%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Simmons,</first-name><last-name>Dan</last-name></author>
<book-title>Olymp</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Simmons,</first-name><last-name>Dan</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>d530b67c-c218-4a77-bac9-38221056e7df</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>***</publisher>
<year>2008</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_2.jpg" />olympos</strong></p>
<p><strong>Dan Simmons</strong></p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Název originálu: <strong>Olympos</strong></p>
<p>Obálka: <strong>Gary Ruddell</strong></p>
<p>Grafická úprava obálky: <strong>Michal Kuba</strong></p>
<p>Překlad: <strong>Petr Kotrle</strong></p>
<p>Redakce: <strong>Helena Šebestová</strong></p>
<p>Copyright ©2005 by Dan Simmons</p>
<p>All Rights Reserved</p>
<p>Copyright ©2007 for the Czech translation by P. Kotrle</p>
<p>Copyright ©2007 for Cover by G. Ruddell</p>
<p>Copyright ©2005 for the Czech edition by Laser-books s. r. o.</p>
<p><strong>ISBN </strong><strong>978</strong><strong>-</strong><strong>80</strong><strong>-</strong><strong>7193</strong><strong>-</strong><strong>242-0</strong></p><empty-line /><p><emphasis>Toto je román pro Harolda Blooma, který mi – </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>svým odmítnutím podílet se na tomto Věku zášti – </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>udělal velkou rado</emphasis><emphasis>st.</emphasis></p><empty-line /><p>Jak mohl Homér tyto věci znát?</p>
<p>Když se to všechno stalo, byl velbloudem v Baktrii!</p>
<p>LUCIAN: <emphasis>Sen</emphasis></p>
<p>…reálná historie Země musí být v poslední instanci</p>
<p>historií skutečně nelítostného boje. Jeho současníci,</p>
<p>bohové ani vášně nedají člověku pokoj.</p>
<p><emphasis>JOSEPH CON</emphasis><emphasis>RAD:</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Poznámky o životě a literatuře</emphasis></p>
<p>Dost už o Tróji, nepiš zas</p>
<p>když Smrt píše do hlíny jen!</p>
<p>Laiovým hněvem nekal jas</p>
<p>jimž svobodným žehná den,</p>
<p>byť úkladná Sfinga uvalí</p>
<p>hádanky, co Théby neznaly.</p>
<p>Athény nové staviž um,</p>
<p>jež době budoucí</p>
<p>odkážou, jak Západ nebesům</p>
<p>majestát horoucí;</p>
<p>Pryč, pokud skvostu souzen zmar,</p>
<p>zem vezmi si, vše nebe dar.</p>
<p>PERCY BYSSHE SHELLEY</p><empty-line /><p><emphasis>Hellas</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><p>část 1</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>1</strong></p>
<p>Helenu Trójskou probudí těsně před úsvitem sirény oznamující nálet. Ohmatá polštáře na posteli, ale její současný milenec Hockenberry je pryč – znovu se vytratil do noci ještě před probuzením služebnictva. Chová se tak, jako vždycky po promilované noci, chová se, jako by se dopustil něčeho hanebného. Právě teď se určitě krade domů zadními uličkami a průchody, kde pochodně hoří nejmíň jasně. Helena si pomyslí, že ten Hockenberry je zvláštní a smutný chlapík. Pak si vzpomene.</p>
<p><emphasis>Můj manžel je mrtvý.</emphasis></p>
<p>Tato skutečnost, to, že byl Paris zabit v souboji s nemilosrdným Apollónem, je realitou již devět dní – slavný pohřeb za účasti jak Trójanů, tak Achájců začne za tři hodiny, pokud božský vůz, který je teď nad městem, v příštích několika minutách Ílion úplně nezničí – Helena však stále není schopná uvěřit, že Paris je mrtvý. Paris, syn Priamův, že byl přemožen na bitevním poli? Paris že je mrtvý? Paris že byl svržen do temných jeskyní Hádu bez krásy těla či elegance skutků? Nemyslitelné. To je přece <emphasis>Paris, </emphasis>její krásný mladíček, který ji ukradl Meneláovi, před nosem jeho stráží a přes zelené trávníky Lakedaimonu. To je přece Paris, i po dlouhých deseti letech této úmorné války její nejpozornější milenec, ten, o kterém se často potají vyjadřovala jako o svém „bujném oři, který se umí u žlabu nažrat dosyta“.</p>
<p>Helena vyklouzne z postele, přejde k balkonu na vnější straně budovy, rozhrne průsvitné závěsy a vyjde do ílijského předjitřního světla. Je zimní slunovrat a mramor ji pod bosýma nohama studí. Obloha je stále dost tmavá, aby mohla vidět čtyřicet nebo padesát silných reflektorů, které vrhají světlo k nebi a pátrají po bohu či bohyni a létajícím voze. Polokouli moraveckého energetického štítu, který město zakrývá, čeří tlumené plazmové exploze. Z obvodových obranných postavení Ília náhle probodnou oblohu četné kužely koherentního světla – sytě modré, smaragdově zelené, krvavě rudé. Helena zahlédne, jak severním kvadrantem města zatřese jediný, obrovský výbuch, jehož rázová vlna se v ozvěnách rozletí nebetyčnými věžemi Ília a shodí Heleně z ramenou kadeře dlouhých, tmavých vlasů. Bohové začali v posledních týdnech používat k proražení silového pole fyzické bomby, jejichž jednomolekulové bombové pouzdro dokáže díky kvantovému fázovému posunu proniknout moraveckým štítem. Tak se jí to aspoň snažili vysvětlit Hockenberry a ten legrační kovový tvoreček, Mahmud.</p>
<p>Heleně Trójské můžou být nějaké stroje ukradené.</p>
<p><emphasis>Paris je mrtvý. </emphasis>Ta představa je jednoduše nesnesitelná. Helena byla připravená zemřít spolu s Paridem v den, kdy Achájci, vedení jejím bývalým manželem Meneláem a jeho bratrem Agamemnónem, nakonec prolomí hradby, jak se podle její jasnozřivé přítelkyně Kassandry muselo stát, všechny muže a chlapce z města povraždí, ženy znásilní a odvezou je na řecké ostrovy do otroctví. Helena byla připravená na <emphasis>ten </emphasis>den – připravená zemřít vlastní rukou nebo Meneláovým mečem – ale ve skutečnosti jaksi nikdy nevěřila, že by její drahý, ješitný, božský Paris, její bujný hřebec, její krásný manžel a bojovník, mohl zemřít první. Po více než devět let obléhání a slavných bojů Helena věřila bohům, že milovaného Parida zachovají živého a zdravého v její posteli. A oni to dělali.</p>
<p>A teď ho zabili.</p>
<p>Vzpomene si, jak viděla svého trójského manžela naposledy, před deseti dny, když mířil ven z města, aby se utkal v souboji muže proti muži s bohem Apollónem. Paris nevypadal nikdy sebevědoměji než tenkrát, v brnění z elegantního lesklého bronzu, s hlavou zvrácenou, vlasy splývajícími na záda jako koňská hříva, bílými blyštivými zuby; tak ho viděla Helena a tisíce dalších, kteří mu z hradby nad Skajskou bránou provolávali slávu. Jeho hbité nohy ho nesly dál, „jako když kůň pádí a pyšní se svou krásou“, jak rád pěl oblíbený bard krále Priama. Jenže tento den ho nesly vstříc smrti z rukou rozlíceného Apollóna.</p>
<p><emphasis>A teď je mrtvý, </emphasis>pomyslí si Helena, <emphasis>a jestli jsou šeptané zprávy, které jsem slyšela, pravdivé, tělo má spálené a sežehnuté, kosti polámané, jeho dokonalá, zlatá tvář je seškvařená až na ohavně rozšklebenou lebku, modré oči se roztekly jako lůj, cáry opečeného masa se mu táhnou z ožehlých lícních kostí jako… jako… </emphasis>prvňáčci – <emphasis>jako ty spálené první kousky obřadního masa, které se vyhazují z obětního ohně, protože byly uznány za nehodné. </emphasis>Zachvěje se ve studeném větru, který se s jitrem zvedá, a dívá se, jak nad střechy Tróje stoupá dým.</p>
<p>Protiletadlové rakety z achájského ležení na jihu s burácením vzlétnou k nebi za vzdalujícím se božským vozem. Helena ten ustupující vůz letmo zahlédne – krátký záblesk, jasný jako jitřenka, nyní pronásledovaný stopou spalin z řeckých raket. Náhle se ta lesklá tečka bez varování kvantově přenese mimo dohled a zanechá ranní oblohu prázdnou. <emphasis>Jen si utečte zpátky na obležený Olymp, zbabělci, </emphasis>pomyslí si Helena Trójská.</p>
<p>Rozvřeští se sirény signalizující čistý vzduch. Ulice pod Heleninými pokoji v Paridově sídle, tak blízko Priamova pobořeného paláce, se najednou naplní lidmi. Čety s vědry spěchají na severozápad, kde do zimního vzduchu dál stoupá dým. Nad střechami bzučí moravecké létající stroje, které se díky ježatému přistávacímu zařízení a otáčejícím se projektorům ze všeho nejvíc podobají chitinovitým černým sršňům. Helena ví ze zkušenosti a z Hockenberryho nočních hovorů, že některé přinesou to, čemu říká letecké krytí, příliš pozdě, než aby to mohlo někomu prospět, a další pomohou při hašení ohně. Pak budou Trójané a moravci hodiny tahat ze sutin rozlámaná těla. Jelikož Helena zná ve městě skoro každého, otupěle přemítá, kdo bude dnes tak časně ráno mezi těmi odeslanými do temného Hádu.</p>
<p><emphasis>Ráno v den, kdy má být pohřben Paris. Můj milovaný. Můj bláhový a zrazený milenec.</emphasis></p>
<p>Slyší, jak se její sluhové pohybují po domě. Nejstarší ze služebnictva – stará Aithra, kdysi královna Athén a Théseova matka, než ji Helenini bratři odvezli z pomsty za únos své sestry – stojí ve dveřích Heleniny ložnice.</p>
<p>„Mám říci děvčatům, aby ti připravila koupel, paní?“ zeptá se.</p>
<p>Přikývne. Ještě chvíli se dívá, jak se obloha rozjasňuje – vidí, jak kouř na severozápadě zhoustne a pak zeslábne, když jej požární čety a moravecké hasicí stroje dostanou pod kontrolu, a pak se dívá ještě chvíli, jak se další skálovečtí bojoví sršni vrhají na východ do marného pronásledování vozu, který se již kvantově odteleportoval – nato se Helena Trójská otočí, aby zašla dovnitř. Bosé nohy zašelestí po studeném mramoru. Musí se připravit na Paridovy pohřební obřady a na to, že poprvé po deseti letech uvidí svého manžela, kterému nasadila parohy, Meneláa. Bude to zároveň poprvé, kdy se Hektór, Achilleus, Meneláos, Helena a mnoho dalších Achájců a Trójanů zúčastní nějaké veřejné akce. Může se stát cokoli.</p>
<p><emphasis>Jen bohové vědí, co přinese tento hrozný den, </emphasis>pomyslí si Helena. A pak se musí navzdory smutku usmát. V těchto dnech zůstávají modlitby k bohům podivně nevyslyšené. V těchto dnech nepřinášejí bohové smrtelníkům nic – nebo alespoň nic víc než smrt, ničení a zkázu, rozsévané dole na zemi jejich vlastníma božskýma rukama.</p>
<p>Helena Trójská vejde dovnitř, aby se vykoupala a oblékla na pohřeb.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>2</strong></p>
<p>Zrzavý Meneláos mlčky stál ve své nejlepší zbroji, vzpřímený, nehybný a majestátní, mezi Odysseem a Diomédem v čele achájské delegace hrdinů, kteří se shromáždili zde za hradbami Ílía k pohřebním obřadům, aby uctili jeho nepřítele, jenž mu ukradl manželku, Priamova syna, toho hovnožrouta, prašivého Parida. Každou minutu, co tam stál, myslel Meneláos na to, jak a kdy zabít Helenu.</p>
<p>Mělo by to být celkem snadné. Stála jen na druhé straně široké uličky a o něco výš, ani ne padesát stop od něho, naproti achájské delegaci v srdci obrovského trójského vnitřního nádvoří, nahoře na královské tribuně se starým Priamem. S trochou štěstí by tam doběhl dřív, než by ho někdo stačil zastavit. A i kdyby štěstí neměl, i kdyby se Trójané <emphasis>stihli </emphasis>dostat mezi něho a jeho ženu, Meneláos by je pokosil jako plevel.</p>
<p>Nebyl vysoký – nebyl to žádný vznešený obr jako jeho nepřítomný bratr Agamemnón, ani mrzký obr jako ten pindburek Achilleus – takže věděl, že by neměl šanci na tribunu vyskočit, ale musel by se nahoru dostat po schodech davem Trójanů, přičemž by musel sekat, strkat se a zabíjet. To mu nevadilo.</p>
<p>Ale Helena nemohla uniknout. Z vysunuté tribuny na zdi Diova chrámu vedlo dolů na toto městské nádvoří pouze jedno schodiště. Mohla hledat útočiště v Diově chrámu, ale Meneláos tam mohl za ní, mohl ji zahnat do kouta. Věděl, že by ji zabil dřív, než by sám padl pod útokem desítek rozzuřených Trójanů – včetně Hektora přivádějícího pohřební průvod, který se teď objevil na dohled – a pak by Achájci a Trójané zanechali šílené války proti bohům a zase by se pustili do války mezi sebou. Pokud by Trójská válka znovu začala dnes a tady, bylo samozřejmě téměř jisté, že by přišel o život – stejně jako Odysseus, Diomédés a možná dokonce i samotný nezranitelný Achilleus, protože pohřbu toho vepře Parida se účastnilo jen třicet Achájců, zato však tisíce Trójanů přítomných všude kolem na nádvoří a na hradbách a natlačených mezi Achájce a Skajskou bránu za nimi.</p>
<p><emphasis>Bude to stát za to.</emphasis></p>
<p>Ta myšlenka projela Meneláovou lebkou jako hrot kopí. <emphasis>Bude to stát za to – stálo by to za každou cenu – zabít tu nevěrnou děvku. </emphasis>Navzdory počasí – byl studený, šedivý zimní den – se mu pot lil zpod přilby, stékal krátkými zrzavými vousy, kapal mu z brady a rozstřikoval se po bronzovém náprsním krunýři. Slyšel to kapání a rozstřikování o kov samozřejmě už mnohokrát dřív, ale to mu vždycky kapala na zbroj krev nepřátel. Meneláova pravá ruka, zlehka položená na stříbrem zdobeném meči, svírala jílec tohoto meče se znecitlivující zuřivostí.</p>
<p><emphasis>Teď?</emphasis></p>
<p><emphasis>Teď ne.</emphasis></p>
<p><emphasis>Proč ne teď? Když ne teď, tak kdy?</emphasis></p>
<p><emphasis>Teď ne.</emphasis></p>
<p>Ty dva hlasy, které se mu v bolavé hlavě hádaly – oba jeho, protože bohové už k němu nepromlouvali – doháněly Meneláa k šílenství.</p>
<p><emphasis>Počkej, až Hektór zapálí pohřební hranici, pak jednej.</emphasis></p>
<p>Zamrkal, aby se zbavil potu v očích. Nevěděl, který hlas to byl – jestli ten, který vybízel k činu, nebo ten zbabělý, který nabádal ke zdrženlivosti – ale Meneláos s jeho návrhem souhlasil. Pohřební průvod právě vstoupil mohutnou Skajskou bránou do města a nesl Paridovu ohořelou mrtvolu – teď schovanou pod hedvábným rubášem – hlavní třídou do středu trójského nádvoří, kde čekaly řady a řady hodnostářů a hrdinů. Ženy – včetně Heleny – se dívaly z tribuny nahoře na zdi. Za několik minut zapálí Hektór, starší bratr zemřelého, hranici a veškerá pozornost se soustředí na plameny stravující již ohořelé tělo. <emphasis>Dokonalý okamžik k činu – nikdo si mě nevšimne dřív, než bude moje čepel deset palců od Heleniných zrádných prsou.</emphasis></p>
<p>Obvykle trvaly pohřby tak význačných osob z královského rodu, jako byl Paris, Priamův syn a jeden z trójských princů, devět dní, přičemž mnoho dní zabraly pohřební hry – včetně vozatajských závodů a atletických soutěží, které zpravidla zakončoval hod oštěpem. Meneláos však věděl, že rituálních devět dní od chvíle, kdy Apollón sežehl Parida na uhel, zabrala dlouhá cesta vozů a dřevorubců do lesů, jež doposud stály na svazích hory Ída mnoho mil na jihovýchodě. Povolali mechanické tvorečky zvané moravci, aby dřevorubce doprovodili se svými létajícími sršni a dalšími kouzelnými vynálezy a chránili je silovým polem, pokud by bohové zaútočili. A oni samozřejmě zaútočili. Ale dřevorubci svou práci odvedli.</p>
<p>Teprve nyní, desátý den, bylo dřevo svezeno, dopraveno do Tróje a byla z něj postavena hranice, přestože Meneláos a mnozí jeho přátelé včetně Dioméda, který stál tady ve skupině Achájců vedle něho, považovali spálení Paridovy zapáchající mrtvoly na pohřební hranici za naprosté mrhání kvalitním palivovým dřívím, poněvadž jak městu Trója, tak achájským táborům táhnoucím se míle podél pobřeží došlo palivo na táborové ohně už před mnoha měsíci, tak přebrané byly křoviny a bývalé lesy, které po deseti letech válčení obklopovaly Ílion jako takový. Bojiště bylo strništěm pahýlů. Dokonce i větve byly dávno spotřebované. Achájští otroci vařili svým pánům oběd na ohních živených trusem, což neprospívalo chuti masa ani mizerné náladě achájských bojovníků.</p>
<p>Pohřební průvod přiváděl do Ília konvoj trójských vozů, jedoucích jeden za druhým. Koně měli kopyta obalená černou plstí a nepůsobili na dláždění široké hlavní městské třídy a náměstí skoro žádný hluk. Na těchto vozech se vezli, vestoje a mlčky vedle svých kočích, někteří z nejslavnějších hrdinů Ília, bojovníci, kteří přežili více než devět let původní války a nyní i osm měsíců této strašlivější války s bohy. První jel Polydóros, další Priamův syn, následován dalším Paridovým nevlastním bratrem Méstorem. Vůz za ním vezl trójského spojence Ífea, po němž následoval Láodokos, syn Anténorův. Za ním jeli na svých drahokamy zdobených vozech samotný Anténór, jako vždy raději dole mezi svými bojovníky než nahoře na zdi s ostatními stařešiny, pak kapitán Polyfétés, po něm Sarpédonův slavný vozataj Thrasmélos, zastupující přímo věhlasného Sarpédona, spoluvelitele Lyčanů, jehož Patroklos zabil před mnoha měsíci, když ještě Trójané bojovali víc s Řeky než s bohy. Po něm jel vznešený Pylartés – pochopitelně ne Trójan zabitý Velkým Aiantem těsně před začátkem války s bohy, ale tento druhý Pylartés, který tak často bojuje po boku Elasa a Melanippa.</p>
<p>Meneláos je poznával všechny, tyto muže, tyto hrdiny, tyto nepřátele. Tisíckrát viděl jejich zkřivené a krví zalité obličeje pod bronzovými přilbami na krátkou, smrtící vzdálenost výpadu kopím a seknutí mečem, která ho oddělovala od jeho dvou cílů – Ília a Heleny.</p>
<p><emphasis>Je padesát stop daleko. A můj útok nebude nikdo očekávat.</emphasis></p>
<p>Za odhlučněnými vozy šli mládenci a vedli případná obětní zvířata – deset Paridových koní, kteří patřili mezi druhé nejlepší, jeho lovecké psy, stáda tlustých ovcí – ta poslední zvířata představovala významnou oběť, protože v obležení bohů začínaly být vlna a skopové maso vzácností – a několik kusů pajdavého rohatého dobytka. Tento dobytek tam nebyl kvůli důležitosti oběti – komu také teď obětovat, když z bohů byli nepřátelé? – ale kvůli tuku, aby pohřební hranice jasněji a víc hořela.</p>
<p>Za obětními zvířaty šly tisíce trójských pěšáků, kteří si pro tento zasmušilý zimní den všichni vyleštili zbroj. Jejich řady se táhly Skajskou bránou ven až na roviny kolem Ília. Středem této masy mužů se pohybovaly Paridovy máry, nesené jeho dvanácti nejbližšími spolubojovníky, muži, kteří by za Priamova druhorozeného syna položili život a kteří i teď plakali, jak nesli mohutná krytá nosítka s mrtvým.</p>
<p>Paridovo tělo zakrýval modrý rubáš, který se již ztrácel pod tisíci pramínků vlasů – symbolů smutku od Paridových mužů a méně významných příbuzných, neboť Hektór a bližší členové rodiny si kadeře ustřihnou až těsně před zapálením pohřební hranice. Trójane nepožádali Achájce, aby svými kadeřemi přispěli k truchlení, a kdyby to udělali – a kdyby Achilleus, v těchto šílených dnech Hektórův hlavní spojenec, tuto žádost tlumočil, anebo, což by bylo ještě horší, ji formuloval jako rozkaz, jehož splnění budou jeho Myrmidoni vyžadovat – Meneláos by byl osobně vedl vzpouru.</p>
<p>Litoval, že tady není bratr. Zdálo se, že Agamemnón vždycky zná správný postup, co udělat. Agamemnón byl jejich pravý argejský velitel – ne ten uzurpátor Achilleus a nikdy ten trójský bastard Hektór, který si teď myslel, že může rozkazovat Argejcům, Achájcům, Myrmidonům i Trójanům. Ne, Agamemnón byl opravdový vůdce Řeků, a kdyby tady dnes byl, buď by Meneláovi v tomto zbrklém útoku na Helenu zabránil, nebo by se k němu přidal, i kdyby ho to mělo stát život. Jenže Agamemnón a pět set jeho věrných mužů před sedmi týdny odpluli svými černými loděmi zpátky do Sparty a na řecké ostrovy – mělo se za to, že budou pryč nejméně ještě další měsíc – údajně proto, aby shromáždili nové posily pro tuto válku s bohy, ale v tajnosti proto, aby získali spojence ke vzpouře proti Achilleovi.</p>
<p>Achilleus. Teď se ta zrádná stvůra objevila. Šla jen krok za plačícím Hektorem, který se držel těsně za márami a ve svých dvou obrovských dlaních choval hlavu mrtvého bratra.</p>
<p>Při pohledu na Paridovo tělo se z hrdel tisíců Trójanů shromážděných na zdech a na nádvoří vydral hlasitý sten. Ženy na střechách a na zdi – méně urozené ženy, nikoli ženy z Priamovy královské rodiny nebo Helena – začaly kvílivě naříkat. Meneláos proti své vůli cítil, jak mu na předloktí naskakuje husí kůže. Pohřební nářek žen na něho vždycky tak působil.</p>
<p><emphasis>Moje zlomená a zkřivená ruka, </emphasis>pomyslel si Meneláos. Rozdmýchával svůj hněv jako někdo, kdo rozdmýchává uhasínající oheň.</p>
<p>Achillleus – tento Achilleus, napůl člověk napůl bůh, který ho teď míjel, když Paridovy máry důstojně pronesli kolem této čestné delegace achájských velitelů – zlomil Meneláovi ruku přesně před osmi měsíci, v den, kdy rychlonohý zabiják oznámil všem Achájcům, že Pallas Athéna zavraždila jeho přítele Patrokla a tělo pro výsměch odnesla na Olymp. Achilleus pak vyhlásil, že Achájci a Trójané již nebudou válčit mezi sebou, nýbrž místo toho oblehnou svatou horu Olymp.</p>
<p>Agamemnón s tím nesouhlasil – s ničím nesouhlasil: s Achilleovou arogancí a s tím, jak si uzurpoval moc, která jako králi králů všech Řeků shromážděných před Trójou právem patřila Agamemnónovi, s rouháním v podobě útočení na bohy, bez ohledu na to, čího přítele Athéna zavraždila – pokud vůbec Achilleus mluvil pravdu – a ze všeho nejvíc mu vadilo, že desítky a desítky tisíc achájských bojovníků byly svěřeny Achilleovu velení.</p>
<p>Achilleova reakce byla v ten osudný den krátká a jednoduchá – řekl, že se utká s každým mužem, s každým Řekem, který by se jeho velení a jeho vyhlášení války protivil. Utká se s ním v boji muže proti muži, nebo se všemi najednou. Od toho rána ať Achájcům vládne poslední muž, který zůstane stát.</p>
<p>Agamemnón a Meneláos, hrdí synové Átreovi, zaútočili na Achillea oštěpem, mečem a se štítem, zatímco stovky achájských kapitánů a tisíce pěšáků v ohromeném tichu přihlížely.</p>
<p>Meneláos byl ostřílený veterán, který nicméně nepatřil do první řady hrdinů od Tróje, ale jeho starší bratr byl považován – přinejmenším po dobu, kdy Achilleus týdny trucoval ve stanu – za nejzuřivějšího bojovníka ze všech Achájců. Oštěpy jím hozené téměř vždycky zasáhly cíl, jeho meč krájel zesílené štíty nepřátel, jako když nůž projíždí plátnem, a on sám neměl slitování ani s nejvznešenějšími nepřáteli, kteří prosili, aby byl jejich život ušetřen. Agamemnón byl stejně vysoký, svalnatý a podobný bohu jako plavovlasý Achilleus, ale jeho tělo nosilo o desetiletí víc bojových jizev a oči měl ten den plné ďábelského hněvu, zatímco Achilleus klidně čekal a na jinošské tváři měl téměř nepřítomný výraz.</p>
<p>Achilleus oba bratry odzbrojil, jako by to byly děti. Oštěp prudce hozený Agamemnónem od Achilleova těla uhnul, jako by syna Pélea a bohyně Thetidy obklopoval jeden z moraveckých neviditelných energetických štítů. Agamemnónův divoký útok mečem – v danou chvíli podle Meneláova mínění dost prudký, aby prořízl kamenný kvádr – se roztříštil o Achilleův krásný štít.</p>
<p>Pak je Achilleus oba odzbrojil. Jejich další oštěpy a Meneláův meč hodil do moře a je samé porazil na udusaný písek a strhal jim z těla zbroj stejně snadno, jako kdyby obrovský orel strhával šaty z bezmocné mrtvoly. Lehkonohý zabiják pak Meneláovi zlomil levou ruku – kruh kapitánů a pěšáků stojících na špičkách zalapal po dechu, když kost praskla, částečně zlomená – načež přerazil Agamemnónovi nos zdánlivě nedbalým úderem plochou dlaní a nakonec kopl krále králů do žeber. Pak došlápl sandálem na hruď sténajícího Agamemnóna. Naříkající Meneláos ležel vedle bratra.</p>
<p>Teprve potom Achilleus vytasil meč.</p>
<p>„Když se vzdáte a odpřísáhnete mi věrnost, budu se k vám oběma chovat s úctou, jaká náleží synům Átreovým, a v nadcházející válce vás budu ctít jako spoluvelitele a spojence,“ prohlásil. „Jestliže jen okamžik zaváháte, pošlu vaše psí duše Hádovi, než vaši přátelé stačí mrknout, a vaše mrtvoly pohodím rozsekané čekajícím supům, aby se vaše těla nikdy nedočkala pohřbu.“</p>
<p>Agamemnón lapal po dechu a sténal, málem vyzvracel žaludeční šťávy, které mu stoupaly do krku, ale vzdal se a odpřísáhl Achilleovi loajalitu. Meneláos, plný bolesti z pohmožděné nohy, vlastních zlomených žeber a prasklé kosti ruky, ho o sekundu později napodobil.</p>
<p>Celkem se ten den rozhodlo Achilleovi postavit pětatřicet achájských velitelů. Všechny do hodiny porazil, přičemž těm nejstatečnějším sťal hlavu, když se odmítli vzdát, a jejich mrtvoly hodil ptákům, rybám a psům, jak pohrozil, ale zbylých dvacet osm se mu nakonec zavázalo službou. Nikdo z ostatních velkých achájských hrdinů Agamemnónova postavení – Odysseus, Diomédés, Nestór, Velký či Malý Aiás ani Teukros – ten den lehkonohého zabijáka nevyzval. A všichni hlasitě přísahali – poté, co si poslechli víc o tom, jak Athéna zavraždila Patrokla a později také víc o tom, jak tatáž bohyně zabila Hektorova malého synka Skamandria – že ještě ten den dopoledne vyhlásí válku bohům.</p>
<p>Meneláos ještě teď cítil, jak ho ruka bolí – kosti přiložené k sobě nesrostly rovně a jak měly, ani přes nejlepší péči slavného lékaře Podaleiria, syna Asklépiova, a za chladných dnů, jako byl tento, ruka Meneláa stále zlobila – ale odolal nutkání si ji třít, když achájskou delegaci pomalu míjely Paridovy máry a bůh.</p>
<p>Rubášem zahalené, kadeřemi zasypané máry položí vedle pohřební hranice, pod tribunu na zdi Diova chrámu. Řady pěšáků v průvodu přestanou pochodovat. Bědování a nářek žen z ostatních zdí umlknou. V náhlém tichu Meneláos uslyší chraplavý dech koní a pak proud, když se jedno zvíře vymočí na dlažbu.</p>
<p>Helenos, starý jasnovidec stojící vedle Priama, ílijský první věštec a rádce, zakřičí ze zdi dolů nějakou chválu na zemřelého, která zanikne ve větru, jenž se znenadání zvedl od moře a vane jako studený, nesouhlasný dech bohů. Helenos podá obřadní nůž Priamovi, který je sice skoro holohlavý, ale nechal si pro podobné slavnostní příležitosti několik dlouhých pramenů vlasů nad ušima. Nyní si čepelí ostrou jako břitva uřízne pramínek těch šedých vlasů. Otrok – který byl mnoho let Paridovým osobním otrokem – zachytí kadeř do zlaté mísy a přejde k Heleně, která si vezme od Priama nůž a na dlouhou vteřinu se zahledí na čepel, jako by uvažovala, že ji obrátí proti sobě, zarazí si ji do prsou – Meneláos se náhle lekne, že přesně to udělá a připraví ho tak o pomstu, do níž už zbývá jen několik okamžiků – pak ale Helena zvedne nůž, uchopí jednu ze svých dlouhých loken a část uřízne. Tmavá kadeř spadne do zlaté mísy a otrok postoupí k šílené Kassandře, jedné z mnoha Priamových dcer.</p>
<p>Přestože obstarat dříví z hory Ída byl úkol náročný a nebezpečný, hranice je úctyhodná. Jelikož nemohli zaplnit náměstí tradiční královskou hranicí, která by měla po každé straně sto stop a ještě by zbylo místo pro lidi, měří strana jen třicet stop, ale hranice je vyšší než obvykle, sahá až do úrovně tribuny na zdi. Široké dřevěné schody, z nichž každý je sám o sobě malá plošina, byly postaveny jako rampa na vrchol hranice. Mohutnou hromadu palivového dříví zarovnávají a podpírají pevné trámy vzaté přímo z Paridova paláce.</p>
<p>Silní nosiči vynesou Paridovy máry na malou plošinu na vršku hranice. Hektór čeká dole u paty širokých schodů.</p>
<p>Nato muži, kteří se vyznají jak v řezničině, tak v náboženských obětech – a jaký je v tom koneckonců rozdíl, napadne Meneláa – rychle a úsporně porazí zvířata. V pouhých několika minutách podříznou ovcím a dobytku hrdla, krev nachytají do dalších obřadních mís, kůže stáhnou a sádlo vyřežou. Paridovu mrtvolu obloží fláky zvířecího tuku jako spálené maso měkkým chlebem.</p>
<p>Pak vynesou stažená mrtvá zvířata po schodech nahoru a rozloží je kolem Paridova zahaleného těla. Z Diova chrámu vyjdou ženy – panny v nabíraných obřadních hábitech s obličejem zakrytým závojem – nesoucí dvouuché nádoby s medem a olejem. Jelikož samy na hranici nemohou, předají tyto nádoby Paridovým osobním ochráncům, z nichž se teď stali nosiči már. Muži vynesou nádoby po schodech nahoru a velice opatrně je rozestaví kolem már.</p>
<p>Pak přivedou Paridovy oblíbené koně, které zapřahal za vůz, vyberou z deseti čtyři nejlepší a Hektór jim bratrovým dlouhým nožem podřízne hrdlo – přejde od jednoho ke druhému tak rychle, že dokonce ani tato inteligentní, hrdá, skvěle vycvičená bojová zvířata nemají čas zareagovat.</p>
<p>Achilleus je tím, kdo – s divokým zápalem a nelidskou silou – hodí těla čtyř statných hřebců na hranici, jednoho po druhém, každého výš na pyramidu z fošen a klád.</p>
<p>Paridovi osobní otroci přivedou na volné místo vedle hranice šest pánových nejoblíbenějších psů. Hektór přejde od jednoho ke druhému, poplácá je a poškrábe je za ušima. Pak se zastaví, aby se krátce zamyslel, jako by si vybavoval všechny chvíle, kdy bratra viděl, jak tyto psy krmil od stolu a bral je na lovecké výpravy do hor nebo do mokřadů ve vnitrozemí.</p>
<p>Vybere dva ze psů, kývne, aby ostatní odvedli, každého láskyplně minutu podrží za volnou kůži vzadu na šíji, jako by mu nabízel kost nebo nějakou laskominu, a pak je podřízne tak prudce, že čepel zvířatům skoro oddělí hlavu od těla. Sám hodí mrtvoly obou psů na hranici – daleko za těla hřebců, takže přistanou až u samotných már.</p>
<p>A teď překvapení.</p>
<p>Deset Trójanů v bronzové zbroji a deset achájských kopiníků v bronzové zbroji přiveze vůz tažený lidmi. Na voze stojí klec. V té kleci je bůh.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>3</strong></p>
<p>Kassandra sledovala Paridův smuteční obřad z tribuny vysoko na zdi Diova chrámu se sílícím pocitem něčeho neblahého. Když doprostřed trójského nádvoří přitáhli ten vůz – táhlo jej osm vybraných trójských kopiníků, nikoli koně nebo voli – jehož jediným nákladem byl k smrti odsouzený bůh, Kassandra málem omdlela.</p>
<p>Helena ji chytila za loket a podepřela ji. „Co se děje?“ zašeptala Řekyně, Kassandřina přítelkyně, která společně s Paridem všechny tyto útrapy a tragédie Tróje přivodila.</p>
<p>„Je to šílenství,“ pošeptala Kassandra a opřela se o zeď z mramoru, neujasnila však Heleně, zda má na mysli <emphasis>své </emphasis>šílenství, šílenství obětování <emphasis>boha</emphasis>, šílenství celé této dlouhé války nebo šílenství Meneláa dole na nádvoří – šílenství, jehož prohlubování cítila v uplynulé hodině jako strašlivou bouři seslanou Diem. Ani ona sama nevěděla, jak to myslí.</p>
<p>Zajatý bůh, držený nejenom za železnými tyčemi zaraženými do vozu, ale také průhledným vajíčkem moraveckého silového pole, jež ho nakonec uvěznilo, se jmenoval <emphasis>Dionýsos</emphasis> – nebo Dionýsus, syn Dia a Semely, bůh naplnění ve víně, v sexu a v extatickém uvolnění. Kassandřiným osobním patronem byl od mládí Apollón – Paridův vrah – nicméně více než jednou se s Dionýsem důvěrně setkala. Tento bůh byl jediným, jehož se zatím v nové válce podařilo zajmout v boji, když ho božský Achilleus přemohl, moravecká magie mu znemožnila kvantovou teleportaci a lstivý Odysseus ho přesvědčil, aby se vzdal. Teď ho v zajetí drželo vypůjčené moravecké silové pole, které se kolem něj tetelilo jako rozpálený vzduch v letním dni.</p>
<p>Na to, že byl bůh, Dionýsos nevypadal přitažlivě – postavou drobný, jenom šest stop vysoký, bledý, obtloustlý dokonce i na smrtelnické poměry, s houštinou zlatohnědých kadeří a prvním mladickým pokusem o symbolickou bradku.</p>
<p>Vůz se zastavil. Hektór odemkl klec a sáhl do polopropustného silového pole, aby Dionýsa vytáhl na první ze schodů stoupajících na hranici. Také Achilleus chytil drobného boha za krk.</p>
<p>„Deicida,“ zašeptala Kassandra. „Vražda boha. Šílenství a deicida.“</p>
<p>Helena, Priamos, Andromaché a ostatní na tribuně si jí nevšímali. Všechny oči visely na bledém bohovi a dvou vyšších, bronzem se lesknoucích smrtelnících po jeho bocích.</p>
<p>Na rozdíl od tenkého hlasu věštce Helena, který zanikl ve studeném větru a v šepotu davu, Hektorovo hřímání se rozlehlo zaplněným středem města a vrátilo se ozvěnou od vysokých věží a mohutných hradeb Ília; mohlo být zřetelně slyšitelné i na vrcholku hory Ída vzdálené míle na východ.</p>
<p>„Paride, milovaný bratře – jsme tady, abychom ti řekli sbohem a vyslovili je tak, abys nás uslyšel i tam, kde teď přebýváš, hluboko v Domě smrti.</p>
<p>Posíláme ti sladký olej, vzácný med, tvé oblíbené hřebce a tvé nejvěrnější psy – a teď ti nabízíme tohoto boha z Olympu, Diova syna, jehož tuk nakrmí hladové plameny a urychlí cestu tvé duše do Hádu.“</p>
<p>Hektór vytasil meč. Silové pole se zamihotalo a zaniklo, ale Dionýsos zůstal spoutaný okovy na nohách i na rukách. „Smím promluvit?“ zeptal se malý bledý bůh. Jeho hlas neměl takový dosah jako Hektorův.</p>
<p>Hektór zaváhal.</p>
<p>„Nech boha promluvit!“ zavolal ze svého místa vedle Priama na tribuně Diova chrámu věštec Helenos.</p>
<p>„Nech boha promluvit!“ vykřikl achájský věštec Kalchás, který stál nedaleko Meneláa.</p>
<p>Hektór se zamračil, ale přikývl. „Vyřkni svá poslední slova, Diův levobočku. Ale i když budou prosbou k tvému otci, dnes tě nezachrání. Dnes tě nic nezachrání. Dnes budeš <emphasis>prvňáček </emphasis>pro pohřební vatru mého bratra.“</p>
<p>Dionýsos se usmál, ale byl to váhavý úsměv – váhavý pro smrtelníka, natož pro boha.</p>
<p>„Trójané a Achájci,“ zvolal ten těstovitý bůžek s nepravidelně rostlými vousy. „Nemůžete zabít jednoho z nesmrtelných bohů. Já jsem se narodil z lůna smrti, vy blázni. Jako malý bůh, Diův syn, jsem si hrál s hračkami, o nichž proroctví praví, že jsou to hračky nového vládce světa – kostky, míč, káča, zlatá jablka, řehtačka a vlna.</p>
<p>Ale Titáni, které můj otec porazil a svrhl do Tartaru, pekla pod peklem, hrůzné říše pod říší mrtvých, kde se teď tvůj bratr Paris vznáší jako zapomenutý pšouk, si obílili tváře křídou, vyšli jako duchové zemřelých, vrhli se na mě svýma holýma, bílýma rukama, roztrhali mě na sedm kousků a hodili mě do kotle na trojnožce postavené nad ohněm, který byl mnohem žhavější než tahle hranička, kterou tady dnes stavíte.“</p>
<p>„Skončil jsi?“ zeptal se Hektór a zvedl meč.</p>
<p>„Skoro,“ odpověděl Dionýsos. Jeho hlas byl teď bezstarostnější a silnější, vracel se ozvěnou od dalekých zdí, od nichž se předtím odrážel hlas Hektorův.</p>
<p>„Uvařili mě a pak opekli nad ohněm na sedmi rožních. Byla to tak lahodná vůně, že i můj otec Zeus se jí nechal zlákat a spustil se dolů k hostině Titánů s nadějí, že bude k jídlu přizván. Ale když uviděl na rožni mou chlapeckou lebku a v polévce mé chlapecké ruce, seslal na Titány blesk a uvrhl je zpátky do Tartaru, kde v hrůze a utrpení přebývají až do dnešního dne.“</p>
<p>„To je všechno?“ zeptal se Hektór.</p>
<p>„Skoro,“ odvětil Dionýsos. Zvedl obličej ke králi Priamovi a členům královské rodiny na tribuně na Diově chrámu. Hlas malého boha byl teď řevem býka.</p>
<p>„Ale jiní říkají, že mé uvařené údy byly vhozeny do země, kde je posbírala Démétér – a k lidem se tak dostala první réva, která vám dala víno. Pouze jeden chlapecký úd přečkal oheň a zemi – a Pallas Athéna ten úd přinesla Diovi, jenž svěřil můj <emphasis>kradiaios Dionysos </emphasis>Hiptě, což je asijské jméno Velké matky Rheaso, aby mě mohla nosit na hlavě. Otec použil ten výraz <emphasis>kradiaios Dionysos </emphasis>jako takovou slovní hříčku, jak jste jistě pochopili, neboť <emphasis>kradia </emphasis>znamená ve starém jazyce ‘srdce’ a <emphasis>krada </emphasis>znamená ‘fíkovník’, takže…“</p>
<p>„Dost,“ vykřikl Hektór. „Nekonečným žvaněním svůj psí život neprodloužíš. Skonči to deseti slovy, nebo to skončím za tebe.“</p>
<p>„Sněz mě,“ pronesl Dionýsos.</p>
<p>Hektór oběma rukama máchl svým velkým mečem a jedinou ranou boha sťal.</p>
<p>Dav Trójanů a Řeků se prudce nadechl. Všechny natlačené řady o krok couvly. Dionýsovo bezhlavé tělo stálo několik sekund na nejnižší plošině, vrávoralo, ale zůstávalo vzpřímené, dokud se znenadání nesvalilo jako loutka, které někdo přestřihl provázky. Hektór uchopil spadlou hlavu s ústy stále otevřenými, zvedl ji za řídkou bradku a vyhodil ji vysoko na pohřební hranici, kde dopadla mezi mrtvá těla koní a psů.</p>
<p>Nato začal mečem sekat do těla shora, jako by držel sekeru, postupně odťal Dionýsovi paže, nohy a genitálie a každou partii hodil na jinou část hranice. Dával si však záležet, aby nedopadly do blízkosti Paridových már, protože později budou muset on a ostatní popel vytřídit, aby oddělili Paridovy vzácné kosti od bezcenného kostního odpadu ze psů, koní a boha. Nakonec Hektór rozkrájel trup na desítky malých masitých kousků, z nichž většinu naházel na hranici, ale další hodil vysokým obloukem Paridovým přeživším psům, jež lidé, kteří je od pohřebního průvodu drželi, vypustili na náměstí.</p>
<p>Když pak rozsekával na kousky poslední zbytky kostí a páteře, z žalostných ostatků Dionýsovy mrtvoly jako by se zvedl černý mrak – vypadalo to jako kroužící masa neviditelných černých komárů, jako malá smršť černého dýmu. Vír byl několik sekund tak prudký, že i Hektór musel přerušit své hrůzné dílo a ustoupit. Davy, včetně sešikované trójské pěchoty a achájských hrdinů, také o krok couvly. Ženy na zdi vykřikly a zakryly si tváře závoji a rukama.</p>
<p>Když potom mrak zmizel, Hektór naházel na hranici poslední kousky těstovitě bílého a růžového masa a kopl hrudní koš s páteří mezi otepi navršeného dříví. Potom se pracně vysoukal ze svého zakrvaveného bronzu a dovolil svým pomocníkům, aby ušpiněnou zbroj odnesli. Jeden otrok mu přinesl umyvadlo s vodou a vysoký muž si smyl krev z paží, rukou a čela. Od dalšího otroka si vzal čistý ručník.</p>
<p>Čistý, oblečený jen do tuniky a sandálů, zvedl Hektór zlatou mísu plnou kadeří čerstvě odstřižených na znamení smutku, vyšel po širokých schodech na vršek hranice, kde na podstavci z pryskyřičného dřeva ležely máry, a nasypal na Paridův rubáš vlasy milovaných, přátel a bratrových druhů. Běžec s vysokou pochodní – nejrychlejší ve všech běžeckých soutěžích v nedávné historii Tróje – vstoupil do města Skajskou bránou, proklusal davem pěšáků a přihlížejících – davem, který se před ním rozestoupil – a vyběhl po širokých schodech nahoru na hranici, kde na něho čekal Hektór.</p>
<p>Běžec mu podal planoucí pochodeň, uklonil se a s dalšími úklonami pozpátku sestoupil ze schodů.</p>
<p>Když se nad město nasune černý mrak, Meneláos vzhlédne.</p>
<p>„Apollón Foibos halí den,“ zašeptá Odysseus.</p>
<p>Ve chvíli, kdy Hektór upustí pochodeň na dřevo pod márami, nasáklé tukem a pryskyřicí, zavane studený vítr od západu. Dřevo dýmá, ale nehoří.</p>
<p>Meneláos, který vždycky prožíval boj víc než Agamemnón nebo mnozí jiní nejklidnější zabijáci a největší hrdinové z Řeků, s blížícím se okamžikem činu cítí, jak mu začíná bušit srdce. Zase tak moc ho netrápí, že mu možná zbývají jen okamžiky života, hlavně když ta děvka Helena půjde s křikem do Hádu před ním. Kdyby mohl Meneláos, syn Átreův, prosadit svou, uvrhl by tu ženu do hlubšího pekla Tartaru, kde Titáni, o nichž právě žvanil mrtvý bůh Dionýsos, dosud úpí a potácejí se ve tmě, bolesti a řevu.</p>
<p>Na Hektorovo znamení donese Achilleus nahoru svému bývalému nepříteli dva poháry naplněné po okraj a pak se po schodech vrátí dolů. Hektór poháry pozvedne.</p>
<p>„Větry ze západu a severu,“ zvolá s poháry zdviženými do výše, „bouřlivý Zefyre a chladnoprstý Boree, přijďte a silným dechem zapalte hranici, na níž naposledy vystaven leží Paris, obklopen truchlícími, všemi Trójany a dokonce i Argejci, kteří mu přišli vzdát čest. Přijď, Boree, přijď, Zefyre, pomozte nám svým dechem zapálit tuto hranici a já vám slibuji okázalé oběti a štědré, přetékající poháry s úlitbou!“</p>
<p>Nahoře na tribuně pošeptá Helena Andromaché: „To je šílenství. Šílenství. Náš milovaný Hektór přivolává pomoc bohů, s nimiž vedeme válku, ke spálení mrtvoly boha, jehož právě zavraždil.“</p>
<p>Dřív, než může Andromaché odpovědět, ze stínů se nahlas zasměje Kassandra, čímž si vyslouží přísné pohledy Priama a starých mužů kolem něho.</p>
<p>Kassandra nevěnuje káravým pohledům pozornost a sykne na Helenu a Andromaché. „Ssssamozřejmě, šílensssství. <emphasis>Říkala </emphasis>jsem vám, že je to celé šílenství. Je šílenství, co teď chystá Meneláos, Heleno, tvoji vraždu, již jen za pár okamžiků, o nic míň krvavou než smrt Dionýsa.“</p>
<p>„O čem to mluvíš, Kassandro?“ zašeptá chraptivě Helena, ale ještě než promluví, silně zbledne.</p>
<p>Kassandra se usměje. „Mluvím o tvé smrti, ženo. Oddálena jen tím, jak hranice s mrtvolou odmítá vzplanout, nastane za několik okamžiků.“</p>
<p>„Meneláos?“</p>
<p>„Tvůj ctihodný manžel,“ zasměje se Kassandra. „Tvůj <emphasis>předchozí </emphasis>ctihodný manžel. Ten, který teď nehnije jako spálený kompost na hranici. Ty snad neslyšíš Meneláův přerývaný dech, jak myslí na to, že se tě chystá zabít? Necítíš jeho pot? Neslyšíš bušení jeho hanebného srdce? Já ano.“</p>
<p>Andromaché se odvrátí od obřadu a přistoupí blíž ke Kassandře, připravená odvést ji z tribuny do chrámu, kde ji nebude vidět ani slyšet.</p>
<p>Kassandra se znovu zasměje a ukáže krátkou, ale velice ostrou dýku, kterou má v ruce. „Zkus se mě dotknout, děvko, a já tě rozkrájím stejně, jako jsi rozkrájela to otrocké nemluvně, které jsi prohlásila za vlastní dítě.“</p>
<p>„Ticho!“ sykne Andromaché. Oči se jí náhle rozšíří zlostí.</p>
<p>Priamos a další starci se znovu otočí a zamračí. Je zřejmé, že ve své stařecké polohluchotě slovům nerozuměli, ale tón zlostného šepotu a syčení jim musí být jasný.</p>
<p>Heleně se třesou ruce. „Kassandro, sama jsi mi řekla, že všechna tvá proroctví z let, kdy jsi předpovídala zkázu, byla falešná. Trója dál stojí, přestože podle tvých proroctví měla být již před měsíci zničena. Priamos žije, nikdo ho nezabil právě v tomto Diově chrámu, jak jsi věštila. Achilleus a Hektór jsou naživu, i když jsi roky tvrdila, že zemřou dřív, než padne město. Žádnou z nás žen neodvlekli do otroctví, jak jsi předpověděla, ani tebe do Agamemnónova domu – kde měla podle tvých slov slavného krále spolu s tebou a tvými malými dětmi zavraždit Klytaimnéstra, ani Andromaché…“</p>
<p>Kassandra zvrátí hlavu v neslyšném skučení. Pod nimi Hektór dál nabízí bohům větru oběti a víno přislazené medem, pokud zapálí bratrovu hranici. Kdyby tady teď vzniklo divadlo, diváci, kteří jsou dnes přítomni, by si mysleli, že drama sklouzlo ve frašku.</p>
<p>„To všechno je <emphasis>pryč</emphasis>,“ zašeptá Kassandra a čepelí dýky, ostrou jako břitva, si přejede po vlastním předloktí. Krev jí stéká po bledé pleti a kape na mramor, ale ona k ní ani na okamžik nesklopí zrak. Její pohled ulpí na Andromaché a Heleně. „Stará budoucnost už není, sestry. Sudičky nás opustily. Náš svět a jeho budoucnost přestaly být a vznikl nějaký jiný – nějaký zvláštní jiný <emphasis>kosmos. </emphasis>Ale Apollónova kletba jasnozřivosti ze mne nebyla sňata, sestry. Meneláos již za několik okamžiků vyběhne sem nahoru a probodne mečem tvůj krásný prs, <emphasis>Heleno Trójská</emphasis>.“ Poslední slova vyplivne s největší možnou jedovatostí.</p>
<p>Helena chytne Kassandru za ramena. Andromaché jí vytrhne nůž. Obě společně odstrkají mladší ženu mezi sloupy, do chladivých stínů vnitřního mezipatra Diova chrámu. Jasnozřivá Kassandra je natlačena zády k mramorovému zábradlí a obě starší ženy se nad ní tyčí jako Erínye.</p>
<p>Andromaché zvedne dýku ke Kassandřinu bledému hrdlu. „Léta jsme byly přítelkyně, Kassandro,“ sykne Hektorova manželka, „ale řekneš ještě jedno slovo, ty šílená kurvo, a podříznu ti krk jako praseti, než ho pověsí, aby vykrvácelo.“</p>
<p>Kassandra se usměje.</p>
<p>Helena položí ruku Andromaché na zápěstí – ale je těžké říct zda proto, aby ji zadržela, nebo proto, aby se spolupodílela na vraždě. Druhou ruku nechá na Kassandřině rameni.</p>
<p>„Meneláos mě jde zabít?“ pošeptá do ucha trýzněné věštkyně.</p>
<p>„Dvakrát si pro tebe dnes půjde a pokaždé ho někdo zastaví,“ odpoví monotónním hlasem Kassandra. Její oči nejsou zaostřené ani na jednu z žen, úsměv má podobu otevřených úst.</p>
<p>„Kdy přijde?“ zeptá se Helena. „A kdo ho zastaví?“</p>
<p>„Poprvé, když se rozhoří Paridova hranice,“ odpoví Kassandra tónem stejně znuděným a lhostejným, jako by odříkávala starou pohádku pro děti. „A podruhé až Paridova hranice dohoří.“</p>
<p>„A kdo ho zastaví?“ zopakuje Helena.</p>
<p>„Poprvé zadrží Meneláa Paridova manželka,“ řekne Kassandra. Oči se jí v hlavě protočily tak, že jsou vidět jenom bělma. „Pak Agamemnón a Achilleova rádoby vražedkyně Penthesileia.“</p>
<p>„<emphasis>Amazonka </emphasis>Penthesileia?“ zeptá se Andromaché a její překvapený hlas zazní dost hlasitě, aby se Diovým chrámem rozlehla jeho ozvěna. „Je tisíce mil odsud, stejně jako Agamemnón. Jak by tady mohli být v době, kdy Paridova pohřební hranice dohoří?“</p>
<p>„Psst,“ sykne Helena. Pak se obrátí ke Kassandře, jíž kmitají oční víčka: „Podle tebe zabrání Paridova manželka Meneláovi, aby mě zavraždil, až se pohřební hranice rozhoří. Jak to mám udělat? Jak?“</p>
<p>Kassandra omdlí a sveze se na podlahu. Andromaché schová dýku do záhybů svého oděvu a několikrát mladší ženu prudce pleskne přes obličej. Kassandra se neprobudí.</p>
<p>Helena do zhrouceného těla kopne. „Ať ji seberou Erínye. Jak mám Meneláovi zabránit, aby mě zabil? Možná nám zbývají jen minuty, než…“</p>
<p>Zvenčí chrámu se vznese hromový řev Trójanů a Achájců na náměstí. Obě ženy zaslechnou sykot a hukot.</p>
<p>Skajskou bránou se poslušně přihnaly větry. Na troud na dřevo přeskočila jiskra. Hranice se rozhořela.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>4</strong></p>
<p>Meneláos se díval, jak od západu přivanuly větry a rozdmýchaly uhlíky v Paridově hranici nejdřív do několika třepetavých ohnivých jazyků a pak v plápolající vatru. Hektór tak tak stačil seběhnout dolů a seskočit, než celou hranici zachvátily plameny.</p>
<p><emphasis>Teď, </emphasis>řekl si Meneláos.</p>
<p>Uspořádaný oddíl Achájců se narušil, jak se dav tlačil a couval od žáru hranice, a Meneláos tak využil zmatku k zamaskování svých pohybů, když proklouzl kolem ostatních Argejců a řadami trójských pěšáků otočených k plamenům. Oklikou se propracoval k Diovu chrámu a čekajícímu schodišti. Všiml si, že žár a jiskry z ohně – vítr foukal směrem k chrámu – zahnaly Priama, Helenu a ostatní z tribuny a – co bylo důležitější, vojáky mezi ním a nimi ze schodiště, takže měl volnou cestu.</p>
<p><emphasis>Je to, jako by mi bohové pomáhali.</emphasis></p>
<p>Možná pomáhají, pomyslel si Meneláos. Každý den přicházela hlášení o kontaktech mezi Argejci a Trójany a jejich bývalými bohy. Fakt, že spolu teď smrtelníci a bohové válčili, neznamenal, že pouta krve a starých tradic byla zpřetrhána úplně. Meneláos znal tucty svých vrstevníků, kteří v noci potají nabízeli bohům oběti, stejně jako to dělali vždycky, přestože ve dne s nimi bojovali. Nepřivolal snad teď samotný Hektór bohy severního a západního větru – Zefyra a Borea – aby mu pomohli zapálit bratrovu hranici? A nevyhověli mu bohové, přestože na téže hranici byly jako nedostatečné <emphasis>první kusy, </emphasis>které člověk hází psům, poházeny kosti a vnitřnosti Dionýsa, syna samotného Dia? <emphasis>Je to zmatená doba pro život.</emphasis></p>
<p><emphasis>No co, </emphasis>odpověděl druhý hlas v Meneláově hlavě, ten cynický, který dnes nebyl připraven zabít Helenu, <emphasis>moc ti z toho života nezbývá, brachu.</emphasis></p>
<p>Meneláos se na dolním konci schodiště zastavil a vytasil meč. Nikdo si toho nevšiml. Všechny oči visely na pohřební hranici, která plápolala a praskala třicet stop od nich. Stovky vojáků zvedly mečovou ruku, aby si zaclonily oči a obličej před žárem plamenů.</p>
<p>Meneláos vstoupil na první schod.</p>
<p>Ze sloupoví Diova chrámu ani ne deset stop daleko vyšla nějaká žena, jedna z panen se závoji, které předtím přinesly k hranici olej a med, a zamířila přímo k plamenům. Všechny oči se otočily k ní a Maneláos musel na nejnižším schodu znehybnět a meč sklonit, protože stál skoro přesně za ní a nechtěl na sebe přitáhnout pozornost.</p>
<p>Žena si strhla závoj. Dav Trójanů na druhé straně hranice zalapal po dechu.</p>
<p>„Oinóné,“ vykřikla žena nahoře na tribuně.</p>
<p>Meneláos natáhl krk a vzhlédl. Priamos, Helena, Andromaché a několik dalších vyšli zpátky na tribunu, když zaslechli prudké nádechy a křik davu. Ženou, která promluvila, nebyla Helena, ale jedna z přítomných otrokyň.</p>
<p><emphasis>Oinóné? </emphasis>Meneláovi to jméno něco připomínalo, něco z doby před posledními deseti lety války, ale zařadit si je nedokázal. Myšlenkami se věnoval příští půlminutě. Helena stála na horním konci těchto patnácti schodů a mezi ním a jí nebyli žádní muži.</p>
<p>„Jsem Oinóné, Paridova pravá manželka!“ vykřikla žena. Její hlas bylo přes hukot větru a divoké praskání ohně s mrtvým tělem i takto blízko stěží slyšet.</p>
<p><emphasis>Paridova pravá manželka? </emphasis>Zmatený Meneláos zaváhal. Z chrámu a přilehlých uliček se tlačili další Trójané, aby jim tato podívaná neunikla. Několik mužů si stouplo na schody vedle Meneláa a nad něho. Rusovlasý Argejec si až teď vzpomněl, že po Helenině únosu se ve Spartě říkalo, že Paris měl manželku, nějakou ženu obyčejného vzhledu – o deset let starší, než byl v den jejich sňatku on – a že na tuto manželku zapomněl, když mu bohové pomohli unést Helenu. <emphasis>Oinóné.</emphasis></p>
<p>„Priamova syna Parida nezabil Foibos Apollón,“ vykřikla žena zvaná Oinóné. „Udělala jsem to já!“</p>
<p>Strhl se křik, padlo dokonce několik nadávek a pár trójských bojovníků na bližší straně ohně chtělo jít blíž, jako by hodlali šílenou ženu chytit, ale jejich druhové je zadrželi. Většina byla zvědavá, co má na srdci.</p>
<p>Meneláos zahlédl přes plameny Hektora. Dokonce ani nejslavnější hrdina Ília nemohl nijak zasáhnout, protože mezi ním a touto ženou ve středních letech stála bratrova hořící pohřební hranice.</p>
<p>Oinóné byla tak blízko plamenů, že jí z šatů stoupala pára. Vypadala mokrá, jako by se polila vodou, když se na tento výstup chystala. Pod promočenou řízou bylo jasně vidět, jak jí visí plná ňadra.</p>
<p>„Paris nezemřel plameny z rukou Foiba Apollóna!“ zavřískla ta harpyje. „Když můj manžel a bůh před deseti dny zmizeli zrakům do pomalého času, vystřelili na sebe z luku – byl to souboj lučištníků, přesně jak to Paris chtěl. Bůh i člověk minuli cíl. Osudný šíp, který přinesl mému muži záhubu, vystřelil smrtelník – ten zbabělec Filoktétés!“ Oinóné ukázala do skupiny Achájců, kde stál nedaleko Velkého Aianta starý Filoktétés.</p>
<p>„Lži!“ vykřikl starý lučištník, kterého teprve nedávno, několik měsíců po propuknutí války s bohy, zachránil z ostrova, kde strádal vyhnanstvím a nemocí, Odysseus.</p>
<p>Oinóné mu nevěnovala pozornost a přistoupila ještě blíž k plamenům. Pleť na holých rukou a na obličeji jí zrudla žárem. Pára, která se jí valila z šatů, kolem ní zhoustla jako mlha.</p>
<p>„Když Apollón zklamaně kvitl zpátky na Olymp, argejský zbabělec Filoktétés, plný staré nenávisti, střelil manželovi do slabin otrávený šíp!“</p>
<p>„Jak to můžeš vědět, ženo? Nikdo z nás nenásledoval Priamova syna a Apollóna do pomalého času. Žádný z nás ten souboj neviděl!“ zahřímal Achilleus hlasem stokrát zřetelnějším, než byl hlas vdovy.</p>
<p>„Když Apollón zřel tu zradu, kvitl mého manžela na svahy hory Ída, kde jsem více než posledních deset let žila ve vyhnanství…“ pokračovala Oinóné.</p>
<p>Občas se nějaký výkřik ozval, ale většina obrovského náměstí, zaplněná tisíci trójskými bojovníky, jakož i obsazené zdi a střechy nahoře, byly zticha. Všichni čekali.</p>
<p>„Paris mě prosil, abych ho přijala zpátky…“ vykřikla plačící žena. Z mokrých vlasů se jí teď valila pára stejně prudce jako z oblečení. Vypadalo to, jako by se i její slzy měnily v páru. „Umíral na řecký jed, varlata, kdysi milovaný pyj i podbřišek měl již zčernalé, ale prosil mě, abych ho uzdravila.“</p>
<p>„Jak by ho obyčejná baba léčitelka mohla uzdravit, když byl zasažen smrtelným jedem?“ zakřičel Hektór. Bylo to vůbec poprvé, co promluvil, a jeho hlas přeřval plameny jako hlas boha.</p>
<p>„Orákulum manželovi řeklo, že jedině já ho mohu z takové smrtelné rány vyléčit,“ zakřičela v odpověď chraptivě Oinóné. Hlas jí už buď selhával, nebo prohrával v souboji s žárem a hukotem. Meneláos její slova slyšel, ale pochyboval, že je slyší většina ostatních na náměstí.</p>
<p>„V mučivých bolestech mě úpěnlivě prosil,“ křičela, „chtěl, abych mu na otrávenou ránu přiložila balzám. ‘Nezatracuj mě teď,’ žadonil Paris, ‘opustil jsem tě jen proto, že mi Sudičky poručily, abych jel za Helenou. Lituji, že jsem nezemřel, než jsem tu děvku přivedl do Priamova paláce. Zapřísahám tě, Oinóné, při lásce, kterou jsme kdysi cítili, a při slibech, které jsme si kdysi dali, odpusť mi teď a uzdrav mě.’“</p>
<p>Meneláos se díval, jak žena udělala dva další kroky k ohni. Plameny ji olizovaly, až jí černaly kotníky, a sandály se jí kroutily.</p>
<p>„Odmítla jsem!“ zakřičela. Hlas měla chraptivý, ale opět zněl hlasitěji. „A on zemřel. Má jediná láska, můj jediný milenec a jediný manžel zemřel. Zemřel ve strašlivých bolestech, vykřikoval neslušnosti. Mé služebné a já jsme se pokusily tělo spálit – dopřát mému ubohému, Sudičkami k záhubě odsouzenému manželovi pohřební hranici, jakou si zasloužil – ale stromy byly pevné, nedaly se pokácet, a my jsme byly ženy, k tomu slabé. Nezvládla jsem ani tak jednoduchý úkol. Když Foibos Apollón viděl, jak bídně jsme uctily Paridovy ostatky, slitoval se nad svým padlým nepřítelem podruhé, kvitl Paridovo znesvěcené tělo zpátky na bojiště a nechal ohořelou mrtvolu vypadnout z pomalého času, jako by byl Paris popálen v bitvě.</p>
<p>Je mi líto, že jsem ho neuzdravila,“ volala Oinóné. „Všechno je mi líto.“ Otočila se na dost dlouho, aby zvedla oči k tribuně, ale bylo sporné, zda může přes žár, dým a bolest v pálících očích zřetelně vidět osoby, které tam stojí. „Ale aspoň ho ta kurva Helena už nikdy neviděla živého.“</p>
<p>Řady Trójanů začaly mumlat. Zvuk sílil, až přešel v křik.</p>
<p>Teď, příliš pozdě, se tucet trójských strážců rozběhl k Oinóné s úmyslem ji odtáhnout, aby mohla být podrobena dalšímu výslechu.</p>
<p>Vstoupila na hořící hranici.</p>
<p>Nejdřív jí vzplály vlasy, potom šaty. Bylo to neuvěřitelné, neskutečné, ale ona dál šplhala na hromadu dřeva, přestože maso na ní hořelo, černalo a loupalo se jako spálený pergamen. Pouze v posledních sekundách, než upadla, bylo vidět, že se svíjí bolestí. Ale její křik jako by vyplňoval náměstí celé minuty a uvrhoval ohromený dav do ticha.</p>
<p>Když shromáždění Trójané znovu promluvili, volali po Filoktétovi a požadovali, aby ho čestná stráž Achájců vydala.</p>
<p>Vzteklý, zmatený Meneláos vzhlédl ke schodišti. Všechny na tribuně teď obklopila Priamova královská garda. Cestu k Heleně přehrazovala stěna kulatých trójských štítů a houština kopí.</p>
<p>Meneláos seskočil ze schodu, na němž stál, a rozběhl se přes prázdný prostor kolem hranice. Cítil, jak mu žár buší do obličeje jako pěst, a věděl, že bude mít sežehnuté obočí. Za okamžik se přidal k řadám ostatních Argejců a pozvedl meč. Aiás, Diomédés, Odysseus, Teukros a další vytvořili vlastní kruh kolem Filoktéta a také měli zbraně vztyčené a připravené.</p>
<p>Obrovská masa Trójanů, která je obklopovala, zdvihla štíty do výše, zvedla kopí a pohnula se ke dvěma tuctům Řeků odsouzených k záhubě.</p>
<p>Náhle Hektorův hlas zahřímal tak, že všichni znehybněli.</p>
<p>„Dost! Zakazuji to! Žvásty Oinóné – jestli to vůbec <emphasis>byla </emphasis>Oinóné, kdo se tady dnes zabil, protože jsem tu babiznu nepoznal – nic neznamenají. Byla šílená! Můj bratr zemřel v boji na život a na smrt s Foibem Apollónem.“</p>
<p>Nezdálo se, že by se rozzuření Trójané chtěli nechat přesvědčit. Hroty kopí a meče zůstaly připravené a nedočkavé. Meneláos se rozhlédl po své zoufalé skupince a všiml si, že na rozdíl od Odyssea, který se mračí, a Filoktéta, jenž se krčí, má Velký Aiás ústa od ucha k uchu, jako by každou chvíli očekával masakr, který ukončí jeho život.</p>
<p>Hektór prošel dlouhými kroky kolem hranice a postavil se mezi trójská kopí a kruh Řeků. Stále neměl žádné brnění a byl beze zbraně, přesto najednou vypadal jako nejhrozivější nepřítel v poli.</p>
<p>„Tito muži jsou naši spojenci a jsou to hosté, které jsem pozval na pohřeb svého bratra,“ křikl. „Nezkřivíte jim ani vlas. Každý, kdo se vzepře mému rozkazu, zemře mou rukou. Přísahám to na bratrovy kosti!“</p>
<p>Achilleus sešel z pódia a zvedl štít. On na sobě stále <emphasis>měl </emphasis>své nejlepší brnění a byl ozbrojený. Neřekl nic a neudělal žádný pohyb, ale každý Trójan ve městě o něm musel vědět.</p>
<p>Stovky Trójanů se podívaly na svého vůdce, pohlédly na lehkonohého zabijáka Achillea, naposledy zabloudily zrakem k pohřební hranici, kde již plameny téměř strávily ženino mrtvé tělo, a ustoupily. Meneláos cítil, jak davy kolem nich opouští bojový duch, viděl zmatek v opálených tvářích Trójanů.</p>
<p>Odysseus vykročil v čele Achájců ke Skajské bráně. Meneláos a ostatní muži sklonili meče, ale neschovali je do pochev. Trójané se před nimi rozestoupili jako neochotné, ale stále krvežíznivé moře.</p>
<p>„U všech bohů…“ zašeptal Filoktétés z jejich středu, když nechali brány za sebou a míjeli další řady Trójanů, „přísahám vám, že…“</p>
<p>„Drž kurva hubu, dědku,“ obořil se na něho mohutný Diomédés. „Jestli řekneš ještě jedno slovo, než budeme zpátky u černých lodí, osobně tě zabiju.“</p>
<p>Za achájskými palisádami, za obrannými příkopy a pod moraveckými silovými poli bylo vidět, že na pobřeží vládne zmatek, přestože v tamních táborech nemohli nic vědět o katastrofě, k níž za hradbami Tróje málem došlo. Meneláos se odtrhl od ostatních a rozběhl se po pláži.</p>
<p>„Král se vrátil!“ vykřikoval jeden kopiník, který proběhl kolem Meneláa a divoce při tom troubil na lasturu. „Velitel se vrátil.“</p>
<p><emphasis>To nemůže </emphasis><emphasis>být Agamemnón, </emphasis>pomyslel si Meneláos. <emphasis>Ten se nevrátí dřív než za měsíc. Možná za dva.</emphasis></p>
<p>Ale byl to bratr. Stál na přídi největší z třiceti lodí své malé flotily. Zlatá zbroj se na něm blýskala, jak veslaři poháněli dlouhé, štíhlé plavidlo příbojem ke břehu.</p>
<p>Meneláos se začal brodit vlnami, až mu voda dosáhla nad bronzové brnění, které mu chránilo holeně. „Bratře!“ zvolal a zamával rukama nad hlavou jako malý kluk. „Jaké zprávy přinášíš z domova? Kde jsou ti noví bojovníci, které jsi přísahal přivézt?“</p>
<p>Černá loď byla ještě šedesát nebo padesát stop od břehu, od přídě jí odstřikovala voda, kterou k němu hnaly mohutné, dlouhé vlny příboje. Agamemnón si zakryl oči, jako by ho bolely od odpoledního slunce, a křikl v odpověď: „Pryč, sourozenče Átreův. Všechno je pryč!“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>5</strong></p>
<p>Mrtvé tělo bude hořet celou noc.</p>
<p>Thomas Hockenberry, bakalář svobodných umění z Wabash College (angličtina), magistr svobodných umění a doktor filozofie z Yale (klasická filologie), dříve působící na fakultě Indianské univerzity – ve skutečnosti vedoucí tamní katedry antiky do své smrti; zemřel na rakovinu v roce 2006 po Kr. – a naposledy, deset let z deseti let a osmi měsíců po svém oživení, homérský <emphasis>scholik </emphasis>olympských bohů, k jehož povinnostem v té době patřilo podávat každý den slovní hlášení své Múze jménem Meleté o postupu Trójské války a o tom, do jaké míry se drží Homérovy <emphasis>Íliady, </emphasis>nebo se od ní odchyluje – jak se ukázalo, bohové jsou na tom se čtením stejně jako tříleté děti – opustí náměstí a Paridovu planoucí hranici krátce před setměním a vyleze na druhou nejvyšší věž v Tróji, přestože je poškozená a nebezpečná, aby si v klidu snědl svůj chléb se sýrem a napil se vína. Soudí, že má za sebou dlouhý, zvláštní den.</p>
<p>Věž, kde často hledá samotu, je blíž Skajské bráně než středu města u Priamova paláce, ale neleží na hlavní třídě a většina skladišť u její paty je dnes prázdných. Oficiálně je věž – před válkou jedna z nejvyšších v Íliu, z pohledu 20. století skoro čtrnáctipatrová, tvarovaná jako makovice nebo minaret s baňatým rozšířením pod vrškem – pro veřejnost uzavřená. V prvních týdnech aktuálně probíhající války ustřelila jedna bomba poslaná bohy horní tři patra a diagonálně rozbila tu baňatou část, takže místnůstky pod střechou jsou teď otevřené. V hlavním tělese věže jsou alarmující praskliny a úzké točité schodiště je zasypané zdivem, omítkami a uvolněnými kameny. Hockenberrymu trvalo několik hodin, než si při prvním výstupu na věž před dvěma měsíci vyčistil cestu do báně v jedenáctém patře. Z Hektorova příkazu natáhli moravci přes vstupy oranžovou umělohmotnou pásku, která grafickými piktogramy varovala lidi před tím, co by se mohlo stát – podle nejznepokojivějšího obrázku by se mohla kdykoli zřítit věž samotná – a jinými symboly jim nařizovala, aby do ní pod trestem Priamova hněvu nevstupovali.</p>
<p>Zloději věž vyrabovali během dvaasedmdesáti hodin a pak už místní dovnitř <emphasis>skutečně </emphasis>nechodili – k čemu je prázdná budova? Hockenberry proklouzne mezi páskami, rozsvítí baterku a zahájí dlouhý výstup. Jen málo ho při tom trápí, že by ho tady někdo mohl uvěznit, okrást nebo vyrušit. Je vyzbrojený nožem a krátkým mečem. Navíc je dobře známá postava: Thomas Hockenberry, syn Duanův, občasný přítel… no, to ne, přítel ne, ale partner určitě… Achillea i Hektora, a teď samozřejmě veřejná osoba, která se víc než letmo zná s moravci a skálovci… takže se najde jen velice málo Řeků nebo Trójanů, kteří by si mu troufli ublížit, aniž by si to dobře rozmysleli.</p>
<p>Jenže bohové – to je jiná záležitost.</p>
<p>Už ve třetím patře Hockenberry těžce oddechuje, v desátém vyloženě supí a dělá zastávky, aby se nadechl, a když se dostane do rozbitého jedenáctého patra, vydává zvuky jako packard z roku 1947, jejž kdysi vlastnil jeho otec. Víc než deset let se díval, jak tito lidští polobozi – Řekové i Trójané – válčí, hodují, milují a smilní jako svalnaté reklamy na ten nejúspěšnější klub zdraví na světě, nemluvě o bozích a bohyních, kteří jsou chodící reklamy na nejlepší klub zdraví ve <emphasis>vesmíru</emphasis>, jenže Ph. Dr. Thomas Hockenberry si nikdy nenašel čas, aby se sám dostal do kondice. <emphasis>Typické</emphasis>, pomyslí si.</p>
<p>Schodiště se úzce vine středem oválné budovy. Dveře tam nejsou žádné a trocha večerního světla padá do středové schodišťové šachty okny v maličkých místnostech po stranách, tvarovaných jako výseče, ale nahoře je pořád tma. Pomocí baterky se přesvědčí, že schody jsou tam, kde by měly být, a že se do schodiště nezřítila žádná další suť. Aspoň že na stěnách nejsou <emphasis>graffiti</emphasis> – jedno z mnoha požehnání, která přináší naprosto negramotná populace, pomyslí si Thomas Hockenberry.</p>
<p>Když dojde do maličkého výklenku v patře, které je teď nejvyšší, již dávno zbaveného sutin a toho nejhoršího omítkového prachu, ale otevřeného dešti a větru, jako vždycky dospěje k závěru, že ten výstup stál za to.</p>
<p>Posadí se na svůj oblíbený kamenný kvádr, postaví na zem ranec, odloží baterku – kterou mu před měsíci půjčil jeden z moravců – a vytáhne malý balíček s čerstvým chlebem a okoralým sýrem. Taky vyloví měch s vínem. Sedí tam, cítí, jak mu večerní vítr od moře čechrá nové vousy a dlouhé vlasy, mechanicky odřezává svým bojovým nožem kousky sýra a krájí chleba, a při tom se dívá ven a nechává ze sebe vyprchat napětí nastřádané za celý den.</p>
<p>Výhled má dobrý. Zabírá téměř tři sta stupňů a v tom, aby byl kruhový, mu brání jen torzo zachované zdi za ním. Umožňuje Hockenberrymu spatřit většinu města pod sebou – Paridova pohřební hranice vzdálená jen několik ulic na východ z této výšky vypadá, jako by byla skoro přímo pod ním – městské hradby, na nichž všude kolem právě zapalují pochodně a vatry, a achájské ležení táhnoucí se podél pobřeží míle na sever a na jih, světla stovek a stovek ohňů, připomínajících Hockenberrymu pohled, který se mu jednou naskytl z letadla klesajícího po setmění nad Lake Shore Drive v Chicagu: břeh jezera ověšený pohyblivým náhrdelníkem reflektorů a nespočtem svítících nájemních domů. A na pozadí vínově temného moře je tak tak vidět nějakých třicet dlouhých černých lodí, které se právě vrátily s Agamemnónem. Víc se jich ještě pohupuje na kotvě, než kolik jich bylo vytaženo na břeh. Agamemnónův tábor – poslední měsíc a půl prakticky opuštěný – dnes večer září ohni a hemží se pohybem.</p>
<p>Obloha není prázdná. Na severovýchodě vykrajuje kolo z trójské oblohy poslední díra s deformovaným prostorem, bránová díra, ať už to znamená cokoli – posledního půl roku říkali lidé té jedné zbývající prostě díra – spojující ílijské pláně s oceánem na Marsu. Hnědá půda Malé Asie přímo přechází do rudého marsovského prachu, aniž by obojí oddělovala třeba jen puklina v zemi. Na Marsu ještě večer nepokročil tak daleko a zůstává tam červený soumrak, který vykresluje díru proti tmavší obloze staré Země.</p>
<p>Červeně a zeleně blikají navigační světla na dvou desítkách moraveckých sršňů, které mají noční hlídku nad dírou a nad městem, nad mořem zatáčejí a zalétají až k nezřetelně tušeným stínům, které patří lesnatým vrcholkům hory Ída na východě.</p>
<p>Přestože slunce právě zapadlo – je zimní noc, takže brzy – v ulicích Tróje je stále živo. Poslední obchodníci na tržišti nedaleko Priamova paláce již stáhli plátěné stříšky a odvážejí své zboží na dvoukolácích – Hockenberry dokonce i v této výšce přes vítr slyší skřípání dřevěných kol – ale sousední ulice plné nevěstinců, hostinců, lázní a dalších nevěstinců ožívají, plní se strkajícími se postavami a blikajícími pochodněmi. Jak je trójským zvykem, každou významnou městskou křižovatku, jakož i každý ohyb a roh širokých hradeb osvětlují každý večer obrovské bronzové koše, ve kterých po celou noc hoří olej nebo dřevo. Strážní právě zapalují poslední z nich. Hockenberry vidí tmavé siluety, které se tlačí kolem každého z těchto ohňů, aby se zahřály.</p>
<p>Kolem všech kromě jednoho. Paridova pohřební hranice na hlavním náměstí Ília hoří jasněji než všechny ostatní ohně ve městě a v jeho okolí, ale pouze jedna tmavá postava se k němu tlačí, jako by se chtěla zahřát – Hektór. Nahlas naříká, pláče, volá na své vojáky, otroky a sluhy, aby do hučících plamenů naházeli další dřevo, a přitom velkým, obouručním pohárem nabírá víno ze zlaté nádoby a soustavně je rozlévá po zemi kousek od hranice.</p>
<p>Zem už je tam tak nasáklá, že to vypadá, jako by z ní prýštila krev.</p>
<p>Hockenberry právě dojídá večeři, když zaslechne, jak točitým schodištěm stoupají kroky.</p>
<p>Najednou mu buší srdce, v ústech cítí strach. Někdo ho sem nahoru <emphasis>sledoval </emphasis>– o tom se nedá pochybovat. Našlapování na schody je příliš lehké – jako by se ten, kdo jde nahoru, snažil pohybovat pokradmu.</p>
<p><emphasis>Třeba je to nějaká žena, která hledá něco k jídlu, </emphasis>napadne ho, ale dřív, než se naděje stačí pořádně rozvinout, je rozbita; Hockenberry zaslechne ze schodiště slabou kovovou ozvěnu, jako by na tom, kdo jde nahoru, chřestila zbroj. Navíc ví, že trójské ženy mohou být nebezpečnější než většina mužů, které poznal ve svém světě dvacátého a jednadvacátého století.</p>
<p>Co nejtišeji vstane, chléb, sýr a měch s vínem odloží stranou, zastrčí nůž do pouzdra, potichu vytáhne meč a couvne k jediné zdi, která ještě stojí. Vítr zesílí a rozšustí pláštík, pod jehož záhyby meč právě schoval.</p>
<p><emphasis>Můj kvitovací medailonek. </emphasis>Levou rukou se dotkne malého zařízení pro kvantovou teleportaci, které má pověšené pod tunikou na prsou. <emphasis>Jak mě mohlo napadnout, že u sebe nemám nic cenného? I když už to nemůžu použít, aniž by mě bohové zachytili a začali pronásledovat, je to unikátní. Neocenitelné. </emphasis>Hockenberry vytáhne baterku a podrží ji v natažené ruce od sebe; stejně směroval paralyzační obušek, dokud nějaký měl. Co by teď za něj dal.</p>
<p>Napadne ho, že tím, kdo zdolává poslední z jedenácti pater schodů těsně pod ním, by mohl být bůh. O vládcích z Olympu bylo známo, že potají chodí do Ília v přestrojení za smrtelníky. Bohové rozhodně měli dost důvodů, aby ho zabili a vzali si svůj kvitovací medailonek zpět.</p>
<p>Stoupající postava zdolá posledních několik schodů a vyjde na volné prostranství. Hockenberry rozsvítí baterku a zachytí postavu do kuželu světla.</p>
<p>Je to drobná a jen neurčitě humanoidní postava – kolena jsou otočená dozadu, paže špatně pospojované, ruce se dají vyměnit a chybí obličej jako takový – sotva metr vysoká, obalená tmavým plastem a černočerveným kovem.</p>
<p>„Mahmud,“ vydechne s úlevou Hockenberry. Uhne kruhem světla baterky z hledí malého moravce z Európy.</p>
<p>„Vy nosíte pod pelerínou meč,“ zeptá se Mahmud anglicky, „nebo máte jen takovou radost, že mě vidíte?“</p>
<p>Hockenberry měl ve zvyku nosit si sem v ranci nějaké palivo, aby si mohl rozdělat ohýnek, když je nahoře ve věži. V posledních měsících to často znamenalo sušené kravince, ale tentokrát si přinesl spoustu krásně vonících třísek, prodávaných dnes na černém trhu dřevorubci, kteří přivezli dřevo na Paridovu hranici. Teď už Hockenberrymu ohýnek plápolá a on a Mahmud sedí na kamenných kvádrech každý z jedné strany. Vítr je studený a přinejmenším Hockenberry je rád, že oheň má.</p>
<p>„Několik dní jsem tě nikde neviděl,“ řekne drobnému moravci. Všimne si, jak se plameny odrážejí od lesklého plastu Mahmudova hledí.</p>
<p>„Byl jsem nahoře na Fobosu.“</p>
<p>Hockenberrymu trvá několik sekund, než si vzpomene, že Fobos je jeden z měsíců Marsu. Ten bližší, myslí si. Nebo možná ten menší. V každém případě měsíc. Otočí hlavu tak, aby viděl obrovskou díru několik mil severovýchodně od Tróje: na Marsu je teď taky noc – kolo díry je proti noční obloze vidět jen stěží a to ještě pouze zásluhou faktu, že tam hvězdy vypadají trošku jinak, jsou jasnější nebo jsou na sebe namačkané hustěji, možná obojí. Není vidět ani jeden z Marsových měsíců.</p>
<p>„Stalo se něco zajímavého, když jsem byl pryč?“ zeptá se Mahmud.</p>
<p>Hockenberry se musí pro sebe zasmát, když otázku uslyší. Poví moravci o dopoledním pohřbu a Oinónině sebeobětování.</p>
<p>„To jsou volové,“ řekne Mahmud. Bývalý scholik může jen předpokládat, že moravec záměrně používá idiomatické výrazy, jež považuje za specifické pro období, které Hockenberry prožil na Zemi. Někdy to vyjde; někdy, jako třeba teď, je to k smíchu.</p>
<p>„Nepamatuji si z <emphasis>Íliady</emphasis>, že by Paris měl nějakou dřívější manželku,“ pokračuje Mahmud.</p>
<p>„Myslím, že <emphasis>Ílias </emphasis>se o ní nezmiňuje.“ Hockenberry se snaží vzpomenout si, jestli o tom někdy mluvil na přednáškách. Myslí si, že ne.</p>
<p>„To musela být docela dramatická podívaná.“</p>
<p>„Byla,“ přisvědčí Hockenberry, „ale ještě dramatičtější bylo Oinónino obvinění, že ve skutečnosti zabil Parida Filoktétés.“</p>
<p>„Filoktétés?“ Mahmud zvedne hlavu způsobem, který Hockenberrymu připadá skoro až psí. Z nějakého důvodu si ten pohyb spojil s představou, že Mahmud prohledává paměťové banky. „Ze Sofoklovy hry?“ zeptá se moravec po sekundě.</p>
<p>„Ano. Byl původním vůdcem Thessálců z Méthóny.“</p>
<p>„Nepamatuji si ho z <emphasis>Íliady</emphasis>,“ podotkne Mahmud. „A myslím si, že jsem se s ním nesetkal ani tady.“</p>
<p>Hockenberry zavrtí hlavou. „Agamemnón a Odysseus ho před léty, cestou sem, vysadili na ostrově Lémnos.“</p>
<p>„Proč to udělali?“ Z Mahmudova hlasu, zabarvením tak lidského, je slyšet zájem.</p>
<p>„Hlavně proto, že páchl.“</p>
<p>„Páchl? Většina těchto lidských hrdinů páchne.“</p>
<p>Hockenberry musí překvapeně zamrkat, když to slyší. Vzpomene si, jak ho přesně totéž napadlo před deseti lety, když tady krátce po svém vzkříšení na Olympu poprvé začal působit jako scholik. Ale po prvním asi tak půlroce si toho jaksi přestal všímat. Napadne ho, jestli páchne i on. Vysvětlí: „Filoktétés páchl obzvlášť silně, protože měl hnisavou ránu.“</p>
<p>„Ránu?“</p>
<p>„Hadí uštknutí. Kousl ho jedovatý had, když… je to dlouhá historie. Obvyklá záležitost s okrádáním bohů. Ale Filoktétovi se noha zhoršila tak, že se z ní řinul hnis, neustále páchla a v pravidelných intervalech vyvolávala u lučištníka záchvaty křiku a omdlévání. Stalo se to před deseti lety při plavbě lodí sem. Proto nakonec, na Odysseovu radu, Agamemnón starce jednoduše vysadí na ostrově Lémnos a doslova ho tam nechá shnít.“</p>
<p>„Ale on přežil.“</p>
<p>„Očividně ano. Pravděpodobně proto, že ho bohové nechávali naživu z nějakého důvodu, ale celou dobu na tu hnijící nohu trpěl.“</p>
<p>Mahmud znovu narovná hlavu. „Dobře – Už si vybavuji tu Sofoklovu hru. Odysseus se pro něho vypravil, když věštec Helenos prozradil Řekům, že Trójany neporazí, dokud nebudou mít Filoktétův luk – který mu dal… kdo?… Hérakles. Herkules.“</p>
<p>„Ano, zdědil ten luk,“ potvrdí Hockenberry.</p>
<p>„Nevzpomínám si, že by pro něho Odysseus jel. Myslím v opravdovém životě. V uplynulých osmi měsících.“</p>
<p>Hockenberry znovu zavrtí hlavou. „Seběhlo se to velice rychle. Odysseus byl pryč jen asi tři týdny a nikdo z toho nedělal velkou vědu. Když se vrátil, podal to způsobem… no jo, zajel jsem si pro víno a cestou zpátky jsem nabral Filoktéta.“</p>
<p>„V té Sofoklově hře,“ naváže Mahmud, „byl ústřední postavou Achilleův syn Neoptolemos. Ale za Achilleova života se s otcem nikdy nesetkal. Neříkejte mi, že je tady taky.“</p>
<p>„O tom mi není nic známo. Jenom Filoktétés. A jeho luk.“</p>
<p>„A teď ho Oinóné obvinila, že Parida zabil on, ne Apollón.“</p>
<p>„Jo.“ Hockenberry přihodí na oheň dalších pár klacíků. Jiskry zavíří ve větru a stoupají ke hvězdám. Nad mořem, odkud postupují mraky, je černo. Hockenberry tuší, že do rána možná začne pršet. Občas tady v noci přespí – ranec použije jako polštář a pláštík jako přikrývku – ale dnes v noci ne.</p>
<p>„Jenže jak by se Filoktétés mohl dostat do pomalého času?“ uvažuje Mahmud. Moravec vstane a potmě dojde k uraženému okraji plošiny, zjevně se nebojí více než třicetimetrového pádu. „Nanotechnologie, které ten přechod umožňují, dostal před tím soubojem jenom Paris, ne?“</p>
<p>„To bys měl vědět ty,“ odvětí Hockenberry. „Vy moravci jste Paridovi vpíchli nanotechnologie, aby se mohl utkat s bohem.“</p>
<p>Mahmud se vrátí k ohni, ale zůstane stát. Natáhne ruce, jako by si je chtěl zahřát teplem plamenů. Možná si je doopravdy <emphasis>zahřívá</emphasis>, pomyslí si Hockenberry. Ví, že moravci jsou částečně organičtí.</p>
<p>„Některým ostatním hrdinům – například Diomédovi – ještě zůstávají v těle nanoklustery z doby, kdy jim je vpíchla Athéna nebo některý z ostatních bohů,“ řekne Mahmud. „Ale máš pravdu, jediný Paris je měl před deseti dny obnovené pro ten souboj s Apollónem.“</p>
<p>„A Filoktétés tady posledních deset let nebyl,“ připomene Hockenberry. „Proto nedává smysl, aby ho některý z bohů urychlil nanomemy pomalého času. A ono to <emphasis>je </emphasis>zrychlení, ne zpomalení času, že?“</p>
<p>„Ano,“ potvrdí moravec. „Pomalý čas je nesprávné pojmenování. Osobě v pomalém čase to připadá, že čas se zastavil – že všechno a všichni jsou ztuhlí v jantaru – ale ve skutečnosti tělo přešlo do hyperrychlého jednání, kdy reaguje v milisekundách.“</p>
<p>„Jak je možné, že člověk prostě neshoří?“ zeptá se Hockenberry. Mohl Apollóna a Parida do pomalého času následovat a bitvu pozorovat – vlastně by to byl udělal, kdyby tam ten den byl. Bohové mu nacpali nanomemy do krve a kostí právě pro tento účel a on mnohokrát přešel do pomalého času, aby mohl sledovat, jak bohové připravují některého ze svých achájských nebo trójských hrdinů k boji. „Třením,“ dodal. „O vzduch nebo co…“ Nepřesvědčivě se odmlčel. Věda nebyla jeho silná stránka.</p>
<p>Ale Mahmud přikývl, jako by scholik pronesl něco moudrého.</p>
<p>„Tělo toho, kdo se urychlí do pomalého času, by skutečně <emphasis>shořelo </emphasis>– vnitřním teplem, když ničím jiným – pokud by se speciálně upravené nanoklustery nestaraly také o tohle. Je to součást silového pole nanogenerovaného tělem.“</p>
<p>„Jako u Achillea?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Nemohl Paris shořet právě proto?“ napadne Hockenberryho. „Nemohla to být nějaká nanotechnická havárie?“</p>
<p>„To je velice nepravděpodobné.“ Mahmud se posadí na menší kamenný kvádr. „Jenže proč by Filoktétés Parida zabíjel? Jaký by měl motiv?“</p>
<p>Hockenberry pokrčí rameny. „V neíliadových, nehomérských pověstech o Tróji <emphasis>je </emphasis>právě Filoktétés tím, kdo Parida zabije. Lukem. A otráveným šípem. Přesně tak, jak to popsala Oinóné. Homér se dokonce zmiňuje, že Filoktétés má být přivezen proto, aby se naplnila věštba, že Ílion padne pouze tehdy, až se do boje zapojí Filoktétés – myslím, že ve druhé knize.“</p>
<p>„Ale Trójané a Řekové jsou teď přece spojenci.“</p>
<p>Hockenberry se musí usmát. „Jen tak tak. Víš stejně dobře jako já, že v obou táborech se kují spiknutí a vznikají vzpoury. Kromě Hektora a Achillea se tahle válka s bohy nikomu nelíbí. Je jen otázkou času, kdy dojde k další vzpouře.“</p>
<p>„Jenže Hektór a Achilleus tvoří téměř neporazitelnou dvojici. A desetitisíce Trójanů a Achájců jsou jim oddané.“</p>
<p>„Prozatím,“ kývne Hockenberry. „Ale teď se možná do kibicování pustili samotní bohové.“</p>
<p>„Jako že pomohli Filoktétovi přejít do pomalého času?“ zeptá se Mahmud. „Ale proč? Occamova břitva říká, že kdyby chtěli Parida odstranit, mohli ho jednoduše nechat zabít Apollónem, jak si všichni mysleli, že se stalo. Do dneška. Do Oinónina obvinění. Proč by ho Řekové úkladně vraždili…“ Zarazí se a pak zašeptá: „Ach tak.“</p>
<p>„Ano. Bohové chtějí uspíšit další vzpouru, vyšachovat Hektora s Achilleem, rozbít toto spojenectví a dosáhnout toho, aby se Řekové a Trójané zase začali zabíjet mezi sebou.“</p>
<p>„Proto ten jed,“ dovodí moravec, „aby Paris ještě nějakou dobu žil a mohl říct své ženě – své první ženě – kdo ho doopravdy zabil. Trójané se teď budou chtít pomstít a dokonce i Řekové oddaní Achilleovi budou připraveni bojovat na svou obranu. Je to chytré. Stalo se dnes ještě něco jiného, co by mělo srovnatelnou důležitost?“</p>
<p>„Agamemnón se vrátil.“</p>
<p>„Ty si děláš prdel?“ zeptá se Mahmud.</p>
<p><emphasis>Budu si s ním muset promluvit o jeho slovníku hovorového jazyka</emphasis>, bleskne hlavou Hockenberrymu. <emphasis>Připadám si, jako bych mluvil s některým ze svých prváků na IU.</emphasis></p>
<p>„Ne, nedělám si prdel. Vrátil se z plavby domů o měsíc nebo o dva dřív a přivezl opravdu překvapivé zprávy.“</p>
<p>Mahmud se nedočkavě předkloní. Nebo aspoň Hockenberry si vyloží řeč těla malého humanoidního kyborga tak, že vyjadřuje nedočkavost. Na obličeji z hladkého plastu a kovu není vidět nic než odraz záře ohně.</p>
<p>Hockenberry si odkašle. „Lidé, kteří zůstali doma, jsou pryč,“ řekne. „Nejsou tam. Zmizeli.“</p>
<p>Očekával udivený výkřik, ale maličký moravec tiše čeká.</p>
<p>„Všichni jsou pryč. Nejenom v Mykénách, kam se Agamemnón vrátil nejdřív – nejenom jeho žena Klytaimnéstra, jeho syn a celý zbytek osazenstva, ale <emphasis>všichni </emphasis>jsou pryč. Města jsou prázdná. Jídlo leží nesnědené na stolech. Ve stájích dupou hladoví koně. Psi si stýskají na prázdných pecích. Na pastvinách jsou nepodojené krávy. Neostříhané ovce. Všude, kde Agamemnón a jeho lodě na Peloponésu přistáli, i dál – Meneláovo Lakedaimonské království je prázdné. Odysseova Ithaka – prázdná.“</p>
<p>„Ano,“ řekne Mahmud.</p>
<p>„Počkej chvilku,“ ozve se Hockenberry. „Ty nejsi ani trochu překvapený. Tys to <emphasis>věděl</emphasis>. Vy moravci jste věděli, že řecká města a království byla vyprázdněna. Jak?“</p>
<p>„Myslíš jak jsme se to dozvěděli? Jednoduše. Od našeho příletu jsme ta místa monitorovali ze zemské oběžné dráhy. Posílali jsme dolů automatické sondy, aby zaznamenávaly data. Tady na Zemi tři tisíce let před tvou dobou – totiž tři tisíce let před dvacátým a jednadvacátým stoletím – se toho dá hodně dozvědět.“</p>
<p>Hockenberry zůstane ohromený. Netušil, že moravci věnují pozornost něčemu jinému než Tróji, okolním bojištím, propojovací díře, Marsu, hoře Olymp, bohům, možná jednomu nebo dvěma Marsovým měsíčkům… Ježíši, copak toho nebylo <emphasis>dost?</emphasis></p>
<p>„Kdy… zmizeli?“ dostane ze sebe nakonec. „Agamemnón všem vypráví, že některá jídla, která tam zůstala, byla tak čerstvá, že se dala jíst.“</p>
<p>„Asi to záleží na tom, jak definuješ ‘čerstvá’,“ odvětí Mahmud. „Podle našeho sledování ti lidé zmizeli přibližně před čtyřmi a půl týdny. Právě když se Agamemnónova nepočetná flotila blížila k Peloponésu.“</p>
<p>„Ježíšikriste,“ zašeptá Hockenberry.</p>
<p>„Je to tak.“</p>
<p>„Viděli jste je mizet? Satelitními kamerami, sondami, já nevím čím?“</p>
<p>„Ne tak docela. V jedné minutě tam byli a v příští minutě nebyli. Stalo se to kolem druhé ráno řeckého času, takže nebylo mnoho pohybu k monitorování… myslím v řeckých městech.“</p>
<p>„V řeckých městech…“ zopakuje tupě Hockenberry. „Chceš říct… totiž… zmizeli i jiní lidé? Řekněme… v Číně?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Jejich orlím hnízdem se znenadání zatočí vítr a rozmetá jiskry všemi směry. Hockenberry si při jiskerné bouři zakryje obličej rukama a pak si omete žhavé uhlíky z pláště a tuniky. Když vítr zeslábne, hodí na oheň poslední klacíky.</p>
<p>Kromě Tróje a Olympu – který, jak před osmi měsíci zjistil, vůbec není na Zemi – cestoval Hockenberry pouze na jediné další místo na této staré Zemi, a tím byla prehistorická Indiana, kam přenesl jediného dalšího scholika, jenž přežil, Keitha Nightenhelsera, k indiánům, aby se o něho postarali, když Múza dostala záchvat zabíjení. Aniž to vědomě chtěl, Hockenberry si sáhne na kvitovací medailonek pod košilí. <emphasis>Potřebuji Nightenhelsera zkontrolovat.</emphasis></p>
<p>Jako by mu četl myšlenky, moravec řekne: „Všichni ostatní jsou pryč – všichni za pětisetkilometrovým okruhem kolem Tróje. Afričané. Severoameričtí indiáni. Jihoameričtí indiáni. Číňané a australští domorodci. Polynésané. Severoevropští Hunové, Dánové a budoucí Vikingové. Protomongolové. Všichni. Všichni ostatní lidé, kteří byli na planetě – odhadli jsme, že jich bylo kolem dvaadvaceti milionů – zmizeli.“</p>
<p>„To není možné,“ namítne Hockenberry.</p>
<p>„Ne. Nechce se tomu věřit.“</p>
<p>„Jaká síla…“</p>
<p>„Božská.“</p>
<p>„Ale určitě ne tito olympští bohové. To jsou jenom… jenom…“</p>
<p>„Trochu mocnější humanoidi?“ dopoví Mahmud. „Ano, taky nás to napadlo. Tady působí jiné síly.“</p>
<p>„Bůh?“ zašeptá Hockenberry, který byl vychován v rodině striktních indianských baptistů, než vyměnil víru za vzdělání.</p>
<p>„Možná,“ připustí moravec, „ale pokud ano, žije na planetě Zemi nebo kolem ní. Ve stejném okamžiku, kdy Agamemnónova manželka a děti zmizeli, došlo k uvolnění obrovského množství kvantové energie ze Země nebo z blízkozemní dráhy.“</p>
<p>„Ta energie přišla ze Země?“ zopakuje otázkou Hockenberry. Zadívá se do okolní noci, na pohřební hranici hořící na náměstí, město, které se pod nimi probouzí k nočnímu životu, vzdálené táborové ohně Achájců a ještě vzdálenější hvězdy. „Odsud?“</p>
<p>„Ne z této Země,“ řekne Mahmud. „Z té druhé. Tvojí. A vypadá to, že na ni poletíme.“</p>
<p>Hockenberrymu se srdce na chvíli rozbuší tak divoce, až dostane strach, že bude zvracet. Pak si uvědomí, že Mahmud ve skutečnosti nemluví o <emphasis>jeho </emphasis>Zemi – o světě jednadvacátého století, kam patří nezřetelné útržky vzpomínek na život předtím, než ho bohové vzkřísili na základě DNA, knih a bůhví čeho ještě, o světě Indianské univerzity, jeho ženy a jeho studentů, který mu ve vědomí pomalu ožívá – ale o Zemi, která je současnicí terraformovaného Marsu, z doby více než tři tisíce let <emphasis>po </emphasis>krátkém, ne tak moc šťastném prvním životě Thomase Hockenberryho.</p>
<p>Neschopný klidně sedět, vstane a začne přecházet po rozbitém jedenáctém patře budovy sem a tam, k pobořené zdi na severovýchodní straně a odtamtud k propasti na jihozápadě. Kamínek, který vydloubne sandálem, spadne z výšky více než třiceti metrů do tmavé ulice. Vítr mu strhává pláštík a dlouhé šedivějící vlasy dozadu. Rozumově ví už osm měsíců, že Mars, který je viditelný dírou, existuje v nějaké budoucí Sluneční soustavě spolu se Zemí a ostatními planetami, ale ve skutečnosti si ten jednoduchý fakt nikdy nespojil s představou, že tahle druhá Země <emphasis>tam </emphasis>doopravdy je a čeká.</p>
<p><emphasis>Kosti mé ženy jsou tam smíchány s prachem</emphasis>, pomyslí si a pak, když má slzy na krajíčku, se skoro rozesměje. <emphasis>Kurva, </emphasis>moje <emphasis>kosti jsou tam smíchané s prachem.</emphasis></p>
<p>„Jak byste tam chtěli letět?“ zeptá se a ve stejném okamžiku si uvědomí, jak je ta otázka hloupá. Slyšel, jak Mahmud a jeho obrovský přítel Orphu přicestovali na Mars z prostoru Jupiteru s několika dalšími moravci, kteří nepřežili první setkání s bohy. <emphasis>Oni mají kosmické lodě, Hockenbushi, </emphasis>pomyslí si. Většina moraveckých a skáloveckých kosmických plavidel se sice zjevila jako mávnutím kouzelného proutku, kvantovými dírami, které Mahmud pomohl vytvořit, ale kosmické lodě existovaly dál.</p>
<p>„Stavíme pro tento účel loď na Fobosu a v jeho blízkosti,“ vysvětlí tiše moravec. „Tentokrát nepoletíme sami. A neozbrojení.“</p>
<p>Hockenberry nedokáže s přecházením přestat. Když se ocitne na hraně zřícené podlahy, cítí nutkání skočit a zabít se – nutkání, které ho pokoušelo odmalička, kdykoli byl někde ve výškách. <emphasis>Proto rád chodím sem nahoru? Přemýšlet, že skočím? Přemýšlet o sebevraždě? </emphasis>Uvědomí si to. Uvědomí si, jak byl posledních osm měsíců osamělý. <emphasis>A teď je pryč dokonce i Nightenhelser – je pryč a s ním nejspíš i indiáni, vysátý nějakým kosmickým vysavačem, který tento měsíc zařídil, že všichni lidé na Zemi kromě těchhle pojebaných Trójanů a Řeků zmizeli. </emphasis>Hockenberry ví, že může otočit kvitovacím medailonkem, který mu visí na prsou, a ocitnout se v Severní Americe dřív, než by řekl švec, aby v té části pravěké Indiany, kde ho před osmi měsíci nechal, zkusil scholika najít. Ale taky ví, že by ho bohové mohli vystopovat skulinami v Planckově prostoru. Proto už osm měsíců medailon nepoužil.</p>
<p>Dojde k ohni a postaví se nad drobného moravce. „Proč mi to sakra vyprávíš?“</p>
<p>„Chceme tě pozvat, abys letěl s námi,“ odvětí Mahmud.</p>
<p>Hockenberry se ztěžka posadí. Po chvíli se zmůže na otázku: „Proč, proboha? K čemu bych vám na takové expedici mohl být dobrý?“</p>
<p>Mahmud pokrčí rameny úplně jako člověk. „Pocházíš odtamtud,“ odpoví jednoduše. „I když ne z té doby. Na této druhé Zemi totiž jsou lidé.“</p>
<p>„Opravdu?“ Hockenberry slyší, jak ohromeně a hloupě jeho hlas zní. Nikdy ho nenapadlo se na to zeptat.</p>
<p>„Ano. Mnoho jich není – zdá se, že většina lidí se vyvinula do nějakého postlidského stavu a před více než čtrnácti sty lety se odstěhovala z planety do orbitálních prstencových měst – ale naše pozorování ukazují, že tam několik set lidí starého typu zůstalo.“</p>
<p>„Lidí starého typu,“ zopakuje Hockenberry a tentokrát se ani nesnaží, aby to neznělo ohromeně. „Jako já.“</p>
<p>„Přesně tak,“ potvrdí Mahmud. Když vstane, jeho hledí sahá Hockenberrymu sotva do výšky pasu. Hockenberry, který nikdy nebyl vysoký, si najednou uvědomí, jak si olympští bohové museli připadat mezi obyčejnými smrtelníky. „Myslíme si, že bys měl letět s námi. Mohl bys nám obrovsky pomoci, až se na tvé budoucí Zemi setkáme s lidmi a budeme s nimi chtít hovořit.“</p>
<p>„Ježíšikriste,“ vyhrkne Hockenberry. Znovu dojde k okraji a znovu si uvědomí, jak by bylo snadné udělat ještě jeden krok z této hrany do tmy. Tentokrát by ho bohové nevzkřísili. „Ježíšikriste,“ řekne ještě jednou.</p>
<p>Vidí u Paridovy hranice tmavou postavu Hektora. Stále rozlévá na zem víno, stále poroučí mužům, aby do plamenů naházeli další dříví.</p>
<p><emphasis>Parida jsem zabil já, </emphasis>pomyslí si. <emphasis>Zabil jsem každého muže, ženu, dítě a boha, kteří zemřeli od chvíle, kdy jsem vmorfoval do podoby Athény a unesl Patrokla – jako že ho zabíjím – abych vyprovokoval Achillea k útoku na bohy. </emphasis>Hockenberry se najednou trpce rozesměje. Netrápí ho, že malý mechanický člověk za ním si bude myslet, že se zbláznil. <emphasis>Já jsem se zbláznil. Tohle je na palici. Jedním z důvodů, proč jsem z tohohle podělaného okraje neskočil dřív než dnes v noci, je ten, že by to bylo jako zanedbání povinnosti… jako bych byl dál scholik, který podává hlášení Múze, která podává hlášení bohům, a proto musím dál sledovat, co se děje. Úplně jsem zešílel. </emphasis>Je mu do breku, ne poprvé ani popadesáté.</p>
<p>„Poletíte s námi na Zemi, doktore Hockenberry?“ zeptá se tiše Mahmud.</p>
<p>„No jasně, do prdele, proč ne? Kdy?“</p>
<p>„Co třeba hned teď?“ navrhne malý moravec.</p>
<p>Sršen se určitě tiše vznášel několik desítek až stovek metrů nad nimi, ale navigační světla měl zhasnutá.</p>
<p>Teď se černý ježatý stroj spustí ze tmy dolů tak nenadále, že se Hockenberry z okraje budovy málem zřítí.</p>
<p>Obzvlášť silný náraz větru mu pomůže udržet rovnováhu. Odstoupí od hrany právě ve chvíli, kdy z břicha sršně s bzukotem sjede schodišťová rampa a třeskne o kámen. Hockenberry zahlédne z vnitřku lodě rudou záři.</p>
<p>„Až po tobě,“ ukáže Mahmud.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>6</strong></p>
<p>Bylo těsně po svítání a Zeus byl v Paláci bohů, když přišla Héra se psem na zlatém vodítku.</p>
<p>„To je on?“ zeptal se Vládce bohů ze zlatého trůnu, na němž zadumaně seděl.</p>
<p>„Ano,“ odpověděla. Stáhla psovi vodítko. Posadil se.</p>
<p>„Zavolej svého syna,“ vyzval ji Zeus.</p>
<p>„Kterého?“</p>
<p>„Velkého zbrojíře. Toho, který tolik touží po Athéně, že jí skákal po stehně úplně stejně, jak by to dělal tenhle pes, kdyby neměl vychování.“</p>
<p>Héra se otočila k odchodu. Pes vykročil za ní.</p>
<p>„Toho psa tady nech,“ přikázal Zeus.</p>
<p>Héra pokynula psovi, aby zůstal, a on poslechl.</p>
<p>Pes byl obrovský, šedý, krátkosrstý a hubený. Měl světle hnědé oči, kterým se nějakým způsobem dařilo vypadat hloupě a vychytrale zároveň. Začal chodit síní a jak bloumal kolem Diova zlatého trůnu sem a tam, jeho drápy vydávaly na mramoru škrábavé zvuky. Očichal Pánovi blesků, synovi Krona sandály a bosé prsty na nohách. Pak doťapkal k okraji obrovského holovizního bazénu, nakoukl dovnitř, nespatřil v tmavém víření povrchového šumu nic, co by ho zaujalo, a zamířil ke sloupu vzdálenému mnoho metrů.</p>
<p>„Pojď sem!“ nařídil Zeus.</p>
<p>Pes se po něm ohlédl a pak odvrátil zrak. Začal přípravně očichávat patu obrovského bílého sloupu.</p>
<p>Zeus hvízdl.</p>
<p>Pes zvedl a otočil hlavu, nastražil uši, ale nešel. Zeus znovu hvízdl a tleskl.</p>
<p>Tentokrát pes poslechl rychle. Houpavě přiběhl, s jazykem vyplazeným a šťastným pohledem.</p>
<p>Zeus sestoupil z trůnu a zvíře poplácal. Potom vytáhl z róby dýku a jediným máchnutím mohutné paže uřízl psovi hlavu. Psí hlava se odkutálela skoro až k okraji holovizního bazénu, zatímco tělo padlo přímo na mramor, s předníma nohama nataženýma dopředu, jako by zvíře dostalo příkaz lehnout a plnilo jej v naději, že dostane odměnu.</p>
<p>Héra a Héfaistos vstoupili do Velkého paláce a zamířili přes plochy mramoru k trůnu.</p>
<p>„Zase si hraješ s mazlíčky, můj pane?“ optala se Héra, když došla k Diovi.</p>
<p>Zeus mávl rukou, jako by ji propouštěl, zastrčil si dýku do rukávu a vrátil se na trůn.</p>
<p>Héfaistos byl na boha zakrslý a zavalitý, měřil něco pod metr osmdesát. Ze všeho nejvíc připomínal velký chlupatý sud. Bůh ohně byl také chromý a levou nohu tahal za sebou, jako by to bylo něco mrtvého, což také bylo. Měl bujné vlasy a ještě bujnější vousy, které jako by splývaly s ochlupením na hrudi, a zarudlé oči, které neustále těkaly ze strany na stranu. Vypadalo to, že má na sobě brnění, ale bližší pohled ukázal, že domnělá zbroj je souvislá vrstva tvořená stovkami krabiček, pytlíků, nástrojů a přístrojů – některých vykovaných ze vzácného kovu, jiných vytvarovaných z kovu bezcenného, pár vyrobených z kůže, dalších jakoby spletených z vlasů – jež všechny visely z řemínků a pásů, které křížem krážem obepínaly bohovo tělo. Héfaistos, mistr všech, kteří pracují s kovem, byl na Olympu slavný tím, že kdysi vytvořil ženy ze zlata, mladé mechanické panny, které se uměly pohybovat, usmívat a poskytovat mužům rozkoš, skoro jako by byly živé. Říkalo se, že z jeho alchymických tanků vzešla také první žena – Pandóra.</p>
<p>„Vítej, zbrojíři,“ zaburácel Zeus. „Byl bych tě přivolal dřív, ale neměli jsme k opravě žádné cínové nádobí ani štíty na hraní.“</p>
<p>Héfaistos si klekl k bezhlavému tělu psa. „To jsi nemusel dělat,“ zamumlal. „To bylo zbytečné. Úplně zbytečné.“</p>
<p>„Rozčílil mě.“ Zeus zvedl z opěrky svého zlatého trůnu pohár a zhluboka se napil.</p>
<p>Héfaistos překulil bezhlavé tělo na bok, přejel krátkými prsty po hrudníku, jako by nabízel, že mrtvého psa poškrábe na břiše, a stiskl. Kryt z masa a srsti odskočil. Bůh ohně hrábl do psích útrob a vytáhl z nich čistý pytlík plný kousků masa a dalších věcí. Sáhl dovnitř a vyňal kousek vlhké, růžové tkáně.</p>
<p>„Dionýsos,“ konstatoval.</p>
<p>„Můj syn,“ řekl Zeus. Promnul si spánky, jako by ho to všechno unavovalo.</p>
<p>„Mám tento kousek dopravit Léčiteli do nádrží?“ zeptá se bůh ohně.</p>
<p>„Ne. Dáme jej sníst jednomu z našich dětí, aby se můj syn mohl znovuzrodit tak, jak si bude přát. Takové spojení je pro hostitele bolestivé, ale třeba si pak bohové a bohyně tady na Olympu zapamatují, že mají dávat lepší pozor, když hlídají mé děti.“</p>
<p>Zeus shlédl na Héru, která seděla na druhém stupni jeho trůnu. Pravou paži měla láskyplně položenou vedle jeho nohy, bílou rukou se dotýkala jeho kolene.</p>
<p>„Ne, můj manželi,“ žádala tiše. „Prosím.“</p>
<p>Zeus se usmál. „Vyber tedy ty, ženo.“</p>
<p>Héra odpověděla bez váhání. „Afrodíta. Ta je zvyklá cpát si kusy mužů do úst.“</p>
<p>Zeus zavrtěl hlavou. „Afrodíta ne. Od doby, co sama byla v nádržích, neudělala nic, čím by se mi znelíbila. Neměla by to být spíš Pallas Athéna, nesmrtelná, která nám přivodila tuto válku se smrtelníky unáhlenou vraždou Achilleova milovaného Patrokla? A Hektorova synka?“</p>
<p>Héra ruku odtáhla. „Athéna tyto skutky popírá, synu Kronův. A smrtelníci říkají, že Afrodíta byla s Athénou, když zavraždily Hektorovo děťátko.“</p>
<p>„Máme holovizní záznam Patroklovy vraždy, ženo. Chceš, abych ti ho v bazénu přehrál znovu?“ Diův hlas, tak hluboký, že připomíná vzdálené hřmění, i když šeptá, teď jevil známky sílícího hněvu. Působilo to, jako by se do Paláce bohů, znějícího ozvěnami, stěhovala bouře.</p>
<p>„Ne, pane,“ zavrtěla hlavou Héra. „Ale ty víš, že Athéna trvá na tom, že to byl ten pohřešovaný scholik, Hockenberry, který na sebe určitě vzal její podobu, když to udělal. Přísahá na svou lásku k tobě, že…“</p>
<p>Zeus netrpělivě vstal a odstoupil od trůnu. „Morfovací náramky scholiků nebyly konstruované tak, aby mohly dát smrtelníkovi podobu nebo moc boha,“ řekl ostře. „Není to možné. Ani jakkoli krátce. Tyto skutky spáchal bůh nebo bohyně z Olympu – buď Athéna nebo někdo z její rodiny, kdo na sebe vzal Athéninu podobu. A teď… rozhodni, kdo přijme tělo a krev mého syna Dionýsa.“</p>
<p>„Déméter.“</p>
<p>Zeus si promnul krátké bílé vousy. „Déméter. Moje sestra. Matka mé milované Persefony?“</p>
<p>Héra vstala, odstoupila a ukázala bílé dlaně. „Najde se na této hoře bůh, který s tebou <emphasis>není </emphasis>spřízněný, manželi? Já jsem nejenom tvá žena, ale i tvá sestra. Déméter má aspoň zkušenost s rozením divných věcí. A stejně teď nemá skoro nic na práci, protože smrtelníci nesklízejí žádné obilí ani nesejí.“</p>
<p>„Budiž,“ kývl Zeus. Héfaistovi poručil: „Odnes maso z mého syna Démétře a vyřiď jí, že její pán, samotný Zeus, si přeje, aby je snědla a vrátila mému synovi život. Třem Erínyím dej za úkol, aby na ni dávaly pozor, dokud nepřijde čas porodu.“</p>
<p>Bůh ohně pokrčil rameny a upustil kousek masa do jednoho ze svých váčků. „Chceš vidět záběry Paridovy hranice?“</p>
<p>„Ano.“ Zeus se vrátil na trůn, posadil se a rukou poplácal schod, který Héra uvolnila, když vstala.</p>
<p>Poslušně se vrátila a zaujala své místo, ale už mu nepoložila ruku na nohu.</p>
<p>Héfaistos si zabručel něco pro sebe, došel k psí hlavě, zvedl ji za uši a odnesl ji k holoviznímu bazénu. Na okraji se shýbl, vytáhl z jednoho opasku na hrudi zakřivený kovový nástroj a vydloubl psovi levou oční bulvu z důlku. Nebylo vidět žádnou krev. Oko vytáhl snadno, ale do prázdné oční jamky se z něj táhla červená, zelená a bílá vlákna očních nervů, která se odmotávala, jak tahal. Když měl venku víc než půl metru lesklých vláken, vzal si z opasku další nástroj a ustřihl je.</p>
<p>Pomocí zubů odstranil hlen a izolaci a obnažil tenké, třpytivé zlaté drátky. Zkroutil je a napojil na něco, co vytáhl z jednoho váčku. Vypadalo to jako malá kovová kulička. Oční bulvu a barevná nervová vlákna vhodil do bazénu, kuličku si nechal u sebe.</p>
<p>Bazén okamžitě vyplnily trojrozměrné obrazy. Trojici bohů obklopil zvuk vycházející z piezoelektrických mikroreproduktorů ve stěnách a sloupech kolem nich.</p>
<p>Záběry z Ília byly pořízeny z pohledu psí hlavy – nízko a s mnoha holými koleny a bronzovými chrániči holení.</p>
<p>„Naše staré pohledy se mi líbily víc,“ zamumlala Héra.</p>
<p>„Moravci zachycují a sestřelují všechny naše roboty, dokonce i hmyzí očka, sakra,“ vrčel Héfaistos, který stále přetáčel Paridův pohřební průvod. „Můžeme mluvit o štěstí, že máme…“</p>
<p>„Ticho,“ nařídil Zeus. To slovo se odrazilo od stěn jako zaburácení hromu. „Tak. Ještě to. Zvuk.“</p>
<p>Všichni tři sledovali poslední minuty pohřebních obřadů včetně výjevu, jak Hektór zavraždil Dionýsa.</p>
<p>Viděli, jak se Diův syn podíval přímo na psa v davu, když řekl: „Sněz mě.“</p>
<p>„Můžeš to vypnout,“ řekla Héra, když záběry ukazovaly, jak Hektór hází pochodeň na čekající hranici.</p>
<p>„Ne,“ ozval se Zeus. „Nech to běžet.“</p>
<p>Krátce nato Pán blesků sestoupil z trůnu a zamířil k holoviznímu bazénu. Čelo měl rozryté vráskami, v očích vztek a pěsti zaťaté. „Jak se ten smrtelník Hektór <emphasis>opovažuje </emphasis>volat Borea a Zefyra, aby rozdmýchali oheň, v němž jsou vnitřnosti a koule boha! <emphasis>JAK SE OPOVAŽUJE!“</emphasis></p>
<p>Zeus kvitl z dohledu a současně třeskl hrom, jak vzduch vtrhl do díry ve vzduchu, kde se před mikrosekundou bůh nacházel.</p>
<p>Héra zavrtěla hlavou. „Vraždu vlastního syna zhlédne celkem v klidu, ale když se Hektór pokusí přivolat bohy větru, popadne ho vztek. Otec to nezvládá, Héfaiste.“</p>
<p>Syn něco zabručel. Namotal oční bulvu a uložil ji i s kovovou kuličkou do váčku. Psí hlavu uložil do většího pytlíku. „Potřebuješ ode mne dnes dopoledne ještě něco, dcero Kronova?“</p>
<p>Kývne hlavou k psí mrtvole, která má stále odklopený břišní kryt.</p>
<p>„To si vezmi s sebou.“</p>
<p>Když její nevrlý syn odejde, Héra si sáhne na prsa a kvantovou teleportací se přenese z Velkého paláce bohů.</p>
<p>Do Héřiny ložnice nemohl kvitnout nikdo, dokonce ani ona sama. Již dávno – pokud jí nesmrtelná paměť ještě sloužila, protože všechny vzpomínky dnes byly podezřelé – poručila svému synu Héfaistovi, aby jí svým řemeslným uměním pokoje zabezpečil: ve stěnách pulzovala silová pole kvantových toků, podobná, ale ne stejná jako ta, která používali ti moravci, aby chránili Tróju a achájské tábory před božským zásahem; dveře ložnice byly z posíleného titanu napuštěného obdobným tokem, takže byly dost pevné, aby odolaly i rozlícenému Diovi. Héfaistos je bezpečně a pevně zavěsil do kvantových veřejí a všechno to uzamkl tajným telepatickým heslem, které Héra každý den měnila.</p>
<p>Myšlenkou tento zámek otevřela, vklouzla dovnitř, zajistila za sebou neprodyšnou bariéru z blyštivého kovu a odebrala se do lázně. Cestou ze sebe shazovala šaty a tenoučké prádlo.</p>
<p>Nejdřív si velkooká Héra napustila lázeň, hlubokou, napájenou z nejčistších pramenů v olympském ledu a vyhřívanou Héfaistovými ďábelskými mechanismy odebírajícími teplo z nitra starého vulkánu. Nejprve použila ambrózii, aby si ze zářící bílé pleti odrhla všechny nezřetelné skvrnky nebo náznaky nedokonalosti.</p>
<p>Potom běloruká bohyně dopřála svému věčně obdivuhodnému a svůdnému tělu hlubokou olivovou masáž, načež je natřela vonným olejem. Na Olympu se říkalo, že vůně tohoto oleje, který používala jen Héra, měla vliv nejenom na každého boha v Diových palácích, v nichž se šlapalo po bronzu, ale mohla – a dělala to – zavanout až dolů na zem v podobě vonného oblaku, jenž způsoboval, že nic netušící smrtelní muži ztráceli rozum v třeštění touhy.</p>
<p>Dcera mocného Krona si nakadeřila zářivé, božské lokny, aby jí splývaly podél ostře řezaného obličeje, a oblékla si úžasné šaty, které výslovně pro ni vyrobila Athéna, dávno, když ještě obě byly přítelkyně. Ty šaty byly báječně hebké a měly mnoho vzorů a motivů, včetně nádherného růžového brokátu zapracovaného do tkaniny Athéninými prsty a magickým stavem. Sepnula si látku na vztyčených ňadrech zlatou broží a těsně pod nimi ji převázala páskem zdobeným stovkou vlnících se střapců.</p>
<p>Do lalůčků opatrně propíchnutých uší – vykukovaly jí z tajemně vonících kadeří jen tak tak jako nějací bledí, ostýchaví mořští tvorové – si Héra navlékla náušnice se třemi morušovými kuličkami, jejichž stříbrný třpyt zaručeně zatínal háčky hluboko do srdce každého muže.</p>
<p>Pak se rukama vrátila nad obočí a zahalila se kouzelným, lehkým závojem ze zlaté tkaniny, který se jí na růžových lícních kostech třpytil jako slunce. Nakonec si na měkké bledé nožky připnula pružné sandály, jejichž zlaté řemínky se jí křížily na hebkých lýtkách.</p>
<p>Oslnivá od hlavy k patě se Héra zastavila před zrcadlovou stěnou u dveří lázně a několik chvil se na svůj odraz mlčky dívala, než tiše řekla: „Pořád to máš.“</p>
<p>Pak opustila své komnaty, vyšla do mramorové chodby, v níž se všechny zvuky rozléhaly, sáhla si na levé ňadro a kvantovou teleportací se přenesla.</p>
<p>Našla Afrodítu, bohyni lásky, jak se o samotě prochází po travnatých jižních svazích hory Olymp. Bylo krátce před západem slunce, světlo vykreslovalo chrámy a příbytky bohů na východní straně kaldery a Afrodíta obdivovala zlatou záři na marsovských oceánech na severu jakož i na ledových polích poblíž vrcholu tří obrovských štítových sopek, viditelných daleko na východě, k nimž Olymp vrhal svůj obrovský stín do vzdálenosti více než dvou set kilometrů. Výhled byl maličko rozmazaný díky obvyklému silovému poli kolem Olympu, jež jim umožňovalo dýchat, přežívat a pohybovat se v gravitaci blízké zemskému normálu tady, tak blízko vzduchoprázdna vlastního kosmu nad terraformovaným Marsem, a byl rozmazaný také díky mihotavé <emphasis>egidě</emphasis>, kterou Zeus na počátku války kolem Olympu nainstaloval.</p>
<p>Díra dole – kruh vyříznutý ve stínu Olympu, který zevnitř zářil západem slunce na jiné planetě a byl vyplněn řadami rušných světel od smrtelnických ohňů a pohybujících se moraveckých dopravních prostředků – byla připomínkou té války.</p>
<p>„Drahé dítě,“ oslovila Héra bohyni lásky, „udělala bys pro mě něco, kdybych tě požádala, nebo bys odmítla? Stále se na mě hněváš, že jsem těch deset smrtelnických let pomáhala Argejcům, když ty jsi bránila své milované Trójany?“</p>
<p>„Královno nebes,“ odpověděla Afrodíta, „milovaná Diem, můžeš mne požádat o cokoli. Ochotně ti vyhovím. Ve všem, co mohu <emphasis>já </emphasis>udělat pro někoho tak mocného jako ty.“</p>
<p>Slunce již téměř zapadlo a uvrhlo obě bohyně do stínu, ale Héra si všimla, že Afrodítina pleť a její věčný úsměv jako by zářily samy o sobě. Na Héru jako na ženu to působilo smyslně; nedovedla si představit, jak se v Afrodítině přítomnosti cítí bohové mužského pohlaví, natožpak smrtelní muži s chabou vůlí.</p>
<p>Nadechla se – neboť dalšími slovy se měla dopustit nejnebezpečnějšího úkladu, jaký kdy Héra intrikánka vymyslela – a řekla: „Dej mi svou schopnost probouzet lásku, ovládat touhu – všechny schopnosti, které používáš, abys přemohla bohy a smrtelné muže!“</p>
<p>Úsměv Afrodítě zůstal, ale její průzračné oči se nepatrně přimhouřily. „Samozřejmě to udělám, dcero Kronova, když si to žádáš – ale proč někdo, kdo již leží v náruči mocného Dia, potřebuje pár mých svodů?“</p>
<p>Héra mluvila klidně, když lhala. Jako většina lhářů vkládala do své lži příliš mnoho podrobností. „Začínám být touto válkou unavená, bohyně lásky. Všechny ty machinace a intriky mezi bohy a mezi Argejci a Trójany – bolí mě z nich u srdce. Chci se vypravit do dalekých končin té druhé štědré Země a navštívit Ókeana, onu fontánu, z níž vzešli bohové, a matku Téthys. Ti dva mne vzali od Rhey a vychovali mě ve svém domě, když hromovládný Zeus širokého čela zahnal Krona hluboko pod zem a pustá slaná moře a postavil náš nový domov tady, na tomto chladném rudém světě.“</p>
<p>„Proč ale, Héro, potřebuješ má nuzná kouzla,“ zeptala se tiše Afrodíta, „abys Ókeana a Téthys navštívila?“</p>
<p>Héra se zrádně usmála. „Dávní se odcizili, jejich manželské lože vychladlo. Jdu je navštívit, abych mezi nimi zahladila starý svár a urovnala neshody. Příliš dlouho zůstávali každý sám a mimo své lože lásky – chci je zlákat, aby se znovu milovali, aby se vrátili ke svým hřejivým tělům, a na to moje slova stačit nebudou. Proto tě žádám, Afrodíto, jako tvá milující přítelkyně a jako někdo, kdo chce, aby v sobě dva staří přátelé znovu našli zalíbení, půjč mi jedno tajemství tvých kouzel, abych mohla potají pomoci Téthys získat zpět Ókeanovu touhu.“</p>
<p>Afrodítin okouzlující úsměv se rozzářil ještě víc. Slunce již zapadlo za okraj Marsu a vrcholek Olympu se ponořil do tmy, avšak úsměv bohyně lásky je hřál obě. „Bylo by ode mne špatné, kdybych tvou dobrosrdečnou žádost odmítla, ženo Diova, neboť tvůj manžel, náš pán, nám vládne všem.“</p>
<p>S těmito slovy Afrodíta uvolnila zpod ňader tajný prsní pás a uchopila jemnou pavučinu z tkaniny a mikroobvodů.</p>
<p>Héra na ni upřela zrak a v ústech jí náhle vyschlo. <emphasis>Mám odvahu pokračovat? Jestli ta mrcha zjistí, co chystám, se svými spoluspiklenci z řad bohů na mne bez milosti zaútočí. Jestli na mou zradu přijde Zeus, zničí mě tak, že mne žádná léčebná nádrž ani cizácký Léčitel nedokáží dát dohromady ani pro simulakrum olympského života. </emphasis>„Pověz mi, jak to funguje,“ vybídla bohyni lásky.</p>
<p>„Na tomto pásu jsou všechna kouzla svádění,“ řekla tiše Afrodíta. „Žár lásky, pulzující příval touhy, sykavé skluzy sexu, naléhavé výkřiky milování i něžný šepot.“</p>
<p>„To všechno na tak maličkém prsním pásu?“ podivila se Héra. „Jak to funguje?“</p>
<p>„Je v tom kouzlo, které způsobí, že každý muž zešílí chtíčem,“ zašeptala Afrodíta.</p>
<p>„Jistě, ale jak to <emphasis>funguje?</emphasis>“ Héra zaslechla z vlastních slov netrpělivost.</p>
<p>„Jak to mám vědět?“ zeptala se bohyně lásky. Už se smála. „Bylo to ve výbavě, kterou jsem dostala, když z nás… <emphasis>on… </emphasis>udělal bohy. Široké spektrum feromonů? Nanotechnicky produkovaní hormonální činitelé? Mikrovlnná energie směřovaná přímo na centra sexu a rozkoše v mozku? Co na tom záleží… i když je to jen jeden z mých mnoha triků, funguje to. Vyzkoušej to, ženo Diova.“</p>
<p>Héra se usmála. Nacpala si pás zespodu mezi svá vysoká ňadra, takže jej šaty jen tak tak zakrývaly. „Jak ho mám aktivovat?“</p>
<p>„Nechceš se zeptat, jak jej pomůžeš aktivovat matce Téthys?“ zeptala se Afrodíta stále s úsměvem.</p>
<p>„Ano, jistě.“</p>
<p>„Až přijde ta chvíle, sáhni si na ňadra, jako bys chtěla aktivovat kvitovací nanospínače, ale místo aby sis představila vzdálené místo, kam se chceš přenést, nech jeden prst, aby se dotkl tkaniny pásu prostoupené obvody, a mysli na chlípné věci.“</p>
<p>„Tak? To je všechno?“</p>
<p>„To je všechno, ale bude to stačit. V tkanině tohoto pásu leží nový svět.“</p>
<p>„Díky, bohyně lásky,“ řekla zdvořile Héra. Silové pole nad nimi probodávala laserová kopí. Moravecký sršeň nebo kosmická loď prolétly dírou a stoupaly do vesmíru.</p>
<p>„Vím, že se nevrátíš s nesplněným úkolem,“ řekla Afrodíta. „Nevím, co tvoje dychtivé srdce doufá dokázat, ale jsem přesvědčená, že se to podaří naplnit.“</p>
<p>Héra se tomu usmála. Pak si sáhla na ňadra – opatrně, aby se nedotkla prsního pásu přímo pod bradavkami – a odteleportovala se po kvantové stopě, kterou v záhybech časoprostoru zanechal Zeus.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>7</strong></p>
<p>Za úsvitu Hektór nařídil, aby vínem uhasili pohřební plameny. Pak začal spolu s Paridovými nejvěrnějšími druhy prohrabávat uhlíky a s nekonečnou pečlivostí hledat kosti Priamova druhého syna, zároveň je však oddělovat od popela a ohořelých kostí psů, hřebců a slabošského boha. Všechny tyto méně významné kosti spadly daleko k okraji hranice, zatímco Paridovy spálené ostatky ležely v blízkosti středu.</p>
<p>Hektór a jeho bojoví druhové s pláčem sesbírali Paridovy kosti do zlaté urny, kterou utěsnili dvojitou vrstvou tuku, jak bylo zvykem u statečných a urozených. Pak v důstojném průvodu pronesli urnu rušnými ulicemi a tržišti – rolníci i vojáci ustupovali, aby je nechali v tichosti projít –, až došli s ostatky na prostranství zbavené sutin, kde před první vlnou olympského bombardování před osmi měsíci stávalo jižní křídlo Priamova paláce. Uprostřed pole rozrytého krátery se zvedala dočasná hrobka zbudovaná z kamenných kvádrů rozmetaných při bombardování – uvnitř již měla několik svých nalezených kostí Hekabé, Priamova manželka, královna a matka Hektora a Parida. Hektór přikryl Paridovu urnu lehkým lněným rubášem a osobně ji odnesl do mohyly.</p>
<p>„Zde, bratře, prozatím nechávám tvé kosti,“ promluvil Hektór před muži, kteří ho následovali, „dovoluji zdejší zemi, aby tě objala, než tě já sám obejmu v šerých síních Hádu. Až tato válka skončí, postavíme tobě, naší matce a všem ostatním, kteří padli – s největší pravděpodobností včetně mne – větší hrobku, která bude připomínat samotný Dům smrti. Do té doby sbohem, bratře.“</p>
<p>Pak Hektór se svými muži vyšel ven. Stovka čekajících trójských hrdinů zaházela dočasnou kamennou mohylu hlínou a navršila na ni vysokou hromadu z dalších sutin a kamenů.</p>
<p>A pak se Hektór – který dva dny nezamhouřil oko – vydal hledat Achillea, dychtivý znovu se zapojit do boje s bohy, hladovější než jindy prolít jejich zlatou krev.</p>
<p>Kassandra se probudila za svítání a zjistila, že je skoro nahá, šaty má roztrhané a zmuchlané, v zápěstích a na kotnících je připoutaná hedvábnými provazy ke sloupkům neznámé postele. <emphasis>Co je to za lumpárnu? </emphasis>napadlo ji a snažila se vzpomenout si, jestli se znovu opila a zcepeněla s nějakým perverzním vojákem.</p>
<p>Pak si vybavila pohřební hranici a to, jak v jejím ohnivém závěru omdlela do náruče Andromaché a Heleny.</p>
<p><emphasis>Do hajzlu</emphasis>, napadlo ji. <emphasis>Zase jsem si tou svou nevymáchanou hubou zavařila. </emphasis>Rozhlédla se po místnosti – žádná okna, velké kamenné kvádry, pocit podzemního vlhka. Klidně mohla být v něčí osobní podzemní mučírně. Zazmítala se a zaškubala hedvábnými provazy. Byly hladké, ale těsné, dobře uvázané, a dál pevně držely.</p>
<p><emphasis>Do hajzlu</emphasis>, pomyslela si Kassandra znovu.</p>
<p>Do místnosti vstoupila Andromaché, Hektorova žena, a sklopila zrak k věštkyni. Ruce měla prázdné, ale Kassandra si uměla snadno představit, že starší žena má v rukávu dýku. Dlouho ani jedna z nich nepromluvila. Nakonec Kassandra požádala: „Prosím, pusť mě, stará přítelkyně.“</p>
<p>Amdromaché odvětila: „Stará přítelkyně, měla bych ti podříznout krk.“</p>
<p>„Tak to udělej, ty děvko,“ vybídla ji Kassandra. „Nemluv o tom jen.“ Příliš se nebála, protože ani v kaleidoskopu proměnlivých výjevů z budoucnosti, které se jí naskytly v posledních osmi měsících od doby, kdy staré budoucnosti zanikly, nikdy neviděla, že ji Andromaché zabíjí.</p>
<p>„Kassandro, proč jsi řekla o smrti mého dítěte to, co jsi řekla? Víš přece, že do synáčkova pokojíku před osmi měsíci přišly Pallas Athéna a Afrodíta a se slovy, že jeho oběť je varování, zabily jej i kojnou – bohy na Olympu prý nahněvalo, že se manželovi nepodařilo spálit lodě Argejců, a malý Astyanax, kterému jsme jeho otec a já říkali Skamandrios, měl posloužit jako každoroční jalovička, kterou si vybrali k obětování.“</p>
<p>„Kecy,“ odsekla Kassandra. „Odvaž mě.“ Bolela ji hlava. Po nejživějších proroctvích měla vždycky kocovinu.</p>
<p>„Teprve až mi povíš, proč jsi řekla, že jsem v tom zakrvaveném pokoji vyměnila Astyanakta za dítě otroků,“ řekla s chladným zrakem Andromaché. V ruce měla dýku. „Jak bych to mohla udělat? Odkud bych věděla, že bohyně přijdou? Proč bych to udělala?“</p>
<p>Kassandra si povzdechla a zavřela oči. „Žádné <emphasis>bohyně </emphasis>nepřišly,“ pronesla unaveně, ale s pohrdáním. Znovu oči otevřela. „Když ses doslechla, že Pallas Athéna zabila Achilleova milovaného přítele Patrokla – zpráva, z níž se ještě může vyklubat další lež – rozhodla ses, nebo ses na tom smluvila s Hekabou a Helenou, zabít dítě kojné, které bylo stejně staré jako Astyanax, a pak zabít také kojnou. Potom jsi řekla Hektorovi, Achilleovi a všem ostatním, které tvůj křik přivolal, že ti syna zabily bohyně.“</p>
<p>Světle hnědé oči Andromaché byly studené a neoblomné jako led na hladině horského potoka na jaře. „Proč bych to dělala?“</p>
<p>„Uviděla jsi šanci na prosazení plánu Trójanek,“ odpověděla Kassandra. „Plánu, který jsme měly po všechny ty roky. Nějakým způsobem odvrátit naše muže od války s Argejci – války, která podle mých proroctví měla skončit smrtí nebo zkázou nás všech. Bylo to geniální, Andromaché. Blahopřeji ti, žes měla odvahu to tak sehrát.“</p>
<p>„Až na to, že pokud je pravda, co říkáš,“ odvětila Andromaché, „pomohla jsem nás všechny uvrhnout do ještě beznadějnější války s bohy. Ve tvých dřívějších viděních aspoň některé z nás přežily – sice jako otrokyně, ale živé.“</p>
<p>Kassandra pokrčila rameny. Moc jí to nešlo, když měla paže natažené a připoutané ke sloupkům postele. „Myslela jsi jenom na to, jak zachránit syna, který, jak je nám známo, by byl ohavným způsobem zavražděn, pokud by se stará minulost stala nynější přítomností. Já to chápu, Andromaché.“</p>
<p>Andromaché natáhla ruku s nožem. „Pokud bys o tom ještě někdy promluvila a chátra – trójská i achájská – ti uvěřila, znamenalo by to smrt celé mé rodiny – i Hektora. Budu klidná jen tehdy, když ty budeš mrtvá.“</p>
<p>Kassandra pohlédla druhé ženě do bezcitných očí. „Moje jasnozřivost ti pořád může posloužit, <emphasis>stará přítelkyně. </emphasis>Může tě dokonce zachránit – tebe, tvého Hektora a tvého schovaného Astyanakta, ať je kdekoli. Ty víš, že když na mě přijdou vidiny, nejsem schopná ovládat, co vykřikuji nahlas. Ty, Helena a ostatní, které se účastní tohoto spiknutí – zůstávejte u mě, nebo mi přidělte otrokyně, které budou mít za úkol mě ihned zabít, a umlčte mě, pokud znovu začnu blábolit takové pravdy. Pokud to opravdu vyzradím, zabijte mě.“</p>
<p>Andromaché zaváhala, zlehka se kousla do horního rtu, pak se předklonila a přeřízla hedvábný provaz, který poutal Kassandřino pravé zápěstí k posteli. Když pak přeřezávala další provazy, dodala: „Přijely Amazonky.“</p>
<p>Meneláos strávil noc tím, že poslouchal bratra a pak s ním hovořil. Když pak Zora vystrčila růžové prstíky, byl odhodlán konat.</p>
<p>Celou noc chodil kolem zátoky a po pobřeží od jednoho argejského a achájského tábora ke druhému, poslouchal, jak Agamemnón podává hrůzné líčení prázdných měst, neobdělávaných polí, opuštěných přístavů – řeckých lodí bez posádky, které se zakotvené pohupují v Marathónu, Erythraích, Chalkidě, Aulidě, Hermioně, Tírynthu, Hélu a desítkách dalších pobřežních měst. Poslouchal, jak Agamemnón vypráví zděšeným Achájcům, Argejcům, Kréťanům, Ithačanům, Lakedaimónům, Kalydóncům, Búprasioncům, Dúlichoncům, Pylanům, Fáriďanům, Sparťanům, Messanům, Thrákům, Oichalcům – všem stovkám spojených skupin rozmanitých Řeků z pevniny, ze skalnatých ostrovů, ze samotného Peloponésu – že jejich města jsou prázdná, domovy opuštěné, jakoby z vůle bohů – na stolech se kazí jídlo, oblečení je rozložené na pohovkách, lázně a bazény jsou plné vlažné vody a potažené povlakem řas, zbraně leží venku z pochev. Na Egejském moři, popisoval Agamemnón svým znělým, silným, dunivým hlasem, se na vlnách pohupují prázdné lodě s plachtami plnými, ale potrhanými, neskasané, bez známek bouře – obloha byla modrá a moře zůstalo při jejich měsíční plavbě tam a zpět klidné, vysvětlil Agamemnón – jsou však prázdné: athénské lodě plně naložené zbožím, stále zářící řadami neobsazených vesel; velké perské prámy bez nemotorných posádek a skleslých kopiníků v přilbách; elegantní, opuštěné egyptské lodě čekající na to, až dovezou obilí na domovské ostrovy.</p>
<p>„Svět byl zbaven mužů, žen a dětí,“ křičel Agamemnón v každém achájském táboře, „kromě nás tady, úskočných Trójanů a nás. Zatímco my jsme se obrátili k bohům zády – hůř, obrátili jsme ruce a srdce proti nim – bohové odnesli našim srdcím naděje – naše ženy, rodiny, otce a otroky.“</p>
<p>„Jsou mrtví?“ vykřikoval jeden muž za druhým, tábor za táborem. Jejich výkřiky vždycky vycházely z nářku bolesti. Zimní noc se po celé délce argejských ohňů plnila nářkem.</p>
<p>Agamemnón vždy odpověděl zdvižením dlaní a strašlivou minutou ticha. „Nebylo vidět žádné známky boje,“ řekl nakonec. „Žádná krev. Žádná rozkládající se těla sloužící za potravu vyhladovělým psům a kroužícím ptákům.“</p>
<p>A pokaždé, ve všech táborech, vedli členové statečných argejských posádek, osobní ochránci, pěšáci a velitelé, kteří Agamemnóna na cestě domů doprovázeli, vlastní soukromé rozhovory s jinými muži svého postavení. Do svítání se ta hrůzná zvěst donesla všem a ochromení hrůzou střídal bezmocný vztek.</p>
<p>Meneláos věděl, že je to ideální pro jejich záměry – záměry átreovských bratří, Agamemnóna a Meneláa – pokud chtějí nejenom znovu obrátit Achájce proti Trójanům a ukončit tuto válku, ale také svrhnout diktátorství lehkonohého Achillea. V několika dnech, ne-li hodinách, bude Agamemnón opět vrchním velitelem.</p>
<p>Za úsvitu bratr dokončil povinnost, která mu velela podat zprávu všem Řekům, a vojevůdci se rozešli – Diomédés zpět do svého stanu, slavný Telamónovec Aiás, který plakal jako dítě, když slyšel, že Salamínu našli stejně prázdnou jako všechny ostatní domovské krajiny, pak Odysseus, Ídomeneus a Malý Aiás, který se všemi svými muži z Lokridy křičel bolestí, když jim Agamemnón tu zprávu oznámil, dokonce i mnohomluvný stařec Nestór – všichni se rozešli do časného rána, aby uzmuli pár hodin neklidného spánku.</p>
<p>„Pověz mi tedy, co je nového ve válce s bohy,“ vybídl Agamemnón Meneláa, když oba bratři usedli sami uprostřed svého lakedaimonského tábora, obklopeni prstenci věrných velitelů, osobních stráží a kopiníků. Tito muži se drželi dostatečně daleko, aby vůdci mohli rozmlouvat v soukromí.</p>
<p>Rusovlasý Meneláos vylíčil bratrovi hlavní události: nečestné každodenní bitvy mezi moraveckými čáry a božskými zbraněmi, občasné souboje muže proti muži – smrt Parida a stovky méně významných jmen na achájské i trójské straně – a právě skončený pohřeb. Dým z ohně, který stravoval mrtvé tělo, přestal stoupat a plameny nad trójskou hradbou zmizely z dohledu už hodinu předtím.</p>
<p>„Taky dobře,“ prohlásil královsky Agamemnón a ukousl pevnými bílými zuby kus selete, které si opekli k snídani. „Mrzí mě jenom to, že Parida zabil Apollón… chtěl jsem to udělat sám.“</p>
<p>Meneláos se zasmál, sám si vzal kousek selete, spláchl jej ranním vínem a popsal svému drahému bratrovi, jak se zčistajasna objevila Paridova první žena Oinóné a obětovala se na hranici.</p>
<p>Agamemnón se rozesmál, když to slyšel. „Škoda, že to nebyla tvá kurevnická manželka Helena, koho to tak dojalo, že se vrhl do plamenů, bratře.“</p>
<p>Meneláos pokýval hlavou, ale při zvuku Helenina jména ucítil, jak sebou jeho srdce škublo. Vypověděl Agamemnónovi, jak Oinóné blouznivě vykřikovala, že příčinou Paridovy smrti byl Filoktétés, nikoli Apollón, a jak se v řadách Trójanů vzedmul hněv, v jehož důsledku nepočetná skupina Achájců zavelela ke spěšnému ústupu z města.</p>
<p>Agamemnón se plácal do stehen. „Báječné! To je předposlední kámen zasazený do mozaiky. Během osmačtyřiceti hodin rozdmýchám v achájských šicích tuto nespokojenost v čin. Do konce týdne budeme znovu válčit s Trójany, bratře. Přísahám na kameny a hlínu v mohyle našeho otce.“</p>
<p>„Ale bohové…“ začal Meneláos.</p>
<p>„Bohové budou takoví, jací byli,“ prohlásil Agamemnón s jistotou, která zněla jako neotřesitelná. „Zeus neutrální. Někteří budou pomáhat ufňukaným, k záhubě odsouzeným Trójanům. Většina se jich spojí s námi. Ale tentokrát práci dokončíme. Do čtrnácti dní bude z Ília popel… tak jako z Parida není dnes ráno víc než kosti a popel.“</p>
<p>Meneláos přikývl. Věděl, že by se měl zeptat, jak chce bratr opět dosáhnout smíru s bohy jakož i svrhnout nepřemožitelného Achillea, ale prahl s ním probrat naléhavější téma.</p>
<p>„Viděl jsem Helenu,“ řekl a slyšel, jak se mu při vyslovení manželčina jména zadrhl hlas. „Chybělo několik sekund a byl bych ji zabil.“</p>
<p>Agamemnón si otřel tuk z úst a vousů, napil se ze stříbrného poháru a povytáhl jedno obočí, aby dal najevo, že poslouchá.</p>
<p>Meneláos popsal své pevné odhodlání a příležitost dostat se k Heleně – a to, jak obojí zhatila Oinóné, když se znenadání objevila a před svou smrtí vznesla obvinění proti Filoktétovi. „Měli jsme štěstí, že jsme vyvázli z města živí,“ zopakoval.</p>
<p>Agamemnón zašilhal po hradbách v dálce. Někde se rozječela moravecká siréna a rakety vylétly k nebi proti nějakému neviditelnému olympskému cíli. Bzukot silového pole nad hlavním achájským táborem přešel do hlubšího tónu připravenosti.</p>
<p>„Měl bys ji zabít dnes,“ prohlásil Agamemnón, starší a chytřejší z bratrů. „Teď. Dnes ráno.“</p>
<p>„Dnes ráno?“ Meneláos si olízl rty. I přes tuk ze selete byly vyschlé.</p>
<p>„Dnes ráno,“ zopakoval bývalý a budoucí hlavní velitel všech řeckých vojsk shromážděných před Trójou. „Za den za dva bude propast rozevírající se mezi našimi muži a těmi od psů poslintanými Trójany tak velká, že ti zbabělci znovu zavřou a zajistí závorou tu svou zasranou Skajskou bránu.“</p>
<p>Meneláos se zadíval k městu. Jeho hradby se ve světle vycházejícího zimního slunce zbarvily do růžová. Meneláos měl v hlavě velký zmatek. „Jen tak mě do města nevpustí…“ začal.</p>
<p>„Běž v přestrojení,“ přerušil ho Agamemnón. Slavný král se znovu napil a říhl. „Přemýšlej tak, jak by přemýšlel Odysseus… jak by přemýšlela nějaká mazaná lasička.“</p>
<p>Meneláos, svým způsobem stejně hrdý jako jeho bratr nebo kterýkoli jiný achájský hrdina, si nebyl jistý, jestli takové přirovnání oceňuje. „Jak bych se mohl přestrojit?“</p>
<p>Agamemnón pokynul ke svému královskému stanu, jehož šarlatové hedvábí se opět dmulo nedaleko. „Mám lví kůži a starou přilbu s kančími kly, která kryje celý obličej, tu, co si vzal Diomédés, když se s Odysseem vloni pokusili ukrást z Tróje palladium,“ řekl. „Když pod tu zvláštní přilbu schováš své rusé vlasy a pod kly vousy – nemluvě o lví kůži, která zakryje tvou nádhernou achájskou zbroj – ospalé stráže u brány tě budou mít za dalšího svého barbarského spojence a nechají tě projít bez potíží. Ale jdi rychle – než se stráže vymění a než nám po zbytek existence Ília, k zániku odsouzeného, zamknou brány.“</p>
<p>Meneláos potřeboval na přemýšlení jenom několik sekund. Potom vstal, pevně stiskl bratrovi rameno a odešel do stanu, aby pobral přestrojení a vyzbrojil se dalšími vražednými noži.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>8</strong></p>
<p>Měsíc Fobos vypadal jako obrovská, rýhovaná, matná oliva, jejíž vydutý konec obepínají jasná světla. Mahmud řekl Hockenberrymu, že proděravělá špička je obrovský kráter nazývaný Stickney a ta světla jsou základna moravců.</p>
<p>Cesta k měsíci se v Hockenberryho případě neobešla bez určitého zvýšení hladiny adrenalinu. Viděl zblízka dost moraveckých sršňů, aby si všiml, že zřejmě žádný z nich nemá okna nebo průzory, a tak předpokládal, že let se bude odvíjet naslepo, nanejvýš s nějakými televizními monitory. Podcenil techniku moravců z pásu asteroidů – všechny sršní letouny totiž podle Mahmuda pocházely od skálovců. Hockenberry také očekával akcelerační křesla nebo sedadla s obrovskými popruhy a přezkami ve stylu raketoplánů z dvacátého století.</p>
<p>Křesla tam nebyla žádná. Ani žádná jiná viditelná podpora. Hockenberryho a drobného moravce objala neviditelná silová pole, takže to vypadalo, že sedí ve vzduchu. Ze tří stran a zdola je obklopily hologramy – nebo nějaké trojrozměrné projekce, které byly tak opravdové, že jako projekce nepůsobily. Nejenže seděli na neviditelných křeslech, ale pod těmi neviditelnými křesly a jejich těly se rozevřela tříkilometrová propast, když sršen prolétl dírou a začal jižně od Olympus Mons nabírat výšku.</p>
<p>Hockenberry vykřikl.</p>
<p>„Vadí ti to zobrazení?“ zeptal se Mahmud. Hockenberry znovu vykřikl.</p>
<p>Moravec se rychle dotkl holografického ovladače, který se objevil jakoby kouzlem. Propast pod nimi se scvrkávala, až to vypadalo, že je zasazená do kovové podlahy trupu, jako by to byla obyčejná obří televizní obrazovka. Všude kolem sršně se panorama odvíjelo dál. Vedle se mihl vrcholek Olympus Mons zahalený silovým polem – lasery nebo nějaká energetická kopí, která proti nim vyšlehla, se rozbila o energetické pole sršně – načež modrá marsovská obloha přešla do slabě růžové a pak do černé. Sršen se ocitl nad atmosférou a naklonil se – i když to vypadalo, že široký oblouk Marsu se otáčí, až vyplnil virtuální okna.</p>
<p>„Lepší,“ vypravil ze sebe Hockenberry a zašmátral rukou po něčem, čeho by se mohl chytit. Křeslo ze silového pole mu nebránilo, ale taky ho nepustilo. „Ježíšikriste,“ hlesl, když se loď otočila o sto osmdesát stupňů a zažehla motory. Fobos se přikutálel do výhledu, skoro na ně.</p>
<p>Nebylo slyšet žádný zvuk. Ani šepot.</p>
<p>„Omlouvám se,“ řekl Mahmud. „Měl jsem tě varovat. To, co momentálně vyplňuje záďovou obrazovku, je Fobos. Je to větší ze dvou Marsových měsíců, ale má jen nějakých třináct kilometrů v průměru… vidíš, že to v žádném případě není koule.“</p>
<p>„Vypadá jako brambora, do které vyškrábala kočka díru,“ dostal z hrdla Hockenberry. Měsíc se blížil <emphasis>velice </emphasis>rychle. „Nebo obrovská oliva.“</p>
<p>„Oliva, jistě,“ kývl Mahmud. „To je tím kráterem na konci. Jmenuje se Stickney – podle manželky Asapha Halla, Angelině Stickney Hallové.“</p>
<p>„Kdo byl… Asaph… Hall?“ zajíkal se Hockenberry. „Nějaký astronaut… nebo… kosmonaut… nebo… kdo?“ Našel něco, čeho se mohl chytit. Mahmuda. Zdálo se, že drobnému moravci nevadí, když mu svírá plastkovová ramena. Záďový hologram se rozhořel plamenem, jak se nehlučně zažehly nějaké trysky nebo motory. Hockenberry měl co dělat, aby mu necvakaly zuby.</p>
<p>„Asaph Hall byl astronom, z Americké námořní observatoře ve Washingtonu,“ odvětil Mahmud příjemným konverzačním tónem, který byl pro něho obvyklý. Sršeň se znovu nakláněl. A rotoval. Fobos a díra kráteru Stickney vyplňovaly nejdřív jedno holografické okno, potom druhé.</p>
<p>Hockenberry si byl poměrně jistý, že ten krám havaruje a že za necelou minutu bude po něm. Zkusil si vybavit modlitbu z dětství – čert vem všechny ty roky, kdy byl intelektuálský agnostik! – ale jediné, na co si dokázal vzpomenout, byl popěvek: „Andělíčku můj strážníčku…“</p>
<p>Měl pocit, že se to hodí, a začal si ho notovat.</p>
<p>„Myslím si, že Hall objevil v roce 1877 oba měsíce Marsu,“ pokračoval Mahmud. „Neexistuje žádný záznam – aspoň o něm nevím – jestli paní Hallová ocenila, že po ní byl pojmenován obrovský kráter. Bylo to samozřejmě její dívčí jméno.“</p>
<p>Hockenberry si najednou uvědomil, proč je stroj neovladatelný a proč oni v něm narazí a zemřou. To podělané plavidlo nikdo nepilotoval. V sršni seděli jenom oni dva a jediný ovládací prvek, jehož se Mahmud dotkl – ať reálný nebo virtuální – byl ten, kterým se upravovaly holografické pohledy. Uvažoval, že by se organickému robotkovi o tomto opomenutí zmínil, ale vzhledem k tomu, že kráter Stickney už vyplňoval všechna přední okna a blížil se rychlostí, kterou před srážkou neměli šanci ubrzdit, zůstal raději zticha.</p>
<p>„Je to zvláštní měsíček,“ vykládal Mahmud. „Ve skutečnosti se jedná o zachycený asteroid – stejně jako Deimos, samozřejmě. Dosti se od sebe liší. Tady Fobos obíhá pouze šest tisíc kilometrů nad povrchem Marsu – skoro se otírá o atmosféru – a je odsouzen k tomu, aby se zhruba za osmdesát tři miliony let srazil s Marsem, pokud s tím nikdo nic neudělá.“</p>
<p>„Když je řeč o srážce…“ začal Hockenberry.</p>
<p>V tom okamžiku sršeň zpomalil tak, že najednou stál na místě. Pak klesl do kráteru osvětleného reflektory a dosedl u složité spleti kopulí, nosníků, jeřábů, svítících žlutých bublin, modravých kupolí, zelených věžiček, pohybujících se vozidel a stovek pilných moravců, kteří se tam hemžili vakuem. Vlastní přistání, když na ně došlo, bylo tak měkké, že je Hockenberry přes kovovou podlahu a křeslo ze silového pole skoro neucítil.</p>
<p>„Tak zase doma, zase doma,“ zazpíval si Mahmud. „Samozřejmě ne úplně <emphasis>doma</emphasis>, ale… dávej pozor na hlavu, až budeš vystupovat. Dveře jsou na lidskou hlavu poměrně nízko.“</p>
<p>Dřív, než Hockenberry mohl něco poznamenat nebo znovu vykřiknout, dveře se odklopily a všechen vzduch z malého prostoru s burácením vyprchal do vesmírného vzduchoprázdna.</p>
<p>Hockenberry byl v předchozím životě odborník na antiku a profesor, který jinak nebyl příliš vědecky vzdělaný, ale viděl ve své době dost vědeckofantastických filmů, aby věděl, co znamená prudká dekomprese: oči se nafouknou, až jsou velké jako grapefruity, ušní bubínky prasknou ve výtrysku krve, svaly a kůže se začnou vařit, rozpínat se a trhat, jak je vnitřní tlak rozerve, když při nulovém venkovním tlaku absolutního vzduchoprázdna nenajde žádný odpor.</p>
<p>Nic z toho se nestalo.</p>
<p>Mahmud se na rampě zastavil. „Ty nejdeš?“ Hlas maličkého moravce zněl lidským uším plechově.</p>
<p>„Jak to, že nejsem mrtvý?“ zeptal se Hockenberry. Připadal si, jako by byl znenadání zabalen do neviditelného bublinového pouzdra.</p>
<p>„Chrání tě křeslo.“</p>
<p>„Moje <emphasis>křeslo?</emphasis>“ Hockenberry se rozhlédl, ale neviděl ani mihotání. „Chceš říct, že tady musím sedět navěky, nebo zemřít?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl pobaveně Mahmud. „Pojď ven. To křeslo ze silového pole půjde s tebou. Už teď se stará o teplo, chlazení, osmotické čištění a recyklaci tvého kyslíku – dobrých třicet minut – a funguje jako skafandr.“</p>
<p>„Ale to… křeslo… je součást lodi,“ namítl Hockenberry. Bázlivě vstal a ucítil, jak se neviditelný bublinový obal pohybuje s ním. „Jak by mohlo sršně opustit?“</p>
<p>„Ve skutečnosti je to spíš tak, že sršen je součástí křesla,“ řekl Mahmud. „Věř mi. Ale tady venku choď opatrně. Ten křeslový oděv tě bude lehce tlačit dolů, až budeš na povrchu, ale Fobos má tak slabou gravitaci, že bys pořádným skokem získal únikovou rychlost. A pak by Thomas Hockenberry dal Fobosu <emphasis>adios</emphasis>.“</p>
<p>Hockenberry se na nejvyšším schodu rampy zastavil a chytil se kovového rámu dveří.</p>
<p>„Pojď,“ vybídl ho Mahmud. „Křeslo a já ti nedovolíme odplout pryč. Pojďme dovnitř. Jsou tam další moravci, kteří si s tebou chtějí promluvit.“</p>
<p>Poté, co Mahmud nechal Hockenberryho ve společnosti Asteagueho/Che a dalších hlavních integrátorů z Konsorcia Pěti měsíců, opustil přetlakovou kopuli a vydal se na procházku po kráteru Stickney. Výhled byl velkolepý. Dlouhá osa Fobosu trvale mířila k Marsu a moravečtí technici ji natočili tak, že rudá planeta visela pořád přímo nad Stickneym a vyplňovala většinu černé oblohy, neboť periferní výhledy blokovaly strmé stěny kráteru. Měsíček se otočil kolem své osy jednou za sedm hodin – přesně za stejnou dobu, kterou potřeboval k oběhu Marsu – takže obrovský červený kotouč s modravými oceány a bílými vulkány se nahoře pomalu otáčel.</p>
<p>Svého přítele Orpha z Ió našel o několik set metrů výš ve spleti jeřábů, traverz a lan, která loď směřující k Zemi ukotvovala ke startovnímu kráteru. Kosmičtí moravci, technoboti, švábovití skálovci a kontroloři z Kallistó lezli a šplhali po lodi a spojovacích nosnících jako nějaké lesklé mšice. Po temném trupu obrovské zemské lodě se míhala světla velkých i menších reflektorů. Od skupin pojíždějících automatických svářečů padaly kaskády jisker. Nedaleko, pevněji uchycená ve spleti kovové konstrukce, byla <emphasis>Černá dáma</emphasis>, Mahmudova hlubinná ponorka z Európy. Před několika měsíci moravci vytáhli poškozené, nepohyblivé plavidlo z úkrytu na pobřeží severního Téthyina moře a tažnými čluny je vynesli na Fobos, kde je opravili, vybavili novým energetickým zdrojem a upravili houževnatou miniponorku tak, aby mohla sloužit při pozemské misi.</p>
<p>Přítele Mahmud našel o sto metrů výš, jak běhá po ocelových lanech pod břichem kosmické lodi. Pozdravil ho na jejich starém soukromém pásmu.</p>
<p>„Koho to vidí mé oči? Není to Orphu? Orphu, dříve z Marsu, ještě předtím z Ília a vždycky z Ió? <emphasis>Ten </emphasis>Orphu?“</p>
<p>„Je to on,“ odvětil Orphu. Dokonce i na kanálech, které využívaly rádio nebo úzký svazek, jako by Orphovo brumlání hraničilo s infrazvukem. Vakuový moravec použil pomocné trysky na krunýři, aby přeskočil třicet metrů z lan na traverzu, kde balancoval Mahmud. Orphu se chytil traverzy svými manipulačními kleštěmi a zůstal viset ve vzdálenosti několika metrů.</p>
<p>Někteří moravci – například Asteague/Che nebo chitinovití moravci z Pásu, u Mahmuda to platilo o něco méně – měli docela humanoidní vzhled. Orphu z Ió ne. Moravec, který byl zkonstruován a vyvinut pro práci v sírovém toru měsíce Ió v magnetických, gravitačních a oslnivých radiačních bouřích jupiterovského prostoru, byl kolem pěti metrů dlouhý, více než dva metry vysoký a lehce připomínal ostrorepa, pokud by ostrorepové byli vybaveni nohama navíc, bateriemi senzorů, tryskovými gondolami, manipulátory, které mohly skoro – úplně ne – sloužit jako ruce a věkovitým poďobaným krunýřem, tolikrát prasklým a opraveným, že vypadal, jako by byl poslepovaný tmelem.</p>
<p>„Mars se pořád točí tam nahoře, starý příteli?“ zabrumlal Orphu.</p>
<p>Mahmud zvedl hlavu k obloze. „Točí. Jako nějaký obrovský rudý štít. Vidím Olympus Mons, jak se právě noří z terminátoru.“</p>
<p>Krátce zaváhal. „Mrzí mě, jak dopadla ta poslední operace,“ řekl nakonec. „Mrzí mě, že to nedokázali spravit.“</p>
<p>Orphu pokrčil čtyři kloubové končetiny. „To nic, starý příteli. Kdo by potřeboval organické oči, když má tepelné zobrazování, na kolenou mrňavé plynové chromatografy kombinované s hmotnostními spektrometry, radar – hloubkový a fázový, sonar a laserová mapovací zařízení? Jediné, co všemi těmihle krásnými smyslovými orgány nemůžu pořádně rozeznat, jsou daleké věci jako hvězdy a Mars.“</p>
<p>„Jistě,“ řekl Mahmud. „Ale stejně mě to mrzí.“ Přítel přišel o organické optické nervy, když byl málem zničen při jejich prvním setkání s olympským bohem na oběžné dráze Marsu – tímtéž bohem, který pak nadělal z jejich lodi a dvou druhů plyn a trosky. Mahmud věděl, že Orphu má štěstí, když přežil, a je opravitelný do té míry, jak byl opraven, ale stejně…</p>
<p>„Přivezl jsi Hockenberryho?“ zeptal se brumlavě Orphu.</p>
<p>„Ano. Hlavní integrátoři ho právě informují o situaci.“</p>
<p>„Byrokrati,“ zaduněl mohutný Ióňan. „Chceš svézt k lodi?“</p>
<p>„Jasně.“ Mahmud si naskočil na Orphův krunýř, svým největším klepetem se na něm chytil a pevně se držel, když se vakuový moravec nechal tryskami vynést od portálu nahoru k lodi a kolem ní. Tady byli skoro kilometr nade dnem kráteru a poprvé uviděli skutečnou velikost pozemské lodi – připoutané k portálu jako elipsoidický heliový balon. Byla nejméně pětkrát delší než kosmická loď, která před více než jedním standardním rokem přivezla čtveřici moravců k Marsu z jupiterovského prostoru.</p>
<p>„Je impozantní, co?“ promluvil Orphu. Spolu s techniky z Pásu a Pěti měsíců pracoval na plavidle déle než pět měsíců.</p>
<p>„Je velká,“ uznal Mahmud. A pak, protože vycítil Orphovo zklamání, dodal: „A výstupkovitá, vypouklá, vzedmutá, vraní a výhrůžná, ale přitom docela vznešená.“</p>
<p>Orphu se dunivě zasmál – tóny, které Mahmudovi vždycky připomínaly dotřesy nějakého európského ledotřesení nebo následné vlny po tsunami. „To jsou absolutně atypické aliterace pro asketického astronauta,“ řekl.</p>
<p>Mahmud pokrčil rameny, na okamžik pocítil výčitku, protože přítel jeho gesto nemohl vidět, a pak si uvědomil, že Orphu je viděl. Nový radar, který mohutný moravec dostal, byl velice přesný přístroj, kterému chyběla pouze schopnost vidět barvy. Orphu mu řekl, že blízkým radarem je schopen rozeznat i jemné změny na lidské tváři. <emphasis>To se bude hodit, jestli se Hockenberry k misi skutečně připojí, </emphasis>pomyslel si Mahmud.</p>
<p>Jako by mu četl myšlenky a paměťové banky, Orphu podotkl: „Poslední dobou jsem hodně přemýšlel o lidském smutku a poměřoval ho s tím, jak se vyrovnáváme se ztrátou my moravci.“</p>
<p>„Ale ne, tys zase četl toho Francouze.“</p>
<p>„Prousta,“ připomněl Orphu. „Ten ‘Francouz’ se jmenuje Proust.“</p>
<p>„Já vím. Ale proč to děláš? Víš přece, že z toho vždycky máš deprese, když si čteš <emphasis>Vzpomínání na věci minulé</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>„Hledání ztraceného času,“ </emphasis>opravil ho Orphu z Ió. „Četl jsem část, která se jmenuje ‘Smutek a zapomnění’. To je ta část, kdy Albertina zemře a Marcel, vypravěč, se na ni snaží zapomenout, ale nemůže, víš?“</p>
<p>„No jistě,“ souhlasil Mahmud. „<emphasis>To </emphasis>by ti mělo zvednout náladu. Co kdybych ti půjčil <emphasis>Hamleta</emphasis>, abys to měl čím spláchnout?“</p>
<p>Orphu dělal, že nabídku neslyšel. Byli teď tak vysoko, že pod sebou viděli celou loď a naskýtal se jim výhled přes hradby kráteru Stickney. Mahmud věděl, že Orphu může urazit ve vesmíru mnoho tisíc kilometrů, aniž by mu to dělalo potíže, přesto se neubránil silnému pocitu, že nemají situaci pod kontrolou a odlétají z Fobosu a základny Stickney do vesmíru – jak před tím varoval Hockenberry ho.</p>
<p>„Aby přeřízl pouta, která jej váží k Albertině,“ pokračoval klidně Orphu, „musí se ubohý vypravěč vrátit zpět pamětí a vědomím a postavit se tváří v tvář <emphasis>všem </emphasis>Albertinám – těm ze své paměti, ale i těm imaginárním, po nichž toužil a na které žárlil – všem těm <emphasis>virtuálním </emphasis>Albertinám, které si stvořil v hlavě, když se trápil, jestli se za jeho zády nechodí tajně stýkat s jinými muži. Nemluvě o jiných Albertinách, po nichž toužil – dívce, kterou skoro ani neznal, ženě, kterou zaujal, ale neovládl, ženě, která ho přestala bavit.“</p>
<p>„Zní to velice úmorně,“ poznamenal Mahmud a pokusil se vložit do tónu přenášeného rádiem to, jak ho celá ta záležitost s Proustem unavuje.</p>
<p>Orphu narážku ignoroval, nebo si jí možná nevšiml. „To není ani polovina,“ řekl. „Aby se v truchlení pohnul, ubohý Marcel – postava vypravěče se totiž jmenuje stejně jako autor… počkej, Mahmude, tohle jsi přece <emphasis>četl</emphasis>, ne? Když jsme loni přilétali do soustavy, ujišťoval jsi mne, že ano.“</p>
<p>„Já jsem to… <emphasis>proletěl</emphasis>,“ přiznal európský moravec.</p>
<p>I Orphův povzdech byl na hranici infrazvuku. „Jak jsem tedy říkal, ubohý Marcel se musí vyrovnat nejenom s tímto davem Albertin ve svém vědomí, než bude schopen nechat ji být, musí se také vyrovnat se všemi Marcely, kteří tyto paralelní Albertiny vnímali – s těmi, kteří po ní toužili nade vše ostatní, s šíleně žárlivými Marcely, se lhostejnými Marcely, s Marcely, jejichž soud byl pokřiven touhou, s…“</p>
<p>„Má to nějakou pointu?“ zeptal se Mahmud. On sám se v posledním půldruhém století standardního času věnoval Shakespearovým sonetům.</p>
<p>„Pouze ohromující složitost lidského vědomí,“ odvětil Orphu. Otočil svůj krunýř o sto osmdesát stupňů a zažehl pomocné rakety. Začali se vracet k lodi, k portálu, ke kráteru Stickney, do bezpečí – jak jen to bylo možné. Jak se otáčeli, Mahmud natáhl svůj krátký krk, aby se podíval nahoru na Mars. Věděl, že je to klam, ale zdálo se mu, že je blíž. Olymp a tharsiské vulkány už skoro zmizely z dohledu, jak se Fobos řítil ke vzdálenému oblouku planety.</p>
<p>„Přemýšlel jsi někdy o tom, jak se náš zármutek liší od… řekněme zármutku Hockenberryho? Nebo Achilleova?“ zeptal se Orphu.</p>
<p>„Vlastně ne. Zdá se, že Hockenberry truchlí stejně pro ztrátu paměti s většinou svého předchozího života, jako truchlí pro svou mrtvou manželku, přátele, studenty a tak dál. Jenže kdo si může být u lidí něčím jistý? A Hockenberry je jenom obnovený člověk – někdo nebo něco ho přebudovalo z DNA, RNA, jeho starých knih a kdovíjakých programů na principu nejlepšího odhadu. Pokud jde o Achillea – na toho když přijde smutek, jde ven a někoho zabije. Nebo jich zabije hromadu.“</p>
<p>„Mrzí mě, že jsem tam nebyl a neviděl jeho útok na bohy v prvním měsíci války,“ zalitoval Orphu. „Podle toho, jak jsi to popisoval, to musel být ohromující masakr.“</p>
<p>„Byl,“ uznal Mahmud. „Zablokoval jsem ve své NOM náhodný přístup k těm souborům, tak jsou znepokojivé.“</p>
<p>„To je další element z Prousta, o kterém jsem přemýšlel,“ navázal Orphu. Dosedli na horní trup pozemské lodi a mohutný moravec zarazil do izolačního pláště spojovací mikroskoby. „My se můžeme uchýlit k neorganické paměti, když nám nervové vzpomínky připadají nejisté. Lidé se musejí spoléhat pouze na tu klamavou masu chemicky fungující nervové paměti. Tam je všechno subjektivní a citově zabarvené. Jak můžou svým vzpomínkám vůbec věřit?“</p>
<p>„Nevím,“ odvětil Mahmud. „Jestli s námi Hockenberry poletí na Zemi, třeba se nám podaří aspoň trochu pochopit, jak jeho mozek funguje.“</p>
<p>„Nemysli si, že s ním budeme sami a bude spousta času na mluvení,“ upozornil ho Orphu. „Bude to start s vysokým zrychlením a brzdění s ještě vyšším gé. A tentokrát poletí málem dav – přinejmenším tři tucty moravců z Pěti měsíců a tisícovka skáloveckých vojáků.“</p>
<p>„Tentokrát připravených na všechno?“ nadhodil Mahmud.</p>
<p>„O tom pochybuji,“ zabrumlal Orphu. „Tato loď sice veze dost zbraní, aby mohla ze Země udělat popel, ale zatím naše plány nikdy nedržely krok s překvapeními.“</p>
<p>Mahmud pocítil stejnou nevolnost, jaká se ho zmocnila, když se dozvěděl, že jejich loď k Marsu byla potají vyzbrojena. „Truchlíš někdy pro Korose III a Ri Pa takovým způsobem, jakým Proustův vypravěč oplakává své mrtvé?“ zeptal se Ióňana.</p>
<p>Orphova jemná radarová anténa se lehce natočila k menšímu moravci, jako by se snažila odečíst Mahmudův výraz stejným způsobem, jakým podle toho, co Ióňan řekl, uměl přečíst ten lidský. Mahmud samozřejmě žádný výraz neměl.</p>
<p>„Ani ne,“ odvětil Orphu. „Před misí jsme je neznali a při ní jsme s nimi necestovali ve stejné části lodi, než nás Zeus… sundal. Proto pro mě většinou byli jen hlasy ve vysílačce, i když se občas podívám do NOM na jejich obrázky… nejspíš jenom proto, abych uctil jejich památku.“</p>
<p>„Ano,“ potvrdil Mahmud. On dělal totéž.</p>
<p>„Víš, co Proust řekl o konverzaci?“</p>
<p>Mahmud se ubránil dalšímu povzdechu. „Co?“</p>
<p>„Řekl… ‘Když si povídáme, nejsme to již my, kdo hovoří… připodobňujeme se obrazu jiných lidí a nikoli sebe, od nich odlišného.’“</p>
<p>„Takže když s tebou mluvím,“ vyvodil Mahmud na jejich soukromé frekvenci, „ve skutečnosti se připodobňuji obrazu šestitunového ostrorepa v potlučené skořápce, který má příliš mnoho nohou a žádné oči?“</p>
<p>„Můžeš doufat,“ zabrumlal Orphu. „Ale měl bys vždycky sahat dál, než kam dosáhneš.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>9</strong></p>
<p>Penthesileia vtrhla na koni do Ília hodinu po svítání, doprovázena dvanácti svými nejlepšími sesterskými bojovnicemi, které jely ve dvojicích za ní. Navzdory časné hodině a chladnému větru se na hradbách a kolem cesty, jež procházela Skajskou branou k Priamovu dočasnému paláci, shromáždily tisíce Trójanů. Všichni jásali, jako by královna Amazonek přiváděla tisíce posil a ne třináct žen. Davy mávaly šátky, bušily oštěpy do kožených štítů, plakaly, provolávaly slávu a házely pod kopyta koní květiny.</p>
<p>Penthesileia to všechno přijímala, jako by jí to patřilo.</p>
<p>Déifobos, syn krále Priama, bratr Hektora a mrtvého Parida a muž, o němž celý svět věděl, že bude Heleniným příštím manželem, se setkal s královnou Amazonek a jejími bojovnicemi těsně před zdmi Paridova paláce, ve kterém Priamos momentálně sídlil. Zavalitý muž tam stál v blyštivé zbroji a červeném plášti, na hlavě přilbu se strnulým zlatým chocholem, paže založené na prsou, dokud nenatáhl jednu ruku dlaní vzhůru k pozdravu. Za ním stálo v pozoru patnáct členů Priamovy osobní gardy.</p>
<p>„Buď zdráva, Penthesileio, dcero Areova, královno Amazonek,“ zvolal Déifobos. „Buď vítána ty i tvých dvanáct bojovnic. Celý Ílion ti dnes vzdává díky a čest, že jsi přijela jako spojenec a přítel, abys nám pomohla ve válce se samotnými olympskými bohy. Pojď dovnitř, vykoupej se, přijmi naše dary a poznej pravou bohatost trójské pohostinnosti a uznání.</p>
<p>Hektór, náš nejušlechtilejší hrdina, by tě přišel uvítat osobně, ale právě několik hodin odpočívá, neboť celou dnešní noc pečoval o pohřební hranici našeho bratra.“</p>
<p>Penthesileia lehce seskočila ze svého obrovského válečného oře. Přestože měla na sobě těžkou zbroj a blyštivou přilbu, pohybovala se s dokonalou grácií. Oběma silnýma rukama uchopila Déifoba za předloktí a pozdravila ho přátelským stiskem spolubojovníků. „Děkuji ti, Déifobe, synu Priamův, hrdino tisíce soubojů. Já a mé společnice ti děkujeme, vyjadřujeme tobě, tvému otci a celé Priamově rodině soustrast s Paridovou smrtí – zpráva o ní nás zastihla před dvěma dny – a přijímáme vaši štědrou pohostinnost. Ale dřív, než vstoupím do Paridova domova, který je nyní Priamovým palácem, musím ti říct, že jsem nepřišla bojovat po vašem boku s bohy, ale jednou provždy vaši válku s bohy ukončit.“</p>
<p>Déifobos, jenž se i za normálních okolností díval trochu vyjeveně, teď na krásnou Amazonku doslova vypoulil oči. „Jak bys to chtěla udělat, královno Penthesileio?“</p>
<p>„Právě to jsem vám přišla říct a poté vykonat,“ odvětila. „Uveď mě dovnitř, příteli Déifobe. Potřebuji se setkat s tvým otcem.“</p>
<p>Déifobos vysvětlil královně Amazonek a její armádě osobních ochránkyň, že jeho otec, král Priamos, bydlí zde v tomto křídle Paridova paláce proto, že Priamův palác zničili bohové v první den války před osmi měsíci, přičemž zabili jeho manželku a královnu města Hekabu.</p>
<p>„Opět ti náleží soustrast Amazonek, Déifobe,“ ubezpečila ho. „Smutná zpráva o královnině smrti se donesla dokonce i na naše daleké ostrovy a kopce.“</p>
<p>Když vstoupili do královské síně, Déifobos si odkašlal. „Když už mluvíš o své vzdálené zemi, dcero Areova, jak je možné, že jste tento měsíc přežily hněv bohů? Městem se přes noc rozkřikla zpráva, že Agamemnón našel při své plavbě domů řecké ostrovy bez lidského života. Dokonce i stateční obránci Ília se dnes ráno chvějí při představě, že bohové vyhubili všechny národy kromě Argejců a nás. Jak je možné, že ty a tvůj lid jste byli ušetřeni?“</p>
<p>„Můj lid nebyl,“ odpověděla na rovinu Penthesileia. „Obáváme se, že zem statečných Amazonek je stejně prázdná jako ostatní země, jimiž jsme v posledním týdnu své cesty projížděly. Nás však Athéna ušetřila, abychom mohly splnit svůj úkol. A bohyně posílá obyvatelům Ília důležitý vzkaz.“</p>
<p>„Prosím, pověz nám ho.“</p>
<p>Penthesileia zavrtěla hlavou. „Ten vzkaz je pro uši krále Priama.“</p>
<p>Jakoby na povel zazněly trubky, byly odhrnuty závěsy a do síně pomalu vstoupil Priamos, opřený o paži jednoho ze svých královských gardistů.</p>
<p>Penthesileia viděla Priama v jeho královském paláci před necelým rokem, když se spolu s padesáti svými ženami postavila achájskému obléhání, aby Tróji přinesla zprávu o podpoře a spojenectví – Priamos jí tenkrát řekl, že pomoci Amazonek není třeba, ale zasypal ji zlatem a jinými dary. Nyní však Priamův vzhled šokoval královnu Amazonek natolik, že se nezmohla na slovo.</p>
<p>Vypadalo to, jako by král, vždy úctyhodný, ale plný energie, zestárl za posledních dvanáct měsíců o dvacet let. Záda, vždy tak rovná, se mu nyní křivila. Tváře, zdravě červené vínem a vzrušením vždy, když ho Penthesileia za pětadvacet let svého života viděla, dokonce jako dítě, když se se svou sestrou Hippolytou schovaly za závěsy v matčině trůnní síni, aby viděly královskou družinu z Ília, která přišla vzdát hold, měl nyní vpadlé, jako by stařec ztratil všechny zuby. Prošedivělé vlasy a vousy mu smutně, nepravidelně zbělely. Oči měl Priamos uslzené, zahleděné do neurčita.</p>
<p>Na trůn ze zlata a lazuritu se skoro zhroutil.</p>
<p>„Buď zdráv, Priame, synu Láomedontův, vznešený vládče z rodu Dardanova, otče statečného Hektora, politováníhodného Parida a přívětivého Déifoba,“ pozdravila Penthesileia a klekla na koleno kryté brněním. Hlas mladé ženy, i když melodický, byl víc než dost silný, aby se velkou síní rozlehla jeho ozvěna. „Já, královna Penthesileia, možná poslední královna Amazonek, a mých dvanáct bojovnic, hrdě nosících ňadra a bronzovou zbroj, k tobě přicházíme s chválou, soustrastí, dary a svými oštěpy.“</p>
<p>„Vaše soustrast a oddanost jsou pro nás převzácné dary, drahá Penthesileio.“</p>
<p>„Také vám přináším vzkaz od Pallady Athény a klíč k ukončení vaší války s bohy,“ dodala.</p>
<p>Král zvedl hlavu. Někteří členové jeho dvořanstva slyšitelně zalapali po dechu.</p>
<p>„Pallas Athéna nikdy Ílion nemilovala, drahá dcero. Vždy se spolčovala s našimi argejskými nepřáteli v zájmu zničení tohoto města a všeho za jeho hradbami. Ale nyní je bohyně naším zapřísáhlým nepřítelem. Ona a Afrodíta zavraždily děťátko mého syna Hektora, Astyanakta, malého pána města – se slovy, že my a naše děti jsme pro ně jako pouhé obětiny. Mír s bohy nebude, dokud naše nebo jejich plemeno nezhyne.“</p>
<p>Penthesileia klečela, ale hlavu držela vysoko a v modrých očích se jí vyzývavě blýskalo. „Obvinění proti Athéně a Afrodítě je falešné,“ prohlásila. „Válka je falešná. Bohové, kteří Ílion milují, nás chtějí znovu milovat a podporovat – včetně samotného otce Dia. I šedooká Pallas Athéna přešla na stranu Ília, zásluhou podlé zrady Achájců – především toho lháře Achillea, neboť on je strůjcem pomluvy, že Athéna zavraždila jeho přítele Patrokla.“</p>
<p>„Nabízejí bohové podmínky míru?“ zeptal se Priamos. Starcův hlas byl šeptavý, tón skoro unylý.</p>
<p>„Athéna nabízí víc než podmínky míru.“ Penthesileia vstala. „Ona – a bohové, kteří Tróju milují – vám nabízejí vítězství.“</p>
<p>„Vítězství nad kým?“ zvolal Déifobos a přešel otci po bok. „Achájci jsou teď naši spojenci. Oni a umělé bytosti, moravci, kteří chrání naše města a tábory před Diovými blesky.“</p>
<p>Penthesileia se zasmála. V tu chvíli každý muž v síni musel obdivovat, jak je královna Amazonek nádherná – mladá a krásná, líce zardělé, rysy živé jako u dívky, tělo pod krásně tvarovaným bronzovým brněním pružné a bujné zároveň. Avšak její oči a dychtivý výraz nepatřily obyčejné dívce – překypovaly vitalitou, živočišným duchem a bystrou inteligencí, zároveň však prozrazovaly zápal pro boj.</p>
<p>„Vítězství nad Achilleem, který pomýlil tvého syna Hektora a teď vede Tróju do záhuby,“ vykřikla Penthesileia. „Vítězství nad Argejci, Achájci, kteří nepřestávají chystat váš pád, zničení města, smrt vašich dalších synů a vnuků, zotročení vašich manželek a dcer.“</p>
<p>Priamos skoro smutně zavrtěl hlavou. „Nikdo nedokáže porazit lehkonohého Achillea v boji, Amazonko. Dokonce ani Arés, který byl Achilleovýma rukama třikrát zabit. Dokonce ani Athéna, která před jeho útokem uprchla. Dokonce ani Apollón, kterého odnesli na Olymp po kusech zbrocených zlatou krví, když Achillea vyzval. Dokonce ani Zeus, který se bojí sestoupit a utkat se s napůl člověkem, napůl bohem v souboji.“</p>
<p>Penthesileia zavrtěla hlavou a zlaté kadeře se jí zableskly. „Zeus se nebojí nikoho, šlechetný Priame, pýcho Dardanova rodu. A mohl by Tróju zničit – nejen to, celou zemi, na níž se Trója nachází – jediným kmitnutím své <emphasis>egidy</emphasis>.“</p>
<p>Kopiníci zbledli, dokonce i Priamos při zmínce o <emphasis>egidě</emphasis>, Diově nejmocnější, nejbožštější a nejzáhadnější zbrani ztratil barvu. Všichni byli srozuměni s vědomím, že i ostatní olympští bohové by mohli být v minutě zničeni, pokud by se Zeus rozhodl použít <emphasis>egidu. </emphasis>To nebyla obyčejná termonukleární zbraň, jaké Hromovládce na počátku války zbytečně shazoval na moravecká silová pole. <emphasis>Egida </emphasis>byla něco, co si zasloužilo strach.</p>
<p>„Dávám ti svůj slib, vznešený Priame,“ řekla královna Amazonek. „Achilleus bude mrtvý dřív, než dnes na některém ze světů zapadne slunce. Přísahám na krev svých sester a matky, že…“</p>
<p>Priamos zvedl ruku, aby ji zadržel.</p>
<p>„Neskládej teď přede mnou žádnou přísahu, mladá Penthesileio. Jsi pro mne jako další dcera a je to tak od doby, kdy jsi byla dítě. Vyzvat Achillea na souboj znamená zemřít. Co tě přimělo přijít do Tróje a vyhledat takovou smrt?“</p>
<p>„To není smrt,“ odvětila Amazonka, ale v jejím hlase bylo slyšet napětí. „To je sláva.“</p>
<p>„Ty dvě věci jsou často jedinou,“ pokývl Priamos. „Pojď, sedni si vedle mne. Mluv na mne tiše.“ Dal pokyn svým ochráncům, a synovi Déifobovi, aby couvli z doslechu. Tucet Amazonek rovněž ustoupil o několik kroků od obou trůnů.</p>
<p>Penthesileia se posadila na trůn s vysokým opěradlem, kdysi Hekabin, který byl zachráněn z trosek starého paláce a nyní byl na památku Hekaby ponecháván prázdný. Amazonka si odložila zářivou přilbu na širokou opěrku trůnu a naklonila se ke starci.</p>
<p>„Pronásledují mě Erínye, otče Priame. Dnes je to již tři měsíce, co mě pronásledují Erínye.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Priamos. Naklonil se blíž, jako budoucí kněz k ještě nenarozenému kajícníkovi. „Ti duchové pomsty se snaží vynutit si krev za krev pouze tehdy, když nežije žádný lidský mstitel, který by to mohl udělat, má dcero – obzvlášť když jeden člen rodiny zranil druhého. Ty jsi jistě neublížila žádnému příslušníkovi své královské rodiny Amazonek.“</p>
<p>„Zabila jsem svou sestru Hippolytu,“ odvětila rozechvělým hlasem Penthesileia.</p>
<p>Priamos se zarazil. „Tys zavraždila Hippolytu? Bývalou královnu Amazonek? Královskou manželku Théseovu? Slyšeli jsme, že zahynula při nehodě na lovu, když někdo zahlédl pohyb a spletl si královnu Athén s jelenem.“</p>
<p>„Nechtěla jsem ji zavraždit, Priame. Ale když mou sestru unesl Théseus – unesl ji na palubě své lodi při státní návštěvě, jednoduše rozvinul plachty a odvezl ji – my Amazonky jsme se rozhodly, že se pomstíme. Letos, když všechny oči a pozornost domovských ostrovů a Peloponésu byly upřeny k vašemu boji zde u Tróje, hrdinové odjeli a Athény zůstaly nechráněné, daly jsme dohromady malou flotilu a zahájily jsme vlastní obléhání – i když nic, co by bylo tak velké a získalo si nesmrtelnost v pověstech jako argejské obléhání Ília – a přepadly jsme Théseovu pevnost.“</p>
<p>„To se nám samozřejmě doneslo,“ zamumlal Priamos. „Ale bitva rychle skončila uzavřením mírové dohody a Amazonky odešly. Slyšeli jsme, že královna Hippolyta zemřela krátce poté, při velkém lovu na oslavu míru.“</p>
<p>„Zemřela mým oštěpem,“ přiznala Penthesileia. Ke každému slovu se musela nutit. „Původně jsme Athéňany obrátily na útěk, Théseus byl zraněný a my se domnívaly, že máme město ve své moci. Náš jediný cíl byl zachránit Hippolytu z moci tohoto muže – bez ohledu na to, zda chce být zachráněna nebo ne – a nechybělo nám k tomu mnoho, pak ale Théseus podnikl protiútok, kterým nás po dni krvavých bojů zahnal k lodím. Mnoho mých sester bylo zabito. Nyní jsme bojovaly o život a srdnatost Amazonek opět zvítězila – zahnaly jsme Thésea a jeho bojovníky o den chůze k jeho hradbám. Ale poslední oštěp, který jsem hodila a který mířil na samotného Thésea, si našel smrtící cestu do srdce mé sestry, která – ve své neohroženosti a v athénské zbroji – vypadala jako muž, když bojovala po boku svého manžela a pána.“</p>
<p>„Proti Amazonkám,“ zašeptal Priamos. „Proti svým sestrám.“</p>
<p>„Ano. Jakmile jsme zjistily, koho jsem zabila, bitva skončila. Uzavřeli jsme mír. V blízkosti akropole jsme na památku mé šlechetné sestry vztyčily bílý sloup a odjely jsme ve smutku a hanbě.“</p>
<p>„A teď tě pronásledují Erínye, protože jsi prolila sestřinu krev.“</p>
<p>„Každý den,“ přitakala Penthesileia. Zářivé oči měla vlhké. Svěží tváře, které při vyprávění zrudly, jí teď zbledly. Vypadala obzvlášť krásně.</p>
<p>„Ale co mají Achilleus a naše válka společného s touto tragédií, dcero?“ zašeptal Priamos.</p>
<p>„Tento měsíc se mi zjevila Athéna, synu Láomedontův a potomku Dardanův. Vysvětlila mi, že nemohu přinést Erínyím žádnou oběť, kterou bych ty pekelné bestie usmířila, ale mohu Hippolytinu smrt napravit, když se s dvanácti svými vybranými družkami vydám do Ília a porazím v souboji Achillea; tím ukončím pochybenou válku a obnovím mír mezi bohy a lidmi.“</p>
<p>Priamos si promnul bradu, kde se za vousy vydávalo šedé strniště, které si po smrti Hekabé nechal narůst. „Achillea nikdo neporazí, Amazonko. Můj syn Hektór – nejlepší bojovník, jakého kdy Trója zrodila – se o to snažil osm let a nedokázal to. Teď je spojencem a přítelem lehkonohého zabijáka. Sami bohové o to usilovali více než osm měsíců a všíchni odešli s nepořízenou, nebo padli Achilleovým hněvem – Arés, Apollón, Poseidon, Hermes, Hádes, samotná Athéna – ti všichni si to s Achilleem rozdali a neuspěli.“</p>
<p>„To je tím, že žádný z nich neznal jeho slabinu,“ zašeptala Amazonka. „Jeho matka, bohyně Thétis, našla tajný způsob, jak svému smrtelnému synovi propůjčit nezranitelnost v boji, když byl malý. V bitvě nemůže padnout, pokud není zraněn na tomto jediném slabém místě.“</p>
<p>„Co to je?“ vydechl Priamos. „<emphasis>Kde </emphasis>to je?“</p>
<p>„Přísahala jsem Athéně – na bolest smrti – že to nikomu neprozradím, otče Priame. Ale využiji tento poznatek, abych svou rukou Amazonky Achillea zabila a tím tuto válku ukončila.“</p>
<p>„Jestli Athéna zná Achilleovu slabinu, proč ji tedy nevyužila, aby ukončila jeho život, když s ním sama svedla souboj? Souboj, který skončil tím, že Athéna zraněná prchla, s bolestí a strachem kvitla zpátky na Olymp.“</p>
<p>„Když byl Achilleus malý, Sudičky stanovily, že jeho tajná slabina bude odhalena pouze jiným smrtelníkem v bitvě o Ílion. Ale dílo Sudiček přišlo vniveč.“</p>
<p>Priamos se opřel. „Hektorovi tedy nakonec bylo souzeno lehkonohého Achillea zabít,“ zašeptal. „Pokud bychom nerozpoutali tuto válku s bohy, ten osud by se naplnil.“</p>
<p>Penthesileia zavrtěla hlavou. „Ne, Hektór ne. Jiný smrtelník – Trójan – by Achillea připravil o život poté, co by Achilleus zabil Hektora. Jedna z Múz se to dozvěděla od otroka, kterému se říkalo scholik a který znal budoucnost.“</p>
<p>„Jasnovidec,“ usoudil Priamos. „Jako náš vážený Helenos nebo achájský věštec Kalchás.“</p>
<p>Amazonka opět zavrtěla zlatými kadeřemi. „Ne, scholici nevidí budoucnost – oni nějakým způsobem z budoucnosti přišli. Ale podle Athény jsou teď všichni mrtví. Achilleův osud však čeká. A já jej naplním.“</p>
<p>„Kdy?“ zeptal se starý Priamos. Očividně si v duchu probíral všechny následky, které by to mělo. Nebyl více než pět desetiletí králem nejvelkolepějšího města na zemi bezdůvodně, jen tak. Jeho syn Hektór byl teď Achilleův pokrevní spojenec, ale nebyl král. Hektór byl nejvznešenější ílijský bojovnik, který možná měl leckdy osud města a jeho obyvatel ve své paži s mečem, ale nikdy se podobnými věcmi v duchu nezaobíral. To byla Priamova práce.</p>
<p>„Kdy?“ otázal se znovu. „Jak rychle můžete ty a tvých dvanáct amazonských bojovnic Achillea zabít?“</p>
<p>„Dnes,“ řekla. „Jak jsem slíbila. Dřív, než slunce zapadne buď v Íliu nebo na Olympu viditelném tou dírou ve vzduchu, kterou jsme cestou sem minuly.“</p>
<p>„Co si žádáš, dcero? Zbraně? Zlato? Bohatství?“</p>
<p>„Pouze tvé požehnání, šlechetný Priame. A jídlo. A lůžko pro mé ženy a pro mne, abychom si mohly krátce zdřímnout, než se vykoupeme, znovu se přizdobíme zbrojí a odejdeme ukončit tuto válku s bohy.“</p>
<p>Priamos tleskl. Déifobos, početné stráže, dvořané a dvanáct Amazonek se vrátili na doslech.</p>
<p>Nařídil, aby těmto ženám přinesli vybraná jídla, přichystali jim měkká lože, aby si mohly zdřímnout, napustili lázně a připravili otrokyně, které jim po koupeli a po masážích vetřou oleje a masti, a nakonec aby nakrmili, vyhřebelcovali a přesedlali koně na odpoledne, až bude Penthesileia připravená do boje.</p>
<p>Královna Amazonek se usmívala a byla plná sebedůvěry, když svých dvanáct společnic z královské síně odváděla.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>10</strong></p>
<p>Kvantová teleportace Planckovým prostorem – termín, který bohyně Héra neznala – měla být okamžitá, ale v Planckově prostoru takové výrazy prakticky neměly smysl. Průchod skulinami v časoprostoru zanechával stopy a bozi a bohyně díky nanomemům a buněčné rekonstrukci, která byla součástí jejich stvoření, uměli tyto stopy sledovat stejně snadno jako lovec, stejně snadno, jako by bohyně Artemis stopovala lesem jelena.</p>
<p>Když Héra sledovala Diovu klikatou stopu Planckovou nicotou, věděla jen to, že se nejedná o jeden z pravidelných strunových kanálů mezi Olympem a Íliem nebo horou Ída. Bylo to někde jinde na staré Zemi, kde se nacházel Ílion.</p>
<p>Héra se kvitnutím přenesla do velké síně, kterou dobře znala. Na jedné stěně visel obří toulec se šípy a obrovský luk. Místnosti vévodil dlouhý nízký stůl, na němž stály desítky krásných pohárů, mís a zlatých talířů.</p>
<p>Zeus překvapeně vzhlédl od stolu, kde seděl – v této lidské síni upravil svou velikost na pouhé dva metry deset – a pomalu škrábal za ušima psa s šedivým čenichem.</p>
<p>„Můj pane,“ promluvila Héra. „Tomu psovi taky uřízneš hlavu?“</p>
<p>Zeus se neusmál, „Měl bych,“ zabručel. „Na znamení soucitu.“ Čelo měl stále zachmuřené. „Poznáváš toto místo a toho psa, ženo?“</p>
<p>„Jistě. Je to Odysseův domov na drsné Ithace. Ten pes se jmenuje Argos. A vychoval ho Odysseus, když byl mladší, krátce před odjezdem do Tróje. Vycvičil ho, když byl štěně.“</p>
<p>„A on na něho pořád čeká,“ dodal Zeus. „Jenže teď jsou pryč i Pénelopé a Télemachos. Dokonce i nápadníci, kteří se v Odysseově domově právě začali hromadit jako krkavci, aby získali ruku Pénelopé, zem a bohatství, záhadně zmizeli spolu s Pénelopou, Télemachem a všemi ostatními smrtelníky kromě těch několika tisíc u Tróje. Tohoto voříška nemá kdo krmit.“</p>
<p>Héra pokrčila rameny. „Mohl jsi ho poslat do Ília a nechat ho, aby si pochutnal na Dionýsovi, tvém rozmařilém synovi.“</p>
<p>Zeus zavrtěl hlavou. „Proč jsi na mě tak zlá, ženo? A proč jsi mě sem sledovala, když chci být sám, abych mohl přemýšlet o této podivné krádeži všech obyvatel světa?“</p>
<p>Héra přistoupila téměř až k bělovousému bohovi bohů. Bála se jeho hněvu – ze všech bohů a smrtelníků ji mohl zničit jediný Zeus. Měla strach z toho, k čemu se chystala, ale byla odhodlaná to udělat.</p>
<p>„Vznešený vládče, synu Kronův, zastavila jsem se jen proto, abych se na několik solů rozloučila. Nechtěla jsem, aby náš poslední rozhovor skončil v duchu sváru.“ Udělala ještě krok a potají se dotkla Afrodítina prsního pásu zastrčeného pod pravým ňadrem. Cítila, jak se místností rozlila vlna sexuální energie; cítila feromony, které se z ní šíří.</p>
<p>„Kampak se vypravuješ na několik solů, když Olymp a válka o Tróju jsou plné zmatků, ženo?“ zabručel Zeus. Ale nosní dírky se mu rozšířily a podíval se na ni s novým zájmem. Psa Arga si přestal všímat.</p>
<p>„S pomocí Nykty mám namířeno do odlehlých končin této prázdné země, kde chci navštívit Ókeana a matku Téthys, kteří tomuto světu dávají přednost před naším chladným Marsem, jak dobře víš, můj manželi.“ Udělala ještě tři kroky, takže na ni Zeus skoro mohl dosáhnout.</p>
<p>„Proč je navštěvovat nyní, Héro? Za století, kdy jsme zkrotili Rudou planetu a zabydleli se na Olympu, se jim i bez tebe vedlo docela dobře.“</p>
<p>„Doufám, že ukončím jejich nekonečný spor,“ řekla uskočně. „Příliš dlouho se vyhýbají jeden druhému, zdráhají se milovat kvůli hněvu ve svých srdcích. Chtěla jsem ti říct, kde budu, abys vůči mně nezahořel božským hněvem, kdyby sis myslel, že jsem do se Ókeanova hlubokého vodního paláce vydala potají.“</p>
<p>Zeus se vztyčil. Héra cítila, jak se v něm probouzí vzrušení. Pouze záhyby božské róby skrývaly jeho chtíč.</p>
<p>„Proč spěchat, Héro?“ Diovy oči ji hltaly. Jeho pohled Héře připomněl, jaké to je cítit jazyk a ruce svého bratra, manžela a milence na těch nejcitlivějších partiích.</p>
<p>„Proč meškat, manželi?“</p>
<p>„Návštěva Ókeana a Téthys je cesta, kterou můžeš podniknout zítra, popozítří nebo nikdy.“ Zeus přistoupil k manželce. „Dnes a tady se můžeme ztratit v lásce! Pojď, ženo…“</p>
<p>Výbojem neviditelné síly zdvižené paže smetl Zeus z dlouhého stolu všechny poháry, příbory a zkažené pokrmy. Ze stěny strhl obrovský nástěnný koberec a hodil jej na stůl z hrubých desek.</p>
<p>Héra o krok couvla a sáhla si na prsa, jako by chtěla odkvitnout. „Co to říkáš, Die? Chceš se snad milovat tady? V opuštěném domě Odyssea a Pénelopy, před tím psem? Kdo ví, jestli nás ve svých tancích, prohlížečích a holostěnách nebudou pozorovat všichni bohové? Jestli prahneš po lásce, počkej, až se vrátím z ókeanova vodního paláce, a pomilujeme se v mé ložnici, které Héfaistos svým umem zajistil soukromí…“</p>
<p>„Ne!“ zaburácel. Rostl teď více než jedním směrem. Hlavou zdobenou šedými kadeřemi se již dotýkal stropu. „Očima slídilů se netrap. Zahalím ostrov Ithaka a Odysseův domov zlatým mrakem tak hustým, že ani nejpronikavější oči ve vesmíru, božské ani smrtelné, dokonce ani Prosperovy nebo Setebovy, tou mlhou neprohlédnou a neuvidí nás, jak se milujeme. Svlékni se!“</p>
<p>Znovu mávl rukou zakončenou tupými prsty a celý dům se rozechvěl energií silového pole, které jej obklopilo, a zlatého mraku, který jej ukryl. Argos, kterému se z odpoutávaných energií naježila srst, vyběhl z místnosti.</p>
<p>Zeus chytil pravou rukou Héru za zápěstí a přitáhl si ji.</p>
<p>Zároveň jí volnou rukou stáhl šaty z ňader. Afrodítin prsní pás odpadl spolu s úborem, který Héře utkala Athéna, ale nic to nevadilo – vzduch byl tak nasycený chtíčem a feromony, až měla královna pocit, že by v nich mohla plavat.</p>
<p>Jednou rukou ji manžel zvedl a hodil na stůl zakrytý čalounem. Héru napadlo, že je dobře, že Odysseus vyrobil svůj dlouhý jídelní stůl ze silných, pevných fošen vytahaných z paluby lodě, která najela na zrádné skalnaté pobřeží Ithaky. Přetáhl jí šaty přes nohy; zůstala nahá. Pak se zbavil vlastního oděvu.</p>
<p>Přestože Héra viděla manželův božský falus ztopořený mnohokrát, pokaždé se jí zadrhl dech. Všichni bohové byli… prostě <emphasis>bohové…</emphasis> ale Zeus si při jejich téměř zapomenuté proměně v Olympany ponechal nejpůsobivější atributy pro sebe. Ten klacek zakončený nachovou boulí, který se jí tlačil mezi bledá kolena, byl jediné žezlo, které by král bohů kdy potřeboval, aby vyvolal posvátnou bázeň mezi smrtelníky nebo závist mezi ostatními bohy, a třebaže si Héra myslela, že jej ukazuje příliš často – Diův chtíč odpovídal jeho velikosti a mužnosti – stále se domnívala, že na tuto část vznešeného vládce má nárok pouze ona.</p>
<p>Riskovala sice modřiny nebo něco horšího, ale držela nahá kolena a stehna těsně u sebe.</p>
<p>„Chceš mě, manželi?“</p>
<p>Dýchal ústy. Oči měl divoké. „Chci tě, ženo. Ještě nikdy se nestalo, aby mé rozbušené srdce a můj úd zalila taková touha po bohyni nebo smrtelné ženě a tak mě přemohla. Rozevři nohy!“</p>
<p>„Nikdy?“ zeptala se; nohy nechávala u sebe. „Ani když jsi dostal do postele manželku Ixíona, která ti porodila Peirithoa, jenž se mohl se všemi bohy měřit moudrostí a…“</p>
<p>„Ani tenkrát, když jsem byl s Ixíonovou manželkou, jejíž ňadra jsou protkána modrými žílami,“ vyrazil ze sebe Zeus. Donutil ji roztáhnout kolena a vstoupil jí mezi bělostná stehna. Falus se mu zvedal k Héřinu bledému pevnému břichu a třásl se chtíčem.</p>
<p>„Ani když jsi miloval Akrisiovu dceru Danaé?“ zeptala se.</p>
<p>„Ani s ní,“ řekl a naklonil se daleko dopředu, aby se přisál na Héřiny vztyčené bradavky, nejdřív levou a pak pravou. Ruka mu sklouzla mezi její stehna. Byla vlhká – zásluhou prsního pásu a vlastní dychtivosti. „I když je pravda, při všech bozích,“ dodal, „že na to, aby se chlap udělal, stačí Danainy kotníky!“</p>
<p>„S tebou to muselo být víc než jednou, můj pane,“ vydechla, když jí vsunul širokou paži pod zadek a zvedl si ji blíž. Široká, horká hlava jeho žezla jí teď proklepávala stehna, roztírala po nich vlastní vlhkost předjímající věci příští. „Porodila ti totiž ideál muže.“</p>
<p>Zeus byl tak vzrušený, že nedokázal najít vstup. Dorážel kolem Héřiných horkých partií jako mladíček, který je poprvé se ženou. Když levou rukou pustil ňadro, aby se navedl na cíl, Héra ho chytila za zápěstí.</p>
<p>„Chceš mě víc, než jsi chtěl Európu, dceru Foiníkovu?“ zašeptala naléhavě.</p>
<p>„Ano, víc než Európu,“ vyrazil ze sebe Zeus. Chytil ji za ruku a položil ji na falus. Stiskla, ale nezavedla. Ještě ne.</p>
<p>„Chceš se mnou spát víc, než jsi chtěl se Semelé, neodolatelnou matkou Dionýsovou?“</p>
<p>„Ano, víc než se Semelé. Ano.“ Přiměl její ruku, aby pyj uchopila pevněji, a zaútočil, ale byl tak překrvený, že to bylo spíš trknutí beraní hlavou než vniknutí. Héru to posunulo po stole o půl metru dál. Přitáhl si ji zpátky. „A víc než Alkménu v Thébách,“ vyrazil ze sebe, „přestože ten den moje semeno přivedlo na svět neporazitelného Hérakla.“</p>
<p>„Chceš mě víc, než jsi chtěl plavovlasou Déméter, když…“</p>
<p>„Ano, ano, sakra, víc než Déméter.“ Roztáhl Héřiny nohy o něco víc a pouze pravou dlaní jí zvedl zadnici čtvrt metru nad stůl. Teď už se mu nemohla neotevřít.</p>
<p>„Chceš mě víc, než jsi chtěl Ledu ten den, kdys na sebe vzal podobu labutě, aby ses s ní mohl spářit, srazil jsi ji k zemi, přidržel sis ji svými velkými labutími křídly a vnikl jsi do ní svým velkým labutím…“</p>
<p>„Ano, ano,“ vyrazil ze sebe Zeus. „Zmlkni už, prosím.“</p>
<p>Vnikl do ní.</p>
<p>Rozrazil ji tak, jak by nějaký obrovský obléhací beran rozrazil Skajské brány, kdyby se Řekům podařilo probít se do Ília.</p>
<p>V dalších dvaceti minutách Héra dvakrát málem omdlela. Zeus byl vášnivý, ale ne rychlý. Uspokojoval se naléhavě, ale čekal na vyvrcholení s lakotou hédonistického askety. Když podruhé cítila, jak ji pod kluzkým, upoceným bušením opouští vědomí – stůl se třásl a málem se převrátil, přestože byl deset metrů dlouhý, židle a pohovky se rozlétly, ze stropu se sypal prach, Odysseův starý domov se na ně málem zřítil – napadlo ji: <emphasis>Takhle by to nešlo – musím být při vědomí, až vyvrcholí, jinak přijdou všechny mé plány vniveč.</emphasis></p>
<p>Přinutila se zůstat v pozorném stavu i po čtyřech vlastních orgasmech. V posledních sekundách Diova prudkého přirážení spadl ze stěny Odysseův velký toulec a šípy, opatřené ozubci, které mohly být napuštěné jedem, se rozsypaly po dlažbě. Zeus si musel Héru přidržovat jednou rukou, kterou dal pod ni, přičemž ji tlačil vzhůru tak divoce, že slyšela, jak její božské kyčelní kosti praskají, druhou rukou jí pak tiskl rameno a bránil jí, aby mu po roztřeseném, namáhaném stole sklouzla.</p>
<p>Potom v ní explodoval. Tehdy Héra skutečně vykřikla a navzdory svému předsevzetí na několik sekund omdlela.</p>
<p>Když třepetavě zvedla víčka, cítila na sobě jeho obrovskou váhu – v posledních sekundách vášně bezděčně narostl do čtyř a půl metru – jeho vousy ji škrábaly na prsou, temeno hlavy – s vlasy nasáklými potem – jí leželo na tváři.</p>
<p>Héra zvedla zrádný prst s injekční stříkačkou, již zručný Héfaistos zasadil do falešného nehtu. Jak ho chladivou rukou hladila po kadeřích na zátylku, ohnula nehet a aktivovala injektor. Zasyčení nebylo přes Diův přerývaný dech a bušení obou jejich božských srdcí prakticky slyšet.</p>
<p>Prostředek se jmenoval Absolutní spánek a v několika mikrosekundách dokázal, že si své jméno zaslouží.</p>
<p>Zeus jí začal na do ruda poškrábané hrudi téměř okamžitě chrápat a slintat.</p>
<p>Héra musela vynaložit všechnu svou božskou sílu, aby ho odstrčila, vytáhla z pysků jeho měknoucí úd a vyklouzla zpod manžela.</p>
<p>Z jejích jedinečných šatů od Athény zbyly jenom cáry. A sama na tom nebyla o mnoho lépe, uvědomila si. Samá modřina, poškrábaná, potlučená na každém svalu, venku i uvnitř. Jak vstala, božské semeno Krále bohů jí steklo po stehně. Héra si je otřela cáry svých zničených šatů.</p>
<p>Vytáhla z potrhaného hedvábí Afrodítin prsní pás a odebrala se do šatny Odysseovy manželky Pénelopy. Byla vedle ložnice, kde stála velká manželská postel s jedním sloupkem z kmene živého olivovníku a rámem vykládaným zlatem, stříbrem a slonovinou a karmínově obarvenými pásky z hovězí kůže, které se táhly od jednoho konce ke druhému a přidržovaly hebká rouna a bohaté přehozy. Z truhel vedle Pénelopiny lázně, proložených kafrem, pak tahala jedny šaty po druhých – Odysseova manželka měla zhruba stejnou velikost a bohyně mohla svou podobu upravit morfováním, aby padly ještě lépe – až si nakonec vybrala úzké hedvábné šaty broskvové barvy s vyšívaným páskem, který jí zvedne pomačkaná ňadra. Ale ještě než se oblékla, v mezích možností se vykoupala ve studené vodě z bronzových kotlíků přichystaných před několika dny nebo týdny pro horkou koupel, jíž se už Pénelopé nedočkala.</p>
<p>Když se Héra později vrátila opatrnou chůzí do jídelny, již oblečená, zadívala se na bronzově opáleného nahého obra, který obličejem dolů chrápal na dlouhém stole. <emphasis>Mohla bych ho teď zabít? </emphasis>napadlo ji. Nebylo to poprvé – ani potisící – co se královna touto myšlenou zabývala, když se dívala na svého chrápajícího pána a poslouchala ho. Věděla, že není sama, kdo tak uvažuje. Kolik manželek – bohyní i smrtelných žen, dávno mrtvých a ještě nenarozených – cítilo, že se jim tato myšlenka mihla hlavou jako stín mraku po kamenité zemi? <emphasis>Zabila bych ho, kdybych mohla? Kdyby to bylo možné, odhodlala bych se k činu?</emphasis></p>
<p>Místo toho se přichystala přenést se kvantovou teleportací na ílijské pláně. Zatím se spiknutí vyvíjelo podle plánu. Zemětřasný Poseidon by měl každým okamžikem popíchnout k činu Agamemnóna s Meneláem. Za hodinu, jestli ne dřív, může být Achilleus mrtvý, zabitý rukama pouhé ženy, byť Amazonky, s patou propíchnutou otráveným šípem – a Hektór mimo. A pokud by ženu, která ho napadne, Achilleus zabil, Athéna a Héra s ním měly další plány. Až se Zeus probudí, bude po vzpouře smrtelníků, pokud mu Héra dovolí, aby se vůbec ještě někdy probudil – na Absolutní spánek se musela podat protilátka, jinak by působil i poté, až vysoké zdi Odysseova paláce ztrouchniví a spadnou. Anebo bylo možné, že Héra probudí Dia brzy, pokud dosáhne splnění svých cílů dřív, než bylo v plánu, a vládce bohů si ani neuvědomí, že ho porazil nějaký prostředek a ne obyčejný chtíč a potřeba spánku. Ať už se rozhodne probudit manžela kdykoli, válka mezi bohy a lidmi bude minulostí, Trójská válka propukne nanovo, status quo bude <emphasis>obnoven</emphasis>, skutek zvolený Hérou a jejími spoluspiklenci rázně <emphasis>dokonán.</emphasis></p>
<p>Héra se otočila ke spícímu Kronovu synovi zády, vyšla z Odysseova domu – protože nikdo, dokonce ani královna, nemohl kvitnout přes maskovací silové pole, které kolem něj Zeus nainstaloval – protlačila se vodnatou energetickou stěnou jako dítě, které se probojovává z plodové blány, a triumfálně se odteleportovala do Tróje.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>11</strong></p>
<p>Hockenberry neznal žádného z moravců, kteří se s ním setkali v modré bublině uvnitř kráteru Stickney na měsíci Fobos. Když křeslové silové pole znenadání zmizelo a nechalo ho napospas okolnímu prostředí, v prvním okamžiku zpanikařil a na několik sekund zadržel dech – myslel si totiž, že je pořád ve vakuu – ale pak ucítil na kůži tlak vzduchu a příjemnou teplotu, a tak se přerývaně nadechl právě ve chvíli, když ho Mahmud představoval vyšším moravcům, kteří postoupili o krok jako členové nějaké oficiální delegace. Ve skutečnosti to působilo rozpačitě. Pak Mahmud odešel a Hockenberry zůstal s těmito zvláštními organickými stroji sám.</p>
<p>„Buďte vítán, doktore Hockenberry,“ promluvil nejbližší z pětice moravců proti němu. „Doufám, že se během vaší cesty z Marsu nestalo nic zvláštního.“</p>
<p>Hockenberry měl v prvním okamžiku pocit, jako by ho postihlo něco na způsob prudké nevolnosti, když slyšel, jak mu někdo řekl „doktore“. Kromě Mahmuda, který ten titul používal, to bylo dávno, co… ne, v jeho druhém životě se to nestalo <emphasis>nikdy </emphasis>kromě několika případů, kdy jeho titul v uplynulých deseti letech jednou nebo dvakrát žertem použil scholický přítel Nightenhelser…</p>
<p>„Děkuji, nestalo… totiž… omlouvám se, ale nestačil jsem si zapamatovat všechna vaše jména,“ koktal. „Omlouvám se. Byl jsem… nepozorný.“ <emphasis>Myslel jsem na to, že bez křesla zemřu, </emphasis>pomyslel si.</p>
<p>Malý moravec pokýval hlavou.</p>
<p>„Jistě. V této bublině je rušno a atmosférou se každopádně šíří hluk.“</p>
<p>Šířil. A rušno tam bylo. Obrovská modrá bublina, která zakrývala přinejmenším dva nebo tři akry – Hockenberrymu se nikdy nedařilo odhadovat velikosti a vzdálenosti, zřejmě proto, že nesportoval, namlouval si vždycky – byla plná portálových konstrukcí, hradeb strojů mohutnějších než většina budov v jeho oblíbeném teritoriu v indianském Bloomingtonu, pulzujících organických hrud, velkých jako tenisové kurty, které vypadaly jako pudink vzkypělý při vaření, stovek moravců – kteří všichni na něčem pilně pracovali – a koulí plujících vzduchem, které rozlévaly světlo a chrlily laserové paprsky, jež řezaly, svařovaly, tavily a postupovaly dál. Jediné, co v tom obrovském prostoru vypadalo aspoň trochu povědomě, i když naprosto nemístně, byl kulatý palisandrový stůl postavený asi deset metrů daleko. Obklopovalo ho šest stoliček různé výšky.</p>
<p>„Já se jmenuji Asteague/Che,“ představil se znovu drobný moravec. „Jsem Európan, jako váš přítel Mahmud.“</p>
<p>„Evropan?“ zopakoval přihlouple Hockenberry. Jednou byl na dovolené ve Francii a jednou v Athénách na konferenci o antice. Na obou těch místech sice lidé byli… jiní… ale nikdo nevypadal jako tenhle Asteague/Che: vyšší než Mahmud, nějaký metr dvacet, a určitě humanoidnější – obzvlášť na rukou – ale pokrytý stejným plastkovovým materiálem, třebaže Asteague/Che byl převážně zářivý, blyštivě žlutý. Připomínal Hockenberrymu lesklou žlutou pláštěnku, kterou měl jako kluk a zbožňoval ji.</p>
<p>„Európa,“ vysvětlil Asteague/Che, aniž dal najevo sebemenší netrpělivost, „je měsíc Jupitera pokrytý ledem a vodou. Je to Mahmudův domov. A můj.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ odvětil Hockenberry. Červenal se a z vědomí, že se červená, zčervenal ještě víc. „Promiňte. Samozřejmě. Věděl jsem, že Mahmud je z nějakého měsíce odtamtud. Promiňte.“</p>
<p>„Můj titul… i když ‘titul’ je příliš formální a honosný termín, vhodnější překlad by možná byl ‘pracovní funkce’,“ pokračoval Asteague/Che, „je ‘hlavní integrátor’ Konsorcia Pěti měsíců!“</p>
<p>Hockenberry si uvědomil, že před ním stojí politik, a lehce se uklonil. Nebo to byl přinejmenším vysoce postavený byrokrat. Scholik neměl ponětí, jak by se mohly jmenovat zbývající čtyři měsíce. O Európě ve svém druhém životě slyšel a snad si dokonce vzpomínal, že tenkrát – na konci dvacátého století, začátku jednadvacátého – u Jupitera objevovali nový měsíc každých pár týdnů – aspoň to tak působilo – ale jejich jména nezaregistroval. Možná do doby, kdy zemřel, ani žádné jméno nedostaly, nemohl si vzpomenout. Navíc odjakživa preferoval řečtinu před latinou a měl za to, že největší planeta Sluneční soustavy by se měla jmenovat Zeus, ne Jupiter… i když za současných okolností by z toho mohly být zmatky.</p>
<p>„Dovolte, abych vám své kolegy představil ještě jednou,“ řekl Asteague/Che.</p>
<p>Moravcův hlas Hockenberrymu někoho připomínal a on si teď vzpomněl koho – herce Jamese Masona.</p>
<p>„Vysoký gentleman po mé pravici je generál Beh bin Adee, velitel kontingentu bojových moravců z pásu asteroidů.“</p>
<p>„Doktore Hockenberry,“ promluvil generál Beh bin Adee. „Teší mě, že vás konečně poznávám.“ Vysoká postava mu nenabídla ruku k potřesení, protože žádnou neměla – jenom zubaté kleště se spoustou jemných manipulátorů.</p>
<p><emphasis>Gentleman</emphasis>, pomyslel si Hockenberry. <emphasis>Skálovec. </emphasis>Za posledních osm měsíců viděl jak na ílijských pláních, tak na povrchu Marsu kolem Olympu tisíce skáloveckých vojáků; vždycky měřili kolem dvou metrů jako tenhle, vždycky byli černí jako generál a vždycky se ježili trny, háčky, chitinovými výstupky a ostrými vroubky. <emphasis>Je jasné, že je v pásu asteroidů nešl</emphasis><emphasis>echtí – ani nestaví – pro krásu, </emphasis>pomyslel si.</p>
<p>„Těší mě, generále… Beh bin Adee,“ řekl nahlas a maličko se uklonil.</p>
<p>„Nalevo ode mě,“ pokračoval hlavní integrátor Asteague/Che, „je integrátor Čo Li z měsíce Kallistó.“</p>
<p>„Vítejte na Fobosu, doktore Hockenberry,“ oslovil ho Čo Li hlasem tak měkkým, že zněl vyloženě žensky. <emphasis>Mají moravci pohlaví? </emphasis>napadlo Hockenberryho. Od začátku bral Mahmuda a Orpha jako roboty mužského pohlaví – a o testosteronových postojích skáloveckých vojáků se nedalo pochybovat. Tito tvorové se však lišili povahami, tak proč ne pohlavím? „Integrátor Čo Li,“ zopakoval a znovu se uklonil. Kallisťan – Kallistovec? Kallistánec? – byl menší než Asteague/Che, ale hmotnější a mnohem méně humanoidní. Dokonce méně humanoidní než nepřítomný Mahmud. Hockenberry trochu znejistěl, když mezi pláty z plastu a oceli zahlédl něco, co vypadalo jako opruzená růžová kůže. Kdyby byl Quasimodo – Hrbáč od Matky Boží – poskládán z kusů masa a použitých autodílů, s rukama bez kostí, množstvím bludných očí v různých velikostech a úzkou tlamou, která vypadala jako štěrbina na dopisy, a potom zminiaturizován – mohl by být sourozencem integrátora Čo Li. S ohledem na jméno Hockenberryho napadlo, jestli kallisťanské moravce nemohli zkonstruovat Číňané.</p>
<p>„Za Čo Li je Suma IV.,“ pokračoval příjemným jamesmasonovským hlasem Asteague/Che. „Suma IV. pochází z měsíce Ganymed.“</p>
<p>Suma IV. byl velice lidský výškou a proporcemi, ale o vzhledu se to říct nedalo. Ganymeďan byl vysoký něco přes metr osmdesát, měl proporcionální ruce, nohy, pas, plochou hruď a správný počet prstů – to všechno však pokrýval šedivý, vazký, olejovitý povlak, o kterém Hockenberry slyšel Mahmuda při jedné příležitosti mluvit jako o fullerenu. Jenže to bylo v souvislosti s trupem sršně. Když byl tímtéž politý člověk… nebo moravec, který jako člověk vypadal… působilo to znepokojivě.</p>
<p>Ještě znepokojivější byly moravcovy abnormálně velké oči se stovkami a stovkami lesklých faset. Hockenberry se neubránil myšlence, jestli Suma IV. a jemu podobní svého času nepřistáli na Zemi… třeba v Roswellu v Novém Mexiku. Neměl Suma IV. nějaké příbuzné v Oblasti 51?</p>
<p><emphasis>Ne</emphasis>, připomněl si, <emphasis>tito tvorové nejsou mimozemšťani. Jsou to roboticko-organické bytosti, které navrhli, zkonstruovali a rozptýlili po Sluneční soustavě lidé. Mnoho století </emphasis><emphasis>po mé smrti.</emphasis></p>
<p>„Těší mě, Sumo IV.,“ řekl.</p>
<p>„Je mi potěšením setkat se s vámi, doktore Hockenberry,“ odvětil vysoký ganymedský moravec. Tady nezazněly žádné jamesmasonovské ani dívčí tóny… lesklá černá postava s třpytivýma očima mouchy měla hlas, jako když kluci házejí do prázdného kotle škváru.</p>
<p>„Rád bych vám představil našeho posledního zástupce konsorcia,“ pokračoval Asteague/Che. „Retrográd Sinopessen z Amalthey.“</p>
<p>„Retrográd Sinopessen?“ zopakoval Hockenberry a potlačil nenadálé nutkání rozesmát se, až mu potečou slzy. Chtěl si jít lehnout, zdřímnout si a probudit se ve své pracovně ve starém bílém domě nedaleko Indianské univerzity.</p>
<p>„Retrográd Sinopessen, ano,“ potvrdil Asteague/Che a pokýval hlavou.</p>
<p>Třikrát představený moravec přicupital dopředu na stříbřitých pavoučích nohách. Hockenberry si všiml, že pan Sinopessen je velký zhruba jako vláčkový transformátor od Lionela, ale zářivější, jako by byl z leštěného hliníku, a jeho osm noh bylo tak tenkých, že se skoro nedaly spatřit. Na různých místech na povrchu pouzdra a uvnitř zářily oči, diody nebo maličké kontrolky.</p>
<p>„Je mi potěšením, doktore Hockenberry,“ promluvilo lesklé pouzdro hlasem tak hlubokým, že soupeřil s bezmála infrazvukovým brumláním Orpha z Ió. „Četl jsem všechny vaše knihy a práce. Nebo alespoň všechno, co máme ve svých archivech. Jsou vynikající. Je pro mě čest setkat se s vámi osobně.“</p>
<p>„Děkuji,“ odpověděl hloupě Hockenberry. Zadíval se na pětici moravců a na stovky dalších, kteří pracovali v obrovské přetlakové bublině s jinými nepochopitelnými stroji, pak se vrátil pohledem k Asteaguovi/Che a zeptal se: „Co se bude dít teď?“</p>
<p>„Co kdybychom si sedli ke stolu, abychom si pohovořili o nastávající expedici k Zemi a vaší případné účasti na ní?“ navrhl európský hlavní integrátor Konsorcia Pěti měsíců.</p>
<p>„Ovšem,“ souhlasil Thomas Hockenberry. „Proč ne?“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>12</strong></p>
<p>Helena byla sama a neozbrojená, když ji Meneláos konečně vehnal do úzkých.</p>
<p>Den po Paridově pohřbu začal bizarně a s přibývajícími hodinami se vyvíjel ještě bizarněji. V zimním větru byl pach strachu a apokalypsy.</p>
<p>Časně ráno, když Hektór odnášel bratrovy kosti k pohřební mohyle, přivolal Helenu posel od Andromaché. Hektorova manželka a její služka, otrokyně z ostrova Lesbos, která už dávno přišla o jazyk a nyní byla přísahou vázána sloužit tajnému společenstvu, kdysi známému jako Trójanky, věznily divoce vypadající Kassandru v tajném bytě nedaleko Skajské brány, který patřil Andromaché.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptala se Helena, když do bytu vešla. Kassandra o tomto domě nevěděla. Nikdy se o něm neměla dozvědět. Teď seděla šílená věštkyně, Priamova dcera, se svěšenými rameny na dřevěném lůžku. Služebnice, jejíž otrocké jméno bylo Hypsipylé podle slavné matky, která měla s Iásonem syna Euéna, držela v tetované ruce nůž s dlouhou čepelí.</p>
<p>„Ona to ví,“ řekla Andromaché. Hektorova žena měla unavený hlas, jako by byla celou noc vzhůru. „Ví o Astyanaktovi.“</p>
<p>„Odkud?“</p>
<p>Odpověděla Kassandra, aniž zvedla hlavu. „Viděla jsem to v jednom ze svých tranzů.“</p>
<p>Helena si povzdechla. Na vrcholu spiknutí jich bylo sedm – s plánem začaly Andromaché, Hektorova manželka, a její tchyně Hekabé, Priamova královna. Pak se k nim připojila Theánó, manželka jezdce Anténora, ale také velekněžka v Athénině chrámu. Pak byla do tajného kroužku přivedena Hekabina dcera Láodiké. Ty čtyři se svěřily se svým tajemstvím a záměrem Heleně – ukončit válku, zachránit životy manželů, zachránit životy dětí a zachránit sebe před zotročením Achájci.</p>
<p>Helena byla poctěna, že se směla stát jednou z Trójanek – věděla, že sama žádná Trójanka není, pouze příčina zármutku pravých trójských žen – a jako Hekabé, Andromaché, Theánó a Láodiké se roky snažila najít třetí cestu – čestný konec války, ale bez takové strašlivé ceny.</p>
<p>Neměly jinou možnost než zahrnout do spiknutí Kassandru, nejkrásnější, ale nejšílenější z Priamových dcer. Apollón nadělil mladé ženě dar druhého zraku a ony její vidění potřebovaly, pokud měly plánovat a připravovat spiknutí. Kassandra je navíc již odhalila v jednom ze svých šílených tranzů – začala blábolit o Trójankách a jejich tajných setkáních v kryptě pod Athéniným chrámem – takže ji přibraly, aby ji umlčely.</p>
<p>Sedmou, poslední a nejstarší Trójankou byla Hérofilé, ‘milá Héře’, nejstarší a nejmoudřejší sibyla a kněžka Apollóna Sminthea. Jako sibyla Hérofilé často vykládala Kassandřiny divoké sny přesněji, než by to dokázala sama Kassandra.</p>
<p>Když tedy Achilleus, lehkonohý zabiják, prohlásil, že Pallas Athéna osobně zavraždila jeho nejlepšího přítele Patrokla, svrhl Agamemnóna a poštval Achájce do kruté války proti samotným bohům, Trójanky spatřily příležitost. Vyloučily ze svých příprav Kassandru – věštkyně byla totiž v těch posledních dnech před prorokovaným pádem Tróje příliš labilní – a zavraždily kojnou s jejím dítětem. Andromaché pak vyhlásila – s hysterickým křikem a stkaním – že mladého Astyanakta, Hektorova syna, zavraždily Pallas Athéna a bohyně Afrodíta.</p>
<p>Hektór, stejně jako Achilleus před ním, zešílel žalem a hněvem. Trójská válka skončila. Začala válka s bohy. Achájci a Trójané prošli dírou, aby se svými novými spojenci, menšími bohy moravci, oblehli Olymp.</p>
<p>A v první den bombardování – předtím, než moravci překlenuli Ílion silovými poli – zahynula Hekabé. I její dcera Láodiké. A Theánó, nejmilejší Athénina kněžka.</p>
<p>Tři ze sedmi Trójanek zemřely v první den války, již rozpoutaly. Pak stovky jiných bojovníků a civilistů, kteří jim byli blízcí.</p>
<p><emphasis>A teď další? </emphasis>pomyslela si Helena. Srdce jí kleslo až někam do nižšího patra, než ve kterém se nachází smutek. „Ty chceš Kassandru zabít?“ zeptala se Andromaché.</p>
<p>Hektorova žena otočila chladný pohled k Heleně. „Ne,“ řekla nakonec. „Chci jí ukázat Skamandria, svého Astyanakta.“</p>
<p>Meneláos neměl žádné potíže, aby se v nemotorném převleku tvořeném přilbou s kančími kly a pláštěm ze lví kůže dostal do města. Kolem stráží v bráně se procpal spolu s desítkami jiných barbarů, trójských spojenců, po Paridově pohřebním průvodu a těsně před halasně ohlašovaným příjezdem Amazonek.</p>
<p>Bylo časné ráno. Vyhnul se oblasti kolem Priamova vybombardovaného paláce, protože věděl, že Hektór a jeho velitelé tam budou pohřbívat Paridovy kosti a příliš mnoho trójských hrdinů mohlo přilbu s kančími kly nebo Diomédovu lví kůži poznat. Minul uličky a rušné tržiště a vyšel na malém náměstí před Paridovým palácem – dočasným sídlem krále Priama a dosud také Heleniným domovem. U dveří samozřejmě stáli elitní gardisté a další byli na zdech a na každé terase. Odysseus mu kdysi pověděl, která z odsazených teras je Helenina, a Meneláos se teď do těch rozvlněných závěsů doslova vpíjel očima, manželka se však neobjevila. Zato tam byli dva kopiníci v blyštivé zbroji, z čehož se dalo usuzovat, že Helena dnes ráno není doma – ve skromnějším paláci v Lakedaimónu totiž nikdy nestrpěla, aby v jejích soukromých komnatách byly stráže.</p>
<p>Na druhé straně náměstí, než stál Paridův palác, byl obchod s vínem a sýrem, jehož hrubé stoly se rozkládaly ve slunné uličce. Meneláos tam posnídal. Zaplatil trójskými zlatými mincemi, které si prozíravě nabral z Agamemnónovy truhly, když se oblékal. Okouněl tam několik hodin – obchodníkovi strkal další a další trojúhelníkové mince, aby mu jeho okounění nevadilo – a poslouchal tlachy a drby davů na náměstí a měšťanů na sousedních lavicích.</p>
<p>„Je dnes paní doma?“ zeptala se jedna stará babizna druhé.</p>
<p>„Od rána není. Moje Foibé říkala, že zvedla paty už s kuropěním, no ano, ale ne proto, aby jaksepatří uctila ukládání kostí svýho manžílka, kdepak.“</p>
<p>„Tak kam šla?“ zakdákala bezzubější z těch dvou ježibab, které tam dásněmi rozemílaly sýr. Stařena se naklonila blíž, jako by se chystala vyslechnout šepot, ale druhá babizna – stejně hluchá jako ta první – odpověď doslova zahulákala.</p>
<p>„Ten starej chlívák Priamos prý trvá na tom, aby si její Helenstvo – ta blbá přivandrovalá běhna – vzalo jeho druhýho syna – žádnýho z armády Priamových zdejších levobočků, kterých je tu tolik, že když hodíš blbým kamenem, pokaždý musíš nějakýho trefit, ale toho tlustýho, pitomýho, právoplatnýho synáčka Déifoba – a veselka se má konat do osmačtyřiceti hodin od Paridova rožnění.“</p>
<p>„Takže brzo.“</p>
<p>„Jo, brzo. Možná ještě dneska. Déifobos čekal, až na něho přijde řada v piglování té blbé čubky od toho týdne, co sem Paris tu její vystouplou zadnici přitáhl – kéž bohové proklejí ten den – takže jestli se v tuhle chvíli nevěnuje svatebním obřadům, sestro, určitě se věnuje obřadům Dionýsovým.“</p>
<p>Babizny se chichotaly, až jim od úst odletovaly drobty sýra a chleba.</p>
<p>Meneláos se prudce zvedl od stolu a vyrazil do ulic. Oštěp svíral v levé ruce, pravou měl na jílci meče. <emphasis>Déifobos? Kde bydlí Déifobos?</emphasis></p>
<p>Před začátkem války s bohy to bylo jednodušší. Všichni Priamovi svobodní synové a dcery – z nichž některým bylo už přes padesát – žili v obrovském paláci uprostřed města – Achájci si pečlivě plánovali jatka, která tam rozpoutají, jakmile prolomí trójské hradby – jenže ta jedna šťastně mířená bomba v první den nové války rozehnala prince a jejich sestry do stejně přepychových obydlí po celém velkém městě.</p>
<p>Tak se stalo, že hodinu po odchodu z krámu se sýrem Meneláos stále ještě chodil zaplněnými ulicemi, když kolem projela Amazonka Penthesileia s tuctem svých bojovnic a davy popadl amok.</p>
<p>Meneláos musel couvnout, aby do něho válečný oř vůdkyně Amazonek nenarazil. Její noha chráněná holeními pláty se mu málem otřela o plášť. Vůbec ji nenapadlo, že by se měla podívat pod sebe nebo do strany.</p>
<p>Penthesileina krása zasáhla Meneláa tak prudce, že měl co dělat, aby si teď a tady nesedl na dláždění pokryté koňskými koblížky. Při Diovi, jaká křehká krása obalená tak nádhernou, blyštivou válečnou zbrojí! Ty oči! Meneláos – který nikdy nešel do války proti Amazonkám ani po jejich boku – něco takového dosud neviděl.</p>
<p>Jako by byl v jasnozřivém tranzu, klopýtal za průvodem a vrátil se s davy a Amazonkami zpět k Paridovu paláci. Tam přivítal Amazonku Déifobos, v jehož doprovodu Helena nebyla, takže se zdálo, že sýrové babizny se zmýlily. Přinejmenším v tom, kde se jeho žena momentálně nachází.</p>
<p>Nakonec se Meneláos, který až do té chvíle visel očima na dveřích, za nimiž Penthesileia zmizela, jako nějaký láskou poblouzněný pasáček, vymanil z davu a začal znovu bloudit ulicemi. Bylo skoro poledne. Věděl, že má málo času – Agamemnón měl v plánu spustit vzpouru proti Achilleově vládě kolem poledne a do soumraku mít boje za sebou – a poprvé si uvědomil, jak obrovské město je Ílion. Jakou měl šanci, že tady narazí na Helenu včas, aby mohl jednat? Skoro žádnou, došlo mu, protože jakmile se v argejských řadách strhne volání do boje, velké Skajské brány se zavřou a stráže na hradbách se zdvojnásobí. Bude v pasti.</p>
<p>Mířil ke Skajské bráně, natřikrát otrávený neúspěchem, nenávistí a láskou, skoro utíkal, zpola rád, že ji nenašel, a zároveň zarmoucený, že ji nenašel a nezabil, když u brány narazil na nějaké pozdvižení.</p>
<p>Chvíli se díval, jako by se nemohl odtrhnout, třebaže hrozilo, že ta podívaná vymykající se kontrole strhne svou spirálou i jeho. Ze žvanění stařen nedaleko se dozvěděl, co se stalo.</p>
<p>Zdálo se, že několik trójských žen pouhý příjezd Penthesileie a jejího hejna Amazonek – které teď nejspíš všechny vyspávaly na Priamových nejměkčích pohovkách – nějakým způsobem vybudil. Z dočasného paláce unikla zpráva o královnině slibu, že zabije Achillea – a taky Aianta, pokud to stihne, a všechny ostatní achájské velitele, kteří jí přijdou do cesty, protože její Amazonky jsou nažhavené do akce. To probudilo v trójských ženách (na rozdíl od několika přeživších Trójanek) něco, co doposud dřímalo, ale rozhodně se to nehodlalo odevzdat osudu. Ženy vyběhly do ulic, na hradby a dokonce až na cimbuří, kde byly zmatené stráže nuceny před křičícími manželkami, dcerami, sestrami a matkami ustoupit.</p>
<p>Pak se zdálo, že žena jménem Hippodameia, nikoli známá manželka hrdiny Peirithoa, ale žena Tisifóna – natolik bezvýznamného trójského velitele, že se s ním Meneláos nikdy nesetkal v poli ani o něm neslyšel u táborových ohňů – tak tato Hippodameia začala svým ječivým řečněním vybičovávat trójské ženy do vražedného šílenství. Meneláos se zastavil původně proto, aby se ztratil v davu, ale zůstal, protože chtěl poslouchat a dívat se.</p>
<p>„Sestry!“ vykřikla Hippodameia, žena se silnými pažemi a těžkými boky, která nepostrádala jistý půvab. Vlasy, které nosila svázané dozadu, se jí uvolnily a teď, když křičela a gestikulovala, jí povlávaly kolem ramen. „Proč jsme nebojovaly po boku svých mužů? Proč jsme oplakávaly osud Ília – lkaly nad osudem svých dětí – a přitom neudělaly nic, abychom ten osud změnily? To jsme o tolik slabší než trójští holobrádci, kteří za poslední rok odešli zemřít pro své město? Což nejsme stejně učenlivé a uvědomělé jako naši synové?“</p>
<p>Dav žen spustil křik.</p>
<p>„Dělíme se s muži tohoto města o jídlo, světlo, vzduch a svá lože,“ volala plnoštíhlá Hippodameia. „Tak proč jsme se s nimi nedokázaly podělit o jejich osud v boji? To jsme tak slabé?“</p>
<p>„Ne!“ zaburácela tisícovka trójských žen z hradeb.</p>
<p>„Je tady někdo, jediná žena, která v této válce s Achájci neztratila manžela, bratra, otce nebo syna?“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„Pochybuje některá z nás, jaký by nás jako ženy čekal osud, kdyby v této válce zvítězili Achájci?“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„Pak tedy skončeme s dalším otálením a lelkováním,“ překřičela okolní lomoz Hippodameia. „Královna Amazonek odpřísáhla, že zabije Achillea, než se dnešní slunce skloní k západu, a přijela zdaleka bojovat za město, které není jejím domovem. Můžeme snad my přísahat něco menšího, udělat něco menšího pro náš domov, pro naše muže, pro naše děti a pro naše životy a budoucnost?“</p>
<p>„Ne!“ Tentokrát burácení neutichalo a ženy se začaly rozbíhat z náměstí, skákat ze schodů na zeď. Některé byly tak dychtivé, že Meneláa málem ušlapaly.</p>
<p>„Ozbrojte se!“ křičela Hippodameia. „Zahoďte své tkaní a vlnu, nechte stát stavy, oblečte si brnění, opásejte se a přijďte za mnou před tyto hradby!“</p>
<p>Muži, kteří byli na zdech a přihlíželi, muži, kteří se při první části tirády Tisifonovy manželky pošklebovali a smáli, teď couvli do dveří a uliček, snažili se uhnout valícímu se davu z cesty. Meneláos udělal totéž.</p>
<p>A právě když se obrátil na odchod a zamířil k nedaleké Skajské bráně – díky bohům stále otevřené – uviděl, že na nedalekém rohu stojí Helena. Dívala se jinam a nevšimla si ho. Viděl, jak na rozloučenou políbila dvě ženy a pak odcházela ulicí.</p>
<p>Sama.</p>
<p>Meneláos se zastavil, nadechl se, sáhl na jílec meče, otočil se a vydal se za ní.</p>
<p>„Theánó toto šílenství zastavila,“ řekla Kassandra. „Promluvila k davu a přivedla tuto ženskou lůzu k rozumu.“</p>
<p>„Theánó je víc než osm měsíců mrtvá,“ připomněla chladně Andromaché.</p>
<p>„V jiném teď,“ upozornila Kassandra tím šíleným monotónním hlasem, kterým mluvila, když byla napůl v tranzu.</p>
<p>„V jiné budoucnosti. Theánó to zastavila. Nejvyšší kněžku Athénina chrámu poslechly všechny.“</p>
<p>„Jenže Theánó žerou červi. Je mrtvá jak pinďour prince Parida,“ namítla Helena. „Tenhle dav nikdo nezastavil.“</p>
<p>Ženy se již vracely na náměstí a v parodii na vojenský řád pochodovaly z brány. Bylo vidět, že se rozběhly do svých domovů a navlékly na sebe nejroztodivnější zbroj, jakou v domě nalezly – otcovu matnou bronzovou přilbu, která měla zvadlý chochol nebo jí chyběly koňské žíně, bratrův odložený štít, manželův nebo synův oštěp či meč. Všechna zbroj byla příliš velká, oštěpy příliš těžké a většina žen vypadala jako děti, které si hrají na parádění, když s řinčením a cinkáním procházely kolem.</p>
<p>„To je šílenství,“ zašeptala Andromaché. „Šílenství.“</p>
<p>„Všechno po smrti Achilleova přítele Patrokla je pouhé šílenství,“ odvětila Kassandra. Bledé oči jako by jí zářily horečkou a vlastním šílenstvím. „Nepravdivé. Falešné. Nepevné.“</p>
<p>Ženy strávily více než dvě hodiny ve sluncem zalitém bytě v nejvyšším patře domu u hradeb s osmnáctiměsíčním Skamandriem, dítětem „zavražděným bohy“, které oplakalo celé město, miminkem, kvůli jehož smrti Hektór vytáhl do války se všemi olympskými bohy, aby je pomstil. Skamandrios – Astyanax, „Pán města“ – byl pod dohledem nové chůvy celkem zdravý a u dveří držela nepřetržitou stráž věrná kilikijská garda přivezená z poražených Théb. Tito muži se pokusili zemřít pro zemřelého otce Andromaché, krále Eétióna, zabitého Achilleem, když město padlo, a teď, ušetření nikoli vlastní volbou, ale Achilleovým rozmarem, žili pouze pro Eétionovu dceru a jejího ukrývaného syna.</p>
<p>Žvatlající dítě, které už v těchto dnech batolivě nachodilo míle, poznalo tetu Kassandru i po tolika měsících, skoro polovině svého krátkého života, a rozběhlo se k ní s ručkama rozpřaženýma.</p>
<p>Kassandra objetí přijala, oplatila je a rozplakala se. Skoro dvě hodiny si pak tři Trójanky a dvě otrokyně – jedna kojná, druhá vražedkyně z Lesbu – povídaly a hrály si s chlapečkem. A povídaly si dál i potom, když ho uložily, aby si zdříml.</p>
<p>„Je ti snad jasné, proč už ta slova z tranzu nesmíš říct nahlas,“ promluvila tiše Andromaché, když návštěva skončila. „Pokud by je zaslechly nesprávné uši – pokud by tuto utajenou pravdu zaslechly jakékoli jiné uši než naše – Skamandrios by zemřel přesně tak, jak jsi to kdysi prorokovala – svržen z nejvyššího místa na hradbách, s hlavou rozbitou o skály.“</p>
<p>Kassandra zbledla víc, než byla její obvyklá bledost, a znovu se krátce rozplakala. „Naučím se držet jazyk za zuby,“ slíbila nakonec, „i když nad tím nemám vládu. Tvoje věčně bdělá služka se o to už postará.“ Pokynula hlavou k Hypsipylé, která na sobě nedávala nic znát.</p>
<p>Pak zaslechly z nedaleké hradby a náměstí sílící povyk a ženský křik a společně, se spuštěnými závoji, vyšly ven, aby se podívaly, co všechen ten zmatek znamená.</p>
<p>Helena byla při Hippodameině proslovu několikrát v pokušení zasáhnout. Pak, když už bylo příliš pozdě – když se ženy po stovkách rozběhly do svých domovů pro brnění a zbraně a pobíhaly sem a tam jako hejno hysterických včel – si uvědomila, že Kassandra měla pravdu. Theánó, jejich stará přítelkyně, velekněžka z Athénina chrámu, který se dosud těšil úctě, by tomuto nesmyslu udělala přítrž. Hlasem vycvičeným z chrámu by zahřímala: „Taková hloupost!“, získala by si pozornost davu a moudrými slovy by ženy přivedla k rozumu. Theánó by vysvětlila, že tahle Penthesileia – která kromě toho, že stárnoucímu králi něco naslibovala a šla spát, pro Tróju zatím nic neudělala – byla dcera boha války. Jsou snad některé z žen, které tu pokřikují na náměstí, dcerami boha? Může některá z nich tvrdit, že jejím otcem je Arés?</p>
<p>A to by nebylo všechno. Helena si byla jistá, že Theánó by náhle ztichlému davu připomněla, že Řekové nebojovali skoro deset let, přičemž se vyrovnali hrdinům jako Hektór a někdy je i předčili, aby dnes podlehli davu nevycvičených žen. Jestli jste se potají nenaučily ovládat koně, řídit vozy, házet oštěpy na půl míle, odrážet štítem prudké výpady mečem a nejste připravené oddělovat křičící mužské hlavy od jejich statných těl, jděte domů – to všechno by Theánó řekla, Helena o tom byla přesvědčená – vyměňte své vypůjčené oštěpy za vřetena a nechte muže, ať vás chrání a rozhodnou o výsledku své války. A dav by se rozešel.</p>
<p>Jenže Theánó tady nebyla. Theánó byla – jak to Helena citlivě vyjádřila – stejně mrtvá jako pinďour prince Parida.</p>
<p>Tak se stalo, že davy napůl ozbrojených žen vypochodovaly do války a zamířily k díře, do podhůří Olympu, přesvědčené, že zabijí Achillea ještě dřív, než Amazonka Penthesileia procitne z odpoledního zdřímnutí. Hippodameia proběhla Skajskými bránami se zpožděním a vypůjčenou zbroj měla nakřivo – vypadala jako z nějaké dřívější doby, jako z dob války s kentaury – takže jí špatně připevněné náprsní krunýře rachotily a narážely do mohutného poprsí. Ta, která uvedla dav do pohybu, nad ním ztratila vládu. Jako všichni politici spěchala, aby se dostala do čela průvodu – a nedařilo se jí to.</p>
<p>Helena, Andromaché a Kassandra – rudooká věštkyně již pod dohledem zabijácké otrokyně Hypsipylé – se políbily na rozloučenou a Helena odešla svou cestou, neboť věděla, že Priamos chce ještě do konce tohoto dne dohodnout datum jejího sňatku s tlustým Déifobem.</p>
<p>Jenže Helena se na zpáteční cestě do paláce, v němž bydlela s Paridem, vyhnula davům a zašla do Athénina chrámu. Uvnitř bylo samozřejmě prázdno – bohyni, která údajně zabila Astyanakta a uvrhla svět smrtelníků do války s Olympany, v těchto dnech otevřeně uctíval málokdo – a Helena se zastavila, aby vstoupila do tmavého, kadidlem prostoupeného prostoru, nadechla se klidu a vzhlédla k obrovské zlaté soše bohyně.</p>
<p>„Heleno.“</p>
<p>V prvním okamžiku si byla jistá, že bohyně promluvila hlasem jejího předchozího manžela. Pak se pomalu otočila. „Heleno.“</p>
<p>Meneláos tam stál, ani ne deset stop od ní, nohy rozkročené, sandály pevně zapřené o podlahu z tmavého mramoru. I v mihotavém světle panenských obětních svíček uviděla zrzavé vousy, zamračený výraz, meč v pravici a přilbu s kančími kly volně drženou v levé ruce.</p>
<p>„Heleno.“</p>
<p>Vypadalo to, jako by podvedený král a bojovník v tuto chvíli, kdy byl okamžik pomsty nablízku, nedokázal říct nic jiného.</p>
<p>Uvažovala, že by zkusila utéct, ale věděla, že by jí to nebylo nic platné. Kolem Meneláa by se na ulici nedostala a manžel byl odjakživa jedním z nejrychlejších běžců v celém Lakedaimonu. Vždycky si dělali legraci, že až budou mít syna, bude tak rychlý, že ho ani jeden z nich nechytí, aby mu mohl dát výprask. Nikdy syna neměli.</p>
<p>„Heleno.“</p>
<p>Helena se domnívala, že už slyšela všechny mužské steny – orgasmus, smrt a všechno mezi tím – ale takové podlehnutí bolesti neslyšela od muže ještě nikdy. Rozhodně ne v tak naříkavém slovu, jež bylo tolik známé, a přitom naprosto cizí.</p>
<p>„Heleno.“</p>
<p>Meneláos k ní rychle vykročil a cestou zvedl meč.</p>
<p>Ani se nepokusila utéct. V plném světle svíček a ve zlaté záři bohyně padla na kolena, vzhlédla ke svému právoplatnému manželovi, sklopila zrak, stáhla si šaty, obnažila ňadra a čekala na čepel.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>13</strong></p>
<p>„Abych odpověděl na vaši poslední otázku,“ promluvil hlavní integrátor Asteague/Che, „na Zemi musíme letět proto, že všechna tato kvantová aktivita má, jak se zdá, původ na Zemi nebo v její blízkosti.“</p>
<p>„Mahmud mi krátce po našem setkání řekl, že jste jeho a Orpha poslali na Mars právě proto, že Mars – konkrétně Olympus Mons – byl zdrojem vší této… kvantové?… aktivity,“ řekl Hockenberry.</p>
<p>„To jsme si mysleli, když jsme se Olympanům napíchli na jejich kvitovací schopnost procházet těmito dírami a dostali jsme se tak z prostoru Pásu a Jupitera na Mars a na Zemi z doby Ília. Ale naše technika teď ukazuje, že zdrojem a centrem této aktivity je Země a Mars je příjemcem… nebo by možná bylo lepší říct cílem.“</p>
<p>„To se vaše technika za osm měsíců tolik změnila?“</p>
<p>„Od chvíle, kdy jsme se sem svezli kvantovými tunely Olympanů, své poznání jednotné kvantové teorie jsme nejmíň ztrojnásobili,“ prohlásil Čo Li. Zdálo se, že Kallisťan je odborník na technické záležitosti. „Například většinu toho, co víme o kvantové gravitaci, jsme se dozvěděli za posledních osm standardních měsíců.“</p>
<p>„A <emphasis>co </emphasis>jste se dozvěděli?“ Hockenberry nečekal, že bude vědeckému vysvětlení rozumět, ale poprvé pojal vůči moravcům podezření.</p>
<p>Retrográd Sinopessen, transformátor s pavoučíma nohama, odpověděl svým absurdním bručením. „Všechno, co jsme se dozvěděli, je děsivé. Absolutně děsivé.“</p>
<p><emphasis>Tomu </emphasis>slovu Hockenberry rozuměl. „Protože to kvantové cosi je nestabilní? Podle toho, co říkali Mahmud a Orphu, jste to věděli už předtím, než jste je poslali na Mars. Je to horší, než jste si mysleli?“</p>
<p>„Nejde jen o to,“ řekl Asteague/Che, „ale také o naše lepšící se chápání, jak síla nebo síly ukrývající se za takzvanými bohy tuto energii kvantových polí využívají.“</p>
<p><emphasis>Síla nebo síly ukrývající se za bohy. </emphasis>Hockenberry to zaregistroval, ale v tom okamžiku dál nevyzvídal. „Jak ji využívají?“ zeptal se.</p>
<p>„Aby Olympané mohli se svými vozy létat, ve skutečnosti používají vlnky – záhyby – kvantového pole,“ promluvil Ganymeďan Suma IV. Fasetové oči vysokého tvora zachytávaly světlo spektrem odrazů.</p>
<p>„A to je špatné?“</p>
<p>„Pouze v tom smyslu, že by bylo špatné použít termonukleární zbraň, abyste si doma mohl rozsvítit žárovku,“ objasnil Čo Li svým jemným hlasem. „Energie, na které se napichují, jsou téměř neměřitelné.“</p>
<p>„Proč tedy bohové tuhle válku nevyhráli?“ zeptal se Hockenberry. „Zdá se, že vaše technika je nějakým způsobem dostala do slepé uličky… dokonce i Diovu <emphasis>egidu</emphasis>.“</p>
<p>Beh bin Adee, skálovecký velitel, odpověděl: „Bohové využívají jen velice nepatrný zlomek kvantové energie, která je na Marsu, v Íliu a v jejich okolí ve hře. Domníváme se, že technice, která se za jejich mocí skrývá, nerozumějí. Byla jim… zapůjčena.“</p>
<p>„Kým?“ Hockenberry najednou dostal obrovskou žízeň. Uvažoval, jestli moravci ve svých přetlakových bublinách počítají s nějakým lidským jídlem a pitím.</p>
<p>„Na Zemi letíme právě proto, abychom to zjistili,“ ozval se Asteague/Che.</p>
<p>„A proč kosmickou lodí?“</p>
<p>„Prosím?“ zeptal se měkkými tóny Čo Li. „Jak jinak bychom měli cestovat mezi planetami?“</p>
<p>„Stejně, jako jste se při svém vpádu dostali na Mars. Použijte některou z děr.“</p>
<p>Asteague/Che zavrtěl hlavou podobně, jako to dělal Mahmud. „Mezi Marsem a Zemí žádné bránové díry na principu kvantových tunelů neexistují.“</p>
<p>„Ale abyste přiletěli z prostoru Jupitera a z Pásu, vytvořili jste vlastní díry, ne?“ zeptal se Hockenberry. Bolela ho hlava. „Proč to neudělat znovu?“</p>
<p>Odpověděl mu Čo Li: „Mahmudovi se podařilo umístit náš transpondér přesně do quincunxu kvantových toků na Olympu. Na Zemi ani na blízkozemní dráze teď nemáme nikoho, kdo by to pro nás udělal. Je to jeden z úkolů naší mise. Na lodi s sebou povezeme podobný, i když modernizovaný transpondér.“</p>
<p>Hockenberry pokýval hlavou, ale nebyl si úplně jistý, jestli přikyvuje souhlasně. Snažil se vzpomenout si na definici slova „quincunx“. Byl to pravoúhlý čtyřúhelník s pátým bodem uprostřed? Nebo něco, co souviselo s listy nebo korunními plátky? Věděl, že to musí mít něco společného s číslem pět.</p>
<p>Asteague/Che se přes stůl naklonil blíž. „Doktore Hockenberry, směl bych vám naznačit, proč nás toto lehkovážné využívání kvantové energie děsí?“</p>
<p>„Prosím vás o to.“ <emphasis>Podívejme na ty způsoby</emphasis>, napadlo Hockenberryho, který se příliš dlouho zdržoval mezi trójskými a řeckými hrdiny.</p>
<p>„Nevšiml jste si na gravitaci Olympu a zbytku Marsu něčeho zvláštního za těch více než devět let, co jste se pohyboval mezi ním a Íliem, pane doktore?“</p>
<p>„Totiž… no ano, ovšem… na Olympu jsem si vždycky připadal trochu lehčí. Ještě předtím, než jsem zjistil, že je to Mars, což bylo až poté, co se objevili vaši lidé. No a? Tak to má být, ne? Nemá snad Mars nižší gravitaci než Země?“</p>
<p>„O hodně nižší,“ vložil se do hovoru Čo Li… nebo vložila? Hlas tohoto moravce skutečně zněl žensky a připomínal Hockenberryho uším píšťaly. Panovy píšťaly. „Činí přibližně tři celé sedmdesát dva desetin kilometru za sekundu na druhou.“</p>
<p>„Přeložte mi to.“</p>
<p>„Je to třicet osm procent gravitačního pole Země,“ vysvětlil Retrogád Sinopessen. „A vy jste přecházel – ve skutečnosti kvantově teleportoval – mezi plnou gravitací Země a Olympem každý den. Všiml jste si dvaašedesátiprocentního rozdílu v gravitaci, doktore Hockenberry?“</p>
<p>„Prosím, všichni mi tykejte a říkejte mi Thomasi,“ požádal Hockenberry, ale myslel při tom na něco jiného. <emphasis>Sedesátidvouprocentní rozdíl? To bych se na Marsu skoro vznášel jako balon… jedním skokem překonával dvacet metrů. Nesmysl.</emphasis></p>
<p>„Nepozoroval jste tento gravitační rozdíl,“ prohlásil Asteague/Che. Nepostavil to jako otázku.</p>
<p>„Tak docela ne,“ připustil Hockenberry. Po návratu z dlouhého dne stráveného pozorováním Trójské války se mu vždycky chodilo o něco lehčeji – a nejenom na hoře, ale i v ubikacích scholiků u paty obrovského masivu. O něco lehčeji – chůze a přenášení nákladů byly o něco snazší – ale dvaašedesátiprocentní rozdíl? Ani náhodou. „Byl v tom rozdíl,“ dodal, „ale ne tak zásadní.“</p>
<p>„Zásadního rozdílu jste si nevšiml, doktore Hockenberry, protože gravitace Marsu, v níž jste minulých deset let žil – a se kterou se my potýkáme v posledních osmi standardních měsících – činí devadesát tři celé, osm set dvacet jedna tisícin zemského normálu.“</p>
<p>Hockenberry o tom chvíli přemýšlel. „No a?“ zeptal se nakonec. „Bohové zdeformovali i gravitaci, když dodávali vzduch a oceány. Jsou to koneckonců <emphasis>bohové</emphasis>.“</p>
<p>„Něco jsou,“ přisvědčil Asteague/Che, „ale ne to, čím se zdají být.“</p>
<p>„Je změna planetární gravitace tak vážná věc?“</p>
<p>Chvíli bylo ticho. Hockenberry sice neviděl, že by některý z moravců natočil hlavu, oči nebo něco jiného, aby se podíval na některého z ostatních, ale cítil, že všichni pilně komunikují v nějaké části radiového spektra. <emphasis>Jak to vysvětlit zabedněnému člověku?</emphasis></p>
<p>Nakonec promluvil Suma IV., vysoký Ganymeďan. „Je to <emphasis>velmi </emphasis>vážná věc.“</p>
<p>„Dokonce ještě zásadnější než terraformace planety, jakou byl původní Mars, za necelého půldruhého století,“ ozvala se Čo Li. „Což je nemožný úkol.“</p>
<p>„Gravitace rovná se hmotnost,“ řekl Retrográd Sinopessen.</p>
<p>„Skutečně?“ Slyšel, jak hloupě to zní, ale bylo mu to jedno. „Vždycky jsem si myslel, že gravitace je to, co drží věci dole.“</p>
<p>„Gravitace je výsledek působení hmotnosti na časoprostor,“ pokračoval stříbřitý pavouk. „Hustota současného Marsu je tři celé devadesát šest setin hustoty vody. Původní Mars – planeta před terraformací, jak jsme ji pozorovali před více než sto lety – měla tři celé devadesát čtyři setiny hustoty vody.“</p>
<p>„Nezní to jako moc velká změna,“ poznamenal Hockenberry.</p>
<p>„Ani není,“ přisvědčil Asteague/Che. „V žádném případě nevysvětluje nárůst gravitační síly o téměř padesát šest procent.“</p>
<p>„Gravitace je tak zrychlení,“ řekla svým zpěvavým hlasem Čo Li.</p>
<p>Teď se Hockenberry úplně přestal orientovat. Přišel sem proto, aby se něco dozvěděl o nastávající návštěvě Země a aby si poslechl, proč chtějí, aby se k nim připojil, ne proto, aby si nechal dělat přednášku jako nějaký obzvlášť nedovtipný osmák na hodině fyziky.</p>
<p>„Takže oni – někdo, ne bohové – změnili gravitaci Marsu,“ konstatoval. „A vy si myslíte, že je to velmi vážná věc.“</p>
<p>„Je to velmi vážná věc, doktore Hockenberry,“ potvrdil Asteague/Che. „Ten nebo to, co takto zmanipulovalo gravitaci Marsu, je vládce kvantové gravitace. Díry… jak se jim začalo říkat… jsou kvantové tunely, které rovněž ohýbají a mění gravitaci.“</p>
<p>„Červí díry,“ poznamenal Hockenberry. „Ty znám.“ Ze <emphasis>Star Treku</emphasis>, pomyslel si, ale nahlas to neřekl. „Černé díry,“ dodal. „A bílé díry.“ Tím vyčerpal celou svou slovní zásobu na toto téma. I nevědecké typy jako doktor Hockenberry věděly na konci dvacátého století, že vesmír je plný červích děr, které propojují vzdálená místa v této a jiných galaxiích, a že procestovat červí dírou znamená vejít černou dírou a vyjít bílou. Nebo naopak.</p>
<p>Asteague/Che mahmudovsky zavrtěl hlavou. „Červí díry ne. <emphasis>Bránové díry… </emphasis>od slova <emphasis>membránové. </emphasis>Zdá se, že postlidé na oběžné dráze Země využívali černé díry k vytvoření velice provizorních červích děr, ale bránové díry – a musíte si uvědomit, že zbývá pouze jedna, která propojuje Mars a Ílion, ostatní ztratily stabilitu a zhroutily se – nejsou červí díry.“</p>
<p>„Kdybyste se pokusil projít červí dírou nebo černou dírou, zabilo by vás to,“ řekla Čo Li.</p>
<p>„Nadělalo špagety,“ ozval se generál Beh bin Adee. Skálovec to řekl, jako by se mu představa zešpagetování zamlouvala.</p>
<p>„Takové zešpagetování…“ začal Retrográd Sinopessen.</p>
<p>„Rozumím,“ skočil mu do řeči Hockenberry. „Zásluhou tohoto využívání kvantové gravitace a kvantových bránových děr tedy jde z protivníka ještě větší strach, než jste se obávali.“</p>
<p>„Ano,“ přiznal Asteague/Che.</p>
<p>„A s touto velkou kosmickou lodí letíte na Zemi proto, abyste zjistili, kdo vytvořil tyto díry, uskutečnil terraformaci Marsu a pravděpodobně také vytvořil bohy.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A chcete, abych letěl s vámi.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Proč? Čím bych mohl být prospěšný…“ Zarazil se a sáhl si na bouli pod halenou, těžký kroužek na prsou. „Kvitovacím medailonkem.“</p>
<p>„Ano,“ potvrdil Asteague/Che.</p>
<p>„Když jste tenkrát přiletěli, na šest dní jsem vám medailonek půjčil. Bál jsem se, že mi ho už nevrátíte. Taky jste mi udělali testy – krev, DNA, celý balík. Čekal bych, že už budete mít vyrobených tisíc kopií.“</p>
<p>„Kdybychom byli schopni vyrobit jich tucet… půl tuctu… aspoň jednu,“ zabručel generál Beh bin Adee, „válka s bohy by už skončila a Olymp by byl obsazený.“</p>
<p>„Nedokážeme zkonstruovat kopii kvitovacího zařízení,“ přidala se Čo Li.</p>
<p>„Proč?“ Bolest hlavy Hockenberryho zabíjela.</p>
<p>„Kvitovací medailonek byl speciálně přizpůsoben vaší psychice a tělu,“ řekl medově, jamesmasonovsky Asteague/ Che. „Vaše psychika a tělo byly… přizpůsobeny… aby s kvitovacím medailonkem spolupracovaly.“</p>
<p>Hockenberry se nad tím zamyslel. Nakonec zavrtěl hlavou a znovu si sáhl na těžký artefakt pod halenou. „To nedává smysl. Tahle věc totiž nepatřila ke standardní výbavě. My scholici jsme museli chodit na předem domluvená místa, abychom se vrátili na Olymp – bohové nás kvitli zpátky. Bylo to něco jako ‘přenes mě nahoru, Scotty’, jestli mi rozumíte, což nemůžete.“</p>
<p>„Ano, rozumíme velice dobře,“ promluvil transformátor od Lionela na milimetr širokých, stříbrných pavoučích nožkách. „Zbožňuji ten program. Mám nahrané všechny epizody. Obzvlášť první série… vždycky mi vrtalo hlavou, jestli mezi kapitánem Kirkem a panem Spockem není nějaký skrytý, romanticko-tělesný vztah.“</p>
<p>Hockenberry se chystal odpovědět, ale zarazil se. „Podívejte,“ řekl nakonec. „Bohyně Afrodíta mi dala tento medailonek proto, abych mohl špehovat Athénu, kterou chtěla zabít. Jenže to bylo víc než devět let poté, co jsem začal pracovat jako scholik a pendlovat mezi Olympem a Íliem. Jak mohlo být mé tělo ‘přizpůsobeno’, aby s medailonkem spolupracovalo, když nikdo nemohl vědět, že…“ Zarazil se. Pod bolest hlavy se plížila lehká nevolnost. Napadlo ho, jestli v téhle bublině není zkažený vzduch.</p>
<p>„Byl jste od počátku… zrekonstruován… tak, abyste mohl spolupracovat s kvitovacím medailonkem,“ objasnil Asteague/Che. „Tak jako bohové byli vytvořeni, aby kvitovali sami. Tím jsme si jistí. Odpověď na otázku proč se možná nachází na Zemi nebo na její oběžné dráze v některém ze statisíců tamních postlidských orbitálních zařízení a měst.“</p>
<p>Hockenberry se opřel. Když si sedali ke stolu, všiml si, že jeho sedátko je jediné, které má opěradlo. Moravci byli v tomto směru velice pozorní.</p>
<p>„Chcete mě mít na expedici s sebou,“ řekl, „abych mohl kvitnout zpátky sem, kdyby se něco stalo. Mám být jako jedna z těch nouzových bójí, které v mé době na Zemi vozily jaderné ponorky. Používali je, jenom když věděli, že jsou v průseru.“</p>
<p>„Ano,“ odpověděl Asteague/Che. „To je přesně ten důvod, proč chceme, abyste letěl s námi.“</p>
<p>Zamrkal. „Aspoň jste upřímní… To se vám musí nechat. Jaké jsou cíle této expedice?“</p>
<p>„Cíl jedna – najít zdroj kvantové energie,“ řekla Čo Li. „A uzavřít jej, pokud to bude možné. Ohrožuje celou Sluneční soustavu.“</p>
<p>„Cíl dva – navázat kontakt s případnými lidmi nebo postlidmi, kteří přežili na planetě nebo v jejím okolí a vyslechnout je ve věci motivů tohoto spojení bohové-ílion a nebezpečných kvantových manipulací kolem něho,“ řekl šedý, olejovitý Ganymeďan Suma IV.</p>
<p>„Cíl tři – zmapovat existující a případné další skryté kvantové tunely – bránové díry – a zjistit, jestli se dají použít pro meziplanetární nebo mezihvězdnou přepravu,“ přidal se Retrográd Sinopessen.</p>
<p>„Cíl čtyři – vyhledat mimozemské entity, které před čtrnácti sty lety vnikly do naší sluneční soustavy, skutečné bohy za těmito mrňavými olympskými bohy, a zahájit s nimi vyjednávání,“ promluvil generál Beh bin Adee. „A pokud vyjednávání selže, zničit je.“</p>
<p>„Cíl pět,“ doplnil tiše Asteague/Che svým protahovaným britským přízvukem, „vrátit všechny naše moravce a lidské členy posádky na Mars – živé a funkční.“</p>
<p>„Přinejmenším tento cíl se mi líbí,“ řekl Hockenberry. Srdce mu bušilo a bolest hlavy přešla v migrénový stav, jakým trpěl při postgraduálním studiu, v nejnešťastnějším období svého předchozího života. Vstal.</p>
<p>Pět moravců se rychle postavilo.</p>
<p>„Jak dlouhou dobu mám na rozhodnutí? Protože jestli startujete za hodinu, neletím nikam. Chci si to rozmyslet.“</p>
<p>„Loď bude připravená a zařízená nejdřív za osmačtyřicet hodin,“ řekl Asteague/Che. „Nechcete počkat tady, až o tom budete přemýšlet? Připravili jsme pro vás příhodné bydlení v klidné části…“</p>
<p>„Chci se vrátit do Ília. Tam se mi bude přemýšlet líp.“</p>
<p>Asteague/Che slíbil: „Připravíme vašeho sršně k okamžitému odletu. Ale na základě posledních zpráv, které dostávám od různých našich zdrojů, se obávám, že tamní situace se dnes začíná vyvíjet poněkud hekticky.“</p>
<p>„Není to tak vždycky?“ vzdychl Hockenberry. „Na několik hodin vytáhnu paty a o to nejlepší přijdu.“</p>
<p>„Může se stát, že shledáte vývoj událostí v Íliu a na Olympu příliš zajímavým, než abyste jej opustil, doktore Hockenberry,“ promluvil Retrográd Sinopessen. „Určitě bych pochopil, kdyby odborník na <emphasis>Íliadu </emphasis>cítil povinnost zůstat a pozorovat.“</p>
<p>Hockenberry si znovu povzdechl a zavrtěl bolavou hlavou. „Bez ohledu na to, kde přesně se nacházíme v tom, co se děje v Íliu a na Olympu, je to po čertech mimo <emphasis>Íliadu. </emphasis>Většinou tápu úplně stejně jako chudák Kassandra.“</p>
<p>Oblou stěnou modré bubliny prolétl sršen, zastavil se nad nimi a tiše přistál. Sjela z něj rampa. Ve dveřích stál Mahmud.</p>
<p>Hockenberry zdvořile pokýval hlavou moravecké delegaci a řekl: „Dám vám vědět, než vyprší těch osmačtyřicet hodin.“ Pak zamířil k rampě.</p>
<p>„Doktore Hockenberry?“ promluvil za ním hlas Jamese Masona.</p>
<p>Hockenberry se otočil.</p>
<p>„Chceme s sebou na tuto výpravu vzít jednoho Řeka nebo Trójana,“ řekl Asteague/Che. „Ocenili bychom, kdybyste nám někoho doporučil.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Hockenberry. „Chci říct, proč s sebou brát někoho z doby bronzové? Někoho, kdo žil a zemřel šest tisíc let před dobou, z níž je Země, kterou letíte navštívit?“</p>
<p>„Máme své důvody,“ odpověděl hlavní integrátor. „Jen tak od boku, koho byste na takovou cestu nominoval?“</p>
<p><emphasis>Helenu Trójskou, </emphasis>pomyslel si Hockenberry. <emphasis>Dejte nám cestou na Zemi líbánkové apartmá a může z toho být zatraceně příjemná expedice. </emphasis>Zkusil si představit sex s Helenou ve stavu beztíže. Bolest hlavy mu v tom zabránila.</p>
<p>„Máte zájem o bojovníka?“ zeptal se. „Hrdinu?“</p>
<p>„Není to podmínka,“ řekl generál Beh bin Adee. „Bereme stovku vlastních vojáků. Stačí někdo z období Trójské války, kdo by mohl být přínosem.“</p>
<p><emphasis>Helena Trójská, </emphasis>pomyslel si znovu. <emphasis>Má velké… </emphasis>Zavrtěl hlavou. „Nabízel by se Achilleus,“ řekl nahlas. „Je totiž nezranitelný.“</p>
<p>„To je nám známo,“ řekla tiše Čo Li. „Tajně jsme ho analyzovali a víme, proč je, jak říkáte, nezranitelný.“</p>
<p>„Je to tím, že ho matka, bohyně Thetis, ponořila do řeky…“</p>
<p>„Ve skutečnosti,“ přerušil ho Retrográd Sinopessen, „je to tím, že někdo… <emphasis>něco… </emphasis>deformovalo matici kvantové pravděpodobnosti kolem pana Achillea do značně nepravděpodobné míry.“</p>
<p>„Dobře.“ Hockenberry z té věty nerozuměl ani slovu. „Chcete tedy Achillea?“</p>
<p>„Nevěřím, že by Achilleus souhlasil, že s námi poletí. Vy ano, doktore Hockenberry?“</p>
<p>„Totiž… ne. Nemohli byste ho přinutit?“</p>
<p>„Domnívám se, že to by bylo nebezpečnější než všechna rizika související s návštěvou třetí planety dohromady,“ zabručel generál Beh bin Adee.</p>
<p><emphasis>Smysl pro humor u skálovce? </emphasis>pomyslel si Hockenberry. „Když ne Achilleus, tak kdo?“</p>
<p>„Zajímalo nás, jestli byste někoho mohl navrhnout vy. Někoho odvážného, ale inteligentního. Objevitele, ale rozumného. Někoho, s kým bychom se domluvili. Pružnou osobnost, dalo by se říct.“</p>
<p>„Odysseus,“ vyhrkl bez váhání. „Odysseus je váš člověk.“</p>
<p>„Myslíte, že by s cestou souhlasil?“ zeptal se Retrográd Sinopessen.</p>
<p>Hockenberry se nadechl. „Když mu řeknete, že na druhém konci čeká Pénelopé, půjde s vámi do pekla a zase zpátky.“</p>
<p>„Nemůžeme mu lhát,“ namítl Asteague/Che.</p>
<p>„Já můžu. Udělám to rád. Bez ohledu na to, jestli s vámi poletím nebo ne, budu vám dělat prostředníka při zlákání Odyssea. Aby se k vám připojil.“</p>
<p>„To bychom velice ocenili,“ odvětil Asteague/Che. „Těšíme se, že do osmačtyřiceti hodin budeme znát i vaše rozhodnutí, zda se k nám připojíte.“ Európan mu podal ruku a Hockenberry si uvědomil, že to, čím je zakončena, se dosti podobá tomu, co mají lidé.</p>
<p>Potřásl si s ním a nastoupil do sršně za Mahmuda. Rampa vyjela nahoru. Uchopilo ho neviditelné křeslo. Pak opustili bublinu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>14</strong></p>
<p>Achilleus je netrpělivý a vzteklý. Přechází sem a tam před tisícem svých nejlepších Myrmidonů seřazených na pobřeží při úpatí Olympu a čeká, až bohové pošlou dnešního šampióna, aby ho mohl zabít, a vzpomíná na první měsíc války – dobu, které všichni Trójané a Argejci dosud říkají „Hněv Achilleův“.</p>
<p>Tenkrát jich z olympských výšin kvitly dolů celé šiky, těchto bohů. Byli sebevědomí ve svých silových polích a krvavých strojích, připravení skočit do pomalého času a uniknout hněvu každého smrtelníka, jenže nevěděli, že moravečtí mechaničtí lidičkové, Achilleovi noví spojenci, mají své formule a kouzla, která na takové božské finty platí.</p>
<p>Arés, Hádés a Hermes skočili jako první, vpadli do řad Achájců a Trójanů. Ve stejném okamžiku explodovala obloha. Plamen se šířil podle siločar, až se šiky Olympanů i smrtelníků proměnily v kopule, věže a mihotavé vlny ohně. Moře se začalo vařit. Malí zelení mužíčci se rozprchli ke svým felúkám. Diova <emphasis>egida </emphasis>se chvěla a zviditelňovala, jak vstřebávala megatuny moraveckého útoku.</p>
<p>Achilleus měl oči jen pro Area a jeho komplice, kteří právě kvitli, rudookého Háda v černém bronzu a černookého Herma v ostnaté rudé zbroji.</p>
<p>„Naučte smrtelníky, co je to smrt!“ vykřikl Arés, bůh války, tři a půl metru vysoký, třpytivý, a v běhu zaútočil na řady Argejců. Hádés a Hermes ho následovali. Všichni tři vrhli božské oštěpy, které nemohly minout cíl.</p>
<p>Ale minuly. Achilleovi nebylo souzeno ten den zemřít. Ani jindy rukou nesmrtelného.</p>
<p>Jeden oštěp škrábl lehkonohého zabijáka na silné pravé paži, ale do krve to nebylo. Další si našel jeho krásný štít, ale bohem ukutá vrstva polarizovaného zlata jej zablokovala. Třetí se odrazil od Achilleovy zlaté přilby, aniž zanechal stopu.</p>
<p>Tři bohové vystřelili ze svých božských dlaní dávky energie. Achilleova pole nanotechnologického původu se zbavila milionů voltů podobným způsobem, jako když pes setřese vodu.</p>
<p>Arés a Achilleus se střetli, jako když se srazí hory. Záchvěv podrazil stovkám Trójanů, Řeků a bohů nohy právě v okamžiku, kdy se bitevní linie spojily. Arés couvl jako první. Zvedl svůj rudý meč a sekl po povýšeneckém smrtelníku Achilleovi ranou, jíž ho chtěl připravit o hlavu.</p>
<p>Achilleus se před mečem sklonil a v dalším okamžiku boha války probodl, prosekl božskou zbroj a vnitřnosti takovým způsobem, že se Areovi otevřelo břicho, na smrtelníka i nesmrtelného vychrstl zlatý ichor, krev bohů, a na rudou marsovskou kručinku vyhřezla boží střeva. Příliš překvapený, než aby padl, příliš pobouřený, než aby zemřel, Arés civěl na to, jak se jeho vnitřnosti v prachu dál rozmotávají a rozplétají.</p>
<p>Achilleus zvedl ruce, popadl Area za přilbu a strhl ho tak nízko, až se jeho lidské sliny rozstříkly po dokonalé tváři boha. „<emphasis>Ty </emphasis>ochutnej smrt, zbabělý panáku!“ Nato se dal do díla jako řezník z tržiště na začátku celodenní šichty: usekl Areovi ruce v zápěstí, pak nohy nad kolenem a nakonec i paže.</p>
<p>Ostatní bohové s ústy dokořán přihlíželi, jak kolem mrtvoly zaskučel černý vír a Areova hlava křičela i poté, co ji Achilleus odsekl od krku.</p>
<p>Hermes, sice vyděšený, ale zároveň všestranný a nebezpečný, zvedl druhý oštěp.</p>
<p>Achilleus k němu přiskočil tak rychle, až si všichni mysleli, že se teleportoval. Popadl oštěp druhého boha a škubnutím jej přitáhl k sobě. Hermes se jej pokusil strhnout zpátky. Hádés sekl černým mečem po Achilleových kolenou, ale zabiják vysoko vyskočil a vyhnul se tak temné šmouze uhlíkové oceli.</p>
<p>Hermes přetahovanou o svůj oštěp prohrál, uskočil dozadu a pokusil se odkvitnout.</p>
<p>Moravci je obklopili svým polem. Znamenalo to, že nikdo se kvantovou teleportací nedostane sem ani tam, dokud tento boj neskončí.</p>
<p>Hermes vytasil meč, zahnutou, nebezpečně vyhlížející zbraň. Achilleus usekl zabijákovi obrů ruku v lokti. Paže vládnoucí mečem i s rukou, která dál svírala zbraň, padly na úrodnou, rudou půdu Marsu.</p>
<p>„Milost!“ vykřikl Hermes, padl na kolena a objal Achillea kolem pasu. „Milost, prosím!“</p>
<p>„Žádná není,“ řekl Achilleus a rozsekal boha na spoustu chvějících se, zlatě krvácejících kousků.</p>
<p>Hádés před masakrem couvl, rudé oči plné strachu. Další bohové po stovkách skákali do pasti, kterou jim lidé nastražili. Hektór, jeho trójští velitelé, Achilleovi Myrmidoni a všichni řečtí hrdinové na ně útočili a moravecká silová pole nedovolovala bohům odkvitnout, jakmile se jednou objevili. Poprvé, co si kdo na bojišti pamatoval, spolu bohové, hrdinové, polobohové, smrtelníci, legendy i pěšáci bojovali v podmínkách, kdy si byli téměř rovni.</p>
<p>Hádés přešel do pomalého času.</p>
<p>Svět se přestal otáčet. Vzduch zhoustl. Vlny rozrážející se o skalnaté pobřeží znehybněly. Ptáci se zastavili a zůstali viset ve vzduchu. Hádés supěl a samou úlevou se vyzvracel. Sem za ním žádný smrtelník nemohl.</p>
<p>Achilleus přešel do pomalého času za ním.</p>
<p>„To… není… možné,“ hlesl vládce smrti do vzduchu, který se táhl jako sirup.</p>
<p>„Chcípni, Smrti!“ zařval Achilleus a oštěpem svého otce Pélea probodl bohovi hrdlo těsně pod místem, kde se černé chrániče znovu ohýbaly nahoru k Hádovým lebkovitým lícním kostem. Zlatý ichor vytryskl zpomaleně.</p>
<p>Achilleus srazil Hádův černě zdobený štít a probodl mečem břicho a páteř boha smrti. Umírající Hádés ještě na výpad odpověděl ránou, která by dokázala rozštípnout úbočí hory. Černá čepel sklouzla Achilleovi po hrudi, jako by se ho ani nedotkla. Achilleovi nebylo souzeno zemřít ten den ani jindy rukama nesmrtelného. Hádovým osudem bylo ten den zemřít – jakkoli to bylo na lidské poměry dočasné. Těžce se svalil, kolem zavířila tma a on zmizel v onyxovém cyklonu.</p>
<p>Achilleus, který ovládal nové nanotechnologie, aniž na to musel myslet, a rozvracel beztak již narušená kvantová pravděpodobnostní pole, vyskočil z pomalého času, aby se znovu zapojil do bitvy. Zeus bojiště opustil. Ostatní bohové prchali a v panice za sebou zapomínali zapnout <emphasis>egidu</emphasis>. Další kouzla, která mu moravci toho rána aplikovali, Achilleovi umožnila prorazit si cestu slabšími energetickými poli a pronásledovat je po svazích Olympu nahoru na dolní valy.</p>
<p>Pak se jeho masakr bohů a bohyň rozpoutal doopravdy.</p>
<p>Ale to všechno se stalo v prvních dnech války. Dnes – den po Paridově pohřbu – nesejdou žádní bohové bojovat.</p>
<p>A tak, když je spojenec Hektór pryč a Trójané, jejichž tisícům velí Hektorův švagr Aineiás, jsou na své části fronty v klidu, se Achilleus setká se svými achájskými veliteli a moraveckými odborníky na dělostřelbu, aby naplánoval nastávající útok na Olymp.</p>
<p>Útok bude jednoduchý: zatímco energetické a jaderné zbraně moravců na dolních svazích zaměstnají <emphasis>egidu</emphasis>, Achilleus s pěti sty svými nejlepšími veliteli a Achájci v třiceti přepravních letounech prorazí slabší část energetického štítu skoro tisíc mil vzadu za Olympem, bleskově zaútočí na vrchol a přinese pochodeň války bohům do jejich domovů. Ty Achájce, kteří budou zraněni nebo při boji v citadele Dia a ostatních bohů ztratí nervy, letouny odvezou, až pomine moment překvapení. Achilleus má v plánu zůstat, dokud se vrcholek Olympu nezmění v márnici a ze všech jeho bělostných chrámů a božských obydlí nebudou zčernalé ruiny. Koneckonců, napadne ho, Hérakles kdysi úplně sám strhl hradby Ília, když měl zlost, a zmocnil se města bez pomoci – proč by olympské paláce měly být nedotknutelné?</p>
<p>Celé dopoledne Achilleus očekával, že se objeví Agamemnón a jeho prostodušší bratr Meneláos v čele davu svých věrných, aby se pokusili znovu převzít vládu nad achájskými vojsky, vrátit válku do roviny smrtelník proti smrtelníkovi a usmířit se s vražednými proradnými bohy, ale prozatím bývalý vrchní velitel, s očima psa a srdcem jelena, svůj obličej neukázal. Achilleus se rozhodl, že ho zabije, až se pokusí vyvolat vzpouru. Jeho, toho jeho rudovousého chasníka Meneláa a všechny ostatní, kteří se k oběma Átreovcům přidají. Zpráva o tom, že jejich města byla zbavena veškerého života je – Achilleus je o tom přesvědčen – jenom Agamemnónův trik, kterým chce podnítit neklidné a zbabělé Achájce ke vzpouře.</p>
<p>Proto není překvapen, když velitel centurie Mep Ahoo, ostnatý skálovec, který má pod sebou dělostřelectvo a energetické bombardování, vzhlédne od mapy, kterou studují pod hedvábným přístřeškem, a oznámí, že svým binokulárním zrakem zaznamenal na pohled podivnou armádu, která přichází bránou ve směru od Olympu.</p>
<p>O několik minut později se však překvapení <emphasis>dočká</emphasis>, když Odysseus – který má ze štábu přikrčeného pod pleskajícím přístřeškem nejbystřejší zrak – oznámí: „Jsou to ženy. Trójské ženy.“</p>
<p>„Myslíš Amazonky?“ otáže se Achilleus a vyjde ven na olympské slunce. Před hodinou přijel se svým vozem sem do tábora Antilochos, syn Nestorův a Achilleův starý přítel z mnoha tažení, a všem pověděl o příjezdu třinácti Amazonek a Penthesileině přísaze, že zabije Achillea v souboji. Lehkonohý zabiják se tomu bezstarostně zasmál a ukázal dokonalé zuby. Nepotkal v boji a neporazil deset tisíc Trójanů a tucty bohů proto, aby se nechal zastrašit vychloubáním nějaké ženy.</p>
<p>Odysseus zavrtí hlavou. „Těchto žen musí být na dvě stovky a všechny jsou nastrojené do špatně padnoucí zbroje, synu Péleův. To nejsou žádné Amazonky. Na to jsou moc tlusté, moc malé, moc staré a některé skoro chromé.“</p>
<p>„Zdá se,“ zabručí podmračený Diomédés, syn Týdeův a vládce Argu, „že každým dnem klesáme do dalšího patra šílenství.“</p>
<p>Teukros, mistr lukostřelec a nevlastní bratr Velkého Aianta z lože nemanželského, prohlásí: „Mám poslat dopředu táborové hlídky, vznešený Achillee? Mám tyto ženy zastavit bez ohledu na to, jaké bláznovství je sem vede, a násilím je dovést zpátky k jejich stavům?“</p>
<p>„Ne,“ odpoví Achilleus. „Pojďme je přivítat, ať zjistíme, co vede první ženy k tomu, aby prošly dírou na Olymp a do achájského ležení.“</p>
<p>„Třeba hledají Aineia a své trójské manžely, kteří jsou několik mil nalevo od nás?“ nadhodí Velký Aiás, syn Telamónův, vůdce salamínského vojska, které v tomto marsovském ránu podporuje levé křídlo Myrmidonů.</p>
<p>„Možná,“ utrousí Achilleus pobaveně a lehce podrážděně, ne však přesvědčeně. Vyjde v čele skupiny achájských králů, velitelů, nižších velitelů a jejich nejoddanějších bojovníků do záře slabšího olympského slunce.</p>
<p>Skutečně se jedná o dav trójských žen. Když jsou méně než tři sta metrů daleko, Achilleus se svou skupinou nějakých padesáti hrdinů se zastaví a počká, až ta řinčící tlupa ukřičených žen přijde blíž. Lehkonohému zabijákovi to zní jako kejhání hus.</p>
<p>„Vidíš mezi těmi ženami nějaké urozené?“ zeptá se Achilleus bystrozrakého Odyssea, když čekají, až chřestící horda překoná posledních sto metrů půdy porostlé červenou kručinkou. „Nějaké manželky nebo dcery hrdinů? Andromaché, Helenu, divokookou Kassandru, Medésikastu nebo ctihodnou Kastianeiru?“</p>
<p>„Žádnou z nich,“ odpoví pohotově Odysseus. „Žádnou váženou, rodem ani sňatkem. Jediná, kterou poznávám, je Hippodameia – ta mohutná s oštěpem a dlouhým starým štítem, jaký nosí Velký Aiás – a jenom proto, že mne jednou se svým manželem, zcestovalým Trójanem Tisifonem, navštívila na Ithace. Pénelopé ji provedla našimi zahradami, ale později řekla, že ta žena je kyselá jako nezralé granátové jablko a neumí se těšit z krásy.“</p>
<p>Achilleus, který již vidí ženy zřetelněji, řekne: „Ona samotná rozhodně není žádná krása, kterou by se člověk potěšil. Filoktéte, jdi jim naproti, zastav je a zeptej se jich, co dělají tady na našem bojišti s bohy.“</p>
<p>„Musím, synu Péleův?“ zanaříká postarší lučištník. „Po té pomluvě, která se o mně rozšířila včera při Paridově pohřbu, si nemyslím, že bych měl být ten…“</p>
<p>Achilleus se otočí a umlčí muže káravým pohledem.</p>
<p>„Půjdu s tebou a vezmu tě za ruku,“ zabručí Velký Aiás. „Teukre, přidej se k nám. Dva lučištníci a skvělý kopiník by měli na tuhle dole puklou lůzu stačit, i kdyby se ukázalo, že je ještě šerednější, než to vypadá.“</p>
<p>Trojice mužů předstoupí před Achilleovu skupinu.</p>
<p>To, co se stane pak, se seběhne velice rychle.</p>
<p>Filoktétés, Teukros a Velký Aiás se zastaví nějakých dvacet kroků od viditelně uřícených, udýchaných, neuspořádaných linií žen ve zbroji. Bývalý velitel Thessálců a bývalý vyvrženec postoupí dopředu, v levé ruce Héraklův slavný luk, pravou ruku zvednutou dlaní nahoru na znamení míru.</p>
<p>Jedna z mladších žen napravo od Hippodameie mrští oštěp. Je to neuvěřitelné, úžasné, ale zbraň zasáhne Filoktéta – který přežil deset let kousnutí jedovatým hadem a zášti bohů – přímo do hrudi těsně nad lehké lučištnické brnění, čistě jím projede, přetne míchu a povalí ho mrtvého na rudou půdu.</p>
<p>„Zabijte tu děvku!“ zařve rozzuřený Achilleus, vyrazí a vytasí z pochvy meč.</p>
<p>Teukros, který se momentálně ocitne pod palbou divoce odhozených oštěpů a v přívalu špatně namířených šípů, žádné takové pobízení nepotřebuje. Rychleji, než většina smrtelnických očí stačí sledovat, nasadí šíp, napne tětivu a prožene metrový šíp hrdlem ženy, která právě sklátila Filoktéta.</p>
<p>Hippodameia a dvacet nebo třicet žen se pustí do Velkého Aianta. Opatrně bodají oštěpy a zkoušejí nemotornými obouručnými údery mávat těžkými meči svých manželů, otců nebo synů.</p>
<p>Aiás, syn Telamónův, se na pouhý okamžik ohlédne po Achilleovi a věnuje mu pohled, v němž se zračí něco jako pobavení. Nato vytasí dlouhý meč, nenuceným pokrčením ramen srazí Hippodamein meč a štít stranou a setne ženě hlavu, jako by na svém dvoře sekal býlí. Ostatní ženy, již tak poblázněné, že neznají strach, se vrhnou na oba stojící muže. Teukros jim posílá jeden šíp za druhým do očí, stehen, rozhoupaných ňader a – o několik sekund později – prchajících zad. Velký Aiás se vypořádá s ostatními, které jsou tak hloupé, že zůstanou, brodí se jimi jako urostlý muž mezi dětmi a za sebou nechává mrtvoly.</p>
<p>Ve chvíli, kdy dorazí Achilleus, Odysseus, Diomédés, Nestór, Chromios, Malý Aiás, Antilochos a další, něco kolem čtyřiceti žen je už mrtvých nebo umírá, několik jich křičí v mukách smrti na rudě nasáklé rudé půdě a zbylé prchají zpátky k díře.</p>
<p>„U Háda, co <emphasis>to </emphasis>mělo znamenat?“ vyrazí ze sebe Odysseus, když dojde k Velkému Aiantovi a vstoupí mezi těla padlá ve všech půvabných a ohyzdných – Odysseovi však až příliš dobře známých – polohách násilné smrti.</p>
<p>Telamónův syn se zeširoka usměje. Obličej má postříkaný, po zbroji a meči mu stéká rudá krev trójských žen. „Není to poprvé, co jsem zabil ženy,“ prohlásí smrtelný obr, „ale přísahám při bozích, že ještě nikdy jsem z toho neměl lepší pocit!“</p>
<p>Kalchás, syn Thestorův a nejznamenitější achájský věštec, se přibelhá zezadu. „To není dobré. To je zlé. To není vůbec dobré.“</p>
<p>„Zavři hubu,“ umlčí ho Achilleus. Zacloní si oči a zahledí se k díře, kde právě mizejí poslední ženy, aby je vzápětí nahradila skupinka větších postav.</p>
<p>„Co teď?“ ptá se syn Pélea a bohyně Thetidy. „Tihle vypadají jako kentauři. Že by nám přijel na pomoc můj starý přítel a učitel Cheirón?“</p>
<p>„Kentauři ne,“ odvětí bystrozraký, důvtipný Odysseus. „Další ženy. Na koních.“</p>
<p>„Na <emphasis>koních?</emphasis>“ podiví se Nestór a přimhouří staré oči, aby viděl. „Nemyslíš na vozech?“</p>
<p>„V sedlech, a ujíždějí jako bájné jízdy ze starých časů,“ prohlásí Diomédés, který už je vidí také. V této moderní době nejezdí na koních nikdo, používají se jen k tahání vozů – i když Odysseus a Diomédés o několik měsíců dřív, před uzavřením příměří, unikli při půlnočním nájezdu z trójského tábora tak, že Hektorovou napůl probuzenou armádou projeli na tažných koních bez sedel a bez otěží.</p>
<p>„Amazonky,“ poznává Achilleus.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>15</strong></p>
<p>Athénin chrám. Meneláos postupuje, dýchá těžce, brunátný v obličeji – Helena na kolenou, bledou tvář skloněnou, ještě bledší ňadra odhalená. Vztyčí se nad ní. Zvedne meč. Její nabídnutá bledá šíje se zdá být tenká jako rákos. Nekonečně ostřená čepel se ani nezastaví, až prořízne kůži, maso, kost.</p>
<p>Meneláos se zarazí.</p>
<p>„Neváhej, manželi,“ zašeptá Helena. Hlas se jí při tom jen lehce zachvěje. Meneláos si na dolním konci jejího těžkého, modrými žílami protkaného levého ňadra všimne, jak jí divoce buší srdce. Uchopí jílec oběma rukama.</p>
<p>Zatím nesekne. „Do Hádu s tebou,“ vyrazí ze sebe. „Do Hádu s tebou.“</p>
<p>„Ano,“ zašeptá Helena, s obličejem stále skloněným. Nad oběma se ve tmě prostoupené vůní kadidla zlověstně tyčí zlatá socha Athény.</p>
<p>Meneláos sevře jílec meče s vervou škrtiče. Paže se mu chvějí dvojí námahou, jak se chystá zkrátit manželku o hlavu a zároveň se snaží tento akt zadržet.</p>
<p>„Proč bych tě neměl zabít, nevěrná kundo?“ zasyčí Meneláos.</p>
<p>„Nemáš žádný důvod, manželi. Jsem nevěrná kunda. Ona i já jsme byly nevěrné. Ukonči to. Vykonej spravedlivý rozsudek smrti.“</p>
<p>„Sakra, <emphasis>neříkej mi manželi!</emphasis>“</p>
<p>Helena zvedne obličej. Její černé oči jsou přesně ty oči, o kterých se Meneláovi víc než deset let zdálo. „Jsi můj manžel. Vždycky jsi byl. Můj jediný manžel.“</p>
<p>V tu chvíli ji málem zabije, tolik ta slova bolí. Pot mu kape z čela a z tváří a rozstřikuje se jí po jednoduchých šatech. „Opustila jsi mě – opustila jsi mě a svou dceru,“ dostane ze sebe, „kvůli tomu… tomu… chlapečkovi. Tomu cucákovi. Tomu fešákovi s pérem.“</p>
<p>„Ano,“ potvrdí Helena a znovu skloní tvář. Meneláos zahlédne vzadu na její šíji, přímo na dolním konci, kam se zařízne ostří meče, známé malé znaménko.</p>
<p>„Proč?“ hlesne Meneláos. Je to poslední, co řekne, než ji zabije, nebo jí odpustí… nebo obojí.</p>
<p>„Zasloužím si zemřít,“ zašeptá. „Za hříchy spáchané na tobě, za hříchy spáchané na naší dceři, za hříchy spáchané na naší zemi. Ale tvůj palác ve Spartě jsem neopustila z vlastní svobodné vůle.“</p>
<p>Meneláos zaskřípe zuby tak prudce, že uslyší, jak praskají –</p>
<p>„Byl jsi pryč,“ zašeptá Helena, jeho manželka, jeho trýznitelka, děvka, která ho zradila, matka jeho dítěte. „Byl jsi pořád pryč. S bratrem. Na lovu. Ve válce. Za děvkami. Drancovat. Ty a Agamemnón jste byli ten pravý pár – já jsem byla jenom chovná prasnice ponechaná doma. Když si mě Paris, ten podvodník, ten lstivý Odysseus bez Odysseovy moudrosti, odvedl silou, neměla jsem doma manžela, který by mě ochránil.“</p>
<p>Meneláos dýchá ústy. Má pocit, že meč na něho šeptá jako něco živého a žádá si krev té běhny. V uších se mu překřikuje tolik hlasů, že jemné tóny jejího hlasu skoro neslyší. Vzpomínka na ten hlas ho mučila čtyři tisíce nocí; teď ho dohání za hranice šílenství.</p>
<p>„Kaji se,“ řekne Helena, „ale na tom teď nezáleží. Prosím, ale na tom teď nezáleží. Mám ti vyprávět, jak jsem za posledních deset let stokrát zvedla meč nebo uvázala na provaze smyčku, ale moje komorné či Paridovi špehové mě pokaždé zadrželi a naléhali, abych myslela aspoň na svou dceru, když nemyslím na sebe? Tento únos a moje dlouhé zajetí zde byly Afrodítino dílo, manželi, ne moje. Ale teď mě můžeš vysvobodit jedinou ranou své čepele, kterou tak dobře znáš. Udělej to, Meneláe, můj miláčku. Řekni naší dceři, že jsem ji milovala a stále ji miluji. A ty sám věz, že jsem tě milovala a stále miluji.“</p>
<p>Meneláos zařve, upustí meč, který zařinčí na chrámové podlaze, a padne na kolena vedle své ženy. Vzlyká jako dítě.</p>
<p>Helena mu sejme přilbu, položí mu ruku do týla a přitáhne si jeho obličej na obnažená ňadra. Neusměje se. Ne, neusměje se, ani není v pokušení to udělat. Cítí na prsech, které od doby, co se jí Meneláos dotkl naposledy, držely tíhu Parida, Hockenberryho, Déifoba a jiných, škrábání jeho krátkých vousů, jeho slzy a žár jeho dechu. <emphasis>Ano, proradná kunda, </emphasis>pomyslí si Helena Trójská. <emphasis>Jako my všichni. </emphasis>Nepovažuje poslední minutu za vítězství. Byla připravená zemřít. Je velice, převelice unavená.</p>
<p>Meneláos vstane. Zlostně si otře z rusého kníru slzy a sopel, sáhne pro meč a vrátí jej na opasek. „Odlož svůj strach, ženo. Co se stalo, stalo se – Afrodítino a Paridovo zlé dílo, ne tvoje. Támhle na mramoru je plášť a závoj chrámové panny. Obleč si je a společně navždy opustíme toto nešťastné město.“</p>
<p>Helena vstane, dotkne se manželova ramene pod tou zvláštní lví kůží, kterou jednou viděla na Diomédovi, když pobíjel Trójany, a mlčky si oblékne bílý plášť a krajkový bílý závoj.</p>
<p>Společně vyjdou z chrámu do města.</p>
<p>Helena nedokáže uvěřit, že opouští Ílion takovým způsobem. Po více než deseti letech projít Skajskou bránou a jednou provždy nechat to všechno za sebou? Co Kassandra? Co její plány s Andromaché a ostatními? Co její odpovědnost za válku s bohy, kterou ona – Helena – pomohla svými machinacemi rozpoutat? Co chudák smutný Hockenberry a jejich malá láska?</p>
<p>Helena ucítí, jak se její duše vznáší jako vypuštěná chrámová holubice, když si uvědomí, že nic z toho již není její problém. Odpluje se svým právoplatným manželem do Sparty – stýskalo se jí po Meneláovi, po jeho… jednoduchosti – uvidí dceru, která již vyrostla v ženu, a na těch posledních deset let bude pohlížet jako na zlý sen, až bude stárnout do poslední čtvrtiny svého života, aniž by jí to, samozřejmě, ubralo na kráse, z vůle bohů, nikoli její. Dostala odklad ve všech možných ohledech.</p>
<p>Jsou venku na ulici, jdou, jako by se jim to oběma pořád ještě zdálo, když se rozezní městské zvony, velké rohy na strážních hradbách začnou troubit a vyvolávají spušť. Všechny alarmy města zní současně.</p>
<p>Výkřiky se vytřídí. Meneláos na ni pohlédne škvírou ve své komické přilbě s kančími kly a Helena se na něho podívá tenkou mezerou mezi závojem chrámové panny a turbanem. V těch několika sekundách se jejich očím nějakým způsobem podaří přetlumočit hrůzu, zmatek a dokonce i smutné pobavení ironií toho všeho.</p>
<p>Skajská brána je zavřená a zajištěná závorou. Achájci znovu útočí. Trójská válka znovu začala.</p>
<p>Jsou v pasti.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>16</strong></p>
<p>„Mohl bych si prohlédnout loď?“ zeptal se Hockenberry. Sršní letoun se vynořil z modravé bubliny v kráteru Stickney a začal šplhat k rudému kotouči Marsu.</p>
<p>„Loď k Zemi?“ ubezpečil se Mahmud. Když Hockenberry přikývl, dodal: „Samozřejmě.“</p>
<p>Moravec odvysílal povely letounu, který se otočil, oblétl konstrukci a pak stoupal, až se spojil s portem v horní části dlouhé, článkované kosmické lodi.</p>
<p><emphasis>Hockenberry si chce prohlédnout loď</emphasis>, informoval Mahmud úzkým svazkem Orpha z Ió.</p>
<p>Šum pozadí trval jen sekundu, než přišla odpověď: <emphasis>No a proč ne? Chceme po něm, aby při této cestě nastavoval krk. Proč by nemohl vidět celou loď? Asteague/Che a ostatní mu to měli nabídnout.</emphasis></p>
<p>„Jak dlouhá je ta věc?“ zeptal se tiše Hockenberry. V holografických oknech to vypadalo, jako by se loď pod nimi táhla na míle daleko.</p>
<p>„Výšku má přibližně stejnou jako vaše Empire State Building z dvacátého století,“ odpověděl Mahmud. „Ale jinak je trochu kulatější a místy boulovitější.“</p>
<p><emphasis>Určitě nikdy nezažil stav beztíže</emphasis>, vzkázal Mahmud. <emphasis>Gravitace Fobosu ho jedině zmate.</emphasis></p>
<p><emphasis>Substituční pole jsou připravená</emphasis>, poslal úzkým svazkem Orphu. <emphasis>Nastavím je na osm desetin gé v laterálním směru a v lodi přejdu na normální pozemský tlak. Než se vy dva dostanete do přední přechodové komory, bude pro něho všude dýchatelno a příjemně.</emphasis></p>
<p>„Není pro misi, o které mluvili, příliš velká?“ zeptal se Hockenberry. „Přestože na palubě budou stovky skáloveckých vojáků, připadá mi to přehnané.“</p>
<p>„Je možné, že budeme chtít zpátky něco přivézt,“ řekl Mahmud. <emphasis>Kde jsi? </emphasis>zeptal se Orpha.</p>
<p><emphasis>Momentálně na spodním trupu, ale potkáme se ve Velkém pístovém sále.</emphasis></p>
<p>„Třeba horniny? Vzorky půdy?“ V den, kdy se lidská noha poprvé dotkla Měsíce, byl Hockenberry mladý muž. Teď si vybavil, jak seděl na dvorku za domem rodičů a na malé televizi postavené na piknikovém stolku sledoval rozmazané černobílé záběry z Moře klidu, prodlužovačka byla natažená z altánu a přes listy dubu bylo nahoře vidět samotný půlměsíc.</p>
<p>„Třeba lidi,“ odpověděl Mahmud. „Možná tisíce a desetitisíce lidí. Drž se, spojíme se s lodí.“ Moravec neslyšně vypnul holovizní průzory; z pohledu, jak jsou připojeni kolmo k svislému trupu kosmické lodi ve výšce větší než tři sta metrů, by dostal závrať každý.</p>
<p>Hockenberry se při prohlídce lodi ptal málo a mluvil ještě míň. Představoval si techniku přesahující hranice představivosti – virtuální ovládací panely, které při pomyšlení zmizí, další křesla na principu energetických polí a prostředí vybudované pro stav beztíže, v němž není nahoře ani dole – ale to, co viděl, mu připadalo jako nějaký gigantický parník z devatenáctého nebo počátku dvacátého století. Uvědomil si, že má pocit, jako by byl na prohlídce <emphasis>Titaniku</emphasis>.</p>
<p>Ovladače byly fyzické, zhotovené z kovu a plastu. Křesla byla neforemná, fyzická – zdálo se, že je jich dost pro posádku čítající kolem třiceti moravců (ani v jednom případě se nezdálo, že by proporce křesla odpovídaly člověku) – podobně jako dlouhé skladové prostory, které měly na přepážkách palandy z nylonu a kovu. Celá patra byla vyhrazena supermoderně vypadajícím konstrukcím a sarkofágům pro tisíc skáloveckých vojáků, kteří, jak mu vysvětlil Mahmud, absolvují cestu ve stavu někde mezi smrtí a vědomím. Na rozdíl od jejich letu k Marsu, zdůraznil moravec, poletí tentokrát ozbrojení a připravení k boji.</p>
<p>„Hibernace,“ napověděl Hockenberry, který se nevyhýbal všem sci-fi filmům. Se ženou měli ke konci kabelovku.</p>
<p>„Ne tak docela,“ jemně oponoval Mahmud. „I když jistá podobnost v tom je.“</p>
<p>V lodi byly žebříky, široká schodiště, výtahy a nejrůznější zastaralá mechanická zařízení. Byly tam přechodové komory, laboratoře a skříně se zbraněmi. Nábytek – byl tam nábytek – byl velký a neforemný, jako by hmotnost nepředstavovala žádný problém. Byly tam navigační bubliny s výhledem ven k obvodovým stěnám kráteru, nahoru k Marsu a dolů ke světlům portálů a hemžení moravců. Byly tam jídelny, kuchyně, spací kóje a umývárny, to všechno, jak narychlo vysvětlil Mahmud, pro lidské pasažéry, pokud by nějaké vzali na palubu.</p>
<p>„Kolik lidských pasažérů?“ zeptal se Hockenberry.</p>
<p>„Do deseti tisíc,“ odpověděl Mahmud.</p>
<p>Hockenberry hvízdl. „Je to vlastně taková Noemova archa?“</p>
<p>„Ne,“ nesouhlasil malý moravec. „Noemova loď byla tři sta loktů dlouhá, padesát loktů široká a třicet loktů vysoká. To se dá převést na nějakých sto třicet pět metrů na délku, dvacet dva metrů na šířku a třináct metrů na výšku. Noemova archa měla tři paluby uzavírající objem nějakých sto dvacet pět tisíc metrů krychlových a hrubou tonáž třináct tisíc devět set šedesát tun. Tato loď je více než dvakrát delší a poloměrem o polovinu širší – i když jsi viděl, že některé úseky, například obytné válce a sklady, jsou širší – a má hmotnost čtyřicet šest tisíc tun. Noemova archa byla ve rovnání s tímto plavidlem veslice.“</p>
<p>Hockenberry zjistil, že na tyto novinky neumí odpovědět.</p>
<p>Mahmud nastoupil jako první do malého klecového výtahu. Potom sjeli dolů kolem jednotlivých pater nákladních prostor, do nichž, jak Mahmud vysvětlil, měla přijít jeho európská ponorka <emphasis>Černá dáma</emphasis> – a ještě níž kolem něčeho, co mu moravec popsal jako „skladiště náloží“. Hockenberry cítil ze slova „nálože“ vojenské konotace, ale ujistil se, že se určitě mýlí. Nechal si tu otázku na později.</p>
<p>S Orphem z Ió se potkali ve strojovně, které větší moravec říkal Velký pístový sál. Hockenberry vyjádřil svou radost nad tím, že vidí Orpha s kompletním počtem noh a čidel – <emphasis>bez </emphasis>opravdových očí, jak se dozvěděl – a několik minut si s ním povídal o Proustovi a smutku, než prohlídka pokračovala.</p>
<p>„Já nevím,“ řekl nakonec rozpačitě Hockenberry. „Kdysi jste mi popsali loď, kterou jste přiletěli z Jupitera, a znělo to tak supermoderně, až to přesahovalo moje chápání. Všechno, na co se podívám tady, mi připadá… vypadá… já nevím.“</p>
<p>Orphu hlasitě zabručel. Hockenberryho napadlo, nikoli poprvé, že když obrovský moravec promluví, zní jako Falstaff.</p>
<p>„Pravděpodobně vám to připadá jako strojovna z <emphasis>Titaniku</emphasis>,“ pronesl Orphu.</p>
<p>„Ano. <emphasis>Mělo </emphasis>by?“ Snažil se, aby ze sebe neudělal většího ignoranta v těchto věcech, než byl. „Vaše moravecká technika přece musí být tři tisíce let za <emphasis>Titanikem. </emphasis>Dokonce tři tisíce let za poslední dobou, kterou jsem zažil já na začátku jednadvacátého století. Proč tohle… tohle?“</p>
<p>„Protože to z velké části vychází z plánů, které mají původ v polovině dvacátého století,“ zaduněl Orphu. „Naši technici chtěli něco rychlého a špinavého, co by nás přepravilo k Zemi v nejkratším možném čase. V tomto případě zhruba za pět týdnů.“</p>
<p>„Ale Mahmud a ty jste mi kdysi řekli, že z prostoru Jupitera jste přisvištěli v několika <emphasis>dnech</emphasis>,“ namítl Hockenberry. „A vzpomínám si, že jste mluvili o boronových solárních plachtách, fúzních motorech… o spoustě termínů, kterým jsem nerozuměl. Používáte ty věci v této lodi?“</p>
<p>„Ne,“ řekl Mahmud. „My jsme měli výhodu v tom, že jsme pro cestu k vnitřním planetám použili Jupiterovu proudovou trubici a lineární urychlovač na jupiterovské oběžné dráze – vynález, na němž naši technici pracovali více než dvě století. Tady na oběžné dráze Marsu pro nás takové věci nepracují. Musíme tuto loď stavět od nuly.“</p>
<p>„Ale proč technika dvacátého století?“ zeptal se Hockenberry s pohledem upřeným na obrovské písty a hnací hřídele, které blyštivě stoupaly ke stropu, jenž byl v té obrovské místnosti nějakých dvacet metrů vysoko. <emphasis>Skutečně </emphasis>to vypadalo jako strojovna <emphasis>Titaniku </emphasis>v tom filmu, jen toho bylo víc – větší, víc pístů, víc blyštivého bronzu, oceli a železa. Víc pákových soustrojí. Víc ventilů. A byly tam věci, které vypadaly jako gigantické tlumiče otřesů. A všechny ukazatele působily dojmem, jako by měřily tlak páry, ne fúzní reaktory nebo něco takového. Ve vzduchu bylo cítit olej a ocel.</p>
<p>„Měli jsme plány,“ spustil Orphu. „Měli jsme suroviny, přivezené z asteroidů v Pásu a vytěžené přímo na Fobosu a Deimosu. Měli jsme pulzní jednotky…“ Odmlčel se.</p>
<p>„Co jsou to pulzní jednotky?“ zeptal se Hockenberry.</p>
<p><emphasis>Kecko</emphasis>, vzkázal Orphovi Mahmud.</p>
<p><emphasis>To bys chtěl, abych před ním jejich existenci tajil?</emphasis></p>
<p><emphasis>Asi ano… aspoň do doby, než budeme několik milionů kilometrů odsud na cestě k Zemi, pokud možno s ním na palubě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mohl by si při odletu všimnout účinku pulzních jednotek a začít být zvědavý.</emphasis></p>
<p>„Pulzní jednotky jsou… malá štěpná zařízení,“ řekl Mahmud nahlas Hockenberrymu. „Atomové bomby.“</p>
<p>„Atomové bomby? Atomové <emphasis>bomby? </emphasis>Na palubě této lodi? Kolik?“</p>
<p>„Dvacet devět tisíc sedm set ve skladištích náloží, kolem nichž jste projeli cestou do strojovny,“ informoval Orphu. „Další tři tisíce osm v rezervě uložené tady pod strojovnou.“</p>
<p>„Tři tisíce atomových bomb,“ řekl tiše Hockenberry. „To asi počítáte s tím, že budete bojovat, až přiletíte k Zemi.“</p>
<p>Mahmud zavrtěl červenočernou hlavou. „Pulzní jednotky jsou určené pro pohon. Abychom se dostali k Zemi.“</p>
<p>Hockenberry zvedl ruce dlaněmi nahoru, aby ukázal, že nechápe.</p>
<p>„Tyhle obrovské písty tady jsou… prostě… písty,“ řekl Orphu. „Cestou k Zemi budeme dírou ve středu odrazného štítu vyhazovat bomby, prvních několik hodin zhruba jednou za sekundu – pak po většinu zbytku letu jednou za hodinu.“</p>
<p>„Při každém pulzním cyklu,“ dodal Mahmud, „vyhodíme nálož – viděl bys jenom obláček páry ve vesmíru – stříkneme na odrazný štít olej, který funguje jako protiablační ochrana štítu a ústí vystřelovací trubice, pak bomba exploduje a vznikne záblesk plazmy, který udeří do odrazného štítu.“</p>
<p>„Štít to nezničí?“ zeptal se Hockenberry. „A loď?“</p>
<p>„Vůbec ne,“ odvětil Mahmud. „Vaši vědci tohle všechno vymysleli v 50. letech dvacátého století. Vzniklá plazma postrčí odrazný štít dopředu a bude tyto obrovské písty pohánět sem a tam. Už po několika stech explozí za zadkem začne naše loď nabírat pořádnou rychlost.“</p>
<p>„A tyhle měřáky?“ Hockenberry položil ruku na jeden, který vypadal jako ukazatel tlaku páry.</p>
<p>„To je ukazatel tlaku páry,“ prohlásil Orphu. „Ten vedle je ukazatel tlaku oleje. Ten nad tebou je regulátor napětí. Měl jste pravdu, doktore Hockenberry… tuto místnost by rychleji pochopil a naučil se obsluhovat strojník z <emphasis>Titaniku </emphasis>v roce 1912 než technik NASA z vaší éry.“</p>
<p>„Jak silné jsou ty bomby?“</p>
<p><emphasis>Máme mu to říct? </emphasis>poslal Mahmud.</p>
<p><emphasis>Samozřejmě</emphasis>, odpověděl úzkým svazkem Orphu. <emphasis>Na to, abychom začali našemu hostovi lhát, je už trochu pozdě.</emphasis></p>
<p>„Každá pohonná nálož má o maličko víc než čtyřicet pět kilotun,“ řekl Mahmud.</p>
<p>„Čtyřicet pět kilotun každá – čtyřiadvacet tisíc a něco bomb,“ zamumlal Hockenberry. „Zůstane po nich mezi Marsem a Zemí radioaktivní stopa?“</p>
<p>„Jsou to poměrně čisté bomby,“ odvětil Orphu. „Jak štěpné bomby obvykle bývají.“</p>
<p>„Jak jsou velké?“ ptal se dál Hockenberry. Uvědomil si, že strojovna je jistě radioaktivnější než zbytek lodi. Na bradě, na horním rtu a na čele mu perlil pot.</p>
<p>„Pojď o patro výš,“ vybídl ho Mahmud a vykročil jako první po točitém schodišti, které bylo dost široké, aby Orphu mohl pomocí odpuzovačů vyjít po schodišti s nimi. „Ukážeme ti to.“</p>
<p>Hockenberry hádal, že sál má průměr k padesáti metrům a poloviční výšku. Byl skoro celý zaplněn regály, dopravníky, kovovými plošinami, řetězy a skluzy. Mahmud stiskl přehnaně velké červené tlačítko, načež dopravníkové pásy, řetězy a třídicí zařízení začaly vrčet, rozběhly se a daly do pohybu stovky nebo tisíce malých stříbrných nádob, které Hockenberrymu ze všeho nejvíc připomínaly neoznačené plechovky od koly.</p>
<p>„Vypadá to jako útroby automatu na Coca-Colu,“ poznamenal Hockenberry ve snaze odlehčit neblahý pocit ze špatného vtipu.</p>
<p>„Skutečně to <emphasis>je </emphasis>z firmy Coca-Cola kolem roku 1959,“ zabručel Orphu. „Návrhy a plány byly převzaty z jednoho jejich plnicího závodu v Atlantě v Georgii.“</p>
<p>„Vhodíte čtvrťák a vypadne kola,“ dostal ze sebe Hockenberry. Jenže místo koly je to pětačtyřicetikilotunová bomba seřízená tak, aby explodovala hned za zádí lodi. Tisíce takových bomb.</p>
<p>„Správně,“ řekl Mahmud.</p>
<p>„Ne tak docela,“ namítl Orphu. „Musíte si uvědomit, že toto je konstrukce z roku 1959. Stačilo by vám vhodit desetník.“</p>
<p>Z Ióňana se ozývalo dunění tak dlouho, dokud stříbrné plechovky na pohybujícím se dopravníku rachotily ve svých kovových kroužcích.</p>
<p>Když byli znovu v letounu, pouze Mahmud a on, a šplhali ke zvětšujícímu se kotouči Marsu, Hockenberryho napadlo: „Zapomněl jsem se zeptat… jmenuje se nějak? Ta loď?“</p>
<p>„Ano. Někteří z nás měli za to, že jméno potřebuje. Původně jsme zvažovali <emphasis>Orion…</emphasis>“</p>
<p>„Proč <emphasis>Orion?</emphasis>“ Sledoval zadní okno, za kterým rychle mizely Fobos, kráter Stickneyové a obrovská loď.</p>
<p>„Takové jméno dali vaši vědci z poloviny dvacátého století lodi a projektu bombového pohonu,“ odvětil drobný moravec. „Ale nakonec hlavní integrátoři, kteří jsou cestou k Zemi pověřeni, přijali jméno, které jsme navrhli Orphu a já.“</p>
<p>„A to je?“ Jak s burácením a sykotem vnikli do atmosféry Marsu, Hockenberry klesl hlouběji do svého křesla ze silového pole.</p>
<p><emphasis>„Královna Mab.“</emphasis></p>
<p>„Z <emphasis>Romea a Julie</emphasis>,“ řekl Hockenberry. „Tak to byl určitě tvůj návrh. Ty jsi Shakespearův fanoušek.“</p>
<p>„Kupodivu byl Orphův,“ řekl Mahmud. Byli již v atmosféře a letěli nad tharsiskými vulkány k Olympus Mons a bránové díře do Ília.</p>
<p>„Jak to souvisí s lodí?“</p>
<p>Mahmud zavrtěl hlavou. „Orphu na tu otázku neodpověděl, zato ale odcitoval Asteagueovi/Che a ostatním část hry.“</p>
<p>„Kterou část?“</p>
<p>MERKUCIO: <strong>Královna Mab tě tedy navštívila?</strong></p>
<p>BENVOLIO: <strong>Královna Mab? Kdo to je?</strong></p>
<p>MERKUCIO: <strong>Stará víla, porodní bába elfů. Přijíždí nic větší nežli na ukazováčku půlmistrově ten achát k pečetění, tažena šestispřežím bujných mžitků, a cválá spáčům vzhůru po nose. Kočár je ze skořápky oříšku, jak Veverka či mistr Červ je elfům od nepaměti dělá na zakázku. Z pavoučích dlouhých noh jsou špice kol, kryt kočáru je z kobylčího křídla a postroj z nejjemnějších pavučin. Z měsíčních pablesků jsou ohlávky, z cvrčkovy kůstky s babím létem bič: Za kočího má mušku v šedém plášti, menší než červík, který hnízdívá pod nehty dívkám, jsou-li zahálčivé. V té nádheře si pádí noc co noc hlavami milenců – ti hned sní o milostech, po zádech dvořanů – těm zdá se o klanění, po rtech dam, jež hned sní o hubičkách a které často zlomyslná Mab puchýřky na nich trestá za mlsnotu…</strong></p>
<p>„… a tak dál a dál,“ řekl Mahmud.</p>
<p>„A tak dál a dál,“ zopakoval Ph. Dr. Thomas Hockenberry. Olympus Mons, Olymp bohů, vyplňoval všechna přední okna. Podle Mahmuda sahal vulkán pouhých 21 287 metrů nad úroveň marsovského moře – o čtyři a půl kilometru míň, než se domnívali lidé v Hockenberryho době, ale i tak dost. <emphasis>Bohatě stačí</emphasis>, pomyslel si Hockenberry.</p>
<p>A tam nahoře, na vrcholu – travnatém vrcholu – pod zářící <emphasis>egidou</emphasis>, zachytávající světlo pozdního dopoledne, byli živí tvorové. A nejenom živí tvorové, ale bohové. <emphasis>Bohové</emphasis>. Bytosti, které válčily, dýchaly, bojovaly, kuly pikle a pářily se, ne zase o tolik jinak než lidé, jak je Hockenberry znal z dřívějšího života.</p>
<p>V tom okamžiku všechny mraky tísně, které se kolem něho hromadily již několik měsíců, odvál vítr – jako bílé obláčky, které viděl, jak se táhnou na jih od samotného Olympu, když ze severního oceánu nazývaného Téthyino moře začaly vanout odpolední větry – a v tu chvíli byl Thomas C. Hockenberry, doktor filozofie v oboru antických studií, jednoduše, čistě a naprosto šťastný, že žije. Uvědomil si, že bez ohledu na to, jestli se k této výpravě k Zemi připojí nebo ne, momentálně by neměnil s nikým z žádné jiné doby a žádného jiného místa na světě.</p>
<p>Mahmud stočil letoun východně od Olympus Mons a zamířil k bránové díře a k Íliu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>17</strong></p>
<p>Héra skočila z místa vně výlučného pole kolem Odysseova domova na Ithace přímo na vrcholek Olympu. Travnaté svahy a budovy s bílými sloupy rozbíhající se od obrovského kalderového jezera zářily ve slabším světle vzdálenějšího slunce.</p>
<p>Zemětřasný Poseidon kvitl nedaleko od ní. „Vykonáno? Hromovládce spí?“</p>
<p>„Hromovládce teď hřmí jenom chrápáním,“ odpověděla Héra. „A na Zemi?“</p>
<p>„Vyvíjí se to podle našich plánů, dcero Kronova. Všechny týdny našeptávání a rad Agamemnónovi a jeho velitelům vedly k tomuto okamžiku. Achilleus je pryč – jako vždy – pod námi na rudé pláni, takže syn Átreův právě burcuje své rozezlené davy proti Myrmidonům a dalším Achilleovým stoupencům, kteří zůstali v táboře. Pak se hned vydají na pochod proti hradbám a otevřeným branám Ília.“</p>
<p>„A Trójané?“ otázala se Héra.</p>
<p>„Hektór ještě spí po noční stráži u hořících bratrových kostí. Aineiás je tady pod Olympem, ale v Hektorově nepřítomnosti proti nám nic nepodniká. Déifobos je stále u Priama a rozebírá s ním záměry Amazonek.“</p>
<p>„A Penthesileia?“</p>
<p>„Právě v této hodině se probudila a ustrojila se – stejně jako jejích dvanáct družek – pro boj na smrt, který ji čeká. Před pouhým okamžikem vyrazily za jásotu z města a právě teď projely bránovou dírou.“</p>
<p>„Pallas Athéna je s ní?“</p>
<p>„Tady jsem.“ Athéna, nádherná ve zlaté zbroji, se právě okamžitě zhmotnila vedle Poseidona. „Penthesileia byla poslána vstříc záhubě – a Achilleovi. Smrtelníci jsou všude ve stavu rozjitřeného zmatku.“</p>
<p>Héra zvedla ruku ke kovem obalenému zápěstí skvostné bohyně. „Vím, že to pro tebe bylo těžké, sestro ve zbrani. Achilleus byl od narození tvůj oblíbenec.“</p>
<p>Pallas Athéna zavrtěla zářivou, přilbou chráněnou hlavou. „To již neplatí. Ten smrtelník lhal, že jsem zabila a odnesla jeho přítele Patrokla. Zvedl svůj meč proti mně a proti všem mým olympským příbuzným a blízkým. Čím dřív bude poslán do temných síní Hádu, tím budu raději.“</p>
<p>„Pořád se bojím Dia,“ přerušil ji Poseidon. Jeho válečná zbroj měla barvu hlubokomořské měděnky. Zdobily ji propletené motivy vln, ryb, chobotnic, leviatanů a žraloků. Přilba mu obepínala oči bojovně vztyčenými klepety krabů.</p>
<p>„Po Héfaistově lektvaru bude naše obávané veličenstvo chrnět jako vepř sedm dní a sedm nocí,“ uklidňovala vládce moří Héra. „Důležité je, abychom všech svých cílů dosáhli během této doby – zabití nebo vyhnání Achillea, návrat Agamemnóna do čela Argejců, dobytí Ília anebo aspoň obnovení desetileté války takovým způsobem, který vylučuje mír. Pak budou proti Diovi stát fakta, která nebude schopen změnit.“</p>
<p>„Jeho hněv bude přesto strašlivý,“ podotkla Athéna.</p>
<p>Héra se zasmála. „Ty chceš <emphasis>mně </emphasis>něco vykládat o hněvu Kronova syna? Vedle Diova hněvu vypadá hněv mocného Achillea, jako když rozmrzelý bezvousý mladíček dostane záchvat kopání do kamenů. Musíme…“</p>
<p>Dřív, než mohla větu dokončit, začali se na dlouhém trávníku před Palácem bohů na pobřeží Kalderového jezera zjevovat další bohové. Létající vozy s hologramy zpěněných ořů, kteří je táhnou, se slétly ze všech světa stran a přistávaly v blízkém okolí, až zaplnily trávník. Bohové a bohyně se rozdělili do tří skupin: na ty, kteří se tlačili poblíž Héry, Athény, Poseidona a dalších zastánců Řeků; další, kteří se řadili za zamračeného Apollóna – hlavního zastánce Trójanů – Apollónova matka Léto, Déméter a všichni, kdo také dlouho bojovali za vítězství Tróje; a třetí skupinu, která se ještě nerozhodla, ke komu se přikloní. Kvantové a vozové shlukování pokračovalo, až se na dlouhém trávníku shromáždily stovky nesmrtelných.</p>
<p>„Proč jsou tady všichni?“ zvolala pobaveně Héra. „Copak dnes nikdo nestřeží hradby Olympu?“</p>
<p>„Zmlkni, intrikánko!“ vykřikl Apollón. „Toto spiknutí s cílem dobýt dnes Tróju je tvoje dílo. A nikdo není schopen najít vládce Dia, aby to zastavil.“</p>
<p>„Ach,“ řekla běloruká Héra, „vyděsily snad neviděné události Pána stříbrného luku takovým způsobem, že musí běžet k otci?“</p>
<p>Arés, bůh války, který právě potřetí vyšel z léčebných a oživovacích tanků, do nichž se musel uchýlit po neuvážených soubojích s Achilleem, vystoupil po bok Foiba Apollóna. „Ženo,“ procedil krutý bůh přes zuby a narostl do plné bojové výšky bezmála pěti metrů, „trpíme tvou existenci jen proto, že jsi krvesmilná manželka našeho vládce Dia. Žádný jiný důvod neexistuje.“</p>
<p>Héra se zasmála smíchem, jehož účinek byl vypočítán tak, aby ho co nejvíc rozběsnil. „Krvesmilná <emphasis>manželka</emphasis>,“ rýpla si posměšně. „Jak ironické od boha, který častěji než s jakýmikoli jinými ženami, ať bohyněmi nebo smrtelnými, spí se svou sestrou.“</p>
<p>Arés pozvedl dlouhé vražedné kopí. Apollón natáhl svůj mocný luk a nasadil šíp. Afrodíta si připravila menší luk, který však nebyl o nic méně nebezpečný.</p>
<p>„Chcete podnítit násilí proti naší královně?“ zeptala se Athéna a vstoupila mezi Héru a luky s kopím. Každý bůh na vrcholku Olympu při pohledu na chystané zbraně zesílil své osobní silové pole na maximum.</p>
<p>„Nevykládej mi nic o podněcování k násilí!“ rozkřikl se na Palladu Athénu brunátný Arés. „Taková drzost. Už jsi zapomněla, jak jsi před pouhými několika měsíci pobídla Týdeova syna Dioméda, aby mne zranil kopím? Nebo jak jsi po mně mrštila vlastní oštěp nesmrtelných a zranila mě, když sis myslela, že tě bezpečně halí tvůj maskovací mrak?“</p>
<p>Athéna pokrčila rameny.</p>
<p>„To bylo na bojišti. Měla jsem krev zpěněnou bojovou vášní.“</p>
<p>„<emphasis>Tomu </emphasis>říkáš výmluva za to, že ses mě pokusila zabít, ty nesmrtelná čubko?“ zaburácel Arés. <emphasis>„Žes měla rozvášněnou krev?“</emphasis></p>
<p>„Kde je Zeus?“ obrátil se Apollón na Héru.</p>
<p>„Nedělám manželovi hlídače,“ odvětila. „I když by občas nějakého potřeboval.“</p>
<p>„Kde je Zeus?“ zopakoval Apollón, mistr stříbrného luku.</p>
<p>„Zeus se ještě mnoho dní nebude plést do záležitostí lidí či bohů,“ odvětila běloruká bohyně. „Možná se nevrátí už nikdy. O tom, co se dál stane ve světě dole, rozhodneme my na Olympu.“</p>
<p>Apollón znovu nasadil na tětivu těžký, tepelně naváděný šíp, ale luk zatím nezvedl.</p>
<p>Thetis, mořská bohyně Néreida, dcera Nérea – pravého otce moře – a nesmrtelná matka Achillea, jehož otcem byl smrtelník Péleus, vstoupila mezi obě rozvášněné skupiny. Neměla žádnou zbroj, pouze pečlivě propracované šaty ušité tak, aby vypadaly jako obrazce z mořských řas a lastur.</p>
<p>„Sestry a bratři, všichni spříznění,“ promluvila, „zastavte tuto přehlídku urážlivosti a pýchy, než ublížíme sobě a svým smrtelným dětem a osudově urazíme našeho Všemocného otce, který se vrátí – jedno kde je, on se vrátí – a bude mít hněv nad naší neposlušností vyrytý do vznešeného čela a smrt rozsévající blesky v rukou.“</p>
<p>„Ty zmlkni,“ zvolal Arés a přehodil si dlouhý vražedný oštěp v pravačce do polohy, kdy jej měl připravený k hodu. „Kdybys toho svého uřvaného smrtelného spratka neponořila do posvátné řeky, abys ho udělala téměř nesmrtelným, Ílion by před deseti lety zvítězil.“</p>
<p>„Já jsem nikoho do vody neponořila,“ ohradila se Thetis, vztyčila se do plné výšky a zkřížila své lehce šupinaté ruce na prsou. „Mého milovaného Achillea vybraly pro jeho slavný osud Sudičky, ne já. Když byl novorozeně, uposlechla jsem nutkavou radu, kterou Sudičky seslaly do mých myšlenek, a každou noc jsem ho ukládala přímo do nebeského ohně, abych ho za cenu bolesti a utrpení – (ale můj Achilleus ani tenkrát nekřičel, i když byl jen miminko) – očistila od smrtelných partií zděděných po otci. V noci jsem ho pálila a působila mu strašlivé jizvy. Ve dne jsem mu pak hojila spálenou, zčernalou dětskou pleť toutéž ambrózií, kterou používáme pro osvěžení svých nesmrtelných těl – jenže tato ambrózie měla díky tajné alchymii Sudiček větší účinnost. A <emphasis>byla bych </emphasis>své dítě udělala nesmrtelným, podařilo by se mi poskytnout Achilleovi čisté božství, kdyby mne nešpehoval můj manžel, obyčejný lidský muž Péleus, který, když viděl, jak se naše jediné dítě zmítá a svíjí ve spalujících plamenech, chytil je za patu a vytáhl je z nebeského ohně jen několik minut předtím, než by byl můj proces proměny v boha završen a hotov.</p>
<p>Pak, jako všichni manželé, aniž by dbal na moje námitky, odnesl Péleus, jehož úmysly byly dobré, ale pletl se do věcí, kterým nerozuměl, naše dítě k Cheirónovi, nejmoudřejšímu a vůči lidem nejméně nenávistnému z celého kentauřího plemene, pěstounovi mnoha hrdinů, který o Achillea v dětství pečoval, léčil ho bylinami a mastmi známými pouze kentaurským mudrcům, a pak mu dodal sílu tím, že ho krmil játry lvů a morkem medvědů.“</p>
<p>„Kéž by byl ten malý hajzlík chcípl v plamenech,“ prohodila Afrodíta.</p>
<p>Thetis se při těchto slovech neudržela a vrhla se na bohyni lásky, neozbrojená ničím jiným než dlouhými, rybím kostem podobnými nehty na konci prstů.</p>
<p>Se stejným klidem, jako by střílela o ceny při přátelské piknikové hře, Afrodíta zvedla luk a šípem prostřelila Thetidě levé ňadro. Néreida padla bez života na trávník a její černá předbožská esence zavířila kolem mrtvoly jako hejno černých včel. Nikdo nepřiskočil, aby se těla ujal a získal je pro regeneraci v Léčitelových nádržích.</p>
<p>„Vražedkyně!“ vykřikl hlas z hlubin a samotný Néreus – mořský stařec – vystoupil z neprobádaných hlubin olympského Kalderového jezera, téhož jezera, do něhož se uchýlil před osmi měsíci, když do pozemských oceánů vtrhli moravci a lidé.</p>
<p>„Vražedkyně!“ zahřímal obrovský obojživelník ještě jednou a vztyčil se patnáct metrů nad vodu. Jeho mokré vousy a spletené kadeře při tom ze všeho nejvíc připomínaly masu svíjejících se úhořů. Mrštil po Afrodítě blesk čisté energie.</p>
<p>Bohyni lásky to odhodilo přes trávník dobrých třicet metrů. Silové pole generované božskou krví ji sice uchránilo před úplným zničením, ne však před plameny a pohmožděninami, které utržila, když její krásné tělo prorazilo dva mohutné sloupy před Palácem bohů a potom i samotnou žulovou zeď.</p>
<p>Arés, její milující bratr, prohodil oštěp Néreovým pravým okem. Mořský stařec zařval tak hlasitě, že jeho bolest byla slyšet i v Íliu, nekonečně níž, vytáhl si oštěp i s oční bulvou a zmizel pod rudě zpěněnými vlnami.</p>
<p>Foibos Apollón si uvědomil, že Poslední válka začala, zvedl luk rychleji, než Héra nebo Athéna stačily zareagovat, a vyslal dva tepelně naváděné šípy, které se jim zaměřily na srdce. Natáhl tětivu a vystřelil tak rychle, že to nestačilo sledovat ani nesmrtelné oko.</p>
<p>Šípy – oba z nezlomného titanu, obalené vlastním kvantovým polem, aby pronikly jinými silovými poli – se přesto v letu zastavily. A pak se roztavily.</p>
<p>Apollón vytřeštil oči.</p>
<p>Athéna zvrátila hlavu krytou přilbou a rozesmála se. „Zapomněl jsi, povýšenče, že když je Zeus doopravdy pryč, <emphasis>egida </emphasis>je naprogramována tak, aby poslouchala naše příkazy, Héřiny a moje.“</p>
<p>„Ty sis začal, Foibe Apollóne,“ řekla tiše běloruká Héra. „Teď poznej plnou sílu Héřiny kletby a Athénina hněvu.“ Udělala nepatrné gesto, načež se z půdy Olympu vytrhl balvan vážící přinejmenším půl tuny, který doposud ležel na břehu, a vrhl se na Apollóna takovou rychlostí, že dvakrát prorazil zvukovou bariéru, než lukostřelce zasáhl z boku do hlavy.</p>
<p>Apollón odlétl v mohutném třesku a řinčení zlata, stříbra a bronzu a třicet metrů metal v pádu kotrmelce. Husté kadeře měl pokryté prachem a umazané jezerním bahnem.</p>
<p>Athéna se otočila a mrštila válečné kopí.</p>
<p>Když dopadlo několik kilometrů přes Kalderové jezero, Apollónův domov s bílými sloupy explodoval v hřibu ohně, který vyvrhl miliony úlomků mramoru, žuly a oceli tři kilometry vysoko k bzučícímu silovému poli nad Olympem.</p>
<p>Déméter, Diova sestra, vyslala proti Athéně s Hérou tlakovou vlnu, která pouze zahustila vzduch a prohnala se kolem jejich pulzující <emphasis>egidy</emphasis>, Héfaista však zvedla sto metrů do vzduchu a odhodila ho daleko přes vrcholek Olympu. Hádes v rudé zbroji odpověděl kuželem černého ohně, který ničil všechny chrámy a zanechával za sebou pás spálené země, hlíny, vody i vzduchu.</p>
<p>Devět Múz se s křikem přidalo k Areově houfující se skupině. Vozy, jež znenadání kvitly na scénu, metaly dolů blesky, a od Athény šlehala vzhůru mihotavá <emphasis>egida. </emphasis>Ganymédés, číšník, který byl nesmrtelný jen z devíti desetin, padl v území nikoho a hlasitě naříkal, když oheň stravoval božské maso na jeho smrtelných kostech. Eurynomé, dcera Ókeanova, spojila svůj osud s Athénou, ale okamžitě se na ni vrhl tucet Erínyí, které kolem ní mávaly křídly a mačkaly se jako obrovští krvežízniví netopýři. Eurynomé stačila jen vykřiknout, než byla odnesena přes bojiště někam za hořící budovy.</p>
<p>Bohové se rozběhli do úkrytu nebo ke svým vozům. Někteří kvitli pryč z boje, ale většina se jich sešikovala do bojových skupin na některé straně obrovské Kaldery. Energetická pole se rozhořívala rudě, zeleně, fialově, modře, zlatě a nespočtem dalších barev, jak jednotlivci spojovali svá osobní pole do soustředěných bojových štítů.</p>
<p>Dosud nikdy v historii těchto bohů se nestalo, že by spolu takto bojovali – bez milosti, bez soucitu, bez profesionální úcty, jakou si navzájem odjakživa prokazovali, bez jakékoli jistoty vzkříšení z mnoha, přemnoha Léčitelových rukou či naděje na regenerační tanky – a co bylo nejhorší ze všeho, bez jakéhokoli zásahu otce Dia. Hromovládce s nimi byl vždycky, aby je zkrotil, umluvil, hrozbami přinutil, aby zmírnili svůj vražedný hněv vůči ostatním nesmrtelným. Dnes však ne.</p>
<p>Poseidon kvitl dolů na Zemi, aby dohlédl na to, jak Achájci zničí Tróju. Arés vstal a přestože za sebou nechával krvavou stopu zlatého ichoru, svolal k sobě šest desítek pobouřených bohů, Diových loajalistů a příznivců Tróje. Héfaistos kvitl zpět z místa, kam jej odnesla tlaková vlna, a rozprášil po bojišti jedovatou černou mlhu.</p>
<p>V tu hodinu propukla válka bohů, která se v hodinách následujících rozšířila na celý Olymp a dolů k Íliu. Do západu slunce stál vrcholek Olympu v plamenech a v částech Kalderového jezera nahradila vyvřelou vodu láva.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>18</strong></p>
<p>Když jela na setkání s Achilleem, Penthesileia věděla mimo veškerou pochybnost, že každý rok, měsíc, den, hodina a minuta jejího života až do této sekundy nebyly nic víc než předehra k dnešnímu jistému vrcholu slávy. Všechno, co se stalo předtím, každé nadechnutí, každý okamžik výcviku, každé vítězství nebo prohra na bojišti, nebylo nic než příprava. V příštích hodinách se naplní její osud. Buď bude slavit vítězství a Achilleus bude mrtvý, nebo bude ona mrtvá a – co bude nekonečně horší – sražená do hanby a pro věčnost zapomenutá.</p>
<p>Amazonka Penthesileia se nechystala být sražená do hanby a pro věčnost zapomenutá.</p>
<p>Když se probudila z krátkého spánku v Priamově paláci, cítila se silná a šťastná. Dlouhou dobu strávila koupelí a když se pak oblékala – stála před naleštěným kovovým zrcadlem v komnatách pro hosty – věnovala svému obličeji a tělu pozornost, kterou je zahrnovala málokdy, pokud vůbec někdy.</p>
<p>Penthesileia věděla, že podle nejpřísnějších měřítek mužů, žen a bohů je krásná. Bylo jí to jedno. Pro její duši bojovnice to prostě nebylo důležité. Ale když si v tento den beze spěchu navlékala vyčištěný oděv a lesklou zbroj, dovolila si obdiv k vlastní kráse. Bude koneckonců tím posledním, co kdy lehkonohý zabiják Achilleus uvidí, pomyslela si.</p>
<p>V pětadvaceti letech měla dívčí tvář a velké zelené oči se zdály být ještě větší, když je, tak jako nyní, rámovaly krátké plavé kadeře. Měla pevné rty, které se zřídkakdy podvolovaly úsměvu, byly však také plné a růžové. Tělo, které se odráželo v leštěném kovu, bylo po hodinách plavání, výcviku a lovu na slunci svalnaté a opálené, ne však hubené. Měla plné ženské boky a zadek, což zaznamenala s jistým mrzutým nesouhlasem, když si kolem útlého pasu zapínala stříbrný opasek. Prsa měla vyšší a kulatější než většina žen, dokonce i ostatních Amazonek, a bradavky byly spíš růžové než hnědé. Byla dosud panna a chystala se jí zůstat do konce svého života. Starší sestra – při pomyšlení na Hippolytinu smrt sebou škubla – ať se klidně nechá obloudit mužskými triky a odvézt do zajetí, aby ji nějaký chlupatý muž použil jako plemennou krávu; Penthesileia si takovou cestu nikdy nezvolí.</p>
<p>Při oblékání vylila ze stříbrné nádobky ve tvaru granátového jablka magický parfémovaný balzám a rozetřela si jej nad srdcem, na dolním konci hrdla a nad svislou čárkou zlatých chloupků, která jí stoupala od pohlaví. Tak jí to poradila bohyně Afrodíta, která se jí zjevila den poté, co ji jako první oslovila bohyně Pallas Athéna a poslala ji na tuto misi. Afrodíta ji ujistila, že tento parfém – silnější než ambrózie – vytvořila samotná bohyně lásky, aby zapůsobil na Achillea – a pouze na Achillea – a dohnal ho do stavu nepřekonatelného chtíče. Teď měla Penthesileia dvě tajné zbraně – oštěp od Athény, který nemohl minout cíl, a Afrodítin parfém. Měla v plánu zasadit Achilleovi smrtelný úder, až tam zabiják bude stát ochromený touhou.</p>
<p>Jedna z jejích družek, pravděpodobně věrná velitelka Klonia, vyleštila své královně brnění, než si dovolila krátce zdřímnout, a tak se teď bronz a zlato v kovovém zrcadle jasně blyštěly. Své zbraně měla Penthesileia po ruce: luk a toulec dokonale rovných šípů s červeným peřím, meč – kratší než mužský, ale dokonale vyvážený a zblízka stejně smrtonosný jako zbraň každého muže – a svou válečnou sekeru s dvojitým ostřím, což zpravidla byla oblíbená zbraň Amazonek. Dnes však ne.</p>
<p>Potěžkala oštěp, který dostala od Athény. Jako by skoro nic nevážil a nemohl se dočkat, až poletí na cíl. Dlouhý, zubatý vražedný hrot nebyl z bronzu, dokonce ani ze železa, ale z nějakého ostřejšího kovu vytaveného na Olympu. Nic jej nedokázalo ztupit. Žádná zbroj jej nedokázala zastavit. Athéna jí vysvětlila, že hrot byl ponořen do nejsmrtelnějšího jedu, jaký bohové znají. Stačilo jedno říznutí na Achilleově smrtelné patě, aby si jed našel cestu krevním oběhem do hrdinova srdce, v několika sekundách ho povalil a o několik tepů později ho poslal do Hádu. Ratiště Penthesilei v ruce vibrovalo. Oštěp se stejně jako ona nemohl dočkat, až probodne Achilleovy svaly, sklátí ho na zem a naplní mu oči, ústa a plíce černou smrtí.</p>
<p>Athéna Penthesilei pošeptala, co je zdrojem Achilleovy téměř nezranitelnosti – řekla jí všechno o tom, jak se Thetis pokusila udělat z dítěte nesmrtelného muže a plány jí zmařil jedině Péleus, který mimino vytáhl z nebeského ohně. <emphasis>Achilleova pata je smrtelná</emphasis>, pošeptala Athéna, <emphasis>její kvantová pravděpodobnost není zmanipulovaná… </emphasis>ať to znamenalo cokoli. Pro Penthesileiu to znamenalo, že zabije Achillea – zabijáka nejenom mužů, ale také žen, a rovněž prznitele, jak věděla, postrach žen v bezmála dvou desítkách měst, jichž se se svými divými Myrmidony zmocnil, zatímco ostatní Achájci odpočívali na vavřínech a na svých zadcích tady na pobřeží. I ve vzdálených územích Amazonek na severu se mladá Penthesileia doslechla o tom, že existují dvě Trójské války – ta achájská se zarputilým bojem tady u Ília, prokládaným dlouhými údobími lenošení a hostin, a Achilleova s desetiletým záběrem ničení po celé Malé Asii. Sedmnáct měst padlo za oběť jeho krutým útokům.</p>
<p><emphasis>A teď přišla řada na něho, aby padl.</emphasis></p>
<p>Penthesileia a její ženy projely městem plným zmatku a obav.</p>
<p>Vyvolávací křičeli z hradeb, že Achájci se shromažďují pod Agamemnónem a jeho veliteli. Kolovaly zvěsti, že Řekové chystají zrádný útok, dokud Hektór spí a statečný Aineiás je na frontě na druhé straně bránové díry. Penthesileia si všimla skupinek žen, které bezcílně bloudily ulicemi v nesourodých kusech mužské zbroje, jako by předstíraly, že jsou Amazonky. Hlídači na hradbách duli do trubek a mohutné Skajské brány se za Penthesileiou a jejími bojovnicemi zabouchly.</p>
<p>Aniž věnovala pozornost pobíhajícím trójským bojovníkům, kteří se šikovali na planině mezi městem a achájskými tábory, Penthesileia vedla tucet svých žen na východ k díře, jež se tam rýsovala. Zahlédla ten útvar, už když přijížděla, přesto jí z něj srdce stále bušilo vzrušením. Byla to dokonalá tříčtvrteční kruhová výseč, více než dvě stě stop vysoká, vyříznutá z noční oblohy a ukotvená v kamenité rovině na východ od města. Ze severovýchodního směru – věděla to, protože odtamtud přijela – žádná díra nebyla. Bylo vidět Ílion i moře a nic nenaznačovalo existenci tohoto kouzla. Brána se objevila pouze tehdy, když se blížila od jihozápadu.</p>
<p>Achájci a Trójané – kteří se drželi od sebe, ale nebojovali – v dlouhých zástupech vybíhali a vyjížděli na vozech dírou ven, jako by byla nařízena nějaká evakuace. Penthesileia usoudila, že tak reagují na zprávy z Ília a z Agamemnónova tábora; zřejmě dostali rozkaz opustit přední linie proti bohům a spěšně se vrátit, aby se připravili na obnovení války mezi sebou.</p>
<p>Penthesilei to bylo jedno. Jejím cílem byla Achilleova smrt a běda každému Achájci – nebo Trójanovi – který by se dopustil té chyby, že by se mezi ni a tento cíl připletl. V minulosti již poslala v boji do Hádu zástupy mužů a udělala by to dnes znovu, pokud by musela.</p>
<p>Když prováděla svůj dvojstup amazonské jízdy dírou, dokonce zatajila dech, ale jediné, co cítila, když se vynořila na druhé straně, byla zvláštní lehkost, nějaká malá změna samotného světla a chvilkový nedostatek dechu – když se nakonec obtěžovala znovu se nadechnout – jako by se znenadání ocitla na vrcholku hory, kde je řidší vzduch. Zdálo se, že její kůň ucítil změnu také a prudce zatahal za otěže, ale ona ho přinutila držet směr.</p>
<p>Nedokázala odtrhnout oči od Olympu. Hora vyplňovala západní obzor… ne, vyplňovala svět… ne, ona <emphasis>byla </emphasis>svět. Přímo před ní, za nepočetnými skupinami mužů, moravců a něčeho, co Amazonce, která najednou ztratila veškerý zájem o všechno, co nebyl Olymp, připadalo jako těla na rudé zemi, se zvedaly nejdřív dvě míle vysoké svislé stěny při úpatí domova bohů a potom dalších deset mil hory, jejíž svahy stoupaly výš a výš…</p>
<p>„Má královno.“</p>
<p>Penthesileia zaslechla ten hlas jenom z dálky a nakonec poznala, že patří Bremúse, její druhé zástupkyni po věrné Klonii, ignorovala jej však stejně jako pohled na průzračný oceán napravo nebo obrovské kamenné hlavy, které lemovaly jeho pobřeží. Tyto věci neznamenaly nic v porovnání s hrozivou realitou Olympu jako takového. Penthesileia se ve svém lehkém sedle zaklonila, aby mohla sledovat linii úbočí hory výš a výš, nekonečně výš, jak se zvedala do světle modré oblohy a potom nad ni.</p>
<p>„Má <emphasis>královno</emphasis>.“</p>
<p>Otočila se, aby Bremúsu pokárala, ale zjistila, že ostatní ženy zastavily. Královna Amazonek zavrtěla hlavou, jako by procitala ze snu, a rozjela se zpátky k nim.</p>
<p>Uvědomila si, že po celou dobu, co byla očarovaná Olympem, míjely Amazonky na této straně díry ženy – ženy, které běžely, ječely, krvácely, klopýtaly, plakaly, padaly. Klonia sesedla a opřela si hlavu jedné zraněné ženy o koleno. Vypadalo to, jako by žena na sobě měla nějaké bizarní karmínové šaty.</p>
<p>„Kdo?“ zeptala se Penthesileia. Hleděla při tom dolů, jakoby z velké výšky. Došlo jí, že na poslední zhruba míli sledovaly stopu odhozených a zakrvácených kusů zbroje.</p>
<p>„Achájci,“ zachrčela umírající žena. „Achilleus…“ Jestli na sobě původně měla brnění, nepomohlo jí. Prsy měla useknuté. Byla skoro nahá. To, co vypadalo jako karmínové šaty, byla ve skutečnosti její krev.</p>
<p>„Odvezte ji zpátky do…“ začala Penthesileia, ale zarazila se. Žena zemřela.</p>
<p>Klonia nasedla na koně a zařadila se napravo za Penthesileiu, kde jezdila vždycky. Královna cítila, jak ze staré přítelkyně sálá hněv jako žár z hořící hranice.</p>
<p>„Vpřed,“ zavelela a popohnala svého válečného oře. Sekeru měla připevněnou k hrušce sedla tak, aby byla vyvážená. Athénin meč svírala v pravé ruce. Tryskem zdolaly poslední čtvrt míle, která je dělila od skupiny mužů před nimi. Achájci stáli a skláněli se nad dalšími těly – okupovali je. Zvuk jejich smíchu se jasně rozléhal řídkým vzduchem.</p>
<p>Padlo zde snad čtyřicet žen. Penthesileia zpomalila do kroku, ale dvě řady amazonské jízdy musely porušit útvar. Koně – dokonce i váleční koně – neradi šlapou na lidi, a tady padaly zakrvácené mrtvoly – všechny ženské – tak blízko vedle sebe, že koně museli opatrně hledat cestu, klást svá těžká kopyta do těch několika volných míst, jež mezi těly zbyla.</p>
<p>Muži zvedli hlavy od olupování a osahávání. Penthesileia odhadla, že kolem těl stojí přibližně stovka Achájců, ale žádného z těchto mužů nepoznávala. Nebyl zde žádný z řeckých hrdinů. Podívala se o nějakých patnáct set, dva tisíce stop dál a uviděla vznešenější skupinu mužů, jak se vrací k hlavní achájské armádě.</p>
<p>„Podívejte, další ženské,“ promluvil nejošuntělejší z mužů, kteří mrtvé ženy obírali o zbroj. „A tentokrát nám přivezly koně.“</p>
<p>„Jak se jmenuješ?“ zeptala se Penthesileia.</p>
<p>Muž se vesele zazubil a ukázal při tom chybějící a zkažené zuby. „Jmenuju se Molíón a rozhoduju se, jestli tě opíchat předtím, než tě zabiju, nebo až potom.“</p>
<p>„Pro tak omezený mozek to musí být těžké rozhodování,“ odvětila klidně Penthesileia. „Jednou jsem nějakého Molíona potkala, ale to byl Trójan, přítel Thymbraiův. Jenže ten Molíón byl živý muž, zatímco ty jsi mrtvý pes.“</p>
<p>Molíón vycenil zuby a vytasil meč.</p>
<p>Aniž sesedla z koně, Penthesileia máchla svou sekerou s dvojitým ostřím a sťala muži hlavu. Pak pobídla svého obrovského válečného oře a srazila tři další, kteří ani nestačili pořádně zvednout štíty, než byli ušlapáni.</p>
<p>Tucet jejích amazonských družek se s děsivým křikem vrhl do boje po královnině boku. Ušlapávaly, srážely, sekaly a bodaly Achájce stejně přirozeně, jako by kosou sklízely pšenici. Muži, kteří se postavili na odpor, zemřeli. Ti, kteří se dali na útěk, zemřeli. Samotná Penthesileia zabila posledních sedm mužů, kteří okrádali mrtvoly spolu s Molíonem a jeho třemi udusanými přáteli.</p>
<p>Její družky Euandra a Thefmodóa dohonily posledního z fňukajících, plazících se, škemrajících Achájců – obzvlášť šeredného, ukňouraného mizeru, který řekl, že se jmenuje Thersítés, když prosil o milost – a Penthesileia sestry ohromila, když jim nařídila, aby ho nechaly jít.</p>
<p>„Odneseš zprávu Achilleovi, Diomédovi, Aiantům, Odysseovi, Ídomeneovi a ostatním argejským hrdinům, které vidím, jak nás sledují tamhle z toho kopce,“ zahřímala na Thersíta. „Vyřiď jim, že já, Penthesileia, královna Amazonek, dcera Areova, vyvolená Athény a Afrodíty, jsem přišla ukončit Achilleův ničemný život. Vyřiď jim, že se s Achilleem utkám v souboji jednoho proti jednomu, jestli souhlasí, ale že je s mými amazonskými družkami klidně pobijeme všechny, jestli nedají jinak. Jdi, doruč můj vzkaz.“</p>
<p>Šeredný Thersítés odpelášil tak rychle, jak ho roztřesené nohy stačily nést.</p>
<p>Královnina pravá ruka, nijak krásná, ale nanejvýš statečná Klonia, k ní dojela. „Co to říkáš, má královno? Nemůžeme se utkat se všemi achájskými hrdiny. Každý z nich je legenda… společně jsou prakticky neporazitelní, víc než rovný soupeř pro jakýchkoli třináct Amazonek, které kdy žily.“</p>
<p>„Klid a odhodlání, sestro moje,“ odvětila Penthesileia. „Naše vítězství spočívá stejným dílem na vůli bohů jako v našich pevných rukou. Až Achilleus padne mrtvý, ostatní Achájci utečou – stejně jako utekli před Hektorem a obyčejnými Trójany, když padli nebo byli zraněni jejich mnohem méně významní vojevůdci. A až utečou, otočíme se, popoženeme koně, projedeme zpátky tou prokletou dírou a spálíme jim lodě, než se tihle takzvaní hrdinové stačí vzpamatovat.“</p>
<p>„Budeme tě následovat na smrt, má královno,“ zašeptala Klonia, „tak jako jsme tě v minulosti následovaly za slávou.“</p>
<p>„Znovu za slávou, milovaná sestro,“ řekla Penthesileia. „Podívej. Ten pes s ksichtem krysy, Thersítés, už doručil náš vzkaz a achájští vojevůdci jdou k nám. Setkejme se s nimi zde na volném bitevním poli.“</p>
<p>Pobídla svého obrovského koně a třináct Amazonek vyrazilo tryskem vstříc Achilleovi a Achájcům.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>19</strong></p>
<p>„Jaký modrý paprsek?“ zeptal se Hockenberry.</p>
<p>Zatímco Mahmud vedl letoun k Marsu, Olympu a bránové díře, hovořili spolu o zmizení obyvatel této Země z období Ília – všech mimo dvousetmílový okruh kolem Tróje.</p>
<p>„Modrý paprsek, který tryská k obloze z Delf,“ odpověděl moravec. „Objevil se v den, kdy zbytek zdejší lidské populace zmizel. Mysleli jsme si, že jej tvoří tachyony, ale teď si tak jistí nejsme. Existuje teorie – jenom teorie – že všichni ostatní lidé byli zredukováni na základní Calabiho-Yauovy strunové složky, zakódováni a tím paprskem vystřeleni do mezihvězdného prostoru.“</p>
<p>„A vychází z Delf?“ ujistil se Hockenberry. Neměl tušení, co jsou to tachyony nebo Calabiho a bůhvíčí struny, ale o Delfách a jejich věštírně něco věděl.</p>
<p>„Ano, mohl bych ti ho ukázat, jestli máš ještě nějakých deset minut času, než se budeš muset vrátit,“ nabídl Mahmud. „Zvláštní je, že podobný modrý paprsek vychází ze současné Země, té, na kterou máme namířeno, vychází však z města Jeruzalém.“</p>
<p>„Jeruzalém,“ zopakoval Hockenberry. Sršeň se rozkolébal do stran i podélně, když se naklonil přídí k díře, a Hockenberry pevně stiskl neviditelné opěrky neviditelného křesla ze silového pole. „Ty paprsky míří do vzduchu? Do vesmíru? Kam?“</p>
<p>„Nevíme. Nezdá se, že by měly nějaký cíl. Mají trvalý charakter a samozřejmě se otáčejí spolu se Zemí, ale vycházejí ze Sluneční soustavy – ze Sluneční soustavy obou Zemí – a nevypadá to, že by některý z nich byl namířený na nějakou konkrétní hvězdu, hvězdokupu nebo galaxii. Ale ty modré paprsky jsou obousměrné. To znamená, že existuje proud tachyonové energie, který se do Delf <emphasis>vrací</emphasis> – a pravděpodobně také do Jeruzaléma – takže…“</p>
<p>„Počkej,“ přerušil ho Hockenberry. „Viděl jsi to?“</p>
<p>Právě prolétli bránovou dírou, prosmýkli se těsně pod horním obloukem.</p>
<p>„Viděl,“ potvrdil Mahmud. „Byl to jen mžik, ale vypadalo to, jako by v místech, kde Achájci zpravidla drží přední linii pod Olympem, lidé znovu bojovali s lidmi. A podívej – přímo před námi.“ Moravec upravil zvětšení holografických oken a Hockenberry spatřil, že Řekové a Trójané spolu válčí před hradbami Ília. Skajské brány – v těchto osmi měsících spojenectví volně průchodné – byly zavřené.</p>
<p>„Ježíšikriste,“ zašeptal Hockenberry.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Mahmude, mohli bychom se vrátit tam, kde jsme zahlédli první známky boje? Na marsovskou stranu bránové díry? Něco na tom bylo zvláštní.“</p>
<p>To, čeho si všiml, byla jízda na koních – velice malý oddíl – která podle všeho útočila na pěšáky. Achájci ani Trójané jezdectvo nepoužívali.</p>
<p>„Ovšem,“ souhlasil Mahmud a ostrým obloukem letoun otočil. Nabrali rychlost zpátky k díře.</p>
<p><emphasis>Mahmude, slyšíš mě ještě? </emphasis>ozval se Orphu úzkým svazkem, přenášeným přes díru pomocí transpondérů, které tam zakopali.</p>
<p><emphasis>Hlasitě a zřetelně.</emphasis></p>
<p><emphasis>Doktor Hockenberry je pořád s tebou?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tak zůstaň u úzkého svazku. Nedej mu najevo, že spolu mluvíme. Nevidíte tam něco zvláštního?</emphasis></p>
<p><emphasis>Vidíme. Vracíme se, abychom se na to podívali. Na marsovské straně díry bojuje jezdectvo s argejskými těžkooděnci, na pozemské straně Argejci s Trójany.</emphasis></p>
<p>„Můžeš ten stroj skrýt?“ zeptal se Hockenberry, když se ve výšce nějakých šedesáti metrů blížili nad přibližně tucet postav na koních, které se hnaly proti zhruba padesáti achájským pěšákům. Sršeň byl od místa zjevného střetu ještě asi půldruhého kilometru daleko. „Můžeš ho zamaskovat? Nějak zařídit, abychom nebyli tak nápadní?“</p>
<p>„Samozřejmě.“ Mahmud zapnul maximální kamufláž a zpomalil.</p>
<p><emphasis>Ne, já nemluvím o tom, co dělají lidé</emphasis>, vzkázal mu Orphu. <emphasis>Nepozoruješ něco zvláštního na bránové díře jako takové?</emphasis></p>
<p>Mahmud se podíval nejenom svýma očima v širokém spektru, ale přes rozhraní se propojil se všemi přístroji a senzory letounu. <emphasis>Brána vypadá normálně</emphasis>, odpověděl.</p>
<p>„Přistaňme tamhle za Achilleem a jeho muži,“ požádal Hockenberry. „Můžeme to udělat? Potichu?“</p>
<p>„Samozřejmě.“ Mahmud opsal se sršněm oblouk a tiše s ním přistál asi třicet metrů za Achájci. Od vojska v zápolí k nim postupovali další Řekové. Moravec zahlédl v blížící se skupině několik skálovců a rozeznal velitele centurie Mepa Ahoo.</p>
<p><emphasis>Ne, není normální</emphasis>, signalizoval Orphu. <emphasis>Zaznamenáváme v bránové díře a ve zbytku membránového prostoru divoké fluktuace. A něco se děje také na vrcholu Olympu – kvantové a gravitační hodnoty utekly mimo stupnici. Máme důkazy o štěpných, vodíkových, plazmových a jiných explozích. Ale to, co nám dělá bezprostřední starosti, je bránová díra.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jaké jsou anomální parametry? </emphasis>zeptal se Mahmud. Když řídil svou ponorku pod európským ledem, nikdy se neobtěžoval tím, aby se o W-teorii nebo o jejích různých historických předchůdkyních, M-teorii nebo strunové teorii, dozvěděl něco víc. Většinu toho, co věděl teď, si stáhl od Orpha a z hlavních databank na Fobosu, aby udržel krok se současným stavem poznání děr, které náhodou pomohl vytvořit k propojení Pásu s Marsem – a touto alternativní Zemí – a pochopil, proč za posledních několik měsíců všechny brány kromě jedné zmizely.</p>
<p><emphasis>Stromingerovy-Vafovy-Suskindovy-Senovy senzory nám hlásí hodnoty BPS, které ukazují na zvětšující se nepoměr mezi minimální hmotou brány a jejím nábojem, </emphasis>poslal mu Orphu.</p>
<p><emphasis>BPS? </emphasis>podivil se Mahmud. Věděl, že nepoměr mezi hmotností a nábojem nemá být, ale nebyl si jistý proč.</p>
<p><emphasis>Bogomolnyj, Prasard, Sommerfield</emphasis>, odpověděl mu Orphu hlasem, který říkal: já vím, že jsi trouba, ale stejně tě mám rád. <emphasis>Calabiho-Yauův prostor ve vaší blízkosti podstupuje konifoldový přechod, který párá prostor.</emphasis></p>
<p>„To je skvělé, dokonalé,“ vyhrkl Hockenberry, vyklouzl z neviditelného křesla a vrhl se ke spouštějící se rampě. „Co bych za to dal, kdybych tady měl svou starou scholickou výstroj – morfovací náramek, směrový mikrofon, levitační vestu. Ty nejdeš?“</p>
<p>„Za okamžik,“ řekl Mahmud. <emphasis>Chceš mi říct, ze bránová díra začíná být nestabilní?</emphasis></p>
<p><emphasis>Říkám ti, že každým okamžikem zkolabuje. Nařídili jsme moravcům a skálovcům kolem Ília a na pobřeží, aby odtamtud vypadli. Myslíme si, že mají čas na naložení techniky, ale sršňové letouny a čluny by odtamtud v příštích deseti minutách měly odlétat rychlostí kolem Mach 3. Připravte se na aerodynamický třesk.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ílion tak zůstane nechráněný před útoky ze vzduchu a kvitovací invazí z Olympu</emphasis>, namítl Mahmud. Ta představa ho zděsila. Nechávali tady své trójské a řecké spojence na holičkách.</p>
<p><emphasis>To už není náš problém</emphasis>, zabrumlal Orphu. <emphasis>Asteague/Che a další hlavní integrátoři dali rozkaz k evakuaci. Jestli se bránová díra uzavře – a ona se uzavře, Mahmude, to mi věř – ztratíme všech osm set techniků, skálovců od raketových baterií a dalších, rozmístěných na pozemské straně. Dostali už rozkaz se stáhnout. Riskují život už jen tím, že ztrácejí čas nakládáním raket, energetických projektorů a dalších těžkých zbraní, ale integrátoři nechtějí, aby tam tyhle věci zůstaly, i kdyby byly zablokované.</emphasis></p>
<p><emphasis>Můžu pomoct? </emphasis>Mahmud vyhlédl z otevřených dvířek k místu, kde Hockenberry klusal k Achilleovi a jeho mužům. Měl pocit, že je k ničemu. Pokud by tam Hockenberryho nechal, mohlo se stát, že scholik tady v bojích zemře. Pokud by se s letounem nevznesl a okamžitě s ním neprolétl dírou, mohlo se stát, že další moravci zůstanou navždycky odříznuti od svého reálného vesmíru.</p>
<p><emphasis>Počkej, prověřím situaci u integrátorů a generála Beh bin Adeeho</emphasis>, poslal mu Orphu. O několik sekund později kanál úzkého svazku znovu zapraskal. <emphasis>Zůstaň tam, kde teď jsi. Momentálně nemáme lepší kamerový záběr brány než ten tvůj. Mohl bys všechny své výstupy napojit na Fobos a vyjít ven z lodi, abys k tomu přidal i vlastní zobrazovací prostředky?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano, to můžu</emphasis>, odpověděl Mahmud. Odmaskoval letoun – nechtěl, aby do něj blížící se dav Achájců a skálovců narazil – a pospíšil si z rampy dolů za Hockenberrym.</p>
<p>Jak se Hockenberry blížil ke shluku Achájců, cítil sílící pocit neskutečnosti podbarvený vinou. <emphasis>Tohle je moje dílo. Kdybych se před osmi měsíci nevmorfoval do podoby Athény a neunesl Patrokla, Achilleus by nevyhlásil válku bohům a nic z toho by se nestalo. Jestli tady dnes někdo zemře, je to všechno moje chyba.</emphasis></p>
<p>Achilleus byl ten, kdo se k blížící se jízdě otočil zády a pozdravil ho: „Buď vítán, Hockenberry, synu Duanův.“</p>
<p>Stálo tam asi padesát achájských vojevůdců se svými veliteli a kopiníky a čekalo, až k nim ženy na koních dojedou – ze vzdálenosti, která se rychle zkracovala, Hockenberry poznal, že jsou to skutečně ženy oděné do nádherné zbroje – a on mezi nejvýznamnějšími přítomnými muži poznal Dioméda, Malého a Velkého Aianta, Ídomenea, Odyssea, Podarka s jeho mladším přítelem Menippem, Sthenela, Euryala a Stichia. Bývalého scholika překvapilo, když uviděl, že vedle Achillea stojí šilhavý, kulhavý Thersítés, známý táborový demagog – Hockenberry věděl, že za normálních okolností by lehkonohý zabiják nepřipustil, aby se k němu ten olupovač mrtvol přiblížil na míli daleko.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptal se Achillea.</p>
<p>Vysoký plavovlasý polobůh pokrčil rameny. „Byl to podivný den, synu Duanův. Nejdřív bohové odmítli přijít dolů a bojovat. Pak nás napadla rozháraná tlupa trójských žen a šťastně hozeným oštěpem zabila Filoktéta. Teď se blíží tyto Amazonky, poté, co zabily další naše muže – tak mi to aspoň tvrdí tahle krysa vedle mě.“</p>
<p><emphasis>Amazonky.</emphasis></p>
<p>Přispěchal Mahmud. Většina Achájců byla již na drobného moravce zvyklá a věnovala tvorovi z kovu a plastu jen letmý pohled, než se očima vrátila k Amazonkám, které se rychle blížily.</p>
<p>„Co se děje?“ promluvil Mahmud na Hockenberryho anglicky.</p>
<p>Místo aby odpověděl stejným jazykem, Hockenberry odrecitoval:</p>
<p><emphasis>„Ducit Amazonidum lunatis agmina peltis</emphasis></p>
<p><emphasis>Penthesilea furens, mediisque in milibus ardet,</emphasis></p>
<p><emphasis>aurea sunectens exwerta cingula mammae</emphasis></p>
<p><emphasis>bellatrix, audetque viris concurrere virgo.“</emphasis></p>
<p>„Nenuť mě, abych si musel stáhnout latinu,“ řekl Mahmud. Pokynul hlavou k obrovským koním, které jezdkyně brzdily otěžemi ani ne pět metrů před jejich skupinou. Do vzduchu tak vymrštily oblak prachu, který se převalil přes achájské vůdce.</p>
<p><emphasis>„Přivádí Amazonky, jež nosí srpaté štíty,“ </emphasis>přeložil Hockenberry. <emphasis>„Divá Penthesileia a uprostřed tisíců řádí, prs svůj odhalen majíc a pod ním řemen je sepjat, rekyně, jež má smělost i s hrdiny bojovat – panna.“</emphasis></p>
<p>„No to je úžasné,“ řekl sarkasticky malý moravec. „Ale ta latina… předpokládám, že to asi nebude Homér, že?“</p>
<p>„Vergilius,“ zašeptal Hockenberry do náhlého ticha, v němž to, jak kůň hrábl kopytem, znělo jako hlasité hřmění. „Nějak jsme se ocitli v <emphasis>Aeneidě</emphasis>.“</p>
<p>„No to je úžasné,“ zopakoval Mahmud.</p>
<p><emphasis>Skálovečtí technici mají skoro naloženo a za pět minut, možná i dřív, budou připraveni </emphasis><emphasis>odlétnout z pozemské strany</emphasis>, ozval se Orphu. <emphasis>A je tu ještě něco jiného, co potřebuješ vědět. Urychlujeme dobu startu </emphasis>Královny Mab.</p>
<p><emphasis>Na kdy? </emphasis>Mahmudovo srdce, z větší části organické, sevřela úzkost. <emphasis>Slíbili jsme Hockenberrymu osmačtyřicet hodin na to, aby se rozmyslel a pokusil se přemluvit Odyssea, aby letěl s námi.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tak teď na to má necelou hodinu. Možná čtyřicet minut, jestli se nám podaří zpacifikovat a nacpat do kójí ty pitomé skálovce a uložit jejich zbraně. Do té doby se budete muset buď vrátit sem nahoru, nebo zůstat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale co </emphasis>Černá dáma, poslal Mahmud, když si vzpomněl na svou ponorku. Zatím neudělal ani závěrečnou kontrolu jejích početných systémů.</p>
<p><emphasis>Právě ji ukládají do nákladového prostoru</emphasis>, vzkázal mu Orphu z Mab. <emphasis>Cítím ty rány. Kontrolu systémů můžeš udělat i potom, až poletíme. Neotálej tam dole, starý příteli. </emphasis>Orphu ukončil spojení a úzký svazek přešel z praskání v sykot.</p>
<p>Hockenberry, který stál jen jednu řadu za tenkou přední linií, viděl, že koně Amazonek jsou obrovští… stejně velcí jako percheronové nebo budweiserští valaši. Bylo jich třináct a Vergilius, budiž pochválen, měl pravdu – Amazonky měly zbroj, která jim ponechávala levé ňadro holé. Výsledný efekt byl… rozptylující.</p>
<p>Achilleus vystoupil tři kroky před ostatní muže. Byl tak blízko koně plavovlasé Amazonky, že ho mohl pohladit po čenichu. Neudělal to.</p>
<p>„Co chceš, ženo?“ zeptal se. Na tak mohutného, svalnatého muže měl Achilleus velice jemný hlas.</p>
<p>„Jsem Penthesileia, dcera boha války Area a královny Amazonek Otrery,“ řekla ta krásná žena z výšky svého pancířem chráněného koně. „A chci, abys zemřel, Achillee, synu Péleův.“</p>
<p>Achilles zvrátil hlavu a rozesmál se. Byl to bezstarostný, uvolněný smích – o to větší mráz z něj běhal Hockenberrymu po zádech. „Pověz mi, ženo,“ řekl tiše Achilleus, „kde se v tobě bere odvaha vyzvat na souboj právě nás, nejmocnější hrdiny své doby, bojovníky, kteří oblehli samotný Olymp? Většina z nás vzešla z krve samotného Kronova syna, vládce Dia. Opravdu bys s námi chtěla bojovat, ženo?“</p>
<p>„Ostatní mohou jít, jestli chtějí žít,“ křikla Penthesileia. Její hlas byl stejně klidný jako Achilleův, ale silnější. „Nevedu žádný boj s Aiantem, synem Telamónovým, ani se synem Týdeovým, se synem Deukaliónovým, se synem Láertovým ani s ostatními, kteří jsou tady shromážděni. Pouze s tebou, synu Péleův.“</p>
<p>Muži poslouchali – Velký Aiás, Diomédés, Ídomeneus a Odysseus – chvíli se tvářili překvapeně, pak se podívali na Achillea a všichni najednou se rozesmáli. Ostatní Achájci se k nim přidali. Ze zápolí přicházelo dalších padesát nebo šedesát argejských bojovníků, mezi nimiž byl skálovec Mep Ahoo.</p>
<p>Hockenberry nepostřehl, jak se Mahmudova hlava s Černým hledím plynule otočila, a neměl tušení, že velitel centurie Mep Ahoo informuje menšího moravce úzkým svazkem o blížícím se kolapsu bránové díry.</p>
<p>„Svým žalostným útokem na jejich domov jsi urazil bohy,“ vykřikla Penthesileia. Zvýšila hlas, až jej slyšeli i muži vzdálení stovky metrů. „Svým nezdařeným útokem na <emphasis>jejich </emphasis>domov jsi ublížil mírumilovným Trójanům. Dnes však zemřeš, Achillee, zabijáku žen. Připrav se na boj.“</p>
<p>„Páni,“ řekl anglicky Mahmud.</p>
<p>„Ježíšikriste,“ pošeptal Hockenberry.</p>
<p>Třináct žen zavřísklo jazykem Amazonek a koplo své válečné oře do slabin. Obrovští koně se vrhli do skoku a vzduch se náhle naplnil oštěpy, šípy a rachotem bronzových hrotů narážejících do pancířů a narychlo zvednutých štítů.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>20</strong></p>
<p>Podél pobřeží severního marsovského moře, zvaného obyvateli Olympu Severní oceán nebo Téthyino moře, vztyčili malí zelení mužíčci – známí také jako <emphasis>zekové </emphasis>– více než jedenáct tisíc velkých kamenných hlav. Každá z těchto hlav je vysoká dvacet metrů. Jsou identické – všechny ukazují tvář starého muže se zlověstným zobákem na místě nosu, tenkými rty, vysokým čelem, zamračeným obočím, holým temenem, pevnou bradou a dlouhými vlasy splývajícími přes uši. Kámen, z něhož jsou hlavy vyrobeny, pochází z obrovských lomů vyhloubených do srázů geologické změti známé jako Noctis Labyrinthus na nejzápadnějším okraji vnitrozemského moře dlouhého čtyři tisíce dvě stě kilometrů, které vyplnilo proláklinu známou jako Valles Marineris. V lomech v Noctis Labyrinthus malí zelení mužíčci naložili každý neopracovaný kamenný kvádr na širokou nákladní loď a převezli jej přes celé Valles Marineris. Když felúky s latinskými plachtami a posádkami tvořenými <emphasis>zeky </emphasis>vypluly na moře, dovedly lodě na ta správná místa na pobřeží, kde stovky natlačených MZM každý kámen vyložily a na místě, jak ležel v písku, z něho vytesaly hlavu. Když je opracování hotovo až na vlasy v zadní části hlavy, dav <emphasis>zeků </emphasis>odvalí každou hlavu na připravený kamenný základ. Občas je třeba vytáhnout hlavu nahoru na útes nebo ji přepravit přes močály a blata. Potom ji narovnají pomocí kombinace kladek, zvedacích zařízení a písečných násypů. Nakonec nasunou kamenný výstupek na krku do výklenku v základovém kameni a kolébáním dosadí obrovskou hlavu na místo. Pak tucet MZM dokončí vytesávání vlnitých vlasů a většina tvorečků se pustí do práce na další hlavě.</p>
<p>Všechny stejné tváře se dívají na moře.</p>
<p>První hlava byla postavena skoro před půldruhým pozemsky měřeným stoletím na úpatí Olympus Mons nedaleko místa, kam se s hukotem valí příboj Téthyina moře. Od té doby osadili malí zelení mužíčci další hlavu vždy po kilometru. Vydali se na východ, kolem velkého poloostrova ve tvaru houby, jenž nesl název Tempe Terra, načež se stočili zpátky k jihu a do ústí Kasei Valles, odtamtud na jihovýchod podél mokřin Lunae Planum, pak na obě strany obrovského ústí a moře v moři Chryse Planitia, poté po obou útesovitých pobřežích širokého ústí Valles Marineris a nakonec – na pouhých osm posledních měsíců – na severovýchod podél strmých útesů Arabia Terra k nejsevernějším souostrovím Deuteronilus Mensae a Protonilus Mensae.</p>
<p>Dnes se však veškeré práce na hlavách zastavily a více než stovka felúk odvezla MZM – metr vysoké zelené hominidy s průsvitnou kůží, bez úst a uší, pouze s uhlově černýma očima, využívající fotosyntézu – k výběžku na širokých plážích Tempe Terra nějakých dvě stě kilometrů od Olympus Mons, přes oblouk vodní plochy. Daleko v moři na západě je odsud vidět ostrovní vulkán Alba Patera a neuvěřitelný masív Olympus Mons se zvedá nad oblouk planety daleko na jihovýchodě.</p>
<p>Kamenné hlavy tady lemují útesy ve vzdálenosti několika set metrů od vody, ale pláž je široká a rovná. Právě tady se všech sedm tisíc tři sta tři <emphasis>zeků </emphasis>shromáždilo a vytvořilo na pláži celistvou zelenou masu, narušovanou pouze prázdným půlkruhem písku o průměru něco přes padesát metrů. Několik marsovských hodin stojí malí zelení mužíčci tiše a nehybně a kulaté oči jako černé uhlíky upírají na prázdný písek. Felúky a nákladní lodě se lehce pohupují ve velice slabém příboji Téthyina moře. Jediným zvukem je vítr vanoucí od západu, který občas zvedne písek a zasype jím průsvitnou zelenou kůži, nebo velice tiše zahvízdá v nízkém krúčinkovém porostu mezi pláží a útesy.</p>
<p>Ve vzduchu náhle zavoní ozón – třebaže <emphasis>zekové </emphasis>nemají žádný nos, jímž by tento pach zachytili – a nízko nad pláží opakovaně zaburácí hrom. MZM sice nemají uši, tyto zvukové exploze však cítí svou neuvěřitelně citlivou kůží.</p>
<p>Ve výšce dvou metrů nad pískem se zničehonic objeví trojrozměrný červený kosodélník, široký zhruba patnáct metrů. Tento kosodélník se rozšíří, pak se ale ve středu začne zaškrcovat, až připomíná dvě červené cukrové pusinky. Ve špičkách těchto pusinek se objeví malá koule, která se rozroste na trojrozměrný zelený ovál, jenž jako by byl původním červeným kosodélníkem pohlcen. Ovál a kosodélník se začnou otáčet opačným směrem, až to vyvrhuje písek sto metrů do vzduchu.</p>
<p>MZM stojí v sílící bouři a netečně civí.</p>
<p>Trojrozměrný ovál a kosodélník se rotací promění v kouli a dokončí flopové zrcadlené převyprávění původního tvaru. Ve vzduchu vyroste kruh o průměru deseti metrů, který jako by klesal do písku, až si bránová díra vyřízne kus prostoru a času. Jelikož bránová díra je nová, je dosud vidět její ochrannou obálku, plátky a vrstvy jedenáctirozměrné energie chránící písek, vzduch, Mars a vesmír před touto úmyslnou degenerací tkaniny časoprostoru.</p>
<p>Z díry se vynoří jakýsi bafající, frkající parní vozík, jehož masu kovu a dřeva vyvažují na jediném gumovém kole skryté gyroskopy. Vozidlo vyjede z díry a zastaví se přesně uprostřed prostoru, který <emphasis>zekové </emphasis>nechali na písku volný. Otevřou se v něm složitě vyřezávané dveře a dřevěné schůdky se spustí a rozloží jako nějaký dobře vymyšlený hlavolam.</p>
<p>Z vozíku vyjdou čtyři voynixové – dvoumetroví kovoví dvojnožci s válcovou hrudí bez krku a s hlavou, která na jejich tělech vypadá jako hrb, a s využitím spíš manipulátorových než řezných rukou začnou smontovávat složité zařízení, k němuž patří stříbrná tykadla zakončená malými parabolickými projektory. Když jsou hotovi, couvnou zpátky k parnímu stroji, který se mezitím odmlčel, a zcela znehybní.</p>
<p>Muž nebo projekce muže se nejdřív mihotavě zjeví a nato zdánlivě zhmotní přímo na písku mezi tenkými tykadly projektoru. Je to starý muž v modrém rouchu pokrytém nádherně vyšitými astronomickými ikonami. Nese si dlouhou dřevěnou hůl, kterou si pomáhá při chůzi. Nohy ve zlatých střevících jsou dost hmotné a jeho mihotavá masa dost těžká, aby v písku zanechal stopy. Rysy jeho tváře se přesně shodují s obličejem soch na útesu.</p>
<p>Mág dojde až k úplně průzračnému moři, zastaví se a čeká.</p>
<p>Zanedlouho se moře rozvíří a z vody se těsně za linií nepravidelného příboje zvedne něco obrovského. Je to velké a vylézá to pomalu, připomíná to spíš ostrov zvedající se z moře než nějakého organického tvora jako velryba, delfín, mořský had nebo mořský bůh. Jak to vylézá na pláž, ze záhybů a štěrbin se řine voda. <emphasis>Zekové </emphasis>ustoupí dozadu a do strany, udělají tomu větší prostor.</p>
<p>Tvarem a barvou se to podobá gigantickému mozku. Tkáň je růžová – jako živý lidský mozek – a záhyby ze všeho nejvíc připomínají maximalizovanou zvrásněnou povrchovou plochu mozku, tím ale podobnost s myslící hmotou končí, neboť tato věc má do záhybů mezi růžovou tkání zasazeno mnoho párů žlutých očí a k tomu přemíru rukou: drobné chápavé ručky s různým počtem prstů, které vyrůstají ze záhybů a vlní se jako mořské sasanky rozhoupávané studenými proudy, větší ruce na delších stopkách umístěné po stranách různých zasazených očí a – jak se zřetelněji ukáže, když se ta věc, velká jako dům, vynoří z vody a šouravě vyjde na pláž – mnoho obrovských rukou na spodní straně a okrajích, které ji uvádějí do pohybu, přičemž každá z nich, housenkovitě bílá nebo mrtvolně šedá, je velká jako bezhlavý kůň.</p>
<p>Krabím pohybem, cupitáním šikmo na písek nasáklý vodou, ta obrovská věc zažene MZM ještě dál a pak se zastaví necelého půldruhého metru od starce v modrém šatu, který – poté, co nejdřív ustoupil, aby té věci umožnil najít oporu na suché pláži – teď stojí na místě, drží svou hůl a klidně se dívá nahoru na mnoho párů chladných žlutých očí.</p>
<p><emphasis>Co jsi udělal s mým oblíbeným uctívačem? </emphasis>zeptá se mnohoruké stvoření hlasem bez zvuku.</p>
<p>„Bolí mě to říct, ale znovu se volně pohybuje po světě,“ povzdechne si stařec.</p>
<p><emphasis>Po kterém světě? Je jich příliš mnoho.</emphasis></p>
<p>„Po Zemi.“</p>
<p><emphasis>Po které Zemi? Je jich příliš mnoho.</emphasis></p>
<p>„Po mé Zemi,“ odpoví stařec. „Té pravé.“</p>
<p>Mozek s rukama vyloudí zvuk z otvorů a štěrbin v záhybech, slizký zvuk, jako když velryba vyfrkuje hustou mořskou vodu. <emphasis>Prospero, kde je moje kněžka? Mé dítě?</emphasis></p>
<p>„Které dítě?“ zeptá se muž. „Hledáš tu modrookou prasohavraní čubku, tu zlovolnou mrchu, nebo toho zmetka strakatého, od čarodějnice vrženého, lidskou podobou nezdobeného, s nímž tady slehla na pobřeží mého světa?“</p>
<p>Mudrc použil řecké slovo <emphasis>sus </emphasis>pro „havrana“ a <emphasis>korax </emphasis>pro prasnici. Bylo na něm vidět, že si svůj žertík vychutnává, stejně jako „vrhnutí“.</p>
<p><emphasis>Sycorax a Kalibán. Kde jsou?</emphasis></p>
<p>„Čubka je nezvěstná. Ten malý ještěr je volný.“</p>
<p><emphasis>Můj Kalibán uprchl ze skály, na níž jsi ho ta dlouhá staletí věznil?</emphasis></p>
<p>„Copak jsem to právě neřekl? Potřeboval bys vyměnit několik těch svých přebytečných očí za uši.“</p>
<p><emphasis>Sežral již na tom světě všechny tvé smrtelníčky?</emphasis></p>
<p>„Všechny ne. Zatím ne.“ Mudrc pokyne holí ke kamenným verzím svého obličeje, které shlížejí z vršku útesu za ním. „Líbí se ti, že jsi sledován, Mnohoruký?“</p>
<p>Mozek znovu vyfrkne slanou vodu a sliz. <emphasis>Nechám zelené mužíčky, aby se ještě chvíli pachtili, a pak pošlu tsunami, která je všechny utopí a zároveň smete ty tvé ubohé kamenné špehy.</emphasis></p>
<p>„Tak proč to neuděláš hned?“</p>
<p><emphasis>Ty víš, že můžu. </emphasis>Hlasu, který nebyl hlas, se nějakým způsobem podaří vyjádřit zavrčení.</p>
<p>„Vím, že můžeš, zlovolný tvore,“ odvětí Prospero. „Ale utopení tohoto plemene by byl větší zločin než mnoho ostatních tvých velkých zločinů. Nechybí mnoho, aby <emphasis>zekové </emphasis>byli soucit dovedený k dokonalosti, ztělesněná oddanost, nezměnění z někdejšího stavu, jak jsi to ve svém zrůdném rozmaru udělal zdejším bohům, nýbrž skutečně tvorové, kteří jsou moji. Utvořil jsem je nové.“</p>
<p><emphasis>Jenom proto bude pro mě větší potěšení je zabít. K čemu jsou takové němé, chlorofylové nicky? Jsou jako chodící begónie.</emphasis></p>
<p>„Nemají hlas,“ řekne starý mudrc, „ale němí zdaleka nejsou. Komunikují mezi sebou geneticky modifikovanými pakety dat, předávanými mezi buňkami dotekem. Když musejí komunikovat s někým, kdo nepatří k jejich plemeni, jeden z nich nabídne k doteku své srdce, zemře jako jednotlivec, je však vstřebán všemi ostatními a tak žije dál. Je to něco krásného.“</p>
<p><emphasis>Manesque exire sepulcris, </emphasis>sykne myšlenkou mnohoruký Setebos. <emphasis>Udělal jsi jen to, že jsi vytáhl mrtvé z jejich hrobů. Hraješ Médeinu hru.</emphasis></p>
<p>Setebos se bez varování otočí na rukách, po nichž chodí, a na hadovité stopce vymrští ze svých mozkových záhybů jednu menší ruku dvacet metrů daleko. Housenková pěst udeří do malého zeleného mužíčka, který stojí nedaleko míst, kam sahá příboj, prorazí mu hruď, uchopí plovoucí zelené srdce a vyškubne je. <emphasis>Zekovo </emphasis>tělo padne mrtvé na písek a všechny vnitřní tekutiny z něj vytečou. Další MZM okamžitě poklekne, aby z buněčné esence mrtvého <emphasis>zeka </emphasis>vstřebal, co se dá.</p>
<p>Setebos si přitáhne paži zpět, zmáčkne srdce, až z něj zbude suchá slupka, jako kdyby člověk ždímal houbu, a zahodí je. <emphasis>Jeho srdce bylo stejně prázdné a němé jako jeho hlava. Žádná zpráva tam nebyla.</emphasis></p>
<p>„Pro tebe ne,“ přisvědčí Prospero. „Ale pro mě je to smutná zpráva, abych se svými nepřáteli nehovořil tak otevřeně. Jiní vždycky trpí.“</p>
<p><emphasis>Jiní jsou od toho, aby trpěli. Proto je my dva tvoříme.</emphasis></p>
<p>„Ano, proto máme k úřadům i úředníkům klíč, abychom všechna srdce v zemi naladili si k notě našemu sluchu lahodné. Tvoje výtvory však urážejí všechny, Setebe – Kalibán dvojnásob. Tvoje zrůdné dítě břečťan byl, jenž zakrýval můj kmen knížecí a mízu veškerou mi vysával.“</p>
<p><emphasis>K tomu se také narodil.</emphasis></p>
<p>„Narodil?“ Prospero se tiše zasměje. „Ten tvůj zmetek od čarodějnice vržený vybředl mezi vší tou nádherou talismanů opravdové čubčí kněžky – ropuchami, brouky, netopýry, vepři, kteří kdysi byli lidé – a ten malý ještěřák by z mojí země udělal chlív, kdybych to zrádné stvoření nevzal k sobě, nenaučil je mluvit, neuložil je ve své cele, neprojevoval mu laskavou péči a neseznámil ho se všemi hodnotami lidskosti… i když to mně, světu ani přímo tomu prolhanému otrokovi nepřineslo nic dobrého.“</p>
<p><emphasis>Všechny hodnoty lidskosti</emphasis>, odfrkne si pohrdavě Setebos. Postoupí na svých obrovských chodících rukách o pět kroků dopředu, až jeho stín padne na starce. <emphasis>Já jsem ho naučil, co je moc. Tys ho naučil, co je bolest.</emphasis></p>
<p>„A když nakonec, jako celé tvé odporné plémě, zapomněl, co je zač, a nemluvil víc než zvířecky, zaslouženě uzavřen byl do té skály, kde jsem mu já sám dělal společnost.“</p>
<p><emphasis>Vyhnal jsi ho na tu orbitální skálu a poslal tam jeden ze svých hologramů, abys ho mohl po staletí vnadit a mučit, ty prolhaný mudrci.</emphasis></p>
<p>„Mučit? To ne. Ale když neposlouchal, ztrýznil jsem toho hnusného obojživelníka křečemi, kosti jeho jsem zatížil bolestmi a nutil jsem ho řvát, že se ostatní šelmy divoké toho orbitálního ostrova, nyní zříceného, třásly nad jeho řičením. A udělám to znovu, až ho chytím.“</p>
<p><emphasis>Příliš pozdě</emphasis>, odfrkne si Setebos. Všechny jeho nemrkající oči se otočí, aby pohlédly dolů na starce v modrém rouchu. Prsty sebou škubají a kolébají se. <emphasis>Sám jsi řekl, že můj syn, ze kterého mám velkou radost, se volně pohybuje po tvém světě. Samozřejmě jsem to věděl. Brzy se tam k němu připojím. Společně a s tisíci malým</emphasis><emphasis>i </emphasis>kalibánky<emphasis>, které jsi nám laskavě vytvořil, když jsi tam pobýval mezi postlidmi a považoval ten nešťastný svět za dobrý, otec a syn-vnuk tu tvou zelenou kouli brzy vyčistí a udělají z ní příjemnější místo.</emphasis></p>
<p>„Chceš říct bažinu,“ odvětí Prospero. „Plnou odporných smradů, ještě odpornějších potvor, všech podob tmy a nákaz, které vycházejí z blat, slatin a třasovisek, a pachu Prosperova pádu.“</p>
<p><emphasis>Ano. </emphasis>Obrovský růžový mozek jako by na svých dlouhých prstových nohách tančil nahoru a dolů, pohupoval se podle neslyšitelné hudby nebo lichotivých výkřiků.</p>
<p>„Pak tedy Prospero nesmí padnout,“ zašeptá stařec. „Nesmí padnout.“</p>
<p><emphasis>Padneš, mudrci. Nejsi nic než stín zvěsti o náznaku noosféry – ztělesnění bezcenných informací nemajících střed ani duši, nesmyslné mumlání civilizace, která již dávno propadla senilitě a rozkladu, kybernetický pšouk ve větru. Padneš a s tebou i ta tvá neužitečná bioděvka Ariel.</emphasis></p>
<p>Prospero zvedne hůl, jako by chtěl obludu udeřit. Pak ji nechá klesnout a opře se o ni, jako by znenadání ztratil všechnu energii. „Ariel je stále dobrou a věrnou služebnicí naší Země. Nikdy nebude sloužit tobě, tvému zrůdnému synáčkovi ani tvé modrooké čarodějnici.“</p>
<p><emphasis>Poslouží nám tím, že zemře.</emphasis></p>
<p>„Ariel <emphasis>je </emphasis>Země, ty zrůdo,“ hlesne Prospero. „Moje světluška získala plné vědomí z toho, jak se noosféra propletla s biosférou uvědomující si samu sebe. To bys chtěl zabít celý svět, abys ukojil svůj vztek a marnivost?“</p>
<p><emphasis>Ale ovšem.</emphasis></p>
<p>Setebos skočí na svých obřích konečcích prstů k mágovi, popadne jej pěti rukama a zvedne si ho ke dvěma sadám očí. <emphasis>Kde je Sycorax?</emphasis></p>
<p>„Hnije.“</p>
<p><emphasis>Kirké je mrtvá? Setebova dcera a konkubína nemůže zemřít.</emphasis></p>
<p>„Hnije.“</p>
<p><emphasis>Kde? Jak je to možné?</emphasis></p>
<p>„Věk a závist ji nakonec ohnuly v obruč, kterou jsem smotal, až vznikla ryba, a ta teď hnije od hlavy.“</p>
<p>Mnohoruký slizovitě frkne, utrhne Prosperovi nohy a hodí je do moře. Potom mudrci uškubne ruce a nacpe si je do tlamy, která se otevře v nejhlubším otvoru jeho záhybů. Nakonec vytáhne starcova střeva a slupne je, jako by to byla dlouhá nudle.</p>
<p>„Bavíš se?“ zeptá se Prosperova hlava, než také ji rozdrtí šedivé prsty podobné palcům a nakrmí jí mnohorukou tlamu.</p>
<p>Stříbrná tykadla na pláži bliknou a parabolické násosky na konci zazáří. Prospero se znovu zhmotní o kus dál na pláži.</p>
<p>„Jsi hloupý, Setebe. Věčně vzteklý, věčně hladový, ale únavný a hloupý.“</p>
<p><emphasis>Najdu si tvé pravé tělesné já, Prospero. Tomu věř. Na tvé Zemi, v její kůře, pod mořem nebo na její oběžné dráze, najdu organickou hmotu, která kdysi byla tebou, a pomalu tě rozkousám. O tom není nejmenších pochyb.</emphasis></p>
<p>„Hloupý,“ zopakuje mudrc. Vypadá unaveně a smutně. „Bez ohledu na to, jaký osud stihne tvé hliněné bohy a mé <emphasis>zeky </emphasis>tady na Marsu – a mé milované muže a ženy na ílijské zemi – my dva se brzo znovu setkáme. Tentokrát na Zemi. A naše dlouhá válka brzy definitivně skončí, tak či onak.“</p>
<p><emphasis>Ano. </emphasis>Mnohoruký tvor vyplivne na písek krvavé cáry, otočí se na svých spodních rukou a odcupitá zpátky do moře, až z něho není vidět nic než krvavé výtrysky z napůl ponořeného horního otvoru.</p>
<p>Prospero si povzdechne. Kývne na voynixy, přejde k nejbližším malým zeleným mužíčkům a jednoho z nich obejme.</p>
<p>„I když si s vámi moc chci promluvit a vyslechnout vaše myšlenky, moji milovaní, mé staré srdce by nesneslo pohled na to, jak dnes další z vás zemře. Proto vás prosím, dokud se sem nevypravím znovu, někdy ve šťastnějších dobách, <emphasis>corragio! </emphasis>Mějte odvahu. <emphasis>Corragio!</emphasis>“</p>
<p>Voynixové přistoupí k projektoru a vypnou jej. Mudrc zmizí. Voynixové pečlivě sbalí stříbrná tykadla, odnesou projektor do parního vozu a po schodech zmizí v jeho červeně osvětlených útrobách. Schody vyjedou nahoru. Parní motor se rozbafá hlasitěji.</p>
<p>Odfukující vůz, který kolem sebe plive písek, těžkopádně objede na pláži kruh. <emphasis>Zekové </emphasis>před ním mlčky ustupují. Pak nemotorný stroj projede bránovou dírou a zmizí.</p>
<p>Několik sekund nato se samotná bránová díra zmenší, scvrkne se zpět do své jedenáctirozměrné obálky čisté zbarvené energie, scvrkne se ještě víc a přestane existovat.</p>
<p>Chvíli jsou jediným původcem zvuku a pohybu ospalé vlny, které kloužou po červené pláži. Pak se MZM rozejdou na své felúky a nákladní lodě a vyplují zpět za svými kamennými hlavami, které je ještě třeba vytesat a vztyčit.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>21</strong></p>
<p>Ve stejném okamžiku, kdy popohnala koně a pozvedla Athénin oštěp ke smrtícímu hodu, si Penthesileia uvědomila, že přehlédla dvě věci, které mohou zpečetit její osud.</p>
<p>Bylo to neuvěřitelné, ale především jí došlo, že Athéna jí neřekla, a ji nenapadlo se bohyně zeptat, která zabijákova pata je ta smrtelná. Penthesileia předpokládala, že je to pravá pata – tak si představovala, jak Péleus vytahuje dítě z nebeského ohně – ale Athéna to neurčila přesně, řekla jen, že <emphasis>jedna </emphasis>Achilleova pata je smrtelná.</p>
<p>Penthesileia počítala s tím, že bude obtížné zasáhnout hrdinovu patu, dokonce i Athéniným očarovaným oštěpem – byla si poměrně jistá, že Achilleus před ní nebude utíkat – ale dala svým amazonským družkám za úkol skolit za Achilleovými zády tolik Achájců, kolik jen bude možné. Sama měla v plánu hodit oštěp po patě lehkonohého zabijáka v okamžiku, kdy se otočí, aby se podíval, kdo je zraněný a kdo mrtvý, jak by to udělal každý oddaný velitel. Aby však tato strategie fungovala, musela Penthesileia vlastní útok pozdržet, umožnit svým sestrám srazit ty ostatní, aby se Achilleus musel otočit. Příčilo se její bojovnické povaze nevést, nebýt první, nemít první smrtící kontakt, a přestože sestry chápaly, že tento plán je pro Achilleovo skolení nezbytný, královna Amazonek se rděla hanbou, když se řada koní blížila k řadě mužů, zatímco její obrovský oř se držel několik sekund za ostatními.</p>
<p>Potom si uvědomila svou druhou chybu. Vítr foukal od Achillea, nikoli k němu. Její plán byl částečně závislý na matoucím účinku Afrodítina parfému, jenže ten svalnatý idiot jej nejdřív musel <emphasis>ucítit</emphasis>, aby plán mohl vyjít. Pokud by se vítr nezměnil – nebo pokud by sama nepronikla tak blízko, aby se dostala plavovlasému achájskému bojovníkovi doslova tělo na tělo – magická vůně by nesehrála svou roli.</p>
<p><emphasis>Do prdele</emphasis>, pomyslela si královna Amazonek, když její družky začaly vystřelovat šípy a vrhat oštěpy. <emphasis>Ať to dopadne tak, jak chtějí Sudičky, a to, co zbude, si vezme Hádes. Aree – otče! – buď teď se mnou a ochraňuj mě!</emphasis></p>
<p>Napůl čekala, že se jí bůh války objeví po boku, možná i s Athénou a Afrodítou, protože ony si přály, aby dnes Achilleus zemřel, ale v těch několika sekundách, než se koně nabodli na spěšně zvednuté oštěpy, vržená kopí narazila do nakvap zdvižených štítů a nezastavitelné Amazonky se srazily s neochvějnými Achájci, se žádný bůh ani bohyně neukázali.</p>
<p>Zpočátku se zdálo, že štěstí i bohové jsou na straně Amazonek. Přestože se několik koní nabodlo na hroty kopí, mohutní oři argejské linie prorazili. Někteří Řekové couvli, jiní prostě upadli. Amazonské bojovnice rychle obklíčily nějakých padesát mužů kolem Achillea a začaly meči a oštěpy sekat a bodat.</p>
<p>Klonia, Penthesileina oblíbená zástupkyně a nejlepší lučištnice ze všech žijících Amazonek, střílela šípy tak rychle, jak je stačila nasazovat na tětivu a vypouštět. Všechny její cíle byly za Achilleem, což zabijáka nutilo, aby se při zasažení každého muže otáčel. Achájec Menippus padl s krkem prostřeleným dlouhým šípem. Menippův přítel, statný Podarkés, syn Ífiklův a bratr padlého Protesiláa, se vztekle vrhl do útoku a pokusil se Klonii sedící na koni probodnout bok kopím, ale Bremúsa roztála kopí v půli a pak mocným sekem vedeným shora dolů uťala Podarkovi ruku v lokti.</p>
<p>Penthesileiny sestry ve zbrani, Euandra a Thermodóa, byly bez koní – jejich váleční oři se hlučně sesuli na zem, srdce proklatá achájskými dlouhými kopími – ale obě ženy byly vmžiku na nohou, stály opancéřovanými zády k sobě a jejich srpkovité štíty se jen blýskaly, jak odrážely kruh řvoucích, útočících Řeků.</p>
<p>Penthesileia si uvědomila, že rozráží argejské štíty ve druhé vlně útoku a po boku má družky Alkybiu, Dermachiu a Derioné. Vousaté obličeje, které na ně vztekle cenily zuby, posílaly mocnými seky zemi. Šíp vystřelený ze zadních řad Achájců se odrazil Penthesilei od přilby a způsobil, že se jí zrak na okamžik rudě zakalil.</p>
<p><emphasis>Kde je Achilleus? </emphasis>Chaos boje ji na okamžik zmátl, pak ale královna Amazonek spatřila zabijáka dvacet kroků napravo, obklopeného jádrem achájských velitelů – Aianty, Ídomeneem, Diomédem, Sthenelem a Teukrem. Penthesileia vyrazila hlasitý bojový pokřik Amazonek a kopla koně do žeber, aby ho popohnala k jádru hrdinů.</p>
<p>V tu sekundu jako by se dav na okamžik rozevřel, právě když se Achilleus otočil, aby se podíval, jak jeden z jeho mužů, Euenór z Dulichia, padl s jedním Kloniiným šípem v oku. Penthesileh nedělalo potíže zahlédnout pod řemínky holenního plátu obnažené lýtko, zaprášené kotníky a mozolnaté paty.</p>
<p>Athénin oštěp jako by se jí v ruce rozbzučel. Zaklonila se a vložila do hodu všechnu sílu, kterou v sobě našla. Kopí letělo přesně, zasáhlo lehkonohého zabijáka do nechráněné pravé paty a… odrazilo se</p>
<p>Achilleus prudce otočil hlavu a zvedl ji, až modrookým pohledem našel Penthesileiu. Tvář se mu roztáhla do děsivého šklebu.</p>
<p>Amazonky teď bojovaly s jádrem Achájců a štěstí se od nich začalo odvracet.</p>
<p>Bremúsa mrštila kopí po Ídomeneovi, ale syn Deukaliónův zvedl svůj kulatý štít, skoro jako by o nic nešlo, a kopí se rozštíplo. Když pak on hodil vlastní, delší oštěp, zbraň letěla se smrtonosnou přesností, probodla rusovlasou Bremúsu těsně pod levým ňadrem a vyjela jí páteří. Bojovnice se pozadu skulila ze svého zpěněného oře na zem, kde se k ní vrhl půltucet méně významných Argejců, aby ji svlékl ze zbroje.</p>
<p>Alkybia a Dermachia zavřískly vzteky, když viděly, jak sestra dopadla, a poštvaly na Ídomenea koně, ale oba Aianti chytili zvířata za otěže a svou strašnou silou je donutili se zastavit. Když pak obě Amazonky seskočily, aby pokračovaly v boji pěšky, Diomédés, syn Týdeův, širokým máchnutím meče oběma sťal hlavu. Penthesileia se zděšeně dívala, jak se ještě mrkající hlava Alkybie kutálí, než se zastavila v prachu, odkud ji za vlasy zvedl smějící se Odysseus.</p>
<p>Penthesileia cítila, jak jí nějaký bezejmenný Argejec osahává nohu, za níž ji chytil, a zarazila mu svůj druhý oštěp shora do hrudi, až mu probodl střeva. Padl, ústa otevřená dokořán, ale oštěp vzal s sebou. Uvolnila svou válečnou sekeru a pobídla koně. Jela tak, že se na oři držela jenom koleny.</p>
<p>Derionu, která jela napravo od královny, strhl z koně Malý Aiás, syn Oileův. Derioné ležela na zádech s vyraženým dechem a právě sahala pro meč, když se Malý Aiás zasmál, proklál jí oštěpem hruď a kroutil jím tak dlouho, až se Amazonka přestala zmítat.</p>
<p>Klonia vystřelila šíp na srdce Malého Aianta, ale jeho pancíř jej odrazil. V tu chvíli Teukros, nemanželský syn Telamónův, nejlepší lukostřelec ze všech lukostřelců, vyslal na nadávající Klonii tři šípy v rychlém sledu – jeden do krku, druhý přes zbroj do břicha a poslední tak hluboko do odhaleného levého ňadra, že venku zůstalo jen peří a tři palce na konci dříku. Penthesileina drahá přítelkyně spadla mrtvá ze svého krvácejícího koně.</p>
<p>Euandra a Thermodóa ještě pořád stály a bojovaly otočené zády k sobě – byť byly zraněné, krvácely a skoro padaly únavou – když tlačenice Achájců kolem nich polevila a Mérionés, syn Molův, přítel Ídomeneův a zástupce velitele Kréťanů, hodil dva oštěpy současně – každou rukou jeden. Těžké oštěpy prořízly všechny vrstvy lehké zbroje Amazonek a Thermodóa s Euandrou klesly mrtvé do prachu.</p>
<p>Všechny ostatní Amazonky již padly. Penthesileia byla zraněná stovkou škrábanců a seknutí, ale nic z toho nebylo smrtelné. Ostří její sekery pokrývala čerstvá i sražená krev Argejců, zbraň však byla příliš těžká na to, aby ji teď zvedla; tak ji odložila a vytasila krátký meč. Prostor mezi ní a Achilleem se rozšířil.</p>
<p>Jakoby dílem bohyně Athény ležel nezlomený oštěp, který předtím mrštila po Achilleově pravé patě, na zemi nedaleko pravého kopyta jejího vysíleného koně. Normálně by se královna Amazonek shýbla z cválajícího koně a očarovanou zbraň sebrala, teď však byla příliš vyčerpaná, zbroj jí byla příliš těžká a jejímu zraněnému oři nezbývaly žádné síly k dalšímu pohybu, a tak se v sedle nahnula na bok, sklouzla na zem a shýbla se, aby oštěp sebrala. Právě včas, neboť jí nad přilbou prosvištěly dva Teukrovy šípy.</p>
<p>Když se vzápětí zvedla, v zaostřeném zorném poli jí nezbýval nikdo jiný než Achilleus. Zbytek valících se a křičících davů Achájců byly jen bezvýznamné šmouhy.</p>
<p>„Hoď ještě jednou,“ vyzval ji Achilleus. Tvář měl stále rozšklebenou svým strašlivým úsměvem.</p>
<p>Penthesileia dala do hodu každičký gram síly, který jí zbýval. Mířila nízko, tam, kde bylo pod kruhem nádherného štítu vidět Achilleova holá, svalnatá stehna.</p>
<p>Achilleus se přikrčil, rychlý jako puma. Athénin oštěp mu narazil do štítu a rozštípl se.</p>
<p>Nyní Penthesileia mohla jen stát a znovu se chopit sekery, zatímco Achilleus, stále s úsměvem, pozvedl své kopí, legendární zbraň, kterou pro jeho otce Pélea vyrobil kentaur Cheirón, oštěp, který nikdy neminul cíl.</p>
<p>Hodil.</p>
<p>Penthesileia zvedla svůj srpkovitý štít. Oštěp jej prorazil, aniž zpomalil, probodl pancíř, rozříznutým pravým ňadrem vnikl do těla a zády ven, načež projel královniným koněm, který stál za ní, a propíchl srdce i jemu.</p>
<p>Královna Amazonek a její válečný oř padli do prachu společně, přičemž kyvadlo zvedajícího se oštěpu zaraženého do hrudí jich obou vyhodilo Penthesileiny nohy vysoko do vzduchu. Když Achilleus s mečem v ruce přistoupil blíž, Penthesileia se snažila udržet na něm pohled svých zakalujících se očí. Sekera jí vypadla z ochablých prstů.</p>
<p>„No kurva,“ zašeptal Hockenberry.</p>
<p>„Amen,“ řekl Mahmud.</p>
<p>Bývalý scholik a drobný moravec byli po celou dobu potyčky vedle Achillea. Teď, když se Achilleus zastavil u Penthesileina těla, které sebou stále škubalo, udělali pár kroků.</p>
<p><emphasis>„Tum saeva Amazon ultimus cecidit metus,“ </emphasis>zamumlal Hockenberry. <emphasis>Pak padla lítá Amazonka, naše největší hrozba.</emphasis></p>
<p>„Zase Vergilius?“ zeptal se Mahmud.</p>
<p>„Ne, Pyrrhos v Senekově tragédii <emphasis>Troades</emphasis>.“</p>
<p>Vtom se stala zvláštní věc.</p>
<p>Zatímco kolem se namačkali různí Achájci, aby mrtvou nebo umírající Penthesileiu oloupili o zbroj, Achilleus nad ní zůstal stát se založenýma rukama. Chřípí se mu rozšiřovalo, jako by nasával pach krve, koňského potu a smrti. Pak lehkonohý zabiják zvedl obrovské ruce k obličeji, zakryl si oči a rozplakal se.</p>
<p>Velký Aiás, Diomédés, Odysseus a několik dalších velitelů, kteří se protlačili tak blízko, aby si mrtvou královnu Amazonek mohli prohlédnout, ohromeně couvli. Thersítés s krysím ksichtem a několik méně významných Achájců si polobohova pláče nevšímali a pokračovali v odstrojování Penthesileiy. Stáhli jí přilbu z bezvládně visící hlavy; tím umožnili zlatým kadeřím mrtvé královny, aby se vyhrnuly ven.</p>
<p>Achilleus zvrátil hlavu a zasténal jako tenkrát ráno, když Hockenberry přestrojený za Athénu zavraždil a unesl Patrokla. Velitelé odstoupili od mrtvé ženy a jejího koně ještě dál.</p>
<p>Thersítés nožem odřezal řemínky na Penthesileině náprsním krunýři a opasku. Tak spěchal, aby získal nezaslouženou kořist, že řízl do krásné pleti mrtvé královny. Penthesileia byla již téměř nahá – na pořezaném, potlučeném, ale stále dokonalém těle zůstával pouze jeden kývající se holenní chránič, stříbrný opasek a jediný sandál. Péleův dlouhý oštěp ji stále připichoval k mrtvole koně a Péleův syn se nijak nesnažil vzít si oštěp zpět.</p>
<p>„Ustupte,“ nařídil Achilleus. Většina mužů okamžitě poslechla.</p>
<p>Šeredný Thersítés – pod jednou paží Penthesilein pancíř, pod druhou královninu zakrvácenou přilbu – se přes rameno zasmál a začal jí stahovat opasek. „Ty jsi ale vůl, synu Péleův, když tak fňukáš pro tuhle padlou čubku, stojíš a oplakáváš její krásu. Teď je to žrádlo pro červy, žádnou větší cenu nemá.“</p>
<p>„Ustup,“ přikázal Achilleus strašlivým monotónním hlasem. Po zaprášené tváři se mu dál řinuly slzy.</p>
<p>Thersítés, kterému zabijákův projev zženštilé slabosti dodal odvahy, příkaz ignoroval. Dál škubal za stříbrný opasek, který měla mrtvá Penthesileia kolem boků, přitom její tělo lehce nadzvedl, aby drahocenný opasek uvolnil, a obscénním pohybem rozhoupal vlastní boky, jako by s mrtvým tělem kopuloval.</p>
<p>Achilleus udělal krok a udeřil Thersíta holou pěstí. Rána mu přerazila čelist a lícní kost, vyrazila krysímu muži z úst všechny jeho žluté zuby a přehodila ho přes koně a mrtvou královnu, kde zůstal ležet v prachu a ústy i nosem zvracel krev.</p>
<p>„Ty se žádného hrobu ani mohyly nedočkáš, lotře,“ řekl Achilleus. „Jednou ses zkusil posmívat Odysseovi a Odysseus ti odpustil. Teď ses zkusil posmívat mě a já jsem tě zabil. Ze syna Péleova si nikdo nebude utahovat bez odplaty. Teď běž, sejdi do Hádu a utahuj si tam svým jízlivým vtipem z duchů.“</p>
<p>Thersítés se udusil vlastní krví a zvratky a zemřel.</p>
<p>Achilleus pomalu – skoro až láskyplně – vyprostil Péleův oštěp z prachu, z mrtvoly koně a nakonec i z Penthesileina mrtvého těla, které se na něm pomalu kolébalo. Všichni Achájci couvli ještě dál, neboť zabijákovo sténání a pláč nedokázali pochopit.</p>
<p><emphasis>„Aurea cui postquam nudavit cassida frontem, vicit Victorem candida forma virum</emphasis><emphasis>,“ </emphasis>pošeptal Hockenberry sám sobě. <emphasis>„Poté, co jí přilbu ze zlaceného kovu sundali a čelo odhalili, uchvátila svou nádhernou podobou toho muže… Achillea… vítěze.“ </emphasis>Podíval se na Mahmuda. „Propertius, třetí kniha, jedenáctá báseň jeho <emphasis>Elegií</emphasis>.“</p>
<p>Mahmud zatahal scholika za ruku. „Jestli odsud nezmizíme, někdo napíše elegii na nás. A myslím tím <emphasis>ihned</emphasis>.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Hockenberry a přivřenýma očima se rozhlédl kolem.</p>
<p>Sirény doznívaly. Skálovečtí vojáci se pohybovali v zástupech ustupujících Achájců a popoháněli je alarmy a zesílenými hlasy, aby okamžitě prošli dírou na druhou stranu. Obrovský ústup byl v plném proudu, vozy a běžící muži se valili k díře a na druhou stranu, ale to, co ústup vyvolávalo, nebyly moravecké reproduktory – Olymp totiž soptil.</p>
<p>Země… tedy, marsovská země… se třásla a chvěla. Vzduch čpěl sírou. Za ustupujícími vojsky Achájců a Trójanů rudě žhnul pod svou <emphasis>egidou </emphasis>vzdálený vrcholek Olympu a sloupy ohně šlehaly míle do vzduchu. Ve vyšších partiích Olympus Mons, největšího vulkánu ve Sluneční soustavě, již bylo vidět řeky rudé lávy. Vzduch byl plný červeného prachu a odéru strachu.</p>
<p>„Co se děje?“ divil se Hockenberry.</p>
<p>„Bohové vyvolali tam nahoře nějakou erupci a bránová díra každým okamžikem zmizí,“ vysvětlil mu Mahmud, zatímco ho odváděl od místa, kde Achilleus klečel vedle padlé královny Amazonek. Ostatní mrtvé Amazonky byly rovněž obrány o všechnu svou zbroj a většina mužů s výjimkou jádra velitelů a hrdinů pospíchala k díře.</p>
<p><emphasis>Musíte odtamtud pryč, </emphasis>sdělil Mahmudovi úzkým svazkem hlas Orpha z Ió.</p>
<p><emphasis>Jistě</emphasis>, odpověděl Mahmud, <emphasis>vidíme odsud erupci.</emphasis></p>
<p><emphasis>To není všechno</emphasis>, ozval se na úzkém svazku Orphův hlas. <emphasis>Hodnoty ukazují, že Calabiho-Yavův prostor se tam ohýbá do černé díry a červí díry. Strunové vibrace jsou naprosto nestabilní. Olympus Mons možná rozmetá tu část Marsu na kousíčky, možná ne, ale každopádně máte nanejvýš několik minut, než bránová díra zmizí. Dostaň Hockenberryho a Odyssea sem do lodi.</emphasis></p>
<p>Mahmud zapátral mezi pohybujícím se brněním a zaprášenými stehny a našel stojícího Odyssea třicet kroků daleko, jak hovoří s Diomédem. <emphasis>Odyssea? </emphasis>odpověděl. <emphasis>Hockenberry neměl čas si s Odysseem promluvit, natož ho přesvědčit, aby letěl s námi. Skutečně ho potřebujeme?</emphasis></p>
<p><emphasis>Podle analýzy hlavního integrátora ano</emphasis>, poslal Orphu. <emphasis>A mimochodem, po celou dobu letu jsi měl zapnuté video. Byla to úžasná podívaná.</emphasis></p>
<p><emphasis>K čemu potřebujeme Odyssea? </emphasis>zeptal se Mahmud. Zem duněla a třásla se. Poklidné moře na sever od nich již nebylo poklidné; na skály tam narážely velké vlny.</p>
<p><emphasis>Jak to mám vědět? </emphasis>bručel Orphu. <emphasis>Připadám ti jako hlavní integráto</emphasis><emphasis>r?</emphasis></p>
<p><emphasis>Nenapadá tě něco, čím bych mohl přesvědčit Odyssea, aby opustil své přátele a druhy ve válce s Trójany a přidal se k nám? </emphasis>poslal mu Mahmud. <emphasis>Vypadá to, že se s ostatními veliteli – kromě Achillea – chystají asi tak za minutu nastoupit na své vozy a rozjet se dírou zpátky. Koně ze sopečného puchu a všeho toho kraválu šílí – a lidi taky. Jak mám v takové situaci získat Odysseovu pozornost?</emphasis></p>
<p><emphasis>Buď trochu iniciativní</emphasis>, provokoval Orphu. <emphasis>Tím jsou přece európští piloti ponorek vyhlášení, ne? Iniciativou.</emphasis></p>
<p>Mahmud zavrtěl hlavou a došel k veliteli centurie Mep Ahoovi, který stál opodál a tlampačem pobízel Achájce, aby se bránovou dírou okamžitě vrátili. I jeho zesílený hlas zanikal v burácení vulkánu a v dusotu kopyt a sandálů, jak lidé prchali od Olympu, jako by jim za patami hořelo.</p>
<p><emphasis>Veliteli centurie? </emphasis>spojil se s ním Mahmud přímo na taktických kanálech.</p>
<p>Dva metry vysoký černý skálovec se otočil a postavil se do pozoru. <emphasis>Ano, pane.</emphasis></p>
<p>Oficiálně Mahmud neměl v moravecké armádě žádnou velitelskou hodnost, ale prakticky skálovci chápali, že Mahmud a Orphu z Ió jsou na stejné hodnostní úrovni jako legendární Asteague/Che.</p>
<p><emphasis>Odejděte k mému letounu a očekávejte další rozkazy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano, pane. </emphasis>Mep Ahoo přenechal evakuační pokřik jednomu z ostatních skálovců a odklusal k sršni.</p>
<p>„Musím dostat Odyssea k letounu,“ zakřičel Mahmud na Hockenberryho. „Pomůžeš mi?“</p>
<p>Hockenberry, který přejížděl pohledem od záškubů vysoko na úbočí Olympu k tetelící se bránové díře, věnoval moravci nepřítomný pohled, ale přikývl a vykročil s ním k hloučku achájských vojevůdců.</p>
<p>Mahmud a Hockenberry rychlým krokem prošli kolem obou Aiantů, Ídomenea, Teukra a Dioméda až k místu, kde stál Odysseus a zamračeně sledoval Achillea.</p>
<p>Zdálo se, že slavný taktik je ztracen ve svých úvahách.</p>
<p>„Stačí, když ho dostanete k letounu,“ zašeptal Mahmud.</p>
<p>„Syne Láertův,“ promluvil Hockenberry.</p>
<p>Odysseus prudce otočil hlavu. „Co se děje, synu Duanův?“</p>
<p>„Máme zprávu od vaší ženy, pane.“</p>
<p>„Cože?“ Odysseus se zachmuřil a sklouzl rukou na jílec meče. „O čem to mluvíš?“</p>
<p>„Mluvím o vaší ženě, Pénelopě, matce Télemachově. Poslala vám po nás zprávu, zprostředkovanou moraveckými kouzly.“</p>
<p>„Strč si moravecká kouzla do prdele,“ zavrčel Odysseus a zamračil se na Mahmuda. „Odejdi, Hockenberry, a tu malou zrůdu odveď s sebou, než vás oba otevřu od rozkroku po bradu. Něco… Neumím to vysvětlit, ale něco… mi od začátku říká, že tato nová neštěstí se dostavila s tebou a těmihle prokletými moravci.“</p>
<p>„Pénelopé říká, abych připomněl vaši postel,“ zaimprovizoval Hockenberry a doufal, že si pamatuje Fitzgeraldův překlad dobře. Učíval <emphasis>Íliadu</emphasis>, <emphasis>Odysseu </emphasis>přenechával profesoru Smithovi.</p>
<p>„Mou postel?“ zamračil se Odysseus a odstoupil od ostatních velitelů. „Co to žvaníš?“</p>
<p>„Prý vám mám říct, že podle popisu vašeho manželského lože poznáte, že tento vzkaz je opravdu od ní.“</p>
<p>Odysseus vytáhl meč a přiložil čepel ostrou jako břitva bokem k Hockenberryho rameni. „Mně to nepřijde zábavné. Popiš mi to lože. Za každou chybu, kterou ve svém popisu uděláš, ti useknu jeden úd.“</p>
<p>Hockenberry se ubránil nutkání utéct nebo si pustit do kalhot. „Pénelopé říká, abych vám vyřídil, že rám byl vykládaný zlatem, stříbrem a slonovinou a od jednoho konce na druhý se táhly řemeny z hovězí kůže, které držely množství jemných roun a přikrývek.“</p>
<p>„Pche,“ odfrkl Odysseus, „takový popis by se hodil pro lůžko každého významného muže. Odejdi.“ Diomédés a Velký Aiás mezitím odešli přesvědčit Achillea, který stále klečel u mrtvoly královny Amazonek, aby ji tam nechal a odjel s nimi. Bránová díra teď viditelně kmitala, okraje měla rozmazané. Burácení z Olympu bylo už tak hlasité, že všichni museli křičet, pokud chtěli, aby je bylo slyšet.</p>
<p>„Odyssee!“ zvolal Hockenberry. „Je to důležité. Pojďs námi a poslechni si zprávu od krásné Pénelopy.“</p>
<p>Nevysoký vousatý muž se otočil zpátky a probodl scholika i moravce zlostným pohledem. „Pověz mi, kam jsem to lože nastěhoval, když jsme s mou nevěstou přišli do domu, a možná ti ponechám paže.“</p>
<p>„Nikam jsi je nenastěhoval,“ odpověděl Hockenberry. Přestože mu bušilo srdce, zvýšený hlas měl klidný. „Pénelopé říká, že když jsi stavěl svůj palác, nechal jsi tam, kde je dnes ložnice, jeden silný, rovný olivovník. Prý jsi osekal větve, zabudoval strom do dřevěného stropu, opracoval kmen a ponechal jej jako jeden ze sloupků svého manželského lože. Tato slova jsem ti měl říct, abys poznal, že zpráva skutečně pochází od ní.“</p>
<p>Odysseus se na něho dlouho upřeně díval. Potom zasunul meč zpět do pochvy na opasku a řekl: „O jakou zprávu se jedná, synu Duanův? Honem mi ji pověz.“ Věnoval letmý pohled podmračené obloze a hřmícímu Olympu. Náhle prolétla dírou eskadra dvaceti sršňů a kluzákových transportérů, která odvážela do bezpečí moraveckou techniku. Několik aerodynamických třesků otřáslo marsovskou zemí a přinutilo prchající muže skrčit se a zvednout ruce, aby si chránili hlavu.</p>
<p>„Pojďme raději tamhle k tomu moraveckému stroji, synu Láertův. Taková zpráva by se měla vyřizovat v soukromí.“</p>
<p>Prošli mezi pobíhajícími a pokřikujícími muži k místu, kde se na hmyzovitém přistávacím podvozku krčil černý sršní letoun.</p>
<p>„Tak mluv a pospěš si,“ naléhal Odysseus a silnou rukou chytil Hockenberryho za rameno.</p>
<p>Mahmud poslal úzkým svazkem Mep Ahoovi. <emphasis>Máš paralyzér?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano, pane.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tak zparalyzuj Odyssea do bezvědomí a nalož ho do sršně. Ujmi se řízení. Okamžitě odlétáme na Fobos.</emphasis></p>
<p>Skálovec se dotkl Odysseova krku, přeskočila jiskra a vousatý muž se skácel do ostnaté náruče moraveckého vojáka. Mep Ahoo strčil bezvědomého Odyssea do letounu, naskočil a zapnul odpuzovače.</p>
<p>Mahmud se rozhlédl – zdálo se, že nikdo z Achájců si únosu jednoho z velitelů nevšiml – a pak naskočil vedle Odyssea. „Pojď,“ vybídl Hockenberryho. „Díra každou sekundou zkolabuje. Každý, kdo je na této straně, zůstane věčně na Marsu.“ Zvedl pohled k Olympu. „A jestli ta sopka vybuchne, tak se ta věčnost může počítat na minuty.“</p>
<p>„Já s tebou nepoletím,“ řekl Hockenberry.</p>
<p>„Hockenberry, nebuď blázen!“ zakřičel Mahmud. „Podívejte se tam: všichni achájští borci – Diomédés, Ídomeneus, Aianti, Teukros – všichni prchají k díře.“</p>
<p>„Achilleus ne,“ řekl Hockenberry a naklonil se k sršni, aby ho bylo slyšet. Všude kolem padaly jiskry. Bubnovaly na střechu sršního letounu jako horké kroupy.</p>
<p>„Achilleus zešílel,“ zakřičel Mahmud. <emphasis>Mám říct Mep Ahoovi, aby Hockenberryho paralyzoval? </emphasis>pomyslel si.</p>
<p>Jako by mu Orphu četl myšlenky, ozval se úzkým svazkem. Mahmud zapomněl, že všechen obraz a zvuk jsou v reálném čase stále přenášeny na Fobos a <emphasis>Královnu Mab.</emphasis></p>
<p><emphasis>Neomračuj ho</emphasis>, poslal mu Mahmud. <emphasis>Dlužíme mu to. Ať se Hockenberry rozmyslí sám.</emphasis></p>
<p><emphasis>Než to udělá, bude po něm</emphasis>, odpověděl Orphu.</p>
<p><emphasis>Byl mrtvý už jednou</emphasis>, vzkázal Mahmud. <emphasis>Třeba chce být znovu.</emphasis></p>
<p>Na Hockenberryho zakřičel: „Pojď! Naskoč! Potřebujeme tě na palubě lodě k Zemi, Thomasi.“</p>
<p>Hockenberry překvapeně zamrkal, když slyšel, že moravec použil jeho křestní jméno. Pak zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Copak nechceš znovu vidět Zemi?“ křikl Mahmud. Sršeň se na podvozku otřásal a zem se chvěla marsotřesením. Kolem bránové díry, která jako by se zmenšovala, vířily mraky síry a popela. Mahmud si uvědomil, že jestli se mu podaří dosáhnout toho, aby s ním Hockenberry mluvil ještě minutu nebo dvě, nezbude mu jiná možnost než s nimi odletět.</p>
<p>Hockenberry odstoupil o krok od letounu a pokynul k posledním prchajícím Achájcům, mrtvým Amazonkám, mrtvým koním, vzdáleným hradbám Ília a válčícím vojskům, která nebylo přes kmitající bránovou díru skoro vidět.</p>
<p>„Tuhle kaši jsem navařil já,“ řekl. „Nebo jsem ji aspoň pomohl navařit. Myslím, že bych měl zůstat a pokusit se dát to trochu do pořádku.“</p>
<p>Mahmud ukázal na válku odehrávající se za bránovou dírou. „Ílion padne, Hockenberry. Silová pole, vzdušná obrana a antikvitovací pole moravců jsou pryč.“</p>
<p>Hockenberry se znovu usmál, přestože si při tom musel chránit obličej před padajícími uhlíky a popelem. <emphasis>„Et quae vagos vincina prospiciens Scythas ripam catervis Ponticam viduis ferit excisa ferro est, Pergannum incubuit sibi,“ </emphasis>zakřičel.</p>
<p><emphasis>Nenávid</emphasis><emphasis>ím latinu</emphasis>, pomyslel si Mahmud. <emphasis>A myslím, že nenávidím i antické badatele. </emphasis>Nahlas řekl: „Zase Vergilius?“</p>
<p>„Seneca,“ odpověděl Hockenberry. <emphasis>„A ona… myšleno Penthesileia… sousedka kočovných Skytů, vždy bdělá, vede svou zbědovanou družinu ke břehům Pontu, kde </emphasis><emphasis>Pergamon… </emphasis>chápeš, Mahmude, Ílion, Trója… <emphasis>zavrávoral, železem raněný.“</emphasis></p>
<p>„Honem, nasedni do sršně, Hockenberry,“ zakřičel Mahmud.</p>
<p>„Hodně štěstí, Mahmude,“ popřál Hockenberry a ustoupil. „Pozdravuj ode mě Zemi a Orpha. Obojí mi bude chybět.“</p>
<p>Otočil se, pomalým klusem proběhl kolem místa, kde Achilleus klečel a plakal nad tělem Penthesileiy – zabiják tam teď byl až na mrtvé sám, všichni ostatní lidé už utekli – a pak, když Mahmudův letoun odstartoval a začal se drápat do vesmíru, vyrazil nejrychleji, jak to šlo, k díře, která se viditelně scvrkávala.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p><empty-line /><p>část 2</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>22</strong></p>
<p>Po stoletích subtropického tepla zavítala do vily Ardis opravdová zima. Sníh nenapadl, ale okolní lesy ztratily všechny listy kromě těch, které se držely nejúporněji, a jinovatka vyznačovala oblast, kam padal stín zámečku, ještě hodinu po zdráhavém východu slunce – Ada každé ráno sledovala, jak linie bělavé trávy na svažitém západním trávníku pomalu ustupuje nahoru k domu, až z ní zůstal jen tenoučký jinovatkový příkop – a hosté hlásili, že dvě malé řeky, které křížily cestu na dvou kilometrech mezi vilou Ardis a faxovým pavilonem, mají obě na hladině ledový škraloup.</p>
<p>Ten večer – jeden z nejkratších v roce – Ada prošla dům a zapálila petrolejky a četné svíčky. Pohybovala se s grácií, přestože byla v pátém měsíci těhotenství. Starý zámeček, postavený o více než osmnáct set let dřív, před finálním faxem, byl poměrně pohodlný; většinu pokojů teď vytápěly téměř dva tucty krbů, v předchozích stoletích využívaných především k ozdobným a zábavným účelům. Pro ostatní místnosti osmašedesátipokojového sídla Harman nejdřív vyprojektoval a pak i postavil něco, čemu říkal Franklinova kamna. Dnes večer vyzařovala dost tepla, aby na Adu přišla ospalost, jak při rozsvěcování lamp postupovala z dolních chodeb do pokojů, pak na schodiště a do horních chodeb a pokojů.</p>
<p>Na konci chodby ve druhém poschodí se zastavila u velkého klenutého okna. Poprvé po tisíciletích se lesy skláněly před lidmi vládnoucími sekerami – a nejenom na palivové dříví. V posledním světle bledého zimního soumraku, jež se linulo dovnitř přes tabule pokřivené gravitací, viděla dole na jižním trávníku šedivou stěnu dřevěné palisády, která sice bránila ve výhledu, ale působila uklidňujícím dojmem. Palisáda se táhla kolem celé vily Ardis, někde jen třicet metrů od domu, jinde až sto metrů směrem k okraji lesa. Další stromy padly na stavbu strážních věží, které se tyčily ve všech rozích a lomech palisády, a ještě další byly pokáceny proto, aby se z desítek letních stanů staly domy a ubikace pro více než čtyři stovky lidí, kteří dnes na pozemcích Ardisu žili.</p>
<p><emphasis>Kde je Harman? </emphasis>Ada si pro sebe již několik hodin vymýšlela desítky různých domácích prací, aby potlačila neodbytnost té myšlenky, ale nyní své znepokojení už nedokázala pomíjet. Její milenec – Harman s oblibou používal archaické slovo „manžel“ – odešel ráno krátce po úsvitu společně s Hannah, Petyrem a Odysseem – jenž teď trval na tom, aby se mu říkalo Nikdo. Zapřáhli do drožky vola a pustili se do pročesávání lesů a luk do vzdálenosti patnácti a více kilometrů od řeky. Lovili vysokou a pátrali po dalších zatoulaných kusech dobytka.</p>
<p><emphasis>Touto dobou už měli být doma. Slíbil mi, že se vrátí dlouho před setměním.</emphasis></p>
<p>Vrátila se do přízemí a odešla do kuchyně. Obrovská kuchyně, která byla po staletí hájemství pouze služebníků a příležitostně voynixů přivážejících maso ze svých jatek, nyní žila lidskou činností. Příprava jídla byla tu noc na Emmě a Remanovi – ve vile Ardis jako takové se stravovalo zpravidla kolem padesáti lidí – a bezmála tucet žen se hemžil kolem pečení chleba, přípravy salátů či rožnění masa ve velkém starém krbu a vytvářel všeobecný chaos, jehož výsledkem zanedlouho bude dlouhý stůl plný jídla.</p>
<p>Emma zachytila Adin pohled. „Ještě se nevrátili?“</p>
<p>„Ještě ne,“ odpověděla Ada. Usmála se a snažila se, aby její hlas zněl naprosto bezstarostně.</p>
<p>„Oni přijdou,“ řekla Emma a poplácala Adu po bledé ruce.</p>
<p>Ada se ne poprvé a ne ve zlém – měla Emmu ráda – zamyslela nad tím, proč to vypadá, jako by lidé měli pocit, že mají větší právo se ženy dotýkat a poplácávat ji, když je těhotná. „Ovšemže přijdou. A doufám, že přinesou nějakou tu zvěřinu a přiženou aspoň čtyři kusy dobytka z těch, které se ztratily… a bylo by ještě lepší, kdyby dva z nich byly krávy.“</p>
<p>„Mléko potřebujeme,“ souhlasila Emma. Znovu popleskala Adu po ruce a vrátila se ke svým povinnostem u ohně.</p>
<p>Ada nenápadně vyklouzla ven. Chlad jí na okamžik nedovolil ani se nadechnout, ale měla přes sebe šátek, který si vytáhla výš, aby jí zakrýval ramena a krk. Po vyhřáté kuchyni jako by se jí studený vzduch zabodával do tváří tisícem jehliček. Zůstala chvíli stát na zadní terase, aby se oči přizpůsobily tmě.</p>
<p><emphasis>K čertu s tím vším</emphasis>, pomyslela si, zvedla levou dlaň a představila si jeden žlutý kruh se zeleným trojúhelníkem uvnitř, aby aktivovala proxnet. Bylo to popáté za poslední dvě hodiny, co se pokusila funkci vyvolat.</p>
<p>Nad dlaní se jí sice zjevil modrý ovál, ale holografický obraz zůstal rozmazaný a plný šumu. Harman vyslovil domněnku, že tyto občasné výpadky proxnetu, farnetu a dokonce i staré vyhledávací funkce nemají nic společného s jejich těly – nanotechnologie máme ve svých genech a v krvi pořád, řekl se smíchem – ale mohou souviset se satelity a komunikačními asteroidy v prstencích P nebo R, snad prostřednictvím poruch způsobovaných každonočními meteorickými dešti. Když Ada zvedla oči k tmavnoucí večerní obloze, spatřila, jak se polární a rovníkový prstenec, každý složený z tisíců samostatných svítících objektů, nad její hlavou pohybují a otáčejí jako dvě překřížené stuhy světla. Skoro po celou dobu jejích sedmadvaceti let působily tyto prstence uklidňujícím dojmem – jako sídlo nápravny, kde jim po každé dvacítce zregenerují tělo, jako domov postlidí, kteří na ně dávají pozor a mezi něž každý z nich vstoupí, až dosáhne poslední, páté dvacítky – ale po tom, co tam zažili Harman a Daeman, Ada věděla, že na prstencích žádní postlidé nejsou, zato tam číhá strašlivá hrozba. Pátá dvacítka byla po celá ta dlouhá staletí lež – finální fax, na jehož konci připravil bezmocným obětem kanibalskou smrt tvor jménem Kalibán.</p>
<p>Padající hvězdy – ve skutečnosti kusy dvou orbitálních těles, jejichž srážce před osmi měsíci napomohli Harman a Daeman – kreslily čáry od západu na východ, byl to však jen slabý meteorický déšť, nic v porovnání se strašlivým bombardováním z prvních dvou týdnů po Zřícení. Ada se zamyslela nad tím výrazem, který v minulých měsících všichni začali používat. <emphasis>Zřícení. </emphasis>Zřícení čeho? Zřícení úlomků asteroidu z oběžné dráhy, který Prosperovi pomohli zničit Harman s Daemanem, anebo zhroucení něčeho jiného – služebníků, elektrické sítě, služby voynixů, kteří přestali lidi poslouchat právě tu noc… noc, kdy přišlo Zřícení. Ada si uvědomila, že v ten den před více než osmi měsíci se zhroutilo všechno – nejenom obloha, ale také jejich svět v té podobě, jak jej předchozí generace lidí starého typu znaly po více než čtrnáct cyklů po pěti dvacítkách.</p>
<p>Začala pociťovat příznaky žaludeční neurózy, kterou trpěla v prvních třech měsících těhotenství, toto však byla úzkost, ne ranní nevolnost. Napětím ji bolela hlava. <emphasis>Vypnout</emphasis>, pomyslela si a proxnet zhasl. Vyzkoušela ještě farnet – ani ten nefungoval – a primitivní vyhledávací funkci, ale tři muži a jedna žena, které chtěla najít, nebyli dost blízko, aby se objevila červená, zelená nebo žlutá záře. Vypnula všechny dlaňové funkce.</p>
<p>Vyvolávání funkcí v ní probudilo touhu přečíst si další knihy. Zvedla oči ke svítícím oknům knihovny – viděla hlavy ostatních, kteří tam byli, zabraní do samočtení – a zalitovala, že tam není s nimi, že nemůže přejíždět rukama po hřbetech nových svazků, které přivezli a uložili v posledních dnech, a dívat se, jak jí zlatá slova proudí rukama do mozku a srdce. Za tento krátký den však zhltala již patnáct silných knih, a tak stačilo, aby na samočtení jenom pomyslela, a nevolnost se přihlásila silněji.</p>
<p><emphasis>Čtení – nebo přinejmenším samočtení – se hodně podobá těhotenství</emphasis>, pomyslela si a potěšila se tou metaforou. <emphasis>Naplní to člověka emocemi a reakcemi, na které není připraven… dodá mu to pocit, jako by byl strašně plný, jako by nebyl jenom sám sebou, jako by se náhle dal do pohybu k nějakému předurčenému okamžiku, který mu navždycky změní celý život. </emphasis>Napadlo ji, co by na její metaforu řekl Harman – věděla, že je nemilosrdným kritikem vlastních metafor a analogií – a vzápětí ucítila, jak se jí s návratem obav nevolnost stěhuje z břicha k srdci. <emphasis>Kde jsou? Kde je Harman? Nestalo se mému miláčkovi nic?</emphasis></p>
<p>Ada s rozbušeným srdcem vykročila k zářícímu otevřenému topeništi a spletité dřevěné konstrukci kuplovny, kterou postavila Hannah a ve které se teď, když se z bronzu, železa a dalších kovů vyráběly zbraně, pracovalo čtyřiadvacet hodin denně.</p>
<p>Dnes večer roztápěl a udržoval plameny Loes, přítel Hannah, se skupinou mladších mužů. „Dobrý večer, Ado <emphasis>Uhr</emphasis>,“ zavolal na ni vysoký hubený muž shora. Znal ji sice již léta, ale vždy dával přednost formálnosti zdvořilostního titulu.</p>
<p>„Dobrý večer, Loesi <emphasis>Uhr. </emphasis>Nic nového ze strážních věží?“</p>
<p>„Bohužel ne,“ zavolal Loes dolů a odstoupil od otvoru ve vršku kuplovny. Ada si ve svém rozrušení všimla, že si oholil vousy a obličej má zrudlý a zpocený žárem. V noci, kdy mohlo sněžit, pracoval tam nahoře do pasu nahý.</p>
<p>„Budete dnes v noci odlévat?“ zeptala se Ada. Hannah ji o takových věcech vždycky informovala – a noční odlévání skýtalo dramatickou podívanou – ale pec na kov nepatřila k věcem, jež měla Ada na starosti, jako taková byla faktem jejich nového života, který ji zajímal jen povrchně.</p>
<p>„Ráno, Ado <emphasis>Uhr. </emphasis>Harman <emphasis>Uhr </emphasis>a ostatní se určitě už brzy vrátí. Ve světle prstenců a hvězd najdou cestu snadno.“</p>
<p>„Jistě, samozřejmě,“ zavolala. Pak ji napadlo, aby se zeptala ještě na něco. „Neviděl jste Daemana <emphasis>Uhr?</emphasis>“</p>
<p>Loes si otřel hadrem čelo, tiše promluvil na jednoho z ostatních mužů, který odběhl pro dříví, a zavolal dolů: „Daeman <emphasis>Uhr </emphasis>odcestoval dnes večer do Kráteru Paříž, zapomněla jste? Chce přivést sem do vily Ardis svou matku.“</p>
<p>„Ano, samozřejmě,“ odpověděla. Kousla se do rtu, ale musela se zeptat: „Odcestoval před setměním? Doufám, že jistě ano.“</p>
<p>Za poslední týdny útoků mezi Ardisem a faxovým uzlem přibylo.</p>
<p>„Ano, Ado <emphasis>Uhr. </emphasis>Měl dost času, aby se k pavilonu dostal před setměním. A měl s sebou jednu z nových kuší. Než se vrátí s matkou, počká, až vyjde slunce.“</p>
<p>„To je dobře.“ Ada se zadívala na sever k dřevěné hradbě a lesu za ní. Tady na otevřeném svahu byla již tma, z oblohy na západě, kde se kupila černá mračna, vyprchalo poslední světlo a ona si dovedla představit, jak naprostá tma musí být pod stromy venku. „Nashledanou u večeře, Loesi <emphasis>Uhr</emphasis>.“</p>
<p>„Do té doby dobrý večer, Ado <emphasis>Uhr</emphasis>.“</p>
<p>Vítr zesílil, a tak si Ada povytáhla šátek až přes hlavu. Vykročila k severní bráně a strážní věži, která tam stála, ale věděla, že nechce volat nahoru a odvádět pozornost hlídky svou nervozitou. Navíc tam strávila hodinu už pozdě odpoledne. Vyhlížela na severní přístupové cesty, čekala a byla skoro šťastná. To bylo předtím, než ji jako nevolnost ovládla nervozita. Šla bezcílně kolem východní strany Ardisu a kývnutím zdravila stráže, které se opíraly o oštěpy u kruhové příjezdové cesty. Pochodně, které ji lemovaly, byly zapálené.</p>
<p>Nedokázala jít dovnitř. Příliš mnoho tepla, příliš mnoho smíchu, příliš mnoho hovoru. Na terase spatřila mladou Peaen, zabranou do soustředěného rozhovoru s jedním z jejích mladých obdivovatelů, kteří se po Zřícení přestěhovali do Ardisu z Ulanbatu – jedním z mnoha Odysseových žáků z doby, kdy starý muž dělal učitele, než se stal Nikým a téměř přestal mluvit – a Ada, která nestála ani o to, aby se musela s někým zdravit, se znovu obrátila do relativní tmy bočního dvora.</p>
<p><emphasis>Co když Harman zemře? Co když je někde tam venku ve tmě už mrtvý?</emphasis></p>
<p>Tím, že tu myšlenku vyjádřila slovy, se jí maličko ulevilo, nevolnost trochu ustoupila. Slova byla jako něco hmotného, co dodalo myšlence tvar – najednou to spíš než jedovatý plyn byla odpudivá krychle z krystalizovaných myšlenek, kterou mohla otáčet v rukou a prohlížet si její děsivé strany.</p>
<p><emphasis>Co když Harman zemře? </emphasis>Ona sama by nezemřela – to Ada, která byla vždycky realistka, věděla. Žila by dál, měla by dítě, možná by se i znovu zamilovala.</p>
<p>Poslední myšlenka znovu přivolala nevolnost, a tak si sedla na studenou kamennou lavičku, odkud měla výhled na sálající kuplovnu a zavřenou severní bránu za ní.</p>
<p>Ada věděla, že před Harmanem ve skutečnosti nikdy nebyla zamilovaná – ani když chtěla být. Jako dívka i jako mladá žena věděla, že flirtování a laškování není totéž co láska. A to ve světě před Zřícením, který o mnoho víc než flirtování a laškování – se životem, s ostatními a se sebou – nenabízel.</p>
<p>Před Harmanem nikdy nezažila to hluboké, vnitřně uspokojivé štěstí, jež přináší, když člověk spí s někým, koho miluje – a tady nepoužila eufemismus, skutečně myslela na to, jaké to je vedle něho <emphasis>spát</emphasis>, probouzet se vedle něho v noci, cítit jeho objetí, když usíná, a často jako to první, když se ráno probouzí. Znala nejtišší zvuky, které Harman vydával, aniž si to uvědomoval, znala jeho dotek a jeho vůni – přírodní, mužský pach, v němž se vůně kůže jezdecké výstroje ze stáje viditelné za kuplovnou mísila s podzimní bohatostí samotné lesní půdy.</p>
<p>Její tělo již poznalo jeho dotek – a nejenom intimní dotek při jejich častém milování, ale i ten nejmenší tlak jeho ruky na rameni, na paži nebo na zádech, když ji míjel. Věděla, že skoro stejně jako fyzický dotek jí bude chybět tlak Harmanových očí – vždyť to, že o ní ví a věnuje jí svou pozornost, se pro Adu stalo jakýmsi trvalým dotekem. Zavřela oči a představila si, že cítí, jak svou velkou rukou obklopuje její studenou, menší ruku – ona měla prsty vždycky dlouhé a tenké, zatímco on krátké a široké, jeho mozolnatá dlaň byla vždycky teplejší než její. Bude se jí po tom teplu stýskat. Ada si uvědomila, že to, co jí bude chybět nejvíc, jestli je Harman mrtvý – stejně moc jako jeho <emphasis>bytí – </emphasis>je vlastní budoucnost, kterou ztělesňoval. Ne osud, ale budoucnost – ten nepopsatelný pocit, že <emphasis>zítra </emphasis>znamená vidět Harmana, smát se s ním, jíst s ním, mluvit s ním o jejich nenarozeném dítěti, třeba se s ním i hádat – už navždycky jí bude chybět pocit, že pokračování jejího života není jen další den dýchání, ale dar toho, že se může se svým milovaným celý ten den věnovat rozsáhlému spektru všemožných činností.</p>
<p>Jak tam seděla na studené lavičce, nad ní se otáčely prstence, noční meteorický déšť sílil a záře těchto světel a kuplovny vrhala na ojíněný trávník její stín, uvědomila si, že je jednodušší přemýšlet o vlastní smrtelnosti než o smrti někoho, koho člověk miluje. Byl to pro ni obrovský objev – už si takovou situaci <emphasis>představovala</emphasis>, představovat si jí šlo vždycky velice dobře – ale objevem pro ni byla realita a všeobsažnost toho pocitu. Podobně jako vjem nového života v ní, pocit ztráty a lásky k Harmanovi ji celou prostupoval – bylo to nějak neskutečně větší nejenom než ona sama, ale i než její schopnost takto uvažovat a cítit.</p>
<p>Ada čekala, že se jí milování s Harmanem bude líbit – dělit se s ním o své tělo a učit se rozkoši, které jí jeho tělo mohlo přinést – ale ohromilo ji zjištění, že s tím, jak si byli čím dál bližší, jako by každý z nich objevil jiné tělo – ani její, ani jeho, nýbrž cosi společného a nevysvětlitelného. Ada o tom nikdy s nikým nemluvila – dokonce ani s Harmanem, i když věděla, že to cítí také – a domnívala se, že muselo přijít Zřícení, aby v lidech tuto záhadu uvolnilo.</p>
<p>Těch osm měsíců od Zřícení mělo být pro Adu krutým, smutným obdobím – služebníci rázem přestali fungovat, s pohodlným životem a chozením po večírcích byl navždy konec, svět, v němž vyrostla a který se naučila znát, jednou provždy zanikl, matka, která se odmítla vrátit do nebezpečné vily Ardis a zůstala se dvěma tisícovkami dalších na Lomanově statku, tam spolu se všemi ostatními zahynula při podzimním hromadném útoku voynixů, k tomu zmizení sestřenice a přítelkyně Virginie z její usedlosti nedaleko Chomu nad severním polárním kruhem, doposud nepoznané obavy o jídlo, teplo, bezpečnost a přežití, strašlivé poznání, že nápravna je navždy pryč a že jistota nanebevzetí na prstence P a R byla jen zvrácený mýtus, kruté vědomí, že je jednou čeká jenom smrt a nemají již nárok ani na pět dvacítek života, že mohou zemřít kdykoli… to všechno mělo na sedmadvacetiletou ženu působit děsivě a tíživě.</p>
<p>Byla šťastná. Ada byla šťastnější než kdykoli předtím v celém životě. Byla šťastná z nových výzev a z potřeby najít odvahu, ale také z potřeby důvěry a odkázanosti na ostatní. Byla šťastná, když zjišťovala, že miluje Harmana a on miluje ji způsobem, jaký by jejich starý svět faxovacích večírků, přepychu zajišťovaného služebníky a dočasných vztahů mezi muži a ženami nikdy nepřipustil. Tak jako byla nešťastná pokaždé, když její milovaný odcházel na loveckou výpravu, vést útok proti voynixům, letět soniem ke Golden Gate na Machu Picchu či na jiné staré místo, nebo faxem učit některou z dalších více než tří set komunit, jimž se podařilo přežít – <emphasis>přinejmenším polovina lidí na Zemi od Zřícení zemřela a my teď víme, že nás nikdy nebylo víc než milion; číslo, které nám před staletími řekli postlidé, bylo odjakživa vylhané </emphasis>– byla stejnou měrou šťastná pokaždé, když se vrátil, a obrovské štěstí zažívala v každý studený, nebezpečný, nejistý den, kdy byl s ní tady ve vile Ardis.</p>
<p>Žila by dál, kdyby milovaný Harman zemřel – v srdci věděla, že by šla dál, snažila se přežít, bojovala, porodila dítě a vychovávala je, možná se znovu zamilovala – ale tuto noc si také uvědomovala, že ona intenzivní, okřídlená radost uplynulých osmi měsíců by byla navždy pryč.</p>
<p><emphasis>Přestaň být pitomá</emphasis>, poručila si.</p>
<p>Vstala, upravila si šátek a otočila se, aby zašla do domu, když vtom se rozezněl zvon v bráně strážní věže, doplněný hlasem jedné z hlídek.</p>
<p>„Od lesa se blíží tři lidé!“</p>
<p>Všichni muži u kuplovny nechali práce, popadli oštěpy, luky nebo kuše a rozběhli se k palisádě. Korzující hlídky ze západního a východního dvora se také rozběhly ke svým žebříkům a předprsním.</p>
<p><emphasis>Tři lidé. </emphasis>Ada na okamžik zůstala přimražená tam, kde stála. Ráno odešli čtyři. A měli upravenou drožku taženou volem. Bez drožky a vola by se vrátili jedině v případě, že se stalo něco strašného, a kdyby se jenom někdo zranil, třeba si pohmoždil kotník nebo zlomil nohu, použili by drožku k jeho převozu.</p>
<p>„Tři lidé se blíží k severní bráně,“ křikl znovu hlídač na strážní věži. „Otevřete bránu! Nesou tělo.“</p>
<p>Ada upustila šátek a nejrychleji, jak mohla, se rozběhla k severní bráně.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>23</strong></p>
<p>Několik hodin předtím, než voynixové zaútočili, se Harmana zmocnil pocit, že se stane něco hrozného.</p>
<p>Tato výprava ve skutečnosti nebyla nutná. Odysseus – vlastně teď Nikdo, připomínal si Harman, přestože pro něho zůstane statný muž s prošedivělými vousy navždy Odysseem – chtěl získat čerstvé maso, vystopovat část zmizelého dobytka a prozkoumat kopcovitou krajinu na sever od Ardisu. Petyr navrhl, aby jednoduše použili sonio, ale Odysseus namítal, že listí sice ze stromů opadalo, ale i něco tak velkého jako kráva je z nízkoletícího sonia obtížné zahlédnout. Navíc chtěl <emphasis>lovit.</emphasis></p>
<p>„Voynixové také chtějí lovit,“ poznamenal Harman. „Jsou týden co týden troufalejší.“</p>
<p>Odysseus – Nikdo – pokrčil rameny.</p>
<p>Harman se k nim připojil, třebaže s jistotou věděl, že všichni, kdo se této malé expedice účastní, mají lepší věci na práci. Hannah chystala na ráno následujícího dne odlévání železa a její nepřítomnost mohla plán zpozdit. Petyr katalogizoval stovky knih přivezených za poslední dva týdny a stanovoval priority, které mají být samočteny jako první. Samotný Nikdo mluvil o tom, že se v soniu pustí do dlouho odkládaného pátrání po záhadné robotické továrně někde na březích vodní plochy, která se kdysi jmenovala Michiganské jezero. A Harman by pravděpodobně věnoval celý den své fanatické snaze proniknout do omninetu a odhalit jeho další funkce, i když zvažoval také to, že se s Daemanem vydá do Kráteru Paříž, aby příteli pomohl přivézt jeho matku.</p>
<p>Jenže Nikdo – který se soustavně pouštěl na lovecké výpravy sám – tentokrát chtěl, aby s ním šli další. A ubohá Hannah, která byla do Nikoho-Odyssea zamilovaná od prvního dne, kdy ho před devíti měsíci potkala na mostě Golden Gate na Machu Picchu, trvala na tom, že půjde s ním. Jako další chtěl jít tím pádem Petyr, který se původně objevil ve vile Ardis jako Odysseův stoupenec, ještě před Zřícením, kdy ještě postarší bojovník vyučoval svou zvláštní filozofii, nyní však byl jen stoupencem Hannah v tom smyslu, že do ní byl beznadějně zamilovaný. A nakonec svolil Harman, že se k nim přidá, protože… nebyl si jistý, proč se k nim přidal. Možná nechtěl, aby tři takoví milenci narození pod nešťastnou hvězdou byli celý den sami v lese a ozbrojení.</p>
<p>Když později šel za trojicí studeným lesem a vzpomněl si na tato slova, musel se usmát. Narazil na ten výraz – „milenci pod nešťastnou hvězdou narození“ – právě den předtím, když četl – očima, nikoli samočtecí funkcí – Shakespearova <emphasis>Romea a Julii.</emphasis></p>
<p>Harman byl ten týden Shakespearem opilý: přečetl tři hry ve dvou dnech. Překvapovalo ho, že vůbec dokáže jít, natož se účastnit konverzace. Hlavu měl k prasknutí plnou neuvěřitelných kadencí, přívalu nových slov a tak hlubokého pochopení složitosti toho, co obnáší být člověkem, v jaké nikdy ani nedoufal. Chtělo se mu z toho plakat.</p>
<p>S jistým zahanbením si uvědomil, že kdyby se rozplakal, nebylo by to pro krásu a sílu těch her – celá představa jevištního dramatu byla pro Harmana a jeho postliterární svět nová. Ne, plakal by ze sobeckého smutku nad skutečností, že na něco takového, jako byl Shakespeare, nenarazil dřív než necelé tři měsíce před vypršením pěti dvacítek let, které měl přiděleny. Přestože si byl jistý – neboť to zařízení pomohl zničit – že orbitální nápravna nebude v den páté dvacítky, a když na to přijde vlastně ani žádné jiné dvacítky, faxovat nahoru do prstence R žádné další lidi starého typu, představa, že jeho život na zemi skončí úderem půlnoci ohlašující jeho sté narozeniny, byla po devětadevadesáti letech zakořeněná v jeho mysli příliš pevně, než aby jí dokázal uniknout.</p>
<p>Když se přiblížil soumrak, ubírali se všichni čtyři pomalou chůzí po okraji skal, vraceli se z promarněného dne. Nepohybovali se tempem rychlejším, než bylo plahočení vola, kterého vzali s sebou, aby táhl drožku. Před Zřícením tato vozidla díky vnitřním gyroskopům balancovala na jednom kole a tahali je voynixové, ale teď, bez vnitřního zdroje energie, nedokázaly ty krámy udržet rovnováhu a tak mechanické útroby a pohyblivé součástky z každého vozidla vykuchali, oje posunuli dál od sebe, přidělali zápřah pro vola a jediné úzké kolo uprostřed nahradili dvěma širšími koly na nově vykované ose. Harmanovi připadaly na koleni upravené drožky a vozy žalostně primitivní, ale skutečnost byla taková, že představovaly první člověkem zkonstruovaná kolová vozidla po více než patnácti stech letech nehistorie.</p>
<p>Z té představy mu také bylo do pláče.</p>
<p>Měli namířeno asi šest kilometrů na sever. Většinou šli podél nevysokých srázů, ze kterých se jim otevíral výhled na přítok řeky, která, jak teď Harman věděl, se kdysi jmenovala Ekei a ještě předtím Ohio. Drožka byla nezbytná pro odvoz případných jelenů, které by se jim podařilo nahromadit, třebaže o Nikom bylo notoricky známo, že dokáže ujít kilometry s mrtvým jelenem přehozeným přes ramena – a tak postupovali pomalu takovým způsobem, jímž se může táhnout jedině vůl.</p>
<p>Chvílemi dva zůstávali u vozu a dva vyráželi s lukem nebo kuší do lesa. Petyr měl u sebe flešetovou pušku – jednu z těch několika střelných zbraní ve vile Ardis – raději však lovili méně hlučnými zbraněmi. Voynixové neměli uši jako takové, ale přesto měli znamenitý sluch.</p>
<p>Tři lidé starého typu po celé dopoledne sledovali své dlaně. Voynixe z nějakého důvodu neukazovaly vyhledávače, farnet ani zřídkakdy používané funkce omninetu, ale zpravidla je bylo vidět proxnetem. Jenže také platilo, jak se Harman a Daeman se Savi dozvěděli před devíti měsíci na místě zvaném Jeruzalém, že voynixové používali proxnet také – ke zjištění polohy lidí.</p>
<p>Dnes to bylo jedno. V poledne byly všechny funkce mimo provoz. Čtveřice spoléhala na své oči, v lese byla opatrnější a když postupovala přes louky nebo podél nízkých útesů, pozorně sledovala linii stromů.</p>
<p>Vítr od severozápadu byl velice chladný. Všechny staré výdejny přestaly fungovat v den Zřícení a předtím teplé oblečení stejně prakticky nikdo nepotřeboval, a tak měli tři lidé starého typu na sobě nahrubo sešité kabáty a pláště z vlny nebo zvířecích kůží. Zdálo se, že Odysseus… Nikdo… je vůči chladu odolný a chodí ve stejném hrudním pancíři a jakési krátké sukni, které si bral na své výpravy vždycky, pouze ramena si ovinul krátkým červeným přehozem, aby se zahřál.</p>
<p>Žádné jeleny nenašli, což bylo zvláštní. Naštěstí nenarazili ani na žádné allosaury či jiné dinosaury zrekonstruované z RNA. Ve vile Ardis panovala obecná shoda, že těch několik dinosaurů, kteří na severu ještě lovili, v tomto neobvykle chladném období přesídlilo na jih. Špatná zpráva byla, že minulé léto se objevili šavlozubí tygři, kteří <emphasis>neodtáhli </emphasis>spolu s velkými plazy. Nikdo jim ukázal čerstvé otisky nedaleko stop dobytka, které po většinu dne sledovali.</p>
<p>Petyr se přesvědčil, že v pušce je zasazený nový zásobník s křišťálovými flešetami.</p>
<p>Na zpáteční cestu se obrátili poté, co nalezli na skalnaté části srázu hrudníky a poházené zakrvácené kosti dvou chybějících kusů dobytka. O deset minut později pak našli kůži, chlupy, páteř, lebku a úžasné zakřivené zuby šavlozubého tygra.</p>
<p>Nikdo zvedl hlavu a otočil se o tři sta šedesát stupňů. Jeho zrak nevynechal žádný ze vzdálených stromů a balvanů. Dlouhý oštěp držel oběma rukama.</p>
<p>„To udělal jiný šavlozubec?“ zeptal se Harman.</p>
<p>„Šavlozubec nebo voynix,“ odvětil Nikdo.</p>
<p>„Voynixové nejedí,“ namítl Harman, ale hned si uvědomil, jak je jeho poznámka hloupá.</p>
<p>Nikdo zavrtěl hlavou. Šedé kadeře mu čechral vítr. „To ne, ale tenhle šavlozubec mohl zaútočit na skupinu voynixů. Pak ho sežrali mrchožrouti nebo jiné kočkovité šelmy. Vidíte tady ty stopy v měkké půdě? Hned vedle nich jsou šlápoty voynixů.“</p>
<p>Harman je uviděl, ale až poté, co na ně Nikdo ještě jednou ukázal.</p>
<p>Pak se vydali zpátky, jenže ten pitomý vůl šel ještě pomaleji než kdy předtím, přestože ho Nikdo popoháněl ratištěm a občas i ostrým hrotem svého oštěpu. Kola a osa skřípaly a vrzaly a jednou museli opravit uvolněnou zarážku. Nízké mraky přinesly ještě studenější vítr a denního světla začalo ubývat, když byli ještě tři kilometry od domova.</p>
<p>„Schovají nám teplou večeři,“ poznamenala Hannah. Dokud se nedávno nešťastně nezamilovala, bývala vysoká atletická mladá žena vždycky optimistka. Teď ale její bezstarostný úsměv působil napjatě.</p>
<p>„Vyzkoušejte proxnet,“ žádal Nikdo. Starý Řek žádné funkce neměl. Naproti tomu jeho prastaré tělo, nepoznamenané nanogenetickými manipulacemi posledních dvou tisíciletí, neregistrovaly vyhledávací, farnetové ani proxnetové funkce voynixů.</p>
<p>Hannah se podívala na modrý ovál, který se jí vznášel nad dlaní. „Jenom poruchy,“ zavrtěla hlavou a zhasla jej.</p>
<p>„Aspoň teď nevidí ani oni nás,“ řekl Petyr. Mladík měl v jedné ruce kopí a přes rameno pověšenou flešetovou pušku, pohledem ale visel na Hannah.</p>
<p>Znovu se plahočivě vydali přes louku. Vysoká ostrá tráva jim rozdírala nohy, opravená drožka skřípala ještě víc než obvykle. Harman se podíval na holé nohy Nikoho-Odyssea nad sandály s vysoko zašněrovanými řemínky a podivil se, že lýtka a holeně nemá jednu velkou změť šrámů.</p>
<p>„Tak to vypadá, že jsme promarnili den,“ řekl Petyr.</p>
<p>Nikdo pokrčil rameny. „Víme teď, že jeleny kolem Ardisu loví něco velkého,“ odvětil. „Kdybych šel na takový celodenní lov před měsícem, dostal bych dva nebo tři.“</p>
<p>„Nějaký nový dravec?“ zeptal se Harman. Kousl se při té představě do rtu.</p>
<p>„Je to možné,“ kývl Nikdo. „Anebo voynixové vybíjejí zvěř a odhánějí dobytek, aby nás vyhladověli.“</p>
<p>„Můžou být voynixové tak chytří?“ podivila se Hannah. Lidé starého typu odjakživa pohlíželi na organicko-mechanické tvory jako na vykonavatele otrocké práce – němé, reagující pouze na příkazy, stejně jako služebníci naprogramované tak, aby o lidi pečovali, přijímali od nich rozkazy a chránili je. Jenže v den Zřícení všichni služebníci padli na zem, zatímco voynixové utekli a začali zabíjet.</p>
<p>Nikdo znovu pokrčil rameny. „Můžou sice fungovat samostatně, ale určitě přijímají rozkazy. Vždycky to tak bylo. Od koho nebo od čeho, tím si nejsem úplně jistý.“</p>
<p>„Od Prospera ne,“ řekl tiše Harman. „Po naší návštěvě ve městě jménem Jeruzalém, kde se to voynixy hemžilo, Savi řekla, že noosferická bytost jménem Prospero vytvořila Kalibána a <emphasis>kalibánky </emphasis>na ochranu před voynixy. Nepocházejí z tohoto světa.“</p>
<p>„Savi,“ zabručel Nikdo. „Nevěřím, že ta starucha je mrtvá.“</p>
<p>„Je,“ potvrdil Harman. Nahoře na tom orbitálním ostrově byli s Daemanem svědky toho, jak ji nestvůrný Kalibán zavraždil a její mrtvolu odvlekl. „Jak dlouho jsi ji znal, Odyssee… Nikdo?“</p>
<p>Starší muž si promnul krátké šedivé vousy. „Jak dlouho jsem znal Savi? Jenom několik měsíců reálného času… ale rozprostřených do více než tisíce let. Občas jsme spolu spali.“</p>
<p>Hannah se zatvářila šokované a dokonce se zastavila.</p>
<p>Nikdo se zasmál. „Ona ve své kryokóji, já ve svém časovém sarkofágu na Golden Gate. Velice spořádaně a souběžně. Dvě miminka, každé ve své postýlce. Kdybych chtěl vzít nadarmo jméno jednoho svého krajana… řekl bych, že to byl <emphasis>platonický </emphasis>vztah.“ Nikdo se srdečně rozesmál, přestože se k němu nikdo další nepřidal. Ale když se přestal smát, řekl: „Nevěř všemu, co vám ta stará babizna napovídala, Harmane. V mnoha věcech lhala a mnoha dalším nerozuměla.“</p>
<p>„Byla to nejmoudřejší žena, jakou jsem kdy potkal,“ prohlásil Harman. „Takovou jako ona už nenajdu.“</p>
<p>Nikdo po něm vrhl nepřívětivý úsměv. „Druhá část toho prohlášení je pravdivá.“</p>
<p>Narazili na bystřinu, která stékala k větší říčce. Když ji překonávali, museli opatrně balancovat na kamenech a padlých kmenech. Na to, aby si namočili nohy a oblečení, pokud to nebylo nutné, bylo příliš chladno. Vůl se vlekl studenou vodou a prázdnou drožku smýkal za sebou. Petyr přešel potok jako první a hlídal s flešetovou puškou připravenou, než přešli ostatní tři. Na zpáteční cestě se nedrželi dobytčích stop jako předtím, ale pohybovali se zhruba několik set metrů od cesty. Věděli, že musejí zdolat ještě jednu táhlou zalesněnou vyvýšeninu, pak dlouhou kamenitou louku a ještě jednu louku, než je bude čekat vila Ardis, teplo, jídlo a relativní bezpečí.</p>
<p>Slunce zapadlo za hradbu temných mračen na jihozápadě. Během několika minut se setmělo tak, že většinu světla obstarávaly prstence. V drožce byly lampy a Harman měl v batohu svíčky, ale pokud by nepřitáhly mraky, které by zakryly prstence a hvězdy, neměli by je potřebovat.</p>
<p>„Jestlipak Daeman odjel za matkou,“ prohodil Petyr. Zdálo se, že mladíkovi jsou dlouhá mlčení nepříjemná.</p>
<p>„Byl bych rád, kdyby na mě počkal,“ ozval se Harman. „Anebo počkal aspoň na to, až bude na druhém konci den. V Kráteru Paříž dnes není moc bezpečno.“</p>
<p>„Je to s podivem,“ zabručel Nikdo, „ale vypadá to, že Daeman je z vás všech nejlépe schopný se o sebe postarat. Přiznej, že tě překvapil, Harmane.“</p>
<p>„Ani ne,“ popřel to Harman. Ale okamžitě si uvědomil, že to není pravda. Když se před necelým rokem s Daemanem poprvé setkal, viděl ufňukaného, buclatého maminčina mazánka, jehož jedinými koníčky je chytání motýlů a svádění mladých žen. Harman byl dokonce přesvědčený, že Daeman přišel před deseti měsíci do vily Ardis proto, aby svedl svou sestřenici Adu. Při jejich prvních dobrodružstvích byl Daeman ustrašený a pořád si na něco stěžoval. Ale Harman musel sám před sebou uznat, že události Daemana změnily – a mnohem víc k lepšímu, než změnily staršího Harmana. Právě vyhladovělý a odhodlaný Daeman – o dvacet kilo lehčí, ale nekonečně agresivnější – si to v téměř beztížném stavu Prosperova orbitálního ostrova rozdal v souboji s Kalibánem. A Daeman to byl, kdo odtamtud dostal Harmana a Hannah živé. Od Zřícení byl Daeman mnohem tišší a vážnější a snažil se osvojit si všechna bojová umění a dovednosti potřebné pro přežití, které Odysseus vyučoval.</p>
<p>Harman trochu záviděl. Považoval se za přirozeného vůdce ardiské skupiny – starší, moudřejší, před devíti měsíci jediný člověk na Zemi, který uměl nebo chtěl číst, jediný člověk na Zemi, který tenkrát věděl, že Země je kulatá – teď si ale musel připustit, že těžké zkoušky, které Daemana posílily, jej oslabily na těle i na duchu. <emphasis>Je to věkem? </emphasis>Fyzicky vypadal jako zdravý muž kolem čtyřicítky, tak jako před Zřícením každý muž, který měl po čtvrté dvacítce. Modří červi a bublající chemikálie, které viděl tam nahoře v tancích nápravny, ho při prvních čtyřech návštěvách zregenerovali vcelku dobře. <emphasis>Ale psychicky? </emphasis>Musel si dělat starosti. Třeba Člověk nemohl stáří utéct, ať mu tělesnou schránku přebudovali sebelíp. K tomuto pocitu se přidával fakt, že stále kulhal – následkem zranění, která utrpěl před osmi měsíci nahoře na Prosperově pekelném ostrově. V nápravně již nečekal žádný tank, aby všechny napáchané škody odstranil, nepřiplul žádný služebník, aby obvázal a dal do pořádku následky každého neopatrného úrazu. Harman věděl, že noha už nikdy nebude zdravá, že bude kulhat až do své smrti – a tato představa dnes ještě umocňovala jeho zvláštní smutek.</p>
<p>Dál mlčky postupovali lesem. Každému připadalo, že ti ostatní jsou ztraceni ve svých úvahách. Harman střídavě vedl vola za ohlávku a zvíře bylo s postupující večerní tmou čím dál tvrdohlavější a umíněnější. Stačilo, aby ten pitomý tvor škubl na nesprávnou stranu, narazil drožkou do některého stromu, a oni by buď museli zůstat celou noc venku, než by ten krám opravili, nebo by ho tady jednoduše nechali a vola by odvedli domů bez něho. Ani jedna z těchto alternativ nebyla lákavá.</p>
<p>Podíval se po Odysseovi-Nikom, jak lehce si vykračuje poté, co zkrátil krok, aby držel tempo s pomalým volkem a kulhajícím Harmanem, potom zalétl pohledem k Hannah, toužebně zahleděné na Nikoho, a k Petyrovi, toužebně zahleděném na Hannah, a nejraději by si sedl na studenou zem a rozplakal se nad světem, který má až příliš starostí s přežitím, než aby si mohl pláč dovolit. Vzpomněl si na tu neuvěřitelnou hru, kterou právě přečetl – <emphasis>Romea a Julii</emphasis> – a přemýšlel, jestli je možné, aby některé věci a pošetilosti byly pro lidskou přirozenost univerzální i po bezmála dvou tisících let samozvané evoluce, nanoinženýrství a genových manipulací.</p>
<p><emphasis>Možná jsem neměl dovolit, aby Ada otěhotněla. </emphasis>To byla myšlenka, která Harmana pronásledovala nejvíc.</p>
<p>Ona dítě chtěla. On je chtěl taky. Nejen to. Po všech těch stoletích to bylo ojedinělé, ale oba dokonce chtěli rodinu – aby muž zůstal se ženou a dítětem, aby dítě vychovávali oni a ne služebníci. Všichni lidé starého typu z období před Zřícením sice znali své matky, ale téměř nikdo nevěděl – nebo nechtěl vědět – kdo je jeho otec. Ve světě, kde muži zůstávali mladí a vitální až do své páté a poslední dvacítky, v nepočetné populaci – možná ani ne tří set tisíc lidí po celém světě – a v kultuře zahrnující o málo víc než večírky a krátké sexuální vztahy, kde se mladistvá krása cenila nad všechno ostatní, bylo téměř jisté, že mnozí otcové budou nevědomky souložit se svými dcerami a mladí muži se svými matkami.</p>
<p>Harmana to trápilo, když se naučil číst a poprvé si udělal představu o dřívějších kulturách a dávno zaniklých hodnotách – <emphasis>příliš pozdě, příliš pozdě </emphasis>– ale nikdo jiný by si před devíti měsíci s incestem starosti nedělal. Tytéž geneticky upravené nanosenzory v těle, které ženě umožňovaly, aby si vybrala z pečlivě uložených spermatických váčků měsíce nebo i roky po pohlavním styku, by nikdy nedovolily, aby si žena jako partnera pro zplození potomka vybrala někoho ze své bližší rodiny. Jednoduše se to nemohlo stát. Nanoprogramování fungovalo spolehlivě, i když souložící lidé byli hlupáci.</p>
<p><emphasis>Ale teď je všechno jiné, </emphasis>pomyslel si Harman. Budou potřebovat rodiny, aby přežili – nejenom proto, aby odolali útokům voynixů a útrapám doby po Zřícení, ale aby se mohli lépe zorganizovat pro válku, na jejíž příchod Odysseus přísahal.</p>
<p>Starý Řek odmítal prozradit o svém proroctví z noci Zřícení cokoli víc, ale tenkrát prohlásil, že se blíží velká válka – někteří spekulovali, že válka související s obléháním Tróje, kterým se všichni zprostředkovaně bavili pod turínskými plátny, než i jejich zabudované mikroobvody přestaly fungovat. „Na vašem trávníku se objeví nové světy,“ řekl Adě.</p>
<p>Když vyšli na poslední širokou louku před posledním okrajem lesa, Harman si uvědomil, že je unavený a má strach. Unavený tím, jak se pořád snažil rozhodovat, co je správné – kdo mu dal právo zničit nápravnu, zřejmě tím osvobodit Prospera a teď pořád kázat o rodině a potřebě zorganizovat se do skupin, které budou schopné se chránit? Kolik toho znal – devětadevadesátiletý muž, který téměř celý svůj život promrhal, aniž si osvojil moudrost?</p>
<p>A strach neměl ani tak z umírání – třebaže ten strach zažívali poprvé po půldruhém tisíci let všichni – jako spíš ze změny, kterou pomohl přivodit. A bál se odpovědnosti.</p>
<p><emphasis>Udělali jsme správně, když jsme dovolili, aby Ada otěhotněla? </emphasis>V tomto novém světě se dva rozhodli, že je i uprostřed strádání a nejistoty smysluplnější založit rodinu – třebaže „založit rodinu“ byl zvláštní výraz, neboť dalo hodně práce si třeba jen představit, že by člověk mohl mít víc než jedno dítě. Jedno dítě bylo každé lidské ženě starého typu dovoleno po dobu vlády nepřítomných postlidí, která trvala půldruhého tisíce let. Adě a Harmanovi se skoro až točila hlava, když si uvědomili, že by mohli mít několik dětí, pokud by se tak rozhodli a pokud by příroda souhlasila. Žádný čekací list, žádná nutnost schválení od postlidí tlumočeného prostřednictvím služebníků. Naproti tomu nevěděli, jestli člověk <emphasis>může </emphasis>mít víc než jedno dítě. Dovolí to jejich modifikovaná genetika a nanoprogramování?</p>
<p>Rozhodli se mít dítě teď, dokud Adě ještě není třicet, a mysleli si, že by mohli ukázat ostatním, nejenom v Ardisu, ale ve všech ostatních komunitách kolem faxových uzlů, které přežily, jak může vypadat rodina, v níž je otec.</p>
<p>Tohle všechno Harmana děsilo. Děsilo ho to, přestože si byl jistý, že má pravdu. Neměli jistotu, zda matka a dítě přežijí porod mimo nápravnu. Naživu nebyl jediný člověk starého typu, který by viděl narození lidského dítěte – narození bylo, podobně jako smrt, něco, za čím člověk faxoval nahoru na prstenec R, aby u toho byl sám. A stejně jako v případě lidí, kteří před Zřícením utrpěli vážný úraz nebo zemřeli předčasně, jak se to jednou stalo i Daemanovi, když ho sežral allosaurus, narození v nápravně bylo něco tak traumatického, že muselo být v paměti zablokováno. Ženy si z porodu v nápravně nepamatovaly víc než jejich nemluvňata.</p>
<p>Ve stanovený okamžik těhotenství, který oznámili služebníci, byla žena odfaxována a po dvou dnech se vrátila zdravá a hubená. Mnoho dalších měsíců děti krmili a pečovali o ně výhradně služebníci. Matky většinou byly se svými dětmi v kontaktu, ale na jejich výchově se prakticky nepodílely. Před Zřícením otcové své děti nejenom neznali – ani se nedozvěděli, že dítě mají, protože k pohlavnímu styku s dotyčnou ženou mohlo dojít o roky nebo desítky let dřív.</p>
<p>Harman a ostatní teď četli knihy o tom, jak se děti rodily dřív – podle všeho se jednalo o neuvěřitelně nebezpečný a barbarský proces, a to i tenkrát, když se odehrával v nemocnicích, což byly zřejmě primitivní verze nápraven, když ještě nápravny nebyly, a pod dohledem odborníků – jenže na planetě momentálně neexistoval jediný člověk, který by viděl, jak se dítě rodí.</p>
<p>Kromě Nikoho. Řek při jedné příležitosti připustil, že ve svém bývalém životě, v té neskutečné době krve a válek, kterou ukazovalo turínské plátno, viděl alespoň částečně, jak dítě přichází na svět, dokonce i u svého syna Télemacha. Byl ardiská porodní bába.</p>
<p>A v novém světě, kde nebyli lékaři – nikdo, kdo by věděl, jak vyléčit nejjednodušší poranění nebo zdravotní problém – byl Odysseus-Nikdo mistrem léčitelského umění. Znal obklady. Uměl zašít ránu. Věděl, jak dát do pořádku zlomené kosti. Za bezmála deset let, kdy po útěku před někým, kdo se jmenoval Kirké, putoval časem a prostorem, si osvojil moderní zdravotnické metody jako umývání rukou a nože před zakrojením do živého těla.</p>
<p>Před devíti měsíci mluvil Odysseus o tom, že zůstane ve vile Ardis jen několik týdnů a půjde dál. Harman tušil, že kdyby se pokusil odejít nyní, padesát lidí by na něho skočilo a svázalo ho, aby si ho tam nechali pro jeho odbornosti – výrobu zbraní, lov, stahování zvěře, vaření nad otevřeným ohněm, tepelné zpracování kovů, šití oděvů, programování sonia k letu, léčení a ošetřování ran – pomoc s narozením dítěte.</p>
<p>Už viděli louku za lesem. Prstence se schovávaly v mracích a dělala se velká tma.</p>
<p>„Chtěl jsem se dnes sejít s Daemanem…“ začal Nikdo. Víc už říct nestačil.</p>
<p>Voynixové se spustili ze stromů jako obrovští, neslyšní pavouci. Byl jich nejmíň tucet. Všichni měli své vražedné čepele vytasené.</p>
<p>Dva dopadli na hřbet vola a podřízli mu hrdlo. Dva další přistáli vedle Hannah a sekli po ní, až vystříkla krev a látka se rozlétla. Hannah uskočila a pokusila se zvednout a natáhnout kuši, ale voynix ji srazil na zem a naklonil se k ní, aby dílo dokončil.</p>
<p>Odysseus zařval, zapnul svůj meč – dar od Kirké, řekl jim už dávno – tak, že byla vidět jen vibrující šmouha, rozmáchl se a skočil. Kusy krunýřů a paží z voynixů vyletěly do vzduchu a Harmana postříkala bílá krev a modrý olej.</p>
<p>Jeden voynix na Harmana skočil a vyrazil mu dech, jemu se však podařilo vyhnout se jeho ostrým nožům a odkutálet se. Druhý voynix přistál na všech čtyřech a okamžitě se postavil. Pohyboval se jako nějaký netvor ze zrychleného těžkého snu. Harman vstal, nemotorně zvedl oštěp a bodl po druhém tvorovi. Ve stejném okamžiku mu ten první sekl po zádech.</p>
<p>Ozval se staccatovitý třesk, jak Petyr zapojil do akce svou pušku. Křišťálové flešety prosvištěly Harmanovi kolem ucha. Náraz tisíce zářivých střepů udělil voynixovi za ním rotaci a odhodil ho. Harman se otočil právě v okamžiku, kdy druhý voynix skočil. Probodl mu oštěpem hruď a díval se, jak tvor padl na zem, vzápětí ale zaklel, neboť voynix mu v pádu vyškubl oštěp z rukou. Zkusil po něm chňapnout, pak ale raději uskočil zpátky a strhl z ramene luk, neboť tři další voynixové se otočili k němu a zaútočili.</p>
<p>Čtveřice lidí se postavila zády k drožce. Osm zbývajících voynixů je obstoupilo a začalo obklíčení uzavírat. Prstové čepele se leskly v posledních zbytcích světla.</p>
<p>Hannah vystřelila hluboko do hrudi toho, který byl nejblíž, dvě šipky z kuše. Voynix upadl, ale pokračoval v útoku po všech čtyřech, plazil se pomocí svých čepelí. Odysseus-Nikdo k němu přistoupil a svým mečem od Kirké ho rozřízl vejpůl.</p>
<p>Tři voynixové se vrhli na Harmana. Neměl kam utéct. Vystřelil svůj jediný šíp, ještě zahlédl, jak se odrazil od hrudi toho prvního, a pak už byli u něho. Harman se sklonil, ucítil, jak mu něco seklo po noze, a skutálel se pod drožku – cítil pach volské krve, v ústech a v nose měl měděnou chuť. Na druhé straně hned zase vyskočil. Voynixové začali drožku přeskakovat.</p>
<p>Petyr se prudce otočil, přikrčil se a vystřílel do skákajících postav celý zásobník s několika tisíci flešetami. Tři voynixové se rozletěli na kusy a přistáli v pršce organické krve a strojního oleje.</p>
<p>„Kryj mě, než znovu nabiju!“ zakřičel Petyr a sáhl do kapsy pláště, aby vytáhl další flešetový zásobník a zacvakl ho na místo.</p>
<p>Harman upustil luk – voynixové byli už příliš blízko – vytáhl krátký meč vykovaný před pouhými měsíci u Hannah v peci a začal sekat po dvou nejbližších kovových postavách. Voynixové byli příliš rychlí. Jeden uskočil. Druhý vyrazil Harmanovi meč z rukou.</p>
<p>Hannah vyskočila na drožku a vystřelila šipku z kuše do zad voynixe, který sekáním ohrožoval Harmana. Obluda se krátce otočila, ale pak se znovu vrhla do útoku, kovové ruce zdvižené, čepele v pohybu. Ústa ani oči neměla.</p>
<p>Harman se prudce skrčil, aby se vyhnul smrtící ráně, přistál na rukou a nakopl tvora do kolen. Bylo to jako kopnout do silných kovových trubek zapuštěných v betonu.</p>
<p>Všech pět zbývajících voynixů bylo teď na Harmanově straně drožky a hnalo se na Petyra a na něho, takže bylo jasné, že se k nim dostanou dřív, než mladík stihne flešetovou pušku zvednout.</p>
<p>V tom okamžiku se zpoza vozu vynořil se zuřivým rykem Odysseus a vrhl se mezi ně. Jeho krátký meč, už tak viditelný jen jako šmouha, byl teď rozmazaný dvojnásob. Všech pět voynixů se obrátilo proti němu a jejich paže s rotujícími noži se rovněž roztočily.</p>
<p>Hannah zvedla svou těžkou kuši, ale vystřelit nemohla.</p>
<p>Uprostřed divoké, prudké vřavy byl Odysseus a všechno se to pohybovalo příliš rychle. Harman se naklonil do drožky a vytáhle jeden z loveckých oštěpů, které měli navíc. „Odyssee, k zemi!“ zařval Petyr.</p>
<p>Starý Řek padl k zemi, ale nedalo se poznat, jestli uposlechl výkřik, nebo to bylo následkem útoku voynixů. Dvě bestie se mu podařilo přeříznout, ale poslední tři byly stále funkční a smrtelně nebezpečné.</p>
<p><emphasis>BRRPPPPPPPPPRRRRBRRRRRPPPPPBRPPPPPP</emphasis></p>
<p>Flešetová puška v plně automatickém režimu vydávala zvuk, jako by někdo strčil dřevěné pádlo do lopatek roztočeného větráku. Poslední tři voynixy dávka odhodila dva metry dozadu. Krunýře měli proděravělé více než deseti tisíci křišťálových flešet, které se ve slábnoucím světle prstenců leskly jako mozaika z rozbitého skla.</p>
<p>„Ježíšikriste,“ hlesl Harman.</p>
<p>Voynix, kterého předtím zranila Hannah, se za ní vztyčil na druhé straně drožky.</p>
<p>Harman mrštil oštěp. Dal do toho každý gram, každý erg energie, který jeho tělu zbýval. Voynix vrávoravě couvl, oštěp uvolnil a přelomil ratište.</p>
<p>Harman skočil do vozu a popadl z podlahy další oštěp. Hannah do voynixe vystřelila dvě šipky. Jedna se odrazila někam do tmy pod stromy, ale druhá zajela hluboko. Harman skočil a zarazil zbývající oštěp do hrudi posledního voynixe. Tvor sebou zaškubal a vrávoravě ustoupil o další krok.</p>
<p>Harman vyprostil oštěp, znovu jej zabodl, hnaný zuřivostí šílenství, zakroutil ozubeným hrotem, vytáhl jej a bodl ještě jednou.</p>
<p>Voynix se skácel a s rachotem dopadl na kořeny prastarého jilmu.</p>
<p>Harman se nad ním rozkročil, jako by ani nevnímal paže a čepele, které sebou pořád cukaly, zvedl oštěp potřísněný mléčně modrou tekutinou přímo nahoru, bodl jím, zakroutil, vytrhl jej, zvedl, zarazil o něco níž do tvorova krunýře, vyškubl, zarazil tam, kde by měl člověk slabiny, zakroutil ozubeným hrotem, aby na měkkých partiích uvnitř napáchal maximální škody, vytáhl jej – část krunýře se při tom odtrhla – a znovu jej zarazil tak prudce, že cítil, jak hrot zajel do hlíny a do kořenu. Uvolnil oštěp, zvedl jej, hluboko zabodl, zvedl…</p>
<p>„Harmane,“ promluvil Petyr a položil staršímu muži ruku na rameno. „Už je to mrtvé. Je to mrtvé.“</p>
<p>Harman se rozhlédl. Nepoznával Petyra a nedokázal se pořádně nadechnout. Slyšel nějaký silný hluk a uvědomil si, že je to jeho těžký dech.</p>
<p>Ta posraná tma byla moc černá. Prstence zakryly mraky a ta posraná tma byla tady pod stromy moc černá. Ve stínech mohlo být padesát dalších voynixů připravených ke skoku.</p>
<p>Hannah rozsvítila lampu.</p>
<p>V nenadálém kruhu světla nebylo vidět žádné další voynixe. Ti padlí sebou přestali škubat. Odysseus stále ležel, zavalený jedním voynixem. Voynix ani člověk se nehýbali.</p>
<p>„Odyssee!“ Hannah seskočila s lampou z vozu a odkopla voynixovu mrtvolu stranou.</p>
<p>Petyr k nim přiběhl a klekl si vedle Hannah. Harman tam s pomocí oštěpu dokulhal nejrychleji, jak to šlo. Hluboké šrámy na zádech a na nohách právě začínaly bolet.</p>
<p>„Ach,“ hlesla Hannah. Klečela a držela lampu nad Odysseem. Ruka se jí třásla. „Ach,“ vydechla ještě jednou.</p>
<p>Odysseus-Nikdo měl brnění servané, kožené řemínky přesekané. Po široké hrudi se mu křížem krážem táhly hluboké rány. Jediné seknutí do připravilo o část levého ucha a kousek kůže na hlavě.</p>
<p>Ale teprve když Harman spatřil zranění na pravé ruce starého muže, zalapal po dechu.</p>
<p>Voynixové – v urputné snaze donutit Odyssea, aby upustil meč od Kirké, což neudělal, zbraň mu dál bzučela v ruce – mu z paže udělali cáry a pak mu ji téměř odtrhli od těla. V ostrém světle lampy se leskla krev a potrhaná tkáň. Harman postřehl, jak se v té změti blyští bílá kost. „Dobrý bože,“ zašeptal. Za osm měsíců od Zřícení se nestalo, že by někdo ve vile Ardis nebo v některé jiné zachované komunitě, kterou Harman znal, taková zranění přežil.</p>
<p>Hannah tloukla jednou pěstí do země a druhou tiskla dlaní dolů na Odysseovu zakrvácenou hruď. „Necítím tep,“ řekla skoro klidně. Pouze její vytřeštěné bílé oči ve světle lampy usvědčovaly ten klid ze lži. „Necítím tep.“</p>
<p>„Naložte ho do drožky…“ začal Harman. Cítil postadrenalinovou roztřesenost a nevolnost, kterou už zažil. Špatná noha a rozdrásaná záda mu silně krvácely.</p>
<p>„Kašlete na drožku,“ řekl Petyr. Mladý muž otočil jílcem Odysseova meče, načež vibrace ustaly a čepel se znovu zviditelnila prostému oku. Podal Harmanovi meč, flešetovou pušku a dva náhradní zásobníky. Pak se sklonil, klekl si, hodil si bezvládného nebo mrtvého Odyssea přes rameno a vstal. „Hannah, jdi s lampou první. Znovu si nabij kuši. Harmane, ty běž s puškou na konec. Střílej po všem, co jenom vypadá, že by se mohlo hýbat.“ Vrávoravě, s krvácejícím tělem přes rameno, vykročil k poslední louce. Bylo to ironické, strašlivé, ale hodně se při tom podobal Odysseovi, když se často vracel domů se zabitým jelenem.</p>
<p>Harman otupěle přikývl, zahodil oštěp, meč od Kirké si zastrčil za opasek, zvedl flešetovou pušku a následoval ostatní dva, kteří přežili, ven z lesa.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>24</strong></p>
<p>V okamžiku, kdy ho fax přenesl do Kráteru Paříž, Daeman zalitoval, že nedorazil za denního světla. Nebo že alespoň nepočkal, dokud Harman nebo někdo jiný nebude moci jet s ním.</p>
<p>Když došel k palisádě faxového pavilonu necelé dva kilometry od vily Ardis, bylo kolem páté hodiny odpoledne a světla ubývalo. Teď byla jedna ráno, tma jako v pytli, a v Kráteru Paříž prudce pršelo. Přifaxoval do uzlu, odkud to bylo k matčině dominiu nejblíž – faxového pavilonu, jenž se z důvodu, který nikdo živý nechápal, jmenoval Hotel Invalida – a z faxového portálu vyšel s kuší připravenou ke střelbě. Držel ji zvednutou a otáčel jí na všechny strany. Díky vodě, která se valila ze střechy pavilonu, měl pocit, jako by se díval přes stěnu vodopádu, když se snažil zahlédnout něco z města.</p>
<p>Bylo to k vzteku. Lidé, kteří v Kráteru Paříž přežili, své faxové uzly nehlídali. Přibližně třetina existujících komunit následovala příkladu Ardisu, zbudovala kolem svého faxového pavilonu hradbu a postavila k ní nepřetržitou stráž, ale zbývající obyvatelé Kráteru Paříž to prostě odmítali udělat. Nikdo nevěděl, jestli voynixové faxují z jednoho místa na druhé – zdálo se, že je jich všude tolik, že to ani nepotřebují – ale pokud místa jako Kráter Paříž odmítala své uzly monitorovat, lidé neměli šanci se to dozvědět.</p>
<p>Tato ostraha samozřejmě vznikla v Ardisu ne jako pokus zabránit voynixům ve faxování, ale jako cesta jak omezit počet uprchlíků, kteří se tam po Zřícení začali valit. Když služebníci padli na zem a energie přestaly fungovat, první reakce byla uprchnout za bezpečí a za jídlem, a tak v těch prvních týdnech a měsících faxovaly téměř nahodile desítky a desítky tisíc lidí: během půl dne si zaskočili na padesát míst po celé planetě, vyjedli zásoby a pak zase odfaxovali. Jen málo míst mělo v té době vlastní zásobárnu jídla; žádné místo nebylo doopravdy bezpečné. Ardis byl jednou z prvních kolonií, které se vyzbrojily, a první, která začala odmítat strachem šílené uprchlíky, pokud neovládali nějakou základní dovednost. Jenže po více než čtrnácti stech letech toho, co Savi nazvala „odpornou <emphasis>eloiskou </emphasis>neužitečností,“ skoro nikdo nic důležitého neuměl.</p>
<p>Měsíc po Zřícení a po tom počátečním chaosu Harman na setkáních Ardiské rady prosazoval, aby svůj sobecký přístup odčinili tím, že budou faxem vysílat své zástupce všem ostatním komunitám a radit jim, jak pěstovat plodiny, doporučovat, jak se lépe zabezpečit, předvádět, jak zabíjet vlastní zvířata na maso a – poté, co objevil samočtecí funkci – pořádat školení, na nichž budou zbylým lidem roztroušeným po planetě ukazovat, jak mohou získat důležité informace také ze starých knih. Ardis rovněž směňoval zbraně a rozšiřoval plány na výrobu kuší, šipek, luků, šípů, oštěpů, hrotů pro šípy a oštěpy, nožů a dalších zbraní. Naštěstí většina lidí starého typu deset let používala pro zábavu turínky, takže všechno, co bylo méně složité než kuše, znali. Nakonec Harman rozeslal obyvatele Ardisu faxem do všech více než tří set uzlů, aby každého z přeživších požádali o pomoc při hledání bájných automatických továren a distribučních center. Předvedl jednu z několika pušek, které si přivezl z druhé návštěvy muzea v Golden Gate na Machu Picchu, a vysvětlil, že pokud mají lidské komunity proti voynixům obstát, potřebují tisíce takových zbraní.</p>
<p>Když Daeman hleděl přes déšť a stékající vodu do tmy, uvědomil si, že by bylo obtížné hlídat všechny faxové uzly v tomto městě; ještě před osmi měsíci patřil Kráter Paříž s pětadvaceti tisíci trvalými obyvateli a tuctem fungujících faxových portálů k největším městům na planetě. Jestli se dalo věřit matčiným přátelům, teď tam zůstávalo méně než tři tisíce mužů a žen. Voynixové se potloukali ulicemi, skákali a šplhali po starých visutých lávkách a obytných mrakodrapech, jak se jim zachtělo. Měl matku odsud odvést už dávno. Jen proto, že byl celý život – skoro dvě dvacítky – zvyklý podřizovat se všem jejím přáním a rozmarům, ustoupil, když naléhala, že tady zůstane.</p>
<p>Pořád se zdálo, že je to relativně bezpečné. Komplex mrakodrapů při západní straně kráteru, kde měla Marina, Daemanova matka, rozlehlý dominiový byt, zajišťovalo více než tři sta lidí, většinou mužů. Měli vodu, protože mezi střechami natáhli sběrače deště a v Kráteru Paříž častěji pršelo, než nepršelo. Potravu získávali z terasovitých zahrad a z dobytka, který přihnali ze starých polí obhospodařovaných voynixy a zavřeli do ohrad na trávnících kolem kráteru. Vždy uprostřed týdne se konal trh pod širým nebem nedaleko Champs Ulysses, kde se setkávali lidé ze všech existujících táborů v Západním Kráteru Paříž, aby si vyměňovali jídlo, oblečení a další věci důležité pro přežití. Dokonce si nechávali faxem vozit víno z odlehlých komunit na vinicích. Měli zbraně – kuše koupené z vily Ardis, několik flešetových pušek a paprskový projektor, který přinesl jeden z mužů z opuštěného podzemního muzea objeveného někým po Zřícení. Zbraň na principu energetického paprsku kupodivu fungovala.</p>
<p>Ale Daeman věděl, že Marina ve skutečnosti zůstala v Kráteru Paříž kvůli jednomu zdejšímu starému mizerovi, který se jmenoval Goman a skoro celou dvacítku byl jejím hlavním milencem. Daeman odjakživa cítil ke Gomanovi antipatii.</p>
<p>Kráter Paříž byl vždy znám jako „Město světla“ – a Daeman jej tak v době svého dospívání skutečně zažil: svítící koule se vznášely nad každou ulicí a bulvárem, celé mrakodrapy ozařovala elektrická světla, po městě byly tisíce lamp a nad tím vším se tyčila nasvícená třísetmetrová stavba, která byla symbolem města. Teď však byly svítící koule zhasnuté a popadané, elektrická síť zmizela, většina lamp nesvítila nebo se schovávala za zavřenými okenicemi a Gigantická děvka poprvé za dva tisíce nebo více let zhasla a zmrtvěla. Daeman k ní v běhu zvedl hlavu, ale její hlavu a prsa – obvykle plné bublající fotoluminiscenční červené tekutiny – nebylo proti černým bouřkovým mrakům, které je možná i obestřely, vůbec vidět, a ze slavných stehen a hýždí teď byly jen litinové armatury přitahující blesky, které se s třeskem křižovaly nad městem.</p>
<p>Nakonec právě blesky pomohly Daemanovi překonat tři dlouhé městské bloky mezi uzlem u hotelu Invalida a věží, v níž byl Marinin domov. S kapucí bundy přetaženou přes hlavu, aby si v tom lijáku mohl aspoň namlouvat, že zůstane suchý, počkal se zvednutou kuší na každé křižovatce a teprve když blesk ukázal, že stíny dveří a arkád neskrývají žádné voynixy, rychle přeběhl volná prostranství. Při čekání v pavilonu vyzkoušel proxnet a farnet, ale ani jedno nefungovalo. Bylo to pro něho dobré, protože voynixové dnes obě funkce využívali k vyhledávání lidí. Vyhledávací funkci Daeman ani spouštět nemusel – byl tady přece doma, přestože jeho místo po matčině boku si uzurpoval úlisný Goman.</p>
<p>Na některých prázdných dvorech, které ozářil blesk, stály opuštěné oltáře. Daeman stačil zahlédnout hrubě tvarované sochy z papírmaše, které měly znázorňovat oblečené bohyně, nahé lučištníky a vousaté patriarchy, když kolem těchto smutných dokladů zoufalství sprintoval. Oltáře patřily olympským bohům z turínkového dramatu – Athéně, Apollónovi, Diovi a dalším – a móda smírných obětí začala tady v Kráteru Paříž a v jiných uzlových komunitách na světadílu, který teď Harman, Daeman a ostatní čtenáři z vily Ardis znali jako Evropu, dokonce dlouho před Zřícením.</p>
<p>Figuríny z papírmaše se ve vytrvalém dešti roztekly, takže znovu opuštění bohové na oltářích, kam vítr navál různé věci, vypadali jako hrbaté obludy z nějaké jiné planety. <emphasis>To se hodí víc než uctívání turínkových bohů, </emphasis>pomyslel si Daeman. Byl na Prosperově ostrově na prstenci R a slyšel o Klidu. Sám nestvůrný Kalibán se svým třem zajatcům vychloubal mocí svého boha, mnohorukého Seteba, než zabil Savi a odvlekl si ji do splaškových bažin.</p>
<p>Daeman byl pouhého půl bloku od matčiny věže, když zaslechl škrábavý zvuk. Splynul s tmou v ulicích zaplavených deštěm a odjistil kuši. Byl vybavený jednou z novějších zbraní, které při každém vymrštění silné ocelové pásky vystřelily dvě ostré, zubaté šipky. Zvedl si zbraň k rameni a čekal.</p>
<p>Pouze ve světle blesku zahlédl skupinu půltuctu voynixů, kteří se přehnali půl bloku od něho. Mířili k západu. Nešli, ale běželi po stěnách starých kamenných budov jako nějací kovoví švábi. Oporu jim zajišťovaly zubaté prstové čepele a srpkovité botky. Poprvé Daeman viděl voynixe, jak takto šplhají po domech, před nějakými devíti měsíci v Jeruzalémě.</p>
<p>Teď už věděl, že tito tvorové jsou schopni vidět v infračerveném pásmu, takže jenom tma by ho neukryla, ale naštěstí měli naspěch – hnali se na opačnou stranu, než byla Marinina věž – a během tří sekund, než zmizeli z dohledu, žádný z nich neotočil infračervené senzory na hrudi směrem k němu.</p>
<p>S rozbušeným srdcem překonal sprintem posledních sto metrů, které ho dělily od matčiny věže, tyčící se nad západní okraj kráteru. Koš klikového výtahu samozřejmě na úrovni ulice nebyl – Daeman jej s obtížemi rozeznal u výtahové konstrukce o nějakých pětadvacet pater výš, kde nad starou obchodní promenádou začínala obytná část. Na spodku konstrukce visel provaz od zvonku, kterým mohl host upozornit obyvatele věže na svou přítomnost. Daeman za něj tahal celou minutu, ale ani pak se nahoře nerozsvítilo žádné světlo, ani mu neodpovědělo žádné zatahání za provaz.</p>
<p>Po běhu ulicemi ještě stále sotva popadal dech. Zamžoural nahoru do deště a uvažoval, jestli by se neměl vrátit k hotelu Invalida. Musel by zdolat pětadvacet poschodí – z toho většinu starými, temnými schodišťovými šachtami – a přitom neměl absolutně žádnou záruku, že v patnácti patrech pod opuštěnou promenádou nenarazí na voynixe.</p>
<p>Mnoho bývalých faxových komunit muselo stará města nebo výškové budovy, ve kterých sídlily, po Zřícení opustit. Bez elektřiny – lidé starého typu ani nevěděli, kde se proud vyrábí a jak se rozvádí – výtahy nefungovaly. Nikomu se nechtělo šlapat pětasedmdesát metrů dolů a nahoru – anebo u některých věžových komunit mnohem víc, napřiklad u dvousetpatroyých Kruhů do nebe v Ulanbatu – pokaždé, když potřeboval najít jídlo nebo vodu. Kupodivu někteří v Ulanbatu zůstali, přestože věž stála v poušti, kde se nedalo vypěstovat žádné jídlo a nepotloukala se tam žádná zvířata, která by bylo možné ulovit. Tamním tajemstvím byly faxové uzly rozmístěné v jádru věže každých šest pater. Dokud jiné komunity budou ochotné vyměňovat jídlo za krásné oblečení, kterým byl Ulanbat vždycky proslulý – a kterého tam teď měli nadbytek, když jim třetinu populace pobili voynixové, než se lidé naučili horní patra neprodyšně uzavírat – budou Kruhy do nebe existovat.</p>
<p>V Marinině věži žádné faxové uzly nebyly, ale ti, kteří tam nahoře přežili, projevili obrovskou vynalézavost, když upravili malý venkovní výtah, který doposud sloužil služebníkům, pro občasné používání lidmi. Poté, co protáhli lana soustavou převodů a klik, mohli v jakémsi koši vytahovat z ulice až tři osoby najednou. Výtah jezdil pouze po úroveň promenády, ale posledních deset podlaží se pak již dalo zdolat snadněji. Pro časté používání by to tak fungovat nemohlo – a ze samotné jízdy, která začínala škubavě a občas ji provázely propady, vstávaly vlasy hrůzou – ale zhruba stovce trvalých obyvatel matčiny věže se víceméně podařilo izolovat se od světa na povrchu. Spoléhali na vysoké terasové zahrady a jímky na vodu, své zástupce posílali dolů na trh dvakrát týdně a jinak udržovali jen minimální kontakt se světem.</p>
<p><emphasis>Proč se nikdo neobjevuje? </emphasis>Tahal za zvonek ještě dvě minuty a další tři čekal.</p>
<p>Z míst o dva bloky jižněji, směrem k širokému bulváru, k němu dolehla škrábavá ozvěna.</p>
<p><emphasis>Rozmysli si to. Zůstaň nebo běž, ale rozhodni se. </emphasis>Daeman zašel dál do ulice a znovu vzhlédl. Blesk ozářil na věžích nad bývalou promenádou pavučinu podpěr z černého fullerenu a lesklé konstrukce z bambusu 3. Několik oken tam nahoře osvětlovaly lucerny. Z místa, kde stál, viděl signální ohně, které nechával Goman hořet na matčině terase obrácené k městu, chráněné střechou z bambusu 3.</p>
<p>Škrábavé zvuky se ozvaly z uliček na severu.</p>
<p>„Zatraceně,“ zaklel Daeman. Bylo na čase, aby odsud matku dostal. Pokud by se mu Goman a všichni jeho kamarádi dnes v noci pokusili zabránit, aby ji odvedl do Ardisu, byl připravený srazit je všechny přes zábradlí terasy do kráteru, pokud to bude nutné. Nastavil pojistku na kuši tak, aby si omylem neprostřelil nohu dvěma kusy ozubeného železa, vstoupil do budovy a pustil se temným schodištěm nahoru.</p>
<p>Už ve chvíli, kdy se dostal na úroveň promenády, poznal, že se stalo něco strašného. Když sem v uplynulých měsících přišel jindy – vždycky za denního světla – čekala ho tady hlídka vybavená primitivními píkami a důmyslnějšími luky z Ardisu. Dnes tady nebyla.</p>
<p><emphasis>Že by na noc ostrahu promenády zrušili? </emphasis>Ne. To nedávalo smysl – voynixové byli právě v noci nejaktivnější. Kromě toho, byl tady na návštěvě několikrát – naposledy před více než měsícem – a slyšel, jak se stráže v noci mění. Dokonce jednou sám držel hlídku od dvou do šesti ráno, než se zastřenýma očima a unavený odfaxoval zpátky do Ardisu.</p>
<p>Tady nad promenádou bylo schodiště aspoň po stranách otevřené; blesk mu ukázal příští rameno nebo podestu dřív, než vyběhl schody nahoru nebo přešel tmavé prostranství. Kuši držel stále zvednutou a prst měl těsně vedle lučíku spouště.</p>
<p>Ještě dřív, než vyšel do prvního obytného patra, kde měla dominio matka, věděl, co najde.</p>
<p>Signální ohýnky v kovovém válci na terase obrácené k městu dohořívaly. Krev byla na bambusu 3 podlahy, krev byla na stěnách, byla na spodní straně okapů. Dveře byly otevřené do prvního dominia, ke kterému přišel, ne k matce.</p>
<p>Krev všude uvnitř. Daemanovi se nechtělo věřit, že tolik krve mohlo být ve všech tělech více než stočlenné komunity dohromady. Bylo vidět nesčetné stopy paniky – narychlo zabarikádované dveře, pak dveře i barikády rozsekané na třísky, krvavé šlápoty na terasách a schodištích, poházené cáry nočních úborů – ale žádné pořádné známky odporu. Žádné zakrvácené šípy nebo kopí zabodnuté do dřevěných trámů poté, co byly použity a minuly cíl. Nebylo vůbec vidět, že by někdo našel a vzal do ruky zbraně.</p>
<p>Nikde žádná těla.</p>
<p>Prohledal tři další dominia, než sebral kuráž, aby vstoupil do matčina. V každém domi našel cákance krve, rozmlácený nábytek, rozpárané polštáře, strhané tapisérie, převrácené stoly, všude poházené čalounění z nábytku – krev na bílém peří a krev na světlé pěně – těla však žádná.</p>
<p>Matčiny dveře byly zamčené. Staré palcové zámky přestaly fungovat se Zřícením, ale Goman nahradil automatický zámek jednoduchou zástrčkou s řetízkem, která byla podle Daemana příliš chatrná. Teď se to ukázalo. Když několikrát tiše zaklepal a nedostal žádnou odpověď, třikrát prudce kopl. Dveře se rozlomily a vypadly z drážky. Protlačil se do tmy, kuši před sebou.</p>
<p>Ve vstupu byla cítit krev. V zadních místnostech obrácených do kráteru bylo světlo, ale tady v předsíni, v chodbě nebo ve veřejném předpokoji se jej nedostávalo. Daeman postupoval co nejtišeji. Z puchu krve a slabých vlnek, které se mu šířily pod nohama, jak procházel neviditelnými kalužemi, dostával křeče do žaludku. Viděl právě tolik, aby získal jistotu, že tady nic ani nikdo nečeká a že nemá pod nohama žádná těla.</p>
<p>„Mami!“ Lekl se vlastního výkřiku, ale zkusil to znovu. „Mami! Gomane? Je tu někdo?“</p>
<p>Zvonky na terase za obytnou částí se kývaly ve větru. Přestože v kráteru a ve městě za ním panovala většinou tma, hlavní obývací prostor ozařovaly blesky. Na modrozelených tapiseriích na jižní stěně, které nikdy neměl rád, ale zvykl si na ně, přibyly červenohnědé šmouhy a stříkance. Pohodlné křeslo, které vždycky obsazoval, když byl doma – anatomicky tvarované lůno z vlnitého papíru – bylo na kusy. Těla nikde žádná. Daemanovi nezbývalo než přemýšlet, jestli je připraven spatřit to, co musí najít.</p>
<p>Krvavé kudrliny, čáry a šmouhy přicházely z terasy a vedly z obývacího pokoje do jídelny, kde Marina ráda přijímala hosty u dlouhého stolu. Daeman si počkal na další blesk – bouřka se přesunula na východ a jednotlivé záblesky dělilo od následného hřmění víc sekund – pak znovu zvedl kuši k rameni a vstoupil do velké jídelny.</p>
<p>Tři blesky po sobě mu ukázaly místnost a její obsah. Těla jako taková tam nebyla. Ale na matčině šestimetrovém mahagonovém stole se skoro až do stropu dva metry nad Daemanovou hlavou vršila pyramida z lebek. Hleděly na něho desítkami prázdných očních důlků. Bělost kostí setrvala mezi každým zablesknutím jako paobraz na sítnici.</p>
<p>Daeman nechal těžkou kuši klesnout, zajistil ji proti výstřelu a přistoupil k pyramidě. Krev byla v místnosti všude, jen na stole ne, ten byl čistý. Před pyramidou ze zubících se, civějících lebek ležela stará turínka rozprostřená tak, aby byly všité okruhy osově seřazené s nejvyšší lebkou.</p>
<p>Daeman se postavil na židli, na níž u matčina stolu vždycky sedal, potom si stoupl na vlastní stůl a dostal se tak obličejem do úrovně nejvýše položené z této stovky lebek. V bílých záblescích vzdalující se bouře uviděl, že všechny ostatní lebky jsou obrané do čista, čistě bílé, bez jakýchkoli pozůstatků tkání. Tato nejvyšší lebka tak čistá nebyla. Několik pramenů vlnitých zrzavých vlasů bylo ponecháno – záměrně ponecháno – jako chocholka, další vlasy pak v týlu lebky.</p>
<p>Daeman měl narudlé vlasy. Jeho matka je měla rudé.</p>
<p>Seskočil ze stolu, rozrazil prosklenou stěnu, vypotácel se na terasu a vyzvracel se přes okraj do rudého oka kráterového magmatu osmdesát kilometrů přímo pod ním. Dostal další záchvat dávení, znovu a pak ještě mnohokrát, přestože už neměl co zvracet. Nakonec se otočil, upustil těžkou kuši na podlahu terasy, opláchl si obličej a ústa vodou z měděné mísy, kterou tam matka nechala viset na ozdobných řetízcích jako koupadlo pro ptáky, pak se zhroutil a zůstal sedět opřený o zábradlí z bambusu, před sebou průhled otevřeným posuvným oknem do jídelny.</p>
<p>Blesky slábly a prodlevy mezi nimi se zvětšovaly, ale když si Daemanovy oči zvykly, ozářil rudý svit z kráteru oblý týl nespočtu lebek. Viděl ty rusé vlasy.</p>
<p>Ještě před devíti měsíci by se Daeman rozbrečel jako sedmatřicetileté dítě, kterým tenkrát byl. Teď se snažil uvažovat chladně, přestože žaludek se mu bouřil a nějaká zlověstná emoce se mu v hrudi sevřela v pěst.</p>
<p>Neměl žádné pochyby o tom, kdo nebo co to udělalo. Voynixové se těly svých obětí nekrmili, ani je neodnášeli. Toto nebylo nahodilé násilí voynixů. Byl to vzkaz pro Daemana, a ze všech zlovolných tvorů existoval jen jeden jediný, který mohl takový vzkaz zanechat. Všichni v této věži zemřeli a byli rozporcováni jako ryby, jejich hlavy byly narovnány jako bílé kokosy, jen aby vzkaz mohl být doručen. A podle čerstvého pachu krve k tomu došlo jen před hodinami, nebo možná ještě později.</p>
<p>Nechal kuši prozatím ležet tam, kam spadla, zvedl se nejdřív na všechny čtyři a pak se postavil – jenom proto, že si nechtěl dál mazat ruce sraženou krví na podlaze terasy – a vrátil se do jídelny. Obešel dlouhý stůl a nakonec na něj vylezl, aby snesl matčinu lebku. Ruce se mu třásly. Do pláče mu nebylo.</p>
<p>Lidé se teprve nedávno naučili, jak své lidské bližní pohřbívat. Za posledních osm měsíců zemřelo v Ardisu sedm lidí, z toho šest přičiněním voynixů a jeden na nějakou záhadnou horečnatou nemoc, která si tu mladou ženu jednou v noci vzala. Daeman nevěděl, že lidé starého typu mohou onemocnět.</p>
<p><emphasis>Měl bych ji odnést s sebou? Uspořádat nějaký pohřeb u zdi, kde jsme z podnětu Nikoho a Harmana zřídili hřbitov pro své mrtvé?</emphasis></p>
<p>Ne. Marina vždycky měla své byty tady v Kráteru Paříž raději než všechna ostatní místa ve světě dosažitelném faxem.</p>
<p><emphasis>Ale se všemi těmi lebkami ji tady nechat nemůžu</emphasis>, pomyslel si. Cítil, jak se jím valí jedna vlna nepopsatelných emocí za druhou. <emphasis>Jedna z těch ostatních lebek je ten hajzl Goman.</emphasis></p>
<p>Odnesl lebku na terasu. Déšť hodně zesílil, zato vítr opadl. Daeman stál dlouhou chvíli v dešti a nechával kapky, aby mu smáčely obličej a dál očišťovaly lebku. Pak ji pustil přes okraj zábradlí a díval se, jak padá k červenému oku dole, dokud ta malá bílá tečka nezmizela.</p>
<p>Zvedl kuši a dal se na odchod – jídelnou, obývacím pokojem a vnitřní síní zpátky – a pak se zastavil.</p>
<p>Nebyl to zvuk. Bubnování deště bylo tak hlasité, že by neslyšel ani allosaura, kdyby stál tři metry za ním. Něco zapomněl. Ale <emphasis>co?</emphasis></p>
<p>Vrátil se do jídelny, přičemž se snažil vyhnout vyčítavým pohledům desítek lebek – <emphasis>Co jsem měl dělat? </emphasis>ptal se v duchu. <emphasis>Zemřít s</emphasis><emphasis> námi</emphasis>, odpověděly mlčky – a popadl turínku.</p>
<p>On – nebo <emphasis>ono</emphasis> – tam plátno nechal s určitým záměrem. Spolu se stolem to byly jediné věci v tomto komplexu bytů, které nebyly pomazány a postříkány lidskou krví. Daeman si nacpal turínku do boční kapsy bundy a odešel.</p>
<p>Na schodišti sestupujícím k promenádě byla tma a ještě černějších bylo patnáct pater uzavřeného schodiště pod promenádou. Daeman ani nezvedl kuši do střehu. Jestli to tady na něho čekalo, tak ať. Byl by to souboj zubů, nehtů a vzteku.</p>
<p>Nečekalo tam nic. Byl v polovině zpáteční cesty k faxovému pavilonu v hotelu Invalida, apaticky kráčel v lijáku prostředkem bulváru, když za sebou uslyšel praskot a třesk.</p>
<p>Otočil se, zaklekl a zvedl si těžkou zbraň k rameni. To nebyl zvuk <emphasis>toho. To </emphasis>se tiše pohybovalo po nohách, které měly rohovinové polštářky, žluté drápy a blány mezi prsty.</p>
<p>Daeman zvedl hlavu a vytřeštil oči, brada mu spadla. Mezi ním a věží s matčiným dominiem se objevila jakási koule. Měla stovky metrů v průměru a rychle se otáčela. Jakýsi druh blesku kolem ní praskal jako koruna z elektrických trnů a šlehaly z ní nahodilé paprsky světla. Vlhký vzduch naplnilo dunění, jež roztřáslo vozovku. Koule se vyplnila proměnlivými fraktálovými obrazci a nakonec se z ní stal kruh, který začal klesat. Při dosedání na zem a částečně i pod ni roztrhal na kusy jednu budovu.</p>
<p>Z kruhu se rozlilo sluneční světlo, ale nepodobalo se žádnému slunečnímu světlu, jaké kdy bylo vidět na Zemi. Kruh přestal klesat, když byl zabořený do země pouze jednou čtvrtinou jako nějaká obrovská brána. Byl jen o dvě ulice dál, vyplňoval oblohu na východě. Zpoza Daemanových zad se rychlostí téměř hurikánu přihnal vítr, jehož hlasitý, kvílivý příval ho málem povalil.</p>
<p>Za tříčtvrtečním kruhem, který dál vibroval, bylo vidět planetu v denním světle – planetu s mírně šplouchajícím modrým mořem, červenou půdou a skalami, kde se před nepřirozeně modrou oblohou zvedala do neskutečných výšin hora – vlastně ne, sopka. Z klidného moře vylezlo cosi obrovského, růžovošedého a vlhkého a po stonožkovitě hbitých nohách, které Daemanovi ze všeho nejvíc připomínaly obří ruce, to odcupitalo k přichystanému otvoru. Nato běsnící vichry vyvrhly do vzduchu před tímto výjevem úlomky a prach, než se smísily, pohltily a utichly.</p>
<p>Daeman tam stál ještě další minutu, zdviženou rukou si stínil zrak před rozptýleným, ale stále oslnivým slunečním světlem, které se linulo z otvoru, a snažil se očima proniknout prachem. Budovy v Kráteru Paříž na západ od otvoru – litinová konstrukce stehen a vyprázdněného břicha Gigantické děvky – se zaleskly v tom studeném, cizím světle a pak zmizely v oblaku prachu, který se z otvoru vyvalil. Ostatní části města zůstávaly neviditelné a mokré, zahalené noční tmou.</p>
<p>Pak se z ulic na severu a na jihu ozvaly škrábavé zvuky voynixů – naléhavé, chřestivé. Dva voynixové vyrazili z temného průchodu na Daemanův bulvár a po všech čtyřech se k němu rozběhli. Vražedné nože jim při tom řinčely.</p>
<p>Dostal je na mušku kuše, chvilku je vedl, pak vystřelil první šipku do kožnaté kápě druhého voynixe – padl – a hned nato druhou do hrudi toho v čele. Také upadl, ale dál se sunul blíž.</p>
<p>Daeman pečlivě vytáhl z brašny pověšené přes rameno dvě zubaté železné šipky, znovu nabil, natáhl a ze vzdálenosti tří metrů vystřelil obě šipky do hrbu, v němž měl tvor nervové centrum. Přestal se plazit.</p>
<p>Další škrábavé zvuky od jihozápadu. Před načervenalým světlem z otvoru se tady na ulici nemohlo nic skrýt. Daemanovo maskování tmou bylo pryč. Z oblaku prachu, který dál stoupal, se ozvalo zařvání – zvuk, který se nepodobal ničemu, co kdy Daeman slyšel – hlubší, zlověstnější, nesrozumitelné mručení, které znělo, jako by někdo řval nějakým děsivým jazykem pozpátku.</p>
<p>Daeman se neukvapoval. Znovu nabil, naposledy se ohlédl po červené hoře, již viděl otvorem v obloze, a městském panoramatu Kráteru Paříž, a pak se poklusem, v němž nebyla panika, vydal k hotelu Invalida.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>25</strong></p>
<p>Nikdo umíral.</p>
<p>Harman chodil do malé místnosti ve vile Ardis, z níž udělali provizorní – a z větší části nefunkční – ošetřovnu, a zase ven. Měli tam knihy, ze kterých mohli samočtením získat anatomická schémata a návody k jednoduchým operacím, jako byla náprava zlomených kostí, ale Nikdo byl fakticky jediný, kdo si uměl poradit s vážnými poraněními. Dva z těch, kteří byli pohřbeni na novém hřbitově u severozápadního rohu palisády, zemřeli v téže ošetřovně po několika dnech bolestí.</p>
<p>Ada zůstávala s Harmanem, neopustila ho od okamžiku, kdy se před více než hodinou probelhal severní bránou. Často se dotýkala jeho paže nebo ho brala za ruku, jako by se chtěla ubezpečit, že tam doopravdy je. Harmanovi ošetřili utržené rány na palandě vedle té, na níž teď ležel Nikdo – Harmanovy rány byly hluboké škrábance, které vyžadovaly pár bolestivých stehů a ještě bolestivější použití primitivních antiseptik z jejich domácí produkce, včetně surového alkoholu. Ale strašlivá zranění, která měl na ruce a na hlavě bezvládný Nikdo, byla příliš vážná, než aby na jejich ošetření stačilo těchto pár neadekvátních prostředků. Očistili ho nejlépe, jak to šlo, zašili kůži na hlavě, na otevřené rány použili antiseptikum – Nikdo se neprobral k vědomí, ani když mu na ně nalili alkohol – ale ruka byla příliš pohmožděná. Pohromadě s trupem ji nedrželo víc než potrhané šlachy a tkáně a rozbitá kost. Připevnili mu ji a ovázali, ale obvazy již byly úplně nasáklé krví.</p>
<p>„On zemře, že?“ zeptala se Hannah, která z ošetřovny neodešla, ani aby si převlékla zakrvácené šaty. Ošetřili jí šrámy na levém rameni, ale ona při šití a přikládání antiseptika ani na okamžik nespustila oči z Nikoho.</p>
<p>„Ano, myslím, že zemře,“ odpověděl Petyr. „Nepřežije.“</p>
<p>„Jak to, že je pořád v bezvědomí?“ ptala se mladá žena.</p>
<p>„Myslím si, že je to důsledek otřesu mozku, který utrpěl,“ ozval se Harman, „ne těch ran způsobených drápy.“ Harmanovi se chtělo klít nad jednoduchým faktem, že nestačilo samopřečíst sto svazků o neuroanatomii, aby se člověk naučil, jak prakticky otevřít lebku a zmírnit tlak na mozek. Pokud by se o to pokusili se současnými hrubými nástroji a prakticky bez jakýchkoli chirurgických zkušeností, Nikdo by jistě zemřel dřív, než když nechají konat přírodu. Tak či tak, Nikdo-Odysseus zemře.</p>
<p>Ferman, který obvykle ošetřovnu spravoval a který samopřečetl víc knih o daném tématu než Harman, zvedl hlavu od pilky a sekáčku, které brousil pro případ, že by se rozhodli ruku amputovat. „Budeme se s tou rukou muset rychle rozhodnout,“ řekl tiše a vrátil se k práci s brouskem.</p>
<p>Hannah se otočila k Petyrovi. „Když jsi ho nesl, několikrát jsem slyšela, jak něco mumlal, ale nerozuměla jsem, co říká. Dávalo to nějaký smysl?“</p>
<p>„Ani ne. Většině jsem nerozuměl. Myslím, že to bylo v jazyce, který používá ten druhý Odysseus v turínkovém dramatu…“</p>
<p>„Řecky,“ doplnil Harman.</p>
<p>„Na tom nesejde,“ pokračoval Petyr, „těch několik anglických slov, kterým jsem rozuměl, nebylo důležitých.“</p>
<p>„Co to bylo za slova?“ naléhala Hannah.</p>
<p>„Určitě řekl něco, co končilo ‘brána.’ A pak ‘kopat’… nebo tak něco. On mumlal, já jsem hlasitě supěl a strážní na hradbě křičeli. Bylo to, když jsme se blížili k severní bráně v palisádě, takže nejspíš říkal, že ji máme ‘vykopnout’, jestli ji neotevřou.“</p>
<p>„To moc smyslu nedává,“ namítla Hannah.</p>
<p>„Měl bolesti a upadal do kómatu,“ připomněl Petyr.</p>
<p>„Možná,“ kývl Harman. S Adou, která ho stále držela za ruku, opustil ošetřovnu a začal přecházet po zámečku.</p>
<p>V hlavní jídelně večeřelo asi padesát ze čtyř set obyvatel Ardisu.</p>
<p>„Měla by ses najíst,“ řekl Harman a sáhl Adě na břicho.</p>
<p>„Ty máš hlad?“</p>
<p>„Zatím ne.“ Ve skutečnosti jej noha po nových šrámech bolela tak, až se mu trochu dělalo nevolno. Anebo to možná bylo z představy, jak tam Nikdo leží, krvácí a umírá.</p>
<p>„Hannah to strašně sebere,“ zašeptala Ada.</p>
<p>Roztržitě přikývl. V podvědomí ho něco hryzalo a on se snažil uvolnit tomu cestu.</p>
<p>Prošli bývalým tanečním sálem, kde u dlouhých stolů ještě pořád pracovaly desítky lidí: připevňovali bronzové hroty k dřevěným dříkům a pak přidávali připravená pera, vyráběli oštěpy nebo dlabali misky. Mnozí zvedli hlavu a kývli na pozdrav, když je Ada s Harmanem míjeli. Zamířil do přehřátého kovárenského přístavku, kde tři muži a dvě ženy vykovávali bronzové meče a čepele nožů, přidávali hrany a brousili na velkých brouscích. Harman věděl, že ráno tady bude nesnesitelné horko, až přinesou roztavený kov z dalšího odlévání, aby jej tady vytvarovali a vykovali. Zastavil se, aby si sáhl na čepel a jílec meče, který byl prakticky hotový, chybělo jen omotat jílec posledním kusem kůže.</p>
<p><emphasis>Tak primitivní</emphasis>, pomyslel si. <emphasis>Tak nevýslovně primitivní v porovnání se zručností a umem nejenom meče Kirké – ať už se vzal odkudkoli – ale i v porovnání se zbraněmi ve starém turínkovém dramatu. A jak je smutné, že první technické výtvory, které my, lidé starého typu, odléváme a pracně tvarujeme po dvou tisíciletích nebo ještě delší době, jsou tyto těžkopádné zbraně, jejichž čas se nakonec vrátil.</emphasis></p>
<p>Do kovárenského přístavku vpadl Reman a hnal se dál do hlavní budovy.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptala se Ada.</p>
<p>„Voynixové,“ vyhrkl Reman, jenž po skončení služby v kuchyni odešel na hlídku. Byl mokrý od deště, který se za soumraku spustil, a na vousech měl namrzlý led. „Mnoho voynixů. Tolik, kolik jsem jich najednou ještě neviděl.“</p>
<p>„Už vyšli z lesů?“ zeptal se Harman.</p>
<p>„Houfují se pod stromy. Ale jsou jich desítky a desítky.“</p>
<p>Venku, na baštách na všech úsecích palisád, začaly na poplach vyzvánět zvony. Rohy se rozezní v případě, že voynixové skutečně zahájí útok.</p>
<p>Muži a ženy v jídelně popadli kabáty a zbraně a rozběhli se na svá bojová stanoviště na hradbách, na nádvoří a v oknech, ve dveřích, na štítech, terasách a balkonech domu jako takového. Místnost se v několika okamžicích vyprázdnila.</p>
<p>Harman se nehýbal. Nechával běžící postavy, aby se kolem něho valily jako řeka.</p>
<p>„Harmane?“ zašeptala Ada.</p>
<p>Obrátil se proti proudu a odvedl ji zpátky na ošetřovnu, kde zatím dál umíral Nikdo. Hannah si oblékla kabát a našla kopí, ale zdálo se, že od Nikoho nedokáže odejít. Petyr už byl jednou nohou ze dveří, ale vrátil se, když Harman s Adou přišli a postavili se k zakrvácenému lůžku Nikoho.</p>
<p>„On neřekl, že máte vykopnout bránu,“ zašeptal Harman. „Řekl Zlatá brána. Myslel sarkofág na Golden Gate.“</p>
<p>Venku začaly troubit rohy.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>26</strong></p>
<p>Daeman věděl, že by měl hned odfaxovat zpátky do Ardisu a nahlásit, co viděl, i když to znamenalo, že bude muset absolvovat dva kilometry od faxového pavilonu obehnaného palisádou do vily Ardis potmě, ale nemohl. Zpráva o díře v obloze sice byla důležitá, ale on nebyl připravený se vrátit.</p>
<p>Odfaxoval na předtím neznámé číslo, které objevil, když před půlrokem prováděli průzkum – v rámci pátrání po lidech, kteří přežili Zřícení, mapovali čtyři sta devět známých uzlů a zároveň hledali neočíslované destinace. Tady bylo horko a slunce. Pavilon stál na pahorku mezi palmami, které čechral mírný větřík od moře. Hned pod kopcem začínala pláž – bílý srpek, který téměř uzavíral lagunu tak průzračnou, že v místech, kde začínal útes, mohl vidět písčité dno v hloubce dvanácti metrů. Kolem nebyli žádní lidé, ať už starého typu nebo postlidé, třebaže kousek do vnitrozemí na severní straně srpkovité pláže Daeman našel zarostlé rozvaliny města z doby před finálním faxem.</p>
<p>Přestože sem zavítal už asi tucetkrát, aby poseděl a popřemýšlel, nikdy nezahlédl žádné voynixy. Při jedné návštěvě se z příboje hned za útesem zvedl nějaký obrovský dinosaurus bez nohou, zato s ploutvemi, načež sebou zase plácl do vody s devítimetrovým žralokem v tlamě, ale kromě tohoto jednoho znepokojivého případu tady nezahlédl nic, co by vypadalo nebezpečně.</p>
<p>Tentokrát ušel šouravým krokem kus po pláži, nechal těžkou kuši spadnout do písku a sedl si vedle ní. Slunce pálilo.</p>
<p>Sundal si objemný batoh, bundu a košili. Z kapsy bundy něco viselo. Když za to zatáhl, zjistil, že je to turínka ze stolu s lebkami. Zahodil ji do písku. Sundal si boty, svlékl kalhoty a spodní prádlo a nahý se odbelhal k vodě. Ani se neohlédl k okraji džungle, aby se ujistil, že je sám.</p>
<p><emphasis>Matka je mrtvá. </emphasis>Ta skutečnost ho zasáhla jako fyzická rána a on si chvíli myslel, že začne znovu zvracet. <emphasis>Mrtvá.</emphasis></p>
<p>Došel nahý k příboji. Stoupl si na kraj laguny a nechal vyhřáté vlny, aby mu olizovaly nohy a odnášely písek zpod prstů. <emphasis>Mrtvá. </emphasis>Už nikdy matku neuvidí a neuslyší její hlas. Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy.</p>
<p>Ztěžka dosedl na mokrý písek. Myslel si, že je smířený s tímto novým světem, kde smrt znamená konečnou stanici; myslel si, že se s touto odporností vyrovnal, když před osmi měsíci nahoře na Prosperově ostrově sám stál tváří v tvář smrti.</p>
<p><emphasis>Věděl jsem, že já jednou musím zemří</emphasis><emphasis>t… ale matka ne. Marina ne. To není… fér.</emphasis></p>
<p>Vzlykavě se zasmál absurdnosti toho, o čem přemýšlí a co cítí. Od Zřícení byly tisíce mrtvých… věděl, že jsou tisíce mrtvých, protože jako jeden z vyslanců Ardisu navštěvoval stovky jiných uzlů, viděl hroby, dokonce některé komunity učil, jak hroby kopat a ukládat do nich těla, aby zetlela…</p>
<p><emphasis>Moje matka! </emphasis>Trpěla? Hrál si s ní Kalibán, trýznil ji, mučil, než ji zavraždil?</p>
<p><emphasis>Vím, že to byl Kalibán. Všechny je zabil. Jestli je to nemožné, nevadí – je to pravda. Všechny je zabil, ale jen proto, aby se dostal k mé matce, aby mohl její lebku položit na vrcholek pyramidy z lebek i s pramínky červených vlasů, abych poznal, že je to skutečně ona. Kalibán. Ty jeden zasraný, zmrdaný, žábrovaný zkurvysynu, ty krvelačná řiťolezecká zrůdo, zkurvená čubko s hubou jako díra do prdele…</emphasis></p>
<p>Nedokázal se nadechnout. Hruď mu jednoduše ztuhla. Otevřel ústa, jako by chtěl znovu zvracet, ale nedokázal vzduchem pohnout dovnitř ani ven.</p>
<p><emphasis>Mrtvá. Navždycky. Mrtvá.</emphasis></p>
<p>Vstal a začal se brodit vodou vyhřátou sluncem, pak do ní skočil po hlavě a nasadil ostré tempo, zamířil k útesu, kde se zvedaly bílé vlny a kde zahlédl to obrovské zvíře se žralokem v zubech. Plaval jako o život a cítil, jak ho slaná voda štípe v očích a na tvářích…</p>
<p>Plavání mu umožnilo dýchat. Uplaval sto metrů k místu, kde laguna ústila do moře, a tam chvíli šlapal vodu. Cítil, jak jím smýkají studené proudy, pozoroval mohutné vlny za útesem, poslouchal nádhernou divokost jejich nárazů, až skoro podlehl spodnímu proudu, který ho lákal dál, ještě a ještě – tady nebyla žádná Pacifická průrva jako v Atlantiku, jeho tělo by mohlo plout dny a dny – potom se otočil a odplaval zpátky k pláži.</p>
<p>Vyšel z vody, aniž si uvědomoval svou nahotu, zato již věnoval pozornost bezpečnosti.</p>
<p>Zvedl nasolenou levou dlaň a vyvolal funkci farnetu. Byl na ostrově v Jižním Pacifiku – skoro se při té představě rozesmál, protože před devíti měsíci, než se setkal s Harmanem, neznal jména oceánů, dokonce ani nevěděl, že svět je kulatý, neznal kontinenty, nevěděl, že je víc než jeden oceán – a k čemu mu sakra bylo dobré, že teď ty věci věděl? K ničemu, pokud mohl soudit.</p>
<p>Ale farnet mu ukázal, že kolem nejsou žádní lidé starého typu ani voynixové. Vyšel na pláž k oblečení, padl na bundu a použil ji místo plážové deky. Opálené nohy měl samý písek.</p>
<p>Právě v okamžiku, kdy si klekl, uchvátil závan větru od vnitrozemí převalující se turínku a chtěl mu ji odfouknout přes hlavu k vodě. Čistě reflexivně zvedl ruku a chytil ji. Zavrtěl hlavou a použil okraje složitě vyšívaného plátna k tomu, aby si osušil vlasy.</p>
<p>Plácl sebou na záda a zadíval se nahoru na dokonale čistou modrou oblohu. Prošívané plátno mu zůstalo v ruce.</p>
<p><emphasis>Je mrtvá, držel jsem v rukou její lebku. </emphasis>Jak si mohl být jistý, že právě tato lebka ze stovky – i přes tu odpornou stopu v podobě pramínku krátkých zrzavých vlasů – patřila matce? Byl si jistý. <emphasis>Možná jsem ji tam měl nechat s ostatními. </emphasis>S Gomanem ne, to kvůli jeho umíněnosti zůstávala v Kráteru Paříž, až ji to nakonec stálo život. Ne, s ním ne. Daeman živě viděl, jak malá bílá lebka padá k oku kráteru z rudého magmatu a ve vzduchu se otáčí.</p>
<p>Škubl sebou a zavřel oči. Bolest dnešní noci byla fyzická, číhala mu pod víčky jako skalpely.</p>
<p>Musel se vrátit do Ardisu a všem říct, co viděl – o jistotě, že Kalibán je na Zemi, o té díře v noční obloze a o té obrovské stvůře, která jí prošla.</p>
<p>Představil si otázky, které budou mít Harman, Nikdo, Ada nebo někteří ostatní. <emphasis>Jak si můžeš být jistý, že to udělal Kalibán?</emphasis></p>
<p>Daeman si byl jistý. <emphasis>Věděl </emphasis>to. Mezi ním a netvorem existovalo pouto od okamžiku, kdy oba metali kotrmelce v téměř beztížném stavu obrovského, zpustošeného katedrálního prostoru na Prosperově orbitálním ostrově. Od Zřícení věděl, že Kalibán stále žije – že, i když to bylo neskutečné, se mu nejspíš nějak podařilo z ostrova uniknout a vrátit se na Zemi. Určitě.</p>
<p><emphasis>Jak to můžeš vědět?</emphasis></p>
<p>Věděl to.</p>
<p><emphasis>Jak by mohl jediný tvor, menší než voynix, zabít stovku lidí, kteří přežili v Kráteru Paříž – a většinou to byli muži?</emphasis></p>
<p>Kalibán mohl použít ty své klony ze Středozemního moře – <emphasis>kalibánky</emphasis>, které před staletími vytvořil Prospero, aby udržel v šachu Setebovy voynixe – ale Daeman tušil, že to neudělal. Měl podezření, že matku a všechny ostatní povraždil Kalibán samotný. <emphasis>Poslal mi tím vzkaz.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jestli ti Kalibán chtěl poslat vzkaz, proč nepřišel do vily Ardis a</emphasis><emphasis> všechny nás nezabil – a tebe si nenechal na konec?</emphasis></p>
<p>Dobrá otázka. Daeman si myslel, že odpověď zná. Viděl, jak si Kalibán hraje s bezokými ještěrkami, které nachytal ve smradlavých tůních svých kanalizačních nádrží pod orbitálním městem – hraje si s nimi a trápí je, než je polkne vcelku. Také ho viděl, jak si hraje s nimi – s Harmanem, Savi a jím – dobírá si je, než skočí rychlostí blesku, prokousne staré ženě hrdlo a odtáhne ji pod vodu, aby ji sežral. <emphasis>Jsem hračka. Všichni jsme hračky.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co jsi viděl projít tím otvorem nad Kráterem Paříž?</emphasis></p>
<p>Další dobrá otázka. Co vlastně <emphasis>viděl? </emphasis>Bylo tam plno prachu, ve vzduchu poletovalo smetí zvířené hurikány a světlo z otvoru mělo téměř oslepující intenzitu. <emphasis>Obrovský slizký mozek </emphasis>chodící po rukách? Daeman si dovedl představit, jak by zareagovali ostatní ve vile Ardis – v kterékoli pozůstalé lidské komunitě – kdyby jim to řekl.</p>
<p>Ale Harman by se nesmál. Harman tam s ním byl – a se Savi, které zbývaly poslední minuty života – když Kalibán kdákavě, sykavě a koktavě odříkával svou zvláštní litanii ke svému božskému otci Setebovi a o něm – <emphasis>„Setebos, Setebos, Setebos!“ </emphasis>vykřikla obluda. <emphasis>„Myslí, že dlí tam v chladu měsíce.“</emphasis> A později: <emphasis>„…Myslí, že Setebos, jak sépie On takto mnohoruký, a obávaný skrze to, co činí, vzhled prve, vida, že se nelze vznést, tam kde je klid a štěstí popřává; nuž sklopí zrak sem dolů a pak hned stvoří tu cetku-svět, co výsměch skutečnosti, kde dobré k lepšímu je jak šípky ku hroznům.“</emphasis></p>
<p>S Harmanem později došli k závěru, že ta „cetka-svět“ měl být Prosperův orbitální ostrov, teď ale Daeman myslel na Kalibánova boha Seteba, „jak sépie mnohorukého“.</p>
<p><emphasis>Jak velký byl ten tvor, kterého jsi viděl otvorem projít?</emphasis></p>
<p>No, jak byl velký? Zdálo se, že převyšuje menší budovy. Jenže to světlo, vítr, hora, která se za tím cupitajícím tvorem blyštěla – Daeman neměl představu, jak velký ve skutečnosti byl.</p>
<p><emphasis>Musím se tam vrátit.</emphasis></p>
<p>„Ježíšikriste,“ zanaříkal. Teď už věděl, že tato přirozená nadávka, kterou mnoho lidí od dětství tak často používalo, má souvislost s nějakým zmizelým bohem ze ztraceného věku. „Ježíšikriste.“ Tuhle noc se do Kráteru Paříž vracet nechtěl. Chtěl zůstat tady v teple, na slunci a v bezpečí této pláže.</p>
<p><emphasis>Co ten obrovský sépiovitý tvor dělal, když do Kráteru Paříž zavítal? Měl se tam setkat s Kalibánem?</emphasis></p>
<p>Musel se tam vrátit a prozkoumat to, než odfaxuje domů do Ardisu. Ale v tuto sekundu ne. V tuto minutu ne.</p>
<p>Hlava mu třeštila od jehel bolesti a smutku, které ho bodaly pod víčky. To podělané slunce tady bylo příliš jasné. Nejdřív si zkusil zakrýt oči levou rukou, ale světlo bylo moc prudké, prosvítalo i přes dlaň, a tak vzal turínku a dal si ji na obličej, jak to udělal už mnohokrát předtím. Turínské drama ho nikdy moc nezajímalo – jeho dvěma životními zájmy bylo svádění mladých žen a sbírání motýlů – ale z nudy nebo z lehké zvědavosti si pod turínku vlezl nejednou. Jednoduše ze zvyku – věděl, že všechny turínky jsou stejně mrtvé a nefunkční jako služebníci a elektrická světla – zorientoval všité mikroobvody v plátnu podle středu svého čela.</p>
<p>V dalším okamžiku ho zaplavily hlasy a fyzické vjemy.</p>
<p>Achilleus klečí u mrtvého těla Amazonky Penthesileiy. Díra se uzavřela – rudý Mars se táhne jihovýchodně do dáli podél pobřeží Téthyina moře bez jakékoli stopy po Íliu a Zemi – a většině velitelů, kteří bojovali proti Amazonkám spolu s Achilleem, se podařilo včas uniknout. Velký a Malý Aiás jsou pryč stejně jako Diomédés, Ídomeneus, Stichios, Sthenelos, Euryálos a Teukros – dokonce i Odysseus zmizel. Někteří Achájci – Euenór, Pótesiláos a jeho přítel Podarkés, Menippos – leží mrtví mezi těly poražených Amazonek. Ve zmatku a panice, které uzavírání brány rozpoutalo, utekli v domnění, že jejich hrdina Achilleus je s nimi, dokonce i Myrmidoni, jeho nejoddanější stoupenci.</p>
<p>Achilleus je tady sám s mrtvými. Marsovský vítr vane ze strmých svahů při úpatí Olympu, skučí v poházené duté zbroji a třepetá zakrvácenými korouhvemi na oštěpech, které připichují mrtvé k rudé zemi.</p>
<p>Lehkonohý zabiják vezme tělo Penthesileiy do náruče, podepře si její hlavu a ramena koleny. Rozpláče se, když spatří své dílo – probodnutá ňadra, rány, které již přestaly krvácet. Před pěti minutami slavil vítězství, křičel na umírající královnu: „Nevím, jaká bohatství ti Priamos nasliboval, ty hloupá slepice, ale tady máš svou odměnu! Teď bude tvé bílé tělo potravou psů a ptáků.“</p>
<p>Při vzpomínce na vlastní slova se Achilleus může jedině rozplakat ještě prudčeji. Nedokáže odtrhnout oči od jejího krásného čela, od ještě růžových rtů.</p>
<p>Sílící vítr rozvlní Amazončiny zlaté kadeře a Achilleus upře zrak na její řasy. Čeká, až se zatřepetají, až se oči otevřou. Jeho slzy padají do prachu na královnině tváři a čele. Uchopí okraj své tuniky, aby jí setřel bláto z čela. Víčka se nezatřepetají. Oči se neotevřou. Oštěp, který hodil, jí projel tělem a probodl také jejího koně, takovou sílu do vrhu dal.</p>
<p>„Měl ses s ní oženit, synu Péleův, ne ji zabít.“</p>
<p>Achilleus vzhlédne přes slzy k vysoké postavě, jež stojí mezi ním a sluncem. „Pallado Athéno, bohyně…“ začne, ale pak mu nezbude než slova potlačit nebo jen vzlyknout. Ví, že Athéna je ze všech bohů jeho nejzapřísáhlejší nepřítel – že to byla ona, kdo se mu před osmi měsíci zjevil ve stanu a zavraždil Patrokla, nejdražšího přítele, že ona je tím, koho nejvíc toužil zabít, když v uplynulých měsících bojoval s ostatními bohy, z nichž mnohé zranil – v tuto chvíli však Achilleus nedokáže v srdci najít žádný hněv, pouze bezedný smutek nad smrtí Penthesileiy.</p>
<p>„Opravdu velice zvláštní,“ řekne bohyně. Tyčí se nad ním ve své zlaté zbroji, vysoké zlaté kopí odráží paprsky nízkého slunce. „Před dvaceti minutami jsi byl ochotný – ne, <emphasis>dychtivý</emphasis> – nechat její tělo ptákům a psům. Teď pro ni pláčeš.“</p>
<p>„Když jsem ji zabil, tak jsem ji nemiloval,“ dostane ze sebe Achilleus. Otře šmouhy od bahna na krásné tváři mrtvé Amazonky.</p>
<p>„Ne, a ještě nikdy jsi takto nemiloval,“ odvětí Pallas Athéna. „Alespoň ne ženu.“</p>
<p>„Spal jsem s mnoha ženami,“ namítne Achilleus, neschopný odtrhnout oči od Penthesileiny mrtvé tváře. „Pro lásku k Bríseovně jsem odmítl bojovat za Agamemnóna.“</p>
<p>Athéna se rozesměje. „Bríseovna byla tvá otrokyně, synu Péleův. Všechny ženy, se kterými ses kdy vyspal – včetně matky tvého syna Pyrrha, kterému budou Argejci jednou říkat Neoptolemos – byly tvé otrokyně. Otrokyně tvého ega. Do dnešního dne jsi ženu nikdy <emphasis>nemiloval, </emphasis>lehkonohý Achillee.“</p>
<p>Achilleus chce vstát a postavit se bohyni – je to koneckonců jeho největší nepřítel, vrah milovaného Patrokla, důvod, proč vedl své lidi do války s bohy – ale zjistí, že nedokáže odtrhnout ruce, kterými objímá mrtvou Penthesileiu. Svým smrtícím oštěpem minula, srdce mu přesto probodla. Nikdy – dokonce ani při úmrtí nejdražšího přítele Patrokla – zabiják necítil tak strašný smutek. „Proč… teď?“ ptá se zajíkavě mezi prudkými vzlyky. „Proč… ona?“</p>
<p>„Je to kouzlo, kterým tě očarovala bohyně chtíče Afrodíta,“ řekne Athéna a obejde jeho, padlého koně i Amazonku, aby ji viděl, aniž by musel otáčet hlavu. „Vždycky to byla Afrodíta a její krvesmilný bratr Arés, kdo mařil tvou vůli, zabíjel tvé přátele a připravoval tě o radosti, Achillee. To Afrodíta před osmi měsíci zabila Patrokla a odnesla jeho tělo.“</p>
<p>„Ne… já jsem tam byl… viděl jsem…“</p>
<p>„Viděl jsi Afrodítu, která na sebe vzala mou podobu,“ přeruší ho Pallas Athéna. „Pochybuješ snad, že my bohové na sebe můžeme vzít každou podobu, jíž se nám zachce? Mám na sebe vzít podobu mrtvé Penthesileiy, abys mohl svůj chtíč ukojit raději na živém těle než na mrtvém?“</p>
<p>Achilleus na ni vytřeští oči, brada mu poklesne. „Afrodíta…“ promluví po minutě hlasem, jakým se pronášejí smrtící kletby. „Zabiju tu čubku.“</p>
<p>Athéna se usměje. „Velice záslužný čin, který jsi měl vykonat už dávno, lehkonohý zabijáku. Dovol, abych ti dala toto…“ Podá mu malou dýku vykládanou drahokamy.</p>
<p>Achilleus stále chová pravou rukou Penthesileiu, a tak přijme dar levou. „Co to je?“</p>
<p>„Nůž.“</p>
<p>„<emphasis>Poznám, </emphasis>že je to nůž,“ zavrčí Achilleus a v jeho tónu nezní žádná úcta ke skutečnosti, že hovoří s bohyní, třetirozenou ze všech bohů zplozených Diem. „Proč, u Hádu, bych si měl vzít tuhle dívčí hračku, když mám svůj meč a svou kuchací dýku? Vezmi si to zpátky.“</p>
<p>„Tento nůž je jiný,“ řekne bohyně. „Tento nůž může zabít boha.“</p>
<p>„Už jsem bohy skosil i svou vlastní dýkou.“</p>
<p>„Ano, skosil,“ kývne Athéna. „Ale nezabil. Tento nůž udělá s nesmrtelným tělem to, co dělá tvůj obyčejný lidský meč s tvými smrtelníčky.“</p>
<p>Achilleus vstane a lehce si zvedne Penthesileino tělo na pravé rameno. Krátkou dýku drží v pravé ruce. „Proč bys mi měla takovou věc dát, Pallado Athéno? Měsíce jsme na tomto bitevním poli stáli proti sobě. Proč bys mi teď měla pomáhat?“</p>
<p>„Mám své důvody, synu Péleův. Kde je Hockenberry?“</p>
<p>„Hockenberry?“</p>
<p>„Ano, ten bývalý scholik, který se stal přisluhovačem Afrodíty,“ odvětí Athéna. „Žije ještě? Mám s tímto smrtelníkem nějaké řízení, ale nevím, kde ho hledat. Moravecká silová pole v poslední době zkalila náš božský zrak.“</p>
<p>Achilleus se rozhlédne a překvapeně zamžourá, jako by si poprvé všiml, že je jediný žijící člověk, který na rudé marsovské pláni zbyl. „Hockenberry tady byl sotva před několika minutami. Mluvil jsem s ním, než jsem zabil… ji.“ Znovu se rozpláče.</p>
<p>„Těším se, až se s tímhle Hockenberrym znovu potkám,“ zamumlá Athéna, jako by si to říkala pro sebe. „Dnes přišel čas účtování, a on měl platit už dávno.“ Uchopí svou silnou, štíhlou rukou Achilleovu bradu, zvedne mu hlavu a pevně se mu podívá do očí. „Synu Péleův, chceš, aby tato žena… tato Amazonka… znovu ožila a stala se tvou nevěstou?“</p>
<p>Achilleus vytřeští oči. „Chci být zbaven tohoto kouzla zamilovanosti, šlechetná bohyně.“</p>
<p>Athéna zavrtí hlavou ve zlaté přilbě. Rudé slunce se třpytí na každém kousku její zbroje. „Toto Afrodítino kouzlo se nedá zrušit – feromony promluvily a jejich soud je konečný. Penthesileia bude v tomto životě tvou jedinou láskou, buď jako mrtvola nebo jako živá žena… chceš ji živou?“</p>
<p><emphasis>„Ano!“ </emphasis>zvolá Achilleus s mrtvou ženou v náruči a ohněm šílenství v očích. „Vrať jí život!“</p>
<p>„To nedokáže žádný bůh ani bohyně, synu Péleův,“ odvětí smutně Athéna. „Jak jsi kdysi řekl Odysseovi: <emphasis>‘Loupeží krávy lze získat i tučné ovce, a cestou pokojnou trojnoží i spřežení ryzáků lze nabýt, jen lidská duše uloupit se nedá ni silou zajmout, cesty zpět pro ni není, jak přelétne ohradu zubů.’ </emphasis>Ani otec Zeus nevládne takovou mocí vzkříšení, Achillee.“</p>
<p>„Tak proč jsi mi to kurva nabídla!“ utrhne se zabiják. Cítí, jak se vedle lásky valí hněv – olej a voda, oheň a… ne led, ale jiná forma ohně. Ostře si uvědomuje svůj hněv a nůž vraždící bohy – a bohyně – v ruce. Aby se nedopustil něčeho ukvapeného, zasune si zbraň do širokého válečného opasku.</p>
<p>„Penthesileiu je možné navrátit k životu,“ řekne Athéna, „ale já tu moc nemám. Pokropím ji formou ambrózie, která ji ochrání před zkázou všeho druhu. Její tělo bude mít napořád ruměnec na lících a náznak vytrácejícího se tepla, které cítíš teď. Nikdy nepřijde o svou krásu.“</p>
<p>„A k čemu mi to bude dobré?“ zavrčí Achilleus. „Opravdu čekáš, že svou lásku oslavím nekrofilií?“</p>
<p>„To je věc tvé osobní volby,“ odvětí Pallas Athéna a uculí se při tom takovým způsobem, že Achilleus málem vytrhne dýku z opasku. Bohyně pokračuje: „Ale jestli jsi muž činu, čekám, že vyneseš tělo své milované na vrchol hory Olymp. Tam, ve velké budově u jezera, je naše božské tajemství – síň s čistými nádržemi vyplněnými tekutinou, kde zvláštní tvorové ošetřují naše rány, napravují všechny škody, zajišťují, abychom se vrátili – jak jsi to tak trefně vyjádřil – přes ohradu zubů.“</p>
<p>Achilleus se otočí a zadívá se vzhůru na nekonečnou horu ozářenou slunečními paprsky. Stoupá věčně. Vrchol není v dohledu. Kolmé srázy na jejím úpatí, pouhý začátek obrovského masivu, jsou vyšší než čtyři tisíce metrů. „Vylézt na Olymp…“ vydechne.</p>
<p>„Na vrchol vedl eskalátor… takové schodiště,“ ukáže Pallas Athéna svým dlouhým kopím. „Tamhle vidíš jeho trosky. Stále je to nejsnazší cesta nahoru.“</p>
<p>„Budu si muset cestu nahoru probojovat, každý krok,“ namítne Achilleus a roztáhne tvář do děsivého úsměvu. „Pořád jsem ve válce s bohy.“</p>
<p>Pallas Athéna nezůstane svým úsměvem o mnoho pozadu. „Bohové teď válčí sami proti sobě, synu Péleův. A vědí, že bránová díra se navždy uzavřela. Smrtelníci již olympské paláce neohrožují. Hádala bych, že tvůj výstup zůstane bez povšimnutí a bez odporu, ale až tam dojdeš, určitě se spustí poplach.“</p>
<p>„Afrodíta,“ zašeptá lehkonohý zabiják.</p>
<p>„Ano, najdeš ji tam. I Area. Všechny architekty tvého soukromého pekla. Máš mé svolení je zabít. Jen o jednu maličkost tě žádám za svou ambrózii, za své rady a za svou lásku.“</p>
<p>Achilleus se k ní otočí a čeká.</p>
<p>„Až léčebné nádrže oživí tvou milovanou Amazonku, znič je. Zabij Léčitele – velkou nestvůrnou stonožku, která má příliš mnoho rukou a očí. Znič všechno, co v Léčitelově paláci najdeš.“</p>
<p>„Nezničilo by to také tvou nesmrtelnost, bohyně?“ zeptá se Achilleus.</p>
<p>„Nechám si to vrtat hlavou, synu Péleův,“ řekne Pallas Athéna. Natáhne ruce dlaněmi dolů a pokropí zakrvácené, probodnuté tělo Penthesieiy zlatou ambrózií. „Už běž. Musím se vrátit ke svým válkám. Záležitost Ília bude brzy rozhodnuta. O tvém osudu se rozhodne tam, na Olympu.“ Ukáže na horu, která se nad ně nekonečně zvedá.</p>
<p>„Pobízíš mě, jako bych měl sílu boha, Pallado Athéno,“ zašeptá Achilleus.</p>
<p>„Vždycky jsi měl sílu boha, synu Péleův,“ odpoví bohyně. Požehná mu volnou rukou a odkvitne. Na uprázdněné místo s tichým zahřměním vtrhne vzduch.</p>
<p>Achilleus položí Penthesileino tělo mezi ostatní mrtvoly, ale jen na tak dlouho, než je zavine do čistého bílého plátna, které vzal ze svého válečného stanu. Pak vyhledá štít, oštěp, přilbu, pytel s chlebem a měchy s vínem, které si přinesl – už před tolika hodinami. Nakonec, když má své zbraně pevně připoutané, poklekne, zvedne mrtvou Amazonku a vykročí k hoře Olymp.</p>
<p>„Do hajzlu,“ vyhrkne Daeman a strhne si turínku z obličeje. Uběhlo mnoho dlouhých minut. Zkontroluje dlaň s proxnetem – žádný voynix nablízku. Mohli ho vykostit jako rybu, když tam tak ležel v moci turínky. „Do hajzlu,“ řekne znovu.</p>
<p>Jedinou odpověď dostane od vln, které omývají pláž.</p>
<p>„Co je důležitější?“ zamumlá si pro sebe. „Dopravit tuhle fungující turínku co nejrychleji zpátky do Ardisu – a zjistit, proč mi ji Kalibán nebo jeho pán nechal? Nebo se vrátit do Kráteru Paříž a podívat se, co tam provádí ten ‘mnohoruký jak sépie?’“</p>
<p>Ještě chvíli zůstane klečet v písku. Pak se oblékne, nacpe turínku do batohu, znovu si pověsí meč na opasek, zvedne kuši a pracně vyjde nahoru k faxovému pavilonu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>27</strong></p>
<p>Ada se probudila do tmy a zjistila, že v místnosti jsou tři voynixové. Jeden z nich držel v dlouhých nožových prstech Harmanovu useknutou hlavu.</p>
<p>Ada se probudila do rozptýleného světla těsně před svítáním. Srdce jí bušilo. Ústa měla otevřená, jako by se již chystala vykřiknout.</p>
<p>„Harmane!“</p>
<p>Spustila nohy z postele a posadila se na kraj, hlavu v dlaních. Srdce jí stále bušilo tak prudce, až se jí z toho točila hlava. Nedokázala uvěřit, že odešla do své ložnice a usnula, když byl Harman ještě vzhůru. <emphasis>Tohle těhotenství je pěkná pitomost, </emphasis>pomyslela si. Občas jí dělalo z těla zrádce.</p>
<p>Usnula v šatech – haleně, vestě, plátěných kalhotách a tlustých ponožkách. Uhladila si vlasy a shrnula si dlouhou košili, aby aspoň trochu zmírnila svou neupravenost. Uvažovala, jestli nepoužít trochu drahocenné horké vody, aby se vestoje umyla v umyvadle – Harman tomu vždycky říkal koupadlo pro ptáky – ale zavrhla ten nápad. Za tu hodinu nebo dvě, co spala, se mohlo stát až příliš mnoho. Nazula si vysoké boty a rychle sešla do přízemí.</p>
<p>Harman byl v předním salonu, kde široká francouzská okna zůstávala nezabedněná okenicemi, takže jimi bylo vidět přes jižní trávník k dolní palisádě. Východ slunce se nekonal – ráno bylo příliš zamračené – a začalo sněžit. Ada už předtím sníh viděla, ale tady ve vile Ardis jenom jednou, když byla velice mladá. Asi tucet mužů a žen, včetně Daemana – který se zdál být zvláštně zrudlý – stál u oken, pozoroval padající sníh a tlumeně hovořil.</p>
<p>Ada Daemana letmo objala, pak přistoupila k manželovi a ovinula mu ruku kolem pasu.</p>
<p>„Jak je Ody…“ začala.</p>
<p>„Nikdo stále žije, ale jen tak tak,“ odvětil tiše Harman. „Ztratil příliš mnoho krve. Začíná mít čím dál větší problémy s dýcháním. Loes si myslí, že v nejbližší hodině nebo dvou zemře. Snažíme se rozhodnout, co udělat.“ Položil jí ruku na bedra. „Ado, Daeman přivezl strašlivé zprávy o své matce.“</p>
<p>Ada se na přítele podívala. V první chvíli ji napadlo, že matka možná jednoduše odmítla přestěhovat se do Ardisu. Spolu s Daemanem navštívili v uplynulých měsících Marinu dvakrát a ani jednou se nepřiblížili tomu, aby starší ženu přesvědčili.</p>
<p>„Je mrtvá,“ řekl Daeman. „Kalibán zabil ji a všechny ostatní v obytné věži.“</p>
<p>Ada se kousla do kloubu na ruce, až jí málem začala téct krev, a pak řekla: „Daemane, to mě moc mrzí, opravdu…“ a pak, když jí došlo, co řekl, zašeptala: <emphasis>„Kalibán?“ </emphasis>Na základě toho, co jí o Prosperově ostrově vyprávěl Harman, dospěla k přesvědčení, že ten tvor tam nahoře zahynul. „Kalibán?“ zopakovala hloupě. Sen, který se jí zdál, stále cítila jako závaží na krku. „Víš to jistě?“</p>
<p>„Ano,“ odpověděl Daeman.</p>
<p>Objala ho, ale tělo měl napjaté a ztuhlé jako skála. Poplácal ji po rameni, skoro jako by byl duchem nepřítomný. Adu napadlo, že je možná v šoku.</p>
<p>Skupina se vrátila k hovoru o noční obraně vily Ardis.</p>
<p>Voynixové zaútočili krátce před půlnocí – přinejmenším stovka, možná sto padesát; ve tmě a dešti se to dalo těžko poznat – a vrhli se na tři ze čtyř stran obvodové palisády. Byl to největší a určitě nejkoordinovanější útok, jaký kdy voynixové proti Ardisu podnikli.</p>
<p>Obránci je zabíjeli až do doby těsně před svítáním – nejdřív zapálili obrovské koše, ve kterých spalovali vzácný petrolej a naftu pro ten účel našetřenou, čímž osvětlili hradby a pole za nimi – a pak zasypali ženoucí se postavy salvami mířených projektilů z luků a kuší.</p>
<p>Šípy a šipky vždy neprorazily krunýř nebo kožnatou kápi voynixe – častěji se jim to nepodařilo než podařilo – takže obránci významné procento svých šípů a šipek promrhali. Desítky voynixů padly – Loes oznámil, že jeho tým napočítal s prvním světlem v okolních polích a lesích padesát tři mrtvé voynixy.</p>
<p>Několik tvorů se dostalo na hradby a skočilo na předprsně – voynixové dokázali skočit z místa skoro až deset metrů, jako nějaké obří kobylky – ale množství kopiníků a záložních vojáků s meči jim zabránilo proniknout k domu. Osm lidí z Ardisu bylo zraněno, ale jenom dva vážně: žena, která se jmenovala Kirik, si odnesla ošklivě zlomenou paži, a Laman, Petyrův přítel, přišel o čtyři prsty – na vině však nebyly čepele voynixů, ale špatně načasované máchnutí mečem jednoho z obránců.</p>
<p>Situaci zvrátilo sonio.</p>
<p>Harman vzlétl s oválným diskem ze staré jinkerové plošiny umístěné vysoko na sedlové střeše vily Ardis. Pilotoval jej z místa vpředu uprostřed. Létající stroj měl šest mělkých, polstrovaných prohlubní pro lidi, kteří leží, ale Petyr, Loes, Reman a Hannah na svých místech klečeli a stříleli ze sonia pod sebe. Trojice mužů používala všechny flešetové pušky, které měli v Ardisu k dispozici, a Hannah střílela z nejlepší kuše, jakou kdy vyrobila.</p>
<p>Úžasné skákací schopnosti voynixů bránily Harmanovi slétnout níž než na dvacet metrů.</p>
<p>Ale to stačilo. Přes tmu a déšť, přesto, že voynixové pobíhali rychle jako švábi a skákali jako obří kobylky na horké pánvi, byla souvislá palba flešet a kuší schopná ty tvory zastavit. Harman létal se soniem mezi vysokými stromy na úpatí a na vrcholku kopce, obránci na předprsních palisády osvětlovali noc hořícími šípy a syčícími zápalnými koulemi, vystřelovanými z katapultu. Voynixové se rozprchli, přeskupili a zaútočili ještě šestkrát, než konečně zmizeli, někteří k řece daleko pod kopcem, na němž stál Ardis, a zbytek do kopců na severu.</p>
<p>„Proč ale přestali útočit?“ zeptala se mladá žena, která se jmenovala Peaen. „Proč odešli?“</p>
<p>„Jak to myslíš?“ nechápal Petyr. „Třetinu jsme jich zabili.“</p>
<p>Harman zkřížil ruce a upřeně se zahleděl ven na zlehka padající sníh. „Já vím, co chce Peaen říct. Je to dobrá otázka. Proč útok přerušili? Ještě jsme neviděli, že by voynixové reagovali na bolest. Zemřou… ale nijak si kvůli tomu nestěžují. Proč všichni neútočili, dokud nás nepřemohli nebo nezemřeli?“</p>
<p>„Protože je někdo nebo něco zavolalo,“ řekl Daeman.</p>
<p>Ada se na něho podívala. Obličej měl zvadlý, hlas monotónní, oči nezaostřené. V posledních devíti měsících bylo prakticky každým dnem vidět, jak se Daemanova energie posiluje a odhodlání prohlubuje. Teď byl apatický, jako by ho rozhovor a lidé kolem ani nezajímali. Ada byla přesvědčená, že ho matčina smrt téměř zničila – nebo to ještě udělá.</p>
<p>„Jestli voynixe někdo odvolal, kdo to byl?“ zeptal se Harman.</p>
<p>Nikdo mu neodpověděl.</p>
<p>„Daemane,“ oslovil mladíka Harman, „pověz nám ještě jednou, co se ti stalo, prosím tě, kvůli Adě. A doplň všechny detaily, které jsi napoprvé vynechal.“ V dlouhé místnosti se shromáždili další muži a ženy. Všichni vypadali unaveně. Po dobu, kdy Daeman mdlým jednotvárným hlasem opakoval, co zažil, nikdo nepromluvil ani se na nic nezeptal.</p>
<p>Vyprávěl jim o masakru v matčině dominiu, o hromadě lebek, turínce na stole – jediném, co nebylo postříkané krví – a o tom, jak ji později aktivoval, když odfaxoval někam jinam; nespecifikoval kam. Pověděl jim o otvoru, který se objevil nad městem Kráter Paříž a o tom, jak zahlédl něco velkého, co z něj vyšlo – něco, co vypadalo, jako by to chodilo po neskutečném množství obrovských rukou.</p>
<p>Vysvětlil, jak odfaxoval, aby se uklidnil, a potom odfaxoval do ardiského uzlu. Pochodně v pevnůstce byly zapálené a všichni muži stáli na palisádách. Strážní ho informovali o pohybu voynixů, který celou noc sledovali, a o zvucích boje a záblescích pochodní a zápalných koulí, které ze směru od vily Ardis pozorovali. Daeman byl v pokušení vydat se do Ardisu pěšky, ale muži na palisádách kolem faxového pavilonu byli přesvědčení, že kdyby zkusil jít potmě, šel by si pro jistou smrt – napočítali více než sedmdesát voynixů, kteří přes okolní louky proklouzli do lesů okolo zámečku.</p>
<p>Daeman vysvětlil, že turínku nechal Casmanovi a Greogimu, velitelům tamní posádky, a nařídil jim, aby jeden z nich odfaxoval s turínkou do Chomu nebo někam jinam do bezpečí, pokud by se voynixové zmocnili faxového pavilonu dřív, než se on sám vrátí.</p>
<p>„Chystáme se odfaxovat, pokud na nás ty bestie zaútočí,“ řekl Greogi. „Připravili jsme plán, kdo kdy půjde a v jakém pořadí, zatímco ostatní budou zajišťovat krycí palbu, dokud na ně nedojde řada. Nechystáme se zemřít, abychom tento pavilon ubránili.“</p>
<p>Daeman přikývl a odfaxoval zpátky do Kráteru Paříž.</p>
<p>Ostatním teď řekl, že kdyby místo vzdálenějšího Obezřetného lva zvolil bližší uzel u hotelu Invalida, byl by už mrtvý. Celý střed Kráteru Paříž se změnil. Díra v prostoru tam byla pořád – linuly se z ní slabé sluneční paprsky – ale centrum vlastního města obrostlo bloky a pavučinami z modrého ledu.</p>
<p>„Modrého ledu?“ přerušila ho Ada. „To byla taková zima?“</p>
<p>„V blízkosti té hmoty byla velká zima,“ potvrdil Daeman. „Ale stačilo poodejít pár metrů a nebylo to tak hrozné. Myslím si, že ve skutečnosti to nebyl led. Jen něco studeného a krystalického – studeného, ale organického, jako pavučiny vyrůstající z ledovců – a bloky a pavučiny té hmoty překryly staré obytné věže a bulváry všude kolem kráteru uprostřed Kráteru Paříž.“</p>
<p>„Zahlédl jsi toho… tvora… kterého jsi předtím viděl projít otvorem?“ zeptala se Emma.</p>
<p>„Ne. Nedokázal jsem se dost přiblížit. Víc voynixů než tam jsem ještě nikdy neviděl. I budova Obezřetného lva – kdysi to bývalo nějaké dopravní centrum, do kterého vbíhaly a z něhož vybíhaly koleje a na střeše mělo přistávací plochy – se voynixy přímo hemžila.“ Daeman pohlédl na Harmana. „Připomnělo mi to Jeruzalém vloni.“</p>
<p>„Tolik?“ zeptal se Harman.</p>
<p>„Tolik. A bylo tam ještě něco jiného. Dvě věci, o kterých jsem zatím nemluvil.“</p>
<p>Všichni čekali. Venku sněžilo. Z ošetřovny se ozvalo zasténání a Hannah se vytratila, aby zkontrolovala, jak je na tom Nikdo-Odysseus.</p>
<p>„Z Kráteru Paříž teď svítí modré světlo,“ řekl Daeman.</p>
<p>„Modré světlo?“ zeptal se muž jménem Loes.</p>
<p>Pouze Harman, Ada a Petyr dali najevo obavy – Harman proto, že před devíti měsíci byl s Daemanem a Savi v Jeruzalémě; Ada a Petyr proto, že o tom slyšeli.</p>
<p>„Míří k nebi jako to, které jsme viděli v Jeruzalémě?“ otázal se Harman.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„O čem to tady kruci mluvíte?“ zeptala se rusovlasá žena, která se jmenovala Oelleo.</p>
<p>Odpověděl jí Harman. „Viděli jsme podobný sloup světla vloni v Jeruzalémě, městě nedaleko vysušené Středozemní kotliny. Savi, ta stará žena, která nás doprovázela, říkala, že tento sloup světla je tvořený… jak se to jmenovalo, Daemane? Tachyony?“</p>
<p>„Myslím, že ano.“</p>
<p>„Tachyony,“ navázal Harman. „A že jsou v něm uvězněny kódy všech příslušníků jejího plemene z doby před finálním faxem. Ten sloup světla <emphasis>byl </emphasis>finální fax.“</p>
<p>„Já tomu nerozumím,“ řekl Reman. Vypadal velice unaveně.</p>
<p>Daeman zavrtěl hlavou. „Já taky ne. Nevím, jestli se ten sloup světla objevil s tvorem, kterého jsem viděl projít tou dírou, nebo jestli to světlo toho tvora do Kráteru Paříž nějakým způsobem přivedlo. Ale mám ještě další zprávy – a horší.“</p>
<p>„Copak by mohly být horší?“ zasmála se Peaen.</p>
<p>Daeman se neusmál. „Musel jsem Kráter Paříž rychle opustit – v uzlu u Obezřetného lva už teď určitě čeká smrt, všude budou voynixové – a věděl jsem, že tady ještě nebude světlo, proto jsem odfaxoval do Bellinbadu a pak do Ulanbatu, do Chomu, do Dridu, k Lomanovi, do Kyjeva, do Fuega, do Devi, na Satleské výšiny, pak do Mantovy a nakonec do věže Kapské Město.“</p>
<p>„Abys je všechny varoval.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Proč je to špatná zpráva?“</p>
<p>„Protože ty díry se otevřely i v Chomu a v Ulanbatu,“ řekl Daeman. „Jádra komunit jsou obalená modrým ledem. Setebos už tam byl.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>28</strong></p>
<p>Nějakých čtyřicet lidí v místnosti na sebe jednoduše zíralo. Pak se spustil nesrozumitelný chór otázek. Daeman a Harman vysvětlili, co řekl Kalibán na orbitálním ostrově o svém bohovi Setebovi „jak sépie mnohorukém“.</p>
<p>Vyptávali se na Ulanbat a na Chom. Chom viděl Daeman jenom z dálky – rozrůstající se pavučinu modrého ledu. V Ulanbatu prý se faxem přenesl do devětasedmdesátého patra Kruhů do nebe a z okružní terasy viděl, že otvor je nad pouští Gobi, víc než kilometr daleko, a pavučina z ledového materiálu spojuje nízké přístavky se spodními patry Kruhů. Zdálo se, že devětasedmdesáté patro je nad ledem – prozatím.</p>
<p>„Zahlédl jsi tam nějaké lidi?“ zeptala se Ada. „Ne.“</p>
<p>„A voynixe?“ zeptal se Reman.</p>
<p>„Stovky. Pobíhali po ledové pavučině, pod ní a kolem. Ale v Kruzích nebyli.“</p>
<p>„Kde jsou tedy lidé?“ ozvala se tichým hlasem Emma. „Víme, že v Ulanbatu měli zbraně – měnili jsme je s nimi za jejich rýži a textilie.“</p>
<p>„Určitě odfaxovali, když se ten otvor objevil,“ prohlásil Petyr. Adě připadalo, že do svého hlasu vkládá nápadně víc jistoty, než kolik jí doopravdy cítí.</p>
<p>„Jestli odfaxovali,“ uvažovala Peaen, „myslím lidé jak z Ulanbatu, tak z Chomu, jak je možné, že se neukázali tady jako uprchlíci? Ta tři uzlová města – Kráter Paříž, Chom a Ulanbat – jsou stále domovem desítek tisíc lidí starého typu, jako jsme my. Kde jsou? Kam odešli?“ Pohlédla na Greogiho a Casmana, kteří se právě vrátili z noční hlídky u faxového pavilonu. „Greogi, Casi, přifaxoval v noci někdo? Někdo, kdo před něčím prchal?“</p>
<p>Greogi zavrtěl hlavou. „Jediný, kdo přicestoval, byl tady Daeman <emphasis>Uhr</emphasis> – včera pozdě v noci a pak znovu dnes ráno.“</p>
<p>Ada se postavila přímo doprostřed kruhu. „Podívejte… později se setkáme a promluvíme si o tom. Momentálně jste všichni vyčerpaní. Většina z vás byla vzhůru celou noc. Spousta lidí nejedla od chvíle, co to začalo. Stoneman, Cal, Boman, Ella, Anna a Uru přichystali obrovskou snídani. Ti z vás, kteří musejí nastoupit na hlídku – jste v jídelně první na řadě. Nechte si nalít spoustu kávy. Vy ostatní byste se taky měli najíst, než se půjdete aspoň trochu vyspat. Reman chtěl, abych se zmínila o tom, že železo se bude odlévat v deset dopoledne. Ve tři odpoledne se všichni sejdeme ve starém tanečním sále na setkání celé komunity.“</p>
<p>Hloučky se míchaly, hučely hovorem, lidé přecházeli sem a tam, ale postupně se rozešli na snídani a za povinnostmi.</p>
<p>Harman vykročil k ošetřovně, očima si řekl o pozornost Ady a Daemana a pokynul jim. Oba se k němu připojili. V salonu se zatím rozcházely poslední skupiny.</p>
<p>Ada tiše řekla Sirisovi a Tomovi, kteří pracovali jako ošetřovatelé, poskytovali první pomoc a v noci opatrovali Nikoho, aby si šli něco sníst. Když se pak oba vzdálili, v místnosti zůstali jen Hannah, usazená vedle lůžka, a Daeman, Ada a Harman, kteří stáli.</p>
<p>„Je to jako za starých časů,“ připomněl Harman dobu před devíti měsíci, kdy cestovali společně, než se k nim přidala i Savi. Od té doby se jim málokdy naskytla příležitost, aby spolu byli sami.</p>
<p>„Až na to, že Odysseus umírá,“ ozvala se Hannah prázdným, rezavým hlasem. Držela bezvědomého muže za levou ruku a mačkala ji tak pevně, že všechny propletené prsty, jeho i její, byly bílé.</p>
<p>Harman přistoupil blíž a pozorně se na bezvědomého muže podíval. Jeho obvazy – před hodinou vyměněné – byly skrz naskrz prosáklé krví. Rty měl bílé jako konečky prstů a oči se pod zavřenými víčky již nepohybovaly. Ústa měl pootevřená a dech, který v nich chrčel, byl rychlý, mělký a nejistý.</p>
<p>„Odvezu ho do Golden Gate na Machu Picchu,“ rozhodl Harman.</p>
<p>Všichni na něho vytřeštili oči. Nakonec řekla Hannah: „Myslíš… až zemře? Pohřbít ho tam?“</p>
<p>„Ne. Teď. Zachránit ho.“</p>
<p>Ada stiskla Harmanovi nadloktí tak prudce, že málem ucukl. „O čem to mluvíš?“</p>
<p>„O tom, co řekl Petyr – o posledních slovech, která Nikdo zašeptal, než včera večer ztratil u hradby vědomí. Myslím si, že se mu snažil říct, abychom ho zavezli do sarkofágu na Golden Gate.“</p>
<p>„Jakého sarkofágu?“ nechápal Daeman. „Vzpomínám si jen na nějaké křišťálové rakve.“</p>
<p>„Kryotemporální sarkofágy,“ dala si Hannah záležet na každé slabice. „Vzpomínám si, že byly v tamním muzeu. A vzpomínám si, že o nich mluvila Savi. Prospala v nich několik staletí. Říkala, že v nich tři týdny předtím, než jsme se tam setkali, našla spícího Odyssea.“</p>
<p>„Jenže Savi pokaždé nemluvila pravdu,“ připomněl Harman. „Možná nikdy. Odysseus připustil, že se znali se Savi už dávno – že oni dva se před jedenácti lety postarali o rozšíření turínek.“</p>
<p>Ada zvedla turínku, kterou Daeman nechal ležet ve druhé místnosti.</p>
<p>„A Prospero nám řekl… tam nahoře… že tenhle Odysseus má v sobě víc, než bychom dokázali pochopit. A Odysseus tu svou kóji na Golden Gate několikrát zmínil, když vypil hodně vína – žertoval, že se do ní vrátí.“</p>
<p>„Určitě myslel ty křišťálové rakve… ty sarkofágy,“ domnívala se Ada.</p>
<p>„Já myslím, že ne,“ nesouhlasil Harman, který chodil kolem prázdných postelí sem a tam. Všechny ostatní oběti boje z minulé noci se rozhodly, že se budou zotavovat ve svých pokojích ve vile Ardis nebo v přistavěných ubikacích. Dnes ráno zůstal na ošetřovně jediný Nikdo. „Podle mě bylo na Golden Gate ještě něco jiného, nějaký léčebný sarkofág.“</p>
<p>„Modří červi,“ zašeptal Daeman. Bledá tvář mu zbledla ještě víc. Hannah ta představa tak šokovala – její buňky si hodiny strávené v nádržích plných červů v nápravně na Prosperově orbitálním ostrově pamatovaly, i když mozek ne – že pustila Odysseovu ruku.</p>
<p>„Ne, to asi ne,“ řekl rychle Harman. „Když jsme byli na Golden Gate, neviděli jsme nic, co by připomínalo regenerační nádrže. Žádní modří červi. Žádná oranžová tekutina. Podle mě je kóje něco jiného.“</p>
<p>„Ale to jenom hádáš,“ vyhrkla Ada bez rozmyšlení, skoro až ostře.</p>
<p>„Ano. Jenom hádám.“ Promnul si obličej. Byl tak strašně unavený. „Ale myslím si, že pokud Nikdo… Odysseus… přežije let soniem, může mít na Golden Gate šanci.“</p>
<p>„To nemůžeš udělat,“ řekla Ada. „Ne.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Sonio potřebujeme tady. Pro boj s voynixy, jestli se dnes v noci vrátí. <emphasis>Až </emphasis>se dnes v noci vrátí.“</p>
<p>„Do setmění budu zpátky,“ slíbil.</p>
<p>Hannah vstala. „Jak bys to chtěl udělat? Když jsme se Savi letěli z Golden Gate, trval let déle než den.“</p>
<p>„Sonio umí letět rychleji. Savi letěla pomalu, aby nás nevyděsila.“</p>
<p>„O kolik rychleji?“ zeptal se Daeman.</p>
<p>Harman na několik sekund zaváhal. „O mnoho rychleji,“ odhodlal se nakonec. „Sonio mi řeklo, že se může dostat ke Golden Gate na Machu Picchu za třicet osm minut.“</p>
<p>„Třicet osm minut!“ vykřikla Ada, která se toho dlouhého letu se Savi účastnila také.</p>
<p>„<emphasis>Sonio </emphasis>ti to řeklo?“ zeptala se Hannah. Byla rozrušená. „Kdy ti to sonio řeklo? Myslela jsem, že ten stroj neumí odpovídat na otázky týkající se cílů.“</p>
<p>„Do dnešního rána neuměl,“ kývl Harman. „Ale po tom boji jsem zůstal na jinkerové plošině se soniem několik minut sám a přišel jsem na to, jak propojit své dlaňové funkce s jeho displeji.“</p>
<p>„Jak jsi na to přišel?“ zeptala se Ada. „Vždyť ses snažil najít nějaké propojení funkcí celé měsíce.“</p>
<p>Harman si znovu promasíroval líce. „Nakonec jsem se ho prostě zeptal, jak spustit propojení funkcí. Tři zelené kruhy ve třech větších červených kruzích. Jednoduché.“</p>
<p>„A ono ti řeklo, jak dlouho by mu trvalo letět na Golden Gate?“ ptal se Daeman. Znělo to pochybovačně.</p>
<p>„<emphasis>Uk</emphasis><emphasis>ázalo </emphasis>mi to,“ upřesnil tiše Harman. „Nákresy. Mapy. Rychlost letu. Vektory rychlosti. To všechno se zobrazilo v popředí mého zorného pole. Je to jako farnet nebo…“ Odmlčel se.</p>
<p>„Nebo omninet,“ dořekla Hannah. Od doby, kdy jim Savi vloni na jaře ukázala, jak k němu získat přístup, vyzkoušeli závratný chaos omninetu všichni. Žádný z nich se jej nenaučil používat. Dostávali prostě příliš mnoho informací, než bylo možné zpracovat.</p>
<p>„Správně,“ kývl Harman. „Proto mě napadlo, že kdybych naložil Odyssea… Nikoho… dnes ráno, mohl bych se podívat, jestli tam pro něho není nějaká regenerační kóje… pokud ne, tak ho zavřít do jedné z těch křišťálových rakví – a vrátit se sem, než ve tři začne ta porada. Kruci, vždyť můžu být zpátky na oběd.“</p>
<p>„Nejspíš by cestu nepřežil,“ namítla toporným hlasem Hannah. Upřeně se dívala na sípajícího muže, jehož milovala a který tam stále ležel v bezvědomí.</p>
<p>„Jasné je, že nepřežije další den tady v Ardisu bez léčebné péče,“ prohlásil Harman. „Na to jsme prostě… kurevsky moc… hloupí.“ Udeřil pěstí do horní desky dřevěné skříňky. Hned ruku stáhl, ale to už měl na kloubech krev. Bylo mu trapné, že tak vybuchl.</p>
<p>„Pojedu s tebou,“ navrhla Ada. „Do bublin na mostě ho neodneseš sám. Budeš potřebovat nosítka.“</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou Harman. „Ty bys neměla, má drahá.“</p>
<p>Adina bledá tvář vylétla a černé oči se zableskly hněvem. „Protože jsem…“</p>
<p>„Ne, ne proto, že jsi těhotná.“ Harman se dotkl prstů, které sevřela v pěst, obepnul svými velkými, tvrdými prsty její tenké a měkčí. „Jsi tady prostě příliš důležitá. Ta zpráva, kterou Daeman přivezl, se během hodiny rozšíří celou komunitou. Všichni budou na pokraji paniky.“</p>
<p>„O důvod víc, abys nejezdil <emphasis>ty</emphasis>,“ pošeptala.</p>
<p>Harman zavrtěl hlavou. „Ty jsi tady vůdce, má milovaná. Ardis je teď tvůj majetek. My všichni jsme u tebe doma hosty. Lidé budou potřebovat odpovědi – nejenom na poradě, ale v příštích hodinách – a ty musíš být tady, abys je upokojila.“</p>
<p>„Já žádné odpovědi nemám,“ namítla slabým hlasem.</p>
<p>„Ale máš. Co máme podle tebe s Daemanovou zprávou udělat?“</p>
<p>Ada obrátila tvář k oknu. Na skle byla námraza, ale venku přestalo sněžit a pršet. „Potřebujeme zjistit, kolik ostatních komunit bylo napadeno těmi dírami a modrým ledem,“ uvažovala tiše. „Vypravit nějakých deset poslů, aby odfaxovali do zbývajících uzlů.“</p>
<p>„Jenom deset?“ ozval se Daeman. „Faxových uzlů, u kterých zbývaly lidské komunity, bylo více než tři sta.“</p>
<p>„Víc než deset nemůžeme postrádat, protože voynixové se mohou vrátit i za denního světla,“ řekla rozhodně Ada. „Každý by si mohl vzít na starost třicet kódů a vyzkoušet, kolik uzlů stihne vyřídit, než se na této polokouli setmí.“</p>
<p>„A já se na Golden Gate podívám po dalších flešetových zásobnících,“ slíbil Harman. „Když jsme vloni na podzim našli ty tři pušky, Odysseus s sebou vzal tři sta zásobníků, ale po minulé noci už nemáme skoro žádné.“</p>
<p>„Několik skupin vytahuje z mrtvých voynixů šipky do kuší,“ podotkla Ada, „ale povím Remanovi, že budeme potřebovat, aby dnes odlil co možno nejvíc nových. Řeknu jim v dílně, aby si na to vzali dvojnásobek lidí. Šípy zaberou mnohem více času, ale luků jsme schopni do setmění postavit na palisádu víc.“</p>
<p>„Já pojedu s tebou,“ obrátila se Hannah k Harmanovi. „<emphasis>Budeš </emphasis>potřebovat někoho, aby ti pomohl odnést Odyssea na nosítkách dovnitř, a nikdo se v tom městě zelených bublin na Golden Gate nevyzná lépe než já.“</p>
<p>„Tak dobrá,“ souhlasil. Povšiml si, že jeho manželka – zvláštní slovo a pomyšlení, „manželka“ – střelila po mladší ženě ostrým pohledem, který nejdřív považoval za projev žárlivosti, ale pak to zavrhl. Ada věděla, že jedinou láskou Hannah – byť beznadějnou a neopětovanou – je Odysseus.</p>
<p>„Já pojedu taky,“ ozval se Daeman. „Ještě jedna kuše se vám tam může hodit.“</p>
<p>„To je pravda,“ řekl Harman, „ale myslím, že by bylo užitečnější, kdyby ses ujal výběru faxových poslů, informoval je o tom, co jsi viděl, a pomohl jim roztřídit cíle.“</p>
<p>Daeman pokrčil rameny. „Dobrá. Třicet uzlů si vezmu sám. Hodně štěstí.“ Kývl na pozdrav Hannah a Harmanovi, Adě krátce stiskl ruku a opustil ošetřovnu.</p>
<p>„Pojďme se hodně rychle najíst,“ vyzval Harman Hannah. „Pak popadneme něco na sebe a zbraně a poletíme. Vezmeme si několik silných mladých chlapů, aby nám pomohli vynést Odyssea ven. Já zatím slétnu se soniem dolů.“</p>
<p>„Nemohli bychom se najíst v soniu?“ navrhla Hannah.</p>
<p>„Myslím, že bude lepší, když si nejdřív něco zakousneme,“ odvětil Harman. Vybavoval si neskutečné trajektorie, které mu sonio ukázalo – start z Ardisu téměř kolmo vzhůru, opuštění atmosféry, oblouk vesmírem a pak návrat jako kulka shozená z nebe. Stačilo, aby si na ten nákres trajektorie jen vzpomněl, a rozbušilo se mu srdce.</p>
<p>„Půjdu si sbalit věci a zjistím, jestli by mi Tom a Siris mohli pomoci připravit Odyssea na cestu,“ řekla Hannah. Políbila Adu na tvář a spěšně odešla.</p>
<p>Harman se naposledy podíval na Odyssea – tvář silného muže byla popelavá – potom vzal Adu za loket a odvedl ji chodbou na klidné místo u zadních dveří.</p>
<p>„Stejně si pořád myslím, že bych měla letět.“</p>
<p>Přikývl. „Chtěl bych, aby to šlo. Ale až lidé stráví Daemanovu zprávu – až jim dojde, že Ardis je možná poslední volný uzel, který ještě zbývá, a že všechna ostatní města a komunity něco požírá – může propuknout opravdová panika.“</p>
<p>„Ty si myslíš, že jsme poslední, kdo zbývá?“ zašeptala.</p>
<p>„Nemám ponětí. Ale jestli je ta věc, kterou Daeman viděl projít otvorem, ten božský nebo jaký Setebos, o němž mluvili Kalibán a Prospero, myslím, že jsme ve velkém průšvihu.“</p>
<p>„A ty si myslíš, že Daeman má pravdu… že na Zemi je přímo Kalibán?“</p>
<p>Harman si chvíli žmoulal ret. „Ano,“ kývl nakonec. „Myslím si, že Daeman má pravdu, když si myslí, že ten netvor povraždil všechny v obytné věži v Kráteru Paříž jenom proto, aby se dostal k Marině, Daemanově matce – aby Daemanovi poslal vzkaz.“</p>
<p>Slunce znovu zakryly mraky a venku se setmělo. Zdálo se, že Adu zaujalo sledování horečného dění na konstrukci kolem kuplovny. Tucet mužů a žen šlo se smíchem vystřídat hlídky na severní hradbě.</p>
<p>„Jestli má Daeman pravdu,“ promluvila tiše, aniž se otočila k Harmanovi, „co zabrání Kalibánovi a jeho kreaturám, aby přišli sem, až budeš pryč? Co zabrání tomu, abys po návratu z této cesty, která má zachránit pouze Odyssea, našel ve vile Ardis hromady lebek? Neměli bychom ani sonio, abychom mohli uletět.“</p>
<p>„Ach…“ vydechl Harman a slovo z něho vyšlo jako sten. Odstoupil od ní a otřel si pot z čela a z tváří. Všiml si, jak má kůži studenou a lepkavě vlhkou.</p>
<p>„Moje lásko,“ vyhrkla Ada, prudce se otočila, dvěma rychlými kroky k němu přistoupila a divoce ho objala. „Mrzí mě, že jsem to řekla. Samozřejmě musíš letět. Je strašně důležité, abychom se pokusili Odyssea zachránit – nejenom proto, že je náš přítel, ale také proto, že je možná jediný, kdo ví, co je tato nová hrozba zač a jak jí čelit. A potřebujeme munici pro flešety. Stejně bych z Ardisu soniem za žádných okolností neuprchla. Je to můj domov. Je to náš domov. Máme štěstí, že tu máme čtyři stovky dalších, kteří nám jej pomůžou bránit.“ Políbila ho na ústa, potom ho znovu prudce objala a zamumlala mu do kožené haleny: „Samozřejmě musíš letět, Harmane. Musíš. Promiň. Neměla jsem to říkat. Hlavně se brzy vrať.“</p>
<p>Pokusil se něco říct, ale nenašel slova. Přivinul ji k sobě.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>29</strong></p>
<p>Když Harman slétl se soniem z jinkerové plošiny a nechal je viset metr nad zemí u hlavního zadního vchodu do vily Ardis, čekal tam na něho Petyr.</p>
<p>„Chci letět,“ prohlásil mladší muž. Na sobě měl svůj cestovní pláštík a opasek se zbraněmi, na něm krátký meč a vražednou dýku. Luk vlastní výroby a toulec plný šípů měl pověšené přes rameno.</p>
<p>Harman ležel opřený o loket v otevřené prohlubni v povrchu oválného létajícího stroje, té, která byla vpředu uprostřed, a díval se nahoru. „Řekl jsem už Daemanovi…“ začal.</p>
<p>„Já vím. A mělo to logiku… Daeman je pořád ještě v šoku z matčiny smrti a organizování poslů mu může pomoci, aby se z toho dostal. Ale potřebujete s sebou někoho na mostě. Hannah má dost síly, aby nosítka s Nikým unesla, ale musíte mít někoho, kdo vám dvěma při tom bude krýt záda.“</p>
<p>„Tebe potřebují tady…“</p>
<p>Petyr ho znovu nenechal domluvit. Hlas měl klidný, pevný, ale pohled napjatý. „Ne, nepotřebují, Harmane <emphasis>Uhr. </emphasis>Potřebují flešetovou pušku, kterou jim tady nechám i s několika zbývajícími zásobníky, ale <emphasis>mne </emphasis>nepotřebují. Jako ty jsem vzhůru už déle než čtyřiadvacet hodin – mám teď šest hodin na spánek, než se budu muset vrátit do hlídky na hradbách. Jestli tomu dobře rozumím, řekl jsi Adě <emphasis>Uhr</emphasis>, že se s Hannah za několik hodin vrátíte.“</p>
<p>„Měli bychom…“ začal Harman a zarazil se. Hannah, Ada, Siris a Tom vynášeli nosítka s Odysseem-Nikým ze dveří. Umírající muž byl zabalený do tlustých dek. Harman sklouzl ze vznášejícího se sonia a pomohl bezvládného muže zvednout do polstrované prohlubně vzadu uprostřed. Sonio používalo jako bezpečnostní pásy pro své cestující směrovaná silová pole, ale do obvodu každé prohlubně byla zabudována také hedvábně jemná síť pro techniku nebo neživé předměty. Harman s Hannah ji přes nehybného Nikoho přetáhli a upevnili ji. Mohlo se stát, že přítel bude mrtvý, než doletí na Golden Gate, a Harman nechtěl, aby jim tělo vypadlo ven.</p>
<p>Přelezl dopředu a klesl do pilotovací prohlubně. „Petyr poletí s námi,“ sdělil Hannah, ta však visela pohledem na umírajícím Odysseovi a nezareagovala na tu novinku ani náznakem zájmu. „Petyre,“ pokračoval, „vzadu nalevo. Luk a šípy měj připravené. Hannah, vzadu napravo. Dejte si síť.“</p>
<p>Ada obešla stroj, naklonila se nad kovový povrch a krátce ho políbila. „Vrať se před setměním, nebo se mnou budeš mít velké problémy,“ řekla tiše. Pak se s Tomem a Sirisem vrátila do zámečku.</p>
<p>Harman překontroloval, že všichni včetně jeho mají na sobě sítě. Pak strčil obě dlaně pod přední okraj sonia a aktivoval holografický ovládací panel. Představil si tři zelené kroužky zasazené do tří větších červených kroužků. Levá dlaň se mu rozzářila modře a zorné pole mu překryly neskutečné trajektorie.</p>
<p>„Cíl Golden Gate na Machu Picchu?“ dotázal se bezbarvý hlas stroje.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Nejrychlejší letová trasa?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Vše připraveno k zahájení letu?“</p>
<p>„Ano,“ potvrdil Harman.</p>
<p>„Letíme.“</p>
<p>Zádržná silová pole je všechny přitlačila ke stroji. Sonio se rozlétlo nad palisádu a stromy, přešlo téměř do vertikály a prolomilo zvukovou bariéru dřív, než dosáhlo výšky šesti set metrů.</p>
<p>Ada se nedívala, jak sonio odlétá, a když domem otřásl aerodynamický třesk – při meteorickém bombardování v období Zřícení jich slyšela stovky – zareagovala jen tak, že se zeptala Oelleo, kdo má ten týden údržbu domu, aby zkontroloval, jestli se nerozbila některá okna, a podle potřeby je spravil.</p>
<p>Vzala si ze svého věšáku v hlavní chodbě vlněnou pelerínu a vyšla nejdřív na dvůr, pak přední bránou v palisádě ven. Trávu – dřív její krásný trávník, který se táhl půl kilometru z kopce, nyní ardiská pastvina a jatka – nejdřív rozryla kopyta a botky voynixů, pak znovu zmrzla. Bylo těžké po ní jít a nevyvrtnout si kotník. Kolem stromů rachotilo několik dlouhých drožek tažených voly, jak tam muži a ženy házeli mrtvé voynixy na plošinu pro náklad. Kov krunýřů se zrecykluje na zbraně. Kožnaté kápě po rozřezání a novém sešití poslouží jako oděvy a štíty. Ada se zastavila a dívala se, jak Kaman, loni v létě jeden z Odysseových prvních žáků, pomocí speciálních kleští, které navrhla a vykovala Hannah, vytahuje z těl voynixů šipky do kuší. Šipky putovaly do kbelíků na drožce a čekalo je čištění a přebroušení. Ložná plocha drožky, rukavice na Kamanových rukách a zmrzlá půda byly modré krví voynixů…</p>
<p>Ada se toulala kolem palisády, chodila bránami dovnitř a ven, povídala si s ostatními pracovními četami, vybízela ty, kteří byli celé dopoledne na hradbách, aby si zašli na snídani, a nakonec si vylezla na kuplovnu, aby si pohovořila s Loesem a sledovala poslední přípravy na dopolední odlévání železa. Dělala, že nevidí Emmu a tři mladé muže, kteří ji celou cestu nenápadně doprovázeli s odstupem nějakých třiceti kroků a s kušemi nataženými a plně nabitými sledovali každý pohyb v lese.</p>
<p>Přes kuchyni se vrátila do domu a příslušnou dlaňovou funkcí si ověřila čas. Od Harmanova odletu uplynulo třicet devět minut. Jestli byl jízdní řád toho jeho hloupého sonia v pořádku – a jí se tomu nechtělo věřit, protože si zřetelně pamatovala ten dlouhý, nekonečný den, když před devíti měsíci letěli od Golden Gate, se zastávkou v sekvojovém lese, jak teď věděla, v oblasti kdysi nazývané Texas – tedy jestli byl ten jízdní řád platný, jsou už na místě. Pokud by hodinu trvalo nalezení té mýtické léčebné kóje nebo alespoň uložení umírajícího Nikoho do jednoho temporálního sarkofágu, mohl být její milovaný zpátky dřív, než se začne podávat oběd. Připomněla si, že další den na ni vychází služba s vařením večeře.</p>
<p>Pověsila pelerínu na věšák, vyšla nahoru do svého pokoje – pokoje, v němž teď bydlela s Harmanem – a zavřela dveře. Turínku, kterou Daeman přivezl, při rozhovorech složila a zastrčila si ji do největší kapsy haleny. Teď plátno vytáhla a rozložila.</p>
<p>Harman si turínku nebral skoro nikdy. Vzpomněla si, že Daeman ji také využíval málo – před Zřícením naplňovalo jeho představu o odpočinku svádění mladých žen, ale aby byla spravedlivá, vzpomněla si, že také pilně sbíral na loukách a v lesích motýly, když byla malá a on ji přijel do Ardisu navštívit. Oficiálně byli bratranec se sestřenicí, i když ve světě, který před devíti měsíci skončil, neznamenal tento výraz z pohledu pokrevní příbuznosti téměř nic. Podobně jako termín „sestra“ byla i „sestřenice“ čestným titulem používaným mezi dospělými ženami, které se léta přátelily, a tento titul poskytoval alespoň představu o zvláštním vztahu mezi jejich dětmi. Teď, když byla dospělá a ještě k tomu těhotná, si Ada uvědomila, že čestné tituly „bratranec“ a „sestřenice“ mohly ukazovat na to, že její zesnulá matka a Daemanova matka – již také mrtvá, připomněla si s bolestí – se v různém období svého života rozhodly pro oplodnění ze spermatického váčku téhož otce. Musela se tomu usmát a byla ráda, že se tomu buclatému chlípnému mladíkovi, jímž Daeman kdysi byl, nikdy nepodařilo ji svést.</p>
<p>Ne, Harman ani Daeman nikdy netrávili pod turínkami mnoho času, ona však ano. Po jedenáct let, kdy turínky fungovaly, utíkala ke krvavým výjevům z obléhání Tróje skoro každý den. Musela si přiznat, že se jí líbila krutost a energie těch fiktivních lidí – alespoň byli za fiktivní považováni, dokud se na Golden Gate nesetkali se starší verzí Odyssea – a dokonce i barbarský jazyk, který turínka nějakým způsobem překládala, byl pro ni jako opojná droga.</p>
<p>Teď si lehla na záda na postel, zakryla si turínkou obličej, přitiskla si všité mikroobvody na čelo a zavřela oči. Ve skutečnosti nečekala, že turínka bude fungovat. Je noc. Ona je na věži v Tróji.</p>
<p>Ada ví, že je to Trója – Ílion – protože viděla noční siluetu budov a hradeb města, když byla v uplynulých deseti letech stokrát pod turínkou, ještě nikdy ji však neviděla z této perspektivy. Uvědomí si, že je v pobořené kulaté věži, jíž chybí část jižní stěny, a že se několik kroků od ní krčí dva lidé. Drží chatrnou deku nad ohněm, který tvoří o málo víc než uhlíky. Pozná je okamžitě – Helena a její bývalý manžel Meneláos – ale netuší, proč jsou spolu tady, uvnitř města, a dívají se přes hradbu a Skajskou bránu k noční bitvě, která zuří dole. Co dělá Meneláos tady a jak se může dělit o deku – ne, uvědomí si, je to červený pláštík bojovníka – s Helenou? Ada téměř deset let sledovala, jak se Meneláos a ostatní Achájci snaží probojovat se do města, podle všeho proto, aby tuto ženu zajali nebo zabili.</p>
<p>Je zjevné, že Achájci se právě nyní snaží probojovat se do města.</p>
<p>Ada otočí neexistující hlavou, aby změnila zorné pole – dojem zprostředkovaný touto turínkou je jiný než u všech ostatních, které kdy měla – a ohromeně se zahledí ven ke Skajské bráně a hradbě.</p>
<p><emphasis>Hodně se to podobá naší bitvě tady v Ardisu včera v noci</emphasis>, pomyslí si, ale pak se tomu srovnání málem zasměje. Místo třiapůlmetrové vratké dřevěné palisády je Ílion obklopen třicet metrů vysokou, šest metrů širokou hradbou a jeho obrana je dál posílena mnoha věžemi, výpadovými brankami, střílnami, příkopy, řadami zašpičatělých kůlů a předprsněmi. Místo armády nějaké stovky němých voynixů útočí na toto město desítky tisíc Řeků, kteří jásají, řvou a klejí – pochodně, táborové ohně a hořící šípy ozařují míle a míle valícího se vojska hrdinů – přičemž každá skupina má své krále, velitele, obléhací žebříky a vozy, každá skupina se soustředí na svou bitvu ve větší bitvě. Místo vily Ardis se čtyřmi stovkami duší hájí zdejší obránci – jen na předprsních a schodištích dlouhé jižní hradby, která je vidět z této věže, má Ada výhled na tisíce lukostřelců a kopiníků – životy více než sto tisíc vyděšených krajanů včetně dětí, manželek, dcer, synků a bezmocných starců. Místo aby nad bojištěm za domem poletovalo jedno Harmanovo nehlučné sonio, Ada vidí, že tady je vzduch plný desítek létajících vozů, každý chráněný vlastní silovou bublinou, jejichž božské posádky metají energetické paprsky a blesky buď do města nebo ven na útočící vojska.</p>
<p>Nikdy, když byla pod turínkou předtím, Ada neviděla, že by se do boje osobně zapojilo tolik olympských bohů. I takto z dálky rozezná Area, Afrodítu, Artemidu a Apollóna, jak létají a bojují pro obranu Tróje, a Héru, Athénu, Poseidona a další zřídka vídané bohy, jak si vylévají zuřivost na bok po boku útočících Achájců. Po Diovi není ani stopy.</p>
<p><emphasis>Za devět měsíců, co jsem turínku nepoužívala, se situace rozhodně změnila</emphasis>, pomyslí si Ada.</p>
<p>„Hektór nevyšel ze svých komnat, aby vedl boj,“ pošeptá Helena Meneláovi. Ada přenese pozornost zpět k páru bývalých manželů. Choulí se k sobě tady nahoře na rozbité, otevřené plošině u mrňavého ohníčku. Červený vojácký pláštík zakrývá uhlíky, aby je zdola nikdo neviděl.</p>
<p>„Je to zbabělec,“ řekne Meneláos.</p>
<p>„Ty víš, že není. V této šílené válce nebylo statečnějšího muže, než je Hektór, syn Priamův. Drží smutek.“</p>
<p>„Za koho?“ rozesměje se Meneláos. „Za sebe? Jeho život se teď dá počítat na hodiny.“ Ukáže na vojska Achájců, která útočí na Tróju ze všech směrů.</p>
<p>Helena se také podívá. „Myslíš si, že tento útok uspěje, manželi? Připadá mi neorganizovaný. A nevidím žádné obléhací stroje.“</p>
<p>Meneláos zabručí: „Ano, možná je bratr přivedl do útoku příliš rychle – všude je obrovský zmatek. Ale jestli neuspěje útok z dnešní noci, uspěje zítřejší. Ílion je odsouzený ke zkáze.“</p>
<p>„Zdá se, že ano,“ souhlasí tiše Helena. „Ale to byl vždycky, ne? Nikoli, Hektór nedrží smutek za sebe, můj šlechetný manželi. Truchlí pro svého zavražděného syna Skamandria a konec války s bohy, která ho mohla pomstít.“</p>
<p>„Ta válka byla čiré bláznovství,“ zavrčí Meneláos. „Bohové by nás zničili nebo vyhnali ze země, tak jako nám ukradli rodiny v našich domovech.“</p>
<p>„Ty Agamemnónovi věříš?“ zašeptá Helena. „Že jsou všichni pryč?“</p>
<p>„Věřím tomu, co Agamemnónovi řekli Poseidon, Héra a Athéna – že nám bohové rodiny, přátele, otroky a všechny ostatní na světě vrátí, až spálíme Ílion.“</p>
<p>„I když jsou to nesmrtelní bohové, myslíš, že by něco takového dokázali, můj manželi – odstranit z našeho světa všechny lidi?“</p>
<p>„Určitě to dokázali,“ trvá na svém Meneláos. „Můj bratr nelže. Bohové mu řekli, že to bylo jejich dílo, a hle, naše města jsou prázdná! A mluvil jsem i s ostatními, kteří se s ním plavili. Všechny statky a domovy na Peloponésu jsou… psst, někdo jde.“ Rozkopne uhlíky, vstane, strčí Helenu do nejhlubšího stínu pobořené zdi a postaví se na nechráněnou stranu východu na točité schodiště, s mečem vytaseným a připraveným.</p>
<p>Ada zaslechne na schodech šustění sandálů.</p>
<p>Muž, kterého ještě nikdy neviděla – má na sobě zbroj a pláštík achájského pěšáka, ale není tak tělesně zdatný, Adě se dokonce zdá, že tak slabého vojáka za celou dobu pod turínkou ještě nezahlédla – vyjde na otevřené prostranství, kde schodiště náhle končí.</p>
<p>Meneláos se vymrští, chytí muže tak, aby nemohl zvednout ruce, a přiloží překvapenému vetřelci na krk ostří, připravený jediným říznutím otevřít krční tepnu.</p>
<p>„Ne!“ vykřikne Helena.</p>
<p>Meneláos se zarazí.</p>
<p>„To je můj přítel Ho-kn-ber-ííí.“</p>
<p>Meneláos okamžik počká. Výraz má strnulý a ohýbá předloktí, jako by se dál chystal podříznout hubenějšímu muži hrdlo, ale potom mu vytáhne z pochvy meč a odhodí ho. Postrčí útlejšího muže na podlahu a téměř se nad ním rozkročí. „Hockenberry? Syn Duanův?“ zamručí. „Mnohokrát jsem tě viděl s Achilleem a Hektorem. Přišel jsi s těmi mechanickými tvory.“</p>
<p><emphasis>Hockenberry? </emphasis>pomyslí si Ada. Podobné jméno v turínkovém příběhu nikdy neslyšela.</p>
<p>„Ne,“ popře to Hockenberry. Mne si jak hrdlo, tak odřené holé koleno. „Jsem tady již léta, ale do doby před devíti měsíci, kdy začala válka s bohy, jsem vždycky jenom přihlížel.“</p>
<p>„Jsi přítel toho čubkomrda Achillea,“ vrčí Meneláos. „Jsi slouha mého nepřítele Hektora, jehož konec je dnes zpečetěn. Stejně jako tvůj…“</p>
<p>„Ne!“ vykřikne znovu Helena, udělá několik kroků a chytí manžela za ruku. „Ho-kn-ber-ííí je oblíbenec bohů. A můj přítel. On mi řekl o této plošině na věži. A jistě si vzpomeneš, jak neviditelně odnášel Achillea. Ten medailon na krku mu pomáhal cestovat tak, jak cestují samotní bohové.“</p>
<p>„Vzpomínám si,“ kývne Meneláos. „Jenže přítel Achillea a Hektora není můj přítel. Vyčmuchal nás. Řekne Trójanům, kde se ukrýváme. Musí zemřít.“</p>
<p>„Ne,“ řekne Helena potřetí. Její bílé prsty se na Meneláově opáleném, chlupatém předloktí zdají být velice drobné. „Ho-kn-ber-ííí může vyřešit náš problém, můj manželi.“</p>
<p>Meneláos se po ní zlostně podívá, nerozumí.</p>
<p>Helena ukáže na bitvu odehrávající se za hradbami. Lučištníci vystřelují stovky – tisíce – šípů ve smrtonosných salvách. Zmatení Achájci se nejdřív hrnou s žebříky k hradbám, ale pak ustoupí, když křížová palba lučištníků způsobí, že jejich řady prořídnou. Poslední Trójané před hradbami hrdinně bojují na své straně kůlů a příkopů – achájské vozy narážejí, dřevo praská, koně řičí do noci, jak jim kůly probodají zpěněné boky – a dokonce i bohyně a bohové, kteří mají Achájce v lásce, Athéna, Héra a Poseidon, ustupují před divokým protiútokem hlavních božských obránců Tróje, Arem a Apollónem. Fialové energetické šípy Boha stříbrného luku dopadají všude mezi Achájce a jejich nesmrtelné spojence a kosí muže i koně jako sekera mladé stromky.</p>
<p>„Nerozumím,“ zabručí Meneláos. „Co by pro nás tenhle vychrtlý mizera mohl udělat? Jeho meč ani nemá ostří.“</p>
<p>Aniž se přestane dotýkat manželova předloktí, Helena si ladně klekne a zvedne těžký zlatý medailonek, který visí Hockenberrymu na silném řetízku kolem krku. „Může nás vmžiku přenést na bratrovu stranu, můj milovaný manželi. On je náš únik. On je naše cesta z Ília.“</p>
<p>Meneláos přimhouří oči, zřejmě mu to dochází. „Ustup, ženo. Podříznu ho a potom ten kouzelný medailonek použijeme.“</p>
<p>„Můžu s ním zacházet jenom já,“ řekne tiše Hockenberry. „Ani moravci se svou vyspělou technikou nedokázali zkonstruovat kopii nebo dosáhnout toho, aby s ním mohli zacházet oni. Kvitovací medailonek je nastavený na moje mozkové vlny a DNA.“</p>
<p>„Je to pravda,“ potvrdí Helena. Skoro šeptá. „Proto Hektór a Achilleus vždycky drželi Ho-kn-ber-ííího za ruku, když využívali božskou magii, aby s ním cestovali.“</p>
<p>„Vstaň,“ poručí Meneláos.</p>
<p>Hockenberry vstane. Meneláos není vysoký jako jeho bratr, ani nemá býčí hruď jako Odysseus nebo Aiás, ale se svými svaly a hmotou vypadá skoro jako bůh v porovnání s tímhle Hockenberrym, který je hubený a přesto má bříško.</p>
<p>„Odnes nás tam, synu Duanův,“ nařídí Meneláos. „Do bratrova stanu na pláži.“</p>
<p>Hockenberry zavrtí hlavou. „Sám jsem kvitovací medailonek několik měsíců nepoužil, synu Átreův. Moravci mi vysvětlili, že bohové mě dokážou vystopovat v něčem, čemu se říká Planckův prostor v Calabiho-Yauově matici – vystopovat mne v prázdnotě, již bohové používají k cestování. Zradil jsem bohy a oni by mě zabili, kdybych se znovu přemístil kvantovou teleportací.“</p>
<p>Meneláos se usměje. Zvedne meč a píchne jím Hockenberryho do břicha, až halenou prosákne krev. „Jestli to neuděláš, zabiju tě teď sám, ty prasečí zadku. A pomalu z tebe vytahám střeva.“</p>
<p>Helena položí volnou ruku Hockenberrymu na rameno. „Příteli, pohleď na tu válečnou vřavu – tam za hradbou. Všichni bohové jsou dnes zabráni do prolévání krve. Vidíš, jak Athéna ustupuje se smečkou svých Erínyí? Vidíš, jak mocný Apollón ze svého vozu rozsévá smrt v ustupujících řadách Řeků? Nikdo si tě nevšimne, když dnes v noci kvitneš, Ho-kn-ber-ííí.“</p>
<p>Poddajně vypadající muž se kousne do rtu, znovu se zadívá na bitvu – trójští obránci teď mají viditelně navrch a další vojáci se valí ven jak výpadovými brankami, tak vstupy u Skajské brány. Ada vidí, že konečně přichází Hektór a přivádí jádro svých úderných jednotek.</p>
<p>„Tak dobře,“ couvne Hockenberry. „Ale můžu vás kvitnout jenom po jednom.“</p>
<p>„Vezmeš nás oba najednou,“ zavrčí Meneláos.</p>
<p>Hockenberry zavrtí hlavou. „Nemůžu. Nevím proč, ale kvitovací medailonek mi umožňuje přenést pouze jednoho člověka, se kterým jsem v kontaktu. Jestli si pamatuješ, že jsem doprovázel Achillea a Hektora, jistě si také vzpomeneš, že jsem pokaždé kvitl jen s jedním z nich a pro druhého jsem se vrátil o několik sekund později.“</p>
<p>„Je to pravda, můj manželi,“ podpoří scholika Helena. „Sama jsem to viděla.“</p>
<p>„Tak přenes nejdřív Helenu,“ poručí Meneláos. „Do Agamemnónova stanu na pláži, nedaleko místa, kde jsou na písek vytaženy černé lodě.“ Na ulici dole se strhne pokřik a všichni tři odstoupí od okraje pobořené plošiny.</p>
<p>Helena se zasměje. „Můj manželi, milovaný Meneláe, nemohu jít první. Jsem nejvíc nenáviděná žena, co Argejci a Achájové pamatují. Těch několik sekund, než se můj přítel Ho-kn-ber-ííí vrátí sem a přenese tebe, bude stačit, aby Agamemnónovy stráže nebo ostatní Řekové, kteří tam budou, poznali, co jsem zač a probodli mě tuctem kopí. Musíš jít první ty. Jsi má jediná ochrana.“</p>
<p>Meneláos přikývne a popadne Hockenberryho za holé hrdlo. „Použij svůj medailonek… <emphasis>teď</emphasis>.“</p>
<p>Než se Hockenberry dotkne zlatého kolečka, zeptá se: „Necháš mě žít, když to udělám? Propustíš mě?“</p>
<p>„Samozřejmě,“ zabručí Meneláos, ale i Ada si všimne pohledu, který při tom věnuje Heleně.</p>
<p>„Máš mé slovo, že ti můj manžel Meneláos neublíží,“ řekne Helena. „A teď běž, rychle kvitni. Zdá se mi, že slyším dole na schodech kroky.“</p>
<p>Hockenberry sevře zlatý medailonek, zavře oči, zakroutí něčím na jeho povrchu a rázem on i Meneláos zmizí. Ozve se jen tichý svist vzduchu, který se nahrnul na jejich místo.</p>
<p>Ada je na pobořené plošině minutu sama s Helenou Trójskou. Vítr sílí, tady nahoře tiše hvízdá v rozvalených zdech a z planiny ozářené pochodněmi dole přináší výkřiky ustupujících Řeků a Trójanů, kteří je pronásledují. Lidé ve městě slaví.</p>
<p>Náhle se Hockenberry objeví znovu. „Teď ty,“ chytne Helenu za předloktí. „Máš pravdu, že mne žádný bůh nepronásledoval. Dnes vládne příliš velký chaos.“ Kývne hlavou k obloze, která je plná nalétávajících vozů a šlehajících energetických blesků.</p>
<p>Hockenberry se zastaví, než se znovu dotkne medailonku. „Víš jistě, že mi Meneláos neublíží, až tě tam přenesu, Heleno?“</p>
<p>„Neublíží ti,“ zašeptá Helena. Zdá se být skoro duchem nepřítomná, jako by číhala, až se na schodech ozvou kroky.</p>
<p>Ada slyší jenom vítr a křik v dálce.</p>
<p>„Počkej chvilku, Ho-kn-ber-ííí,“ zastaví ho Helena. „Musím ti říct, že jsi byl dobrý milenec… dobrý přítel. Mám tě moc ráda.“</p>
<p>Hockenberry viditelně polkne. „Já mám… rád… tebe, Heleno.“</p>
<p>Černovlasá žena se usměje. „Nemám v úmyslu jít za Meneláem, Ho-kn-ber-ííí. Nenávidím ho. Bojím se ho. Už se mu nikdy nepodvolím.“</p>
<p>Hockenberry přimhouří oči a zadívá se k achájským liniím, nyní vzdáleným. Přeskupují se tři kilometry odsud za svými příkopy s kůly, nedaleko nekonečné linie stanů a ohňů, kde je na písek vytažen bezpočet černých lodí. „Zabije tě, jestli se Achájci zmocní města,“ pronesl tiše.</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>„Můžu tě kvitnout jinam. Někam, kde je bezpečno.“</p>
<p>„Je to pravda, můj milovaný Ho-kn-ber-ííí, že celý svět je teď prázdný? Velká města? Moje Sparta? Kamenné statky? Odysseův ostrov Ithaka? Zlatá perská města?“</p>
<p>Hockenberry si chvíli kouše ret. „Ano,“ řekne nakonec, „je to pravda.“</p>
<p>„Kam bych tedy mohla jít, Ho-kn-ber-ííí? Na horu Olymp? I díra zmizela a Olympané zešíleli.“</p>
<p>Hockenberry ukáže dlaně. „Pak prostě budeme muset věřit, že je Hektór a jeho vojska odrazí, Heleno… moje milovaná. Přísahám ti, že ať se stane cokoli, nikdy neřeknu Meneláovi, že ses rozhodla zůstat.“</p>
<p>„Já vím.“ Z širokého rukávu Heleně vyklouzne do ruky nůž. Švihne rukou a bodne krátkou, ale velice ostrou čepelí Hockenberryho pod žebra. Zarazí ji až po střenku a zakroutí dýkou, aby našla srdce.</p>
<p>Hockenberry otevře ústa, jako by chtěl vykřiknout, ale jen zalapá po dechu. Popadne se za krvavý trup a sesype se na hromádku.</p>
<p>Jak padá, Helena nůž vytáhne. „Sbohem, Ho-kn-ber-ííí.“ Rychle sejde po schodech. Její střevíce nevydávají na kameni téměř žádný zvuk.</p>
<p>Ada se dívá na krvácejícího, umírajícího muže a přeje si, aby mohla něco udělat, ale samozřejmě je neviditelná a nehmatatelná. Pak si v náhlém hnutí mysli vzpomene, jak Harman komunikoval se soniem, zvedne ruku k turínce, nahmatá prsty vyšívání a představí si tři modré čtverce uprostřed tří červených koleček.</p>
<p>Najednou je Ada <emphasis>tam </emphasis>– stojí na té rozbité, otevřené plošině v ílijské věži, které chybí vršek. Nedívá se prostřednictvím turínky na něco odtamtud, je <emphasis>tam. </emphasis>Cítí, jak jí studený vítr škube halenou a sukní. Cítí neznámé vůně připravovaných jídel a z tržiště viditelného dole v noční tmě k ní doléhají pachy dobytka. Slyší ryk bitvy hned za hradbou a ve vzduchu cítí chvění od velkých zvonů a gongů znějících po celé délce trójských hradeb. Když se podívá pod nohy, uvidí, jak pevně stojí na rozpraskaném zdivu.</p>
<p>„Pomoz… mi… prosím,“ zašeptá krvácející, umírající muž. Promluvil běžnou angličtinou. Ada hrůzou vytřeští oči, když si uvědomí, že on ji <emphasis>vidí… </emphasis>dívá se přímo <emphasis>na ni. </emphasis>Z posledních zbytků sil k ní zvedne levou ruku, zapřísahá jí, prosí.</p>
<p>Ada si strhla turínku z čela.</p>
<p>Byla ve svém pokoji ve vile Ardis. V panice, se srdcem rozbušeným, si vyvolala na dlaň časovou funkci.</p>
<p>Uplynulo pouhých deset minut od chvíle, kdy si s turínkou lehla, čtyřicet devět minut od odletu milovaného Harmana. Cítila se zmatená a znovu se jí trochu udělalo špatně, jako by se vracela ranní nevolnost. Pokusila se setřást ten pocit a nahradit jej odhodláním, ale jediné, čeho dosáhla, bylo rozhodně silnější přesvědčení, že je jí špatně.</p>
<p>Složila turínku, schovala ji do šuplíku se svým spodním prádlem a rychle sešla dolů, aby zjistila, co se děje v Ardisu a v jeho okolí.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>30</strong></p>
<p>Let soniem byl ještě víc vzrušující, než si Harman představoval, a to věděl, že má představivost zatraceně dobrou. Zároveň byl jediný na palubě sonia, kdo na dřevěné židli absolvoval cestu vzhůru cyklonem blesků ze Středozemní kotliny na asteroid v rovníkovém prstenci, a měl za to, že vzrušení a hrůze té jízdy se nemůže nic vyrovnat.</p>
<p>Tato jízda byla s těsným odstupem druhá.</p>
<p>Sonio prorazilo zvukovou bariéru – o zvukové bariéře se dozvěděl z knihy, kterou samopřečetl teprve minulý měsíc – než dosáhlo výšky šesti set metrů nad Ardisem a v okamžiku, kdy stroj vyrazil z horní vrstvy mraků do jasného slunce, pohyboval se téměř vertikálně a ulétal vlastním aerodynamickým třeskům; to ale zdaleka neznamenalo, že by let byl tichý. Sykot a svist vzduchu, který se hnal přes silová pole, byl dost hlasitý, aby přehlušil jakýkoli pokus o hovor.</p>
<p>Nikdo se stejně nepokoušel mluvit. Totéž silové pole, které je chránilo před burácejícím větrem, je všechny drželo břichem dolů v polstrovaných prohlubních. Nikdo zůstával v bezvědomí, Hannah měla jednu ruku nataženou přes něho a Petyr se vytřeštěnýma očima díval přes rameno na rychle se vzdalující mraky hluboko dole.</p>
<p>Po několika minutách burácení zesláblo na sykot čajové konvice a o chvíli později z něj zůstal jen povzdech. Modrá obloha zčernala. Obzor se prohnul jako bílý luk, který někdo natahuje na maximum, a sonio se dál řítilo k nebi – stříbrný hrot neviditelného šípu. Pak se najednou ukázaly hvězdy, nerozsvítily se postupně jako při západu slunce, ale objevily se v mžiku a vyplnily černou oblohu jako nějaké nehlučné ohňostroje. Zář pomalu rotujících prstenců R a P přímo nad nimi byla děsivě jasná.</p>
<p>Harman zažil strašlivý okamžik, kdy byl přesvědčený, že je sonio odváží zpátky na prstence – byl to ostatně stejný stroj, který snesl Daemana, bezvládnou Hannah a jeho z Prosperova orbitálního ostrova – ale potom sonio začalo let vyrovnávat a on si uvědomil, že jsou stále těsně nad atmosférou, tisíce kilometrů od orbitálních prstenců. Obzor byl zakřivený, ale Země dál vyplňovala pohled pod nimi. Když ho se Savi a Daemanem před devíti měsíci vyvážela blesková smršť na prstenec R, Země se zdála být mnohem hlouběji.</p>
<p>„Harmane…“ zavolala Hannah ze zadní prohlubně, když se sonio začalo překlápět, až se ocitlo vzhůru nohama a oslepující plocha planety bílé jako obláčky teď byla nad nimi. „Je všechno v pořádku? Má to tak být?“</p>
<p>„Ano, tohle je normální,“ zavolal. Různé síly včetně strachu se snažily zvednout jeho tělo z polstrování, ale silové pole ho přitlačilo zpátky. Žaludek a vnitřní uši reagovaly na absenci gravitace a obzoru. Ve skutečnosti neměl ponětí, jestli je tento stav normální, nebo jestli se sonio snaží provést nějaký manévr, na který nestačí, a jim tak zbývá několik sekund do smrti.</p>
<p>Petyr ho našel očima a Harman poznal, že mladší muž jeho lež prohlédl.</p>
<p>„Možná budu zvracet,“ prohodila Hannah naprosto věcným tónem.</p>
<p>Sonio, poháněné neviditelnými tryskami a silami, se vrhlo dopředu a dolů a Země se začala točit. „Zavřete oči a držte Odyssea!“ zavolal Harman.</p>
<p>S návratem do zemské atmosféry se vrátil i hluk. Harman se přistihl, že se snaží ohlédnout se po prstencích. Vrtalo mu hlavou, jestli velká část Prosperova ostrova nepřežila a jestli měl Daeman pravdu, když byl přesvědčený, že to byl Kalibán, kdo zavraždil mladému muži matku a zmasakroval ostatní lidi v Kráteru Paříž.</p>
<p>Minuty míjely. Harmanovi se zdálo, že do atmosféry vstupují nad kontinentem, jemuž se podle toho, co věděl, kdysi říkalo Jižní Amerika. Na obou polokoulích byly mraky, které se stáčely do vírů, vroubkovaly se, vlnily se, zplošťovaly a rostly do výšky, mezerami v oblačném příkrovu však také zahlédl široký průliv, který podle toho, co jim řekla Savi, byl kdysi souvislou šíjí spojující oba kontinenty.</p>
<p>Pak je obklopil oheň. Jekot a řev zesílily, až dostoupily ještě větší intenzity, než když stoupali. Sonio se ve spirále řítilo do hustší atmosféry jako roztočená flešetová šipka.</p>
<p>„Bude to dobré!“ zakřičel Harman na Hannah a Petyra. „Tohle už jsem zažil. Bude to dobré.“</p>
<p>Neslyšeli ho – burácení bylo již příliš hlasité – a tak ani nedodal: „Tohle jsem už zažil – <emphasis>jednou</emphasis>,“ aby se zbavil odpovědnosti, i když ho to napadlo. Hannah byla na palubě, když toto sonio přivezlo Daemana, Harmana a ji z Prosperova rozpadajícího se orbitálního ostrova, ale nebyla při plném vědomí a neměla na tu událost žádnou opravdovou vzpomínku.</p>
<p>Došel k závěru, že i pro něho je nejlepší možnost zavřít oči a nedívat se, jak se sonio v plazmovém lůnu řítí k Zemi.</p>
<p><emphasis>Co to ksakru dělám? </emphasis>Znovu ho zaplavily pochybnosti. Nebyl žádný vůdce – co ho to napadlo, že vzal sonio a dva důvěřivé životy a takto je ohrozil? Nikdy se soniem takto neletěl, tak proč si myslel, že cestu zvládne? A i kdyby, jak mohl ospravedlnit, že sonio odvezl z vily Ardis v době, kdy byla komunita v největším ohrožení? Hlavní prioritu měla dostat Daemanova zpráva, jak tvor zvaný Setebos dělá hrob z Kráteru Paříž a ostatních komunit u faxových uzlů, ne tato šílená výprava na Golden Gate a Machu Picchu, jejímž jediným účelem bylo zachránit Odyssea. Jak se mohl odvážit nechat tam Adu, když byla těhotná a spoléhala na něho? Bylo téměř jisté, že Nikdo stejně zemře, tak proč ohrozit několik set životů – možná desítky tisíc, pokud se jejich varování nedostalo k ostatním komunitám – tímto téměř jistě beznadějným pokusem o záchranu zraněného starce?</p>
<p><emphasis>Stařec. </emphasis>Zatímco vítr vřískal a sonio sebou házelo, Harman se křečovitě držel a ušklíbl se. <emphasis>On </emphasis>byl nejstarší muž ve skupině, zbývaly mu do páté a poslední dvacítky necelé dva měsíce. Uvědomil si, že stále očekává, že zmizí, až se překulí jeho poslední narozeniny, a bude odfaxován nahoru na prstence, přestože tam nejsou žádné léčebné nádrže, které by ho mohly přijmout. <emphasis>A kdo ví, že se to opravdu nestane? </emphasis>napadlo ho. Věřil, že je nejstarší člověk na Zemi, snad s výjimkou Odyssea-Nikoho, jehož stáří se nedalo odhadnout. Jenže Nikdo bude za několik minut nebo hodin nejspíš mrtvý. <emphasis>Možná my všichni, </emphasis>pomyslel si.</p>
<p>Co ho to ksakru napadlo pořídit si dítě se ženou, která měla jenom sedm let po první dvacítce? Kdo mu dal právo chtít po ostatních, aby se vrátili k představě rodin ze ztraceného věku? Jak mohl tvrdit, že nová realita vyžaduje, aby matky a ostatní znali otce dítěte, a že muž by měl se ženou a dětmi zůstat? Co stařec jménem Harman <emphasis>ve skutečnosti </emphasis>věděl o staré představě rodiny – o povinnostech – o čemkoli, a kdo mu dal právo někoho vést? Uvědomil si, že jediné, čím je výjimečný, je to, že se naučil číst. Byl jediný člověk na Zemi, který to uměl již mnoho let. <emphasis>Úžasné. </emphasis>Teď měl samočtecí funkci každý, kdo chtěl, a mnozí další v Ardisu se také naučili dešifrovat slova a zvuky z klikyháků ve starých knihách.</p>
<p><emphasis>Nakonec nejsem zase tak zvláštní.</emphasis></p>
<p>Plazmový štít kolem sonia zeslábl a rotace se zmírnila, ale po obou stranách dál šlehaly plameny.</p>
<p><emphasis>Jestli se sonio zničí – nebo mu dojde palivo, energie, prostě to, co je pohání – je s Ardisem konec. Nikdo se nikdy nedozví, co se s námi stalo – jednoduše zmizíme a Ardis zůstane bez svého jediného létajícího stroje. Voynixové znovu zaútočí, nebo se ukáže Setebos, a bez sonia, kterým by mohli létat mezi vilou a faxovým pavilonem, nebudou mít Ada a ostatní žádnou možnost ústupu. Ohrozil jsem jejich jedinou šanci na záchranu.</emphasis></p>
<p>Hvězdy zmizely, obloha přešla nejdřív do tmavě modré, pak do světle modré a potom prudce zpomalující sonio vlétlo do vysoké vrstvy mraků.</p>
<p><emphasis>Jestli se mi podaří Nikoho uložit do nějaké kóje, odletím hned zpátky, </emphasis>pomyslel si Harman. <emphasis>Zůstanu s Adou a nechám Daemana, Petyra, Hannah nebo mladší lidi, aby rozhodovali a vydávali se na cesty. Já musím myslet na dítě. </emphasis>Ta poslední myšlenka ho děsila víc než to, jak sonio divoce skákalo a házelo sebou.</p>
<p>Klesající stroj zůstal na několik dlouhých minut obklopen mraky, které se valily přes stále bzučící silové pole sonia jako zvířený dým. Nejdřív byly smíšené s poletujícím sněhem, pak se jen hnaly kolem jako stoupající duše všech těch miliard lidí, kteří na Zemi, jež zůstávala zahalená, žili a zemřeli před Harmanovým stoletím. Potom sonio vylétlo z mraků asi kilometr nad ostrými štíty a Harman znovu uviděl z výšky Golden Gate na Machu Picchu.</p>
<p>Plošina byla vysoká, strmá, zelená a plná teras. Ohraničovaly ji rozeklané štíty a hluboké, sytě zelené kaňony. Starý most, jehož rezivé věže byly vyšší než dvě stě metrů, byl téměř, ale ne úplně spojený se dvěma rozeklanými horami po obou stranách terasovité plošiny, na níž bylo vidět obrysy starších zřícenin. Z toho, co kdysi byly budovy na plošině, dnes zbývaly jen kamenné kontury rýsující se na pozadí zeleni. Také na obrovském mostě samotném zářila místy barva, která musela kdysi být oranžová, jako pásy lišejníku, ale rez dala většině stavby tmavě červenou barvu podobnou zaschlé krvi. Zavěšená vozovka místy odpadla, některá lana se zbortila, přesto bylo vidět, že Golden Gate je ze všeho nejvíc pořád most… ale most, který nikde nezačíná a nikam nevede.</p>
<p>Když Harman poprvé spatřil zchátralou konstrukci z dálky, myslel si, že obrovské věže a silná vodorovná spojovací lana jsou omotány jasně zeleným břečťanem, teď ale věděl, že ty zelené bubliny, visící liány a propojující tubusy jsou ve skutečnosti obytné stavby, pravděpodobně doplněné až několik století po stavbě samotného mostu. Savi si možná úplně nedělala legraci, když prohlásila, že koule, kapky a točité liány ze zeleného fullerenového skla jsou to jediné, co starší konstrukci drží, aby se nezřítila.</p>
<p>Harman, Hannah a Petyr se zvedli na lokty a sledovali, jak sonio zpomalilo, nakrátko vyrovnalo let a pak zahájilo dlouhou sestupnou zatáčku, která je měla přivést k plošině a mostu od jihu. Pohled to byl ještě dynamičtější, než když jej Harman spatřil poprvé, protože mraky teď byly níž, okolní štíty zkrápěl déšť a za vyššími horami na západě se blýskalo. Současně si mezerami v ženoucích se mracích hledaly cestu potulné kužely slunečních paprsků, které ozařovaly most, vozovku, zelené šroubovice z fullerenového skla a plošinu jako takovou. Letící mračna zatáhla mezi soniem a mostem černé závoje deště, které na chvilku zakryly výhled, ale pak kolem nich rychle proplula k východu. Další cáry mraků a proudy slunečního světla udržovaly celou scénu ve zdánlivém pohybu.</p>
<p>Ne, Harman si uvědomil, že ten pohyb není jenom zdánlivý… na kopci a na mostě se skutečně něco pohybovalo. Pohybovaly se tam tisíce objektů. Harman si v prvním okamžiku myslel, že je to optický klam způsobený rychle se pohybujícími mračny a proměnlivým světlem, ale když se sonio začalo snášet na přistání k severní věži, uvědomil si, že se dívá na tisíce voynixů – možná desetitisíce. Šediví tvorové bez očí, s koženými hrby, pokrývali staré zříceniny a zelený vrcholek a hemžili se po věžích mostu, navzájem se mačkali na rozlámané vozovce a jako bezmála dvoumetroví švábi lezli a šplhali po rezavých závěsných lanech. Na ploché severní věži, kde s nimi posledně přistála Savi a kde zřejmě sonio chtělo přistát i teď, bylo těch tvorů několik desítek.</p>
<p>„Manuální nebo automatické přibližování?“ zeptalo se sonio.</p>
<p>„Manuální!“ vykřikl Harman. V dalším okamžiku naskočilo holografické virtuální řízení a on zatočil univerzálním ovladačem, aby sonio odklonil od severní věže, pouhých několik sekund a patnáct metrů předtím, než by přistáli mezi voynixy. Dva se po nich dokonce vrhli a jeden se přiblížil na tři metry od sonia, než se nehlučně zřítil na skály o sedmdesát pater níž. Zhruba tucet voynixů, kteří na plochém vršku věže zůstali, sledoval sonio svými infračervenými pohledy bez očí a desítky dalších se valily po nerovných věžích nahoru. Jak šplhali, čepele jejich prstů a ostrohranné botky se zarývaly do betonu.</p>
<p>„Nemůžeme přistát,“ řekl. Most, svahy a dokonce i okolní štíty se těmi hbitými tvory přímo hemžily.</p>
<p>„Na zelených bublinách žádní voynixové nejsou,“ křikl Petyr. Zvedl se, takže teď klečel, a v levé ruce držel luk s nasazeným šípem. Silové pole se vypnulo a vzduch byl chladivý a vlhký. Vůně deště a tlející vegetace byla velice silná.</p>
<p>„Na těch zelených bublinách přistát nemůžeme,“ a Harman zakroužil se soniem asi třicet metrů od závěsných lan. „Dovnitř se nedostaneme. Budeme se muset vrátit.“ Otočil sonio zpátky na sever a začal znovu nabírat výšku.</p>
<p>„Počkej!“ zvolala Hannah. „Zastav.“</p>
<p>Harman vyrovnal let a nastavil sonio, aby pozvolně přešlo na létání do kruhu. Na západě prokmitl mezi nízkými mraky a vysokými štíty blesk.</p>
<p>„Když jsme tady byli před deseti měsíci, vyrazila jsem na průzkum, zatímco ty a Ada jste byli s Odysseem lovit ptáky Nohy. V jedné bublině… na jižní věži… byla uvnitř další sonia jako v nějaké… nevím. Jak bylo to slovo, co jsme samočetli v té šedě vázané knize? Garáž?“</p>
<p>„Další sonia!“ vykřikl Petyr. Harmanovi se taky chtělo vykřiknout nahlas. Další létající stroje mohly rozhodnout o osudu všech ve vile Ardis. Přišlo mu zvláštní, že se Odysseus o dalších soniích nikdy nezmínil, když se před několika měsíci vrátil z cesty na most, na které byl jen on sám, s flešetovými puškami.</p>
<p>„Ne, sonia ne… tedy, ne úplná sonia,“ pospíšila si s vysvětlením Hannah, „ale jejich <emphasis>části. </emphasis>Pláště. Součástky.“</p>
<p>Harman cítil, jak z něj dychtivost vyprchává, a zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Jak to souvisí s…“ začal.</p>
<p>„Vypadalo to jako místo, kde bychom mohli <emphasis>přistát</emphasis>,“ vysvětlila Hannah.</p>
<p>Harman zatočil kolem jižní věže. Dával si při tom pozor, aby se držel dost daleko. Na věžích bylo více než sto voynixů, ale na desítkách zelených bublin, které se mačkaly a točily kolem mostní konstrukce jako různě velké kuličky hroznového vína, nebyl žádný. „Nikde žádný otvor není,“ zavolal dozadu Harman. „A těch bublin je tolik… odsud si nemáš šanci vzpomenout, ve které jsi byla.“ Z první návštěvy si pamatoval, že sklo fullerenových koulí bylo čiré a bezbarvé, když se člověk díval zevnitř ven, ale zvenčí se bubliny jevily jako neprůhledné.</p>
<p>Zablesklo se. Začalo na ně pršet a silové pole znovu naskočilo. Voynixové na vrcholcích a stovky dalších, kteří šplhali na vlastní svislou věž, otáčeli svá bezoká těla, aby sledovali jejich kroužení.</p>
<p>„Pamatuju si to,“ ozvala se Hannah ze zadní prohlubně. Také klečela a držela bezvědomého Odyssea za ruku. „Mám dobrou vizuální paměť… V duchu si projdu opačným směrem cestu, kterou jsem to odpoledne absolvovala, podívám se na krajinu z různých úhlů a přijdu na to, ve které bublině jsem byla.“ Rozhlédla se a pak na chvíli zavřela oči.</p>
<p>„Tam.“ Ukázala na zelenou bublinu, která trčela z jižní věže skoro dvacet metrů, do dvou třetin vzdálenosti k oranžovočervenému monolitu. Byla to jen jedna z několika stovek zelených boulí, které byly na té věži nalepeny.</p>
<p>Harman slétl níž.</p>
<p>„Žádný otvor,“ ohlásil, když zatočil virtuálním ovladačem a zastavil sonio ve vzduchu nějakých dvacet metrů od bubliny. „Savi s námi přistála na vrcholku severní věže.“</p>
<p>„Ale je přece logické, aby do té… <emphasis>garáže </emphasis>létali,“ nevzdávala se Hannah. „Měla rovné dno a byla z jiného materiálu než většina těch zelených koulí.“</p>
<p>„Vy dva jste mi kdysi řekli, že Savi o tom mluvila jako o muzeu,“ promluvil Petyr, „a já jsem si pak to slovo našel samočtením. Pravděpodobně tam části sonií dopravovali kus po kusu.“</p>
<p>Hannah zavrtěla hlavou. Harmana napadlo, nikoli poprvé, že ta milá mladá žena dovede být pořádně tvrdohlavá, když chce.</p>
<p>„Zkusme se dostat blíž,“ navrhla.</p>
<p>„Voynixové…“ začal Harman.</p>
<p>„Venku na bublině nejsou, takže by museli jedině skočit z věže,“ namítla Hannah. „My se můžeme dostat až k bublině, zato oni k nám tak daleko nedoskočí.“</p>
<p>„Můžou být na té zelené hmotě za minutu…“ začal Petyr.</p>
<p>„Já myslím, že ne,“ soudila. „Něco jim v tom brání.“</p>
<p>„To nedává smysl,“ vrtěl hlavou Petyr.</p>
<p>„Počkej,“ zarazil ho Harman. „Možná dává.“ Pověděl jim oběma o traktoru, ve kterém s Daemanem seděli, když je Savi před deseti měsíci vezla do Středozemní kotliny. „Vršek toho stroje byl jako tohle sklo,“ vykládal, „zvenčí zakalený, ale při pohledu zevnitř čirý. Ale nic se na něm neudrželo. Ani dešťové kapky, dokonce ani voynixové, když na traktor v Jeruzalémě zkoušeli skákat. Savi říkala, že to sklo má těsně nad vlastním materiálem nějaké silové pole, které ho zbavuje tření. Ale nevzpomínám si, jestli řekla, že je to fullerenové sklo.“</p>
<p>„Zkusme zaletět až k té kouli,“ navrhla Hannah.</p>
<p>Byli šest metrů od bubliny, když Harman spatřil cestu dovnitř. Byla nenápadná a nebýt toho, že byl na Prosperově ostrově, kde přechod do orbitálního města a vstup do nápravny fungovaly na stejném principu, nikdy by si toho nevšiml. Sotva patrný obdélník na okraji protáhlé bubliny byl o něco světleji zelený než zbytek fullerenového skla. Vysvětlil jim, co Savi na Prosperově přechodové komoře a v nápravně označovala za „polopropustné membrány.“</p>
<p>„A co když to není jedna z těch polojakýchsi membrán?“ obával se Petyr. „Jenom hra světla.“</p>
<p>„Tak asi narazíme,“ řekl Harman. Šťouchl do ovladače a sonio se pohnulo.</p>
<p>„Jestli ho tam uložíte, zemře,“ promluvil hlas ze tmy. Ariel vyšel na světlo.</p>
<p>Polopropustná molekulární membrána byla dostatečně propustná. Obdélník za nimi znovu ztuhl a Harman se soniem přistál na kovové palubě mezi vykuchanými částmi jeho příbuzných. Trojice neztrácela čas, naložila Odyssea-Nikoho na nosítka a pryč z garáže. Hannah uchopila nosítka zpředu, Harman je vzal vzadu a Petyr je zabezpečoval. Okamžitě se ponořili do šroubovicového bludiště zelených bublin, postupovali chodbami, zdolávali nepohyblivé eskalátory a mířili k bublině vyplněné křišťálovými rakvemi, kde podle toho, co Savi říkala, ona i Odysseus trávili dlouhá období kryospánku.</p>
<p>V dalších několika minutách musel Harman obdivovat nejenom paměť Hannah – nezaváhala ani na jednom styku bublinových chodeb nebo schodišť – ale také její sílu. Útlá mladá žena nebyla ani zadýchaná, ale on by přestávku uvítal. Odysseus-Nikdo nebyl tak vysoký, ale byl <emphasis>těžký. </emphasis>Harman se přistihl, že pokukuje po hrudi bezvědomého muže, aby se přesvědčil, zda ještě dýchá. Dýchal… ale jen tak tak.</p>
<p>Když došli do hlavní bublinové šroubovice, která obtáčela mostní věž, všichni tři zaváhali a Petyr zvedl připravený luk.</p>
<p>Z kovu mostu visely desítky voynixů. Vypadalo to, jako by se svými bezokými krunýři dívali přímo na ně.</p>
<p>„Nemůžou nás vidět,“ řekla Hannah. „Bublina je zvenčí tmavá.“</p>
<p>„Ne, já myslím, že nás vidí,“ odvětil Harman. „Savi říkala, že čidla v jejich kápi zabírají tři sta šedesát stupňů v infračerveném pásmu… v tom rozsahu, který je spíš teplo než světlo a naše oči v něm nefungují… a mám pocit, že se tím neprůhledným fullerenovým sklem dívají přímo na nás.“</p>
<p>Ušli zakřivenou chodbou dalších třicet kroků dolů. Zavěšení voynixové měnili polohu, aby jejich postup sledovali. Náhle půl tuctu těžkých tvorů skočilo dolů na sklo.</p>
<p>Petyr zvedl luk s nasazeným šípem a Harman v tom okamžiku věřil, že voynixové sklo prorazí, ale ozvalo se jen několik velice tichých nárazů, jak každý z voynixů dopadl na milimetrové silové pole, sklouzl po něm a zřítil se. Lidé se právě pohybovali v úseku chodby, kde byla podlaha téměř průhledná – byl to nepříjemný pocit, ale Harman a Hannah jej alespoň už znali a věřili, že je bezmála průhledná podlaha udrží. Petyr se musel stále dívat pod nohy, jako by se měl každým okamžikem zřítit.</p>
<p>Prošli největší místností – Savi jí říkala muzeum – a vstoupili do dlouhé bubliny s křišťálovými rakvemi. Tady bylo fullerenové sklo téměř neprůhledné a sytě zelené. Harmanovi to připomnělo, jak se vydal pěšky několik kilometrů do Atlantické průrvy – je možné, že to bylo jen před rokem a půl? – a přes nebetyčné vodní stěny po obou stranách nahlížel na obrovské ryby, které mu plavaly nad hlavou. Světlo tenkrát bylo stejně kalné a zelené.</p>
<p>Hannah položila nosítka a Harman ji rychle napodobil. Rozhlédla se. „Do které kryokóje?“</p>
<p>V podlouhlé místnosti bylo osm křišťálových rakví. Všechny byly prázdné a ve slabém světle se matně leskly. Ke každé rakvi byly připojeny vysoké skříně bzučících zařízení a nad kovovými povrchy zářily zelené, červené a žluté virtuální kontrolky.</p>
<p>„Nemám ponětí,“ přiznal Harman. Savi mluvila s Daemanem a s ním o tom, že v jedné z těchto kryokójí prospala staletí, ale tento rozhovor se odehrál před více než deseti měsíci, když v traktoru vjížděli do Středozemní kotliny, a on už si dobře nevzpomínal na podrobnosti.</p>
<p>„Zkusme jednoduše tu nejbližší,“ navrhl. Uchopil Odyssea, který byl stále v bezvědomí, pod obvázanými pažemi, počkal, až si Petyr a Hannah najdou, jak ho chytit, a společně ho začali zvedat do rakve nejbližší od točitého schodiště, kterým se, vzpomněl si Harman, vycházelo do další bublinové chodby.</p>
<p>„Jestli ho tam uložíte, zemře,“ promluvil ze tmy tichý, bezpohlavní hlas.</p>
<p>Všichni tři rychle položili Odyssea zpátky na nosítka. Petyr zvedl luk, Harman a Hannah položili ruce na jílce mečů. Postava se vynořila ze tmy za monitorovacími zařízeními.</p>
<p>Harman okamžitě poznal, že to je Ariel, o kterém mluvili Savi a Prospero, ale nevěděl, jak na to přišel. Postava byla drobná – měřila sotva metr padesát – a nebyla úplně lidská. Mělo to zelenobílou kůži, která ve skutečnosti kůže nebyla – Harman viděl přes vnější vrstvu dovnitř, kde jakoby ve smaragdové tekutině plavala jiskřivá světélka – a dokonale tvarovaný obličej, který byl tak bezpohlavní, že Harmanovi připomněl obrázky andělů, jež našel v několika nejstarších knihách ve vile Ardis. Mělo to dlouhé štíhlé paže zakončené rukama, které byly normální až na délku a eleganci prstů, a zdálo se, že na nohách to má měkké zelené bačkory. Harman si v první chvíli myslel, že Arielova štíhlá postava je oblečená – nebo ani ne tak oblečená jako spíš obtočená bledými, plazivými rostlinami sešitými do přiléhavé kombinézy – ale pak si všiml, že listový motiv je spíš <emphasis>ve </emphasis>tvorově kůži než na ní. Nadále nebylo vidět žádné známky pohlaví.</p>
<p>Arielova tvář byla celkem lidská – dlouhý štíhlý nos, plné rty zatočené do lehkého úsměvu, černé oči, kudrnaté vlasy sbíhající v zelenobílých pramíncích na ramena – ale pohled na plovoucí uzlíky světla pod Arielovou průhlednou kůží účinně nabourával pocit, že se člověk dívá na lidskou bytost.</p>
<p>„Ty jsi Ariel,“ řekl Harman. Neznělo to moc jako otázka.</p>
<p>Postava souhlasně sklonila hlavu. „Vidím, že tě o mně zpravila samotná Savi,“ řekl on nebo ona hlasem jemným k zešílení.</p>
<p>„Ano. Ale myslel jsem si, že budeš… nehmatatelný… jako Prosperova projekce.“</p>
<p>„Hologram,“ odvětil Ariel. „Ne. Prospero se zhmotňuje, jak se mu zlíbí, jenže jemu je to po libosti zřídkakdy. Naproti tomu já, byť často jsem mnohými duchem či přízrakem zván, miluji tělesnost.“</p>
<p>„Proč říkáš, že ta kóje Odyssea zabije?“ zeptala se Hannah. Krčila se u muže, který zůstával v bezvědomí, a snažila se mu nahmatat pulz. Harmanovi připadal Nikdo mrtvý.</p>
<p>Ariel přistoupil blíž. Harman se podíval na Petyra, který upřeně zíral na Arielovu průhlednou kůži. Mladší muž sice sklonil luk, ale nadále vypadal ohromeně a podezíravě.</p>
<p>„Toto jsou kóje, do nichž se Savi ukládala,“ pokynul Ariel k osmi křišťálovým rakvím. „Pravda, uvnitř se veškerá aktivita tělesná pozastaví nebo zpomalí, jako u brouka v jantaru nebo mrtvého těla na ledu, tyto kóje však rány nehojí, nikoli. Odysseus si zde po staletí ukrýval vlastní časovou archu. Na její schopnosti moje chápání nestačí.“</p>
<p>„Co jsi zač?“ zeptala se Hannah a vstala. „Harman nám říkal, že Ariel je avatar sebe si uvědomující biosféry, ale já nevím, co to znamená.“</p>
<p>„To neví nikdo,“ prohlásil Ariel a udělal elegantní pohyb, částečně úklonu a částečně pukrle. „Budete mne tedy následovat do Odysseovy archy?“</p>
<p>Ariel je dovedl k točitému schodišti, které se vinulo stropem vzhůru, ale místo aby po něm začal stoupat, přiložil pravou dlaň na podlahu. Nato se její část terasovitě otevřela a ukázala další točité schodiště, které pokračovalo dolů. Schody byly dost široké, aby se na ně dalo s nosítky vejít, ale i tak bylo snášení těžkého Odyssea obtížné a ošidné. Petyr musel jít s Hannah vpředu a bránit bezvládnému muži, aby jim sklouzl.</p>
<p>Pak prošli chodbou ze zeleného skla do ještě menší místnosti, tentokrát propouštějící dovnitř ještě méně světla než místnost s křišťálovými rakvemi nahoře. Harman si překvapeně uvědomil, že tato prostora se nenachází v bublině z fullerenového skla, ale je vyhloubená v betonu a oceli mostní věže jako takové. Byla tady jediná kóje, v mnohém odlišná od křišťálových pouzder – toto zařízení bylo větší, těžší a tmavší, onyxová rakev, která měla průzračné sklo pouze nahoře, kde by měl člověk obličej. Nespočtem kabelů, hadic a trubic byla propojená s ještě větším onyxovým zařízením, na kterém nebyly žádné číselníky ani ukazatele. Pach uvnitř Harmanovi nápadně připomínal vzduch těsně před silnou bouří.</p>
<p>Ariel se dotkl destičky na boku časové archy a dlouhé víko se syčivě odklopilo. Polstrování uvnitř bylo roztřepené a vybledlé, ale stále v něm byl otisknutý obrys člověka, který přesně odpovídal velikosti Odyssea.</p>
<p>Harman pohlédl na Hannah. Váhali jenom sekundu, pak uložili tělo Odyssea-Nikoho do archy.</p>
<p>Ariel udělal pohyb, jako by chtěl víko zavřít, ale Hannah rychle přistoupila blíž, naklonila se nad archu a zlehka políbila Odyssea na rty. Pak couvla a nechala Ariela, aby víko zavřel. Přiklopení provázelo zlověstné zasyčení.</p>
<p>Mezi archou a tmavým zařízením se okamžitě rozsvítila žlutá koule.</p>
<p>„Co to znamená?“ zeptala se Hannah. „Bude žít?“</p>
<p>Ariel půvabně pokrčil útlými rameny. „Ariel je poslední ze všech živých tvorů, kdo by se vyznal v srdci pouhého stroje. Tento stroj však rozhodne o osudu svého uživatele během tří otáček našeho světa. Pojďte, musíme pryč. Tady vzduch zanedlouho zhoustne a pokazí se tak, že jej nebude možné dýchat. Vrátíme se nahoru na světlo a pohovoříme si jako civilizovaná stvoření.“</p>
<p>„Já Odyssea neopustím,“ trvala na svém Hannah. „Jestli se do dvaasedmdesáti hodin dozvíme, zda bude žít nebo zemře, zůstanu tady, dokud to nebudu vědět.“</p>
<p>„Nemůžeš zůstat,“ napomenul ji rozhorleně Petyr. „Musíme najít zbraně a vrátit se co nejrychleji do Ardisu.“</p>
<p>Teplota v zatuchlém výklenku rychle stoupala. Harman cítil, jak mu po žebrech pod halenou stékají čůrky potu. Štiplavý pach bouřky byl teď velice silný. Hannah od nich o krok odstoupila a zkřížila ruce na prsou. Bylo vidět, že je odhodlaná zůstat v blízkosti kóje.</p>
<p>„Zemřeš tady a ochladíš tento smrdutý vzduch svými vzdechy,“ řekl Ariel. „Jestli však chceš sledovat život nebo smrt svého milovaného, přistup sem blíž.“</p>
<p>Hannah poslechla. Oproti slabě svítící postavě Ariela byla vysoká.</p>
<p>„Podej mi ruku, dítě,“ vyzval ji Ariel.</p>
<p>Hannah opatrně natáhla dlaň. Ariel ji uchopil za ruku, přitiskl si ji na prsa a pak ji zatlačil <emphasis>do </emphasis>zelené hrudi. Hannah zalapala po dechu a pokusila se ruku odtáhnout, ale Ariel byl na ni příliš silný.</p>
<p>Dřív, než se Harman nebo Petyr stačili pohnout, měla Hannah ruku a předloktí znovu volné. Mladá žena zděšeně zírala na zlatozelenou hrudku, která jí zůstala v pěsti. Potom se jim orgán před očima rozpustil, jako by se Hannah vpíjel do dlaně, až zmizel.</p>
<p>Znovu zalapala po dechu.</p>
<p>„Je to jen signalizační zařízení,“ prohlásil Ariel. „Až se stav tvého milého změní, dozvíš se o tom.“</p>
<p>„Jak se to dozvím?“ Harman si všiml, že je bledá a potí se.</p>
<p>„Poznáš to,“ zopakoval Ariel.</p>
<p>Vyšli za slabě zářící postavou ven do chodby ze zeleného fullerenového skla a pak se vrátili po schodech nahoru.</p>
<p>Nikdo nemluvil, když následovali Ariela chodbami, po znehybnělých eskalátorech a pak spirálou koulí přilepenou ke spodní straně silného nosného lana. Zastavili se ve skleněné místnosti připevněné k betonu a ocelovému příčníku vysoko na jižní věži. Těsně za sklem se voynixové v této vodorovné části mostu neslyšně vrhali proti zelené stěně, sápali se na ni a škrábali, ale nenašli vstup ani nic, čeho by se mohli zachytit. Ariel si jich nevšímal a dovedl trojici lidí do největší místnosti v této řadě koulí. Byly tady stolky, židle a stroje zasazené do desek pracovních stolů.</p>
<p>„Na toto místo si vzpomínám,“ řekl Harman. „Jednu noc na mostě jsme tady všichni večeřeli. Odysseus ukuchtil svého ptáka Noha přímo venku na mostě… v bouřce. Vzpomínáš si, Hannah?“</p>
<p>Mladá žena přikývla, ale pohled měla nepřítomný. Kousala si spodní ret.</p>
<p>„Napadlo mě, že byste se možná všichni rádi najedli,“ nabídl Ariel.</p>
<p>„Nemáme čas…“ začal Harman, ale Petyr ho nenechal domluvit.</p>
<p>„Máme hlad,“ řekl. „Uděláme si čas na jídlo.“</p>
<p>Ariel jim pokynul ke kulatému stolu. V mikrovlnné troubě ohřál tři polévky v dřevěných miskách, pak přinesl misky ke stolu a rozdal lžičky a ubrousky. Do čtyř sklenic nalil studenou vodu, položil sklenice na místo a přisedl k nim ke stolu. Harman polévku opatrně ochutnal – zjistil, že je výborná, plná čerstvé zeleniny – a s potěšením ji snědl. Petyr ochutnal svou a pomalu se dal do jídla, přitom ale po očku pokukoval po Arielovi. Hannah se své polévky ani nedotkla. Vypadalo to, jako by se vpila do sebe, někam, kam za ní nikdo nemohl, do značné míry jako ta zlatozelená hrudka od Ariela.</p>
<p><emphasis>To je šílenství</emphasis>, pomyslel si Harman. <emphasis>Tenhle nazelenalý… tvor… nechá jednoho z nás, aby mu sáhl do hrudi a vzal si z ní nějaký zlatý orgán, a my tři si zajdeme na horkou polévku, zatímco tři metry daleko škrábou voynixové po skle a avatar uvědomělé planetární biosféry se chová jako náš služebník. Zbláznil jsem se.</emphasis></p>
<p>Připustil, že možná zešílel, ale polévka byla dobrá. Pomyslel na Adu a jedl dál.</p>
<p>„Proč jsi tady?“ zeptal se Petyr. Odstrčil od sebe dřevěnou misku a upřeně se podíval na Ariela. Luk měl vedle židle.</p>
<p>„Co chcete slyšet?“ zeptal se Ariel.</p>
<p>„Co se tady sakra děje?“ zeptal se Petyr, který si nikdy nepotrpěl na nezávaznou konverzaci či delikátnost. „Kdo sakra <emphasis>doopravdy </emphasis>jsi? Proč jsou tady voynixové a proč útočí na Ardis? Co je ta svinská věc, kterou Daeman viděl v Kráteru Paříž? Je to hrozba… a pokud ano, jak to můžeme zabít?“</p>
<p>Ariel se usmál. „To patří vždy k prvním otázkám vašeho plemene… co to je a jak se to dá zabít?“</p>
<p>Petyr čekal. Harman nechal lžíci klesnout.</p>
<p>„<emphasis>Je </emphasis>to dobrá otázka,“ navázal Ariel, „protože kdybyste vyskočili jako první lidé a ne jako poslední, křičeli byste: ‘Peklo vyprázdnilo se a všichni ďábli mají tady sjezd.’ Ale to je dlouhá historka, hádal bych, že stejně dlouhá jako Odysseova, a to se nad studenou polévkou vypráví těžko.“</p>
<p>„Tak začni tím, že nám ještě jednou řekneš, kdo jsi,“ vyzval ho Harman. „Jsi Prosperův výtvor?“</p>
<p>„Ano, kdysi jsem byl. Ne úplně otrok, ne úplně sluha, ale byl jsem mu zavázán.“</p>
<p>„Proč?“ otázal se Petyr. Začalo prudce pršet, ale kapky se na zakřiveném fullerenovém skle nedokázaly udržet o nic lépe než skákající voynixové. Přesto bubnování lijáku na mostě a nosnících tvořilo hluk v pozadí.</p>
<p>„Mág logosféry mne zachránil před tou prokletou čarodějnicí Sycorax, jejímž sluhou jsem tenkrát byl,“ spustil Ariel. „To ona ovládla hluboké kódy biosféry, ona povolala Seteba, svého pána, ale když se ukázalo, že jsem příliš čistý duch, než abych konal její zemité a hnusné rozkazy, ve svém nezkrotném hněvu mne sevřela v rozštípnutou sosnu, v jejíž puklině jsem zůstal vězněn tucet krát tucet let, než mě Prospero vysvobodil.“</p>
<p>„Prospero tě zachránil.“</p>
<p>„Prospero mě pustil, abych splnil jeho rozkaz,“ upřesnil Ariel, tenké bledé rty lehce vytočené nahoru. „A pak požádal o mé služby na dalších tucet krát tucet let.“</p>
<p>„A sloužil jsi mu tedy?“ zeptal se Petyr.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Sloužíš mu teď?“ chtěl vědět Harman.</p>
<p>„Teď nesloužím žádnému člověku ani mágovi.“</p>
<p>„Kalibán kdysi sloužil Prosperovi,“ poznamenal Harman. Snažil se vybavit si všechno, co Savi řekla, a všechno, co mu pověděl hologram jménem Prospero nahoře na orbitálním ostrově. „Znáš Kalibána?“</p>
<p>„Znám,“ odpověděl Ariel. „Padouch, na něhož nerad se dívám.“</p>
<p>„Víš, jestli je Kalibán zpátky na Zemi?“ naléhal Harman. Litoval, že s nimi není Daeman.</p>
<p>„Ty víš, že je to pravda,“ potvrdil Ariel. „Snaží se proměnit celou Zemi ve svou louži řasitou, udělat ze zmrzlé oblohy svou chýši.“</p>
<p><emphasis>Ze zmrzlé oblohy svou chýši</emphasis>, pomyslel si Harman. „Kalibán je tedy spojencem tohoto Seteba?“ zeptal se nahlas.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Proč ses nám ukázal?“ zeptala se Hannah. Pohled krásné mladé ženy byl stále nepřítomný smutkem, otočila však hlavu a pohlédla na Ariela.</p>
<p>Ariel začal zpívat:</p>
<p><emphasis>„Tam kde včelk</emphasis><emphasis>a, saju med,</emphasis></p>
<p><emphasis>v petrklíče lehám květ,</emphasis></p>
<p><emphasis>soví křik tam slýchám znět,</emphasis></p>
<p><emphasis>na netopýru se v let</emphasis></p>
<p><emphasis>dávám létu v sled a sled.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vesele, vesele žít jako kdysi</emphasis></p>
<p><emphasis>pod květem budu, jenž na sněti visí.“</emphasis></p>
<p>„To stvoření je šílené,“ řekl Petyr. Prudce vstal a došel ke stěně obrácené k mostu. Tři voynixové po něm skočili, narazili na pole nad fullerenovým sklem a spadli. Jednomu z nich se podařilo zarazit čepele rukou do betonu mostu a zastavit svůj pád. Ostatní dva zmizeli v mracích.</p>
<p>Ariel se tiše zasmál. Potom se rozplakal. „Naše společná Země je v obležení. Přišla sem válka. Savi je mrtvá. Odysseus umírá. Setebos s požitkem zničí, co jsem, z čeho pocházím a co mám svou existencí chránit. Vy lidé starého typu jste buď nepřátelé nebo spojenci… Já si vybírám to druhé. Vy v té věci nemáte žádnou volbu.“</p>
<p>„Pomůžeš nám bojovat s voynixy, Kalibánem a tím Setebem?“ zeptal se Harman.</p>
<p>„Ne, vy pomůžete mne.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„Mám úkoly pro tři. Ze všeho nejdřív, přišli jste pro zbraně…“</p>
<p>„Ano!“ řekli Hannah, Petyr a Harman jednohlasně.</p>
<p>„Ti dva, kteří zůstanou, je najdou v tajné místnosti na spodku jižní věže za starými, mrtvými výpočetními stroji. Najdete tam kruh na stěně z neprůhledného zeleného skla, do něhož je vepsaný pentagram. Řekněte pouze „Otevřít“ a najdete místnost, kam lstivý Odysseus a ubohá mrtvá Savi skutečně skryli své hračky ze ztraceného věku.“</p>
<p>„Řekl jsi <emphasis>dva, </emphasis>kteří zůstanou?“ ujistil se Petyr.</p>
<p>„Jeden ze tří by měl odlétnout soniem zpátky do vily Ardis, než váš Ardis padne,“ radil Ariel. „Druhý z tří by měl zůstat tady a starat se o Odyssea, jestli nezemře, neboť jedině on zná tajemství Sycorax, protože s ní přece jen kdysi spal – a není takového, aby spal se Sycorax a přitom nepodstoupil změnu. Třetí z vás odejde se mnou.“</p>
<p>Tři lidé se po sobě podívali. V lijáku a pod zataženou oblohou to vypadalo, jako by byli pod vodou a hleděli na sebe přes studené zelené přítmí.</p>
<p>„Já zůstanu,“ pronesla Hannah. „Stejně jsem se už rozhodla. Někdo by tady měl být, kdyby se Odysseus probudil.“</p>
<p>„Já odvezu sonio domů,“ rozhodl se Harman. Styděl se za svou zbabělost, ale zároveň mu to bylo jedno. Potřeboval se dostat domů za Adou.</p>
<p>„Já půjdu s tebou, Arieli,“ nabídl se Petyr a postoupil blíž ke křehké postavičce.</p>
<p>„Ne,“ prohlásil on – nebo ona.</p>
<p>Trojice lidí se na sebe podívala a čekala.</p>
<p>„Ne, se mnou musí jít Harman,“ prohlásil pevně Ariel. „Nařídíme soniu, aby zavezlo Petyra rovnou domů, ale poloviční rychlostí, než jakou přiletělo. Je to starý stroj, který by se neměl honit, pokud k tomu není vážný důvod. Harman musí odejít se mnou.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Harman. Nehodlal jet jinam než domů za Adou – tím si byl jistý.</p>
<p>„Protože tvým osudem je utonout,“ odvětil Ariel. „A proto, že na tomto osudu závisí život tvé ženy a tvého dítěte. A Harmanovým osudem je jít dnes se mnou.“ Nato se Ariel vznesl ze země a stoupal, jakoby bez tíže, až se zastavil necelé dva metry nad stolem. Bytost znovu začala zpívat, aniž při tom odtrhla své černé oči od Harmanova obličeje:</p>
<p><emphasis>Náš Harman uleh do hlubin,</emphasis></p>
<p><emphasis>z kostí má korály rudé</emphasis></p>
<p><emphasis>a z očí perly, a já vím,</emphasis></p>
<p><emphasis>že vše, co měl, mít zas bude.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jen mořskou změnu podstoupil</emphasis></p>
<p><emphasis>a krásnější je, nežli byl.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bim bam bim, bim bam bim.</emphasis></p>
<p>„Ne,“ vrtěl hlavou Harman. „Je mi to líto, ale… ne.“</p>
<p>Petyr nasadil na tětivu šíp a natáhl luk.</p>
<p>„Copak, chcete si vyjít s lucernou na ptáky?“ zeptal se Ariel, který se vznášel v zeleném šeru již šest metrů daleko, ale usmíval se na Petyra.</p>
<p>„Ne…“ začala Hannah, ale jestli mluvila na Ariela nebo na Petyra, se již nikdo nedozvěděl.</p>
<p>„Je čas jít,“ ozval se skoro se smíchem Ariel.</p>
<p>Světlo zhaslo. V naprosté tmě se ozval třepetavý, svištivý zvuk, jako když se sova střemhlav snáší pro kořist, a Harman ucítil, jak ho něco zvedá z podlahy – stejně lehce, jako když jestřáb popadne králíčka – pohazuje si s ním, pozpátku ho unáší tmou a nechává ho nekoordinovaně padat do nenadálé tmy mezi vysokými pilíři Golden Gate na Machu Picchu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>31</strong></p>
<p>První den po odletu od Marsu a Fobosu.</p>
<p>Třísetmetrová atomová kosmická loď postavená moravci, <emphasis>Královna Mab</emphasis>, opustí gravitační pole několika jasnými explozemi, které jí doslova nakopnou zadek.</p>
<p>Úniková rychlost pro měsíc Fobos činí pouhých deset centimetrů za sekundu, ale <emphasis>Královna Mab </emphasis>se rychle dokope na dvacet kilometrů za sekundu, aby zahájila únik z gravitace Marsu. Třísetmetrová loď by sice mohla putovat k Zemi touto rychlostí, ale je na to příliš netrpělivá; <emphasis>Královna Mab </emphasis>má v plánu pokračovat ve zrychlování tak dlouho, až se jejích osmatřicet tisíc tun bude pohybovat svižnými 700 km/s. Ve skladech pulzních jednotek dopravují dobře namazané řetězy, ozubená kola a skluzavky pětačtyřicetikilotunové bomby o velikosti plechovky od koly až do vystřelovacího mechanismu, který probíhá středem odrazného štítu na zádi kosmické lodi. V této fázi cesty je bombová plechovka vystřelována každých pětadvacet sekund a odpálena šest set metrů za <emphasis>Královnou Mab</emphasis>. Při každém vystřelení pulzní jednotky se na ústí vystřelovací trubice nastříká ochranný sprej, který po každé detonaci pokryje také štít, aby jej chránil před odtavováním. Těžký odrazný štít na třiatřicetimetrových tlumičích se zarazí do lodi, odkud jej obrovské písty vrátí zpět pro další plazmový záblesk. <emphasis>Královna Mab </emphasis>zanedlouho letí k Zemi s pohodlným a stálým zrychlením 1.28 g – její faktická rychlost se zvyšuje s každou explozí. Moravci by samozřejmě byli schopni krátkodobě odolat i stonásobku nebo dokonce tisícinásobku takového zrychlení, ale na palubě je jeden člověk – omámený a unesený Odysseus – a moravci se jednohlasně shodli v tom, že nechtějí, aby z něj zůstal malinový džem na podlaze.</p>
<p>Na technické palubě sledují Orphu z Ió a další techničtí moravci tlak páry a hladiny oleje a zároveň monitorují elektrické napětí a stav chladiva. Teď, když za kosmickou lodí exploduje každé půl minuty atomová bomba, je spotřeba maziva velká, proto jsou kolem dolních deseti palub prstencovité nádrže na olej o velikosti malých zaoceánských tankerů ze ztraceného věku. Strojovna s nespočtem potrubí, ventilů, měřičů, vratných pístů a obrovských ukazatelů tlaku stále připadá všem zainteresovaným jako z parník z počátku 20. století.</p>
<p>I s mírnou zátěží 1.28 g bude <emphasis>Královna Mab </emphasis>zrychlovat dostatečně svižně a dostatečně dlouho a pak dostatečně rychle zpomalovat, aby si mohla plánovat, že dosáhne soustavy Země-Měsíc jen za něco málo přes třiatřicet standardních dní.</p>
<p>Mahmud je v první den letu zaneprázdněn kontrolou systémů své ponorky <emphasis>Černá dáma</emphasis>. Ponorka je nejenom pohodlně uložená v jedné z nákladních prostor <emphasis>Královny Mab</emphasis>, ale je také připevněná k okřídlenému výsadkovému člunu, který ji má zhruba za měsíc snést do zemské atmosféry, a Mahmud se ujišťuje, že všechny nové ovládací prvky a rozhraní pro tyto nové části jsou funkční. Třebaže je od sebe při práci dělí několik palub, Mahmud a Orphu spolu hovoří prostřednictvím soukromého úzkého svazku a zároveň sledují na různých lodních kanálech s vizuálními a radarovými daty, jak se Mars čím dál víc vzdaluje.</p>
<p>Kamery, které ukazují tento záďový pohled, musejí mít důmyslné počítačem řízené filtry, aby dokázaly prohlédnout téměř nepřetržité záblesky neustále explodujících „pulzních jednotek“… zvaných též bomby. Orphu je sice slepý vůči viditelnému světelnému spektru, ale „sleduje“ vzdalující se Mars díky několika radarovým zobrazením.</p>
<p><emphasis>Je to zvláštní pocit opouštět Mars, když nám dalo tolik práce, abychom se tam dostali</emphasis>, pošle Mahmud úzkým svazkem.</p>
<p><emphasis>To ano</emphasis>, odpoví Orphu z Ió. <emphasis>Obzvlášť teď, když spolu olympští bohové tak zběsile válčí. </emphasis>Aby svůj argument ilustroval, kosmický moravec nazoomuje Mahmudovo video vzdalujícího se Marsu a zaostří na ledové svahy a zelený vrchol Olympus Mons. Orphovi se tamní aktivita jeví jako sloupky infračervených dat, ale Mahmud ji vidí dostatečně zřetelně. Tu a tam blýskají jasné exploze a kaldera – ještě před čtyřiadvaceti hodinami jezero – teď září v infračerveném pohledu žlutě a červeně, což ukazuje, že se znovu naplnila lávou.</p>
<p><emphasis>Asteague/Che, Retrográd Sinopessen, Čo Li, generál Beh bin Adee a ostatní hlavní integrátoři vypadali opravdu vyděšeně</emphasis>, vzkáže Mahmud od kontroly napájecí soustavy ponorky. <emphasis>Jejich vysvětlení pro Hockenberryho, že Mars má špatnou gravitaci – že ji někdo nebo něco změnilo téměř na zemský normál – vyděsilo i mě. </emphasis>Je to poprvé od startu <emphasis>Královny Mab</emphasis>, kdy si s Orphem mohou soukromě pohovořit, a Mahmud vítá příležitost podělit se o to, co ho znepokojuje.</p>
<p><emphasis>To není ani špička ledovce, </emphasis>merde, odpoví Orphu.</p>
<p>Mahmud ucítí, jak jeho organickými partiemi proběhl náhlý chlad. <emphasis>Jak to myslíš</emphasis><emphasis>?</emphasis></p>
<p><emphasis>Aha</emphasis>, zabručí Orphu, <emphasis>tys při tom pobíhání a poletování kolem Marsu a Ília ani neslyšel všechno, co komise hlavních integrátorů zjistila, že?</emphasis></p>
<p><emphasis>Tak ven s tím.</emphasis></p>
<p><emphasis>Budeš klidnější, když to vědět nebudeš, příteli.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zmlkni a vysyp to… ty víš, jak to myslím. Povídej.</emphasis></p>
<p>Orphu si povzdechne – při komunikaci úzkým svazkem je to zvláštní zvuk, jako by najednou z celých tří set deseti metrů <emphasis>Královny Mab </emphasis>unikl vzduch. <emphasis>Předně je tu ta záležitost s terraformací…</emphasis></p>
<p><emphasis>No a?</emphasis> Za, týdny putování po Marsu v ponorce, na felúce a balonem si Mahmud zvykl na modrou oblohu, modré moře, lišejníky, stromy a hojnost vzduchu.</p>
<p><emphasis>Všechna ta voda, život a vzduch tady před pouhým jedním a čtvrt stoletím nebyly, </emphasis>vzkáže Orphu.</p>
<p><emphasis>Já vím. Asteague/Che mi to vysvětlil při naší první instruktáži na Európě, skoro před standardním rokem. Zdálo se skoro nemožné, aby se planeta dala terraformovat tak rychle. No a?</emphasis></p>
<p><emphasis>Taky to nemožné </emphasis>bylo, pošle Orphu. <emphasis>Zatímco ty jsi klábosil s Řeky a Trójany, naši vědečtí moravci z Pěti měsíců i z Pásu zkoumali terraformovaný Mars. Kouzlem to totiž nikdo neudělal… na rozpuštění ledových čepic a uvolnění CO2 byly použity asteroidy, další asteroidy byly namířeny na obrovské zásoby podzemní zmrzlé vody a zřítily se do marsovské kůry, aby po milionech let začala po povrchu znovu téct H2O, lišejníky, řasy a žížaly byly vysazeny, aby připravily půdu větším rostlinám, a to všechno se mohlo stát teprve poté, co fúzní generátory kyslíku a dusíku desetkrát zahustily atmosféru Marsu.</emphasis></p>
<p>Mahmud v řídící kabině své ponorky přestane ťukat do obrazovky počítače. Odpojí se od virtuálních portů a nechá vyblednout plány a vyobrazení ponorky a jejího atmosférického výsadkového člunu. <emphasis>To by znamenalo… </emphasis>pošle váhavě.</p>
<p><emphasis>Jo. To znamená, že terraformace Marsu do současného stádia trvala téměř osm tisíc standardních le</emphasis><emphasis>t.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale… Ale… </emphasis>koktá Mahmud na úzkém svazku, ale nemůže za to. Asteague/Che jim ukázal astronomické snímky starého Marsu, studené planety bez atmosféry a bez života, pořízené z prostoru Jupitera a Saturna pouze před půldruhým standardním stoletím. A samotné moravce vysadili lidé ve vnější soustavě před necelými třemi tisíci lety. Tenkrát Mars rozhodně terraformovaný nebyl – s výjimkou několika čínských kolonií na Fobosu a na povrchu, zakrytých kupolí, byl přesně takový, jako když jej ve dvacátém či jednadvacátém století nebo kdy vlastně vyfotografovaly první sondy ze Země.</p>
<p><emphasis>Ale… </emphasis>začne znovu Mahmud.</p>
<p><emphasis>Zbožňuji, když ze sebe nedokážeš dostat slovo, </emphasis>pošle Orphu, ale není v tom ani stopa po doprovodném zabrumlání, které obvykle znamená, že se vakuový moravec baví.</p>
<p><emphasis>Chceš říct, že tady máme co dělat s kouzly nebo opravdovými bohy… bohy božského typu… nebo… </emphasis>Mahmudův tón se v komunikaci úzkým svazkem přiblíží hněvu. <emphasis>Nebo?</emphasis></p>
<p><emphasis>To není opravdový Mars.</emphasis></p>
<p><emphasis>Přesně tak, </emphasis>odpoví Orphu. <emphasis>Anebo spíš to je opravdový Mars, ale ne </emphasis>náš <emphasis>opravdový Mars. Ne Mars, který byl všechny ty miliardy let v naší soustavě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Někdo… něco… vyměnilo… náš Mars… za… jiný?</emphasis></p>
<p><emphasis>Vypadá to tak. Hlavní integrátoři a jejich špičkoví moravečtí vědci tomu taky nechtěli věřit, ale je to jediná odpověď, která souhlasí s fakty. Ta záležitost se slunečním dnem to potvrdila.</emphasis></p>
<p>Mahmud si uvědomí, že se mu třesou ruce. Sevře je, odpojí zrakové a vizuální kanály, aby se mohl soustředit, a zeptá se: <emphasis>Ta záležitost se slunečním dnem?</emphasis></p>
<p><emphasis>Je to maličkost, ale důležitá, </emphasis>pošle Orphu. <emphasis>Nevšiml sis náhodou při svém putování bránovou dírou mezi Marsem a ílijskou Zemí, že den a noc jsou stejně dlouhé?</emphasis></p>
<p><emphasis>Nejspíš ano, ale… </emphasis>Mahmud se zarazí. Nemusí sahat do své neorganické paměti, aby věděl, že Země se otočí jednou za dvacet tři hodiny a padesát šest minut a Mars za dvacet čtyři hodiny a třicet sedm minut. Malý rozdíl, jehož nesoulad by se však během měsíců jejich pobytu na Marsu a na dírou připojené Zemi, kde Řekové bojovali s Trójany, nakumuloval. Ale to se nestalo. Den a noc byly na obou planetách stejně dlouhé, synchronizované.</p>
<p><emphasis>Ježíšikriste, </emphasis>zašeptá Mahmud úzkým svazkem. <emphasis>Ježíšikriste.</emphasis></p>
<p><emphasis>Možná jsi na správné adrese, </emphasis>vzkáže Orphu a tentokrát to doprovodí zabrumláním. <emphasis>Nebo si představ někoho se srovnatelnými božskými schopnostmi.</emphasis></p>
<p><emphasis>Něco nebo někdo ze Země nadělal díry do multidimenzionálního Calabiho-Yauova prostoru, propojil bránovými dírami různé vesmíry, vyměnil náš Mars za svůj… ať už ho vzal kdekoli… a ten druhý Mars… terraformovaný Mars s bohy na vršku Olympu – nechal propojený bránovými dírami se Zemí z doby Ília. A když byl v tom, ať už to byl kdokoli, změnil gravitaci a dobu rotace Marsu. Ježíši, Marie a Josefe s celým tím svatým cirkusem!</emphasis></p>
<p><emphasis>Tak, </emphasis>odpoví Orphu. <emphasis>A hlavní integrátoři si teď myslí, že ten, kdo má tuhle fintu na svědomí, je stále na Zemi nebo na blízké oběžné dráze kolem ní. Ještě pořád se chceš téhle výpravy zúčastnit?</emphasis></p>
<p><emphasis>Já… já… jestli… já… </emphasis>začne Mahmud a pak zmlkne. Nabídl by se pro tuto výpravu dobrovolně, kdyby tohle všechno věděl? Věděl už koneckonců, jak je to nebezpečné, poznal to za tu dobu, co se po krátké instruktáži na Európě nabídl, že poletí na Mars. Bez ohledu na to, co byly tyto bytosti zač – postlidé prošlí evolucí nebo tvorové z nějakého jiného vesmíru či dimenze – stačily již dokázat, že jsou schopné ovládat samotnou kvantovou strukturu vesmíru a hrát si s ní. Co je proti tomu několik přestěhovaných planet nebo změněných délek rotace a gravitačních polí? Co vlastně dělá na <emphasis>Královně Mab</emphasis>, která se řítí k Zemi a božským nestvůrám, jež na ní čekaly, čím dál vyšší rychlostí, momentálně 180 km/s? Ve srovnání s tím, že neznámý nepřítel ovládá kvantové základy tohoto vesmíru – všech vesmírů – vypadaly nicotné zbraně a tisícovka spících skáloveckých vojáků na palubě této kosmické lodi jako vtip.</p>
<p><emphasis>Člověka to trochu donutí vystřízlivět, </emphasis>odpoví nakonec Orphovi.</p>
<p><emphasis>Amen, </emphasis>uzavře jeho přítel.</p>
<p>V tom okamžiku se po celé lodi rozezní sirény. Zároveň blýskání výstražných světel a řev klaxonů přebijí všechny ostatní společné virtuální a komunikační kanály.</p>
<p>„Narušitel! Narušitel!“ oznámí hlas lodi.</p>
<p><emphasis>To má být nějaký žert? </emphasis>zeptá se Mahmud.</p>
<p><emphasis>Ne</emphasis>, odvětí Orphu. <emphasis>Na palubě tady ve strojovně se právě… objevil… tvůj přítel Thomas Hockenberry. Musel se kvantově teleportovat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Je v pořádku?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne. Silně krvácí… celá paluba už je od krve. Připadá mi mrtvý, Mahmude. Mám ho ve svých manipulátorech a mířím s ním do ošetřovny pro lidi tak rychle, jak mi to odpuzovače dovolují.</emphasis></p>
<p>Loď je obrovská a on v tak silné gravitaci ještě nikdy nefungoval. Mahmudovi trvá několik minut, než se dostane ven ze své ponorky, z nákladového prostoru a nahoru na paluby, o kterých uvažuje jako o „lidských patrech“ lodi. Kromě ubytovacích a stravovacích kapacit, toalet a akceleračních křesel pro pět set lidí, kromě kyslíko-dusíkové atmosféry nastavené na tlak vzduchu na úrovni moře, aby to lidem vyhovovalo, má paluba 17 funkční ošetřovnu vybavenou nejmodernější operační a diagnostickou technikou ze začátku dvaadvacátého století – sice starou, ale založenou na nejaktuálnějších schématech a plánech, jež měli moravci z Pěti měsíců v archivech.</p>
<p>V prvním dnu po odletu z Fobosu byl jediným obyvatelem paluby 17 Odysseus – jejich nedobrovolný, vzteklý lidský pasažér – ale když tam Mahmud dorazí, spatří, že se tam shromáždila většina moravců z lodi. Kromě Orpha, který vyplňuje celou chodbu, je tu ganymedský hlavní integrátor Suma IV., Kallisťan Čo Li, skálovecký generál Beh bin Adee a dva pilotní technici z můstku. Dveře na ošetřovnu jsou zavřené, ale Mahmud přes čiré sklo vidí hlavního integrátora Asteagua/Che, který pozoruje, jak nad Hockenberryho zakrváceným tělem horečně pracuje pavoukovitý Amalthean, hlavní integrátor Retrográd Sinopessen. Dva menší moravečtí technici přebírají Sinopessenovy rozkazy a manipulují s laserovými skalpely a pilkami, napojují hadičky, přinášejí gázu a natáčejí techniku virtuálního zobrazování. Drobné kovové tělo a elegantní manipulátory Retrográda Sinopessena jsou od krve.</p>
<p><emphasis>Od lidské krve</emphasis>, pomyslí si Mahmud. <emphasis>Hockenberryho krve. </emphasis>Další krví je potřísněná široká přístupová chodba, trocha je jí na stěnách a ještě víc jí ulpělo na rozrytém krunýři a širokých manipulátorech přítele Orpha z Ió.</p>
<p>„Jak na tom je?“ zeptá se Mahmud Orpha. Vysloví otázku nahlas. Komunikovat úzkým svazkem v přítomnosti jiných moravců se považuje za nezdvořilé.</p>
<p>„Když jsem ho sem přinesl, byl mrtvý,“ odpoví Orphu, „momentálně se ho snaží oživit.“</p>
<p>„Integrátor Sinopessen je odborník na lidskou anatomii a medicínu?“</p>
<p>„Odjakživa se zajímal o lidskou medicínu z období ztraceného věku,“ odvětí Orphu. „Byl to jeho koníček. Něco jako pro tebe Shakespearovy sonety a pro mne Proust.“</p>
<p>Mahmud přikývne. Většina moravců, které znal na Európě, se nějakým způsobem zajímala o lidi a jejich dávná umění a vědy. Tyto zájmy byly naprogramovány prvním autonomním robotům a kyborgům vysazeným v Pásu asteroidů a ve Vnější soustavě a moravečtí potomci, kteří se z nich vyvinuli, si tuto fascinaci ponechali. <emphasis>Ale vyzná se Sinopessen v lidské medicíně natolik dobře, aby dokázal přivést Hockenberryho k životu?</emphasis></p>
<p>Mahmud si všimne, že Odysseus vyšel z kajuty, kde spal. Muž s mohutnou hrudí se zastaví, když uvidí na chodbě dav, a ruka mu automaticky sklouzne k jílci meče – nebo spíš k prázdnému poutku na opasku, neboť moravci mu meč odebrali, když byl při převozu sršním letounem k lodi v bezvědomí. Mahmud si snaží představit, jak zvláštní musí tohle všechno synu Láertovu připadat – tato kovová loď, kterou mu popisovali, plující oceánem vesmíru, který nevidí, a teď tahle pestrá směs moravců na chodbě. Nenajdou se dva, kteří by byli stejní velikostí a vzhledem, pohybují se od Orphových humpoláckých dvou tun přes černě hladkého Sumu IV. po chitinového bojového skálovce, generála Beh bin Adeeho.</p>
<p>Odysseus je všechny ignoruje a jde přímo k oknu zdravotní laboratoře. S obličejem bez výrazu se zahledí na probíhající operaci. Mahmuda znovu napadne, co se asi vousatému, mohutnému bojovníkovi honí hlavou, když vidí toho dlouhonohého stříbrného pavouka a dva technické moravce s černými krunýři, jak se krčí nad Hockenberrym – mužem, kterého Odysseus v uplynulých devíti měsících mnohokrát viděl a mnohokrát s ním mluvil. Odysseus a skupina moravců na chodbě civí na Hockenberryho krev, otevřený hrudník a rozevřená žebra, jako by to bylo něco v řeznictví. <emphasis>Nebude si Odysseus myslet, že ho Retrográd Sinopessen chce sníst? </emphasis>napadne Mahmuda.</p>
<p>Aniž odvrátí pohled od operace, Odysseus řekne starou řečtinou Mahmudovi: „Proč tvoji přátelé zabili Hockenberryho, syna Duanova?“</p>
<p>„Nezabili ho. Hockenberry se znenadání objevil tady v naší lodi… vzpomínáš si, že může využívat schopnosti bohů, aby se mohl v okamžiku přenést z jednoho místa na druhé?“</p>
<p>„Vzpomínám,“ odvětí Odysseus. „Viděl jsem ho, jak přenesl Achillea do Ília, zmizel a objevil se znovu, jak to dělají sami bohové. Ale nikdy jsem nevěřil, že Hockenberry je bůh nebo syn boha.“</p>
<p>„Ne, není a nikdy o sobě nic takového netvrdil,“ řekne Mahmud. „A teď to vypadá, že ho někdo pobodal, ale on ještě dokázal kvitnout… odcestovat, jak cestují bohové… pro pomoc sem. Ten stříbrný moravec, kterého vidíš uvnitř, a jeho dva asistenti, se mu snaží zachránit život.“</p>
<p>Odysseus obrátí pohled svých šedých očí k Mahmudovi. „Zachránit mu život, strojový človíčku? Vidím, že je mrtvý. Ten pavouk mu vytahuje srdce.“</p>
<p>Mahmud se otočí, aby se podíval. Syn Láertův má pravdu.</p>
<p>Mahmud nechce Sinopessena rušit, a tak se spojí na společném kanálu s Asteaguem/Che. <emphasis>Je mrtvý? Nevratně mrtvý?</emphasis></p>
<p>Hlavní integrátor, který stojí nedaleko operačního stolu a sleduje postup, nezvedne hlavu, když ve společném pásmu odpoví: <emphasis>Ne. Hockenberryho životní funkce se zastavily jen minutu a něco předtím, než Sinopessen zmrazil veškerou mozkovou aktivitu – domnívá se, že k nevratnému poškození nedošlo. Mám informace od integrátora Sinopessena, že normální postup by byl vpravit injekcí několik milionů nanocytů, aby opravily poškozenou aortu a srdeční sval, a pak nasadit speciálnější molekulové strojky, které by obnovily krevní zásobu a posílily imunitní systém. Integrátor zjistil, že v případě scholika Hockenberryho to ale není možné.</emphasis></p>
<p><emphasis>Proč? </emphasis>zeptá se Čo Li, integrátor z Kallistó.</p>
<p><emphasis>Buňky scholika Hockenberryho jsou podepsané.</emphasis></p>
<p><emphasis>Podepsané? </emphasis>podiví se Mahmud. Nikdy se o biologii nebo genetiku příliš nezajímal – lidskou ani moraveckou – i když věnoval hodně času studiu biologie krakenů, chaluh a dalších tvorů z európských oceánů, jimiž po více než poslední standardní století řídil svou ponorku.</p>
<p><emphasis>Podepsané – opatřené copyrightem a chráněné proti kopírování</emphasis>, pošle Asteague/Che na společném kanále. Poslouchají všichni kromě Odyssea a Hockenberryho v bezvědomí. <emphasis>Tento scholik se nenarodil, byl… postaven. Zpětně vyvinut z nějaké startovací DNA nebo RNA. Jeho tělo nepřijme žádné orgánové transplantáty, ale, co je důležitější, nepřijme ani nové nanocyty, protože je již plné velice vyspělé nanotechnologie.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jakého druhu? </emphasis>zeptá se Ganymeďan chráněný fullerenem, Suma IV. <emphasis>Co dělá?</emphasis></p>
<p><emphasis>Zatím nevíme. </emphasis>Tato odpověď přijde od samotného Sinopessena, přestože jeho prsty pracují s laserovým skalpelem, stehy a mikronůžkami, zatímco jedna z jeho dalších rukou drží Hockenberryho srdce. <emphasis>Tyto nanomemy a mikrocyty jsou mnohem důmyslnější a složitější než všechno, čím disponuje tato chirurgie, a všechno, co jsme vyvinuli pro potřeby moravců. Buňky a podbuněčné mechanismy ignorují naše nanotické zjišťovací prostředky a ničí každý cizí vpád.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale zachránit ho dokážete i tak, ne? </emphasis>zeptá se Čo Li.</p>
<p><emphasis>Domnívám se, že ano, </emphasis>odpoví Retrográd Sinopessen. <emphasis>Dokončím obnovování krevní zásoby scholika Hockenberryho, dodělám opravu buněk, zašiji ho, umožním obnovu nervové činnosti, pro urychlení regenerace zahájím stimulaci Grsvkiho pole a měl by být v pořádku.</emphasis></p>
<p>Mahmud se obrátí, aby se o tuto prognózu podělil s Odysseem, ale Achájec se mezitím otočil a odešel.</p>
<p>Druhý den po odletu od Marsu a Fobosu.</p>
<p>Odysseus chodí po chodbách a po schodištích, vyhýbá se výtahům, prohledává místnosti a nevšímá si Héfaistových rafinovaných výtvorů zvaných moravci. Především totiž hledá cestu ven z tohoto kovového přístavku k Hádu.</p>
<p>„Ach, Die,“ pošeptá v dlouhé místnosti, která je prázdná a tichá až na nějaké bzučící krabice, šelestící ventilátory a bublající potrubí, „otče, jenž mocně vládneš bohům i lidem, otče, kterého jsem neposlouchal a ukvapeně jsem s ním bojoval, ty, jenž jsi po celou dobu mého života sesílal hromy z hvězdného nebe, ty, jenž jsi kdysi poslal svou milovanou dceru Athénu, aby mi věnovala svou ochranu a lásku, otče, dej mi teď znamení. Vyveď mne z tohoto kovového Hádu duchů, přízraků a nemohoucích gest, v němž jsem se ocitl dřív, než nastal můj čas. Žádám tě jen o příležitost zemřít v boji, Die, otče, jenž vládneš nad pevnou zemí a širým mořem. Splň mi toto poslední přání a já ti budu sloužit po zbytek svých dní.“</p>
<p>Odpovědi se nedočká, dokonce ani ozvěny.</p>
<p>Odysseus, syn Láertův, otec Télemachův, milovaný manžel Pénelopy, oblíbenec Athénin, zatne pěsti a zuby, aby zkrotil svůj hněv, a dál chodí kovovými chodbami této schránky, tohoto pekla.</p>
<p>Výtvory mu řekly, že je v kovové lodi, která se plaví černým mořem <emphasis>kosmu</emphasis>, ale ony lžou. Řekly mu, že ho odnesly z bojiště v den, kdy se díra zhroutila, protože mu chtějí pomoci najít cestu domů za manželkou a za synem, ale ony lžou. Řekly mu, že jsou myslící bytosti – jako lidé – s duší a srdcem jako lidé, ale ony lžou.</p>
<p>Tato kovová hrobka je obrovský vertikální labyrint a nemá žádná okna. Tu a tam Odysseus narazí na průhledné plochy, jimiž může nahlédnout do další místnosti, ale nenajde žádná okna ani průzory, jimiž by mohl vyhlédnout ven na to černé moře, o němž mluví, jen několik bublin z čirého skla, které mu ukazují věčně černou oblohu s obvyklými souhvězdími. Někdy se hvězdy točí, jako by vypil příliš mnoho. Když nejsou kolem žádné moravecké mechanické hračky, buší do oken a do stěn, až má mohutné, válečnými mozoly ztvrdlé pěsti od krve, ale na skle ani na kovu se to nijak neprojeví. Nic se nerozbije. Nic neuposlechne jeho vůle a neotevře se.</p>
<p>Do některých prostor má Odysseus volný přístup, mnohé jsou zamčené a několik – jako místo zvané můstek, které mu ukázali v první den jeho vyhnanství v tomto pravoúhlém Hádu – hlídají černé, ostnaté výtvory, kterým se říká skálovci, bojoví moravci nebo vojáci z Pásu. Viděl tyto tvory s černými trny bojovat, když dlouhé měsíce pomáhali chránit Ílion a achájská ležení před hněvem bohů, a ví, že nemají žádnou čest. Jsou to jen stroje, které používají stroje pro boj s jinými stroji. Jsou však větší a těžší než Odysseus, vyzbrojení mechanickými zbraněmi a opancéřovaní vsazenými čepelemi a kovovou kůží, zatímco Odysseovi všechny jeho zbraně a zbroj vzali. Pokud se nezdaří nic jiného, pokusí se sebrat zbraň některému z bojových moravců, ale teprve tehdy, až vyčerpá všechny ostatní možnosti. Odysseus, syn Láertův, bral do ruky a používal zbraně už jako malé dítě, a tak ví, že je třeba si je osvojit, cvičit s nimi, pochopit jejich funkci a formu, tak jako každý umělec rozumí svým nástrojům – a on tyto tupé, vroubkované, těžké zbraně bez hrotů, které skálovci nosí, nezná.</p>
<p>V sále, kde jsou všechny ty dunící stroje a obrovské pohybující se válce, si promluví s netvorem, který vypadá jako obrovský kovový krab.</p>
<p>Odysseus nějakým způsobem pozná, že ten tvor je slepý. Zároveň ale ví, že se umí orientovat bez očí. Odysseus zná mnoho statečných mužů, kteří přišli o zrak, a byl u slepých věštců, orákul, jejichž lidský zrak byl nahrazen druhým zrakem.</p>
<p>„Chci zpátky na trójské bojiště, netvore,“ řekne. „Okamžitě mě tam odnes.“</p>
<p>Krab něco zabručí. Mluví Odysseovým jazykem, jazykem civilizovaných lidí, ale tak odporně, že slova znějí spíš jako narážení prudkého příboje na skály – nebo sykot obrovských válců nahoře – než jako opravdová lidská řeč.</p>
<p>„Máme… dlouhou cestu… přede mnou… před námi… šlechetný Odyssee, vážený syne Láertův. Až to bude… mrtvé… hotové… vyřízené… chceme tě odklidit… navrátit… k Penelopě a Télemachovi.“</p>
<p><emphasis>Jak se tato oživená hromada kovu opovažuje dotýkat se svým skrytým jazykem jmen mé ženy a syna, </emphasis>pomyslí si Odysseus. Kdyby měl třeba jen nejtupější nůž nebo nejprimitivnější palici, rozmlátil by tu věc na kusy, rozerval jí schránku a ten jazyk našel a vyškubl.</p>
<p>Odysseus opustí nestvůrného kraba a vyhledá bublinu ze zakřiveného skla, odkud jsou vidět hvězdy.</p>
<p>Teď se nepohybují. Neblikají. Odysseus přitiskne zjizvené dlaně na studené sklo.</p>
<p>„Athéno, bohyně… zpívám ti, slavná bojovnice s azurovýma očima, Pallado Athéno, nezkrotná, čistá a moudrá… vyslyš mou modlitbu.</p>
<p>Tritogenio, bohyně… panenská ochránkyně měst, ctěná a mocná; ty, již ze své hlavy zrodil sám strašlivý Zeus… ve válečné zbroji oděnou… Zlatá! Blyštivá!… Zapřísahám tě, vyslyš mou modlitbu.</p>
<p>Zázračná bohyně, neuchopitelná… z věčných bohů, již mění svět… ty, co ostrým kopím potřásáš… co dravě ses prodrala z temene bouřného boha, otce Dia… tak mocně, že nebesa se otřásla… a ustoupila moci Blankytnooké… vyslyš mou modlitbu.</p>
<p>Dcero toho, jenž egidou vládne, Třetirozená… vznešená Pallado, z pohledu na niž srdce plesá… ztělesněná moudrosti, jejíž chvála nikdy neupadne v zapomnění… sláva tobě… prosím, vyslyš mou modlitbu.“</p>
<p>Odysseus otevře oči. Pohled šedých očí mu oplácejí jen neblikající hvězdy a vlastní odraz na skle.</p>
<p>Třetí den po odletu od Fobosu a Marsu.</p>
<p>Vzdálenému pozorovateli – řekněme někomu, kdo by se díval silným optickým dalekohledem z některého orbitálního prstence kolem Země – by se <emphasis>Královna Mab </emphasis>jevila jako členité ratiště oštěpu složené z koulí, oválů, tanků a jasně natřených protáhlých útvarů ověšených nosníky, zvonovitých stabilizačních motorů a masy šestiúhelníků z černého fullerenu uspořádaných kolem jádra válcových obytných modulů.</p>
<p>To vše pak balancovalo na sloupu čím dál jasnějších jaderných záblesků.</p>
<p>Mahmud se zajde podívat na ošetřovnu, jak se daří Hockenberrymu. Zotavuje se rychle, částečně zásluhou Grsvkiho procesu, který vyplňuje rekonvalescenční ložnici s deseti lůžky vůní bouřky. Mahmud s sebou přinesl květiny z rozsáhlých skleníků na <emphasis>Královně Mab </emphasis>– paměťové banky mu totiž řekly, že v předrubikonovém jednadvacátém století, ze kterého Hockenberry pochází, nebo alespoň jeho DNA, se to stále patřilo. Scholik se dokonce zasměje, když je uvidí, a přizná, že ještě nikdy květiny nedostal, alespoň pokud ho paměť neklame. Zároveň však dodá, že jeho vzpomínky na život na Zemi – jeho opravdový život, život univerzitního badatele a nikoli scholika bohů – zdaleka nejsou úplné.</p>
<p>„Bylo štěstí, že jsi kvitl do <emphasis>Královny Mab</emphasis>,“ řekne Mahmud. „Nikdo jiný by neměl dostatečnou odbornost ani chirurgickou zručnost, aby tě uzdravil.“</p>
<p>„Ani pavoukovitého moraveckého chirurga,“ doplní Hockenberry. „Když jsem se setkal s Retrográdem Sinopessenem, netušil jsem, že mi do čtyřiadvaceti hodin zachrání život. Je to zvláštní, jak svět funguje.“</p>
<p>Mahmuda nenapadne nic, co by k tomu dodal. Po chvíli řekne: „Vím, že jsi o tom, co se ti stalo, mluvil s Asteaguem/Che, ale nevadilo by ti probrat to ještě jednou?“</p>
<p>„Vůbec ne.“</p>
<p>„Říkáš, že tě bodla Helena?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A vedlo ji k tomu jen to, aby se její manžel – Meneláos – nikdy nedověděl, že to byla ona, kdo ho zradil, když jsi ho kvantovou teleportací přenesl zpět mezi Achájce?“</p>
<p>„Myslím si, že ano.“ Mahmud nebyl odborník na odečítání výrazu lidských tváří, ale stejně poznal, že Hockenberry je z té představy smutný.</p>
<p>„Ale Asteagueovi/Che jsi řekl, že jste s Helenou předtím měli intimní vztah… že jste kdysi byli milenci.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Prosím, omluvte mou neznalost těchto věcí, doktore Hockenberry, ale z toho by se mohlo zdát, že Helena Trójská je velice zlá žena.“</p>
<p>Hockenberry pokrčí rameny a usměje se, i když smutně. „Je produktem své doby, Mahmude – zformovaným těžkými údobími a motivy, které nejsem s to pochopit. Když jsem učil své univerzitní studenty <emphasis>Íliadu</emphasis>, vždycky jsem zdůrazňoval, že všechny naše snahy polidštit Homérův příběh – udělat z něj něco, co je vysvětlitelné moderními humanistickými city – jsou odsouzeny k nezdaru. Tyto postavy – tito muži a ženy – sice jsou beze zbytku lidé, stáli však na samém počátku naší civilizované éry, tisíce let předtím, než se začaly projevovat naše současné humanistické hodnoty. Když se na ně podíváme v tomto světle, jsou pro nás Heleniny skutky a pohnutky pochopitelné stejně těžko jako například Achilleova prakticky absolutní nemilosrdnost nebo Odysseova nekonečná lstivost.“</p>
<p>Mahmud přikývne. „Víš, že Odysseus je na lodi? Byl tě navštívit?“</p>
<p>„Ne, neviděl jsem ho. Ale hlavní integrátor Asteague/Che mi řekl, že je na palubě. Vlastně se spíš bojím, že mě zabije.“</p>
<p>„Že tě zabije?“ zděsí se Mahmud.</p>
<p>„Jak si možná vzpomeneš, přesvědčili jste mě, abych pomohl s jeho únosem. Přesvědčil jsem ho, že pro něho máte vzkaz od Pénelopy – těmi kecy, že část jeho postele doma na Ithace tvoří kmen olivovníku. A když jsem ho dostal k sršnímu letounu… bác! Mep Ahoo mu dal ránu, která ho uspala, a naložil ho do letounu. Kdybych byl Odysseus, určitě bych měl na Thomase Hockenberryho pifku.“</p>
<p><emphasis>Pifka</emphasis>, pomyslí si Mahmud. Má vždycky radost, když narazí na nové slovo. Prožene je svým lexikonem, ke svému údivu zjistí, že to není nic sprostého a uloží si je, aby je mohl v budoucnu použít. „Je mi líto, že jsem tě dostal do situace, kdy můžeš přijít k úhoně,“ omluví se. Uvažuje, jestli scholikovi říct, že uprostřed všeho toho zmatku při trvalém uzavírání díry mu Orphu úzkým svazkem předal rozkaz od hlavních integrátorů – získat Odyssea – ale pak si použití takové výmluvy rozmyslí. Doktor Thomas Hockenberry se narodil ve století, kdy výmluva: <emphasis>Já jsem jen plnil rozkazy </emphasis>jednou provždy vyšla z módy.</p>
<p>„Promluvím si s Odysseem…“ začne Mahmud.</p>
<p>Hockenberry zavrtí hlavou a znovu se usměje. „Dřív nebo později si s ním promluvím sám. Prozatím postavil Asteague/Che jednoho vašeho skálovce ke dveřím jako stráž.“</p>
<p>„Říkal jsem si, co dělá moravec z Pásu před zdravotní laboratoří,“ přizná Mahmud.</p>
<p>„Kdyby došlo na nejhorší,“ řekne Hockenberry a sáhne na zlatý medailonek, který je vidět otvorem v horním dílu jeho pyžama, „jednoduše odkvitnu.“</p>
<p>„Opravdu?“ zeptá se Mahmud. „A kam bys zamířil? Olymp je válečná zóna. Ílion už v tuto chvíli možná hoří.“</p>
<p>Hockenberryho úsměv zmizí. „Ano. To je problém. Vždycky bych se mohl zajet podívat za přítelem Nightenhelserem tam, kde jsem ho nechal – v Indianě kolem roku 1000 před Kristem.“</p>
<p>„V Indianě…“ řekne tiše Mahmud. „Na které Zemi?“</p>
<p>Hockenberry si promne hruď v místě, kde před necelými dvaasedmdesáti hodinami Retrográd Sinopessen držel jeho srdce. <emphasis>„Na které Zemi,“ </emphasis>zopakuje. „Musíš uznat, že to zní zvláštně.“</p>
<p>„Jistě,“ potvrdí Mahmud, „ale tuším, že si na takové uvažování budeme muset všichni zvyknout. Tvůj přítel Nightenhelser je na Zemi, z níž jsi kvitl pryč – mohli bychom jí říkat ílijská Země. Tato kosmická loď letí k Zemi, která existuje tři tisíce let poté, co jsi poprvé žil a… ehm…“</p>
<p>„Zemřel,“ dořekne Hockenberry. „S tím si nedělej starosti, jsem s tou představou smířený. Netrápí mě to… aspoň ne nijak zvlášť.“</p>
<p>„Je podivné, že sis po pobodání dokázal tak jasně vybavit strojovnu <emphasis>Královny Mab</emphasis>,“ prohlásí Mahmud. „Sem jsi dorazil v bezvědomí, takže jsi musel kvitovací medailonek aktivovat právě v okamžiku, kdy jsi omdléval.“</p>
<p>Scholik zavrtí hlavou. „Nevzpomínám si, že bych medailonkem otočil nebo si něco představil.“</p>
<p>„Co je poslední věc, kterou si pamatujete, doktore Hockenberry?“</p>
<p>„Jak nade mnou stojí žena a se zděšeným výrazem se na mě dívá,“ odpoví scholik. „Vysoká žena s bledou pletí a tmavými vlasy.“</p>
<p>„Helena?“</p>
<p>Hockenberry zavrtí hlavou. „Ta už byla pryč, odešla po schodech dolů. Tato žena se prostě… zjevila.“</p>
<p>„Některá z trójských žen?“</p>
<p>„Ne. Byla oblečená… zvláštně. Do halenky a sukně, které se podobaly spíš tomu, co nosily ženy v mé době než jakémukoli dámskému úboru, který jsem v posledních letech viděl v Íliu nebo na Olympu. Ale nebyly ani z mé doby…“ Odmlčel se.</p>
<p>„Nemohla to být halucinace?“ zeptá se Mahmud. Nedodá, co je jasné – že Hockenberrymu čepel Helenina nože škrábla srdce, takže se mu do hrudi vylila krev, která pak chyběla jeho lidskému mozku.</p>
<p>„Mohla být… ale nebyla. Měl jsem velice zvláštní pocit, když jsem se na ni díval, a viděl jsem, že ona se dívá na mě…“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Nevím, jak to popsat,“ krčí rameny Hockenberry. „Pocit jistoty, že ona a já se někdy v brzké době znovu setkáme, někde jinde. Někde daleko od Tróje.“</p>
<p>Mahmud se nad tím zamyslí a oba – moravec a člověk – sedí dlouho v příjemném tichu. Rány obrovských pístů – dunění, které každé půl minuty probíhá samotnými kostmi lodě, následované napůl pociťovanými, napůl slyšenými sykoty a vzdechy obrovských vratných válců – se staly obvyklým zvukem v pozadí, podobně jako tiché šumění ventilačního systému.</p>
<p>„Mahmude,“ řekne Hockenberry a mezerou v pyžamové košili si sáhne na hruď, „víš, proč jsem se nechtěl zúčastnit vaší výpravy k Zemi?“</p>
<p>Mahmud zavrtí hlavou. Ví, že Hockenberry vidí v lesklém zrakovém pásku z černého plastu, který obtáčí přední část Mahmudovy lebky z červené slitiny, vlastní odraz.</p>
<p>„Je to tím, že jsem tuto loď – <emphasis>Královnu Mab </emphasis>– pochopil dost dobře, abych poznal pravý důvod její cesty k Zemi.“</p>
<p>„Hlavní integrátoři ti pravý důvod řekli,“ odvětí Mahmud. „Nebo ne?“</p>
<p>Hockenberry se usměje. „Ne. Tedy – důvody, které mi řekli, jsou dost dobré, ale nejsou tím pravým důvodem. Pokud jste vy moravci chtěli letět k Zemi, nemuseli jste pro cestu stavět tuhle obrovskou, nestvůrnou loď. Měli jste již na oběžné dráze kolem Marsu nebo mezi Marsem a Pásem asteroidů šedesát pět bojových kosmických lodí.“</p>
<p>„Šedesát pět?“ zopakuje Mahmud. Věděl, že ve vesmíru nějaké lodi jsou, některé sotva větší než sršní letouny, jiné dost velké, aby mohly přepravovat těžké náklady až od Jupitera, pokud by to bylo nutné. Neměl ponětí, že jejich tolik. „Odkud víte, že jich bylo šedesát pět, doktore Hockenberry?“</p>
<p>„Řekl mi to velitel centurie Mep Ahoo, když jsme ještě byli na Marsu a ílijské Zemi. Zajímal jsem se o pohon lodí a on se vyjadřoval mlhavě – technická stránka kosmických lodí není jeho specializace, on je bojový moravec – ale získal jsem dojem, že tyto ostatní lodě mají fúzní nebo iontový pohon… něco mnohem vyspělejšího než atomové bomby v plechovkách.“</p>
<p>„Ano,“ připustí Mahmud. Ani on nevěděl o kosmických lodích mnoho – ta, která přivezla Orpha a jeho na Mars, byla narychlo spíchnutá kombinace slunečních plachet a fúzních motorů na jedno použití, přičemž to všechno vymrštil přes Sluneční soustavu moravci zkonstruovaný prak Jupiterova nůžkového urychlovače o výkonu dvou bilionů wattů – avšak i on, obyčejný pilot ponorky z Európy, poznal, že <emphasis>Královna Mab </emphasis>je primitivní a mnohem větší, než si její deklarovaná mise žádá. Myslel si, že ví, kam tím Hockenberry míří, a nebyl si jistý, jestli to chce slyšet.</p>
<p>„Atomová bomba vybuchující každých třicet sekund,“ řekne tiše člověk, „za lodí, která je velká jako Empire State Building, jak horlivě zdůrazňovali všichni hlavní integrátoři a Orphu. A <emphasis>Mab </emphasis>ani nemá zvenčí žádný maskovací materiál, kterým jsou pokryty dokonce i sršní letouny. Takže: máme tenhle gigantický objekt s vysokým, jak tomu říkáte… albedem… posazený na atomových explozích, které budou viditelné ze zemského povrchu i ve dne, až dorazíte na oběžnou dráhu Země… co já vím, možná jsou odtamtud vidět prostým okem už teď.“</p>
<p>„Což tě vede k závěru…“ začne Mahmud. Úzkým svazkem tento rozhovor tlumočí Orphovi, ale přítel z Ió na jejich soukromém kanále mlčí.</p>
<p>„Což mě vede k přesvědčení, že skutečný účel této mise je být vidět co možno nejvíc,“ dovodí Hockenberry. „Vypadat co nejvýhružněji a tak vyvolat reakci sil na Zemi a v jejím okolí – těch sil, které podle toho, co říkáš, sešvindlovaly stavbu samotné kvantové reality. Snažíte se provokovat.“</p>
<p>„Opravdu?“ podiví se Mahmud. Ale už v okamžiku, kdy to říká, ví, že doktor Hockenberry má pravdu… a že on, Mahmud z Európy, to tušil celou dobu, ale nikdy se k vlastní jistotě nepostavil čelem.</p>
<p>„Ano, opravdu,“ odvětí Hockenberry. „Odhaduji, že tato loď je přímo nabitá záznamovými zařízeními, takže až ty neznámé síly na oběžné dráze kolem Země – nebo kde se skrývají – <emphasis>Královnu Mab </emphasis>rozpráší na atomy, všechny detaily, týkající se této síly a povahy těchto superzbraní, se odvysílají na Mars, do Pásu, do jupiterovského prostoru nebo já nevím kam. Tato loď je jako Trójský kůň, kterého na ílijské Zemi ještě Řeky nenapadlo postavit – a možná ho ani nepostaví, protože jsem narušil běh událostí a protože Odysseus je vaším zajatcem tady na lodi. Ale toto je Trójský kůň, o němž víte… anebo máte slušnou jistotu… že ho druhá strana spálí. S námi všemi uvnitř.“</p>
<p>Mahmud úzkým svazkem pošle: <emphasis>Je to pravda, Orphu?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano</emphasis><emphasis>, ale ne všechno</emphasis>, přijde mrzutá odpověď.</p>
<p>Člověku Mahmud řekne: „S <emphasis>námi </emphasis>všemi uvnitř ne, doktore Hockenberry. Vy máte pořád svůj kvitovací medailonek. Můžete kdykoli odejít.“</p>
<p>Scholik si přestane mnout hruď – z jizvy je jenom čárka na kůži, která je ještě nafialovělá, ale v místech, kde molekulární lepidlo řez hojí, se vytrácí – a teď si sáhne na těžký kvitovací medailonek, který mu tam visí. „Ano,“ kývne, „já mohu kdykoli odejít.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>32</strong></p>
<p>Daeman vybral v Ardisu devět dalších lidí – pět mužů a čtyři ženy – kteří mu měli pomoci s varovnou výpravou a obfaxovat všech tři sta známých faxových portálů, aby zjistili, jestli tam Setebos byl a pokud ne, aby varovali tamní obyvatele – rozhodl se však počkat, až se vrátí Harman, Hannah a Petyr se soniem. Harman řekl Adě, že budou zpátky kolem poledne nebo krátce po něm.</p>
<p>Sonio se nevrátilo před polednem ani v následující hodině.</p>
<p>Daeman čekal. Věděl, že Ada a ostatní jsou nervózní – zvědové a skupiny, které vyrazily na dřevo, si povšimli nenápadného pohybu mnoha voynixů v lesích na sever, na východ a na jih od Ardisu, jako by se shromažďovali k velkému útoku – a nechtěl stahovat deset lidí od jejich povinností, dokud se Harman a ostatní dva nevrátí.</p>
<p>Půl odpoledne uběhlo, a oni stále nikde. Hlídky na strážních věžích a palisádách neustále zvedaly zrak k nízkým šedým mrakům v očividné naději, že sonio zahlédnou.</p>
<p>Daeman věděl, že by měl vyrazit – že Harman měl pravdu, když říkal, že by průzkumnou a varovnou cestu po faxech měli uskutečnit rychle – ale počkal ještě hodinu. Pak dvě. I když to nemělo logiku, cítil, že by Adu opustil, kdyby odcestoval dřív, než se Harman a sonio vrátí. Pokud by se s Harmanem něco stalo, Adu by to zdrtilo, ale komunita v Ardisu měla šanci přežít. Bez sonia se mohlo stát, že osud všech bude zpečetěn při dalším útoku voynixů.</p>
<p>Ada měla celé odpoledne co dělat. Jen občas si vyšla ven a sama se postavila na věž kuplovny postavené Hannah, aby mohla pozorovat oblohu. Daeman, Tom, Siris, Loes a několik dalších stáli nedaleko, ale nemluvili na ni. Mraky zšedly a začalo znovu sněžit. Celé krátké odpoledne působilo víc a víc jako nějaký děsivý soumrak.</p>
<p>„No nic, musím dovnitř, mám práci v kuchyni,“ řekla nakonec Ada a přitáhla si šátek kolem ramen výš. Daeman a ostatní se za ní dívali. Nakonec odešel do domu, po schodech vystoupal ke svému pokojíku ve druhém patře pod okapy a tak dlouho se přehraboval v šatní skříni, až našel, co potřeboval – zelenou termokombinézu a osmózní masku, které před více než deseti měsíci dostal od Savi.</p>
<p>Kombinéza se potrhala a ušpinila – rozpáraly ji Kalibánovy drápy a zuby, umazala ji jeho a Kalibánova krev a potom bahno z nouzového přistání se soniem minulé jaro. Zatímco skvrny odstranilo vyčištění, všechny trhliny a rozpáraná místa se pokusila opravit samotná kombinéza. Skoro se jí to podařilo. Místy bylo zelené izolační krytí prakticky neviditelné a propouštělo stříbrný lesk vlastní molekulární vrstvy, ale vyhřívací a tlakové vlastnosti kombinézy zůstaly téměř neporušené – Daeman odfaxoval do prázdného uzlu ve výšce čtyři tisíce dvě stě metrů nad mořem, neobydleného, větry bičovaného, sněhem zasypaného uzlu známého jen jako Pikespik, aby ji vyzkoušel. Díky termokombinéze zůstal naživu a v teple a osmózní maska fungovala také, poskytla mu dostatek obohacené atmosféry, aby mohl snadno dýchat.</p>
<p>Teď, ve svém pokojíku pod okapy, si uložil termokombinézu, která téměř nic nevážila, a masku do batohu vedle náhradních šipek do kuše a lahve s vodou a sešel dolů, aby shromáždil svůj čekající tým.</p>
<p>Zvenčí zazněl výkřik. Daeman vyběhl ven současně s Adou a polovinou obyvatel domu.</p>
<p>Sonio bylo vidět něco přes kilometr daleko. Hladce vylétlo z mraků a zakroužilo od jihozápadu, pak se ale náhle naklonilo, propadlo se, narovnalo let, znovu se naklonilo a najednou zamířilo střemhlav k zemi těsně za palisádou na jižním trávníku. Stříbřitý disk zastavil pád až v posledním okamžiku, dokonce narazil do vršku dřevěné palisády – tím donutil tři strážné, kteří tam byli, aby se vrhli na zem, pokud se chtěli stroji vyhnout – načež narazil do zmrzlé země, skočil deset metrů, znovu, narazil, vyvrhl drny vysoko do vzduchu, ještě jednou se odrazil a klouzavě se zastavil; ještě stačil vyrýt do stoupajícího trávníku mělkou brázdu.</p>
<p>Všichni se rozběhli z přední terasy k havarovanému stroji, Ada v čele davu. Daeman tam dorazil jen několik sekund po ní.</p>
<p>Petyr byl ve stroji sám. Omráčeně ležel na místě vpředu uprostřed a krvácel. Ostatních pět polstrovaných prohlubní pro pasažéry bylo vyplněno… zbraněmi. Daeman poznal varianty flešetových pušek, které přivezl Odysseus, ale také ruční střelné a jiné zbraně, jaké ještě neviděl.</p>
<p>Pomohli Petyrovi vylézt ze sonia. Ada si utrhla z haleny čistý pruh látky a přitiskla jej mladému muži na krvácející čelo.</p>
<p>„Uhodil jsem se do hlavy, když se vypnulo silové pole…“ dostal ze sebe Petyr. „Jsem pitomec. Měl jsem je nechat, ať přistane samo… řekl jsem ‘manuálně’, když vylétlo z mraků a autopilot se vypnul… myslel jsem, že vím, jak s tím létat… ale nevěděl jsem.“</p>
<p>„Tiše,“ řekla Ada. Tom, Siris a ostatní pomohli nejistého muže podepřít. „Povíš nám to, až tě dostaneme do domu, Petyre, Stráže… běžte na svá stanoviště, prosím. Vy ostatní se vraťte k tomu, co jste dělali. Loes, ty a několik mužů byste možná mohli odnosit dovnitř ty zbraně a munici. V úložných prostorách sonia možná budou další. Všechno to dejte do hlavního sálu. Díky.“</p>
<p>Siris a Tom přinesli do salonu vily Ardis dezinfekci a obvazy. Petyr zatím vypověděl, co se stalo, přinejmenším třiceti lidem.</p>
<p>Popsal Golden Gate v obležení voynixů a setkání s Arielem. „Pak bublina na několik minut ztmavla, fullerenové sklo zneprůsvitnělo pro sluneční světlo, a když se zase vyčistilo, Harman byl pryč.“</p>
<p>Ada měla klidný hlas. „Jak pryč, Petyre?“</p>
<p>„Nevíme. Tři hodiny jsme prohledávali celý komplex – Hannah a já – a v jakési muzejní místnosti v bublině, kde Hannah nikdy předtím nebyla, jsme našli zbraně – ale po Harmanovi nebo té zelené bytosti, Arielovi, ani stopa.“</p>
<p>„Kde je Hannah?“ zeptal se Daeman.</p>
<p>„Zůstala tam,“ odpověděl Petyr. Skláněl se a držel si obvázanou hlavu. „Věděli jsme, že musíme co nejrychleji vrátit do Ardisu sonio a co nejvíc zbraní – Ariel řekl, že sonio přeprogramoval, aby se vracelo pomaleji, než jsme letěli tam – zpáteční cesta trvala zhruba čtyři hodiny. Ariel prohlásil, že Odysseus vyjde ze své kóje za sedmdesát dvě hodiny, pokud mu stroj dokáže zachránit život, a Hannah řekla, že tam zůstane, dokud nebude vědět… vědět, jestli to dokázal nebo ne. Kromě toho jsme našli desítky dalších zbraní. Budeme se tam muset se soniem vrátit – a Hannah řekla, že ji pak budeme moci nabrat.“</p>
<p>„Chybělo voynixům málo, aby se do bublin dostali?“ zeptal se Loes.</p>
<p>Petyr zavrtěl hlavou; vzápětí zkřivil obličej bolestí. „Nepřipadalo nám to tak. Z fullerenového skla klouzali a kromě polopropustných garážových vrat, která se za mnou hned zavřela, když jsem vylétl, tam nebyly žádné funkční východy ani vchody.“</p>
<p>Daeman zamyšleně pokýval hlavou. Vzpomněl si na dokonale hladké fullerenové sklo střechy traktoru při jejich jízdě se Savi do Středozemní kotliny i na polopropustné membránové dveře nahoře na Prosperově orbitálním ostrově.</p>
<p>„Hannah má každopádně nějakých padesát flešetových pušek,“ řekl s trpkým úsměvem Petyr. „Vynosili jsme je z muzea v bednách a v dekách. Dokázala by zabít mnoho voynixů, pokud by se dostali dovnitř. A ta místnost, ve které je Odysseova kóje, je ve zbytku komplexu tak trochu schovaná.“</p>
<p>„Dnes večer už sonio zpátky nepošleme, že ne?“ zeptala se žena, která se jmenovala Salas. „Přece víme…“ Podívala se z okna do šeřícího se odpoledne.</p>
<p>„Ne, dnes už sonio zpátky nepošleme,“ řekla Ada. „Díky, Petyre. Běž na ošetřovnu a trochu si odpočiň. Dopravíme sonio nahoru k domu a roztřídíme zbraně a munici, které jsi přivezl. Možná jsi Ardis zachránil.“</p>
<p>Lidé se rozešli za povinnostmi. I z protějšího trávníku bylo slyšet šum vzrušené konverzace. Loes a další, kteří stříleli z flešetových pušek původně přivezených Odysseem, zkoušeli nové zbraně – všechny flešetové pušky, které prověřili, fungovaly – a zřídili za Ardisem improvizovanou střelnici, kde mohli začít s výcvikem ostatních. Samotný Daeman si vzal dohled nad údržbou sonia. Když byly znovu aktivovány ovládací prvky, s bzukotem ožilo a vzneslo se metr nad zem. Půl tuctu mužů je doprovodilo zpátky k domu. Úložné prostory vzadu a po stranách stroje – kde Odysseus kdysi skladoval své oštěpy, když jel lovit ptáky Nohy – byly skutečně plné dalších zbraní.</p>
<p>Pozdě odpoledne, když večerní soumrak vyháněl den z oblohy, konečně Daeman vyšel ven najít Adu, která stála u planoucí věžové pece postavené Hannah. Chystal se promluvit, ale pak zjistil, že neví, co říct.</p>
<p>„Běž,“ předběhla ho Ada. „Hodně štěstí.“ Políbila Daemana na tvář a postrčila ho k domu.</p>
<p>V posledním šedivém světle odpoledne provázeného sněžením si Daeman a devět ostatních naložili batohy s náhradními šipkami do kuší, suchary, sýrem a lahvemi s vodou – uvažovali, jestli si s sebou nevzít pár nových flešetových pistolí, ale rozhodli se zůstat u kuší a nožů, zbraní, které znali – a rychlou chůzí urazili dva kilometry cesty mezi palisádou kolem vily Ardis a faxovým pavilonem. Chvílemi běželi. V hlubší tmě pod stromy se pohybovaly stíny, ale na volném prostranství nikdo z desítky žádné voynixe nezahlédl. Z lesa nebylo slyšet žádné ptáky – dokonce ani občasné zatřepetání křídel a volání, které bylo v hluboké zimě běžné. U palisády kolem faxového pavilonu je nervózní muži a ženy, kteří tam hlídkovali – bylo jich dvacet – nejdřív uvítali jako novou směnu, která dorazila dřív, a pak dali najevo nevoli, když zjistili, že skupina se chystá odfaxovat. Za posledních čtyřiadvacet hodin nikdo nepřifaxoval ani neodfaxoval a hlídka pozorovala voynixy – desítky voynixů – jak se pohybují lesem na západ. Věděli, že faxový uzel ve skutečnosti není uhájitelný, pokud by voynixové zaútočili ve velké síle, a všichni chtěli být do setmění zpátky v Ardisu. Daeman jim řekl, že dnes v noci pro ně Ardis není nejlepším místem – že nová směna možná v důsledku aktivity voynixů k faxovému pavilonu do soumraku nedorazí, ale v příštích několika hodinách někdo k nim slétne se soniem a zkontroluje, jak na tom jsou. Pokud by došlo k útoku na pavilon a obráncům by se podařilo dostat jednoho posla do Ardisu, sonio by mohlo po pěti přivézt posily.</p>
<p>Daeman se podíval na tým, který sestavil – Ramise, Camana, Dormana, Caula, Edide, Karu, Simana, Oko a Elle – a naposledy devítce dobrovolníků stručně zopakoval, co je jejich úkolem: každý dostal přidělen seznam třiceti kódů faxových uzlů, přičemž kódy byly jednoduše seřazené podle čísel za sebou, protože vzdálenost od Ardisu nehrála ve faxovém světě žádnou roli. Znovu jim vysvětlil, že mají zaskočit na všech třicet míst, než se vrátí. Pokud by zahlédli známky pavučiny z modrého ledu a mnohorukého Seteba, měli si to poznamenat, zjistit z faxového pavilonu, co se dá, a pakovat se odtamtud. Jejich úkolem nebylo bojovat. Pokud by tamní komunita vypadala normálně, měli předat zprávu tomu, kdo ji vede, a co nejrychleji odfaxovat do dalšího uzlu. Daeman doufal, že i se započítáním prodlev na doručení zpráv se každému z nich podaří úkol splnit za méně než dvanáct hodin. Některé uzly byly řídce obydlené – jen o málo víc než skupina domů kolem faxového pavilonu – takže pobyt tam bude krátký, dokonce ještě kratší, pokud lidé uprchli. Kdyby se některý z poslů nevrátil do vily Ardis do čtyřiadvaceti hodin, byl by považován za ztraceného a místo něho by byl vyslán někdo jiný, aby těch třicet uzlů informoval. Předčasně – před dokončením svého okruhu třiceti uzlů – se měli vrátit pouze v případě, že by utrpěli vážné zranění nebo se dozvěděli něco, co je důležité pro přežití obyvatel v Ardisu. V tom případě měli zamířit rovnou zpátky.</p>
<p>Muž, který se jmenoval Siman, se nervózně rozhlédl po okolních kopcích a loukách. Již se stmívalo. Neřekl nic, ale Daeman mu četl myšlenky – <emphasis>Jakou by měli šanci, kdyby se pokusili ujít dva kilometry potmě mezi voynixy?</emphasis></p>
<p>Daeman si svolal obránce faxového pavilonu do kroužku. Vysvětlil jim, že pokud by někdo z těchto lidí přifaxoval zpátky s důležitou zprávou a sonio by nebylo k dispozici, patnáct členů strážní směny mělo posla doprovodit do vily Ardis. Faxový pavilon nesměl v žádném případě zůstat bez obrany.</p>
<p>„Nějaké otázky?“ zeptal se skupiny. Ubývající světlo vykreslovalo jejich tváře jako bílé ovály otočené k němu. Nikdo se na nic zeptat nechtěl.</p>
<p>„Odcestujeme v pořadí faxových uzlů,“ řekl. Neztrácel čas tím, aby jim přál hodně štěstí. Jeden po druhém zadali první ze svých kódů na kruhové desce umístěné na sloupu uprostřed pavilonu a ztratili se z očí. Daeman si vzal posledních třicet kódů, hlavně proto, že Kráter Paříž měl jedno z těchto vysokých čísel, stejně jako uzly, které už zkontroloval předtím. Když však odfaxoval, nezadal žádný z těchto kódů. Místo toho vyťukal málo známý vysoký kód pro neobydlený tropický ostrov.</p>
<p>Když tam dorazil, byl ještě jasný den. Laguna byla světle modrá, voda za útesem stále měla tmavší barvu. Vysoko na západním obzoru se kupily bouřkové mraky a ranní světlo ozařovalo vršky toho, čemu se říkalo stratokumuly, jak se nedávno dozvěděl.</p>
<p>Rozhlédl se, aby se přesvědčil, že je sám, svlékl se do naha a natáhl si termokombinézu. Kapuci nechal volně ležet na krku a osmózní masku viset na řemínku. Potom si oblékl kalhoty a halenu, nazul si boty a spodní prádlo nacpal do batohu.</p>
<p>Zkontroloval si další věci v batohu – pruhy žluté látky, které si nařezal v Ardisu, dvě jednoduchá tesařská kladiva, která si nechal vykovat od Remana – byl to nejlepší kovář v Ardisu, když byla pryč Hannah. Stočený provaz. Náhradní šipky do kuše.</p>
<p>Chtěl se nejdřív vrátit do Kráteru Paříž, jenže tam byla právě půlnoc, a aby viděl, co chtěl vidět, potřeboval světlo. Věděl, že mu do svítání v Kráteru Paříž zbývá nějakých sedm hodin a byl si vcelku jistý, že do té doby stihne navštívit většinu ze svých ostatních devětadvaceti uzlů. Do některých z těch, které měl na seznamu, již odfaxoval poté, co posledně uprchl z Kráteru Paříž – Kyjev, Bellinbad, Ulanbat, Chom, Lomanův statek, Drid, Fuego, Věž Kapské Město, Devi, Mantova a Satleské výšiny. Tenkrát byly zamořeny modrým ledem pouze Chom a Ulanbat a on doufal, že se to nezměnilo. I kdyby mu zabralo celých dvanáct hodin, než stačí varovat lidi v ostatních městech a uzlech, bude jasný den, až nakonec přifaxuje do Kráteru Paříž.</p>
<p>A Kráter Paříž byl místem, kde se chystal udělat, co udělat musel.</p>
<p>Hodil si na záda těžký batoh, zvedl kuši, vrátil se do pavilonu, tiše se rozloučil s tropickými vánky a šuměním palmových listů a vyťukal první kód na svém seznamu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>33</strong></p>
<p>Achilleus již vynesl mrtvé, ale dokonale zachované tělo Amazonky Penthesileiy téměř devadesát mil vzhůru po úbočí hory Olymp a je připraven nést je dalších sto mil – nebo pět set, pokud to bude nutné, případně tisíc – jenže v průběhu tohoto třetího dne, někde kolem výšky šedesáti tisíc stop, úplně zmizely teplo a vzduch.</p>
<p>Tři dny a noci, jen s krátkými přestávkami na odpočinek a zdřímnutí, stoupal syn Pélea a bohyně Thetidy, vnuk Aiakův, skleněnou rourou křišťálového eskalátoru, který vede na vrchol Olympu. Na dolních svazích jej rozbily první dny bojů mezi Hektorovými a Achilleovými vojsky a nesmrtelnými bohy, ale jinak si většina eskalátoru ponechala atmosféru s udržovaným tlakem a vytápění. Až do výšky šedesáti tisíc stop. Až sem. Doteď.</p>
<p>Na tomto místě eskalátorovou trubici úplně přerušil zásah blesku nebo nějaké plazmové zbraně; tím vznikla mezera, která je dlouhá čtvrt míle nebo i víc. Křišťálový eskalátor na rudém sopečném svahu se tak ze všeho nejvíc podobá hadovi přeseknutému motykou vejpůl. Achilleus se protlačí silovým polem na otevřeném konci tubusu a vyrazí přes ten strašlivý volný prostor. Nese si své zbraně, štít a Penthesileino tělo – Amazončinu mrtvolu pomazanou konzervační ambrózií od Pallady Athény a zabalenou do kdysi bílého lněného plátna, které vzal z vlastního velitelského stanu – jenže když dojde na druhý konec, zjistí, že trubice je poničená ještě několik dalších mil, trosky se táhnou vzhůru po věčně ustupujícím, zakřiveném svahu Olympu a vnitřek je bez vzduchu a bez tepla. Plíce mu praskají, oči ho pálí, uši mu krvácejí z nízkého tlaku, kůži má rozrytou spalujícím chladem. Místo schodiště, po kterém by mohl stoupat, je však eskalátor linií trosek, z nichž trčí zubatý kov a pokroucené sklo, kam až jeho oči dohlédnou. Bez vzduchu, promrzlý, neskýtá ochranu ani před skučícími výškovými větry.</p>
<p>Achilleus se s kletbami a lapáním po dechu dopotácí po otevřeném svahu zpátky, protlačí se bzučícím silovým polem v otvoru křišťálové trubice, zlehka položí své zabalené břemeno na kovové schody a sám se zhroutí vedle něj. Kůže mu chladem rozpraskala až do masa. <emphasis>Jak je možné, že tak blízko k slunci je taková zima</emphasis>, podiví se. Lehkonohý Achilleus je přesvědčen, že se dostal výš, než kam vylétl Ikaros, a mladíkovi, který chtěl být pták, přece rozpustil vosk na křídlech sluneční žár. Nebo ne? Ale vrcholky hor v zemi, kde prožil dětství – u Cheiróna, v zemi kentaurů – byly studená, větrná a nehostinná místa, kde se stoupající výškou řídl vzduch. Achilleus si uvědomí, že od Olympu čekal víc.</p>
<p>Vytáhne ze svého pláště kožený vak, z brašny vyloví malý vinný měch a stříkne si mezi vysušené a rozpraskané rty poslední zbytek vína. Svůj poslední sýr a chléb snědl už před deseti hodinami, kdy věřil, že zanedlouho bude na vrcholu. Jenže se zdá, že Olymp žádný vrchol nemá.</p>
<p>Má teď pocit, jako by od rána toho dne, kdy začal putovat – dne, kdy zabil Penthesileiu, kdy se zavřela díra a odřízla ho od Tróje, jeho Myrmidonů a Achájců – uběhlo několik měsíců. Ne že by mu záleželo na tom, že díra je pryč, stejně neměl v úmyslu se vrátit, dokud Penthesileia nebude znovu živá a nestane se jeho nevěstou. Ale tuto výpravu neměl v plánu. To ráno před třemi dny, kdy se vydal ze svého stanu na bojiště u paty Olympu, si do boje s Amazonkami nesl jen pár kousků jídla, neboť se nechystal být pryč déle než několik hodin. To ráno měl pocit, že jeho síla je stejně bezbřehá jako jeho hněv.</p>
<p>Teď přemýšlí, jestli má sílu, aby sestoupil po devadesáti kilometrech kovového schodiště.</p>
<p><emphasis>Možná, kdybych tady nechal mrtvolu té ženy.</emphasis></p>
<p>Již v okamžiku, kdy mu ta myšlenka vyčerpanou myslí proběhne, ví, že to neudělá… nemůže to udělat. Jak to řekla Athéna? <emphasis>„Toto Afrodítino kouzlo se nedá zrušit – feromony promluvily a jejich soud je konečný. Penthesileia bude v tomto životě tvou jedinou láskou, buď jako mrtvola, nebo jako živá žena…“</emphasis></p>
<p>Achilleus, syn Péleův, nemá ponětí, co by mohly být feromony, ale ví, že Afrodítina kletba je hodně opravdová. Láska k této ženě, kterou tak krutě zavraždil, mu užírá vnitřnosti víc než palčivý hlad, z něhož mu kručí v břiše. Nikdy se neobrátí na zpáteční cestu. Athéna řekla, že na vrcholu Olympu jsou léčebné nádrže, tajemství bohů, zdroj jejich tělesné obnovy a nesmrtelnosti – tajná cesta kolem nedotknutelné čáry mezi světlem a tmou, která je ohradou zubů Smrti. Léčebné nádrže… do nich Penthesileiu odnese. A až bude znovu dýchat, stane se jeho nevěstou. Achilleus se vzepře samotným Sudičkám, kdyby mu v tom chtěly bránit.</p>
<p>Teď se mu ale silné, opálené paže třesou vyčerpáním. Předkloní se a opře si ty paže o zakrvácená kolena těsně nad holenními chrániči. Zadívá se ven přes křišťálovou střechu a boky uzavřeného kovového schodiště a – poprvé za tři dny – si doopravdy uvědomí, co vidí.</p>
<p>Slunce již skoro zapadlo a stín Olympu se táhne do dáli přes načervenalou krajinu pod ním. Díra je pryč a dole na rudé planině není vidět žádné táborové ohně. Achilleus může sledovat klikatou čáru křišťálového eskalátoru po většinu z devadesáti mil, jež zdolal, neboť od jeho skla se slunce odráží víc než od tmavých svahů pod ním. Ještě dál padá stín hory na pobřeží, vzdálené kopce a dokonce i modré moře, které se tak vlaze valí od severu. Víc na východ Achilleus vidí bílé vrcholky tří dalších vysokých štítů, které vystupují nad nízké mraky a zachytávají rudou záři zapadajícího slunce. Okraj světa je zakřivený. Achilleovi to přijde jako velice zvláštní, protože každý přece ví, že svět je buď placatý nebo má tvar talíře, přičemž vzdálenější stěny se zakřivují nahoru a ne dolů, jak to dělá teď ve večerním světle okraj tohoto světa. Je jasné, že toto není hora Olymp v Řecku, ale to Achilleus ví už mnoho měsíců. Tento svět s červenou hlínou a modrou oblohou a s touto neskutečně vysokou horou je pravý domov bohů a on tuší, že obzor se tady může zakřivovat dolů nebo dělat cokoli jiného, co se mu zamane.</p>
<p>Právě když se otočí, aby se znovu zahleděl na svah nad sebou, kvitne mu do zorného pole bůh.</p>
<p>Na poměry olympských bohů je to malý bůh, trpaslík – jen šest stop vysoký – vousatý, ošklivý a zmrzačený, skoro až hrbatý, jak si Achilleus všimne, když se dívá, jak se bůh belhá kolem svého eskalátoru a obhlíží škody. Achilleus je obeznámen s olympským Pantheonem stejně jako jiní argejští hrdinové, a tak okamžitě pozná, kdo to je – Héfaistos, bůh ohně a vrchní zbrojíř bohů.</p>
<p>Zdá se, že Héfaistos je už s obhlížením škod na svém výtvoru téměř hotov – stojí tam venku v mrazivém chladu a skučícím výškovém větru, otočený k Achilleovi zády, očima si měří trosky a při tom se škrábe ve vousech a mumlá si – a podle všeho o Achilleovi a jeho břemeni zabaleném v plátnu neví.</p>
<p>Achilleus nečeká, až se otočí. Lehkonohý zabiják proběhne maximální rychlostí silovým polem, popadne boha ohně a použije na něho své oblíbené zápasnické chvaty – nejdřív slavný „úchop“, kterým si vybojoval nespočet cen na zápasnických turnajích: chytí boha za statný pas, otočí si ho vzhůru nohama a hlavou napřed ho hodí na rudou skálu. Héfaistos zakleje a pokusí se vstát. Achilleus popadne trpasličího boha za mohutné předloktí a použije „létající klisnu“ – úplným saltem si přehodí Héfaista přes ramena a práskne jím o zem na záda.</p>
<p>Héfaistos zanaříká a vykřikne opravdu neslušnou kletbu.</p>
<p>Achilleus ví, že další, co bůh udělá, bude to, že se odteleportuje, a tak na menší, zavalitější postavu skočí, omotá nohy Héfaistovi kolem pasu nůžkami, které drtí žebra, levou rukou chytne vousatého boha kolem krku, z opasku vytáhne krátký nůž, který zabíjí bohy, a přidrží jej bohu ohně pod bradou.</p>
<p>„Jestli odletíš, půjdu s tebou a zároveň tě zabiju,“ sykne Achilleus zbrojíři do chlupatého ucha.</p>
<p>„Boha… zabít… nemůžeš… pitomče,“ vyrazí ze sebe zajíkavě Héfaistos a krátkými, mozolnatými prsty se pokusí páčením odtáhnout Achilleovo předloktí ze svého hrdla.</p>
<p>Achilleus použije Athéninu dýku k tomu, aby Héfaistovi udělal třípalcovou řeznou ránu – dlouhou, ale mělkou – pod bradou. Na umolousané vousy vychrstne zlatý ichor. Ve stejném okamžiku Achilleus utáhne sevření nohou kolem praskajících žeber boha.</p>
<p>Bůh probije svým tělem do Achilleových stehen elektřinu. Achilleus zasažen vysokým napětím zkřiví tvář, ale stisk neuvolní. Bůh vyvine nadlidskou sílu, aby se vysvobodil – Achilleus proti němu nasadí ještě nelidštější sílu a pevně ho sevře, ještě zesílí nůžkový stisk nohou, vrazí nůž rázněji pod bradu brunátného boha.</p>
<p>Héfaistos zachroptí, zavrčí a povolí. „Tak dobrá… stačí,“ vypraví ze sebe. „Tenhle zápas jsi vyhrál, synu Péleův.“</p>
<p>„Dej mi slovo, že nezmizíš.“</p>
<p>„Dávám ti slovo,“ vyrazí z hrdla Héfaistos. Vzápětí zasténá, když Achilleus zesílí stisk mocných stehen.</p>
<p>„A já vím, že tě zabiju, když slib porušíš,“ zavrčí Achilleus. Odkulí se. Uvědomuje si, že vzduch je tady příliš řídký na to, aby si udržel vědomí déle než dalších několik sekund. Popadne boha ohně za halenu a zcuchané vlasy a protáhne ho silovým polem do tepla a hustého vzduchu uzavřeného křišťálového schodiště.</p>
<p>Jakmile jsou uvnitř, Achilleus mrští boha na kovové schody a znovu mu ovine nohy kolem hrudníku. Od Hockenberryho a samotných bohů odpozoroval, že když někam odkvitnou, přenesou s sebou i toho, kdo je s nimi v tělesném kontaktu.</p>
<p>Sípající, sténající Héfaistos zalétne pohledem k tělu Penthesileiy zabalenému do plátna a optá se:</p>
<p>„Co tě přivádí na Olymp, lehkonohý Achillee? Neseš si prádlo na vyprání?“</p>
<p>„Zavři hubu!“ oboří se na něho udýchaně Achilleus. Tři dny bez jídla a námaha z výstupu na horu bez vzduchu do výšky šedesáti tisíc stop ho stály příliš mnoho. Cítí, jak se jeho nadlidská síla ztrácí jako voda ze síta. Ještě minuta a bude muset Héfaista pustit – nebo zabít.</p>
<p>„Kde jsi přišel k tomu noži, smrtelníku?“ zeptá se vousatý, ichorem krvácející bůh.</p>
<p>„Svěřila mi ho Pallas Athéna.“ Achilleus nevidí důvod lhát a na rozdíl od některých – například lstivého Odyssea – stejně nikdy nelže.</p>
<p>„Tak Athéna?“ zabručí Héfaistos. „To je bohyně, kterou miluji nad všechny ostatní.“</p>
<p>„Ano, slyšel jsem o tom,“ kývne Achilleus. Ve skutečnosti slyšel to, že Héfaistos panenskou bohyni po staletí pronásledoval a snažil se ji přimět, aby mu byla po vůlí. V jednu chvíli se dostal tak blízko, že Athéna musela odrážet Héfaistův ztopořený úd od svých stehen – a Řekové cudně použili slovo pro „stehna“, když mysleli vnější genitálie. Tak se stalo, že ve chvíli, kdy ho od sebe silnější bohyně odstrčila, jí vousatý zmrzačený bůh, který na ni nasucho dorážel, co to šlo, postříkal celou horní část nohou. Když byl Achilleus malý, jeho nevlastní otec, kentaur Cheirón, mu vyprávěl mnoho pověstí, v nichž hrály důležitou roli vlna, <emphasis>eiron</emphasis>, již Athéna k utření semene použila, nebo prach, do něhož skanulo. Jako muž a nejslavnější bojovník světa Achilleus slyšel, jak potulní básníci zpívají o „svatební rose“ – <emphasis>herse </emphasis>či <emphasis>drosos </emphasis>v jazyce jeho rodného ostrova – ale tato slova znamenala také vlastní novorozené dítě. Říkalo se, že z této vlny a prachu napuštěných semenem se narodili různí lidští hrdinové – a někteří mezi ně počítali i Apollóna.</p>
<p>Achilleus dojde k závěru, že teď není vhodná chvíle, aby se o některé z těchto pověstí zmínil. Kromě toho je se silami u konce – musí šetřit dechem.</p>
<p>Héfaistos znovu zalapá po dechu.</p>
<p>„Když mě pustíš, budu tvým spojencem,“ nabídne. „Stejně jsme jako bratři.“</p>
<p>„Čím jsme jako bratři?“ vydechne Achilleus. Rozhodl se, že jestli bude muset Héfaista pustit, zarazí vražednou dýku od Athény bohovi přes sanici do lebky, nabodne zbrojíři mozek a vytáhne jej, jako by oštěpem ulovil rybu z řeky.</p>
<p>„Nedlouho po Proměně jsem byl svržen do moře. Na klín mne přijaly Eurynomé, dcera Ókeanova, a tvoje matka Thetis,“ řekl sípavě bůh. „Byl bych se utopil, nebýt toho, že mne tvá matka – nejdražší Thetis, dcera Néreova – chytila a postarala se o mě. Jsme jako bratři.“</p>
<p>Achilleus zaváhá.</p>
<p>„Jsme víc než bratři,“ zajíkne se Héfaistos. „Jsme spojenci.“</p>
<p>Achilleus nemluví, protože kdyby to udělal, prozradil by svou blížící se slabost.</p>
<p>„Spojenci!“ vykřikne Héfaistos, jemuž jedno po druhém praskají žebra jako mladé stromky v mrazu. „Moje milovaná matka Héra nenávidí tu nesmrtelnou čubku Afrodítu, která je tvým nepřítelem. Říkáš, že na tuto cestu tě poslala moje zbožňovaná a milovaná Athéna, proto jsem ochotný ti pomoci.“</p>
<p>„Odnes mě k léčebným nádržím.“</p>
<p>„K léčebným nádržím?“ Achilleus maličko povolí tlak a Héfaistos se zhluboka nadechne. „Tam tě teď odhalí, synu Pélea a Thetidy. Olympos je dnes ve spárech <emphasis>kaosu </emphasis>a občanské války – Zeus zmizel – ale u léčebných nádrží stojí stráž pořád. Zatím není tma. Pojď ke mně, najez se, napij se, občerstvi se, a já tě pak odvedu přímo k léčebným nádržím uprostřed noci, až tam bude jen nestvůrný Léčitel a několik ospalých stráží.“</p>
<p><emphasis>Jídlo? </emphasis>pomyslí si Achilleus. Uvědomí si, že jestli brzy nesežene něco k snědku, opravdu bude těžko schopný bojovat, natož poroučet ostatním, aby oživili Penthesileiu.</p>
<p>„Tak dobrá,“ zabručí, pokrčí nohy, kterými doposud obepínal trup vousatého zbrojíře, a zastrčí Athénin nůž zpátky do opasku. „Doprav mě teď do svého příbytku na vrcholu Olympu. A žádné podrazy.“</p>
<p>„Žádné podrazy,“ zavrčí Héfaistos, zamračí se a prohmatá si zhmožděná a zlomená žebra. „Ale je to špatný čas, když se s nesmrtelným může zacházet takovým způsobem. Chytni se mě za ruku a hned tam kvitneme.“</p>
<p>„Okamžik,“ zadrží ho Achilleus. Má co dělat, aby zvedl Penthesileino tělo na rameno, tak je slabý. „Dobrá,“ řekne a chytí se bohova chlupatého předloktí. „Teď můžeme.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>34</strong></p>
<p>Voynixové zaútočili krátce po půlnoci.</p>
<p>Poté, co Ada pomohla s přípravou a podáváním jídla početnému osazenstvu vily Ardis, zapojila se do večerního namáhavého úsilí o posílení obranyschopnosti Ardisu. Přestože ji Peaen, Loes, Petyr a Isis – kteří všichni věděli, že je těhotná žádali, aby to nedělala, zůstala venku v chladu a slabém sněžení a pomáhala kopat příkopy zhruba třicet metrů od vnitřní strany palisád. Vymysleli to Harman s Damanem – ohňové příkopy vyplněné drahocenným olejem na svícení, které by zapálili, pokud by se voynixům podařilo proniknout přes palisádu – a Adu mrzelo, že tu dnes nejsou, aby s kopáním pomohli.</p>
<p>Zem byla zmrzlá a ona zjistila, že je příliš unavená na to, aby se hlínou prokopala, přestože měla jednu z ostřejších lopat. Byla z toho tak zoufalá, že si musela utírat slzy a kapičky u nosu, když čekala, až Greogi a Emma zmrzlou půdu rozruší, aby ji mohla lopatou nabrat a vyhodit z výkopu. Naštěstí byla tma a nikdo se na ni nedíval. Kdyby někdo viděl, jak pláče, bylo by jí tak trapně, že by se rozbrečela ještě víc. Když přišel Petyr, který do té doby pracoval ve vile na dokončení obrany přízemí, a znovu ji požádal, aby aspoň šla do domu, po pravdě mu řekla, že ráda pracuje tady venku v řadě se stovkami dalších. Řekla, že se při manuální práci a v blízkosti tolika lidí cítí líp a nemusí pořád myslet na Harmana. Byla to pravda.</p>
<p>Někdy po desáté večer byly příkopy hotové. Byly v nejlepším případě neumělé – půldruhého metru široké a půl metru hluboké, vyložené plastovými pytli, které v předchozích týdnech získali z Chomu. Plechovky s drahocenným olejem ke svícení – Harman mu říkal petrolej – byly ve vstupní hale, připravené na to, že je vynesou, rozlijí a zapálí, pokud by obránci palisády museli ustoupit.</p>
<p>„Co se stane, až za několik minut spotřebujeme celoroční zásobu paliva k svícení?“ zeptala se Anna.</p>
<p>„Budeme sedět potmě,“ odpověděla jí Ada. „Ale budeme naživu.“</p>
<p>Ve skutečnosti měla k tomuto hodnocení výhrady. Pokud by voynixové překonali vnější palisádu, pochybovala, že by je dokázala zadržet malá ohňová přehrada – pokud by ji obránci vůbec měli čas zapálit. Harman a Daeman pomohli vypracovat plány na posílení vstupů do Ardisu a připevnění těžkých okenic na vnitřní stranu všech oken v přízemí a prvním patře – což byla práce, která probíhala již tři dny a podle Petyra byla téměř hotová – ale Ada měla pochybnosti i o této linii obrany.</p>
<p>Když byly příkopy vykopané, hlídky na palisádách zdvojnásobené, plechovky s petrolejem nachystané ve vestibulu a stanoveni lidé, kteří by je v případě útoku vynesli k příkopům, nové flešetové pistole a pušky rozdané – bylo jich dost, aby mohli vyzbrojit každého šestého v Ardisu, což se nedalo srovnávat se dvěma flešetovými puškami, které měli předtím – a nahoře kroužil hlídkující Greogi v soniu, Ada odešla dovnitř, aby pomohla Petyrovi s obranou domu.</p>
<p>Těžké okenice byly téměř dokončené – velké, masivní dřevěné desky zasazené hluboko do starých dubových rámů ardiských oken, které se daly zavřít a zajistit železnými petlicemi ukovanými v kuplovně za domem. Vypadalo to tak ošklivě, že Ada jenom přikývla na znamení souhlasu a otočila se na druhou stranu, aby nebylo vidět, že pláče.</p>
<p>Pamatovala si, jak krásná a elegantní byla vila Ardis před necelým rokem – jako součást tradice, jež sahala téměř dva tisíce let do minulosti. Vždycky to bylo nádherné místo pro život a pro zábavu – kultivované, příjemně zařízené, elegantní. Před necelým rokem tady v pohodlí, s obrovskou hostinou venku pod rozložitými jilmy a duby, oslavili Harmanovy devětadevadesáté narozeniny. Ve stromech svítily lampiony, vznášející se služebníci servírovali pokrmy ze všech koutů planety, krotcí voynixové tahali vozy a drožky po příjezdové cestě vysypané kamínky k rozzářené verandě, muži a ženy ze všech koutů přijížděli ve svých nejlepších šatech a oblecích, s elegantními účesy. Když se rozhlédla po desítkách lidí v hrubých halenách, kteří se hemžili mezi nepořádkem v hlavním sále, po lampách syčících a prskajících ve tmě, svinutých přikrývkách na podlaze, flešetových puškách a kuších uložených tak, aby byly po ruce, ohni plápolajícím v krbu ne kvůli atmosféře, ale kvůli teplu nezbytnému pro přežití, desítkách vyčerpaných a špinavých mužů a žen chrápajících u krbu, blátivých šlápotách všude možně a těžkých dřevěných okenicích tam, kde kdysi visely matčiny krásné závěsy, pomyslela si: <emphasis>Tak daleko to došlo? </emphasis>Ano.</p>
<p>V Ardisu a jeho okolí teď žily čtyři stovky lidí. Již to nebyl Adin domov. Spíš to teď byl domov všech, kteří byli ochotni tady žít a za Ardis bojovat.</p>
<p>Petyr jí předvedl okenice a další doplňky – štěrbiny vyřezané do okenic v přízemí a prvním patře, jimiž by mohli obránci dál střílet šípy, šipky z kuší a flešety po voynixech, pokud by se dostali přes palisádu, a také do podlah – obrovské kádě s vařící vodou v druhém patře a vrátky zvedané na vysoké lomenicové terasy, z nichž by mohli obránci posledních pozic lít dolů na voynixy horkou vodu. Harman ten nápad získal samočtením z jedné své staré knihy. Teď tyto velké kádě s vodou a olejem bublaly a vřely na provizorních kamínkách natahaných do dřívějších soukromých pokojů Adiny rodiny. Bylo to všechno šeredné, ale zdálo se, že by to mohlo fungovat.</p>
<p>Dovnitř vešel Greogi.</p>
<p>„Sonio?“ zeptala se Ada.</p>
<p>„Je nahoře na jinkerové plošině. Raman a další se připravují na vzlet s lučištníky.“</p>
<p>„Co jsi viděl?“ zeptal se Petyr. Po západu slunce přestali do lesa posílat průzkumné týmy – voynixové viděli potmě lépe než lidé a v tak oblačnou noc bez světla Měsíce a prstenců to bylo prostě příliš riskantní – a tak se jejich jedinýma očima staly výpady v soniu.</p>
<p>„Ve tmě a plískanici toho moc vidět není,“ prohlásil Greogi. „Ale hodili jsme do lesa světlice. Voynixové jsou všude – tolik, kolik jsme jich ještě neviděli…“</p>
<p>„<emphasis>Odkud </emphasis>se berou?“ otázala se druhá žena, která se jmenovala Uru. Třela si lokty, jako by jí byla zima. „Nedostávají se sem <emphasis>faxem. </emphasis>Včera jsem měla hlídku a…“</p>
<p>„Tím se teď nebudeme trápit,“ přerušil ji Petyr. „Co dalšího jsi viděl, Greogi?“</p>
<p>„Pořád nosí od řeky kameny,“ hlásil malý zrzavý muž.</p>
<p>Ada sebou při těch slovech škubla. Pěší hlídky to oznámily již v poledne. Voynixové byli spatřeni, jak nosí těžké kameny a ukládají je v lesích. Bylo to chování, které obyvatelé Ardisu ještě nikdy neviděli a Adě se při každém novém chování voynixů stahoval žaludek úzkostí.</p>
<p>„Vypadá to, že by něco stavěli?“ zeptal se Casman skoro s nadějí. „Zeď nebo něco takového? Úkryty?“</p>
<p>„Ne, jenom rovnají kameny do řad a hromad u kraje lesů,“ upřesnil Greogi.</p>
<p>„Musíme předpokládat, že je použijí jako projektily,“ řekl tiše Siris.</p>
<p>Ada se zamyslela nad všemi roky – staletími – kdy byli voynixové silnými, ale pasivními němými sluhy, vykonávajícími všechny úkony, jichž lidé starého typu zanechali. Pásli jim a zabíjeli zvířata, hlídali před URNistickými dinosaury a jinými nebezpečnými replikanty, jako soumaři tahali drožky a vozy. Před finálním faxem, od něhož uplynulo čtrnáct set let, se po staletí říkalo, že voynixové byli všude, ale nehýbali se a nereagovali – jednoduše stáli jako bezhlavé sochy s kožnatým hrbem a kovovým krunýřem. Až do Zřícení před devíti měsíci, kdy Prosperův ostrov spadl v plamenech z prstence R, rozlámaný na deset tisíc meteorických kousků, nikdo nepamatoval, že by viděl voynixe udělat něco nečekaného, natož jednat z vlastní iniciativy.</p>
<p>Časy se změnily.</p>
<p>„Jak se budeme bránit padajícím kamenům?“ zeptala se Ada. Voynixové měli silné paže.</p>
<p>Kaman, jeden z Odysseových prvních žáků, postoupil blíž ke středu kruhu, který se tady v salonu v prvním patře vytvořil. „Minulý měsíc jsem si samopřečetl knihu, ve které bylo psáno o obléhacích strojích a mechanismech z doby před ztraceným věkem, které uměly střílet obrovské kameny a balvany na kilometry daleko.“</p>
<p>„Byly v té knize nějaké nákresy?“ zeptala se Ada.</p>
<p>Kaman se kousl do rtu. „Jeden. Nebylo úplně jasné, jak to má fungovat.“</p>
<p>„To stejně není obrana,“ namítl Petyr.</p>
<p>„Umožnilo by nám to střílet ty kameny po nich zpátky,“ usoudila Ada. „Kamane, co kdybys tu knihu našel a sehnal Remana, Emmu, Loese, Caula a několik dalších, kteří pomáhali Hannah s kuplovnou a kteří jsou mimořádně šikovní, když jde o to něco postavit…“</p>
<p>„Caul je pryč,“ řekla žena, která měla v Ardisu nejkratší vlasy, Salas. „Odcestoval dnes s Daemanem a jeho skupinou.“</p>
<p>„Nevadí, zanes ji všem ostatním, kterým jde stavění od ruky a kteří tady jsou,“ požádala Ada Kamana.</p>
<p>Hubený vousatý muž přikývl a odběhl ke knihovně.</p>
<p>„Budeme ty kameny po nich střílet zpátky?“ zeptal se s úsměvem Petyr.</p>
<p>Ada pokrčila rameny. Litovala, že Daeman a devět ostatních odjeli. Litovala, že se Hannah nevrátila z Golden Gate. Ze všeho nejvíc litovala, že není doma Harman.</p>
<p>„Lidi, pojďme dodělat svou práci,“ vybídl je Petyr. Skupina se rozešla. Greogi v čele několika lidí zamířil na jinkerovou plošinu, aby znovu vzlétl se soniem. Ostatní šli spát.</p>
<p>Petyr vzal Adu za ruku. „Musíš se taky trochu vyspat.“</p>
<p>„Mám hlídku…“ zamumlala. Zdálo se jí, že ve vzduchu něco hlasitě bzučí, jako by se vrátily letní cikády.</p>
<p>Petyr zavrtěl hlavou a odvedl ji chodbou k jejímu pokoji. <emphasis>Harman a můj pokoj, </emphasis>pomyslela si.</p>
<p>„Jsi vyčerpaná, Ado. Jsi v zápřahu dvacet hodin bez přestávky. Všichni lidé z denní směny teď spí. Máme další lidi na hradbách a na hlídce ve vzduchu. Pro dnešek jsme udělali všechno, co jsme mohli. Musíš se trochu prospat. Ty jsi zvláštní případ.“</p>
<p>Ada polekaně odtáhla ruku. „Nejsem zvláštní případ!“</p>
<p>Petyr se na ni upřeně podíval. Oči měl v mihotavém světle lamp na chodbě tmavé. „Jsi, ať to bereš na vědomí nebo ne, Ado. Jsi součást Ardisu. Pro mnoho z nás jsi živé ztělesnění tohoto místa. Stále jsi naše hostitelka, ať to přiznáváš nebo ne. Lidé čekají na tvoje rozhodnutí, a nejenom proto, že Harman byl po měsíce fakticky naším vůdcem. A kromě toho jsi tady jediná těhotná.“</p>
<p>To Ada nemohla popřít. Nechala se odvést do ložnice.</p>
<p>Ada věděla, že by měla spát – potřebovala se vyspat, jestli měla být Ardisu anebo sobě nějak prospěšná – ale spánek se jí vyhýbal. Nedokázala dělat nic jiného než se strachovat o obranu a myslet na Harmana. Kde je? Je živý? Je v pořádku? Vrátí se k ní?</p>
<p>Jen co současné ohrožení voynixy pomine, rozletí se na Golden Gate na Machu Picchu – nikdo ji nedokáže zadržet – a najde svého milence, svého <emphasis>manžela, </emphasis>i kdyby to mělo být to poslední, co kdy udělá.</p>
<p>Vstala, došla přes tmavou místnost ke své skříni, vytáhla z ní turínku a odnesla si ji k posteli. Nic ji nelákalo, aby opět použila funkci, která ji propojí s probíhající scénou – vzpomínka, jak k ní umírající muž ve věži vzhlédl a <emphasis>uviděl </emphasis>ji byla příliš děsivě čerstvá – ale chtěla znovu vidět, jak vypadá stará Trója. <emphasis>Město v obležení – něčí domov v obležení. </emphasis>Mohlo jí to dodat naději.</p>
<p>Lehla si na záda, položila si vyšité mikroobvody na čelo a zavřela oči.</p>
<p>V Íliu je ráno. Helena Trójská vstoupí do hlavní síně Priamova dočasného paláce – bývalého sídla Parida s Helenou – a rychle dojde ke Kassandře, Andromaché, Hérofilé a Hypsipylé, mohutné otrokyni z Lesbu, jež stojí v kroužku urozených žen nalevo za trůnem krále Priama.</p>
<p>Andromaché střelí po Heleně pohledem. „Poslali jsme sluhy hledat tě do tvých komnat,“ zašeptá. „Kde jsi byla?“</p>
<p>Helena se od okamžiku, kdy unikla Meneláovi a opustíla ve věži umírajícího Hockenberryho, sotva stihla vykoupat a obléct si čisté šaty. „Byla jsem se projít,“ odpoví šeptem.</p>
<p>„Tak projít,“ vpadne krásná Kassandra opilým hlasem, který často provází její tranzy. Plavovlasá žena se uculí. „Na procházce… se svou dýkou, milá Heleno? Ještě jsi ji neotřela?“</p>
<p>Andromaché Priamovu dceru umlčí. Otrokyně Hypsipylé se nakloní ke Kassandře a Helena si všimne, že Hypsipylé pevně drží věštkyni za bledou paži. Tlak je tak silný, že Kassandra ucukne – prsty Hipsypylé se na příkaz daný kývnutím Andromaché zarývají hluboko do bledého masa – ale pak se Kassandra znovu usměje.</p>
<p><emphasis>Budeme ji muset zabít</emphasis>, pomyslí si Helena. Má pocit, jako by od jejího posledního setkání se dvěma pozůstalými členkami původních Trójanek, jak se nazvaly, uplynulo několik měsíců, ale od chvíle, kdy se s nimi rozloučila a byla unesena Meneláem, uběhlo necelých čtyřiadvacet hodin. Čtvrtá a poslední z tajného spolku Trójanek, která zatím přežila – Hérofila, „vyvolená Héry“, nejstarší sibyla ve městě – je momentálně tady ve shluku důležitých žen, ale pohled má prázdný a vypadá to, jako by za posledních osm měsíců zestárla o dvacet let. Helena si uvědomí, že její dny jsou sečteny, stejně jako Priamovy.</p>
<p>Když se teď myšlenkami znovu naladí na ílijskou vnitřní politiku, Helenu překvapí, že Andromaché nechala Kassandru naživu – kdyby se Priamos a jeho lidé dozvěděli, že Astyanax, syn Andromaché a Hektora, stále žije, že smrt dítěte byla jen lstí pro rozpoutání války s bohy, utrhali by Hektorově ženě jeden úd za druhým. Helena si uvědomí, že Hektór by ji zabil.</p>
<p><emphasis>Kde je Hektór? </emphasis>Helena pochopí, že na něho všichni čekají.</p>
<p>Právě když se chystá zeptat se šeptem Andromaché, Hektór vejde, doprovázen tuctem svých velitelů a nejbližších druhů. Přestože trójský král – starý Priamos – sedí na svém trůnu, vedle něhož je prázdný trůn královny Hekabé, vypadá to, jako by do místnosti vstoupil pravý král celého Ília. Kopiník s červeným chocholem, který drží stráž, ze vypne do ještě vzornějšího pozoru. Unavení vojevůdci a hrdinové, mnozí ještě zaprášení a zakrvavení z noční bitvy, se postaví vzpříma. Všichni, dokonce i ženy z královské rodiny, zvednou hlavu.</p>
<p><emphasis>Hektór je tady.</emphasis></p>
<p>I po deseti letech obdivu k jeho vystupování, hrdinství a moudrosti, i po deseti letech, co se jako slunečnice stáčí za září Hektorova charizmatu, Helena Trójská cítí, jak se jí po desetitisící zrychlil tep, když Hektór, syn Priamův, pravý vůdce bojovníků a obyvatel Tróje, vstoupil do místnosti.</p>
<p>Hektór má na sobě svou bojovou zbroj. Je čistý – zjevně přichází spíš z postele než z bojiště, zbroj má čerstvě vyleštěnou, štít čistý, dokonce i vlasy má čerstvě umyté a spletené – přesto je vidět, že je unavený, zraněný bolestí duše.</p>
<p>Hektór pozdraví svého královského otce a přirozeně usedne na trůn své zemřelé matky. Jeho velitelé zaujmou místa za ním.</p>
<p>„Jaká je situace?“ zeptá se Hektór.</p>
<p>Odpovědi se ujme Déifobos, Hektorův bratr, zakrvácený po nočním boji. Dívá se při tom na krále Priama, jako by podával hlášení jemu, ale ve skutečnosti mluví na Hektora. „Hradby a Skajská brána drží pevně. Agamemnónův nenadálý útok nás málem zaskočil a měli jsme málo mužů, když tolik bojovníků odešlo za díru bojovat s bohy, ale odrazili jsme Argejce, do úsvitu jsme zahnali Achájce k jejich lodím. Ale bylo to těsné.“</p>
<p>„A díra je zavřená?“ zeptá se Hektór.</p>
<p>„Je pryč,“ odpoví Déifobos.</p>
<p>„A všichni naši muži jí stačili projít, než zmizela?“</p>
<p>Déifobos pohlédne na jednoho ze svých velitelů a dostane od něho nenápadné znamení. „Domníváme se, že ano. Nastal obrovský zmatek, jak se tisíce mužů vracely do města, moravecké výtvory prchaly ve svých létajících strojích a Agamemnón zahájil podlý útok – mnoho našich nejstatečnějších před hradbami padlo, když se ocitli mezi našimi lučištníky a Achájci – ale máme za to, že kromě Achillea nikdo na druhé straně díry nezůstal.“</p>
<p>Hektór zvedne hlavu. „Achilleus se nevrátil?“ otáže se.</p>
<p>Déifobos zavrtí hlavou. „Po masakru všech Amazonek zůstal na druhé straně. Ostatní achájští vojevůdci a králové prchli dírou ke svým vojskům.“</p>
<p>„Penthesileia je mrtvá?“ zeptá se Hektór. Helena si uvědomí, že Priamův nejslavnější syn byl mimo realitu více než čtyřiadvacet hodin, zabředlý do svého smutku a neochoty uvěřit, že jeho válka s bohy skončila.</p>
<p>„Penthesileia, Klonia, Bremúsa, Euandra, Thermodóa, Alkybia, Dermachia, Derioné – všech třináct Amazonek bylo zabito, můj pane.“</p>
<p>„Co je teď s bohy?“</p>
<p>„Velice lítě válčí mezi sebou,“ hlásí Déifobos. „Je to jako předtím… před naší válkou s nimi.“</p>
<p>„Kolik jich je?“</p>
<p>„Na straně Achájců Héra, Athéna a jejich hlavní spojenci a podporovatelé. Dnes v noci byli na bojišti spatřeni Poseidon, Hádes a mnozí další nesmrtelní, jak pobízejí Agamemnónova vojska a metají blesky proti našim hradbám.“</p>
<p>Starý Priamos si odkašle. „Jak je tedy možné, že naše hradby stále stojí, synu?“</p>
<p>Déifobos se široce usměje. „Jako v dřívějších dobách, můj otče, za každého boha, který nám nepřeje, máme svého ochránce. Je zde Apollón se svým stříbrným lukem. Arés vedl za úsvitu náš protiútok. Déméter a Afrodíta…“ Zarazí se.</p>
<p>„Afrodíta?“ optá se Hektór. Jeho hlas je studený a řízný jako nůž upuštěný na mramor. Bohyně, o níž Andromaché řekla, že zabila Hektorova malého synka. Jméno, které ukulo spojenectví mezi největšími nepřáteli v dějinách – Hektorem a Achilleem – a rozpoutalo jejich válku s bohy.</p>
<p>„Ano,“ odvětí Déifobos. „Afrodíta bojuje po boku ostatních bohů, kteří nás milují. Tvrdí nám, že ona nezavraždila našeho milovaného Skamandria, našeho Astyanakta, našeho mladého pána města.“</p>
<p>Hektorovi zbělají rty. „Pokračuj.“</p>
<p>Déifobos se nadechne. Helena se rozhlédne po prostorné síni. Desítky tváří jsou bílé, napjaté, stržené silou okamžiku.</p>
<p>„Agamemnón, jeho muži a jejich nesmrtelní spojenci se přeskupují nedaleko svých černých lodí,“ oznámí Hektorův plešatící bratr. „Během noci nechybělo mnoho, aby vztyčili žebříky k našim hradbám a poslali mnoho statečných synů Ília do Hádu, ale jejich útoky nebyly dobře vedené a přišly příliš brzy – dřív, než se podstatná část jejich velitelů a mužů vrátila dírou – a my jsme je s Apollónovou pomocí a Areovým vedením zahnali zpátky za Křovinatý hřbet, zpátky za jejich staré příkopy a opuštěné moravecké ochranné valy.“</p>
<p>V síni nadlouho zavládne naprosté ticho. Hektór sedí a klopí zrak, zdánlivě ztracený v myšlenkách. Naleštěná přilba, kterou drží pod paží, se leskne a odráží pokřivené obrazy tváří, které přihlížejí nejblíž.</p>
<p>Hektór vstane, dojde k Déifobovi, na okamžik stiskne bratrovi rameno a otočí se k otci.</p>
<p>„Šlechetný Priame, milovaný otče, Déifobos – nejdražší ze všech mých bratrů – zachránil naše město, když já jsem byl zalezlý ve svých komnatách jako stará žena ztracená v trpkých vzpomínkách. Nyní však žádám, aby mi bylo odpuštěno a abych směl znovu vstoupit do řad obránců našeho města.“</p>
<p>V Priamových krvavých očích jako by se rozhořela slabá jiskra života. „Znamená to, že bys odložil svůj boj s bohy, kteří nám pomáhají, synu?“</p>
<p>„Můj nepřítel je nepřítel Ília,“ řekne Hektór. „Mí spojenci jsou ti, kteří zabíjejí nepřátele Ília.“</p>
<p>„Budeš bojovat po boku Afrodíty?“ naléhá starý Priamos. „Spojíš se s bohy, které ses v mnoha uplynulých měsících snažil zabít? Budeš zabíjet Achájce, Argejce, které ses naučil nazývat přáteli?“</p>
<p>„Můj nepřítel je nepřítel Ília,“ zopakuje Hektór s odhodlaným výrazem. Zvedne zlatou přilbu a nasadí si ji. Z kruhů v nablýskaném kovu hledí divoké oči.</p>
<p>Priamos vstane, obejme Hektora a s nekonečnou vlídností mu políbí ruku. „Veď dnes naše vojska k vítězství, šlechetný Hektore.“</p>
<p>Hektór se otočí, krátce stiskne Déifobovi předloktí a promluví nahlas ke všem znaveným velitelům, již jsou tam seřazeni, a jejich mužům.</p>
<p>„Dnes přineseme k nepříteli oheň. Dnes budeme burácet válečným pokřikem, všichni společně! Zeus nám poskytl tento den, den, který má cenu všech ostatních v našem životě. Dnešek je den, kdy se zmocníme lodí, zabijeme Agamemnóna a navždycky ukončíme tuto válku!“</p>
<p>Dlouhou odmlkou se rozléhá ticho. Pan najednou vyplní velkou síň ryk, který Helenu vyděsí tak, že couvne za Kassandru, jež má na tváři úsměv od ucha k uchu, podobný otevřeným ústům nebožtíka.</p>
<p>Potom se síň vyprázdní, jako by ten ryk lidi v ní odnesl – ryk, který neodumře, ale propukne nanovo a pak ještě zesílí, když Hektór opustí Helenin bývalý palác a tisíce jeho mužů čekajících venku ho přivítají jásotem.</p>
<p>„Takto to znovu začíná,“ pošeptá Kassandra, stále s oním strnulým šklebem. „Takto se staré budoucnosti vracejí, aby se zrodily v krvi.“</p>
<p>„Zmlkni,“ sykne Helena.</p>
<p>„Vstávej, Ado! Vstávej!“</p>
<p>Ada si strhla turínku z obličeje a prudce se na posteli posadila. V pokoji byla Emma a třásla s ní. Ada zvedla levou dlaň a viděla, že je teprve krátce po půlnoci.</p>
<p>Zvenčí se ozývaly výkřiky, jekot, třesk flešetových pušek a tupé rány provázející střelbu z těžkých kuší. Do zdi vily Ardis narazilo něco těžkého a v další sekundě se okno v sousední místnosti vevalilo dovnitř. Okno ozařovaly plameny – zvenčí a zdola.</p>
<p>Ada vyskočila z postele. Boty si předtím nesundala, takže si teď jenom srovnala halenu a následovala Emmu na chodbu plnou běžících postav. Všechny měly zbraň a mířily na svá přidělená místa.</p>
<p>Petyr se s ní setkal na dolním konci schodů.</p>
<p>„Prorazili západní hradbu. Máme mnoho mrtvých. Voynixové jsou uvnitř areálu.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>35</strong></p>
<p>Ada vyšla z vily Ardis do zmatku, tmy, smrti a hrůzy.</p>
<p>Spolu s Petyrem a skupinou dalších vyběhla hlavními dveřmi na jižní trávník, ale noc byla tak tmavá, že neviděla nic než pochodně na palisádách a nezřetelné siluety lidí prchajících k vile a neslyšela nic než křik a řev.</p>
<p>Vzápětí k nim přiklusal Reman. Mohutně stavěný, vousatý muž – jeden z prvních, kteří přišli do Ardisu poslouchat Odysseovo učení, když ještě učil – si nesl kuši, ve které nezbývaly žádné šipky. „Voynixové nejdřív pronikli přes severní hradbu. Tři nebo čtyři stovky najednou, soustředěných na jedno místo…“</p>
<p>„Tři nebo čtyři stovky?“ zašeptala Ada. Útok z minulé noci byl doposud nejhorší, a to odhadovali, že na všechny čtyři strany opevnění nezaútočilo více než sto padesát tvorů, rozdělených po celé délce.</p>
<p>„Přes každou hradbu jich přelézá přinejmenším několik stovek,“ vyrazil ze sebe udýchaně Reman. „Ale nejdřív pronikli přes severní hradbu, za kanonádou kamenů. Kameny zasáhly mnoho našich lidí… v té tmě jsme je nemohli vidět… a když naše počty na hradbách prořídly, museli jsme držet hlavy skloněné, někteří utekli… voynixové přeskákali, když jedni použili záda druhých jako odrazová prkna. Než jsme stačili přivolat posily, dostali se mezi dobytek. Potřebuji další šipky do kuše a nový oštěp…“</p>
<p>Začal se kolem nich prodírat do foyer, kde se rozdělovaly nové zbraně, ale Petyr ho chytil za ruku. „Dostali jste z hradby zraněné?“</p>
<p>Reman zavrtěl hlavou. „Je to tam šílené. Ty, kteří spadli, voynixové rozsekali, dokonce i ty, kterým kameny způsobily jen lehká poranění na hlavě nebo modřiny. Nemohli… nemohli jsme… se k nim dostat.“ Mohutný muž se odvrátil, aby schoval tvář.</p>
<p>Ada se rozběhla kolem domu k severní hradbě.</p>
<p>Obrovskou kuplovnu zachvátil požár a plameny ozařovaly chaos. Dočasné dřevěné příbytky a stany, v nichž spala více než polovina obyvatel Ardisu, také hořely. Muži a ženy se v naprosté panice hnali k vile. Dobytek bučel, jak jej přízračné, míhající se postavy voynixů zabíjely – Ada dobře věděla, že kdysi to byla jejich práce, porážet lidem zvířata, a oni pořád měli ty silné ocelové paže zakončené smrtícími čepelemi manipulátorů. Zděšeně se dívala, jak další a další krávy padají do bláta. Pak začali voynixové hopsat k ní a obřími kobylkovitými skoky rychle zkracovat stometrovou vzdálenost od domu.</p>
<p>Petyr ji chytil. „Honem, musíme ustoupit.“</p>
<p>„Zápalné příkopy…“ řekla a vytrhla se mu. Prodírala se proudem prchajících lidí, až se dostala k jedné z pochodní na zadní terase, popadla ji a rozběhla se zpátky k nejbližšímu příkopu. Musela uhýbat a kličkovat davem mužů a žen, kteří běželi k domu – viděla Remana a ostatní, jak se snaží úprk zastavit, ale poražený dav zachvácený panikou se hnal dál. Mnozí dokonce zahodili kuše, luky i flešetové zbraně. Voynixové již pronikli za hořící kuplovnu. Jejich stříbřitá těla poskakovala po hořící konstrukci a srážela dolů muže a ženy, kteří se snažili oheň uhasit. Další voynixové – desítky a desítky – skákali, pelášili a běželi proti Adě. Příkop byl patnáct metrů daleko, voynixové něco přes dvacet.</p>
<p>„Ado!“</p>
<p>Běžela dál. Petyr a nepočetná skupinka lidí také běželi k okopům, přestože v tu chvíli již první voynixové skákali přes nejvzdálenější příkop.</p>
<p>Bečky s petrolejem byly na místě, ale nikdo nevylil tekutinu do příkopů. Ada vypáčila víko, kopnutím těžkou bečku převrátila a začala ji kutálet po kraji příkopu. Ostře páchnoucí palivo lenivě prýštilo do mělkého příkopu. Petyr, Salas, Peaen, Emma a další také popadli těžké bečky s petrolejem a začali je převracet a vylévat.</p>
<p>Pak najednou byli voynixové u nich. Jeden z tvorů přeskočil příkop a usekl Emmě ruku v rameni. Adina přítelkyně ani nevykřikla. V němém úžasu pohlédla na chybějící paži a otevřela ústa dokořán. Voynix zvedl paži a ve světle ohně se zaleskly řezné nože.</p>
<p>Ada hodila pochodeň do příkopu, popadla odhozenou kuši a střelila voynixovi šipku do kožnatého hrbu. Tvor se odvrátil od Emmy, otočil se a skrčil, připravený skočit na Adu. Prakticky ve stejném okamžiku, kdy Loes po té bestii hodil pochodeň, se Petyrovi podařilo vychrstnout jí na krunýř půl plechovky petroleje.</p>
<p>Voynixe zachvátily plameny. Jak byla jeho infračervená čidla přetížená, potácel se v kruzích a mával kovovýma rukama. Dva muži, kteří byli poblíž Petyra, do něho vypálili mraky flešet. Nakonec spadl do příkopu a celou část příkopu zapálil. Emmě se podlomily nohy, ale Reman ji chytil, lehce zvedl a otočil se, aby ji odnesl zpátky do domu.</p>
<p>Ze tmy se vyřítil kámen o velikosti pěsti, rychlý jako flešeta a skoro stejně neviditelný, a zasáhl Remana zezadu do hlavy. Aniž pustil Emmu, padl pozadu do hořícího příkopu. Jejich těla začala prudce hořet.</p>
<p>„Honem!“ vykřikl Petyr a chytil Adu za ruku. Jeden voynix proskočil plameny a přistál mezi nimi. Ada mu vypálila do břicha zbývající šipku, popadla Petyra za zápěstí, vyhnula se vrávorající nestvůře a obrátila se na útěk.</p>
<p>Ohně teď hořely po celém areálu a Ada viděla voynixy všude – mnoho již za zápalnými příkopy, všechny uvnitř palisády. Některé skosila flešetová palba nebo je zpomalily dobře mířené šipky z kuší nebo šípy, jiné to odhodilo, když je zasáhla flešetová dávka, ale lidská střelba byla sporadická, ojedinělá a špatně mířená. Lidé propadli panice. Kázeň se hroutila. Naproti tomu kanonáda kamenů vystřelovaných od neviditelných voynixů za hradbami neustávala – nepřetržité a smrtonosné bombardování ze tmy. Ada a Petyr se pokusili pomoci na nohy velice mladé rusovlasé ženě, než záplava voynixů všechny pohltí. Žena dostala do boku zásah kamenem a vykašlávala do bílé haleny krev. Ada zahodila prázdnou kuši, oběma rukama pomohla ženě vstát a začala se belhat k vile.</p>
<p>Ustupující lidé teď zapalovali příkopy s petrolejem na všech čtyřech stranách vily Ardis, ale Ada viděla, že voynixové plameny probíhají nebo je přeskakují. Divoké stíny skákaly po trávníku všude kolem a teplota se v několika sekundách zvýšila o deset stupňů.</p>
<p>Žena se na Adu bezvládně zhroutila a málem ji v pádu strhla s sebou. Ada se k ní přikrčila – ohromená množstvím krve, které rusovlasá dívka zvrací do své haleny – ale Petyr se ji snažil zvednout a odtáhnout. „Ado, musíme <emphasis>jít!</emphasis>“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Sklonila se, uchopila krvácející dívku pod ramenem a ztěžka vstala. Obklopovalo je pět voynixů.</p>
<p>Petyr zvedl ze země zlomený oštěp a odrážel je předstíranými výpady a bodáním, ale voynixové byli rychlejší. Uskakovali a vrhali se po něm rychleji, než se stačil otáčet a útočit. Jeden z tvorů oštěp chytil a vykroutil mu ho z rukou. Petyr padl na břicho skoro k voynixovým nohám. Ada se divoce rozhlédla po nějaké zbrani, kterou by mohla popadnout nebo použít. Zkusila dívku postavit na nohy, aby si uvolnila ruce, ale rusovlásce se podlomila kolena a znovu upadla. Ada se vrhla na voynixe, který stál nad Petyrem, připravená použít proti němu holé ruce.</p>
<p>Pak zarachotila flešetová palba a dva voynixové včetně toho, který se chystal stít Petyra, padli na zem. Ostatní tři tvorové se prudce obrátili, aby útoku čelili.</p>
<p>Petyrův přítel Laman – který při poslední bitvě s voynixy přišel o čtyři prsty na pravé ruce – střílel levačkou z flešetové pistole. Pravou rukou zvedal štít ze dřeva a bronzu a odrážel jím kameny. Za Lamanem přišli Loes, Salas a Oelleo – přátelé Hannah a Odysseovi žáci a žákyně – kteří se rovněž bránili štíty a zabíjeli flešetovými zbraněmi. Dva voynixové padli, třetí přeskočil přes hořící příkop zpátky. Ale tucty dalších běžely, skákaly a draly se kolem Adiny skupinky.</p>
<p>Petyr se vrávoravě postavil, pomohl Adě zvednout dívku a společně zamířili k domu, od kterého je ještě dělilo více než třicet metrů. Laman šel první, Loes, Salas a maličká Oelleo je štíty chránili ze tří stran.</p>
<p>Dva voynixové přistáli Salas na zádech, zarazili ji do rozbahněné, rozryté hlíny a vytrhli jí páteř z těla. Laman se otočil a napálil plnou dávku flešet jednomu voynixovi do hrbu. Tvora to po zmrzlé zemi odmrštilo, ale Ada viděla, že Salas je mrtvá. V tom okamžiku zasáhl Lamana do spánku kámen a on se bez života svezl k zemi.</p>
<p>Ada nechala Petyra, aby podpíral dívčinu váhu, a zmocnila se těžké flešetové pistole. Ze tmy přilétla pořádná sprška kamenů, ale lidé se přikrčili za štíty Loese a Oelleo. Petyr se chopil upadlého Lamanova štítu a přidal jej k obranné barikádě. Jeden z větších kamenů štít ze dřeva a kůže prorazil a rozdrtil Oelleo ruku. Žena – blízká přítelkyně nepřítomného Daemana – zvrátila hlavu a zařvala bolestí.</p>
<p>Kolem nich byly teď desítky, stovky voynixů, kteří se hrabali do útoku, skákali a zabíjeli zraněné lidi. A další se hnali k vile Ardis.</p>
<p>„Jsme odříznutí!“ zvolal Petyr. Ohně v příkopech za nimi ztratily mnoho ze své účinnosti a voynixové je lehce přeskakovali. Zem byla posetá více lidskými těly než mrtvolami voynixů.</p>
<p>„Musíme to zkusit!“ vykřikla Ada. Jednu ruku měla ovinutou kolem bezvládné dívky, pravicí střílela z flešetové pistole. Zavolala na Oelleo, aby zvedla štít pravou rukou a držela jej vedle Loesova štítu. Za touto chatrnou barikádou se pětice rozběhla k domu.</p>
<p>Jejich postupu si všimli další voynixové a dlouhými skoky se přidali k dvaceti nebo třiceti, kteří jim přehrazovali cestu. Někteří z nich měli v krunýřích a kožených hrbech zaražené křišťálové flešetové šipky; zář plamenů se od křišťálu odrážela a tančila červenozelenými záblesky. Jeden voynix chytil štít, který držela Oelleo, strhl ji na zem a mocným seknutím levačky jí prořízl hrdlo. Další odtáhl dívku od Ady, která mu přitiskla hlaveň flešetové pistole k hrbu a čtyřikrát stiskla spoušť. Výstřel tvorovi odtrhl přední část krunýře; v záplavě své modrobílé krevní tekutiny se zhroutil na bezvládnou dívku, Ada ale uslyšela, že pistole cvakla naprázdno. V tu chvíli přiskočil další tucet voynixů.</p>
<p>Petyr, Loes a Ada klečeli a snažili se chránit dívku štítem. Loes střílel z jediné zbývající flešetové zbraně, Petyr se zlomeným oštěpem nataženým před sebe bránil dalšímu útoku, ale voynixů, kteří se kolem nich shlukovali, byly desítky.</p>
<p><emphasis>Harman</emphasis>, stačila si pomyslet Ada. Uvědomila si, že jeho jméno pronesla se směsí absolutní lásky a absolutního vzteku. Proč tady není? Proč trval na tom, že v poslední den jejího života odletí? Dítě, které jí rostlo v břiše, bylo teď odsouzeno k záhubě stejně jako ona a Harman tady není, aby je oba chránil. V tom okamžiku milovala Harmana tak, že se to slovy nedalo vyjádřit, a současně ho divoce nenáviděla. <emphasis>Promiň, </emphasis>pomyslela si – a nepatřilo to ani Harmanovi, ani jí, ale plodu v jejím nitru. Nejbližší voynix po ní skočil a ona mu mrštila prázdnou flešetovou pistoli na kovový krunýř.</p>
<p>Voynix odletěl, roztrhaný na kusy. Ada překvapeně zamrkala. Pět voynixů po obou stranách buď padlo na zem, nebo bylo odmrštěno. Tucet voynixů kolem nich se krčil a zvedal ruce proti ničivé smršti flešet, které na ně pršely ze sonia. Talíř byl přetížený, bylo na něm přinejmenším osm lidí, kteří divoce pálili ze všech zbraní.</p>
<p>Greogi slétl se strojem níž, do výšky prsou – <emphasis>Hloupost! </emphasis>blesklo hlavou Adě, voynixové na něj mohli naskočit, stáhnout jej dolů. Kdyby přišli o sonio, Ardis by byl ztracený.</p>
<p>„Dělejte!“ křikl Greogi.</p>
<p>Zatímco je Loes zaštiťoval tělem, Petyr s Adou vytáhli bezvládnou rusovlásku zpod mrtvého voynixe a hodili ji doprostřed zaplněného sonia. Adu vytáhly nahoru ruce. Petyr vylezl na sonio sám. Kolem nich pršely kameny. Tři voynixové vyskočili výš, než měli lidé na soniu hlavy, ale někdo – mladá žena jménem Peaen – vystřelil z flešetové pušky a dva z nich odmrštil. Poslední přistál na přední části disku, přímo před Greogim. Holohlavý pilot ho bodl mečem do hrudi. Voynix odpadl a zbraň stáhl s sebou.</p>
<p>Loes se otočil a skočil na palubu. Sonio se pod tou váhou zakymácelo, zapotácelo se, ztratilo výšku a narazilo na zmrzlou zem. Voynixové se na ně hnali ze všech stran a z Adiny perspektivy vleže na zakrváceném povrchu nuceně dosedlého sonia se zdáli být mnohem větší než obvykle.</p>
<p>Greogi něco udělal s virtuálním ovládáním a sonio nejdřív nadskočilo, potom se vertikálně vzneslo. Voynixové se po nich vrhli, ale ti, kteří byli s puškami po okraji talíře, je odrazili.</p>
<p>„Už skoro nemáme flešety!“ vykřikl zezadu Stoman.</p>
<p>Petyr se naklonil nad Adu. „Jsi v pořádku?“</p>
<p>„Jsem,“ dostala ze sebe. Snažila se zastavit dívčino krvácení, ale bylo vnitřní. Nedokázala jí na hrdle nahmatat pulz. „Myslím, že ne…“ začala.</p>
<p>Kameny zasypaly spodní stranu a okraje sonia jako příval krup z čistého nebe. Jeden zasáhl Peaen do hrudi a povalil ji na záda, přes tělo dívky. Další trefil Petyra za ucho; prudký úder způsobil, že se Petyr zapotácel.</p>
<p>„Petyre!“ vykřikla Ada a klekla si, aby ho chytila.</p>
<p>Zvedl obličej, potutelně se na ni podíval, nepatrně se usmál a po zádech spadl ze sonia dolů do hemžící se masy voynixů patnáct metrů pod nimi.</p>
<p>„Držte se!“ zvolal Greogi.</p>
<p>Jednou zakroužili ve výšce a oblétli vilu Ardis. Ada se vyklonila a spatřila, že voynixové jsou u všech dveří, pobíhají po terase, začínají šplhat po všech zdech a buší do všech zabedněných oken. Vilu obklopoval obrovský ohnivý obdélník a dalším světlem přispívaly hořící kuplovna a ubytovny. Adě počítání a odhady nikdy moc nešly, ale tušila, že uvnitř ohnivé ohrady bude na tisíc voynixů, kteří se teď všichni soustředí na hlavní budovu.</p>
<p>„Už nemám flešety,“ vykřikl muž vpředu na pravé straně sonia. Ada ho poznala – byl to Boman – včera jí vařil snídani.</p>
<p>Greogi zvedl hlavu. Tvář měl pod cákanci krve a bláta bílou. „Měli bychom odletět k faxovému pavilonu,“ navrhl. „Ardis je ztracený.“</p>
<p>Ada zavrtěla hlavou. „Běž, jestli chceš. Já zůstanu. Vysaď mě tam.“ Ukázala na starou jinkerovou plošinu nahoře mezi střešními štíty a vikýři. Vzpomněla si na den, kdy byla mladičká dívka a vedla svého „bratrance“ Daemana po žebřících nahoru, aby mu plošinu ukázala – nakoukl jí pod sukni a zjistil, že pod ní nemá kalhotky. Udělala to schválně, protože věděla, jaký byl její starší bratranec tenkrát chlípník.</p>
<p>„Nech mě vystoupit,“ řekla znovu. Muži a ženy stříleli dolů z lomenic, širokých okapů a samotné jinkerové plošiny – shrbené stíny podobné vyklánějícím se chrličům. Pálili flešetami, šipkami a šípy do houstnoucího davu voynixů hemžících se dole. Ada si uvědomila, že je to stejné, jako by se snažili zastavit oceánský příliv tím, že do něho budou házet kamínky.</p>
<p>Greogi nechal sonio viset nad zaplněnou plošinou. Ada seskočila a oni jí spustili tělo dívky – Ada nedokázala poznat, jestli je živá nebo mrtvá. Potom jí podali Peaen, která byla v bezvědomí, ale sténala. Ada položila obě těla na plošinu. Boman seskočil jen na tak dlouho, aby hodil do sonia čtyři těžké pytle flešetových zásobníků, a znovu vylezl na palubu. Pak se stroj tiše otočil kolem osy a prudce zamířil dolů. Byla radost se dívat, jak Greogiho ruce ladně ovládají virtuální řízení. Vytržením, které mu čišelo z obličeje, Adě připomínal matčino soustředění, když v předním salonu hrávala na klavír.</p>
<p>Ada vrávoravě došla k okraji plošiny. Silně se jí točila hlava, a kdyby ji někdo ze tmy nepodržel, spadla by dolů. Tmavá postava, která ji zachránila, odstoupila, vrátila se k okraji plošiny a s tupým <emphasis>tung-t</emphasis><emphasis>ung-tung </emphasis>pokračovala ve střelbě z flešetové pušky. Pak přilétl ze tmy kámen, muž nebo žena se po zádech zřítil z jinkerové plošiny, tělo sklouzlo po strmé střeše dolů a dopadlo na zem. Ada se už nedozvěděla, kdo ji zachránil.</p>
<p>Stála na okraji plošiny a dívala se pod sebe s netečností, která se téměř blížila nezájmu. Připadalo jí, jako by to, na co se teď dívala, bylo součástí turínkového dramatu – něco hrubého a neskutečného, na co se mohla podívat v deštivém podzimním odpoledni, aby si zkrátila dlouhou chvíli.</p>
<p>Voynixové šplhali po obvodových zdech vily Ardis. Některá zabedněná okna vyrazili a lezli dovnitř. Světlo od hlavních dveří se rozlilo po schodech plných voynixů a řeklo Adě, že dveře již nedrží – v přední chodbě ani ve vestibulu už určitě nebyli žádní lidští obránci živí. Voynixové se pohybovali s neskutečnou hmyzí rychlostí. Budou tady nahoře na střeše v sekundách, ne v minutách. Část západního křídla Adina domova hořela, ale voynixové se k ní dostanou mnohem dřív než plameny.</p>
<p>Ada se otočila a začala ve tmě šmátrat po jinkerové plošině, aby našla flešetovou pušku, kterou její zachránce upustil. Neměla v úmyslu zemřít s prázdnýma rukama. Zatím nahmatávala jen vlhká těla.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>36</strong></p>
<p>Daeman čekal, že bude chladno, až přifaxuje do uzlu v Kráteru Paříž, ale ne tolik.</p>
<p>Vzduch ve faxovém pavilonu u Obezřetného lva byl tak studený, že se nedal dýchat. Pavilon jako takový byl pokryt provazci silného modrého ledu. Pletence se překrývaly a přichytávaly se ke kruhové stavbě faxového uzlu jako šlachy pevně ovinuté kolem kosti.</p>
<p>Trvalo mu něco přes třináct hodin, než obfaxoval ostatních devětadvacet uzlů a varoval před příchodem Seteba a modrého ledu. Pověsti ho předběhly – lidé z uzlů, které již byly varovány, přifaxovali před ním, zachvácení panikou – a všichni se chtěli ptát. Řekl jim, co věděl, a co nejrychleji odfaxoval dál, ale otázek bylo vždycky víc – kde je bezpečno? Všechny ostatní uzly byly svědkem shromažďování voynixů. Několik jich zažilo malá napadení, ale jen málo se jich setkalo s tak těžkým útokem, jaký musel odrazit Ardis v noci před Daemanovým odjezdem. <emphasis>Máme odcestovat? </emphasis>chtěli vědět všichni. <emphasis>Kde je bezpečno? </emphasis>Daeman jim řekl, co věděl o Setebovi, Kalibánově mnohorukém bohu, a o modrém ledu, a odfaxoval dál – i když dvakrát se musel ohánět kuší, aby se dostal pryč.</p>
<p>Chom se při pohledu z faxového pavilonu na vrcholku kopce, necelý kilometr daleko, jevil jako mrtvá modrá bublina ledu. Ulanbatské Kruhy teď byly těmi zvláštními modrými pletenci úplně obklopené a Daeman hned odfaxoval, než se ho tam zmocní chlad. Zadal kód Kráteru Paříž, aniž věděl, co tam může čekat.</p>
<p>Teď to věděl. Modrý chlad. Faxový uzel u Obezřetného lva pohřbený Setebovým podivným ledem. Daeman si rychle přetáhl přes hlavu kapuci své termokombinézy a nasadil si osmózní masku – ale i potom byl vzduch tak studený, že mu spaloval plíce. Pověsil si kuši přes rameno, které už měl zatížené těžkým batohem, a zvážil své možnosti.</p>
<p>Nikdo – dokonce ani on sám – by mu neměl za zlé, kdyby se teď obrátil, odfaxoval zpátky do Ardisu a oznámil, co viděl a slyšel. Svůj úkol splnil. Faxový pavilon je pohřbený v modrém ledu. Největší otvor z asi tuctu, které bylo vidět, neměl v průměru víc než tři čtvrtě metru a přecházel ve stáčející se ledový tunel, který nemusel vést nikam. A pokud by se přece jen vydal do tohoto ledového labyrintu, který Setebos vytvořil nad kostmi mrtvého města, co kdyby se už nevrátil? V Ardisu ho mohli potřebovat. Určitě potřebovali informace, které nashromáždil v uplynulých třinácti hodinách.</p>
<p>Daeman si povzdechl, sundal z ramene batoh a kuši, přikrčil se k největšímu otvoru – byl nízko, u podlahy – strčil do něj nejdřív batoh, nataženou kuší ho postrčil, a začal se plazit po ledu. Cítil, jak mu kosmický chlad prostupuje přes termokombinézu do dlaní a kolen.</p>
<p>Šouravé lezení bylo únavné a nakonec i bolestivé. Ani ne po sto metrech se tunel rozdvojoval; Daeman se dal vlevo, protože se mu zdálo, že v tom tunelu je víc slunečního světla. O padesát metrů dál tunel maličko klesl, značně se rozšířil a pak pokračoval skoro kolmo nahoru.</p>
<p>Daeman si sedl – cítil, jak mu chlad přes oděv a termokombinézu prostupuje na zadek – a vyndal z batohu láhev s vodou. Po hodinách faxování a nervózních konfrontací s vyděšenými lidmi byl vyčerpaný a dehydrovaný. Šetřil, ale polovina této láhve mu ještě zbyla. Bylo to však jedno, protože voda byla úplně zmrzlá. Vložil si láhev pod halenu, na molekulární termokombinézu, a zadíval se na ledovou stěnu.</p>
<p>Nebyla dokonale hladká – to nebyl modrý led nikde. Byl celý rýhovaný a tady probíhaly některé rýhy horizontálně nebo diagonálně takovým způsobem, až měl pocit, že by na něm ruce nebo nohy mohly najít oporu. Stoupal však přinejmenším třicet metrů, pomalu se odkláněl od vertikály, až nahoře mizel z dohledu. Ale zdálo se, že slunce je tam jasnější.</p>
<p>Vytáhl z batohu dvě kladívka na led, která si v dlouhém dni, jenž tomuto předcházel, nechal vykovat od Remana. Dokud Daeman slovo „kladívko“ neobjevil při samočtení v jedné z Harmanových starých knih, nikdy předtím je neslyšel. Kdyby to slovo zaslechl před Zřícením, představa takového nástroje by ho nudila do úmoru. Lidé přece nástroje nepoužívali. Teď na těchto věcech závisel jeho život.</p>
<p>Každé kladívko bylo dlouhé asi pětatřicet centimetrů; jedna strana byla rovná a ostrá, druhá zakřivená a vroubkovaná. Reman mu pomohl omotat násady do kříže kůží – něčím, co mohl pevně chytit i přes rukavice termokombinézy. Hroty byly zabroušené tak, jak to brousek, který v Ardisu Hannah měla, dovoloval.</p>
<p>Daeman vstal, zaklonil hlavu, přitáhl si masku pevněji na ústa a na nos, znovu si vzal batoh, přesvědčil se, že mu řemínek od kuše na levém rameni pevně drží – těžká zbraň mu ležela příčně přes batoh na zádech – pak zvedl jedno kladívko, zarazil je do ledu, zarazil je ještě jednou a vytáhl se po stěně o metr výš. Tunel nebyl o mnoho širší než hlavní komín v Ardisu, a tak se Daeman zapřel nohou nataženou rovně a levé koleno položil na ledovou stěnu, aby si tam chvíli odpočinul. Pak zvedl druhé kladivo nejvýš, kam dosáhl, zarazil je do ledu a vytahoval se, až na jednom kladívku visel a druhým podpíral svou váhu. <emphasis>Příště si na boty přidělám nějaké ostré hroty, </emphasis>napadlo ho.</p>
<p>Vzápětí se musel zasmát představě, že by někdy něco takového dělal podruhé. Těžce oddychoval a dech se mu i přes osmózní masku srážel na ledové krystalky. Batoh hrozil, že ho z té vratké polohy stáhne, ale Daeman si vysekal stupy, vysoukal se nahoru, zaklínil se špičkami bot, zarazil pravé kladívko výš, vytáhl se a levým vysekal další stupy. Když takto získal dalších sedm metrů, pověsil se na obě kladiva zaražená do ledu a zaklonil se, aby se mohl ledovým komínem podívat nahoru. <emphasis>Zatím to jde dobře, </emphasis>pomyslel si. <emphasis>Ještě deset nebo patnáct podobných postupů a dostanu se k tomu ohybu ve výšce třiceti metrů. </emphasis>Další část jeho mysli šeptala: <emphasis>A zjistíš, že je to slepá ulička. </emphasis>A ještě temnější část jeho mysli zamumlala: <emphasis>Nebo spadneš a umřeš. </emphasis>Vytřepal si všechny ty hlasy z hlavy. Ruce a nohy se mu začínaly chvět napětím a únavou. Při další zastávce si vysekal hlubší stupu, aby se mu odpočívalo pohodlněji. Pokud by se ledovým komínem musel vracet, měl v batohu provaz. Brzy zjistí, jestli si nabalil dost.</p>
<p>Nad ledovým komínem přecházel tunel na nějakých pětatřicet metrů do roviny, ještě dvakrát se rozvětvil a nakonec vyústil do trhliny v modrém ledu, široké jako kaňon. Daeman si roztřesenýma rukama sbalil kladívka a přichystal si kuši. Když k otvoru do trhliny došel, vzhlédl a uviděl jasné odpolední slunce a modrou oblohu. Trhlina se táhla napravo i nalevo a rýhované dno několikrát klesalo o deset, patnáct metrů i víc. Spojení s dnem propasti obstarávaly jen ledové mosty. Stěny byly poseté stalaktity a stalagmity a tu a tam je ve výšce propojovaly mosty ze silného ledu. Části budov vystupovaly z ledové modré hmoty a byly znovu pohlcovány; viděl vyčnívající kusy zdiva, rozbitá okna a okna zaslepená námrazou, věže z bambusu 3 a dole fullerenové přístavby ke starším budovám ze ztraceného věku, to vše teď úplně stejně v sevření modrého ledu. Daeman si uvědomil, že je na rue de Rambouillet nedaleko faxového uzlu u Obezřetného lva, ale pět pater nad ulicí, po níž celý život chodil a vozil se v drožkách a kočárech tažených voynixy.</p>
<p>Vpředu na severozápadě dno průrvy pozvolna klesalo, až sestoupilo téměř na úroveň původní ulice. Daemanovi na kluzkém povrchu dvakrát podjely nohy, ale vytáhl z batohu jedno kladívko a pokaždé se mu podařilo zakřiveným železným spárem pád zastavit.</p>
<p>Když teď sešel níž, kde bylo jasné světlo a vzduch mu dál spaloval plíce, na dno šedesátimetrové průrvy, jejíž ledové stěny tvořily nesčetné provazce něčeho, co Daeman začal víc a víc považovat za nějakou formu živé tkáně, spatřil druhý trhlinový tunel, který ten jeho křižoval diagonálně. Poznal jej okamžitě. <emphasis>Avenue Daumensil. </emphasis>Tuto oblast dobře znal – hrával si tady jako dítě, později tady sváděl děvčata a jako dospělý sem nesčetněkrát vzal matku na procházku.</p>
<p>Pokud by se dal tou druhou trhlinou napravo, k jihovýchodu, odvedla by ho od kráteru a středu města k lesu, kterému se říkalo Bois de Vincennes. Ale on nechtěl pryč od středu Kráteru Paříž – viděl, že díra se objevila na severozápadě, velice blízko matčiny obytné věže hned u Kráteru. Aby se tam dostal, musel by se pustit trhlinou po Avenue Daumensil k tržišti z bambusu 3 nazývanému Oprabastel, hned naproti prastaré hromadě zarostlé suti, které se říkalo Bastila. Jako kluk se tam účastnil bitev, při nichž s několika dětmi ze své obytné věže házeli kameny a hroudy po chlapcích ze západu, dětech, jimž skupina z jeho čtvrti z nějakého důvodu, který nikdo neznal, dospělí ani děti, odjakživa urážlivě říkala „radioaktivní bastiláci“.</p>
<p>Směrem k Operbastelu vypadal modrý led silněji a zlověstněji, ale Daeman si uvědomil, že nemá na vybranou. V těch místech, u kráteru, zahlédl Seteba poprvé.</p>
<p>Příkop, v němž stál, se znovu stáčel k východu, než se protnul s Avenue Daumensil. Tato větší průrva byla příliš hluboká, než aby se do ní dalo přímo sestoupit, a tak ji přešel po ledovém mostě. Když se podíval dolů, uviděl bambus 3 a everplastovou izolaci z trosek ulice a třídy, kterou znal celý život, příkop však pokračoval ještě hlouběji a odhaloval vrstvy s rozvalinami nějakého starého města z oceli a zdiva pod Kráterem Paříž, jak jej znal. V hlavě mu vyvstala děsivá představa Seteba, jak se množstvím svých rukou hrabe v zemi a odkrývá kosti města pod městem. <emphasis>Po čem pátral? </emphasis>A pak Daemana napadlo něco ještě strašlivějšího. <emphasis>Co pohřbíval?</emphasis></p>
<p>Modré provazy a stalagmity v úrovni normální ulice byly tak silné, že mu nedovolovaly pokračovat k severozápadu přímo po Avenue Daumensil, ale kupodivu tam byla zelená cestička, která vedla souběžně s třídou. Navázal lano na ohnutou šipku z kuše, kterou zarazil do modrého ledu, aby měl při desetimetrovém sestupu jištění, udělal na ní smyčku a opatrně se spustil dolů. Věděl, že kdyby si zlomil nohu, pravděpodobně by to znamenalo jeho smrt. Téměř až u dna byl ledový převis a tak se musel nejdřív zhoupnout, aby se dostal mimo, a pak sklouznout po laně poslední tři metry na neskutečně travnaté dno příkopu.</p>
<p>Ve tmě pod převisem čekal tucet voynixů.</p>
<p>Daemana to tak překvapilo, že se pustil provazu a zároveň začal šátrat po kuši, kterou měl pověšenou na zádech. Spadl z necelého půldruhého metru, na trávě uklouzl a svalil se na záda, aniž se mu předtím podařilo kuši vyprostit. Zpola ležel na zádech, s prázdnýma rukama, a z pouhých dvou a půl metru hleděl na zdvižené ocelové paže, ostré vražedné nože a vystupující krunýře skupiny voynixů, kteří zmrzli, když se na něho pokusili skočit.</p>
<p>Zmrzli. Všech dvanáct tvorů bylo z větší části zapuštěno v modrém ledu, z něhož vyčnívaly jen kousky čepelí, paží, nohou nebo krunýřů. Žádná z jejich botek nestála úplně na zemi a bylo jasné, že led je zastihl, když běželi a skákali. Voynixové se uměli pohybovat hbitě. <emphasis>Jak mohl modry led vzniknout tak rychle, aby je takto uvěznil?</emphasis></p>
<p>Daeman neznal odpověď, byl jenom vděčný, že se to stalo. Vstal, ohmatal si záda a žebra, která si pádem na kuši a hrbolatý batoh narazil, a stáhl provaz dolů. Mohl ho tam nechat připevněný – měl ještě více než třicet metrů dalšího a mohlo se stát, že při zpáteční cestě bude muset po té ledové stěně rychle vyšplhat, místo aby si pracně vysekával stupy ledovými kladívky – ale také se mohlo stát, že ještě dnes bude potřebovat provaz celý. Když teď postupoval k severozápadu, rovnoběžně s Avenue Daumensil po něčem, čemu stále v duchu říkal <emphasis>Promenade Plantee </emphasis>– slavná lávka z bambusu 3 byla teď zamrzlá v ledu dvacet metrů nad ním – uvolnil kuši, ještě jednou se přesvědčil, že těžká zbraň je natažená a připravená a zamířil po absurdní cestičce ze zelené trávy k srdci Kráteru Paříž.</p>
<p><emphasis>Promenade Plantee, </emphasis>tak té lávce říkali všichni obyvatelé Kráteru Paříž. Bylo to jedno z těch mála starých jmen používajících slova, která patrně předcházela společnému světovému jazyku, a Daeman neznal nikoho, kdo by se kdy zajímal o jejich význam. Když se teď ubíral po zeleném pásu kaňonem v modrém ledu a odkrytých vykopávkách, který byl čím dál hlubší a čím dál temnější, napadlo ho, že lávka, kterou znal, možná dostala jméno podle této starší, zapomenuté cesty, pohřbené tak dlouho, dokud Seteba nenapadlo vykopat ji svýma četnýma rukama.</p>
<p>Daeman postupoval opatrně a se sílícím pocitem úzkosti. Nevěděl, co čekal, že tady najde – jeho hlavním úkolem bylo pořádně si prohlédnout Seteba, pokud to Setebos byl, a snad podat ve vile Ardis zprávu, jak toto město z modrého ledu po jeho vpádu vypadá – ale když si všiml dalších věci zamrzlých v organickém modrém ledu po obou stranách <emphasis>Promenade, </emphasis>půl tuctu dalších voynixů, hromad lidských lebek a dalších sutin, které po staletí nespatřily denní světlo, dlaně mu ještě víc zvlhly a v krku mu vyschlo.</p>
<p>Litoval, že si s sebou nevzal jednu z flešetových pistolí nebo pušek, které Petyr přivezl z mostu. Daeman si jasně vybavoval, jak Savi v podzemní jeskyni na Prosperově orbitálním ostrově vypálila do Kalibánovy hrudi mrak flešet z téměř nulové vzdálenosti. Netvora to nezabilo; Kalibán skučel a krvácel, ale zvedl Savi svýma dlouhýma rukama a s jediným strašlivě hlasitým cvaknutím čelistí jí prokousl krk. Pak její tělo odtáhl, skočil do bažiny a mrtvolu odnesl soustavou kanalizačních rour a zaplavených chodeb.</p>
<p><emphasis>Přišel jsem najít Kalibána, </emphasis>pomyslel si Daeman a v tu chvíli to zřetelně poprvé přiznal jako fakt. Kalibán byl jeho nepřítel – jeho <emphasis>nemesis. </emphasis>Daeman se o tom slově dozvěděl teprve minulý měsíc a okamžitě pochopil, že v jeho životě platí termín „nemesis“ jedině pro Kalibána. A – poté, co se netvora pokusil nahoře na Prosperově ostrově zabít a pak ho tam nechal zemřít, když na ostrov navedl orbitální zařízení s černou dírou – bylo až příliš dobře možné, že Kalibán považuje Daemana za <emphasis>svou </emphasis>nemesis.</p>
<p>Daeman v to doufal, i když při představě, že by se s tím tvorem měl znovu utkat, mu v ústech vyschlo ještě víc a dlaně měl úplně mokré. Ale pak si vzpomněl, jak držel v ruce matčinu lebku, vzpomněl si na škodolibou urážku v podobě pyramidy lebek – urážku, která mohla pocházet jedině od Kalibána, dítěte Sycorax, Prosperova tvora, uctívače toho boha svévolného násilí, Seteba – a šel dál. Kuši se dvěma nedostatečnými, ale naostřenými a trny opatřenými šipkami měl nataženou a připravenou.</p>
<p>Byl ve stínu dalšího velkého převisu, když si všiml, že z modrého ledu něco vystupuje. Tohle nebyli zmrzlí voynixové; vypadalo to jako lidé, obři, svalnatí a zkroucení, s modrošedou kůží a prázdnýma, nahoru obrácenýma očima.</p>
<p>Daeman namířil kuši a na třicet sekund ztuhl, než si uvědomil, na co se to dívá.</p>
<p><emphasis>Sochy. </emphasis>Poprvé slyšel pravý význam toho slova od Hannah – kámen nebo jiný materiál vytvarovaný do podoby člověka. V Kráteru Paříž a faxovém světě jeho mládí žádné „sochy“ nebyly, a tak poprvé nějakou skutečně viděl až na Golden Gate na Machu Picchu před nějakými deseti měsíci. To místo, nebo alespoň zelené obytné koule, které se ho držely jako břečťan, bylo spíš muzeum než most, ale i tak jim musela Hannah – kterou odjakživa zajímala výroba a odlévání roztaveného kovu do různých tvarů – vysvětlit, že lidské postavy, na které se tam dívají, jsou „sochy“, umělecká díla – další cizí představa. Tyto sochy zjevně neměly pro svou existenci žádný jiný důvod než sloužit pro potěchu oka. Daeman se musel jedné vzpomínce z mostu ještě teď usmát – mysleli si, že Odysseus, teď Nikdo, je také jedna z těch muzejních soch, dokud se nepohnul a nepromluvil na ně.</p>
<p>Tyto postavy se nehýbaly. Daeman přistoupil blíž a sklonil kuši.</p>
<p>Sochy byly obrovské – více než dvakrát nadživotní – a vykláněly se z ledu, protože stará budova, jejíž byly součástí, se naklonila dopředu. Všechny šedé postavy z kamene nebo betonu byly stejné – bezvousý muž s kudrlinkami kolem šedé masy, kterou měl místo vlasů, nahý až na košili bez rukávů, kterou měl vyhrnutou nad bránici. Levá ruka byla zdvižená a ohnutá, dlaní položená do týlu. Pravá paže byla mohutná, svalnatá, ohnutá v lokti a v zápěstí, přičemž obrovská ruka na jejím konci spočívala na mužově holém břichu těsně pod hrudí a vlastně vyhrnovala šedé, betonové záhyby košile nahoru. Jedinou další viditelnou končetinou byla mužova zakřivená pravá noha, která vycházela z fasády budovy. Jakási římsa či vyvýšenina nad malými okny procházela řadou stejných mužských soch jako něco, co jim probodává bok.</p>
<p>Daeman přistoupil blíž a nechal oči, aby si zvykly na tmu pod převisem z modrého ledu. Hlava muže – „sochy“ – byla nakloněná na pravou stranu, takže šedá tvář se téměř dotýkala šedého ramene a pro její výraz Daeman jen těžko hledal slova – oči zavřené, oblouk rtů ohrnutý nahoru. Byla to agónie? Nebo nějaká orgasmická rozkoš? Mohlo to být obojí – nebo možná nějaká složitější emoce, kterou lidé tenkrát znali, pro Daemanovu éru ztracená. Dlouhá řada totožných postav, vystupujících jak z fasády staré ruiny tak ze stěny modrého ledu, přivedla Daemana k myšlence řady hloupě se usmívajících mužů, kteří tančí pro nějaké neviditelné obecenstvo. <emphasis>Co byla tato budova? K čemu ji předkové používali? Proč toto zdobení?</emphasis></p>
<p>Nedaleko viděl na fasádě písmena – po měsících s Harmanem a poté, co si i on osvojil samočtecí funkci, to poznal.</p>
<p>SAGI</p>
<p>M YUANEZ</p>
<p>YANOWSKI</p>
<p>1991</p>
<p>Číst se Daeman nenaučil, ale ze zvyku přitiskl ruku krytou termokombinézou na studený kámen a v duchu si představil pět modrých trojúhelníků v řadě. Nic. Musel se sám sobě zasmát – kámen se samočíst nedá, jenom knihy, a to ještě jenom některé. Kromě toho, fungovala by samočtecí funkce přes molekulární termokombinézu? Neměl možnost to zjistit.</p>
<p>Číslice však Daeman číst uměl. Jedna devět devět jedna. Tak vysoké číslo žádný faxový uzel neměl. Nemohlo to být nějaké vysvětlení těch soch? Nebo snad starý pokus zařadit postavy pevněji do času, tak jako byla lidská podoba zasazená do kamene? <emphasis>Jak se dá očíslovat čas? </emphasis>napadlo ho. Chvíli si zkoušel představit, co by jedna devět devět jedna mohlo znamenat v rocích… roky od vlády nějakého krále, jako byl Agamemnón nebo Priamos z turínkového dramatu? Nebo to možná nějak patřilo k tomu, jak se tvůrce těchto znepokojivých soch hlásil ke své identitě. Bylo možné, že se ve ztraceném věku všichni identifikovali ne pomocí jmen, ale pomocí čísel?</p>
<p>Daeman zavrtěl hlavou a opustil jeskyni v modrém ledu. Ztrácel čas. Podivnost těchto věcí – těchto budov a „soch“, které měly zůstat pohřbené, těchto představ lidí nepodobných těm, jež znal, někoho, kdo se snaží přiřadit číselnou hodnotu samotnému času – na něho navíc působila stejně cize a znepokojivě jako vzpomínka na to, jak Setebos prošel tou dírou, zbytnělý mozek bez těla nesený cupitajícími krysami.</p>
<p>Jestli měl najít Kalibána a Seteba – nebo dovolit jim, aby našli jeho – narazí na ně v této kopulovité katedrále.</p>
<p>Samozřejmě to pravá katedrála nebyla – také slovo „katedrála“ znal Daeman jenom několik měsíců, co si je přečetl v Harmanově knize, z níž se naučil mnoho slov a téměř ničemu nerozuměl – ale vnitřek této obrovské kupole působil do značné míry tak, jak si Daeman katedrálu představoval. Ale ve městě, jemuž se teď říkalo Kráter Paříž, určitě žádná taková katedrála nikdy nestála.</p>
<p>Bylo po setmění. Dokud ještě nějaké světlo zbývalo, šel po zeleném pásu <emphasis>Promenade Plantee </emphasis>kolem příkopu Avenue Daumensil tak dlouho, až skončil v ledové mase, o níž se domníval, že je to Operbastel. Průrva se nad ním sice uzavřela, ale on šel tunelem, který jako by sledoval ulici Rudý Lyon až ke křižovatce, kde byla Bastila. Odsud vedly další tunely a otevřené úzké trhliny – v jedné z nich se mohl dotknout obou ledových stěn současně, když roztáhl ruce – doleva k Seině.</p>
<p>Po dobu Daemanova života a stovky pětidvacítkových generací před ním byla Seina vysušená a vydlážděná lidskými lebkami. Nikdo nevěděl, proč tam lebky jsou, vědělo se jen, že tam byly vždycky – z mnoha mostů, přes které se jezdilo drožkou, bryčkou nebo kariolem, vypadaly jako bílohnědé dlažební kameny – a Daeman si nepamatoval, že by se někdo podivil tomu, kam zmizela voda z řeky, protože staré řečiště protínal samotný skoro dvoukilometrový kráter. Nyní lemovaly stěny trhliny, kterou se ubíral k Île de la Cité a východnímu okraji kráteru.</p>
<p>Podle těch několika málo legend, jež se dochovaly v kultuře, která prakticky neměla dějiny, ústní ani jiné, Kráter Paříž údajně získal své jméno před více než dvěma tisícovkami let, když postlidé ztratili kontrolu nad miniaturní černou dírou, kterou vytvořili při nějakém předvádění na místě zvaném Institut de France. Díra se několikrát provrtala středem Země, ale jediný kráter, který zanechala na povrchu planety, byl přímo tady mezi faxovým uzlem Hotel Invalida a uzlem u Obezřetného lva. Legendy tvrdily, že přímo tam, kde je teď severní okraj kráteru, byla do středu Země vcucnuta spolu se zdivočelou dírou obrovská budova, které se říkalo Luv – nebo někdy „Lover“ – a vzala s sebou velkou část „umění“ lidí starého typu. Jelikož jediným „uměním“, se kterým se Daeman kdy setkal, bylo těchto několik soch, nedovedl si představit, že by ztráta Luvu znamenala velkou škodu, jestli bylo všechno uvnitř stejně hloupé jako tančící nazí muži v průrvě Avenue Daumensil, která teď zůstala za ním.</p>
<p>Z jediné otevřené trhliny, která vedla k Île St-Louis a Île de la Cité Daeman neviděl nic, a tak strávil skoro celou hodinu tím, že šplhal po ledové stěně – pracně vysekával stupy, zarážel těžké šipky, aby k nim mohl uvázat lano, a často visel na jednom nebo na obou ledových kladívkách, aby nechal pot vytéct z očí a bušící srdce mohlo zvolnit tempo. Jedna věc byla na té neuvěřitelné námaze dobrá – už mu nebyla zima.</p>
<p>Vylezl na vrstvu modrého ledu pokrývající město přibližně v místech, kde býval západní konec Île de la Cité. Led byl tady třicet metrů hluboký a Daeman čekal, že když se rozhlédne přes kráter k západu, uvidí alespoň vrcholky panoramatu, které byl zvyklý vídat – vysoké obytné věže z fullerenových mřížek a bambusu 3 věnčící kráter jako takový, matčinu věž přímo naproti a dál na západě třísetmetrovou <emphasis>La putain énorme, </emphasis>obrovskou nahou ženu ze železa a polymeru. Socha, <emphasis>je to jen velká socha, </emphasis>pomyslel si teď, <emphasis>ale dřív jsem to slovo neznal.</emphasis></p>
<p>Nic z toho však vidět nebylo. Přímo před Daemanem hledícím k západu se do výšky přinejmenším půl kilometru nad úroveň starého města tyčila obrovská kupole z organického modrého ledu. Pouze rohy, hrany, stíny a občas nějaká ta vystupující terasa ukazovaly, kde kráter obepínal prstenec kdysi hrdých věží. Matčino vysoké domi nebylo vidět. Ani <emphasis>putain </emphasis>dál na západě. Kromě samotné obrovské modré kupole – která zakrývala a zároveň pohlcovala to, co bylo již podvečerní světlo, jak si Daeman uvědomil – byla teď oblast kolem kráteru masou vzdušných věží, opěrných oblouků, složitých mozaik a stalagmitů z modrého ledu tyčících se do výšky sta pater a výš. Všechny tyto vzletné věže a výstupky obklopující kopuli byly ve vzduchu propojené pavučinami z modrého ledu, které vypadaly jemně, ale každá z nich – došlo Daemanovi – musela být širší než kterýkoli z velkých městských bulvárů. Všechno se třpytilo v paprscích sytého, nízkého slunce a vnitřkem věží, pavučin a samotné kupole jako by probíhaly nějaké světelné impulzy.</p>
<p><emphasis>Ježíši Krist</emphasis><emphasis>e, </emphasis>zašeptal Daeman.</p>
<p>Přestože zářící věže, které šplhaly šedesát, osmdesát a sto podlaží nad dolní okraj ledové čepice zakrývající město, byly majestátní, až se z toho stahoval šourek, nejpůsobivější ze všeho byla kupole.</p>
<p>Vysoká přinejmenším dvě stě pater – Daeman dokázal její výšku a závratnou hmotu odhadnout jen podle starých obytných věží, které se daly zahlédnout dole na boku kupole – a s poloměrem ke dvěma kilometrům, táhla se kupole od jeho místa tady na Île de la Cité na jih k obrovskému smetišti, kterému jeho matka říkala Lucemburské zahrady, na sever kolem trávníku nazývaného bulvár Haussmann, pohlcovala obytnou věž na Gare St-Lazare, kde bydlel matčin poslední milenec, a pak na západ skoro až k Martovým polím, kde bývalo vždycky vidět rozkročenou <emphasis>pu</emphasis><emphasis>tain. </emphasis>Dnes ji ale vidět nebylo. Kopule zakrývala dokonce i třísetmetrovou ženu.</p>
<p><emphasis>Kdybych přifaxoval do uzlu Hotel Invalida, ocitl bych se uvnitř kupole, </emphasis>pomyslel si.</p>
<p>Z té představy se mu srdce rozbušilo prudčeji než předtím z ledového výstupu, ale pak mu hlavou proběhly v rychlém sledu ještě děsivější myšlenky.</p>
<p>Tou první bylo – <emphasis>Tuhle věc </emphasis>přes <emphasis>celý kráter vybudoval Setebos. </emphasis>Bylo to neskutečné, ale musela to být pravda. Teď, když oranžový západ slunce na věžích a samotné kupoli maličko slábl, Daeman spatřil rudou záři šířící se ledem vzhůru – rudé pulzování, jež nemohlo vycházet odjinud než z kráteru.</p>
<p>Druhá byla – <emphasis>Musím tam jít.</emphasis></p>
<p>Jestli byl Setebos ještě tady v Kráteru Paříž, bude čekat <emphasis>tam. </emphasis>Jestli tady byl Kalibán, bude v kupoli.</p>
<p>S rukama roztřesenýma chladem – <emphasis>chladem, </emphasis>namlouval si – se Daeman vrátil k ledové stěně, uvázal provaz k nosníku z bambusu 3, jenž vystupoval z modrého ledu, a spustil se zpátky do čekající trhliny.</p>
<p>Na dně úzkého kaňonu byla již tma – když se podíval nahoru, uviděl na blednoucí obloze hvězdy – a jediná cesta z Île de la Cité dopředu znamenala vlézt do některého z mnoha malých ústí tunelů, které hleděly z ledu jako oči, tunelů, ve kterých bude ještě větší tma.</p>
<p>Daeman si našel jedno ústí, které bylo asi tak ve výšce hrudi nad dnem trhliny, kterou přilezl. Cítil, jak mu ledem proniká do kolen a do dlaní ještě hlubší chlad. Při životě ho tady udržovala jedině termokombinéza. Pouze osmózní maska bránila tomu, aby mu dech zamrzl v hrdle.</p>
<p>Když to šlo, lezl po kolenou a batohem dřel o nízký strop, kuši nataženou před sebe, jinak se plazil vstříc rudé záři v kopulové katedrále před sebou po břiše.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>37</strong></p>
<p>Hockenberry přijde do astrogační bubliny, aby se postavil tváří v tvář Odysseovi, možná se od něho nechal ztlouct, ale nakonec zůstane, aby se s ním opil.</p>
<p>Trvalo mu déle než týden sebrat odvahu, aby si šel promluvit s jediným dalším člověkem na palubě, a když to konečně udělal, <emphasis>Královna Mab </emphasis>dosáhla bodu obratu a moravci ho upozornili, že na čtyřiadvacet hodin nastane stav beztíže, než se loď otočí zádí dopředu, směrem k Zemi, znovu začnou vybuchovat bomby a při zpomalovací fázi se vrátí 1.28 pozemské gravitace. Mahmud i hlavní integrátor Asteague/Che přišli zkontrolovat jeho kabinu, jestli je pro stav beztíže zajištěná – to znamená všechny ostré rohy jsou obložené, volné věci uložené tak, aby neodpluly, pantofle a rohožky se suchým zipem nachystané – ale nikdo Hockenberryho nevaroval, že běžnou reakcí na nulovou gravitaci je prudká mořská nemoc.</p>
<p>Hockenberry její záchvat dostane. Několikrát. Vnitřní ucho mu neustále říká, že nekontrolované padá, a rozhodně chybí obzor, na který by se mohl soustředit – jeho kajuta nemá okno, průzor ani nic jiného, čím by se dalo vyhlédnout ven – a jelikož vybavení toalety bylo navrženo tak, aby fungovalo v prostředí převládající gravitace 1.28 g, Hockenberry se brzy naučí používat beztížné pytlíky, které mu Mahmud nosí pokaždé, když oznámí, že se mu znovu začíná zvedat žaludek.</p>
<p>Ale šest hodin nevolnosti stačí. Nakonec se scholik začne cítit líp a dokonce se mu začne poletování po polstrované kajutě líbit, když může odplout od svého přišroubovaného lůžka k dobře připevněnému psacímu stolu. Nakonec požádá o povolení opustit kajutu, ihned je dostane a náramně si užije proplouvání dlouhými chodbami, odrážení se dolů širokým lodním schodištěm, které teď, v opravdu trojrozměrném světě, vypadá tak hloupě, a ručkování od jednoho madla k druhému v nádherně složité strojovně. Mahmud zůstane po celou tu dobu jeho věrným pomocníkem. Dává pozor, aby Hockenberry ve strojovně nešťastnou náhodou nevzal za nějakou páku nebo nezapomněl, že tady věci stále mají hmotnost, i když se zdá, že nic neváží.</p>
<p>Když Hockenberry oznámí, že chce navštívit Odyssea, Mahmud mu sdělí, že Řek je v astrogační bublině na přídi a odvede ho tam. Hockenberry ví, že by měl malého moravce poslat pryč – že to bude soukromá omluva, rozhovor a možná i nakládačka, mezi dvěma muži – ale patrně jeho zbabělé já dovolí, aby s ním Mahmud zůstal. Moravec určitě nedopustí, aby mu Odysseus utrhal jeden úd za druhým, a není vůbec důležité, jestli na to unesený Řek třeba nemá právo.</p>
<p>Astrogační bublinu tvoří kulatý stůl upevněný uprostřed oceánu hvězd. Se stolem jsou spojené tři židle, ale Odysseus jednu z nich použije jen k tomu, aby se ukotvil, a zahákne se bosýma nohama mezi příčky. Když se <emphasis>Královna Mab </emphasis>otáčí kolem některé osy – což, jak se zdá, dělá v těchto čtyřiadvaceti hodinách bez tahu často – hvězdy se míhají kolem takovým způsobem, že by se Hockenberry ještě před několika hodinami musel rozběhnout pro beztížný pytlík, ale teď už ho to neznepokojuje. Jako by v nulové gravitaci existoval odjakživa. Okamžitě usoudí, že Odysseus to zřejmě cítí stejně, protože Achájec vyprázdnil již tři z devíti nebo deseti nádob na víno přivázaných ke stolu dlouhými provazy. Pošle jednu vzduchem Hockenberrymu tak, že do ní cvrnkne prsty, a scholik, přestože má žaludek prázdný, nemůže víno nabídnuté jako usmiřovací gesto odmítnout. Navíc je znamenité.</p>
<p>„Ti uměláci je nechali vykvasit a uložili je někam na tuhle bezbožnou loď,“ prohlásí Odysseus. „Napij se, lidský výtvore. Přidej se k nám, moravče.“</p>
<p>To poslední patří Mahmudovi, který se přitáhl k jedné židli, víno však odmítne zavrtěním své kovové hlavy.</p>
<p>Hockenberry se Odysseovi omluví, že ho oklamal, přivedl ho k sršnímu letounu, aby ho moravci mohli omráčit a unést. Odysseus odbude omluvu mávnutím ruky. „Říkal jsem si, že tě zabiju, synu Duanův, ale k čemu by to bylo? Bohové mi zřejmě určili, abych se této dlouhé plavby zúčastnil, a tak mi nepřísluší protivit se vůli nesmrtelných.“</p>
<p>„Pořád věříš v bohy?“ zeptá se Hockenberry a dlouze upije silného vína. „I poté, co jsi s nimi válčil?“</p>
<p>Vousatý stratég se nad tím zachmuří, ale pak se usměje a poškrábe se na tváři. „Někdy může být pro člověka těžké, aby věřil ve své přátele, Hockenberry, synu Duanův, ale <emphasis>vždy</emphasis><emphasis>cky </emphasis>musí věřit ve své nepřátele. Obzvlášť když má tu výsadu, že může mezi své nepřátele počítat bohy.“</p>
<p>Chvíli pijí mlčky. Loď se znovu otočí. Jasné slunce na okamžik vymaže hvězdy, potom se loď znovu dostane do vlastního stínu a hvězdy se zase objeví.</p>
<p>Silné víno zaplaví Hockenberryho vlnou tepla. Je šťastný, že žije – zvedne ruku k hrudi a dotkne se nejenom kvitovacího medailonku, ale i tenké čáry mizející jizvy pod halenou – a uvědomí si, že po deseti letech života mezi Řeky a Trójany je to dnes poprvé, co si sedl, aby popil víno a poklábosil s jedním z velkých hrdinů a hlavních postav <emphasis>Íliady</emphasis>. Jak zvláštní po tolika letech, kdy o tom příběhu přednášel studentům.</p>
<p>Oba muži nějaký čas hovoří o událostech, které viděli těsně předtím, než opustili Zemi a úpatí Olympu – uzavření díry mezi světy, nerovný boj mezi Amazonkami a Achilleovými muži. Odyssea překvapí, že Hockenberry toho tolik ví o Penthesilei a ostatních Amazonkách a Hockenberry nepovažuje za nutné bojovníkovi vykládat, že o nich četl ve Vergiliovi. Oba muži spekulují o tom, jak rychle se obnoví skutečná válka a jestli Achájci a Argejci znovu pod vedením Agamemnóna konečně strhnou trójské hradby.</p>
<p>„Agamemnón možná má dost hrubé síly, aby Ílion zničil,“ uvažuje Odysseus s očima upřenýma na otáčející se hvězdy, „ale jestli síla a počty selžou, pochybuji, že má tu správnou prohnanost.“</p>
<p>„Prohnanost?“ zopakuje Hockenberry. Přemýšlel a dorozumíval se touto starou řečtinou tak dlouho, že se málokdy musí nad některým slovem pozastavit, ale teď to udělá. Odysseus použil slovo <emphasis>dolos</emphasis> – které by mohlo znamenat „prohnanost“ ve smyslu pochvalném nebo urážlivém.</p>
<p>Odysseus přikývne. „Agamemnón je Agamemnón – všichni ho vidí takového, jaký je, protože ničeho víc není schopen. Ale já jsem Odysseus, ve světě vyhlášený nejrůznějšími prohnanostmi.“</p>
<p>Hockenberry znovu slyší <emphasis>dolos </emphasis>a uvědomí si, že Odysseus se chlubí právě tou vychytralostí a lstivostí, díky níž o něm Achilleus řekl – sám u toho byl a před měsíci v poselstvu k Achilleovi to slyšel – „Vždyť jak Hádova brána se takový člověk mi hnusí, který cos jiného skrývá… a jiného řekne.“</p>
<p>Odysseus zjevně pochopil, že Achilleus to tenkrát v noci myslel jako urážku, ale rozhodl se, že se neurazí. Teď, po čtyřech nádobách vína, byl syn Láertův na svou lstivost pyšný. Hockenberryho napadne, nikoli poprvé: <emphasis>Dokáží Tróju porazit bez Odysseova dřevěného koně? </emphasis>Přemýšlí o vrstvách toho slova, <emphasis>dolos</emphasis>, a musí se pro sebe usmát.</p>
<p>„Proč se vesele šklebíš, synu Duanův? Řekl jsem snad něco zábavného?“</p>
<p>„Ne, nikoli, ctihodný Odyssee,“ odvětí scholik. „Jenom jsem přemýšlel o Achilleovi…“ Raději skončí do ztracena, než říci něco, čím by druhého muže popudil.</p>
<p>„Včera v noci se mi o Achilleovi zdálo,“ podotkne Odysseus, lehce se ve vzduchu otočí a rozhlédne se po hvězdách kolem, které tvoří bezmála kouli. Z astrogační bubliny je výhled oběma směry podél trupu <emphasis>Královny Mab</emphasis>, ale kov a plasty světlo hvězd většinou odrážejí. „Zdálo se mi, že jsem s Achilleem hovořil v Hádu.“</p>
<p>„Je tedy syn Péleův mrtvý?“ Hockenberry otevře další nádobu s vínem.</p>
<p>Odysseus pokrčí rameny. „Byl to jenom sen. Sny nepřijímají čas jako hranici. Netuším, jestli Achilleus ještě dýchá, nebo se plouží mezi mrtvými, ale jisté je, že jednoho dne Hádes bude jeho domovem – stejně jako nás všech.“</p>
<p>„A co ti Achilleus v tom snu řekl?“</p>
<p>Odysseus stočí pohled svých tmavých očí zpátky ke scholikovi. „Zajímal se o svého syna Neoptolema, o to, jestli se z chlapce u Tróje stal šampión.“</p>
<p>„A pověděl jsi mu to?“</p>
<p>„Řekl jsem mu, že nevím, že mne vlastní osud zanesl daleko od hradeb Ília dřív, než se tam Neoptolemos mohl zapojit do boje. Syn Péleův nebyl s takovou odpovědí spokojený.“</p>
<p>Hockenberry přikývne. Dovede si představit Achilleovu nevrlost.</p>
<p>„Snažil jsem se Achillea utěšit,“ pokračuje Odysseus. „Říct mu, jak si ho Argejci považují jako boha, když je teď mrtvý – jak budou živí muži navěky zpívat o jeho udatných činech. Ale on o nic takového nestál.“</p>
<p>„Ne?“ Víno nebylo jenom dobré, bylo úžasné. Šířilo se z Hockenberryho břicha jako tekuté teplo a probouzelo v něm pocit, jako by se vznášel ještě volněji, než to umožňuje samotný stav beztíže.</p>
<p>„Ne. Řekl mi, abych si takové oslavné písně nacpal do prdele.“</p>
<p>Hockenberry se prskavě rozesměje. Kuličky a kapky červeného vína plují prostorem. Scholik se je snaží odehnat, ale červené kuličky pukají a jemu z nich lepí prsty.</p>
<p>Odysseus dál hledí ven na hvězdy. „Achilleův přízrak mi minulou noc řekl, že by raději byl venkovský blbec, jehož ruce jsou pokryté mozoly ne od meče, ale od pluhu, a deset hodin denně civěl na volskou prdel, než by byl největší hrdina v Hádu nebo dokonce tamní král vládnoucí nad mrtvými, kteří nedýchají. Achilleovi se nelíbí být mrtvý.“</p>
<p>„Ne,“ odvětí Hockenberry. „To si dovedu představit.“</p>
<p>Odysseus udělá v nulové gravitaci piruetu, chytí se zádového opěradla židle a pohlédne na scholika. „Nikdy jsem tě neviděl bojovat, Hockenberry. Bojuješ?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Odysseus pokývá hlavou. „To je chytré. To je moudré. Určitě pocházíš z dlouhého rodu filozofů.“</p>
<p>„Můj otec bojoval,“ vzhlédne Hockenberry, překvapený vzpomínkami, které rychle ožívají. Pokud ví, za posledních deset let svého druhého života na otce nemyslel a nevzpomněl si na něho.</p>
<p>„Kde?“ zeptá se Odysseus. „Řekni mi, ve které bitvě. Možná jsem tam byl.“</p>
<p>„Na Okinawě.“</p>
<p>„Tu bitvu neznám.“</p>
<p>„Můj otec ji přežil,“ pokračuje Hockenberry. Cítí, jak se mu svírá hrdlo. „Byl velice mladý. Devatenáct. Byl u námořní pěchoty. Později téhož roku se vrátil domů a po třech letech jsem se narodil já. Nikdy o tom nemluvil.“</p>
<p>„On se nechlubil svou udatností, ani svému synovi bitvu nelíčil?“ zeptá se nevěřícně Odysseus. „Pak není divu, že z tebe vyrostl spíš filozof než bojovník.“</p>
<p>„Vůbec nikdy se o tom nezmínil,“ vrtí hlavou Hockenberry. „Věděl jsem, že byl ve válce, ale o jeho skutcích na Okinawě jsem se dozvěděl až po letech, když jsem si přečetl staré doporučující dopisy od jeho velícího důstojníka, poručíka, který nebyl o mnoho starší než můj otec, když spolu bojovali. Našel jsem ty dopisy a vyznamenání v otcově starém námořnickém kufru, když zemřel. Tou dobou už jsem měl před doktorátem z antických studií, a tak jsem použil své badatelské schopnosti k tomu, abych se něco dozvěděl o bitvě, v níž otec získal Purpurové srdce a Stříbrnou hvězdu.“</p>
<p>Odysseus se na tyto zvláštně znějící odměny nezeptá. Místo toho řekne: „Vedl si tvůj otec v bitvě dobře, synu Duanův?“</p>
<p>„Myslím, že ano. 20. května roku 1945 utrpěl dvě zranění, při bitvě o místo, kterému se říkalo Sugar Loaf Hill na ostrově Okinawa.“</p>
<p>„Ten ostrov neznám.“</p>
<p>„Ne, ani nemůžeš,“ kývl Hockenberry. „Je to daleko od Ithaky.“</p>
<p>„Bylo v té bitvě mnoho mužů?“</p>
<p>„Otcova strana měla sto osmdesát tři tisíce mužů připravených k nasazení do boje,“ odvětí Hockenberry. Také se teď dívá na hvězdy. „Jeho armádu přivezla k ostrovu Okinawa flotila více než šestnácti set lodí. Nepřátel, kteří na ně čekali, zakopaní ve skalách, korálech a jeskyních, bylo sto deset tisíc.“</p>
<p>„Žádné město, které by se dalo oblehnout?“ zeptá se Odysseus a vůbec poprvé od počátku jejich rozhovoru se na scholika podívá se zaujatým výrazem.</p>
<p>„Žádné pořádné město, ne. Byla to jenom jedna bitva ve větší válce. Druhá strana chtěla pozabíjet naše lidi, aby zabránila vpádu na jejich domovský ostrov – Dopadlo to tak, že je naši zabíjeli všemi možnými způsoby – lili jim oheň do jeskyní, zazdívali je zaživa. Otcovi druhové zabili na tom ostrově více než sto tisíc ze sto deseti tisíc Japonců.“ Napije se. „Japonci byli tenkrát naši nepřátelé.“</p>
<p>„Slavné vítězství,“ podotkne Odysseus.</p>
<p>Hockenberry tiše zamručí.</p>
<p>„Ta čísla – mužů, lodí – mi připomínají naši válku s Trójou,“ prohlásí Argejec.</p>
<p>„Ano, jsou hodně podobná,“ odvětí Hockenberry. „Stejně jako prudkost bojů. Muž proti muži v dešti a bahně, ve dne v noci.“</p>
<p>„Vrátil se tvůj otec s velkou kořistí? Otrokyněmi? Zlatem?“</p>
<p>„Přivezl si domů samurajský meč – meč nepřátelského důstojníka – ale schoval ho do kufru a nikdy mi ho ani neukázal, když jsem byl kluk.“</p>
<p>„Bylo mnoho druhů tvého otce posláno do Hádovy brány?“</p>
<p>„Když se sečtou muži bojující na zemi i na moři, padlo 12 520 Američanů,“ vypočítává Hockenberry. Jeho učenecká hlava – a synovské srdce – nemá problémy si ta čísla vybavit. „Na naší straně bylo 33 631 zraněných. Nepřítel, jak jsem řekl, ztratil více než sto tisíc padlých, tisíce a tisíce upálených a zazděných v jeskyních a dírách, kam se zahrabali, aby pokračovali v boji.“</p>
<p>„My Achájci jsme ztratili před hradbami Ília více než dvacet pět tisíc druhů,“ řekne Odysseus. „Trójané vystavěli pohřební hranice pro přinejmenším stejné množství vlastních lidí.“</p>
<p>„Ano,“ přitaká Hockenberry s pousmáním, „ale to je za období deseti let. Otcova bitva na Okinawě trvala jenom <emphasis>devadesát dní</emphasis>.“</p>
<p>Rozhostí se ticho. <emphasis>Královna Mab </emphasis>se znovu otočí, plynule a majestátně jako nějaký obrovský mořský kytovec, který plave a převaluje se při tom. Krátce je zaplaví ostré světlo, které způsobí, že oba muži zvednou ruce, aby si zastínili oči, a pak se vrátí hvězdy.</p>
<p>„Překvapuje mě, že jsem o této válce nikdy neslyšel,“ promluví po chvíli Odysseus a podá Hockenberrymu novou nádobu s vínem. „Ale i tak jsi jistě na svého otce hrdý, synu Duanův. Tvoji lidé s vítězi té bitvy určitě zacházeli jako s bohy. Písně o ní se budou kolem vašich ohnišť zpívat po staletí. Jména mužů, kteří tam bojovali a zemřeli, budou znát ještě vnukové vnuků hrdinů a o podrobnostech všech jednotlivých soubojů budou zpívat potulní pěvci a básníci.“</p>
<p>Hockenberry se dlouze napije.</p>
<p>„Ve skutečnosti je to tak, že skoro všichni v mém století už na tu bitvu zapomněli.“</p>
<p><emphasis>Posloucháš to? </emphasis>zeptá se Mahmud úzkým svazkem.</p>
<p><emphasis>Poslouchám. </emphasis>Orphu z Ió je venku na trupu <emphasis>Královny Mab</emphasis>, on a další vakuoví moravci využívají čtyřiadvaceti hodin, kdy loď nezrychluje ani nezpomaluje, k tomu, že pobíhají po trupu, provádějí inspekce a opravují drobné škody způsobené zásahy mikrometeoritů, slunečními erupcemi nebo účinky štěpných bomb, které za sebou odpalovali. Na trupu je možné pracovat, i když loď používá pohon – Orphu byl za uplynulé dva týdny venku několikrát a využil soustavu lávek a žebříků, které jsou tam k tomu účelu osazeny – ale je již zadokumentováno, že mohutný Ióňan se vyjádřil v tom smyslu, že má raději nulovou gravitaci než to, co popsal jako práci na fasádě stopatrové budovy při zrychlení, s až příliš reálným pocitem, že záď a odrazný štít lodi jsou <emphasis>dole.</emphasis></p>
<p><emphasis>Hockenberry mluví, jako by byl dosti opilý, </emphasis>pošle Orphu.</p>
<p><emphasis>Myslím, že je, </emphasis>odpoví Mahmud. <emphasis>To víno, které Asteague/Che nechal okopírovat lodní kuchyní, je silné. Vychází ze vzorku médejského vína z amfory „vypůjčené“ z Hektorova vinného sklepa. Hockenberry roky popíjel horší varianty tohoto červeného médejského s Řeky a Trójany, ale skoro jistě bylo ředěné – Řekové míchají do svých pohárů víc vody než vína. Občas přidávají mořskou vodu nebo vonné lát</emphasis><emphasis>ky jako myrha.</emphasis></p>
<p><emphasis>To zní opravdu barbarsky, </emphasis>pohorší se úzkým svazkem Orphu.</p>
<p><emphasis>V každém případě od doby, co měl před několika hodinami záchvaty kosmické nemoci, scholik nic nejedl, </emphasis>pošle Mahmud, <emphasis>a tak mu prázdný žaludek rozhodně nepomůže, aby zůstal střízlivý.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vypadá to, že bude mít záchvaty kosmické nemoci i za pár hodin, </emphasis>odpoví Orphu.</p>
<p><emphasis>Pokud ano, tentokrát mu budeš nosit další blicí pytlíky ty. Už jsem mu nad nimi držel hlavu za jeden čtyřiadvacetihodinový cyklus dostkrát.</emphasis></p>
<p><emphasis>Sakra, </emphasis>vzkáže Orphu z Ió, <emphasis>v tom bych tě vážně rád vystřídal, ale obávám se, že v těch patrech lodi, kde jsou lidské kajuty, pro mě dveře nejsou dost široké.</emphasis></p>
<p><emphasis>Počkej, </emphasis>pošle Mahmud. <emphasis>Poslechni si tohle.</emphasis></p>
<p>„Máš rád hry, synu Duanův?“</p>
<p>„Hry?“ optá se Hockenberry. „Jaké hry?“</p>
<p>„Takové, jaké se hrají při oslavách nebo při pohřbech,“ odvětí Odysseus. „Hry, které bychom uspořádali při Patroklově pohřbu, pokud by Achilleus uznal, že jeho přítel je mrtvý, a dovolil nám po Patroklově zmizení vystavět hranici.“</p>
<p>Hockenberry chvíli mlčí a pak řekne: „Myslíš disk, oštěp… něco takového?“</p>
<p>„Ano. A vozatajské závody. Běžecké závody. Zápas a rohování.“</p>
<p>„Viděl jsem vaše rohovnické zápasy ve vašich táborech u míst, kde jsou na břeh vytaženy černé lodě.“ Hockenberry mluví jen trochu zastřeně. „Ti muži mají ruce omotané jen řemínky ze surové kůže, když spolu bojují.“</p>
<p>Odysseus se zasměje. „Co jiného by na těch rukách měli mít, synu Duanův? Velké měkké polštáře?“</p>
<p>Hockenberry otázku přejde. „Loni v létě jsem se díval, jak Epeios zmlátil tucet mužů do krve, zpřerážel jim žebra a zlomil jim sanice. Rozdal si to s každým, kdo přišel, a bil se od časného odpoledne až do doby, kdy už dávno vyšel měsíc.“</p>
<p>Odysseus roztáhne tvář do širokého úsměvu. „Vzpomínám si na ty souboje. Ten den proti Panopeovu synovi nikdo neobstál, i když se pokusili mnozí.“</p>
<p>„Dva muži zemřeli.“</p>
<p>Odysseus pokrčí rameny a znovu upije vína. „Euryala, syna Mékisteova, třetího ve velení argolidským bojovníkům, cvičil a podporoval Diomédés. Nechával ho každé ráno běhat před svítáním, zpevňoval mu pěsti tím, že ho nechal tahat čerstvé hovězí půlky z jatek. Ale Epeios ho ten večer omráčil už ve dvacátém kole. Diomédes musel svého muže odtáhnout z kruhu. Po Euryalových prstech na nohou zůstalo v písku deset brázd. Ale přežil, aby mohl bojovat zase jindy – a příště si dá kurevsky pozor, aby nepřestal být ve střehu, to je jasná věc.“</p>
<p>„Rohování je špinavý podnik,“ zacituje Hockenberry, „a když u něho člověk zůstane dost dlouho, hlava se mu změní v koncertní síň, ve které nikdy nepřestane hrát čínská hudba.“</p>
<p>Odysseus se hýkavě rozesměje. „To je legrace. Kdo to řekl?“</p>
<p>„Jeden moudrý muž, který se jmenoval Jimmy Cannon.“</p>
<p>„Ale co je to čínská hudba?“ zeptá se do potlačovaného smíchu Odysseus. „A co přesně je koncertní síň?“</p>
<p>„To nic,“ mávne rukou Hockenberry. „Ale za celé ty roky sledování války si nevzpomínám, že by ten tvůj rohovnický šampión, Epeios, někdy nějak vynikl v <emphasis>aristeji</emphasis> – v souboji muže proti muži o slávu.“</p>
<p>„Ne, to je pravda,“ souhlasí Odysseus. „Sám Epeios uznává, že není žádný velký válečník. Odvaha potřebná k tomu, aby se člověk postavil proti jinému muži s holými pěstmi, někdy není stejná jako ta potřebná k tomu, aby člověk probodl nepříteli břicho oštěpem, potom hrot vykroutil a vychrstl mu vnitřnosti do prachu, jako by to byly zbytky.“</p>
<p>„Ale ty to dokážeš,“ podotkne Hockenberry monotónním hlasem.</p>
<p>„No ovšem,“ zasměje se Odysseus. „Ale bohové si to tak přáli. Já jsem z generace Achájců, kterým Zeus nařídil, že musíme, od mládí do stáří, vést kruté války až do trpkého konce, kdy my sami padneme a zemřeme, všichni do jednoho.“</p>
<p><emphasis>Odysseus je celkem optimista, </emphasis>poznamená Orphu.</p>
<p><emphasis>Realista, </emphasis>odpoví úzkým svazkem Mahmud.</p>
<p>„Ale mluvil jsi o hrách,“ naváže Hockenberry. „Viděl jsem tě, jak jsi zápasil. A vyhrál jsi. A zvítězil jsi také v táborovém závodu v běhu.“</p>
<p>„Ano,“ potvrdí Odysseus, „nejednou jsem si z běžeckého závodu odnesl pohár pro vítěze, zatímco Aiás se musel spokojit s býkem. V tom mi pomohla Athéna – podrazila tomu pitomci nohy, abych překonal cílovou čáru jako první. A porazil jsem Aianta taky v zápase – chytil jsem ho za kolenní jamku, přehodil jsem ho na záda a uzemnil jsem ho, než si ten přihlouplý obr všiml, že se něco děje.“</p>
<p>„A dělá to z tebe lepšího člověka?“</p>
<p>„Samozřejmě že dělá,“ zahřímá Odysseus. „Co by byl svět bez <emphasis>agonu </emphasis>– vzájemné agonistiky mužů – podle něhož každý pozná své místo v pořadí, neboť žádné dvě věci na zemi nejsou stejné. Podle čeho bychom všichni my živí poznali kvalitu, kdyby soutěže a osobní souboje neukázaly celému světu, kdo je vynikající a kdo dosáhne pouze na průměrnost? V jakých hrách vynikáš ty, Hockenberry?“</p>
<p>„V prvním roce na univerzitě jsem zkoušel dělat lehkou atletiku,“ vzpomíná Hockenberry. „Ale nevzali mě do týmu.“</p>
<p>„Musím říct, že v čemkoli závodí muži, v tom všem se i já vyznám,“ řekne Odysseus. „Obratně zacházet umím i s lukem dobře vyřezaným, krásně ohlazeným, a budu první mezi svými druhy, kdo v nepřátel davu svým šípem zasáhne, když vystřelím po něm, i kdyby do mne druhové strkali, jak se všichni budou drát o to, kdo dřív zamíří. Jeden z důvodů, proč jsem byl ochotný jít s Achilleem a Hektorem do války s bohy, byl ten, že jsem chtěl jako lučištník poměřit svou zdatnost s Apollónovým uměním – i když jsem v nitru věděl, že je to pošetilost. Pokaždé, když nějaký smrtelník soupeří s bohem v lukostřelbě – podívej se na chudáka Euryta z Oichalie – může se vsadit, že zemře náhlou smrtí, neodejde z tohoto světa stářím ve svém domě. A myslím si, že bych si to s pánem stříbrného luku nerozdal, pokud bych u sebe neměl svůj nejlepší luk, a ten nikdy neberu do války, když se plavím na černých lodích. Ten luk je i teď na stěně mé síně. Ifitos mi ten luk věnoval na znamení přátelství, když jsme se poprvé setkali – patřil jeho otci, samotnému Eurytovi. Měl jsem Ifita hodně rád a mrzí mě, že jsem mu výměnou za nejlepší luk na zemi dal jenom meč a oštěp hrubě opracovaný. Dřív, než jsem toho muže mohl pořádně poznat, zavraždil ho Hérakles.</p>
<p>Pokud jde o oštěp, dohodím tak daleko, jak jiný muž dostřelí šípem. A rohovat a zápasit jsi mě viděl. Pokud jde o běhy – ano, viděl jsi mě, jak jsem porazil Aianta, a dokážu běžet hodiny, aniž bych vyzvracel snídani, ale při krátkém sprintu mne mnoho běžců nechá za sebou v prachu, pokud v můj prospěch nezasáhne Athéna.“</p>
<p>„Mohl jsem se kvalifikovat na závody,“ zamumlá Hockenberry skoro pro sebe. „Dlouhé tratě mi šly. Jenže tam byl nějaký Brad Muldorff – říkali jsme mu Kačer – který mě vytlačil z posledního místa v týmu.“</p>
<p>„Porážka chutná žlučí a psími zvratky,“ prohlásí Odysseus. „Hanba každému muži, který si na ni zvykne.“ Nalije do sebe trochu vína, zvrátí hlavu dozadu, aby se mu lépe polklo, a pak si otře kapky z hnědých vousů. „Zdá se mi o tom, že mluvím s mrtvým Achilleem ve stinných síních Hádu, ale ve skutečnosti bych chtěl vědět, co je s mým synem Télemachem. Když už mi bohové sesílají sny, tak proč ne o mém synovi? Byl dítě, když jsem odjel – bázlivé a neprověřené – a mě by zajímalo, jestli vyrostl v muže, nebo se stal jedním z těch hejsků, kteří se poflakují po domech lepších mužů, vyhledávají bohaté paničky, piglují mladé chlapce a celý den hrají na lyru.“</p>
<p>„My jsme děti neměli.“ Hockenberry si promne čelo. „Alespoň si <emphasis>myslím, </emphasis>že ne. Vzpomínky na opravdový život mám pomíchané a kalné. Jsem jako potopená loď, kterou někdo svévolně učinil znovu plavby schopnou, ale nedal si tu práci, aby vyčerpal všechnu vodu – jenom tolik, aby se udržela na hladině. Příliš mnoho komor zůstalo zaplavených.“</p>
<p>Odysseus se na scholika podívá. Je vidět, že nechápe, ale stejně tak je vidět, že ho to nezajímá natolik, aby se zeptal.</p>
<p>Hockenberry se zadívá na řeckého vojevůdce a krále a jeho pohled se náhle zaostří a zbystří. „Byl bych rád, kdybys mi odpověděl, jestli můžeš… ale co to vlastně <emphasis>znamená </emphasis>být muž?“</p>
<p>„Být muž?“ zopakuje Odysseus. Otevře poslední dvě nádoby s vínem a jednu podá Hockenberrymu.</p>
<p>„Ano… promiň, ano. <emphasis>Být </emphasis>muž. <emphasis>Stát se </emphasis>mužem. V mé zemi je jediný obřad dospělosti to, že dostaneš klíčky od auta… nebo si poprvé zapícháš.“</p>
<p>Odysseus pokývá hlavou. „Poprvé si zapíchat je důležité.“</p>
<p>„Ale to přece nemůže být <emphasis>ono, </emphasis>synu Láertův! Co to obnáší být mužem – nebo člověkem, když na to přijde?“</p>
<p><emphasis>Z toho by mohlo něco být, vzkáže </emphasis>Mahmud Orphovi úzkým paprskem. <emphasis>Sám jsem nad tím nejednou přemýšlel – a nejenom tehdy, když se snažím porozumět Shakespearovým sonetům.</emphasis></p>
<p><emphasis>Všichni jsme nad tím přemýšleli, </emphasis>odpoví Orphu. <emphasis>Všichni jsme posedlí lidskými záležitostmi. Tedy, všichni my moravci, protože naše programování a zkonstruovaná DNA nás vracejí k tomu, abychom studovali své tvůrce a snažili se jim porozumět.</emphasis></p>
<p>„Být muž?“ zopakuje Odysseus. Jeho hlas je vážný, skoro až nepřítomný. „Momentálně se musím jít vychcat. Ty nemusíš chcát, Hockenberry?“</p>
<p>„Říkám si,“ pokračuje scholik, „že třeba to nějak souvisí s konzistentností.“ Musí se o to slovo pokusit dvakrát, než je řekne správně. „S konzistentností. Zkus si porovnat naše a vaše olympijské hry. Jen si to zkus porovnat!“</p>
<p>„Ten druhý moravec mi řekl, jak chcát na té latríně na pokoji, je tam nějaké vzduchoprázdno, které to i teď, kdy se všechno vznáší, vysaje, ale stejně mám velký problém s tím, aby se mi kapky nerozletěly na všechny strany. Ty ne, Hockenberry?“</p>
<p>„Vy, staří Řekové, jste svoje hry pořádali dvanáct set let,“ drží se svého tématu Hockenberry. „Pět dnů her jednou za čtyři roky, <emphasis>dvanáct set let, </emphasis>dokud je nějaký podělaný křesťanský římský císař nezakázal. <emphasis>Dvanáct set let! </emphasis>Ať bylo sucho nebo hladomor, epidemie nebo jiné pohromy. Každé čtyři roky se přestalo válčit a vaši atleti se z celého světa sjeli do Olympie, aby vzdali úctu bohům a soutěžili ve vozatajských závodech, v běhu, zápasu, disku, oštěpu a <emphasis>pankrationu </emphasis>– té zvláštní směsi zápasu a kickboxu, kterou jsem nikdy neviděl a ty určitě taky ne. Dvanáct set let, synu Láertův! Když moji současníci hry obnovili, neudrželi je o mnoho déle než sto let, a to ještě museli tři zrušit kvůli válce, jindy některé země odmítly přijet, protože je vytočila nějaká urážka nebo křivda, dokonce se našli vychcaní teroristi, kteří je využili, aby mohli pozabíjet židovské sportovce…“</p>
<p>„No jo, vychcaní,“ řekne Odysseus, pustí přivázanou nádobu, otočí se a chystá se odplout zpátky do své kajuty. „Taky se musím vychcat. Hned se vrátím.“</p>
<p>„Možná je nakonec konzistentní jenom to, co řekl Homér: <emphasis>‘Vždy nám jsou příjemné hody i loutna a sborové tance, častá výměna šatů i koupele teplé, lůžka i milování.‘</emphasis>“</p>
<p>Odysseus se zastaví ve vzduchu u irisových dveří astrogační bubliny. „Kdo je Homér?“ zeptá se.</p>
<p>„Toho neznáš.“ Hockenberry se znovu napije vína. „Ale vlastně…“</p>
<p>Zarazí se. Odysseus je pryč.</p>
<p>Mahmud vyjde z přechodové komory na palubě, kde je ošetřovna, přiváže se, přestože má v batohu palivo do manévrovacích trysek, a po lávkách, žebřících a lanech se vydá k přídi <emphasis>Královny Mab. </emphasis>Orpha z Ió zastihne při navařování záplaty na vrata nákladní komory, v níž je uložená <emphasis>Černá dáma</emphasis>, zavěšená pod skládacími křídly výsadkové lodi.</p>
<p>„Mohlo to být poučnější,“ podotkne Mahmud na jejich soukromé rádiové frekvenci.</p>
<p>„Tu vlastnost má většina rozhovorů,“ namítne Orphu. „I našich.“</p>
<p>„Jenže my při svých rozhovorech obvykle nejsme opilí.“</p>
<p>„Jelikož moravci nepřijímají alkohol k povzbudivým ani depresivním účelům, máš z praktického hlediska pravdu.“ Orphovo pouzdro, nohy a senzory jasně osvětluje sprška jisker od svařování. „Ale rozebírali jsme různé věci, když jsi byl hypoxický, omámený únavovými toxiny a – jak by řekli lidé – vyděšený tak, že jsi měl staženou prdel. Proto Odysseova a Hockenberryho nesouvislá konverzace nezní mým uším… kdybych nějaké měl… neznámě.“</p>
<p>„Co by řekl Proust o tom, co obnáší být člověkem… nebo mužem, když na to přijde?“ zeptá se Mahmud.</p>
<p>„Copak Proust, ten únavný chlapík. Dnes ráno jsem si v něm znovu četl.“</p>
<p>„Kdysi ses mi snažil vysvětlit jeho kroky k pravdě,“ připomene Mahmud. „Ale nejdřív jsi řekl, že měl ty kroky tři, pak čtyři, potom znovu tři a nakonec se vrátil ke čtyřem. Myslím, že jsi mi nakonec neřekl, které to jsou. Dokonce si myslím, že jsi ztratil nit toho, o čem jsi mluvil.“</p>
<p>„To jsem tě jenom zkoušel,“ řekne Orphu a doprovodí to zabrumláním. „Jestli doopravdy posloucháš.“</p>
<p>„To tvrdíš ty. Já myslím, že jsi měl moraveckou chvilku.“</p>
<p>„Nebylo by to poprvé,“ připustí Orphu. Přetížení daty jak z organických mozků, tak z kybernetických paměťových bank se ukazovalo jako čím dál větší problém, když moravci pokročili do druhé nebo třetí stovky věku.</p>
<p>„Osobně pochybuji,“ naváže Mahmud, „že by se Proustovy představy o podstatě toho, co znamená být člověkem, daly příliš dobře propojit s Odysseovými.“</p>
<p>Čtyři Orphovy kloubové paže se pilně věnují svařování, ale dvěma dalšími pokrčí. „Jistě si vzpomeneš, že jako jednu z těch cest zkoušel přátelství – i jako milenec,“ řekne Ióňan. „To má společné jak s Odysseem, tak s naším scholikem. Ale Proustův vypravěč zjistí, že jeho impulzem k pravdě je psaní, zkoumání nuancí zabalených do jiných nuancí jeho života.“</p>
<p>„Ale předtím přece umění jako cestu k nejhlubší lidskosti zavrhl,“ namítne Mahmud. „Podle toho, co jsi mi řekl, jsem myslel, že došel k závěru, že umění nakonec není cesta k pravdě.“</p>
<p>„Přijde na to, že reálné umění je platná forma <emphasis>tvoření</emphasis>,“ vysvětlí Orphu. „Poslechni si tenhle úryvek ze začátku <emphasis>Světa Guermantových:</emphasis></p>
<p>‘Lidé vybraného vkusu nám dnes o Renoirovi prohlašují, že je to velký malíř devatenáctého století. Ale když to říkají, ztrácejí ze zřetele Čas a zapomínají, že to vyžadovalo právě hodně času, aby Renoir i uprostřed samotného devatenáctého století došel uznání jako velký umělec. Aby se jim podařilo tohoto uznání dosáhnout, originální malíř a originální umělec si počínají jako oční lékaři. Terapie jejich malbou nebo jejich prózou nebývá vždy příjemná. Když je skončena, lékař nám řekne: „Teď se podívejte!“ A svět (který nebyl stvořen jednou provždy, nýbrž pokaždé, kdykoli se objevil nový originální umělec), se nám najednou zjeví úplně odlišný od světa dřívějšího, ale dokonale jasný. Ženy procházejí ulicí odlišné od žen někdejších, protože mají v sobě cosi renoirovského, něco z těch Renoirových postav, v nichž jsme kdysi odmítali ženy vidět. I kočáry jsou „hotový Renoir“ a zrovna tak voda a obloha: máme chuť procházet se lesem podobným tomu, který se nám první den zdál být právě vším jiným, jen ne lesem, který nám připadal například jako nějaký goblén, ale goblén, mezi jehož četnými barevnými odstíny právě odstíny vlastní lesům chyběly. Takový je ten nový a pomíjivý vesmír, který byl právě stvořen. Potrvá až do nejbližší příští geologické katastrofy, kterou rozpoutá nějaký nový originální malíř nebo nový originální spisovatel.’ A pokračuje vysvětlováním, jak spisovatelé dělají totéž, Mahmude – dávají vzniknout novým vesmírům.“</p>
<p>„Určitě to nemyslí doslovně,“ domnívá se Mahmud. „Nedávají vzniknout <emphasis>opravdovým </emphasis>vesmírům.“</p>
<p>„Já myslím, že mluví doslovně,“ odvětí Orphu a jeho tón je v pásmu rádiových vln nejvážnější, jak jej kdy Mahmud slyšel. „Sledoval jsi hodnoty senzorů kvantového toku, které Asteague/Che pouštěl do společného kanálu?“</p>
<p>„Ne, to ne. Kvantová teorie mě nudí.“</p>
<p>„Tohle není teorie. Každý den tohoto našeho přeletu mezi Marsem a Zemí se kvantová nestabilita mezi oběma planetami, v celé naší Sluneční soustavě, zvětšila. Země je v centru tohoto toku. Vypadá to, jako by se všechny její matrice časoprostorové pravděpodobnosti ocitly v nějakém víru, v nějaké oblasti samobuzeného chaosu.“</p>
<p>„Co to má společného s Proustem?“</p>
<p>Orphu zhasne svářecí hořák. Velká záplatovací deska na vratech nákladní komory dokonale drží. „Někdo nebo něco dělá bordel s planetami, možná dokonce s celým vesmírem. Když dešifruješ matematiku přicházejících kvantových dat, je to, jako by se v jedné bráně nějakým způsobem snažily existovat vedle sebe různé kvantové Calabiho-Yauovy prostory. Skoro to vypadá, jako by se snažily vzniknout nové světy – jako by je ke vzniku nutil nějaký neobyčejný génius, přesně, jak o tom mluví Proust.“</p>
<p>Někde na <emphasis>Královně Mab </emphasis>se zažehnou neviditelné pomocné trysky a dlouhé, neelegantní, ale krásné kosmické plavidlo z černého fullerenu a oceli se začne otáčet kolem několika os najednou. Mahmud se chytí madla a dobře udělá, protože nohy se mu z lodi smeknou, když se třísetmetrový atomový koráb roztočí jako cirkusový akrobat. Slunce sklouzne přes oba moravce a pak zapadne za masivní odrazný štít na zádi. Mahmud si upraví polarizované filtry a znovu spatří hvězdy. Ví, že Orphu je sice nevidí ve viditelném spektru, ale poslouchá jejich rádiové vřeštění a pištění. <emphasis>Ten termonukleární chór, </emphasis>nazval to jednou Ióňan.</p>
<p>„Orphu, příteli,“ řekne Mahmud, „doufám, že na mě nechceš zkoušet náboženství?“</p>
<p>Ióňan infrazvukově zabručí. „Jestli ano – a má-li Proust pravdu, že reálné vesmíry vznikají tehdy, když se tyto vzácné, téměř unikátní intelekty na úrovni géniů soustředí na jejich vytvoření – myslím, že bych se s tvůrci této aktuální reality setkat nechtěl. Tady působí něco zhoubného.“</p>
<p>„Nechápu, proč toto…“ začne Mahmud, ale pak se odmlčí a zaposlouchá se do společného kanálu. „Co je to poplach dvanáct nula jedna?“</p>
<p>„Hmotnost <emphasis>Mab </emphasis>se právě zmenšila o šedesát čtyři kilogramy,“ oznámí Orphu.</p>
<p>„Vysypání odpadků a moči?“</p>
<p>„Ne tak docela. Náš přítel Hockenberry se právě kvantovou teleportací přenesl jinam.“</p>
<p>Mahmudova první myšlenka je: <emphasis>Hockenberry není v takovém stavu, aby mohl někam kvitnout, měli jsme ho zadržet. Přátelé nedovolí svým přátelům, aby se někam teleportovali opilí. </emphasis>Pak se ale rozhodne nechat si to pro sebe.</p>
<p>O sekundu později se Orphu zeptá: „Slyšíš to?“</p>
<p>„Ne, co?“</p>
<p>„Monitoroval jsem rádiová pásma. Právě jsme otočili stejnosměrnou anténu na Zemi – nebo spíš na polární orbitální prstenec kolem Země – a ona zachytila modulované rádiové vysílání směřované maserem přímo na nás.“</p>
<p>„Co se v něm říká?“ Mahmud cítí, jak mu organické srdce začíná pumpovat rychleji. Nepotlačí adrenalin, nechá je pumpovat.</p>
<p>„Určitě to vychází z polárního prstence,“ referuje Orphu, „asi pětatřicet tisíc kilometrů nad Zemí. Ta zpráva je ženský hlas. A opakuje znovu a znovu: ‘Přiveďte mi Odyssea.’“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>38</strong></p>
<p>Daeman vstoupil do kopulové katedrály z modrého ledu za rozléhajícího se šelestu šepotů a zpěvů.</p>
<p>„Považ, on stvořil to, s ohněm sladěné, ohnivý zrak ve shluku pěn, jenž pase se a plyne. Považ, on viděl lov, tím bílým klínem oka za měsíce; a strakapouda s dlouhým jazykem, jenž z kůry dubu klove červa, a když svou kořist najde, ohlásí to, jenž však mravce nepojídá; je samé, kteří hradbu ze semínek, stálých stébel postavili – stvořil to vše, ba víc, stvořil nač zrak padne, a nechtě také nás: jak jinak?“</p>
<p>Daeman ten hlas poznal okamžitě – Kalibán. Sykavý šepot se vracel ozvěnou od stěny a chodby v modrém ledu. Jako by přicházel odevšad, uspokojivě vzdálený a zároveň děsivě blízký. A tomu jedinému Kalibánovu hlasu se nějakým způsobem dařilo být sborem, chórem, mnoha hlasy v hrůzné harmonii. Vyděšený víc, než čekal – mnohem, mnohem víc, než doufal, že bude – Daeman sklonil hlavu a vylezl z ledového tunelu na ledové mezipatro.</p>
<p>Po hodině plazení, kdy se často musel vracet, když se nějaký tunel v modrém ledu zúžil a uzavřel ve slepou uličku, jindy sice vyústil v chodby, které byly deset metrů široké, ale po chvíli narazil na stěnu nebo příliš vysoký vertikální komín, kdy lezl po břiše tím způsobem, že batohem drhl o ledový strop a tak jej před sebou raději postrkoval kuší, Daeman vyšel do prostoru, který považoval za střed katedrály z modrého ledu.</p>
<p>Neznal žádná stará slova, jimiž by tento prostor, v němž se ocitl, uměl popsat. Stál na jednom ze snad stovek tmavých ledových balkonů ve vnitřní, zakřivené stěně obrovské stavby, ale kdyby na ta slova při samočtení někdy narazil, teď by v nich tápal. Věžičky, kupole, oblouky, opěrné pilíře, apsida, hlavní loď, bazilika, kůr, sloupoví, rozetové okno, nika, pilíř, oltář. Všechna by se hodila pro jednu nebo více částí toho, na co se teď díval, a stejně by mu nestačila. Potřeboval by více slov, mnohem více slov.</p>
<p>Pokud to mohl odhadnout, vnitřek tohoto prostoru měl v průměru o něco méně než dva kilometry a od rudě zářícího dna po vrcholek kopule z modrého ledu sahal do výšky nějakých šesti set metrů. Jak vytušil již předtím zvenčí, Setebos překryl celý kráter v centru Kráteru Paříž a obrovský kruh teď rudě žhnul, pulzoval, jako by v sobě měl nějaké obrovské srdce. Daeman netušil, jestli je to způsobeno nějakou přirozenou sopečnou činností v kráteru, magmatem, které stoupá z hlubiny mnoha kilometrů, kudy se kdysi černá díra prodrala k jádru Země, nebo jestli to teplo a světlo nějakým způsobem získává a využívá Setebos. Zbytek kopule zářil odstíny barev, které Daeman neuměl popsat – od všech druhů červené u dna přes duhové barvy a jemně oranžové odstíny při okraji kráteru a ve spodních částech kupole. Červené žíly se rozbíhaly vzhůru po oranžovožlutých opěrných obloucích a stalagmitech, načež teplejší barvy bledly do chladivé záře mohutných modrých pilířů. Stěnami, sloupy, výztužemi a věžemi probíhaly pulzy zeleného světla a žlutých jisker. Uspořádané proudy červených pulzů postupovaly neviditelnými kanály jako elektrické vlny, volné jiskry propojovaly rozvětvené části katedrály, jako když si dendrity předávají vzruchy.</p>
<p>Slupka kupole byla místy tak tenká, že poslední večerní světlo zvenčí vytvářelo na západní straně růžové kruhy. Nejvyšší část stropu byla tenká jako sklo a ukazovala ovál tmavnoucí oblohy s vycházejícími hvězdami, které byly jen slabě rozmazané. Nejzajímavější však byly stovky mělkých prohlubní ve tvaru kříže, vysokých zhruba metr osmdesát, dole na vnitřních stěnách kupole. Věnčily celý prostor, a když se Daeman ze svého hrbolatého balkonu vyklonil, uviděl další tyto křížové výklenky pod sebou, zahloubené, jako by je do modrého ledu někdo vypálil. Zdálo se, že jsou zhotovené z kovu a jsou prázdné. V jejich ocelových útrobách se odrážela červená záře ze středu kráteru.</p>
<p>Vlastní rudé dno kráteru nebylo prázdné. Odevšad vyrůstaly trnité stalagmity a rozeklané věže, přičemž některé stoupaly až ke stropu – a vytvářely tak úhledné řady modrobílých sloupů – zatímco jiné stály o samotě. Dno kráteru také nebylo rovné; všude byly menší krátery a vyvýšené fumaroly. Z většiny z nich stoupaly obláčky plynů, páry a kouře a Daeman zaznamenal ve vlažných i přehřátých vzdušných proudech pach síry. Uprostřed rudě zářícího kruhu byl vyvýšený kráter s nerovnými okraji obklopený schodišti z modrého ledu a menšími fumarolami. Daemanovi se zdálo, že tento kráter nad kráterem je vyplněn skoro až po okraj oblými bílými kameny, dokud si neuvědomil, že ty kameny jsou temena lidských lebek – desetitisíců lidských lebek, z nichž většina ležela pod masou, která kráter téměř vyplňovala. Vyvýšený kráter se velice podobal hnízdu a tento dojem ještě umocňovala věc, která se v něm nacházela – šedá mozková tkáň, spirálovité brázdy, páry očí, nekoordinovaně se otevírající a zavírající ústa a otvory, desítky obrovských rukou pod ní, jež občas upravily polohu obrovské masy na hnízdě, usadily ji pohodlněji. Daeman však viděl také jiné ruce, každou větší než místnost, v níž bydlel ve vile Ardis, které vybíhaly z mozku na dlouhých stopkách a tahaly sebe i chapadla, jež z nich visela, po svítící podlaze. Některé z těchto rukou byly dost blízko, aby si Daeman mohl všimnout nespočtu zakřivených, ostrých, tenkých černých bodců nebo háčků, které vybíhaly z konců těch obrovských prstů. Každý háček – že by chlup proměněný evolucí? – byl delší než dýka, kterou měl Daeman na opasku, a prsty tyto nitky zapouštěly do modrého ledu. Ruce mohly vyšplhat kamkoli, posunout se po jakémkoli povrchu – zdivu, ledu nebo oceli – tím, že zabořily tyto černé, zubaté nože do materiálu, který měly pod sebou.</p>
<p>Samotný mozkovitý Setebos byl mnohem větší, než jak si ho Daeman pamatoval, když před necelými dvěma dny vyšel z díry na obloze – jestli měl předtím podélně nějakých třicet metrů, teď byl přinejmenším sto metrů dlouhý a třicet metrů vysoký uprostřed, kde spirálově rozbrázděnou tkáň rozdělovala hluboká svítící rýha. Mozek vyplňoval hnízdo a pokaždé, když svou masu jinak usadil, bylo slyšet, jak lebky praskají jako stébla suché slámy.</p>
<p>„Myslel, že u Něj není dobré ani zlé, vlídnosti ni krutost: silný on jest Pán. Prý On je strašný: hleďte Jeho živých skutků!“</p>
<p>Kalibánův sykot se šířil z kupole v ukázce dokonalé akustiky. Odrážel se ozvěnou od fumarol a zikkuratů, znovu se odrážel v labyrintu ledových tunelů a k Daemanovi jako by přicházel zepředu, zezadu i ze stran – vražedný šepot.</p>
<p>Když si Daemanovy oči zvykly na rudé příšeří a měřítko obrovské duté kupole, všiml si menších, pohyblivých útvarů, které se hemžily kolem paty Setebova hnízda, po všech čtyřech vybíhaly schody z modrého ledu k dolnímu konci mozku a zpátky dolů se šouraly jenom po zadních, nesly však velké oválné zámotky, z nichž vycházela nezdravá, slizká mléčná záře.</p>
<p>Daeman si v první chvíli myslel, že jsou to voynixové – při dlouhém plazení ledovým labyrintem zahlédl zbytky desítek těchto tvorů, ovšem nebyli to voynixové zamrzlí v ledu, na jaké narazil ve venkovní průrvě, ale jejich vykuchané zbytky, tu vydlabaný krunýř, tam utržená botka nebo roztrhaný kožený hrb, jinde zas osamoceně ležící klepetovité ruce – ale když se mu nyní podařilo prohlédnout přes páru a mlhu z fumarol, zjistil, že tito pečovatelé nejsou voynixové. Vypadali jako Kalibán.</p>
<p><emphasis>Kalibánci, </emphasis>pomyslel si Daeman. Setkal se s nimi skoro před rokem ve Středozemní kotlině, když cestoval se Savi a Harmanem. Teď si uvědomil i smysl křížových prohlubní ve stěně kupole. Savi jim říkala <emphasis>dobíjecí lůžka </emphasis>a samotný Daeman tenkrát na jednoho nahého <emphasis>kalibánka </emphasis>narazil, jak s rukama rozpřaženýma visí v jednom svislém kříži. Považoval ho za mrtvého, dokud neotevřel žluté kočičí oči.</p>
<p>Savi jim řekla, že Prospero a biosférická entita jménem Ariel, s níž se nesetkali, vyvinuli z jednoho lidského plemene <emphasis>kalibánky, </emphasis>aby zabránili voynixům v pronikání do Středozemní kotliny a dalších oblastí, které si chtěl Prospero uchovat pro sebe. Daeman si teď myslel, že to byla lež, nebo Savina chyba – <emphasis>kalibánci </emphasis>nebyli vypěstovaní ze žádného lidského plemene, ale spíš naklonovaní z původního a mnohem strašlivějšího Kalibána, jak Prospero připustil na svém orbitálním ostrově – ale Harman se tenkrát staré Židovky zeptal, proč vůbec postlidé vytvořili voynixy, když pak museli – nebo Prospero – vytvořit nějakou jinou obludu, aby je zadržela.</p>
<p><emphasis>„Ale oni voynixy nestvořili,“ </emphasis>odpověděla stařena. <emphasis>„Voynixové přišli odjinud a slouží někomu jinému, mají svůj vlastní program.“</emphasis></p>
<p>Daeman tomu nerozuměl ani tenkrát a teď tomu rozuměl ještě míň. Tito <emphasis>kalibánci, </emphasis>které viděl pobíhat jako nějaké odporně růžové mravence po dně kráteru a nosit ta mléčná vajíčka, určitě nesloužili Prosperovi – sloužili Setebovi.</p>
<p><emphasis>Kdo tedy přivedl na Zemi voynixe? </emphasis>napadlo ho. <emphasis>Proč voynixové útočí na Ardis a na další komunity lidí starého typu, jestli neslouží Setebovi? </emphasis>Komu <emphasis>voynixové slouží?</emphasis></p>
<p>Jediné, co teď Daeman věděl jistě, bylo to, že Setebův příchod do Kráteru Paříž byl pohromou pro zdejší voynixe – ti, kteří nezmrzli v rychle se rozrůstajícím modrém ledu, byli pochytáni a vykucháni jako nějací lahodní krabi. <emphasis>Kdo je vykuchal? Nebo co? </emphasis>Nabízely se dvě odpovědi, a ani jedna z nich příliš neuklidnila – voynixe rozdrtily buď zuby a drápy <emphasis>kalibánků, </emphasis>nebo ruce samotného Seteba.</p>
<p>Daeman si uvědomil, že to, co považoval za růžovošedé hřbítky táhnoucí se po dně kráteru, jsou ve skutečnosti další paže či stonky vycházející ze Seteba. Tyto masité stonky mizely v otvorech ve stěně kupole a…</p>
<p>Daeman se prudce otočil a zvedl kuši, prst na spoušti. Z ledového tunelu za ním se ozval klouzavý zvuk. <emphasis>Jedna ze Setebových rukou, třikrát větší než já, se tlačí tunelem za mnou.</emphasis></p>
<p>Daeman se přikrčil a čekal. Ruce se mu nakonec pod tíhou zvednuté kuše roztřásly, ale žádná tichá ruka se v otvoru neobjevila. Chodbou v ledu se však dál nesla ozvěna sykotu a klouzání.</p>
<p><emphasis>Ty ruce jsou teď ve stěnách a pravděpodobně i venku v trhlinách, </emphasis>pomyslel si Daeman. Snažil se zpomalit tlukot svého srdce. <emphasis>V tunelech a venku je tma. Co budu dělat, když tam na jednu nebo víc takových rukou narazí</emphasis><emphasis>m? </emphasis>Dole si všiml, že ruce mají v dlaních pulzující otvory pro příjem potravy – skupina <emphasis>kalibánků </emphasis>je krmila velkými kusy syrového červeného masa, buď voynixího nebo lidského.</p>
<p>Nakonec si lehl na balkon na břicho. Cítil, jak se mu chlad modrého ledu – hmoty, kterou teď považoval za živou tkáň vylučovanou samotným Setebem – rozlévá přes termokombinézu do těla.</p>
<p><emphasis>Už odsud můžu zmizet. Viděl jsem dost.</emphasis></p>
<p>Ležel tam na břiše, tu pitomou kuši před sebou, hlavu nechával skloněnou, aby si ho nevšimla skupina <emphasis>kalibánků, </emphasis>kteří pelášili po všech čtyřech po dně kráteru ani ne třicet metrů dole před ním, a čekal, až se mu do zbabělých rukou a nohou vrátí síla, aby mohl z téhle bezbožné katedrály vypadnout.</p>
<p><emphasis>Musím podat zprávu v Ardisu, </emphasis>promluvil rozumný hlas v jeho hlavě. <emphasis>Tady už jsem udělal všechno, co bylo v mých silách.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne, neudělal, </emphasis>odpověděla upřímná část Daemanovy mysli – ta, která ho jednou bude stát život. <emphasis>Musíš zjistit, co jsou ty lesklé, šedé vejčité útvary.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kalibánci </emphasis>uložili několik těchto šedých zámotků do kouřící fumaroly ani ne sto metrů od něho, napravo od jeho nízkého balkonu.</p>
<p><emphasis>Tam nemůžu slézt. Je to moc daleko.</emphasis></p>
<p><emphasis>Lháři. Není to ani třicet metrů. Pořád máš většinu provazu a hřeby. A kladívka na led. Pak už by to byl jenom rychlý sprint k těm zámotkům – jeden popadnout a vzít s sebou, jestli to půjde – zpátky sem na balkon a pryč.</emphasis></p>
<p><emphasis>To je šílenství. Celou dobu, co bych se pohyboval po dně kráteru, bych byl na ráně. </emphasis>Ti kalibánci <emphasis>byli mezi mnou a tím hnízdem. Kdybych byl tam venku, až se vynoří, chytili by mě. Sežrali by mě na místě, nebo odnesli Setebovi.</emphasis></p>
<p><emphasis>Teď jsou pryč. Máš šanci. Slez dolů </emphasis>teď.</p>
<p>„Ne,“ řekl Daeman. Vzápětí si uvědomil, že tu vyděšenou slabiku zašeptal nahlas.</p>
<p>Ale v dalším okamžiku už zarážel do podlahy svého balkonu hřeb, pevně k němu uvazoval provaz, věšel si kuši na rameno vedle batohu a začínal se pracně spouštět na dno kráteru.</p>
<p><emphasis>Výborně. Pro změnu dokazuješ, že máš nějakou kuráž a… Zavři hubu, kurva, </emphasis>poručil Daeman té odvážné, úplně pitomé části svého mozku. Mozek poslechl.</p>
<p>„Jenž jednou stvořil vše a stejně činí dál, a my v hrůze z Něj budeme muset žít,“ ozval se chorálový sykot Kalibána – ne <emphasis>kalibánků, </emphasis>ale samotného Kalibána, tím si byl Daeman jist. Původní netvor musel být tady v kupoli, možná na druhé straně Seteba a kráterového hnízda.</p>
<p>„Myslí si, že v některý den podivný, Setebos, Pán, Ten, jenž za tmavých nocí tančí, přijde k nám jako jazyk k oku, jak k hrdlu zub – anebo třeba vyroste jak z housenky motýl: sice tady jsme my, tam je on, a nikde pomoc žádná.“</p>
<p>Daeman dál sjížděl po kluzkém provazu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>39</strong></p>
<p>První, co musel doktor Thomas Hockenberry udělat poté, co se kvantovou teleportací přenesl do Ília, bylo najít si uličku, ve které by se mohl vyzvracet.</p>
<p>To nebylo ani v podroušeném stavu těžké, protože bývalý scholik strávil v Tróji a kolem ní téměř deset let a teď kvitl do vedlejší ulice za náměstím nedaleko Hektorových a Paridových komnat, kde byl už tisíckrát. V Íliu byla naštěstí noc, obchody, trhové stánky a hospůdky kolem náměstí byly zavřené a zabedněné a jeho tichý příchod nezaznamenal žádný kopiník ani noční strážný. Uličku přesto potřeboval a rychle ji našel. Zvracel tak dlouho, dokud nepřestal dávit naprázdno, a pak potřeboval ještě tmavší a méně používanou uličku. V blízkosti paláce mrtvého Parida – nyní Helenina domova a dočasného Priamova sídla – bylo naštěstí úzkých uliček mnoho a Hockenberry rychle vyhledal tu nejtmavší a nejužší, širokou jen něco málo přes metr, kde se mohl schoulit na trochu slámy, zabalit se do deky, kterou si vzal ze své kajuty na <emphasis>Královně Mab</emphasis>, a hluboce usnout.</p>
<p>Probudil se krátce po svítání, bolavý a mrzutý, s pořádnou kocovinou, a palčivě si uvědomil jak hluk, který k němu doléhal z náměstí u paláce, tak to, že si z <emphasis>Královny Mab </emphasis>vzal špatné oblečení. Na sobě měl totiž kombinézu z jemné šedé bavlny a boty pro nulovou gravitaci, něco, co moravcům připadalo vhodné pro člověka z jednadvacátého století. Tento model nezapadal příliš dobře mezi róby, kožené holenní chrániče, sandály, tuniky, tógy, kápě, kožešiny, bronzové brnění a hrubé domácí plátno, které byly v Íliu k vidění.</p>
<p>Když se Hockenberry nakonec ocitl na veřejném náměstí – poté, co ze sebe oklepal nejhorší špínu, kterou v uličce nabral, a uvědomil si reálný rozdíl mezi zatížením při zrychlení 1.28 g, ve kterém žil, a gravitací samotné Země, takže navzdory kocovině si mohl připadat hbitý a silný – překvapilo ho, jak <emphasis>málo </emphasis>lidí na náměstí je. Krátce po svítání bývalo na tomto tržišti nejrušněji, přesto teď u většiny stánků postávali jen jejich majitelé, stoly venkovních stravovacích zařízení byly prakticky prázdné a jedinými lidmi na druhé straně náměstí, před Paridovým, Heleniným a nyní Priamovým palácem, bylo pár stráží u dveří a bran.</p>
<p>Došel k závěru, že náležité šaty mají přednost dokonce i před snídaní, a tak zašel do stínu pod arkádu a začal smlouvat s jednookým, jednozubým starcem v turbanu z červeného hadru. Tento kmet měl největší vozík s největším výběrem zboží – většinou vyhozeného šatstva nebo hadrů ukradených čerstvým mrtvolám – ale handrkoval se jako drak, který se nechce rozloučit se svým zlatem. Hockenberry měl prázdné kapsy, a tak mohl nabídnout pouze lodní oděv a deku, kterou si přinesl, byly však natolik exotické – musel starci napovídat, že přijel až z Persie – že nakonec získal tógu, sandály s vysokým šněrováním, krásný červený vlněný pláštík nějakého nešťastného velitele, obyčejnou tuniku, sukni a spodní prádlo – vybíral si z koše to nejčistší, a když čisté nebylo, spokojil se s nezavšiveným. Náměstí opustil s širokým koženým opaskem, na němž byl meč, který se do akce příliš nedostal, ale pořád byl ostrý, a dvěma noži, z nichž jeden si zastrčil za opasek a druhý schoval do speciálně našitého záhybu v červeném pláštíku. Získal také hrst mincí. Jedno ohlédnutí na starcův široký, jednozubý úsměv Hockenberrymu prozradilo, že chlapík udělal dobrý obchod, že neobvyklou kombinézu pravděpodobně prodá za koně, zlatý štít nebo něco ještě lepšího. <emphasis>Co se dá dělat.</emphasis></p>
<p>Hockenberry se starce ani několika dalších ospalých obchodníků nezeptal, co se děje – proč to téměř prázdné náměstí, proč chybí vojáci a rodiny, proč je nad městem to zvláštní ticho – ale věděl, že se to stejně brzy dozví.</p>
<p>Když se za prodavačovou károu převlékal, stařec a dva jeho sousedé mu za jeho kvitovací medailonek nabídli zlato, přičemž tlouštík od vozu s ovocem vyšrouboval nabídku až na dvě stovky ve zlatě a pět set stříbrných thráckých mincí, ale Hockenberry odmítl a byl rád, že předtím, než se svlékl, získal ten meč a dvě dýky.</p>
<p>Teď, když utratil část nových mincí za snídani vestoje v podobě čerstvého chleba, sušených ryb, kousku sýra a horké čajovité tekutiny, která byla uspokojivá nekonečně méně než káva, vrátil se do stínů a zadíval se přes cestu na Helenin palác.</p>
<p>Mohl kvitnout do jejích soukromých komnat. Rozhodně by to nebylo poprvé.</p>
<p><emphasis>A kdyby tam byla, tak co?</emphasis></p>
<p>Rychlé bodnutí mečem a pak zase odkvitnout, dokonale neviditelný atentátník. Ale kdo mohl vědět, že si ho stráže nevšimnou? Hockenberry podesetitisící zalitoval, že přišel o morfovací náramek – základní výbavu bohů pro všechny scholiky, která jim umožňovala změnit kvantovou pravděpodobnost do takové míry, že Hockenberry, Nightenhelser nebo kterýkoli jiný nešťastný scholik mohl okamžitě vystřídat libovolného muže nebo ženu v Íliu nebo jeho okolí, nejenom na sebe vzít jeho či její podobu a oděv, ale skutečně je nahradit na kvantové úrovni. Dokonce i mohutný Nightenhelser tak mohl vmorfovat do chlapce, který měl třetinovou váhu, aniž tím popřel pravidlo, které Hockenberrymu jeden z vědecky orientovaných scholiků před lety popsal jako zákon zachování hmoty.</p>
<p>Jenže Hockenberry teď schopnost morfovat neměl – morfovací náramek zůstal na Olympu spolu s paralyzačním obuškem, směrovým mikrofonem a tlumicí zbrojí – ale kvitovací medailonek měl pořád.</p>
<p>Dotkl se zlatého kroužku, který mu ležel na prsou, a… zaváhal. Co <emphasis>by </emphasis>udělal, kdyby před sebou měl Helenu Trójskou? Neměl ponětí. Nikdy nikoho nezabil – natož nejkrásnější ženu, se kterou se kdy miloval, nejkrásnější ženu, kterou kdy viděl, soupeřku nesmrtelné bohyně Afrodíty – proto váhal.</p>
<p>U Skajské brány byl nějaký rozruch, a tak se tam vydal. Dojídal poslední zbytek chleba, přes rameno měl právě zakoupený kozlečinový mech s vínem a přemýšlel o situaci tady v Íliu.</p>
<p><emphasis>Byl jsem pryč déle než dva týdny. Tu noc, kdy jsem zmizel – tu noc, kdy se mě Helena pokusila zabít – to vypadalo, že Achájci město obsadí. Zdálo se být jisté, že Trójané a několik jejich spojenců z řad bohů a bohyň – Apollón, Arés, Afrodíta, méně významní bohové – nemohou město ubránit před odhodlaným náporem Agamemnónových vojsk podporovaných Athénou, Hérou, Poseidonem a ostatními.</emphasis></p>
<p>Hockenberry viděl z této války dost, aby věděl, že jisté není nic. Byl to samozřejmě Homérův obraz – události tady v této reálné minulosti, na této reálné Zemi a kolem této reálné Tróje se obvykle odvíjely paralelně s Homérovým slavným eposem, pokud se ho přímo nedržely. Teď, když se v uplynulých měsících tak dramaticky odklonily – jak věděl, díky zásahu jistého Thomase Hockenberryho – žádné sázky neplatily. Proto si pospíšil, aby udržel krok se závěrem davů, jež v prvním světle zjevně mířily přímo k hlavním městským branám.</p>
<p>Našel ji na hradbě nad Skajskou bránou spolu s ostatními členy královské rodiny a houfem hodnostářů. Všichni se mačkali na široké přehlídkové plošině, na níž ji pozoroval před deseti lety, když při shromažďování achájského vojska vysvětlovala Trójanům, který obličej patří ke kterému jménu. Ten den šeptala jména různých řeckých hrdinů Priamovi, Hekabě, Paridovi, Hektorovi a ostatním. Dnes byli Paris a Hekabé mrtví – spolu s mnoha tisíci dalších – ale Helena pořád stála po Priamově pravici spolu s Andromaché. Starý král při přehlídce armád před deseti lety stál, ale teď napůl ležel na nosítkách s trůnem, na kterých ho v těchto dnech nosili. Priamos na pohled zestárl mnohem víc než o deset let v porovnání s vitálním králem, jehož tu Hockenberry pozoroval před pouhými deseti lety – stařec byl scvrklou, seschlou karikaturou mocného Priama.</p>
<p>Ale dnes mumie vypadala vcelku spokojeně.</p>
<p>„Do dnešního dne jsem se litoval,“ zvolal Priamos k hodnostářům kolem sebe a několika stovkám královských gardistů na schodech a na pláni pod nimi. Na dohled nebylo žádné vojsko – Křovinatý hřeben a přístupové cesty k Íliu byly zcela bez vojáků – ale když Hockenberry napnul zrak a sledoval Helenin pohled, rozeznal velký dav ve vzdálenosti skoro tří kilometrů, kde byly na břeh vytaženy řecké černé lodě. Vypadalo to, jako by trójské vojsko obklíčilo Achájce, překonalo jejich vodní příkop a okopy s kůly a zmenšilo kilometry achájského ležení na nepravidelný půlkruh, který měl v průměru sotva víc než několik set metrů. Jestli to tak bylo, Řekové měli v zádech moře a byli obklíčeni silnou trójskou armádou, která jen čekala na znamení k úderu.</p>
<p>„Litoval jsem se,“ zopakoval Priamos, ale nakřáplý hlas měl teď silnější, „a příliš mnoho z vás jsem žádal, abyste mě litovali také. Ode dne, kdy má královna zahynula rukama bohů, je ze mě zmučený, zlomený stařec určený k záhubě… muž nejenom starý, ale takový, jenž překonal práh nemohoucnosti… přesvědčený o tom, že otec Zeus si mne vybral, aby mne zdeptal strašlivým osudem.</p>
<p>Za posledních deset let jsem viděl zemřít až příliš mnoho svých synů a byl jsem si jistý, že i Hektór se za nimi odebere do síní Hádu dřív, než tam odcestuje duch jeho otce. Byl jsem připravený dívat se, jak na krvavém konci barbarské války odvlékají mé dcery, vykrádají mé klenotnice, kradou palladium z Athénina chrámu a bezmocné děti svrhávají z našich hradeb.</p>
<p>Před měsícem, přátelé a příbuzní, bojovníci a vaše manželky, jsem čekal, že uvidím, jak manželky mých synů odvlečou krvavé ruce Argejců, Helenu zabije krutý Meneláos, mou dceru Kassandru znásilní, takže budu ochotný – ne, dychtivý – uvítat argejské psy u svých dveří a vyzvat je, aby mě snědli za syrova, až mne srazí oštěp Achillea, Agamemnóna, lstivého Odyssea, nemilosrdného Aianta, strašlivého Meneláa nebo silného Dioméda. Až mne rozpárají oštěpem, vyškubnou mi ze starého těla můj starý život, mé vnitřnosti předhodí mým psům – ano, těm věrným ohařům, kteří střežili mé brány a dveře mých komnat – že nechají ty náhle rozzuřené druhy, aby přede všemi chlemtali krev svého pána a sežrali mu srdce.</p>
<p>Ano, tak jsem si zoufal před deseti měsíci a před dvěma týdny… ale pohleďte, moji milovaní Trójané, jak se dnes ráno svět zrodil znovu. Zeus vyhnal všechny bohy – ty, kteří nás chtěli zachránit, i ty, kteří nás chtěli zničit. Otec bohů smetl hromem svou vlastní manželku Héru. Mocný Zeus spálil černé lodě Argejců a nařídil všem nesmrtelným, aby se vrátili na Olymp a vyslechli trest, který jim za jejich neposlušnost udělí. V situaci, kdy již bohové nenaplňovali dny a noci ohněm a rachotem, vedl můj syn Hektór naše vojska od vítězství k vítězství. Bez Achillea, který by dokázal vznešeného Hektora zastavit, jsme achájské vepře zahnali zpět ke spáleným trupům jejich černých lodí, jejich jižní tábory jsme rozvrátili a severní tábory spálili. A nyní je od západu svírají Hektór a synové našeho města, Aineiás se svými Dardany a dva zbylí synové Anténorovi, Akamás a Archelochos.</p>
<p>Na jihu jim ústup odřezávají zářní synové Lykáonovi a naši věrní spojenci ze Zeleie na úpatí Ídy, kde Zeus často má svůj trůn.</p>
<p>Ze severu maří Řekům plány a vedou své Adréstovce a Apajce Adréstos a Amfíos, lepí ve svých lněných korzetech, skvělí ve zlatě a bronzu ukořistěném mrtvým Achájcům, kteří našli smrt při zbrklém útěku.</p>
<p>Naši milovaní Hippothoos a Pylaios přežili deset let krveprolití a byli připraveni s námi tento měsíc zemřít, se svými trójskými přáteli a bratry, místo toho však nyní vedou své snědé pelasgické bojovníky po boku velitelů z Abýdu a blyštivé Arisby. Namísto hanebné smrti a porážky dělí dnes naše syny a spojence pouhé hodiny od toho, až uvidí hlavu našeho nepřítele Agamemnóna zvednutou do výšky na hrotu kopí. Též naši Thrákové, Trójané, Pelasgové, Kikonové, Paionové, Paflagonové a Halizónové se dočkali toho, že uvidí konec této války a již brzy budou hrabat zlato poražených Argejců, již brzy se budou strojit do zaslouženě získané zbroje Agamemnóna a jeho mužů. Dnes, kdy nemohou prchnout ke svým černým lodím, budou všichni řečtí králové, kteří přišli zabíjet a loupit, zabiti a oloupeni.</p>
<p>Kéž jsou dnes, když všichni bohové dají – a Zeus se o to již svým rázným slovem přičinil – moji přátelé a příbuzní – a naši nepřátelé – svědky našeho konečného vítězství. Kéž spatříme konec této války. Připravme se již teď – než tento rodící se den skončí – přivítat Hektora a Déifoba oslavou vítězství, která potrvá týden – ne, měsíc! – oslavou života a osvobození, která dovolí vašemu věrnému sluhovi Priamovi z Ília, aby zemřel jako šťastný muž!“</p>
<p>Tak promluvil Priamos, král Ília, a Hockenberry nedokázal uvěřit vlastním uším.</p>
<p>Helena nenápadně opustila společnost Andromaché a ostatních žen a sešla po širokých schodech zpátky do města. Doprovázela ji pouze otrokyně Andromaché, bojovnice Hypsipylé. Hockenberry se schoval za široká záda jednoho královského kopiníka, dokud Helena na schodech nezmizela z dohledu, a pak se za ní pustil.</p>
<p>Obě ženy zabočily do úzké uličky, která ležela téměř ve stínu západní hradby, načež se daly k východu uličkou, která byla ještě užší, a Hockenberry poznal, kam mají namířeno. Před několika měsíci, když se s ním Helena přestala stýkat a on měl své žárlivé období, sem sledoval ji a Andromaché a odhalil jejich tajemství. Bylo to místo, kde si Hektorova manželka Andromaché držela tajný byt, v němž Hypsipylé a další chůva hlídaly Astyanakta. Dokonce ani Hektór nevěděl, že jeho syn žije, že vražda dítěte rukou Afrodíty a Athény byla lstí několika trójských žen s cílem ukončit válku mezi Argejci a Trójany, obrátit Hektorův hněv proti samotným bohům.</p>
<p>No, pomyslel si Hockenberry, když čekal na konci menší uličky, aby si ženy nevšimly, že jsou sledovány, ta lest vyšla dokonale. Jenže teď bylo po válce s bohy a vypadalo to, že Trójská válka dospěla k poslední hodině.</p>
<p>Hockenberry nechtěl, aby došly až do bytu; i tam byly kikilské stráže. Proto se shýbl, zvedl ze země těžký, hladký, oválný kámen, který se mu přesně hodil do dlaně, a sevřel jej v pěsti.</p>
<p><emphasis>Opravdu chci Helenu zabít? </emphasis>Na to neuměl odpovědět. Alespoň ne zatím.</p>
<p>Helena a Hypsipylé stály u brány, která vedla do dvora tajného domu, když za ně Hockenberry rychle přistoupil a poklepal mohutné otrokyni z Lesbu na statné rameno.</p>
<p>Hypsipylé se prudce otočila.</p>
<p>Hockenberry jí nasměroval zvedák na bradu. Přestože měl v pěsti těžký kámen, kostnatá sanice statné ženy mu málem zlomila prsty. Ale Hypsipylé se svalila na záda jako povalená socha a v pádu narazila hlavou na dveře do dvora. Zůstala ležet, zjevně v bezvědomí, a její mohutná sanice vypadala jako zlomená.</p>
<p><emphasis>Paráda, </emphasis>pomyslel si Hockenberry, <emphasis>po deseti letech v Trójské válce ses konečně zapojil do boje – tím, že jsi omráčil ženu.</emphasis></p>
<p>Helena couvla. Maličká schovaná dýka, která už jednou našla Hockenberryho srdce, jí klouzala z rukávu do pravačky. Hockenberry byl rychlý, chytil Helenu za zápěstí a přitlačil jí ruku dozadu na hrubě opracované dveře. Krvácející, pohmožděnou pravačkou, která mu tak tak fungovala, pak vytáhl z opasku vlastní dlouhý nůž a vrazil jeho hrot na měkké místo pod její bradou. Helena svůj nůž upustila.</p>
<p>„Ho-kn-ber-ííí.“ Hlavu měla zakloněnou, ale nůž ji už řízl do krve.</p>
<p>Zaváhal. Pravačka se mu třásla. Jestli to má udělat, musí to udělat rychle, než ta mrcha začne mluvit. Zradila ho, bodla ho do srdce a nechala ho tam ležet jako mrtvého, zároveň to ale byla nejfantastičtější milenka, jakou kdy měl.</p>
<p>„Ty <emphasis>jsi </emphasis>bůh,“ šeptla Helena. Oči měla vytřeštěné, ale strach najevo nedávala.</p>
<p>„Bůh ne,“ procedil přes zuby Hockenberry. „Jenom kočka. Připravila jsi mě o jeden z životů. Jeden navíc jsem už dostal. Nejspíš mi jich zbývá sedm.“</p>
<p>Přestože se jí nůž zařezával do kůže pod bradou, Helena se zasmála. „Kočka, která má devět životů. Ta představa se mi líbí. Tys to se slovy vždycky uměl… na to, že jsi cizinec.“</p>
<p><emphasis>Buď ji zabij nebo ne, ale rozhodni se hned… to je absurdní, </emphasis>pomyslel si Hockenberry.</p>
<p>Odtáhl jí hrot čepele od hrdla, ale dřív, než se Helena Trójská mohla pohnout nebo promluvit, popadl levou rukou hrst jejích černých vlasů, nůž jí přidržel u žeber a odvlekl ji uličkou s sebou, od bytu Andromaché.</p>
<p>Kruh se uzavřel – byli opět v opuštěné věži s výhledem na Skajskou bránu, kde zastihl Meneláa s Helenou, jak se tam ukrývají, a kde ho Helena bodla poté, co kvitl jejího manžela do Agamemnónova tábora. Hockenberry dostrkal Helenu po úzkém točitém schodišti až nahoru, do převážně otevřeného patra, které teď tvořilo vršek věže rozstřílené před několika měsíci bombami bohů.</p>
<p>Dotlačil ji k volnému okraji, ale tak, aby je dole z hradby nemohl nikdo vidět. „Svlékni se.“</p>
<p>Helena si odhrnula vlasy z očí. „Chceš mě nejdřív znásilnit, než mě svrhneš přes okraj, Ho-kn-ber-ííí?“</p>
<p>„Svlékni se.“</p>
<p>Odstoupil a s připraveným nožem sledoval, jak se Helena zbavila několika vrstev hedvábného oblečení, které měla na sobě. Toto ráno bylo teplejší než den, kdy odcestoval – zimní den, kdy ho bodla – ale tady vysoko byl mírný vítr i tak dost studený, aby se Heleně vztyčily bradavky a aby jí na bledých pažích a břiše naskákala husí kůže. Jak nechávala odpadnout jednotlivé vrstvy, řekl jí, aby je vždy kopla k němu. Pozorně se po ní díval a při tom prohmatával jemné róby a hedvábnou spodničku. Žádné další schované dýky.</p>
<p>Stála tam v ranním světle, nohy lehce od sebe, a nezakrývala si rukama ňadra ani ohanbí, nechávala paže přirozeně viset podél těla. Hlavu držela zpříma a pod bradou měla tenoučkou čárku krve. V jejím pohledu jako by se mísil klidný vzdor s mírnou zvědavostí, co se bude dít dál. Hockenberry i teď, plný vzteku, chápal, jak se mohlo stát, že se ty statisíce mužů začaly zabíjet. A bylo pro něj překvapení, že může mít takový vztek – skoro až vražedný – a přitom cítit sexuální touhu po ženě. Po sedmnácti dnech v akceleračním poli dosahujícím 1.28 pozemské gravitace se tady na Zemi cítil silný, samý sval. Věděl, že by tuto krásnou ženu dokázal zvednout jednou rukou a odnést si ji, kam by chtěl, dělat si s ní, co by chtěl a jak by chtěl dlouho.</p>
<p>Hodil jí oblečení zpátky. „Oblékni se.“</p>
<p>Posbírala si lehké kusy svého šatstva, ale obezřetně se po něm dívala. Z hradby a od Skajské brány dole se ozval křik, aplaus a lomoz dřevěných ratišť o štíty z kůže a bronzu, jak Priamos zakončil svůj proslov.</p>
<p>„Pověz mi, co se stalo za těch sedmnáct dní, co jsem byl pryč,“ vyzval ji nevrle.</p>
<p>„Jenom kvůli tomu ses vrátil, Ho-kn-ber-ííí? Aby ses mě zeptal na poslední události?“ zeptala se, když si na bílá ňadra připevňovala živůtek.</p>
<p>Pokynul jí ke zřícenému kusu zdiva a když se posadila, našel si další desku pro sebe necelé dva metry od ní. Přestože držel v ruce nůž, nechtěl ji mít příliš blízko.</p>
<p>„Vyprávěj mi o posledních týdnech po mém odchodu,“ požádal znovu.</p>
<p>„Tebe nezajímá, proč jsem tě bodla?“</p>
<p>„Vím to,“ řekl unaveně. „Nechala jsi mě, abych kvitl Meneláa ven z města, ale sama ses rozhodla, že za ním nepůjdeš. Pokud bych byl mrtvý a Achájci by město dobyli – a tys byla přesvědčená, že to udělají – mohla bys Meneláovi vždycky namluvit, že jsem tě odmítl vzít s sebou. Nebo něco takového. Ale on by tě stejně zabil, Heleno. Muži – dokonce i Meneláos, který není nejostřejší meč ve zbrojnici – si jednou dokážou odůvodnit, proč byli zrazeni. Dvakrát ne.“</p>
<p>„Ano, zabil by mě. Ale já jsem tě zranila, Ho-kn-ber-ííí, abych neměla na vybranou <emphasis>já… </emphasis>abych <emphasis>musela </emphasis>zůstat v Íliu.“</p>
<p>„Proč?“ Bývalému scholikovi to nedávalo žádný smysl. A bolela ho hlava.</p>
<p>„Když mě Meneláos ten den našel, zjistila jsem, že s ním jdu ráda. Že bych skoro byla ráda, kdyby mě zabil, pokud by po tom toužil. Roky, které jsem strávila tady v Íliu jako běhna, jako Paridova falešná manželka, jako příčina všeho toho vraždění, mě udělaly nízkou ve všech smyslech toho slova – falešnou, vypočítavou, uvnitř prázdnou – obyčejnou.“</p>
<p><emphasis>Jsi mnoho věcí, Heleno Trójská, </emphasis>byl v pokušení říct, <emphasis>ale obyčejná nejsi ani náhodou.</emphasis></p>
<p>„Ale po Paridově smrti,“ pokračovala, „jsem poprvé od doby, co jsem byla mladá dívka, neměla manžela, neměla pána. Ve své první reakci, kdy jsem byla ráda, že ten den vidím Meneláa tady v Íliu, jsem brzy poznala štěstí otroka, který znovu vidí své řetězy a okovy. V době, kdy jsi tu noc přišel za námi právě do této věže, jsem nechtěla nic jiného než zůstat v Íliu, sama, ne jako Helena, manželka Meneláa, ne jako Helena, manželka Parida, ale prostě jako… Helena.“</p>
<p>„To nevysvětluje, proč jsi mě bodla,“ namítl. „Mohla jsi mi jednoduše říct, že zůstáváš, když jsem dopravil Meneláa do tábora jeho bratra. Nebo jsi mě mohla požádat, abych tě přenesl kamkoli na světě – byl bych poslechl.“</p>
<p>„A to je pravý důvod, proč jsem se tě pokusila zabít,“ řekla tiše Helena.</p>
<p>Mohl se na ni jen zamračit.</p>
<p>„Ten den jsem se rozhodla, že nespojím svůj osud s osudem žádného muže, ale s osudem města… Ília,“ navázala. „A věděla jsem, že dokud budeš tady, živý, mohla bych tě přesvědčit, abys mě pomocí svého kouzla někam odnesl… do bezpečí… dokonce i tehdy, až Agamemnón s Meneláem vstoupí do města a zapálí je.“</p>
<p>Hockenberry o tom dlouho přemýšlel. Nedávalo to smysl. Věděl, že to lepší nebude, a tak to odsunul. „Vyprávěj mi o posledních dvou týdnech. O tom, co se stalo,“ vyzval ji potřetí.</p>
<p>„Další dny poté, co jsem tě tady nechala jako mrtvého, byly pro město černé,“ poslechla. „Agamemnónův útok tu noc málem znamenal náš konec. Hektór se zavřel do svých komnat a trucoval ještě předtím, než se Amazonky vydaly vstříc své záhubě. Když se pak díra zavřela a bylo jasné, že se znovu neotevře, Hektór ve svých pokojích zůstal, sám se svými myšlenkami, nepřístupný i pro Andromaché – vím, že zvažovala vyzradit mu tajemství, že jejich syn stále žije, ale zdržela se slov, protože ten podvod neuměla vysvětlit jiným způsobem než takovým, který by znamenal, že by propadla životem – a v bojích dalších dní zabili Agamemnónovi vojáci a bohové, kteří je podporovali, mnoho Trójanů. Pouze ochránce města – Foibos Apollón, pán stříbrného luku – svými neomylnými šípy střílenými do argejských davů zabránil tomu, aby nás v těch černých dnech, než se Hektór znovu zapojil do boje, přemohli a zničili.</p>
<p>Argejci vedení Diomédem dokonce prolomili v nejnižším místě naše hradby, Ho-kn-ber-ííí – tam, kde stojí planý fíkovník. Za deset let, která předcházela naší nešťastné válce s bohy, Argejci třikrát vyzkoušeli toto místo, naši slabinu, kterou jim možná odhalil nějaký zkušený věštec. Ve třech předchozích případech je Hektór, Paris a naši hrdinové odrazili – nejdřív Velkého a Malého Aianta, pak Átreovce a potřetí samotného Dioméda – ale tentokrát, čtyři dny poté, co jsem se tě pokusila zabít a nechala jsem tvé tělo mrchožravým ptákům, vyrazil Diomédés v čele svých bojovníků z Argu na čtvrtý útok proti místu, kde stojí planý fíkovník. Ve chvíli, kdy se Agamemnónovy žebříky zvedaly k západní hradbě a berany o velikosti obřích stromů vyrážely Skajskou bránu z mohutných závěsů, zaútočil Diomédés lstí a silou na nejnižší místo našich hradeb a za slunce západu toho čtvrtého dne se Argejci dostali za opevnění.</p>
<p>Pouze odvaha Déifoba, Hektorova bratra a dalšího Priamova syna, muže, jejž královská rodina vybrala za mého příštího manžela – pouze Déifobos svou odvahou město zachránil. Zatímco ostatní zoufali nad Agamemnónovými žebříky a berany, Déifobos si všiml hrozby, shromáždil muže, kteří zbyli z oddílů jeho, Heléna a velitele jménem Ásios, syna Hyrtakova, a několik set Aineiových uprchlíků, a s válečným veteránem Asteropaiem po boku zformoval protiútok dobytými ulicemi města a proměnil nedaleké tržiště ve druhou bojovou linii. Ve strašlivé bitvě s vítězným Diomédem bojoval Déifobos jako bůh – odrazil dokonce oštěp hozený Athénou, neboť bohové zde zápolili stejně zběsile jako lidé – dokonce zběsileji!</p>
<p>Za úsvitu toho dne se podařilo argejskou linii dočasně zastavit – naše hradba byla u planého fíkovníku provalená, tucet městských bloků byl vypálený a obsazený zuřivými Argejci, Agamemnónova vojska se dál snažila zdolat naše hradby na západě a na severu, velká Skajská brána visela na třískách a držely ji pouze její železné pásy – a toho rána oznámil Hektór Priamovi a ostatním zoufalým členům královské rodiny, že se vrací do bitvy.“</p>
<p>„A udělal to?“ zeptal se Hockenberry.</p>
<p>Helena se zasmála. „Jestli to <emphasis>udělal? </emphasis>Nikdo nikdy neviděl slavnější <emphasis>aristeiu, </emphasis>Ho-kn-ber-ííí. V první den svého hněvu se Hektór – chráněný Apollónem a Afrodítou před blesky Athény a Héry – utkal s Diomédem v čestném souboji a zabil ho, když svým nejlepším oštěpem, který hodil, proklál syna Týdeova skrz naskrz a obrátil argejské bojovníky na útěk. Než slunce ten den zapadlo, město bylo zase celé a naši kameníci hnali hradbu u onoho fíkovníku do výšky, stavěli ji stejně vysokou, jako je hradba u Skajské brány.“</p>
<p>„Diomédés je mrtvý?“ Hockenberry byl v šoku. Po deseti letech, co tady pozoroval boje, si začal myslet, že Diomédés je stejně nezranitelný jako Achilleus nebo některý z bohů. V Homérově <emphasis>Íliadě </emphasis>zabraly Diomédovy smělé činy – jeho představení, jeho slavný osobní souboj nebo <emphasis>aristeia</emphasis> – celý pátý zpěv a začátek šestého a délkou a divokostí je v Homérově eposu předčil pouze Achilleův rozpoutaný hněv ve zpěvech 20-22… hněv, na který tady zásluhou Hockenberryho manipulování s událostmi nikdy nedojde.</p>
<p>„Diomédés je mrtvý,“ zopakoval ohromeně Hockenberry.</p>
<p>„A Aiás taky,“ řekla Helena. „Neboť další den se Hektór a Aiás utkali znovu – jistě si vzpomeneš, že se jednou spolu střetli v souboji, ale rozešli se jako přátelé, tak pozoruhodný byl jejich zápas. Ale tentokrát Hektór syna Telamónova zabil, tak dlouho bušil svým mečem do Aiantova velkého obdélného štítu, až jeho kov zkroutil. A když Velký Aiás zvolal: ‘Milost! Ukaž slitování, synu Priamův!’ Hektór mu nic takového nedopřál, naopak, proklál mečem hrdinovu páteř a srdce a poslal ho do Hádu, než se to ráno slunce zvedlo na šířku dlaně nad obzor. Aiantovi muži, ti slavní bojovníci ze Salamíny, ten den plakali a smutkem si rvali šaty, ale také se zmateně dali na ústup a srazili se s Agamemnónovými a Meneláovými vojsky, která se právě valila přes Křovinatý hřbet – víš, tu vyvýšeninu na západě hned za městem, které bohové říkají mohylový hrob Amazonky Myriny.“</p>
<p>„Znám jej.“</p>
<p>„Tak právě tam se prchající vojsko mrtvého Aianta srazilo s útočícími muži z Agamemnónových a Meneláových oddílů. Byl to zmatek. Nic než zmatek.</p>
<p>A do této vřavy vpadl Hektór v čele svých Trójanů a spojených velitelů – Déifobos teď následoval svého bratra, Akamás a starý Piroos vedli Thráčany v těsném závěsu, Mesthlés a syn Antifův pokřikem poháněli Méony – všichni zbývající trójští hrdinové, kteří přežili, přestože pouhé dva dny předtím na kolenou, se nyní hnali v tomto útoku. Stála jsem to ráno na hradbě hned tady dole, Ho-kn-ber-ííí, a po tři hodiny nikdo z nás – tím myslím trójské ženy, starého Priama, který již nedokáže chodit, ale přinesli ho v nosítkách, nás manželky, dcery, matky a sestry, chlapce a starce – tři hodiny nikdo z nás nic neviděl, tak obrovský byl mrak prachu zvířený tisíci bojovníků a stovkami vozů. Salvy šípů z jedné či druhé strany čas od času zastínily slunce.</p>
<p>Ale když se prach usadil a bohové se po dopoledním boji vzdálili na Olymp, Meneláos přibyl k Diomédovi a Aiantovi do domu smrti a…“</p>
<p>„Meneláos je mrtvý? Tvůj manžel je mrtvý?“ přerušil ji Hockenberry. Opět jím to hluboce otřáslo. Tito muži deset let bojovali proti sobě a dalších deset měsíců s bohy. A vítězili.</p>
<p>„Copak jsem to právě neřekla?“ zeptala se Helena, rozčilená, že jí skáče do řeči. „Hektór ho nezabil. Skolil ho letící šíp, který vystřelil syn zemřelého Pandara, mladý Palmys, Lykáonův vnuk, a použil při tom tentýž bohy požehnaný luk, kterým Pandaros právě před rokem zranil Meneláa do boku. Ale tentokrát se neobjevila žádná Athéna, která by dráhu změnila. Šíp se strefil Meneláovi do kruhového průzoru v přilbě, probodl mu mozek a vyjel ven týlem jeho bronzového chrániče hlavy.“</p>
<p>„Maličký Palmys?“ podivil se Hockenberry, i když si uvědomoval, že opakuje slova jako idiot. „Tomu přece nemůže být víc než dvanáct…“</p>
<p>„Ani jedenáct,“ kývla s úsměvem Helena. „Ale chlapec použil luk pro muže – zbraň svého otce, kterého rok předtím skolil Diomédés – a ten šíp splatil všechny dluhy mého manžela a vyřešil všechny naše manželské pochybnosti. Mám Meneláovu přilbu pocákanou krví ve svých palácových komnatách, kdybys ji chtěl vidět – malý Palmys si nechal štít.“</p>
<p>„Proboha,“ dostal ze sebe Hockenberry. „Diomédés, Velký Aiás a Meneláos zemřeli v rozmezí čtyřiadvaceti hodin. Už se nedivím, že jste zahnali Argejce zpět k jejich lodím.“</p>
<p>„Ne,“ řekla Helena, „klidně se ještě mohlo stát, že se ten den zvrátí ve prospěch Achájců, kdyby se neobjevil Zeus.“</p>
<p>„Zeus?“</p>
<p>„Zeus. V den, který začal slavným vítězstvím, rozzuřila bohy a bohyně přející Argejcům smrt jejich hrdinů natolik, že jenom Héra s Athénou zavraždily tisíc našich udatných Trójanů svými ohnivými blesky. Poseidon, stařec, jenž rozechvívá zemi, osobně zařval vzteky s takovou silou, že se dvě desítky pevných budov v Íliu sesuly k zemi. Lučištníci padali z našich hradeb jako podzimní listí. Priama to shodilo z jeho nosítkového trůnu.</p>
<p>Všechny zisky z toho dne jsme ztratili během několika minut – Hektór ustoupil, ale bojoval dál, i když jeho muži kolem něj padali, Déifobos byl zraněn do nohy a jeho bratr ho nakonec musel odnést. To již Trójané bubnovali k ústupu zpět na Křovinatý hřbet a odtamtud ke Skajské bráně a do města.</p>
<p>Dokonce i my ženy jsme se vrhly dolů, abychom pomohly zasadit silnou závoru přes rozpraskané brány, tak prudké byly boje – desítky zuřivých Argejců pronikly s našimi ustupujícími hrdiny do města – Poseidon znovu zatřásl zemí a poslal všechny do kolen, Athéna zaměstnala Apollóna nebeským soubojem, při němž jejich vozy kroužily a blýskaly oblohou, a samotná Héra zatím metala výbušné blesky po našich hradbách.</p>
<p>Pak se na východě objevil Zeus. Tak velký a impozantní, jak ho žádný žijící smrtelník ještě neviděl…“</p>
<p>„Impozantnější než toho dne, kdy se objevil jako obličej v tom atomovém hřibu?“ zeptal se Hockenberry.</p>
<p>Helena se zasmála.</p>
<p>„<emphasis>Mnohem </emphasis>impozantnější, můj Ho-kn-ber-ííí. Tento Zeus byl kolos, jehož nohy čněly výš než zasněžený vrcholek hory Ída na východě, mohutná hruď byla nad mraky a obří čelo tak vysoko nad námi, že je téměř nebylo vidět, dokonce výš než vrcholky nejvyšších mraků, když se za letního dne před bouřkou nakupí jeden na druhý.“</p>
<p>Hockenberry si to zkusil představit. „Páni,“ vydechl. Jednou, hned na začátku války mezi lidmi a bohy, se s Diem popral – no, ona to zas tak rvačka nebyla, spíš všeobecný úprk od hromovládce při zemětřesení na Olympu, který vyvrcholil tím, že proklouzl vládci všech bohů mezi nohama, aby se zmocnil upadlého kvitovacího medailonku a mohl se odteleportovat – a otec bohů byl velice impozantní, když měl na výšku jenom svých obvyklých pět metrů. Zkusil si představit patnáctikilometrového obra.</p>
<p>„Pokračuj,“ prosil.</p>
<p>„Nuže když se objevil tento gigantický Zeus, armády se zastavily, strnuly jako sochy, s meči zdviženými, oštěpy v záklonu, štíty připravenými k obraně – dokonce i vozy bohů na obloze znehybněly, Athéna a Foibos Apollón zkameněli jako všechny ty tisíce smrtelníků pod nimi – a Zeus zahřímal – nedokážu napodobit jeho hlas, Ho-kn-ber-ííí, protože to bylo hromobití, zemětřesení a vybuchující sopky současně – ale Zeus zahřímal: <emphasis>NEZVLADATELNÁ HÉRO – ZASE TY A TVÁ DALŠÍ ZRADA! – BYL BYCH JEŠTĚ SPAL, KDYBY MNE NEPROBUDIL TVŮJ ZMRZAČENÝ SYN A JEDEN SMRTELNÍK. JAK SE OPOVAŽUJEŠ ZRADIT MĚ SVÝM VŘELÝM OBJETÍM, SLEPĚ MĚ SVÉST, ABY BYLO PO TVÉM? ABYS PROSADILA SVOU A PROTI ROZKAZU SVÉHO PÁNA ZNIČILA TRÓJU!“</emphasis></p>
<p>„Tvůj zmrzačený syn a jeden smrtelník?“ zopakoval Hockenberry. Ten zmrzačený syn bude Héfaistos, bůh ohně. Ale ten smrtelník?</p>
<p>„Tak to zařval,“ a Helena si promnula bledé hrdlo, jako by ji z napodobování hlubokého, zemětřasného burácení začalo bolet v krku.</p>
<p>„A pak?“ pobídl ji Hockenberry.</p>
<p>„A pak, dřív než mohla Héra něco říct na svou obranu, dřív než se kterýkoli bůh stačil pohnout, ji Zeus, král černého oblaku, srazil bleskem. Určitě ji zabil, přestože jsme ji považovali za nesmrtelnou.“</p>
<p>„Bohové se mohou vrátit i poté, co byli ‘zabiti’,“ zamumlal Hockenberry. Vzpomněl si na obrovské regenerační nádrže a hemžící se modré červy ve velké bílé budově na Olympu, nádrže, o které pečoval obrovský hmyzovitý Léčitel.</p>
<p>„Ano, to všichni víme,“ řekla znechuceným tónem Helena. „Nezabil snad náš Hektór Area v uplynulých osmi měsících snad tucetkrát? Jen aby se s ním znovu utkal o několik dní později? Ale toto bylo jiné, Ho-kn-ber-ííí.“</p>
<p>„Jak jiné?“</p>
<p>„Diův blesk Héru <emphasis>zničil </emphasis>– rozmetal kousky jejího zlatého vozu na míle daleko, takže se na trójské střechy snesl déšť roztaveného zlata a oceli. A kousky samotné bohyně dopadly v pásu, který se táhl od moře až k paláci zemřelého Parida – spálené kousky růžového masa, kterých se nikdo z nás neodvažoval dotknout, které však ještě několik dní syčely a kouřily.“</p>
<p>„Ježíši,“ zašeptal Hockenberry.</p>
<p>„A pak mocný Zeus srazil Poseidona, otevřel pod prchajícím bohem moře obrovskou bezednou propast a s křikem ho do ní svrhl. Ten křik bylo slyšet hodiny, až se z toho všichni smrtelníci – Argejci a Trójané bez rozdílu – rozplakali.“</p>
<p>„Řekl Zeus něco, když tu propast otevřel?“</p>
<p>„Ano,“ potvrdila Helena, „vykřikl: <emphasis>JSEM ZEUS, KTERÝ POHÁNÍ BOUŘKOVÁ MRAČNA, SYN KRONŮV, OTEC LIDÍ A BOHŮ, PÁN PROSTORU PRAVDĚPODOBNOSTÍ DŘÍV, NEŽ JSTE SE VY PROMĚNILI ZE SVÝCH SLABÝCH POSTLIDSKÝCH TĚL! JÁ JSEM BYL VLÁDCEM A STRÁŽCEM SETEBA DŘÍV, NEŽ JSTE SE VY ODVÁŽILI SNÍT O NESMRTELNOSTI! TY, POSEIDONE, JENŽ TŘESEŠ ZEMÍ, MŮJ ZRÁDČE, MYSLÍŠ SI, ŽE NEVÍM, ŽE SES SMLUVIL S MOU VELKOOKOUKRÁLOVNOU NA MÉM SVRŽENÍ? VYHÁNÍM TĚ DO TARTARU, HLUBOKO POD SAMOTNÝM HÁDEM, POSÍLÁM TĚ STŘEMHLAV DO HLUBIN ZEMĚ A MOŘE, KDE MAJÍ KRONOS A IAPETOS SVÁ ÚTRPNÁ LOŽE, KDE JEJICH SRDCE NEMŮŽE ZAHŘÁT JEDINÝ PAPRSEK SLUNCE, DO HLUBIN TARTARU OHRAZENÝCH ZE VŠECH STRAN PROPASTÍ ČERNÉ DÍRY!“</emphasis></p>
<p>Hockenberry čekal, zatímco se Helena odmlčela, aby si znovu odkašlala.</p>
<p>„Nemáš trochu vody, Ho-kn-ber-ííí?“</p>
<p>Podal jí měch na víno, který naplnil vodou z fontány na náměstí, a mlčky počkal, až dopije.</p>
<p>„To řekl Zeus, když otevřel pod Poseidonem propast a srazil křičícího boha, jenž otřásá zemí, do Tartaru. Vojáci na hradbách, kteří do propasti nahlédli, nedokázali několik dní mluvit, jenom mumlali nebo křičeli.“</p>
<p>Hockenberry čekal.</p>
<p>„A pak Otec bohů nařídil, aby se všichni bohové vrátili na Olymp, aby přijali svůj trest – jistě mě omluvíš, Ho-kn-ber-ííí, když se nepokusím napodobit Diův řev – a létající vozy vmžiku zmizely, s nimi jak pán stříbrného luku, tak Athéna, rudooký Hádes i ta čubka Afrodíta s krvežíznivým Arem – celý náš Pantheon zmizel, kvitl zpátky na Olymp jako provinilé děti, které čekají, až na ně jejich nespokojený otec vezme rákosku.“</p>
<p>„Zmizel i Zeus?“</p>
<p>„Ach, to ne, syn Kronův si teprve začal hrát. Jeho nebetyčná forma přešla Ílion a urazila těch několik mil odsud na pobřeží, jako když si Astyanakt hraje na pískovišti, rozkročený nad svými vojáčky. Stovky Trójanů a Argejců ten den našly smrt pod Diovýma obříma nohama, Ho-kn-ber-ííí, a když Zeus došel na pobřeží, natáhl dlaň a spálil všechny ty stovky černých lodí, které Argejci vytáhli na písek. A pro ty argejské lodě, které ještě kotvily na moři, nebo pro konvoj, který přivážel z Lémnu víno od Eunea, Iásonova syna, jakož i dary pro Átreovce Agamemnóna a zemřelého Meneláa, Zeus sevřel svou planoucí ruku v pěst a zvedl velkou vlnu, která vyvrhla lodě z Lémnu i zakotvené argejské lodě na břeh – opět jako hračky, jako když Astyanakt při koupání cáká a v božské nedůtklivosti potápí lodičky, které mu otroci vyřezali z balzového dřeva.“</p>
<p>„Dobrý bože,“ zašeptal Hockenberry.</p>
<p>„Ano, přesně,“ kývla Helena. „A nato Zeus zmizel v zatím nejsilnějším hromovém třesku, dokonce ještě silnějším než jeho hlas, po němž zůstaly stovky hluchých. Na místo, kde obrovský Zeus předtím stál, se skučením vtrhl vítr, serval achájské stany a vynesl je ve spirále stovky metrů vysoko.</p>
<p>A z trójských stájí sebral nejsilnější koně a odnesl je přes nejvyšší hradby.“</p>
<p>Hockenberry se zadíval k západu, kde trójská vojska obklíčila oslabenou armádu Argejců. „To bylo skoro před dvěma týdny. Od té doby se bohové nevrátili? Žádný? Ani Zeus?“</p>
<p>„Ne, Ho-kn-ber-ííí. Od toho dne jsme žádné nesmrtelné nespatřili.“</p>
<p>„Ale to se stalo před dvěma týdny,“ zopakoval Hockenberry. „Proč trvalo Hektorovi tak dlouho, než argejskou armádu oblehl? V situaci, kdy zemřeli Diomédés, Velký Aiás a Meneláos byli Achájci jistě bez nálady.“</p>
<p>„Byli,“ přisvědčila. „Ale obě strany byly v šoku. Mnozí z nás několik dní neslyšeli. Jak jsem řekla, ti na hradbách a ti Argejci, kteří stáli příliš blízko otevřené propasti Tartaru, byli týden sotva víc než slintající pitomci. Nastalo příměří, aniž by je kterákoli strana vyhlásila. Posbírali jsme své mrtvé – neboť jsme při Agamemnónových útocích utrpěli nesmírné ztráty, jak si vzpomeneš – a skoro týden hořela mrtvá těla tady ve městě i míle podél pobřeží, kde ještě měli vyděšení Argejci své tábory. Pak, druhý týden, kdy Agamemnón poslal muže do lesů u úpatí hory Ída – samozřejmě aby postavili nové lodě – Hektór zahájil útok. Boje byly pomalé a obtížné. Argejci, kteří měli za zády moře a žádné lodě k útěku, bojovali jako krysy zahnané do kouta. Ale dnes ráno, jak vidíš, je těch několik tisíc zbývajících obklíčeno na kraji vody a Hektór zahájí náš poslední útok. Dnes skončí Trójská válka a Ílion bude dál stát. Hektór bude hrdina všech hrdinů a Helena bude svobodná.“</p>
<p>Oba chvíli mlčky seděli, každý na svém kusu zdiva, a hleděli k západu, kde se sluneční světlo lesklo na zbroji a oštěpech a odkud bylo slyšet troubení rohů.</p>
<p>Nakonec se Helena zeptala: „Co se mnou teď uděláš, Ho-kn-ber-ííí?“</p>
<p>Překvapeně zamrkal, podíval se na nůž, který stále držel v ruce, a schoval jej za opasek. „Můžeš jít,“ řekl. Helena mu pohlédla do obličeje, ale nepohnula se.</p>
<p><emphasis>„Běž!“</emphasis></p>
<p>Pomalu odešla. Točitým schodištěm se nesl zvuk jejích pantoflí – vybavil si, jak slyšel stejný tichý zvuk, když tady ležel před dvěma a půl týdny a umíral. <emphasis>Kam teď mám j</emphasis><emphasis>ít?</emphasis></p>
<p>Protože byl ve svém druhém životě vycvičený jako scholik, cítil nutkání oznámit tyto odchylky od <emphasis>Íliady </emphasis>Múze a tím pádem všem bohům. Musel se té představě usmát. Kolik bohů ještě existovalo v tom druhém vesmíru, kde se Olympus Mons na Marsu změnil na Olymp? Jak velký byl ve skutečnosti Diův hněv? Došlo tam nahoře k bohovraždě s charakterem genocidy? Možná se to nikdy nedozví. Neměl odvahu znovu se přenést kvantovou teleportací na Olymp.</p>
<p>Hockenberry si přes oděv sáhl na kvitovací medailonek. Vrátit se na lod? Chtěl vidět Zemi – <emphasis>svou </emphasis>Zemi, i když nějaké tři tisíce let v jeho budoucnosti – a chtěl být s moravci a Odysseem, až ji uvidí. K tomuto ílijskému vesmíru ho teď nevázala žádná povinnost ani role.</p>
<p>Vytáhl kvitovací medailonek zpod tuniky a přejel po těžkém zlatě rukou.</p>
<p>Zpátky na <emphasis>Královnu Mab </emphasis>ne. To mělo čas. Možná už nebyl scholik – bohové ho možná opustili, tak jako je on zradil – ale pořád byl <emphasis>vědec. </emphasis>Desítky let, kdy učil o <emphasis>Íliadě, </emphasis>všechny ty vzpomínky na zaprášené posluchárny a velice mladé univerzitní studenty, všechny ty tváře – bledé, uhrovité, zdravé, opálené, dychtivé, lhostejné, inspirované, netečné – se nahrnuly zpátky a vyplnily mezery. Jak by mohl nevidět poslední jednání této nové a absurdně upravené verze?</p>
<p>Doktor Thomas Hockenberry otočil medailonkem a kvantovou teleportací se přenesl do středu obleženého, k záhubě odsouzeného achájského ležení.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>40</strong></p>
<p>Daeman si později nebyl jistý, proč se rozhodl jedno z těch vajíček ukrást.</p>
<p>Nestalo se to ve chvíli, kdy klouzal po provaze dolů na dno kráteru zaklenutého kupolí, protože měl natolik plné ruce práce s tím, aby se udržel a aby ho nebylo vidět, než aby něco plánoval.</p>
<p>Nestalo se to, když běžel po rozpáleném, rozpraskaném dnu kráteru, protože mu srdce při tom sprintu bušilo příliš hlasitě, než aby mohl myslet na cokoli jiného než na to, aby byl co nejdřív u fumaroly, ve které viděl vajíčka. Dvakrát zahlédl skupiny <emphasis>kalibánků, </emphasis>jak cupitají za nejbližšími dýmajícími průduchy, a v obou případech se vrhl na zem a zůstal nehybně ležet, dokud neodspěchali za svými povinnostmi k hlavnímu Setebovu hnízdu. Dno kráteru bylo tak horké, že by mu popálilo ruce, kdyby neměl pod normálním oblečením termokombinézu. Takto se mu po minutě ležení na břiše začaly košile a kalhoty připalovat. Vyrazil a doběhl k boku fumaroly, přikrčil se a v tom vedru zalapal po dechu – stěny fumaroly byly vysoké kolem čtyř metrů, ale byly nerovné, zhotovené z téhož modrého ledu jako všechno ostatní. Našel tolik opor pro ruce a nohy, že mohl šplhat bez použití svých kladívek do ledu.</p>
<p>Fumarola – syčící kráter uvnitř většího kráteru, jedna z desítek uvnitř kopulovité katedrály – byla vyplněná lidskými lebkami. Byly tak zahřáté, že některé rudě žhnuly. Sirnaté výpary syčely kolem a stoupaly do páchnoucího vzduchu.</p>
<p>Aspoň pára a kouř Daemana trochu kryly, když klesl na hromadu lebek a zadíval se na Setebova vejce.</p>
<p>Každé měřilo necelý metr, bylo oválné, šedobílé a pulzovalo nějakou vnitřní energií nebo životem. Daeman jich v tomto hnízdě napočítal dvacet sedm. Kromě hromady rozpálených lebek, která fungovala jako vystýlka, obklopoval samotná vajíčka prstenec lepkavého modrošedého slizu. Tak, že prsty a nohama hrabal po lebkách, Daeman přilezl blíž a zadíval se na hromadu vajíček z nejkratší možné vzdálenosti, kdy ještě nemusel zvednout hlavu nad okraj fumarolového kráteru.</p>
<p>Slupky byly tenké, teplé a skoro průhledné. Některá vejce již jasně zářila, jiná měla pouze bělavý svit uprostřed. Daeman natáhl ruku a jednoho se váhavě dotkl. Ucítil mírné teplo a zvláštní závrať, jako by mu prstem projela přes termokombinézu nějaká nestabilita vajíčka jako takového. Zkusil jedno zvednout a zjistil, že váží kolem deseti kilo, možná míň.</p>
<p><emphasis>Co teď?</emphasis></p>
<p>Teď musel zavelet k ústupu, vyšplhat po provaze, vylézt z tunelů, vrátit se do průrvy na Avenue Daumensil a odtamtud k faxovému uzlu u Obezřetného lva. Musel co nejdřív podat zprávu o všem, co viděl, lidem v Ardisu.</p>
<p><emphasis>Ale proč se trmácet takovou dálku, riskovat odhalení na dně kráteru, a pak si nevzít suvenýr?</emphasis></p>
<p>Vyházel z batohu všechno kromě náhradních šipek do kuše a udělal tak místo pro vajíčko. Nejdřív se tam nechtělo vejít, když však lehce, ale vytrvale zatlačil, podařilo se mu procpat široký konec oválu otvorem a šipky vmáčknout po stranách vajíčka. <emphasis>Co když se rozbije? </emphasis>napadlo ho. No co, měl by svinčík v batohu, ale aspoň by věděl, co je uvnitř.</p>
<p><emphasis>Nechci vajíčko rozbít tady, tak blízko Seteba a </emphasis>kalibánků. <emphasis>Prozkoumáme je v Ardisu.</emphasis></p>
<p>Amen, pomyslel si. Začínalo se mu velice těžko dýchat. Osmózní masku měl celou dobu nasazenou, ale ze sirných výparů unikajících z fumaroly a z toho úmorného vedra se mu točila hlava. Věděl, že kdyby přišel do kupole bez termokombinézy a bez masky, už dávno by ztratil vědomí. Vzduch tady byl jedovatý. <emphasis>Ale jak potom dýchali </emphasis>kalibánci?</p>
<p>K čertu s <emphasis>kalibánky, </emphasis>pomyslel si. Počkal, až pára a výpary zhoustnou jako kouřová clona, sklouzl po boku fumaroly a poslední metr a půl seskočil. Těžké vajíčko se mu v batohu pohnulo a málem způsobilo, že upadl.</p>
<p><emphasis>Klid, klid.</emphasis></p>
<p>„Pravil, co nenávidí, nechť je požehnáno hned, a všichni oslavujte tebe a tvůj vzhled. Považ, co nenávidím, požehnejme hned, ať oslavíme jej a to co sněd.“ Tady dole byl Kalibánův chorál mnohem hlasitější. Akustika obří kupolovité katedrály netvorův hlas nejenom zesilovala, ale také usměrňovala. Anebo byl teď Kalibán blíž.</p>
<p>Daeman běžel přikrčeně a pokaždé, když v převalujících se parách zahlédl pohyb, klekl si. Tak zdolal sto metrů, které ho dělily od provazu, jenž stále volně visel z balkonu z modrého ledu.</p>
<p><emphasis>Co mě to napadlo? K tomu balkonu to musí být nějakých pětadvacet metrů. Tam nemám šanci vylézt – obzvlášť s tou tíhou v batohu.</emphasis></p>
<p>Rozhlédl se po nějakém jiném tunelu. Nejbližší byl sto nebo sto padesát metrů napravo ve stáčející se stěně kupole, ale vyplňovala jej obrovská stonkovitá paže jedné Setebovy plazivé ruky.</p>
<p><emphasis>Ta ruka je nahoře v ledových tunelech a čeká tam na mě… spolu s ostatními. </emphasis>Všiml si dalších dlouhých paží, které mizely v ústí tunelů. Vlhká tělesnost slizké šedé tkáně chapadel byla skoro až odpudivá. Některá se zvedala po zakřivující se stěně až do výšky přes sto metrů, visela dolů jako nějaké tlusté hadice. Některá se viditelně svíjela v jakýchsi peristaltických stazích, jak ruce soukaly stonkovité paže dál.</p>
<p><emphasis>Kolik rukou a paží tenhle zkurvenej mozek má?</emphasis></p>
<p>„Věřil, že s životem i bolest ustane. Však jeho družka ne, a podle ní i po smrti, dál bude trýznit soky a hostit přátele: jak jalové! Už v žití udělal co nejhorší, odkládal to, jen v strachu ze smrti bolestné na nejhorší si šetřil bolest poslední!“</p>
<p>Šplhat nebo zemřít, jinou možnost Daeman neměl. Za posledních deset měsíců zhubl o víc než dvacet kilo, část váhy proměnil ve svaly, ale teď ho mrzelo, že každý den z těch posledních deseti měsíců nebyl v lese za severní hradbou Ardisu na Odysseově překážkové dráze a ve volném čase nezvedal činky.</p>
<p>„Do hajzlu!“ ulevil si tiše. Vyskočil, chytil se provazu, ovinul ho nohama a holeněmi, levou ruku krytou termokombinézou zvedl výš a začal se soukat vzhůru. Když to šlo, šplhal, když to bylo nutné, odpočíval.</p>
<p>Výstup byl pomalý. Mučivě pomalý. A pomalost byla na tom utrpení to nejmenší. Ve třetině pochopil, že to nedokáže – věděl, že nejspíš nemá dost sil ani na to, aby se udržel, až bude sjíždět dolů. Jenže kdyby skočil, vajíčko by se rozbilo. To, co bylo uvnitř, by se dostalo ven. A Setebos s Kalibánem by to okamžitě poznali.</p>
<p>Ta představa v sobě měla něco, co způsobilo, že se Daeman začal hihňat, až mu do očí vhrkly slzy a zamlžily čiré čočky na kápi osmózní masky. Slyšel z masky vlastní chrčivý dech. Cítil, že se termokombinéza přimyká těsněji, jak se ho snaží ochladit. <emphasis>No tak, Daemane, už jsi skoro v polovině. Ještě půl metru, metr a budeš si moci odpočinout.</emphasis></p>
<p>Neodpočinul si po půl metru ani po metru. Neodpočinul si ani po deseti metrech. Dobře věděl, že kdyby se pokusil jen tak viset, kdyby se zastavil a omotal si provaz kolem rukou, aby jenom visel, už nikdy by se nedal znovu do pohybu.</p>
<p>V jednom okamžiku se stalo, že se lano na vázacím kolíku smeklo. Daeman zalapal po dechu a srdce mu skočilo do krku. Měl za sebou více než polovinu pětadvacetimetrového provazu. Kdyby teď spadl, zlomil by si ruku nebo nohu a zůstal by zmrzačený na kouřícím, syčícím dně kráteru.</p>
<p>Kolík držel. Daeman tam visel dlouhou minutu. Věděl, jak snadno ho můžou zahlédnout <emphasis>kalibánci </emphasis>na celé této straně kráteru. Možná tucet těch tvorů již stojí pod ním a čeká, až jim spadne do šupinatých rukou. Raději se dolů nedíval.</p>
<p><emphasis>Dalšího půl metru. </emphasis>Zvedl bolavou roztřesenou ruku, omotal si provaz kolem dlaně a přitáhl se. Nohama a kotníky hledal oporu. Znovu. A znovu. Žádnou pauzu. Znovu.</p>
<p>Nakonec už nemohl dál. Poslední energie byla pryč. Visel, třásl se po celém těle, a tíha kuše a obřího vejce ho táhly dolů, narušovaly mu rovnováhu. Věděl, že se v každém okamžiku zřítí. Divoce zamžoural a pak si uvolnil jednu ruku, aby si otřel mlhu z průzorů osmózní masky.</p>
<p>Byl u převisu balkonu – ani ne půl metru pod okrajem.</p>
<p>Poslední neskutečné vzepětí sil a byl nahoře, převalil se na balkon a padl na břicho, přitáhl se ke kolíku a lehl si na něj, lehl si i na provaz a na modrý led, jak dlouhý tak široký.</p>
<p><emphasis>Nezačni zvracet… nezačni zvracet! </emphasis>Buď by ho zvratky v masce udusily, nebo by si ji musel sundat a výpary by ho v několika sekundách připravily o vědomí. Zemřel by tady a nikdo by se nikdy nedozvěděl, že dokázal vyšplhat po laně pětadvacet metrů – ne, víc, skoro třicet – on, zavalitý Daeman, Marinin tlustý chlapeček, kluk, který na fullerenových trámech nedokázal udělat jediný shyb.</p>
<p>O chvíli později se mu vrátilo plné vědomí; silou vůle se přesvědčil, že se znovu musí začít hýbat. Vytáhl kuši, zkontroloval, že je pořád ještě natažená a nabitá, a odjistil ji. Zkontroloval vajíčko – pulzování uvnitř bylo bělejší a jasnější než předtím, ale pořád bylo celé. Pověsil si ledová kladívka na opasek a vytáhl třicet metrů provazu nahoru. Byl neskutečně těžký.</p>
<p>Ztratil se v tunelech. Když se do nich vnořil, byl soumrak, modrým ledem pronikalo poslední denní světlo, ale teď byla venku hluboká noc a jediné osvětlení pocházelo ze žlutých elektrických výbojů, jež probíhaly živou hmotou všude kolem něho – Daeman si byl jistý, že modrý led je organický a nějakým způsobem patří k Setebovi.</p>
<p>Nechal si na křižovatkách značky ze žluté látky, připíchnuté k ledu, ale jednu z nich nějak minul a zjistil, že se plazí k novým rozcestím, k tunelům, které předtím neviděl. Než aby se vracel – tunel byl příliš úzký na to, aby se v něm otočil, a z toho, že by se jím zkusil plazit pozpátku, měl hrůzu – zvolil si chodbu, která vypadala, že míří nahoru, a lezl dál.</p>
<p>Dvakrát chodby skončily nebo se prudce stočily dolů a on se přece jen musel pozpátku vrátit na křižovatku. Nakonec tunel vystoupal výš a zároveň se rozšířil. Daeman s nekonečnou úlevou vstal a začal stoupat mírně se zvedající rampou po dvou, kuši připravenou ke střelbě.</p>
<p>Náhle se zastavil a pokusil se ovládnout těžké oddechování.</p>
<p>Tři metry před sebou měl jedno křížení, další deset metrů za sebou a z jednoho, z druhého nebo z obou se ozýval škrábavý, hrabavý zvuk.</p>
<p><emphasis>Kalibánci, </emphasis>blesklo mu hlavou. Hrůzou jako by mu termokombinézou prostupoval vesmírný chlad, pak se ale dostavila ještě mrazivější myšlenka. <emphasis>Jedna z rukou.</emphasis></p>
<p>Byla to ruka. Delší než Daeman a v prostředku silnější. Přitahovala se nehty, které vybíhaly z šedého masa jako čtvrt metru nabroušené oceli. S pomocí tenkých chlupů na konečcích prstů, které se černými zoubky chytaly ledu, se pulzující ruka přivlekla na křižovatku necelé tři metry před Daemanem a zastavila se. Dlaň se zvedla. Bylo vidět, jak se otvor uprostřed třepetavě otevírá a zavírá.</p>
<p><emphasis>Pátrá po mně, </emphasis>pomyslel si Daeman. Neodvažoval se dýchat. <emphasis>Cítí teplo.</emphasis></p>
<p>Nepohnul se, dokonce ani proto, aby zvedl kuši. Všechno záviselo na potrhané, obnošené staré termokombinéze. Jestli vyzařovala teplo, ruka se na něho v milisekundě vrhne. Daeman sklonil obličej k podlaze, ne ze strachu, ale proto, aby zamaskoval případný únik tepla ze své osmózní masky.</p>
<p>Ozvalo se divoké škrábání. Daeman prudce zvedl hlavu a spatřil, že ruka zvolila tunel napravo od něho. Masitá, pohybující se paže vyplnila tunel před ním, skoro křižovatku ucpala.</p>
<p><emphasis>Zpátky nejdu za nic na světě, </emphasis>pomyslel si Daeman. Nejtišeji jak uměl se připlížil ke křižovatce před sebou.</p>
<p>Šinula se jí stonkovitá paže; kolem se již protáhly stovky metrů, ale zdálo se, že je nekonečná. Škrábavý zvuk samotné ruky již k němu nedoléhal.</p>
<p><emphasis>Nejspíš to obešla chodbami a teď je za mnou.</emphasis></p>
<p>„Slyšte! Bílá zář – koruna stromu se láme – a pak bác, bác, bác, bác bác, valí se jeho hrom. Blázen, kdo posmívat by se mu chtěl! Hle! Na břich uleh a kořil se Setebovi!“</p>
<p>Kalibánův zpěv byl ztlumený dálkou a ledem, ale šířil se tunelem za Daemanem.</p>
<p>Ten stál jen několik centimetrů od sunoucí se paže a zvažoval, co dál.</p>
<p>Tunel, kterým paže klouzala, byl široký zhruba metr osmdesát a stejně vysoký. Stonkovitá končetina vyplňovala celou šířku křižovatky a tunelu – přinejmenším metr osmdesát omezený modrým ledem – na šířku však měřila víc než na výšku. Mezi hřbetem nekonečné klouzající masy a stropem tunelu byl necelý metr vzduchu. Na druhé straně se tunel, kterým šel Daeman, rozšiřoval a postupně mířil k povrchu. Měl pocit, že kůží cítí přes termokombinézu pohyb vzduchu zvenčí. Možná tady je jen desítky metrů pod povrchem.</p>
<p><emphasis>Jak se dostat přes tu stonkovitou paži?</emphasis></p>
<p>Zvážil kladívka na led – nepoužitelná, nedokázal by se pověsit ze stropu a překonat ty dva metry. Napadlo ho vrátit se zpátky do labyrintu, kterým se plazil tak dlouho, že mu to připadalo jako hodiny, ale zavrhl ten nápad.</p>
<p><emphasis>Třeba se ta stonkovitá paže proplazí kolem. </emphasis>Tahle myšlenka mu ukázala, jak je unavený a zpitomělý. Vždyť ta věc končí v Setebově mozkové hmotě, víc než kilometr odsud ve středu kráteru.</p>
<p><emphasis>Vyplní pažemi a šmátravýma rukama všechny tyto tunely. Hledá </emphasis>mě!</p>
<p>Část Daemanovy mysli si všimla, že ryzí panika chutná jako krev. Pak si uvědomil, že si prokousl z vnitřní strany tvář. Ústa se mu plnila krví, ale neměl čas sundat si osmózní masku a plivat, a tak polykal.</p>
<p><emphasis>Sakra.</emphasis></p>
<p>Přesvědčil se, že zbraň je zajištěná, a přehodil těžkou kuši přes klouzající masu stonkovité paže. Minula olejově šedý povrch o několik centimetrů a na druhé straně ještě chvíli klouzala ledovým tunelem. S batohem a vajíčkem to bylo složitější.</p>
<p><emphasis>Rozbije se. Praskne a ta mléčná zář uvnitř – je teď jasnější, určitě je jasnější – se vylije ven. A bude to jedna z těch rukou, spíš malá a růžová než šedá, její otvor se rozevře a ručka začne vřískat. A ta obrovská šedá ruka rychle přicupitá, nebo se možná spustí do tunelu přede mnou a chytí mě do pasti…</emphasis></p>
<p>„Aby ses nepodělal,“ řekl nahlas. Hlukem se netrápil. Nenáviděl se, že je takový zbabělec, že byl vždycky zbabělec. Marinin cvalík, který uměl svádět děvčata a chytat motýly, jinak nic.</p>
<p>Sundal si batoh z ramen, co nejlépe omotal vršek kolem vajíčka a zvedl jej z boku nad sunoucí se masu olejovité paže.</p>
<p>Batoh dopadl víc na svou konstrukci než na obnažené vajíčko a klouzal dál. Zdálo se, že vajíčko zůstalo neporušené.</p>
<p><emphasis>A teď já.</emphasis></p>
<p>Bez batohu a těžké kuše si Daeman připadal lehký a volný. Pozadu se vrátil téměř vodorovným tunelem asi o deset metrů a pak vyrazil sprintem, než si to stačí rozmyslet.</p>
<p>Málem uklouzl, ale potom jeho boty našly oporu, a tak měl dostatečnou rychlost, když k paži doběhl. Vrškem kápě své termokombinézy se otřel o strop, jak skočil co nejvýš, ruce natažené před sebe, nohy zvednuté – ale nestačilo to; ucítil, jak špičkami bot zavadil o tu tlustou klouzající věc – <emphasis>Nedopadni na batoh s vajíčkem! – </emphasis>a v dalším okamžiku už přistál na rukách, udělal kotoul a praštil sebou. Modrý led mu vyrazil dech. Jak se kutálel, převalil se i přes kuši; ta však náhodou nevystřelila, protože byla zajištěná.</p>
<p>Nekonečná paže za ním se přestala pohybovat.</p>
<p>Aniž by Daeman čekal, až popadne dech, sebral batoh a kuši a rozběhl se po zvolna stoupajícím ledovém svahu za čerstvým vzduchem a tmou ústí tunelu.</p>
<p>Vyšel do svěží, chladné noci jednu nebo dvě ulice jižně od trhliny na Île de la Cité, kterou se dostal do kupole. Ve svitu hvězd a v elektrické záři nervových záblesků v modrém ledu nebylo po žádné ruce ani po <emphasis>kalibáncích </emphasis>ani památky.</p>
<p>Stáhl si osmózní masku a začal mocnými doušky lačně hltat čerstvý vzduch.</p>
<p>Ještě nebyl venku. Znovu s batohem na zádech a kuší v rukou šel touto trhlinou, až skončila v místech, kde měl být Île St-Louis. Napravo měl ledovou stěnu, nalevo ústí tunelů.</p>
<p><emphasis>Znovu do tunelu mě už nikdo nedostane. </emphasis>Přestože se mu ruce roztřásly únavou ještě dřív, než se do něčeho pustil, vytáhl z opasku kladiva na led, zarazil jedno do mihotavé modré stěny a začal pracně šplhat.</p>
<p>O dvě hodiny později už věděl, že se ztratil. Orientoval se podle hvězd, prstenců, budov, které místy zahlédl, jak vystupují z ledu, nebo zpola tušených, zpola viděných tvarů zdiva ve stínech trhlin. Myslel si, že šel rovnoběžně s trhlinou, která probíhala po Avenue Daumensil, ale teď už věděl, že se určitě zmýlil – před sebou neměl nic než širokou tmavou průrvu, která padala do absolutní tmy.</p>
<p>Daeman si lehl na břicho kousek od okraje a musel se hodně soustředit, aby se nerozplakal. Cítil, že vajíčko se mu v batohu hýbe, jako by bylo živé a chtělo se vylíhnout. Z ústí tunelů a trhlin, kolem nichž prošel, se ozývaly škrábavé zvuky – nepochybně další pátrající ruce. Tady na vrcholku ledové masy, ve světle hvězd a prstenců, nezahlédl nikoho, ale kopule za ním zářila jasněji než předtím.</p>
<p><emphasis>Setebos postrádá své vajíčko.</emphasis></p>
<p><emphasis>Své? </emphasis>pomyslel si Daeman a přemohl nutkání rozesmát se, protože hysterie mohla číhat i za tím nejtišším zachichotáním.</p>
<p>Na okraji té bezedné propasti před ním bylo něco, co upoutalo jeho pozornost. Po loktech se přitáhl o kousek dopředu.</p>
<p>Jeden z jeho hřebů, ke kterému byl připevněný útržek žluté látky.</p>
<p>Byl to ledový komín vzdálený jen sto padesát metrů od uzlu u Obezřetného lva, kudy do Kráteru Paříž přifaxoval.</p>
<p>Teď už se rozplakal neskrývaně. Zatloukl poslední ledový hřeb, ohnul jej, připevnil provaz – dokonce se nezatěžoval ani se slaňovacím uzlem, který se naučil, aby mohl lano uvolnit, až se dostane dolů – přehoupl se přes okraj a spustil se do tmy.</p>
<p>Provaz tam nechal a dovrávoral, doplazil se posledních zhruba sto metrů. Přešel poslední křížení označené žlutými cáry, potom se musel kousek plazit, nakonec vylezl a sklouzl do faxového pavilonu Obezřetný lev, kde se mohl rovně postavit na pevnou podlahu. Faxová tabulka na podstavci uprostřed kruhového uzlu slabě zářila.</p>
<p>Nahá postava ho udeřila z boku. Rána byla tak prudká, že upadl a ještě po podlaze kousek klouzal.</p>
<p>Kuše mu odskákala po dlaždicích.</p>
<p>Tvor – Kalibán nebo <emphasis>kalibánek, </emphasis>v té modravé tmě to nepoznal – ovinul Daemanovi krk dlouhými prsty a žlutými zuby mu chňapl po obličeji.</p>
<p>Daeman se znovu překulil a zkusil ze sebe neodbytného útočníka dostat, ale nahá postava na něm nohama se širokými, chápavými prsty visela dál, pevně ho svírala dlouhými pažemi a silnýma rukama.</p>
<p><emphasis>Vajíčko! </emphasis>blesklo Daemanovi hlavou. Snažil se nedopadnout na záda, jak sebou cloumali sem a tam, až vrazili do podstavce s faxovou tabulkou.</p>
<p>Pak byl najednou na okamžik volný a vrhl se ke kuši, která ležela u protější stěny. Obojživelný tvor podobný člověku vycenil zuby, chytil ho a mrštil jím na led. Žluté oči a žluté zuby zářily z modrého šera.</p>
<p>Daeman už s Kalibánem jednou bojoval a tohle nebyl Kalibán – tento zloduch byl menší, ne tak silný a ne tak rychlý, ale stejně dost hrozný. Zuby chňaply Daemanovi po očích.</p>
<p>Zástupci lidského plemene se podařilo zasunout levou dlaň <emphasis>kalibánkovi </emphasis>pod bradu a donutit ho, aby ji zvedl. Šupinatá tvář s rozpláclým nosem se vytočila dozadu, žluté oči ho probodly nenávistným pohledem. Daeman cítil, jak se jím s přívalem posledního adrenalinu rozlévá síla a pokusil se zlomit tvorovi vaz tím, že ho donutí zvrátit hlavu.</p>
<p><emphasis>Kalibánkov</emphasis><emphasis>a </emphasis>hlava se vymrštila jako had a ukousla Daemanovi dva prsty z útočící levé ruky.</p>
<p>Člověk zaskučel a odpadl od protivníka. <emphasis>Kalibánek </emphasis>široce rozpřáhl paže, zastavil se, aby prsty spolkl, a skočil.</p>
<p>Daeman zdravou pravačkou popadl kuši a vystřelil obě šipky. <emphasis>Ka</emphasis><emphasis>libánka </emphasis>to odhodilo a připíchlo k ledové stěně. Jedna dlouhá, železná, zubatá šipka projela do ledu horní částí jeho ramene, druhá dlaní, když zvedl ruku ke skučícímu obličeji. Nahý tvor se zmítal, vzpíral, cenil zuby, až se mu podařilo jednu šipku vytrhnout.</p>
<p>Daeman také zavyl. Vyskočil, vytáhl z opasku nůž a zdola probodl dlouhou čepelí <emphasis>kalibánkovu </emphasis>sanici přes měkké patro až do mozku. Pak se přitiskl ke <emphasis>kalibánkovu </emphasis>dlouhému tělu jako milenec a zakroutil čepelí – podruhé, potřetí a ještě jednou – a kroutil tak dlouho, až to oplzlé svíjení těla pod ním přestalo.</p>
<p>Padl na dlaždice a chytil se za zmrzačenou ruku. Bylo to neuvěřitelné, ale rána nekrvácela. Rukavice termokombinézy se kolem pahýlů obou prstů uzavřela, ale bolestí se mu chtělo zvracet.</p>
<p>Mohl to udělat a udělal to, klekl si a dávil tak dlouho, až víc nemohl.</p>
<p>Z jednoho nebo více tunelů v protější stěně se ozvaly škrábavé zvuky.</p>
<p>Daeman vstal, vyškubl dlouhý nůž z <emphasis>kalibánkovy </emphasis>sanice – tvorovo tělo pokleslo, ale šipka v rameni je udržela ve vzpřímené poloze – vyviklal druhou šipku a vzal si ji, zvedl kuši a došel k faxové desce.</p>
<p>Ze zářícího ústí tunelu za ním se něco vyhrnulo.</p>
<p>Odfaxoval do denního světla v uzlu vily Ardis. Odvrávoral od tamní faxové tabulky, vylovil z batohu šipku, zasadil ji do drážky v kuši a nohou mohutný mechanismus natáhl. Namířil kuši na faxový uzel a čekal.</p>
<p>Nic z něj nevyšlo.</p>
<p>Po dlouhé chvíli nechal zbraň klesnout a vypotácel se na slunce.</p>
<p>Vypadalo to, že tady v ardiském uzlu je teprve časné odpoledne. Kolem nebyly žádné stráže. Palisádová stěna byla na tuctu míst stržená. Po celém faxovém pavilonu se povalovala těla přinejmenším dvou desítek mrtvých voynixů, ale kromě stříkanců, šmouh a stop lidské krve, které vedly na louku a do lesa, nebylo po lidech, kteří zůstali, aby pavilon bránili, ani památky.</p>
<p>Rána bolela Daemana tak strašně, že se celé jeho tělo a lebka staly jen ozvěnou té tepavé bolesti, ale přitiskl si zraněnou ruku na prsa, nasadil do kuše další šipku a vybelhal se na cestu. Do vily Ardis to byly necelé dva kilometry.</p>
<p>Vila Ardis byla pryč.</p>
<p>Daeman se přiblížil opatrně, většinou postupoval mezi stromy a držel se mimo cestu, úzkou řeku přebrodil nad mostem. Přišel k palisádě a k Ardisu od severovýchodu, přes lesy, připravený rychle zavolat na hlídky, aby ho nezastřelily jako voynixe.</p>
<p>Ale žádné hlídky tam nebyly. Půl hodiny se krčil na kraji lesa a čekal. Nehýbalo se tam nic než vrány a straky, které se krmily pozůstatky lidských těl. Potom to obezřetně vzal doleva a dostal se co nejblíž ubikacím a východnímu vstupu do ohrady kolem Ardisu, aniž musel opustit úkryt, který mu poskytovaly stromy.</p>
<p>Palisáda byla narušená na stovce míst. Většina hradby byla povalená. Krásná kuplovna a kovářská výheň, dílo Hannah, byly spálené a pak rozbourané. Řada ubikací a stanů, kde žila polovina ze čtyř set obyvatel Ardisu, byla vypálená. Ze samotné vily Ardis – zámečku, který přečkal více než dva tisíce zim – nezůstalo víc než kamenné komíny umazané sazemi, ohořelé a spadlé trámy a hromady zřícených kamenů.</p>
<p>Čpělo to tam kouřem a smrtí. Na místě, kde býval Adin trávník před domem, se válely desítky mrtvých voynixů, další se vršili tam, kde bývala terasa, ale mezi rozbitými krunýři byly přimíchány pozůstatky stovek mužů a žen. Daeman nedokázal identifikovat žádné z mrtvých těl, která kolem vypálených zřícenin domu viděl – tuhle malá ohořelá mrtvola, na první pohled příliš drobná, než aby mohla patřit dospělému, spálená do černá, s ohořelýma, odlupujícíma se rukama zvednutýma v boxerském postoji, tam hrudní koš a lebka, které ptáci obrali téměř do čista, jinde zase žena, která ležela na trávě umazané sazemi, zdánlivě nezraněná – ale když se k ní Daeman vrhl a přetočil ji, zjistil, že jí chybí obličej.</p>
<p>Klekl si do studené, zakrvácené trávy a pokusil se plakat. Jediné, co mohl dělat, bylo mávat rukama a odhánět velké vrány a straky, které se neustále snažily vrátit se k mrtvým tělům.</p>
<p>Slunce zapadalo. Světla na obloze ubývalo.</p>
<p>Vstal, aby si prohlédl další těla – poházená tady a tamhle jako zapomenuté rance s prádlem na zmrzlé zemi, některá pod mrtvolami voynixů, jiná o samotě, další zas padlá po skupinkách, jako by se ti lidé schoulili k sobě, když přišel konec. Musel najít Adu. Identifikovat ji a pohřbít, stejně jako co možno nejvíc ostatních, než se pokusí vrátit se do faxového pavilonu.</p>
<p><emphasis>Kam můžu jít? Která komunita mě přijme?</emphasis></p>
<p>Dřív, než si na to mohl odpovědět nebo než stačil v rychle houstnoucím šeru dojít k dalším tělům, zahlédl na kraji lesa pohyb.</p>
<p>V první chvíli ho napadlo, že ti, kteří přežili ardiský masakr, vycházejí zpoza stromů, ale jak zvedl zdravou ruku, aby je pozdravil, všiml si odlesku na šedých krunýřích a poznal, že se zmýlil.</p>
<p>Z lesa vyšlo třicet, šedesát, sto voynixů. Postupovali od cesty a lesa na východ, přímo k němu.</p>
<p>Povzdechl si. Na to, aby utíkal, byl příliš unavený. Vrávoravě urazil několik metrů k lesům na jihozápadě, než tam také uviděl pohyb. Voynixové vybíhali ze tmy, další skákali ze stromů a vybíhali na volné prostranství po všech čtyřech. Několik sekund a budou u něho.</p>
<p>Věděl, že nemá smysl obíhat doutnající ruiny zámečku k severu. Byli by tam jenom další voynixové.</p>
<p>Padl na kolena. Všiml si, že vajíčko v batohu už svítí dost jasně, aby vrhalo jeho stín na zmrzlou trávu, a pak vytáhl poslední šipky do kuše.</p>
<p>Šest. Zbývalo mu šest šipek. Plus dvě, které už měl nabité.</p>
<p>Divoce se usmál a ucítil, jak se v něm vzdouvá něco jako strašlivá euforie. Vstal a namířil zbraň na nejbližší shluk blížících se postav. Byly dvacet metrů daleko. Chtěl je nechat přijít blíž. Věděl, že plnou rychlostí, jíž byli voynixové schopni, dokážou mezeru překonat v několika sekundách. Jeho zmrzačená ruka stačila, aby palcem a dvěma zbývajícími prsty udržel kuši namířenou.</p>
<p>Za ním se ozvalo zapráskání a další, ne tak ostré rány. Daeman se prudce otočil, připravený čelit útoku, ale bylo to sonio, které přilétalo od západu nízko nad zemí. Dva lidé pálili flešetovými puškami ze zadních prohlubní. Voynixové po něm skákali, ale mraky mihotavých flešet je odrážely.</p>
<p>„Naskoč!“ vykřikl Greogi, když sonio přiletělo ve výšce hlavy až k Daemanovi a zůstalo viset ve vzduchu vedle něho.</p>
<p>Voynixové se k němu vrhli ze všech stran, skákali jako nějaké obří stříbřité kobylky. Muž, kterého si Daeman mlhavě pamatoval jako Bomana, a žena s tmavými vlasy – nikoli Ada, ale žena jménem Edide, která s Daemanem odcestovala na varovnou výpravu po faxech – pálili svými flešetovými puškami v automatickém režimu na opačné strany a rozsévali tak mraky křišťálových šipek.</p>
<p>„Naskoč!“ vykřikl znovu Greogi.</p>
<p>Daeman zavrtěl hlavou, sebral batoh s vajíčkem, hodil jej nahoru do sonia, za ním hodil kuši a teprve pak vyskočil. Sonio již v tom okamžiku začalo stoupat.</p>
<p>Nepodařilo se mu to úplně. Zdravou rukou se chytil vnitřní hrany sonia, ale ta zraněná narazila do kovu. Bolest ho oslepila, pustil se a začal klouzat k mase tichých voynixů pod sebou.</p>
<p>Boman ho popadl za ruku a vytáhl na palubu.</p>
<p>Po většinu rychlého letu k severovýchodu nebyl Daeman schopný mluvit. Sonio se hnalo několik kilometrů přes černý les, než se nakonec krouživě sneslo k holému skalnímu výstupku, který o nějakých šedesát metrů přečníval holé stromy. Daeman si tohoto žulového suku před léty všiml, když poprvé navštívil Adu a její matku ve vile Ardis. Chytal tenkrát motýly a na konci dlouhého odpoledne potulování Ada ukázala na skalní věž, která téměř svisle vyrůstala z louky porostlé ostružiním za lesem. „Hladová skála,“ řekla a její dívčí hlas v tu chvíli zněl skoro pyšně a majetnicky.</p>
<p>„Proč jí tak říkáte?“ zeptal se.</p>
<p>Mladá Ada pokrčila rameny.</p>
<p>„Chceš na ni vylézt?“ zeptal se. Napadlo ho, že kdyby ji dostal tam nahoru, třeba by se mu ji podařilo na travnatém vrcholku svést.</p>
<p>Ada se zasmála. „Na Hladovou skálu nevyleze nikdo.“</p>
<p>Teď, v posledním světle soumraku a prvním světle jasných prstenců Daeman spatřil, co lidé udělali. Vrcholek nakonec nebyl travnatý – holá skála tvořila plošinu dlouhou nějakých třicet metrů s pár roztroušenými balvany, a na ní se mačkaly jednoduché plachtové přístřešky a půltucet táborových ohňů. Kolem těchto ohňů se tísnily tmavé postavy, další pak stály na všech okrajích žulového monolitu… nepochybně hlídky.</p>
<p>Vypadalo to, že louka pod Hladovou skálou se ve stínech pohybuje. Ona se opravdu <emphasis>pohybovala. </emphasis>Hemžili a šourali se tam voynixové. Překračovali při tom stovky rozbitých krunýřů svých druhů.</p>
<p>„Kolik lidí se z Ardisu zachránilo?“ zeptal se Daeman, když Greogi zakroužil na přistání.</p>
<p>„Kolem padesáti,“ odpověděl pilot. Tvář měl umazanou od sazí a ve svitu virtuálních ovládacích panelů z ní čišela nekonečná únava.</p>
<p><emphasis>Padesát z více než čtyř stovek, </emphasis>pomyslel si otupěle Daeman. Uvědomil si, že jeho tělo je v šoku ze ztráty prstů a hlava upadá do podobného šoku po tom, co viděl v Ardisu. Ta otupělost a apatie nebyly nepříjemné.</p>
<p>„Ada?“ zeptal se váhavě.</p>
<p>„Žije,“ řekl Greogi. „Ale byla v bezvědomí skoro čtyřiadvacet hodin. Zámeček stál v plamenech a ona jej odmítala opustit, dokud nebudou pryč všichni ostatní, které bylo možno odnést… a myslím, že by ho neopustila ani potom, kdyby se nezřítila část hořící střechy a ji neomráčil trám. Nevíme, jestli její dítě ještě… žije… nebo ne.“</p>
<p>„Petyr?“ zeptal se Daeman. „Reman?“ Snažil se přemýšlet nad tím, kdo je povede, když je Harman pryč, Ada zraněná a tolik lidí ztratili.</p>
<p>„Mrtví.“</p>
<p>Greogi zastavil sonio ve vzduchu a klesl s ním na tmavou masu žulového vrcholku. Lehce narazilo a zastavilo se. Tmavé postavy od jednoho ohně vstaly a vydaly se k nim.</p>
<p>„Proč jste pořád tady?“ zeptal se Daeman Greogiho. Ostatní už ze sonia vystoupili, ale on držel pilota za přední díl košile. „Proč jste pořád tady, když dole jsou voynixové?“</p>
<p>Greogi Daemanovu ruku snadno odtáhl. „Zkoušeli jsme faxový uzel, ale voynixové se na nás sesypali, než jsme dostali lidi dovnitř: A letět jinam? Nemáme kam… když je Ada tak vážně zraněná a tucet dalších je na tom tak špatně, že bychom je nikdy nedostali z Hladové skály včas, než by ty bestie vyšplhaly po stěnách nahoru. Potřebujeme všechny zdravé lidi už jenom proto, abychom voynixe odrazili… Pokud je začneme po skupinkách odvážet, ti, kteří zůstanou, se neudrží. Pravděpodobně ani tak nemáme dost flešetové munice, abychom se ubránili další noc.“</p>
<p>Daeman se rozhlédl. Ohně byly nízké, smutné – hořel v nich pouze mech nebo lišejník a pár větviček, víc nic. Nejjasnější věcí na tmavé skále bylo Setebovo vejce, které dál mléčně zářilo v jeho batohu.</p>
<p>„Tak daleko to došlo?“ zeptal se Daeman, ale mluvil spíš pro sebe.</p>
<p>„Asi ano.“ Greogi sklouzl ze sonia a lehce zavrávoral. Bylo vidět, že je ve stavu, který se nachází někde za hranicí vyčerpání. „Už je úplná tma. Voynixové začnou každou chvíli vylézat po stěnách.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p><empty-line /><p>část 3</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>41</strong></p>
<p>Harman padal tmou s Arielem tak dlouho, až mu to připadalo neskutečné.</p>
<p>Když přistáli, nebyl to smrtící náraz u paty Golden Gate na Machu Picchu, ale měkké žuchnutí na půdu džungle pokrytou staletou vrstvou listí a jiného humusu.</p>
<p>Harman byl v první chvíli tak ohromený, že nemohl uvěřit, že není mrtvý, pak se ale klopýtavě zvedl, odstrčil Arielovu drobnou postavu – třebaže Ariel mu mezitím odtančil z dosahu – a pak zůstal stát a mžoural do tmy.</p>
<p>Tma. Na Golden Gate byl den. Byl… někde jinde. Ať bylo to jinde kdekoli, kromě toho, že to bylo na temné straně planety, Harman věděl, že se nachází hluboko v džungli. Noc voněla bohatostí a hnilobou, hustý a vlhký vzduch se mu lepil na kůži jako promočená přikrývka. Harmanova košile okamžitě nasákla a zplihla. Ze zdánlivě neproniknutelné noci se ozývalo bzučení hmyzu, šustění vějířovitých listů palem, podrostu, hmyzu, drobných i velkých tvorů. Nechal oči, aby si zvykly, zvedl ruce zaťaté v pěst a doufal, že Ariel se vrátí na dosah. Když zaklonil hlavu, uviděl mezírkami v listoví daleko, vysoko nad sebou náznak světla hvězd.</p>
<p>Minutu nato spatřil bledou, skoro až přízračnou bezpohlavní postavu Ariela, jak slabě září na půdě džungle tři metry od něho.</p>
<p>„Odnes mě zpátky,“ zavrčel Harman.</p>
<p>„Kam zpátky?“</p>
<p>„Na most. Nebo do Ardisu. Ale udělej to <emphasis>teď hned</emphasis>.“</p>
<p>„Nemůžu.“ Bezpohlavní hlas byl dráždivý, urážlivý.</p>
<p>„Ty to <emphasis>uděláš</emphasis>,“ zavrčel Harman. „A uděláš to <emphasis>hned. </emphasis>Je mi jedno, jak jsi mě dostal sem, ale vrať to, odnes mě zpátky. <emphasis>Hned</emphasis>.“</p>
<p>„Anebo se bude dít co?“ zeptala se postava svítící ze tmy džungle. Z Arielova hlasu znělo lehké pobavení.</p>
<p>„Nebo tě zabiju,“ řekl na rovinu Harman. Uvědomil si, že to myslí vážně. Byl odhodlaný tohohle zelenobílého břídila uškrtit, zardousit v něm život a na mrtvolu si plivnout. <emphasis>A pak zůstaneš ztracený v neznámé džungli, </emphasis>varovala jej poslední rozumná část mozku. Ignoroval ji.</p>
<p>„Páni,“ vyhrkl Ariel s předstíraným zděšením, „on mě uštípe k smrti.“</p>
<p>Harman natáhl ruce a skočil. Postavička – ne vyšší než metr dvacet – ho zachytila ještě ve vzduchu a odmrštila deset metrů do džungle. Cestou páral vějířové listy a trhal liány.</p>
<p>Trvalo mu minutu nebo dvě, než znovu popadl dech, a další minutu, než si aspoň klekl. Okamžitě si uvědomil, že kdyby mu tohle Ariel udělal někde jinde – třeba na Golden Gate na Machu Picchu, kde byli ještě před chvilkou – přerazil by mu vaz. Teď znovu stál na hlubokém humusu a snažil se něco zahlédnout ve tmě, která tam neměla co dělat. Potom si začal razit cestu liánami a hustou vegetací zpátky na mýtinku, kde stál Ariel.</p>
<p>Duch již nebyl sám.</p>
<p>„Pohleď,“ řekl Ariel milým, družným hlasem, „je nás tady víc.“</p>
<p>Harman se zarazil. Ve světle hvězd, které pronikalo na mýtinku, viděl o něco lépe, a to, co viděl, ho přimělo vytřeštit oči.</p>
<p>Na mýtině, pod stromy a dál mezi kapradinami a liánami stálo přinejmenším padesát nebo šedesát dalších postav. Nebyli to lidé, ale nebyli to voynixové, <emphasis>ka</emphasis><emphasis>libánci </emphasis>ani jiní dvounožci, které Harman za devadesát devět let a devět měsíců svého života spatřil. Tito humanoidní tvorové byli jako hrubé skicy lidí – drobní, ne o mnoho vyšší než maličký Ariel a podobně jako on vybavení průhlednou kůží a orgány plovoucími v nazelenalé tekutině. Ale tam, kde měl Ariel rty, líce, nos a oči mladého muže nebo mladé ženy, s tělesnými rysy, a svaly, jaké patří k lidskému tělu, neměly tyto zelené postavičky ani ústa ani lidské oči – ve svitu hvězd se na Harmana dívaly černými tečkami, které klidně mohly být kousky uhlí – a počínaje kostrami, které jako by ani neměly kosti, a konče trojprstýma rukama to vypadalo, že tvorové postrádají jakoukoli identitu.</p>
<p>„Myslím, že s mými služebníky ses ještě nesetkal,“ pronesl tiše Ariel a ženským gestem pokynul k davu postav ve stínech. „Jako nástroje tohoto dolního světa byli vyvrženi dřív, než se zrodilo vaše plemeno. Mají různá jména – jeho Prosperovské Veličenstvo jim s oblibou říká hned tak, hned jinak, jak je mu po chuti – ale podobají se spíš mně, vzešli z chlorofylu a ze zrnek prachu rozesetých v době před postlidmi do lesů, aby je měřili. Jsou to <emphasis>zekové</emphasis> – pomocníci, dělníci a vězni. A kdo z nás není všechny tyto tři věci najednou?“</p>
<p>Harman se na nazelenalé tvory upřeně díval. Oni jeho pohled bez mrkání opětovali.</p>
<p>„Chopte se ho,“ šeptl Ariel.</p>
<p>Čtyři <emphasis>zekové </emphasis>se vydělili z ostatních – pohybovali se s ladnou grácií, kterou by Harman u takových postav nečekal – a dřív, než mohl utéct nebo začít bojovat, ho dva z nich uchopili do železného, trojprstého sevření. Třetí <emphasis>zek </emphasis>se naklonil těsně k němu, až se svou holou, nedýchající hrudí dotkl haleny nad Harmanovou hrudí. Čtvrtý chytil Harmana za ruku – stejně jako Ariel chytil krátce předtím za ruku Hannah – a vrazil ji přes poddajnou membránu zelené kůže do prsou třetího <emphasis>zeka. </emphasis>Harman ucítil v ruce měkký srdčitý orgán, který si ho našel jako nějaký domácí mazlíček, a pak se mu mozkem rozezněla nevyřčená slova:</p>
<p>NEPROVOKUJ</p>
<p>ARIELA</p>
<p>KLIDNĚ TĚ</p>
<p>ZABIJE</p>
<p>KDYŽ SE MU</p>
<p>ZACHCE.</p>
<p>POJĎ</p>
<p>S NÁMI</p>
<p>A NESNAŽ SE</p>
<p>KLÁST</p>
<p>ODPOR.</p>
<p>JE V ZÁJMU</p>
<p>TVÉM</p>
<p>A TVÉ PANÍ</p>
<p>ADY</p>
<p>ABYS TEĎ</p>
<p>ŠEL S NÁMI.</p>
<p>„Odkud znáte Adu?“ vykřikl nahlas Harman.</p>
<p>POJĎ.</p>
<p>To bylo poslední slovo, které prošlo Harmanovou pulzující rukou do jeho rozbolavělé lebky, než byla ruka vyškubnuta ven i se <emphasis>zekovým </emphasis>měkkým srdcem, které se scvrklo a odumřelo, načež i samotný <emphasis>zek </emphasis>pozadu a tiše spadl na půdu džungle, kde se scvrkl, vyschl a zemřel. Ariel a ostatní <emphasis>zekové </emphasis>nevěnovali mrtvole zprostředkovatele sebemenší pozornost. Ariel se otočil a jako první vyrazil téměř nezřetelnou stezkou po tmavé pralesní půdě.</p>
<p><emphasis>Zekové </emphasis>po stranách drželi Harmana za ruce stále, ale už volněji, a on se nesnažil klást odpor, pouze udržoval tempo, jímž se zástup pohyboval temnou džunglí.</p>
<p>Hlava fungovala Harmanovi rychleji než nohy, když klopýtal, aby v temném pralese udržel krok. Místy, kde byla vegetace nad ním příliš hustá, neviděl vůbec nic – v té bezmála absolutní tmě dokonce ani vlastní nohy – a tak se nechal vést <emphasis>zeky, </emphasis>jako by byl slepý, a soustředil se na přemýšlení. Věděl, že jestli ještě někdy uvidí Adu a vilu Ardis, bude muset být v následujících hodinách mnohem bystřejší než za mnoho posledních měsíců.</p>
<p>První otázka – kde je? Na Golden Gate na Machu Picchu bylo bouřlivé ráno, ale v této džungli se zdálo, že je velice pozdě. Zkusil se rozpomenout na geografii, kterou se sám naučil, ale mapy a glóby mu v hlavě splývaly – slova jako Asie a Evropa neznamenaly téměř nic. Ale ze zdejší tmy se dalo usuzovat, že ho Ariel neodnesl jenom do nějaké džungle na temže jižním kontinentu, na kterém byl most. Nemohl zpátky na Machu Picchu a za Hannah, Petyrem a soniem dojít <emphasis>pěšky.</emphasis></p>
<p>Což vedlo ke druhé otázce – jak ho sem Ariel přenesl? V zelených koulích na Golden Gate nebylo vidět žádný faxový pavilon. Pokud by tam byl – pokud by se Savi někdy zmínila o faxovém spojení s mostem – Harman by tam určitě neletěl soniem, aby přivezl zbraně a munici a pokusil se dostat Odyssea do léčebného sarkofágu. Ne… Ariel použil jiný prostředek, aby ho přenesl prostorem na toto temné, dusné místo čpící hnilobou a zamořené hmyzem.</p>
<p>Jelikož byl vlečen tmou ani ne deset kroků za avatarem biosféry – tak aspoň Ariela jednou označil Prospero – uvědomil si, že se na tyto věci klidně může zeptat. Nejhorší, co mohl bledý duch – jeho tělo ve svitu hvězd viditelně zářilo, když občas přecházeli v džungli nějakou mýtinku – udělat, bylo to, že neodpoví.</p>
<p>Ariel odpověděl na obě otázky, nejdřív na tu druhou.</p>
<p>„Budu se těšit tvou společností již jen několik hodin,“ prohlásil. „Potom tě budu muset dopravit ke svému pánovi, nedlouho poté, co uslyšíme kura chlubivého kokrhání – pokud by nějaký chlubivý kur v tomto bídném místě byl.“</p>
<p>„K tvému pánu Prosperovi?“</p>
<p>Postavička neodpověděla.</p>
<p>„A jak se tedy toto bídné místo jmenuje?“</p>
<p>Duch se zasmál. Znělo to jako zvonění rolniček, ale nebyl to úplně příjemný zvuk. „Měli by tento les nazývat Arielovými jeslemi, protože tady jsem před deset krát dvěma sty lety vznikl – probudil jsem se k vědomí z miliard maličkých senzorových transpondérů, jimž lidé prastarého typu – stejné sorty jako ty, hoste – říkali smítka. Stromy hovořily se svými lidskými pány a mezi sebou, klábosily v omšelé dávné síti, která přešla v rodící se noosféru, tlachaly o teplotách, ptačích hnízdech, ptáčatech, kilogramech na centimetr čtvereční osmotického tlaku a snažily se kvantifikovat fotosyntézu stejným způsobem, jakým revmatický úředník počítá své korálky a náramky a považuje je za poklad. <emphasis>Zekové </emphasis>– moje milované nástroje činu, z nichž až příliš mnoho mi pán, ten zrůdný mág, ukradl k marnotratné službě na rudé planetě – povstali obdobně, ano, ne však zde, vážený hoste, ne zde.“</p>
<p>Harman téměř ničemu z toho nerozuměl, ale Ariel mluvil – žvanil – a on věděl, že když se mu podaří udržovat s tímhle tvorem konverzaci, dřív nebo později se dozví něco důležitého.</p>
<p>„Prospero, tvůj pán, tě nazval avatarem biosféry, když jsem s ním mluvil, s tvým pánem, před devíti měsíci na jeho orbitálním ostrově,“ podotkl Harman.</p>
<p>„Jistě,“ odvětil Ariel a znovu se zasmál. „A já říkám Prosperovi, kterého nazýváš mým pánem, Tom Posera.“ Ariel se po něm ohlédl. Teď, když se pod houštinou listoví pustili úsekem stezky, který se utápěl v naprosté tmě, jeho zelenobílá tvář zářila jako nějaká fosforeskující tropická rostlina. „Harmane, manželi Ady, příteli Nikoho, mým očím jevíš se jako hříšník, muž, jehož osud význam má, přinejmenším v tomto světě pozemském, menší tím, co v něm, než tělem sinalým. Ty nejvíc ze všech nehoden jsi žít – natožpak dožít plných pěti dvacítek jako jeden z dlouho opékaných chodů bratra Kalibána – neboť čas a času proudy rozumu tě zbavily. Aj, s takovou právě myslí rekovnou se samovrazi věší nebo topí.“</p>
<p>Harman mu vůbec nerozuměl a přestože položil mnoho dalších otázek, Ariel neodpověděl ani znovu nepromluvil, dokud o nějaké tři hodiny později a mnoho kilometrů dál nepřišlo svítání.</p>
<p>Hodinu poté, co Harman dospěl k přesvědčení, že mu již nezbývá žádná energie, mu dovolili zastavit se a opřít se o velký balvan, aby mohl popadnout dech. Když světla přibylo, zjistil, že to není žádný balvan.</p>
<p>Balvan byl ve skutečnosti zdí a zeď byla součástí velké budovy, jejíž patra směrem do výšky ustupovala, a budova byla něčím, čemu se říkalo chrám, tak to aspoň tušil na základě samočtení. Potom si uvědomil, čeho se dotýkají jeho ruce a na co se dívají jeho oči.</p>
<p>Každý centimetr obrovského chrámu byl opracovaný rukou sochaře. Některé ozdoby byly velké – široké tak, jak měl Harman dlouhou paži – ale většinou byly tak malé, že by je mohl zakrýt dlaní.</p>
<p>Na sochách – z nichž každá vystupovala čím dál zřetelněji, jak tropický východ slunce zkrápěl světlem džungli nahoře – byli muži a ženy, jak se milují – mají sex – ale také muži s více než jednou ženou, muži s muži, ženy se ženami, ženy a muži s něčím, co vypadalo jako koně, muži se slony, ženy s býky, ženy se ženami a opicemi a muži s muži a muži…</p>
<p>Harman dokázal jenom zírat. Za devětadevadesát let svého života nic podobného neviděl. V jednom patře výzdoby, které bylo přesně ve výšce jeho očí, uviděl muže, jak má hlavu mezi nohama ženy, zatímco další muž, jenž na něm sedí obkročmo, nabízí svůj vztyčený penis jejím otevřeným ústům, a za touto natahující se ženou je žena druhá, která do ní proniká zezadu nějakým nasazovacím umělým penisem, přičemž první žena, která drží oběma mužům a ženě za sebou, natahuje ruku ke zvířeti, v němž Harman díky turínkovému dramatu poznal koně, a masturbuje vzrušeného hřebce. Druhou volnou rukou pak masíruje genitálie mužské postavě, která stála vedle koně.</p>
<p>Harman odstoupil od stěny chrámu a zvedl oči ke kamenné stavbě obrostlé liánami. Byly tam tisíce – možná desetitisíce – variací na toto téma a ukazovaly Harmanovi polohy sexu, jaké si nikdy nepředstavoval, jaké by si nikdy <emphasis>neuměl </emphasis>představit. Již jen některé výjevy se slony… Lidské postavy byly stylizované, obličeje a ňadra oválné, oči mandlově tvarované, muži a ženy měli na tvářích spokojené, dekadentní úsměvy.</p>
<p>„Co je to za místo?“ zeptal se</p>
<p>Ariel zazpíval falsetem:</p>
<p><emphasis>„Nahoře v šeru, kde oči spíše tuší</emphasis></p>
<p><emphasis>dávno mrtvých díla podivná se tyčí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co znamenaly pro ty, z nichž prach teď pouhý</emphasis></p>
<p><emphasis>všechny ty bujné pózy lásky a touhy?</emphasis></p>
<p>Harman to zkusil znovu. „<emphasis>Co </emphasis>je to za místo?“</p>
<p>Projednou Ariel odpověděl jednoduše. „Khajuraho.“ Harmanovi to slovo neříkalo nic.</p>
<p>Duch biosféry udělal gesto, načež dva malí, zelení, skoro průhlední <emphasis>zekové </emphasis>vzali Harmana za ruku a průvod se stěží rozeznatelnou pěšinou v džungli vydal na další pochod od chrámu. Harman se otočil a naposledy se na kamennou budovu podíval – <emphasis>budovy, </emphasis>uvědomil si teď, těch chrámů tam bylo víc než jeden, všechny zdobené erotickými vlysy – a znovu ho zaujalo, jak si džungle stavby prakticky přivlastnila zpátky. Souložící postavy byly ovinuté liánami, částečně zakryté trávou a pevně sevřené kořeny a zelenými výběžky.</p>
<p>Pak místo zvané Khajuraho zmizelo v zelené vegetaci a Harman se znovu soustředil na trmácení se za Arielem.</p>
<p>Když slunce ozářilo divokou houštinu okolní džungle – deset tisíc odstínů zeleně, z nichž většinu si Harman nikdy neuměl představit – myslel jen na to, jak se vrátit na Ardis za Adou, nebo alespoň na most, než Petyr se soniem odletí. Nechtěl čekat tři dny, až se Petyr vrátí, aby naložil Hannah a uzdraveného – pokud sarkofág uměl vrátit život a zdraví – Nikoho-Odyssea.</p>
<p>„Arieli?“ promluvil nenadále na postavičku, která se jakoby vznášela v čele zástupu <emphasis>zeků </emphasis>před ním.</p>
<p>„Ano, pane?“ Ta bezpohlavnost jinak příjemného hlasu Harmana znepokojovala.</p>
<p>„Jak jsi mě přenesl z Golden Gate do této džungle?“</p>
<p>„Neposloužil jsem ti snad dost jemně, pane?“</p>
<p>„Ale ano,“ kývl Harman, který se bál, že bledá postava znovu začne žvanit nesmysly. „Ale <emphasis>jak?</emphasis>“</p>
<p>„Jak cestujete z místa na místo, když neležíte na břichu v talíři vašeho sonia?“</p>
<p>„Faxujeme. Ale na Golden Gate žádný faxový pavilon nebyl… ani faxový uzel.“</p>
<p>Ariel se vznesl výš, až se otřel o větve a zasypal <emphasis>zeky </emphasis>a Harmana pod sebou sprškou kapek. „Šel tvůj přítel Daeman do faxového pavilonu, když ho před deseti měsíci sežral allosaurus?“</p>
<p>Harman se zastavil. <emphasis>Zekové, </emphasis>kteří ho pořád drželi za ruce, se zastavili s ním a zatím ho nezačali vléct dál.</p>
<p><emphasis>No ovšem, </emphasis>pomyslel si Harman. Měl to před očima celý život. Celý život to viděl – ale byl slepý. Když někdo faxoval na prstence při příležitosti své normální životní dvacítky, odebral se do nejbližšího faxového pavilonu. Když někdo chtěl někam faxovat, šel do nejbližšího faxového pavilonu. Ale když se někdo zranil – nebo zabil, něco ho sežralo jako Daemana, roztrhalo při nějakém mimořádném neštěstí – odfaxovaly ho nahoru <emphasis>prstence.</emphasis></p>
<p>Harman tam byl, na Prosperově ostrově, v nádržích nápravny, kam přicházela nahá těla, bublající živiny a modří červi je dali do pořádku a pak byla odfaxována zpět. Harman a Daeman to podle Prosperových pokynů udělali sami, zničili služebníky a nastavili virtuální číselníky a ovladače tak, aby co nejvíc opravovaných těl odfaxovali zpátky domů.</p>
<p><emphasis>Lidi bylo možno odfaxovat, aniž by museli jít do faxového pavilonu, aniž by museli začít v některém ze zhruba tří set známých faxových uzlů. </emphasis>Harman to vídal celý život – skoro sto let – ale nikdy <emphasis>neuviděl </emphasis>to, co vidět mohl. Představa, že člověka povolávají domů postlidé, když se zranil nebo zabil před pátou dvacítkou, byla příliš zakořeněná. Faxové uzly byly věda; odchod do nápravny z důvodu naléhavé opravy byl něco jako náboženství.</p>
<p>Ale nápravna na Prosperově ostrově měla mechanismus, který mohl odfaxovat kohokoli odkudkoli, aniž musel spoléhat na uzly a pavilony.</p>
<p>A Harman a Daeman nápravnu na Prosperově ostrově zničili.</p>
<p><emphasis>Zekové </emphasis>zatahali Harmana za ruce, aby šel dál, ale lehce; on se zatím nepohnul. Z intenzity vlastních myšlenek se mu točila hlava; kdyby ho <emphasis>zekové </emphasis>nedrželi, možná by upadl na pralesní půdu.</p>
<p><emphasis>Prosperův ostrov byl zničen – on a všichni lidé starého typu se měsíce dívali, jak jeho kusy hoří na noční obloze – ale Ariel mohl faxovat pořád – faxovat nějak volně, nezávisle na uzlech, portálech a pavilonech. Něco nahoře na prstencích – nebo na samotné Zemi – ducha našlo, zakódovalo a odfaxovalo, a dnes s ním i Harmana, z mostu sem, ať už tady a Khajuraho byly kdekoli. Na opačné straně Země, když nic jiného.</emphasis></p>
<p><emphasis>Harmanovi se ještě mohlo podařit odfaxovat domů, pokud by přesvědčil Ariela, aby mu toto tajemství volného faxování prozradil.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zekové </emphasis>znovu zatahali, lehce, ale neodbytně. Harman je nechtěl dostat do potíží. A taky nechtěl ztratit Ariela z dohledu – duch byl jeho faxový lístek domů.</p>
<p>Klopýtavě vyrazil, aby avatara zemské biosféry dostihl.</p>
<p>Když vyšli na mýtinu, slunce bylo v prvním okamžiku tak jasné, že Harman musel přivřít oči a zaclonit si je, takže stavbu, která se nad nimi tyčila, několik sekund neviděl. Ale když ji spatřil, strnul.</p>
<p>Ta věc – stavba, nebyla to tak docela budova – byla gigantická. Harman odhadoval – a jeho odhady velikosti věcí byly vždycky až záhadně dobré – že stoupá do výšky přinejmenším tří set metrů. Možná o trochu víc. Neměla žádný obal; to znamená, že celá stavba byla otevřená kostra z tmavých kovových nosníků, připomínající krajku, která se zvedala od obrovské čtvercové základny propojené půlkruhovými kovovými oblouky v úrovni vrcholků stromů a přitom se zužovala. Křivkovitě se zužovala i nadále, až z ní zůstala čistá věž, jejíž vrcholek v podobě tmavé homole byl daleko, vysoko nahoře. Vybavilo se mu spojení, které kdysi použila Hannah, která s kovy pracovala – <emphasis>tepané žele</emphasis><emphasis>zo. </emphasis>Harman byl přesvědčen, že nosníky, oblouky, traverzy a otevřená příhradová konstrukce, na kterou se tady pod horkým pralesním sluncem dívá, to všechno je vyrobeno z nějakého železa.</p>
<p>„Co to je?“ hlesl. <emphasis>Zekové </emphasis>ho pustili a couvli zpět do stínu džungle, jako by se báli přistoupit blíž k základně té neskutečné věže. Harman si všiml, že na ploše u paty věže, která mohla mít tak akr nebo víc, neroste nic než nízká, dokonale zastřižená tráva. Vypadalo to, jako by síla stavby jako takové nutila džungli udržet si odstup.</p>
<p>„Je to sedm tisíc tun,“ řekl Ariel hlasem, který zněl mnohem mužněji než všechny hlasy, které biosférický duch použil předtím. „Dva a půl milionu nýtů. Stará čtyři tisíce tři sta jedenáct let – nebo alespoň její originál. Na <emphasis>eiffelbahn </emphasis>Chána Ho Tepa je jich více než čtrnáct tisíc.“</p>
<p><emphasis>„Eiffelbahn…“ </emphasis>zopakoval Harman. „Ne…“</p>
<p>„Pojď!“ vyštěkl Ariel. Jeho hlas byl teď ostře mužský, hluboký a hrozivý; hlas, který nebylo radno neposlouchat.</p>
<p>U paty jedné obloukové nohy byla jakási klec z tepaného železa.</p>
<p>„Nastup,“ vybídl ho Ariel.</p>
<p>„Potřebuji vědět…“</p>
<p>„Nastup a dozvíš se všechno, co potřebuješ vědět,“ řekl biosférický avatar. „Včetně toho, jak se vrátit k tvé drahé Adě. Zůstaň tady a zemřeš.“</p>
<p>Harman vstoupil do klece. Železná mřížka se za ním zavřela. Převody zařinčely, kov zaskřípěl a klec začala stoupat po oblouku, vedená lany a železnými kolejničkami.</p>
<p>„Ty nejedeš?“ zavolal Harman dolů na Ariela.</p>
<p>Duch neodpověděl. Harmanův výtah dál stoupal do věže.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>42</strong></p>
<p>Zdálo se, že věž má tři hlavní odpočívadla. První a nejširší bylo hned nad úrovní vrcholků pralesních stromů. Harmanovi se před očima rozvinul souvislý zelený koberec. Výtah nezastavil.</p>
<p>Druhé odpočívadlo bylo tak vysoko, že výtah se pohyboval téměř vertikálně a Harman přešel do středu malé klece. Když se podíval nahoru směrem od věže, uviděl, že z jejího vršku vychází několik lan, která mizejí daleko na východě a na západě, v dálce lehce prověšená. Výtah na druhém odpočívadle nezastavil.</p>
<p>Třetí a poslední odpočívadlo bylo tři sta metrů nad zemí, těsně pod kopulovitým vrcholkem věže zakončeným špičatou anténou. Tady výtah zpomalil a zastavil – staré převody zaskřípěly a proklouzly, výtahová klec sjela o dva metry zpátky. Harman se chytil železného mřížoví klece a připravoval se zemřít.</p>
<p>Brzda klec zastavila. Dvířka z tepaného železa se odsunula. Harman roztřeseně překonal necelé dva metry železného můstku se ztrouchnivělými dřevěnými plaňkami. Před sebou měl mnohem zdobnější dveře – vyleštěné mahagonové desky zasazené do filigránsky tepaného železa – které cinkly, lehce sebou škubly a pak se syčivě otevřely. Harman váhal jen sekundu, než do temnějšího vnitřku vstoupil. Každé místo bylo lepší než tento nechráněný můstek tři sta metrů nad mřížovím nosníků, závratně se ztrácejících v železné konstrukci dole.</p>
<p>Ocitl se v místnosti. Když se dveře se zasyčením a cinknutím zavřely, Harman si uvědomil, že v této velké místnosti je o dvacet nebo třicet stupňů chladněji než venku na slunci. Několik sekund zůstal stát, kde byl, aby si jeho oči mohly zvyknout na relativní šero.</p>
<p>Stál v malém, kobercem potaženém a knihami obloženém vstupním mezipatru, které tvořilo součást větší místnosti. Z mezipatra scházelo točité schodiště z tepaného železa na hlavní podlahu místnosti a vybíhalo stropem nahoru, patrně do patra.</p>
<p>Harman sešel dolů.</p>
<p>Nikdy takové zařízení neviděl – nábytek ve zvláštním stylu, zdobený střapci, s červeným aksamitem, na stěně s okny na jižní straně místnosti těžké zřasené závěsy, jejichž zlaté střapce sahaly až na bohatě vzorovaný červenohnědý koberec. V severní stěně byl krb – litina a zelená keramika byly použity zajímavým způsobem. Dlouhý stůl se složitě vyřezávanými nohami kopíroval přinejmenším dva a půl metru z celkových čtyř a půl metru prosklené stěny, jejíž rohové tabule si propracovaností nijak nezadaly s předivem pavučiny. Další nábytek zahrnoval rozmařile polstrovaná křesla s rozmařile polstrovanými pohovkami, vyřezávané židle z lesklého tmavého dřeva s intarziemi ze zlatého kovu a hojnost exemplářů něčeho, co před ním Hannah jednou označila za leštěný bronz.</p>
<p>Byla tam zvláštní hadicovitá trouba se zvonovitou hubicí z leštěného bronzu; do dřevěných skříněk třešňové barvy na stěnách byly zasazeny páčky z leštěného bronzu; na stole z dlouhých desek stálo několik bronzových nástrojů – některé s bronzovými klávesami, které se daly zmáčknout, a kolečky, která se pomalu otáčela; dál tam byl astrolab s bronzovými kruhy, které se otáčely ve větších bronzových kruzích, měkce svítící lampa z leštěného bronzu. Na stole byly rozloženy mapy přidržované malými polokoulemi z bronzu, další stočené mapy byly v bronzovém koši na podlaze.</p>
<p>Harman se rozběhl ke stolu a dychtivě se na mapy zadíval. Vytáhl si další, rozbalil je a položil na ně bronzové polokoule.</p>
<p>Ještě nikdy takové mapy neviděl. Všude byly mřížky, ale v jejich čtvercích bylo deset tisíc svíjejících se rovnoběžných čar – některé blízko u sebe, kde byla mapa hnědá nebo zelená, některé byly dál, kde byly na mapě široké bílé plochy. Harman vytušil, že nepravidelné modré skvrny jsou jezera nebo řeky a delší, klikatější modré čáry patří řekám popsaným nepravděpodobnými jmény jako Tungabhádra, Krišna, Gódavarí, Normadá, Mahanadí a Ganga.</p>
<p>Na východní a západní stěně místnosti obklopovaly menší okna, také složená z mnoha tabulek, další police, další knihy a další bronzové cetky, jadeitové sošky a bronzové přístroje.</p>
<p>Harman přeběhl k polici a sundal z ní tři knihy. Ucítil pach staletí, který ze starého, ale pořád ještě pevného papíru a silných kožených desek vycházel. Z názvů se mu rozbušilo srdce: <emphasis>Třetí dynastie Chánů Ho Tepů – 2601-2936 po Kr., Rámájána a Mahabharáta po úpravě podle Ganéši Kyborga </emphasis>a <emphasis>Eiffelbahn – Údržba a UI rozhraní. </emphasis>Harman položil pravou dlaň na vršek knihy a zavřel oči, aby vyvolal samočtecí funkci, a pak zaváhal. Kdyby měl čas, raději by si tyto knihy <emphasis>přečetl </emphasis>– nechal všechna slova zaznít a hádal jejich definice z kontextu. Bylo to pomalé, pracné a bolestivé, ale obyčejným čtením vždycky získal víc než samočtením.</p>
<p>S úctou položil všechny tři knihy na naleštěnou bezprašnou desku stolu a vyskákal po točitých schodech do vysokého prvního patra.</p>
<p>Tady byla ložnice – postel měla čelo z válců z leštěného bronzu, přehoz byl hustý červený samet se složitými, spirálovitými motivy na okrajích. Další křeslo stálo vedle bronzové stojací lampy – širší, na pohled pohodlnější křeslo s květinovými motivy, k němuž byla přistrčena vysoká kožená pohovka se střapci. Byla tam ještě menší místnost – koupelna se zvláštní porcelánovou toaletou pod porcelánovou nádržkou, z níž visel řetízek s bronzovým táhlem, tabulkami barevného skla v západní stěně, bronzovými armaturami na umyvadle a obrovskou vanou z bílého porcelánu, která tvarem připomínala chodidlo a byla ověšena dalšími bronzovými kohoutky. Když se vrátil do ložnice, všiml si, že i tady tvoří severní stěnu okna – ne, prosklené dveře s klikami z tepaného železa.</p>
<p>Harman otevřel dvě křídla dveří a vyšel na balkon z tepaného železa tři sta metrů nad džunglí. Slunce a horko ho zasáhly jako rozpálená pěst. Přimhouřil oči. Neměl tolik odvahy, aby si na balkon stoupl – dole viděl konstrukci věže, ale stačilo by malé šťouchnutí, aby skončil v té prázdnotě, kde byl jen vzduch, tři sta metrů vzduchu.</p>
<p>Aniž se přestal pevně držet dveří, vyklonil se dost daleko, aby na balkonu širokém tři metry zahlédl nějaký železný nábytek, židle s přivázanými červenými polštářky a stůl. Když se podíval nahoru, uviděl železnou klenbu nad jednopatrovým příbytkem, obrovský kovový setrvačník těsně pod kopulí věže, zdobenou zlatou slídou, a lana silnější než mužské předloktí a stehno, která se táhla na východ a na západ. Přimhouřil oči, podíval se na východ a uviděl tam svislou čárku další tmavé věže – jak asi daleko? – soudě z této výšky přinejmenším šedesát kilometrů. Otočil se na západ, kde mizel nějaký tucet lan, ale tam byly na obzoru vidět pouze modročerné bouřkové mraky.</p>
<p>Couvl zpátky do ložnice, pečlivě dveře zavřel, vrátil se k točitému schodišti a sešel po něm zpátky dolů. Rukávem haleny si setřel pot z čela a krku. Tady byl tak příjemný chládek, že zatím necítil žádné nutkání vrátit se do džungle.</p>
<p>„Buď zdráv, Harmane,“ pozdravil jej známý hlas ze šera nedaleko stolu a tmavých závěsů.</p>
<p>Prospero byl mnohem hmotnější, než jak si ho Harman pamatoval z jejich setkání před několika měsíci vysoko na orbitálním balvanu v prstenci R. Mágova vrásčitá kůže již nebyla lehce průsvitná jako předtím jeho hologram. Šat z modrého hedvábí a vlny, na němž byly vyšité zlaté planety, šedé komety a planoucí hvězdy z červeného hedvábí, na něm visel v těžších záhybech a táhl se za ním po tureckém koberci. Harman spatřil dlouhé, stříbrobílé vlasy, které starci ve vlnách splývaly za ostré uši, a všiml si známek stáří na čele a na rukou jakož i lehkého zežloutnutí nehtů, které tak připomínaly drápy. Také si povšiml toho, že vyřezávaná zatočená hůl, kterou starý mág drží v pravici, vypadá hmotně, a také Prosperovy modré bačkory jako by něco vážily, když se šoupaly po dřevěné podlaze a hustém koberci.</p>
<p>„Pošli mě domů,“ požádal Harman a udělal krok ke starci. <emphasis>„Hned.“</emphasis></p>
<p>„Trpělivost, trpělivost, člověče jménem Harman, příteli Nikoho,“ odvětil mág a v lehkém úsměvu ukázal zažloutlé zuby.</p>
<p>„<emphasis>Do hajzlu </emphasis>s trpělivostí!“ zvolal Harman. Až do tohoto okamžiku nevěděl, jak hluboce ho zasahuje vztek z toho, že ho Ariel unesl, že byl odtržen od Ardisu, od Ady a svého nenarozeného dítěte, téměř jistě na rozkaz této šouravé postavy v modrém hábitu. Přistoupil až ke starému muži, zvedl ruku a chytil ho za cíp splývavého rukávu…</p>
<p>A byl odmrštěn několik metrů přes místnost, až nakonec sklouzl z koberce na leštěnou podlahu a zůstal ležet na zádech. Zamrkal, aby se zbavil paobrazu oranžových kroužků na sítnici.</p>
<p>„Nestrpím, aby se mě někdo dotýkal,“ upozornil tiše Prospero. „Nenuť mě, abych tě musel napomenout touto stařeckou hůlkou.“ Nepatrně zvedl svou mágovskou hůl.</p>
<p>Harman si klekl. „Pošli mě zpátky, Prospero. Nemůžu nechat Adu samotnou. Teď ne.“</p>
<p>„Sám sis tu cestu již zvolil, ne? Nikdo tě nenutil, abys vozil Nikoho na Machu Picchu, a taky ti nikdo nebránil.“</p>
<p>„Co chceš, Prospero?“ Harman vstal, neúspěšně se pokusil mrkáním zahnat poslední červenooranžové kroužky ve svém zorném poli a sedl si na nejbližší dřevěnou židli. „A jak jsi vlastně přežil zkázu orbitálního asteroidu? Myslel jsem, že tvůj hologram je tam uvězněný spolu s Kalibánem.“</p>
<p>Prospero začal přecházet sem a tam. „Ach ano, byl,“ odpověděl. „Celkově vzato možná malá část mého já, ale důležitá. To tys mě přivezl zpátky na Zemi.“</p>
<p>„Já… Sonio? Tys nahrál svůj hologram do paměti sonia?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Harman zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Mohl sis sonio na orbitální ostrov kdykoli přivolat.“</p>
<p>„To není pravda,“ zavrtěl hlavou mág. „Byl to Savin stroj, který navíc dělá orbitální taxík jenom lidským pasažérům. To já tak úplně… nejsem.“</p>
<p>„Jak potom unikl Kalibán? Vím, že <emphasis>on </emphasis>v soniu s Daemanem, Hannah a mnou nebyl.“</p>
<p>Prospero pokrčil rameny. „Kalibánova dobrodružství jsou teď výhradně Kalibánovou záležitostí. Ten neřád mi už neslouží.“</p>
<p>„Slouží znovu Setebovi,“ připomněl Harman.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Ale <emphasis>je </emphasis>pravda, že Kalibán přežil a vrátil se po stoletích na Zemi.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Harman si povzdechl a několikrát si přejel rukou po obličeji. Najednou se cítil strašně unavený a měl obrovskou žízeň.</p>
<p>„Ta dřevěná skříňka pod mezipatrem je něco na způsob chladničky,“ prohodil Prospero. „Je tam jídlo… a láhve s čistou vodou.“</p>
<p>Harman se na židli napřímil. „Čteš mi myšlenky, mágu?“</p>
<p>„Ne. Čtu tvůj obličej. Neexistuje zřetelnější mapa než lidský obličej. Jdi – vezmi si něco k pití. Já si zatím sednu tady k oknu a počkám, až se vrátíš jako účastník rozmluvy, občerstvený.“</p>
<p>Harman cítil, jak se mu třesou nohy a ruce, když šel k velké dřevěné skříni s bronzovým držátkem a pak se chvíli díval do chladu na všechny ty láhve s vodou a hromady čistě zabaleného jídla. Zhluboka se napil.</p>
<p>Vrátil se doprostřed červenohnědého koberce, kde seděl u stolu Prospero, se sluncem v zádech. „Proč jsi poslal Ariela, aby mě sem přivedl?“</p>
<p>„Abychom byli přesní, ve skutečnosti jsem tě nechal přinést do džungle u Khajuraha, protože v okruhu dvaceti kilometrů od <emphasis>eiffelbahn </emphasis>není faxování dovoleno.“</p>
<p><emphasis>„Eiffelbahn?“ </emphasis>zopakoval Harman. Nepřestal při tom upíjet z láhve s ledovou vodou. „Tak říkáte s Arielem této věži?“</p>
<p>„Nikoli, nikoli, můj drahý Harmane. Tak jsme my – anebo spíš Chán Ho Tep, abychom byli přesní, neboť ten gentleman <emphasis>eiffelbahn </emphasis>před několika tisíci let postavil – nazvali tento <emphasis>systém. </emphasis>Toto je pouze jedna z… okamžik… čtrnácti tisíc osmi set takových věží.“</p>
<p>„Proč tolik?“ zeptal se Harman.</p>
<p>„Chánovi se to líbilo,“ odvětil mág. „A tolik Eiffelových věží je třeba k lanovému propojení od východního pobřeží Číny po Atlantickou průrvu na pobřeží Španělska se všemi hlavními trasami, bočními větvemi a tak dál.“</p>
<p>Harman neměl ponětí, o čem stařec mluví. „<emphasis>Eiffelbahn </emphasis>je nějaký dopravní systém?“</p>
<p>„Příležitost, abys mohl pro změnu cestovat stylově,“ prohlásil Prospero. „Nebo bych možná měl říct – abychom <emphasis>my </emphasis>cestovali stylově, protože já se kousek svezu s tebou.“</p>
<p>„Já s tebou nikam jet nehodlám, dokud…“ začal Harman. Pak se zarazil, upustil láhev s vodou na podlahu a oběma rukama se chytil těžkého stolu.</p>
<p>Celá patrová plošina ve výšce tří set metrů na vrcholku věže sebou škubla. Ozvalo se skřípění a praskání kovu, příšerný jekot, pak se celá konstrukce naklonila, znovu sebou škubla a ještě víc se naklonila.</p>
<p>„Věž padá!“ vykřikl Harman. Přes množství skleněných tabulek ve složitých železných rámečcích uviděl, jak se zelený obzor v dálce naklonil, zakýval a pak se znovu naklonil.</p>
<p>„Vůbec ne,“ řekl Prospero.</p>
<p>Patrová obytná jednotka padala – klouzala ven z věže, skřípěla a drhla po suchém kovu, jako by ji nějaké obří kovové ruce tlačily ven do řídkého vzduchu.</p>
<p>Harman vyskočil a chtěl se rozběhnout ke dveřím v mezipatře, ale byl sražen na ruce a kolena, když se patrový příbytek odlepil od věže, propadl se přinejmenším o pět metrů, pak sebou prudce škubl a začal klouzat k západu.</p>
<p>Harman zůstal s rozbušeným srdcem klečet, zatímco se ta obří živá jednotka nebezpečně houpala v podélné ose sem a tam, než se ustálila. Skřípění nad nimi se změnilo v hlasitý, pronikavý bzukot. Harman vstal, našel rovnováhu, odpotácel se ke stolu a vyhlédl z okna.</p>
<p>Věž byla nalevo od nich a vzdalovala se. Tam, kde předtím bylo toto patrové apartmá ve výšce tří set metrů, bylo teď vidět oblohu. Harman si všiml lan nad nimi a najednou pochopil, že bzukot, který slyší, souvisí s nějakým setrvačníkem v pouzdru nad nimi. <emphasis>Eiffelbahn </emphasis>byla soustava lanovek a tento velký železný domek byl její vůz. Svislá čárka, kterou předtím zahlédl na východě, byla další věž, stejná jako ta, kterou právě opustili. A vůz rychle ujížděl na západ.</p>
<p>Otočil se k Prosperovi a vykročil k němu, ale zastavil se dřív, než se ocitl v dosahu mágovy hmotné hole. „Musíš mi dovolit vrátit se k Adě,“ řekl. Snažil se, aby to znělo pevně, ale slyšel ve svém hlase odporné prosebné fňukání. „Kolem vily Ardis jsou všude voynixové. Nemůžu ji tam nechat v nebezpečí… beze mě. Prosím, pane Prospero. Prosím.“</p>
<p>„Na to, abys tam zasáhl, je již příliš pozdě, Harmane, příteli Nikoho,“ prohlásil Prospero chraptivým stařeckým hlasem. „To, co se ve vile Ardis stalo, se stalo. Ale zapomeňme na strastnou plavbu, pane, a nenakládejme svým vzpomínkám tíhu, která je pryč. Vždyť vypluli jsme na novou cestu – to přece k mořské změně patří, příteli Nikoho – a jeden z nás již brzy bude mužem moudřejším, hlubším a plnějším, zatímco nepřátelé naši – zejména to zlo, které jsem zplodil se Sycorax a poskytl mu přístřeší – vodu mořskou budou pít a jejich stravou budou uschlé kořínky nezdaru a lusky posměchu.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>43</strong></p>
<p>Na hoře Olymp a v jejím okolí se schylovalo k bouři. Planetární prašná bouře zahalila Mars rudým rubášem, skučící větry vířily kolem <emphasis>egidy, </emphasis>silového pole, které Zeus kolem domova bohů ponechal. Elektrostatické částice štít natolik vybuzovaly, že kolem vrcholku Olympu šlehaly blesky ve dne v noci a hromy duněly infrazvukově. Sluneční světlo se v blízkosti vrcholu hory rozptylovalo do matné krvavé záře, kterou rozrážely gigantické blesky a stálé burácení větru a hromu.</p>
<p>Achilleus – který stále nesl svou milovanou, ale mrtvou královnu Amazonek Penthesileiu – se kvantovou teleportací přenesl do domova svého zajatce Héfaista, boha ohně, vrchního zbrojíře všech bohů a manžela Aglaie známé též jako Charis – „skvějící se umění“, jedné z nejkrásnějších Grácií. Někteří říkali, že si božský řemeslník zkonstruoval i svou ženu.</p>
<p>Héfaistos je nepřenesl přímo do svého domova, ale jen k hlavním dveřím. Na první pohled vypadalo průčelí domova zmrzačeného boha ohně jako ostatní příbytky nesmrtelných – bílý kámen, bílé sloupy, bílé sloupořadí – ale toto byl pouze vstup; ve skutečnosti si Héfaistos vybudoval svůj dům a rozlehlé dílny ve strmém jižním svahu Olympu, daleko od Kalderového jezera a shluku tolika obrovských chrámových domů ostatních bohů. On bydlel v jeskyni.</p>
<p>A byla to pořádná jeskyně, jak se o tom Achilleus mohl přesvědčit, když ho loudavý Héfaistos uvedl dovnitř a pevně za nimi zavřel několikeré železné dveře.</p>
<p>Jeskyně byla vytesána v masivním černém kameni Olympu a tato jedna síň se táhla stovky metrů do šera. Všude byly stoly, záhadné vynálezy, zvětšovací čočky, nástroje a přístroje v různém stádiu vzniku nebo rozebranosti. Hluboko v jeskyni hučelo otevřené topeniště, kde tekutá ocel bublala jako oranžová láva. Víc vpředu, kde různá sedátka, pohovky, nízké stoly, postel a koše na žhavé uhlí ukazovaly Héfaistův reálný obytný prostor uzmutý z nekonečné dílny, stálo, sedělo a přecházelo několik zlatých žen – Héfaistových neblaze proslulých <emphasis>pomocnic</emphasis> – mechanických žen s nýty, lidskýma očima, kovovými ňadry a vagínami, z měkké syntetické tkáně, ale také – jak pravily pověsti – s uloupenými dušemi lidských bytostí.</p>
<p>„Můžeš ji položit tady,“ a zakrslý bůh pokynul k pracovnímu stolu pokrytému harampádím. Jedním máchnutím chlupatého předloktí Héfaistos stůl vyčistil.</p>
<p>Achilleus zakrnělého boha pustil a položil své břemeno zabalené v plátně s největší ohleduplností a úctou.</p>
<p>Penthesileinu tvář bylo vidět a Héfaistos si ji chvíli prohlížel. „Ano, byla krásná. A v zachování mrtvého těla vidím Athéninu práci. Zjevně několik dní po smrti, a přitom žádná ztráta barvy. Amazonka má stále na tvářích ruměnec. Nebude ti vadit, když trošku odhrnu to plátno, abych se jí podíval na cecíky?“</p>
<p>„Jestli se jí nebo rubáše dotkneš,“ řekl Achilleus, „zabiju tě.“</p>
<p>Héfaistos zvedl ruce dlaněmi nahoru. „No dobře, dobře. Jenom jsem byl zvědavý.“ Tleskl. „Jídlo,“ prohlásil. „A pak plán, jak tvou dámu přivést zpět.“</p>
<p>Zlaté pomocnice začaly nosit na kulatý stůl uprostřed kruhu Héfaistových pohovek tácy s horkými jídly a velké číše vína. Lehkonohý Achilleus a chlupatý Héfaistos se odhodlaně pustili do jídla. Mluvili jen tehdy, když chtěli požádat o další nebo nechat kolovat společnou číši s vínem.</p>
<p>Pomocnice naservírovaly jako předkrm ještě kouřící smažená játra zabalená do jehněčích vnitřností – jeden z Achilleových nejoblíbenějších pokrmů. Přinesly celé pečené sele s nádivkou z mnoha malých ptáčků, rozinek, ořechů, vaječných žloutků a kořeněných mas. Rozestavěly mísy, ve kterých bublalo vepřové s jablky a hruškami. Nanosily vyložené lahůdky, jako byla pečená děloha z prasnice a olivy s rozmačkanými cizrnami. Jako hlavní chod podávaly obrovskou rybu usmaženou s křupavou hnědou kůrčičkou.</p>
<p>„Chycená do sítě přímo v Kalderovém jezeře na vršku Olympu,“ řekl s plnými ústy Héfaistos.</p>
<p>Jako zákusek a pro očištění patra mezi jednotlivými chody měli různé ovoce, cukroví a oříšky. Ženy ze zlatého kovu přinesly na stůl misky s fíky a hromádkami mandlí, další misky s tlustými datlemi a placaté podnosy s lahodnými perníky, jaké Achilleus ochutnal doposud pouze jednou, když byl na návštěvě malého města Athény. Nakonec přišel dezert, který měli nejraději Agamemnón, Priamos a další králové králů – tvarohový koláč.</p>
<p>Po jídle robotické pomocnice uklidily stůl a podlahu a přinesly další soudky a obouruční poháry s vínem – přinejmenším deset druhů vína. Héfaistos se ujal té cti míchat víno s vodou a nechávat obrovské poháry kolovat.</p>
<p>Zakrnělý bůh a polobůh pili dvě hodiny, ale ani jeden z nich se nedostal do stavu, kterému Achilleovi lidé říkali <emphasis>paroinia </emphasis>– „opilecké třeštění“.</p>
<p>Oba muži většinou mlčeli, ale nahé zlaté pomocnice slavily za ně – řadily se a smyslně tančily kolem stolu v zástupu, kterému estétové jako Odysseus říkali <emphasis>komos.</emphasis></p>
<p>Člověk a bůh střídavě odcházeli využívat jeskynní toaletu. Když pak znovu pili víno, Achilleus se zeptal: „Není už noc? Není čas, abys mě dopravil do Léčitelovy síně?“</p>
<p>„Ty si vážně myslíš, že olympské léčebné nádrže vrátí té tvé amazonské štětce život, synu kozaté Thetidy? Ty nádrže a červi jsou pro opravu nesmrtelných a ne nějaké lidské čubky – jedno jak krásné.“</p>
<p>Achilleus byl příliš opilý a nesoustředěný, než aby se urazil. „Bohyně Athéna mi řekla, že nádrže vrátí Penthesilei život, a Athéna nelže.“</p>
<p>„Athéna <emphasis>jenom </emphasis>lže, nic jiného nedělá,“ zafuní Héfaistos, zvedne obrovský pohár se dvěma uchy a zhluboka se napije. „Je to pár dní, co jsi čekal u paty Olympu, házel kameny po Diově neproniknutelné <emphasis>egidě </emphasis>a pokřikoval po Athéně, že má sejít dolů a rozdat si to s tebou, abys ji mohl zabít, tak jako jsi propíchl oštěpem krásný cecek téhle Amazonky. Co se tak změnilo, šlechetný zabijáku?“</p>
<p>Achilleus se na boha ohně zamračil. „Tahle Trójská válka byla… složitá, mrzáku.“</p>
<p>„Na to si připiju,“ zasměje se Héfaistos a znovu zvedne svůj velký pohár.</p>
<p>Když byli připraveni kvitnout do Léčitelovy síně, Achilleus se znovu ustrojil do plné zbroje, a když měl meč nabroušený na kole boha ohně a štít vyleštěný, došel syn Péleův k pracovnímu stolu a chystal se zvednout si Penthesileino tělo na rameno.</p>
<p>„Ne, nech ji tady,“ řekl Héfaistos.</p>
<p>„O čem to mluvíš?“ zabručel Achilleus. „Kvůli ní do Léčitelovy síně jdeme. Nemůžu ji tady nechat.“</p>
<p>„Nevíme, který bůh nebo které stráže tam dnes v noci budou,“ odvětil zbrojíř. „Je možné, že si budeš muset probít cestu falangou. Chceš při tom mít na rameni mrtvolu Amazonky? Nebo ses chystal použít její krásné tělo jako štít?“</p>
<p>Achilleus zaváhal.</p>
<p>„Tady není nic, co by jejímu tělu mohlo ublížit,“ řekl Héfaistos. „Míval jsem tu krysy, netopýry a šváby, ale postavil jsem mechanické kočky, sokoly a kudlanky, aby od nich jeskyni vyčistili.“</p>
<p>„Stejně…“</p>
<p>„Jestli bude v Léčitelově síni prázdno, zabere nám tři sekundy kvitnout sem a popadnout její mrtvolu. Zatím pověřím zlatá děvčata, aby na ni dala pozor,“ řekl božský zbrojíř. Luskl krátkými prsty a kolem Amazončina těla se rozestavila šestice kovových pomocnic. „Jsi připravený?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Achilleus se pevně chytil Héfaistova silně zjizveného nadloktí a oba muži zmizeli.</p>
<p>Léčitelova síň byla prázdná. Žádní nesmrtelní nestáli na stráži. Překvapivější – dokonce i pro Héfaista – bylo to, že mnoho skleněných válců bylo prázdných. Dnes v noci se tady neléčili a neregenerovali žádní bohové. V obrovském prostoru osvětleném jen několika tlumeně žhnoucími koši s uhlím a fialovým svitem samotných bublajících nádrží se nehýbalo nic než šouravý Héfaistos a lehkonohý Achilleus se zvednutým štítem.</p>
<p>Pak se ze stínů bublajících nádrží vynořil Léčitel. Achilleus zvedl štít výš.</p>
<p>Athéna mu nad mrtvolou Penthesileie řekla: „Zabij Léčitele – velkou nestvůrnou stonožku, která má příliš mnoho rukou a očí. Znič všechno, co v Léčitelově paláci najdeš“ – ale Achilleus si myslel, že když Athéna nazvala Léčitele stonožkou, myslela to jako urážku a ne jako věrný popis.</p>
<p>Tento tvor měl článkované tělo stonožky, ale zvedal je do výšky deseti metrů. Článkované tělo se pohupovalo, věnce černých očí na horním článku se na Achillea a Héfaista upřeně zadívaly. Léčitel měl tykadla, článkované paže – příliš mnoho paží – a hubené ruce s pavoukovitými prsty na koncích půl tuctu těchto horních končetin. Jeden článek těla pod vrškem měl na sobě vestu s mnoha kapsami, které byly napěchované nástroji. Řemínky, pásky a černé popruhy držely další nástroje na jiných článcích houpajícího se těla.</p>
<p>„Léčiteli,“ zvolal Héfaistos, „kde jsou všichni?“</p>
<p>Obrovská stonožka se rozkolébala, zakývala rukama a vychrlila z neviditelných úst koktavý zvuk.</p>
<p>„Rozuměl jsi tomu?“ zeptal se Héfaistos Achillea.</p>
<p>„Čemu jestli jsem rozuměl? Znělo to, jako když malý kluk přejíždí klackem po hrudním koši kostry.“</p>
<p>„Je to všechno řádná řečtina,“ odvětil Héfaistos. „Jenom si to musíš v duchu zpomalit, poslouchat pozorněji.“ Na Léčitele pak zakrnělý bůh křikl: „Můj smrtelný přítel ti nerozuměl. Mohl bys to zopakovat, Léčiteli?“</p>
<p>„Vládce Bůh Zeus Nařídil Že Žádný Smrtelník Nemůže Být Umístěn Do Některé Regenerační Nádrže Bez Jeho Výslovného Rozkazu. Vládce Boha Pána Dia Není Možno Nikde Najít. A Jelikož Léčitel Na Olympu Poslouchá Pouze Jeho Rozkazy Nemohu Smrtelníka Pustit Dokud Se Zeus Nevrátí Na Svůj Trůn Na Olympu.“</p>
<p>„<emphasis>Tomu </emphasis>jsi rozuměl?“ zeptal se zbrojíř Achillea.</p>
<p>„Něco o tom, že tento tvor poslouchá pouze Dia a nedovolí vložit Penthesileiu do některé z těchto nádrží bez Diova přímého rozkazu?“</p>
<p>„Přesně tak.“</p>
<p>„Můžu toho přerostlého brouka zabít,“ nabídl Achilleus.</p>
<p>„Možná ano,“ kývl Héfaistos. „I když se o Léčiteli šeptá, že je ještě nesmrtelnější než my božští zelenáči. Ale jestli ho zabiješ, Penthesileia nikdy neoživne. Pouze Léčitel umí ovládat mechanismy a poroučet modrozeleným červům, kteří jsou součástí léčebného procesu.“</p>
<p>„Jsi přece řemeslník,“ poklepal Achilleus mečem o okraj zlatého štítu. „Musíš vědět, jak tyto mechanismy ovládat.“</p>
<p>„Kurva nevím,“ zabručel Héfaistos. „Tohle není jednoduchá technika, jakou jsme používali, když jsme byli obyčejní postlidé. Léčitelovy kvantové stroje jsem nikdy nepochopil… a i kdybych pochopil, stejně bych neuměl nařídit modrým červům, aby pracovali. Myslím si, že reagují jenom na telepatii a jenom na Léčitele.“</p>
<p>„Tenhle hmyzák řekl, že <emphasis>na Olympu </emphasis>poslouchá jenom Dia,“ zabručel Achilleus, jemuž chybělo nebezpečně málo, aby ztratil trpělivost a zabil boha ohně, obrovskou stonožku i všechny bohy, kteří ještě na Olympu zůstali. „Kdo další mu může poručit?“</p>
<p>„Kronos,“ odpověděl Héfaistos s provokativním úsměvem. „Jenže Kronos a ostatní Titáni byli navěky vykázáni do Tartaru. Zeus je v tomto vesmíru jediný, kdo může Léčiteli říct, co má dělat.“</p>
<p>„Kde je tedy Zeus?“</p>
<p>„To nikdo neví,“ zabručel Héfaistos, „ale v jeho nepřítomnosti bohové válčí mezi sebou o to, kdo bude vládnout. Boj se teď soustřeďuje hlavně na ílijskou Zemi, kde bohové stále podporují své Trójany nebo své Řeky a Olymp je teď převážně prázdný a poklidný – proto jsem se vypravil na svahy téhle svinské sopky, abych obhlédl škody na svém eskalátoru.“</p>
<p>„Proč by mi Athéna dala tenhle nůž, který umí zabít bohy, a poručila mi Léčitele zabít, až oživí Penthesileiu?“ zeptal se Achilleus.</p>
<p>Héfaistos vytřeštil oči. „Ona ti řekla, abys zabil Léčitele?“ zeptal se vousatý trpaslík mezi bohy hlubokým, nechápavým hlasem. „Nemám ponětí, proč by něco takového nařizovala. Má nějaký plán, ale musí to být šílený plán. Kdyby byl Léčitel mrtvý, zdejší nádrže by byly nepoužitelné… veškerá naše nesmrtelnost by byla vtip. Mohli bychom žít velice dlouho, ale trpěli bychom, synu Péleův. Bez nanoregenerace bychom strašně trpěli.“</p>
<p>Achilleus došel k Léčiteli a přitáhl si svůj slavný štít, až mu oči zahořely ve štěrbinách blyštivé válečné přilby. Napřáhl ruku s mečem k úderu. „Přinutím ho, aby připravil nádrže pro Penthesileiu.“</p>
<p>Héfaistos si k němu pospíšil a zadržel mu ruku. „Ne, můj smrtelný příteli. Věř mi, když říkám, že Léčitel se smrti nebojí a nic jím nepohne. Poslouchá pouze Dia. Bez posraného Léčitele nebudou modří červi fungovat. Bez posraných modrých červů jsou nádrže k ničemu. Bez posraných nádrží zůstane tvoje královna Amazonek posraně mrtvá navždycky.“</p>
<p>Achilleus zbrojířovu ruku zlostně setřásl. „Tenhle… hmyzák… <emphasis>musí </emphasis>dát Penthesileiu do léčebných nádrží.“ Ještě než to Achilleus dořekl, znovu si vzpomněl na Athénin příkaz, aby Léčitele zabil. <emphasis>O co té božské děvče jde? K něčemu mě využívá. K jakému cíli? Šílená není a určitě nemá v úmyslu zabít jediného tvora, který může zachovat její nesmrtelnost.</emphasis></p>
<p>„Léčitel se tě nebojí, synu Péleův, můžeš ho zabít, ale dosáhneš tím jedině toho, že svou královnu už nikdy neuvidíš živou.“</p>
<p>Achilleus nechal zakrnělého boha stát, přehnal se kolem obrovského Léčitele a svým krásným štítem – se všemi vytepanými soustřednými kruhy symbolů – prudce udeřil do čirého plastu obrovského regeneračního tanku. Zvuk se rozlehl kalným šerem síně.</p>
<p>Otočil se k Héfaistovi. „Tak dobře. Tenhle hmyzák poslouchá Dia. Kde je Zeus?“</p>
<p>Bůh ohně se začal smát, ale pak se zarazil, když průzory v přilbě zahlédl Achilleovy planoucí oči. „To myslíš vážně? Chceš přimět boha hromu a otce všech bohů, aby se podrobil tvé vůli?“</p>
<p>„<emphasis>Kde </emphasis>je Zeus?“</p>
<p>„To nikdo neví,“ zopakoval zmrzačený bůh a došel k vysokým dveřím. Svou kratší nohu táhl za sebou. Venku se blýskalo, jak prašná bouře nutila silové pole <emphasis>egidy </emphasis>jiskřit na tisícovce míst. Sloupy vykrajovaly z bílostříbrného světla, jež Léčitelův palác zalévalo, černé pásy. „Zeus je pryč už déle než dva týdny,“ křikl bůh ohně přes rameno. Zatahal se za zcuchané vousy. „Většina z nás má podezření, že je to nějaké Héřino zkurvené spiknutí. Třeba svrhla manžela do pekelné propasti Tartaru, aby se připojil ke svému zmizelému otci Kronovi a matce Rheie.“</p>
<p>„Dokážeš ho najít?“ Achilleus se otočil k Léčiteli zády a zastrčil meč do smyčky na širokém opasku. Těžký štít si pověsil na záda. „Můžeš mě k němu vzít?“</p>
<p>Héfaistos se zmohl jen na to, že vytřeštil oči. „Ty bys byl ochotný sestoupit do Tartaru nebo se pokusit podrobit své smrtelné vůli boha bohů? V pantheonu původních bohů je pouze jedna živá bytost kromě Dia, která by mohla vědět, kde je. Ta strašlivá moc je tady na Marsu také jediným nesmrtelným, který by nás mohl poslat do Tartaru. <emphasis>Šel </emphasis>bys do Tartaru, kdybys musel?“</p>
<p>„Prošel bych bránou zubů tam i zpátky, abych své Amazonce vrátil život,“ řekl tiše Achilleus.</p>
<p>„Zjistil bys, že Tartaros je tisíckrát horší než smrt a tmavé síně Hádu, synu Péleův.“</p>
<p>„Zaveď mě k tomu nesmrtelnému, o kterém mluvíš,“ poručil Achilleus. Oči, které hleděly z průzorů jeho přilby, nebyly úplně příčetné.</p>
<p>Vousatý zbrojíř dlouho shrbeně stál a lehce supěl. Pohled měl rozostřený, rukou se stále roztržitě tahal za nerozčesané vousy. Pak řekl: „Budiž.“ Odkulhal se svou špatnou nohou přes leštěný mramor tak rychle, až se tomu nechtělo věřit, a oběma mocnýma rukama sevřel Achilleovi předloktí.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>44</strong></p>
<p>Harman nechtěl spát. Byl sice vyčerpaný, ale přistoupil jen na to, že něco sní a vypije. Ohřál si znamenité ragů a snědl je u stolu u okna. Prospero zatím mlčky seděl v bohatě polstrovaném křesle. Mág si četl v obrovské, ošoupané, v kůži vázané knize.</p>
<p>Když se Harman otočil, aby si s Prosperem znovu promluvil, odhodlaný požádat ho důrazněji o návrat do Ardisu, stařec byl pryč a kniha zrovna tak. Harman ještě chvíli poseděl u stolu. Jen nezřetelně vnímal džungli, která ubíhala tři sta metrů pod pohybující se, skřípající lanovkou o velikosti domu. Pak – pod záminkou, že nahoru jenom nakoukne – se po točitém schodišti vysoukal do patra, chvíli tam stál a díval se na velkou postel a pak se na ni obličejem napřed skácel.</p>
<p>Když se probudil, byla noc. Přes okenní tabule zalévalo zvláštní ložnici světlo měsíce a hvězd. Samet a bronz vykreslovalo tak ostře, že vypadaly jako bíle natřené pruhy. Harman otevřel dveře a vyšel na terasu ložnice.</p>
<p>Vzduch byl tři sta metrů nad džunglí chladivý a pohybem lanovky vznikal trvalý větřík, ale vlhkost, horko a organické pachy veškerého toho zeleného života dole i tak představovaly prudkou změnu. Horní patra pralesní vegetace se táhla téměř nepřerušeně, obílená svitem prstenců a tříčtvrtečního měsíce. Nahoru občas dolehly zvláštní zvuky, slyšitelné i přes rovnoměrný bzukot setrvačníků a skřípání dlouhého lana. Harman si dal tu práci, aby se podle prstenců R a P zorientoval.</p>
<p>Byl si jistý, že lanovka mířila na sever, když před hodinami vyjeli z první věže – spal přinejmenším deset hodin – nyní však nebylo pochyb o tom, že se plahočí k severoseverovýchodu. Viděl, jak jeden z měsícem ozářených vrcholků <emphasis>eiffelbahnové </emphasis>věže nepatrně vyčnívá nad obzor na jihozápadě, ve směru, odkud zřejmě přijel, a další se blíží od severovýchodu, necelých třicet kilometrů daleko. Zatímco spal, lanovka musela v některém věžovém uzlu změnit směr. Harman věděl o zeměpisu jen to, co se naučil sám, co získal z knih, které se naučil číst – a byl si poměrně jistý, že ještě před několika měsíci byl <emphasis>jediný </emphasis>člověk starého typu na Zemi, který měl vůbec <emphasis>nějaký </emphasis>pojem o geografii, určité povědomí o tom, že svět je koule – ale tomuto šipkovitě tvarovanému subkontinentu na jih od toho, čemu se říkávalo Asie, nikdy nevěnoval moc pozornosti. Ale člověk nemusel mít znalosti kartografa, aby poznal, že jestli Prospero mluvil pravdu – jestli bylo jeho cílem pobřeží Evropy v místech, kde začínala na čtyřicáté rovnoběžce Atlantická průrva – pak jede špatným směrem.</p>
<p>To nebylo podstatné. Harman neměl v úmyslu strávit v tomto podivném vynálezu týdny nebo měsíce nutné k tomu, aby celou tu vzdálenost překonal. Ada ho potřebovala <emphasis>teď.</emphasis></p>
<p>Přecházel po balkonu a občas se chytil zábradlí, když se vůz lanovky lehce zhoupl. Při třetí otočce si všiml žebříku z tepaného železa, který vybíhal nahoru po boku konstrukce těsně za zábradlím. Harman se přehoupl ven, chytil se příčky a přitáhl se na žebřík. Mezi ním a zemí teď nebylo nic než tři sta metrů vzduchu a klenba pralesní vegetace.</p>
<p>Žebřík vedl na střechu lanovky. Harman se na něj vyhoupl. Nohy mu na okamžik trčely do vzduchu, než našel něco, čeho by se chytil, a přelezl na plochou střechu.</p>
<p>Opatrně se vzpřímil. Když se vůz lanovky zhoupl, jak začal stoupat po hřebeni k blikajícím světlům <emphasis>eiffelbahnové </emphasis>věže, která teď byla jen nějakých patnáct kilometrů před ním, roztáhl ruce, aby měl lepší rovnováhu. Za další věží se právě na obzoru vynořily další hory. Jejich zasněžené vrcholky se ve světle měsíce a prstenců skoro až třpytily.</p>
<p>Rozjařený nocí a pocitem rychlosti, něčeho si všiml. Necelý metr před předním okrajem vozu lanovky se něco slabě mihotalo, lehce rozmazávalo měsíc, prstence i výhled dolů. Došel k tomu okraji a natáhl ruku co nejdál.</p>
<p>Bylo tam silové pole, sice nijak silné – Harmanovy prsty jím prošly, jako by se protlačovaly odolnou, ale propustnou membránou, což mu připomnělo vstup do nápravny na Prosperově orbitálním ostrově – ale dost silné, aby od tupé a neaerodynamické strany vozu odklánělo vítr. Když natáhl prsty za silové pole, ucítil pravou prudkost větru; byl dost silný, aby mu ohnul ruku zpátky. Lanovka se pohybovala rychleji, než si myslel.</p>
<p>Zhruba po půlhodině přecházení a postávání na střeše, poslouchání, jak lana bzučí, sledování, jak se blíží další <emphasis>eiffelbahnová </emphasis>věž a vymýšlení plánů, jak se vrátit k Adě, Harman sručkoval po žebříku dolů, seskočil na balkon a vrátil se do domku.</p>
<p>V přízemí na něho čekal Prospero. Mág seděl ve stejném křesle jako předtím, nohy zahalené hábitem neměl na pohovce, velká kniha mu ležela rozevřená na klíně a na dosah pravé ruky měl svou hůl.</p>
<p>„Co ode mne chceš?“ zeptal se Harman.</p>
<p>Prospero zvedl hlavu. „Vidím, že svým vystupováním jsi výjimečný stejně jako náš společný přítel Kalibán svou podobou.“</p>
<p>„Co ode mne chceš?“ zopakoval Harman a zaťal ruce v pěst.</p>
<p>„Je čas vyrazit do války, Harmane z Ardisu.“</p>
<p>„Vyrazit do války?“</p>
<p>„Ano. Čas, aby tvé plemeno začalo bojovat. Tvé plemeno, tví lidé, tvůj druh – prostě vy.“</p>
<p>„O čem to mluvíš? Bojovat s kým?“</p>
<p>„Lepší výraz by byl s <emphasis>čím</emphasis>,“ opravil ho Prospero.</p>
<p>„To mluvíš o voynixech? S těmi už bojujeme. Nikoho-Odyssea jsem dopravil na most na Machu Picchu hlavně proto, abych dovezl další zbraně.“</p>
<p>„Ne, s voynixy ne,“ odvětil Prospero. „Ani s <emphasis>kalibánky, </emphasis>třebaže všichni tito otroci dostali za úkol zabíjet vaše plemeno a vaše druhy, když konečně přišla chvíle jejich spiknutí. Já mluvím o hlavním nepříteli.“</p>
<p>„O Setebovi?“ zeptal se Harman.</p>
<p>„Ach, jistě.“ Prospero položil zestárlou ruku na širokou stránku knihy, zasunul dovnitř dlouhý list jako záložku, zlehka knihu zavřel a s pomocí hole vstal. „Setebos, mnohoruký jako sépie, je konečně tady, na tvé a mé planetě.“</p>
<p>„Vím o tom. Daeman ho zahlédl v Kráteru Paříž. Setebos opředl ten uzel nějakou pavučinou z modrého ledu a totéž udělal na tuctu dalších míst, včetně Chomu a…“</p>
<p>„A ty víš, proč teď mnohoruký přišel na Zemi?“ skočil mu do řeči Prospero.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Nakrmit se,“ řekl tiše Prospero. „Nakrmit se.“</p>
<p>„Námi?“ Harman ucítil, jak lanovka zpomalila a pak sebou škubla. Všiml si, že je na sekundu obklopila další <emphasis>eiffelbahnová </emphasis>věž, dvoupatrová konstrukce vozu na okamžik přirazila k plošině ve výšce tří set metrů, stejně jako na první věži. Ucítil, jak se vůz otočil, uslyšel řinčení a chřestění převodů, a vzápětí vyjeli z věže v novém kurzu, který je tentokrát vedl spíš na východ než na sever. „Setebos se přišel krmit námi?“ zeptal se znovu.</p>
<p>Prospero se usmál. „Přesně ne. Přímo ne.“</p>
<p>„Co to sakra znamená?“</p>
<p>„Znamená to, mladý člověče Harmane, že Setebos je vampýr. Náš mnohoruký přítel se živí zbytky strachu a bolesti, temnou energií nenadálé hrůzy a sytým pozůstatkem stejně nenadálé smrti. Tyto vzpomínky na hrůzy leží v půdě naší planety – každé planety obývané bojovnými inteligentními tvory – jako uhlí nebo ropa, veškerá nespoutaná energie ztraceného věku tu spí v podzemí.“</p>
<p>„Nerozumím.“</p>
<p>„Znamená to, že Setebos, požírač světů, labužník temných dějin, obsadil některé vaše faxové uzly modrou stází – ano, aby nakladl vajíčka, aby rozeslal své sémě po vašem světě, aby z těchto míst vysál teplo, jako když sukubus vysává dech spící duši – jenže to, z čeho ztloustne jako mnohoruké klíště z krve, jsou vaše vzpomínky a vaše historie.“</p>
<p>„Pořád tomu nerozumím,“ namítl Harman.</p>
<p>„Má teď hnízdo v Kráteru Paříž, v Chomu a v těch ostatních provinciálních místech, kde vy lidé pořádáte večírky, spíte a marníte své neužitečné životy,“ pokračoval Prospero, „ale krmit se bude u Waterloo, Ho-Tepsy, Stalingradu, na Ground Zero, v Kursku, Hirošimě, Saigonu, Rwandě, Kapském Městě, Montrealu, Gettysburgu, Rijádu, Kambodži, Khanstaqu, Chancellorsvillu, na Okinawě, v Tarawě, My Lai, Bergen Belsenu, Osvětimi, na Sommě – říká ti některé z těch jmen něco, Harmane?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Prospero si povzdechl. „To je náš problém. Dokud si nějaký zlomek vás, lidstva, ponechává vzpomínku na vaši civilizaci, nemůžete se Setebem bojovat, nemůžete ho pochopit. Nemůžete pochopit sami sebe.“</p>
<p>„Proč je to náš problém?“</p>
<p>Stařec si znovu povzdechl. „Jestli Setebos pozře lidskou bolest a paměť této planety – energetický zdroj, kterému říkám <emphasis>umana</emphasis> – bude tato planeta fyzicky živá, ale pro jakoukoliv inteligentní bytost… včetně mne… duchovně mrtvá.“</p>
<p>„<emphasis>Duchovně </emphasis>mrtvá?“ zopakoval Harman. Znal to slovo z četby a samočetby – duch, duchovní, duchovno, mlhavé pojmy, které souvisely se starými mýty o duších a náboženství – pouze nedávalo smysl, když s ním přišel tento hologram logosférického avatara, příliš vychytralý konstrukt nějaké množiny starých softwarových programů a komunikačních protokolů.</p>
<p>„Duchovně mrtvá,“ zopakoval mág. „Psychicky, filozoficky, organicky mrtvá. Živá planeta na kvantové úrovni zaznamenává nejsilnější psychické energie, s nimiž se její obyvatelé setkávají, Harmane z Ardisu – lásku, nenávist, strach, naději. Jako částečky magnetitu, které se orientují k severnímu a jižnímu pólu. Póly se mohou měnit, toulat, mizet, ale záznamy zůstávají. Výsledné energetické pole je stejně reálné – i když se obtížněji měří a lokalizuje – jako magnetosféra, kterou vytváří rotující žhavé jádro planety a chrání tak žijící obyvatele silovým polem před nejkrutějšími realitami vesmíru. Stejně jako vzpomínka na bolest a utrpení chrání budoucnost inteligentního druhu. <emphasis>To </emphasis>ti dává nějaký smysl?“</p>
<p>„Ne,“ přiznal Harman.</p>
<p>Prospero pokrčil rameny. „Tak mě v tom budeš muset vzít za slovo. Jestli chceš ještě někdy spatřit Adu živou, budeš se muset mnoho naučit. Možná příliš mnoho. Ale po tomto učení se konečně budeš moci zapojit do boje. Možná není naděje – zpravidla to tak bývá, když Setebos začne požírat paměť světa – ale můžeme aspoň bojovat.“</p>
<p>„Proč ti na tom záleží?“ zeptal se Harman. „Co pro tebe znamená, jestli lidé přežijí nebo ne? Co pro tebe znamenají jejich vzpomínky?“</p>
<p>Prospero se nepatrně usmál. „Za co mě považuješ? Myslíš si, že jsem jenom funkce starých e-mailů, ikona s holí a hábitem ze starého internetu?“</p>
<p>„Já sakra nevím, co jsi. Hologram.“</p>
<p>Prospero postoupil o krok blíž a vlepil Harmanovi tvrdou facku.</p>
<p>Harman couvl a překvapeně otevřel ústa. Zvedl ruku k pálící tváři a zaťal ji v pěst.</p>
<p>Prospero se usmál a podržel mezi nimi svou hůl. „Jestli se za deset minut nechceš probudit na podlaze s nejhorší bolestí hlavy, jakou jsi kdy zažil, ani o tom nepřemýšlej.“</p>
<p>„Chci se vrátit domů k Adě,“ prohlásil pomalu Harman.</p>
<p>„Zkusil jsi ji najít svými funkcemi?“ zeptal se mág.</p>
<p>Harman překvapeně zamrkal. „Ano.“</p>
<p>„A fungovala tady v lanovce nebo předtím v džungli některá tvá funkce?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ani fungovat nebudou, dokud si neosvojíš zbytek funkcí, které máš k dispozici.“ Stařec se vrátil ke svému křeslu a opatrně do něho dosedl.</p>
<p>„Zbytek funkcí…“ začal Harman. „Co tím myslíš?“</p>
<p>„Kolik funkcí ses naučil ovládat?“</p>
<p>„Pět.“ Jednu znali všichni od nepaměti – vyhledávací funkci, k níž patřil i časoměr – ale Savi je naučila tři další. Potom on sám objevil pátou.</p>
<p>„Odříkej je.“</p>
<p>Harman si povzdechl. „Hledací funkce, proxnet, farnet, omninet, samočtení – čtení prostřednictvím dlaně.“</p>
<p>„A funkci omninetu ovládáš, Harmane z Ardisu?“</p>
<p>„Vlastně ne.“ Bylo to příliš mnoho informací, příliš velká <emphasis>šířka pásma, </emphasis>jak řekla Savi.</p>
<p>„A myslíš si, že lidé starého typu – <emphasis>praví </emphasis>lidé starého typu, vaši nevyprojektovaní a neupravení předkové – měli pět takových funkcí, Harmane z Ardisu?“</p>
<p>„Já… nevím.“ Nikdy o tom nepřemýšlel.</p>
<p>„Neměli,“ řekl na rovinu Prospero. „Vy jste výsledkem čtyř tisíc let genových manipulací a nanotechnického sestřihu. Jak jsi objevil samočtecí funkci, Harmane z Ardisu?“</p>
<p>„Prostě… jsem si zkoušel představovat různé věci, trojúhelníky, čtverce a kolečka, až jedna taková kombinace fungovala.“</p>
<p>„Tak jsi to řekl Adě a ostatním, ale to je lež. Jak ses <emphasis>doopravdy </emphasis>naučil samočíst?“</p>
<p>„Uviděl jsem kód samočtecí funkce ve snu,“ přiznal Harman. Bylo to tak zvláštní, tak <emphasis>vzácné, </emphasis>že to ostatním nedokázal říct.</p>
<p>„S tím snem ti pomohl Ariel,“ objasnil Prospero a na rtech mu znovu zahrál nepatrný úsměv. „Začali jsme být netrpěliví. Chtěl bys zkusit uhodnout, kolik funkcí každý z vás – každý z lidí starého typu – má ve svých buňkách, v krvi a v mozku?“</p>
<p>„Víc než pět?“</p>
<p>„Sto,“ odpověděl Prospero. „Rovných sto.“</p>
<p>„Nauč mě je,“ žádal Harman a přistoupil k mágovi. Prospero zavrtěl hlavou. „Nemůžu. Nechci to udělat. Ale ty se je přesto naučit musíš. A na této cestě se je naučíš.“</p>
<p>„Jedeme špatným směrem,“ upozornil Harman.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Říkal jsi, že mě <emphasis>eiffelbahn </emphasis>doveze na pobřeží Evropy, kde začíná Atlantická průrva, jenže teď míříme na východ, na opačnou stranu, než je Evropa.“</p>
<p>„O dvě věže dál znovu zatočíme na sever. Copak, nemůžeš se dočkat, až tam budeme?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„To bych ti nedoporučoval,“ odvětil mág. „Veškeré učení se odehraje během cesty, ne po ní. Potká tě mořská změna všech změn. A věř mi, kratší trasou bys jet nechtěl – přes průsmyky starého Pákistánu do poušti zvané Afghánistán, na jih podél Středozemní kotliny a přes Saharské bažiny.“</p>
<p>„Proč bych nechtěl?“ Se Savi a Daemanem odletěli na východ přes Atlantik a pak přes Saharské bažiny do Jeruzaléma, odtamtud se nechali traktorem odvézt do vysušené Středozemní kotliny. Bylo to jedno z míst na Zemi, která znal. A chtěl vědět, jestli z Chrámové hory v Jeruzalémě stále stoupá modrý proud tachyonů. Savi řekla, že obsahuje veškeré zakódované informace o všech jejích ztracených současnících z doby před čtrnácti sty lety.</p>
<p>„<emphasis>Kalibánci </emphasis>jsou volní,“ vysvětlil Prospero.</p>
<p>„Odešli z kotliny?“</p>
<p>„Jsou zbaveni svých starých zábran, centrum je nemůže udržet. Ve světě řádí čirá anarchie. Nebo alespoň v té jeho části.“</p>
<p>„Kam tedy jedeme?“</p>
<p>„Buď trpělivý, Harmane z Ardisu. Buď trpělivý. Zítra překonáme pohoří, o němž si myslím, že ti dá nejvíc. Pak do Asie – kde možná spatříš díla mocných a mrtvých – a potom znovu dál a dál na západ. Průrva bude čekat.“</p>
<p>Harman přecházel místností. „To je příliš pomalu. Potrvá to příliš dlouho. Jestli tady funkce nejdou spustit, nemám možnost zjistit, jak je na tom Ada. Potřebuji odjet. Potřebuji se dostat domů.“</p>
<p>„Chceš vědět, jak se daří tvé Adě?“ zeptal se Prospero. Neusmíval se. Mág ukázal na červené plátno pověšené přes pohovku. „Použij je. Jenom protentokrát.“</p>
<p>Harman se zamračil, došel k plátnu a pozorně si je prohlédl. „Turínka?“ Plátno bylo červené – všechny turínky byly žlutohnědé. Ani vyšité mikroobvody nebyly stejné.</p>
<p>„Existují myriády turínkových přijímačů,“ řekl Prospero. „Stejně jako existují myriády senzorických vysílačů. Každý člověk může takovým být.“</p>
<p>Harman zavrtěl hlavou. „Turínkové drama mě vůbec nezajímá – Trója, Agamemnón, všechny ty nesmysly. Na zábavu nemám náladu.“</p>
<p>„Od tohoto plátna se nedozvíš nic o Íliu. Ukáže ti osud tvé Ady. Vyzkoušej je.“</p>
<p>Harman si rozechvěle sedl na pohovku, dal si červené plátno na obličej, dotkl se vyšívání na čele a zavřel oči.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>45</strong></p>
<p><emphasis>Královna Mab </emphasis>zpomalovala před příletem k Zemi na sloupu jaderných explozí. Loď každých třicet sekund vyhodila štěpnou bombu o velikosti plechovky od koly, bomba explodovala a zatlačila odrazný štít k zádi třísetmetrové lodě, obrovské písty a válce v mechanické strojovně absolvovaly cyklus dozadu dopředu, načež vylétla další plechovková bomba…</p>
<p>Mahmud to sledoval na videokanálu, který přenášel záběry ze zádi. <emphasis>Jestli předtím na Zemi někdo nevěděl, že přilétáme, teď už to ví určitě, </emphasis>řekl Orphovi na jejich úzkosvazkovém kanále. Oba dostali poprvé za celou cestu pozvání na můstek a byli teď v největším výtahu, jenž je vyvážel k přídi lodi – která teď při zpomalování samozřejmě mířila spíš dozadu než k rychle se zvětšující Zemi.</p>
<p><emphasis>Myslím si, že není účelem vypadat delikátně, </emphasis>odpověděl mu Orphu.</p>
<p><emphasis>To očividně není. Jenže tohle je delikátní asi jako výplach žaludku, jako placená toaleta na oddělení pro nemocné průjmem, jako…</emphasis></p>
<p><emphasis>Míříš tím někam? </emphasis>zabrumlal Orphu.</p>
<p><emphasis>Je to </emphasis>příliš <emphasis>nedelikátní. Příliš nápadné. Příliš viditelné. Příliš vyumělkované – nezlob se na mě, ale konstrukce kosmické lodi z poloviny dvacátého století. Proboha! Štěpné bomby. Vystřelovací mechanismy převzaté z plnicího závodu na Coca-Colu v Atlantě v Georgii kolem roku 1959…</emphasis></p>
<p><emphasis>A ty tím míříš kam? </emphasis>přerušil ho Orphu. Dřív by měl oční tykadla a videokamery otočené k Mahmudovi – alespoň některé – nebyly však obnoveny, protože Ióňan měl vypálené optické nervy.</p>
<p><emphasis>Musím předpokládat, že méně nápadné moravecké lodi – moderní, nenápadně aktivované a nenápadně poháněné – letí někde za námi, </emphasis>vzkázal Mahmud.</p>
<p><emphasis>K takovému předpokladu jsem dospěl taky, </emphasis>souhlasil mohutný vakuový moravec.</p>
<p><emphasis>Nikdy ses nezmínil.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ty taky ne, až do této chvíle.</emphasis></p>
<p><emphasis>Proč nám to neřekli Asteague/Che a ostatní hlavní integrátoři? </emphasis>zeptal se Mahmud. <emphasis>Jestli nás nastrkují před opravdovou flotilu jako nápadný cíl, máme právo to vědět.</emphasis></p>
<p>Orphu odpověděl infrazvukovým zaduněním, které Mahmud pochopil jako Ióňanovu obdobu pokrčení rameny.</p>
<p><emphasis>A změnilo by se tím něco? </emphasis>optal se mohutný moravec. <emphasis>Jestli na nás obrana Země vystřelí a prorazí naši poměrně skrovnou ochranu silovými poli, bude po nás veta dřív, než si budeme moci stěžovat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Když už mluvíš o obraně Země, řekl ten hlas z orbitálního města po té zprávě před dvěma týdny ještě něco jiného? </emphasis>Maserové vysílání bylo stručné; ženský hlas ze záznamu prostě opakoval po čtyřiadvacet hodin stále dokola: „Přiveďte mi Odyssea,“ a potom se stejně náhle, jako začal, zase odmlčel. Zpráva nebyla vysílána náhodně – byla namířena přesně na <emphasis>Královnu Mab.</emphasis></p>
<p><emphasis>Monitoroval jsem všechny příchozí kanály, </emphasis>řekl Orphu, <emphasis>a nic nového jsem neslyšel.</emphasis></p>
<p>Výtah zabzučel a zastavil se. Široká nákladní vrata se otevřela. Mahmud poprvé od doby ještě před startem od Fobosu vstoupil na můstek. Orphu ho s pomocí odpuzovačů následoval.</p>
<p>Můstek byl kruhová místnost o průměru třicet metrů, zaklenutá kopulovitým stropem a obklopená silnými okny a holografickými obrazovkami, které jako okna sloužily. Když se na to Mahmud díval jen jako na kosmickou loď, prakticky nebylo co vytknout. Přestože bezejmenné plavidlo, které dopravilo k Marsu Orpha, zesnulé Korose III. a Ri Pa a jeho, bylo o mnoho století vyspělejší – urychlené na jednu pětinu rychlosti světla magnetickým nůžkovým urychlovačem, vybavené boronovou plachtou, fúzními motory a další moderní moraveckou technikou – tato zvláštní atomová retroloď se svou roštovou konstrukcí vypadala… <emphasis>dobře. </emphasis>Místo čistě virtuálních ovladačů a jednoduše připojitelných stanic seděl více než tucet moraveckých techniků ve staromódních akceleračních křeslech u ještě staromódnějších monitorovacích stanic z kovu a skla. Byly tam opravdové vypínače, skutečné páčky, fyzické číselníky – <emphasis>číselníky!</emphasis> – a stovka dalších detailů příjemných pro oko a videokameru. Podlaha vypadala jako dekorativně upravená ocel, možná vyzvednutá přímo z trupu nějaké námořní bitevní lodi z éry Druhé světové války.</p>
<p>Obvyklí podezřelí – to byl Orphův neuctivý termín – stáli u centrálního navigačního stolu a očekávali je: Asteague/Che, jejich nejvrchnější integrátor z Európy, generál Beh bin Adee zastupující bojové moravce z Pásu, Čo Li, jejich kallisťanský navigátor (vzhledem a hlasem se podobal mrtvému Ri Poovi tolik, až to Mahmudovi nebylo příjemné), Suma IV., statný Ganymeďan s fullerenovým krunýřem a očima mouchy, a pavoukovitý Retrográd Sinopessen.</p>
<p>Mahmud přešel blíž k mapovému stolu a vylezl si na kovový okraj, který umožňoval, aby se i menší moravci mohli podívat na svítící desku stolu shora. Orphu tam doplul.</p>
<p>„Zbývá nám necelých čtrnáct hodin do navedení na nízkou oběžnou dráhu Země,“ spustil Asteague/Che bez uvítání a úvodů. Jeho hlas – ten, který Mahmudovým uším a audiopřijímačům, vycvičeným z historických videí ze ztraceného věku, připomínal hlas Jamese Masona – byl přívětivý, ale věcný. „Musíme rozhodnout o dalším postupu.“</p>
<p>Hlavní integrátor raději mluvil nahlas, než aby vysílal na společném kanále. Tlak vzduchu na můstku byl nastaven na pozemský normál – složení atmosféry bylo takové, aby európským moravcům vyhovovalo a ostatní je dokázali tolerovat – a slyšitelný hovor byl soukromější než tlachání na společném kanále a méně spiklenecký než použití úzkého svazku.</p>
<p>„Objevila se nějaká další vysílání od ženy, která žádala, abychom jí dopravili Odyssea?“ zeptal se Orphu.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Čo Li, mohutný navigátor z Kallistó. Jeho hlas byl jako vždycky velice měkký. „Ale orbitální konstrukce, která byla zdrojem vysílání, je náš cíl.“</p>
<p>Čo Li přejel po mapovém stole manipulátorovým chapadlem. Objevil se hologram Země. Rovníkový a polární prstenec se jevily jako velice jasné, nesčetné svítící tečky pohybující se od západu na východ kolem rovníku nebo od severu na jih kolem pólů.</p>
<p>„Toto je přímý přenos,“ řekla maličká stříbrná skříňka mezi vychrtlými stříbrnými nožkami, z nichž se skládal Amalthean Retrográd Sinopessen.</p>
<p>„Můžu číst datové sloupce prostřednictvím společného kanálu,“ řekl Orphu z Ió. „A ‘vidět’ vás všechny můžu na radarových a infračervených obrazovkách. Ale je možné, že některé drobné aspekty holoprojekce mi uniknou – jelikož jsem slepý a tak dál.“</p>
<p>„Budu ti na úzkém pásmu popisovat všechno, co vidím,“ slíbil Mahmud. Propojil se s Ióňanem, nastavil vysokorychlostní tryskový tok a popsal mu holografický obraz modrobílé Země visící v prostoru nad mapovým stolem s jasným polárním a rovníkovým prstencem překříženými nad oceány a mraky. Prstence byly tak blízko, že bylo vidět, jak na pozadí vesmírné černi září nespočet jednotlivých těles.</p>
<p>„Zvětšení?“ zeptal se Orphu.</p>
<p>„Jenom desetinásobné,“ řekl Sinopessen. „Na úrovni malého dalekohledu. Blížíme se k oběžné dráze pozemského Měsíce – třebaže momentálně je Luna na odvrácené straně planety. Až vstoupíme do cislunárního prostoru, přestaneme používat štěpné bomby a přejdeme na iontový pohon – nemá význam všechny tam proti sobě popudit. Naše rychlost je na deseti kilometrech za sekundu a dál klesá. Možná jste v posledních dvou dnech zaznamenali zpomalování jedna celá dvacet pět pozemského gé.“</p>
<p>„Jak snášel zvýšenou gravitační zátěž Odysseus?“ zeptal se Mahmud. Za poslední týden jejich jediného zbývajícího lidského pasažéra neviděl. Mahmud doufal, že Hockenberry kvitne do <emphasis>Královny Mab </emphasis>zpátky, ale prozatím tak neučinil.</p>
<p>„Dobře,“ zabručel Suma IV., vysoký Ganymeďan. „Má tendenci zdržovat se ve svých kajutách víc než obvykle, ale to dělal i předtím, než jsme tíhovou zátěž zpomalování zvýšili.“</p>
<p>„Vyjádřil se nějak k tomu ženskému hlasu z maseru – nebo k té zprávě ‘Přiveďte mi Odyssea?’“ zeptal se Orphu.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Asteague/Che. „Řekl nám, že ten hlas nepoznává – že určitě nepatří Athéně, Afrodítě ani žádnému jinému nesmrtelnému Olympanovi, s nímž se kdy setkal.“</p>
<p>„Odkud to vysílání přišlo?“ otázal se Mahmud.</p>
<p>Čo Li zapnul laserové pero zasazené do jednoho manipulátoru a ukázal na tečku v polárním prstenci, která se momentálně blížila na odvrácené straně průhledného zemského hologramu k jižnímu pólu. „Zvětšit,“ nařídil navigátor hlavní UI <emphasis>Královny Mab.</emphasis></p>
<p>Vypadalo to, jako by tečka poskočila dopředu, až vystřídala celý hologram Země. Bylo to město z kovových roštů, neprůhledného oranžového skla a světla, tvarované zhruba jako činka: vysoké skleněné věže, skleněné bubliny, skleněné kopule, zatočené skleněné věže a oblouky. Mahmud to všechno zesumarizoval do svých popisů předávaných Orphovi úzkým svazkem.</p>
<p>„Je to jeden z větších umělých objektů na oběžné dráze kolem Země,“ řekl Retrográd Sinopessen. „Dlouhý kolem dvaceti kilometrů, velký zhruba jako město Manhattan ze ztraceného věku, než bylo zaplaveno. Zdá se, že je postaveno kolem jádra z kamene a těžkého kovu – pravděpodobně zachyceného asteroidu – který obyvatelům poskytuje – nebo poskytoval – slabou gravitaci.“</p>
<p>„Kolik?“ zeptal se Orphu z Ió.</p>
<p>„Přibližně deset centimetrů za sekundu,“ odpověděl Amalthean. „Dost, aby člověk – nebo nemodifikovaný postčlověk – neodletěl nebo nedosáhl únikové rychlosti tím, že vyskočí, ale dost málo, aby si mohl doplout prakticky všude, kam se mu zachce.“</p>
<p>„Poměrně blízko velikosti a gravitaci Fobosu,“ konstatoval Mahmud. „Máme nějakou představu o tom, komu ten hlas patří nebo kdo tam žije?“</p>
<p>„Postlidé vybudovali toto orbitální prostředí před více než dvěma tisícovkami standardních let,“ řekl hlavní integrátor Asteague/Che. „Oba víte, že jsme považovali postlidi za vyhynulé – jejich rádiová korespondence ustala před více než tisíci lety, právě když kvantový tok mezi Zemí a Marsem začal mohutnět, našimi dalekohledy jsme žádné jejich lodě v cislunárním prostoru neviděli a na Zemi jako takové po nich nebyly žádné stopy – nemůžeme ale vyloučit možnost, že jich několik přežilo. Nebo se vyvinulo dál.“</p>
<p>„V co?“ zeptal se Orphu.</p>
<p>Asteague/Che udělal ten nejarchaičtější, tajemný, ale přitom výmluvný lidský pohyb – pokrčil rameny. Mahmud začal popisovat gesto druhého Európana svému příteli, ale Orphu mu úzkým svazkem řekl, že je zaznamenal jak na radaru, tak infračervenými senzory.</p>
<p>„Dovolte mi, abych vás seznámil s jistým posledním děním, než se rozhodneme, jestli sestoupíte s <emphasis>Černou dámou </emphasis>do atmosféry Země,“ pokračoval Asteague/Che. Jednu ruku, která byla velice humanoidní, dal nad mapový stůl.</p>
<p>Hologram orbitálního ostrova vystřídaly hologramy, které ukazovaly Zemi a Mars při zachování poměrné velikosti, ne však vzdálenosti, přičemž blízkozemskou oběžnou dráhu a povrch Marsu propojoval nespočet modrých, zelených a bílých vláken. Vedle se zhmotnily sloupce holografických dat. Obě planety vypadaly, jako by je opředl pavučinou nějaký šílený pavouk, jenže v tomto případě pulzovala a rozrůstala se samotná pavučina, vlákna se stahovala a natahovala, nová vlákna a uzly z nich vyrážely jakoby samy od sebe. Mahmud to začal kvapně popisovat úzkým svazkem.</p>
<p><emphasis>To je dobré, </emphasis>odvysílal mu Orphu. <emphasis>Čtu datové sloupce. Je to skoro stejné, jako bych to viděl graficky.</emphasis></p>
<p>„Toto je kvantová aktivita za posledních deset standardních dnů,“ vysvětlil Čo Li. „Všimněte si, že je téměř o deset procent těkavější a silnější, než když jsme odstartovali od Fobosu. Ta nestabilita dosahuje kritické fáze…“</p>
<p>„Jak kritické?“ zeptal se Orphu z Ió.</p>
<p>Asteague/Che otočil obličej s hledím k mohutnému Ióňanovi.</p>
<p>„Dost kritické na to, abychom museli učinit rozhodnutí asi tak v průběhu příštího týdne. V kratším čase, pokud bude těkavost dál narůstat. Tato úroveň kvantové nestability ohrožuje celou Sluneční soustavu.“</p>
<p>„Jaké rozhodnutí?“ zeptal se Mahmud.</p>
<p>„Zda zničit polární a rovníkový prstenec, kde měl kvantový tok původ, a také zda kauterizovat Olympus Mons a další kvantové uzly na Marsu,“ prohlásil generál Beh bin Adee. „A sterilizovat Zemi jako takovou, pokud to bude nutné.“</p>
<p>Orphu hvízdl. Na můstku, který měl ozvěnu, to byl zvláštní zvuk. „Má <emphasis>Královna Mab </emphasis>takové vojenské možnosti?“ zeptal se tiše Ióňan.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl generál.</p>
<p><emphasis>Asi jsem měl pravdu s těmi neviditelnými moraveckými loděmi, které nás sledují, </emphasis>pomyslel si Mahmud.</p>
<p>Orphu mu poslal úzkým svazkem: <emphasis>Asi jsme měli pravdu s těmi neviditelnými moraveckými loděmi, které nás sledují. </emphasis>Kdyby měl Mahmud víčka, překvapeně by zamrkal nad touto podobností jejich myšlenkových schémat.</p>
<p>Rozhostilo se ticho. Nikdo ze šesti moravců kolem mapového stolu téměř minutu nepromluvil ani nic neodvysílal.</p>
<p>„Změn, o kterých bychom vám měli povědět, je víc,“ promluvil nakonec Suma IV. Ganymeďan obalený fullerenem se dotkl ovladačů, načež naskočil jiný pohled na Zemi, zvětšený teleskopicky. Mahmud poznal to, čemu se kdysi říkalo Britské ostrovy – Shakespeare! – a pak záběr najel na světadíl Evropa. Holotank vyplnily dva obrazy – zvláštní město rozbíhající se od černého kráteru a pak něco, co možná bylo stejné město, obalené modrou pavučinou, ne nepodobnou pohledu na kvantovou nerovnováhu mezi Zemí a Marsem. Popsal modrou masu svému příteli.</p>
<p>„Co to sakra je?“ zeptal se Orphu.</p>
<p>„Nevíme,“ odpověděl Suma IV., „ale objevilo se to v posledních sedmi standardních dnech. Tyto souřadnice odpovídají poloze bývalého města Paříž v zemi zvané Francie, ale tam, kde naši astronomové z Fobosu a marsovského prostoru pozorovali aktivitu lidí starého typu – sice primitivní, ale viditelnou – je teď jenom tato modrá kupole, modré pavučiny, modré věže obklopující to, co byl evidentně starý kráter po černé díře.“</p>
<p>„Co by tu pavučinu mohlo příst?“ zeptal se Mahmud.</p>
<p>„Opět nevíme,“ přiznal Suma IV. „Ale podívejte se na hodnoty, které jsme v ní naměřili.“</p>
<p>Orphu tentokrát nehvízdl, zato takové nutkání pocítil Mahmud. Teplota v částech Paříže opředených modrou pavučinou klesala pod mínus 100 stupňů Celsia, ale jen několik metrů dál se teploty držely v blízkosti hodnot, které byly pro danou oblast Země a danou roční dobu normální, a <emphasis>dalších </emphasis>několik metrů dál teplota vystřelovala k hodnotám, při kterých taje olovo.</p>
<p>„Nemohl by to být přirozený jev?“ otázal se Mahmud. „Něco, co postlidé způsobili v dobách šílenství, kdy si zahrávali s ekologií Země a formami života?“</p>
<p>„Něco podobného jsme nikdy předtím neviděli ani nezaznamenali,“ řekl Asteague/Che. „A to jsme Zemi nikdy nepřestali z prostoru Konsorcia sledovat. Ale podívejte se na tohle.“</p>
<p>Na holotankové mapě, která zabírala čím dál větší prostor, až byla znovu stejně velká jako zeměkoule, se objevil tucet dalších modře označených lokalit. Lokality opředené modrou pavučinou byly na jiných místech Evropy, v Asii, v bývalé jižní Americe, na jihu Afriky – celkem jich byl tucet. Vedle modrých kroužků byly krychle dat zaznamenávajících měření podobná jevu v Paříži a údaje o dni, hodině, minutě a sekundě, kdy se modrá pavučina moraveckým senzorům zjevila. Mahmud zahltil úzký svazek popisy pro Orpha.</p>
<p>„A tohle,“ upozornil Asteague/Che.</p>
<p>Objevila se další zeměkoule, na níž byly rovné modré čáry vycházející z Paříže a z ostatních modrých uzlů včetně jednoho města označeného Jeruzalém. Tenké modré paprsky pokračovaly přímo do vesmíru a mizely za hranicí Sluneční soustavy.</p>
<p>„To už jsme přece viděli,“ řekl Orphu z Ió, když mu to Mahmud popsal. „Je to stejný tachyonový paprsek, který se objevil v Delfách na té druhé Zemi, na staré ílijské Zemi, když zmizelo obyvatelstvo.“</p>
<p>„Ano,“ potvrdil hlavní integrátor Asteague/Che.</p>
<p>„Nevypadalo to, že by ten paprsek byl namířený někam do vzdáleného vesmíru,“ řekl Mahmud. „Tyto jsou?“</p>
<p>„Ne, pokud nepočítáte otírání o Malý Magellanův oblak,“ řekl Čo Li. „A pak, ty kvantové paprsky mají kvantovou složku.“</p>
<p>„Co to znamená – ‘kvantová složka’?“ zeptal se Orphu.</p>
<p>„U těch paprsků dochází k fázovému posunu na kvantové úrovni, existují víc v Calabiho-Yauově prostoru než ve čtyřrozměrném einsteinovském časoprostoru,“ vysvětlil kallisťanský navigátor.</p>
<p>„Chcete říct,“ ozval se Mahmud, „že přecházejí do jiného vesmíru.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Vesmíru ílijské Země?“ zeptal se Mahmud. V jeho tónu byla naděje. Když se před týdny zhroutila poslední bránová díra, která spojovala současný Mars s vesmíry ílijské Země, moravci ztratili s tou dávnou Zemí, kde byla Trója a Agamemnón, veškeré spojení, ale Hockenberry se dokázal kvantovou teleportací přenést přes membránu Calabiho-Yauova prostoru na <emphasis>Královnu Mab</emphasis> – a pravděpodobně zase kvitnout zpátky, i když nikdo nevěděl, kam zmizel, když se z atomové kosmické lodě odteleportoval. Mahmud, který se znal s mnoha Řeky a Trójany, doufal, že se podaří spojení s tím starým vesmírem obnovit.</p>
<p>„To si nemyslíme,“ řekl Čo Li. „Důvody jsou stejně složité jako matematika mnohomembránového Calabiho-Yauova prostoru, na níž jsou naše předpoklady založeny, a vycházejí z toho, co jsme se dozvěděli díky zařízení, které jste před osmi měsíci úspěšně aktivovali na Marsu, ale domníváme se, že tachyonový paprsek fázově přechází do jednoho nebo více jiných vesmírů, ne do vesmíru ílijské Země.“</p>
<p>Mahmud rozpřáhl ruce. „A jak to všechno souvisí s naší misí na Zemi? Mým úkolem bylo řídit <emphasis>Černou dámu </emphasis>v pozemských mořích a oceánech a dopravit dolů Sumu IV. na jeho misi – tak jako jsem měl vloni dopravit Ri Poa na Olympus Mons. Mění modré pavučiny a tachyonové paprsky ten plán?“</p>
<p>Nastalo další mlčení.</p>
<p>„Rizik a bezpečnostních neznámých souvisejících se vstupem do atmosféry rychle přibývá,“ řekl Suma IV.</p>
<p>„Můžeš to nějak přeložit?“ požádal Orphu z Ió.</p>
<p>„Pozorujte, prosím,“ vyzval je vysoký Ganymeďan.</p>
<p>Nad mapovým stolem se rozběhl hologram s astronomickými záznamy. To, co bylo vizuální, popsal Mahmud Orphovi pomocí úzkého svazku.</p>
<p>„Povšimněte si data,“ upozornil hlavní integrátor Asteague/Che.</p>
<p>„Je staré více než osm měsíců,“ řekl Mahmud.</p>
<p>„Ano,“ potvrdil európský integrátor. „Z doby krátce poté, co jsme použili bránové díry k přenosu do prostoru Marsu a Ília. Všimněte si, že rozlišení je relativně slabé v porovnání s dnešním pozorováním orbitálních prstenců. Je to tím, že pozorování se uskutečnila ze základny na Fobosu.“</p>
<p>Hologramy ukazovaly orbitální těleso podobné tomu, které odvysílalo zprávu na <emphasis>Královnu Mab, </emphasis>ale úplně stejné nebylo. Tento asteroid se jevil jako pomalu rotující skála, byť na něm svítily skleněné věže, kupole a další stavby. Tento orbitální objekt byl menší – ani ne dva kilometry dlouhý. Náhle se ve vizuálním záběru záznamu objevil další objekt – tříkilometrová kovová konstrukce podobná dlouhé stříbrné hůlce, ověšená nosníky, zásobními nádržemi a palivovými válci. Sloup končil nápadnou mihotavou koulí. Trysky byly zažehnuté, ale Mahmud nevěřil, že ta věc je jenom kosmická loď.</p>
<p>„Co to sakra je?“ zeptal se Orphu, když si vyslechl Mahmudův popis a přečetl si data.</p>
<p>„Orbitální lineární urychlovač se sběračem červí díry na přídi,“ řekl Asteague/Che. „Všimněte si, že někdo – nebo něco – z toho asteroidového města poslalo maserem příkaz tomuto lineárnímu urychlovači bez obsluhy, kterým potlačilo všechny bezpečnostní protokoly a poslalo jej přímo proti asteroidu.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Orphu.</p>
<p>Nikdo mu neodpověděl. Pětice moravců sledovala a Orphu poslouchal, jak dlouhé, nosníkové orbitální zařízení dál zrychlovalo, až se srazilo s asteroidem. Asteague/Che zpomalil záznam. Svítící věže a kupole mimořádně zpomaleně explodovaly a rozlétly se, potom se roztrhl samotný asteroid, když akumulátor červí díry na konci lineárního urychlovače vybuchl silou nespočtu vodíkových bomb. Následovala poslední série zpomalených, nehlučných explozí, když se vznítily palivové nádrže, pomocné trysky a motory hlavního pohonu lineárního urychlovače.</p>
<p>„A teď se dívejte,“ upozornil Suma IV.</p>
<p>K holografickým explozím se přidal druhý teleskopický pohled a potom radarové zobrazení. Mahmud odvysílal úzkým svazkem popis oslnivé záře tryskových chvostů, které se rozhořely v celé rovině rovníkového orbitálního prstence, jak desítky a následně stovky malých kosmických plavidel chvatně vyrazily k explodujícímu orbitálnímu asteroidu.</p>
<p>„Jaké jsou rozměry těch objektů?“ zeptal se Orphu.</p>
<p>„Každý je přibližně šest metrů dlouhý a tři metry široký,“ řekl Čo Li.</p>
<p>„Bez lidské posádky,“ určil Orphu. „Moravci?“</p>
<p>„Spíš služebníci, jaké lidé před stoletími používali,“ odvětil Asteague/Che. „Jednoduché UI s jediným účelem, jak uvidíte.“</p>
<p>Mahmud viděl. A popsal, co vidí, Orphovi. Nejdřív stovky, potom tisíce maličkých strojů, které se řítily k rozpínajícímu se asteroidu a troskám urychlovače, byly o málo víc než výkonné lasery vybavené mozkem a zaměřovacím zařízením. Záznam zrychleně přeběhl další hodiny, kdy služebnické lasery létaly nad a pod polem trosek a likvidovaly každý kus asteroidu nebo urychlovače, u něhož bylo vážné nebezpečí, že by mohl přečkat vstup do zemské atmosféry.</p>
<p>„Postlidé nebyli hloupí,“ řekl Asteague/Che. „Alespoň pokud jde o techniku. Kdyby se hmota, již nahromadili ve dvou prstencích, které postavili kolem Země, shromáždila, bylo by možné z ní postavit slušný kus druhé Luny – více než milion jednotlivých objektů, z nichž některé jsou jako ten, který nám poslal pozdrav, hmotné skoro jako Fobos. Měly však téměř dokonalé zajištění, aby se udržely na oběžné dráze, a hloubkovou obranu, pokud by hrozilo, že se zřítí – tyto sršně s výkonnými lasery, které rozstřílejí veškeré trosky, jsou poslední linií té obrany. Meteory dopadají na Zemi stále i po osmi měsících, ale k žádným katastrofám nedošlo.“</p>
<p>„Orbitální leukocyty,“ poznamenal Orphu z Ió.</p>
<p>„Přesně tak,“ řekl hlavní integrátor Konsorcia Pěti měsíců.</p>
<p>„Rozumím,“ ozval se konečně Mahmud. „Máte strach, že když použijeme výsadkovou loď, která nese <emphasis>Černou dámu</emphasis>, jak to máme v plánu, tyto malé robotické leukocyty přispěchají a rozstřílejí i nás.“</p>
<p>„Společná hmotnost výsadkové lodi a vaší ponorky by pro Zemi představovala hrozbu,“ přisvědčil Asteague/Che. „Ale viděli jsme, že… leukocyty, jak to Orphu vyjádřil… rozstřílely na plazmu nebo postrčily na vyšší dráhu i mnohem menší kusy zničeného asteroidu.“</p>
<p>Mahmud zavrtěl hlavou z kovu a plastu. „Já tomu nerozumím. Měli jste tento záznam a tyto informace více než osm měsíců, přesto jste <emphasis>Dámu </emphasis>a nás vláčeli až sem… co se změnilo?“</p>
<p>Generál Beh bin Adee ukázal na něco na pozpátku běžícím holozáznamu rozpadu asteroidu.</p>
<p>Obraz najel na detail. Počítače vylepšily zrnitý, pixelový obraz.</p>
<p><emphasis>Cože? </emphasis>poslal úzkým svazkem Orphu.</p>
<p>Mahmud mu vylepšený obraz popsal. Pak se uprostřed všech těch explozí a ničených trosek objevilo malé plavidlo se třemi lidskými postavami, které ležely na břiše v něčem, co vypadalo jako otevřená kabina. Pouze slabé mihotání silového pole prozrazovalo, proč ti tři ve vzduchoprázdnu neumírají.</p>
<p>„Co je ta věc?“ zeptal se Mahmud poté, co ji popsal Orphovi.</p>
<p>Odpověděl mu Orphu. „Starý létající stroj používaný před tisícovkami let lidmi starého typu i postlidmi. Říkalo se mu UVV – univerzální vozidlo – nebo to občas zkracovali jenom na sonio. Postlidé je používali pro dopravu na prstence a zpátky.“</p>
<p>Záznam zrychlil, zastavil se a znovu zrychlil. Mahmud popisoval Orphovi, jak sonio zatáčí a kličkuje, zatímco všude kolem něj explodují – nebo jsou ničeny laserem – úlomky asteroidu.</p>
<p>Holozáznam ukázal dráhu, po níž sonio vstoupilo do atmosféry, opsalo spirálu nad středem Severní Ameriky a přistálo v oblasti pod jedním z Velkých jezer.</p>
<p>„To byl jeden z našich cílů,“ řekl Asteague/Che. Poklepal na pár ikon. Vzápětí se objevilo několik statických teleskopických obrazů, na nichž byl velký lidský dům na kopci. Obrovský dům obklopovaly přístavky a něco, co vypadalo jako obranná hradba ze dřeva. Lidi – anebo něco, co jako lidé vypadalo – bylo vidět u hradeb a kolem domu. Na statických snímcích jich bylo možno pozorovat několik desítek.</p>
<p>„To bylo před týdnem. Když jsme začali zpomalovat,“ řekl generál Bin beh Adee. „Tyto jsme pořídili včera.“</p>
<p>Stejný teleskopický pohled, jenže nyní byly dům a hradba v troskách, ohořelé. Ve spálené krajině bylo vidět povalující se mrtvá těla.</p>
<p>„Nerozumím,“ řekl Mahmud. „Vypadá to, jako by tam, kde sonio před osmi měsíci přistálo, byli lidé zmasakrováni. Kdo nebo co je zabilo?“</p>
<p>Ben bin Adee vyvolal další snímek z dalekohledu a pak jej zvětšil. Přes holé větve stromů bylo vidět desítky dvounožců, ale lidé to nebyli. Matně stříbrošedí tvorové byli v podstatě bez hlavy, měli jen tmavý hrb. Ruce a nohy byly napojené špatným způsobem na to, aby to byli lidé nebo známí moravci.</p>
<p>„Co je to?“ chtěl vědět Mahmud. „Nějací služebníci? Roboti?“</p>
<p>„Nevíme,“ řekl Asteague/Che. „Ale tito tvorové zabíjejí lidi starého typu v jejich malých komunitách po celé Zemi.“</p>
<p>Mahmud řekl: „To je strašné, ale jak to souvisí se zrušením naší mise?“</p>
<p>„Rozumím,“ ozval se Orphu z Ió. „Jde o to, jak se dostat na povrch a zjistit, co se děje. A otázka zní: proč laserové leukocyty nevystřelily na sonio? Bylo dost velké, aby mohlo přežít vstup do atmosféry a představovat pro ty na Zemi ohrožení. Proč bylo ušetřeno?“</p>
<p>Mahmud se na několik sekund zamyslel. „Na palubě byli lidé,“ dovodil nakonec.</p>
<p>„Nebo post-lidé,“ doplnil Asteague/Che. „Rozlišení není dost vysoké, abychom to mohli poznat.“</p>
<p>„Leukocyty propustí do atmosféry loď, která má na palubě člověka nebo postčlověka,“ řekl pomalu Mahmud. „Vy to víte déle než osm měsíců. <emphasis>Proto </emphasis>jste mě nechali unést na tuto výpravu Odyssea.“</p>
<p>„Ano,“ potvrdil Suma IV. „Ten člověk měl letět na Zemi s námi. Jeho lidská DNA měla být naše propustka.“</p>
<p>„Jenže teď hlas z toho druhého orbitálního ostrova požaduje, abychom Odyssea dovezli jemu nebo jí,“ vmísil se Orphu s hlubokým zabručením, které mohlo značit ironii, humor nebo zmatenost.</p>
<p>„Ano,“ přiznal Asteague/Che. „Nemáme ponětí, jestli bude naše výsadková loď s vaší ponorkou vpuštěna do atmosféry, pokud nebude na palubě žádný člověk.“</p>
<p>„Vždycky můžeme výzvu z asteroidového města v polárním prstenci ignorovat,“ řekl Mahmud. „Vzít Odyssea s sebou dolů na Zemi a pak ho třeba poslat výsadkovou lodí zpátky…“ Zamyslel se na dalších pár sekund. „Ne, to nepůjde. Je pravděpodobné, že asteroidové město po nás vystřelí, jestli se <emphasis>Královna Mab </emphasis>nedostaví k požadovanému setkání.“</p>
<p>„Ano, vypadá to jako reálná možnost,“ řekl Asteague/ Che. „Tento rozkaz přivézt Odyssea do orbitálního města a záběry na masakrování lidí na Zemi jinými než lidskými tvory jsou nové faktory, které se objevily až po naplánování vašeho výletu výsadkovou lodí.“</p>
<p>„Škoda, že nám doktor Hockenberry odkvitl,“ posteskl si Mahmud. „Jeho DNA sice možná zrekonstruovali olympští bohové nebo někdo jiný, ale pravděpodobně by nás přes orbitální leukocyty dostala.“</p>
<p>„Na rozhodování máme necelých jedenáct hodin,“ řekl Asteague/Che. „Potom se setkáme s orbitálním městem v polárním prstenci a na použití výsadkové lodi a ponorky bude příliš pozdě. Navrhuji, abychom se tady znovu sešli za dvě hodiny a učinili konečné rozhodnutí.“</p>
<p>Když pak oba došli nebo se pomocí odpuzovačů dopravili do nákladního výtahu, Orphu z Ió položil jeden ze svých větších manipulátorových polštářků Mahmudovi na rameno. <emphasis>Stane, </emphasis>vzkázal Ióňan, <emphasis>to jsi nás zase dostal do pěkné kaše.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>46</strong></p>
<p>Harman prožil útok na vilu Ardis v reálném čase.</p>
<p><emphasis>Zážitky </emphasis>zprostředkované turínkovým plátnem – vidění, poslech, pohled očima někoho jiného, neviditelného – pro něho doposud vždycky byly dramatickou, ale bezvýznamnou zábavou. Teď to bylo peklo na zemi. Namísto absurdní a jakoby vymyšlené Trójské války to byl útok na Ardis, který Harman cítil jako skutečný – <emphasis>věděl, </emphasis>že je skutečný, buď se odehrával současně s tím, jak jej sledoval, nebo byl zaznamenán velice nedávno.</p>
<p>Seděl pod plátnem a nevnímal opravdový svět déle než šest hodin. Díval se od chvíle, kdy voynixové krátce po půlnoci zaútočili, do doby těsně před svítáním, kdy byl Ardis v plamenech a sonio odletělo na sever, poté, co jeho zraněnou, krvácející, milovanou Adu vytáhli v bezvědomí na palubu jako pytel loje.</p>
<p>Harmana překvapilo, když v Ardisu uviděl Petyra se soniem – kde byli Hannah a Odysseus? – a nahlas vykřikl bolestí, když viděl, jak Petyr dostal zásah kamenem vymrštěným voynixy a padl mrtvý na zem. Tolik jeho přátel z Ardisu bylo mrtvých nebo umíralo – mladá Peaen padla, krásné Emme utrhl voynix ruku a potom uhořela v příkopu s Remanem, Salas byla mrtvá, Laman sražený na zem. Zbraně, které Petyr přivezl z Golden Gate na Machu Picchu, nedokázaly proti zběsilým voynixům zvrátit situaci.</p>
<p>Harman pod krvavě rudou turínkou zasténal.</p>
<p>Šest hodin poté, co aktivoval všité mikroobvody, výjevy skončily. Harman vstal a strhl plátno.</p>
<p>Mág byl pryč. Harman odešel do malé koupelny, použil tu zvláštní toaletu, spláchl ji porcelánovým táhlem na mosazném řetízku, ošplíchal si obličej vodou a pak se mocně napil, vychlemtal celé hrsti vody z kohoutku. Znovu vyšel ven a prohledal patrový lanovkový vůz.</p>
<p>„Prospero! <emphasis>PROSPERO!!</emphasis>“ Jeho řev se rozléhal kovovou stavbou.</p>
<p>V prvním patře rozrazil dveře na balkon a vyšel ven. Skočil na příčky žebříku – lhostejný k hrozbě dlouhého pádu – a rychle vylezl na střechu pohybující se, stoupající kabiny.</p>
<p>Vzduch byl ledový. Harman strávil pod turínkou celou noc a studené, zlaté slunce právě vycházelo po jeho pravé ruce. Lana se táhla do dálky na sever a stoupala. Postavil se na okraj střechy a zadíval se přímo před sebe. Uvědomil si, že kabina lanovky i <emphasis>eiffelbahn </emphasis>musejí stoupat – šplhat do větší výšky – již několik hodin. V noci nechali džungli a roviny dole a začali šplhat nejdřív do pahorků a potom do opravdových hor.</p>
<p><strong><emphasis>„Prospero!!!!“ </emphasis></strong>Harmanův výkřik se vrátil ozvěnou od skal o stovky metrů níž.</p>
<p>Zůstal na střeše kabiny tak dlouho, dokud vycházející slunce nestálo dvě šířky dlaně nad obzorem, žádné teplo však od něj nepřišlo. Harman si uvědomil, že mrzne. <emphasis>Eiffelbahn </emphasis>ho vezla do krajiny ledu, skal a oblohy – všechno, co bylo zelené a rostlo, zůstalo vzadu. Podíval se přes okraj a uviděl obrovskou řeku ledu – <emphasis>ledovec, </emphasis>znal to slovo ze samočtení – která se vinula jako bílý had mezi skalami a ledovými štíty a oslnivě odrážela sluneční paprsky, velkou bílou masu zkrabacenou černými trhlinami a posetou kameny a balvany, jež snášela dolů.</p>
<p>Z lan nad ním odpadával led. Otáčející se kola vydávala nový, studený bzukot.</p>
<p>Harman postřehl, že led se vytvořil i na střeše kolébající se kabiny, potahuje příčky sbíhající po venkovní stěně, blyští se na samotných lanech. Po bolavých rukou, celý roztřesený, přelezl k okraji, opatrně sešplhal po příčkovém žebříku, přehoupl se na balkon pokrytý vrstvou ledu a dopotácel se do vyhřáté místnosti.</p>
<p>V železném krbu hořel oheň, u něho stál Prospero a nahříval si ruce.</p>
<p>Harman několik minut stál u dveří zamřížovaných ledem a třásl se stejným dílem vztekem jako zimou. Odolal nutkání vrhnout se na mága. Čas byl drahocenný a on se nechtěl za deset minut probudit na podlaze.</p>
<p>Přinutil se, aby jeho hlas zněl mile, rozumně. „Pane Prospero,“ řekl nakonec, „nevím sice, co po mně chcete, ale udělám to. Souhlasím, že se stanu tím, kým chcete, abych se stal – nebo se o to podle svých nejlepších schopností pokusím. Přísahám to na život svého nenarozeného dítěte. <emphasis>Ale prosím, dovolte mi, abych se teď vrátil do Ardisu – má žena je zraněná, možná umírá. Potřebuje mě.</emphasis>“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Harman se na starce vrhl. Rozmlátí tomu podělanému starému bláznovi holou hlavu jeho vlastní vycházkovou holí. Postará se…</p>
<p>Tentokrát neztratil vědomí. Vysoké napětí ho odhodilo přes celou místnost. Odrazil se od té zvláštní pohovky a padl na ruce a kolena na bohatý koberec. I když mu oči stále oslepovaly červené kroužky, zavrčel a znovu vstal.</p>
<p>„Příště ti upálím pravou nohu,“ řekl rázným, chladným, absolutně přesvědčivým hlasem mág. „Jestli se ke své ženě někdy vrátíš, budeš při tom skákat po jedné.“</p>
<p>Harman se zarazil. „Řekni mi, co mám udělat,“ zašeptal.</p>
<p>„Sedni si… ne, tam ke stolu, odkud uvidíš ven.“</p>
<p>Poslechl a posadil se ke stolu. Slunce bylo velice jasné, jak se odráželo od kolmých stěn stoupajícího ledovce; většina ledu ze skleněných tabulek odtála. Hory se zvyšovaly – spousta nejvyšších štítů, jaké kdy Harman viděl, mnohem dramatičtějších než hory kolem Golden Gate na Machu Picchu. Kabina lanovky se pohybovala po vysokém hřebenu, ledovec čím dál víc ubíhal doleva. V tom okamžiku kabina kodrcavě přejela přes další <emphasis>eiffelbahnovou </emphasis>věž a Harman se musel chytit stolu. Patrová kabina se rozhoupala, poskočila, chvilku dřela o led a pak skřípavě pokračovala nahoru.</p>
<p>Věž zůstala za nimi. Harman se opřel o studené sklo a díval se, jak se vzdaluje – tato věž nebyla černá jako ostatní, ale zářivě stříbrná, jak se blyštěla na slunci. Její železné oblouky a traverzy vystupovaly jako pavučina v ranní mlze. <emphasis>Led, </emphasis>pomyslel si Harman. Podíval se na opačnou stranu, napravo od sebe, tam, kde lana stoupala a šplhala vzhůru, a uviděl bílou stěnu nejúžasnější hory, jakou si bylo možné představit – ne, tohle se vymykalo představivosti. Na západ od ní se kupily mraky, hromadily se na hřebeni, který byl stejně zubatý a vypadal stejně krutě jako vykosťovací nůž. Na stěně, k níž stoupali, se střídala skála, led a zase skála a nad tím se tyčila vrcholová pyramida bělostného sněhu a třpytivého ledu. Kabina skřípavě a klouzavě ujížděla po namrzlých lanech, která se držela hřebene na východ od tohoto neuvěřitelného štítu. Harman spatřil další věž na prudce stoupajícím hřebeni vysoko nahoře a lana, která tento hřeben spojovala s vyšším štítem. Vysoko nad tím – na vrcholku té neskutečně vysoké hory a kolem něho – se zvedala nejdokonalejší kopule, jakou si bylo možné představit. Ranní slunce jí barvilo povrch lehce do zlatova. Centrální hmota byla obstoupena čtyřmi bílými <emphasis>eiffelbahnovými </emphasis>věžemi a celý tento komplex stál na bílé základně vysunuté nad srázné stěny hory a propojené s okolními štíty přinejmenším šesti štíhlými visutými mosty, které se klenuly do prostoru k dalším vrcholům – přičemž každý z těchto mostů byl stokrát vyšší, štíhlejší a elegantnější než Golden Gate na Machu Picchu.</p>
<p>„Jak se jmenuje toto místo?“ zašeptal Harman.</p>
<p>„Čomolungma,“ řekl Prospero. „Bohyně matka země.“</p>
<p>„Ta budova nahoře…“</p>
<p>„Rongbok Pumori Ču-mu-lang-ma-Feng Dudh Kosí Lhotse-Nuptse Khumbu aga Ghat-Mandir Chán Ho Tep Rauza,“ odrecitoval mág. „Lokálně známá jako Tádž Moira. Tam se zastavíme.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>47</strong></p>
<p>Tu první studenou, deštivou noc, kdy tam Daeman přibyl, voynixové nevyšplhali na Hladovou skálu po stovkách ani po tisících. Nezaútočili ani druhou noc. Třetí noc byli už všichni zesláblí hladem nebo vážně nemocní nachlazením, chřipkou, začínajícím zápalem plic nebo byli zranění – levá ruka Daemana bolela a pulzovala mu nepříjemným žárem v místech, kde mu <emphasis>kalibánek </emphasis>v Kráteru Paříž ukousl dva prsty, skoro celou dobu se mu točila hlava – ale voynixové nepřišli.</p>
<p>Toho druhého dne na skále se Ada probrala k vědomí. Měla četná zranění – říznutí, oděrky, zlomené pravé zápěstí, dvě zlomená žebra na levé straně – ale jediná, která ji ohrožovala na životě, byla silný otřes mozku a otrava kouřem. Když se nakonec probudila, strašně ji bolela hlava, prudce kašlala a mlhavě si vybavovala poslední hodiny ardiského masakru, ale jinak měla hlavu čistou. Monotónním hlasem prošla seznam přátel, u nichž si nebyla jistá, jestli se jí zdálo, že je viděla zemřít, nebo jejich smrt skutečně viděla. Reagovala jen očima, když Greogi odpovídal svou litanií.</p>
<p>„Petyr?“ řekla tiše. Snažila se nezačít kašlat.</p>
<p>„Mrtvý.“</p>
<p>„Reman?“</p>
<p>„Mrtvý.“</p>
<p>„Emma?“</p>
<p>„Zemřela s Remanem.“</p>
<p>„Peaen?“</p>
<p>„Mrtvá. Vržený kámen jí rozdrtil hruď a zemřela tady na Hladové skále.“</p>
<p>„Salas?“</p>
<p>„Mrtvá.“</p>
<p>„Oelleo?“</p>
<p>„Mrtvá.“</p>
<p>A tak to šlo dál s asi čtyřmi desítkami jmen, než Ada klesla na špinavý batoh, který měla pod hlavou místo polštáře. Její tvář byla pod šmouhami od sazí a krve bílá jako pergamen.</p>
<p>Daeman tam byl, klečel a z jeho ruksaku zářilo Setebovo vejce, jinak neviditelné. Odkašlal si. „Několik důležitých lidí přežilo, Ado,“ řekl. „Boman tady je… a Kaman. Kaman byl jedním z Odysseových prvních žáků a samopřečetl všechno, co našel o historii vojenství. Laman přišel při obraně Ardisu o čtyři prsty na pravé ruce, ale je tady a pořád žije. Jsou tu Loes a Stoman, a taky někteří lidé, které jsem vyslal na varovnou výpravu po faxech – Caul, Oko, Elle a Edide. A taky Tom a Siris přežili.“</p>
<p>„To je dobře,“ vydechla Ada a zakašlala. Tom a Siris byli nejlepší zdravotníci, jaké Ardis měl.</p>
<p>„Ale nepodařilo se nám sem dopravit nic ze zdravotnického vybavení a léků,“ řekl Greogi.</p>
<p>„Co ano?“ zeptala se Ada.</p>
<p>Greogi pokrčil rameny. „Zbraně, které jsme měli u sebe, ale ne dost flešetové munice. Oblečení, které jsme měli na zádech. Pár nepromokavých plachet a přikrývek, pod kterými jsme se choulili poslední tři noci, kdy padal studený déšť.“</p>
<p>„Vrátili jste se do Ardisu, abyste pohřbili ty, kteří padli?“ zeptala se Ada. Kromě chrčení a kašle měla dech pevný.</p>
<p>Greogi zalétl pohledem k Daemanovi a pak se podíval jinam, přes okraj vysokého skalního vrcholku, na kterém se všichni krčili. „Nešlo to,“ řekl zvučným hlasem. „Zkusili jsme to. Voynixové na nás čekali. Byla to léčka.“</p>
<p>„Podařilo se vám přinést z Ardisu nějaké další zásoby?“</p>
<p>Greogi zavrtěl hlavou. „Nic důležitého. Je to pryč, Ado. Pryč.“</p>
<p>Jen přikývla. Víc než dva tisíce let její rodinné historie a pýchy shořely a byly navždy ztracené. Nemyslela teď na vilu Ardis, ale na své lidi, kteří přežili, zranění, prochladlí a uvěznění na téhle mizerné Hladové skále. „Co jste jedli a pili?“</p>
<p>„Chytali jsme dešťovou vodu do nepromokavých plachet a podařilo se nám vyrazit soniem na pár rychlých lovů.“ Na Greogim bylo vidět, jak je rád, že může mluvit o jiném tématu než o těch, kteří zemřeli. „Většinou to byli králíci, ale včera večer jsme dostali losa. Ještě z něho vybíráme flešety.“</p>
<p>„Proč nás voynixové nedorazili?“ zeptala se Ada. V hlase měla jen mírnou zvědavost.</p>
<p>„<emphasis>To </emphasis>je dobrá otázka,“ promluvil Daeman. Měl svou teorii, ale na to, aby se o ni podělil s ostatními, bylo ještě příliš brzy.</p>
<p>„Nebude to tím, že by se nás báli,“ soudil Greogi. „Dole v lesích musí být těch bestií dva nebo tři tisíce a my nemáme dost flešetové munice, abychom jich zabili víc než několik set. Můžou na skálu vylézt, kdykoli se jim zachce. Prostě to neudělali.“</p>
<p>„Faxový uzel jste zkusili.“ Ve skutečnosti to nebyla otázka.</p>
<p>„Voynixové si tam na nás počíhali.“ Greogi se přimhouřenýma očima podíval k modré obloze. Byl to první slunečný den a všichni se snažili usušit šaty a přikrývky, rozkládali je na plochý akr, který tvořil vrchol Hladové skály, jako signální plachty, ale pořád byla krutá zima, jakou nikdo z obyvatel Ardisu nepamatoval, a všichni se ve slabých slunečních paprscích třásli.</p>
<p>„Vyzkoušeli jsme to,“ řekl Daeman. „Můžeme do sonia nabrat dvanáct lidí – dvakrát víc, než pro kolik je zkonstruováno – ale když je jich víc, UI stroj odmítne letět. A s dvanácti se špatně ovládá.“</p>
<p>„Kolik jste říkali, že se nás sem dostalo?“ zeptala se Ada. „Jenom padesát?“</p>
<p>„Padesát tři,“ upřesnil Greogi. „Devět z nich – do dnešního rána včetně tebe – bylo tak zraněných nebo nemocných, že nějaké cestování nepřicházelo v úvahu.“</p>
<p>„Teď osm,“ řekla pevně Ada. „To by znamenalo pět cest soniem, aby se všichni dostali pryč – za předpokladu, že na nás voynixové nezaútočí, jakmile zahájíme evakuaci, a taky za předpokladu, že máme kam jít.“</p>
<p>„Ano, za předpokladu, že máme kam jít,“ kývl Greogi.</p>
<p>Když Ada znovu usnula – Tom je ujistil, že je to spánek, ne poloviční koma, ve kterém byla předtím – Daeman vzal svůj batoh a opatrně, tak, že jej držel co nejdál od těla, došel k okraji Hladové skály. Dole viděl voynixy, jak se jejich kožnaté hrby a bezhlavá, stříbřitá těla pohybují mezi stromy. Čas od času se jich skupina dala do pohybu – zdánlivě bezúčelně – přes širokou louku na jih od Hladové skály. Žádný z nich se nepodíval nahoru.</p>
<p>Greogi, Boman a tmavovlasá žena, která se jmenovala Edide, se přišli podívat, co dělá.</p>
<p>„Přemýšlíš, jestli skočit?“ zeptal se Boman.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Daeman, „ale zajímalo by mě, jestli tady nemáte nějaký provaz… tak dlouhý, abyste mě mohli spustit dolů, tak akorát, aby na mě voynixové nedosáhli.“</p>
<p>„Máme asi třicet metrů provazu,“ řekl Greogi. „Pořád bys byl nějakých dvacet pětadvacet metrů nad těmi bestiemi – ne že by je to zpomalilo, pokud by se rozhodly, že si pro tebe vylezou. Proč kruci chceš lézt mezi ně?“</p>
<p>Daeman si sedl na bobek, položil batoh na skálu a vytáhl Setebovo vejce. Ostatní si dřepli, aby si je prohlédli.</p>
<p>Ještě než se stačili zeptat, pověděl jim, kde je získal.</p>
<p><emphasis>„Proč?“ </emphasis>zeptala se Edide.</p>
<p>Daeman musel odpovědět pokrčením ramen. „Byla to jedna z těch chvil, kdy si člověk řekne, že by to mohl být dobrý nápad.“</p>
<p>„Já na takové nakonec vždycky doplatím,“ vzdychla drobná tmavovlasá žena. Daeman odhadoval, že by mohla mít za sebou čtyři dvacítky. Díky omlazovacím kůrám v nápravně se to samozřejmě dalo těžko poznat, ale starší lidé starého typu byli většinou sebejistější než mladší.</p>
<p>Daeman zaklínil svítící, slabě pulzující bílostříbrné vejce do štěrbiny ve skále, aby se neodkutálelo, a řekl: „Sáhněte si na ně.“</p>
<p>Boman to zkusil jako první. Plavovlasý muž přiložil dlaň naplocho na oblou slupku, jako by vítal teplo, jehož sálání z vejce všichni cítili, ale rychle ji strhl zpátky – jako by dostal šok nebo ho něco štíplo. „Co to sakra je?“</p>
<p>„Ano,“ přikývl Daeman. „Taky to cítím, když se toho dotknu. Je to, jako by ta věc z člověka vysávala energii – kradla mu něco ze srdce. Nebo z duše.“</p>
<p>Greogi a Edide si zkusili sáhnout – oba ruku rychle odtáhli a pak od vejce odstoupili kousek dál.</p>
<p>„Znič je,“ žádala Edide.</p>
<p>„Co když je Setebos přijde hledat?“ obával se Greogi. „Matky to přece dělají, když se jim ukradne vejce. Berou to osobně. Obzvlášť, když ta matka je nestvůrně velký mozek se žlutýma očima a desítkami rukou.“</p>
<p>„Napadlo mě to,“ řekl Daeman. Zmlkl.</p>
<p>„A?“ vybídla ho Edide. Za těch několik měsíců, co ji ve vile Ardis poznal, mu vždycky připadala praktická a schopná. Byl to jeden z důvodů, proč ji vybral jako součást své varovné výpravy po třech stovkách faxových uzlů. „Chceš, abych je zničila já?“ zeptala se, vstala a natáhla si kožené rukavice. „Uvidíme, jak daleko tím svinstvem dohodím a jestli trefím nějakého voynixe.“</p>
<p>Daeman si žmoulal ret.</p>
<p>„Víme zatraceně jistě, že nechceme, aby se nám to vylíhlo tady na vršku Hladové skály,“ prohlásil Boman. Dokonce už vytáhl kuši a začal na mléčné vejce mířit. „Soudě podle toho, jak líčíš, co maminka-tatínek provedli v Kráteru Paříž, by nás i malý Setebosek mohl tady nahoře všechny zabít.“</p>
<p>„Počkej,“ zadržel ho Daeman. „Ještě se nevylíhl. Zima možná není dost velká, aby ho zabila – aby mu znemožnila život – ale možná zpomaluje jeho těhotenství… nebo jak by se dala nazvat doba, než se vylíhne vejce zrůdy. Chci s ním něco zkusit, než je zničíme.“</p>
<p>Použili sonio. Řídil Greogi. Boman a Edide klečeli v zadních prohlubních s připravenými flešetovými puškami. Silové pole bylo vypnuté.</p>
<p>Voynixové ve stínech pod stromy na druhém konci louky, ani ne sto metrů daleko, byli v pohybu. Sonio se vznášelo třicet metrů nad loukou, kam už voynixové nevyskočili. „Víš jistě, co děláš?“ zeptal se Greogi. „Jsou rychlejší než my.“</p>
<p>Daeman si nebyl úplně jistý, jestli by dokázal pořádně promluvit, a tak přikývl.</p>
<p>Sonio se prudce sneslo. Daeman vyskočil. Sonio vertikálně vzlétlo jako nějaký výtah ve tvaru stříbrného disku.</p>
<p>Daeman měl přes rameno pověšenou plně nabitou flešetovou pušku, ale teď si sundal batoh a částečně vysunul Setebovo vejce. Dával si při tom pozor, aby se ho nedotkl holýma rukama. I na jasném slunci ta věc svítila jako radioaktivní mléko.</p>
<p>Jako by jim nabízel dar, Daeman vykročil k voynixům na druhém konci louky. Tvorové ho zjevně pozorovali infračervenými senzory na své kovové hrudi. Několik se jich otočilo, aby ho měli uprostřed prostoru zabíraného senzorem. Další voynixové vyšli z lesních stínů a postavili se na kraj louky.</p>
<p>Daeman krátce vzhlédl, uviděl sonio dvacet metrů nad sebou a Bomana s Edide, jak mají flešetové pušky zvednuté a připravené, ale také věděl, že běžící voynix dokáže vyvinout rychlost kolem sta kilometrů za hodinu. Mohli se na něho sesypat dřív, než by sonio stačilo klesnout a zastavit ve vzduchu, a pokud by jich do takového útoku šlo dost, nezachránila by ho ani sebelepší krycí palba.</p>
<p>Šel dál. Svítící Setebovo vejce měl napůl z batohu, jako nějaký dárek k dvacítce vykukující z dárkového papíru. V jednom okamžiku se vejce pohnulo – vnitřní pohyb a jasnější svit ho tak zaskočily, že tu věc málem upustil, ale dál ji držel přes roztrhanou a ušpiněnou látku batohu – po chvíli tápání však znovu vykročil. Byl už teď tak blízko shluku voynixů, že skoro cítil jejich pach staré kůže a rzi.</p>
<p>Zahanbeně si uvědomil, že se mu nohy a ruce slabě třesou. <emphasis>Prostě jsem nebyl dost chytrý, abych to vymyslel jinak, </emphasis>pomyslel si. Ale jinak to nešlo. Vzhledem k vážnosti stavu, v němž bylo tolik obyvatel Ardisu, kteří přežili – vzhledem k hrozbě vyhladovění a dehydratace.</p>
<p>Byl už necelých patnáct metrů od shluku třiceti nebo víc voynixů. Zvedl Setebovo vejce jako talisman a vykročil přímo k nim.</p>
<p>Ve vzdálenosti deseti metrů se voynixové začali vytrácet do lesa.</p>
<p>Daeman přidal, skoro běžel. Voynixové na všech stranách ustupovali.</p>
<p>Bál se, že by mohl zakopnout a vejce rozbít – udělalo se mu špatně, když si představil, jak vejce pukne, malý setebovský mozek vyběhne na tuctu miminkovských ruček a stopek a pak mu skočí na obličej – ale přesto se přinutil běžet za ustupujícími voynixy.</p>
<p>Voynixové se spustili na všechny čtyři a klusali pryč – stovky jich prchaly všemi směry jako vyděšení býložravci unikající dravcům na nějaké prehistorické planině – a Daeman běžel tak dlouho, dokud mohl.</p>
<p>Padl na kolena a přitiskl si batoh na prsa. Cítil, jak se Setebovo vejce vrtí a hýbe, cítil energii, která z něj do té zlé věci proudí, dokud ji od sebe neodstrčil a nepostavil ji na zem, jako by to bylo něco jedovatého. Možná bylo.</p>
<p>Greogi se soniem přistál. „Proboha,“ vydechl holohlavý pilot. „Proboha.“</p>
<p>Daeman pokýval hlavou. „Odvez mě zpátky k patě Hladové skály. Počkám tam s vejcem, dokud nepřevezete dolů všechny, kteří jsou schopni ujít ty dva kilometry k pavilonu faxového uzlu. Půjdu v čele toho průvodu. Vy můžete naložit slabé a zraněné a doprovázet nás vzduchem.“</p>
<p>„Co…“ začala Edide a zmlkla. Zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Jo,“ kývl Daeman. „Vzpomněl jsem si na těla voynixů zamrzlá v modrém ledu v Kráteru Paříž. Všechna byla zamrzlá, jak utíkala <emphasis>od </emphasis>Seteba.“</p>
<p>Když v příjemné výšce necelých dvou metrů nad zemí letěli zpátky k Hladové skále, Daeman seděl s batohem na klíně na okraji sonia. Mezi stromy ani na loukách nebyl jediný voynix.</p>
<p>„Kam odfaxujeme?“ zeptal se Boman.</p>
<p>„Nevím,“ odpověděl Daeman. Cítil se strašně unavený. „Vymyslím to, až půjdeme po cestě od Ardisu.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>48</strong></p>
<p>„Budeš potřebovat termokombinézu,“ řekl Prospero.</p>
<p>„Proč?“ Harman byl roztržitý. Díval se skleněnými dveřmi na krásnou trojitou kopuli a mramorové oblouky Tádž Moiry. Vůz lanovky zapadl na místo v jihovýchodní <emphasis>eiffelbahnové </emphasis>věži – jedné ze čtyř zasazených do rohů obrovského čtverce převislého mramoru, který držel tuto velkolepou budovu nad vrcholkem Čomolungmy. Harman odhadoval, že vrcholek <emphasis>eiffelbahnové </emphasis>věže bude ve výšce kolem tří set metrů a nejvyšší bod cibulovité kopule bílé budovy ještě o polovinu výš.</p>
<p>„Nadmořská výška je tady osm tisíc osm set čtyřicet osm metrů,“ podotkl mág. „Spíš vzduchoprázdno než vzduch. Venkovní teplota na slunci je pětatřicet stupňů Celsia pod nulou. Ten větřík má rychlost padesát uzlů. V šatníku u postele je modrá termokombinéza. Běž nahoru a obleč si ji. Budeš potřebovat svoje svrchní ošacení a boty. Zavolej na mě, až budeš mít nasazenou osmózní masku – budu muset snížit tlak v kabině, než otevřu dveře v mezipatře.“</p>
<p>Sjeli výtahem z plošiny ve výšce tří set metrů. Harman si prohlížel nosníky, vzpěry a oblouky věže, když je cestou dolů míjeli, a musel se pousmát. Tajemství bělosti této věže bylo prozaické: bílá barva nanesená na stejně tmavé železo a ocel, z nichž byly ostatní <emphasis>eiffelbahnové </emphasis>stavby. Cítil, jak skučící vichry rozechvívají výtah a celou věž a uvědomil si, že v těchto výškách musí barva oprýskat spíš za měsíce a týdny než za roky; zkusil si představit četu natěračů, která by tady musela neustále pracovat, a pak to zavrhl jako hloupost.</p>
<p>Poslouchal teď mága proto, že to znamenalo dostat se z vězení lanovky. Doufal, že někde v tom šíleném chrámu, paláci, hrobce nebo co to vlastně na této neuvěřitelně vysoké hoře bylo, najde cestu k Adě. Jestli mohl bez pavilonů s faxovými uzly faxovat Ariel, mohl i on. Nějakým způsobem to muselo jít.</p>
<p>U paty věže vystoupil za Prosperem z výtahu a následoval ho přes širokou plochu z červeného pískovce a bílého mramoru k předním dveřím budovy s kopulí. Hrozilo, že mu vítr podrazí nohy, ale led se na nechráněném pískovci a mramoru z nějakého důvodu nedržel.</p>
<p>„Mágové necítí chlad a nepotřebují vzduch?“ křikl na starce v rozevlátém modrém hávu.</p>
<p>„Ani v nejmenším,“ odpověděl mág. Vítr o síle tryskového proudění mu strhával háv na stranu a snášel mu ofinu dlouhých šedých vlasů z většinou lysé lebky na spánek. „Jedna z výhod stáří,“ překřičel svist větru.</p>
<p>Harman zabočil doprava, rozpřáhl ruce, aby ve větru lépe udržel rovnováhu, a došel k nízkému mramorovému zábradlí – ne vyššímu než šedesát centimetrů – které obíhalo kolem obrovského prostranství z pískovce a mramoru jako nízká lavice kolem kluziště.</p>
<p>„Kam to jdeš?“ zvolal Prospero. „Buď opatrný!“</p>
<p>Harman došel k okraji a podíval se přes něj.</p>
<p>Když později studoval mapy, uvědomil si, že se z této hory nazývané podle stáří a původu mapy Čomolungma, Ču-mulang-ma Feng, Qomolangma Feng nebo Ho-Tepma Chini-ka Rauza nebo Everest, musel dívat k severu a že když stál u zábradlí, hleděl na stovky kilometrů daleko – a osm kilometrů přímo dolů – do území, které se kdysi jmenovalo Chánovo Deváté království, Tibet nebo Čína.</p>
<p>Právě to <emphasis>dolů </emphasis>Harmana fyzicky zasáhlo.</p>
<p>Tádž Moira byl v podstatě blok města z pískovce a mramoru přilepený na vrcholek Bohyně matky země jako tác nasazený na ostrý kámen, jako kus papíru naražený na hrot.</p>
<p>Z hlediska techniky bylo fullerenové ukotvení natolik impozantní, že působilo až neskutečně – jako by se nějaké božské dítě chtělo předvádět.</p>
<p>Harman stál u šedesát centimetrů vysokého, pětadvacet centimetrů širokého „zábradlí“, díval se přímo dolů do hlubiny osmi a půl kilometru a v zádech měl vítr, který se ho silou tryskového proudění snažil srazit do té nekonečné vzdušné prázdnoty. Později se z map dozvěděl, že se díval na další pojmenované hory a přes Východní a Západní rongbucký ledovec a hnědé planiny Číny do dáli k zakřivenému okraji Země, ale nic z toho teď nebylo důležité. Jak tam stál, postrkovaný nárazy skučícího větru, a mával rukama, aby udržel rovnováhu, díval se <emphasis>devět kilometrů přímo dolů – z převisu!</emphasis></p>
<p>Padl na všechny čtyři a začal lézt zpátky k chrámu či hrobce a k čekajícímu mágovi. Deset metrů před obrovskými dveřmi trčel z mramorových desek malý ostrý kámen – ne vyšší než půldruhého metru – zakončený třičtvrtěmetrovou ledovou pyramidou. Před Prosperovými zraky – stál tam s rukama založenýma a lehkým úsměvem na tváři – Harman ovinul ozdobný balvan rukama a využil jeho nerovností k tomu, aby se znovu vyškrábal na nohy. I potom se o něj opíral, objímal jej, opíral bradu o ledovou špičku, protože měl strach, že kdyby se ohlédl k té vzdálené zídce a závratné propasti, neodolal by nutkání rozběhnout se k ní a skočit. Zavřel oči.</p>
<p>„Zůstaneš tak celý den?“ zeptal se mág.</p>
<p>„Možná,“ řekl Harman s očima stále zavřenýma. Po další minutě překřičel sílící vítr: „Co je vlastně tenhle balvan? Nějaký symbol? Památník?“</p>
<p>„Vrcholek Čomolungmy,“ řekl Prospero, otočil se a vstoupil do otevřených, elegantně klenutých dveří stavby, kterou nazval Rongbok Pumori Ču-mu-lang-ma-Feng Dudh Kosi Lhotse-Nuptse Khumbu aga Ghat-Mandir Chán Ho Tep Rauza. Harman si všiml, že vstup střeží polopropustná membrána – rozvlnila se, když jí mág prošel, což bylo další znamení, že tentokrát nemá co do činění s hologramem.</p>
<p>O několik minut později, když stále ještě objímal balvanový vrcholek a průzory s osmózní maskou na hlavové části termokombinézy měl zásluhou prudké sněhové vánice, která do něj bušila jako ledové projektilky, skoro úplně zamrzlé, Harmana napadlo, že by v budově, za tím polopropustným silovým polem, mohlo být teplo.</p>
<p>Posledních deset metrů ke dveřím nepřelezl po čtyřech, ale shrbeně přešel, s obličejem skloněným, dlaněmi nataženými pod sebe, <emphasis>připravený </emphasis>lézt.</p>
<p>Uvnitř jediné obrovské prostory pod kopulí stoupaly schody k řadě mezipater, postupně propojených dalšími a dalšími mramorovými schodišti, která lemovala vnitřek uzavírající se kopule ve stovce pater, stovce poschodí, až k nejvyššímu místu, ukrytému mlhou a dálkou. To, co z lanovky při příjezdu a z <emphasis>eiffelbahnové </emphasis>věže vypadalo jako maličké otvory v kupoli – stěží víc než dekorativní prvky na bílém mramoru – se teď ukázalo být stovkami plexisklových oken, z nichž se dolů linuly sloupy světla, které ozařovaly bohatě vázané knihy pomalu se pohybujícími čtverci, obdélníky a lichoběžníky jasu.</p>
<p>Prospero se opřel o svou hůl a otočil se kolem dokola, aby obsáhl to množství mezipater s knihami. „Co myslíš, jak dlouho by ti trvalo všechno to samopřečíst?“ zeptal se.</p>
<p>Harman otevřel ústa, aby promluvil, a pak je zase zavřel. Týdny? Měsíce? I kdyby postupoval od knihy ke knize a na každou jen přiložil dlaň na tak dlouho, aby uviděl, jak mu zlatá slova stékají po prstech a pažích, trvalo by možná roky, než by knihovnu takto přečetl. Nakonec se odhodlal. „Řekl jsi mi, že v <emphasis>eiffelbahn </emphasis>a jejím okolí funkce nefungují. Změnila se pravidla?“</p>
<p>„Uvidíme.“ Mág vykročil hlouběji do kopule. Jeho hůl klepala o bílý mramor a zvuk se rozléhal akusticky dokonalou kopulí vzhůru a do všech stran.</p>
<p>Harman si uvědomil, že uvnitř skutečně je <emphasis>teplo. </emphasis>Stáhl si kápi a rukavice termokombinézy.</p>
<p>Vnitřek zaklenuté budovy byl rozdělen na jednotlivé prostory, ne-li skutečné místnosti, labyrintem přepážek z bílého mramoru, které se tyčily jen do výšky dvou a půl metru a díky mřížovité, filigránové konstrukci a nespočtu elegantních oválných, srdčitých a listovitých otvorů nepředstavovaly pro zrak úplnou bariéru. Harman si všiml, že stěny kolem paty kopule jsou do výšky nějakých dvanácti metrů, kde začínalo první mezipatro, v celé ploše zdobeny tesanými motivy květin, lián, složitých a neskutečných rostlin, jež všechny prosvětluje přítomnost vsazených drahokamů. Totéž platilo o mramorových přepážkách. Když Prospero vykročil do labyrintu – a on to labyrint skutečně byl – Harman položil ruku na jednu mramorovou přepážku a uvědomil si, že ať se opře kdekoli, zakryje rukou dva nebo tři dekorativní prvky najednou, pokaždé bude mít pod prsty několik vzácných kamenů. Některé květinové vzory nezabíraly ani plochu palce, přitom to vypadalo, že se skládají z padesáti nebo šedesáti miniaturních intarzií.</p>
<p>„Co je to za kameny?“ zeptal se Harman. Jeho lidé se rádi zdobili vzácnými kameny, cetkami, které jim přinášeli robotičtí služebníci, ale jeho nikdy nenapadlo zamyslet se nad tím, odkud pocházejí.</p>
<p>„Mezi těmito… kameny…“ řekl Prospero, „jsou acháty, jaspisy, lazurity, krevely a karneoly – jenom v tomto jednoduchém lístečku karafiátu, kde jsem položil ruku na přepážku, je více než pětatřicet druhů karneolu, vidíš?“</p>
<p>Harman viděl. Jímala ho z toho místa závrať. V lichoběžnících světla, které se pohybovaly pod knihami na západní stěně, mramor jiskřil, blyštěl se a mihotal tisíci drahých kamenů, které tam byly zasazeny.</p>
<p>„Co je to za místo?“ zeptal se Harman. Přistihl se, že šeptá.</p>
<p>„Bylo postaveno jako mauzoleum… hrobka,“ řekl mág, na další křižovatce příček z bílého mramoru prudce zahnul a dovedl Harmana do středu rozlehlého prostoru, jako by labyrint měl na podlaze nakreslené žluté šipky. Zastavili se před klenutým vstupem do vnitřního obdélníku ve středu bludiště stovek příček. „Přečteš, co je na tomto náhrobku, Harmane z Ardisu?“</p>
<p>Harman se na něj v mléčném světle zadíval. Písmena v mramoru byla vytesaná zvláštně – byly to spíš složité krucánky než rovné čáry, na které byl zvyklý z knih – ale byla to standardní světová angličtina.</p>
<p>„Přečti to nahlas,“ vyzval jej mág.</p>
<p>„‘Vstup s bázní do slavné hrobky Chána Ho Tepa, vládce Asie a ochránce Země, a jeho nevěsty, milované Lias Lo Amumji, zbožňované celým světem. Opustila tento pomíjivý svět čtrnáctou noc měsíce Rachav-Septem v devítistém osmdesátém sedmém roce Chanátu. Ona a její pán nyní pobývají v hvězdném Nebi a bdí nad těmi z vás, kteří sem vcházíte.’“</p>
<p>„Co si o tom myslíš?“ zeptal se Prospero. Stál pod složitým obloukem, kterým se střed labyrintu otevíral do dosud nespatřeného interiéru.</p>
<p>„O tom nápisu nebo o tomto místu?“</p>
<p>„O obojím.“</p>
<p>Harman si promnul bradu a tvář a ucítil tam strniště vousů. „Toto místo je… <emphasis>špatné. </emphasis>Příliš velké. Příliš bohaté. Přehnané. Až na ty knihy.“</p>
<p>Prospero se zasmál. Zvuk se vrátil ozvěnou a pak ještě jednou. „Souhlasím s tebou, Harmane z Ardisu. Toto místo bylo ukradeno – myšlenka, návrh, intarzie, šachovnicové nádvoří venku – všechno bylo ukradeno kromě mezipater a knih, které tam o šest set let později umístil Rádžahar Mlčenlivý, vzdálený potomek obávaného Chána Ho Tepa. Chán nechal původní projekt Tádž Mahalu zvětšit více než desetkrát. Ta původní budova byla krásná, byl to opravdový důkaz lásky – z té stavby nezůstalo nic, protože Chán ji nechal zničit, neboť chtěl, aby v paměti zůstalo pouze toto mauzoleum. Toto místo je ze všeho nejvíc památník zvrhlé nestřídmosti.“</p>
<p>„Poloha je… zajímavá,“ usoudil tiše Harman.</p>
<p>„Ano,“ odvětil Prospero a vyhrnul si modré rukávy. „To moudro platí dnes pro nemovitosti stejně jako za dob Odysseových – poloha, poloha, poloha. Pojď.“</p>
<p>Došli do středu labyrintu z mramorových desek, na prázdnou mramorovou plochu o rozloze nějakých sto metrů čtverečních, která měla uprostřed něco, co Harmanovi připadalo jako jezírko, od něhož se jasně odráží světlo. Zatímco pomalu kráčeli ke středu, Prosperova vycházková hůl vydávala klepavé zvuky, které se vracely ozvěnou.</p>
<p>To, od čeho se odráželo světlo, nebylo žádné jezírko.</p>
<p>„Ježíši Kriste!“ vykřikl Harman a couvl od okraje.</p>
<p>Vypadalo to jako prázdný vzduch. Nalevo bylo tak tak vidět kolmo padající severní stěnu hory, ale pod nimi – něco přes deset metrů pod úrovní podlahy – jako by se ve vzduchu vznášel sarkofág z oceli a křišťálu, vysoko nad rozeklaným ledovcem o devět kilometrů níž. V sarkofágu ležela nahá žena. Do úrovně sarkofágu točitě sbíhalo úzké schodiště z bílého mramoru, jehož poslední stupeň jako by visel nad prázdnotou.</p>
<p><emphasis>To nemůže být otevřené, </emphasis>napadlo Harmana. Otvorem v podlaze nefičelo tryskové proudění, neburácel v něm výškový vítr. Sarkofág určitě na <emphasis>něčem </emphasis>ležel. Když přimhouřil oči, rozeznal fasety, množství téměř neviditelných ploch. Pohřební komora byla postavená z nějakého neuvěřitelně průhledného plastu, křišťálu nebo skla. Ale proč schodiště a sarkofág nezahlédl, když jeli nahoru lanovkou, nebo…</p>
<p>„Pohřební komora je zvenčí neviditelná,“ prohodil Prospero. „Už ses podíval na tu ženu?“</p>
<p>„Milovanou Lias Lo Amumju?“ opáčil Harman, kterého ani v nejmenším nelákalo civět na nějakou nahou mrtvolu. „Která opustila tento pomíjivý svět čert ví vlastně kdy? Kde je Chán? Má taky svou křišťálovou komnatu?“</p>
<p>Prospero se rozesmál. „Chána Ho Tep a jeho milovanou Lias Lo Amumju, dceru Cézara Amumji ze Středoafrické říše – byla to ledová děvka a harpyje, Harmane z Ardisu, to mi můžeš věřit – svrhli přes palubu ani ne dvě století poté, co zde byli pohřbeni.“</p>
<p>„Svrhli přes palubu?“ nechápal Harman.</p>
<p>„Dokonale zakonzervovaná těla bez nejmenších skrupulí hodili přes zídku, přes kterou jsi před půl hodinou nakukoval. Hodili je přes palubu jako včerejší smetí z potulné lodi. Chánovi nástupci – každý či každá svým způsobem bezvýznamnější – se s oblibou nechávali uložit na věčnost právě tady… ale ta věčnost trvala jen do té doby, kdy se dalšímu chánskému nástupci zachtělo toho nejlepšího mauzolejního prostoru.“</p>
<p>Harman si to dovedl představit.</p>
<p>„Tedy až do doby před čtrnácti sty lety,“ navázal Prospero a obrátil modrooký pohled zpátky ke sklu a oceli sarkofágu o tři patra níž. „Tuto ženu skutečně miloval někdo, kdo měl moc, a ona tady nerušeně odpočívá již čtrnáct století. Podívej se na ni, Harmane z Ardisu.“</p>
<p>Harman se díval všeobecně k sarkofágu, ale snažil se vyhýbat se očima tělu. Ta žena byla na jeho vkus příliš nahá – zdála se být nepatřičně mladá na to, aby byla mrtvá, její tělo bylo stále růžové a bledé, ňadra bylo vidět až příliš dobře – bradavky se jevily růžově i z dvanácti třinácti metrů – krátké vlasy na hlavě byly jako černá čárka na bílých saténových polštářích, další černá čárka pak byl sytý trojúhelník chloupků na ohanbí – tmavé obočí, pevné rysy tváře a široká ústa, to vše působilo i na tuto vzdálenost skoro… povědomě.</p>
<p>„Ježíši Kriste,“ vykřikl Harman to odpoledne podruhé, ale tentokrát tak hlasitě, že se výkřik vrátil ozvěnou od kopule a odrazil se zpět od bílého mramoru a mezipater s knihami.</p>
<p>Byla mladší, mnohem mladší, vlasy měla spíš černé než šedivé, tělo spíš pevné a mladé než vytahané věkem do unavených linií a záhybů, jak je Harman viděl přes přiléhavou termokombinézu – ale její tvář měla stejnou sílu, lícní kosti stejnou ostrost, obočí byly stejně smělé čárky, brada stejně hrdá. Nemohlo být pochyb.</p>
<p>Byla to Savi.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>49</strong></p>
<p>„Tak <emphasis>kde </emphasis>jsou všichni?“ otáže se lehkonohý Achilleus, syn Péleův, když kráčí za Héfaistem přes travnatý vrchol Olympu.</p>
<p>Plavovlasý zabiják a Héfaistos, bůh ohně a vrchní zbrojíř bohů, jdou po břehu Kalderového jezera od Léčitelova paláce k Velkému paláci bohů. Ostatní sloupové příbytky se zdají být tmavé a opuštěné. Oblohou nejedou žádné vozy. Žádní nesmrtelní nechodí po dlážděných cestičkách osvětlených nízkými, žlutě svítícími lampami, které, jak si Achilleus všimne, nejsou pochodně.</p>
<p>„Vždyť jsem ti to říkal,“ odpoví Héfaistos. „Když není kocour doma, myši mají pré. Skoro všichni jsou dole na ílijské Zemi, aby se jako hráči zapojili do posledního dějství vaší malicherné Trójské války.“</p>
<p>„Jak válka pokračuje?“ zeptá se Achilleus.</p>
<p>„Když tam nejsi ty, abys zabil Hektora, Trójané dávají tvým Myrmidonům a všem ostatním Achájcům, Argejcům nebo jak jim chceš říkat, na prdel.“</p>
<p>„Agamemnón a jeho lidé ustupují?“</p>
<p>„Ano. Když jsem se naposledy díval – jen před několika hodinami, těsně předtím, než jsem udělal tu chybu, že jsem se vypravil zkontrolovat škody na svém křišťálovém eskalátoru a pustil se do zápasnického souboje s tebou – jsem viděl v holobazénu ve Velkém paláci, že Agamemnónův útok na hradby města opět skončil nezdarem a Achájci ustupovali k obranným příkopům u černých lodí. Hektór se chystal vyvést svou armádu před hradby – připravený znovu se chopit ofenzivy. Nakonec šlo v podstatě o to, kteří z nás nesmrtelných obstojí v těžkých bojích lépe než ostatní. Ukazuje se, že i když za Řeky bojují takové houževnaté mrchy jako Héra a Athéna a Poseidon jim pomáhá tím, že třese zemí, protože to je jeho, třesení zemí – protrójský tým tvořený Apollónem, Arem a lstivou Afrodítou s její kamarádkou Déméter vítězí. Jako generál stojí Agamemnón za hovno.“</p>
<p>Achilleus pouze přikývne. Jeho osud je teď spojen s Penthesileiou, ne s Agamemnónem a jeho vojsky. Věří, že jeho Myrmidoni udělají to, co bude správné – uprchnou, pokud budou moci, nebo budou bojovat a zemřou, pokud budou muset. Od chvíle, kdy Athéna – nebo Afrodíta přestrojená za Athénu, jestli mu bohyně moudrosti před několika dny řekla pravdu – zavraždila Patrokla, Achilleova krvežíznivost se soustředila pouze na pomstu bohům. Teď – i když ví, že je to jenom výsledek Afrodítiny parfémové magie – má cíle dva: vrátit život své milované Penthesileie a zabít tu čubku Afrodítu. Aniž by si uvědomil, že to dělá, Achilleus si upraví dýku schopnou zabít bohy, kterou má na opasku. Jestli Athéna o tom noži nelhala – a Achilleus jí věřil – tento kousek kvantově posunuté oceli přinese smrt Afrodítě a všem ostatním nesmrtelným, kteří se mu postaví do cesty, včetně tohoto zmrzačeného boha ohně Héfaista, jestli se pokusí uprchnout nebo bránit Achilleově vůli.</p>
<p>Héfaistos dovede Achillea na parkovací plochu před Velkým palácem bohů, kde jsou na trávě seřazeny více než dvě desítky zlatých vozů. Kovové hadice se plazí do nějakého podzemního dobíjecího rezervoáru. Héfaistos vleze do jednoho vozu bez koní a pokyne Achilleovi, aby nastoupil taky.</p>
<p>Achilleus zaváhá. „Kam jedeme?“</p>
<p>„Už jsem ti to řekl. Navštívit jednu nesmrtelnou, která by mohla vědět, kde Zeus momentálně je,“ odpoví zbrojíř.</p>
<p>„Proč se po Diovi jednoduše nepodíváme přímo?“ zeptá se Achilleus a ani teď do vozu nenastoupí. Řídil tisíc vozů, nebo jimi byl vezen, ale ještě nikdy v žádném neletěl tak, jak často vidí poletovat bohy sem a tam nad Íliem nebo Olympem. Sice ho ta představa vyloženě neděsí, ale nijak s opuštěním této země nespěchá.</p>
<p>„Existuje technika známá pouze Diovi,“ odpoví Héfaistos, „která ho dokáže ukrýt před všemi mými čidly a špionážními přístroji. Zřejmě ji někdo aktivoval, ale podle mne to byla spíš jeho žena Héra než samotný Bůh bohů.“</p>
<p>„Kdo je ta nesmrtelná, která nám může ukázat, kde se Zeus skrývá?“ Achilleovu pozornost odvádí skučící písečná bouře a divoký ohňostroj blesků a statických výbojů několik set metrů nad nimi, kde se planetární bouře vrhá na Diovu <emphasis>egidu, </emphasis>silové pole obepínající Olymp.</p>
<p>„Nyx.“</p>
<p>„Noc?“ zopakuje Achilleus. Lehkonohý zabiják zná jméno bohyně – dcery Chaosu, jedné z prvních myslících bytostí, které vyšly z Prázdnoty, jež existovala na počátku času, než sami původní bohové pomohli oddělit tmu Erebu od modrozeleného řádu Gaie – Země – ale neví o žádném řeckém, asijském ani africkém městě, které by záhadnou Nyx-Noc uctívalo. Pověsti a mýty říkaly, že Nyx sama, aniž ji oplodnil nějaký nesmrtelný muž, porodila Eridu (Svár), Moiry (Sudičky), Hypna (Spánek), Nemesis (Pomstu), Thanata (Smrt) a Hesperidky.</p>
<p>„Myslel jsem, že Noc je zosobnění,“ dodá Achilleus. „Nebo jenom hromada žvástů.“ Héfaistos se usměje.</p>
<p>„Dokonce i zosobnění nebo hromada žvástů dostávají fyzickou podobu v tomto báječném novém světě, který pro nás pomohli stvořit postlidé, Sycorax a Prospero,“ řekne. „Tak jedeš? Nebo mám kvitnout zpátky do své laboratoře a užít si… ehm… rozkoše s tvou spící Penthesileiou, dokud si to tady nerozmyslíš?“</p>
<p>„Ty víš, že tě najdu a zabiju, jestli to uděláš,“ odvětí Achilleus. V jeho hlase není žádná hrozba, pouze studený příslib.</p>
<p>„Ano, vím,“ přisvědčí Héfaistos, „proto se tě naposledy zeptám: nastoupíš do tohohle podělaného vozu nebo ne?“</p>
<p>Odletí na jihovýchod přes půlku velké koule Marsu, i když Achilleus neví, že to, na co se dívá, je Mars, ani to, že je to koule. Ví však, že prudký výstup nad olympské Kalderové jezero a divoký průlet <emphasis>egidou </emphasis>do skučící prašné bouře za čtveřicí koní, kteří se při startu zčistajasna objevili – a pak jízda oslepující prašnou bouří a samotnými silnými větry – nejsou něco, do čeho by se v nejbližší době pustil z vlastní vůle znovu. Visí na obrubě vozu ze dřeva a bronzu a usilovně se snaží nezavřít oči. Naštěstí vůz jako takový obklopuje pole nějaké energie – Achilleus předpokládá, že nějaká miniaturní forma <emphasis>egidy </emphasis>nebo druh neviditelných tělesných štítů, které bohové používají v boji – jež je chrání před ženoucím se pískem a bičujícími větry.</p>
<p>Pak se ocitnou nad prašnou bouří. Nad sebou mají černou noční oblohu, na které jasně září hvězdy a viditelně se přes ni ženou dva malé měsíce. Než vůz přeletí linii tří obrovských vulkánů, dostanou se mimo nejhorší řádění prašné bouře a hluboko pod nimi se v odraženém světle hvězd objeví tvary země.</p>
<p>Achilleus samozřejmě ví, že domov bohů na Olympu se nachází ve vlastním zvláštním světě – osm měsíců bojoval na rudé pláni mezi horou a tím, čemu jeho moravečtí spojenci říkali bránová díra, a pozoroval vlažné, příliv ani odliv neznající vlny valící se z nějakého severního moře, jež není žádné z pozemských – ale nikdy předtím ho nenapadlo, že by svět Olympanů mohl být tak <emphasis>velký.</emphasis></p>
<p>Letí vysoko nad nekonečným, širokým, zaplaveným kaňonem, kde tmu ruší jen odražené světlo hvězd na vodní hladině a několik pohybujících se lamp míle pod nimi, o nichž Héfaistos řekne, že jsou to plavební světla lomařských lodí Malých zelených mužíčků. Achilleus nevidí důvod, proč by měl mrzáka žádat, aby ten tajemný popis rozvedl.</p>
<p>Letí nad holými a potom zalesněnými pohořími a nesčetnými kruhovými prohlubněmi – bůh ohně jim říká krátery – z nichž některé jsou rozryté erozí, některé zarostlé lesy, mnohé mají uprostřed jezera, ale většina jich ve svitu měsíců a hvězd vypadá ostře a stroze.</p>
<p>Stoupají výš, až svist vzduchu kolem miniaturní <emphasis>egidy </emphasis>utichne. Achilleus teď dýchá čistý vzduch, který vychází ze samotného vozu. Obsah kyslíku je tak vysoký, že se cítí trochu opilý.</p>
<p>Héfaistos říká jména některých skalních útvarů, hor nebo údolí, která hluboko pod nimi odplývají do noci. Achilleovi to připadá, že zmrzačený bůh mluví jako znuděný převozník ohlašující zastávky na řece.</p>
<p>„Shalbatana Valis,“ řekne nesmrtelný. A pak, po několika minutách: „Margaratifer Terra. Meridiannia Platum. Terra Sabaea. Ta hustě zalesněná oblast na severu je Schiaparelli, podhůří přímo před námi se jmenuje Huygens. Teď zatočíme na jih.“</p>
<p>Vůz, který letí za čtyřmi namáhanými, lehce průsvitnými koňmi, nezatočí na jih, ale <emphasis>nakloní </emphasis>se na jih. Achilleus se pevně chytí, aby si zachránil holý život, přestože podlaha vozu – i když je to neskutečné – jako by stále zůstávala <emphasis>dole.</emphasis></p>
<p>„Co je to?“ zeptá se Achilleus o několik minut později. Před nimi se objevilo obrovské kruhové jezero, které zabírá většinu jižního obzoru. Vůz klesá, a třebaže tady nezuří prašná bouře, vzduch stále skučí.</p>
<p>„Pánev Hellas,“ zabručí bůh ohně. „Měří víc než čtrnáct set mil a má větší průměr než Pluto.“</p>
<p>„Pluto?“</p>
<p>„To je jedna zkurvená planeta, ty pitomej preliteráte,“ zavrčí Héfaistos.</p>
<p>Achilleus povolí křečovité sevření okraje vozu a uvolní si ruce k činu. Uvažuje, že by zmrzačeného boha chytil, přelomil mu záda přes koleno a hodil ho z vozu dolů. Jenže pak se podívá přes bok vozu na horské štíty a černá údolí, která jsou stále mnoho mil pod ním, a rozhodne se, že nejdřív nechá belhavého trpaslíka s vozem přistát. Jezero se před nimi zvětšuje, vyplňuje celý jižní obzor. Pak přeletí stáčející se pobřeží a začnou klesat nad vodu zalitou světlem hvězd. Achilleus si uvědomí, že to, co se z výšky jen o několik mil větší jevilo jako kulaté jezero, je ve skutečnosti malý kruhový oceán.</p>
<p>„Hloubka se mění od dvou mil po více než čtyři,“ řekne Héfaistos, jako by se Achilleus zeptal nebo jako by ho to zajímalo. „Ty dvě velké řeky, které přitékají od východu, se jmenují Dao a Harmakhis. Původně jsme měli v plánu umístit do tamních úrodných údolí několik milionů lidí starého typu, ať si tam dál dupou, milují se a množí se, ale nedostali jsme se k tomu, abychom paprsek natočili sem a defaxovali je. Zeus a ostatní původní bohové z Pantheonu fakticky zapomněli všechno, co bylo, než se z nich stali bohové – všem nám to připadalo jako sen. Zeus měl navíc plné ruce práce se svržením svých rodičů, nesmrtelných z první, titánské generace, Krona a jeho sestry Rheie – a jejich uvězněním ve světě zvaném Tartarus, dosažitelném bránou.“</p>
<p>Héfaistos si odkašle a začne recitovat hlasem potulného zpěváka, který Achilleovi zní, jako by někdo rezavým nožem přeřezával vejpůl lyru:</p>
<p><emphasis>„Řev hrůzný rozbouřil moře bezmezné.</emphasis></p>
<p><emphasis>Celá zem vyrazila mocný ryk.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nebesa zatřásla se, zasténala.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pod útokem bohů nesmrtelných</emphasis></p>
<p><emphasis>Dálný Olymp v základech se zachvěl</emphasis></p>
<p><emphasis>A černého Tartaru zmocnil se třas.“</emphasis></p>
<p>Achilleus vidí teď napravo i nalevo jen temnou vodu, vodu, která se řítí kolem neskutečnou rychlostí. Útesové stěny kulatého jezera zmizely, schovaly se pod obzory. Na jihu se objeví osamocený skalnatý ostrov.</p>
<p>„Zeus vyhrál válku jen proto,“ pokračuje Héfaistos, „že se vrátil na oběžnou dráhu původní Země – <emphasis>opravdové </emphasis>Země, ne vaší, ne tohohle zasraného terraformovaného podvrhu – pro postlidská zařízení razící brány a přivedl si pro boj s Kronovými legiemi Seteba a jeho z vajec zrozené bratry. Ta storuká monstra s energetickými zbraněmi a hladem vyžrat ze země hrůzu zvítězila, ale po válce se jich zase těžko zbavovalo, byli houževnatí jako fleky od hoven. Taky se ukázalo, že jedno zasraný titánský dítě – Iapetův syn Prométheus – je dvojitý agent. A pak to monstrum z laboratoře, stohlavý klon jménem Týfón, který prošel bránovou dírou ve čtyřstém dvacátém pátém roce války. <emphasis>To </emphasis>tedy byla podívaná. Vzpomínám si na den, kdy…“</p>
<p>„Už tam budeme?“ přeruší ho Achilleus.</p>
<p>Zatímco pokračují v sestupu, Héfaistos si dál mele svou. Ostrov měří v průměru více než osmdesát Achilleových mil a je plný monster.</p>
<p>„Monstra?“ zeptá se Achilleus. Takové věci ho nezajímají. Chce vědět, kde je Zeus, chce, aby Zeus řekl Léčiteli, že má otevřít omlazovací nádrže, a chce, aby královna Amazonek Penthesileia ožila. Nic jiného není důležité.</p>
<p>„Monstra,“ zopakuje bůh ohně. „První děti Gaie a Urana jsou znetvoření démoni. Ale velice mocní. Zeus je nechal, aby žili tady a nemuseli se přidat ke Kronovi a Rheie v tartarském rozměru. Jsou mezi nimi tři Setebovci.“</p>
<p>Tato skutečnost Achillea ani trochu nezajímá. Dívá se, jak se ostrov před nimi zvětšuje, a všimne si na rozeklaných skalách uprostřed mohutného temného hradu. Z několika málo oken ve svislých pórovitých kamenných deskách vychází oranžová záře, jako by uvnitř hořelo.</p>
<p>„Na ostrově jsou drženi také poslední Kyklopové,“ drmolí dál Héfaistos. „A Erínye.“</p>
<p>„Erínye jsou tady?“ zeptá se Achilles. „Myslel jsem, že jsou taky jenom mýtus.“</p>
<p>„Kdepak, žádný mýtus.“ Zmrzačený bůh nakloní vůz do zatáčky a nasměruje hlavy koní k plochému otevřenému prostoru nad plošinou černé skály u paty centrálního hradu. Kolem hory a pevnosti na ní se ovíjejí a kroutí černé mraky. Údolí po obou stranách jsou plná kradmých pohybů. „Až odsud budou vypuštěny, budou po zbytek věčnosti pronásledovat a trestat hříšníky. Jsou to skutečně ‘ty, které chodí tmou’: místo vlasů mají klubka svíjejících se hadů a z rudých očí jim tečou krvavé slzy.“</p>
<p>„Přiveď je,“ žádá syn Péleův.</p>
<p>Vůz zlehka přistane pod gigantickou sochou postavenou na široké plošině z černého kamene. Dřevěná kola vozu zaskřípou a koně rázem přestanou existovat. Zvláštní svítící panel, pomocí něhož zbrojíř plavidlo řídil, zmizí.</p>
<p>„Pojď,“ vybídne ho Héfaistos a dovede Achillea k širokému, zdánlivě nekonečnému schodišti na druhé straně sochy.</p>
<p>Nesmrtelný tahá zmrzačenou nohu po kameni.</p>
<p>Achilleus se neubrání a vzhlédne, aby se na sochu podíval. Je vysoká nejmíň tři sta stop a zobrazuje statného muže, jak drží na mohutných ramenou dvojitou sféru Země a Nebe. „To je socha Iapeta,“ usoudí Achilleus.</p>
<p>„Ne,“ zabručí bůh ohně, „to je starý Atlas osobně. Navěky tady zkamenělý.“</p>
<p>Čtyřstý schod je poslední. Nahoře se tyčí černý hrad, jehož věže, vížky a neviditelné štíty se ztrácejí ve zvířených mračnech. Dvoje dveře před ním jsou padesát stop vysoké a dělí je od sebe padesát stop.</p>
<p>„Nyx a Hémerá se tady každý den míjejí – Noc a Den,“ zašeptá Héfaistos. „Jedna vychází, jedna vchází. Nikdy nejsou v domě ve stejnou dobu obě.“</p>
<p>Achilleus zvedne oči k černým mrakům a bezhvězdné obloze. „Pak jsme přišli ve špatnou dobu. S Hémerou žádné jednání nemám. Řekl jsi, že si musíme promluvit s Nocí.“</p>
<p>„Buď trpělivý, synu Péleův,“ zavrčí Héfaistos. Stařec vypadá nervózně. Podívá se na malý, ale objemný strojek na zápěstí. „Éos vstane… teď.“</p>
<p>Kolem východního okraje černého ostrova se rozroste oranžová záře, pak se vytratí.</p>
<p>„Polarizovanou <emphasis>egidou </emphasis>tohoto ostrova nepronikne žádné sluneční světlo,“ zašeptá Héfaistos. „Ale mimo ně je téměř ráno. Za několik sekund vyjde nad řeky Dao a Harmakhis a nad východní útesy pánve Hellas slunce.“</p>
<p>Nenadálý záblesk Achillea oslní. Zaslechne, jak se jedny gigantické železné dveře zabouchnou a druhé se skřípavě otevřou. Když znovu vidí, druhé dveře jsou zavřené a před nimi stojí Noc.</p>
<p>K Athéně, Héře a ostatním bohyním měl úctu odjakživa, ale toto je poprvé, kdy se Achilleus, syn Pélea a mořské bohyně Thetidy, přistihne, že má z některého nesmrtelného <emphasis>hrůzu. </emphasis>Héfaistos z úcty a ze strachu před strašlivým zjevením poklekl, ale Achilleus se přinutí zůstat stát. Zároveň musí přemáhat silné nutkání, aby si ze zad sundal štít, schoval se za ním a v ruce sevřel svou krátkou dýku na bohy. Rozpolcený hlasem, který mu velí utéct, a hlasem, který mu velí bojovat, nakonec jako kompromis pokorně skloní hlavu.</p>
<p>Přestože bohové mohou nabýt téměř jakékoli velikosti – Achilleus nemá ani ponětí o zákonu zachování hmoty a energie a nepochopil by vysvětlení, jak jej nesmrtelní obcházejí – zdá se, že bohům a bohyním nejvíce vyhovuje výška kolem devíti stop: jsou tak dost vysocí, aby si smrtelníci před nimi připadali jako děti, a přitom nejsou tak velcí, aby si museli zesilovat kosti v nohách – jinak by se jim i v jejich olympských palácích špatně pohybovalo.</p>
<p>Nyx-Noc – je vysoká patnáct stop, halí ji vířící mlžný mrak a na sobě má něco, co vypadá jako několik vrstev průsvitné černé látky, která z ní splývá v desítkách různě dlouhých proužků. Na hlavě má buď čelenku, k níž patří černý závoj přes obličej, anebo má možná obličej, který jako lisovaný černý závoj vypadá. Zdá se to neskutečné, ale její černé oči jsou přes černý závoj a mlžná oblaka dokonale vidět. Než Achilleus odvrátí zrak, všimne si, že má neuvěřitelně obrovská prsa, jako by celý svět kojila tmou. Pouze ruce, dlouhoprsté a silné, jí bledě září, jako by prsty byly ze zhmotnělého měsíčního světla.</p>
<p>Achilleus si uvědomí, že Héfaistos něco říká, skoro až recituje. „Zapěji píseň teď Noci, té rodičce bohů i lidí, (Noc, kterou zveme též Kypridou, zrod zde poskytla všemu). Blažená bohyně, slyš! Tvůj temný zrak hvězdami září, kocháš se samotou tichou a klidem hlubokých dřímot. Matko snů, dobrá a milá, jež noční miluješ reje, svou mírností starosti tišíš a oddech od strastí skýtáš, všem milá dárkyně spánku, jež záříc tmou pospícháš s koňmi. Úplnost nemáš: jednou jak nebeská, jindy jak zemská kroužíváš kolem a o kořist hraješ, jež povětřím bloudí. Z podsvětí vypouštíš světlo a do Hádu…“</p>
<p>„Dost,“ zarazí ho Noc. „Když si budu chtít poslechnout orfický hymnus, přenesu se v čase. Jak se opovažuješ, bože ohně, přivést pouhého smrtelníka do Hellady a do nocí obestřeného domova Nyx?“</p>
<p>Achilleus se zachvěje, když slyší bohyni promluvit. Je to zvuk, jako když divoké zimní moře doráží na skály, hlasu je přesto rozumět.</p>
<p>„Bohyně, jejíž přirozená síla rozděluje přirozený den,“ pochlebuje Héfaistos, stále na kolenou, stále v předklonu, „tento smrtelník je syn nesmrtelné Thetidy a na své zemi je sám polobohem. Jmenuje se Achilleus, syn Péleův, a jeho srdnatost…“</p>
<p>„Já znám Achillea, syna Péleova, a jeho srdnatost – plenitele měst, prznitele žen a zabijáka mužů,“ odvětí Noc tónem vln dorážejících na pobřeží. „Jaký důvod tě mohl přimět, abys přivedl tohoto… pěšáka… k mým černým dveřím, zbrojíři?“</p>
<p>Achilleus usoudí, že přišel čas, aby promluvil. „Potřebuji se setkat s Diem, bohyně.“</p>
<p>Temné zjevení se otočí víc k němu. Vypadá to, jako by Nyx nestála, ale vznášela se, a její prsaté tělo se otáčelo bez tření. Závojem zahalená tvář – nebo tvář, která je síťovaná jako černý závoj – se na něho podívá očima, které jsou černější než černé. Kolem víří a sváří se mraky.</p>
<p>„Ty se <emphasis>potřebuješ </emphasis>setkat s vládcem hromu, bohem všech bohů, pelasgovským Diem, pánem deseti tisíc chrámů a dodonské svatyně, otcem všech bohů a lidí, nejvyšším králem Diem, jenž řadí bouřková mračna a vydává všechny příkazy?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Z jakého důvodu?“ zeptá se Nyx.</p>
<p>Tentokrát promluví Héfaistos. „Achilleus usiluje o to, aby Léčitel přijal do svých nádrží smrtelníka, matko prvního černého, zárodku prostého vejce. Chce požádat otce Dia, aby Léčiteli poručil oživit královnu Amazonek Penthesileiu.“</p>
<p>Noc se rozesměje. Jestli její hlas byl jako divoké moře dorážející na skály, Achilleovi připadá, že její smích zní jako skučení zimního větru nad Egejským mořem.</p>
<p>„Penthesileiu?“ zeptá se černě oděná bohyně, ještě než se přestane smát. „Tu blbou, blonďatou, ceckatou lesbickou couru? U milionu Zemí, proč bys chtěl znovu oživit tu svalnatou štětku, synu Péleův? Byl jsi to koneckonců ty, koho jsem viděla, jak ji i jejího koně proklál otcovým slavným oštěpem, oba je napíchl jako papričky na kebabu.“</p>
<p>„Nemám na vybranou,“ zahučí Achilleus. „Já ji miluji.“</p>
<p>Noc se znovu rozesměje. „Ty ji <emphasis>miluješ? </emphasis>A to říká Achilleus, který si bere do postele otrokyně, porobené princezny a zajaté královny se stejnou lhostejností, s jakou jiný pojídá olivy, aby je vzápětí zahodil jako vyplivnuté pecky? Ty ji <emphasis>miluješ?</emphasis>“</p>
<p>„Za to může Afrodítin feromonový parfém,“ ozve se Héfaistos, který stále klečí.</p>
<p>Noc se přestane smát. „Který typ?“ zeptá se.</p>
<p>„Číslo devět,“ zabručí Héfaistos. „Pukův lektvar. Ten typ se samočinně se replikujícími nanomechanismy v krevním řečišti, které trvale produkují další a další molekuly závislosti a berou mozku endorfiny a serotonin, pokud se oběť svým poblouzněním neřídí. Protilátka neexistuje.“</p>
<p>Noc otočí k Achilleovi tvář s vymodelovaným závojem. „Myslím, že jsi důkladně v řiti, synu Péleův. Zeus nikdy nesvolí k oživení smrtelníka – natož Amazonky, příslušnice plemene, na něž pomyslí jen vzácně, a když mu přece jen přijde na mysl, má o něm mínění dosti nevalné. Otci všech bohů a všech lidí jsou Amazonky k ničemu a panny potřebuje ještě míň. Chápal by vzkříšení takové smrtelnice jako znesvěcení Léčitelových nádrží a jeho umu.“</p>
<p>„Přesto ho o to požádám,“ trvá tvrdohlavě na svém Achilleus.</p>
<p>Noc se na něho mlčky podívá. Potom se prsaté, ebenově střapaté zjevení otočí k Héfaistovi, který ještě pořád klečí. „Zmrzačený bože ohně, pracovitý zbrojíři vznešenějších bohů, co vidíš, když se podíváš na tohoto smrtelníka?“</p>
<p>„Podělaného pitomce,“ zamručí Héfaistos.</p>
<p>„Já vidím kvantovou singularitu,“ odvětí bohyně Nyx. „Černou díru pravděpodobnosti. Nespočet rovnic, které mají všechny stejné trojbodové řešení. Proč to tak je, zbrojíři?“</p>
<p>Bůh ohně znovu zamručí.</p>
<p>„Jeho matka Thetida, bohyně s ňadry zamotanými v chaluhách, ponořila tohoto troufalého smrtelníka do nebeského kvantového ohně, když byl ještě mrně, o málo víc než larva. Pravděpodobnost dne, hodiny, minuty a způsobu jeho smrti je stoprocentní, a jelikož se nedá změnit, jako by Achilleovi propůjčovala určitou nezranitelnost vůči všem jiným útokům a zraněním.“</p>
<p>„Tááááák,“ protáhne zahalená Noc. „Synu Héry, manželi té hloupé Charitky, jež je známa jako Aglaia Půvabná, proč tomuto člověku pomáháš?“</p>
<p>Héfaistos se skloní níž ke schodu. „Nejdřív mne přemohl v zápase, milovaná bohyně děsivého stínu. Potom jsem mu pomáhal proto, že se jeho zájmy kryly s mými.“</p>
<p>„Ty máš zájem na nalezení otce Dia?“ zašeptá Noc. Někde v černých kaňonech napravo od nich někdo nebo něco zavyje.</p>
<p>„Mým zájmem je zadržet sílící příval Kaosu, bohyně.“</p>
<p>Noc přikývne a zvedne zahalenou tvář k mrakům, jež víří kolem věží jejího hradu. „Slyším křičet hvězdy, zmrzačený zbrojíři. Vím, že když řekneš ‘Kaos,’ myslíš tím chaos – na kvantové úrovni. S výjimkou Dia jsi jediný z bohů, který si pamatuje nás a naše myšlení před Proměnou… který si pamatuje drobnosti jako fyzika.“</p>
<p>Héfaistos nechá hlavu skloněnou a neřekne nic.</p>
<p>„Sleduješ kvantový tok, zbrojíři?“ zeptá se Noc. V hlase má ostrý a zlostný tón, kterému Achilleus nerozumí.</p>
<p>„Ano, bohyně.“</p>
<p>„Kolik nám podle tebe zbývá času na přežití, bože ohně, jestliže víry pravděpodobnostního chaosu narůstají tímto logaritmickým tempem?“</p>
<p>„Několik dní, bohyně,“ zavrčí Héfaistos. „Možná ani to ne.“</p>
<p>„Sudičky s tebou souhlasí, zplozenče Héry,“ potvrdí Nyx. Její hlas je tak silný a jeho zabarvení má tak blízko k dorážení vln, že by si Achilleus nejraději zacpal uši svýma mozolnatýma rukama. „<emphasis>Moiry</emphasis> – ty cizácké bytosti, jimž smrtelní lidé říkají Sudičky – se dnem a nocí pachtí u svých elektronických počítadel, manipulují s bublinami magnetické energie a s mílovými zákruty výpočetní DNA, a každý den je jejich pohled na budoucnost méně jistý, jejich nitky pravděpodobnosti zapletenější, jako by se rozbil samotný tkalcovský stav času.“</p>
<p>„To ta svině Setebos,“ zavrčí Héfaistos. „Omlouvám se, paní.“</p>
<p>„Ne, máš pravdu, zbrojíři,“ odvětí obrovská Nyx. „Je to ta svině Setebos. Nakonec se dostal na svobodu, již není vězněm arktických moří této planety. Mnohoruký totiž odešel na Zemi. Ne na Zemi tohoto smrtelníka, ale do našeho starého domova.“</p>
<p>Héfaistos konečně zvedne hlavu. „Ne,“ řekne. „To jsem nevěděl.“</p>
<p>„Ale ovšem – velký mozek prošel bránou.“ Noc se zasměje a tentokrát už si Achilleus uši zacpe. Je to zvuk, jaký by žádný smrtelník neměl být nucen poslouchat.</p>
<p>„Kolik času podle Moir máme?“ zašeptá Héfaistos.</p>
<p>„Pradlena Klóthó říká, že nám zbývá jen několik hodin, než kvantový tok způsobí implozi tohoto vesmíru. Atropos, ta, která se nedá odvrátit a která nosí nenáviděné nůžky, jimiž v ostrém okamžiku smrti přestřihne nám všem nit života, říká, že to může být ještě měsíc.“</p>
<p>„A Lachesis?“ otáže se bůh ohně.</p>
<p>„Propůjčovatelka osudů – a podle mě to právě ona umí s fraktálovými vlnami elektronického počítadla lépe než ostatní – vidí, že Kaos zvítězí na této planetě a v této bráně během jednoho nebo dvou týdnů. Ať na to jdeme z kterékoli strany, zbývá nám málo času, zbrojíři.“</p>
<p>„Chystáš se uprchnout, bohyně?“</p>
<p>Noc mlčí. Ze skal a údolí za jejím hradem se ozývá vytí. Nakonec promluví: „Kam bychom mohli uprchnout, zbrojíři? Kam by v tomto vesmíru mohlo třeba jen několik nás původních uprchnout, jestliže se tento vesmír, do něhož jsme se narodili, zhroutí v chaos? I kdybychom vytvořili nevím jakou bránovou díru, i kdybychom se teleportovali jakýmkoli kvantovým skokem, stále budeme nitkami chaosu spojeni s tímto vesmírem. Ne, není kam uprchnout.“</p>
<p>„Co tedy budeme dělat, bohyně?“ zabručí Héfaistos. „Copak se jen skloníme, popadneme sandály, stáhneme ocas a odporoučíme se?“</p>
<p>Noc vyrazí zvuk, který je jako Egejské moře, jež si užívá bouři. „Musíme se poradit se staršími bohy. A rychle.“</p>
<p>„Se staršími bohy…“ začne zbrojíř a zarazí se. „Myslíš Krona, Rheiu, Ókeana, Téthys… všechny ty vyhnané do strašlivého Tartaru?“</p>
<p>„To Zeus nikdy nedovolí,“ namítne Héfaistos. „Žádný bůh nesmí vejít ve styk…“</p>
<p>„Zeus se musí vyrovnat s realitou,“ zařve Noc. „Nebo skončí v chaosu všechno, včetně jeho vlády.“</p>
<p>Achilleus vyjde po dvou schodech k obrovské černé postavě. Štít má na předloktí, jako by byl připraven bojovat. „Hej, nezapomněli jste, že jsem tady taky? A pořád očekávám odpověď na svou otázku. <emphasis>Kde je Zeus?</emphasis>“</p>
<p>Nyx se k němu nakloní a namíří jeden bledý, kostnatý prst jako zbraň. „Tvoje kvantová pravděpodobnost, že zemřeš mou rukou, je možná nulová, syne Péleův, ale pokud bych tě rozstřílela na atomy, na molekuly, možná by vesmír – dokonce i na kvantové úrovni – měl dost práce, aby ten axiom dodržel.“</p>
<p>Achilleus čeká. Už si všiml, že bohové často plácají podobné nesmysly. Jediné, co může dělat, je počkat, až zase přijdou k rozumu.</p>
<p>Nakonec Nyx promluví hlasem vln, s nimiž si pohazuje vítr. „Héra, sestra a nevěsta, dcera Rheie a Krona a krvesmilná souložnice svého božského bratra, vražedkyně a fanatická, i zrady schopná ochránkyně Achájců, odvedla vládce Dia od jeho povinností a ochromila jeho bdělost, zatáhla ho do postele a píchla mu Spánek. Stalo se to ve velkém domě, kde manželka slavného hrdiny pláče a lopotí se, ve dne tká a v noci trhá, co udělala. Tento hrdina si pro své krvavé dílo u Tróje nevzal svůj nejlepší luk, ale nechal jej na kolíčku v tajné místnosti s tajnými dveřmi, ukrytý před nápadníky a pleniteli. Je to luk, který nedokáže natáhnout nikdo jiný, luk, který dokáže prostřelit šípem ostří dvanácti železných seker za sebou, anebo poloviční počet lidských těl, jedno zda vinných nebo nevinných.“</p>
<p>„Díky, bohyně,“ řekne Achilleus a sestoupí ze schodiště.</p>
<p>Héfaistos se rozhlédne a následuje ho, ale dává si pozor, aby se k obrovské ebenové postavě ve vlajícím hábitu neotočil zády. Když se pak oba muži sejdou, Noc už na svém místě na horním konci schodů není.</p>
<p>„U Háda, co to všechno mělo znamenat?“ zašeptá zbrojíř, když nastoupí do vozu a aktivuje virtuální ovládací panel a holografické koně. „Plačící manželka hrdiny, nějaké podělané tajné místnosti, ostří sekyr, dvanácti v řadě. Nyx mluvila jako to vaše blábolící delfské orákulum.“</p>
<p>„Zeus je na ostrově Ithaka,“ prohlásí Achilles, když začnou stoupat od hradu a nechají pod sebou ostrov s vrčením a řevem neviditelných nestvůr v temnotách. „Vím od samotného Odyssea, že nechal svůj nejlepší luk v paláci na tom svém skalnatém ostrově, schovaný s oděvy provoněnými bylinami v tajné místnosti. V lepších časech jsem tam byl lstivého Odyssea navštívit. Jedině on dokáže ten obrovský luk úplně natáhnout – tak to alespoň tvrdí, já jsem to nikdy nezkusil – a trefování šípem do k sobě složených ostří dvanácti seker v řadě po večerním pití, tak si syn Láertův představuje zábavu. A jestli tam nějací nápadníci usilují o ruku jeho přitažlivé ženy Pénelopy, ještě víc by se pobavil, kdyby se místo mezi ostří seker trefoval šípy do jejich těl.“</p>
<p>„Odysseův dům na Ithace,“ zamumlá Héfaistos. „Dobré místo si Héra vybrala pro ukrytí svého spícího pána. Dovedeš si představit, synu Péleův, co s tebou Zeus provede, až ho tam probudíš?“</p>
<p>„Pojďme to zjistit,“ odvětí Achilleus. „Můžeš nás tam kvantově teleportovat přímo z tohoto vozu?“</p>
<p>„Sleduj mě.“ Vzápětí člověk a bůh zmizí. Vůz – nyní prázdný – dál letí přes pánev Hellas k severozápadu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>50</strong></p>
<p>„To není Savi.“</p>
<p>„Slyšel jsi, že bych řekl něco takového, příteli Nikoho?“</p>
<p>Harman stál na pevném kovu katafalku, který jako by visel nad více než osmi kilometry vzduchu sto metrů od severní stěny Čumulangmy, a navzdory silnému nutkání, aby to <emphasis>nedělal, </emphasis>civěl na mrtvou tvář a nahé tělo mladé Savi. Prospero stál na železných schodech za ním. Vítr venku sílil.</p>
<p>„<emphasis>Vypadá </emphasis>jako Savi,“ řekl Harman. Nedokázal zpomalit tep svého srdce. Ze závrati vyvolávané nadmořskou výškou a tělem před ním se mu bouřil žaludek. „Ale Savi je přece mrtvá,“ prohlásil.</p>
<p>„Víš to jistě?“</p>
<p>„Vím to jistě, sakra. Viděl jsem, jak ji tvůj Kalibán zabil. Viděl jsem zakrvácené zbytky toho, co jedl, a co zůstalo. Savi je mrtvá. A takto <emphasis>mladou </emphasis>jsem ji nikdy neviděl.“</p>
<p>Nahá žena, která ležela na zádech v křišťálové rakvi, nemohla být starší než tři nebo čtyři roky po první dvacítce. Savi byla… sešlá věkem. Všichni – Harman, Ada, Daeman i Hannah – šokovalo, když ji uviděli: šedivé vlasy, vrásky, tělo, které mělo nejlepší léta za sebou. Nikdo z lidí starého typu neviděl účinky stárnutí, dokud nepotkali Savi… a ani potom, ale to se teď změní, když omlazovací nádrže v nápravně byly zničené.</p>
<p>„To nebyl <emphasis>můj </emphasis>Kalibán,“ řekl Prospero. „Ne, tenkrát to <emphasis>nebyla </emphasis>moje obluda. Když jste se s ním před devíti měsíci setkali na onom orbitálním ostrově, byl ten šotek svým pánem, ten zvrácený zplozenec Sycorax, Setebův otrok ztracený v poutech poddanství.“</p>
<p>„To není Savi,“ zopakoval Harman. „Nemůže to být ona.“ Donutil se vyjít po schodech zpátky do ústřední prostory Tádž Moiry. Rychle se protáhl kolem mága v modrém, ale než prošel žulovým stropem, zastavil se. „Žije?“ zeptal se tiše.</p>
<p>„Dotkni se jí.“</p>
<p>Harman se vrátil po schodech o další krok nahoru. „Ne. Proč?“</p>
<p>„Sejdi sem dolů a dotkni se jí.“ Holografická projekce, nebo co to bylo, teď stála u křišťálového sarkofágu. „Jedině tak poznáš, jestli je živá.“</p>
<p>Harman zůstal, kde byl. „Spokojím se s tvým slovem.“</p>
<p>„Ale já jsem ti slovo <emphasis>nedal, </emphasis>příteli Nikoho. Nijak jsem se nevyslovil k tomu, zda je to spící žena, mrtvola nebo jen vosk, který by chtěl duši. Ale zaručuji ti, manželi Ady z Ardisu – kdyby se probudila, kdybys ji probudil ty, a kdyby byla opravdová – a kdyby sis pak s touto probuzenou a přestěhovanou duší promluvil, dostal bys odpovědi na všechny otázky, které tě nejvíc tíží.“</p>
<p>„Jak to myslíš?“ zeptal se Harman a přes nutkání uprchnout sestoupil po schodech.</p>
<p>Mág mlčel. Jeho jedinou odpovědí bylo, že otevřel křišťálové víko průzračného sarkofágu.</p>
<p>Ven nevyvanul žádný puch rozkladu. Harman vstoupil na kovovou plošinu katafalku a pak se postavil vedle mága. Kromě neochlupených postav, které zahlédl v léčebných tancích na Prosperově ostrově, až do posledních měsíců mrtvého člověka nikdy neviděl. Ani nikdo jiný z lidí starého typu. Nyní však pohřbíval lidi ve vile Ardis a znal strašlivé stránky smrti – zmodrání a posmrtnou ztuhlost, oči jakoby zapadlé od světla, chlad těla. Tato žena – tato <emphasis>Savi</emphasis> – žádné z těchto příznaků neměla. Její kůže se zdála být hebká a plná života. Rty měla růžové skoro až do červena, stejně jako bradavky. Oči měla zavřené, řasy dlouhé, ale vypadalo to, že se může probudit každým okamžikem.</p>
<p>„Dotkni se jí,“ vyzval ho Prospero.</p>
<p>Harman natáhl chvějící se ruku, ale strhl ji zpátky, než se ženy dotkl. Mladá Savi měla kolem těla slabé, ale pevné silové pole – propustné, ale hmatatelné – a vzduch uvnitř pole byl mnohem teplejší než ten nad ním. Zkusil to ještě jednou, nejdřív položil prsty – nahmatal velice nepatrný náznak pulzu, jako když se zlehka pohne motýl – a pak položil dlaň na ženinu hruď, mezi ňadra. Ano – velice slabý tep srdce, ale pomalý – lehké údery, mezi nimiž uběhla příliš dlouhá doba, než aby to byl tep normálního spáče.</p>
<p>„Je to podobná kóje jako ta, v níž teď spí tvůj přítel Nikdo,“ řekl tiše Prospero. „Pozastavuje čas. Ale místo aby ji léčila a chránila tři dny, jak to v tuto chvíli činí zpomalovací sarkofág Nikoho-Odyssea, tato křišťálová rakev je jí domovem již tisíc čtyři sta a několik let.“</p>
<p>Harman strhl obě ruce zpátky, jako by ho něco kouslo. „To není možné!“</p>
<p>„Ne? Tak ji probuď a zeptej se jí.“</p>
<p>„Kdo je to?“ zeptal se Harman. „Savi to být nemůže.“</p>
<p>Prospero se usmál. Pod jejich nohama se k severní štěně hory přihnaly šedé mraky, které se teď obtáčely kolem úkrytu s proskleným dnem, kde stáli.</p>
<p>„Ne, Savi to být nemůže, že ne?“ řekl mág. „Já jsem ji znal jako Moiru.“</p>
<p>„Moira? Toto místo – Tádž Moira – se jmenuje po ní?“</p>
<p>„Samozřejmě. Je to její hrobka. Nebo alespoň hrobka, ve které spí. Moira je postčlověk, příteli Nikoho.“</p>
<p>„Všichni posťáci jsou mrtví, jsou pryč. Daeman, Savi a já jsme viděli jejich mumifikovaná těla, okousaná Kalibánem, jak plují zkaženým vzduchem tvého orbitálního ostrova.“ Harman znovu odstoupil od rakve.</p>
<p>„Moira je poslední,“ objasnil Prospero. „Sestoupila z prstence P před více než patnácti sty lety. Byla milenkou a chotí Ahmana Ferdinanda Marka Alonza Chána Ho Tepa.“</p>
<p>„Kdo to kruci je?“ Mraky již obklopily plošinu Tádž Moiry úplně a Harman si připadal jako na pevnější zemi, když skleněná podlaha pod ním ukazovala pouze šeď.</p>
<p>„Knihomolský potomek původního Chána,“ odvětil mág. „Vládl tomu, co zbylo ze Země, když voynixové poprvé ožili.</p>
<p>Nechal si postavit časový sarkofág, ale miloval tuto Moiru a nabídl jí ho. Ona tady prospala staletí.“</p>
<p>Harman se nuceně zasmál. „To nedává smysl. Proč si ten cosi Ho Tep jednoduše nenechal postavit druhou rakev pro sebe?“</p>
<p>Prosperův úsměv byl k zbláznění. „Nechal. Stála přímo tady, na tomto širokém katafalku, vedle Moiřiny. Ale i na místo tak těžko přístupné jako Rongbok Pumori Ču-mu-lang-ma-Feng Dudh Kosí Lhotse-Nuptse Khumbu aga Ghat-Mandir Chán Ho Tep Rauza zavítá skoro za půldruhého tisíciletí nějaká ta návštěva. Jedni z prvních nezvaných hostů odsud tělo a časový sarkofág Ahmana Ferdinanda Marka Alonza Chána vytáhli a svrhli je přes okraj dolů na ledovec.“</p>
<p>„Proč nevzali tuto rakev… Moiřinu?“ zeptal se Harman. Byl skeptický ke všemu, co mág říkal.</p>
<p>Prospero natáhl ke spící ženě ruku posetou stařeckými skvrnami. „Ty bys takové tělo vyhodil?“</p>
<p>„Proč potom nevyloupili prostory nahoře?“</p>
<p>„Je tam zabezpečení. Rád ti je později ukážu.“</p>
<p>„Proč ti první vetřelci <emphasis>neprobudili… </emphasis>tuhle ženu?“</p>
<p>„Snažili se. Ale nepodařilo se jim otevřít sarkofág…“</p>
<p>„Nezdálo se, že ty bys s tím měl nějaké problémy.“</p>
<p>„Byl jsem tady, když Ahman Ferdinand Mark Alonzo Chán to zařízení vymyslel. Znal jsem jeho kódy a hesla.“</p>
<p>„Tak ji probuď <emphasis>ty. </emphasis>Chci si s ní promluvit.“</p>
<p>„Já tuto spící postlidskou ženu probudit nemohu,“ zavrtěl hlavou Prospero. „Nepodařilo by se to ani vetřelcům, kdyby se dostali přes bezpečnostní systém a rakev otevřeli. Moiru probudí jenom jedna věc.“</p>
<p>„Která?“ Harman znovu stál na prvním schodu, připravený odejít.</p>
<p>„Když s ní, zatímco spí, bude mít Ahman Ferdinand Mark Alonzo Chán nebo nějaký jiný muž, který je jeho potomkem, pohlavní styk.“</p>
<p>Harman otevřel ústa, aby něco řekl, ale nic nenašel. Jenom stál a civěl na postavu v modrém hávu. Mág buď zešílel, nebo byl šílený odjakživa. Žádná třetí možnost nebyla.</p>
<p>„Ty jsi potomek Ahmana Ferdinanda Marka Alonza Chána Ho Tepa a rodu Chánů,“ pokračoval Prospero hlasem tak klidným a nezúčastněným jako někdo, kdo spekuluje o počasí. „DNA tvého semene Moiru probudí.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>51</strong></p>
<p>Mahmud a Orphu vyšli ven na trup <emphasis>Královny Mab</emphasis>, kde si mohli pohovořit v klidu.</p>
<p>Obří kosmická loď přestala odpalovat atomové bomby o velikosti plechovek od koly, když překonala dráhu pozemského Měsíce – chtěli oznámit svůj přílet, ale zároveň nechtěli nikoho ani nic na rovníkovém a polárním prstenci proti sobě popudit tak, aby po nich vystřelil – a <emphasis>Mab </emphasis>teď zpomalovala na oběžnou dráhu se slabým přetížením jedné osminy gé. Používala k tomu jen své pomocné iontové motory vysunuté na krátkých nosnících. Mahmudovi připadalo, že modrá záře „pod“ nimi je příjemná alternativa k pravidelným nárazům a oslnivému jasu bomb.</p>
<p>Maličký Európan musel být při brzdění ve vakuu opatrný, dávat si pozor, aby byl v každém okamžiku připoutaný k lodi, zdržovat se na lávkách, jež loď obkružovaly, a opatrně našlapovat na žebřících, které byly po třísetmetrové lodi všude, ale věděl, že kdyby udělal nějakou hloupost, Orphu z Ió by se pro něho vrhl a zachránil by ho. Mahmud mohl vydržet v absolutním vakuu bez potíží jen asi tucet hodin, pak musel doplnit vzduch a další nezbytnosti. Maličké peroxidové trysky, které měl zabudované do zad, používal jen vzácně. Pro Orpha však byl tento vnější svět extrémního chladu, strašlivého žáru, bouřlivého záření a absolutního vakua přirozeným prostředím.</p>
<p>„Tak co uděláme?“ zeptal se Mahmud obrovitého přítele.</p>
<p>„Myslím, že je nutné, abychom slétli s výsadkovou lodí a <emphasis>Černou dámou </emphasis>dolů,“ prohlásil Orphu. „Co nejdřív.“</p>
<p>„My?“ podivil se Mahmud. <emphasis>„My?“ </emphasis>Plán byl takový, že Suma IV. bude pilotovat výsadkovou loď s generálem Beh bin Adeem a třiceti jeho vojáky – skáloveckými vojáky pod přímým velením velitele centurie Mepa Ahoo – v lodní kabině pro pasažéry, zatímco Mahmud bude čekat v <emphasis>Černé dámě </emphasis>v nákladovém prostoru výsadkové lodi. Až nastane čas pro nasazení ponorky, pokud vůbec nastane, Suma IV. a další nezbytný personál slezou přestupní šachtou do <emphasis>Černé dámy</emphasis>. Přestože Mahmud měl z odloučení od svého starého přítele nedobrý pocit, v plánech se ani na okamžik nepočítalo s tím, že by se obrovský, opticky slepý Ióňan zúčastnil výsadkové části mise. Orphu měl zůstat na <emphasis>Královně Mab </emphasis>jako technik vnějších systémů.</p>
<p>„Co tedy znamená to ‘my’?“ zeptal se znovu Mahmud.</p>
<p>„Došel jsem k závěru, že jsem pro misi nepostradatelný,“ zabručel Orphu. „Kromě toho, v nákladové komoře ponorky pro mě pořád máš ten pohodlný výklenek – s přípojkami vzduchu a energie a s napojením komunikačních kanálů, radaru a dalších senzorů. Mohl bych se tam uklidit a byl bych spokojený.“</p>
<p>Mahmud zavrtěl hlavou, uvědomil si, že to dělá před slepým moravcem, pak si uvědomil, že Orphu pohyb zachytí radarem a infračervenými senzory a zavrtěl hlavou ještě jednou. „Proč bychom měli na cestě dolů trvat? Pokus o přistání na Zemi by mohl ohrozit kontakt s vysílajícím asteroidovým městem v prstenci P.“</p>
<p>„Čert vem vysílající asteroidové město na prstenci P,“ zabručel Orphu. „Momentálně je důležité co nejrychleji slétnout na tu planetu.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Proč?“ zopakoval Orphu. „<emphasis>Proč? </emphasis>Ty máš oči, přítelíčku, já ne. Copak jsi <emphasis>neviděl </emphasis>ty záběry z teleskopu, které jsi mi popisoval?“</p>
<p>„Myslíš tu vypálenou vesnici?“</p>
<p>„Ano, myslím tu vypálenou vesnici,“ zahučel Orphu. „A dalších třicet nebo čtyřicet lidských osídlení po celé planetě, jež se zdají být terčem útoku bezhlavých tvorů, kteří se zřejmě specializují na masakrování lidí starého typu – <emphasis>lidí starého typu, </emphasis>Mahmude, těch, kteří zkonstruovali naše předky.“</p>
<p>„Odkdy se z této mise stala záchranná výprava?“ zeptal se Mahmud. Země teď byla velká, jasná, modrá koule, která každou minutou rostla. Prstence P a R byly nádherné.</p>
<p>„Od okamžiku, kdy jsme spatřili fotografie, na nichž byli masakrování lidé,“ odpověděl Orphu a Mahmud poznal v přítelově hlase téměř infrazvukové tóny. To dunění znamenalo buď to, že se Orphu dobře baví, nebo to, že je velice vážný – a Mahmud věděl, že se momentálně nebaví.</p>
<p>„Myslel jsem, že jde o záchranu našich Pěti měsíců, Pásu a Sluneční soustavy před naprostým kvantovým kolapsem,“ namítl Mahmud.</p>
<p>Orphu hluboce zabručel. „To uděláme zítra. Dnes máme šanci pomoci lidem dole.“</p>
<p>„Jak? Neznáme souvislosti. Nemáme ponětí, co se tam děje. Ti bezhlaví kovoví tvorové klidně můžou být jenom vraždící roboti, které postavili lidé, aby se navzájem pozabíjeli. Vměšovali bychom se do místních válek, do kterých nám nic není.“</p>
<p>„Ty tomu věříš, Mahmude?“</p>
<p>Mahmud zaváhal. Podíval se daleko, hluboko dolů, kde z iontových motorů na výložníkových konstrukcích šlehaly modré kužely směrem k zvětšující se modrobílé kouli.</p>
<p>„Ne,“ řekl nakonec. „Ne, nevěřím tomu. Myslím si, že na Zemi se děje něco nového, stejně jako na Marsu, na ílijské Zemi a všude, kam se podíváme.“</p>
<p>„Já taky,“ prohlásil Orphu z Ió. „Pojďme dovnitř přesvědčit Asteaguea/Che a ostatní hlavní integrátory, že musejí vypustit výsadkovou loď a ponorku, až obletíme odvrácenou stranu Země. Se mnou na palubě.“</p>
<p>„A jak je chceš přesvědčit, aby to udělali?“ zeptal se Mahmud.</p>
<p>Tentokrát mělo Ióňanovo hluboké zadunění blíž k pobavenému spektru infrazvuku, který rozechvívá kosti. „Udělám jim nabídku, kterou nebudou moci odmítnout.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>52</strong></p>
<p>Harman se snažil dostat se od křišťálové rakve co nejdál. Byl by se vrátil do <emphasis>eiffelbahnového </emphasis>vozu, ale venkovní vichry burácely – určitě měly přes sto padesát kilometrů v hodině, dost, aby ho smetly z mramorové desky obklopující Tádž Moiru – a tak raději prolézal spirálovitá patra s knihami.</p>
<p>Lávky byly úzké a brzy se vzepjaly do velké výšky, přičemž každá byla vysunutá kousek víc nad nízké bludiště hluboko dole, jak zakřivení kupole tlačilo regály s knihami a lávky hlouběji dovnitř. Harman by byl z té závratné výšky, kterou měl na otevřených železných lávkách pod nohama, nervózní, kdyby tolik netoužil odejít od té spící ženy co nejdál.</p>
<p>Knihy byly bez názvů. Měly jednotnou velikost. Harman odhadoval, že v této obrovské stavbě jsou statisíce svazků. Jeden vytáhl a náhodně jej otevřel. Písmena byla malá a vytištěná v předrubikonové angličtině, starší než všechny knihy nebo texty, s nimiž se doposud setkal. Trvalo mu několik minut, než vypozoroval a odhadl prvních pár vět, na něž narazil. Zasunul knihu zpátky na místo, přitiskl dlaň na hřbet a představil si pět modrých trojúhelníků v řadě.</p>
<p>Nešla samopřečíst. Žádná zlatá slova mu nestekla po ruce, aby se mu usadila v paměti. Buď tady samočtení nefungovalo, nebo se tyto staré knihy samopřečíst nedaly.</p>
<p>„Existuje způsob, jak bys je mohl přečíst všechny,“ promluvil Prospero.</p>
<p>Harman uskočil. Neslyšel, že by se k němu mág po hlučné lávce přiblížil. Najednou tam prostě <emphasis>stál, </emphasis>ani ne na vzdálenost natažené paže.</p>
<p>„Jak bych je mohl všechny přečíst?“</p>
<p>„<emphasis>Eiffelbahnový </emphasis>vůz odjede za dvě hodiny,“ odvětil mág. „Jestli v něm nebudeš, nějakou chvíli potrvá, než se tady v Tádž Moiře zastaví další – jedenáct let, abych byl přesný. Jestli tedy chceš všechny tyto knihy přečíst, měl bys s tím začít hned.“</p>
<p>„Já můžu klidně odjet okamžitě,“ řekl Harman. „Jenže ten pitomý vítr venku je tak silný, že se do lanovky nedostanu.“</p>
<p>„Nařídím jednomu služebníkovi, aby natáhl lano, až budeme připraveni odejít,“ řekl Prospero.</p>
<p>„Služebníkovi? Tady jsou funkční služebníci?“</p>
<p>„Samozřejmě. Myslíš, že se mechanismy Tádž Moiry nebo <emphasis>eiffelbahn </emphasis>opravují samy?“ Mág se tiše zasmál. „Vlastně ano, jistě, svým způsobem se opravují <emphasis>samy, </emphasis>protože většina služebníků je nanotechnická, jsou součástí konstrukcí jako takových a jsou tak malí, že si jich ani nevšimneš.“</p>
<p>„Všichni naši služebníci v Ardisu a ostatních komunitách přestali fungovat,“ řekl Harman. „Prostě… padli na zem. A přestala jít energie.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ odvětil Prospero. „To, jak jste zničili nápravnu a můj orbitální ostrov, se neobešlo bez následků. Ale orbitální a planetární energetická síť a další mechanismy jsou stále nedotčené. Dokonce i nápravna by se dala nahradit, kdybys chtěl.“</p>
<p>Harmana to ohromilo. Otočil se a opřel se o železné zábradlí. Zhluboka dýchal a nevnímal hloubku, která ho dělila od mramorové podlahy hluboko dole. Když spolu s Daemanem – podle instrukcí tohoto mága – před devíti měsíci nasměrovali obrovský „sběrač červí díry“ na Prosperův ostrov, udělali to proto, aby zničili strašlivý hodovní stůl, u něhož si Kalibán po staletí pochutnával na tělech a kostech lidí starého typu, které do nápravný přivedla poslední dvacítka. Od toho dne, od zničení nápravny a zjištění, že tam po vážném zranění nebo při příležitosti dvacetin nebude už nikdo odfaxován, smrtelnost na všechny těžce dolehla. Smrt a stárnutí se pro všechny staly realitou. Jestli teď Prospero mluvil pravdu, opět existovala možnost zdánlivého mládí a nesmrtelnosti. Harman nevěděl, co si o této nové možnosti myslet, ale jen z představy možnosti výběru se mu sevřel žaludek.</p>
<p>„Je ještě jiná nápravna?“ zeptal se. Promluvil potichu, ale jeho hlas se pod gigantickou kopulí rozléhal dál.</p>
<p>„Samozřejmě. Další je na orbitálním ostrově Sycorax. Stačí ji jenom spustit, stejně jako orbitální energetické projektory a automatické faxové systémy.“</p>
<p>„Sycorax? To je ta čarodějnice, o které jsi řekl, že je Kalibánova matka?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Harman začal formulovat otázku, jak by se mohli na orbitální prstence dostat, aby nápravnu, energii a nouzový faxový systém spustili, ale pak si vzpomněl, že Saviným soniem, které měli v Ardisu, se dá na prstence doletět. Několikrát se zhluboka nadechl.</p>
<p>„Harmane, příteli Nikoho,“ naléhal Prospero, „musíš mě teď vyslechnout. Můžeš odsud odjet, až se za hodinu a padesát čtyři minuty znovu rozběhne <emphasis>eiffelbahn. </emphasis>Nebo můžeš vyjít ven, skočit a najít smrt na ledovci Khumbu. Všechny volby závisejí na tobě. Ale je stejně jisté, jako že po dni přijde noc, že už nikdy nespatříš svou Adu, nevrátíš se k tomu, co zbylo z vily Ardis, a neuvidíš, jak tví přátelé Daeman, Hannah a další přežijí tuto válku s voynixy a <emphasis>kalibánky, </emphasis>už nikdy neuvidíš ani zelenou Zemi, nezmodralou a neproměněnou Setebovým hladem v mrtvý svět, jestli neprobudíš Moiru.“</p>
<p>Harman od mága odstoupil a zaťal obě ruce v pěst. Prospero se opíral o svou hůl, jako by to byla vycházková hůlka, ale Harman věděl, že by stačilo, aby mág tou holí pohnul, a on by přeletěl zábradlí a zabil se na mramorových stěnách posetých drahokamy o desítky metrů níž. „Určitě se dá probudit i jinak,“ procedil zaťatými zuby.</p>
<p>„Nedá.“</p>
<p>Harman udeřil do železného zábradlí. „Sakra, nedává to žádný smysl.“</p>
<p>„Nelámej si hlavu nesrozumitelností těchto záležitostí,“ nabádal ho Prospero. Jeho slova se pod vysokou klenbou rozléhala. „Moira ti snadno a rychle najde řešení všech těchto neštěstí, k nimž došlo. Ale nejdřív ji musíš probudit.“</p>
<p>Harman zavrtěl hlavou. „Nevěřím, že jsem potomek toho Ahmana Cosi Chána Ho Tepa,“ prohlásil. „Jak bych mohl? Nás, lidi starého typu, vytvořili posťáci stovky let poté, co Savini lidé zmizeli při finálním faxu a…“</p>
<p>Prospero se usmál. „Přesně tak. Odkud se podle tebe vzaly vaše vzory DNA a uložená těla, příteli Nikoho? Moira ti to může vysvětlit, a nejen to. Je postčlověk, poslední svého druhu. Ví, jak bys mohl přečíst všechny tyto knihy, než náš <emphasis>eiffelbahnový </emphasis>vůz opustí tuto stanici. Možná ví i to, jak byste mohli porazit voynixy – nebo <emphasis>kalibánky</emphasis> – nebo možná dokonce Kalibána a jeho pána, samotného Seteba. Ale budeš se muset rychle rozhodnout, jestli život tvé Ady stojí za jednu malou nevěru. Zbývá nám teď hodina a čtyřicet pět minut, než se <emphasis>eiffelbahn </emphasis>znovu rozběhne. Víc než čtrnáct set let spánku se nedá setřást v okamžiku. Moira bude potřebovat nějaký čas, aby se probudila, najedla a pochopila situaci, než bude připravená vydat se s námi na cestu.“</p>
<p>„Ona by jela s námi?“ zeptal se hloupě Harman. „<emphasis>Eiffelbahn? </emphasis>Do Ardisu?“</p>
<p>„Téměř jistě ano,“ potvrdil Prospero.</p>
<p>Harman sevřel zábradlí tak silně, že mu klouby na prstech nejdřív sytě zčervenaly a pak zbělely. Nakonec zábradlí pustil a otočil se k čekajícímu mágovi. „Tak dobře. Ale ty počkáš tady. Anebo, to by bylo ještě lepší, se vrátíš do lanovky. Abych tě neviděl. Udělám to, ale musím být sám.“</p>
<p>Prospero jednoduše zmizel. Harman ještě chvíli stál vysoko u zábradlí a vdechoval pach zatuchlé kůže, který staré knihy vydávaly. Pak se rozběhl po nejbližším schodišti dolů.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>53</strong></p>
<p>To, co pěšky překonávalo deset kilometrů mezi Hladovou skálou a faxovým pavilonem, byla chátra, nesourodá skupina pětačtyřiceti promrzlých mužů a žen.</p>
<p>První byl Daeman. Nesl batoh, v němž bylo svítící, občas se hýbající Setebovo bílé vejce. Vedle něho šla Ada, navzdory otřesu mozku a zlomeným žebrům. Nejhorších bylo prvních několik kilometrů lesem – terén byl nerovný a kamenitý, viditelnost špatná, začalo znovu sněžit a všichni se připravovali na útok neviditelných voynixů. Když uplynula půlhodina, tři čtvrtě hodiny a pak celá a útok stále nepřišel – po voynixech nebylo ani památky – všichni se začali trochu uvolňovat.</p>
<p>Třicet metrů nad nimi letělo sonio s Greogim, Tomem a osmi vážně zraněnými obyvateli Ardisu. Greogi vždycky letěl napřed, zakroužil vysoko nad lesem, pak se vrátil a na chvíli se spustil dolů, aby mohl zakřičet, co zjistil.</p>
<p>„Voynixové vepředu, necelý kilometr, ale ustupují – drží si od vás a od vajíčka odstup.“</p>
<p>Adino vnímání poznamenávala tepavá bolest v hlavě a tupější bolest zápěstí a zlomených žeber – každé nadechnutí představovalo muka. To, že voynixové jsou jen necelý kilometr daleko, jí velkou úlevu nepřineslo. Viděla je běžet maximální rychlostí, dívala se, jak skáčou na stromy a ze stromů. Mohli u nich být během chvilky. Skupina měla asi pětadvacet flešetových pušek a pistolí, ale náhradních zásobníků s municí jim mnoho nezbývalo. Vzhledem ke zlomenému pravému zápěstí a ovázaným žebrům Ada u sebe žádnou zbraň neměla a připadala si tak ještě nechráněnější, když šla s Daemanem, Edide, Bomanem a několika dalšími vpředu. Závěje byly tady v lesích hluboké několik desítek centimetrů a Ada jen s obtížemi nacházela energii k tomu, aby si lepivým mokrým sněhem razila cestu.</p>
<p>I poté, co opustili nejskalnatější, nejhustší část lesa, přičemž stále mířili k jihovýchodu, aby narazili na cestu mezi Ardisem a faxovým pavilonem, nutili skupinu k mučivě pomalému postupu ti, kteří mohli chodit, ale byli vážněji zranění nebo nemocní, včetně několika, kteří trpěli následky podchlazení z posledních dvou nocí. Siris, druhý zdravotník, který jim zůstal, je doprovázel a neustále se skupinou přemísťoval sem a tam, aby se ujistil, že se zraněným a nemocným dostává pomoci, a aby připomněl těm v čele, že mají zvolnit tempo.</p>
<p>„Nerozumím tomu,“ řekla Ada, když vyšli na širokou louku, kterou si pamatovala ze stovky letních výletů.</p>
<p>„Čemu?“ zeptal se Daeman. Nesl batoh se svítícím vejcem tak, že jej držel v natažené ruce před sebou, jako by páchlo. Po pravdě řečeno, jak si Ada všimla, vejce <emphasis>skutečně </emphasis>páchlo – směsí rozkládajících se ryb a něčeho kanálového. Ale stále svítilo a čas od času se chvělo, takže malý Setebos uvnitř byl patrně stále naživu.</p>
<p>„Proč se od nás voynixové drží dál, když to máme?“</p>
<p>„Nejspíš se toho bojí,“ odvětil Daeman. Přendal si batoh z pravé ruky do levé. V té, kterou měl volnou, nesl kuši.</p>
<p>„Ano, jistě,“ řekla Ada ostřeji, než chtěla. Bolesti hlavy, žeber a rukou se projevovaly tím, že byla popudlivá. „Ale mně jde o to, jaká je spojitost mezi tou… věcí… v Kráteru Paříž a voynixy?“</p>
<p>„Nevím.“</p>
<p>„Voynixové tady byli… vždycky,“ připomněla Ada. „Tenhle netvor, Setebos, se objevil teprve před týdnem.“</p>
<p>„Uvědomuji si to,“ souhlasil Daeman. „Ale cítím, že mezi nimi je nějaké spojení. Možná bylo vždycky.“</p>
<p>Ada přikývla, škubla sebou bolestí, jakou jí to způsobilo, a šlapala dál. V neuspořádaném útvaru pětačtyřiceti mužů a žen se mluvilo jen velice málo. Belhavě přešli další les, překonali známý potok, který byl teď z větší části zamrzlý, a zamířili dolů ze strmého kopce pokrytého zmrzlou vysokou trávou a plevelem.</p>
<p>Sonio se sneslo níž. „Ještě půl kilometru k cestě,“ zavolal dolů Greogi. „Voynixové ustoupili dál na jih. Nejmíň o tři kilometry.“</p>
<p>Když ti, kteří přežili, dorazili k cestě, zašumělo to mezi nimi. Lidé si naléhavě šeptali, poplácávali se po zádech. Ada se zadívala k západu, k vile Ardis. Bylo vidět krytý most těsně před zatáčkou, odkud cesta stoupala k zámečku, ale vlastní sídlo samozřejmě vidět nebylo, dokonce ani chvost černého dýmu. Udělalo se jí špatně a chvíli si myslela, že bude zvracet. Před očima se jí roztančily černé skvrny. Zastavila se, opřela se rukama o kolena a svěsila hlavu.</p>
<p>„Jsi v pořádku, Ado?“ Byl to Laman, kdo ji oslovil. Vousatý muž měl na sobě jenom cáry. Jeden mu ovíjel pravou ruku; v bitvě s voynixy přišel o čtyři prsty.</p>
<p>„Ano,“ odpověděla. Zvedla se, usmála se na Lamana a přidala, aby udržela krok se skupinkou v popředí šouravého houfu.</p>
<p>K faxovému pavilonu odsud zbývalo necelého půl kilometru a všechno bylo na pohled známé. S výjimkou neobvyklého sněhu. Po voynixech nebylo ani památky. Sonio zakroužilo, zmizelo ve větších kruzích a pak se přihnalo zpátky. Greogi jim ukázal zdvižené prsty, slétl se strojem nízko nad zem a pak vyrazil napřed.</p>
<p>„Kam odfaxujeme, Daemane?“ zeptala se Ada. Slyšela ve vlastním hlase poraženectví a apatii, ale byla příliš unavená a bolelo ji na příliš mnoha místech, než aby do hlasu dávala nějakou energii.</p>
<p>„Nevím,“ odpověděl hubený svalnatý muž, kdysi oplácaný estét, který se ji snažil svést. „Nebo alespoň nevím, kam se uchýlit dlouhodobě. Chom, Ulanbat, Kráter Paříž, Bellinabad a zbytek uzlů, které měly víc obyvatel, Setebos pravděpodobně pokryl modrým ledem. Ale vím o neobydleném uzlu, kde se čas od času zastavím. Je to v tropech. V teple. Nic víc než opuštěné městečko, ale je to u oceánu – někde, u nějakého oceánu – a je tam laguna. Neviděl jsem tam moc jiných zvířat než ještěrky a pár divokých prasat, ale vypadá to, že se lidí nebojí. Mohli bychom chytat ryby, lovit, vyrobit si další zbraně, postarat se o zraněné… uklidit se, dokud nevymyslíme nějaký plán.“</p>
<p>„Jak nás najdou Harman, Hannah a Odysseus-Nikdo?“ zeptala se Ada.</p>
<p>Daeman chvíli mlčel a Ada skoro slyšela, jak přemýšlí: <emphasis>Ani nevíme, jestli Harman žije. Petyr řekl, že zmizel s Arielem. </emphasis>Ale nakonec odpověděl:</p>
<p>„To není problém. Někteří z nás sem budou pravidelně faxovat. A můžeme nechat u vily Ardis nějaký trvalý vzkaz s kódem faxového uzlu našeho tropického útočiště. Harman umí číst. Myslím, že voynixové ne.“</p>
<p>Ada se slabě usmála. „Voynixové umějí spoustu věcí, o kterých by nikoho z nás nikdy nenapadlo, že by jich mohli být schopni.“</p>
<p>„To ano,“ připustil Daeman. A pak už mlčeli, dokud nedošli k faxovému pavilonu.</p>
<p>Faxový pavilon vypadal prakticky stejně, jak jej Daeman viděl o osmačtyřicet hodin dřív. Palisáda byla proražená. Všude byla zaschlá krev, ale těla Ardisanů, kteří při snaze o obranu pavilonu našli smrt, odtáhli voynixové nebo divoká zvířata pryč. Vlastní pavilon však zůstal nedotčený, uprostřed otevřené kruhové stavby se stále tyčil sloup faxového uzlu.</p>
<p>Houf lidí rozpačitě stál na okraji pavilonu a ohlížel se přes ramena k temnému lesu. Když sonio přistálo, pomohli zraněným vystoupit nebo je odnesli.</p>
<p>„Sedm osm kilometrů nic,“ ohlásil Greogi. „Je to zvláštní. Těch několik voynixů, které jsem zahlédl, prchalo na jih, jako kdybyste jim byli v patách.“</p>
<p>Daeman se zadíval na mléčně zářící vejce v batohu a povzdechl si. „My jim v patách nejsme. Jenom odsud chceme vypadnout.“ Pověděl Greogimu a ostatním o svém plánu.</p>
<p>Strhla se krátká hádka. Někteří z bývalých obyvatel Ardisu chtěli odfaxovat na známá místa a zjistit, jestli jejich přátelé a blízcí ještě žijí. Caul si byl jistý, že uzel na Lomanově statku nebude napadený tím Setebem, o kterém jim Daeman vyprávěl.</p>
<p>„Tak dobrá, podívejte!“ překřičel Daeman sílící hlasy. „Nevíme, <emphasis>kde </emphasis>by Setebos mohl být teď. Ten netvor proměnil obrovské město jako Kráter Paříž v hrad z modrého ledu za necelých čtyřiadvacet hodin. Od okamžiku, kdy jsem se vrátil, uběhlo více než osmačtyřicet hodin a já jsem byl poslední, kdo přifaxoval. Chtěl bych vám navrhnout toto…“</p>
<p>Ada si všimla, že žvanění utichlo. Lidé poslouchali. Přijali Daemana jako vůdce, tak jako předtím přijali její vedení… a Harmanovo. Musela přemoci náhlé nutkání rozplakat se.</p>
<p>„Pojďme rozhodnout, jestli se nějakou dobu budeme držet spolu nebo ne,“ navrhl Daeman. Jeho hluboký hlas snadno dolétl až k okrajům davu. „Můžeme hlasovat a…“</p>
<p>„Co znamená ‘hlasovat’?“ zeptal se Boman.</p>
<p>Daeman mu ten pojem vysvětlil.</p>
<p>„Jestli jen o jednoho víc než polovina z nás… odhlasuje… že zůstaneme spolu, budeme muset všichni udělat, co chtějí jiní?“ zeptala se Oko.</p>
<p>„Jenom na nějakou dobu,“ vysvětlil Daeman. „Řekněme… týden. Společně jsme ve větším bezpečí, než kdybychom cestovali zvlášť. Když teď všichni odfaxují různými směry, jak se někdy v budoucnu znovu najdeme? Necháme ty, kteří to chtějí zkusit na vlastní pěst, odnést flešetové pušky a kuše, nebo zůstanou zbraně větší skupině, která chce zůstat pohromadě?“</p>
<p>„Co budeme dělat ten týden… <emphasis>jestli </emphasis>přistoupíme na to, že s tebou odjedeme do toho tropického ráje?“ zeptal se Tom.</p>
<p>„To, co jsem řekl,“ odpověděl Daeman. „Zotavovat se. Hledat nebo vyrábět další zbraně. Stavět tam nějakou obrannou hradbu… vzpomínám si, že těsně za útesem byl ostrůvek. Mohli bychom si vyrobit čluny a postavit si domy a hradby na ostrově.“</p>
<p>„Ty myslíš, že voynixové neumějí plavat?“ zavolal Stoman.</p>
<p>Všichni se nervózně zasmáli, ale Ada pohlédla na Daemana. Byl to šibeniční humor – tento výraz objevila při samočtení starých svazků v knihovně vily Ardis – ale uvolnil napětí.</p>
<p>Daeman se nenuceně zasmál. „Nemám ponětí, jestli voynixové umějí plavat, ale jestli ne, ten ostrov by pro nás byl dokonalé místo.“</p>
<p>„Dokud se nám nenarodí tolik dětí, že se tam už nevejdeme,“ poznamenal Tom.</p>
<p>Tentokrát se lidé zasmáli uvolněněji.</p>
<p>„A z tamního faxového uzlu vyšleme průzkumné skupiny,“ pokračoval Daeman. „Začneme hned první den, co tam budeme. Získáme tak aspoň nějakou představu o tom, co se ve světě děje a do kterých uzlů můžeme bezpečně faxovat. A když po týdnu bude někdo chtít odejít, může. Jenom si myslím, že je lepší pro nás všechny, když zůstaneme spolu, dokud našim nemocným nebude lépe a dokud se všichni nebudeme moci najíst a vyspat.“</p>
<p>„Pojďme hlasovat,“ vyzval Caul.</p>
<p>Váhavě to udělali. Představa, že by o tak vážné věci měli rozhodovat zvedáním rukou, u nich vyvolala další smích. Hlasování dopadlo čtyřicet tři ku sedmi ve prospěch toho, aby zůstali spolu, přičemž tři nejvážněji zranění nehlasovali, neboť byli v bezvědomí.</p>
<p>„Tak dobře.“ Daeman přešel k faxové plošince.</p>
<p>„Počkej chvilku,“ zadržel ho Greogi. „Co uděláme se soniem? Odfaxovat nepůjde, a když je necháme tady, dostanou se k němu voynixové. Nejednou nám zachránilo život.“</p>
<p>„Do hajzlu,“ uklouzlo Daemanovi. „Vůbec jsem na to nepomyslel.“ Přejel si rukou po špinavém obličeji, umazaném od krve, a Ada si všimla, jak je pod tou tenkou aurou energie, kterou kolem sebe šíří, bledý a unavený.</p>
<p>„Mám nápad, co by se s ním dalo dělat,“ ozvala se.</p>
<p>Dav se k ní obrátil a čekal. Tváře byly přátelské.</p>
<p>„Většina z vás ví, že Savi několika z nás vloni ukázala, jak používat některé nové funkce… proxnet, farnet a omninet. Někteří z vás je dokonce sami vyzkoušeli. Až se dostaneme do toho Daemanova tropického ráje, vyvoláme si farnetovou funkci, abychom zjistili, kde to místo je, a potom někdo odfaxuje zpátky sem, aby sonio převezl na náš ostrov. Harman, Hannah, Petyr a Nikdo se dostali na Golden Gate na Machu Picchu za necelou hodinu, takže doletět do ráje by nemělo trvat nijak dlouho.“</p>
<p>Někteří se tiše zasmáli, většina přikyvovala.</p>
<p>„Já mám lepší nápad,“ zvedl ruku Greogi. „Vy ostatní odfaxujte do ráje. Já tady zůstanu a budu hlídat sonio. Jeden z vás se vrátí s instrukcemi a já tam s ním ještě dnes odletím.“</p>
<p>„Já zůstanu s tebou,“ řekl Laman a zdravou levou rukou potěžkal flešetovou pušku. „Budeš někoho potřebovat, aby střílel po voynixech, kdyby se vrátili. A při letu na jih ti bránil usnout.“</p>
<p>Daeman se unaveně usmál. „Souhlasíte?“ zeptal se skupiny.</p>
<p>Lidé začali šouravě postupovat. Nemohli se dočkat, až odfaxují.</p>
<p>„Počkejte,“ zastavil je Daeman. „Nevíme, co tam na nás čeká, takže šest z vás, kteří máte pušky – Caul, Kaman, Elle, Boman, Casman a Edide – pojďte do pavilonu se mnou a odfaxujeme jako první. Jestli tam bude všechno v pořádku, jeden z nás se do dvou minut vrátí. Pak bychom měli pronést zraněné a nemocné. Tome, Siris, mohli byste zorganizovat skupiny k nosítkům, prosím? Greogi pak bude mít dozor nad šesti z vás, kteří zůstanou a budou hlídat s puškami, dokud neodfaxuje zbytek. Jasné?“</p>
<p>Všichni začali netrpělivě přikyvovat. Skupina s puškami přešla ke hvězdě vsazené do podlahy faxového pavilonu a Daeman dal ruku nad klávesnici. „Pojďme,“ řekl a zadal kód svého neobydleného uzlu.</p>
<p>Nic se nestalo. Obvyklé bafnutí vzduchu a zamihotání, se kterým lidé mizeli, jednoduše nenastalo.</p>
<p>„Po jednom,“ řekl Daeman, i když faxové uzly dokázaly bez potíží zvládnout přenos šesti lidí najednou. „Caule, postav se na hvězdu.“</p>
<p>Caul to udělal. Nervózně při tom manipuloval se zbraní. Daeman znovu zadal faxový kód.</p>
<p>Nic. Vítr hučel, jak do otevřeného pavilonu vnášel sníh.</p>
<p>„Třeba už faxový uzel nefunguje,“ zavolala z davu žena jménem Seaes.</p>
<p>„Zkusím Lomanův statek,“ navrhl Daeman a vyťukal známý kód.</p>
<p>Nic se nestalo.</p>
<p>„Ježíšikriste, to je v prdeli!“ vykřikl statný Kaman. Protlačil se dopředu. „Třeba to děláte špatně. Nechte mě.“</p>
<p>Šanci dostalo půl tuctu lidí. Vyzkoušeli víc než tři desítky známých kódů faxových uzlů. Nic nefungovalo. Ani Kráter Paříž. Ani Chom, Bellinabad nebo kód ulanbatských Kruhů do nebe. Nic.</p>
<p>Nakonec všichni zůstali mlčky, ohromeně stát a jejich obličeje se změnily v masky hrůzy a beznaděje. Nic, co se stalo v posledním roce, žádná z hrůz uplynulých měsíců – dokonce ani déšť meteorů, výpadek elektřiny, zhroucení služebníků, první útoky voynixů, zprávy z Kráteru Paříž, masakr u vily Ardis ani beznadějnost situace na Hladové skále, neranily tyto muže a ženy takovým pocitem beznaděje.</p>
<p>Faxové uzly nefungovaly. Svět, jak jej znali od narození, již neexistoval. Nebylo kam uprchnout, nebylo co dělat než čekat a zemřít. Čekat, až se vrátí voynixové, až je zabije chlad nebo až je jednoho po druhém dorazí nemoci a hlad.</p>
<p>Ada vystoupila na nízký základ kolem sloupu faxové plošiny, aby ji všichni viděli a slyšeli.</p>
<p>„Vrátíme se do vily Ardis,“ řekla. Její hlas byl silný, nepřipouštěl žádné dohady. „Po cestě jsou to jenom dva kilometry. I ve stavu, ve kterém jsme, tam můžeme být za necelou hodinu. Greogi a Tom naloží ty, kteří jsou tak nemocní, že nemůžou jít.“</p>
<p>„Kurva, a co je ve vile Ardis?“ zeptala se drobná žena, kterou Ada nepoznávala. „Je tam něco jiného než mrtvoly, mrchožrouti, popel a voynixové?“</p>
<p>„Všechno neshořelo,“ řekla nahlas Ada. Neměla ponětí, jestli všechno shořelo nebo ne; byla v bezvědomí, když ji soniem odvezli z hořících trosek. Ale Greogi a Daeman mluvili o nespálených částech areálu. „Všechno neshořelo,“ zopakovala. „Je tam dříví. Zbytky stanů a ubikací. Když nic jiného, strhneme zbytky palisády a ze dřeva postavíme sruby. A budou tam nástroje, věci, které v troskách neshořely. Možná i pušky. Věci, které jsme tam nechali.“</p>
<p>„Třeba voynixové,“ ozval se zjizvený muž, který se jmenoval Elos.</p>
<p>„Možná ano,“ kývla Ada, „ale voynixové jsou všude. A bojí se Setebova vejce, které nese Daeman. Dokud je budeme mít, voynixové se k nám nepřiblíží. A kde by ses jim postavil raději, Elosi? V noci v tmavém lese nebo u velkého ohně v Ardisu, kde ti přátelé pomůžou držet hlídku?“</p>
<p>Nastalo ticho, ale bylo to zlostné ticho. Někteří se dál snažili ťukat na faxovou klávesnici a pak začali do sloupu zoufale bušit.</p>
<p>„Proč jednoduše nezůstaneme tady v pavilonu?“ promluvila Elle. „Střechu už má. Můžeme jej ze stran uzavřít, rozdělat oheň. Palisáda je tady menší a dala by se snadněji postavit znovu. A když začne fax znovu fungovat, budeme moci rychle zmizet.“</p>
<p>Ada přikývla. „Zní to rozumně, má přítelkyně. Ale co s vodou? Potok je od pavilonu skoro pět set metrů. Někdo by pořád musel chodit pro vodu a riskovat tak, že jej nebude nikdo krýt, nebo na něj voynixové zaútočí. A není tady místo, kde bychom mohli vodu skladovat, ani dost prostoru, abychom se pod střechu pavilonu vešli všichni. A toto údolí je <emphasis>studené. </emphasis>V Ardisu svítí víc slunce, budeme tam mít k dispozici víc stavebního materiálu a pod domem byla studna. Můžeme postavit novou vilu Ardis <emphasis>kolem </emphasis>studny, abychom pro vodu nemuseli chodit ven.“</p>
<p>Lidé přešlapovali z nohy na nohu, ale nikdo se neměl k tomu, aby něco řekl. Představa, že by měli jít po té zmrzlé cestě zpátky, pryč od spásného faxového pavilonu, jako by byla tak obtížná, že se jim o ní nechtělo ani přemýšlet.</p>
<p>„Já jdu,“ rozhodla se Ada. „Za několik hodin bude tma. Chci mít pořádný hučící oheň, než začnou svítit prstence.“</p>
<p>Vyšla z pavilonu a zamířila po cestě na západ. Daeman vykročil za ní. Po něm se přidali Boman a Edide. Potom Tom, Siris, Kaman a většina ostatních. Greogi dohlédl na opětovné naložení zraněných do sonia.</p>
<p>Daeman přidal do kroku, aby Adu dostihl, a naklonil se k ní, aby jí něco pošeptal. „Mám jednu dobrou zprávu a jednu špatnou.“</p>
<p>„Jaká je ta dobrá?“ zeptala se unaveně Ada. Tepavá bolest v hlavě byla tak prudká, že musela držet oči zavřené a otevírat je jen jednou za čas, aby ze zmrzlé nezpevněné cesty nesešla.</p>
<p>„Jdou všichni.“</p>
<p>„A ta špatná?“ zeptala se Ada. Říkala si: <emphasis>Nerozbrečím se. Nerozbrečím se.</emphasis></p>
<p>„To zatracené Setebovo vejce se začíná líhnout.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>54</strong></p>
<p>Teprve když si Harman v křišťálové kryptě pod mramorovou masou Tádž Moiry svlékl šaty, uvědomil si, jak hrozná je v té skleněné místnosti zima. Chladno bylo určitě i v obrovské síni nahoře, ale díky termokombinéze, kterou si natáhl v <emphasis>eiffelbahnovém voze, </emphasis>si toho nevšiml. Teď, když stál u nohou křišťálové rakve, termokombinézu měl ohrnutou do půli těla, normální šaty ležely na hromádce na zemi a na holých pažích a hrudi mu naskakovala husí kůže, zaváhal.</p>
<p><emphasis>Je to špatná věc. Je to absolutně, totálně špatná věc.</emphasis></p>
<p>Kromě celoživotní posvátné úcty k postlidem na orbitálních prstencích a skoro až nábožné víry, kterou všichni chovali, že po svém finálním faxu vystoupí na prstence a budou trávit věčnost s posťáky, Harman a jeho lidé nevěděli o náboženství nic. Nejblíž se dostali k pochopení náboženské úcty a obřadů při sledování řeckých bohů, které tu a tam zahlédli v turínkovém dramatu.</p>
<p>Nyní však Harman cítil, že se chystá spáchat něco jako hřích.</p>
<p><emphasis>Adin život – život všech, které znám a na kterých mi záleží – možná závisí na tom, jestli probudím tuto postlidskou ženu.</emphasis></p>
<p>„Sexem s cizí osobou, která je mrtvá nebo v komatu?“ zašeptal nahlas. „To je špatná věc. To je <emphasis>šílenství</emphasis>.“</p>
<p>Ohlédl se nahoru ke schodišti, ale Prospero nebyl nikde vidět, jak slíbil. Harman si svlékl zbytek termokombinézy.</p>
<p>Vzduch byl ledově chladný. Podíval se dolů a skoro se zasmál, jak je stažený, scvrklý a prochladlý.</p>
<p><emphasis>Co když si ten šílený starý mág právě takhle představuje legraci? </emphasis>A kdo mohl vědět, jestli Prospero nevykukuje zpod nějakého pláště, který ho dělá neviditelným, nebo z nějakého jiného mágovského vynálezu?</p>
<p>Harman stál u křišťálové rakve a třásl se. Zčásti za to mohl chlad. Z větší části nepříjemnost toho, co se chystal spáchat. Dokonce i z pomyšlení, že je potomek tohoto Ahmana Ferdinanda Marka Alonza Chána Ho Tepa, se mu zvedal žaludek.</p>
<p>Vzpomněl si na zraněnou Adu, jak leží v bezvědomí na vrcholku místa zvaného Hladová skála a kolem sebe má žalostně málo ostatních, kteří přežili masakr u Ardisu.</p>
<p><emphasis>Kdo může říct, že to bylo doopravdy? Prospero by určitě uměl zařídit, aby turínka vysílala falešné obrazy.</emphasis></p>
<p>Ale musel postupovat, jako by ten výjev byl opravdový. Musel postupovat, jako by Prosperovo emocionální prohlášení, že se Harman musí <emphasis>učit, </emphasis>musí se změnit, musí vytáhnout do boje proti Setebovi, voynixům a <emphasis>kalibánkům, </emphasis>nebo bude všechno ztraceno, bylo <emphasis>pravdivé.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale co zmůže jeden muž, který má poslední dvacítku za sebou? </emphasis>zeptal se Harman sám sebe.</p>
<p>Jako by na to chtěl odpovědět, přelezl přes okraj mohutného sarkofágu. Opatrně se spustil na konec, aniž se dotkl bosých nohou nahé ženy.</p>
<p>Polopropustné pole v něm vyvolávalo pocit, jako by přes něco, co klade řezavý odpor, klouzal do teplé koupele. Teď měl v chladnu jen hlavu a ramena.</p>
<p>Rakev byla dlouhá a prostorná, pohodlná a dost široká, aby si mohl vedle spící ženy lehnout, aniž by se jí dotkl. Polstrovaný materiál, na němž ležela, vypadal jako hedvábí, ale na omak Harmanovi pod koleny připadal jako nějaké měkké, kovové vlákno. Teď, když byl skoro celý schovaný v sarkofágu, cítil vlny a pulzy energetického pole, které udržovalo tuto ženu podobnou Savi mladou a pravděpodobně také ve spánku.</p>
<p><emphasis>Když nechám hlavu klesnout pod silové pole, </emphasis>pomyslel si, <emphasis>třeba mě taky uspí na patnáct set let a vyřeší všechny moje problémy. Obzvlášť ten, co dál dělat tady.</emphasis></p>
<p>Skutečně se přikrčil níž a dal obličej pod úroveň mravenčivého silového pole, jako když bázlivý plavec vstupuje do vody. Klečel teď na všech čtyřech nad nohama té ženy. V sarkofágu byl vzduch mnohem teplejší; cítil, jak mu chvění energie z mechanismu sarkofágu bzučivě prostupuje celým tělem, neuspalo ho však.</p>
<p><emphasis>A co teď? </emphasis>pomyslel si. V jeho životě se určitě našel okamžik, kdy se cítil podobně trapně, ale teď si na něj nedokázal vzpomenout.</p>
<p>Stejně jako v Harmanově světě chyběl pojem hříchu, byl vzácný i výskyt znásilnění nebo toho, že by na něco podobného někdo pomyslel. Ve světě lidí starého typu, nyní již zaniklém, neexistovaly zákony ani nikdo, kdo by jejich dodržování vynucoval, ale nevyskytovala se také agrese mezi pohlavími nebo důvěrnost bez souhlasu obou stran. Nebyly zákony, policie ani vězení – nic ze slov, která Harman získal samočtením v posledních osmi měsících – přesto v jejich těsných, malých komunitách večírků, plesů a faxů existovalo určité neoficiální stranění se té či oné události. Nikdo nechtěl být ten, kdo bude vynechán.</p>
<p>A sexu bylo dost pro každého, kdo jej chtěl. A chtěli jej skoro všichni.</p>
<p>Harman jej za svých pět dvacítek chtěl poměrně často. Teprve zhruba v posledních deseti letech, co se naučil číst ty zvláštní klikyháky v knihách, přerušil rytmus života spočívající v tom někam odfaxovat a někoho dostat do postele. Získal zvláštní představu, že je, nebo mohl by být někdo, kdo by pro něho byl zvláštní, někdo, s nímž by pohlavní styk měl být – pro oba – výlučným a společným zážitkem, jiným než všechny ty nezávazné vztahy a fyzická přátelství, z nichž se skládal svět lidí starého typu.</p>
<p>Byla to zvláštní myšlenka. Taková, že by téměř nikomu, komu by ji řekl, nedávala smysl – ale on ji nikomu neřekl. A možná dokázala Ada sdílet jeho neobvyklé a romantické představy o výlučnosti proto, že byla mladá: bylo jí teprve sedm let po první dvacítce, když se poprvé pomilovali a <emphasis>zamilovali </emphasis>se do sebe. Dokonce ve vile Ardis uspořádali svůj „svatební“ obřad, a třebaže čtyři stovky ostatních si z nich většinou dělaly legraci a braly to jako záminku k dalšímu večírku, někteří – Petyr, Daeman, Hannah a pár dalších – chápali, že to pro ně znamená mnohem víc.</p>
<p><emphasis>Když o tom budeš přemýšlet, nepomůže ti to udělat to, co podle Prospera udělat musíš.</emphasis></p>
<p>Klečel nahý nad ženou, která spala – podle prolhaného logosférického avatara, který si říkal Prospero – téměř půldruhého tisíce let. A byl překvapený, že není připravený na sex?</p>
<p>Proč se tolik podobala Savi? Savi byla možná nejzajímavější osoba, se kterou se Harman kdy setkal – troufalá, tajemná, prastará, z jiné doby, nikdy úplně upřímná, zahalená tak, jak by to téměř žádný člověk starého typu z Harmanovy doby nedokázal – ale nikdy ho nepřitahovala jako žena. Pamatoval si její hubené tělo v tenoučké termokombinéze na Prosperově orbitálním ostrově.</p>
<p>Tato mladší Savi nebyla hubená. Neměla svaly zakrnělé staletým věkem. Její vlasy – a chloupky – byly tmavé, nikoli černé, jak si myslel v prvním okamžiku, nikoli uhlově černé jako Adiny krásné vlasy, ale tmavě hnědé. Mraky na severní straně Čumulangmy se rozptýlily a část vlasů této ženy se v odraženém jasném světle vystupujícího slunce rozzářila měděnou červení. Harman viděl maličké póry v ženině pokožce. Všiml si, že bradavky má spíš hnědé než růžové. Brada měla uprostřed rýhu a byla pevná jako Savina, ale vrásky, které si pamatoval na jejím čele a kolem úst, tam zatím ještě nebyly.</p>
<p>Kdo je <emphasis>to? </emphasis>napadlo ho popadesáté.</p>
<p><emphasis>Nezáleží na tom, kdo je to ve skutečnosti, </emphasis>okřikla se Harmanova mysl. <emphasis>Jestli Prospero mluví pravdu, je to žena, se kterou se musíš vyspat, aby se probudila a naučila tě věci, které se potřebuješ dozvědět, aby ses dostal domů.</emphasis></p>
<p>Harman se naklonil, až svou váhou spící ženu částečně zatížil. Ležela na zádech s rukama u těla, dlaněmi k polstrování, a s nohama již maličko rozevřenýma. Připadal si úplně jako násilník, když použil pravé koleno, aby její levou nohu víc odsunul, a pak jí levým kolenem odtáhl pravou. Nemohla před ním být víc otevřená a bezbranná.</p>
<p>A on nemohl být míň fyzicky vzrušený.</p>
<p>Přenesl svou váhu na ruce, až se nad nehybným tělem dostal do podporu ležmo. Zvedl hlavu, protlačil ji přes silové pole, které jen slabě bzučelo, a lačně zalapal po mrazivém vzduchu. Když dal hlavu znovu dolů do energetického pole sarkofágu, připadal si jako tonoucí, který jde potřetí pod hladinu.</p>
<p>Nalehl na spící ženu svou vahou.</p>
<p>Neuhnula ani se nezavrtěla. Měla dlouhé, tmavé řasy, které se však sebemíň nezachvěly, ani to nevypadalo, že by se jí pod víčky pohybovaly oči, jak to tolikrát pozoroval u Ady, když byl vzhůru a v měsíčním svitu se díval, jak vedle něho spí. Ada.</p>
<p>Zavřel oči a vybavil si ji – ne zraněnou a v bezvědomí na Hladové skále, jak mu ji ukázala Prosperova červená turínka, ale takovou, jaká byla během osmi měsíců, které spolu prožili ve vile Ardis. Vzpomínal, jak se vedle ní v noci probudil, aby ji mohl pozorovat, jak spí. Pamatoval si, jak v jejich pokoji s arkýřovým oknem ve starém ardiském zámečku vedle něho v noci čistě voněla mýdlem a ženskou vůní.</p>
<p>Harman ucítil, jak se začíná probouzet.</p>
<p><emphasis>Nemysli na to. Nemysli na to, co je teď. Jenom vzpomínej.</emphasis></p>
<p>Dopřál si vzpomínku, jak byl s Adou poprvé, přesně před devíti měsíci, třemi týdny a dvěma dny. Cestovali se Savi, Daemanem a Hannah a právě se setkali s probuzeným Odysseem na Golden Gate na Machu Picchu. Každý z nich měl tu noc samostatnou kóji na spaní – jednu ze zelených koulí, které visely na oranžové věži starého mostu jako hrozny na vinné révě, ty jejich pod vodorovnou podpěrou nějakých dvě stě metrů a víc nad zříceninami hluboko dole.</p>
<p>Když se všichni odebrali k spánku do svých dominií – každého zaskočilo, že podlaha je průhledná jako křišťálové dno této krypty – <emphasis>ne, teď na to nemysli </emphasis>– Harman vyklouzl ze svého pokoje a zaklepal na Adiny dveře. Vpustila ho dovnitř a on si všiml, jak jí tmavé oči tu noc září.</p>
<p>Ve skutečnosti přišel do jejího pokoje proto, aby si s ní promluvil, ne proto, aby se s ní tu noc pomiloval. Aspoň si to tenkrát myslel. Zranil Adiny city už jednou – bylo to v Kráteru Paříž, vzpomněl si nyní, u Daemanovy matky, v Marinině dominiu vysoko ve věžích z bambusu 3 na okraji kráteru s rudým okem. A Ada riskovala život – nebo přinejmenším fax do nápravny – když přelezla ze svého balkonu na jeho, balancovala nad tisícikilometrovým kráterem po černé díře, aby tu noc mohla na jeho balkon za ním. A on odmítl. Řekl: „Počkejme.“ A ona počkala, i když bylo jisté, že do té doby krásnou černovlasou Adu z vily Ardis žádný muž nikdy neodmítl a neposlal pryč.</p>
<p>Ale tu noc v kulovém dominiu s průhlednými stěnami, visícím z Golden Gate na Machu Picchu, obklopený prstencem vysokých hor, o nichž až později zjistil, že to nejspíš budou skalnaté Andy, a strašidelnými zříceninami o tři sta metrů níž, za ní přišel, aby si promluvil… o čem? No ovšem – přišel k ní do pokoje, aby ji přesvědčil, že má zůstat s Hannah a Odysseem ve vile Ardis, zatímco on a Daeman se vypraví se Savi do bájného místa zvaného Atlantida, kde možná čekala kosmická loď, která je vynese na prstence. Byl velice výmluvný. A bezostyšně lhal. Řekl tenkrát mladičké Adě, že bude lepší, když ona zatím Odyssea seznámí se všemi v Ardisu, že s Daemanem určitě nebudou pryč víc než několik dní. Ve skutečnosti měl strach, že je Savi zavede do strašlivého nebezpečí – taky to udělala a zaplatila za to životem – a on už tenkrát nechtěl, aby se Adě něco stalo. Už tenkrát cítil, že by mu to drásalo tělo a duši, kdyby přišla k úhoně.</p>
<p>Měla na sobě jen velice tenkou, krátkou, hedvábnou noční košilku, když tenkrát v noci, kdy se stala jeho, nařídila irisovým dveřím, aby se otevřely. Měsíční svit jí bledě ozařoval paže a řasy, když ji Harman tak vážně přesvědčoval, aby s tím cizincem Odysseem zůstala v Ardisu.</p>
<p>A potom ji políbil. Ne – pouze Adu políbil na tvář na konci jejich rozhovoru, jako když otec nebo kamarád políbí dítě. <emphasis>Ona </emphasis>to byla, kdo první políbil <emphasis>jeho</emphasis> – plným, širokým, dlouhotrvajícím polibkem, při němž ho objala a přitáhla si ho blíž, jak tam stáli ve svitu měsíce a hvězd. Pamatoval si, jak přes tenoučké hedvábí modré noční košilky cítil na hrudi její mladá ňadra.</p>
<p>Pamatoval si, jak ji odnesl na malé lůžko přistavené k zakřivené, průzračné stěně pokojíku. Pomohla mu zbavit se oblečení, to už oba neobratně a přitom elegantně spěchali.</p>
<p>Přihnala se bouře z vyšších hor a udeřila právě ve chvíli, kdy se na úzkém lůžku začali milovat? Určitě ne dlouho poté. Rozhodně si pamatoval měsíční svit na Adině přivrácené tváři a to, jak jí měsíc ozařoval bradavky, když vzal každé ňadro do dlaní a zvedl si je ke rtům.</p>
<p>Ale pamatoval si, jak se vítr opřel do mostu jako stěna a nebezpečně, smyslně kójí rozhoupal právě v okamžiku, kdy se sami začali kolébat a pohybovat. Ada, která byla pod ním, mu zvednutýma nohama objala boky, pravou rukou sklouzla dolů, našla ho a ukázala mu cestu…</p>
<p>Teď ho nevedl nikdo, když ztvrdl a zvedl se k pohlaví této ženy v křišťálovém sarkofágu. <emphasis>To nepůjde, </emphasis>problesklo tou záplavou vzpomínek a obnovenou touhou. <emphasis>Bude suchá. Budu muset…</emphasis></p>
<p>Ale zbytek té myšlenky zanikl, když opatrnými pokusy zjistil, že suchá není, že je měkká, otevírá se mu a dokonce je vlhká, jako by tam celé ty roky ležela a čekala na něho.</p>
<p>Ada na něho byla připravená – byla vlhká vzrušením, rty měla stejně horké jako pohlaví, rukama ho pevně objímala a vyklenutými prsty mu přejížděla po holých zádech, když do ní lehce vnikal a pohupoval se s ní. Líbali se tak dlouho, že by to samotné líbání stačilo, aby Harman – on, který ten týden dosáhl čtyř dvacítek a devatenácti let, absolutně nejstarší, koho Ada znala a za celý život poznala – málem omdlel chlapeckou touhou a vzrušením.</p>
<p>Zároveň s tím, jak kóji rozhoupaly prudké nápory větru, se dali do pohybu i oni – nejdřív jemně, jako by nekonečně, a potom se stupňující se vášní a ubývajícími zábranami, když ho Ada pobídla, aby zábrany ztratil, když se mu rozevřela a zatlačila ho hlouběji, políbila ho a podržela ho v mocném kruhu svých paží, svírajících nohou a drásajících nehtů.</p>
<p>A když dosáhl vrcholu, měl pocit, jako by v ní ejakuloval neskutečně dlouho. A Ada zareagovala sérií vnitřních stahů, které působily jako otřesy stoupající z nějakého nekonečně hlubokého epicentra, až si nakonec připadal, jako by to, co ho svírá pevněji, povoluje a pak znovu svírá, nebylo celé její tělo, ale pouze její drobná ruka.</p>
<p>Harman ejakuloval do ženy, která vypadala jako Savi, a nemohla to být Savi. Nezůstal v ní, okamžitě vyklouzl ven. I když byl plný lásky k Adě a vzpomínek na ni, srdce mu prudce bušilo vinou a něčím podobným hrůze.</p>
<p>Odkulil se a zůstal udýchaně, nešťastně ležet na polštářcích z kovového hedvábí vedle těla té ženy. Teplý vzduch kolem nich proudil a snažil se ho ukolébat k spánku. Harman v tu chvíli cítil, že by mohl spát – mohl by prospat půldruhého tisíce let jako tato cizí žena – zaspat všechna ohrožení tohoto světa, svých přátel a své jediné, dokonalé, zrazené lásky.</p>
<p>Z lehké dřímoty ho vytrhl malý pohyb.</p>
<p>Otevřel oči a srdce se mu skoro zastavilo, když zjistil, že ta mladá žena má otevřené oči. Otočila hlavu a dívala se na něho s chladnou inteligencí – s bdělostí skoro až neskutečnou po tak dlouhém spánku.</p>
<p>„Kdo jsi?“ zeptala se hlasem mrtvé Savi.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>55</strong></p>
<p>Tím, co moravce přesvědčilo, aby atmosférickou výsadkovou loď s <emphasis>Černou dámou </emphasis>na palubě vypustili, nakonec nebyla jen Orphova výmluvnost, ale nespočet dalších faktorů.</p>
<p>Schůzka moravců na můstku se odehrála mnohem dříve než za dvě hodiny, které původně navrhl Asteague/Che. Události nabraly příliš rychlý spád. Dvacet minut po poradě venku na trupu <emphasis>Královny Mab </emphasis>byli Mahmud a Orphu zpátky na lodním můstku a verbálně diskutovali v atmosféře odpovídající standardní pozemské atmosféře na úrovni mořské hladiny a v nezmírněné gravitaci s Kallisťanem Čo Li, hlavním integrátorem Asteaguem/Che, generálem Beh bin Adeem, jeho zástupcem Mepem Ahoo, hrozivým Sumou IV., rozrušeným Retrográdem Sinopessenem a půltuctem dalších moraveckých integrátorů a vojenských skálovců.</p>
<p>„Tuto zprávu jsme zachytili před osmi minutami,“ oznámil navigátor Čo Li. Skoro všichni už ji slyšeli, ale on ji přesto znovu přehrál úzkým svazkem.</p>
<p>Původce maserového vysílání se shodoval s předchozí relací – asteroid o velikosti Fobosu v polárním prstenci Země – ale tentokrát se nejednalo o žádný ženský hlas, pouze sled kontaktních souřadnic a úprav rychlosti.</p>
<p>„Ta dáma chce, abychom jí Odyssea přivezli rovnou domů,“ konstatoval Orphu, „a neztráceli čas tím, že cestou obletíme odvrácenou stranu planety.“</p>
<p>„Jsme toho schopni?“ zeptal se Mahmud. „Myslím zabrzdit přímo na její vysokou polární oběžnou dráhu.“</p>
<p>„Ano, pokud v dalších devíti hodinách znovu použijeme štěpné bomby pro brzdění s vysokým gé,“ řekl Asteague/Che. „Ale z různých důvodů to nechceme udělat.“</p>
<p>„Promiňte,“ ozval se Mahmud, „jsem jenom pilot ponorky, žádný navigátor ani technik, ale s ohledem na slabé brždění, které nám dávají motory iontového pohonu, pořád nechápu, jak ztratíme rychlost.“</p>
<p>„Bržděním o atmosféru,“ odpověděl mu neforemný, mnohonohý malý Kallisťan Čo Li.</p>
<p>Mahmud se zasmál, když si představil, jak <emphasis>Královna Mab </emphasis>– celá její třísetmetrová, nosníky protkaná, jeřáby ověšená, neaerodynamická masa – brzdí odporem v zemské atmosféře, ale pak si uvědomil, že Čo Li nežertoval.</p>
<p>„Vy dokážete <emphasis>tohle </emphasis>zabrzdit o atmosféru?“ zeptal se nakonec.</p>
<p>Retrográd Sinopessen přicupital na svých stříbrných pavoučích nohách dopředu. „Samozřejmě, vždycky jsme plánovali brzdit o atmosféru. Když se šedesát metrů široký odrazný štít s žáruvzdorným povrchem zatáhne a lehce přetvaruje, velice dobře poslouží jako tepelný štít. Plazmové pole, které nás při manévru obklopí, by nemělo ničemu bránit – můžeme přes ně udržovat i maserové spojení, když budeme chtít. Podle původních plánů jsme měli provést pozvolný brzdicí manévr ve výšce sto čtyřicet pět kilometrů nad hladinou pozemského moře s několika průlety pro upravení dráhy – nejobtížnější bude průlet hustými umělými prstenci P a R, protože nemají nic, co by se dalo srovnat s vyčištěným prstencem F – Cassiniho dělení kolem Saturna – ale tyto výpočty byly poměrně jednoduché. Musíme prostě kurevsky manévrovat. Teď, jelikož se zdá, že jsme dostali rozkaz hlásit se v asteroidovém městě té dámy v prstenci P, se chystáme spustit se do třiceti sedmi kilometrů, spálit rychlost mnohem rychleji a dostat se na patřičnou eliptickou dráhu, abychom kontakt uskutečnili na první pokus.“</p>
<p>Orphu hvízdl.</p>
<p>Mahmud si to zkusil představit. „Sestoupíme na něco přes sto tisíc stop nad povrch? To uvidíme jednotlivé tváře lidí dole.“</p>
<p>„Ne tak docela,“ řekl Asteague/Che. „Ale bude to dramatičtější, než jsme plánovali. Rozhodně zanecháme čáru na obloze. Ale lidé starého typu, kteří tam dole jsou, teď nejspíš mají dost jiných starostí, než aby si všímali nějaké čáry na obloze.“</p>
<p>„Jak to myslíte?“ zeptal se Orphu z Ió.</p>
<p>Asteague/Che odvysílal nejnovější sérii snímků. Mahmud popsal prvky, které Orphu nemohl získat z doprovodných dat.</p>
<p>Další obrazy zabíjení. Zničené lidské komunity, lidská těla ponechaná napospas vranám. Infračervené záběry ukazovaly horké budovy, chladná těla a pohyb stejně chladných hrbatých, bezhlavých tvorů, kteří měli vraždění na svědomí. Na noční straně planety hořely požáry v místech, kde stávaly domy a skromná města. Zdálo se, že na celé planetě čelí lidé starého typu útokům bezhlavých tvorů z šedého kovu, které moravečtí odborníci nedokázali identifikovat. A na čtyřech kontinentech se množily a rozrůstaly stavby z modrého ledu. Objevily se snímky, na nichž byl jediný obrovský tvor, který vypadal jako lidský mozek s očima, jenže mozek o velikosti skladiště, a potom video – vertikální záběry, které na tvora nahlížely skoro přímo shora, jak pobíhá na něčem, co vypadá jako obří ruce, a další stonkovité paže z něj vybíhají jako ganglie. Z otvorů pro příjem potravy trčely obscénní sosáky. Vypadalo to, jako by tvor pil nebo se krmil přímo ze země.</p>
<p>„Vidím data,“ prohlásil Orphu, „ale dělá mi problémy představit si toho tvora. Snad ani nemůže být tak šeredný.“</p>
<p>„Díváme se na to,“ řekl generál Beh bin Adee, „a nechce se nám věřit tomu, co vidíme. A <emphasis>je </emphasis>to tak šeredné.“</p>
<p>„Existuje nějaká teorie ohledně toho, co ta věc je nebo odkud se vzala?“ zeptal se Mahmud.</p>
<p>„Je spojená s lokalitami, kde se vyskytuje modrý led, a původně byla pozorována v bývalém městě Paříž a v největším komplexu z této hmoty,“ řekl Čo Li. „Ale ty myslíš něco jiného. Její původ jednoduše neznáme.“</p>
<p>„Zahlédli moravci za všechna ta staletí, kdy pozorovali Zemi pomocí teleskopů z prostoru Jupitera nebo Saturna, obraz něčeho takového?“ otázal se Orphu.</p>
<p>„Ne.“ Asteague/Che a Suma IV. promluvili ve stejný okamžik.</p>
<p>„Ten mozek s rukama necestuje sám,“ řekl Retrográd Sinopessen a předvedl další sérii holografických záběrů a rovinných projekcí. „Tito tvorové ho doprovázejí na každé z osmnácti lokalit, kde jsme mozek pozorovali.“</p>
<p>„Lidé?“ zeptal se Orphu. Data byla nejednoznačná.</p>
<p>„Ne tak docela,“ řekl Mahmud. Popsal šupiny, tesáky, abnormálně dlouhé ruce a nohy s plovacími blánami tvorů na záběrech.</p>
<p>„A podle datametrických údajů jsou těch tvorů stovky,“ konstatoval Orphu.</p>
<p>„Tisíce,“ upřesnil velitel centurie Mep Ahoo. „Prohlédli jsme snímky pořízené současně z lokalit vzdálených tisíce kilometrů a napočítali jsme přinejmenším tři tisíce dvě stě těchto tvorů podobných obojživelníkům.“</p>
<p>„Kalibán,“ řekl Mahmud.</p>
<p>„Cože?“ Měkce modulovaný hlas Asteagueho/Che zněl nechápavě.</p>
<p>„Na Marsu, hlavní integrátore,“ řekl drobný Európan.</p>
<p>„Malí zelení mužíčci mluvili o Prosperovi a Kalibánovi ze Shakespearovy <emphasis>Bouře. </emphasis>Vzpomeňte si, ty kamenné hlavy měly zpodobňovat Prospera. Varovali nás před Kalibánem. Ten tvor připomíná některé verze Kalibána, které se v průběhu staletí při inscenování té hry na Zemi objevily.“</p>
<p>Žádný z moravců k tomu neměl co říct.</p>
<p>„Od doby, kdy jsme před dvěma měsíci začali měřit toto prudké zvýšení kvantové aktivity, je na Zemi jedenáct nových bránových děr,“ promluvil nakonec Beh bin Adee. „Pokud to můžeme posoudit, ten tvor podobný mozku je všechny vytvořil – nebo je přinejmenším používá – k přepravním účelům. On a ti šupinatí, obojživelníkovití tvorové, kterým říkáš Kalibáni. A to, kde se objevují, <emphasis>má </emphasis>systém.“</p>
<p>Nad mapovým stolem zhmotněly z mlhy další holografické obrazy a Mahmud je popsal úzkým svazkem, ale Orphu již vstřebal doprovodná data.</p>
<p>„Všechno jsou to bojiště nebo místa, kde došlo v dávné historii k lidským masakrům a krutostem,“ určil.</p>
<p>„Přesně tak,“ odvětil generál Beh bin Adee. „Všimněte si, že prvním bránovým kvantovým otvorem byla Paříž. Víme, že před více než pětadvaceti sty lety, při černoděrovém konfliktu mezi říší EU a Celosvětovým islámským sultanátem, zahynulo v Paříži a jejím okolí více než čtrnáct milionů lidí.“</p>
<p>„A ostatní místa výskytu bránových děr spadají do stejné kategorie,“ řekl Mahmud. „Hirošima, Osvětim, Waterloo, Ho-Tepsa, Stalingrad, Kapské Město, Montreal, Gettysburg, Khanstaq, Okinawa, Somma, New Wellington – to všechno jsou krvavé historické lokality z dob před tisícovkami let.“</p>
<p>„Znamená to, že tady máme nějakého calabi-yauovského intermembránového mozkového turistu?“ zeptal se Orphu.</p>
<p>„Nebo něco horšího,“ řekl Čo Li. „Ty neutrinové a tachyonové svazky vycházející z míst, jež tato… věc… navštěvuje, obsahují složité šifrované informace. Ty svazky jsou interdimenzionální, v našem vesmíru nejsou směrované. Nemůžeme se na ně jednoduše napíchnout a dešifrovat zprávu nebo obsah.“</p>
<p>„Podle mě je ten mozek upír,“ ozval se Orphu z Ió.</p>
<p>„Upír?“ zeptal se hlavní integrátor Asteague/Che.</p>
<p>Orphu termín vysvětlil. „Myslím si, že z těch míst vysává nějakou temnou energii,“ řekl mohutný Ióňan.</p>
<p>„To není moc pravděpodobné,“ zašvitořil Retrográd Sinopessen. „Nevím o žádné zaznamenatelné… energii… kterou by po sobě zanechal pouhý výskyt násilného činu. To je metafyzika… nesmysl… pavěda.“</p>
<p>Orphu udělal čtyřmi svými článkovanými pažemi pohyb, jako by krčil rameny.</p>
<p>„Myslíte, že ten tvor, který vypadá jako velký mozek, může být něco, co navrhli a s pomocí biotechnologií vyrobili postlidé nebo lidé starého typu v éře šílenství po rubikonu?“ zeptal se velitel centurie Mep Ahoo. „A ti Kalibáni a bezhlaví robotičtí zabijáci taky? Že jsou to všechno výtvory pokoutních generických inženýrů? Jako někteří anachroničtí zástupci flóry a fauny vrácení na planetu?“</p>
<p>„Ta velká věc ne,“ odvětil vysoký Ganymeďan Suma IV. „Byli bychom si jí všimli už dřív. Ten mozek s rukama prošel bránovými dírami z jiného vesmíru před pouhými několika dny. Nevíme, kde se vzali Kalibánové nebo ti hrbatí tvorové, kteří decimují lidi starého typu. Mohou to klidně být produkty genové manipulace. Nesmíme zapomínat na to, že postlidé se zkonstruovali přímo z lidského genofondu před více než patnácti sty standardními roky.“</p>
<p>„Viděl jsem hologramy dinosaurů, ptáků Nohů a šavlozubých tygrů, kteří se po této Zemi potulují,“ dodal velitel Mep Ahoo.</p>
<p>„Ti hrbatí kovoví tvorové vybili až deset procent populace lidí starého typu?“ zeptal se Mahmud, který byl zastáncem správného používání slova „decimovat“.</p>
<p>„Ano,“ řekl generál Beh bin Adee. „Pravděpodobně víc. A to jenom za dobu naší cesty z Marsu.“</p>
<p>„Co tedy teď uděláme?“ zeptal se Orphu z Ió. „Jestli nikdo jiný nemá po ruce odpověď, já bych jeden návrh měl.“</p>
<p>„Sem s ním,“ vyzval ho hlavní integrátor Asteague/Che.</p>
<p>„Myslím, že byste měli rozmrazit tisíc skáloveckých vojáků, které máme v hibernaci, nastartovat výsadkovou loď a tucet atmosférických sršňů, které máte na palubě, napěchovat je po okraj vojáky a zapojit se do boje.“</p>
<p>„Zapojit se do boje?“ zopakoval navigátor, Kallisťan Čo Li.</p>
<p>„Začít tím, že z toho mozku naděláte atomovkami radioaktivní kaši,“ řekl Orphu. „Pak vysadit moravce na zem a bránit lidi. Zabít Kalibány a ty bezhlavé hrbaté tvory, kteří lidi všude vraždí. Zapojit se do boje.“</p>
<p>„To je výjimečný návrh,“ ozval se šokovaným hlasem Čo Li.</p>
<p>„Stěží máme dost informací, abychom v této fázi mohli rozhodnout o dalším postupu,“ uvažoval Asteague/Che. „Pokud je nám známo, ten mozkový tvor – jak ho uctivě nazýváme – může být jediným mírumilovným, inteligentním organismem na Zemi. Třeba je to nějaký interdimenzionální archeolog, antropolog nebo historik.“</p>
<p>„Nebo upír,“ řekl Mahmud.</p>
<p>„Úkolem naší mise bylo provést průzkum,“ prohlásil Suma IV. tónem, který měl být závěrečný. „Ne rozpoutat válku.“</p>
<p>„Můžeme udělat obojí za jednu cenu,“ řekl Orphu. „Na palubě <emphasis>Královny Mab </emphasis>máme dostatečnou palebnou sílu, abychom mohli promluvit do toho, co se dole děje. A přestože jste to Mahmudovi ani mně oficiálně neoznámili, víme, že <emphasis>Mab </emphasis>jistě sleduje flotila modernějších, maskovaných moraveckých válečných lodí. Může to být skvělá příležitost udeřit na toho tvora – na všechny ty tvory – a vyřídit je, než si stačí uvědomit, že se bojuje.“</p>
<p>„To je <emphasis>výjimečný </emphasis>návrh,“ zopakoval Čo Li. „Naprosto výjimečný.“</p>
<p>„V tuto chvíli,“ promluvil Asteague/Che tím zvláštním hlasem Jamese Masona, který si Mahmud pamatoval z dvojrozměrných filmů, „naším cílem není rozpoutat válku, ale dovézt Odyssea na asteroidové město o velikosti Fobosu v prstenci P, jak o to požádal Hlas.“</p>
<p>„A před <emphasis>tím</emphasis>,“ doplnil Suma IV., „se musíme rozhodnout, jestli využít brzdicího manévru v atmosféře jako krytí pro vyslání výsadkové lodě, nebo s ním počkat až po setkání s orbitálním městem Hlasu a předání našeho lidského pasažéra.“</p>
<p>„Mám otázku,“ ozval se Mahmud.</p>
<p>„Ano?“ Hlavní integrátor Asteague/Che byl také Európan, takže měl skoro stejnou velikost jako maličký Mahmud. Oba stáli hledím proti sobě; administrátor čekal.</p>
<p>„<emphasis>Chce </emphasis>náš lidský pasažér, abychom ho Hlasu předali?“ zeptal se Mahmud.</p>
<p>Nastalo ticho rušené pouze komunikačními hlášeními od moraveckých monitorovacích přístrojů a pro ně, hukotem ventilátorů a občasnými ránami, které vydávaly manévrovací trysky na trupu.</p>
<p>„Proboha,“ vyděsil se Čo Li. „Jak jsme se ho mohli zapomenout zeptat?“</p>
<p>„Měli jsme moc práce,“ připustil generál Beh bin Adee.</p>
<p>„Zeptám se ho,“ nabídl Suma IV. „I když to bude v tomto okamžiku trapné, jestli Odysseus odmítne.“</p>
<p>„Všechno jeho prádlo máme připravené,“ řekl cupitavý Retrográd Sinopessen.</p>
<p>„Prádlo?“ zahučel Orphu z Ió. „Je snad náš syn Láertův mormon?“</p>
<p>Nikdo neodpověděl.</p>
<p>Všichni moravci se sice nějakým způsobem zajímali o lidské dějiny a společnost – měli naprogramováno do své vyvíjející se DNA a okruhů, aby si takový zájem ponechali – ale velice málo jich bylo pohrouženo do lidského uvažování tak jako obrovský Ióňan. Stejně tak se ostatním nevyvinul tak zvláštní smysl pro humor.</p>
<p>„Odysseus samozřejmě nosí oblečení naší výroby po celou dobu svého pobytu na palubě <emphasis>Královny Mab</emphasis>,“ zašvitořil Retrográd Sinopessen. „Ale šatstvo, které bude mít na sobě při setkání s orbitálním ostrovem Hlasu, v sobě bude mít veškerou záznamovou a přenosovou nanotechniku, jakou jsme schopni vymyslet. Všichni budeme zaznamenávat jeho prožitky v reálném čase.“</p>
<p>„I ti z nás, kteří poletí výsadkovou lodí na Zemi?“ zeptal se Orphu.</p>
<p>Nastalo rozpačité mlčení. Moravci nepodléhali rozpakům často, ale byli jich schopni.</p>
<p>„Ty jsi nebyl vybrán do posádky výsadkové lodi,“ řekl nakonec Asteague/Che hlasem, který byl úsečný, ale nebyl nepříjemný.</p>
<p>„Já vím,“ odvětil Orphu, „ale myslím si, že vás přesvědčím, že výsadková loď <emphasis>musí </emphasis>být vypuštěna při brzdném manévru <emphasis>Mab </emphasis>v atmosféře a já musím být na palubě. Koutek v nákladovém prostoru Mahmudovy ponorky pro mě bude akorát. Jsou v něm veškerá připojení, která potřebuji, a líbí se mi ten výhled.“</p>
<p>„Nákladní komora ponorky nemá žádný výhled,“ namítl Suma IV. „Pouze prostřednictvím videokanálu, který se může přerušit, pokud by se výsadková loď stala terčem útoku.“</p>
<p>„Myslel jsem to ironicky,“ upřesnil Orphu.</p>
<p>Čo Li vydal zvuk, jako když si odkašlává malé zvíře. „Kromě toho jsi – technicky, opticky – slepý,“ řekl.</p>
<p>„Ano,“ přiznal Orphu, „všiml jsem si. Ale i když pominu náležité náborové postupy zohledňující pozitivní diskriminaci – toho si nevšímejte, vysvětlování by nestálo za ten čas – mohu vám nabídnout tři přesvědčivé důkazy, proč bych měl být začleněn do mise výsadkové lodi na Zemi.“</p>
<p>„Ještě jsme nedošli k závěru, že by se mise jako taková měla uskutečnit,“ řekl Asteague/Che, „ale pokračuj, prosím, ve svých důvodech, proč by ses jí měl účastnit. My hlavní integrátoři budeme muset v dalších patnácti minutách učinit několik rozhodnutí.“</p>
<p>„Jako první je tu samozřejmě nepřehlédnutelný fakt,“ zabručel Orphu, „že budu skvělým vyslancem u všech případných inteligentních kultur s nimiž se po přistání na Zemi setkáme.“</p>
<p>Generál Beh bin Adee vydal neslušný zvuk. „Předtím, než z nich atomovkami naděláš radioaktivní kaši, nebo až potom?“ zeptal se.</p>
<p>„Za druhé je tu méně očividný, ale pořád důležitý fakt, že žádný moravec na této lodi – možná žádný existující moravec – nezná o beletrii Marcela Prousta, Jamese Joyce, Williama Faulknera a George Marii Wonga – jakož i poezii Emily Dickinsonové a Walta Whitmana – víc než já, tudíž žádný moravec neví o lidské psychologii víc než já. Pokud bychom skutečně měli mluvit s lidmi starého typu, moje přítomnost bude nepostradatelná.“</p>
<p><emphasis>Nevěděl jsem, že jsi studoval také Joyce, Faulknera, Wonga, Dickinsonovou a Whitmana, </emphasis>poslal mu úzkým svazkem Mahmud.</p>
<p><emphasis>Nikdy na to nepřišla řeč, </emphasis>odpověděl Orphu. <emphasis>Ale za posledních dvanáct set standardních let své existence jsem měl venku ve vzduchoprázdnu a síře toru Ió dost času na čtení.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dvanáct set let! </emphasis>zopakoval úzkým svazkem Mahmud. Moravci byli zkonstruovaní pro dlouhý život, ale tři standardní století byla pro existenci průměrného moravce velkorysá. Samotný Mahmud nebyl starý ani sto padesát let. <emphasis>Nikdy jsi mi neřekl, že jsi tak starý.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nikdy na to nepřišla řeč.</emphasis></p>
<p>„Úplně jsem nepochopil všechny logické souvislosti ve verbální části tvého projevu, než jsi začal komunikovat úzkým svazkem se svým přítelem,“ řekl Asteague/Che, „ale pokračuj, prosím. Myslím, že ses zmínil o třech přesvědčivých důvodech, proč bys měl být do mise začleněn.“</p>
<p>„Třetí důvod, proč si zasloužím židli ve výsadkové lodi,“ navázal Orphu, „samozřejmě obrazně řečeno, je ten, že jsem na to přišel.“</p>
<p>„Na co jsi přišel?“ zeptal se Suma IV. Nebylo vidět, že by Ganymeďan z černého fullerenu hlídal čas, ale jeho hlas prozrazoval netrpělivost.</p>
<p>„Na všechno,“ řekl Orphu z Ió. „Proč jsou na Marsu řečtí bohové. Proč vede tunel prostorem a časem na jinou Zemi, kde se stále vede Homérova Trójská válka. Odkud se vzal tento neskutečně terraformovaný Mars. Proč na nás na této opravdové Zemi čekají Prospero a Kalibán, dvě postavy ze staré shakespearovské hry, a proč tyto bránové díry, které se pořád otevírají, narušují kvantovou základnu celé Sluneční soustavy… na všechno.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>56</strong></p>
<p>Žena, která vypadala jako mladá Savi, se ve skutečnosti jmenovala Moira, i když Prospero jí v dalších hodinách občas řekl Mirando a jednou se o ní s úsměvem zmínil jako o Monetě, což Harmanův zmatek ještě zvětšilo. Naproti tomu jeho rozpaky byly tak silné, že zesílit je nemohlo už nic. První hodinu, kdy byli spolu, se na ni nedokázal ani podívat, natož aby jí pohlédl do očí. Když pak s Moirou ve společnosti Prospera seděli u stolu a jedli něco, co mělo funkci snídaně, zvládl Harman konečně pohled na ni, ale zvednout zrak do výšky jejích očí nedokázal. Potom si uvědomil, že to nejspíš vypadá, jako by jí civěl na prsa, a tak se znovu podíval jinam.</p>
<p>Zdálo se, že Moira na jeho rozpaky nedbá.</p>
<p>„Prospero,“ řekla a napila se pomerančového džusu, který jim přinesl létající služebník, „ty jeden starý zvrhlíku. Ten klíč k mému probuzení byl tvůj nápad?“</p>
<p>„Ovšemže ne, má drahá Mirando.“</p>
<p>„Neříkej mi Mirando, nebo ti začnu říkat Mandragoro. Nejsem a nikdy jsem nebyla tvoje dcera.“</p>
<p>„Ovšemže jsi a bylas moje dcera, má drahá Mirando,“ předl Prospero. „Žije snad nějaký postčlověk, kterému bych nepomohl stát se tím, čím je? Nebyly mé laboratoře genetického sekvencování tvým lůnem a tvou kolébkou? Nejsem tedy tvůj otec?“</p>
<p>„<emphasis>Žije </emphasis>dnes nějaký další postčlověk, Prospero?“ zeptala se žena.</p>
<p>„Pokud je mi známo, nežije, drahá Mirando.“</p>
<p>„Tak jdi do hajzlu.“</p>
<p>Otočila se k Harmanovi, napila se kávy, zakrojila do pomeranče děsivě ostrým nožem a řekla: „Jmenuji se Moira.“</p>
<p>Seděli u stolku v malé místnosti – spíš prostoře než místnosti – které si Harman předtím nevšiml. Byl to výklenek zasazený do stěny lemované knihami v polovině výšky obrovské, uzavírající se kopule, přinejmenším sto metrů nad bludištěm mramorových zdí a podlahou. Bylo jednoduché pochopit, proč si tohoto prostoru zdola nevšiml – stěny mělkého výklenku byly také obložené knihami. Cestou nahoru bylo výklenků víc, některé dokonce se stolky jako tento, jiné s polstrovanými lavicemi a tajemnými přístroji a obrazovkami. Ukázalo se, že železné schodiště se pohybuje jako eskalátory, jinak by jim trvalo mnohem déle, než by do této výšky vylezli. Z té nechráněnosti – nebyla tu žádná zábradlí a úzké mramorové rampy a eskalátorová schodiště z tepaného železa byly víc vzduch než železo – šla hrůza. Harman se nerad díval dolů. Soustředil se místo toho na knihy a rameny se držel u regálů, když kráčel.</p>
<p>Tato žena byla oblečená hodně podobně jako Savi, když ji uviděl poprvé – modrá halenka z bavlny, kalhoty z vroubkované látky, vysoké kožené holínky. Dokonce měla jakousi nízkou vlněnou čepici podobnou té, jakou viděl na Savi, když se setkali, třebaže tato byla spíš tmavě žlutá než sytě červená jako ta, kterou nosila starší žena. Ale zdálo se, že složitý střih opatřený mnoha záhyby je stejný. Nejvýznamnější rozdíl mezi oběma ženami – kromě obrovského věkového rozdílu – byl ten, že starší Savi nosila pistoli, když se setkali, první střelnou zbraň, jakou kdy Harman viděl. S naprostou jistotou věděl, že tato verze Savi – Moira, Miranda, Moneta – nebyla ozbrojená, když se s ní setkal poprvé.</p>
<p>„Co se stalo od doby, kdy jsem usnula, Prospero?“ zeptala se Moira.</p>
<p>„Chceš souhrn čtrnácti století ve čtrnácti větách, má drahá?“</p>
<p>„Ano. Prosím.“</p>
<p>Moira rozdělila šťavnatý pomeranč na dílky a jeden podala Harmanovi, který jej snědl, aniž jej předtím ochutnal.</p>
<p>„Háj povadne,“ zarecitoval mág Prospero. „Háj povadne a stlí,“</p>
<p><emphasis>Své břímě páry na zem vypláčí;</emphasis></p>
<p><emphasis>jde člověk, vzdělá pole, lehne v hrob</emphasis></p>
<p><emphasis>a s létem mnohým labuť umírá…</emphasis></p>
<p><emphasis>Jen na mně hlodá krutá nesmrtelnost:</emphasis></p>
<p><emphasis>já zvolna chřadnu v tvém náručí</emphasis></p>
<p><emphasis>zde na tomto světa klidném pokraji</emphasis></p>
<p><emphasis>a těkám, bělovlasý stín, jak sen</emphasis></p>
<p><emphasis>v těch věčně tichých krajích východu,</emphasis></p>
<p><emphasis>v mlhy šeru, v jitra kobkách zářivých</emphasis></p>
<p>Maličko sklonil plešatící, šedovlasou hlavu.</p>
<p>„Tithonus,“ poznala Moira. „Z Tennysona před snídaní mě vždycky rozbolí břicho. Pověz mi, dostal už svět rozum, Prospero?“</p>
<p>„Ne, Mirando.“</p>
<p>„Všichni moji druhové jsou tedy mrtví nebo se proměnili, jak říkáš?“ Jedla víno a voňavý sýr a pila z velké číše ledové vody, kterou jí poletující služebníci stále dolévali.</p>
<p>„Jsou mrtví, proměnili se nebo obojí.“</p>
<p>„Vrátí se, Prospero?“</p>
<p>„Bůh ví, dcero moje.“</p>
<p>„S Bohem na mě nechoď, prosím,“ žádala Moira. „Co Saviných devět tisíc sto třináct Židů? Byli propuštěni z neutrinové smyčky?“</p>
<p>„Ne, moje drahá. Všichni Židé a ti, kteří v tomto vesmíru přežili rubikon, zůstávají modrým paprskem stoupajícím z Jeruzaléma a ničím víc.“</p>
<p>„Nedodrželi jsme slib?“ zeptala se Moira. Odstrčila talíř, smetla si z dlaní drobky a otřela šťávu.</p>
<p>„Ne, dcero.“</p>
<p>„A co ty, przniteli,“ otočila se k překvapenému Harmanovi, „máš v tomto světě jiný cíl než zneužívat spící neznámé?“</p>
<p>Harman otevřel ústa, aby něco řekl, ale nic ho nenapadlo, a tak je znovu zavřel. Opravdu se necítil dobře.</p>
<p>Moira ho uchopila za ruku. „Nic si nevyčítej, můj Prométhee. Měl jsi jen málo na vybranou. Vzduch v sarkofágu byl provoněn aerosolovým afrodiziakem tak silným, že je Prospero poslal pryč s jedním z prvních proměněných – samotnou Afrodítou. Naštěstí pro nás oba jsou jeho účinky velice krátkodobé.“</p>
<p>Harman pocítil vlnu úlevy, po níž následoval hněv. „Chceš říct, že jsem vůbec neměl možnost výběru?“</p>
<p>„Ne, jestli máš DNA Ahmana Ferdinanda Marka Alonza Chána Ho Tepa,“ odvětila Moira. „A to by všichni muži tvého plemene měli mít.“</p>
<p>Znovu se obrátila k Prosperovi. „Kde je Ferdinand Mark Alonzo? Nebo spíš – jaký byl jeho osud?“</p>
<p>Mág sklonil hlavu. „Milovaná Mirando, za tři roky poté, co jsi ulehla do sarkofágu s faxovou smyčkou, zemřel na jednu z divokých variant rubikonu, které se každým rokem přehnaly přes starou populaci s jistotou letního zefyru. Byl pohřben do křišťálového sarkofágu vedle tebe – i když faxové zařízení tenkrát mohlo nanejvýš tak bránit jeho mrtvole v rozkladu, protože tanky v nápravně ještě neuměly rubikon léčit. Než se to nádrže mohly naučit, vyšplhaly na Mount Everest dvě desítky mandroidů Kalifátu, obešly bezpečnostní štíty a začaly Tádž drancovat. První, co vyplenili, byla těžká rakev ubohého Ferdinanda Marka Alonza – hodili ji přes okraj.“</p>
<p>„Proč neshodili taky mě?“ zeptala se Moira. „Anebo, když na to přijde, proč své plenění nedokončili? Všimla jsem si, že všechny acháty, jaspisy, krevely, smaragdy, lazurity, karneoly a další cetky jsou stále na svém místě na stěnách a příčkách labyrintu.“</p>
<p>„Přifaxoval Kalibán a dvacítky mandroidů Kalifátu tě zbavil,“ objasnil Prospero. „Služebníkům trvalo měsíc, než všechnu tu krev vyčistili.“</p>
<p>Moira zvedla hlavu. „Kalibán ještě žije?“</p>
<p>„Ale ovšem. Zeptej se tady našeho přítele Harmana.“</p>
<p>Žena pohlédla na Harmana, ale pozornost znovu přenesla na mága. „Překvapuje mě, že mě Kalibán neznásilnil.“</p>
<p>Prospero se smutně usmál. „To víš, že to zkusil, má drahá Mirando, mnohokrát to zkusil, ale sarkofág se mu nechtěl otevřít. Kdyby se svět podřídil Kalibánově vůli a jeho údu, dávno by tuto ostrovní zemi zalidnil Kalibánky zplozenými s tebou.“</p>
<p>Moira se zachvěla. Nakonec se znovu otočila k Harmanovi, jako by tam stařec nebyl. „Potřebuji znát tvůj příběh, tvou povahu a tvůj život,“ řekla. „Dej mi svou dlaň.“ Opřela se pravým loktem o stůl a zvedla ruku dlaní k němu.</p>
<p>Harman nechápavě udělal totéž, ale nedotkl se jí.</p>
<p>„Ne,“ podivila se Moira. „Copak lidé starého typu zapomněli sdílecí funkci?“</p>
<p>„Je to tak,“ odvětil Prospero. „Tady náš přítel Harman umí – nebo uměl, než mu <emphasis>eiffelbahn </emphasis>znemožnil přístup – aktivovat pouze vyhledávací funkci, omninet, proxnet a farnet. A to pouze pomocí představy určitých geometrických tvarů.“</p>
<p>„Nebeská matko.“ Moira nechala ruku klesnout na stůl. „Umějí vůbec <emphasis>číst?</emphasis>“</p>
<p>„Pouze Harman a hrstka dalších, které to naučil v posledních několika měsících,“ přiznal Prospero. „Ach, zapomněl jsem se zmínit, že se náš přítel před několika měsíci naučil samočíst.“</p>
<p>„Samočíst?“ Moira se zasmála. „Ta funkce se neměla používat k <emphasis>chápání </emphasis>knih. Byla to indexovací funkce. Musí to být podobné jako přečíst si recept v kuchařce a myslet si, že člověk doopravdy povečeřel. Harmanovi lidé musejí být nejhloupější poddruh <emphasis>homo sapiens, </emphasis>který kdy dostal patent.“</p>
<p>„Hej,“ ozval se Harman. „Jsem přímo tady. Nemluvte o mně, jako bych tady ani nebyl. Sice možná nevím, co je ta sdílecí funkce, ale můžu se ji rychle naučit. A zatím si můžeme promluvit. Taky se vás totiž chci na něco zeptat.“</p>
<p>Moira se na něho podívala. Všiml si, jak sytě šedozelené má oči.</p>
<p>„Ano,“ řekla nakonec. „Byla jsem hrubá. Musel jsi urazit dlouhou cestu, abys mě probudil – a udělal jsi to proti své vůli – a já jsem si jistá, že bys nejraději byl někde jinde. To nejmenší, co můžu udělat, je chovat se k tobě aspoň trochu slušně a odpovědět ti na otázky.“</p>
<p>„Můžete mi ukázat, jak se dělá ta sdílecí funkce, o které jste mluvila?“ zeptal se Harman. Byl odhodlaný nerozčílit se na tuto ženu, která se tolik podobala Savi a mluvila jejím hlasem. „Nebo mi ukažte, jak faxovat bez pavilonů faxových uzlů,“ dodal. „Tak, jak to dělá Ariel.“</p>
<p>„Copak Ariel.“ Moira pohlédla na Prospera. „Lidé starého typu zapomněli, jak volně faxovat?“</p>
<p>„Zapomněli skoro všechno,“ vzdychl Prospero. „Byli <emphasis>stvořeni </emphasis>tak, aby zapomněli. Tvoji lidé je tak stvořili, Moiro. Vala, Tirzah, Rahaba – všichni Urizenoví Beulahové.“</p>
<p>Moira si poklepala plochou stranou nože o dlaň. „Proč jsi tuto osobu použil k mému probuzení, Prospero? Upevnila snad Sycorax svou sílu a vysvobodila tvého nestvůrného Kalibána z tvého područí?“</p>
<p>„Ano, a on je teď volný,“ přiznal tiše Prospero. „Ale cítil jsem, že je čas, aby ses probudila, protože po tomto světě teď chodí Setebos.“</p>
<p>„Sycorax, Kalibán a Setebos,“ zopakovala Moira. Zhluboka se nadechla, až jí vzduch zasyčel mezi zuby.</p>
<p>„Čarodějnice, poloďábel a tvor z temnot spolu mohou ovládat Zemi a Měsíc,“ řekl tiše Prospero, „rozhodovat o všem, co se bude dít, a rozdělit si všechnu moc.“</p>
<p>Moira přikývla a chvíli si žmoulala plný spodní ret. „Kdy váš <emphasis>eiffelbahnový </emphasis>vůz znovu odjíždí?“</p>
<p>„Za hodinu,“ odpověděl mág. „Budeš v něm, drahá Mirando? Nebo se znovu uložíš ke spánku do faxové rakve, necháš své atomy a vzpomínky navěky obnovovat touto nesmyslnou smyčkou?“</p>
<p>„Budu v tom tvém zatraceném voze. A vezmu si z aktualizovaných databank všechno, co o tomto krásném novém světě, do něhož se znovu rodím, potřebuji vědět. Ale nejdřív se náš mladý Prométheus chce na něco zeptat a já mu pak navrhnu, co by mohl udělat, aby znovu získal své funkce.“ Zvedla oči k vrcholu kopule.</p>
<p>„Ne, Moiro,“ namítl Prospero.</p>
<p>„Harmane,“ oslovila ho tiše a položila mu svou hebkou ruku na hřbet ruky, „teď se můžeš ptát.“</p>
<p>Harman si olízl rty. „Jsi doopravdy postčlověk?“</p>
<p>„Ano, jsem. Tak nám říkali Savini lidé před finálním faxem.“</p>
<p>„Proč vypadáš jako Savi?“</p>
<p>„Ach… takže tys ji znal? Až si vyvolám aktualizační funkci, zjistím si její zdraví nebo osud. Znala jsem Savi, ale co je důležitější, Ahman Ferdinand Mark Alonzo Chán Ho Tep ji miloval a ona jeho lásku neopětovala – byli takříkajíc z různých klanů. Proto jsem přijala její podobu, vzpomínky, hlas… všechno… než jsem přišla sem do Tádže.“</p>
<p>„Jak jsi získala její podobu?“</p>
<p>Moira se znovu podívala na Prospera. „Jeho lidé opravdu nevědí nic, že?“ Otočila se k Harmanovi: „My postlidé jsme dosáhli bodu, kdy jsme přestali mít vlastní těla, můj mladý Prométhee. Alespoň ne taková, že byste v nich těla poznali. Nepotřebovali jsme je. Bylo nás jen několik tisíc, ale vymanili jsme se z lidského genofondu, zásluhou genetického umění přítomného avatara kyberprostorové logosféry…“</p>
<p>„Rádo se stalo,“ vmísil se Prospero.</p>
<p>„Když jsme na sebe chtěli vzít lidskou podobu – vždy ženskou lidskou podobu, měla bych dodat – prostě jsme si nějakou půjčili.“</p>
<p>„Ale <emphasis>jak?</emphasis>“ nechápal Harman.</p>
<p>Moira si povzdechla. „Prstence jsou na obloze pořád?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„Polární i rovníkový?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Co si myslíš, že jsou, Harmane Prométhee? Tam nahoře je více než milion samostatných těles… za co je tvoji lidé považují?“</p>
<p>Harman si znovu olízl rty. Vzduch byl tady ve velké chrámové hrobce velice suchý. „Víme, že tam nahoře byla naše nápravna, kde probíhalo naše omlazování. Většina z nás si myslí, že většina ostatních těles jsou domovy posťáků – vašich lidí. A vaše stroje. Města na orbitálních ostrovech, jako je ten Prosperův. Vloni jsem byl na Prosperově ostrově, Moiro. Napomohl jsem jeho zřícení.“</p>
<p>„Opravdu?“ Znovu se podívala na mága. „Tak to máš dobré, mladý Prométhee. Ale mýlíš se, když si myslíš, že ten milion těles na oběžné dráze, většinou mnohem menších než Prosperův ostrov, byly habitaty pro můj druh nebo pro stroje sloužící pouze našim záměrům. Samozřejmě tam je nějaký tucet habitatů a několik tisíc obřích generátorů červích děr, černoděrných sběračů, našich raných experimentů v projektu interdimenzionálního cestování, generátorů bránových děr… ale většina obíhajících těles tam nahoře slouží tobě a ostatním.“</p>
<p>„Mně?“</p>
<p>„Víš, co je to faxování?“</p>
<p>„Dělám to celý život,“ odvětil. „Ano, jistě, ale víš, <emphasis>co </emphasis>to je?“ Harman se nadechl.</p>
<p>„Ve skutečnosti jsme o tom nikdy nepřemýšleli, ale vloni na cestách nám Savi a Prospero vysvětlili, že pavilony faxových uzlů ve skutečnosti promění naše těla v zašifrovanou energii a potom se naše těla, myšlenky a vzpomínky v jiném uzlu zrekonstruují.“</p>
<p>Moira přikývla. „Ale faxové pavilony a uzly nejsou nutné,“ řekla. „Byla to prostě lest, abyste se vy lidé starého typu netoulali po místech, kde nemáte co dělat. Tato faxová forma teleportace nesmírně zatěžovala počítačovou paměť, dokonce i při využití nejmodernějších strojů s Calabiho-Yauovou, DNA a bublinovou pamětí. Máš představu, kolik paměti je třeba pro uložení dat týkajících se molekul jednoho jediného člověka, natož pak holistické vlnové fronty jeho osobnosti a vzpomínek?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Moira ukázala k vršku kopule, ale Harman si uvědomil, že ve skutečnosti ukazuje na oblohu za ní a na polární a rovníkový prstenec, které se tam otáčely na pozadí temně modré oblohy. „Milion orbitálních paměťových bank,“ pokračovala Moira. „Každá z nich věnovaná jednomu z vás, lidí starého typu. A v množství ostatních těžkopádných orbitálních zařízení, vlastní teleportační techniky poháněné energií černých děr – GPS satelitů, skenerů, reduktorů, kompilátorů, přijímačů a vysílačů – někde tam nahoře nad tvou hlavou byla každou noc tvého života hvězda s tvým jménem, Harmane Prométhee.“</p>
<p>„Proč milion?“</p>
<p>„Bylo to považováno za životaschopné minimum pro stádovou populaci,“ prohlásila Moira, „i když tuším, že dnes je vás mnohem míň, protože jsme každé ženě dovolili mít jen jedno dítě. V mé době bylo jen devět tisíc tři sta čtrnáct příslušníků vašeho lidského poddruhu – těch, kteří měli nainstalované a aktivní nanogenetické funkce – a několik set tisíc umírajících lidí starého starého typu, jako byl můj milovaný Ahman Ferdinand Mark Alonzo Chán Ho Tep, poslední ze svého královského rodu.“</p>
<p>„Co jsou voynixové?“ ptal se dál Harman. „Odkud se vzali? Proč se tak dlouho chovali jako mlčenliví sluhové a teď, když jsme s Daemanem zničili Prosperův ostrov a nápravnu, začali moje lidi zabíjet?“</p>
<p>„Tolik otázek,“ povzdechla si Moira. „Jestli chceš znát odpovědi na všechny, budeš potřebovat kontext. Abys získal kontext, musíš si přečíst ty knihy.“</p>
<p>Harman škubl hlavou a rozhlédl se nahoru a dolů po zakřivující se vnitřní kopuli obložené knihami. Nedovedl spočítat, kolik je tam čtverečních nebo krychlových metrů knih, ale odhadoval – od boku, naslepo – že na policích musí být přinejmenším milion svazků.</p>
<p>„Které knihy?“ zeptal se.</p>
<p>„<emphasis>Všechny </emphasis>tyto knihy,“ a Moira zvedla ruku, kterou se ho dotýkala, aby kruhovým gestem obsáhla všechno. „To totiž můžeš.“</p>
<p>„Moiro, ne,“ namítl znovu Prospero. „Zabiješ ho.“</p>
<p>„Nesmysl,“ odmítla to. „Je mladý.“</p>
<p>„Je mu devětadevadesát,“ odvětil Prospero, „je o více než pětasedmdesát let starší, než bylo Savino tělo, když sis je naklonovala pro své účely. Měla tenkrát vzpomínky. Ty je teď nosíš. Harman není žádná tabula rasa.“</p>
<p>Moira pokrčila rameny. „Je silný. Zdravý. Podívej se na něho.“</p>
<p>„Zabiješ ho,“ zopakoval Prospero. „A s ním jednu z našich nejlepších zbraní proti Setebovi a Sycorax.“</p>
<p>Harman se teď velice zlobil, ale zároveň byl rozrušený. „O čem to mluvíte?“ otázal se a odtáhl ruku, když hrozilo, že se jí Moira znovu dotkne. „Myslíte, že mám samopřečíst všechny tyto knihy? To by zabralo měsíce… roky. Možná desítky let.“</p>
<p>„Samopřečíst ne,“ řekla Moira, „ale <emphasis>sníst</emphasis>.“</p>
<p>„Sníst,“ opakoval Harman a zároveň ho napadlo: <emphasis>Byla šílená už předtím, než ulehla do časového sarkofágu, nebo zešílela tím, jak se tam po staletí kopírovala, buňku po buňce, neuron po neuronu?</emphasis></p>
<p>„Sníst je,“ přisvědčila. „V tom smyslu, jak mluví o pojídání knih Talmud – nepřečíst je, ale sníst.“</p>
<p>„Nerozumím.“</p>
<p>„Víš, co je to Talmud?“ zeptala se.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Moira opět ukázala k nejvyššímu bodu kupole, nějakých sedmdesát pater nad nimi. „Tam nahoře, můj mladý příteli, v maličké kupoli vyrobené z nejčistšího skla, je komnata ze zlata, perleti a křišťálu a já mám od ní zlatý klíč. Uvnitř je otevřená do světa a krásné měsíční noci.“</p>
<p>„Jako tvůj sarkofág?“ zeptal se Harman. Srdce mu bušilo.</p>
<p>„Úplně jiná než můj sarkofág,“ zasmála se Moira. „Ta rakev byla jen další uzel vašeho faxového kolotoče. Po staletí mne kopírovala, dokud nepřišel čas, abych se probudila a dala se do práce. Já mluvím o zařízení, které ti umožní <emphasis>přečíst všechny tyto knihy do hloubky, </emphasis>než <emphasis>eiffelbahnový </emphasis>vůz vyjede ze stanice Tádž, což bude za…“ Podívala se na dlaň. „Padesát osm minut.“</p>
<p>„Nedělej to, Moiro,“ prosil Prospero. „Nebude nám ve válce proti Setebovi nic platný, jestli bude mrtvý nebo když z něho uděláš slintajícího idiota.“</p>
<p>„Mlč, Prospero,“ utrhla se na mága Moira. „Podívej se na něho. Idiot už je. Vypadá to, jako by od Saviny doby celému plemenu provedli lobotomii. Kdyby byl mrtvý, vyšlo by to nastejno. Ale jestli bude komnata fungovat a on přežije, bude moci posloužit sobě i nám.“ Znovu vzala Harmana za ruku. „Co chceš ze všeho nejvíc v tomto vesmíru, Harmane Prométhee?“</p>
<p>„Vrátit se domů ke své ženě.“</p>
<p>Moira si povzdechla. „Nemohu ti zaručit, že ti křišťálová komnata – poznání a nuance ze všech těch knih, které můj nebohý, mrtvý Ahman Ferdinand Mark Alonzo za století nahromadil – umožní volně odfaxovat domů k ženě… jak se jmenuje?“</p>
<p>„Ada.“ Z těch dvou slabik bylo Harmanovi najednou do pláče. Chtělo se mu plakat hned dvakrát – jednou proto, že mu chyběla, a podruhé proto, že ji zradil.</p>
<p>„K Adě,“ řekla Moira. „Ale <emphasis>mohu </emphasis>ti zaručit, že se za ní domů <emphasis>nedostaneš </emphasis>živý, jestli tuto šanci nevyužiješ.“</p>
<p>Harman vstal a udeřil dlaní do mramorové římsy bez zábradlí sto metrů nad studenou mramorovou podlahou. Vzhlédl ke středu kopule o více než dvě stě metrů výš, ale tam, kde se poslední kovové lávky sbíhaly jako černé a téměř neviditelně tenké pavučiny, neviděl nic.</p>
<p>„Harmane, příteli Nikoho…“ začal Prospero.</p>
<p>„Zmlkni,“ řekl Harman logosférickému mágovi.</p>
<p>Pak se obrátil k Moiře. „Pojďme.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>57</strong></p>
<p>„Přenesl jsem nás sem kvantovou teleportací podle tvých instrukcí,“ řekne Héfaistos, „ale kde v Hádově pekle jsme se to ocitli?“</p>
<p>„Na Ithace,“ odvětí Achilleus. „Je to drsný kamenitý ostrov, ale dobrá chůva pro chlapce, z nichž vyrostou muži.“</p>
<p>„Já bych řekl, že to tu vypadá a smrdí spíš jako na rozpáleném hajzlu,“ prohlásí bůh ohně, ale dál se belhá po prašné stezce poseté kameny, která stoupá prudkým svahem kolem pastvin plných koz a dobytka k místu, kde v nemilosrdném slunci září červené tašky několika budov.</p>
<p>„Už jsem tady byl,“ řekne Achilleus, „poprvé jako chlapec.“ Hrdina má těžký štít přivázaný na záda, meč mu pevně vězí v pochvě na opasku pověšeném přes rameno. Plavovlasý mladík se z výstupu ani z horka nepotí, ale Héfaistos, který se belhá za ním, láteří a pot se z něho jen lije. Dokonce i vousy nesmrtelného zbrojíře jsou mokré potem.</p>
<p>Strmá, ale úzká stezka končí na vrcholu kopce a na dohled několika velkých staveb.</p>
<p>„Odysseův palác,“ ukáže Achilleus, který posledních padesát metrů urazí klusem.</p>
<p><emphasis>„Palác,“ </emphasis>zafuní bůh ohně. Dokulhá na mýtinu před vysokými branami, položí obě ruce na zmrzačenou nohu a předkloní se, jako by se chystal zvracet. „Vypadá to spíš jako prasečí chlívek nastojato.“</p>
<p>Pozůstatky malé, opuštěné pevnosti se tyčí jako podsaditý kamenný pahýl padesát metrů napravo od hlavní budovy na výběžku nad útesy. Vlastní dům – Odysseův palác – je postaven z novějšího kamene a novějšího dřeva, i když hlavní dveře – otevřené – tvoří dvě staré kamenné desky. Terakotové dláždění terasy je z drahých dlaždic úhledně sesazených k sobě, zjevně dílo nejlepších řemeslníků a kameníků – i když stejně zjevné je to, že je poslední dobou nikdo neoprašoval ani nezametal – a všechny venkovní zdi a sloupy jsou natřené jasnými barvami. Bílé sloupy po obou stranách vchodu obtáčejí falešné stonky révy s kresbami ptáků a jejich hnízd, ale vyrostla tam i opravdová réva, jejíž houští láká opravdové ptáky a stalo se domovem přinejmenším jednoho viditelného hnízda. Achilleus vidí, jak ze stěn stinného vestibulu za hlavními dveřmi, které byly nechány pootevřené, svítí barevné fresky.</p>
<p>Achilleus vykročí, ale zastaví se, když ho Héfaistos chytí za ruku.</p>
<p>„Je tam silové pole, synu Péleův.“</p>
<p>„Já je nevidím.“</p>
<p>„Neuviděl bys je, dokud bys do něj nevstoupil. Jsem si jistý, že každého jiného smrtelníka by zabilo, ale i tebe, lehkonohého zabijáka vybaveného tím, co Nyx nazvala tvým kvocientem pravděpodobnosti singularity, by porazilo na prdel. Moje přístroje ukazují, že je v něm přinejmenším dvě stě tisíc voltů a tak velký proud už může napáchat pořádné škody. Odstup.“</p>
<p>Vousatý zakrslý bůh si pohraje s krabičkami a spirálami, které mu visí z kožených řemínků a prsních pásků na jeho těžkých vestách, zkontroluje maličké číselníky, použije krátkou hůlku se spínátkem podobným tlamě aligátora, aby připevnil něco, co vypadá jako mrtvá kovová fretka, k nějakému zakončení v neviditelném poli, pak propojí čtyři kosodélníkové přístroje barevným drátem a stiskne mosazné tlačítko.</p>
<p>„Tak,“ prohlásí Héfaistos, bůh ohně, „pole je vypnuté.“</p>
<p>„Přesně to se mi líbí na veleknězích,“ utrousí Achilleus, „nedělají nic a pak se tím chvástají.“</p>
<p>„Kdybys do toho silového pole vstoupil, tak by sis kurva nemyslel, že je to kurva nic,“ zavrčí bůh. „Byla to Héřina práce vycházející z mých přístrojů.“</p>
<p>„Pak ti děkuji,“ a Achilleus projde obloukem mezi kamennými deskami dveří do vestibulu a Odysseova domova.</p>
<p>Najednou se ozve zavrčení a ze stínů se vyřítí tmavé zvíře s vyceněnými zuby.</p>
<p>Achilleus má v mžiku meč v ruce, ale to už pes leží na zaprášené dlažbě.</p>
<p>„To je Argos,“ řekne a poplácá oddychující zvíře po hlavě. „Odysseus tohoto psa vycvičil před více než deseti lety ze štěněte, ale řekl mi, že musel odjet do Tróje, než stačil vzít Arga na lov kance nebo divokého jelena. Po dobu Odysseovy nepřítomnosti měl být jeho pánem Télemachos, syn našeho lstivého přítele.“</p>
<p>„Jeho pánem nebyl už týdny nikdo,“ prohlásí Héfaistos. „Ten trouba skoro vyhladověl k smrti.“ Je to pravda; Argos je tak slabý, že nemůže stát ani hýbat hlavou. Pouze velkýma prosebnýma očima sleduje Achilleovu ruku, když se s ním hrdina pomazlí. Žebra psovi vystupují z prověšené, matné kůže jako dřeva trupu nedokončené lodě ze staré plachtoviny.</p>
<p>„Nemohl se dostat ven z Héřina silového pole,“ zamumlá Achilleus. „A vsadím se, že uvnitř neměl co žrát. Vodu si nejspíš obstaral z deště a okapů, ale jídlo neměl.“ Vytáhne z pytlíku, který nosí se štítem, několik sucharů – sucharů, které sebral u zbrojíře – a psa jimi nakrmí. Zvíře je skoro ani nerozkouše. Achilleus položí tři další suchary psovi vedle hlavy a zvedne se.</p>
<p>„Ani žádná mrtvola, kterou by se mohl živit,“ doplní Héfaistos. „Kde by se taky vzala, když jsou teď všichni lidé z tvojí Země kromě okolí Ília pryč… prostě se vypařili jako dým.“</p>
<p>Achilleus přiskočí k kulhavému bohovi. „<emphasis>Kde </emphasis>jsou naši lidé? Co jste s nimi ty a ostatní nesmrtelní provedli?“</p>
<p>Zbrojíř zvedne obě ruce dlaněmi do výšky. „Naše práce to nebyla, synu Péleův. Ani slavného Dia. Tuto Zemi vyprázdnila jiná síla, ne my. My olympští bohové potřebujeme ty, kteří nás uctívají. Žít bez našich smrtelných přisluhovačů, zbožňovatelů a budovatelů oltářů by znamenalo být jako narcisisté – a já Narcise dobře znám – žít ve světě bez zrcadel. To nebyl nás čin.“</p>
<p>„Čekáš, že uvěřím, že jsou jiní bohové?“ zeptá se Achilleus. Meč má stále napůl zdvižený.</p>
<p>„Velké blechy mají malé blechy a malé blechy mají menší blechy, které je koušou, a menší blechy mají ještě menší blechy, a tak dál až do nekonečna, nebo něco podobně kostrbatého,“ řekne vousatý nesmrtelný bůh.</p>
<p>„Mlč,“ zarazí ho Achilleus. Naposledy poplácá po hlavě psa, který už teď čile kouše, a otočí se k Héfaistovi zády.</p>
<p>Projdou vestibulem do hlavní síně – trůnního sálu – kde Odysseus a jeho žena Pénelopé Achillea před léty přijali. Odysseův syn Télemachos byl tenkrát plachý šestiletý chlapec, který se jen tak tak dokázal poklonit shromážděným Myrmidonům, než ho chůva rychle odvedla. Teď je trůnní sál prázdný.</p>
<p>Héfaistos se poradí s jedním ze svých krabicovitých přístrojů. „Tudy,“ řekne a odvede Achillea z trůnního sálu zpět přes vestibul vymalovaný zářivými freskami do delší, tmavší místnosti. Je to hodovní síň, které vévodí nízký, deset metrů dlouhý stůl.</p>
<p>Zeus leží na stole naznak, ruce má v bok, nohy od sebe. Je nahý a chrápe. Hodovní síň je obrácená vzhůru nohama – všude se povalují poháry, mísy a nádobí, po celé podlaze jsou vysypané šípy z obrovského toulce, který spadl ze stěny, na další stěně chybí goblén, který je zmačkaný pod chrápajícím otcem bohů.</p>
<p>„Ano, je to Absolutní spánek,“ zamručí Héfaistos.</p>
<p>„Zní to tak,“ kývne Achilleus. „Překvapuje mě, že se trámy z toho chrápání a frkání nezřítily.“ Zabiják opatrně našlapuje přes hroty ozubených šípů povalujících se na podlaze. Sice to přiznává jen málo řeckých bojovníků, ale většinou používají jako jed na hroty svých oštěpů a šípů smrtící látky. A jediné, co Achilleus, syn Péleův, ví o tom, jak orákulum a jeho matka Thetis předpověděly jeho smrt, je to, že příčinou jeho skonu bude otrávený hrot šípu zabodnutý do jediné smrtelné partie jeho těla. Ale jeho nesmrtelná matka ani Sudičky mu nikdy neřekly, kde nebo kdy přesně zemře, nebo kdo ten smrtící šíp vystřelí. Bylo by až příliš absurdně ironické, říká si teď Achilleus, nabodnout si prst na jeden z Odysseových vysypaných starých šípů a zemřít v mukách dřív, než se mu podaří probudit Dia a požádat o záchranu Penthesileiy.</p>
<p>„Ale ne, myslím to tak, že Absolutní spánek byla ta zkurvená droga, kterou ho Héra vyřídila,“ odvětí zbrojíř. „Byl to lektvar, který jsem pomohl přepracovat do formy aerosolu, ale původním chemikem byla Nyx.“</p>
<p>„Dokážeš ho probudit?“</p>
<p>„Ano, myslím, že ano, myslím, že to zvládnu.“ Ze stužek připevněných ke kožené vestě a řemínkům začne Héfaistos sundávat pytlíky a krabičky a do každé nakoukne. Některé věci zamítne, jiné ampulky a přístrojky narovná na stůl zakrytý zmačkaným goblénem vedle Diova obřího stehna.</p>
<p>Zatímco zakrnělý bůh si rovná věci a hraje si s nimi, Achilleus si poprvé prohlédne zblízka Dia, otce všech bohů a lidí, Toho, jenž vládne bouřkovým mračnům.</p>
<p>Zeus je vysoký čtyři a půl metru a působí impozantně, i když se rozvaluje na zádech po goblénu a po stole, svalnatý a dokonale tvarovaný, dokonce i vousy má naolejované, aby tvořily dokonalé kudrliny. Ale jinak je to jenom obrovský chlap, který si dobře zašukal a usnul. Božský penis – dlouhý skoro jako Achilleův meč – stále leží na naolejováném stehně pána bohů, nateklý, růžový a zvadlý. Bůh, který sbírá bouře, chrápe a sliny mu tečou jako vepři.</p>
<p>„Tohle by ho mělo probudit,“ řekne Héfaistos. Zvedne injekční stříkačku – něco, co Achilleus ještě neviděl – zakončenou jehlou, která je dlouhá víc než třicet centimetrů.</p>
<p>„U všech bohů!“ vykřikne Achilleus. „To chceš píchnout do otce Dia?“</p>
<p>„Přímo do toho jeho prolhaného, chlípného srdce,“ potvrdí Héfaistos a nestoudně se uchechtne. „Je to tisíc kubíků čistého božského adrenalinu smíchaného s různými amfetaminy podle mého vlastního receptu – jediná protilátka na Absolutní spánek.“</p>
<p>„Co udělá, až se probudí?“ zeptá se Achilleus a přetáhne si štít před sebe.</p>
<p>Héfaistos pokrčí rameny.</p>
<p>„Nehodlám tady tvrdnout, abych to zjistil. Ve stejné sekundě, kdy mu tenhle koktejl vstříknu, odsud kvitnu pryč. To, jak Zeus zareaguje na probuzení s jehlou v srdci, je tvůj problém, synu Péleův.“</p>
<p>Achilleus chytne trpasličího boha za vousy a přitáhne si ho blíž. „Jestli je to problém, ručím ti, že to bude <emphasis>náš </emphasis>problém, zmrzačený zbrojíři.“</p>
<p>„Co chceš, abych udělal, smrtelníku? Počkal tady a držel tě za ruku? Probudit ho byl tvůj pitomý nápad.“</p>
<p>„Probudit Dia je i ve tvém zájmu, bože jedné krátké nohy,“ vrčí Achilleus, aniž pustí ze sevření vousy nesmrtelného.</p>
<p>„Jak to?“ Héfaistos zašilhá svým zdravým okem.</p>
<p>„Když mi s tím pomůžeš,“ zašeptá Achilleus a nakloní se blíž ke zkroucenému uchu zanedbaného boha, „může se stát, že za týden budeš sedět na zlatém trůnu v Paláci bohů ty, ne Zeus.“</p>
<p>„Jak by se to mohlo stát?“ zeptá se Héfaistos, ale také teď šeptá. Pořád šilhá, ale najednou je v tom dychtivost.</p>
<p>Aniž přestane šeptat a aniž přestane svírat v pěsti Héfaistovy vousy, Achilleus vylíčí zbrojíři svůj plán.</p>
<p>Zeus se probudí a zařve.</p>
<p>Héfaistos dostál slovu a vzal do zaječích v okamžiku, kdy vpíchl adrenalin do srdce otce bohů. Zdržel se jen na tak dlouho, jak bylo třeba, aby dlouhou jehlu vytáhl a odhodil ji od sebe. O tři sekundy později se Zeus posadí a zařve tak hlasitě, že si Achilleus musí zacpat uši rukama. Nato otec bohů vyskočí, převrátí těžký desetimetrový dřevěný stůl a vyrazí celou jižní stěnu Odysseova domu.</p>
<p><strong><emphasis>„HÉRO!!!“ </emphasis></strong>zahřímá. <strong><emphasis>„BUĎ PROKLETA!“</emphasis></strong></p>
<p>Achilleus se přinutí neskrčit se a neschoulit se, ale přece jen couvne. Zeus zatím vytrhne poslední zbytek zdi, použije kus dřeva k tomu, aby rozmlátil zavěšený svíčkový lustr z vozového kola na tisíc kousků, jednou ranou své obří pěsti zničí těžký, převrácený stůl a začne divoce přecházet sem a tam.</p>
<p>Nakonec jako by si otec všech bohů všiml Achillea, který stojí ve dveřích do vstupní haly. <strong><emphasis>„TY!“</emphasis></strong></p>
<p>„Já,“ přisvědčí Achilleus, syn Péleův. Meč má v poutku na opasku, štít zdvořile pověšený na rameni, ne na předloktí. Ruce má prázdné a rozpřažené. Dlouhý nůž schopný zabít bohy, který mu dala Athéna k zavraždění Afrodíty, má na svém širokém opasku, ale tak, že jej není vidět.</p>
<p>„Co děláš na Olympu?“ zavrčí Zeus. Pořád je nahý. Obrovskou levou rukou si drží čelo a Achilleus vidí, jak krví podlitýma očima otce Dia pulzuje tepavá bolest hlavy. Absolutní spánek po sobě zjevně zanechává kocovinu.</p>
<p>„Nejsi na Olympu, vládce bohů,“ opraví Dia tiše Achilleus. „Jsi na ostrově Ithaka – pod zlatým krycím mrakem – v hodovní síni Odyssea, syna Láertova.“</p>
<p>Zeus se přimhouřenýma očima rozhlédne kolem sebe. Pak se zamračí ještě víc. Nakonec se znovu podívá dolů na Achillea. „Jak dlouho jsem spal, smrtelníku?“</p>
<p>„Dva týdny, otče,“ odpoví Achilleus.</p>
<p>„Ty, Argejče, lehkonohý zabijáku, <emphasis>ty </emphasis>bys mě tady nedokázal probudit z účinku toho magického lektvaru, kterým mě běloruká Héra omámila. Který bůh mne oživil a proč?“</p>
<p>Achilleus skoro až poníženě sklopí hlavu a oči, tak jak to mnohokrát viděl dělat ponížené. „Die, jenž poroučíš bouřkovým mračnům,“ spustí, „řeknu ti všechno, co chceš vědět – a je pravda, že i když tě většina nesmrtelných z Olympu opustila, přinejmenším jeden bůh zůstal tvým věrným sluhou – ale nejdřív musím požádat o laskavost.“</p>
<p>„Laskavost?“ zahřímá Zeus. „Udělám ti takovou laskavost, že na ni nezapomeneš, jestli ještě jednou promluvíš bez dovolení. Stůj tam a mlč.“</p>
<p>Obrovská postava pokyne rukou. Jedna ze tří zbývajících stěn – ta, na níž byl toulec otrávených šípů a obrys velkého luku – se zamlží a dá vzniknout trojrozměrné zobrazovací ploše podobné holobazénu ve Velkém paláci bohů.</p>
<p>Achilleus si uvědomí, že se dívá ze vzduchu na tento dům – Odysseův palác. Venku vidí psa Arga. Vyhladovělé zvíře již sežralo suchary a obživlo natolik, že se odplížilo do stínu.</p>
<p>„Héra by pod mým krycím zlatým mrakem nechala silové pole,“ zamručí Zeus. „Jediný, kdo je mohl zrušit, je Héfaistos. S ním si to vyřídím později.“</p>
<p>Zeus udělá další pohyb rukou. Virtuální pohled se přenese na vrcholek Olympu, prázdné budovy a paláce, opuštěné vozy.</p>
<p>„Odešli dolů hrát si se svými oblíbenými hračkami,“ zamumlá Zeus.</p>
<p>Achilleus spatří bitvu odehrávající se v denním světle před hradbami Ília. Zdá se, že Hektorova vojska vytlačují Argejce a jejich obléhací stroje zpátky ke Křovinatému hřebeni a ještě dál. Vzduchem létají salvy šípů a dvě desítky nebo víc božských vozů. Nad bojištěm smrtelníků šlehají blesky a jasně rudé paprsky. Exploze se šíří bitevním polem a plní oblohu, kde bohové skutečně zápolí proti sobě, tak jako jejich šampióni bojují na život a na smrt dole na zemi.</p>
<p>Zeus zavrtí hlavou. „Vidíš je, Achillee? Jsou závislí jako narkomani na kokainu, jako hráči na svých stolech. Více než pět set let od doby, co jsem přemohl poslední Titány – původní proměněné – a uvrhl Krona, Rheiu a ostatní nestvůrné původní bohy do jedovaté propasti Tartaru, jsme rozvíjeli své božské, olympanské schopnosti, sžívali se se svými božskými rolemi… a k <emphasis>ČEMU???</emphasis>“</p>
<p>Achilleus, který nebyl výslovně požádán, aby promluvil, nechá ústa zavřená.</p>
<p><strong><emphasis>„ZATRACENÉ DĚTI A JEJICH HRY!“ </emphasis></strong>zařve Zeus a Achilleus si znovu musí zakrýt uši. „Budižkničemu jako feťáci na heroinu nebo puberťáci ze ztraceného věku před svými videohrami. Po dlouhých deseti letech spolčování, intrikování a tajného zasahování do bojů, přestože to zakazuji, zpomalování času, aby mohli své oblíbené hrdiny vyzbrojit nanotechnologickými schopnostmi, to prostě musejí vidět až do hořkého konce a ujistit se, že jejich strana zvítězí. <emphasis>JAKO BY V TOM KURVA BYL NĚJAKÝ ROZDÍL!!</emphasis>“</p>
<p>Achilleus ví, že někdo obyčejnější – a z Achilleova pohledu jsou všichni lidé obyčejnější – by už teď klečel a křičel bolestí z toho božského řevu, ale i tak má pocit, jako by mu to ultrazvukové burácení ubíralo síly.</p>
<p>„Všechno jsou to závisláci,“ vrčí Zeus a tentokrát je jeho hřímání snesitelnější. „Měl jsem je před pěti lety donutit, aby se všichni přihlásili k Anonymnímu Íliu, a vyhnout se tomu strašlivému zúčtování, které teď musí přijít. Héra a její spojenci zašli příliš daleko.“</p>
<p>Achilleus sleduje krveprolití na stěně. Obraz je tak hluboký, tak plastický, že to vypadá, jako by se zeď otevřela přímo do zaplněných ílijských bojišť. Achájci pod Agamemnónovým neobratným vedením viditelně ustupují – jasně nejnebezpečnějším bohem na bojišti je stříbroluký Apollón, který žene létající vozy Area, Athény a Héry zpátky k moři – ale není to prohra, zatím ještě ne, ve vzduchu ani na zemi. Při pohledu na boj se Achilleovi rozproudí krev. Nejraději by vtrhl do bojové vřavy a v čele Myrmidonů zavelel k protiútoku a zabíjení, které by neskončilo dřív, než by Achilleův vůz a jeho koně zjizvili mramor Priamova paláce, pokud možno tak, že by za sebou táhli Hektorovo tělo, za kterým by zůstávala krvavá šmouha.</p>
<p><emphasis>„NUŽE!“ </emphasis>zaburácí Zeus. „Promluv!“</p>
<p>„O čem, otče všech bohů a lidí?“</p>
<p>„Co je ta… laskavost… kterou ode mne chceš, synu Thetidy?“ Zeus si při sledování událostí na projekční stěně oblékl svůj oděv.</p>
<p>Achilleus přistoupí blíž. „Za to, že jsem tě našel a probudil, otče Die, bych tě chtěl požádat, abys v jedné z léčebných nádrží vrátil život Penthesilei a…“</p>
<p>„Penthesilei?“ zařve Zeus. „Té amazonské couře ze severních krajů? Té blonďaté čubce, která zavraždila svou sestru Hippolyté, aby uchvátila bezcenný trůn Amazonek? Jak zemřela? A co má společného s Achilleem nebo Achilleus s ní?“</p>
<p>Achilleus si drtil stoličky, ale nechal pohled – nyní vražedný – sklopený k zemi. „Já ji miluji, otče Die, a…“</p>
<p>Zeus se rozeřve smíchy. „Tak ty ji <emphasis>miluješ? </emphasis>Synu Thetidin, sleduji tě na svých projekčních stěnách a podlahách osobně od doby, co jsi byl dítě, co jsi byl usmrkánek, kterého učil trpělivý Cheirón, a nikdy jsem tě neviděl milovat ženu. I tu dívku, která ti porodila syna, jsi opustil jako nadbytečné zavazadlo pokaždé, když jsi pocítil nutkání odejít do války – nebo se kurvit a znásilňovat. Ty <emphasis>miluješ Penthesileiu, </emphasis>tu hloupou blonďatou pičku s oštěpem. Zkus to na mě s něčím jiným, synu Thetidin.“</p>
<p>„<emphasis>Miluji </emphasis>Penthesileiu a chci, aby byla znovu zdravá,“ procedí přes zaťaté zuby Achilleus. Jediné, na co v tom okamžiku myslí, je bohovražedná dýka na jeho opasku. Ale nebylo by to poprvé, co mu Athéna lhala. Jestli mu lhala i o schopnostech toho nože, byl by blázen, kdyby na Dia zaútočil. Achilleus ví, že je blázen v každém případě, když sem přišel, aby otce bohů poprosil o tento dar. Ale vytrvá, s očima stále sklopenýma, ale s rukama zaťatýma v mocné pěsti. „Afrodíta dala královně Amazonek vůni, aby se jí potřela, až se mnou půjde do boje…“ začne.</p>
<p>Zeus se znovu rozeřve smíchy. „Snad ne Devítku! Tak to jsi doopravdy v hajzlu, příteli! Jak zemřela ta amazonská kunda? Ne, počkej, podívám se sám…“</p>
<p>Otec a vládce bohů opět pohne pravou rukou. Výjev na nástěnné obrazovce se rozostří, přesune, skočí zpátky v prostoru a čase. Když Achilleus zvedne hlavu, spatří nešťastný útok Amazonek proti němu a jeho mužům na rudých pláních u paty Olympu. Dívá se, jak Kloniu, Bremúsu a ostatní Amazonky posílají k zemi šípy a meče mužů. Znovu se dívá, jak otcovým neomylným oštěpem úplně probodl královnu Penthesileiu i silný trup jejího koně, připíchl ji k padlému oři jako nějaký kroutící se hmyz na pitevní podložku.</p>
<p>„Dobrá práce,“ zahřímá Zeus. „A teď bys ji chtěl oživit v jedné z nádrží mého Léčitele?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Zeus začne znovu přecházet sem a tam. „Nevím, odkud ses dozvěděl o Léčebné síni,“ řekne, „ale měl bys vědět, že ani Léčitelovo nepozemské umění neumí vrátit život mrtvému smrtelníkovi.“</p>
<p>„Pane,“ ozve se Achilleus tiše, ale naléhavě, „Athéna tělo mé milované očarovala, aby je ochránila před zkázou, před postupem smrti. Snad by bylo možné…“</p>
<p><strong><emphasis>„TICHO!“ </emphasis></strong>zaburácí Zeus tak mocně, že náraz zvuku Achillea fyzicky zažene k holostěně. <emphasis>„NIKDO Z PŮVODNÍHO PANTHEONU NESMRTELNÝCH NEŘÍKÁ OTCI DIOVI, CO JE MOŽNÉ NEBO CO BY SE MĚLO UDĚLAT, NATOŽ NĚJAKÝ OBYČEJNÝ SMRTELNÍK, KOPINÍK S PŘEROSTLÝMI SVALY.“</emphasis></p>
<p>„To ne, otče,“ a Achilleus zvedne pohled k obří vousaté postavě, „ale doufal jsem, že…“</p>
<p>„Ticho,“ nařídí Zeus znovu, ale s hlasitostí, která Achilleovi umožní sundat ruce z uší. „Teď odejdu – zničit Héru, svrhnout její komplice do bezedné propasti Tartaru, ztrestat ostatní bohy způsobem, na který nikdy nezapomenou, a jednou provždy smést tuto nájezdnickou armádu Argejců. Svou drzostí a úlisností se vám Řekům skutečně podařilo mě nasrat.“ Zeus vykročí ke dveřím. „Tady jsi na ílijské Zemi, synu Thetidy. Možná ti to potrvá mnoho měsíců, ale můžeš si najít cestu domů sám. Nedoporučoval bych ti vrátit se k Íliu – než se tam dostaneš, už tam žádní živí Achájci nebudou.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Zeus se otočí. Opravdu se usmívá pod vousy. „Cos to řekl?“</p>
<p>„Řekl jsem ne. <emphasis>Musíš </emphasis>mi to přání splnit.“ Achilleus si sundá štít z ramene a umístí si ho na předloktí, jako by mířil do přední linie. Vytasí meč.</p>
<p>Zeus zakloní hlavu a rozesměje se. „Musím ti splnit přání, nebo… bude co, Thetydin parchante?“</p>
<p>„Nebo nakrmím toho vyhladovělého Odysseova psa na nádvoří Diovými játry,“ řekne pevně Achilleus.</p>
<p>Zeus se usměje a zavrtí hlavou. „Víš, proč jsi dnes naživu, červe?“</p>
<p>„Protože jsem Achilleus, syn Péleův,“ odvětí Achilleus a udělá krok k Diovi. Lituje, že nemá svůj oštěp. „Největší bojovník a nejskvělejší hrdina na zemi – nepřáteli nezranitelný – přítel zavražděného Patrokla, otrok a sluha žádného člověka… ani boha.“</p>
<p>Zeus znovu zavrtí hlavou. „Ty nejsi syn Péleův.“</p>
<p>Achilleus se zastaví. „O čem to mluvíš, pane much? Vládce koňského trusu? Jsem syn Pélea, který je synem Aiakovým, syn smrtelníka, který se spojil s nesmrtelnou bohyní moře Thetidou, král pocházející z dlouhé linie myrmidonských králů.“</p>
<p>„Ne,“ popře to Zeus a tentokrát je to on, obří bůh, kdo postoupí blíž a vztyčí se nad Achilleem. „Jsi syn Thetidy, ale jsi nemanželský syn mého sémě, ne sémě Péleova.“</p>
<p>„Ty!“ Achilleus se pokusí o smích, ale vyjde z něj jako chraplavé štěknutí. „Moje nesmrtelná matka mi řekla podle celé pravdy, že…“</p>
<p>„To, co tvoje nesmrtelná matka vypouští přes zuby obalené řasami, jsou lži,“ zasměje se Zeus. „Téměř před třemi desítkami let jsem k Thetidě zahořel touhou. Nebyla tenkrát ani bohyně se vším všudy, i když byla krásnější než většina z vás smrtelníků. Ale Sudičky – ty prokleté počtářky s počítadly s DNA pamětí – mě varovaly, že dítě, které bych s Thetidou zplodil, by mohlo být má zkáza, mohlo by způsobit mou smrt, mohlo by svrhnout vládu samotného Olympu.“</p>
<p>Z Achilleova pohledu přes průzory v přilbě čiší nenávist a nedůvěra.</p>
<p>„Jenže já jsem Thetidu chtěl,“ pokračuje Zeus. „A tak jsem ji opíchal. Ale nejdřív jsem vmorfoval do podoby Pélea – nějakého obyčejného smrtelníčka, kterým byla tenkrát Thetis lehce poblázněná. Ale sperma, které tě zplodilo, je Diovo božské sémě, Achillee, synu <emphasis>Thetidy, </emphasis>to si dobře zapamatuj. Proč jinak myslíš, že by tě matka odnesla daleko od toho pitomce Pélea a dala tě na vychování ke starému kentaurovi?“</p>
<p>„Lžeš,“ zavrčí Achilleus.</p>
<p>Zeus skoro smutně zavrtí hlavou.</p>
<p>„A ty v okamžiku zemřeš, mladý Achillee,“ prohlásí otec všech bohů a lidí. „Ale zemřeš s vědomím, že jsem ti řekl pravdu.“</p>
<p>„Mě nemůžeš zabít, pane krabů.“</p>
<p>Zeus si promne vousy. „Ne, nemůžu. Přímo ne. O to se Thetis postarala. Když zjistila, že tím milencem, který ji zbouchnul, jsem byl já a ne Péleus, ten červ bez péra, dozvěděla se také o předpovědi Sudiček a o tom, že tě zcela jistě zabiju, tak jako můj otec Kronos raději své potomky snědl, než aby riskoval jejich vzpoury a pomsty, až vyrostou. A já bych to byl udělal, mladý Achillee – snědl bych tě, když jsi byl ještě nemluvně – kdyby Thetis nezosnovala to, že tě ponoří do pravděpodobnostních plamenů čistě kvantového nebeského ohně. Jsi kvantová zrůda, která nemá ve vesmíru obdoby, parchante Thetidy a Dia. Tvoje smrt – a ani já neznám její detaily, protože Sudičky je nechtějí vyzradit – je absolutně stanovená.“</p>
<p>„Tak se mi teď postav, bože sraček,“ křikne Achilleus a začne postupovat, s mečem a štítem připraveným.</p>
<p>Zeus zvedne ruku. Achilleus znehybní. Jako by se samotný čas zastavil.</p>
<p>„Nemůžu tě <emphasis>zabít, </emphasis>můj zbrklý parchantíku,“ zamumlá Zeus, jako by to říkal jen sám pro sebe, „ale co když ti spálím maso z kostí a potom je rozmetám na skladební buňky a molekuly? I kvantovému vesmíru možná nějakou dobu potrvá, než tě dá znovu dohromady – třeba pár staletí? – a já si nemyslím, že by to mohl být bezbolestný proces.“</p>
<p>Znehybněný v půli kroku, Achilleus ví, že by ještě mohl něco říct, ale neudělá to.</p>
<p>„Nebo bych tě možná mohl poslat někam,“ uvažuje Zeus a ukáže ke stropu, „kde není žádný vzduch k dýchání. To bude pro pravděpodobnostní singularitu nebeského ohně zajímavý oříšek.“</p>
<p>„Mimo oceány není místo, kde by nebyl vzduch k dýchání,“ zavrčí Achilleus, ale pak si vzpomene na lapání po dechu a slabost, se kterými se den předtím potýkal vysoko na svazích Olympu.</p>
<p>„Kosmický prostor by to tvrzení usvědčil ze lži,“ odpoví Zeus s pobuřujícím úsměvem. „Někde za oběžnou dráhou Uranu nebo venku v Kuiperově pásu. Anebo by stačil Tartaros. Atmosféru tam tvoří převážně metan a čpavek – to by ti z plic udělalo spálené větvičky – ale pokud bys přežil několik hodin strašlivé bolesti, mohl by ses sblížit se svými prarodiči. Oni totiž smrtelníky <emphasis>jedí</emphasis>.“</p>
<p>„Vyliž si!“ křikne Achilleus.</p>
<p>„Staniž se. Šťastnou cestu, můj synu. Krátkou – mučivou – ale šťastnou.“</p>
<p>Vládce bohů opíše pravou rukou krátký ladný oblouk, načež se dlaždice pod Achilleovýma nohama začnou rozplývat. V podlaze Odysseovy hodovní sítě se otevře kruh, až to najednou vypadá, že lehkonohý zabiják stojí na vzduchu ozářeném plameny. Zpod něho, z děsivé jámy vyplněné dmoucími se sírovými mraky, černými horami čnícími jako prožrané zuby, jezery tekutého olova, bubláním a proudy syčící lávy a přízračným pohybem obrovských, nelidských bytostí, se ozve neutuchající řev a ryk netvorů, zvaných kdysi Titáni.</p>
<p>Zeus znovu pohne rukou, jen nepatrně, a Achilleus se do té jámy zřítí. Nevykřikne, když mizí.</p>
<p>Zeus se ještě chvíli dívá do plamenů a vířících černých mračen tak hluboko dole, pak pohne dlaní zleva doprava. Kruh se uzavře, podlaha je znovu pevná, tvořená dlaždicemi, jež položil samotný Odysseus, a do domu se vrátí ticho, rušené jen smutným štěkotem vyhladovělého psa jménem Argos někde venku na nádvoří.</p>
<p>Zeus si povzdechne a kvantovou teleportací se přenese z Ithaky, aby zahájil účtování s nic netušícími bohy.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>58</strong></p>
<p>Prospero s nimi nebyl, když Moira vedla Harmana kolem dokola po mramorovém balkonu bez zábradlí, nahoru po pohyblivých, otevřených železných schodech, pak znovu dokola, znovu nahoru a tak pořád dál, až z podlahy Tádže zůstal kruh, který jako by byl o kilometry níž. Harmanovi bušilo srdce.</p>
<p>Do stěny nekonečně stoupající, dovnitř zakřivené stěny kupole lemované knihami bylo zasazeno několik malých kulatých oken.</p>
<p>Harman si jich zdola ani zvenčí nevšiml, okna však vpouštěla dovnitř světlo a poskytovala mu záminku k zastávce, aby se nadechl a nabral kuráž. Chvíli stáli ve světle a Harman se díval ven na vzdálené horské štíty, které se ve slunci pozdního odpoledne ledově leskly.</p>
<p>Masy mračen vyplnily údolí na severovýchodě a skryly očím ledovce zvrásněné trhlinami. Harman uvažoval, jak daleko za horské štíty, ledovce a nahromaděné mraky asi vidí k matnému a téměř zakřivenému obzoru za nimi – dvě stě kilometrů? Tři sta? Nebo víc?</p>
<p>„Je to správné,“ pronesla tiše Moira.</p>
<p>Harman se otočil.</p>
<p>„To, co jsi udělal, abys mě probudil,“ vysvětlila. „Je to správné. Omlouváme se. Opravdu jsi neměl na vybranou. Mechanismy, které tě měly povzbudit, tam čekaly už dřív, než se narodil prapraděd otce tvého otce.“</p>
<p>„Ale jaká byla pravděpodobnost, že budu potomkem toho tvého Ferdinanda Marka Alonza Chána Ho Tepa?“ zeptal se Harman. Nedokázal skrýt lítost v hlase – ani to nechtěl.</p>
<p>Moira se překvapivě rozesmála. Byl to Savin smích – pohotový a spontánní – ale chyběl mu nádech hořkosti, který Harman v pobavení té druhé ženy slýchal. „Pravděpodobnost je sto procent,“ prohlásila Moira.</p>
<p>Harman dokázal pouze mlčky projevit svůj zmatek.</p>
<p>„Ferdinand Mark Alonzo se postaral o to, aby, až se bude… připravovat a odlévat… další linie lidí starého typu, se část jeho chromozomů dostala do všech mužských příslušníků této linie.“</p>
<p>„Pak se není co divit, že jsme slabí, hloupí a nešikovní,“ podotkl Harman. „Jsme příbuzní, kteří se množí mezi sebou.“ Před třemi týdny – i když mu to teď připadalo jako před léty – samopřečetl knihu o základech genetiky. Ada spala vedle něho, když se díval, jak mu zlatá slova proudí z knihy přes ruku, zápěstí a paži.</p>
<p>Moira se znovu zasmála. „Jsi připravený ujít zbytek cesty ke křišťálové komnatě?“</p>
<p>Průzračná kopule ve vršku Tádž Moiry byla mnohem větší, než to vypadalo zdola – Harman odhadoval, že má v průměru alespoň dvacet metrů. Nebyly tady žádné mramorové ochozy a všechny železné eskalátory a litinové lávky končily uprostřed kopule. Ve slunečních paprscích pronikajících průzračnými okny kolem zašpičatělé kopule Tádže všechno zářilo.</p>
<p>Harman nikdy nebyl tak vysoko – dokonce ani na věži Golden Gate na Machu Picchu dvě stě metrů nad zavěšenou mostovkou – a nikdy neměl takový strach, že spadne. Tato plošina byla tak vysoko, že při pohledu dolů mohl celý kruh mramorové podlahy Tádže zakrýt roztaženou rukou. Labyrint a vstup do krypty na hlavní podlaze byly tak daleko dole, že vypadaly jako mikroobvody vyšité na turínce. Harman se přinutil nehledět dolů, když vyšel za Moirou po posledním schodišti a po pavučině lávek k plošině z tepaného železa ve vlastní kopuli.</p>
<p>„To je ono?“ zeptal se a kývl hlavou k tří nebo čtyřmetrové konstrukci ve středu plošiny.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Harman čekal, že tato křišťálová komnata bude další verze Moiřina křišťálového sarkofágu, ale tato věc se podobala rakvi ze všeho nejmíň. Její povrch tvořily skleněné plochy a kovové geodetické vzpěry v barvě zašlého cínu. Napadlo ho slovo „dodekaedr“, ale znal je ze samočtení, ne z obyčejného čtení, a nebyl si jistý, zda je to správný termín. Křišťálová komnata byla fasetový dvanáctistěnný objekt, který by měl přibližně kulový tvar, kdyby fasety nebyly ploché. Tvořil ji nějaký tucet nebo víc desek z čirého skla nebo křišťálu rámovaných tenkými vzpěrami z leštěného kovu. Ze stěn kopule vedly do černé kovové základny desítky barevných kabelů a hadic. Na plošině v blízkosti komnaty byly rozmístěny kovové židle, zvláštní přístroje s tmavými obrazovkami a klávesnicemi a mikroskopicky tenké svislé desky z průzračného plastu, některé vysoké přes půldruhého metru.</p>
<p>„Co to je?“ zeptal se.</p>
<p>„Nexus Tádže.“ Zapnula několik přístrojů s obrazovkami a dotkla se jednoho svislého panelu. Plast zmizel a na jeho místě se objevil holografický virtuální ovládací panel. Moiřiny ruce se roztančily po virtuálních obrázcích, ze stěn Tádže se ozval hluboký zvuk a do základu křišťálové komnaty začala proudit zlatá tekutina – ne žlutá, ale zlatá, na pohled ne hustší než voda.</p>
<p>Harman přistoupil blíž k dvanáctistěnu. „Naplňuje se tekutinou.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„To je šílenství. Teď tam nemůžu jít. Utopil bych se.“</p>
<p>„Ne, neutopíš se.“</p>
<p>„Ty čekáš, že budu uvnitř, až tam budou tři metry té zlaté tekutiny?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Harman zavrtěl hlavou a začal couvat, až se zastavil necelé dva metry od okraje kovové plošiny. „Ne, ne, to ne. To je příliš šílené.“</p>
<p>„Jak chceš, ale je to jediný způsob, jak můžeš získat vědomosti z těchto knih,“ řekla. „Ta tekutina je médium, které umožní přenos obsahu tohoto milionu svazků. Vědomostí, které budeš potřebovat, jestli se máš stát naším Prométheem v boji proti Setebovi a jeho plemenu. Vědomostí, které budeš potřebovat, jestli máš vzdělávat svůj lid. Vědomostí, které budeš potřebovat, můj Prométhee, jestli máš zachránit svou milovanou Adu.“</p>
<p>„Ano, ale jestli to ta voda – nebo co je ta tekutina zač – zaplní, bude jí tři metry nebo víc. Neumím dobře plavat…“</p>
<p>Najednou stál vedle nich na plošině Ariel, přestože Harman na kovové podlaze nezaslechl jeho kroky. Drobná postava nesla cosi rozměrného, zabaleného do něčeho, co vypadalo jako červená turínka.</p>
<p>„Arieli, miláčku!“ vykřikla Moira. V hlase měla tón radosti a vzrušení, který od ní Harman ještě neslyšel – dokonce ani od Savi, když ji znal.</p>
<p>„Buď zdráva, Mirando,“ pozdravil duch, stáhl červené plátno a podal Moiře nějaký starobylý nástroj se strunami. Harmanovi lidé hráli určitou hudbu a zpívali, ale znali jen několik nástrojů a žádné si nezhotovovali.</p>
<p>„Kytara!“ zajásala postlidská žena, vzala si od nazelenale zářícího ducha zvláštně tvarovaný nástroj a dotkla se dlouhými prsty strun. Tóny, které vyšly, Harmanovi připomněly Arielův hlas.</p>
<p>Ariel se hluboce uklonil a slavnostně přednesl:</p>
<p><emphasis>„Paní,</emphasis></p>
<p><emphasis>tu služku hudby bez váhání</emphasis></p>
<p><emphasis>hned rozezvučte, kterak touží,</emphasis></p>
<p><emphasis>pro spásu toho, kdo Vám slouží.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vždyť jediná Vy dokážete,</emphasis></p>
<p><emphasis>že radostí vše v duši kvete,</emphasis></p>
<p><emphasis>až žádné místo v ní už není</emphasis></p>
<p><emphasis>a radost se tak v smutek mění.</emphasis></p>
<p><emphasis>Princ Ferdinand přikázal, paní,</emphasis></p>
<p><emphasis>leť, Arieli, rychle za ní</emphasis></p>
<p><emphasis>a předej důkaz, tichý zcela,</emphasis></p>
<p><emphasis>však výmluvnější řeči těla.“</emphasis></p>
<p>Moira se duchovi poklonila, položila rezonující nástroj na stůl a políbila Ariela na zeleně zářící čelo. „Díky, příteli, občas přátelský sluho, nikdy však otroku. Jak se dařilo mému Arielovi od doby, co jsem se uložila ke spánku?“</p>
<p>A duch odpověděl:</p>
<p><emphasis>„Když zmíráte, pak Luna tichá</emphasis></p>
<p><emphasis>hned ubývá a žalně vzdychá,</emphasis></p>
<p><emphasis>však smutnější než její cela</emphasis></p>
<p><emphasis>je osamělost Ariela.</emphasis></p>
<p><emphasis>Když opětovně ožijete,</emphasis></p>
<p><emphasis>pak Ariel Vás širým světem</emphasis></p>
<p><emphasis>hned doprovodí; Hvězda Žití</emphasis></p>
<p><emphasis>se nad Vámi zas rozesvítí.“</emphasis></p>
<p>Moira se dotkla jeho tváře, podívala se na Harmana a pak se vrátila pohledem k duchovi, avatarovi biosféry. „Vy dva už jste se někde setkali?“</p>
<p>„Setkali jsme se,“ odpověděl Harman.</p>
<p>„Jak se změnil svět, Arieli, co jsem jej neviděla?“ zeptala se Moira a znovu se od Harmana odvrátila.</p>
<p>Ariel řekl:</p>
<p><emphasis>„Co změn se dálo v toku času,</emphasis></p>
<p><emphasis>v němž s Ferdinandem v lásce jasu</emphasis></p>
<p><emphasis>vstříc kráčeli jste všem svým tužbám,</emphasis></p>
<p><emphasis>však Ariel vám vždy byl k službám.“</emphasis></p>
<p>Méně slavnostním hlasem, jako by uzavíral nějaký složitý obřad, duch biosféry řekl: „A jak se daří tobě, má paní, když ses teď znovu narodila do našeho světa?“</p>
<p>Zdálo se, že teď přišla řada na Moiru, aby promluvila tak slavnostně a rytmicky, jak to Harman od Savi nikdy neslyšel:</p>
<p><emphasis>„Tento chrám, smutný a sám,</emphasis></p>
<p><emphasis>je vše, co nesmetla bouře války</emphasis></p>
<p><emphasis>již dávno svedly stolice mocné</emphasis></p>
<p><emphasis>proti vzpouře: hle, tato stará tvář,</emphasis></p>
<p><emphasis>tesaná, co pádem za své vzala,</emphasis></p>
<p><emphasis>je Prosperova; já zůstala jsem,</emphasis></p>
<p><emphasis>Miranda, první kněžka té poušti.“</emphasis></p>
<p>Harman ke svému zděšení uviděl, že postlidská žena i nelidská biosférická bytost neskrývaně pláčou.</p>
<p>Ariel odstoupil, znovu se uklonil, mávl rukou k Harmanovi a zeptal se: „Tento smrtelník, jenž nic špatného nespáchal, přišel sem do křišťálové komnaty, aby popraven byl?“</p>
<p>„Nikoli,“ odvětila Moira, „aby byl vzdělán.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>59</strong></p>
<p>Setebovo vejce se vylíhlo první noc po návratu do rozvalin vily Ardis.</p>
<p>Ada byla otřesena, když spatřila zkázu svého bývalého domova. Byla v bezvědomí, když ji tu noc, co došlo k útoku, odváželi soniem, a vzhledem k otřesu mozku a dalším zraněním, která utrpěla, si strašlivé hodiny, jež tomu předcházely, pamatovala jen částečně. Teď uviděla trosky svého života, domova a vzpomínek v ostrém denním světle. Chtělo se jí z toho padnout na kolena a plakat, dokud ji nezmůže spánek, ale jelikož to byla ona, kdo v doprovodu sonia, naloženého osmi nejhůře nemocnými a zraněnými, vedl skupinu čtyřiačtyřiceti dalších, kteří přežili, do posledního stoupání k Ardisu, udržela hlavu vztyčenou a oči suché. Chodila kolem spálených ruin a rozhlížela se napravo nalevo jen proto, aby ukazovala na věci a zbytky, které se daly zachránit pro jejich nový tábor.</p>
<p>Adin domov, rozlehlá vila Ardis, dva tisíce let pýcha její rodiny, byl prakticky zničený – zůstalo jen dřevo zčernalé sazemi a kamenné pozůstatky četných krbů – ale jinde se zachovalo překvapivě mnoho věcí, které se ještě daly využít.</p>
<p>Na loukách zůstala také rozkládající se těla přátel – nebo alespoň větší či menší kousky z nich.</p>
<p>Ada se poradila s Daemanem a několika ostatními a shodli se na tom, že nejpřednější prioritou je zajistit oheň a přístřeší – nejdřív jednoduchou kůlnu a vyhřáté místo, kam bude možno přenést nemocné a zraněné a ošetřovat je, než skončí krátký zimní den, dost velký přístřešek, aby všichni přečkali noc a nezmrzli. Vila Ardis sice byla nepoužitelná, ale části několika ubikací, kůlen a dalších přístaveb, zbudovaných v posledních devíti měsících před zřícením oblohy, zůstaly zčásti nedotčené. Mohli se namačkat do některé z těchto bud, ležely však příliš blízko lesa, byly příliš těžko hájitelné a zároveň příliš daleko od studny, která byla hned u vily Ardis.</p>
<p>Nanosili hromady třísek a suchého dřeva a použili podle Adina mínění až příliš mnoho z tenčící se zásoby zápalek na rozdělání velkého ohně. Když Greogi přistál se soniem, vyložili zraněné, kteří byli v úplném nebo částečném bezvědomí, a zajistili jim největší možné pohodlí na provizorních lůžkách a svinutých přikrývkách v blízkosti ohně. Vyčleněná směna nosila další dřevo z různých zřícenin – nikomu se nechtělo až do tmavého lesa a Ada taková dobrodružství prozatím zakázala. Sonio se vzneslo a začalo létat v kruhu o průměru půldruhého kilometru. Vyčerpaný Greogi řídil, Boman si hleděl pušky a oba pátrali po voynixech. Jedna z ubikací – ta, kterou před měsíci ručně postavil Odysseus pro své žáky – vydala poklad v podobě přikrývek a smotaných pláten. Všechno páchlo kouřem, ale dalo se to použít, a v další pobořené, ale jen částečně shořelé kůlně u vypálené kuplovny objevil Caul lopaty, krumpáče, sochory, motyky, kladiva, hřebíky, skoby, nylonové provazy, karabiny a další dřívější nářadí služebníků, které jim teď mohlo zachránit život. Z nespáleného dřeva z ubikací a klád získaných z velkých úseků bývalé palisády začala pracovní četa budovat stavbu, zčásti stan a zčásti srub, kolem hluboké studny u dosud doutnajících zřícenin Ardisu – dočasný přístřešek dostatečný pro tuto noc a přinejmenším několik dalších. Boman měl smělejší plány na trvalý srub a věží, střílnami a palisádou těsně kolem, ale Ada mu řekla, aby nejdřív pomohl zbudovat přístřešek pro přežití a hrad plánoval později.</p>
<p>Po voynixech stále nebylo vidu ani slechu, ale bylo teprve odpoledne a noc měla přijít poměrně brzy, proto Ada a Daeman pověřili Kamana a deset jeho nejlepších střelců zřízením obrany po všech stranách tábora. Ostatní muži a ženy s flešetovými zbraněmi – napočítali čtyřiadvacet funkčních a jednu, která se zdála být vadná, k tomu necelých sto dvacet zásobníků křišťálových flešet – dostali za úkol hlídkovat blíž k ohni a přístřešku.</p>
<p>Trvalo něco málo přes tři hodiny, než stloukli a vztyčili základní konstrukci – stěny z palisádových klád do výšky jen asi metr osmdesát, improvizovaně stlučenou obloukovou střechu z dřevěných desek, posbíraných z ubikací, a na ni střechu z plátna.</p>
<p>Bylo důležité oddělit zraněné od chladné země, ale na zbudování podlahy nebyl čas, a tak aspoň položili několik vrstev plátna na slámu nanošenou z bývalého seníku u severní hradby. Dobytek jako takový zmizel – povraždili jej voynixové nebo jednoduše utekl. Nikomu se nechtělo jít jej teď do lesa hledat a kroužící sonio mělo vlastní úkoly.</p>
<p>Pozdě odpoledne, když byl dočasný přístřešek hotov, se vrátila Ada, která pracovala na nových vědrech a provazech pro nabírání vody ze studny a vedla pohřební čety, které s krumpáči a lopatami hloubily ve zmrzlé zemi mělké hroby, aby stavbu zkontrolovala. Zjistila, že je dost velká, aby se do ní k spánku namačkalo přinejmenším pětačtyřicet lidí s tím, že ostatní budou mít strážní službu venku, a aby se dovnitř na jídlo vešlo všech třiapadesát, pokud by to bylo nutné, i když by jim bylo těsno. Tři stěny byly ze dřeva, ale čtvrtá, obrácená ke studni a ke dvěma ohňům, které teď hořely, byla jen plátěná a větší část jí právě byla odkrytá, aby teplo šlo dovnitř. Laman a Edide vybrali z trosek Ardisu kusy kovu a keramiky, aby z nich pro přístřešek postavili aspoň kouřovod, když ne opravdový komín, ale tato úprava musela počkat do dalšího dne. Neměli žádná zasklená okna, pouze malé otvory v různých výškách v každé dřevěné stěně, opatřené posuvnými prkénky a krycím plátnem. Daeman souhlasil s názorem, že se mohou do přístřešku stáhnout a z těchto štěrbin vést flešetovou palbu, ale jeden pohled na střechu a čtvrtou stěnu z plátna každému prozradil, že by voynixy nebylo možné zadržet na dlouho, pokud by podnikli skákavý útok.</p>
<p>Ale zdálo se, že Setebovo vejce udržuje voynixy v uctivé vzdálenosti.</p>
<p>Byla už skoro tma, když Daeman odvedl Adu, Toma a Lamana od tepla ohňů k popelu kuplovny, otevřel svůj batoh a ukázal jim líhnoucí se vejce. Svítilo ještě jasněji než předtím, nezdravým mléčným světlem, a po celé skořápce byly tenké trhlinky, ale zatím žádné otvory.</p>
<p>„Za jak dlouho se vylíhne?“ zeptala se Ada.</p>
<p>„Jak to mám sakra vědět?“ utrhl se Daeman. „Vím jenom to, že maličký Setebos uvnitř žije a snaží se vylézt ven. Když dáš ke slupce ucho, uslyšíš kňučení a zvuky žvýkání.“</p>
<p>„Díky, nemám zájem,“ odmítla Ada.</p>
<p>„Co se stane, až se vylíhne?“ zeptal se Laman, který byl od začátku zastáncem návrhu, že se má vejce zničit.</p>
<p>Daeman pokrčil rameny.</p>
<p>„Co přesně jsi zamýšlel, když jsi tu věc kradl ze Setebova hnízda v katedrále z modrého ledu v Kráteru Paříž?“ zeptal se zdravotník Tom, který znal celou historii z doslechu.</p>
<p><emphasis>„Nevím,“ </emphasis>přiznal Daeman. „V tu chvíli mi to připadalo jako dobrý nápad. Aspoň bychom mohli zjistit, co je to za tvora.“</p>
<p>„Co když maminka začne své miminko hledat?“ otázal se Laman. Nebylo to poprvé, co se na to Daemana někdo zeptal.</p>
<p>Znovu pokrčil rameny. „Když budeme muset, můžeme ho hned po vylíhnutí zabít,“ řekl tiše. Hleděl při tom do houstnoucí zimní tmy pod stromy za zbytky staré palisády.</p>
<p><emphasis>„Můžeme?“ </emphasis>zapochyboval Laman. Položil levou ruku na rozpraskané vejce a hned ji zase odtáhl, jako by povrch byl rozpálený. Všichni, kdo se vejce dotkli, komentovali nepříjemnost toho zážitku, jako by jim něco uvnitř slupky vysávalo přes dlaň energii.</p>
<p>Dřív, než mohl Daeman znovu odpovědět, vmísila se Ada: „Daemane, kdybys tu věc nepřinesl, většina z nás už by pravděpodobně byla mrtvá. Prozatím udržela voynixy v odstupu. A možná to bude dělat i po vylíhnutí.“</p>
<p>Laman si choval postiženou pravou ruku. „Pokud nás to – nebo jeho máma-táta – nesežere ve spánku,“ poznamenal.</p>
<p>Později, těsně po setmění, přišla Siris a pošeptala Adě, že Sherman, jeden z nejvážněji zraněných, zemřel. Ada přikývla, vzala s sebou dva další – Edide a stále zavalitého muže, který se jmenoval Rallum – a tiše odnesli tělo mimo kruh kolem ohně, kde je uložili pod haraburdí a kameny u pobořených ubikací, aby je mohli ráno náležitě pohřbít. Vítr byl studený.</p>
<p>V noci držela Ada čtyřhodinovou strážní službu s nabitou flešetovou puškou. Hřejivý oheň byl jen záře v dálce, nejbližší další hlídka byla padesát metrů daleko a ji bolela hlava z otřesu mozku tak prudce, že by ve skutečnosti voynixe nebo Seteba neviděla, ani kdyby jí seděl na klíně. Zlomené zápěstí ji nutilo, aby si zbraň opírala o předloktí. Když ji pak ve službě vystřídal Caul, odvrávorala do zaplněného přístřešku plného chrápání a upadla do hlubokého spánku, ze kterého ji rušily jenom strašlivé noční můry.</p>
<p>Daeman ji probudil těsně před svítáním, když se k ní sklonil, aby jí pošeptal do ucha:</p>
<p>„Vejce se vylíhlo.“</p>
<p>Ada se ve tmě posadila. Cítila tlak a dýchání těl všude kolem sebe a v prvním okamžiku byla přesvědčená, že je uprostřed těžkého snu. Chtěla, aby ji Harman vzal za rameno a probudil ji do slunečního světla. Chtěla kolem sebe mít jeho ruku, ne tuto mrazivou tmu, tlak cizích těl a blikavou, slábnoucí zář ohně cezenou přes plátno.</p>
<p>„Vylíhlo se,“ zopakoval Daeman. Mluvil velice tiše. „Nechtěl jsem tě budit, ale musíme se rozhodnout, co uděláme.“</p>
<p>„Jistě,“ odpověděla mu šeptem. Spala oblečená. Vyklouzla ze svého hnízdečka ve vlhkých přikrývkách a opatrně překračovala spící těla. Následovala Daemana ven za plátno, kolem malého, ale stále udržovaného ohně na jih, od přístřešku k jinému, mnohem menšímu ohni.</p>
<p>„Spal jsem tady, stranou od ostatních,“ řekl Daeman. Teď, když se vzdálili od hlavního přístřešku, mluvil normálněji. Jeho hlas byl stále tichý, ale v Adině bolavé hlavě každá slabika burácela. Vysoko nahoře se prstence P a R točily tak jako vždycky, rotovaly a křížily se před hvězdami a Měsícem připomínajícím nehet. Ada si všimla, že se tam pohybuje ještě něco a chvíli jí prudce bušilo srdce, než si uvědomila, že je to sonio, které tiše krouží nocí.</p>
<p>„Kdo létá se soniem?“ zeptala se hloupě.</p>
<p>„Oko.“</p>
<p>„Nevěděla jsem, že je umí řídit.“</p>
<p>„Greogi ji to včera naučil,“ odvětil Daeman. Blížili se k menšímu táborovému ohni a Ada zahlédla siluetu dalšího muže, který tam stál.</p>
<p>„Dobré ráno, Ado <emphasis>Uhr</emphasis>,“ pozdravil Tom.</p>
<p>Ada se musela zdvořilostnímu titulu usmát. V posledních měsících se příliš nepoužíval. „Dobré ráno, Tome,“ zašeptala. „Kde to je?“</p>
<p>Daeman vytáhl z ohně dlouhý kus dřeva a napřáhl jej do tmy, jako by to byla pochodeň. Ada couvla.</p>
<p>Daeman a Tom zřejmě navršili palisádové klády ze tří stran, aby tu… věc… uzavřeli do trojúhelníkového prostoru. Ona však v tomto prostoru pobíhala sem a tam a bylo jasné, že chce chatrné, šedesáticentimetrové dřevěné barikády přelézt a brzo se jí to podaří.</p>
<p>Ada si od Toma vzala pochodeň a přikrčila se, aby si malého Setebova tvora v mihotavém světle prohlédla.</p>
<p>Četné žluté oči se před tou září přimhouřily a zavřely. Maličký Setebos – pokud to maličký Setebos byl – měřil asi čtvrt metru a hmotou i délkou již byl větší než normální lidský mozek, jak si uvědomila Ada, stále však měl charakteristicky růžové rýhy a záhyby a vzhled živého mozku bez těla. Všimla si šedého proužku mezi oběma hemisféramí, sliznice, která jej kryla a slabého pulzování, jako by celá ta věc dýchala. Tento růžový mozek však měl také pulzující ústa – nebo nějaké tělní otvory – a nespočet růžových dětských ručiček, které se hemžily pod ním a natahovaly z otvorů. Hrabal se na těch tlusťoučkých růžových prstících, které Adě připomínaly masu svíjejících se červů, po ohradě sem a tam.</p>
<p>Žluté oči se otevřely, zůstaly otevřené a upřely se na Adin obličej. Jeden z otvorů se otevřel a ven vyšel vřeštivý, škrábavý zvuk.</p>
<p>„Ono se to snaží mluvit?“ zašeptala Ada na oba muže.</p>
<p>„Nemám ponětí,“ pokrčil rameny Daeman. „Ale je to na světě jen několik minut. Nepřekvapilo by mě, kdyby to s námi mluvilo, až to bude staré hodinu.“</p>
<p>„Neměli bychom dopustit, aby to bylo hodinu staré,“ řekl tiše, ale pevně Tom. „Měli bychom tu věc hned zabít. Rozstřílet flešetami, mršinu spálit a popel rozmetat.“</p>
<p>Ada se na Toma překvapeně podívala. Tento muž, který se samovzděláním vypracoval na zdravotníka, odjakživa patřil k nejméně prudkým a nejpozitivněji naladěným osobám, které v Ardisu potkala.</p>
<p>„Přinejmenším potřebuje vodítko,“ prohlásil Daeman, když se díval, jak se tvor úspěšně snaží překonat dřevěnou překážku.</p>
<p>Vzal si silné rukavice z plátna a vlny, které v Ardisu vyrobili na začátku zimy pro práci s dobytkem, předklonil se a zarazil do pevného svazku vláken – Ada si vzpomněla, že se mu říká mozkový trámec – spojujícího obě hemisféry mozku maličkého Seteba ostrý, tenký hrot, na kterém předtím vyrobil háček.</p>
<p>Pak rychle couvl, zatahal, aby se přesvědčil, že háček pevně drží, připevnil k němu karabinu a ke karabině navázal šest metrů nylonového lana.</p>
<p>Tvoreček zavřískl a zaskučel tak hlasitě, že se Ada ohlédla k hlavnímu táboru, přesvědčená, že se všichni vyhrnou z přístřešku ven. Ale nepohnul se nikdo kromě jednoho strážného u ohně, který se k ní ospale podíval a pak se znovu zadumaně zahleděl do plamenů.</p>
<p>Maličký Setebos se svíjel a válel, nabíhal na dřevěné bariéry, až přes ně nakonec přeběhl jako krab. Daeman si ho na šestimetrovém vodítku přidržel.</p>
<p>Objevily se další ruce, které byly doposud složené v otvorech růžového mozku, ale teď se natáhly na pružných stopkách do metrové nebo větší vzdálenosti. Ruce se vrhly na nylonové lano a prudce jím zaškubaly, jiné zase ohledávaly háček s karabinou a snažily se jej vytáhnout. Háček ale držel. Tvor se drápal pryč a Daemana chvilku táhl, ale pak byl stržen zpátky na zmrzlou trávu své klece.</p>
<p>„Ten hajzlík má sílu,“ zašeptal Daeman.</p>
<p>„Nech ho jít,“ řekla Ada. „Ať vidíme, kam půjde. Co udělá.“</p>
<p>„To myslíš vážně?“</p>
<p>„Ano. Daleko ne, ale ať zjistíme, co chce.“</p>
<p>Tom kopnutím shodil nízkou kůlovou stěnu a maličký Setebos vyběhl ven. Dětské prstíky pod ním pracovaly sehraně, kmitaly jako nohy nějaké odporné stonožky.</p>
<p>Daeman držel vodítko nakrátko a nechal se táhnout. Ada a Tom šli vedle něho, připravení rychle uhnout, pokud by tvor zatočil k nim. Pohyboval se příliš rychle a příliš cílevědomě, než aby se jím kterýkoli z lidí necítil ohrožen. Tom držel flešetovou pušku ve střehu a Daeman měl další pušku pověšenou přes rameno.</p>
<p>Tvor nezamířil k táboráku ani k přístřešku. Odtáhl je dvacet metrů do tmy, která obestírala západní trávník. Potom seběhl do jednoho z bývalých obranných příkopů – ohňového příkopu, který Ada pomáhala hloubit – a jako by si na své roztažené ruce sedl.</p>
<p>Na obou koncích maličkého tvora se objevily dva nové otvory, z nichž se vynořily stopky bez rukou, jakési pulzující sosáky, ty se chvíli vlnily a pak se najednou přichytily k zemi. Ozval se zvuk, který byl směsí prasečího rýpání a dětského sání.</p>
<p>„Co to sakra je?“ Tom měl pušku namířenou, pažbu z plastu a kovu pevně zapřenou o rameno. Ada věděla, že první rána by do té pulzující růžové zrůdnosti zarazila několik tisíc flešet s křišťálovými háčky rychlostí přesahující rychlost zvuku.</p>
<p>Ada se roztřásla. Její trvalou, tepavou bolest hlavy vystřídala vlna nevolnosti.</p>
<p>„Znám to místo,“ zašeptala rozechvělým hlasem. „Tam zemřeli při útoku voynixů Reman a Emma… uhořeli tam.“</p>
<p>Setebův zplozenec dál hlasitě ryl a nasával.</p>
<p>„Takže to…“ začal Daeman a zarazil se.</p>
<p>„Jí,“ dořekla Ada.</p>
<p>Tom přiložil prst na spoušť. „Dovol mi, abych to zabil, Ado <emphasis>Uhr. </emphasis>Prosím.“</p>
<p>„Dovolím,“ kývla Ada. „Ale ještě ne. Nepochybuji o tom, že voynixové se vrátí, jakmile ta věc zemře. Navíc je ještě tma. A my zdaleka nejsme připravení. Pojďme zpátky do tábora.“</p>
<p>Společně se vrátili k táborovému ohni. Setebova tvora, který se vzpíral a hrabal prsty, Daeman vlekl na laně za nimi.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>60</strong></p>
<p>Harman se topil.</p>
<p>Jeho poslední myšlenka, než mu voda naplnila plíce, byla – <emphasis>Ta mrcha Moira mi lhala</emphasis> – a pak už se zalykal, dusil a topil ve vířící zlaté tekutině.</p>
<p>Zatímco sledoval přitékání zlaté tekutiny, křišťálový dvanáctistěn se naplnil tak, že mezi hladinou a fasetovým stropem zbylo jen několik desítek centimetrů. Savi-Moira-Miranda označila sytě zlatou tekutinu za „médium“, jehož prostřednictvím Harman samopřečte – i když použila jiný termín – gigantickou sbírku knih v Tádži. Harman se svlékl až na termokombinézu.</p>
<p>„To musí taky dolů,“ prohlásila Moira. Ariel ustoupil do stínů, takže teď s ním stála v jasném světle z oken kopule pouze mladá žena. Kytara ležela na nedalekém stole.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Tvá kůže musí být v kontaktu s médiem. Přes vrstvu svázaných molekul jako v termokombinéze se přenos nemůže uskutečnit.“</p>
<p>„Jaký přenos?“ zeptal se Harman a olízl si rty. Byl velice nervózní. Srdce mu bušilo.</p>
<p>Moira ukázala na zdánlivě nekonečnou řadu knih v policích, které lemovaly sto kruhových pater na vnitřní, rozšiřující se stěně kopule pod nimi.</p>
<p>„Jak poznám, jestli je v těch starých knihách něco, co mi pomůže zachránit Adu?“ zeptal se Harman.</p>
<p>„Nijak.“</p>
<p>„Ty a Prospero byste mě mohli poslat domů hned teď, kdybyste chtěli,“ řekl Harman a otočil se od plnící se křišťálové nádrže. „Proč to neuděláte, abychom si mohli celý tento nesmysl ušetřit?“</p>
<p>„Tak snadné to není.“</p>
<p>„Jak to že ne!“</p>
<p>Mladá žena pokračovala, jako by nepromluvil. „Především, díky turínce a z toho, co ti řekl Prospero, víš, že všechny faxové uzly a pavilony na planetě jsou vypnuté.“</p>
<p>„Kdo je vypnul?“ zeptal se a znovu se otočil tak, aby viděl na křišťálovou komnatu. Zlatá tekutina vířila několik decimetrů pod vrškem, ale přestala dotékat. Moira odklopila panel na horní straně – jednu z mnohostranných skleněných faset – a on si všiml krátkých kovových příček, po kterých mohl nahoru k otvoru vyšplhat.</p>
<p>„Setebos nebo jeho spojenci.“</p>
<p>„Jací spojenci? Kdo jsou? Prostě mi to, co potřebuji vědět, <emphasis>řekni</emphasis>.“</p>
<p>Moira zavrtěla hlavou. „Můj mladý Prométhee, <emphasis>hovory </emphasis>posloucháš už skoro celý rok. Poslouchání neznamená nic, když neznáš kontext, do něhož informace zařadit. Je na čase, abys ten kontext získal.“</p>
<p>„Proč mi pořád říkáš Prométheus,“ obořil se na ni. „Každý jako by tady měl deset jmen… Prométheus, to jméno neznám. Proč mi tak říkáš?“</p>
<p>Moira se usmála. „Můžu ti zaručit, že přinejmenším <emphasis>to </emphasis>po návštěvě křišťálové komnaty pochopíš.“</p>
<p>Harman se zhluboka nadechl. Uvědomil si, že stačí, aby se tato žena ještě jednou povýšeně usmála a on ji možná udeří do obličeje. „Prospero řekl, že mě ta věc může zabít,“ připomněl. Díval se spíš na komnatu než na postčlověka v lidské podobě Savi.</p>
<p>Přikývla. „Může. Ale já nevěřím, že se to stane.“</p>
<p>„Jaké mám šance?“ zeptal se. Sám slyšel, že jeho hlas zní naříkavě a slabošsky.</p>
<p>„Nevím. Myslím, že velice dobré, jinak bych ti nenavrhovala, abys podstoupil tuto… nepříjemnost.“</p>
<p>„Tys to udělala?“</p>
<p>„Jestli jsem podstoupila přenos v křišťálové komnatě?“ zeptala se. „Ne, neměla jsem k tomu důvod.“</p>
<p>„Kdo ho má?“ chtěl vědět. „Kolik jich přežilo? Kolik zemřelo?“</p>
<p>„Všichni hlavní knihovníci podstoupili přenos v křišťálové komnatě. Všechny generace strážců Tádže. Všichni potomci původního Chána Ho Tepa v přímé linii.“</p>
<p>„Včetně tvého miláčka Ferdinanda Marka Alonza?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A kolik těchto strážců Tádže přenos v komnatě přežilo?“ zeptal se Harman. Stále měl na sobě termokombinézu, ale na obnažených rukou a na obličeji cítil strašlivý chlad, který byl ve vzduchu tady nahoře pod vrcholkem kopule. Soustředil se na to, aby se neroztřásl.</p>
<p>Měl strach, že kdyby Moira jenom pokrčila rameny, navždy by odešel. A to nechtěl udělat – alespoň ne zatím. Nechtěl to udělat, dokud se nedozví víc. Tato hloupá křišťálová komnata se svítící zlatou tekutinou ho mohla zabít… ale mohla ho také dřív vrátit k Adě.</p>
<p>Moira nepokrčila rameny. Podívala se mu do očí – měla Saviny oči – a řekla: „Nevím, kolik jich zemřelo. Někdy je proud informací prostě příliš silný – pro slabší intelekt. Nevěřím, že ty máš slabší intelekt, Prométhee.“</p>
<p>„Neříkej mi tak.“ Harman zatínal mrznoucí ruce v pěst.</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>„Jak dlouho to trvá?“</p>
<p>„Vlastní přenos? Necelou hodinu.“</p>
<p>„Tak dlouho?“ podivil se. „Vůz <emphasis>eiffelbahn </emphasis>odjíždí za pětačtyřicet minut.“</p>
<p>„Zvládneme to,“ prohlásila Moira. Harman zaváhal.</p>
<p>„Tekutina média je teplá,“ řekla, jako by mu četla myšlenky. Uvědomil si, že pravděpodobněji umí číst jeho chvění a třas.</p>
<p>To bylo možná pro Harmana rozhodující. Stáhl ze sebe termokombinézu a teď se cítil trapně, když stál nahý před touto cizí ženou, se kterou měl před několika hodinami zvláštní pohlavní styk. Navíc <emphasis>bylo </emphasis>chladno.</p>
<p>Rychle vylezl po boku dvanáctistěnu nahoru. Když se chytal krátkých příčlí a našlapoval na ně, cítil na prstech a na bosých chodidlech, jak je kov studený.</p>
<p>Byla to úleva, když se spustil otevřeným panelem a fakticky padl do zlaté tekutiny. Jak Moira slíbila, tekutina byla teplá. Nijak nevoněla a těch několik kapek, které mu přistály na rtech, nemělo žádnou chuť.</p>
<p>A potom ze stínů připlul vzduchem Ariel, zavřel panel nad Harmanovou hlavou a zamkl jej.</p>
<p>Nato se Moira dotkla nějakého ovladače na svislém virtuálním panelu v místě, kde stála.</p>
<p>Pak pumpa někde ve spodku křišťálové komnaty znovu bafavě ožila a uzavřenou nádrž začala plnit další tekutina.</p>
<p>Harman na ně začal křičet – křičel, aby ho pustili ven – a pak, když mu postčlověk ani biosférický nečlověk nevěnovali pozornost, začal do panelu bušit a kopat, snažil se jej otevřít, snažil se křišťál rozbít. Hladina dál stoupala. Na několik sekund našel posledních pár centimetrů vzduchu pod horní fasetou dvanáctistěnu a zhluboka se ho nadechl, bušit do horních panelů ale nepřestal. A pak tekutina stoupla, až žádný centimetr vzduchu nezbyl, nebyly žádné vzduchové bubliny kromě těch, které unikaly z Harmanových rtů a nosu.</p>
<p>Zadržoval dech tak dlouho, jak to šlo. Přál si, aby poslední myšlenku mohl věnovat Adě a své lásce k ní – a své lítosti, že Adu zradil – ale i když na ni myslel, jeho poslední myšlenky, když zadržoval dech, až měl plíce v jednom ohni, byly zmatenou směsicí hrůzy, vzteku a zklamání.</p>
<p>Potom už nedokázal vzduch déle zadržovat a – aniž přestal bušit do nepoddajného křišťálového panelu nad sebou – vydechl, zakašlal, zacpal si ústa, zanadával, znovu si zacpal ústa, vdechl houstnoucí tekutinu a pocítil, jak jeho mysl obestírá temnota. Naprostá panika mu zatím dál pumpovala do těla zbytečný adrenalin. A pak už v plicích žádný vzduch neměl, ale nevěděl to. Jeho tělo již nekopalo, nehýbalo se a nedýchalo, když Harman, bez vzduchu těžší, klesl do středu dvanáctistěnu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>61</strong></p>
<p>Další maserová zpráva od Hlasu z asteroidového města na polární dráze kolem Země rozpoutala na můstku <emphasis>Královny Mab </emphasis>horečnou aktivitu a vzrušené úzkosvazkové hovory, ale bylo to jen opakování předchozích kontaktních souřadnic. Když po pětiminutovém potvrzování žádná další zpráva nenásledovala, setkali se hlavní moravci znovu u mapového stolu.</p>
<p>„Kde jsme skončili?“ zeptal se Orphu z Ió.</p>
<p>„Chystal ses přednést svou teorii všeho,“ připomněl mu hlavní integrátor Asteague/Che.</p>
<p>„A tvrdil jsi, že víš, kdo je Hlas,“ řekl Čo Li. „Kdo nebo co to je?“</p>
<p>„<emphasis>Nevím, </emphasis>kdo je Hlas,“ odpověděl Orphu. Místo aby používal úzký svazek nebo vysílal na standardních lodních komunikačních kanálech, mluvil tichým brumláním. „Ale mám docela dobrý tip.“</p>
<p>„Sděl nám ho,“ vybídl ho generál Beh bin Adee. Tón moravce z Pásu zněl spíš jako přímý rozkaz než zdvořilá žádost.</p>
<p>„Raději bych nejdřív vysvětlil celou svou… teorii všeho… a o Hlase vám pověděl potom,“ navrhl Orphu. „V kontextu to bude logičtější.“</p>
<p>„Pokračuj,“ vyzval ho hlavní integrátor Asteague/Che.</p>
<p>Mahmud slyšel, jak se přítel pořádně nadechl kyslíku, přestože měl ve svých nádržích zásobu na týdny a měsíce. Chtěl na něho vznést úzkým svazkem dotaz – <emphasis>Víš jistě, že chceš v tomto vysvětlování pokračovat?</emphasis> – ale jelikož ani on netušil, co se Orphu chystá říct, zůstal zticha. Byl však nervózní i za něho.</p>
<p>„Ze všeho nejdřív,“ začal Orphu z Ió, „zatím jste tu informaci neuvolnili, ale jsem si poměrně jistý, že jste identifikovali většinu ze zhruba milionu satelitů, které tvoří polární a rovníkový prstenec Země, k nimž se tak rychle blížíme… a vsadím se, že většina těchto objektů nejsou asteroidy nebo habitaty.“</p>
<p>„Je to tak,“ řekl Asteague/Che.</p>
<p>„O některých z nich víme, že to byly rané pokusy postlidí o vytvoření a ohrazení černých děr,“ pokračoval Orphu. „Obrovská zařízení jako ten sběrač červí díry, který jste nám ukázali, jak před devíti měsíci narazil do toho druhého asteroidového města. Ale kolik takových tam je? Několik tisíc?“</p>
<p>„Necelé dva tisíce,“ potvrdil Asteague/Che.</p>
<p>„Vsadil bych se, že většina toho zbytku z milionu… <emphasis>věcí… </emphasis>které postlidé umístili na oběžnou dráhu, jsou zařízení pro skladování dat. Nevím na jakém principu – možná DNA, i když to by vyžadovalo soustavné dodávání životních potřeb, takže to nejspíš bude bublinová paměť kombinovaná s nějakým vyspělým kvantovým počítačem vybaveným složitou postlidskou pamětí, kterou jsme my moravci zatím neobjevili.“</p>
<p>Orphu se odmlčel a zavládlo ticho, které Mahmudovi připadalo, jako by trvalo hodiny.</p>
<p>Různí hlavní integrátoři a moravečtí vůdci se na sebe nedívali, ale Mahmud tušil, že mají soukromý úzkosvazkový kanál, na kterém se spolu radí.</p>
<p>Nakonec přerušil ticho – které v reálném čase trvalo pravděpodobně jen několik sekund – Asteague/Che.</p>
<p>„<emphasis>Většinou </emphasis>jsou to paměťová zařízení,“ potvrdil hlavní integrátor. „Nejsme si jisti jejich povahou, ale zdá se, že se jedná o nějaké magnetické databanky na principu kvantových vlnoploch bublinkové paměti.“</p>
<p>„A každá jednotka je v podstatě nezávislá,“ doplnil Orphu. „Je to takříkajíc vlastní hard disk.“</p>
<p>„Ano,“ připustil Asteague/Che.</p>
<p>„A většina zbývajících satelitů v prstenci – pravděpodobně jich není víc než nějakých deset tisíc – jsou základní energetické převaděče a nějaký druh vysílačů modulované tachyonové vlnoplochy.“</p>
<p>„Šest tisíc čtyři sta osm energetických převaděčů,“ promluvil navigátor Čo Li. „A přesně tři tisíce tachyonových vlnových vysílačů.“</p>
<p>„Odkud to víš, Orphu z Ió?“ zeptal se Suma IV., vlivný Ganymeďan. „Naboural ses do našich integrátorských komunikačních kanálů nebo archivů?“</p>
<p>Orphu zvedl dvě článkované přední manipulátorové paže a otočil je plochými dlaněmi nahoru. „Ne, ne,“ řekl. „Nevyznám se v programování natolik dobře, abych se mohl nabourat sestře do deníčku… kdybych měl sestru nebo kdyby měla deníček.“</p>
<p>„Jak tedy…“ začal Retrográd Sinopessen.</p>
<p>„Prostě to má logiku,“ řekl Orphu. „Trvale se zajímám o lidi a jejich literaturu. V průběhu staletí jsem si všímal pozorování Země, postlidských prstenců a dat týkajících se hrstky lidí zbylých na planetě, která Konsorcium Pěti měsíců zveřejnilo.“</p>
<p>„Konsorcium nikdy neuvolnilo pro veřejnost informaci o paměťových skladech na oběžné dráze,“ řekl Suma IV.</p>
<p>„To ne,“ přisvědčil Orphu, „ale je logické, že to jsou právě ony. Všechny důkazy z doby před čtrnácti sty lety, kdy postlidé opustili povrch Země, nasvědčovaly tomu, že existuje pouze několik tisíc postlidských bytostí, je to tak?“</p>
<p>„Správně,“ řekl Asteague/Che.</p>
<p>„Naši moravečtí odborníci si v té době nebyli jistí ani tím, jestli tito postlidé mají těla… těla, jak je chápeme my,“ pokračoval Orphu. „Takže bylo jasné, že nepotřebovali stavět na oběžné dráze milion měst.“</p>
<p>„To nevede k závěru, že většina těles, jež na oběžné dráze Země <emphasis>jsou, </emphasis>jsou paměťová zařízení,“ namítl generál Beh bin Adee.</p>
<p>Mahmud se přistihl, že přemýšlí, jak se na této lodi trestá špionáž.</p>
<p>„Vede, když se podíváte na to, co dělali lidé starého typu na Zemi skoro půldruhého tisíciletí,“ oponoval Orphu. „A co <emphasis>nedělali</emphasis>.“</p>
<p>„Jak to myslíš, ‘nedělali?’“ zeptal se Mahmud. Měl v plánu zachovat při této konverzaci mlčení, ale jeho zvědavost byla příliš silná.</p>
<p>„Především se nerozmnožovali tak, jak se lidé rozmnožují,“ řekl Orphu. „Několik století jich bylo míň než deset tisíc. Pak, před čtrnácti sty lety, vytryskl z Jeruzaléma neutrinový paprsek – vedený modulovanými tachyony, jak jsem vyrozuměl z astronomických publikací dostupných na síti – paprsek, který neměl cíl nikde v hlubokém vesmíru. A pak najednou jako by žádní lidé nezbývali. Žádní.“</p>
<p>„Jen krátce,“ řekl hlavní integrátor Asteague/Che.</p>
<p>„Ano, ale stejně…“ Zdálo se, že Orphu ztratil nit toho, co chce říct, ale pak navázal: „A pak, o necelé století později, bylo po planetě roztroušeno na milion lidí starého typu. Bylo zjevné, že to nejsou potomci těch zhruba deseti tisíc, kteří zmizeli. Žádný postupný nárůst populace… jenom bum prásk, díky, madam… zčistajasna milion lidí.“</p>
<p>„A co jsi z toho vyvodil?“ zeptal se Asteague/Che. Zdálo se, že hrozivý drobný Európan se soukromě baví, asi jako učitel, když se u studenta nenadále projeví nečekaný příslib.</p>
<p>„Vyvodil jsem z toho, že tito lidé starého typu se vůbec nenarodili,“ řekl. „Byli stočeni, scezeni.“</p>
<p>„Neposkvrněné početí?“ zeptal se Čo Li. Z Kallisťanova zvláštního hlasu čišel sarkasmus.</p>
<p>„Svým způsobem,“ potvrdil Orphu. Jeho klidné, dunivé tóny naznačovaly, že ho sarkasmus nijak neurazil. „Myslím si, že postlidé mají a měli v těch orbitálních paměťových zařízeních uloženy vzpomínky, osobnosti a tělesná data milionu lidí – kdo ví? Možná jeden satelit na jednoho člověka – a stádo doplňovali. To by vysvětlovalo, proč to vypadá, jako by se populace vždy po několika stoletích zvedla na milion, poklesla na několik tisíc a pak znovu, jakoby kouzlem, vyskočila zpátky na milion.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal se velitel centurie Mep Ahoo. Zdálo se, že podobně jako Mahmud je i skálovecký voják upřímně zvědavý.</p>
<p>„Minimální stádová populace,“ odpověděl Orphu. „Zdá se, že postlidé dovolili lidem starého typu pouze poloviční reprodukci… to znamená jedno dítě na jednu ženu. A to ještě jenom v případě úmrtí. A četl jsem dohad, že lidé starého typu žijí přesně jedno pozemské století, potom zmizí. Takže dost, aby stádo přežilo s ohledem na klimatické změny a podobně, a ne zase tolik, aby se mohlo přemnožit nebo zatoulat mimo rezervace, populace však strmě ubývá. Pak, zhruba každých tisíc let, doplní stádo na maximální počet jednoho milionu lidí starého typu. Jelikož ženy mají pouze <emphasis>jedno dítě, </emphasis>populace začne klesat až do dalšího doplnění.“</p>
<p>„Kde jsi se dočetl, že lidé starého typu žijí přesně jedno století?“ zeptal se Čo Li. Z jeho hlasu jako by bylo slyšet úžas.</p>
<p>„V <emphasis>Ganymedské vědě</emphasis>,“ odvětil Orphu. „Měl jsem předplacené její vysílání více než osm století.“</p>
<p>Hlavní integrátor Asteague/Che zvedl svou velice humanoidní ruku. „Budeš mě muset omluvit, Orphu z Ió. Sice ti blahopřeji k tvým dedukcím, pokud jde o smysl orbitálních zařízení a přesnou dlouhověkost, kterou jsme pozorovali u zbývajících sta tisíc lidí starého typu – přinejmenším do doby před několika měsíci, během nichž populace prudce poklesla v důsledku útoků těchto neznámých tvorů – ale řekl jsi, že nám můžeš prozradit, proč jsou na Marsu řečtí bohové, kdo je Hlas, jak byl tak zázračně terraformován Mars a co způsobuje současnou kvantovou nestabilitu na Zemi i na Marsu.“</p>
<p>„Dostávám se k tomu,“ řekl Orphu. „Chcete, abych to zhustil a stěsnal celou teorii všeho do vysokorychlostního úzkosvazkového výtrysku? Tak by to netrvalo ani sekundu.“</p>
<p>„Ne, to není třeba,“ řekl hlavní integrátor Asteague/Che. „Ale možná bys mohl mluvit rychleji. Zbývají nám necelé tři hodiny, než budeme muset při brzdicím manévru v atmosféře vypustit výsadkovou loď – anebo to neuděláme.“</p>
<p>Orphu z Ió zabrumlal v infrazvukových tóninách takovým způsobem, který Mahmud již dávno interpretoval jako smích.</p>
<p>„Lidé starého typu jsou nahromaděni kolem nějakých tří set lokalizovaných center osídlení na pěti pozemských světadílech, je to tak?“ zeptal se Ióňan. „Ano,“ odpověděl Čo Li.</p>
<p>„A populace kolem těchto uzlů se mění,“ pokračoval Orphu, „přesto naše teleskopy nikdy nezaznamenaly žádné známky dopravy – žádné velké cesty, které by se používaly k přepravě, žádná letadla, žádné lodě – dokonce ani kuriózní plachetnice jako ty, na nichž jsme s Mahmudem propluli po celé délce marsovské Valles Marineris – dokonce ani nějaký ten horkovzdušný balon. Proto jsem usoudil, že se lidé starého typu přemisťují kvantovou teleportací, přestože našim moraveckým vědcům se tento způsob dopravy nikdy nepodařilo dovést k dokonalosti.“</p>
<p>„Byl to rozumný úsudek,“ řekl Suma IV.</p>
<p>„Rozumný,“ přisvědčil Orphu z Ió, „ale špatný. Díky kvantovým datům, která zanechali takzvaní olympští bohové na Marsu a na Zemi z jiné dimenze, kde stále probíhá válka o Tróju, víme, jak reálná kvantová teleportace vypadá. Známe její charakteristiku. To, co dělají lidé starého typu, aby se dostali z bodu A do bodu B, tomu neodpovídá.“</p>
<p>„Jestli lidé starého typu nepoužívají kvantovou teleportací,“ promluvil velitel centurie Mep Ahoo, „jak se tedy v posledních čtrnácti stech letech okamžitě přesouvají z jednoho místa na Zemi na druhé?“</p>
<p>„Starou teleportací. Veškerá data týkající se lidského těla, mysli a osobnosti se uloží v zakódované podobě, hmota se rozbije na energii, paprskem se přenese jinam a tam se znovu složí, přesně jako v tom starém televizním seriálu ze ztraceného věku, ve <emphasis>Star Traku</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>„Treku,“ </emphasis>opravil ho generál Beh bin Adee.</p>
<p>„Vida!“ řekl Orphu z Ió. „Další fanoušek.“</p>
<p>Generál rozpačitě nebo podrážděně cvakl zubatými vražednými klepety.</p>
<p>„Naši vědci již dávno došli k závěru, že ukládání tak neuvěřitelného množství dat by nebylo možné,“ ozval se Čo Li. „Vyžadovalo by to víc terabytů paměťového prostoru, než kolik je atomů ve vesmíru.“</p>
<p>„Postlidé zjevně našli způsob, jak takovou paměťovou banku zkonstruovat,“ namítl Orphu, „protože lidé starého typu stěhují svůj zadek pomocí teleportace už po staletí. Není to pravá teleportace na kvantové úrovni, jakou provádí náš přítel Hockenberry nebo olympští bohové, ale hrubě mechanické roztrhání molekul a jejich sestavení někde jinde.“</p>
<p>„Proč by to pro lidi starého typu dělali?“ zeptal se Mahmud. „Proč tak grandiózní technický projekt pro několik set tisíc lidí, ke kterým se chovají skoro jako k domácím mazlíčkům… jako ke zvířatům v zoo? Už více než toho půldruhého tisíce let jsme u lidí nepozorovali žádné známky nové technické činnosti, stavění měst nebo kreativity.“</p>
<p>„Třeba s tou duševní zaostalostí nějak souvisí samotná teleportace,“ nadnesl Orphu. „A třeba ne. Jsem ale přesvědčený, že tam dole vidíme tohle. Je to případ typu ‘Přenes mě, Scooty.’“</p>
<p>„Scotty,“ opravil ho Retrográd Sinopessen.</p>
<p>„Děkuji,“ řekl Orphu. Mahmudovi poslal úzkým svazkem: <emphasis>Takže jsme čtyři.</emphasis></p>
<p>„Možná máš pravdu, že lidé starého typu používají spíš hrubou formu kopírování a přenosu hmoty než skutečnou kvantovou teleportací,“ uvažoval Asteague/Che, „to však nevysvětluje Mars ani…“</p>
<p>„Ne, ale ten vysvětluje posedlost postlidí dosažením jiné dimenze,“ odvětil Orphu. V rozrušení a radosti, jimiž se v projevu nechal strhnout, si ani nevšiml, že přerušuje nejdůležitějšího hlavního integrátora v celém Konsorciu Pěti měsíců.</p>
<p>„Odkud víš, že posťáci byli posedlí snahou dostat se do vesmíru v jiné dimenzi?“ zeptal se generál Beh bin Adee.</p>
<p>„To si děláš legraci?“ řekl Orphu. Mahmuda nutně napadlo, že tuto otázku asi strohý skálovecký generál z Pásu asteroidů za svůj život ani vojenskou kariéru nedostal mnohokrát.</p>
<p>„Stačí, když se podíváš na všechno to smetí, které po sobě postlidé zanechali na oběžné dráze,“ pokračoval Orphu, aniž věnoval pozornost úžasu vojenského moravce. „Mají sběrače červích děr, urychlovače černých děr – všechny rané pokusy o narušení časoprostoru, o získání zkratek tímto vesmírem… nebo do jiného!“</p>
<p>„Černé díry a červí díry nefungují,“ řekl kategoricky Kallisťan Čo Li. „Alespoň ne jako dopravní prostředky.“</p>
<p>„Ano, my to dnes víme a postlidé na to přišli před více než patnácti sty lety,“ přisvědčil Orphu. „Pak, když měli na oběžné dráze tyto neuvěřitelné paměťové satelity a na Zemi portály pro hrubou teleportací na principu kopírování hmoty, určené lidem starého typu – které, to bych se vsadil, používali v celém tomto experimentu jako pokusné králíky – teprve <emphasis>pak </emphasis>postlidé začali vrtat do bránových děr a kvantové teleportace.“</p>
<p>„Naši vědci a technici… vrtali, jak jsi to vyjádřil… do kvantové teleportace a vytváření membránových děr přes Calabiho-Yauův prostor mnoho století,“ řekl Retrográd Sinopessen. Amalthean byl tak rozrušený, že nechybělo mnoho, aby na svých dlouhých, pavoučích stříbrných nohách tančil. „Marně,“ dodal.</p>
<p>„To proto, že jsme neměli jednu věc, která postlidem umožnila dosáhnout průlomu,“ řekl Orphu z Ió a odmlčel se. Všichni čekali. Mahmud věděl, že jeho přítel si ten okamžik vychutnává.</p>
<p>„Ten milion lidských těl, myslí a osobností uložených jako digitální data v jejich orbitálních paměťových satelitech,“ objasnil Orphu. V hlubokém hlase měl triumf, jako by rozluštil nějakou dlouho vzdorující matematickou hádanku.</p>
<p>„Nerozumím,“ namítl velitel centurie Mep Ahoo.</p>
<p>Orphův radar letmo přejel po všech, dotekem elektromagnetického pole lehoučkým jako peří. Mahmud usoudil, že přítel čeká na jejich reakce, možná na jejich souhlasné výkřiky. Nikdo se nepohnul ani nepromluvil.</p>
<p>„Já tomu taky nerozumím,“ řekl.</p>
<p>„Co je lidský mozek?“ zeptal se rétoricky Orphu. „Všichni my moravci ho přece kus máme. Jaký je? Jak funguje? Jako binární nebo DNA počítače, které v sobě pro účely přemýšlení nosíme také?“</p>
<p>„Ne,“ odmítl to Čo Li. „Víme, že lidský mozek není jako počítač, není to ani chemický paměťový stroj, jak se domnívali lidští vědci ve ztraceném věku. Lidský mozek… mysl… je holistická stojatá vlnoplocha kvantového stavu.“</p>
<p>„Přesně tak!“ zvolal Orphu. „A postlidé toto důvěrné chápání lidské mysli využili ke zdokonalení svých bránových děr, cestování časem a kvantové teleportace.“</p>
<p>„Já to pořád nechápu,“ ozval se hlavní integrátor Asteague/Che.</p>
<p>„Zamyslete se nad tím, jak funguje kvantová teleportace,“ vyzval kolegy Orphu. „Čo, ty to umíš vysvětlit lépe než já.“</p>
<p>Kallisťan zabručel a pak upravil bručení na slova. „První experimenty s kvantovou teleportací – prováděné lidmi starého typu za dávných časů, již ve dvacátém století našeho letopočtu – fungovaly na principu vytváření zapletených fotonových párů – a teleportace jednoho z páru – nebo fakticky teleportace <emphasis>kvantového stavu </emphasis>toho protonu – a přenesení analýzy Bellova stavu druhého fotonu normálními podprahovými cestami.“</p>
<p>„Copak to neporušuje Heisenbergův princip a Einsteinova omezení pro rychlost světla?“ zeptal se velitel centurie Mep Ahoo, který, stejně jako Mahmud, zjevně nebyl informován o mechanismech, jimiž bohové na marsovském Olympu kvitovali do Ília.</p>
<p>„Ne,“ řekl Čo Li. „Teleportované fotony s sebou nepřenesly žádnou informaci, když se v tomto vesmíru okamžitě přemístily z jednoho místa na druhé – dokonce ani informaci o vlastním kvantovém stavu.“</p>
<p>„Takže kvantově teleportované fotony jsou nepoužitelné,“ konstatoval velitel centurie Mep Ahoo. „Přinejmenším pro komunikační účely.“</p>
<p>„Ne tak docela,“ řekl Čo Li. „Příjemce teleportovaného fotonu měl šanci jedna ku čtyřem, že jeho kvantový stav uhodne – víc možností kvantový foton neměl – a hádáním zužitkuje kvantové bity dat. Těmto se říká qubity a my jsme je úspěšně využili pro účely okamžité komunikace.“</p>
<p>Mahmud zavrtěl hlavou. „Jak se dostaneme od fotonů v kvantovém stavu, kdy nepřenášejí informaci, ke kvantovému teleportování řeckých bohů do Tróje?“</p>
<p>„Fantazie dá se přirovnat ke snu Adamovu,“ zarecitoval Orphu z Ió, „jenž probudil se a zjistil, že to pravda je. John Keats.“</p>
<p>„Nemohl bys být ještě záhadnější?“ zeptal se sžíravě Suma IV.</p>
<p>„Můžu to zkusit,“ odvětil Orphu.</p>
<p>„Jak souvisí básník John Keats s kvantovou teleportací a příčinou současné kvantové krize?“ zeptal se Mahmud.</p>
<p>„Já vyslovuji hypotézu, že postlidé dosáhli před více než půldruhým tisíciletím průlomu v bránových dírách a kvantové teleportaci právě proto, že důvěrně znali holistickou kvantovou povahu lidského vědomí,“ řekl Ióňan, tentokrát vážným hlasem.</p>
<p>„Udělal jsem si několik předběžných studií na lodním kvantovém počítači,“ pokračoval, „a když si lidské vědomí vyjádříte jako úkaz stojaté vlnové fronty, jímž skutečně je, zohledníte terabyty qubitových kvantových dat na bázi vlnové fronty pro vlastní fyzickou realitu a použijete pro tyto vlnové funkce mysl-vědomí-realita správné relativistické transformace Coulombova pole, rychle přijdete na to, jak postlidé otevřeli bránové díry do nových vesmírů a pak se tam sami odteleportovali.“</p>
<p>„Jak?“ zeptal se hlavní integrátor Asteague/Che.</p>
<p>„Nejdřív otevřeli bránové díry do alternativních vesmírů, v nichž byly v časoprostoru body, kde <emphasis>již byly </emphasis>propletené párové vlnoplochy lidského vědomí.“</p>
<p>„Cože?“ nemohl uvěřit Mahmud.</p>
<p>„Co jiného je realita než stojatá kvantová vlnoplocha, která kolabuje napříč stavy pravděpodobnosti?“ otázal se Orphu. „Jak funguje lidská mysl, ne-li jako jakýsi interferometr, který tyto vlnoplochy vnímá a způsobuje jejich kolaps?“</p>
<p>Mahmud stále vrtěl hlavou. Zapomněl, že na můstku stojí další moravci, zapomněl, že za necelé tři hodiny možná poletí se svou ponorkou a výsadkovou lodí na Zemi, zapomněl na nebezpečí, které jim hrozí… zapomněl na všechno kromě bolesti hlavy, kterou mu působil jeho přítel Orphu z Ió.</p>
<p>„Postlidé otevírali bránové díry do alternativních vesmírů, které vznikly – nebo tak přinejmenším byly vnímány – prostřednictvím zaostřených čoček dříve existujících holografických vlnoploch. Lidské fantazie. Lidského génia.“</p>
<p>„Prokristapána,“ řekl generál Beh bin Adee.</p>
<p>„Možná ano,“ navázal Orphu. „Pokud předpokládáte nekonečnou nebo téměř nekonečnou množinu alternativních vesmírů, pak mnohé z nich nutně vytvořila představivost, ryzí síla lidského génia. Představte si je jako singularity tvořivosti – analyzátory Bellových stavů a editory čisté kvantové pěny reality.“</p>
<p>„To je metafyzika,“ řekl ohromeným hlasem Čo Li.</p>
<p>„To je nesmysl,“ prohlásil Suma IV.</p>
<p>„Ne, k tomu došlo tady,“ trval na svém Orphu. „Máme terraformovaný Mars se změněnou gravitací a chce se po nás, abychom uvěřili, že se taková terraformace mohla uskutečnit za několik let. <emphasis>To </emphasis>je nesmysl. Máme Prosperovy sochy na Marsu, kde řečtí bohové obývají vrcholek Olympus Mons a časoprostorem dojíždějí na alternativní Zemi, kde Achilleus a Hektór bojují o budoucnost Ília. <emphasis>To </emphasis>je nesmysl. Leda že…“</p>
<p>„Leda že by postlidé otevřeli portály přesně do těch světů a vesmírů, které si předtím představila síla lidského génia,“ dovodil hlavní integrátor Asteague/Che. „Což by vysvětlovalo Prosperovy sochy, kalibánovité tvory na Zemi a existenci Achillea, Hektora, Agamemnóna a všech dalších lidí na ílijské Zemi.“</p>
<p>„A co řečtí bohové?“ ušklíbl se Beh bin Adee. „Potkáme příště Jehovu a Buddhu?“</p>
<p>„Možná ano,“ řekl Orphu z Ió. „Ale podle mne jsou olympští bohové, na které jsme narazili, transformovaní postlidé. Tak zmizeli postlidé před čtrnácti sty lety.“</p>
<p>„Proč by se rozhodli, že se promění v bohy?“ zeptal se Retrográd Sinopessen. „Navíc v bohy, jejichž síla vychází z nanotechnologie a kvantových triků?“</p>
<p>„A proč ne?“ odpověděl Orphu. „Nesmrtelnost, volba pohlaví, sex mezi sebou a s každým smrtelníkem, kterého si k tomu vyberou, plození nesčetných božských a smrtelných potomků – což je něco, čeho zřejmě samotní postlidé nebyli schopni – nemluvě o desetileté šachové partii v podobě obléhání Tróje.“</p>
<p>Mahmud si promnul hlavu. „A terraformace a změna gravitace na Marsu…“</p>
<p>„Ano,“ potvrdil Orphu. „Pravděpodobně to zabralo velkou část ze čtrnácti set let, ne tři roky. A působila při tom kvantová technika bohů.“</p>
<p>„Tam dole nebo někde jinde je tedy <emphasis>opravdový Prospero?</emphasis>“ zeptal se Mahmud. „Prospero ze Shakespearovy <emphasis>Bouře?</emphasis>“</p>
<p>„Nebo někdo či něco, co k němu má blízko,“ řekl Orphu.</p>
<p>„Co ta mozková zrůda, která před několika dny prošla bránovou dírou na Zemi?“ zeptal se Suma IV. Podle hlasu to znělo, jako by Ganymeďan měl zlost. „<emphasis>To </emphasis>je taky nějaký hrdina z té vaší vzácné lidské literatury?“</p>
<p>„Možná,“ připustil Orphu. „Robert Browning kdysi napsal báseň nazvanou ‘Kalibán o Setebovi’, ve které nestvůrný Kalibán ze Shakespearovy <emphasis>Bouře </emphasis>přemýšlí o svém bohu, tvorovi jménem Setebos, kterého Browning nechá Kalibánem popsat jen slovy ‘jak sépie on takto mnohoruký’. Byl to bůh zlovolné moci, který se živil strachem a násilím.“</p>
<p>„To je poměrně bujná fantazie,“ řekl Asteague/Che.</p>
<p>„Ano,“ připustil Orphu. „Ale totéž se dá říct o tom vyfotografovaném tvorovi, který vypadá jako gigantický mozek pobíhající po obrovských lidských rukách. Nepravděpodobný výsledek evoluce v každém vesmíru, nemyslíš? Ale Robert Browning měl úchvatnou představivost.“</p>
<p>„S Hamletem se dole na Zemi setkáme taky?“ zeptal se Suma IV. se slyšitelným posměchem.</p>
<p>„Ach,“ ozval se Mahmud. „Ach, to by bylo milé.“</p>
<p>„Neměli bychom se nechat unášet,“ řekl hlavní integrátor Asteague/Che. „Orphu, kde jsi k celé této myšlence přišel?“</p>
<p>Orphu si povzdechl. Místo slovní odpovědi vytvořil holografický projektor v komunikačním pouzdře na vršku poďobaného, zjizveného krunýře obrovského Ióňana obraz, který se vznesl nad mapový stůl.</p>
<p>Ve virtuální knihovně stálo šest tlustých knih. Jedna z nich – Mahmud si všiml, že se jmenuje <emphasis>Hledání ztraceného času – Svazek III – Svět Guermantových</emphasis> – se otevřela a nalistovala na stranu 445. Obraz najel na detail písmen na stránce.</p>
<p>Mahmud si najednou uvědomil, že Orphu je opticky slepý. <emphasis>Nevidí, </emphasis>co promítá. To znamenalo, že musí mít všech šest svazků Prousta naučených zpaměti.</p>
<p>Z té představy se Mahmudovi chtělo skučet. Četl spolu s ostatními, zatímco písmo se vznášelo ve vzduchu:</p>
<p><emphasis>„Lidé vybraného vkusu nám dnes o Renoirovi prohlašují, že je to velký malíř devatenáctého století. Ale když to říkají, ztrácejí ze zřetele čas a zapomínají, že to vyžadovalo právě hodně času, aby Renoir i uprostřed samotného devatenáctého století došel uznání jako velký umělec. Aby se jim podařilo tohoto uznání dosáhnout, originální malíř a originální umělec si počínají jako oční lékaři. Terapie jejich malbou nebo jejich prózou nebývá vždy příjemná. Když je skončena, lékař nám řekne: ‘Teď se podívejte!’ A svět (který nebyl stvořen jednou provždy, nýbrž pokaždé, kdykoli se objevil nový originální umělec), se nám najednou zjeví úplně odlišný od světa dřívějšího, ale dokonale jasný. Ženy procházejí ulicí odlišné od žen někdejších, protože mají v sobě cosi renoirovského, něco z těch Renoirových postav, v nichž jsme kdysi odmítali ženy vidět. I kočáry jsou „hotový Renoir“ a zrovna tak voda a obloha: máme chuť procházet se lesem podobným tomu, který se nám první den zdál být právě vším jiným, jen ne lesem, který nám připadal například jako nějaký goblén, ale goblén, mezi jehož četnými barevnými odstíny právě odstíny vlastní lesům chyběly. Takový je ten nový a pomíjivý vesmír, který byl právě stvořen. Potrvá až do nejbližší příští geologické katastrofy, kterou rozpoutá nějaký nový originální malíř nebo nový originální spisovatel.’ A pokračuje vysvětlováním, jak spisovatelé dělají totéž, Mahmude – dávají vzniknout novým vesmírům.“</emphasis></p>
<p>Všichni moravci u mapového stolu stáli v tichu, narušovaném pouze hukotem ventilátorů, strojovými zvuky a v pozadí tichou komunikací mezi moravci, kteří v tom kritickém okamžiku, kdy se blížili k rovníkovému a polárnímu prstenci Země, <emphasis>Královnu Mab </emphasis>fakticky pilotovali.</p>
<p>Nakonec přerušil mlčení generál Beh bin Adee: „Takový solipsistický nesmysl. Takový metafyzický šunt. Takový naprostý koňský hnůj.“</p>
<p>Orphu neřekl nic.</p>
<p>„Možná to je koňský hnůj,“ řekl hlavní integrátor Asteague/Che, „ale je to nejuvěřitelnější koňský hnůj, jaký jsem za posledních devět měsíců bizarností slyšel. A Orphu z Ió si jím vysloužil jízdu v nákladovém prostoru ponorky <emphasis>Černá dáma, </emphasis>až se výsadková loď oddělí a spustí se za… dvě hodiny a čtrnáct minut do atmosféry Země. Pojďme se všichni připravit.“</p>
<p>Orphu a Mahmud již mířili k výtahu – Mahmud šel tak trochu jako omámený, Orphu tiše plul na svých odpuzovačích – když Asteague/Che zavolal: „Orphu!“</p>
<p>Ióňan se otočil a čekal. Zdvořile nasměroval své mrtvé kamery a oční stopky na hlavního integrátora.</p>
<p>„Chtěl jsi nám říct, kdo je ten Hlas, se kterým se dnes setkáme.“</p>
<p>„No, totiž…“ Z Mahmudova přítele byly poprvé slyšet rozpaky. „Je to jenom tušení.“</p>
<p>„Tak se o ně poděl,“ vyzval ho Asteague/Che.</p>
<p>„S ohledem na mou malou teorii, kdo by mohl ženským hlasem žádat o setkání s naším pasažérem – Odysseem, synem Láertovým?“</p>
<p>„Santa Claus?“ navrhl generál bin Adee.</p>
<p>„To zas ne,“ odmítl to Orphu. „Kalypsó.“</p>
<p>Zdálo se, že žádnému z moravců to jméno nic neříká.</p>
<p>„Anebo z vesmíru, z něhož pocházejí naši další noví přátelé,“ pokračoval Orphu, „kouzelnice známá též jako Kirké.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>62</strong></p>
<p>Harman se utopil, ale nebyl mrtvý. Za několik minut už si měl přát, aby mrtvý byl.</p>
<p>Voda – zlatá tekutina – která vyplňovala dvanáctistěnnou křišťálovou komnatu, byla překysličená. Jakmile se jeho plíce úplně zaplavily, kyslík začal postupovat tenkostěnnými kapilárami plic a znovu vstupovat do krevního oběhu. Stačilo to, aby mu srdce bušilo dál – mělo by se říct: aby znovu začalo bušit, protože když se topil, několikrát vynechalo a na půl minuty se zastavilo úplně – a aby jeho mozek zůstal naživu… otupený, vyděšený, jakoby odpojený od těla, ale živý. Nemohl se nadechnout, jeho instinkty se stále domáhaly vzduchu, ale tělo získávalo kyslík.</p>
<p>Otevřít oči znamenalo obrovský boj a jediné, čím byl odměněn, byl pohled na víření miliardy zlatých slov a deseti miliard pulzujících obrazů, které čekaly, až se mu zrodí v mozku. Mlhavě vnímal šestiúhelníkový skleněný panel zatopené křišťálové komnaty a nějakou málo zřetelnou siluetu za ním, která mohla patřit Moiře, Prosperovi nebo dokonce Arielovi, to však nebylo důležité.</p>
<p>Stále chtěl dýchat vzduch správným způsobem. Kdyby nebyl jen zpola při vědomí – zklidněný tekutinou v rámci přípravy na přenos – pravděpodobně by ho vlastní dávivý reflex dokázal zabít, anebo by ho dohnal k šílenství.</p>
<p>Ale křišťálová komnata měla v zásobě jiné prostředky, jak ho přivést k šílenství.</p>
<p>Do Harmana začaly proudit informace. Jak řekli Moira a Prospero, informace z milionu starých knih. Slova a myšlenky z téměř milionu dávno mrtvých myslí, vlastně víc, protože každá kniha obsahovala ve svých argumentacích, popřeních, horlivých souhlasech, zběsilých revizích a vzpourách zástupy dalších.</p>
<p>Začaly se do něj valit informace, ale nepodobalo se to ničemu, co kdy předtím zažil. V průběhu mnoha desetiletí se naučil číst, stal se prvním člověkem starého typu za nespočet staletí, který se vyznal v klikyhácích, křivkách a tečkách ze starých knih, které všude plesnivěly v policích. Jenže slova z knihy plynula do hlavy lineárně, tempem hovoru – od doby, co se naučil číst, Harman vždycky slyšel, jak mu v hlavě čte každé slovo nějaký hlas, ne úplně jeho. Samočtení bylo rychlejším, ale méně účinným způsobem, jak do sebe knihu dostat – nanotechnická funkce převáděla data z knih paží do mozku, jako když se uhlí hází do násypky, bez pomalé radosti a kontextu čtení. A když Harman samopřečetl knihu, vždy zjistil, že nějaká data přibyla, ale velké množství významu knihy se ztratilo, protože chyběly nuance a kontext. Když samočetl, nikdy neslyšel v hlavě hlas a často přemýšlel, jestli nebylo samočtení ve ztraceném věku vyvinuto pro lidi starého typu jako funkce, která jim měla umožnit vstřebat tabulky suchých informací, soubory předtrávených dat. Samočtení nebyl způsob, jak číst román nebo shakespearovskou hru – i když první shakespearovská hra, na kterou Harman narazil, byl úžasný a dojemný kus jménem <emphasis>Romeo a Julie. </emphasis>Dokud si Harman nepřečetl <emphasis>Romea a Julii, </emphasis>nevěděl, že něco jako „hra“ existuje – jediná forma smyšlené zábavy, kterou jeho lidé znali, byla turínkové drama o obléhání Tróje, a to ještě jenom v posledním desetiletí.</p>
<p>Ale zatímco čtení byl pomalý, lineární tok a samočtení bylo nenadálé podráždění mozku, po němž zůstalo reziduum informací, tato křišťálová komnata byla…</p>
<p><emphasis>Chytla mě dívka v pustině</emphasis></p>
<p><emphasis>kde tancoval jsem radostně</emphasis></p>
<p><emphasis>Do komnaty mě zavřela</emphasis></p>
<p><emphasis>a zlatým klíčkem zamkla mě</emphasis></p>
<p>Informace, které Harman získával, do něho nevstupovaly očima, ušima ani žádným jiným lidským smyslem, který příroda vyvinula k přenášení dat do nervů a mozku. V přesném slova smyslu do něho nepřecházely dotekem, třebaže ta miliarda miliard informačních žihadel ve zlaté tekutině prostupovala každým pórem jeho kůže a každou buňkou jeho těla.</p>
<p>Harman už věděl, že DNA má ráda model standardní dvojité šroubovice. Evoluce si vybrala dvojitou šroubovici jako nositele svého nejposvátnějšího nákladu z mnoha důvodů, ale hlavně proto, že představovala nejjednodušší a nejúčinnější způsob toku volné energie – vpřed nebo vzad – která určuje sklady, spoje, formy a funkce takových gigantických molekul, jako jsou proteiny, RNA a DNA. Chemické soustavy se vždycky pohybují ke stavu s nejnižší volnou energií a volná energie se minimalizuje, když se dva komplementární řetězce nukleotidů spárují jako ve dvojitém točitém schodišti.</p>
<p>Ale postlidé, kteří přebudovali hardware a software genomu Harmanovy větve lidí starého typu, přebudovali v tělech jeho zkumavkového druhu také značné procento redundantní DNA. Namísto pravotočivé B-DNA vsadili kus levotočivé dvojité šroubovice Z-DNA obvyklé velikosti, kolem dvou nanometrů v průměru. Tyto molekuly Z-DNA použili jako úhelné kameny, z nichž vyhnali vzhůru konstrukci složitějších šroubovic DNA, jako jsou molekuly s dvojitým překřížením, a tyto provazy DX-DNA svázali do neprodyšných proteinových klecí. V těchto miliardách a miliardách proteinových konstrukcí hluboko v Harmanových kostech, svalových vláknech, střevních tkáních, varlatech, prstech na nohou a vlasových folikulech byly biologické recepční a organizační makromolekuly, které sloužily ještě složitějším uzavřeným shlukům nanoelektronických organických paměťových klastrů.</p>
<p>Harmanovo celé tělo – každá jeho buňka – polykalo knihovnu Tádž Moiry čítající milion svazků.</p>
<p><emphasis>Komnata byla z křišťálu</emphasis></p>
<p><emphasis>ze zlata, perel zářících</emphasis></p>
<p><emphasis>a měla výhled do světa</emphasis></p>
<p><emphasis>v měsíčních měkkých paprscích</emphasis></p>
<p>Ten proces bolel. Hodně bolel. Jak Harman plaval břichem vzhůru, utopený ve zlaté tekutině křišťálové komnaty, cítil bolest nohy nebo ruky, která usnula a teď se pomalu, bolestivě znovu probouzí – končetiny, do níž bodá deset tisíc ostrých, rozpálených jehel. Jenže to nebyla jenom noha nebo paže. Buňky ve všech částech jeho těla, buňky na všech površích skrz naskrz, molekuly v každém buněčném jádře a v každé buněčné stěně probouzely toky dat volnou energetickou trasou přes Yan-Shen-Yurkovy DNA obvody v celém kolektivním organismu zvaném Harman.</p>
<p>Bolelo to víc, než si dokázal představit, tolik, že v sobě takovou bolest nedokázal udržet. Opakovaně otevřel ústa, aby vykřikl bolestí, ale v plicích neměl žádný vzduch, kolem sebe neměl žádný vzduch a jeho hlasivky vibrovaly pouze ve zlaté tekutině, v níž se utopil.</p>
<p>Kovové nanočástice, uhlíkové nanotrubičky a složitější nanoelektronická zařízení v celém Harmanově těle a mozku, prvky, které tam byly dřív, než se narodil, cítily proud, byly polarizovány, rotovaly, přeskupovaly se ve třech rozměrech a začaly vodit a ukládat informace. Každý složitý DNA most z bilionu těch, které čekaly v Harmanových buňkách, se otáčel, přeorientovával, rekombinoval a zajišťoval data na DNA páteři svých nejzákladnějších struktur.</p>
<p>Harman uviděl u skla Moiřinu tvář. Tmavýma očima, jaké měla Savi, nakukovala dovnitř a její křišťálem pokřivený výraz něco vyjadřoval – znepokojení? Výčitky? Obyčejnou zvědavost?</p>
<p><emphasis>Viděl jsem jinou Anglii</emphasis></p>
<p><emphasis>a jiný Londýn, jiný hrad</emphasis></p>
<p><emphasis>i jinou Temži, pahorky</emphasis></p>
<p><emphasis>a v Surrey jiný letohrad</emphasis></p>
<p>Knihy – uvědomil si Harman přes kaskádu bolesti o síle Niagary – byly pouze uzly v téměř nekonečné matici informací, která existuje ve čtyřech rozměrech a posouvá se k myšlence představy přiblížení se zdání pravdy vertikálně skrze čas a podélně skrze poznání.</p>
<p>Jako dítě v postýlce bral Harman vzácné listy pergamenu a ještě vzácnější popisovače zvané tužky. Nejdřív pokryl listy tečkami, pak strávil hodiny tím, že se snažil všechny tečky propojit čárami. Zdálo se, že vždycky existuje ještě další čára, která se dá nakreslit, další dvě tečky, které jdou propojit, a než byl hotov, proměnil list smetanově žlutého pergamenu v prakticky nepřerušovanou grafitovou skvrnu. V pozdějších letech přemýšlel, jestli se jeho dětská mysl takto snažila zachytit a vyjádřit, jak na něho působily faxové porty, jimiž procházel od doby, kdy byl dost starý, aby chodil – vlastně dost starý, aby ho matka mohla nosit s sebou. Devět milionů kombinací daných třemi sty známými pavilony faxových uzlů.</p>
<p>Avšak toto spojování teček informací do paměťových makromolekulárních klecí bylo tisíckrát složitější a nekonečně bolestivější.</p>
<p><emphasis>Dívku té dívce podobnou</emphasis></p>
<p><emphasis>průzračnou, jasnou jako den</emphasis></p>
<p><emphasis>a uvnitř trojí dívčí tvar –</emphasis></p>
<p><emphasis>jak strašně jsem se bál</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Když trojnásobným úsměvem</emphasis></p>
<p><emphasis>mě zapálily dívčí rty</emphasis></p>
<p><emphasis>já zlíbal ji a pocítil</emphasis></p>
<p><emphasis>polibek její trojitý</emphasis></p>
<p>Harman teď věděl, že William Blake se živil jako rytec a nebyl jako rytec příliš populární ani úspěšný. <emphasis>[Všechno je kontext.] </emphasis>Blake zemřel jednoho horkého, dusného nedělního večera – 12. srpna 1827 – a v den jeho smrti téměř nikdo z široké veřejnosti nevěděl, že ten tichý, ale často popudlivý rytec byl básník uznávaný několika svými lépe známými současníky včetně Samuela Coleridge. <emphasis>[Kontext je pro data tím, čím je voda pro delfína.] [Delfíni byli druh vodních živočichů vyhubený na počátku 22. století n. l.] </emphasis>William Blake se dosti doslovně považoval za proroka typu Ezechiela nebo Izaiáše, přestože pro mysticismus, koketování s okultnem nebo theosofie, ve své době tak populární, měl jenom pohrdání. <emphasis>[Ezechiel Mao Kant bylo jméno posledního mořského biologa, jenž byl po boku Almoreniana d’Azure, posledního delfína, který zemřel na rakovinu v Bengálském oceanáriu horkého, dusného večera 11. srpna 2134 n. l. Komise NOSN pro užité druhy rozhodla neobnovovat čeleď </emphasis>Delphinidae <emphasis>z uložené DNA, ale ponechat tento druh, aby se připojil ke všem dalším druhům této čeledi a ostatním velkým mořským kytovcům, kteří poklidně vyhynuli]</emphasis></p>
<p>Data samotná se dají snést, uvědomil si Harman, když nahý zíral ven ze středu svého křišťálu. To, co ho zabije, bude ta vytrvalá bolest rozpínající se nervové pavučiny.</p>
<p><emphasis>Když její vnitřní tvar jsem chtěl</emphasis></p>
<p><emphasis>uchopit žhavou pravicí</emphasis></p>
<p><emphasis>rozbil jsem křišťálovou síň</emphasis></p>
<p><emphasis>byl jsem jak děcko plačící</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Plačící děcko v pustině</emphasis></p>
<p><emphasis>s plačící ženou, samý žal</emphasis></p>
<p><emphasis>a já v tom vnějším povětří</emphasis></p>
<p><emphasis>do vířícího větru lkal.</emphasis></p>
<p>Harman dosáhl meze své schopnosti vstřebat takovou bolest a složitost. Pohnul končetinami v té husté zlaté tekutině a zjistil, že je méně pohyblivý než embryo, že se mu prsty proměnily v ploutve, že mu svaly zakrněly ve slaboučké cáry a že jeho bolest je pravým médiem a plodovou vodou vesmíru.</p>
<p><emphasis>Já nejsem </emphasis>tabula rasa!! chtělo se mu vykřiknout na toho ničemu Prospera a na tu nejhorší děvku Moiru. Zabije ho to.</p>
<p><emphasis>Nebe a peklo se rodí spolu, </emphasis>napadlo ho a uvědomil si, že jako prvního to napadlo Blakea, uvědomil si, že Blakea to napadlo, když popíral Swedenborgovu kalvinistickou víru v předurčenost:</p>
<p><emphasis>Jsi hlupák, jenž si hraje na Satana</emphasis></p>
<p><emphasis>a přitom neznáš lidské převleky,</emphasis></p>
<p><emphasis>vždyť každá děvka byla kdysi panna,</emphasis></p>
<p><emphasis>však Katka není Nánou na věky.</emphasis></p>
<p>Dost! Už dost! Bože, prosím.</p>
<p><emphasis>Jsi uctíván a mnozí se ti klaní,</emphasis></p>
<p><emphasis>jak vstoupil by jsi do Kristova těla,</emphasis></p>
<p><emphasis>jsi synem rána, ovšem za stmívání,</emphasis></p>
<p><emphasis>snem poutníků, co zbloudili však zcela.</emphasis></p>
<p>Harman vykřikl, přestože v plicích neměl žádný vzduch, z něhož by ten výkřik mohl stvořit, v hrdle neměl žádný vzduch, který by jej mohl zprostředkovat dál a v nádrži neměl žádný vzduch, kterým by se výkřik mohl šířit. <emphasis>[Zařízení jako takové, jedno z šesti bilionů, tvoří čtyři dvojité šroubovice spojené ve středu dvěma nespárovanými řetězci DNA. Oblast výměny genů může nabývat podoby dvou různých stavů – vesmír často s oblibou nabývá podvojnou podobu; otočením dvou šroubovic o půl otáčky na jedné straně centrálního mostového spoje vznikne takzvaný stav PX neboli paranemické výměny genů.] </emphasis>Když se to udělá třímiliardkrát za sekundu, dosáhne se čistoty mučení, o níž se nikdy nesnilo ani těm nejfanatičtějším vynálezcům nejdůmyslnějších inkvizičních skřipců, španělských bot, kleští a oslů.</p>
<p>Harman znovu zkusil vykřiknout.</p>
<p>Od chvíle, kdy přenos začal, uběhlo zatím patnáct sekund.</p>
<p>Zbývaly čtyřicet čtyři minuty a čtyřicet pět sekund.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>63</strong></p>
<p>Jmenuji se Thomas Hockenberry. Mám doktorát z klasických studií. Specializuji se na studium Homérovy <emphasis>Íliady</emphasis>, psaní o ní a přednášení.</p>
<p>Skoro třicet let jsem byl profesor, poslední půldruhé desetiletí na Indianské univerzitě v Bloomingtonu. Potom jsem zemřel. Probudil jsem se – nebo jsem byl vzkříšen – na hoře Olymp – nebo na tom, čemu bytosti představující bohy říkaly hora Olymp, i když jsem později zjistil, že je to obří štítová sopka na Marsu, Olympus Mons. Tyto bytosti, tito bohové nebo <emphasis>jim </emphasis>nadřazené bytosti – osobnosti, o nichž jsem slyšel, ale vím o nich málo nebo vůbec nic, přičemž jedna z nich se jmenuje Prospero jako postava ze Shakespearovy <emphasis>Bouře </emphasis>– mne zrekonstruovaly jako scholika, pozorovatele Trójské války. Deset let jsem podával hlášení jedné z Múz, zaznamenával své denní popisy do mluvících kamenů, protože tady jsou i bohové preliterární. Toto zaznamenávám na malý, pevný elektronický záznamník, který jsem zcizil z moravecké lodi <emphasis>Královna Mab.</emphasis></p>
<p>Vloni – před pouhými devíti měsíci – šlo všechno k čertu a Trójská válka, jak je popsána v Homérově <emphasis>Íliadě</emphasis>, vykolejila. Od té doby vznikl zmatek. Achilleus a Hektór – a tím pádem všichni Trójané a Řekové – se spojili, aby válčili proti bohům, přišly další zmatky, zrady, uzavřela se poslední bránová díra, která spojovala současný Mars se starověkým Íliem, což způsobilo, že moravečtí vojáci a technici z této ílijské Země uprchli. V situaci, kdy Achilleus byl pryč – zmizel na druhé straně bránové díry, na nyní vzdáleném budoucím Marsu – propukla Trójská válka nanovo, Zeus zmizel a v jeho nepřítomnosti bohové a bohyně sestoupili, aby bojovali po boku svých šampiónů. Nějakou dobu to vypadalo, že vojska Agamemnóna a Meneláa do Tróje pronikla. Diomédovi nechybělo mnoho, aby město ovládl. Pak Hektór přestal trucovat o samotě – je zajímavé, jak tato část naší nedávné historie tvoří paralelu s Achilleovým dlouhým trucováním ve stanu v reálné <emphasis>Íliadě </emphasis>– a Priamův syn pohotově zabil zdánlivě nezranitelného Dioméda v souboji muže proti muži.</p>
<p>Podle toho, co jsem slyšel, čtvrtý den Hektór porazil Aianta – Velkého Aianta, Aianta ze Salamíny. Helena mi řekla, že Aiás prosil o život, ale Hektór ho bez milosti zabil. Meneláos – Helenin bývalý manžel a stěžovatel, který tuhle zatracenou válku začal – zemřel se šípem v mozku téhož dne.</p>
<p>Pak, jak jsem to viděl několiksetkrát předtím za roky zdejšího pozorování, se výhoda v boji opět zvrtla a bohové podporující Achájce zaveleli do protiútoku vedeného bohyněmi Athénou a Hérou, při němž burácející Poseidon zničil ílijské budovy, a Hektór se svými muži se na nějaký čas znovu stáhl do města. Hektór prý odnesl svého zraněného bratra, hrdinného Déifoba, na zádech.</p>
<p>Ale před dvěma dny, když byla Trója opět na pokraji pádu – tentokrát pod tíhou spojeného útoku rozběsněných Achájců a nejmocnějších, nejkrutějších bohů a bohyní, kdy Athéna, Héra, Poseidon a jejich stoupenci donutili k ústupu Apollóna a ostatní bohy bránící město – se objevil Zeus.</p>
<p>Helena mi řekla, že Héru rozmetal na kousíčky, Poseidona svrhl do pekelné propasti Tartaru a zbytku bohů poručil vrátit se na Olymp. Říká, že kdysi mocní bohové, desítky a desítky bohů v létajících zlatých vozech a krásné zlaté zbroji, se poslušně kvantově teleportovali zpátky na Olymp jako provinilé děti v očekávání výprasku od otce.</p>
<p>A Řekové teď dostávají na prdel. Samotný Zeus se podle Heleny vztyčil výš, než kam běžně sahají hrozivé bouřkové mraky, zabil tisíce Argejců, ostatní zahnal zpět k lodím a pak jim lodě spálil svými blesky. Podle Heleny vládce bohů přivolal z moře obrovskou vlnu, která zčernalé trupy lodí potopila. Pak zmizel i Zeus a od té doby se nevrátil.</p>
<p>O dva týdny později – poté, co obě strany zažehly pohřební hranice za tisíce svých mrtvých a vykonali devítidenní pohřební obřady – se Hektór postavil do čela úspěšného protiútoku, jenž Řeky zahnal ještě dál. Zdá se, že přežilo asi třicet tisíc z původního přibližně statisíce argejských bojovníků, mnozí z nich – jako jejich vůdce Agamemnón – zranění a zdeptaní. Bez lodí, v nichž by mohli uniknout, a bez možnosti poslat své dřevorubce na lesnaté svahy hory Ída, aby pokáceli stromy na nové lodě, udělali to nejlepší, co udělat mohli – vykopali hluboké příkopy, po jejich obvodu zarazili <emphasis>kůly, </emphasis>zbudovali dřevěné bednění, ve svých liniích vyhloubili několik spojovacích zákopů, navršili písečné lavice a shromáždili své štíty, oštěpy a nebezpečné lukostřelce do pevné hradby kolem tohoto zužujícího se půlkruhu smrti. Pro Řeky je to poslední pozice.</p>
<p>Dnes je třetí ráno od mého příchodu. Stojím v řeckém ležení, oblouku obehnaném příkopy a palisádami, který po obvodu měří něco přes čtyři sta metrů, spolu s třiceti tisíci zbědovanými Achájci, namačkanými a schoulenými u doutnajících zbytků jejich lodí. Za zády mají moře.</p>
<p>Hektorovi hraje vše do karet – má skoro čtyřnásobnou početní převahu mužů, kteří mají lepší morálku a dostatek jídla – Řekové začínají hladovět, když cítí vůni prasat a volů rožněných nad obléhacími ohni Trójanů. Helena a král Priamos byli před dvěma dny přesvědčeni, že Řekové budou poraženi, ale zoufalí muži mají odvahu – muži, kteří nemají co ztratit – a Řekové bojují jako krysy zahnané do kouta. Jejich výhodou jsou také kratší vnitřní linie a boj zpoza pevných obranných prostředků, i když je pravda, že tyto výhody nebudou mít dlouhého trvání v situaci, kdy dochází jídlo a nefunguje ani trvalé zásobování vodou, protože Trójané míli od pláže přehradili řeku, a stísněným, nehygienickým achájským ležením se začíná šířit tyfus.</p>
<p>Agamemnón nebojuje. Tři dny se syn Átreův, král Mykén a vrchní velitel tohoto kdysi obrovského expedičního vojska, ukrýval ve svém stanu. Helena mi nahlásila, že Agamemnón byl při všeobecném řeckém ústupu zraněn, ale od velitelů a stráží tady v táboře jsem slyšel, že má jen zlomené levé předloktí, nic, co by ho ohrožovalo na životě. Zdá se, že kritickou ránu utrpěla spíš Agamemnónova morálka. Slavný král – Achilleova nemesis – nedokázal získat Meneláovo tělo, když bratra sklátil šíp, který mu proletěl okem, a zatímco Diomédovi, Velkému Aiantovi a ostatním padlým řeckým hrdinům se dostalo náležitých pohřbů a zpopelnění na vysokých hranicích u pobřeží, Meneláovo tělo bylo naposledy spatřeno, když je Hektór táhl za svým vozem kolem hradeb Ília zaplněných jásajícími davy. Vypadá to, že to byla pro přecitlivělého a arogantního Agamemnóna poslední kapka. Místo aby se nechal vybičovat do bojové zuřivosti, pohroužil se do skleslosti a popírání.</p>
<p>Ostatní Řekové nepotřebovali jeho vedení, aby poznali, že musejí bojovat o život. Jejich velitelská struktura povážlivě prořídla – Velký Aiás je mrtvý, Diomédés je mrtvý, Meneláos je mrtvý, Achilleus a Odysseus zmizeli na druhé straně uzavřené bránové díry – ale za poslední dva dny vedl většinu bojů upovídaný starý Nestór. Kdysi vážený bojovník se stal znovu váženým, přinejmenším v řídnoucích řadách Achájců, když se objevil na svém voze taženém čtyřmi koňmi pokaždé, když se zdálo, že řecké linie povolí, pobídl muže v zákopech, aby vyměnili kůly a znovu vykopali zavalená místa, vylepšili vnitřní okopy písečnými lavicemi a střílnami, v noci vyslal muže a chlapce jako zvědy, aby Trójanům ukradli vodu, a neustále se dovolával mužů, aby neztráceli srdce. Nestorovi synové Antilochos a Thrasymédés, kteří měli několik chrabrých okamžiků v prvních deseti letech války nebo během krátké války s bohy, v posledních dvou dnech bojovali skvěle. Thrasymédés byl včera dvakrát zraněn, jednou oštěpem a pak znovu šípem do ramene, ale bojoval dál, vedl své pylské oddíly, aby vytlačily trojskou ofenzivu, která hrozila, že rozřízne obranný půlkruh v půli.</p>
<p>Je třetí den krátce po svítání – možná poslední den, protože Trójané byli celou noc v pohybu, přesouvali síly, přiváželi další vojáky, vozy a techniku k překonávání příkopů – a víc než sto tisíc relativně čerstvých trójských bojovníků se právě teď, když mluvím, houfuje kolem achájské obrany.</p>
<p>Přinesl jsem si záznamník sem do Agamemnónova tábora, protože Nestór svolal poradu svých zbývajících vojevůdců. Alespoň těch, kteří mohou být postrádáni na svých bojových stanovištích. Tito unavení, špinaví muži si mé přítomnosti nevšímají – anebo si pravděpodobně pamatují, že jsem v osmi měsících války s bohy strávil hodně času s Achilleem a v jeho blízkosti, a tak mou přítomnost <emphasis>akceptují.</emphasis> A to, že v mé ruce vidí tento záznamník o velikosti oplatky, jim nic neříká.</p>
<p>Již nevím, pro koho tyto věci pozoruji a zaznamenávám – nejspíš bych byl maximální persona non grata, kdybych se chtěl ukázat na Olympu a předat tento záznamový čip jedné z Múz, která mě chtěla zabít – a proto budu sbírat postřehy a nahrávat záznam pouze jako vědec, kterým jsem kdysi byl, ne jako otrocký scholik, kterého ze mě udělali. A i když už vědec nejsem, mohu v těchto posledních hodinách poslední pozice Řeků na konci této heroické éry posloužit jako válečný zpravodaj.</p>
<p>NESTÓR</p>
<p>Jaké jsou poslední zprávy? A myslíte si, že vaši muži dnes linii udrží?</p>
<p>ÍDOMÉNEUS</p>
<p><emphasis>(Velitel krétských vojsk. Když jsem Ídomenea viděl naposledy, zabil právě hozeným oštěpem Amazonku Bremúsu. Několik chvil nato se bránová díra uzavřela. Ídomeneus byl mezi těmi, kteří Achillea opustili jako poslední.)</emphasis></p>
<p>Zprávy z mé části linie jsou špatné, vznešený Nestore. Za každého Trójana, kterého jsme za poslední dva dny zabili, v noci nastoupili tři další. Chystají si náčiní k zasypání příkopu a oštěpy pro útok. Jejich útočníci se stále houfují. Dnešek bude rozhodující.</p>
<p>MALÝ AIÁS</p>
<p><emphasis>(Přestože Aiantové – Malý a Velký Aiás – byli tolik odlišní, byli si blízcí jako bratři. Ještě jsem neviděl, aby se tento Aiás z Lokridy tvářil tak chmurně. Rýhy a vrásky na jeho obličeji jsou tak zvýrazněné bahnem a krví, že připomínají masku kabuki.)</emphasis></p>
<p>Nestore, synu Néleův, hrdino těchto temných časů, moji lokridští bojovníci se utkávali s nepřítelem po většinu noci, neboť Déifobovi zvědové se nás snažili obejít na severním konci obrany. Odráželi jsme je, až příboj zrudl. Naše část příkopu se zaplňuje našimi a trójskými padlými, takže zanedlouho budou moci projít po tělech navršených do výšky deseti stop. Třetina mých mužů je mrtvá, zbytek vyčerpaný. Hektór poslal nové oddíly, aby nahradil své ztráty.</p>
<p>NESTÓR</p>
<p>Podaleirie, jak je na tom zbývající syn Átreův?</p>
<p>PODALEIRIOS</p>
<p><emphasis>(Syn Asklépiův je jedním z posledních lékařů, kteří Řekům zbyli. Zároveň je se svým bratrem Macháonem spoluvelitel Thessalanů z Trikky.)</emphasis></p>
<p>Vznešený Nestore, Agamemnón má ruku vsazenou do dlahy, nevzal si žádné byliny proti bolesti, je vzhůru a uvažuje rozumně.</p>
<p>NESTÓR</p>
<p>Proč tedy nevyšel ze svého stanu? Jeho oddíly jsou nejpočetnější, které v naší armádě zbyly, ale skrývají se uprostřed jako baby. Nemají srdce, když jim chybí jejich velitel.</p>
<p>PODALEIRIOS</p>
<p>Jejich velitel nemá srdce, když mu chybí bratr Meneláos.</p>
<p>TEUKROS</p>
<p><emphasis>(Vynikající lučištník, nevlastní bratr a nejlepší přítel zavražděného Velkého Aianta.)</emphasis></p>
<p>Pak měl Achilleus před deseti měsíci pravdu, když se Agamemnónovi před zraky nás všech postavil a řekl tomu velkému králi, že má srdce srny. (Odplivne si do písku.)</p>
<p>EUMÉLOS</p>
<p><emphasis>(Syn Adméta a Alkéstidy, velitel Thessalců z Fer. Často nazývaný chybějícími Achilleem a Odysseem „pán mužů“.)</emphasis></p>
<p>A kde je Achilleus, který ho tak obvinil? Ten zbabělec raději zůstal u paty hory Olymp, než by se postavil smrti zde se svými druhy. Ukázalo se, že i lehkonohý zabiják má srdce – a kopyta – srny.</p>
<p>MENESTHIOS</p>
<p><emphasis>(Obrovský velitel Myrmidonů, bývalý Achilleův podvelitel.)</emphasis></p>
<p>Zabiju každého, kdo to o synovi Péleovu řekne. Nikdy by nás neopustil z vlastní svobodné vůle. Všichni jsme viděli a slyšeli, jak bohyně Athéna řekla Achilleovi, že ho očarovalo Afrodítino kouzlo.</p>
<p>EUMÉLOS</p>
<p>Chceš říct Amazončina kunda.</p>
<p><emphasis>(Menesthios vykročí k Eumélovi a začne vytahovat meč.)</emphasis></p>
<p>NESTÓR</p>
<p><emphasis>(Vstoupí mezi ně.)</emphasis></p>
<p>Dost! Nezabíjejí nás snad Trójané dost rychle, to musíme ke svému masakrování sami přispívat? Ustup, Euméle. Menesthie, schovej meč!</p>
<p>PODALEIRIOS</p>
<p><emphasis>(Promluví teď jako poslední lékař Achájců, ne jako Agamemnónův osobní ošetřovatel.)</emphasis></p>
<p>To, co nás zabíjí, je choroba. Další dvě stovky mrtvých, zejména mezi Epejskými, kteří hájí břeh řeky na jihu.</p>
<p>POLYXEINOS</p>
<p><emphasis>(Syn Agasthenův, spoluvelitel Epejců)</emphasis></p>
<p>To je pravda, pane Nestore. Přinejmenším dvě stovky mrtvých a další tisícovka nemocných tak, že nemohou bojovat.</p>
<p>DRÉSOS</p>
<p><emphasis>(Kapitán Epejců, právě povýšený do hodnosti velitele.)</emphasis></p>
<p>Polovina mých mužů dnes nepřišla na nástup, pane Nestore.</p>
<p>PODALEIRIOS</p>
<p>A šíří se to.</p>
<p>AMFÍÓN</p>
<p><emphasis>(Další nedávno povýšený velitel Epejců.)</emphasis></p>
<p>To, co nás sráží, je Stříbrný luk Foiba Apollóna, tak jako před deseti měsíci, kdy po nemoci rozšířené bohem plály každou noc hranice s mrtvými. To vedlo k první roztržce mezi Achilleem a Agamemnónem – to vedlo ke všem našim strastem.</p>
<p>PODALEIRIOS</p>
<p>Do hajzlu s Foibem Apollónem i s jeho Stříbrným lukem. Bohové – včetně Dia – nám provedli to nejhorší, teď jsou pryč a pouze oni vědí, jestli se vrátí. Osobně je mi to úplně jedno. Tato úmrtí a tato nemoc nepřišly od Apollónova Stříbrného luku – podle mě pocházejí ze špatné vody, kterou muži pijí. Pijeme vlastní chcanky a sedíme tady ve svých hovnech. Můj otec Asklépios měl teorii, že nemoci mají původ ve znečištěné vodě a…</p>
<p>NESTÓR</p>
<p>Učený Podaleirie, rádi si poslechneme teorii tvého otce o nemocech jindy. V tuto chvíli potřebuji vědět, jestli dnes dokážeme Trójany odrazit a co bychom podle mých velitelů měli dělat, pokud vůbec něco.</p>
<p>ECHEPÓLOS</p>
<p><emphasis>(Syn Anchísův)</emphasis></p>
<p>Měli bychom se vzdát.</p>
<p>THRASYMÉDÉS</p>
<p><emphasis>(Nestorův syn, který předchozí den tak udatně bojoval. Rány má obvázané a převázané, ale vypadá to, jako by dnes na něho doléhaly více než v žáru včerejšího dlouhého boje.)</emphasis></p>
<p>Vzdát se, to mě poser! Kdo se v našem kruhu Argejců tak krčí strachem, že navrhuje zbabělou kapitulaci? Vzdej se mně, synu Anchísův, a já tě zbavím tvého utrpení stejně rychle, jak to jistě udělají Trójané.</p>
<p>ECHEPÓLOS</p>
<p>Hektór je čestný muž. Král Priamos býval čestný muž a možná jím stále je. Přicestoval jsem do Tróje s Odysseem, když Ithačan přijel vyjednávat s Priamem, aby se pokusil získat Helenu zpět prostřednictvím rozhovorů a předešlo se této válce. Priamos i Hektór byli rozumní, čestní muži. Hektór naši kapitulaci vyslyší.</p>
<p>THRASYMÉDÉS</p>
<p>To bylo před jedenácti lety a před odesláním stovky tisíc duší do Hádu, ty pitomče. Šíři Hektorova milosrdenství jsi mohl vidět, když Velký Aiás prosil a škemral o život, dlouhý štít měl rozklepaný na plech a po tváři našemu hrdinovi stékaly slzy a soply. Hektór mu přeťal páteř a vysekl mu srdce z těla. S tebou jeho muži nejspíš takový soucit mít nebudou.</p>
<p>NESTÓR</p>
<p>Vím, že se mluví o kapitulaci. Ale Thrasymédés má pravdu – na této trójské půdě bylo prolito příliš mnoho krve, než aby bylo možno chovat naděje na milost. My bychom ji přece občanům Ília také neposkytli, pokud bychom před třemi týdny – nebo před deseti lety – nezůstali u průniku přes hradby, ale byli úspěšnější, nebo snad ano? Vy všichni tady víte, že bychom byli zabili každého muže, který by byl dost starý nebo dost mladý, aby pozvedl meč nebo luk, zmasakrovali jejich starce za to, že naše nepřátele zplodili, znásilnili jejich ženy, všechny ženy a děti, které přežily, odvezli do otroctví, jejich město a jejich chrámy vypálili. Ale bohové… či Sudičky… nebo kdo vlastně rozhoduje o výsledku této války, se obrátili proti nám. Od Trójanů, kteří trpěli naším vpádem a desetiletým obléháním, nemůžeme čekat víc milosti, než kolik bychom poskytli my jim. Ne, jestli slýcháš taková reptání, řekni svým mužům, že vzdát se je šílenství. Je lepší zemřít na nohou než na kolenou.</p>
<p>ÍDOMENEUS</p>
<p>Lepší je nezemřít vůbec. Copak není žádný plán, jak bychom se mohli zachránit?</p>
<p>ALASTÓR</p>
<p><emphasis>(Teukrův velitel)</emphasis></p>
<p>Lodě jsou spálené. Jídlo dochází, ale všichni zemřeme dřív žízní než hlady. Nemoc si každou hodinou bere další a další.</p>
<p>MENESTHÉS</p>
<p>Moji Myrmidoni chtějí prorazit – probít si cestu trójskými liniemi a vyrazit na jih – k hoře Ída a tamním hustým lesům.</p>
<p>NESTÓR</p>
<p><emphasis>(přikyvuje)</emphasis></p>
<p>Tvoji Myrmidoni nejsou jediní, kdo uvažuje o průlomu a úniku, udatný Menesthe. Ale Myrmidoni to samotní nedokážou. Žádný náš kmen to nedokáže, žádná skupina. Trójské linie se táhnou na míle zpátky a linie jejich spojenců sahají ještě hlouběji. Oni čekají, že se pokusíme prorazit. Pravděpodobně se diví, proč jsme to nezkusili už dřív. Ty přece znáš železné zákony boje mečem, štítem a oštěpem, Menesthe – všichni Myrmidoni a Achájci je znají – na každého muže padlého v souboji štít na štít připadá stovka zabitých na útěku. Nezbývají nám žádné pojízdné vozy – zato Hektorovi náčelníci jich mají stovky. Uštvou nás a pobijí nás jako ovce, než překonáme vyschlé koryto řeky Skamandros.</p>
<p>DRÉSOS</p>
<p>Tak zůstaneme? A zemřeme dnes nebo zítra tady na pláži vedle ohořelého dřeva našich slavných černých lodí?</p>
<p>ANTILOCHOS</p>
<p><emphasis>(Další Nestorův syn)</emphasis></p>
<p>Ne. Kapitulace nepřipadá v úvahu pro žádného muže, který za něco stojí, a obrana tohoto postavení bude za několik hodin neudržitelná – možná se stane neudržitelnou už při příštím útoku – ale já navrhuji, abychom se všichni pokusili o průlom současně. Zbývá nám třicet tisíc bojovníků – víc než dvacet tisíc schopných bojovat a utíkat. Jistě, čtyři z pěti z nás možná padnou – budou pobiti jako ovce, než se dostaneme k hvozdům na hoře Ída, které nás mohou skrýt – ale i při těchto šancích přežijí čtyři nebo pět tisíc z nás. Polovina z toho počtu možná přežije dokonce i prohledávání toho hvozdu, které Trójané a jejich spojenci uspořádají, jako když členové královské rodiny štvou jelena, a polovina zbývajícího počtu se možná dostane přes tenhle zatracený světadíl a přeplaví se přes vínově temná moře domů. Mně taková šance stačí.</p>
<p>THRASYMÉDÉS</p>
<p>I mně.</p>
<p>TEUKROS</p>
<p>Každá šance je lepší než jistota, že naše kosti budou bělat na téhle posrané, prochcané, zjebané, zkurvené pláži.</p>
<p>NESTÓR</p>
<p>To byl hlas pro průlom, synu Telamónův?</p>
<p>TEUKROS</p>
<p>To si kurva piš, že byl, pane Nestore.</p>
<p>NESTÓR</p>
<p>Šlechetný Epeie, ty jsi na této radě ještě nepromluvil. Co si myslíš ty?</p>
<p>EPEIOS</p>
<p><emphasis>(Šoupá nohama a rozpačitě klopí zrak. Epeios je nejlepší rohovník ze všech Achájců a na jeho obličeji a hlavě jsou roky, které se sportu věnuje, vidět – zprohýbané uši, zploštělý nos, trvale zjizvená tkáň na tvářích a obočí, nesčetné jizvy dokonce i na lebce. Nemohu si nevšimnout ironie Epeiova postavení na této radě a svého vlivu na jeho život a osud. Epeios, který nikdy nebyl slavný svou udatností v boji, by byl zvítězil v rohovnických zápasech na hrách při příležitosti Patroklova pohřbu – uspořádaných Achilleem – a byl by hlavním stavitelem Odysseem vymyšleného dřevěného koně, kdybych nezačal téměř před rokem homérovskou verzi tohoto příběhu nabourávat. Za tohoto stavu se Epeios účastní této rady náčelníků pouze proto, že všichni jeho velitelé – až po Meneláa – byli zabiti.)</emphasis></p>
<p>Pane Nestore, když si soupeř nejvíc věří, když přejde přes zápasnický prostor k tobě s jistotou, že jsi zralý k počítání, ležíš a nedokážeš vstát, je to nejlepší okamžik pro zasazení tvrdého úderu. V tomto případě bych řekl zasadit úder, omráčit, povalit a běžet jako o život. Byl jsem jednou při hrách, když to tak jeden rohovník udělal.</p>
<p><emphasis>(Všichni kolem se tomu smějí.)</emphasis></p>
<p>EPEIOS</p>
<p>Ale bude to muset být v noci.</p>
<p>NESTÓR</p>
<p>Souhlasím. Trójané vidí příliš daleko a jezdí na svých vozech příliš rychle, než abychom měli za denního světa šanci.</p>
<p>MÉRIONÉS</p>
<p><emphasis>(Syn Molův, blízký druh Ídomeneův, druhý ve velení Kréťanům.)</emphasis></p>
<p>V měsíčním světle nebudou naše šance o mnoho větší. Měsíc je ve třech čtvrtinách.</p>
<p>LÁERKÉS</p>
<p><emphasis>(Myrmidon, syn Haimonův)</emphasis></p>
<p>Ale zimní slunce zapadá tento týden dřív a měsíc vychází později. Od začátku opravdové tmy – té tmy, kdy člověk potřebuje pochodeň, aby našel cestu – budeme mít téměř tři hodiny, než vyjde měsíc.</p>
<p>NESTÓR</p>
<p>Otázka zní: přečkáme dnes hodiny denního světla a zbude našim mužům dost sil, aby bojovali – budeme muset svůj útok soustředit a udeřit tvrdě, abychom v trójských liniích prorazili díru – a dost sil, aby uběhli více než dvacet mil do lesů na hoře Ída?</p>
<p>ÍDOMENEUS</p>
<p>Budou dnes mít sílu bojovat, když budou vědět, že mají šanci po dnešní noci žít. Navrhuji, abychom na Trójany udeřili přímo uprostřed jejich linií – tam, kde je vede Hektór – protože pro dnešní boj soustředil své síly na obě křídla. Navrhuji, abychom prorazili dnes v noci.</p>
<p>NESTÓR</p>
<p>A ostatní? Potřebuji slyšet názor všech, kteří tu jsou. Je to skutečně všechno nebo nic, do tohoto pokusu půjdou buď všichni, nebo nikdo.</p>
<p>PODALEIRIOS</p>
<p>Nemocné a zraněné budeme muset nechat tady, a do soumraku jich bude o tisíce víc. Trójané je povraždí. Jestli se někomu z nás podaří uniknout, budou tak zuřit, že jim možná udělají i něco horšího.</p>
<p>NESTÓR</p>
<p>Ano. Ale takové jsou rozmary války a osudu. Potřebuji slyšet vaše hlasování, šlechetní vůdci Achájců.</p>
<p>THRASYMÉDÉS</p>
<p>Ano. Pojďme do toho dnes v noci všichni. A kéž bohové bdí nad těmi, kteří zůstanou a kteří později padnou do zajetí.</p>
<p>TEUKROS</p>
<p>Najebat bohy do prdele. Já říkám ano, jestli je naším osudem chcípnout tady na té smradlavé pláži, říkám vzepřeme se Sudičkám. Dnes v noci, až padne opravdová tma.</p>
<p>POLYXENIOS</p>
<p>Ano.</p>
<p>ALASTÓR</p>
<p>Ano. Dnes v noci.</p>
<p>MALÝ AIÁS</p>
<p>Ano.</p>
<p>EUMÉLOS</p>
<p>Ano. Všechno nebo nic.</p>
<p>MENESTHÉS</p>
<p>Kdyby tady byl můj pán Achilleus, šel by Hektorovi po krku. Třeba budeme mít štěstí a cestou ven toho zkurvysyna zabijeme.</p>
<p>NESTÓR</p>
<p>Další hlas pro průlom. Echepólos?</p>
<p>ECHEPÓLOS</p>
<p>Myslím, že všichni zemřeme, když tady zůstaneme další den. Myslím, že všichni zemřeme, když se pokusíme uniknout. Já si za sebe volím zůstat se zraněnými a nabídnout Hektorovi svou kapitulaci, svěřit se naději, že některé střípky jeho bývalé cti a milosrdenství přežily. Ale svým mužům řeknu, že se mohou rozhodnout sami.</p>
<p>NESTÓR</p>
<p>Ne, Echepóle. Většina mužů se zařídí podle svého velitele. Můžeš zůstat a vzdát se, ale já tě zbavuji velení a jmenuji na tvé místo Amfíona. Můžeš odejít z této schůzky přímo do stanu, kde čekají ranění, ale s nikým nemluv. Tvoje vojsko je poměrně malé a je na Amfíonově levém křídle linie… mohou se spojit, aniž by to vyvolalo zmatky nebo potřebu měnit postavení jednotek. Tedy, povyšuji Amfíona, pokud Amfíón hlasuje, že dnes večer bude probíjet naši cestu.</p>
<p>AMFÍÓN</p>
<p>Hlasuji tak.</p>
<p>DRÉSOS</p>
<p>Já hlasuji za své Epejce – budeme dnes večer bojovat a zemřeme, nebo budeme bojovat a unikneme. Já osobně chci znovu spatřit svou rodinu a domov.</p>
<p>EUMÉLOS</p>
<p>Agamemnónovi muži nám řekli, a moravci to potvrdili, že naše města a domovy jsou prázdné, naše království jsou teď neobydlená – naše lidi ukradl Zeus.</p>
<p>DRÉSOS</p>
<p>Na to já říkám vysrat se na Agamemnóna, vysrat se na moravecké hračky a vysrat se na Dia. Já se chystám jet domů a zjistit, jestli na mě má rodina čeká. Já věřím, že ano.</p>
<p>POLYPOITÉS</p>
<p><emphasis>(Další syn Agasthenův, spoluvelitel Lapithů z Argissy.)</emphasis></p>
<p>Moji muži dnes budou držet linii a v noci povedou probíjení ven. Přísahám to před všemi bohy.</p>
<p>TEUKROS</p>
<p>Nemohl bys přísahat na něco trvalejšího? Třeba na svoje střeva?</p>
<p><emphasis>(Smích v kruhu velitelů.)</emphasis></p>
<p>NESTÓR</p>
<p>Je tedy dohodnuto a já souhlasím. Uděláme všechno, co je v naší moci, abychom dnes zadrželi trójský nápor. Za tím účelem dohlédni ty, Podaleirie, na to, že dnes dopoledne budou rozdány všechny příděly kromě toho, co si dnes večer muži mohou odnést v haleně. A zdvojnásobte ranní příděl vody. Proberte soukromé zásobárny Agamemnóna a mrtvého Meneláa a vytahejte všechno, co se dá jíst. Velitelé, řekněte svým mužům před dnešní dopolední bitvou, že jediné, co dnes musejí udělat, je vydržet – vydržet, aby žili, zemřít pouze pro životy svých druhů – a že dnes večer zaútočíme, až bude opravdová tma. Někteří z nás dosáhnou lesa a – dají-li Sudičky – opět svých domovů a rodin. Anebo, pokud se to nepodaří, naše jména budou zapsána zlatými písmeny slávy, která vydrží věčně. Vnukové vnuků našich dětí budou navštěvovat naše pohřební mohyly v této prokleté zemi a říkat: „Ano, tenkrát byli muži.“ Proto řekněte svým šikovatelům a jejich mužům, aby dnes ráno dobře posnídali, protože většina z nás bude večeřet v Síních mrtvých. Proto dnes v noci, až bude opravdová tma a než vyjde měsíc, zmocním našeho oblíbeného pěstního zápasníka – Epeia – aby projel podél našich linií s křikem Ápete – tak jak se startují vozové a běžecké závody při hrách. A potom vyrazíme za svou svobodou!</p>
<p><emphasis>(A tím měla schůzka skončit – a byl to vzletný konec, protože Nestór je rozený vůdce a ví, jak poradu zabalit do akce a energie, což můj vedoucí katedry na Indianské univerzitě nikdy nepochopil – ale jako vždycky někdo dokonalý rytmus dokonalého scénáře naruší. V tomto případě je ten někdo Teukros.)</emphasis></p>
<p>TEUKROS</p>
<p>Epeie, šlechetný zápasníku, nedopověděl jsi nám tu svou historku. Co se stalo s tím olympijským rohovníkem, který svého protivníka omráčil a pak utekl z arény?</p>
<p>EPEIOS</p>
<p><emphasis>(Který, jak všichni vědí, je víc upřímný než moudrý)</emphasis></p>
<p>Ach, s tím. Olympští kněží na něho uspořádali v lesích štvanici a zabili ho jako psa.</p>
<p>Achájští vůdci se rozešli, vrátili se ke svým liniím a ke svým mužům. Nestór odešel se svými syny. Lékař Podaleirios shromáždil skupinu mužů pověřených úkolem prohledat Agamemnónův stan, jestli v něm není jídlo a víno. Zůstanu tady na pláži sám – nebo alespoň tak sám, jak může člověk být, když se mačká s třiceti tisíci dalšími nemytými muži, kteří všichni čpí potem a strachem.</p>
<p>Sáhnu si na kvitovací medailonek pod tunikou. Mne Nestór o hlasování nepožádal. Žádný z achájských hrdinů se na mě po celou dobu debaty ani nepodíval. Vědí, že nebojuji, a zdá se, že mi to v jejich očích nijak neškodí – staří Řekové se tak chovají k mužům, kteří se rádi oblékají do ženských šatů a líčí si obličej na bílo. V očích většiny těchto mužů nečtu žádnou hanbu, pouze odmítnutí. Jsem pro ně kuriozita, cizák, něco míň než muž.</p>
<p>Vím, že nezůstanu až do hořkého konce. Pochybuji, že se zdržím po dobu dnešní bitvy, protože vzduch v příští půlhodině zčerná salvami šípů. Nemám morfovací výbavu ani ochrannou zbroj, kterou jsem nosil jako scholik – dokonce jsem si na sebe nevzal ani kovové nebo kožené brnění, které se dá tak snadno získat na achájských mrtvolách všude kolem. Kdybych zůstal, pochybuji, že bych tento den přežil – poslední dva dny tady pro mne byly sledem zbabělých hodin a bázlivého krčení se u zadní části linie, u stanu, kde umírají ranění. Pokud bych den přečkal ve zdraví, mé šance na přežití útoku proti Trójanům po setmění by se blížily k nule.</p>
<p>A proč bych měl zůstat? Kolem krku mi přece visí přístroj pro kvantovou teleportací. Za dvě sekundy můžu být v Heleniných komnatách a za pět minut tam odpočívat v horké lázni.</p>
<p>Proč bych měl zůstat?</p>
<p>Ale nejsem připraven odejít. Zatím ne. Již sice nejsem scholik a být tady vědec možná nemá žádný smysl, ale i pro válečného zpravodaje je tento poslední slavný den zaniklé slavné epochy příliš zajímavý, než abych si ho nechal ujít.</p>
<p>Ještě chvíli zůstanu.</p>
<p>Všude troubí rohy. Na tu slibovanou velkou snídani ještě nikdo neměl čas, ale Trójané útočí podél celé linie.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>64</strong></p>
<p>Vědět, že všechno ve vesmíru – všechno v dějinách, všechno ve vědě, všechno v poezii, umění a hudbě, všechny osoby, místa a věci – je propojené, je jedna věc. Cítit to propojení, byť jen nedokonale, je věc úplně jiná.</p>
<p>Harman zůstal v bezvědomí skoro celých devět dnů. Pokud v bezvědomí nebyl, probíral se jen nakrátko a křičel bolestí hlavy, kterou jeho lebka a mozek v žádném případě nedokázaly zvládnout. Často zvracel. Potom znovu upadl do komatu.</p>
<p>Devátý den se probudil. Bolest hlavy, prudší, než jakou kdy zažil, ho válcovala, ale již to nebylo to, co ho během devítidenního těžkého snu nutilo křičet. Nevolnost zmizela a měl prázdné břicho. Později zjistil, že ztratil více než deset kilogramů. Byl nahý a ležel na posteli v patře vozu <emphasis>eiffelbahnové </emphasis>lanovky.</p>
<p><emphasis>Lanovka je postavená a vyzdobená zejména ve stylu secese, </emphasis>pomyslel si, když vrávoravě vylezl z postele a oblékl si hedvábný župan, který byl přehozený přes boční opěradlo bohatě polstrovaného křesla z období empíru, jež stálo vedle postele. Bezděčně ho napadlo, kde propána někdo pěstuje červy na výrobu hedvábí – že by to byla jedna z povinností, které měli během těch dlouhých století lidské zahálky na starosti služebníci? Nebo se uměle vyrábělo někde v nějakých průmyslových nádržích obdobným způsobem, jakým postlidé vytvořili – nebo spíš obnovili – jeho plemeno nanotechologicky upravených lidí? Bolest hlavy byla příliš úporná, než aby o tom přemýšlel.</p>
<p>V mezipatře se zastavil, zavřel oči a soustředil se. Nic. Stále byl ve voze lanovky. Zkusil to znovu. Nic.</p>
<p>Lehce vrávoravě, teď i s mírnou závratí, sešel po kovaném schodišti do přízemí a sesul se na jedinou židli, která stála u stolu pod oknem. Stůl byl pokrytý bílým plátnem.</p>
<p>Neřekl nic, když mu Moira přinesla pomerančový džus v křišťálové sklenici, černou kávu v bílé termosce a sázené vejce s kouskem lososa. Nalila mu kávu do šálku. Lehce sklonil hlavu, aby mu teplo z pohárku dostoupilo až k obličeji.</p>
<p>„Jsi tu dlouho?“ zeptala se.</p>
<p>Do místnosti vešel Prospero. Zůstal stát v jasném, odporném ranním světle, které dovnitř proudilo prosklenými dveřmi. „Ach, Harman… nebo bychom ti teď měli říkat spíš Newman, Nový člověk? Je radost vidět tě vzhůru a čilého.“</p>
<p>„Zmlkni,“ obořil se na něho Harman. Jídla si nevšímal, kávu usrkával jen opatrně. Teď už věděl, že Prospero je hologram, ale fyzický – avatar logosféry, který se v každé mikrosekundě vytvářel z hmoty vyzařované a směrované dolů z jednoho faxového akumulátoru hmoty na oběžné dráze. Také věděl, že kdyby se na starého mága pokusil zaútočit nebo ho chtěl udeřit, hmota by se proměnila v nedotknutelnou projekci tak rychle, že by tomu žádné lidské reflexy nemohly stačit.</p>
<p>„Tys věděl, že moje šance na přežití v křišťálové komnatě jsou zhruba jedna ku stu,“ obvinil Harman Prospera, aniž se na něj podíval. Světlo tam bylo příliš ostré.</p>
<p>„Myslím, že o něco lepší,“ řekl mág a milosrdně zatáhl těžké závěsy.</p>
<p>Moira si přisunula židli a posadila se ke stolu s Harmanem. Na sobě měla červenou halenku, ale jinak na ní viděl stejné turistické oblečení do náročných podmínek, jaké měla předtím v Tádži.</p>
<p>Harman na ni pevně upřel zrak. „Ty jsi mladou Savi znala. Byla jsi na večírku při příležitosti finálního faxu, který se konal v zaplavené Empire State Building v Newyorském souostroví, a jejím přátelům jsi řekla, že jsi ji neviděla, ale ve skutečnosti jsi Savi dva dny předtím navštívila u ní doma v Antarktidě.“</p>
<p>„Jak to můžeš u všech všudy vědět?“ zeptala se Moira.</p>
<p>„Savina přítelkyně Petra napsala krátký esej o tom, jak se – především ona a její milenec Pinkas – snažili Savi najít. Byl vytištěn a svázán těsně před finálním faxem. Nějakým způsobem si našel cestu do knihovny tvého přítele Ferdinanda Marka Alonza.“</p>
<p>„Ale jak mohla Petra vědět, že jsem před večírkem v Newyorském souostroví navštívila Savi?“</p>
<p>„Myslím, že s Pinkasem našli něco, co Savi napsala, když procházeli její byt na Mount Erebus,“ odpověděl Harman. Káva se mu z žaludku nevrátila, ale ani mu příliš neulevila od tepavé bolesti hlavy.</p>
<p>„Tak ty teď víš všechno o všem?“ otázala se.</p>
<p>Harman se zasmál, ale téměř okamžitě toho litoval. Odložil šálek s kávou a chytil se za pravý spánek. „Ne,“ promluvil nakonec, „vím tak akorát, abych poznal, že ty nevíš moc prakticky o ničem. Kromě toho je po Zemi roztroušeno ještě dalších jednačtyřicet knihoven, jejichž křišťálové komnaty jsem zatím nenavštívil.“</p>
<p>„To by tě <emphasis>opravdu </emphasis>zabilo,“ řekl Prospero.</p>
<p>Harmanovi by v tu chvíli nevadilo, kdyby ho někdo zabil. Bolest hlavy vytvářela kolem všech a všeho, na co se zkusil podívat, pulzující koronu. Znovu se napil kávy a doufal, že nevolnost se už nevrátí. Lanovka za jízdy skřípěla, ale on věděl, že vůz se pohybuje rychlostí vyšší než tři sta kilometrů v hodině. Mírné kolébání mu nijak nepomáhalo zklidnit žaludek. „Chtěla bys slyšet něco o Alexandru Gustavu Eiffelovi? Narodil se v Dijonu 15. prosince 1832. V roce 1855 absolvoval Ecole Centrale des Arts at Manufactures. Dřív, než přišel s nápadem na svou věž pro světovou výstavu v roce 1889, navrhl již pohyblivou kopuli observatoře v Nice a kostru Sochy svobody v New Yorku. Byl…“</p>
<p>„Nech toho,“ utrhla se Moira. „Nikdo nemá rád vejtahy.“</p>
<p>„Kde to sakra jsme?“ zeptal se Harman. Zvedl se a odsunul závěsy. Projížděli krásným lesnatým údolím, lanovka se pohybovala více než dvě stě metrů nad meandrující řekou. Na kopci ještě stačil zahlédnout staré zříceniny – nějaký hrad.</p>
<p>„Právě jsme minuli Cahors,“ odpověděl Prospero. „Na další věžové rozbočovací stanici bychom měli zahnout na jih k Lourdám.“</p>
<p>Harman si protřel oči, ale otevřel skleněné dveře a vyšel ven. Silové pole rozvinuté kolem náběhové hrany lanovky s plochými boky bránilo větru, aby ho z balkonu odfoukl. „Copak?“ zeptal se přes otevřené dveře. „Vy snad nechcete zamířit na sever a navštívit katedrálu z modrého ledu vybudovanou vaším přítelem?“</p>
<p>Moira se zatvářila překvapeně. „Jak o tom můžeš vědět? V Tádži není žádná kniha, která by…“</p>
<p>„Není,“ přisvědčil Harman, „ale můj přítel Daeman viděl, jak to tam začalo – Setebův příchod. Vím z knih, co Mnohoruký po příchodu do Kráteru Paříž udělal. Je pořád tady… myslím na Zemi?“</p>
<p>„Ano,“ odpověděl Prospero. „A není to žádný náš přítel.“</p>
<p>Harman pokrčil rameny. „Vy dva jste ho sem přivedli. Jeho a ostatní.“</p>
<p>„Nebyl to náš záměr,“ namítla Moira.</p>
<p>Harman se tomu musel zasmát a bylo mu v tu chvíli jedno, jak ho při tom bolí hlava. „Máš pravdu, nebyla,“ přikývl. „Otevřete interdimenzionální dveře do tmy, necháte je otevřené a pak, když jimi projde něco skutečně ničemného, řeknete: ‘Nebyl to náš záměr.’“</p>
<p>„Dozvěděl ses hodně,“ poznamenal Prospero, „ale stále nechápeš všechno, co budeš muset pochopit, jestli…“</p>
<p>„Jistě, jistě,“ nenechal ho domluvit Harman. „Poslouchal bych tě pozorněji, Prospero, kdybych nevěděl, že jsi z větší části jedna z těch věcí, které těmi dveřmi prošly. Postlidé se tisíc let snaží kontaktovat mimozemské bytosti – změní při tom kvantovou situaci celé Sluneční soustavy – a místo toho získají mnohoruký mozek a rekvalifikovaný kybervirus ze shakespearovské hry.“</p>
<p>Starý mág se tomu usmál. Moira podrážděně zavrtěla hlavou, nalila si trochu kávy do druhého šálku a bez poznámek jej vypila.</p>
<p>„I kdybychom se chtěli zastavit za Setebem a pozdravit ho, nemohli bychom,“ řekl Prospero. „Kráter Paříž nemá žádnou věž – neměl žádnou již před útokem rubikonového viru.“</p>
<p>„Jistě,“ odvětil Harman. Vrátil se dovnitř, ale zůstal stát a díval se ven, když zvedl svůj šálek a usrkl kávy. „Proč nemůžu volně faxovat?“ zeptal se ostře.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Proč nemůžu volně faxovat? Už teď vím, jak tu funkci spustit bez symbolových aktivátorů v podobě koleček, ale nefungovala, když jsem se probudil. Chci skočit zpátky do Ardisu.“</p>
<p>„Setebos vypnul planetární faxový systém,“ vysvětlil Prospero. „Ten zahrnuje nejenom faxové pavilony, ale i volné faxování.“</p>
<p>Harman přikývl a promnul si tvář a bradu. Pod prsty mu šustilo desetidenní strniště, skoro opravdové vousy. „Tak vy dva a pravděpodobně také Ariel se ještě můžete kvantově teleportovat, ale já budu uvězněný v téhle pitomé lanovce, dokud nedojedeme k Atlantické průrvě? Vážně čekáte, že přejdu po dně oceánu do Severní Ameriky? Než se dostanu do Ardisu, Ada dávno zemře sešlostí věkem.“</p>
<p>„Nanotechnologie, které zajišťují funkce vašich lidí,“ řekl Prospero smutným hlasem, „vás nepřipravily na kvantovou teleportací.“</p>
<p>„Ne, ale <emphasis>ty </emphasis>mě můžeš kvitnout.“ Harman se vztyčil nad starcem, který teď seděl na pohovce. „Dotkni se mě a kvitni. Nic víc není třeba.“</p>
<p>„Ne, tak jednoduché to není,“ zarazil ho Prospero. „A ty jsi teď dost vzdělaný, abys jistě věděl, že mě ani Moiru hrozbami nebo zastrašováním nemůžeš donutit k poslušnosti.“</p>
<p>Harman si po probuzení vyhledal orbitální hodiny, takže věděl, že byl v bezvědomí skoro devět dní. Nejraději by roztřískal konvičku, šálek i stůl pěstí. „Jsme na <emphasis>eiffelbahnové </emphasis>trase 11,“ promluvil. „Po odjezdu z Mount Everestu jsme určitě jeli trasou Hah Xil Šan na sever kolem bubliny v Tarim Pendi. Našel bych tam sonia, zbraně, traktory, levitační vesty, protinárazovou zbroj – všechno, co Ada a její lidé potřebují, aby přežili.“</p>
<p>„Cestou se vyskytly… objížďky,“ kličkoval Prospero. „Bylo by pro tebe nebezpečné, kdybys opustil věž a vydal se zkoumat bublinu Tarim Pendi.“</p>
<p>„Nebezpečné!“ odfrkl pohrdlivě. „Jistě, musíme přece žít v bezpečném světě, že, mágu a Moiro?“</p>
<p>„Před křišťálovou komnatou jsi byl vyzrálejší,“ prohlásila Moira s neskrývaným opovržením.</p>
<p>Harman se jí to nesnažil vyvrátit. Odložil šálek, lehce se předklonil s oběma rukama opřenýma o stůl, upřeně se podíval Moiře do očí a řekl: „Vím, že voynixy poslal dopředu v čase Celosvětový kalifát, aby vyvraždili Židy, ale proč jste vy posťáci těch devět tisíc sto čtrnáct Židů uložili a vyzářili paprskem do vesmíru? Proč jste je jednoduše nevzali s sebou na prstence – nebo na nějaké jiné bezpečné místo? Už jste přece našli svůj jinodimenzionální Mars a terraformovali jste jej. Proč jste z těchto lidí udělali neutrina?“</p>
<p>„Devět tisíc sto <emphasis>třináct</emphasis>,“ opravila ho Moira. „Savi zůstala.“</p>
<p>Harman čekal, až dostane na svou otázku odpověď.</p>
<p>Moira odložila šálek. V jejích očích, stejně jako v Saviných, bylo vidět každý nával hněvu, který cítila. „Řekli jsme Saviným lidem, že je ukládáme na několik tisíc let do neutrinové smyčky, než na Zemi uklidíme nepořádek,“ řekla tiše. „Vyložili si to tak, že tím myslíme RNA konstrukty, kteří všude zůstali po éře šílenství – dinosaury, ptáky Nohy a cykasové lesy – ale my jsme mysleli i takové drobnosti, jako jsou voynixové, Setebos, ta čarodějnice ve městě na oběžné dráze…“</p>
<p>„Ale s voynixy jste pořádek neudělali,“ přerušil ji Harman. „Ti tvorové se aktivovali a vybudovali svůj Třetí chrám na místě mešity na Chrámové…“</p>
<p>„Zničit jsme je nemohli,“ bránila se, „ale přeprogramovali jsme je. Vaši lidé je čtrnáct set let znali jako služebníky.“</p>
<p>„Dokud nás nezačali zabíjet,“ odsekl Harman. Obrátil pohled k Prosperovi. „K čemuž došlo poté, co jsi navedl Daemana a mě, abychom zničili tvoje orbitální město, ve kterém jste byli ty a Kalibán… uvězněni. To všechno jen proto, abys získal zpátky jeden svůj hologram, Prospero?“</p>
<p>„Spíš obdobu frontálního laloku,“ odvětil mág. „A k aktivaci voynixů by došlo stejně, i kdybyste nezničili ovládací prvky v mém městě na prstenci R.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Setebos. Půldruhého tisíciletí, kdy měl zákaz vstupu – kdy byl držen a živil se na alternativních Zemích a terraformovaném Marsu – skončilo. Když mnohoruký otevřel první bránovou díru, aby přičichl ke vzduchu této Země, voynixové zareagovali tak, jak byli naprogramováni.“</p>
<p>„Naprogramováni před třemi tisíci lety,“ namítl Harman. „Všichni moji vrstevníci z plemene starého typu nemají židovský původ jako Savini lidé.“</p>
<p>Prospero pokrčil rameny. „To voynixové nevědí. V Savině době byli všichni lidé Židé, tudíž… pro chabý rozum voynixů… všichni lidé jsou Židé. Jestliže A rovná se B a B rovná se C, pak A rovná se C. Jestli Kréta je ostrov a Anglie je ostrov, pak…“</p>
<p>„Kréta je Anglie,“ dořekl Harman. „Jenže rubikonový virus nepocházel z laboratoře v Izraeli. To je jenom další krvavá urážka.“</p>
<p>„Máš naprostou pravdu, nepocházel,“ přiznal Prospero. „Rubikon byl skutečně jedním z velkých vědeckých příspěvků, jimiž islámský svět ve dvou tisíciletích temna obohatil zbytek světa.“</p>
<p>„Jedenáct miliard mrtvých,“ řekl rozechvělým hlasem Harman. „Sedmadevadesát procent obyvatelstva Země vyhlazeno.“</p>
<p>Prospero znovu pokrčil rameny. „Byla to dlouhá válka.“</p>
<p>Harman se znovu zasmál. „A virus zlikvidoval skoro všechny kromě skupiny, k jejímuž zabití byl zkonstruován.“</p>
<p>„Izraelští vědci měli v té době již za sebou dlouhou historii nanotechnologických genových manipulací,“ odvětil mág. „Věděli, že jestli rychle nenaočkují DNA své populace, nebudou to moci udělat vůbec.“</p>
<p>„Mohli se o to pokusit.“</p>
<p>„Pokusili se. Nebyl čas. Ale DNA vašeho rodu byla… uložena.“</p>
<p>„Jenže cestování v čase nevymyslel Celosvětový kalifát,“ prohlásil Harman. Sám si nebyl na sto procent jistý, jestli je to otázka nebo konstatování.</p>
<p>„Ne,“ souhlasil Prospero. „První funkční časovou bublinu vyvinul jeden francouzský vědec…“</p>
<p>Harman si vzpomněl. „Henri Rees Delacourte,“ zamumlal.</p>
<p>„… aby odcestoval zpátky do roku 1478 po Kristu, kde chtěl prozkoumat zvláštní a zajímavý rukopis zakoupený roku 1586 Rudolfem II., císařem Svaté říše římské,“ pokračoval bez přestávky Prospero. „Vypadalo to jako jednoduchý výlet. Dnes však víme, že rukopis jako takový – plný neznámého šifrovaného jazyka a s nádhernými kresbami nepozemských rostlin, hvězdných soustav a nahých lidí – byl podvrh. A doktor Delacourte a jeho rodné město za tu cestu těžce zaplatili, když černá díra, již jeho tým využíval jako energetický zdroj, unikla ze zádržného silového pole.“</p>
<p>„Jenže Francouzi a Nová Evropská unie poskytli výkresy kalifátu,“ navázal Harman. „Proč?“</p>
<p>Prospero zvedl své staré, žilami prokvétající ruce, skoro jako kdyby udílel požehnání. „Palestinští vědci byli jejich přátelé.“</p>
<p>„Zajímalo by mě, jestli by se ten obchodník se vzácnými tisky ze začátku 20. století, Wilfrid Voynich, nadál toho, že po něm pojmenují druh samočinně se reprodukujících netvorů,“ poznamenal Harman.</p>
<p>„Málokdo z nás by se nadál toho, co bude jeho skutečným odkazem,“ řekl Prospero, stále s rukama zdviženýma, jako by žehnal.</p>
<p>Moira si povzdechla. „Už jste vy dva skončili tu svou procházku uličkou paměti?“</p>
<p>Harman se na ni podíval.</p>
<p>„A tobě, můj rádoby Prométhee… vykukuje bimbas. Jestli to má být soutěž, kdo se déle vydrží dívat jedním okem na toho druhého, vyhrál jsi. Já jsem mrkla první.“</p>
<p>Harman se podíval. Župan se mu během hovoru rozevřel. Rychle jej převázal páskem.</p>
<p>„V příští hodině budeme překonávat Pyreneje,“ oznámila Moira. „Teď, když má Harman v hlavě něco víc než teploměr rozkoše, si potřebujeme o něčem promluvit… o něčem rozhodnout. Navrhuji, aby Prométheus šel nahoru, dal si sprchu a oblékl se. Tady dědeček si může zatím zdřímnout. Já uklidím nádobí od snídaně.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>65</strong></p>
<p>Achilleus přemýšlí, jestli neudělal chybu, když vmanévroval Dia do situace, kdy ho vyhostil do nejhlubší, nejtemnější propasti pekelného světa Tartaru, přestože mu to v danou chvíli připadalo jako dobrý nápad.</p>
<p>Především tady Achilleus nemůže dýchat vzduch. Kvantová singularita jeho osudu, která ho předurčuje k smrti Paridovou rukou, ho sice teoreticky chrání před smrtí, ale nechrání ho před chroptěním, sípáním a zhroucením se na černý kámen horký jako láva, zatímco mu atmosféra s příměsí metanu zanáší a drásá plíce. Je to, jako by se snažil dýchat kyselinu.</p>
<p>Za druhé je tenhle Tartar odporné místo. Příšerný atmosférický tlak – rovnající se hloubce šedesáti metrů pod hladinou pozemského moře – drtí každý čtvereční palec Achilleova bolavého těla. Žár je strašlivý. Každého obyčejného smrtelníka by už dávno zabil, dokonce i hrdinu jako Dioméda nebo Odyssea, ale i polobožský Achilleus trpí, na kůži má rudé a bílé skvrny a na obnažených částech těla mu naskakují vředy a puchýře.</p>
<p>A k tomu všemu je slepý a skoro hluchý. Je zde neurčitá narudlá záře, ale nestačí, aby bylo něco vidět. Tlak je tady tak velký, atmosféra a oblačnost tak hustá, že i to málo světla z neodbytného vulkanického rudého přítmí dusí rozčeřená atmosféra, výpary z aktivních sopečných průduchů a nepřetržitý kyselý déšť, který je jako opona. Hustá, přehřátá atmosféra tlačí lehkonohému zabijákovi na ušní bubínky, takže všechny zvuky, které rozezná, znějí jako mohutné, tlumené údery do bubnu a těžké kroky – mohutné pulzy, které splývají s tepáním v jeho lebce drcené tlakem.</p>
<p>Achilleus sáhne pod koženou zbroj a dotkne se malého mechanického majáku, který mu dal Héfaistos. Cítí impulzy, které z něho vycházejí. Alespoň že jej hrozný tlak, který mu doléhá na ušní bubínky a oči, nerozmačkal.</p>
<p>Chvílemi v tom příšerném šeru cítí pohyb nějakých velkých tvarů, ale ani když vulkanická záře sálá nejčerveněji, není schopen rozeznat, kdo nebo co se v té děsivé tmě kolem něho míhá. Cítí, že je to příliš velké a má to příliš podivné tvary, než aby to byli lidé. Ať je to cokoli, prozatím si ho to nevšímá.</p>
<p>Lehkonohý Achilleus, syn Péleův, vůdce Myrmidonů a nejvznešenější hrdina Trójské války, ve svém strašlivém hněvu polobůh, leží s rukama a nohama od sebe na pulzujícím horkém vulkanickém balvanu, oslepený a hluchý, a používá veškerou svou energii jen k tomu, aby dýchal.</p>
<p><emphasis>Možná jsem měl vymyslet jiný plán, jak přemoci Dia a znovu oživit svou Penthesileiu, </emphasis>napadne ho.</p>
<p>I kratičké pomyšlení na Penthesileiu stačí, aby se chtěl rozbrečet jako dítě – ale ne jako dítě Achilleus, protože mladý Achilleus nikdy neplakal. Ani jednou. Kentaur Cheirón ho naučil, jak potlačit své emoce – samozřejmě kromě hněvu, vzteku, žárlivosti, hladu, žízně a sexu, protože ty byly pro život bojovníka důležité – ale plakat pro lásku? Při té představě by se šlechetný Cheirón rozesmál svým štěkavým kentauřím smíchem a pak by Achillea tvrdě přetáhl svou těžkou učitelskou hůlkou. „Láska je jenom špatně napsaná lascívnost,“ řekl by Cheirón – a znovu by sedmiletého Achillea tvrdě udeřil do spánku.</p>
<p>Důvodem, proč se chce Achilleus v tomto nedýchatelném pekle rozplakat o to víc, je skutečnost, že ví, že někde hluboko pod prudkými emocemi je mu ta mrtvá amazonská pička ukradená – proboha, přece na něho vyrukovala s otráveným oštěpem – a normálně by litoval jedině toho, že trvalo tak dlouho, než ta čubka a její kůň zemřeli. Ale je tady, snáší toto peklo a má spadeno na samotného otce Dia, jen aby dosáhl vzkříšení té ženy – to všechno kvůli nějaké chemikálii, kterou ta dole puklá bohyně Afrodíta na smradlavou Amazonku vylila,</p>
<p>Z mlhy se hrozivě vynoří obrysy tří postav. Jsou dost blízko, aby Achilleus poznal, když napne uslzené oči, že jsou to ženy – kdyby ženy dorůstaly výšky třiceti stop a každá měla cecky větší než jeho trup. Jsou nahé, ale pomalované pestrými barvami, které je vidět i přes červený filtr tohoto vulkanického příšeří. Obličeje mají protáhlé a neuvěřitelně ohyzdné. Vlasy se jim v přehřátém vzduchu buď kroutí jako hadi, nebo to <emphasis>jsou </emphasis>klubka hadů. Jejich hlasy jsou zřetelné pouze proto, že dunivé slabiky jsou nesnesitelně hlasitější než dunivé zvuky v pozadí.</p>
<p>„Sestřičko Iono,“ zařve první postava, která se nad ním tyčí v šeru, „nepoznáš, jaký tvor tu leží rozpláclý na skále jako mořská hvězdice?“</p>
<p>„Sestřičko Asie,“ odpoví druhá obrovská postava, „řekla bych, že je to muž smrtelný, kdyby sem smrtelníci mohli přijít či tady přežít, což nemohou. A kdybych poznala, že je to muž, což nemohu, protože to leží na břiše. Ale vlasy to má pěkné.“</p>
<p>„Sestry Ókeanovny,“ promluví třetí postava, „podívejme se, jaké má tahle hvězdice pohlaví.“</p>
<p>Obrovská ruka hrubě uchopí Achillea a obrátí ho. Prsty velké jako jeho stehno z něj strhají zbroj, uškubnou mu opasek a stáhnou bederní pás.</p>
<p>„Je to muž?“ zeptá se první postava, ta, kterou její sestra nazvala Asia.</p>
<p>„Jestli si takové jméno zaslouží, když může ukázat tak málo,“ odvětí třetí postava.</p>
<p>„Nevím, co to je, ale leží to tu padlé a bez vlády,“ řekne obryně nazvaná Iona.</p>
<p>Obrovité útvary, které Achilleus považoval za převislé skály, se v šeru náhle pohnou, zakymácejí a nelidskými hlasy zopakují: „Leží tu padlé a bez vlády!“</p>
<p>A neviditelné hlasy dál v narudlé noci odpoví další ozvěnou: „Leží tu padlé a bez vlády!“</p>
<p>Jména najednou zapadnou na místo. Cheirón naučil mladého Achillea nejen teologii, aby uctíval živé a současné bohy, ale také mytologii. Asia a Iona byly spolu s jejich třetí sestrou Pantheou Ókeanovny – dcery Ókeana – Titáni druhé generace, zrození po původním spojení Urana a Gaie, Titáni, kteří vládli nebi a zemi spolu s Gaiou v dávných dobách, než je potomek ze třetí generace, Zeus, všechny porazil a svrhl do Tartaru, Ókeanovi bylo jako jedinému ze všech Titánů umožněno vyhnanství na přívětivějším místě – byl zavřený v dimenzionální vrstvě pod kvantovým obalem ílijské Země. Ókeana mohli bohové navštěvovat, ale jeho potomci byli vyhnáni do čpavého Tartaru: Asia, Iona, Panthea a všichni ostatní Titáni včetně Ókeanova bratra Krona, jenž se stal Diovým otcem, a Ókenaovy sestry Rheie, jež se stala Diovou matkou. Všichni ostatní mužští potomci vzešlí ze spojení Urana a Gaie – Koios, Kríos, Hyperíón a Íapetos, jakož i zbývající dcery – Theia, Themis, Mnémosyné, zlatě zahalená Foibé a milá Téthys – byli po Diově vítězství na Olympu před tisícem let rovněž vykázáni sem do Tartaru.</p>
<p>Toto všechno si Achilleus pamatuje z přednášek u Cheirónova kopyta. <emphasis>Že je mi to kurva co platné, </emphasis>pomyslí si.</p>
<p>„Mluví to?“ zakřičí udiveně Panthea.</p>
<p>„Piští to,“ řekne Iona.</p>
<p>Všechny tři Ókeanovny se nakloní blíž, aby si poslechly Achilleovy pokusy o komunikaci. Každá snaha je pro zabijáka strašlivě bolestivá, poněvadž to znamená nadechnout se a snažit se využít zhoubnou atmosféru. Pozorovatel by z výsledných zvuků vytušil – a tušil by správně – že ve směsi oxidu uhličitého, metanu a čpavku, která tvoří polévkově hustou atmosféru Tartaru, zbývá neobvyklé množství hélia.</p>
<p>„Zní to jako rozšlápnutá myš,“ zasměje se Asia.</p>
<p>„Ale trochu to zní, jako by se rozšlápnutá myš pokoušela o civilizovaný jazyk,“ zaduní Iona.</p>
<p>„Ovšem se strašným přízvukem,“ přisvědčí Panthea.</p>
<p>Asia se nakloní ještě blíž. „Musíme ho odnést k Démogorgónovi.“</p>
<p>Dvě obrovské ruce Achillea necitelně zvednou a mocné prsty mu z bolavých plic vymáčknou skoro všechen čpavek, metan, oxid uhličitý a hélium. Hrdina Argejců teď otevírá ústa a lapá po dechu jako ryba na suchu.</p>
<p>„Démogorgón bude chtít tohoto zvláštního tvora vidět,“ přisvědčí Iona.</p>
<p>„Odnes ho, sestřičko, odnes ho k Démogorgónovi.“</p>
<p>„Odnes ho k Démogorgónovi!!“ zopakují gigantické, hmyz připomínající tvary, jež trojici obřích žen následují.</p>
<p>„Odnes ho k Démogorgónovi,“ přidají se větší, méně povědomé tvary, které následují s větším odstupem.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>66</strong></p>
<p><emphasis>Eiffelbahn </emphasis>skončila na úrovni 40. rovnoběžky, na pobřeží, kde kdysi existovala země Portugalsko, kousek na jih od Figueira da Foz. Harman věděl, že méně než pár set kilometrů jihovýchodně brání modulovaná silová pole zvaná Ruce Héraklovy Atlantickému oceánu vniknout do suché Středozemní kotliny, a věděl přesně, proč postlidé kotlinu vysušili a k jakému účelu ji skoro dva tisíce let používali. Věděl, že méně než pár set kilometrů severovýchodně od místa, kde tady <emphasis>eiffelbahn </emphasis>končila, je sto kilometrů široký kruh krajiny spečené ve sklo, kde před třiceti dvěma sty lety Celosvětový kalifát svedl rozhodující bitvu s NEU – přes dvě stě tisíc lidských mechanických pěšáků odsouzených k záhubě se převalily více než tři miliony protovoynixů. Harman věděl, že…</p>
<p>Celkově vzato věděl příliš mnoho. A chápal příliš málo.</p>
<p>Všichni tři – Moira, zhmotnělý Prosperův hologram a Harman, kterého stále sužovala nejhorší bolest hlavy v životě – stáli na horní plošině poslední <emphasis>eiffelbahnové </emphasis>věže. Pro Harmana jízda lanovkou skončila – možná navždycky.</p>
<p>Za nimi se zvedaly zelené kopce bývalého Portugalska. Před sebou měli Atlantický oceán s průrvou, která pokračovala v linii <emphasis>eiffelbahnové </emphasis>trasy dál na západ. Den byl bez vady – dokonalá teplota, mírný větřík, na obloze ani mráček – a slunce se odráželo od zeleně na vršku útesů, od bílého písku a široké modré plochy po obou stranách zářezu Atlantické průrvy. Harman věděl, že i z vršku <emphasis>eiffelbahnové </emphasis>věže vidí jen nějakých sto kilometrů na západ, ale zdálo se, že Průrva pokračuje tisíc kilometrů daleko. Začínala jako sto metrů široká třída s modrozelenými stupni po stranách, ale táhla se dál, až z ní byla jen černá čárka protínající vzdálený obzor.</p>
<p>„Přece nemůžete seriózně čekat, že dojdu do Severní Ameriky,“ ozval se Harman.</p>
<p>„Seriózně čekáme, že to zkusíš,“ řekl Prospero.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Postčlověk ani bytost, která člověkem nikdy nebyla, mu neodpověděli. Moira jako první vykročila po schodech dolů k nižší výtahové plošině. Nesla batoh a pár dalších věcí pro Harmanův pochod. Dveře výtahu se otevřely, všichni tři nastoupili do klecovité konstrukce a začali bzučivě sjíždět kolem železného mřížoví.</p>
<p>„Den nebo dva půjdu s tebou,“ řekla Moira.</p>
<p>Harmana to překvapilo. „Opravdu? Proč?“</p>
<p>„Napadlo mě, že by ti společnost mohla být příjemná.“</p>
<p>Na to neměl odpověď. Když vyšli na travnatou plochu pod <emphasis>eiffelbahnovou </emphasis>věží, řekl: „Jenom několik set kilometrů na jihovýchod odsud, ve Středozemní kotlině, je tucet postlidských skladových objektů, o kterých Savi neměla ani tušení. Věděla o Atlantidě a o třech křeslech, která umožňují vyjet po blesku na prstence, ale to byl více či méně krutý postlidský žert – nevěděla o soniech nebo o opravdových nákladních kosmických lodích uložených v jiných stázních bublinách. Nebo tam alespoň stázní bubliny <emphasis>bývaly…</emphasis>“</p>
<p>„Jsou tam stále,“ řekl Prospero.</p>
<p>Harman se otočil k Moiře. „Pojď se mnou raději na několik dní do kotliny a neposílej mě na tříměsíční výšlap po dně oceánu… výšlap, který nejspíš nikdy nedokončím. Odletíme soniem do Ardisu nebo některým raketoplánem na prstence, aby znovu uvolnily energii a obnovily faxové spojení.“</p>
<p>Moira zavrtěla hlavou. „Ujišťuji tě, můj mladý Prométhee, že ke Středozemní kotlině bys jít nechtěl.“</p>
<p>„Řádí tam více než milion <emphasis>kalibánků</emphasis>,“ vysvětlil Prospero. „Bývali v kotlině vězněni, ale Setebos je pustil. Pobili voynixy, kteří kdysi hlídali Jeruzalém, rozšířili se po celé Severní Africe a Středním Východě a byli by ovládli většinu Evropy, kdyby je Ariel nezadržoval.“</p>
<p>„Ariel!“ zvolal Harman. Představa, jak maličký… <emphasis>duch… </emphasis>jednou rukou zadržuje milion divokých <emphasis>kalibánků</emphasis> – anebo jen jednoho – byla naprosto absurdní.</p>
<p>„Ariel je schopen povolat mocnější síly, než o jakých se tvé filozofii může zdát, Harmane, příteli Nikoho,“ řekl Prospero.</p>
<p>„Hmm,“ poznamenal nepřesvědčené Harman.</p>
<p>Došli k okraji travnatého útesu. Na pláž klikatě sbíhala úzká stezka. Takto zblízka vypadala Atlantická průrva mnohem opravdověji a byla zvláštně děsivá. Po obou stranách neskutečné výseče vyříznuté z oceánu šplouchaly vlny. „Prospero,“ napadlo Harmana, „<emphasis>kalibánky </emphasis>jsi vytvořil ty jako protiváhu k hrozbě voynixů. Proč jim dovoluješ tak řádit?“</p>
<p>„Již nad nimi nemám moc,“ odpověděl starý mág.</p>
<p>„Od Setebova příchodu?“</p>
<p>Mág se usmál. „Vládu nad <emphasis>kalibánky </emphasis>a nad samotným Kalibánem – jsem ztratil mnoho set let před Setebem.“</p>
<p>„Tak proč jsi ty bestie vůbec vytvářel?“</p>
<p>„Z bezpečnostních důvodů.“ A Prospero se znovu usmál ironii toho výrazu.</p>
<p>„My… postlidé,“ začala Moira, „jsme požádali Prospera a jeho… společníka… aby vytvořili plemeno tvorů, kteří budou dost draví, aby zabránili množícím se voynixům zaplavit Středozemní kotlinu a ohrozit naše tamní operace. Kotlinu jsme totiž využívali k…“</p>
<p>„Pěstování potravin, bavlny, čaje a dalších věcí, které jste potřebovali na orbitálních ostrovech,“ dořekl Harman. „Já vím.“ Odmlčel se a zamyslel se nad tím, co posťačka právě řekla. „<emphasis>Společník? </emphasis>To myslíš Ariela?“</p>
<p>„Ne, Ariela ne,“ odvětila Moira. „Před patnácti sty lety nebyla bytost, které říkáme Sycorax, ještě…“</p>
<p>„To by stačilo,“ přerušil ji Prospero. Z hlasu hologramu skutečně zněly rozpaky.</p>
<p>Harman to nechtěl nechat nedořečené. „Ale to, co jsi nám řekl před rokem, je pravda, ne?“ zeptal se mága. „Kalibánova matka byla Sycorax a otec byl Setebos… nebo to byla taky lež?“</p>
<p>„Ne, ne,“ řekl Prospero. „Kalibán je tvor, kterého zplodil netvor s čarodějnicí.“</p>
<p>„Zajímalo by mě, jak může mít takový obrovský mozek o velikosti skladiště, vybavený tucty rukou větších než já, pohlavní styk s čarodějnicí lidské velikosti,“ uvažoval Harman.</p>
<p>„Velice opatrně,“ řekla Moira – dosti předvídatelně, pomyslel si Harman. Žena, která vypadala jako mladá Savi, ukázala na průrvu. „Jsme připraveni vyrazit?“</p>
<p>„Ještě jednu otázku na Prospera,“ řekl Harman, ale když se otočil, aby na mága promluvil, stařec byl pryč. „Sakra. Nesnáším, když to dělá.“</p>
<p>„Má povinnosti jinde.“</p>
<p>„Ano, tomu věřím. Ale chtěl jsem se ho ještě naposledy zeptat, proč mě přes Atlantickou průrvu posílá. Nedává to smysl. Zemřu tam. Není tam přece nic k jídlu…“</p>
<p>„Nabalila jsem ti tucet výživných tyčinek.“</p>
<p>Harman se musel rozesmát. „Dobře… po dvanácti dnech <emphasis>nebude </emphasis>nic k jídlu. Ani k pití…“</p>
<p>Moira vytáhla z batohu měkkou, zakřivenou, skoro plochou věc. Vypadalo to skoro jako měch na víno z turínkového dramatu – ale měch, který byl téměř prázdný. Vybíhala z něho tenká hadička. Podala jej Harmanovi a on si všiml, jak je na dotek chladný.</p>
<p>„Hydrátor,“ vysvětlila Moira. „Dokud je ve vzduchu aspoň nějaká vlhkost, tohle ji sbírá a filtruje. Když jsi v termokombinéze, sbírá to tvůj pot a vydechovaný vzduch, čistí je a získává tak pitnou vodu. Žízní tam nezemřeš.“</p>
<p>„Termokombinézu jsem si s sebou nevzal,“ připomněl.</p>
<p>„Já jsem ti ji sbalila. Budeš ji potřebovat na lov.“</p>
<p>„Na lov?“</p>
<p>„Rybaření by možná byl přesnější termín,“ odvětila. „Kdykoli se můžeš přes zádržná silová pole protlačit a zabít si pod vodou ryby. Už jsi v termokombinéze pod vodou byl – před deseti měsíci nahoře na Prosperově ostrově – takže víš, že tě ochrání před tlakem a osmózní maska ti umožní dýchat.“</p>
<p>„A co mám použít jako návnadu, abych ty ryby chytil?“</p>
<p>Moira mu věnovala Savin letmý úsměv. „Pro žraloky, kosatky a jiné obyvatele oceánských hlubin úplně postačí tvoje tělo, můj Prométhee.“</p>
<p>Harmana to nepobavilo. „A čím zabiju ty žraloky, kosatky a jiné obyvatele hlubin, které budu chtít sníst… hrubými slovy?“</p>
<p>Moira vytáhla z batohu ruční zbraň a podala mu ji.</p>
<p>Byla černá – tmavší, kratší a designem mnohem méně elegantní než flešetové zbraně, na které byl zvyklý – a těžší. Ale pažba, hlaveň a spoušť byly celkem podobné.</p>
<p>„Tohle střílí kulky, ne křišťálové šipky,“ vysvětlila Moira. „Na rozdíl od plynových zbraní, které jsi používal předtím, je to třaskavé zařízení… ale princip je zjevně stejný. V batohu máš tři krabičky nábojů… šest set kusů samokavitační munice. To znamená, že každá kulka si před sebou pod vodou vytváří vlastní vakuum… voda ji nezpomalí. Tohle je pojistka – teď je zajištěná – abys ji uvolnil, přitlač palcem na tu červenou tečku. Má větší zpětný ráz než flešetové zbraně a je mnohem hlasitější, ale na to si zvykneš.“</p>
<p>Harman vražedný nástroj několikrát potěžkal, namířil na vzdálené moře, přesvědčil se, že pojistka je zajištěná, a uložil ji zpátky do batohu. Chtěl ji vyzkoušet později – až bude daleko v Průrvě. „Kéž bychom mohli několik desítek takových zbraní dopravit do Ardisu,“ zatoužil tiše.</p>
<p>„Tuto jednu jim přinést můžeš,“ nabídla Moira.</p>
<p>Harman zaťal pravou ruku v pěst. Prudce se k dívce otočil. „Víc než tři tisíce kilometrů odsud,“ řekl zuřivě. „Nemám ponětí, kolik kilometrů denně budu schopný ujít, i když si ulovím ty podělané ryby a ten tvůj hydrátor bude fungovat. Třicet kilometrů za den: pětačtyřicet? Můžu jít dvě stě dní, jenom než se dostanu k východnímu pobřeží Severní Ameriky. Jenže tak postupovat budu jen tehdy, když bude terén v průrvě <emphasis>rovný… </emphasis>a momentálně si prohlížím proxnetové a farnetové mapy. Kurva, vždyť tam jsou <emphasis>pohoří!</emphasis> A rokle hlubší než Velký kaňon! Balvany, skalní průrvy, velké vrásy, kde kontinentální drift přetáhl přes dno oceánu celé masy, větší trhliny, kde působení tektonických desek otevřelo dno oceánu a vychrlilo lávu. Dno se neustále přetváří – ve <emphasis>větší, nerovnější a skalnatější, než </emphasis>bývalo. Potrvá mi rok, než je přejdu, a až budu na druhé straně, čeká mě dalšího skoro půldruhého tisíce kilometrů, abych se vrátil do Ardisu – a to přes lesy a hory plné dinosaurů, šavlozubých šelem a voynixů. Ty a ta zmutovaná kyberprostorová osobnost se můžete kvantově teleportovat všude, kam chcete – a mne vzít s sebou. Nebo můžete přivolat sonio, aby sem přilétlo z kteréhokoli vašeho posťáckého úkrytu, kam jste si schovali své hračky, takže bych za několik hodin mohl být v Ardisu a pomáhat Adě… i za míň. Místo toho mě posíláte na smrt do oceánu. A dokonce i tehdy, když přežiju, potrvá mnoho měsíců, než se do Ardisu vrátím, přitom je pravděpodobné, že Ada a všichni, které znám, budou mrtví – zabije je ten Setebův zplozenec, voynixové, zima nebo hlad. Proč mi to děláte?“</p>
<p>Moira před jeho divokým pohledem neuhnula. „Mluvil s tebou Prospero někdy o logosférických predikátorech?“ zeptala se tiše.</p>
<p>„Predikátorech?“ zopakoval hloupě Harman. Cítil, jak adrenalin napumpovaný do jeho systému začíná ustupovat zoufalství. Za minutu se mu začnou třást ruce. „Myslíš <emphasis>prediktorech? </emphasis>Nemluvil.“</p>
<p>„Predikátory,“ zopakovala. „Jsou jedinečné – a často stejně nebezpečné – jako samotný Prospero. Někdy jim důvěřuje. Někdy ne. V tomto případě na ně vsadil tvůj život a možná i budoucnost tvého plemene.“</p>
<p>Moira vytáhla z batohu vlastní hydrátor, pověsila si ho na záda a přemístila ohebnou hadičku, aby ji měla na líci. Začala sestupovat strmou pěšinou k pláži.</p>
<p>Harman zůstal ještě chvíli na vršku útesu. Hodil si batoh na záda, zaclonil si oči a zadíval se přes ostrou ranní záři zpátky k černé <emphasis>eiffelbahnové </emphasis>věži, která se tyčila vysoko k modré obloze. K východu se táhla lana. Další věž z tohoto místa neviděl.</p>
<p>Otočil se a zahleděl se k západu. Nad lenivým modrým mořem kroužili a vřeštěli velcí a menší bílí ptáci – racci a rybáci, řekla mu jeho paměť na principu proteinové DNA. Atlantická průrva zůstávala jako něco překvapivě neskutečného. Teď, když Moira byla v polovině sestupu z útesu, získávala ta osmdesát metrů široká mezera proporce.</p>
<p>Harman si povzdechl, utáhl si řemínky batohu – už teď cítil, jak mu halenou v místě, kde se setkává s bavlnou malého batohu, prosakuje pot – a začal sestupovat za Moirou po klikaté pěšině k pláži a k moři.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>67</strong></p>
<p>Dělo se mnoho věcí najednou.</p>
<p><emphasis>Královna Mab </emphasis>– celých tři sta čtyřicet jeden metr – zahájila v atmosféře brzdicí manévr, při němž měla záď přikrytou zakřiveným odrazným štítem. Loď i talíř obklopovaly plameny a proudící plazma.</p>
<p>V okamžiku, kdy iontová bouře kolem brzdící kosmické lodě vrcholila, uvolnil Suma IV. výsadkovou loď.</p>
<p>Stejně jako v případě kosmické lodi, která původně přivezla Mahmuda a Orpha na Mars, se nikdo nedostal k tomu, aby tuto výsadkovou loď pojmenoval – v jejich maserové a úzkosvazkové komunikaci to zůstala jenom „výsadková loď“. Ale <emphasis>Černá dáma </emphasis>pevně vězela v jejím nákladovém prostoru a Mahmud ze své klimatizované řídící kabinky plynule komentoval videa – jak z kamer výsadkové lodě, tak z <emphasis>Královny Mab </emphasis>– když se speciálně maskovaný ovoid výsadkové lodi odpíchl od větší lodi obalené plameny, rychlostí pětkrát přesahující rychlost zvuku prolétl horní atmosférou a nakonec roztáhl krátká vysokorychlostní křídla, když rychlost lodi klesla pouze na Mach 3.</p>
<p>Původně generál Beh bin Adee plánoval, že se s průzkumným plavidlem spustí na Zemi i on, ale bezprostřednější hrozba vyplývající ze setkání s asteroidem, z něhož vycházel Hlas, přiměla všechny hlavní integrátory odhlasovat, že generál musí setrvat na palubě <emphasis>Mab. </emphasis>Velitel centurie Mep Ahoo seděl na sklopném sedadle v oddělení pro pasažéry a náklad za bublinou hlavního velínu v horní části lodi a za ním se vezlo jeho komando: pětadvacet skáloveckých vojáků z Pásu, kteří byli krátce předtím na palubě <emphasis>Královny Mab </emphasis>rozmraženi a absolvovali instruktáž. Teď byli připoutáni do síťových křesel a mezi koleny, která se ježila černými ostny, vzpřímeně drželi své černé energetické zbraně. Suma IV. byl vynikající pilot.</p>
<p>Mahmud musel obdivovat způsob, jakým Ganymeďan provedl výsadkovou loď horní atmosférou: pomocné trysky používal jen tak málo, že to vypadalo, jako by se loď pilotovala sama. Neubránil se úsměvu, když si vzpomněl na vlastní katastrofický pád atmosférou Marsu s Orphem na palubě. Jeho loď samozřejmě tenkrát byla ohořelá a rozbitá, ale to mu nebránilo ocenit umění opravdového pilota, když měl možnost s ním letět.</p>
<p><emphasis>Data a radarové charakteristiky vypadají působivě, </emphasis>vzkázal mu z nákladové komory úzkým svazkem Orphu z Ió. <emphasis>Jak se to jeví vizuálně?</emphasis></p>
<p><emphasis>Modrá a bílá, </emphasis>odpověděl Mahmud. <emphasis>Všude modrá a bílá. Ještě krásnější než na fotografiích. Celou Zemi pod námi zabírá oceán.</emphasis></p>
<p><emphasis>Celou? </emphasis>zeptal se Orphu a Mahmud si uvědomil, že to je jeden z mála okamžiků, kdy slyšel svého přítele překvapeného.</p>
<p><emphasis>Celou. Vodní planeta – modrý oceán, milion vlnek odraženého slunečního světla, bílé mraky – cirry, vysoké třásně, přes obzor nad námi přechází masa stratokumulů… ne, počkej. Je to hurikán, má nejmíň tisíc kilometrů v průměru. Vidím jeho oko. Bílé, rotující, mocné, úžasné.</emphasis></p>
<p><emphasis>Naše dráha je nominální, </emphasis>poslal mu Orphu. <emphasis>Letíme od Antarktidy přes Jižní Atlantik k severovýchodu.</emphasis></p>
<p>Mab <emphasis>je mimo atmosféru a momentálně na druhé straně Země, </emphasis>odpověděl Mahmud. <emphasis>Komunikační satelity, které jsme rozhodili, fungují dobře. Rychlost </emphasis>Mab <emphasis>se snížila na patnáct kilometrů za sekundu a dál klesá. Šplhá k souřadnicím polárního prstence a zpomaluje pomocí iontového motoru. Trajektorie je dobrá. Míří do kontaktního bodu, který nám udal Hlas. Zatím na ni nikdo nevystřelil.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ještě lepší je to, </emphasis>odpověděl Orphu, <emphasis>že zatím nikdo nevystřelil ani na </emphasis>nás.</p>
<p>Suma IV. dovolil, aby je atmosférický odpor zpomalil na méně než rychlost zvuku, když přeletěli vypouklinu Afriky. Podle letového plánu měli prolétnout nad vysušeným Středozemním mořem, natočit záběry a zaznamenat data týkající se tamních neobvyklých staveb, ale přístroje jim teď řekly, že nad vysušeným mořem je nějaké energii pohlcující pole ve tvaru kopule, které sahá do výšky čtyřiceti tisíc metrů. Výsadková loď by mohla přestat fungovat, kdyby do něj vlétla. Pokud by se to stalo, podle Sumy IV. by dokonce mohli přestat fungovat všichni moravci na palubě. Ganymeďan stočil výsadkovou loď na východ nad Saharskou poušť a vzal to širokým obloukem jihovýchodně od bezvodého Středozemí.</p>
<p>Data z <emphasis>Královny Mab </emphasis>přicházela neustále, přenášená kolem blokující masy planety desítkami retranslačních satelitů o velikosti sněhové vločky.</p>
<p>Velká kosmická loď dorazila na souřadnice, které jí odvysílal Hlas – do malého objemu prázdného prostoru těsně za okrajem orbitálního prstence nějaké dva tisíce kilometrů od asteroidového města, z něhož hlas odvysílal své – její – vzkazy. Hlas si zjevně nepřál, aby se kosmická loď poháněná atomovými bombami přiblížila tak blízko k jeho – jejímu – orbitálnímu domovu, kam sahal účinek rázové vlny.</p>
<p>Kromě dat v reálném čase, která loď přijímala, zachycovala také dvacet širokopásmových úzkých svazků s informacemi: záběry z mnoha kamer a data z vnějších senzorů <emphasis>Královny Mab, </emphasis>komunikační kanály z můstku <emphasis>Mab, </emphasis>pozemní data z různých satelitů, které vypustili, a množství vstupů od Odyssea. Moravci vybavili nanokamerami a molekulárními vysílači nejenom jeho oděv, ale během posledního období spánku podali Odysseovi mírná sedativa a začali mu na kůži na čele a na rukou nanášet zobrazovací techniku o velikosti buněk, ale ohromeně zjistili, že Odysseus již tam nanokamery v kůži má. Také zvukovody měl modifikované nanocytovými přijímači – jak zjistili, dávno předtím, než na palubu <emphasis>Královny Mab </emphasis>přišel. Moravci je všechny upravili tak, aby vše, co vidí a slyší, posílaly zpět lodním záznamovým zařízením. Další senzory mu nainstalovali po celém těle, takže i kdyby Odysseus při nastávajícím setkání zemřel, data o jeho okolí by moravcům přicházela dál.</p>
<p>V tuto chvíli stál Odysseus na můstku s hlavním integrátorem Asteaguem/Che, Retrográdem Sinopessenem, navigátorem Čo Li, generálem Beh bin Adeem a dalšími přítomnými velícími moravci.</p>
<p>Orphu a Mahmud náhle ožili, když jim <emphasis>Královna Mab </emphasis>přeposlala rádiová data v reálném čase z lodních komunikačních zařízení.</p>
<p>„Příchozí maserová zpráva,“ ohlásil Čo Li.</p>
<p><emphasis>„POŠLETE SEM ODYSSEA SAMOTNÉHO,“ </emphasis>ozval se z asteroidového města smyslný ženský hlas. <emphasis>„POUŽIJTE ČLUN, KTERÝ NEBUDE OZBROJENÝ. POKUD ZAZNAMENÁM NA PALUBĚ JEHO LODĚ ZBRANĚ NEBO POKUD BUDE ODYSSEA DOPROVÁZET NĚKDO ORGANICKÝ NEBO ROBOTICKÝ, ZNIČÍM VAŠE PLAVIDLO.“</emphasis></p>
<p>„Zápletka houstne,“ poznamenal Orphu z Ió na společném kanále výsadkové lodi.</p>
<p>Moravci v lodi sledovali jen se sekundovým zpožděním, jak Retrográd Sinopessen doprovodil Odyssea do hangáru číslo osm. Jelikož všechny sršní letouny byly ozbrojené, mohl požadavky Hlasu uspokojit pouze jeden ze tří stavebních člunů z Fobosu, které byly stále na palubě <emphasis>Královny Mab.</emphasis></p>
<p>Stavební člun byl malý, dálkově ovládaný ovoid, v němž bylo sotva dost místa, aby se dovnitř vmáčkl jeden člověk, a neměl jinou podporu životních funkcí než zásobování vzduchem a regulaci teploty. Když Retrográd Sinopessen pomohl achájskému bojovníkovi vtěsnat se do prostoru plného kabelů a obvodových desek, moravec se zeptal: „Víte jistě, že to chcete udělat?“</p>
<p>Odysseus si pavoukovitého moravce z Amalthey dlouho prohlížel. Nakonec promluvil řecky: „Klid bez cest nenajdu: až do kvasnic chci vypít život. V každý čas já mnoho jsem užil, mnoho vytrpěl též s těmi, již milovali mne i sám, ať břeh mě hostil neb ať tmavé moře v hněvu Hyady bičovalo deštivé ve proudu vln. Já slavné získal jméno… Mnoho jsem zřel a poznal; mužů města a pásma, mravy, vady jejich i vládu; a všemi vysoce jsem býval ctěn, pil s těmi boje rozkoš, kdo mi rovní na dálných pláních Tróje větrné… Jak truchlo odpočívat, v koncích být, bez lesku rezavět, neupotřeben! Jak dech by život byl. Bych hromadil na život život, málo by to bylo, vždyť z jednoho tak málo zůstává. Tak každá hodina, jež urvána věčnému klidu, pro mne něčím jest, tož poslem nových věcí. Mrzkostí bylo by šetřiti se pro pár sluncí i ducha šedého… tak zavři ty podělané dveře, pavoučí stvůro.“</p>
<p>„Ale to je přece…“ začal Orphu z Ió.</p>
<p>„Byl v knihovně <emphasis>Mab…</emphasis>“ přidal se Mahmud.</p>
<p>„Tiše!“ poručil Suma IV.</p>
<p>Sledovali hermetické uzavření člunu. Retrográd Sinopessen zůstal v člunovém hangáru, pouze se chytil podpěry, aby ho to nevysálo ven, když se dok zbavil veškeré atmosféry, načež tiché peroxidové trysky vyvezly člun do vesmíru. Vejčité plavidlo začalo rotovat, pak se stabilizovalo, namířilo nosem k orbitálnímu asteroidovému městu – z této vzdálenosti jen zářící jiskře mezi tisíci ostatních jisker v prstenci P – a nechalo se tryskami odvézt za Hlasem.</p>
<p>„Blížíme se k Jeruzalému,“ oznámil palubním rozhlasem Suma IV.</p>
<p>Mahmud přenesl svou pozornost zpátky k různým obrazovkám a čidlům výsadkové lodi.</p>
<p><emphasis>Řekni mi, co vidíš, starý příteli, </emphasis>vyzval ho úzkým svazkem Orphu.</p>
<p><emphasis>Dobře… stále jsme ve výšce více než dvacet kilometrů. Na nezvětšeném záběru vidím vysušené Středozemní moře do vzdálenosti nějakých šedesáti nebo osmdesáti kilometrů na západ. Střídají se tam červené skály, černá hlína a něco, co vypadá jako zelená pole. Pak je na linii pobřeží obrovský kráter v místech, kde bývalo pásmo Gazy – nějaký dopadový kráter, srpkovitá zátoka vyschlého moře – a pak terén stoupá do hor a tam je Jeruzalém, ve vysoké poloze, na vlastním kopci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jak vypadá?</emphasis></p>
<p><emphasis>Trochu si ho přiblížím… ano. Suma IV. udělal porovnání s historickými satelitními snímky, ze kterých je jasné, že předměstí a novější části města jsou pryč – ale Staré město, město obehnané hradbami, je tam stále. Vidím Damašskou bránu… Západní hradbu… Chrámovou horu a Skalní chrám… a je tam nová stavba, která na starých satelitních snímcích není. Něco vysokého, postaveného z fasetového skla a leštěného kamene. Vychází z toho ten modrý paprsek.</emphasis></p>
<p><emphasis>Právě si o něm procházím data, </emphasis>vzkázal Orphu. <emphasis>Určitě je to neutrinový paprsek obalený tachyony. Nemám ponětí, jakou by to mohlo mít funkci, a vsadím se, že stejně jsou na tom naši nejlepší vědci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ach, počkej chvilku… </emphasis>poslal Mahmud. <emphasis>Přiblížil jsem si Staré město… hemží se životem.</emphasis></p>
<p><emphasis>Lidé? Horno sapiens?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne…</emphasis></p>
<p><emphasis>Ti bezhlaví hrbatí organičtí roboti?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne, </emphasis>poslal úzkým svazkem Mahmud. <emphasis>Dovolíš mi, abych ti to prostě popsal svým tempem?</emphasis></p>
<p><emphasis>Promiň.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jsou tam tisíce – víc než tisíce – obojživelných tvorů s drápy a ploutvemi na nohách, o kterých jsi řekl, že vypadají jako Kalibán z </emphasis>Bouře.</p>
<p><emphasis>Co dělají?</emphasis></p>
<p><emphasis>V podstatě se jen tak potloukají, </emphasis>odpověděl Mahmud. <emphasis>Ne, počkej, na Davidově ulici u Jaffské brány… další těla jsou na Tariq el-Wad ve staré židovské části poblíž Zdi nářků…</emphasis></p>
<p><emphasis>Lidská těla?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne… těch bezhlavých hrbatých organických robotů. Jsou dosti potrhaná, mnoho z nich vypadá vykuchané. Potrava pro zrůdné Kalibány? Netuším.</emphasis></p>
<p>„Proletíme tím modrým paprskem,“ odvysílal Suma IV. palubním rozhlasem. „Všichni zůstaňte pevně připoutaní – potřebuji dostat některé naše vysunuté senzory až do vlastního paprsku.“</p>
<p><emphasis>Je to moudré? </emphasis>zeptal se Mahmud Orpha.</p>
<p><emphasis>Na této výpravě k Zemi není moudré nic, starý brachu. Nemáme na palubě </emphasis>maggida.</p>
<p><emphasis>Cože? </emphasis>podivil se úzkým svazkem Mahmud.</p>
<p>Maggida. <emphasis>Staří Židé za dávných časů – myslím tím dávno před válkami kalifátu a rubikonem, když ještě lidé nosili medvědí kůže a trička – tak staří Židé říkali, že moudrý člověk má </emphasis>maggida<emphasis> – jakéhosi duchovního rádce z jiného světa.</emphasis></p>
<p><emphasis>Třeba jsme my </emphasis>maggidové, odvětil Mahmud. <emphasis>Všichni jsme z jiného světa.</emphasis></p>
<p><emphasis>To je pravda, ale nejsme moc moudří. Mahmude, řekl jsem ti někdy, že jsem gnostik?</emphasis></p>
<p><emphasis>Hláskuj to.</emphasis></p>
<p>Orphu z Ió to udělal.</p>
<p><emphasis>Co to sakra je, gnostik? </emphasis>zeptal se Mahmud. Poslední dobou mu jeho přítel přichystal několik odhalení – včetně toho, že je expert na Jamese Joyce a jiné spisovatele ztraceného věku, než byl Proust – a Mahmud si nebyl jistý, jestli je připraven na další.</p>
<p><emphasis>Nezáleží na tom, co je to gnostik, </emphasis>odpověděl Orphu, <emphasis>ale o sto let dřív, než křesťané upálili v Benátkách u kůlu Giordana Bruna, upálili v Mantově gnostika, sůfijského mudrce jménem Solomon Molkho. Tento Solomon Molkho hlásal, že až nastane změna, Drak bude zničen beze zbraní a </emphasis>všechno <emphasis>na Zemi a na nebesích se změní.</emphasis></p>
<p>„Draci? Mudrc?“ řekl Mahmud nahlas.</p>
<p>„Cože?“ ozval se z bubliny pilotní kabiny Suma IV.</p>
<p>„Ještě jednou?“ spojil se s ním ze skládacího křesla v oddílu pro transport vojáků velitel centurie Mep Ahoo.</p>
<p>„Prosím, zopakujte to ještě jednou,“ ozval se z <emphasis>Královny Mab </emphasis>hlas hlavního integrátora Asteagueho/Che s britským přízvukem a prozradil tak Mahmudovi, že mateřská loď monitoruje nejen jejich oficiální relace, ale i nezávaznou vnitřní komunikaci. Velice však doufal, že není napíchnutá na jejich rozhovory prostřednictvím úzkého svazku.</p>
<p><emphasis>Tak nic, </emphasis>poslal Mahmud. <emphasis>Na draky, mudrce a podobně se zeptám jindy.</emphasis></p>
<p>Na vnitřním komunikačním okruhu řekl:</p>
<p>„Promiňte… nic… jenom jsem přemýšlel nahlas.“</p>
<p>„Dodržujme rádiovou kázeň,“ vyštěkl Suma IV.</p>
<p>„Ano… ehm… pane,“ řekl Mahmud.</p>
<p>Dole v nákladovém prostoru Orphu z Ió infrazvukově zabrumlal.</p>
<p>Odysseův stavební člun se pomalu přiblížil k jasně osvětlenému skleněnému městu, které asteroid obepínalo. Člunové senzory potvrdily, že asteroid pod městem má přibližně tvar brambory, dlouhý je kolem dvaceti kilometrů a má téměř jedenáct kilometrů v průměru. Každý čtvereční metr asteroidu tvořeného niklem a železem pokrývalo křišťálové město, jehož věže a kupole z oceli, skla a fullerenu se tyčily do maximální výšky půl kilometru. Senzory ukázaly, že v celé struktuře je tlak vzduchu odpovídající zemskému normálu na mořské hladině, že molekuly vzduchu, které nutně unikají sklem, nasvědčují atmosféře tvořené normální pozemskou směsí kyslíku, dusíku a oxidu uhličitého, a že vnitřní teplota by byla příjemná člověku, který před klimatickými změnami z konce ztraceného věku obýval okolí Středozemního moře… například pro někoho z Odysseovy éry.</p>
<p>Na můstku <emphasis>Královny Mab, </emphasis>která zůstávala ve vzdálenosti tisíc kilometrů, všichni velící moravci začali monitorovat své senzory a obrazovky pozorněji, když se z křišťálového asteroidového města natáhlo neviditelné chapadlo silového pole, uchopilo stavební člun a přitáhlo jej k otvoru připomínajícímu přetlakovou komoru, který se nacházel vysoko na nejvyšší skleněné věži.</p>
<p>„Vypnout trysky a autopilota člunu,“ nařídil Čo Li.</p>
<p>Retrográd Sinopessen, který sledoval Odysseovy biometrické údaje, řekl: „Náš lidský přítel je v pořádku. Rozrušený… srdeční frekvence je lehce zvýšená a hladiny adrenalinu stoupají… vidí ven tím okýnkem – ale jinak je zdravý.“</p>
<p>Holografické obrazy nad ovládacími panely a mapovým stolem zablikaly, když byl člun přitažen blíž a následně vcucnut do tmavého obdélníku přetlakové komory. Skleněné dveře se zavřely. Senzory člunu zaregistrovaly, jak jej gradient silového pole tlačí „dolů“ – náhradou za gravitaci do 0.68 pozemského normálu – a pak zaznamenaly, jak do velké přetlakové komory začala prudce proudit atmosféra. Byla stejně dýchatelná jako vzduch v Íliu.</p>
<p>„Rádiová, maserová a kvantová telemetrická data jsou úplně čistá,“ oznámil Čo Li. „Skleněné stěny města je neblokují.“</p>
<p>„Ve městě ještě není,“ zabručel generál Beh bin Adee. „Zatím je v přetlakové komoře. Nepřekvapilo by mě, kdyby Hlas vysílání utnul, jakmile bude Odysseus uvnitř.“</p>
<p>Sledovali prostřednictvím kožních kamer – a s nimi všichni na palubě výsadkové lodi nějakých padesát tisíc kilometrů daleko – jak se Odysseus vysoukal z příliš malého prostoru, protáhl se a vykročil k vnitřním dveřím. Přestože na sobě měl měkký lodní oděv, přes všechny protesty moravců trval na tom, že si s sebou vezme svůj kulatý štít a krátký meč. Když se vousatý muž přiblížil k jasně osvětleným dveřím, zvedl štít a připravil si meč.</p>
<p>„Pokud nikdo nemá další potřebu studovat Jeruzalém nebo neutrinový paprsek, nastavím teď kurz Evropa,“ řekl na vnitřním okruhu Suma IV.</p>
<p>Nikdo neprotestoval, přestože Mahmud Orphovi pilně popisoval barvy jeruzalémského Starého města – červeň podvečerního slunce na starých budovách, zlatý lesk mešity, ulice v barvě hlíny, temně šedé stíny uliček, tu a tam šokující, nenadálou zeleň olivových sadů a všude lesklou, vlhkou, slizkou zeleň obojživelných tvorů.</p>
<p>Výsadková loď zrychlila na Mach 3 a zamířila ke starému hlavnímu městu Damašku na území, jemuž se kdysi říkalo Sýrie nebo provincie Chána Ho Tepa Západní Nyainqéntanglha Šan, přičemž Suma IV. udržoval odstup mezi plavidlem a kopulí rušivé energie nad vysušeným Středomořím. Když překonali starou Sýrii a ostře zatočili doleva, aby zamířili podél Malé Asie k západu nad kosti starého Turecka, stále plně maskovaní a pohybující se v tichosti rychlostí Mach 2.8 ve výšce třicet čtyři tisíce metrů, Mahmud najednou řekl: „Nemohli bychom zpomalit a vzít to kolem egejského pobřeží jižně od Dardanel?“</p>
<p>„Mohli,“ odpověděl Suma IV. palubním rozhlasem, „ale zaostáváme za časovým harmonogramem, pokud jde o průzkum toho města z modrého ledu ve Francii. Je tam na severu při pobřeží něco, co stojí za to, abychom to vzali oklikou a ztratili čas?“</p>
<p>„Lokalita Tróje,“ řekl Mahmud. „Ílion.“</p>
<p>Výsadková loď začala zpomalovat a ztrácet výšku. Když dosáhla plouživé rychlosti tří set kilometrů v hodině – modrozelené odstíny vyprázdněného Středomoří se rychle blížily, na severu bylo vidět vodu Dardanel – Suma IV. zatáhl krátká deltovitá křídla a rozvinul stometrová víceplošníková křídla z jemné tkaniny s pomalu rotujícími vrtulemi.</p>
<p>Mahmud na vnitřním okruhu tiše zazpíval:</p>
<p><emphasis>Sám Achilleus prý se ve tmě hýb…</emphasis></p>
<p><emphasis>A Priamos s padesáti syny</emphasis></p>
<p><emphasis>náhle procitnou, když slyší miny,</emphasis></p>
<p><emphasis>a znovu za Tróju jdou se bít.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kdo to je? </emphasis>poslal mu Orphu. <emphasis>Ten verš neznám.</emphasis></p>
<p><emphasis>Rupert Brooke, </emphasis>odpověděl úzkým svazkem Mahmud. <emphasis>Britský básník z doby 1. světové války. Napsal to cestou do Gallipoli… ale do Gallipoli nikdy nedojel. Zemřel cestou na nemoc.</emphasis></p>
<p>„K tvé rádiové kázni se moc vyjadřovat nebudu, malý Európane,“ ozval se na společném kanále dunivý hlas generála Beh bin Adeeho, „ale říkám, že to je zatraceně dobrá básnička.“</p>
<p>V křišťálovém městě na polární oběžné dráze vyjely dveře přetlakové komory nahoru a Odysseus vstoupil do vlastního města. Bylo plné slunečního světla, stromů, lián, tropických ptáků, potoků, starých ruin a drobných živočichů. Z vysokého, lišejníkem obrostlého balvanu skákal vodopád. Odysseus viděl, jak jelen přestal žvýkat trávu, zvedl hlavu, podíval se na člověka, který se k němu blížil schovaný za štítem, s mečem zvednutým, a pak klidně odešel.</p>
<p>„Senzory ukazují, že se blíží humanoidní forma – zatím ji přes vegetaci není vidět,“ oznámil výsadkové lodi Čo Li.</p>
<p>Odysseus zaslechl kroky dřív, než ji uviděl – bosé nohy na udusané hlíně a hladké skále. Když se před ním vynořila, nechal štít klesnout a zasunul meč do poutka na svém širokém opasku.</p>
<p>Ta žena byla nepopsatelně krásná. Dokonce i nelidští moravci v krunýřích z oceli a plastu, kterým vedle hydraulického srdce tlouklo srdce organické, kterým se vedle plastových pump a nanocytových servomechanismů choulil organický mozek a žlázy – dokonce i moravci, kteří ve vzdálenosti tisíc kilometrů civěli na své hologramy, poznali, jak je ta žena neuvěřitelně krásná.</p>
<p>Pleť měla opálenou dohněda, přes holá ramena jí v kudrlinách splývaly dlouhé tmavé vlasy, v nichž byl tu a tam světlý pramínek. Na sobě měla jen ten nejmenší dvoudílný úbor z třpytivého, ale tenkého hedvábí, který zdůrazňoval její plná, těžká prsa a široké boky. Byla bosá, ale kolem štíhlých kotníků měla zlaté náramky, na každém zápěstí spoustu náramků a na hladkých nadloktích stříbrné a zlaté spony.</p>
<p>Když přišla blíž, Odysseus, civějící moravci ve vesmíru a civějící moravci kroužící nad starou Trójou uviděli, že ženino obočí se klene ve smyslné křivce nad úžasně zelenýma očima, řasy má dlouhé a černé a to, co ze tří metrů vypadalo jako líčení kolem těch úžasných očí, se ukázalo být normálními stíny a tóny pleti, když se k ohromenému Odysseovi přiblížila na metr. Rty měla poddajné, plné a sytě červené.</p>
<p>Dokonalou řečtinou z Odysseovy éry a hlasem jemným jako vítr v korunách palem nebo šelest dokonale sladěných větrných zvonků řekla: „Buď vítán, Odyssee. Čekala jsem na tebe mnoho let. Jmenuji se Sycorax.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>68</strong></p>
<p>Druhý večer své pěší pouti Atlantickou průrvou s Moirou se Harman přistihl, že přemýšlí o spoustě věcí.</p>
<p>Chůze mezi dvěma vysokými stěnami vody – v těchto místech, v druhý den cesty, přes sto kilometrů od pobřeží, byl Atlantik hluboký více než sto padesát metrů – v sobě měla něco absolutně mesmerizujícího. Uzlík proteinové paměti uložené v modifikovaných šroubovicích DNA někde poblíž páteře pedanticky zatahal za Harmanovy myšlenky a chtěl doplnit detaily – <emphasis>(slovo mesmerizující je odvozeno od Franze Antona Mesmera, který se narodil 23. května 1734 ve švábském Iznangu a zemřel 5. března 1815 ve švábském Meersburgu – německého lékaře, jehož soustava terapeutických postupů známá jako mesmerismus, při níž působil na sympatickou složku vědomí svých pacientů, byla předchůdkyní pozdějšího hypnotismu…)</emphasis> – ale Harmanova mysl, ztracená v labyrintech úvah, se vyrušení ubránila. Čím dál lépe se mu dařilo umlčovat nedůležité hlasy, které se mu svým křikem draly do myšlenek, ale hlava ho pořád bolela jak čert.</p>
<p>Stopadesátimetrové vodní stěny po obou stranách osmdesátimetrové suché cesty také působily strašidelně a Harman si ani po dvou dnech cesty plně nezvykl na pocit klaustrofobie a strach z jejich okamžitého zhroucení. Ve skutečnosti už v Atlantické průrvě jednou byl, před dvěma lety, když slavil své osmadevadesáté narozeniny – vyšel z faxového uzlu 124 u Lomanova statku na bývalé newjerseyské pobřeží Severní Ameriky a šel dva dny tam a dva dny zpátky, zdaleka však neurazil takovou vzdálenost jako teď s Moirou – a tenkrát ho vodní stěny a hluboké šero v příkopu tolik neznepokojovaly. <emphasis>Pochopitelně, </emphasis>pomyslel si, <emphasis>byl jsem tenkrát mladší. A věřil jsem v magii.</emphasis></p>
<p>Několik hodin s Moirou nepromluvili ani slovo, ale snadno udržovali stejné tempo a šlo se jim spolu mlčky dobře. Harman analyzoval některé informace, které teď zaplňovaly jeho vesmír, ale většinou přemýšlel o tom, co by mohl a měl udělat, pokud se mu někdy podaří vrátit se do Ardisu.</p>
<p>První, co by měl udělat, uvědomil si, je omluvit se z hloubi srdce Ade za to, že ji opustil kvůli té pitomé cestě na Golden Gate na Machu Picchu. Jeho těhotná manželka a nenarozené dítě měly dostat přednost. Byl si toho vědom už tenkrát, ale teď to <emphasis>věděl.</emphasis></p>
<p>Potom se snažil vypracovat plán na záchranu své milované, svého nenarozeného dítěte, svých přátel a svého druhu. To tak jednoduché nebylo.</p>
<p>Co bylo teď <emphasis>jednodušší, </emphasis>když měl do sebe – doslova – nalito milion svazků informací, bylo to, že viděl několik možností.</p>
<p>Především měl skoro stovku obnovených funkcí, v jejichž zkoumání jeho mysl a tělo pokračovaly. Nejdůležitější z nich, alespoň z krátkodobého hlediska, byla funkce volného faxování. Místo aby bylo třeba vyhledávat uzly a aktivovat jejich mechanismy, nanotechnologie, které byly přítomné v každém člověku starého typu a kterým teď Harman rozuměl, mohly člověka odfaxovat z libovolného místa na jiné libovolné místo na planetě Zemi a dokonce – pokud by byly zrušeny zákazy – z povrchu planety na vybraná místa mezi 1 108 303 tělesy, zařízeními a městy na oběžné dráze kolem Země. Volné faxování je mohlo všechny zachránit před voynixy – a před Setebem s jeho nekontrolovatelnými <emphasis>kalibánky, </emphasis>dokonce před Kalibánem samotným – ale pouze v případě, že by faxová zařízení a paměťové moduly na oběžné dráze někdo pro lidi znovu zapnul.</p>
<p>Za druhé teď znal několik způsobů, jak by se mohl vrátit nahoru na prstence, a dokonce mlhavě chápal mimozemskou čarodějnici jménem Sycorax, která teď bývalému postlidskému orbitálnímu vesmíru vládla, ale neměl ponětí, jak by spolu s ostatními mohl Sycorax a Kalibána přemoci – byl si totiž jistý, že Setebos poslal svého jediného syna nahoru na prstence, aby faxovou funkci vyřadil z provozu. Pokud by však <emphasis>skutečně </emphasis>zvítězili, Harman věděl, že by se musel utopit v dalších křišťálových komnatách, než by získal všechny technické informace, které potřeboval, aby složité faxové a senzorové satelity znovu aktivoval.</p>
<p>Za třetí, jak studoval množství funkcí, které měl teď k dispozicí – z nichž mnohé se týkaly sledování vlastního těla a mysli a vyhledávání dat tam uložených – věděl, že podělit se o nově zjištěné informace by nebyl problém. Jednou ze ztracených funkcí byla jednoduchá sdílecí funkce – jakési obrácené samočtení – kdy se Harman mohl dotknout jiného člověka starého typu, vybrat, které paměťové pakety v RNA-DNA proteinových strukturách chce stáhnout, a informace by přetekla jeho tělem a kůží do druhé osoby. Tato funkce byla před téměř dvěma tisíci lety zdokonalena pro prototypy Malých zelených mužíčků a rychle přizpůsobena pro funkci lidských nanocytů. Tuto nanotechnicky aktivovanou schopnost paměti vázané na DNA měli všichni lidé starého typu a kromě ní měli ve svém těle a mysli stovku jiných latentních funkcí, ale bylo třeba jednoho informovaného člověka, aby začal lidské schopnosti znovu rozdmýchávat.</p>
<p>Harman se musel pousmát. Moira byla možná… ne možná, <emphasis>určitě… </emphasis>otravná se svými žertíky pro zasvěcené a záhadnými poznámkami, ale on už teď chápal, proč mu pořád říkala „můj mladý Prométhee.“ <emphasis>Prométheus </emphasis>podle Hésioda znamenalo „prozíravý“ nebo „prorocký“ a Prométheus byl v Aischylovi a v pracích Shelleyho, Wua a dalších slavných básníků titánský revolucionář, který ukradl bohům základní znalost – oheň – snesl ji lidem plazícím se v prachu a pozvedl je na úroveň, v níž byli skoro rovni bohům. Skoro.</p>
<p>„Proto jste nám odpojili další funkce,“ řekl najednou, aniž si uvědomil, že mluví nahlas.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>Pohlédl na postlidskou ženu, která šla v houstnoucím šeru vedle něho. „Nechtěli jste, aby se z nás stali bohové. Proto jste naše funkce nikdy neaktivovali.“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„Přesto se všichni posťáci s výjimkou tebe rozhodli odejít na jinou planetu nebo do jiné dimenze a hrát si tam na bohy.“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>Pochopil. První nutností a výsadou boha, ať už s malým „b“ nebo s velkým, bylo nemít žádné bohy nad sebou. Soustředil se znovu na své úvahy.</p>
<p>Harmanovo myšlení se po křišťálové komnatě změnilo. Tam, kde se kdysi soustředilo na věci, místa, lidi a emoce, bylo teď většinou přeneseně – složitý tanec metafor, metonymií, ironií a synekdoch. V situaci, kdy miliardy faktů – věcí, míst a lidí – byly zasazeny přímo do jeho buněk, se ohnisko myšlení přesunulo k souvislostem, odstínům, nuancím a poznávání okolního světa. Emoce v něm byly stále – možná dokonce silnější – ale tam, kde se kdysi vzdouvaly jako nějaký mohutný, dunivý bas přehlušující zbytek orchestru, teď tančily jako křehké, ale působivé houslové sólo.</p>
<p><emphasis>Mučivě mnoho mlhavých metafor pro mizerného muže, </emphasis>pomyslel si Harman, když se na troufalost svých myšlenek podíval s ironií. <emphasis>Příliš plno aliterací od podělaného pitomce.</emphasis></p>
<p>Přestože se sám sobě vysmíval, věděl, že je teď obdařen schopností pohlédnout na různé věci – lidi, místa, věci, pocity, sebe – s jistým poznáním, které je dopřáno jen někomu, kdo dozraje pro nuance, kdo vyroste do sebe a naučí se přijímat ironie, metafory, synekdochy a metonymie nejen v jazyce, ale i v danosti vesmíru.</p>
<p>Pokud by se mu podařilo znovu se setkat se svými lidmi, vrátit se k jakékoli enklávě lidí starého typu, nejenom do Ardisu, jeho nové funkce by lidstvo změnily jednou provždy. Nikomu by je nevnucoval, ale jelikož tato iterace <emphasis>homo sapiens </emphasis>byla v tomto post-postmoderním světě velice blízko vyhlazení, pochyboval, že by se někdo, na koho útočí voynixové, <emphasis>kalibánci </emphasis>a obří mozek, který běhá po spoustě noh a vysává duši, příliš zarytě bránil získání nových nadání, schopností a výhod pro přežití.</p>
<p><emphasis>Jsou všechny tyto funkce – z dlouhodobého hlediska – pro můj druh výhodou pro přežití? </emphasis>zeptal se sám sebe.</p>
<p>Odpověď, kterou mu dal vlastní vnitřní hlas, byl jasný výkřik zenového mistra, který slyší hloupou otázku od jednoho ze svých stoupenců: „Mu!“ – čemuž zhruba odpovídá význam „Vezmi tu otázku zpět, hlupáku“. Po této slabice často následovalo stejně jednoslabičné „Qwatz!“ což byl výkřik zenového mistra doprovázený současně výskokem a udeřením hloupého studenta do hlavy a do ramen těžkou učitelskou holí.</p>
<p><emphasis>Mu. Tady není žádná „dlouhodobost“ – o tom budou muset rozhodnout moji synové a dcery a jejich děti. Momentálně existuje všechno </emphasis>– všechno – <emphasis>krátkodobě.</emphasis></p>
<p>A hrozba, že člověka vykuchá hrbatý voynix, většinou náramně pomáhá soustředění. Pokud by funkce byly znovu aktivovány… Harman věděl, proč staré funkce včetně vyhledávací, omninetu, proxnetu, farnetu ale i samočtení, nefungují: někdo nahoře na prstencích udělal s datovými přenosy stejně krátký proces jako s faxovými zařízeními.</p>
<p>Kdyby se funkce podařilo znovu zapnout…</p>
<p>Jenže jak by se daly zapnout?</p>
<p>Harman se znovu ponořil do problému, jak se vrátit na prstence a znovu tam všechno uvést do provozu – energii, služebníky, faxy, všechny funkce.</p>
<p>Potřeboval vědět, jestli nahoře čeká ještě někdo jiný než Sycorax a jakou má obranu. Milion knih, které vstřebal v křišťálové komnatě, nemělo k této klíčové otázce co říct.</p>
<p>„Proč mě ty nebo Prospero nekvitnete na prstence?“ Harman se otočil k Moiře a zjistil, že ji v ubývajícím světle vidí jen nezřetelně. Obličej jí osvětlovalo hlavně světlo prstenců.</p>
<p>„Raději bychom to nedělali,“ řekla tím nejprovokativnějším bartlebyovským způsobem.</p>
<p>Pomyslel na střelnou zbraň ve svém batohu. Kdyby jí s ní pohrozil – a nechal ji, aby si v jeho tváři přečetla, že to myslí vážně, protože postlidé měli funkce pro odečítání a chápání lidských reakcí – přesvědčila by ji ta kombinace, aby ho kvantově odteleportovala do Ardisu nebo na prstence?</p>
<p>Věděl, že ne. Nikdy by mu zbraň nedala, pokud by pro ni znamenala hrozbu. Nechala do ní zabudovat nějaké protiopatření – třeba jí mohla zabránit v tom, aby vystřelila, pouze silou svého postlidského uvažování, nějakými jednoduchými obvody registrujícími mozkové vlny, zabudovanými do spouštěcího mechanismu – nebo měla něco stejně spolehlivého a neprůstřelného zabudované v sobě.</p>
<p>„Dali jste si s mágem takovou práci, když jste mě unesli a dopravili přes Indii do Himalájí, jen abyste mě strčili do křišťálové komnaty, utopili a vzdělali,“ řekl. Tolik slov nepronesl od okamžiku, kdy se vydali na pochod Průrvou; uvědomil si, jak jsou banální a zbytečná. „Proč jste to udělali, když nechcete, abych nad Setebem a ostatními padouchy zvítězil?“</p>
<p>Moira se tentokrát neusmála. „Jestli se máš dostat na prstence, najdeš si cestu.“</p>
<p>„‘Máš’ zní jako nějaká kalvinistická předurčenost,“ a Harman překročil nízkou hromadu vysušeného korálu. Cesta Průrvou byla zatím překvapivě snadná – přes těch několik propastí na oceánském dně, na které narazili, vedly železné mosty, stezky byly ve skalnatých nebo korálových hřebenech proražené třaskavinami nebo lasery a měly většinou mírný sklon, případně kovová lana, kterými si mohli pomáhat při výstupu nebo při sestupu tam, kde byla cesta strmá – takže se Harman nemusel příliš často dívat pod nohy. Ale v tomto ubývajícím světle bylo obtížné postřehnout detaily.</p>
<p>Moira na jeho mudrování neodpověděla ani nijak viditelně nezareagovala, a tak řekl: „Nápravna nebyla jen jedna.“</p>
<p>„To ti už předtím řekl Prospero.“</p>
<p>„Ano, ale teď mi to došlo. My lidé starého typu <emphasis>nemusíme </emphasis>umírat ani nově budovat medicínu z ničeho. Tam nahoře jsou další regenerační tanky.“</p>
<p>„Ano, samozřejmě. Postlidé byli připraveni starat se o milionovou populaci lidí starého typu. Na jiných orbitálních ostrovech, jak na rovníkovém, tak na polárním prstenci, jsou další nápravny a nádrže s modrými červy. To přece musí být jasné.“</p>
<p>„Ano, je to jasné, ale nesmíš zapomínat, že mám rozum čerstvě narozeného dítěte.“</p>
<p>„Na to jsem nezapomněla,“ ohradila se Moira.</p>
<p>„Nemám konkrétní informace o tom, kde ty další nápravny jsou. Mohla bys mi je označit?“</p>
<p>„Ukážu ti je, až dnes v noci uhasíme oheň,“ slíbila odměřeně.</p>
<p>„Ne. Já myslím na mapě prstenců.“</p>
<p>„Ty <emphasis>máš </emphasis>mapu prstenců, můj mladý Prométhee? Je to součást toho, čím ses nakrmil a napojil v Tádži?“</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou, „ale mohla bys nám ji nakreslit – s orbitálními souřadnicemi, se vším.“</p>
<p>„To přemýšlíš tak brzy po narození o nesmrtelnosti, Prométhee?“</p>
<p><emphasis>Přemýšlím? </emphasis>napadlo Harmana. Pak si vzpomněl na svou poslední myšlenku předtím, než si uvědomil, že nahoře v postlidských prstencích čekají dobře uložené další nápravny – patřila Adě, těhotné a zraněné.</p>
<p>„Proč byly všechny funkční léčebné tanky pro obousměrný faxový provoz na Prosperově ostrově?“ zeptal se.</p>
<p>Už v okamžiku, kdy tu otázku položil, spatřil odpověď, jako by to byla vzpomínka na zapomenutou noční můru.</p>
<p>„Prospero to tak zařídil, aby měl jeho zajatec Kalibán co jíst,“ objasnila Moira.</p>
<p>Harman ucítil, jak se mu bouří žaludek. Zčásti to byla reakce na to, že byly doby, kdy o avatarovi logosféry smýšlel přátelsky a smířlivě. Ale větší díl té náhlé vlny nevolnosti vyvolala skutečnost, že naposledy měl k jídlu ještě před svítáním dvě sousta výživné tyčinky přidělené pro tento den a v několika posledních hodinách zapomněl pít z hadičky svého hydrátoru. „Proč se zastavuješ?“ zeptal se Moiry.</p>
<p>„Na chůzi je už moc tma,“ odvětila. „Pojďme si rozdělat oheň, osmažit špekáčky, opéct žužu a zazpívat si pár táborových písní. Pak se můžeš pár hodin prospat a nechat si zdát, jak v zářivé budoucnosti nádrží s modrými červy žiješ věčně.“</p>
<p>„Jestli ti to ještě nikdo neřekl,“ poznamenal, „občas dovedeš být pěkně jízlivá mrcha.“</p>
<p>Tentokrát se Moira usmála. Byl to úsměv kočky Šklíby a téměř jediný detail, který na ní ve tmě Průrvy dokázal rozeznat. „Dokud tady byly mé sestřičky,“ řekla, „než všechny odletěly, aby ze sebe udělaly bohy – mnohé z nich bohy <emphasis>muže, </emphasis>což mi připadalo jako degradace – říkaly mi totéž. A teď vytáhni z batohu to usušené dřevo a chaluhy, které jsme celý den sbírali, a udělej hezký ohníček… aby to bylo trošku jako za starých časů.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>69</strong></p>
<p><emphasis>Mami! Mamííííí! Já se moc bojím. Tady dole je zima a tma. Mami! Pojď mě vytáhnout. Mami, prosím!</emphasis></p>
<p>Ada se probudila sotva půl hodiny poté, co v chladných časných hodinách tmavého zimního rána usnula. Ten dětský hlas, který slyšela v hlavě, na ni působil, jako by jí pod oblečením šmátrala malá, studená a nevítaná ruka.</p>
<p><emphasis>Mami, prosím. Mně se tady nelíbí. Je tady zima a tma a nemůžu ven. Ta skála je moc tvrdá. Mám hlad. Mami prosím, pomoz mi dostat se odsud. Mamííííí.</emphasis></p>
<p>Přestože byla vyčerpaná, přinutila se vylézt zpod přikrývky ven do chladného vzduchu. Zbylí lidé – teď, týden a pět dní po návratu do trosek Ardisu, jich bylo čtyřicet osm – si ze zachráněné plachtoviny postavili stany a Ada teď spala se čtyřmi dalšími ženami. Shluk stanů a původní přístřešek u studny tvořily střed nové palisády, jejíž přiostřené kůly stály jen třicet metrů od středu stanového městečka a rozvalin původní vily Ardis.</p>
<p><emphasis>Mamíííí… prosím, mami…</emphasis></p>
<p>Ten hlas teď zněl skoro pořád, a přestože se Ada naučila ignorovat jej po většinu doby, co byla vzhůru, bránil jí spát. Dnes v noci – v tomto tmavém předjitřním ránu – to bylo mnohem horší než obvykle.</p>
<p>Navlékla si kalhoty, boty a silný svetr a co nejtišeji vylezla ze stanu, aby neprobudila Elle a ostatní své spolunocležnice. U ohně uprostřed tábora bylo několik bdělých lidí – byli tam vždycky, celou noc – a na nových hradbách stály hlídky, ale prostor mezi Adou a Jámou byl prázdný a tmavý.</p>
<p>Byla <emphasis>velká </emphasis>tma; světlo hvězd a prstenců clonily husté mraky a ve vzduchu bylo cítit, jako by měl přijít sníh. Ada cestou k Jámě našlapovala opatrně – když se jim teď podařilo sešít a olemovat lepší přikrývky a spacáky, někteří lidé dál raději spali venku. Nechtěla na někoho šlápnout. I když byla teprve v pátém měsíci těhotenství, připadala si už tlustá a nemotorná.</p>
<p><emphasis>Mamííííííí!</emphasis></p>
<p>Nenáviděla ten prokletý hlas. V situaci, kdy v ní rostlo opravdové dítě, nebyla schopná tolerovat prosebný, naříkavý, falešně dětský hlas vycházející z té kreatury v Jámě, přestože to byla jen vnitřní ozvěna. Uvažovala, jestli ten telepatický vpád dokáže zachytit i vyvíjející se nervová soustava jejího dítěte. Doufala, že ne.</p>
<p><emphasis>Mami, prosím, pusť mě ven. Tady dole je tma.</emphasis></p>
<p>Rozhodli se, že u Jámy bude neustále někdo držet stráž, a dnes v noci to byl Daeman. Poznala tu hubenou, svalnatou siluetu s flešetovou puškou pověšenou přes rameno, ještě než rozeznala jeho obličej. Když došla k okraji Jámy, otočil se k ní.</p>
<p>„Nemůžeš spát?“ zašeptal.</p>
<p>„Nenechá mě,“ odpověděla také šeptem.</p>
<p>„Já vím. Vždycky slyším, když se to tím svým žadoněním zaměří na tebe. Slabě, ale zřetelně – jako by mě vzadu v mozku něco lechtalo. Slyším, jak to volá: ‘Mamíí’, a nejraději bych do toho vyprázdnil zásobník flešet.“</p>
<p>„To asi není špatný nápad,“ a Ada se podívala dolů na kovovou mříž přivařenou a přitlučenou ke skále nad Jámou. Mříž byla velká, těžká a hustá – vzali ji ze staré cisterny na vodu nedaleko vily Ardis – a malý Setebos již vyrostl tak, že nedokázal protáhnout stonky svých potulných rukou mezerami. Samotná Jáma byla hluboká jen něco přes čtyři metry, ale vysekali ji v pevné skále.</p>
<p>A přestože ten netvor měl sílu – samotný mnohooký, mnohoruký mozek měřil již více než metr dvacet a ruce měl každý den silnější – nevládl dostatečnou silou, aby vytrhl skoby mříže a přivařené, zapuštěné tyče ze skály. Zatím.</p>
<p>„Nebyl by špatný nebýt faktu, že kdybychom tu věc zabili, do pěti minut se na nás sesype dvacet tisíc voynixů,“ zašeptal Daeman.</p>
<p>Ada to nepotřebovala připomínat, ale když to slyšela nahlas, chlad a mrazení nevolnosti se do ní zakously hlouběji. Sonio bylo ve vzduchu, v zamračené tmě, a provádělo obvyklý krouživý průzkum. Zprávy byly každý den stejné – voynixové udržovali odstup, v téměř dokonalém kruhu o poloměru tří kilometrů od tohoto možná posledního lidského tábora na Zemi – jejich počet přesto vzrůstal. Greogi včera odpoledne vyslovil odhad, že v lesích bez listí je těch matně stříbrných tvorů dvacet až pětadvacet tisíc. Dnes ráno s prvním světlem jich bude víc. Každý den jich bylo víc. Byla to stejná jistota jako kalné zimní východy slunce. Bylo to stejně jisté jako vědomí, že ten prosebný, kňouravý, vemlouvavý telepatický hlas vycházející z Jámy nezmlkne, dokud se nedostane na svobodu.</p>
<p><emphasis>A co pak? </emphasis>přemýšlela Ada.</p>
<p>Dovedla si to představit. Pouhá přítomnost té věci uvrhovala ty, kteří z Ardisu přežili, do apatie. Přečkat dny – trávené stavěním a rozšiřováním stanů a přístřešků, zachraňováním toho, co se z trosek zachránit dalo, vylepšováním zoufalé palisádové pevnůstky, nemluvě o obstarávání dostatku potravy – bylo i tak dost náročné, aniž by v duchu museli poslouchat protivné kňourání malého Seteba.</p>
<p>S jídlem to bylo vážné. Veškerý dobytek se rozutekl při masakru a výpravy v soniu našly jen rozkládající se mršiny na vzdálených polích a v zimních lesích. Voynixové povraždili i dobytek. A v situaci, kdy půda byla zmrzlá, takže pouhá naděje na zahrady nebo úrodu byla vzdálená měsíce, a z jídla v konzervách, které měli ve sklepení vily Ardis, zbyly jenom roztavené fleky pod ohořelými sutinami, bylo osmačtyřicet zbývajících obyvatel Ardisu zcela odkázáno na lovce, kteří každým dnem vyráželi v soniu. V sedmikilometrovém okruhu armády voynixů žádná lovná zvěř nebyla, a tak každý den dva muži nebo ženy vybavení flešetovými zbraněmi riskovali cestu za linie voynixů – každým dnem delší, neboť jeleni a větší zvířata z oblasti prchali – a každý večer, pokud měli štěstí, se na rožni nad hlavním ohništěm otáčel jelen nebo divoký kanec. Ale poslední dobou moc štěstí neměli – čerstvé maso nebylo každý den a ubývalo výprav, při nichž našli v rozšiřujícím se okruhu doletu zvíře, které mohli ulovit, takže se snažili zakonzervovat to málo, co měli, uzením nebo drahocennou solí zachráněnou ze skladišť, dál monotónně žvýkali nedobré proužky sušeného masa a pozorovali hromadící se voynixe. S tím, jak se jim malý Setebos bez přestání sápal do mozku svýma bílýma, slizkýma rukama a chapadly telepatie, dokonce i když spali, se jejich nálada každým dnem a nocí zhoršovala. A podobně jako zvěř, kterou lovili ze sonia, i spánek nacházeli čím dál obtížněji.</p>
<p>„Ještě několik dní,“ řekl tiše Daeman, „a myslím, že se dokáže z naší klece dostat ven.“ Vytáhl z výklenku opodál hořící pochodeň a podržel ji nad jámou. Malý Setebos, mozek velikosti malého telete, jehož povrch se leskl vlhkým, šedým slizem, visel z mříže. Půl tuctu rukou s chapadly svíralo mřížoví z litiny. Osm nebo deset žlutých očí uhnulo, přimhouřilo se a zavřelo před nenadálým prudkým světlem. Dva krmicí otvory se rytmicky otevřely a Ada se fascinovaně zahleděla na řady drobných bílých zubů v každém z nich.</p>
<p>„Mami,“ vypísklo to. Mluvilo to už týden, ale skutečný hlas nezněl zdaleka tak lidsky nebo dětsky jako ten telepatický.</p>
<p>„Ano,“ zašeptala Ada. „Svoláme na dnešek všeobecnou poradu. Ať všichni odhlasují kdy. Ale brzy musíme podniknout poslední přípravy k odchodu.“</p>
<p>Téměř nikdo z nich neměl z plánu radost, ale byl to ten nejlepší, jaký dokázali vymyslet. Zatímco Daeman a několik dalších budou hlídat malého Seteba, ostatní zahájí evakuaci lidí a materiálu na ostrov, který objevili na řece něco přes padesát mil po proudu od Ardisu. Nebyl to sice rajský ostrov někde na opačné straně světa, kam chtěl odfaxovat Daeman, ale tento malý skalnatý ostrůvek ležel uprostřed řeky, která kolem něj tvořila silné proudy, a především – dal se bránit.</p>
<p>Všichni předpokládali, že voynixové nějakým způsobem odněkud faxují – i když každodenní kontrola ardiského faxového uzlu ukazovala, že stále nefunguje. To znamenalo, že je voynixové mohou jednoduše následovat, možná dokonce odfaxovat přímo na ostrov. Ale osmačtyřicet zbývajících lidí se mohlo namačkat k sobě a zbudovat tábor v travnaté prohlubni na pahrbku uprostřed ostrova – lovit a přivážet jídlo tak, jak to dělali teď – a využívat toho, že při velikosti ostrova by voynixové měli problém, aby jich tam přifaxovalo víc než několik set najednou. Takové množství by se jim možná podařilo pobít nebo odehnat.</p>
<p>Poslední muži a ženy, kteří opustí Ardis – a Ada měla zcela vážně v úmyslu tou poslední ženou být – zabijí Setebova zplozence. Vzápětí se přes toto posvátné místo převalí jako šílené kobylky voynixové, ale zbývající lidé budou v bezpečí na ostrově. Na několik hodin v bezpečí, odhadovala Ada.</p>
<p>Uměli voynixové plavat? Ada a ostatní pátrali v paměti, jestli někdy v dávné historii viděli své voynixí otroky plavat, než se před deseti měsíci zřítila obloha, než Harman s mrtvou Savi a Daemanem zničili spolu s Prosperovým ostrovem nápravnu. Než skončil jejich pošetilý svět večírků, nekonečného faxování a bezpečí. Nikdo si nebyl jistý, jestli někdy viděl voynixe plavat.</p>
<p>Ale Ada si v srdci byla jistá. Voynixové uměli plavat. Byli schopni přejít po dně řeky pod vší tou vodou a i v těch prudkých proudech, pokud museli. Jakmile bude malý Setebos mrtvý, dostanou se k lidem na ostrůvku.</p>
<p>A pak ti, kteří přežijí, pokud nějací budou, budou muset znovu prchnout – jenže kam? Ada hlasovala pro Golden Gate na Machu Picchu, protože si dobře pamatovala Petyrovo líčení, jak se voynixové, kteří se tam shromáždili, marně snaží proniknout do zelených obytných bublin namačkaných na věžích mostu nebo na nosných lanech. Ale většina ostatních nechtěla na most, který nikdy neviděla – bylo to příliš daleko, dostat se tam by trvalo příliš dlouho, byli by uvěznění ve skleněných stavbách vysoko nad prázdnotou a všude kolem sebe by měli voynixe.</p>
<p>Ada je přesvědčovala, že Harman, Petyr, Hannah a Nikdo/Odysseus se dostali na most za necelou hodinu, když se nechali vystřelit na okraj vesmíru a potom se prodrali zpět do atmosféry nad jižním kontinentem. Vysvětlovala jim, že sonio má ten letový plán stále v paměti – že cesta na Golden Gate na Machu Picchu by trvala jenom o několik minut déle než odvoz podél řeky na skalnatý ostrůvek.</p>
<p>Ale ani tak to nechtěli zkusit. Zatím ne. Ada a Daeman přesto pokračovali v přípravě plánů na dalekou evakuaci.</p>
<p>Najednou se z výšky nad černou linií stromů na jihozápadě ozval nějaký zvuk – jakési rachocení, sykot.</p>
<p>Daeman si sundal z ramene flešetovou pušku a odjistil ji. „Voynixové!“ vykřikl.</p>
<p>Ada se kousla do rtu. Na okamžik zapomněla na Seteba u svých nohou, niterné naléhání zaniklo v opravdovém hluku. Někdo u ohniště uprostřed tábora zvonil na hlavní poplašný zvon. Lidé klopýtali z velkého přístřešku a z ostatních stanů a pokřikovali, aby probudili ostatní.</p>
<p>„Myslím, že ne,“ domnívala se. Musela skoro křičet, aby ji Daeman v tom rámusu slyšel. „To znělo jinak.“</p>
<p>Když utichlo řinčení zvonu a umlkl křik, zaslechla to zřetelněji. Kovový, skřípavý, mechanický zvuk – jiný než syčivé skoky a šelest tisíců útočících voynixů.</p>
<p>Pak se objevilo světlo – z oblohy, z výšky jen asi sto metrů, vytrysklo dolů světlo reflektoru. Jeho kužel a kruh osvětlily holé větve, zmrzlou a ohněm zčernalou trávu, palisády a ohromené hlídky na jednoduchých baštách.</p>
<p>Sonio nemělo reflektor.</p>
<p>„Vezměte si pušky!“ křikla Ada na skupinu, která se motala kolem hlavního ohniště. Někteří lidé měli zbraně u sebe. Další je popadli a připravili je.</p>
<p>„Rozdělte se!“ zařval Daeman, začal mávat rukama a rozběhl se k namačkanému davu. „Kryjte se!“ Ada souhlasila. Ať to bylo cokoli, pokud to mělo nepřátelské úmysly, nemělo smysl pomáhat tomu tím, že se nahrnou k sobě jako tlusté a spokojené cíle.</p>
<p>Hukot a skřípot natolik zesílily, že v nich zanikl i poplašný zvon, na který někdo začal znovu, divoce a zbytečně, vyzvánět.</p>
<p>Ada už to spatřila – létající stroj, něco mnohem většího než sonio a zároveň mnohem pomalejšího a těžkopádnějšího, něco, co nebyl ladný ovál jejich sonia, ale spíš dva hrbolaté kruhy, přičemž z toho předního tryskalo poskakující světlo silného reflektoru. Stroj se houpal a třásl, jako by se měl každým okamžikem zřítit, ale přeletěl nízkou palisádu – strážný se vrhl na zem, aby se vyhnul jeho výstupkům – tvrdě se sklouzl po zmrzlé trávě nedaleko Jámy, znovu se vznesl do vzduchu a pak ztěžka dosedl.</p>
<p>Daeman a Ada se k němu rozběhli; Ada tak, jak jí to umožňoval pátý měsíc těhotenství a fakt, že nesla pochodeň, Daeman s automatickou flešetovou puškou zdviženou a namířenou na tmavé siluety, které z dosedlého stroje začaly vylézat.</p>
<p>Ty tmavé siluety byli lidé – Ada jich narychlo napočítala osm. Viděla tváře, které nepoznávala, ale poslední dva, kteří stroj opustili, ti, kteří byli u řízení kousek od přídě prvního kovového kruhu, byli Hannah a Odysseus – nebo Nikdo, jak chtěl být v posledních měsících před svým zraněním a odvozem na most nazýván.</p>
<p>A pak už si Ada a Hannah padly do náruče. Plakaly obě, ale Hannah vzlykala skoro hystericky. Když přestaly, aby se na sebe mohly podívat, Hannah ze sebe vypravila: „Vila Ardis? Kde je? Kde jsou všichni? Co se stalo? Petyr je v pořádku?“</p>
<p>„Petyr je mrtvý,“ řekla Ada. Cítila, jak je její emocionální reakce na ta slova prázdná. V příliš krátkém čase se odehrálo příliš mnoho hrůz; připadala si, jako by měla na duši modřiny. „Voynixové mohutně zaútočili krátce po vašem odjezdu. Vyvrátili hradby, použili kameny jako projektily. Dům shořel. Emma je mrtvá. Reman je mrtvý. Peaen je mrtvá…“ Odříkala seznam starých přátel, kteří při útoku a později zemřeli.</p>
<p>Hannah, která byla vždycky hubená, ale ve světle pochodně vypadala ještě mnohem vychrtleji – si zděšeně zakryla ústa.</p>
<p>„Pojďte,“ vyzvala je Ada, vzala Nikoho za zápěstí a znovu objala Hannah. „Vypadáte všichni hladově. Pojďte k ohni – brzy začne svítat. Můžete nám představit své přátele a my vám přineseme něco k jídlu. Chci slyšet všechno o všem.“</p>
<p>Seděli u ohně, dokud nevyšlo zimní slunce, a vyměňovali si informace tak věcně, jak to za daných okolností šlo. Laman uvařil k snídani vydatnou, hustou polévku a hosté si ji dali. Do cínových hrníčků dostali skoro poslední hustou, silnou kávu, již se podařilo najít v jednom ze skladišť, která shořela jen částečně.</p>
<p>Pětice nových lidí, z nichž tři byli muži a dvě ženy, se představila jako Beman, Elian, Stefe, Iyayi a Susan. Vůdce byl Elian, úplně holohlavý muž, který vyzařoval autoritu stáří a mohl být skoro stejného věku jako Harman. Všichni byli ovázaní nebo měli drobná zranění, a zatímco se ostatní bavili, Tom a Siris jim rány ošetřili s využitím zdravotnického materiálu, který jim ještě zbýval.</p>
<p>Ada velice rychle vylíčila své mladé přítelkyni Hannah – která se už nějak nezdála být tak mladá – a mlčenlivému Nikomu ságu o ardiském masakru, dnech a nocích na Hladové skále, nefunkčním faxovém uzlu, shromažďování voynixů a vylíhnutí a věznění malého Seteba.</p>
<p>„Ucítil jsem tu věc v hlavě, ještě než jsme přistáli,“ promluvil tiše Nikdo. Když pak začala vyprávět Hannah, Řek s mohutnou hrudí a prošedivělými vousy, oblečený jen do tuniky z hrubého plátna, přestože počasí bylo mrazivé, došel k Jámě a zadíval se dolů na vězně.</p>
<p>„Odysseus vyšel z regenerační kóje tři dny poté, co Ariel odnesl Harmana,“ vyprávěla tmavovlasá mladá žena s třpytivýma očima. „Voynixové se dál snažili proniknout dovnitř, ale Odysseus mě ujistil, že se jim to nepodaří, dokud bude fungovat pole vytvářející nulové tření. Jedli jsme, spali jsme…“ Hannah nakrátko sklopila oči a Ada poznala, že ti dva dělali víc než jenom spali. „Čekali jsme, že se pro nás Petyr vrátí, jak slíbil, ale po týdnu začal Odysseus pracovat a pokoušel se smontovat kusy sonií a jiných létajících strojů, které jsme našli v garáži – v hangáru – nebo jak by se tomu mělo říkat. Většinu svařování jsem udělala já. Odysseus pracoval na elektronice a pohonné soustavě. Když nám došly potřebné součástky, prolezla jsem zbytek bublin a tajných místností na Golden Gate.</p>
<p>Dosáhl toho, že se ta věc v hangáru vznesla a maličko létala – skládá se hlavně ze dvou létajících strojů služebnického typu zvaných vzdušné vory, které nebyly určené k cestám na velkou vzdálenost – ale měli jsme potíže s navigačními a řídícími systémy. Nakonec musel vymontovat část menší UI, která na mostě řídila kuchyni. Tu část, která vařila a znala recepty, ponechal, ale provedl jí lobotomii, aby zvládla vor navigovat a kontrolovat výšku. Pilotovat ten nemotorný stroj není nic příjemného – pořád nám chce připravit snídani a navrhuje recepty.“</p>
<p>Ada a několik dalších se tomu zasmáli. Lidí, kteří poslouchali, bylo víc než tucet, včetně Greogiho, jednorukého Lamana, Elle, Edide, Bomana a dvou zdravotníků. Pět zraněných nováčků jedlo horkou polévku a mlčky poslouchalo. Sníh, který Ada cítila ve vzduchu už před několika hodinami, slabě padal, ale na zemi se neudržel. Z rychle se ženoucích mraků dokonce vykouklo slunce.</p>
<p>„Nakonec, když jsme dospěli k přesvědčení, že Ariel Harmana nevrátí a Petyr ani nikdo jiný z vás ostatních pro nás nepřiletí, jsme naplnili vor zásobami – vzali jsme další zbraně, které jsem našla v další tajné místnosti – otevřeli jsme hangárová vrata a zamířili na sever. Doufali jsme, že odpuzovače nás udrží ve vzduchu a s pomocí primitivního navigačního systému se dostaneme aspoň přibližně do blízkosti Ardisu.“</p>
<p>„To bylo včera?“ zeptala se Ada.</p>
<p>„To bylo před devíti dny,“ odpověděla Hannah.</p>
<p>Když mladší žena viděla Adinu ohromenou reakci, pokračovala: „Ta věc létá <emphasis>pomalu, </emphasis>Ado, při maximální rychlosti nějakých osmdesát nebo sto kilometrů za hodinu. O většinu zásob jídla jsme přišli, když jsme doopravdy spadli do moře v místech, kde podle Odyssea bývala Panamská šíje. Naštěstí pro nás přidělal na vor plovací vaky, takže mohl několik hodin fungovat jako <emphasis>opravdový </emphasis>vor, než jsme vyházeli zátěž a Odysseus znovu nahodil letové systémy pomocí kladiva.“</p>
<p>„To už s vámi byli Elian a ostatní?“ zeptal se Boman.</p>
<p>Hannah zavrtěla hlavou, znovu se napila kávy a schoulila se nad teplý plechový hrníček, jako by jí dodával nezbytné teplo. „Když jsme přeletěli Šíjové moře, museli jsme se zastavit na pobřeží,“ navázala. „Byla tam komunita od faxového uzlu – myslím, že jsi tam byla, Ado, jmenuje se Hughes Town. Byl tam takový vysoký plastbetonový mrakodrap s břečťanem.“</p>
<p>„Byla jsem tam jednou na oslavě třetí dvacítky,“ vzpomněla si Ada na výhled na moře z terasy vysoko na střeše té budovy. Byla tenkrát mladá, nebylo jí ještě ani patnáct. Bylo to zhruba ve stejné době, kdy se poprvé setkala se svým obtloustlým „bratrancem“ Daemanem. Vybavovala si z těch dnů probouzející se pocity smyslnosti.</p>
<p>Elian si odkašlal. Na obličeji, na předloktí a na rukou měl nafialovělé jizvy a jeho oděv připomínal spíš masu potrhaných hadrů než cokoli jiného, ale z jeho držení těla vyzařovala silná autorita. „V uzlové komunitě nás bylo víc než dvě stovky, když voynixové před měsícem zaútočili,“ promluvil tichým, ale hlubokým hlasem. „Neměli jsme žádné zbraně. Ale hlavní věž byla příliš vysoká, takže na ni nemohli prostě vyskočit, venkovní povrch jim nějak znesnadňoval šplhat a udržet se na něm a převislé terasy umožňovaly jednodušší obranu než kterékoli jiné místo, kam jsme se mohli uchýlit. Schodiště jsme zabarikádovali – výtahy samozřejmě přestaly fungovat při pádu nebes – a jako zbraně jsme používali všechno, co jsme našli: služebnické nástroje, železné tyče, jednoduché luky a šípy vyrobené z ocelových lan a pružnic z bryček a drožek – prostě všechno. Většinu z nás voynixové pozabíjeli. Asi půltucet lidí se dostal do faxového pavilonu a odfaxoval pro pomoc, než faxy přestaly fungovat, a já s těmi čtyřmi dalšími jsme zůstali na nástavbě Hughestownské věže obklopeni pětistovkou voynixů, kteří okupovali všechno. Pět dnů jsme byli bez jídla a dva bez vody, když jsme uviděli, jak se přes záliv plahočí vzdušný vor Nikoho a Hannah.“</p>
<p>„Museli jsme vyházet další jídlo, zdravotnický materiál a dokonce většinu zbraní a flešetové munice, abychom vyrovnali váhu navíc,“ řekla ostýchavě Hannah. „A museli jsme ještě třikrát přistát a opravit vor. Ale nakonec nás sem dovezl.“</p>
<p>„Jak navigační systém poznal, kde má hledat Ardis?“ zeptal se Cesman, hubený vousatý muž, který se odjakživa zajímal o stroje.</p>
<p>Hannah se zasmála. „Nepoznal. Měl co dělat, aby našel to, čemu Odysseus říká Severní Amerika. On nás sem dovedl – Odysseus – nejdřív podle jedné velké řeky, kterou jmenujete Mississippi, a pak po naší Ardiské řece, které říkal Leanoka nebo Ohio. A pak jsme uviděli váš oheň.“</p>
<p>„Vy jste letěli i v noci?“ zeptala se Ada.</p>
<p>„Museli jsme. V lesích na jih odsud bylo příliš mnoho dinosaurů a šavlozubců, než abychom riskovali dlouhé přistání. Všichni jsme se střídali a pomáhali jsme ten krám řídit, když Odysseus dřímal. Ale po většinu těch dvaasedmdesáti hodin byl vzhůru.“</p>
<p>„Vypadá… zase zdravě,“ řekla Ada.</p>
<p>Hannah přikývla. „Regenerační sarkofág zahojil většinu ran, které mu voynixové způsobili. Udělali jsme dobře, že jsme ho převezli na most. Jinak by zemřel.“</p>
<p>Ada chvíli mlčela. Přemýšlela o tom, jak ji to rozhodnutí připravilo o Harmana.</p>
<p>Jako by přítelkyni četla myšlenky, Hannah řekla: „Zkoušeli jsme Harmana hledat, Ado. Přestože si Odysseus byl jistý, že ho Ariel někam přenesl kvantovou teleportací – je to jako faxování, jenom nějak účinnější, používali to bohové v turínkovém dramatu – tak přestože Odysseus si byl jistý, že ho Ariel kvitl daleko, slétli jsme dolů a prohledali jsme zříceniny starého Machu Picchu pod mostem, dokonce jsme pátrali podél řek, vodopádů a údolí v blízkosti. Po Harmanovi nebylo ani památky.“</p>
<p>„Ještě pořád žije,“ řekla jednoduše Ada. Sáhla si při tom na zvětšené břicho. Dělala to tak vždycky – byla to nejenom část jejího spojení s Harmanem, ale jako by to potvrzovalo, že její intuitivní pocit je správný. Bylo to skoro, jako by Adino nenarozené <emphasis>dítě </emphasis>vědělo, že Harman stále žije… někde.</p>
<p>„Ano,“ přitakala Hannah.</p>
<p>„Viděli jste nějaké jiné komunity u faxových uzlů?“ zeptal se Loes. „Někoho dalšího, kdo přežil?“</p>
<p>Hannah zavrtěla hlavou. Ada si všimla, že vždycky krátké vlasy její mladé přítelkyni trochu povyrostly. „Zastavili jsme se u dvou dalších uzlů mezi Hughes Townem a Ardisem,“ odpověděla Hannah. „Byly to uzly s malými komunitami – Live Oak a Hulmanica. Oba voynixové vyplenili – zůstaly tam jen mrtvoly voynixů a lidské kosti, nic víc.“</p>
<p>„Kolik lidí tam podle tebe zemřelo?“ zeptala se tiše Ada.</p>
<p>Hannah pokrčila rameny a dopila poslední zbytek kávy. „Ne víc než čtyřicet nebo padesát dohromady,“ řekla s chladnou absencí citu, jež byla společná všem, kteří v Ardisu přežili. „Zdaleka ne jako ta katastrofa tady.“ Hannah se rozhlédla. „Mám pocit, že mě v hlavě něco škrábe jako nepříjemná vzpomínka.“</p>
<p>„To je malý Setebos,“ řekla Ada. „Chce nám vlézt do hlavy a dostat se ven z Jámy.“ Celou dobu přemýšlela o díře, v níž tvor byl, jako o Jámě s velkým „J“.</p>
<p>„Vy se nebojíte, že jeho matka – otec – nebo co je ta věc v Kráteru Paříž, kterou Daeman viděl, si pro něho přijde?“</p>
<p>Ada se zadívala k místu, kde u Jámy stál Daeman a něco naléhavě líčil Nikomu. „Zatím se velký Setebos neukázal,“ pokrčila rameny. „Větší starosti nám dělá, co provede ten malý.“ Popsala jim, jak mnohoruký tvor zřejmě vysává energii ze země všude tam, kde někdo hrůzným způsobem zemřel.</p>
<p>Hannah se zachvěla, přestože sluneční paprsky už byly silnější. „Reflektorem jsme viděli voynixe v lesích,“ promluvila tiše. „Nedalo se spočítat, kolik jich je. Řada za řadou. Jenom tam stáli pod stromy a na kopcích, nejbližší asi tak tři kilometry daleko, myslím. Co budete dělat?“</p>
<p>Ada jim pověděla o plánu s ostrovem.</p>
<p>Elian si znovu odkašlal. „Promiňte,“ vmísil se. „Není to moje věc a vím, že můj hlas tady nemá žádnou váhu, ale připadá mi, že na takovém skalnatém ostrově byste se dostali do stejného postavení, v jakém jsme byli my na věži. Budou přicházet další a další voynixové – máte jich tady mnohem víc – a vy jeden po druhém zahynete. Řekl bych, že místo jako ten most, o kterém nám vyprávěla Hannah, má větší smysl.“</p>
<p>Ada přikývla. Nechtěla se zatím dohadovat o strategii – příliš mnoho zbylých lidí z Ardisu, kteří seděli kolem v kroužku a poslouchali, by hlasovalo pro ostrov. „Ty tady <emphasis>máš </emphasis>hlas, Eliane,“ ubezpečila ho místo toho. „Každý z vás ho má. Jste teď součástí naší komunity – všichni uprchlíci, které najdeme, budou – a tvůj hlas je stejně platný jako můj. Díky za názor. Všichni to probereme u poledního jídla a dokonce i za hlídky budou hlasovat jejich zástupci. Myslím si, že byste se předtím měli trochu vyspat.“</p>
<p>Elian, Beman, plavovlasá Iyayi – která nějakým způsobem zůstala krásná navzdory škrábancům a hadrům – drobná, mlčenlivá žena, která se jmenovala Susan, a mohutný, vousatý muž jménem Stefe přikývli a odešli s Tomem a Sirisem, aby si někde pod plachtou našli volné přikrývky.</p>
<p>Ada vzala Hannah za předloktí.</p>
<p>„Měla by ses taky vyspat.“</p>
<p>„Co se ti stalo se zápěstím, Ado?“</p>
<p>Ada se podívala na neforemnou sádru a špinavý obvaz. „Zlomila jsem si je při zdejších bojích. Nic to není. Zaujalo mě, že voynixové od Golden Gate na Machu Picchu zmizeli. Svádí mě to k myšlence, že proti nám stojí konečné množství těch bestií – pokud se musejí přesouvat.“</p>
<p>„Konečný počet,“ přisvědčila Hannah. „Ale Odysseus si myslí, že voynixů je víc než milion a nás lidí méně než sto tisíc.“ Na okamžik se zamyslela a dodala: „Sto tisíc předtím, než začalo zabíjení ve velkém.“</p>
<p>Ada uchopila paži své mladší přítelkyně. „Má Nikdo představu, <emphasis>proč </emphasis>nás voynixové zabíjejí?“ zeptala se.</p>
<p>„Myslím si, že má, ale neřekl mi ji,“ odpověděla Hannah. „Je mnoho věcí, které si nechává pro sebe.“</p>
<p><emphasis>To je nejzdrženlivější vyjádření za celou poslední dvacítku, </emphasis>pomyslela si Ada. Nahlas ale řekla: „Vypadáš vyčerpaně, drahá. Opravdu by ses měla trochu vyspat.“</p>
<p>„Až půjde Odysseus,“ odporovala Hannah a podívala se Adě do očí s něčím, co vypadalo jako ostýchavost, vzdor a hrdost mladší milenky.</p>
<p>Ada znovu přikývla.</p>
<p>Daeman přistoupil k ohni. „Ado, mohli bychom s tebou chvilku mluvit?“</p>
<p>Ada se dotkla ramene Hannah, těžkopádně vstala a vydala se za Daemanem k Jámě, kde stál Nikdo. Muž, kterému kdysi říkali Odysseus, nebyl o mnoho vyšší než Ada, ale byl tak pevný a svalnatý, že z něho vyzařovala síla. Rozevřenou tunikou spatřila kudrnaté šedé chlupy na jeho hrudi.</p>
<p>„Obdivuješ naše zvířátko?“ zeptala se.</p>
<p>Nikdo se neusmál. Poškrábal se na bradě, podíval se do Jámy na nezvykle klidné dítě a pak se pohledem černých očí vrátil k Adě. „Budete to muset zabít.“</p>
<p>„Máme to v plánu.“</p>
<p>„Myslím tím rychle,“ řekl Nikdo/Odysseus. „Tyhle věci nejsou ani tak děti opravdového Seteba, jako spíš vši.“</p>
<p>„Vši?“ zeptala se Ada. „Slyším, jak to přemýšlí…“</p>
<p>„A budeš to slyšet víc a víc, dokud to nevyleze – pravděpodobně by mohlo už teď, kdyby chtělo – a nevysaje vám přímo z těla energii a duši.“</p>
<p>Ada přimhouřila oči a zadívala se do Jámy. Dvouhemisférový mozek, který tvořil záda dítěte, bylo vidět jen jako sedavou záři. Spočíval na dně jámy, úponky a ruce měl smotané, pohyblivé ruce vražené pod slizovité tělo, početné oči zavřené.</p>
<p>„Vajíčka se vylíhnou a tyhle věci se z nich vyrojí,“ pokračoval Odysseus. „Fungují jako zvědové opravdového Seteba. Dorůstají jen asi šesti metrů. Najdou v půdě… potravu… a pak se k původnímu Setebovi vrátí. Zatím si nejsem úplně jistý, jak se přesouvají, pravděpodobně bránovými dírami – tahle zatím není dost stará, aby dokázala díru vytvořit – a až podají hlášení, velký Setebos jim za informace poděkuje a sežere je, vstřebá všechno zlo a hrůzu, které tyto… děti… ze světa vysály.“</p>
<p>„Jak je možné, že toho o Setebovi a jeho… vších… tolik víš?“</p>
<p>Nikdo zavrtěl hlavou, jako by se teď takovou bez významností nechtěl zabývat.</p>
<p><emphasis>A kdy začneš té milé Hannah prokazovat lásku a pozornost, kterou si zaslouží, ty vepři? </emphasis>pomyslela si Ada.</p>
<p>„Nikdo nám chtěl něco důležitého říct… o něco nás požádat,“ řekl Daeman. Adin přítel vypadal ustaraně.</p>
<p>„Potřebuji si vzít sonio,“ řekl Nikdo.</p>
<p>Ada zamrkala. „Vzít kam?“</p>
<p>„Nahoru na prstence.“</p>
<p>„Na jak dlouho?“ zeptala se Ada. Hlavou se jí honilo: <emphasis>Nemůžeš si vzít sonio! </emphasis>A věděla, že Daeman si myslí totéž.</p>
<p>„Nevím,“ odpověděl Odysseus tím svým zvláštním přízvukem.</p>
<p>„Tedy,“ začala Ada, „nepřichází v úvahu, že by sis vzal sonio. Potřebujeme je, abychom se odsud dostali. Potřebujeme je pro lov. Budeme je potřebovat, abychom…“</p>
<p>„Musím si vzít sonio,“ zopakoval Nikdo. „Je to jediný stroj na tomto světadílu, který mě může vynést nahoru, a já nemám čas letět do Číny nebo někam jinam, abych našel další. A Středozemní kotlina je teď díky <emphasis>kalibánkům </emphasis>nepřístupná.“</p>
<p>„Tedy,“ zopakovala Ada. Slyšela ve vlastním hlasu skálopevnou tvrdohlavost, která z ní promlouvala jen málokdy. „Nemůžeš si vzít sonio. Jinak všichni zemřeme.“</p>
<p>„To není momentálně tak důležité,“ prohlásil šedovousý bojovník.</p>
<p>Ada se začala smát, ale hned toho nechala, s ústy pootevřenými úžasem. „Pro <emphasis>nás </emphasis>to důležité je, Nikdo. My chceme žít.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou, jako by Ada nerozuměla. „Nikdo na této planetě nebude žít, jestli se nedostanu nahoru na prstence… a ještě dnes. Potřebuji sonio. Pokud to půjde, dovezu je zpátky, nebo vám je zpátky pošlu. Pokud ne… tak na tom nebude záležet.“</p>
<p>Ada litovala, že u sebe nemá flešetovou pušku. Zalétla pohledem k té, kterou měl Daeman – sundal ji z ramene a držel ji jen nedbale. Zdálo se, že Nikdo u sebe žádnou zbraň nemá, ale Ada viděla, jakou má tento muž sílu.</p>
<p>„Potřebuji sonio,“ zopakoval Nikdo. „Dnes. Hned.“</p>
<p>„Ne,“ odmítla Ada.</p>
<p>Dole v Jámě spustil mnohoruký sirotek znenadání naříkavý, frkavý, kašlavý zvuk, který skončil něčím, co se velice podobalo lidskému smíchu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>70</strong></p>
<p>Vysoko nad nimi zuřila bouře. Prstence a hvězdy zmizely již dávno, takže jen blesky ozařovaly svislé stěny po obou stranách odporně bledého zářezu Atlantické průrvy, který se táhl tak daleko na východ a na západ, že blesky nevydržely svítit dost dlouho, aby ho ukázaly v celé obrovitosti.</p>
<p>Nyní se však jednotlivé záblesky překrývaly, hromy explodovaly a rozléhaly se tou chodbou vody svázané energetickým polem a Harman, který pohodlně ležel na zádech ve svém spacím pytli, tenkém jako hedvábí, a termokombinéze, pozoroval padesát pater nad sebou vlny Atlantického oceánu, zmítaného běsněním bouře, jak se zvedají a vyskakují dalších asi třicet metrů vysoko. Větrem bičované, svíjející se mraky byly jen nějakých sto metrů nad hrozivými vlnami. A zatímco temné hlubiny po obou stranách zůstávaly tady, více než sto padesát metrů pod hladinou, klidné, vysoko nad sebou viděl rozbouřené vrstvy. Stejně rozbouřené byly nálevkové mosty – lepší pojmenování pro průhledné trubice, kužely a energetickým polem omezené vodní tunely, které propojovaly Atlantik na jih od Průrvy s Atlantikem na sever od ní, Harman neměl a Moira jim říkala prostě „potrubí“. Jeden takový nálevkový most bylo vidět sedmdesát metrů nad suchým dnem Průrvy, přinejmenším když se zablesklo, necelý kilometr západně od místa, kde se utábořili, a další byl zhruba půldruhého kilometru za nimi východně. V obou vodních tunelech to vřelo, obrovská množství bíle zpěněné vody se valila z jedné strany Průrvy na druhou. Harman uvažoval, jestli se při bouřích prožene přes Průrvu větší množství vody. Rozhodně na ně teď padalo víc vody – pohyblivé energetické stěny bránily vysokým vlnám, aby se přelily a utopily je, ale tříšť se snášela jako trvalá mlha. Harman měl svrchní oblečení schované v batohu, který byl dokonale vodotěsný, jak zjistil, stejně jako tenkostěnný spací pytel, ale osmózní masku na kápi své termokombinézy sundal a obličej měl vlhký. Pokaždé, když si olízl rty, chutnaly slaně.</p>
<p>Blesk uhodil do dna Průrvy necelých sto metrů od nich. Náraz hromu rozechvěl Harmanovi stoličky.</p>
<p>„Neměli bychom se přestěhovat?“ křikl na Moiru, která byla ve vlastní termokombinéze – svlékla se do naha a natáhla si ji přímo před ním, aniž by dala najevo jakýkoli náznak studu, skoro jako by byli milenci – což vlastně byli, uvědomil si a zčervenal.</p>
<p>„Cože?“ zakřičela Moira. Hlas zanikl v nárazech vln a burácení hromu.</p>
<p><emphasis>„NEMĚLI BYCHOM SE PŘESTĚHOVAT?“</emphasis></p>
<p>Posunula si svůj tenký spacák blíž a naklonila se, aby mu mohla promluvit do ucha. Také si nechala obličej odkrytý a na spacáku jenom ležela. Mlha jí promáčela vnější vrstvu přiléhavé termokombinézy, která ukazovala každé žebro a každý výstupek kyčelní kosti.</p>
<p>„Jediné místo, kam se můžeme přestěhovat, abychom byli v bezpečí,“ řekla mu nahlas přímo u ucha, „je pod vodou. Na dně oceánu bychom byli před blesky chráněni. Chceš se tam přesunout?“</p>
<p>Nechtěl. Představa, že by měl projít bariérou silového pole do téměř absolutní tmy a strašlivého tlaku – i kdyby je kouzelná termokombinéza ochránila před utopením a rozdrcením – byla něco, čím se tuto noc nechtěl zabývat. Navíc se zdálo, že bouře maličko polevuje. Vypadalo to, že vlny nahoře jsou teď vysoké jenom nějakých dvacet pětadvacet metrů.</p>
<p>„Díky, ne!“ zakřičel na Moiru. „Risknu to tady.“</p>
<p>Otřel si obličej do sucha a nasadil si osmózní masku, tenkou jako film. Bylo jednodušší se soustředit, když ho sůl neštípala v očích a ústech.</p>
<p>A měl spoustu věcí, na které se potřeboval soustředit. Stále se snažil roztřídit své nové lidské funkce.</p>
<p>Mnoho nově získaných – i když lepší slovo by bylo „identifikovaných“ – funkcí bylo zablokováno spolu s možností volného faxování. Například teď jasně viděl, jak by mohl získat přístup do logosféry, který by mu umožnil získat informace nebo komunikovat s kýmkoli kdekoli, jenže ten nebo to, co teď ovládalo prstence, tyto funkce přerušilo.</p>
<p>Jiné sice fungovaly uspokojivě, ale nepřispívaly mu ke klidu mysli. Jedna z nich byla funkce monitorování zdravotního stavu, která Harmanovi řekla a ukázala, když se dotázal, že by měl nedostatek některých vitamínů, pokud by pokračoval v současné dietě skládající se z výživných tyčinek a vody déle než tři měsíce. Také ho informovala, že v levé ledvině se mu hromadí vápník – jehož výsledkem bude za rok nebo dřív ledvinový kámen, že má od poslední návštěvy nápravny v tlustém střevě dva polypy, že se mu svaly věkem zhoršují – od posledního vylepšení v nápravně ostatně uběhlo deset let – že se bakterii streptokoka nedaří vybudovat mu kolonii v krku, protože má proti ní geneticky danou obranu, že má příliš vysoký krevní tlak a že má na levé plíci velice nepatrné stíny, které by si měly vyžádat neodkladnou pozornost nápravnových senzorů.</p>
<p><emphasis>Paráda, </emphasis>pomyslel si Harman a promnul si hruď krytou termokombinézou, jako by ho ten nepatrný stín, o němž byl přesvědčen, že je to rakovina plic, už začínal bolet. <emphasis>Co si s touto informací počnu? Nápravny jsou pro mě momentálně trochu nedostupné.</emphasis></p>
<p>Jiné funkce sloužily účelům, které měly bezprostřednější využití. V posledních několika dnech zjistil, že má přehrávací funkci, díky níž si může s úžasnou jasností oživit – bylo to spíš jako zažívat něco ve skutečnosti než v paměti – libovolný okamžik nebo událost svého života, zaměřit dotyčnou vzpomínku spíš v uzlíku proteinové paměti než v mozku, stáhnout si ji a načasovat přehrání na sekundu přesně. Již devětkrát si přehrál několik minut svého prvního setkání s Adou (jeho paměť mu nedokázala říct, že ten večer, kdy se s ní setkal na faxovacím večírku, měla na sobě světle modré šaty) a více než třicetkrát si přehrál okamžiky z jejich posledního milování. Moira už dokonce utrousila nějaké poznámky k upřenému pohledu a robotické chůzi, jíž se pohyboval, když si něco přehrával. Věděla, co dělá, obzvlášť proto, že termokombinéza ani svrchní šaty nezakryly reakci jeho těla.</p>
<p>Harman měl dost soudnosti, aby poznal, že tato funkce je návyková a že ji musí využívat jen velice opatrně – obzvlášť když jde po dně oceánu – ale vrátil se k některým rozhovorům, které vedl se Savi, aby vytěžil víc informací z věcí, jež řekla o minulosti, o prstencích nebo o světě – věcí, které mu tenkrát připadaly nesmyslné nebo záhadné, ale teď, po křišťálové komnatě, už dávaly větší smysl. Také si s velkým smutkem uvědomil, že po staletí, kdy se snažila dostat na prstence, aby mohla jednat s postlidmi, vycházela Savi z velice neúplných informací; k tomu patřil i fakt, že nevěděla o opravdových kosmických lodích uskladněných ve Středozemní kotlině a neznala ani správný způsob, jak přes Prosperovy logosférické kontakty navázat spojení s Arielem.</p>
<p>Možnost vidět Savi prostřednictvím přehraného okamžiku takto zřetelně mu také pomohla si uvědomit, o kolik mladší je tato Moiřina iterace Savina obličeje a těla, ale zároveň i to, jak jsou si obě ženy podobné.</p>
<p>Prošel ostatní funkce. Proxnet, farnet a omninet se odmlčely spolu s faxovacími a logosférickými funkcemi – všechno vnitřní zjevně bylo dostupné; všechno, co vyžadovalo využití planetární soustavy satelitů, orbitálních akumulátorů hmoty, faxových a datových převaděčů a tak dál, nefungovalo.</p>
<p>Ale proč mu vnitřní indikátory oznamovaly, že nemůže použít samočtecí funkci? Čekal by, že samočtení je stejně závislé na tělu jako monitorování zdravotního stavu, které fungovalo až příliš dobře. Byla funkce samočtení nějakým způsobem závislá na přenosových satelitech? Data, která získal v křišťálové komnatě, to nevysvětlovala.</p>
<p>„Moiro?“ zakřičel. Teprve když to udělal si všiml, že bouře se téměř přehnala a kromě dorážení vln vysoko nahoře hluk zeslábl. Kromě toho měl nasazenou osmózní masku s vnitřními mikrofony, takže chudák Moira slyšela jeho výkřik ze sluchátek ve své kapuci.</p>
<p>Stáhl osmózní masku a znovu se nadechl syté vůně oceánu.</p>
<p>„Copak, hrdino s mocnými plícemi?“ odpověděla Moira měkce. Její tenoučký spací pytel byl jen něco přes metr daleko.</p>
<p>„Když použiju se svou ženou – s Adou – funkci sdíleného doteku, až se vrátím domů, dostane se ta informace také k mému nenarozenému dítěti?“</p>
<p>„Copak, můj mladý Prométhee, počítáš kuřátka, ještě než se vylíhla?“</p>
<p>„Budeš tak hodná a odpovíš mi na to, na co jsem se tě ptal?“</p>
<p>„Budeš to muset vyzkoušet. Momentálně si na konstrukční parametry nevzpomínám, sama jsem sdílený dotek s těhotnou nikdy neměla a my, božští postlidé, otěhotnět <emphasis>nemůžeme</emphasis> – v tomto směru nám nepomohlo, že jsme byly samé ženy – takže to vyzkoušej, až se dostaneš domů, jestli se tam dostaneš. Ale vzpomínám si, že genetická funkce sdíleného doteku měla určitá bezpečnostní opatření. Nemůžeš do plodu nebo do malého dítěte nahustit škodlivé informace – například mu přehrát okamžik jeho početí. Nestojíme o to, abychom toho mladého pacholka měli třicet let na terapii, nebo snad ano?“</p>
<p>Harman si Moiřina sarkasmu nevšímal. Promnul si líce porostlé strništěm vousů. Holil se před začátkem této cesty – už před více než deseti měsíci na Prosperově ostrově zjistil, že kapuce termokombinézy není na vousech zrovna příjemná – ale pod dlaní mu šustilo dvoudenní strniště.</p>
<p>„Vy máte všechny funkce, které jste nám dali?“ Stoupavou modulaci otázky dodal až v posledním okamžiku.</p>
<p>„Můj drahý,“ zapředla Moira. „Myslíš si, že jsme blázni? Že dáme obyčejným lidem starého typu nějakou schopnost, která nám chybí?“</p>
<p>„Máte tedy víc než my. Víc než tu stovku, kterou jste vestavěli do nás?“</p>
<p>Moira neodpověděla.</p>
<p>Harman zjistil, že má v buňkách své kůže zabudovány složité nanokamery a mikrofonky. Některé proteinové uzlíky vázané DNA byly schopné tyto zrakové a sluchové vstupy uložit. Jiné buňky byly upravené na bioelektronické vysílače – vhodné jen na krátkou vzdálenost, protože je napájela jen vlastní buněčná energie, ale dosti silné, aby se daly zachytit, zesílit a poslat dál.</p>
<p>„Turínkové drama,“ řekl nahlas.</p>
<p>„Co je to?“ zeptala se ospale Moira. Postlidská žena dřímala.</p>
<p>„Přišel jsem na to, jak jste přenášeli obrazy z Ília – nebo spíš tvoje transvestitské božské sestřičky – a jak jsme je mohli turínkami přijímat.“</p>
<p>„No… jasně,“ zívla Moira a znovu usnula.</p>
<p>Zjistil, jak to udělat, aby už pro příjem takových relací turínku nepotřeboval. Počínaje logosférickými komentářovými protokoly a konče tímto multimediálním spojením bylo možné sdílet jak hlas, tak kompletní senzorická data s jakýmkoli člověkem, který by byl ochotný dát k dispozici svůj vstup.</p>
<p><emphasis>Jaké by to bylo být propojený s Adou, když se milujeme? </emphasis>napadlo Harmana a vzápětí se pokáral, že je z něho chlípný stařík. Nadržený <emphasis>chlípný stařík, </emphasis>opravil se.</p>
<p>Kromě logosférické mohl aktivovat rovněž další funkci, která otevírala složité senzorické rozhraní s biosférou. Jelikož byla závislá na satelitech a momentálně nepřístupná, mohl jen hádat, jak funguje a jaké to je. Bylo to jako mluvit s Arielem, nebo člověk najednou splynul v jednu bytost s pampeliškou nebo kolibříkem? Bylo tak možné komunikovat přímo a na dálku s Malými zelenými mužíčky? Harman opět zvážněl, když si vzpomněl, jak Prospero řekl, že Ariel používá MZM k tomu, aby odrážel tisíce a tisíce <emphasis>kalibánků </emphasis>útočících podél jižních okrajů Staré Evropy, a okamžitě pochopil, jak by takové spojení mohl využít a požádat <emphasis>zeky, </emphasis>aby pomohli bojovat proti voynixům.</p>
<p>Všechno tohle zkoumání funkcí ještě zesilovalo bolest hlavy. Skoro náhodou si zkontroloval funkci monitorování zdravotního stavu a zjistil, že hladina adrenalinu a krevní tlak má v kombinaci skutečně dost vysoké, aby mu působily bolesti, jimiž trpěl už dva týdny. Spustil další zdravotní funkci – tentokrát aktivnější než pouhé monitorování – a zkusmo si nechal uvolnit do oběhového systému určité chemikálie. Cévy v krku se mu rozšířily a uvolnily. Do ledových konečků prstů se vlilo teplo. Bolest hlavy ustoupila.</p>
<p><emphasis>Puberťákovi by se tahle funkce dobře hodila pro potlačení nechtěné erekce, </emphasis>pomyslel si. Došlo mu, že skutečně <emphasis>je </emphasis>nadržený chlípný stařík.</p>
<p><emphasis>Ve skutečnosti zase ne tak starý, </emphasis>pomyslel si. Díky monitorování zdravotního stavu věděl, že má fyzické tělo průměrného jednatřicetiletého muže, který je v trochu horší kondici.</p>
<p>K seznamu, který měl v hlavě, připluly další funkce: posílení figura/pozadí, posílení empatie, další, kterou v duchu nazval funkce amoku: dočasné prudké zvýšení adrenalinu a všech ostatních tělesných schopností ke zvětšení síly, pravděpodobně využitelné jako poslední šance v boji nebo v případě, že někdo potřeboval zvednout jednu nebo dvě tuny ze svého dítěte. Kromě již používané a zneužívané funkce přehrávání paměti Harman našel možnost vstupu přehrávaných dat přes sdílecí funkci někoho jiného. Byla tam funkce, která by mu umožnila uložit své tělo do určité hibernace, dočasně zpomalit všechny pochody až na úroveň stáze. Pochopil, že to není způsob, jak si rychle zdřímnout, ale funkce určená k tomu, aby se používala společně s něčím jako křišťálová rakev v Tádž Moiře, když člověk potřeboval zůstat dlouho živý, ale netečný – v případě Moiry <emphasis>velice </emphasis>dlouho – aniž by trpěl proleženinami, svalovou atrofií, páchnoucím dechem a dalšími vedlejšími projevy normálního lidského bezvědomí. Harman okamžitě poznal, že pravá Savi použila tuto funkci mnohokrát ve své časové kóji na Golden Gate na Machu Picchu a jinde, aby zdárně přežila čtrnáct století skrývání se před voynixy a postlidmi.</p>
<p>Našel mnoho dalších funkcí – některé nevýslovně zajímavé – ale soustředění, jež potřeboval pro jejich zkoumání, znovu vyvolávalo bolest hlavy. Na noc tu část mozku vypnul.</p>
<p>Okamžitě ho zaplavily silnější smyslové informace. Dmutí vln vysoko nahoře. Světélkování fytoplanktonu v horní vrstvě Atlantiku, které jeho unaveným očím připadalo jako polární záře.</p>
<p>Obloha nad oceánem také žila světlem – tentokrát nikoli blesky, jež by šlehaly mezi vzduchem a mořem, ale blesky v mracích, tichými explozemi, které ukazovaly fraktálovou složitost vířících mračen, osvětlených zevnitř. Tyto světelné impulzy a exploze byly nehlučné – ke spacímu pytli na dně Atlantické průrvy nedolehl ani sebemenší náznak hřmění – a tak si Harman zkřížil ruce za hlavou a jen tak se kochal tím světelným představením; oceňoval i efekt, jímž působily blesky v mracích na stále zčeřenou hladinu oceánu.</p>
<p>Obrazce, struktury, geometrie. Byly všude. Celá příroda a vesmír tančily na hraně chaosu, zachraňované fraktálovými hranicemi a miliardou skrytých algoritmických protokolů stanovených pro všechno a pro každou interakci, ale přesto krásných, tak krásných. Uvědomil si, že mezi funkcemi, jež pořádně neprozkoumal, je přinejmenším jedna, která by mu mohla většinu těchto souvislostí uspořádat mnohem lépe, než by to dokázaly pouhé lidské smysly a vnímavosti vzniklé evolucí, ale pravděpodobně by se jednalo o nepřístupnou funkci vyžadující spojení s prstenci, a kromě toho… Harman nepotřeboval geneticky vylepšenou funkci, aby uměl ocenit čistou krásu tohoto němého představení uprostřed Atlantiku, uváděného pouze pro něho.</p>
<p>Ležel s rukama za hlavou na dně Průrvy a odříkal modlitbu za Adu a jejich případného syna nebo dceru. (Její funkce by jí po aktivaci řekly, na co se může těšit.) Přál si, aby teď mohl být s ní. Modlil se k Bohu, o kterém ve skutečnosti nikdy nepřemýšlel – o bohu zvaném Klid, jehož se Setebos a jeho přisluhovač Kalibán báli víc než všeho ostatního, alespoň podle toho, co ten netvor vyzradil na Prosperově ostrově – a modlil se jen za to, aby milovaná Ada zůstala živá a zdravá a tak šťastná, jak to strašlivé okolnosti této doby a jejich odloučení dovolí.</p>
<p>Než usnul, uslyšel chrapot a jiné divné zvuky – Moira chrápala. Usmál se, jak propadal dřímotě. Ani tisíc let důmyslného využívání nanocytů a přeskupování DNA nezbavilo postlidi chrápání. Ale samozřejmě to bylo Savino tělo, které…</p>
<p>Usnul uprostřed myšlenky.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>71</strong></p>
<p>Achilleus lituje, že není mrtvý.</p>
<p>Vzduch je tady v Tartaru tak odporný a hustý, plíce ho pálí tak prudce, oči mu tolik slzí a tak ho bolí, kůže a útroby jako by mu měly současně implodovat a explodovat tlakem, nestvůrná Ókeanovna ho v pěsti, jejíž prsty jsou jako stehna, svírá tak drtivě a vyhlídky do budoucnosti jsou tak kurevsky černé, že si přeje, aby jednoduše zemřel a byl konec.</p>
<p>Jenže kvantové Sudičky mu tuto možnost nedají. Ta jeho čubčí božská matka, ta běhna Thetis, která předstírala lásku k otci – muži, kterého odjakživa jako otce ctil, Péleovi – a potom se jako správná vodní rozhoďnožka vyspala s Diem, ho podržela v Nebeském ohni a vytvořila pro jeho smrt bod kvantové singularity – jehož mohlo být dosaženo pouze konáním nyní již zemřelého a zpopelněného Parida z Ília – a tím je vymalováno, jak se říká.</p>
<p>Proto Achilleus trpí a snaží se soustředit na to, co se odehrává mimo jeho sevřenou, rychle implodující kouli bolesti a nepohodlí.</p>
<p>Tři Ókeanovy titánské dcery – Asia, Panthea a Iona – rychle kráčejí jedovatým šerem k jasnější záři, snad sopečné erupci, a Asia svírá Achillea ve své obrovské upocené pěsti. Když se mu podaří otevřít oči, které ho strašně pálí, a přes slzy zahlédnout něco málo z krajiny – slzy vyvolané toxickými chemikáliemi v ovzduší, ne emocemi – rozmazaně spatří vysoké skalnaté hřebeny podobné tomu, po kterém se tři Ókeanovny teď ubírají, dunící sopky, hluboké propasti vyplněné lávou a zvláštně tvarovanými stvůrami, eskortu obřích stonožkovitých tvorů, kteří musejí být příbuzní s Léčitelem z Olympu, občas nějakou siluetu, která určitě patří jiným Titánům, lomozícím a řvoucím v šeru, a oblohu plnou oranžově vykreslených mraků, divokých blesků a dalších elektrických efektů.</p>
<p>Znenadání promluví obří Titánka, která se jmenuje Panthea: „Je to, co sedí na onom ebenovém trůně, bytost v rubáši, již hledáme?“</p>
<p>Asia, jejíž hlas duní, jako když se balvany valí z kamenitého svahu (Achilleus nemá sílu, aby si zakryl bolavé uši rukama spálenýma kyselinou), mu odpoví: „Ano. Rubáš již spadl.“</p>
<p>Panthea: „Vidím propastnou tmu, jak vyplňuje sídlo moci, a šeré paprsky vrhané kolem, tak tíživé jak slunce o polednách. Však Démogorgón sám zůstává bez tvarů, bez postavy, bez údů, podoby, obrysů; my tři přesto cítíme, že ten duch žije.“</p>
<p>Nato promluví Démogorgón a Achilleus zaboří obličej do obrovské, drsné dlaně Asie v marném pokusu zmírnit infrazvukovou bolest, kterou mu ten všeprostupující hlas působí. <emphasis>„PTEJTE SE, CO CHCETE VĚDĚT, ÓKEANOVNY.“</emphasis></p>
<p>Asia ukáže dlaň, na níž se svíjí Achilleus. „Můžeš nám říct, kam patří to, co jsme chytily? Ta věc vypadá spíš jako hvězdice než člověk, taky se jako hvězdice svíjí a kvičí.“</p>
<p>Démogorgón opět zaburácí: <emphasis>„JE TO JEN SMRTELNÝ MUŽ, BYŤ ZÍSKAL NESMRTELNOST CHYBOU NEBESKÉHO OHNĚ. JMENUJE SE ACHILLEUS A JE VELMI DALEKO OD DOMOVA. DO DNEŠNÍHO DNE NEPŘIŠEL DO TARTARU ŽÁDNÝ SMRTELNÍK.“</emphasis></p>
<p>„Ach tak,“ a Asia hrubě odloží Achillea na rozpálený balvan, jako by o svou hračku ztratila zájem.</p>
<p>Achilleus cítí horko a když otevře oči, dohlédne díky lávě a erupcím dál, ale zděsí se, když spatří, že láva obtéká z obou stran jeho balvan, z něhož se kouří. Když vzhlédne k Démogorgónovi na trůnu – ten trůn je hora vyšší než soptící vulkány, a cosi bez podoby a obrysů, v kápi a rubáši, co na něm sedí, jako by se tyčilo míle a míle do výšky – z beztvarosti té masy se mu chce zvracet. A tak to udělá. Nezdá se, že by si některá z Ókeanoven jeho dávení všimla.</p>
<p>Asia se obrovské bytosti otáže: „Co dalšího znáš?“</p>
<p>„<emphasis>VŠE, NAČ SI TROUFNEŠ PTÁT SE</emphasis>.“</p>
<p>„Kdo stvořil živý svět?“ zeptá se Asia. Achilleus již došel k závěru, že je ze tří slabomyslných Ókeanoven nejhovornější, ne-li nejinteligentnější.</p>
<p><emphasis>„BŮH.“</emphasis></p>
<p>„A kdo stvořil všechno, co je v něm?“ nedá se Asia. „Myšlenku, vášeň, rozum, vůli, fantazii?“</p>
<p>„<emphasis>BŮH, VŠEMOHOUCÍ BŮH</emphasis>.“</p>
<p>Achilleus usoudí, že tento Démogorgón je duch, který nezná mnoho slov. A ještě míň má myšlenek v hlavě, jestli nějakou hlavu má. Dal by cokoli, aby mohl vstát, vytáhnout z opasku meč a sundat ze zad štít. Nejdřív by zabil Démogorgóna a potom tři titánské sestry… hezky pomalu.</p>
<p>„Kdo stvořil vzácný cit, jenž v jarních váncích přichází nebo při zaslechnutí drahého hlasu jenom v našem mládí,“ zeptá se Asia svým praskavým, dunivým hlasem, „a kalí teskné oči slzami před jasným zrakem neplačících květů, a když se nevrátí, tu změní v poušť lidnatou zemi?“</p>
<p>Na Achillea přijde další vlna dávení. Tentokrát je to spíš estetická výpověď než reakce na optickou závrať. Rozhodne se, že nakonec zabije Ókeanovny jako první. Tuhle svini Asii by nejraději zabil několikrát. Představí si, že by jí vydlabal lebku a používal ji jako dům, oční jamky by byly kulatá okna.</p>
<p><emphasis>„MILOSRDNÝ BŮH,“ </emphasis>odříká monotónně Démogorgón.</p>
<p>Řečtina nemá slovo pro „dtto“, ale Achilleus uvažuje, že by Démogorgón měl nějaké vymyslet. Achájce ani v nejmenším nepřekvapí, že Ókeanovny a beztvarý duch tady dole ve tmě Tartaru spolu mluví formou řečtiny. Jsou to zvláštní bytosti, skutečná monstra, ale Achilleus má zkušenost, že i monstra mluví řecky. Koneckonců to nejsou barbaři.</p>
<p>„Kdo stvořil šílenství, děs, zločin, lítost,“ pokračuje Asia hlasem stejně neúnavným jako žvatlání dvouletého dítěte, které se právě naučilo, jak udržovat konverzaci s dospělým tím, že se stokrát zeptá: „Proč?“</p>
<p>„Ty články obrovského řetězu, jež těžce kymácejí, smýkají dušemi lidí vrávorajících pod oním břemenem až k jámě smrti? Ztracenou naději, zášť vzniklou z lásky? A trpké sebeopovržení? A bolest, jejíž nepovšimnutou a známou řečí jsou jen vzlyky, nářky? A…“ Odmlčí se.</p>
<p>Achilleus doufá, že nějaké tartarské kataklyzma přivodí konec jejich světa a spolkne křičící Asiu i se sestrami, jako by to byly medové předkrmy na myrmidonské hostině, ale když se znovu donutí otevřít oči, zjistí, že se zde pouze otevírá kruh jasného světla, který zalévá narudlé příšeří bílou září.</p>
<p>Bránová díra.</p>
<p>Na pozadí světla z té díry se rýsuje silueta něčeho, co má k člověku daleko. Tvar je v hrubých rysech lidský, ale skládá se z kovových koulí – nejenom koulí tam, kde by měla být hlava, ale koulí místo trupu, koulí pro rozpřažené paže, koulí pro vrávoravé nohy. Pouze chodidla a ruce – obalené nějakým kovem světlejším než bronz – aspoň mlhavě připomínají lidské.</p>
<p>Ta věc přijde blíž a z malých koulí, které jí tvoří ramena, vytrysknou dvě jasná světla. Červené světlo, tenké jako kopí, vyšlehne z pravé ruky a přejede po sestrách Ókeanovnách, až jim kůže začne syčet a praskat. Titánky vrávoravě couvnou a začnou se brodit lávou. Červený paprsek jim očividně neublížil, ale zakrývají si tváře před bolestivým bílým světlem, které se rozlévá z bránové díry.</p>
<p>„Zatraceně, Achillee, to tam chceš jenom ležet?“</p>
<p>Je to Héfaistos. Achilleus pozná, že železné bubliny jsou nějaký ochranný oděv, ke kterému patří železem okované nohy a silné rukavice vycházející z řetězce koulí. Na zádech je nějaký dýchací aparát, který kouří a říhá, a horní bublina je čirá jako sklo. Achilleus už rozezná v odraženém světle ramenních reflektorů a ručního laseru šerednou, vousatou tvář zakrnělého boha.</p>
<p>Achilleus vyloudí slabé zakvičení.</p>
<p>Héfaistos se zasměje a reproduktory v jeho tlakovém skafandru ten nepříjemný zvuk ještě zesílí. „Copak, nelíbí se ti zdejší vzduch a gravitace? No dobrá. Vlez si do tohohle. Říká se tomu termokombinéza a pomůže ti to s dýcháním.“ Bůh ohně a vynalézavosti hodí na balvan vedle Achillea nějaký neskutečně tenký oděv.</p>
<p>Hrdina se pokusí pohnout, ale vzduch ho oslabuje a spaluje. Jediné, čeho je schopen, je kroutit se, kašlat a zvracet.</p>
<p>„Kurva drát,“ zavrčí zmrzačený bůh, „já tě snad nakonec budu muset obléct jako mimino. Toho jsem se bál. Lež klidně, přestaň se kroutit. Ať tě nenapadne mě posrat nebo pozvracet, až tě budu svlékat a soukat tady do toho.“</p>
<p>O deset minut později – kdy goblén Héfaistových kleteb a nadávek visí ve vzduchu jako svítící dým z vulkánů – Achilleus stojí vzpřímeně na pevné skále vedle Héfaista, pod svou zbrojí má zlatou termokombinézu, dýchá lehce přes čirou membránu na kapuci – trpasličí bůh to pojmenoval osmózní maska – ohání se svým štítem naleptaným kyselinou a stále lesklým mečem, dívá se nahoru k obrovské, ale stále nezřetelné mase nazývané Démogorgón a cítí se opět nezranitelný a pořádně naštvaný. Pouze doufá, že Ókeanovna jménem Asia začne znovu klást jednu ze svých nekonečných otázek, takže získá záminku, aby ji vykuchal jako rybu.</p>
<p>„Démogorgóne!“ zvolá Héfaistos. Použije k tomu zesilovač zabudovaný do přilby, která vypadá jako kulové akvárium. „Již jsme se jednou setkali, před více než devatenácti sty lety při válce Olympanů s Giganty. Říkají mi Héfaistos…“</p>
<p><emphasis>„TY JSI TEN MRZÁK,“ </emphasis>zahřímá Démogorgón.</p>
<p>„Ano. Je od tebe milé, že si vzpomínáš. Achilleus a já jsme přišli do Tartaru, abychom vyhledali tebe a Titány – Krona, Rheiu, všechny Staré – a požádali vás o pomoc.“</p>
<p><emphasis>„DÉMOGORGÓN NEPOMÁHÁ OBYČEJNÝM BOHŮM A SMRTELNÍKŮM.“</emphasis></p>
<p>„Ne, samozřejmě že ne,“ odvětí Héfaistos. Reproduktory ve skafandru zesilují jeho rezavý hlas stokrát. „Do hajzlu, Achillee, nechceš se toho ujmout? Mluvit s tím je jako mluvit s tvou prdelí.“</p>
<p>„Slyší mě ta velká masa ničeho?“ zeptá se Achilleus malého boha.</p>
<p><emphasis>„SLYŠÍM TĚ.“</emphasis></p>
<p>Achilleus se zahledí vzhůru a zaostří oči na převalující se rudá mračna kousek od beztvarého, zahaleného neobličeje té ne věci, která se nad ním tyčí. „Když říkáš ‘Bůh’, Démogorgóne, myslíš tím Dia?“</p>
<p><emphasis>„KDYŽ ŘÍKÁM BŮH, MYSLÍM TÍM BOHA.“</emphasis></p>
<p>„Musíš myslet Dia, protože právě teď syn Krona a Rheie svolává všechny bohy, již přežili, na Olymp a vyhlašuje, že on – Zeus – je Bůh bohů, Pán veškerého stvoření, Vládce tohoto a všech vesmírů.“</p>
<p><emphasis>„POTOM LŽE BUĎ ON, NEBO LŽEŠ TY, SYNU ČLOVĚKA. BŮH VLÁDNE. NE VŠAK NA OLYMPU.“</emphasis></p>
<p>„Pak si Zeus udělal ze všech ostatních bohů a smrtelníků otroky,“ řekne Achilleus. Hlas z reproduktoru termokombinézy a rádiové vysílání se odrážejí od vulkanických svahů a struskových pohoří.</p>
<p><emphasis>„JE KAŽDÝ OTROKEM, KDO SLOUŽÍ ZLU. SÁM VÍŠ, JAKÝ BŮH JE ZEUS.“</emphasis></p>
<p>„Vím,“ odvětí Achilleus. „Zeus je chamtivý nesmrtelný zkurvysyn – tím nechci urazit Rheiu, jestli je tady někde ve stínech a poslouchá. Myslím si, že je zbabělec a tyran. Ale jestli ho ty máš za boha, pak bude vládnout na Olympu a ve vesmíru navěky věků.“</p>
<p><emphasis>„JAK U TEBE, NEJVYŠŠÍ ŽIVÝ TVOR JE ZEUS.“</emphasis></p>
<p>„Kdo vládne otrokovi?“ zeptá se Achilleus.</p>
<p>„To se ti povedlo,“ zašeptá syčivě Héfaistos. „To se ti moc povedlo…“</p>
<p>„Zavři hubu,“ okřikne ho Achilleus.</p>
<p>Démogorgón zamručí. Je to tak hlasitý zvuk, že si Achilleus v první chvíli myslí, že nejbližší vulkán soptí. Potom mručení ponenáhlu přejde ve slova.</p>
<p><emphasis>„KÉŽ BY PROPAST VYCHRLIT MOHLA SVÁ TAJEMSTVÍ – ALE HLAS JE SLABÝ, HLOUBKA PRAVDY NEZNÁ PODOBENSTVÍ. CO PROSPĚLO BY DÁT TI NAHLÉDNOUT DO KOLOBĚHU SVĚTA, USLYŠET ČAS, OSUD, ŠTĚSTÍ, NÁHODU ČI ZMĚNU? TĚM PODLÉHÁ VŠE AŽ NA VĚČNOU LÁSKU A DOKONALOST KLIDU.“</emphasis></p>
<p>„Jak myslíš,“ podotkne Achilleus. „Ale zatímco se tu spolu bavíme, Zeus se prohlašuje Pánem všeho, co stvořeno jest, a brzy začne vyžadovat, aby se všechno, co bylo stvořeno – nejen jeho maličký svět u paty hory Olymp – klanělo jemu a pouze jemu. Sbohem, Démogorgóne.“</p>
<p>Achilleus se otočí k odchodu, popadne blekotajícího boha vynalézavosti za ruku z kovových bublin a otočí ho na druhou stranu, od nezformované hmoty, která se tyčí nad nimi.</p>
<p><emphasis>„STŮJ! ACHILLEE, NEPRAVÝ SYNU PÉLEA, PRAVÝ SYNU DIA, BUDOUCÍ PACHATELI BOHOVRAŽDY A OTCOVRAŽDY. POČKEJ.“</emphasis></p>
<p>Achilleus se zastaví, otočí se zpátky a i s Héfaistem počká.</p>
<p>Ókeanovny se krčí a zakrývají si hlavu, jako by se chránily před padajícím popelem.</p>
<p><emphasis>„PŘIVOLÁM TITÁNY Z PUKLIN A JESKYNÍ, VYVEDU JE Z KOUTŮ, V NICHŽ SE KRČÍ. PORUČÍM NESMRTELNÝM DUCHŮM HODIN, ABY JE PŘIVEZLI.“</emphasis></p>
<p>Se zvukem, vedle něhož se všechny ostatní nesnesitelné zvuky zdají být nicotné, se skály kolem Démogorgónova trůnu v nachové noci rozestoupí, lávová záře se rozlije víc do hloubky a do šířky, tmu Tartaru překlene duha z neskutečných barev a odnikud se vynoří vozy velké jako hory.</p>
<p>Táhnou je gigantičtí oři, koně to však nejsou – koním se vůbec nepodobají, dokonce ani vzdáleně – některé bičují vozkové s divokýma očima, nejsou to lidé a nejsou to ani bohové, jiní oři se ohlížejí planoucíma očima plnýma strachu.</p>
<p>Pohlédnout na samotné vozky je pro oko smrtelníka téměř nemožné, a tak Achilleus odvrátí zrak. Nepovažuje za moudré začít znovu zvracet, když je zavřený pod obličejovou maskou termokombinézy.</p>
<p><emphasis>„TO JSOU TY NESMRTELNÉ HODINY, JICHŽ SES DOŽADOVAL, ABY POPŘÁLY TI SLUCHU,“ </emphasis>zahřímá Démogorgón. <emphasis>„PŘIVEZOU SEM KRONA A JEHO DRUHY.“</emphasis></p>
<p>Vzduch imploduje za doprovodu aerodynamických třesků, Ókeanovny polekaně vykřiknou a obrovské vozy zmizí v kruzích ohně.</p>
<p>„Takže…“ řekne Héfaistos do rádia ve svém skafandru a zarazí se.</p>
<p>„Teď budeme čekat,“ prohlásí Achilleus, zasune meč do opasku a pověsí si štít.</p>
<p>„Dlouho ne,“ usoudí Héfaistos.</p>
<p>Vzduch se znovu plní kruhy ohně. Obří vozy se vracejí po stovkách – ne, po tisících – a všechny jsou plné obřích postav, z nichž některé vypadají jako lidé, mnohé však ne.</p>
<p><emphasis>„JEN POHLEĎ!“ </emphasis>vyzve Démogorgón.</p>
<p>„Nedívat se by bylo těžké,“ odvětí Achilleus. Podepře se o meč a svůj velký, krásný štít si posune po předloktí.</p>
<p>Vozy Titánů jedou dál.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>72</strong></p>
<p>Moira byla pryč, když se Harman probudil. Den byl šedivý a chladný a silně pršelo. Moře vysoko nahoře bouřilo a pěnilo, ale nebyly to prudké útoky tekutých pohoří, které mu osvětlovaly blesky minulou noc. Harman nespal dobře – měl neodbytné a zlověstné sny.</p>
<p>Smotal spací pytel, tenký jako hedvábí – věděl, že sám uschne – a uložil jej do batohu. Oblečení nechal ve vodotěsném vaku, vytáhl si jen ponožky a boty, které si chtěl nazout na termokombinézu.</p>
<p>Minulou noc, než se strhla bouře, si rozdělali oheň – samozřejmě bez špekáčků a žužu, které znal Harman jenom z knih, jež vstřebal v Tádži – ale když seděli u mihotavých plamenů, spořádal druhou polovinu výživné tyčinky bez chuti a napil se vody.</p>
<p>Teď byl popel prolitý vodou a šedý, dno Průrvy se mezi skalami a korály změnilo v bláto a Harman si uvědomil, že chodí v kruhu kolem nocležiště a hledá nějakou Moiřinu poslední stopu… možná vzkaz.</p>
<p>Nebylo tam nic.</p>
<p>Posadil si batoh výš, kapuci termokombinézy stáhl níž, aby měl průzory rovně, otřel si z nich déšť a vyrazil k západu.</p>
<p>Místo aby světla s postupem dne přibývalo, obloha se čím dál víc kabonila, spustil se liják a vodní stěny po obou stranách narostly a nabraly ještě tíživější vzhled. Už si zvykl na perspektivní klam, že se nikdy nesvažuje dno oceánu, ale vždycky narůstají svislé vodní stěny po stranách, a tak se plahočil dál. Průrva klesala odstřelenými masivy černých skal, úzkými, kluzkými mosty z černého železa, které neměly zábradlí, překonávala hluboké trhliny a strmě stoupala do dalších skalních masivů. Přestože vysoká pohoří snižovala vodní stěny po obou stranách – Harman odhadoval, že oceán tady není hlubší než sedmdesát metrů – výstupy byly vyčerpávající a ještě klaustrofobičtější než předtím, protože skalní stěny po obou stranách úzkého průchodu na něho působily dojmem, že to jsou stěny uvnitř stěn, které ho chtějí rozmačkat.</p>
<p>Kolem poledne – které mu ohlásila pouze jeho vnitřní časová funkce, protože po slunci nebylo ani památky a déšť byl tak prudký, že Harman uvažoval, zda si na nos a ústa nenasadit osmózní masku – cesta Průrvou opustila oblast podmořských hor a natáhla se před ním do dáli, rovná a přímá. Bylo to aspoň něco a pomohlo mu to zlepšit chmurnou náladu – ale jen o málo.</p>
<p>Vítal teď skalnaté a korálové úseky, protože oceánské dno, které mělo v suchých dnech příjemnou konzistenci udusané hlíny, se měnilo v čvachtavou blátivou uličku. Nakonec ho chůze unavila – bylo to po poledni místního času, který jižně od Anglie platil – a tak usedl na nízký balvan, který vystupoval ze severního oceánu zadržovaného silovým polem, vytáhl si denní příděl výživné tyčinky, pustil se do ní a popíjel k tomu studenou vodu z hadičky hydrátoru.</p>
<p>Po výživných tyčinkách – jedné na den – měl pořád hlad. Navíc chutnaly asi tak, jak si představoval, že chutnají piliny. A zbývaly mu jenom čtyři. Neměl představu, co měl podle Prospera a Moiry dělat, až mu výživné tyčinky dojdou – za předpokladu, že má před sebou dalších sedmdesát nebo osmdesát dnů chůze. Bude pistole pod vodou <emphasis>opravdu </emphasis>fungovat? Pokud ano, zabije velkou rybu a dokáže ji protáhnout silovým polem do Průrvy? Vyplavené dříví a usušené chaluhy, které sem napadaly shora, byly čím dál vzácnější… jak si tu potenciální rybu má upéct? Zapalovač měl v batohu jako součást víceúčelového nože, lžičky a vidličky a k tomu měl kovovou misku, která se dala upravit na pánvičku, když se jí dotkl na těch správných místech, ale to má opravdu každý den strávit několik hodin tím, že bude lovit…</p>
<p>Najednou si všiml dalšího balvanu necelý kilometr na západ. Byl obrovský – velikostí se vyrovnal některým rozeklanějším masivům, které přešel – a vyčníval ze severní stěny Atlantiku těsně předtím, než suché dno Průrvy kleslo do dalšího hlubokého příkopu, ale tato skála nebo korálový útes měla zvláštní tvar. Místo aby se táhla přes Průrvu a měla v sobě vyražený průchod, jakoby šikmo vybíhala z vody a mizela v písku a hlíně samotné Průrvy. Co víc, zdála se být zvláštně zaoblená, hladší než vulkanický čedič, po němž šel poslední tři dny.</p>
<p>Věděl, jak se aktivují teleskopické a zvětšovací funkce brýlí své kombinézy, a teď to udělal.</p>
<p>Nebyla to žádná skála. Ze severní stěny Průrvy trčel nějaký gigantický lidský výtvor, zabořený čumákem do hlíny. Bylo to obrovské, přecházelo to od delfínovité přídě – pomačkaný kov, obnažené nosníky – do vlnitých křivek, které se rozšiřovaly jako ženská stehna a mizely v silovém poli.</p>
<p>Harman odložil zbytek výživné tyčinky, vytáhl pistoli, připevnil si ji na adhezní držák na opasku termokombinézy a vykročil k potopenému plavidlu.</p>
<p>Postavil se pod masu té věci – byla mnohem větší, než si z necelého kilometru představoval – a uhodl, že to byla ponorka. Příď byla rozbitá, obnažené nosníky jako by zrezivěly spíš působením deště než mořské vody, ale větší část hladkého, na pohled skoro až gumového trupu, která stoupala silovým polem do oceánské polední tmy, vypadala víceméně neporušeně. Viděl v oceánu siluetu té věci ještě tak na vzdálenost deseti metrů, ale víc ne.</p>
<p>Díval se na velkou průrvu v trupu nedaleko přídě – průrva v průrvě, pomyslel si hloupě, zatímco mu déšť bubnoval do kápě a do brýlí – a byl si jistý, že by se tím otvorem dokázal do ponorky protáhnout. Stejně tak si byl jistý, že by to byla vyložená pitomost. Jeho úkolem nebylo zkoumat dva tisíce let staré potopené vraky, ale dopravit se co nejrychleji – za pětasedmdesát dní, sto dní, tři sta dní, na tom nezáleželo – do Ardisu nebo aspoň k nějaké jiné komunitě lidí starého typu. Jeho jediným úkolem bylo pokračovat v chůzi na západ. Nevěděl, co v tom krámu ze ztraceného věku je, ale mohlo se stát, že ho uvnitř něco zabije. Nedovedl si představit, že by tam mohlo být něco, co by rozšířilo jeho vědomosti víc, než si je rozšířil, když se utopil ve skleněné komnatě.</p>
<p>Ale stejně…</p>
<p>Harman nepotřeboval rozšiřovat své vědomosti utonutím, aby věděl, že jeho druh se vyvinul ze šimpanzů a hominidů – jakkoli byl geneticky upravený a nanocyticky posílený. Zvědavost zabila nespočet těchto ušlechtilých, prstnatých předků – ale také vedla k tomu, že se z prstů zvedli.</p>
<p>Odložil batoh několik metrů od přídě – možná byl vodotěsný, ale těžko říct, jak je odolný vůči tlaku – sundal z adhezního držáku starou pistoli a uchopil ji do pravé ruky. Potom zapnul dvě reflektorové plošky na horní části své hrudi a protáhl se kolem rozervaného kovu do tmavých příďových chodeb mrtvého stroje.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>73</strong></p>
<p>Řekové do soumraku nevydrží.</p>
<p>Jestli to tak půjde dál, nevydrží ani do svačiny. A já taky ne.</p>
<p>Achájci se stahují do čím dál sevřenějšího půlkruhu, bojují jako ďasi, až jim moře za zády a příboj rudnou, ale Hektorův útok je nelítostný. Od chvíle, co krátce po svítání útok začal, padlo přinejmenším pět tisíc Achájců, mezi nimi i vznešený Nestór – žije, ale odnesli ho v bezvědomí do jeho stanu poté, co ho z vozu srazilo kopí, které mu probodlo rameno a roztříštilo kost. Starý hrdina, který se pokusil zastoupit nepřítomné nebo padlé velikány – Achillea, Agamemnóna, Meneláa, Velkého Aianta, lstivého Odyssea – udělal, co bylo v jeho silách, ale hrot kopí si ho našel.</p>
<p>Nestorův syn Antilochos, v posledních několika dnech nejstatečnější z Achájců, je mrtvý – dobře umístěný šíp trójského lučištníka mu probodl střeva. Druhý Nestorův syn, který je velitelem, Thrasymédés, se postrádá – byl stažen do příkopu plného Trójanů a od té doby ho už tři hodiny nikdo neviděl. Příkop a ochranné valy má teď ve svých krvavých rukou Hektór.</p>
<p>Malý Aiás je zraněný, utrpěl ošklivé seknutí mečem přes obě holeně, těsně vedle chráničů, a před deseti minutami ho odnesli z bojiště mezi spálené lodě, ovšem ani tam není bezpečno. Podaleirios, velitel účastnící se boje a zároveň zručný ranhojič, syn legendárního Asklépia, je mrtvý – dostala ho skupinka zabijáků z Déifobových útočných oddílů. Rozsekali talentovaného lékaře na kusy a jeho zakrvácenou zbroj odvlekli do Tróje.</p>
<p>Alastór, Teukrův přítel a náčelník, který ve strašlivé bitvě o výběžek za opuštěnými příkopy převzal velení po Thrasymédovi, padl před svými muži a ještě několik minut se s kletbami svíjel, přestože měl v sobě desítky šípů. Pět Argejců se probojovalo pro jeho tělo, ale všechny je pobil Hektorův předvoj. Samotný Teukros se neubránil slzám, když zabíjel Alastorovy vrahy a za ústupu s pomalu se stahujícími Řeky jim posílal šíp za šípem do očí a střev.</p>
<p>Ustupovat již není kam. Mačkáme se tady na pláži, stoupající příboj nám olizuje sandály a déšť šípů neustává. Všichni řečtí koně již hlasitě zemřeli, kromě těch několika, které jejich majitelé s pláčem pustili na svobodu a bičem je zahnali k postupujícím liniím nepřátel. Další vítězné trofeje pro Trójany.</p>
<p>Přijdu o život, jestli tady zůstanu. Když jsem byl scholik, obzvlášť když jsem byl ještě k tomu tajný agent Afrodíty, kompletně vybavený levitační vestou, protinárazovou zbrojí, morfovacím náramkem, paralyzérem, Hádovou přilbou neviditelnosti – a ostatními krámy, které jsem s sebou tenkrát tahal – připadal jsem si do značné míry nezranitelný, i když jsem se pohyboval poměrně blízko bojů. Kromě šípů, které mají smrtonosný účinek na ohromující vzdálenost, není v této válce mnoho věcí, které mohou člověka zabít z dálky. Muži cítí pot a dech svých nepřátel a jsou zkrápěni krví, mozkem a slinami, když zarazí ocel – anebo ve většině případů bronz – do něčích útrob.</p>
<p>Ale za poslední dvě hodiny jsem mohl být probodnutý hned třikrát: nejdřív oštěpem, který přelétl linie obránců a málem mě připravil o varlata – nadskočil jsem, abych se mu vyhnul, a když se tady zabodl do mokrého písku a já na něj obkročmo dosedl, kmitající ratiště mě pěkně vzalo přes koule. Potom mi šíp rozčísl vlasy a o minutu později by mě další šíp, jeden z tisíců, jimiž tmavne obloha a které tady všude trčí z písku jako nějaký miniaturní les, trefil přímo do hrdla, kdyby Argejec, kterého ani neznám, nezvedl kulatý štít, nenaklonil se ke mně a zubatý, jedovatý hrot neodrazil. Musím vypadnout.</p>
<p>Má ruka se dotkla kvitovacího medailonu za dobu od svítání stokrát, ale neodteleportoval jsem se. Sám pořádně nevím proč.</p>
<p>Ale ano, vím. Nechci tyto muže opustit. Nechci být v bezpečí v Helenině lázni nebo na vrcholku nějakého nedalekého kopce a přitom vědět, že tito Achájci, které jsem deset let pozoroval, s nimiž jsem rozmlouval, lámal chléb a popíjel víno, jsou na tomto krví ztmaveném kousku pláže masakrováni jako příslovečný dobytek.</p>
<p>Ale zachránit je nemůžu.</p>
<p>Nebo snad ano?</p>
<p>Uchopím medailonek, soustředím se na místo, kde jsem už byl, otočím zlatým kroužkem o půlku a otevřu oči. Padám dlouhou, předlouhou výtahovou šachtou.</p>
<p>Ne, nepadám, uvědomím si – příliš pozdě, protože jsem už dvakrát vykřikl – jsem ve stavu beztíže v hlavní chodbě na palubě <emphasis>Královny Mab, </emphasis>nebo alespoň v hlavní chodbě na palubě, kde jsem měl svou kajutu. Ale tenkrát tady byla gravitace. Teď mě tu vítá tenhle nekonečný pád a kotrmelce v prostoru, ale ve skutečnosti nepadám, jen se mi nedaří dostat se ke dveřím kumbálku nebo do astrogační bubliny o dvacet metrů dál.</p>
<p>Dva černí chitinovití moravci z Pásu, vojáci s černým pancéřováním zakomponovaným do těla, s ostny a hlavou připomínající masku, vyskočí z nedaleké výtahové šachty – žádný výtah v ní není – a popadnou mě za ruce. Vzápětí vyrazí k šachtě a mně dojde, že skálovci se v této nulové gravitaci mohou pohybovat ne proto, že jsou na ni zvyklí – určitě nemá daleko k jejich přirozené gravitaci v Pásu asteroidů – ale proto, že mají v krunýři zabudované téměř neslyšné pomocné trysky, z nichž v pravidelných intervalech vystřikují proudy něčeho, co je možná obyčejná voda. Ať je to cokoli, umožňuje jim to v tomto prostředí nulové gravitace plynulý a rychlý pohyb. Bez jediného slova mě vtáhnou do šachty, která se táhne po celé délce <emphasis>Královny Mab </emphasis>– představte si, že byste skočili do prázdné výtahové šachty o výšce Empire State Building – a tak udělám jediné, co může člověk se zdravým rozumem udělat – znovu vykřiknu.</p>
<p>Dva vojáci mě pomocí trysek přepraví víc než sto metrů nahoru nebo dolů touto šachtou, kterou se všechno rozléhá – přesněji řečeno, rozléhá se jí jenom můj křik – a pak mě vtáhnou přes nějakou membránu silového pole do místnosti, kde je rušno. Přestože jsem vzhůru nohama, poznám lodní můstek. Byl jsem za svůj pobyt na lodi na můstku jenom jednou, ale o funkci této místnosti nemůže být pochyb. Moravci, které jsem nikdy předtím neviděl, monitorují tříprostorové virtuální ovládací panely, další skálovečtí vojáci stojí u holografických projekcí. Poznám generála Beh bin Adeeho, pak toho cupitavého, pavoukovitého moravce – momentálně si nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje – a taky toho zvláštně vyhlížejícího navigátora nebo navigátorku, Čo Li, a hlavního integrátora Asteagueho/Che.</p>
<p>Hlavní integrátor ke mně lehce dopluje; vojáci mě pevně usadí do síťovaného křesla a připoutají mě, abych neunikl. Ne, uvědomím si, oni mě nesvazují jako zajatce, pouze upevňují popruhy ze síťoviny, které mě mají udržet na místě.</p>
<p>„Doktore Hockenberry, nečekali jsme, že se vrátíte,“ prohlásí drobný moravec, který má zhruba stejný tvar a velikost jako Mahmud, ale je z plastů, kovů a polymerů jiné barvy. „Omlouvám se za absenci gravitace. Nevyvíjíme žádný tah. Mohl bych zařídit, aby vnitřní silová pole působila tlakovou diferencí, která by vám gravitaci jakž takž nasimulovala, ale pravda je taková, že udržujeme polohu v blízkosti zemského polárního prstence a nechceme vykazovat významné výkyvy v používání vnitřních energií, pokud to nebude nezbytné.“</p>
<p>„Jsem v pořádku,“ vydechnu a doufám, že neslyšeli, jak jsem předtím řval ve výtahové šachtě. „Potřebuji si promluvit s Odysseem,“</p>
<p>„Odysseus je momentálně… ehm… indisponovaný,“ řekne Asteague/Che.</p>
<p>„Já s ním musím mluvit.“</p>
<p>„Obávám se, že to nebude možné,“ odvětí moravec, který je přibližně stejně velký jako můj přítel Mahmud, ale vypadá a mluví o tolik jinak. V jeho hlasu dokonce je něco uklidňujícího.</p>
<p>„Ale je nezbytně nutné, abych…“ Zarazím se v půlce věty. Oni Odyssea zabili. Je jasné, že tihle poloviční roboti provedli s jediným dalším člověkem na této lodi <emphasis>něco </emphasis>strašného. Nevím, co by je mohlo vést k tomu, aby Achájce zabili, ale stejně tak jsem nikdy nepochopil dvě třetiny věcí, které tihle moravci dělají nebo nedělají. „Kde je?“ zeptám se. Snažím se, aby to znělo sebevědomě a autoritativně, i když jsem připoutaný sítí v křesílku. „Co jste s ním udělali?“</p>
<p>„Nic jsme synu Láertovu neudělali,“ ohradí se Asteague/ Che.</p>
<p>„Proč bychom našemu hostu ubližovali?“ zeptá se krabicovitý moravec s pavoučíma nohama, na jehož jméno si nemůžu vzpomenout… ne, už si vzpomínám, Retrográd Jorgenson, Gunderson nebo něco skandinávského.</p>
<p>„Tak ho sem přiveďte.“</p>
<p>„Nemůžeme,“ zopakuje hlavní integrátor Asteague/Che. „Není na lodi.“</p>
<p>„Není na lodi?“ optám se, ale pak se podívám na jeden holografický displej zasazený do výklenku v trupu, kde by mělo být okno. Kruci, co já vím, klidně to okno <emphasis>může </emphasis>být. Sytá modř a bílá se dole otáčejí a vyplňují obrazovku.</p>
<p>„Odysseus odletěl na <emphasis>tuto </emphasis>Zemi? Na <emphasis>mou </emphasis>Zemi?“ Je to moje Země? Žil a zemřel jsem tady, ale před tisícovkami let, jestli se dá bohům a moravcům věřit.</p>
<p>„Ne, Odysseus neodletěl na povrch,“ odpoví Asteague/ Che. „Jel navštívit Hlas, který loď kontaktoval během našeho letu… Hlas, který si ho vyžádal jménem.“</p>
<p>„Ukažte to doktoru Hockenberrymu,“ promluví generál Beh bin Adee. „Pochopí, proč v tuto chvíli není možné, aby s Odysseem hovořil.“</p>
<p>Vypadá to, že Asteague/Che návrh zvažuje. Pak se európský moravec otočí k navigátorce Čo Li – mám podezření, že mezi nimi proběhla nějaká rádiová komunikace – a Čo Li pohne chapadlovou paží. Půl metru přede mnou se otevře bezmála dvoumetrové trojrozměrné holografické okno.</p>
<p>Odysseus se miluje s nejsmyslnější ženou, jakou jsem v životě viděl – možná s výjimkou Heleny Trójské, samozřejmě. Mé mužské ego se domnívalo, že moje milování – prostě pohlavní styk – s Helenou bylo energické a vynalézavé. Ale stačí, abych se půl minuty díval s otevřenými ústy na soulož odehrávající se mezi nahým Odysseem – zjízveným boji, opáleným, mohutným v hrudi, ale malým – a tou bledou, exotickou, pneumatickou, smyslnou a lehce chlupatou ženou s neuvěřitelně nalíčenýma očima, a vím, že moje snažení s Helenou bylo krotké, bez fantazie a zpomalené ve srovnání s tím, čemu se věnují tito sexuální atleti.</p>
<p>V ústech mám sucho. „Dost,“ žádám. „Vypněte to.“</p>
<p>Pornografické okno zhasne. „Kdo je ta… dáma?“ vypravím ze sebe.</p>
<p>„Tvrdí, že se jmenuje Sycorax,“ odpoví Retrográd Něčíson. Je vždycky zvláštní slyšet, jak z kovové krabičky na dlouhých vychrtlých nožkách vychází tak zvučný hlas.</p>
<p>„Dovolte mi, abych si promluvil s Mahmudem a Orphem z Ió,“ prosím. Tyto moravce znám nejdéle ze všech a Mahmud je ze všech těchto robotických lidí nejlidštější. Jestli mám šanci někoho tady na <emphasis>Královně Mab </emphasis>přesvědčit, je to Mahmud.</p>
<p>„Obávám se, že ani to nebude možné,“ řekne Asteague/ Che.</p>
<p>„Proč? Souloží snad s nějakými moraveckými buchtami nebo co?“ Poznám, jak hloupý je můj pokus o vtip, když slyším, jak se jeho ozvěna v duchu vrací v dlouhých sekundách vyčítavého ticha, jež následuje.</p>
<p>„Mahmud a Orphu vstoupili do atmosféry Země ve výsadkové lodi, která nese Mahmudovu ponorku,“ odpoví Asteague/Che.</p>
<p>„To se s nimi nemůžete spojit rádiem nebo nějak jinak? Takové rádiové spojení přece uměli dát dohromady i ve dvacátém a na začátku jednadvacátého století, kdy jsem žil.“</p>
<p>„Ano, jsme v kontaktu,“ potvrdí Retrográdní Kdosi. „Ale jejich loď je momentálně vystavena útoku a my je nechceme rušit komunikací, která není nutná. To, jestli přežijí, je v nejlepším případě sporné.“</p>
<p>Uvažuji, že bych se zeptal ještě na něco – kdo propána útočí na mé přátele? Proč? Jak? – ale dojde mi, že takový dialog by mne jedině odvedl od opravdového důvodu, proč jsem tady.</p>
<p>„Musíte vytvořit bránovou díru na pláž nedaleko Ília.“</p>
<p>Generál Beh bin Adee pohne svými pažemi s černými ostny způsobem, který vypadá jako otázka. „Proč?“</p>
<p>„Protože Trójané masakrují Řeky do posledního muže a oni si nezaslouží být takovým způsobem vyhlazeni. Chci jim pomoci uniknout.“</p>
<p>„Ne,“ řekne generál. „Ptal jsem se, proč si myslíte, že umíme bránové díry tvořit, jak chceme?“</p>
<p>„Protože jsem vás viděl, jak jste to udělali. Vytvořili jste všechny ty díry, kterými jste přeskočili z Pásu asteroidů na Mars a pak náhodou taky na ílijskou Zemi. Víc než před deseti měsíci. Byl jsem u toho, nevzpomínáte si?“</p>
<p>„Nemáme dostatečnou techniku, abychom mohli vytvářet bránové díry do jiných vesmírů,“ řekne Čo Li.</p>
<p>„Ale <emphasis>udělali </emphasis>jste to, sakra.“ Slyším se fňukat.</p>
<p>„Ne, neudělali,“ promluví Asteague/Che. „Ve skutečnosti jsme tenkrát udělali to, že… těžko se to popisuje a já nejsem vědec ani technik, i když jich máme mnoho… tenkrát jsme udělali to, že jsme zablokovali bránová spojení takzvaných bohů a prorazili si v kvantové matrici, již vytvořili, nějaká vlastní.“</p>
<p>„No tak to udělejte znovu,“ naléhám. „Závisí na tom desítky tisíc lidských životů. A když už v tom budete, můžete vrátit těch několik milionů Řeků a ostatních obyvatel Evropy z ílijské Země, kteří byli odstraněni – vystřeleni do vesmíru v modrém paprsku.“</p>
<p>„Ani to neumíme udělat,“ řekne Asteague/Che.</p>
<p>Jsem v pokušení se zeptat <emphasis>Tak k čemu kurva jste? </emphasis>Neudělám to.</p>
<p>„Ale tady jste v bezpečí, doktore Hockenberry,“ pokračuje hlavní integrátor.</p>
<p>Znovu mám chuť začít na tyto tvory z plastu a kovu křičet, ale uvědomím si, že Asteague/Che má pravdu. Na <emphasis>Královně Mab </emphasis>skutečně <emphasis>jsem </emphasis>v bezpečí. Přinejmenším před Trójany. A třeba má ta šťabajzna, která obšťastňuje Odyssea, nějakou sestru…</p>
<p>Najednou se slyším, jak říkám: „Musím se vrátit.“ <emphasis>Kam se chceš vrátit, pitomče? Na řeckou poslední štaci? Zní to jako jméno krámu s baklavou někde v L.A.</emphasis></p>
<p>„Zabijí vás,“ podotkne generál Beh bin Adee. Podle hlasu to nevypadá, že by mohutného, tmavého, humanoidního vojáka ta představa jakkoli vyváděla z klidu.</p>
<p>„Když mi pomůžete, tak ne.“</p>
<p>Vypadá to, že moravci spolu znovu neslyšně komunikují. Všimnu si, že jedno holografické okno/monitor na druhém konci můstku je naladěné na Odyssea a tu exotickou ženu, kteří dál dupou jako králíci. Žena je teď nahoře a já vidím, že je ještě krásnější a žádoucnější, než se zdálo na první pohled. Soustředím se na to, abych před moravci neměl erekci. Kdyby si toho všimli, a oni si toho na nás lidech všímají hodně, mohli by si to špatně vyložit.</p>
<p>„Pomůžeme vám, pokud to bude v našich silách,“ řekne nakonec Asteague/Che. „O co žádáte?“</p>
<p>„Potřebuji se někam nepozorovaně dostat,“ řeknu a začnu jim popisovat ztracenou Hádovu přilbu a svůj starý morfovací náramek.</p>
<p>„Morfovací technologie – alespoň v té podobě, kdy se vztahuje na živé organismy – není v našich technických možnostech,“ řekne Retrográd… Sinopessen… už si vzpomínám. „Manipuluje realitu na kvantové úrovni, jíž zatím úplně nerozumíme. Máme před sebou ještě dlouhou cestu, než budeme schopni vytvořit zařízení, která by takovou formu pravděpodobnostního kolapsu uměla změnit.“</p>
<p>„A nemáme ponětí, jak ta Hádova přilba poskytovala opravdovou neviditelnost,“ dodá Čo Li. „Ale jestli je konzistentní s ostatními technologiemi Olympanů – nebo sil, které se za Olympany schovávají – pravděpodobně využívá spíš nějaký malý kvantový posun v čase než v prostoru.“</p>
<p>„Nemohli byste pro mě vymyslet něco podobného?“ zeptám se. Uvědomím si, že neexistuje jediný přesvědčivý důvod, proč by pro mě tihle zaneprázdnění moravci měli dělat <emphasis>cokoli.</emphasis></p>
<p>„Ne,“ řekne Asteague/Che.</p>
<p>„Mohli bychom mu upravit nějaký chameleónský oděv,“ navrhne generál Beh bin Adee.</p>
<p>„Výborně,“ raduju se. „Co je to chameleónský oděv?“</p>
<p>„Je vyroben z aktivního maskovacího polymeru,“ odpoví generál. „Primitivní, ale účinné, pokud člověk nepřechází příliš rychle mezi silně proměnlivým pozadím. Je to přibližně stejný materiál, kterým byla pokryta vaše marsovská loď, pouze je prodyšnější a neviditelný v infračerveném pásmu. Očnice jsou nanocytické, takže chameleónskou adaptaci nic neruší.“</p>
<p>„Bohové nás zahlédli a sestřelili naši chameleónskou loď z oběžné dráhy,“ připomenu.</p>
<p>„Jistě…“ souhlasí generál Beh bin Adee. „To je věc na zvážení.“</p>
<p>„Ten chameleónský oděv je maximum, co mi můžete poskytnout?“</p>
<p>„V krátkém čase ano,“ potvrdí Asteague/Che.</p>
<p>„Tak já si ho vezmu. Jak dlouho bude vašim lidem… myslím moravcům… trvat, než ho pro mě upraví a předvedou mi, jak se používá?“</p>
<p>„Vydal jsem rozkaz oddělení environmentální techniky, aby na takovém oděvu začali pracovat, hned jak jsme o tom začali mluvit,“ odvětí hlavní integrátor. „Vaše míry a váhy máme v databázi. Tím pádem by hotový produkt měl být k dispozici během tří minut.“</p>
<p>„Skvělé.“ Zároveň mě ale napadne, jestli to tak doopravdy je. Kam přesně se chystám? Jak přesvědčím ty, kteří tam jsou, aby Řekům pomohli uprchnout? <emphasis>Kam </emphasis>by mohli Řekové uprchnout? Všechny jejich rodinné příslušníky, sluhy, přátele a otroky vcucl ten modrý paprsek, který vychází z Delf. Jako bych se nemohl dočkat, až odsud budu pryč, začnu si pohrávat se zlatým medailonkem, který mi visí na krku, přejíždět prsty po pohyblivém kroužku, kterým se aktivuje.</p>
<p>„Mimochodem,“ ozve se Čo Li, „váš medailonek pro kvantovou teleportací nefunguje.“</p>
<p>„Cože?“ Vyškubnu se z popruhů a vznesu se do prostoru. „O čem to sakra mluvíte?“</p>
<p>„Při vašem předchozím pobytu na lodi naše inspekce ukázala, že kotouček je prakticky nefunkční,“ řekne navigátorka.</p>
<p>„To je pičovina. Sami jste mi předtím řekli, že se nedá zkopírovat, abyste jej mohli používat i vy, protože je nastavený na mou DNA nebo něco takového.“</p>
<p>Hlavní integrátor Asteague/Che vydá rozpačitý zvuk, který se překvapivě podobá tomu, když si lidský muž váhavě odkašle. „Je pravda, že mezi medailonkem, který máte na krku, a vašimi buňkami a DNA dochází k jisté… komunikaci, doktore Hockenberry. Ale medailonek jako takový nemá žádnou kvantovou funkci. Nekvitne vás přes Calabiho-Yauův prostor.“</p>
<p>„To je blbost,“ ohradím se znovu, ale pokusím se mírnit svůj slovník. Ještě pořád potřebuju pomoc těchto moravců a ten chameleonský oděv, abych odsud mohl zmizet. „Přece jsem se sem <emphasis>dostal, </emphasis>ne? Přes celý vesmír z ílijské Země.“</p>
<p>„Ano,“ připustí Čo Li. „Dostal. Ale ten prázdný zlatý medailonek, který vám visí na krku, vám k tomu vůbec nijak nepomohl. Je to záhada.“</p>
<p>Ve dveřích otevřené výtahové šachty se objeví moravecký voják s tou chameleonskou výstrojí. Oblek nevypadá nijak zvláštně. Ve skutečnosti mi připomíná abnormálně velkou verzi takzvaného vycházkového obleku, který jsem si i já pitomec v sedmdesátých letech pořídil. Dokonce má stejně idiotské špičaté límečky a zelený lesk opičích zvratků.</p>
<p>„Ty límečky se dají natáhnout, aby vytvořily celistvou kapuci,“ objasní Asteague/Che, jako by mi četl myšlenky. „Oděv jako takový nemá žádnou barvu. Ta zelená je jenom standardní nastavení, abychom ten materiál našli.“</p>
<p>Vezmu si oděv od moraveckého vojáka a udělám tu chybu, že si ho zkusím obléct. V několika sekundách začnu dělat nekontrolovatelné kotrmelce, rotovat v nulové gravitaci kolem vlastní osy. Toho oděvu, který je mi k ničemu, se držím, jako bych mával vlajkou, ale to je asi tak všechno, čeho jsem schopen.</p>
<p>Generál Beh bin Adee a jeden jeho voják mě chytnou a zajistí mě – vypadá to, jako by přesně věděli, kam v místnosti šlápnout, aby předešli stejné a opačné reakci – a pak mě bez dlouhých cavyků do chameleonského oděvu nacpou. Potom mi připevní k oděvu jeden popruh křesla a přichytí mě suchým zipem k nějaké plošce, kterou nevidím. Udrží mě to na místě.</p>
<p>Udělám si z límečků kapuci a kompletně si ji přetáhnu přes hlavu.</p>
<p>Není to zdaleka tak příjemné jako si jednoduše nasadit Hádovu přilbu a zmizet. Jednak je uvnitř toho ještěrčího oděvu strašně <emphasis>horko. </emphasis>A za druhé ty nanocosi, díky nimž materiálem před očima vidím, neumožňují přesně zaostřit. Po hodině takového čumění mě hlava rozbolí tak, jak jsem to ještě nezažil.</p>
<p>„Jaké to je?“ zeptá se hlavní integrátor Asteague/Che. „Skvělé,“ zalžu. „Vidíte mě?“</p>
<p>„Ano,“ odpoví Asteague/Che, „ale pouze gravitačním radarem a v jiných pásmech spektra, která nejsou viditelná jako světlo. Vizuálně jste prakticky splynul s pozadím. Konkrétně s generálem Beh bin Adeem. Budou osoby tam, kam se chystáte odcestovat, používat gravitační radar, zdokonalené negativní tepelné zobrazování a podobné metody?“</p>
<p>Budou? Nemám ponětí. Nahlas řeknu: „Je tu jeden problém.“</p>
<p>„Ano? Třeba bychom ho mohli vyřešit.“ Hlavní integrátor mluví starostlivě, dokonce jako by mu na člověku opravdu záleželo. Moje manželka Jamese Masona zbožňovala.</p>
<p>„Abych kvitl, musím otočit medailonkem,“ řeknu. Zajímalo by mě, jak tlumeně můj hlas slyší. Pot mi crčí po spáncích, po tvářích a po hrudníku. „Abych jím otočil, musel bych oděv rozepnout a…“</p>
<p>„Chameleónský oděv je ušit velice volně,“ přeruší mě Beh bin Adee. Skálovecký voják se mnou odjakživa mluví s jistým znechucením. „Pokud chcete, můžete zatáhnout ruku dovnitř. Klidně i obě, když budete potřebovat.“</p>
<p>„Fakticky,“ řeknu, vsoukám pravou paži z rukávu pod vlastní oděv a s tímto posledním příspěvkem k našemu rozhovoru otočím medailonkem a kvantovou teleportací opustím <emphasis>Královnu Mab.</emphasis></p>
<p>Když se zhmotním na tom místě v prostoru a čase, které jsem si představil, chce se mi zakřičet: <emphasis>To se ví, že funguje! </emphasis>Ale pak si vzpomenu, že jsem zapomněl moravce požádat o zbraň. A o jídlo a vodu. A možná nějakou protinárazovou zbroj.</p>
<p>Ale na to, abych něco zakřičel, není vhodný okamžik.</p>
<p>Objevil jsem se ve Velkém paláci bohů na hoře Olymp a vypadá to, že jsou tady všichni bohové – všichni kromě Héry, jejíž menší trůn je zahalený černým pohřebním suknem. Zeus usazený na svém zlatém trůně vypadá, jako by byl vysoký patnáct metrů.</p>
<p>Zdá se, že všichni ostatní bohové jsou přítomni – dokonce v hojnějším počtu, než kolik jsem jich viděl při posledním velkém konkláve, které jsem narušil ve své pohodlnější Hádově přilbě. Mnohé z těchto bohů dokonce ani neznám, nedokážu je identifikovat ani po deseti letech doručování záznamových kamínků a hlášení na Olymp. Jsou tu stovky a stovky bohů, klidně jich může být i víc než tisíc.</p>
<p>A všichni mlčí. Čekají, až k nim Zeus promluví.</p>
<p>Snažím se nedýchat hlasitě nebo neomdlít z dusivého horka, které v tom podělaném ještěrčím oděvu je, a doufám, že žádný z těchto nesmrtelných Olympanů nepoužívá gravitační radar nebo zdokonalené negativní tepelné zobrazování. Stojím naprosto nehybně, téměř tělo na tělo s davem bohů a bohyň, nymf, Erínyí a polobohů a čekám, až se dozvím, co má Zeus na srdci.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>74</strong></p>
<p>Harman měl poměrně slušnou představu, co to je, ještě než se protáhl trhlinou v trupu do přídě ztroskotané lodi. Proteinové datové pakety vázané na DNA v jeho těle obsahovaly tisíce odkazů týkajících se tisíců různých typů námořních plavidel používaných za deset tisíc let lidských dějin. Nedokázal dospět k dokonalé shodě znaků jen na základě poškozené přídě, pole trosek kolem ní a pohledu na proražené vrstvy elastického protisonarového materiálu, který obaloval vlastní měnitelný trup z inteligentní oceli, ale bylo poměrně jasné, že vstupuje do ponorky z některého století na konci ztraceného věku, možná krátce po vypuštění rubikonu, ale dřív, než byli geneticky vytvořeni první postlidé. Z éry šílenství.</p>
<p>Jakmile se ocitl uvnitř, pustil se mírně svažitou chodbou a začal dýchat osmózní maskou, přestože tato část potopeného plavidla byla suchá, získal jistotu, že je to ponorka.</p>
<p>Stál v místnosti, která se odkláněla jen asi deset stupňů od vertikály, ale dávný náraz na dno oceánu tady, jen sedmdesát metrů pod hladinou moře – dávno předtím, než vznikla Atlantická průrva – zprohýbal kov a shodil z regálů půl tuctu dlouhých kovových válců. Poznal, že pistoli, kterou má u sebe, potřebovat nebude. V tomto trupu nic nežilo. Přitiskl pistoli na adhezní držák na pravém boku a přetáhl přes ni kousek elastického materiálu termokombinézy, čímž ji zajistil stejně pevně, jako by ji měl v některém z pouzder, jaká mu křišťálová komnata ukázala v knihách.</p>
<p>Byl zvědavý, jestli vyhledávání dat bude fungovat i přes molekulovou tloušťku rukavic termokombinézy, a tak přiložil pravou dlaň k zaoblenému okraji jednoho z těchto rozházených válců.</p>
<p>Fungovalo.</p>
<p>Ocitl se ve skladišti torpéd válečné ponorky třídy <emphasis>Mohamed. </emphasis>UI v naváděcím systému tohoto konkrétního torpéda – ještě před milisekundou neznal „torpédo“ jako slovo ani jako pojem – odumřela před více než dvěma tisíci lety, ale v mrtvých mikroobvodech bylo dost reziduální paměti, aby Harman pochopil, že jeho dlaň dělí jen několik centimetrů od jaderné bojové hlavice zasazené do konce patnáctitunového, vysokorychlostního, samokavitačního torpéda fungujícího na principu „lov, dokud něco nezabiješ“. Bojová hlavice tohoto torpéda – to byl další termín, s nímž se do tohoto okamžiku nesetkal – byla jednoduchá termonukleární zbraň o ráži pouhých 475 kilotun. Při explozi kuličky o velikosti perly uložené několik centimetrů pod jeho dlaní by teplota v milióntině sekundy dosáhla desítek milionů stupňů. Skoro cítil smrtící neutrony a paprsky gama, které se tam krčí jako neviditelné murény smrti, připravené rychlostí světla vyskočit všemi směry, aby zabily nebo zamořily každičký kousek lidských nervů nebo tkáně, na které narazí, rozcupovaly je jako kulka máslo.</p>
<p>Odtrhl ruku a otřel si ji o stehno, jako by mu na dlani ulpěla nějaká špína.</p>
<p>Celá tato ponorka byla jednolitý nástroj vyrobený pro zabíjení lidí. I to kratičké setkání s mrtvou naváděcí UI mu prozradilo, že bojové hlavice torpéd byly pro skutečné poslání stroje a posádky téměř bezvýznamné. Ale aby pochopil, o jaké poslání šlo, musel opustit skladiště torpéd a projít nakloněnou chodbou, jídelnou pro důstojníky i jídelnou pro posádku, po žebříku vylézt nahoru a pokračovat chodbou kolem sonarové kabiny a integrované komunikační centrály a pak po dalším žebříku nahoru do velícího a řídícího centra.</p>
<p>Jenže všechno kromě bližší poloviny skladiště torpéd bylo pod vodou.</p>
<p>Kužely světla z hrudních svítilen mu ukazovaly místa, kde necelých pět metrů před ním začínala severní stěna Průrvy. Ponorka ležela na tomto oceánském hřbetu sedmdesát metrů pod hladinou a byla kompletně zaplavená vodou mnoho staletí, než to, co vytvořilo Průrvu, vysálo vodu z těchto příďových oddělení, ale nežilo tady již nic, z nespočtu podmořských forem života, jimž se tady po staletí muselo dařit, se nezachoval ani vysušený vilejš, a po lidských kostech nebo jiných pozůstatcích posádky tady nebylo ani památky. Silové pole, které zadržovalo Atlantský oceán, fyzicky neprořízlo tvarovatelný kov trupu ponorky ani kostru – svítilny ukazovaly nahoře celistvou, nepřerušenou linii paluby – ale Harman si dovedl představit celý oválný řez, který oceán uvnitř trupu plavidla vytváří. Severní stěna silového pole Průrvy zadržovala moře ve všech volných prostorách, ale o krok dál… Skoro cítil tlak, jaký tady dole v sedmdesáti metrech musí být, a viděl před sebou temnou stěnu. Světlo jeho svítilen se od ní odráželo jako od povrchu, který má temný lesk, ale zůstává zrcadlivý.</p>
<p>Náhle pocítil nevolnost a strašnou hrůzu. Musel se chytit opovrhovaného torpéda, aby nezavrávoral, aby neupadl na zkorodované pláty podlahy. Chtěl z tohoto prastarého válečného plavidla utéct ven na vzduch a slunce, strhnout si osmózní masku a vyzvracet se, pokud to bude nutné, aby ze sebe dostal jed, který mu znenadání zaplavil tělo a mysl.</p>
<p>To, o co se opíral, bylo pouhé torpédo vyrobené k ničení jiných lodí, nanejvýš přístavu, přesto jeho termonukleární ráže třikrát převyšovala celkovou výbušnou sílu bomby svržené na Hirošimu – další slovo a obraz, které právě vtrhly do Harmanovy rozjitřené mysli – a byla schopná zničit všechno v okruhu stovek kilometrů čtverečních.</p>
<p>Harman – který byl vždy dobrý v odhadu vzdáleností a velikostí, přestože jeho doba takové dovednosti nevyžadovala – si v duchu představil oblast deset krát deset kilometrů v centru Kráteru Paříž, nebo s vilou Ardis jako ve středu terče. V Ardisu by taková exploze během jediné mikrosekundy vypařila nejenom zámeček s novými přístavbami, ale odfoukla by i pracně vybudované palisády a o necelou sekundu později by v kouli ohně odnesla i faxový pavilon o dva kilometry dál. Řeku pod kopcem by proměnila v páru, les v popel a ohnivou kouli v rozpínající se kruh okamžité zkázy, který by dosáhl na severu až za Hladovou skálu, již zahlédl, když mu turínka krátce ukázala Adu a ostatní.</p>
<p>Harman aktivoval nepoužívané funkce bioinformačních zpětných vazeb – příliš pozdě – a dostal zprávu, jíž se děsil. Torpédové skladiště bylo plné latentní radiace. Únik radiace z termonukleárních hlavic poškozených torpéd měl již dávno poklesnout pod smrtící úroveň, zřejmě však při tom ozářil všechno v přední části ponorky.</p>
<p>Ne – senzory mu řekly, že radiace je horší přímo před ním, cestou od torpédového skladiště – směrem, kterým by musel jít, pokud by se chtěl o tomto nástroji smrti dozvědět víc. Možná radioaktivita pomalu, po všechna ta staletí, unikala z fúzního reaktoru, který toto ohavné plavidlo poháněl. Před sebou měl radioaktivní peklo.</p>
<p>Věděl o svých nových biometrických funkcích právě tak dost, aby si uvědomil, že se může zeptat datových monitorů. Udělal to, ale položil jen tu nejjednodušší možnou otázku – <emphasis>Ochrání mě termokombinéza dostatečně před touto radioaktivitou?</emphasis></p>
<p>Odpověď dostal od svého vnitřního hlasu a byla jednoznačná – <emphasis>Ne.</emphasis></p>
<p>Jít dopředu bylo šílenství. A také neměl <emphasis>odvahu </emphasis>projít tou černou vodní stěnou, do víru radiace, přes zbytek zaplaveného skladiště torpéd, nahoru přes tmavé a studené jídelny důstojníků a mužstva, kde by staré Geigerovy počítače zdivočely, až by jim ručičky vyskočily mimo ciferník, a pak ještě výš a chodbou kolem sonarové a komunikační kabiny a po dalším žebříku celou tu neskutečnou, děsivou, mrazivou, pro buňky likvidační vzdálenost do zaplaveného velícího a řídícího centra.</p>
<p>Zůstat v tomto nenávistném trupu bylo doslova šílené, natožpak do něho jít hlouběji. Byla to smrt – smrt jeho, nadějí jeho druhu, Adiny víry v jeho návrat, potřeby jeho nenarozeného dítěte mít v této strašlivé a nebezpečné době otce. Smrt všech budoucností.</p>
<p>Ale on se to musel dozvědět. Kvantové pozůstatky UI z torpédové hlavice mu řekly právě tolik, aby se potřeboval dozvědět odpověď na jedinou hrůznou otázku. A tak se pustil dopředu – jeden vyděšený krok za druhým.</p>
<p>Bylo to po třech dnech a nocích v Průrvě poprvé, kdy se protlačil stěnou silového pole; bylo polopropustné stejně jako to, jímž prošel předtím na Prosperově orbitálním ostrově – a teď navíc věděl, že „polopropustné“ znamená, že bylo vytvořeno tak, aby jinak neprostupným štítem mohli projít lidé starého typu nebo postlidé – jenže tentokrát procházel ze vzduchu a tepla do chladu, tlaku a tmy.</p>
<p>Harman věřil, že termokombinéza ho ochrání před účinky hloubky, byť ne před zářením, a ona to skutečně udělala; dokonce si odmítl vyvolat informace, jak je vyrobená a díky čemu funguje, i když věděl, že je v sobě má. Bylo mu jedno, jak to dělá, že chrání před oceánským tlakem – hlavně že ten úkol splnila.</p>
<p>Hrudní svítilny automaticky zvýšily jas, aby si poradily s odrazy a tmavou vodou plnou částeček.</p>
<p>Tak jako byly suché části skladiště torpéd sterilní, byly zaplavené části ponorky plné živých organismů. To, co tu teď žilo, v silné radiaci nejenom přežívalo, ale dokonce na ní hodovalo, bujelo z ní. Každý kovový povrch se skrýval pod vrstvami zmutovaných, korálem potažených hub a chuchvalců zelené, růžové a šedomodré světélkující živé hmoty, jejíž vějířovité a chapadlovité útvary se lehce vlnily v jinak neznatelných proudech. Krabovití tvorové před jeho světly utíkali. Krvavě červený úhoř vyrazil z otvoru v bývalém průlezu zadního skladiště torpéd a hned zase zatáhl hlavu zpátky, takže zůstaly jen řady jeho zubů lesknoucích se ve světle. Harman se mu vyhnul, když se obrostlým průlezem opatrně protahoval.</p>
<p>Od mrtvé UI z hlavice získal zjednodušené schéma lodi – dostatečné přinejmenším k tomu, aby ho do velícího a řídícího centra dovedlo – ale žebřík, po kterém musel vyšplhat k jídelnám, byl pryč.</p>
<p>Většina ponorky byla vyrobena z výborných slitin, které i tady pod mořem přečkají další dva tisíce let, ale schody – jeho proteinové shluky ho informovaly, že tomuto typu se říkalo <emphasis>visuté schodiště </emphasis>– již dávno sežrala rez.</p>
<p>Harman zabořil prsty do nánosů a vlnících se vějířů po obou stranách šikmé šachty a s nadějí, že je nestrčí do tlamy nějakému dalšímu úhoři, se začal pracně soukat zelenou polévkou mořské vody vzhůru. Jednotlivé radioaktivní částečky i jejich shluky se mu lepily na termokombinézu a z očnic a osmózní masky je musel neustále otírat.</p>
<p>Když se dostal na úroveň důstojnické jídelny, neměl daleko k přesycení kyslíkem. Ze zkušenosti věděl, že osmózní maska ho bude i dál zásobovat bez problémů, ale byl nesvůj z pocitu tlaku na každý čtvereční centimetr své kůže. Nemusel se probírat paměťovými moduly, aby se dozvěděl, že termokombinéza ho ochrání i před chladem a tlakem – stejný typ ho udržel při životě v nulovém tlaku vesmíru – jenže vesmír se zdál být nějakým způsobem <emphasis>čistší.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jestlipak byl ten kal, který mám na očnicích, kdysi součástí mužů a žen, kteří toto plavidlo obsluhovali?</emphasis></p>
<p>Zahnal podobné myšlenky. Byly nejenom zvrhlé, ale i absurdní. Jestli se s touto lodí potopila i posádka, věčně hladoví obyvatelé oceánu očistili její kosti za pouhých několik let a za nemnoho dalších sežrali a rozložili i kosti jako takové.</p>
<p><emphasis>Ale stejně –</emphasis></p>
<p>Raději se soustředil na to, aby se přes zarostlé a zborcené palandy dostal k zádi. Fakt, že tento prostor sloužil jako ložnice lidí, poznal jen podle schématu z rozpadajících se paměťových molekul bojové hlavice; nyní vypadal jako zarostlá krypta. Šedé police obalené vrstvou hub poskytovaly útočiště spíš zmutovaným krabům a světloplachým úhořům než tlejícím tělům Monteků a Kapuletů.</p>
<p><emphasis>Musím si od toho Shakespeara doopravdy </emphasis>přečíst <emphasis>víc. V datových paketech je velice mnoho věcí spojeno s jeho myšlenkami a texty, </emphasis>pomyslel si Harman, když překonal otevřený průlez, rozhrnul slizovité stalagmity a vplul do prostoru bývalé jídelny. To, co kdysi byl dlouhý jídelní stůl, mu z nějakého důvodu připomínalo Kalibánův kanibalský stůl nahoře na Prosperově ostrově – před tolika měsíci. Možná to bylo tím, že houby a měkkýši tady zmutovali do krvavě růžové barvy.</p>
<p>Věděl, že na druhém konci té růžové jídelní jeskyně bude muset vylézt po žebříku – tentokrát opravdovém žebříku, žádném šikmém schodišti – do integrované komunikační centrály, než bude moci pokračovat přes sonarovou kabinu na záď do velícího a řídícího centra.</p>
<p>Žádný žebřík tam nebyl. A tentokrát úzkou rouru svislé šachty ucpávala modrozelená mořská vegetace. Harmanovi to připomnělo Daemanův popis Kráteru Paříž přeměněného v hnízdo z modrého ledu.</p>
<p>Ale tuto síť utkal život z pozemského oceánu, i když zmutovaný. Harman za ni začal škubat, vytahoval plnými hrstmi to, čím život za staletí pozvolna šachtu obsadil a opanoval. Litoval, že s sebou nemá sekeru. Voda kolem něho se tak zaplnila šlichtou, že si neviděl ani na ruce. Něco dlouhého a kluzkého – další úhoř? nějaký had? – mu proklouzlo podél těla a zmizelo kdesi dole. Dál vytahoval chuchvalce a shluky husté, mazlavé, radioaktivní hmoty a probojovával se neprůhledným kalem.</p>
<p>Připadal si, jako by se znovu rodil, ale tentokrát do mnohem strašlivějšího světa.</p>
<p>Zápas ho tak strhl, že když se prodral nahoru na úroveň komunikační centrály, v první chvíli ani nepoznal, že je na místě.</p>
<p>Všude visely zelené úponky a ve vodě bylo tolik plovoucích částeček, že ho oslepovalo světlo vlastních svítilen. Ležel v zárodečném bahnu, vyčerpaný tak, že se nemohl ani pohnout.</p>
<p>Pak – když si vzpomněl, že každý okamžik, který tráví v tomto vraku, pro něho znamená větší pravděpodobnost smrti – se zvedl do kleku, odhrnul si z ramen a ze zad šlahouny a úponky věkovité vegetace a začal šouravě postupovat k zádi.</p>
<p>Komunikační centrála byla stále živá.</p>
<p>Harman ztuhl, když si to uvědomil. Funkce jeho těla, které zatím ani nezkatalogizoval, zaznamenaly pulzující připravenost přístrojů ukrytých pod živým šedozeleným kobercem proniknout ven a komunikovat. Ne s ním. Tyto komunikační UI jeho přítomnost nebraly na vědomí – jejich schopnost interakce s lidmi odumřela již dávno spolu s kvantovým jádrem jejich počítačů.</p>
<p>Chtěly však komunikovat s <emphasis>někým</emphasis> – a hlavně chtěly od <emphasis>někoho, </emphasis>od <emphasis>něčeho </emphasis>přijímat rozkazy.</p>
<p>Poznal, že tady, v integrované komunikační centrále, nenajde vodítko k tomu, co potřebuje zjistit, a napůl prošel, napůl proplaval na záď kolem sonarové budky a budky GPS, které byly potažené silným povlakem. Nevěděl, proč jeho paketová paměť chce těmto malým prostorám říkat budky, a ani to nechtěl vědět.</p>
<p>Kdyby někdy o ponorkách přemýšlel, což nedělal, pravděpodobně by přišel na to, že tato plavidla se stavěla pro cestování pod hladinou a že se taková podvodní plavidla skládala z mnoha malých oddělení, která se uzavírala dveřmi nebo průlezy a byla vodotěsná a izolovaná. Pro tuto ponorku to neplatilo. Prostory byly velké v porovnání s objemem lodi jako takové a nebyly příliš rozdělené. Pokud by si oceán našel cestu dovnitř – což se zjevně stalo – muži a ženy v tomto stroji by nezemřeli tak, že by se pomalu utopili, nelapali by po vzduchu u stropu, ale všechny by je v několika sekundách zabila mohutná, implozivní tlaková vlna. Skoro to vypadalo, jako by lidé, kteří tady pracovali, raději volili okamžitou smrt ve velkých prostorách před pomalým utopením v menších.</p>
<p>Když si Harman uvědomil, že je uprostřed velícího a řídícího centra, přestal plavat a nechal nohy klesnout k plátům paluby.</p>
<p>Bylo tady méně mořské vegetace, víc holého kovu. Díky schématům, která mu poskytly UI jaderných hlavic, poznal centra pro odpalování torpéd a řízení zbraní – vertikální kovové sloupy, z nichž by se promítaly spousty holografických virtuálních ovladačů, pokud by se loď účastnila boje. Pohyboval se po místnosti, přes termokombinézu se dotýkal dlaní kovu a plastu, nechával na sebe promlouvat mrtvé kvantové mozky zasazené do materiálu.</p>
<p>Nebylo zde žádné sedadlo, křeslo ani trůn pro kapitána. Ten muž stával tady, v blízkosti centrálního holografického mapového stolu, přímo před zobrazovací konzolí – za správných okolností virtuální, případně promítanou z LCD plastových panelů, pokud byl virtuální systém poškozený – kam se sváděly a kde se zobrazovaly veškeré lodní systémy a funkce.</p>
<p>Harman mávl rukou v rukavici zelenou tmou a představil si, jak se sonarové obrazy ukazují… <emphasis>tady. </emphasis>Taktické situace nalevo od něho… <emphasis>tam. </emphasis>Několik metrů zpátky, odkud přišel, skrývaly šedivé oblé hřiby židličky, na nichž se kdysi krčili členové posádky a měli před sebou neustále se měnící virtuální displeje, které řídily a sledovaly zátěž a náklon lodi, radar, sonar a GPS, ovladače robotů, ovladače připravenosti a odpalování torpéd, fyzická kola pro ovládání výškových kormidel…</p>
<p>Ucukl. Tyhle nesmysly vědět nepotřeboval. Potřeboval vědět jen to… <emphasis>Tam.</emphasis></p>
<p>Byl to monolit z černého kovu u kapitánova stanoviště, kousek k zádi. Nepřilepili se na něj žádní vilejši, měkkýši, korály ani sliz. Byl tak černý, že se od něho světlo Harmanových svítilen vůbec neodrazilo, když předtím tou částí velícího centra několikrát prošel.</p>
<p>To byla centrální UI plavidla, zkonstruovaná tak, aby byla stovkou způsobů propojená s kapitánem ponorky a posádkou. Harman věděl, že kvantový počítač, dokonce i z tohoto ztraceného věku, dokonce i mrtvý více než dva tisíce let, by byl při jednoprocentní funkční kapacitě živější než většina živých tvorů na planetě. Kvantové umělé intelekty umíraly těžce a pomalu.</p>
<p>Věděl, že nebude mít kódy, aby pronikl do databank centrální UI, možná nebude ovládat ani jazyk, aby kódy, které nezná, pochopil, ale zároveň věděl, že to není důležité. Jeho funkce byly vyvinuty a nanogeneticky naprogramovány do jeho DNA dlouho poté, co tento stroj zahynul. Nebude před ním mít žádná tajemství.</p>
<p>Ta představa ho vyděsila.</p>
<p>Chtěl pryč z této zatopené hrobky. Chtěl uniknout radiaci, která mu určitě probíjela kůži, mozek, varlata, střeva i teď, kdy stál, ztuhlý nerozhodností.</p>
<p>Ale on se to musel dozvědět.</p>
<p>Položil dlaň na horní stranu monolitu z černého kovu.</p>
<p>Ponorka se jmenovala <emphasis>Meč Alláhův. </emphasis>Vyplula z přístavu…</p>
<p>Přeskočil deníkové záznamy, data, důvody dávné války – zdržel se jen tak dlouho, aby si potvrdil, že to bylo po vypuštění rubikonu, v letech šílenství, kdy Globální kalifát stál blízko před svým zánikem, západní a evropské demokracie již byly mrtvé, Nová Evropská unie byla fikcí dýchavičných vazalských států pod vlivem nastupujícího Chanátu…</p>
<p>Nic z toho nebylo důležité. Důležité bylo to, co se nacházelo v břiše této ponorky, stejně reálné jako plod rostoucí v lůně Harmanovy manželky Ady.</p>
<p>Přece jen si našel čas, aby si zrychleně poslechl poslední vůli šestadvaceti členů posádky <emphasis>Meče Alláhova. </emphasis>Ponorka třídy Mohamed vybavená balistickými raketami byla natolik automatizovaná, že vyžadovala jen osmičlennou posádku, ale dobrovolníků bylo tolik; že umožnili šestadvaceti vyvoleným, aby se této poslední mise účastnili.</p>
<p>Všichni byli muži. Všichni byli bezmezně oddaní. Když se přiblížil jejich konec – kordon útočných ponorek, letadel, kosmických lodí a povrchových plavidel Chanátu, pokud to Harman mohl posoudit – všichni odevzdali svou duši Alláhovi. Ti muži věděli, že jim zbývají jen poslední minuty života – že Zemi zbývá jen několik minut do zkázy.</p>
<p>Kapitán vydal rozkaz k odpálení. Primární UI jej potvrdila a odeslala.</p>
<p>Proč rakety nevystartovaly? Harman propátral UI až po její kvantové vnitřnosti a nenašel žádný důvod, proč k odpálení raket nedošlo. Lidský rozkaz byl vydán, čtyřmi fyzickými klíči bylo otočeno, cílové souřadnice a jednotlivé odpalovací příkazy pro UI potvrzeny a odeslány, rakety byly označeny v patřičné startovací posloupnosti, virtuální i fyzická tlačítka byla zmáčknuta. Všechny masivní kovové poklopy raketových šachet otevřela nadbytečná hydraulika – raketové šachty dělila od oceánu jen tenká modrá kopule ze skleněných vláken a všechny tyto odpalovací šachty vyplňoval dusík, aby se vyrovnal tlak a oceán nevtrhl dovnitř dřív, než skutečně dojde k odpálení. Osmačtyřicet raket měly z jejich kójí vypudit dusíkové plynové generátory, přičemž vyvíjení dusíku měl zažehnout náboj dvou a půl tisíc voltů. Plyn jako takový byl schopný vyvinout za necelou sekundu tlak více než šest tun na centimetr čtvereční a vystřelit tak rakety spolu se stoupajícími bublinami, dokud nevyskočí z moře jako korkové zátky, V okamžiku, kdy se rakety ocitnou na vzduchu, se měl v každé střele zažehnout raketový motor na tuhá paliva. Iniciátory startu a zážehu byly dvojnásob jištěné. Rakety se měly s burácením prodrat ven a vyrazit ke svým cílům. UI měla všechny startovní indikátory na červené. V každém z osmačtyřiceti raketových sil v těhotném břiše <emphasis>Meče Alláhova </emphasis>postup proběhl správně všemi fázemi od POHOTOVOSTI přes OZNAČIT a ODPÁLIT po ÚSPĚŠNĚ ODPÁLENO.</p>
<p>Jenže rakety dál vězely v šachtách. Mrtvá a rozpadající se UI to věděla a prostřednictvím Harmanovy mravenčící dlaně vyjadřovala něco, co se podobalo hanbě a zklamání.</p>
<p>Srdce mu bušilo tak divoce a dýchal tak prudce, že osmózní maska musela snížit příjem kyslíku, aby u něho nenastala hyperventilace.</p>
<p>Čtyřicet osm raket. Čtyřicet osm hlavicových nosičů. Každá bojová hlavice byla vícenásobná a obsahovala šestnáct samostatných návratových pouzder. Dohromady sedm set šedesát osm faktických hlavic, všechny ostré, připravené, odjištěné. Byly zaměřeny na sedm set šedesát osm zbývajících měst, starých památníků a chřadnoucích populačních center s těmi, kteří přežili rubikon, po celém světě.</p>
<p>Toto však nebyly obyčejné termonukleární hlavice jako ty, jimiž byla vybavena torpéda <emphasis>Meče Alláhova.</emphasis></p>
<p>Každá ze sedmi set šedesáti osmi faktických bojových hlavic, které byly na palubě ponorky, v sobě nesla opatrně přechovávanou černou díru. V té době to byla pro Globální kalifát konečná zbraň – <emphasis>konečný prostředek očisty, </emphasis>pomyslel si Harman a vydal zvuk, který byl napůl vzlyk, napůl zasmání.</p>
<p>Černé díry byly samy o sobě malé. Každá z nich nebyla o mnoho větší než to, co jeden ze zemřelých členů posádky popsal ve svém naléhavém a zbožném proslovu na rozloučenou jako „fotbalový míč, do kterého jsem si jako malý kopal v troskách Karáčí.“ Ale v okamžiku, kdy by se dostaly ven ze svých ochranných obálek a dopadly na cíl, výsledek by byl mnohem dramatičtější než v případě pouhé termojaderné zbraně.</p>
<p>Černá díra by se zřítila na zem a uprostřed cíle, na nějž by dopadla, by vytvořila díru o velikosti fotbalového míče. Ovšem v okamžiku jejího obnažení by nastala plazmová imploze, která by byla tisíckrát horší než termonukleární exploze. Klesající černá díra, která by měnila veškerou hlínu, skálu, vodu a magma před sebou ve stoupající oblak páry a plazmy, by za sebou vcucla také lidi, domy, vozidla, stromy a faktickou molekulární stavbu cílového města a stovek čtverečních kilometrů kolem.</p>
<p>Černá díra, která vytvořila kilometrový otvor v centru Kráteru Paříž byla široká necelý milimetr a byla nestabilní – pozřela sama sebe, než se dostala do jádra Země. Harman teď věděl, že v důsledku toho nezdařeného experimentu přišlo tenkrát o život jedenáct milionů lidí.</p>
<p>Tyto černé díry neměly pozřít samy sebe. Jako pingpongový míček měly procházet Zemí sem a tam, vyletovat do atmosféry a provrtávat se planetou. Sedm set šedesát osm plazmových koulí obklopených ionizujícím zářením, nástrojů konečné zkázy, které by znovu a znovu provrtávaly kůru, plášť, magma a jádro, měsíce a roky, až by všechny spočinuly ve středu této drahé dobré Země a začaly požírat strukturu planety jako takové.</p>
<p>Všech šestadvacet hlasů členů posádky, které Harman vyslechl, tento výsledek své mise oslavovalo. Všichni se znovu setkají v Ráji. Buď pochválen Bůh!</p>
<p>I když měl Harman nutkání vyzvracet se do své těsné osmózní masky, přinutil se udržet ruku na černém monolitu UI ještě celou další nekonečnou minutu. Musel tam být nějaký návod, jak tyto aktivované černé díry zneškodnit.</p>
<p>Ochranná pole hlavic byla velice silná, mohla vydržet staletí, pokud to bude nutné.</p>
<p>Vydržela déle než dva a půl tisíce let, ale byla velice nestabilní. Jakmile by unikla jedna černá díra, unikly by všechny. Bylo úplně jedno, jestli začnou svou pouť do jádra Země a dál ze svých cílů nebo odsud od severní stěny Atlantické průrvy. Výsledek by byl stejný.</p>
<p>V UI ani nikde jinde na <emphasis>Meči Alláhově </emphasis>nebyl žádný postup, jak je zneškodnit. Ty singularity existovaly – existovaly téměř dvacet pět Harmanových standardních pěti dvacítek – a ve světě, kde vrchol techniky lidí starého typu představovaly kuše, nebyl způsob, jak jejich ochranná pole obnovit.</p>
<p>Harman odtáhl ruku.</p>
<p>Později si nepamatoval, jak našel cestu ze zaplavených částí ponorky ven. Nepamatoval si, že by překlopýtal suchý přední sklad torpéd a trhlinou v trupu se dostal ven na prosluněný pás bahnité hlíny, který tvořil Atlantickou průrvu.</p>
<p>Ale pamatoval si, že si stáhl kapuci a osmózní masku, padl na všechny čtyři a dlouhé minuty zvracel. Ještě dlouho poté, co se zbavil toho mála, co měl v žaludku – tyčinky byly výživné, ale nezůstávalo po nich skoro nic – dál dávil nasucho.</p>
<p>Pak už byl tak slabý, že se neudržel ani na všech čtyřech, a tak se odplazil od svých zvratků, převalil se na záda a zahleděl se nahoru na dlouhý, tenký pás modré oblohy. Prstence byly slabé, ale zřetelné, otáčely se, křížily se, pohybovaly se jako bledé ručičky nějakého obludného hodinového mechanismu odpočítávajícího hodiny, dny, měsíce nebo roky, než se stav zádržných obálek bojových hlavic vzdálených od Harmana jen několik metrů zhorší natolik, že zkolabují.</p>
<p>Věděl, že by se měl od tohoto radioaktivního vraku vzdálit – plazit se na západ, pokud to bude nutné – ale ve svém srdci k tomu nenacházel žádnou vůli.</p>
<p>Nakonec, snad po několika hodinách – pás oblohy tmavl do večerních odstínů – aktivoval funkci dotazu na své biomonitory.</p>
<p>Jak tušil, dávka, jíž byl vystaven, byla smrtelná. Závrať, kterou cítil, se bude jedině zhoršovat. Zvracení a suché dávení se brzy vrátí. Pod kůží se mu již hromadila krev. Během několika hodin – ten proces již začal – se mu začnou buňky střev a vnitřností po miliardách loupat. Pak přijde krvavý průjem – zpočátku přerušovaný, ale později trvalý, až jeho tělo začne doslova srát vlastní rozpuštěná střeva. Pak nastane krvácení především vnitřní, buněčné stěny se úplně rozpadnou, celý systém se zhroutí.</p>
<p>Věděl, že bude žít dost dlouho, aby to všechno viděl a cítil. Za den bude tak slabý, že nebude schopen mezi jednotlivými návaly zvracení a průjmu vrávorat dál. Zůstane ležet v Průrvě a jeho nehybnost budou narušovat jen bezděčné záchvaty křečí. Věděl, že se nebude moci ani dívat na modrou oblohu nebo hvězdy, až zemře – biomonitory mu již hlásily, že na povrchu obou očí mu bují radiací vybuzený šedý zákal.</p>
<p>Harman se musel divoce usmát. Už se nedivil, proč mu Prospero a Miranda dali zásobu výživných tyčinek jen na několik dní. Museli vědět, že jich nebude potřebovat ani tolik.</p>
<p><emphasis>Proč? Proč ze mě dělat Prométhea lidstva se všemi těmito funkcemi, se všemi těmito vědomostmi, se vším tímto příslibem, který bych mohl předat Adě a svému plemenu, jen proto, abych tady zemřel v osamění… takovým způsobem.</emphasis></p>
<p>Mozek mu fungoval ještě dostatečně dobře, aby pochopil, že miliardy lidí, o nic vyvolenějších než on, upínaly v hodinách a minutách před svou smrtí k němým nebesům podobné poslední myšlenky.</p>
<p>Měl teď také dost moudrosti, aby si na svou otázku uměl odpovědět. Prométheus ukradl bohům oheň. Adam a Eva ochutnali v Rajské zahradě jablko poznání. Všechny staré mýty o stvoření světa vyprávěly různé verze stejného příběhu, odhalovaly stejnou strašlivou pravdu – <emphasis>když ukradneš bohům oheň a poznání, staneš se něčím víc, než jsou zvířata, z nichž ses vyvinul, ale pořád zůstaneš hluboko, přehluboko pod každým opravdovým bohem.</emphasis></p>
<p>Harman by v tom okamžiku dal cokoli za to, aby se zbavil šestadvaceti osobních a náboženských odkazů šílenců, kteří tvořili posádku <emphasis>Meče Alláhova. </emphasis>Cítil z těch plamenných rozloučení plnou tíhu břemene, které se chystal přinést Adě, Daemanovi, Hannah, svým přátelům, svému druhu.</p>
<p>Uvědomil si, že celý loňský rok – trójský příběh turínek, jež byly Prosperovým žertovným dárkem pro lidi starého typu, šířeným prostřednictvím Odyssea a Savi, jejich šílené výpravy, smrtící maškaráda nahoře na Prosperově ostrově v prstenci R, jeho únik, to, jak se obyvatelé vily Ardis naučili vyrábět zbraně, pokládat hrubé základy společnosti, objevovat politiku, dokonce hledat cestu k nějakému náboženství…</p>
<p>To všechno z nich znovu dělalo lidi.</p>
<p>Lidské plemeno se vrátilo na Zemi po více než čtrnácti stech letech komatu a lhostejnosti.</p>
<p>Harman si uvědomil, že jeho a Adino dítě bude úplný člověk – možná první opravdový člověk, který se narodí po všech těch příjemných, nelidských stoletích pod dohledem falešných postlidských bohů – konfrontovaný na každém kroku s nebezpečími a smrtelností, nucený vynalézat, tlačený k vytváření pout s jinými lidmi jen proto, aby obstál proti voynixům, <emphasis>kalibánkům, </emphasis>samotnému Kalibánovi a tomu netvorovi Setebovi…</p>
<p>Bylo by to vzrušující. Bylo by to děsivé. Bylo by to <emphasis>opravdové.</emphasis></p>
<p>A vedlo by to, mohlo by to vést, patrně by to mohlo vést, k dalšímu <emphasis>Meči Alláhovu.</emphasis></p>
<p>Harman se překulil na bok a znovu se vyzvracel. Tentokrát tvořily zvratky hlavně krev a hlen.</p>
<p><emphasis>Je to rychlejší, než jsem si myslel.</emphasis></p>
<p>Zavřel oči před bolestí – před všemi druhy bolesti, ale především před bolestí tohoto nového poznání – a sáhl si na pravý bok. Pistole tam byla.</p>
<p>Rozepnul řemínek, uvolnil zbraň z adhezního držáku a druhou rukou nabil komoru, jak mu to předvedla Moira – jedním z nábojů – vymáčkl pojistku a přiložil si hlaveň ke spánku.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>75</strong></p>
<p>Démogorgón zabírá polovinu oblohy vyplněné plameny. Asia, Panthea a jejich mlčenlivá sestra Iona se dál krčí. Okolní skály, masivy a sopečné vrcholky se plní gigantickými, hrozivými siluetami – Titány, Duchy hodin, nestvůrnými oři, nestvůrnými nestvůrami, obřími stonožkami Léčitelova typu, nelidskými Vozataji a dalšími Titány, kteří všichni zaujímají svá místa jako porotci, kteří se scházejí k soudu na schodech řeckého chrámu. Očnice termokombinézy umožňují Achilleovi vidět všechno. Skoro toho lituje.</p>
<p>Tartarské nestvůry jsou až příliš nestvůrné, Titáni příliš chlupatí a titánští, na Vozataje a bytosti, o nichž Démogorgón mluvil jako o Duších hodin, není vůbec možné pořádně zaostřit zrak. Připomínají mu, jak jednou rozsekl mečem břicho a hruď jednoho Trójana a spatřil, jak se na něho dívá malý lidský homunkulus. Modré oči jako by na něho přes roztříštěná žebra a vyhřezlé vnitřnosti zamrkaly. Bylo to poprvé a naposledy, co zvracel na bojišti. Pohlédnout na tyto Duchy hodin a Vozataje bylo stejně obtížné.</p>
<p>Zatímco Démogorgón čeká, až se tito nestvůrní porotci setřídí a shromáždí, Héfaistos vytáhne z bublinovité přilby svého komického oděvu tenký provaz a jeho konec připevní ke kapuci Achilleovy termokombinézy.</p>
<p>„Už mě slyšíš?“ zeptá se zmrzačený zakrslý bůh. „Máme pár minut, abychom si promluvili.“</p>
<p>„Ano, slyším tě, ale neslyší nás taky Démogorgón? Jako předtím?“</p>
<p>„Ne, tohle je zabezpečená linka. Démogorgón je spousta věcí, ale J. Edgar Hoover mezi nimi není.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„To nic. Poslyš, synu Péleův, musíme spolu zkoordinovat, co té obří lůze a Démogorgónovi řekneme. Hodně na tom záleží.“</p>
<p>„Neříkej mi tak,“ zabručí Achilleus a probodne ho pohledem, při němž jeho nepřátelům na bojišti zdřevěněly nohy.</p>
<p>Bůh Héfaistos dokonce polekaně couvne a nechtěně napne komunikační linku mezi nimi. „Jak ti nemám říkat?“</p>
<p>„Syn Péleův. Ten výraz nechci už nikdy slyšet.“</p>
<p>Bůh vynalézavosti zvedne ruce chráněné silnými rukavicemi, obrácené dlaněmi ven. „Tak fajn. Ale stejně si musíme promluvit. Máme jen jednu dvě minuty, než tenhle soudní paskvil začne.“</p>
<p>„Co je to paskvil?“ Achillea začínají prázdné řeči miniaturního boha unavovat. Lehkonohý zabiják svírá v ruce meč. Má silné podezření, že kdyby chtěl tohoto takzvaného nesmrtelného zabít, úplně by stačilo, kdyby tomu vousatému pitomci udělal mečem díru do toho jeho kovového obleku a pak jenom odstoupil a díval se, jak se bůh ohně zadusí kyselým vzduchem. Jenže Héfaistos <emphasis>je </emphasis>nesmrtelný Olympan, i bez léčebných nádrží toho velkého hmyzáka. A tak je možné, že by ten drzý vousatý mrzák v kyselém tartarském vzduchu jen celou věčnost kašlal, dusil se, zvracel a válel se v bolestech, tak jako předtím Achilleus, dokud by ho některá Ókeanovna nesežrala. Achilleus cítí silné nutkání zjistit, která varianta je pravdivá.</p>
<p>Odolá tomu pokušení.</p>
<p>„To nic,“ řekne Héfaistos. „Co se chystáš Démogorgónovi říct? Mám za nás mluvit já?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Tak dobře, ale musíme si ve svých verzích udělat pořádek. O co jiného chceš Démogorgóna a ostatní Titány požádat než o to, aby zabili Dia?“</p>
<p>„Já nechci Démogorgóna požádat, aby zabil Dia,“ odvětí pevně Achilleus.</p>
<p>Vousatý trpasličí bůh vypadá pod sklem své hlavové bubliny překvapeně. „Nechceš? Já myslel, že proto jsme tady.“</p>
<p>„Chci Dia zabít sám,“ prohlásí Achilleus. „A jeho játra hodím Argovi, Odysseovu psovi.“</p>
<p>Héfaistos si povzdechne. „No dobře. Ale k tomu, abych já usedl na olympský trůn – aby se naplnila dohoda, kterou jsi mi nabídl a kterou Nyx odsouhlasila – pořád musíme přesvědčit Démogorgóna, aby zasáhl. A Démogorgón je šílený.“</p>
<p>„Šílený?“ zopakuje Achilleus. Zdá se, že většina obludných postav již zaujala své místo mezi skalními masivy, sopečnými kužely a lávovými proudy.</p>
<p>„Tys neslyšel, jak žvanil o tom nejvyšším Bohovi?“</p>
<p>„Nevím, o kterém jiném bohovi Démogorgón mluví, když ne o Diovi.“</p>
<p>„Démogorgón mluví o nějakém jediném nejvyšším bohovi celého vesmíru,“ vysvětlí Héfaistos. Jeho hlas, už tak dost chraplavý, chraptí přes komunikační linku ještě víc. „O jednom bohovi s velkým ‘B’ a žádných dalších.“</p>
<p>„To je absurdní,“ usoudí Achilleus.</p>
<p>„Jistě,“ přisvědčí bůh ohně. „Proto Démogorgóna jeho plemeno vyhnalo do tohoto tartarského žaláře.“</p>
<p>„Plemeno?“ podiví se nevěřícně Achilleus. „Chceš říct, že těchto Démogorgónů je víc?“</p>
<p>„Samozřejmě. Nic živého se nevyskytuje samotné. To už musíš vědět i ty, Achillee. Tenhle Démogorgón je šílený jako krysa z trójské latríny. Uctívá jakéhosi všemocného boha s velkým ‘B’ a někdy o něm mluví jako o ‘Klidu.’“</p>
<p>„O Klidu?“ Achilleus se pokusí představit si některého boha jako tichou, klidnou bytost. Ta představa je něco, co se naprosto vymyká jeho zkušenostem.</p>
<p>„Ano,“ zavrčí Héfaistos do sluchátek v kapuci. „Jenže tenhle ‘Klid’ není celý ten jediný, všemocný bůh s velkým ‘B’, ale jen jeden z Jeho mnoha projevů… to jeho s velkým ‘J.’</p>
<p>„Už dost těch velkých ‘J’ a ‘B,’“ řekne Achilleus. „Tak Démogorgón nakonec <emphasis>věří </emphasis>ve více než jednoho boha.“</p>
<p>„Ne,“ trvá na svém bůh ohně a vynalézavosti. „Tenhle velký Bůh má jen mnoho tváří, avatarů nebo forem, něco jako Zeus, když chce opíchat nějakou smrtelnou ženu, Vzpomeň si, jak se jednou proměnil v labuť, aby…“</p>
<p>„Jak kurva tohle všechno souvisí se slyšením, které během nějakých <emphasis>třiceti kurevských sekund </emphasis>začne?“ zařve Achilleus do mikrofonu ve své termokombinéze.</p>
<p>Héfaistos si přitiskne ruce na skleněnou bublinu v místech, kde by měl uši.</p>
<p>„Ticho,“ sykne. „Poslouchej, tohle <emphasis>hrozně moc </emphasis>souvisí s argumentací, kterou chceme Démogorgóna přesvědčit, aby vypustil Titány a ostatní zdejší bytosti k útoku na Dia, zlikvidoval současné Olympany a dosadil mě jako nového vládce na Olymp,“</p>
<p>„Ale právě jsi řekl, že Démogorgón je tady vězeň,“</p>
<p>„Řekl Ale Nyx – Noc – otevřela bránovou díru, která vede z Olympu sem, Můžeme se jí vrátit, jestli se nezavře dřív, než tohle zatracené slyšení, soud, městská rada nebo co to je, začne. Navíc si myslím, že Démogorgón může odejít, kdykoli se mu zachce,“</p>
<p>„Co je to za vězení, ze kterého můžeš odejít, kdy se ti zachce?“ zeptá se Achilleus. Začíná si myslet, že blázen je tady ten vousatý zakrslý bůh,</p>
<p>„Musíš se o Démogorgónově rodu něco málo dozvědět,“ prohlásí bublinová hlava, jež korunuje tělo z železných bublin. „Víc se toho o nich ani neví… jen velice málo, Tenhle Démogorgón se vězní, protože mu někdo řekl, že to má dělat. Může se kvantovou teleportací přenést kdykoli kamkoli… pokud usoudí, že je to dost důležité. Stačí, když ho přesvědčíme, že to dost důležité je.“</p>
<p>„Ale máme přece bránovou díru,“ namítne Achilleus. „A co z toho bude mít Nyx? U Odyssea, než jsem Dia probudil, tvrdil jsi mi, že Nyx díru otevře a já jsem ti uvěřil, ale proč? Co z toho pro ni kouká?“</p>
<p>„Přežití,“ odvětí Héfaistos a rozhlédne se. Zdá se, že všechny nestvůrné postavy jsou na svých místech. Soud zasedá. Všichni čekají, až Démogorgón promluví,</p>
<p>Achilleus to vidí také. „Jak to myslíš, přežití? Nyx je jediná bohyně, které se Zeus bojí. Jí a jejích podělaných Sudiček. Nemůže jí nic udělat.“</p>
<p>Skleněná bublina se pohne sem a tam, jak Héfaistos zavrtí hlavou. „Zeus ne. Ale Prospero, Sycorax a… lidé… bytosti, které pomohly vytvořit Dia, mě a ostatní bohy, dokonce i Titány. A tím nemyslím boha oblohy Urana, který se spojil s Gaiou, matkou Zemí. Ještě před nimi.“</p>
<p>Achilleus se snaží vypořádat se s představou, že Titány a bohy stvořil někdo jiný než Země a Noc. Nejde to.</p>
<p>„Na deset let uvěznili tvora jménem Setebos na Marsu a na vaší ílijské Zemi,“ pokračuje Héfaistos.</p>
<p>„Kdo?“ zeptá se Achilleus. „Co je Setebos? A jak to může souviset s tím, co potřebujeme říct za minutu Démogorgónovi?“</p>
<p>„Achillee, určitě znáš naši historii natolik dobře, abys věděl, jak Zeus a ostatní mladí Olympané přemohli jeho otce Krona a ostatní Titány, přestože Titáni byli silnější.“</p>
<p>„Ano,“ potvrdí Achilleus. Připadá si znovu jako dítě vyučované Cheirónem, kentaurem, který ho vychoval. „Zeus ve válce mezi bohy a Titány zvítězil tím, že si zajistil pomoc strašlivých stvoření, proti nimž byli Titáni bezmocní.“</p>
<p>„A které bylo nejstrašnější z těchto strašných stvoření?“ zeptá se kabelovým spojením vousatý bůh. Za ten učitelský tón by ho Achilleus nejraději na místě vykuchal.</p>
<p><emphasis>„Staruký,“ </emphasis>odpoví s vynaložením posledních zbytků trpělivosti. Démogorgón každým okamžikem promluví a Achilleovi tohle jejich žvanění nijak nepomohlo, aby pochopil, co má říct. „Nestvůrný mnohoruký tvor, kterého jste vy bohové nazvali <emphasis>Briareós</emphasis>,“ dodá, „ale kterému dřívější lidé říkali <emphasis>Aigaión</emphasis>.“</p>
<p>„Tvor zvaný Briareós a Aigaión se ve skutečnosti jmenuje Setebos,“ sykne Héfaistos. „Deset let se dařilo tohoto tvora odvádět od jeho hltavých úmyslů, nechávat ho, aby se živil vaší malichernou válkou mezi Trójany a Achájci. Jenže teď je znovu volný a kvantové pilíře celé Sluneční soustavy se drolí. Nyx se obává, že zničí nejenom Zemi, ale i Mars a celý její temný rozměr. Bránové díry propojují všechno. Tihle Sycorax, Setebos, Prospero a další jsou hrozně nezodpovědní. Sudičky předvídají naprostou kvantovou zkázu, pokud někdo nebo něco nezasáhne. Nyx by raději viděla na olympském trůnu mne – zmrzačeného trpaslíka – než by riskovala takový kvantový kolaps.“</p>
<p>Jelikož Achilleus nemá ani ponětí, o čem to trpasličí bůh blábolí, zůstane zticha.</p>
<p>Zdá se, že Démogorgón si odkašlává krkem, který mu chybí, aby uklidnil poslední šepot a pohyb v davu Titánů, Duchů hodin, Vozatajů, Léčitelů a dalších nestvůrných postav.</p>
<p>„Nejlepší zpráva je,“ zašeptá Héfaistos, jako by je ta obrovská, zahalená masa nad nimi mohla slyšet, přestože komunikují přes kabel, „že Démogorgón a jeho bůh – Klid – si takové jako Setebos dávají ke svačině.“</p>
<p>„Ten, kdo je tady blázen, není Démogorgón,“ usoudí šeptem Achilleus. „To ty jsi šílený jako krysa z trójské latríny.“</p>
<p>„Ale necháš mě, abych za nás promluvil, ano?“ odpoví tiše Héfaistos, s naléhavostí v každé slabice.</p>
<p>„Nechám,“ souhlasí Achilleus. „Ale jestli řekneš něco, s čím nebudu souhlasit, rozsekám ti ten tvůj krásný oblek na jednotlivé železné koule, potom ti ufiknu tvé opravdové koule a dám ti je sežrat přes tu skleněnou mísu.“</p>
<p>„Budiž.“ A Héfaistos vyškubne spojovací kabel.</p>
<p><emphasis>„MŮŽETE PŘEDNÉST SVOU PROSBU,“ </emphasis>zahřímá Démogorgón.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>76</strong></p>
<p>Rozhodli se, že budou hlasovat, jestli si Nikdo může sonio půjčit. Shromáždění bylo naplánované na poledne, kdy měl službu minimální počet hlídek a mnoho každodenních úkolů již bylo splněno, takže se ho mohla zúčastnit většina těch, kteří v Ardisu přežili – včetně Hannah a šesti nově příchozích, kteří jejich počet zvýšili na pětapadesát – ale povaha žádosti Odyssea/Nikoho se mezitím stačila donést i k té nejvzdálenější hlídce a všeobecné mínění stálo pevně proti.</p>
<p>Hannah a Ada strávily zbytek dopoledne vzájemným vyplňováním mezer v informovanosti o posledních událostech. Mladší žena nebyla ze ztráty přátel a vily Ardis jako takové téměř k utišení, ale Ada jí připomněla, že Ardis se dá postavit znovu – přinejmenším nějaká zjednodušená verze.</p>
<p>„Myslíš, že se toho dožijeme?“ zeptala se Hannah.</p>
<p>Ada na to neuměla odpovědět. Stiskla přítelkyni ruku.</p>
<p>Mluvily spolu o Harmanovi, o podrobnostech jeho zvláštního zmizení z Golden Gate s bytostí zvanou Ariel a o Adině pocitu, že Harman je stále naživu.</p>
<p>Mluvily o maličkostech – jak se v této době připravuje jídlo, jak Ada doufá, že se podaří tábor zvětšit, než se voynixové začnou znovu houfovat jako předtím.</p>
<p>„Víte, proč je ten malý Setebos odhání?“ zeptala se Hannah.</p>
<p>„Ve skutečnosti nemá nikdo z nás ponětí,“ odpověděla Ada. Odvedla mladou sochařku k Jámě. Malý Setebos – podle vyjádření Nikoho forma vši – byl na dně, ruce a úponky měl stočené pod sebe, ale žlutýma očima se díval nahoru s nelidskou lhostejností, která byla mnohem horší než pouhá zlomyslnost.</p>
<p>Hannah se chytila za spánky. „Ach… proboha… sápe se to po mých myšlenkách, chce se mi to dostat do hlavy.“</p>
<p>„To je jeho,“ řekla tiše Ada. Donesla si k Jámě flešetovou pušku a uvolněně teď mířila na masu modrošedé tkáně a růžových rukou několik metrů pod sebou.</p>
<p>„Co když… to dosáhne svého?“</p>
<p>„Myslíš začne nás to ovládat? Poštve nás to proti sobě?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Ada pokrčila rameny. „Napůl čekáme, že s tím každým dnem, každou nocí začne. Bavili jsme se o tom. Prozatím všichni nezřetelně slyšíme, jak nás ten malý Setebos volá – jako nějaký nepříjemný zápach v pozadí – ale když to má sílu, jako teď v tvém případě, působí to vždy jen na jednoho. Pokud to cítíme a slyšíme i my ostatní, je to jako… nevím… ozvěna.“</p>
<p>„Tak ty si myslíš, že jestli někoho ovládne, bude to po jednom.“</p>
<p>Ada znovu pokrčila rameny. „Něco na ten způsob.“</p>
<p>Hannah se zadívala na těžkou flešetovou pušku, kterou Ada třímala. „Ale kdyby tě ta věc začala ovládat právě teď, mohla bys mě zabít – mohla bys nás hodně zabít – než…“</p>
<p>„Ano,“ přisvědčila Ada. „O tom jsme taky mluvili.“</p>
<p>„A vymysleli jste nějaký plán?“</p>
<p>„Ano.“ Ada, jak stála nad Jámou, mluvila velice tiše. „Dřív, než k tomu dojde, tak tuhle odpornost zabijeme.“</p>
<p>Hannah přikývla. „Ale než to budete moci udělat, budete odsud muset odvézt všechny lidi. Už chápu, proč nechcete Odysseovi půjčit sonio.“</p>
<p>Ada si musela povzdechnout. „Ty víš, proč je chce, Hannah?“</p>
<p>„Ne. Nechce mi to říct. Je toho spousta, co mi nechce říct.“</p>
<p>„A ty ho přesto miluješ.“</p>
<p>„Od prvního dne, kdy jsme ho na mostě potkali.“</p>
<p>„Ty sis přece brala turínku, když ještě fungovala, Hannah. Víš, že <emphasis>ten </emphasis>Odysseus byl ženatý. Slyšeli jsme ho, jak mluvil s ostatními Achájci o své ženě Pénelopě. O svém dospívajícím synovi Télemachovi. Mluvili cizím jazykem, ale pod turínkou jsme mu nějakým způsobem vždycky rozuměli.“</p>
<p>„Ano.“ Hannah sklopila oči.</p>
<p>Dole v Jámě začal malý Setebos pobíhat po svých růžových ručkách sem a tam. Pět úponků vylezlo po straně jámy, další ruce omotaly mříž a začaly za ni tahat, až to vypadalo, že se kov prohnul. Četné žluté oči toho tvora zářily velice jasně.</p>
<p>Když Daeman spatřil ducha, vracel se právě z lesa a mířil na polední shromáždění. Na zádech nesl těžký plátěný pytel s dřívím na oheň a litoval, že dnes místo sekání a tahání dřeva nemá hlídku nebo není na lovecké výpravě, když z lesa jen deset metrů od něho vyšla žena.</p>
<p>Nejdřív ji zahlédl jenom koutkem oka – dostatečně, aby poznal, že je to člověk, žena, a tedy spíš součást ardiské komunity než voynix – a několik sekund šel klidně dál, flešetovou pušku měl v ruce, ale mířil dolů, a hleděl do země, jak se mořil s těžkým rancem, ale když se k ní otočil, aby zavolal na pozdrav, ztuhl.</p>
<p>Byla to Savi.</p>
<p>Narovnal se a obrovský náklad dříví v provizorním plátěném ruksaku ho málem převrátil na záda. Nebyla by to přehnaná reakce. Dokázal jen zírat.</p>
<p>Byla to Savi – ale ne šedovlasá, starší Savi, kterou viděl, jak ji Kalibán skoro před rokem zavraždil a odtáhl do jeskyní pod Prosperovým brlohem na orbitálním ostrově – tohle byla mladší, bledší, krásnější Savi.</p>
<p>Vzkříšená Savi? Ne.</p>
<p><emphasis>Duch, </emphasis>bodlo Daemana nadvakrát jako myšlenka a jako strach. Lidé starého typu v jeho éře na duchy nevěřili, ve skutečnosti ani pořádně nechápali, co by to mělo být; dokud minulý podzim nezačal samočíst staré knihy, znal duchy jen ze zmínek v turínkovém dramatu nebo ze strašidelných historek, které tu a tam zaslechl.</p>
<p>Ale tohle musel být duch.</p>
<p>Vypadalo to, že mladá Savi není úplně hmotná. Měla v sobě cosi… mihotavého… Když si ho všimla, otočila se a vykročila přímo k němu. Daeman si uvědomil, ze jí vidí na druhou stranu, dokonce ještě víc než Prosperovým hologramem na orbitálním ostrově.</p>
<p>Přesto nějakým způsobem poznal, že tohle není hologram. Tohle bylo… něco… reálného, reálného a živého, i když si všiml, že celé její tělo vydává měkkou, bledou zář, a navíc to vypadalo, jako by se země nedotýkala žádnou vahou, když kráčela vysokou, hnědou trávou k němu. Na sobě měla termokombinézu a nic jiného. Daeman ze zkušenosti věděl, že v termokombinéze, která není tlustá ani jako vrstva barvy, si člověk připadá ještě obnaženější, než kdyby byl nahý, a stejně teď vypadala i ta žena, když k němu vykročila. Jako nahá. Termokombinéza byla bledě modrá, ale ukazovala každý její sval, jak šla, a spíš zdůrazňovala než skrývala mírné pohupování jejích ňader. Daeman si na Savi v termokombinéze zvykl, jenže namísto povadlých prsů, prověšeného zadku a změklých stehenních svalů starší Savi mělo toto zjevení vysoká ňadra, rovné břicho a pevné mladé svaly.</p>
<p>Uvolnil ruce z popruhů, upustil náklad dříví na zem a oběma rukama sevřel flešetovou pušku. Necelých dvě stě metrů daleko viděl novou vnitřní palisádu a dokonce i tmavou hlavu, která se pohybovala nad linií klád, ale nikdo jiný na dohled nebyl. Byl s duchem na této zimní louce na kraji lesa sám.</p>
<p>„Ahoj, Daemane.“</p>
<p>Byl to Savin hlas. Byl mladší, zněl životem ještě víc než hypnotický hlas, který si pamatoval, ale rozhodně byl Savin.</p>
<p>Daeman neřekl nic, dokud se žena nezastavila v takové vzdálenosti, že na ni mohl dosáhnout. Vypadalo to, jako by mihotala samotná její hmotná podstata – v jednom okamžiku byla celistvá, v dalším průhledná a neskutečná. Když byla hmotná, viděl dokonce i dvorce kolem jejích lehce vztyčených bradavek. Uvědomil si, že mladá Savi byla velice krásná.</p>
<p>Prohlédla si ho těma známýma černýma očima, které si tak dobře pamatoval, od hlavy k patě. „Vypadáš dobře, Daemane. Hodně jsi zhubl. A narostly ti svaly.“</p>
<p>Ani potom nepromluvil. Všichni, kteří chodili do lesa, nosili jednu z hlasitých píšťalek, které vyhrabali ze zřícenin. On měl tu svou na šňůrce na krku. Stačilo, aby ji zvedl a zapískal na ni. Za necelou minutu by k němu běžel tucet ozbrojených mužů a žen.</p>
<p>Savi se usmála. „Máš pravdu. Nejsem Savi. Nikdy jsme se nesetkali. Znám tě jenom z Prosperova popisu a z videozáznamů.“</p>
<p>„Kdo jsi?“ zeptal se. Hlas zněl chraplavě, přiškrceně a napjatě i jemu samotnému.</p>
<p>Zjevení pokrčilo rameny, jako by totožnost nebyla důležitá. „Já jsem Moira.“</p>
<p>Daemanovi to jméno nic neříkalo. Savi se o žádné Moiře nikdy nezmínila. Ani Prospero ne. Na okamžik ho napadlo, jestli třeba Kalibán neumí měnit podobu.</p>
<p>„Co jsi zač?“ zeptal se nakonec.</p>
<p>„Ach!“ Tu slabiku zprostředkoval Savin zastřený smích. „Úžasně inteligentní otázka. Ne: ‘Proč vypadáš jako moje drahá přítelkyně Savi?’ ale ‘<emphasis>Co </emphasis>jsi zač?’ Prospero měl pravdu. Nikdy jste nebyli tak hloupí, jak se na pohled zdálo, dokonce ani před rokem.“</p>
<p>Daeman se dotkl píšťalky na hrudi a čekal.</p>
<p>„Jsem postčlověk,“ řekl Savin přízrak.</p>
<p>„Žádní postlidé už nejsou,“ prohlásil Daeman. Levou rukou píšťalku lehce zvedl.</p>
<p>„Žádní postlidé <emphasis>nebyli</emphasis>,“ pokračovala mihotavá žena. „Teď jsou. Jeden je. Já.“</p>
<p>„Co tady chceš?“</p>
<p>Pomalu natáhla ruku a uchopila ho za pravé předloktí. Daeman čekal, že jím její ruka projde, ale dotek byl stejně hmotný a opravdový jako dotek každého člověka z Ardisu. Cítil přes bundu tlak Moiřiných dlouhých prstů. Také tam cítil skoro elektrizující chvění.</p>
<p>„Chci jít s tebou, sledovat debatu a pak hlasování o tom, jestli si Nikdo může půjčit vaše sonio,“ odpověděla tiše.</p>
<p><emphasis>Odkud o tom sakra ví? </emphasis>blesklo mu hlavou. Nahlas řekl: „Jestli se tam ukážeš, nejspíš žádná debata ani hlasování nebudou. I Odys… Nikdo… bude chtít vědět, kdo jsi, odkud ses vzala a co chceš.“</p>
<p>Znovu pokrčila rameny. „Možná. Ale nikdo z ostatních mě neuvidí. Budu viditelná jen pro tebe. Je to takový malý trik, který Prospero zabudoval do mých sester, když se odešly stát bohy, a já jsem se rozhodla, že si ho nechám. Čas od času se hodí.“</p>
<p>Levou rukou si pohrával s píšťalkou, ukazováčkem pravé sklouzl na lučík flešetové pušky a podíval še na ni, právě když zlehka přešla od plné ostrosti k průhlednosti a zase zpátky, V tom, co řekla, bylo příliš mnoho, než aby v tuto chvíli dokázal zformulovat správné otázky. Intuice mu napovídala, že udělá nejlíp, když si ji udrží nablízku. Nedokázal vysvětlit ani sám sobě, jakou to má logiku. „Co tě na tu debatu vede?“ zeptal se.</p>
<p>„Zajímá mě výsledek.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Usmála se. „Daemane, jestli umím být neviditelná pro těch pětapadesát lidí včetně Nikoho, určitě jsem mohla zůstat neviditelná i pro tebe. Ale já chci, abys věděl, že tam jsem. Po debatě a po hlasování si promluvíme.“</p>
<p>„O čem si promluvíme?“ Daeman viděl v řídkém, zatuchlém vzduchu Prosperovy zanikající říše zhnědlé, mumifikované mrtvoly těch, které Savi, Harman a on považovali za poslední postlidi. Všechny patřily ženám. Většinu z nich před stoletími ohlodal Kalibán. Daeman neměl ponětí, jestli tohle zjevení je tím, za co se vydává. Jemu připomínalo spíš bohyně z turínkového dramatu, které sledoval jen občas – možná Athénu nebo o mnoho mladší Héru. Nebyla tak krásná jako Afrodíta, kterou několikrát zahlédl. Najednou si vzpomněl, že skoro před rokem se mluvilo o tom, že v Kráteru Paříž někdo staví pouliční oltáře bohům z turínkového dramatu Trójské války.</p>
<p>Jenže v Kráteru Paříž byli teď všichni mrtví, včetně jeho matky. Zavraždil a sežral je Kalibán. Město bylo pohřbené tím Setebovým modrým svinstvem. Jestli se lidé z jeho rodného města někdy modlili k turínkovým bohům a bohyním, nebylo jim to nic platné. Byl si jistý, že jestli toto je bohyně z turínkového dramatu, nebude mu nic platná.</p>
<p>„Můžeme si promluvit o tom, kde je tvůj přítel Harman,“ prohlásil duch, který si říkal Moira.</p>
<p>„Kde je? Jak se má?“ Daeman si uvědomil, že křičí.</p>
<p>Žena se usmála. „Můžeme si promluvit po hlasování.“</p>
<p>„Tak mi alespoň řekni, proč je toto hlasování tak důležité, že jsi vážila cestu z… místa, odkud jsi přišla, abys u něho byla,“ požádal Daeman a jeho hlas teď zazněl tak tvrdě, jakým se za poslední rok stal.</p>
<p>Moira přikývla. „Přišla jsem je vyslechnout, protože je důležité.“</p>
<p>„Proč? Pro koho? Jakým způsobem?“</p>
<p>Žena neodpověděla. Její úsměv se vytratil.</p>
<p>Daeman pustil píšťalku. „Je důležité, abychom Nikomu sonio dali, nebo je důležité, abychom mu je <emphasis>nepůjčili?</emphasis>“</p>
<p>„Chci se jenom dívat,“ odvětil Savin duch, který si říkal Moira. „Ne hlasovat.“</p>
<p>„Na to jsem se neptal.“</p>
<p>„Já vím,“ řekla ta věc Saviným hlasem.</p>
<p>Rozezněl se zvon svolávající ke konkláve. Kolem ústředního přístřešku, stanu a prostoru, kde se vařilo, se začali shromažďovat lidé.</p>
<p>Daeman tam nijak nepospíchal. Věděl, že by možná bylo menší riziko, kdyby do jejich tábora přivedl živého voynixe. Také věděl, že má na rozhodnutí velice krátký čas. „Jestli můžeš shromáždění sledovat, aniž by tě někdo viděl, proč ses mi ukázala?“ zeptal se tichým hlasem.</p>
<p>„Už jsem to ti řekla,“ odpověděla mladá žena, „prostě jsem se tak rozhodla. Nebo možná jsem jako upír – poprvé můžu někam přijít jen tehdy, když mě někdo pozve.“</p>
<p>Daeman nevěděl, co je to upír, ale nepředpokládal, že je to v tuto chvíli důležité. „Ne,“ zavrtěl hlavou. „Nepozvu tě do naší bezpečné oblasti, dokud mi neřekneš jeden přesvědčivý důvod, abych to udělal.“</p>
<p>Moira si povzdechla. „Prospero a Harman říkali, že jsi tvrdohlavý, ale nedovedla jsem si představit, že by mysleli <emphasis>tolik </emphasis>tvrdohlavý.“</p>
<p>„Mluvíš, jako bys s Harmanem mluvila. Pověz mi o něm něco – jak se má, kde je – něco, abych ti uvěřil, že ses s ním setkala.“</p>
<p>Moira se na něho dál dívala a Daeman měl pocit, že vzduch kolem jejich do sebe zaklesnutých pohledů musí vřít. Zvon přestal zvonit. Shromáždění začalo. Daeman stál bez hnutí a mlčel.</p>
<p>„Tak dobře,“ Moira se znovu nepatrně usmála. „Tvůj přítel Harman má v ochlupení na podbřišku jizvu, těsně nad penisem. Neptala jsem se ho, jak k ní přišel, ale muselo se to stát po jeho poslední dvacítce. Léčebné tanky na Prosperově ostrově by ji tam nenechaly.“</p>
<p>Daeman ani nemrkl. „Nikdy jsem Harmana neviděl nahého,“ prohlásil. „Budeš mi muset říct něco jiného.“</p>
<p>Moira se nenuceně zasmála.</p>
<p>„Lžeš. Když jsme s Prosperem dali Harmanovi termokombinézu, kterou má teď na sobě, řekl, že přesně ví, jak si ji obléknout – dostat se do ní totiž není žádná hračka – a že jste je vy dva nosili nahoře na ostrově týdny. Viděl jsi nahého Harmana i jeho nápadnou jizvu.“</p>
<p>„Proč má teď Harman na sobě termokombinézu?“ zeptal se Daeman. „Kde je?“</p>
<p>„Vezmi mě na to shromáždění,“ požádala Moira. „Slibuji, že ti pak povím, co je s Harmanem.“</p>
<p>„Měla bys o něm povědět Adě,“ odvětil Daeman. „Jsou… manželé.“ Hledal to zvláštní slovo těžko.</p>
<p>Moira se usmála. „Povím to tobě a ty to pak můžeš povědět Adě, jestli to uznáš za vhodné. Půjdeme?“ Podala mu levou ruku ohnutou tak, jako by ji měl doprovodit na nějakou společenskou událost.</p>
<p>Nabídl jí rámě.</p>
<p>„…takže to je začátek a konec mé žádosti,“ říkal právě Nikdo/Odysseus, když si všiml, že do kroužku padesáti čtyř lidí přibyl Daeman. Většina lidí seděla na spacích rohožích nebo na dekách. Někteří stáli. Daeman se postavil stranou, až za řadu stojících.</p>
<p>„Chceš si půjčit naše sonio – to jediné, co nám tady dává šanci na přežití,“ promluvil Boman, „a odmítáš nám říct, proč je chceš nebo jak dlouho si je případně necháš.“</p>
<p>„Je to tak,“ uznal Nikdo. „Možná je budu potřebovat jen několik hodin – můžu je naprogramovat, aby se vrátilo samo. Taky je možné, že se nevrátí vůbec.“</p>
<p>„Všichni zemřeme,“ ozval se jeden z těch, kteří přežili v Hughes Townu, muž jménem Stefe.</p>
<p>Nikdo neodpověděl.</p>
<p>„Vysvětli nám, proč je potřebuješ,“ vyzval ho Siris.</p>
<p>„Ne, to je soukromá záležitost.“</p>
<p>Někteří ze sedících, klečících a stojících lidí se tlumeně zasmáli, jako by vousatý Řek zažertoval. Ale Nikdo se neusmíval. Zůstal stejně vážný jako jeho vystupování.</p>
<p>„Jdi si najít jiné sonio!“ křikl Kaman, jejich rádoby vojenský expert. Řekl ostatním, že <emphasis>opravdovému </emphasis>Odysseovi z turínkového dramatu, které sledoval před Zřícením po deset let každý den, nikdy nevěřil a téhle starší verzi že je ochotný věřit ještě míň.</p>
<p>„Našel bych si jiné, kdybych mohl,“ odpověděl Nikdo klidným, nevzrušeným hlasem. „Jenže nejbližší, o kterých vím, jsou tisíce kilometrů odsud. Trvalo by příliš dlouho, než bych se tam dostal vzdušným vorem, který jsem provizorně postavil, pokud by tam ta věc vůbec doletěla. Potřebuji sonio použít dnes. Teď.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Laman, který si bezmyšlenkovitě mnul ruku s chybějícími prsty, kterou měl stále obvázanou.</p>
<p>Nikdo neodpověděl.</p>
<p>Ada, která poté, co shromáždění zahájila a přednesla úvodní slovo, zůstala stát nedaleko mohutného Řeka, tiše promluvila: „Nikdo, můžeš nám říct, jak by nám mohlo prospět, když ti dovolíme, aby sis sonio půjčil?“</p>
<p>„Kdyby se mi podařilo, co chci udělat, je možné, že faxové uzly začnou znovu fungovat. Už za několik hodin. Maximálně za několik dní.“</p>
<p>Davem proběhl slyšitelný nádech.</p>
<p>„Pravděpodobnější ale je,“ pokračoval, „že fungovat nezačnou.“</p>
<p>„A to je důvod, proč chceš použít naše sonio?“ zeptal se Greogi. „Abys znovu uvedl do provozu faxové pavilony?“</p>
<p>„Ne,“ řekl Nikdo. „Je to jen možný vedlejší účinek mé cesty. Dokonce ani ne pravděpodobný.“</p>
<p>„Pomohlo by nám to, že by sis… vypůjčil sonio… nějak jinak?“ zeptala se Ada. Bylo zjevné, že je žádosti Nikoho nakloněna víc než většina těch, kteří se v nesourodém shluku posluchačů mračili.</p>
<p>Nikdo pokrčil rameny.</p>
<p>V dalších chvílích zavládlo takové ticho, že Daeman uslyšel dvě hlídky, které na sebe volaly víc než čtyři sta metrů jižněji. Otočil se – přízračná Moira pořád stála za ním, s rukama zkříženýma na prsou potažených termokombinézou. Bylo to neuvěřitelné, ale nikdo z těch, kteří zvedli hlavu a podívali se, jak se ke skupině blíží – včetně Ady, Nikoho a Bomana, který se na něho upřeně díval od chvíle, co prošel bránou v palisádě – ji očividně neviděl.</p>
<p>Nikdo rozpřáhl své hrubé silné paže a roztáhl prsty, jako by chtěl k nim všem dosáhnout – nebo je možná všechny odtlačit. „Chcete slyšet, že pro vás vykonám nějaký zázrak,“ řekl tiše, přesto se jeho mocný, řečnicky školený hlas vrátil ozvěnou od palisády. „Žádný takový zázrak není. Jestli zůstanete tady, i se soniem, dřív nebo později budete zabiti. A když se přesunete na ten ostrov po proudu řeky, kam chcete uprchnout, voynixové za vámi přijdou. Stále mohou faxovat a ne jenom faxovými uzly, které znáte. Momentálně vás obklopují desítky tisíc voynixů, namačkaných v okruhu tří kilometrů odsud – zatímco po celé Zemi posledních několik tisíc lidí buď prchá, nebo jsou zalezlí v jeskyních, mrakodrapech nebo troskách svých starých komunit. Voynixové je zabíjejí. Vy máte výhodu, že voynixové nezaútočí, dokud tento Setebův… <emphasis>tvor…</emphasis> v jámě bude vaším zajatcem. Ale už za několik dní, ne-li hodin, bude mít ta setebovská veš dost síly, aby si našla cestu z jámy a vám do hlavy. Věřte mi, že něco takového zažít nechcete. A nakonec voynixové stejně přijdou.“</p>
<p>„O důvod víc, abychom si nechali sonio pro sebe,“ zakřičel muž, který se jmenoval Caul.</p>
<p>Nikdo otočil ruce dlaněmi vzhůru. „Možná. Ale zanedlouho nebude na Zemi žádné místo, kam byste mohli uprchnout. Myslíte si, že jste jediní, kdo má vyhledávací funkci? Vám funkce přestaly pracovat – voynixům a <emphasis>kalibánkům </emphasis>ne. Najdou si vás. I Setebos si vás najde, až se přestane cpát minulostí vaší planety.“</p>
<p>„Zdá se tedy, že nám nenabízíš žádnou naději,“ promluvil Tom, mlčenlivý zdravotník.</p>
<p>„Ne,“ potvrdil Nikdo a tentokrát zvýšil hlas. „Nepřísluší mi, abych vám nabízel naději, i když se může stát, že vám ji moje cesta přinese, pokud budu úspěšný. Ale pravděpodobnost mého úspěchu je nízká – nebudu vám lhát. Zasloužíte si pravdu. Ale jestli se něco důležitého nezmění, sonio nesonio, pravděpodobnost <emphasis>vašeho </emphasis>úspěchu – vašeho přežití – je nulová.“</p>
<p>Daeman, který si přísahal, že zůstane po dobu diskuze zticha, se uslyšel, jak křičí: „Nemůžeme odejít na prstence, Nikdo? Sonio by nás tam vyneslo – vždy po šesti. Přivezlo mě z Prosperova ostrova na prstenci R. Byli bychom na orbitálních prstencích v bezpečí?“</p>
<p>Všechny tváře se k němu otočily. Ani jediný pohled nemířil k místu, kde necelé dva metry vpravo od něho stála Moira.</p>
<p>„Ne,“ řekl Nikdo. „Na prstencích byste nebyli v bezpečí.“</p>
<p>Tmavovlasá žena, která se jmenovala Edide, náhle vstala. Vypadalo to, že vzlyká a směje se zároveň. „Nedáváš nám ani jednu jedinou zkurvenou <emphasis>šanci!</emphasis>“</p>
<p>Odysseus/Nikdo se poprvé usmál – způsobem, který byl k zešílení, k vzteku. Zuby mu bíle zazářily v kontrastu se skoro šedivými vousy. „Není na mně, abych já dával šanci <emphasis>vám</emphasis>,“ řekl tvrdě. „Sudičky se buď rozhodnou, že to udělají, nebo to neudělají. Dnes je na vás, abyste dali šanci <emphasis>mně… </emphasis>anebo ne.“</p>
<p>Ada udělala krok dopředu. „Hlasujme. Myslím, že nikdo by se tohoto hlasování neměl zdržet, protože na něm může záviset všechno. Vy, kteří jste pro, abychom Odysseovi… omlouvám se, myslím Nikomu… půjčili naše sonio, zvedněte prosím pravou ruku. Ti, kteří jsou proti, nechají prosím obě ruce dole.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>77</strong></p>
<p>Z výšky pěti tisíc metrů nenabízelo místo, kde se nacházelo trójské město a bojiště – dávný Ílion – mnoho k podívání.</p>
<p>„To je ono?“ zeptal se velitel centurie Mep Ahoo z paluby transportéru. „Tady jsme byli s bojujícími Řeky a Trójany? Na tom křovinatém pahorku a kousku země?“</p>
<p>„Před šesti tisíci lety,“ potvrdil Mahmud z řídící kabiny <emphasis>Černé dámy </emphasis>v nákladovém prostoru výsadkové lodě.</p>
<p>„A v jiném vesmíru,“ připomněl Orphu z kouta nákladového prostoru <emphasis>Černé dámy.</emphasis></p>
<p>„Nevypadá to jako něco zvláštního,“ poznamenal od řízení výsadkové lodě Suma IV. „Můžeme pokračovat?“</p>
<p>„Ještě jeden oblet, prosím,“ požádal Mahmud. „Nemohli bychom slétnout níž? Přeletět nad tou planinou mezi pahorkem a mořem? Nebo nad pláží?“</p>
<p>„Ne,“ odvětil Suma IV. „Pro zvětšení použijte optiku. Raději bych se tolik nepřibližoval k zákazovému poli nad vysušeným Středozemním mořem, ani nelétal tak nízko.“</p>
<p>„Říkal jsem si, že bychom se mohli trochu přiblížit, aby Orphův radar a termovize získaly lepší signál,“ vysvětlil Mahmud.</p>
<p>„Mně to vyhovuje,“ zabrumlal palubním rozhlasem hlas z nákladové komory.</p>
<p>Výsadková loď opsala ještě jeden kruh ve výšce pěti tisíc metrů. V nejzápadnější části okruhu se vznášela nad rozvalinami na pahorku a ještě více než kilometr od místa, kde začínala Středozemní kotlina. Mahmud si přiblížil obraz hlavního kamerového okruhu, odpojil ostatní vstupy a se zvláštním smutkem pohlédl dolů.</p>
<p>Sutiny starých zdí v místech, kde kdysi stál Ílion, se rozkládaly na vyvýšenině, která se táhla západně ke křivce pobřeží Egejského moře – ve skutečnosti to nikdy nebyla zátoka, jenom ohyb pobřeží, kde se staré lodě přivazovaly ke kůlům a kamenným kotvám. A kde Agamemnón a všichni řečtí hrdinové vytáhli na břeh stovky svých černých lodí.</p>
<p>Na západ od nich se Egejské a Středozemní moře – vínově rudé – kdysi rozlévalo do nekonečna, ale teď se tam za slabým mihotáním postlidmi vytvořeného zákazového pole, které by lodi v milisekundě odřízlo veškerou energii, pokud by do něho vlétla, táhla do dálky jen další hlína, další skály, vzdálená zelená pole – vysušená Středozemní kotlina. Stejným směrem bylo také dobře vidět staré ostrovy, které se z moře kdysi zvedaly – ostrovy, které si Achilleus podmanil před útokem na Tróju: Imbros, Lémnos a Tenedos. Teď se jevily jen jako strmé lesnaté kopce, jejichž skalnaté podloží zabíhá do písečného dna kotliny.</p>
<p>Mezi nyní vysušeným Egejským mořem a pahorkem se zříceninami Tróje Mahmud viděl zhruba půldruhého kilometru naplavenin. Teď to byla houština zakrslých stromů, ale drobný moravec si snadno dovedl představit, jak tato planina vypadala v době, kdy tam byl s Odysseem, Achilleem, Hektorem a všemi ostatními bojovníky – přibližně pětikilometrový oblouk mělkého moře lemovaný bažinami a písčitými nánosy, pláž plná lidí, písečné duny, do nichž se za léta bojů vpilo tolik krve, tisíce zářivých stanů nad pláží a potom široká planina mezi pláží a městem – teď lesnatá, ale po deseti letech shánění palivového dříví na ohně k vaření a na pohřební hranice zbavená veškerých stromů.</p>
<p>Na severu bylo stále vidět vodu: úžinu zvanou kdysi Dardanely, Hellespont, přehrazenou polem v podobě svítících rukou, podobně jako úžina mezi Gibraltarem a Afrikou na západním konci vysušeného Středozemí.</p>
<p>Jako by svým radarem a ostatními přístroji zkoumal stejnou oblast, Orphu řekl na soukromém okruhu: „Postlidé tady museli v podzemí vybudovat nějaký obrovský odvodňovací systém, jinak by už celá tato oblast byla zatopená.“</p>
<p>„Ano,“ odpověděl Mahmud, i když ho technická ani fyzikální stránka celé věci ve skutečnosti nezajímala. Přemýšlel o lordu Byronovi, Alexandru Velikém a všech dalších, kteří vykonali pouť do Tróje, Ílionu, na toto zvláštně posvátné území.</p>
<p><emphasis>Žádný kámen tam není bez jména. </emphasis>Ta slova jako by se jednoduše vynořila v Mahmudově mysli. Kdo je napsal? Lucanus? Možná. Pravděpodobně ano.</p>
<p>Na vršku teď bylo vidět jen několik šedobílých jizev v narušené skále, hromady kamenů, vše beze jména. Mahmud si uvědomil, že se dívá na zříceniny zřícenin – některé z těch škrábanců a jizev pravděpodobně pocházely z doby neopatrných vykopávek a brutálních odkryvů muže posedlého Trójou a amatérského archeologa Schliemanna, když v roce 1870 začal poprvé kopat – na této pravé Zemi před více než třemi tisící let.</p>
<p>Teď to místo nebylo ničím zvláštní. Poslední jméno, které mu na nějaké lidské mapě patřilo, bylo Hisarlik. Kameny, nízké keře, říční náplavy, vysoký hřbet, z něhož se otevírá výhled na sever k Dardanelám a na západ k Egejskému moři.</p>
<p>Ale Mahmud v duchu přesně viděl, kde se na Skamanderské pláni a Simoentské pláni střetla vojska. Viděl, kde ve vyvýšené poloze stály hradby a nezastřešené věže Ília, než dlouhý hřeben klesl k moři. I teď rozeznal křovím zarostlý pahorek mezi městem a mořem – Řekové mu už tenkrát říkali Křovinatý hřbet, ale kněží a kněžky z trójských chrámů o něm často mluvili jako o Myrinině mohylovém hrobu – a vzpomněl si, jak nepříliš dávno viděl na jihu atomový hřib v podobě Diovy tváře.</p>
<p>Před šesti tisíci lety.</p>
<p>Když výsadková loď dokončila poslední výškový oblet, Mahmud rozeznal místo, kde nápor ryčících Řeků zadržela mohutná Skajská brána – v <emphasis>Íliadě</emphasis>, jíž byl bezprostředním svědkem, na žádného velkého dřevěného koně nedošlo – širokou hlavní ulici procházející kolem tržiště a centrálních fontán k Priamovu paláci, zničenému před více než deseti měsíci Mahmudova subjektivního času bombardováním, a na sever od paláce slavný Athénin chrám. Tam, kde nyní čekaly jen kameny a rostly zakrslé stromy, Mahmud z Európy viděl místo, kde stála Dardanská brána a hlavní strážní věž, na sever od níž kdysi Helena…</p>
<p>„Nic tady není,“ řekl do palubního rozhlasu jejich pilot, Suma IV. „Odlétám.“</p>
<p>„Ano,“ řekl Mahmud.</p>
<p>„Ano,“ zabručel na stejném kanále Orphu.</p>
<p>Vyrazili na sever, zatáhli křídla pro pomalý let a znovu překonali zvukovou bariéru. Ozvěnu aerodynamického třesku nezaslechl nikdo ani na jedné straně pustých Dardanel.</p>
<p>„Jsi rozrušený?“ zeptal se Mahmud přítele na soukromém kanále. „Za několik minut uvidíme Paříž.“</p>
<p>„Kráter, kde býval střed Paříže,“ odpověděl Orphu. „Myslím, že Proustův byt spolkla před tisícovkami let ta černá díra.“</p>
<p>„Ale stejně, je to místo, kde psal. A jestli si dobře vzpomínám, taky nějaký James Joyce.“</p>
<p>Orphu zabrumlal.</p>
<p>„Proč jsi mi nikdy neřekl, že jsi kromě Prousta posedlý taky lovcem?“ nedal se odbýt Mahmud.</p>
<p>„Nikdy na to nepřišla řeč.“</p>
<p>„Ale proč ses zaměřil především na ty dva, Orphu?“</p>
<p>„Proč ty na Shakespeara, Mahmude? A proč na sonety a ne na hry? Proč na Černou dámu a na Mladíka a ne třeba na <emphasis>Hamleta?</emphasis>“</p>
<p>„Ne, ty mi odpověz,“ naléhal Mahmud. „Prosím.“</p>
<p>Zavládlo ticho. Mahmud poslouchal náporové motory vzadu nad nimi, sykot kyslíku, jenž proudil hadicemi a ventilátory, prázdný šum na hlavních komunikačních kanálech.</p>
<p>Nakonec Orphu řekl: „Vzpomínáš si, jak jsem na <emphasis>Mab </emphasis>měl proslov o tom, že velcí lidští umělci – singularity génia – mohou vytvořit nové reality? Anebo nám aspoň dovolit projít do nich univerzálními bránovými dírami?“</p>
<p>„Jak bych mohl zapomenout? Nikdo z nás nevěděl, jestli to myslíš vážně.“</p>
<p>„Myslel jsem to vážně,“ zabručel Orphu. „Můj zájem o lidi se soustředil na jejich dvacáté až dvaadvacáté století, počítáno od narození Krista. Už dávno jsem došel k závěru, že Proust a Joyce byli těmi intelekty, které těm stoletím pomohly na svět.“</p>
<p>„Jestli si dobře vybavuji dějiny, není to zrovna nejlepší doporučení,“ řekl tiše Mahmud.</p>
<p>„Ne. Chci říct ano.“</p>
<p>Několik dalších minut letěli mlčky.</p>
<p>„Chtěl by sis poslechnout jednu báseň, na kterou jsem narazil, když jsem byl moravecké mládě, které sotva vylezlo z růstových nádrží a továrních roštů?“</p>
<p>Mahmud si zkusil představit Orpha z Ió jako novorozeně. Po chvíli to vzdal. „Ano, pověz mi ji.“</p>
<p>Mahmud ještě nikdy neslyšel, aby přítel svým brumlavým hlasem přednášel poezii. Byl to zvláštně příjemný zvuk –</p>
<p><emphasis>Mrtvě narozený</emphasis></p>
<p><emphasis>I.</emphasis></p>
<p><emphasis>Růžolící Rudy Bloom hoví si v lůně matky své</emphasis></p>
<p><emphasis>červené světlo barví to, co jeho ospalé, neostré oči zří</emphasis></p>
<p><emphasis>dlouhé jehlice cinkají, jak mu Molly plete obleček</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>z červené vlny</emphasis></p>
<p><emphasis>a uvnitř cítí pohyb jeho malých nožiček;</emphasis></p>
<p><emphasis>pohroužen do snů plodu, připravuje se na vůni</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>přikrývek</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>II.</emphasis></p>
<p><emphasis>Muž si zlehka osuší rty červeným ubrouskem</emphasis></p>
<p><emphasis>očima visí na moři mraků za vysokými cihlovými</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>komíny</emphasis></p>
<p><emphasis>zaujatý vzpomínkou na hlohové snítky, jež ve vichru</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>o sebe se třou</emphasis></p>
<p><emphasis>zvedají ručky k třepetavým růžovým kvítkům</emphasis></p>
<p><emphasis>vůně dnů dávno minulých stoupá mu do křídel nosu</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>III.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jedenáct dní. Jedenáct životů tvorečka vylézajícího</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>z kokonu</emphasis></p>
<p><emphasis>Jedenáct ukonejšených rán, kdy teplo a stín se po</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>parketách kradou</emphasis></p>
<p><emphasis>Jedenáct tisíc tepů než padla noc a kačeny vylezly</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>z jezírka v dálce</emphasis></p>
<p><emphasis>Jedenáct na malé i velké ručičce, když ho přiložila</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>k prsu</emphasis></p>
<p><emphasis>Jedenáct dní se dívali, jak jeho růžové tělíčko spí</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>v červené vlně</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>IV.</emphasis></p>
<p><emphasis>Útržky románu byly svázány v jeho fantazii</emphasis></p>
<p><emphasis>ale tmavými chodbami jeho mysli poletovaly volné</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>stránky</emphasis></p>
<p><emphasis>některé prázdné, další opatřené jen poznámkami</emphasis></p>
<p><emphasis>úmorně se protrpěl kontrakcemi své představivosti</emphasis></p>
<p><emphasis>ale vzpomínky svěřené inkoustu nikdy nepřežily</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>noc</emphasis></p>
<p>Když Ióňanovo brumlání utichlo, Mahmud zůstal chvíli zticha a snažil se zhodnotit kvalitu toho, co slyšel. Měl s tím potíže, ale věděl, že pro Orpha z Ió je to důležitá věc – u konce se obřímu moravci skoro chvěl hlas.</p>
<p>„Od koho to je?“</p>
<p>„Nevím,“ odpověděl Orphu. „Od nějaké básnířky z jednadvacátého století, jejíž jméno se ztratilo se zbytkem ztraceného věku. Musíš si uvědomit, že jsem na to narazil, když jsem byl mladý – předtím, než jsem <emphasis>doopravdy </emphasis>přečetl Prousta, Joyce nebo další důležité lidské spisovatele – ale tenhle kousek poezie mi Joyce a Prousta spojil jako dvě strany jediného vědomí. Singularita lidské geniality a pochopení. Už nikdy jsem se toho vjemu nezbavil.“</p>
<p>„Moje první setkání se Shakespearovými sonety bylo hodně podobné…“ začal Mahmud.</p>
<p>„Zapněte si videokanál vysílaný z <emphasis>Královny Mab</emphasis>,“ nařídil všem na palubě Suma IV. Mahmud si aktivoval kanál.</p>
<p>Dva lidé divoce souložili na široké posteli s hedvábnými prostěradly a pestrými vlněnými čalouny. Mahmuda, který toho o lidském pohlavním styku hodně přečetl, ale nikdy ho nenapadlo vyhledat si videozáznam v archivech, ohromovalo, jakou energii a naléhavost do toho dávali.</p>
<p>„Co to je?“ zeptal se Orphu na soukromém kanále. „Přicházejí mi divoká telemetrická data – prudce zvýšený krevní tlak, uvolňovaný dopamin, adrenalin, bušící srdce – někde se někdo bije na život a na smrt?“</p>
<p>„Ehm…“ začal Mahmud.</p>
<p>Postavy se překulily. Zůstaly při tom spojené a nepřerušily ani rytmický, frenetický pohyb. Mahmud poprvé viděl muži jasně do obličeje.</p>
<p>Odysseus. Ta žena vypadala jako Sycorax, která předtím jejich achájského pasažéra přivítala v orbitálním asteroidovém městě. Její ňadra a hýždě se teď, nespoutané, zdály být ještě větší, přestože právě teď byla ženina prsa zploštělá o Odysseovu hruď.</p>
<p>„No…“ začal znovu Mahmud.</p>
<p>Zachránil ho Suma IV.</p>
<p>„Ten vstup není důležitý. Přepněte na přední kamery výsadkové lodě.“</p>
<p>Mahmud to udělal. Věděl, že Orphu přepíná na tepelná, radarová a další zobrazovací data, která byl dosud schopný přijímat.</p>
<p>Blížili se k Paříži proděravělé kráterem po černé díře, ale stejně jako na záběrech pořízených z <emphasis>Královny Mab </emphasis>nebylo vidět žádný kráter, jenom kopulovitou katedrálu, jakoby upředenou z pavučinového modrého ledu.</p>
<p>Suma IV. se rádiem dotázal <emphasis>Mab</emphasis>: „Kde je náš mnohoruký přítel, který to postavil?“</p>
<p>„V místech, kam dohlédneme z oběžné dráhy, nejsou žádné bránové díry vidět,“ odpověděl okamžitě Asteague/Che. „Nejsme schopni ho najít lodními prostředky ani kamerami na satelitech, které jsme rozeseli. Zdá se, že ta věc prozatím skončila s hodováním v Osvětimi, Hirošimě a jinde. Možná se vrátila domů do Kráteru Paříž.“</p>
<p>„Vrátila,“ vmísil se Orphu na společném kanále. „Podívejte se na infra. Přímo uprostřed té modré pavučiny, pod nejvyšší částí té kupole, si hoví cosi velkého a hodně ošklivého. Je tam hodně tepelných průduchů – zdá se, že si hnízdo zahřívá teplem z kráteru – ale je to tam. Při hloubkovém infračerveném zobrazování jsou pod teplými oblastmi toho svítícího mozku skoro vidět stovky abnormálně velkých prstů.“</p>
<p>„Tak,“ ozval se Mahmud na jejich soukromé lince, „konečně tvoje Paříž. Proustovo město…“</p>
<p>Mahmud ani později nedokázal pochopit, jak mohl Suma IV. zareagovat tak rychle, přestože byl přímo napojený na řízení a centrální počítač.</p>
<p>Z různých míst obří modré kopule vyšlehlo šest blesků. Zachránila je pouze výška, v níž se výsadková loď pohybovala, a okamžité reflexy jejího pilota.</p>
<p>Loď přešla z podzvukových náporových motorů na nadzvukové, prudce zatočila s přetížením 75 g, vrhla se střemhlav dolů, provedla výkrut a začala stoupat k severu, ale šestice blesků o napětí miliardy voltů je i tak minula o pouhých několik set metrů. Vzduchová imploze a tlaková vlna hromu loď dvakrát převrátily, ale Suma IV. ani na okamžik neztratil nad plavidlem kontrolu. Křídla se zatáhla, až z nich zůstaly pouze krátké stabilizátory, a výsadková loď vyrazila plnou rychlostí.</p>
<p>Suma IV. naklonil loď do další prudké zatáčky, záměrně udělal výkrut, zapnul plně aktivní maskování, odhodil světlice a zamlžil vzduch nad pařížskou kopulovou katedrálou z modrého ledu elektronickým rušením.</p>
<p>Z města pohřbeného pod ledem vystartoval k nebi rychlostí Mach 3 tucet ohnivých koulí. Hledaly je, pátraly po nich, zrychlovaly, slídily. Mahmud sledoval radarové stopy se zájmem o málo větším než povrchním, ale věděl, že Orphu, který má mezi svými smysly přímý radarový vstup, musí doslova cítit, jak se k němu plazmové rakety sbíhají.</p>
<p>Výsadkovou loď nenašly. Suma IV. jim udělil nadzvukovými náporovými motory rychlost Mach 5, vystoupal nad třicet dva tisíce metrů a vyškrábal se na okraj vesmíru. Meteorické ohnivé koule explodovaly v různých výškách pod nimi. Jejich tlakové vlny se překryly, jako když se po rybníku prudce rozběhne tucet kruhů. „Co ten hajzl…“ začal Orphu.</p>
<p>„Ticho,“ vyštěkl Suma IV. Výsadková loď udělala další výkrut, střemhlav se spustila dolů, zatočila na jih, rozšířila poloměr radarového a elektronického rušení a znovu začala šplhat k vesmíru. Z města, od něhož se tak rychle vzdalovali – bylo již šest set kilometrů za nimi a zmenšovalo se s každou sekundou – nevylétly žádné další ohnivé koule či blesky.</p>
<p>„Vypadá to, že náš mnohoruký přítel má zbraně,“ poznamenal Mahmud.</p>
<p>„My taky,“ řekl na společném kanále hlas Mepa Ahoo. „Myslím, že bychom mu tam měli poslat atomovku… trochu mu to hnízdečko zahřát. Deset milionů stupňů by pro začátek stačilo.“</p>
<p>„Tiše!“ ozval se z pilotní kabiny ostře Suma IV.</p>
<p>Na společném pásmu se ozval hlas hlavního integrátora Asteagua/Che: „Přátelé, máme… máte… tam u vás problém.“</p>
<p>„Vyprávěj nám o tom,“ zabručel Orphu z Ió, který stále zapomínal, že je v režimu normálního rádiového spojení.</p>
<p>„Ne,“ ozval se znovu hlavní integrátor. „Já nemluvím o útoku toho mnohorukého tvora. Mluvím o vážnějším problému. A přímo pod vaší současnou trajektorií. Naše senzory by si toho možná nevšimly, kdyby vás nesledovaly.“</p>
<p>„Vážnější?“ zeptal se Mahmud.</p>
<p>„<emphasis>Mnohem </emphasis>vážnější,“ potvrdil Asteague/Che. „A bohužel není jenom jeden. Těch vážných problémů je… sedm set šedesát osm.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>78</strong></p>
<p><emphasis>„PŘEDNES SVOU PROSBU,“ </emphasis>zahřímá Démogorgón.</p>
<p>Héfaistos do Achillea šťouchne, aby dal najevo, že mluvit bude on, nemotorně se ukloní – navazující železné koule a jedna skleněná bublina se zhoupnou – a spustí: „Vaše démogorgónské veličenstvo, pane Krone a ostatní význační Titáni, nesmrtelní Duchové hodin a… další ctěné bytosti. Nepřišli jsme sem dnes s přítelem Achilleem proto, abychom prosili, abychom žádali o přízeň, ale proto, abychom se s vámi všemi podělili o důležité informace. Informace, které potřebujete znát a budete je chtít znát. Informace, které…“</p>
<p><emphasis>„PROMLUV, ZMRZAČENÝ BOŽE.“</emphasis></p>
<p>Héfaistos se pod vousy křečovitě usměje, ostře zaskřípe zuby a zopakuje svůj úvod.</p>
<p><emphasis>„TAK PROMLUV.“</emphasis></p>
<p>Achilleus uvažuje, jestli Kronos a ostatní Titáni, nemluvě o obrovských, nepopsatelných bytostech kolem nich, tvorech s podivnými jmény jako nesmrtelní Duchové hodin a Vozkové budou hrát při tomto setkání aktivní roli, nebo bude mít právo mluvit pouze Démogorgón, dokud je oficiálně neudělí někomu jinému.</p>
<p>Potom ho Héfaistos překvapí.</p>
<p>Z objemného ruksaku – neforemné konstrukce ze železa a plátna, která drží něco, co Achilleus považoval za nádrže se vzduchem – bůh vynalézavosti vytáhne mosazný ovoid posázený skleněnými čočkami. Opatrně přístroj položí na vršek balvanu, který je mezi ním a hrozivým Démogorgónem, a chvíli si hraje s různými přepínači a nastaveními. Když pak trpasličí bůh znovu promluví, zakřičí a reproduktory ve své přilbě zesílí na maximum: „Vaše démogorgoní Výsosti, vznešení a děsiví Duchové hodin, majestátní Titáni a Titánky, Krone, Rheio, Kríe, Koie, Hyperione, Iapete, Theio, Hélie, Seleno, Éoio a všichni ostatní titánského přesvědčení, kteří jste se zde shromáždili – vy, mnohoruké Léčitelky, i vy, Vozkové hrubých tvarů – všechny vy vznešené Bytosti v mlze a popelu – než abych tady dnes snášel argumenty pro svou věc, argumenty k odstranění pretendenta Dia z trůnu za pokus o uzurpování veškerého božství pro sebe, než abych vás žádal, abyste ho sesadili, nebo se mu aspoň postavili na odpor za to, že opovážlivě vznáší nárok na všechny světy a vesmíry od tohoto dne do skonání věků, umožním vám, abyste to sami viděli. Právě na tuto dobu, kdy se tu choulíme na této lávou provrtané hromadě sraček, totiž Zeus svolal všechny nesmrtelné Olympany do Velkého paláce bohů. Svou kameru jsem tam ukryl, vysílá však živě na retranslační stanici v kotlině Hellas, odkud můžeme díky bránové díře nesmrtelné Nyx toto vysílání přijímat jen se zpožděním necelé sekundy. Pohleďte!“</p>
<p>Héfaistos si pohraje s dalšími vypínači a přepne páčku. Nic se nestane.</p>
<p>Bůh ohně se kousne do rtu, zakleje do mikrofonu a znovu začne manipulovat s mosazným přístrojem. Přístroj zamrká, zabzučí, zabliká a znovu ztichne.</p>
<p>Achilleus začne vytahovat z opasku svůj nůž k vraždění bohů.</p>
<p>„Pohleďte!“ vykřikne Héfaistos, znovu s maximálním zesílením.</p>
<p>Tentokrát bronzový přístroj promítne do vzduchu nad všemi, před Démogorgóna a stovky ohromných tvorů, které je v narudlém lávovém světle a kouři obklopují, obdélník široký sto metrů.</p>
<p>Obdélník neukazuje nic než šum a zrnění.</p>
<p>„Já jsem debil,“ zabručí Héfaistos. Každé jeho slovo je z reproduktorů na přilbě jasně slyšet. Přiskočí k přístroji a zahýbe jakýmisi kovovými pruty, které Achilleovi připomínají králičí uši.</p>
<p>Obrovský obraz nad nimi se rázem projasní. Je to holografická projekce, velice hluboká, plně trojrozměrná, v živých barvách, oku to připadá jako široké okno do skutečného Paláce bohů. Záběry doprovází prostorový zvuk – Achilleus zaslechne nedaleko sebe šelest, jak sandály stovek a stovek čekajících bohů šustí po mramoru. Když si Hermes tiše pšoukne, slyší to tady všichni.</p>
<p>Titáni, Titánky, Duchové hodin, hmyzovití Léčitelé, nestvůrné tvary beze jména – všichni kromě Démogorgóna – zalapají po dechu, každý svým způsobem, více či méně nepodobným lidskému. Důvodem není Hermova netaktnost, ale bezprostřednost a účinek holografické projekce, která se dál rozšiřuje a obkličuje je. Když se pás světla a pohybu kolem nich uzavře, iluze, že jsou mezi nesmrtelnými ve Velkém paláci bohů, je velice silná. Achilleus dokonce povytáhne svůj nůž ještě víc, protože si myslí, že Zeus na svém zlatém trůnu a tisíce olympských bohů stojících kolem nich určitě uslyší hluk, který dělají, otočí se a spatří je, jak se tady všichni krčí v puchu a šeru Tartaru.</p>
<p>Olympští bohové se neotočí. Je to jednosměrné vysílání.</p>
<p>Zeus – vysoký na svém trůnu přinejmenším patnáct metrů – se předkloní, zamračí se na řady shromážděných bohů, bohyň a Erínyí a začne mluvit, Achilleus slyší v archaické kadenci každé pozvolné slabiky Diovo nově nalezené nepřekonatelné sebevědomí:</p>
<p><emphasis>„Mocnosti olympské, které sdílíte</emphasis></p>
<p><emphasis>mou moc a slávu tím, že sloužíte mi,</emphasis></p>
<p><emphasis>teď radujte se, už jsem všemohoucí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vše se mi poddalo, jen lidská duše</emphasis></p>
<p><emphasis>jak neuhasitelný oheň plane</emphasis></p>
<p><emphasis>k nebesům s výčitkou a pochybností</emphasis></p>
<p><emphasis>či s bědováním, vzdornou modlitbou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vzpurně se zvedá, čímž by ohrozila</emphasis></p>
<p><emphasis>tu naši starou říši, která stojí</emphasis></p>
<p><emphasis>na dávné víře, na pekelném strachu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ač moje kletby na ni padají</emphasis></p>
<p><emphasis>jak vločky sněhu na lysý štít hory</emphasis></p>
<p><emphasis>a ulpí v ní, ač v temnotách mých hněvů</emphasis></p>
<p><emphasis>vylézá na skalisku života,</emphasis></p>
<p><emphasis>jež zraní duši jak led nahé nohy,</emphasis></p>
<p><emphasis>přece jen povznesena nad bědy</emphasis></p>
<p><emphasis>nezdolnou touhou. Ale brzy padne:“</emphasis></p>
<p>Zeus se náhle vztyčí. Jas, který se z něj line, je tak oslnivý, že tisíc nesmrtelných bohů a jeden smrtelný muž v propoceném chameleónském oděvu – Héfaistova kamera muže v maskovacím oděvu vidí jasně, tedy i všichni zde v Tartaru – váhavě o krok couvnou, když Zeus naváže:</p>
<p><emphasis>„Nalévej vína, idský Ganyméde,</emphasis></p>
<p><emphasis>jak ohněm naplň číše daedalské</emphasis></p>
<p><emphasis>a z božské prsti, propletené květy,</emphasis></p>
<p><emphasis>vystupte, vítězné vy harmonie,</emphasis></p>
<p><emphasis>jak za soumraku pod hvězdami rosa.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pijte, ať nektar proudí žilami</emphasis></p>
<p><emphasis>jak sama radost, věční bohové,</emphasis></p>
<p><emphasis>až jásot jednohlasně propukne</emphasis></p>
<p><emphasis>tak jako hudba rajských větrů.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vystup</emphasis></p>
<p><emphasis>ke mně, ty světlem touhy oděná,</emphasis></p>
<p><emphasis>jíž v jednu bytost spolu splýváme,</emphasis></p>
<p><emphasis>když stávám se bohem vládcem,</emphasis></p>
<p><emphasis>jediným opravdu všemocným bohem,</emphasis></p>
<p><emphasis>bohem všemohoucím, pánem nad věčností!“</emphasis></p>
<p>Héfaistos projektor z mosazi a skla vypne. Obrovské kruhové okno, které spojuje Tartar s Palácem bohů na Olympu, zhasne a všechno se vrátí do popelu, sazí, puchu a narudlého šera. Achilleus se pevněji rozkročí, zvedne štít a schová za něj nůž schopný zabít bohy, aby jej nebylo vidět. Nemá ponětí, co bude dál.</p>
<p>Nekonečně dlouho se neděje nic. Achilleus čeká výkřiky, povyk, požadavky, aby Héfaistos dokázal, že ty obrazy a hlasy byly pravé, čeká, že Titáni začnou řvát, léčitelští brouci začnou pobíhat po skalách – ale stovka gigantických postav, které jsou stále shromážděné kolem, se ani nepohne, nevydá ani hlásku. Kouř je tak hustý, popel ve vzduchu tolik filtruje rudou lávovou záři, že Achilleus v duchu poděkuje bohům – nebo někomu – za termokombinézové brýle, které má na očích a které mu umožňují vidět, co se děje. Zaletí pohledem k bránové díře, kterou Héfaistovi údajně otevřela Nyx – samotná bohyně Noc. Díra je tam pořád, nějakých dvě stě metrů daleko, možná patnáct metrů vysoko. Jestli se strhne boj, jestli se Démogorgón rozhodne, že si dá zakrnělého boha a achájského hrdinu ke svačině, Achilleus se chystá vyrazit k bránové díře, i když ví, že si každý kousek cesty bude muset prosekat mezi obry a obludami. Je připravený to udělat.</p>
<p>Ticho se protahuje. Nad znetvořenými balvany a znetvořenými bytostmi skučí temné vichry. Vulkán bublá a vybuchuje, ale Démogorgón ani nehlesne.</p>
<p>Nakonec promluví:</p>
<p><emphasis>„JE KAŽDÝ OTROKEM, KDO SLOUŽÍ ZLU. TEĎ VÍTE, JAKÝ BŮH JE ZEUS.“</emphasis></p>
<p>„Zeus že je zlý?“ zaburácí Titán Kronos. „Můj syn je <emphasis>šílený! </emphasis>Je to uchvatitel všech uchvatitelů.“</p>
<p>Rheia, Diova matka, má hlas ještě silnější: „Zeus je otrokem své chorobné vůle. Je to pohrdání země a zhouba Olympu. Musí trpět jako ten, kdo se sám vydědil. Musí zchřadnout v bolesti, jež je mu souzena, a být pověšen v pekle ve vlastních nezlomných řetězech.“</p>
<p>Nestvůrný Léčitel promluví. Ohromený Achilleus slyší, že jeho hlas zní velice žensky. „Zeus zachází příliš daleko. Nejdřív si na Sudičky hrál, teď se jim posmívá.“</p>
<p>Jeden z nesmrtelných Duchů hodin zahřímá ze svého skalního výstupku: „Zhouba nepotřebuje žádné horší jméno než toto – Zeus Uzurpátor.“</p>
<p>Achilleus se chytí nejbližšího třesoucího se balvanu, neboť si myslí, že vulkán za Démogorgónem soptí, ale to jen shromážděné bytosti tlumeně hučí.</p>
<p>Kronův bratr, chlupatý Titán Kríos, promluví z místa mezi potoky lávy, kde stojí. „Tohoto pretendenta musí pohltit mocné vlny jeho pádu. Osobně vyjdu na Olymp, kde jsme kdysi vládli, a stáhnu tuto prázdnou věc do pekla, jako když sup a had padnou vysílením, v zápase nerozlučně spleteni.“</p>
<p>„Strašný zjeve!“ zavolá mnohoruký Vozka na Démogorgóna. „Mluv!“</p>
<p><emphasis>„MILOSRDNÝ BŮH VLÁDNE,“ </emphasis>rozlehne se mezi štíty a dolinami Tartaru hlas beztvarého, nestvůrného Démogorgóna. <emphasis>„ZEUS NENÍ VŠEMOHOUCÍ BŮH. ZEUS JIŽ NESMÍ VLÁDNOUT NA OLYMPU.“</emphasis></p>
<p>Achilleus byl přesvědčený, že závojem zahalený Démogorgón nemá ruce ani nohy, ale bezruký obr nějakým způsobem rozpřáhne paže, které o chvilku dřív ještě nebyly vidět, a roztáhne cosi, co se podobá strašlivým prstům.</p>
<p>Bránová díra dvě stě metrů za Héfaistem se jako na příkaz zvedne, zůstane viset nad nimi, zvětší se a začne klesat.</p>
<p><emphasis>„SLOVA UPLYNOU JAKO PROUD A NEZŮSTANE NIC,“ </emphasis>zahřímá Démogorgón, než je klesající, rozšiřující se, rudě žhnoucí ohnivý kruh všechny obklopí. <emphasis>„JEDINOU JISTOU A KONEČNOU ODPOVĚDÍ MUSÍ BÝT BOLEST.“</emphasis></p>
<p>Héfaistos popadne Achillea za ruku. Pod vousy je vidět, že zakrnělý bůh má tvář roztaženou do divokého, šíleného úsměvu. „Dobře se drž, chlapče.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>79</strong></p>
<p>Byl to zoufalý, téměř šílený zvrat ve vývoji událostí, ale Mahmud sotva mohl být šťastnější.</p>
<p>Výsadková loď se snesla velice nízko a vypustila jeho ponorku <emphasis>Černá dáma </emphasis>do oceánu zhruba patnáct kilometrů severně od souřadnic znepokojivé kritické singularity. Suma IV. vysvětlil, že nechce, aby to cáknutí aktivovalo těch sedm set šedesát osm zaznamenaných černých děr – pravděpodobně v bojových hlavicích uvnitř staré potopené ponorky, již se také podařilo zaznamenat – a nikdo mu to nevyvracel.</p>
<p>Kdyby Mahmud měl lidská ústa, usmíval by se od ucha k uchu jako idiot. <emphasis>Černá dáma </emphasis>byla projektovaná a stavěná pro průzkumné a záchranné práce pod ledem, ve strašlivém tlaku a tmě jako v břiše boha na Jupiterově měsíci Európa, ale dobře fungovala i v Atlantském oceánu na Zemi.</p>
<p>Více než dobře.</p>
<p>„Škoda, že to nemůžeš vidět,“ litoval na soukromém kanále Mahmud. Byli s Orphem z Ió znovu sami. Žádný z ostatních moravců nejevil velký zájem přiblížit se k sedmi stům šedesáti osmi nezrozeným, ale téměř kritickým černým dírám, a výsadková loď pilotovaná Sumou IV. již odlétla, aby pokračovala v průzkumu – tentokrát východního pobřeží Severní Ameriky.</p>
<p>„‘Vidím’ radarová, sonarová, infra a další data,“ odvětil Orphu.</p>
<p>„Jistě, ale to není totéž. Tady v pozemském oceánu je <emphasis>tolik </emphasis>světla. Dokonce i tady v hloubce dvaceti metrů. Ani když Jupiter zářil nejvíc, nikdy neosvětlil mé oceány – pokud nahoře byl volný, otevřený ledový kanál – víc než do hloubky několika metrů.“</p>
<p>„Věřím, že je to krása.“</p>
<p>„To tedy <emphasis>je</emphasis>,“ zabublal Mahmud. Nevšímal si, jestli to přítel myslí ironicky; bylo mu to jedno. „Sluneční paprsky pronikají vodou tak, že všechno barví do zelena, jednou tmavěji, jednou světleji, zářivě. <emphasis>Dáma </emphasis>neví, co si o tom má myslet.“</p>
<p>„Ona si všímá světla?“</p>
<p>„Samozřejmě. Její práce je všechno mi hlásit, volit v pravou chvíli ta pravá data a senzorické vstupy. Navíc si sama sebe uvědomuje dost na to, aby zaznamenala všechny ty zdejší rozdíly ve světle, gravitaci a kráse. Taky se jí to líbí.“</p>
<p>„Fajn,“ zabrumlal Orphu. „Tak si dej pozor, abys to nepokazil tím, že jí řekneš, kde jsme a k čemu plujeme.“</p>
<p>„Ona to ví,“ řekl Mahmud. Nechtěl si od velkého moravce nechat pokazit svou povznesenou náladu. Sledoval, jak sonar ohlásil, že před nimi je horský masiv – ten, na kterém ležel vrak – zvedající se k bahnitému dnu necelých osmdesát metrů pod hladinou. Ještě se nevyrovnal s poznatkem, jak je tato část pozemského oceánu mělká. V európských mořích se nenašlo místo, které by bylo mělčí než tisíc metrů, a tady horský hřbet zvedal dno Atlantského oceánu až na něco přes šedesát metrů pod hladinou.</p>
<p>„Prošel jsem si celý zneškodňovací program, který nám poslali Suma IV. a Čo Li,“ pokračoval Orphu. „Měl jsi už čas podívat se na něj podrobně?“</p>
<p>„Ne tak docela.“ Mahmud měl celý dlouhý protokol v aktivní paměti, ale zaměstnával ho dohled nad vypuštěním <emphasis>Černé dámy </emphasis>z výsadkové lodi a adaptace ponorky na to krásné, úžasné prostředí. Jeho milovaná ponorka byla jako nová – lepší než nová. Moravečtí mechanici na Fobosu odvedli skvělou práci. A všechny systémy, které před ničivým tvrdým přistáním vloni v Téthyině moři fungovaly dobře, fungovaly teď v laskavém pozemském moři víc než dobře.</p>
<p>„Dobrá zpráva ohledně zneškodnění všech černoděrových hlavic je, že je to teoreticky proveditelné,“ pokračoval Orphu. „Vybavení máme na palubě – včetně řezného paprsku schopného vyvinout deset tisíc stupňů a generátorů soustředěného silového pole – a v mnoha nutných krocích mohu já sloužit jako tvé paže a ty mi můžeš nahrazovat oči pro viditelné spektrum. Budeme muset na každé hlavici pracovat spolu, ale teoreticky se zneškodnit dají.“</p>
<p>„To je dobrá zpráva.“</p>
<p>„Špatná zpráva je, že když budeme pracovat nonstop, bez přestávek na kávu a na vyčurání, zabere nám jedna černá díra o něco víc než devět hodin – pozor, ne jedna balistická hlavice, ale každá podkritická černá díra.“</p>
<p>„Při sedmi stech šedesáti osmi černých dírách…“</p>
<p>„Šest tisíc devět set dvacet hodin,“ dořekl Orphu. „A jelikož jsme na Zemi a moravecký standardní čas tady odpovídá <emphasis>reálnému </emphasis>planetárnímu času, dělá to dvě stě čtyřicet sedm dní, <emphasis>pokud </emphasis>všechno půjde podle plánu a nenarazíme na žádné vážné problémy…“</p>
<p>„Tedy…“ začal Mahmud, „myslím, že tímhle faktorem se začneme zabývat, až vrak najdeme a zjistíme, jestli se k těm hlavicím vůbec dostaneme.“</p>
<p>„Je zvláštní mít přímý sonarový vstup. Spíš než jako lepší sluch mi to připadá, jako by se moje kůže najednou zvětšila a…“</p>
<p>„Tady je,“ skočil mu do řeči Mahmud. „Vidím ho. Ten vrak.“</p>
<p>Perspektivy a viditelné horizonty byly tady, na mnohem větší Zemi, jiné než na Marsu, kde si na ně skoro zvykl, ještě neúměrnější tomu, jak vnímal vzdálenosti na maličké Európě, kde strávil všechny ostatní standardní roky své existence. Ale sonarová data, hloubkový radar, přístroje pro detekci hmoty a vlastní oči Mahmudovi říkaly, že záď tohoto vraku je nějakých pět set metrů přímo před ním, leží na dně pokrytém nánosy maličko pod sedmdesátimetrovou hloubkou, v níž byla <emphasis>Černá dáma, </emphasis>a pomačkané plavidlo jako takové je dlouhé kolem pětapadesáti metrů.</p>
<p>„Dobrý bože,“ zašeptal Mahmud. „Vidíš to na radaru a na sonaru?“</p>
<p>„Vidím.“</p>
<p>Vrak ležel na břiše, přední částí dolů, ale vlastní příď nebylo vidět přes mihotavé silové pole, které zadržovalo Atlantský oceán před suchým pruhem země, jenž se táhl mezi Evropou a Severní Amerikou. To, na co Mahmud zůstal užasle zírat, byla stěna světla z průrvy jako takové. Tady, v hloubce více než sedmdesáti metrů, kde i dno prosluněných pozemských oceánů mělo být inkoustově černé, ozařovalo proměnlivé světlo rozhraní vody a rozehrávalo hru stínů na samotném mechově zeleném trupu potopené ponorky.</p>
<p>„Už vidím, co ji zničilo,“ ozval se Mahmud. „Registruješ svým radarem a sonarem ten ožehlý trup nad místem, kde by měla být strojovna? Těsně za vyboulením trupu pro dlouhé raketové silo?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Myslím, že tam explodovala nějaká hlubinná nálož, torpédo nebo raketa. Podívej, jak jsou tam pláty trupu prohnuté dovnitř. Taky to nalomilo patu plachty a nahnulo ji to dopředu.“</p>
<p>„Jaké plachty? Myslíš plachtu jako byla ta trojúhelníková na felúce, kterou jsme se plavili na západ po Valles Marineris?“</p>
<p>„Ne. Myslím tu část, která vpředu trčí nahoru, skoro až k hradbě silového pole. Na začátku ponorkové éry se tomu říkalo velitelská věž. Když pak ve dvacátém století začali stavět jaderné ponorky, jako je tenhle boomer, začali říkat velitelské věži plachta.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Nevím proč. Nebo spíš mám to někde v paměťových bankách, ale není to důležité. Nechci ztrácet čas tím, že to teď budu hledat.“</p>
<p>„Co je to boomer?“</p>
<p>„Boomer je přezdívka, kterou lidé ze začátku ztraceného věku používali pro ponorky vybavené balistickými střelami, jako je tato.“</p>
<p>„To dávali přezdívky i strojům stavěným výhradně za účelem ničení měst, lidských životů a planety jako takové?“</p>
<p>„Ano. Tenhle boomer byl pravděpodobně postavený sto nebo dvě stě let předtím, než se tady potopil. Možná ho tenkrát postavila některá z velmocí a prodala ho nějakému menšímu uskupení. Něco ho potopilo mnohem dřív, než byl v Atlantském oceánu vytvořen tento příkop.“</p>
<p>„Dostaneme se k těm hlavicím s černými dírami?“</p>
<p>„Vydrž. Hned to zjistíme.“</p>
<p>Mahmud zlehka pobídl <emphasis>Černou dámu. </emphasis>Nechtěl mít nic společného s hradbou silového pole a s prázdným vzduchem za ní, a tak se k silovému poli v žádném okamžiku nepřiblížil víc než k raketovému silu vraku jako takového. Nechal <emphasis>Černou dámu </emphasis>nasvítit celý vrak silnými reflektory a zároveň přístroji propátral vnitřek prastaré ponorky.</p>
<p>„To není pravda,“ zamumlal nahlas na soukromém kanále.</p>
<p>„Co není pravda?“ zeptal se Orphu.</p>
<p>„Ponorka je zarostlá sasankami a dalším mořským životem, vnitřek přímo kypí životem, ale vypadá to, jako by se tady potopila zhruba tak před sto lety, ne někdy před dvěma a půl tisíci let, kdy musela jít ke dnu.“</p>
<p>„Nemohl se s ní někdo ještě před sto lety plavit?“</p>
<p>„Ne. Ledaže by data ze všech našich pozorování byla chybná. Lidé starého typu existovali poslední dva tisíce let skoro bez techniky. I kdyby se někomu podařilo tuhle ponorku najít a uvést do provozu, kdo by ji potopil?“</p>
<p>„Postlidé?“</p>
<p>„Nemyslím. Posťáci by nepoužili něco tak primitivního jako torpédo nebo hlubinná nálož. A nenechali by odtikávat černoděrové hlavice.“</p>
<p>„Ale ty bojové hlavice tady jsou. Odrazy hlubinného radaru mi ukazují jejich vršky. Zádržná pole kritických Černých děr jsou uvnitř. Dejme se raději do práce.“</p>
<p>„Počkej,“ zarazil ho Mahmud. Poslal do vraku dálkově ovládané roboty, které nebyly větší než jeho ruka, a teď mikrokabely přijímal přicházející data. Jeden z robotů se napíchl na UI velitelského a řídícího centra.</p>
<p>Mahmud a Orphu si poslechli poslední slova šestadvaceti členů posádky připravujících se k odpálení balistických raket, které měly jejich planetu zničit.</p>
<p>Když závěti a datový tok skončily, oba moravci zůstali dlouhou chvíli zticha.</p>
<p>„Co je to za svět,“ zašeptal nakonec Orphu, „který takové má obyvatele.“</p>
<p>„Sejdu dolů a připravím tě na výstup,“ řekl Mahmud tupě monotónním hlasem. „Prohlédneme si ten problém zblízka.“</p>
<p>„Můžeme nakouknout do té suché části? Do mezery?“</p>
<p>„Já se k ní přiblížit nehodlám,“ prohlásil Mahmud. „Silové pole by nás mohlo zničit – přístroje <emphasis>Dámy </emphasis>ani nedokážou určit, co je tvoří – a můžeš mi věřit, že ve vzduchu a na souši není tahle naše ponorka k ničemu. K průrvě se přibližovat nebudeme.“</p>
<p>„Prohlédl sis letecké snímky přídě tohoto vraku, které pořídila výsadková loď?“</p>
<p>„Jasně. Mám je na obrazovce před sebou. Příď je vážně poškozená, ale to se nás netýká. K raketám se můžeme dostat odsud.“</p>
<p>„Ne, já jsem myslel věci, které se tam povalují na suchu. Moje radarová data možná nejsou tak kvalitní jako tvé optické obrazy, ale skoro to vypadá, jako by jedna z těch hromádek, které tam leží, byl člověk.“</p>
<p>Mahmud si prohlédl obrazovku zblízka. Výsadková loď pořídila obsáhlou sérii snímků, než odletěla, a on si je všechny letmo prošel. „Jestli to <emphasis>byl </emphasis>člověk, je už dávno mrtvý,“ konstatoval. „Je to rozpláclé, vysušené, končetiny jsou ve špatné poloze. Myslím, že to nebyl člověk – řekl bych, že se jenom snažíme takový tvar vidět mezi nahodile nakupenými kusy. Povaluje se tam spousta trosek.“</p>
<p>„Dobře.“ Orphu si zjevně uvědomoval, co jsou jejich priority. „Co mám udělat, abych se tady připravil?“</p>
<p>„Zůstaň tam, kde jsi, nic víc,“ odpověděl Mahmud. „Jdu pro tebe dolů. Půjdeme ven společně.“</p>
<p><emphasis>Černá dáma </emphasis>seděla na krátkých nohách necelých deset metrů západně od zádi vraku. Orphovi nebylo jasné, jak se nákladními vraty zasazenými do břicha európské ponorky dostanou ven, když plavidlo sedí na dně oceánu, ale otázka se vyřešila, když Mahmud vytáhl přistávací nohy.</p>
<p>Pak vstoupil do nákladního prostoru vnitřní přechodovou komorou a propojil se s mohutným Ióňanem přímo. Zároveň pilot ponorky komoru opatrně zaplavil vodou pozemského oceánu, vyrovnal tlak a otevřel vrata nákladního úseku. Odpojili Orpha od četných přívodů a oba se zlehka spustili na dno oceánu.</p>
<p>Přestože Orphův krunýř byl rozpraskaný a starý, neteklo do něho. Když projevil zvědavost ohledně hodnot tlaku, které hlásilo jeho pouzdro a ostatní tělesné partie, Mahmud mu podal vysvětlení.</p>
<p>Atmosférický tlak na hladině, na teoretické pláži nebo těsně nad hladinou zdejšího oceánu, si relativně stále držel hodnotu kilogramu na centimetr čtvereční. Přibližně po každých deseti metrech – přesně po 33 stopách, když Mahmud použil staré jednotky ze ztraceného věku, které ani Orphovi nedělaly žádný problém – se tento tlak zvýšil o jednu atmosféru. V hloubce 33 stop tak bude každý čtvereční centimetr vnějšího obalu moravců cítit tlak dvou kilogramů. V 66 stopách budou pod tlakem tří atmosfér a tak dál. V hloubce tohoto vraku – více než 230 stop – bude moře zatěžovat každý čtvereční centimetr trupu <emphasis>Černé dámy </emphasis>a těl moravců tlakem osmi atmosfér.</p>
<p>Byli vytvořeni tak, aby snesli mnohem větší tlak, i když Orphu byl z práce v prostoru kolem měsíce Ió, plném radiace a síry, zvyklý spíš na <emphasis>záporné </emphasis>tlakové rozdíly.</p>
<p>A když už přišla řeč na radiaci, kolem jí byla spousta. Registrovali ji oba, <emphasis>Dáma </emphasis>ji monitorovala a předávala zjištěné hodnoty. Pro moravce jejich konstrukce nebyla nebezpečná, ale pocit, že přes ně proudí neutrony a záření gama, je zaujal.</p>
<p>Mahmud vysvětlil, že kdyby byli lidé a kdyby z nádrží dýchali standardní pozemský vzduch – směs jednadvaceti procent kyslíku a devětasedmdesáti procent dusíku – při tomto tlaku by jim přibývající a rozpínající se bublinky dusíku pod tlakem osmi atmosfér působily vážné problémy, vyvolávaly dusíkovou narkózu, zkreslovaly úsudek a emoce a nedovolily jim vynoření na hladinu bez několika hodin pomalé dekomprese v různých hloubkách. Jenže moravci dýchali čistý kyslík a zvýšený tlak kompenzoval jejich systém zpětného dýchání.</p>
<p>„Podíváme se na své protivníky?“ zeptal se Orphu z Ió.</p>
<p>Mahmud šel první. Přestože šplhal po oblém trupu vraku opatrně, kal se kolem nich zvedal jako při pozemské prašné bouři.</p>
<p>„Tobě jemný radar ještě něco ukazuje?“ zeptal se Mahmud. „To svinstvo mě na vizuálních frekvencích oslepuje. Četl jsem o tom ve všech starých příbězích o potápění, které se odehrávaly na Zemi. První potápěč, který se dostal k vraku na dně nebo dovnitř, něco viděl – všichni ostatní měli viditelnost nula – přinejmenším dokud se kal a nečistoty neusadily.“</p>
<p>„Copak, nulová viditelnost? Tak to vítej do klubu, amigo. Podrobný radar, který používám ve vakuu zaneřáděném sírou v blízkosti Ió, funguje přes tahle oblaka jemného kalu celkem dobře. Vidím trup, rozšíření pro raketové silo a třicet metrů vpředu – jak tomu mám říkat – rozbitou plachtu. Kdybys potřeboval pomoc, řekni si a já tě povedu za ruku.“</p>
<p>Mahmud zabručel a přepnul si hlavní vidění na infračervené a radarové frekvence.</p>
<p>Dopluli nad raketové silo, pět metrů nad vlastní bojové hlavice. Oba moravci používali k manévrování zabudované trysky, ale dávali dobrý pozor, aby výtrysk ze žádné z nich nemířil k rozházeným hlavicím.</p>
<p>A že byly rozházené. Silo mělo čtyřicet osm raketových šachet a všechny jejich poklopy byly doširoka otevřené.</p>
<p><emphasis>Ty poklopy vypadají masivně, </emphasis>řekl Mahmud úzkým svazkem. Všechno, co viděli a říkali, včetně úzkého svazku, se přes retranslační bóji, kterou Mahmud vypustil z <emphasis>Černé dámy, </emphasis>samozřejmě přenášelo nahoru na <emphasis>Královnu Mab </emphasis>a do výsadkové lodě.</p>
<p>Orphu, který se držel jednoho z obrovských poklopů – jeho průměr byl stejně velký jako Ióňan – zhodnotil: „Sedm tun.“</p>
<p>I když posádka nařídila lodní UI otevřít všech čtyřicet osm poklopů raketových šachet, vlastní rakety zůstaly odděleny vyklenutými kryty ze skelných vláken, které zadržovaly moře. Mahmudovi stačil letmý pohled, aby poznal, že rakety – které by k hladině vypudily obrovské nálože stlačeného dusíku, motory se měly zažehnout až poté, co by se každá raketa ocitla ve vzduchu – by tyto skleněné kryty snadno prorazily.</p>
<p>Jenže rakety z šachet nevylétly v oblacích stoupajících bublin a jejich motory se nezažehly. Vypouklé skleněné kryty již dávno povolily; zůstaly jen křehké modré střepy.</p>
<p>„Pěkný bordel,“ poznamenal Orphu.</p>
<p>Mahmud přikývl. To, co narazilo do <emphasis>Meče Alláhova </emphasis>a rozbilo mu záď těsně nad strojovnou, oddělilo hnací trysky a nechalo oceán vtrhnout do celé ponorky jako stěna tlakové vlny a mořské vody, některá raketová sila narušilo a rakety jako takové povalilo. Vypadalo to jako hromada starých brček. V některých případech hlavice dál mířily jakžtakž nahoru, ale v jiných byly nahoře staré, zkorodované raketové motory na tuhé palivo a bojové hlavice zůstaly pohřbené pod nánosem.</p>
<p><emphasis>Zapomeň na těch pohodlných šest tisíc devět set dvacet hodin práce, </emphasis>poslal úzkým svazkem Orphu. <emphasis>Stejnou dobu potrvá jenom to, než se k některým těm bojovým hlavicím </emphasis>dostaneme. <emphasis>A je velice pravděpodobné, že když se některou neopatrně otočí nebo se do ní zakrojí řezací paprsek, způsobí to detonaci druhé.</emphasis></p>
<p><emphasis>To jo, </emphasis>odpověděl Mahmud. Ve výhledu mu teď nebránil žádný kal, a tak si tu změť prohlížel zejména na optických frekvencích.</p>
<p>„Máte někdo nějaký návrh?“ zeptal se hlavní integrátor Asteague/Che.</p>
<p>Mahmud skoro nadskočil. Věděl, že všichni na <emphasis>Mab </emphasis>je monitorují, ale nechal se zkoumáním vraku tak pohltit, že mu existence spojení skoro vypadla z hlavy.</p>
<p>„Já ano,“ ozval se Orphu z Ió, který přešel na společný kanál. „Uděláme to takhle.“</p>
<p>Popsal postup tak stručně a netechnicky, jak to jen uměl. Místo zneškodňování každé bojové hlavice dlouhým protokolem, který jim poslal hlavní integrátor, teď Ióňan plánoval, že to spolu s Mahmudem udělají rychlou a špinavou cestou. Mahmud navede <emphasis>Černou dámu </emphasis>přímo nad vrak a vytáhne přistávací nohy na maximum, až bude nad ponorkou sedět jako slepice na hnízdě. Na práci si posvítí všemi reflektory na břiše lodi. Potom oba společně pomocí hořáků oddělí bojové hlavice od těl raket, soustavou řetězů a kladek vytáhnou špičky přímo do nákladního prostoru <emphasis>Černé dámy </emphasis>a uloží je do regálů jako vajíčka do kartónu.</p>
<p>„Není velká pravděpodobnost, že se při této hrubé manipulaci některá z černých děr dostane do kritického stavu?“ zeptal se z můstku <emphasis>Královny Mab </emphasis>Čo Li.</p>
<p>„Je,“ zabručel Orphu, „ale pravděpodobnost, že se některá černá díra aktivuje, když se kolem nich budeme motat rok nebo víc, je stoprocentní. Uděláme to takto.“</p>
<p>Mahmud se dotkl jednoho Ióňanova manipulátoru a přikývl na znamení souhlasu. Byl si jistý, že Orphův blízký radar jeho přikývnutí zaregistruje.</p>
<p>Na společném kanále se ozval přísný hlas Sumy IV.: „A co navrhujete udělat s těmi osmačtyřiceti bojovými hlavicemi se sedmi sty šedesáti osmi černými dírami, až je naložíte do své ponorky?“</p>
<p>„Vyzvednete nás,“ odpověděl Mahmud. „Výsadková loď vynese <emphasis>Černou dámu </emphasis>obtěžkanou smrtí do kosmu a díry pošleme pryč.“</p>
<p>„Výsadková loď není konfigurovaná pro let za prstence,“ vyštěkl Suma IV. „A automatické útočné leukocyty z prstenců R a P se do nás cestou nahoru určitě pustí.“</p>
<p>„To je váš problém,“ zabručel Orphu. „My se teď dáme do práce. Mělo by nám trvat deset až dvanáct hodin, než ty bojové hlavice odsekáme a odřežeme a naložíme do <emphasis>Černé dámy. </emphasis>Doporučuji vám, abyste měli plán, až se vynoříme. Víme, že se této mise účastní i jiná kosmická plavidla než <emphasis>Mab </emphasis>– maskovaná, venku za prstenci, to je fuk. Tak připravte jedno, které se s výsadkovou lodí setká na nízké oběžné dráze a tenhle svinčík od nás převezme. Přece nechceme letět takovou dálku k Zemi jen proto, abychom ji zničili.“</p>
<p>„Potvrzuji příjem vaší zprávy,“ řekl Asteague/Che. „Vezměte na vědomí, prosím, že tady nahoře máme návštěvu. Malé kosmické plavidlo – myslím, že sonio – právě přistává na orbitálním ostrově Sycorax.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>80</strong></p>
<p>Odlet Nikoho neprovázel žádný obřad. V jednu chvíli seděl ve vznášejícím se soniu a mluvil s Daemanem, Hannah a Tomem, kteří stáli vedle něj, v dalším okamžiku se sonio naklonilo téměř vertikálně, silovým polem přimáčklo Nikoho do lehátka, vystřelilo k nebi jako flešeta a v sekundách zmizelo v nízkých, šedivých mracích.</p>
<p>Ada se cítila podvedená. Chtěla říct příteli, kterého kdysi znala jako Odyssea, několik posledních slov.</p>
<p>Hlasování, zda Nikomu půjčit sonio, rozhodl jeden hlas. Ten poslední – rozhodující – dokonce ani nepatřil jednomu z těch, kteří přežili v Ardisu, ale muži, jenž se jmenoval Elian, holohlavému vůdci pěti uprchlíků z Hughes Townu, kteří dorazili s Hannah a Nikým na létajícím voru.</p>
<p>Obyvatelé Ardisu, kteří hlasovali proti ztrátě sonia, zuřili. Objevily se požadavky na přepočítání. Kromě zvýšených hlasů se v hněvu zvedly dokonce i flešetové zbraně.</p>
<p>Doprostřed té vřavy vstoupila Ada a silným, klidným hlasem oznámila, že ve věci bylo rozhodnuto. Nikdo si smí půjčit sonio, ale vrátí je nejrychleji, jak to bude možné. Oni zatím budou mít k dispozici létající vor, který v Golden Gate na Machu Picchu na koleně sestavili Nikdo a Hannah – sonio mohlo uvézt pouze šest osob, zatímco na vzdušný vor se dalo naložit až čtrnáct lidí najednou, pokud by museli uprchnout na ostrov. Záležitost byla vyřešená.</p>
<p>Flešetové pušky klesly, ale nespokojené reptání neutichlo. Adini staří přátelé se jí v dalších hodinách odmítali podívat do očí a ona věděla, že jako vůdce těch, kdo z Ardisu zbyli, vypotřebovala svůj poslední kapitál.</p>
<p>Teď byli Nikdo a sonio pryč a Ada si nikdy nepřipadala osamělejší. Sáhla si na lehce vyboulené břicho a pomyslela si: <emphasis>Človíčku, Harmanův synu nebo dcero, jestli to byla chyba, která tě ohrozí, budu toho litovat do poslední sekundy svého života.</emphasis></p>
<p>„Ado?“ oslovil ji Daeman. „Mohl bych si s tebou promluvit mezi čtyřma očima?“</p>
<p>Odešli kus za severní palisádu, kde měla kdysi Hannah svou pec. Daeman jí pověděl o setkání s postčlověkem, který se představil jako Moira. Popsal, že vypadala přesně jako mladá Savi a řekl, že byla pro ostatní neviditelná, když během schůze a hlasování stála vedle něho.</p>
<p>Ada pomalu zavrtěla hlavou. „To nedává smysl, Daemane. Proč by se nějaký postčlověk objevil v Savině těle – a pro nás ostatní zůstal neviditelný? <emphasis>Jak </emphasis>by to mohl udělat? <emphasis>Proč </emphasis>by to dělal?“</p>
<p>„Nevím.“</p>
<p>„Řekla ta žena ještě něco?“</p>
<p>„Slíbila – ještě před shromážděním – že mi pak poví něco o Harmanovi, jestli se bude moci schůze zúčastnit.“</p>
<p>„A řekla?“ Ada cítila bušení svého srdce tak prudce, že měla pocit, jako by se v ní dítě hýbalo a chtělo zprávu vyslechnout stejně dychtivě jako ona.</p>
<p>„Jediné, co pak to zjevení řeklo, bylo: ‘Pamatuj si, že v rakvi Nikoho nikdo neleží’,“ odvětil Daeman.</p>
<p>Ada si od něho nechala odpověď dvakrát zopakovat a vzdychla: „To taky nedává žádný smysl.“</p>
<p>„Já vím,“ uznal Daeman. Ramena měl svěšená, vypadal sklíčeně. „Chtěl jsem, aby mi to vysvětlila, ale ona byla najednou… pryč. Prostě zmizela.“</p>
<p>Přísně se na něho podívala. „Víš jistě, že se to stalo, Daemane? Všichni jsme hodně dřeli, málo spali a dělali si velké starosti. Víš jistě, že to zjevení, ta Moira, bylo opravdové?“</p>
<p>Daeman jí oplatil podobně přísným pohledem, který byl stejně hněvivý a defenzivní, jako byl ten Adin hněvivý a pochybovačný. Nic dalšího ale neřekl.</p>
<p>„Pamatuj si, že v rakvi Nikoho nikdo neleží,“ zamumlala Ada. Rozhlédla se. Lidé se věnovali povinnostem, které k časnému odpoledni patřily, ale pracovní skupiny se teď rozpadly na hloučky těch, kteří hlasovali stejně. S holohlavým Elianem nemluvila ani jedna strana. Ada potlačila nutkání rozplakat se.</p>
<p>Nikdo ani sonio se ten den nevrátili. Ani další den. Ani další.</p>
<p>Třetí den Ada vzlétla na vratkém vzdušném voru pilotovaném Hannah. Společně doprovodily Daemanovu loveckou skupinu za obklíčení voynixů a pokusily se odhadnout, kolik bezhlavých krunýřovitých zabijáků tam číhá. Bylo nádherné ráno – vůbec žádné mraky, modřejší obloha a teplejší vítr s příslibem jara – a ona snadno poznala, že počet voynixů tlačících se do jejich tříkilometrového okruhu kolem Jámy se zvýšil.</p>
<p>„Těžko se mi to odhaduje,“ pošeptala Daemanovi, přestože byli nad těmi obludami víc než tři sta metrů. „Jen na té louce jsou jich vidět nějaké tři čtyři stovky. Nikdy jsme nepotřebovali počítat taková velká množství. Co myslíš, kolik je jich v celém kruhu? Patnáct tisíc? Nebo víc?“</p>
<p>„Myslím, že víc,“ odvětil klidně Daeman. „Myslím, že nás jich teď obkličuje nějakých třicet čtyřicet tisíc.“</p>
<p>„Copak je nikdy neunaví tam tak stát?“ zeptala se Ada. „Copak nepotřebují jíst? Nebo pít?“</p>
<p>„Očividně ne. Dřív, když jsme si ještě mysleli, že jsou to služebnické stroje, jsem nikdy neviděl, že by nějaký jedl, pil nebo se unavil. Ty ano?“</p>
<p>Ada neodpověděla. Měla pocit, že ta doba je příliš vzdálená, než aby o ní přemýšlela, přestože konec přišel před necelým rokem.</p>
<p>„Padesát tisíc,“ zašeptal Daeman. „Možná je jich padesát tisíc v tuto chvíli a každým dnem faxují další.“</p>
<p>Hannah je odvezla dál na západ, aby se porozhlédli po lovné zvěři a čerstvém mase.</p>
<p>Čtvrtý den dorostlo Setebovo dítě v Jámě do velikosti ročního telete – jednoho z jejich ročních telat, která teď byla všechna samozřejmě pobita voynixy, jenže toto tele nebylo víc než pulzující šedý mozek se dvěma desítkami růžových rukou na břiše, žlutýma očima, pravidelně se stahujícími otvory a dalšíma třema prstovýma rukama, které lezly ven na šedých stopkách.</p>
<p><emphasis>Mami, mami, </emphasis>slyšela Ada šepot té věci v hlavě, všichni ho slyšeli. <emphasis>Už je čas, abych vyšel ven. Ta jáma je moc malá a já mám velký hlad, už tady nemůžu zůstat.</emphasis></p>
<p>Byl podvečer, zbývala hodina do soumraku a další dlouhé zimní noci.</p>
<p>Skupina se shromáždila v blízkosti Jámy. Lidé měli dál tendenci postávat v blízkosti těch, kteří ve věci sonia hlasovali stejně jako oni. Všichni měli u sebe flešetové pušky, ale po ruce byla i záloha v podobě kuší.</p>
<p>Casman, Kaman, Greogi a Edide se postavili nad Jámu a namířili pušky na velkého tvora v díře. Ostatní se k nim nahrnuli.</p>
<p>„Hannah,“ promluvila Ada, „létající vor je plně náložený?“</p>
<p>„Ano. Všechny bedny určené pro první cestu jsou na palubě a ještě zůstalo místo pro deset lidí. Pak jich budeme schopni při každé cestě nabrat čtrnáct.“</p>
<p>„A na jaký čas jste se nakonec dostali při nácviku letu na ostrov a vykládky beden?“ zeptala se Ada.</p>
<p>„Čtyřicet dvě minuty,“ odpověděl Laman. Mnul si při tom pahýly po chybějících prstech na pravé ruce. „Jenom s lidmi pětatřicet minut. Několik minut zabere nastupování a vystupování.“</p>
<p>„To není dost rychlé.“</p>
<p>Hannah přistoupila k ohni, který nechávali u Jámy hořet. „Ado, cesta na ostrov trvá v každém směru patnáct minut. Rychleji ten stroj letět nemůže.“</p>
<p>„Sonio by tam bylo za necelou minutu,“ ozval se Loes, jeden z nejrozzlobenějších původních obyvatel Ardisu. „Všichni bychom se tam mohli dopravit za necelých deset minut.“</p>
<p>„Jenže sonio nemáme.“ Ada slyšela ve svém hlase naprostý nedostatek rozrušení. Aniž chtěla, zabloudila očima na jih, k řece a ostrovu, ale také k lesům, v nichž číhalo padesát až šedesát tisíc voynixů.</p>
<p>Nikdo měl pravdu. I kdyby na ostrov uprchla celá zdejší kolonie lidí, voynixové by u nich byli během několika hodin – možná během několika minut. Přestože ardiský faxový uzel stále nebyl funkční – ve dné v noci měli v pavilonu dva lidi, aby jej zkoušeli – voynixové faxovali. Nějakým způsobem faxovali. Ada chápala, že na Zemi neexistuje místo, kde by byli před zabijáky v bezpečí.</p>
<p>„Vraťme se k přípravě večeře,“ překřičela reptání. Všichni v hlavách cítili vlhce lepkavý hlas Setebova potomka.</p>
<p><emphasis>Maminko, tatínku, už je na čase, abych vyšel ven. Dejte pryč tu mříž, tatínku, maminko, nebo to udělám já. Jsem už silnější. Mám už hlad. Chci se s vámi už setkat.</emphasis></p>
<p>Greogi, Daeman, Hannah, Elian, Boman, Edide a Ada seděli a hovořili dlouho do noci. Nad nimi se tiše otáčely polární a rovníkový prstenec, rotovaly jako vždycky. Velký vůz stál nízko nad severním obzorem. Měsíc měl tvar srpku.</p>
<p>„Myslím, že zítra s prvním světlem zavrhneme myšlenku ostrova a začneme přepravovat co nejvíc lidí na Golden Gate na Machu Picchu,“ řekla Ada. „Měli jsme to udělat už před několika týdny.“</p>
<p>„Týdny by trvalo, než by tam ten pitomý vor dolétl,“ namítla Hannah. „A taky se může stát, že se pokazí a vůbec tam nedoletí. Bez Nikoho, který by ho opravil, se z lidí na voru stanou trosečníci.“</p>
<p>„Jestli se pokazí tady, je s námi taky konec,“ řekl Daeman. Vzal mladou ženu, která jako by se celá schýlila, za rameno. „Odvedla jsi skvělou práci, že jsi ho udržela v provozu, Hannah, ale je to technika, které prostě nerozumíme.“</p>
<p>„A <emphasis>jaké </emphasis>technice rozumíme?“ zamumlal Boman.</p>
<p>„Kuším,“ nadhodila Edide. „Ve výrobě kuší jsme byli zatraceně dobří.“</p>
<p>Nikdo se nezasmál. Po několika minutách promluvil Elian: „Vysvětlete mi ještě jednou, proč se voynixové nemůžou dostat do obytné části toho mostu na Machu Picchu.“</p>
<p>„Ty obytné bubliny jsou jako kuličky vína,“ začala mluvit Hannah, která tam strávila nejvíc času ze všech. „Ale propojené. Z průhledné umělé hmoty nebo něčeho takového. Je to technika z konce ztraceného věku, možná dokonce postlidská – nějaké silové pole těsně nad povrchem toho materiálu. Voynixové z něho jednoduše sklouznou.“</p>
<p>„Měli jsme něco podobného na oknech traktoru, ve kterém nás Savi vezla z Jeruzaléma do Středozemní kotliny,“ dodal Daeman. „Řekla, že je to pole bez tření, které chrání před deštěm. Ale fungovalo taky na voynixy a <emphasis>kalibánky</emphasis>.“</p>
<p>„Rád bych jednoho z těch <emphasis>kalibánků </emphasis>viděl,“ promluvil Elian. „A taky toho Kalibána, kterého jsi popisoval.“ Ústa a další obličejové rysy holohlavého muže jako by v každém okamžiku vyzařovaly sílu a zvědavost.</p>
<p>„Ne,“ řekl tiše Daeman, „jednoho ani druhého bys vidět nechtěl. Obzvlášť pravého Kalibána. To mi věř.“</p>
<p>Do ticha, které následovalo, řekl Greogi to, na co mysleli všichni: „Budeme muset losovat, nebo něco takového. Čtrnáct nás odletí na most. Mohou si vzít zbraně, vodu a minimální zásoby, něco si možná budou moci ulovit cestou, takže by jich na plně naloženém voru mohlo být čtrnáct. My ostatní zůstaneme.“</p>
<p>„Čtrnáct z padesáti čtyř bude žít?“ ozvala se Edide. „To mi nepřipadá správné.“</p>
<p>„Jedním z těch, kdo poletí, bude Hannah,“ řekl Greogi. „Doveze vor zpátky, jestli těch čtrnáct při první cestě doletí až na most.“</p>
<p>Hannah zavrtěla hlavou. „Ty ho můžeš řídit úplně stejně jako já, Greogi. Každého, kdo tady je, můžeme naučit, aby s ním létal tak, jak to dělám já. Nepatřím automaticky mezi ty, kteří poletí jako první, a ty víš… ty <emphasis>víš… </emphasis>že žádná druhá vlna nebude. Nebude vzhledem k tomu, v jakém stavu vor je. Nebude vzhledem k voynixům, kterých venku ve tmě pořád přibývá. Nebude, protože malý Setebos je každou hodinou silnější. Těch čtrnáct, kteří si vytáhnou dlouhé stéblo nebo krátké, co já vím, bude mít šanci žít. Ostatní tady zemřou.“</p>
<p>„Rozhodneme, jakmile se rozední,“ řekla Ada.</p>
<p>„Může se stát, že se strhne boj,“ připomněl Elian. „Lidé mají vztek, jsou hladoví, rozmrzelí. Možná nebudou chtít losovat, aby zjistili, kdo bude žít a kdo zemře. Může se stát, že se na vor vrhnou hned, nebo potom, až na ně nezbude místo.“</p>
<p>Ada přikývla. „Daemane, vezmi deset svých nejlepších lidí a obkličte vor – chraňte ho –, ještě než svolám radu. Edide, ty a tvoji přátelé se pokuste posbírat co nejvíc zbraní, které jsou volné.“</p>
<p>„Většina lidí teď se svými flešetovými puškami spí,“ odvětila plavovlasá žena. „Vůbec je nedávají z ruky.“</p>
<p>Ada znovu pokývala hlavou. „Udělejte, co můžete. Já si se všemi promluvím. Vysvětlím jim, proč je to jediná naděje.“</p>
<p>„Ti, kteří nebudou mít štěstí, budou chtít odvézt na ostrov,“ upozornil Greogi. „Aspoň to.“</p>
<p>Boman přikývl. „Já bych to chtěl. <emphasis>Budu </emphasis>to chtít, když si nevytáhnu stéblo té správné délky.“</p>
<p>Ada si povzdechla. „Nebude to k ničemu. Jsem přesvědčená, že ostrov je jenom další místo, kde budou lidé umírat… voynixové tam dorazí několik minut po nás, když nás nebude chránit malý Setebos. Ale můžeme to udělat. Převézt ty, kteří budou mít zájem, a pak nechat čtrnáct vylosovaných, aby zamířili na most.“</p>
<p>„Bude to ztráta času,“ řekla Hannah. „A pro létající vor to bude jedině další zátěž.“</p>
<p>Ada rozpřáhla ruce. „Může to našim lidem zabránit, aby se pozabíjeli mezi sebou, Hannah. Čtrnácti lidem to dá šanci. A zbytek si bude moci vybrat, kde chtějí bojovat a zemřít. Je to aspoň něco – iluze volby, když nic jiného.“</p>
<p>Nikdo už neměl, co by k tomu chtěl říct. Rozešli se a zamířili ke stanům a přístřeškům, ve kterých spali.</p>
<p>Hannah doprovázela Adu, a než došly k Adinu stanu, chytila ji ve tmě za ruku.</p>
<p>„Ado,“ zašeptala. „Mám pocit, že Harman pořád ještě žije. Doufám, že jednou z těch čtrnácti budeš ty.“</p>
<p>Ada se usmála – světlo prstenců ukázalo její bílé zuby. „Já mám taky pocit, že Harman pořád ještě žije, moje milá. Ale jednou z těch čtrnácti nebudu. Už jsem se rozhodla, že se losování nezúčastním. Moje dítě a já zůstaneme v Ardisu.“</p>
<p>Nakonec z jejich plánů stejně nebylo nic.</p>
<p>Hned po východu slunce Adu prudce probudilo šmátrání studených rukou v hlavě a v lůně.</p>
<p><emphasis>Mami – mám tady tvého chlapečka. Zůstane uvnitř ještě několik měsíců a já ho budu učit – báječné věci ho budu učit! – ale nejdřív vyjdu ven, abych si pohrál!</emphasis></p>
<p>Ada vykřikla, když ucítila, jak se mysl v Jámě dotkla vyvíjející se mysli plodu v jejím břiše.</p>
<p>Dřív, než někdo jiný stačil úplně procitnout, byla na nohou a běžela se dvěma flešetovými puškami k Jámě.</p>
<p>Malý Setebos ohnul pruty a snažil se protlačit svou šedou mozkovou hmotu zprohýbaným mřížovím. Chapadla již měl vytažená na pět metrů ven a zarýval trojprsté ruce hluboko do hlíny. Tři krmicí otvory byly otevřené a ty dlouhé, masité, chobotovité přívěsky již hlasitě pily z ardiské půdy žal, hrůzu a historii. Početné žluté oči zářily velice jasně a jak se malý Setebos zvedal z Jámy, prsty na velkých růžových rukách se mu vlnily jako moře sasanek v silném proudu.</p>
<p><emphasis>Mami, to nic, </emphasis>syčela jí ta věc v hlavě, jak se soukala z Jámy na svobodu. <emphasis>Chci si jenom…</emphasis></p>
<p>Ada uslyšela, jak za ní běží Daeman a ostatní, ale neohlédla se. Zastavila se, strhla z ramene flešetovou pušku a vystřílela do malého Seteba celý zásobník.</p>
<p>Otočilo ho, jak mu tisíce křišťálových šipek rpztrhaly část levého laloku. Chapadla se vymrštila k Adě.</p>
<p>Uskočila, zacvakla druhý zásobník a vyprázdnila jej do svíjejícího se mozku.</p>
<p><emphasis>Mamíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí</emphasis></p>
<p>Když byl druhý zásobník prázdný, Ada mrskla první flešetovou pušku na zem, zvedla druhou, přepnula ji do plně automatického režimu, postoupila o tři kroky blíž mezi sápající se chapadla a vystřílela celý zásobník flešet mezi žluté oči v přední části mozku.</p>
<p>Setebův potomek vykřikl – vykřikl množstvím svých pravých úst – a pozpátku spadl do Jámy.</p>
<p>Ada došla k okraji, zacvakla nový zásobník a začala střílet. Výkřiků a vřískání za sebou si nevšímala. Když byl flešetový zásobník prázdný, nasadila další, namířila na krvácející šedou masu v jámě a znovu vystřelila. Znovu. A ještě. Mozek pukl podél spoje hemisfér a ona každou z nich rozstřílela na kaši, jako by rozšlapávala dýni. Růžové ruce a dlouhé stonky sebou křečovitě škubaly, ale Setebův potomek byl mrtvý.</p>
<p>Ada cítila, jak umírá. Všichni to cítili. Jeho poslední psychický výkřik – v žádném jazyce, pouze esence bolesti – jim v hlavě syčivě dozněl, jako když z výlevky odtéká špinavá voda.</p>
<p>Všichni kromě hlídek vyšli ze svých přístřešků, ve skupinkách stáli kolem Jámy, cítili prázdnotu, ale zatím ještě nevěřili.</p>
<p>Greogi se naklonil k Adě a v ohromeném tichu jí téměř pošeptal: „Tak asi už nemusím sbírat stébla na losování.“</p>
<p>Najednou k nim ze všech stran dolehl hluk – vrčení, hvízdání, bzučení, děsivý rámus, který byl daleko, ale sílil, skřípavé a škrábavé zvuky se nesly lesem a z okolních kopců.</p>
<p>„Co to sakra…“ začal Casman.</p>
<p>„Voynixové!“ zvolal Daeman. Vzal Adě pušku, zasadil do ní nový zásobník s flešetami a podal jí zbraň zpátky. „Přicházejí všichni najednou.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>81</strong></p>
<p>Stojím tady, dívám se a poslouchám, jak bůh propadá šílenství.</p>
<p>Nevím, jakou pomoc pro své obležené a umírající Achájce jsem chtěl tady na Olympu získat, ale teď jsem sám v pasti, stejně spolehlivě, jako jsou ve smrtelné pasti na pláži Řekové, kolem nichž Trójané utahují smyčku. Já tady stojím v propoceném chameleónském oděvu, namačkaný jako sardinka s tisícovkou nesmrtelných, snažím se tajit dech, abych se neprozradil, a při tom se dívám a poslouchám, jak se Zeus, již nyní král bohů, prohlašuje tím jediným, věčným a všemocným Bohem.</p>
<p>Zbytečně si dělám starosti, že si mě někdo všimne. Bohové kolem mě valí své olympské oči, div jim nevypadnou z důlků, nesmrtelnou bradu mají spadlou a božská ústa dokořán.</p>
<p>Zeus se zbláznil. A jeho tmavé oči jako by se do mě zavrtávaly, když ze sebe dál chrlí žvásty o své povolanosti k nejvyššímu božství. Jsem si jistý, že mě vidí. V očích má samolibou trpělivost kočky, která drží mezi tlapkami myš.</p>
<p>Položím ruku schovanou v silném oděvu na kvitovací medailonek, který mám pod tím lepivým chameleónským oděvem na prsou.</p>
<p>Jenže kam jít? Zpátky na pláž k Achájcům znamená jistou smrt. Zpátky do Ília za Helenou znamená rozkoš a přežití, ale zradím tím… zradím tím koho? Řekové si mě vůbec nevšímali, když jsem mezi nimi chodil, přinejmenším od doby, co Achilleus a Odysseus zmizeli na nesprávné straně uzavírající se bránové díry. Proč bych k nim já měl cítit loajalitu, když oni ne…</p>
<p>Jenže já ji cítím.</p>
<p>Když už je řeč o Odysseovi – a když na něho pomyslím, v hlavě se mi rozběhnou obrazy, které jsou jenom pro dospělé – vím, že můžu kvitnout zpátky na <emphasis>Královnu Mab. </emphasis>Tam by to pro mě mohlo být nejbezpečnější, přestože ve skutečnosti mezi moravce <emphasis>nepatřím.</emphasis></p>
<p>Z ničeho nemám dobrý pocit. Žádný krok mi nepřipadá lepší než zbabělá zrada.</p>
<p><emphasis>Zrada koho, proboha? </emphasis>ptám se sám sebe a vezmu jméno boží nadarmo právě v okamžiku, kdy se mi nový vládce všehomíra a všemocný Bůh podívá do očí a zakončí svou tirádu provázenou bušením pěstí a prskáním.</p>
<p>Nejvyšší bůh Zeus nezakončil svůj proslov výzvou: <emphasis>„JSOU NĚJAKÉ DOTAZY?“</emphasis> – ale podle hustoty ticha, jež teď na Velký palác bohů padne, jako by to udělal.</p>
<p>Neumím to vysvětlit – s ohledem na reálnou hrůznost situace – ale pak najednou se věčnému pedantovi ve mně, spíš rádoby vědci než bývalému scholikovi, v hlavě vynoří miltonovský verš přisouzený Luciferovi: <emphasis>Vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy…</emphasis></p>
<p>Něco čistě odtrhne střechu a horní patra Velkého paláce bohů a odhalí prázdnou oblohu a beztvarou formu. Vítr a hlasy zaburácí.</p>
<p>Stěna se s rachotem vevalí dovnitř. Obrovské postavy, některé v hrubých rysech lidské, prorazí zdi, povalí sloupy, sestoupí z oblohy a zaútočí na shromáždění bohů. Každý nesmrtelný, který má rozum, odkvitne nebo se obrátí na útěk. Já stojím na místě jako přimražený.</p>
<p>Zeus se prudce vztyčí. Svou zlatou zbroj a zbraně má uložené šest sedm metrů od místa, kde stojí, ale i to je moc daleko. Příliš mnoho postav ho obkličuje až příliš rychle, než aby se otec bohů mohl ozbrojit.</p>
<p>Zvedne svalnatou paži a rozmáchne se, připravený mrštit blesk, usměrnit hrom.</p>
<p>Nic se nestane.</p>
<p>Zeus vytřeští oči na svou prázdnou pravou ruku, jako by mu odmítla poslušnost. „Oj! Oj!“ vykřikne. „Živly mě neposlouchají!“</p>
<p><emphasis>„ŽÁDNÁ SPÁSA! ŽÁDNÉ ODVOLÁNÍ!“ </emphasis>zařve hlas z přelévajícího se bouřkového mračna, které se hrozivě tyčí nad rozebranou budovou a bojujícími bohy a postavami. <emphasis>„TY MNE TEĎ NÁSLEDUJ DOLŮ, UZURPÁTORE. VY, KTEŘÍ ZŮSTANETE, NEMILUJTE OLTÁŘE, TRŮNY, SOUDY A ŽALÁŘE, TY HROZNÉ MODLY MNOHA TVARŮ, JMÉNA PŘÍČÍCÍ SE PRAVÉMU BOHU A ČLOVĚKU. NÁSLEDUJ MNE, UZURPÁTORE, TYRANE, POJĎ DO SVÉHO NOVÉHO DOMOVA, STRAŠLIVÉHO, KRUTÉHO, TEMNÉHO A OHAVNÉHO.“</emphasis></p>
<p>Přes dunivou sílu je na tom strašlivém hlasu nejstrašnější jeho klid.</p>
<p>„Ne!“ zvolá Zeus a kvantově se odteleportuje.</p>
<p>Slyším, jak nedaleko mne nesmrtelní bojují a křičí: „Titáni!“</p>
<p>„Kronos!“ Potom se rozběhnu a modlím se, abych ve svém chameleónském oděvu zůstal neviditelný. Vyběhnu mezi padajícími sloupy, kolem bojujících postav a přes opravdové blesky pod ohněm prokvétající modrou oblohu vrcholku Olympu.</p>
<p>Někteří olympští bohové již nastoupili do svých létajících vozů a vznesli se do vzduchu, kde se jim postavily a boj s nimi rozpoutaly ještě větší, podivnější vozy s nepopsatelnými vozky. Kolem celého Kalderového jezera válčí bohové s Titány – vidím, jak si to postava, která může být jedině Kronos, rozdává s Apollónem i Arem najednou – nestvůry bojují s bohy a bohové prchají.</p>
<p>Najednou mě někdo chytí. Silná ruka mě prudce zastaví, znehybní mi pravou paži, než mohu sáhnout po kvitovacím medailonku, a strhne ze mě chameleónský oděv, jako když někdo strhává vánoční papír ze špatně zabaleného dárku.</p>
<p>Spatřím, že je to Héfaistos, vousatý zakrnělý bůh ohně, vrchní zbrojíř Dia a bohů. Za ním leží na trávě něco, co vypadá jako několik železných dělových koulí a kulaté akvárium na zlaté rybičky.</p>
<p>„Co tady děláš, Hockenberry?“ oboří se na mě neupravený bůh. Ve srovnání s ostatními Olympany je sice malý, ale pořád je vyšší než já.</p>
<p>Jediné, co ze sebe dostanu je: „Jak jsi mě uviděl?“ Vypadá to, že padesát metrů ode mě zabil Kronos obrovskou palicí Apollóna. Bytost z bouřkových mračen, která se vznáší nad Velkým palácem bohů zbaveným střechy, jako by rozfoukávaly silné větry, které kolem vrcholku Olympu vanou.</p>
<p>Héfaistos se zasměje a poklepá na mosazný přístroj se skleněnými čočkami, který mu visí na vestě mezi stovkou jiných maličkých vynálezů. „Ovšemže jsem tě viděl. Zeus zrovna tak. Proto mi dal za úkol, abych tě <emphasis>zkonstruoval, </emphasis>Hockenberry. Účelem toho všeho bylo, aby jeho dnešní povýšení k božství mělo svědka – někoho, kdo by to uměl <emphasis>kurevsky dobře sepsat. </emphasis>Jak víš, všichni jsme tady negramotní postliteráti.“</p>
<p>Dřív, než se stačím pohnout nebo promluvit, Héfaistos uchopí těžký kvitovací medailonek, strhne mi ho z krku – přerve při tom řetízek – a rozdrtí jej svou mohutnou, krátkoprstou, špinavou rukou.</p>
<p><emphasis>Ježíšikristevšemohoucíne, </emphasis>bleskne mi hlavou, když bůh ohně rozevře pěst jen natolik, aby si nasypal úlomky zlata do kapsy na vestě, kterou široce roztáhne.</p>
<p>„Aby sis nenadělal do kalhot, Hockenberry,“ zasměje se bůh. „Tahle věcička nikdy nefungovala. Podívej – <emphasis>není to žádný mechanismus, sakra! </emphasis>Jenom číselník, aby sis měl čím točit. Vždycky to bylo jen tvoje kouzelné pírko.“</p>
<p>„Přece to vždycky… fungovalo… přenesl jsem se… používal jsem to…“</p>
<p>„Nic takového,“ vrtí hlavou Héfaistos. „Postavil jsem tě tak, abys měl nanogeny potřebné pro kvantovou teleportaci – jako hlavouni. Jako my bohové. Jenom jsi o tom neměl vědět, dokud nenastane ten správný čas. Afrodíta to uspěchala – dala ti falešný medailon, aby tě využila ke svému spiknutí s cílem zabít Athénu.“</p>
<p>Divoce se rozhlédnu. Velký palác bohů se zřítil. Mezi povalenými sloupy šlehají plameny. Boje se šíří, ale vrcholek se vyprazdňuje, jak další a další bohové mizí, aby se ukryli na ílijské Zemi. Tu a tam se otevírají bránové díry, kterými</p>
<p>Titáni a nestvůrné entity prchající bohy pronásledují. Bouřková bytost, která odtrhla střechu a horní tři patra Velkého paláce, je pryč.</p>
<p>„Musíš mi pomoct zachránit Řeky,“ dostanu ze sebe, i když mi cvakají zuby.</p>
<p>Héfaistos se znovu zasměje a hřbetem ruky umazané sazemi si otře mastná ústa. „Všechny ostatní lidi z té posrané ílijské Země jsem už vysál,“ prohlásí. „Proč bych měl zachraňovat Řeky? Nebo dokonce Trójany, když na to přijde? Co pro mě poslední dobou udělali? Navíc, budu tam dole nějaké lidi potřebovat, aby mě uctívali, až za několik dní obsadím tenhle olympský trůn…“</p>
<p>Dokážu na něho jenom vytřeštěně zírat. „To <emphasis>ty </emphasis>jsi vysál všechny lidi? <emphasis>Ty </emphasis>jsi obyvatelstvo ílijské Země uvěznil do modrého paprsku, který vychází z Delf?“</p>
<p>„A kdo myslíš, že to udělal, sakra? Zeus? Se svými technickými dovednostmi?“ Héfaistos znovu zavrtí hlavou. Titánští bratři Kronos, Íapetos, Hyperión, Kríos, Koios a Ókeanos jdou k nám. Jsou potřísněni zlatým ichorem, krví bohů.</p>
<p>Najednou se z hořící zříceniny vynoří Achilleus. Je kompletně ustrojený do své zlaté zbroje, také jeho štít je umazaný nesmrtelnou krví, dlouhý meč má vytasený a oči hledí ze štěrbin v ušpiněné, začazené zlaté přilbě skoro jako šílené. Zjevení si mě nevšímá a zakřičí na Héfaista: „Zeus uprchl!“</p>
<p>„Samozřejmě,“ odvětí bůh ohně. „Myslel sis, že počká, až ho Démogorgón stáhne do Tartaru?“</p>
<p>„Nedokážu najít Diovu polohu na holografickém bazénovém lokátoru!“ křičí Achilleus. „Přinutil jsem Afrodítinu matku Dióné, aby mi s lokátorem pomohla. Tvrdila, že ho najde kdekoli ve vesmíru. Když se jí to nepodařilo, rozsekal jsem ji na kousíčky. <emphasis>Kam </emphasis>se poděl?“</p>
<p>Héfaistos se usměje: „Vzpomínáš si, lehkonohý zabijáku, na místo, kde se Zeus schoval před očima všech, když ho Héra chtěla usouložit k věčnému spánku?“</p>
<p>Achilleus chytí boha ohně za rameno a málem ho zvedne ze země. „Odysseův domov! Přenes mě tam! Okamžitě.“</p>
<p>Héfaistovy oči se svraští do štěrbin, v nichž chybí jakékoli pobavení. „Neporoučej takovým způsobem budoucímu vládci Olympu, smrtelníku. I když jsi singularita, musíš prokazovat svým nadřízeným větší úctu.“</p>
<p>Achilleus pustí Héfaistovu koženou vestu. „Prosím. Udělej to teď. Prosím.“</p>
<p>Héfaistos přikývne a pak se podívá na mě. „Ty pojď tady, scholiku Hockenberry. Zeus tě v tento den chtěl mít tady. Chtěl tě jako svědka. Budeš tedy svědek.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>82</strong></p>
<p>Moravci na palubě <emphasis>Královny Mab </emphasis>sledovali vše následující živě, v reálném čase – Odysseovy nanokamery a vysílače fungovaly dobře – ale Asteague/Che rozhodl, že to nebudou posílat Mahmudovi a Orphovi z Ió, kteří pracovali pod hladinou pozemského oceánu. Oba moravci měli za sebou šest hodin odřezávání a nakládání sedmi set šedesáti osmi bojových hlavic v kritickém stavu, odhadovaném na čtyřiadvacet hodin, a nikdo z <emphasis>Mab </emphasis>je nechtěl rušit.</p>
<p>A to, co se právě dělo, mohlo být kvalifikováno jako rušivé.</p>
<p>Milování – pokud se tak dala označit skoro až zuřivá kopulace mezi Odysseem a ženou, která se představila jako Sycorax – si dopřávalo jednu z dočasných pauz. Oba aktéři leželi nazí na zmuchlaných polštářích, pili víno z velkých dvouuchých džbánů a jedli ovoce, když polštáře rozhrnul nějaký obludný tvor – se žábrami jako obojživelník, tesáky, drápy, plovacími blánami na nohách – a pleskavě vešel do místnosti k Sycorax.</p>
<p>„Paní, on myslí, co oznámit mu nutno, že když hotovil se tykev v kaši rozemlít, když Kalibán to dělal, uslyšel komory přechodové hluk. Tam něco jest, co navštívit tě přišlo, matko. Říká, že maso všechno na nose má a prsty jak kameny tupé. Jeho jménem, matko, chutné masíčko z křehkých kostí věci té otrhám.“</p>
<p>„Ne, děkuji ti, Kalibáne, moje zlatíčko,“ řekla nahá žena s purpurově obarveným obočím. „Uveď našeho hosta dál.“</p>
<p>Obojživelný tvor, který slyšel na jméno Kalibán, ustoupil. Do místnosti vešla starší verze Odyssea.</p>
<p>Všichni moravci – dokonce i ti, kterým občas dělalo potíže jednotlivé lidi od sebe rozeznat – si všimli té podoby. Mladý Odysseus, který se rozvaloval nahý na hedvábných polštářích, na staršího Odyssea tupě zíral. Tato starší verze měla stejnou malou postavu a širokou hruď, ale víc jizev, šedivé vlasy a šeď v hustších vousech, a v jejím vystupování bylo mnohem víc důstojnosti než ve vystupování jejich pasažéra z <emphasis>Mab.</emphasis></p>
<p>„Odysseus,“ řekla Sycorax. Pokud to moravecké obvody pro sluchovou analýzu lidských emocí mohly posoudit, byla upřímně překvapená.</p>
<p>Muž zavrtěl hlavou. „Jmenuji se teď Nikdo. Rád tě znovu vidím, Kirké.“</p>
<p>Žena se usmála. „Změnili jsme se oba. Pro svět i pro sebe jsem teď Sycorax, můj jizvami zbrázděný Odyssee.“</p>
<p>Mladší Odysseus se začal zvedat, ruce zaťaté v pěst, ale Sycorax udělala pohyb levou rukou a mladý Odysseus se svalil zpátky mezi polštáře.</p>
<p>„Ty jsi Kirké,“ prohlásil muž, který si teď říkal Nikdo. „Vždycky jsi byla Kirké. A vždycky jí budeš.“</p>
<p>Sycorax nepatrně pokrčila rameny. Plná ňadra se jí při tom rozhoupala. Mladý Odysseus se válel nalevo od ní. Poplácala rukou prázdné polštáře po své pravé ruce. „Pojď si tedy ke mně sednout… Nikdo.“</p>
<p>„Děkuji, Kirké, nechci,“ odmítl muž oděný do tuniky, krátkých kalhot a sandálů. „Budu stát.“</p>
<p><emphasis>„Půjdeš sem a sedneš si ke mně,“ </emphasis>nařídila Sycorax ostrým hlasem. Udělala pravou rukou složité gesto, při kterém se její prsty nepohybovaly náhodně.</p>
<p>„Děkuji, ne, budu stát.“</p>
<p>Žena znovu překvapeně zamrkala. Moravecké analyzátory obličejových emocí se domnívaly, že tentokrát se jedná o hlubší překvapení.</p>
<p>„Molii,“ pronesl Nikdo. „Myslím, že to budeš znát. Substance získávaná ze vzácného černého kořene, ze kterého vždycky na podzim vypučí jeden bílý květ, jakoby ze země.“</p>
<p>Sycorax pomalu pokývala hlavou. „Musíš mít za sebou dalekou cestu. Ale to jsi neslyšel? Hermes je mrtvý.“</p>
<p>„Na tom nezáleží,“ odvětil Nikdo.</p>
<p>„Ne, asi ne. Jak ses sem dostal, Odyssee?“</p>
<p>„Nikdo.“</p>
<p>„Jak ses sem dostal, Nikdo?“</p>
<p>„Použil jsem Savino staré sonio. Trvalo mi to skoro celý den. Musel jsem se plížit od jednoho orbitálního balvanu ke druhému a schovávat se před tvými automatickými likvidátory vetřelců. Nebo jim unikat v maskovacím režimu. Musíš se těch věcí zbavit, Kirké. Nebo je třeba do sonií zabudovat záchod.“</p>
<p>Sycorax se tiše zasmála: „A můžeš mi říct, proč u všech všudy bych se měla zbavit hlídačů?“</p>
<p>„Protože tě o to žádám.“</p>
<p>„A proč u všech všudy bych měla udělat něco, o co mě žádáš, Odys… Nikdo?“</p>
<p>„To ti povím, až budu se svými požadavky hotový.“</p>
<p>Kalibán za Nikým zavrčel. Muž si zvuku ani tvora nevšímal.</p>
<p>„To rozhodně,“ kývla Sycorax. „Pokračuj ve svých požadavcích.“ Její úsměv prozrazoval, jak málo pozornosti je jim ochotna věnovat.</p>
<p>„Jak říkám, nejdřív zruš orbitální hlídače. Nebo je aspoň přeprogramuj tak, aby se kosmická plavidla mohla znovu bezpečně pohybovat v rámci prstenců a mezi nimi…“</p>
<p>Úsměv, který měla Sycorax na tváři, nezakolísal. A stejně tak nachově podbarvený pohled jejích fialových očí nezahrál.</p>
<p>„Za druhé,“ pokračoval Nikdo, „bych chtěl, abys odstranila zákazové pole nad Středozemní kotlinou a zrušila pole Rukou Héraklových.“</p>
<p>Čarodějnice se tiše zasmála. „Zvláštní požadavek. Vzniklá tsunami by měla pustošivé následky.“</p>
<p>„Můžeš to udělat postupně, Kirké. Já vím, že můžeš. Naplň kotlinu znovu vodou.“</p>
<p>„Než budeš pokračovat,“ přerušila ho chladně, „pověz mi jeden jediný důvod, proč bych to měla udělat,“</p>
<p>„Ve Středozemní kotlině jsou věci, ke kterým by se lidé starého typu v nejbližší době neměli dostat.“</p>
<p>„Myslíš skladiště. Kosmické lodě, zbraně…“</p>
<p>„Mnoho věcí. Ať Středozemní kotlinu znovu vyplní vínově temné moře.“</p>
<p>„Možná sis toho nevšiml, co necestuješ,“ odvětila Sycorax, „ale lidé starého typu jsou na pokraji vyhynutí.“</p>
<p>„Všiml jsem si toho. Přesto tě žádám, abys znovu napustila Středozemní kotlinu – opatrně, pomalu. A když už v tom budeš, zlikviduj tu pošetilost, Atlantickou průrvu.“</p>
<p>Sycorax zavrtěla hlavou a zvedla dvouuchý pohár, aby se napila vína. Nikomu nenabídla. Mladý Odysseus strnule ležel na polštářích, zřejmě neschopný pohybu.</p>
<p>„To je všechno?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Odysseus. „Také tě žádám, abys reaktivovala všechny faxové uzly pro lidi starého typu, linky všech funkcí a regenerační nádrže, které zbývají na polárním a rovníkovém prstenci.“</p>
<p>Sycorax neřekla nic.</p>
<p>„A nakonec,“ pokračoval Nikdo, „chci, abys tuhle svou ochočenou obludu poslala dolů vyřídit Setebovi, že na tuto Zemi přichází Klid.“</p>
<p>Kalibán zasyčel a zavrčel. „Myslel, že čas nadešel človíčku tomuto nohy odervat přestatné a pahýly mu zanechat, by měl nad čím přemýšlet. Myslel, že silný on je Pán, a tento brach, co podlitin plný jest, dostane červa, než, červy dva, za to že bere jméno Jeho nadarmo.“</p>
<p>„Ticho!“ vyštěkla Sycorax. Vstala. Vypadala ve své nahotě královštěji, než by jiné královny vypadaly se všemi odznaky královské moci. „Nikdo, chceš říct, že Klid <emphasis>přichází </emphasis>na tuto Zemi?“</p>
<p>„Ano, domnívám se.“</p>
<p>Vypadalo to, že čarodějnice se uvolnila. Zvedla z mísy na talířích hrozen vína, donesla jej Odysseovi a nabídla mu. Muž zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Žádáš po mně mnoho na to, že jsi starý ne-Odysseus,“ řekla tiše. Přecházela mezi polstrovanou postelí a mužem sem a tam. „Co bys mi za to dal ty?“</p>
<p>„Vyprávění o svých cestách.“</p>
<p>Sycorax se znovu zasmála. „Já tvé cesty znám.“</p>
<p>„Tentokrát ne, neznáš. Bylo to dvacet let, ne deset.“</p>
<p>Krásná tvář čarodějnice se zkřivila do něčeho, co moravci interpretovali jako jízlivý úšklebek. „A pořád hledáš totéž… svou Pénelopu.“</p>
<p>„Ne,“ odvětil Nikdo. „Tentokrát ne. Když jsi tentokrát poslala mé mladé já Calabiho-Yauovými dveřmi, hledal jsem na své pouti prostorem a časem – dvacet let to pro mě bylo – jenom tebe.“</p>
<p>Sycorax přestala přecházet a zadívala se na něho.</p>
<p>„Tebe,“ zopakoval Nikdo. „Svou Kirké. Milovali jsme se tělem i duchem za těch dvacet let mnohokrát. Našel jsem tě ve tvých iteracích jako Kirké, Sycorax, Alys a Kalypsó.“</p>
<p>„Alys?“ zeptala se čarodějnice.</p>
<p>Nikdo jen přikývl.</p>
<p>„Měla jsem tenkrát mezírku mezi zuby?“</p>
<p>„Měla.“</p>
<p>Sycorax zavrtí hlavou. „Lžeš. Ve všech liniích reality je to stejné, Odyssee-Nikdo. Zachráním tě, vytáhnu tě z moře, pomůžu ti, napojím tě medovým vínem, nakrmím tě dobrým jídlem, ošetřím ti rány, okoupu tě, ukážu ti tělesnou lásku, o jaké se ti jenom snilo, nabídnu ti nesmrtelnost a věčné mládí a ty pokaždé odjedeš. Pokaždé mě opustíš kvůli té čubce Pénelopé, která si někde sedí a něco plete. A kvůli svému synovi.“</p>
<p>„Před těmi dvaceti lety jsem syna viděl,“ prohlásil Nikdo. „Vyrostl z něho statný muž. Jeho už vidět nemusím. Chci zůstat s tebou.“</p>
<p>Sycorax se vrátí mezi své polštáře, uchopí velký pohár oběma rukama a napije se z něho. „Přemýšlím o tom, že bych všechny tvé moravecké plavce proměnila ve vepře,“ řekne nakonec.</p>
<p>Nikdo pokrčí rameny. „Proč ne? Všem mým ostatním mužům ve všech ostatních světech jsi to udělala.“</p>
<p>„Co myslíš, jací vepři z moravců budou?“ zeptala se Čarodějnice tónem, který byl jen konverzační. „Budou vypadat jako umělohmotná prasátka?“</p>
<p>„Moira je vzhůru.“</p>
<p>Čarodějnice překvapeně zamrkala. „Moira? Proč by se rozhodla probudit právě teď?“</p>
<p>„Nevím. Ale používá Savino mladé tělo. Viděl jsem ji ten den, kdy jsem odletěl ze Země, ale nemluvili jsme spolu.“</p>
<p>„Savino tělo?“ zopakovala Sycorax. „Co má Moira za lubem? A proč právě teď?“</p>
<p>„Myslí si,“ ozval se za Nikým Kalibán, „že starou Savi ze sladké hlíny uplácal, by jeho syn měl co hrýzt a jíst, přidal plástev medu a lusky, pak rozkousal krk, až pěna vyšla hojně, kvapem, kvapem, až červi se mým mozkem rozlezou.“</p>
<p>Sycorax vstala a znovu začala přecházet. Přiblížila se až k Nikomu a zvedla ruku, jako by mu chtěla sáhnout na obnaženou hruď, ale pak uhnula. Kalibán zasyčel a přikrčil se, dlaně přitisklé na žulu, záda nahrbená, ruce natažené rovně dolů mezi skrčené, silné nohy, žluté oči plné zášti. Ale zůstal na místě, které mu jeho paní určila.</p>
<p>„Ty víš, že nemůžu syna poslat dolů, aby svému otci o Klidu řekl,“ promluvila tiše.</p>
<p>„Vím, že tahle… <emphasis>věc… </emphasis>není tvůj syn,“ opáčil Nikdo. „Vyrobila sis ho ze sraček a závadné DNA v nádrži zeleného slizu.“</p>
<p>Kalibán zasyčel a znovu spustil tu svou strašlivou šeplavou tirádu. Sycorax mu pokynula, aby zmlkl.</p>
<p>„Víš, že tví moravečtí přátelé zvedají v tuto chvíli na oběžnou dráhu víc než sedm set černých děr?“ zeptala se.</p>
<p>Nikdo pokrčil rameny. „Nevěděl jsem to, ale doufal jsem, že to udělají.“</p>
<p>„Kde je vzali?“</p>
<p>„Ty přece víš, odkud musejí pocházet. Sedm set šedesát osm černoděrových bojových hlavic? Je jenom jedno takové místo.“</p>
<p>„To není možné. Před dvěma tisíci lety jsem ten vrak izolovala stázovým vejcem.“</p>
<p>„A Savi a já jsme jej před více než sto lety odizolovali.“</p>
<p>„Ano, dívala jsem se, jak jste se s tou čubkou motali kolem a spřádali své beznadějné plány,“ zavrčela Sycorax.</p>
<p>„Čeho jste sakra chtěli dosáhnout tím turínkovým propojením s Íliem?“</p>
<p>„Byla to příprava,“ odvětil Nikdo.</p>
<p>„Na co?“ zasmála se. „Přece nevěříš, že se ta dvě lidská plemena někdy setkají, nebo snad ano? To nemůžeš myslet vážně. Řekové, Trójané a jim podobní by si ty tvoje naivní človíčky starého typu dali k snídani.“</p>
<p>Nikdo pokrčil rameny. „Ukonči tuhle válku s Prosperem a uvidíme, co se bude dít.“</p>
<p>Sycorax praštila pohárem s vínem na nedaleký stůl. „Vyklidit bojiště a přenechat je tomu hajzlovi Prosperovi? To nemůžeš myslet vážně!“</p>
<p>„Myslím. Ta stará bytost, která si říká Prospero, je naprosto šílená. Její dny jsou sečteny. Ale ty můžeš odejít dřív, než propadneš stejnému šílenství. Odejděme spolu odsud, Kirké, ty a já.“</p>
<p>„Odejít?“ optala se čarodějnice velice tiše, nevěřícně.</p>
<p>„Vím, že tahle skála má fúzní motory a generátory bránové díry, kterými se můžeme dostat ke hvězdám a za ně. Když se začneme nudit, projdeme Calabiho-Yauovými dveřmi a pomilujeme se v celém bohatém vesmíru historie – mohli bychom se potkávat v různých dobách a mít v nich svá různá těla, nebylo by to o nic těžší než se převléknout, nebo bychom se mohli přenést časem a potkat sami sebe, jak se milujeme, zastavit samotný čas, abychom se našeho milování mohli účastnit. Jídla a vzduchu tady máš dost, abychom se tisíc let nemuseli o nic starat – klidně i deset tisíc, když budeš chtít.“</p>
<p>Sycorax vstala a začala znovu přecházet.</p>
<p>„Zapomínáš, že jsi smrtelný. Za dvacet let ti budu vyměňovat podělané spodky a krmit tě rukou. Za čtyřicet let budeš mrtvý,“</p>
<p>„Kdysi jsi mi nabídla nesmrtelnost. Regenerační nádrže jsou tady na tvém ostrově pořád.“</p>
<p>„Tys nesmrtelnost <emphasis>odmítl!</emphasis>“ zavřískla. Popadla těžký pohár a hodila ho po něm. Nikdo se shýbl, ale neodlepil nohy od místa, kde stál. „<emphasis>Znovu a znovu </emphasis>jsi ji odmítal!“ ječela a drásala se nehty ve vlasech a na tváři. „Házel jsi mi ji do tváře, aby ses mohl vrátit k té své drahocenné… <emphasis>Pénelopě… </emphasis>znovu a znovu. Dokonce ses mi vysmál.“</p>
<p>„Teď se ti nesměju. Odejdi se mnou.“</p>
<p>Tvář měla divokou vztekem. „Měla jsem říct Kalibánovi, aby tě zabil a přímo tady přede mnou tě sežral. Budu se smát, až ti bude vysávat morek z rozlámaných kostí.“</p>
<p>„Odejdi se mnou, Kirké,“ zopakoval Nikdo. „Obnov faxy a funkce, zruš staré Ruce Héraklovy a další zbytečné hračky a odejdi se mnou. Staň se znovu mou milenkou.“</p>
<p>„Jsi <emphasis>starý</emphasis>,“ ušklíbla se. „Starý, zjizvený a šedivý. Proč bych měla dál přednost starému muži před mladým, plným života?“ Pohladila stehno a povadlý penis zdánlivě hypnotizovaného a nehybného mladšího Odyssea.</p>
<p>„Protože tenhle Odysseus za týden, za měsíc nebo za osm let neodejde Calabiho-Yauovými dveřmi jako ten mladý,“ odvětil Nikdo. „A protože tenhle Odysseus tě miluje.“</p>
<p>Sycorax vyrazila přidušený zvuk, který zněl jako zavrčení. Kalibán se k němu přidal jako ozvěna.</p>
<p>Nikdo sáhl pod tuniku a vytáhl těžkou pistoli, kterou až doposud ukrýval vzadu pod širokým opaskem.</p>
<p>Čarodějnice se zastavila. „Snad si nemyslíš, že bys tím mohl ublížit <emphasis>mně?</emphasis>“</p>
<p>„Nepřinesl jsem si ji proto, abych ublížil tobě.“</p>
<p>Přelétla svým fialovým pohledem ke znehybnělému mladšímu Odysseovi. „Zbláznil ses? Víš, jakou spoušť by to napáchalo na kvantové úrovni? Už jenom tím, že o něčem takovém uvažuješ, nadbíháš <emphasis>kaosu. </emphasis>Zničil by se tím cyklus, který probíhá na tisíci větvích už tisíc…“</p>
<p>„Probíhá příliš dlouho.“ Nikdo vystřelil šestkrát, přičemž každá exploze jako by byla hlasitější než ta předchozí. Šest velkých kulek se zavrtalo do nahého Odyssea, roztrhalo mu hrudník, rozmačkalo mu srdce, zasáhlo ho doprostřed čela.</p>
<p>Tělo mladšího muže sebou při zásazích zaškubalo a pak se svezlo na podlahu. Na hedvábných polštářích po něm zůstávaly rudé cákance a na mramorových dlaždicích zvětšující se kaluž krve.</p>
<p>„Rozhodni,“ řekl Nikdo.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>83</strong></p>
<p>Nevím, jestli jsem se sem teleportoval sám díky své bezmedailonkové schopnosti, nebo jsem jednoduše přicestoval s Héfaistem, protože jsem se ho držel za rukáv, když kvitl. Na tom nezáleží. Jsem tady.</p>
<p>Tady znamená u Odyssea. Když se tady zničehonic zjevíme, Héfaistos, Achilleos a já, pes začne štěkat jako šílený, ale jediný Achilleův pohled zpod zakrvácené přilby stačí, aby ten vořech s kňučením a ocasem staženým mezi nohy utekl zpátky na nádvoří.</p>
<p>Jsme v předsíni, odkud se otevírá výhled do velké hodovní síně Odysseova domova na ostrově Ithaka. Nad domem a nádvořím bzučí nějaké silové pole. V síni u dlouhého stolu nejsou žádní drzí nápadníci, žádná Pénelopé jako na trní, žádný neschopný Télemachos nestrojí úklady, žádní sluhové nepobíhají sem a tam, aby líným darmošlapům snášeli Odysseovo jídlo a víno. Místnost přesto vypadá, jako by k masakru nápadníků již došlo – židle jsou převrácené, obrovský goblén stržený ze stěny se povaluje na stole a na podlaze, kde se do něj vsakuje rozlité víno, dokonce i Odysseův největší luk – ten, který podle pověsti dokáže natáhnout jedině on, luk tak skvělý a vzácný, že se vychytralý hrdina rozhodl nevzít si ho s sebou do Tróje – teď leží na kamenné podlaze ve změti Odysseových slavných loveckých šípů, opatřených ozubci a napuštěných jedem.</p>
<p>Zeus se prudce otočí. Obr má na sobě stejný oděv jako předtím na olympském trůně, ale není již tak gigantický: Ale i když se zmenšil, aby se sem vešel, pořád je dvakrát větší než Achilleus.</p>
<p>Lehkonohý zabiják nám dá znamení, abychom zůstali na místě, připraví si meč a vejde do hodovní síně.</p>
<p>„Můj synu,“ zaburácí bůh hromu, „ušetři mne svého dětinského hněvu. Chtěl bys snad jedinou ranou spáchat bohovraždu, tyranovraždu i otcovraždu?“</p>
<p>Achilleus kráčí dál, až ho od Dia dělí pouze šířka velkého stolu. „Bojuj, starče.“</p>
<p>Zeus se usmívá. Není na něm vidět žádné znepokojení. „Zamysli se, lehkonohý Achillee. Použij jednou mozek a ne svaly nebo ocas. Vážně bys chtěl, aby na zlatý olympský trůn usedl <emphasis>ten </emphasis>nepoužitelný chromajzl?“ Pokyne k místu, kde ve dveřích vedle mě mlčky stojí Héfaistos.</p>
<p>Achilleus ani neotočí hlavu.</p>
<p>„Projednou zkus přemýšlet,“ zopakuje Zeus. Jeho hluboký hlas rozechvívá kameninové nádobí v nedaleké kuchyni. „Přidej se ke mně, Achillee, můj synu. Splyň s pronikavou přítomností Dia, otce všech bohů. Takto spojeni, otec a syn, oba nesmrtelní, oba mocní duchem, vytvoří třetího, mocnějšího, než by byl každý z nich sám – v takové trojjedinosti otce, syna a svaté vůle budeme vládnout nebesům a Tróje a Titány pošleme navěky zpět do jejich díry.“</p>
<p>„Bojuj,“ zopakuje Achilleus. „Ty starý prasomrde.“</p>
<p>Diova široká tvář zbrunátní o několik odstínů. „Hnusný zázraku! I takto, zbavený vlády nad všemi živly, tě rozdrtím!“</p>
<p>Zeus uchopí dlouhý stůl za okraj a vyhodí jej do vzduchu. Patnáct metrů silných dřevěných desek a sloupků letí vzduchem na Achilleovu hlavu a při tom se obrací. Člověk se skloní a stůl se roztříští o stěnu za ním, kde zničí nástěnnou malbu. Třísky se rozletí na všechny strany.</p>
<p>Achilleus postoupí o dva kroky blíž.</p>
<p>Zeus rozpřáhne náruč, rozevře ruce a ukáže dlaně. „Zabiješ mě tak, jak jsem, <emphasis>člověče? </emphasis>Neozbrojeného? Nebo se utkáme holýma rukama jako hrdinové v aréně, dokud jeden z nás už nevstane a druhý si odnese vítězství?“</p>
<p>Achilleus váhá jen okamžik. Pak si sundá zlatou přilbu a odloží ji stranou. Odepne si z předloktí kruhový štít, položí do něj meč, přidá bronzový prsní plát a chrániče holení a všechno to kopne ke dveřím, kde stojíme.</p>
<p>Teď má na sobě jen košili, krátkou tuniku, sandály a široký kožený opasek.</p>
<p>Ve vzdálenosti dva a půl metru od Dia Achilleus rozpřáhne paže v zápasnickém zahajovacím postoji a přikrčí se.</p>
<p>Zeus se usměje a – pohybem, který je tak rychlý, že jej skoro nestačím vnímat – se skrčí pro Odysseův luk a otrávené šípy s černými letkami.</p>
<p><emphasis>Zmiz! </emphasis>To je všechno, co stačím na Achillea v duchu zakřičet, ale plavovlasý, svalnatý hrdina neustoupí.</p>
<p>Zeus napne tětivu na maximum, ohne luk tak, jak by to údajně nikdo na Zemi s výjimkou Odyssea neměl dokázat, namíří jedovatý šíp se širokým hrotem přesně na Achilleovo srdce, vzdálené dva a půl metru, a vystřelí.</p>
<p>Šíp mine.</p>
<p>Nemůže minout – z takové vzdálenosti ne – dřík šípu se zdá být rovný jako pravítko, černé letky jsou neporušené – přesto mine možná i o půl metru a zaryje se hluboko do rozbitého stolu opřeného o stěnu. Skoro cítím, jak se strašlivý jed, podle pověsti původně odebraný Héraklem nejstrašnějšímu z hadů, vpíjí do dřeva stolu.</p>
<p>Zeus vytřeští oči. Achilleus se ani nepohne.</p>
<p>Zeus se rychlostí blesku přikrčí, sebere další šíp, udělá krok, nasadí jej na tětivu, natáhne a vypustí.</p>
<p>Mine. Ze vzdálenosti půldruhého metru jedovatý šíp mine.</p>
<p>Achilleus se ani nehne. Probodává oči otce všech bohů, nyní plné paniky, nenávistným pohledem.</p>
<p>Zeus se znovu shýbne, pečlivě nasadí šíp na tětivu a znovu natáhne co nejvíc. Mocné svaly se mu lesknou potem, viditelně do toho dává veškerou sílu a pevný luk skoro bzučí energií, která je v něm svinutá. Král bohů jde tak daleko, až hrot dělí od Achilleovy rozložité hrudi sotva víc než čtvrt metru.</p>
<p>Vystřelí.</p>
<p>Šíp mine.</p>
<p>Není to možné, ale vidím, jak se šíp zarazil do stěny za Achilleem. Neproletěl jím, ani ho neobletěl, ale nějak – neskutečně – absolutně – minul.</p>
<p>Vtom Achilleus skočí, srazí luk stranou a popadne dvakrát tak velkého boha za krk.</p>
<p>Zeus vrávorá po místnosti a snaží se odtrhnout si z krku Achilleovy mocné paže, buší do něho božskou pěstí, která je široká jako půlka Achilleových rozložitých zad. Zeus sebou mlátí, rozbíjí trámy, stůl, oblouk dveří i stěnu jako takovou, ale lehkonohý zabiják se drží jako klíště. Zeus vypadá jako muž, na kterém visí dítě, ale Achilleus se drží dál. Potom se mnohem většímu bohovi podaří vrazit silné prsty pod Achilleovy mnohem menší prsty a odtáhnout smrtelníkovi nejdřív levou ruku, pak i pravou. Teď začne Zeus do věcí kolem narážet, mlátit a třískat se zjevným úmyslem: svírá Achilleova předloktí mocnýma rukama a nechává ho viset před sebou. Nejdřív ho nabere hlavou – je to zvuk, jako když se srazí dva velké balvany – potom přimáčkne smrtelníkova žebra na svou božskou hruď, nakonec je oba narazí na neústupnou zeď a dveře proti nám a ohne Achilleovi záda o pevné kamenné ostění.</p>
<p>Kdyby to trvalo pět sekund, Achilleova záda prasknou jako luk zhotovený z podřadné balzy.</p>
<p>Achilleus nečeká pět sekund. Ani tři.</p>
<p>Zatímco ho Zeus ohýbá víc a víc dozadu, drtí mu páteř o svislé ostění, lehkonohému zabijákovi se nějak podaří na okamžik si uvolnit pravou ruku.</p>
<p>To, co se stane pak, se seběhne tak rychle, že to zaregistruji jen jako dozvuk na sítnici.</p>
<p>Achilleova ruka jede nahoru od břicha a od opasku. V pěsti svírá krátký nůž.</p>
<p>Zarazí čepel Diovi pod vousatou bradu, zakroutí jí, zarazí ji ještě hlouběji a otočí. To vše s rykem, který je ještě hlasitější než Diův výkřik zděšení a bolesti.</p>
<p>Zeus vrávoravě ustoupí do chodby a vrazí do sousední místnosti. Héfaistos a já se rozběhneme za ním.</p>
<p>Jsou teď v soukromé ložnici Odyssea a Pénelopy. Achilleus nůž vytáhne a otec všech bohů si zvedne obě rozložité ruce k hrdlu, k obličeji. Zlatý ichor a rudá krev rytmicky tryskají do vzduchu, tečou Diovi z nosu a ze široce otevřených úst, barví mu bílé vousy zlatě a červeně.</p>
<p>Zeus se svalí na záda na postel. Achilleus se rozmáchne nožem daleko za sebe, zarazí jej hluboko do bohova břicha a táhne jím nahoru a doprava, až magická čepel zaskřípe o hrudník.</p>
<p>Zeus znovu vykřikne, ale dřív, než se stačí chytit za břicho, Achilleus mu vytáhne několik metrů šedých střev – lesklých vnitřností boha – několikrát je obtočí kolem jednoho ze čtyř sloupků Odysseovy velké postele a udělá na nich rychlý a pevný námořnický uzel.</p>
<p><emphasis>Ten sloupek je živý olivovník, kolem něhož Odysseus zbudoval tuto ložnici a postel, </emphasis>pomyslím si omámeně. Vybavím si verše z Fitzgeraldova překladu <emphasis>Odysseie, </emphasis>který jsem poprvé četl jako kluk, pasáž, kde Odysseus hovoří se svou pochybující Pénelopou:</p>
<p><emphasis>Oliva podlouhlých listů mi uvnitř ohrady vyrostla,</emphasis></p>
<p><emphasis>bujný, mohutný kmen – byl tlustý jak nějaký pilíř.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ložnici okolo ní jsem stavěl a dokončil také</emphasis></p>
<p><emphasis>z kmenů spojených hustě a dobře ji překlenul stropem:</emphasis></p>
<p><emphasis>k ní jsem skloubené dveře pak připojil, přilehlé těsně.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z olivy podlouhlých listů jsem nakonec zutínal větve,</emphasis></p>
<p><emphasis>osekal odspodu kmen a celý jej teslicí ostrou</emphasis></p>
<p><emphasis>přihladil dobře a zručně a srovnal ho přímo do šňůry,</emphasis></p>
<p><emphasis>upravil za nohu k loži a vrtákem navrtal všude.</emphasis></p>
<p><emphasis>Odtud jsem začal a postel jsem hotovil,</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>až jsem skončil,</emphasis></p>
<p><emphasis>zlatem ji dovedně zdobil, i stříbrem a slonovou kostí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Uvnitř hovězí řemen jsem napjal červený, lesklý.</emphasis></p>
<p>Teď, když se Zeus snaží vysvobodit ze zajetí vlastních přivázaných střev, jsou červené nejenom hovězí řemeny. Zlatý ichor a až příliš lidsky červená krev se mu valí z hrdla, z obličeje a z břicha. Oslepený vlastní bolestí a krví, mocný Zeus mává rukama a šmátrá po svém trýzniteli. Každým krokem a každým škubnutím pátrání po Achilleovi si vytáhne víc lesklých šedých vnitřností. Řve při tom tak, že i nepovolný Héfaistos si zakrývá uši.</p>
<p>Achilleus vždy odtančí těsně mimo dosah a pak se zase přitočí blíž, aby oslepeného boha sekl nebo bodl: do rukou, do nohou, do penisu, do kolenních šlach.</p>
<p>Zeus těžce padne na záda. Ke sloupku postele ze živého olivového kmene ho stále poutá deset metrů zauzlených šedých střev, ale nesmrtelný bůh sebou dál mlátí a skučí. Pršky, které mu tryskají z božských tepen, kreslí na stropě složité Rorschachovy obrazce.</p>
<p>Achilleus krátce opustí místnost a přinese si svůj bojový meč.</p>
<p>Sandálem jedné nohy přišlápne Diovi zmítající se levou paži, zvedne meč do výšky a sekne tak prudce, že meč vykřeše jiskry o podlahu, poté, co projel Diovým krkem.</p>
<p>Uvolněná hlava otce všech bohů odpadne a zakutálí se pod postel.</p>
<p>Achilleus si klekne na zakrvácené koleno. Vypadá to, že se chystá zabořit obličej do obrovské otevřené rány v tom, co bývalo Diovo bronzově opálené, svalnaté břicho. V jedné strašlivé sekundě jsem přesvědčený, že Achilleus padlému nepříteli požírá vnitřnosti, obličej má totiž z větší části schovaný v břišní dutině – muž proměněný v ryzího dravce, vlka plenitele.</p>
<p>Ale on jenom hledal.</p>
<p>„Ejhle!“ zvolá lehkonohý zabiják a vytáhne ze změti lesklých střev obrovskou, ještě pulzující načervenalou masu. Diova játra.</p>
<p>„Kde je ten Odysseův mizerný čokl?“ zeptá se Achilleus sám sebe. Oči se mu blyští. Opustí nás, aby játra odnesl psovi Argovi, který se krčí někde na nádvoří.</p>
<p>Héfaistos i já rychle ustoupíme, abychom Achilleovi udělali místo, když nás míjí.</p>
<p>Když se pak zvuk zabijákových – bohovrahových – kroků vzdálí, bůh ohně i já se rozhlédneme po místnosti.</p>
<p>Vypadá to, že jediný čtvereční centimetr postele, podlahy, stropu nebo stěny nezůstal nepotřísněný.</p>
<p>Obrovská bezhlavá mrtvola na kamenné podlaze, stále uvázaná ke sloupku z olivového kmene, sebou dál škube a mlátí, ohýbá zakrvavené prsty.</p>
<p>„To mě poser,“ hlesne Héfaistos.</p>
<p>Chci odtrhnout pohled, ale nejde to. Chci z té místnosti odejít a někde se v klidu vyzvracet, ale nejde to. „Co… jak to že… to je pořád… částečně… živé?“ dostanu ze sebe.</p>
<p>Héfaistos vykouzlí na tváři svůj nejšílenější úsměv. „Zeus je nesmrtelný, copak jsi zapomněl, Hockenberry? Pořád je v agónii. Spálím ty kousky v nebeském ohni.“ Shýbne se pro krátký nůž, který Achilleus použil. „Spálím i tuhle Afrodítinu bohovražednou zbraň. Roztavím ji a odliju z ní něco nového – možná Diovu pamětní desku. Neměl jsem ten nůž pro tu krvežíznivou čubku vyrábět.“</p>
<p>Zamrkám, zavrtím hlavou a pak chytím neohrabaného boha ohně za silnou koženou vestu. „Co bude teď?“</p>
<p>Héfaistos pokrčí rameny.</p>
<p>„Přesně to, na čem jsme se dohodli, Hockenberry. Nyx a Sudičky, které vesmíru vládly vždycky – alespoň tomuto vesmíru – mi dovolí usednout na zlatý olympský trůn, až tato šílená druhá válka s Titány skončí.“</p>
<p>„Jak víš, kdo zvítězí?“</p>
<p>Předvede mi kontrast svých nerovných zubů proti černým vousům.</p>
<p>Z nádvoří se ozve pánovitý hlas. „Pejsku, tady… Argu… tady máš, chlapče. To je hezké štěňátko. Něco jsem ti přinesl… hodný pes.“</p>
<p>„Neříkají jim ‘Sudičky’ pro nic za nic, Hockenberry,“ pokračuje Héfaistos. „Bude to dlouhá a špinavá válka, vedená víc na ílijské Zemi než na Olympu, ale těch několik Olympanů, kteří přežijí… znovu zvítězí.“</p>
<p>„Ale ta bytost… ta bytost v mracích… ta bytost s hlasem…“</p>
<p>„Démogorgón se vrátil domů do Tartaru,“ zabručí Héfaistos. „Je mu úplně u prdele, co se děje na Zemi, na Marsu nebo na Olympu.“</p>
<p>„Moji lidé…“</p>
<p>„Tvým řeckým kamarádům teď pěkně natrhnou prdel,“ a Héfaistos se usměje, jak je vtipný. „Ale jestli ti to udělá radost, Trójané nedopadnou o nic líp. Každý, kdo zůstane na ílijské Zemi, bude po dalších padesát až sto let této války v křížové palbě.“</p>
<p>Chytím ho za vestu pevněji. „Musíš nám pomoci…“</p>
<p>Sundá mé ruce se stejnou námahou, jakou by potřeboval dospělý muž, aby stáhl dvouleté dítě, které na něm visí. „<emphasis>Nemusím </emphasis>ani kulový hovno, Hockenberry.“ Otře si ústa hřbetem ruky, podívá se na to, co sebou dál škube na podlaze a řekne: „Ale v tomto případě udělám výjimku. Kvitni zpátky k těm svým ubohým Achájcům a k té své ženské ve městě, k Heleně, a řekni jim, aby opustili vysoké věže, hradby a budovy. Za několik minut dojde ve starém Íliu k zemětřesení síly devět. Potřebuji tady tu… věc… spálit a dopravit našeho hrdinu zpátky na Olymp, ať může zkusit přesvědčit Léčitele, aby mu tu jeho mrtvou kundu oživil.“</p>
<p>Achilleus se vrací. Hvízdá si a já slyším škrábání nehtů po kameni, jak ho Argus dychtivě následuje.</p>
<p>„Běž!“ nařídí Héfaistos, bůh ohně a vynalézavosti.</p>
<p>Sáhnu po medailonku, uvědomím si, že tam není, pak si uvědomím, že ho nepotřebuji a odkvitnu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>84</strong></p>
<p>Odhadovaných dvanáct hodin nepřetržité práce se protáhlo na něco málo přes osmnáct. Vytřídit, rozdělit a rozřezat čtyřicet osm rozsypaných raket a raketových šachet se ukázalo být větším problémem, než mohli Orphu či Mahmud tušit. Některá kovová pouzdra bojových hlavic úplně popraskala a odpadla, takže zůstala jen raketová lůžka z plastoidové slitiny a vlastní izolační obálky, které modře žhnuly svým Čerenkovovým zářením.</p>
<p>Byl by to zajímavý pohled, kdyby jej sledoval někdo jiný než mlčenliví moravci na <emphasis>Královně Mab</emphasis>: ponorka <emphasis>Černá dáma </emphasis>dřepí nad trupem potopené mrtvé ponorky a reflektory na břiše osvětluje především svět bahna, vlnících se sasanek, zpřetrhaných kabelů, zkroucených instalací a smrtonosných, zeleně obrostlých raket s bojovými hlavicemi. Jasnější než proměnlivé světlo procházející stěnou Průrvy, jasnější než superhalogenové reflektory namířené na pracovní oblast, jasnější než samotné slunce byly plameny pěttisícstupňových řezných paprsků, s nimiž jak slepý Orphu, tak kalem oslepený Mahmud pracovali tak jemně, jako by to byly skalpely.</p>
<p>Všechny traverzy, navijáky, kladky a řetězy byly na svých místech a v plném provozu, jak pod dohledem obou moravců a samotné <emphasis>Černé dámy </emphasis>dopravovaly každou bojovou hlavici po odřezání z balistické rakety nahoru do ponorky. Nákladní prostor Mahmudovy európské ponorky nebyl vlastně prázdný nikdy; byl prošpikovaný programovatelnou tekutou pěnou, která utvářela vnitřní podpěry v podobě žlábkovaných katedrálních pilířů, aby vzdorovala strašlivým tlakům, když bylo skladiště „prázdné“, ale mohla pevně obtéct a obepnout každý náklad – včetně Orpha z Ió, když se vezl v koutě nákladního prostoru. Teď se tekutá pěna přizpůsobovala tak, aby podložila a podepřela každou neforemnou hlavici, když ji Mahmud a Orphu s pomocí rohatek a kleteb ukládali na místo.</p>
<p>V jednom okamžiku, když byli těsně za polovinou té vyčerpávající práce, Mahmud udělal gesto, jako by popleskal vlastní, ochranným polem zářící bojovou hlavici, když se kolem ní pěna uzavřela, a řekl:</p>
<p><emphasis>„Z čeho jsi stvořen, z jaké podstaty,</emphasis></p>
<p><emphasis>že tolik stínů za tebou se honí?“</emphasis></p>
<p>„Tvůj starý kamarád Will?“ zeptal se Orphu, když oba moravci klesli zpět do zvířeného bahna, aby začali odřezávat další bojovou hlavici.</p>
<p>„Ano,“ odvětil Mahmud, „Sonet 53.“</p>
<p>Zhruba o dvě hodiny později, těsně poté, co bezpečně uložili další modře zářící hlavici do skladiště, ve kterém už začínalo být těsno – dávali černé díry nejdál od sebe, jak to šlo – Orphu poznamenal: „Za toto řešení našeho problému platíš svou lodí. Je mi to líto, Mahmude.“</p>
<p>Európan přikývl. Věřil, že hlubinný radar jeho obrovského přítele ten pohyb zachytí. Mahmud si uvědomil hned, jak Orphu tento postup navrhl, že to pro něho znamená navěky ztratit svou milovanou <emphasis>Černou dámu. </emphasis>V žádném případě nemohli riskovat stěhování hlavic z trupu <emphasis>Dámy, </emphasis>vystlaného tekutou pěnou, a jejich ukládání do jiného skladiště. Úplně ideální scénář teď vypadal tak, že moravci připraví na nízké oběžné dráze kolem Země další kosmické plavidlo, které <emphasis>Černou dámu </emphasis>i s jejím nákladem smrti pro celou planetu co nejjemněji, ale co nejrychleji vynese od Země a přepraví do hlubokého vesmíru.</p>
<p>„Připadá mi to, jako bych ji měl zpátky jenom chvilku,“ řekl Mahmud. Sám uslyšel ve vlastním rádiovém hlase patetický tón.</p>
<p>„Jednou ti postaví novou,“ slíbil Orphu.</p>
<p>„Stejná už nebude,“ odvětil Mahmud. Strávil v této maličké ponorce víc než půldruhého století.</p>
<p>„To ne,“ přisvědčil Orphu. „Po tomhle už nikdy nic nebude stejné.“</p>
<p>Po osmnácti hodinách, když byl poslední shluk zárodečných černých děr žhnoucích Čerenkovovým zářením naložen a zajištěn tekutou pěnou a nákladní vrata <emphasis>Černé dámy </emphasis>se zavřela, byli oba moravci na pokraji naprostého fyzického a nervového vyčerpání, když se společně vznášeli nad vrakem těžké atomové ponorky.</p>
<p>„Je ještě něco, co bychom měli prozkoumat, nebo z <emphasis>Meče Alláhova </emphasis>přivézt?“ zeptal se Orphu.</p>
<p>„V tuto chvíli ne,“ odpověděl hlavní integrátor Asteague/Che z paluby <emphasis>Královny Mab. </emphasis>Loď byla v posledních osmnácti hodinách až podezřele zticha.</p>
<p>„Už nikdy tu mrchu nechci vidět,“ prohlásil Mahmud, který byl tak vyčerpaný, že mu bylo jedno, jestli mluví na společném kanále. „Je to zvrácenost.“</p>
<p>„Amen,“ dořekl z výsadkové lodě kroužící nahoře velitel centurie Mep Ahoo.</p>
<p>„Nechcete nám náhodou říct něco o tom, co se v posledních zhruba osmnácti hodinách dělo s Odysseem a jeho přítelkyní?“</p>
<p>„V tuto chvíli ne,“ řekl znovu hlavní integrátor Asteague/Che. „Vyvezte hlavice nahoru. Buďte opatrní.“</p>
<p>„Amen,“ zopakoval Mep Ahoo a zdálo se, že v hlase skáloveckého vojáka není ani stopa po ironii.</p>
<p>Suma IV. byl zatraceně dobrý pilot, to se mu muselo nechat – a Orphu s Mahmudem mu to rádi přiznali. Klesl s výsadkovou lodí dokonce tak nízko, že <emphasis>Černá dáma </emphasis>zůstala úplně potopená, když se pod ní uzavřela vrata mnohem většího skladiště. Pak Suma mořskou vodu vypustil, ale až poté, co její místo zaujala tekutá pěna výsadkové lodi a obalila ponorku i s jejím modře žhnoucím nákladem další vrstvou.</p>
<p>Orphu z Ió použil spuštěná lana a vyšplhal ke stropu výsadkové lodi, ještě než pěna <emphasis>Černou dámu </emphasis>pohltila, ale Mahmud opustil svou kabinu až v posledním okamžiku, když <emphasis>Dámu </emphasis>nechal, aby se při opatrném vyzvědání a ukládání vyrovnávala a monitorovala sama. Měl pocit, že by měl pronést nějaká poslední slova, když svou loď navždy opouštěl, ale kromě <emphasis>Sbohem, Dámo, </emphasis>které odeslal úzkým svazkem UI ponorky a které zůstalo bez odpovědi, neřekl nic.</p>
<p>Výsadková loď se zvedla z vody, z kanálů jejího skladiště se vyhrnul oceán a Mahmud použil poslední zbytky sil – mechanických i organických – aby vyšplhal k vršku výsadkové lodi a pak se dvěma spojovacími průlezy dostal do oddílu pro transport vojska.</p>
<p>Za všech jiných okolností by chaos v této části lodi působil komicky, ale právě teď nebylo mnoho věcí, které by Mahmudovi připadaly humorné. I když zatáhl všechny své manipulátory a antény, procpal se Orphu větším průlezem lodi jen s obtížemi. Teď ale Ióňanova masa vyplňovala většinu prostoru, kde si předtím hověla ve svých síťových křeslech dvacítka skáloveckých vojáků, kteří se teď nahrnuli do úzké spojovací chodby vedoucí dopředu do vlastní pilotní kabiny. Mahmud se tak musel plazit přes chitinovitá těla ostnatých černých skálovců a jejich zbraně povalující se po celé chodbě, aby se dostal za Mepem Ahoo a Sumou IV. do stísněné pilotní kabiny.</p>
<p>Vznášeli se na místě. Suma IV. pilotoval výsadkovou loď manuálně. Pomocí univerzálního ovladače vyvažoval loď a její neustále se přesouvající obsah a pohrával si s tryskovými sestavami způsobem, jakým zřejmě kdysi lidští pianisté ovládali své nástroje.</p>
<p>„Žádné další pásy nemáme,“ oznámil Mahmudovi Suma IV., aniž otočil hlavu. „Poslední jsme použili k tomu, abychom tvého velkého přítele uvázali v transportním oddílu. Prosím, vytáhni si poslední sklopné sedadlo a přichyť se magneticky k trupu, Mahmude.“</p>
<p>Mahmud uposlechl. Uvědomil si, že ve stavu, v jakém je, by už nedokázal stát – zemská gravitace byla přece jen strašná – a z chemikálií uvolněných po posledních osmnácti hodinách maximálního úsilí a napětí mu bylo do breku.</p>
<p>„Chytni se,“ řekl Suma IV.</p>
<p>Motory výsadkové lodi zaburácely a oni začali pomalu stoupat, přímo vzhůru, metr po metru, žádné šoky, žádná překvapení. Až když Mahmud z hlavního okna kabiny uviděl, že dosáhli výšky kolem dvou kilometrů, zhoupli se maličko dopředu, jak motory přešly z vertikálního tahu na přední. Neuměl si představit, že by se nějaký stroj dal ovládat tak jemně.</p>
<p>Bez záškubů se to přesto neobešlo a Mahmud se při každém přistihl, že tají dech. Cítil bušení svého organického srdce, jak čekal, až se černé díry v útrobách skladiště výsadkové lodi přehoupnou do kritického stavu. Stačila by jedna a pak už by se o milióntinu sekundy později zhroutily do sebe všechny ostatní.</p>
<p>Mahmud si zkusil představit bezprostřední následky: miniaturní černé díry by okamžitě splynuly, propadly by trupem <emphasis>Černé dámy </emphasis>a výsadkové lodi a jejich masa by začala zrychlovat ke středu Země deseti metry za sekundu. Nasály by do sebe veškerou hmotu obou moraveckých plavidel, po nichž by následoval vzduch, mořská voda, mořské dno, skála a samotná zemská kůra, jak by se černá díra střemhlav řítila ke středu planety.</p>
<p>Kolik dní nebo měsíců by velká černá minidíra složená ze všech sedmi set šedesáti osmi černých děr z bojových hlavic poletovala jako pingpongový míček planetou sem a tam a při každém ping nebo pong vylétla do vesmíru – a jak daleko? Ta část Mahmudovy mysli, která měla elektronické výpočty na starosti, mu odpověděla, přestože o to nestál, přestože fyzická část jeho mozku byla příliš unavená, než aby to dokázala vstřebat. Dost daleko, aby černé díry vcucly během první stovky průletů planetou všech více než milion těles tvořících orbitální prstence, ale ne dost daleko, aby sežraly Měsíc.</p>
<p>Mahmudovi, Orphovi a ostatním moravcům, dokonce i těm na <emphasis>Královně Mab, </emphasis>by to stejně bylo jedno. Z moravců ve výsadkové lodi by to nadělalo špagety téměř okamžitě, jejich molekuly by se s padající minidírou natáhly ke středu planety a ještě dál, načež by se napružily – dá se to tak říct? pomyslel si unaveně Mahmud – zpátky, až by si černá díra znovu prorazila cestu přes roztavené, rotující jádro planety nahoru.</p>
<p>Mahmud zavřel virtuální oči a soustředil se na dýchání, na to, aby cítil, jak výsadková loď při svém výstupu zrychluje, plynule, ale soustavně. Jako by byli na nějaké hladké skleněné rampě, která stoupá do nebe. Suma IV. byl <emphasis>vážně </emphasis>dobrý.</p>
<p>Obloha přešla z odpolední modři do černi vzduchoprázdna. Obzor se prohnul jako lučištníkova zbraň. Hvězdy se rozsvítily tak prudce, jako by explodovaly.</p>
<p>Mahmud si aktivoval zrak a díval se ven jak oknem pilotní kabiny, tak lodním videokanálem, jehož záběry získával kabelovým připojením na svém sklápěcím sedadle.</p>
<p>Bylo jasné, že nestoupají ke <emphasis>Královně Mab. </emphasis>Ve výšce ne větší než tři sta kilometrů – sotva nad atmosférou – Suma IV. vyrovnal let a poklepáním na ovladače pomocných trysek dosáhl toho, že se Země překulila do stropních oken kabiny, takže slunce se teď opíralo do vrat nákladového prostoru plnou silou. Prstence a <emphasis>Mab </emphasis>byly o více než třicet tisíc kilometrů výš a atomová kosmická loď moravců se v tuto chvíli nacházela na opačné straně Země.</p>
<p>Mahmud se na sekundu odpojil od virtuálního videa – beztížný stav mu přinášel fyzickou úlevu od gravitace, v níž posledních osmnáct hodin pracovali – a zadíval se čirými stropními průzory na to, jak rozhraní dne a noci přechází přes bývalou Evropu a modravé vody a bílé oblačné hmoty Atlantského oceánu – tenká průrva se z této výšky nebo tohoto úhlu nejevila ani jako tenká čárka – a moravec se nikoli poprvé za posledních osmnáct hodin zamyslel nad tím, jak mohli živí tvorové obdarovaní tak krásnou rodnou planetou vyzbrojit ponorku – sebe, jakýkoli stroj – takovými zbraněmi naprosto šíleného ničení. Co mohlo v jakémkoli psychickém vesmíru ospravedlnit vraždu milionů, natožpak zničení celé planety?</p>
<p>Mahmud věděl, že zatím nemají vyhráno. Z praktického hlediska vyšlo těch několik set kilometrů nastejno, jako by stále byli na dně oceánu. Kdyby se teď kterákoli z černých děr aktivovala a strhla do singularity ostatní, zánik způsobený pingpongovým roztrháním jádra Země by byl stejně jistý, stejně zaručený. Být ve stavu volného pádu nebylo totéž jako být mimo gravitační pole Země. Bojové hlavice by musely být mnohem dál – určitě daleko za oběžnou dráhou Měsíce, protože bylo jasné, že zemská gravitace vládne i tam – miliony kilometrů daleko, aby přestaly Zemi ohrožovat. Mahmud věděl, že při této chabé výšce by jediný rozdíl byl v tom, že v prvních minutách by byl koeficient špagetizace moravců o několik procent vyšší.</p>
<p>Matně černé plavidlo se odhalilo, vypnulo maskování nebo silová pole, vyšlo z úkrytu – kruci, Mahmud nevěděl, jak to nazvat – <emphasis>objevilo </emphasis>se necelých pět kilometrů od nich na straně obrácené ke slunci. Loď měla zjevně moravecký design, ale tak moderní, jaký Mahmud na žádné kosmické lodi ještě neviděl. Jestli vypadala <emphasis>Královna Mab </emphasis>jako nějaký artefakt ze dvacátého století pozemského ztraceného věku, toto plavidlo, které se právě objevilo, jako by mělo náskok několika století před vším, co měli moravci k dispozici teď. Černému tvaru se nějakým způsobem dařilo působit dojmem zavalitosti a zároveň smrtící elegance, bylo jednoduché a zároveň v sobě jeho fraktálové geometrie netopýřího křídla měly nekonečnou složitost. Mahmud ani v nejmenším nepochyboval, že tato loď je vybavena strašlivými zbraněmi.</p>
<p>Na několik sekund uvažoval, jestli hlavní integrátor skutečně bude riskovat ztrátu jedné ze svých neviditelných válečných lodí, ale… ne… než stačil dojít k nějakému závěru, spatřil, jak v zakřiveném břiše lodi vznikl otvor, z něhož pomocí peroxidového motoru vyplulo něco, co vypadalo jako dlouhé čarodějnické koště, otočilo se kolem osy, zorientovalo se stejně jako výsadková loď a použilo podružné trysky po stranách absurdně obrovské hlavní trysky k tomu, aby se neslyšně postrčilo směrem k nim.</p>
<p>Orphu mu úzkým svazkem poslal: <emphasis>Proč nás to překvapuje? Hlavní integrátoři měli víc než osmnáct hodin na to, aby něco vymysleli, a my moravci jsme mezi sebou vždycky měli dobré techniky.</emphasis></p>
<p>Mahmud musel souhlasit. Když se koště přisunulo tryskami blíž, přibrzdilo a znovu se otočilo, tak, aby zášlehy pomocných motorů byly vždy daleko od břicha výsadkové lodě, Mahmud viděl, že těleso je podél osy dlouhé kolem šedesáti metrů, uprostřed má malou uzlinu pro UI, která vypadá jako sedlo na kostnaté herce, je ověšené spoustou stříbrných manipulátorů a upínadel z masivního kovu a končí gigantickou hlavní tryskou, před kterou je nasunut podobně obrovský tažný raketový motor s několika desítkami stabilizačních trysek.</p>
<p>„Uvolňuji ponorku,“ oznámil Suma IV. na společném pásmu.</p>
<p>Mahmud sledoval kamerami na trupu výsadkové lodi, jak se dlouhé skladiště otevřelo a nepatrné obláčky unikajícího plynu vyvezly <emphasis>Černou dámu </emphasis>zlehka ven. Jeho milovaná ponorka začala velice pomalu rotovat, a jelikož její stabilizační systémy byly vypnuté, ani se nepokusila se vyrovnat. Mahmuda znovu napadlo, že nikdy neviděl nic v cizejším prostředí než teď <emphasis>Dámu </emphasis>tady ve vesmíru, tři sta kilometrů nad zářivě modrým večerním oceánem Země.</p>
<p>Automatická loď v podobě koštěte neponechala ponorce nekontrolovanou rotaci dlouho. Opatrně se odpíchla pomocnými tryskami, dokonale sladila rychlost, manipulátorovými rameny, která se pohybovala stejně jemně a váhavě jako milenec po dlouhém odloučení od své milované, si <emphasis>Černou dámu </emphasis>přitáhla a pak ji zachytila pevnými upínadly – upínadly zkonstruovanými tak, aby zapadla do spojovacích lůžek ponorky a různých otvorů. UI koštěte – nebo moravec ve válečné lodi, který je momentálně řídil – se stejnou láskyplnou péčí rozvinula lesklou zlatou molekulární fólii a velice pečlivě, velice opatrně tím zřaseným materiálem celou ponorku obalila. Technici nechtěli, aby se černé díry aktivovaly teplotními změnami.</p>
<p>Stabilizační motorky zabraly, automatická loď připomínající kudlanku nábožnou odplula i s masou zabalené <emphasis>Černé dámy </emphasis>od výsadkové lodi a natočila se osou tak, že její hlavní tryska mířila přímo <emphasis>dolů, </emphasis>k modravému moři, bělostným mrakům a rozhraní dne a noci postupujícímu přes Evropu.</p>
<p>„Jak si poradí s těmi laserovými leukocyty?“ zeptal se na společném kanále Orphu z Ió.</p>
<p>Mahmuda to napadlo taky – jak zabránit automatickým úklidovým stíhačům, aby svými lasery bojové hlavice aktivovali – ale nebyl to jeho problém, a tak se ho v uplynulých osmnácti hodinách ani nesnažil řešit.</p>
<p>„<emphasis>Valkýra, Nezdolný </emphasis>a <emphasis>Nimitz </emphasis>automatickou loď doprovodí a zničí všechny blížící se leukocyty,“ prohlásil Suma IV. „Naše válečné lodě při tom samozřejmě zůstanou v neviditelném režimu.“</p>
<p>Orphu se na společném kanále doopravdy zasmál. „<emphasis>Valkýra, Nezdolný </emphasis>a <emphasis>Nimitz?</emphasis>“ zabrumlal. „Páni, nás mírumilovné moravce jímá s každou minutou větší hrůza.“</p>
<p>Nikdo mu neodpověděl. Aby ukončil mlčení, Mahmud promluvil: „Která je ta… počkat, už je pryč.“</p>
<p>Matně černý fraktálový netopýr se znovu zneviditelnil. Jeho přítomnost neprozrazoval ani zakrytý kus hvězdného pozadí či prstenců.</p>
<p>„To byla <emphasis>Valkýra</emphasis>,“ řekl Suma IV. „Deset sekund.“</p>
<p>Nikdo nepočítal nahlas. Mahmud byl přesvědčený, že všichni odpočítávají v duchu.</p>
<p>Při nule osvítila hlavní trysku tažného motoru velice slabá modravá záře, která Mahmudovi připomněla Čerenkovovo záření bojových hlavic. Kříženec koštěte a kudlanky nábožné se dal do pohybu, začal stoupat od planety – mučivě pomalu. Ale Mahmud věděl, že všechno, co dostatečně dlouho vyvíjí trvalý tah, dosáhne v krátké době strašné rychlosti, a to i tehdy, když se to vymaňuje z gravitačního pole Země. Také věděl, že automatická loď bude při svém stoupání tah zvyšovat. Pravděpodobně ve stejné době, kdy loď s mrtvým, tepelně izolační fólií obaleným trupem <emphasis>Černé dámy </emphasis>dosáhne prázdné oběžné dráhy zemského Měsíce, bude mít tento komplex únikovou rychlost. I kdyby po tomto okamžiku došlo k aktivaci černých děr, singularity by ve vesmíru představovaly nebezpečí, ale již by neznamenaly smrt Země.</p>
<p>Automatická loď zanedlouho zmizela na pozadí pohybujících se prstenců. Mahmud nezahlédl ani sebenepatrnější stopu fúzních nebo iontových motorů tří maskovaných moraveckých lodí, které automat pravděpodobně eskortovaly.</p>
<p>Suma IV. uzavřel vrata nákladového prostoru. „Teď všichni poslouchejte, prosím,“ promluvil. „V době, kdy naši dva přátelé pilně pracovali dole pod hladinou vodního oceánu, se stalo několik zvláštních věcí. Musíme se vrátit na <emphasis>Královnu Mab</emphasis>.“</p>
<p>„A co naše průzkumná mise…“ začal Mahmud.</p>
<p>„Cestou nahoru si můžete stáhnout záznamy,“ nenechal ho domluvit Suma IV. „Ale momentálně nás hlavní integrátoři chtějí zpátky na palubě. <emphasis>Mab </emphasis>na čas odlétá… stahuje se přinejmenším k oběžné dráze Měsíce.“</p>
<p>„Ne,“ řekl Orphu z Ió.</p>
<p>Ozvěna té slabiky jako by se komunikačním kanálem nesla jako jediný úder do nějakého velkého zvonu.</p>
<p>„Ne?“ zopakoval Suma IV. „Takové máme rozkazy.“</p>
<p>„Musíme se vrátit do té atlantické mezery, průrvy nebo jak se tomu říká,“ pokračoval Orphu. „Teď hned se musíme vrátit dolů.“</p>
<p>„Ty musíš zmlknout a pevně se chytit,“ prohlásil mohutný Ganymeďan od řízení. „Vracím se s výsadkovou lodí zpátky na <emphasis>Mab, </emphasis>podle rozkazů.“</p>
<p>„Prohlédněte si záběry, které jste natočili z výšky deseti tisíc metrů,“ řekl Orphu a přes jejich kabelový internet jim jeden obrázek poslal.</p>
<p>Mahmud se na něj podíval. Byl to stejný snímek, který si prohlížel předtím, než se pustili do odřezávání bojových hlavic: překvapivá průrva v oceánu, pomačkaná příď ponorky vystupující ze severní stěny té průrvy a nevelké pole trosek.</p>
<p>„Na optických vlnových délkách jsem slepý,“ navázal Orphu, „ale pohrál jsem si s doprovodnými radarovými obrazy a našel jsem tam něco zvláštního. Toto je maximální zvětšení a ostrost, jakou jsem na vizuálních snímcích našel. Vy mi řekněte, jestli je tam něco, co si zaslouží bližší průzkum.“</p>
<p>„Já ti řeknu na rovinu, že tam nemůžeme vidět nic, co by mě donutilo, abych se tam s výsadkovou lodí vrátil,“ řekl bez obalu Suma IV. „Vy dva o tom ještě nevíte, ale asteroidový ostrov – ten obrovský asteroid, na který jsme vysadili Odyssea – odlétá. Už změnil osu a přeorientoval se a v tuto chvíli zažehuje fúzní motory. A váš přítel Odysseus je mrtvý. A více než milion satelitů v polárním a rovníkovém prstenci – hmotových akumulátorů, zařízení pro faxovou teleportací a dalších – znovu ožívá. Odlétáme.“</p>
<p><emphasis>„PROHLÉDNĚTE SI TY ZATRACENÉ FOTOGRAFIE!“ </emphasis>zařval Orphu z Ió.</p>
<p>Všichni moravci na palubě, dokonce i ti bez uší, se pokusili zakrýt si uši rukama.</p>
<p>Mahmud se podíval na další fotografii z digitální série. Byla nejenom zvětšená mnohem víc než původní pohled, ale měla i vyhlazené pixely.</p>
<p>„Na vyschlém dně průrvy tam leží nějaký batoh,“ řekl Mahmud. „A vedle něho…“</p>
<p>„Pistole,“ ozval se velitel centurie Mep Ahoo. „Brokovnice na střelný prach, jestli hádám správně.“</p>
<p>„A to, co leží vedle batohu, vypadá jako lidské tělo,“ promluvil jeden voják s krunýřem z černého chitinu. „Něco, co je dlouho mrtvé – úplně mumifikované a zploštělé.“</p>
<p>„Ne,“ namítl Orphu. „Porovnával jsem to s nejlepšími radarovými obrazy. To není lidské tělo, jen lidská termokombinéza.“</p>
<p>„No a?“ zeptal se Suma IV. z velitelského křesla u řízení. „Vrak ponorky se zbavil jednoho ze svých pasažérů nebo nějakých lidských věcí. Jsou součástí toho pole trosek.“</p>
<p>Orphu hlasitě frkl. „A jsou tam i po dvou a půl tisících standardních let? O tom pochybuji, Sumo. Podívej se na tu pistoli. Žádná rez. Podívej se na ten batoh. Žádná zteřelost. Ta část mezery není chráněná před živly – včetně slunečního světla a větru – ale ty věci nepodlehly zkáze.“</p>
<p>„To nic nedokazuje,“ odvětil Suma IV. a pokračoval v zadávání souřadnic, na nichž se měli setkat s <emphasis>Královnou Mab. </emphasis>Pomocné motory postrčily výsadkovou loď do správné orientace pro zážeh a výstup. „Někdy v minulých letech se sem zatoulal nějaký člověk starého typu a zemřel. Musíme se teď zabývat důležitějšími věcmi.“</p>
<p>„Podívej se na písek,“ vybídl ho Orphu.</p>
<p>„Cože?“ zeptal se jejich pilot.</p>
<p>„Podívej se na pátý obrázek, který jsem zvětšil. V písku. Já ji <emphasis>nevidím, </emphasis>ale radar pracoval s přesností na tři milimetry. Co tam <emphasis>vidíte </emphasis>vy – svýma očima?“</p>
<p>„Stopu,“ řekl Mahmud. „Otisk bosé lidské nohy. Několik stop. Všechny jsou v bahnité půdě a na měkkém písku zřetelné. Všechny směřují na západ. Déšť by ty stopy během několika dnů smyl. Nějaký člověk tady byl v posledních osmačtyřiceti hodinách, možná i míň – možná dokonce v době, kdy jsme pracovali na odvozu bojových hlavic.“</p>
<p>„To není důležité,“ prohlásil Suma IV. „Podle rozkazů se máme vrátit na <emphasis>Královnu Mab </emphasis>a to taky…“</p>
<p>„Slétněte s výsadkovou lodí zpátky do Atlantické průrvy,“ poručil hlavní integrátor Asteague/Che z výšky o třicet tisíc kilometrů větší na opačné straně Země. „Při prohlídce záběrů, které jsme narychlo pořídili při posledním oběhu, jsme v Průrvě našli něco, co může být lidské tělo přibližně třiadvacet kilometrů na západ od vraku ponorky. Okamžitě tam leťte a naložte je.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>85</strong></p>
<p>Zhmotním se a uvědomím si, že jsem kvitl do soukromé lázně Heleny Trójské hluboko ve zdech paláce, který obývala společně se svým zemřelým manželem Paridem a který nyní obývá se svým bývalým tchánem, králem Priamem. Vím, že na to, abych jednal, mám jen několik minut, ale nevím, co dělat.</p>
<p>Otrokyně a služebné začnou vřískat, když chodím z jednoho pokoje do druhého a volám Helenino jméno. Slyším, že sluhové volají stráže a uvědomím si, že možná budu muset rychle odkvitnout, jestli nechci skončit nabodnutý na trójském kopí. Pak zahlédnu v sousední komnatě známou tvář. Je to Hypsipylé, otrokyně z Lesbu, kterou Andromaché použila jako osobní pečovatelku pro šílenou Kassandru. Hypsipylé by mohla vědět, kde Helena je, protože když jsem viděl Helenu a Andromaché naposledy, byly si velice blízké. A tato otrokyně aspoň neprchá ani nevolá stráže.</p>
<p>„Víš, kde je Helena?“ zeptám se, když dojdu k podsadité ženě. Její tupý obličej má stejně oduševnělý výraz jako dýně.</p>
<p>Jakoby namísto odpovědi se Hypsipylé napřímí a kopne mě do koulí. Vznesu se do vzduchu, chytím se mezi nohama, spadnu na dlážděnou podlahu a v bolestech se překulím. Při tom kvičím.</p>
<p>Otrokyně namíří další kopanec, kterým by mi urazila hlavu, kdybych neuhnul, a tak se pokusím uhnout a kopanec mě zasáhne do ramene. Dopadne to tak, že se odkutálím do kouta. Teď už nedokážu ani kvičet, levé rameno a ruku necítím až po konečky prstů.</p>
<p>Pracně se zvednu, shrbený, zatímco obrovitá žena vyrazí s cílevědomým pohledem ke mně.</p>
<p><emphasis>Kvitni někam, idiote, </emphasis>poradím si.</p>
<p><emphasis>Jenže kam?</emphasis></p>
<p><emphasis>Kamkoli jinam než sem!</emphasis></p>
<p>Hypsipylé mě popadne za předek haleny, roztrhne ji a namíří mi na obličej pěstmi, které jsou jako šunky. Zvednu předloktí, abych ránu zablokoval, a srážka s jejími pěstmi, které jsou samý kloub, mi málem přerazí vřetenní i loketní kost na obou pažích. Sotva se odrazím od zdi, Hypsipylé mě znovu popadne za halenu a vrazí mi jednu do břicha.</p>
<p>Najednou znovu klečím, zvracím a snažím se zároveň si držet břicho i varlata. Na to, abych kňučel, už v plicích nemám dost vzduchu.</p>
<p>Hypsipylé mě kopne do žeber, přičemž mi alespoň jedno zlomí, a já se převalím na bok. Slyším pleskání sandálů, jak se stráže hrnou po hlavním schodišti nahoru.</p>
<p><emphasis>Už si vzpomínám. Když jsem Hypsipylé viděl naposledy, chránila Helenu, jenže já jsem ji majznul zezadu a Helenu jsem odtáhl.</emphasis></p>
<p>Otrokyně mě zvedne jako hadrového panáka a zfackuje mě – nejdřív dlaní, pak hřbetem ruky a pak ještě jednou dlaní. Cítím, jak se mi uvolňují zuby, a jsem rád, že na nose nemám brýle na čtení, které jsem dřív musel nosit.</p>
<p><emphasis>Ježíšikriste, Hockenberry, </emphasis>zuří jeden hlas v mé hlavě. <emphasis>Právě jsi byl svědkem toho, jak Achilleus zabil v souboji Dia, Boha, jenž vládne bouřkovým mračnům, a teď se tady necháš skopat do kulatá nějakou podělanou lesbou.</emphasis></p>
<p>Stráže vtrhnou do místnosti a namíří na mě hroty kopí. Hypsipylé, která mě jednou ze svých tlap pořád drží za zmačkanou halenu tak, že šátrám špičkami nohou po podlaze, se k nim otočí a postrčí mě od sebe, nabídne mě jejich kopím.</p>
<p>Kvitnu nás oba na vršek vysoké hradby.</p>
<p>Obklopí nás exploze slunečního světla. Trójští bojovníci ve vzdálenosti několika metrů vykřiknou a uskočí. Hypsipylé ta okamžitá změna místa překvapí natolik, že mě pustí.</p>
<p>Využiju těch několika sekund jejího zmatku, které mi zbývají, abych jí kopnutím podtrhl silné nohy. Zkusí se zvednout na všechny čtyři, ale já – jak ležím pořád na zádech, přitáhnu nohy k sobě, vymrštím je a skopnu ji z volného okraje hradby dolů do města.</p>
<p><emphasis>Já tě naučím, ty jedna svalnatá krávo, naučím tě, že si s Thomasem Hockenberrym, doktorem klasické literatury, nemáš nic začínat…</emphasis></p>
<p>Vstanu, opráším se a podívám se z hradby. Svalnatá kráva dopadla na plátěnou střechu trhového stánku přistavěného k hradbě, protrhla ji a dopadla do hromady něčeho, co vypadá jako brambory. V tuto chvíli již sprintuje ke schodům u Skajské brány, aby vylezla zpátky nahoru, kde čekám.</p>
<p><emphasis>Kurva.</emphasis></p>
<p>Rozběhnu se po hradbě k místu, kde vidím Helenu, jak stojí s ostatními členy královské rodiny na široké přehlídkové plošině nedaleko Athénina chrámu. Pozornost všech se upíná k bitvě na pláži – k poslednímu zoufalému odporu mých Achájců, který je zřejmě v posledních fázích – a tak mě nikdo nezadrží dřív, než Helenu popadnu za její krásnou bělostnou paži.</p>
<p>„Ho-kn-ber-íííí,“ řekne udiveně. „Co se děje? Proč…“</p>
<p>„Musíme dostat všechny lidi z města!“ vyrazím ze sebe zajíkavě. „Teď! Hned!“</p>
<p>Helena zavrtí hlavou. Stráže se již otočily a sáhly po svých kopích a mečích, ale Helena je zadrží mávnutím ruky. „Ho-kn-ber-íí… je to skvělé… vítězíme… Argejci před námi padají jako pšenice před kosou… šlechetný Hektór už každým okamžikem…“</p>
<p><emphasis>„Musíme dostat všechny pryč z budov, z hradby, z města!“ </emphasis>křičím.</p>
<p>Není to k ničemu. Strážní jsou všude kolem nás, připravení chránit Helenu, krále Priama a ostatní příslušníky královské rodiny tím, že mne v okamžiku zabijí nebo odvlečou. Nemám šanci Helenu nebo Priama přesvědčit, aby město varovali včas.</p>
<p>Lapám po dechu a za sebou slyším těžké dusavé kroky Hypsipylé, která se žene po hradbě k nám.</p>
<p>„Sirény,“ vyrazím ze sebe. „Kam dali moravci protiletecké sirény?“</p>
<p>„Sirény?“ optá se Helena. Vypadá teď polekaně, jako by bylo třeba mé šílenství vyřešit.</p>
<p>„Protiletecké sirény. Ty, které kvílely před měsíci, kdy bohové útočili na město ze vzduchu. Kam dali moravci – ti mechaničtí mužíčci – vybavení od protileteckých sirén?“</p>
<p>„Ach, přece do předsíně Apollónova chrámu, ale proč bys, Ho-kn-ber-íí…“</p>
<p>Aniž bych přestal svírat její nadloktí, představím si schody Apollónova chrámu tady v Íliu a kvitnu nás tam těsně předtím, než se mě stráže a jedna velká rozzuřená žena mohou chopit.</p>
<p>Helena zalapá po dechu, když se na bílých schodech zhmotníme, ale já ji odtáhnu nahoru do předsíně. Tady žádné stráže nejsou. Vypadá to, že všichni jsou na hradbách nebo na nějakých vyvýšených místech, aby mohli sledovat, jak se na pláži západně od města odvíjí poslední dějství války.</p>
<p>Technika tady je, v převlékárně ministrantů vedle předsíně hlavního chrámu. Varovné protináletové sirény byly automatické, spouštěly je moravecké protiletadlové střely a radarová stanoviště, která byla předtím rozmístěná před městem, ale teď jsou pryč – jenže, přesně jak jsem si to pamatoval, moravečtí technici přidělali k ostatnímu elektronickému vybavení mikrofon pro případ, že by král Priamos nebo Hektór chtěli třiceti obrovskými reproduktory protileteckých sirén osazených uvnitř města promluvit k veškerému trójskému obyvatelstvu.</p>
<p>Prohlížím si zařízení jen několik sekund – bylo zjednodušeno tak, aby se v něm vyznalo dítě a aby je tím pádem mohli ovládat sami Trójané. A technika na dětské úrovni je přesně to, s čím si doktor Thomas Hockenberry dokáže poradit.</p>
<p>„Ho-kn-ber-íí…“</p>
<p>Přepnu páčku do polohy ROZHLAS ZAPNUT, stisknu tlačítko, na kterém stojí HLÁŠENÍ Z REPRODUKTORŮ, vezmu do ruky archaicky vyhlížející mikrofon a začnu koktat. Slyším, jak se moje slova vrací ozvěnou od stovky budov a od samotných mohutných hradeb:</p>
<p>„POZOR! POZOR! VŠEM OBYVATELŮM ÍLIA… KRÁL PRIAMOS VYHLAŠUJE VAROVÁNI PŘED ZEMĚTŘESENÍM… S OKAMŽITOU PLATNOSTÍ!! OPUSŤTE VEŠKERÉ BUDOVY… <emphasis>IHNED! </emphasis>SEJDĚTE Z HRADEB… <emphasis>IHNED! </emphasis>UTEČTE Z MĚSTA DO VOLNÉ KRAJINY, JESTLI MŮŽETE. POKUD JSTE VE VĚŽI, OPUSŤTE JI… <emphasis>IHNED! </emphasis>KAŽDÝM OKAMŽIKEM ZASÁHNE ÍLION ZEMĚTŘESENÍ. OPAKUJI, KRÁL PRIAMOS VYHLAŠUJE S OKAMŽITOU PLATNOSTÍ EVAKUACI V DŮSLEDKU ZEMĚTŘESENÍ… OPUSŤTE VŠECHNY BUDOVY A VYHLEDEJTE OTEVŘENÁ PROSTRANSTVÍ… <emphasis>IHNED!!</emphasis>“</p>
<p>Opakuji hlasitou výzvu ještě další minutu, pak zařízení vypnu, popadnu Helenu, která na mě civí s otevřenými ústy, a vyvleču ji z Apollónova chrámu na centrální tržiště.</p>
<p>Lidé se hemží a hovoří, upírají zraky ke stanovištím reproduktorů, ze kterých moje halasné oznámení vyšlo, ale nezdá se, že by se někdo evakuoval. Z velkých budov, které s tímto centrálním otevřeným prostranstvím sousedí, sice vyjde několik lidí, ale skoro nikdo neběží k otevřené Skajské bráně a ven do krajiny, jak jsem jim to ve své výzvě poručil.</p>
<p>„Do prdele,“ zanadávám.</p>
<p>„Jsi moc rozrušený, Ho-kn-ber-íí. Pojď do mých komnat, dáme si trochu vína s medem a…“</p>
<p>Táhnu ji za sebou. I kdyby otevřenou bránou z města a ven z budov nevyšel nikdo jiný, já to udělám, to si pište. A Helenu zachráním, ať o to stojí nebo ne.</p>
<p>Zarazím se těsně předtím, než vejdu do zužující se ulice na západním konci obrovského prostranství. Co to dělám? Nemusím běžet jako idiot. Stačí, abych si představil Křovinatý hřbet kus za hradbami a kvitl nás tam…</p>
<p>„Do prdele,“ zopakuju.</p>
<p>Shora k nám rychle klesá bránová díra – horizontální, na pohled široká kilometry – jakou jsem předtím viděl nad Olympem, plochý kruh věnčený plameny. Za ní vidím tmavou oblohu a hvězdy.</p>
<p>„Sakra!“ V poslední sekundě se rozhodnu nepoužít kvantovou teleportací – pravděpodobnost, že uvízneme v kvantovém prostoru právě v okamžiku, kdy na nás brána dosedne, je příliš vysoká.</p>
<p>Odtáhnu překvapenou, vyděšenou Helenu ještě deset metrů zpátky ke středu obrovského prostranství. S trochou štěstí bychom mohli být mimo dosah hroutících se hradeb a budov.</p>
<p>Ohnivá smyčka padne kolem nás daleko za hradby Ília, za okolní kopce, planiny, bažiny a pláže v okruhu, který má přinejmenším tři kilometry, a jakmile dopadne, upadneme i my. Je to pocit, jako by celá starobylá Trója byla ve výtahu, kterému něco znenadání přestřihne lana. O dvě sekundy později se rozpoutá peklo se vším všudy.</p>
<p>Mnohem později se od moraveckých techniků dozvím, že celé město Ílion se doslova propadlo o metr a padesát sedm centimetrů, než dosedlo na půdu současné Země. Všichni, kteří bojovali na pláži – více než sto padesát tisíc zápasících, ryčících, zpocených mužů – se také propadli o metr a padesát sedm centimetrů, ne však na měkký písek pláže, ale na skály a do hustého křoví, které písek vystřídaly poté, co pobřeží ustoupilo skoro o tři sta metrů na západ.</p>
<p>Pro Helenu a mne na velkém ílijském náměstí byly ty poslední minuty Ília málem také našimi posledními minutami.</p>
<p>Mohla za to nezastřešená věž u hradby za jihovýchodním rohem náměstí – tatáž pobořená věž, kde mne Helena, jakoby už před celou věčností, bodla do srdce – která se zřítila na nižší budovy, převrátila se a sesypala se jako nějaký obrovský tovární komín. Padala přímo na místo, kde jsme se na otevřeném prostranství u fontány krčili my.</p>
<p>Život nám zachránila fontána jako taková. Několikastupňová stavba s jezírkem a centrálním obeliskem – ne vyšším než tři a půl metru – byla právě tak velká, aby rozčísla dráhu padajících trosek věže, takže nás nechala dusit se v oblaku prachu a menších úlomků, ale větší kamenné bloky odklonila do jiných částí tržiště.</p>
<p>Zůstali jsme omráčení. Půldruhametrový pád rozlámal i obrovské dlažební kameny samotného náměstí. Obelisk fontány se nakláněl pod třicetistupňovým úhlem a fontána sama navždy přestala fungovat. Celé město se ztratilo v oblaku prachu, který se úplně rozptýlil až za více než šest hodin. Ve chvíli, kdy jsme se s Helenou zvedli a začali se oprašovat, kdy jsme kašlali a snažili se dostat z nosu a z hrdla všechen ten strašný bílý prach, už jiní lidé utíkali – většinou beze smyslu, v ryzí panice, když už bylo na útěk stejně pozdě – a několik jich dokonce začalo hrabat ve zříceninách a suti, aby se pokusili najít ostatní a pomoci jim.</p>
<p>Při Pádu města zahynulo více než pět tisíc lidí. Většina jich zůstala uvězněná ve větších budovách – zřítily se jak Athénin, tak Apollónův chrám, jejichž četné pilíře popraskaly a rozlétly se jako zpřelámané větvičky. Paridův palác, nyní domov Priamův, byl v troskách. Na terase Athénina chrámu nepřežil nikdo kromě Hypsipylé, která po mně stále slídila, když se její část hradby zřítila. Mnoho lidí bylo na hlavních západních a jihozápadních hradbách, které se nezbortily celé, ale na mnoha místech se svalily ven nebo dovnitř a shodily těla dolů na skály Skamanderské planiny nebo do města a jeho sutin. Mezi těmi, kteří tak zemřeli, byl i král Priamos a několik dalších členů královské rodiny, včetně nešťastné Kassandry. Andromaché – Hektorova manželka, které musela přežít vždy, i kdyby měla zůstat sama – vyvázla bez jediného škrábnutí.</p>
<p>Město Trója leželo ve starověku v zóně častých zemětřesení stejně, jako v ní dnes leží příslušná část Turecka, a lidé tenkrát věděli, jak na otřesy reagovat, v podstatě stejně jako to vědí dnes, a moje výzva pravděpodobně mnohé zachránila. Mnoho lidí si skutečně našlo pevné dveře nebo uniklo na volná prostranství, aby se bortícím se budovám vyhnuli. Později se objevil odhad, že na planinu jako takovou vyběhlo sedm tisíc lidí, než se město propadlo, věže zřítily a hradby rozvalily.</p>
<p>Já jsem se ohromeně rozhlížel a nevěřil jsem svým očím. Nejvznešenější z měst, jež přečkalo deset let achájského obléhání a další měsíce války se samotnými bohy, bylo teď z větší části v troskách. Tu a tam hořely ohně – nikoli všudypřítomné plameny, jaké po zemětřesení šlehaly z moderních měst mé doby, neboť tady nebyly žádné prasklé plynovody – ale i tak dost velké požáry od košů s uhlím, krbů, kuchyní a obyčejných pochodní z chodeb bez oken, které teď nad sebou měly volnou oblohu. Dost velké požáry. Dým se mísil se zvířeným prachem a nutil stovky z nás, kteří jsme se hemžili po náměstí, kašlat a otírat si oči.</p>
<p>„Musím najít Priama… Andromaché…“ říkala Helena mezi záchvaty kašle. „Musím najít Hektora!“</p>
<p>„Běž se porozhlédnout po svých lidech, Heleno,“ vyzval jsem ji sípavě. „Já sejdu na pláž hledat Hektora.“</p>
<p>Otočil jsem se k odchodu, ale Helena mě chytila za ruku, aby mě zadržela. „Ho-kn-ber-íí… kdo to udělal? Co to udělalo?“</p>
<p>Odpověděl jsem jí po pravdě: „Bohové.“</p>
<p>Už dlouho bylo známo proroctví, že Trója nemůže padnout, dokud se neuvolní kámen nad obrovskou Skajskou branou, a jak jsem si razil cestu ven prchajícími davy, všiml jsem si, že dřevěná vrata jsou rozlámaná a masivní překlad se zřítil.</p>
<p>Nic nebylo stejné jako před několika minutami. Nejenže město bylo zničeno, když je obklíčil oheň, ale také okolní krajina se změnila, obloha se změnila, počasí se změnilo. Již jsme nebyli v Kansasu, Toto.</p>
<p>Vyučoval jsem <emphasis>Íliadu </emphasis>na Indianské univerzitě a jinde více než dvacet let, ale nikdy mě nenapadlo zajet si do Tróje – do zřícenin Tróje na pobřeží Turecka. Ale na konci dvacátého a začátku jednadvacátého století jsem odtamtud viděl dost fotografií. Tohle místo, kam se podobně jako Dorotčin dům zřítil Ílion, se víc podobalo troskám Tróje v jednadvacátém století – nevelké oblasti jménem Hisarlik – než rušnému centru říše, jímž byl Ílion.</p>
<p>Při pohledu na tu změněnou scenérii – a změněnou oblohu, protože když Řekové hájili svou poslední pozici, bylo časné odpoledne, a teď byl soumrak – jsem si vzpomněl na Byronův <emphasis>Zpěv </emphasis>z <emphasis>Dona Juana </emphasis>napsaný poté, co Byron místo v roce 1810 navštívil a pocítil jak sepjatost tohoto místa s hrdinnou minulostí, tak jeho odtrženost:</p>
<p><emphasis>Pláň pustá bez mramoru, bez jména –</emphasis></p>
<p><emphasis>v hor věnci úhor a v něm nízká klest;</emphasis></p>
<p><emphasis>tam Ída, posud nepozměněná</emphasis></p>
<p><emphasis>a starý Skamander (zda on to jest).</emphasis></p>
<p><emphasis>I dnes to místa k slávě stvořená –</emphasis></p>
<p><emphasis>statisícům tu možno, na mou čest,</emphasis></p>
<p><emphasis>se zas bít; než kam Trója poděla se?</emphasis></p>
<p><emphasis>Tam želva leze, ovce jen se pase.</emphasis></p>
<p>Žádné ovce jsem neviděl, ale když jsem se ohlédl k pobořenému městu, vyvýšenina byla z větší části stejná – i když zjevně o metr padesát sedm nižší v místech, kde právě město padlo na sutiny zřícenin objevených amatérským archeologem Schliemannem. Vzpomněl jsem si, že staří Římané z vršku tohoto hřebene ubrali několik metrů, aby více než tisíc let po zmizení původního Ília postavili vlastní město Ílion, a uvědomil jsem si, že jsme vlastně měli všichni štěstí, když jsme spadli jen o ten metr a padesát sedm centimetrů. Kdyby na řeckých zříceninách nebyly hromady římské suti, ten pád by byl mnohem horší.</p>
<p>Na severu, kde se do vzdálenosti mnoha kilometrů táhla Simoentská planina, nízko položená pastvina, kde pobíhali a pásli se slavní trójští koně, nyní rostl les. Rovná Skamanderská planina, oblast mezi městem a pobřežím na západě, planina, kde jsem byl v posledních jedenácti letech svědkem většiny bojů, byla teď rozrytá strouhami a zarostlá zakrslými duby a borovicemi. Část jí zabírala mokřina. Zamířil jsem tím směrem k pláži a vystoupal na to, čemu Trójané říkali Křovinatý hřbet, aniž bych poznal, kde to jsem, ale když jsem došel na vršek nízké vyvýšeniny, úžasem jsem zůstal stát.</p>
<p>Moře bylo pryč.</p>
<p>Nebylo to jen pobřeží ustoupené o nějaké dvě tři míle, jak jsem to znal ze vzpomínek na svůj předchozí život v jednadvacátém století. <emphasis>Pryč bylo celé zkurvené Egejské moře!</emphasis></p>
<p>Posadil jsem se na nejvyšší balvan, jaký se mi podařilo na Křovinatém hřbetu najít, a zamyslel jsem se nad tím. Hlavou mi vrtalo nejenom to, <emphasis>kam </emphasis>nás Nyx a Héfaistos poslali, ale také <emphasis>do jaké doby. </emphasis>Jediné, co jsem teď v postupujícím soumraku dokázal rychle poznat, bylo to, že nikde ve vnitrozemí ani podél pobřeží nejsou vidět žádná elektrická světla, a že dno toho, co tady mělo být Egejské moře, bylo zarostlé dospělými stromy a křovinami.</p>
<p><emphasis>Toto, my nejenže nejsme v Kansasu, my už nejsme dokonce ani v zemi </emphasis>Oz…</p>
<p>Celou večerní oblohu zakrývaly mraky, ale světla bylo stále dost, abych zahlédl tisíce a tisíce mužů namačkaných ve třičtvrtěkilometrovém oblouku podél toho, co byla ještě před patnácti minutami pláž. Zpočátku jsem si byl jistý, že stále bojují – na každé straně jsem viděl další tisíce padlých – ale pak jsem si uvědomil, že jenom přecházejí sem a tam. Linie bojovníků, příkopů, obrany, poslů a kázně, to vše se propadlo do chaosu. Později jsem zjistil, že skoro třetina mužů, kteří na pláži byli, Trójanů a Achájců bez rozdílu, si při pádu z půldruhého metru na skály a do strží, po nichž tam ještě před sekundou nebyla ani památka, něco zlomila, většinou kosti na nohou. Jak jsem brzy zjistil, byla místa, kde muži, kteří se ještě před několika minutami snažili rozsekat těm druhým břicha a lebky, teď leželi a svorně naříkali, nebo jedni druhým pomáhali vstát.</p>
<p>Pospíšil jsem si, abych z pahorku sešel a překonal toho půldruhého kilometru naplavenin, po kterých se šlo o tolik líp, dokud je probíhající boje udusávaly a zbavovaly vegetace. Než jsem se dostal do týlu trójských linií – pokud se o něčem takovém dalo hovořit – byla skoro tma.</p>
<p>Začal jsem se ihned vyptávat na Hektora, ale našel jsem ho až za další půl hodiny, a tou dobou už se na všechno svítilo pochodněmi.</p>
<p>Hektór a jeho zraněný bratr Déifobos se radili s dočasnými veliteli Argejců – Ídomeneem, synem Deukaliónovým a velitelem krétských hrdinů, a Malým Aiantem z Lokridy, synem Oileovým. Malého Aianta přinesli na poradu na nosítkách, protože už dřív utrpěl na obou holeních sečné zranění až na kost. Porady s Hektorem se účastnil také Thrasymédés, Nestorův udatný syn, o němž jsem si myslel, že ten den padl – zmizel v bitvě o poslední příkop a mělo se za to, že tam leží mezi mrtvými, ale trvalo mu několik hodin, než se z příkopu plného mrtvol vyhrabal, a když už se mu to podařilo, zjistil, že má kolem sebe Trójany. Vzali ho do zajetí – jeden z několika málo projevů milosrdenství toho dne nebo kteréhokoli dne za téměř jedenáct let války mezi oběma tábory – a on teď při jednání s Hektorem používal zlomené kopí jako berlu.</p>
<p>„Ho-kn-ber-íí,“ Hektór byl zjevně a nezvykle šťastný, že mě vidí. „Synu Duanův! Jsem rád, že jsi to šílenství přežil. Co to způsobilo? Kdo to způsobil? Co se stalo?“</p>
<p>„Bohové to způsobili,“ odpověděl jsem po pravdě. „Abych byl konkrétní, bůh ohně Héfaistos a Noc – Nyx – tajemná bohyně, která žije a pracuje se Sudičkami.“</p>
<p>„Vím, že jsi měl k bohům blízko, Ho-kn-ber-íí. Proč to udělali? Co od nás chtějí?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou. Pochodně trhaly a cupovaly noc v silném větru od západu – ze směru, kterým kdysi leželo Středozemní moře, ale odkud teď vítr přinášel pachy vegetace. „Nezáleží na tom, co chtějí bohové,“ řekl jsem. „Bohy už nikdy neuvidíte. Jsou navždy pryč.“</p>
<p>Stovka nebo dvě stovky mužů natlačených kolem nás mlčely. Minutu bylo ze tmy slyšet jen plápolání pochodní a nářek množství zraněných.</p>
<p>„Odkud to víš?“ zeptal se Malý Aiás.</p>
<p>„Právě jsem se vrátil z Olympu,“ odpověděl jsem. „Váš Achilleus zabil Dia v boji muže proti muži.“</p>
<p>Šepot by přerostl v řev, kdyby Hektór všechny neumlčel. „Pokračuj, synu Duanův.“</p>
<p>„Achilleus zabil Dia a na Olymp se vrátili Titáni. Vlády se nakonec ujme Héfaistos – o tom již Noc a Sudičky rozhodly – ale další asi rok bude vaše Země bojištěm, na kterém by žádný obyčejný smrtelník nemohl přežít. Proto vás – město a ty, kteří v něm přežili, vás Achájce a vás Trójany – Héfaistos poslal sem.“</p>
<p>„Kde je to tady?“ zeptal se Ídomeneus.</p>
<p>„Nemám ponětí.“</p>
<p>„Kdy se budeme moci vrátit?“ chtěl vědět Hektór.</p>
<p>„Nikdy.“ Byl jsem si tím jistý a můj hlas tu jistotu odrážel. Nevím, jestli jsem někdy dřív nebo potom vyslovil nějaké dvě slabiky s takovou jistotou.</p>
<p>V tom okamžiku se stala druhá neuvěřitelná věc toho dne – tou první byl podle mého počítání pád Ília do jiného vesmíru.</p>
<p>Od chvíle, kdy město přistálo na vyvýšenině, bylo zataženo – jednolitá mračna se táhla od východu na západ – a tma padala díky té vrstvě oblačnosti dřív. Ale vítr, který přinášel vůni vegetace, teď stěhoval celou masu oblačnosti od západu na východ a čistil časnou večerní oblohu nad námi.</p>
<p>Několik sekund jsme poslouchali, jak muži – Achájci i Trójané – vykřikují, než jsme si uvědomili, že se dívají k obloze a ukazují na ni.</p>
<p>Všiml jsem si toho zvláštního světla ještě dřív, než jsem zvedl oči k nebi. Bylo jasněji než kteroukoli úplňkovou noc, kterou jsem kdy zažil, a to světlo bylo sytější, mléčnější a zvláštně tekutější. Díval jsem se právě na naše vícenásobné, pohybující se stíny na kamenech pod námi – stíny, které již nevrhaly pochodně – když mě samotný Hektór dloubl do ruky, abych se podíval nahoru.</p>
<p>Mraky už skoro odtáhly. Nad sebou jsme stále měli pozemskou noční oblohu; viděl jsem Orionův pás, Plejády, Polárku a Velký vůz nízko na severu, vše více méně na patřičných místech, ale ta známá obloha končící zimy i měsíční srpek vycházející nad pobořenou Trójou na východě se v záři tohoto nového zdroje světla skoro ztrácely.</p>
<p>Nad námi se pohybovaly a křížily dva široké pruhy hvězd, jeden na jih od nás, který se viditelně rychle valil od západu na východ, druhý prstenec přímo nad námi se pohyboval od severu na jih. Prstence byly jasné a mléčné, ne však neostré – v každém jsem rozeznával tisíce a tisíce jednotlivých jasných hvězd. Zároveň jsem z nějakého zasutého kouta paměti vylovil vzpomínku na vědecký sloupek v některých novinách, v němž jsem se dočetl, že z většiny míst na Zemi jsou i za té nejjasnější noci vidět na obloze jen asi tři tisíce jednotlivých hvězd. Teď bylo vidět desítky, možná stovky tisíc jednotlivých hvězd – všechny se pohybovaly společně a křížily se ve dvou jasných prstencích nad námi, hravě osvětlovaly všechno kolem nás a dopřávaly nám jakési podvečerní šero, takové to pološero, jaké jsem vždy viděl, když jsem si představil, jak v Anchorage na Aljašce hrají o půlnoci softbal. Byla to možná nejkrásnější věc, jakou jsem za své dva životy spatřil.</p>
<p>„Synu Duanův,“ promluvil Hektór, „co jsou ty hvězdy? Jsou to bohové? Nové hvězdy? Co jsou zač?“</p>
<p>„Nevím,“ přiznal jsem.</p>
<p>V tom okamžiku, kdy se více než sto padesát tisíc mužů ve zbroji udiveně rozhlíželo a s ústy dokořán ustrašeně civělo na tu úžasnou novou noční oblohu této jiné Země, začali muži, kteří byli nejblíž pláži, křičet kvůli něčemu jinému. Trvalo nám několik minut, než jsme si uvědomili, že se něco děje u nejzápadnější části shromážděného davu a pak ještě trvalo nám, co jsme se účastnili Hektorovy porady, další minuty, než jsme se prodrali na skalnatou vyvýšeninu na západě – možná místo, kde byl před tisícovkami let, v časech Ília, okraj původní pláže – abychom se podívali, kvůli čemu Achájci pořád tak křičí.</p>
<p>Poprvé jsem si všiml, že stovky spálených černých lodí jsou stále tady; prošly bránovou dírou spolu s námi – ohořelé vraky, které teď nebyly poblíž žádné vody, navěky vyplavené na pahorky zarostlé křovím nad aluviální mokřinou na západě – a pak jsem uviděl to, kvůli čemu ty stovky mužů křičely.</p>
<p>Po dně chybějícího moře se k nám od západu kradlo něco černého a inkoustového, co však odráželo otáčející se světlo hvězd, něco, co se neslyšně pohybovalo po dně vysušené kotliny k nám, něco, co s pomalou, ale neomylnou jistotou smrti teklo a šinulo se k východu. Dívali jsme se, jak to zaplnilo nejnižší místa, pak to obklopilo zalesněné kopce u obzoru v dálce – ve světle nových prstenců nad námi docela snadno viditelné. Během několika minut ten temný pohyb kopce obklíčil, až přestaly být kopci a znovu se staly ostrovy Lémnos, Tendelos a Imbros.</p>
<p>To byl třetí zázrak tohoto zdánlivě nekonečného dne.</p>
<p>Ke břehům Ília se vracelo vínově temné moře.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>86</strong></p>
<p>Harman si držel pistoli u čela jen několik sekund. Už v okamžiku, kdy se prstem dotkl spoušti, věděl, že to takovým způsobem neukončí. Bylo to zbabělé východisko a on, jakkoli byl v tu chvíli vyděšený bezprostředním nebezpečím své smrti, nechtěl odejít ze světa jako zbabělec.</p>
<p>Otočil se, namířil zbraň na mohutnou příď ponorky v místech, kde vystupovala ze severní stěny Průrvy, a mačkal spoušť tak dlouho, až zbraň po devíti výstřelech přestala střílet. Ruka se mu třásla tak silně, že ani nevěděl, jestli ten obrovský cíl zasáhl, ale to, že na něj střílel, soustředilo a zároveň odčerpalo část hněvu a odporu, které cítil nad pošetilostí svého druhu.</p>
<p>Termokombinéza znečištěná výkaly se dala svléknout snadno. Harman ani neuvažoval o tom, že by se ji snažil vyprat, jednoduše ji zahodil. Následkem zvracení a průjmu se třásl tak, že ho ani nenapadlo oblékat si své svršky nebo si obouvat boty, když vstal, našel rovnováhu a vykročil k západu.</p>
<p>Nemusel se dotazovat svých nových biometrických funkcí, aby poznal, že umírá rychle. Cítil radiaci v útrobách, střevech, varlatech, kostech. Konečná únava v něm narůstala, jako by se v něm hýbal nějaký odporný homunkul. Vykročil tedy na západ, k Adě a Ardisu.</p>
<p>Několik hodin byla jeho mysl nádherně klidná, nabírala vědomí pouze tehdy, aby mu pomohla nešlápnout na něco ostrého nebo aby ho přes masy korálů nebo skal vedla správnou cestou. Mlhavě si uvědomoval, že stěny po obou stranách Průrvy se o hodně zvyšují – oceán byl tady hlubší – a že okolní vzduch je mnohem chladnější. Ale v poledne na něho stále svítilo slunce. V jednu chvíli, zhruba v půli odpoledne, se Harman podíval na sebe a uviděl, že má nohy a stehna ušpiněné, většinou od krve. Doklopýtal k jižní stěně Průrvy, prostrčil holé ruce silovým polem – v prstech ucítil strašlivý tlak a chlad – a nabral si z moře tolik slané vody, aby se očistil. Znovu se belhavě vydal k západu.</p>
<p>Když pak skutečně začal znovu přemýšlet, udělalo mu radost, že se jeho myšlenky netýkají jen toho zrůdného stroje a jeho nákladu k usmrcení planety, který za ním zmizel z dohledu. Začal přemýšlet o svém životě, o svých sto letech.</p>
<p>Zpočátku měl myšlenky trpké – spílal si, že všechna ta desetiletí promarnil na večírcích, hrami a bezcílným faxováním na tu či onu společenskou událost – ale brzy si odpustil. I v té falešné existenci zažil dobré časy, opravdové okamžiky, a poslední rok opravdového přátelství, pravé lásky a upřímného odevzdání mu alespoň částečně vynahradil všechny ty roky povrchnosti.</p>
<p>Pomyslel na vlastní roli v událostech uplynulého roku a našel pro sebe odpuštění i tam. Postlidská žena, která si říkala Moira, si ho dobírala, že je Prométheus, ale Harman v sobě viděl spíš nějakého Adama zkombinovaného s Evou, který – tím, že vyhledal právě to jedno zakázané ovoce v dokonalé zahradě nečinnosti – své plemeno z toho bezmyšlenkovitého, zdravého místa navždy vyhnal.</p>
<p>Co za to Adě, přátelům a svému plemeni dal? Čtení? Přestože čtení a poznání byly pro něj důležité, uvažoval, jestli jedna taková schopnost – potenciálně tolikrát mocnější než stovky funkcí probuzených teď v jeho těle – může vynahradit všechny budoucí hrůzy, bolesti, nejistotu a smrt.</p>
<p><emphasis>Možná nemusí, </emphasis>uvědomil si.</p>
<p>Zatímco dlouhá škvíra oblohy vysoko nad ním tmavla večerem, Harman klopýtal k západu a začal přemýšlet o smrti. Věděl, že od té vlastní ho dělí pouhé hodiny, možná i míň, ale co pojem smrti jako takový, s nímž se on ani jeho plemeno do doby před několika měsíci nemuseli potýkat?</p>
<p>Dovolil si prohledat všechna data, která v sobě měl po pobytu v křišťálové komnatě, a zjistil, že smrt – strach z ní, naděje na její přežití, zvědavost na ni – byly po devět tisíciletí, z nichž měl uložené informace, skoro ústředním impulzem veškeré literatury a náboženství. Náboženské pasáže nedovedl tak úplně pochopit – kromě aktuálního strachu ze smrti mu chyběl kontext. V tisícovce kultur rozprostřených do tisíců let viděl touhu získat záruku – jakoukoli záruku – že existence člověka pokračuje i poté, co život viditelně vyprchal. Překvapeně zamrkal, když si v duchu třídil představy posmrtného života – Valhally, nebe, pekla, islámského ráje, po vstupu do něhož tolik prahla posádka ponorky za ním, představy, že člověk vedl dost spravedlivý život, aby žil dál v myšlenkách a vzpomínkách jiných – a pak si prostudoval nespočet variací na téma znovuzrození k životu na Zemi, mandalu, reinkarnaci, Wu – Devět cest ke středu. Jeho mysli a srdci se to vše jevilo krásné a stejně éterické a prázdné jako opuštěná pavučina.</p>
<p>Jak vrávoravě postupoval k západu do chladu houstnoucích stínů, uvědomil si, že pokud na něho v lidských pohledech na smrt, které teď měl uložené ve svých umírajících buňkách a samotné DNA, něco působí, jsou to literární a umělecké pokusy o vyjádření lidské stránky toho střetu – jakýsi vzdor génia. Harman si prohlédl uložené obrázky s Rembrandtovými posledními autoportréty a rozplakal se nad strašlivou moudrostí té tváře. Poslouchal, jak si v duchu předčítá každé slovo kompletní verze <emphasis>Hamleta </emphasis>a uvědomil si – stejně jako mnoho generací před ním – že tento stárnoucí princ v černém je možná jediným opravdovým vyslancem z Neobjevené země.</p>
<p>Zjistil, že pláče, a že nepláče pro sebe ani pro svůj blížící se odchod – dokonce ani pro ztrátu Ady a svého nenarozeného dítěte, které nedokázal dostat úplně z hlavy nikdy – ale bylo to prostě tím, že nikdy neměl možnost zhlédnout představení nějaké shakespearovské hry. Došlo mu, že kdyby se vrátil do Ardisu zdravý jako řípa a ne jako tahle krvácející, umírající kostra, chtěl by, aby komunita některou Shakespearovu hru sehrála, pokud se jí podařilo útok voynixů přečkat. Kterou?</p>
<p>Snaha rozhodnout tuto zajímavou otázku zaměstnala Harmanovu pozornost na tak dlouho, že si ani nevšiml, jak obloha nad ním přešla do hlubokých odstínů soumraku. Stejně tak nezaregistroval, kdy v té výseči oblohy zůstaly jen hvězdy a pohyb prstenců a okamžitě nezaznamenal ani to, že mu chlad příkopu, jímž klopýtá k západu, proniká nejdřív do kůže, pak do masa a nakonec až do kostí.</p>
<p>Potom už nemohl jít dál. Zakopával o kameny a o jiné věci, které neviděl. Neviděl dokonce ani to, kde začínají stěny Průrvy. Všechno bylo strašně studené a utopené v naprosté tmě – jakási první chuť smrti.</p>
<p>Harman nechtěl zemřít. Ještě ne. Teď ne. Schoulil se na písčitém dnu Průrvy do embryonální polohy. Kamínky a písek, které mu rozdíraly kůži do masa, vnímal jako realitu, jako potvrzení, že ještě žije. Začaly mu drkotat zuby. Přitiskl si ruce k tělu, přitáhl si kolena výš a objal je, roztřesený po celém těle, ale ubezpečený, že žije. Dokonce si toužebně vzpomněl na batoh, který nechal tak daleko za sebou, na spací pytel z tepelně izolačního materiálu a na své šaty. Jeho mozek bral na vědomí, že v něm zůstaly i výživné tyčinky, ale žaludek se s tím odmítal smířit.</p>
<p>Během noci se musel několikrát odplazit z hnízdečka v písku, které si svým schouleným tělem vytvořil, a v kleku na všech čtyřech se otřásat v dalších a dalších návalech zvracení – ale bylo to jen dávení nasucho. Všechno, co měl včera v žaludku, bylo už dávno pryč. Potom se pomalu, pracně odplazil zpátky do své prohlubně v písku ve tvaru schouleného plodu. Slaboučké teplo, které zase najde, až se tam znovu schoulí, očekával stejně, jako by se možná předtím těšil na dobré jídlo.</p>
<p>Tak kterou hru? První, kterou kdy přečetl, byla <emphasis>Romeo a Julie </emphasis>a zachovávala si kouzlo prvního setkání. Teď si připomínal <emphasis>Krále Leara – nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy </emphasis>– a měl pocit, že se k umírajícímu muži, jako byl on, dokonale hodí, dokonce i k takovému, který se nedožil vlastního syna nebo dcery, ale jako první setkání se Shakespearem by to možná pro ardiskou komunitu bylo příliš. Jelikož by museli být sami sobě herci, přemýšlel, kdo by z nich mohl hrát starého Leara… jediný obličej, který si dovedl představit, byl Odysseus-Nikdo. Jak na tom asi teď je?</p>
<p>Harman otočil obličej vzhůru a zadíval se na prstence, jak se otáčejí na pozadí hvězd. Byla to krása, již nikdy neocenil tolik, jako té strašlivé noci. Nějaká jasná čárka – jasnější než zbytek prstencových hvězd dohromady – smělý škrtanec na onyxovém pozadí, přešla přes prstenec P a posunula se mezi opravdové hvězdy, než zmizela za stěnou na jižní straně Průrvy. Harman neměl ponětí, co to mohlo být – trvalo to příliš dlouho, než aby to byl meteor – ale věděl, že to bylo tak strašně daleko, že to s ním nemohlo mít nic společného.</p>
<p>Jak tak přemýšlel o smrti a o Shakespearovi, aniž se zatím rozhodl, kterou hru inscenovat jako první, narazil Harman na tyto zajímavé verše uložené hluboko ve své DNA. Pronášel je Claudio, Claudio ze hry <emphasis>Něco za něco, </emphasis>když byl konfrontován se svou popravou:</p>
<p><emphasis>Umřít a zmizet kamsi do neznáma</emphasis></p>
<p><emphasis>Ztuhnout a teplý, živoucí tep smyslů</emphasis></p>
<p><emphasis>proměnit ve studenou, tupou hroudu,</emphasis></p>
<p><emphasis>v ohnivých proudech mořit radost ducha,</emphasis></p>
<p><emphasis>nechat ho zmrazit mezi žebry ledu,</emphasis></p>
<p><emphasis>ve slepé vichřici ho uvěznit,</emphasis></p>
<p><emphasis>v poryvech hnát ho kolem zeměkoule</emphasis></p>
<p><emphasis>visící v prázdnu; výt a skučet hůř</emphasis></p>
<p><emphasis>než nejhorší a nejhříšnější hříšník –</emphasis></p>
<p><emphasis>to hrůza je a děs! To nejhorší,</emphasis></p>
<p><emphasis>co v životě nás může vůbec potkat –</emphasis></p>
<p><emphasis>chudoba, stáří, bolest nebo žalář –</emphasis></p>
<p><emphasis>je ráj, když srovnám to s tím, čím nás</emphasis></p>
<p><emphasis>děsí smrt.</emphasis></p>
<p>Harman se přistihl, že pláče – je schoulený, prochladlý a pláče – ne však strachem ze smrti nebo hrozbou, že již brzy ztratí všechno a všechny, ale štěstím, že je součástí druhu, z něhož vzešel muž schopný napsat tato slova, zrodit tyto myšlenky. Skoro – <emphasis>skoro</emphasis> – to odčiňovalo lidský intelekt, který vymyslel, zkonstruoval, spustil a posádkou vybavil ponorku za ním se sedmi sty šedesáti osmi černými dírami, které čekaly, až pozřou budoucnost všech.</p>
<p>Najednou se Harman nahlas rozesmál. Jeho myšlenky samy od sebe přeskočily k „ódě na slavíka“ od Johna Keatse a spatřil – nikdo mu to neukázal, viděl to sám – jak mladý Keats svými verši o zpěvném ptáku pokyvuje Shakespearovi:</p>
<p><emphasis>Zpíval bys dosud, já bych neslyšel,</emphasis></p>
<p><emphasis>jen živná půda pro tvé rekviem.</emphasis></p>
<p>„Třikrát sláva spojenectví Claudiovy tupé hroudy a Johnyho hluché živné půdy!“ zvolal Harman. Ten náhlý pokus promluvit ho donutil k dalšímu kašli a když se ve světle prstenců podíval na svou ruku, spatřil, že vykašlal červenou krev a tři zuby.</p>
<p>Zasténal, znovu se stočil do svého písečného lůna, zachvěl se a pak se musel znovu pousmát. Tak jako jeho jazyk nemohl přestat s ohledáváním těch tří děr v dásních, kde bývaly zuby, nemohl jeho neklidný mozek přestat propátrávat Shakespeara. To, co vyprovokovalo Harmanův úsměv, byl kuplet z <emphasis>Cymbelína:</emphasis></p>
<p><emphasis>Zlatí hoši, dívky, ach,</emphasis></p>
<p><emphasis>jako nuzák přejdou v prach.</emphasis></p>
<p>Až teď mu ta slovní hříčka došla. Co je to za geniální plémě, uvažoval Harman, že dokáže s tak dětinským, hravým vtipem přistupovat k tak vážným věcem?</p>
<p>S touto poslední myšlenkou sklouzl do náruče chladného spánku, v níž necítil studený déšť, který ho začal zkrápět.</p>
<p>Probudil se.</p>
<p>To byl první div. Otevřel oči slepené krví do šedivého, studeného, předjitřního rána, obklopený po obou stranách dosud temnými stěnami Průrvy, tyčícími se do výšky sto padesáti metrů nebo i víc. Ale spal a teď se probudil.</p>
<p>Druhý div byl to, že se nakonec mohl jakž takž hýbat. Trvalo mu patnáct minut, než se zvedl na všechny čtyři, ale když už se mu to podařilo, odlezl k nejbližšímu balvanu, který tam vystupoval z písku, a za dalších deset minut se dokázal postavit na nohy, aniž znovu upadl.</p>
<p>Byl připravený vydat se na další pochod k západu, jenže nevěděl, kterým směrem je západ.</p>
<p>Úplně se otočil. Dlouhá Průrva se táhla z jedné strany na druhou, ale nedalo se poznat, kterým směrem je východ a kterým západ. Rozechvělý, roztřesený, bolavý na tolika místech a takovými způsoby, jaké by si nedovedl představit, motal se v kruzích, hledal své šlápoty z předchozí noci, jenže většinu dna tvořila skála a déšť, ve kterém málem umrzl, smyl veškeré otisky jeho bosých nohou.</p>
<p>Zapotácel se a popošel o čtyři kroky jedním směrem. Přesvědčený, že se vrací k ponorce, otočil se a udělal šest kroků druhým směrem.</p>
<p>Bylo to k ničemu.</p>
<p>Kompaktní mraky visely nízko nad ústím Průrvy. Nic mu nenapovídalo, kde by mohl být východ a kde západ. Představa, že by se vydal zpátky k ponorce a veškerému zlu, jež leželo v jejím břiše, nebo že by měl přijít o vzdálenost, o niž se včera tak pracně přiblížil k Adě a Ardisu, byla nesnesitelná.</p>
<p>Dovrávoral ke stěně Průrvy – nevěděl, jestli je to severní stěna nebo jižní – a pohlédl v pomalu sílícím předjitřním světle na svůj odraz.</p>
<p>Díval se na něho tvor, který nebyl Harman. Jeho nahé tělo již vypadalo jako kostra. Skvrny od krve nahromaděné pod kůží byly všude – na propadlých lících, na hrudi, pod kůží na předloktí, na roztřesených nohách, obrovský flek měl dokonce i na podbřišku. Když znovu zakašlal, vypadly mu další dva zuby. Ve vodním zrcadle to vypadalo, že mu tečou krvavé slzy. Jako by se chtěl upravit, odhrnul si vlasy.</p>
<p>Dlouhou, prázdnou chvíli strávil tím, že upřeně zíral na svou pěst. V ruce mu zůstal obrovský chumáč vlasů. Bylo to, jako by držel nějakého mrtvého tvorečka tvořeného pouze vlasy. Pustil je a znovu si přejel rukou po hlavě. Uvolnily se další. Podíval se na svůj odraz a spatřil chodící mrtvolu, již z jedné třetiny lysou.</p>
<p>Na zádech ucítil teplý dotek.</p>
<p>Harman se otočil a málem upadl.</p>
<p>Bylo to slunce – vycházelo přímo ve škvíře Průrvy za ním. Vycházelo dokonale v klíčové dírce Průrvy a jeho zlaté paprsky ho na několik sekund zalily teplem, než mraky oranžovou kouli spolkly. Jaká byla pravděpodobnost, že slunce právě toto ráno vyjde přímo nad Průrvou – jako by Harman byl druid, který čeká ve Stonehenge na východ slunce v den rovnodennosti?</p>
<p>Byl tak zmámený, že by zapomněl, kde slunce vyšlo, pokud by okamžitě něco neudělal. Věděl to, proto zamířil opačným směrem, než bylo teplo, které ho zahřálo do zad, a začal se znovu belhat na západ.</p>
<p>Kolem poledne – mraky se mezi jednotlivými přeháňkami trhaly a dávaly tušit sluneční paprsky – jako by již Harmanova mysl nebyla s vrávorajícím tělem spojená. Dělal dvakrát tolik kroků, než bylo nutné, potácel se od severní stěny Průrvy k jižní, dokonce musel ruce zlehka pokládat na silové pole, aby ho bzučivě koplo a popohnalo k dalšímu pochodu tím nekonečným žlabem.</p>
<p>Cestou přemýšlel o tom, co přinese – nebo mohla přinést – jeho lidem budoucnost. Nejenom těm, kteří přežili v Ardisu, ale všem lidem starého typu, kteří snad kruté útoky voynixů přečkali. Jakou vládu, náboženství, společnost, kulturu nebo politiku teď mohli vytvořit, když byl starý svět navždy pryč?</p>
<p>Modul proteinové paměti uhnízděný hluboko v Harmanově zakódované DNA – paměti, která zanikne až dávno poté, co odumře a rozpadne se většina ostatních buněk Harmanova těla – mu nabídl tento úryvek z <emphasis>Dopisů z vězení </emphasis>Antonia Gramsciho: „Krize spočívá přesně v tom, že staré umírá a nové se nemůže zrodit; v tomto mezivládí se objevuje velká pestrost chorobných příznaků.“</p>
<p>Harman se nahlas rozesmál a to jediné štěkavé zasmání ho stálo další přední zub. No ovšem, chorobné příznaky. Stačilo jen povrchně zapátrat po kontextu tohoto úryvku, aby zjistil, že tenhle Gramsci byl intelektuál, který propagoval revoluci, socialismus a komunismus – ty poslední dvě teorie odumřely a zpráchnivěly ani ne v polovině ztraceného věku, po zásluze opuštěné jako naivní nesmysly – ale problém mezivládí rozhodně zůstal a nyní se znovu vynořil.</p>
<p>Uvědomil si, že Ada vedla své lidi v týdnech a měsících, než on svou těhotnou milou tak hloupě opustil, k jakési primitivní athénské demokracii. Nikdy o tom spolu nemluvili, ale byl si vědom jejího poznání, že čtyři stovky lidí, které tenkrát tvořily ardiskou komunitu – to bylo před masakrem z rukou voynixů, jehož sledování mu zprostředkovala ta červená turínka v <emphasis>eiffelbahn</emphasis> – čekaly, že je bude vést. Vplula do té role přirozeně, třebaže se jí příčila. Tím, že přesouvala rozhodnutí na neustálá hlasování, se zjevně snažila vytvořit základ pro budoucí demokracii, pokud Ardis přežije.</p>
<p>Jenže jestli mu červená turínka ukázala pravdivé obrazy – a Harman věřil, že ano – Ardis jako opravdová komunita nepřežil. Čtyři sta lidí byla komunita. Padesát čtyři otrhaných, vyhladovělých pozůstalých ne.</p>
<p>Zdálo se, že ozáření Harmanovi zničilo velkou část krční výstelky, takže teď při každém polknutí vykašlal krev. Snažil se zpomalit rychlost polykání na jedenkrát za každých deset kroků. Věděl, že pravou ruku a bradu má umazané od krve.</p>
<p>Bylo by zajímavé vidět, jaké společenské a politické struktury by si jeho druh vybudoval. Možná populace – pouhých sto tisíc mužů a žen – nebyla ani před útoky voynixů dost početná pro vytvoření opravdové dynamiky, k níž patřila politika, náboženské obřady, vojska nebo společenské hierarchie.</p>
<p>Ale Harman tomu nevěřil. V mnoha svých proteinových paměťových bankách viděl příklady Athén, Sparty a dalších řeckých útvarů z doby dlouho před vzestupem Athén a Sparty. Turínkové drama – to, co teď jasně viděl jako Homérovu <emphasis>Íliadu </emphasis>– si své hrdiny vypůjčilo z království, jež byla stejně malá jako Odysseův ostrov Ithaka.</p>
<p>Při přemýšlení o turínkovém dramatu si vzpomněl na oltář, který letmo zahlédli před rokem při výletu do Kráteru Paříž, těsně poté, co Daemana sežral dinosaurus – byl zasvěcený jednomu z olympských bohů, ale Harman už zapomněl kterému, Přinejmenším po dobu posledního půldruhého tisíce let sloužili jeho lidem jako náhrada bohů a Boha postlidé, ale jaké tvary a obřady by nabrala budoucí potřeba víry? Budoucnost.</p>
<p>Udýchaný Harman se zastavil, opřel se o černou skálu vyčnívající ze severní stěny Průrvy, která mu sahala po ramena, a zkusil se zamyslet nad budoucností.</p>
<p>Nohy se mu prudce třásly. Bylo to, jako by se mu svaly na nohách rozpouštěly před očima.</p>
<p>Jak tam stál, supěl a silou protlačoval dech stahujícím se, krvácejícím hrdlem, podíval se před sebe a překvapeně zamrkal.</p>
<p>Slunce stálo těsně nad štěrbinou Průrvy. V prvním strašlivém okamžiku Harmana napadlo, že slunce pořád ještě vychází a že se přece jen vydal špatným směrem, ale pak si uvědomil, že šel jako omámený celý den. Slunce sestoupilo z mraků a chystalo se zapadnout na konci Průrvy mající podobu dlouhé chodby.</p>
<p>Udělal ještě dva kroky a upadl na obličej.</p>
<p>Tentokrát nedokázal vstát. Opřít se o pravý loket, aby mohl pozorovat západ slunce, ho připravilo o všechny síly.</p>
<p>Hlavu měl velice jasnou. Už nepřemýšlel o Shakespearovi, o Keatsovi, o náboženství, o nebi, o smrti, o politice nebo o demokracii. Přemýšlel o svých přátelích. Viděl Hannah, jak se smála ten den, kdy u řeky odlévala kov – vybavoval si detaily její mladistvé energie a veselí jejích přátel, když odlili první bronzový předmět, vytvořený po kolika tisících let? Viděl Petyra, jak zápasil s Odysseem, když ještě vousatý řecký bojovník pořádal na travnatém pahorku za Ardisem přednášky o filozofii a zvláštní pásma otázek a odpovědí.</p>
<p>Vybavil si Savin chraplavý, cynický hlas a ještě chraplavější smích. Měl v dokonalé paměti, jak jásali a křičeli, když Savi vyvezla v traktoru jeho a Daemana z Jeruzaléma a tisíce voynixů je marně pronásledovaly. A uviděl tvář svého přítele Daemana, jako by se na ni díval přes dva objektivy – buclatého, sebou samotným pohlceného nedospělého mladíčka z doby, kdy se s ním setkal poprvé, a jeho hubenou, vážnou verzi – muže, kterému člověk může svěřit svůj život – již viděl naposledy před několika týdny, když v soniu opouštěl Ardis.</p>
<p>A když pak slunce vklouzlo do Průrvy tak dokonale, že se okraji přesně dotýkalo jejích stěn – usmál se, když si představil zvuk syčící páry, a dokonce se mu zdálo, že jej svýma dosluhujícíma ušima zaslechl – Harman pomyslel na Adu.</p>
<p>Myslel na její oči, úsměv a jemný hlas. Vzpomínal na její smích a dotek a na to, jak byli spolu naposledy v posteli. Dopřál si vzpomínku, jak se od sebe odvrátili, když na ně přišel spánek, ale také jak k sobě zanedlouho přimkli křivky svých těl, aby se zahřáli – nejdřív se mu Ada přitiskla k zádům a ovinula ho pravou rukou, později v noci se on přitiskl k jejím zádům a dokonalému zadku, což v něm probudilo záchvěv vzrušení, i když ho zrovna zmáhal spánek, objal ji levou paží a uchopil její ňadro.</p>
<p>Harman si uvědomil, že nemůže pořádně zamrkat, nemůže pořádně zavřít oči, jak má na víčkách zaschlou krev. Zapadající slunce – spodní okraj již klesl pod obzor Průrvy – mu vypalovalo do sítnice červenooranžové ozvěny. Bylo to jedno. Harman věděl, že po tomto západu slunce nebude muset oči už nikdy používat. Proto se soustředil, aby ve vzpomínkách a v srdci choval svou milovanou Adu, a dál se díval, jak druhá polovina slunečního kotouče mizí přímo na západě.</p>
<p>Přes poslední západ slunce se něco pohnulo a zakrylo jej.</p>
<p>Harmanův umírající mozek tu informaci několik minut nedokázal zpracovat. Do jeho zorného pole něco <emphasis>připlulo a zaclonilo mu výhled na poslední západ slunce.</emphasis></p>
<p>Stále opřený o pravý loket, použil hřbet levé ruky k tomu, aby si z očí setřel část zaschlé krve.</p>
<p>Nějakých šest sedm metrů na západ od něho v Průrvě něco stálo. Muselo to vyjít z vodní stěny na severní straně Průrvy. Velké to bylo asi jako osmi nebo devítileté dítě a tvarem se to lidskému dítěti více či méně podobalo, ale mělo to na sobě zvláštní oděv z kovu a plastu.</p>
<p>Tam, kde by chlapeček měl mít oči, si Harman všiml černého štítku.</p>
<p><emphasis>Na prahu smrti, když mozek přestává fungovat nedostatkem kyslíku, </emphasis>napověděla mu bez vyzvání molekula proteinové paměti, <emphasis>nejsou halucinace neobvyklé. Častá vyprávění resuscitovaných obětí o „dlouhém tunelu“ končícím v „jasném světle“ proto…</emphasis></p>
<p>Do hajzlu s tím, pomyslel si Harman. On se díval dlouhým tunelem k jasnému světlu, ale ze slunce zbýval jen horní okraj a obě stěny Průrvy žily světlem – stříbrné, jasné, zrcadlové plochy s miliony faset tančícího světla.</p>
<p>Ale ten chlapec v červenočerném obleku z plastu a kovu byl skutečný.</p>
<p>A Harmanovi přímo před očima se ze severní strany Průrvy procpalo něco většího a podivnějšího.</p>
<p><emphasis>Silové pole je polopropustné pouze pro lidi a pro to, co mají na sobě, </emphasis>pomyslel si Harman.</p>
<p>Ale toto druhé zjevení mělo k člověku velice daleko. Bylo přibližně dvakrát mohutnější než největší drožka, ale podobalo se spíš nějakému obřímu, nestvůrnému robotickému krabovi s velkými klepety a mnoha kovovýma nohama. Z poškrábaného, rozrytého krunýře se v hlučných čůrcích valila voda.</p>
<p><emphasis>Nikdo mi neřekl, že poslední minuty před smrtí budou tak vizuálně zábavné, </emphasis>pomyslel si Harman.</p>
<p>Postava chlapečka přistoupila blíž a promluvila anglicky. Měla tichý a dosti chlapecký hlas, který se možná hodně podobal tomu, jak by mohl mluvit Harmanův budoucí syn. „Pane,“ řekla, „nepotřebujete nějak pomoci?“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>87</strong></p>
<p>Bylo těsně po východu slunce a padesát tisíc voynixů útočilo ze všech stran. Ada se zastavila a ohlédla se k Jámě, kde dosud ležela rozstřílená mrtvola Setebova potomka.</p>
<p>Daeman ji vzal za ruku. „Nic si nevyčítej. Dřív nebo později jsme to museli zabít.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Nemrzí mě to ani trochu.“ Pak křikla na Greogiho a Hannah: „Vzlétněte se vzdušným vorem!“</p>
<p>Příliš pozdě. Více než polovina lidí propadla panice, když uslyšela dunivý běh útočících voynixů – tvory nebylo v lese dosud vidět, ale tříkilometrový okruh se již určitě zúžil na polovinu. Za necelou minutu budou v Ardisu.</p>
<p>„Ne! Ne!“ vykřikla Ada, když se třicet lidí v panice pokusilo vmáčknout na palubu pomalu stoupajícího vzdušného voru. Pilotovala Hannah, snažila se udržet stroj nehybně ve výšce necelého metru, ale nahoru se snažili vylézt další a další lidé.</p>
<p>„Výš!“ vykřikl Daeman. „Hannah! Vzlétni výš!“</p>
<p>Příliš pozdě. Těžký stroj mechanicky zakvílel, naklonil se na pravou stranu, zřítil se na zem a lidi ze sebe shodil.</p>
<p>Ada a Daeman se rozběhli ke zřícenému stroji. Hannah sklíčeně vzhlédla. „Už to nepůjde nastartovat. Něco se rozbilo.“</p>
<p>„Nevadí,“ řekla klidným hlasem Ada. „Stejně by nezvládl ani jednu cestu na ostrov.“ Stiskla Hannah ruku a zvýšila hlas: <emphasis>„Všichni na hradby! Okamžitě! Přineste všechny zbraně, které máme. Největší šanci budeme mít, když zadržíme první útok.“</emphasis></p>
<p>Otočila se a rozběhla se k západní hradbě. Chvíli nato začali ostatní dělat totéž a vybírat si volná místa na palisádě, která teď měla tvar kruhu. Všichni se chopili Adina příkladu a měli u sebe přinejmenším dvě flešetové pistole, kuši a k tomu těžký plátěný pytel se zásobníky a šipkami.</p>
<p>Ada si našla místo u střílny a zjistila, že Daeman je pořád vedle ní. „Dobrý,“ řekl.</p>
<p>Přikývla, přestože neměla ponětí, co jí ve skutečnosti říká,</p>
<p>Velice pečlivě, bez jakéhokoli spěchu, Ada zacvakla nový zásobník, vymáčkla pojistku a namířila pušku na linii stromů, která nebyla dál než dvě stě metrů.</p>
<p>Svist, sykot a chřestění blížících se voynixů zesílily na ohlušující úroveň a Ada se přistihla, že musí bojovat s nutkáním upustit pušku a zakrýt si uši. Srdce jí bušilo a ona cítila lehkou nevolnost, skoro takovou jako na začátku těhotenství, ale strach neměla. Zatím ne.</p>
<p>„Všechny ty roky turínkového dramatu,“ řekla, aniž si uvědomila, že mluví nahlas.</p>
<p>„Cože?“ zeptal se Daeman a naklonil se k ní blíž.</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Jenom jsem přemýšlela o turínkovém dramatu. Podle Harmana Odysseus řekl, že to se Savi začali oni – myslím tím že rozdali turínky, před deseti lety. Třeba nás chtěli naučit, jak zemřít odvážně.“</p>
<p>„Byl bych raději, kdyby nám dali něco, co by nás naučilo, jak zvítězit proti padesáti tisícům zkurvených voynixů,“ odvětil Daeman. Odjistil západku své zbraně.</p>
<p>Ada se zasmála,</p>
<p>Tichý zvuk zanikl v rachotu, s nímž voynixové vyrazili z lesa – někteří seskákali z větví stromů, další pelášili pod těmi, kteří skákali – šedivá stěna krunýřů a spárů se na ně hnala rychlostí nějakých osmdesáti devadesáti kilometrů za hodinu. Tentokrát jich bylo tolik, že Ada měla potíže rozeznat ve zvedající se a klesající mase těla jednotlivých bestií. Ohlédla se a uviděla, že stejná noční můra se na ně řítí ze všech stran, jak desítky tisíc voynixů maximální rychlostí stahují poloměr.</p>
<p>Nikdo nevykřikl: <emphasis>Pal! </emphasis>ale najednou stříleli všichni. Ada vycenila zuby, ovládnutá jakousi zuřivou hrůzou, když flešetová puška několika prudkými záškuby o její rameno vyprázdnila první zásobník. Nechala jej vypadnout a zacvakla na jeho místo nový.</p>
<p>Flešety se zarývaly do voynixů po tisících, křišťálové fasety se blyštěly ve vycházejícím slunci, ale vypadalo to, jako by zásahy neměly žádný účinek. Voynixové určitě padali k zemi, ale těch, kteří skákali, pelášili, běželi a hrabali se po všech čtyřech, bylo tolik tisíc, že Ada ty zraněné a mrtvé ani neviděla padat. Šedostříbrná hradba smrti překonala polovinu vzdálenosti od lesa v několika sekundách. Za dalších několik sekund se ti tvorové převalí přes nízkou palisádu.</p>
<p>Daeman byl možná první, kdo hradbu přelezl – odpřisáhnout to Ada nemohla, protože to skoro vypadalo jako současné rozhodnutí. Popadl jednu zbraň, zařval a odrazil se od předprsně, přehoupl se přes vršek klád, dopadl, překulil se a rozběhl se proti voynixům.</p>
<p>Ada se smála a plakala. Připojit se k tomu útoku byla najednou ta nejdůležitější věc na světě – nejdůležitější na světě bylo zemřít při útoku na ty tupé, kruté, idiotské, k vraždění naprogramované nepřátele a nečekat tady za dřevěnými hradbami na to, až člověka zabijí zbaběle skrčeného.</p>
<p>Komicky opatrná, protože byla koneckonců pět měsíců těhotná, skočila, udělala kotoul, vstala a vyrazila za Daemanem. V běhu střílela. Uslyšela, jak nalevo křičí známý hlas, a otočila se na tak dlouho, aby zahlédla Hannah a Edide, které běžely nedaleko za ní, zastavily se, aby mohly vystřelit, a znovu se rozběhly.</p>
<p>Už rozeznala hrby na šedých krunýřích těl. Voynixové každým skokem zkracovali vzdálenost o šest sedm metrů a vražedné spáry měli roztažené. Ada se hnala loukou a střílela. Už nevěděla, že křičí, ani jaká slova křičí. Krátce, velice krátce si představila Harmana a pokusila se odeslat mu zprávu – <emphasis>miláčku, mrzí mě, jak to s děťátkem dopadlo</emphasis> – ale pak už se soustředila jen na běh a střelbu. Šedivé postavy byly už skoro u nich, zvedaly se nad ně jako stříbrošedá přílivová vlna…</p>
<p>Exploze odhodila Adu tři metry dozadu a sežehla jí obočí.</p>
<p>Muži a ženy leželi všude kolem, odhození spolu s ní, omráčení tak, že nebyli schopni promluvit ani vstát. Někteří se snažili uhasit plameny na svém oblečení. Někteří byli v bezvědomí.</p>
<p>Ardis byl obklíčený stěnou ohně, která sahala do výšky patnácti, dvaceti, třiceti metrů.</p>
<p>Nato se objevila druhá vlna voynixů, kteří běželi a proskakovali plameny. Podél této linie běžících šedostříbrných postav vykvetly další exploze. Ada přimhouřenýma očima sledovala, jak se krunýře, spáry, nohy a hrby rozletují všemi směry.</p>
<p>Pak byl u ní najednou Daeman a snažil se ji zvednout. Funěl, na obličeji měl puchýře od popálenin. „Ado… musíme se… vrátit… do…“</p>
<p>Ada si uvolnila ruku a zadívala se nahoru na oblohu. Ve vzduchu nad ardiskou mýtinou bylo pět létajících strojů a žádný z nich nebyl sonio – čtyři menší stroje s netopýřími křídly shazovaly nějaké sudy k linii stromů, zatímco mnohem větší, okřídlené plavidlo klesalo ke středu jejich tábora obehnaného palisádou – četné výbuchy již stačily většinu hradby vyvrátit dovnitř.</p>
<p>Ze strojů s netopýřími křídly se náhle spustila lana, po nichž svištivě sklouzly černé postavy, které vypadaly humanoidně, ale lidé to nebyli. Dopadly na zem tak rychle, jak by to člověk nedokázal, a rozběhly se, aby zajistily prostor. Když někteří z těchto vysokých, černých tvorů proběhli kolem Ady, poznala, že to nejsou lidé – dokonce ani lidé v nějaké válečné zbroji – ale mohutnější bytosti, které jsou zvláštně pospojované klouby a těla mají pokrytá trny, ostny a ebenovým chitinovým brněním.</p>
<p>Plameny proběhli další voynixové.</p>
<p>Černé postavy mezi ní a voynixy zaklekly a zvedly zbraně, které byly na pohled příliš těžké na to, aby je mohl zvednout člověk. Zbraně znenadání spustily – znělo to jako nějaký řetězem poháněný nástroj k řezání: <emphasis>čuga-čink-guga-čuga-gink </emphasis>a do ženoucích se řad voynixů se zakrojily pulzy čistě modré energie. Všude, kam pulz udeřil, voynixové vybuchli.</p>
<p>Daeman ji tahal zpátky k ohradě.</p>
<p>„Co?“ zakřičela do toho rachotu. „Co?“</p>
<p>Daeman zavrtěl hlavou. Buď ji neslyšel, nebo ani on neznal odpověď.</p>
<p>Další salva explozí znovu srazila všechny ustupující lidi na zem. Tentokrát se hřiby ohně zvedly šedesát až devadesát metrů vysoko do studeného ranního vzduchu. Všechny stromy na západ a na východ od Ardisu hořely.</p>
<p>Voynixové proskakovali plameny. Chitinovití černí vojáci je kosili po desítkách, potom po stovkách.</p>
<p>Pak se najednou jedna z těch černých postav vztyčila nad ní. Podala jí dlouhou, ostnatou černou paži a rozevřela ruku, která se víc než ruce podobala černým drápům. „Ada <emphasis>Uhr?</emphasis>“ promluvilo to klidným, hlubokým hlasem. „Jsem velitel centurie Mep Ahoo. Váš manžel vás potřebuje. Doprovodím vás se svou četou zpátky do tábora.“</p>
<p>Velká loď přistála vedle Jámy. Toto létající plavidlo bylo pro palisádu příliš velké a při přistání porazilo většinu z toho, co z dřevěné hradby zbývalo. Stálo na vysokých, článkovaných kovových nohách a v jeho břiše bylo otevřené něco jako nákladní vrata.</p>
<p>Harman ležel na nosítkách na zemi a kolem něho se krčilo několik dalších tvorů. Ada si jich nevšímala a rozběhla se k němu.</p>
<p>Hlava jejího milovaného byla podložená polštářem a tělo bylo přikryté dekou, ale Ada si musela vrazit pěst do úst, aby nevykřikla. Obličej měl rozrytý, tváře propadlé, dásně prakticky bezzubé. Oči mu krvácely. Rty mu rozpraskaly tak, že vypadaly, skoro jako kdyby je něco rozžmoulalo na kusy. Nad dekou bylo vidět holá předloktí a Ada si všimla krve nahromaděné pod kůží – zrudlou kůží, která se loupala, jako kdyby se spálila na slunci nejvíc, jak to jde.</p>
<p>Daeman, Hannah, Greogi a ostatní se přikrčili vedle ní. Uchopila Harmana za ruku a ucítila, jak na její jemný stisk odpověděl nepatrný tlak. Umírající muž na nosítkách se pokusil zaostřit na ni oči pokryté šedým zákalem, pokusil se promluvit. Dokázal pouze vykašlat krev.</p>
<p>Pak na ni promluvila drobná humanoidní postava v červenočerném kovu a plastu. „Vy jste Ada?“</p>
<p>„Ano.“ Neotočila se, aby se na toho mechanického chlapce podívala. Měla oči jenom pro Harmana.</p>
<p>„Podařilo se mu říci vaše jméno a udat nám souřadnice tohoto místa. Je nám líto, že jsme ho nenašli dřív.“</p>
<p>„Co…“ začala a nevěděla, na co se zeptat. Jeden mechanický tvor nedaleko byl obrovský. Jemně držel kapačkovou láhev, z níž do Harmanovy vyhublé paže něco teklo.</p>
<p>„Dostal smrtelnou dávku ozáření,“ řekla chlapecká postava měkkým hlasem. „Téměř určitě z ponorky, na kterou narazil v Atlantické průrvě.“</p>
<p><emphasis>Ponorka, </emphasis>pomyslela si Ada. To slovo jí nic neříkalo.</p>
<p>„Je nám to líto, ale jednoduše nemáme zdravotnické vybavení pro lidi v takovémto stavu,“ pokračoval maličký člověkostroj. „Když jsme viděli, jaké tady máte problémy, zavolali jsme si sršně z <emphasis>Královny Mab</emphasis>, které nám přivezly utišující prostředky a další láhve s nitrožilní výživou, ale s vlastním poškozením radiací neumíme udělat nic.“</p>
<p>Ada ve skutečnosti nechápala nic z toho, co ta postavička říká. Jednou rukou držela za ruku Harmana a cítila, jak umírá.</p>
<p>Harman zakašlal. Očividně se mu nedařilo dostat ze sebe zvuky řeči, o něž se snažil, znovu zakašlal a pokusil se svou ruku odtáhnout. Ada ji dál držela, ale umírající muž se nedal a tahal dál…</p>
<p>Uvědomila si, že mu svým stiskem určitě působí bolest, a ruku pustila.</p>
<p>„Promiň, miláčku.“</p>
<p>Za nimi došlo k dalším explozím, teď už ve větší vzdálenosti. Létající stroje ve tvaru netopýrů střílely do okolních lesů s tím soustavným hlukem, který připomínal řinčení řetězů. Vysocí, chitinovití vojáci běhali táborem sem a tam – někteří ošetřovali lidem lehká zranění, většinou popáleniny od výbuchů.</p>
<p>Harman pravou ruku neodtáhl, ale zvedl ji k Adinu obličeji.</p>
<p>Pokusila se ho za ni vzít, ale on její ruku odstrčil svou levačkou. Nechala své ruce bez hnutí a dovolila mu, aby se dotkl její šíje, její tváře – přitiskl jí dlaň na čelo a pak použil veškerou svou sílu k tomu, aby prsty Adinu lebku obepnul, skoro až zoufale ji sevřel.</p>
<p>Začalo to dřív, než Adu stačilo napadnout, aby se odtáhla.</p>
<p>Ještě nic, dokonce ani exploze, která ji před chvílí odhodila vzduchem o tři metry dozadu, nezasáhlo Adu tak prudce jako tohle.</p>
<p>První byl Harmanův jasný hlas: <emphasis>To je v pořádku, miláčku, moje nejdražší. Uvolni se. Je to v pořádku. Musím ti tento dar předat, dokud můžu.</emphasis></p>
<p>A pak všechno kolem ní zmizelo, všechno kromě tlaku poničené ruky a krvácejících prstů milovaného, z nichž se do ní přelévaly obrazy – směřovaly jí nejen do mysli, ale plnily ji slovy, vzpomínkami, představami, obrazy, daty, dalšími vzpomínkami, funkcemi, citáty, knihami, celými svazky, dalšími knihami, dalšími vzpomínkami, jeho láskou k ní, jeho myšlenkami o ní a o jejich dítěti, jeho láskou, dalšími informacemi, dalšími hlasy, jmény, daty, myšlenkami, tvářemi, představami a…</p>
<p>„Ado? Ado?“ Tom nad ní klečel, šplíchal jí vodu na obličej a zlehka ji pleskal. Hannah, Daeman a ostatní klečeli nedaleko. Harman nechal ruku klesnout. Postavička z kovu a plastu Harmana stále obskakovala, ale vypadalo to, že Adin milý je mrtvý.</p>
<p>Ada vstala. „Daemane! Hannah! Pojďte sem. Nakloňte se ke mně.“</p>
<p>„Cože?“ zeptala se Hannah.</p>
<p>Ada zavrtěla hlavou. Na vysvětlování nebyl čas. Nebyl čas na nic jiného než na to, aby se rozdělila. „Věřte mi,“ zaprosila.</p>
<p>Natáhla obě ruce od sebe, levou rukou sevřela čelo Daemanovi, pravou Hannah a aktivovala sdílecí funkci.</p>
<p>Netrvalo to déle než třicet sekund – ne déle, než kolik potřeboval Harman, aby se rozdělil o funkce a nejpodstatnější data s ní, data, která po dlouhé hodiny svého pochodu Průrvou na západ třídil a připravoval na přenos – ale Adě těch třicet sekund připadalo jako třicet věčností. Kdyby mohla zvládnout sama, co bylo třeba udělat dál, nezatěžovala by se sdílením, neztrácela by čas – ani kdyby na tom závisela budoucnost lidstva – jenže sama další kroky zvládnout nemohla. Potřebovala jednoho člověka, který bude pokračovat ve sdílení, a jednoho, aby jí pomohl zachránit Harmana. Stalo se.</p>
<p>Všichni tři – Ada, Daeman a Hannah – padli se zavřenýma očima na kolena.</p>
<p>„Co to je?“ zeptal se Siris.</p>
<p>Někdo s křikem přiběhl do tábora. Byl to jeden z dobrovolníků ve dva kilometry vzdáleném pavilonu. Faxový uzel fungoval! Posel křičel, že v okamžiku, kdy pavilon začali obkličovat voynixové, faxový uzel ožil.</p>
<p><emphasis>Na faxový pavilon není čas, </emphasis>pomyslela si Ada. A z očíslovaných faxových uzlů stejně nebylo kam jít. Lidé byli všude na ústupu nebo čelili přímému útoku. Na žádném ze známých uzlů neexistovalo místo, kde by bylo možné jejího milého zachránit.</p>
<p>Velký tvor, který vypadal jako nějaký gigantický kovový ostrorep, bručel anglicky: „Na oběžné dráze jsou regenerační tanky pro lidi,“ říkal. „Ale jediné, o kterých víme jistě, jsou na orbitálním asteroidu Sycorax, a ten právě minul Měsíc a letí na plný tah. Je nám to líto, ale o žádném jiném nevíme…“</p>
<p>„To je jedno,“ řekla Ada a znovu si klekla k Harmanovi. Sáhla mu na předloktí. Nezareagoval, ale ona v něm cítila poslední uhlíky života – jeho biomonitory komunikovaly s jejími novými biometrickými funkcemi. Zběsile se probírala tisíci uzlů pro volné faxování a vlastními procedurami faxové funkce.</p>
<p>Postlidé měli skladiště ve Středozemní kotlině – měli léky dokonce i proti takové smrti radiací – jenže skladiště byla izolovaná stází a omninetové monitory Adě ukázaly, že Ruce Héraklovy pozvolna zmizely a znovu napustily Středozemí vodou. Potřebovala by stroje – ponorky – aby se do tamních skladišť dostala. To by trvalo příliš dlouho. Oblastí s posťáckými sklady bylo víc, v čínských stepích, nedaleko Suchého údolí v Antarktidě… jenže u všech by trvalo dlouho, než by se tam někdo dostal, a medicínské procedury byly příliš složité. Harman by nezůstal naživu dost dlouho, aby…</p>
<p>Ada popadla Daemana za ruku a přitáhla si ho k sobě. Vypadal omámeně, ohromeně. „Všechny ty nové funkce…“ dostal ze sebe.</p>
<p>Ada jím zatřásla.</p>
<p>„Zopakuj mi, co řekl ten duch, ta Moira!“</p>
<p>„Cože?“ Dokonce i jeho pohled byl nezaostřený.</p>
<p>„Daemane, zopakuj mi ještě jednou, co ti řekl ten duch, který si říkal Moira, ten den, kdy jsme odhlasovali, že dovolíme Nikomu odletět. Začínalo to: ‘Pamatuj si…’ Řekni mi to!“</p>
<p>„No… řekla… ‘Pamatuj si, že v rakvi Nikoho Nikdo neleží,’ odpověděl. „Jak by to mohlo…“</p>
<p>„Ne!“ zvolala Ada. „Ten druhý Nikdo nebyl myšlen jako jméno. Sarkofág je volný a jeho účinek se nevztahuje jen na Nikoho. ‘Pamatuj si, že v rakvi Nikoho nikdo neleží.’ Hannah, ty jsi čekala na Golden Gate na Machu Picchu, než ten sarkofág Odyssea vyléčí. Byla jsi na mostě víckrát než kdokoli z nás ostatních. Vypravíš se tam se mnou? Zkusíš to?“</p>
<p>Hannah trvalo jen sekundu, než pochopila, o co ji přítelkyně žádá. „Ano,“ odpověděla.</p>
<p>„Daemane,“ Ada teď závodila nejenom s časem, ale i se smrtí, která již byla mezi nimi, která již držela Harmana ve svých černých spárech, „musíš toto sdílení zprostředkovat každému, kdo tady je. Hned.“</p>
<p>„Udělám to,“ kývl Daeman, rychle je opustil a začal k sobě svolávat ostatní.</p>
<p>Moravečtí vojáci – Ada je už všechny rozeznávala aspoň podle tvaru, když už neznala jejich jména – stále zajišťovali střelbou prostor kolem tábora, stále zabíjeli poslední útočící voynixe. Žádný voynix neprošel.</p>
<p>„Hannah,“ promluvila Ada, „budeme potřebovat nosítka, ale pro případ, že by se volným faxem nepřenesla, vezmi přes rameno Harmanovu přikrývku, použijeme ji, když budeme muset.“</p>
<p>„Hej,“ vykřikl drobný európský moravec, když Hannah hrubě stáhla z jejich umírajícího lidského pacienta přikrývku. „On to potřebuje! Třásl se…“</p>
<p>Ada vzala malého moravce za ruku a dokonce i přes kov a plast ucítila lidskost a duši. „To je v pořádku,“ uklidňovala ho. Vytáhla si jeho jméno z jeho kybernetické paměti. „Příteli Mahmude, to je v pořádku,“ řekla. „Víme, co děláme. Po celé té době konečně víme, co děláme.“</p>
<p>Pokynula ostatním, aby odstoupili.</p>
<p>Hannah si klekla z jedné strany nosítek, jednu ruku položila Harmanovi na rameno a druhou na kovové držadlo samotných nosítek.</p>
<p>Ada udělala totéž na své straně.</p>
<p>„Myslím, že si jednoduše představíme tu hlavní místnost – tu, kde jsme se setkali s Odysseem – a souřadnice se nám vybaví,“ soudila Ada. „Je důležité, že jsme tam byly obě.“</p>
<p>„Ano,“ odvětila Hannah.</p>
<p>„Až napočítám do tří? Raz, dva… tři.“</p>
<p>Obě ženy, nosítka a Harman zmizeli.</p>
<p>Přestože umírající Harman vypadal, jako by nic nevážil, obě ženy musely posbírat všechny své síly, aby ho i s nosítky přenesly z oblasti hlavního muzea na mostě Golden Gate na Machu Picchu po několika schodištích a zelenými bublinami do zóny sarkofágů, kolem Savina starodávného sarkofágu a po posledním točitém schodišti dolů k rakvi Odyssea-Nikoho.</p>
<p>Ada našla dlaní jen velice nepatrný záchvěv živé reakce, když svému milovanému přiložila ruku na zmučenou hruď, ale neztrácela hledáním života další čas.</p>
<p>„Znovu na tři,“ vyrazila ze sebe udýchaně.</p>
<p>Hannah přikývla.</p>
<p>„Raz, dva… tři.“</p>
<p>Opatrně nahého Harmana zvedly z nosítek a spustily jeho tělo do rakve Nikoho. Hannah stáhla víko a zacvakla je.</p>
<p>„Jak to uděláš…“ začala polekaně Ada. Nové funkce jí řekly, že může zdejší techniku vyzpovídat, ale to by trvalo příliš dlouho…</p>
<p>„Tady,“ řekla Hannah. „Nikdo mi to ukázal, když obživl.“ Poklepala svými prsty sochařky na několik svítících virtuálních tlačítek. Funkce člověka starého typu se propojily s ovládáním kóje.</p>
<p>Rakev si povzdechla a začala bzučet. Do hibernační komory se neviditelnými otvory nahrnula mlha a většinu Harmanova těla schovala. Na čirém víku se vytvořily krystalky ledu. Rozsvítilo se několik nových kontrolek. Jedna blikla červeně.</p>
<p>„Ach,“ řekla velice tenkým hlasem Hannah.</p>
<p>„Ne,“ hlesla Ada. Její tón byl klidný, ale pevný. „Ne. Ne. <emphasis>To ne</emphasis>.“ Položila dlaň na plastový řídící uzel rakve, jako by se strojem polemizovala.</p>
<p>Červená kontrolka zhasla, přešla ve žlutou a pak se znovu změnila v červenou.</p>
<p>„Ne,“ prohlásila odhodlaně Ada.</p>
<p>Červené světélko zamihotalo, pohaslo a změnilo se ve žluté. Zůstalo žluté.</p>
<p>Prsty obou žen se nad rakví krátce setkaly. Potom Ada vrátila dlaň na svítící křivku uzliny UI.</p>
<p>Žluté světélko svítilo dál.</p>
<p>O několik hodin později, když přitáhly černé mraky a zakryly nejdřív zříceniny Machu Picchu, potom i vozovku visutého mostu necelých dvě stě metrů pod nimi, Ada řekla: „Hannah, odfaxuj zpátky do Ardisu. Najez se. Odpočiň si.“</p>
<p>Hannah zavrtěla hlavou.</p>
<p>Ada se usmála. „Tak aspoň zajdi do jídelny a sežeň nám ovoce nebo něco jiného. Vodu.“</p>
<p>Žlutá kontrolka svítila celé odpoledne. Těsně po západu slunce, kdy se andská údolí koupala v načervenalé záři, přifaxovali volně Daeman, Tom a Siris, ale zdrželi se jen několik okamžiků.</p>
<p>„Navštívili jsme už třicet dalších komunit,“ oznámil Adě Daeman. Přikývla, ale ani na okamžik neodtrhla oči od žlutého světélka.</p>
<p>Ostatní nakonec odfaxovali s příslibem, že se ráno vrátí. Hannah se zabalila do přikrývky a usnula na podlaze vedle rakve.</p>
<p>Ada zůstala – chvílemi klečela, chvílemi seděla, ale neustále přemýšlela a neustále držela dlaň na řídícím uzlu rakve, neustále oznamovala svou přítomnost a posílala modlitby přes okruhy, které ji a jejího Harmana dělily, a pořád visela očima na žluté kontrolce.</p>
<p>Někdy kolem třetí hodiny ráno místního času se žluté světlo změnilo v zelené.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_8.jpg" /></p><empty-line /><p>část 4</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>88</strong></p>
<p>Týden po Pádu Ília:</p>
<p>Achilleus a Penthesileia se ocitli na holém hřebeni, který se zvedal mezi Skamanderskou a Simoentskou plání. Jak Héfaistos slíbil, čekali tam dva koně – statný černý hřebec pro Achájce a menší, ale ještě svalnatější bílá klisna pro Amazonku. Oba nasedli, aby obhlédli, co zbylo.</p>
<p>Nebylo toho mnoho.</p>
<p>„Jak může zmizet celé město jako Ílion?“ podivila se Penthesileia. Její hlas byl stejně svárlivý jako vždycky.</p>
<p>„Všechna města mizí,“ odvětil Achilleus. „Je to jejich osud.“</p>
<p>Amazonka si pohrdavě odfrkla. Achilleus si již všiml, že plavovlasá žena frká podobně jako její bílá klisna. „Ale neměla by zmizet za <emphasis>den… </emphasis>za <emphasis>hodinu</emphasis>.“ Ta poznámka zněla jako stížnost, bědování. Už dva dny poté, co Penthesileiu vzkřísily Léčitelovy tanky, si Achilleus na ten neustálý nespokojený tón zvykal.</p>
<p>Půl hodiny nechali koně, aby si sami hledali cestu ve změti kamenů, která se táhla na vzdálenost dvou mil po hřebeni, na němž kdysi stála mocná Trója. Nezůstal jediný základní kámen. Božské kouzlo, které město odneslo, ji odřízlo skoro stopu pod nejstaršími kameny. Nezachoval se ani spadlý oštěp nebo hnijící mrtvola.</p>
<p>„Zeus je skutečně mocný,“ podotkla Penthesileia.</p>
<p>Achilleus si povzdechl a zavrtěl hlavou. Den byl teplý. Blížilo se jaro. „Už jsem to ti řekl, Amazonko. Tohle neudělal Zeus. Dia jsem zabil vlastní rukou. Toto je dílo Héfaistovo.“</p>
<p>Pohrdavě si odfrkla. „Nikdy neuvěřím, že by ten řiťomil se smradlavou hubou dokázal něco takového. Ani nevěřím, že je to opravdový bůh.“</p>
<p>„Udělal to on,“ trval na svém Achilleus. <emphasis>S pomocí Nyx, </emphasis>dodal v duchu.</p>
<p>„To tvrdíš ty, synu Péleův.“</p>
<p>„Upozornil jsem tě, že mi tak nemáš říkat. Už nejsem syn Péleův. Byl jsem syn Diův, ale nedá se říct, že by to jemu nebo mně prospělo.“</p>
<p>„To tvrdíš ty,“ odvětila Penthesileia. „Jestli je tvé chvástání pravda, znamenalo by to, že jsi otcovrah.“</p>
<p>„Ano,“ řekl Achilleus. „A já se nikdy nechvástám.“</p>
<p>Amazonka a její bílá klisna si odfrkly jednohlasně.</p>
<p>Achilleus kopl svého černého hřebce do žeber a jako první vyrazil z hřebene dolů, po rozryté jižní cestě, která vedla od Skajské brány – pahýl mohutného dubu, který tam rostl od založení města, zůstal, ale velká brána byla pryč – a pak přímo na Skamanderskou planinu, jež oddělovala město od pláže.</p>
<p>„Jestli je teď ten ubožák Héfaistos králem bohů,“ spustila Penthesileia hlasem, který byl stejně pronikavý a protivný jako skřípění nehtů o plochou břidlici, „proč se celou dobu, co jsme byli na Olympu, schovával ve své jeskyni?“</p>
<p>„Už jsem ti to řekl – čeká, až skončí válka mezi bohy a Titány.“</p>
<p>„Jestli je Diův nástupce, proč ji u Hádu neukončí on sám tím, že poručí bleskům a hromům?“</p>
<p>Achilleus neodpověděl. Zjistil, že Penthesileia někdy zmlkne, když jí neodpoví.</p>
<p>Skamanderská planina – uhlazená za těch jedenáct let, kdy sloužila jako bitevní pole – vypadala, jako by tam země odříznuta nebyla. Stále tam byly šlápoty, které po sobě zanechaly sandály tisíců mužů, a zaschlá krev na skalách – ale všichni živí lidé, koně, vozy, zbraně, mrtvoly a ostatní lidské výtvory zmizely tak, jak to Héfaistos Achilleovi popsal. Dokonce i stany Achájců a ohořelé trupy jejich lodí byly pryč.</p>
<p>Achilleus nechal koně, aby si několik minut odpočinuli na pláži, a on i Amazonka se dívali, jak průzračné vlny Egejského moře vybíhají na prázdný písek. Achilleus by to té mrše vedle sebe nikdy neřekl, ale trpěl při pomyšlení, že už nikdy nespatří své druhy v boji – lstivého Odyssea, hřímavého Velkého Aianta, usměvavého lučištníka Teukra, své věrné Myrmidony, dokonce i toho pitomého zrzavého Meneláa a jeho intrikánského bratra – Achilleovu nemesis – Agamemnóna. Je to zvláštní, pomyslel si, jak se i nepřátelé stanou důležitými, když je člověk ztratí.</p>
<p>S tím pomyslel na Hektora a na to, co mu Héfaistos řekl o <emphasis>Íliadě </emphasis>– o jeho vlastní budoucnosti. Výsledkem bylo, že se v něm zoufalství vzedmulo jako žluč. Stočil hlavu svého koně na jih a napil se z kozlečího měchu s vínem, který měl přivázaný k rozsoše sedla.</p>
<p>„A nemysli si, že někdy uvěřím tomu, že by nás ten vousatý božský mrzák mohl oddat,“ zamručela za jeho zády Penthesileia. „Byly to cancy.“</p>
<p>„Je to král všech bohů,“ řekl unaveně Achilleus. „Kdo lepší by měl posvětit náš svatební slib?“</p>
<p>„Ať mi posvětí třeba prdel,“ prohlásila Penthesileia. „Odjíždíme? Proč máme namířeno na jihovýchod? Co je tím směrem? Proč opouštíme bojiště?“</p>
<p>Achilleus neřekl nic, dokud o patnáct minut později nepřitáhl vraníkovi uzdu, aby ho zastavil.</p>
<p>„Vidíš tu řeku?“ zeptal se.</p>
<p>„Samozřejmě, že ji vidím. Myslíš si, že jsem slepá? Vždyť je to jenom smradlavý Skamandros – moc hustý, než aby se dal pít, a málo hustý na to, aby se dal orat – bratr řeky Simoeis, se kterou se spojuje několik mil proti proudu.“</p>
<p>„Zde, u této řeky, které říkáme Skamandros a kterou bohové nazývají Xanthos,“ promluvil Achilleus, „tady bych podle Héfaista, který cituje mého životopisce Homéra, vykonal svou největší <emphasis>aristeiu</emphasis> – souboj, díky němuž bych získal nesmrtelnost ještě předtím, než bych zabil Hektora. Tady bych jednou rukou přemohl celou trójskou armádu, ženo a zdivočelou, božským zásahem rozvodněnou řeku k tomu – a zvolal bych do nebe: ‘Zhyňte, Trójané, zhyňte!… než si cestu prosekám až do posvátné Tróje!’ Přímo tam, vidíš, kde se valí ty nízké peřeje? Přímo tady bych ve vražedné smršti zabil Thersilocha, Mydóna, Astypyla, Mnésa, Thrasia, Ainia a Ofelesta. A pak, až by mě z týlu napadli Paioné, zahubil bych i je. A tam, za řekou na trójské straně, bych zabil obourukého Asteropaia, jediným hodem svého proslulého jasanového oštěpu proti jeho dvěma. Oba jsme minuli, jenže já jsem toho hrdinu rozsekl svým mečem, když se snažil vytrhnout můj oštěp ze dna řeky, aby ho mohl znovu použít…“</p>
<p>Achilleus se zarazil. Penthesileia sesedla a odešla se vymočit za keř. Zvuk crčící moči byl tak neuctivý, že v tu chvíli dostal chuť Amazonku na místě zabít a nechat její tělo vranám, které seděly na větvích kreozotového keře u řeky. Každodenní přísun masa padlých, jehož si mrchožrouti užívali, zřejmě zmizel a Achilleovi se příčilo nechat je zklamané.</p>
<p>Ale nedokázal Amazonce ublížit. Afrodítino kouzlo lásky na něho stále účinkovalo a způsobovalo, že se mu láskou k té čubce, stejně odpornou jako bronzový hrot oštěpu ve střevech, svíraly útroby. <emphasis>Jedinou naději máš v tom, že feromony mohou časem zeslábnout, </emphasis>řekl mu Héfaistos, když tu poslední noc v jeskyni oba popíjeli víno, připíjeli jeden druhému a na všechny známé, pozvedali velké dvouuché poháry a navzájem se svěřovali tak, jak to dovedou jen bratři a opilí.</p>
<p>Když Amazonka znovu nasedla na koně, Achilleus se začal brodit přes Skamandros. Koně našlapovali opatrně. V nejhlubším místě voda nesahala hlouběji než po kolena. Achilleus zatočil na jih.</p>
<p>„Kam jedeš?“ zeptala se Penthesileia. „Proč odsud odjíždíme? Co máš za lubem? Mám v té věci hlasovací právo, nebo bude o každé maličkosti vždycky rozhodovat mocný Achilleus? Nemysli si, že za tebou pojedu jako slepá, synu Péleův. Možná za tebou nepojedu vůbec.“</p>
<p>„Hledáme Patrokla,“ řekl Achilleus, aniž se v sedle otočil.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Hledáme Patrokla.“</p>
<p>„Tvého přítele? Toho tvého přihřátého poskoka? Patroklos je mrtvý. Athéna ho zabila. Sám jsi to viděl a řekl. Rozpoutal jsi kvůli tomu válku s bohy.“</p>
<p>„Héfaistos tvrdí, že Patroklos žije.“ Achilleus měl ruku na jílci meče, klouby na prstech bílé, ale zbraň nevytasil. „Héfaistos tvrdí, že Patrokla do modrého paprsku nezačlenil, když sebral všechny ostatní na zemi, ani když poslal Ílion navěky pryč. Patroklos žije, je někde za mořem a my ho najdeme. Bude to má velká pouť.“</p>
<p>„Ach tak, <emphasis>Héfaistos tvrdí</emphasis>,“ ušklíbla se Amazonka. „Všechno, co <emphasis>tvrdí Héfaistos, </emphasis>musí být pravda, že? Ten zakrslý zmetek by ti přece nemohl lhát, že?“</p>
<p>Achilleus na to neřekl nic. Jel po staré cestě podél pobřeží na jih, po cestě, po níž se za ta léta plahočilo tolik slavných trójských koní a po níž se poslední dobou ubíralo k severu tolik trójských spojenců, které on pomáhal zabít.</p>
<p>„A Patroklos tam někde <emphasis>za mořem </emphasis>žije,“ napodobila ho Penthesileia. „U Hádu, jak asi se přes to moře dostaneme, synu Péleův? A <emphasis>které moře </emphasis>to vlastně má být, synu Péleův?“</p>
<p>„Najdeme nějakou loď,“ řekl Achilleus, aniž se po ní ohlédl. „Nebo si nějakou postavíme.“</p>
<p>Někdo si odfrkl, buď Amazonka nebo její klisna. Zjevně jej nenásledovala – Achilleus slyšel na kamenech jen podkovy vlastního koně – a zvýšila hlas, aby ji slyšel:</p>
<p>„To jsme teď nějací zasraní stavitelé lodí? <emphasis>Ty </emphasis>snad umíš postavit loď, lehkonohý zabijáku? <emphasis>Pochybuji</emphasis> o tom. Jsi dobrý v lehkonohosti a v zabíjení mužů – a Amazonek, které jsou dvakrát lepší než ty – ne v nějakém stavění. Vsadím se, že jsi za svůj neužitečný život nepostavil vůbec nic… nebo snad ano? Postavil? Ty mozoly, co vidím, jsou od držení oštěpů a pohárů s vínem, ne od… synu Péleův! Posloucháš mě vůbec?“</p>
<p>Achilleus poodjel o padesát stop dopředu. Neohlédl se. Penthesileina bílá klisna stála tam, kde ji Amazonka zadržela, teď ale zmateně hrabala kopyty, protože se chtěla přidat k hřebci.</p>
<p>„Zatraceně, Achillee! Nemysli si, že za tebou pojedu! Vždyť ty ani nevíš, kam jedeš, nebo snad víš? Přiznej to!“ Achilleus jel dál, oči upřené na neostrou křivku kopců na linii obzoru kousek od moře, daleko, předaleko na jihu. Začínala ho strašně bolet hlava.</p>
<p>„Nemysli si, že je to samozřejmá věc, že… ať tě sperou bohové!“ vykřikla Penthesileia, když se Achilleus a jeho hřebec dál vzdalovali a byli teď už na tři sta stop daleko. Ten Diův parchant se ani neohlédl.</p>
<p>Jeden ze supů, kteří seděli v křovinách u posvátného Xanthu, se pleskavě zvedl k nebi, zakroužil nad bojištěm, nyní osiřelým, a svým téměř orlím zrakem si všiml, že nezůstal dokonce ani popel z pohřebních hranic – místo, kde se obvykle dalo najít poslední sousto.</p>
<p>Sup odlétl na jih. Zakroužil ve výšce tří tisíc stop nad dvěma živými koňmi a lidmi – jedinými živými tvory na zemi, které dokázal dalekozraký pták zahlédnout – a rozhodl se je doprovázet. Naděje umírala poslední.</p>
<p>Hluboko dole zůstal bílý kůň se svým břemenem nehybný, zatímco černý kůň s mužem v sedle klapavě ujížděl na jih. Sup to pozoroval, poslouchal nepříjemné zvuky, které ze sebe vyrážel člověk vzadu, když znenadání pobídl koně a rozjel se tryskem, aby dohonil toho prvního, ale nevěnoval jim pozornost.</p>
<p>Oba koně pak s oběma lidmi zamířili na jih kolem stáčejícího se pobřeží Egejského moře. Sup, který si lenošil v silných termálách ohřívajícího se odpoledne, se s nadějí vydal za nimi.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>89</strong></p>
<p>Devět dní po pádu Ília:</p>
<p>Generál Beh bin Adee vedl útok na Kráter Paříž osobně. Výsadkovou loď použil jako velitelské centrum a své nejlepší bojovníky z Pásu nechal ze šesti sršních letounů spustit po lanech a pomocí odpuzovačů dolů do úlového města z modrého ledu.</p>
<p>Generál Beh bin Adee nebyl zastáncem vměšování se moravců do těchto pozemských bojů – doporučoval nepřidávat se na žádnou stranu – ale hlavní integrátoři rozhodli a jejich rozhodnutí bylo konečné. Dostal za úkol najít a zlikvidovat tvora jménem Setebos. Nato generál bin Adee doporučil shodit z oběžné dráhy na katedrálu z modrého ledu nad Kráterem Paříž atomovou bombu – vysvětlil, že jedině tak budou mít jistotu, že toho Seteba zabijí – ale hlavní integrátoři jeho doporučení zamítli.</p>
<p>Hlavní přepadové komando vedl velitel milenie Mep Ahoo. Poté, co se ostatní týmy spustily dolů, rozstřílely vnější povrch ledového města, zajistily okolí a taktickými kanály potvrdily splnění úkolu – tvor teď nemohl uniknout – Mep Ahoo a jeho pětadvacítka vybraných skáloveckých vojáků vyskočili z hlavního sršního letounu, který se vznášel ve výšce tří tisíc metrů, v poslední sekundě aktivovali odpuzovače, náložemi plastické trhaviny udělali díru do střechy katedrálního dómu z modrého ledu a po lanech – ukotvených ke skobám zaraženým přímo do ledu – se spustili dovnitř.</p>
<p>„Vnitřek je prázdný,“ oznámil rádiem velitel milenie Mep Ahoo. „Po Setebovi ani památka.“</p>
<p>Generál bin Adee to viděl sám na záběrech, které mu posílaly nanovysílače a plášťové kamery šestadvaceti vojáků. „Vytvořte rojnici a hledejte,“ poručil na hlavním taktickém kanále.</p>
<p>Hlášení teď přicházela od všech zajišťovacích čet. Modrý led jako takový byl trouchnivý – na zboření celé stěny tunelu stačila pěst. Tunely a chodby se již začaly hroutit.</p>
<p>Skupina Mepa Ahoo znovu využila odpuzovače k tomu, aby se vznesla, a zahájila systematické propátrávání centrálního dómu nad vlastním kráterem staré černé díry. Začali ve výšce – přesvědčili se, že na žádném balkonu z modrého ledu a v žádné vysoko položené škvíře se nic neskrývá – ale zanedlouho se snesli nad fumaroly a opuštěná podružná hnízda.</p>
<p>„Hlavní hnízdo se sesulo,“ ohlásil Mep Ahoo na společném taktickém kanále. „Spadlo do kráteru staré černé díry. Posílám záběry.“</p>
<p>„Vidíme je,“ odpověděl generál Beh bin Adee. „Existuje šance, že by tvor jménem Setebos mohl být v otvoru samotné černé díry?“</p>
<p>„Ne, pane. Prohledáváme kráter hloubkovým radarem a je evidentní, že se táhne až do magmatu. Žádné postranní otvory nebo jeskyně. Domnívám se, že unikl, pane.“</p>
<p>Na společném pásmu promluvil Čo Li. „To potvrzuje naši teorii, že kvantovým jevem z doby před čtyřmi dny bylo otevření poslední bránové díry přímo v katedrále z modrého ledu.“</p>
<p>„Přesvědčme se,“ žádal generál Beh bin Adee. Úzkým svazkem taktického velení rozkázal Mepovi Ahoo: <emphasis>Zkontrolujte všechna hnízda.</emphasis></p>
<p><emphasis>Potvrzeno.</emphasis></p>
<p>Šest skálovců z hlavního přepadového komanda Mepa Ahoo prověřilo zborcené pozůstatky Setebova centrálního hnízda a pak se s pomocí odpuzovačů vějířovitě rozlétlo nad propadající se podlahu katedrály, aby zkontrolovalo všechny zanikající fumaroly a bortící se hnízda.</p>
<p>Náhle se ozval výkřik z jedné venkovní čety, která právě pronikla do centrálního dómu. „Něco je tady napsané, pane.“</p>
<p>Půl tuctu dalších vojáků včetně velitele milenie Mepa Ahoo se shromáždilo vysoko na jižní stěně dómu. Byla tam terasa, jíž do dómu ústila největší chodba, a na stěně dómu v místě, kde se chodba rozšiřovala do takzvané katedrály, něco nebo někdo napsal do modrého ledu, zřejmě nehty nebo drápy: <emphasis>Myslí, že Klid přichází. Jeho mateř tvrdí, že prý všechno stvořil Klid, což Seteba jen hněvá: Není tak. Stvořil je slabé, tak přec se hněvat chtěl. Ale proč tedy Setebovi nejdřív býti zde a pak nahněvaně utéci? Což je slabému možno nahněvati sílu tak, by utekla? Což není nakonec On jediný? Klid přichází.</emphasis></p>
<p>„Kalibán,“ promluvil Asteague/Che z <emphasis>Královny Mab </emphasis>na nové geosynchronní dráze.</p>
<p>„Pane, všechny tunely a jeskyně jsou zkontrolované a podle hlášení jsou prázdné,“ ohlásil na společném taktickém kanálu velitel milenie.</p>
<p>„Dobře,“ odvětil generál Beh bin Adee. „Připravte k použití termitové nálože, které celý komplex z modrého ledu roztaví tak, aby stekl do trosek původního Kráteru Paříž. Zajistěte, aby nedošlo k poškození žádné z původních staveb. Později je prohledáme.“</p>
<p><emphasis>Něco tady je, </emphasis>ohlásil Mep Ahoo taktickým úzkým svazkem. Na záběrech přenášených do monitorů výsadkové lodě bylo vidět, jak světlo z hrudních reflektorů vojáků dopadá na jedno zřícené fumarolové hnízdo. Všechna vajíčka v něm pukla, nebo se propadla do sebe… všechna s výjimkou jednoho. Velitel milenie se s pomocí odpuzovačů spustil dolů, přikrčil se k vejci, položil na ně ruce v černých rukavicích, pak k němu přitiskl hlavu a zaposlouchal se.</p>
<p><emphasis>Myslím, že tady máme něco, co ještě žije, pane, </emphasis>ohlásil Mep Ahoo. <emphasis>Vaše rozkazy?</emphasis></p>
<p><emphasis>Čekejte, </emphasis>vyštěkl generál Beh bin Adee. Úzkým svazkem, který ho spojoval s <emphasis>Královnou Mab, </emphasis>se otázal: <emphasis>Vaše rozkazy?</emphasis></p>
<p>„Čekejte,“ řekl důstojník z můstku, který mluvil za hlavní integrátory.</p>
<p>Nakonec se ozval hlavní integrátor Asteague/Che.</p>
<p>„Co doporučujete vy, generále?“</p>
<p>„Spálit. Všechno to spálit… dvakrát.“</p>
<p>„Děkuji, generále. Okamžik, prosím.“</p>
<p>Nastalo ticho rušené jen slabým šumem poruch. Beh bin Adee slyšel přes plášťové mikrofony, jak tři sta deset jeho vojáků dýchá.</p>
<p>„Chtěli bychom to vajíčko odvézt,“ řekl nakonec hlavní integrátor Asteague/Che. „Použijte nějaký stázový box, pokud to bude možné. Sršen 9 by je měl vyvézt nahoru. Velitel milenie Mep Ahoo ať vajíčko v Sršni 9 doprovodí. Použijeme jako karanténní laboratoř samotnou <emphasis>Královnu Mab. Mab </emphasis>se zbavila všech zbraní a štěpného materiálu… Maskované útočné křižníky budou naše zkoumání vejce sledovat.“</p>
<p>Generál Beh bin Adee několik sekund mlčel a pak řekl: „Dobře.“ Spojil se úzkým svazkem s velitelem milenie Mepem Ahoo a předal mu rozkazy. Tým v katedrále z modrého ledu již měl stázový box připravený.</p>
<p>Mep Ahoo poslal: <emphasis>Jste si tím jistý, pane? Víme od Ady a lidí, kteří přežili v Ardisu, co jejich malý Setebos dokázal. I nevylíhnuté vajíčko má jistou moc. Pochybuji, že by tu Setebos zanechal jedno životaschopné vejce náhodou.</emphasis></p>
<p>„Splňte rozkazy,“ nařídil generál Beh bin Adee na společném taktickém kanále. Potom se soukromým úzkým svazkem spojil s Mepem Ahoo a vzkázal mu: <emphasis>„A hodně štěstí, synu.“</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>90</strong></p>
<p>Šest měsíců po Pádu Ília, devátý den měsíce Av: Útok na Jeruzalém vedl Daeman. Byl pečlivě naplánovaný.</p>
<p>Stovka lidí starého typu vybavených kompletními funkcemi se v jediné sekundě přenesla volným faxem a dorazila na místo o tři minuty dřív než čtyři moravecké sršně, které převážely stovku dalších dobrovolníků z Ardisu a ostatních zachovaných komunit. Moravečtí vojáci před několika měsíci nabídli své služby při tomto útoku, ale Daeman před rokem odpřisáhl, že lidi starého typu uvězněné v jeruzalémském modrém paprsku osvobodí – všechny Saviny staré přátele a židovské příbuzné – a stále měl pocit, že udělat to je jeho lidská povinnost. Přijali však dlouhodobou zápůjčku bojových oděvů, odpuzovacích batohů, protinárazové zbroje a energetických zbraní. Stovka mužů a žen v sršních letounech – pilotovaných moravci, kteří se do boje jinak zapojit neměli – přivážela zbraně, jež byly příliš těžké na to, aby je lidé měli u sebe při volném faxování!</p>
<p>Daemanovi a jeho týmu – složenému jak z lidí, tak z moravců – trvalo déle než tři týdny, než zkontrolovali a ještě jednou ověřili konkrétní souřadnice GPS pro ulice, bulváry, náměstí a křižovatky starého města do centimetrové přesnosti, aby mohli vyznačit stovku cílových oblastí pro volné faxování a míst určených pro přistání sršňů.</p>
<p>Počkali do srpna, na židovský svátek Devátý Av. Daeman a jeho dobrovolníci přifaxovali deset minut po západu slunce, když modrý paprsek zářil nejvíc.</p>
<p>Pokud to mohli posoudit z výsledků pozorování a vzdušného průzkumu prováděného <emphasis>Královnou Mab</emphasis>, byl Jeruzalém jedinečným místem na celé Zemi tím, že jej obývali jak voynixové, tak <emphasis>kalibánci. </emphasis>Ve Starém městě, které dnes v noci bylo jejich cílem, okupovali voynixové ulice na sever a severozápad od Chrámové hory v oblastech, které zhruba odpovídaly staré Muslimské a Křesťanské čtvrti, zatímco <emphasis>kalibánci </emphasis>vyplňovali těsné ulice a budovy na jihozápad od Skalního chrámu a mešity Al-Aksá v oblastech, jimž se kdysi říkalo Židovská čtvrť a Arménská čtvrť.</p>
<p>Podle špionážních snímků – včetně hloubkového radaru – odhadovali, že v Jeruzalémě je celkem asi dvacet tisíc voynixů a <emphasis>kalibánků.</emphasis></p>
<p>„Sto na jednoho,“ prohlásil Greogi a pokrčil rameny. „Už jsme na tom byli hůř.“</p>
<p>Přifaxovali na místo téměř neslyšně, pouze rozčeřili vzduch. Daeman a jeho družstvo se ocitli na úzkém náměstí před Západní zdí… Zdí nářků. Světla bylo ještě dost, aby lidé viděli, ale Daeman použil k vyhledávání cílů kromě svých očí také infra a hloubkový radar. Odhadoval, že jenom na tomto prostranství a na zdech a střechách na západ od něj se poflakuje, spí, stojí a chodí kolem pěti set <emphasis>kalibánků. </emphasis>Během několika sekund se mu vysílačkou v bojovém oděvu přihlásilo všech deset velitelů čet.</p>
<p>„Střílejte samostatně,“ řekl.</p>
<p>Energetické zbraně byly naprogramované tak, aby narušovaly pouze živou tkáň – <emphasis>kalibánky </emphasis>a voynixe – ale neničily nemovitosti. Daeman byl rád, že to tak je, když mířil, střílel a díval se, jak běžící, skákající, dlouhými drápy opatření <emphasis>kalibánci </emphasis>klesají k zemi nebo se trhají na tisíc masitých kousků. Nechtěli toto město zničit, aby je zachránili.</p>
<p>Jeruzalémské Staré město se změnilo ve vír záblesků modré energie, vřeštění <emphasis>kalibánků, </emphasis>křiku do vysílaček a explodujícího masa.</p>
<p>Daeman a členové jeho čety již zlikvidovali všechny viditelné cíle, když si na chronometru svého hledí všiml, že nastal čas, kdy mají přiletět sršně. Aktivoval odpuzovací batoh a vznesl se do výšky Chrámové hory – pouze on sám, teď nebyla vhodná chvíle, aby byl vzduch plný lidí – a díval se, jak první dva sršně přisvištěly, přistály, vyvrhly své pasažéry s nákladem a zase odletěly. O třicet sekund později dorazily poslední dva sršní letouny a muži a ženy vybavení těžkými zbraněmi na stativech nebo na odpuzovacích blocích se vyhrnuli na kameny hory. Sršně se vznesly a odlétly.</p>
<p>„Chrámová hora zajištěná,“ oznámil Daeman vysílačkou všem svým velitelům čet. „Můžete létat, až budete připravení. Držte se mimo linie palby z hory.“</p>
<p>„Daemane?“ ozval se Elian ze své pozice nad Bab al-Nazirem ve staré Muslimské čtvrti. „Vidím, jak po Via Dolorosa přicházejí masy voynixů a shluky <emphasis>kalibánků, </emphasis>které se k vám na východ blíží po ulici Krále Davida.“</p>
<p>„Díky, Eliane. Pusťte se do nich, až přijdou blíž. Větší zbraně je možné použít, když…“</p>
<p>Daemana ohlušila palba, kterou spustily těžké zbraně z hory přímo pod jeho nohama. Lidé na hradbách a na střechách pálili všemi směry proti postupujícím šedým a zeleným postavám. Mezi vertikálním modrým paprskem a tisíci modravých záblesků ze střelby energetickými zbraněmi se celý Starý Jeruzalém koupal v modré záři elektrického oblouku. Filtry na očnicích Daemanova bojového oděvu dokonce trochu ztmavly.</p>
<p>„Všem četám, střílejte samostatně a hlaste každý průnik ve svých sektorech,“ velel Daeman. Naklonil se na batohových odpuzovačích, které ho držely na místě, a sklouzl vzduchem k severovýchodu, kde se těsně za Skalním dómem tyčila vyšší, modernější budova modrého paprsku. Se zájmem si uvědomil, že mu prudce buší srdce, dokonce tak prudce, že se musel soustředit, aby nedýchal příliš rychle. V uplynulých dvou měsících to nacvičovali pětsetkrát. Přenášeli se při tom volným faxem do makety Jeruzaléma, kterou jim moravci pomohli vybudovat nedaleko Ardisu. Jenže nic nemohlo Daemana připravit na boj takového rozsahu, s těmito zbraněmi, v tomto městě měst.</p>
<p>Hannah a její desetičlenný tým už na něho čekali, když dorazil k zapečetěným dveřím do budovy paprsku. Daeman přistál, kývnutím pozdravil Lamana, Kamana a Greogiho, kteří tam stáli v měkkém šeru s Hannah, a řekl: „Pojďme na to.“</p>
<p>Laman se dal svou nepoškozenou levou rukou rychle do práce a umístil plastovou trhavinu. Pak, než exploze vytrhla celé dveře, se dvanáct lidí uchýlilo na druhou stranu budovy z kovové slitiny.</p>
<p>Vnitřek nebyl o mnoho větší než Daemanův pokojík v Ardisu a ovládání bylo – díky bohu, který si to poděkování zasloužil – skoro takové, jak vytušili na základě zhodnocení všech sdílených dat dostupných v křišťálové komnatě Tádž Moiry.</p>
<p>Vlastní práce se ujala Hannah. Kmitala hbitými prsty po virtuální klávesnici a pokaždé, když se jí primitivní UI budovy modrého paprsku dotázala, zadala sedmimístný kód.</p>
<p>Náhle jim roztřásl zuby a potloukl kosti hluboký hukot, převážně infrazvukový. Všechny displeje na stěně UI zeleně blikly a zhasly.</p>
<p>„Všichni ven,“ zavelel Daeman. Sám opustil předsíň budovy jako poslední a ani náhodou to neudělal příliš brzy – předsíň, kovová stěna a celá strana budovy se nadvakrát složily do sebe a zmizely, proměnily se v černý obdélník.</p>
<p>Daeman, Hannah a ostatní ustoupili dolů na kameny vlastní Chrámové hory a dívali se, jak modrý paprsek padá z oblohy. Jeho odumírání doprovázelo prohlubování onoho hukotu, velmi bolestivé prohlubování. Daeman se přistihl, že zavírá oči a zatíná ruce v pěsti, cítí odumírající infrazvuk nejenom v kostech a v zubech, ale i ve vnitřnostech a varlatech. Pak ten hluboký zvuk ustal.</p>
<p>Stáhl si kapuci bojového oděvu, ale sluchátka a mikrofon nechal na místě. „Zřiďte tady kruhovou obranu,“ řekl Hannah. „Jakmile vyjde první osoba, přivolejte sršně.“</p>
<p>Hannah přikývla a připojila se k ostatním, kteří se otočili zády k Chrámové hoře a zahájili palbu z jejích výšin.</p>
<p>Někdy během příprav na tuto noc někdo – možná to byla Ada – žertem prohodil, že by se slušelo, aby se Daeman a ostatní členové komanda naučili zpaměti tváře a jména všech</p>
<p>9113 mužů a žen, kteří byli v tom modrém paprsku před čtrnácti sty lety uvězněni. Všichni se tomu zasmáli, ale Daeman věděl, že by to bylo technicky proveditelné; křišťálová komnata v Tádž Moiře Harmanovi mnoho z těchto informací poskytla.</p>
<p>Proto si v pěti měsících, které uběhly od rozhodnutí, jak a kdy tuto akci uskuteční, Daeman tyto uložené podobizny a jména skutečně vyhledal. Nenaučil se zpaměti všech 9113 – na to měl stejně jako všichni další, kteří přežili, příliš mnoho jiné práce – ale nepřekvapilo ho, když poznal prvního muže a ženu, kteří na vratkých nohách vyšli tím černým obdélníkem dveří ze sběrače neutrinovo-tachyonového paprsku.</p>
<p>„Petro,“ oslovil je Daeman. „Pinkasi. Vítejte zpátky.“ Zachytil štíhlého muže a ženu dřív, než mohli upadnout. Všichni, kteří z černých dveří vycházeli – po dvojicích jako zvířata z Noemovy archy, stačil si všimnout Daeman –, vypadali víc omráčeně než při smyslech.</p>
<p>Tmavovlasá žena, která se jmenovala Petra – Daeman věděl, že bývala přítelkyně Savi – se omámeně rozhlédla kolem sebe a zeptala se: „Jak dlouho to bylo?“</p>
<p>„Příliš dlouho,“ odvětil Daeman. „Pojďte tudy. Přímo k té lodi, prosím.“</p>
<p>První sršen přistál. Na jeho palubě bylo třicet dalších lidí starého typu, jejichž jediným úkolem bylo doprovázet a pomoci na palubu těm dlouhým zástupům vracejících se lidí. Daeman se díval, jak se objevil Stefe a odvedl Petru a Pinkase po starodávných kamenech k rampě sršního letounu.</p>
<p>Daeman přivítal každého, kdo po rampě z budovy paprsku sešel. Mnohé poznával na první pohled. Třetí byl muž jménem Graf, pak jeho družka, která se také jmenovala Hannah, jeden ze Saviných přátel nazývaný Stephen, Abe, Kile, Sarah, Caleb, William… Daeman je všechny přivítal a pomohl jim překonat těch několik kroků k ostatním, kteří čekali, aby je doprovodili do sršních letounů.</p>
<p>Voynixové a <emphasis>kalibánci </emphasis>dál útočili. Lidé je dál zabíjeli. Při nácvicích jim naložení všech 9113 lidí do sršňů trvalo víc než pětačtyřicet minut – když to ten večer šlo dobře – a to počítali, že mezi odletem naloženého letounu a příletem dalšího bude jen několik sekund – ale dnes večer, kdy čelili útoku, to zvládli za třiatřicet minut.</p>
<p>„Dobrá práce,“ řekl Daeman na všech kanálech. „Všichni pryč z Chrámové hory.“</p>
<p>Družstva s těžkými zbraněmi odvlekla svou výzbroj do posledních dvou sršňů, které se vznášely u východního okraje hory. Pak tyto sršně odlétly – stejně jako desítky před nimi k západu – a zůstali pouze Daeman a jeho původní čety.</p>
<p>„Ze směru od baziliky Božího hrobu přicházejí tři nebo čtyři tisíce nových voynixů,“ hlásil Elian.</p>
<p>Daeman si natáhl kápi a kousl se do rtu. Teď, bez těžkých zbraní, by bylo těžší je zabít. „Dobrá,“ řekl na velitelskému kanálu. „Mluví k vám Daeman. Odfaxujte… teď hned. Velitelé čet, podejte mi hlášení, až vaše čety odfaxují.“</p>
<p>Greogi ohlásil, že jeho četa je pryč a odfaxoval.</p>
<p>Edide podala hlášení ze své pozice na ulici Bab al-Hadíd a odfaxovala.</p>
<p>Boman oznámil, že jeho četa vyklidila pozici na Bab al-Ghawanima a pak také on opustil Jeruzalém.</p>
<p>Loes se ohlásil z blízkosti Lví brány a zmizel.</p>
<p>Elle se ohlásila od Zahradní brány a poroučela se.</p>
<p>Kaman oznámil, že jeho četa úspěšně odfaxovala – Daeman měl pocit, že Kaman si tyto vojenské záležitosti užívá až příliš – a potom zbytečně požádal o povolení, aby se směl volným faxem vrátit domů.</p>
<p>„Vypadni odsud,“ poručil mu vysílačkou Daeman.</p>
<p>Oko oznámila, že její četa je pryč, a sama ji následovala.</p>
<p>Caul se ohlásil zpod mešity Al-Aksá a zmizel.</p>
<p>Elian oznámil, že jeho četa odcestovala domů, a odfaxoval se.</p>
<p>Daeman shromáždil svou četu, k níž patřila i Hannah, a sledoval, jak jeden po druhém faxují z houstnoucích stínů na náměstí Západní zdi.</p>
<p>Věděl, že už odfaxovali všichni, že budova paprsku je prázdná, ale musel se přesvědčit.</p>
<p>Poklepal prostředníčkem na ovladač odpuzovacího batohu, který měl na dlani, vznesl se, obkroužil prázdnou budovu paprsku, nahlédl prázdnými dveřmi do prázdnoty za nimi, obkroužil prázdný Skalní dóm a prázdné náměstí a pak začal létat v nižších, širších kruzích a kontrolovat všechna místa ve všech čtyřech čtvrtích Starého města, kde jeho čety udržovaly linii obrany, aniž při útocích voynixů a <emphasis>kalibánků </emphasis>ztratily jediného člověka.</p>
<p>Věděl, že by měl odcestovat – voynixové a <emphasis>kalibánci </emphasis>se valili starými úzkými ulicemi jako voda do proděravělé lodi – ale on také věděl, proč zůstává.</p>
<p>Mrštěný kámen mu málem urazil hlavu. Zachránil ho radar bojového oděvu – zaregistroval hozený předmět, ve večerním šeru neviditelný, potlačil ovladače batohu, poslal Daemana v kotrmelci dolů a vyrovnal jeho pád jen několik metrů nad dlažbou Chrámové hory.</p>
<p>Daeman přistál, aktivoval veškerou protinárazovou zbroj a zvedl svou energetickou pušku. Všechna čidla oděvu a všechny lidské smysly mu říkaly, že ta velká, člověku ne úplně podobná silueta stojící v černých dveřích Skalního dómu není nějaký obyčejný <emphasis>kalibánek.</emphasis></p>
<p>„Daemannnn,“ zasténal ten tvor.</p>
<p>Daeman přistoupil blíž. Nevšímal si instrukcí zaměřovacího systému oděvu, aby střílel, snažil se ovládnout svůj dech a myšlenky.</p>
<p>„Daemannnn,“ povzdechl si ten přerostlý obojživelník ve dveřích chrámu. „Myslí, že rozumět mu nemožno, však kdyby Kalibán snažil se a stejně tak se soužil, zdali ublížit bys mu chtěl?“</p>
<p>„Chtěl bych ho <emphasis>zabít</emphasis>,“ vykřikl Daeman. Tělo se mu třáslo starým hněvem. Slyšel škrábavé a drásavé zvuky, jak se pod Chrámovou horou hnaly a hemžily tisíce voynixů a <emphasis>kalibánků. </emphasis>„Vyjdi ven a bojuj, Kalibáne.“</p>
<p>Stín se zasmál. „Přitom člověk doufá, že zlo někdy musí nápravy dojít, jako se bradavice odřou a vředy zahojí sliz, tak jesssst?“</p>
<p>„Vyjdi ven a postav se mi, Kalibáne.“</p>
<p>„Představu má, že svou pistolku odloží a utká se s ministrantem Jeho v boji čestném, v němž pouze na ruce a drápy dojde?“</p>
<p>Daeman zaváhal. Věděl, že by se žádný čestný boj nekonal. Za deset sekund dorazí sem na vršek Chrámové hory tisícovka voynixů a <emphasis>kalibánků. </emphasis>Slyšel, jak se škrábou a drápou přes náměstí Západní zdi a už jsou na schodech. Zvedl pušku, nastavil zaměřování na automatiku a ve sluchátkách uslyšel tón, který mu potvrdil, že cíl je zaměřen.</p>
<p>„Myslí, že Daemannnn střílet nebude,“ skučel Kalibán ze stínů ve vstupu do Skalního dómu. „Neb příliš miluje Kalibána a Seteba pána co nepřátele, než by tak kvapem stáhl oponu jejich světa – Och! Och! Tak jesst? Néé? Daeman musí jiného dne dočkat, kdy vítr na bedra naloží sloupy prachu, kdy dům smrti se přižene a…“</p>
<p>Daeman vystřelil. A pak znovu.</p>
<p>Před ním vyskákali na zdi Chrámové hory první voynixové. Za ním se vyhrabali po schodech Chrámové hory první <emphasis>kalibánci. </emphasis>V Jeruzalémě byla již tma, dokonce i zář modrého paprsku – přetrvávající tisíc čtyři sta dvacet jeden rok – pohasla. Město opět ovládli netvoři.</p>
<p>Daeman se ani nemusel dívat na termovizní monitory pušky, aby poznal, že minul – že se Kalibán přenesl kvantovou teleportací jinam. Některý jiný den nebo jinou noc se mu bude muset postavit znovu, v situaci, která pro něho bude mnohem méně výhodná než dnes.</p>
<p>Bylo to zvláštní, ale Daeman byl potají, v nejvnitřnějším nitru, z této představy šťastný.</p>
<p>Voynixové a <emphasis>kalibánci </emphasis>se k němu přes dávné kameny Chrámové hory vrhli.</p>
<p>Sekundu předtím, než ho drapli do spárů, Daeman volně odfaxoval domů do Ardisu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>91</strong></p>
<p>Sedm a půl měsíce po Pádu Ília:</p>
<p>Alys a Ulysses – kamarádi mu říkali Sam – řekli rodičům, že si vyjedou do autokina U jezera na dvojprogram <emphasis>Jako zabít ptáčka </emphasis>a <emphasis>Dr. No. </emphasis>Byl říjen a U jezera bylo jediné autokino, které ještě mělo otevřeno, protože parkovací místa byla vybavena nejenom reproduktory, ale i přenosnými kamínky do auta. Obvykle, alespoň v posledních čtyřech měsících, co Sam dostal řidičák, autokino jejich vášním stačilo, ale dnes byla zvláštní noc, a tak si zajeli mezi poli zralé kukuřice na své soukromé místečko na konci dlouhé venkovské cesty.</p>
<p>„Co když se mě máma a táta zeptají, o čem ty filmy byly?“ zeptala se Alys. Na sobě měla obvyklou bílou blůzku, žlutohnědý svetřík volně přes ramena, tmavou sukni, punčochy a boty, které byly na rande do autokina poněkud slavnostní. Vlasy měla spletené do copu.</p>
<p>„Knížku <emphasis>Jako zabít ptáčka </emphasis>přece znáš. Stačí, když jim řekneš, že Gregory Peck je jako Atticus Finch dobrý.“</p>
<p>„<emphasis>On </emphasis>hraje Atticuse Finche?“</p>
<p>„A koho jiného by hrál? Toho černocha?“</p>
<p>„A co ten druhý film?“</p>
<p>„Je to špionážní film o nějakým britským maníkovi… myslím, že se jmenuje James Bond. Prezidentovi se líbí knížka, podle který ten film je. Stačí, když tátovi řekneš, že to bylo vzrůšo, pořád se tam střílelo a tak.“</p>
<p>Sam zaparkoval otcův Chevrolet Bel Air z roku 1957 na konci polní cesty, za zbytky usedlosti na dohled jezera. Cestou minuli autokino U jezera i obrovskou vodní nádrž, která autokinu poskytovala to „jezero“ v názvu. Daleko za vodou Sam viděl malý bílý obdélník plátna v autokině. Za ním zářila proti nízké říjnové obloze světla jejich městečka a ještě dál bylo vidět silnější záři opravdového města, kam jejich otcové každý den dojížděli za prací. Kdysi, pravděpodobně v období Velké krize, stála na konci cesty zemědělská usedlost, ale teď byl dům pryč – zůstaly jenom zarostlé základy a stromy kolem příjezdové cesty, které už ztrácely listí. S blížícím se Halloweenem se ochlazovalo.</p>
<p>„Mohl bys nechat puštěný motor?“ zeptala se Alys.</p>
<p>„Jasně.“ Sam znovu nastartoval.</p>
<p>Skoro okamžitě se začali líbat. Přitáhl si dívku k sobě, položil jí levou ruku na pravé ňadro, a za několik sekund už byla jejich ústa teplá, otevřená a vlhká a jazyky v plné permanenci. Tuto rozkoš objevili teprve v létě.</p>
<p>Sam zápasil s knoflíčky Alysiny blůzky. Byly příliš malé a nechtělo se jim vyklouznout z dírek. Alys nechala svetr spadnout z ramen a pomohla mu s nejproblematičtějším knoflíčkem, s tím pod měkkými, ohnutými límci. „Viděl jsi dnes v televizi, jak mluvil prezident?“</p>
<p>Sam nechtěl mluvit o prezidentovi. Dýchal rychle. Nejspodnější knoflíček nechal zapnutý, vklouzl rukou pod volnou blůzku a vzal ňadro pod poněkud tuhou podprsenkou do dlaně.</p>
<p>„Tak viděl jsi to?“ zeptala se Alys.</p>
<p>„Jo. Všichni jsme to viděli.“</p>
<p>„Myslíš, že bude válka?“</p>
<p>„Nebude.“ Znovu ji políbil, pokusil se ji zlákat k rozkoši, která se nabízela, ale její jazyk se schoval.</p>
<p>Když se oddělili na dost dlouho, aby si mohla ze sukně vytáhnout cípy halenky a upustit ji za sebe – slabé odražené světlo oblohy a žlutá záře rádia a přístrojové desky vykreslily její bledé tělo – řekla: „Podle táty by to mohlo znamenat válku.“</p>
<p>„Vždyť je to jenom pitomá <emphasis>karanténa</emphasis>,“ odpověděl Sam.</p>
<p>Objímal ji oběma rukama a prsty zápasil s doposud neznámými háčky a očky dívčiny podprsenky. „Přece nepodnikáme <emphasis>invazi </emphasis>na Kubu nebo něco takovýho,“ dodal. Nedokázal tu zatracenou věc rozepnout.</p>
<p>Alys se v měkkém světle usmála, sáhla si za záda a podprsenka nějakým zázrakem odpadla.</p>
<p>Sam se jí přitiskl ústy a nosem na ňadra a líbal je. Byla to velice mladá ňadra – větší a pevnější než boule mladých dívek, ale ještě ne úplně zformovaná. Dvorce byly naběhlé stejně jako bradavky. Sam si toho ve světle ovládacího panelu rádia všiml a pak znovu sklonil zrudlý obličej, aby se k nim mohl znovu tisknout a sát je.</p>
<p>„No tak, no tak!“ napomenula ho Alys. „Ne tak hrubě. Vždycky jsi strašně hrubý.“</p>
<p>„Promiň,“ omluvil se. Začal ji znovu líbat. Tentokrát měla rty teplé, jazyk tam byl… a nezahálel. Přitiskl ji ke dveřím Bel Airu na straně spolucestujícího a cítil, jak je čím dál vzrušenější. Přední sedadlo bylo širší, hlubší a měkčí než pohovka v jejich obývacím pokoji. Musel se zkroutit, aby se vysoukal zpod obrovského volantu, a zároveň musel být opatrný – ani tady na konci Miller’s Lane nechtěl náhodou zmáčknout klakson.</p>
<p>Jak na ní zpola ležel, erekcí jí tlačil na levou nohu, rukama pilně zpracovával její prsa a jazykem stejně pilně hledal její jazyk, vzrušil se tak, že málem vystříkl, když se prsty poprvé dotkl přes manšestr Alysina stehna.</p>
<p>„Ale co když Rusové <emphasis>vážně </emphasis>zaútočí?“ zašeptala Alys, když na okamžik zvedla hlavu, aby se nadechla. V autě bylo strašné horko. Sam levou rukou otočil klíčkem v zapalování a vypnul motor.</p>
<p>„Přestaň s tím,“ řekl. Věděl, co dělá. To ona vybrala stopu a řádek. Chtěla, aby přemýšlel, které to jsou. On si chtěl jenom vychutnat, co si myslí a co cítí tenhle mladý Sam.</p>
<p>„Au,“ řekla Alys. Přimáčkl ji tak prudce, že jí do ramen zatlačila velká klika dveří. Právě skláněl obličej, aby ji mohl znovu líbat, když řekla: „Nechceš si přelézt na zadní sedadlo?“</p>
<p>Sam skoro nemohl dýchat. V posledních týdnech ten výraz používali jako označení pro to, co se dělá navážno – nejenom dosažení třetí mety, což se mu s Alys podařilo již několikrát, ale dovolení úplně všeho, k čemu byli už dvakrát blízko, ale nakonec z toho vždycky sešlo.</p>
<p>Alys obešla auto po své straně – všiml si, že si ostýchavě znovu oblékla blůzku, ale nezapnula ji – a Sam ho obešel ze strany řidiče. Stropní světlo svítilo, dokud nezavřeli oboje dveře. Sam o kousek stáhl okénko, aby měl trochu vzduchu – stále jako by mu dělalo potíže normálně dýchat – a také proto, aby slyšel případné auto, které by se k nim po Miller’s Lane blížilo, kdyby sem snad zajel Barney ve starém černobílém policejním autě, které pamatovalo ještě předválečné časy.</p>
<p>Museli začít znovu od začátku, ale už po několika okamžicích měl Sam košili rozepnutou, aby cítil na hrudi její prsa, a Alys ležela přes celé široké sedadlo, on napůl na ní a napůl mimo, ona s nohama částečně zvednutýma a on s nezvykle ohnutýma, protože byli oba vyšší, než bylo zadní sedadlo široké.</p>
<p>Vyjel jí pravou rukou po noze nahoru a ucítil na tváři, když ji na okamžik přestal líbat, jak se jí také zrychlil horký dech. Měla na sobě punčochy. Sam ještě nikdy necítil něco tak hebkého. Nahmatal podvazek v místě, kde byly nylonové punčochy připevněné k…</p>
<p>Ulysses se zasmál. „Ale no tak,“ promluvil z chlapce, i když nechtěl. „Tohle je určitě anachronismus.“</p>
<p>Alys se na něho usmála a on spatřil v rozšířených zornicích mladé dívky opravdovou ženu. „Není,“ zašeptala, nabídla mu svůj jazyk v celé délce a rukou sklouzla dolů, aby mu přes lehce z vlhčený manšestr sáhla na ztopořený penis. „Vážně,“ řekla a dál ho třela. „Říká se tomu podvazkový pás a ona to má na sobě. Punčocháče ještě nikdo nevymyslel.“</p>
<p>„Zmlkni,“ řekl Sam a zavřel oči. Zároveň ji políbil a přitiskl dolní část těla na její hravou ruku. „Zmlkni, prosím tě.“</p>
<p>Nedařilo se mu přetáhnout kovový kroužek přes kulatou patentku toho, čemu se říkalo podvazek, jak mu později vysvětlila – prostě se ne a ne hnout. Sam neustále přejížděl rukou z jejího rozkroku – kde byla látka vlhká a on byl přesvědčený, že přes tkaninu cítí, jak se na něho dívka připravuje – zpátky k tomu zatracenému zkurvenému podvazku.</p>
<p>Alys se zahihňala. „Já to celé sundám,“ zašeptala.</p>
<p>Když to dělala, Sam si uvědomil, že potřebují víc místa. Otevřel zadní dveře na straně řidiče – světlo je oslepilo –</p>
<p>„Same!“</p>
<p>Sáhl nad sebe a stropní světlo vypnul. Minutu se ani jeden z nich nepohnul, jako dva jeleni oslepení reflektory, ale když Sam uslyšel přes tlukot svého srdce šelest větru v listí pozdního podzimu, znovu se k ní sklonil.</p>
<p>Vyrušení mu pomohlo, aby neměl ejakulaci příliš brzy. Okusil chuť Alysiných rtů, sklonil obličej k jejím ňadrům a zlehka je olízl. Alys si přitáhla jeho hlavu. Zajela mu rukou k pasu, zkušeně rozepnula pásek i horní cvoček a stáhla zip dolů, vzhledem k Samovu rozpoložení až příliš rychle.</p>
<p>Rozechvělé mužství vyšlo ven nezraněné.</p>
<p>„Same?“ zašeptala, když se nad ni přesunul. Punčochy a spodní kalhotky měla zmuchlané pod jeho kolenem. Skoro zalapal po dechu, když jí vyhrnul sukni.</p>
<p>„Co je?“</p>
<p>„Máš u sebe… vždyť víš… tu věc.“</p>
<p>„No ne, s <emphasis>tím běž </emphasis>do hajzlu!“ utrhl se na ni chlapeckým hlasem a už se ani nesnažil předstírat, že pokračuje ve své roli.</p>
<p>Zahihňala se, ale on ten zvuk umlčel širokým polibkem. Srdce hrozilo, že mu prorazí žebra, když přenesl váhu a ona mu rozevřela nohy. Na okamžik zahlédl tmavou sukni, vyhrnutou skoro až k holým ňadrům, bledá stehna a spíš svislou čárku než trojúhelník tmavého chmýří mezi jejími stehny…</p>
<p>„Nespěchej,“ zašeptala Alys, sáhla dolů a nahmatala ho. Zkušeně vzala do dlaně jeho šourek, přejela prsty po celé délce penisu a konečky prstů zajala žalud. „Nespěchej, Odyssee,“ zapředla jako kočka.</p>
<p>„Já jsem… Nikdo,“ zašeptal mezi prudkými nádechy. Alys si ho manévrovala do správné polohy. Preejekulační tekutina na špičce jeho penisu jí zvlhčovala stehna, když si ho nastavovala do správného úhlu. Cítil žár, který z ní vychází.</p>
<p>Stiskla ho – dost prudce, aby zalapal po dechu, ale ne tolik, aby měl jako šestnáctiletý orgasmus. „Jak to můžeš říct,“ zašeptala mu do úst, „když <emphasis>tady </emphasis>mám důkaz, že jen tak nikdo nejsi.“</p>
<p>Alys si přiložila nateklou hlavu jeho penisu na vlhké a těsné pysky a pak vyjela rukou až k Samově tváři. Ucítil na jejích prstech vůni jejího vzrušení, a to málem stačilo, aby se neudržel. Zaváhal a vychutnával si tu dokonalou sekundu, než bude pokračovat.</p>
<p>Zablesklo se přímo před autem, za promítacím plátnem autokina, a ten záblesk nebyl jasnější než tisíc sluncí, byl jasnější než deset tisíc sluncí. Všechno v té tmě prostoupené pižmem proměnil ve fotografický negativ – pouze nejčernější čerň a čistá bílá. Ale hluk se neozval žádný, zatím ne.</p>
<p>„To si děláš legraci, ne?“ řekl. Byl nad ní, jako by chtěl dělat kliky, a momentálně se jí dotýkal jen špičkou svého zbytnělého mužství.</p>
<p>„Město je čtyřicet mil odsud,“ zašeptala Alys a začala ho tahat na sebe, nebo se o to aspoň snažila. „Máme spoustu času, než sem dorazí tlaková vlna. <emphasis>Spoustu </emphasis>času.“ Nabídla mu ústa, pevně mu položila ruce na záda a na zadek a přitáhla si ho.</p>
<p>Uvažoval, že by se bránil. Ale proč? Tenhle mladičký Sam byl tak nadržený, že by s největší pravděpodobností stejně nezvládl víc než dva nebo tři přírazy do dokonalé, panenské kundy své milované, než by explodoval. Spalující tlaková vlna a jejich mladické orgasmy by pravděpodobně přišly ve stejném okamžiku. Což bylo téměř jistě přesně to, co si jeho nestárnoucí milenka naplánovala.</p>
<p>Zář trochu slábla, i když byla stále jasná, dost jasná, aby na šestnáctileté Alys ukázala lehoučký poprašek nachových očních stínů. Ten pohled mu stačil, aby sklonil obličej k její tváři pro poslední žhavý polibek a začal prudce přirážet.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>92</strong></p>
<p>Rok po Pádu Ília:</p>
<p>Helenu Trójskou probudila těsně po svítání vzpomínka na sen, ve kterém slyšela sirény oznamující nálet. Zašmátrala po polštářích svého lože, ale její milenec Hockenberry byl pryč – byl pryč skoro už měsíc – a to, co ji nutilo, aby ho každé ráno hledala, byla jen vzpomínka na jeho teplo. Nového milence si zatím nenašla, přestože o ni usilovala půlka Trójanů a Argejců, kteří tady v Novém Íliu zůstali.</p>
<p>Nechala se svými otrokyněmi, mezi nimiž byla i Hypsipylé, vykoupat a navonět. Nikam nespěchala. Toto bydlení v přestavěné části Pilířového domu nedaleko zřícené Skajské brány se s jejím bývalým palácem nedalo srovnávat, ale život už zase začínal být příjemný a pohodlný. Na koupel použila poslední ušetřený kousek voňavého mýdla. Dnes byl zvláštní den. Spojená rada měla rozhodnout o výpravě do Delf. Nechala se otrokyněmi obléknout do svých nejkrásnějších šatů ze zeleného hedvábí a vzala si na dopolední zasedání rady zlaté náhrdelníky.</p>
<p>Bylo zvláštní vidět Argejce, Achájce, Myrmidony a další útočníky v budově trójské rady. Athénin chrám i větší Apollónův chrám se v den Pádu zřítily, ale trójští a řečtí zedníci postavili na troskách bývalého Athénina chrámu nový palác, severně od hlavní třídy a nedaleko místa, kde stával Priamův palác s hrdými terasami a sloupy, než jej bohové totálně rozbombardovali.</p>
<p>Tento nový palác – jiné jméno pro svou ústřední městskou budovu neměli – ještě voněl čerstvým dřevem, chladným kamenem a barvami, ale v tento den na začátku jara byl plný světla a slunce. Helena vklouzla dovnitř a zaujala své místo u královské rodiny, hned vedle Andromaché, která se na ni letmo usmála a pak se znovu otočila zpět k manželovi.</p>
<p>Hektorovi se začínaly v tmavohnědých kudrnatých vlasech a vousech objevovat šediny. Všichni si toho všimli. Helena věděla, že v očích většiny žen mu to dodávalo ještě víc elegance, pokud bylo něco takového vůbec možné. Hektorovi příslušelo zahájit jednání a on to právě udělal, když přivítal všechny trójské hodnostáře a achájské hosty jménem.</p>
<p>Byl tu i Agamemnón, který se pořád choval zvláštně a čas od času se po všech díval tím dlouhým, nesoustředěným pohledem, s nímž chodil ještě mnoho měsíců po Pádu, ale myslelo mu to už dost jasně, aby mu při debatách spojené rady věnovali pozornost. A jeho stany byly stále plné pokladů.</p>
<p>Byl tu také Nestór, ale museli ho do města přinést – ze stanového města Achájců, které teď bylo na pláži nebráněné – na přenosném křesle, se kterým se pachtili čtyři otroci. Moudrý stařec Nestór se po tom posledním dni strašlivých bojů na pláži už na vlastní nohy nikdy nepostavil. Z achájského tábora – řeckých bojovníků žilo ještě na šedesát tisíc, což bylo dost, aby mohli žádat o hlas – dorazili také Malý Aiás, Ídomeneus, Polyxeinos, Teukros a uznávaný, byť zatím veřejně nevyhlášený vůdce Reků – pohledný Thrasymédés, Nestorův syn. S Řeky přišlo i několik mužů, které Helena neznala, mezi nimi byl i vysoký, vytáhlý mladý muž s kudrnatými vlasy a vousy.</p>
<p>Když měl Nestór úvodní slovo a představoval přítomné, Thrasymédés k Heleně zalétl pohledem a ona stydlivě sklopila zrak, zároveň však lehce zčervenala. Některých zvyků se zbavovalo těžko, dokonce i tady na jiném světě a v jiné době.</p>
<p>Úplně nakonec Nestór představil vyslance z Ardisu – nebyl to Hockenberry, který se z cesty na západ zatím nevrátil, ale vysoký, hubený, mlčenlivý muž, který se jmenoval Boman. Žádný moravec nebyl dnes ráno přítomen.</p>
<p>Poté, co ukončil vítací proslovy, zbytečné úvody a obřadní shromažďovací fráze, vyjmenoval Hektór důvody ke svolání této rady a věci, v nichž je třeba rozhodnout, než se budou moci rozejít.</p>
<p>„Musíme tedy dnes stanovit, zda výpravu do Delf vyšleme,“ uzavřel vznešený Hektór, „a pokud to uděláme, určit, kdo pojede a kdo zůstane. Musíme také rozhodnout, co budeme dělat, jestli bude možné vypnout tamní modrý paprsek a navrátit takové množství argejských příbuzných. Thrasyméde, tvoji lidé měli za úkol postavit dlouhé lodě. Mohl bys říct radě, jakého pokroku se v této věci dosáhlo?“</p>
<p>Thrasymédés se uklonil. Koleno měl lehce zvednuté, podložené schodem, na něm svou zlatou přilbu. Řekl: „Jak víš, stavbou byl pověřen nejlepší lodní stavitel, který nám zůstal, přítomný Harmonidés. Nechám ho, aby podal zprávu sám.“</p>
<p>Harmonidés, mladík s kudrnatými vousy, jehož si Helena krátce předtím všimla, udělal několik kroků dopředu a pak rychle sklopil zrak k nohám, jako by ho mrzelo, že je najednou tak nápadný. Trochu se zadrhával, když mluvil.</p>
<p>„Tři… třicet dlouhých lodí je při… připraveno. Každá může vé… vézt… padesát mužů, jejich zbroj a dostatečné zásoby pro do… dosažení Delf. Zároveň jsme krátce před do… dokončením… dvaceti dalších lodí, tak jak nám to po… poručila rada. Tyto lodě jsou ši… širší než dlouhé lodě a dokonale se tak ho… hodí pro přepravu zboží a osob, po… pokud bychom nějaké zboží a osoby nalezli.“</p>
<p>Harmonidés rychle couvl zpátky do skupiny Argejců.</p>
<p>„Znamenitá práce, drahý Harmonide,“ chválil Hektór. „Děkujeme ti my a děkuje ti rada. Byl jsem si lodě prohlédnout a jsou krásné – pevné, pečlivě zhotovené a těsní.“</p>
<p>„A já bych chtěl poděkovat Trójanům za to, že věděli, kde najít na svazích hory Ída to nejlepší dřevo,“ promluvil zrudlý Harmonidés, tentokrát však s hrdostí a bez nejmenšího zakoktání.</p>
<p>„Nyní tedy máme lodě, kterými můžeme plavbu uskutečnit,“ navázal Hektór. „Jelikož postrádané rodiny na pevnině jsou achájské a argejské, nikoli trójské, Thrasymédés se nabídl, že výpravu do Delf povede on. Můžeš nám říci, Thrasyméde, jaké máš s tou cestou plány?“</p>
<p>Vysoký Thrasymédés sundal nohu ze schodu. Helena si všimla, že drží svou těžkou přilbu na jedné dlani, jako by nic nevážila.</p>
<p>„Navrhujeme vyplout příští týden, až jarní větry naší plavbě požehnají,“ řekl Thrasymédés. Jeho hluboký silný hlas si našel cestu i do odlehlých zákoutí velké sloupové zasedací síně. „Všech třicet lodí a patnáct set vybraných mužů – stále zveme i trójské dobrodruhy, pokud by se chtěli podívat do světa.“</p>
<p>V místnosti se ozval potlačovaný smích a pobavené zvuky.</p>
<p>„Vyplujeme na jih podél pobřeží až za Kolonaje,“ navázal Thrasymédés, „pak k Lesbu a přes temné vody k ostrovu Chíos, kde nalovíme zvěř a nabereme čerstvou vodu. Pak na západojihozápad přes hluboké moře, kolem Andru do Genestijské úžiny mezi Katsylem na poloostrově a ostrovem Kéa. Tady se pět našich lodí oddělí a vypluje na sever k Athénám. Poslední úsek cesty muži urazí po vlastních. Budou hledat živé lidi a, pokud žádné nenajdou, vydají se do Delf pěšky. Jejich lodě se vrátí a vyplují přes Saronský záliv za námi.</p>
<p>Pětadvacet lodí, které mi zůstanou, se poplaví na jih kolem Lakedaimonu, obeplují celý Peloponés a směle proklouznou úžinou mezi Kythérou a pevninou, pokud to počasí dovolí. Až zahlédneme přes příď na levoboku Zakynthos, přiblížíme se znovu k pevnině a pak zamíříme na východoseverovýchod a východ hluboko do Korintského zálivu. Jen co za zády necháme kyolské Lokry, ale ještě než dorazíme do Boiótie, přistaneme, vytáhneme lodě na břeh a pěšky se vydáme do Delf, kde, jak nás ujišťují moravci a naši přátelé z Ardisu, chrám modrého paprsku zadržuje žijící pozůstatky našeho rodu.“</p>
<p>Muž, který se jmenoval Boman, vstoupil do středu volného prostranství. Jeho řečtina měla strašný přízvuk – dokonce mnohem horší než mívala řečtina starého Hockenberryho, pomyslela si Helena – a stejně jako se barbarsky oblékal, tak i barbarsky mluvil, ale bylo mu rozumět, přestože se dopouštěl syntaktických chyb, za které by se učitel tříletého dítěte musel červenat.</p>
<p>„Je na to dobrá roční doba,“ řekl Boman, vysoký Ardisan.</p>
<p>„Problém je – pokud skutečně dodržíte náš postup, abyste přivedli zpátky lidi uvězněné v modrém paprsku, co si s nimi počnete? Může se stát, že je tam zakódovaná veškerá populace ílijské Země – možná až šest milionů lidí – včetně Číňanů, Afričanů, amerických Indiánů, předchůdců Aztéků…“</p>
<p>„Promiň,“ přerušil ho Thrasymédés, „my těmto slovům nerozumíme, synu Ardisu.“</p>
<p>Vysoký muž se poškrábal na tváři. „Rozumíte pojmu šest milionů?“</p>
<p>Nikdo tomu nerozuměl. Helena začínala uvažovat, jestli je tento Ardisan po duševní stránce úplně zdravý.</p>
<p>„Představte si třicetkrát Ílion v době, kdy měl nejvíc obyvatel,“ zkusil to Boman. „Tolik lidí může vyjít z chrámu modrého paprsku.“</p>
<p>Většina přítomných v zasedací síni se rozesmála. Helena si všimla, že Hektór ani Thrasymédés ne.</p>
<p>„Proto tam budeme, abychom vám pomohli,“ pokračoval Boman. „Domníváme se, že své lidi – Řeky – budete schopni přijmout zpět bez větších potíží. Jistě, domy, města, chrámy a zvířata jsou pryč, ale divoké zvěře je dostatek a populaci domácích zvířat si můžete znovu rozmnožit velice rychle…“</p>
<p>Boman se odmlčel, protože většina lidí se opět smála nebo hihňala. Hektór dal Ardisanovi znamení, aby pokračoval, aniž by svou chybu vysvětlil. Vysoký cizinec použil slovo vyjadřující „souložení“ v té podobě, která se používá jen v souvislosti s lidmi, když mluvil o rozmnožení počtu domácích zvířat. Helena se bavila.</p>
<p>„My tam v každém případě budeme a moravci zajistí odvoz domů pro tyto… cizince.“ Použil správné slovo pro „barbary,“ ale zjevně chtěl použít jiné.</p>
<p>„Děkuji,“ řekl Hektór. „Thrasyméde, jestli tam budou všechny vaše národy – z Peloponésu, z početných ostrovů, jako je Odysseova malá Ithaka, z Attiky, Boiótie, Méonie, Aitólie, Chaldykie, Bottejska, Thrákie a všech ostatních krajin, jež vy, Řekové z daleka, nazýváte svým domovem, co pak uděláte? Budete mít všechny tyto lidi na jednom místě, ale nebudete mít žádná města, hovězí dobytek, domovy ani přístřešky.“</p>
<p>Thrasymédés pokýval hlavou. „Vznešený Hektore, podle plánu ihned vypravíme pět lodí do Nového Ília, abychom vás zpravili o svém úspěchu. My ostatní zůstaneme s těmi, které se podaří vysvobodit z modrého paprsku, v Delfách, kde se budeme snažit zajistit bezpečnou přepravu rodin do jejich vlasti a najít způsob, jak pro všechny obstarat potravu a přístřeší, dokud nebude zaveden řád.“</p>
<p>„To může trvat roky,“ promluvil Déifobos. Hektorův bratr nikdy nepatřil k přívržencům delfské expedice.</p>
<p>„Může to klidně trvat roky,“ přisvědčil Thrasymédés. „Ale co nám zbývá jiného než se pokusit naše manželky, matky, dědy, děti, otroky a služebnictvo osvobodit? Je to naše povinnost.“</p>
<p>„Ten Ardisan tam může odfaxovat za minutu a za dvě je osvobodit,“ ozval se rozmrzelý hlas z pohovky, na níž seděl muž, kterému hlas patřil. Agamemnón.</p>
<p>Boman se vrátil na volné prostranství. „Šlechetný Hektore, králi Agamemnóne, urození a ctihodní členové této rady, mohli bychom to udělat tak, jak říká Agamemnón. A vy jednou budete také faxovat… nikoli volně, jak to děláme my… Ardisané… ale budete faxovat prostřednictvím míst, kterým se říká faxové uzly. Tady poblíž žádný nemáte, ale v Řecku jeden nebo víc najdete. Ale to odbočuji… mohli bychom odfaxovat do Delf a osvobodit Řeky během několika hodin a dní, ne-li minut, ale jistě pochopíte, když řeknu, že není správné, abychom to udělali my. Jsou to <emphasis>vaši </emphasis>lidé. Jejich budoucnost je <emphasis>vaše </emphasis>starost. Před několika měsíci jsme vysvobodili pouhých něco přes devět tisíc našich lidí z jiného modrého paprsku, a i když jsme byli rádi, že je nás víc, zjistili jsme, že je bez velkého plánování předem obtížné postarat se i o tak malé množství. Po světě se toulá příliš mnoho voynixů a <emphasis>kalibánků, </emphasis>nemluvě o dinosaurech, obřích ptácích a dalších podivnostech, na které narazíte, až opustíte bezpečí Nového Ília.</p>
<p>My a naši moravečtí spojenci vám pomůžeme rozvézt neřecké obyvatelstvo, pokud v modrém paprsku takové bude, ale budoucnost řecky hovořících národů musí zůstat ve vašich rukou.“</p>
<p>Tento krátký proslov měl sice barbarskou gramatiku a syntaxi, ale byl dosti výmluvný, aby vysloužil vysokému Ardisanovi bouřlivý aplaus. Helena se přidala. Chtěla se s tím člověkem setkat.</p>
<p>Hektór se postavil doprostřed prostranství a otočil se kolem dokola, aby se téměř každému podíval do očí. „Vyzývám teď k hlasování. Vítězí prostá většina. Vy, kteří souhlasíte, aby Thrasymédés a jeho dobrovolníci při příštím příznivém větru a přílivu odpluli do Delf, zvedněte pěst. Vy, kteří jste proti výpravě, dejte dlaně dolů.“</p>
<p>Zasedání spojené rady bylo přítomno něco přes sto lidí. Helena napočítala sedmdesát tři zdvižené pěsti – včetně té své – a pouze dvacet dlaní dole, včetně Déifobovy; z nějakého důvodu hlasovala proti také Andromaché.</p>
<p>Uvnitř propuklo velké slavení a když hlasatelé oznámili výsledek desetitisícům venku na ústředním náměstí a tržišti, vracel se jásot ozvěnou od nových, nízkých hradeb Nového Ília.</p>
<p>Hektór ji vyhledal venku na terase. Po několika slovech na pozdrav a poznámkách na adresu vychlazeného vína řekl: „Moc bych chtěl jet, Heleno. Nesnesu představu, že tato výprava odpluje beze mne.“</p>
<p><emphasis>Aha, </emphasis>pomyslela si Helena, <emphasis>tak proto Andromaché hlasovala </emphasis>ne. Nahlas pak řekla: „Ty přece nemůžeš jet, vznešený Hektore. Město tě potřebuje.“</p>
<p>„Pcha,“ udělal Hektór, polkl poslední zbytek vína a třískl pohárem o stavební kámen, který ještě nebyl zasazen na místo. „Městu nic nehrozí. Už dvanáct měsíců jsme neviděli žádné jiné lidi. Strávili jsme tuto dobu obnovou svých hradeb – ať jsou jaké jsou – ale neměli jsme se s tím trápit. Venku žádní jiní lidé <emphasis>nežijí. </emphasis>Alespoň ne v této části širé Země.“</p>
<p>„O důvod víc, abys zůstal a dohlížel na svůj lid.“ Helena se lehce usmála. „Abys nás chránil před těmi dinosaury a obřími ptáky, o nichž mluví ten urostlý Ardisan.“</p>
<p>Hektór si všiml uličnického záblesku v jejích očích a také se usmál. Helena věděla, že mezi ní a Hektorem odjakživa bylo toto zvláštní propojení – zčásti škádlení, zčásti flirtování, zčásti něco hlubšího, než je pouto mezi manžely. Řekl:</p>
<p>„Ty si snad nemyslíš, že tvůj budoucí manžel dokáže město ochránit před všemi hrozbami, šlechetná Heleno?“</p>
<p>Znovu se usmála. „Vážím si tvého bratra Déifoba víc než většiny ostatních mužů, drahý Hektore, ale jeho nabídku k sňatku jsem nepřijala.“</p>
<p>„Priamos by si to byl přál,“ podotkl Hektór. „Paris by měl z té představy radost.“</p>
<p><emphasis>Paris by se z té představy poblil, </emphasis>pomyslela si Helena. „Ano, tvůj bratr Paris by byl šťastný, kdyby věděl, že jsem si vzala za muže Déifoba… nebo jiného ušlechtilého bratra z Priamova rodu.“ Znovu se na Hektora usmála a s potěšením zaznamenala jeho neklid.</p>
<p>Hektór se k ní naklonil a promluvil skoro šeptem: „Umíš uchovat tajemství, když ti něco povím?“ zeptal se.</p>
<p>„Samozřejmě,“ odpověděla a hlavou jí blesklo <emphasis>Pokud je to v mém zájmu.</emphasis></p>
<p>„Chystám se odjet s Thrasymédem a jeho výpravou, až vypluje,“ řekl tiše Hektór. „Kdo ví, jestli se někdo z nás ještě někdy vrátí? Budeš mi chybět, Heleno.“ Nejistě ji vzal za rameno.</p>
<p>Helena Trójská položila svou hladkou ruku na jeho hrubou a stiskla ji mezi svým měkkým ramenem a měkkou dlaní. „Jestli na tuto výpravu odjedeš, vznešený Hektore, budeš mi chybět skoro stejně jako tvé krásné Andromaché.“</p>
<p><emphasis>Ale tolik jako Andromaché přece jen ne, </emphasis>pomyslela si, <emphasis>protože této plavby se zúčastním jako černý pasažér, i kdyby mě to mělo stát poslední diamant a poslední perlu z mého značného jmění.</emphasis></p>
<p>Stále se dotýkali rukama, když spolu došli k zábradlí dlouhé kamenné terasy paláce rady. Davy na tržišti pod nimi šílely štěstím.</p>
<p>Doprostřed náměstí, přesně tam, kde po staletí stála stará fontána, dotáhl houf opilých Řeků a Trójanů, kteří se motali jeden přes druhého jako bratři a sestry, velkého dřevěného koně. Výtvor byl tak obrovský, že by Skajskou bránou neprošel, kdyby ještě stála. Nižší a širší, shora nekryté bráně, narychlo zbudované nedaleko místa, kde stával starý dub, nedělalo potíže se této figuríně široce otevřít.</p>
<p>Nějaký vtipálek v davu došel k názoru, že tento kůň má být symbolem Pádu Ília, a proto se ho dnes, na výročí onoho Pádu, chystali spálit. Vládla povznesená nálada.</p>
<p>Helena a Hektór, jejichž ruce se stále zlehka dotýkaly, se dívali – mlčky, ale nikoli bez vzájemné komunikace – jak dav obrovského koně podpálil. Figurína, vyrobená hlavně z uschlého naplaveného dřeva, v několika sekundách vzplanula, donutila dav couvnout, přilákala stráže, které přiběhly se štíty a kopími, a vysloužila si od urozených mužů a žen na dlouhé terase a balkonech nesouhlasné reptání.</p>
<p>Helena a Hektór se nahlas rozesmáli.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>93</strong></p>
<p>Sedm let a pět měsíců po Pádu Ília:</p>
<p>Moira se kvantově teleportovala na otevřenou louku. Byl krásný letní den. Ve stínu okolních lesů poletovali motýli a nad jetelem bzučely včely.</p>
<p>Černý moravecký voják z Pásu se k ní opatrně přiblížil, zdvořile ji oslovil a odvedl ji nahoru na kopec, kde se ve slabém větříku od jihu lehce třepetal malý otevřený stan – vlastně spíš barevná plátěná stříška. Ve stínu pod stříškou byly stoly, nad nimiž se sklánělo půl tuctu moravců a lidí, kteří si pozorně prohlíželi nebo čistili desítky střepů a předmětů, jež tam byly rozloženy.</p>
<p>Nejmenší postava u stolu – měla vlastní vysoké sedátko – se otočila, spatřila ji, seskočila a rozběhla se jí naproti.</p>
<p>„Moiro, to je milé překvapení,“ přivítal ji Mahmud. „Prosím, pojď se schovat před poledním sluncem a vezmi si něco studeného k pití.“</p>
<p>Odebrala se s drobným moravcem do chládku. „Váš seržant říkal, že mě čekáš.“</p>
<p>„Celou dobu od našeho rozhovoru před dvěma lety,“ potvrdil Mahmud. Došel ke stolu s občerstvením a přinesl sklenici studené limonády. Ostatní přítomní lidé a moravci si Moiru zvědavě prohlíželi, ale Mahmud ji nepředstavil. Alespoň zatím ne.</p>
<p>Moira se vděčně napila limonády, všimla si ledu, který si museli každý den teleportovat nebo faxovat z Ardisu nebo z nějaké jiné komunity, a rozhlédla se po louce. Táhla se přibližně půldruhého kilometru zvlněnou krajinou k řece, ohraničená ze severu lesem a z jihu nerovným terénem.</p>
<p>„Vážně potřebujete moravecké vojáky, aby vám odháněli čumily?“ zeptala se. „Zvědavé davy?“</p>
<p>„Spíš aby zasáhli, když se čas od času objeví nějaký pták Noh nebo Tyrannosaurus Rex,“ odpověděl Mahmud. „U všech všudy, <emphasis>co </emphasis>to posťáky napadlo, jak s oblibou říká Orphu.“</p>
<p>„Vídáš se s Orphem často?“</p>
<p>„Každý den. Dnes večer se s ním uvidím v Ardisu na divadle. Přijdeš taky?“</p>
<p>„Možná,“ kývla. „Jak víš, že jsem pozvaná?“</p>
<p>„Nejsi jediná, kdo si čas od času popovídá s Arielem, má drahá. Ještě limonádu?“</p>
<p>„Díky, ne.“ Moira se znovu zadívala na protáhlou louku. Z víc než poloviny bylo odstraněno několik horních vrstev půdy – nikoli nahodile, jako by tam projel mechanický buldozer, ale opatrně, s láskou a posedlostí – drny byly odložené stranou, každou sondu označovaly provázky a kolíčky, všude byly cedulky s čísly, zářezy sahaly od hloubky několika centimetrů po několik metrů. „Ty myslíš, že jste to konečně našli, příteli Mahmude?“</p>
<p>Drobný moravec pokrčil rameny. „Je úžasné, jakou nám dalo práci vypátrat v záznamech přesné souřadnice tohoto městečka. Skoro jako by nějaká… moc… odstranila všechny zmínky, souřadnice GPS, směrovky, dějiny. Skoro jako by nějaká… síla… nechtěla, abychom Stratford nad Avonou našli.“</p>
<p>Moira se na něho zadívala svýma průzračnýma, šedomodrýma očima.</p>
<p>„A proč by nějaká moc… nebo síla… nechtěla, abyste našli, co hledáte, milý Mahmude?“</p>
<p>Znovu pokrčil rameny. „Byl by to pouhý dohad, ale řekl bych proto, že jim – této hypotetické síle nebo moci – nevadí, že si lidé opět volně chodí po planetě a spokojeně se množí, ale na návrat jistého lidského <emphasis>génia </emphasis>se dívají jinak.“</p>
<p>Moira neodpověděla.</p>
<p>„Tady,“ a Mahmud ji s dětským nadšením přitáhl k nedalekému stolu, „tohle si prohlédni. Našel to jeden z našich dobrovolníků včera ve čtverci tři nula devět.“</p>
<p>Zvedl rozlomenou kamennou desku. Na ušpiněném kameni byly nějaké zvláštní škrábance.</p>
<p>„Nějak to nemůžu rozeznat,“ přiznala Moira.</p>
<p>„Nám to nejdřív taky nešlo,“ řekl Mahmud. „Musel nám pomoci doktor Hockenberry, abychom poznali, na co se díváme. Vidíš, jak tohle tvoří IUM, tady dole jsou US a AER a tady ET?“</p>
<p>„Když to říkáš.“</p>
<p>„Je to tak. Už víme, co to je. Je to část nápisu pod bystou – <emphasis>jeho </emphasis>bystou, na které podle našich záznamů kdysi stálo: <emphasis>‘JUDICO PYLIUM, GENIO SCORATUM, ARTE MARONEM: TERRA TEGIT, POPULUS MAERET, OLYMPUS HABET.’“</emphasis></p>
<p>„Obávám se, že s mojí latinou to není nejslavnější.“ Moira upadla do rozpaků.</p>
<p>„Mnozí z nás na tom byli stejně,“ řekl Mahmud. „V překladu to znamená: <emphasis>ROZUMEM PODOBNÝ NESTOROVI, GÉNIEM SOKRATOVI A UMĚNÍM VERGILIOVI: ZEM HO PŘIKRÝVÁ, LID OPLAKÁVÁ, OLYMP SE MU OTEVÍRÁ.“</emphasis></p>
<p>„Olymp,“ zopakovala Moira, jako by o něčem přemýšlela.</p>
<p>„Byla to součást nápisu pod bystou, kterou mu nechali zhotovit měšťané. Kámen s ním byl zasazený do kancléřství kostela Svaté Trojice, když ho tam pohřbili. Zbytek toho nápisu je anglicky. Chtěla by sis ho poslechnout, Moiro?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p><emphasis>„STŮJ, POUTNÍČE! PROČ TOLIK POSPÍCHÁŠ?</emphasis></p>
<p><emphasis>ZDE ŽÁRLIVÁ SMRT VZALA, KOHO ZNÁŠ.</emphasis></p>
<p><emphasis>V TÉ HROBCE PŘECE VELKÝ SHAKESPEARE LEŽÍ,</emphasis></p>
<p><emphasis>VŽDYŤ S BĚHEM ČASU ZVÍTĚZIT LZE STĚŽÍ.</emphasis></p>
<p><emphasis>JEN POMNI: SIC NÁM NIC UŽ NENAPÍŠE</emphasis></p>
<p><emphasis>VŠAK Z JEHO STRÁNEK DŮVTIP STÁLE DÝŠE.“</emphasis></p>
<p>„Moc hezké,“ konstatovala Moira. „A dovedu si představit, jak moc vám to pomůže v pátrání.“</p>
<p>Mahmud si její jízlivosti nevšímal. „Nese to datum dne, kdy zemřel, 23. dubna roku 1616.“</p>
<p>„Ale hrob jako takový jste nenašli.“</p>
<p>„Zatím ne,“ připustil Mahmud.</p>
<p>„Copak tam také nebyl nějaký náhrobek nebo nápis?“ otázala se nevinně.</p>
<p>Mahmud si chvíli prohlížel její tvář. „Byl,“ řekl nakonec. „Do náhrobní desky zakrývající jeho kosti bylo skutečně něco vytesáno.“</p>
<p>„Nestálo tam něco v tom smyslu – och… ‘Odstupte, moravci. Běžte domů’?“</p>
<p>„Ne tak docela,“ odporoval Mahmud. „Na náhrobní desce by mělo být napsáno:</p>
<p><emphasis>„PŘÍTELI DOBRÝ, PROBŮH ODLOŽ LOPAT</emphasis></p>
<p><emphasis>V PRACHU ZDE LEŽÍCÍM CO CHTĚL BYS KOPAT?</emphasis></p>
<p><emphasis>POŽEHNÁN TEN, KDO KAMENŮ MÁ DOSTI</emphasis></p>
<p><emphasis>A PROKLET TEN, KDO VYRUŠÍ MÉ KOSTI.“</emphasis></p>
<p>„Nemáš z té kletby trochu strach?“</p>
<p>„Ne,“ odvětil Mahmud. „Pleteš si mě s Orphem z Ió. To on viděl všechny ty dvourozměrné hororové filmy studia Universal z dvacátého století… vždyť to znáš, <emphasis>Kletba mumie </emphasis>a tak dál.“</p>
<p>„Ale stejně…“ váhala.</p>
<p>„Chceš nám zabránit, abychom ho našli, Moiro?“</p>
<p>„Můj milý Mahmude, určitě již víš, že se mezi vás, lidi starého typu ani nové hosty z Řecka a Asie nechceme plést… mezi nikoho z vás. Nebo to snad děláme?“</p>
<p>Mahmud neřekl nic.</p>
<p>Moira ho vzala za rameno. „Ale tento… projekt. Nepřipadáš si někdy, jako by sis hrál na Boha? Aspoň trošičku?“</p>
<p>„Setkala ses někdy s doktorem Hockenberrym?“ zeptal se Mahmud.</p>
<p>„Samozřejmě. Minulý týden jsem s ním mluvila.“</p>
<p>„Zvláštní, že se nezmínil. Thomas dělá dobrovolníka tady na vykopávkách přinejmenším jeden nebo dva dny v týdnu. Ale já jsem chtěl říct to, že posťáci a olympští bohové si určitě ‘hráli na Boha’, když obnovili tělo, osobnost a vzpomínky doktora Hockenberryho na základě úlomků kosti, starých archivů a DNA. Ale dopadlo to dobře. Je to příjemný člověk.“</p>
<p>„Rozhodně to tak vypadá,“ uznala Moira. „Slyšela jsem, že dokonce napsal knihu.“</p>
<p>„Ano.“ Zdálo se, že moravec ztratil nit svých úvah.</p>
<p>„Tak ještě jednou hodně štěstí,“ podala mu Moira ruku. „A určitě vyřiď mé pozdravy hlavnímu integrátorovi Asteaguovi/Che, až s ním znovu budeš. Řekni mu, že ten čaj, který jsme si dali v Tádži, byl velice příjemný, opravdu.“ Potřásla si s drobným moravcem rukou a vykročila k linii stromů na severu.</p>
<p>„Moiro,“ zavolal Mahmud.</p>
<p>Zastavila se a ohlédla se.</p>
<p>„Neříkala jsi, že dnes večer přijdeš na to představení?“</p>
<p>„Ano, myslím, že přijdu.“</p>
<p>„Tedy se tam setkáme?“</p>
<p>„Nevím jistě,“ odvětila mladá žena. „Ale setkáme se tam.“ Znovu vykročila k lesu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>94</strong></p>
<p>Sedm let a pět měsíců po Pádu Ília:</p>
<p>Jmenuji se Thomas Hockenberry, mám doktorát z filozofie a přátelé mi říkají Hockenbush. Žádní přátelé, kteří by mi tak mohli říkat, už nežijí. Anebo spíš je to tak, že přátelé, kteří mi tak snad kdysi říkali – Hockenbush je moje přezdívka ze studií na Wabbash College – už se dávno proměnili v prach na této planetě, kde se tolik věcí proměnilo v prach.</p>
<p>Prožil jsem na té první dobré Zemi něco přes padesát let a v tomto druhém životě jsem byl obdarován maličko víc než osmnácti bohatými roky – v Íliu, na Olympu, na místě zvaném Mars, i když jsem až do posledních dnů nevěděl, že to je Mars, a teď zase tady. Doma. Zase na líbezné Zemi.</p>
<p>Mám co vyprávět. Smůla je, že jsem ztratil všechny záznamy, které jsem za uplynulých dvacet let pořídil jako scholik i jako vědec – záznamové kamínky s hlasovými nahrávkami odevzdávané po každodenním pozorování Trójské války mojí Múze, vlastní načmárané poznámky a dokonce i moravecké záznamové zařízení, které jsem použil k vylíčení posledních Diových dnů na Olympu. O všechno jsem přišel.</p>
<p>Nevadí. Všechno si to pamatuji. Každý obličej. Každého muže a ženu. Každé jméno.</p>
<p>Znalci říkají, že na Homérově <emphasis>Íliadě </emphasis>je jednou z nejkrásnějších věcí to, že žádný člověk v jeho vyprávění nezemřel beze jména. Všichni ti hrdinové, ti krutí hrdinové, padli těžce, a když padli, zvedli se ve vzpomínkách, jak to vyjádřil jiný učenec – tady parafrázuji – těžce se zvedli ve vzpomínkách a za sebou vlekli celé břímě svých zbraní, své zbroje, svého majetku, svého dobytka, svých manželek a svých otroků, to všechno strhli s sebou. A jména. Žádný člověk nezemřel v Homérově <emphasis>Íliadě </emphasis>beze jména nebo bez břemene.</p>
<p>Pokud bych se pokusil vyprávět svůj příběh, pokusil bych se udělat to stejně.</p>
<p>Jenže kde začít?</p>
<p>Jestli mám být chórem tohoto příběhu – ať chci nebo nechci – mohu začít od místa, které si sám vyberu. Rozhodl jsem se začít tady a ze všeho nejdřív vám říct, kde žiji.</p>
<p>Měsíce, které jsem strávil s Helenou v Novém Íliu, když se město znovu stavělo a Řekové přiložili ruku k dílu, neboť se dohodli s Hektorem, že Trójané jim na oplátku pomohou postavit dlouhé lodě, byly příjemné, jakmile městské hradby stály. Jakmile město znovu ožilo.</p>
<p>Nezemřelo nikdy. Ílion – Trója – totiž byli jeho obyvatelé… Hektór, Helena, Andromaché, Priamos, Kassandra, Déifobos, Paris… sakra, dokonce i ta protivná Hypsipylé. Někteří z těchto lidí zemřeli, ale někteří přežili. Město žilo, dokud žili oni. Vergilius to chápal.</p>
<p>Proto pro vás nemohu být Homérem a nemohu vyprávět příběh z doby pádu Tróje ani jako Vergilius… zatím neuplynulo dost času, aby ta etapa vydala na velký epos, i když se to prý možná mění. Dokud budu žít, budu se dívat a poslouchat.</p>
<p>Ale teď žiji tady. Ve městě Ardis.</p>
<p>Ne ve vile Ardis. Na široké louce na kopci, dva kilometry od starého faxového pavilonu znovu stojí rozlehlý dům, velice blízko místa, kde se kdysi tyčila vila Ardis, a Ada tam žije se svou rodinou, ale toto místo je Ardis Town, již ne jenom Ardis.</p>
<p>Momentálně je nás tady v Ardis Townu něco přes dvacet osm tisíc, podle posledního sčítání kvůli daním – starého právě pět měsíců. Nahoře na kopci, kolem Adina nového domova, žije určitá komunita, ale většina města je tady, u nové cesty, která se táhne od faxového pavilonu podél řeky. Máme tady mlýny, opravdové tržiště, smradlavé budovy koželužny, tiskárnu a papírnu, až příliš mnoho barů a skladišť, dvě synagogy a jeden kostel, který by se dal nejlépe popsat jako stánek První církve Chaosu, několik dobrých restaurací a jatka – která páchnou skoro stejně hrozně jako koželužna – knihovnu (tu jsem pomáhal založit já) a školu, i když většina dětí zatím žije v domě Ardis nebo v jeho okolí. V našem Ardis Townu jsou studenty většinou dospělí, kteří se učí číst a psát.</p>
<p>Zhruba polovina našich trvalých obyvatel jsou Řekové a polovina Židé. Vycházejí spolu. Aspoň většinou.</p>
<p>Židé mají výhodu v tom, že jsou vybaveni kompletními funkcemi; to znamená, že mohou volně faxovat, kamkoli se jim zachce a kdykoli se jim zachce. (Já můžu taky… ne faxovat, ale kvitnout. Mám to totiž ve svých buňkách a DNA, kam mi to zapsal ten nebo Ten, kdo mě stvořil. Ale poslední dobou už kvantovou teleportací tolik nepoužívám. Dávám přednost pomalejším způsobům cestování.)</p>
<p>Pravda je, že pomáhám Mahmudovi s jeho projektem Hledání Willa, přinejmenším jednou týdně, když to jde. O tom jste už slyšeli. Myslím si, že svého Willa nikdy nenajde a podezírám ho, že si to myslí taky. Pro něho a pro Orpha z Ió se z toho stal takový koníček a ve stejném duchu jim pomáhám i já. Nikdo z nás – řekl bych, že ani Mahmud – nevěří, že Prospero, Moira nebo Ariel, kterýkoli z Těch nahoře… nebo dokonce ten Klid, o kterém tolik slýcháme… našemu moravci dovolí, aby našel a rekombinoval kosti a DNA Williama Shakespeara. Nedivím se Těm nahoře, že se cítí ohroženi.</p>
<p>Divadelní představení se bude konat dnes večer v Ardisu. O tom jste také slyšeli. Mnozí z nás, kteří žijeme v Ardis Townu, se na ně chystají jít, ale já přiznám, že kopec je strmý a cesta a schody prašné, tak možná obětuji pětipenci a svezu se některým parním vozem, které provozuje Hannah ve své firmě. Jen bych byl rád, kdyby ty kraksny nebyly tak hlučné.</p>
<p>Když už je řeč o neúspěšném hledání, asi jsem vám neřekl, jak jsem objevil svého starého přítele Keitha Nightenhelsera.</p>
<p>Když jsem ho viděl naposledy, pobýval u kmene prehistorických indiánů v divočině, na jejímž místě jednou bude Indiana – řekněme za další tři tisíce let. Bylo to pro něho peklo a já měl provinilý pocit, že jsem ho tam uklidil. Účelem bylo zajistit mu bezpečí po dobu války mezi hrdiny a bohy, ale když jsem se tam vrátil, abych starého Nightenhelsera našel, indiáni byli pryč a on taky.</p>
<p>A někde kolem se potuloval také Patroklos – hodně naštvaný Patroklos. Měl jsem podezření, že Nightenhelser nepřežil.</p>
<p>Ale před třemi a půl měsíci jsem kvitl do Delf, když Thrasymédés, Hektór a jeho banda dobrodruhů vypnuli delfský modrý paprsek, a ejhle, zhruba za osm hodin poté, co z té malé budovy začali vycházet první omráčení lidé – připomnělo mi to staré cirkusové číslo, ve kterém přijede malé autíčko, z něhož vystoupí padesát klaunů – tak asi po osmi hodinách, co z budovy začali vycházet lidé, většinou Řekové, se najednou objevil můj přítel Nightenhelser. (Odjakživa jsme si říkali příjmením.)</p>
<p>Koupili jsme si s Nightenhelserem tento dům, v němž sedím, když píšu tyto řádky. Jsme partneři. (Prosím pozor – myslím obchodní partneři a samozřejmě dobří přátelé, ale nikoli <emphasis>partneři </emphasis>v tom zvláštním významu, který tomu slovu dalo jednadvacáté století – a myšleni byli dva muži. Chci říct, že jsem nepřešel od Heleny Trójské k Nightenhelserovi z Ardis Townu. Mám své problémy, ale v této konkrétní oblasti zmatky netrpím.)</p>
<p>Zajímalo by mě, co by si o naší hospůdce pomyslela Helena. Jmenuje se Dombey & syn – to jméno navrhl Nightenhelser, na můj vkus je až moc uhlazené – a je v ní rušno. Ve srovnání s ostatními podniky, které jsou tady rozeseté kolem řeky jako šindele trčící ze staré střechy, je u nás poměrně čisto. Naše číšnice jsou číšnice a ne štětky (alespoň ne tady, v provozní době nebo v naší hospodě). Pivo máme nejlepší, jaké se dá koupit – firmu, která je vyrábí, také vlastní Hannah, která je prý prvním ardiským milionářem nové doby. Zřejmě se o vaření piva dozvěděla, když se učila tesat sochy a odlévat kovy. Neptejte se mě proč.</p>
<p>Už chápete, proč se zdráhám vyprávět svůj epos? Nedokážu se při vyprávění držet jedné linie. Mám tendenci odbíhat.</p>
<p>Možná sem Helenu jednou vezmu a zeptám se jí, co si o našem podniku myslí.</p>
<p>Ale kolují zvěsti, že Helena si ostříhala vlasy, převlékla se za chlapce a odjela na delfskou výpravu s Hektorem a Thrasymédem, přičemž oba hrdinové prý za ní běhali jako štěňata za kostí. (Další důvod, proč váhám, jestli s vyprávěním tohoto eposu začít – metafory nebo přirovnání mi nikdy moc nešly. Jak se jednou vyjádřil Nightenhelser, mám tróp-ický deficit. No nic.)</p>
<p>Jaké kolují zvěsti, sakra? Já <emphasis>vím, </emphasis>že Helena se účastní delfské výpravy. Viděl jsem ji tam. Vypadá dobře, když má vlasy nakrátko a je opálená. Fakticky dobře. Ne jako moje Helena, ale zdravě a moc krásně.</p>
<p>Mohl bych vám o místě, kde žiji, a o Ardis Townu říct víc – jak vypadá politika, když je ještě v plenkách (stejně páchne a ve svém důsledku je asi tak stejně užitečná), nebo jací tady jsou lidé, ať jsou to Řekové nebo Židé, vybavení nebo nevybavení funkcemi, věřící a cynici… ale to do tohoto příběhu nepatří.</p>
<p>A také nejsem, jak zjistím dnes později večer, opravdový vypravěč. Nejsem vyvolený bard. Vím, že vám to zatím nedává smysl, ale ještě chvilku si tady počkejte a pochopíte, jak to myslím.</p>
<p>Těch posledních osmnáct let pro mě nebylo jednoduchých, obzvlášť prvních jedenáct. Připadám si psychicky a citově zjizvený a poďobaný, jako je po fyzické stránce krunýř starého Orpha z Ió. (Většinou žije na kopci v Ardisu. Později se s ním taky na chvíli setkáte. Jde dnes večer na divadlo, ale každé odpoledne má schůzku s dětmi. Podle toho jsem poznal, že ani po všech těch letech strávených jako vědec a scholik jsem se nestal tím vyvoleným, který by měl tento příběh vyprávět, až na jeho vyprávění přijde čas.)</p>
<p>Ano, těch posledních osmnáct let, obzvlášť pak prvních jedenáct, bylo krutých, ale myslím, že se díky nim cítím bohatší. Doufám, že se tak budete cítit i vy, až tu historii vyslechnete. Jestli ne, není to moje chyba – já na vyprávění rezignuji, přestože dávám své vzpomínky k dispozici každému, kdo by si je chtěl půjčit.</p>
<p>Omlouvám se. Musím už jít. Přicházejí ti, kteří už mají po práci – denní směně z koželužny právě padla, vy to necítíte? Jednu číšnici mám nemocnou a další mi právě utekla s mladým Athéňanem, který zamířil z Delf právě sem a… prostě… nemám lidi. Za tři čtvrtě hodiny mi přijde výčepní na noční směnu, ale do té doby budu muset točit pivo a krájet hovězí pečeni do sendvičů sám.</p>
<p>Jmenuji se Ph. Dr. Thomas Hockenberry a mám za to, že to „Ph. Dr“ znamená „Pivu hází dobrou rysku.“</p>
<p>Promiňte. Až na několik literárních hříček a omílaných vtipů nebyl humor nikdy mou silnou stránkou.</p>
<p>Setkáme se na odpoledním vyprávění, před divadlem.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>95</strong></p>
<p>Sedm let a pět měsíců po Pádu Ília:</p>
<p>V den divadelního představení musel Harman odcestovat do Suchého údolí. Po lehkém obědě si oblékl bojový oděv a termokombinézu, ze zbrojnice Ardisu si vypůjčil energetickou pušku a odfaxoval na jih.</p>
<p>Vykopávky stázového bunkru, který tam zanechali postlidé, probíhaly dobře. Jak procházel mezi obrovskými bagry a vyhýbal se proudům vzduchu, jež pod sebe vháněl dopravní sršeň, který odvážel nálezy na sever, nechtělo se mu věřit, že je to osm a půl roku, co zavítal do téhož suchého údolí spolu s mladou Adou, neuvěřitelně mladou Hannah a zavalitým nedospělým Daemanem, aby pátral po stopách souvisejících s Věčnou Židovkou – záhadnou ženou, která se jmenovala Savi, jak zjistil.</p>
<p>Ve skutečnosti byla část stázového bunkru zahrabána přímo pod balvanem, na němž Savi nechala načmáraná vodítka, s jejichž pomocí se dostali do jejího domova na Mount Erebu. Savi dokonce už tenkrát věděla, že Harman je jediný člověk starého typu na Zemi, který tyto čmáranice umí přečíst.</p>
<p>Dvojici, která na vykopávky stázového bunkru dohlížela, tvořili Raman a Alkinoos. Odváděli dobrou práci. Harman s nimi prošel soupis, aby se přesvědčil, že vědí, pro kterou komunitu je která výstroj určena – většina energetických zbraní mířila do Hughes Townu a Chomu, termokombinézy mířily do Bellinbadu; traktory byly slíbené v Ulanbatu a na Lomanově statku; Nový Ílion měl velký zájem o starší flešetové pušky.</p>
<p>Harman se tomu musel pousmát. Ještě deset let a Trójané a Řekové budou používat stejnou techniku jako lidé starého typu, dokonce budou používat i pavilónové uzly, aby mohli odfaxovat všude, kam potřebují. Někteří z delfské skupiny již objevili uzel nedaleko Olympie… starobylého města, kde se konaly hry, nikoli hory.</p>
<p>Jediná možnost byla udržet si před nimi náskok, musel konstatovat – v technice a ve všem ostatním.</p>
<p>Bylo na čase vrátit se domů. Ale nejdřív se chtěl zastavit ještě na jednom místě. Potřásl si rukou s Alkinooem a Ramanem a odfaxoval.</p>
<p>Vrátil se na Golden Gate na Machu Picchu, místo, kde o sedm a půl roku dřív dostal zpět svůj život. Volným faxem se přenesl nikoli na most jako takový, ale na horský hřeben, který byl na druhé straně údolí a vysoko položené zříceniny na terase Machu Picchu. Nikdy se nenabažil pohledu na tu starou stavbu. Zelené obytné koule nebyly z této dálky skoro vidět, ale jeho přivedl zpátky nejenom sentiment.</p>
<p>Měl se tady s někým setkat.</p>
<p>Díval se, jak od vodopádu postupují údolím odpolední mraky. Sluneční světlo nakrátko změnilo mlhu ve zlato a napůl ukrylo zříceniny Machu Picchu, takže vypadaly za rozpětím starého mostu jako napůl tušené našlápné kameny. Všude, kam se Harman podíval, život vítězil ve své protientropické bitvě s chaosem a ztrátou energie – tráva na úbočích, koruny stromů v údolí obestřeném mlhou, kondoři pomalu kroužící v termálách, vlající cáry mechu na nosných lanech samotného mostu, dokonce i rezivě zbarvený lišejník na kamenech kolem Harmana.</p>
<p>Jako by chtěla odvést jeho pozornost od úvah o životě a živých věcech, přehnala se oblohou od jihu k severu pro změnu velice umělá kosmická loď. Její dlouhou kondenzační stopu vysoko nad Andami začalo pomalu rozfoukávat tryskové proudění. Dřív, než mohl získat jistotu, o jaký typ a model lodi se jedná, blyštivá tečka zmizela za severním obzorem směrem k ruinám, následovaná třemi aerodynamickými třesky. Bylo to příliš velké a příliš rychlé, než aby to mohl být jeden ze sršňů, které převážely vybavení ze Suchého údolí na sever. Napadlo ho, jestli by to nemohl být Daeman, vracející se z jedné společné expedice s moravci, jejímž úkolem bylo zmapovat a zaznamenat slábnoucí kvantové poruchy mezi soustavou Země a Marsem.</p>
<p><emphasis>Máme teď vlastní kosmickou loď, </emphasis>pomyslel si Harman. Usmál se, jak je sebevědomý, když ho něco takového vůbec napadne. Ale to pomyšlení ho stále uvnitř hřálo. Potom si připomněl, že sice <emphasis>máme </emphasis>vlastní kosmickou loď, ale ještě takovou loď neumíme <emphasis>postavit.</emphasis></p>
<p>Doufal, že se toho dožije. To dovedlo jeho myšlenky k pátrání po omlazovacích tancích na polárním a rovníkovém prstenci.</p>
<p>„Dobré odpoledne,“ promluvil za ním známý hlas.</p>
<p>Harman ze zvyku a z výcviku zvedl energetickou zbraň, ale nechal ji klesnout ještě dřív, než se úplně otočil. „Dobré odpoledne, Prospero.“</p>
<p>Starý mág vyšel z výklenku ve skalách. „Máš na sobě kompletní bojový oděv, mladý příteli. Čekal jsi, že mne najdeš ozbrojeného?“</p>
<p>Harman se usmál. „Beze zbraní tě nenajdu nikdy.“</p>
<p>„Pokud se jako zbraň počítá důvtip,“ kontroval Prospero.</p>
<p>„Nebo lest,“ odvětil Harman.</p>
<p>Mág udělal svýma starýma žilnatýma rukama pohyb, jako by se chtěl bránit. „Ariel říkal, že se mnou chceš mluvit. Jde o situaci v Číně?“</p>
<p>„Ne, to vyřešíme později. Přišel jsem ti připomenout to divadlo.“</p>
<p>„Ach tak,“ povzdechl si Prospero, „divadlo.“</p>
<p>„Tys zapomněl? Nebo ses rozhodl nepřijít? Jestli nepřijdeš, všichni kromě tvého záskoku budou zklamaní.“</p>
<p>Prospero se usmál. „To se mám učit <emphasis>tolik </emphasis>veršů, mladý Prométhee?“</p>
<p>„Ne tolik, kolik jsi přidělil nám.“</p>
<p>Prospero znovu rozhodil rukama.</p>
<p>„Mám vyřídit tvému záskoku, že bude muset pokračovat?“ zeptal se Harman. „S nadšením to udělá.“</p>
<p>„Možná bych přece jen rád přišel,“ prohlásil mág. „Ale musím být účinkující, ne host?“</p>
<p>„V této hře musíš být účinkující,“ nedal se Harman. „Až budeme dávat <emphasis>Jindřicha IV., </emphasis>můžeš přijít jako náš čestný host.“</p>
<p>„Vlastně jsem si vždycky chtěl zahrát sira Johna Falstaffa.“</p>
<p>Harmanův smích se vrátil ozvěnou od převisů a skal. „Mohu tedy vyřídit Adě, že dorazíš a zdržíš se i potom na občerstvení a povídání?“</p>
<p>„Budu se těšit,“ odpověděl hologram, „na jevištní trému zrovna ne, ale na to povídání určitě.“</p>
<p>„Tak… zlom vaz.“ Harman kývl na pozdrav a odfaxoval.</p>
<p>V Ardisu zapsal vrácenou zbraň a bojový oděv, oblékl si plátěné džíny a halenu, nazul si lehké boty a vyšel na severní louku, kde v divadle probíhaly poslední přípravy. Muži instalovali barevná světla, která budou viset nad řadami čerstvě nařezaných dřevěných lavic, nad pivními zahrádkami a v mřížoví. Hannah zkoušela z jeviště ozvučení. Několik dobrovolníků nanášelo poslední vrstvu barev na kulisy a někdo pořád smýkal oponou sem a tam.</p>
<p>Uviděla ho Ada a zkusila k němu vykročit s jejich dvouletou Sarah, ale batole bylo unavené a mrzuté, a tak je raději zvedla a za otcem na travnatý kopec je odnesla. Harman dal oběma pusu a pak ještě jednou políbil Adu.</p>
<p>Ohlédla se k jevišti a řadám sedadel, pak si odhrnula z obličeje dlouhý pramen černých vlasů a zeptala se: „<emphasis>Bouře? </emphasis>Myslíš, že jsme na to doopravdy připravení?“</p>
<p>Harman pokrčil rameny a objal ji kolem ramen. „Byla další na řadě.“</p>
<p>„A co naše hvězda, doopravdy přijde?“ zeptala se a odtáhla se od něho. Sarah zafňukala a uvelebila se trošku jinak, tak, aby se tvářemi dotýkala ramen obou rodičů.</p>
<p>„On tvrdí, že ano,“ odpověděl Harman, ale sám tomu nevěřil.</p>
<p>„Bylo by příjemné, kdyby přišel na zkoušku s ostatními,“ poznamenala Ada.</p>
<p>„To víš… nemůžeme chtít všechno.“</p>
<p>„Opravdu ne?“ A Ada mu věnovala pohled, podle něhož si ji Harman před více než osmi lety zařadil do kategorie nebezpečné.</p>
<p>Nízko nad stromy a domy se přehnalo sonio a sneslo se k řece a městu. „Doufám, že ten pitomec byl některý z dospělých mužů a ne nějaký chlapec,“ rozhorlila se Ada.</p>
<p>„Když už je řeč o chlapcích, kde je ten náš?“ zeptal se Harman. „Ráno jsem ho vůbec neviděl a chtěl bych se s ním pozdravit.“</p>
<p>„Je na terase, chystá se na vyprávění,“ odvětila Ada.</p>
<p>„No ovšem, vyprávění.“ Harman se otočil a chystal se zamířit k údolíčku na jižní louce, kde se vyprávění zpravidla konalo, ale Ada ho chytila za ruku.</p>
<p>„Harmane…“</p>
<p>Podíval se na ni.</p>
<p>„Před chvílí dorazil Mahmud. Prý dnes večer na představení možná přijde Moira.“</p>
<p>Vzal ji za ruku. „To je dobře… nebo ne?“</p>
<p>Ada přikývla. „Ale když tady budou Prospero a Moira a říkal jsi, že jsi pozval i Ariela, třebaže svou roli hrát nebude… co když se objeví taky Kalibán?“</p>
<p>„Ten pozvaný není.“</p>
<p>Stiskla mu ruku, aby dala najevo, že to myslí vážně.</p>
<p>Harman ukázal na místa kolem divadla, ohrazených pivních zahrádek a domu, na kterých budou hlídky s energetickými zbraněmi.</p>
<p>„Ale na divadle budou děti,“ připomněla Ada. „Lidé z města…“</p>
<p>Harman pokýval hlavou. Její ruku nepustil. „Kalibán sem může kvitnout, kdykoli se mu zachce, lásko. Zatím to neudělal.“</p>
<p>Nepatrně přikývla, ale manželovu ruku nepustila.</p>
<p>Harman ji políbil. „Elian nacvičoval Kalibánovy výstupy a repliky pět týdnů,“ řekl. <emphasis>„Strach neměj; ostrov jest pln hlaholů a zvuků, libých nápěvů, jež těší a neublíží.“</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Kéž </emphasis>by to tak bylo vždycky,“ zadoufala Ada.</p>
<p>„Taky bych si to přál, lásko. Ale oba víme – ty líp než já – že to tak nebude. Nepůjdeme se podívat, jak se Johnovi líbí vyprávění?“</p>
<p>Orphu z Ió byl stále slepý, ale rodiče neměli strach, že do něčeho nebo do někoho narazí, ani když mu osm nebo devět nejodvážnějších dětí z Ardisu naboso vylezlo po obrovském krunýři a nahrnulo se tam, aby si našly místo k sezení. Z toho, že Orphu děti do údolíčka na vyprávění odvážel, se stala tradice. John, který byl v sedmi letech jedním z nejstarších, seděl na nejvyšším místě krunýře.</p>
<p>Mohutný moravec se pomalu pohyboval na svých odpuzovačích a vezl je z terasy kolem starého jilmu do údolíčka mezi keři a novými domy. Vypadal při tom skoro až důstojně – nebýt výbuchů smíchu dětí, které se vezly, a pokřikování ostatních, které se táhly za ním.</p>
<p>V mělké sníženině, která byla jako nějakým kouzlem skryta před výhledy z domů a zraky jiných dospělých než rodičů několika přítomných, děti slezly a polehaly si na svahy travnatého amfiteátru. John seděl jako obvykle Orphovi nejblíž. Ohlédl se, spatřil otce a zamával, ale nevrátil se, aby se s ním pozdravil. Nejdřív vyprávění.</p>
<p>Harman, který měl Adu stále vedle sebe, ale malá Sarah mu teď v náruči spokojeně pochrupovala – Adě už ruka málem strnula – si všiml, že u linie živých plotů postává Mahmud. Harman kývl na pozdrav, ale moravec věnoval pozornost svému starému příteli a dětem.</p>
<p>„Vyprávěj znovu o Gilgamešovi,“ vykřikl jeden z troufalejších šestiletých chlapců.</p>
<p>Nestvůrný krab pomalu zahýbal krunýřem sem a tam, jako by vrtěl hlavou. „Ta historka je prozatím uzavřená,“ zabrumlal. „Dnes začneme novou.“</p>
<p>Děti zajásaly.</p>
<p>„Tahle nám vydrží na dlouho,“ pokračoval Orphu. Jeho brumlání znělo konejšivě a poutavě dokonce i Harmanovi.</p>
<p>Děti znovu zajásaly. Dva chlapci se z kopečku skutáleli v jednom klubku.</p>
<p>„Poslouchejte pozorně,“ vybídl je Orphu. Jedním dlouhým, článkovaným manipulátorem chlapce opatrně oddělil a zlehka je posadil na svah metr dva od sebe. Jejich pozornost se okamžitě přenesla na dunivý, hypnotický hlas mohutného moravce.</p>
<p><emphasis>„Hněv.</emphasis></p>
<p><emphasis>O hněvu Achilleově, tak zhoubném, nám zpívej, ó Múzo!</emphasis></p>
<p><emphasis>Hněv ten tisíce běd a strastí způsobil Řekům,</emphasis></p>
<p><emphasis>mnoho statečných duší těch hrdinů do chmurného Hádu seslal,</emphasis></p>
<p><emphasis>mrtvoly jejich však psům a dravcům napospas chystal</emphasis></p>
<p><emphasis>za kořist k bohatým hodům – tak dála se Diova vůle</emphasis></p>
<p><emphasis>od té doby, co v hádce se rozešel s Agamemnónem,</emphasis></p>
<p><emphasis>vrchním vůdcem všech vojsk, syn Péleův, Achilleus božský…“</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><emphasis>Poděkování</emphasis></p>
<p>Chtěl bych poděkovat Jeanu-Danielu Brequeovi za to, že mi dovolil použít podrobnosti jedné ze svých oblíbených procházek po avenue Daumensil a zbytku <emphasis>Promenade Plantée. </emphasis>Celý popis této příjemné procházky je možno najít v jeho eseji „Zelené pásy“ z publikace <emphasis>Time Out – Kniha pařížských procházek</emphasis>, kterou vydal Penguin.</p>
<p>Také bych chtěl poděkovat profesoru Keithu Nightenhelserovi za návrh použít citát s Renoirem jako Stvořitelem ze <emphasis>Světa Guermantových.</emphasis></p>
<p>A nakonec bych rád poděkoval Jane Kathryn Simmonsové za svolení k přetištění její básně „Mrtvě narozený“ v té podobě, jak ji najdete v této knize.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><emphasis>Poznámka překladatele</emphasis></p>
<p>Když jsem si před dvěma lety postěžoval na relativně obtížné dohledávání citátů ze Shakespeara, které autor do svého díla vložil, netušil jsem, jaké překvapení chystá Dan Simmons mně a všem dalším překladatelům v pokračování <emphasis>Ília</emphasis>. A je snad dobře, že jsem tenkrát (a ještě dlouho poté) nevěděl o existenci textů s příznačným názvem <emphasis>Climbing Olympos </emphasis>(Zdolávání Olympu), které vytvořil francouzský překladatel Jean-Daniel Breque a jsou dostupné na oficiálních webových stránkách Dana Simmonse. Jeanu Danielovi patří první dík, ušetřil mi mnoho hledání.</p>
<p>Ze všeho nejvíc bych ale chtěl poděkovat všem těm, kteří mi pomohli s překladem veršovaných citací v případech, kdy se z toho či onoho důvodu nepodařilo starší český překlad dohledat. Mé díky tak patří především Miroslavu Mackovi, který mi vytrhl první trn z paty, když pro mě přeložil úryvky ze Shelleyho básně <emphasis>Janě – S kytarou </emphasis>v situaci, kdy jsem už nevěřil, že nějaký český překlad existuje, a nádavkem (a s gustem) přidal část epilogu <emphasis>Bran ráje </emphasis>od Williama Blakea. Druhým trnem pak bylo bleskové přebásnění textu Shakespearovy pamětní desky ve Stratfordu několik hodin před termínem. Podobně děkuji Tomáši Vítkovi, který se uvolil poskytnout mi svůj překlad orfického hymnu věnovaného bohyni Nyx, Václavu Pinkavovi, jenž přeložil část Shelleyho básně <emphasis>Hellas </emphasis>a samozřejmě Richardu Podanému, který se potrápil s řadou dalších promluv Kalibána převzatých z básně Roberta Browninga <emphasis>Caliban on Setebos.</emphasis></p>
<p>Mé díky patří také těm, kteří mi pomohli s místy až detektivním pátráním v knihovnách, veřejných i domácích: Viktoru Janišovi, Daně Krejčové, Stanislavě Bártové, Janě Doležalové a neznámé z pobočky Moravské knihovny v Brně-Líšni.</p>
<p>Ti, kteří přispěli, aniž o tom vědí (a často ani vědět nemohou), pak mají své místo zde v soupisu českých citací:</p>
<p>William Blake: <emphasis>Křišťálová komnata </emphasis>v překladu Jiřího Valji</p>
<p>George Gordon Byron: <emphasis>Don Juan </emphasis>v překladu V. A. Junga</p>
<p>Homér: <emphasis>Ílias </emphasis>v překladu Rudolfa Mertlíka</p>
<p>Homér: <emphasis>Odysseia </emphasis>v překladu Rudolfa Mertlíka</p>
<p>John Keats: <emphasis>Óda na Slavíka </emphasis>v překladu Hany Žantovské</p>
<p>Marcel Proust: <emphasis>Hledání ztraceného času – Svět Guermantových </emphasis>v překladu Jiřího Pechara</p>
<p>William Shakespeare: <emphasis>Bouře </emphasis>v překladu J. V. Sládka a částečně M. Hilského</p>
<p>William Shakespeare: <emphasis>Cymbelín </emphasis>v překladu J. V. Sládka</p>
<p>William Shakespeare: <emphasis>Něco za něco </emphasis>a <emphasis>Sonet 53 </emphasis>v překladu Martina Hilského</p>
<p>William Shakespeare: <emphasis>Romeo a Julie </emphasis>v překladu E. A. Saudka</p>
<p>Percy Byshe Shelley: <emphasis>Odpoutaný Prométheus </emphasis>v překladu Jiřího Valji</p>
<p>Lord Alfred Tennyson: <emphasis>Odysseus </emphasis>v překladu Jaroslava Vrchlického</p>
<p>Lord Alfred Tennyson: <emphasis>Tithonus </emphasis>v překladu Františka Krška</p>
<p>Vergilius: <emphasis>Aeneis </emphasis>v překladu Otmara Vaňorného</p>
<p>citát z Izajáše je použit z ekumenického překladu Bible.</p>
<p>***</p>
<p>Všem, na které jsem snad zapomněl, se omlouvám.</p>
<p><emphasis>Petr Kotrle</emphasis></p>
<p>v Rožnově pod Radhoštěm 9. 11. 2007</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Simmons, Dan </strong></p><empty-line /><p><strong>(1948 –</strong></p>
<p>Americký autor fantastiky, narodil se 4. 4. 1948 v Peorii ve státě Illinois, studium anglického jazyka a pedagogiky ukončil v roce 1971, poté celých osmnáct let vyučoval na základním stupni, poslední čtyři roky se věnoval zvlášť nadaným dětem a od roku 1987 je spisovatelem z povolání. Dnes žije spolu s manželkou Karen a dcerou Jane v Longmontu ve státě Colorado.</p>
<p>Do fantastiky vstoupil za podpory Harlana Ellisona povídkou <emphasis>The River Styx Runs Upstream </emphasis>(1982, č. Řeka Styx teče proti proudu-Modlitby ke zlomeným kamenům/Perseus 1997) v magazínu <emphasis>Twilight Zone. </emphasis>V románovém debutu <strong>Song of Kali </strong>(1985-World Fantasy Award, č. Píseň Kálí/Perseus 1997) s přehledem zkušeného tvůrce zobrazil dusivou atmosféru moderní Kalkaty, v jejíchž přelidněných ulicích sleduje téměř bez pomoci fantastických prvků pátrání amerického spisovatele po dlouhá léta nezvěstném indickém básníkovi, v jehož náhlém zmizení je zapojen prastarý kult uctívačů krvavé bohyně Kálí. V ambiciózním hororovém románu <strong>Carrion Comfort </strong>(čas. Omni 1983, č. Doba mrchožroutů-Modlitby ke zlomeným kamenům/Perseus 1997, kn. rozš. 1989-Locus, Bram Stoker Award, August Derleth Award, nom. WFA, č. Doba mrchožroutů/Perseus 1998) vytvořil rasu upířích bytostí, jejíž členové jsou schopni ovládnout lidskou mysl a tak i přímo kontrolovat chování člověka, z jehož bolesti a utrpení čerpají energii zaručující dlouhověkost. Vysloužilý astronaut se dozvídá jakým člověkem skutečně byl v románu <strong>Phases of Gravity </strong>(1989), v němž potká tajemnou ženu, která mu při důležitých okamžicích uplynulého života daruje šanci sledovat události s osvobozujícím odstupem nezávislého diváka.</p>
<p>Román <strong>Hyperion </strong>(1989-Hugo, Locus a Seiun, č. Hyperion/Laser 1996) se zcela právem stal skutečným průlomem v autorově dosavadní tvorbě. Životní osudy skupiny poutníků na cestě do záhadných Hrobek času na odlehlé planetě Hyperion jsou zde úzce spjaty s budoucností galaktické Hegemonie Člověka, k níž se neodvratitelně blíží vlna revolučních změn. Spletitý příběh navíc jedinečným způsobem shrnuje soudobý stav science fiction díky vzpomínkovým příběhům napsaným za využití různých žánrových stylů – od náboženské či militantní SF přes space operu až k tehdy již doznívajícímu kyberpunku. Naplno se zde projevila Simmonsova nezkrotná „fascinace intelektem“, což spolu s barvitou imaginací, okázalou symbolikou a ve space opeře tolik potřebnou originalitou vytvořilo dílo patřící k vrcholům fantastiky nejen 80. let.</p>
<p>Neméně zajímavé pokračování <strong>The Fall of Hyperion </strong>(1990-Locus, BSFA, Seiun, nom. Hugo a Nebula, č. Pád Hyperionu/Laser 1997) vzniklo rozdělením původně příliš rozsáhlého románu na dvě pouze zdánlivě samostatné části. Později souhrnně vydaný <strong>Hyperion Cantos </strong>(1990) je tak kompaktním příběhem, v němž je statické uspořádání lidské Hegemonie nezvratně narušeno pod náporem rozsáhlé invaze přeměněných Vyvrženců spolu s neprůhlednými zájmy mimo lidské chápání stojících umělých inteligencí z Technojádra. Detailně propracovaný příběh vznikal po dlouhá léta pouze jako literární cvičení určené pro rozvíjení fantazie talentovaných žáků, což mimo jiné dokládá samostatně vydaná součást románu <emphasis>Remembering Siri </emphasis>(IASFM 1983, č. Vzpomínání na Siri-Modlitby ke zlomeným kamenům/Perseus 1997) či částečně autobiografická novela <emphasis>The Death of the Centaur </emphasis>(Prayers to Broken Stones 1991, č. Smrt Kentaura-Modlitby ke zlomeným kamenům/Perseus 1997), v níž jsou přiblíženy události následující po neočekávaném zhroucení sítě prostorových bran.</p>
<p>I přes úspěch na poli science fiction zůstal v oblasti fantastiky věrný převážně hororu, jak prokazuje následující tvorba počínaje titulem <strong>Summer of Night </strong>(1991-Locus, č. Černé léto/Perseus 1999), poutavý příběh skupiny dospívajících dětí bojujících proti zlu v prostředí odlehlého zemědělského městečka, kam se ve volném pokračování <strong>A Winter Haunting </strong>(2002) vrací jeden z protagonistů příběhu, aby zde našel inspiraci pro svou skomírající spisovatelskou kariéru. Část úvodního románu série vyšla předtím samostatně pod názvem <emphasis>Banished Dreams </emphasis>(1990). V románu <strong>Children of the Night </strong>(1992-Locus, č. Děti noci/Perseus 2001) se americká lékařka ujme během humanitárních prací v postkomunistickém Rumunsku vážně nemocného sirotka, jenž je díky svému původu předurčen stát se vládcem skryté upírské populace. V science fiction románu <strong>The Hollow Man </strong>(1992) zkoumá – podobně jako před ním např. Robert Silveberg či John Brunner – nitro člověka nadaného telepatickými schopnostmi, hrdinou tohoto psychologicky orientovaného příběhu je muž, jenž se musí vyrovnat s trýznivou ztrátou stejně nadané manželky, s níž žil v jakési telepatické symbióze chránící před zničujícím šumem myšlenek ostatních lidí. Román vznikl na základě i u nás známé novelety <emphasis>Eyes I Dare Not Meet in Dreams </emphasis>(Omni 1982, č. Oči, do kterých se ve snech neodvážím podívat-Modlitby ke zlomeným kamenům/Perseus 1997). Vražedný boj nadpřirozených sil havajských bohů se v hororu <strong>Fires of Eden </strong>(1995-Locus) rozpoutá ihned poté, co je na ostrově jako palčivá urážka vmetená starým božstvům do tváře vystavěno luxusní rekreační centrum.</p>
<p>Statut stěžejního díla potvrdil v rámci celosvětově známé ságy romány <strong>Endymion </strong>(1996, č. Endymion/Perseus 1998) a <strong>The Rise of Endymion </strong>(1997-Locus, nom. Hugo. Vzestup Endymionu/Perseus 1999), v nichž se stovky let po událostech popsaných v předchozím Hyperionu odehrává příběh Raula Endymiona, společníka mýtické Aeney na křížové výpravě za poznáním základní struktury vesmíru, v čemž se jim pokouší za každou cenu zabránit vládnoucí církev Paxu, mezitím zcela přetvořená utajenou spoluprací s Technojádrem a zneužitím trýznivého daru nesmrtelnosti. Cyklus uzavírá volně navazující novela <emphasis>Orphans of the Helix </emphasis>(Far Horizons, ed. Robert Silverberg 1999-Locus, č. Sirotci ze šroubovice-SF legendy/Beta 2000).</p>
<p>V následujících letech vydal několik románů žánrově spadajících mimo fantastiku. Bouřlivé události válečného roku 1942 využil v románu <strong>The Crook Factory </strong>(1999), v němž má zvláštní agent FBI za úkol prověřit podezřelé chování výstředního spisovatele Ernesta Hemingwaye, jenž na Kubě vede amatérskou špionážní skupinu. Specialista na rekonstrukce automobilových nehod odkryje v románu <strong>Darwin’s Blade: A Novel of Suspense </strong>(2000) možný pojišťovací podvod, čímž na sebe upozorní zločineckou organizaci stojící v jeho pozadí. Pověst autora schopného nenuceného pohybu mezi žánry definitivně potvrdil sérií thrillerů <strong>Hardcase </strong>(2001), <strong>Hard Freeze </strong>(2002), <strong>Hard as Nails </strong>(2003) a <strong>Hard Day Dying </strong>(připravuje se), drsnými příběhy bývalého soukromého detektiva, jenž se krátce po propuštění z vězení zaplete do gangsterského vyřizování účtů. Z připravovaných prací jmenujme ještě román <strong>The Great Oven, </strong>příběh z posledních dnů života Charlese Dickense, tedy z období, kdy jeho chování hluboce ovlivnila traumatická železniční nehoda.</p>
<p>V poslední době se plně soustředil na opět dvoudílný science fiction projekt, v jehož rámci přepracoval pod názvy <strong>Ilium </strong>(2003, č. Ílion/Laser-books 2005) a <strong>Olympos </strong>(2005, č. Olymp/Laser-books 2007) motivy Homérova starořeckého eposu podobně, jak se mu to předtím podařilo s dílem Johna Keatse. Akademický vědec původem z 20. století je znovu přiveden k životu jako pozorovatel nepochopitelného experimentu ve službách tajemných božských bytostí, které příznačně sídlí na marsovské hoře Olympus Mons. Zdá se, že na povrchu Marsu znovu ožívají bájné události Homérovy Íliady. Civilizaci jen částečně organických umělých inteligencí – tzv. moravců, původně vytvořených člověkem za účelem průzkumu vzdáleného vesmíru, zaujme na povrchu Marsu neobvykle silná kvantová aktivita. To je jen nástin vrstevnatého děje rozsáhlé ságy, která je již dnes řazena k nejlepším space operám desetiletí. Jako její prolog lze označit již dříve vydanou povídku <strong><emphasis>The Ninth of Av </emphasis></strong>(Worlds Enough & Time 2002, č. Devátý Av-Dost světů a čas/Laser-books 2007).</p>
<p>Ambiciózním návratem k nadpřirozenému hororu je rozsáhlý román <strong>The Terror </strong>(2007, č. Teror, BB Art 2007), v němž popisuje prokletou polární expedici, jejíž členové podléhají nemocem, chladu, šílenství, vzpouře, kanibalismu a rovněž útokům děsivého a neznámého tvora.</p>
<p>Povídkovou tvorbu zná dobře i český čtenář díky souborům <strong>Prayers to Broken Stones </strong>(1990-Bram Stoker Award, nom. WFA, č. Modlitby ke zlomeným kamenům/Perseus 1997) a <strong>Lovedeath: Five Tales of Love and Death </strong>(1993, č. Láskosmrt/Perseus 2000). Z raných prací uveřejněných v prvním svazku uveďme působivou hororovou povídku <emphasis>Metastasis </emphasis>(Night Visions 5, ed. Douglas E. Winter 1988-nom. WFA, č. Metastáze-Hrůzný čas/Mustang 1996 a Metastáza-Temné vize/AF 167 1996), ke stejnému žánru pak patří také většina známějších povídek z pozdější doby, jmenovat můžeme především <emphasis>Entropy’s Bed at Midnight </emphasis>(samostatně 1990-Locus, č. Entropie o půlnoci-Láskosmrt/Perseus 2000), <emphasis>All Dracula’s Children </emphasis>(The Ultimate Dracula, ed. Byron Preiss 1991-Locus), <emphasis>Death in Bangkok </emphasis>(Playboy 1993, Dying in Bangkok-Locus, Bram Stoker Award, nom. WFA, č. Umírání v Bangkoku – Láskosmrt/Perseus 2000), <emphasis>This Year’s Class Picture </emphasis>(Still Dead, ed. John M. Skipp & Craig Spector 1993-World Fantasy Award, Bram Stoker Award, Theodore Sturgeon Memorial Award a Seiun) či skvělou science fiction novelu <emphasis>Looking for Kelly Dahl </emphasis>(Omni Online 1995, č. Lov na Kelly Dahlovou-Science Fiction 1995/Netopejr 1997), později vydanou v dosud posledním povídkovém souboru <strong>Worlds Enough & Time: Five Tales of Speculative Fiction </strong>(2002, č. Dost světů a čas/Laser-books 2007). Mezi jeho nejnovější práce patří vřele přijatá novela <emphasis>Muse of Fire </emphasis>(The New Space Opera, eds. Jonathan Strahan & Gardner Dozois 2007).</p>
<p>Mimo beletrii se zmiňme rovněž o různorodém materiálu pod tituly <strong>Going After the Rubber Chicken </strong>(1991) a <strong>Sumraer Sketches </strong>(1992), v prvním případě jde o krátký soubor několika přednášek, druhá kniha pak obsahuje poznámky osvětlující vývoj autorovy literární produkce. Dan Simmons je spisovatelem mnoha tváří, což se v jeho tvorbě neprojevuje pouze častými přechody mezi literárními žánry, ale i pohybem od čiré originality až ke komerčně vystavěné fantastice, naštěstí téměř vždy napsané vytříbeným stylem se zářivou imaginací hodnou skutečného mistra.</p>
<p><emphasis>Martin Šust</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>Dan Simmons </strong></p><empty-line /><p><strong>OLYMP</strong></p>
<p>Obálka Garry Ruddell</p>
<p>Překlad Petr Kotrle</p>
<p>Odpovědný redaktor Tomáš Jirkovský</p>
<p>Jazykový redaktor Helena Šebestová</p>
<p>Sazba provedena v LATEXu</p>
<p>Vytiskla Tiskárna Havlíčkův Brod a.s.</p>
<p>Vydalo Nakladatelství Laser-books s.r.o.</p>
<p>Úslavská 2, Plzeň 326 00</p>
<p>tel+fax: 377 246 407</p>
<p>www.laser-books.cz</p>
<p>v edici Laser jako 342. publikaci</p>
<p>Edice SF svazek 192.</p>
<p>Plzeň 2007, vydání 1.</p>
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMkAjQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDwfVXYEiRzknPI46fz965m
UMCm5SRXSayyTQeZGMEEHJ7jFc3MrFlwT0zk121n7xzQ2K0wTorDPQ/X0qNCCBhQKCqpMOp
J/GnhDuwD1P5VzM1ieq6G0n9iWrIV2+Xw2BxVa8u57h2BljJB+6OlWdNtCumQiOYbAmOPWm
TSQQIYVgR2P8RHNfOt+/Kx9TTT5Y37FR4pPLzKqn2GM0JL5aqqjYcnoMjp+lMmlhJYRKyjd
jCnOKlsyhSTFwpCn+Id67MO+Wojixq5ovyK9uX2kifHJJyo5q1JIZIy/dvlLkdSKRYlLZ3q
zA4wKBFGHEUTyDcTwegr6iKsj5y5HvmBUqioxONxFNmMJuPKfjd1I9adI6RuCpEmCAR2/Kq
kZm+1F1RUfJGDz9Kp6oLdSZlsiCItyzrwhA4PqDSJPISMAM4GChXipBFMow7qXJyQBimMs6
lnhUKx+6x4z+Fc9SFvejubQlb3XsxyI8cfnXEShGGAu6lkmt5DsCDBO7GeBVu4tIJrWKVSR
Pt+ZGOBn+lZjgiMRhDvbjp+laQq860FODg7EvkO0bHzEhjzk4OCR9KiMIKlvOLg/wB0Zp0k
dssBSSTawGeD0qJIoCuPtLLk8ECtHpuZjREix+ZEuWDZ+YU9XkkjHmLhR120rRhQFSUyE9M
8VGLdVhxK3LdNp6VPWxTZMzTZ8yBkTaOMgZzTZHvJGQPIpAHXb1pi2oVVZLhVwc57mmsk/n
YMisnUN7+lTEQgjuGzgx7AehFI8MsUIKNG+TyBTjuXIMvl5P4fWmlIynEhJHfoKtlhGGBcp
EgI46c+9CRzqwdUBI5y1CSCGMylCxx1P86gjlmkIIR3I9OKLiLDBUiaS42HccgL2qHducLs
Kpn161I0wiABt8N1OeakW8YFEe2+Yj+JaL6i2IxPMjsY4mAUdhnINTbJZR5rAgjkZIFQvLe
yEqrKgIxiiNJXQLKvC9/6UuZXFYvxSRWgZvIVZCM5P8qtxzNvZdrNkdV5wKoo2VZFbeOmGq
xD8sP+uEWDn5Bmj2iRLinuPj+yCQyiRlOOjcGhhZSyAPKA/bJ9ajcWUjEPcMZAeMCoitjy7
yHepx068VKqaWE0W/MNu/lwK5i7f41XYzsCpYuOpAXg0yNkXlFK56BT1pslxI0hRZGVc4OK
05tASHurF1Eny8cDFKGXygsMoDDJIK81nTYZ3eS5fAPFCuiqryT54P0IrTmV7BYuXDW5hVN
+HA5NUpGzEFaVXTOelV7jG7/W8EZHNVN0oBBbpzyKlyVy0iw0uHGIFcHoSOlL5UkgCFAPpV
VPP3ZwNoOc5qyJ2Rm+YNkVN7lCTQbNoJ3Y9e1RSAqoXaCM5qxvYKGCqxPvUEkkrdMELxTa0
GMVd7chMg4FNaOXllC4BwQDUnmSIm7ydo96RZJ3kAEaAA84NPcCOSJjt3gsCPvYxiodjLuc
DOTwKvFZ1AZ0Kj0zmqzRS7+OCfWocNbgRERxZMiAseRSM+dv7sAn0p/lyiba20g9DnipCfK
OfLGT2B6VPcBsb4jJ2oc+1DADBZVYk4xTnDO+Qu3aOgprE7gTgHtQNCxtulyQBgYAA6UKC6
bSqjPGfWnKhGACoJ5pArISxxkcVWyBoFigVFLfLgdTQjDnyzv98UjBZEwxAHQVLHsjxtk2n
HajckUmQjMgVBnj3p27YBjaeMYPem4klwGmBHWlk2Ap13f3qfcYws+fniCgg9BUbbQcurge
hFTje84/fYx3NNJn3ld68H86huwEYO1wEXK9+KR52cbY48YONwWpGEhJC4JPUU0GUNjaw4q
vIroNyET720j+Ed6kWVFYFOJPU00CPcTKpbHfuKALVh91gx9e1EW+hBIJGORtJzyatpLJGu
5WPT0qlGqA/IxJH6VaCYbcS5x2HFOL0GWEnLnzZEO/H51J9p3yoshLkDP3cHHpREIyN0bnj
khqnjLedlofMX/Pet7aWIZJvVIN6bMseFxk1f05VLSxR/e2ZYsOD86mq3lxDYWUrLnOB2re
8OsGuL9DbrJ+5O2Q9F5GRilW0gxR3P0PXlQfaikT/Vr9KK8E6j81viTHFa+OtejiYLGl/Oq
RKMKnznGAOB6VwkizTKoI2DoQO4rs/iUTN8QfEDrCY86hcY3N/wBNDXGs7KApIBA5Oeldc9
ZHOiqYRG2M8+1R+XuJUPz15p80Rjfez5yOxpkQJ4ZzyeAO1YNPqaxPQ9JYjSrZC5wCMvu/p
ViZUebZ5oXHJaqVpaRQWpxIWHGAD81WVFukigxCVm/hJ614UvjbR9JStypNjQtqJCjnft53
DjJqyiI0DtHEWb7zBfSmObRfvQCNV6gmrFpPbIjKkUjA87UUnimm+ZMVSCak32KjROw3wyC
IA8k1ZRbiZ/MFxGoA2nI+8agEqNIWc9QSEx0+tMijt7i5berAAZG3gA19bTXu3PlLa6kgW4
hQTNaIY84HPLH1qPzHJZmjVS3Qgcg0ogVpEdLiRT12DPNAW4E/zyxlSM8+tXbQGxNm2dSW8
xMcqf6U4wAqmyfaqngGiSN8HfgqR94VVMUTlR9ocKT97vSnogVzRmiTytrKXORyh9uKty6T
eNp63qx8KvOTk/WsiRNkeYXJUfw59K6KSSeDQkRo2eOYBwA36V5GK5qM4yp9TuoNSpyjI5F
1gBO+IsSPvelKr25VdsJTb6c5P9K0NTt7KGdhbwuMAMVJz19KoeewG/y1aMD8Qa9OFWNRcy
OWcHF2ZI8UowY16nqT0qNYZU4mdOf4V5qQyO1sACAnXA60zDJyUDA89elXZkdbCrBazZka4
khKn7qrR9lhmjkKXBwDke/1qFEeRXd0KqOeG4xRGtuxPmbtnbaMVN+wyWW0RX8tpFmXbkMp
6H0quLfYpMijHvT3iaNSVBIz8uGqLybhnB3Bf9407jRIzyFSvyBAMLk9KkgaRVTkMx44qBr
ecr8zoyjtT1jkjXcsewDsKezG2TvJlxsjMkmfm46USNI7L5hV2bgknBx6VUM07JxL5WG5BG
CaBbZXdJdBmzkAdqG7kk/kkTbgRuB6NSsQsHzSYPcA1USIFmzJIxJ7GkeONJCGZnbrtPOKz
AsrIiqsZlPlgZJA71KsatuKuwDCqUUztCfKiUL71KjNsCSTFSeMCsUu4h6ReUSNwOeh6mpI
ooWbkYIIyT61DkRx8N8oP3jUHmKz7jNxkcija1gLzRKocvINwGRt6Gqreco3hvkI5HvRvjY
kLhmJ5bNQsr42SvkZzwegra9wI3bEnJDN79qiBkfJZ1I/SmyxiOQlW3E8hSeaj2ythigUfX
qKpu7LsEsrhgu1HK8AZ7U0OxBLJn8aVz5Qw6AE9KjCMWJOQBzwaSvcCfztilWAw4ximo6qv
VTzjim+UGGd3yn+I9qFSNGC7wc+lUMsI/AVQNv1pzSbSAqqmecetQZC5UmnBQ7552euaq99
AJjukfeyg46c0SSnJAXaSetKqRKp3Z+nrTvMcAiMDGOlaLsAwsjOoXcMD1px+RMsd2P1qMr
IFALBajPEeBIGA71PqBEDlyAM47CmsSJQwG33qYoxOFwmerUz5slAQ3vUjVh+0sPldTnueD
StHGzYZVGB1FR43cHggYpT1GRjFT0uCJFj2kZTew6c0xVXfldzeuelKPNONp+XOaVd5bt61
XQHcUgZUGIFQc5qYpAr4CBuOMjpUCsFJ3HPoKf9oG3IXB+vaqVhAUt2bYhI+lBW2HJcn29K
YHX72fmPtQFZs/Io9TmkwHL87FkZCgNJldu7y9xznINNCBTtAwcdM05Vy21nUn0FQCGlk4P
zZJ/OkjDkkA5x05p2SQqeWPr2pvlsYzucJzmn1AkMbgBTtHrzUbkbsIRj1pZArAIJASR1NP
WFQmd28dgppq3QBIljJ25xjknPWtCKNF+YS7VPXPNU4oBkvkfQ1aiijdgTINg7CqUdBFlPs
zA+YwLH0FWRCCygSGNccgc5qNVTzCsUAwOSO9Co65dgu09AO31ro6GepaCsVDW7eZt7kcit
HR5ZY21GYRH93ZyttzjcdtZKREgyvKAg5wD19q1tCkSSbVMXPyvp84AxnDbTisq/8NlLc/R
OwJOmWpJyTEn/AKCKKTTf+QTZ/wDXFP8A0EUV4Z0n5q/FIgfEXxBlSuNSnA9/nNcWqwqGeT
LE8YBrrfiUrSeP/EIMkjBL+fh+o/eH8fzrjkhYgEg4NdL30MLDMByQTgY6007c5U7G4zUrR
kYzhcDHXrRH5e9FIGCwyT1HPNZyejNI7nf26pNHF5kfBjHIPNWYvsr5VLZo9hOGOTk1DDKy
3UMiOgQLgccEVIbmZWdZAsfPAHGa8Dqe3KTsivKYJH2yOS46jvWrpd0IVaWORkbBHCZwPcV
npGskufK3Oedx5retSLe1bySiHZ0IyaLpMc5NxOatvPkEkioWdjzxgAdzU5t7h5QYx5caD7
2PvUltFe3NuyQlpDuLPtHQZqS4luYCsSFh8oO3GfrX11LSCPnJP3mJ5hQL5jjdnaB3qNJ41
DsYGkbJAJqSAbAk81sJHK55OCPwpJ7u1mlCrC0C9hntWjbsQVGnPIWJmQ9ec4pDPEynbArP
0znkVOJ7ZJVKjCehH+c0gFrsBjibzXY5bqKU76IpOxAYZZNibSvODnitNUEtnFGbpgsbYKn
ofpWdKLm4mUeYEQHODTvnhtRHw4L845rkxNPnSSNqc7XLmsROt9FLBH8pUZYnrUIYBGc2YK
k/MV65qXURLLchZNyKI1yRmsoP5UvEkjxng9s1y4dTglNdDonOMpOMwnvI2cLFEYzg4pA8K
/JJPt9V9TU3nwG5CW8W5R/CRyPxpjXMHngPa7snjivRjUU1dM5ZwcHZoGEZBWNjgrgiomDR
o4AcqeintVlWmlRzHaCPkDntTGguPMYtKoz13cVSIRAjEKuEZeed1RbZXBbOVzjntVyRZgh
h81CD3quYptuTEDjkYPWky7EONpwknIoVzGqyF2YnsTwasPtERkeFowRjJqAGARnhgSOM9K
YWI3BdCJCTnBwO1Su9qoVAHLKM5JqtJIInX9/lz09qd5pDb5UDMf1qWwsN88EDhl5znPWkF
y0RVA+ZBzuPGaRpQUVwowp5FJ9pTeFEKOGPXHSpYmib7diLy2VevHvSpI0wzHAC3fJqJnLo
rLsXJ6Y7U6MTyxs0SYUeh/nQ46aAkW2gUhSx4x93PSo4kthMQw6dicVAY5dod85PfNNWPLF
fLZt38XpUNN7EkrJbn/V4BXrzUZZOQwZV6EZ60hhIIwScccCoppBtdZASgPB7jitUu5SQ7z
raMFkQlgO/NR7kcq0oyO2DipE2uuIUYgLnkc5p6hRErNCB2yaFvcorMgdfM7ZxgmmpbodxB
JqcqrHsOM5pPIYvkyhRjP1qgIyoC7TnaKVTErLtQNnnmjKs33hj0xUmyFsKrjmgCNRjcSyn
PUU0fMMLJt9qlaFhFg/dPcdqYo2gJEpbPtzVNbAGW3EMTjjoealjJZskkfSmCBiFCgqO+af
skRj5T5X1prRgOEQlO4knr171B9nwckkA9sVYG/G0gMfQUm91UtksM4AprUCMx4bO0kYpED
Rq2RnNOYyMSRkZHSp0jUqynIIHNSgIY4yz7iufpSSbI33OG57VKYCCNjkHHOKQ43gsmQBzm
nZcoEbjMY2MRz09KYFcNng+lTYJ5UHnnBpNkjcqQrdQKB3EdREoPIb0NNKbm3OgJYcY4qYK
3dyWoZGDgyNk4yMUCKyArjjAPrS7X+8eAOcA1MkTvksCR9aQxgZRSBx26GgBnnRGTaV3P6j
tTU8sOFUfOf71TKuTwm1h1JFJ5c0kmIzk54GKloBY5JM7U2Y9TSFhJJslBIHBxQIZB8zKdo
6ketKgBPzLjPSmld2AT/Q0bBVl9/WnxQxOC4fAH8JNOjjVWz0789KtRiMrkopwM8DrWkItX
EMja28wZUkVJlVQlEZRnjipFdl4ijVWPQEUrG9HBjP5VpboJkiKzfvC2M+9SLCHZTGwcMD8
mcUclFEw2nucYNKs4QgRGVQPl3AcAe9a2RI4QBYmeRdoPYnNXtEg/wCJgBHsBeKRfqCpqhL
FIYhGbkYOSMitLw5Cya3C+4bQjAlu/wArVlUvytWCD7n6Lad/yCrT/rin/oIoo0//AJBdp/
1xT/0EUV8+dR+Y/wAQ5bo/ETxEbgKsjX8+4IOM+Yc1yUxlU43H866f4jG5HxG8QLcSLNMt/
cB3UAAneckAVysz72RyQTtANb3sYoagbaHkBwP1q1p0cT38KP0Z/mJ6Cq7ksP4kVuntU9nn
7TFFkN82D7+9Zz+FstHfpIUgihd2eKI7kTjPPofSkk2yoRPIiMpwPbnvWVDKhba0h3k4GD2
qzIEZAhfapP8AEM8143K73Z60J6WZsWkrOAEiWRUxjHGcdTW1NezrbTI0aI0i4BKgkD/GsD
Tt6W5XckoPznHbFaySTTL5rqQcYyTnFZydmWrtabGQp8lQsN/JDLnkkYp7TXcBVgySlThmU
Z4qrIzPcMJZcL9MCpC6oqLbxN0ySOjV9ZQbdNcx8/P4mCXDvIzFgRuOMDOKawMtwsmwZGFH
y8YqWMmK1Z2XZjnBHJpn2iOSUbRsCjG71NdLaSIGzxIm43ak7vuheOKqRtE8RKxSY3HBHpV
p5ZUkZyPMk6Ae1RrcyFGDRKqAfdxioWsrlK/UhdJYgA6ltpz1p8suyIlZWboSD6/WnxK7zf
JKsXrnnikxdxwbQgcs2QWHp71E43LW5JNPdXNyvlRyGNowNzDAOKot5yOVf7p7VpXuoajLb
W6OEjIQkhPWs4TuADIu9upLDiscOrRsEr3IYF8mdJYZQG7jGRir81xLbx+bHABEeffNR79h
Dm32KwzkL2pltLKWKJBI2fuhhxms6kXS/eQ+aN01Nckx++9ZC0k/lo5Bx3qILd4PzLsHzZa
rd55tvHumgl6/KCuKqqJFU53bW+8Dzit4VlNaGMouO40KZD5s+xlTnA4NV5dxIk3kENwAeg
q5NLaSBlQYfIwcdagcRPG0jSBTnGMda1uK+lyGa5u2HlyHco6fSqhlaQESICqjjPerjwsz7
BJ91eq1XdLddxfJfGD6CluMagjjYu1oNmByeabvi81V7HqpNOM8DwBPNOc42mpIrWCVXljn
yyj7rcZo0GV5fki5VsA56dqT7RDGAVg567h1prLuG0yNtz3PSnIIImBkJYAYoAaWEhUxwt0
5H9aezFVBTfGo6g96bHMd58rj6jFJM8rIAzr6daTQCmQtgPOUxyD1FPU3IRmjnVhjjPGahE
edoI6fxetSiNC8b8n27CnbWxNhm2Y8yNhj3BpY5CCQw39jnvS+SxkKHduzUnlOpwi5PvQlZ
jAztk+TFtOMc1H5cjJuedV5+4akMUskm0rtPtQ8JjAEih++euKqz6jGGIFQF4I4IpskUixM
wYEA9O+KVfmJZ8r6Uu1lGQrMT05otZAQpE0uX27cdqegVWIRAD6GrAgmeIkkIOCe1RCJSSw
3gDjJHWpad1YBjh8tvb8FNORGTJeXntihoUjPzk/N6HtSlYhGepOMAnvWgAQZJQS7BB60xV
UBgZMdeM9adHFJtz/CfzprxgHdIOM8VIDvPdIwIl+f1NP3sRgkepA60zJZyFUtxn6UvlKnz
HIJ9KcdmAuWcYiRie/FBG6NgQVbuD3p0buhbDHnoPWpVUCPE2fM5PFO2lwI9kjSFn2qMZGO
9GI1KbW3Eep6U9YpOrqSMcZpgjdpS3kjGMdaLWSAA/OVIPPQCgMVJzxnnnqKfsYxlSAvPbt
S/Z5ZFVQFYA9ScGhqzAjw4G7GSelKqAsNwLNjGKkkQo+C4yO9PjkUSEFhnGAcU7a3E2RShy
6koQV+XHal/dtKye3rTwCRlnUgnHWlMUZzuQEYotfQCJUlZm+bI9KfBFIiHaCrHuKnSGNSS
wbPBAqeCNWbcrkegJ61Si0xkCLIM7ySo55HekIiI3uhx6gd6nYS4bcC/PpT/wB2VCMhBHYC
ny+9cm5XKIu0o5JPQEZFT73UFUti5PU4ximyxRhsglfpTUgud29Gbbj1phuSmN2RSxEXf5u
op4MqAMjq+O5NR+VMcGQ4HqTmnx27CHzNwIHOOxrVbIQ/zCQXePeTznPApqO20/KcMfypqy
SYMcYIz129BVlHQfL5TSN3zTsS2O8gYbcA3oR1FavhyyaTxDbs5AUI+B1ydpxWQVeV8quxR
wTmtLRZli1yCQFvkPOenQ5qauzEtz9E7D/kGWv/AFyT+QoosWDabbMOhiQ/oKK+bbOw/M/4
sRiP4weKHiKtEdRm+VRjHzVwxjUkFvk91rtvidclvjD4pJGManOMY9HNcpKI3UhMZHOM4rd
mSKLugcAn5RwB6U61n2TKysC+eK9j8G+APA2i/CZvir8UIL7ULG4ufsmnaXZv5ZnbnlmB46
Hj2qfxB4D+GHiz4Tar8RfhOdR0260J1bUdIvZPM2I3GUJ5985OcHgVDl0Lsrnma3aLJEAwD
AgZzWrbmaZ8FT5ajORzXU/s66Tpnij4rTabrGmW+pQ/2bcOkVwgdd4UbTg98nrWZrvwz+IP
hS10zUb7T4BaapefZLZoLtJQJiTtjfaflP8Aga4pU29jrUloirazCPzfNbywvGPStS01OGO
N/KuAshIwSeCKtXvwe+KdhpWsXt9okCjS0MtzGl4jS7MZLqoOSMVr+DvBup6p4Chupfh/p9
5qtyJJNGlu9VFs96pHP7knMuP4cY5rH2Pc19pZHM3b2UcsUqskshOWXt+FQtdpcI+IyjYAy
O9ZE/hDxnZeGLHxPPY5068uzpsZSQM6XAJXy3Qco2QRz6Vt6h4D8f6M+rpfaQIzolsl3fBb
iNjBE33ScHnPp1r2sPW5YKMjzp03KV7CRwLKHbzSOPmDURywwQkqAeeuMVnT6X4h03w7oni
PUYkj0zWi/wBjk81S0gTG7KjkDkda6D4baDa/ED4j2mkXpZNJtI3ur91JUCJBk8jpmnWr3t
CIoUXfU59b0Gc/dwv909aZJOsTO5Ybe2a6b4z+E9F8K+I9D1XwGstx4b8SWiy6fhmc+YDh0
GeSTlTj3qTSPhx4s8M+MfBk/i6ysUtdU1KCJrJrhJZlDcgSRZ+UEZ61ar2JVL3tDjnv4GkA
ikGR3zwan/tXasmWwCAMk12PxU+Evi/T/EHjPxZpml2Nv4d069dvs9vOnm28BPyv5Q5C/r7
V1ngrwtpOqfEzwhYa38ObXSrS78PTXLh5/PS/YAYnAH3T7GolWui1SueQi9sTGvzFnU9m4x
WhcXtpebXsbQ24EQV0ByC396ul1vwpaT/ADwXc6BoEcviPVNbuLMPAn72cAttQnuOBXOa34
A8c+FPD0+rXcdhd2tpKsN6unXizyWcjHASVV5Xnj60qVTl3KlTa2KjO+2MKJDs6Z/lVnzpD
Cn7xEYH5vUV1Nj8F/izf2lnNFpNqsl2olW1kvo1njQjh2QnIWvNnvTbXlxb3EYNxA7ROAc4
YEg/qK3VRPYycJI7nTL37ZbnT7qZGB4UsO1Z+q6XFpjKftUM4k6BD2rL0DSNe8Z69Fovh21
M12UMh3MFRFAyWZjwAK6G28DeI9Rm1fS7dbDXLjSbT7ZK2nXqSgR4/h/vEdxXmyToVOeGz6
HSpe0p8slqc5MLZoQHmCODtBC1ASrEL9oQ7V4x3qaw8G+M9W0Sz1vTtL36dfXgsLSWWVU82
UnAVQeT9elbWpfB/4iaT4e1fW9R0i2gh0YbruAXaNOi932AnKj14ruVZWMFSkc9E1rATPOM
yuMBc9PrVWSVVZ/KxsHXca7HRvgt8RNd0Oy1iw0y0UagA9rb3N6kc8yf3lQnJFefa5aX+ga
5f6Hqsfl3ljK0MyK24Bx1APf61arKwOLW5M11DhQ4QdiV9aiaaIyBjIAo9K+mdP+Fvw6ksv
AljcfDXVtVbxHZh7nV7K6kCWbkDluw65rxuz+Ft9b/EfXobayg1fw5o19JaR3N9fJZwXMg4
RDIxGTnqBWbreRp7JXscQ9xA/wB3kZ45qSKeE25QEFj3NeieFPB39neEvizB4q8PRW+s6Pp
4kgWX5jbMWBBRucjB4IJyK5jSfhV8QNR0aHUbbTbYm4gNzbWct1HHdXMQ5LxxE7mGKareQO
i2uZGIJYtoy2TSCSIn5lDDPGa6fwh8LPHfjHSBq2nW9hY2LSGGKfUrpbdZpBxsTd1NQXHw3
8eWi+J4rnSoornwygm1C3Mw81Yz0kQD7698iqdZE8jRiSED5UwD/d70RRSMQokCAcnd3rYt
fh146vk8NvBp8M0viQM1hCJh5jIvV3X+Ffc1p+JPhN488K6De69qMenXWkWRRZ7qwvkmVHZ
gNuBzkEjIqvaxvcHSktzlXLc5cMc9jTkyqMzuVBHHNZi3sO07V3Gu08I/C7x54/05tQ8MWd
lcQh2i2SX0cTkjr8rHP403UjuTys51nlRsq74Pr2qJ52jjJM49OTXR6J8MvHfiTWtW0y0js
Yl0d/Jvb2a7VbWFh283o34V33w3+Fuv+F/jf4W07xzpthcQarb3EsEKyrco6quMnHHUgipd
VIapttJnjH27KfMw6dRSx3qjLeay+rZrrPGnwd8beGNJv/FcsWnXWkxXjRzpY3azNaZchRI
q/dB4HHTPausufDF+fiBeWlx8LtDmeLwyt19igvikUa7D/pO44zJ1OPas3XdrDhTvrc8t+2
BlALqw65zTP7SQYBmwx7HpXa/D34VeNNW0B/EkfhK11S3v4Wg02K+v0g81zwZFQkGTaCSBW
noHgG40P4efF3SfEmi28viPR4bVINoE0kDPIv8Aq2HqCBxR9YaRXstbHnyyRPH5rNvbtR5m
WUHGfermofDzxzod7oum3uloNT1nBtdOSZXuMHoXQcoPrXU6t8FPiRoeiarreow6YbLSrb7
RdtDfpI8QzyhUchvY1qq3cjkZxm6UyLg8+opjNNguuCQehPWqOjQan4g1qz0fSYTNe3kqxQ
xZxlj6+grpdd8AeI9J8WWfha3vNP1rWrx2i+x6bMZXgkBwVfIGPr0qvbJbAoNq6MsSy52kp
G2OTTDOwyrEHuDiuo8U/CL4g+D/AA3Jr+p21jeWMDrFdPYXazm0YnAEgHK8ms9vh740Hjqx
8EfYoBrV9bJdRRfaF2mNl3DLdAcDpU+2QcjMcXLeUwG0N9ahN/tcggh/7oFdBoXwy8aeI9E
1DXLSCxs9OspHha5vrpYFmkXOUjz988EcV0Wg+B7nxnY/DfRJdAs9Bt9YkuAdYguA096qkb
9ynoVHQUpVdLFKm+pwouN0bEyEnsM0qurKTISMjsas/ELwvP8ADrx5f+G21CC+ihYtFNFKH
JQk4D4+6/HI7V1GifBvx9r2maHqFlNoyx63E0tklzfLG8gHUbTyT06Z61SrdSORvY5ESQ+V
/rTu7KacTCpEZkw3etLR/Afi3WJ9YEkVlpdto9wbS8u9QuFhhhmBxs3dzn0q7ZfC3xldeMr
rwq40601C3iS4Vrq9SOKeN/uNG54YHtim6w+SXUwE2Lu+bcPSnReUG3MOucZNdRcfB74gQe
O4/BGNNk1x7ZrzyEvVIRB/ebHBNUvEfw48a+FtB0/WryGx1Cyvrj7JG2n3S3BSftG23uapV
11FyMxyYThijEJ+VVJL1DcYR8c8qe1eiSfAb4mpayyY0hJIbZrq5g/tBfOtkC7vnTqCR0ql
D4f1nWPC/wANLV/DWizR6pfTJbyw3BiuL0gjKTNjCj86mVdPRIcaXM7M5FL1WAzOpAxUMl/
GH3b9qAfSugtPht4z8ZeIPEd1YWGk+H7HTLt7e4ee6EFpBIDjy0dvvHIqXwvo11baDot9ea
BYXFtfeI47F9QebzJAyHmNU6BTg5POfSp+sPYpUW2k3oc/BeK7r5c+B3JOc1cWVmTbuU5PH
vXefE/4UeK4/GPjXxNpNppUelafM1x9gt7lBPHb4GHES/dGOaxfCvwm+IHibQLfV7aLTbK3
vQTZxajdrDJee0ank+xq4V09xSptHP5TJc544PNO+3FCEUjpwMf1rNvf7Q0XVrrR9UsmtL+
zcxTQSfeRx1HvT9Nh1TxBrttpGjWRvL64bZHEMDJ+vat/aq2hnytuyLZcXCZedgvenAKIRs
DSKD/F0rb8XfCbxz4T8Mza/dtpl/Z2rhLz+zrsTNZsTgCRR09Kx9b8E+JPDHhmz1jWNR060
kvVjkh057n/AEko5+VgmOn48VKxMSnCVh6s5BIIUk9M04XM6v5QZVPqRSJ4D8YP8QLXwT/o
Z1e5tVvEC3GY9jJvGWxwcVk29h4o/s+fVW0O9l0yGQxveeUzQgg4Pz9OtWsTFuxm6ctzUa4
mMqkzcjjAHFX9KVZtTii8wFTkHdx1B4rFtJVk+c/Ip6nGa2NNRhqsKQjcNwO8npWt+a9hLe
x+jGijb4e01clsW0QyTnPyCil0f/kA6fzn/Ro//QRRXz50n5kfFPaPjH4s2yF/+JlP+HzGu
RkaRlHbcOMe1dN8U593xa8VsMD/AImdwAq+oc81L428EDwj4T8GeIF1Rrr/AISaxa8MTx7P
s+0gYBBO4HI54q+a5HLpc7LwF8T/AAj/AMK4ufhl8U9Hu77QGuPtVrdWTATWr9/1z+ZrR8R
eNPh9pHwwvfhz8IIL6aDVpRNqeoajxLKByI16ccD9fWvAvNVySTmr2nXMcdzlSOmMiols7F
JO+p6X8HfGGnfDnx/PrmtW9ybdrCa2At1DNvcDHXtWro/xE0Sz+EWleErpbp7+08SJrDExh
4/KDEkAk/e9q8/S+gcDeoc/dyRmuktvBVvqfwq8R+PV1AqNFuYbf7MkWfN3nlic8YzXOpux
uku53cfxb8Nn4vfEDxS0V+dP8RaS9japs+dGMYUFhnpnNa+j/Grw9feFfDMGq6prui6n4ft
hbNFptnBKt2FHyssjgmM8DtXz9ps1iwkZpCoHOa27QaXFIribcTyQVrOdWS0sbqldb2PQvh
38ZI/Cus+JE8U6VNrmkatcHU7eCZVZo7tTuSQ8Ac4GSO46VT8E/EvTbu/8e2nxEm1DyfGcR
SW+soxI1u2ePlPUDgAe1chf3mkNOpbAxjAXnI+lEN3o0aqYWCuDjPqa1dZKC01Of2bvdM6/
4ha54Y1Twj4V8H+EI76TTfDkcoF7fII3uWfGTtHTpTfht8SdF+GXgvxGqaN/aniLVtsKrcI
GtvJGdytjnnJrj7rWIIbN0QKS3y4I5NVm0LVhpej6zqUC6doWrXJtoNRcgpuB+Y4Bz8o5qs
PreUiZqT+E9Q1H41aN4h+HGl6dfeFLbTNb0DU4r/Sl0+LbahFILIQTldw3DjjOKo+LfGXw8
1T4naR8StIh16DWHv4bvU7K5CPCqKOfLPc8DAPFeca9p2naP4ovNL0vXLfW7K2cCO/gXakw
wCSPpnH4VWe7gcHGPl4J/rXYopmKclomemx/FLRo9Z+Ld89rfGLxnFJHYjAzGWzjfzxiul0
z4veFrPxf4B1m7h1CK20bw9Jp1xiPJaRhgFeeV4ryHw9oel+J0u0uPF2m6HNalZFjvtyrLF
/GysOCw7J3rn5buzi1CS2juftVtE5WKUrt3qDw2D0z6VPulKUj2bRfi5o/h/wb4ItbbT7i/
wBQ8PazPfzwyJtR4n3AbW/vYYH607xn8X9GutL1D/hHNZ8TXV1qM6zNZ3sUEVvCofeUcou6
TngEkV5N9pswpLAOzLkAHg10fjDwbaeGfBPgzxOuoSSnxHBLcG3Me0RbGAxnPPUdan3RPme
p6zZfGX4WH4j6d8T7rSPE0PiU2ot7m2ikU2y4TbuUHk56Y49eteQ3Ft4Zt/AlxrcqtdeIdX
1KVrZEl4tLYMSWdR/ExOBn0rm4r6CRAuQRjvxSPcWqzLHNKI1ZgGZRnA7nH0rTlS2C8jq/h
t4qsvCvi99W1LV9W0ceQ0cc+lojuCf7yvwy47V3um+PpfF37UfhzWvhtobW0rxpaXu+NY/t
seT5skir8q5X0ry/xToWg6Hp0N7a+MbHW/tWGtobRGz5OOWkz9xgeNvNYWiaxe6TfG90vUZ
rG5KFDLC5Rtp7ZHaol2BXT7nv3xG8f6Pf/HLw9pOjIIPCfg+7XENqmVkkDZkZV74PA+h9a5
a9+JGkWvjD4sX01rfG38XWslvZErhoiehcE8D1/CvPLG4tYR56ygzMS24nljnJyfeuk+yaP
4osL+4vtXtNJSxtTNvlBZ5X/hjVRyST+VcftHGpZ7HUotwTudtB8Wvhlq03gzxL4o0vX4vE
/hmGK322EqCCZEOQ2D/LjNeP+OdUg8TePNe8R2MUsVpqN29zHHJ94Bj0OO9a1j4Bt7r4K6v
8R21aRWsL+OyW0EYKybsc7854zXK293GBzhSPX1rvjyvc5pKadmz1bxt8ZtZ1Pwj4V0Twhq
WraLHplh9kvkjl8tbh+MEYPtVjwH8T9F074Yt4J8R3mo6RLFetexahaWkV55+7qjpIOD6MO
a8rWaNc71O9z0YYx+FTXMURKuWGcZzWihElt/eekS/FXR7hPiFHcz6retr+mR2FjcXUaGRv
LxjzAmAB1wMV0jfHHwxf6VomqXOra7o2r6VYLatZWFlbukrqCA6TOC0YPcYrwKSSAShcqW9
KiCwXl9BZwtEhldUV5G2oCTjJPpUuMUim5yskev6X8T/h94j8DaR4Z+JWj6z52h3Ul1Z3Ok
zKnnb23ESA8Z9xUc3xuuZPjt/wsCDSiNJeBbCfT5DvM9qE2EOejMRzXk2r2enaTrlzp1nqU
WpxQME+1wghJDjnb6gHIz3pVlgWAEt1OBx1qVGL2E+dNu561H8cAvx7Hjt9HLaFFAdPt9NT
CNBaFcYTHAbqfrUmreO/hdbfCrxV4H8D2WvwSa5dQTxvqUqum5XDHp90Dke9eSebCoJ/iXq
hGCKrzNbb9znB/wA9KtwiEZSub/jfSvD2i3unaN4fma7ube0Q6jeCXeks7DJCeiqCB9a7n4
PeNvAHgPStYuPEDawNc1CJraG6sI1LWcTDBKFjgMfXFeS74Mgow55JNXtJtbbWdXt9Nm1C3
06KVvnurhsJEo6k/wCHWpaRScr6aXPUvD3jv4YW3hHxL8PNdt/ENz4Zu78ahYXVu6rdOwH3
JexyfqK3Y/jT4RsPGHgHUtN0DVIdM8L2U1oYJ5FeSQPjBDfhzXgDva2uozwRXK3EMTsqzKC
BIAeGweRnr+NWPtKEhERmdugAyTQuTqQpT7nrOsfEf4eaT4C8R6J4C0HWbe78USKb86lcCS
OBQ4YhMdee5rvPAvjXTfH/AMTte1LTrSa2S38GSWTLLyWdEIJGOMc8Zr5+8N6boWv6pcWuu
+IYtBgitpJlmliLb5FHyx4HQseKydJvr7T5JZbC/ns3lUxOYHKFlPVTjt7UrJuyLU3Fa9f+
GPaNP+Jfwy1nwr4Nk8Y2HiCHXPCarBAmmyqsNygbcCc9DxzjmtS3/aB03SvGHxF8T6BaT/b
fEBtn04XEKsqGMLuEgz3APTNeBmGN7mO2Eio0zhA0jbVUk4yT2FT6vptjpOuXGm2WrQ6skB
AN1ApVC2PmAz1GeM96VlezE+d6t7nrusfFnwe/xb0H4s6LpeoW2toynV9PmbfDIdu1miYnI
+h4qxqHxF+FWm6L44tPCGn+Ipb3xbbMkkl/Kpjt3Zi2AOpGSeTzXA/D/wCGuufE7WrrSPDs
1tDdWtubhzcMQpGcADGeSaufD34PeJviDceIo7GaDTn0FG+0G4DfNIpP7sY78HrTfKmHLUa
3OP8ACt9Y6N4t03VNRk1CG0t5BIz6fII7hSOhRjwCK9w1P9oHSIvHnhHXNN0S71QaGJVuL/
UhGt5dxyDBUlABwOhNeF6Daw6xrsGnajq0OlWpJ867mBKxhQc4A6nsB3qlLcQQ3s0cM/nW6
OQkjIV3rnhsdsjtQuUT5ktD2zVfiP8ADnQvAninRfh3p2uTXXio4vG1aRWSBd2SFA5J6jJr
ftvjD8Mj4r0v4jzaXry+LLDTEsfsSFDbSMibQ5Y8ivAEmtjFnCgkcD1pyyW5bDoB7HrVqEA
Tlvc9Nt/HfgfxJ8K4fBvjqw1e0uNMu572wutLZdsjSZbbIp7AnGR2pNN+Jej2mmfC63NldC
TwhdTTXbAAiZXII2c9eOhrgUtrWRA2DnsBUw0+EsArnJ5IrVUkSpyWzG+MrpPEnjrW/ENpE
0VvqF5JcpHJjcqsc8+9dvN8TNMkl+Fn/Eru4/8AhDsrclSP3/zA/J6dDXHfZcowXG0cZz1o
S1QtvwT7bafsULmZ65p/xt0Rm8XaTfHWNJsNX1dtUs7/AE6OJ548/wDLN1cEEfSsGx+IPgu
f4x2ni/xHBr+sabpUKpZxXbRySyOpJDNgBQoJyFGcVwX2a2yCcE56Yp6WCSShETazfKD70e
xTHzSve56WnxN8D6b8X77xzplr4guv7SsrmG7+3SI7iWQEJs24AQDjFczoPxCtdB+FOl+G4
bCebVNO19NZXzQPJdFBGz1zzXOvp8UMyx5w/fIp7WEbZJYkZycCj2FxKclpc9bf4v8Awssv
F2t+OLLw94iHiDXrGaC8SSdDbxu6bflHUjP5VHD4gsvCfwy+C/ie7hknt9M1C6klihILnpw
M9K8ik02J0OQFGO/emGIPAlvPcStFH9yMsSq/QdqPYWasNVWlY9DtPiT4M13w/wCI/CnjfR
9U/sS+1eTV7O40xlSeN2YkLIDwRzWDpvjnRtO8CaB4aFhds2k+If7WD4GJIQCAvX72K5/7J
CNojUgeuM0/7PkBRbDOe/FX7BApy6M7K2+KGkQ/EP4ieImsLx7XxVaTW8CEDfGXGBu56CtG
x+Jnw21bSvCt1478Pa22veF4Ft7R9OmCwXCody7gfunPpXnM1tCFzIApXjpSm2tGACpu7Hb
SeHTQnKT6nQ6rrmi+MZ/GPxB16xjOqancLHpunxzHMLEcytj7wCgDnuaw/A3ie78C+N9O8T
x2f2pbViJIWON6EYIB7HFRxafFHuk8squMD2qZbWIRblAYddueppqg0rB7Rs7XWfiD8O9K8
E+JNE+H3h7WobnxOQL6TUrgOkK7tzBAOp9zUniT4o+HL/4Qnwfa2+taxfN5Jgl1kRMunlCC
fKdRvIPTB7VwRsEDM21V3ep6UjWduGw2STwMdDTWGVxc8u56nZ/Ff4ef27YePbvw/rX/AAm
VnYLZiKKZBaSMibFY55HFeV23iLxOdLuNHGt3Y0q4dneySUiIknP3frUptLZFAWEEjmpkED
ssaAR56sRWkcOkxOTejFtliUqHUgAZ9ula2jrDHrVvICQCwJyeKzGQrtClZF9emavaeX+3J
hB1B610JWT9CVufo7pH/IDsP+vePp/uiim6KSfD2mkjBNtF1/3BRXz50nyR4StY31D4tXvh
Oz0e++Isesyi0i1MIQIN53bA/HTdXRanB4X1D4hfCaDx9b6JE0ej3hNpC6GzW8ymFGDtHJJ
A6Zr5W+I6Tp8XvFrwyNERqlx8yMVJ+c9xXJGGYFQzuwHIyTxVWIc5X0PqzxqsUkfhyDxd4U
NtejxBCLS9vZrQSiHf88flwjLw7e59q25vEelJqnxp0BPDXhxdP0CL7Vp1uLGP97KFzvJ/i
5wcf/Xr44lF3JIpklkd1GFLOSR+daGnWt3cSyTSPKxYbWYuST259amTUVdlwcnoe2/G7UId
d+Gnwy8TzQWUWsX9lL9re0iWINjGAVXp3xWr8EZvBsnwH8XWfj2aWPQ5dYtPPET4fBK4yP7
mQMkc4zXhb6dlEjklJKn7pPA+lQfYWMboshVD1UE4P4Vz+0R1Rpysen/tAWOt2XjaMyWmlR
+G3jA0aTSkQQtDjgMRyX9c/hXdfs62L3XhbVYv7Ge2e7uhGPEMH2eRrJQuSGjl/g9SBXz7B
ZSOoilZ2QfdBYkD8K1LTSpcBUuGVW6hWIBH4VnKqlqzdUpqNz2y31qPwR8ENS1DTJ9G1jV7
fxebeO+mto5C8Rbl1Ug4B/IZNeiSXPh29+N2ueD18K6GNL1Pw5/aE8y26F3nZM7g3b0wPTN
fJWp6GY7p4IifKQfMATgU22srhUEiXUyy7dobzCDjsM56e1dDa9nGdtzj5nzuL6HsepeK4/
B/7Lvgu40rSNGudVvZrm1muLq3SWWJPmBA7gnPXtir7eMbq4/Z/wDhTpTx6c0V5rItbtTEm
5Yo3BU/7BI4J714Zf6W5CxKrbRwAc/iR6VXbS3UbWLYHRcnj3xXVTp3V0YOo9fM6L42x2lv
8c/FkenrDHa/aw0SwABMFF6Y4x9K+ntItvE8Xh/4Y3HhPRvC8mk3GnxnW5b5IROYeAxycEr
jPI79a+O7iwUwkZLHGMnn9a6rxV4p1Lxla+Hraa0Swh0OwGnRiBziVM5JP19Kp0mHOkvM9h
l1TwZ4W8I/FnW/Cel6NqsVnrkH9lx3UKTJExwGZFPVA2cdq0fh9HYX3wrsfE/h7QV1bxHqu
pSS60tjZ20zRkn7jrNxHF/u9K+bItHRUKhigI4XPU1Yg066tvlgvprYuMN5Tlc/XFL2LF7V
s+jvCekaS2r/ABJ1H4eaBpdv42tZoxp2n6jLFJHZoVHmlDkp13HrgcCtTWbq3X4hfBQ+MW0
GKRIruO9jtTG1pHKwXAAHyjn8M5r5cTSJ7eUvBcOGK4LoxBI7jIpR4fa4UL5jN3BJ6UKi3s
P20k7nuWs+FJPBXwl+IzeJ4NOt7zWNaik0nbLHLJLF5oOU2klRjtx3q38S/EvhsfGLwz4K1
LT9Et/Cd5FY3Go3ccCB5COQGkHRQeCPevCz4dllVVuJXlIPAZyaRtDhZM4aXHHzmmqEiXWk
9z33xLa3f/C+fDNt8Q7Tw+nw+W/f+xmtBCIiuz92JNvO3pndxmmfEyGFvC1xFr/hGWKVNVi
OmalKbMBUMoykZiw0sRTsRxxXha6EjRFZCzbeiuxIUfSkm0R5EQPcSSIh+Rd5IX6DtQ6LQK
s1a3Q+nbq80i5+NXiv4enw9oCeHz4e+07o7OMOZvLyCH+p/Sq/gC2sNN+Ffg+78G6MNTMys
2sCGe1TzJAcFbjzgW2demMV82LodxKTKrTB+hcuckemc1qaf4X2RqXuDErgkhWOT+FcGInG
nozpptyWh66+u2/hb4HePtS8LWWnW7jxMGtrSQx3KQDcudo6MAc4I7VsyReEL7486Zqmpwa
PHq2oeFYri0E6otq9/g8uOmeleVeH/BenX0k0ct0kKqAQCSdxPtU2u/Da1No00d2u+Mdya5
qeLg9GzVqWrW51HxVOqN8EFh+JcGhL45GpImlDShGZWh/iB8vjb/8AWrwLxTomo+EdaOi6l
PbyXqxpJMkDFhCWUNsbjhgCMitEaZdWGqRX0cubq2kDROx3bWHQ81Dd2eoajqM9/qE7XFxP
IXmkc/M7Hqa9mEG43i9Djcr7rU9jsPEUPhP4U/Cm+07SNEubzUtRlivJrq0jlk2bgMEnkcE
8n0rqdN0HR4Pid8WR4K0bRbrxdbSxvo9leCMwbGVTIUVjtJ5Y+lfN50W4kdPnBiQ5XcThfo
O1R/2Nf/bDPFcsk3/PQOd351X1dlvEPU+ntVjtj4m+DUniTT/DlpqP2y5/tOLT1i8pGwMBw
vH9M5rAn+IFzcfDv4pPNa6HJPoWqq2jRGzh/dDzcblGPmwOfxr55l0WZDullbB5B3HOab/Y
0zjdG5AP3lJPNJ4dkqu2rHpf7QN/a6tdeCtciW0+33uiRveNahVDSBj94L0Nd5+zpH4gm8F
axd3OkaJqemWSP9hs7yCHzrm4PRfMfoo6188PpcibRk9cDOahubO9t1Cx3EiDrhGIBNN0XY
lVdXK259OeBNN8WyfD3x9LB4b8P3HjeLWl2QXkcBhiYgErGT8vA6DODWlLY+HT8f8AwE+ua
dolv4in0ec67a2yRm3WUL8hYfd3cmvnew8X6nZ/CzUvAEdooXUbyO8kvjKd42dFA/rXL/YZ
PNMsl07TN1beSfzqFRkzV1ve0Pefhvb+BviJ4TfQ/F0tlpV54L1GTURcLEiG7sgzF4ieC3I
HrjitXwB4r0fxreeP9fsrKGPxTLLEmk20UsNrLHZqcBYWkBUEDr3NfOS6YEbiQhWBB2nmkG
lLu3wsVI6c81XsX1J9tLY+odLksNT+Nl59r0KztdTj8JXX20JcRXJmkCna8mxQolx1x7V8x
f8ACKaxY+AbDxlcyW8dhfTtbW8TPiaQr1YLj7o9c1u+CPE2pfD/AFrUNTsrOK7nvbKWyPns
fkEgwW46nHrWLPNq2pWdha39481tYx+RbRHhY0znAH1qfZSTuhOacbdbfqeu/s+2unXdn4t
uNPg0u78dQWynRINU2+WW/iK7uN1S/H23hHgbwld+JrXSLP4is0i6jFpYQZh/hMgTjd0/M1
4x9hCShoHZJARgqdpz9ac2ns0zyXDMXP3mY7ifxoVFt3JdRt2PXvgprkvgb4ReP/HtjcQx6
pbG2t7VXwWY+YCwx3BHFexw/EnwlpPxC8GWXhV4LGz8ZyyavrjmQbd0ibVRv7vzA8fSvjt9
PAGBOwjP8I4pv9nRhdwlPXAqvYsv2jue7weDB4p+DOq+CvDd1pH9s6V4tluHgmuo4mNsNwD
KzfeHI/Kuot5J7/8AapFj4XvNDbT4dKtLfVLmaKKaJBGo3hC3G4njIr5hTTk+bMzZHdSc0g
sMbhHI6Z6kEjNT7Bgq72Pqq6jhuP2l5ZPF2k+H7CA6bOPDNs0sLWzyqfkMuzgMx556VkfEu
DUrz4Jvb/FGHw/a+N21OOPSn04xB2jLYIYp0TBPX2r5v/s1mZWlmYkfdyxNKdPWZj59w7sB
gFnJwPxqvq7smR7SVkmtjpPFPhXVfAXiMeHdSvrK6nEMcxltJN6YYZAz6is5SCflyT7VWWy
IxunaR+7MSf1q6ipCwYtyK7IxcVZkMaTIEBKhB7UoaX7yMTz+lPjdM5kBkzzg0gEYlDjd16
AdKp72AEYFiSm4/wB4VL0bcME/Wov3RnAHyAcnmn7huO3DMe+McUR3EOLvuDBssT3p0knlo
xYEMzZzmotsO4eYAh67s0m6EORjfzkE9qq9iSUOGQkMMnse9N+0AShRCOnIAzTJGU/OI8Z7
YxTUZ1lO0YH0ob2HYkCzuxJcIvXA4xUjNI5yXyQODUbMxDBwMdjShIlG5s59RQxjC0pG1o/
MHenklQvOxuuB1xVdmVnZmJ24xkVJ5mUAw3TvSj1GWvOD/JuLDvmlDO4ZUAQelQiE4Co2Nw
zz1oCeZ8pkOwfqa05u5NicE4/eHJHXIpiTHcW2Ac8Cn5lUKFhEn+6c1LERuJkt9rdcdq26h
sBMcmSsTA/pUpijVEZY9rAZwOaRhGVLSARqewPFIrWy5MbliRgA8CqT1FuEjRlVBjJAPQ8Y
rW0RbZtbtVaMrGZBuAOWx7VnK9uGTg78dAc1o6TPbnWbYxksd4OF65FRun6CP0R0c7tB084
xm3j49PlFFO0o7tFsj0zBGf8Ax0UV86dJ+avxXhSP41eNY0ZURdSm2p075rgmnWNueTiu8+
LgUfG7xo+0Fv7UmzmvP59uzGBgjNXexA0XO+cklRjiuktLlVtY44jtJJyc8PXsnwM1Lwvqf
w58Wx6z8PPD+p3PhfTHv4ry5t90ty2WO2Q+gx27VgwfCmbxXb2ni+91vw94Aj8Szg6No1yX
xIOAdp/hXPTPXNc9WLmtTqppRepwEyomC7EjGevOaXStbtGK200YWU8BzT/Hnhu98B+NtR8
K39/HfXGnMFaaFSquGUNwDz3qz8M/hdqvxJm1a5tNSi0+x0aMTXMzRNPJz0CRJ8zH+VYqle
LTNZTtblHtdQxhYtqMoGcgdPbParljeohPlou08gNXY+G7JdO+Bvxd0y0mXU57S8s4ILk2z
RvIDIo4V/mXPocGn23wA17zLXR7rx3oVl4uubb7VDoEpbzWXGQpfoG9sVE6F0bxrSjuYyxW
N+rTS3EaSgbuTwfaucMtuoVEKlVPGf4ea3rf4XeLrnw9omvaXfRagdS1I6Rc2sKNv0+cMVI
kPQjIPIq/B8ENfPijxFp8/i7R7TS/DpUX2sylhbpIQD5Y4yW5GfSrpQnblk9DmrtSd0jkbq
7R5iSzErx1yDUHn5zs+76HtXReOfh/qHgDRtC1i58Q6ZrNvrfm+VJp5LIAmOdx65yPpXP+D
/D93448bad4X0+9SzuL5yizSqSqYBPIH0r2qdRJHCqbvYaZkcKjFVYc5p7PCkmwMpwOcGun
1j4T6jY+CdY8T6b4v0vXZtDu1s7+ytEbdEzPsGGOAeSO341uWP7P2oXuradoFz8RNB0/xPd
wrcPo8iuZY42GQcjgtjtxSVZB7KR55E6Oxw6qcdM0rb1ACsOnVq6rRfhHNd+FZPE+r+OtH0
HTrfU5NMklvEf/AFiHGVx1zjpSyfB3xp/wtSHwJb3llcNcWf8AaFvqSk+TNbY/1mBkn0x60
e2Q/ZSuc7BM0QDzHcoPVD2qG4v1WQpG+MHoOtb2jfDfVtX8c6joGn+JbA6fpdsLvUNVmikh
hto++5XAbIPat0fCr/hHrrwv45s/GmleJNFutegs4zZxuN2W5Jz0xjkday9t2KjSbsjk7G+
lMw+c7lHRxVyaQGJiQm48+la/xkZ4vjx4rEEeEjmUkIvCrsXJx2qn4J+H2rfEKLV7q21VbH
T9JVWuJBC9xISx6LGnzN61sqiUTLk1sjDGoIxdZEIUD74U4NXrZ7byOHznpz0rtfClstv+z
l8VrC3c6hJb6lBbwTvCY2c7lAIVuVPt1qjP8CvGNhZXEK6zZXGt29p9uk0xIph+7C7iolK7
CwH8Oaz9vfct0pGCbq1ePyyNrfXGammvorOFSoAIjI+91rW0r4O6zqmiaDqt/wCN/D+jweI
It9kt5KwkZ88IFxyfftVGD4X+LYm8UTTzWF1q/g51ludEJZ2u4hht6YxlCMHHWvMxMXUZ00
04qxo+F9UsIm+0TuSV+bb1zWtrXi2wQLcSMkak5Zcda5jxponifQW0fxN4j1Gxh1XxChuv7
JtofLa0j42lgOAMEcVr/B+C28SfG3SNM12zgv7JoZd0E6BlYhDjIPWvNWE5pmqk0jmdW8Q6
VfyiSCOGNsYz03GqEcttLy7qCa9j+HPwUh0/4i+JdQ1688K67piW100NlbXQne3bcSreXj5
do49q868N/CPVtW8NWfiPWvFmjeFbTVZTHpqag7b7o5wMY+6On517OHlKilB6o5pw51dGUZ
lWIIqJnvUL3NqwYALuxnPQVtwfCTxh/avijT9T1bTNKl8MxJNdvdSt5ckbDIdWA6Ec81sj4
HaxJq+g2kfjvw59k8QQGTTrrLg3LYzsVMZ/GvS+saHP7GTPMrq4jjfYZPpgdKhS4mfG0ZU8
AivQPAvwv8T/ANo6n4m1K5tra00G+exIaxkvjLcLlciJOSoPOTTbf4I+ML74h69oV5rthaS
2tn/aq3rRskFxE2SCFwNnfII4xWft9bmioy26nDsB8ocMdrZJqC4EW/djBP41P4gs7fRdXb
T7HxHb67AqKReWoIiYkcgZ546Z71YsvBOs618PdT8ZaTew3celzpDd2CBvOjDnCuPVa1dRW
IjFt2RksFZixAVQODTT5KsNpBBHbtXdRfBPxe/iq38PNqlgLpNOGqX5+Zv7OiPRXAGWc9lX
JrI8aeAtW8Eafp+sNdxappGpsyQ3cUEkDLIvJRo3AZTjnPeoVVN2NJU3FXZzu4EZIAHTNK0
sCRgjg+9O8PWV94n8QaZ4a07yo7nUJliSSX7qEnqa9M0j4RaPb/HvQvBHiPXZby3n8w3Ec1
nNZCUp0SNj97PUMOOKcqnLsEacmeZrJb5MjkOcd6jWXf8AdYY7AV6I/wAHbCXXPFOoRePdO
03wbo1wIBqs0TuvmMcCEL1JXoT6ioLr4H6xB4u8J+HbDxZpmoHxRBLc213Cr+Sqp6nqcj24
qfbLqHs3scOZYljKb++cnrUYPmEhXwe5I4Ndlb/BfXb7xFc6RH4p0Fo9Phe41W/SctBpwVi
u2Q45bjOB+dSXvwZ1K2u/D01p440bUdA1+f7Jba1AX8lJ+cRuvUZxwaftUHs3ocFPLawj53
LEelUG1GHIDEewPFdlc/CLxVaWfiy71e7t9Mi8NTi0czBj9smY/IkPHJIIOfevSpPhR41n8
BSeGpF0O28RR6f57LHpT+bNbgbxA11jyw+OeOT0JrN1h+ya3PC4rpAA21kDZIyCAfoe9Xft
EDxZCgmvbNR+G/iHx78G/hXBpCQ2dpaWV1LqGo3Hyw2sYYEs569jwPSvJrLwM2p6V4x1bQf
E1rqOneFo0medoHj+1gnbmMHpz0zVRrFTpNOyKSMqxjKkg9jSMIcMqrtY9CKsax4Y1DQPBX
hfxVd38Mtv4hErwQx7t8QjIB3Z479qwzd7kZlJJzxW0aqZi4OL1NUlETe0gGOw71We9jBJX
nnjvmun8JfDu98XaDfeJb/xJp3hrQbFxC+oX+4qZT0RQvJNeg/Dr4b3ngP48eEI9S1fTddg
1fTbm+hktMvFsCkDlhznrWbrW0RoqTvZnjcd9HIrKV5IwCO1SEDZuDgs3oeldr4S+D2qeK9
CPjC+1ObTNPvrySG1S1sHu3OGOXcLgInua43xVoOr+DPF2oeHNUkhmubNgPNhOUkUgEMM8j
IPQ80Rq3auTKDjuMjACnKhgeuacFgyA0pUV0Hw88C/8LGvm02DxjpujagZNlvaXUbu84xks
u3oB71esfhLeX/ivxFpX/Ca6VHo3hxQdR1t0YW8bdCgHUkHj61TrJaDVOT2OKluLaJm/e7u
eAP5VWXVYnlxFGp/rXe6r8FvEWnDwpqHhzxLpPiX/hIL5rfT5LMNtJT5t7lhjHBytanizwj
qXijxxovgDw5rHhO91GV5P7QOjWht0t5k4keVz97/AIDxntWft2+g/ZO1zzVtQfy+V2544p
FupEwHikTcAQHBGR6jPUV23iD4PjTfCOu+KNG+I2i+IrPQii3MdmjiTezhCuDwACevetP4/
Ax+KPCyRqFA8PWpwBjHBp+1bsS6futs8zmvIgh3EjHqaSO/icAblGPeup+Fdnrl/wCI9ZXS
DpavFpNzJJ/aVv56FAhztHZvQ1rr4M8S+KPCvwr0JrvRLS31x7hLOaG2KzRkEZMzD7/tjpS
dVl+yfLc4lbiAcj5j+lRyXaBf9YMnjB4xXfy/BUQ+G9U1iD4k+Hp4dEvPsmp5EiLbnOMhiP
mOe2Pxq9oPw38SeE/jLpOlaVreh6uupaRJqNle3Vq0tvLEVOf3Z5DcHBqlWdrCVN3seZtdI
ACSQQOMVX+2Rs20OVas95ZkecuAzh2BxwOvau31y21y1+BfhfUpzpq6bc39wkIht9tzvAGT
JJ3X0FP2jtclQum+xjRXcy4VGAPenTX0igljye+au+CvA93430jXtWHiOw0S10OJJriW8Db
dpOMgrmtbUvhBr58V+GtE0HxFp+uQeI7c3Nrfwho40VThywPIxV/WGhqm2cZ/aURfdKwZQe
m6p7fV7Bn27RkHpmu88X/DMf8ACu7/AFTRvHXhjWLDwoiieLTIXWeSR3CtvY9eT1zj0Aqz4
i8Oa14Z+Cum3eryaVHPqEEciPb6OzzSwE/LG90BsBHXH3j61CxEr3B0lrZnJ2jJN+8XGDxl
eMVs6YvkavaNJCYz5gKyZBxXK6XcEQj5Qo6HFdHpcgXVIAA7BnAyOnX3ruUvcbOc/RHw0XP
hLSDI25zZw7j6nYKKTwyWPhDRiwwxsoc/98CivBe51H5v/F9UX42+NWB+Y6pLn2rzeVxnAP
HoK9N+Keia/q3xu8cTaTol/fwJq8kTPbQNKqsfuqSo4JrkdN8L30Xjq10DxP4e12FmOZrK1
tmF3sx95UYc46/QUMmzNn4f/ED/AIQvQPFemLpa3q+IrBrBnMmzygc/MODnrXbaf8a9Dk8G
+GtM8WfDuy8Qar4c2x6ffTXDIFRSCAyjr0HtwK5uTwV4Wg15YYrbxbd6Na2U11Nd/wBnGOS
8dSQPLXB8tAcBmbPQ1s+LfhJLY+B/A+r+DdI1nWLrWtPe9vkiQzCLGMEBV+Uc96zdzfl0uc
Z8RPFx8deOdU8WyWQsG1BlY26vv2bUC9e/Srnws+IGk+ANVnv7zQLrUbt2RoJ7bUJLVo9pJ
2nbwwPGQapeBvDlj4o8S3Wg6vZ66r+UwRtMszcSW0gP3pI+u3qMcHNdr8O/hn4c8R/FLxP4
d1Ow1q1tNL0qa6givB5Fz5iAYZ1A4BJyB6YoTaE03pcNR+MGp6vp/jiOXRYYLnxXdwXQmhb
H2VomBUAY+bO0ZNdZJ8dbGXVrPxVf/DaxufHNrbCGHVzMwXIGA5j6EgV5LL4c8SaU2nz6vo
V5p1tdrmJ7mBoxKAM/KTweO1XZ8hCVVXIG0eormnUa0OmMFJXbN74d/GLxR4AvfEslvbx3z
a0GlZJTtWG4JJEqgd+elM8AfEy20Tw74h8KeM/Dh8TaFrsv2m4iacxSCbOd4Yep5+tdbonw
i8FXHgvwvr/ifx1e6Nd+J5ja2sMdosqCUHGCc8duteaeK/BGv+DviLqfgg202sahasPLa0h
ZzLGwyrbRnGQa3p819Tnqq10jY8dfEC18Y+GtA8PaZ4Xh0DTfD5lW1SKUyblfb1J6kbeT3z
WN4I8RT+CPG2meLILRbySwcuIXbaHyCMZH1pnhvwT4o8T+ObTwbHp1xp2pXJ3bb2F4xGn99
hjIX3qM+EvFp8WXvhaDw7qV3qdjIVkggtnZtoJw2MZAIGQT1BrvThsc7jNamvY/ES+07wl4
x0C30dHfxNdrdmcvhrdlfeAPUZFdrB+0BYxeI9N8Y6j8LdPufFtpEsMuqC4dTKoXaCF6Bvf
mvJTpfiFNck0VdD1EapCCWsvsz+cABnOzGce9TyeGvGQ+yeZ4T1Yfbjtty1o485uuF45pKM
QXO9D2jTvGfhm2/ZtW68R+GbDxGt54kmmk0qe4MckQcswdSp3DGcZIwRXIX/xkt9c+I9n4n
1nw5c2tjp1gNPsLXSb5raS1QHIPmDkn2PFeaNo2unxC2gJol++sKdrWKwOZc46FcZrZ07Qt
Lt9H8VR+KItb07XtLjUW1rFaMUSQnkTEj5Bj1xUqKSLanN3PSn/aEmuPiBqOs3fhO3vtE1P
S00q5sLmXc88SE4Z5AOWO48471jal8ZdOn0LSvDXh/wABWeg6Zperx6rFFFcO+9lJ+Vs88+
uawPg/4a0nxv8AFTSPDmtxynT7gO0nkybGO1SRg9ulUNe0nw5pvg2a+srTW/7Zj1ia086SL
/QvJUkBQ+OX46dajRMajPlUky14w8TzeNfHGpeKmgFhJqLh3hRiwAAAxn04rc+H/jjT/AN9
Nft4em1O+aRZIbiG/ktym3opC8MvqDVz4TfDC88RavqD+NPDurWOmppU95aTOjwLJIgyMMR
z64rz/TdI8U6nos2rad4f1C60y1yZbuK3Yxx46ktjH1rTmiQ4TWqZ39z8X9avdI8Z2T6Jbx
3Xim9jvnnjYr9naMqVAXv90ZJ61p+IPjZFrdhcX+peH9RbxBcWv2Z5ItWljsgwG0SiFSPmx
2zgmuavPhj4807w1oPiKLSrjUrfW4zJFFaW0jyQY6BxjgnqPUVya/2jcSXNtHpF1JLZ5Nwq
wMTBjrvGPlx70JRYNTvqfQfiDxV4H0L4a/CqbxH4Mi8T3Nvp5kt3jujG1tIpHDAdVJGSD3F
Ynws8Uat4m/aI1j4natfw6HYQ2zzXse8BZIgoVIRu+8cKK8gstG169ht7230HU57SdisTx2
sjI/8AukDFWIVVZmga3ke4kkEaxY5LdMY9c8V59Wo4tpGyTe50/ijxFc+PvHeqeL9QkKJK4
W2hb/lnCOEXH05PvR4O8UXXgfxzbeLLKwTUHtldRC77VbcMckVgSWuuRa43h4aFqA1dfmNj
9nbzlGM5KYzjHeqUd5cz3S2NrbSyXTv5awquXLZxtx657Vph6a+Oe5FSUl8KN7wP41ufAPj
PWfE8Oix3TapDNAYpJSvliRixOe+P6VpaJ8WPDZ8I6T4b8eeBF8S/2HM82l3CXTQPCCQdjY
6rkD64rkta8P8Ai600efVb7wrqttp9u/lzXM1s6xxt6E44qzp3hjQdQ+H0viaaHxItzbBxJ
Db6c0sE5x8jrNjCqP4gfwrqSjYlc+zdjsbz4u6h4ktfHZv9Di83xVaxWaeTJgWkcf3RyPm4
xWdH8RpI7v4c3B0Ag+C1Mf8Arv8Aj6Gc56fLXBaPb6/dGGTStDv71Jm8uNoLZ3WRgMkAgc8
V0Xka3Pb3Uz+GL5I7PKXMv2VwLdh2c4wDXO5ezlZq6NLSktWddZfFidV8Qafrfho6jomr6k
2ppaxXsltLbyk54kTkjnkGqGm/E250rW/EV9a+G7a2ttZsDpqWwmdhAhB+bcxJLc81xv8Aa
Mca7VUyTOflAGTn0FS6zYeJtFitbnXPDl/YQ3ZxbNcQMnmn0XI5PPSu5xgYL2j1tczU07ZA
QBt4xya6n4deO9S+GHi2TWbC0TUbWaEw3NpK2EmHUE+4PNZl74b8aWunm8vvCGsW9r5X2gz
yWkiqIx/GTjAFUYNG8W3flvbeGtTnjmh+0RGO0dg8fTeMDke9aOUGrMI06i6HTeG/i14i0X
4g+IfFerWB1KLxEjxX9v5rRHYenluvKFRwD7VR8aeLbPxUllZaPpF5YWVtlma91GW7llY9y
WOBjtgVyl7Za4mlLqk+jX8OmM/li7kt2ERbOMbiMZ9q2PGFtoOkalY2/h5tVEElnFLN/acH
kt5hHzbAQMp6GsoqF9huM92VNDuNP0TxFZ6pqWlHVbaBsm1EzQ7z/vLyPwr0HVvjff3XjHw
jrlt4cSOx8Ks5tbaa5eaSTfjIeRuSOBivPtJ0/XNZilfR9BvtUEIzI1tA0ix/UgccU7StF8
WeJYLl9A8M6hqSQcStawM4jPpkd/brVS5QvNanUeGfi1/Y9h4k0PxB4Ts/Efh3XLtr6SwuZ
WXyZSxYFWHPU1sp8c3/AOEx8GeIIPBlrZweF4JraCztpWCOjj1PIxWX4S8AQeJvgz4x1yPS
b+68S6bewW1pBBuLDcQHUxjqevUcVwl7p+u6Dqi6LrOi3lhqBwVtZ4GWQg9MDGT+FZJR6ly
VRS82dV4H8fyeENZ8QyXnh+HWtC8RK8eoabPIV3ozFvlccgjNWPGvxFj1/wAKaV4Q8I+GE8
LeH9KuTexQpM0srT/3y7c8ZNctrGlazoTQ/wBt6Hf6b5wzELqBovMHqMjn8K1/BPgjxD8Q7
7ULPw6ke+xtWupWl3bSAPuDAPzHsKu0CFzt+hrfED4w+JviB4a8P6PqMaW39lYlmkRubycD
CyN9BWrrvxpg8Q2H2y98Ged4ia1FrJdyajN9mGF2iRYAQofFeaw6Tr8rL/xTmpO3mNFxbOf
nXqvTggckVc03w94q1rTpNS0jwrql/ZI4Rp7a1aRAxOAMgetO0BtT3O50H45+MPD2leGNL0
y2h+w6NbyWtxbTMXi1CN2yRInQHsCPWqWgfEfR9A1zxMy+BoG8NeJYPJvNGS6ZVj5zmN+qj
OeO1clD4f8AFFxLdQweF9Tlls5BDcJHbMWgc9FYY4NV9V0XxDo+sR6LrOg31jqUgDR2s0LC
SQHoVXqaLQBKb1O41b4geGPGGveEdIv9Fj8OeC/DYcraJI1w7gncVLHkliAK4PUtQh1fXb/
UrSxt7CC4lZ47WBdqRKeigewrq/Avwq1nxR8VdM8JeItI1PRo51NxP5luySLCP4hn1PGaz/
Enh4yfEnUNA8C+EdeWGD5FsLmNpbkEcFyAOAeo4rNNJmkoyaV9Tc8GfEO28P8Ag/U/Bnijw
pb+KPD97Mt0LaSZomhmAwGDLz6VtP8AGzHjbwt4jsfB1vYweHdOm02GxiuCUKP0IJGRjNeY
tpeuRay+jSaFqCamgy1k1u3m4xn7uM/j0pY9J18uAnh3UXPlecVFq5IjzjfjHTPGa1tEy9/
7J2/h34oHT/CVv4U8ReGYtd02zuHubAG7lt3ty5yykxkblzzg1xusXkmt65d6mbSGyE7ZFv
DnZEOm1cknH1rRXwZ44lvrSyi8E6x593GZYY/sr5kT+8OKzLOx1+/1WTR7LQ7+51GFykltF
AzSIw6hgBwaFyj5Jt3aOz+GHxBsvhjc6jfN4Ui1q/vY/I8+ScxGKMjBVcDIz3NWtI+KGjaL
q+vW8Pw7s5PCOvRRre6G9y7DenIkWQ5YHPNcK+keIE1WfS5fDuppqEKGSS1a1fzEQdWK4zj
3qpCt9cafNqNvp1zJZW7BZrhYmMcbHoGYDAJ9KLQvqO1SR6bffG64tofCsHhTwhZeHYvDN7
JdWsccjSJIrrtKuG5PB5OazZPi1pmk/EfT/HXg3wPa+H75DI2oQi4eWK8Mn3xg/cHXp61yV
z4X8ZG0jvG8HawLeWIypL9jk2lQMls46Ac12kngTwnb+BvhlrlxBqs0viO5mj1BbLMkrqpG
BEmOtZtLoNQm93Yl1j4seHrvwj4j8NeGvhrZeH4Ne2PPLBcu7K6uGzzxjPYYrlfGvjG68a6
hp19dWENm9jYx2CrExIdUHDHPesLVWsrHXdQtdOiuVs4Z3SFbtNkwQHADjs3qK7T4ffDjX/
FninQJNZ8L6oPC1/dLDLepGyIVP+3jj61SskJKcny30LvwNuLe28V+IXu72G3jk0S7RXkkC
gkxnAGepz2qvoXxbudLj8AqNBSdvBrStHmYj7T5nrx8uPauVuPCerX3jrW9C8K6FqGqLY3k
0Kx28TSsEVyBnHfAFZ1xDPpd5LYahYz2N5CcSw3EZR0PoQeaEk3qNylbyOll8a3MnhDxh4d
Gjrs8T3637zeZ/wAe5WTeFA7jtmumsPi7dWninw1r48Owl9C0dtIEZnOJ1ORvJ7EZ6Vw2na
L4k1aOOfR/Duo6hFKxjSS3t2dWYdRkDFUXtNWj1htHl0m8XU0bY1kYWEob024zVWjcLzTGP
AZRJJ8o3ktjPrW3rfjGbUPhnongc6fHFFpNzLcrcbyTIXABBHtWbrena94dkig17QL7SZpl
3RrdwNHvHquRzXY/Dv4bajr2sXU3i3w1q1rpA0u4vIbgxvCrsiEqQ+MYz2pykrWHCMpabHM
+H/FsugeC/FHhpLFbiPxBAkDys+PJCsGyB36VvaX8XdW0SbwZcabpMCS+GYJbfa53LdJIcs
GHbjjiuM0Xw14p8RWst1oPhrU9Ut4gTJJa2zSKgHqQMV2HgjwPb+Jvhx411U6de3WuaT5C2
cEAbdvZ9rKUAyT7HpWTYJSbs9DV1f4oaBdeFdf8O+HPhlYeHrfXUQXE0Fy7vuVw+eeMZHT3
qd/ifHH8NLrwPofhdtOj1CJIrqWXUJLiMhepjjbhGPtXno0DxTZ61Hodz4X1SLVXTzFs3t3
ErLjOQuMkY9KXTY9V1H7V9i0q6uEs1L3BSMnyAOpYgcD61rBRe5l+8ehds7aGJtsjMc9APW
ug0pGOoW53MPnACk9TXPWlwzN8gyR0zzWzYPKdStn2vxICWA+7zXcn7jMT9F/ChY+C9EL/A
HvsMOeMfwCimeD2L+BNBcnJawgOT/1zFFeI9zpR82WshtNF+N83/CXr4Q+1+JltotWKsfKf
C8HbyAc4yOeaybf4peCbb4pfDdNU8XQazc+GbG5i1LxE0bBLhmQBUU9WOe5rzrxvbfELxD4
2+JfhXwyIbrQZNfa4vrcyRq6MCNsrbiCEGOSOBXg1xA1vdSW8hRnicxkxsGUkHsR1HvQVJs
+i/AvxVF/4i+JGqeL/ABU8sF3pN5a6XHcE5YSMSqRgcDjHFd9p/ijSG8EfDS30740WnhY6B
Zxy6nYpuf7QBjKEjq2MjafWvka08pbJdz/NnOfSuibwZqkXw/Xx872w0eS9+wKA/wC9aXaT
93HTg81lzN9DVXa0PovSfil8O9cm+JUNld6dol/r1+k9rLqySQxXMSqqkM8WGTLBj1/izVT
RPir4fj+K9/q2p+JdLc6d4Yk063vbKKVFmlzlEUyFmkK8/OcV8u3Zt/s2ET5gf8/Wtk+GdS
8M63YxeII4beW5t1u1hWVWdFbkBwD8rYHQ80+b3WzNJtnrN54utfFnwJ8I+FvEnjDzNcGvM
089yxke0tmBG9ye3J71xninStF0nxRd6X4a1+TXtOg27L4ps8w4546HB7jrWfomgyeLPGVj
4e0jyvtWoSCOIzNtXd7n/wCtWgbGXRfEF9o90YxcafM1vJ5bZG5SQcE1yVZtrmsdkY9L6Hs
MnxXj8IfBDwTpvhtdH1bW7ZpGuIr2389rPqVK5xtbJqt8PviDJ4i0HxwmpeNrLwp4+1uWOa
DWbhNi+UoAMSkfcAAI49c15/ouh3PjHxJa+HdIMKXt+SqNO21eBnkgHFcHqEEdrqd3YXxQz
2sz20mzkFkYqSPbitsNJza5tjCuuVNrqfRzfFDQbT4nfDi3vvG0erX/AIfSeLW/EIQrFco4
BEStjLgEfjWP4X+IOm694V8caLL8SW8K+JNS1c3NvrdwGPn2wY7I945ACgY+tfPE32JYzGu
MngCtpvBN/H8NofH7SWx0h7w2IXcfNEmM8jGMYr0GonPzTaZ9FWnxY8FJ8X/DV/deJY76TQ
NCuLK8194igvpyPlCjq3I6n1rio/ixet8AbTTG8bT/APCRN4iFx/rW86K23E8t2X2B9q8Kt
bT+0dQt7C0CtcXEojjDHaCx4rS1LQZ9A1RdP1LymlaNZUaJ8qVPT6Hg8GhRVx88rXsfTM/x
H8C6j8XPG0tr4th0i61vRLe1sPESwkrBMqYk7ZGfWvPdF1Wy03wR8WtL1nxrba3qWoW0Nta
3m9mN8VZeV3ckAevpXkqwQhcZXHWnJHHkkYKnuDWnskS6kmdr8CdY0zw38ZdK1nW76KxsLa
OZpJpTgDKEY+tdrF468H2Pw28L2l5cxalLD4uk1W7sNmStuWfBYdM8g4rxtxAqsJNvP5VXe
OxUBi+1gcEetRKCutRxqySSSPrT/hYPhqx8ZeLtfuPjOuqaLrGmyrZaL5T4tmZcKn91SOQM
Y681wug+JPB8fwBj8OeNfEWlXUVtYS/YIdMeeO+huHyQjhcK65xkmvAx9kUKxIoL2vOcDFN
wS6kuctj1rxh8VdTt/hx8LbbQPFEs2p6RD5l/BFIwXzEZTEH9SAMfia6L4j/E7wf/AMIfNJ
4KBOteNpIL3xCsRwIEQAPDntuIJI9z614XomjS+JPE9hoGn+Sl1qEqwxeZnaGPTOOasalpr
6Br2oaBfmI3dhcPbyvEdyllODg46ZFZuKvYtyna59gaX430f/hPtC8S2Pxe03TvBy2CQf8A
CO7SCjhMEEYwOecmvlfxLCZ9b1TVrSY+U15LNFKhxwXJVh6dqbaxWaW/2iURgY4wKZdw6rJ
4SvNagjiXSIpRbb5ZQrSOeSEHVsd8dK8yTc52XQ3krK7PZrn4xeGZfhinimJF/wCFoXFh/Y
ckik7o4gcGYnHDFeh614x4IuI9M+IWgarqNz5Frb3scs0r87VB5Y1Ysfhr4hvNF8L63azWD
ReJrp7WyRptpDr18wkAAfnWbfWsuj6xe6JqZRbyzmaCQRuHXcDg4I4I969KFrGDcovmZ7Pf
/FKx1PWfjPDf+KZJtH1iyeDR4JWJjd8YXYv8P1rqbT4i6BJoHhbXND1zQNMtdK00W09nqN1
cLLE4XDL9njOyVW9x3r5jcWWQTtJzjrUTCxLsojHPU1sqa7ke0nax7NF8Q4tH+DnhnTvDni
JdM1JvEr3c0Fq+wxW5Zjz/AHV56HtXcz/FXTb34s+PjP4wik8MS6F5NvCXHlTz+Vg7V/ibO
ea+X/LskQhgCPQc0rGzjlOGA+XAGRUVIWWhaqt7ov8AhZM+KdHvE1C2sDDcRyG4ulLxxYOc
so5I9q938aePPhuvjbwb4kv7yz1jXrXUvP1NtJMzWjw4wH2yHAcHBwPSvCn8Oato/hvS/Fc
4tjpeqSPHCEmDSZTruUcgVFdxafc263cSr0+cA4xXNF8jUZbMam0tOh9Fav428O2Wm/Ez7R
8Zf+Ekg8RadN/Z2mNFIFt2cHagJ4BGcYHasvQfi1YWHiP4PWFl4vW00rS7Axa0m8rEjEfdf
jnj0r51la0CtsAAz1zV/wALeEtR8ba3NpGhLAZ4reS7YyvtURouW5x1rrlCK0uTCc5K1j2D
UPiPb6/8NfixpWteJkvPtmrJJo1tI3BQTZzGuOBgDPSuU+POuaV4l8Y6JeaJqEV/b2+j21t
JJEchZFByvuRXmsSQFOOOcc1cSK2CHMijAxzThBCdR7HvPwn17wtp/wAIv7H8bazoyaIZpr
l4Le8mt9SjcggDEfDg+hNHg7xt4Rb4T6FoljrejaHqOjXk00y6vHPulBbKSxmEjc+McNXhH
k2jN1RsDrUE8NuIsjGapU0T7STTR9C6B8Q9B1TR/iNbS/EOHwpqniLUoXtdTtbR4wwVQGfY
DlFbHJznrWofih8P7Px/8PrfVvEH/CU3Hh+3nguvEUsBC73GEPPJVTznrXzzrHg290Dwp4f
8VXdzbSWmveYbdIiS6bCA27Ix1IrHR7coMKo9qy5VezNJTne57b8VvE9vJ8P5/Daa54e1Nr
i/F5GumTXNzJHjOZPMlOEyDgqKwfgF4wh8F6z4kn1HXf7KtrjSZVjy2PMn2ny8e4OMV5sBA
rBkCnPvxT0RJlLHCnPY5rRQRnGbT0PWL/4q6pp/7OGj6bpHiuRPFF1qs8+ohG/fmNgeWbHG
49fWu70zxx4Vn0v4d6zYfFT/AIRCx0SJIb3QIIXLzS5y7Nt4IPqQetfNJtLdH3E4P14pgFs
pJbBPPNP2S6sv2srnuus/E7Q4NC+MLaF4leLUPEGppLprQBlaaPI3EHGV4+lSS/EGx1PxZ8
K9WsPE+lnWNE0uSK+udaDmNZc8I7AZyexGcV4IRACQEXkZ5qtcLbMCgZVx2zWbppAqsmfT9
r458B6H+0NoGu6V4qS3tpNOmTW5Ibiae0WU5ZVjaTkrk5wOhrB8B/EO01zwr4y0W++IR8L+
LNUvRNB4gutzebbq3EW8fMvA4rxJfBfiGa50a0FrBDPrMZls0muEjLqOmcn5cnpnGe1M1rw
lrPhi7htPEVqtleSrvNuZFaSIf7ag/KT6GpUU3YpuaPpiD4meD7f4t+B5r/xdBrFz4f0q4t
tQ19oiqXMjD5AOMtgjr71wPgT4qX7XfxE1jxN4tlXUZ9Imt9LmmY5LFyVSPHA65Arxxo4UR
VySD1JojEPzAgKvYGtXTQvbS/rzPbH+Lkx8I/CaI+Mrw32lXskmsZdywXeNu8/xjbniuh0v
x/4Z1TV/ijoujeNYvCN/r2p/brDxCY2CSRZGYyfvLnnpXznILfGRyB1xWvdeDb+y+Hdh45k
ubZtOv717FIhnzVdV3EnjGMe9RKFgjKXRHsXjT4u2WheLPAN54f8AEH/CVaz4et3t9V1cRF
RfRsQDH82CwA3cnuag8b/EP4f6Vqnhnw54EheXwoNSTW9XRckzSs+4RHPZBnivDYGjG1hhm
PFMuXiCkkjfzx3quSIlOaZ9dj4geH7Pxn4n8Q3Pxthv9C1jT5lsdDMLj7MSmFT+6pHQY696
868PeMfC1npHwVt59btkk0C+nm1FTn/RlYjBOPWvMrb4V+J7m98M29ulnNN4mtXu7JPPC4j
XIO8sAAeK5mONLe4kt5tqyROUcBgQCDg89KmMUDlOO5q+NprXUfiNr+qWEwubW51GWaJl5E
iFyQfoRX0xpfxC8G33jXwl4xT4sXHh6zsbOK0ufDj2z+WCq4Ykj5cHrnBr5c32xUkNgj0qE
tAWyJM5HetXBWWpKnJbHvvhvxhoOp+DfE/hnSPiBH4E1i412XUF1Rkbbe25diF3r8w6g4rh
fjv4t0LxT4k0caLqJ1mbTdOW0vNWKFPt0oP3hnk4Hc15zKIEUsrqT1x61LHo2o3Hhq78Qxx
INOt5RC8kkgUs56BQTlj9OlZtJaj5nJHv/guS4h/Zq0ixX4iHwDPe6vI0d26PtuAq8oWXle
x/DmtR/ij4Db4yySv4gU3TeHhpI8UpASv2vn9/jrgZxn2r52tL/wAXeK9N0jwDZA30Mdyz2
VoqgN5rcNgn6DrW1rHwd+JnhjQbjWvEHhO4stPtsNLO0kZCAnAzhs96iyuaucn7yWn+R6p4
l8b+HNE8C6H4d1/xsnxM1O31uLUWulRytrAp+Zdzcnd6V1dx478Ox+LfEuvT/GoajpGtadc
R2GhpHIEti0RCxuPuqQeBjqa+TfOiETDCnHQYzVrU/D2q6VdafbXkccU2oossMXmLuCscDc
B90n0PaqsrEKUtkfQXhXxZpGp/DnwdY6T8V0+H03h8n+0LBo2AvDuB8wFPvHHGDnrVvTviL
4Q1HWfihcaT4zHg19elgWx1LyG3uVwHk2ryobBJ7jNfPmv6DqfhXXZtB1tIUvLdVLiKRZF+
YBh8w9jUukeENT8QaDruuae9utrocInuhK5DMpOPlGOTzT0uPnnser/ET4grpn/Cv7Lw341
bxj4o0CZ5JNXhRh5gcjbDuPLDjp710Pxj13QvDOgP4f8AC1j/AGTrni0pqXiGEPkwAjPk/w
CyCckr6V826dqs+h6raarp2wXVq4liaRA6hh0ODwa6DV/+EmvbyHxd4nkWaXXGaZXd13yY4
3FRyo44+lJJXSZLlJp2JbWDYi8EjtxXSaI0Ka3Z7pnjIcHhc556Vi2kxm2gOB2A6Vv6OgXW
bYGVI/nwXY8CvTXwOxzH6EeElK+CdDUnJFjD0/3BRTPB3HgPQASDjT4OR0P7taK8RvU6kfJ
/ijQPBUGo/G3xr4k8NyarNpOsW8cKQztBuDrHlCVP3STzx0zWN4a8G/DpvhtpHj2Twza3Ta
9qMqPZyWtzfx2UYOFgQREFDx95uua4H48X19bfGnxtptjq062t9fg3VmjEIzCNMFh0NcNou
u+NPC1jMugeJL3S4ZmxLFbXLIG9yBxn3qeZD1asj6A0r4ceBNPt/H/izRvBd94v/si9jgsf
Dl0HSS3RgpZnUfOduWx14Aq/8N/DHhrx78E7zQvEF2fDOkt4wBht5mJaIkcWylvusc4z/Wv
nHQPE/inQ9Vm1TSfEF/aajc8STQTMJJifU/xGrMmt+KdQsrzT7jUdQms3uTe3UZ3bRcH/AJ
av6MT3qL2ehaUrHqc9l4E0X9ot/B/jT4aQaB4em/0CFGlkLoTxHdCTd82TjOOAD7Vr+IfhP
4Q8AQaN4Q8S3EGpeK/E2sLHHqZmYmysN4UN1xuYcc5wSfSvLdP8Qpd+KNE1n4iXWpeIdK0y
UP8AZ3k3syjkRgseFJxml8QeJrz4n/FHUPEN6DEkgC20IPFvEvCIMeg9O9S5pQchJNySW57
VqWk6d4S/aG8I+G9A+GkugWun6xEkWul5GOooUOcseDknPHpVrXrLwV4nm+MFrF4Kh07VfD
rvdpqkU7NNO+75twPAUnPGK81ub7xfdxadFN4o1GdbBw9qJLknyWAwGU9jiqcEWsx31/LJr
F3DNqOReZlObgdSH/vVy/WadrHUqc2XPgtPdt8cvChBK5ucZGR8pQ5FeheJ/BHgzxLb/E8S
fDrUPCWp6F519b63czSeXdtuJOQfl2t2Azwetef6dpNxZSxX2mXklpcQ5KTwybWQ+oPauQ1
rxj441fRJNC1TxZqV/pqyFvs005ZWwc8+v41thJKpdI56zcZJM97034Y+FdFu/B3hQ/Cibx
bYa/ZpNf8AicSOTA7j+AqdqBeD/jWHLH4a8F/Azxdp95pSeKtJ0bxeLeyiuJisbjoGYryRj
Ix3NeO6X4h8Y2Wh3ek6V4s1KHTkTd9mjumVGQ9RjNYCy6idIOknUpxp8snnPbeYdhf+8V6Z
r0KceZGUqlt1ufRY+GPgK7+O8lhp/hsR6fqXhb+17TT1dx5NwVJGzBz1Uce9ed654Mi0v9m
7T/E+u6PcWniy51poHnu96zvCFOAVbqOBziuGGr64uq22qL4hvRfWSLFb3AmYPEg6Kp7Ael
S6vrniHxM0U3iHXr3VHiyF+0zF9v0zWypPcXtb7I7j4GeD9H8Xah4hvNZ019dl0WwN3a6Or
7TfSc/L6np0963fH3hXw3H8CY/G9t8PL3wbr0uqrbzW00j7FUg5CK3RDgYGMivHbLUdR8P6
lFqOiahPp95H92a3co4H1FTaz438Va1pzWGueJdQ1G0MvnGK5mLrv9eaHFohyb0SO5+D+ge
Eda03xrrHjDSp9Ss9C0s3qRRStGQwPZh612XhrQ/B2qfDTUfiZofwnXxLfyX6Wi+HoppJIr
CMLy+F+ZieuT3NeCaZrGpWFreW+malJaw30fkXKRtgTJ3VvUVc0LXde8LzSPoOv3ulvKMM1
rMU3/XHWocWy3Poj3nVvAPhjT/jP4Y0vSvh1DfHxJpy3FzoF1cuF0mQt8zllOQMZ4NXrn4c
eB9X/aHXwsnge58PeHbCzmliVo5E/taaMZbbuOWUdgvJr5+ttf8AEkOsT61B4g1CLUpxiW7
E7ea49C3XFT3niHxTqN3Z3154o1G5vbNt1tLLcsXhPfaSePwpqk0L2luh7XNo3g9NZ8Fa3o
2gzaPr0XiCK3LWul3Fpa3Me77pEpJ8xfUdau+KND8A+Lda+MlmnhH7Brnh/wA29j1UXLsXk
H3vkzhQTnivC9S17xXrN9bXureJr+9urY7oZJrlmMJ9V9DVnR7rxN5+pTxa5ciTVAYrxvMJ
N0p6hz3rGt+7i5McJ3ep6h4u0L4beG/CXguxfw7OdY8VafGxvzdsI7Isygy7e7ckY6V6Dp/
wx8Bp8TB8PJPhJfXmkWFmbg6/c3MrRSu0ed2M7OTxxzkV8yeJJtU1RbSLU9Unu47CPyLdJG
z5KDoo9BV9vHfj19LtLL/hNNVEFkMW6C5YeWMY4/DjmsqcOaPMipVtT1HTNJsdW+C/ws0y/
i862fxZcWzxkkEoS2VB6gYFeR/E3S7Hw/8AFnxNo+l2/wBmsrW9eOGIkkIvYZPNVU1HXFs7
S3XWbsRW0puII/MO2KQ8l1HY8nmm3Cy39zJcahdvdXM5LySytuZz6knvW1ODInVvue76HoX
w/s7v4SaTqHw+tNTuPFVo5vLiWaQHhsbtoOC3fPpWJqvhn4f6v8P/AIhRaL4WOi6j4V1VLe
C/a6eR5IzMEIcHj1/SvJpdQ1rz9PeDWrwvp3FmfOObYeiH+EVFLqGvxWeo2K6rciDVH33ke
/i4Yc5f155rTlYKolZ2PoPU/hv8LNEnHhS+02SYyaWtz/aUFvdy3glZNwkVlBiKZ7emaxfh
74U8D6p8HdT8Vaz8KLnUpNPT7Pa3ME87yanPnGRGv3V7k9ua8kfx148h8OroC+L9TOlhPL+
zG4O0J/dz1x7ZpdI+IXxF0qzt9P0rxTqljYRDZFHDIUjX2GOKmUbDU73djf8AEPhvTLT9nX
wx4mi0lbXVbvWLmCeQF8hADhME4GCMevFHwPtPDV54vu18V6PcanaJbEw7bWS4hhlJwrSpH
yV5rkJL3WbuxFlf6ncTWYlaUQPISiyHqwHTJ5qfSNT1nw9I13oGtXWlyuNjSW0pjLD0OOta
Oldak+115kj32z+FXhmLxz47uvEWmabPeaLawXFlp2mW0stttkXPmeQD5jY5yuas+C9C8M2
Px18L3Wg6Pc6Y+paVdR6hYfYZbSKYheHiSUkgMDgjPBGa+c7fXvEOj69Lr1tr1+uoTcvdpO
wlY+7dTV1vE3ia51ZvE0Xii/bVRGUW5knYy7TwQCeg+lc0m4O0i4zvqj1bWfAvhDX/AIV+I
9Wi+Hd/8OtQ0G8jihuLyaRvtatIFZX38FgDnj8Diuyi+F3gOLxpZ/DWT4X6hcWd1pyznxcs
8gw5TcXB+5tB7fpXznq3i3xj4k0q30rXPEl/qFlBgxxXE5ZFx7d/xq3H418enQD4fXxfqo0
oLs+zi5bbt9Pp7V0KnfUn2mlrHY3/AMN9PPwf8NapoWlzanqsviGXTru8tUeTzIVcqu4DhQ
cdcd65344aFpXhn4s6poegWUdnYQQ2+2CLJVWMQLfjuzmszw/4j8ZeFbSa28PeJr/TLa4OZ
I7eYqrH1x61mXCSXl09ze3LzzOd8kkjFmc+pJ61cYMUqnMe22up+H9O+BnwqPiHwpbeJDc6
rPbol47KkKEgN0+8TkYzxxU8/wAN/h1pXjP4t/2roM9xpXh+1hvLSCGYo0G9Q2xW+pxzniv
Br261R7G1sn1Oc2tm/m28DSHZCx7qOxqvN4q8S7r/AH67ev8A2kohvC0hP2lR0Vj3AArOVN
ov2ieyPS5PC2ieKfgf4g8Z+E/Bs0OpRa5DBBb2zyXD21uUwy4HUFuc47034peBYdE8W+EvD
nhDQZRqV/o0M89nES7vOcliQxyDgVwHhrxT4q8LNLN4Z8QXmktMMSC2lKb/AKirVn438Saf
rWp67cXb3+tX1q9qb+6kLyRKwwSpPQ4JGe2aFCSH7RPSSMH7Q9vexi6tRKsMoEsLHrg/Mpx
+VfRtz4C+G2l6FP8AGWOxtJ/CE+lqLPQ5JWZl1BvlKHnOAfm65r5tRDsDyq4DgkF1I3+pB7
1qR3V/JpK6Q2pTHTYpTMlszny1cjlsevvWnK2ZRnyLRFnwPawax8S9A03ULVZbS8v445YCD
tZGbkfTFe36z4b+Hutj4t+GdP8AA1ro8vhSOS5sb+3ldpdyHndk42nsvbNeCReZaSpPaTPD
PE25JYztZGHQg0wa9rtvPqE0OtXYm1JTHev5pzcKeoc981Mo23LUtNj2a/8ACXh6x8UfC+O
z8CL4gn17RVeeye6kQSS7sCQsDlQo9MCs79oXRNB8O+KrfTfD/ge40SCEbbnU5fOZb2baCy
o0hO5VHfvXnth4j8WQz2d7a+Ir2K4soTb28iykNDHnO1T2HtU+s+I/E/iCCG28ReIb3Vo4G
LxLdTFwjEYJGenFL2UtyZ1FtY674JaH4V1/U9VHibT2ubnYkWnNcQTS2iTMekvlcj867HQf
hp4dsJvH+r+J9NsJr/QtSW0jsIIp7m0t1bB3eXGfMZcHAJ6d68d0PxF4m8LpOvh7xDe6Slz
xKtrKUD/WotM8ReKdD1m51nSPEV9ZX9ySZriKYh5c9dx7/jVOEmP2vSx0Xxe0jwxpXiLTG8
JaXcaXFd2QluLWaGSJBJkjfEJDu2sOxrtfD9/oWm/stafd+I/DieIoY/E4SG1lmaNFLIck7
eSMA8d68g1DUr/WdTlv9ZvZ9QvpuXuLhy7n8TTGnvm006Z/aMy2QkEq2247A/8Aex0z70cj
7iU+W59CN8Nvh5a/GHxal7oEp8PW3hxNZSyjkbNsWj3EI2fUHGfWua8CaB4M8UaB4t8f2Hw
6fWBpKwwWfhmK5eTcTw0rEfO3XJxXmJ1rxE1zNdTeJLwzT2/2SRzIcvDjHln/AGcdqr6Fqe
s+GL5r3w1rl3ply67WktnKFh6UvZspVj6N1nw/o3iDxT8EtJ1LwjPo1ldW93HLpNxLIXiQE
EJuyGxk5HpmvPdN0nwN4e+DN34y1jwXDr1+viV9PhEtzJGvlhmwG2nkALjFefXHiPxbcXtn
fXPibUJbmyZmt5nuGZ4S3XaTyM1lS6jrN1YtokWoXlxZyT/afsiEsrS932jv15pOFhqq+x9
EN8LPBM3xk1R7Hw5JdW0Hh+HW7Pw3BMR9onZTmNSTkjIBxnvWb400fw1pvgbw14+8U/C228
KamNWFnd6GC8cd7bc5fZncCvHNeJrr3iObVotXbXr8ajboIYrkzMJI0HAUHrj2qxqk+s6/N
Hc65q15qkwG1WuJmk2j2yeKaptvQl1bPY9c8ZfDXwH4D8J654yl+zavYeIXSLwxbmRs24cb
mkYA/wAAyOp6D1rpJvhz8M9Ks9P8N3Wizaha3WmC7a9gsLuW5MjJnzY5VPlAA4yMdBzXzrq
Q1GfTreyv9SmmtbMFbeCSQssIPUKO2altPHHiux0X/hH4fF2pQ6Xyv2RLohAPTHp7UpU2nq
V7VtWRglZrO9kksJ3jaN2EcqEo2M4z6ivoDxpLeav4V+CGnarfXN1a6nHJFdo8zYnXzUAD4
PPpXh6rE0WD82Twakm1fU5xYwtqt4y6cS1ogcn7Pzk7B27flT5CVJI9vfwX8Ltc+Pd98PdM
8KXFhBpMksj7bsmTUGWPIhTP3Vz05zUHivwl4W1r4V6p4ovPhrdfD7WtLv4Le2WaaQ/b0Zw
pUh+rYJ5HpXjAn1e41v8At5tSuDqTP5v2sy4kLeu4c5qx4h8U+KteubRvEviDUNWjtJFZEu
JzIE5GcDpmh02lcr2i0XQ9XtPB/gO2+P8ArOi6ro08mmQWMDW0YhluIUneFTumCZbaWPY10
vhfwVbaZ42+KPhPxBLpvh/S59LjaSXT0dra3jbayuFc7gfY9M+1eL+Lfihqdz8Sb3xR4M1T
UdD+1QQwN5cnluQkYQ528dRXPJr/AIhnkvrmXXbuWbUgVvCZSWuF9HPce1TFai9pbY9d8a/
DrwxpnxJ8HeBLPw//AGfoN9JH/wAVGZt7aqGHJVs7VH+z1FavxA8IeBrTw14jgtNBnsbvRH
CWV3b6fdIcBgNs0kh2OGHQjHNeGPqniK70630J9Vv7u0hbfBa72dYm9UXt+Fak/i3xfrunx
aXq/iLUtQsoMbbe5uGZVx04Pp71Sp62Qe0dtdg04SSRAbVUDncTzW7pCM+q20br5mWHfryB
WRarKpULbqSe56VuaI7/ANuWxdPMjWVcqvXrXoQ+E5z79+G7vJ8LPDDyEljp0OSTn+AUUnw
1O74VeGDgjOnQ8H/dFFeDL4mdK2Pi/wCK/wANdR8U+Pfid4u0DUkub/RtURLjSEjPnGJkQC
RTnkeox2NZY/Z41U+Mf7BufF1hEbDTF1TW55I22aYrDIjOD87EA9McVc8XfEnWfhf+1p401
/SIIroPctBNazkhJVMaYzj0PIrjfC/xn8SeG/Huv+KLy1ttZj8RK6anY3WfLnRiTtGOmAcD
2qrD5j0XWPAySap4L+I+n+NtK8Q6M2tWmj2sNhYG2SJFPAKk9Rg5B65zmvT7/RNS168/aA0
jQrH7TqN1cWkMEKcFm2Kfy9a8il+KP9r+EtG0TQ/Aul6DpumarHq9vb2kjncyn7rZznOeTV
i9+MHiW0u/GuraLo62F14mmhuDKJiXs2jAA28fNyvT3rL2kL2uaJO1zn9Q+F2lWPj7S/hzq
XxDs4tYvCI7porUvDZTkZWJm3DJPT0H41Y0H4N674aHi/VvE1/FpFp4dn+yrI8Rb7dKeVEf
IyCCDn3rK8ceKZfitquhXzaBZaN4jlljtp9WglMSznIG+QdAQec+2PSvQvjL4/8A+Eq8VaT
4DsdWXUtO0GBBdXkTZS9utgDNkcEDH5k1D5fZtgpaq25w/wBtLJCs8y20cjrulxkICeW98Z
ruPGfw60rSfhx/wnlv8Rra+s5G8q1C2bobuTONq5b2POMcVxMtrbtbwRsglTI3oGxuGeRn3
xiuu8bfFOz8UeE4fD1/8OtKihsoDBYTC4cmy4A3KvTPFcdFU38SNp1JLqbtp8Fj/atl4dn+
JlrFreq6f9vsrD7G+6Qbcncc4UD/AB4rzLw78KrrVfC8ninxV4z0zwlo73b2dtcXqNIbmVS
Qdqjtwea6m3+LGqXHxQ0Tx4NBtRdaPpp06O285tsq7SNxPUHnpXMaN8V7G38Kv4P8b+B7Tx
To9tey3lkss7QvauxJIyOq8mvQoxSvyHNOfWRp23wQ1ex13xB4d/ty0l16z0z+1LGGBS8eq
W5B5RuNp46EGq1p8G9Q1O88D6fe69BpWseK43kGntbMWtokUkSPyOvTHrWJqPxV8T6l8TNN
+IlnBDp02mhIbOyhz5cVugwIif4gQTmluPi34r1X44wfEh4o11O2YfZrQ5aFIgpHljvjk8+
9bxTXvE88X7tijpHw/uNR8D+MPFJ1eNI/DFyLaSEwn/SMttyDniuWSVTARGUDMQvzHHU9a9
T8SfE1NW8I6v4a0Hwbp/hiLXLhbnU2gkeQ3Dg5z833Rn0ry97OONkZ0EgUglScBh6cV1w5r
GbcJSStZHpHi/4OjwdY6JPrPiKd5dSltw8kWnu1nGkh5xcA4JHpgZzxXoOtfB2x0T4+WOj/
AA81TRoRLpTXdxp+pxvcRKoUbg+c4WQHIOeMGvM/FHxke/8AAJ8EaP4VtdF02S4iubgLcyz
72QggIHJ2DgdKtx/HS8uPinL48k8PxGeTSP7Ka2SYhcbNu4HGffFYWk2aqcUrFq4+F2teO/
FGo6nD4i0WbSdKto/tU2hWrSR2xJIW2ijUZkYY6/rXR+CfgVpVn8YtN0XxbqC6pomoaZJe2
Ykie3klZeCjpnKOnUjOCK8z+H3j658E6TrWgXmjpq+ha2ii4tjO8Dqy/dZZE+YVq6b8UbjQ
viJZeLdF8KWVnFZ2r20dis8jBg4wzO7EszU+Ri9pFO5oRfCPQ20TV/Ff/CyLG28M2Wq/2et
01nI28HHKgHORnHPoTT7r4D6ynxGuvD0Xiax/si005dWk1qRGVEtWHDFBzng8VxEnju9X4X
Xnw/OlxrZ3OqDVPtOTvRv7vpj3rrovj3r48ZQ+IBoljJanSY9Fu9OmJeK6gXP3u4PNFpBzQ
H6p8HVGk6J4g8IeN7PxHoGp6hHpkl6kDRPaSs2AWQnkZ96l0r4Z6s3irxzoFv4gg3eEIXln
laNh9oC9Qozwar6v8U9T1HSdK0zwn4Y0zwpoem3qaitpZguJZ1OQXJ6jPatnW/jhbtaeIW0
rwNaaZ4k8T24g1PUo7l3WQdCVjPAJFYVFzNRkCnG2iPIJr8N84Tc5HOO5r1rT/ggZxpVh4o
8e6X4d13WoBPpmmNG0ryAjK+YwICA15AbeHyRsJOMd+9exw/HIrb6PqGsfDvSNV8TaRbrbW
msTlgyoowp2jgkZrocLJWIhKMVqjyjWNO1nQfFN34ZvIsana3JtJEQ7gZM44PcHivXovgGk
moR+GJfiLpsPjiW2F1HonkttOV3BDL0DY9q8d1G81jWfEt14jvbhm1O5uDdPJ/t5yCPoQK9
cHx51BrmHX7jwLoknjKC3FvHrx3eYAF27imcZxSSl0BSilqY/hr4R6lqvgbU/Feqapc2cdl
cy2bWthYtezLImdxdVI2rkYzXNXHg3U4vAXh3xe2qQNBr+oNYQwlGDxMDjcx6Y6V0fg34tX
Pgm2uLyy8LW914gnaV21V7qVfMaQ8l4gdrdeM03wz8UbDTfCNn4Z8X+B7fxHBpt+2o2Mn2l
oTDKxyc7eoz2o5ZD5qabuSL8ENefxrr2hah4l02x03w9bx3OoaxMrCKJXUMAB1J5rqPiLo1
l4c/Zw8FWem65Za9CNUnMeoWedkqlT2PII6EGucs/jhqX/CY+KNV8ReG7HWNK8TRrFe6W7F
E2qAECsOeAKz/FXxH03xR4M0rwjpfhK28P6bpVxJcwpbzM/wB4EYO7kn3qJcw/aR1UVuc14
N0C48YeNNL8Lx3gs5NSk8sTMu4KcdcV3138GdEXw3rmrW3xQsZV8O3v2bVA9nIqwru25U8l
m9gOfWvOvCvia48HeNNM8U2cCXNxYS+YkDnCtxjBq6/xC1CTwz410P8AsuHyvFd2t3PJuO6
BlfcAvqM+tayk2xRcIq1jr7z4HxH4j6Z4PtfHcEket6b/AGhpV69sVW6bkCIjd8pOOtOTwD
4i1bS9H1zx5qdh4W0231CPQ7axa1KNIA+HI24OOGJY9etYdv4l1f4jePvAtpLNbeHpNDhit
EvjNsVERt28k9DWn8cfijN40+KVtJZXIudE8PyLHa7TgTupG+T/AIERwfSspRcnZm6lGCuu
52vjb4D6DdfEvUvDXgPxdaW99DY/bItFkV5JPlUEr5mfvNnIHpXl154C1fQvhlbeMtdvU01
725Nta6XNGwnmx95/ZRWz4f8AFGq/Ef8Aab0/xdbXkXhqZnikmmecbIY4owrctjOQOnvXQ/
FbxEfi348u9Q06fdp2lBrawj/hcA/M/wBWPP0xWfP7PVuyM2k16nlXh/TdU8V+JdO8OaQm6
9vZhFECcAE9SfYCvRNY+DVj/ZHiGXwp8RrLxHrnh1Hl1LTEt2j2qmd+xyfmxg/lXB6Te6z4
O8U6dr+lsYb+yl82NmXKkjIwfUdq7HxH8a7mfSNah0DwLo/hzU9ejKanqNorGS4DfeAB4XO
Tn6108zn70SEorSSNaL4IaKZfD1nrPxVsdN1LxFYpc2Nm9mzMS/3QxzgLngHue1S+BvAHiv
QdF8XS6hq/hmxtNE1JbO9XXLbzo4ZR0uI2HO4Aghe+RxW/4z+KuheFY/AUln4U8P8Aie9sN
CgNvfTMWlspxkFTt6gcHB6GvIL/AOKmr6x4G8TeG9WsUuLnxDqaanPeBtpR1P3QvTFQ3I0U
optI6rRfgXrHiKyHiXUPE6w2eqXksVlPa6fLci4wxHnMEGI4z1Ge3as6w+COsNc+J/8AhLv
E2neF9M8O3AtLrUbhWkSSQ42BAOSCCD+NM8OfFyOw8E6d4U8TeFzrlrpEjvYSx30tq8Qblk
bYfnXPY07w58WmsrXxBoviDwZY674c1ucXT6bJI6rbyKAFKPknjA701GTJdSCbsd74++HWp
eI9M+EHgjw3qNhqUr6bck6hb58hoxIpMnTOAD069q4zxD8EdW0TSbLU7XXTeWUuox6ZOLiw
ktZIpHOA6q/309xUt58ctUh8QeE9V0LwzZaRF4ct5bSOzhdmhmhkI3KQeR0HOayde+Ienan
9iOheDV0nyL1b2R5r+W6eQqc7FLn5Ez2FVGMk9xupB2djptR+A9hb3HizRLD4iW974h8OWr
X0ll9ieNXjCbiC5OA2D2z2q34K+C/iRfB9tKNUt7HUPF1piASaU90sER5AaUcRFvXHTvXJj
4t61F458WeLP7ItnuPE9m9lcQbm2xKybCVP0FWNG+Lpi8NaXpXibwpDrs+jQ+RYXJu5YCse
chJVQgSKO2aXJJ7idSNvdPPbqxvNA1W70bUIxHd2UzwSrnIDKcHB7jivQPDfwtt9c8EWPjP
VPG1loOnXeof2dtmheRg56bcdSf0rhLlmv7ua8eEIbiRpCoBwhJzgZ7VtXHj6eH4ZaZ4GGl
xiLT9U/tQXW87nbpsx0A561q+blsSpR1ud7ffAC4s9V8R6PH4+0y51rSLM6hFYrC+6eALuB
YnhSQDxz2qr4c+BOta74Z0fVr/Wm0ybW1L2Ua2ElyijOFaaROIwazF+Nmoy/EzWvGo0OATa
tpn9myW/mnai7Nm7OOfWn6Z8W418L6ToniTwlHrsuiRNBYXAvZrcCMnISREOHArNKT1uDlD
5m9pnw18LQfA/xbqPivVE0zxPo+p/YzN5bv5Ei8LEADgiTse2c1ma38FLjRTounW3jexvNe
1m3gmstJeFklk8w8gnkALzyeTg1yLeOtUfwJrfhBtOtxbaxqCahJLubdEyHIVQT07cnNP1/
wCJPiDVvHnh/wAXw2tvY6joVtDbwGPLKwj6Fs+vOfrR7xfPDsdpf/BFxaava6B8QtJ13xLo
cLTX+jQRMjIFGWCOeGI9KSw+DdlJpPhi81z4naTokniW2E9nazWzmTeeApwcYycbsio9Q+P
QFrrF34d+H2kaD4j1yFor/V4GZnkDD5iqnhSea6vX/iJ4Z8MeEfhkbrwbo/iy6s9IEkc80x
ElnMH4U7e3GcHvzU3kK8LN2OJ034Nasuo+JR4x8SWfhjSPDk4trvUZ0aQO7fc8tRycggj61
2Hw4+Ht54I+P/g+7i1i11/QtXt559P1K2QqkoCHIIPRh6e9cXpvxt1WTUvEf/CX+HLDxPpH
iKdbi60+4yio642lCORgAflVh/jtqMPjfQNcsvDVjY6V4ehkg0/R4WIjjDjDEt1JptSe44V
IJ6Fjw18FtS8R6fN4q1XV59Osb/UZobRbSwe8c7ZCC0gUgIvua4fxLpt14J8Z3/hm/nguZL
KQL50TZSQEAqw9Mgjiui0H4tyweGk8P+IfCMHiCxs7mW5sQbuW3MBkYsyNsI3pk9DWZY/EF
YY/FMN/4P0i4/t9AF/c7BYkdDF6Yq4c0djNyhI5e9nWeF5XIZjX2Zo3hvw/P4d8IaZdaD4R
lsdS0RmuLO4gjTUbubb8hhPHtznrXxwyJLb4CKCRgEV63Z/HJLK10Dzvh3o1/qugW/kWOo3
Ejl4R6gD3qqkZSSsVCairHLeF/hW+o6JqniTxf4jt/Beh2N41gz3cbSSGYE/u1QdSMfpXVe
Ffhr4n8J/Fu1sNF8RaVdQahpE99Y6q1qZ4LiDYQ3yH7rdvasHSfi/qC2msaZ4x8Mad4t0jV
L5tRe0usxiKcn7yEciuy+H3xKl8W/GW2vtWi07w7pGn6PcWdlZRttigTYfl3E8kmsmpJ6lx
lFtdDwRZX82Utsbk5PTPPau6j+EOv61o/hbVPDV8urWviGVoJGjiI+wSg/MsvtjkHjNcUsU
Es8yPtPzN936113hL4s+JPh7oGu6BoJT7LqsZQtJkmBiMb09Dg1pNaGUGt2jrvhv4C1C01/
xhHo+vafq2jaK4hnlOjnUDPIDgPFDndhDn5s44rlvD3w6/4SSw1zxl4n8a2nhrRor1rVb+6
tW3XMxJ+VYlwV6cjt+FVPhr8QLPwAzXx8JJqmqLKJobs30sBjI7EIQGGexzWho/xfmWPXLD
xX4N0vxNpmr3zak1ncFkW3uCSdyEc45xisrM0dSB3/w8+HUvgP47+EVHiGz8Qxazp093DPa
xkJt2lQAW65rzvxV8ObvwPpg1LxZrUWn61fzs9toioXmMRY/vHYHCL7Gtt/jXqVx408O+J7
TwpYWDaDZPYQWtvIwjKNn8sZrK1n4jal4r8JR+H/F2i2+rXts7PY6s8hW5t0JzsJH319jWq
g+ZNClVhy2Od0+Qy7UjJZvriuj8O3DWniG2E8IMO8B85z1BH61zVohjVSqiM5ycdTXQaK7j
VbVmU7vNGGZuBz1NdqXutM5lufffw05+FPhc4xnToeP+AiirHgB/M+G/h5/L8vNjEdvp8oo
rxnFXOk+A/jL4Q8Va/wDHrxre6H4c1HU7UamIDLbQM6iQxphSR3rzW48I+KbTxD/wjN34d1
GLWzjbYtbt5rA8g7fT3r6S+KPj6x0HTvi14Ystdn03xFd+I4Z4EgZ1d4hHHu+YcAcetaMfx
n+HkfxUstVn1SOb7Z4VTSpNTeF2FtcgkkOOGKnnJFMdo9Tyiz0PxboVzpWiXfhXULTVJ0/c
Wr253z45O3+9VjVLDxHZaXJrd/4Z1Kz0vfh7ia1ZY1PTkkevFeweFvFen3/xH+G3hiw8Q6J
q62d7PcbdHtZo4rfMLjHmSsS27OduODU3izxdp+h6H8S7bXPiavittcE1pp2ipEwexfJUhg
fu7eB6HbmuB4eOrbNlUaPm/wASeE/FVvYSXsnhrU7XTRCt3JM0DCONG4DlsY2nIpmn+C/Hn
h/QX8RXfg/VrbStu/7XLasEx2Y9wPevWfid8WrYXnw7h0fW5L/w7p1lbDVdOjyEmkRl3I4I
G4gLXb3HxP8ABdh4i8T+PD8Up/EWj6vYNBB4UNu37p2XAQg/KoHPPua1UFyctzPmSdzivEn
gnU7jwD4F1fwP4Y1LUr3VdPe6v3tleVQQQATnhe/HevOdMtor3RPE+o61pmtStpcWxUtIdq
W8xbG6dz9xV9MZOa9u0Hxd4WvvB3w4tbP4uy+FH8PQiTULKOFylxhgfLYjjPbnIwaxNf8Ai
P4Q16w+MctjP9kbxDHbpYRNGQ10YwAzccAnk801CC3LWpl/Eb4d6joWs2sfgfwtqd3p66Nb
3t3LDG8qq7g7jk9OgOK8p8L6BL4t1iSW50/V5dGtlZ7uXS7NrhxgZ2jAwCTxk9K+hV+LulQ
/HXwpfr4tlXwlaaElrdp84hE20hgUxyc7e3asPw14v0W9+FEXh/w58TLf4earpmr3F1csYW
xqELOShBXk8Y4/CrhBX0Ym7LU8D1C1vtG1D7Nf6Ve6asg82CK9jKSGI/dYj3+lXdP8LeO/E
E1nqHh7wvqd/C7FIpra3LoxHUAjiu1/aH8U6J4t+IdpfeH9XTWETToYJbmNSoaRQS3B6dR+
deieHfKj/Zc8JwXPxEn8Db9VlcXaozCYqc7G28j1Hb1rdTuuUzUY6zPAxp+vy+JG0JdEvX1
oOUex8ljMrD1XqKl8Q6R4o8NXcVj4i8P32m3EwzFFdQFWk9NvZvwNe/n4veAL74reIymsXG
mDUtFi0qDxUsGZFmUEGUrjIzkc+1U774l+CvDmj+BvD+oeJ5fiJcaNq/8AaFzqbRECKLDDY
pfluSDj2rdTlsQo0zifBHwoubrRPGN/488JanYiz0SS/wBOlnV4VaQA4Oeh7cGsT4g+CtG8
M6L8P7nQbO6lvfEOl/ap4yxkLylgPkUDjr0r2W98d+ErNfiFdyfF+fX4PEdhObHS5LeQLas
4O1MngEZxxjis7R/iT4C03xb8LdQvdQt5IdN8PS6fPKEZhYXDYwzDr68ip95al3g1a54Ff6
TrugSRDXtCv9LaZcxC7gaPePUZHNPsNI8Q669x/YGi3ep/Z0Dy/ZYTIYx7gV6l8VPE9tL8P
o/DEWu+HtVMl+byOPS2uJ2g4PzGSY/Luz9wVf8A2fIWsvD/AMRZp9dbR4m0dXbULbMj2gOf
m2jqR6VanJIhRUm/JHkF94c8UaP4i0rTvE/hXVoWvmVo7QxGOW6QnpGSCMmtXxf4RtdMu7C
z8K+HfFUkl1O8W7VLTy2aTr5CKo+Zk7tnn0r1nUvH3hPStM+HnhuXxvN4xvNI1tdRuNZaN1
+zw8jYC3zHr79Kqad8X7KL9pfVfEWu6zcX/hiRp4tOndWeOzDrhXVOw7HHNQuY0Xs7WfU8g
1jR/FnhX7Jaa/4fv9LNx88InhKiU+inoTz0HNd58PPhZeaxqevnx54b1fT4bfR5r+0kljeE
PIoyDnGCPaus1b4i+HtDTw3YTaxoniHT7PW01SW10ixmURgZy4klYncc/dAxXXr4+0CDWfG
msXnxrTVtI1/T5/sGjSwuGtmZSFQ54Ug8ADrWLTcriTgtz5f0nRvE2q6TJq1h4Y1O906IEv
dW9s7ouOvIHOKt6XovirxHGj6F4d1HU4jIIVkt4GdN5/hz0Br6C0L4g+Fp/CPgu80XX/D+h
SaBZeTc2uo/aVmSUD5ikcZCShvQ9c159P8AEOyh+CF5Y6NrQ0zWbvxZ/aH2ay3w7bfklgOy
5wcZrbnklclRg7nEN4L8eKNSnl8H6xEumDF4TbMBBjn5vbHcViaf9q1K9jsNMs5b2+nO2KG
JdzufQDvX0Y3xi0Of47a5qM3i+R/C954eFnEG3mJrjygCNnruzz71802BvNK1G21bT7s29z
ayiWGReqspyDVRlInkjdGlFo/iS+v73TrTQL6a80/Ju4UhO6ADrvHao9R0zW9O1aLRr7Q7+
11SZQ0dpLCRI4boVGOQfavXviT8XvC9/wDDiV/CcLWvi7xWsaeIZFBUqsa4IH++QDx2rp/C
njTTIfgTp/xU8V6W8virwyj6Ro1zKMC7LD92T/e2evbHvQ5yNFCFnrojxsfCjxzcfD278ZJ
pU4htbr7JJYmB/tO7u+3H3R3rAttDKW1/pOoaZrSeLWdI7HSo7Rg5BG5ncEZIxnAAzXotr8
U7v/hmHWNFk8VTp4lutYEqwiRhJJA5y/P90nqM16SnjuysvgfYfGXWdMaLx99hbQtPunP/A
B9DPE+D1KjJzWUm3uVaOvkjw7wV4N07XNF1a61bwx4tuLzSGeSU6ZCGidVHMTlh+7Ixknk+
1YuieD/GGv6XNqugeFNTvtOQsfOhhLjaOeDxuIHpXp9r4r8PeJvgPpfhxPiBP4N1vSZJ7i8
ieORhqjODzuTqx9/Wuw0P4leEr/wN4MktvEeiaBf+HIfKuINRsJpZVcdHg2MFOcchvWi7RL
5dbf5Hz7p3hHxZ4htPt2h+GdS1G3Mv2bfb27MPM7qT61Sn8K+IoPFC+FrzQtQg1bcFe0Fsz
TKDzu2AZIxzxXq9/wDEy2Pwb8QWGk669jreoeJ/7QMVojW5a3OSXAHCgnadua9At/ir4HuP
ivdam2qW7NqfhiLTV1O6RwkVyAdwkK4cA5wSOaq8nuCjBa3PHdD+Hekz/tBaF4J1PTNctNH
vXRHXUYzbTzfKdzLgcKWHHf1rO1rRPEPgTxFqt3aaFqdt4ettRlt7e7mifymUOQo3ngn3r1
+Xx3oOn+O/h3aap4i8P3Njot7JcSzaYLiRLRGBBBllJLA+mOMVizfEmw1jwX8VdL8QeJH1H
7dqSz6RbTuxEqLMD+7B+6MCs5Qvo0UnBpa6nJnTfFXirRZdetPCmovY/fN1HbOYvqDj+VcJ
dOGlWIoTLnaAp6mvrG3+I3htPFejeObP4tRaZ4bs9PWKbwmtuwYuEwyqv3Tluc/rXzfewxe
I/Gn9u6dbrBb32p+aluvWNWlyBgfWopy9grLZhJKclYp3Pw38fW9ndXr+BtZjt7MB7iT7K2
Ix1z9Mc8Vq6/4U0K1/Z88KeNLS2lXW9S1Oa0nYSErIigkfL65A5FfTHivxX4c8H/G661/XP
ihexR6fYxwTeFfs7lJS0QwqH7pB6nIyCa8e074heDLXwH4CS9SOQ6T4nmv7vTthJigfdtIB
4IG4ce1b3b1FFQV02ecXngnVNP8ABdpqDeGfEo1WYtcytJYutrDbDvuI5PQ54AFQaX4Y8Ya
tDDJp/hLV7qKaIzR+TaOwkj7sDjBFfSV1458OWs3xBvbr40x69Z+IdOuP7N0kxSAWxYHamT
wGA+UAY4ri1+KNtpsXwZsdK8WS2tjpMYXWYYZHVY/mHDjvxmqUpIV4Sd2eKCC/eyu71NHuW
tLFvLuZfJbZbtnGHP8ACc8c065hvNOgtn1DTLizjuo/NgaaMoJU/vKT1HuK90k8SeBvEw+L
fhIeLLPQ08R6lHd6ffTxsbeRVIJPyjIJIP51w3xp13w/rD+EdC8O6surxeH9LFlPeQqwikf
OTtzyRVqcrmbjBL3WcroPhrxT4pNwfDPh2+1f7Ou6Q20RYIPc+vtVbVdI1zw3PFB4k0O60m
4njEscd1GUZl6ZAPbNeoeCfFPhW5+CjeBbvxxeeA9Vt75r1r63hZxepjhCVIORnpnsKxfj1
4u0Txhrfhufw/rsutpY6UtrPdTRlHeQMckg9z1oU5XCShb3TkLDR/FWt20T6N4c1LUYpnMa
SWts0ilh/DkDGag0Lw99t8Z3Gg+JtH12ExRt58dlbF7i0IH+saMj5lHUjjjpXuvgeRh+ytY
QH4ht4FabXGUX4RiHwM+WSnIHGfqKvH4r+Ck+O8uvW+vo/wBj8NNpzay0ZUX10AdrY+uMGp
c5PQ1UIqW58/aj4TvpPGZ0Lwj4c1+6PkrIkd1alZ5VP/LXYB8qnsD+dVm0vX7XXF8Py6HfR
6uTtFk1u3nE/wC7jNes/C/4kW154d8W6T4z16FfEOseV9n1DWTK0MyKf9U7xkMo9MHFakfj
qJPjLoN/a+LvDCHStJeza+ltbj7M4Y/6ncSXbHOH4xTjKSRD5L6s898L/Cjxv4o8ZTeF59M
n0a8is2vWF3CchQPlGB0LHge9Y/h3wTr+p+J7my1bwzr7WemO66ilhZtJNEVGdmOgY/jivY
IvHPw88OfHl9Y8O6sbLTJdCmtbyaCWaSGW8IO3yy+WKgkY9CKz/B/juw1n4OReF7j4lXHgb
xBYag19c6g6vIdSQ543LyWHHWpcpMpcqV+p4zc+F/Ecd/eovhjV7aK1j+1Mk1s3mQwEna78
cDHfHrWedM1R9IXVLfTLuSwklEKXQiYo8h6Ip7t7Cvf/ABf8XdJsfj9oviTRtYGv6NJpEWm
6qxVgJ0O5ZNynvzmoNZ+JvgXRvix4L0bw1AZPh74Zl84AAt5kz5LSkHlimcD8aXvMSVO2p5
frHgfW9H8JWd0/hbxHFqYje7vpbmyaO2hg6Lg46+pJ/CmfDPRtM8VfFHQfD+tIxsb65Ecqo
+1iuPXtXvGp+LdAt/DfxFim+M7eKf8AhIrKT+z9OkhdVgLH5VyeAwHGBgcV4b8Kbuw8PfFf
w7rOuXK2tjZ3QkmlYZCjHpVLme40486fQi8V+D/Enhy/1K5PhjU7LRI76S2trua3cRlQ5Cf
MfUY5PWoYtDk057vSfFWia3F4gvIEfSLOCIDzi33XbOcr7Cvcdd8e+GdP8L/EG4vfitL43i
8RxyQ6foslu4NqxY7XO7gBRjBHoKn8FeNbPTf2fLH4jeMtIW48Q+HFk03w7eTMS9yWHyjH8
QQ9+wFTzO1gioq7Z5DY/CvxxL8PtU8X3GnXFtFpdx5E1k8DibH8UmMcKvfPSuX023vtXvhZ
aVYzX90wJWG3Qu7ADJwBXoulfEO8l/Z18SaLP4nuF1/UNXW4EQdt0sLf63n0J6jPNQ/s5xi
L446axd0KwTHK9R8p598datSktyEoyko9LHH6zofibQNIh1TWvDN/p1lcHbFPdW7IjH0yRw
ahPg/xndaGfEMfhDVW0lRvN2to5jx69OnvXsvibxnoGk/C7xJpN/8AE+T4gXus30U1taSQM
v2TZLuYtu+7wMYHHpXXW3xJ8JTeLdL8fRfFaSw0G1sFgl8H/Z3JLKmGjCj5SGPOT60nKTG4
wte58tquqw6RDqh06YadcSGGG5MZ2SOOqhu59q7v4feBU1lvGVt4l0K9TUNN0dry1tmDxyr
KcbDtHLZ7DvW/p1/4J8c/Di08P3vi+08IXGl69PqiQ3cDMjwyHhVK9x6Gtq5+Kvhhfib8Qd
a0nXJLYXegrp2l3m1gZZ0jChl7jJBxmhttalKMNXc8PuvCvjOz1Cy0u+8LanbahfLvtbd7Z
g8477Rjmlj0uK50dItI07Vr/W7UyS6mgh/dWsa8YIHOQQck12mvfEe9uPhr8PZrfxHcXvin
RL24mcvIzSxA7NnJ6g4bjNd/8ZvE+k+HfAqW+h6SdH8WeO4o77XVVuYo8D5QP4d5G7H19aX
M1o2O0Vc8es/Bfjq+szcWvgzWJYBCLjelq+0x9nBx0qOTRPEWn6Vb61qHh6+tNOuW8uC6uI
GVJD6AnvXtFl8WNLsfiX8OJ4PF0kHh/TNIEF+iM4hSXncGT+I9Oa5STx/BrHwe8W6FrPiKe
/1G61pLqyhmZnIiDHJUn7oxjitYyn0ImoatHF2plZVMcQcnoDWlp7K2pxf6MVKsM89Dmsqz
Ksi43p/Wug0OFJNZtIwDveRRn15rsbfK2cx97/DWaS5+FPha4lfc8mmwMzepKCimfC/H/Co
vCW3OP7Lt8Z6/6sUV473OlH5//tHRRxftF+LVjQLulic49TBGSa830LRp/EGtW2kWlza289
0Ssb3cwijzjgFjwM9Bnua+0/FHhLStX8RfF3X/APhX9r4z1/T9QsxZ2s2SxX7NESAAQSByc
DrWJF8OPBF38Y/hw2qeB7HRrvXNMuZdX8O9YonVPkfbng8nj2FBXL3PAotN8S/C/wAR6ddS
6lbWWvWo89UtbhJntjyu18ZAJHbng0lzqkeo6le6xfskt3fStNOUUKCx5Jx25r2H4eaT8OP
G3ivxZcJ4LtbF/DNrKtlpyK901629h58kZYGVlwBtB/lWnaeA/ht4i+JfglX0ifSxfwXD3l
kbWWxtr+SMZTy1lORk5BAPauSdPme5vBrqeMJ4GvPE3w18ReL7G7tYrTw6yGeN875Q3Tbj+
tcf4antVilinRTuGMt2r6u1m2v4P2dPin9v+GFv4DceXHFHb9LtA4CsRnkj1HBzXM+IvBvh
21+BaeIPDXhG10saNDay6jb63pskd5cuWBYxzk4cNnoBjHpT9mvZ8lwi1zXZ4fqOjNpE/l3
MU9hO6iVYrmMoWU9CAex9abDq0dogW6tY3BON6EHivq/xLpvhHxp8fPDnh/WPDdmfsXh5dR
t0EhVr1ip2WzZONi4JA75rj/EuiWf/AApTxT4v134LWHhHWdNvYFhjKHbNGJADhSeARkEjg
5qXR6XC/U8Eub/S767DMoSBPfG41zss9ut7KYV3I/3R6V9M6p4U+Fmm+FNQ+N0Wl2Fzot/p
iRaf4fIzHFqDAq6kegwDjtzU2h/Dz4c6X4V8GNP4aHiJfEFsbm9uE024upWJ6pC8TBYSvof
StqUOR6ETcXHVnzDHDFFEZnCl+3tXTabd+K/G+jw+BbXUoF0fT/Mv1W6dY47fA+Zy559sc1
6rDp/g3wf8FtW8TnwZZ6/cWfidrGzfVEYOIcnAkAIyQB0Peuhv/AHgw/F/xtBb+GrO3sR4P
XVILMj5ILhoySyAcDGK6JRvaxEVsr7nzHbfZ8NFKwXaSCRyDWnFHYGNUVV57kV9C+HtM8E6
XZ/BmxuPh9pGp3PimAxXt1coxbrjdjOC3fJqvqujeC7zwF8W9P03wXZ6VN4UvMWN5Huac/P
ghmY9OvHTBrWFWzs0RKkeB3FrAsAKDOMnbiuq034J/E3XdKtdX0TwhLeWN0nmRSrPGoZfoW
B/OsnX/C3inwxDpcviHTfsqarbi6tW3ht8fvjoa9I+GV9q6fAP4suNQuVWCyi8rbKQYju/h
5+Xj0rSc7xuiIR1akebav4D17w74Li8Vaqltb28moyaW1vvzNFNHu3Bh0x8p5zVTRvE2saF
Yala6XqjWtpqsPkXkYUMJk9DkV7Ho2t6Zpv7L/gy98ReG4PFBn8SyIkV5M4QM27Ltj7xx2P
rmuoPwx8IW3xb8fy6X4Ug1q70uwt77S/DbPtikkkTLYGRkA9qxjNpGrpqWzsj5jtls1YBCG
HZvSrcjxKVBVcAcYNfRV74J8Pajf8Awz1jXfAVp4R1zVtWNpfaEgIjuIAD85j/AIe351Wu5
fA3/CG/FK8f4YaKG8G6oI7PYZF87Mm0BznJHfaOKftbbohUlueB+dBHagKiCT1yKo5ikGZD
HtJ/Wvp9/AngHX/jJ4OebQLOxt9S8NDVBpELeVDd3OTiP6Y7d65/xj4bsb34IeJvE2qfCKP
wX4nttRt7WPyVcCRGlUfu1zgcHBx1zkVjBuN2U6Sdjw22tLWbCMyrgc/StG38Favr8GqzeH
rRLyPSbY3d3IZVTy4x1IyeenQV7F8SfA2gWfwY/wCEi8IaBZ6XbaeYYrw6hazQ6isvG/5nO
1wcjgD6Vh/s4XlpHZfEe61Sze/sY9EZp7bfsMyAnKhuoyO9JqU9WOMYptHkOi+Etd1vwzq/
iXTbFZNK0YK17MZFUpu6YB5P4UyKTT/JGX3ue2cV7/4a1fwPrP7N3xObwZ4Rm8NRJFCs6S3
hufMyw+YZ6YGa6nTPht4e0/XPD3hSy+FNlr/hDUrBJb3xTJIS6uykswcHCbeOK6IVGhSppx
0PkjURYlMpjd0AJ612nieDxxd/Bzwpqus6paz+GUnkt9OtoxtkiYD5twA54HBzmvUNM8EaF
oPw61vXfBngu3+JOpDWJrBlnUzC0tlJ2vtU85AHze9dJ4F8GeGfHPwN8CaX4nvxaJFqV1Lb
6bu8s38gBxAHP3aJTb6FezUYuLZ8nGGFyCWwAO9dNqvi/WvEun6Xp2uX8c1ppMJgtIlQII1
P069OtereB/Amg6/428eXfifwamizeHYN1t4ejjllVTkgMUU75R34PPWt/SvAnw+1r4teCI
V8KyQJqVvc/wBoWbWM1pa3OxcrJGkjblPqAaTloQ6fZnzTstpZ47ZJAGdwgx2ycCuk8Z+Cr
j4e+Kz4b1a8gu7gQR3G+EEKRIu4Dnv616jd2Xg3xN8GPE+p6T4GsdBvPDWuQW9ncW7M0siN
KFIkZjlu/t0r2zxB4ah8RfFmLSdf+E9nqHhu90qJbvxNIT5kJWLIIbOE29PXvUVHzIt01GN
z4oZbIoCcAnrzUiCxRCWTIxkA96+hvA3gzwfpfw3s9ZsdDHii9u9VntblxpZ1MrCjkIhUOv
l7l53e9Ubfwz8MdO0z4q67e+ELm4stEubdrOxuZDFNbFwMx7gThdxPqcVcKklp0JdKN7XPB
FW1GX3Lj0NOX7Geygk4yOK9osv+Fc2/wKvviXffDq1vJptc8i1sluXRIFI+4WByyjBPvmpf
h/4A8GfGLwhp1xpsNn4b1bQb0nWwrFRdWZywfkn5gBjPHenKrqL2Mb2ueKNFDKANikDvjpT
YtSn0e8ins5dvlsHXHYg8EV0nj2GHUNS1TxP4N8OHS/BcN1/Z9rKjYWVlHXkklj144ro/hl
4St/GHwh+IcdvoKav4lto4H09UTdcL8w3eWByeM1EuWUQjF82hhaz4gbx9qMmra3P52ryIo
acqAW2jABx7d64+6jg+1iBcK24IMnHJ6V9L6D4A8PaZ8QvhL4f1rw3aQ3t5pFzNq1pKmHeU
AFDKOucZrmdXt/CPjz4Ja14jg8E6ZoN/oOtw2UUljuBkgeTaVkJPzHB6muaDlTlvoaukjyP
xL4WvPB+uDRtZe1+0mGOf/R5RKuHGQMjv6is+MW+9gHTGO4r6C1fwZ8OE+O2sfDS50O005N
Z0eAaTeEvus7wxZGMnox65ptv8OPh5b/FTwf8ACS/trafU7O3a51u+idg95ORlbcHPAxzxy
eBXXGrdXsZexi3ueAolpjLup74GKelxBGp2KuM8E17h408OeCLrQLaaHwlLpepQazBapNBp
M9jbyQs+1oZfMY7mxyGHWs34nN4P8M/GNPBng34X2VxeW1zCziSWR1uy0f8AqtmeE5z68Vp
7Z9hKktzx1EN/qdvZrLAktxKsal2AVSTgEnsKt694W1TQNd1TSWji1EaWQLi7sCZoEBAIJc
DAHPU19BfF/wAH2ulP4O0+D4V6dpUE11bNrGrWdtiHzHbAt0bOcdc1rRyeHfBl98dNOtPB1
hc6Zp8EEn2TlEkRlUGM46KCd31rNzb1L9mrfefMMnirVX8GJ4Oe8D6Ktz9rS3Kj5ZcY3A9f
wqPSvDt5q2l6jqdrHAlppyB55Z5hGOTgKufvMewFe/6Zpvw+0WD4TQT/AA20zU5/FiFLue4
d/lBfblQDgsM9TWBqfgTwrpvw8+MckGl7rjQdaFpp80jktBH5gG0c+hPWmpMpUrNtnjUUdu
33325/Gp9lm2cPx3Oea9L+APhjRvE9z4t/tjwuviSSx0xp7ayLFWklB4VSDwT0rstd8F6Be
+GvAniLVfh9D4J1i712PTZ9H+ZRe25PLFT834+9UqluhlGk3a3U8DElooO1V24zk8mqMptZ
yVVQW6AKOSa+k00X4bax+0dd/DVfBlhpmn6RPLPH++ZZNRmEYIhJJwEzjC03xb4ft5/hrde
K/GXwt0vwRq2iapALG2tx5Q1OEuA0bAH5uDnd7UOo2CpR0PGfFXw91PwNpuk3euXuni71Nf
NFhFLunt0IyrSDsDWBB9kKAygPkde9fUfinTPBXj79pez8Na34at7VbDS0u2ljkYSagTCrJ
Ew7hegA5NcF448P+EZ9C0a+TwlfWOof2slqRYaNNYpdwE/NFsdiWkHYjrQptdBzpq+h5AXt
DKvksikeop5azKEYQete++Nfh14av9Y8FzWmn6foXhLUNUFi6SWUljfr8v3ZTIfnBIPzDHW
tbV/Aeg6jY+OND1b4Rw+DdJ0K0ll0vxErMrTMn3CWJw4bHT3qvaPsT7GyumfLd15IXb5aH8
K6zSbLxn8SfC97ZtrEbaV4PsmvIrWfhVj/AIgmB14713PxAt/BXhX4X+EIrfwJZz6zr+imR
tTaZgYmJxvC9C3uah/Z1s7G9tviBY61qB0+wn0Vknutu7yYy2C+OpwKhtvWxcYpOzfc8i0O
0k1nV7LSbErDcXcqwqZDhVJOBk+lbty/iT4WfEi9tLPVYotZ0qVrd7iAbkPHIXcOQQa9W8Z
+F9K8F/En4faX4X8K28Xh+W4glg8Rq3nSamxIyC3RMf3ce9dLceFtLuvGHxW8XR+CY/HXiK
x1cQW2jyEkRxtjdLsHLY9qnmdkNU1bRnzG7QyXEtxcIrNKxZinck5PFX/Dmit4p8S2uh6Q8
MVzdMVQ3MojjBxnlj0r3Xxx4I8M2msfDGWb4azaQNUWabVdI05XlmYKR8uM7jjPQVd1L4fa
Hc/HDwCkug6QPDGsi48q0t7GWylIXos6MSxYZHPGearmJVJdT5pvUFlPcWkwiMsEjRsVYMp
IODg9+lbF94Nv9N8CaX4zu5rY2GqTvbxRBj5iMnUsMYxzxXrOgeE9J0f4U6h4o0j4cxeOtY
m1W4sriKQNINLhXO1ti8/j7V13gTwp4L8XfBjwHpfi+9eBhqF29lp5fYL2YAHymc/dHGPx9
qL6FKlFXufK8dyIr+1udPRRcxurR4GfmB44+tbvja58SXvjGe68ZX8V3q8kcbStHIrbPl4Q
heFIHUdq9A0WDw5qnxd1zwP408D2PhR9RVrOzSNGDaZcDiJg2fmBOMnoc8Vv6p8OfAvh3xf
4M+FOsfZLjXbi5W41zVo3OVVvuQoT0B79+lTfW41Bcu54/wCEPC1z418WWPhrTbi3tru9Yq
ks+di8Z5xzSJZfYNUvLFyjXFtK0LHPBKnH9O9e8aXA+nftN+FdMT4Yx+CbO0u5re2kjRwb9
AMByx4fjnj1rK1NfCniv4aePtUsvBVjomo+H9SHkXdq7NNKGlKsJGY/NnrWqk73M5U04nC2
dtJJC2biKF1TIXHJq5ou618QWVy93nyplYkDJGCOlc3p3mvHuYs3HJJroNEt431u0ZA5Zpo
+M99wrtumrHPqfenwulWb4VeHpIwRGbbCA9lDEAfgMCik+FYK/Cnw+pBBEB4P++1FeO9zqP
kz40fE2Twx4y+KHguzt7iK/wBWvrO5hv4ZdhtzHBH6c84657184y+INel1g6xLrV9JqP8Az
9vOxl/76zmvpv4ifCB/iD8bfiDr8urTRWunXFtC1lp1t9qvJcwRncI8j5R657dK5fw/8N/h
3/wzr4s8Ta5qbQalbak9ra3clq4uLZkOFiZM4y//AI7mjXoPlbe55b4dju43t9S07VLiy1D
JPnxyFXDHryPWpNT1TxRqd++ra/r19e31u2Iria4LOuD/AAnPH4V6DZ/Bq6tviv4b+HkXiZ
fP1XTE1KS5NvgQBlZtoXPzfd7461HYfC/T7nw+/iHxz47i8LaPcXsun6ZI1sZXvJEYqXKg/
KmRzXK1O5ulGx59r+reN5VaHV9Q1yR7mEO0Vy8p8yIdCQeq/pVa28QeJNa08WOp63qN9p8O
BHBNO7RqQOMAnGcV9W+NLHXJPirJH4f8SQ6e+h+BQZrn7MLgXUWGyqA9M46k9+9eDeKdJ1b
wx8GvAZfWYJbHWlmvxZw2wj2P03u+cu2Dj2rRpqOhNopnOXN5qf221vrjVrtryFf3U/nNvi
UfdCt1AHpUl7q3iPU7C4GreJNRu47jBdJrl3V8dMgnBxXR/C7wBoXxL1BtM1Dxu+jaqZD5F
mto0vmRqMly2QFH1rlPGiaZo3ie/wBH0bXBrlrakw/bhF5SyMPvbRk5APGe9ZqMrG9ovYyf
tN41tDphmuHsldpI4CWMe7HLBemcdTWvo/ivxhpdm+j6N4l1GzsJsl7eG5ZEOT6A16jHY6r
8Pvg9Daa549g07VtatGu9J0iPTxPOiPwQJjzFvBwcUaN+z4i69pfh3VfiXpWm+L7+JbldJE
DylI2GfvggFsdu9bU7rc56sFeyPLvsurGy+wyXc0loX80wmQ7C394jpn3qdX1p5nmbV7sSt
H9nZjM2Wj/uE55X2r0Xwj8I5/EcfiS+uPEN49jot69h5Wl2YuLuZlJBfyiwwnHuaPCHwfuf
EHhs+J7/AFbULXR3vWs7WO2shLdPtYgvIhYBFGOeTXWqkTldOW1zzaQatCLWQapdbrAZtv3
rfuP9z+7+FatnJdvZzNPqN2RfsPtatKcXB9XGfm/Gu8f4KSrrXje21jxjDZab4at47r7dHA
ZRPG67gdoORxxjnmtNPgd4bOpeELT/AIWhm08UwF7DNiweRgAcYzhRzjnnPFctePPrHQ2o3
ivePM71b2UwC7vJryGFRHD50hfyk7KPQVTP9oW1ne2lpf3Frb3gCTxRuVSUejAdfxqHXopv
DviPVNBa7+0tp91JatKvAYoxGcdulelN8LNDm+Gl745j+KNpJpVogM6LYuWEpH+qBLDc2Tj
inSqyiuSYp0oyblA8vMd+NIh0h9UufsEEomiti58tH/vBex96mV9WXVP7Uj1m8F8gCi689h
IABgDdnNekaZ8G4LiDQbfxH8QtO8P6z4gjSbT9MliZ3kjJ4LMOFJHQevFVb34SyFPHVroHi
CbU9W8JXSw/2alrh7qM7QZBgnGCT+XvXUqkUrWM/Zvuedajfa9NqK6rea5ez6hGcxzvOzSJ
9GJyPwqjDc6qftEct/dCG+PmTq0jBbg/3m/vfWvXpfgPNc+JYfD114vgguLDTv7S1yY258v
ToyMhQc/O5AJ7Yqx4v8D6TrPhjQPGdr8TodZ0FNQt9Ctli04wLbofvblByDwT05z71x1HzI
3p0ktLnj1/qFyGtpm1O58+1AEEnnNuhA6BTn5fwq7B4m8X6upsr7xDq96szKRbPM8m8qcqQ
vcjGRXuPjT4D+Hta+K0mk+B9TisLHS9PjudWt1gaQwfKChRSf3jScnGQB3pE8E+JLX47fDf
xVPqTX1jqN0IIopbIWktoIVJ8to1JA+XJBBpWbja4uVc2rPHdd8T+J9ehTT9c8Q6lfRW/At
7uVmCEcfdPf61kW6XVpBMlheTWqyrsmWKQp5q+hx1HtXrXjv4bwal/wAJz480DxlaaxcWOs
uLnToYXzH5ku0KHOMkE+mODVrSvgbHNrFp4V8R/EGx0zxffW/2i30mO3aUqMbgHfgcgdq6Y
SUY2Zm6ctWjxyyt7xbeextr+W1troYlhVyqSem4Dg1cSXxRb26+GdI1nVLy2lXK2drLIVbI
5GwflVe7g1O216bQXRRfxXJsyg7yBtuM+me9fQ3wv+GeieFPjFotpf8AxBhm8YWaG6udGS3
baqlM7RKDy2Dmrc42JUHK1z5x0y813Rp5odN1K90t3JjnSGVoiT3DAEVO1zqotLe1XVLpra
0lM1vGJmAhkPVl9D7iu+ufhhfeMrGbxp4S1JtUudR8QzWNxYLDj7IGdisjMCeMDuO9W0+EN
qdX1/zvHVnbeGfDxWLUtYlhOEuCBmJEB+fBOM0oziV7J9zhTq/ix9eh1oa9qCaqqhUvftLe
YqjoN2c49qr6nrHip/EQ1a78R382rRLtF29wxdBjorZ4Feg6t8HNTTUvC1p4Z8UWfiNvE5l
ezmt0aONIY8ZkYn2PI9azZPhRDr3ji08J+DvHNn4gvNsralOIGhhsBHgMSx+/36elTJpoXs
ZJXPMvtGpQW0sR1G5W2upPMlAdgkrg53HsTmrzeI/EX2OeA+JdReC4AWVPtLkSAdARnmvWv
FHw90bU/hbLrmmfFK01XRfC7R2S21np5hWOR3AdiScnO7O7nOK6Tx78DPDeqeLPCnhXwFqU
NlqL6ct1qSiJipgx/wAfOSeWY8BRip5ivZX6nzxpGp+IdHl8rQ9T1Gya8+TZaSunndsYH3v
1q0ieIbMX+kXM99ZfamH2y0mZkMh6jzFPJ9ea9y174d6pF4i8A+IoNdnurG11W30tdPvbFL
KS2CtkMqKxBVsE56561a+J3w807xR42+JPinSPHEEuq6IftFzpItmyiqgyC54J4PQdaLhyJ
rRngc0WrJo/9jLfznTfMEv2TefL3f3gvTNdfofjGHwt8Hta8JaDpdzFrmuShL7UiRgQf880
789/rXW6L8G4Da6Lb+LviBp/hvxBr0Ym07S5IjMzqfulyCAueleY+I7DUvDHiPVdC1Rk+26
fM1vKYz8pI7j2ouDUoqyK15req6h4Y0jw7NGkGmaQjmKKMY3SOcs7erHpVayutR0u5S50jV
J9OujkF7eUo2PTIr0fxB8KLrQPhrbeLtZ1yZHu7ZbmGOysHngUEjarzg4Ru/Ndx4u+DHhrU
h4E8O+DNRtrbxLf6etxcp5TeXPERlrlmzwRjG0dc0XG4Nt6nz3d6jrX9rHVptbvH1HGDdNO
xkx/vZzTRd+I9DgfTbs39na3m24e1kDRiXnKuQevPOa9Q1r4P6HceB9b8SeBvH6eJLjw/Is
epWz2hix8wBaM55APqO1dr8TvhzrHxG+L1tpmm3CW1tonhyze/uDG0hjG1iAiLy7HsBUy1Q
402lueH3F5ca3dRatd6rcS6lFt2XEkpMi7fu4PXjtWNcT3p1xtRk1G4m1EuZWuvMJkLf3t3
XNe1aZ8CLXTPiT4JttT1trnQNfmkUw3ds1rPvjGWhZMkru7HNS6z4QsfDsHxS1fwX4lsG0j
TXS0K/ZGeWPzJNrWyMxyu3gFsc1lHmg79CpQjJXvqeU6nr3inxCls+s+I9Qv/sxBi+0XDP5
ZHQrk8VkXN3q8uqya1LqV7PfoRuvN7GRewy/X261LFKywkJyAM564r0Pw5pfiW4+BPiHULX
Wo7PTLrVrW1+yC1DtcSlwATJ/CBnOO+K6+dNaGMIN6SPNrzWfFExNtf6pq0pjxIYp5ZCUxy
GwT+Oant9R1lhdNLqV8q6ggW43yt/pK9t394V7y/hq9b9pSTSNY+JdzB4jitLWG3mg0kSi4
ygzE6A7dgXgk9a86+MscGm/Ey5sofFp8TXFsoiuZVtVt4bdh0hjVSRtUenAojJJ6lTgo7HK
+fq7x6ev9p3DJY/8AHr+9Obf/AHP7v4VYnbWWtr5JtVu5obxvMuQZSRO3q4/iPua7nw98O7
DVPh/YeNde8ZW/h2xu9Q+wRxvatKznsV2nk9euBxWn/wAKN1yX4la74Wh8QLPp2iQR3Vzfx
QM7ssihlVYgcs5B9cVXtI32M/ZSezOT+Hvi+PwHb+KopreaabWNOazhkhcI0LHo+eo69q5W
+1bxRqs9rf6r4hvb24tceRLNOztFjptJPH4V6ncfAvUB478L6Jb64/2DxEkskc9zZ+VPbeW
MsJIi3pjnPSsfX/hNYWvw9vvFXh/x1ba2+n6kmmXcEVs0SCR3CqFY9eSM8Y96XOuxTjJ632
POGfU73VBf3V3PLeSHzPtMrne56Z3d61b5tZ1Vo/7V1e6vTCPk+0TtIF+mTx0rqPjBpOr+F
/FumeHNQ1W3vfsemwlI7e38mK3DDO0Lk5PcnuTW5ofw18P3Hw+0Txd4l8fQ+GoNUuXt0imt
jIXxwCm08++7AFVzxQnCXNaLPOZv7Vn1GLUJtVuJr2MAJcGU+YoHTDdRjtV7UdS8R6pcQXe
q+JtQv7q1+eF5rlnaL3XJ4PuK72b4Ha3B441zSL/xDY22haJapfXOuOp2rA67lIQck4B4HF
N1D4QRyN4X1Dwd4zt9f0TxBfDTlvVgMbW8uCfmQnkYBxzQqsewnTmtbnm2v6prmtvDNrmu3
2ovEMRm5nZyn0z0pNT1vxlf6VBp2tazq02nMB5MN1LJ5bKOhUHgiul/4VvcX158QwviKI23
gxJC0/knF0ynbtC5yuTmvY/EfgLSvHJ+GHhvUfGcegavJoQS3shbNO8pPzZJGFVeMetEprd
FKlpqz5qu7vUbuO3ivLue7W3Xy4Elct5a5+6voPYU62lu7UTx2t7PZiZDFMkbFN6nqrDuPY
13mjfDvX4NA1Hxj4bv7fWdZ8OasNPn0v7N5vzbyizLz8wzzyOMVvSfB03/AI/u9Cv/AB2G1
y1019W1y4ltt8VlJjd5eQcscdSOnpQqi6h7KSV7nmiXetJp8Gnxa7drZwsHjgEzbImByCo7
H6VLZ3+v6fq02r2HiDULfUJ+JbiOdleX13EHn8a9H/4VJ4cbQPDniNPiha/2VrU/2MStYyC
RpR2Re465LYxXEeO/D8/gjxrqfhSW/S+Niw23KrtDqQCMjscHpVqcX0JlGSWpmyap4la4tb
pvEWovcWzMYZTcuXizydpzkZpk+s+I77U01e78R6hNqEQ2x3UlwzSIPY54/CvQtL+Fnh5/D
PhzxB4q+I0Ph4a8SttavamWQnOARg4xzyTikPwS1Ox8YeI9P8QeJrTTNA8PLHJd626EoUkA
KBU67iCOKjninsN033PPLDUtc0WW4bSvEN9aNdZ84207RmXPXdg81Rkk1NrWG2bVZjBbv5s
MJkOIn7so7H3FeieJPhlpGhyeG9ZtvH8F54P193jTVhasHgZR8waMHJ/Crfi/4MQaDqGg6L
ovjSLXNf15kNpYLaGErEf+WshJ+UY7Hk0/aR7C9m7rU4vwj4nj0vx/a+K/GMN34kewXdAks
2Szj7m5m5Kg9qxNW1G/8TeJr/xHqVy0moX07Ts4PQ54x9BgD6V6je/BbSDo2uxeH/iPY634
k8PQvcahpi2zogVPvhJM/MRz2xWa3wnhtvCuhardeNLG01PXLczWOjPA3nzPnCqCOAp/vHA
qVKK6GjjN6J6I4+fWfE97LZz3XiK/nlsgRbM9wzNAP9k546U2z+2wxzwi+uBHdtunjEhAlO
c5Yd+a9Sh+CGnyX83hg/EuwPjqGAzHRVt2KIwXcYzL03YriofBXie38JHxfc29tFpKvsDtd
J5pbOMCPO7r7VrGpG+qM5QaWpWtLb5xiYIo6h66Hw5LYWWqRNdxx3H75CDk/Lhs1zMS+YA7
r79cVtaPbPPe28Fun7yWVVUdSSTium6asjJI+8/heQ3ws0Bh0aAkfi7UU34WbB8KPDwRgyi
2wCP940V5Dep0rY+TPid8T3+H/wC0X4suLTwppmpalFPDLbX9w0iyQH7PGMfKQGHsa8avvi
frmoeCPEPhW7tLVk17VP7WublQQ6y5zgDpjNdz+0p4a8Q2/wAY/E/il9IuV0Oe4ht0vtuYj
L5CfJkd+OlebxfDjx/PrdnokXhLUW1O9gFzDbeV8zxHpJ7L7nFMVne56pp/7QmpWsOl6lL4
O0KbxPp1kLC31mTcJUiAxyucE4/nWNonxmudJ8EN4V1vwponie2junvLVtQQsbaRjkkAdee
cVz0Pwj8dpr+l6RqnhjUNNk1C7+wxyXUWF8zGTj1wMnjsKm174Q+MtE+IU/gm30O61TUIV8
1HtoiEni/56qWwAucjJ7isNTo5W0bOrfH3XtQ8Wap4gGiadDPqej/2JJCm4IkXI3KM8Hnp0
rmtT8Y6n4z8KeGfDd5ZwQ2/huBraB4875A2Mls/Suq+GXwuNz8ddO8G/ELw1dW0M1rNObaY
lPMAQlWDKeRnuDXMeGvA/jPXL3VX8K+F7zUbK2uZI98SfKNrHCgsRubHYZNVK/JoEIe8r7G
38PPiPN8MZdVj0/wtpmqXF+vkyzXZbIi7oAOx71x3ivUYfEfiGXVbLw9Y6DDIip9jsFKxIQ
MZGecmtDS/CvjDWZL3+yvC2oXjWc4t7oRwkmCUnARh1BzWpL8OPieNVutMHgXVFubeETTR+
T92P+8D0P4HNZXlY61GGkmat78Q77xD8PbTw34h8L6ZqV5p0H2aw1qRWF1apkEAEHBIx3rq
NJ+PF3/b2lavefDvRtR8VaXEtt/bMrOsskajA4HAbHfnFeTWd9FBbEONsinBQ9j05rb0rwV
8QLjVJdRg8EaxLB5P2gOlo2GjP8Q9RV0m76nNXgrXidl4U+IF14X1e91m08G6ZLqs95NfRX
sksqvE0nJU7SA6jPQimaV8Qdbt9MutK8R6DpniewuL99TSK73x+TOxyxUoRwfQ8VgeG9M8V
eKGnTw54dutREB2ykDakR9GZsAH2zmifTPFNtb6tLP4avoxopA1AtF/x656bh2Hv0rrSVzi
tPsXv+E48QW2n+MLKLRNLt7fxRAsE8cUZjS1QDA8sD29e5zUZ+I2vW03gWZ9NsCfBylbQDJ
E4P8Af/8ArVWj0PxjrNjY3Fh4WvLiPVCRZlE/4+NoySnrxVPxP4T8b+HfDkWsa94TvdN013
8tZ5o8AMegOORnHGaUi4c1zJ1q8PiHXtQ1qe3WO41C5kuZET7oLnJAr025+K1hc/D238E3X
wv0ifTrSM+VmeQbJSuPOx3bvzWVfeEY7T4Zx+KIPAHiiC9eFRI8zqbeBQc/aMffww4wRgVx
EWoq9uXGD79aOVPQHzI9DsfjXJbWGgf234A0fXNd0BFisdUui2+ONeQMDqR61i6D8TfFGj/
FvUfiVp0EEd7qjsbizLHypFOPlPfggV0fw1+F+oa34nZ/G/hXU4NEk0+e4t55Y3hSSRVyvz
D8evWuD8M+EvHXiDSp9W8P+Eb/AFTTYnKm4hiyOOy55bHtmsLyi9djTl5le+pveFvHni3Rf
iPqvi+VoNRuNZLJqFrcgtFco2fkI7AZwK1vFPxAvNQ8I23hq18G6Loel2+pR6lFFp6soDpn
g+ucmsrSfDPjODV73Tl8H6k+pWSLJcW4h3PCrfdYj0NM8Q+F/H0Ws2Wgt4O1BNTv42mtYCo
3TKOpHPUdx1rjnKpKpaOxryqMb9S03xk8TD4m6r4uGl2Drq9slnfac+4wTRKu3GeoOPT1qr
H8S107xl4e13Q/BWm6Xb6JI0qWkM0rCZmBB3MxJwAeMVzkmkS6nou3w34e1a5v9HR5dduZA
BHbnP3Nv8IXB5zzTbPwr4jktNL17UvDmpW2g3NzDCb14SkTb2AwD754ruirKzOe0m9DYsPH
2p2vh3xjo1vpcCr4quxePN5h3Wzh94C+oz613afHDUlltdYm8FaG/jCC2FouusjNIEAwCF6
Aj1rJ+J3wzv8AQPH+sx+E/CmqSeGtOhid7tUaVI8oGclu/OfpXERavDBGqRRgu/y5xnOatE
STWhVltbu51KTVGuHkvpJjcNN3L7t27869TX48a9Y6xaa5N4J8PXGvxQfZ5dVMZE86YxyQf
SuEm0PxafEjeHF8NX39r+T9oFmqDzPLxnfjPTHNVNC8HeNPF8b6lonhjUtSsLaUJcSwR5Vc
H5gOeSOemaqxS5tifwP8T/FXw91DXrnREhUayjrJFJkrExJIkTn7wzxS+BviVdeELHWtE1b
QbLxPomtMJLyyviQHcHO8MOc1ufFX4fPZfGa38G+A/D15IWsbad7aENK4LLl3OTx+eKzJ/A
Mtr8WNE0nUPCWt6PoFzfQ2EjaiuxpXx8xDDgbuuATipZXK2bF58Z9al1XwnfaB4b0/RF8LC
RbWC3ZmjeN8ZRgfoO9JH8SnsPiTaeNfCvgnTdBudsi39tC7tFfbzliwP3e/SszxF4Svk+Mf
iPwf4H0G+1OPTrto4oIUMrIgA+83+NZV5b+JLLX18N3nh+/t9XkxixkgYSt9FxyKlhaSZ1n
iP4mve+CdV8G6J4G0bw9omoypM6We7eHVgxO7+LJHTtWbcfGLxRL4/wBL8XRWFjBc2GnjS2
ttpaG4gwQQwPPIJqz4c+FnjLxP48tvCd9Yz+H55bZrotdRbtkYyAxUHIyeKxZfCl3oHhbxB
d+JPCuri+s71LJLg4jgtW6/P1LMQRge9ULlktzUuPHrzaho97oPgnR9CTSrtb7ZbB3adx0D
O5J2/wCyOKktfiBrKav461OTRIHl8YwNDcqGIWHdnlfXHvXLWWoqbYNtAwOBitPRdM8S+Jf
tSeG/Dl7qxt13S/ZYi4T64/lQ421IUm3ZHZaV8ZZ7Wx0Z/EHgPR9e13QYRDp+rXJZZYgPu7
gPvYrzfWJtQ8V67fa/qs3nX17KZpiq4BY+3pXc/DLwPNrXxQtdB8eeHtQs4Lixmu44Zw0DP
tBww74zXK+H9C8X+IPtc3h7wzqOo2lvI6tLbQll4J4B7n2HNS0VaT1Otv8A4lyQfDXUvBeh
+ErPSYtTt1trydbmWUOq91jY7VY9yKy5fi54tPivw34msILaxvtAshp0YRSy3EWeQ4Pr7Vy
F7eCNZIpkZLgfK8bjaUI7EHoa6DVdORvB3hGTR/COsRatqjyRm5f54r49hCo5yO9Kw9ZG74
g+LGra14cvNA0Lwlovhiz1KZZtROnREPdkNuwxJ4BI6CpR8XfEv/Cc6h4ivNGsp7fVdPj0y
+sNzqk0SLhTuByrdeRXO6x4d8YeDbCC68R+Gp7C2mfYssqgru/ukgkBvY1n2B1XXr5LPRNI
nv7t8lYIE3swHUgU+V2JvbQ25viSNN8Z+H/EGheELPS4NBcyxwC4kladiMfPI5JI9K5v/hZ
N2fDvjLQH06KODxZfrfXE4ck2xEm/CjuM0eJfDvjHQdMg1TXvCOoadYXD7Y57iAqjN6e2fe
tzXfAmlJ4ct73TvB3jG01G5a3E4urcG3sgzAblbGZfM52jjFLW1mNc25Q8WeI/D+t3en6V4
bslg03S7RLWOUQiOS6fGXlfvknp7V3+kyWulfsr3kf2qD+0n8QQ3UNq7je6owOduc496811
PwZqZ8ZahZeC/CPiGe20rZFcR3UBaZJCPvOFHy7jyF7Vv2ngb4j3esto58D6t9thiE8kMkG
0oh7gng5x0zWE+eDvE2SbubWnfGjX9O+ImqePv+EZ0ifWNQgjt8yb8QIqgYXnuBzXLeLdSX
xvrUeqReHdL0NgmJItOi2JI2SS7erHPWo4NIazWy8T+KtH1RPCZuWgkuLYDMjrn91k/dJIw
c/hU7+GPGK6ksdl4M1WCC+ia9s7XaZZPs+eG45IHqQK1hKUlczkmWLjX9Tm+G2keCf7Ph+y
6VqX9pR3G47nb+6R6V03/C09em8c634huvDtrd2Ou2kVpf6Y8jrHIsahVIcEMp4ByKxB4P8
AiBHeWdlL4F1jz71N9un2dsuo5J9O/esm9vZtMnm03UbSazvIWKTRSqVeMjsRWibehF2jah
+Jsui/EDSfEmieDdP06PSYpIo7NZpHMm8YLPIxJY1zdl49u7HwNq/hEaXbvb6nqseqPMZCH
R0cMEx0I4pbOysllstc8UaXqo8O3TPFDNapg3cwHESseAc9aj8NeFp5/H8nhbxL4Q8Q+bMm
Vt7CPN1aBuUlKkYcYxwcA5ou+g7MsePfFl78Q/FL+ILuxhs7nyI7by4mJUBBgHJ716gnjXw
54Z+BXgnTb/w/oviy4guppJ7C8Pz2rZyjgjkZ/WvOZ/A+vav8QdR8NeC/B+uyHTlCzQXm0T
ocffk6Ku7qFycVQ1fwh4z0C4so9c8KX9lPfsY7VJIvmmYHkKB1qw95bHXw/GfxU/jjWdf1P
SdN1Kx1u2WyutHmQ/ZzAowiDvwM80zXPixrd5J4ft/D3h3TfDWk+H7kXlrp1khKNKP4nJ69
T+dUNE+HHjXUPG+l+FL7RbjRrrUlaRJLyIlVjHVyBzgHiqt14H8d2Wuapo0fhPVLqbT5hHK
0NsT94/I2OwYcj60CcZbm34m+ML6p4W1/SNJ8DaV4fn8RsG1W8tmdnuDnJ4PAyf51kyfFvV
JfH3hPxh/ZVr9q8OWq2cMG9tsyqCMseueazrPwrrEHxEtvDXi7w3rccmw3Eun20P8ApMkYX
Py9sH+92rZ1rwl4dT4EeG/FejaVc/2xq2sy2aoZDI7RjdtTA4J4HOKOpSi3rc6X4LeJE8KX
3jr4n6hrENoZElFvpCyBnu55GLABTzhSev1rh/DHjTxFoereJtXmtE1K78SW01vdTXBYEeZ
1YY9PSsePwt4ptPE0Xh1/DV9FrLqHWzMX70LjhiOw9ziti78OeNtM8Q2egXXh66XUb5N1tC
qBxcAdShUkNj2NGhL5tidfE+onwZ4Y8Kpp9v8AZ/D18b6Kbe26Vic7WHYfSqfjnVrnxn4u1
DxNe28NtcXrKWhiJKrtUKBz9KvyeEPiLBbwzzeA9VWKaXyI2+yty/oR26d8CsrWbXWPD2rH
SvEGkXGl3wUOYLhNp2noR7U99Be9HU9g1Hxxovhn4a/DmGTwtoXi6W2t5JCl2N0llKCMEFe
mfQ9cVylh8VvFUviXxDqeuaPp+u6f4hCre6TdIRAVUAIq9xtAGDXF6ZoviXXhPc+HtEu9Tj
gYLK1tDvCE9AcetSahpnjDRNbi8P6v4evrbV7rDQ2jREvID0KjuKVnzWHeT1R1mr/EG81TW
9AdvBul2+g+HmMllocRYQCQ/wAbHqx9Kd4q+Jt/4m16y12w8HaRo/iCynS4/tK2ZzK4UECM
54247Vy2qab4z8PXdrZa54Zv7Oe+Oy2WSM/vmzjCkZyfarFx4R+IkNhNezeB9Wit4HEcjm1
YkMTgcdTz6VVgXMzo9a+L+oy6HrFvo/gbQtB1LXI2j1PU7RGEs6sPmwDwpOTzXCa/4t1XxJ
c+GbhbKOyuPDtolpbyREkuEbcGOe+TWjZ+Htc07xzo2j+OfCGtpFfneljAu2e5T/pnnr/Ot
G+0XQrP4M6r4nt9Nng1ODxD9gi89z5kcWHxGyjjdwMnFQuZsdn3OsHxg1W5M+rReB9Ag8VX
UHkS68sR88jbt3Y6Bsd68+0zwwZJTNPPI5YkkM3GetXE8NeP7Pw6viS88KapBo5UObprc7Q
v949wPfFVrfxPA5Ch0b0HSqjdsmV1ubUPh+NZArqp/uKT1rW0PTbex1uzuQVkkimQomeA2e
PyrHj1u2dczk4buhyK0NI1rS0vreJbYgiQZbd2J9+lbJTRmpI+zfhJsPwf8NFOVNrkc5/iN
FHwkVF+D/hpY/uC1+X6bjiiuVnQfPfjXx54b8MftK+MvCXjuE3HgzWIbO5mjKl/IukhRkkU
DkEkAHHtXF+E/jfomofFTx3eeKL250bSvE1obGzvrdSz2SLlYzxyOOeO5rnf2oJoo/2i9eD
FVYW9ocn18lK8aaS3MiOdpywY+4zT6aCblc+k9d8deEdP+HPhHQdJ+It/4j1TQ/EMd5/aFz
C8brb4YNsJz8oBxgnua2X+L/g6b4vePftmtpLoviCyittO1G4ge4t7cqoJV4+DsLHJA718z
Rta3MsVqm1ZZpAie244A/Wui8Z+EbrwB4wfwzrlxbS3MUUcxeDOwh1BA55zzzXPznSoaas9
ntPip4Y0f4qeCLq+8UWGo6XosNzFPd2GlvbxQJIhAiTJLuueeRgU3wx8TfBl54Ai8Ptrem6
DfaRq9xdW82pabJdRyQtIWVo9hBVxkdfSvmrUXt5DGYH2IOMDpWpNoF3pPhzStbur2z2anv
MNsswaZVBwHdR91SQcZ9KafukKMr26Hs+ofFXR7nw58Vo18RSjU9ce3fT5re1NqblkIDPhS
dhIHrzWyvxl0l/iF8LNVPiq9+x6Vpv2fWz8/wDrO4ZejfUZr5yt0F3qEFt8glmkWME9ASQA
f1rpvHPgi5+HfjeXwxq99b3c8UccpkgyF+ddwHNHM0jo5NFczdektrjxDq13ZlXs5ruZ4WU
EAoXJU4PsRX1rqGr6fp0Xwu1nVvipceFI7PSkuJrAxyMl8nQ4xxnjGCOnSvlPSdKXxHr2ne
H7S5S3e/mWBZJBkKWOMkDmtvxpN4ih8Vnwj4t1SPUpfDQOnQGJcKqA5wOAT+NVSXM7mNa8Y
pd2ex2PxV8E6vZ+MtDSaz0OHUNbOpafcalp7XFs6EDdvjUgqxIJB965q7+LttZ/GeHUJ9RT
X/DlzZLperlLL7Mt3Bgj7mSTtzwTg4FeZGTT4oAAVU+5AqeHQG1HwVrHiqHUdOit9LlSN7S
aULPNu7ovcCuuUUjhTm9Wj1Wf4t+GZ/2h/Cmo6ZNJp3gfw1D9ktSEY/IUO5tvXkkD14rK/w
CFh6ZceDPiXpl/q095LqOsxahosFxvcOqzB8gnheB0NecWfhuafwXJ4s+1WqWoYDysnc2X2
cHoDnnb1xzT4UsJUhLfwsDknrS5EWpyR9Bax8U/C+qzXHi3S/Elhp8t1pv2SfTZNGeW8d9m
1ozJuC7D2Pavm7SzLpms2Wotbb4rW4ScwjowDZKitgyaako2sqDdk4NTCbT3KgzbVbk960V
NdzJSbex9Hp8RvBB+I7+Nbn4sXEWjanp5tpPDUtvIVhfZgg9l9uOtee6R448Iaz8K/DGh3n
jnUvBGp+FrlmIsYGZb9N3BXaRzj1Pc15RJJpTyueG2jI71mSy2zSKPNjAHUCsKiUYNm1OUp
SsfQusfFTwf/wAJ7461rTtdlEOseGUsra4ETq8l0FYc4+6enPSvNtW+KDt8I/h3DpOuXE3j
bw7fySEsGaREPCruP3geBjnNc1400P8A4RS8tNPm1KyvmurZLkSWcnmKoYZCk/3h3pbrwXq
fhbwX4Y+JaanbbNTuWW3iRMvC0eSGbPB6VxxlJJtnUlqe0/Hnxhp/h3wRB4c0jRodL8Q+Lx
DquvRRHO0gL8p92I/IH1rlvif4r0fxpoWi+LNH+ID2EllbWsE3hiRHXEsbjLrj5cfxZPoK8
q1TW7rxLrk+t+ItSkvr+fG6eUglsDA/CqbJYTNFEJI1aWQKXdsKuTjJ9BXZFRkrnK3K+x9H
p8X/AA9J+0Ld6lP4veXwdcaEtoyOXMTSeXhl2eu7POK+bpEMcrvbndEshZMDsDkVq+I/A+p
+EoLe41t9PWO5f9wsF2kzSpjIlAUn5D2JxUOhW8eva9pvh62uFhe+uEgDsCVUscZOO1VZIG
5Nn0Ha/EP4Yv4/034rzeLJra+h0gWN3of2NjJPIse3h+mDxXL6H478H698KNL8O3/jXU/A2
o6FqEl2jWcLOLtGYsF+Uj5h79xXk/irQ4fCnjLVfDd9cR3Vxpk7W7SoCquR3ANQaRpJ15r1
ra5tLSCwtzcTT3MoRFA6D3YngAU+RMPaTeh9B3nxf8A3HxO1rb4jvYNM17w/Fp0muRQET29
wgI3kYz0I6cZrK1fxl4Psvht4U0G0+It14nv9H8RRXQuruB43ihBO4jOcrg9yT1r5/tpLJg
MoMt3Pap7g2bHczBSeF2ng1SpoSqTPosfETwRquufEvw9Y+MpPCw8RXkd3Y69BExU4VdynG
GAJB9OtUdW+I2jReL/h/aaV48gvtW8PQzR3nim+tWaKYMvERUfMV9/evGP+ETvE8FReMWmt
P7PkujaLH5wM24DOSnXb71QH2OOMBlUM3QntS9mDqzTPepPH/wAOdB+OfhTxDol6lskcEq6
/eaaJjazswO0Irksec1waeNtJu/g3428KXmozXWs6praXGmpKrOXXfwSx6cY61w9nYXmoQX
UmlaZLepZxmW4MKFvKT+82Og96oedbNHu2rkHII7e9L2Y1Ukl7yNzxnoWkeF9Xh0bS9RuNQ
uobZDfyHBRLhhlkTHULnH1zXonw48VaK3wh1jwHqHja48D6nJeLewamiFlkUDmMlefT8q8i
WSKBGm81WLDOSetO0qyu/E+sR6Tp72i3koJjWeURLIwHChjxuPQe9U4qxnGUr6I+kZvij4H
X4ofD3V5PGn9rQ6ZpVxY6nqc0Lo0hONu5cZ55rJ8J/ELwrd/DzSdA/trSNE1DQtQnmR9Wtp
njkiZyVeMxEYfGPvV4NrHh+68L6quma19kF6qB5YoJ1lMJP8DleAw9M1CZLQx5VQD2oVNMt
yn8LNb4i61D4l8f6vrttNFdR3MoPnw25gWYgAF9hJ25x6817bpPi618FfCb4P8Ai3VYZbiC
x1G6ilEa/OsbKQdvr61853MwaJYraRCSeBjnNbfiO48Q6XZab4R1zXLe/sbVBeRWdvKJFtX
ccqSP4sdRzUOCuOMnGLZ6z488ceGrrwNrmlaP4q07U49YuVmSxstFa3KjfuDySM3Djpkda5
r9n+5kj+PfhxIZHUM0ilR3G08GvOVuLJbVpWdevTsPrXReFrTxFYadf/Efw5q1jYPoMijDz
KJyX4yiEfNwaqUVbQmF09j2Hxj4v8J6L4E+IWj33xIufGt5rs7pZaVcQOp06VZDySx42n0w
OBXLfEr4qLrPivwEuh+KLibRdPsbUX0K7ljWZHBYsvRjgD8q8kMy3+oXGoXjebc3EhldyAN
zNySfxqZjaZHyoCRg0KCFzy2Pd9Y+JfhRdb+MFzpHiIwr4gsYTp0kKvGZpwgDEHqrZB6mqE
nxnslm+EF9J4ruXk0ZXXWiu8kA4A3j+M4BrxVktCAXO5R2GK0vB/gOb4jeKpNC0m+t7GSK2
kuTJKpZcIuSMDpROCiro0jOUnoj2j4R+ILLxX8VPHfhyexTVfhzqM82qzeflI7Ta+9ZueVJ
x0qpoHxl0fU/j94o8WajqTaZpD6TNpumqAcbVGIhgdMkbvxFeLeDrrxZNBrfhjQ/ENvo+n3
cDvqLTzCKN407MxGTnoAOuaPA/gfUfFWmeJNUsru2ht/D9ob24Em7MiDsuB1+tc77o21/A9
Mh+KlyvwM8N6Kviq+XxLY68Lib96/mC2yerdxyODWF8Y9a0fxP8V9S1rw/P9qs7qKEmUKV3
OIwGJBx3rjLafTp+QF3FcjPBNTtdQWo2lAT7mt6EoS33MKnOrdj0jw7f+E/EXwatfAfiTxf
H4Z1HSdXGp2lzc27SxshByo29Dz39K7I/FnwXffE3xhaxeIbrS7HXtGh0xNfjhO+OeNcebg
fMAc189EnUNQhtbSNWubh1jRSwAJJwPajVdIn0XWbrTrma0uJbc7JHtZhIme4DDrjvVOMW9
yVOaWh674S8U+FdDtfGngDXviHez2mtLE8XiuyikLB1AypB+YjAx1rU1z4g+F3sfhvY+H/A
B7d3Oo+G72XzdY1SyYmOIrgErzuXIx1zivJofBNxL8Lbv4hm+txY2t+li1uVO8swzuz0xWK
stqYwAVb+VNQT3YOUlue9a9488Bad8UPBXiLRtbtl1eG5kbXdR0qOZLWSJj/AHJCTknkgcc
1hL8TrKPQfjDF/wAJRcC81y5MmkOGfdJGJCQFbqo2cYryZ5LXbteNHx/COtavgrwZP498TS
aJpdzBazpBJcF5ydoCLkrx9KbgujLUpyVj17SPin4afxR8Kda1fXjLdaTptxZazcvGzMoYY
VScfN+FS/Dv4y+FvA3w7sLC/tYtVurbXZnjtmjzJa2shb97ESMbhke9fPcUlmkpjlMeVYr6
VY32bOSWGT0B4p+zi+pKnJK1j2bwx4u8J+Efi/4jux4tOvaJ4ltJFXU7yB5ZbZ35CzLwWAP
B2nkCrUvxG8Pad428AIPFlrf2Gh3rTzT2WkfZILWNhhggyWbOBkYrwvNmrMcHI689KRhaHB
V0Iz2PSj2ce5N5aXPXG+KO3wt8VdPj8WXqvq1552joJHyy+dklT1X5fcVifFDxNYeLrHwbc
WmptqOp2eki21CRlIYSBuASfvYB6156PspVghQsew5qdHtx8mRkehpqESnNs7rwR4vtfDfw
p8f6NJqsthqep28YshGWV3cMM4ZenGa6/Tfix4astQ+F2q6rqUup3ek2VxZ6pLJGZJYQ+Nh
JP3gOTwc14ndy2vUMMk9SaSHQtQmk0+SW0e2tdSm8m2urhTHDIwxnDnjjPPpUuKvuVGUtke
1eLvHGg22hWGm6f4w0XUkGsRahHDpWmSwiEA5MjPIxIbBIIAINXW+LtgnxL+I16ni+6Gk6x
pzxacQZNpm8oAbR/Ad2ea8Y1nw4PDniO70O+uba4uLVtry2knmxNkA/Kw69ajNhC/CjJxnO
KuNLmWhLla66np2l/EfSn0L4WTarr8k2seH9RlN5LOGd4bdgMZbuOvvVTU/HXhmPwr4rs7S
8jnd/FUer6fAUP7yIMxZhkccHv6153/ZcWc4xn1FKLC2D4MHTuRxVqk0HtWtkfRo+JHgc+L
rn4iyfFHU5rO5svKk8ItauQzeWFMQz8uwn2714cPHWs3XhOXwn9gsI9GaYyxr9lQTR/MSB5
vXjpWONOhUhhGoLdB6VdggjS3UugIJPAGcVcaGupE6rY6zNrbqwkt3JYEDnpWz4dAvdYtrO
zjy+9WPmYxgMMmsiNcoDyCTgDFXtKwNTiWEFF8xV4OGJyK0ktGZrc+8/g+7P8ItDLHOBMq4
6BRPIAPwAAoqH4Lgr8GdAU9QswP8A3/koryXudSPLdc8P6PrHx68bpf8AhSW8v7o2FtZ6zL
pgv7WyP2dCQ6E8Z/vdgeteW2WieGvBvwn8f+Idd8I6D4n1XR/E32SGRoykDDcv3Qv/ACzGT
8gNYf7SWq6vYftB+IbfS9VvbBZ7e0VxBOyK58leoBrxMLqR0qa3N1P5Ekw8yDzTsLepGcE+
9J+Y1J7H074V8Paevwo0DxZ4R+F2meM73Xr+RtW8wZOnJv4SMZ+QDse2BW94v0vw9L8VPi7
rOu+GbbWP7H8PWk9vBdqSI28scZHQ9ORzwa+XNJOs2SXFvp2tXllFIcPHDM0YOPUA1oXD65
OlzNda3fXE90Ak7tOxMqjorc8j61zOrFOx2RpVGrs9Z8U3vg+z8H/Cr4o3vgTRoxfzTW2p6
fbQAQTQjjO3+8Bkg1e8e+Cvh18L/B+seI7VLHWW8Yzqvh5JY940+1cBnkAPddxwe3HvXz5B
eCy1rTU8Qfa9R0eynWRrISkAqDkquchc9+K6rxt4n1L4n+MH1u4tBp+nRRrBY2AOY7aJQMI
o6fXArVzio3M48zlyrc9Y+KXhoeFtN0HSfDHw708+FD9im/4ShE3zvKzjOZM8ZPGK9B8RL4
b8U/H/AMV+BdX8E6Xc79CFw2qOhN0XEOVKsThQOBgelfKWo/25DosentrN0LLeGS0EzeWpz
nO3OKrwyawt7/aTaveNeFdhlE7byvTBbOce1Ze2i0dKo1Nmi/8ADQE/F/wvGSdq6jGM4P8A
e9q+qPE3hHSvFPiT4i2fij4Xw6Bp9rDJe23ircVknmA4beTgg/3enbFfJtrp06TC4gkkinU
7kkRtrKfY11kn/CTX2h/2fe+IdSubKRt7W8ly7I7epGa1oyU9Ec+KTpRjc9q8LeEYNM8L+A
YPDXwx0rxrpuuwiTXNYusStbsxG5c5+TaCe3UYrk/FHgbwJpXgH4mzaNZWlzbaZ4js4ba8P
ztbxMYzJGr/AN0FmFeew6ZrlhYSWem6lqFpauMSJBOyK34A9K1dP1P7B8GNX+HsenvJNqV+
l414H7Lj5WXqeldLps41WV3oexR/CnTI/wBo06ing22b4fnRRcLJ5INkZfK5b03Z5r5q0JI
5/HemWjRiS0l1NE2YyrIZMYx3GK6exsvEMWlHTpdX1D7DtH+jfaH2Y9MA4qKTQI4Y4ZgXh2
EEOoIx+I6Vbg4oXtE5Xse939n4Jbxd8VfDL/DzRPs3h3TF1C2dIiskjhNxBbPAzjpjvWFbe
D/AvjW0+EWt3OhWugLr8k8d/BakxRXDIhIUZOeSOuc15AmkXDTzXR1O6864GJHedg0i46Mc
8j2NRzaRdvDbWTardSQ2jb7aIStthPqo/hPuKXI27A6yPUfiHpHhWz8I6nfQ+B7i11DStQj
SzaHR5bOGQbwDBMzOfNDDowHNa/xV8Pz6X8FNPu4/hDpNjrV+om1K80+0Hl6ZBuH8R53kYH
tzXkV4vivWfs6Xuu6lfRWZDR+fcswiI6FQT196r3Ka/PbPFdazqcsEg2mKS5dlYZ6EE1yV6
sab5H1OignOLl2Nf4+eHtI0Px3pVroWmQWFvLpFtK6W8YVXcg5YgcZNeueH4tbb9nP4fPo3
w6svHMy3Ugkhu13C1QsQXC5HPbPavDJtPmujG15cz3MijaDIzOQo7ZPapI7bWLFYxp+s39o
iA+WsNwyhc9cAHiowzdZuxnUqKB7bB8N/h/b/ABd8cPo3h6y1jU9L0+G90/w5JKPK+0sjGR
AucHBA+XtmuY8b+GtPi0LwT4y1D4X2emeML/UGsrnwsNyRX64ID+WOVwcHIrymLRb+01D+0
YL+4S8DF/tEcpEmT1O7rWdqEniaTWE1O516/e8txiK5edi8Y9FYnI/CumdJ01ewoVlJ66Hs
/wAavCGkaPN4S0qx+E32COWWBtVv9PgdlLOf+PaFieSef0Fa/irwVo+n+IfAHiHwvomnaZo
smvQ2628mnSWl+px92QuTvGQeceleBnXvFN/GsGoeJNTmjjdZEMl27AMv3W68EdjVvVJ/Ee
tSW11q2vajfSwDdC89yz+VjuMniqhFTWjB1OV2se7fFbwloFronjzxT4I0i08WeIZdTlXV5
LpA8ukLjnyou+P73481zvgDwh8Pfip4I0TxVdQ2OhyeE2YeIoI02JfwhdyuQMcnHX614vLa
63bSXN3bapeRyz/66RZmDS/7xB5/GunPidbf4Sw/D/w/pjac13MZtVvd4LX3ohwOFB7VapS
uKNZLVnb6RqvhK9+GfxH+INn4B0aRbHUYF0y1mtxshjyFXgcnI5PPJPNdudF8AXvxh8KaHc
fDjSmHi3RRd3TBmC27YPMKj5VPHJ68182W2hajHYmzSeVbWb5nhEhCN9R0P41eW11qK9trq
HVL2O4tl2QSidt0a+inOQPYVp7GQOuux0viDwto2l/s8Q6zbaci6ovia4sftWSXMKh8Ke3Y
UfBHT9C1fxPqCeJ/D91qkMdttgkjs3uoreViAGlROStc7HaajLYmxmurmWy8wymJ5CU3nq2
3pn3qXTJNZ0S7aTQdXu9LmZcSSWsrRl/rjrR7OWyM/bJyvY958KQS+AfF3xe0280PQbp7bS
VvVitYTHBJHsz5RQklQe69c1zPgLQvh38VvB+neJL+z0zw5c+FJ5LnXLe3i2Le22CycD3wO
fT3ryJrDU557m4OpXbzXX/HxI0rFpv945y341HDolxHBPFB58CyrskEbECVfQgdR7Gj2Mi/
rFndHs/g610XxH4N8WfEDwb8O9J8SeJV1IRW2hSRgx2drnAZY8jJxyfc1ut8NfBUnxu8ONq
XhSwtJtQ0Ce91Xw/Ew8q1uEAIK4Pyk56e2a8CstKv9Hm+1aVqd1ZTkYJtpGjI9jiiG11eHU
ZNQh1O8S8kUq9wszCRgeCC2c4qXRkJYjXY9L+GumeAPHdx4o8RJ4LtbCTQ7JVtNLjjkvWkJ
Y5uHj3BpWxx17V0mleCvA2sfGjwpDN4OktI7zTbiW/srmwa0guWQZWVIixKdwR614XYabrG
g3X9p6TfXFhcqeLi2kKPz7jtU8kniSfWhrM/iDUZNSddv2ozt5m303Zzil7KQ/bq97He6vp
vhPxT8DZfEdp4M07Qr3SvEsWnLLZ7szQl8FXJJyenPtXY3fhfwdpnxM+Lkv8AwiGl3VrpGh
W13Z2kkI8qOQxKxKgdMk84614RNp2pJYtp0N/ci2eQTPAJCEZ8/eI6E570NaaiBNLPqFyXm
UJIxmYmRR2bnke1HsZle2iuh79Fd+FG/wCFQa1J8O/DxvPFQa0vgLYCNUGB8iZwG56nmuW1
/wAB+F7HwF8Y57TRLf7Ro2tLDYTEEtbxlh8qn0wSMV5JFZ3OyFf7RuStscwDzWxD7rzx+Fa
cUWprY3EH9rXDxXTBpommOJj6sM4Y/Wj2MmT7eJa+EE3htPHMWk+N9Nt7nSNXRrTzpUybaR
uEdT25wM13PjTw54c+FD+FvAVt4a0/xj4tubs3V40qsfMiZiIoRjkA8E/Q15i2kMYt7koM4
UdCO+fzqJ7fVpdWGqnVblr5cYuTKxkGBgYY88VSoSM1Wjex7v8AF/wfpGl6f4U0pvhrZ6AL
64g/trW7KAiC03tgRI5PU9zXeeGdBh8P/E/WNH0z4SW2j6JYaZMll4jRjvuwY+pbOH3fmK+
Wbs+I9WszZap4h1G7tmIZ4p7l3U46HBPNLJJ4nu4bWyk8VahJb24KwwtdPhB7DNDpNbmir9
Ej2bwz4Ris/hf4Pm8HfDLRvGqazI5129vsO9sQ/K8kFB159vetDWNH0zQPGHxw03RdOttM0
5PDkTCC2jCpGxjGcAcDnOa8Ng0XWbCze2tNWuIIJuZIo5mRXPXkA4NQTafrcJuW/tK8Y3Sb
Lh/Ob96v91ueR9ayVO7sV7Z9j3+28CfD3SNM8PaVb+DZde0u/wBKW5nvLXSWuZZXZfmdboO
BGVP8OOMc1x1lH4L8J/Bfwr4gbwPpmv31/r0mnm51FSSYgx5YA4JwMYPANeXQT+IrPRm0ix
1nU7bTpchrWK4ZYznr8oOKx73S9eh02G1jvLmSwgfzUtzISkbd2C54PvRKhKKugjiFqpdT6
RX4Z+BLT4sfES5TRo5Tpllb3mn6WLY3KxGVQXZYAwMgB/hzxXkfxn0jw/ZNoV/pGg3Oh313
C5u42sDZRTkH5ZEiLErnnI71xdjrWsprCasmtaimpqAouhMwlAAwBuznFaepR3er3YvNR1C
51G6kA3S3EjSNj0yamnLmfK9B1W91sex/CWPWH/Zk1U6F4Ls/F2opraMmn3a7kOF5cKSNxH
pW1e+A/CNz8c9L0+58N6dZ6jqvhue5vNEhIMcN6F+TaB0Y+nHSvnuCG/siEstTu7YI25Vhl
ZQG9eD196jNjqiap/aq310L4HeLnzW8zP8AvZzXT7CZKrq97HpcHw9ttJ+Bmmt430E6HrN7
4mitXubtDHP9mJO7Gf4fevb9D8PtoXxK1fStJ+EdppOhadpsy2XiSJ/3lyDF1Jzh9xz7ivk
7VX1zxA0Z17Wr7UGQYU3czSbR7ZNWRd+Jkgith4m1NooEKxR/anwqnqAM9McUvYzD267Hsf
hDwtp+nfDjwhf+FvhXY+P7jXZXXWL27HmGzO4AoAP9XwSc+3vVfUPhr4YF98X/AA74S0WHV
dQsYLebSoI/3s1u7YMkcXc7ckfhXjWm3Wv6Qs0Oi6xfWMUv347e4ZA3uQDVW0i1jS7/APtP
TdUurG8Jy08MzI5z1yQcml7GQe3Xb8T3PT/hj4WTU/hJoPirSodL1C9tLifUIJMxy3UgI8t
JM88niqOj6Tea18fYbD4h/C/TNEtINMuni02GARxzxR5KvlT8x7bq8YvY9Y1S8Gpapqt3dX
ikbZ5ZmZxjpgk5FTuNe+1rfNr159p2mNZftLFwndQc5x7U/YyH9Y20PSnh8JeOfgnb67J4T
0vwu9j4hgsfPsAQxgkJBDk9cDufSvUrjwBos/iDWvB998JrHS/BNpYtLb+LAxExYR7llEme
cn+H86+VFs7n7JJY/wBoTfZHbc0CudjMP4iOmferj3Wvz6UdLl8Q6k+nKMfZXuHMeP8Adzi
l7CRPttLWPZfh54O0zXvgtc22neHILPXWt7i4k1TWtJaeC7iUHb5U2QIyMZo1HVdNvP2ffh
Rol34ZsrhNQ1MweaxJaHY67ivu44avII7zW49FOkRa3qC6cwwbUXDiI/8AAc4qktnfm3t4J
NRufKgYvDEJDtiY9So/hP0pewlcca/dHdeN/h7qrfFHx0PB/h5V0XQJA80cTBEgj2g8Annu
cVxttO1xGqvsBx1zikSfXVe6ZNSvW+2gLcM07fv1HZ+fm/GpItPYll2eWncg810U4yjozKc
lJ3RNhYiFlGMcDac5p375t0iptQdS3FNW3VGKpcDaB/F1NK7yTotujN5eeSxrq6IgjVlji3
vETk9AeRUsUU8xBWBokHILnGaVY1DGNpMbP4gBUkoYqA12No6YGKtolkbCaJxE8icnqOtam
hvHBr1kbkMyLOhfaMkANWQ7wKgG/ex6nv8AhWpoyLJqtsWfcvmJgE/7Q61lPqVY+7Pg3IJf
g/oko4D+ewA97iSiofgiXPwT8OmQKH2TZC9M+fJRXjvc6UfG/wC0+V/4aG1o7vmWC1wo/wC
uKc15NEjqsjLKGVAJGweQ1er/ALTamX9pDXEUcrb2pOO/7ha8dnURW5dWIZjgbT2p2uiG7O
xux34S8zIQqtjJx1z3rX+0J5QkjdQFYDeRyK9h+EXgTw3qvwgPiLTfC2l+OfFb3LJc6Zf3n
lNBEp52D+9gcZ615tovw58S+M9f8RS2Vlb+ENG0y6ZJ5NZuDHFZMW+WIseWYcVwypanpwq6
ctzhPEM4e4Ko5kJ/ix+NbXh6ZYNMzKc88q3euiv/AIH+PW+Ilj4OLac9ze2b3tpepcZtrmJ
BksrAdfbFYFr4T8UXPw+uPFNp9nmsYNTTSvKV8zPMxwoAx0NHs24crJUve5iC71RJ77Hkph
RwM06FR5qz7cnP3Qa9G8f+EtfstB0bQ38PeEoPFWpzQ211baVMXvd+3MZZPuxAgfMV6nrVG
9+A3jjStN1S9fXfD90dHtXur+3t77fLbhRuKsoH3sZ9uKn2TSsjthibasxohYfaC2Dsx8sb
nOK6uzktUt42gUd+Cea55fA2u2Xw9g8b6rqWmaZYXMBntLe6kbzblR/dAUjJ7AkV1em/Cb4
iapZ6YbefRLVdWthcWSXF+qtOMZ2quMlsflW2HjyNtnFjZe0SsZFzrywzmGNUD9wx4xViyu
IriRGFujEnOVOKl+HfhbxGY9d1DxJoegnQ7W6NhLJrbyKRdI3CxmIF+D17EVk63Y+IfDvjm
907xFaWlndORMqWQ/cGN/umL/ZIHH612qo9jzJU7ep1nnIPMjGB/e7YqneXFqXt4ZJiEzll
AyGPvWQt7e6tqltoWmQLLdXkiwQhjjcTwMnpVvWfA/ifTPGGl+DrXUdN1TX7yVo/sNrK262
ZRkmQsAAMdwSOK0nU0syYwe5sKthO4kuCp6YBHanBtOt5ZCtsXdxhWQYK1Dq/gzxPoGiXOt
i+0/V7axlFvfGyZma0c8AMGUZGeMjIrHfVLxLUSRxxgMoJJqqdRbmdSEky3qF7Cls586Tf3
XbjIrM87a6mVg2eBnjaK2LDwF458W6bp2t2dxpNnpupTG3hmvbsRHeO2DySewGag074aeOL
/wAWa1oN7LY6YmgkC+1G9m228YI3KQ2OhBBrxcRTdaq5HrQnyUfZpDo5p/svkxJDj+8etVL
4xhFxGoxwcn86ueJPBWv+DNM0vV9XvLC7stRlaO3l0+481XC87sgYxiuX125j+w7oJSrYOd
xr0MLTjRvynm1U3uEmpWEbEtkyA4znNS/2pp72b+cgkHrt5r1T4Ut8OvFPhfVNV8SfDDT7T
RPD9rm81madyZ5VA428cn69wK8hstA1L4j6nrniLw1p2n+G/DNrOB5l1P5VvbA/dTJySxGC
QBXTLENLYqNBaGfc3ekzzSCKErlcdOKljv4rOze3EQYSDAlH8Natn8I/H134p1DwwtpZm+t
LIagJvtSiGeA9HjfoQfw6GtQfA3x0trpputW8P22m6odkOoHUVMW89EyOrHtjPSvLSnzc6e
p28qceVo5e3vQbaOOdldycE+tadlb2srPK9tnHTB4rR0Pwr4q8MaN8StEvNH0e/k0WNI7y6
uHLSW/QhoOOSQQe1YFpcsNM3LMMAA4FevRr3VpHDVpcr0NSaW2toPL25VuoznFVDfaeECxy
MHPPJ6V0HhX4ceIfiDZGfw9q2irOGZRbXN1smwOrbACcdOfeun8IeBLjVfgp430izm0a61m
z1dIBqLyokMSpjeRKw4Xr9e1VOvroTCjdNs4Szmh3gMxRD949jSs8UShvPjMYyRuHJq3J8K
vH9t4ytPCE66c95fwG5sp1ux5F4i9fLfHJHpWVpfgrxlr+l32oxQWen6fpt2unzveziLExc
IUXI5OTS+saWD6vJuyK0mpWsGFglHmHnn0q7a3ErqSJlMnoTjAr2Pw78KrHwJ8bRpsV9ba1
Z3OgzS+RO6zTQSCMZZlxwpJ+U968Vu/Afijw/oWm6v4ivtP0JdWn8u2sr2UrcMpbAcoBlV9
SelJYixX1d2TLmxHnU3F15IP90Zz+FWha20t8YPto2L1f1qxF8L/HknxBm8FyraefbWgv3v
DKfswgIyHD46dunasC2uhbpLEyRSKrFRPG3ytjjI9ql17pIn2Mo7mne3MFnafZxO8qbjnjr
WVc6nZRgMvyt0AIFaXhbwn4i8d3N7BoUMAt7NQ9zdXkojggX1LGul8F/DnX/DP7QHhCz8V2
lhqGk6mZXt7i3YXNrchUOQD6jjrS9ur3LVFtpHBJqMc0LeWoGQDv9aUSqdiu4AAyTXQ+Mfh
T450e313xSRpMunW15I91bWN6skllGX+Uui8AYI4HSs+f4Z+N08X+H/DkUdlevr1uLqyu7e
YtbtH3JfHGO/1rphiI2M3Tb2KKpHtclwVf7q9Cfam7VULJkbugGelWtW8C+JtO0NNcs7rT9
Zs31M6STp8zSGO4zgBgQMAkcGtOL4SeOrjxde+Go59N+06fbpcX921ztt7MMMhZHI4bHYVf
1mKViVh5vUwmdGnUTOCB3PYUb4cnyiuBzjsa6i3+DXi+08W+GdL8RXmmx2GvXLww3VpepIJ
FQbmKnpkjp60zxD8H/Edh8Q/EGiaJd2p0XS1WaTU7y6AjgjY4VZCBxJwflAzWbxS6FewmYN
rrkVlIxlEEqyIUKuuQue496SJbOee3EEzJub5nYcCu6+FngrUNA+NVrpni2xsdRs7zSLi8t
Jo2We3uUC8OpI6g9sAivJ9P1MPcKo+RC7EqvQc1nKtzFez5Umd3JCAVVrwMi9OKiku1jDII
llXphuCPpWDd6gscYlGDx0rrdL+GXjnW/D9nr9tPpVhFqDbbGC+vFiluecZUEfjWd1FjScl
dGPIgiwwVQCeM/nVBpLdGJlZvMx2PBz7Vsr8O/HUviTXtJurjT7WPw/sGoX1zcbbaEsoZQG
xliQR0FMi+Gvjq48bQeF7dLCW6u7M31pcicC3uoR1ZHxz9DzWscSkRKi76nGXumh5/OsBtl
IyQOhoS5nsZ0iuo9rv1PY+9dT4i+HvjPQdD07WfN07Vre/uhYg6ZcicxznpG2OMnkfhUfiT
4WeNdK0a/upp9KvbnTFWTULG2ufMuLJGwNzLjGBkZwTisKyhUTa3NYqatfYwhcaTCC5lkd8
5BHAFTfa4l5V2dTzlulel3HweuPB+v/DzUND1DSdb1HVgPO07U5w8cshBIKqo5iAzk881x+
nfDDxr4rk8Ra2P7G0TS7W+mgMtzdeRbmRXIKRZ5IzkDpU0q9SmuV6lzop6rcwhfpLNslnQr
jntUsP2NSwMm8EcZNdt/wAIlrXiH9nfwRa+HdDW71u91i4jMsMQ3BACMu/ZQR1Nctb/AA28
VS6zrui6dqOk6nqOh25uruC1ut52j7yocYZhjkCuuOIT3MnRl0KQNiiq8e4bupzzUu+3Eqs
cqqjknkZqJfDuvDwDa+N737PbaTd3H2a3WWTbLOw6lV9B61lSzQxwF1duAePU1vGonqjGVN
x0ZoTXsc0rLHGMIeABxTJSoCxm3O7GcjtV5/B/imPUvC2mn7Ik/ihfMsMy9Fzj5zjj9a19H
+FXjjWE1q7t9V0mODSNQfTbuS6u/JRHU4LBmGCM9uvtUOvHY1VGaOcjSONQIxukH8QHSlmu
SGKy7CRwAq4reuvhd8QLb4hWXgvFk97qEBubO5juM29ygGSVfH4dKdbfCbx7deKv7AD6Wbp
Lc3VzN9sVobJASCJXHCnjpU+3jYaozMaV7JYRlwCB0IqExWL7T57c88d639Y+E/jLS10ie7
vtAmtNXvfsNpcw3wkidyCQSwGAvFY48B+MVvfFFrcwW1ifDCk6hJNNtjX0CnHzE8Y9cin7e
N7idKXQoNLBHuBBKdAM0GaIQMsu5e+3PNbtt8KPHU2mw3LXGmJqM9t9sg0iS5xdyxYzuC4x
nHOM5o0L4XeK/Evh3T/EEWo6RZadqEzW6TX96ISJAcbcEdfpml7ddR+ylexzfn20JDKgdRy
C3XNR/wBqNIoR1Qg8nHUVpXPw88V2lx4mF1bWs7+EnDapYxXH714uMumByuCOeoFP1DwX4x
12bQ9a03QrCwXxNJ5emaXbORI0agZkKn+HplieTUe37FqlJq6Mk3FntJkwnuTUtslvPucbi
PrjNeg/DzwNfeG/jzo3h/xBPo2tS3FrNI0NpOtzHE4VhsfPAYEdO1c7rnw68UeGdA/4SW7u
tJvNNe6NvL9guxObWQk4R9vAP0pqs20TKk7XMxYooxsRAWHTPWtnQod+r2lptxNLNGuSOB8
w4NY9rMghJyuGHXqc10XhpTJrtkCAf3yEjP3vmGPpW8npYwV7n2Z8Dwo+CPhwJnbsmxu6/w
Cvkoo+B+f+FJeHcnPyTf8Ao+SivIe52nyH+1IRbfH/AFGeIqHawtSw7sdpGfyArxGZNyFSu
WkxjFfV37S3gHSr+fxb8RJry6TUdJWwto4VK+U6uOdwxnPPrXyduubWSOS6tJ4RINyGSMpu
HqM9apESi7pnqvw78XfDfwha2V54i8J6zL4hsrk3MOo6fe+V5nojL02j8a37j4+eHfEl54v
0rxx4NlvvDPiC7S7S3tJ/KmtnRQobd3JCg/WvGpEuL2M/2faXN48SkkRRM5VcZJOAcCvatM
+A3h+68X+G9Hutc1B4NX8Nya3I6qitFIo4UcHK/rXPd30OtU7rf+v6RSuP2g7fT/GXg+68N
+HJYPDvhaB7OG1uZ989xC4w25+gOAMVW1j4reEbPwVJoHw48Mahpnn6vHrJl1C4EwgmRtwC
KB0zxz2rxqKwubu4dbGxur1YWIcQxM+B77QcVPp4nWK4ZIJDEh+chCRH9T2/GhysOEW5avQ
9Z8T/ABX8Kal4q034j6L4XvdK8dQXMVxdyNch7WfaMNhMZBbj6Vvf8Ll+FtrfeJdV0T4f6p
b6l4nsJrbUC94GiV5ByVT03Ek1558NPCFr48+JekeGdV+1WdhqG/8AfxJtZgqk/KWGDyK52
70/+yNUu45bO5NlDcyQRXDxELIFYgfNjBPFS5O1zWVJLS56z4W+L2i6D8Jbnwi+ka1q89xY
vaNa310klirNn94qldykZ6A9qa/xKs59Z+F+sLp98r+D4RBdybl3XAHUJ7YyOa82hVfsxvv
7PuhZd7gQt5Y/4FjFbD6np6adFGIfLTGRvUgtnuD3ohJsyrxcV7r3PS7L432kdx4o0u70/W
7PQ9W1R9Ts5tKulgurZm+8pJBBDHJNcn4j8SR+K/FX9q2VrfxWqxiFBqF4bmYgZ5LH19BxW
F4ZsNI8Ta5c6Pe6nd6NceVvt5UsnuEyDz5ip8yrjoQOtdV8PfCGg+LvE/jHT4dV1L7BoGnS
XlvK8Qhlldf76H7oyDx1rW5zcrerMtFWDV7C+kW48q3nWRxbS+XLgc/K3Y+9eh+IfjVJ9v8
AC114a0TULq60G6ec32rzLLcSxsu1odygfLg9T6CvKLTV4209LqS2l8g/8vBQ7Ppu6Vpm5j
i077VNY3C2jEYuDEyqf+BEYrNVLysydUrnc+LPiHZeJNE1C00238Tpc6m/mPHf6nvt7YZyU
RAPmGemelcK8MqWh8+62qikFSOtQm/aW0kvrKyu5oIVw8kcLMifVgMCtO60HVLRfDF94qI0
vw/4hb91eg+ayIMZZkHIxnvWzdotImKfNqLfeM4rz4Y+GfCyWlwL7QtYOopdDGwxn+Ed859
a7G7+Mema14o8ULrXhC4vPCfiSCBLuyE4WZZo1A8xWH0HHtXCvb6Hb67f2On6p9v0+CVkhu
thTzlH8WD0qUrp6JGIl3DOcep9KlXS1NL6s6TxJ4v8O+IPAOheDPD3hq+0ey0W4aSCS5n85
vLYdCfUnmuP1OxRrQKDv46nv71ba5e1SaV9IvI4oD87mFtq59SRx+NQf2xNqEDxabps10AP
mEMTSlfyHFbQ2sZu+6O6tvin8Nrf4UWvw11TwLql5p0ZElwYr0RG4lByXJHJBPOD6VleFPi
v4V8K23iLwtpul61o/hfVZUubR7KZJLyxkCgNy4IdTjvzWT4M8J6J4s8IeOfEF5LcQ3Phyz
+0wJGQFdsNkOCM9R7V51HfwgRuYcqeN+3A+maiWuxS573Z7LY/FvTIfGmoaiYNf1HSrjQ5d
JVr+dHmdmyQxAACrkngetcPeeOrRfhF4T8GyWV02p+H9X/tBZzjYYsn5F9D06+lVReww2yS
XFvJBE33C8ZVW+hNYOp3cM9zGlvE7O3CIIyS30HeplZKxcOc9Ou/jTo9/rvxBuhoVylt4vt
IoRC0i/uZVUKXY9+navNU329lGIGZ1J2svoKm8IeHtB8SNfR6nrV3pN3aHzPKisHuPNjH3l
GzkSegPHrVOzmeW9ubbSLa9vY42bYVgLPs7FgucGuZ3XvI3aXXU9K+GfxE8I+A7LXBqfhu/
wBQvtUhNs9xaziJooSMFVJ5BOScj0FS6H4/+GGn+FPFfhC58K62/hzWrmKeC2W7Blt9qgM3
mdzuBI4IrzfR7PQr/R9fvtX1u50++sofMtbZLVpBPJnBVyPufjVie20nT7bShFrAvLy6g86
5h8hkW3JPyrk/eOOtdMZ33MZxnFXWx2fi/wAfL4m1bwF4d+GOmahYjw44i06e7k33Du5HXH
G0Yrp/2mfHLXF9pXgGw8hJtOZb3V5LVdqy3jDnp3HJPua8mkWK2Vbm3leOZeRJFkMnuCOlY
zywS6zAupNcQidw00xjMkhBPLgHlj/OtNCVKWiPYbf41ada/Gmz+INjpd+YE0aPTbmEsqyT
SKuN+emM4P4VzXxA+JOm/EbwZF/wlvh6b/hLrImO11q1ZVEsW7ISVO/B6jvWHr+kaHoCWn9
keIx4inuZCS1taukKIfuIS3Pm+q9qxdYF5G0Vtd6bdWUsnKxywMrt/ugjk0roHzdT6H13xp
rfhP8AZk0Pw3rtzFL4p1+38pZBjzYLHOQrsOc4OAPrXjNjGy2q26w+YzD+9xVPxP4Z0PS9H
t9T07xNq2r3dyyeXb3GnSxfZEPDCZ243bugXIIFdNp/g+7vdV1G08GTza5b6PYrdahPPGbY
xnblgitgsB24yalsGm22zY8EeLbLw3pniDwr4q8O3F/4a1+MJdLaybJoyOjKf6e1bn/C2PD
+g33gfSfCXh/VE8PeFrqS6L3civcy7lZSo7AfMf8A61cFFq1rJp+wx7n6HnBFUp7+3huBvt
mR3GMFTkj2qXdME5dGdvefFP4d6L4f8Znwb4R1e21jxWkkNzHe3Qkt4Q2SWUde5OPfrW34U
8b698Pf2UnuNYuIptQ1OSSy8PxSAedbwsMSPnqF7ge4rxvVrqwa3Ie2Ks3QlCP1Nbvw78Bw
+NLbxRLrlxqVqNF0l7+0UcB2GcDDA5XjtWlxR5tUg+DfxTvfhhqd81xZnWNKvU3yWTMOJx9
yQZzgg9e9W/BnxPWzv/F1l470671fQPF5aS+jtZNkqSE5DKT6dPwFcr4I0I6/480Dwzq1vd
WMeqTqhbyjG5Q/xLuHP1q74j02Dw78Qtd8OaaJr2HTrp4UJUs5VTjJAH61rFRtqS1UUea52
ms/EjwkfD/gnQfCui6zZ2/hXVGvI5LyVZJGiOcqGGME+nar2m/Ge3svH3je5/s/VLXw/wCK
5FmzZuq3VnKAMSLkFSeDkV5ol5CxG63kBI6BOT9OKR7u3h+eWJ4xnGWQj8Oa0cYdyOeoelQ
/GTSNM+Jmh69GniPVNL060ntZf7SuUeWfzAAcKAFQcDgVw0dv4dsvAEd1GqXXiDVL+R0Ac/
6BbKejKONzdvQVkzNbRBHktJYxJym+MjzPpkc1CkqtOkVrbSPNn/VrGS59sdam0QUpWtYuX
qSC2TIUk+nPavdPBthN49+H3hKTXfB03ia48P3Pk2F3pOqJC1uoYHF0jchRjIIzkCvC2n1C
8jJtdOnnjiOJGjgZhGfRsDg/Wsqee/sbmSGB7u2nkGHhTfG7Z6ZUYz+VE+V9QjKUeh9A+MP
i/pPhb4y+PdE8y8l0LWPs5e60iZRPb3CRKrOhIKt93B7VzNn8YtLsviXpWvQQeIdS0mxsJ7
NhqVysk8xlAyQAAqLkDgV5NpGladc22qXWr6kdOksYt0UBhZpJ5ScBcdh6k9Kt2dxCkAzGr
HHQjp70oxTKk5qz6nQ6D8RD4e+GN14Ys9PuP7RTW4tWspjjy4QjZ2nuSRxXZeL/AIx6R4j0
fV54f+Erh1PVrcwyaf8AbUWxiZlwxGF3MvfaeOa8xmdkjSea3k8tjtWUxEKT6A4xUMsp8p3
+zSGNPvsYmwn1OOK0UY9yHOb0aOzX4r2Vvr3w11RNIumm8I2xt7k7lBuRnOF7DHvU2nfEfw
pr+k+IfDPjrw/qT+HbjU5NX077BKqT2kjsSVJPBBB9681vJLq5TzrHS7iWOLh5YoWdV+pAw
K67wj4Sh1r4eeOtf1A3ltd+H4YpIrcJt3s7AYYEZHWuSo3dqJ0QlJo67wj8e7vwT8O9L8Na
DZyT/Yr+WSdLgKUntHJxFnru561jeFiurftEaRqPwe06+0RJ5vMntLtg0cCf8tRu7xkZ4Ne
VWdrPFcut1b3MEigN5bRsGx64xnFdd4Yvgbtik08YCkGWEkMB7kdqmV4JSGm+Y7z44+MLfx
j8Rv7L0dIodE0AGztlhULG8mf3jgDjBPA+ledzWwSz2edvJGeldJqOi2UVrb3Ni25n5eIDJ
P0rBbV4RJ5KWbeaD9xVJb8q66NWm1a5y1IzvzHoukfFDwQtl4Tu/F3h3V5dd8IjbZ3GnTIk
c6ZyFkBHr3FavhvxF4d1z4K/EfXPG+jT3Gi33iCO7awsZvKlgMjZ3K3tnnPFeMS3bXVnNdR
WkvkL1mEZKr9TjArH23l3uWEXT2xYLKYVYpyf4scfnRNRWzNIym90e0P8cPDtt8QPCF3oWg
ajD4d8LWsttHHPMHuJw/ByegArjfh/42svC2s+IrbWtEn1Xwz4ijkgvLSOTZLsZiykN/eH1
o+IfhLTfh740tNA02a4vvP0+3uyZUG/fIMlQAOgrnluWjuDDLZyi5PIjaMhh/wHGaUeRrVj
k5o7fxn438G3PwntvAngvw7q2nR2epC/hub64ErDg55GMHJ6UeMPjVqvi/4TaV4Tn08Q6mk
qSajqKgA3ojGIwccn3z6Vwt1dyJEkrWskcTnCu0ZCk+gPSnQWunv4Wudcu9SeO5WcQ21qlu
zLL6sz9FHpT5YiTm9T17/he2n6hpNhcay3iq01axtBaGDS7xIrW5KjAdiRuU9M4POK811Lx
3HqHwx0HwtLZXKXukaq9+tyWyuxuqgeue9ZMKwtHvcq79QnbFQXhf7G80dlJ5C8GQRkoD/v
dBVcqSuJVJK9j1Lwj4l1bxv+0uuv+EYXsrO6ijGpJeENG0Kxqspl7EHaTiqfiz4v3Mv7Qae
MNCso20jSP9BsrNBsR7deGwBwN2WPHqK8/wBV8M+KfCsOn3d7az2cOr2v2mFoHJ3wnj5tvT
p0NZlrLCMyJAXVeWYZwPqe1ZqMX1NXJrRI9IsvF/w+8MfFXTPFvg7QdatLILM2oWVzMkpLO
PuxnsvJ681kaJ4ts7T4ZeJvBbadPJJqt6lzbybhth2tn5vU4rnkJ+zi6MEggzjzTGdv/fWM
VbtpLbblVBIPJrVQRjKc1oizYWLtGGefYi9u4roNFP2fVoLi1llaQONvp1rPglxESI12Y+8
e9aWl3DG+ilbbtUgDaoz1FdbWhgm7o+0vgQzH4N6YjH5Yri7jQdlUXMmBRS/AsY+EVkMEf6
Xedf8Ar5koryHudpy/xL8W/D3w3qmtWvjprbUba9vNPMunGT95GgXiUp1ZVIyRXyV8fbq8v
viRLqI8WWXibSLhd2nS2ci7LaLtEUX7hX9a7n9prwV4q8R/Ha9v9C0O51G3W0tbd3gAby3K
E/Nz8ox/EcD3r5t+zvFcvbyKFkVyjDOeQcHpSJd2z6d+EuqlPgPfaf4M8ZaJ4W8YjUBPdT6
k4jM1qBwoYg8fTPTHevQtU8XaHD8aNO1C/wDEOkO2n+DJ45p7WZRBNO5PyR88HvivjBIVX/
WHleOasWGi6hrmqw6To1m99ez52Qx9TgZJ9AAO5rFT1OuMZNXPqLwVrYf4T+C4/h38RvD3h
KTT5jJr8F+RFLOxbJJyCXGMjHQ5FNfXfAnjzVfi7onhXWdK0ibX7a3htXvJPIhu5UOZJFY8
AMR/WvkaWJobho51COhKkE9D0NW1RfsqMR1zVNkLmvofXWj+IPDOgfET4VeGrnxNpkz+FtM
uv7QvIZgbfe4+WNXPU8VyTfEWPxT8F/GEfjTV7a/Ua/A1hYMFWSGHzcsUUckbeOK8L1Xwtr
Ph2OxOtaa9kNRtxd2pfB8yI8BuPXHeobWwjk2s4UA8ZJqHUsdEYyvfqfaM3iqw0/xA3iE/E
Dw0fhP/AGcIo/D8QVppDsx5fl4+9u75rgPhp4m+Hfin4dwzePJY45PAV9JfafFKR5lzbtkp
Dg/ewdowO4FfO507dcpBGod5GCRqO5JwB+ddMfh94qtL/U7S78NXkU+jwrcX6sgzbxkZVm5
6EelOMuY55qUT3P4f/EO08WeH/Gd+sun2fi/U9SWVI59Q/s1/sgwERZgOAoH3R1q/pvjbwt
H8T/GWr67Lo0ot/Da2dwun3bP/AGm4J3KJGC75NvBIr55t7TTZIsgR5zkt7VWj0KbWdYt9I
0Oxa+vp2xFFEOTj9AB6mr1Ofnd/M9q+IGveG7/Wfh7q2ka9YP8ADS2lhWbQYsJJYkH5jJH9
58+pHrXo2seKrXTdS8V6x4k8d+H9Y+Hd7YGLS9AsyrTElcKFUD5Wznn3HTFfJeieDdd1611
+906yiMGgRmXUGeVVMSgkHH97oelO0u10+WNd2MjqKrQLtaH0HY3mkp+zjJpHiLXrHRYINN
ka0l0PVczXkjg4int8fM3QEk1fPjy5uU+CWg3XiCwe3n23OrOzR7VMYGwMf4T+We9eBHS9F
lmVXwB/Wo7rRNIZWETfJ3z60R1G21qdX4o0Z9f8U/EHxpa6nbWWi2WqtFGWUsbqRjwkW3g9
z1xXPaXNdy+I9HswVG+8hTcRkffHpVIzXKabBoo1GQ6bBKZ0gY/KshGC31xVq2nezu7fUIb
iN57aVZYwem5TkZpuzC/U+uPEGv3OifE7VdR17xxoSeBLax8m80Jypunl8v7uwjLE8YOenF
ec+D9Ze6+EegWnwz8caH4QvbS+lm1mPUNsckkZcleSCWwuOP14rw/xLq0/jXxbc+JNcMIvr
sqZPJXavyrgYH0FUZLW0mkW3jAYnq2RwBTRLmfREfjn4Xf298VNYke1u9DvLO2t57SBxC2p
yqCJmiHBIORyOuKwPGGo6Fd/F3wBqU+raXP8L3Mb2tnbhESyfb92dOuc85YdK8C1K1tYlRU
h3TkhUVeSST0/Oo77Q7vw9qU+na7ZNZ36AFoZMZAIyOnsaHZFc8nqfVPjXXpbXwj49/4WR4
h8Oav4cvo2Tw5Y6e0bzqxz5ZULyuOM1Rg0/StV8QfCn4ip4n0O20Pw5pipqDy3iiXzFz8gT
qx59K+YbXRDfsHmZVjPTBrpLbwlp0camV1IIyNhzz7ilGLkP2jij2f4U6xpy6f4pu7vVNN0
7Q9a1ee7bUINVFlqVqgZipK4O5SOij1pfh3rfh21+Gs9h4O1izGrrrM01zJe6t/ZlxLDkmO
VnAJcYxla+ftZ0HzruDTdIs5by+ncLHDEm53PoAOtYlp4c1m78RPoEGiXk+rozI1msRMqsO
oK9QamcbS0KjOUtUj6OuNXstZ8MfGzX7aHT1hmtba2kfTm3wyTZAaRSQCQSck4rgvjjfaff
ah4Ki0u7gu2tNBhimktyGUPk8ZHce9cjoXifXNB8JeIPBcNvbQ2mruq3gnT96jIeg9CDWab
L7JaiTYMMex6+9RKLL9rf3We2fs2SXa2njueK6sLeaHTVWGe/AMUUhJ2s+eNucV1XiC9R4f
hrpnjzXdCvvHdtrizvd2Dx+XBaAnIkdQAB049q8F0PxPq3hvw34k0bTra2ubXX7cW1w7k7k
XrlcVy+npbRSNHcx5THJPamm1qyJSv8KPpSx+J9lqn7UV7Z+IbzTYPCunXNx/ZQMKJCtxt2
rMXA+83PzHNVviFr2qz6NouhHUNCj159YW7sr0641/LYkH/AFjSMu1Y8HoT6cV43BZ+H3iW
Rbn5h264qT7HoqlmZkCjoOnNdKimrmTm1uj3v4x6tqV94I8K6XbfEfRNWsbK6tn1V2ux9ov
JvMXnaox5a8n/APVWrZ+P7fT/AImfF7V9J12xNn/Z0Mtmw2MJ7hIQuU/vAEdBXzbBpFhKC/
youccr1qWfSba1RXigOxedwo9ncXtXsZ7vqOpSXOo3TYubl2mkdRgMzHJ47cmvftC8aeCp/
h9pnxL8WPFL4t8IQSafDZgqWvXYfuXZOpx69ua8Xh0zxNc6d9psfDWq3lk+dk9vaO6ED0IG
DXL3Hkzyurgq6Haysu0qe+c96l2Ki2j3v4S6ja/GXwh4h8MfEfzDb6RdjW01NQB5KliZIy3
oRkY9DVjwv8XINY8Y/EjxWL6306wtdFNlodtMwB2rnywqH7xJ+Yj3ryLSvGWraR8PNT8Dad
BbW9lqsu+8uUB8+Zf7hOcBccVkWdlYJH8yqCfXpScWVzpWR7tpvjK18Raf8EtR8T+IbK41y
y1G4lv7meRVaGIKdokPGO2Aetavh/WYrzS/iRc/DrWtD0vxpc65LJHeajLGhmtS2cqWyMYH
uK+enstPcfMsab+hFOGl2jhsPAUUcc8iqUNCfatKyPoTxbqOr6p8VPh1H4f8YaDa6lb6S39
q6rC0X2eNWcb9oPBY4OBV7xprNhd/H/wfP4s1rQrvwVAXS1EV2kmZwn+uuABhcnAHavmkaV
prx8sqn1Bpi6Zp7PtUxle3NVyGbrPoj6J8a63qVr8NvGcHxR8U+HdaW6bd4ah0oo8scgOUd
doygHHX0NZq/EbwjD8Orb4wPJAPiHBpv9hx2aY5nzgXDL14XJz0rxOHQ4HGWVCq/KOaoarp
EEKBlj56Vfsna4lXd7WPoPwz4murj4R+D28D/EbQ/DE9pOz+IYr9wstxIzZLcg7888e/Wtd
/EGhax8Z/iFeeHdf0RPE8ulW0Oi6jeOvkGQJ+8KseM+9fLU/hfV7bRo9fu9EvIdImcJHetE
RC5PQBvwqlLbWXlgoMn1z1NZcq7mntJ3eh7bp1/ex/Db4v/wDCYa3p974ivZ7e3LwSo5ndS
uWTb94c9RxXkunwXb6hYQJJDGZJUUNOwWPr/Eew9TVjV/DWs+EdTtLTX9NNnPc26XUSFg26
Nuh4Pt0qz5NtdRgvKi54INbQjpuZznK6utj3n4qXVjqmh+Gpb/XLfStVXVLRI9FstTjubKW
NSAZgFA8rA5yas6n8SDqXxN+JehXGtaa/hC30GRIIcR7JZ/JG0qcZdixPI9q+ar2y06OYJH
IrnqzntWUNLiu7vyVlVY+xA6VnJJOxcZu17H054T8QOPhl4CPgf4iaB4XsLAj+3rC+ZRLcS
FgCzDBLAjPHHrmjVvHmn6Rq3xz8SaDrmnyXMv2VNOIKSea4VFLIpyGA55GRwDXzfcaJBaEE
geWB0/rWhf8AgzVNF0TSPEOowQw6brKyGycSBmfZ97K9R1qJWTZcZuV5JHrPi74p3tjP8Jv
G8d7b6n4m+yyR6mE2s08ZcARuBxkgnGRXQfE0+GPhv4evfC/g+NoNb8ayjUL5GA3WNs/zeS
D2ycj1xmvnTRNQi8NeJLHXIbO21F7SQTJBcqTGW7ZA6iuv8V6f8SNU+IY1HXtJaXXNet/7Q
t4LdhJug7bACeABjHWobT0NL2WxLBfar4a1Ox1awm2XNjIsiZO4ZBzj3BHFeu+PPGngLQ/B
eqeMvBksZ8XeOIUimiQqTYJtAmYAfcJOcepPtXhJ0nxXNq9nosmiX41K9i86C1eIiRk5O7B
5A4PWs2K0SUMrw8glW4GQe9EKSS0Zk6jR9Xx+I9MsfDPh+98N/wBkz+GLXSAl1Fca2ltDv2
4kSW32FnYngHnmuS8Ga5czfBnTbD4a+KdA8MX1tqMs2r2+puqmS3LfLguPmUDjHU14Da6A9
/fwWBaPyS33u49q77XPCfhs6QFtLhJLqJAcA4/CplVUHaZd21c9kufEHhmb9oHxNcrqWmXm
sP4etrfT7tbtII2mCnekcpBCMQeD2rHGuWb/ABm8Brrr6PbXulJO13ctq63kpjK5VZpQoUk
HOACTzg1876X4N1bXodVutItxcWukQm5u3DhfKjHVuev4VVttPspYgHCH0yeTW8bSV0ZzlJ
WbPXtV8e3njD4NeMo/FerWd1FHrsB023CRq6R+bl9gXkDYMdK9M1nX9JttHmudMs9IuvB0m
krCsU2tosDEx4K/ZQhbzA3Q9c96+W20+xySHQY45piW1lExJYEZyCD0rVU0yXWbVrGVLuCl
duxWJ28/kK+kNenth+zm1tquq2/h2S0sEFmuk6rHPFqkmQQk0AG4Nnqe1eCR2D6xq1ro+kQ
Ga+u5BHEhYDc56DJ4H1NZj+EPE76vqemwaJc3V5pUnk3cVsnmtE27b0XqM8ZHFKdloEL2ue
7eNvjNr2h3Pw1Frq1tfWtlp8Vzf2sSoVaTcVKOV/2O341D4/1/4d+FNItfDHgm6F3aeKL2P
VNaZSG8iBmDC2DDoM5yOuBXg8XhvXn1u50SPSLiXU7cM0toq5kXAyeO59hVm40S+0OdbXW9
LmsLmSNZRDOu1gjcg47ZH41K1NHUkj7En16SDWbm/wBQ8YeEpPhC1l5cWloUaUgx4C+WBu8
zcev0r5ntvEugyeD5dDsfA1qt6ZSY9ZMj+cE3ZUbfu9MCuO8gTXUUNnFukkYIiDqzHgCugf
R/EeiQxXOs6NeadbySGKNriPYGYdQM9fqOK0ilfVmblKUbWLFuhMGGkbk/MMV0GiWvm6lEB
IYirLnPTGRWXblPJYsxCEZ4rc0VFl1a0Fo3mOXQkscYwR3rve25z9UfZnwNuPtXwisbjzPM
D3d4Q2MZH2mQUVV/Z8wPgjpYByBdXoB/7epaK8Z7nacF8dvD3gjSxr/xD8SLrbyj7JYSQaX
fmD7XGVOI3HTb1JPWvKdJ+Fnwt0jwZ4V1jxDAl03idnnLzXs8bW8JPypAIkYO6jru6kU/9q
LxFqs/xWvvBcmrSxaRNa2s/wBl48syAHDH3rx/SfiN8RfA+nf2Bo/iS5tNPDFo4+HSMnvGW
B2n6VPMr2YmelJ4C+Fuh/DnxV4r1qHVtdg0rxANPs3tpjbNNCwBVWBHBwTkkA5Fb0Hwh8H2
nxfk0/Sp9Ui0LUPCkmsW8QumSaJiv3GccsPavBn8TeI7zQr3QJ9Ymn0/ULoXlxBIQfNm/vk
nkmuqi8e+PJtYttSPiB0u4rH+y1dUVSLb/nn05FYc8UdMeZo7Xw94A+Ftt4P+GGr+JNB1PU
77xXcvaXAjvjGitnAbAHbI4yO9XPEHwy+GEfh34q6Po+m6nBq/gtftEN/cXe8Sg87NnAx1X
175rxPUvGHiy3fR9MOrTC30GXzdNjIGLZs9V4/nW6fF3igx6zcTa9K0niKMDUyyr/pI9G4q
nNJJkJtmn8XPDlp4dfwZHZXF7MLzQYbqU3M5m2uzHIXP3V9AK7n4W+EPhpr/AMMdU8SeJ/C
OtONGjImvIbp8XcxPyxxxrznoM+9eTal4h1LxI1kNc1FrxrCAWlqWAHlxL0QY7V1mhfEn4g
+GdFi0rQfEs1hYw52RRomBk5zyOaxdRX2NbuzaOCjSO58WW9uLeS1glvkUW5Zt8SmQfLnrk
etfQniPwNa2utfGBYvEWvu2j6PbTR+ZfMzT7o8kTH+NR2WvAptVZ/F0etatOZ5XvFuriTPz
Od25jgf0r0/x58RZvEXxC8S3ngrUZBoXiK1gt7xJYgGmVYwpU55HfmtaavqYznZWZ2ml/Dz
4V6b4i+H/AIa1DRNYvb7xbpomknW/Ijt2K5DYAyec8dBVbw18NfC3hnw5rnijWtTFzImsT6
LCs99NaRxxKxU7miUsWYDp0rgpta8XTapo2sPrjtqGiQC3sJFVQYIwMADijRfG/jPw/e30+
n+JZ4ZdQlM90kgV0kkJyX2sCN3viulRZiqnQ9S8J+HfBfhW2+MVhp91fX/hVtHiuDtBWdEZ
WLRAuBkjsxHQ1jWvwp8FeK5fhlqPhoX3h/TfE3nx3ltJcGZ1MS7vlYjqenSuNi1Pxldf2zd
yeILqd9ci8rUHchvtCgcKfb6VQS68Ttpei6bDrtzFa6O/mWKRkL9nc9SCOaiStuUpJnpGo+
CfAeueEPG114a8K6/4b1DwluK3d/IzR3u08jDdCR6e1eefCqw8PeMPFreGvFctxbSX8DR2F
xFLsCXGMqG4O4Gul1rxP468U6Yuk+I/FNzeWCcPFkIJMdN2B8341yx0GOCSO7t3aCaKRXjk
TIKsDkEU1BojnTZ3f/CmdOsbzwf4K1+9mg8a67cyS3Xl3AaO2tEJ6L0LkAY59ar/ABC8IfD
e08G6/LoU6aZq2i3KxRC3uZ7r7Su7ayyh0AR+4wcVy2rzeJtZ8WR+Lb7WriXWoivl3inayb
egGOlO8VeNfHXiHTEsNb8Tyz20UgmaJVVBI4OQz7QNx471XK+g3JHWeL/h94Rh+HdnrXgey
TVbOCa1j1HU2v5BcwM7AOGgICgHcAMHIzXUp8LPhH/wn/iTwQml6zDdWOkJqi34vi235clV
Uj8cn6V4trvxC8d+J9NttI1XxNLPZpIknlgKgcqcqW2gbiMDrWZqXxE8ZQ+KLjWofEMz6vd
2os57lVXLwgY2Hjpik7Ial2R6Pd+CPAmu+GPhv4u8LWOpaUuqa2NOvIJbsyO+DkMG/hPy54
x19qt3Pwv+H8Nx8UPEHiq51ySx8M6qkMK29zvlkQ7flLN94ktjJPFeSab4n8TWGhabpkGsS
w2WmXX220iAXEE3J3jjrzWt/wAJb4s1Ww13TLnWRPba/MtxqClFzPIMYYnGR0HShQbG5rsd
DrvhHwvH8JPD/jfw5b6nH/auttZiOabzNkG47QQBw2O/rU/xH8ISeFviXd+HPB2m6lqFrb6
fFeygBpniVlyxPHAFJ4T8T+OvBOkPpugaysenu/m/Z5olmVX/ALyhgcGqlt4o8ex+ItW1O2
8QXK3uqxeVfzkAtKnOF6cAA9q0UJIzc0yl8J5JNR+OnhSUg+X9tUjJ68E17z4PsvhU37Vmq
z6VqHiFvF32i4M8VxEgtA4HzhSBu+leDWFtqGk6la6lptyLS8tW3xTLjKNjFZsmveJND8Yz
eL7PWJYdclZ2kvAoyxb7x5GOamVN7j9pokj0KHwV4I0vwZq3xA8VaBrPim51LXbmyitdMkK
CzAlYb2x3788E4FdBN8F/AjfFiTw476va6LH4aGstvnzLE+4g5yOcAfd9a8j8L/Ebxt4aW/
tvD/iWe0XUnMtwihW3O3VxkfKTk8jFasvjvx3LrJ1qTxE81+1idOa4kiUs8BJJQ8c8k89aF
BjdRdjT8L+EPhT4g8P+NPFFp/wkQ0bw9ZxSIrTKs80nO5uhUBuMDtmupT4dfBqfXvApay8Q
ra+MrdlitPtYAt3B++z4yc5xgcd68Z07W9Y0DQ9X0HTdQWDT9YUR3kO0HzQOgyeRWlFrni2
6OgTJq4R/DildNPlr+4z17c/jScGUqi7Hb6X8N/B/hDw14o8V+J9P1bxXBpusyaRb2OnSmN
lVWIEkhXkcYrp3+FHgC5+KPgfSLbTtVg0nWtHmv54bm4YThlwV/wB0ivIrTx18TPCerarqu
l+Ibi1l1WRproxKCsjnq+0jAP0rNn+JnxFn1qw1+58S3M+o2MLW9vcPtLxxt94dO9Z81tDT
mUtbHoviDR/Al58D73xz4S0fUNGudJ1b+zmNzdmYXKZwWPYH6V5zf3OpWdpFDf2dzaSSRiR
RNGULqejAHqD61U03xNq66IPDt1qTvoc94L2ex4CSyBsk5xxmtXxd4jufFniOfWtTnUbgqQ
wox2QRqMKi+wA/OtYydjCUV1PX9a8V+P8Awz+z38L5/Al5epeXF1MksdrDvEoGNquAOma3f
G3w10Txh8XLbUPEBNlPa+Gxq2vWmmACaeZSflVezED8eK8a0T4x/EPw7oUWg6D4iFnp8C7I
41hQlcnOckZzVPQ9e8Y2Hi5/F1j4huP7clJMlwz7mcHqGz1HtSsUp8vQ7q++HPw+8RfDCy8
X+Codd0ie/wBah0xYtVl3LEGbax6fNxyOetani74d/DHRLLxNoEGoLZazpFr5ltd/appppZ
guds0Xl7FRuxB4rk/E/jT4heKdHOma/r0ktq0y3HkrEiBJF5UrtAxjrxWRrvxA8e6l4ek0L
VfFU8tlJH5coYKHlQdFZwNzDjoTVcrW4udLoeoaV4A+Fb+J/APhbVNE1O4vfFGj/bHuUvmE
cMm3qFxnJIPfFcteeBvAGt/DHXtZ8JQ6npuqaHrMWltNfXIkS5V5RHvZQAF+9n2x7157beM
vFR1zRdUPiKUX+jQfZtPmG3MEePujjpV62vvEEXhvUtAj1HbYaxMLq8iKD97IG3Bs4yDn0q
Wn0Kuj2m0+E/wqT4n2fws1C08Sz61FaC6n1OObZbynZuIxjge478Vw+leFvh5YfCfSvGviu
z1m6lvNbl0wQWdysasodlBORxgLnI5NV0+MHxT06ws9Pj8Wsy2g8tG8hGkZQOAzEZb8a4y7
1jxVeeG7fw4LknS7W7N/FCYwoSYkktnr1JqlGRHOm9UdJ8UPCVt4K+K03hnwwt5dWslvFdw
QHM0iKy5IyOuOefSuMsLW+8WeJtL8P2Tlri9uFg4/hBPJP0Ga34viB4vg1bWfEOqst74gvt
OGmW9/whtYuhKgDrjgGuP8PX2raJrsWsaRqRtdRgz5c6YLIT1PPeqTlblJShe59v6/4P1HX
vCPiP4XpZ2CaBbaPEmkSJcI0xvIwWOUB3AZx19/Wvm3w74E8B6L8HbHx148s9e1a91K/fT1
tdJfZ9jdSeW4+8NvQ1wNle+LNP8AFP8Awk2m63cxay8jStdB/mLN1PpzWrpHxT+Jng99UOn
680Y1OYz3AaNXBlPWRQRhWPqKXLYpVE9bHvHjzwRoPjH4vrc6zLqP9haB4Uhv2tLdSLq5Vd
2E9QeOa8t8X+EvAU3wMPxD8GWGv6dPJqiWYt9Tm3BUOc4457c1yo+MHjY+MbfxjL4hn/tmC
AWq3ARcNGOdrLjDcnvU/in4p+NfGehtpev699rsZZxOLcQoiqw6YwOKiyXUbkn0Lvww8FeG
Nd8M+KPFvi5tSu9O0GNHbT9NP7+ctxnPZR3Patfx74L8EaB8MfC/jHwZaazb/wBtXEqvDqs
m50QLkAADt2PeuQ8FeIfFfge/fU/COovbTzLslDKHSUejKeDXSa/4i8deNtPtrTxTrf2yK2
kM0Ubqq7GbrjA6e1TBxk210Kk0laxd+HHhfwvqvgjxP448V6ZqHiC30PYkek2LlHkLfxMRz
gZ/SvTtY8CaB46074O+G7dNQ8P6LLb3twbW6bdcLGNh8oEj7xzgHHSvIfC174l8EanJqnh7
W30yRlCSFSGEo91PBqHWvHPjrWNY07U7vxRdzXWku0tnOxAaFj97BA74HHtWDxEXKyLUGop
pHXaj4E+E3iD4dePfEPhjSPE2l3nhmPZGt/L+7kYNgsARk57qTxWz4s0zw3qfxX+G8Hi7W5
tEsYfDUUqzQSmImUE7VMi52A+v4V5f4g+NPxH8QaRfaPq/iTz9Pu0ENxEsKKsgHrgdT3NZs
HxY8a2+vWetf2vHJe2VmLCIywIyiAchCpGCK2Voq5MXzdD1Y+BTdfGfxEuqjVNLWbw3NqMN
xBrLXjXfyn5vOwCUOPu8dK8S8IJY6j4l0zT9ZvJLPTp5lW5njHMadzXTwfEvxpd+JJfENxr
bPqFzamyJWJdiwHrGq4wByelJoU9z4f1S31fQ42h1GBi0cpjVwuR6EYrmnXS2N40W9WrnsV
x8ItGn+JHhnR9DtXsPDWqrM41aHUhd/bVjAbC8Dy2I+tY3j/Q/Adl4MvtU8N3lvZ6pp14ID
bW91NcJcRk4O5pEAWQdcDiuT1nxn8QvEGqafq19rrQS6WS1l9nRYVgJ6lVUAZNJ4h8aeN/F
ulf2d4j1+a9tFYSGBUSNXYdGYKBk+9ZutFvUXs31Og+Bllpk3hn4m3OtJdPpg0pVuYrIZuH
Q7iRH78frUDfC/wAG+LtN8Ia74NbWPDum6tqP9m3Vtqjh5AdpYSRE9TxgjpyK5nwjrnjDwt
cXC+G9Qk0sXiqspRVYuAeOSPeqfxC8XfEDxLqFjc6rrU9z/ZZ3WyxKsYib++AoAyfWtqVW+
iM2+XRnW+PPBHw103w/r39jalHa6nocoCgambp7xQwV1kTYBE/UjBxS+I/Cfwq0r4H23jSH
QfEVrq+p5h061ubzd5h7zMqjhByefavNNf8AjH8QPEejHRdc1eOSxdg08a20cZuGHQyFQC/
Qda1j8bviNqWiN4cm8Ro2nywG2NuLaMYjIxtGFyOK7Fdmcn1sepeGvA/w68G+MfAGnatY+I
r7xPqfk36ajatttosnIQqeo657iotM8G6NaeJPHnxK1XW3tpIfEFxY28K6qdOU5ds7pApOc
ZwuO1cRo/xP+JeieHLbRNP8WS29nbsGhBjR3jA7BiCQPas/SPG3jTQNX1HUtN1tXfU5jPdx
TQJJFJITkv5bAjPJ5FXyN6k+1Wt0dVpfwx8IQfEPXfENt4i1S90DRdPXWPL064L3hc8mIS4
BOCCd2OhrI0HRvAXje58f+NdZh8RDStLt0vIYpL0PdsSQGDOw+bJ79hXON8RfHOneNG8Zp4
jm/tlxsaUoNjJ0CbMbdvtiqN74/wDFmr3+uz3Opxb9fjWPUBHCqCVR0GAOBx2pKPcSqeR6F
L8KPBXiXxL8PZfC9xqWjaV4lime5hupxLJEYsZKN6nP4UvxE0DwleeF21TTPFEkuqaNMtnH
avqz6gJoc47qojYddoyK81bxP4lih0S3XV2gXRGZrAoArQFiCcEc9hXRan4+8Y+MNNTTtb1
NZbYOJDDBbpCJW/vPtA3H61ooX2CVS6sUdNX92jMV9w1dPpuw6jHHEqh2kTy9p9xWNZWmFT
CowHYmt3TiYNWjdVTdFLGRt9dw4rvatE5Fq0fWv7PQ2/BDSl3biLm8BPr/AKTJRUvwD/5Iz
p/7jyD9rvMx5zt/0mSivHe53nif7QPwj1jxp8VNQ8TQalZ6Po9hptstzd3CSSkyFnAASMFu
BjJrzXw78K9G1v8AZ98QeKbrxRZPqdhemC2keZliCKfuFSM75P4PqK9h+M3xU0T4a/HCK7m
0bVrnUxp8EyyWmpGGGVQzjy5IsEMv61846l8Wm1LwF4t8OvocdvceIdaTWfOhYCO3IYHYFx
yOP51LSe4Jo9I0H4E+Krfwy3h06p4Sh8ReIYo7hbS/lc3ttABuwnGAemcDNcTL8MvGVl4dG
v2/2TVIo9TOkTR2js8kNxv2YZSOAW7+4r0bRfjJ4du9Z0Hxzqvw3a78YadbpbPqEd4yJJGq
ldwTpuwT19aqfD34hav4S8YeKtasNNXUdN1uZ7ttPnkx5Epcsj9O3Q1yzdN6M2UpLU5C9+A
viq+8e6lokuvaPAmk2qXWqahJIwt7EsMhGOOWx2Fa+lfCzxT4O8VeBdUg1jw14ih1jUDbWB
Bea2lKgnL8fdx+IrF0D4qXvg/XPFWn+N9HPiPSPFg36lbtIY5GY5wyv264/AV3fhTxxoniP
xR8MfC/h/wk3hzSdF1drmMyXJlDKyn7xPOffNa+7ZdgT1OW1Xw7run+EviNrs2k+Ho44tcF
jcmKJ2eBg3K2+RhUyevWsf4TeFrDx78R9N8N6tdm3sJgzzKsmySQKM7EP96uy8YeLGVviD4
Bj0trhdU8QvfrfK/CgMONvfOPWud8DzN4N8b6X4oOmNdnTnL+SCFL5UjAPbrXLOrTjNXNYq
TvY6jwx8MNT0PxV4nkkPhfWfBtldCJrjUUkuEaUEmNF8td+9MgP26g1z0Xwp+IWofETxDpo
tNH028s7camyRy+VavA/wB1ojjheD1xjBrpPC3j+bSdO1vw9qejamNI1TUpNShfTL021zbO
zFiN4HzA570sXxHjg17xZcf2Lqktrq2kf2Rbi7vTPNEOcu7t15Y/KOBXTSnGfwHPPf3hkfw
Z8UsdEkl8X+GorLXfltb1bpnSSTtGoAy5PPTjiqFjoHi3RfBPxK0fULHRLi20S4jjvZ51Ju
I2BGGgYDoR64qtD4ukXwr8O9EXR5M+DLs3byFwBcnOdqjHH1NXtZ+JUupWnxEsk8OyQDxnL
EwmMwItNoA+bjnp2rotpczXLrY5HTtdgXTvJiIx1OTXS+HPCGp+MPDur65p2pafptlpDJ9p
kvZTGoB75xgACsrxRY+G1utP0rwpYxG00+0SKe/QHdfTkZdzntnIA9KvaZq13pHww8V+Dk0
mSdfEQj/0jfgQbT3GOelLk5hNpGhqHwu8axeONF8OadfWOqRa1ate22owSnyDCuNzMSMgDI
+uat6v8NfFeieGtT8Qxa5oeq6RpgUyz2V35uTuwRtxwQSOtWtO+KeraNeeDprXw+JE8P6dL
p1xFLLxdxvtzjA+Ujbx1pE8U+BrLwJ4m8JeDvB2o6Yuvsskktxd+aEcMCRjso6Cnyu9hc0D
jtDh1XxZr1h4e0iSEXt4xWNZWwhOCeT26Vb8UfC/xRpHg3WPEcWuaLqh0a4EOo2dlMZHtSS
B83GD1GQO1QeCrlfB/jvSfE8lm93Hp8pdoUbDN8pHGfrViLxiLLw18Q9MGiyN/wAJfdGdJd
4H2f592CMc1Uk7gnBFjxl8PvHvir4i6No9vpmhadcjRIrua4sSYraOADHmTEjhuPStT4V+D
lhtvil4ai1nQ9eQaNG8WoxSD7OrsT829hlduDn6VI3xfu38Z2+qT+Fln06TRV0TUtPlm5uI
hn5lYD5Sc1iadrGg+G4vGem+FvCd7ZaT4n01bKK3lu/Me2YZy+SPmHPT2rJRbNXOKehj3/w
v8SeFNZ8J3i+KPD1zp+ssZLPVvMJso3QbiJNwwRj8+ldH8UPCd/4c0DRtVurHwpp0F25kWT
R5neXUJGHzSKGHyx4529BmqLa5BqHgfwR4R1vwrc3Nh4ZuWuJgk4AvAei8j5RnrW38SvFPh
/4jiG7tfC2q6frduI4It90HtoYh1VYwMDPqK0UWjNuNrI5jwbo3iLxvqs+keGntlura1a5Y
3MuxSq4B5x6kVvwfCbxhDp2maje+KPD8OmarL5X9oC93RxvnAjJA+Yk5HGelZfgPWn+Hesa
pqV5pk93He6fLYlImClC/APPpVb/hJIz8JPDPgZtGuWudF1camZ9w2SgMTtx171clJiTjY1
LX4ZeNbnxrr/hu51DTrGDQFV73VLiUrbxoy7kIPXJBziszVPht4p8N+K9BuG8S+HpNK1ItL
Za1LJ5lizIMlHyP0xzXWT/FQ33jLxVNq/g97/w14qhijvtO88iRCiBdyuB7Cs7W/GWi6n/w
jPh208Byw+C/Dk5uE01rjfJcydt7EdB6c5zSfMUpQT3HfEnwFr8EnhDT1XwbpraxcCO0h0b
eXuZJMbpmYj7nTA6DPFZuv/CLxr4f8M6/f/2voWoNoQ331vZ3RkmiT+8Vxxxk4PPFbXjD4g
aB4k8X6H4tXwHfWGs6XdQOjtfFo/IjJ/dJHjaueOcVlW/jc2uvfEzU59Cud3jOJkiRJAfsz
N3b+9zSSkhJwsmWPC3wh8aN4b865s/DX9peIYFSwtNVvdlxFG2CZETH3se+R6VwV9bXXhTX
tT0DUZIzeadK0Epj+ZGYdcGvUYPiR4Q1LUPC/iTxd4D1K88V+H4YreOa2vPLgkVOjFe55Ne
ceMCPFvjLWvEsMD20eo3TziFjkoD2J71STFKUW9Ga8ngzWJfhu3jnU9bsdH0+4R2tIbhHdr
kKO2xSFyeBuIqDRfgb4j1XQdC1q48V+HNHtNdTfaC9uWR3Y9E245J9uldHpPxTsvBXwrvdA
stC1e/uLiyktJEvL0PYqWzmRYscHmui1PW/BGmfCP4UyeKPB7+JZbazaS2a1vPJa3kUg4YD
qpOOvpWEo3exsnHlb6aHlGm/BjxrqPiXXtJ1O507Qbfw+wXUNRvpdtvFkZUgj72QQR9amk+
F/jzwz8Q/D2kafa6X4oTVf32n3UTCWyvIx9/cT0AB5z06110HxYuta1bxTF408JDVvDfid0
aSwgmaKS3EYAj2uPQD86luPjO2ga74WHhrwcNP8N+HklgWwlnMkkySjD5fscU1F72Bzg2Nn
8LXFz8W9N0PRPCfgu4NhptxeNZ2d880O9Rh/OfBLFW6J0964qDwH41W08MatYR2d7beKp2i
sfschZY5M5Mb8fJgZ/KtLRPG3gPwN8Uh4p8I+Ftat9OexuLe4tbq4EjebKCAVPZBnvU3wj+
LusfD3w5rGgppX9qJc759OZsf6HcEEb+e3PQVVmTePU1LP4V+ONV1PWrWTVNGs7TQ3EF3qN
xd7bYS4B8sNjkjIz6HirWi/DTxr4Q+KPhWFpPDOs3GuQzvbRXDtPasir824ge/BGaxvB/jO
ztvAms+BfiL4bv9a0bU7o6gZLWfypkmzknJ6gnn8a7zwJ8Q9H8W/GH4e6Xpnh6Tw/p/hy2u
baNJ5w+Qy8fMR7fmabu9xRcb6HmN3o2uaR8HZ9Wk03Rks7vxBLbvPErNco6bvkUkYWMFT3y
ah8C+Gte8c63Joegi3a7SBpybmQom0Y74681b8QeMoZvA118PpLCRGttfuNQW83Da+Wcbcf
j1zXW/s7QG2+J2oyzr5sJ0e4yrNtEgwPlz74NOzsNuLkzB8S/DbxZ4Y0C219JNL1qze4W1k
fS7kTm3nY4VGwOpOBx3rXuvgv8AEKPTJZmutFn1SCH7RLo0d4DeLHjOdmOuO2aq3nxF8N6J
4Gfwv8NPCV7pButRi1C8l1C587543DBU9sqBn0rox8WPCMHibUPiLp3gG/i8d3tr5DyyXu6
1VtoXeF69AOKEpmfNT2Z5nD4C8Qan8Pv+E3vdT0vRtLm8xbf7dMyvcsn3goCnB4I5xXUa34
du/F3wz+Dum+F9OtzrWqx3cTyhRHuCMvLsOoA7nJqz4H+JeleDvBF3pc+ka3qV9dwzRzWU1
wj6fK8hJ3+WRlMZ7Vm6V8T9R0Kx+HqaNobC78KLcJKsrfJcpKRlRjleBScWXGUFco+Jfhb4
p8P6ANVstSs9ct4LtLC5+xpJG0MznaoIkVdwLHG5civT/hd8INU8M/EcHxLqfh/Uy2nTG+0
pJllmtty5UsrDn6jpXB+K/iGl7pyQ6BpGu21690t28upavJcrHtbeI44+F25H8QJrpbL4y+
BIPGZ+IVz8PL1PFt1bm3u5ob3EbfLtLqh7nAHPaplVUdLjglZSS1PO9L+DfiLxFolj4ij1P
QdL0nUbuS3gkv7vyiGDEBSMck44xmmaT4D8SeHb34gWupaJpOoXPhuyxc/apSyQK3SSIAfO
2MEZxjNGoeM4tQ+HnhbwrBpN0JdD1Z9ReYsCsis2QoHqK668+Iltqmu/EW/GhXcMfjCyitY
1Lrm3KqBuYdxx2rCVWF9WbRjbY8d0ez1jWdX07SNJkVJ72VYIzIcDcxwMn0r0/UfhD8QPD+
ka5q1/rGiXjaAN95Y2135k6R4zv244GOcHniuW0S3m8P8AiTSNcaFriOxuUnManbu2kHFdc
vxCgPin4l6wdGuhH4wtWtok3rm3Yjjd6j6VCnCzSe5MYWSbJ9O+FPi7xBpGl3V9rmi6He6r
hrDTtRuPLnuIz/GAP5dTWRpnwo8ZaxrHiPT49R0qwtfD872t5qV9P5NuJFONoJGa62H4m+G
ryDwzrPiz4fS6r4k8ORpBb3kV6Yo9qHIJUdTx3FUbH4iaNqi+M9H8ZeF7u+8N+Jr86n5VpP
5c9vJu3Bd3cZAqUqS1LutYmh8RfBHiBp/hRouiaRpN9r7WUpm8sJJbXCqw+d2Awy47n1rlf
HPgrUbO+8Nanofhvwt/ZMV8tlIdLmkmQ3TMCUnaQBtpPA6gdM10s3xj07R9d8HX3hvwvc2m
m+HbSaxe1ubnczxSY+6+Mhh6+tZ+r/EbSPEWr6DoujSeJboSavDcSyazfiVUUOMIkagLx/e
POK1TUtilNJpr5mXqPw88Va18TfFTpp2h+GrLSpUN46TMLO2ZlBCoQMsTnOAKp69o+teCdS
gs9b8h0niFxbXVs+6K5jPRlPB/PpXoPi/4oDwV8XfiB4ev4NS/srVbmG4F3pE6w3MEixpyr
EEFTjBFeQ+PvE8vjjWrWbSo9X+yWcPkRHVLs3MshzksT0GfQUqmG59ET7fl0idN4c8Jaz42
stS1Wz1Sw0nS9L2i6u72RgiE/dGFBPP0ra8K/Dq18RfCLxR4pTxDZ/2hpd4YreU3OyBkT72
7I53fw9zWV8IfEkXw/lu7/U7bxB9pkkVwmn3SJBOo/wCWcqMDke/Wpr/xVPfeC/GujNoAt2
8S6smqRNCQEtmVwwXbjpgCsuSlB2YnPmuzS0r4M/Ei5t9MlfVtD0+91FBJb6ZdXoS5aMjO7
bg+3A55rFsfhj458RR6zcWt3pQj0W/bTr2S4uhEkTqcM5ZgBsz36+1dw3xO8HXXibw74x8R
eA9Qu/FujQRwCe1vNkBVQcNt9eenvXn+t+Lk1bwR4x8NQabcwf8ACQ64dXSbzBhE3FvLYd+
tdlOCWyMG09x3hD4X6zLbXWu38HhkpqJm0/TDq1w+y4mztLoqKcjj5S2BzmrXg34da1L8Iv
iL4b1CzsdP1nTNStke4vmSNbXa2XbzT/DtOeOuRjNa3hX4nw6b4F0fwx4gtddt10YsIJtDv
Fg+0o38EoIP5jmuX17x21/4I8baRNpl+ZPEd7BcRSzXHnGBIyMK7t8zHA61bQ1ON2vIoXPw
x8eaZ460zwcostYuNVtxdWl5ZzbreSHu+8gYAwc8Vr+Kvhrr3g7w83iCW60jW9KjkEM9zpN
35wt5DwFcduR1pIvjhFpOv+ELmz8PySwaJpT6TewTSY+0xufmKkfdOKNS8feBovhzq3gn4b
eENQ0yHXJEa+uNRuvOKYIIVPxHU0Sm4rQH7N6Ir/BzytR+NmgWk9pFPbzuweOWMOrDb6GqG
o6Zqs/wzzZ+G9Llin8Sy2Vrexg/bXky2IumNmB68VufDbT9Y8CeNNM8S6hpU15Fbq0gjiPM
isuOCadN4pvbDwfY6LZaPNHe2XiB9chlYgpgliEI+hrnjiIzdm9TX2doa9Dtfhn8Gda8L+K
NQuPFN54evlOk3DT6bHdLLcWzFDtDIRkHvkdK8Y0zRPEsWjJ4iuPD1/HopbEeoGIiFucD5u
leuWvxH+H1t4t1Hxla/D3VI/EurW8qXkv2/dCjum0si+hPODXmmmL4jl09dIfU76TR16Wjz
N5Q5yML0rtjzJ3RzVGmrIvQTefCo2hGUZynep7GJRdiQztkOCMjpzVm3s1SNEO4IDhtgzVq
C0IndVtHJLDYxOO9d7k7XZzLc+p/2ejKPhEsMkiyCHU75EKnIC+e5AB/Gij9nyGW3+FLwzK
FkXVb7Kqcgfv2NFeU9zsPmr9q7RNV1n45Qpo+lXupTJpEJdLSBpSo3vydoOK8ctPhn4uvvh
1P45tNPebTYbwWTQojtOW/vBAv3QeCc9a+6fiH4j0bTvGk2jeIte0PTtGurWKW6/02W01KM
KW2vGyD5xnGFz6180t8SbfR/wBm7XvD/hnxlMt5/wAJC6WcLyf6Q1gxPJGOh6n1NJhFK5yG
jXlzbRppL6ZdC+RObb7O3mAYznbjOMc9K0tMv552eWw027uDE3ztDAzBTnGGIHr616r/AML
Z8NL8L/8AhY1sFT4o3GmLobgjLLtPNxgj+73+grX8O+J4JPhz4EuvC3xH0nwhpulMP+Egtr
gD7Rcy7hnIwS+47sk/3s5rzZYeLbdzoU9Dw3UdR8O6lrE+keLrJ7O5UjExjKOgPIBB5H0rs
LLwrp7abb29nI0yj5t5GMjHX2rJ+JOm+FPHvxh+IPiAeOrHT4LSCOexGN41BxGo2KfqMfU1
t+ENSFj4diknLNI6japHKjHauHG0nSivZs6KF5XTLdt4YNm4aG1CM5+Uvzn3rettNWZ1X7O
jMoy7FuAcdK5C98bXWlXW64hkntcE715AHoRWnp/i3T9QVLuzvEiC/ey+GP515lSlU33O6P
KtNjo7LT7a41EQM0NrggnI/rTYfDcY8+SRYpolY/Mq9eax7TUbhr/7TNEhgVvlwcBvf2rrb
VRHHPcqdjMwKAcjn+detlLkqzUn0OHMadqakjLOk6bBatI9uis2dwPp/Suck0WzvrjMMBjQ
Z2KV+8a6ufZeXMcW/wA5jwdoxtq0lhLCCUmUeVyq8df8a+lf7x2jseLdxV2YNt4cSKLMypC
x5yV4qW40hGaCCziA425xgE4/St8Q3kvzXy4VxyRzmmXUF3HIkdmqgAdCex9K6HFRSMrtmH
JoqRhvtFrkjPzAVXt/D7LDJcIsaxthvNPTHp7VvzyPZ24hmZJGYfMN3FSiItFCBNGE287eg
/8Ar1Dtz6FJu2pzs+nabLaBjMkUo64Woj4ctY7d57wI8UfKlV5/GtTUbK0kns7YykjfvKjv
9aZqsoGo2Wkw5SIndJuOQcdql25mXFvoYGn6LCbprq4jxFKQUDjn2Fb/APYVt56GSJUYHO3
tirv7rz1AwyQ4Gxh0+hqcRrNK7284EZOHRxyaumkmTNtmNJpNtdN5MMnlhTlmbp1ph06GIB
Y4XDljh1GQa24FiHmRraguBhs9h65qY24/s8fZbyO15x649yKtcvUys90cnJosst9CJVzEv
zfOOG+vrU50q3M5uJbb5F4VemPcf4VrmO1ttRUC/jvFCYJ9D6imS25upYRI7RQKc7j3NJWa
NH0OcEFrBcFYbSSXglsrjvUsWmh0Cw2ThmO4ljjH0rcxBFNJuk+UDhx1PPpVkhQQ0Qab5eW
U4x9aqKV9RS7HNR6TbSuHlBOT1bsR2qKHw9ZTXMrfbSQCSEI6V0kcV99lRjZLFB0HOWPuah
EWoywnbHbKgzzj5jTfKLVHIXmnwrIFEmfcLyParFpp0cUY8pV+VeSVxnP9a34rGRJ9qXEJd
xhuKjtYLxWnluJYzCjZwP4h9KUVqac2hwfi3TLWWygsrQ+dcStubHyjHpVnSPCEdvYJHLbc
gBssTgfTNbsM6anrLzw2JCQnCnbmugQC6ch3c7M5jK4H59qzjBN87KbcUomFHpUMe0CHOPv
DFY+t6Vbz6bIRHEmJFIVxg/nXbSRyiaKONY0cDg5zurN8TxSHRriO4aISbNwCjkEe9KT0En
rqczqfhKCbRHkjRYnEQPA4P4964SHS2FlJPC0ivHztA6/SvUPD+oabqeij7Zf4niG0RSt8t
ccouLO7uUeIrHvygB+XH+FZPY1g/esQaLqcUx+y6hsG7hZWH8635vD9pvEkUfnIox5kJx3r
l9Vks5ELzSJG74ztHp04qzp9/rWh2kbCQzWU33io6U47q4Mv6hpNu1g6iJWdMFVC5JNZlva
3zXEfkxm1ikHyyI5Vh/snFdpoN7pWowqLJ0gnzlkkbJJq5DbGe1e2NoJDvKB8YxzmuhRTOd
tx0OYs/DMETbnk8/nO08YNaP8AZKueYSEA9K1H8+zVlubZEZBgOeN3/wBesO/1jVHikgtYX
EUf3m2k7c98+lc1XEU6Mddzoo4epWa5UNultrGPasQlBHJA5FYM88szExQJEuPvetbFn4Zv
L68thearBp6XfzLLcv8ALj8KtQeCtPlv723vfEUkkcIzG9vHlJfYHtXg1sdJ6t2R7kMBCl8
W5yaK0kOEIErH/We1W9K8NG+uQuSB/FIwr0rT/B2gWESyyxyzrjqx24qvPNo8BK28TKFbGw
HmvOeIc3amglKMPdRTtPD2m2kGwSCR1HGVALGpbvT4oEV0tsALz8o5zQ+qm5nP2QeXMP7w5
x71BO1+5Jub4GVuiR/54rejga9V82xw1K6W5WKWUjkvbMWByABgfiKgOlafJGZZIyrE/dQd
PfFXk8uaQea8jFB6YP51ZaOFBvNwpbGApOTXt08vpKLUtzilXk2Ztvo+leeTdZkiA4HqKty
aNosir9h3Rkc4Zf0zTvPIWSKO2lUkZDFaYskiwgQ/KOA8h5H0rixOD9n8EjSNZyVmZ0+hW8
jmMAFm4+5wv41mzeDoRuMUJBB++vDZ9j2rq4bz7PDJ9mIJbqv9aiR795S0zrFFjjuTXte9G
mtEzmvds5BvAbuUkuLpzuPSTJJHuTXSWXh/TrG0i3QGbHClF5zWx9nSQpvklDk5BZsgfTFK
kUccis15M6qeFRcAGuKosTN2ikkWpRSsUJNOhndHVAoU5w3b60+awBVQkyMwwCFHHTFW544
iyvdS5ByOOOnrVOUQKGMCuuDgOehpxwUY3lN3CM2Ms9BiaWd96/JyQB1/xrPbR5Z5WWFFaE
9wgJ68it7S5PJ+0PwXRfvMuaqkReYZryd4i2eIuN3vW9JPma9BsoHSrS3Ub1+cj+70/wAKy
tUsbQaReF4QzbMhSOldKs0UZVg80xIO3I5ArB8RXc1votwyRrGsiEZI+b2rWcVa6EvI8pv7
SErFMHJklXLLt6EHtU9pAixRW2FRmO5yc/hS5gkt42laQy42qBwM+tOaaOwZCHMkhPXbu28
Vw1Z20R1U49T6R8NXWmf8K2AlkOpXyKIwM4aBe1Z+laLa3M0VrdAwtICDJJ1PHBrjvBkEkW
gNcrO8b3BG4NzgDviumuWEWmgNqnmLMN6PtIKnuK+XqPlk1Fn0cKMVBufUa/g7S7bxKuk3l
ygtpWIS7iwSCemR6ZrNmsRYXU2nxRIZYHKuzjHTvT4by2hS3mjZ2nV8s7N8u0Hoa7zVtC0/
VdEi8TaNKlwZhunCf8s8DnrX02ExnuJVFt1Pn8RQUHdM8+uZQqBYlXBIwdv5mrlikj3UZvN
u0MuWA5xmpobOKceayAx5yCDyfwqOMxNerskkMm4BUVDxzXqyqXRwqGp77+zlM1x8IDO5Ys
+rX5+YYP8Ax8PRSfs5HPwf3ZJzqt994YP/AB8NRXEbnzL+11EZPjjAOP8AkEwf+hvXgC2sR
aN0csAQG9q+gP2umYfHGAbSR/ZMPT/fevC7O+t7JMeQsyOPmyKmWqaIsen2Gm2l1aLJGoUA
bcP347VQn0eEygOgUA5wPp0rNsNU80FLMzyfIW2xqWwO5OO1Pi1S2k2+bKzEHleleM4T5j2
Kfs7K6Obls7d9efeSFWQADGMV6+kkcUcEAycRfebhTx0rxS5vmGtTPjIZ+gOQea9Hi8Qxyw
BN8RDbcZHTAq8RTb5ScK1zyOr8yzWyD3Vox38hAeCP89qw7/wxoupTtcWay6XJjjYflPuRV
WXXD50FvCnmyyNsjijOSzE4AFWL7UrrRtUk0bXNOnsb2DAmgk4ZcgEA/gRXLGnOPvRPQlOm
9GMitvFunWyR2F7Hex4OAccAfWr9v8RPEOlLLb6hokgVhneoOFHrVaz1uAxyGKIxhvlEhPv
XbeH760Kt9oeOT5vmEoBX6V24OMpVNUcOOjHksmWfDXjfwtqaxQz37WTlcuzcHNdkEtJLdL
mG7863kbC46fmP/wBdcDqmj+DtUd0msIYJXyfNtztOfwqr4Z1WPwdqL6JfXn2yzlPmW03/A
LKR6178JKGiPBlBPW56iYf3YEbS7gfv4+XH86oTW9wuoRTxu29egI4AqvceJ7H7P5UNx94Z
bPrXOw6zqV9dTyWUM919ljMsxt1L+Wg/ibHarlUVjOMGdcJIb5nVLDzHhOWPTNSqnmrGHs2
t1/hbJ4/PrXIWHjBJothuVTOSdvU+9bU2v2s/lW0l55luBk/Ngisub3rmnJ2JZEihnurpB5
PlLwXGQaztJt0vr0Xt1LvXJckjAx7VT13xHYNYPArNKJDsQZ9u9La6xZRWKQooZFXaRnBFR
Kd5D5Glc6aaOxu7bCzeUN2fMzzgURfYGxPJIsnGYzG2PzrjZPEmlRzgzNlQMhVbp7e9T6Z4
l00yNsUFSRtQjAAq/aJPQfKdZ57pCxlVUik5Z8Dn/CqzzWRt3VIiisRvkBz+B7VVTW7eNZZ
JCkkH3QHGR+VMg1vRrWzmlkaNllIHlntT9pchoZazaWuq3T2tvvwAuT0U4rRaXzEiBmd0Y5
Koudv0rmrK+0iS4u7qOf7IZHLHacg8dMU/+2bW1UbbsZPQ7sYFEJWiVKLbNiK80b+0pITDc
OyrgZGM5qxusRPvsjIDjAR34NczY69YieQCZTNIwUF24C/XtVifxFp25vLhj2RjoG6+4NUp
kOOqNa4jniiDy3kUXOSitnPtVOGB7qZ5V1QRIDhYmHINZ0fiSxlMcaQQbh3dutJPrdmbYtd
+UmXzujbkY9DTdRFKLRttZiA4vbj7V32RnBFVIUk2ypbWMQXzCNxbcfxrl08QxSNcz2ltdX
ggQF5FBdYx6sR0/GtHSdUtbud2NwA5OTtOAD701UTdhcr3Z0di0sSlY5IYyfvIgwMip0VIY
HEpaWZidxLYwDWHPPbRl3Zw5UdVOOa52W81K9W+udPtZ7uKxi865eIZEEf95vaqc0o2HyuT
O7t1shMIIrpC4HUjO36VmeIl0+LRLsreCSR0IIboTXEya9NYRWrX1hdWX2lPNhlmjKCZP7y
56ioLm4vdV0G+vILCSfToj5c11GhKREnjcegNc7qJrUpU2ZEC2lvbpFAGlnLbmY8D6fSnK1
64bkOGIDKf4RUPh9zdXEiM8XkxIVyOpNQf21GLmGC0SRpXbaUUZy3TAHelzJo12L1lpcV7q
6RGESyA8Ba9Lt9GVbGS2CxKuAGRufzrz7Q91n4ture7ik0904ZbgFWBPPQ9K7GS+0l5WIvw
hBGRvzWl1uZzuYWr+BJ7Jvt2g3JE6Hc8Zbg9+DWFa+O9V0uFlvEU7htU55D+tW9d8Wp89np
12xT7rbecmvOY47W4vIzf3EgEsmCfUev1rlnUcnamawhpeZ6C2teKtdtYp/tX7mI5+VRwM1
1cMuqatILm8uVbMItikSbdydecd68+0lJ7G5ktbS6eaNjhCv3cepFeqaLqOj+HNIE2q3e65
OdiDBD/AF/xrwcVJReurO6EtLbItaZ4e0JTm6jAwuN83zDPoB2rQk1LSNLUj7Ilw6LhO236
ivPtT8VvqF15FtEzGV/3cUQ3Fz6ADk1i/wBuIkS3MiXASViqNIhCsynBAJ9Kmllk6i5q0vk
RLEJaRVzupL3+0H/f3UkCE5C44Az0olCAFRDG6D/lqg5I+tc9BrPnsHkiAG3oDjNJda9ZQD
93uDDopbivoaOHpUVaCOKcpSd2dDF9mYFY8yPjo3BP40eZDHLiSyUSf7Zz+dcefEUy20U7Q
vDBJny3Kna5HXB74qaDVNUu7GfUobCe4sLcqLi5VfkhJ6Bj2rplV7GfI7nWbxduI5Y1RFO4
iIY/WmiOzaQmJY0I6GUZP5+tc7HrsVynGVHQBTx+Jqvd65CUEMKgsWChQcsx9B71Da+8Ejp
XkumkdY71BGR8zDqKuWksf2HaESBcYOVyHNcXe3lxpF4dO1fTrnT7jYH8q5BViD0ODWzY67
YJZqHjeQ8BctwDXJVgnBmlraG8syypJILZCo+UBRgGkNrM8ONyQxk4wr5NZDanZbSwbKgbt
inpThq1nuVYpVbIzt7ivUjKKgkjlcXds14rJlRfLcMwOcs3Q+uKcsF1GHBlVieSFOMVkDWr
ZAobygc929+xqNdUglkIedcnkKT0octbjs2azQ2yoftEqPjqobn8ad5xEYFlDE8a/wAMhyT
WNNrWnoJTtSRivUcGsL+24J7l0tYHkdFLlEBY4HU8VlUle5cUztoXaITJImA6kEDpmqSmLe
zzkBVHG41labqtpOfO+doxgYL/AK0t7qsKSlkx5bYIVTk1ySvFc0TVK+jNY3iB1jWFySMq7
Pxg+lcV431B49PhsCdzuxYnOeO1Wv8AhIHu7xLW3tpLqd/uxoCzH8q4LxFqr3euT/aS8ckJ
2eWwKlT6EHpTdW6Rap2M+Wcx/MQZDg9R0piT/anjVISHz/D2qjNcgyhtpyTya1tKlgimeRg
SM5HFcVRvWR24eCcrNnqNnftpUNtBsJYKCVP0rqrzVll0pF1CCCOM4Kqq4Y//AF68utNT8+
5WWSR1dyFRVGST0AFa91q9zHfG01Kynt7mPHyXIKNHxwSD09a8pYb2kkj0q2JUdehrK9pc3
zyLbOkTrtETEnpWlazXFi8cOl3UyRltzwBvkH0rlp/ECxOLe3cSSycbUTcXPsOppbTXJREC
8MkcZcoHKFQWHUA9yO4r3FSiqfs0eJVqOcuY9c0rxnp9vp506eytBcB90Mskf3c+tJdWRM0
dzp06zrMd7GJQu0+griLWW1eES3keELDJerGiaxcWUcj6YzzLHcbVjJ4x7VwVaMqM+el5aC
i1I+hf2c5fO+D/AJm8SZ1W++YDr+/ainfs7Y/4VGSIPs4Oq337r+5+/biivTW2pJ87/teWc
X/C3dInAKtJpKb2HJOJXAr57XTCLd3IO0nAJ7CvpH9ri5eL4p6LENoU6SDkj/pq1fPyQzXU
BkDAL04PWsajsVGPM7Hv37NmjavoPhTxV8RdP8PS65dW6LY2NnGuXnO4GTHsAfxrh/2jPCT
eC/ilLe6daPaabr8Iv4UK48tz/rU9sNzj3rk9S+InjC38Hab4Ss9SOnaVp0hmhWzJhkZj1L
spy3Ws/wAQfEnxV408LaP4Z8R3Ud/FpEjPb3Ui7pzu4IZ/4h/hT0aNJtxlY6nwL8PPCOtfC
bxL4/8AFmqapbRaLdRReVp6KxkVsZHzDqSeueK7o/Arw9efEXRbPQPEGoR+Fb/Qzrsk1woa
4iiU4KAAAEn6cV5Np2veINO8Aat4Ms54ho+ryLNcRvGCzMuMEHt0q5/wtvx5pWu6BrMOoxw
3ehWf2C22RABoP7jj+IH3o54vSxt70LyR6DJ4F+HVz4IT4j+AtZ1+YWWt2tmtvqcaqAxkXP
QfN1z+ldz8ZfhfpsXi7xV8UfFmo3cWhhLdYLXTAHnmn8pQTJkERrkDrXjur/Hbxr4r0V9Fv
RpsNj9ojvPKt7NIgsiMGBGPcc0+0+M3xEuPEerawL20mOrwpb3tpLbh7eZVXaCYzxnbxmk+
VKzJTk9joNB8D+CdJ+HWh+MviNrmtRQ+IrloNPtdJRWMYzgF2I5PtW5b/Ce30XxH4007xF4
vurbTNA0+LVILy3gDNNA/ILIe4wRgd65Dwl8SPHvhHRn0fTk0650oymaG0vrVZktWP/PPP3
fpVKfx/wCO7y88UXV/Lb3s3ie2FpeGSPhIh0WMA4XFTGcFqjRwnLVo9Jt/hrpHiXWPAz+D/
FV+2j+JkuJHmvoVWaFYcF8AcZOcAVX8XfDbQZdLH/CKeIjBqsWpRWS2l7qEF004dtvmL5Ry
pBOSpFcVomueL49J8M2tldR2P/CLySNYSxphwZCC2/8AvA4xit7xH4j8Va9pf2WWHStJiad
buV9NsUt5JplOVdnHOc810J6XRxytFuyIviLb+D/Bc0vhLTNY1jUvFGnSIl7JPGqWzArlgo
655HPSovhVa3+vah4st7fxBf6QkOhT3En2N1BmCjOxsjlTTdY8ZeJvHHhuKw8S/Yrt4XDfb
UtFS4mCjA3yDk1J8M9d0HwhqHi6TWr1LT7Zoc9nbIwJM0rg4UYH86d7kJ63L/hX4daPqHwU
HjKwvNQ8Ra2baSeay0u6hT7BtBxvR/nb3xWzp/w98L6PpvhW38deNr6x13xWitY29jbCSOM
tjG5jnPLD061xvhnx14wtPCMfh/TI9J0+H7KbJr2CxRbswnqpk6/jW/p/xL8a+FfDFnprWm
k6vFpg26fPqFoJprT02N147fQVPN3HoZviX4dXug+GvHWq6nrUjXvhO8igjjjjHlXCSbSHO
eQcNSeO/DkXg6y8Ky6fd3cx1rTUvpRLj5GOMhcduaz/AAn488a2Wv67dXf2HXY9eYS6hb6l
B5sUjD7px2x6fSt7Xn1/xpqcepa7LEHhiEFvDEnlxwIOioO2KhTTZUrbWNjwBZ+C7/4DeOt
U8SLc/abFgzzwxK0luMfJ5RPPJ6ishfh5ZWvjL4a6HHrN6U8XWX2q4kO0tEeuE46fWqSQ69
ovhbW/DlhdQPp+toi3amMEkDkAHtW/oXj34gaFo1jpiy6bdNp8XlWd3dWSyz2yY6I56VfMg
TS6Hn/ia+l8PeI9Y0W1uJpYrC5lt0aQ/MwUkAnHfivWLH4WeFLjUvCGk6n4v1WLUvE9gbq2
jit0KowXcdzHtzwMc+teYz6Lc6i89zdOZ7i4kZ5XIwWZjyfzJNbOo+N/GFprnhfWlhs2uvD
MDWlhujIUqRj5xnnii7JWhc1L4c6QngHW9X8O+LrzU9Y0LVU028jktxFC7tIE+TnOBuHJ9D
XRRfCnwP8A8JhF8N7/AMd6mfG8tt5/lx2o+zI23cFJPP615vF4p8Sr4e1/QALZIvEF4NQum
VDvSUMHBQ545Arrz8X/AIjPYbBZ6SNUjg+zjW/sY+1iPpgOe9HNpdlJrsUx4I8HaF8LoPGP
jDxRqljcvfXOnvbWcSyiWWNmUBSei/Lkk1tx/DnwNpE3hPwx4w8Ua1F4l8SxJcQNYwq1vEr
dEJI5PUZrzK+vPEOr+CNP8HXjxz6dZXEl3F8gEhkfO4sx5PU12Gl/FT4i+G9G0/SIprG5Ng
NttdXdms00SdlVj2pKV9UD0ZbuPhZY6ndeOvDvhbVr668UeGrpVgsZSuLu3O35hgZ3DJz9B
61auPg/pa+Mrjw0fF9xHFomljUteuPLDi2OM+XGB1OAxOenFcBbeLvFVj8Tbn4h2d/HDrty
5MzLF+7fIwQV9OKg8OeNvFPhbx1e+KLHUFn1DUWYXqXKb4rlWOSrD0yasSkuh2vgfT9P1a1
+IieAvG+qxaBaaSlwwntkV7s7WLI/90ZHUdQa4XwfDd67q9vplve21lLcjiW7k8uNeM/M3a
upsvGOtRat4hvNO0nSdLTX7MWVzb2lvsiWMAjKLngnPJrCttE0uzhYs6l9uMH1oFJpnV+Jf
Cd/4a0Fr278XaBfNvVBa2N350pB78DoMVJ8JpBd6d8S7SR2MMnhud2jPcqCR+Vcja2mlgls
DzG4xjpWxpV3qXhxNXXQpYFOq2j2dyJkDAxMOQPQ0NtolOzubafDTVvG03wo0u88Y6hPFqm
jvdyfadrCzhj2kpEABknOOc1t2lv4Cg/Z++J9p4F1zUr+yilhWaLUIdksUquq7wwxuU4yBg
Yrz1vGHjfT5vDM1rfRW0nhmFrfT5Y4cERnGUf+8DgcGtvVvib468R+HNT0O503Rbey1cL9p
a2shEzkEHcSOpyB1qOZPQ0Ule7Rt6V8EPBkPjC38Hr491Ua1qOlDU4VFovlxAjne2eRnoBz
71x0/wAOtEtPCOjePPB/i+/u7m316PTLtprdYxHIXwJIgewOOD1zU8fxA8Zw+O4PGiRae2q
2WnDS0HknYYgMcjPX3rm9J8T+JrPw4fCggszph1JNX5T5/OVtw5z0z2qkHNEv/FnTtR0P40
a1Z32sXGszFYpJLydAjuWQHovAx0re0n4Xjx14M0HVPAuo3Vxez3wsdatpSv8AoQIz5oxzt
47+tcx4x1288TeI73xPrv2cXk6qHW3XavyrtHH0rK8LeMfE3geDWJfD+pJajVoGt51xnC46
j0YZ60Sbvyii0m2zvrH4a+ENbk8aaR8PNY1LU/Efh/5reG42FNQUYD7MDIO7IH4V1ng/4W+
BtA+LPhnwt4q1I6rrt3YSXd7prwq0EEhUEIT1B5J/CvLvgnrHhTwT4m1Dx54j1/ybnS4HWy
0yMsZb6Vl744289z/KsXRviB4nsvidcfEtHiuNanldsXALIN/GMZ6AYA+lZyagrlxl3PRz8
OtI1218Q3fwq8QX2r6lpOorbyadPEqERM20uvfCk456hTU9/wDBjSrrxdrlleeOroaX4XsU
udcvREGMUrAsYolHXCjkmvPfBvifxN4G8YXXirQbyCG9vBIs0cibo2DtuPHsTkVoeDPFPiz
wn4l1DX9Ovo72bVS39oW97H5kV4CSSGB+p/OiNOPxWJc1sbT/AA20mZfCPi/4eeONSuNB1T
VU01p7iDyrqzm/vDHBHFdVr3gK38efGCHwTcfE+91e+0sym/H2JII7WFFBATorSMeGP1Jrl
PEfxC8aavf6AYbDTNJsNGuRd22n2FsIoBIP4iByTya5qfX/ABPYfEa7+ItleJZ61cytLL5a
Dy23cMpU9VI7VTkrApRSO61v4b+HbdtCl0PxNPAt5qkem3FhNf291OEc4EyGI4xnqD0qz4j
+FfgzyvHul6F4u1efXPCFsbuaO7hQQyKFztBHOe2ffpXnesfEfxVqVxpckGnaHpcOnXgvYo
dOsUhV5h/G2OW+mcVLb/ELxG2u+KtWuTZm78U2zW2oFosKVIx8gB4NXd2JXKa3xI0jUtM8J
/D6Z9duNQt77SzPFbNGsUdryMhQvU88k811vwb8P6r4w+DHxD8L6Z5bXd40HkLI21Q+Ryx9
BiuP1LUde8V6PoVhqRtfsuiW32a1aJMM0fH3vU8VHper+IvDHhrXNG0eZILbVQnnSAESIVI
IKkHg5HWgFK0rlzUPCXgrw38V9L+Hd74x1NrhmEGpXq26pFbzsBtVA3LLk8k+tWdW+Et94S
0TxL4i8a6tcaXDpF8tppKxRgnU5NwKMM/wng/gfSuW8T+INV+Jev6HaeLpdMsLq3KQS66UM
UhiHUyMOGI7cda3fjh8QIfG3iLSvDuhai954e8PRLDBO5J+1ygANKc9emB+PrQCatc9f+IX
hDwB4w+Mek6HrniLWLTxRrGlQC1itIFaGIqpw0hPXPPAx09687svht4e8M+DJvEnxN8ZXml
2o1OXS4INNgErSOjFdxJz6E47Ckb4+fESRPtEUeiw3EcAgiuFsFMsYAxlWPI/lXNeEfid4p
8O2d5pcttp3iKxvLj7W9rq8AnRJjyZFz0JPNAudN3O4s/gpH/wsS+0C78Vyx6Sukf2xZ6kk
Iy8R7SLnjHesXQPBngbVYfEXil/HF43gzQYohcX0dptuJpn/hVDnC5xg981Sf4kePJPEmq+
JZmtJ7rUtPOmNE0W2KC3P8Mag8Yyai+C+rReFL7XdPv/ABbYaHbXsIAtdXsvtNldt2EmORj
2qlewk4nTt8KNJ1iPwTL4P8YXN7a+KZ51E15bCLyYo1LE7R1bt6E1WvfAngvVfD/iO/8Ah7
40v9Y1DwwpfULe7t1jWWNTh2iYYxgA4znOKPil8WoCPBNl4N8Q2d7q/hySSebUNPtPs9qGY
Y8uNP7oAxXOa98aPFXiLw5e6ItjoeiwakuNQm020EM1567z70rsb5UjrYfg7HqWo2GqW3ie
4/4QW40htUl1gwqGhK9YWHTd/hV7wX8NbOx8EW2up4r1az/4SuN0V7Q2yGC03fKX81gTnjO
w+1eSW3jvxLa/DK7+HUN6g0O5m81wPv8AJyUB7KSOlavhr4h6xoWh22kX2naR4gsbFi9jFq
1r532Nj1KH8BweKr1FdW0MrX7C58H+JdR0KS+hv/sMhVbm3bKSrjIYY9iK9J/4QXwHaaD4S
1Dxd471LTbnxNGTb21taLJhyQM7uygkD1ryDV9Sn1a9vNRvGjNzcsXYRIEXJ9FXgD2Fe3al
8Xv+Ea8FeBNO8PW+ga/d2Vi32pLu1E32WUEBSrdVbHXFQtboqLSWpy7/AA91PwfL8RtVOus
934NVBHiENHepKFIDgn5flYZxWGvgPSPEGp+Cdb8U+LLizfxss8ks6QLst5VYKigf3TkD2p
tr8W/GWiazrmu3yafrH/CQnF/Z38IeCYDgDb2AHFc34x8ceIfiCbG6vbWx0uy0SIx2drp0P
kxQZOTgdc5A/Kh2NFOL0Onl+CWp6Dosl14rv5NO1a61QaVpFlsBF227DSsT0QDnI610x+DP
gyXxHf8AgbSfiLczeObKJpXtZLLbauyruMYbrnpz7153rvjfxf41/sjV9e1HEuh26xWZT5d
u3nefViQMn2Fdpb/HTxvqen3CDR9DTWJoDbvrcdmFvGBGM7vXHesZuFtTSEveaRJofgLwto
3h7wv4h8e+ObrRtR1mcPp1ra2nnp8rgZc+mSB+NdZ468CaN4n+MHj/AFLVfEdzpNjodhbXj
ywwCTzAY1ydpx+AHc1x3hn4ieMfDnhiDRDYaTqttZyF7KXVLMTyWpPJKE9Kq6t8QPGGpXni
e9uYLHf4mtVs7wJEQFRRgFeeDxWsIxtojOpVTdmaE3whtL/xB4DuPAniy+bTfE5kaO6vrcJ
PamLDM4C/UYrofif4W1CbQRr7eMb68fRHEJstRNqvnqTgzRLCx5J67hnFeb2/jXxbaaf4Z0
6xubey/wCEaleWymjT58uAGD9mHHSujvfEGp+JNKOnJ4X8P6XHNJ51zNp9mI5Lh+uWY8jJ5
wOK0UTFyTVhmiSNe2KQzIW3AA+9dfp5020eSFcu5C9BwCPWsWwhayt44cKvqFHFb9nKoVY4
NKlkQvy5Tqf8K2qU04JMiEtdD279nmTd8OtViVy0cOu3qJ7DeGx+bGimfs6SRSfD3WnhGEP
iC9x9dy5/XNFcrWpqeJ/tjeFtebxBpPjSKFDokNolg8nmDcJmd2A29cY715Lp3wm+JMmuf8
I1Z6ZBLqQ05NV8tblcGBvunPqfSvpf9pHxp4BRrf4eePIdWgtrmKLU4bzTVR2Vldl2FW7HF
ePRfH3w0PirrHiODS7+306Xw8NDsQCDMGUEK7c4HJ/SlJJrUqM4o57wn8LfFEnjDUtC8SeB
4NYgWzjmu3Oorb/YA/zIVmztWTjBU561y4+G/iTxB4q1s6PoVj4e03TroWkr3V+q2tvIOBH
5zE72PtnrW/8AD3xn4d0zwD4k8AePI9Rj0fXHScajp5DTQSKcjIJ+Zc4OPrW34L+Kvg7QPA
eoeAptX1mws4dUa8sNVt7KGeWaM8bZEkyFJ9RUxtayKnJdTmLD4YfEa+8Rax4ai0aManosK
z3UMlwigRt911YnDAjnINJf/CHxtp/jfwrpWs6NBfrrrk2yWd8hS5C8unmDhSB1rq4PjLpD
av48nnm1m9i1nRRpWnzXQjMwwDguUCgDntms/Q/ixoGiWPwohuba9MvhCeeS9xGCJFkGAE5
5qVFXVjRzvE8m11TD4s1eH+zItJMNzJG1pA5ZICpIKAnrgjrXuvj74earq/iDwRpngHQIY5
ZvDcV7ePEFhiDbmzJI54HHc14Zrt5HrXjHWdVswy297dSzxh/vBWYsAffmvpCT9oLwxeaRY
+DNV0m9ufCsujJp9/5KiK5jnX+ONgfmXGODiqk1ezFBtRujw+6v106eSykmiuLqFijtC4dG
YHHDdx7130Pwi+LNxbNd2/hR/KMIuEH2iPMqkZ+QZyxx2FeSanYWdtq8v9kTz3FgJP3Es6b
JGXtuGTg19X+L/Enw58L/ABO8PeI/EeteJLfWdH0e1lh0+0ANtdKY8qB/d56+tYRpQOlVpq
Op5l4I8JePfE/h99U0TSEmtFumtJJJp0iMTj728N0Ax1PetzSfAXxH17QRq9jpNulrM5jt1
uLpI3uCCVJRW5IyPauf1Xx6PFPwi1rQLK3u7HUNU8Qyaq8cPyxLC2TsyO+SDXVxeNvAuseF
fB0vjS18QQ634RVUt001wIroKRgtnoeBnoa6VZKxxzs5XZy+neA/iFc+I9V8JW2kRDUNMw1
5I06rBbhhuXdIeOQayl8N6rYeE/GGoal4btdWlsb2LSTffbg0dpKzAbo1X77HcoDZxXoj/F
Lwj4j1Xx7pmsafq8XhjxZJDKLu0AW5t2SNVIIzyCUHt7VydjrOgaJ8LPFHgXSotUuEvtZgv
7GadBuaGNkOJOeGwnQVN0Toael/Bv4p2Quom0K1M1tEJvJW9jaSVPVFzk+nOOayPGvhrxf4
b0qx1PX9MFpZXjeXFIkySDeBna20nBrtpvi1odv8Y9c8dPY6nHYX2gjS4k2AOsoAHTOMZyc
152/ifTrv9n+w8B77qXWbfVXvSXUlBGwIGG7HnOKipbls2OKdxngfTNc8S6jd2/hfSm1C5g
i86RFdVIX15PNdRrug/EXw5LpB1LTFnGsyeVaC0mWbMuP9WdvRh/Q1T+E2u2vgw+JZdTW4R
tR0yS0gMMZYiQ5x06dRzWj4a+IqeGPAHgjS4dPubrVvD+rSX06uv7uSN1YEBs9fn/Ss6aio
3NKi1Neb4ZfE2yt7i9u9KtXEMBubgJeIxhAGSGGeDjtXEW+uT388VpaQvNPdOscUMY5djwA
K9QtfHHwy0XWPF2s6LH4lm1HxXayLMt3gxQSMDwoznGT74HSvIPC19c+EvFWka/Fafa202d
ZjG38YHUfXB4rZJIwPQb74afFOzgnuDpVrJHbQtcTBL2MtCoGSGGcg47Vwx0Px1q3hVfFse
mxRaIiNNHLdXUcRmVepRWOW/CvSV+Ivwq0jxJ4p8S6ZH4ok1XxLZSxzw3DBoYHdSMKM5xk9
c8Vj6D408E6f8GZfC+u3134mb+z5IrfS7nSkBtLhv4knzkKDj34p7jViprvw08T6F4H8N+K
rG3l1K41oIstsiqGt3fHlKvOW3ZPI6d6yvEPh7x/4c0WTUNU0WN7eJ1iuGtbiOdrZ26LKqE
lOfWtS2+KFppcHwnuY4bu+m8KQyRajBKpAfcANyEnBYDODVvxt8StA1Hw5rtroHibULyXXJ
wzWA0eC0VY94YrLIBukIxwQc0wujHvPh58TNJtkurzw0vztEkPlzo7ytJ90KAcnHf0qPxl8
Ofib4b8P3Wv6lpdu9pbLm6NndLM9sD3dF5ArT1/4lS3/AMb/AA9490GyvrnTtIt4oDZ3P7v
cQCH2jJHc4Na2p+NfA2iaZ41v/CNp4jvta8YQvFcQ6kQILTeDuxjk4ycdaVwbV7nFeJvD3i
fWNZ8GeH/D/gaLTtU1HSluVEF0JBdj/nu5zhMeldPc/DjUfB3wF8V6j4u0G2/t2G+gSxvI5
BMGRmUfIynoTxjrVq1+L2k6Z428Kaqmk3kmnWXh4aHqGYwso7l4jn/Cqsni/wCHnhv4Yap4
a8HXfiDU5ptUg1KBNWjG0bXVigPbgd+prRJhzRWhyEngb4iaZoEmrXmhslvBCJ54BPG1xDH
/AH2iB3BeeuKonQPHl54Cu/GsOiGLQLdTKbqSRULoP4lUnLD6etet+J/iz4f1GLVNf03X9S
tb7ULP7OulR6Pbh0YptZXuWBLJ+uK4Dxl4k8F/ED4Z6PHc6jrOj+J9A042MOnQRbrS6I/iJ
/hB9evQU7ME42O38afCzxFqereHm8EeHbaK2bRIrmcNOkT3ExBL7VJyzAbenHNeTyaokIaC
dHgmQlXjI5BHBHtXdzfFjRG+NHgnxep1B9O0TRksbiIJh/NAYNtGcEHK815vqdpLqHiC/wB
YtFPlXF69zGrjsX3AGhJkSabPR4PhP8UNSs7K8s9BhC3aho4J7uNJdpHDlCcgVwdxqGoW+s
PocyxpfRXBtim8bN+dpGenWvYv+FofDe58caD8QtctPEsXiLTrZbSSztiv2YAA/P1yfpxmv
BvEHlat4m1XVrcSJHeXUlxGGGGCsxIz781Hs7alcyeh1x8LeOP+EsufB0egTx64sH2pohIm
PKxnfvzt2475qPw78NfiXrNvaX+laIbi3vN4t7iS4jVH2nBGSeDnoO9dLqHxvjT4KS6OLB1
8cy2o0l9U28tZgk/f65wcY9651/iNpb+GPhNpdpcXkUnhWYy6hGFKq3zggjH3jgH86drIce
V6WKfhPwxq+teMtX0TxD4Ou720sQYtQkW7WzbT3z97zHOzd2wc5BrV0zwjq0HxS1/TL/4W2
81vHosl3b6c9+oSOELhbhZckSNxk47131t8YvCt9rXjzTpribTdN8QXaXdpqT6al3sIRVKy
Qvww+T9as+CPFMHiv4m67/Z+o6hqNjpvhS6topr2KOEsSOfLjRRsTjheSKnzG3bQ8m8LeEI
5/hDP4r1f4fadM8ccxsNRv9V+yrdAg7mMROZSn8O3HPrWNqHhfU7TwP4LtbLwVd/2x4gLXE
F8tz5pvB2jSMH5AAQTnmvTfBXj3who3whXw5rc+reJD9hkhTRb2xie3hmbPzRy/eRR6dam0
b4raJ4fb4YXS6dcz/8ACM2tzZ6hGychZQg3xE9cbfaoUk3YLoq/DD4bapYfGHTPD3xH8Pwe
Td2E9xFbSSrKGKgYB2n5WB7GsHV/BPjPwhaDWte0N7DSJ7ho4pPNSQIckqrBSdpx2PpW/wC
Gde+H/gn42ReMtN8Q65qunXUNy1wb23zJbySHKqv97vk+wrHsvFFhL8A9b8Fzy3bard60dQ
iMilk8onPUng+1WS2ilo9vrHirXU0zw7Zm/vhG0giVlBIA561H4o8GePfDMWl6n4l8NyW2l
3V5FAZN6OEZnHyOFJ2k+9dJ+ztH5HxjBnEmP7NuOUPONuTj39Kjv/Hfw/8ADnwx1fwr4V1D
X9dudc1GO6um1eMZtFSQMQDnlvlxkdaasCsSfEz4eal4g+O914Z8AeHoI47axtriUREQwW4
ZAS7MeBk1x+vfC7x54bn0r+1NHjP9qXf2K1aK5jlWaTqACp4BAPJ4r0OX40+DtQ8d+LX1Gw
1OLw14m06CxeeABbqBkTaSPbms+Xxr8PNO0HwLoPhxtbks/Dmvf2hM2oIGkliKkFht46n7t
VdDukczqHgD4o+F9Dv9avfDE0Onacc3GZkZo1zgttBJ2+/Sk03wr4/8QeH01nTtBJtrlGlg
jluY45blV6mONiGf8BXSxfEfSj4n+K9/cPfva+LbR4NOLRlmRsEAMCflHIrdHxe8MXmm6Bq
Nzq974cv9Hskt2sodGgumkdR96KZxlM+mKykrXdyvda1RwF58JddvvgY3xLSWRnWRnaxwuB
bgkGTOc7sjG3Gak0z4LePh4JJ/4V3c3GtahKssF097GgtIAN3+r3ZBb/a9MVSl+KVo3wrbS
PNun1seJBrHlsgEbx7i20kcdxxjFeoab8VfhUfiV/ws6TWPFC6reWnkT6Sqbra3OwKSPVeO
B6nNXzIHDS6PH9A8D+O/E/h6+1fTNIii0yyLxyXN1OkCu6Z3IhY/MeCOK9Gufh7rHib4P/D
a68F+GbeXVLqKd727QpDv5G0OzEZJ5x9K56Txp4E8S/Caz8F+L/7d0+40a4uLmxn0wKUm3l
iqyKfqOeoqm/xB0p/Dfwq0pZ7+FvCly0mobVIWRSykFMH5sAEc4qiE0UkmvtMvrrRtVsBBq
Vs5imhk6xsOoNQ2uk2HiLxxomjX6lba8uo4pfLO07SecHtXTavrvwz8U+K/HviPUZNW+3X8
ol0UxKUXO0D94PqO/auY8M3CaV4v0XWL8O1vZ3Uc0pQZOAecCtE2kZ21PTtc+CnwyvIvG+k
+GNP8SaLqnha2e4F/fSF7S52qW2rkcjjGRXGTeBL6L4dJq8vwkvor9rGGWS/bUALQQlhiVR
nPnN025wBzinfFX4o+MfF+ta7p+k+JNRj8KXj4is2QRfuyoGxsDOM54zUHxK8ZDxW3giDRr
2/TTtG0+G3urVgUQSqw3kLnDZUDn2qEjS6udbpXhbQJPEfxIttS8AR6C2meG0u7exnn8828
u0kyqwJ6+nauW8G/CnxveeCpfENx4BfXP7VtxHpcZv0haIsf9eyZBI9P1rsNT+JPha78Y+P
dXi+3CDXfDsWl2u+AhvOVCp3c8DPeltvH3w/1i48G+KfE8niPSde8NQJbfZdNANvcIvQ9fl
9T60WHdHG6J4Olsfg/8Sk8R6EreJ9EvLa2iIG94XZ1BVSpOc57Zrmb3wH450bVNL0W90Bo9
V1cbrWyWVGmcHuVByg/3sV6vpvxr0fw7qvxC1zR7Z7u81vU4rzTobq3yjou0Nv5+VsA4PqM
1lS/ELwfo/xwtfitpDatdJdxt/alldgl7ZmXDeS5PzL6L+VCQXi9zk/iH8MPGWheFLW9m8D
3FhDpEAk1PVHvY5RM7MAAFU4GMgYxn1qnpvwa+Kmp+Gkaw8M7obmIXMbNcxoZkxn5QTknHa
ul1fxz8K9M+H3jjQPC/iDxJqt94mCyq+pxjy428wMV4PYD71OsfiTo178WfAHiWO41E6T4f
02O3uo1VspKu7cVGcNnI/Kiw/devU424tTB8DftsvhGWOddUFs2tGcAAgHMBjznPvjtSeAt
N8U+JLqXSfC2mJd3qp5jAuq7V6ZyxArS8SeNdF1b4Xa34Ut3nF/P4jfVIi0WFaIl8ZPr83S
sn4aR6Bp3jC21Pxjf3dtpNsfMaO1Rma5YYxGcEcZ61jOCk0mVGTWx2tz8P/iVY6pBo97oQG
ozQvcw2v2uIu8a/eZRu5rndO0Txl4j0ZtW0rS1+wrciy8+adIQZmOAnzEZOa3/AIg+ONGm+
KumfETwN4j1m/v4Jv3kF/AscdvEuNkcQHbGc5rP+MfxIsfFjaPo/gbTH0nRLI/bJI44/KMt
45yzYHoen1raOmhno9yhZeHNaupb/wAEW/gq9m8aWMzXF7cTTqkdrAq9BztIPXJ/Ck0XUL5
kUvBKkQON4Q7SRxw2MGvXfiJ4u1HSfg1pVleabb2fjzxXYxw6hcxcS/ZEGF3HsSMD8689sN
X8Z3vhe08N3epPcaPalfJtjGqqpA4IOM1REktkb2nMbhE2DeV5POSa6C3ub03EEcG6FUI++
e1c/b2dzHBHBHH5rM3Vewrat9Ou3ukiUomCAwZua6HK6MrHsn7NSSR/DPWFm/1n/CQ3+7/v
sUUfs1hx8NNYEjB3HiG/BYHIPzjpRXKzoPJf2ovC2jeJPiXpkt54zsdDuLXSleSG8ic74PN
bc6Fc7mB/g4zXypZrYw3s8aMbuJGOyUIQWXPDY7ZHNfo949RJvEqWcluNKiubRRJ4jgubZZ
bMKWOxklyWjJ9BXh/w5t9Dsvha8fgST+2deTWZv7SuLS4treeWMOQjN54IMTLgkL61nNXRc
ZJPm7Hy1qFzbSW5Eb5z09qxY2hJYlhheOa+uDrOg6PpXxp1rTtG0G2u4havBZlorqITYAcp
gYb5ssQOM1aiuPAWt+PPhL4r8YWujWl1qWizPNiNEt5btSoi81RwOSxGfp2qYqyLqNSkmfL
FndwQNGroQCO61U1m5tppE8rJ544r608ePqH/AAp7Xj8YE8Nf2wl/E3h86YYzIE3jONnO3b
nr+NbE3h3TbX43z/E+STRB4FPh7ykuFnh2mXysY8vruz7UlHW5c6nNDlPk/wCG3huLxp8Q9
H8LS3r2S6hN5RnRQxTgnoetTX9lZ6J421TRZ5vtKWF1Jb+YVwX2sRnHbpWz8BriCL9oTw1d
TSxwwfa3Yu7BVUFTjr06ivbfiSNLuPhnrt18I/7PWVNTuH8RJPsN/I28ncjN1j6nC9vxqZw
TuFOdkj58urrSJCyxL5ZHQ9qgv9XuNWvoLnWdTmv5kRYked9xVB0XnsK+jNB8Q+AtU8AWHx
n1qG1/4STw5YvpsmlCJAl3cniKQr34Oenc+lS+EItSv/g3pus/Dzwz4a1nWdQv5X8RHUkiz
ApOcAMRtT+QFZqnZaM251ueOaFrGk2dowY72BOCO1XpNVGtXcOlaVa+bf3REMERAXzGbgDm
vebqbSNA+K3xFmtdN0eMQeEbe4tbby4zA0wViQo6Nk46da5xPGEup+G/g34zvhpieIpNWa0
u5EijjxAQwwVAwowBgnoa2UNNWcrfNK7PHbO5k8Naxf6Frlv9k1C0k8qeFiDscdRxWwdc0p
5h0VgeR3r2HT/EFr4g+L/xIktv7Bl8a6dm08Oi8VFhkjByW3dHfk8n27VnePvGEXgp/h94j
8V2eiTeOYZnTWbXTlR0e1bIIfbkbuQR757VLhpuUzwzXvElpcXapGuEXjBPBqvZ6rp+wMqp
vJ67sV7N47/4Vx4K0a20fw5PDfW3jXUUv7252qxsrAsD5QI+51I9cZr0y40ERa7d6TceE/C
sXwgGmkpqSmMSg7M7g2d27NZyoXWrLU1HY+e7DW9Oay8ma4jXB5HGRV5NQ0toSFZWUfxAda
67RfBLeLvhZ8N5vBtjbaidO1qQ6nKGjWRYBJwZM4JGAODnrXCfF2fT5fjVrh0zyzpaXEaE2
gwm0KocLjjsRxTjTUeopyu9CpqGt6XHbnyvm54b+gq9caPbj4Op8Rm1F1Dan9gW0KDB4J3b
s+xr6U08XyeNPD0eh2fhP/hWDWa7ZJDF5wm29Bnndnj881xXhV/h9/wrlrHx80TacnjS5aG
AMPLWQu3lmRR/yz6+3StVFLUy9T590JdW8Yas2leHtI/tG88ppTGhUfIv3jk06Oys18EN4o
PiHTkuFvPsjaRv/wBJAHV8dMV7v4L1Lxdon7T2sw+J20lbG80yU2c1msa25iTmMIR068g8m
uRv9btl+A0XxEl0DSDro8VmaZI7VAHRWIKbcfdI7dM81WgWVjye48QWYtwUjXgZAyPmrqF8
IXM+u6NpvhW907xVqOp2RvPIsZBm2x95Xz0Ir0fxyfh74U+H+tfEfw5a2d1qXjeJI9PsniR
l04lf3zKvYg5PQc4FdZ4duNN8O/HDwNDp1lptpb6h4S/0iYRImHDFt24Ywx6E9waSGkj56t
/EKRTNbOPJliYqydSpBwRVmbxBpcpxLOGY8B14zXr/AIP1fWNb8E65rXgC08OSfEW41iQ6g
L5Y0xbhiq7FbgDaB09Setahj8GzfG3UdNtxoia1qXhdobqOIp9nF+c5Cn7obGOlUl1JcU2e
ER6pYYBUiVQflNMlv9MlkBLpGw5POB9K7rxd4auPB37N2i+G9ZhsrfxM+rPNJFBKkkvlYbk
sueKofCK28P8AjTSNY+F/iUQ2dzfsLvT9SKL5kToQWTdwcEZ4ro5nbYy5Ve1zmFvdJlQLlW
PpmsmbULCB7llWMBm4HoK3/i5rum6p44/svwzYwW2i6LELCB4Iwn2hl4ZyRyckcH2r074e2
Gp23wg0a9+GXh7Q9e1+5vWXXV1MxtJFH6AORhfpTlLYShvqeV+DPDNp4u0fxbqrag1oPD9g
b0BYwwlPPyk546da53T/ABFa/Z+X5+8eeBX0fYWvw70n4hfFWzH2eLw/PokP9o29hKqhZSD
50cRz16cDpXN+O4dIbx74DuNujP8ACMyw+UbBVBjOOBc/xcn1460lN3LlTi9jxHUddsXHmp
kEg4B78V12v+BJND1TwjbN4ltIY/Elh9ua5vP3Udmo5OTk7u+McmvbPFkF23hfx9D8QrTwr
F4LFpJ/wjr6eYvOEgz5W3b82fu/j7VBp1rpeq/En4Vrqcdnf2a+E5lZZtjxhgB1B4zScm0E
YRSPlS6uo59T+wW8sd4XnEMUyZCyZbaGAPIB4PNdX4o+F/i7wr460TwrqlpBLqOtqhtDbOX
RstggnHBHf61leBtKTUvjroel7FEf9rZ2tgIFWTOPTGBX1K/xO8MajP418Sa15M2rfD+8uR
oxOAXSRfLQAfxYYYzWUrtWLjFJczPnLxb4R1b4deJhoHiFrVboQrODA5dGRs4wSB3BqLTNX
WwuZJ7O9mspXQo7wuULKeqnHY19HSw+F/GPxW+HPi/xQlvdS6l4cYwxXLKIGvEIZQ3bPzvw
fQVneMD4iHwM8VSeO9P8M2PiBL+DyItMMRkWDzE2htmTwM/gOaxldq0QSR4Zb6xpEDg+UhV
VxnP9KU6to8sUuCm8DkEY4r034teLZR8UNA8FaD4b0K+026jsbmcJHGj3Tg52NN0C8Yx+dd
N8RrO3OveAte1aa00jS5daSKbQbuG2LQIBjIki+/GMdCcDdRGCj6kpa6ni9tf6S5QssQXjI
qzdX2lrFv2xAH0r1mfwXN4auPjF4k1zSLC10O9t2/sSbMbI5IOPKA6HkDgCvNvgBa6Pe/ES
5Gupa3F9DYu+mW98wEMtyOgbPB/+vWglBXsc9a6w2m3v23Q9VlsrooU8y3fa209V47Gqege
Ez4q1qXSrfWdO0najTPd6lN5cQx2z3JJr3Pxzb+IW+AGt6h458L6Bo3iP+0IVUaYI9/lbhy
20kj8+nWvD/h94Kf4hfECw0i7cQ6SjefeyysFVYlPIye54H40BGOpueL/g1q3gXwjF4r1fx
ZoN1YSuEtltJHdrlj2T5cHjmuW03VNJaMNKyEkYyOtet/Hvwzr2p+ItO1a/l0qD4c6A8FrB
Z2l8jSeSWVWfyx3P6AV3njVNDn0DXDD4ZW+8HjSgbK5hayS1i+T5Xik4kDg9U5JqWkUldXR
88i/0ndkSpgdOelcne3ttLqcn71CEJwAetfUei6vp2kan8HdGg0HQnttf08rqUs1pG0h+UY
+YjjnOfWuTvLvQ/EXw4+KWiah4f0jTbHw5qiJZPZWwilSMT7Sd45b5c5+tJq7uXGKVzyC68
LaYPCv/AAki+LtGa3KcWwci5M/eHy8Zzjnd0qlp8ulrZngiU5BFfUWt6d4XjsntdJ8FLqXg
VtK3LNBFZx2v+rz5hnY+asoPbrkV8oLouqaf4Qt/Fc4gXTLq5e1tQ8mJZSvUhe6jIyfWsqs
G9jWmrJnYweFLKf4Ua342e9dW0y9gtBbqgYP5hAyW7YzUPw58LD4i+K5NBivRp3k2slyZDF
5mdgzjHGM+tdd4B8XXnhf9nPxlq1gLKTUhqtt5EV3Gsu3OAZAjcEjse1er6VNY3Xxx8PeIl
FpbXereDpZL37PtVGm9SBwDj+Qq6ceVIicE5Hy74Wt7bWvEFzp9xrVhpEFtHJNLd3cm1Aqd
gOpJPQVbt9es2Rl85WUEgMPun3Fe6+EtPul+Efhd/hv4Q8Ma4txO/wDwkcuq+UZUO/kNvIw
vXB7YHFaS2Gn237UniEWHghNRtv7KtkjbTooXFhIy4MqxsQjY78HpW6ehm6fY8J0g2WvS3z
y6pY6bbWkDTmW6fG/HRFA5Yk+lRWOoWf8Ay2REUck+tevXvhmCx1L42W15qWn65dw6TDJb3
S20UZjcrkhVUbVcDg7a82+CEMp+J9tLP4Xl8Sw20Lym1jMe5TjAcK5CsR1ANO5nypsjTVdK
Yb3hjfB+81NvbzS7qIgBI3Bz8mBXu0Oh6FaftCXI1/U7bWNQbQvtOmWktrBC8c+4jymVf3b
SgcjP41wfxtMsnhPQjqmiPYa4krgzT3Ns108JB+WSKEAKAcbadxOKWxxi+E42+Fd34/N4qR
2t+tj9l8rhyRnduz/SuH1vXbRtPNvbFQWHzla+hPhLH4Hn+Ab23xFuWXSf+EijcqDgeZj5N
+OdmetU4tMhl/acMHj3R9ETTfskj+H4bFIxZ3A/5Z4PRnOBnf3NI15YydmfLlv9nklBwGJ7
DtXouiQ2NjpqtdXKKGUsUXiu8+NNoD4K0iXV/C1zpmuJessV3di0hmkhxyjRwH7oPRsfjW7
+zzYLqGlamh8OObiadYk1xY4JxYgDndFKfu++DVXI5dD50kvbY3zmPDFmJGewrobe+s3it7
SKWNnZgnzkKoJOMknpXqPg/Q/CvjDxB4u+EfiPU9P+0Ram13p2uW8KRb9jEyJx/Cy7uM4Ha
up8H6h4G8U/FHxMumaDaSLoFh9l0C2it4i05Th5VV8K8jHkbs8VNrspRstzw7Uv7K0LXLjT
4tVstTWLANxa5MZbGSAT6dM02a+sCY5kkRXUh1KHBU+tfQUujaVcfGT4eDWvCS6dqU8cy33
28WqvdoBlWlhhO1CDnkjn8Kym8aQzfB/xX4gfwh4aa+8Pa2INMT7Am2JDIVyV6scdzn1oWx
PL1PG5vEUuo6guoarqk1/cABPNnkLsAOg9hXS6fr9nMqRh8fQ8flXrclj4du/j3oksun6TA
2teFzK0SxIkLXJBC4B4DdPSuP1LwlqXgv8AZ/h07xJplrYeI7nWDJGjOjTGL1yCTinzMHHz
CyuYTsWC5ZUOAcCtNDaiRUSaXeG/1vcVzejWrJaqJlGfQN7da34xFE4bAQsflBNaK6VzNJH
tv7OIZfh1rSsAGHiG+BCjA++KKT9nBg3w51pgGUHxBfcP94fMvWisjQ8Y/bG8K67eeI9A8S
6fptzNpyWYs7i4Q/KJGlOxMZzk59K+Zb7Q9a8NanJpWu2Fzpd/FjzLeYFHAIyMj3BzX3j+0
1bG+8DeGdOSaaFrvxHZxCWE4dM7uV9/SvEtV+FXhlfGPxH8S+OvEHiDVdF8LzQw4icS3ly7
op+ZscAbh2AxUy2NIJbs8DvvC2s2Xha08Sz2M0ej30jRQXRI2SuM5A5zxz2rK0fR9Y8Sa1a
aHo1tLf39y+yC3VuWPXAyeK+nPHuieDtZ8AfBfw9p2sXejeFtQuLore6hGFliU7cFxwuc8b
unepvB3w3074f/ALTHgqPR7LUzp10tz5eoXdzDPDebUPzRNGMDrkqeamOug2oykmeCLprWt
09jq0LR3tszRSRyNkxsDgg/iKzdS0fUZ7K4n060nuLOxXzblogSkCk4DN2GScV7P8U/htov
gPQn1jW7rUNS8R+Ir6V7I2TAWNsrSHAeTHzNg9Mj9K6fU/hH4M0TRl8Ba141uLG4ubRb+e8
fVYo4hclCUU2uNzJ2zmsYU5Kdwk1ax8v6IFk1OBG+6Tzziu/TS7V5wxAVcfMwNdx4V+Ffw3
tfDvw81fxPda5Ld+KrmW08mxkQRq6ttVgSM7enTPWtvWfhn4IttF+I9ho+s6zLrvg9fOM1w
VWB1POzaOTgcZ4yamtTlKXumlNqKszzD+yNN2JGgDA9RmrkHhyPYy20jpFKPnEchXcPcDrX
cD4aaLbfFH4b+G0vtRNr4m00Xly7sN6OVJwnHAzjg5rl72V9H8RarpcMxkjsbmWBXcDLBWI
z9eK4qlOpBXudEZw2aMKXSbe1eQSsZAoxl3JI9qpax4Q8RwXejA6JcbdaUtpwTDG6x/dAPv
8ArXpfh/w14SuPhrrPxF+IUurjTI7pbK2h0ojzCx6s2fcivQ/Enw/03x54s+HlnZeIb2x0P
SfDD34ueIblkWQbcHojdMnsBXbRUuT3jmqJKbsfKR03VdI2z6ppN3ZI0jIslxEybnU/MoJ7
it2x0DUvGN7JbeG9MlvJ7aA3MwVslUXqxya9a8bfDzTvH2reHr/S/HMtxqV/fJp9xZXurRa
g8UWDiWNo8DovK4612HhPQPh34Tl+KGi+C7nXJtc0bQri3vGv0HlSMFb5oyBkc8Y79q05Wx
K254fYeHbqx0rT7/UtNmtLTUFLWs0iYjnC8Ng1JrVlD/ZiRf2g6xhs+T5pKfgK9KtPhbceK
b/4Z6HP4s1R9MufDzapOs8gf7Oo25SBcDGS3fOMVJ8LtP8AhLrXxr/svR7jVNX0+3sZm8jV
rdHVplJDN9AvI96mcXsUmr6nn+kabZ21izxXktuzcERSlcjHfFFnYfb7trHS7WS9uNrOUhX
cwUcsxH612Nl8OtI8b+GpdU+F2s6lqM8GsCyurS8RVaKBmx5wAAwACD9Aau2/gvw/br8ULT
wv4j1gw+HrKOKaZZlUXcwyZFOF+4CMYB7GhU2kS2nscTZ6JZXcSM0mEHSPcQAe/wCNWF8L6
AgdTLIf9gnNZNoZItLWYE5C8Zr19PAfgTS9R8JeF/Ees66fEfiaNJ4pbJAYIwf4Tx9ee3Wp
s29B6JXseXN4asiQ0cjMFB6scimJoFibdlZ/kyTtLHb+XY1X+IE3/CK/EDXfDllcyvBp9w0
MckrZYqAD82K9Zuvh/wDDm08S+GPDWs+Mdbg1jxHZpLaRQwKyI7Djc2OhPQe3JFVGLuS3c8
mm0PS1t9skqMF6DJIX6Vn2Ph7U/EWtrpWh2txqV1sYpHG/zbQMnqegFehJ8P8ARvDnh/XPE
fxP8SX1tpOnaq2kxDSog8lxIpwX5Hyj2rs/h/8AD0eD/jVaNpGryanpGu+Hbi70+4uF8uWP
IAw/pjcOa0jFrcJWbsfP+n2Fr5j7pjFICVO1sHPcHFag0rSUA2xgSZyHz3rofGPwy07wLJ4
a8JvqN9e+M9eeMvecLp8QZgPlJGXI9c/lmu4Pwu+Hd34vvfhfp+va+vjKxs/tBvZUBtHbaD
jGM45FdKkrWOV022eVS2lnuaSS4BYdCxzmsa5jd/PmtLSecwLvleBSxjXOMnHIFdXrHgexs
fCHw61Vr68e78Tai1jeIrgogDhcpxkHr1rrvBvw/tNF+OnjPSdL8YahZPoIWOzs4Z4UutQ3
qCVzJ8hxn09KJTvsWqbR5ZDF9lma11CCS3kUBmjmQq4yM5wfUVWhtNQvtQuLbw/a3dxcOGc
x2gYyFQOSQvOK9O0T4Rtrt74v8T+MdQ1uKDTL/wCyx2l1cwxXc7HH+slkOwcEYxweMVY0L4
cQ6L8U76Dwn4+vYrOXQJtQjns5YpJ4SAQ0ErLle3UUr3YKGtjxWw0i6msZNSW0m+xJOLeS4
2nYJDzsJ9fat+HQLb7MGK7Bn7ueDW7rvhybSvhH8P8AWH1y8uE1Xz5TZvtWGJs8sMDLMSer
ZNZenyWl7r2l6Zq+o/2bp89wsc10R/qUJ5atYtdTOUXF2RUbR9PCIsszlQDhSxIB+narMWi
25dHt7hhtGAAxBUegr07WPhBYXXxC8L6D4emvYtG1aWVTrhvIrqK5RF3HYE+43Xg1S8X+Bv
DWheGNT1vQdfMdzpdwIjaXOoW9z9rTOCyeWcqwPVSOKI1Eh+ytqmeOa1pRi1rbbSkSKgGUJ
DA96t6fpFlHGxuZS8jckE/ePXn1rL+3Rtem6uJZUMj/ADuOSBnk/lXrviDwX8NNM+EcXjuz
8ReIvPv5hb6baXkccRupfYYJ2dea86opVZPldkdUUlFX3OJ/sW0dEf7RIqKcohc/KfUelQv
pVgWPzvI7HLM7k7vrmvW4vhZ4B03xP4e8BeJvGmsxeL9WgScraW6m3XcCQgJGR0PPPSsvwh
8M/C+seJfF+k3er3eo6ppGovZWWjw3kdrPdRqeX3OME+wraFOMVYyabbueYfYrQSBTIgYHj
nmrA0u1uTIs0pfaMDLk4+ma9W0DTPB0H7Oni867YX9pqlrrDWTM8aNPbz79sKb8fd6Bj9cV
asvhR8OLLxxpPw51Pxlrg8X30CXMhggU25DIW2qSOOAeeelNrUfLY80TTitnHHJqMssCYIV
pCQuPY8VUGlT3807adYT3ZtozM5t4y3lIOrHHQD1rsbP4Zf8ACXaFrEHgvVby78RaRrJ0+6
sZSu37OZNgnGMHjqfoa04/BVjoF18T9P8ACXjzWEPh/R1F9JGUCXUrbt8R4zsGMdc5J9KBc
muh5fZpBezlpbhpR33yFsn3zU+radOtnhU8uNyFRFPLnsP1r074l6Z4B0j4QeAdR0RZ7fUb
q0DQsluifa143tMRzuB6fWvI4oBrGt6fbarqUmn2NxOkcs+f9SpIBb8BTtoCWtjA1bw/rlj
DNc6lo99Z20UwtnaeJlUSEZCc98c1pW3hTxXDpN+9zoupRWGnhJLoSqypAHA2FgemQRiva/
iP4Md/Fnw+02DWde1DQJr9bO21d9Uhu4ZFABBjRR8j5z97PSi60+/tvht8ZtAh1O5v7ka9b
WS3l3JumlBkVRvb8uBUtXRtGmpL3TwExNM8YWdxt+7hz8v09KiupIobaW1jkkMkh/eEucN9
fWveNa+AnhvRtMvdMbxXLb+ILKzNz9quby2W3kl2b/J8nd5q56BqxtF+Fnw5Fh4Dn8S+Ite
W/wDF0bCO2tIUZVcEDcWPRc9sE1goSvc6E48p4vHaXbWhs0uZjA3Ji8w7Py6VoXmq399b6f
aajc77bTIvJtogoVY1zk8DuTzmvYbH4WeGvDNt4u8Q+PvEV9B4e0HVG0uH+z4g09w+eCc5C
8H/AOvU9v8AAfw9qPxC0a2tPEl/ceGfEGkzapZStGqXCeXj5HB4xyPenyyegKcI6I8LkljY
jZIRjnk8Gi8kv5I4/KWVGxgOhIyP8K9I0P4faDP8FNa8eNNPJf2WqJZRRhh5YXOCSPX8ay4
bcTz29vbhPMuGSJC/CqWOM/QU3FpmbnBvY5TRfDPiXVr2PTNJWea6vM7LWBzulP0B5qOO21
ixv54Li4uLe8t38iRVkZXBHBB57dK+sfAXgr4d+Efjnpvh6PxJqd740sLZp54pLYfZWLJnC
HqpAPB5rgtB+Eukaros3jXxfql27axqk6QRW15BbeUiyNmRmmIDn/ZWq5ZMiLtqzxq2ku9P
kZJ3YI3395PzfX1rfs7jS7krIlw0EoyBtfYfoCK9M8NfCzQNX8a+KPD+oeJ/7XXSAn2C306
4hjn1FHGQyu528dCB3FT+E/Cvw6034bfEufxLZ6rZXek3JtpDcwJJc2SbgIwpHy7iSMkcYN
OMZLcibUtlY88TTbOaUzibMuc7txLZ9c9c1PNpcSW7Xckm47sM7NuJ+uea6DxB4M8H+D/BX
h/UdR8V6q2r6/ZiezsFgUqXLAZZv4VwceuauD4X6ZdfHu4+HR1rUo7KHSlvzNlTIzmLeR0x
jJxWmuxCps811fRr/wD4R0a19huF0ieUwLdDiJ5P7vXrXNa9bQ20NlH9okkZI9ww5O3Pp6V
9M6D8Nbz4gfs+eDdJt9QTTrCDUri7v5uC7Iu4ZRB95uvFeSeH/Afgrxd4u8TXcWu6za+DPD
VsZ7m5miU3UoBxhUAwuSOM80JNbjcOb4Tm/CujalrFpd37WF3qMNumZZsNJ5SerHsK6aLS7
c2crW8ksOUIYoxAxjuBXS+DtM0248G/EbWfAniTW7PQLKCJIoZdiPdK2NyyjHPU9McVyEl/
c2+hysnDBDj34qjNrscLFp/m6iLKyjZ55H8tBESGdieAPrWnd6BrOjXU9tdaTfWV5aSLFKA
hDRSNyFJHRj6V6/onw8+HfhvVfAr+MPEerweKNceK+tobSBZLYJv4DnrzjqOldJc6Mq+Ofi
h8Qbvx9qHhmPSdV+zzm2hWYSQ4A+VG/wCWmcbT2ot1NORpWZ8+fYNSkurua7ttQE1oQlzK6
vugJPAcnlc+9a9lpVnNbtuufkbkruIDV2H9l6Z/wraw1y48Y663h3XPE0lpdA7Q00YDFJnO
Ms/HIJwOa1NS+EkPg3TfFWveIdWuV0SyMcehTwlc6m0gzH1HTnnHTBoJcddDjk0TS2kQNO5
cHAbcePpW1b6LAZEle4mudmAGeQsR7AnNegf8Kg0HT7WwsNW8Rzwate2ouGvWvLaK3gZlyq
GFm8xh2yK8u0PWEju5LaVt32eQxvJFkqcHGc+/amiJLU7mz+zQwD7Pnf0G71rStUQTiScHC
8kEZqtbTadNEphQiRhkSNyP8/Sr1rp8N0+xrthv6ggjNZ1pSsrCSPV/gRP9k8LeJLa0cLBH
4guSqsuSu6OJiM/VjRVD9n5SnhXxUjDBTxLdrwc8BIgOaK1S0LOC/a88VeINM8QeE9F0+4R
LJVGp7GjBPnxyYRs+2eleWeFviP8AEa28S6p4sg1WI3esYF8kturQzlVwpKdOBxxXtX7T/w
ANPFXjLxL4d1jRY7JbC1t2tJ57u7SBY3Z9wzu7fTua8Y0/4c+P9P8AFV94LfTYkvdPgF1cz
tcBbaOEjIkMh4x/ga5azlb3DSmk9yt4o+J3ji+vdHv9YutPvpNEeSS1iksY/LXeMMpXGCMD
HNc7f/HTx9deI9G1ezmsdLbRFdLC0srVY4IN4w5CdMkV0178O/GK+LdGsGsNH1eO/Vru0c3
yizv0T78YlyOecY4PNZPxj8AXPg+HS7hfBEHhayuHYoW1Vbye4YgEjg8Rr0HHfkmlScre9u
TJLdGY3xL8YSeEL/whd6jDfaPfytO9rcxLJ5bMdxMZPKcknjpQvxv+IL6Mul/b7O4eO3NpH
fz2Ub3ccOMbBKRuxivTPg14Qj8XfA/4gRW2l2FzrPmRR2dxdBFMPAJPmN90YzzXCa18EPG+
neMNF8Lx6faNqOsqz2c0Vypt5woy2JOmQKtN3FKmuhh6d448WXMfhfS/t0f2bw5cG405TEC
Y3JyST/Fz610V3428Yre+KJm1CASeJ4/L1MmBf3oAxx/d/Cuc0jwT4mGla94jS2gaw8OXQs
70+cN4lLbQFX+LmvffhT8HvFsHxC0PWPF+i6a+lXETvJZTzpJMqlDtZoj2zj6VlV53USWxv
BJL3ji/C3xW+I+maLZaTa6jYyrYxmK0ubi0SWeCP+6rnnFUodIu7mWa8umeaedzLM5X7zMS
SfzpfD3grxb4iS81m0i07T9Je+lt7aW+ukthcSBj8kWevp6Uajrl94ea40nULeWyv7VzHND
J95WA6GvOrxrN26HTT9nFakuh+NvGXga9m0HwvcxSRXzB5bS5gWaMH+8Fboen5Vf8QeMfib
/a+leKZ9YVdU06E20MscCqDE3LI64wwPvVjwx8KviTql3b64LCwX7fF51p596iNOuM4Udc9
Ppmqlr4e8ceKLe+lEdnpdnY3Jsp7rUrlbeMT5x5YJ6tnjiu+kpRhZnPUtzFDUPEPjfxVb2E
ubLTYrCcXMEemWiWyLL/AM9CFHJ612Wo/EX4q39pcWl5e2KW95bNb3RisUDTqRglj1JwazN
K8D/EG4u9Y0Sx0mOO+0XY91HLOqjYwyroScFSMnOadrfhz4iaHrWiWD2cN/JrmUsGsplmjm
YckbhwMDnPTFWnJEuxWi1Lx6L/AMO38Grpbz+Hrf7JYPHEFKxcZVv7w4Gc+lWz4n8XRfECP
xXZWWi2d/BavalbWzCJIr/eZ1HVj61saz4F+I2h6RqesahbWBtNMh865kgvEfZjkjA53D0q
npnw7+K97At9D4ejaO5gFxCzXca+apGQAM5Jx296T5hJRTuc34ObxZ4B1O+1HwtdfZ7i+iM
UqlNysCScgeoJ4NT+GLXxToFnrel2spittbULfvOgZpOT3PIJzzWr4c0j4g+Ira6u9H8OtM
LO6NpMkkiRtHKOoYEggDuav6V4U+J/iCwub6DTbe1ijna2T7VdLEZ3U4Ijz94ZB570NzasL
TW5i3PhyCLT1hErK+CSuMqfSrEXxX+Ifh7TbTSLO9t9lidtvLc2qSTIn90Me1S6j4b+Imnn
xBbT2tnLNoECXN/BHcK7rEy7lZR/EMA9PSqfhDw74ym8SeFNX1Hwvp+t2WupLJY6Zd3ghed
FQsXIIyoA5GfUURUriep574hnu/Ems3+t6o6vf3r+bM6oFBbucDp0r2vx18brrSrvw+PA7a
RqccGlRxm4ubQSS2c/Q7GOCOBz2rlv+FU6lqPwbvPiLaXCRXv2uZl0sTL5UcCuQQGPJcYwF
6niuV1L4ZfESx8Oz6lLokKmGD7XNZpcxm7iixne0IO4DvW8SddiTwr8U/G3h+bUomuLPWLb
U5zc3NpqUInjeUnJcA9DVm9+Jfj+bxZL4slvoRfGzfT44zABFBA33lROg+tdD4o8IHUfCPw
nsvB2hW7a5rdhLLIUIja4KhSSzH0rkfFfgP4jeHfCP9uaxoapYrKLdzFcJLJFITgKyqSVye
PxFaq3UhxkZMnjnxTqfg6z8G3uoRXen2Dh7MzRhprdgcjZJ94Y/lXcf8LW+KV9oR0+TVIAX
h+zvfpaIty6YwV8zGen41JP4G1638BPu+HWkReJ4bNZLoJqW66jthgiYWwOQ+Opz+Fcd4WG
pa9qtloWmmOe9vn8uBHfaC3ue1NJbkyTT3Oj8LeOfHPg7QYtE0ySzubSCYzW6X9qs7W7n+J
C3T1qtovi7xTpOvaprlzY6Vrd/qE63Mk2pWazOsq/dZTwVx7elaOveBPiF4e8N6nruo2Nkb
XTGC3kcF0kksIzgMVU5A+vNTaZ8N/ivq2l2WqWHhhfLugDCss8ccpU/wAZVjkL71Xui5ZtX
RkW/j7xza6prl/ey2Wrxa5Ist9ZaharNbysowvyHpgdMVpfD34gxP8AEPX9a8Xz6do8L6JN
YW0VtbCGFCQdqBVHc9zmqun+DPiN4gF4dM8Mi5SyvDYXDLKgEcynDA5PQdz0rlNZ8KeJ7S2
s9Sv9JRINTvX0+1cTIRJOrFSuAeBkdelEuXoNc6dyq3i/VtX8N6F4b1SSH+z9DDJaKseGG4
85PfpV3Tbq4s9ZtdR02SEz2r+ZGJo1kXOO6twRW14N8BeII/iBrfhrxL4Nsr6DTYBJqRub4
WwslI3KyzjhSfoazrTwt4m8TeN/EKeH9O0jTrHSiPtM8V6BYWq4AX96eGJ/U0lIbg3qjR8S
fEDxrf3ukXr6jBpg0aQz2MOnW6wJFIRywVeCTnmqWu+PfEnjDQbqzvNM0iyhmkE91PaaekM
t246FmH9MU6z+GPxDv/HKeGRYW899Lam+gdLlTbzwf30k6H0q/wCLPCHi3wZ4Sj1HWtPtVs
JyYY57a4SdVkHVWKng8H8jWCvN66I0a5FoecBMgRrAG2nOD/F7GvVL/wCKvjvWfDi+G7vTd
Dax+ym3jU2CloUIx8h/hOO4rzvwjo3iHxnrJ0/w5Y/ablEMsjPIsccSDqzMxwBXV6V4S8ba
l46m8KaTY29/qVnCHne3uUeGJD0Yyg7cfjW8YwirIzalKx1Om/F34k6bYabbn+yry705BFB
f3VkslxsHRN55H4VlaN4+8a6Dfahe2a6SLy+u5L0zTWMckkMz/eZGIytSat4C+I2hTadHqu
hxxvql0LO023MbiaXBPBB6YB5q5P8ACT4nizuryXTLFjZyBJ7dL6Mywg/xOAcKuOck9Oafu
k8kjlJdT8U3fhrV9BuNRWa01m9+33u5BuknBzuDdRzium0340/EPS7S2jibSbm601fJiv7m
yV7gRgYCF+uKp6t4E8daN4q0fw02lxXd/q8fnWZs5hLHKo6nf0AHc1meKfhd8SfDEKXmoab
bz2FxcLA1zZXKTxxSM20LIQfl5IGTx71EvIvV7mf4Y8XeL/C3jLUvFuh3UcGoap5n2jCZjc
uck7fY9PSotK1rxN4a07xFBBJE8XiOFob8zrvaRSSSQexyTzXoPi34MeLvDXiPQdF8PldYm
1a2aSPzHjiKyqu6RMZ6AdD3rkvEHw4+I+j6bp+o6xpsEVrf3K2kbfao2CSnokhBwmeetIOV
rYoXHifVPE+l6FpGreQLHQYzBZJFHsKqcZ3Hv0q1HcS6ff2mpWBiFzauJIhMiupYdMqeCPa
rdn4Q8TLqd/8ADceCXl8bq4unuJbkLFa2wXOVIO05z1Jrl9B/tPWvFVv4dt/s4vZZvs8Zkm
VYy+cY39Oo61LY+V30Ow1rxn441u60eaeexs49HuPtdpa2VmkcKS93Kjqay7/xR4tGj+IrS
5mi2a/dpf3jrCA7SqwZSpH3eQKvw+GfGMt54ntWs4bZvDAJ1F7iYRrH7KT94ntjrmlm+H/x
In0FdVbSYGV7X7bHZG6j+1tF/f8AJzuIxz06UP4S1GXXYyrz4t+NtZs5tOk0zRLjU7qEWsu
rf2ehu3jAxgv6479af/bXjLyPC11cR2x/4RNT9g/dY2gkH5sfe5HeqvgzwP4tvfCk/jSC2t
YNL+fZNd3SQGbaMsIwxBYj2rpdN8DfEnxbpOl6hpGkxf2XqWTBNJeRx+aR1GCcg+1ZtO2hV
re6ipo/xG+Iuna7rerbbG5tdbn+03lje2yyW8snHzBD0PHaiT4m+P73x7ZeLzqFvDf6fGbe
2gihC28UR6oE9D3qTxB4C+JOleFNQ17UtA+zWOl/LdK1whljUHG/YDnb7+lOuvBnibUNS8O
eGdA8Fm01abSv7TeWS9R3vYyc7+u1QOgXriqSa3M2mzV1vxb4p8ZaRHpVxZ2Gl6Ukvnvb6Z
bCCOWT+84HU1hzaEI7aNY1KuoyGHY9sVavrDxF4PurbT/Etv8AYby5hE6QiRWIXOPmwTg57
da6bS5Re2iBrZHfbkc9a5KlRqRUY6EkPxZ+KVn9naKHSWvIIvK+2yWCmaRAMAM/WuV0PxZ4
z0LT5NKbTtK1qyW5N3Fb6pZrcJbysclkz93k/SurnsIJbhjJeiAgDCf0qm9sZLmZLKXyowB
ksOSe9YrES2NVST3MnRfFHjPRNWvtWGlaLe3l/cC6aW609GMMgGAY8Y2ADsMVlXOu+N7yw8
UW15LDcDxRIsmoO0XzMVII2/3QMCuxFk+wTSXafgO30qBysgJgViB0O3GamWJaEqavZHEeI
5PFfiu20SDWVjUaJbC1tvKTbtQHIz6muyl+KPxSTQpLVrnTjMbY2v8AaD2afaViIxgSdc4p
72UrogmPkRsDjaOv4Vl3q2oLFZnntrb55CRjcfTHcVpSrynJCnBR6nIJ488eeHNA0LTbe/W
0g0W5e5sXjX59z9dx/iB9KvaF8SvF58f3njK3g061vb6Pyb6GK1C294p6+YnQk9zXP6rcSa
xqq7YtuWwkeOleo6L4YsYPD8cckDLcsucnjB+lei7xWpilfUpWviTxbcJ4ghtrTTrO018KL
y3tbQJGAoAGwD7tUbnQ5ptNkh3YbaUBIrXmttR0iePyU8xSTtCj0FXbfXlngS1u4I4pc5Mn
+I7ipTTQ2mc7H8V/HvhLwzpOm239l3iWLlLW5vbJZpoAD91WPQVTbxB4u8QeHfENjfraNbe
J7pby8IgwfNUggp6dBUnijTrWX7Fa28glZpyx28cH0rvtL07T49IjE5+SMD92R/WtG0rCd9
7nltza+JrjwHa+CZIoG0e0uTeRjZiTzCCCd3cYJqxr99418S+F9F8MapcvNpui5+zKFwc9M
se+BwPSvUpoNIcKixvHGxzx1xVe4iRMrHAHhxyW6g+vvVW3Juzjh8QvHcGkpbzabpF5fW1v
9jg1S505JLqGPGAoc+g6ZziqNpfSf8IXp3hTTrV4V89ru/lON1zMTx0/hUdAe9dmtnE8W2d
zKxbIUDAHpVqDS7NG8xtiICPlC4P401G6uCZBpiraxKlzbFSoz0yOlbkUkUsmbdSigjc0n9
B/jURkVo2SCASKeBu9PY1Yi8kTQx3GEbqygZ2j61XL7okd38A0ih8M+K47NpJIh4lu/mcc5
2RZ/Wim/s8jb4S8VqQRjxPe8f8AAY6KxuOxyn7YXim1t/DuheDTFN9qubhNREi42bIyVKn3
yc1zFt8etLPjq+v4tM1GDSNT0aDTJpYgn2iCSMNiRAcqR83Q1b/a+sZLjxj4XmRN4FjKuP8
AtoP8a8l0TT7JLaN5mLkAcVyYmt7NKx0Uqbnc6Dxb4y8J69r3hq11+98U6r4a0qYz3L3QiS
SZyB8qIgARTjnnmsb43+NfAPxBv7XWvDd5rwvoQltHZXkaJbW9uq9IwpyCTgnJq5qOi6RfW
wimv47SMtgFu1Y+neGfAGlagsmtasbyKPL7YuMmopV3OLbQVIOLSudD8MPF/hTQfht4n8G+
KdL1S9t9fkQO2nFUaNAOoJ7gjOOa6af4oWGk+Ifh9a+EfDuoy+HfCLSHdqDr9puN6lW9hgE
/jTIrnwelmjaHZJEsiAmV+WX8K8/8eSQxWVq1lcurNIQ7A4BFRDEpz5Cp05Nc62O91rxL4V
0rwV4h0LwHYavLc+IdSj1O6k1TYFtyrh9q7fvDIxzXWxfE34ayfEbTfiXqGjeIU8TRWotJY
IZF+zDCbdwGeevTj1r568NPPNrERmd5IwC2N2a9Ct7ddQu0tra0Lu3U4+7RisS6MrG2HoSr
K7Z1vhP4l6dH4FsvDOqT63o8ml3Us8V1pltDMLmN3LBXWQHaRnqK8z+IE914l8Vahr265lS
6wI5LsL5rKowC2wAA+wFenXttpOgaPHawwbrxjmRxgj/61cteSWsxAlVZW6hcYrz/AK7Kb0
2OmngXJ8z2L5+Ieky+NPhrr0VtqDWvhKy8m8iVMMz4Odgzgg8c+1avhr4rWdzpetaLfvrWk
Wk2sz6naX1hDFLKVkct5UiyAjv19q5zRdKt715oTiPdwMjpzxXqum+APD+n6Movb3ZMQGKx
qCT9a7qWIcjlxFFwm7vRnCT/ABBjkbx6PK1yc+IdOTTrGe6ZHlXaCN0hXaAOegB4pfDvxMX
wt4f+HNlFoN5cz+GHnF2HACukqlT5Zz1HbNdLdaBobJGkMFyhd9qsoyOvf0q3ceHdCt5Wit
lmE4GWkkIAx9K29sZKn5nHaj40+G2g+D/HWl+FtM8TG78UwMXl1Bg8ccjZ4AzkAZPPNd94s
1LwHoGvfDjXfFV/4gttS0jSIbi1h0/5oLjj7rjqDkfiOvSua1LwtpU9qkahJZGPzFTyRWDq
GganPf23269e/wDLjEUP2iQuI1HRRnp9Kr22hPIyHWPiNHrXw28c6bbW19p+reItZ+3wiIY
VIsr8rOD1+X9as2Hizwhrvw48MaD4+0rxB/aHhd99m+lyhEuuR98noeP/AK9bum+FLaeFRL
cxwsg+7tHB9qtp4ShJbAEjqfvYpqbdrENLqczf/EeZP2hn+ImlaZdtol9axWV7Y3CjdLEEC
uMZwTxkUwfE0yftD6f48vdMuYPD2kW72djYQoN0URQqMDIAJPWuon8M/Z9vk2olduVz91az
LjQbZ123CeW+csCK6owbZlzWOHfxnDB8H38IWtndnVI/EP8AbMMrIBEyeYW2nnOeRXoPiL4
uaRqsF74gg1fWtP1W7sfs/wDZMGnW+Ek24ObhlLFDzx6VmPYafaXBV7EOoGA+M5pg0GxlLH
yQWfnLDHFbKl3JdQh0D4n+HrDVPhfeTW2oBfC1jcW18Fizud1AGznkZzXK6L41g0r4a+MPD
00d3capqutR6rYl0LR4SUPhsng/LXWJ4b093eEwiAg/xDg/Snv4PtUb90isW4ycFapU0J1W
nY1NV+MFlri3WtwXviaw1W4thD/ZdukAt0k24LeaVLlD3WvJPA+/wp480bxLqFhLPbafcCe
WOLG5hzwB+Negp4YSMnLCGTOAOKfJ4fSUHzwrKD1XkgetJwQuZ7nPnx1aJF8VidPvd/jGQP
ZMygiLDZxJk/hxXa2/xN+HmpeKvCnxB19vEln4g0a2S0l0+zUG1bA5fr05PA68Z6Vir4fsp
TiGyeaMchmqM+FreRv30SKv93OM0eyH7Rmbrnj+2vfhV4w8MaWdRgvta199RhdV2KYGcMVY
g8E+lTeF/E/g69+Hvhfwz41l1jTrzwtqRv4J7KATLdc52tk5FaUXhWyhk/eOAo/gI61g3+m
Wov3trNxLOxA24+6D/OuevOFGzkaU+eeiNSy+Kugn4y+JvGNzd+IdJh1V4khgsoYpkmiRQN
syPkHdjt0zVjRvizolt4m8ZwpoN94c0TxHLHLBNpsETzWroAC2xhtIbGSO2aztM8GbZGluY
wsjcDIyv59quyaKtnshUpID94BcmtaVOUlzNClPldkyxY/FrTNM+JUert/wkGqaXbaTNp8L
3gi81nfncFQAIme3NcU/iKzm/Z6X4feTdDVU1Zr7cUzGYzngNng811c2lac+PkYJ0ztANQP
o+lqzGOQ57gjitPZE+0ZxPwf1mz8I+Lbm/wBQ17UNF3Q+UDa2aXSzDdykiP1XFegJ8Tvh9L
468aWa6HfaN4a8SWEdnJc6bGsU6SKDulCDgbsjj29642W0tbeV/LgDzu5AUJms+DToI71mm
Jhy2G+XJFT7NF87PQbr4ieANK0LwHoXh2XXrm18Nax9uml1BFaSRNrA4wevPTtWNdfE7SxP
8WhDZagYfGZJsZdgBj7fPzxx6Vlw2HhYtmd9rnjcV6+9Wmj0CeQxLhYk4xwQ1N0hc7NnSvj
ZY6JN8PbqHRLq8Ph3TptOvo2wvmCQKN0ZHQjHeodS8b+APD3w28T+HvAcHiO6uvFDBp01Zl
KWfzbiVI6msrSdPsZmniigLlGJQFRyK049I0/eXlt0eUDO30o9ncl1Hc1D8XPD0Pxr8MeMp
odS/s3TNDGnzgxfP5u0jKjOMc9a8+m+IOkR/ATX/BTyXX9r6hrf9pW8mPkCbg3XOQ39ad4l
gsp821gFVx99scCvPrvR5IGWdN2FOdx9a5pz5XY3heWp9K+KviNrHh39nXRJtYsYYPH3iOy
/s9bsL/pH2EH77k85IOB9c185XenT2CWE9uxhvMhl2nBVh0NbWi/2j4o8QR3Gt391qMtvGq
Rmdy5VAeAM9vaovEMn2PxdIZY9/lkEAnjGOBUt3VzW152R6b8QPirqfirwFpXh6x0f7Dqsz
Rz63dKoX7a8YATkckcDOfSug1D47+H7tYtYn1rW9C1e0s1tTpllYW8odwuMrO4LIpzyuK8Z
TxZBFaXMjwf6W/3CeQB7Vz1/paCxh1OabM10Wfb1wO1NyXKSoSbfMe1eA/iV4J0j4YyeH/E
F5qGumaCfGhz6bE8KTSE/PHL95MZzVZPHekw+F/hXpscF/G/hS8a5vgI8hgTxs5+Y4OOa5T
wNoVjJpxv7tlBl4Ut/DiuxbRLE8hSzEjGRx9a2jB8tzKdTllyon1D4h6Pe3HxfaO31HHjKJ
Y9PDRcKQMfOM/L+Fblj8VfD9p8RfD/iQW2oxw6b4Y/seVREN6z9Qw55Ge9Y6aRGz7TIgP8A
DxzWhH4Xs9jYQvIeWd1rGo3FhB3ZwehL4Ym8F6t/bFtql54xuLoPaXjSMYokJyc5PcZ4x1r
qNEhYWg+2OwC424bH4Vpf2MsCMkBUnqQQMUnk2USR+e2dp/CvLq1FKVjqhGy1LIS3LfvIo9
hOR8xLVXmkZvOEFuNuAFOP1qWMaXK5DloYpD1Hb6Uk8+mwTmEySSxInBI61hGLLvqPitRK8
RWSMeVHklu59KsK+qLFvhkVoxyVMYGKt2S6XcAtgYCggjr+VPcrLERNciCMA4AGWrTlioam
au5aGHdS3RgDlznOP3i8DPXBrz/xD4haeb+zrdU+zQHlwOWb61uavqM93qLWFnfGRFJACjo
T1rLXTs6sLOFUmOcFyOhz1r0MNSjFKb3Mqrcnyk/g7SBe3H9oyjbHCeA/Un2r0yKOGVi8lw
uduAgPIHtTtPtLCytorSWIqUAHmIOGPvV5IrGYsDbqC33ZscjHp7Vrzc0nchq2xjahZeekc
kd5taPJGOqjHWqMWk6DdWMQ1CWUSDkyx5B6+tdGws7YTD7O0koU4kyCDWFqF+bfw8BBEsU8
wMahh1zURbtYq/utHFWWiyXOvTS2N+ZoIHPlK/YV1MWoxiRX14NFEpxiPgsBWtonhtdM0aK
S8aNWlO47DyakuLWzuY1Wd4poyc+XKuSMd/SrqO7SQmrIhXUtGuoitjOuTwjMRux6f/XqBi
tze+SqSlAMl0bjioLrRNBldZLRfsjgdFJI/GqJvtZ0tF+yxfbrRTwVAIP4VonqSktzp4rSN
F2qCinl5JOSc+npSTXFlYwubYGaQdA/JNc1F4wF7+6vbM25B5BBA+lb9rbrNCZ4ryNsjKR7
ckD69qtSsmiXtYfBd6i7hJbJhH12twKt23mzXG5IVWLIJDEGmB76WNIrlV2BjjcTkVNF9kS
QeZcF2HG2PkUJtoEjuP2fzG/hnxcyYCHxPeY/75ioo/Z+RB4X8WhQVX/hJ7zA/wCARUUWGc
L+10ZYdc8JzwT+XI1vOpBHUBlP9a8GjvpIbaIybZDgHgYBr3b9sAuNY8HbVBHlXHJ7cpXzT
d3c0ke2NvkiXH1rhxMFJo6aErNnY6H4B+IPxKt5p/DWivNaRNsNzPKsMQYfwhj1P0rlNb+G
Pjrwx4x0zw14n0x9JutUnWK3nlYSQvkgZDrkHGeR1r3TVNG8T/EL9mDwdbfC24ed9JZhq+m
Wswjmkl7P1G7Bycd8+1a8sWt+HPgh4B8PfEuQv4rk8SW02nQTzb7i3hEg+8RyMLkd+oranT
UY2RFRuU9TwzXobrwL4y1DwhqF3Bd3WnSeS80OQjHAPGee9ZXiPU4ryxhZ50LxtnYD7V7hf
WfhLxh8fPiX8Nte0+0t9X1a6ZtG1d0Pm29wI1wmf7p64+tXdE8LeAYvjf4Z+E66Dpusf2NY
TPrN5JECbq52ZKknqFzx3FT7BKXMtDR1FyOLPnvw3P5l5nzRGpHzNnpXpVl4w0zRLYR2koe
b+KVjnn2rrzrHg8/A668YJ8M9AW60bxB/Z0EKIyxyRl8Zkwctx2Jxmulg8E+Erv49eJLKHw
TY3kDeF4dQt9JxtjNwwzhf7pJGMjFZ18P7WWrLoVHBHkTeI4b1jKbgSSMdzEnp9KsaFa6h4
p1a50/RpLUTw27XEjXEojUIvXk9T7V1HxI0W3X4HWniXW/h/a+A/EkGoraRWdudhuYMcsRk
k49f8a4f4OaNoviLxVrsGr2KXsUGjXM8ayEgK6qSG4IrljhEpWO/65KcbId4b8RK+qxZn27
XBZlxkYNe0jxPam0WaRRJLncSSAR6VQ+Gvg7wtpXw88J38WgTa/NryvJqEkWlG+LkHHliTc
PIx+teUeJrltP8RazZaYLiKyt7mSOFLj76L2U4J5HTrXdCkoLQ8nEVXOR6XqPxDEbIQ0MeT
jAAFYFt4mudf8SJpemyp9quWIDzSiNAo5LFjwABkmvR5m8LWPxR+H/gqbwDo91D4i0dZbu7
miPmAlSflGcA5U89ea5rw94Z0zTvhnreseFvh9Z+PfEceuT2E9lcgsbS3DsqgD2AHI9c9qF
Rs7kpuxxH/CeW1tfT27SxTC2kZDJE+5WIPVT3Fa8EniHWfBr+LtOurcWMN/Fp2yRiHMjsAO
2MZYV3938OPA3/AAuzTNPbwfZ26x+GTfw6KjBY7m6DH5WOfmIxj9aqah9pPwBE8/w8PgWeX
xTZb9Oy218TIPMAPIzjHoSM1ooJCUn1OG16fV/Bvi+58M67dQSX0QRna3c7DuXPeta18bxr
AsSXKxoODk8n/Gu+8S2vhHxX8cPGvg3VPB0El3FowvRq7SMZhIIxt29lA46elZ/hTw14T0/
wD4LktvDcniMavCZdQng0k3rStjlDLvHkEfTtWqsjGUbnLS+NYDKhFxn/AIFVC58Xacyszy
Avnu2cVohfA3hD4ReK/FI8HLr39neJDZ2UOoZSSNflwjsCSVXJ471Np1/4Z0r4f/DXXX8Aa
NfXnifV5LWZrmMnyY3kPAx1IBAGewrb2rF7NdTh7rxj599DYWA86W4YRxqTyWJwB7fWpbvx
Fd6Dr1zpF7d28l3bkLI0EokTOOmRxxmuqOgeBr341ePPg9c6TZ6fPqH73Q9Q2HzLSbYreWp
/u55x9auaf4J+HWlfGPwf8Jho9pqt7Z2sk2t37bi9zKUyEPPAHX8qz5ne4/ZxOTg8UwS3Qe
a7Qgr/AKtulaaa/BORJGwSOPlgOjn0rSe4+Hx+FGveMB8M7AT+G9aNhDCJ5Ntwm/aDI2ctw
SceuKwPjZpml+GvFum/8I1p/wDZ1nqGmRXjW0ZO2Nznp9f6VSqNA6avdDLjxDYo/wB4sDn5
HY8VZt/EkUw2IERR0A6itjwFp9vJ8FbjxLongS18deJn1A21xZznLW0XQELnpjv75zxWL8e
9PtPDmv8AhePSNCh0L7TpQmntIf4JdxyCe5HTNJ1PIbhpqF74ngjgIN2I5D3X5Saz11iX7C
uoTpObNnKC4CHyyw7buhP412PwZ8Paf4k8DXMU+gI2vXcsgt9S1TTXurMxqOV3AgIfelXVL
Cy/ZTstO1Lw7aXjN4gbSmZJDsWXzSpuFx1PoPSuadSpNW2KUEjgG8QT6xrVj4f0W5D3N/Ks
KNK3AY8Dn0qJxceEfGWp6Lq1zDLqFlIYZHjYlS3tntzXf+LLbwL4W/aE8NeCPDXgeG11B72
yuW1NZmJXPJRYzkAEdT61b8VWnhPxZd/Gi0fwhb2WreHi91DqkcrtPNJjlj2AyPujsazp0I
p80tS72jaO5ws/ib7LaEvdKwPOFbkVSkudXn8GXHjG21GwNvb3QtTbG4/0hmboQnccivRrT
4Y6ff8Aj74V3ej+ETeeGrzTfP1m4RC8DvtPMpJxnOOK4qbwt4al+F3ibVf7JsTLH45jsYLh
UG6K3MwBRT2XHGPSu6VRsxVMw9c1K/8ACmrpY6veWs940KzOkM4kEJYZ2NjgMO4punatqmt
abqWo6fHElpYIJbmeWUIAOyjP3mPYDrXqjfD7wnbfFb4mXWk+DrLXb/RLW3k0nw+R+6kZol
LOE/irz+Dw9aan8K/ifr+veC4dB1uyvbUR2ccbRrYliu5VUn5cgk8+tHPIpU11OVtdft0Y3
Cnc+OVB4zV1J/teJZpUDPzjpXttp4T+GUPxYsvh7L8O7MwX/h9b+S8EknmrJtJ+UZwD7+tc
Zrtt4W1X9ne28aaV4Wg0O+stXbTwYJWcyxgkfOT1JwD9RQp2Hy2OVmj0uKz828ZZHA429Kj
Hhdbv4d6l46sb6KDT9Puks3hYkuzNjkdsc10HwY0DRvGXji6t9ftDfxWlk9xDYGTZ9pkHRe
oz/wDXruNbsPt/7Ps1vrvgNPh5b33iS0jltoSQWhMir5jA9Djj8M05VL7CSfU8Ji1iOysy9
ve4mwcHPb0rZ1C013SPA+heMLu+t5bPWXkjhRGPmKV67h0r3qb4eaBL4m1jwbd/CfT9P8EW
2nGaDxQsmZC2zIcPnk57e1Z3hPwL4R8W/B/4caf4gv8AzfszXc9lp4k8v+1HGfk3noOAfxq
OdlKN02zxTS73TTa+ZOkbyt1YnpWP4z1aO9kisILeOJUAZnTjea9Q8CeGrDWda8fa1q/w/T
+1/DqhbLwbAzRq555POX+vQ81oal4E8OaxrXw017VvA3/CK6jrmotaajoTFtksYUlX2E5Uc
DpjrUVJXVkVTj7x4B4f1OLSNRmmmmCgJgAHk1q3/grxBfeH7zxu0tm2jMhkW4N4nDZx5RGc
+Z/s4r0vVNJ+HviXw38UdM03wHaaHN4VlaS0v4JHeY7Zdrbtxxt4PHYUvxA8JeHvDnhnQPD
GmeADJoF9FaXN34x3O2HdhvIYHavB24PrUKNla5tPR86PnpZYpQIyfbNaut6jEBa2qYK28Q
HA719UeKPA3w/0i31fw9H4GuZtGttO86G+tdIJdH8vcJ/tvmYfnqMY61z403wDott8JLbUf
h1pmr3viW3EV1czlgdpIG7apAZ+c5PapUbocp3eh5H4KGrXvhLUL+FLdbHSwHmknlEf3jgK
ufvMfQVvWPiS2uETf8m3pzxXQan4G8M6V8OviFJa6Snm6T4wh0+0lkdi8duZEBT6YJFelDw
/8N1+MGsfD0fDqwFjHoA1KS7WWQShgg4TJ+T6+vNdMZOKsc04Jyuea2Wr28jK0Xluw/iJrT
fXoQVMtyCQfu5wDUPiI+HdY/Z70Pxto3hq28PX39pvZMtq7MHjGR8xb7xOAarfCHSdN8U+J
dZ07VtPXUZF0qaWyikyczAfLjHelOV90Z8tnoyDVfFVuEkwqjI2/I2OKg8MWl/41u9Uh0m9
tI/7JsnvpROxwY16gYHWtix8D6Xb/CTwePG2ktomp6p4lFvcz3KmOdrbDfLg8hScfmK9Vj0
ybS9a+INhB8Krfw7pVhoVzDp2tWowL2Mpkhj0YkgH1GPeuT2Kvc3V0j5z0bWNZ8Uy3seneQ
sVnA1zNJNKsUcSKO7Hue3rUnhoa14l0HxF4ht723jtNCt1luFlY5cE4AXA55x+demaH4F8M
aZ4J8A2ekfCg+OLXxFEkuq6x5j7oDlcjKn5cZPBwMCotf8AD+keHbf476LoljHpmmQW9mqR
RZxECYySM/XNUqaKi9dTitJ8RwOA891tdlwQmAKi1zxXZWsDsL1nmwFUcd69j0vwD4astZ8
O+ENO+Fba54e1bT1nu/FPmsWidl5IccLjjiuP+Gngfwrfy+I9Ei0iPV9YXUprXT9V1Wxlub
F4UJAG5CAre9L2Ke5Gzvc8ntNV1K10uXXWspltpJPKW58o7N5/h3Yxng8ZrasDdeHb+GTVX
gluruJbgxRybnhDchX/ALrYwcehrtRqukWH7K0ui3/hq1vJ/wDhI30yU+YfLjmywFwnqQAc
DpXN/GDQdN8M/Ez+ztEtVs7RdPtnCRjAZmTJbvya120FZHQL4vt/s3llN2R90cVYj8SWMds
221Khhggtz9RW18E9Lsdf8Iatd698OIdXstMDsl2A73N3L1ESIODjpmvDde1jVD4pvku9I/
saRbgo2nKu37N82BGQecj3qHBXuGx6mPGWmW6ShEwD97LdRWVFrNrqJSW9uPLhjOYo92ce9
dl4w074e2Xjjwt4AfwpBpsuv2dtLc6sZ2TyASSQq9AzYKlvetzVPBui3yeM/Dl18K28LaRo
VnJLp3iMSlTM6rlWLE4YMR7+9JQsO6WxwieJ7K2Afz/M2fd74NU5vFtpIJHuEjYkZ9MGuz0
PTfCGmTfCzR73wNYalc+KrJjeXVw7ZBwPmUZxu9/SsXVdH8E6z8PviLZ2XhiDQ7jwlqAigv
4ZXkmlTzApaQt14J47YFWqfYTu9jlkvtS1bR9S1W2e3i07TgPOkmmWPJPRFz1J9KTSPFlhb
xxhcNL3DdBXrWnfD3wovjrQPB9t8Hf7X8MzW0d1J4mlmcrI5TOSQcdeNp7mvPbO28H+Dvhb
rXi678HWWuX0XimbTraG4Z1SGMMwXcB1G0cL9M1S3FstCBta06/Ty7q5gjB7Mv8AWs+4u7a
zkA0i+YSSfdRTwxHWvRn8E+E7n4zXWnW3h23WG/8AC/8AaVvpwJ2rcsD9wZ68DiuJfwlP4f
8AgBo+ta1o76b4iuNXZA1yjJOIhu4Knt+FDGmOt9a1yG23X1uZ7bHzSKckCt7Sdf0WcRxxO
ttKxxuccYrM8OMkti9ncyBvmIKpyTnrWrL4S0edd88ZWdz8uxiCOOKIvQLq9jpfhFrd9Y2f
jC30yZDbDxHcsCy9SY4Sfwzmisn4T232ez8W26MJhF4gnTco29Ioe3rRV3IJf2w9PuJR4X1
OG8tUMCyxLaMx8+4ZmT/VrjnFfLDx6tbXVxZ6hpt1bvbgNPHLbsphHYtkfKD6mvvP9o6CF/
hzpMzRI0ia7YBXKjcoMoyAeozXkvxH07X7vx58arzSfEJ0y2tdKtDc2wt0l+2L5fC7m5Tvy
PWspxujamrao+bLPVdW0O5F/wCH9XutOm4y9tM0ZOOmcday9W1XX9X1Matqus3d5fKwKzzz
M0intgk5GPavbLP4EaDDJpHhjxD8R49L8ba1ardWWmC1LxJuBKLJJ2JwR+FZFj8F7W28KXX
irx14wTw/bWGsPpN5bramZ96nGYyD8xJ7Y4GSaiKlEckpO5z3w48YReDPFF74z1fT5ta1hY
GSxmnlyIpmGBK2clsCuGuNa1JtYn1eLULiLUJ3aSS4jkKyMW5bkc8123xW8Ft8PPHP/CPxa
mNSsnto7y1uNmwvG443DseK5/wX4hHhHx1o3iOSBZo7S5R5o3QMHjzhxg9flzT6jkrmBHqW
ofZWsPt9wLSSTzGh8w7Gf+8V6E+9ek/D34i3PhS68QXWqJearNq2lPpkTmc7oM/dOTzgeg6
V74nw58P+Fvi94k+M1xbwy+DI9N/tfTxgeXJPKv8Aqwv+9kgf7Qr5kMmoeJ/FMlwFjW/1a8
OFwFUO7cAAdAM05trYqkteUJLrxR4huILe6udR1yaBD5cbM87RoBzgc4AFdB8NvHGneC/EW
q3uo2M11FeafNYhISAVZwQDz2Fe6fDP4deFvBPxeNgPiFHqPiux0+b7ZpYtiirujyQkncqO
SD2rzfwt8AtR8QeHrHxDqOtT2KazPJ9kS109roIu8jfMwICKfx4rPkadzZNLQ4/wjqGuabp
lxaWfiC/tLE/8u8Nw6Ic9cgGugj0+4/swX9zYXAsZH2C7ZT5bN6buhPWtbSPhcND0zxFqXx
F8Wr4c0fSL3+zlntIfPa6m6goP7uDn1rt9Lt/Dmpfss6NBr/iuXS9IHiGVEvY7YySTjewQK
nbOck9BzW0UclSK5tDyHXzLDcWN5Hq14biM7YpRMxaEeinOQKhs7bxLo8i3Vte6ppcOqgnz
t8kS3QPU543fWtD4p+GJPAXjOTw1/aI1KJI0uIbjbsZkcZXcOmetey+INE8J+Ivhh8JrPxR
44Ph2Way8m0jjtjK08j7QPZVBxz71TZFrnlEWlXM80F7J4gu3u7cbYZvPYyIPRWzkCtDUk8
SagGXUPE+o3e+RZWEt0zDcvKtjPUY4rrdJ+CviOLV/E0Or6vMun6FMkMb2MCyT3u5QylVZg
F+VhnJog+EGv3HxCHhs+KY4beXTG1S3upbchtocKY5Ez8rAnmqUokcrOINrrR1ebUhr98dQ
uIhFLcC4YSSJ02s2cke1Q2dtfaPay2dhr97Y2jk74ILhkVieuQDiuq0/wJZ3i6rrcvxK04e
FdJVI7rWVgYqbhusUaZy2OOe+a0bb4PS3/jjw5p1l4yjv9B8R2k11Z6lDBhsxgEqUJ9GHOa
fOg5Wecto6CwNjHqM5spG8xoDKdhf1K5xn3rA1iGe2s4IE1O4MNo2+CPzjtib1X+6fcV2Ok
eFNR1z4ea74otNVfz9M1VNLhs/LGJyzhAS2fl656VL4u+H/AIf8NeKtE8It44Oo+Lp7+2hu
7JbPMECykcgk/MRlfl7g0OSew1CXU5z4deNLbwP42uvFeu6Tea3r32cx2MlzJjyXZcCRtwJ
bjGPaorCLVZvEMvih9auoNXuJGle6ikKyFmOSdw+v5V6FrXwxPiPxR8Rtc8X+PpraHwhcQw
SXK2AKvF5YI2op+XAO0KK0YPg3pUXiLQdKi+KMHl+IbX7RpQayYyz8Z5GcKMY5zUXK5H3PM
5rS7g065sJNZujZXMnnTQGU+XK2c7mHQnPemSXF7rd1Ck+pS3hhQIJLqUttQdFBPYelc/qV
xPH4wfw7qF+qJDem0nnAO0APtLY9K9z8Y/A3R9Q+KWmeHPA2uLY2p01LzUoVjZzbRgcSgsf
maQ9F4xile+xUaTtdvc85hu20aWT+zNVm055B5crW05TzB74PNRZn1G4V9Quri8VR5aPOxf
aPQE9q7G4+A62uv+GY7XxDdm01u9NjIL+3RLm2YKzBtisQysFODn09a1Z/hf4ei0LxJe23x
Lf/AIpW68jUzJp5CRL32c5Zv0zxxWNb2kotIcYxvc4uOPWLbT5NP07xFe2lnIPngguGRD9Q
Dis9tL1QaWultqsw0uGTzltllPliTrv29M+9eg/8KmW48feG/D+neMJZtJ8QaZJqUN89sFd
AuPlK56cisvWPA9vb+Bb3xP4N8fWnie30q5W21JEt2iNuWbaCMnkZNc2HpVIu89i6kr/Cjk
5dP1O61iLV21u5m1KPaI7tpS0iY+7huoxRBYaybjVJH1y8Vr84vG85s3H+/wD3vxrsLf4ca
inxmg+HLeIozJNpw1D7YtucY2btu3d+tcDperXV/rcejxzrFLc3QtleXhQS23J9Mda9W6Ob
kkajPrmmaIuj2nifUrfTgDi2jumVBnrgA1Wg8UQ23wb1D4diwmaS61KO/jvA4whXsR1J967
Dxf8ACbWtN8YaF4UsdUvLzUNUuPIM81i0Noo27iySZIfjPA9KseK/gr/wjPhPWNY03XLue5
0cjzo763SFblc4ZoSGJOPcVLaew+VrVs8ns01+DWG1W01TUm1KNNzXcLuZVQAdWHOAMdeK0
kbVrqyvYm1q7ljv3El0HmY+ew6M/wDeIwOtdN8GoNd1PV/FcmjeIW0Wa20WaWVvs6zedGBy
mCfl6dRXReGPgVrWoeFdH1HUfEU1pca5EJ7aK1sWuIYFIyPPkyNmeBwDRzdxKMtzzHVJfE1
tqVvq6+IL77cI/JS4Nw29Yx0UH09qfZLrlvaxaTe3F5Dpsh+0LbSllidj/GFPBPPWuxh+FV
zN4f1TXfHnjWz8LaXpd++mJK0TT+fOpIO0DHy57/jXovjzwLL4x8f+AvCVj4kit4Lfwqbka
gqGSOVUb7wHoRzSunqiuW6s9zymG0kgnt7yyumtbmMh45oWKMhHcEVFri6tqiztrPiO9vRO
Q8qzXDOHI6EgnGRXRX3gK7j8G6L4g8F+LIvFEWo6iNKZVt2hCzngbd3JXIOT6YNbF58ILC/
u9U8LaR8RVuvHelWpurnSzakRHAyUV/XkDPvT5l0I5ZHkN7qWvT2CeH4dY1O7tWbalkJ3ZW
J7BM8/SqSTeIYZ4dKvLrU7X+y5C8VvKXX7GxxkgH7hP4V9AW3gzwRYeD/hH4gtL8Q+ILy/i
O6OFt+otuG9WJOE2c/XFUfGdnr8l78b9Qt9ct7PRoL+3jvopLMSySghOVfI24BzjvilfW5X
Iup5Vc6rq0F8viJvE2pDVkTYl0LhvNI9N2c44rkr7XfFOq+I4dXuvEd/eanDny7mWdmkh+h
zxXq8nwN1e68VxW48Tq/hKTSv7XHiH7MREsWOQV3feB4xmt34efBzXLTw0mtQ6+1nN4nie3
s500n7S0EBPEkjlv3IYegJANZPVlxjy+9I8LibXFe/Q6vcIuoj/TAJDi6yc/P/AHueea1od
c11PDR8NXWv3r6OOfsZmPle2FPFLrmj6h4W8T3vhjVDE13Yz+Q7ocqTnhh6ggg16nc/ALT7
vxRL4UPxHtx4i/s8X8FiLJsldu7DtnC/rUtNPQ0i1KOp4r/bHiSTTE06fV9VbRmYrHBJNJ5
Bx2AJwe3FQyXmu3MtvJa3Go3C6b88MkbO4tR6g/wD8q9k0HwvPqHw/wDhjB4o8SK+gXuvyQ
HTfsqkROCRgup3MGxj2zXeWngrS7Hxd8Y/DHw9b7fJcaWIE0+OPyxaTlseSu4/MAMHd/hTV
7WK9nFO54Zp41XUNPniudbvHF1KLi4jac4lkH8bDu3v1rYFvqzak2rv4lvmvpE8hrkTt5mz
GNpbqRjjFat78PtJ8L+M9C8Ea58Q4Itcv2WO8SC13xWDsMorOWGSSQOg65rcT4X+I9L/AOE
vuPEurJo+keG22pdtDuGoMRlBGMjqCvrycVsnZHLy9jmrPTHj0wabLrM76ejGRbUuTGG65C
9M89azr+Q6TPHe6TfzWN1CcpNFIUZfoRWr8OdIvviH4s/4RyPUY9Mb7PJctcMm8AL2xmrPi
b4aW914In8VeDvHdv4nt9PvI7TUVhtzH9nZmC71JPzKCfbNDdw5WeX+I/EPiPxHIbjxFrOo
ar9l48y6dnEOenXhc/rWla6343eykU61rosYk8iXMkvlohwNjdgDkcHrXtXjTw5qOm6noHg
vXviXptxqVxd2Tx2ttpSrNeKWAEl3nhggHygk5wa24tJNz4H+MWh+MvGqW0dvq8Ec+tT2+A
FUKQBGh9MKFFQ0XyKx8922u+JNG0dtK0nxNqNpYM2/7Nb3DKhPsAawp/EHiG/nvYhqt/dNq
eI7oGRmNyRwA394j0r1mP4HeJD468LR+CPFdvqmlavC2oWeteUUEKxkbspzlhkYHf2rrvGP
grxMNb8IeJZNWE2k2OtQW09s2kLprLI8gH2gKCd4c4y3X2pIFHoeQaTe+LtN0WfRW8QatY2
hGySwad41xj7pXt1q/pk/iLw/4eubWw8RajYWdwCHgt7hkjbPqM16n8RfhzZ+J/iD4+1DTP
HMMniLTkN+2iiA4WJUHytKTjfgdB0yK851HwXepYfD2ePXtyeMjhUaLb9l5A65+brTSfUpx
vojH8P6Df3FgbWS9uGsmkExtwx8suDw2Omfeunu4YzOZL+4a5umGN00hkbAGBzWR4lOoeCv
EmseEo9Q846dOYDcKuzzMDrjtXaeMvhzF4O8Cab4jn1XUbu9vkhctFZiS0DSEDb5oPykZz8
wGc8U5LZk7nMw6t4gtITa6d4j1HTrZOkVvcsie/AOBXOahFcln1m9+0TGeX5r6YMwd/dzwT
+NexXvwY0xdfj8ISfFOzh8R3tstxZac1qQ0hK5wxBwP598Vmnw3rmqfsx6J4Tt8R6tP4vax
ZGbKq43qST6DBNTcFHueTXt3cazLHc6vqN1eSogjjlmdnIA6KCemPSt+LUdf13QU0zVfFWp
XmnJ8q2s10zJ7AjPP416H43+D/iex+GT6NY+IjJZeFs3NzC+l/ZY7ncf3k0cuSZWUZ644FX
fEXwl0a4u/AWheBtdtIdR1SzMty7xuPNiA3NdHJOP7oUetA7Hld9BqkRsp/8AhIL0Npy4tW
88k249E/uj6Vzx1HW4WvrFdTvUj1QlruN2Yfauc7mB+9z3r07xF8NNEHgLxT4p8NfE231+P
w4gFxDFalW37gCpJPTrgjOcV0L6B4yuvjPoltfeINKutQsPCwv7a4k07CQptOAEB5cckMeP
agVjz3Q7vxe2mwWVn4r1OC2g+aGBLpwqH2APFMvNC1Q6U1nc6vdSWkkxuJIGmJUynq+3pnr
z1rO0HxSwaWWYCW5kbe7MeWJ5Jx9a9B8L6E3jDR9Y17X/ABDB4Z8PaXgXF9InmMXPQBR+H5
0AkeaaleavHqtvqaa/fPfWwCQztMxlQDoqnOQPap4fEGveI7yKfxHrV7fGJtivczNIU9QM9
DXYeJvh1o/hpfCniJPihAdJ1qeQxanFZsy25QblbbnLHPGMda3fizo13omn+HTqXjiz1Wa6
Pn29jZ6SLQyAjm4lwclj05FDu9h2IvC8ccc90mneUqnnzJmG4k/XvXXrHeQELcRCRsjDK3N
cn4MVbgSRw2luzEAs7Njmu4ttPuzdiSTGWORtOcDFc8ZSjui5JXMz4XF4k8ZLOSHPiO5PPc
GOLBopvwtXaPGqvnK+JrteT0ASKiujmMTa/aw8WatpFj4Z8P2NtBJb3dwL53fO9XgdSgGOx
J5rwW/+Lni7Vbzxjd3GkWIfxZbR2d4E3ARqi7QU5649a9+/af8AB/irxPqfhm48PaZ9rgtI
Z/OdpUjVCSpAy5AzgH8q+evCngfxf4ktXvtK8PzXttFKYhK0ixI8gOCqFiN5+maJ305S4O1
zrdG+MPiux0rTrzV/CegarqmjwiCy1i8gP2iNAMAZHX/69eea98R9d1/wHN4P1C0hnWTWG1
p73kSyStnII6Y+Y/pVrWLy/t2u9H1CzfT57VjDLbyrhkYdQRVnTPhl8RdYgtrjSvBd/c293
D58E3lgI6DuGJoautAtd6stW/xn1yfx6viq98N6TcXP9ljSRFPGXREAwHGejf8A6q87v9IM
4MkcYJc7iF4AFddYeAfGHiRb06R4Vvrl9KnEF4kagNFJ/dKk5zW1YfDb4j6ne3+n6V4Nvbi
TT5TDcglFWOQDJXcThjz2JqeW50Jxs7lF/iP4x1r4a6X8Nb0xf2RYyBhKoPmSBSSqMc9Bn9
BWa2lS2s9vdWk3lSQsJFkXqrjkGuk8F/Cbxl4wvvEtmtnc6RfaFEWaCaL5pZ+qw8kYJHIPS
oNK8A/FDVLaBrDwjfXcc7vHHKWQLuQkMCc8YIPXrRUiyqLjHVnYz/HjXLPVE1f/AIQvw/Jr
P2c21zqZgImnUrjlgeK5jw98Up4vDlh4e1/wjaeJYtMd20+Wa4lgMAc5KNsIDrnsawrHwr4
38Q6/f+G7DwvfXGrWLFbqBFAMJH94ngfnzSReF/Gem+JIPCtx4V1GHWZgZI7IxfvJVH8Q7E
e4NZKM7m9qS6ndeEfGPiK3s9b0u98L6NrGialcfan0y7gJhhk7FOcjFQ3Uuv3ngSDwV/ZNl
BpdrqTalEUVgyOWLbAM4284qhoc2vjR9U1SDTJvsWmSiC8lOAsD5xtbnrn0rS06417xRdS6
doVlJfXEcZneKLG7aOpAJGa6obannVPjdit8Qzq/jfWYNe1S0t4JhHHZlbfIXaowOvfmuth
+I+uaLoWhaVfeCtE1SDQogLN7uEs8bjo4PY/SuKkOvaj4Xm8RW+nXI0aznEc12xCorg428n
k59KfZN4k8YXbaR4X0yfVbspuZEx8q+rMeAOe5pq3UzbdkkXbL4neKZtZ19vENlY6/p2vus
t5p10CsW5cBChU5XAAHXtWnpXjHWdM8W3WuaP4T02zhl019OW0hd9saNjLliSWbgUniXwHq
eg/CDwuZfC0tv401DXJbJ0P+tlXDlFHOCDgYrDSy8b6WLaG88LapBPdXH2OBHgIMsw6oo7k
evSi6BprYs+BtU1Lwbo+reH77QbDXvD+qsHudPvQdu8dGUjoa17jx/wCNj4v0XXdHsLLSrH
RImt9P0yGP9xFEwAZT3OQBz7VS1bTPH2iWM2o6v4P1GytbcDzp5IhsXPA5+vFWV8I/FSa3m
nTwXf8AkxxiXkKGKkZ+UZyfoKashWkS+IPF3iHWPDD6Fonh7SPDFnNeC/uP7OjIaacNuDnP
TkA8elU/E/jLWPEV3o+r6l4W0Zdf0y5guW1aKMrNcGI/Kr+x4zVXXbXxx4W0yw1HW/DlzaQ
XriK3LAEu55C4BJBPoauah4O+LA043D+BLxITE0zOSg2IBklhng+3Wp06jXMZOrfELxFd2f
je0uNNsEXxgyPeFd2YiqhRs59h1rK/4WtqlvrfgnWzpFq0/g+2NrbKZGxcKe7+n4Vr618Mf
FGn+BvDPjq4guNTsNTljN3YwKI5II3YBBuJ5L5AGPWuQ1Twfq2ufFHWPDngjwdrYis3BNhc
qGmthgH94eg56ZPSspXfwm0FpzM565hufEfii98QPCtv9qumujECSAzNuIGe2a9Ym+KPikf
EFvGNtptnHJLpqaXcWUmZIrmFR0bPOTTbfwvaWn7P2u6/qGkzxeJdN1lNPCkkPH8yqUKDqe
f1rkNR0jxtp+qWGi3Hhi/ttU1EA2tq8eJJR6hc8D61UdAm5Saitjf/AOFh3Nr4g0LUvD/g/
Q9EOkTmeK3t42bzXII+d2JYjk4GaH8V+JJ9I8Z6SthaPH4vn8+8YBsxHOfk5/nVHxV4U1/S
tf0Ox07wfqdm2oKlrHNcTJJ9tuf4gpUlUOeNufet+LwN8TrDTpJ5/BWoxxo4iOAGYMTjoDn
Ge/Sod5Owl7p0/wAMvHM8/wATvDMvixrHSbPw9o89hb3ByqvkDG7J68dq4bxN8W7i+8L6p4
U0Hwho/h2DUrvz7+5sFIN4yvkHB6AkA1X8UaJ4m8NXMFr4o0mXT5Z18yPzCpDr7EEiuq+FP
w+07xJoHiXxZrHhi98Q2+moEsdOtXMf2yXuAw7gEcVskkTdss2vxvvprhNeHgfRz4rWy+wj
W97bxHjH3OleZWekxWmowareWMWoLFN5z2sxISY5zg49a0tR0MvY+FLfwz4N8QW2sar55ZL
nDJd7W4EPrtHBqTV9I8c6B4c/tbXfC+oWGnBvLNxPFhVbpz6VV0S4s2/EHxa1qS30G08N6T
B4ettEvDfQxpM85aUgjlnJO3BI2+hrP13x0nijTb60tvBehaRd6i/mXt9bozSytnJK7iQmT
6VJpvw+8Yaz4Fu71Ph5ruo6jfsg02UYhhhT7xkOTls9MEAYp3/CPWNl+zVb+IX0jHiX/hIG
0+SQZMmASPLwOCcipbDlZqfBJtL0DWfFf9p6hFaLeaJNBE0zhQ7nPyj3pdC8dXi+FtI0rxH
4OsfEMmhxGGyup55YyqE9HVThwPf0rLfwX400TRv7V17wrPaWUe0yyFkdoQem9VJZPxArTt
bnTTpufNT/AHh3+tVG19SXKVkN0Hxpf2Gk6n4Z1zwlpXiLRr65N8lneKwS3lPPyY5x7frW5
N8S/EMvjOw8Tjwzp0M1lpMukRW8LMsYiY9QO2OgFcpcNqQ0pvEiaXM2j20vkzXqD92r5GAf
TrV29vdR0a3s7vVNKnsYr+LzbR548CdODkeo5FHuotuW5Ssdf8R6H8NLPwZp9pFbR2OpDVY
b1WPmrIDkDHTHb863dX+NviULfXlt4X0HSvEGowC3udYggJuHTGO5qna6X418QadBe6F4Yv
tStriQpHNBFlCwzkbu3TvXOaHouuah8SZvDeveB9Vv5YYm+12kDiCa0U9JizfLgdRk4NJsX
vMQePfELaN4L0wWdpt8JXH2i0kUtulb/b5rQ1Tx54h1HRfGtjc6VZ58ZTJPcujMPJKADCjv
93vWd4h8Ka7F8R4PDHhzwXqli8sAa1guZklkvFXrNuB2c+inArS/4Qj4kWcdktx4I1LfeP5
cIEQbLYzg4J2/jikO0kZsfj7xbD8HZPhkZgdNaTiYk+aIs5MWf7ua2vDvxJuIfDOlaF4g8K
6f4h/sVSmnz3M0kZiU/wALBCA69ODWdpfhrxHc+PpvD+s+BNavzZoGvbOwws8Cvwkg7Edx2
OKqeOdE/wCEU162s4PDms6PaNDiOTVyomu2B+aTYvCj2ppksytRspdS1yXV50jikml80xQr
hE56KOw4rtZviJ4i/wCFut8RLfS7Nb42AsRCzMY9oTbu9c96xtPk09vhXr2syaDqtxqFpdR
RxajDj7LbgkZWT3OfQ9RUOo6L410TQoPEGt+H7qw02baI550Cg7vu8Zzz24pMqN76Elr4o1
+Xw9oHh82doLfQNRbU7Z8EM8hJO1uemT2q9YeOvF1vr/jXWrWyit7/AMVKFmmgkZDbMP4o+
eoOOtWF8G/Ee08NSa5N4Hvls0TzvMKjeE67tmd2Pwrm1k1u207StYn0qZLDVpjHZThRtnfO
Co9/Y1nFNpXL5m7qxb8e63qvxHn0W31rQbGy1+MpbtrquYjMMgZlH3cDrntXe/GvxudYt9C
+Guka4NVstIgia+v0cMLucKAOR1AGT9TXlviu81LT72fR9ZsJbG+hA8y3nGHXIyMj6V03iH
wXZwfB/wCHmr+GNGmfxHr88sUwtyztcEZIAXOBj1FaEct0b3wLfTvDXxV/tDUry3tIDp8yB
7pwqliAQMn19KyNV+KOp6n4ZuPCXhnwXpPh2yuLxbm+axVh9sdXBH0BKj8OK5W18KeL7zxI
3hZvDd/caxAoeWyVNzxg9C2DhfxNbDeHfFejeIrXw7f+Gb+31W8/497Zkw03+6eh/OgHdWQ
viHXfEfiv4pWnj+bSre21GzEIWFctGfKHyk555zzXWWnxA1e3Pib+1/CmkaxB4ouVur62ud
3l5AAKgZ9uvaqWoaf428OeGpNc1TwlfafpkZ8uS4miAEfOASOoGeM4xVW+0bxv/wAIy2uye
Er8ad5PnmbywCI/7+3O4DvnHSkxraxavfjF4mj8W6Nqei6dYaNp+iwPa2ulQAmHy2wGDeuQ
B9MVU1Pxrb3M2nPovgfTNIWzvE1B3WaWaSZ1bds3OTtTPYVB4S0Ww1/wPfeJ77wX4nv004O
/2ixZVtrpQDwWbldnUlc5rEs/BfxM1ayguNF8EarPBdQfaIJVQbXi7EMTz1HHU+lMLOxK/w
AVtSsPiH4q8Uw6Pam78S2z2txCzMUiDKFJXvmum8C/Ea+i8PaFpOpeCdL1+Xw8xOl3dyzK9
r+XXoK4r4ceEW8YeIdS0/V/DniC7FrxJcaYqhrWRW5Rw+Fy33cZyK1GuP7E8T6hpsei3eiJ
FKVWyvWzNEvYMe/rxxRew1ddTa1rQ7zX9dvdc1dY5bu+lM86x8Ak9QB2HatnxD41u38J3Hh
HSfC+k6Hpl9LC12YGd2bYwI+8cDkdqk0/RPGWu6UmpaN4d1G+s5chJrdAVfB7HNY9ppHijx
DqN9YaR4Qv7+4tJDDcbE4icdVZidufxqUhK56Z8QvijZaB8RodQ8P+EtB1vUodOjS21sndJ
AWBDLleDj8OuK8otfH/AIqtvDFlo0cNvHcWernWkvgT5jTEkkEdCDuNU3s/EK+Il8IweGr0
64etl5REg9/p79K7LUfAt5onwPm1bWPC9zZ+LjrMdnEsmd7o5woUA7TnpkUNiSKeveK5PFO
k6pHbeB9NsdS1cf6XqCzSyHPdkRjtQnvikj8WeMV8QeFtfs7O1gufDtkdPjVSSlxFnkOPce
lVoPD3xE0nSbnUtQ8E6rb2tqMzSND90YyTjOSAO+KPDlt4v8VaY9z4Z8Mahf2cTEGeJcKzD
qASRk89BSKLXijx9cy+DfEXhnR/h5o2gWWur/pclluEjPuDb89DyOmKt/EL4iJ4N+JekeIt
HhtNaafwpHpkm2biJjuBztzhhxxXIXx8RNpOp6nJod4ttpknlXzvHj7O2cAP6c1yo8PaydS
0K+1PwlqdzpesTbbWK2XY96MciM+vfOMUAuxtw6poMnw70Lwnotun2sM11qd68IEjyH7sSt
12qPwJrrfB+q3nhSw1HTLjSLPX9H1VR9osb4HYxHQ5rm/FXgy48N+I9F0jw14O8SQTX2Vjl
1MKWu5Dz5UYTI+Ucdcnk4rU1HRvHfh/R21LxL4V1OwsYyqmWVMAEnAHXOSTjFNDd31N7XfF
Vzrn/CNW8/gfR7fTvDty1xa2NvvSJj2Dew6+5q/4q19/H8i3Wp+DNMsNR3Jm/t9xm2LnCZP
GOaxLyy8c6VoQ1fUPDGoWumDDNPPGPlU4wWA5A56kU7SfEsFzHvlkUAjC5HT/ABqiDqPC+i
wRW8htyyOWIO/gN7129hZRKFiZiWQgHkjOf6VnaK2kG2jFzNOUIz8oI/Wtu3sNOlCmyv5II
1OQC+Sx+pqFEpnC/Dd/LufHCwZ2/wDCT3ecnvsiz+tFHw2XyZ/G6ysCx8TXbfmkR70U7Ens
Hxg1vwrpFjp0fjXybrRbkSh9PeyM73LBRtKOCPLYZ6+9eD+GfiR4a1LwBovhu4uE8M3Ph+4
f7MbnSFv1lgLErsz9yQDHPciu+/akubeDTvC63DqqtLOck8j5Vr5yh1DTEIdpwVyMbcc1T2
Er3IfH88/iXxnrGuQXE9zHcvuEtxEsLygADLKvAJx0r37Ub/RrDw78Jtd1/wCIOp+GZbLT1
uTZWcLPDfIm3IIU4Dcgc5yCa8Vl1HS50aMOvzds1U1fXrzULWwttU1X7TaachitImIxAp6g
fkKS2Hd3sd9qXxb0m/8ADfxTh0+TUNGvPEd2lxpZgQo7YVFYsw+7uCnP1qnovjrwr4h+Gvh
zwz4y8Va34T1Pw3cmZLrT0Z0vVzn58HO7qMn3rgtLhv8AX5p7fQ9Lk1J7WE3EqwKGKRjq59
hWVpEdv4o1j7Amo2GmxJE88t1eShUiRRkk92PbA5pmmvQ9j1D4xeHNV8XfES9tXv7Cy1zRU
srOZQwkluY1IWRtp+XOQM+grl2+I9gvgf4WafFqt3Fqfhm/Ml+ihxGYiwOeD85615pb6ppy
qyGaOQAkBh0bnqPr1rrvAXhFPiJrOoWNpqEFn9gspLx2aMvvCj7oxj86BRTPTR8SPBetaj8
QPD76zqmhaX4lvY76y1uziYSxSALuEgBztyOg7Zq/L8WPCmheOPAW3Ur3xHH4ftJ7S/1toG
DyrIAPlB5OMZz714Xpmt6aGVbhUUL9MfWtxNS0qQNtEankhiaT8iz0LUJ/BWi/CbxF4S8Ne
KZfElxrmqDUImS2aH7Ku4Nhy33uPzrj/Ct/q/gnxPp3iTSnVpoGxIh5EsZ+8p+o/XFZwv7a
K3aYlcnoBit3xtph8CDw+11qcd4NYsheoFTZ5QP8PXmhMyknfQ6D4r+JNL8W22jeHfBVm+n
+HLJHuZbfb5YadzuJI74yeT3NRfDPWNL8M6N4k8Na/c3mmab4gtwn9qWSkzWrAYHI5x9K5S
w1G+udJvtft9NnuNNsgsdzeBR5URbgBj6nI/OpofFOiXFsIi6xsCC4zmmTqd7c+N/B2l6d8
ONO03xDquvHwlrBnuLq+tmDSW7KwLYz8xGQB3rL0X4rHT/2idb8Qa1ql/qPhm8aa3tJm3Fr
KN8bXRT93GMcDOK5C58Q6LGpEIgB6FuM1nW0I1fTdW1lb6ytrPTAu83EoRpnY/LGg6s1Acx
6pqniTwrpfwc8Q+E7b4laj4vv7i+ivLNrqB1wBIreXuOcjjJzxWl/wtbQo/jveeJ01W+/sK
80BbGXZE/y3AHGxewz3rxbSbmHUru3sbLT3vLqY7I4IV3PI3XAHrV+fUbGyu5bO7t3s7qBi
kkU3DIw6gg0tB8zOs0P4m6fpHw18JWV0LrUNa0DX2vxDKrMJLcl8/MTjdhsj3rsLLx58NNO
1jxhrqeN/EV+nim0kQ6bcW7slm7KeA3bk4HHArxqyaDxLr1tpFvfWNoJdzvc3TiOOFAMsxP
sB0HJrmrzXrCKeWwguYblFlMf2iI5RwD1GexpN6aFRTlseh3XxB0688I/CuwOpXZu/DF1jU
4gjeU0KspRsZw5AFdcfiH4I13/AIWF4ZbxTeeGIPEGpjULLXoImLsCq5jkAwwAKkY9K8Xjv
dHRYLOKaJJJ3VDJIcKm4gbifQda6VfhZfGbxht8RaZcx+GLVLySa1JljuVYZAVh0I75qE3Y
bvunod78Pviz4b+HfgPUNGkmj8U30GuefbtNAwa6hJAacE5w4GSNxzVfRvFPgvwr8cr3xjH
4hv8AxBpOuWkkckt5btJc6e7c7SG4dRz07cV5loM+iR23myqkhI53YBFb/wDaGgvGrGAYxn
g5FaKPmLne6O5vfH2kafqfhCGy8RprFjpWsLfyrZ6IlnBAmGBIH3mchvpWbJ49tJLH4vaem
r6ikPiWfz9Hkw+/r0J6oMcYrjf7RsL6/h0/SoPtF5cSCOOKMAs7HoBUN5dQaVf3GlalG9pf
2r+XNDNgNE3cH3o02Ju9TpPHuv6d4u8G+BLG3uJ59T0eya2vVkQgBuMYJ+9061F4T8Ur4Z+
EPjrwxd6xdWF/qCxvpwg3hvMGNwDD7uQKxbfX7C2jLxMg55Y4OfpVG71eLUdRtbGLy/NuZU
hUsBjLMBn9afQUW7npWhfEbwxa+IPhDqM2qEP4fsLi11UGJyIi4GCBjkk55FZdl47sP+EA8
faNqmr3Woz3mspqGlQ3AeTzkWUNhieAMAcVzHijw7D8P/HFz4b1i5gvZ7ZY2Z41Kqdy7sDN
Sw6poEwwkKwqBzwM0uVD52tD2qD4ifD0fEez+Jc/xA1sRS2YtT4djt3MVq2zDEjOAOOMDrX
numfEfw9o3gTQLOJZbzUdG8USanHbvEcSW7M/LN3fDcZ71xGq6npaWhS22AA9BjNOn8M28f
hyPxGnirQri2kVRBbRzE3Mk5ODB5eMhhn7x+Wh2Q1KW56n42+Jvh298P8AiebQvEZlk16LY
mmRaGkM3I+7NOT82OxHNcTrXhDT/DcekaXZ39xfatLaLcaiVI8qGRhkRrjvjrk1z17ayaBq
LaZ4j02XTr5UWTy5wFcKwypx6GtjS9WsYArxSoc8liRxTSuRd21Ol+G2tWXhTW7/AMO+MIB
deFNcUfa43Ut5bLyrcc4yACKwfiPqt3438d3+qxRyR6euILKEnCxQoMLgdBnGfxpdU8S2Dy
Ru3k/dKkq2fxrG+0vqOiazrFtqFraWumIC5uZgrTu3AjjXqWPXpjii1ik3Y6nUvHFtp3wT8
J+H9L1u6ttd0vVxcXEMG9FaHJPzkcMOnHvXY3Hxm8HP8QvGscV0f7J8R21t5eqyWP2jyZo4
wrI8TY3RnHSvFfDWgXvjTTp73TNa0a2+zSYuo726ELww4z5xB6r24yfaqHhfQ18SX2pwR63
aW6ad/ETkS9fmHTCcfe9xxQD5j3PSfiR4e034meG7y51+bVdJ0rT7m1a4ttKW0iiaXBAijU
5xkdTXKQ+OJLX4C6n4Yi13UE14a79stQC+6SDzd3zP6dyDXD6Vrukx2qJIykLk5BzT7vxtp
QOyCNZMcbjihk8z2PYrnxZ4Q1b9oLTPHF14pu7PR7XS4Fuoo45R9ruEziMhR90Zyc8V5z8Z
dT0fXPGMniTR/GU3iF7wtviltmgWyQH5I0yeRg/pXDTa/HcthJPJB+lWrHTFvQZ3LN3zjFU
ku5W56D4Zvnn/AGUfGce8QCz1i1uBIq5/jTO4fxD2rb8afEbwZqnhrTdXudVs/FnjGyu7ea
0mtLCS1XykILJOrEq3cDA6157oMGs6zqkHw20zWBZ6fr10sc0TDMbuOQzAc8Y7VBeaXpfhL
xHqmg38kc8+m3D25ljGFcqeuD2qWVd/ZPabf4l/Dmw8a6l8TB4k8Rz6hqNi0DeHJYS0cLFQ
MKx+UDjiuV8M6z4D8VeCfBWm+I/Er+Gr/wAJ6hJdeS9q00d3GW3ADH8XGMn3rzuC40jWdVt
7H+07PShOSv2i6yIkOOAxGcZPGelW5/Cuo6Vrn9m2L2viG8ggNzex6S/2gWSjrvYDGMYORx
zRe4Xka/xBt7Hxh8SPEPijTXuDY304aAy8MQFC5A7Djge9ezaJ8UvCfh7wD4Q8PS20nnRW0
lpe3NnGVn03cuPNiYjqT1xzXj2h+IvDyxk3Sq5wCq54PfOKv3viHwzOCViVd3RQcYpXJ5ja
8Ga74X8M/wDCaeCpvGV5HZeIGE1p4ttoXF1Gf7kufm49uOT0roY/iL4O03X/AIc6SniS68R
Q+GZZXvNduLdhvDoVACnLE5I57Yryazhg8S+I7fSdMns7Rp8lpp5QkUagZLMx9KjsNR0y0u
JraWS3ukiYp50P3ZOfvKfSk2HMztk8eW6+FPiXpmoajd6jNquqx32kC5V5BMqShtjk9EIUD
HFdnqHxb8MaxeSeJrPXrbRbt9PNq9jNohmvFYjBSOUMF8s+/SvEtU1/SIYH8pVD4wADTNQ0
dbPw7/wk1l4o0O+sJVVVRZ8TPKT80QjI3BlBznoaEB2+v+IvDHjL4VaHpr+Nb/wdqeg2UkD
6VbQMbe+ODgjacBj3Jz1NQL8TrAav8IprTW7iCHQYPK1e3QOkSEEYO0feOM8815/bX2jW2l
u0ipLfSdCTwPwqTwnpcXijxjp/h61khhudQmECO4+VSe5H4GqGm0z2bQPiD4Qn0bxT4WF3Z
aelzrcuoWuoajp73MN1G77vnVSGDjsTXB/Eq/j8Y+OX1Cz1N9Siit47dbkWn2YSbRj7mScD
PesrXRB4R8S6p4cnlgnm0+4a3aZU2hiOpGa3l0W4t/hQPiSdUia0N99h+zeWdwbOM56VANO
52/wu1Xw54W+Hur2OqeNr/S9c1NWhgkjt5Jhp8frGv3cnkn0qjo2t+G7v4fH4dz+PdV8NDT
dSe5t9dtbdh/acZYtmVRyH57nqB1rjbLxHp91Zq0zlSDnJIwKnGt6OTueOGULgfeH60D1PT
7v4u+EJ/idPI731vp0+h/2QfEAixcJJknzUHVRk9eucViSeKvB1t4M8NeBdK8eXni7VofEl
rdrcXtu6eahk5zknIXPr1ry3WdY02YLFapGZGcLGikHqatW/wx1VY/EmuWniTTPO8K28N9M
LQmXbIwLeWGHAZSOeop77Akz6B13xV4V8FfF/xNr+r/ETVrqYWv2ZvDTwM0auyAr5Z+7jnu
OMnJrhtF8UeHvE3g/wtYX/AIt1TwHc+HpzJJaWUBaG/TduBO3+Lg8n1PHNeRWHiIa5q0us+
JdR+13s2DLM+N5wMD9ABVu+8feFNLhCW1r9suMn5Q/A96m9h+R6bJ8TtJu/jjr2pX1lK/gb
xDbR2N/FOh3SBV2iXaORnv3wazE+Ofh2w+P1xrl5ET4ZgsTpWnKsW82UYxh0XPG7HPfHFeA
a34wvdXnztS1iH8EfArnpP3g3ht2ec5zmjm8jVQdrs95+IPxD0258Laf4f0Xx1p0yHUlvN2
k6RJZi06gyF2Ytvwei9fWt7x/8UvBNzpnhW+0Hx1c6w3hp4HGhz2MixXsgI3ytIx+8BnGc1
8vSMNxB4xUQZT91gapGbf2UfYGtfGTwjrsWv6vpvi6xs59ZtDbrpp0Y/aySmPLkmLbSo7MO
aytN1TxJ4j8O2GkajLYNp1iV8sWtuiHgYALDk/jXyoSp4yK6fwr411nwnqaXdlMZEUgtFIc
q1N3JS1tI+xNMint4dlxGrRgcDPauj06KGaL/AEZETgnBP881xHgT4ieEPiAkEMyvbasVw0
OQBn1FelrbxPCttEot2iyG28kj0pPVWHY8X8Kape2GseNYBKs//FQ3Db5FyeY4uPoBx+FFU
/D+F8QeNVUNCB4gnG1+Sf3cXP49fxoqlp0Juj2/9orxAvhbwdomrxaFpeq3v9px28f9oQCY
RIwO8qp7nAH415lq8/grTP2kr3wRqGhWA0fxhpkCrJHApNpduhAaPA+TJxkDvzXQfta2s02
g+GJvLc2yXMqO4PyhmVdoPv8AKfyr5/8Ah9rEfgzxknis6bDrF7DEyWwupDtic/x98kdqTF
ex1fxjttF8CeHtH+FPh6O3vdRsh9p1bU/JAlmkOSibuo4OSAeOBXT/AA58Pmz+C+ma/wCBP
BmleMvF11feVfjUmVvsSZx91iMDGOR655rzyCyl17WrzVtWnE97eSmaZs5LMxz3rWPhp7WJ
pLG5ltVkUhvKlKbx7460IVz2TQJ/DPhj45+L7DwxZaRDDN4eF9ewRAPHFdKDujU5xtII3KK
5LwxprXvwi0XXvAPgXwvrt/rN7JL4lW+Ef+hguSUUORsQDOMdAAcGvFbvTLeG9eG0t5nnYF
mNvuZj6kgcketLplna+VNELh7cSfLIiuVD47MP8aZV9D6Gj8PKf2o9Q0bQfCvhr/hHzp9pN
fSz2cciW4Cn5YhwN7H/ABpNAS8t/wBorxCda8MWnhXRG0G4SzhtPKBeANgyny+CxwTg+1fO
d1YGS7jt7CS4lu5mCJFC7FnPYADrWU1hqUKrdXsF/BA0jwLNMHQMy/eQE9xnkUtSoyPX/in
DbeDvDPhHVvh54e0nUfAUbRzy3/lrNcXEucslwSMqCMjHTJrp9W0j4Z+F/CuqfGu0srK/0/
XrKKPSNDkiDJBdMPnwp4OCM8dMH1r5vv7e3jt0jFxK1uxG+FZCoIzyPT/69dv4+8V69rus+
FbOTwxJ4Z0zQrSJtN027XKPj/lryBu3EClcL2RyPiTSNf8ADd3Fa69ClrdXdut55KOrFEcZ
XcB90+xr68n07wfq1r4ZYQ2Gq+Obfwup0aw1Rh9kkPGSR0L57HoK+WNba+1vUL3XNZnF5eX
bGSWTpkkdAOw7AVFc+B9dmvNGttFuJNb1q/ge5WxslkaW2iHTLHA6ckL0oE3qe0eCvE2s6J
+zl8SH1rQtOGr2WpiOWzuLVVUl2UNlBgHbklccDArvbfRPB9lo+kWuheDm1vwrPpW6eeC3t
fJlYqdzS3DsHSQdcV8sWWl6mNMGoalYX62M0rQfapA3lPIvVd3QkY/SuhsLG2nszbRXDxW7
ffi84qrfh0NVa5DdjvNQ1bRPBv7OXhrWbDwjo+q6leX1zbLPfQCR4oyXG4gcs2AAM5xjivQ
rHwh4DstD8PWek+Cn1/Q77T/Pu7m302Kfz3K/MzXLSAwsp5xXhkXh+0nkS1WXpyFLZWt+z0
O6tLJrNbyeOzk+/BFMQhH+7nFFmPmTMP4NS/2P+0ZpENtaRT2T30ttELgbjEhyFYH+8AAM1
6/Nruly2fxk8Tap4L0S6vdDv0gtbeSEETbTgO3ckk5bHWvPbfw7o6vvSaS3ZCAkifKw/EVz
uv2tjp9tK6StKztzuckyN6n1qJaDT6Hp3hKWfxB8JLnxT4J8DeFtb8YahqTDVrK6jjCWlv0
ARGICrgDp6k8kV06eEvD8nx6tbMeE9BEY8J+c9lHEn2YT7iOoGPbd1x3r5VttM1acXL6TZ3
8jsMS/YY5GyPQ7PrXQfCzxZ4h8OeL9U07QvDtx4h1TVbCSwFmWYSIuMsQDzwOccVEW3ujVS
5dj13xjoH2v4W6XefETwd4f8M+JItct4dOt9N2KZ7cyKH3BSQy7c9fStbWNK0zw9d/Hiz0O
wttPs4tJtXjghjAjDGMkkAdcnqK+fNIsFll+zaxJM91bO0RSWUsYyOq89MVrajpZeKYQX91
+/G2TMzYcdg3PI9jVWM+boew+FNC+GvjDwvo/xlubS00uy0Gzkh1nR4YQsM9yijZx05J6d+
PSvEdHu5/EXxVsbo+G0uLO91FX/si1IiRo92REueAMevFddd+KoLn4baP8O9M0o6XpljIZr
pxJlr2X+83HTPOPpUdto9hcWynzzEq+mAaslnrviqNdH+JPw58Sw2llpcFzqn2UaHe6dDDP
aqRjfujJ3KMcE9M5psI03xH8SfibqeneGtB1Px1o84tNJsblFVLhByZSGOHcknLf7Irxq/0
e0ebzpJJpiBhJHkLN9M9qw4/DupTi/wBY022uzBpwD3V3ET+4B7s2cil1HzdD2XxnqGmeDr
3wB4p8V+E9DtvEt1JJDruk20aPGbdhgSFBkBweh+tUfG3h/wAF/DbTtO0zTLez1fV/FetQ3
tpdPCGawsTKrKqk52nB25GO9eZ6bpWnahme5vTcStyTKSS34mtuXw1bu8ck10zGMARl23FQ
OgBJ4Aqg5rHunxB8MaBNqnjnxF4X0Sx8WePYooFksNQAK2kPlj54ozw5xz7nivMPhZo3hX4
y+D4dA1a1t9C8ReGbtbi8uYYBG15aZO8PjGD2yemK831+yeyuJLu11e7+1tx5iSsGb0G7OT
WxoXiXVfAvgzWfA9x4cutN1rxARLd6ncsVme3PRVBGQCM857mgVzM+Iep6F4l+I8kuiaVBp
fhq3lS1jFrGE3RK2GkPqxG459MV6x8U7K88NS+HB4Q8E+HpPh9b3FjJHqcccbzSS+YOHbO7
nuP1rirCy8Nx6Qu/zPM7gjiufvLeK8uDp2lJdXhAMn2eDc4AUZLbR2Hr2pD5j6R1qfwx4h/
aNvtL13TNOuLjS9EWfSQYkLXUzgEhtx2yMoACqxwM1z0ugaLqPjz4fHW/CF1Y6pd30qXQv7
S3gW8hEbH95FExUlSBg4ArwHTl027uFaSdhKMYdn+bj0J5rsE0aC6kjuft9xJcoAscrTHKD
2OcgU7XFdHca/HoPibwZ8XNMfwhpGlReFrtVsLmytwsy/PyxPc4B46c9K7XT/BmlR+KfCnh
7RfhR4f1fwFNaJcS67MUklExU8kk5Y5xwQc5PTFeEX3h2KH7RGL9g0ozKVlP7w/7Xr+NZGo
tNpulRWtrq88cKHcIknYKh9QAcA0WsPnPRntPBfg/4UeOPE8/gPSNXv8ATvFM1vbR3MWERC
+EU45KAZ+XpWHp/gqbx/8ACr4f6n4N8P2FxfWusTvrCQeWjxRs4Kh88lAOmc8V4zNa6xfSb
IFv7mC6mKBUDus0vUj0Zu+Ota+k6dNYwQTGG9tILksiyfPEspHDAHjOKBptGv8AGmDTl+Pe
qQeHorVdPSW3iCWgCxBgqhgNvHXOcV9PT+D1l+JFto8nwj8PT+DL7TY/7R1oqiyRt5eT3Gw
g46DnrmvmV9Is/wB1LZx4dGDgsfvkHPNbnivWPE/j/wAYXGoW1ve2++zjjubOxkkdNkS43s
B29c0CUlY9L8JeENK0f4cnVvhv4K0vx7rMurzW10b8qxtrdZGC7VYjjaF59881wXx103R/D
3xJ+weGVSyhltopLy2tW3JbTEncq46cc4rI0aygtQZLDUp7VnGGMMjIWHvgjNSx6RNeR311
p1nPeW9r891cKhYRgk8sfrmkHNc+htE0F9G8ReBbbwX8PdG1jws0KXNz4jlkX7RFMQctuzn
Oe3Ockdq5y28PqkPj7xN4M8LaX4t8dnxFPCbfUCrC0h3cOFYge/vn2ry3T7O2ubZLVdWube
BGDeWkzKmfXAOM1bHh+xjL3VnqU8U0gIeWOVkZvqRyaQuY9OHhD4byfG+0bU9H0JPEZ0E3E
ulh1+xf2hu4BX7ucZ4/HrWZ8N9S8XaV8R/HP/CZ+CNE0zV18OtcrFbRIiPGm7ahCEja3fuc
CvJZvDSy30NrZRNd3dw4WJIgWkkb27k1Glg0GqTwXT3VvfRt5U6yuyuMdVbnP4Urj1Pb/BF
j4Zufhr4f1/QfBsGqXes3LSatDYaXFd+SSxJhbzHHkoM4BFc9FF4V8NeAfil4k0/wfYX0mk
6tGLG11NFl+zZCZTKk5AYngHnFcJ/Z9rptrKdMvZ7USDEiQTFA/wBQCM1iSeH7uLSF1ZrK+
XR7iXYLgkiCVwenoTwam7C57xB4Z8Ma78bPBt9P4X0uKDWfCUt7dWyQAQ+flcMF6ZGceteI
/BHTLS++O2m6Vq9nBdWLvOrQTIGjbCnHBrStLWzSATNPPE8SYRmmI2L6Dnge1YvhTxEvhr4
h2viiztBNDpbMxUybBLxjGcHirjruK92eyeL9Hjb4ffEKHxt8OdB8LaPp6P8A2Ff2bIJrib
PyBSCS2eM9OuMVy/i/UvA9h/wrzwre+F9Fgg17TrUalraxjz7ZPMGQu3hSccsRnBriNL0m4
8W6lqGu3kkxtbi7knitHkLJGWJPygnHFR+LvCelSWCzLtjvLfkKW5ZPpTLveNke5eP/AA94
YTRvE2mnwNL/AMI9Z2Jewvrawt4IYGCZWVLnfvk56jvzxWh4J0J9HX4eJ4K8AaRrPh65hju
tQ1+aRftNvcY5IOcgjPTBBzjivmvTNLl1BbbTnu55LcHiKSdii/hnFdPfWK6dpnkW17cW0Y
bd5aSsi5/vAA4zTJUtLHrn9hILj4keI/C3hLTPF3jZfEDwraagquIbY45VGODn8M/hXPaPr
9z4a/ZZfUrnw7peoXy+KJFbT72LzIbdmlOfkB/h5A7V5omjanpJttWvor6yj1FC8Fy0jR/a
F6khs/NWpLD4dtdMaS5vVgiJ3MruT83XOO596gLnsr+DPCA+OHiGaHQNPuNTj0OC+0zRZGW
O2muWDBvl6E5Cj2zXOePY5bXwX4S8Q674M0HSfiANTEMWgwKvlXcTEjEqqeB0bOfxr511/w
AbWy3OdHd5J4/lS7dzuUexzkVw93qmpahfG/vb+ee6bGZXlZm/MnNAcx9j/HTSptB8K+Hvs
Hw80RIhNbz6zqlpBEsaNvAECDO7BPU+lZEep6f4Y+IHxkTT9I09tJi0aG7XS9u23kby0IUq
OoyxJHevkyTUL+VCkt/cyIeqvKzA/gTRK2oRqstw1yguEyHkLDzV6dT94VZUKlle1z6TvYf
CPjmL4UeIfEOlaZoS6vcXFpqP9nqLaGRUK7MqOmdx5re8aeGGk+H/AI1j8Z/DLw94S03SYG
fQNSsmRZZpA2EUMGJkDDHX1r5JaaZolhaZ2jTlUZiQv0HapZ9Q1C5hjgub+5nii4SOWVmVP
oCeKm5bqxatax6Z8DtPstS+IDLqnha78RQxwNmK3gW4MDYwshjYgOFPOK7jVdH8MWfx51vw
T4uGl3FtrlmkcF/bWS2h0+Z0Bjby1OEYHhhnnJr57tb27spfNsrye1lxjfDIUb8xTHkkklM
0k7vKxyXZiWJ9c9aLlqo9PJH0bN4b+HmkfFLwn8J7xtOvIdOkMuraoQF+13LDKwl+oQccep
rovFfh/UW+GHj288W/Cfw14YubO3T+zbiyRPNZRKoGNpOeP4sDOa+TWkkaVpGkZnJzuJySf
XNWri71coj3l1elZkGwzSORIg6Yz1H6UXZUqrktT6nl0PVT+zZJrS/CXw9NrM8BWG4trSNX
tLZVy08hY5LkZxj61856rN4CbwZp8WjWOrReI0cG8nuJVa3dMHOxQMg5x+tYf9paoU2f2ld
7AMbfPbGPpmqYY9qLsynNSbaVkT2d7dWN0l1ZXDwTocq6HBFfTvwm+NsupImheJrkQzghY7
44weOjV8ubietaOnM6Wl8U+95RIIPTg07GalZ6n09pcv2rxR40mMom/wCJ7Ku8AYbEMIz+l
FYnw3BbTdbJZ5ydTOXYYJ/cQ9qKZDWuh9RfGb4fXnxJ8P6LoFrqEVhEmppcXEz8uIlRshF/
iY5HH418u+E/A3gvxb8RPFXhzSLzXbay0DT5Z/OuiqTTTI2CCu35V68HnvXuH7TOqa3pule
FpdGvnspYr17lZYzhldFG0g+nzNx3zXzW3xY8bQePv+E2hurGLWWh+zzSw2qolynpIo4b60
mM1bbRbfT/AIF6F8Ro7u6lv7/UntGgyDEFBYAgAZzwO9B16WSwdH3JIBh1cFSOOnrSXHxL8
ZeK9S0e4up9Pt4NFuRd2tnaWqRwiXOdzIOvf8zW74gj1bxnrdx4h1QQi7uwNwt12IoAwAB/
jSuB3XwO0fVdG8G6x8TbPQrjWdUup0srG1jALGASKJHH/j3/AHzWX4y+E+i3vx/1zQri+vN
MufENi2p6G0eBDJcAfvIXBH94Z4xwa5/WP+E31PwxpvhyPVWsNK00fuIrTMOQe7MvLGqeqz
+OL618PxXmsZm8OyCXT7kxjz4z7v1YfWi42yjq3wz0rws/gTT/ABV4ru9B8Wa3cCW7YOoj0
uEHhvXeSAAc4zmuy8a/DTVfGfxU8JeH5tc1xtJvEmC6ve3cFzDNHGoOYBHgB2A5yM8964/U
JPFd548Hj3VLyC81cYCNNbq8YAGNuwjGMfzNT6p4u8bajq2iX51ODTm0V2exgsbZYYYSepC
Dg57+tFwuJqPw8+FuseAPGviLwZr3iKSfwuoR4b+JVR5A2M5xkg+nBFekfEj4ZxeI4tH8c+
Idbl0rwxo3hyBZns4/OuJH64VOwwRyf8a4HxN8S/iDregalouoXenLpuox7biKCyWPfyCTk
c5OBzWDF8afHln4jg1SO8s1MNiumtamLdBLCucB0J5PPWhsfNpY4ee6t5YrkWTXDWnPk+dg
vt7bscZ+lfWGkjHxf+EpVDg+E7rkcYOFr5dNzZ3uo3F48dvaLKTI0EC7UUnso7D2rrIPib4
2bXdH1TTTC13oto9jZt9nUhYnwCCO/SpcktGJPW5txeCNd8SfCzwdZ2Xim/VNc8S3FstjcM
v2W2w0hMijGc4U8Z5J4raf4aeBtRfxb4X8HeI9dbxT4TtnmuGvo1FtOVHIXA4rz06p8Q5fD
9hocMos7TTL06jasiBZIZySSwbr/EePeuj1X4i/FHxF4dutGvNXtYI7tPJuri3s1innXoVd
x1yKaYM6rRfAXgWLUvA2k6pruv8A9reLtPFzFHAE8uF9udzEjO3PGOfrXmmsatfaB4h1PQp
rlrhtPupLfzBxv2tgH8atHVvGp1jwzqc2rQrd+GYfJ09xAvyJ2B/vVz+sve3mrajq+omOW8
vpmmk8tdo3scnAp3fQFZ7Ht7eA/CVhq3hjwv4n8banaeJvEMS3EUNrbh4QD/DuP8/avEfGt
s+lfETWdDlvZJbbTrxrZJXADbQcbiB3xXeaH8XvH1hpGn2TS6XcPYALbXV1ZrLPEg/h3ntj
v1rBvLNPEGt32u6nPbte38pnm2Dau49cCpavuPY9M+MXjzxp8JrTwtofwy0+Kw0GexSYX0N
oJvtUvdWODzjB9Tu9q66x0+C/+J/wh8carpsOleL9XsrkajBEnlmQCDIdl65BOPx9q8p0n4
s+OfBumR6JpeqWtzYQjEEd7CJvKH+yeuPauJu/iL42b4h2/j2TXFutatVZIGljDRwqwwVVO
gHJpra4kzp9K+GkHj3w3rOteC726uPFdlrTwX+nysojEbSkeYmOcBcN36EV0q/C3ww/i/xN
4cHjPUmXwzpYvL+5SJGVZuSUUdwAOnXJxXP/AAp8QaT4E0vxT40fUWufGerh4LXTY1Kxxbm
yZWPTryB2A96xfC114r8ODxFcWd1FNP4ghaC/luE8xnDZyQex5NA7ncxfDf4dPbeDNa/4TX
XRpnitvs1rGbVBKZ/Vj0RR0xzzjmobX4daHp9t4+u/FXinUbex8H3qwM9nCrNPEQGBwf4jk
D0B5rz6+8V+JrDRvC2lq1oLfwrObjT8x8h/9v8AvV3Xhf4uy6X4A8d6/datYp4x1y/inhtD
b7kcAKrMVOVIwOmaBXKXj7w5pGheFfDfjDwfql9daBryt5UWoDE0TAZ7YyP8Kt+BriZ/gH8
V5mckeTDkd+3Nc5e+LfEnxJura78Q31t5VouyC3ijEUUWTztUdzW/aW+p6b4V1fQtPkhFhr
ShbyPywxcA5AB7cUBcW88I/C/SfgsfiHFqfiaFZz5Nhb3XlxteTeqjBPl5zz6A101p8HdKs
9P0m38QeLrmDU9QtBdfaPPt4ra23DKqyOwkYdBkCs668b+P5NAXQftGmrp4tzbRwnT4yEj2
7cDPTjvVbTvEnjaDS7KynsdE1SexgNvaX99ZrLcwR9AqsfT3poR5JqV5cw6vJpzyxytb3Pk
74+VfD4yD3Br6N+I/g3wN41+MGnaDqvivU9P8W6hpMIs7aC2DW8e1WOXY8nPPAx0ryRvBcz
AzTBfOZvNZmxknOc13h+J/xD3tKJNGjuli8mC5Ngpmt1xj5WPP55qhJrY5218DeFtD+GE/i
34heJdVs/surTaXJa6dGj+Y0bsvyk+uM59BV/TfBPhTwfpPh+213xd4ksNd8dwiOFtHhUxx
QOwwjEjPIZckHPXjFcrqT63d+BV8JahqMNxpwvX1A7kHmtMxJZi34nirWhfFX4geHNHtfD9
hq1pNbWfy2zXNsk0luOcBWP8AnioKueg+F/APw88KTfFjRNT+3ahDo0UWZ5Y0kmhiaPdujO
Bh92fyFeIafqYl1K3sY742ltPMIkuJ/wDlmhYAM30HJrtl8UeKrqbxHe3l5blvEsax6i3kA
eYqjAA/u8Vx5S20zUIL22hhaS2dZUWUb0JB4yp4I9qpMR6N46+HVpoWr+GrfSrvWb601bUI
bF9ZDwPaPvHOzYSytnOA3p1qG++E3gbVfEnifwP4e8c6tceL9HhedYbq1C252qCULDqeeow
Oe9crL8Wdb1rxP4c0e/8A7M0Hw/Y6pFfTx6daeShdWyXbHJPWun8YfGHxZq3iXxPY+GZ9Mi
0m/laCDUks1S6e3IA278ZI69eaqxWiVzDfwjef2L8ILeXx/c6PZ600sweQJHHp8gIO9CMZc
njcxz74rtfFXws1rxf8YvDujahq+sw6XJazO+qXk8EkdwkRB/0dIvlQsCCc89zXKWF74hNv
4at7k6bfweG43SzhurUSKQ4+YODw1aupa5441DW9H1aC/g0ptGUrZW1hCI4LcHhsL0ORgHN
IcmtkN8XeDvCuheEn1vwxrq+fb3It5rCfUYbxpUzgSK0fQ56qeRVT4QW+pax4v1e20/XrzQ
3TSppHltVVmkUY+X5gRWtr99r/AIk0tNPvfsMFoj+c8NlZpbiRz/E20cmj4a6jpHgzxNruo
61fxW1rJpUtvGpU7pHPRRgcE4qZdCFoZunfD7wZo3hPwrdePfGmqWOs+LDmwisbcSRxqzDG
/jk/MM89+ldx4d+Hlzp8nxj+G3h68lu7g2dnDbXF6QmWkUtyRxgZ/SvH/DPxl8b+HPDlr4f
tJNNu7eyYtZSahaLNJac5whPSrL/ErxhrF34kuJLizSfxNHFDfSQx7GCxjCbCD8pA70hm7q
Pw5stN+J2ifC3SPEl9deJbrD39xPCI7W3XZuPlj7z8A45xXTSeCPCWqWPivTvBHizVLnW/C
0Za8jv4AkMpXOQpAGPumueutb8b+IV0W71DULZtT0MhrPU0iC3QHozj7w9sVu654z8ca3ot
xo9xNp1pHfgLezWVqIZbr1Dt798UJ6iep5t4All1z4n+G9Oj1S6043F0EFzbOFkQ4JypPGf
8a9Ig+E0d5qvi/wAU+JvEOpXtpb6xJYQKtxBDcXDDGXkllITjPQcnFc54M0jSvDHxM8P65e
zG3tbGcSzOQWCjB6Ae5q1d+L/EMHjfxUNKSx1Lw3q+oPeLY6pbCeJm7SBT0PFJDuX4/hLpz
eItfk1Hxl5ng/RrFb+W5smSa4ZWB/dnaSAy7TkjOePWtjUvD+keKPgL4G8N+AdcuLjTtV8S
GOG81GLZJGCJGYMB1K7T064rjoPGXjLRPFlz4qiurNJ7qAW01qtoq2zxDohjHGBk89eax/E
/xa8aarplnBNdWFjDpd4L+zNjarCYZFyBjHGOTxjnNMTZ0Xj74a6Bo3hjXYtF8WXEV9ooBK
3t7bSDUMHDqkaNvjYdgwrStfg/8PrXxJp/w+n8Ta2uva1pi30O2JDDEduSHOOcnoOOO9eW6
r8UfFXibS7m0u7bRbaS+cG8urXTY4p7vByNzgZ+uOtdtoOs+PtU8b2PxI1Gexj1K1thZWxE
OFEeMcr64PWrasrjWpykeqTabafYY5cfZ5TCcDbnDFc16/rHwv8AAV/45h8CTeI9eg1q70r
+0YJAqPFFwScnGT06e1eaeI9DtrC1kuJ5DLdXcjMET+8TknHpmnWfiLxyvjGy8XS38Tara2
X9nxNNCMeTjGCB3x3pJaXBF1Ph54f1HwX4b17wP4m1C4uNQ1ldFme/hEabznMiqvIUYJwSc
57V09/8MPBurap4h8EeHvG2sT+MtCtXuJhdW4FrIVAJUEcjrjOfzrzoalqWi+B18PS6vFZa
ZaagNTgKoBMk4z8yn056VX8S/tJeO9S0670ywlsLY3UP2e41GGzVLmdehBf6fzpPcbfY9Z1
uLwVqXwv+ENp4z1jVLR7y3a1thpkat87FQTIzZwFOOgrxrXfh0seh/E25vteurifwbdx29s
FVQlwGlC5cdRwe1cJP8QPEtxpfhvTpLmIweG5GksP3QyjEgncf4uQK2NH+LvjLR/FOt+IIm
srmTXmL6ha3VsstvOSc8oeKNilKNtVqeifD34Y+D7Lxr8MLrXZbjUIfE1nNdSWk0KtF5qtt
VMf3T3z6VjN8P/hdc6Z4w8Vtr+t22g6PqUdtAiW8Zln3khkC9FwQcH0HNclf/GDxrf8AjjS
/F0lxaQ32kJ5djDBbKkFsvosY4rnP+Eu1v/hGNU8N+fH/AGdql2t7cJsGTKpJBB7Dk8VRXP
DZo9Tv/hP4Dt/iboGhL4l1G30LxPpoutNurhUEkMzEqqS8Y27h1HPNUvHHw/1bw58ORrnxI
1K8t9fFx/ZujaWFUIYYz80hGOExyCOSTXK2PiSTxh4o8LweNdbj07StGiS2W6SIho4Vbdgb
eS2an+L3xDl+I3j6XUommXSbKMWmnQynJWFeNx/2mPzH60A3FRdiH4UeCNP+IPjxPD+p6lL
p1obeWZ7iJQWTaueh7frXWaJ8NPh3qkGt+Jf+Ev1SXwf4fhjN7dJaBbieZmKhYkOcKeME15
r4W8V614N1o6voUscV0YXgLSRhxtcYbg+xq94K+IPifwBfXFz4duYRHdLsuLa5iEsM69QGR
uDg0aExlFJadGekN8GvC+r6/wCC73wpr+oz+FPFM724ku4VS6tpE5KkDhgQeuKhk+Gfwvm8
Ha3r9j4y1pE8O3/2a/aeyU/aELbV8lQeGJ7scVzeo/GDxzq/irSPEt1cWiTaQSbG1gt1it4
CepEa8ZPc1za+MtZh8N654c/cmy1udLm6ynzF1feCp7c0JxNPdUU7Hpr/AAW8P3fxQsdJ0v
xDexeGJ9FGuy3VzCPtEMIDblwOGb5TjHrTfF3hfwT4i+HcvjTwr4u17VE0+9t9KitNTt0jE
MTEj5dvB6Z4x71wcHxQ8Y2viXR/ENrfxw3+kWq2VuyxDaYRn5HB4YHcc59a0fE3xn8beK9H
fRdSfTYdPe4juvs9nZRwKrp90jaPzo06kupHaOx3s/wa+HC+MtQ8D2/izWm8Qppv22AvbIL
eOTyhJ5bt1bI9AMZr5+CvtLFCADgnHAPpmuxPxL8Vf8JvL4zW4gGsTQfZpJfKG0p5fl42/w
C7xms288SCbwXY+F7KDybeKZrq6ckbriY8A/7qr0FF0RJxaOfrRsDixvueSh4x7Gs6tPTIZ
Jre5jjQszrsAHUk8f1oI9D6E+HUgm03WJIl2A34yo4w32aDP60VL4FhFuniC343Q6oY2C9A
y28IOPxBooDU+gf2gvBeseLvD+jNo1zp9vLZzsWN/ciFHDAYQE9SSOleTeNvBZb45ahBo/h
DStR+w+FEvZrCeUQW8UhDKZQFHzEY6Dqe9ew/H9PBs/g3T7bxrpOp6jaG582CPT5REwkVcj
cT2OcV47L8VdIb4g6t4lt/D2oJDf8AhtdEjg3qWicMfmJzyMEc9eKTAwfE+gXWpfD34RN4V
0BJNc1iylWSOziCGYrtO5z7epPFX7/wl4/8G6I2ra3p9t9ihPlzy2dys3kE4GHAPHJqPSPi
qPDNv8OBDo1058M2s1nfhyo8+OQAMUOeoxnmrUvizwDpvgnxP4c8BW+t3Nz4ol868l1Zxtt
8nJCDv3/PrxUgZugy6p4t8RW+g6G8T3t2HdRI+1cKuTk/QUvivwj468NeF5PEN01hf20E4t
7iOwuhNJbyE4CsB3yQPxFVvAV0vgPx5p3ie9tZ7u3tY5FaKDG47l2j+dZtl47h8OeCPGOhx
abcyX2sazHqttI5Bjj2SK+H56/LjikmB1B+EnxU1D7NGn9kw3csXmtZSXyrNApGQXTr+Waz
R8PNYPwRTx5DqMcmqC7eNrTz1KGNSV2oMZaUsOFrfsPi58OE+JEfxMfwfrw8TXFt9nuwlyp
t48rtLKpPPQD8a89bxybT4Y2Hhqy0ycapYeJW16KZyDERuYhD3zyO1MaZsah8Jfievh+e+u
IdNN5Db/apNKW8U3iRgZLeX9O2aux6Hplz4F+DuqWvhCy1jUtWuriC4tZHEAvQBwJG9R2Jr
fX4qeBbfxZdfEyx8H6yfG95Zm1eOS5AtAdoXdjOccDtXHQfE/SLDS/hpaTWV79p8M6hNeXh
jjXa4kJ4j55696Tdi4lmHwo+pfBzxnb6b4OSPxBaeJUtbe3t186WMF8eV5n8Sj8uK5u/0vW
Ph9qMema7JYf2k8e94LacTNB7PjhW9q7vQvjFN4RsfE0vh/TJzf6rrranCZ1Gw27EZjfngk
Z6dK4PxtceFvEfil9f8L6be6U96WlvLS5YOiynqUOc4PpVKK3Jm1tY6rwp4f8AF3jiyu9T0
02VtptoQst7eziGLd/dyfqKW8+HPxBtvFWj+HZIdP8A7Q1mGWe0K3YZCkYycsBgZBGOvWqv
hTxLoa/DbUfh1430HUL7QLi5F3FNp03lyxyccH1Ga6SL4p+H7Dxj4I1XTfDmq22m+GbG4s/
s8kyvI4kAA+Y9QMc1RmkjGuPhf8Q20yHUDPoUts85tpZ11JNlu44w7dBzxgZ5rY+HHgLWIf
GvjTwZ4w0K2uNUi0Rri1yyyDe2RGyP0GT+WK87k8SWj/BrUfAaWN0Lq71/+10m4KBN2dh56
16a/wAY/DH/AAsjUPEV5pWrf2fe+Hk0h441VZN4J3EHPocA0rFHnN34C8f+D9Z8N3PiDQrP
U7PUb2O3RYLxZIZZSf8AUu68KTz7cVpXPgfxn4q+I/iiz0TQ7Lw3ZaRMBdi6vV+zWRKg7PN
/i654q/d/ETwP4e8E6D4O8FafrU+m2urxareXGpsrSAo27YmP58frWo/xJ8Maze+O9I8R6F
qdx4V8U3a3iyWrCO4gYKox6EZUH86XWxXS5xt7o+v2vwj15W8M6TfSadrK2Y1q1ui85kOAI
4wBh0ORzkdenFbL/Brx/Z/C6ezfwzosviISf2hcD7eH1COALwixDgd88nNZ2n+O9E8K/DrU
/Cnh3Sr0M2uxapYS3ZU7Y4ypVZMdWO09PWu0T4veBYvGV98S9M8IawPHN5a/ZWjluQ1mDtA
3Y644HFJCbOS8G/Cbxz4i8PW+t6bPoj20kInZZb4LLCvPMi4yvQ9fSrWieDvHfiPRY9S0WP
Tm06a5a0F018iRl1JB69iRx61p+B/FfgzQ/h1qvhrUPDeuvf687S6rfWMqQtLuYnYh6qgzj
H1rnr/V9Nk+FOgeC9MsNQRtI146kvmY+aDcSoLA/fAI/EUWRNyGx8KeJNN1jxvY+IvBsOrX
eg6a0ssc14Ejt9wys4I+/hQSAK5k/DPxxZ+Ax491DTbaw0pUFykd1cKk80YxysR5I5H4V6/
rHxK0vUfEXj3U4tH1IJ4j0WLTbdXjGVkVSCX54HNc7461rwt8RPBGmXGu2Gt6f4s0awWxt1
t2U2cuCPmYHkd/0oLuegeN/hlrOt+M9LvvCNvotlHLo8E5smnSF7iQAl9kQHpt56V51H4uM
MHkzQIksZMZQDBVhwQa2oviZpp+Nvh3xwdIvfs2laOumPAzLvZgGG4c4xyK4270uXULy81C
K3kVZp2lUE5wCxP50Bc9B8Q+CviDYRR3UtnZfv8Ayvs0Md0GlnaQhQqp1OM5PYVn+IPAvxN
8OaTdazeWNtcw2K77mOzuVllgXGdzIOcYql418cX1/wDFjwz450XTZ0bQ7eKBYLpuJCud3T
oCDXRSeOfBGiL4s8TeGNJ16XxL4qt3hube+lDW1sz53FeckZPH0xxQJmengP4lXnhw64IdL
ewFv9paU6jH+7jK7snnjjsaoeH/AAL8Rdf0/StWsI9OFlqaM1pJNeoglx/CB1JPYY6Crml+
IvhnYfBxPhzJaeKoEuMSajdWaoj3kmOQzEn5M44HYVRtfGGnW1n8KreLT9QRfB9w8t2wVT5
qk8bcHk4p3DQo+J/AfxHs/B+ra/qFjaW8GlEm6hW5V50XON2xecd/pzWra+BPEsvgFYZvBH
htPFd5YbrNHvSl49uPmL+T90y46HOac3ja2dPikU0zUJT4xlEloWUfuAAcb+fp0rpZ/i/b6
lp1nfX6eJNO1i1tPs/2TTLpIrWZwMByxG5fcUgTPN/D/wAPPiDrPgu18TW0thb6VP5g3XV2
IjEUyCGBHUkEADNFv4b1m3ttJ8Jan4dt7vW/FURudIuY7lNrKQMF2PKbcE4HXPNReKdXfxR
8ItC8Ew2t2t/pt9NeXE7ONkpkLHr1JG7vXpOj+LPBNw3grxB4h0rXYvEHhG1NrDBZhWgn4x
kk9u/aqSHc8KuNLfQtZvdK1q3ha9spWhnAbcA68HBHWvTNI+E3xBvNMtL+y0u0hF5h4Laa7
SOWRD/HtPOOa5XxPay674k1fWmhEH2+5e5Kf3dxyAT37V6NJ8Svh3q/iHwt4r8U6TrieJvD
0SQLFYyqLaQL/GQev04/SmScReXzaFqd/o2qRLHfWMphlAO4Kw64I6j3rt4vhl4/uZII4Ln
Sopbm3F1a28t8vmXCkZwq9Tjj2rzDxP5fizxrrmv2UcsdrqN29wiSDDAHnBr0S6+INofjF4
S8bQaRfyW+h6WthLCdu6RgGBK89Oe9K4FPw54Y8deK9EutV8uz02wt5mtxPqN0IBLKpwyJn
0Ixk8Vla38OfiG/ja18EjTILjU7q2+2ZjuA0UcWcFnfsM8e/bNbdt4q8K674Ln8KePvDWpX
VhbanNqOnPYziJ8u7NsfnH8RGa6K4+LWkyePxrB8P3yaFdaH/Yt3Esg86NdxIZGB54OPWoW
w7HO+KPhte+F/2bLh9X0PTZfEUetxJbXFiVma4jdgAm9eoJOMcVmeMPCGtaH4d0O0tvhzpu
k+I9Zu445ltNR8+ZJCp2xpDn92rAZOSee9as3jzwN4U+H1t4W8Cafrcr2msw6tG+qlW8wo4
YgnPA4wOPeoNW8W+DH+J+m/Fjw1putjX/tazahZ3bq1vs27XEZ6g4xjsPamItN8Mfilomm3
d1cWumMljbtcXPlX6M0CqMkEdc4BrIfTvEq+CLfxvfXOn6dp80DT2y3d2sc1yg7oh6+w6mu
ubxh8PdPuvGusaBo3iV9T8XWUsNy11IrQwyOpACqT0yevYcCs/RfG2gaf8JJfCMtnrfiKU6
ebWOx1KCFre2lIwXjkxuCjqB7UAVtI+G/jrxHoVnqrPpumSajH5lna3955U9yOxVMdxjrXM
XOheLtI8M6j4gudMEcGl3f2K9iWUGW3lyAAU64ORgjg5Fd1a+M/C+t/8ItrXjPwbqdz4j8M
RLFZy2NzshkK42llz6gGs3w18RdY0v4reIvE3iLRHutJ1/DXOmxgMFZMeWRngkbQCfxoKMW
b4f8AxAn8T2ej3lhbsz2y6jcx/bVRba2zz5r/APLMnkAHnrWp4d8ISx/tJaAdY8K6RF4V1w
S/Yo7WcXtpMEQ8bjwXyATwKs+GPiLrdl4+8U+IfENjdtb+JYxE0lsV86yRSfL2BuCAD0Pek
v8A4m2Ok+OvCWpQTeINa0/Rpnkk/tHyleV3QrmOJFATr1zQFzgPGXwr8V+F7zXfFC2thJoV
pqbwmG3uklltkaTEe9F+7nIGOoyK9J074d/E1NCjuxpdpHIYRNHpsl2ouWUDOfL9fbrXDxe
MbHQ9M8c2z6fetdeKdRS9tGKgpFsmEg389eMcV0+q/G74bL47tviNe6BryeMrK3EK2sN0ot
HIXHOecc/jVPULo8vHiO41TWpbzUXEHlv5CRycbGzg59Oa7jxF4I8caV4Sv/E9nqnh6/0uy
QyTXcGpKwiP9zGPvcjArwHxF4iufEetXupXKrAby4eeRIhgZZiTgfjXq+o/Er4W3/wXt/AS
6B4hsXsw0yNbXEax3NyVwJJhjLAHoKe+4lbl1KSfA74r+KYLHU3/ALNVNTgFzZrPqMcbTA9
FVSc7vb3rmPDvwe8feJ01b+y9JiD6PcC1vY7m4WFoXzzncQMDua9w8Xa98M/D5+G2oeM9J1
u61Ww0CC5s30+5VInwzYR1PI5BORXlmt/FyHXfCfj+xlsJrW+8VanHfJ5LARxIrA7G7k4FB
UlFSabKGi/A3x9r1nf3lnb6dHbWdw1oJbm+SJLmVeqwk8P06jioJfgv8QYfH7eBzpcLavFb
rdS7bhTDDEwyGeToBXQaF8RPh/qHwy0jwl8QtF1iebQJ3nsJtLuBGJd2CRJn6DnrXQXXxx8
JXnxG1q8uNB1E+Ftd0aLR7qJZQLqFUXG5G7/1oLvC7POtP+EXjLWPGOo+GdLj0+6l01Q91f
R3afY41IBDed0I5q5f/A7x7p3irSvDs8WmvPrCO+n3Md6rW91t6qsg43cjg+ta3hfx98PvD
c/ivwnJpetXvgXXljRX85UvotuDuJA2nkHj0qt4z+I2j3OneG9A+Hthe6Zo/hyZrq2nvZA9
zNKx+ZiRwBxwBRZbkrl0icfZ/D/xPe+H9Z11bSOGz0aYW1z58gRzMW2iNF6s2ewr0q0+AHj
+XwaLRfDmkHVbsrdmabU0W4tIQpIUxdt3c89BVf4kfGt/GUXh2HSNHj0mGwlF9fKqqovbzv
I2Oox685JrrLf4yfCceNx8Q7rw74h/4Si6tjFcol0pto28vYCq9T646Clc05YpM8w8MfB3x
l4m0G31zT4dOh06e4a1Wa8vkgAcdsN+mM1JafD7W9C13xfpeseG7a9u9BsXluEmudqQjAIl
Uj7/AAcgCor7xxp978MPD/hSK2uUutM1aS/lk42OrdAOetdRrfxf0HUPEHjLUI9OvVi17Q4
9LgVtu6N1jC7m5+7kUjaPIt/60PFQQo7k9q63wrp66h4U8Wzv4ZTVfsdl532z7R5T2HzAbw
P4/THvUHiC18N6f4c0a10oi41QxefqF0spZQzfdiVeg2gc+5rp/hqf+LcfE8gc/wBjAg+n7
1KIrUxV1JJvp+g3RfgP8Rtf0jT9RsrPT4/7SObW3ub+OGeVf74RjkrVzTfB8knwZ8X2L6LH
c+INM1u3tke3j8yXduZHVSOSv6VvWXxX+Gt7d+GPE/inwzrkvifQYobZBY3apbSJGcq+CMg
89B1rP8NfHW88GL4qu/DVvJFqWsasL6J5lVkEO8s0bj1IOMitFYzi4XdjitR+GHi7TPFOn+
FpbW2n1y+QSCyt7hZJIAef3uOEOOcHtVnx94Lv9AstP1KKw0xdMVVsnuNNvRdKbgAlvMP8L
nsMYx0zXQp8UPDGj/F60+IXhnQr21+0K7alp80oZVkcYdoX5IzkkA9DVb4i/EfTPEnhmLRN
H1TxNfK84nmOsSxBEx91VSMDJ9zS6WJclZqKPKc17L8BvB8XiPxDNe32+O0s2Vs7chjXj9v
byXd1FaxDMkrhFHuTX3F8PPCMPhLwZYWsBYTSYabjBZyBmok7F019rsfOXjbxprHgn4m+Kt
I0CS2ktJNRe5Jlh3kMyrkZPYYFFcv8WFZfjF4qDKc/b36enFFIyabdz7p/aI1O103wxopvM
bJLphz3wlfMk+u2kTm4ezkjQnG94yFA9M4xX2X8S9K8E6vpWmp42uobe2s7kX8LSOF3mL5m
TnqCOo7184+A/iXP8UPi34n8E+ILOSfw54rhkitIUjz9hEany3H935RnPrim7PQDyu41Wzv
9TtEv7mWx06WTbLdpA0oiXu2B97HtVnWl0Twld21tY+LLPxHcSgtI1lEwiiUn5PnPViOo7V
6bqviXUG+NXhn4Y/DXVLHS9F8MRGxmvL1EeKRsDz3YNwxwMD3Jrt/G91YJ8bPCF/4on0H/A
IQaxmKQtFPGzy3hjys0yL0UMMDsKVh6HiqeKDb24S5sZUO0MxmiYEL69OnvVXQVs/HHjzRd
ClgnistQuxbtcwx8Jn0YjGa9z1rV9ej8C/EiDxt468M6v9ss5f7HgsHQTLCd2AeAfTjnnmr
eg684uPAt94Q8Y+F9J8AW1rHHqOmXRVLjzsc8EZ3ZxzkYIJOaLWBaHzX4mgsfCvjTXdBtxN
NBp129ss8i43bT3PQH2pfDo8Pa1q11B4k1iXQoorV54ZVtWcyuB8q4x0PrXrWpQaZ458G/E
3wdpHiDSLbV7jxQb+A3t0sSSQ7lyyueowD0rq11PRdU+O09rpOoWuonTPA0tpPJbkPGJg2T
gjg8GgatsfNunajLqELpBDLNGnEkqIWAHqcdK0IY7K68RwWaqhihj3kkjLGvc/h7r2jr8MP
BaeC/7NEVnDjWLafWEsT52PmMyMpMynnvXzd4wvoo/iFrF5pKR20D3bmGKB98aqSeFbuPT2
qJOzRcLXsjo9Wv0aZorKyeaYD7sMZcgepwKtx+HrP/AIUpefES4vriK8t9VXTxbYAjIPfnn
Neg/AGa5g8OazHqbwadZ39yvnaxHqkdrd2wUZ+VWBLLnt3rS8Eaz8N9C+G+p23iu9XxBpqe
L2mhMjAyON2EuHTgsoPJ4x3rRMiS11PErPXJQqBrSX5xuVTGQSPp6U1tZe7lhitrSR2mkEa
bUJUsTgDP417Lo+r3Ol/tTPq3i3xhpmp6NqVjNBpt7buv2eFGA8uMqDiMjHOfSqt0Jvhh8D
9P0CfxFpVx4lfxLHfQjT51nCx7wSxPYbfX1qiOVM808R2WqeDvEr+HvEGnrFqCKrmOM+YCG
GRgjr1Fc9carp8+qQwX8x0+2LhZ5mjLGJe7beCa+o7nx/ot58f/ABHb6hqVjOIdJji8O3DS
okSTOmZUWbBAZmxgnpg1javeeF5/iB4A/wCFk6ZZR3UE8xNxNqMF5Lyv7tbny0C7Q2CCc0m
C5UfPvi3T9A8Lz6cun+LrbxDLO5kkS0t3VI4T9wlm/iPde1aMmv2EGlxyLaMI5F+R2QhX+h
PBr2jS38TwftJaZP8AEXUPD1zpv2a9OmG0aExRxdVVsdOMAZ55Ncsvjmz8TfCC5g8b3NldL
pviuApZQxpG6WYf5tir/Dj0qLmtk0eUax9gi8FReIHvpRfXFwUhskt22iIDl3kIxknoBnNd
z4w8I2/gq18KTafJeahJrGmLqE6+Xv8AJJx02jpz3r2Lx9r+nTeHvFElu2h6h4TvNN8q0jl
1kFT8nyiG1VMpID05FV4PiHc6d4x+EWk6TrliuiTaWkWrcxkD5ANsjHlcenHNVZkq1jxjTv
EH2tVitrT7S4GdsaFmx9BXTaZe6dcxNut1jccHPUGu58OXlsvhzxjo/wANfEGh+G/GB1+eV
rm+KhZrUyEqI2IIxtx09D61kfFmTTbrxfpLaXPZXWrR2YXVZ7AfuZJux44J60iWjCvdY0W2
z8mZFHzY7e9c3c+ItOm2ReQ0plPyBYzuf6etd38I7kWnxB1K4vxBFEulXGx7naEL8YHzcHp
VlPiZrp+B3hrxFJc6SPE0evC1aT7NF5kVuWO7C4+QYwMjtQXbQ8w0q58PapFr0urapJo0+n
QeZbQfZ2czyDPyN/c/GobPxRMmmG4iiuWtgMPKsZKA9/mxivY/FGpeH28UfGmXT9RsSNU8P
wLA0Mq4uJvLbcE5+Zs9cU3UpoLr9mz+z9W1e00FrHSkW0XRtSSSO/kwGCSwYzuyBn6nmgLH
m/iC31/wvFo93rViVi1aEXFr5f7wsp9QBwfaqp8U6Ndokctm6nO0gAjJ9PrXsk3xF+0+Mvh
FaXGvWMmmNZifUkd02xXATaGZv4SMnisbwX8Q7LxF8cNfs9bOi2hsFuYvDbtbokCysx+Zm/
iJwDn3NA2kefQano08wgUTRBWw2QflPoa61pdDtLKKRbhbl9nKsmBXVeMrnxC3wBvIfGOp6
BqPildUjMx0p4ydm7jdtAyQP0rxgzSi/wBK5Ks1zDwT/tiglWZ0kvirT443kNhI0cX3yiHC
D3OOKxX8Q2+olvsWm3EkKcu0cZkAHuQOK+mdb1bUtF+JV9LrviHw5afD6LT8XWnv5Yu5Zin
Rlxk56j2rzT4XX2nH4UXel3+p2Ph3Qppbm4XUrDVRDexAs2xJYiuW4PAye1AWSPNLLXrI28
rWWlPLHFzLKI2YL9SBxV5PFumxN5b2pjkj+8QTkfUH+teheEdXum+D/hW1+H3jTQPD76fOT
r8ephVkuV3fewQd2Rn656jFaur+I7Ky8ffFTxBp1zplx/xT1rJZSsY5Y5ZlRuFU/e56iqVw
seHeIPG8QWRWXawXIDRbMjsa5jxAun28Xh+SPXEmv9Uw1xaxwsv2UFsKNx4ZueR2r3SPxV4
e8QaP8HvEvxBuLG5vEvJ0v2KINo2nyzIgHCAgcEVL8WdTSbwVqUWsWunzxS6lDJpdxJrMNx
LGQ4IaCNEBVNvVSaOo9NjzDx3pNr8OvHs/hiHUbu/gt7eGdp3QAqZF3YO3gUuk6yt2hNpZ3
N4UGW2RM4A98CvapfiAl58ftV8M3WraTN4Un0BdzMItkk3lclpP4iDxgnisX4favcSfCrwp
p3w68a6J4ZvLC6La9FqRVZJ13c4JB3DGelDQ3FIxNJ1PSL1RvtYem1gR78jHY1R8QX2lRsw
tLdTKx+VIxkj6DvVj4hanoupfE7Vb7wqytp7pHulthiOSXHzso9zWp8G7u5t/EutTtaWs5l
hSHzpbyO2uLcEnLxFxgkdT+FQZrzOR8M+HrDxN4M8ZeJr27uLeTw4iSLCIxiQtnhs8jpWZo
/iWwNqZ/wCz1kgTq6ocL9TivTr1tFsNO+N1pF4tGuC8htxHcTSp5szbDuRduA5HTIFdtpWq
F9Q8N3HhTxD4UsfhfDp6pqFjOEE5YKQwZSMk9B+fWmVoeHy+L9MK+Y1jGsbc4HANV7PxHZG
52w2YR5fuxIpLH6DvXc+D9S8A+MbrxJ4B12RbHw7Yas2raLcvhB5KtueIE/wkZ+X0NXfB3j
uDxh408e3um3OmaHr0kC23hu41BQsVvBHwcZ6MclvxoCyOe0/Vbedo0ltmtNr7d7oVBPp0r
pJZNPtjv/dycBvmIBPPY0/4g6ld3/wp8Mabqfi7S/EHiG1vm+3XGnEYY7WGcDGccDOBmuMg
8ixntLnUES9tYWDyQuxVZAOoJ6igNjrkudNvnDfutu0kkgAg59a4e9vNJi1WXU9S2jyzshC
DJJ+neuc8ffE3w+ZnTw1pcOlnyRGbaCQum7J+Yk9+apfAnxZpx+JM58R6jaWty9lLHpU9+M
28N0R8jNngfWnYI2vqYXjDx1ZyT+VptjIJEc72mjKgH6HpXG+HvDHiLx3rF3baJaC8vIoJL
uUM4QCNBljk+3QV9AfFPVtVk/Z61HTPGXi3w5rvika3BIf7KkjaQR7T94qBuxxz+FcV+zl4
r/4Rfxhrry6pb6fDLpE7K0+0BpVUmMAt33Y4HWmkCir6nlSaVZf8Iu+pSakRqLXAgg05IiW
YYyzMf4fQDkmsyW2u4VZ5bSeJVbaWeNlAPoeOtfQFn4ssNU+GHg7UNZ1Sy/tZ/GBvb0nYjh
SOXZR0X9K7S6+KiXuq/GaCTxBpt3p0EZuNEjmSJ4zKCArRAj5j370zV046HyddT30xjW+lu
HaNAsYnLEqnYDPQVreDvDNx4x8Z6Z4YtbqO1m1CYQrNIpZUJ7kCvSfjP4jh8V+C/htq9xfW
t7rZ06WPUJIggkBDjYrhenGcfWuZ+DN1a6f8afDF5fXEdvbxXas8sjhVUA9ST0pXJhC8+Vn
T+If2fNX0zS9XvvDvi/Q/Fcujbvt9lYOVuYAp+c7D1xznFeNiGV4mljikeNeWdUJC/U9q+s
bWz8LfCnx74v8Aibq3j/RdTOom6aw0rS5/OlnMpYqHHQDnntVjwjrU7/Crwsnw+8VeFvD9p
bOx8RWuqlBLKxfIJ3g7hj09qTZShFrc+SVicOV8qQ45Pynj61aMUltIq3MEluSNyiVCu4ev
PWvqLWfGGnaR44+NGt6RqmlS3T2Fv9gchJI5XCxhvLU8Njn1rzv4u+KIvGXww+HurX+qW+o
eI44biK9aPaJFXcCgdR079qRduVXXl+J5NpOl3niLxHZaJpqBrm9mWGME4GScDNdx4/8Ahh
o3gOEwt8RtK1bWLa4S3vdLt4XWW3Yjk5PDBe9ch4QS9fxnpRsdWg0a4W4Ux39y22OBuzMfS
vpP4qXtlc/CiaX4i6l4P1TxobyA6XfaAytPKgcb2kI7bfXimjPVpM+b/E2n6boniCSy8P6u
dbsVhjkF2IGj+ZlBZSp6YORnviscxSyukRtJfNYZVQhyw9h3/Cvql/Ffh/T/AIseOtXsdW0
wg+FYVs5SUdHmWAAKoPBYEYxWK3xf1aLwf8MNSXXdPbW/tssOozmGIzpAGXarnGVUgt6dKd
kateZ80BX2kCNiAcHgnB9PrU6T39kLi1R7m2EqbZohuTevXDDuPrX0RdeMLHQV+M2qeH77T
EvJ9RifTyFjfcplG5ogcg4znjpXRr8VpJfiT8NXOp6LLHqGmomuXElvCzMSxDLI2OMKBxTM
3TS1ufJ0UM1xJ5dvDJNJ12xIWP5Cm7XyylG3LncMHK4659K+mfh1qoi8I6/pXw58SaD4Y8Y
nWpJJbjUnRPOs9x2iF2BGAcZ9RWneeJvDFn8ZLvWbbVNDu9ZtfC06ajdQKn2W7vwjY2qflc
/dBAHJpWQvZq9kz5UeKaJVaWGSIOMrvUjcPUetOkt7iGNJJ7eWKN/uu6EBvoT1r2/VvGEnj
H4K+G31/VLC/wDEFl4g2RJcbIzHblOjAAYjzitj9oG8sNV8JaFfz6zDDqwuNn9iWWqJe2kU
Qjx5se0Dy+RjHvTtYmUEup4P4elEPibTZW6LOpP51+hkVzBc2tjJYxuu2MEZOQ529K/O7R8
f27YkjP75eM+9foRpcAl06z/dhCI1PL9eKxqPVGlNe6fD3xgjaH4y+J0mwJPtZLBR3Kg0U/
4vlD8Z/FR6ZvSeuf4RRXQkjlbdz7n/AGg7fTbnwvpEeojj7Q5TPTOyvnLwv4ifwHq2o33h2
KzF1fQfZ/tMyEvAp6lOeD0r6N/aF1HwnpXg/Sb/AMWWF9fxrdmO3trSXy90jIeXbsqjn3rz
uP4d/D3S9f8ACngzUPC3iDWrvX7QTnX7aVhDbs2T0HAA9+gx1rGSuyjxRtF0tYZLqVw7sSz
s+CWJOc/WmQ+FrzUvDuo+IbDSxJpGmsqXdzvUeWT0GCcn8BXqvgjwH4I1PV/GPhrxJo2qXN
v4YuZ1uvEEd6Y4winMaCMdW2g5wD/KofC1/wCDYv2efiFeT6Nqg8N22txtHYGfbcSoCm1Wc
jjPU+gPFCQzzfSrDRZtu+ONjjANWrqx0aIMriPPb5QK9PX4QeFL34waXZ6YLyz8PXPh5ddf
TUmLSu2ceUjHnnIzWVqXgnwl42+H8fiTw9pGq+B5oNZh0ua31J2dZUd1TeA3cbs8ehHvTSE
eWaT4Ql8a+IV0Pw/bJcXhjeVVZwg2qMk5NReEfFdx8PNcvr3S4bV5praWwlSYbgFbhsEHrx
1r6T8GaB4I8JfGTV/C/h/wb4htdR07S5Vk1q5dmt7pWQEkg8DnGCO+a8y0nwf8MtB8B/D7x
D4n8NX2rah4ovHt38q9aNEy5Acj244HvSZaS3PGdL0XUtbvLqLQNLkvHgiaeSKMAuI1PJA6
tx2GTVfW7S/0bVI7TVNNmsrwxpMsUwwwUjIJHb6V9FaX8JfDPhPxp468SzarLHb+Gb2OPTo
3vXtRD5iKwaSVAWwN2AcY45rx34uaD4f0vxXaaj4Y12XVLfVrcXE6yzNO0E2fmXzSAZATyD
ioUO41psSWmmale+GE8TS6W39kCUWzXRX5PN/u+9a2naVp97KCqxO3TFdD4X+H9rr/AMMvh
3b3es6hbLrXiGWznj+0kwogV2ykZ4DkJjPvXSeL/DHw10bQvEsOjTDTtU0NsW7wzXE7yEHl
Jw6BVJ7EHFaozmjn18GaebUyG3RScA+v1qlNoek2zBZowM8ZC5z/AJFZv9s67baNbS3lndW
kN3H5ttJKhUTJ6rnqPpXc+HtM0Cx+FMXxC8RaHqvi6e7vTZpYae7ILYAkbmK85P8AUVRCjc
5I6FpXlNKqx4HRcdPeufvV0uzBaaKNsnAAwcmum+MHhq38FeLLK10Ge7Sz1CyS8+z3J3S2x
Y8oT3rtW0/wtrv7Nfg7TXsri21DVNWWzhvCV/cXJYhpHOPmTGcL64pMpLU8Qawt4UXUbiWN
C7AJEedq1f0fSNOvL2TUHaEb2wFPpXr9x8LPhtrPjbW/hrZWPia113SbIzrrdw5+zO4UNyu
MbeRSeG/CHw60/SfhhDrGhX2oX3i4PDLIt40cUbDneVH5YBrOzuaaWOKt9C0rdvZIjnrgCt
Wbwx4dFvGRdxLJIMtEy8j3zXUz+EfAj6D8SrHRdP1K11HwfLhdQuLst5x5O0KOAoxj1715v
4Ok0XVfG2m2Xie9uYdJkJNy8QYtgDOOASBnqau5BojQNHRiy3UUiqcnp1ro9J03T4Y2d44/
mPUEc1vN8K9I1H4waVp/2S30rwxc6fNfQvY38kragqEYGXGUOCCce9c743tvB2n+Dxr3hXU
YoNQhuvIksoL17qOWP+8GZV2sCORSAsajpOj3MGTA2CM8EEVzI0TRxiUiMJjp3rY+HmlWXi
Lw54j8W+J5NQu9N0CIH+zbAkTXDEZ6jnAq3rvg/wAEyaf4L8Z291rHh/w5rt59mvbG93PNE
MMQU43YOME84yDQWcTdQ6JFKEhWMoOoxTY4fDwOXbHGMAYIr1/T/Cnh3w18bvBOo6b4dt20
HVXmhsb21v3m8yULlXkVwMEKDkDI/Ks6+8N+Brq7+IPxDvfCmraxBpmqGxXRrKYljJxvmyv
IUk5A7UAzyS+h0cKIoUjGT/dyaSLSdJl+9NHjPrjFe3aR4W8E+H/iV8LNW0/wzqWntr6zub
a+nZ3hkCApvU+gz+YrlL3SfhXqEHxJ8a32l66troWqCL7NDdANM5bEgHGArPnHoKVrAefJZ
QvewWGjwCe9uHCRIrD5z2AqvqmneJNHltdQ1jR7jT1+0FIRdLs3yRnkAHng969Sf4M+DNa+
JnhUaXf6hpnh7VtGbV2tjNmcMmMKr84znJPPTiua+J2n+FdR8OQ+LdJ8RPdazbTraSWkmoy
36SRdFYSOi7WGORTtcTXUzdZv5fH3iuTxTr0FtDcSxRxMIiduEXAIz39a0odN8PRKke2OTA
7qDSfCK08L67qd9D4sKl4oUFlDI0kcEkzHAEjoCQO1djpfw+0zTdX8f614o8OXNwnh5k+ze
HdKu3l81WUMHD/eIOeh6c+lNiRxr2mgzPk20Wcc/LiqV5p+grZCQLGXOSADXodx4M8JX2qf
Cy4tNB1PR7bxXd3AvLK9uH81UVNypnjHPfqRis280X4TzeEvG2rroeuW6+D78xTbb4F7wb9
uwZ4Vc8ZxmhMOW+x5TbaM2t6/Fomg6ebvUZ8+VAgALYGT14rm7y3txfS2lzEbW4gYxyRN95
GHBH4V7ha/Dvwld/GnwUfD66vpmk69ocmpNGl2fOhcZGBJ1x614lo2kR3fjWGwuzJNFPqAg
cljvKmTB+Y98VW2pXJoizYeH9Pd8s5yeRkZFdBLp2l2VplkjVup3dq9sk+G/wAKj4k8aeEo
dK1q2ufDtkmoG9W83EqU3FEBHtjnPWsF/BHgLxGPhVq2j6Vf2Ol+JbyS2vLO5umdpFVCclu
xyO2KTYrI861OPVfDGjWuo3VoILS7wiOHBKkrvUMB90leQPSmx6D4p1fTrfVV0C7n0+a3e5
W7RA0XlqfmJccLjHQ8119/4Ftbvwz8XG16DVZbXwhN5ehC5uJAlumei54fjAyc8VpXugeCL
D9nJvE//CPeKtLTUDusdF/tSR4ribbgTFBnanVue1TYLHn+mWulPbhisTA+oq9HB4eR3QiE
MOckZr0ay+F/w30PRfDemeI9QRrzWbAXU999vkSSMkZHkRKhV1BPOTSw2fhZf2Z7TSZ7ea4
muPEL6bDfo4XNyZCqzEnB2Y/hoEjiP7O0a4tyxRG4wpUgDNaNt4U0U25uLo+TGFBByMZrrf
Efg74X+FJ9Q8KSao1rqVrZmVLz7VLJcNLs3DdCI9oQnuDXzx4R1u98afEfQPDuqTyf2bdXS
QTxxuULITgjI6UWLiruyOm17xf4V0CWWPT4/tFyoxgdM/hXHarJ8Rde0RtWXTbr+xjE1x9o
iGYljBw2X6Ag9jz7V7JqPwv+H2qH4gaBZeAdc8N3XhyCe7tdcu7iR0mMeTsIb5SrY4wSeRX
KeIND8CeHvhR4OsHfXRqfiqy8/wAmO922cU28KJ3Q/ePONo4quUfs29TwQnJycnPP1oxkdO
K+nfE/wn+FOirqfheS9EGq2OnfakvxczyTtNs3DdCI/L8snjIPHXNc54e+HHg3XPgpPqug2
sWueLILOW6v4bm+ktpLRV5DxIF2yADJOTzTIcdzwUADoK1dI8N694gWdtE0i51L7Pt80W6b
2TccAkDnGe9e3+Ffg94P8Z+H/DvjfTrqSy8M2lvJ/wAJQkl1mS3kjGdyZ5w46Dtirngnwh4
Ds/B8vxF+1SWVvqOpS2FnazalPbiGAA5BkiVmZyOxwKB+ztqz53vbK507ULiwvoTBdW7mKW
NsZVh1HFa7+DNfi8J6f4razX+ydQums7aUSrlpQOVxnI/Gvb9F+FvgSDxD4512Ow1Hxlo3h
+CG4s9IiLpNOZQCd5wGIQ55xyBmuq1rwdovjLwN8JvC1rpV94R0vU9Uunezu5C0kXygkKWA
Jz0XIzQXGkup85R/Dbx2+pWlh/wi17HdXs/2e3SVAhmfGcLk8jHcce9c5Pbz2d7PaXcTRTw
SNFKjdVZTgg/iDX0HpGm+GfFv7Qug+FbPSvEmiafpyzWhN7qMvnv5edroTzGPZeKLl/CFv+
ylq8Vzod1PfnX5LZLgTfOJ/m2SMcZZQBgr3PNKxXJaPMj53zjBQcg9qkkMsvzEADH51Z1PR
NY0G6itdb0250+eaJZkS4jKF0YcMM9Qaqp8xZEbt3qTJN7DFcqOQCPQ1cVJmUmOIntxVZIW
JRhhgTyPTmrhv5IJWVMEDuvcUnpsawst2QyvLhY3hKY6cdaqSFXk+VQB9K25rrzInMkWXVR
txzxWJnOT60R13IqRs733FaPYBx8p703AyTjk9aduYpsJ+Xrim1Ri0ugYHHHSlVFZtpYLmk
owKbBbj5o1V8AhgBTMADAHFFFMdgwPQUgAHQClooFYv6LEZtesYgSu6ZeR25r9CrPTrc6bZ
W6XBWQxKM+nFfndY3TWOo292qhmhcOAfavv7wJfaN4m8HaZq8L3KXcqAPtHRvQVhU3R00vg
bPjT4zRsnxt8Vxkg7L0qDnGQFGKKp/FS7+2/FzxPPs8oi/kQgHrtO3Jz3OKK3TORrU+9P2g
fDC+J/BulwuW2295vKjoQUIrxaz1H4maVpH9gaN4m1CKxVBHGuQSi9MKx5A+hr3j44eJLjw
z4QsLu3smu3lvBFsUEkfITn9K8Ai+KNtbR7tZ0a6tp5Hz/AKsqpH4jFclWqoSsdEaUpK6Jf
Ddv8RvCtr9i0HxDc2SPMZ5EKKwkc9WYsCWJ9/SqutWHjjUdP1XSL3UXvINcnFxfIIV/fSLg
BuBx90dPSuitvip4SeZQ126R9lYZA965zxV8XdFtI5IfC/my3jcLL2pxqNohqzsVHsfHo1v
TNRGsaib7SYRbWtwhw0UQ/g46j2NReO7rxx4h02JvFms3l1BCcxQnCKHB4bCgc+9cD/wkvj
mSL7cdVmRXYnaDzUcmta5qziO7vppwODkk4+lZzqtL3WdNLDc7s9D0zS/E3xQm0qOO78eX8
UUMZUIzrkqRggnHPHrXAazqerNa6boz6vPLp2jSGa0Vsbbdickrx681t6L4B8Xa7JGIBcwx
Sch5ScYxXpPh74G2y7bnXNSecqeIGHyOfY1Mqk5aGsqNOk9WeY6b4l8f3fi251nw1q17PqF
8FW7nmQNHchRwroRtbgelbOv+FfF/iS5TVvFd699eeWETegQRgfwoowFH0r6EsPD0Ol2S+T
bW1tHEvyCDBDfUiqtxppvT9pvom8tSdoDcH/CulNp2ZxNroeH6j5EnwU0rwjbz3UWu6Vqz3
8DwqVCKQRndnrk9qztX1D4n+JNA/snX/EV9eaYdvmQnCibHQOQMtwO+a9l/4R7SGuW/dMZJ
CcRk1eHhyzZ4ltYtmP8AllJyGPpmtou5m3dnkGp22qeN9ajvbuBLa0treO1t7OJiUtokGAq
/Xkn61saJb+LvCkUw8LeILmwSV/mhUAo7HvtIIzjvXpF0uh6REw1iJYAO6DBA7Vy934ktr2
6e08OWjXzcAMBjb7k96XPHYaTZx2o+GdV1G4l1rxZdm6uZRlrm4fcx9AP8K5XUxrup6VF4M
0u6ml0yzn+1wRAY8uT++D1B5r2aDwhfahOl34hvRcFR8tsp2qD/AFpLXQoT4guZYLMW8EaC
IpjH1+tSryWppFJaM46PWPivqHhgaFf+K7p7Ro/JfaqiR1IxtLgZP51QTSfF8a6JHHqtxt0
H/kGhAP8ARPp717XZRQQqLdLWKROhcLz/APrqxHbAMxFsgDnggYxTb0uZ7ux4zZaT4sWXVy
2rTk66d2pDAH2k+rcfyqXTPDWq6BqEeraDcS2l/HlUnVBnnqOcgivcobe7kj8tbK3uIcfO+
3DAVObSGUfvCtso5jWFeCe2alyLS1PCb2y8c6z4kttfvNdvZNUsf+PaVDs8kdSFAGAD3Her
OrxeLfGRj07xHqxa3hfzFt/ISKPd/fwoGT717rNZwGxjSS2WOTO1ZRHhfrxWbHZQxGYPYpq
E7HaHxwB7etQ6iQ+W70PF9P0bxD4GvW1Lw1qctrOww5gG5ZR6MpyDUd3cfEfXfEdh4iuddu
21KyJFsTEqrFnglVxjJ9cV6/daN5itLBCLZ4+NpHAp9yZ2e3Rwk0mMKyKCDj6Uc9ti+Q8V1
ePx5f8AiWx1nU/EN7Lf6axNq+APJJ6lVAxn3xVLTk8beHdWvta0TxDd2l1fsXuirDMzHqWU
jGfevYbm3Y3IiMyh2b5tyZIB96qz6cAxjhtMHoZnGcH3qk7k2PJp3+JGrapp+pXPiW9lv9M
YvZzSkFoi33scdxxTI/D3jNtG1fQjfR/Ytbn+0X0WFHnyZzk8ZznnivW/slsjLb3EcQuCMi
QdG+lWpdJ1AvtiitXUDJZj0/H1qr3QWR4VqkvjWPWNInbxDdRXeiReRZNCgUwp/dBA5HA65
rb1F/F3jCyig8RatJdW8LF0hW3WNCx6sVUAFveu7udCs21RXa5VZFXc3ljJJ9K6aztSkS5j
kRkGP9VyPwrVLQg8r0LTfEvhTzn8L699ha5A84RKPmx0zuHaqthp3jbT/ENz4itfE1/a6nc
/8fF35mTKP9rPBHtXuH2dJF89LS3kKDl5IwN59PrWHfM0yfZpdPhtbc5y/r+HaolpYOVnjn
iDV/G7z2d9c+Mru8vdOkaa2kkxuhdupXjvXDWUHjTUYNc06PUZfs2uyeZqCsBi4bOctx1z6
V2nilIIdZktlvD5atzjBrZ8OQxNaJKk8e1+NxGSv19a25NbEruYmmJ4/wBLudNvV12VJtLt
TZWkqIpMEJPKDjpSWngq5juU1RLmVLwSecJAmSHznOO/PNeuaZpsyxmd5LWZMA7FH3/w9a0
5LrRdPnQ3vkrI+NkO8Cs3oa27s8oePxk2tarrUevtLe6tB9lvJmjVTNHjG3pgcVRXw34mOk
aXpqa3L9l0mTzbKGN9v2ZueVPY817ZDqHh29nmjhNpMw/5ZvIAyn8KuR2do8X2eK4ghLkMQ
0PyEf71ZppiaPGtc/4WL4i0s6NrfiS/v7QYP2ZiAJMHI3YHzfjVttc+K0Ol/wBmL4oumtPK
MIhMCMCmMbfu+nFei+Ita8OeFreW5v8AVLW3SI/Mn3mJ9hXz54v/AGh72cC38N2cduQCpmZ
c59GHpVWJk7bGzJ4z8ZeCfDS6cPFk1rZxIY4Y3CvJEuPuoxG5RXiuqfEDXbvw23heDUJhpA
ujdiIkHMp53565z3zXO6rrOqa3eNc6ldvcSsdxLHj34qkq888CkJJvY7eX4u/Eifw2fD83i
y8ksGi8gg7fMaP+4Xxu2+2axvBOuQ+GfHei6/cIXhsbpJnVRkkA84FYbKoTI61HTTGm4u6P
SfH/AMW/FfivVNbsLXxPq7eGLy7eaCwuJj8qE5CkDsPTOK4nUte1jV7PT7PU9QluoNNjMVo
jniFCclV9BmsyiqJR203xZ+I1x4ZPhubxZevppi8gpkbmj6bC+NxX2zUa/FHx6nhFfCcfiO
4j0YReT9nQKp8v+7uAzj2zXIYXb15p2A2B1qbhZsv2XiHW9O0PUNDsdUuLfTdR2/a7ZGwk2
05G4VqeF/iF4z8GQzQeGtensIJzmSEAOjEdDtYEZ9652KBpHI3BVHU065gSFh5cgcEcGi5X
JK1+hu2fj7xrp/iifxPZeJ7+DWbj/W3aynfJxjB9R7Uup+P/ABrrTWb6r4n1C7eyna5tnkm
JaGQ9WU9q5ogigAk8U2yLNna33xX+IOpeItO8RXviW4m1XTYjDbXRC740PUdOc+9YEvibXp
tFfRZNTmbTpLr7a1vn5TNz8/15rKKkHFJ0NK5WuzNjxD4o1/xXewXviHVJtQuLeFbeN5SMp
GvRRishGKOGU4NN7mnAYGabQlvccSSDJkgmmbjjpk0Ek9aShIpu5oQ6iYrCS32bmcYDntWf
RRQlYJSctwooopkhRRRQAUUUUmJi4/d7vfFJVqNVewuAVyUKuD+lVe1K5Qh6cjivtb4CSMP
hXYrczCJPMYxkdRXxjZ2xvL+C1VgplcJk9s199+BNO0bRfBWj6dP5WYYiW2Hndis6ktjWkt
Gz4z+M1vHY/GrxRBCgEZuzIMYx8yhv5mirfxwkt5fjX4hMMRwsqqWL7i52DngcfSitUjndu
5+inxB+wLoVvJqKboklDD5c87TXg+v6zpfisr4bFsvkg5aaRQPl7YNej/tBXdxb+A7GK3mE
MlzeLFuIzxsJ/pXy1cW/jHw5M0t9DcRAjCzH7rjqMGvNxV3KyWx6mFpuUbyl6HYeO/AXg6x
8Mzz6ZIkd9GuEHQn1yK868L+C21HVrWwRd7zEbpF5Vatz66lzCJNQke4uCfutk7c+1ek+Hr
2HTtCB0fTmivZRhp5F4Un0z1rnpym9Oh0SpxhHmlqzc1Lwpp2h2kemWVvDeXTkABsErng/h
Vu0+G1loiQstoDJc/M2fm2nuR6j2rX8NaLbW8kN7qUxuZiuWaY4O72rpJ3hnupJftRSGNeE
Zuc12RpJJ3OGpUe1ymsy6ZGLcpLPxt3wDBT2z6e1Wmnu/sayQoXjXpkYI+orFEt3IJsXHkx
N8oBGGP1qO2vItLmVWkedXwHXP3hntW0oJI5tdTbltr2aITxTpASOIwep+neq00GpechOWR
hg7TkK39K0ZIo3aOSJV2yjIUnlRSi4njy0W0RA4+9gcepoS1F0sZEVhMLgeZcQlowS5fhhW
RcSeINSuJIbG4jtLSNcNM/Vj3xUep77jWGcoZADnchIz7Z71tW32Ke3iV0lAJwccY/xq+u4
RslqY2meEoBIs1/qI1NgNz+ccnHpitaHTrNdU+3Q2y2dvs2uIhwSOh96usdIyEDb2PyqrjG
D65FXU02MQRzLq0UMYz8rchj6UoxSFKc5dSnJJAikowm3Dgq2MH2qjBOYlZI7ZmLff3c5/C
r7iKOZyVEjqMb0Hy1HZXlywMUUSqo/iYZya1iSi1E7XYW3d/smBx8vU1O1rqUUUSGMPEDgs
O4/ofaoRfLbxxyX1sX3N8pUdanPiCGT5PIkZOygdKnoVdJWsT28htlWSG/VNxJMUvr6Zp5n
uJm8p5lhjk6js3rzUSzaPcW2bhPOncnGDtP40+2hmgYPpoVwykFSc4HvU3Vi1uPke42C0st
R3RxjJQ4bmsSzXVFupYp7h4iTlWVeMVoTS3uyXytN8qRRzNt4Jq7Z6nqzWT2k8NtcucbgGA
dRWb3NPNGNLdQvM0c2p+bKGA2A9QKnNxHI3nQWIHknapXPJqpLBYW14zvp4FzI3CSHp+PpV
rE8G0Q2boHOfkbgVaSvoNydtSkYl3NPIcspztLA1m3ssYgLzTSwln+6BnA+orakVbYrJFo3
myM3LE7lb/Cqt0/nzs8tgIecKsbcj8PSqskmyU+ZlK1htJrZWeCd4geJh2+lSS2WmrEbyO9
uplxgoT0NXW2om2W3kkjXqjNj9KoG7hidGXS5hE3BcNkflSi7hJ2IbW3lWdblIJGQcrIoyc
+tbVuhnlaW518rMGysMi8sfQetVVuZdwgt5HQtysWMVNGummUPfDZcKPvlScV1LSOpnzEl7
LaRx7bjzM7g22MZH1zWBrGrzWGmXAXSG1GJ+ARnco71uzXltEipDOJApJD4+97HNc/q0n/E
veaOaSItndMjYB9qh6k3bVjwprSDUddla5M1vHI+VzyyjuDXaomk+HLFprvVES0C/IWwNx/
rXD638QNJ0JrmWCb7besSqoVHH1rxvxB4o1bxFc+Zfz/uwcrEp+VauU9dAUtOU9F8Y/F64u
Um03w7ut4c4+0A4J+leXXGt6vdy+bc6lcSv1yzk1n0VDdydS7Dq2qW83nRX8ySY+8HOTXba
f8AGXx1p+n/AGFNS82IDaA4zxXnlFTZDepq614h1fxBeNdarePO7dieBWVRRTFaw+IAygEV
IzR5PPHaoOhyKMe9TY05rLQcWGOAM02iiqIbCngDyTx82abzUkQYjgd+RUsqGrsNSNpGCrV
lbdISJJHyPQUeU2WZQFA96eq4Gfz96i50Qgo7q5BM/nMGC7QB2qLYAM7ulXkf5iBECKjMJK
sPLGDzTQuRvcq53Z/lToyokB7Y5pCmHxQ3yvxT3MFdaiySZ6LimDkZI5pCc0u8hNnGOtOwX
vuIcdqMmgAEE7gD6HvSVRIUUoUnGO5xUxt5YiC8bD3xSbsUouWqRBR3xU7IVUscY7VB1OaS
E42HgJtyWIPpimUUU7CCiiimAUUU5E8xwm7GTjPpSYWvoW7OAyWl1K0wjVExjP3qpfWp7gx
q/lwHKLxn+8agqbFSWlia2Mq3CyQMFkT5wScdOa+sPhDr8fifToIJQjS7cSNK/Kkd6+Sa7P
wF4hfw/qclyzyeRj94Efbx3NE43RVOSi9Sf4zKE+NPieMlSEuto2dMbFxRVf4uOZfizrcjk
sWeNgRzkGJSDRWim0tjFrU/Qr4v6RYaroekzancrBaWN6Lpw2PnwhwvP1r5n8d+KJvEU8Nv
9pEGmodsahTz7/lX0r8ZNFfXdA0mxW/Fkn2wM7HowCHiuEi+GGl3NoI7q9gLfxErgCuKsnJ
2Wh1U6iilzdDgvD0ng7TdKg0mGyXVNQl+YzyIDg9q9M0+KG8jE2sFIo4jvCIn5fWnaT4M0n
RIllsjBKxbaG2jJ962VjtYY9rW6ynkkMp3L71pRjyxsKdRyY46fplyqToXbjIzwPbiq9xpv
lWOVuQSScxhMn86vEG7uY2Um1SNeSB1PpimGSMRSyq4ck7V52j8qctUYJ2OUuLFHvhHFezb
jgbWTaBRHoVxFeF7jUgsTMNuxQcflWzbRR311JM8oGzlsjGfpWxbro6WqmGKSRyMFj0BpTd
lZGuj3OfvbSaFleyvVkkzxv6iorq/vQIrOYJtUDJSI/jnFaF0olugPsDrCAdhDd/X2qTT0K
yPNcShto/1ZGcfSk73Q4xS3MUPFcTASbgduR5a4B+tWNLt/tErSSQSiGMnLHp+Va9xfwyQs
LfTRHKxC7yccVXdV8+Mbp4YjwRuxzV9SJEMt7ZGVYbeCO3iT7xcZDe9AW1uAyK8bA+nQVaZ
rSGOe5ntFnZPlQAjJ/Coxc6YtuJ/sEcch5HOPwxVL0M9hpLWybEjUKvJCck/jVG68y6uEmW
3lt8cnauAffFasNzp3lnO4yNyWYU+8mtYolDXLF2HAVskU4yVilHqyjAtyMS3KxSqOU29hV
ttcS1BitdMSZs9WTBqsJ/KkKwRC5bGQh+U59vWtS2vdQitxJd6XCqL0DryPeoctB2ZVTUdK
eDzbiBLeQ5GdhJyfWq0llNKiva6oQM5aJV2kj2q7JeTCVZPKh2EFgrR4xWNNdWizNM6zPcO
fuJ90VEr20KTS1LF3LPHB9gglnkRzuljZ8HH1psdjbWFuJo7WcSMMqZZOtVop9IjuvMlN8X
bsV5FWZriGSRWhWZwnAVu1Xy7BfTUrLqEzzCL7PIXQZJK5/X0p8cl5PK32K+WwYffeUZVfw
qC4vpftOwiKBVQfc+8acix3S7muG9TvQA/n3pvRhe6Q+6XUrdiTcLdxHrLD8oY+prPt9E1u
7nN7FfcnoCcY/OrEzvBtNhLsTPzZXk0xwkaB7y4laMnJVOre1Va+wN9wOl+JCqq0kQJ6ybs
5+tT28Is5/Mut+R6A4JpqXqyAR2hkhjz0c9PSriRWrxNDdxTPuOFkV+M/SrimtWS9SB5HuH
bMD7GOVlVvu1et3vLWLy5kE8fUhl3DH1FVprRYbMebfLbWq5JG7A/GvHvHXxp0fw3DJY6DM
by9YFdytlUxxzWr+EzcrHpev8AjLw/4dtHvdU8iFASRHIOWOOgr5s8efHC91u2l0vQLcWVi
xPzdz9K8u13xLrPiO9e61a+luGLZCs3C/Sses2F2x0kjyyNJIxZ2OSTTaKKQ7BRRRQMKKKK
ACiiigAooo6txQAUoXccZxSHjtTlUkjjrSew0nck+6cYzijD8bRjmpY4Qy4Hb1qVIvL6DJx
xU8xvCDZJFaTFdzuFT1NTJGnnCJJBuPTimlWK4aTC9cN3pJiyosse3eMA7axbOrRFoxshKE
I+44yKrsZC3lvHgjjA602dG8kSCbnrilbzI/mldc4AHPNNIpvrYY9qhH3hnHY1mSDY+M5rb
d4Fh2Kwdj1rHnRklIYYq4N3OevFWTRFRRRWpxhQelFFAE0MnlgHaG9jV57+aVSANseAADWX
kjpTxI471Djd3NY1HFWJJWY4BIP0qClpOx4qkZt3dwoo/HNFMQUUUoBJAAyT0AoAAMnFLna
CAevWhleNirDGabUgHfNFFFUAVfswP7PvmJUYj7j6VQrV06G4uLG4t7S2ae4kxtVV3E4wen
4GgDV+JLrN4/vYkuZLmO2iggSV+CwWFB2oqh4vS7Xxbex3bkzR+WrZ458tTjH40UrAfp58Q
BAugwSzx79kwC+xIPNcFYS2EysLmVHz8qrj71d/8QVU+GkLLuxMpAzjsa8yRrWNla1xGsa7
cMOrfjUySYWubyWkVxIkhuI1tIV4BbaSe/HegXTvLmCImNTw7VSF0btvKbO9VHG3FXP3ptV
t4Itq5zI5PbPb/wCtSpodmWIrObYLm5n2xuc59M+uKXVLyBIYof3DIfljYDnHvipbdrcoZG
hlWIYUtndj6VBc3OhrqaQxubnyxnOw1D2LUbPUs28Wn2NqHLxSSbWwoP8AOo724kuzC0/lW
8MY+4g+9/Wi41DRLTTpZLKzWa4lODJIeM+1VtKsb+9u0uQYzGF5Qnp74pTi7XDdixadeXaI
yK0KHlQ7dR/T8KuHS0TTprdGhRycv5nUmnz26zySbtUigkiIAjb+VVngu2sCn+jl3ONyPuO
P6fjTV5WY21ayId7WihXjjuF/uvxxTrm/t7248q60ZY8JtQ5zj3p8Vld2kaPO0UgLZGTn61
oJMW3MltaSOoJ3k4/yapxV7i9TmI0tLHO1WmccnzDk/Sr0cliMTS6f5gxuAIzirc8EkaKFu
raV2JLKB8yj0qvCspkWUuIyvAUDOaLa2Fo9ixPqlhOUW3sUhKjacLjA71WhOjxXRla0a5P3
QwGcfWtAwyyFogyRE5yzDAqB7eGyVVtJJPPBy3GQ1NKwCzSRhdtrp+453ZY9DUE51q5sg1x
KqDHCeoqBFnmvGcSSzXBGDkFQP6U+5huY0BkkMjqMH5vu1k3oaWtsUEjuUViLfOeDubr9Ka
PsFqMG1YPxucHODmn3kl07LFK4lVB8mw4z9aybnzxMj3FxtIXaFTk1cdiWW7+e6luPMihhC
HgNu+YfWqj/AGyRmj8yNTjGB2oWJjc+Zlp8DlGGOavsl2X8tFWEMoyHXrk+tabsnfQosp07
bNPBFeYHU5BzVqCea/d9sJiVeRv4yfapfMWCX7PGVMqchvvKKivL4s4e61C3Emct5aYx78U
W1LWg6SJkB84gP0wBnmmLZWDETXZkaQdPm4Hviqmb4sstnNI8PUNgbvy7is/URPaWU+r6pe
JDHHk/vDsyKuKtchmuGsbiYqqKWA3BlJGB/jXH+MfHXhrwlZyTTais13HykMT8n8K8f+Inx
suJ4m0XwzP5UQwHuVGGz6AjrXht9qN9qV693fXLzyv1Zzk07kubtY7bxl8U/Efim7dUvJLW
yPAhjO0Y964FnZ2LMxZj1JPWm0VJFluFFFFBQUUUUAFFFFABRRRQAU8AUzknipAOQKCkhpA
PfFSxooOSRx696bhC20DJ96tC2YYOR+dZuXc2jBvoNaFXYlBjPQVveFvBPiPxlra6N4asRe
XxQyCPeqcDqck4rG+ZGxtycZr3r9lIh/jYgOciylb+VJas3hFbszo/2XvjAN2dDtDnGCb2M
f1qvL+zR8Y7eUqvhyObHdLqMg/ma/RMVieMb660vwLruo2MvlXVrYzTRPgHayoSDg+4q+VG
Cr/3UfBi/s4/Fp1HneFNwHUfao+f/Hqa/wCzd8WjL+78I7I/Q3cf/wAVX1dq+veIoLqwv9b
8QahoGgyaZbTW+p2Vqk0BuGGZTdEqSo6YHC4J5BrH8X+Pdd0rxh4nNn4ju0XTIbCSxtIbIT
WswkXMhlcKdinruLDA55xUcqK+svayPmGT9nH4weY4HhFjHxwLqL/4qqs37N/xpkbcvg9iO
gzdxZ/9Cr7M1Hx5r+kfEjU8Wq6p4UtNPtLm4FqN81r5hf8AfJj/AFifLyBzjkVu6X4jm1b4
rXNjaalHd6E+g297biMgqzvNIpcEeoAH4VSijKVRvofC0H7M/wAa55dreFUiwM7pLyID/wB
CqSb9mX41RPtPheKbd/El5EQP1r7J8VeI1j8d6hpHiTxZN4Q0WzsY7m0mhcRNeu27zH8xge
I8AbB13ZNRRanq958LNN8X694o1XR5EhYbLGKJWv8ALlYW8t0JDyDbhRjlqszufG//AAzL8
aCuf+ETQH0+2Rf/ABVM/wCGZvjV/wBCgv8A4GRf/FV9galf+MPCngPw+PE3iS8N7qupLHez
28KS3NtE4YrDEqr8xHyhmCk9Tiuq+G/iC61jw/fS3+pPdxQajNaWs12ghuHiUjAlTAw+c9Q
CRg45pXHddj4WH7Mvxqzg+EVH/b5F/wDFUn/DM3xpz/yKK/8AgZF/8VX1lpXjfXLrxjpsP9
t3kl9c67Np11ZSW4XT1t03/wCqm24ZwoUjDEscjHFaMmt+KtQ8D6x8SbLXprdLKaeW10gxx
/Z2toJGRkkOCxdwjHcCMZGBTFouh8e/8My/Gn/oUl/8DIv/AIqnH9mL41bQ3/CKRc/w/bYs
j/x6vvvV5rbVfDqaqnie60O2gh+1TTWjx5VCu759ytjA9hWP4Cs/EV5o+o6rq+vaq0GqNnT
obsRiW1t8YVztUAO2d2CDjgUC07Hw2f2Y/jX/ANCpH7/6bD/8VS/8MxfGr/oVY/8AwNi/xr
7F0nxV4qj+AN14hSZ9T1mC4uIftDxBmEa3TRGUoo+bZGN2AOdtS6D4hnfxzZ6J4c8bHxba3
eny3F28/lyfYXGPLkzGFwHYlfLPPHHQ1Nwsux8a/wDDMXxpxn/hFY//AANi/wAaQ/sx/Grt
4UjP/b7F/jX2fo9/r2kfFWy8L3niW81ZX02W61I38KwxBwV2NbEAZGSwZQW2gDJrd8UrfyP
cavP4yOg+G7K1LmSy2GR5snLOzKw2jgBBySaoLLsfCY/Zj+NR/wCZUj/8DYv8aJP2bvjRY7
JF8HmaRj8vk3UTbPr83Ffclj4y1bT/AIX6Pquv6e83iO/jWGDT0XZJdTnOwbf4MqAzdlGfS
qHhS/8AGvjD4XeHNQTVbfTb29klbUrtUDvGiyONsIIK5yANx6AZ5NJoaaWyPiw/syfGtm3N
4VQk9zexf/FUf8Mw/Gr/AKFWL/wOi/8Aiq+4/AmvXdzY6zJfaq2o6RbXrQ6bqVxtSS7jVRv
6ABgr7lDAfNiuVbxF4mX4cxfFk6/MYpJUuRo6ogtvsbyhBHyu7zNpDb8/e4ximDs+h8jf8M
v/ABr/AOhWh/8AA6L/AOKrJ8S/AP4peEfDV54i1/QI7XTbNQ88q3cblQSAOAcnkiv04FeUf
tGgH9nfxaC20fZ0/wDRi0Csux+Z9bOjveLC5sC4uVb5fLJDH2rGr1n4N+H7e+1KXVdSikFn
buMPjCnjBGfxpN2RUVdnIfEpTb/EnVl27ixic5PQmFCR+Zoq98YvIHxi8QC0BW3EkYjB4wv
lJiimjNyR+k3jmRItAjkcZUSrxjNed3OoNqN+lvBpqCILkkLjJ+tel+LmiTRkMwLJ5g4Azn
iuOii8wPNEDGR91T1P5c1MrW1LsZUrR3GIoLWRHQYMgzgEVPY3FykgNxbpIgPODViWaWKDE
qSRFj2XGSaQTTQwkGBguOjY5HrmnEt9xL7UJrgra2yrAvVlHIJ/pUaySRXJgWxUMy/OQeen
rU0MM9xbljarbI7Z81uC39KWE2enuZZ0eeMgggHOah6piabd0NOjtKkRkIjQH5T1FaEEkNr
byRiY283aQLwwrLluo541S3jmcgnhpCPL96kXbHp2yU/aE7DIyPyqpLZsuy3QttpcV+5nvN
QgEO7czDv+NbDxaJbxKLAfarj+E7sZrAiZTEFNn5aZ5DcE1YPlKjGGJVQclM4I/Gp6oGi7E
GeVnls/Nl5XAbIFUp0uQQ32dCCQcA8L7e9VpLu9kT9wm1M5YKf85ot2e+lVZ2MFtH95QOWN
W30Ek7lmC1vJhIsVishTBI+6wz6etAtdcJPkRFyhIG/A2/X1ps10LYt5DyMw4yhywqETaky
qIrswu3LBm6/WlsFx0mmX85zqN3tLt/C3+cVcjsZLGRIRfmRCOS3QfX1qlFps00rNdaqkbd
lY/qCKmbR8EebqbOnbAwGNIG9RLm71QBzHNG0RyAFAWsyO3klxNLeMUznaDhvpipruB12wR
YDn5tzttFJ9iubeNXmuIpWc5G3kZ9Ki2liirOunlCRLIm45Kv3qFJpLcL9iZZFUcjbnn+lX
ZI7oh3mSPAIA2jvStLqkELGO18sngEDO73qtLXDbcx54dQv7lZRc/Z5Wbp6/hU7219Ad19d
OgPB2/wAX1qrNbLLe/aLu/wAXOOEU4H1q/ZBradml1M3II4jk5FVYhrQz51Vn8q1tp4G/vK
OD+NV00vVzE7FY5B90KoGT9RWj4h1Sx0XRZLrU9RitbcfMNvKgnoPavmjx78cr68B0zws5g
tejzH7zH2pk3R6z4x+IUPhKBoJrmKS/VeIQ+SvpXzB4n8feJPEtzP8AbtRlMEjE+SG+Ue2K
5i4urm6nee5uJJpHOWZ2yTUNFru7JeopJJyetJRRTAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAp6
hlIYGmUUmO5aRR94nB7H3qcRKW3bm/OqqMGG01ZjeRW4U8DpWbOiEkkPER343E5Fe/fsqJK
nxsQkAKbKUcd+leDIj4BIwTXv37K52/GONQM5tJc85xRHc6Kf2vQ+8FrP1/SU13w5qOjSSm
FL62ktzIBkoGUjOPbNaC9qVs8YrZnmrY4S98C6zLaS6dp/jO5tdNurOOyubaS2Sb5VTYWiJ
P7ssvXgjPNU3+GNxbXmqDQvE8mlabqdlb2E9qLRJmEUUZjG12PBKk84PrUdj8TpLy70iD+y
VQajdanb5877n2MEg9P4tv4VwPgf9pC68X2Pi66bwnHaf8I9pzX4UXRbziDjb90YqbjPX/D
3gmx8N6xNe2FzIYG06102OBxnYkAYKd3ckNz9Kg0L4faP4b8b6p4l0hnt01K3WGSyH+qjYO
WLRj+HJJyBxnms7wT8RJfF/wb/4WA2lJaSfZ55/siy7hmPdxuwOu30q3F44kdPApOnKP+Ep
Us37z/j3/cebxx83pRcDY8R+GLTxPDZ2mpSFrCCdZ5rbYCLnbyqMeoXdgkd8YPFLfeGoNS8
SaZqt5cvJb6YGe3stoEYmPAlPqVXIUdBknrUU/iN4PiHp/hU2oK3dhNe+fu5Xy3RduO+d+c
+1VfDviubWPB2qa7NaRxvZXF5CI0YkMIHdQc+4X9aALPibws+u3Ok6lZ6m+m6rpEzTWtyIh
Ko3IUdWQ8EMpx1BHY1S0fwBpVkbq61jytc1K7vTqEt1cQKoWXaqAxqOEwqqPXjrXF+APjRc
+NdC0DU5tBjsm1bV5tLKLOX8oJEZN2cck4xivQdD8RSax4n8SaO1qsK6NPFCsgfJl3xh8kd
sZxRcDAsfhm1mdM08+I55vD+lX39oWmnm3QOkgZnRTN1KhmJ6ZPc0tz8M/Nhv9Ht/EVxbeF
9QuGubnSkgQk7m3SRpL1SN25IA7kAjNUtU+KNzp3wm8SeOF0eOSXRry4tBa+cQJfKm8rO7H
GetXbP4hz3XgXwT4kOmIjeJbq1t3h8wkW/nA8g45xihMDV1DwDoV80MUVvFZWbXK3N9bW8S
quoFMlFlPUqGw2O+MHiutxxXmGnfFGe/Gkk6QiLfx6o7YlJKfY5CgHTq2M+1ef8Agf8AaS1
DxdonivU5fC1vajQrWK5RFuGYy75NmDkcetFwPcvCnhuDwn4dTRba5kuI0mmmEkgAOZJWkI
wPQtj8KpaP4JsNJ0zWIEuZmvtZd5L3UIgIZnZgQpUr9zYMBQOmPUmnzeJpY/iDpfhf7Kuy+
02W+M2/lSjIu0Dv9/rSa/4ol0XxR4e0VbMTf2x9qzJvx5fkwmQYHfPShAZ9h4DujrNlqPiX
xJL4g/s+1ltLWOW2SNdkoCyGTGfMYhQOw9uah8QfDo6rc6SulaxHoum6W5mi02GxjeB5u0j
KSMleoHQHmvL3/aP1FPgpcfEL/hFYDNDrJ0o2n2ptpAXdv3Y4PtXq2p+N5tN1Hw/aLp6y/w
BrabdXzMZCPLMMSyBR653Yz7UwLV74C0zW5dOvvEdxc6hq1hE0Ud5BNJaEbvvELGwAJHH0r
EX4X3Gn/DJPA/h7xRdafC0jNcXcqGaSVGYs0Yyw2Kc4O3tnuSa5b4K/HS8+LOsaxY3Ph+HS
xp1us4eKcyeZlsYwQMdKx7f9pG5Pw18TeMbnwmn/ABJdVTTVto7k/vQ2fnJI46dKVwPYtN8
JRx6ZDYeIJbPXIrVlNosmnxxLbBRgBVGR+NYy/DQCNNHPiG4bwql19rGjmFSM7/MEZl+95Q
fnbj2zjiuX+KXxru/h54B8L+KLfQItQfXArGF5ygizGH4OOeuK6XTviJcX3g7wJrx0tEbxT
cwwPEJCRbh0dsg4+bG3H40XA9FxXkv7Rwx+zt4s6H9zH1/66pWj4b+JU+u3/hq1fS0g/tmT
UY2IkJ8r7M5UY453Yz7VnftHH/jHbxWO5hj/APRqUwPze0zT31LVLaxRgpmcJnjjNfUJ8PW
XhTwpa6LpepLO8kYZw3B3cV4P8MNNN/44tXKoY7c+Y29sDivYNb1WG5vbu9hURqMoqHt7ih
Ru9TRaR0PFPieHX4mat5xAkPk7uO/kpmio/iPPc3PxA1CS7c+aFiU8DtEvpRSbZj7vY/Qv4
6+JJ/C/w9h1C2k2SPeJED6ZVj/SvJvC3xFl1Yqt48jspGZYfvD6iur/AGsrj7P8JNOYsVU6
tEGI9Nj181+Cr/R7S7+0JqbZbrG46muHENxldM9bCwpzpNS3PrCPxDa3xyL150XA3bchf/r
1da8ScoglSSLHO/uK8j8P+K9OeVIIHCM7ZKqdwOK9BtNUsnjMtykXlqpx7/4VrTrKatscs6
Ti7rVGw8k0ihYXCxL12N0H0qM+WrbEl3qg+ZiOh+lVWnlPy2kMZTuEPQUiyI0qKmfMIzx29
62WsdDPZ6k091khVm2RqvXbz/jU1pa3c0qPDGWTr8xAzUkVug2/aLiNlHzEnGVq7JdWpkQW
VxLyOXfpVS1VguUrjzraV3mTJHABGaVJFktCsmY26kgU24WCPe9zcGZifljDcZrLkljLHzV
MchOEMbZ2j1xS6g3ZXLRuJrYtDbQOZGORMcFfxq0J7uC086+to4Xx/rI2zu98VhiK+8x3S6
fB5UE1Jb2d2f3l0ztF1DBshfoKtEtt7F23QT7mjkJz95sYqwlndyEiCLzlBwCT09qjM8SRM
rlWkcABkOM/WnTXbafboXgnTcMBucMazvdg9hk8U0LNFdQlk4YBegpIzMUWQySRKMkKy9vY
9Kqf21qDSn7jp12t2ps+oXc1vJLcXG2FB/q1wRmrirbgist9bzXM0U0wlwfvvn5ato9gzKs
F6LZV+8SCQ5rD0vW4pdRzDp2YITguy5JP9a1ZPM1KdpxaxwRZyQxwTUtaF9UXlj1aSOWfT1
jaIfKCxxn8DUTxeJp/KRr+KEZwEB7VmXcc52p9peJAcR4bqfasrU9c0rRLOTUPE2pNaqi/I
2csx9MVoklHUzbOiuNLkj8ycCCLYuN8nIY/WvM/F3xd8PeE7ZrWBkutQAyYgNwz9e1eOePP
jjr2ttLpmiXT2emhjgr95j65ryCaaS4laadzJIxyWJzk0iHdnSeLPG+t+Lb15L+6cQEkrAD
8q1y9FFAkgooooGFFHY+1FABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFKBk4oAcuVG6tC1dyrN
s3entVeKFpFI6e9WYleLIDKoHes5NWOiMXHUleaNVBbIOOc19BfskBX+Lt8+3OLBsZ7fMK+
cZGifLuxLGvof8AZBkJ+Ll+g6DT2/8AQhSgtmaRnq15H3kvanYzTV7fSnVqcS2PmfRPmsvC
pYkn+yvErfj5o5+vJ5rw/wCEOR8Kvi4ykhv7HjG4dcbzXt+iE/ZPCo7DSfEo/wDIwrw34Qt
n4V/F1O/9jRn8N5qBn0f4D2x/sVAgmMDQ7v5k4PR+a6UqP+Et+Ea4+UWFyQOwItUwf1Nc14
AxJ+xWmeh0K8/9qV0rOreLfhFJ2awucfjaoaANlgD+0HGCM48NNjPbNyM4rB8K7h+znqzbj
vMOqMWHXPmzVukAftDIe58NNj/wKFYXhMh/2dNW2c5h1T/0bNTA8o+AwH/CI/C1SBg6vqjE
epEBwfrzXuPw+58W/EMnk/24Bnvj7PFxXh3wGIHhP4XEkADWNUXr38g17j8PsDxZ8Q1z839
uZP8A4DxUDPHvGrMn7G+vsrHc2qXO5h1b/Tn5PrXbQKq+BfgnGFAQ3dmSvb/j0cjj681xHj
Vdv7HHiGMnmPVLkH6/bmruYf8AkSfgocdLqz/9JHoEcZ4eJPh3w4+TvHhHXJVbuHM3LD3Pr
XjnwTUf8K0+ILn5jv0wH3H2gcV69oMmzwxoDHhV8Ia6uO5xNXkHwSIHwz+IJJ4D6Y34faRS
b2KsfYMgB/aHt1I4Hht8D0zcjOPToKzPiEzL8SPCwDEAaVrDAZ6EQpz9eTWnJt/4aHtyTyf
Db4H/AG8r/jWX8Qhn4k+Fh66RrH/omOmSfJd4Af2Q/DoI4k8VS7x/e+Xv619R+Ojs8Y6aif
KsPg/VXjA42HbCMj0OOK+XLvn9kLw6R/D4rmB/75r6h8eDPjOyA6/8IZqv8oaAPGv2O0Vf+
E5mGPMFpBhv4hnzO/1Arz5T/wAYq6/IHw8ni5N7d2/dk8/jXoX7HhHl+OcHn7JB/wC1K86X
/k1LXgTyvi5D/wCQzSA9J/ayJXwD8Oo1OI/Kb5RwP9SnavV9MRB4T+BsIUCMvE2wdMixkIP
1zzXlP7WJB+H3w6bsYmP/AJBSvV9OIHhj4GjcAS0YGe/+gSUdQMn4XjOtfDbPOdI1aQ5/vG
6GW+p9a3P2oHeP9njXjG7Lukt1bBxkeauRWL8MFzq/w35wf7G1QfT/AEkVsftRj/jHbWxn/
lrb/wDoxapAfG/w50t49ButZgvIvm/dyRMPmUe1dFbIjROwulBk+UeZwFOe9eZ+DPEc2i6s
IHkAs7khZARwPevV7ywENu8sE63NrKuVZRleeo9utaxelho8f8f7h44vVkYPIFjDEnPOxaK
PHsfl+OL+BxteHZG2BkEhFyaKzszI+7f2q9Jm1T4KobdC0lrqMEu0HjGGB/nXwoLeeNtqxt
Gw6Nniv0J/aEETfCKYSvtU3kAz+NfH8ukaPfFgbt4wPlDxgYJrgr1FGVmexhaalT5jiLPUL
yzuARePC46FW4+ldro/jvW9PlUSyC7t+uxzn8vSsa+8EzCGS4guo5o1PHODWbFpV9bYXzRI
CO3asnODV4s7oRkt1oe6aP8AF60ZRFePLZpjBTG4V6Pp/i7Rr/T1NtdxszDsQXFfI3kAEiR
SCOpNWYLueynDwXLbRjGw4IqLyS0Y5UoM+19Nk0W5iUtcAnGSp6k1NNAkyHyz5EakjaRgj3
FfJVj8Q9YtpBm6ZigA+brivQtK+L+mXVtHBqbywlfvyL0NdKrv7SOWWDtrFntRsfs8TSyz/
MpwjMeprOube4ISZ3imxzujPf0I/wAa5e3+JHgu6tPnvWeTGE3N0qvH4q8JKWe51SSBz08r
nI961Vemt2c31ao9EjuLPEwJuMRkgAZbGPej52LH7YNo4Azgn2rg9Q8ceFbiJDb3csgHykN
xnjr71La+MtIlt44dPdZScgoZMEelNV6b0TIeFrR1sejWtxa2MbTXtrvyOHA5z7U6d21KW3
P26VbXOSpHCmuHstXvLuSVIXKAL91scj6VfAvHAne+8pAOjccVpGzejMpQkviR08llpsJbf
K0zNwABgAetYGp20N67QWe+OEAAjJ/PNZF5repw2kgspYpNo4dgf8iuTf4lQaIkj6tcRedG
MlM4/Dimo2ZDaO+trQWcaWsO5kVssdv61HfXxkmzLeLFHHy0p+ULivDNc/aOleGSHStOAY8
K7V5H4i+IfifxIdt5etHGBjZF8oNX3IdS57Z42+L2jabHLFot+9/fR5Ckj5Bz1r5/1zxNrP
iK6afVb+W4ychWY7R+FY3XrzRR0sRr1CiiigYUUUUAFFAODnGfaigAooooAKKKKACiiigAo
oooAUjBIznFJRRQAUUUpxgYPNACds1KqEMCTxUVLk+tAXsXTLj5Q+B3FRTTZGwMWHWq3fNG
KlIpzbVg619D/siTtF8a5olAKzWEgYn2INfPI619Afsjkf8AC8MD/nwl/mKpIql8T+f5H6C
qMYpT2pF6Up7UzJbHzfoqA3Xha2ycGTxLp2/uEyz7vrla8F+CyCTwn8WtOJIjbw+zlu+Vc4
r3zQgTrHhT/sKeJcf98PXgvwQIOmfFdP8AqXJz/wCPVmWkfRnwl/4mH7HC28gCAaXfRZXqQ
PM5+tbcE7Pd/Ba/IHmSwPCVHQBrLJP/AI7WJ8Efm/ZDXvmxvv5yVp2zZtPgewPVf/bFqYmd
Xc5i+P8ApbLz9o8P3CNnsEuIyMf99GsXwLAsnwR13TA2IoJ9WtVbuVE0vJ9+a29Q/wCS+6D
76Fef+joayfh0M/CrxGD/ANBPV/8A0oloJZ4n8CZCvgn4duBzb+Kr23XP8Svbkkn3r33wOD
H8QviLbKAUGp28249cvbJkfpXz98Cs/wDCBeB29PGk4/O2avoPwZkfFD4jjt9ssz/5LLSRT
Z5T4vtlk/ZU8fWz8JZ6veBDnJbF3nn8TXR6dcSXHwj+DOouoEiX+nIEB4w0bRn8gc/WsPxS
uf2ZvigvYaxfY9v9IU1q6SwX4G/BzIJzqelDjt96mSc14ft0l07w5aHhTpviTTs9wiyE7vr
xXifwUlK/D/4l2+0YTT7O6B75juAQPpXu2hjY/h1Qfuv4mTH/AAJjXgvwVx/whPxQCnP/AB
JIj/5GFT0RbPsu4Yr8fdDmHW78O3CsD/DtmjYEf99Gq/j2FX+JvgjPWe21W2b2U2wYke/yi
pbz/kuPhNs8nQbsfX54aXxuN3xQ+Hy+rakP/JU1aJPj+fJ/Y9DH/mH+LnCY/iyuea+oPFv+
leLfCczjb/aPhjU7eQL/AAAwxPke+RivmGUZ/Y/1oHoni/j/AL5r6h8Q8+J/h6D30DUv/Sa
KpA8R/Y3lc+IfGGnBQI5bGJie4Idl/wDZjXCJF/xjJ48tMkLYeKYXjP8AeJBXn8q7r9jZQv
jfxbznFjH/AOjTXDwv5n7OXxQY8f8AFSwHH/AnoA9G/afQXnwb+GupOdsjRqNi/d+a3Un+V
elaNO8/w6+BmpFF3i7t4do6ANayoT+Qrzb9pHLfs/fDNz/di/8ASYV6H4fJ/wCFR/AzB4Oo
2YP/AIDzU0Az4cEx638OQCW2xa3Zc/3UnyD9TgV0f7S1vHP+zp4mL5AiWKRceolWub+H6ka
98Ouf+XnX/wD0ca6n9o4A/s6eKwxwPJj/APRq00B+add94K8RyWFpPZ3krPaSNj5jnyzkc8
1wNbWjwG7tJ7YFVDkbmY4AGRQwNf4rWv2H4makqsjrMkMw46BolOKKi+KBJ8cscBP9Dthtz
kDEKjv9KKkVkfd/7Tnn/wDCk5BAyKx1C3HznGRk8D3r4jkvb21lAuIHiTsQeDX2T+1y7R/A
Qlc5GqW3I/4FXwmvinUTZi0uQs8S9N45FY1abm7pHdQxHs42udOPEcRAiaRyPTPFNe/ty6t
sc7uyngVzlrqmllmW5tTHnulV31NRMTDlV7e9YKjbQ7ljlY6tr2zPy+TLk+vNLvsMAuzRMR
kBl4rmIb2aXBEoHsDV8ahKEG4b+wyuaHSs9DpjiYy1NUOpJ2ujgnOc81MJrQRhLxEKjldvX
8aylvLZeJECOOenWni4tJpUEeWLDpUOLRSqRkaTLpko+V2jY/dAPGaclwtqQRvkYHpnpVCS
GNV/ekqDxjuKheK4hTdbyFgo6k0lG+7KcuXVGtFqO0s7kpk9zTl1C1VgxmKtnPynBrAZ7mR
VSeJiG53CpY7a1Q5MrvJ1CelLkRKqSa2OvtvFeqWePsl1O3p8xroj8Y9S02xVNVhS6kQYUf
xY+teO3uqNEpihmbd6DtWHLLLO++WRmPua3p0NbnDicVG3Ktz1LX/jb4k1KH7Lp2yyt+4UD
JrzO7vrq+nea5neR3O4knvVaiu1Kx471CiiimIKKKKBhRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAF
FFFABRRRQAU4MAhXHWm0UAt7hRRRQAUUUUAFFFFABX0D+yQMfHAH1sJf5ivn6vob9kOHzPj
NNKWP7qxk4x1yQKDSl8X3/kfoAvSlPakWnHtTZktj5x0PjV/CnvqniX/0F68E+CA/4lnxXb
t/wjk4z/wOvddEm/e+FLsDp/wkup7T3GSmz6/MDmvB/gwxi8E/FrVeSqaAYzH673POfasyz
6O+CPy/shIR2sb7+clalmwFh8Dxt6qB64/0FqzfhODpn7G6Tn99nSr2bA46+ZxWzBb+Xd/B
fTt4LQwSS78cNss8Y/8AHv0oJOkv/wDkv2ge2g3n/o6Gsv4c/wDJK/Ef/YT1f/0olrUuv3v
7QOmAcG38PXDnPcPcRgY/75/WsX4fzeT8D9b1PbuE8+rXYjzgrmeY7SfwpgeJfAsD/hAvBH
X/AJHSf/0mavoTwZ/yVH4jj/p7s/8A0mFeA/AiEt4H+HiZwLnxTeXQP93ZbkbT9a9+8Dgy/
EP4i3fADalbwBf9y2Tn8d36UAeZeKTj9mf4pEf9Bi+/9KFrU0oA/Az4NnJ/5CmlHj/gVYni
+6SL9lj4g3mwsl5q94Qo6rm6C8/lXQ2EHkfCT4Maa5V5JNQ05w/YbYmk/kMUgOc0Hr4dJUg
tL4n69erc14L8E8f8IV8UOAD/AGHFx/22Fe7aNcKljoF4VJCWHiTUivcqzkbPqM9eleIfBO
Bj8Pvibc54fT7S1AxnBknABz7UPQfmfYd3/wAlv8J98aDd8/8AA4aXxvn/AIWf8P8AH97Uv
/SU065Ut8eNBgyM2vh+5Zj/AHt0sS8f981B46mCfFDwRwf9Hg1S6PuBbhcfX5qpCPkWX/k0
DXD6+L//AGWvqLxFx4m+H2P+gBqX/pNFXy7MCv7HrEj/AJCfi5in+xhe/rX1F4r/ANE8XeE
4X+b+zfDGpzuV/jAhiQge+TmpA8P/AGNf+R38Wj1sY/8A0aa4a3G39nP4pJuzjxLbgn/gT1
3f7HCMPEfjLUTjy4rKJWXvkszf0NcKkgH7M/j+6I+W/wDFUMaL3XALc/nQB6T+0kMfs+fDR
f8AZh/9JhXoOgj/AItF8C8dtSs//SeavPP2nz9j+DPw201gZGSNTvHQ7bdR/WvSdGtzD8Ov
gXpxcF/tdvNuxxhbWViPyP6UAQeAOdf+Hf8A1318/wDkY11H7Rxx+zp4sOcHyY//AEalct8
OAZdc+HLD5S0GtX2D/defAX6jNdF+0tcJB+zr4lVwT5whiBHYmVapAfmzW1pKo1nMskpRGZ
VYqOQNw6eprFrrfB1mLy6ERVWBcNhhkcEH+lKTsrlRV3Yb8Ud//CckSja4s7YEY29IlA4Ht
iipPinDdL48kM6MpNtAV75Hlgf0NFC2E1Zn3P8AtSRed8DJl2B8X9u3Pbk18DyWkTgAW5r7
8/ade5X4MCO1tZLqaXU7aNYYoy7ucngAc54r5Wl+F3xLk0xtRm+Gmrw2+3eSoXcB1J2bt36
VjU5r6G9PlcbM8cms0VjsfpUHkt1YY+td1pfhXWPE2mXF34X8N6tq1vA+yd7W3MgjY9Acc1
ma54Q8Z6BZPf6v4S1bTbFGCtPd2rxoGPQZIxmrjKT0sOUUtTk2Uo3J/KpIrmeFgUlYY5rpb
v4d+PbXw1/wlF14R1OLRjEJjetAfL2Ho2fTkc1ztnY3uoXtvY2VrJcXNy4jhiRctIxOAB61
fL3OfW+gyW6nmYtI+SaSKaWKQSpIylDnIrX8ReEfFHhK7gtPE+g3mkXFwhkijuo9rOoOCR7
ZqXwx4U8WeKLmeHwx4dvdZeABpktoi+wHpn0p200Gr3NeyvI9W09T5ImuYlO4jofrVN7qVX
/f2RCjj73BqGaz1Twrql1bXtrNpup252XFjcJtdcjPI+hqVtUsr+HFypiIX+Hsa5HTs9tDv
p4h2tcX+05WUJFsjOer84FZF/fN5p8iY7+hZao3DxmQiBmKf7VT6VpGqa5qsOlaPYT399Oc
RwW6F2Y/QVrGlFaozniak/dRSJJOSck9TSV6Lr3wO+K3hrQn13V/Bt3FYRrvlkjdJTEvqyq
SQPwrhNO0+/1fUIdO0qymvryc7Y4LdC7ufYCtkjisyrRXqM/7Pnxjt9GbVZfA135CKXZFlj
aUDH/PMNu/DGa8y8if7R9m8iTz93l+VtO/dnG3b1zntRcCOivRLP4H/Fu/0waja+AdUa2Zd
yllVGI9QrEMfyrg76xvtMvprDU7Oeyu4G2SwXCGN0PoVPIpgV6KKKACiitweD/FbeGT4nXw
5qB0NRk6h5B8kDOM7unWgPMw6K2dB8KeJ/FM00PhvQL/AFeSABpFtIGkKA9M46VNpfgzxNr
PjBPCFlpUg1xnMf2OYiNlYDJB3EYNA7MwKK7W5+FHxCsNI1jVtU8M3Wm2ej8XMl5iEZzjCb
vvn/dzxXFdaBBRRRQAHjHvRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAV9G/sgf8lgvf
+vBv/Qq+cq+jP2QSB8YLv8A68W7/wC1QXDc++hTqbTs84pszR8zaF/x5eFR/wBQnxL/AOjh
XhfweJ/4VX8XQO2ixn/x817toak2vhRVBY/2V4lGAOT+9FeH/CC0vF+GHxcjeznVn0WMKrR
MCxDnIGRzWZfQ+i/h4f8AjCuP/sB3n/tSukxjxX8IR/04XH/pIlc78PYZl/YwjgaGRZf7Eu
18tkIbP7zAx1zXRhJf+Eo+ETGN/ksbgOdp+X/RE6+n40Em05H/AA0HD/2LTn/yaWuf8FZ/4
Zy1PdjIh1Xp/wBdp66Bkf8A4aAglCN5f/CNuu7Bxn7SvGfWsPwZb3MX7POo289vLHOYtU/d
uhVjmWbHB9QR+dAHj3wGUt4P+GJHbXtSP/kua958AD/isPiH/wBhtf8A0nirwz4FW11F4O+
GfmW00ZTXtRLB42XaDAeTkcCvdPASunjD4hF0ZVbWVKllIDD7PFyD3pgeP+NcD9kLxacf8x
a5z/4Gmu2t2UeAPgqCQCbuxx/4CSVxvjW3uX/ZH8WQLbytKdVuSECEsR9tJyB1PFdnEkyeA
/grH5Em5byy3gocp/okmc+n40AcJpGf+EX0P5s/8Ux4hznqR5pryD4KMT8MviP7x6Z/6VD/
ABr1/R0x4e0NFy7f8I14iUAAk583pXknwUsb+P4a/EWOWxuY3Mem7VeFlJ/0kdARz0pPUro
fX8w/4yDsj2/4RuUf+TKVmePv+SneE/8AsFav/wCiY61Z1f8A4X9YyBG8v/hHZQX2nbn7Qn
GemazfHkcj/EzwoyRuwGl6sCQpIBMUeAT+FNEnyVcE/wDDH+h4P/M2yf8AoNfUPjj/AJHiw
/7E7Vf5Q18zT2GoD9kTRYfsF0ZR4skYx+Q24Db1xjOPevpvxvDM/jiwKxOyjwfqqkhSRuIh
wPrQB4p+x1y/jr0+ywf+1K87jKj9kzxDnp/wl0fJHJ/d16Z+yBZ3lpJ43F1Z3FvutoNvmxM
m7/WdMjmvOxa3UX7J/iJJ7O4Rz4sjdVaFlJHl9cEdPekB6H+1gM/Dj4c+nlN/6ISvVNOA/w
CEX+BW5sENHjjOf9AkrzL9qmzu7n4ffDtLW0nuCsbBhFEzkfuU64HFeoafFOvhn4HAwupje
PzAyHKf6DIOfTn1o6gZPwu41v4bA9f7F1T/ANKhWv8AtS/8m8a1j/nvbf8Ao1ayfhgANb+G
5xz/AGLqn/pUK1v2pR/xjvreP+e1t/6NWmB+cteofDC0iS2vdTuULwxgqNp5zXl/evavD7a
bongyyDJuZ/30mVyrHPQ+1Z1ZP4UbUd+bscV8WNQnu/iZqM7SttZIdirwqr5S4AHYUVV+Jc
sV18Qr+WAbE2QjAHH+qXpRWqstDBxbdz9SPEWqWWheGtQ13UI99vpsD3bYXJARSePevhGb9
rj4nTazLcrHpg02UkLYm36Ieg35zux3r7k8Xa14b0PwzPc+LbuG10icraTPPnYfM+QBvQHO
M18v3X7LHwqk1M6ra/Ew2+gsfMNuZ4W2r12iXPTHqM0waLv7Gt4bjwz4whiURk3aTK3U5ZT
/AC4rlPjkv7Qsfw11IeP30aTwwLmME2pTzSd/7vgc9cZrc/ZG1PQ9JtvGlhdataWbveqluZ
7lULoAwBUHGfqK5f4yfDfxFo3w91fXL/42f8JLZxzK40kyFg26T5cfvG+7nPTtU37Fys2j6
Q8I+JdA0b9nDwvq/icJHpEunW9rPvTegV8R/MP7vPP1r558afBiX4bfGHwj4u8Mg33hC71a
B4+dwsmdxhCR1jOflb8DXSeMfEehP+wzp+jxaxZSagLG1VrVZ0Mn+sGQVzntWH+zj8dLa1j
i+G/j68ik07gabeXeCkZByInJ7Z+6T0xiqDms7jv20ovI8XeEL8MSz2U8W0jgAOpz9ea7L4
MvY/Bv9me7+IGv2u241GQXTITh5VJCRJz7ZNZv7QcPh74gfFn4caPD4h05tPZpjeTi5QpFG
GRm3NnjIBGK3Pi78b/hT4eNh4JvfC9t4106OFJfKgljeCDHyovOQTj8qB3Sjr1OB/aw8Hwy
pofxY0XD2+qRR2t4U5UkruikJ9xlfwFcH8MfgHB8Rvhhq3jGbxfDpk1oZFitygKAoM5lYn5
QfUV75p3jv4e/G74G+IPCFtFa+FXjiNvZ2N3cIpR1G6Jk6cbgBx714j8LvgxoPiz4U+Idd1
fx/Nol5avLG9pFMqxRmMZzMpPzAn0pK4t02fPpG0soIOCRkdDXonwt+LGo/Cm+v9R0jQ9Pv
r27jEQmuw26BfRcV52RtYjIbB6joa9x+Aek/B7xPcaj4b+JFssGqTndp99JdNChBGCnBADA
8jPWmQtr3Pov9n/VvH2s+Bdb8VeN9fTxHpl/G01vYR4mnj67k2gDAI4C157+yHHoh8e+Mw9
ikGpxtut1nXbNDFvO5QD0I4BxXYfC34Sab8EPEuo+Lda+J1hNpH2do0i3CMMp6Mw3EEgDtX
yz408eyXHx01vxv4Du5tK8+9MlrNAdjNwAWI/2uuDxzQa8yTtHqfROh6h+0la/tGm11GDU7
vRGv2WUOgFl9lJ4ZT0GFwRg5zXZah4c8DwftoadcPb2zale6Q900RAAW4U4VwOhYoCfwzWd
ovxbvPh78Jp/FXxE8c2vijxHeKotdHspIj5TEfKp2d+7MeB0r421zx54n17x7N44utTli1q
SbzknhcqYcfdVPQKOAKBKXK7I+q/if4r/AGhNE+PYtvDVrqNzoJlj+xQwWvmW00ZA3b2A65
JySeKxP2y9P0lH8Iay0McHiC5jkiuEjAy8YAILHqcMSAfeu2+FfxL8V2fw/ufiD8WfHVn/A
GdDAfsulxLELib0Zgvzbj0A/E18mfEnx9rnxY+IcutXiMvmsLextFORBHn5VHuSck+tBPVQ
W5xUMMtxcRW9vE0s0zhI0XqzHgAV12s/Cz4jeHtGm1nXPBmqafp0ABkuZocIgJwCTnvkV1X
xV+H+gfCpfDVpY63eXfi6WFL29iYKIrTgFQABnOfX0rB134y/EzxNoFxoOu+K7m9025ULLb
uqBXAII6D1ApMJaaHA4zX3d8PfDl547/YlTwxpgjivL2GSGMscKWE2ck/QV8IGvs7wb4ksd
L/Ya1GK1123s9Yjtp2ijS5VZlfzMghc5zTRcXaDLXxD17Tf2a/hHYeCPB0LL4l1iIs+oeXx
no8hb+92UdutfMHw98EeLviV44Wx8PTuNQLfaJr6V2XyeeZGYc5z6cmvp3wh438F/tD/AAn
n8G/Ei7tdO8RaegMd7K6xndjCzxknGf7y964/4A61pfwc+L2veDvGOp2UaX6LHbanFMr28h
B+U7h0DD16GgSs25S3Mz45+HFsfB0cOqfHB/F2uaK0cD6M5UbcnDMMHJZffJxXzbXvHxm+C
+k+ErbU/GelfELTNZtbq83Q2KurXJ8xiTyGIIGeuK8HoICiiigAooooAKKKKACiiigAoooo
AKKKKACiiigAooooAK+h/wBkWfy/jTLCBnzrCTnPTGDXzxXv/wCySf8Ai+iADP8AoMx/lS6
mlO3M/Q+z/inc+KLX4dX1x4TE/wBvR4jIbVd06wbx5pjGDl9mccGuP+HXi6O7+KF74X8Oa9
qXiHw9Hpq3k0mph/O0+cuFEe51DNvBLYbpjivY543lt5IopmgdlKiRQCUJHUZ4yKwPCXgzS
PB1jcw6e89zd3sxuL2/u38ye8lPV3b+QAAHYU2ZLY8i8E/uPFngOIEMI7zxBp/vtD+Zu+uV
x+NaniPTtcPxD0zwp4R8a+IJNSMiajqbTzxtb2dlv5UqEBLPjaoz0yT0r1uDQdGtp7ee30y
1iltpJZYXWMAxvJ/rGB7Fu/rWfpXhOz0nxj4h8TxXMst1rnkCVJANsQiTaoTvg5yc96mw7n
M/F/WdR0PwTa3WlanPZs1/DFLBZkLdXkZOGityQf3h6jjsaq/B3X9U1mx8QW2qXl3KbDUDD
b22qgLqFrEVBC3AAA5OSp7jvXVeMPBdp4th0xzf3OmahpN0L2yvLbaWhlwVJ2sCGBBIII71
F4U8FDw5qur63e61da1rOrmMXN5cIkfyRghEVEACgZNDQHh/iTxt4m0/x5q+fE2rrb2WuQR
LqdsoOj2lsxXdBcAKSJBypIJ5IORXrPxP1W/t7Xwppul6rcaeNc1u3sZrm1YCTyWDM2xjna
Tgc1VvPg9Z3SarpS+JtTh8M6vdveXujIIykruwZ1EhXeqswyQD7V1PinwdZ+J9DtNN+2T6Z
LYXEV3ZXNrjfbyx/dIDAgjHGD2osBy/gvUNU034reJ/AV5ql5q1jZ2dtqNpc30gkmjEm5Wj
LADIyuQTzzWJ470rWm8V6f4a8I+M/Ecev6rJ9rk3Xga2sLRXHmOV29D9xRnJJ9q7vwt4KXw
/rmreIL/WbjW9Z1VYop7u4ijjIjjBCIqoAAPmJ9yau2/ha2t/iDfeMvtkz3N3YxWBgbHloi
OzgjvkljmmkFyXxHba/c+HJbPwzfQWOqSbES7uY/MES7hufb3bbnA6ZxXHfBHWNX1r4dSSa
5qM2pXtnql5Zm6n+/KscpVSew49K9MYZx7VzPgrwbZeCNDudJsLqa5iuL6e+LzY3BpXLkcd
gTxRYDyX4fj7N4p8ERLhwr67Y5PcLOG3fU4xWA/jfxFpcVvcar4i1pPiE+uizHh2WMi0uYm
m2qqrs27PKwwcEnINfR1voej2s0M1tplrDJA0jxMkQUxtJzIQexbv61kDwZZT+Ox4v1S9n1
G6t4/KsIJQBDYA/eZFA5du7HJ7DFKzC5F47sLy78NS3unS62b2zRpIrTR7pYJLpyMBCxGMf
yrnPgrfajc+C7mz8Ra3f6l4htLtl1CHUUKy2TkArCM/eULjDfxcmu28Q6NqGsW8C6b4kvdC
mhfd5tqkb+YMY2srqQR37VS8JeDLLwmmozJfXWp6lqk4ub6/vGBkncDavCgBQFGAAMCizFc
808Vz6vp/i+LTPBXi7X9e8YtfRzz2HmK1jaWzMNyTjbsjXZnbzvJxXffErxO/hbwPd3VpIo
1a8ZbHTUYgbrmT5U69hyx9lrO074Xy6PquqX2j+ONbsl1S+e/uYUWBg8jEZGWjLbQAABngd
K7PVtB0bXraO21vS7TU4Yn8xEuoVkVWxjIB780WYzI8D6tYah4fSxt9abV7vSm+wXtzI25p
J0A3tnuC2cHpXm/jjULzSPEz6f4U8Y63rXjO4uEli0FQk1pHEWGVlXbiKMLn5twP1r0fwl4
C8PeC21RtEsoYG1G6e5kZYlQqD0jGAPkXnA7ZrGh+G1/pviPV9Z0DxvqGmNrF59svIjawTB
2wAFDMm4LhQMZosFx3xPvtVttD8P2Gm6hNpkuq61aWE81qcOsTk7wrY+XOMZxVPwrNqWjfF
vX/AANLrF7qmmDTYNStnv5jNLbsztG6BzyVOARnkV1nizwnZ+L9ATSr28uLR4Z47q3u7Vgs
sE0ZyjrkEfgRjmqXhjwOmga/qfiG+1u81zWdRjjgku7tUQpEmSqKqKABlifenYVzyv4c/uN
d+HYBDAQ61YL7qlxu3fU4roP2mLcXP7O3iQsxXyhDKMDqRKvFepW+iaRayW8ltptrC9sZDC
UiAMRc5fb6bj19a81/aQGf2c/Fn/XGL/0alCQ7n5r28Zmuooh1dgK9r1bThB4ZhW3cu8KLv
jHIFeSeHoPtPiKziyB84PNesWl3/wATfUbRZRFMoC5LZFc1WbjNNdDohFODPOPiESnj2/Yr
sMqQylVxgFoUOB+dFWfihEYviJewHIaKG3Rvr5KZ/nRW+j1OfnS0Puf9q4Z/Z11b/r6tf/R
q1+dmW8vZubb/AHc8UUU2JiD8vpSknGCxI9CaKKRCQzaAcgDNL1GD0ooqy2GMjB6UYxRRQC
2D3pwZgrKHYK33gDwfr60UUEjaXGaKKCug53kdQryu6joGYkUzNFFAIMDrgUtFFAvsoMk8E
k1o6HrN34f1201uwWJruykE0XnRh03DplT1oooHHSWg7xB4h1bxV4gvPEGuXRutQvX8yWQ8
c9MAdgABxWXRRQKOyCjGRk9c0UUA9wo6qQeRjoaKKCj2O2+FHh+W0gnbUNTDSRqxxJHgZH+
5Uv8AwqTw7/0ENT/7+R//ABuiigA/4VJ4d/6CGp/9/I//AI3Sn4R+HR/zENU/7+R//G6KKA
D/AIVH4dxn+0NU/wC/kf8A8bpP+FSeHf8AoIan/wB/I/8A43RRQBd074M+Gbu9jhl1LVgrc
ErLFnp/1zroP+GfvB3/AEFdb/7/AEP/AMaoooAP+GfvB3/QV1v/AL/Q/wDxqj/hn7wd/wBB
XW/+/wBD/wDGqKKAD/hn7wd/0Fdb/wC/0P8A8ao/4Z+8Hf8AQV1v/v8AQ/8AxqiigA/4Z+8
Hf9BXW/8Av9D/APGq6Pw5+zN4C1SKc3Wq69lCANlxCO3/AFyoooA3f+GT/hv/ANBXxF/4FQ
//ABqj/hk/4b/9BXxF/wCBUP8A8aoooAP+GT/hv/0FfEX/AIFQ/wDxqj/hlD4b/wDQV8Q/+
BUP/wAaoooAD+yh8OM/8hXxD/4FQ/8Axqtjw5+z54Y8Gap/bPhrxR4m06/VDGJorqHO09Rz
DRRQJbM9Oj+FBkt0kf4k+OdzKGJGqqOT/wBs6tw/DaaGMQp8RvGZVehbUIyfzMVFFBFkPPw
5uP8Aoo3jHof+X6L/AONU7/hXVxtx/wALF8Y/+B8X/wAaoooCxD/wre4z/wAlH8Z/+DCP/w
CNUf8ACt7g/wDNSPGn/gwj/wDjVFFAWBfhk0g2T/EPxnLH3U6mq5/FYwfyNXIPhzFbR+XH4
z8WbevzaoWP5kUUUBZDm+HqMAP+E08VjHpqZH/stKvw+VVx/wAJp4rP11M//E0UUBZDP+Fc
x5z/AMJt4t/8Gp/+JpD8OYmx/wAVr4t/DVW/woooCyE/4VvF/wBDt4u/8Gzf4VNB8PbaFCr
+K/FE+TnMmqvkfliiigLImPgS0P8AzMPiL/waS/40n/CBWf8A0MXiP/way/40UUDsg/4QOz
/6GLxH/wCDWX/Gl/4QO0/6GPxH/wCDWX/GiigLIT/hArPOf+Ei8Sf+Dab/ABqxB4Ntrfd5e
v6+d3XfqUjfzNFFArImHhLT8fNfasx7k6lPk/8Aj1H/AAiWm/8AP5qv/gyn/wDi6KKAshD4
Q0w/8vmrf+DKf/4uqGr/AA38L69pM2k60moahYTjEtvPqM7I4zkZG/1oooHZHMWH7Onwd02
7W7svB8ccy9G+0zH+b1ZX4B/Chb83y+FVFwXD7xdTfeHf79FFRZXNEw134BfCfxLrM2sa54
US8v5gokma5mUvgADO1wOgFFFFWI//2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMkAjQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDwqJUiiUxFXkC7selKsrsq
xumzdyRxVOJ4wnmDYFIzuFSMUmJMY257k19DdHC1cmO6NxjZtxxms25keWTaiAAdz3ouCQ3
ljnHGfSqrpOxJV8jgdeTUSl0HGNtSKZnbaAoAXqfWokRd7EoCGOTUzpKvDkkeoHWo5EJjxy
OegrKT1NEOYpjPmBcdF9Kjd2RiRGORUohG3czZ79OlAhUqcTDJOcAUh3GKMAjjIOcYpoaUA
kECnyAySEHhQRz60jREKAjDNSyiPcqsM5YtycimpLJu3cdcAU8eYGJBBIHenjlTvYAnpSAh
Kyn5iCQewFBhdcM4K98VIN+3CuAM09kO8s0oJNAEKlkRirbgfUU8Ofl6YPtShC2QhD+xpqh
9pDRgrnHXmgB/70F8SbQfQUwEqoffjHYjJzSmKQZbBVRTVU7txQscU0gJPNncZd934YzT1l
by8MNqngimJyfmHyjn2py5bOYyBVCDdIxz2PHIzxTS4lYklS2RjK9KkOd2wxnLc7s9KQOBt
VVJPQ4HamAEgblCrt4wRQjbT5aZAI5wM1IEjZ2HkkDrzSK2E+RW/CkK43cyRAOuAR8q460m
0o2d2e/T7vtTwrgMQrZxxzTUDhd4JOTz70Le4x0LsrbkU9eg9KPlYncCCGzytLvdMEj5gec
elOXcxypIGc4NArgzyyE4fdxjPrSZOzd0IAG0USt87YRfrmmgplmdQT3waBj5DIshdPm781
FGjR5cRq0h+bINSHhyqkhMcZ5NNy4c7XXGMdKBXE3TtGFEJA7460iuSyhlkDDjmpDPMB8km
QB0A5NRK00nysGUcmlsFyZZnyygge/FDM7nDOQncA9aZsyvDfjik2qhDFs9yBRzBcl85cjZ
J5YGAABVgFuJXu2Oeij+KqCBG2+WN+/k46ipmjQthvkLeoo3bZJI1zM33XPzDJJ9KZLcXMo
Cm4BA4xTUjgjyoZj2yOlAjO4FiPLUZ5FTuAqhNmHkHHGPU1K8mEULLllXbkenpSFoXTB4xy
ABUbISxcbU54BFN7DSFXyvPUeZyowAB1pGeZyyxHjtupVaQbhkNng4GDVciXcQRxnv2ovpY
di2zuUXzdjbTg54zVR49yggRjYMAnqRSMJZB22frRJCjhML/F061LRRHEixsZIotxH4VY3s
4Vp5NvYDFQeS/wDCoXbySTnNPYbmTgEAetJasB++RSFicKN3BznH4U0JH5eRL8u77vrSYUD
lFXBzmmkq4G1QrEfNgcUbgAitndg0Hy55IHfFPjSCONkU4LHG08GpBKpIyQNg5GOtKVkcsy
INuM7gOoql8JLYsZTBG0EZ6Y6gdqYUtXlZ2i+boPTB96csZ2qSnU4q1FbTSMEUFfX3FJLoS
PjjUGMwKGI5yRwOavR24lCxiMM+Rz0wP60+GyngYFX3IR0xipYkVcGcKFXgbQea2itUiW+x
GbRZWXeqORj5ccDHerAiidwJ4rcRBshWAHPrmpYpXgQstqhLn5WwScU7aN4fyMseeVyo/Cq
5U3chyexPAZEMi27pbwvyxUgAr6cVYdVu4EhLCS3B+XOCVP8AeOe1UtsSwFmXKMclUGKieK
3K+aPNEpPA3Yp7EpXL4u7+3LJvJTecgE9KaL2UuRsKoRjlRzUSROwIJcItM89sOpZ2GMBTz
n3pNBswN0soTyoYmEYPzeg70jXt043Na/uxyW24zSSOyhfLdVOfulMYqCWa+eNGeZEwPz/C
h9C07kF3qsrh2w6Bh94gbh/9asqS8uXwEbtj5+BVy4kkBDu+6QjAHQY96z5RuLFl2E9QW4N
ZSXMarQY09yyhDcZA5Abipf7Rv0EZ+0lhGAAFPA+lRKjmMZwxAAyecmkMMvmZ3AE8Hmoilu
O4+S+uZB5bSMp6kYznmtrQ7/TfMNrqdhbSB/lExQEjI6GsNYW3iQuUGcY9eaPLgbdIJT8vT
A/nQJs/UHwp5f8AwheiiJVWMWUIUL0A2DFFVvAh3fDjw23rp1uf/IYorzHudJ+ZscqIvleX
kr2PanR+W+SJCue1U43AkYmbOfUVMjo3VAAP4q9mLdzkaHSRNkjPy55JqCRNsgZSW46Kasm
MSKcr8uOue9RLDJvyuTjp2qmr6hsVhHIWLl2HHIJ6VMYsGNVGD1JNSBGWRt3bqetOTmQPJK
SDwOOaUV1GL9lY8E4Ukcmn/Z0WMBdwOeTngirUURkYFpRs96hlDmTCOCBx0rVJWuJO5QeIF
8CPI7nNQOkYfEZ6cDNWpGaNgNx5POBwarvEhcl249q5mi0xjJIgGNpB7E0hURr5jRg+o604
wqrYcHcKdtXf88hyOwFSkMgQeYAdp29h05p7Qndn096kYiM5Zju6ZzTVByh3fiRQMEJXOBt
4zkitTw54b8SeLddOi+GNIl1W/EZmMUZVdqjqSWIFZ/ljecMzZPPpXuX7Ka4+Ot382f8AiW
v0+orOo3FaFQSb1OQPwH+MxbnwPdgHv9ohwP8Ax6vPrmzvLPULvTb9BBdWcpimQOGww6jI4
P4V+o/iQsvhTVGRirC2fBBxjivyy1KRV8S6oZH+Y3LZrnp1ZOVmVJX2JAhLFSw2jqRSMeQ2
WBJ7VApJ+YOAe561OpOVLsMkcGuxO5mBY4PPyg8ZOaeJF2YwB2FRhGZBvkGByRT12EEscgH
qKtCFYExZI5JxweaRVEaiMliTznFL8rSKU3EDqTTmaYMcHjsKCCNwoYEbio64FG4YYEnaem
KnSWUMVVVC4yQe9I7RiBxIAOmMcUFXGoYyqgEktwS3alZsFV81cZ6ilCqIyEQYPQZ5qLAOx
AgJzk5oJDMAZism454FOaRM7SvUcgCgrHICERUx6dqUnykBR1kPqetA0RNKA2cMCfWkEgJG
AqD3pwkkbO6PPPHFOEamNnb8BipsytBpZo1G3ZlugByabG8xwwXk9TTxHHkSKpz6GlXdjy9
oBB65oQnYPLlIywVdx67ugpUTrtUFenzU4RBQwjDSN+howSimWMlh2zikkyR7FAwRcYwASB
/Kl8uSUsC3lqBjb3IqNQ4BkwEx0U96Zi5KszLkf3gf5U79hkpESqItm3HLZ701QhYMd2R1w
cDFNjEjbFEhHGTuFK/lFwwZd2Mjd3FCsA2Z1O7y8c/xHr/9eo2JIUFtxHA96kZ1JHyhWz29
KSR1eQBT8v8AexQ2NDHwckNnnkZpplc/KqfL0yOaQRqXJJ6ClReP3eMe5qFuUIYsqRkjtwa
VV4ARj977tI8ZfA3bsdcDpT1iwwKkqe5IqgDBTChNvckmhi2ACAo9SaRWG0l2y3rQzKSOV9
jUIByh5PnKD5fTjinMUZWQIw7nniojIWfaXYADkBamAEmAc4NUgFCny2zCCDgDb1qxEpwuS
UReir1/GoQGLblYgKc8GtC3iV0G5jgnJC+vvTS1sZj0haQFUVzzjJ71dSARLh5EdsErhqYS
kUjRxDcwGdxFIATJiTJbu2O2e1apRTuyWWEaaJ9+UYt/CTn/APVUpkCodyl3J79B9KrPGka
lVbPPDdx9cVbUqhH7syduB14pvuIatw+VCREqGOW9akkeFGXEZBznO7n8aQTx/c8kALyVP8
qGFpG+5Pllf+EfdHHSjpcze47Ee4NGuOCdhJ598f4U2dv3giaHJGCdgPSmNOGOHYxAn73Uj
ipFklZESKUSAD75GKpu9gSFDySSFULRoFwrspAFQtL5S+QpBDn5nIzipWmjZSgdpHI52jA+
pqBp3jiSNYgsR4J6lqTbuNbjX3mQyKjS7Tnef4fQVVmd5I9pKqGPSnT7pR5YkZSDuJX/AAq
rLgXBxcj5OnvWbl1NEhjySICGuf4emMjNVXKu6rJJ5hXngU6Td5uWIUkc55xVU7nzyW5P3R
UXKJhxnJxuJ6enamuhXmR8jqCp6UFY1PzBlZR3pVEBBDMduM5HTNLYAYBVB2jB7lsk1HuDx
uzxuSBj5TgU5f8AWDHy9iaftyWzMqqQQBijyGfpr4CAHw28NAdP7Nt8f9+1opfAoC/Dnw4o
OQNOtxn/ALZiivMe50n5g7IlYFVCjoSetI+MqBKCM9BSvGWYgkAAfezSqVj25jyOfmBr172
OUcssqlmLYXsDUyyK0YUhhjnIquQMgqhBPvViMbnAU8kYNWnoA3kNwSFJwSRTlGZQd4GD6V
biXMZEoUjB5JoIjULGEJ5znrV7Im4Bv3YIbJzwB60kzNkNK+4njC05o2JKiNgo5BqtJlSSk
h+mKTdkJEJ38spGDkhT1qFmUhixwx4z2qVlBZtzHjp2quxQN0zWbZqh5jYxbzLuPTFMSNwN
xcDGeKRvugISD1z3p6Nk4KkjrzU3Q7od8zYbYDj5jSlcsWA2A889KaWTO12+VRkLUnmRmP5
kLEnOPSjQFrsEaZB6bTxgH9a9u/ZSAHxzvMDgaa+PzFeHtIrEKsZU+or3L9k1CfjZqTlcEa
Ww/wDHhWFbY0p7n2l4o/5FDVf+vZ/5V+U+tnHirUgOn2l8/nX6r+KzjwdqxHX7M/X6V+Uut
tnxNqRxgm4fp9a4Y/Eiy1a8D5VILcc1bZTt+YEk8dKqWj4Af04PGc1oeYQCoC8jpXpx2uYd
bETIpbDKDkYp48tUEe0DHSnoreXvfqO2M1IYnYACMDJ5zxWmlhNjQgRchvn9z0qOTcX4kC5
9akMaeYVLDHpnpSvHGqgFh1znrSvpYQ0oUAZ3Bbt70IvyCSVQzZ+XFPZY88+n0xTYio+Yt8
ueB60W2sAuHEgcRBX55JzgU1U5+f5mz2NI0ijeWOSOgpqO5YbV2L1zjrQCHOPk2uQB1OKTy
2dsqMAY/AU7fIpIZyQRTR5hLctge1HkA7ecYGR7gVGBKSFVjnnOe1S/vF2kSFuoxjvUbeYR
zlSe2KV+hW4pMqw75JAAPQZzSC4bYCsbOvXB70+LaqgE5Po3SlkMnBJDY6EdMelJNLcNBib
1IxFgfU9aa0oLfvCykHHpQDIg+Qc55wc4qcySyIB5KnnHPU1QmiPgxhmUnntTCWLgfvAp/h
qSRZQP3xOT2U9BTG3Ah4iy4/OloJCMFAO+F1HbLdaEVdwO0I6jp2qQJJwWmDsecEU0gBtrL
06nuaVtR6DAcEK7jLei5NRAuWwoUdhU4dFLEwnBOORmjYZFARcLjPAqeo9iIhoyBne3cEY/
CkZldOcRjuO9OSF87mc8DnNTFVwsa7cY52rkfjTtYCAxsSAZNoOOnen7EMjdWU0qFgcIo3+
wpx8oBnLMW6ZA6UgIQqEbBGcL+tOOwSnaAMjC+lP2oIQVYLk/eLcmmkJv2DnHQ460NAwLlS
pTliOR6Uqlm6oDg9+KA4Gd6Ec4BVaeirghYyQeSWNPyJuSBXO/AAI5IHSrEMkxKgLkHqUqs
Adp2D5T0+bipIhMu1txXI+6OtNCLayhs5D4HtVwOFLBJeCMkk45zWSkUr4B+YDrg8VdhjR/
9fggnGc9B9KpMll6JAY1yA7vnkDPFTGGaKSMAMBt/g+b/wDVSItsFXlkTIGew+lBZA67Jnd
CeXHf2q2IczXg7BlBznuaasvllmuYSA38R61DK435+0454weaVmPmgKTIpAyOven10FZEzz
RY3xWgljzgY5zxURkjdXJjdcfNtwcY9KjjW4ZwwO1FGdoGDUry7tyCUGNVxsxgn8alau6HY
aJ96CGGAorY5ZaikmnLAllAQc7R1pHeaRTG83lKuAMHFQMMxEJP84HIIxn2pO6DlFO/BYzb
CxyA3UCqcgfIAXcpOQ+Ke5lEwJfLHtj7opCs7FirhPoRk/hWb2HqQeXNHC7OykOMDvxUZ/d
yBE4Jx8y1NcQyRA/Nu46gCoxHKMknAP0oa7lDOADvViM9fX6UpkkbpEFRRnBPU+1OIbGN2A
oHQU75SVALMRye1G7AZsZvnAGSeg606SJmjYhiGK9PWnfvGVXDhB0HtUcrCRGRmA9WUdqOo
dT9NPAgI+HHhsHr/Z1v/wCixRS+BMf8K48N4OR/Z1v/AOixRXlvc6j8xSERRxuzzQkoX5Ui
Clum4ZzTsgRuVPsD6VGhLsAJMHoOM17COUez5OzKD6U0uyqASpKnqBSFQZFKAc8E+lPMaow
DkAH71O+ugE0MpQE4+Q+tWklyvypl+/sKz5FV12ICgyPxqwpChdhY44JPBNXclotMZDGdgO
cc1VkicttOd393FTl3eTapbbjvQyo6YZ2Vj0PvVPXQCiYn3ndxj3qJWB/2j9KsvFiMs0oHr
k1d0Lw7q3ivxXpnhXQI1e/v2Cq2PliT+J29gOa5pvl1ZpFNuyItD0PXPFOuxaH4Z0ufVNRk
BzFEOIx/eZuij3NfTfg39kWJ4Y7r4geIZXkIy1hpZ8tF9mkPJ/ACvdfhn8MvD/wx8LR6To8
Ie5cBrq9cDzLh+5J9PQV5z8Xv2jdL8DSzaN4fjj1DVVBV5WOUiPp7mvOnNyZ06R0j951Fh+
zj8G7CNVHgyC4IGN1zNJIT+bVHqP7N3wd1KNwvhRLJ26SWVxJGy/TnH6V8S+IPjp8SfEFy8
lx4huYkY/6uNygH4CszTvi38QtJuVntPE12GVs/NISDWfLcnmZ9FeOv2UdX02KTUfh7rB1O
NMsNM1EgS49ElGAT7MB9a5T9mFb62/aDvLW7gns54dPliubeVSrIykAqw9jXV/Cj9qua4vo
NE8fhAJWCJfDgA/7VfS1v4O8LXfjm3+ItjCv9qyWZtvtEJAWeM4ILD+Ijsarmkla+hUWr3Z
r+IgreFtTDAFTbPwfpX5S+I9i+LdTCqAPPbgD3r9WvEef+EW1PH/Pu/wDKvym8QjPi7U93/
Pw386iPxCJrLiPeFAFaNpBcXl/badY2jXd5dyCGCCPGXc9BzxWfZBMBcnGe9XZrieykh1G0
k23FjMs8TLxypzXqK/JdGOl/ePojwj+yd4u1RI7zxf4gg0GF1B+x2aefMP8AeY4UH869b07
9lr4S6bEralBqGpyD70t5fMA34LtFeE+K/wBrPxfqtrHb+HbdNMURKJJAMsXx83J6c143q3
xN8d6xOz6h4kvJQf8Apq2B+Ga86XNJ6s25rfCffFv8CfgiiGKLwbpcpPHzTMzfnuzWZqn7L
3wh1KM+Rol1pbkcPZXjqR74JI/SvgWHxh4pglEsWu3aOO/mH/GvXPhv+0v4x8K6lBbeIblt
W0nO19/LoPUVLhYOeXc7H4g/sveKPDWnzan4P1E+JbGPLPZyoEukX/ZxxJj8DXz5E5LOrxF
Cp2GNgVZGHUEHoa/UnQtZsPEWgWetabOs9rdxiRHU5HNfHf7U3gG08P8AiqDxro9ssEOpts
v0QfL5naT2J71tTqyjJKT0JlFSV7Hz8I8uST0HepldXH3ipHB44IqAEseZAO2KnVoA+wL8+
OD2r0E+pg0en/Ab4X6D8U/EniGw8RXuoW6adDHJALSURn5iQc5Bz2r034l/s7eAfBPw+1LX
rbVNfmu4Yj5CvcqV8zsWG3pWJ+yExHxL8WJnrYRE/wDfdfVfjjwtD4y8JXmhzSFBMjbT23Y
O3PtnFeZUupt3Ovokfmt4c0jVvEuqWelaHYXOqapcKClvCOg7sx6Bfc19O+Dv2SGnto7v4g
eJJvNb5msNLIVU9mkIyfwArrtD0/wP+zL8OkXUJI7zxBdJvuJUH7y4f+6M8rGO1eBeLv2pv
HutXsg0S4XS7TOFSHgj/gXWm6k5KxPuw+Hc+obD9mr4OWMYRvCQvCP47q5kkJ/8eqpqv7L/
AMItRhZbbRbnSZCOJLG8dSD9GJH6V8b23x6+KNpcidPEtwxJztdyRX0D8Iv2pX1rV7bw/wC
N40gmnISO7GApY9M1lYFNs4r4h/s0eLfBVlc6x4Yu28T6TEpaSLZtu4lHOdo4cY64weOleF
ibzU3rKuBnAxjnuPav1ZVlkVXUgqRkEV8P/tQfDu18MeMYvGOjWqW1jqpCXkcYwqzf3wPfv
71vTqyTUW9CZK+x4MrjcNsBJJ7E5NSsWZ1PlsozjBFEcyLGJI22SHoD2p6GU9X3J1AzXopG
AwpjLMrKM9j1owxPyIwHq3emMWZsMWIz06UjeYx+QsoB9c1N2AsqOABI+05GKd8ioWM3PoK
btaXcGc4Aye1MZI2lVC424zu9aXQLifvGBUFtnU+9P324BQB+OTtPejaq4VZm24z1pMSlSV
446460a2C4J87lgpBHTnpTokIjIZVJPJJNI0SNhfODM2MnmneWqoGMvTjHpSs2FxoMLNloS
eex4GKHbDErCApPG2plZyhVfmAPccEUqlyCBFtHXp1phcrmQY8pUI5znPWnqhKGMhgT0Yd6
eir8xcjah4BHU1IDtGWRmA6HPWnFaiAW+I1+83HJx3qWO2YoHEeC3Uk1Zt4VlVW3ZOM4I4F
WpofJMayRoWxk4bvVRV1cTZShtSo5ZkVeTV4LwQq7gMAnOOfWmxKjvj5gX4wTjFT71iTyvK
TJIJPXIqlGwgEKRJtjlfOOQwyKjARdoAO4kHOMZ96dIzqzyEDHQAmqUlxIVzIdpHA5ptiJJ
3CliGG7qMjv61Gb2dlKl1A7kcZqq4MgwW2kdvWnNbqi4JALcdeanmKsOaX5jKBsI67ST+P1
pvnJsOCBuzg7iKYYJFlyp2x+/cUhChlDAMpyWJU8VPS4WE8yN49pc4z35yfrTmijLIpYhz8
zHdSBYMA5yBgsPem/IS8iKS3+1xip9QQo2lmIbLLyAeppvlPuz5oldv4TUgVVgG5VXHfPao
izRJmBCWfABHJp67DHlHWSQgIDkdetRFbreEwmCc5NOdJwAZGXBGOe31pd+wYdwXPRgCQKe
71AhcLuAdgGz2qQsoYAOzED5s9BSLMcgMUJ9SuM1I0QGJdpXBznqDU+YELRwn5mk6dwe/pT
jIhzsO1QDuLL0pmVLhgw3HoMcU4G4RZgqrIGUggc4pdAP0o+GMjS/CXwrI5JZtMgJJ6/cFF
J8MM/8Kj8KZGD/ZkGR/wAUV5j3OpH5p/N5ILMB7UphlJKhQuO54pwdHiwVwKCxbfmViexI6
17COUiAkDEKmSPepRJMGA8sZxUa/KpYk+lODH+E/dHeiGiuA8SSbl8xiB1/GplcMT5mc44J
quCSPnOT2x61IsihuVZuPvds1aV1cGi0kroSqOTkdxyKlR5fLZZFDg9AR0qvEysckEEc5NS
ecTwDu9apaJsnqNl2lQPJCgDO6vqT9kXwYiaDqvxAvoQbm/lNraMw+5Cp+Yj6n+VfKeozld
OuD3CED8eK/RH4L6RFovwU8K2UIABsklbHdn+Y/zrgxMuiOmnomzO+OPjxvAnw6ubm0mEd/
dZihOeV45Nfmvqeo3Gq6lPe3UjSySsWLMckkmvrD9sbVJf7T0rTFfEaw5x7k18jxRs744rh
irgCRSPyq5q0tm5bBHFaFrZDKlyNuOlXgLZBgKT+FdsaVkRzGL9kIRjtyTwp9Pevtz9k34h
Xmv+Fb/wbq05lu9F2tbsxyTAeMfgf518eeQMYAyMcCvcP2TWli+N2pRDhX01y4+jDFTVp8q
uXHVn2v4jOPC2qH/p2f8AlX5TeIv+Rt1L/r4b+dfqt4n48IaqeuLVz/47X5Va2R/wlupEjO
Jm4H1rkgveRb0RYtgnlhm6g5AFXWiSRB5jbecjb0qnYxp93JDHpnpWmGUN0GF7mvVjsc7Mm
8tUB8tASo5/Gs82hL43cGu98LeCfE/xA1A2fhPQZ9TZTiS4J8u3jP8AtSHgfQV714c/Y+vr
mJJvF3i6O1Y8tbaXAGI9jI/+Fcs6kFsaqnK2uh8nppwA+ZiCeAPU0PYxgctjsRX3ra/sufB
zTI0bU0v75k6te6iVB+oXaK0V+EP7O1m2H0LQS/8A01uy/wDN6y9qn0KUEt2cr+yBrl1ffD
LVNFuJTIulXu2LJzhXGcfTOa6b9pfTY774QXsjoC0YOD6HqP5V6J4O8NeBvD1lOPBGm6dZW
1yweX7Bja5HAJwa5P4//wDJHdT4HT+hrCWpTavofnXZTK0Ks/LEYrThMbPgEZHHI4rnrFyM
Drg10FuJUIb5SvfFejB3ic0tz6H/AGQip+JviwjoNPiA/wC+6+ybu6jstPuLuVgEhjaQk+g
Ga+Nv2Qvn+I/iyT/pxiH/AI/X1j4xOPA2s84/0Vx+lcVT4jpfT0Pzg+L/AI71Pxp4+v7q6n
LRq5REB4VQeAK88Tc3Heretg/8JDqGO07D9als7ZWG52GCOlXSi5MhlYwSHb8vPQc0hhmRl
ZSQ6ngr1B9RW8IIMoIz1HU0ht4MFASTn73oa6XS7kXP0I/Z88YzeNfgtpF9eSGS+sw1lcMT
ksyHAP4rtrO/aS0aPVfhBf7owzxDcpPYjkfyriv2Nt4+H3iSMn5U1PgenyDNeqfHAA/CDVy
eyiuGW5sz84LCZpFjbhsDBBrTDShvuAqO4Oa5yyZ/M+XG0Z4roEVmiDOwVey+tehSk+XU55
KzJC27cCMgd+lKpOweQm0dzQeQo2rknPH9acpd2JONqjoOO9arYgY4UFi7lgRgjGKrqUZSE
jyAMY9KsOkjKcR/KfU0JGvDS8YGTxQ0BGkarC/Kgnru5p7Ix2iMEk+3FACO44J9Avel2TMR
jj/ZzRfoA0eevzGNeuDkdKeiuHyEGOn3aURMJNzhyM9jUyiQ4CNtRSfbHrVJa3AhLOMBSuO
O9PbezBSxKg84OMj0qRYFLYjm38c4qXbHE6RngDqB0NTyvcCqLYvISisYQc49TUohkIKxoc
HBwe1WQrPKCj7B6EdaMuCY2fjoR61SVldgSwMIIfKT5pD+gpVEwJfG9nySG5xS7mdBFC6xK
QN3yHNP8kgDYzbTwCP61XkQPTyjAB80ToefrTPLBDlbljt/MVIlsQ5V2JUc9PepAVUMI0GM
ckimtwKTxKJu8o7Y7/WopVCMiGMfVjgKavqJd7FmT51+XbWfNHOJE83ZjBGDyKhvcaZVHlI
Dk4C9s5pQlruZhIwAGcHnmn/IEYeWuF5wwxk057hCTH9mQB+9QkUQtHEIxJ9pJPTaaaDDvP
70rxjB6U9nyyxR2q8d81Hsd87kUBj60N3AcFiCFE+Yv6HG30pFQlxHImzbyxzwxpAI8kGL8
QetKNwtVDRZZuQFPSmlcAmQogVoxjJJGaVZgG8xLZQV4yT1/Co0QcGQyIDnBJz+lSyOFC8x
syj72M5qdb3AawSSNpJ96OT90dMVGjweayrvKD2705sOdsiZHUlaaFhLqCWTHQkcD3oAd5b
CNxJIME8BhyKZIVMWTI+wnpjgmrC28y75lm3IOVfI/lVXzNxJdOUHGF4zTbsgF+zmVAcYBO
eD2FJKpXOxQML/AAtjmnOQqEhj05xT8IsaSRguw5wTjNSkJn6R/DDP/CpPCmc5/s2Dr/uCi
l+GLbvhL4Vb102A/wDjgorzHudS2PzZVYxuPksFAzye9INhHyj5D2qYKpY7ZhgjvTTAVJ/e
hiemOle0cwxMKMeWW59aeWXaXNrkD1708b1jKfIwLDJ7ilDqYXV4yW/hweB61S2AiAYuR5G
O/PamMWJIKkewFSgtgsuRnuT1oAnkYKmB6EmktrEpixx7l3SI/wA3YVKEjVTyysMYGc09Yw
sbCRSzkcNu6U1YWLZWbafem/hQblHVlkOjzfKQGwefTIr9Lvh7Kk/wz8NTRjCvp0BH/fA9K
/OC4ijNpJFN++BRsDOB0/xr7m/Zu8Rw+IfgXoyrLvn04NZyjOSpU8foRXBikzopvSx4T+2R
ZOuv6XegEq6BT+tfL1lEWfcRnjpX6D/tI+AJvGPw6ubuwhMt9Yp5iKoyWxzj+dfn/Yq5YDf
t7EEdOa5qOsrFS2NaG0Yx4znAyecVKsW1sMwBHSnRphsiQt7dqmWPcAzZz7V6ijpoYNkYWQ
Kd7AFuOle2/sprn44ang8DS2PT/aUV4xtZkGSdv0r6O/ZD8N3M2teJfGkkZS12jT7ckcOc7
nI9cYFc+IdlY1oq7b7H1L4qIHg7V88f6LJ/Kvyp1gn/AISzUMDJ89v51+qfi3/kS9Y/69ZD
+lflbqoD+JtQBOB57fzrgp/Gi27K5dtlLKS4G49xXq/wY+Ex+KfiuVbyWaLwzppBvJEO1p5
D0iU9vc+leVwCGCzlkwSFQkH0r9AP2c/D0GgfArQWjVfNv0a9mbHLM57/AIAV1VW1FWHSsr
y7Hbzy+F/hr4ILpBb6Vo+nx4WKJQo4HQepNfHvxD/ap8TareXNh4UA0yxBwsiD94w9Se34V
6B+2Brl5a+HtL0yB2WF2LvjuTwK+JcYIXNcsVdkybbuzpdS8c+LtXlL32vXcrN13Ssf61lP
qGoSMGa/nLeu6oorR5ZB1Ax2q8mmMuWPP1NdCp3JufXP7Gl9e3Wl+K4bq7mnjhlgEayMTt4
bOK9Z/aBO34OamR6f0NeVfsaafcQ6B4r1B0xBLdxxRt2Yqpzj869Q/aGfb8HdRx3OP0Nc03
qbSVmrn5wWeGYbhmultEGFLxuVrnbBMvlgcD0ro7dN6qDKwT06V30tkjllufRX7IQB+Ini4
gYAsohjP+1X1Z4zOPAus5/59n/lXyr+yEuz4geMFOc/ZIf/AEKvqbxy2zwDrDels1cdXdnQ
+noflfqgJ8RXwxz5z9frV62ztGI147nuPaqOofvPEN8zd53/AJ1p2yDy18tBj1JrooK8UZy
3LChjgpxzxx+tSrEyszYy59uKQNNv2qgwPyqZ/tAQDIx7V1paXMT61/Y5Uj4e+JC3U6qf/Q
BXqXxv5+EGr/7leX/sdhh8O/EZY/8AMVYf+OCvTPjo234Q6rzjIx/OvKn8TOtn5oWZHndM9
q6S1Ee05JIPQVz1ioMp4710sEeFUbCQMgEGu2itEc8nqWFxsIRBwPvdKZhN4QkBj15qVopU
QN8pAHY9PrSxR4VztBYnknt9K7Lu9jO5AE+YcgnPH0pVjMknHCEfWpWR2c4Ix2q3EgwcEhe
5pJa2E2UfljxgEk8cDFNUMkfC556+n41cdFCFgdvoc8mqZbeuwysUHOPX61JQ1WuJCuwDBH
fpUil0kAkYsowCR0+nvTs7IvLYFdvJPpTVKhSxUYPCnND2sAqbMqdrZwRlelTgxb189WJHJ
CjB9qhilleMEfKoGOBxTZpd22Pz3PPHy0gZdYw7sqSpP8I5p0eEO9Pnz3NV0mHBUhyBjpUh
dCN0YKDp75qr3diS0Zrje2xVVFx8wFL5lzK3zT7QvYDAxUKQjO5pGVF6kjk07O+QKqZXPQN
g9KbetxEg89iV8zGBnb1JqRRuTYzHcozx0x261GWQFo1idgO7dR7U2SRVDgIAxwq+30oXcB
F8+ceWmCP4s8ZFRTExDy5ZlbB6gZP0qVEDhIzKpxy2OM+3vVeaMtKdkRIHYDpUvVaDSK+95
WLuQyZyQeMU13yrAlSOxYc47Cp3UNIfOjbaQAOOlQmMBCeVVTjFRaxRFIGWADYSzcnb0pjA
RorNvjDHGBzxUpkYMq7gpPr6UKrq5eR+nTPf6UJagNIXcF3MSTQInaMhCdyHp3pyySPI020
H0BPIoEgkBYK0cZPLHufrTXxXAYSA2WkZVUYPPJ9qCsCDcxwzfd9qcinLOVBBOeeenc0n+j
iQNjzAT/CMAChgIFKkiKf5AOgOTTwN0Q33m0kZCOO1BktiF8i3KHruU1G0gfaqhlLA8t6e9
FgGGNtrYc4z25pVFwuWjnXaMEhx0NNdj5mCWwD1QdKaHckqJWc9gy0lvYCwGGdjuk2AOAuB
mpNkvlGXaIhyM+2KqhgzLvUYGCVAwafLI0pwJZEjAOQRkGi76ilsfpL8Mf8AkkvhXHI/s2D
/ANAFFHwxGPhL4VGc/wDEtg/9AFFeW9zqWx+bnlgiMyNtA5wKQRQtJxIcntUh2LCCyglsYp
ypHjkBG9a9zRnK2IY1EhAYHPUjtTQG3hWkYetPJijXZGo9z61E3B5LBT39KGuwhCqKoAZ3b
37U7aGVgHyRxycUMCCNpzjrS70LgbOO5IoejsIlVJBHlCOnNMWN3ZizfL6ipcrltsgCDsaY
JQFYjoOmO1VLXYSdxGUmLCxvgd69Q/Z3+Jq/D3x/NoWsSmLQ9cYAOekM2flb2znFeZIzlOZ
WCt6is69thcRYLDg5DHgg1hWjzI0jJo/VQGK5t8grLE469QwNfH/xu/Zu1C21W58Y/Dixa7
guGMl7pEeN6t3eH1B7r+Vct8I/2ltU8GxQ+HvF+/UNMj+SKfOXjA9+4r638O/FLwL4pto5t
N8Q2m5x/q5JArD868m0ou8ToTT3Pzg3CyuDZ38cllcxth4rhDGyn3DVN/aFshC/aY8ZPfJ/
ACv0x1TQ/CHiKPOsaZpOqJ63EUcn6kVzcmkfB3wefth0vw1pjx87xBEHH04zWyxNRaNC9nB
u92fGvw/+EHjP4l3sQt7G50bw+W/fandIULL3Eanlj79K+v8Aw74h+HngK/0n4U6PMsVygE
McSDcWfGSWI7nqTXk/xQ/ak0fTrGbSPA+Zrhl2fayuAo77B6188/CXxBc3P7QvhfWdXuxue
93PJK/QEHJJNZylKpqzRNW5Yqx+iXioZ8HauP8Ap1k/9BNflXqqg+KNQGcf6Q5P51+m3iXx
v4Pk8L6nCniXTmke3dAonUknHSvzL1hkPinUSp3oZmII781MPiJdrWL6IZbKaNWKhkIGK/Q
L9nXxBba/8CtBEUimWwjNnMgOSjKe/wCBFfn7au3k8qVrvfhf8UNZ+EfidrmNDc6JfMPtVs
Ox/vAetdtWDcUzKErJxPsD49fC65+JHgaWDSiP7UtlMkCnjzCOdufevztbS7vTdUm07U7OW
1v4H8uW3mUoyEexr9MfCPxf8CeMdPiubHXLaGVxzDNIFYH05rR8SeBfh543xL4k0HStWcDA
nkVS4H++Of1rhi3F3NdJbn5sxRmKLzPNRF+7ziuk8EeAPE/xI1xNL8M2rmDcFn1J1Igt17k
t3PsK+y5PhB+z/wCGG+232haRFs5H2u4aQDH+yzH+VcL49/aP8I+EdHfQfh3ZwiRAUSWGIJ
FH/uqOpreVdvRKw1GEdXqe6/D/AMG6N4C8G2fhfRyGS1H7yQn55ZDyzt7k1xn7RSsfg5qBU
dDz+VeC/s1/EfU9Q+Lmst4p1plt7mwaRftE3yKwcHPPAOM17n8afEXhrV/hTqlnZ69YzzsP
lRJgxNc8k1uNtvVn52WIJcYYiuhtcK+XbcAOlc9ZgiTHcHFdBblY0BIy7cfhXdR2RzS3PpH
9kFQPHXjFuf8Aj3hHIHPJr6g8fNt+Hetn0tmr5U/ZQ1TS9K8VeMb3U7+CygEMKB5nCgnJ4y
a+ifHfjfwhP4B1iC38R2Esj25VVWYEn8K5au7Oh7L0PzRvZMa9eP285zz9a17OT7spAI7Cs
i52PrN0TggzMR781tWYTKLkDjpiuihsjKbNDdIyEqOntT1EgU7UBz3NEeC5ZXCYPShwoQMX
PXPFdkfhOc+tP2PST8P/ABGCMf8AE1Y/+OivRPj4dvwf1I4z0/rXmH7Jur6Vpnw4119R1G3
tBJqr7fOkCZ+Uetdv8dfE3h+8+E+o21nrVlcTtjbHHMrE9e1eVU+JndJn552J+cbThs8eld
PaxsFxvXI5bvxXLWed6gevPvXTwSOhULHg12UNjknuWsKxCopdO+3oamLFdzLGTGD0PanI1
yMx/KBjBx0xVhWdIRvwYwMHPP5V1N63IK7BQschfcWHIHamPcbEAUBvp0FNmfcrBVyBzk1S
ZgMqBweopc1kBMqmRiyxs5Xqe1McFfmBBYfKMDoc0zbcEoFf933GakYeSGw4yTg4GcVN9Cx
wWNOGkbHcClEkeAq5xz8o5piSIFZ5gG7Ck88DkR5IGcgUrgPa4JVQQcdFwMUgcKCUiUnvzm
mkyELuj2Ko3bRT9qlduQpY5Jqm9QHIkjliijAHSpUkkhG0KDjqM5xnvVcsExuLYUY4/ip7P
IU3Z+UjPTBFCetwLCQsHIaMlWOev9KvLtiYkhDjoV6njmswyhZvNXczdAKV5tp2CFmkJyew
ourXJ5TQEwYMYmwRUZjeR94ZSF4GSOtQCFtpBUIvXhutCqI2x52FPtTb0CxJ8qlupA+8B1H
40sm0IixOA55IXt+NH7pYywlA9OOT+FMVI8EksOOTjijYRDJI38TqGTtjG4/WmMUVd0r5Kj
kqe9TTRt5ZIm37Rk+1VAy53MdxPTihloVvm3DnPYlc0fdULuaRjwM9qWOOIN5ku4bh68U8R
wo5WdcjqCpqVotQDbPHtjIU9zkYyKY06SIIgkgAPIxwPwp7CESEtI7MDwCOgpVLhx5UoBY5
3SAZ+lF0kBCVlMDYRg3QKRjIpVMm3C2p4OFyOTViacmXE05L4wNg4qB7hi5WNwzBsE+goav
YCM7yAGjVCOBxjFNLRRjBclgMAE0wyAZZpG44XuKcsSNEJJcZJO334pNtsCNZmJbywEVjyT
T2uZNoTcU2c5I6imqgLcnKKucAU1RLEA4dZAMnGM/hSQCAuihd3zE9h2pkks8KOqgnIz04x
SgsGBdAHzuOD1FIJHJlO77wwox+dAH6W/C8k/CPwoScn+zIOf8AgAoo+GAx8JPCn/YMg/8A
QBRXmPc6kfnO8WyEZ2E5xjPSoWjj4wdzHrigq0kpypBA4weKVCkY27yQTjivd0ucQjbRhVQ
kjse1JG0rttVN0ZPOaQoquWMhPOcCnJJgnaSMc9KE+4D2QMxd1MY6ZHSmyuIrWSaQkRjJ5H
WmyMrkgSOrE59qq3kck1pLF9444+tKfVoqJ9JfBj9nPTPFnhK38WePZrl4b4eZaafBKY1WP
szkckn0q98ZP2ePDHhfwTc+KPBFxcafcWI3SWU0pljuF743cq1XfhD+0t4O0/wFpfh3xSJd
OvtNhFuWC5WQL0IrnPjh+0VoXiXw3J4d8MJI8Uh/eTyDBbjoAK8WTanzdTtc7rlWx89xXcs
sMcu0bWUHrRsWUFnjct+lY1ld4thGAc+hNbEImkQAbvXFetF86RxtamXeWoIK+V7g1mIbuy
k3208kB6fI2K6hlKyZdSSecdary24uWb9xsA6dqxlRTKUtdTPj8XeJ41CLrN0FHbzDVK51j
VLxs3V/NKD13NWhJpqR5HHI5xUK2CO+yNCF9aw9jJF3TMvuSAST3NSKswdZImdJFHDKcEVr
RaYyZZpEwp6DrVr7EQwG3qM9KuNLQXNY543F4Bg3EwbPdjS2ysX3tudieSa3X08bmOwsTwB
SrYKrLtUAjqKfsLai5ie2RmCcrtPJOaZdW6tncC4PbNWcYYYIJHRcUfvipLbUU9h1rq5fds
Rc5yWGaxn3WkskJ/6ZtjFXYfGHiuBNket3ar6eYavyRDacIpbOckdqoS2I+UleRknjFck6V
noUmVLrW9Zv2/0zUZpT6ljVVQoy5Ylu5NXjYt1VCAamSz2DlN2e1SqTHczVNzEWmgmeNiNp
KnGR6Un2q/wN1zLg+pNbTWhLMZFVEHcUx7KFkXLkjtTdG+4+cyrSMbgSxJJ61tW4BO5C2Rw
DTBaqkeBg+nFWoYsgF2x7DirhDlJbuULi3mV5HiuZYzIRvCHAOKzpZLyFiPtUpHTlq6Hyss
RF9Oeg96qS2amTaTvHcjpmpnSTewKRjW0JeTc53Enkd66ezgiWLJ25AyA1UoLSTLMkQ4PXs
KvwxKjYkJ3qOB2NaUoKOgnK5cZAY1ICoO5z1+lOBh8vmPcQeN1Qu0SsDJ5jY6egNOD8A+Wx
BPXpiuhJGZnXFlJHEyWuoTxqXLtGr/ICfQViTPqQ+9dTsM45Y11TrG6sCrEAdF5zVR7WJ9v
7t85GAR0rknQTk2i4za3MfTYAJMlcMOm4cV11qrqSvBBx8/c/SqdvaxRPy4/3mGa04rhGhJ
CjaPl3Y6mtaUOVETldjwkQU7kIjHJz1zTUWPIYgngnFMe42gKGKA8kZzmka+YRiKJgpPGFH
WtHaxKuVpp1lJCL06ZGADVdvkGQU38cZpXSV5TgHYBgnOMfWoZI1Pyo5P8AtDms/Ioe4lic
lwAfVfpVeJWklG4EKepJqbyyYg7Pk9FX196YySspBb8BQX0HiK32lTK5Ocjio3WNVCrj5h2
PT61KF+QAKRnqfSkaJI2HzN7Y5otcXqEh2EBWO4dc9R9aEaSU4XO49MY6U1mLSOAnynuKQk
FmO1kwCVGfvHNAyYRrtJLkODyo5oyWYtgeXjH1NQMmZSwkbf3z3NIx2fdI4yTmgC1Gufmdj
GV65pzAy/N5wznAGMfrUeMou9/Q+opCduArZ5J6dqNOWwE4hTh3nK5wAp689zT48knaVdUO
A3SqiyoUZgd3GOexq1HtaHEsgRAAWBXOTVbpICYkqCBh229SOhoQO8MQkjUMT95T1+tSFkV
TGZdysMgDOKb/AKxozG4VkO1VzwPpQ07i0IZIBuTzH2s3PHb2NRl0gjOGEhyedv6VaX93uL
KjsQQTnNVnlKtst4QoXqc0k9GMbGgmLTudoHIXPX0qORo41Z2Ygt0YU9T5ki+YihVAyN2Kf
I6AM7AHJwu0ZC/Wk1pqA9Ft4o1SVQjAfeBzz25qKQoxVXPmIBksex9KWQLKQjZVQM5PWoSN
qjeRJ/dAHBpu2iAmHlwxYijbI65BJye1RvIciNY1XYMtx0NJuVgDEXWRRnJJFJ5jeWXlGXI
J4GKLgMkiMSODBvfuR/Oo5posBNhAPC/SlLsxYJJ8wAySOM1EWQtuZt8mck44qbjsSLkKph
BUEYKt1NMkimRQTIu4cnmmvKzKZAGJyAD/AIU1vOl3bWLFuRk9PrQNIcqEoGd+vO4HpSs0r
IWjZeBjJ4waVGA5aEkhec9Kgc/uv9XInJIAGecdqGDP0w+F+f8AhUfhTJyf7Mg5/wCACil+
GAI+EXhHJyTpNsfziU0V5j3Og/OC5kt1RhH5gXO3Jboarfb7BNoku4RjooavuLwt+zT8NPD
VsLvxDA3iO9UbpLnUn/dg+0YO0D65rqRe/BTSdtiF8K23l/KEEEPH6V2PFO90jN0oLqfnql
9YyMqxzISTgKrDrVlI5Wy5baexJ7V+gz+H/g34uiMP9j+GNRB4+SCIN+YANeAfHn4UfCzwL
oDavo8+oaJqU2Whs4JPOgkx6q2So+hoji9feREqatoz57LJuCFgT70MAEbbtBUbju7/AEqr
azySWySNEGkIBIx0q2uckFgCRzjtXoRd1cx1Rg6hbxzN8yhmHT6VjPbsuFKkV9h/s3fCf4f
eNfhdcax4q8MW+q3326SMTzO4O0AYHDD1qT9ob4bfDTwL8O3ufDvgqztNQuDtS6SSTdDjHI
BYivMq1fed0dahyqzZ8jWkYTsTz2FdBAg8vpsb0JqvaIVijYDgqCTj9Kv+VJgJIMBsEH0rt
pq2qMHuIuchRg5GfpTSHaPkb+Og617j+zV8NvBXxAsvE8vi7Rxqk1ndIkLNLImxSDx8rD0r
Q/aI+Gvw98AeD7WTwr4YXT7+WZWN2tzIxVQeVwzEc1zyxHK+Vmvs1bc+fEtGyGYKR71IY7W
OLh1XvyMV23wz+FHi34q3ztpco07Q4H2z6pMmQx7rGP4j+lfVHh79nH4SeGII31XTl1q6wN
1xq028MfUJkKPypzxMY6RQex6ydj4cW408vhbiBWB5+YVYA+TekquR0I5FfoxF8PvhxNAEg
8HeH5I8Y+SyiPH4CuF8W/s1/DPxHbO2maY3hu/6pc6YxRQf9qM/KR7cVH1t9hOmujPiBRsZ
jvG/Gc46UhhnZN7ShVPUmuo+IHw88TfDLxImleIEWa1nJNnqUS/u7pR2I/hYd1NYvhvQfEH
i/wARR+H/AArpzX+oy8sTxHCv952/hArq9rBx5uhChJuyKA8qNN4bfjo+OtQNdw+Yq+fCvG
TucCvsHwZ+yv4T0u0S98f3sniC9IDNFvMNrEfQAEFvqTXq+nfDz4WWsK2uneE/DpVf4RbRO
f1ya5pYvsjT2UVuz86TJbyxgRyRuxHOGzSeTyC0iu2OQa/Q3Xfgr8LvEMBiv/BWmo2MCS1i
+zuv0ZMV8z/Fj9nDVvBNhceIvBU8+t6LCC9xZTDdc2yf3lI/1ij8x704YpP4kS6dvhZ4WY3
yM7FAqMEBjmPI6ZFNhntpUWRGZlIzk1KZCQQF2humRXUmnqQBBZ8Jxnt605lKptZcFutIfM
2jbtQAH6mvov4AfBvwB8Q/hedb8T6dd3eoi9liaVLySMEAjAwpA4zWVWapruOEea584iPdy
sZOPT1pwVdxxkkc/SvY/wBoPwB4J+HF1pFl4U0+7sZZ5N1xNLePKroQflwxOOR1rD+GHwe8
WfFFvtlkBovh4Ha2pToS0vtEvf69KyjXi43L9k3secgrHt3Nk+hwBTTc2ZKoJItuecMK+6v
DP7O3wo8KwL/aOmJrl4cE3OryCQ5H91eFA/Cu1b4Y/DW5gZD4J0GSNgQdtlH/ADArP6y+w/
Zx7n5xpg7xv27zkBTxTgkhDJknGMHFfafjL9l7wBrlvLceGEk8L6lj921qxa3Y/wC1ETj/A
L5xXyP4r8MeIfAfimXw34ot1truMb4pY8mG6jzw6E/qO1a068ZvllozOcLaoxmUgN+6YoOv
NIGj8rA3oP8Aara8MeGvEvj3xH/YHhPThdXRwZ5pPlht19Xbt9Opr6l8JfsqeDtNs0uPGt/
c+Ir3HzxrIbe1T2Cg5P1Jq54iMXZajjSbV5aHx8Xto0ZGuFQk8hW6VMlxAeI338ABuor9Bb
T4OfCSCEQ2/gXRHUf3oFkP5nJrG179nX4Sa5C6p4Yj0mdskT6bI0DKfXAO0/iK5vrLvqivZ
LufCj7cb3k5OBnFOMuFaONd/OQp6A+ten/FT4I+JPhjbtrEE39veF1YA3ITbPa56eao4K/7
Q49a8wR18ssCC7DPHYe1dcKilHQ55xaECGNAXUFyclR1puGH8G0+/f8AGnLKAnCsxPBxzSo
yNjeWBPABquglsQOjbSvXHKjrSCIxj/WAcZ4Hr2qxK9uiu0k6wogJYnvXc/D34M+OfiQq3u
nW66ToZbjUr9T+8HrHH1f68Cs5yUNWXTjKex54yFwCWKKB1IpknljZidN2e7AYr7T8O/srf
D3TIUk8R3GoeJLgAFjcTGKLPsiY4+pNdYvwl+Btgohbwl4dj7Yl2sf/AB4muZ4h9jf2a7nw
Gz5K5beDklVI5/GnbwPlMBGCeW4r76uPgd8GNZtisXg7S8HpJZsY2H0KNXm/in9knQriOWf
wb4ivdNn6rbX/APpEDHHA3cOvPfn6VUcT3RLp32Z8nGVGGVGzacHb3pu92LMwRgQRk9q6Hx
l4W8TeA9YXSfF2i/2czkiCdDvguB6o/Q/Q81z7MJEHlooQ8YHWtoSUldMhprciVJG+cAFen
A5Ap7rJuVFi3N/e9KesTA48zaAcYA5qnfSSQWEskUhD5XJPXGe1U3ZXEtXYnKmTPLMeBgc0
/wAtCygFl7EkdK+vtE/ZZ+HF7oWn6g2oeIElureOZtt6AMsoJ/h96+bvipoPh/wF8T59A0O
4v206KAGQ30okZ5AeSDgcVzrEJu1jWVO2idzncRrCqARzZwDgd6aqxxAZZkLDkNxjH1r1/w
CHnwB8X+PbeLWNUb/hFdDlG6N3j3XdwvYqh4Ue7flXv2jfs0/CnS0Q3+kXGuXAHzTalcu+T
/ughR+VDxCT91XH7O3xaHxGkuUYxSIE6ZLDOaeBAFEbviRh8rBSa+95fgT8IJ4PKbwDpaLj
AMaFD+YOa4DxT+yv4Wu4Wn8F6pd+HrsD5YZXNzbN7FW+YfgaUcTrqhOmnsz5JkghjRnDDgY
VQ3f1qv5bsSZBsX+f0rofFnhjxN4I8Rf2J4v0tbS4YFoJl+eG4H95G/p1FZMoWRdgkAVuev
3a3jJSV0ZNNOzKaDMo3FY156DJprrGQUE6lQ27YRjNSyxjaWL4OcZzVVYwJSQwK9duM7q0b
0QDvLjZRs3bzk9eKCqq64bd6r3Fdv8AD74Y+M/ije+d4dtIrDSYjsk1W6BEQI6hAOXP049a
+j9A/ZP8BWcSP4k1HVNeucZfM32eIn/dTn8zXLOuk7JXNVTe8tD40eUMnzsUzye1IxZwAkj
sMYwR0r72X4BfBC2kR38IaeWT/nrcyNn6gvzVPVf2aPhBq9uws9Fl0tjyJdPu3XB+hJX9Kj
6w+w/ZrufB7K8YVRKC3ZRzStHMrAdSenydPrXqPxk+E2m/Ce7gk0/xeNVFywH9n3MO25jU/
wAW9flP5A15VLPIWGPMUZxxzW8JqcbiasMBYMc7vQ0SK+xQWCgtjn0qVS2w7WLZPQrjNNMb
BvnUsq/N61qSI2UjG1jIcnIpI0k+bEjDaCST604yeWgAzk9D6UxgXRgZuT68UWuS2fpB8Fv
+SG+Efm3f6AnPr1opPgr/AMkM8IcEf8S9OD+NFeW9zpPkz9ob4za5q/i248PaReSWmlW4AV
VOC+RyWx/KvnWS5nkctJcyux6nca+k/wBo34HeIdJ1+bxp4dspNS0aZR9pSBS0lsQPvFRyV
9x0r5vtLdZiWDhvUDtV0lfQiWiJbPVtW0+4W4sNUubd15BWQ9a29b8a+J/FsVtb69qMl79n
G2N5GztHpVCPTh0CEe/apDZkSYZRj1xjFdfsepnzFu1mfcsckvGMcCtXfmFgmW4znHNULW3
8mQfLk46nvWlgNbyh5QvynC12RuomEnqfYX7I6AfAoNjltRnyRjn7tZn7XJx8O7TnGXatf9
ksY+BMXob+c/yrD/a8b/igbFQf42JFePV+JnoS3Pje0uV8iNCzNxWpFKzKpYE8cc5xXN6dJ
goGUtXRQBiUCNt6fSvRoybjqcslqfTf7HGTF4z/ALv2mL88NXvfxG+HGifEjw8+j6zJLCrF
SJosbkAYEgZ9cYrwf9jkEWfjMMcsLqLn14avc/i54ol8I/DDVNVtji42eVGfQt3rzqr946G
9Ezwz4p/HHS/hppsPgH4bwQwJZRiAzxAER46hff1PrXyxrXj7xZrt69zqOvXcpY8AyEkVze
pX8uoarPdzuXkdycnnqaSGJnGcFvTFVCNyG76nXeHPih468KXyXml6/cEIc+W7Eq3tivvT4
IfF2z+KfheSSULBrFjhLqD69GHsa/OxbAgDJyM9u1eq/s6eIZ/DHx20ePeRa6sGspl6A7vu
nH1Aq507BFpux9w/E34e6b8SPA934dv28uRxvtpsZMMo+630z19q8oMnhX9mH4YraRGPUvE
t6u+aZuDcSd2PcIOwr6MJCqSTwBX5s/H7xVdeIvirqSyzFoIJCiKegUdBXOa8zSsZ3jH4ze
OvGN9NNd65PBbsfkhjYqoHsBXJ2vivxHYz/aLXXbuGVTneHNZCI0udo3Vcj06WQAhcHqfpX
SoJmHN3Pqn4DftGalda/a+EPG915q3LCO2vG/vHoGr7EdFkjZHAKsCCDzkV+Sb21xZOlzA3
lyQESIc87gc1+oPw28Qt4q+GPh3X3ffJd2aNIfVwMN+oNZThY0i7q58J/G/wdF4D+Kl7b2c
XladqRNzCi9I2zllHt3riN6yYwM4XOO9fRn7YljHHPo2pKMSK3UdcYxXzNZzSNsZQNxwK6c
PNuNmZTXU00j3FmUkrjHzcYr7E/ZGYH4MXKjtqU38lr49KHcCXGfpmvsT9kgf8WYuD66lN/
JaMQ7oqlszuPid8IdB+JZsJNXuZLdbS4SWXYM+bEucx+2c9favG/iv+0PZ+Dox4N+HUMMS2
aeSJ4lG2MAYwg9vWvWPj34zm8H/DG6ktH2XN2DCrDqoxyRX5ty3M13fS3E0jGSQk5J6CuKK
1saNtaHU618RfGviC7+16l4hupJO370nFbXg741fEDwbqcdxaavLeWyn57eZtysO9cHBbPI
QQMirY01htydu/OK6fZXRlzI/TD4X/ABF0z4meC4de05gJFPlXMP8AFFIByDWT8Z/hRb/FT
wkljFcJZavZuJLK7ZciM5+YNjnBGfxxXzP+yRr1xovxVv8Aws8h+y6tZmUKe0kfOR+Ga+4b
u4W0sp7ls7YkZz+AzXPKNmaJHgGsa/4N/Zq+HFv4f0eKO71mVN8rN9+eQjmWQ9foK+VvFnx
q+Ifi26aW616a2gLErHGxRQP90VmfFzxVe+K/iTqV5dylwspCqTwB2H5VxiI8wHc1cI3Jk3
fU6TTviP440W6W50/xLdh15GXJr69+AP7QTeOrtPCnigpDrQXMMpOBcY7D3r4k/s47clj+W
KuaNfXvhXxNp3iCwkKXGn3CTqVOOAelW6elyVJH6sajYWuqaXc6dewpPbXMbRSRuMqykYIN
fmn448ML4I+IOreGJA7W0L77Uk8+W3IH4dK/SnSr5NT0Sx1KPGy7gSYY/wBpQf618RftX2M
dn8RrS+VdocbWIHUEf41lGTjLQ0kr3PIIZl2COCHYg6kt3qYN5SszJyvLEnp71StJkaNIyd
qe/WtjRtGuPFfjHRPCloxB1e5SB2UcpHnLt/3zmvSc7K5yxjzPlPYfgB8HIvHl0vjfxXbeb
4ct5CLGyfpeSKeZHHdB2Hc19W+MfGGgfDzws+qaiyQwxLsgt48LvI6Ko7CtrR9L0/QdEtNI
023W2srOJYoo1GAqgYr4I/aU+Idz4m+IE+k207CwsCYY1B446n8TXmSk5S1OttLSOxX+In7
RfjXxbfTW+nX0ml6duKrFAxX5fcjqa8huNd1m4kMkmr3DN67zWaN0jAKvT0q7DYF13HjnpW
kabZmzf8P/ABG8a+GL1LnSdeugy87GclWr7S+B37Qdp8QSvh/XtlprqL8uTgTj1HvXwuml7
/ukKfX0qeze/wDDmqWuuaZcNDe2UiyxOvByDVypCU0nY/UbxV4U0Hxp4cuvD/iPT472xuFw
VcfMh7Mp/hYeor88fHngq9+G3j+68ManIZo0zLY3QGPPhPTP+0Oh96/QD4d+Lrbxx8O9F8T
W5H+mwAyKP4JBw4/MGvFv2sPCkV74JtfE9vDm+06TPmAc7P4h+I/lWMZOLNGro+UI1CsTIQ
T1BPU1n64qf2TOxbDKoOB9aLS4EqK7vu7jHajWBGNGnEceQQvPXvXoTs4OxglZn6beEG3+B
dBb1sID1z/yzFec+IPgx4SvPifB8RvEU6SWWnxPLJbTD5DKWBV29lHb1r0bwiMeBtCB/wCf
CD/0WK8C/av8d3WieGrTw5p8zxPd/PPtOMr2Fea9zpk7SbRy/wAT/wBqW6gv5tF8CRiGKI7
ftWAWYeoHRRXgWofFX4i312bi68T3e8nOBK3FcHC0rAsMszdTVyOCWQZIJFbQimjM9S8Kft
DfEfwvfRtPqzapaAjfFMc5GecZr7i+GPxK0b4meFI9Y0x1WZflngz80Tehr80hpzZJJPHPT
ivbP2W/FE/hn4zJoMspWw16FoimcjzVG5D9eopOFkEXd2R9dfGDwLYePvhze6VcwKbmBTPa
TAfNDKo4YHt71+edu7pK9tfW7fareRopQD0ZeP6Zr9SpY1lhkjYcMpU/lX5o/Ey3XRvjBrk
EJwksvm8dieD/ACpUpNSsEldGbHHG8nDECTlt3FbHgbwW/jz4kaP4Ot5JFhunMt5MBgx26c
vj6jj8awopIzukYncenavYv2Ybq3T4+SpcuPNudIkS3yO+5SR+QNdlZvluiaa9659n2dno/
hHwrHa2VvHZaZplvhI0GAiKP58V8NfFT9ovxZ4g1q70zQLxrDTY2KoIjtJHqSK+6PEGmHWP
DV9pobabiFo8/UV+X/j/AMH634G8b6homuWUlrKZWkhdh8s0ZPDKehH8q4Y6s0eupRl8YeK
pizS69dsTycymuj8OfGf4ieF50lstfnlRf+WUrZBriI7RyAzHg9KmewIAI3H8K05L7E3XU3
fGvj7WfH3iFdb1Zy1xtAYfwqRwAKo29xcLEFMmWJxWeLLY2S5x6GtGJEWIb4w46gg81tTg0
iZbFlJ3ZsBsSeo6UpeU8tLkdSMdafvVIlVRg9Rkf1qES73DKoBHqTXQ9NDMUrIcZO3d070j
eUYwWQsQepHU0rI4Ys6gFugB4FSKJQpZQqFOQvc0762E3bU/Rj4Lgj4HeEAVKkaenB/Gij4
MZ/4Uf4Rycn+z05/OivLluzpR0eh+KPD/AImsFutF1W2vInHRHBP4iuE8Z/s//DHxpJLd3e
hDS9Rfk3umN5EhPqQPlb8RX536XrniDw1dLcaLq09mynOEkOK9u8EftYeMdDuIrbxPGuq2Q
wrP/wAtAKpwaFzHQ+MP2XvG3h5JL3wlqEHie1Q5FtIogugvtztc/lXhku+2uptPvreS0vbd
ts1vPEUeNvQg81+jXgL4heHPiL4fTV9AulkUYEkR+9E3oRXB/H74W6V4z8G3GvWtslv4k01
N9tdIuDIB1jfH3ge3oa3p4icNJaoUoqSPiEfOSEcDPGOlLPD+5laR8DYR1qvBdSTj96oicH
aykcg96mnZfssmWOdp5H0r0ubmjdHI10Z9p/snpt+AtqezXkxHB9RXM/tfP/xQ9ihOOSf1A
rqv2Uxj4A2B9bqY/qK4/wDbAIHhHTxjn5v5ivGqfEz0JbnxjpuFAZ1yO3NdPbMgX5EJbAxk
ZrndNAyABuYetdFHENu/IUmvQpfCc0tz6d/Y2X/iU+MZDjJvIx+hr0L9pdiPg7cgEj5+30N
cF+xuD/wjvi07iR9uTn32mu4/adJ/4U/PjP3/AOhrz63xHR2Pzvt497jC++a6CzgUBCVIXs
PU1i2JbeAnJ5+hrp7NVd0Ekmxl5xXbRSa1OaexZS3aPexjUE+9dB8OoQfjb4KIABbUEzjtz
WPshZ8vM248AA9a3/hyqf8AC8PBQjJwNQU89+a2qxaRVF++j9Hpzi3lPopP6V+WnxQKv8Td
UYZyZTn0HNfqVc/8ek2P7jfyr8tfiN83xN1Qn/nqf515UV7yNW7Iy7K1jWMP0LdRW/BFlPl
AHAx6kVnabmMqwCtk4y3TFbhwVIj4UDqSK9WnHQ45PUzL63jeznYIQwjYc195fs4gj9nzww
GOcxOf/H2r4WvWI0+4JwV8tug9q+7P2dQB+z94XAHSFs8f7bVzYg6aGsGeO/tkNiw0lcZOR
/OvlXTWLBcr2Ar6k/bIYmPR07YGfzNfL2lc4ATJBrGi9RVHobXlscIfl44A619j/skqF+CL
H11Gf+lfH67JIzK2Tjjnt7V9h/smqF+ByEDrfzn9RWtfYKHwszf2tSP+FdQA9ixH14r4WsI
VlmAcbuK+4f2umP8AwgVqg6Hdn8xXxLpoIKhPvGuagk5FT2Oi0/T4VQmY4cfdGe1aP2e1lc
K24bc49+9V4PJjj/eL+8JxgH9auSlIUMSSDHZu9esrHG3d2O6+AMWz9pbQVHH+j3DYHpsNf
dviHjwvqf8A17Sf+gmvhL9npWP7SujEncRaznP/AAA191eJTs8Kaq3/AE7Sf+gmvMrfGzvX
wo/K7xWrN411UL1881JZ2q+WDgs3bApniJifGuqM/wDz3PStKz3CMFMqvc4rWgrowm9SxFZ
nCtcB+eQoGSTVfV4V/sqcgKpCdh0rRwx2kbs5xuPUVV1lyui3ES5JKEn0rsmrQZmt0fo98M
GZvhJ4UL/eOmW+f++BXyt+2C3/ABUunqMAgIfr8pr6r+GmR8KfCoJzjTLcc/8AXMV8n/tgs
P8AhK7EZ6Kn/oJryGveOyXU+e7FnfyyTx/Kvc/2aNNi1P8AaAiupUDDTdOklX0DthQf1rwq
wbMYJXB459K+gP2VbiOL46ajAzZafSjsPrtYZrrlrEwp257+p9pa7cGz8Oajcr96K3dh/wB
8mvyo8UXD33i3UZ5CWJnbknnrX6r6/bm78OajbKMmW3dR+Vflh4kspLLxvq9o6bXiuWyD9a
5VujV7FOzs8gMyZJPHtW7HAuE4IK89Kgs1UxYIYnrgVtKgjjUPbhwB0Br0acVY5JOxSECMp
EZ5znmkmtNyBDKN2Pu9TWisMe5mWMJnnHYUgiViAw2ohySvXFVKKtqJM+pf2PtQmm+Gmt6T
KxKadqbBAT0DqG/DmvTPjdapdfCbVUcAgIe3sRXmf7IFg8Pw/wDEWpAnyL3VW8ok9QigZ/W
u++P2sJpXwivyxAadhGM/Q15lTc7mfnfpkrCMJ/d4rR1GTOjSg5yxAH/fQrG01sspHIzk4r
YvyTpbKF4LLkf8C711wd4WObqj9P8AwwNvg7Rl9LKEf+OCvjn9sJifFmnD1VR+lfZPh0bfC
mkKe1nD/wCgCvjL9r5w3jLT1z91Rn8q4mryOmW7PnKwiYyBQpZs4FdHbWrKihuVbO4VlaSr
CQbdpPcMa6Nrm4eONZY41SJCqMnBce9ehSirHI2VikIzHy2egAPFdN8MViT46eBWt4hFIdQ
AODnIwawoZQYzskKMfXtXSfDOM/8AC/PAwIBH9oZB9eDVVV7hdH+Ij9Gv4TX5rfHSTHxp1A
hRwSCB/vV+lP8ACa/ND46v5nxk1QqcYY/+hGvPjujZ7HMWsrYRhyqjBA5q7p+t6p4a8R6f4
o0KXy9S06QSRgfxDup9iOKztPWM4Ej4GOTWqyJsBG11BHbrXoKKaMNmfdfwu+OXhb4iaXEp
uksNVUBZbWZgp3d8V2/izwT4U8d6R/ZvijRrbVLbqhkHzRn1Rxyp+hr8wJlltNQF1ptw9tc
p82+IkEV6X4R/aS+JHhMxQXVyNUtE/gm6kVxTg4mqkezeJf2PYfPefwT4ue2jJJFpqcfmqo
7AOvP5ivCPGfwv8c+AXJ8VaHLFZnH/ABMLX9/be2WHKn/eAr6h8B/tTeDvE0sdnra/2TeMQ
BvPyEnivfQbHVtO4EV5Z3CchgHSRT6g8EVKnJDsmflsqxKgO9Wj6Z65pE3CQN5AKjocdq99
/aG+Dmm+AjH4y8I2/wBn0a6k2XtgBuS2Yn/WR+inuvbtXhUZ8xwFZfLB55zxXbSkpIykrFd
+T8y46nBPA/CoSwfCggHrxU9yULBm+YEZ6847VVGwbWSJmz6jitHuQAyWb5sHHDDsamAYYV
5WDY4IGevvSFGEe8spz/CBTTsKkHIOODmi+txn6OfBYEfAzweCc406Pn86KT4LDHwN8IAHP
+gJ/WivNe50n50SWBdj+6QYGKypdKdXLMhA9B3r07UPhj8S9McJqHw+1v1JgiEyn8UJqO0+
F/xK1i6Fvpvw/wBbweA91F5C/Ul8Yr0Jyp23MlCXY2f2X9Z1HRfjpaaPavJ9j1KJ45oh90g
LkEj2xX3V4umjh8GarNKQES3YnP0rxn4EfAS4+H1/L4r8VXEFxr80XlxwQHdHaKeuG7sfWp
v2jfibp/hnwZc+GrW4V9Rvl2uEbJiT39zXDOzehrtZHxFd3Kp4o1Hy8eWbhyB1xzVszPJZS
k8YUn9K5aKeSW7aYvguxJzW/vdbGQkBvkPf2ruoytTsc817x92fssjb8AdL56zzH/x6uJ/b
B/5FLTj7kfrXdfsvZ/4Z+0br/rJcA9vmrz/9sOQDw3pqdScnH41wz+I6pbnx/pisxAUAZx8
3pXRRKvIJOcfUVz2nLkLhvc10cKMI/m4P92u+l8Jyz3Pqb9jpNvhDxSQc/wDEwXn/AICa6z
9qBmHwhmwcfOc/lXKfscgf8IP4nIzzqQ6/7prpv2onx8KGQkDc55PTpXn1NzqPz/schgQRj
0rqLRt0KK8C4Xn0Nc5poO7PGeuK6W2Mr4DKdxHGe9d9DY5Z7Er4MjF4DgYxzxXVfDD978ev
BY2FcXgGCa5sAo+ZWCseuDXVfC4k/H3wWOSPtfB/Ctaukbl0fjR+idz/AMec/wD1zb+Vflp
8Qzn4k6t3/eV+pV4cWFyfSNv5V+WnjzB+JGq7u8pryl8SKlsVrKKRohiTAP8ACBzW5HCE5k
YqmMjd1NZdmVXayPtBHOa1DMoiCeSZj1EhPSvXgrI5Zq5HqLRjSp0AWP5G5JyTxX3h+z4uz
4B+FgOn2cn/AMeNfBt3IW0m7aVRnymVeOmRX3v8BBj4C+FB1P2UfzNcmK6HTQ+BnhX7Y7Yk
0gZ4IGPzNfMWmy7MHgmvpr9skgz6QhPQD+tfMukjyyCduTgjPNYUtxVNjpPPxYOU+YAZOea
+x/2Uh/xYe2bGM3s/8xXxv5kT2ztwDg5AHtX2X+yqP+LB2R9byf8A9CravokFDRSXocv+12
wHgmzXPY/zFfFemcNndjA7V9n/ALXxI8HWQHof/QhXxhpahiN2fw7VjR+Iqex0MCJlGeUZ3
DjHNWXRVmbbuJY9MdahiRVb5QXxggtU/nmOZnYM+RgHFemjke56P+zj+8/aQ0whNoWynOD9
DX3H4rOPB2rnP/Lq/wDKviT9nCd5/wBo6wLgLjTpxgD2r7Z8XceC9YP/AE7P/KvMrfEdsf4
cfT9T8sfEBD+MdSJP/Lc1rWDhkHzMcDoOlZGubf8AhMNRB6G4atayjyy/dGO2etbULpGFTc
1FmlmVQg2op5yOtVNYjYaLdu27lOv41oQiQkBVI9+tUtbYtotyN2RtBPPU5rsqfDdkR3R+k
Hw6Xb8MPDAxjGmwD/xwV8jftfMD4zsgOT8ox/wGvr7wIMfDnw5xj/iXQf8AoAr49/a5b/iu
7QdxtI/75rx38R2S6ngNgo8sZcKSRj3r0T4Z+Jo/A/xl8NeIrg+TYtIbS6bGMJJxk/Q4NcL
orKZBlRkD+7mtS+gjurOSGTP7wYU45HpXdZOJy81mfqGjRzW4dGEkci5DDkMCOtfCH7THw7
uPC/j2LxZa25/srU/3cjgcJIOmfqK9P/Z2+N8V5p1v4B8Y3Qh1SzXy7S4l4E8Q6An1HSvor
xF4c0Txd4dudD12xj1DTrtNro36MD2I6giuFpp6HRo0fmbYojQjH3jwOa2fKdTuZsqQMD1r
0rx1+z3448DXk0/hizl8T+HwcxNCA13bg9nT+PHqv5V5hNdi2c295bXNpODhkntnRlI68EV
3060bXbOedOXYf5ewMZYSGPHzH5RUNxDeztb2Omxm51C/cW1tbxrlnc8cfSui0Pw14s8Syp
beGPC2p6rI5x5rQNFAue7O4AAFfUfwd+Alr4FvR4p8TzQ6n4mZNsYjH7mxB6iPPJPbdUVKy
atEqlSd7y/4c9A+F3guPwB8NtH8NLtaa3i3XDj+OVuXP5185ftb+OomW18H2coLRfPNg5+Y
9vyr3X4rfFjRvhx4fldp459WlUiC2Dcg/wB5vQV+cXifxHfeKfEVzq17cPM80jPljnOTXG9
TZyu7jNLtt8oAPboOlbWq2txDpimVcRs6YI5H3qr6BaGU+acbBwwNdNr8Qj8PKsZynmx/j8
4rvUfcZz395I/SLQ12+HNMX+7axD/xwV8UftcPnx9aKRnAH8q+29Jx/Ydjjp9njx/3yK+Hv
2tiR8SLb02j/wBBrg6nTLd/M8O09MKdxznkbeoNbqxXDpgDe2OTjpWNpLhELsvbrit+PzZF
UZO089cZr0ofCcrESCeQ42KoUZLMK6j4UQS/8NCeCfMYEC9bHsApNc7GFBLHcgbI+Y811Xw
lAb9ojwV85ZvtUhI7AbGxRV+Auj8aP0O7GvzJ+Mrl/i9qjN8o3nn8TX6bfwk+1fmH8XXJ+L
mqng4c/wDoRrzo7o2MW0jCmPADEjpmtZEUp88gVgfug4ArMsVeUKT29sYrtfA3gLxH8RPEt
7onhp7WGextDdyy3W7YxzhY8joTzz7V6Ckoxuzns29Dl5rKZyAm3bnqPWsa804+YWJODxnt
XeeIfBXjzwlLJF4n8J6hZIp2i6iiMsDe4dMjH1rkZr6yl/d/b0jA/hbg0nKEluNKV9jm5LD
DjaeAMhs4xX3D+yR4y1LXvA2q6Dqk7zyaNMiQyOcny2HC/hivkXTNJv8AxDfrpXhzTJ9av5
WAWK2jLfmegHuTivu34BfCm4+GHgmePVnjfW9UkFxdiPlYsD5Ywe+B39a5altkbwTs2zS+O
8UMvwj1RJgpjZCpDe4/+tX5y6dcg2qJJknoCPavs39qj4g2mneGIvCtjco95KS86hs7R2H1
r4ksZnVwmc560qTtImVjpHQuobkZGcYximBJl2qWAwM8VEgOwSlmwDjPWpUEbkhmZcnt1ru
WrMmhH3lfnJbByRjBBoEixY+Q5PfGaeymOQBjvXceQe1ClVlaUhiq/wAJHak1a4lufoz8Gc
D4I+EgDn/QE5/OipvhJbzWvwb8KwXELQyLYRkowwVzz0/GivOe50nndv8AtWfDCZAzS3cXH
QoP8arX/wC1n8OLZGNvFe3LY4UAKD+NfAz2rKpPlEVCIyTgIa09kyL3Pqbxl+15rOoQS2fh
rTk05HBAl+/IB7E8CvmnXNf1TxBqMt9ql3JPNI25mdskn1NUPLbOCtWrezDyqCOD1q1SYmx
trG5O4LkDmtwxsbOVixH7s4UD26U2C1dYxtAJzWgEcHaY29+K7I07KxlKXU9p+F/7SulfDr
4a6X4XfQZrya3LtLJuKgFjkAcVynxo+Ntn8VLCCC30trFoRjBbdk5zXmV9BK8IAgwv97FZI
sXMhOw49a5Z0HfRmnO3qWNPDuNqjuODXRQxSgEl1LAcLWNaQlDjoM5ya2lRVXY8nL8nHWuy
lGy5WZyZ6d8E/jpo3wm8MatpepaZPe3d3febhDtCoBjNXfi/+0Po/wAR/CA0W00eawbLMJJ
G3BuOgwK8VvI4xmMKCx/ixWLNYyYG6QMq9FHQfSuOpRu9DXnuV9PkKuhIH411lqZGGWZYxj
hj/SsOxtDuOMYzkA10BMEqqIkWPaACGPOfUCuikuXczk0CBAxkOCx/ibqa2PCPiay8I/FTw
54g1YP9isZTLIUHzHjoKzY0IXeVUp3JqCcxybikfmY4A25ArSouaNghLld0fVV5+1/4NuLO
4gh0a8DSoyqS44yOK+OPEGqRa14tutSh4juG3DPanXtpE2SI9pPcLjFVrexKyBto2g55PWu
FUrO5pzJmnZeUSqsxZR2xjNa+5ogfI3IhGNvtVG2RIVDeUSwPB9PpVo53gqjEnk5Oa9FJ2O
Z7la/dV0+4XJIKH5e/Svo74dftOeDvBXwz0Hw3cWF3d3NlbhJXUhVDZPAzXz2signciSY7n
pWJe2scxBRIwx+Y8YFc9enzdTWE7Jruem/Hf4t6N8Ubm1uNLtpbUW+BskIJavK9Okfei5wA
O1Uzp8xO9YjjNatlFJBjMQPGG71lShyvUqTuabx7beTY24kf0r334MftBeDfhz8J7Dw7qsN
zcXyTSySLFgBQzccnrXz+N+xiindjgHoKoXVmrbXkRTIR2HFa1qfOhQly3Xc9r+PHxs8OfE
zQYLXRreaBoRg+aRzz2xXg+mrtLFsAe9VTYtvOVwM8E1qWNnKIyWBC9Oe9YUqfKwnLQ1keV
owqELg4ytSiZk+Rfu56tzUdsJEUiJQuAec1MturhYvPVmxuJPSu9XtcxOo+EfjfRvh/8YU8
T+IGlFrHYyIBGuWZ26CvfNe/aw8D6p4dv9Ot9Ou1luImjUuy4Ga+Urm0tW6L5rjqxrDudOi
dh5YIz1OK4qtK+tzojU0S7DLm6S41+9uosGOWUsM+hroNOwdrMBjOM4rHs9MAdpA3zDoK6G
1iaMIk27BGNuOTV0k0rMym0y+HlACLEFjHH+8KzNaVxot1mJUJGQB1xkVqliu5I1ZQB35qM
yO8BLKHB7etdMlzKxipNO59SaH+1B8OND8L6RpDtdXMtpZwxSPGoC7ggBAya+dfjz8RNG+I
vim31XQ1kWBcDa+N3THauJ1LTYjuCwRo2M/Io5rITTGSUbI8AV5zotO51+05jS0ZRI+HZoy
F64xzXTeTCtsrysfM/uj/ABrH0yBQw8woFweCa2FiU/dyi/7XIFdcFZHO2upg6rbym4SeDz
IpojujkU4YH1zXrPgL9pjxh4KSPS/EludXso8AOT84FcFLAQyl2EmOMYzWJf2YZ2LLhm5Cj
oKznSurlwnY+3/D/wC0/wDDTWYUN3ey6bKRysi5ANdR/wALl+FNynnP4osXwP41yR+Yr825
9L2IGVM8c1m+XIrbQWx6ZrldNo35z9HdX/aO+FmkW5MesNeMvRLeP+pxXiXjf9r29ureS08
H6cLHcMfaJDvce47CvlZLJmiaVgSB0Gear+WxGAOnalyBe5ra1r2reJtTm1DWL2WeZ/mJds
kmqmn2Hn3oXnGccU+0snlZUCEl8A57V6DoujrbQrOYUz2A5yPWt6dK7InLlDS9Ot7OP96XV
NuSMZFReILqJtEUB2SLzozyuAF3DJ/StqeVfIMUbAp9OSakFtDf6XIl2CwIw3HArv5FyNHK
p+9c+pIf2lvhVYW8NidUmlMESoXjiypIAzjmvlv49+OdC+IHjy21DQJGltvu/OMHpjpXPXv
hPTSm6C3A4wMD9TWTD4ZaOTICrt/ix0rzHSszr9pe7KFgHicxuuMdAe9b63GChUttBwBiln
8P3qbLi2Xzl6Er2NRLDMkKtMqRMzcDPII9q64aaMxuXU8xIt4AAlJ+Vjk1r/D3WtP8OfGvw
vreuzpaWNpJK8kvYDYR/WsTCICyk7jgIR1qnd20U9uy3SiQqeGPY1VRcyshwlyy5j7Xf9p/
4VgMo1C4bqAfK6/rXw78QNXtNf8AiHf6np7b7ec7lJ64zWNe6WqNwoDE9AOlVYrA+Zggrz1
6Vxqk0zbm0NyzaaNO5A4Br2f4G/GTwt8K7HUrLXdJvDf6ldebNdjGzy1GEUd/U14zBGYo0K
uTzj5hT7iPerqwD89COK3lDmiQpcuqP0F0P46/C/XrdTD4jggLDmO4+Wr8usfCG/b7RcTeG
rhjyXkiiYn8xX5n3FiiFnGYz2C9KqmS6TCieZcdt5rldOxopH6X3nxQ+E/hOwd4NZ0yBF58
mxjAJ/BQBXiXxA/a2s1s5bLwVZursNv2qYcj6Dt+NfHTNJJw7yOf9piaiEb5ICc0lHuDlfc
0te1/U/Eeqy6hqd0880jbiWbJz71FaRpuBJx0HFQxWjNIm4YzzW3b2m3JSHJFbwp2ZLZKIs
oFR/lQZ5PU04FyQjMRtOckcU4IVjZiMAnG3NPUeXEzK+0dl9/xrpV0Q2MAGdxY+owOKeh8y
SFJHYI0i5JHUZGaQC5Z36YXj0zSOpMJLK4YKSMdiKbJvY/UbQtv/CPWAQ/L5K4+mOKKw/hp
qR1f4VeGdSZgzT2ETMQc87cH9QaK8x7nUj80WtURCGlUOeMDmmDT41G7qfetYRW6AqELIOn
qarskjMQq/Ke3pXsOCTOLmRSFnFjJjDHpu96nitQ0gBUKmR7GrPkymRYdpBxTntirjEoAUf
d7mny2C4wqqsRjGTxzT9+UZFyOO1RykrMqvHuxyM1PGWeXaE2EjOTwBVJ2JbIGE0hC5IU9i
OtQ+QzSsViZR0Bx1q008jy+Ur7ip4Bpw+0gkvMEQ9h1o3bHzaEKQpCuWbLem3Iqw25gg8oA
dSQeT+FKPJVOXbHp1NRmTYSI+rHgk80tncE+4kiIQuIwmRyTz/8AqqA2yJucDgdutWMPtLF
sMepp6ieM7rWLzXI5JHWlZMZViVl+bydpPc8GpHEfmK0akkj5mk/pTw07H9+mJjnI7LUizN
FIqbkP8XIz+dOyQCBGZsvvxiiQlFIAB4+XHU0F2mZh9oBc9eyikAUyLEsoZ88kDih2sMiMJ
mX5wyFupbtSJZ20ZUEM5zjIParEs02RDvEme/YUsRdGzEpYHjLChxVtBNgECgrFCQAOWamA
FBlsZ9KsTRujESOzc54OKhVQpLXDCT6cYoIuxrBTGo53561GbNp2y0iYHA7H3qwLiMfPFAc
dNpHP1qNnDFg2SxOQOmKlq7Hdld7WJG2oCBjgnnNPEDIVAcYx8xI61JtXcMM0ZIz8/f6U5p
Iw6gM3TGSOBT5ew22th0iW6hOQT3yajlTzFH7rcv8AKn+VEpCkq5boaGQhSrOwBH4UNB5lQ
20CshCbj1LA8Cl8kNhvnLZwFzwBV4vFtiBtySBg46H3of8AesMAKvoD2qFFbg2yKFEJw7FE
xx3JNOEHyAwkbc8jNKFjILrGfXHWkbEgAXGc5OK02VhJjo4wF75A5ANMS3WRyCSvQA4pzlg
zIkKqvHzA8mtOy0TUZ9Pl1PY8enxOFe4YfIGI4H1qJIq1zKMMSStGepOMjvVuJdxUW6bmTj
LfWozCwaVU5KZ+YdzVu3gmEJKyLucDJ7igT2E3XAJB5dj909qeiyqMs6D6c4pSkgzkuC3oO
TTV5XO1x1B4zmhNXsZjWjYqzDaxPUleahFv5rMyoGXHJParwd8JGXK5/hK8Y96sLAHjX50j
+bk5wKVrg5MpQ2aGWPeUVMcAc1ZIilOfKYDHAU4x+FWFt/3xAuI0AHylfX8aabadH3eZGcD
5iw5Jx2o5dCbsq3UwWzJiiIOOSTjNYZLSOJJd7k+nQVY1GczSFQWzjHHb8KjtkEbIPOIXGC
etG9kbJaFd7PzlXy24BJJzgClj0i3kcERliTgDPFbAjtTs8tY3x1BbGfwrXsrGZirwRhs45
wPlzT9mm9QbsYMtglrauRaZGMAnoDXPixVCd0AO/px0rs9WlS33rxknBPX9KwP3Z+8xYcYz
1rNwVxqQ+0t/KcCMZccbgOK7WCwnSxjKiQylh0rl7VG85CzFYlIJyO+a7G/mimgghaTJQAs
c4UH+taqyRnNu5jy28HnYa3lZweS3TjufSrUUayKhiZgMnKnmpILGa6lk+zy/LtyDuwB64q
R4beytN32tfMXtEM5PoTT6GY4LJuQYWRSdqqOtXYdLeOGMXkA2k9Aeoptkzx28dz5Yh39HJ
5PoatW6ahLM1yk6/INo8znPuBRKKsUmXDZ29uv7gbFOcIi/Nj1FeceIbeKDVWlTcol5G8dT
3xXo095dXDRxS3OwoPmwoGR7VkaxptvqcaQzYQg/K+M4p8olLuefxSn5SUJzkFh2qwIPMQh
mA5yT3IpNQ0290SZUeRZUY5V1HytVM3LLCWkAO7+7xWXVo3uJd2qPL8jlj/tHqKqraKgLSD
IXg7asqyCMSckdBkdfpSE/uAhB+ZuSBUtKxd9BiRKXZN4KjseafInQCRASTkjqc0YdABGqt
nkEHFMLxH7wO7acnjrTa90SIntoQnzjdn0J55qlLYF2YRxKfrWw0oMSIvzKozzVYiSRhkYH
X0B9TUuKKuYhseRneOgOBx9KlSzHmAiLK9K2VQFGBLMFOduP60+OF3ZjGm0J1J6UuVBcy/I
HnBmUf7oPFW1j82PeHCKD19BUvlDerGHqcA5pxjKpmRMqvftVaBciIWNSrASJ2wKYsO+Msx
CFcD6VbH7xchAx6fL0FDWsjwrunwQwyM9qLoREsA6iXJY8E8GmD7RG2B8w7nIpzBlmLH59p
wuelSIJvNObfecZ6YpPokKWx+gfwLZm+A3hFmxk2fb/AH2op/wPG34FeExjGLTp/wADaivN
e51LY+BHVpiAkYCBeGA5qOGzLRGT7SRxyp6/SnJv80K1xsHovUVPl40YSF1BGQx6GvZ5tbn
nPQpvgP5byso7+v500W9ogJhklLn9atbgrltplyQMyLwc0jpG+0SARtjOVOBinGTuK5UW4+
UbTuJOOR0qZRGcmWdmK/3RTvKjRAHlSQZOFWmMsWwlYdr4+bB7UxiHymIkydvUUwsTl/Lyp
OcntR5bjphEH40oBfaQ4fFStNxjA0UswkI8sL3ap1W3cu8RZmznOM4FSeUu8GeHemPug8fW
nAlDiGRNvQKvBFT0G3cr7JJZAQpOOuKlAnhAlWXjPRD0qTLg7WmEYPBO3NNa2uZlXyWjfLY
XjBoUklYOYUvOy4Rxl8lmbk4qI4jjOWTdjGRzVkW13+8NwE2oAOGHJ9KT7MxbdAsa7+NprR
7BzFYCMRAJEo7l+lNigjkXMWfMz/EcVo+TK0GB5ZC8BSelRm1iL7ZmMe0cbcDJqZaaBzFTY
YpGSQI2z+7SlRK6qLkgtwQegFXorKFIFYlrjcPmUnGDTEtFLZZlR84UL2H1q2w5iluuUO0M
pHbvUxiYoA8qqMdlqw1s64bYNi9C3U0OjM5ZF2RjqxPf2qRJlVFuWJZZUAHBY9vanlztaOG
LeDjMhH6VIkC+WylCXY5Em7APtirNxbi3O1yHxg4jPeqirhfUymE0rgMrFV+Xr0p5tiXw4+
UdQavItyxPlw7cnO896haEeYwZiZAeWHrU76j5iE23lyghQP8AZ60qpEJBgvtHXPQ1PJDIF
3OrOOBx2NH2Zyq7tpGc47ikw5iJnlVJAhLFuAMcVEiShPLDdOp6c1pfZ7uSPzBGsccZ6Djd
UZtZmG8Eb8fdxUhzFR1JbawIYADIpSkSKxQBpCcHHpVpLW5QKqrhj1z2pPJlViShVWyWbrn
0qnsK4W8cKLvljMj9VQHj6GrRm1O4jaN7hls2O/7Op+QEcdOlU1t1ifMqsuegNWow5dpFlA
TgKDniok7juxptuSNygYztNXzbYgEAmOSMsygGpIUdDvkfameSR+lTukiL5kcgiVuNpGSP8
Kl31aBsz5YmhBjEowg4KnqT/Wo3WcQYxsbjGe9X44bt8CMrIWOTkcgetMeNzKN7D5Oi45P1
op6psi5X+VwVbJZjgnGDUzRWzB38xuBt2Y7+1PFoD+8ln6DlhwfpULRqQsMMLMGbIGefrVK
VkK2ti1FAYkC+UsiEfNnrnFZWsXMlpAsMcm13/iJzirF9dpaRmYSyCU9m78VyU97NdXBd5f
nbgbui0SmrJFKLbJ0lkB8w3G4+u3n8afG+6QnzCzH161TVWLyPMWyMfd6NzVy2WHna2wZyc
nr+NKO5t0NlY0dImfy02Dt1P1rorWN0sQbfazMd4QY5rkLe4MrlvJDrnaD7e9dPZXbpburQ
leylemPU1tHXUxZm3kc+5TcW6SNuzkDke1Zpii2hTHiUnoOa6C9aCS1ETby7EYIOAazHtS4
xtcMDj5cYH/16htbjjLoJZJFCrtncV65GefSraAzB0eURiQ7dxOef6VNZaairsN3kryYz94
mql1Zl7jG4Bm4wp4ry5YmMZNSOpUnLVFtbV9Om8iST7QJB8pR+CPTFKYy7CJsPsySgOK0Et
G06xSWUoRjqPmf86y5GleZxasvmEEtnjj1rnpY+LduhpLDO2hrnVbd4o4zDGy/d8pzjp7im
nU4t5Fusqg9BH0z6A1z0yGNFTIZ+STtxjP1rQ03UILW0eJoPNP3UkRuV/PrXQ8cr2M/YM2A
jTQJMVEa9evOP8aUTJJKsPnMzE8YPWs+W6N8paJZMEbSvYECt3S7a0gtltbq9cXTnMduycE
epau6jO8bnNOOtjM8Q23naOQDIWjYY4zgVwZjRZ1zE8oPbHU+gr2KazPkbYYjECChVsZbI6
15Xd281pdzwgfMnBBPK/SrYRK0YXzN0UeDnGwnpQ4fy2UAF/wC7jpUyCUspVwOMAHr9atJG
5OxI/rkfeIPvU20SLMoQlUE0jKVUfdPek8lprg7Y9wI7DgCtSaISuTwx6AAcKKRoXEpSOOU
v0OOD+FVLohpldYfnAEYI9PfNMlhywPlZK5Jx2q8It+7erRgEYB+8OauLbNG7MqgKwySTzR
1BvoZENtFJEmxmfgnHYU+Wzm4CYwuWYZ/lVxIZJCBHGyx5PJPXjpT5NPdUG0l2bkZYDGe1Q
3oxGalos0paWQqqDOwU99MzHEGl/cnkbT1/wq4La5UsZY0jwckg5ApWjmeaPe6rhMjIxioW
wPexGbeJ2jjVxEFGRuHWo7mKNESKICSRzy/YfWrKRPtMpbLMcbsc1We2yTEElCj+JxgE+tV
e2gFdbNok+ZxuPPPAzT2FwoQLtBGcj1qy1rHuXEm2QAYVh196mFo4bfNI0sgHCBaE1fQdz7
n+CZDfA7wqVGB9lP8A6G1FP+DClfgn4XVl2kWp4xjHztRXnPdnWtj5W/4RfwHNqCiz1MQx4
53zDjj1qSXwf4LlUMfEcKzODtAlG1R/jXj5EkjESSEIcZxUDb/OCHcig8kda7fYy6TZwXbP
bYvBXgcRRveeJ4wF+byxKD+lRr4F8ESmQr4qjSBRnyyw8xq8j8q3wNrsCBg5yakGwR8W7sF
6yHvVKjUt8b1Ep+R6snw38HXCM48URQRnoMruNQP8PPCqTAR+Jk8sD/WyFQD9K8tVZpd2zI
VeAWOKeVEbHE2/AztJzg040alviYc19kepr8P/AAOyKg8WRtKxB8wuAMfSpR8NPA800i2/i
2M4PLORjJryNcphSpLD5tzcfpSsZJABGcEdSOlS6U+Wzk/wDm8j2P8A4VR4TkRnfxrbJGhG
ACM8f0pF+FXhwy7l8W25AGQHwCa8dVHUp5hcHk/K3tUhuCkZWMyoxH8R6is3QqfzP8CuZ9D
2uH4P6A94EbxRbAY3bnwVxTv+FL6SzYh8XWMqqCTtPT0FeK/bJxbhTM/Tg5JIpReTooI1C4
Y46AlTitPZ1P5g5vI9nh+D9uF2N4ksZcHOG4IqwfgvbTSbovEFkpJwGDjFeJnU52bMFxOAB
gbpD196QahqGRF9uldP7gcitOWd7cwc3ke3v8HFZcR65bNj72CMZ7VFc/CFINryalZXIPJ2
ODn0xXjia3q/l7YbuaIdFTeRz9at23iDVbWVS98UVe5c1XLK+sguux6xJ8Jr1rM3Cm3hixh
XZwCP+A+tNtPg5fXckslvqNqxA25dsc+wrzMeLdVlwJdRlnROY03mpI/F+tI43XkgUZITd1
PqKq0r2uPmXY9Nk+BmrRRr/wATOxnZhkjzOntUT/AvxLMokVrTyumfNHX6V5lB4o1FV824v
JpCp6eYetWv+E61QQqPtdwrZwv7w8VKjPuJOPY9F/4UT4qlufs8EVlLFGPnfzwFJ9BVWb4B
+LTPGiWyBCQCnnCuGbxtrQJ3arciLrgOevvUf/Ce6wJvNTWrwAcAl2/T0pqE97j5o9ju7j4
F+J7KJGks9yE/dSUHH1NVz8FvG9xJIf7OAiUjaBKvpXLW/wAQ9eDj7RrVyV7I0h6+tWm+In
iSWd2bV5tpPyYkI/Gjlna1wcoLodKfgp4xRNrafISx+/vGOlU5fhPrkTqG0ed2Hvyayrbx/
wCKVkDS61dOVOQTJ39q2rf4na+rLGNXnaQ5JYnnHvUWnbcLw7EifCDxE6oTp9wpPXJAqVPg
7r3l720y5L4yCR90UsXxO1WSMCXWJPlGQd1XLb4k6zEjM2rSMjdt5pvnE3HojPT4Xa47kNY
TFSQoIXp61oR/BvXriNI/7OkwCRk8dKki+JeqvIX/ALRnTaCMdQfwp8fxS1YITNqcy7egB4
PpkVDc77lrl7BY/BLWrt1QaK6RlseY8nGK3I/2dbpozDOXA6na44/GqFn8a9WtZlK3YdF4A
kHf6VuwfHJmgkklkZWblgh+Xj37VnJ1G9DSMoLQX/hnJ0gQpqcj4OdjYYA/4VyPij4P69pS
XAs5VuvLGX2rjr6V2kHxxupY0jYDbneWZAOPTH9ar6x8Zri7tjDa6aRMQS9w5+U+mKmDqJB
NQueEzabf2UxiuIZIWhBG7p+dVYrS8wZBKpGeT/8AXrpdY1hNQklldCzucbBz/wDrrHiFoh
JZ5EdR93tW/O4xszm5G2EVrMSifZBKnVmximX11bpEsaRJAFyuc/nWhIt5DEtyt0wjjQnnk
cjpXC6xdpf3whSAhRySrYLGs7uUjRRUUZ+pMrySvHcI7dlA4xVBY2ikR5F3buuBV42qsTwV
K9u9I8DAkSPs+nWujlQFZYppXUKrKedq0NBJb7XaUAAkYHJqeQRwpt8548kbmHJNTCO2+Ug
uwBBJHWhATafcycyAn5cAAjGa1VF5cnzihEY4JY9PpWct5lVWKTBGQVZBzSr9qZw8sjYPGM
EACm5KK5iWjdeaWW3VWGFX5QFHNDzxiDayfdGQx65qm12YYIkEyEE7tuP61biuYjDlxkk5Z
QvGPwrnlO9NSY0nzWJIAspCxEoH4LN1JpzRAXTQjHmqcHI4NXNKnCX6mSJPKJ7KeK2ll0k3
8ohjEgLEbs8dfT0r5WtWfOz26VLTQrwwxRW0XnRvK7j5vl/9BrMWziNzLJbo20nbuPb2rrX
uYkCiaHECsM+X0IrHuI1ae4eMkJK2VBGMCuOnN3Ovl0sZq6OJbgef97Hyx4yCPw6VP9hsII
HKp9wcELkZ9K0YHhS2EqRNuQbd4OAfwqtDGGQq/JJ+8D8o56f/AK6uM7yuxOGmhRs710CIl
uEc/NgpgHitqEssscr3AJIwPQnv70xhBIMJHI8hGFXGAcDqDVS6uZZLRmRFYR/dDcfy619L
ga96bseJiafLPU6VbgTRL9oeGQEZwGIIGa43WrO3XVZJrVBscgkHnnuc0trKXtFmXjnHB+9
64H+Na9syNHFB5X+sYE7V6e9U8bFaNErDPdHKJaqw85olZifmJ4xVq1tjIcDywoJIAHI596
3tV0dYpo5oCTEq5lLHIPuB/jVOG2SJmlmDbScbiMZ+ldcKiqWcTOUHHczUsdmWWIqWyMvxg
epA6fjUEUEpLMU89gM7kHK4PtWnKgLNvnmYAbVJHGfWnw4WBIkucqyfMFXt3qnLWxKRRms7
iOPzBCxMhxgn73Oah+wzm3zK2AepU5x/WteVWwJDd7vQt2/CopUthb/6+Sd8/NtXjPU1Cdr
jsZYttrmE7hgDvk/Wmtaw/aVkIaVySAOhHpx/k1fVZQjNbQsS3JeXHT+tRTzGWZjLNu3LtV
oxgD1qXL3dCkiA2kaRjhy2MbTwCaW3FuXzsO4AjB5Ax6VNJtjhhG0rDjLYPP1IpIIlu8CK4
TA6xsNpYfX1o51oxcrIXRHwyTnIx8nAwaVGkMRje7D5OCoHatA2djEjtGiecRyd288fWo1t
ESQtdYDSD5VBAyPWo9pcaRmloZZfLZ1QJgKX6Z7U6UqFbdfLFnjKL1q21ujqRBEpYthVK5I
9806bS5UjQy2sbcYJJ+9/9eq9oh8tz7U+Dv8AyRjwz85f/RT8xOc/O1FHwdjEXwZ8MoABi2
PAPH32orme5utj8/XKRheMEgDnv+FQyefEwVRkk9SOlWSpSTK4lfHLEdKTNw06JHGwYcgjm
va6XPPGZYK+7KtjknvSrM7qsbuWxjoOKlFvIW82bEjBiASeKmdZhITEiKR/F2+lN6EsiKq5
eYzBjjhPSiVGiH7z5N68ADmmyJIRu2N2O7oCanQrGPMuIvOkYYIJ6Cm9rEkK29u1uCkjSPj
kk5z7U37HIIdwKxuwyVzSmFhH+7j8pM8800QzxvnzeMdfaiS2GhgWRNo81VP060pjcH5c5J
HzHtU8YZYxvUPvOfmHIqDyzPOVTL498AVJdxGAMgR3IPPzegoAYOPkMwwOh4+tMaNpZiigK
o+9znNP2yBnkBCp90IOOPelZtoNhhkcq25QF3Y49KBgDcuTn+H1p6KoQrHD5gPOfSkVQNzl
9hHbtS63BtPYUySsOjDPAGOAam2Sg4bZK2O/aqP2oohG75QNwB9at6OragTLcqXA4+U44oW
rHYlec/LvMZcjACDAWkTy/maTO4Do1dP/AGPpRJW3heORFGQf71YepafBDcq0ayOhX5jIcc
0n3EZwIfOPl7AHnNNbzuCxDheAAec1YMMSIrPKVO0FcUghDBmSQg568UrjbRSZpAGLEYPYU
2JSzqNwKkZyTV825OFaQFegK8VLDYrvBA2o5+8yg/jT5kkCsRrFbrGCXUSZHU5Bpm0rIc52
jjBH8q0ZbaIKhMUanOBleW96gktkd2V1A/iG3g1m6iegcpXUHZtZjwM4z/WrUaBW4dwSOpx
SRrEi7TCxJ4GDmph9mALTXDBgPlG3gCpbfQWzFjmnX9xFGZCV+Y7elPUAxFHbbk9jjBFRDy
eUtZ2ZSMuCdpzVjyC0S/IVyN2H5ye5qXJ9SrosQSwlSUjkfC4XDdTS5kVBEoYyMepNREYRI
442VOpCj9amghRwsst+lsqnI83rntU36lEv2dWXE8ilgAAq9Qfc1D5KCdYlaXOeBg4P+NSi
2jnlLJIVYfKCDkH3pZY7tI2k3uilyA5GCf8A61c7l1NUPi8wyFHVtwOPMHb2q01pdbVV/us
2Ru7UlpHcwRN5Vw2V+9k5zkdqezXMc2Y55HBXJY85qObY0aQXEcdsVYZfA+ZQvJpd9qYl3z
CMgZfYMg+1QbpX+dr5I4sHKMCXY+gFE0arFFJLFJHGxBYMBz9KuetkZpWKWu3y2enGGCQMZ
jkjdkAEe1chHFM8rSSIVUAHA61r6g8c18ZUXyUX5VHUmo4ULsfLIVR1JHP413U48qMeYqNH
I7kuqrtI5PU1SljnSRw6h+M565rUayw4d5t4kIOW4BqOdJFRXYAOR8oHTrWhN9Shb2jyLvl
i+QdQTzj1rVigtkRpoiJQFCnB6H1qkHKKdrK/+9S+bEiKrwna5JIXuah3WxY5sSOgkGB6jj
Jq6lltm3PLKVC4UA4wagtZUlBRICuD0xWneWV1YxBpUaPegK/NknPesq+1l1CK1uU7hv3p2
JvXIw7L0xXRaSsjWIaSyjbzGJD9ePSsCysr+7uDb2q5LDcMdvevRBpMsdjZwQxgYAR3L/xd
zXkZlVUIxpHZhYXldjNJsJHlVmtlwSTtZuAAKll2Q32VslTcTwOhNbNnCtvOlqSoYgdDncf
SrV7apC6s4G/OERRwp9ya+XlUvNnt01ZFaWxtmgiuf3casc7N/Ws/IN28DMIiPmUk8YrTu4
I5IYlulBhUYPlnoa5xLbF0z2ksiAuMmQbuPb/61Klre7HPYluVmlneIKuwMFXYvGPX3q01l
bl/KihGwDAkYYBbqasTyTxwgzyrFk/fIwSKIZIbWJTkvJM+NrKeB6jNaKLvqJTumxJI714S
zxQ3DNHtVc4C/wC1WA9ssHnm7lwowAQ3yjnn9K27m6Jt3SIFXYlRzz/n6Vx19plzHKn2m5j
MjHIXk4Hsa+gwsrUuVM8isnKacizDp3zxy2r+dHkEHnC81q2iW1teb5HeaYLkKrcCs2xQrA
WNw6yZwD/DxU9qztc4WLeAfvMOD9K4aqtLQ7Kd3Gxq7Dq0SWKkCWTJJTsB61gXUUlpcNDcG
ItGxBDt+prqNN3pMzraeQZBt8xTjK+mD0qh4vWFJYZoIl+f5ZFSPOOnU9ea78DUalytnNio
KyaOeeaSRlWOMFGyAVbge9RpIMeTERvbplhx/jTJTFJKFNqY4+wU4P40bYnyBsGz5Qx4wPp
Xtp31keZcmjXY8TSRPdBc4XsD70SkvHkXaQb+oXI2+1JIt3E8YhkAAHVT0U9abPAm9C8Rdw
dzKTjP5VnKUVEpDYY/Ii3NctMewXnHvTxEhjh33CqGJJ/u0kYnCO0aGNnYAxjgFfTNSCJo1
EjAJM2MgHoMelZXV7GiKshkSU7ZFljQc54x7CrkAje1eV4gzDghl5+gq7aeQUU+U0s7EYJH
Jx65q2xa5cDyJfMD5Xy1zznofaspT1syrFBY0dEEtgqsQPUYHvVtIbRJ3H2MRyADax79+9T
QxZcfaI7mVieV2EZ/H/Cn3MyMpt5JRFFI2SoUucY7/wD665+dGjiZ8gQyb96B1ztEWCCT61
QeyjVs3DTSEHDYJz9M1ryQ2sU8UMcDkt8xKrz7ZokFtHv8yOQTZzuHRR680+ZKNwSPr74RD
Hwe8NKIzFi1xsPVfmbrRS/CU7vhPoTeYZMxN8zdT87UVothn5/eZOsTyuWOQADjqKat1eIu
IBsV+5HNX5VmkjD7DvIyE24AHaooZrqGfP2RHK9sZFeynoeaQSeZgAtwBySelKssWApMjD+
LHGTT59xlLhBliWAA4Gexo35aOMxBQPmY+tavUlis7NDuRGVQeAxzSszsqNnLdyB0FB3yZ2
MFC9vQU0bhMRGpJxkntilKWogknDHZ/CR175qB2dwo3EAfwjvT3V5p8IvHdQOKa8nlyDCH5
OD/ALNEpDQhhnkfKKTt69+KREukjKsgVB0AFDecqoC7EY+Y5xinr5hwySOyE7TjtSuUR7Zd
+FcZHLcU55LhlXK4zye2KfJMivvZmKg5PFZmoamkhZEzkjA4qL2dxpXZba9TckaMqDbksDg
VRubyWSYokgK4yMVQihLsTx06E1YjsW8sv5igHpk9KhXepfKkI0szw5GN3Q4610fhj7XHOP
JgBGDnd0Fc2bd4UDBhkdc966XRA0kDyLeCJjwAec/4U4A9jrrWO+YuVCZzyytVTVIpLoKvm
guOMAdvU1JZ+fbKFmb7o3b+oIqWeWGVNluGMueoOM+vWiT0JVupyElu9uWRwXds4IORSMio
sSyR/M3cV2skFt9mCvBIxxgnHQ+oNc7qGnReSxtlfcCBlj3qWykkzPDB3j2LgIOpHSrsNvp
5bdI85AHGDgE1lgFCIySpJwQOalDqofIOF4ANZPVi0Ne3eNpz5SiKCPPMgzkfWoJb+NYXEE
EZdicyFckAVWEji0WN4f3Z5IB5NUzIH3x4ZFC4244/OqhBNg32LDzEQqka+Y5++2MbakSJZ
YiwBjQcYAzuFUo25OEIKjGc5zVyJB5ZZ7gZB+UDtWzikQyREs0d5cuHxtVCOn1qeOSFUUiU
uwBxnkj0FVGniijy0ZGeN3UGpEnVo2dLcITgADv71CXcWpYjWZnIkkYEnA7YpHisVUebP57
Hgo4+U/lT0hUKDdkLxnB6g+mangt7aR4xAgbBwC/3aylaxsie3t7h9kscQijjXIyc5NW4/O
aVXmm5QFiSpz9MU6LT7mNgxuIFJ9Dkf/Wq1Bb3O4vGVkOCWPUDH6GuR7WNkUUtwpaWaXywx
zhhyM9OKsqkaxKxvfJRm4Gc8euK0RZymOOa5kQu3JPdhTY4rcCSePTo1WPgNIpO8+1KNrIG
yuLe8EjXMaRyKePNOCSPYHpWVevHGXEszcdSeWz6c1qTymO2eeO2aKOMZY+prmJgJ2Mhmk2
53MOvP4100YKUkzKcrIprDBK4bzigJycDkVKttD5r4unKdvlxk0n2aJ0EkbYPVgRjdVq3sE
hhE091GxGflY/pjvXfFX2MG0K0VoiBZZWlGRnjvVaazgePdbyACPoZDyD6VdWNLsxxlctnP
yjbVj7PaW5b7VbMTjhVycmh6KxKkYbRIVWIBGU/eZR3qRLOCHfKi5K5yGG7Fb5jjdFEUCxY
XgKuCfqajEUVvIsEa9udozz7mlbuUpmdp9i0uoWrFAkROODnipPE93YvdvDaAySIcEFic/h
WoJIrYEAhNq52BT8xrkr2Ym7kMIjSV2zkHv8AWuacG6il0NFO6sjr/AKapJq00lnY7/l2Fm
HFd7daKWHkvBK8p5Dxthc1B4K0KePwdJqK/IHPzBX+ck11AtrsTJHvNvGg3fvDy3Hr618vm
VbmqPl3PWoRsrHLWpt4bqS2ljKyxjO4ev8AjWl5P2l1dmlIwQFarlvpsLahunZJVkXKtGeS
fetsWlosAaCbd823bgE7q+dqzUZ2PXptKKTMC1tdLjCwzQ3UgLcg9Ca4jFtea9dW0b3MKBv
ljj6H6mvQ7kx2UctzeM6IDjkfePtXnzC5S7luU2wRu3ys5wQM/rXRh72lI56mskie5tC+pr
afbGZxywl6DjpWlcXKizFqiIyZDFxHyrD0NZTreTXolQKVBAZsDOKZJaatJeGO2kEhY7lRD
kAepxWr9TVRSVmLcWlzcziOVBCrnHmg4J9eag1vSYrSNv8ATVu40AA2NlgSOlbkktw2l2EA
jWZkLAuGG0+x9652SExauTcBUBGRGD14rvwVRx1b0PPxerVjNtBLDKYY4GuSDgID/OtqW4u
oYsSIIc8lQM1JZRP9onORGnJQnH5DHWr0S3b22Y45JtrkyAJ0x25qa1W9RmtF2hqRWsctxC
ZvOmR/vEH+EdiKm+yzzvsSQfMMtLIc5+oq3b37RGSBrBpppBgBh079u1W4Ibu+keR7ERIg+
ZoyAB9B3rOVVx1QOMZO7OL1jSooo95uI0dO6jr71hotqVZUmAk7kjjpXf3drBI6mBRdKQc8
YPv+nrXN3Ok+cyRWcHkjcNxYAk59M124TGvlcZM5auGtrFGSsF2dr+Yrq2AeTwKstYXDS7/
s+5WxyWwevb1roo4PssYW4vGDPjYgjGB9fQ0SxXD3nylrtQQArKAMmu6VdaI51TOcjiuDAc
yljvACqMKOverAspN6tOVWXaCeeR+Vb8kN1JDGhhto2GMLs5A9akjsCI384R27su4NjAPPa
l9Z94rksYyQwRIgTztoJJcDO7/Cr9ugFtJJBJNHkn5WHWrws7vzI1FvFKp43ZwCPrVuazkK
wyeWkZL4RRggduK4qmI3saRprqVbWB28uZ5pplT3JBPepl8yeRnSCNERtu0/xVL5JjCr8zD
O5gOA3PbtV63hBgmkZMnfhflB6VzzrWjc2VO+hnw2skj+Vbv+9YknJHyj+lUms2USpcyOAx
6jmuibCRtGICLhsfMnXGfX+lRERQs6I4GBuIlX5R9KJV00tRqifRvwsWNfhboixMWRYmALD
B++aKk+Gbq/w20grKsuEYFl6Z3mivbg7xTOV6M+B3ZgpbezT4BHB6U8bkjJjkLO/wDCR0NS
3EjFEkACzNwQODiopILmPbJKCG7BTzXrqT2Z5jXchnjncIrSPyRyBUZKx5jAdl5G4+tW1a7
COI3KxgZKs3zH6VBHb/v5HZmXB+UYyPpQ27oLFfefL2QjLHAP4UsSTEEl12sDnBxir4t7SC
EeYrs7cjjGKqP5BOyFGIJOSR/Okp80h8tlqQ/cc+Wd+BgleRUohmZN7hFzyA/UimDzFLCPo
vX3pwxK22eXZtHbrj0FarXcghny0oDMqlewPBoYIYwdypt6BT1+tPlht0+YSZXruYfzrDvZ
tzrBDICB824d/apb3KSbEvrkmYxIQBjqKqqg43cluOelS21tLNbyOVXvzT7dxHEyzAKDwrH
1p20uzblSIE+eRih2kYBB5q5E0cPmecpII4wetUo5088yP8pVup781b1CeR1RV5Ct1FUrJC
dyqxYEDadp5Bz1roNHhICh2CDvkZrmRHMZt8nyqPU12OjSrbQI1wqTMw+VF61K0FLY6WC5h
iQIty4iA+fC55p8KCSRpHKFyflLLg0iSbrfM8MQUDIVTz+NNidZpZA1ozkj5MdqTkkrEWua
IiuI7CdmSMLKMZUHIPrmqCQNPbReeIoVddoC9T7mtL7M1xZqyR8AFTHvIb6kVjLDdPdMIbb
zAnYk4HtUuz6jSaOd1C1EN7JGsvTpgdaqKxUESSfPkEEDNdFqOkzzsr2+fOY/Mp4ArCmt54
2ME1uU2tz70oNN2T2FZ7iNcSsgKPk9uOgqMF9gXhi2SWP1q4kZWTICx7unHalEBxhIw5PG7
0rZb3EUijDMjABT0BFPxj5GIJOCAKmESYLtu2Lx8pzzSog++sbIV5oeoxY/3cfyxEt6HkVY
lnjW2IeHexYZOcFaiR7hhudHManIJXpUqqmf4yGIPTJNS0rCFV33q6xCTsqk5z7kVb862XM
c6gkAABcqFNIX8qQ/ZIOOOJOtWT5yN5j6Yjru+ZWbv7VjKKaLi9S5awrFB5/yOCc4J4I9Md
a2YGgaERNAbYN/CoyOaybWMidTPZSM7jcEY8J6Vu2d1JbO3mRbgxGQo+5+Ncs422Nk0Tx2V
iiHd5rKFxncST/hUn2Zo7RRaSSQxLhyJOQferT3KOUe3hCnuWOAfrXGeINdv53+yQXKuitk
hOBis4Qc2kEnoV9T1PU78yW8KKYw/wA7qcZFY0zoiMRKS68FccNVGSW4uJnLeacYyASKVoZ
RMN6guecZ5r1IJLRGEncvxpE65Xhj6nFWYltoRidA7buA3P4VnKVdiV2h+ABmrxVrU5ZQQ/
TLZIrWHu7GTRpQGOfcEK2wJ+9149qvwTeU4EeyRBx8/wDOs23klXcWiMsHUfLgH6VdjdGhA
trbymbgmQ0WbWpLJjL57PvKt22dMj/PrRbO0UoQCJAD0I5/Ook+1mJo5Y1iU/LuXHNKY4bZ
WwnnMQRljkVL0BIS/wAMjIzxtySMHjNVvD+gSajr1pbC2DbnXcAeMe9VJknmfeWWNM4wvU1
2vwziuk8UG5YDyo48AucDPoK5MRV5YNnTRheR7E+mpoXhv5bu3iEQDFNuSh7VzVhbz6jL9o
1CQz+YTtCEKufWuh1uzm1GIWt0y26Od5KnnPuao29nZWcYjivt8rHaCjAlf8K+FU+aTb3Z7
8VfYrS5sFaFYlBIxwetZNzFIqr5QitYfvsqnc2fatDUoo0kQQk5PyNIWyRn1FZbrLaLIjhZ
Imwv7o8msLRbuzVtpWHKkd7p8wKtIkYx8/JP51wkjRfa917YTSCJgiKT7/oK9FjspprU2tk
5R2PzLkEk/WuF8vV4J5oVt0MofYAo3Hr3rTDq8ZqLuTL3XFyF8+1uw0FvAYncgKX42eoApp
s7x7xrSB5ckBGkTIwP8+tayWZtZIftEvkXOQSoQc/Un+ldFFNFaQTD7YG8w5OxQceuT7VlU
q8nuxVzr5er2MKy0+BLaKGR3jkUnaZTy1Yus20dtqjLBFFKZBt39R0rrLb7J9mluJ1bbzt8
wkBvcVkarAzSQtbjcdhJ43AAitMNUaq6nHXp22MbT/J+3+WHDNtJdhxk+gBroIrGVLYvaTs
90MlYycCMn3Nc4Gltr6YJa+ZKwJ+5yvHX2rT0qfzbhYnt5S+wqSXx+NXiNZOSZph4rltYt2
+n+VctbTgyXTYZ2Dct/iK1LGRoklF3JFFZk7REf/rcmqrwG1vIZftZbzFK7CvT2pzgLcJvj
jlfHy7+ifXv+dYc7cS3Hsi5dQQR2bTLDCgyc4ySR6cVmfZxeKn2a3wVGTIw4+gz2rSe7ZAi
zXNlawKQcIh3sfUmpIoLOYlXum8xyNpQ/Lz3INFuVWQkn1ITo93qCrFMIrgoAd8eF8sf1rm
7/R9Q0y5WXcvlE9Y3HA/2s9K75LP7NE8Iu2WORslkIJUY9P8AGsLxnbWkmkCRxxGmV8zg/U
1WHq1PbRpSe5lWjHlcjk0ZhK7i7+Y/MEbnPP8AL3q4t0YLcQX4XfLzsjOe/wDn0rz4Xl3aT
rJG8YQnOGOc+v8AnrW/b69YbC0tq/mORueRiyg9vcCvoa2DqRd1qjzY1YvQ68PLdXUcRv4i
4X/U7OF9M+nFL5QgLPJJj5sBycAD2FYsN/Z+U08O2SV+AU6geuOpFWLe5ieDYzliZMAdM/X
/AOtXkzpyV9Drg09TaiGnrcLIL2V3Ucoq5z6dahe7IXMpkjLtgYUg4/CpYltJJ1CWT5U7d2
/Ac+nHWpX3LG58wwqW4U/Nj/PtXNJpas7Ywb1Flu/LXez7h0BC8mmzzLJGi+eHJXkdAKfDa
WglQXUnnoOnle/fH+TVW6t4Zbh5LXESxjaJFTIH1z/Ws3yuWhai0rs+kPhUwb4b6fjoGkH/
AI+aKPhSrJ8NNOV1IIaXqMf8tGor62j/AA4+h4k/iZ8IyQXeBvzz1G3p+NMmhkSUr5vlvjI
Naaw+ZzcTvsHKojdR9KgaG15MhBRf4WBLGvUU9Xc4WirDDI7RyyyEgdOQKuboY3JdsF2+Ui
mtbbz5rxsqAfKOgprW00altmSOo9qmUru4khSImXY0pJX5sqfyqBBM4ZY1yADkmpIbI3CKs
asN43bhwB9TUy6eLUBUuS0jHDY6ClCVpaFcqKGxQhVty5HJXpQsEZt2O7ZjnkctVySBR+5D
HgbmOKr3jNHA8yxRrHGvfr07VtCd7shxMDV7ryl8lJCWPBK/WsUyAAnfjAweKstuursM7KF
9ar3QiSRlixuBwQf6Vo9FccUOiuLmCMFWVY3HzDHWlLBoFjlb5WPpVfy5BgyDcp6D0q6LaR
lQAZxz9Kqw+oxIbd5EychTxnvT3t3OHEilRUbQy79ojAPdj39qmSBjESJsH+4Gp9LDYttCy
7i5MnpmtzSYJXvYmdSD2BrKCJuAaRjgdAa3NEQvPGhO5SeST0FY1bxi2mJK7SOjS0up5SXh
ISPkkH9alKSzL+5LRhTjCkZb3NbP2WJ7OGO3LoJCdx3dvr6Vm2tgj37RgEln2g7+/wDSvGW
P5n73Q7Hh0kSpHL9lUtcv1x5XALfjSW73Ed46SKFUjJQNg47c1qXejwW9kqSN+/jJA56+lW
Lbw6iNBPqAZY5jjjBP1rL67fVbD9kZiW9tI3JlBfrI/P0AH9awb/TZzK8hDmFeDznrXoMuk
QabJ/o8kdxhSAhPI/Os5/OVTvWKMOeBtxXn0cfKnVc90diwsZw5Tz17J4YwxXcOgyelEds6
lpZMIuSMK2Sa7cwrcK0LrGGxncPWuauLaSO6ZGiLBVORn9a+kweNjiU7KzR5mJwkqLXYywg
ChgnmY4AXoaeVmzua1YrjPzH/AAqxkYRGRVC52qo7+pNG6ZnLtIwKAHJHf2rv2OMhAmQRrD
DLumHAboPegN5Xyl2aUDlAP1zVsebcYaTexxgEkrxTofNjPlovzNnO/kU2vdAjhhj2+YfNZ
gc/NxzU/kSeY0pdo8ncZDyKu/Zi8AzAHcjLuCenpn+lQvHsRIp9sMch4OcZA5rNroAttcGJ
QQ0s7McnAxj8TVg6nJagXBDMHzkNkYNZt1qUVsjIXjnmcZUqfuj6VjvqNzICJJgyjkIaSiu
bUpOxe1DxHfXUToqtED8oIPOKxF+0KFc3aDb0VuSTUT3Tl3BTcQfypIopZbsFAAsfzEPWlk
thXbJVScbo5bjaoGd6tkN7UsUcUiLkTBycKT3oRNR8seVAHyDycZ/KrJj1bzwTBujiHtz9a
1itGyWyuFETnhtq9SalM5fbgOx28Fjn8qiJuA7ZjOT1XqRTfMl2Dy1YKTgBh0oaE2a9rPqc
LqpZXQrlQpyBVxL6RpHZiJGUcgetYRu7m32iGDdtBHFLBePExklHldd7A+tDbSJsdXDcb/J
V32cEhV5zxSzKuWLZXPXfxmsOxvGEzKIxIp583oatvesHzcfOjE43f55pTBbmrpcDXd6lok
avE0gJ2nJx3r3rTrTw/pGmxvBpZWbaEWQtgbu5ryL4faYNR1dbu3Vo4ohlmUcLXtwtsQCWU
LeoBiPzBtEWf518lm2Ik6ipxPbwdFWbZkjVlN06ywFkzkswwB7UtrqFoisRphLFsZX5SPX3
xWZDeWl1qZiK+ZOhwMZ2nH863Jre+RS+6NEAAOV2kV5Kg3FnapRUtDlL2HGpSTuGEZxwr8Z
61nQ3kTMyRSBEST5tvOT6YPt3rd8RW3maV9olkSLyzkoo5Yetcpot7ZteRWrs0ts7gAAAN1
9aqOHk42uKVVb9zo45jFby3tuz7UQ7RnAUdzjvXM+EmvNS8SzXFjN5aqCSWGdp9a6vVvsNu
9xZW9vIAybQrHj61xegfa7UzxQXbWbyEq4H93NZ0qTSmlowlK7jfY6W6jvTdXG6YXEj8F9o
AB9u360ul25jsGtWHkk5ZmXkkdzTGaKSwBhuprpM7CqdS316VtaFGjs0EkksbkkLHtBwAOc
1xqLejOvnUUjDuJdPu7mO3BnZFGBlcA++BUd0kscEq26JMh67mwVA/wA966y5jiNo8o/dyl
9sSugzgcdutcrNLC80kVxcOpDEmPAH51Ud79jOXvM5pjdyXeLS3Ch1wz5zuzW3p2kXReI3C
JbuM4DNnPNWLO1gh1Etb3iK0a5bf0X6VpwXUZuCf7RhmPQBzlce3rSr1HZqI6cbPUydWtzb
vbIZEkdSSZEPSpraAajIibgxA/1ijls1auw3mvFAkJYjhj7ntmqtpp13FqMaSXsdpEOTsyz
Y9PaiKvT1Kk9DYbTNNVWhkto3c4DEndnHfHrRFptoZlVLV5SerKfu+2P6Vv2+l2Vrbi6VWk
dRlD90ufXB4qeOCKZYbiUyW0hOdqEc/WrbsZpvuVI7O+W9VLPTQ0eOTIMYP0rlvHNjayaZJ
BeiUyEhnK/y+ldbPd3McjXAkmC5+5I2DgcZFcjrMdpqFnfytKwYK2Nx79qqi1GvGb7mdVNw
aR4XdWcRlZo/M27vlX15pzRzQqJHwFjGFQHO85p91BdfbcopWMEncBnd+dSGyuLZkJkCzZy
Fxuzj+Vff6ON0eBsLbzOt9G4faY1/1bgjHGasQapdtdm8eUAJ91N2QPTpWcY9SkuGW4KhXG
N7SdP8KjEVkp8syPHJj5gh4/H/AOvUezi0rofMzqz4hvQm3dFGrvtDhsY9we9Ft4r2vsvIJ
ZVBwJBycf1rjpmijClHYfNknqF+lT215OYiqTeZtO75uM1x1MtoTex2U8dWgrXPVLDxRpc0
yBXEMqjO2X5cDHGCOKdd69HcQlUuosMcEKwG8D1/+vmvLY7qa5KkxsSSDuVcn/8AVV6ORxI
527eiqsicEA+tcE8ohF3jLQ6/7TqSSTR9t/Chw/wz01gwbJk5DZ/jPeis74GsG+DWjY/vTZ
/7+tRXZCPLFR7HJKXM7nx6wLqWWMKw9D1pPs8qS75Gjj5GAev1qeWK5nlDKUjj4zggGhYTd
ZEzLIgbkE4/St3UUWznZC0JL+bLes64xtxwanis7i6BEMK7DliWbBI71YW1tkchCrr0IQ9K
t+VbMvmOjKAvRif6VjGq9WCM7yGAKK2CRtVFx81L5BWJ1ksVfHVieV9K0QqqgjEMW7g7iOl
RvhNz+WuB1KnH41calxtGc1rGBhAUZ+PX865LxTceSy2sM7FwPm54rtpJ1hWS6kYFwPk3Hr
XlmpzPPqNwGOGOenIGa7aSbXMZSethiqIY0A+83XavJqhKkjDcEGA3APBNXAwYrtZiygAGk
lR5MHJYr1wM10u9kJMjgjudgRkwVOFrT8pg2x2UggZ21HbQtIV5Yc8g9auW1uvLMG8wn7wP
Sr6CbKzoUIjDYyPlI/WmG1VpiVmXOAPmqy0KELvcs248gZ6mnPBCzjy3Xeh6EHmplaKuydX
sVfKkj6OhC85Xmuq8KqjahE8kLSjPGBx+Vc49u0IEYKg55966PwnbTz6grwPseEjvwfwrnx
OtNsuDvKx7BFpEb2o2R7pSM7SeAOwFZ154W1W1uV1A2UUaKPkG7uTXoOgaddXVoJSnlSRgN
5uMgnvR4kiZbQsl05mYYZNpKMPSvjKaabbZ7UWrbHCXumvDHFLdujyNggbgce1ad8i3Kw3N
ssbMsYRxnGyo4dAh1KxiWW9NnMuWKMp2kD3rTstGlvrRJVtNkcZVQcEA471g37uki0oydmj
nltLqeSe3e+tbc7cjdyzf4VV+xz4MYiWVEBDMzdvWvQNV0Y2cK3Ntaxy3EhCTEgAqK59NHV
Wka7MqKT92LpWEXa7Z0ptaXOXtbKEIQnlpISSWJ/SsrWtIuhHHcopW3IOSuSW5r0qw0fQYJ
Ha98zzD/q1PArVfSNNuLKVYB5uQMhjy2eyiu/C1/YS9ojHFQlVhyM8HiKpEY5FBZvlJJAwP
SmJY3ON0ajrgBjniu11Twm9vJwIrd+QsLnOR2NcfI8VrI63haNhlQQMgn0r7GliqVZLkZ8/
Uozp/Ehq2tzJIuyL94RkZPSpHtPLGbp/lxlgnYdhWPc311gLbOY89ycGvRvCXhq1n8PSyap
NLdI+SVQfMDj1qsViI0KfPIinTcnZHAtqskVviAMRk539zWJNquoXIZ5MHqAT27cV2t54LV
r5/Llka3Y/ulT7/ALVXn8GzRs8MdjcSSrgjGOPrXF/amGdnc6fqlXqjhka4d8kD5R94jrUi
RXUn7uOF2JOQApJNejQ+FkhiE97ZTLEEwRj+Q71pwaVBFDGti5tWkON0iZwPr2rjq5zBO1N
HXTy+VrzZ5rb+HL+aRTMhiDccf1ouNGvrHf5sYAztLq2c16NLBLFNNBGwmxhd2cbvU1hamZ
IJWiljjIOAFzyD6+9clHM6zqc0tux0SwNNwtezRxluCtxtWbEaDr3Y0vmTkebFKSrdEJzzW
jPpltJG9zC+64bqitgL7n1rLPlQBkEr5xydvU+gNfUUMTCrBuDPEq0pU37wr3EyoGlZmwMY
A/rTRM7RrtkCIOhYZwadC8wiDl2cOcKSvahmVxlAQemcZFb85gDSOs7B7lWRcjd61GZD5Dl
WWQ47r1NR4Vgsboxc+2Aak86EKsOFQ56svWh3LRCZpzslllKsxyoHGKtRXMxCK2JFGcs3OK
haWKbEUaZIPUCrNnDLPdw2cMYEsrhQAp5rGWpUbX1PdfhXpV7Jo8128cqxTybgmecYr0qSZ
JiYrhBChG3KNjH596raJpbWFjZ20l9GHSNS0cCYA471q3FhYgM8gRpD8qlWyQT7V8LiOarU
lUR9DRahBJo4a4tNPs9Qe6t7kWjgEoUIbePRjXVWtz/avh+KMyPcEkFlQYPHvUD+GS8cl1P
AJfLycSAqcVysmsw6M8imdY3U/LHG5JYf3QKuk06XLLcmV4zudo81sIZrGXRzIpGIw+MDvy
T1ry7ULL7B4hjge2aKUkOpiiIXrXc23ivTpoo2dGWSTggnJz6f/WrkdcuZ73XIpEmaKCEDd
zuKrnk57V1UlaSj0RlNp3kdfcaVdXdlFNHYrMq8qWcE575rA0Xwdq8nipXukhFlKDvUsAwX
PU5613EK2ktvZvpV8klv5eTL1ye/FBtxqE8QvIGK+ZlGww+X61yRhyy8zXmUloZuqafoGnm
SHQxIXjGNijOfX3qn4X037fqM9xLOkMEakjA53Y6f/qrp7lLGO2VWtGWCIEZjGGY+9U7A2I
0aY2zNHK0v3n6Y9MVzyh71zRS01K8SRG+j8+VEjXIVSvP61i6voqXUC3OnrCuWKsT95vwNd
hItpHZkXWEiJx5hXt221k6jb2c2lk2crl84ROigf41MYJRbNYu2tzyKKG8OpT2s0YTY55cZ
3H6V2EGn6fd6M0YMMU7Y/eCPG38akSCKyCLNK4YkgHAOD9a04NNa4jjU3P2mQt8oUDbj0zX
M6t1c6lCyuV7SO3soPLuFjkfGWbqcex61StNf0yTxH5Nlp5kH3fPk+Xn05qTUPtKvIqQIgI
x5i8n6YFUNO0+Nbve3mvGMEuinLH2FVGzaRhKN9UdgVmvLva4II6KvYf1ouLZImVPtEqyg/
LGf8KbHCtmd6/apZQMgg9+wpYXllYEzbZxzl1OUrR0nJpIwutht3b6lIu68EkkeOGAAKjpV
dtPsxbPbSXGWlBXlQGPHTNaEyXkio0t0jsT0HOBUjefcSShY2aYDarqvT39fzrenScXdmc6
lotI+YNS8lNYvYImdUgnYIpcjHvVXEsszvcO65HUHg+ntWnrULf8ACR6hHdSxoqTOXfHJOe
3/ANasqIszrCSDbjJGec/hX2tKX7tJniS31AW4afdFP5aYwSeeMdhWXcNaJhLd3fjGM4ya1
bj7I06zeaI1GPkXvx+lZ5Yl8wxK4K4G77wra+xIsCI3liMgPn5kK9auWzXEJdVi5Y/exwR3
p0cW6GGZ4tkbHICnB4q3YAOxYXSo4b64qGwGG5lgn8xVCBcDao7VYhmjaIO/zTNn5TnJH0p
SzSXDG1U3Crnc2/GasxXGIwIkCMB/EgH61lJqxpGOp9g/A6Qy/B3SHIAy0uABjH7xqKd8ER
IPg9o/mlS+Zc7Tx/rGorkOhHyTKtokrNECUH97k1GJIpZdwUKckY9KQyNMxWBQ0ZPAPXGO5
NNJYkIIlXnAbrg96znFq5kmizv8tGEKZcHHA4pGllVCbkjOf4VximoXibYzZXPLrxmnusgT
y0QFSfmJOTU0oJptilLsNEyPIqxyA5++W5Jpwmtg5DB2KghSPu/pTYfIhywnB7bQOAaja4i
FvJv2xKMnIHAFdiiuWxPmZet3SiLyEOXI3PtwM1xM8SbztGABzk9629RuI5SRbKQrcEj0rH
eBWZmZwMDGGNerGHLTUUc/NduxGYguW4xjjHQ1CNwOGUjJwAKneKUMSXBXoB2xUsFvF5nmu
Q7BsKAeMVVthpiFnWIIrbmzkkHGK0LGHM6mSTamD8ue9VDChdy3QjkE1JCnltA4jUAP8wJ5
IrOrtoC1ZYuYAtyqNnHYA44rZtNKkknSRYF8vO0E1Uee2GoQhtg3HLGun0S6X7dsjuSsUQy
VIyPpXlYmtJJHXRim9TitchFvqbxzARlBhsGtvwHard6soaVlVPm46YrI8TXEM3imeUbXjD
5+7jdz6V0ngI2Taldy3bCKBEyQBzj29q3q3+r36mcbKo2fTmjOj6XBaWT7jjdIgYbuf8a07
nSbidWgykbSLtWN/lwK8K+FOs2F18Rp4bq9ZEZWKSbiFUdjXsjCG63yy6jL5akjzCfmPv71
83iqE4zfZnpwqe6nYxdRtjaTrEyksg2727c1c093SYwMxMR/jU4U/hTHOm3V5BFqEgYRfdZ
T973NbsEFpLKHUxSQRLtSHpn3P+NcfslCL0NVPsVl017hvtFxdRS4PyIW4b8Kh1q90/QtJE
t8luuAWUR4z9Oa1GEFvALmFYg/RTvyCPx6V4D8SvE8mteJEtbiNIUgGxVhON3PU+vNdWGw6
quzM6tVwXmzsJfFPh4WgvLiTfJLkqgHzZ7fSsEeJjJE0yNNGeSobt9MVxIZredY5U3RKcHj
O7PrU63qPFJuZFSP7ozyfavR+qU4rVXOV159zpLG7j1O5Mk9wROhyvnNkfSrN/4TbUwBIUS
ZfnDR87q5ZP8AShgRCJcBl2g5PvXoOg3Cf2ZayaleFVJwWRsMij+dctbDzoTVSjodkKyqx5
KuxymmfDi2mvPNvr9kZW3lGFegtZWcduun2sjtG+HcwNtyv9KyNX8YeHLWZltJpZt42mWVQ
SMemOa0tF8TeE7oRm1uoIncbTH1cn/CoxE8VO0qqujCKoxdoPUiurHSdPjS5aV7h5DjymcA
xAVmPBHPEtw80cMe4hBvyTj6d61PEmraZ9qW3e3hCqPmfhWNYmn3OlTQmxa7DjfvjCfM4/K
uCnSvLnsdU6kXGzZq2V7aHTWgurGdDkOlwTkMB/DzWDf31nPKzrvgZ/vRscgjtXW6npUUWi
28n9o30wVS2wRfJ7Zx1rgdYnjS1kWIbQwyrMOnt7UJR96JUb8yZkXd5bWsoeBnklyecZVf8
Kx5J7W6kRplkaRuCQcAD/Gs69vpkncLLgr99yMfljioYPNL7Anztzu7V6mDwinG7McZW5H7
vU23FobYRRwiMnKl26/nWdqEenBFWKYRlDgEc5P0psxllkRAu/yxgtnvVSGyvLu4S2hhErS
MFQY5Y17X1CMGpwbTPJeIbi4MgeGUKkUF0G28EngU1be2gfB3PK5wADwKtiyXSr5zeQslxD
Ll4phwcHpiui1Dw+L3ZrWiabNeW12NypED+6butdsqqg4qb36nPytq6OUuEWIEDaXzjPpVN
98cOWZQTycjJ/CujufCeplxC2k3kcnXaIy3PtWrB4Svtb0C5WfT3s7/AExCyu0RAlT0b3FK
WIinuXGEmjgy0xiAhceWxJyR2ruPhtpF3qXjaxjZo5IYm81xgnAArimhkLeUjqAvDFev5dq
9y+AGmw/b9U1KSSNlhjUAhhuH4d6yxMlGlOXY0pRvNJntSyOzKqaYzxkZDqhTNOlv0HmWyW
0dvLHjzFxl/qazNc8eWmlSSLbXvz2a+YQWGG9hivnPUPFniWfxXNrsGpEzSMdoZui5zjFfP
YbCzqRbaPQniOVo+ltQvUvLMxC+miSMcrKRyP8ACvJ/E0Dy3cc9tcxSOoKRhQOPQ5HtXEv4
08TXlu8180Ma9d2wnJ9RjvXReBtR0jWlez1Pd9tXhHYbRtJye/rXQ8HOhHnaJ9up6GTqLPY
RmOxlja5B3M6nB+h+lQahfXUmmxpc77Vm6kHqCeR7g+1ehavolrbmO20q0WaQjdvkwFJzzy
a8516z1JLhG1N7fc3CQwybiGHbFb0nTq2aRhOLS3K+meKL/QBEIdTDQ78vGw4x6CvpLSNSv
de0a2vIbqJ4zCDsB27D6V8xutyZUl/sgIqjDORg9OeK7Dwb4gfTrK4tIbvyCHEoMrfdX0Hp
Ri6KqJOK1RVGdnY92t3mt5TcXIM21SqRochc96dbNcaifKj0+OOGJ8uwxl+OPpXO6d4uj1T
S0iITOSHcAHIHuKkn1iZYzb2u4BwGEjcDH1FfPKT96Elqj0owUknc2NSvSdNdbi0QIW2ICn
Ix0wK56Q3Ytk+1kTo2UHGCPbA71WutQvrd1d5mkiUbt+7O0entT7bWIAiS/wBoPC7HOHAJL
ewrllf2budNOUUyrHYyQvJL9kFxuBBRjz+A/wAas6U81wnlpYiJgCFBJDZ+lX4dVsjYM89z
F9okkCoyDaWP9KS7nsI502S+RcA53d8n3rJQi4qxpOstU2VPLaATCWx3qhwc8ZPeo7U7EM8
SNEc7UCHcKzrvW2sZFW6v5ZIyS5jCjJH1ouPEVk1lFLZX9tbFQWMUhwR6Z9Sa6PZOckoo5/
aWW50Fxut7bzEuBFhdzM7Z2n+lctP4y0e1lA1G4E4bgmPBJrgtc8YX2pfaLJZoAFHzuileP
auImwY98V28qp6jnGf8a9vB4FrWoebVr+97p9FaNrllqaNdaXZSTxr8r4bJH0FFx4m0WzQv
JcyRMMkAvtYfhXgOi63q+ks0unXE0TuCW2N8uPpVLUdS1DUphPcTi5uZM8k4wP8AGu+OCg7
t7HO67JtZlstQ1me/W5O13Zgdvv196z1njkk8tZVwOCe+frUc0Je2cmMu46sTzj2FRrYw7F
3I6HJ/eD/Cu2Kskuxziy+eWxDFGyr/ABPwR7/SqJWVm8wMXbtjpnFTy20skhWNW2jA354Pt
irkdsFZWEmPlwPlz0HNXKVikiG2glcN57COLI3ddw+laMUEe/cD+7VcnPc0+G3Sa/RWHmeY
MszHAHHAq7bQW8LOyacJ5ASOWOOtc7q22KsZkeW5it1MCn5ipwTV5L222i4kjaFkHyhuQfr
UV2lxIxlt7SK3A6quefpWBr2oyWehXDOUAlBQKOuSMU7x5bgr3Puj4E3Ud78GdHuInV1Zpu
VGB/rWorF/ZfA/4Zx8NnuTOT/3+eiuc6T5ozmADzMAcgbe9Qh3wZXjLBeRzgVuujtGBvXKj
DZTGPpUC27SAhZDjo2+uya0uccTGQyyOwUEKeuehp4jaSUhh5K9yWxmtoWQVmYyNJgEinRW
CuUZmBOCcsOBXPJLlaLMuG2lxlAAozgEDH4+tRXazSW5aaBQcdFGK3DbyAq4CiPODzjNVNQ
aMRfumDE54B6cd62oL3lczm7I4W6Ub3JTg9s9KzHtWlkVViCKVJ+Y9a6m4hhWNyYXcMcVnG
JHkDRwuqgcB69iXkc0Xbcx1s54mMjgJ+tJ5XmHcQqYHGOPxrUkhbpIGYHnavXFVpVjBLLDl
F4UNyalroVzXKskTwR5UK+e4OabHChVTPINxOQmasPbzKCAdrE5GOR09KgUTIXE0G9c8+or
OW+o7iyO8M4EkSycfKAeRWtpepW0cFyLpjE5GFxwayDKrSiaRTjoBntUGYw7TbSB7nrWUqS
nZM1jKxEzJM8u9nck/ePerthqEmly+faynfghgemCORiqJuSItqrwOcgcmnLNsYMRuYjPP9
aejWuwtTY0maW2njmtZSuThsHBIzX194YtBqHge0ns9TjlMSAzGUffbsM18cWl+BdKPs6YI
Gdua96+E/iOa7jm0aNXNuvzAAHr6ZrzcbT5qd0dOHnaVmexLbWsNwq3AS4VAGYRqAPzqO+1
G0gt5JxY/ZYSuSxHOO5pLzVpdP0uW0gtRHM53FRyVFeReIvi9fPpt7oaacoLExNK3LY714t
HDSq3SR11KqjsdncfEbwebeSDz43KAo3y8H2rw/UGW6v57yFA452EnPfis+3tYbrzBLKiSr
8wUDjPuasRoN6Mm6PAwSWGDXuQw8KWlM4pzctZBBd3TWZt9qIF5dnPLmmAyW4knlj3gN3IG
fcCsjUtRgWSURT4fsCuM1jJrFyZEeWQNIv3B1FdLpLRGSm2dHN4ja1ZY5ASR2Y9K6vwf4S1
Txzoup6kviGDTLezYCVJCRnP9K85S+j23CXMUcr3AG53H3D7V0vhnxLb6V4S1zQ3xt1FUVX
H8OD1qa0JKLUNyozV3zEt94YnttaXRxfwTM8gVXifIYE4zXr1t+z3cWEf2i31qLKrnds5Qk
eteT+HRA+rWl3w/wBjG6RnbG4g5Br6q0rWrnVfDEF6YmVr1tixqedg715mNq1aaik/U3oxh
J3Pnr4keA7vQLaxuo3mvEnGxpEl3KW+nauV8Jatqvhm9hu4tAadHOC8sZIK59a+vtQj0C5k
to722lcWp4YgYJ+neoreTQxbTM2lJsYMkcWwFAD3+tc9PF2jy1EbOlrzLY5TxJ4307QPA0O
vGyhuGl2qLNZAGUEZz714Zf8AjXTNcla6XTEtF5AQcjJ9a65vg3rV1q7rrepi10zczRsrbx
knIG3sK4Dxb4Zk8L+J2064gI2oJF2j5JFI4IrSjhaEvd67mcp1Y6mRc7w7MWjmjbLHavGKp
x2g3M0Eh8noFbP6VYBVWG5JMHqg6CnRGBZwDIfJOSf/ANVKKnhKnK17rNnyYmndfERqYdoi
kHzAHhTx7ZqXTpX07VLS9QqoiYOQcnJFF9FDkSiIKxAKsvTFXdM0XWLmwlvrPSLieNRvaUI
SoFfSOdNxV+p47hJOxH4jv217X5tSuIyJnPX/ABr0j4eeJ7HSvDy295PDCtvIS0Y6yA88V5
3YyLFem4MEbMePLYZBJ9aY7W4lEHmGNc5bYOprOtgoYmKpy2Qo1pU23Hc9si+KentdyubFw
hz5JC857Bq9FiuJ9a8By3Rt1e41C0k8qEEDJIxg9q+Ud7ICI5wIj1H8XHrXt3hr4k6Fo/hq
zgvEeWSCEAKAeD6n1rzcXgVSSdBNnTQrXT9ozyKT4XeM7ZndtEd1UEsqsDjFRaY/jHwwbtY
9Ma1iuojHIGXBC44I7g17RpvxJu9a1uK2g0e5WznLIbhIydv5e9YWuan4mn1l7K10RmBYoX
eMlgAeCSa5amJrwi4Sin8zqpwpy1TseNPDq91cedKDKoPO9uarXTtbzJHNPHtKk+WUyfwr0
bU7e+0m6EWt6PJFOymQTRRl1cH6VyOsuQ8VzBZpzwCVO4D6UYTMZVanJKNvmaV8HGMOeLuY
rsGCvhkyMdSMD2FXbCa2trhpklkEqjALHg/WqUj3iSmWW2EiDpkAUgIvJ9xttsCHBIYDd7V
7js9GebG97o72x1yXUjBatcSZQGPdE3ysPfPP9KNV0qzupgZ5WiMZAR15J/EcGuYt3+wzqY
rNfJI+UtwR3/zmunt9St2iiSb5pSeccY9OBXHUw65+aJqqrasyuum3saRzWMslzMgOY5AeR
6HNVpLC8uEBvLVYGPyjIx8vU49fwraluZLVxBFcPIJRyR/D7exreit4JtPS4mZyiJkITvLN
9O1YTbhqawipIzfD0dits1tYtOvJDvnK475rp7GS+t75JLSZZYGXYFZ8DHTgVz9sI7ZPLCm
GSUk42kEDsM11UXh+4m06O6inijkLL5ajnIH/ANevDxPLFtrqdsbuNmQaypt4xARJEjx5Ze
W3n69a4DXfEP2GeEQx/aLiAD94w4+lej6paXUUnk3cyvMfvxN90e9eQa4pbWroCOIozAI4Y
7ce1aYGEZSamtLGddySsjoJPiDapLb3RsQ+0guFGAp74rT8U6/9v0K2nihgtEdCybm+dx6j
1ry2aySIMy33y9QFGQa1ItfSeztbWaNpPI+VWC5+X6V2TwVNTjKC26GCrT5bMY2s3DWxDNM
ZXO0SSHgCqlxHNfxK8lwg4woUHPHem3dxHPIrCOWER/dDLxjNJHJCE5LQHGN3br3rtVOEXd
Iz1asR/ZmsrNht8/dwwP8AETVCS5jaEJHahX+6yrxj8+1X22kAs3mKy5LI2MH6U2OKMFRtZ
WPACjdWkXfUQ22SVi2JGhULkLnrTZLe3gRJQzZI4K9R9R2prwWZk+WZiScNzgA+malD26uq
QjccYIzkCtNVEl2KgnghyDPIrtkYA6060868fy3JjjUEk461M0NwzvErAbgc8ZxU8djLEv7
uZdg5YA44NNskpPb73cRyiMH+EN6VftbcRuMk7ipwM+1RQQWzXObiZXI6cYz6A1r2csCxge
VsyeGClgP8Kym9TVFKK086dfMLMwGQFbBJFaMMi28bKLWYEAkc7snPNWIGtBNLcNLEzhCEX
IBBxV6z+WERhS0RTqOST35rlukmUZDtAtqRIC4OCxQYAPpXnPj+MR29mI4HjjdjlmbO4/Sv
Urj7Aknlzq8hiUOUK5Vj2z2rxfxtrses6ssNsnl28GQF3E/N3PNTd7GiPvj9l/H/AAzl4bw
c8z/+jWopv7Lkscv7OHhwx5+VrhDkdxO+aKso8dkg3BkaCOPfgkk54xVV7SMOVDhlJAyDVo
R+cWeQlHGMszcYx2qNIwwfaz5HvwK75K6SOFXuV/sytI6+edx/hIxTni8pNqliCMEnpVnyE
RhJEzyHjhx/nioWFwzMkreWrHoO1cM272NB0cVuoYCPzQg6vwBXMX7Whm2EZOeSnSuh1EQx
J885BA6k85rlHuQ7MABtZv8AWAdOK9Kgrs55u2xXmSJJGkVnIBwCBTAoeUs7r5hHTHUVLLI
ZkZiZfLHpgCq6NAOY7gqGHQ16TSuYgyRojbrgAknCgYOMdM1XSGMyNJ5aOSOmc4qeYwugj+
0bz7DpSNviQrD5OAOTUdbhcpNAk4QiYLySQBgqaxpkcF5TIWZecg9a25DiAGOJd8hyx7ms2
aIiTZu2MR0UbhUySepaZmKqEpvbhj2FRypEJPKhSR2I/iFaRQLmbCBVx8p6t70BCdzFlVmP
BHQL7VlrsXczYwpjA8pkboewqB3QSFDExBbkngYq7JCxcqpJUcAVLFp90Q7eVGy8fKGpcrS
NLoqQ3aQyRQrtBU53evtXuPwl1qE3C6Rut4XnJLTMPuYHUYrxW2tfKkMjxgnPRh938K65Lq
DSxbyWd3F500JExj4ZM9qxrQ548rCMknc9F8RfE26tr+6tLWBZvLYqkoySR0zXldxdSy3Q3
2xLu24hj6mkSYs7S790Q+63fPpVK7urna211SQ/ebHAHpUwo+zVooXO5M0Z7lJEb979nC4y
Ix1xWUuu+XI4CoSB91jyfrWNcXk+wiWTex46YGKijETgyNDvJ6jPNaxglohWfUuPexSCSSW
MMzHoKntlWSMubdguM5Byarx/Ziyx+Wq56kmrx+xrGm5mA/uqcMBQ7N6jemwIulqgWQTI79
TwRW3bWHhRrUGe8uUmVgQowM/QVktb6ZLFj7ROA5wCV6fWtjRPC+nancpaHXI4JTwvnIeT2
xXNPq+ZouN+h6f4G8D+C/Fc0yLf3kbwRg7QuQx9xXvtrpVpo2lW9rbDy/LTEYLEHH9K43wX
4TX4d+EJpIrhL3VJl8xmQ84x0FUbjxZc/Y47rUIpEyCTk52j1NfOYidSrJ+83E9GkkklsdF
GslrNOgkYCRzIY5G5H0PYGnjV5EQyqE+dtpB/h7CvHtQ+KqRX0rBZpADsXHQj3FU0+JUUch
v5bGcqjbvLBwD9KUMDiZwvKLNJYmknY9XPiJkmuYbpJbdAD+9K7stnjHcisqz02fxJqz3Gs
QPcpwgUx8Adsegrz248XnxAdOjW/wDskEjktLKnQf3c16Z4f1u3sbAiXWpVuWOcqAQR7fhW
FZSw9lJ2bN6dSnWTaWx554s8FvP4kaLSYRYRxsY38x+G9xnp9K5bxT4ZttDuYkhlLy+UA/z
Z28+1d/4u197m6uZnvoZUhf5Plw7jHWvPby+udRuSGwy4HGMnr3rqwtevWnGhN3j5mdSjTh
SdaOkjHhPlxf6QTsU/Nu5BFdv4Q8YS6PDcWhmU6bcxtHJGhwSCOg+lcpJb28eDO+5SSWXdg
CmwLbTPEIY4RGpzwTWlSjVpVIxm9LkRr06kHKO42QwWglYsdrZaMnnknvVJ4/MjD8IoIAZe
pqxfXEcc7F0XGAAAe3tVYzRLAFVWLsM7XbrX2FGOnMj56T1HxW8STZ84dONx/Suk0LTDqWs
QWpKGHB3BsgcKSPes+wtbD/hFJ7uQO979pCoo5CrjkVueEL2xspLme5heZolLRBWA2kjHWu
avi40oNy9DWFCU5KKPQvhbqYsvCc73UkMKQ3Lj5n2tn+ZHetxPEemXc7wnUna4kkO396AD7
Cvn2XVWiaezQSLCZDJgjv8AWp9Mup9R1i1soAkYf/Vu+QAe5NcVXLoVIupKe+pvDEzT5VE+
i7jxTp8WoiwbUkmAixIsoXcP9lfUV59riwxQT3UM1u0UrYKvjeg9uOKw7z4W+Jp4DfyajZk
ON6BGO9+e1ZU/gLxXDa+b9tiuApxskc5J9K+drYOk5Llq7HqU8TOK+AkR9PmeVpJo5E24wF
GTz6dqwfEGm6db24uooCpdTtGcYP8AjWpplvc6Xdh77SCQ+cqy8A9zntUusWsmrWjqkECuO
Qi9vSsYTnRxKvPRPudHx0n7uvoedhxglppj0ABORmr9nNcIT5JMjtwE5rRTwpfR3MMU4KoR
vyvP4U06dexqsf2ZnJbg7dpz7f8A1q+rhi6EpNqa+88KVGaWxdtLyaLy0HMjN0Zjzx0rurV
bu8tliWUQKoJdgMY/E9/rXnD2awSoLu1uozn74PQntWousmBza20twgyA8kuSD9fQ1U4KrH
mpu4oT9m7SR284klGJJDNMvCbT831z6Vmrq0sRWynu5VCZLbT0+lcy2vakJplQ7Vb5Q0bdv
6VnyReY8lwZLortHybtxJ9q5FglJvnNHXuegzXTSaaZ5tTkkgDfx8kd+tcHfmO71Q/ZpWUM
ANz8Ec+9PkiuJFcyXcnlDBCAEnFUJYLJ4QR5ryY+dtpXBzxVLCxp3sJ1HLcbNElt+7tC9wR
8rAdM09Z5kfMiGOXHbAotIQYCI5So3bSJB39RVt9PVgF3O2ccgZOPUUKSKs9yhc3N6Blipi
IwBJjIqvb25b53YKuOWB+UnPpWlNbJEyxhldD1dlpfsNvjzIJlO/jaB05/xo7lFZ7FngQho
Ylc5+Xkke9V7kOJmjWQqv3lweT/AJ9q1DYJNGrncCudpDYHHUUPFGsnkiAZxnLHIpJ2TAwB
byQRhjbFtxzuB4H4VoW0khyJrApGw5ZiAR6c+lbqWQjJkZGQnoVXcv5dqBaW80gFzI8itja
QNpx2OKt1NkRymJ5CGUDZMxYZ+UY59BWlb21kVUGOaKXtlcjP8quS2dsjtjVhIhwPLYYP4G
pYIEa4fzEkMZ4EikkYx696lzfNYaj3MCa3htyZGRNxOdzJhuf5VqaZP5aKvksFPLMVJGPQV
di01ZEeP76jg5HOO9XhaWUcnlRWr4Cgsc5U+mPes5z0bK5WiF5dHhiH/Euifgdecn6U37Vc
yoIYYosgHIU7cen4YqytnawTGQ2bhepVugPaoNQZYtNvNTwkEkSkrAThiMZyKwbXKUkZeo6
1Z6fbyG9to7eLp5m/gn+deAawbZtbu3s23wNIWRh3Bp2q6xeavdNNczs67jtUnhazj0qkWj
9GP2VFC/s5aIwz889yT/3+Yf0opf2VSD+zloeOgnuh/wCR3oqijx6Vraa6H2pSyLhjg+1Ij
xK3+h7n3f3iTxUbrDF8yjeHA5HOaUTLJIQAFUKCB0FdVnJnK2WoxcEshuUQsOFAJxVOe6eG
TbHcJNIe23pimfaJkSR2eNUx1HU+1Yl1cTzuwSBkQDkhcVcKHNK7M3OxHqV890ZEkh+UHh1
7Gs03LAJFaxIgUfNLzmlJJkZVfao4ORihjCsACzMI+rbP8a76cUnY5m7ledoCMNM8jfxA9D
TIodPcblJQA8jqB9Kjc2zvhGJA5HGSfrUjXHlxFWiLl8AkKMVutWIa3kwyBCJCWPr0pZWjW
Joduzcc7ic5+tSJO6t5kdupKHoTiqs026fYYt2TnaOg9uKhvUCIxGYKysr7MZOcYqsYLl5C
vl4wSclsfrVx5bdm2W8exjyWAPFUbq5uAhhB3qWzkck1K2Y0SLFFBGZUAMgGNpbPFKsKNET
ynPIBFQxTK2FNsoI+8xpPlVZC7rIQfu5xim9FcotKyIjIillHTPUmqzeShVIiq7eSxfqakE
lpEiiOFHdh1z0NR7IBMBIYlIP1NDTsBKkb/ZldlLljw3HH/wBamNDO5G8Idp2gIPvfWh47d
mHmXYjX0HGazZNQhidkkcy8YGCcYpaLqAt5PJ5r21uqQKp5x3qnJezyFY3X5APmwahluBLJ
vjGxj909aHRjGGDZ3cHipk1bQ1iluVzOrkqsYbac4NTCYiLcGXJySFHSnixIBjDgNjPNXbP
RY7j9zHOHkxnaByKz51F6llfT4LeVQzyYB+YHvmtKO00+VlEc0uT3rKubd7PUHhlBQx4wua
uwOIpGjjXO4Yyw61UYqWpEzZk03TBhU1dkcgHbtyDXr3w4+GOkO1r4outWF9boNwQofkb19
CK8PnQRNiKIK2MEjmvpHwnq1pYfCjSbVPMaeVGMyJ0xXnY29OD5Xub0NTvr7xDp9tHcypsh
VYztZlyGA6ge1eE+JPiBJc3MUMkMZijBU4G1WGenvWfr3iK4u7xgnnShW4TnaB2Fc6t5LLc
hX04MATn5TxXlYXCte/OPMmu5tVq30Tt8jSbxZZXAw2iW5iAyW4HesnUtSg1KRZYYoYIgNo
VcjJou9Sdw8SaUIY+B93pzWSwUtlwykH7q9BX0eEpqEeaUeVnn1NXoy5m6dPKCx+WDnCvjB
HNddN4zaS0RVHlsse3II/HmuVsRHafZbu4EckTykEZySK7yfxJ4Na0+ynSVaYLgsI+h7muD
MqUK0o81Nyt2OnDVZUn7srHHzatZ3IzFcTGX+JXOQPxqg15MZDI52h++evtXZ3uveFJY7eO
209TLwW3W4AbjrkVi3l1bNIRDZpjk4xwPb8K86OGSd1Sl952vFSbs5K3oZ51GM6XJbSQl5c
5ErDAX29ajsZxbZ3boUY53FevFPkFrM0RkKbTywCnpVa8vIRm3tTG8ZbcA4wQK+hpUoOmov
8Typ1G5NolnkaaXKBHTrtI5Y+5qPz8ybgghIU4G3PNQKVUYkUfKcjY3AqOaeJF3MoVW9zuP
tXbFKKuY7s1rWW7j0uQxIzKHDDBwB74qWXzZog2SZVGcKcDNVreezTR4xahop5OS7Men0NT
Wt4kELnzNx28k4wTXk1qDcVLzbZ1Qq2eo3UCtxYQ3lnGqOv8ArOwQ+lM8NXuzxDaSTOzoGO
4A8dOnNSxalPLu09rePyJVIUsv8R6VzpxDNLBO6R7WwxU4OfWtowbi6DZPMubmR9A658UtN
t7KG30/TmE8KbQ+4ZOf71c5Z/ET7VE3nP5Mq/djZt270Oaw9C8NWV34etry2gnmeQs0jvnD
fStez8L6C8hkmuFt2HHlYOT614E3glJ07Ntbux2wlW+NbMyZfFmpz3DtcKPLHHlkfeFWUuV
uit0sEVvCB90SfpjrWu+h6DDchURmRRlZHcYY+lNHh7SPMEyzNC65+XqM/WvNq1cDOV9V8j
qgsQupjjU08xiqfvgCMfeVR7VoWsFreMn2lWiRV3M0ZJy3v/kU6C0Kz/Z4rFrt8bmfdtUD2
NXBFJaxtuj8vzDwjYI/E9K4qror+Fe53RVW659jM1iOwTTWe0eVlRwdw5GcdzXER3pcOuRg
uSTjkk13l1Ct9ZR2Zk8re3zqgK4UdD/niuZ1LQRGirDMd6jKgjGfTp3+le5lWOpUqaoz3ue
fjsLJz547GcUljtzCJ44wRnkmmRwxoN63zGTsVbitpPB8YEYNw9y2MyDcBikHhS2gk87L4X
OTnH4CvY/tHD9zzXh6i3KBkvIFXyXVsDOc1PHquoJAqXKwjzTu5GSB74pLnTobLTo5hM2WJ
IEnVvb/APVVdZoPOQPFtLjbvU7h+P8A9eqkqde01qiUnB2Zqxa3o+EtDGrH+OQdF+gqwNS0
1lMbSywDOFZRll/CudmSPd/owjdm+ViCPl/OoHtHWVcyq5xgkYrjeFpXbRspN6Mt3dwtzKw
jdnVjjBxkfjT4IZEdI7fOQCeRkHnvUEKpFxIC7jkMB/Ot21Qyr5QTBJKqx4A71rtErcS3gl
khYPMi7MEKF61YjgDxNu2Hb93KYY1Yj0yaFApZeTn6GtGGGaEE/ZRISuSc5/KsZVEUkUY7N
bdXd7mYMwHykZGfSpYVhmlja5BbbwFIx+VW1Wa6lLPbOuB8gbgVERclxJPbNGmcBRyT70nJ
NjK0lrp/mspiaQuANhHAPtVxvs8MMEVt50angsDuB/z71FGU84BQ2R95Sc1J5gidX8sFOQE
HA/Gm371xWHpJOsaraLHycs2Dz+HpQIZlWSWTZO4+6iN0OazvtNwx2WURXLYynO2lZNYG8t
eRMcdPu81hJvXzKN9d5jMklhDJAqjLSSY3H0rzf4s6jJb+FgzKIpriTy1CnBVfT3FdFNeyx
kC+ukz90InOfx6CvCfH2rvqfiiVUuGlt4QFQFshT3xRe7UUNI5TGKD0NFFblH6PfsthR+zp
oO0Afvbk8f8AXZqKP2W/+TddC/663P8A6OeigDxi6mR35UISAMDjt6VVMcEuEkRlXux6L9K
tXltNBgTt5jHnKdazmaSabCxvLnhhnAxXpU07tnBLYeYYGZFgcEDsT/WqtympyvJGk8a25H
Lhh8x9Kr3cEzAC2VojnBUDOB3qr5EsMJmuJEbP3UIIK11QRi3qILcxkB33j7rA87h/jVSc2
MWJWZU28LHtJx/jTVa42uYZS7MQVJ6DtVZo5FHzlDLnJfH3RVxetxNMSO9typBIXIJLKMA1
TnvIt5Lnc5HU9Pwp07W7osIlUMzc4XIP41WvDAUOZsMPurjpVR2YmrOxG85LDylODTftMyk
E/LxwBVVQHOQTwOQWxUbmaGRGZ1DEcLuzUNtDUSdbmRQURhvfrnjimtMbdQSrbz6N1qo0kk
snmKu5sYPHSmZdhu2kqp5GKak0i7Fp9QOxwibOmeev41VS43yhHdmJ7KeRUDvH5TdQ55Cjg
ChZ9rY2AEip1e40a9rJLJ+6SPGeC5FX44YjGwCqSpHzv61m2Jk2CTcpIBAye9Xwn7hVZoi2
eSGzmraurEEc2yRpAUyOBuWsW5j/ANJYCEKnT0zWuZfKjVSNocknb0NZc7KZdpy2B1qOWxS
KghDMrBlAwcDOTSoxZCqBjjknHSpMb41QRiPB9M7qshZoIWAVljIzjGATUXT0LT6lVpJniG
wdRye+a3fDEci63btJIIkOcMR/OsO3UyN5Xkkh+evIqdpGgPylkBJ2ru6YqZQ5k49xc2pre
JrO6XX7mZWE8aHiRF4P0qhbtcK4YR89eR39a7nwlb3F7YhnmXezgLGE3E+ual8Q29rpEjwz
lXmfjbjG339K4oV3B+ytc6HTTXM2cY0U8sks00youcqAOtehQ+NzpHgrT4rOWKaU7gySAfK
K4C6lSS4RFwEx82etM3QuxIhAiQcbjxXXVw8aqSlsc8ZuNzoP+EjuWc+XFCN3zHaO9L/wk1
yIFBto8t8pdu1ZEbCR90iRlMZ2pwfaq9zNJv8AK2BGONq1LwuHivhEpzb0ZrzXa3kG9WCIp
27PU9zWS1w29UUYHfPSrj2csUSJcbocDce5aq7QqiFpV3rnsO1dNLWNovRGbunqXbCS3TUI
o72H5ANzBuRzXU/aNBgZfKiEm9hklcYHoK4iVdxUHMZfA55JFatnYyXjeVG5UZG49cD1rlx
GEpP95Uk1bzNac5X5YnQz65o8F6HSwjSE9c8EfSqFx4g0ktvS3Vn2kEMeCf60290mGGQWka
SXJHIkAxWLc6OLRQ05aFCM7iv3v8K5o0sLVbUZP7y3Koh0mtLLM85jWLdwcYx7VQuGWRvMR
Bvc8+lV2Onq3yFuRkKR941WkkiwmAxZ+vPIPpXdQoQoJ8rZlOTm02XfO2MIcZ45K8UsTyyu
xi25Bx0xxUVrtkZQIXYg961LqEwICbQxBjt3g4FdLnHZuxnZkyLaMq+awIQchl6n2qSO6a1
uEuII4nSI5COMgVly3buBDErMRwpI61ZhjlWPLKAw5cEd6JJSVmKLsNvZ5LqR5+CzsMKvQd
+lN1UxXiW14sCRTKgSUBeGYHg/TFXdsMoUyWxL4JCqetUZYbhoCAm1A3yoWzxUdV5Fpvoev
eD9dSHwTp1qql3VSd2OFNULuxurfxFJq+psoidS0cRGQSRjJFcPZz3drpkESStBEhwig569
6uXmrapevEbm9DGNdoLccV4Ty6qqkpqWktzrWITsn0OhGo/aVaO4t08nOSsecZz6mr5u9Ej
iWS8MrSPyI0bIGOgJ/wAK4zzL65haOISFcHcegOOtSNBeqFYmR0IyWcAYHp71wTyWTizuhj
0pao7RdSimVlgkKW3X918xAqu6K4V7Z33D7rT5Df5xXKW13e2sqx2wWQhhsQcEn/Pau+1rW
tE8FeGE1TxTLImsTKHg04jnHXJHYV5tXLKtKzVrM64YyFR3fQo213JJMZUj83CkYKYGBx/k
1h6uz/ZEuZtOMQEmNyMciuP1T9o3xfdXUAsrWxtLa3PyRpAPmHua2tI/aVu5n+yeKPDtldW
T8N5MYVlB9K7cPg+ScZP5mdWv7SLSKR1OeO4kmW7dmHAROeKmtNQlumZ7+4ns41AKspzt96
66/wBJ8N+I9Dl8Q+BgZo1GZYCQHiJ68d64RQqsIC/nSE5VVHTnvX0UaVOa91JHjTcou0jbv
ryxv7JNupPKUwAGQAfiaiW0sobaNXvYN78kLxtqhL590623krFEOWIXimCG0kYpFEcAZOOt
SqEoqymw9on0Ll5Dp8Tg/aEuNveIdapJHCTuSQQnqM8kiiGOUuqQ2yTMxJOOoHvV4PHFhbm
082UKRsKHA/GplFxjq7msbbjoGjQLHFD9oB74xt4ro7CC1dGRhLCx7HoPcVh25mVwkdt5JP
OF5/Cuhsr4dGA9OP8AP8qynpFFGxawwRIfKj88EYCnOSavYghQs0IhBGSgbn8c1TsxEYDNb
+bC+fvx4H+fxrbsLXzGMrhZ2A5PfFeZWlys6o2ZAxjaFEgj2tjcFYdqrCSGUDe7BQME4ypN
dEoywMcSfLxnoQfTFVZrtI90ZtMZyjDHb1965o1btluCOeaO3VTLDE0rPxgt+tQNp6Tskdu
zBs/MgGD/AI1qrbxPIHgVnYdGLYApZDPHOQzLvI6AYAHtW3tXyXuZ8tnexTh0uMFd8sUQJI
54I9zWRf6bEk2YL5C+f4zn8q6f7bJLCEaBoFU4DSLwf8+9ZKqn26a5SziuG6BShx+OK43Vn
LlVzTkSPPfGVxd6P4TvbplTcTtVio5J4+tfPjFmYs5yx5Jr2T4z6vIi2eibRGzHzZUAxjHQ
V41Xp0L8upnLcKPrRQenFdJJ+jv7LQA/Z10IA5/fXJ/8jNRSfss4/wCGd9FA7XF1/wCjmoo
A+e55NQfM007xxAZ3Ej56qefctbjdeCKEnO8L81SXYF7cbIZB5GPnbOB+VVJLdDCCWDRIdo
UdWNexF2R5z1Yn2ySBGlS7d05yzdX+lVZtWeVP9Ybh/XFSTTXM0nlpCiBSAQQMAe1V5AImG
Io17LuGSKcXoIja8uJjmOJVwdoOcGq8lxGsOX3KpOHTGc+5NTFodrIY13k8kVWbZAS/l70X
jaOppvYSYqyiYbYo0WPaPmI5P0qnPHZxyMwlkDMc8/wirvkTzhAsiQ7skJ/dFRHTZHVxM7F
m+42ODV20sJ7lNks3DEzFVADNgY3VRkit+I4FJYHHzNnFbVzG0h8plVxjaFB7CsS+01Y5AV
3JnnHtRbQdyKSCWMHMoyOdoPaoyFY/M8r7R8wz1qjxE+1zICe/bFRqWRx5crHLZ5qXoXYtu
qs4IQ4I2j2oi2hwzKQD2Jqt5sm0gP8APnNKJieGBLA9B3FJu70KSN6CRldMNknsB0FWYxG+
CFAUDkE/yrDN8UwDEYwR0B5q2LuAsA4IOOR7VspK9jNmhKgeLcrBolOB6iq/lYBYPhcZGRz
TZJYyBtBxt4B4/OnkReWclXfrx/D/AI1LepNiaw2S6zaJcyIiBgPmHar/AIgvxLqLxWu0ww
5UAAVkfKzbc7TxyelTfZ4CufNAkye/NZKPvc5SlpYp2nmear8AnuatrHaNsQ4ZsnlqsxxgS
h32MAMAjnFXI4ZCM+XCykdOmK6oq6IbOq8L39romhXlzlFlBITJyc+tc1fz3eqTzXd1cZUn
JBccmmSW93KpQAbGx0PQ+9JLot55/lT3ECIUzxzmsVShTk5dWDbkrMhlt4YIkJUYb36mqog
WWcLPgBj0U4/Cr1zZCMJCZAx42hR0PrTHsLSJN8EzyzL94MP4u+KcrsFpuQsI7S4KGMoB97
d146VPbmG6uYpbm4KoDgsV6UlvbvduzPyepDKajifNwdkLTKq4bacAioqR5o8j6jjKzujYu
4gX82DfLGBw56AVmCK4km3thYlz8zHnH0p5kafMMKSIqYIjVuppbGa0g1IHUoZjGnRR0Bop
QVJNLWwS956uxUktlR1eGR584ILHoa6/w1bhLe7LSKkhUHczZJ78VlSav4dSfEFvwoJOeMn
+tb1jqVi2nqbazQJIfvjPPtXi5hjpcjh7PR9z0cJQjOXxDLu7W3sopYQ7TS8M0hPH4ViXcs
epf624cseApz830rYuw92HmlkECKDksR8vsB/hWVBdaMjhJlklYHCsp6/UV5OAcnUcoI7sZ
GMIKNzE/s6YTo0Ef7tCDk8nFOktS9w0yDKryQeoH0NbF5cx7vLtFkiJG0DHX3qtGyOHXzmc
AdBgDNfXRjopHzzbT0IbIwruIiEkmflRcgmpLye4upFhaCQBeu85AqK3lJuFaOAMwODtPU1
oMsZu2lycMD8i1cuW9ws7GfFBdNgTl4kHC4XtVpYHl2xW8DuoPMmP61PFpG8JvvXVGOSoOT
9PappJbxITaWjPs/u9/wAaJTk3aIrFYW0MEbyOH3dQS3A+tVpLW7umDpCF6kZOKuyW32WPz
L+Yb8ACJTzjFVZFuJSzMzwW5ACIPm/GiLe7JVr6CrZqgED3q7kAZhn19O1TJc20U0KXkAkU
sE9QR65/xqpLPDBCsaKfMbguBhiPels5Yba4gllMgIdTt7detROVoNpa2NYu7sejXGkwSIo
h3hQoJI4IH0qv/Zc5Bb7HNNEpAG7gGm+JNemSCGaxgJCnAckY6Vc0/UrieJXvLiQ7V3MFOB
n0r4itUxcYqSloz3Iex+BR2LNvZaNoOn3Gq3zgXFuvmLHjIyBkDNfL/jLxXq3jPxJc6vrFy
00jHbHk8Ig+6o/Cva/H+uLb+ErmLyJgXyFYgrXzmM45ruwSqOF6rv2Mp8t/dVgoxk8DnrRS
gkAgEgHgj1r0CDqPBXi+88Ja7Dcxs8tmW/fQA4DD/GvapNP0bxFYS+J/D9y4WR9zwyfejP8
AhXzaK96+Clne3el6mpuvJga3IRZBlXNa0puM0yZwU4u4xUnV2R5mXj7q9OaBZxwlwZsu2C
EU7SP8amnWa0coGQsh55zg1XczEK8uwknhO/4V6zimrnmqTLKqYQwieSKQ8cDOa04X1BWRb
l45Fbv96saPzoJN1qWVDnPmvkZ/z2q/HcC3XzDGjyZyQjVxVotI6IyRsrb3DMHTy4nY5KFu
MetTRahZWcoFwYypJwy8/wCefpWLNqlgkDPIsjyyH5gvAPFZsknnSb0ja2jXnB6n/Gso0W3
7xUppbHpMVxb/AGVJY7hZe+3pj2NasUn2W1hkhuBHJJzj0Fee6dewvIlpayvO33myOh9K6S
zhuopma5kI3DKp6f59q8nEwinqzppybOpt2vbiRnRd7ddyjGf8aswQp5Ze9nZpCMKF6Y+tZ
tvfzQqPNRx6lTwBWpZT26BpRA8r7cqWH+FeVF3TaOyw2aTTvMESxbnxgsMgDmohtjC5iMij
n5Ru/WpvJuTcPiaFWX5iG5IH0qcTyRiQpCXJHzSBdvFOTkoJII7mTcTy3ShXj+6xCcc/Qis
+e5utO03UNUS2/wBEtI2mYqw2nA6YNb0t2yp5pCugGNucOo/rXm3xR8RR2fw4vorOM2z3Li
DDDGQeuB9KqMLyjEbkrHz14u8TXXizxHPq1yoTPyoo7KOlYFAGKOxr3YxUVZHGFFFI33TVA
fo5+ywpX9nfRtzBibi6PH/XZqKl/Zh2f8KA0lY1CqtzcqAP+uzUUAfNE0cUpLMfJUfwhhgt
jrVeK3kVj5Uode+85/KrMtsqyiNnBYHl1GQMVXhkl83ZHIJgSdoAxn617VtEjzWJ5e9s3Uy
7RyMHuKinAJCcybhnf3xVg3F0oji8lJGkbG1CGqKeaBLgQJEN4O373PvVppbC1IlFrNiGC3
IA+b5lx1psixGXaqbYkGPlGcmrMrM48vySipwHJ/So4kvIU83y0kzkBC3IqZbaBFXEWOEsP
MiXAI2hepFSNEJplSKJmU9AD0qSOYIT9ptg7kbQI+QvvUytG5H2eR7ZwNqNjv3q2+w3Yikt
FRnEdqEXbl5G6L7Vny2YSCTyoBMzc7ieRWj5F1NG6T3r4Dfd6ZPrTnsnLLHvQKAM84J+tXb
oQcNqNrIkbyOuxtuB69e9YbRPErErlQxwD3rtdciCvJHAHlckZZuh+lctcvNEFMkYQt+lRN
K5pGRlbwVCg435+UdqEUK21VckDrirjmYHDoACMBlFPjhcZG5cYyScgj2rO2pdyohJ+cvgD
+GrkQM5Em4hic5xTEgckKYO3JHpVmNJFYjZsVRglh3q4rqJkwjnmZtkYfaOTnrUy2e0AvjD
N930psZfKDzAB/EV61ox7Xih8uHfjPzMec+tMkgS0cCTcTtOeDip49PnkhEabc8b3Yc/QVY
JYxuTAUUdgamUtGY1EUjO43YXnaKh+6rtkJN7EUdvb2ylvLIVOCd3f3oZZSvmiXbFkYG3rX
QLA08b3M8ZhyvKkYBx0qqr3U6K8UQ2Bh3yKUa6afKxuDW6M2ZZ7cKHYK7D5s9Me9Kl7eeZ5
5hjm2LsBPZfXFbGpQ20k0zNGxlKKGO3gH8KedHlbSJb1iYlQd+Mj6UTlF2lJ2El2Of+26k1
0JVgTywMKFHIqD7ddEh2siQufmB6c966DUdCRPDttqdpeZM5Idn6jt8vrWX/AGZFFb28drc
NfTzAZVAeCT3FHtL6opx6CWmoai0jSWcQYYKuSPlFQm3v5N7JZtK/cIPlx9RXqujaTZaLpT
WUtrIbidd8wdfkPHY1y2sa5FJdtbaVZCG2iUKWQ8fjXnxxc6lVxpxvY6XRjCN5HHm6vIlbd
blI1YZAXj6ZqQ3cE0QWU/K/8KA9a07KNb8yfabgJEnOxmJXPrTQgZZjDEiOfkQjuO9d1OpJ
fFuc0lF7GfZi3iUyKkfIJBkIIrSh1xls3hNrFIobKsoxg+1Uby0s4rWFSOvG1Tls06Kyt2U
hXMTnBG85z7VOIoQr0+WexVKrKjLmg9RFluLy9je6O2AsAUyQFGauz2MA1acQBDEP9XIDit
KLwBqv2Y3cl9CiuokRZXwPwqxJ4M1V9MiaCcCVm/eSMw2kdselcsauGopRjI3lTrT96Rlw2
m65XzTvXsS2CPx7VPIbO1DwNb75HHBDZNTT+CtaVkghvFnkJHIfAz9att4D1TT4A9xfQsW5
Y78ke1dTxNGNlzHL7Gdrsz7W1knkigt1it8EAhm5P41NPpcSNI8KlghJZjnGf8P0q3aaDqa
FblJYkDEjezgtj39qjnaezj3CRZ5AcHZxn3rmdenKfuyRapytqimbaeFJJJZQoYYQp1UeuP
Q1Yjb7NCkSSJIx+Y5BO32zUDXcMsvnOrts/h9OKRNVeVi4tTwMZIxXVB812YyViKSU/aQTA
HwCTIcfrUN1OFZZlOcDAA6fTFT/AG21hYtLEzkdQvTNNSWGWVZyqxqhzluM/Wt47EmebvBd
0gEkpXiIrk+/FVJLwxSRu9uZGZhkBScd8VvC6j8yZoo1VmOAzc7T681ULyPdrDGQisAzSKo
59eTUygnEtO2tibVvEN5f29uBp/lKnIDpjP0qKx1W6hl83zHEoBYDd8pA7YqeYefN5UEjS8
bcyEHFOktIbSMpPzNyMRsD+NY+wpxioJaFc7buV9TudR1iwll1SXzopAQynAAHfArw+88r7
bMIV2xhyFHoK9x/s83tubRJztIOQzgZGOa8V1O3SHUbqOOeOVYXKbkP3vcVyYmCg0oqx00J
N3uUKKKK5DqLWn2M+o6hDZ26F3kYDA9O9fVOl6FD4R8DxW0MieYU3jfwzZrzr4GX3ha1lnW
7WH+3fMzD55Chl9FJr0fx9cXQEcmoadNa8ZR2GF59D0rejFSlqZVpuMdNzz6+mBvHlkQque
oP8qrWtxwV80NIcn5udoq3Cskk2QhVScA4z+dPlhRA3mWO5XHVRs56cHpXr200PPbHqtlJG
fPuDJkZCoOPxqjIqrIzqqsg6Iv+FXGmiitwiwNGOhXHXiqEkUuQI4zyd2SKU7aJhEHkSeYM
25QMcEcKKVXkllLeceDxk9eKPMvDGy7RKoYALjoakit7uFvNlsVKN3GPzrmk7vY0SuzrtBF
pYRu0kRl83BDp/Ud66yAQS7zBIJGcYB3D5favOINcnt5olRcAfKqNWrCWmZPMUmSU/MyNgD
noSK8arQu3NnbCSR2oW6/dRNtXy85bPX2q7BrVxYQyfug6YOSoHyf1Nc/CJk2wQyeUqcl92
78z1pXe2O/7RMZlY5CxHk8fpXBKEeTRHRGV3obdubjUJXmeQRqvzF8/N7jFXspN+4N6WDcM
wbFY0dpvtmkYyjOPk3Y49x/jQZliCK0KbicbHOCR6j2rGcGrJGilYvyxCQeUT9oRBnzFGT+
NeGfHDU5D/ZOjtEyFN0zbmzuzwK9ea5uIYpLiJjDbxAklJQa+YfHXiKfxN4sub6SQvGh8uL
JzhRWlGnJ1bvZCnJW0OYo7Zoo56Z49K9YwCkP3TS0oAJAPTPNAH6N/stnP7PmlHBH+lXfB/
wCuzUUfswXkd18EYoo0K/ZdRuojwADmTfx+DgfUGigD59uYlW5k8hXbcTy3T/8AXVT7PI0y
F4hFIeN+cZHtWncaezXUxUGL5vlAP9KhjswJg07SFhwvPFey38JwWRRFukdz5RWQMOd+3AJ
p9vYuW/4940kZ+JCc8VqRWsqhW+0BAOCW5P0Iq1Hp9ijF3uxJgliBxVW1JehjizhluAuDJF
GcnHUn6VZXTrZpDc4KRLnah4yfWtPZFIxaFY4UHAycHP8AhUE8btJ5c9wpUcgqOPpWkiNTN
Sy0+3i80Iwcnls8Emq9wJY0QQCI/wB58crWq23eMIW8s8Bf61XmikllDAhF9x1qWtdB2MMk
OpkZCck/ePX3qeNLdkdjaneVyTk9PWrElrIHSNYlnkJycMOB+NTLHDCrQzbQ2ckofzq2/eJ
Ob1G1RoVkt1wGPBY8t781zc9pJuxtDAHksMivRJSkzokgLRIOSUziqEmkWSxNNHIW3tlUIw
f/AK1LdtgtDi4dO3cGJ3Y8knotWrfTIArTSthcFsH+VdHHphgJDkJu55Oc+1Og043By0u4Y
+6BTTW7HqzjhaxswKiTdk7dp4pXsp28yRo5lVW+bPRq7mTRwtu8p4YD5dvA/KqyaMyxFRqA
DHkoV7+tJNbDOEaKRC2DtCnIXuKmjimlkcHe2RnIPSuvTwvdXsrxQK4X/npIuAf/AK1dHpv
gyLSoVlvf3jP19FHrXPUqqCLjG6OV0jSr64RQ6skCfxFcgmuwsbOOxYujh1PLhhjt0plzq9
vps32VFlkiDZOzBH41lSaj9uv/ADUWbAOBGOn41w8lTENJu0TS9OG2rNnU9Qt5I0iAkK8hm
ZOme1c7cWptrTy4GEqO2/AyHz9KvYmlYIoRif4V4/WrEFjqEUjSC3dAMZU84465rSq6WDp6
7jgp1ppFaysoJYkl1CSa0VVBIJ+/7EU691e2TRrq0inmkjYZ+YfpVtYo/nkuJyFcY2qM1Xu
7S9j0h8W8cNsxIR2xuk96+ejip4rERcu+x7nsKVHDyT3MiW5e50/S9PUYXdxg7iM54xXdeH
/C9jo2ny399fFLiT/Vu2MD+tecQw3aTi7gtJPNjYEM/H41JcXF9dSO1zfSHHJGeB7YFfRyo
yl7sXZHg8/U7nW9XMUTWunXQnkZcGRmrhZluLrEZbdlukY6jvRYwPeZzcC2fP8Ay0/izW5F
oFusqtPr0EVwULBVHAqqahSTjHciV5O7ZnfZohC0EMc6oRnaflH41WNqDEqNNEmwcKM5P5d
6vXQnjkmgebft/jz970xVJBCWYSNkDk7O/wCNbUlffczloV5I7aNtvlgtxgsTkUkjSJC06R
xbgeN3c+wrRh+zoJSsSbzzufkp9K6Lwt4dtdYEj3drJL5uP32OF57VVeqqULyCnHnlYzZvF
DNbQtNZQmRFwTvJz+Haqo8S3UsgMkeyPvhiox6V6ndeG/D9ihistFjupgOXZDluKyr3SdI0
2KOTVLC2E0o3CLkbR9K8ZVcNp+7O397a3McNJ4rnkxFbYjQHhpCck1Wju2bUvtNzfNMqrlo
w/Gfau8ZNEnh/daZZwxL03DkVQY+HRA1tZ6ZG8rk7iU5/DNEq9BP+EyeSb3kc+2twTKA8KB
XGflk6L705tc8yNoookVQuAEX+taQj0lZleTS1TcCGUDpUzahpcRaO2giVsAjAzkDqD/8AX
rkVSHPzQoO5dmlZzOcVSCDcOseBkjrmmG3WRmKyYz05/wA4rd1Sey1GCE+RHDImT8pxurHW
GB1a3Qb5WO9lXIyfTNe7QnJw55q1zimleyZmiCRiCkbSiQ/ezwMUfZGeNg25gGGQ3AJ9q2k
jNpB5zyRRhAdq55P1/wDr1Ullu7mTfclltmwwJwv6V0pxdrGdmZkil5DFtzt4VVXvQLa4ZG
cEpbxkAgcn8atSy3MMzvFNiEH5gFyK5PxL4svdGuUtrJVLP8zBxkdeKJ1I017xcYuWiOtg0
vUZ7d7i0hdbaMgSOiFsZ6Z+tMvf7I0W7SDWdS+xSmMSJGylmO7oT7VwkPxc8cW4WO31JYIF
OfJjQBTVXxl48m8bafYrqdhEuo2mQLtOGdT/AAt61xSxT6I6Y0O5t+K/FdhY6fDZeHblbqS
bLTTlcFD/AHRXmROTnvSentRXJOcpu8jojFR0QUUUVBZ3Hw6n8J22tJL4haWKVWBil3fu8e
/vX1xrWoXvjrwhb6Ppd9pstntHkyTIG3Y9GHQivg/ocit3R/FmvaGLdNPv5I4oJDIse75cn
qCPSqUrE2voz33X/CHiHw/cPDcWwZXAZZojmMjHUH+lc6kl1IVS4mCCMfcYfe+leofCX4g3
viXwjcWlzHDKRuR1lG7I9j2PpVXxF8PnWGTVbWZJbONfML7SGQn+Ejv9a9anXT91nDOk1do
8/bfKflaN1HCjjk+g/wA5qlsk2P8AaSVQdVV8c+/p+NOuLR95nE/7kHG3G1s1Sd4Jv3R80n
G4jpnt1rol8RihZroeY/lkRxp8o3EhverKOl1bIlvMFUY3Bick+1UbqOOGRFdGjycjHP5mr
VsXwzooIPzBiowa5al27I1i9TQgt7KzgNy7o0mcDc3StGDU7SKJj5eyUckp+nT+lYTyT3bA
tIEjUf3RzTJLiWzcNBh3PXC44rk9k3FtmvNZ6Hb2V0blfM3GEuB0bGfr/nNXYJ4I5mZZRNj
qV+9XMwTJMCk1vIszKSCD1qzBa2yyZ88wNjc5HJ6dDmuadFNo3TN2S6kwXe4wx9GwSPT2pP
tMcu1SHkO7Cs4xx3qobfT418+R3XA+RnJx/j/Sp49V0m5GJ4zKB8qso61lKjeVi+ZnC/FHx
KmmaVHpOm3GLm6B8zGQVTvn6mvDa734rlJPG/nQwvFE9ugQP0wOOK4KlCCiVe4UUUVoAUqg
l1A6kikp8ZImjI6hx/OgD9E/2XfK/wCFR3vkHMY1i4AP/AI8/rRUP7KoZfg7eqwwRrV0OPo
lFAHkcsLy3D5kyqMcDGCaX7DG20ZPmH7+7otT3cNy00jbmT5sFF7D6+tLHHIcbblVVh8xfk
j3r3NzzWUltot+BhieAc5BoNsoiJRirBsHIzirBCM5REBZT9/oPwp0kciMrQtvA64bt7092
SVfKjeFvMCtzgkdTSOIgVQxMxzgduPrU7wKUVjIEA/hB5Y1ZtLeN1IRcJ0Jb19KV9bFMpm1
Ty+G2Ans3Oac0UJAVz57A4UVaa3ieQiSMEbhkEcD8akijMW5IrZFDZyap/ETcyZgiyeR5ae
YPvgdvbNRFUZZMQYAxg9jWpcOMeSITGBwxUcmqEtujmONHMYY8jv+IpJ7isyum8zquxZAOS
AdoI96HEFxuRoGGDz83Aq6mlzSz+WhV0UZdVbk1bktIYpUjfdjIwSPu/jSUtGVYzYbeRpAI
rdVjU4ywHP41dhsYX3CWEHbljx2/CtKK1EqELMiDOFDHPHrQttIzFW+RR1wevvUt6CaM42y
zj5LVgh4Coas2miY3XExBPOFHUGt/SoNPWVp5p2VccZGeaS4ntWDt83ycDDAbm9ajnRRkGy
vIrbzTNEkbHpKPT09Kz5HktI9zP585JOCCQB7VPczzXF07IruoxhcglfQelUzHfXMjbLZ1J
+VDu6e1Dj3CzOX1C1Zr6NIYN8rNlyOBVq2sLyS5Edqm2NRmR8cEfSuw07wfJFEDcyyGSQ5Y
M/GPateDThZMIbJYZGDAnzOn/16VSpyqyBLU5608PyRKsptpZc92XAqzqEN15TxPeHJXPkq
uMV0MsepOu66nVFUcbTtBPrXM6jdlYPs4HKnLSKcivHnSniJWudamoK6MK68y3hBkJAX7qo
B6dSa5q6uJ7mbdLK8x6YTkLXRPAJyVSeWVnwAu3pV2PQLpLcFnZGOCVEY49q66FClh9Vq+5
nUnKpqccbfUryQR+c8a9lbiugsNG0dYxBrMrwyA8TRDcfxFbkdhJHIoWzEkg539MfhSXM80
co3WO3GNzjnH1p1KqndR/PUiMdjMudI8OpGFsJpWUdZZzjn6Ux9Btp447fTp4hORncxxn3z
WjLe6c0e+ey83LHZkY4+lILOyYlpYTAcZQhiRisI1ZKO7X4lpI5zXfDV9oscazXUTlsHcnO
PrWc0JghZLeVbhzgHaeAfWt28t5rnEEk7SxqchWPX8aLfT5HvBFZwRqCu3cBkY969GEnGn7
zuzNxuYkWm3G3zbkhEY/LEhBJr1fS1v9P0u2mtUVIIgDtUZZvXrWcmiWFgqCYB5z045HfgV
tQwajPA0qyLb2qrhTu5b/61eNjsX7RKKOmlCMFdnNax4h8QtqoFpMQG+ZF2n5B26VjpBq2q
XFxfXrbp48klz976Cu8WbVInVYbSCTC4WR16e+az9Vdxb+de28YQA4KYJJ9OKVDEXahGOo5
RstziZZLmRt9wsC/3iTkgfWo1uViV9gL8cEL1Pp9ferk98gthN9kW3jHzAbcMxqgb+6KEWs
CoOS0zDpXc6tfXlijFxi9WSebdySg7SOThQM55796q3Iv42SGKHZuOMgc81C91qce6V7iNQ
SPm4BOaibWGlj2h3O3OXx905p05V7802rGcnHoPe0DQtBPduCDhhjn6VLDbwwokcTtETyZA
ev09arW9wikyYaSaRjkYzj3qSFbi4vMGVYolGcleCa3lOysZJXepP5NkIkC+ZO/QsetRT2C
uzuZHKngCTjArVEU8UeYSkzDGR0696iaykmuPLuTvKjcVLdKj2mqLcTn2m8hgINxfoxxleK
8j8T6hJqXiS8uHYMofYpHoOK9ze0SLd5zDgjIGP/1V4Hrdjc6dr97aXS7ZEkJ+oPIP5VFef
NZI3oLVsz6KKK5TqCiiigAoo7ZooAKVSodS67lB5A7ikooA+j/gx8Tvh54Zt5dNl0aTTbuR
SWup5zIkntz0r2yPx1pWtahHa6PG1yHGfMij8yI5457GvgUZDBgBwc89M17TpXxp+y+F5NH
u9MbT3WFVikslCBnB+VyPeqjq7geifEDwtJpniRntLbyNPkXd5h+7vxkgeteeRx2rTNK6Zm
yB82QB9K+gNd1S28R/BKO7uIt0b2sc/mK+WJHX9a+fTJDJI7W++NUb+MZwPpXp4epzwd90e
fVioy0LhW2dtwCru6IxBH5VVluWP7pYIwvQKD0Hf/Jqq1rNNKo8wMc85PSplsZ1lEj3XlKv
GRzkVqndGQ1HnYkqojjUcFjmnIhZwzz/AHiMbRmnnzJFKmdURe4A5H0q1BDapF5zOSynAI7
f4/hWc3bQ1iXMC1hKG5PzjcW96u2aWguEljmLyAZZienHtVIxRNAbnzo3252hxRFFc4SRJb
aKOTkk8NisHqzZG21zJdxLEH3MzEBeDx7DpVtzbWluZDKsDqCGLAAY9a5+TWrfT1KxyLeTg
ZCjnFcl4wubweFZr+7mMEt02xIwchgetYPRuRrc4/x3rEWseJma3mE0ECCNHXofWuWpfbFJ
XOaJBRkUUtAxKOeo4Paig9DQB+hf7JkrTfBCaVgQz6tcE5/3Uopv7JIK/A+ZWGCNWuB/47H
RQB5ncyObp/MDgI3KnoT3qHG2TdK0fI+7nt6VJLEtzcFRNjB/ibvU8VjAodjA00xA2kHOPw
r2VLc85xIZJQcfKWbGAydx71CfIQKZJnJY87TyKsNFJG4Yt5T4CnPIIp8UNyhZxGpLcZK9K
Uaib0ZNiBDFcErGM+XzvdulWFVTGQbnJTkA/wCFH2S4ljGYg7Z52HH5+tS/Ylt/3k6gE9Wx
92s1NlOJBC8bfuGikZeoZemfrUw3wby0m9sfKijOfrU0MPImhf5D03fxVC8d0xYvuiUncD/
9ehVG9watoQLPKUw0cbbTjLH5vap4bRGRZJYC0j/dYDGKktoruSWQwW3mn+ORgAv6/wA6m/
eq5VboqFXkLhufSp5kkNJ3JorbTrVX8wsZGHAB6/WnKzPIfsFojNg5Zznr6UyOBt4uki809
1f1x1xSLFMx+0S3CWiZxiPnI9anmstCbdCdoXAU3TQ+amTjHIPoaqrPbIGFxvY+o5+mPSrI
KeVuabfIej44P1oNpEsRe4UK2MhjwD9BV8zYIq/bbdlHlNIVAwvmLz9R61BK5eLzmAAzhcj
GKf5u+UsqrlMbR6D0pskcl1EzOVSOPkbTyTQ5K4FaeKMr5cSsjkZJH8ValsGtkHJAGMkd6y
YXMbt+6llJGAzdPbFaSbF/1jFW781TfvFJrqatptkDyt+82njb3+lWpLwWwj22OQT3+Yke9
ZcF1FCcic7T0RRjBqRYpWkElushDD59z1zyXM9TWKSWhRv7u6v97S2EltbE4XL9ff6Vnx6b
BM+7yR5S87Xycn8K3p7eaZmaSdmUfKARgCpBHcxIB5bRiThXA+U460R0WhLWtytZxRWittt
4wqnuOT+NF5KCmFul81uQB1xTJrhLdF8yN2BJ27RwTVC5W3ntwTC6AHJbkH8KlaksUSuHUy
3MaxAY+Xkn64p6atDFDMhtI5D6k/eWqFtorEGRLhjHkgtKcD3+tTXMKQRJC6GXecI6ipdOC
1sUk9itJqFvcSZg0yNGUck88f59KgeJslply2MAA5zWjIsaIq28blgMErz/APqpIbdY5A7r
u6ghhk1drpWJbMkW6vjdbFUAwWH+NaGmxoZibWEoiHl3HH/1601gkCRNP5aQk8Rr1P19K0U
urKVTCIkAB6L/AA+5pTmtikynJAmCQC079Hb/AD0pqxW0cTC5ll3YxjOBn1FVbwPGdySAMP
ugt1+lRub9Y1e8eNwvK4GSK5pUVKV0WpFz7eIiwt53eIYHK/5zWLqcqTkqZhvIyIyeBU16l
xcxRyuvlIVwAvBYfSqEdtthTzrUoM5yx6mpjScZuaQnK/UxLlJJrsRvHuKEbSPurTbhti7L
iFXVgR8gOf0reKuI3MkCRwgE7iOWqC3nAnjkgtssn3cHOfpXdra5DfQzY9Bto7A3FyzqByF
kOD+VYbzAFmEHA+Vfl4bn0H867XXbmO4tmN1HJIpPJ6Zb8K49Zo1kxaRheR8xOce2KqCk1d
mT7D4xcpGzK1tCe4/ixVuynkaKQLbRiM8ZP3j75qpDbSO2DdqruCWZl6D/ABq9EtvFhIf3j
EZKjv8AWs6pULGulo8scbl1towM4Pf61IohkRlhhV5jwW5waZb2s06751AZxhdw4Iq4bcQ2
+BIWIPO3HJ9BXBKo+c1RlXCqkQW4t/NG4cdBivA/HN5b33jO8ntsiJcRgHsR6e1e362bu18
NX9/DMEkit2cCQ9PYZ7182s7SSPI5yzHJJ7mphNzk2dEEhKKKe6FMZIOa1NBlFFKFLHigCV
pSECryuMc1DRRQAUUUUAIehr7A+Hen+HfGXwUsU1qytLkRxtalioDx+nPUV8gY5HucV7l8P
/G+m+EvhBqR1GITXTSNFaxFiCSw5I+lFrpiudlply2n/BG90OQGZIL57ZJQ3JQN147VwBtl
UbEQ4H3mPO6ulhNppfw10TT3cyX14z3k/cAE/L9KziziJpFGFI7/AC5r1sPFKnd9TgqyvOx
ibEkmAeR4VUE/L2xUkEEEpCfapJCf4WOM89far0d7bGKSTy42KAn1JrP/AOEltZfkh0UyXK
HAcf0PahyS2JUXc6S20uKC3LSpGRnq59frUV5eabButxIsxUbSAo+X/PvWL9n8RXbvK8620
LdctyDj0pdJ8Msl0brVHzHLnIVjuAHc+1RKXNZGqQt3dfaXX7CkkqqMHaMA+3v/ACqFtP1R
40uLiRUjdgEtw3FdFJaaZGDDpodWQDc3IXFUpQ9zd2+/CR7/AJT/AJ61k1rctFjSbW1is1k
a1aNmPJA3BvauA+KGqyXmrWtqVEaQpu2DsTxXotzqq2dsyw3CSOpyqBMgkev+FeN+MLmS88
RvcyIqF41G1egxXNPa5rF30OfooorI1CiiigApDwpNLQehoA/Qr9knj4ITjOcavcf+gx0Uf
slc/BG4P/UXuf5JRQBwslrbQ3LsC8pB+Xcu3bTvstzFZNIkyIZjlVVclR71xkvi3xRpsjnx
Jo5JQ/NNFzg/hT4viTo1zMqv54VuPMzgA1286te5xuLOsW1aFcvIrkjJD/54pfK81GUSvs4
+Qv39RUFnqFpqUO+C8S4yBu24BI7DFaMkSqqqICh5IA5IJ6VcdVdES0ZUUKMKjZbOMn+f0q
VILkqWneBxjccP+QNPhgcoROilx1y3IHt3pHSKIrLLEIVwcDcCDTSK6kccbOgMwDLjPlqcA
D0+tSSSWCxKkVvOgY87/mANJAIm/eIN7L82V5/CphqcskayOu2PPzAxY3D29aTWlibK4wwx
TRsFlKRDkoGxxUd0bVIhKqRpu4VIsgj0zU01/C9mJja+VEW4ATBP1qqLiQS+dFGFIO4h1Hy
+nFYyRQyJFZGQzyrKTzGfT3qGWd3nit441wD1LdfwqZ3W6WSf517Z24FVhaRAIhPl853D5q
bdkkgFjnxdMhiZQmd2DwKspNbzyFpXk/djgE5H0qF106CIQt5k5c/6xuP0qMtHFBK3nttPy
KqjGc0272SAtFo5WaK3jI2/MzYyT+NQC3YTJsBRiMjcScfgKd9oWFFt4WbcMF9oz+FLGU88
lpSoxz8pq+oE0kV5HGGd1kJ5BU8/lUIhkKZklBYDJ3dqja6DvtOc5IyRinie2CEsSZPug9R
Wq2ZLRciigbLO2UGPfJq8l3LbxskbDYDkv3BrHjnjHCSrICMBcYwabHKsN0u+68oEEnPT6V
FtCjdtSsyG5lud0oboW4/Kn3F+7KImzIQclh/hWBJeWksXyg8HhAcZq7DvaM4JRegapceVa
j0LZM0W50445AGetVHn2ZiMLyueob7oq55ptoTyXfPJQZzSW62aj7RKkhmYnBz/ADFQ5JIC
g0tzdyBYoxHCoyWVcr7cVNHAkDeZLO8srE/e+7iprydliJUC3iUhsltqgev/ANauI1zxYtq
htdPuRdTSL8z9l+lQouVgbVjZvPEem20gsUvU8xzjjjb+NaURkktgbBVldgPm3A814ndebI
pZwpZjk4zwT3pbW51WylBtbiSB93JMnCiuh0tLJmSZ7dFA/niS6iHmBeSTnPNXPs9uU3Nbl
C5zkcA/SvK9P8aa8kka3F9GYFI3ErkivRbLVbPWYkgF6sm35iOhNY+ya3K5kLLbLMd1sVkO
7rIMgVTnsUjjVXnMs7McD+Fa2IYrXzRBJlgD/DwcUx4o4ZT5ePKHzDcOfanFWZdjnlhliZ0
aV5ZF5LjkZpLkjzAZ5SXIHB5rRld3WRI9rpwWC9h7VmSJFDOA+8Mfm5Pb6VV7LUlohayvJJ
FOVlAPft+FSqFhlLtb4ZBwAD8v1pIisrvIkk6x5xyfvH2qhf3bZljhmCxKuWYnjPenrJaEN
FTVdUtLmcwfcYf3Txn2rH+zWpQtKxVuCoBxkf40+OO3u7hDbYLqDnPAJqKaK2tpF3zSSzk4
GBwK6raJGLY+KK5l+Szi2RNxvkPJFaqJDp9sEdnO75S2OfqKxJXvJJPlchU43Y7U+GeZrmM
u8zoOp7Y9cVzVactxxdjpYpyyDc7LE/Az/Or8dsPLDRyFiTkM/asKK8tpWwwZUj/jJ611Vg
kl9b5sfnjQ/fYgZrzalN6tnVFpnlPxdv7i18O2empIQtzKS5AxnHavEq9B+KniQa54lWyiw
IdPDR8Hgt3rz6opqy1OmIU5zls5yKZkdM0talhRSjG4Z4GeadIEz+7bigBlFFFABRSgE9KA
pZtoBzQK4se0zR7zhNw3fTPNbOqatb3Oo2621qosbVhsj6b/AFJ9zWJyCRmtHRdLu9Y1u10
+ygeaWWRRtUZwM9aBWuexeLNRvJZ9MOn6W0ZFhEcfwgYzxXPjTtb1GBvtl8sEQOCOnPpXce
IUEWqrENw+zRCHjgDAA6VkNFC4XzpmAB+Yd/xr0WrQV2cPN77SRnnw/Z6dYoYZjLngsT/ni
tGONFtV8gRqSeCBjd+NJcxxJCoW1nAfkHPRe/FctquvwQCeCG1lUkYVic/nV88Nriabd2bd
tdTXTyRGRMg8j1wfXpWzZz3MyyG5DKjqeOpK1x2jebDpqz+Wy9MknqfQV0EM101lIbhV/dg
OqIcknHGPT9a5JV0pWR1xw7lG6L8f9lPKZHuJFBU4XOAT/Wsa6N5JLFLEcIhwN+ARis20lk
v2ZSqjacnc2McVXmjuRMRPeRoIzjruA9605k9SUraD72e6MxkvH8kFdytu6+nSvP8AU717+
7MkhBI+UMBjIrZ8R3rR4s1VxvUEs4xlfb2rma5Zu+iNIoKKKMioNAooooAO9B6Gig9OaAP0
M/ZNAX4KXSjoNZuf5JRSfsmEt8E7liACdYuuB9EooA5Se3R5riQ+XJHu+UMMk8dxXAeLtKs
N0e2wgglm2hmRNnGea9I1RRHql1aW0u0xuY9+MA461x3i6NYp7RjOZlZkyo6nn1rtklynJH
4rGK3gO0tlWbS9QvLFmHXO4Hj0qnLB8RNDcSW8o1C1XnIblvqDXpiPIqZCiOEqFB+9nj1p0
drbOiyeT5ygHCOcEH1pcrtoDetmeaRfEI20kUOv6RLAzEbn5rprPxb4PugSLuNNwGDIMkCu
gu47OSzWK4iiuzJx5TxjCj8awJ/B/hS4WSWTQ442ZcFoXI59ar3w0NyPUdBuokitb9EVf4Y
+C/uKnu7qCN0i85Zdg+VTjj615ReeEo7DVB9huriEuwEIkHIGOtacem+MbGJ547mCcg4Bdu
T+dKUmkLkvqdlcXUTybDJuZVyQi8Cmi4kdCBJnJHITLfnXIr4h1ezj/wCJlppUtwzxKCCKm
tfGVu7BiWgwuAhXr74pSnF6IfIzrXu2Nk0ZcTRg4OBgk+4qudplR1clV/hz0rOTXNNmUOly
nmOclQMVNAnmZZLmM7umD3p6XsKzJWa3kdpZNzbj2OMY9BTPIjlQss/ks5wNxPGKmEW4BAI
QidWlGCT7VAkEs8pS3SH5eWeR+BVp2egWHiPyVLPqDRY4G0ckf40qgMyR/aZEjxkO/DH65p
nkSKUS5mEbNyBjIA+tBDybvNjgmhGcg/eA9qatcLEbJEzFY5JJJDyCegpk1qAuJbn5sZIXv
+NQM0ZI8lhCDwuT1NNMJX97cuqHO0DdnNCejJdxn2n7LmCMMSeSQRn86Ptjyne0YyM/M55F
V5VndmVIlcscKTkYFK0c0Mqq4jDKOjcihbO4PyLkWui3cwpbx3APLMF5A+taY1+xnGYYViz
09RXNYYRlRIiZJI21mS3U7yeUp4zjeBiqcFJWZDdjt59f02xUyXU26THKqea5rVfGl3J/yD
1aINwGbkn6VgXEyupjSMyNu4LfzqntYIS8JDbtqsDz71UaSRLncvXd7rOpoTfXkkilc4XjA
z3FQQW0DtiBgcHIYpximtA0RSGAFmAyXb071PbSuibI4N2OuBkA1soq5NyK50+RAHa5M74J
2pGePT6Vm3ENwvz3UgL9EjH8zXThJmj2xIQT8ztnAJqn9m80sFjLSt/Eo7Ula9hmEqzo4/0
Zi0uBnsPwrRtJb62vFljLW7KRyP4valkVrGXyYrOeSU4Jfril3XTRkfZyJGODzzio1KPTvD
Hii2vrg219bRPddFI9a25rZbqWWRjhQQBggE+leQ2jSWRS8JNu8RyHP8gK7bRfFsGqRRwXI
limPHP8eO9YOHVGikdBLbzWUTRqPNbGd5Awo+tZ6Iyb/lSWZ/vO4yB9KuXD7D5szlYVGWRz
yfwrDvdahSEBrSSMPyOowKlK6sF0N1O8isNOCIrG5fIKdR9a561tpgP+JiRJG652oOn1pt9
czSyLNaFmlPY9QKiY30XEoZpGPRT2966Yx5VYyk7snu3tHZYLeBU284UYOPXNZjwrGzeaQ5
BHzKemasXOxI1jmnYz4Gfp6VkSm3XeoncxqRkepoTbkS0St5mS0JYoOQCOT+FOW7nQfOSMK
fmxVbzi0ipDv2AZGTV5Zrkja8KsvQE1Sl3JsQwyQyMWMsrA/KFA4JNeUa/r+ptrl1Fb6hPF
DG5RUSQgccZxXudik2laddaw0ccrxIwhXbnDY9K+bbiV57qaeQ5eR2Y/Uk1wYia2R10YDGZ
ncu7FmPJJ6mm8ngDJPQU5lHlKQfmPWtTw1p7ar4r0ywVCwluE3AegOSfyrkSR12O8+IPhXS
PDPgHw1b2wDaoV867l24LmQZA+gry2vY/iskeo3+pT292ZobUoIvdVAB/KvHBVNWJjfqGaD
0460cY6UUix23jvTnRVPyksKZuNG40AWYAp+8uQTg1qMI7LSmnz++kG1OOlUrfc2393nHpT
tZstQspreO+gliDx+ZFvGAw9RS9RNGZ3z61618HbOfTrm+8VXX7vTLaPG4jO5q8lA5GTgZ5
Ner61rNtp/wAOtI8O6TujSYedOGPzOe2faqsK9i9d+KrO+1O5vZrjCyuXCsOetZFx4kM9yB
EFMQOVJ4z9a5nMMtmSZPLuFIUDOQapYO8QpNkjqScZqZR5uoKb6HQ3Xia63vKr5JGOP4fas
maa+uUFw8arG7EgEYzUQnjgVo5UDDPzMK2IEvb/AE5PIjM4VsBVXJANWrIUrysObXB/Z6WJ
i28DJA71bTVxBaxIJ2kYDq/G32rUh8F61b263WoC2tYiAcysM/lWoYPDWjaV9pS0a+ulYFn
kGY2J7CpThfTVlpyjszE0qyu7lvMMJLyDiV12gD0robXSdCsUe61G7gluFPCq33SPWsXUPE
Wo6kBiaOCHb8scfG0enFcdqtzbLpkyyNIt3IwZGBypGea0d3HXQhPWxS8Va5Lruvy3LKqwp
mOFVAAVR9Kw6KKySsWFJjmlopgFFFFABQelFIeATQB+h37J/HwXuhjH/E5uf5JRTf2ULgXH
wg1MhNgXXLkAfVIm/wDZsfhRQBka9PCdfvleNZFR2DN2OTXD67Aj3tozgiIkfJ1712+uzsv
iW8jMfmIZSzBRgE571x+u3aHxHbxsrCLjIHIU/WuzmTikci3udClyVtjGVd7eP/lngHc39K
hfz7ufy4HWzlI6HsKkN1Aiq0eMHG3I5P1pslzHeSYmUQqD99ByfrWttEiWxkmnxrcC3GotL
cr/AKxs5A9/yommsLWVYFCTxxjIbk+Yfp6VY89Tm3sY2w/3ptoOf9kelSiwiB23MduJPTkF
f6VcnbRiOG1m/vbjVvPeIQ7pVVQQflHoK2plYMiTTjywckZyCaqa8kSazBEs/mFXT5RzWlM
0E12scySQcYJGPmrJ66M0bsisscSxPO6wyFm+4OeKoT6daXypEunwoh6yNgk1ufZrKTCTRZ
H8PlKcGllWGSHaLZYwv3WHWp5VzaoWpyM/g7T3D/Z4WMmOGEuCPpVH/hGb6xsnlt9alQod3
l7eDj3rs42QB8ohkHC8dvcVBcSJ/ZVx5jhn2nCbSBiplD3rlxk+pwlpqfil2nEZjulgwdrY
yc/WtNNfvokD3uikoTxj+P8AAVd0lrWXUZ0azEnyqeF4rfke2Ai+z28YYcDPalCMr3HJq9m
csniCwlkP2uO4tw33lIwBV2G78PzSh4b8FMY2k4Jq/Lb2Up+a33Sfxl13LWXNomiXMQAsjF
Jk48sFST61pFSJbiaSvZO6rbrbIFP3uv40PBBAwkaFZGY5DNyfr7VyV3oH9nmJrfUH8wklk
Jzii3OqxxiaC6kdifulc8fShyshOKWzOlkhlBd5bhAxbiHbnA9ciqDKzxuSY2Oep4NVX1DV
oFH2iFJIsZ3gYYj2qq2rWMmQbS4jC9cgnmhTSjqLll0H3Z2xtGLYqRwWHJPuKxJbv7MpUIQ
CSyqvJx75rTe7gkQSRXOJcc5HArPeK4muSsMqSk/MSp5rpVSCSuzGUJX2I3uWnkj81TGccE
dasRKi229g6rtwM8YP0qtJZXUUhJtZHkPJYAkKKjS6CkJJuk2j3Iz2qlKMnaLuZNPqi2I7k
WrTSXscS44VlwSKmtJYo4kZHIHT93/Eai89bp03QI7qu3JfCr+FOljmihVkMca5+XYe1XbU
NFuaoiuPLIjXcJsDcx5+lX1ttiPHgI5XBbsvvWHHq7xNmRzH23kdK3raZb+QCIsw65HQ/Wo
as7lXvoUJoVeYq8olJIXcAc9KijgAuBEsIYKfvA5P1+tb7xwn5HfAz2FJDDbqji3mQbiQSR
lsVLdloWkc5dtDPIlqWfGcs55GPb3zSyyQaVtNiXuZ0IYMeq+9akkUO1hFMD/tMvJxUYsbW
QDdON2MnA4FZKStZmnKgj8V3ko8yeAtMV+Ybcg+lUbrWZ9RmBuiV2jG1lx+Van2C0RvNkvi
7dFHAA44qOO2slw6yNJt+8WPGaHLVJAkjK+1Xm9fJt9hT7pZevvUjfa3laeUY4AAJ6e1WZ7
+ygBiZxG45yT0rDutYjd2/wBKDkEAbeapzV9zPkZLLaQyPuuJnDKMkDqfSqM62yS427UHOW
5GKzrq/JRkQFck/MxqkySzQEPfEjGduOc/1rnjXS1NPZM0Z9WsDcBPlijH32Xviqp8T+TgW
UDSMxIVnGRWcltYJJib55Md/wDCrMCxCeOCzgUtnIQc5P8ASp9s2UqS6lvVj4hvLW1ggJEb
KD+7POT7V5nr9mthrc1oEZHQAuD03H09q9e1zVb3RtNIZVn1B4wqSqMCMdx9a8Uu7mW8vJL
m4dpJXPzM1YTs9TeKtsQV7F8MbWy8MeH5vHN5ia4mRrWzhZOA54LV5t4Y0O68Q+IbbSrWES
GVvnLdEXuTXoHiW8tLjxFYeFdMlEGm2RETFfmwP429+5qbXWhd2T+IvEsFj4dnSewtpZb6N
okUgZ5HLfhXj44Fd58UJvCTeI7K18HXct5YWtosTzydZJMnJx2rg6G7ggooopDClCs52opd
j2UZNJWjoupLpOrwXslsLhIyCUJwSO/NJ3A9E+DUOman48jtNW0h73av3VYIkeOrEd+1eh/
tL6LbxaD4e1O0tliihme1+UAcEZFeIz+M57fx/L4r0O1XTS7hhAhyMYwQfXNfRmv2Enxl+F
NqdLVorjCzK7/6tZFGCD9c1Mtrhe58lIkksqRRqXZztAHUk10l47vMkMzZNugjAJ6YrdfwN
e+HNTtnk1K2lukJL+WeIWHBU56mt3TNK0KX7SbtZLqaIbyw+6SOSPem6kYIag2zgbO1vLuZ
/Is3uPlwAgz9a2NO8IX14Y/tMYsUbgvKcEDNaR8U3kDSwaFp/lL0ARct+NVorDxbrN0JpoH
iUnOJm2KD+NYe1nfoivZpbanTP4T8CeH7SO7v9Sn1JmOCIx8m7GcE1XuvF9qkSx+HdOj05F
zliOp9frTv7Dmm8LPpmoaoi3a3IkiRBvG3oQTV2DwjZQac8M6zXBJVtx4BGOmKhVqad5O7L
dGo/hVjjLvU9UupAbu6ku8ckFuBWrdajcXOiTWzx7Y8ooROQK9D0fwTodwqJbWiQTKdztIc
gD3962I/DllF5xaPexI2naOSPpz+VafWoW91ErDtuzZ5Dp2m3ssStZ6JJJIRwSDjn61xPiJ
bmHWZLS6g+zvFwYv7pr6Qup4NIsWma4xtj3OvG1cf57V8yarevqOr3V65yZZC2c06dRzZVS
moJK+pSooorcxCiiigAooooAKQ/dP0paDnBx1oA/QX9khPL+EWsJuDbdenGVPB/cwUUz9kP
/kjmrck/wDE+uOT/wBcoaKAMnWZ1/4SbUV+0KsYmZcKMk81zl5BZ22s28txNIZMg4wCOvOR
7Vf1jwZbjW9SvJPEF+olnkdVtwD3zzXn82n3yeIre2i16QM7/KblefSrjO75epEoq9kenTS
WVyqrGUjcHA3jb+I9KmMCxiOyC+YR88kzMBj2FcnrWmeL9LtYZ/7esLp5X2ovl4IGPerUXh
r4ki2W4E2nXcciBxGX+YDr/kVopvmSuQ6Z0NsLC7mEZeZY0yxIAXOKnGnQzsEhaUxtwoZv5
1y1zH46S2aGeysInYgbFIzU8UfjmeCSS1tbfEZCsVkAGcd81rzczI5GUNetbax1+CHzH3F0
yvdq6e30m0l/fTwzog4DSdvwrz3W5fEya1AdRtIfODKUZW6Dtz3rpoLzxRcNHLPpscg7KJM
Z+tTz62L5HbY6BNPigbzLS4uCqEZUJndVG9sJkzMyXMbscgGPnFR6h4g8XWtlFKmgRx2yNs
/1mWP41Kmv67dW1u9z4flnB+6VOQfap9pZ3Y/ZvczJ5yMRtaSE5xh0wfxqpqKyvpFyxUpHj
oOua05vEF5Bch7nwfdSEHhVPWsTWPGF/JBKE8MywfIUGADs9/rV+0TYlBmdo6vBcXEUHmAF
VHzdeRW40l1GEiMQkJHIUDge5rlrHxJqENxMkOjXMg2rvOeQfWrreKtXilWM6FKsjDCKw7V
oprlYpQbZ04N3GQkO0MRkjPGKjae8SYAQjCjIk6DNY8Ou6nK5EujkybdwcEAClm1a5gAuLn
THMB6pG43Zpxkmrkarcj1U7D5rTGV+fkQ4I4z+NVLW62WkX2dGSb+Jv8aoalqUtwyXEdn5I
PI2sC2OnNaNh88O++jVUk5DKwB/KjmitAknbQDLcm4Ehi80leAR933qpcz3MrRxGJssSpG0
AkV0dtF4Xui1vJqc9sgHzIBl81FLZfD+OLd/at6LoZA3nlatTitkZ8rtdnDTwTyPJFFbjZG
T0OOc1FBJLFGyxW4Ltwx9TXW3Vv4PhLmTUXZj1VDzn3pgsdBt4tx+1svRSo+UcZpznGSSlF
v5CUZJ3TMnT7jUzdxIzyQIAdzKeoH860tevBaXaIsSfZmjV12wgMxPc1Y0+XQf7URYrW7mj
weSCB0o1m3S81mEWFqVj8pAGds4NcLhR9prC34G6c2t7mPbXlnco8YsECMMksuDQlnodwUk
u72eNBwsSL8v51dPh28i1FgyhU2H94D8uaydQsdUso9s0QMLDhuOKxlVp078k395rGnKXxR
NK30PR79wF1raScLG65yM+1bieFHsnkhg8T2lxtwCoGzPtXI6Kt5Y6ol3BNCjFQc9epxgjt
VTxNd3Mev3aoWyZOiPkfpWLxVaKvGV/U0jQpy0aPTbXQrmRY82onPPEUg5+tZl2I7a7eG70
6eCSLj7hxj615pZ6v4gSQpZ3c8ZzgBScA1t2+teJlUxT6s0qMQWLDIz6UPEYlrSKL9jTXU1
bnWUsQhMLgtkjemOKzbrxc4jCpAoByeMHNa0Os6lA5GpQR3qMoKJLjBU9xVu5udFubBbt9J
gt1ZWBEeD09KiVXEbtC5KS31OBk8R3csrsI9mBgHZ71nT6nqk7F2lzHns2M/hWnqEuiZzD5
jDqR2/Ksh7q0ZnEYEK9AWBwa2gnLWTZErLYrTtdvtVmLludx5x+NNMVwIGO07VON+cZqzB9
lQhRdsqHOT6e1PMdu6OyXpYEE+lXy2ejIuZhikMqlpCgxweua04/DusXqCWKyu3jOPnWM4H
1rPu9Zh0vRJbmBcTgiKIk5+bqWxXITeLfE08ryPrl4Gfg7ZSBj6CrTUCeV9DsvsN/HLLHJD
KkkRKkyIc/Susnt7jwh4egmubM2up38YkR3Xoh6Y+teRf8Jd4lMPlNq87pnd8zZOfrXUWHx
k8Y2wt4dQmt9XtoTxFeQK+V/ugkZAodS4cpJr1xd3nhGW6cSOLd8eac4+Y9Qa83Pqa9v8AH
Hxj8P8Air4aPoOmeGxpF9M6+YI8GPaDzjuK8QqL3ZcVY94+DA8P+H/BPiTxR4hgmE0kRgsn
C8BiO3uTXnllqs+lNqOsNBG7OHRRKM7i+R/KvWPBXhW68b/AGK2s7qGO/srp5EXJHmqB90+
/pXi/iyzvNLuYdMvoXiuEBdgx656VV0pA9TmQB1paO1FSNBRS8Dk5x7UlAwpcDaTnn0pKKA
DjBBFfYvwQXUtP+DCWU5+xtPMZIfMTPmA+lfLOiaJZazpWo/6W0epQL5lvF/DIB1FfU/wf8
caT4l8BWmlX1mFurBlikUHHA4BApSXu2FHc5z4kaToZ8TJNcQD7VKv7+KJivzDv7ZrmrfT7
OyhBhi8oE/dGSzk969n8Y/DHVL3UH1vSZbZrZ0wyXEmHJHYZry66tNU0oi3vUKIW5WQfd/x
rxqvtJ1OWJ7MPYwgm3qMtUhgdwsKOcDcSvJ49qgnBuEVptkcQOSAeT/WhdYsUSFo5fLcOMt
n7/tik8RRXYNvdabIslpMN+0Dof7pq8Ng3Ul7+hz4jFKK/dk1nYQujX3mRBI/4EGSnvUEut
CBJHKmRVOdzDqf61BFdapb+ELkvZLC0k6jYOWb16dqh0s/bma81AJbWFqcuMbQfavSWFpwT
ZwTxNSTSbOij1aO08PLJLAY7uUmVSDtIFZNvr8sulw3t1dyiWRyU8tsAjPGayNSuodQlluo
7ptoU4XzMhV9BVRLhm8O2nlaeZizNznPGa09hFQSktzJVG3dMg8fXP2zS7jVFuJFEgCFF6F
s85ryEZr0HxjeSw+H4bMI0SXUu4owI+77V59SUeVuPYtSUtQoooqhhRRRQAUUUUAFFFA6j6
0Aff/7HzmT4L6q5GCdeuOP+2UNFM/Y6/wCSJ6n/ANh65/8ARcNFAG34iht7PXrxnhlazk3H
KAE5A5/CvG5tU07VfiRpk1raZiikWMK3Jcg8mvVfiRqUM11JYWQkhuHbZnGAn/1zXCW+gJZ
a7o2o2lnIhWVRyQWc/wB6ihL3uZjaV7nceMhFcQwXEkUcNvbPxvjwenY1c0ufTPJs53ufLJ
jDOoTBf6VR8YR3lxYxwblbL8hxgn6+9byeF7K18K2ck8729zPGBgPkJ3JPcVgmkaJJq7Mu6
utKlu5JvsSxuciPD9D61lyTWCviLT2WJVzJhjlz7+tZt3YRan4int7PUpZktACrxc5A61fV
lCARW9w90wyySHA2jv7V0UpXV4mEt7nJ6jc2r65bi2tHgdmj2xHLE8+9eizJJNCGeyjjlx8
u0YyfpXEaxLfR66ibYY5j5Q5IYAZ7HtXXz25tiTeagCWXbkNkDispyduZM0W1jG8SxpJp0U
MlxM8okBkWMfdH4e9WtEuXTQrFYVm8sZ2vj5gR1qpe3tva6ZKk9mJzKw8uRXAKY9fY0afe2
7aLaJFewQbQxlVWOevf3rklLmhfzNNIuzLV3di2OxLpTM/+sadgBz2ArnNckslsZ4JL1ZnZ
DuaIcKfrUesXum3s8NvbQJNJkDzX+XH+NZ2sSxQWTwmKBFCYOznefpXdH4dTmla+hkWNuTc
yTLICSi/OOPpxUd3MiajbSSufnDAuCc/lVmCe5lnEqQxW8ewK23PI7VFe309zqdshhiYRZB
YDoK2lJKIJNvQ2I305bNijOV/iAY8iuZ1OVUVfLOTk7VMmeK2HfzBuN0tsP7hA+b3rOks1m
O9rgOc5+6Oap4ujT0kyXhqknojHjlhulk3soA53dwPQVcjsZbuUNAvm7cAdSAMe1aUdpp1u
pKxQSMxwR7Vs6ZqOhacwHmeVKnJaIZGfpXPPMlzr2cWyvqjtaTM7S/DV7PqKm2tmkIwclsD
361ov8OvEU9xLcm1jQb2w7SDB5rb/AOE80uG2kUwvPIwJUqNgx9BWTe/E+/Cr9iiit48bQH
BbPHUg1SxdVyulYHQiklcjl+Gt1DNuvpI4iSNyZyGP1q5e6boFlYrFO0rM2CVDbdhHH4iuZ
uvEmt6m486/L5/hDYx+FUTLICfPszIXOWbeXOPSuederUXxWNFTjHZHQ2cyLq0T2MiCNAdu
CCSMdxRr+oWVmwVJVaVlUt8vIrGhgSW3MaW3kM5+TJIkUf4U/WrJYpbVzcpIPLBKvjrisYU
04/vZNsrmtpFGdcao7FhHNIvHLFs59sVNZ6hfmVSl1C6KMqkuCAcYPBrPjtpyzyyWSzRjrs
PSnx2FvI5maznVuqjf0rWDpU1oiZOT3ZuzaRDpt0Lg3KXMcyqSEblTnkVy2rRlNYuvsy+U5
fg7s1r6cEn1Ly7i7QquAEbg8H+dZOoQ2U+q3Di9dB5pKhu/XjIrf2iUdOpnaRkTC8VgnmkO
TubaetUnOoRSbDKRGSCfp6V0kOjSzBrr+0I1ZRuCOvI/Go7/AEea5YywSod6gsAcDPqM1Xt
FYbTMC/uLyN8yyysQoIAPAFaVnqsx0FlMQZlVgDu6VSvNHnRd0gaQbcZJ5J71KIo49KjiXd
Fu3D5RnJ7k1EnfQLGPPL9oRZJ9sfy7RtOD+NJaLazhIWkCjPzLIc5/wpps5Gm8y2PmAdm71
UvkuvJLRpCs2MHJxiuhS3ZKSRs61a6dpjri5hTdGDsIxn/Gsyz+IWl25jtrzwtbXVvEGUsv
DMexzXM6roPiEypPebblpFBXZIDgduKwZ4J7aYwzxGOQdVNZczewzr/EPiXw9rfhiK3tNJk
sNTjmLllfcjr0/OuM47dKM4opFJBQQQcEUU5pGaMIcYHTA5oGNoPIqSYQhx5BcrgZ3eveo6
SY2rHSeHfHXirwoCuh6tLax5J8vqvPsaz9c17U/EepnUtXnE90VCl8YyBWXRRbW4gooopgF
FFFABQeRiiigCezu57C7jureTbIjZHpXY/DvxrJ4T+IcOt4WO2ncrOuOAG749jXD0UJtE7H
rXiL41eLV8bz6hoOsPHZRy5SHG6OTH8RB9a9ItPHlz8UPh5NJfWFra3enzL5sq/LuJ/uj+l
fMt5NbTzI1tbiBFjCsoOct3Ne++CvDdtF8H7eVpgkmpXBkIB5wOhqbwh70ug7SlpEym0u9l
mb7O0ETx8/vjirOi3kly02m3ccgikI+dBwretacfh60coJLqSUZBJRs49q27ewtrMCOGbyU
PZyM/nWFLExd4wi2azoStzNoLDw3J/ZNwbu/WCLzQY/N5Lc9R6UlzpVq9t9ieeJI+Czrzv9
j61Fc38ciuiRSXMUZyWZsBvxrLub+7d12WsMJz8io241tGVaUdjF+zWlyxb+C9FtJJL6USK
xJ6Ebfypz31npsAjtpYOAflMecEnpis12vUj36hJ5rEE4Q8jHTis4XiK4CxiNjn5mHzE/St
fq0525pEOvFaRicr8Vr97+5019zMsStGSVwM+1ea12fjnVYbqeKxjU74TuchsjmuMqXGMHa
JcZOSu1YKKKKCgooooAKKKKAClH3l+opKdH/rUycfMP50Afff7HYx8FdUHpr1yP/IcNFO/Y
+/5Izq//AGMFz/6LhooA2L7QppfGmoXk7RXflMXCk/KvHH1rBmgjbxNZS3pSN929IweM47Y
6V2k9ykWo3saRMCZD5jIMtJ7Vxd/fWn9pw3UGx5Y5cNlxlfwqINWKvd2L+v3Fi40u4mEqlZ
yzgg/MAOo+lbt5LBcaWJXsX2SACORiQ23FefeLvGNncWMVsphiMZJLRjkHvUi+OYLjTIBI1
xIiRqkQXAU/Wp05dzSMJy0SL8V5o9jqd0LezeRwuwvGM4OOnFS2t5eSxyTw26rHxuNx2Hpi
uNg8XSWF1dzabZ7HvCC6tyBjvis7UfG95dRurGK3bOW9AR6DvRGrGKsi/qtST1JfE1zcr4u
UfZlVG2fu0l4Nb1xqBsgrMq24+8wZw7V5Ld65JN4jN1qF3HMoHBAwduKnm8R2mSLG2k8wkb
pHfdxRZuKshKmk/ekdvqupQXNg8Sb5WLbi2MbazrPVYbTTjbJbq7jOCTzk9q4i61+/uICXu
fvdunHpWR9uIcsZ3JP3qSpzUbFt0l8Wp3k15PLslaMxSL2UjAHrVW4upo4GNzMrSH7oZgOK
4WfVJwgEMzZPQHOSPSs+Sa7nf7wbHP7wnAP1rV05NJXMZVIW92J6lNq0Vto6SzSq9sTzhst
urCfxXaLb7YIZHjU9DwGJrlLq9kk0OKElAN5JAHpUUKxvbeaibIx1LH+VVKmr6kxqNbHRXO
uzS5YQCMoO5yf/AK1RQatd3LL9pchEG4AHArFeYjiJlaMnHNHkSvlhJtGeB2rN04t7Fe1l3
Ortr+GSGWSXzGbcMMucCq9xe/ZpvLjwp3Z3Dkmsq0ZVjuIbmeRAzLkKPTr+FP1G4sLbUSLa
IyIFAG49TitY2TsjNu5oHUrgsSoyQcZHH86sLdTTAeXGxKnoOTXPfakceYtsyLnAXHH/ANe
tex1l7Zi4IXI28L2xzUyT1YLRHSWHlXdk8c9mkkwYFWj4b8qiCeRIShlU55y3QVjpeKstu1
mWhlQ+ZvVsn6e9S3OpSuuwsIiW3MRzuNZqHu3Hc37J7x7hZI7heRgFuCabefaZpFykcjYGB
6/j3rO05/OuFWOeHdj5Qxxk/wBK0Lyw1GFIDJdQwNtyoRt5rKaSjqJCrqF/aW/yLkO21lwM
YP8AKoBeXcYlc2bSZyOnb6UxZ9SZNs1urnzAC/OK3Z7tJLSJZ0kgcZ2PCRn6VzVY2jFIpMr
aJcWk9zvvtPdTwpbbgoM9adcQeEzeSQx3NxK+WH7wAAc9Kv2+pWAWQz3W66CYZJIsHGR1NU
9SudCsbgq0CTmU7me3kzjPqD3qFTlKzRWiEFppUSMkUSygffUSH5vxqjZWsdze3K3QurZEO
ECjeBmqU3ifQrSKSDTtPd3PPmyEnn6dKqxan4hvpw2h21w08q4PkocCuqjSkm22Q7tl3UdO
tpbx4rbUN4XKgTrsHvzWDdkJZxacb1JY4yxG1c4z1wa6nT/hZ8QPEtxvlhMEajl7htoX1OK
6i1+E1vYQoms62sTr8reSAd/09PxrVyjHdlKnJ7I8RlisIGcQSzTIB97oCaSOK3vSipZYfG
W6nP0r3638CfDzSpys8L3MpHymRs/jirKaVpEusrFpVgkUFuvzyhQAfbFZPFL7KbNFQbe54
/8A8IXrV/Fb3Fnpkr7Yx94bRis+6+GCSan/AGhr919nXAX7OpzyPft9K911Oe/SymDzotsv
3vpXmnnrf6g7QzPKzHCh24Arhq4uo5ctN2OvD4aDvKYtt4U8DmzCvowcpwWl4BHrjrWPf/C
vwnqTmSydtNI5Ko5I/I10ohSGZmYzTiL7wAwoPr71TmkeYlbeJw0vy4HQD1rlSxM5cyk7FT
nh4u1jzPWvhjHbbW0rVxMudpEi45/CuA1DT7rS7+Szu02Sxnt0PuK9vvEu4tRRljBaFRuUD
r71yfxC09LrTY9YKhLtCFfGNu3047+9d2HxE+dQm7hiMNTVPnhozzHgDPajj1FWdOTzNStU
bbgyqCG6da9eHhTR1s7ydrQSS3bHO6MYQY/h9Oa9RtI8o4vwr4Y0/W9Kkku/NWbzSqMjY4x
zxSfEHwtpnhXVLC10y7nuFuLYSyecANrZPTHavTPCfhq10mO2sEkkklupPlc87Qa4z4z3+j
XnjS2t9HuTcLY2otZn7F1JzipTu9weh5p1NHelU4OTSsc1YDaKKKACiiigAooooAD0Ir6F0
eG80rwXosEqxSK0PmLl8qM/1r57ClmVQCSxwMV7B4e13+17ddODEJYxLHHGenv+NVFRe6uR
LyOkMsrP8s4jHBOzoDTnjcQPcNKHLHjcefwpXihSGOG3hwxI3A5wT9aoTRTz3xYYEEPAVW6
n2rojyxWisYtPqXmQQQGMykKw3YDZ5+lS2kMIhe5MhBxhEI5+tVrePLPIYd7IMDcev4VO6C
WVI5QqxryzbuPoKpyV0ibale6Msc2UnU7h0xWbqeq2Oi6fLd3qK0xB2K45JI4xU17fR6XaT
391IiCP7q7s7h6AV41rGrXWsX7XFzKzLk7FPRRmodSz0GoX3KMsjTTPK5yzsWNMoormOoKK
KKACiiigAooooAKdGAZUB6bh/Om05f8AWLzj5h/OgD78/Y+/5Ixq3/Yfuf8A0XDRSfsef8k
X1Y5/5j9z/wCi4aKAOv1i/uDqUoicuNxXbsCE+g/+vXyzc6jqug+MNRk1ctBE87uit82Bmv
qXVoBba1dSfbY5UVyxV87l4rznxbbaLeS2kQ0SG41G4kOGK4Xb6k4rKMUtzVt3vY8bufFXh
y9UqJ2knLbiGyAvtUcuvS/Z4/LvLeGEDoOa9Fu/hl4JXQ72+8QQCKcfMPsj7AB6Vwfh/wCG
V74n+0Sw2E1ho65VWL4ZlH8Rz1rX2ULWsDr1U9zBfUpJHeeC7f2ZTw1V5b6VkJMRZv7z59K
6HRfhjca7eXum6Lq62unW7H/SJuC+PT9ao+KPhrq/heeCBPEB1G4nHyQr2z75rXkSSSMZVJ
swNPY3Wr3BmVjhMKM4UcdamEzOxEeIsD16+1ZtrpmuLqT2EAmuL51KIo6Z9CatXPw++KkNs
LyTwteOj/dCAMT+Aq5JR0M0mSXMbR5ZnUkjJ56VSZTIjZmxtGM1lvL4hh1NtLvdNuRdr8v2
aRCGU+mK63XdMvtIsbXUJdI22rxAOcjarY59xSXQdzCRj5QbzWl2/dZ+AKY8tqQAykyd3Bw
BVM3hu42PlMYk4XykJ/CktlCRvk7m6BXHOavS+gjX3RGwilRwz7yAmOn1pUgmmVLhpIvKXr
HnrVd2caSrTKIVD4JU8niqiahZwxFvtUbE8YyMis/talGtctGbZDaKTg4YkDAPrUXzpDGft
6Jzk7RVb+19ONi8Es6YPzYDAZ9qiBhvX3RzQ4AyAjBjxUqKuFzVtLiNoLlbgiQADaSOevWp
5fJa8aWUbYgOAF4JqCwcRCSOLZyvzPL83Oegqzd3My3LJdS4LLlABhSBSdkx67kEs8ezDTG
Jfu8fzqGGWF2Adm2oTtxxuqysayrvWaII3r+tSyTwW8TxQmNgPlzt5/CjoNE2nJGzNMt0qq
Dnae/HSlmcwsSH8wg4JVuuaIpRL9nijjkVdw+RFzn8at3OkXB1OaOCykVc8b1xj86mUorRs
LNvQW31Czh2CWIl8FdxHAqafWbRJ42SR8KoKjecg0lvplvayrcXkYuRuwI92RU8p0L9208L
FlGBGg61hUqUtpHRTw9WeyJ7fxZeSQvaRRRRq2eSMkmq7aprWqyLGsaR+Vn7kfLVFJcQId1
nZeWDxhlyRXU/2leReGYYorby5LgbDL5YHGeSKwliYJ+6tjt/s6pypvS5kaRDcNcXLXt2FV
o9rB+SRmt3TvBFpq8FzfjUJfJTkkx9fQVnadpNzc332V5ojEG/eS5/hr1GK00mDRU0my1oL
MTwkXzKV9D71Ea9SXka1MHTpaJ3Zl+EPBejxwpe3GnLOS21ftB2r9cV35V9EmMWmtZRsvBE
CjhTWEIrq0tvkhW9K/JEN2Ag9SK8w1LWtRutUu1kuHto92DHEMjj3qISk37xjUcI2kkey3G
oXklzHYyaiombnCsOc9B9ap6itvp1p9r1e7WBQxVW2/Mx7gDrXkekala2N6t7dxSXkitu2C
Ta4wex7V0HjzX7rUNVs/tCyC3SFZUim5YA9ckdfrQ00rHP7RPU7WKbQ7zXdP8AsQjlkuABi
f2rptY06ysY3f7THbvnMigcn2FeQeE2tUzr99+5isyXSR2xz2UetGmajd6/qOr6nql+6xOh
KR7s7R6UJpRsUpNI2fG93ot1bWkdrfEoinzhgAL6c9f51wWkT2s2rx28O2FWbCMf4jUNxaS
XMjNGzGM52B+TiqmnpDNKLWOeS3vFcHDLgj0IrjU7OxpyOWpoatc3R1CaEzACL5GHTJrOFy
LWVJFeR7t2+UKeB7mo7Hyd2oyajdmZ4pD+8IOWNWNO0rUkj+3OsatP9wSHlV/xrSLUvdTCV
PkfPIoXxkFtPdXG+SXGeuDmsPxhaO3g2e4kO1iEOM9RXU6/bmDS5EjuUMy7cgkfjWDqWoWu
qeH7nTppFM0kWxOOARW0JpSJ9lOpSTS1ueLxu8UiSLwykMPrXu/h7UdN1LwvDepI0ku7EkQ
OSjCvELixu7d9k0Tgj8eK1fCmt6ho+rxxWRzHcsEkiPRh6/Wu6onKHuvU40rStNWPcLMX8t
756QswhRnVQdp4U186TyNLcyyuxLO5Jz1619OeHdRt11hJ7mJmRY2yiH7w2nNfMt2Ua+uHj
ACGRivGOM8VNGTlq0KcVG1nchoooPTNdJIVZtrG7uw5t4S4XrUG05OOgr3P4MWPh7UVGnan
JFDeFy6+YeCKTdhXPDHR43KSKUYdQRgim17z8VvhkINTa6s7gNdmPcoVAFlXsOO9eKHT54J
2inTZIn8LUJp7DKWCTgdafFE0j7auC28yQYH+97VoWtvbh9pcEHqB/D6GmTqZkMcttdxzJH
5hQ7sV0/gS6Nv4oLyPsS4BDHsCapS28UUm9XYkkAe59KS1UW+owSK3zowYjPvxVITPa2UyL
JIL3IPygY7eoqrHbQoABKNq+uRg1Zs7izvbCO8WImMDG3BHNPluogvlwWwP+0eufSlKXQSK
8doiKTIzyBmIYp2/xqK9m021jmnuJHWxgXO4DkmrzXDpCY0QhMcKByD7/wCTXm3xK1aaP7P
o8eYo2TfIuMZ9Me1Jz96w7dTkPEOvza5dAA7bWMnyk6HHvWHRRQUkFFFFAwoopVG5sZC+5o
ASiiigAooooAKcn+sX6im0oO1g2M4IOKAPv39jw5+C2q8Y/wCJ/c/+i4aK4j9mTxlfaF8MN
VsLaxgmjGtzuGdiDzHFxxRQB7VF4i8IX2s6mkniewW7t7h45LaYqAhXqDnrXmviD4p6LJrc
djY31owhY+Y4iBTA9K+X/HojHxK8SiOV1c6rc5w3H+taq+mQj/STP5hVUIVlNL2S5rti55H
0nqXjvwprVkkFzr1ovO7aAByP6VHeeIo7mwh0ax1e0/s24G13hcBguemPevlybTojIGa3ZN
3RlPUVOSY4UgjtniJ6Tc8H61vGPYxcpX1Pr7TYdL06Kys7RYBGv3cHkj1Jrm9dhXVNbnit1
RriUqnm9oEzz+dfO9rqGvR7WGtTIIxhRu7e1akeraoWEz6rdGQ9t3U+tDpu9ynNs9vNjY+F
rmeVUijZCjkqxLuB1471Q1r4zan5Qg0u3ktCBhpnOSn09K8htdbuZta8m7nmllZSBLJISRT
5ZVld1EpkH8THtSaV9StWi9e+J7691uTXZLl571gV86XBJrO1d31J4luvtEq7AWVJPlJpHl
tYXRXgA4xnPB96v3Op2UdvEjTxAsMDavK/WnzK5KRjDVb3T/Dk2l6Xbi1ExAkYruLfT0qhp
mjalFKl3MPPLkEgnrV+TXYo98NuCxyTu9arLrGoXN5FG0/krvUE46DPepcuw0aeuWk6aFdG
RIYsbhhuo47Gvtr4L6BosvwQ8KSXGjWMsj2Klne3Ri3J5JI5r4Y8QBF8PXkfmtIPObD468V
99/BYAfA7wgB/0D0/rU9Da1lobGs2XgzRdOkvtS0XS0jQZ+a0jyfpxXwh8ZPFGnaz8UYrvS
9OtbK1jtfJEUESxjhickDvX2h8Xc/8ImcHHBr8+fFzwL4yR7ncyBcnbwTzUJpak2b0Rd0lV
IuZFBlfZvVF5I5rpm0HUb2UFITIjIDmThR+JrnLbxTbWMQm0jT4bR04Z3O5jVXUfFPiDXG8
6W+ICDCiP5QPwFZTrXasjqhhW9JM6DVZLbQVjFxPCHYY8uEBjx61XtfE+kiNpG017idehJ6
enFcmEvZp1WVWmI5B2lia3rbQNevFeSPTp/JTgsqY6VlKpJ9TrjhoR1Zp/wDCeasJFSwt4I
ADkHyxke9Ur/W/EesXiteXskks555xj8qo2ml6hcai1vDA7EHoF7V3GieHil7bvqdvOHU5x
jovaud+/JLc7KUadncjsNBuYo1BuGZ+6ht2T+FdXYaQ2io15qlgDhflV0wfriuh8+5tIFXR
7FCJfvsQC359vwotjfTSzXOqGd1Q4QS4bZxwB7VEMLUk7yegVcxhTfLBHH3byanC14tr5Gc
4KR5yPcClt7S/1pY4GilW3tU8sNuI3H2rtbO88tklaxuZcLt2RoML70zR7GYajcQa9cyWUJ
cSrtUFwrDg4rSOHiqrj0sY/X5Sott630Mq2sLGxs1gUM0nV9zHr9a9A8MaPY6Jon2q8tohc
3Z3xmQjC+4NYy6Vp/8AarPYm5n0u3O92mIDMB39s+lZ/ibVhreoGS3097ewVNkamQ/KB3AH
TJr01TilaJ48qsnJykzrtavbHT4ItSh1FL15ZMSRINoI/rXnfiWBLkyavpcKHT2OWSJdpiJ
7EVs38FnZ+G7S6eOQzScYByDVLTZdasFGs2tvHd27HY9mvzeYO4YVLirGfO3ucMIViiN0dp
l4OM84rqtU0rWPEmrWOn2tu5MlrGu7IGF6k1b1Tw2Nbtp9f0FMqX2y2IPMBx+orf1nTr3Td
LsLuNJf7TktRDGykgQgdSfSuacVZM0i+j2OD1y3MLRaBZB2trQ4kyCQzjqT61r+HJbb+zdR
jitF3RwbmZHwcfjWBBNqcVwzxMZJ1OScg59a6XStR0aztr+51IRRTyxZaFF4PpxWDdO7V7s
6FRqtX5TMiGjeQD+/VsgY34I5qtrEvhu8snlaSW1vbUHy5ITn8D7VyV/P59208SZVmPyDIG
PSrmn2k5UmG0IV/mIY5Ncc05O8UerChGjZ1JHOLNsf7Sr7gX3vGTwas3XivWLqVjJLhBwqq
AM1q2/hp9T1eVjtjyfmRa7q08LaTaKqi1iaSH5yzjJ57VpSg5bIK2Kox8zyWOx1fVXZkhm3
HklzyR+NW/8AhELwYycyemea9auLC2UnAGW6FTgKaz4dPEseZJneR2ySOwHpW0aMr6HFPHN
rRHAJo9nBIft8AnfBBHcVestJsRH9oh0yEN/yzynI/wAK7WPRo0LuwYPIc72PUUt6YLa1zg
s2MIF7+1bxouCPPqVXUd2YUNk9tY6jdl4xOlnIy8jI+U182NkyMx7kmvp3+xdT1HS7zYpjl
mt5EiTOCxx0Br5jdHjmeKRSroxVgexBroirWMluIBnNTR27um8YIHvUAOM56Vat5PLYKeB1
rQbZpR2tsbHJz55OCPaup+Gmiy6r8QNNtondSr72OccCuVVZZiHSMsTwNte4/A3wzcz+IH1
J4FWCDAaaTIwOtKTSV2EdWdv8RrextPFMdtEzyeVboCd2cMea8r8X6Dpl5p/22wt/Iuoz+9
DL/rM+h9a9C1vVZNY8WahfJboYDL5cUwGRheM1X8jerLJOk0jfwvwB9f8A69Y09rlNWZ4CE
OwxR27Lkc8Y/WpYQEQtDA5fgEjpXZeKNKez1DfAoMbk7gvO3/EfSufSznuJFAcRx5yT9K2T
UtjOzRliJCSzq7Sg9O3vVq3sIN4kKM654J7etbK2qx4LSK0nPAHI9RV+0so7y9RVYRRKM4A
yM9ap2SGtTttM0+OTw3AtucRqoJcHB960rTRbVYvNRJgoPLbs5qzoptZrKBLlkCxgkBO57Z
B/rXRw2TNHJ9mLPGzABSeK4qlTUvl1OYOnb5GWGMBeils5rxT4s2ptvFNt8+8Pbgg/j0FfT
gspEkeSWYIcELGhzXz78b7OeHU9JumfdDNG4QE5xgjNRTrqdTlRTjY8jooorvICiiigAooo
oAKKcEYozAZC8n2ptABRRRQAUq/fX6ikqSFd9xEmcbnUfrQB9Pfs+tu8Basx6nWJj/5Cioo
/Z9BHgHVsf9Bibt/0ziooA4jx94Zgh+KniRo7lWDalO2116kuT/Ws+xtfs1y68BijKRt+Un
tXc/EfSYx8SvEN19pjIa+kcgtyDnGK523SGKaSOaTzkVD91un1rZau5KRjG3aSM+dtRslSA
On0pghZbNbWZiY0bKrxyfWp5Lqzf5RvYDJLDjFQ/anMim3RSmerda0SM7q4zDWzMptlIznJ
5yKLi/hz5ZVI9o+8RVZ2ujI+91cqcbv6e1MezlkUvvBz2I6VFubcV9bIfDf251qCUMjlVOc
jAxism41i8uXlWJEiUZGV78109jpOl6fCl7dXEALqVMbHLc96wpotFgnkMKyTnOQF4UVi5K
J0ckpaGVJLJ5oWeZ846itCPTL/AFUJ9jtJnKpkkLkY+tJLqsSTEQWcO4DIDck1Vm8Q606vH
HePDGRgrH8oA9KydXsaRw71ua0GhBAHv9RgsgDjL8nHfihr7wzZOd1zNfThslkXah9K5Rjc
O+55C5P97mp7eyluZVjEQJbuBUupJ6XN4YdbWOh1DxlHLptza22kwBZkOXPJBxjNfoR8G12
fBLwiv/UOj/lX5+DwleLoN5exabM6RRFmmYfIOK/Qj4RY/wCFM+EcHI/suD/0EVdP4WFemo
JK5Q+LhH/CKEcdD1r88PHADeKducYXk/jX6GfF/H/CKc+9fnn40jabxmYl7qOPxpM5I7orW
Nmt262sWZCT0x1New+Hvh9oaQRG/imkusfNDjCj3461x2i+HvsltbXkpKBnAORzg171aNZW
OlxSwQszAABh97PrisoQvJ3PRr1eSn7u7Muw0TTrG7WLTLJEkwWRyoAUe5PWrRsbloZJZ7l
ULNnKtx9aJNVmlPk25KyMOS/GPaqWoQ3UWk3NzNcQJCqYYxA4z/jXTJKN2ec7yfmcxZC1Gq
X1yHZlYlVEQyWxXS2VjeGJLi4hmjRgAMAn8Ks+CvJ0zT4W+yB5pFZgxTI571PqF1rS3iGa+
3RLjOwEEenFc1KF5KR0zqWv56FqXSLJ/I8i62TBd7bmwoFUNREFuUi0/VVuZCmWibpn/erZ
1y2a9ms53gaOKSMKzIcb/c1E/h+0kUtZmJLeIDO7O5ia6oWS1OR72ZY0DS9Q1m7ijM8VpPF
hpHLYVk9KZrmmXH/CZ3LRyeeFIVSo5IAHA+laGlWEMKu8KtuIw431tQ6ZbpcG+ezngeQ8Yc
EemeaxU/e57m0k1BROa1EG1s20uCC6guP9ZOTyCCP88ViyaVbzxwmzuriK9Y/vEkXAA9vWt
zxdryWFjLBo7NLfTSbC6/OVHqfSrejakttpcD3apLLsJaV1yaVOve/KrlSw8lHmloZXiHw3
dNpWn2trcQzfKWcu2Nv/ANeue0q2tLG88681GRYx+6C27dW966jV/EdtM3kWsAMuCBJt5wa
4qIeRfRO584qS2CMLn6VLdaUrLYcFSSvOR6Vo8el2oZrdxCxIHyt8xHcmqHjjxXZxacbSx8
w3UmY98rAnHeuVn1G+v1UPPCqg5CxjBUfhWZLGjL5l1asWfO2SQk/l6VU8PKb5ZMlV0pXS2
MyxiOnZmguAtyoJGRxnPaqpt457qR9UdjI/zegzWv8AZPKtwcZUck9Tk9qVbE3MZM6gg/x9
CKcMLCLukOpja1R6s52W3hhuoNoKAn5Exksa1J7llg+YLCeflC4Y1Su7G/EjxwsNyHcGH8R
+vbirkFsny3F2ryzI2QmeSf5USpWuYc7la7JfClretcXM+7bHk5OMH8K7cJEludyby42kq3
I/CsnRrRp90skL28Jc4SI5LHtmuiI0jSIvtMrkYBAjdskfl3qFBU4XBvmMr+z49Qu4owuxF
HOO+Kv7PIUqlsoXdgkDv/KnWMv9qP8AarWMfOcCNRgjFbLxnfGl1IuFwdoPQ007LUT7HOOi
X8+13MIh6Nt/Smx2MCsxZyFU/MfX6V0b3NlF+7Fss3XDEYH1rPmuYGRk+xKwHQgg81amnoJ
nN3KyidWWdk2MCM8fTn1rwv4xaZp1j4vjn021EH2uATS7eFZz1IHavoTUY5Niu8IC+wzXz1
8W9Ytb/wAURWFtEqixjEbkHOWPNU90Eep50kZk46cVrwWCmONmxlv7xxUNkq3NyEJVOMAnp
XQxy2sQheaIKVHCDvVDsWdJs4jeR+XNFCRwXfJQn0I717N4H1Ce00W9t12Q/LtDR8pz7V5x
4YWz1bxDa6W0i2yO4J+TcDivcpNOt7eVbaxtljjjxukJwGI9hSltqJbmWmnpa2sbMUdRzgD
P51R+xzyM0cWxN44cjgfT0roJnRnIWQYPJx92s5fs5yJl4PTnpWKdolHMaroayQvDC64I+Z
i3Bb1rjV0me1lZ5BEwU8gNy3fNei3Ucct35eN0QPQnnNclrNg0d6Y4R8vXk0k5aJFWRjvaC
RWuBsU4J21NaWkkcZxKoGMl1PJ46E1fOnTSF2mZRHHwVXuelaltpyxRR2iEMzjczHjnHTHe
rkylHqdP4btrS20syJbFZMcZbue9drbtHLE0ccREi4LbW4JrldLjhe4WO7kURW+BwneuoSO
2ZWgtJUQu3JHp65rzajbk0a8t9URXECuWXAEYH7xifmrwj49xsLvRJAXZAjpuJyD0xivdfJ
s3neP+0M7DgjPSvDvj3cWom0ixtXLhQ0hJ4Pp06ipwkff5iKh4jRRRXsmIUUUUAFFFFABRR
RQAUUUUAFOjJEqFeCGBH502pbYBryBScAyKCfxFAH05+z27nwBqzZ+9rEx/8hRUU/4Aps8D
60gwQutTgHP/AEziooA5r4hJ5nxU8S733Rf2hNnH8PzVBaWGnzoR5Ekh8oncvyk4r02/8FT
+OPiF4jHg/wANT3ztfyrcareObezifdhgO8hHPC16T4f/AGcNIjt1PjDX7zV34zaWZ+y2y+
2F+Zh9TW3tdLIXs2t2fJQ0+yExa6vIbUK2Nskg3AeuBWhHb6HbTqbe5ub1h2trSRwf0r7o0
74ffDbwrCDZeHNIsQozvkjUt/302TV0+KfBNiQi6rp0RHZMf0qXVl0KjCktXd/gfnxqFxFH
dEPayLH94+ZbPF+eRUa39lIoMMkW9uoVs4r9E49Z8J6oSq3mn3OeCH2nPtzWbq/wx+HfiRA
dU8JaVd853iFVP5rg1m5SasXane+v5nwDPBBIPMa0Cv8Aw45zWFLB9pkZIogpU4JHFfYnin
9lnw9crJc+CNbu9Auj0gnY3FufbB+ZfwJ+lfOPiT4ceJfAOoSQeM7eWyV2xb30Q8y1mJ9H/
hPsea45RnE9CnVpSVnuectp/k3KqUaRu5XNdDb+Ddcv4VFtpch38q5GBivbPDXhrSm8I2mp
CxWRmyzyTHHTuK2or4W6G1gtZJWXj5FwoB9KSjJ7s0qzjTfJBXPl/UtKutE1aTTNVJimgHK
q2RXUeA9T0i28QrDeW/miUiNW/u5rpde8JR+KfiGsbubbMQachSxQ9s1s698K9M8M6Taa1o
l09/eW7h5YGXh179O/erjF3M1NwjeR1vjfVNCt/A2sWFk6CT7GyYj78d6+jvhKCvwc8KA5y
NNhHP8Au18xaxqOhal8H9av7HT8XEloyu+P9Wcd/Q19Q/Ctdvwh8Kj/AKh0P/oNddrJo4al
tbGN8YjjwsoyB1r4I1WWOP4j72TcAvevvT4yf8iqnGeTxXwXfxeb8RdqoC3ljAJ71mYp2PS
ra4m/souXRGbDquAc49q6lbtksbaS7kYSyDcJJeo+lZ+mWNkPDj3t0yJKoCAKdzBv6VmXY0
CTxx4Xk8SvNeeHnm+xXUHnmMIX+5JlT2NVCSc9To5W4HaQ2rXdxGknlTJtzuZgKqeI30iOy
t9M2Swo7Av8+Q+O2BXt6fs+/C4gFNKu9uOCNQm5H/fVRy/s6/CtsSSaVeErzuN/Lx/49Sq3
mrIiCUHdu/yPI7LVoBMiQzlBGuxQ7AH6CtiCfTRdyTACTcRuJ+bcR6D1rx/WdIj8N/FPWPD
UU089hHIbjT2LFj5LdAT1ODkV2thp9/JCiWa3Pm4GFVcj8a4Z1ZwVkj0adCnVSnc6PxB4rt
LK4WOECYooABGApP8AeHas+HXNR1GF7h7O2kwMIluP9Yfas628EXlzNLqHiHUfJ81sCNm5P
4d66ux0AWcUH2WdHMf3QARxWKVab3sjSTw1KNlqw0LTJrS0e71JFW7um3FAfu89MU/UP7W1
Bmt7fzbeJCVyW6/SrgW6HzzshIcjgYzipI5LkLmB2kGTznJH+Ndrp+6otnmyr3lzJHLzaKt
lD+6jeW5U5JHIY9yTVBhqKTLBAoj3dfMOVB9hV/xjrF5pfha6ubWbdqNyBb2qKOXlchVAHr
k5r0LR/wBnjwu2iWLa3quuT6p5Km5kS+dA0mBuwOwzXRTjGmkkjKUp1XzSkeVmylcSPPOBI
f8AlooyBUTafHERHcXDlSPmZRmvXNR+Bfwz0eyl1HWNT1oWsanf52pvg/8A16+f9SvfCEPx
PtrfwK19FYWMTPdSXN20y3BPCLg9K25k2ZunZXv+DOpljkWaOLTI1eQccjPHrSu2qyy4nt0
eFOCoXkmrdnbNIJbuzuliZySyHgfQZqHw74R07xV8Z7Twxrup3klk+lSXmy1uDD++EgGSR1
4PSpu73JjBSdrlU24DL58RcA7vLH8jU1xFYyQtJcwyIwX5IlOBivYT+zt4CyT9p1vnr/xMZ
Oa8d+K/hjwn8PNY8Njw1qOpSXE175N4txeNKhjKnjB75FLm3NHTitVK/wAmNhthI6RmJUhO
BjqQPWr0enWkLu+9JAv8KkHNZ8ut6Tp1k1zPMY3ZhHGiqWeVj0VVHJJ9q6rw38I/Gvi4/b9
enbwlpMoyluqiS9mB7t2j+nJpc11czUW32MCfUrWKFo2nis1XkuzBQB6msldb8M312IrvWd
PEEZ4BmXLY9ea+ivD3wR+HOgjzB4fj1G5xzcakTcOf++uB+ArtIfDXhyBSINB02MHrstYxn
8hWNS8lypfj/wAAtRUXo7nzppmr+FrlFi0zW7FJlwf3E6n8hn+VE2o2kMwQPFKScLI/c17v
qvw78Da1A0Go+E9LmVhgsLZVYfRgAQa8i8Vfs5/Z4Xvfh3rctnMo3DTdRkMtvIfRWPzIfzF
TyuT95W/EVr9Tnbu4tJJ2DxCVQMExvnJ71WmGkrGqxLJaLuyWY53GuFubzU/DetHw/r+nz6
HrUKjdDKQyyD++jDh1PqOlLcX0E8O+51JnYdQp9en1rZRTd0JI7mVSlu5SVpUzu5XoPWvm7
4s6LDp3itNRt3+XUk85k/ut0Ne0Q67bwJHYGG5u725IS3tbdC8s59FQdfqeldnYfs56n4+u
LXU/iIyaJZw8wabZOGuCp7SydAfYZx60SVncuKvvofESTNEQ6vtIqzFeSM+8vuPqT0r9M/D
nwN+FnhiCOOw8HWE0iHPn3kYnkJ9y+a7BPCvheJCkXhzS0Q9VWzjAP6Vk3N9PxDTufAvwW1
a2uNa/sy8tLN+rrdSAeYvsDXtl4kUvmyWTMyOcM+fvDNe56p8K/h3rCML3wdpe9hjzIbdYn
HuGXBBrzHxD8Ddd0WOS8+HXiCedVy39kapJvjIz0jl+8p+uapc0lZqw0k+pwVxbxhZNo68A
gc4+n+FQRwQrbkSXA246Mec+1UbHWrkareaTqVlNp2q2pKz6fcLiVPcf3gezDg1sLiR45Da
7sfkfTPqamScbAivDBYifzXtpz5Y42ng/hWJq2m3QuXurGSBcr8iSruP5V07SRxxMbRmWUt
0xjH19KzL+3n3s8wMQQFmxjnj/ADz+lZ8zclYrl1ucSQQPssk6vKpy5U4HJ/z1rYimRShjX
zM8Zb/PSqC6e2TNPaktI+Q4OePrW/4G8E6X41+KkfhTUr69tbBNLkuytnN5beaJFHJ5yME0
Jtt9zRaIt273G6KOCKI5b7qnJI74rrbSSzhhliSyKbx+8kA3DPf6V2sf7Nvg6F90PiHxIh9
r7/7GvM/jL4W0f4UeGrXVdD8T61cX63cavb3N2JE8on5srjrWMqcpdP6+8jnSOe8b+MNG8G
aS0kESnU5lxHbnr9T6V8x6zrN5rupyX962ZG6Dso9Kfr2tXmvazcajeTM7SMdu4/dXsPyrt
vhz8EvHfxLdZ9G037NpWcNqN3lIv+A93/CtqNP2cbMi7m9DzWkJA6kD6194+EP2QPAmlW6S
eK7681+7yCVVjBCPbC8n8TXqunfBL4T6XEI7XwDo5AGN01uJWP4tk1tzSvawNJdT8uN6f3x
+dOyMZzxX6sy/DP4eTW4gk8EaGyDoPsEf+FclrX7OPwd1qCSNvB9vYSPz51i7Qup9sHH6VU
m1siT806UKTnHavq7x7+x3qlikt78PtW/tGIciwviElH0fofxxXzFrmg6z4Z1ibSNf0y402
+hOGhuEKnHqPUe44oUr9CnFpXM2iiiqJCiiigAqa1z9tgI/56L/ADFQ1a07/kL2X/XdP/Qh
QB9NfAIqfBGsnnB1qfHH/TOKik+AO6TwNrD8AnWZyR/2ziooA+17++sNGsHurqSO3gQEnoP
evm74iftGtaSy6f4YADqCDMOa5v8AaA+Jt0/iC88PWc/lxWx2SENjGOtfJ2oajcajMyR7hG
SeB1bnvQD1O/8AEPxX1vVrl5brWLiZzn5UbgVy7eMdRlY4MzZ6Zkqx4c8H3WpqJDEdpxjK1
6XZ/DK3SKHfEjTSH5Yt2GP0zSuPl7nnVj4/1qxPmKZh7hya9m+H/wAfr23ljtbq+ZGB+7Kc
Z7Vz2sfD22sLQAwEMW27Mcqe/wBaqXPwsEtkJUt9q+3UE0N2Dltsfcng7xvY+JrKMhwJiOf
c10Wq6TpuuaTcaXq1jDf2NwuyWCZQyuPcV8JfDXxpqXgHxfbaFr1y506ZwkN055gbsre1fd
Wi3ov9JhuQwbcOoOQfeqsLY+W/HXgnUfg5fxX+mTXF78P7ib95E/7x9MYngHuYz69qSPxDN
NpM2pQ2qPYJ+8WXOCQBx+FfS/i3ToNU8OXNndQrNBKjJJG44ZSMEGvhrVoL3wh4nn+H8lzI
+mSkSWDy5JELHJT6r0rOSRrGTloz0v4daddXf2jxFq1nK63cjOdo++o9K2PEbajdbZbWYWd
u0oYW+0A4Bzg/lVuz1uy0DQ4LL+0VhhhUEZbAJxzxXB+IPiR4fmlDJNNK8bE7UH3zjHX0rJ
Sgpe89japefwob8TlXTPCWqajp9uUt9StmW4iOAA+Pvge9fUnwvwPhL4WAx/yDYOn+4K+Jv
HfxJufEHhN9LGmpbwQxkeacl24r7d+GqhfhT4YAOR/ZsH/oAreMuaLZlNNR1Ob+Mhb/AIRZ
VXHOfwr4F1a7+x+PZJ3Uv+7A4+tfffxjIHhfPsa+Br63a/8AHbxpjIUdRUmcbX1Ogg1u9uw
yrd+RE+CVQUl4I9V0+aGMGWZl2hs55HQgV6V4Q+H1leOJLi7jfy03OjLyR6DFegQeD/D1rY
RR2uhpCQCzTjLfzrm9nZ8zZ60sRSUOSMT0P9n/AMcv4y+F1pFfzF9X0o/Y7xW+9uXhSfqMV
6lf24utPlgyQWU18g/DfxIvgn4/Lbs4i0nxHm1k7ATr9xvbPT8a+xxyBXWmmlJdTyZKzPiv
41aNcaLqNp4qtcrcadLtkOMkwsfmz7A81s+HfEGoSQw+RqTpvQEsE6/j6V638WfC8Goadcr
JCGhuI2V8ehGMV8v+BtT1i0+0eGpFJmsJjA7N12g8H8Ris5uyZUddD2QXFve30Z1A+dHHyS
W5z6itVFsEaVre4xHjKrnO2qGnI5sd89mqHGCeDmrqJYSHzZYJFCfpULR2BytoiRbiSazdV
gA3Hvg7qVBLFbusESRRoAGOepPWopryCaMxwWkqsMfcHI5qrq+omy02W7ld47e1QzSiTsoG
a0t0M79Sn4d03/hNPjvpWmGBTpnhWP8AtK6HUGduIl/Dlq+nZGRELvjCjJNeQ/ADQbiz8Az
eKtSjA1PxPcNqEnqsR4iT8F/nXWfEnxHD4f8ACVy7SbJXQ7cGtBtJaHzH8fPHc1/q0lgt44
tYjlkDfLge1eJeDZpPPkmIYG4kDEA/w54FVPGmrSatq8ib2ZrmTJ9lzmuv8D6dYWtus00cz
yAcYHFRe2pDZ6Xogmu8BVMUCLkknI61vfD1dn7TGhfvUl/4ld0uV6DAFMsY0hsTctGY4+Pk
bhm9BjvSeAmj/wCGkfDASLywdOusEfxHA5qoPQcdz6q1JJJNMnjiJDspAKnBr5M+Pfgm+0j
wbY+Ih5lxdtqsMcUA5Zi27AH1r6+xxWH4k1LRdJ0s3usxwyRwHzI1kUNhx0Iz0I9aGUtGeS
/Cf4W2ng7So/HHj+SGXxCY/MXzseVpiEZ2J/t46t1zwK57x9+01ZWEstl4ThWULkG7m6Z9h
Xknxm+N2peKJpbC3ma10mNsJBGceawPUmvn+Q3+pz4cnHGFH3QM0kwbuz2PUv2gfFd5O0ku
uSDnO1CcD8quaL+0DrNrcL5mqyMB2ZiK8qsvCV1NF+8VQvqTirL+DJBgc5ppibPt34ffGq2
19IYryZGZ+ARz+te2wTxXMCzRMGRhkGvy70ObXvBmprf2IeS2V/3kBPDLnnHoa/QL4Q+Jbb
xR4JtNSspzNbyJkE9VI6g+hFMCx8VPhvp3xI8KnTZ0SHUoCZLG+x89tJ2Oe6noR6V8bWyeI
x4lPgb/AIR9J/E0NybQ2a9C4/5aE9kxhs+lfoR2ridZtPBXhDW9R+Id9Zww6vcWq28lx/HI
i5wo9M+vfAoBW6nOeB/AHhb4Q+HJtf1y8hm1qVN19qk2M5/55xD+FB2A69TXl/jf9qIRyzW
vhS1VIwSPtM3U+4rx/wCMvxh1Pxjq5VZWh06Jittaq2Afc+teE3VzcXMxMrls9F7ClcG23q
e3ah+0D4su7gtNrspJPRWOP0rX8P8A7Q2uW10sc+pyPnH3mOP1r59tdPlumKopJHOKtR6Jc
SEALznFJgfob8P/AIxWviOOKK7ZN79CD3r2KORJUDoQVI61+ZPhm91nwZdw6lDvuLBHBuIc
/dGeSvuK/Qb4ca3Dr3hK21C2n8+3ljV45M5yCP500wWqOd+Mnw/0/wAXaAmoQYsvENgC1jf
oPmU4zsf+8h9O3WvnHQPE0cqT2+qb7XULZjBcwsclJFP689K+z9ft/tOiXCDqEJx+FfDvxK
tl0L4jwatFGvl6gPInHQeYvKt9ccUmB30etQT26JagKoGS0nB/D/61W724gaxSHKMGXnC9K
5HS547wRrd/IpA5UE/yrp5Bax2aDaWQr15zmvPqL3mzVHOXdjeS/voXRyTgIBgED+VbfweV
rX9ovTkZWVptIuFbI6kMprOvJ5mZXtVW1iUncxJANXPhPdC5/aN0JwwJOm3ak56jjpXRQeu
pa/z/ACPrq83/AGKbyiVfY20jjBxXx98fPCerz/D3WPEt48skUEsbOzk93A/rX2QRkYxxWN
4i0HQ9f8Py6T4gtI7nTGZJJIpDhTsYMM+2QOK6bHP6nx/+z/8As2Ra5a2vjf4hWrHT3Aey0
mQEecO0kvfb6L3719EeM/i14M+HNmmmQiOW4gQJFZWoCrGOgHHAFed/GL48RaJazeHPCciJ
NtKSXQ4EYHGF9K+K9Z8SXmpXUkomYs5JMrcsxPX6UDb7H0h4k/ai8T3UzJpxi0yDJwABux9
a4N/j74oefzJtembPozGvDizMcuSx9TzSUxH054e/aO1u2nVZtTLrnGGb/GvoPwX8bdO1xY
4b1lWRh1B61+cH4CtzQPE+qeHrxJbSYtECN0THgjPb0pWA/WS2uYbuBZoWDKw7VyHxG+GHh
X4n+HW0nxHZAyoCba9iAE1s3qp9PUHg15L8D/ihDr+nJi4LhfkkiY/NG3vX0cjB0Dr0PIpg
flb8Sfhzr3wy8YT6BrSb48lrW7QfJcx9mHofUdq4yv0T+P8A4DtPGfhWa0kjVbuNfNtJz1i
kwf0PANfnhPBNa3MttcRmOaJyjof4SDgigCOiiigAq1ppxq9mSMjzk/8AQhVWtDRV3+INPT
1nT+dAH0j+z7t/4QLV8Lkf2zNj6eXFRSfs9ZPw/wBVJPP9sTf+ioqKAPMPjNdPc/F/xJZKx
JOozbvpu4FVfDXhOWedXEQkPGOK2/HekLcftA+M9pZo49XlU7+fQnP4mvTfD+h6bE8cxuWQ
tCCoQZ5qbOw9ty74L8Ii3uE85lR1G/YT37V6DJ4XgjlWVUa4nX75YDCjrx61ztlPDBqkMNy
7zrIuSq8EH+ldRbJOZ0uJrt4Y4hlI1cE4zjmnLRplyauczePEfFtpby2zzJAPMKOOp966W4
OkzKrz23ltGRwgyB/jWHZLDqHiy9vIrqXyYTtDOwAJHatKbxFpVlunu5JpIySrW8Ee79alt
WuaSbaUTiPHvhSy1+x+x28cTvKNxlWPBRu35GvVf2bfFF1q/gW68PasxOr+H5jaT7urL/Cf
5j8K8x1/xRc65CsVjZSWsRb5DK48wAdMCovhFqV34X/aDtbZp3a08TWjpKHXkypyp/T9aVO
fO3HoE6bSVz6+uYhNbSRkfeUivjT9oPS2S2/tS2G270uUTI/Q7f4h/KvtAnIr5s+NunQmW8
idCY5lKkZ9RVvYwvbVHyqNSutQjUzzyThxuyTk/wD1q1NF8IeJNddU0zSpbg7sZUdB71f+H
FrYXGnkXC7ngZo8HrweP0r6A8OSXqLc/wBnusUBCqssSgFRjnpWCo3bkz0FjFFKKR4frPgS
/wBP8G61dX7LDLaW5kK45POMGvuP4eJs+GXhpPTToP8A0AV83fEO0Nv4H8Rl5XuTLZtvkkA
zkDIx69K+ifhhPJcfCbwvPKVLtp0OdoAH3fat4K0TkqTc9Tm/jPj/AIRpOT34FfDERT/hY8
p3bVCLz6c191fGSNH8NoWBJGcc18LMpHxHfyscou4fjSRivI+mvAskVpFI0cU8rzJtUqAc/
X2roLxNX+zTTruS1PytjAUn0Fcx4SaCO3XzfMWdlwhj6KPUitdrO9vpXaXUJZLaAhjBGNxJ
z0xWUtE0bRtKSbPK/HugyyaYqWoVL6NvtMcobkSKcjHpX1R8JvGaeOfhppOtFsXXliG6Tuk
q8MD/ADrwzxNbG51sWFjZzTsiYyIuVx1B9KZ8I9fn+H/xcbwpfSrDo/iQNNEj4/d3a9QP94
dqjDSunFdzSotr7n0x4k05dQ0WVMZZFJFfFnjywfwp8TLPXQrJa3/+i3JHQOPun8q+6yokj
ZTyCMGvnb42eCk1PTLy32spcGSGQfwuvKn866LHKZ2hS2eoQQtPfPGVGQAec5ro7lbZovL+
2CaNjn5h19jXjHwx12O8s4ZJ2CXUGYpd398HByK9VnuordoyWEkg5ZQvA/8ArVLV2NMsSXd
u0oit4VTy/wCGM8exrjfFgPifWdB+HdhHIlxrd0v2t8dLZTukP6YrpbcLI81ylvNFI4zkH5
MZ6gVd+C+nt4h+JnijxxKfMtLJV0iykIBDMvzSsvoMkCqW7HHV+h73aW0FjYQ2kCiOC3jWN
FHRVUYH6V8nftC+NTc6k+lQTYjj3K2D0A619N+LdWi0bwzd3cj7TsIX64r85/iPr0mq6vdO
rtvuH2DnPPc02Sc1pVudV1trhuVJwq+wr6E8IaX5VnHcGDy40b77LnmvLfAukJFJG5XcxGB
xwK9wtZLiG08hIR5zYKxoMfjioewlY1/s0d04utQT93G+QC+Gz2+Wq3hBG/4aX8Ls55bTrp
vQ4wMVPa6ak8r3erXbJI+AqN6Y7H6VX8MXUB/aX8IrYrtX7FdRNk5O0LmppvWxa3Pqw8Cvm
b9ovxPLHGdLhl2hAc4PtX0yeFr42+PiibVb6UHkBifyNask+YCsmraznO6NGKr/AFNehaL4
fRmXyrZXAHzHOMfWuU8K2fmCN2bYM9e+DXrumGzs7F5FG5wOAi8sfes29QIofDtgZh9qnZV
wGKqMD86sm1sE2+RHgA4Cb+MU6Iz3b/Ps2DLMnQgVZVbKKHIsjlfx/WpjN3EzAvNJjut2xR
GDyRu4avW/2WNVk0vxD4n8DS5EAVNRtgf4Mna4H44Ned+d1WeNXVuI1XtXQfBi4MH7R+ki2
Yqt3p9zDKM53BQGH61tF3BH2bXyn+0b4knN01ikuIUG0jPbvX1WO1fGPx+hRtYvW2kYLEnP
WhjPmGJJtU1QvtJXdtXPQCp4tNC3rRum4qefar2gEWemPeeWsmByv41Ol5bZLb9gc5HqM9K
SQmzStbG3s089Ew4HzD1zW1pH2eS9hZoGkSRsOFHNYdv9nWMzGZnPRgT8p/Cus8Jf2XeeJL
WC9vWt43+UOv8ACe34U5aAj0d/CcC+Drm6+xEJICVEg5x713/7LWryQaV4i8FTkD+y7kXFs
C2cQydh7Bh+tZustN/YlrpnmN5CA7nxlWx9Kzfg9cxWH7RS21i37jUdJlSXI6mNgR/OsKcm
5O5XWx9XXCCS2lQ9GQj9K+IPjvb7Yrpgf3ltKkynpjB5xX3IQNvPSvjD46xwm61ONQcFG4/
D/wCtWzEcn4S1qzltIz9rkQkAkqvA9frXc3HiXTLeNRHby3V04AySAqj1rwfwjNdTWkaxso
VUHynvXosQu2fzkIWOP5SUGc+1c0qas2zSL1NqaePU7iMXaSOinOwDAX04rf8Ahr9nP7SXh
tbePYi2N5gcegrmbaSW4V5JYZ2jPcDAOPbpW38MZHX9ozww6fL5lvdxnOSSuzP86uFlJGlm
nc+xzXkvxt8XHw94Ua3hkKTTAg4OK9aPWvlL9pKdJbp48nCAcZrdnOfI3ibVZr+/lRpCxc7
nbPU+lc9Us7+Zcyv6sf51FQgCiiimAUUUUAdd8OvGVx4I8b2erq7C0ZxHdx54aPPX8OtfqN
oV1FfaBZ3sEoliniWRHHRlIyD+Rr8i8A9a/Q39lXxZc+JPgpDYXkvmXOiTtZA9/LADJn8Dj
8KB9D1LxtafaPD0j7clD29K/OX4waKmmeOJLyFdsd+DIwx0ccGv001aBbnSZ4mGRtr4E+PV
hHzcAZe3l/IE4NAjwGiiigArU8ObP+En00OuVM65rLq1pzvHqtrImNyyqRn60mB9K/s9Zb4
faocZ/wCJvN/6Kiornvgpqt7Z+C9Rit5AiHU5GxgHny46KANLxBbBvjr43kOMHWZT9egxXT
6dKlldeSHVsLkE9FB7VyHiu7MXxv8AHEcfylNZlOfyrasIxL5JCN5shwxQ5z+FaQV3Yu1zr
LfULQ3lvHaHa4b5mcZJ5rvGgW4i8mGMiYZDSlfvZ7Vw2lacsl7G03yrCRuBGWr0Dz55FY6Z
MqADGJDgk+2ac7XRat1OEj0OZ7ho5YpI1G45DY3Yq7Jp08WmJBDFJOzEMVIwV/Gu4WAwQxR
KZLm9k+/hfuHPOK02jmacXN4fLjtUByqYJPbp1rBpM059rHn8Ph6O+MYfTY08sBjKVLODWH
qemy6V8afhrOIyjvfyJnPJBX+VeoCW6lulubcSQx9kdduT9a4EQz6x+094O08kS/2fHPfyE
DheMCqppaW6Eubk7s+ojXzj8d5xHeSbWwcdK+ju3Wvkj4/awh1i5jVz8pxz9aGc54r8NHDX
F9E8vlhrl8V9B6BY2NhYlZmdUc7jMr8sPQjtXzh8NVV7qWUq5aSZiNo6DNfUmjC1XT0ja1c
EkBiw4NCejDdnM/EXS4IvhzrcmmyzXg+xSSTGQZ8oY7GvoH4Yrs+E/hZfTTYf/QBXiHxWmk
n+GHiC4e8EcCWjRxQK23fx3HrXufw3UL8LfDAH/QNg/wDQBTXwlvbQ5z4xHHhpRnGQea+Fm
z/wsuRiSMIOR/vV9y/GQAeHU5PQ18NPu/4WRIJDtHljP0zUEo+lPB00dhYtdBsSSJtUtyDX
SWV1e29rNcvbtHKxOwlMAn61y/hZLRLRDHIwlcZ2yLn8QK6q11C9mS7j+3F2WPCgDIH4VjV
ehrEztMsNeOrz37akq+enzkHoPSuG+JeiytYJq2lMft+nSrd2rj7xkQ5wp9xmvQPsd3PfyG
K78pEAyiry/rUerK01qoZo1QDCqw5FRTbi7Gs9Umew/D3xZb+NvAGk+I7cjN1CDIvdHHDA+
nNL410pNR0SQ+WC6qefSvBPgFr7eF/iRrXw/vGZLPU832nA5wrD/WIM/nX0/NGs9tJEeQ6k
V2M5WfBl5Cng34rXMDxhLPUh58fGAJR94f1r17TdQgltllDqX2Aglckt71gfHjwpNHZPqNm
mbvTpftcfGcgfeH5VQ8F639s0W3vIFhdJUUkMucH0qUI3fFXiC40jwhdXNjcGadx5MUTJgm
ZztUL68mve/hp4UTwX8ONI0A4NxFF5ly/d5n+ZyfxOPwrw7QdJ/wCEx+NeiaKxSTTPD0Q1W
8CLhWmPEKnPfPNfSGs6jFpek3F5KwXy0JFN6alWsrHgX7QnjUW9oNHtpenDAHvXxdDu1XxF
kKWjhO0d8nPJr0T4seK5tY128ud5b5iiAnPJNY3gXQnlZGKrgnnPrUknpPgnRSqCRm8vbja
SM4rufNa3t3W3WS4uHP8ArMfyNLpunXUGjrDb7JIsYyegq1bg2kWyVDFF3Dchm/wpW01IKq
w3N5xdx3BUfebOQB6Ung+3SH9pDwisTBh9ku2ORgj5MVO+oWwl3SXEgJbC7ARmoPA8n2j9p
vw3gltmn3fJHJ+Uc1SVpGkHqfWR+7+FfHHxzP8ApmoszZIRh/OvsZuEJ9q+Nfjq2bvUWPdG
psR4X4NjLQQgJkHHJPSvWlgiNnD5QRAG+bnr/jXlPgsnyYA0gwQO1eswsCkShIkhXDeYxyW
OelRy9RXHSRJHbMigeVwBk8n3qL7RcLbN9lthLjPzdl+pp8upLGqta2qNHHxuLbsH6U2Vxd
Izy3Sw7sExxpjJ96SXUkoW9pfXW9JFVd/AB6H6V1nwjtoLb9o7w5HBF5ZWwvN4zn+AVnxQP
OjiQNDKFyAOgHr7Vq/Cu1htf2kPDqxyySt/Z12zM/8AuqK0itNCo72PsL0r40+PBU3+o9/v
/wBa+yuxr4v+O7/6fqI4xl+R+NJjPBfCyRtYqb7BtNp3j0qlcWLQ6pJawxNJGvzJjqRWr4b
NsuiEXcgSORNhJ6DPesyaSW1vJI4Jkmxxuz2qkQy1CzKNlxHhOgLeteheA7FNR1YSHT0dLc
YYD1rzm2ctsEs3zE525zXs/wAL9KiuBd3yAfIuMhuQfX3pS0epS2Oy1TWJ5rYWFqEhcjb+F
O+GMQj/AGi9CHmpIw0u73bBgA4WqsVqwhnvvsTzEsR5hHBPt61d+FzFv2jdH3xiN/7KumYD
PqvrWNO19Co3vqfWXQZr4w+O7Kt7qJB5CuP5/wCNfZ56Yr4q+PJxdanxjCP1rViPEfB7CK3
icOwBwDtr1CwvUnkjjmkZIAcEKOa8w8FwvcxwwCLI4yT0r2zQYtKs1BmtxLOR0IyorCs0o6
mlOLb0NGOZriRUt70iDGCpXkD0NXfAi7f2jvCabGAW2u8ZGBnYOlMjurRZHFsqtMedijCj8
an8ATS3H7R3heOQ58qxuznr/CKxp6zjY7ZpJNH1rXyV+0Coe+ut2PlUkD8DX1rXyX+0DFm/
vSFPCHn8K7WecfFh+8fck0lGc0U0AUUUUwCiiigAr7L/AGKJ3Om+MLUklFlt3GT0JVs18aV
9sfsV6e8XhHxVqrKNtxexwqfXYmT/AOhUFLZn1Vd4+xTZ/uH+VfA/x1lGy9XOQzH8Pm/+tX
3fq03kaPdTE8LGTX54/GfUUuLy6jVsgyEAenOaTJPFKKKKACrNh/yE7Xp/rVPP1qD5Md81Z
08j+07ZSODKv86WoWPaPg/z4T1I4H/ITk7f9M46KPg5x4P1Af8AURk/9Fx0U9QOj+I2jjQv
2kdce+A+y61P9pgdvul+NymuqW3tG1nTjbssZ24ZVGAMfzr1X4r/AA8034nWF/FoF/ANf0y
TzIGDfNDOAPlI/ut0rwjwzq9xc+JYNK12KTT9Y0wmG7tJVwyOP5g9jWtPe422lY9Qhjhiv9
q27XDcFgpwG/GuotkEssciQiJoxkKSBtPY5rAMzQXjeTdsgf7xZP0rca8muXW3tpvOndAFV
wBnHfNJoFLuTxJe280ckN3LLPknzEPA+o7ikt7Z5Ve4urqeeXzDuVuQwz0AFRF76KAW7uqF
BmQEYJ57GhRJLNDbwMWjBLMU4ZfY9jWdtCk3zWJtQu9M8hptQe4sIEBKHOduB39qx/gJpLa
/4q8S/E+aJha3j/2fphbPMKfecZ7Fq5vU01H4meIn+HXhKSWLT4nxrepoQVgizkwqw6u3Qj
tX0vomj6f4d0Gy0bTLdbaysohFGi8BVFOGiuU3ZXH6vfxaXo9zfSsFWJC3Wvz3+LXij+0tY
1Bo5C3zkD6k19I/Hv4jQ6fpT6LZTZlkyhCn9a+J7uefVteSAMZVV97nPVqlmR6P8NbZ0jto
Q219nzEjnr/jX0ZEhgs1F7e7YE+YmM5JPpXkfgXT7lI4xFbqrgYVnX+teuw2lxCYpEuUFwM
OxKBlB9hSehSRy/xNijHwr1qRbgYNmxUSjDHp2r6M+Hi7Phl4aT006D/0AV84/F64l/4Vtr
XmSRzzvAd8hXaccdBX0r4JAXwB4fAIIGnwDg5/5ZirXwjexxfxmYDw5GMZyCK+HAUPxIuHY
4UIBz9a+4PjT/yLqn/ZPFfDcJY/Em6A5+UdBnvUEH0j4N8o2rTQzpJJtxyOAMdq6aK8ieFY
YjApL7iUPzMfSuM8Nql3AsUcxtnUbQRF9445BxXUHTxC7STS20JC4QKuCfqKxkryN4ydhs3
9qpJLMV2uTgJuww/xpZI/Nkitv3k90w5JGAvrUMcFwjCRr2OSRRgIp5P51Yee688/vVk2Ll
lK4wfTPWnBXd2EnZWPOPHFjeeHfsfivTiY9X0W4W6iwcllB+dOOxFfXXhbXrTxP4U03XbKQ
SQXkKygjtkcj8DXzZqNm62IIPmTzBtyuc7FP8+K2f2avEr2F3rfw2vpWJsXN5Yl+C0LnlQP
Y1vF3jYye1j0b4o6Kl1YGby9wdSG9x0NfJPhv7b4a1/WNAeZLaOylMsZlOMwkFh+lfeWs6c
mqWBt2GTmvlv9oT4U3dz4q8FXnhxXSTVpxo96yA9CdysfbbvGfpSW4kr6HpX7O2iTR+B73x
jfoTe+I7k3IJ6iFfljH5c1B8efGMelaIdNhm2ylSSB6ntXrdrb2fhbwlDawKEtdNtljRenC
rgfyr4S+M3jL+2fEd5cPJmOIkqM9Segokxy3PLbuRtV8QmM8xxZYkd2Jr2HwrosSxwC5Zra
I8kk8Nx0z2ry3wXp0E032idt0jHcQOcn3r3jQ7b51UGJVx8zOpYYx0pEPQ3BqGnF0jjuHji
hXascQIBPrk1WDQT3BmuNQlVScLCR9/06VIZdNt50jt4vtEpyEQR8D3NRRE2948zxxSyxoc
n/AJ5n2oa1sRFkkl7HPMIYYjARgEsNzNU3gKZ2/aW8NqGyiadd9eoBAqNtRuEtn+y28bSTj
G9wDik+Gkcy/tI6D50yyN/Zd0xC87eR+VNSbmaxd2fXDfcP0r4y+OrL5uoc/MEavs1v9Wfp
Xxd8dD+91Ig/8s3/AK02I8c8GBhbQ7NrNgEIDXqVvCZwFuZo4oio+Urnb65ryzwUuIYj5DY
ABMgNeqxk3luiqr7Bzg8ChfCyX5k8Yi3vFb+QikY39QfrRJZWyfNDLHNdMuFbPC+p/wDrUk
z29u8VvLAuByWXkZ9DTH+w3NwUlJSJeMBTx7Uctomd9SOJYo0k3XrTlj823ILV0Hwq8v8A4
aR0ERq+0aZd8uMH+Gsz7Rpzsttbx528BCvT3rY+FrLJ+0rogXOI9Kuhg54+7WiVtC6esj68
PQ18V/HUD7fqbZ/56cfnX2mfumviz45/8fOqDOOH5/Cs2V1Pn+zureLwyYblgodMqO+ax4V
JVpjKCWOAKqLcieGKNx8sa4FdJoPhu51QLKWEEQJOSOfwqXLl1ZSg5OyGwwqsnmeYFAUfdH
PvxX0d8ItMu4vCpnbCQTSFiJTgN6f/AK64HTYNG0W3ivL2KA7cECQAhjjGKtS/Em5aD7Ppl
shiTIUvwIx7CuWVV1E1BHTGioayZ71PdaboiC71mSMW0WGEJkAGRyB75965X4b+MY/GX7T1
reQWMNnbw6VcpEsajJG5euO9eHXmsajqUpbUp3uUA+RVbO38K9J/Z9tvK+PtoeMf2VO4x3y
Vow9JQs29RS1d1sfaZ6E+1fFPx8JN7qPBJ8t+e1fax+6a+I/j25E+pDPZ663ucqPLvA0Q+x
xMzIPl4zxzXrenX6WmI7opKCCVUKCG9815L4EhVraGSQbgF4Ungn0zXp0uoRafZtcyW9jhj
sSJHJIH9K4K0nex6NBXRpvPNLNuWFZJpBtAU42j3z/OtL4aTNN+0tom5cNFYXatznnaveuD
HiW7klJtoF3njK8YH0rp/gq81z+0dpMk0e1l025JOOvC1FC7qo1qL3Gz7PNfP/xs8NS3vnu
kZdXTsPUV9A1k65o1vrFi0EoG4jgmvTseUfkpeW8lnf3FrKu2SGRkYehBqCvor9of4Mal4Y
u28Z6XaNJpkpC3gjXPkuej8fwnofQ1860gCiiiqAKKKKAA8Amv0v8A2evB0vgv4JaLY3SFL
y9U386kcq0vIX8F2ivjf9n74P3vxL8aw6hfQPH4Z0qVZbuYrxO4IKwr6k9/QfWv0cxHBDnh
EQdB0UCgd7I4/wCJOsR6T4Lu2d9rSIQOa/OL4hamb/VpBuzulLZHtX07+0H8RUnnbRrKbIT
K9eMY5r421C6N3evLuJA+UH1pJiKtOCsRkCm04My9KLjSG1a08A6jbjOD5i4P41Vq1py7tU
tV9ZV/nTEez/B3I8I6gD/0EpP/AEXHRS/Bz5vB+oEd9Rk/9Fx0UAdHqvxLvvCX7SXiwRSFJ
ItVkSNg2Ay5HykdDX0n4h+H/hT4yeG7DxTaynSvEAiH2fVrQfvI2HVHHR1z2P4V8NfGOQw/
tB+Mph/yz1eRv1FfR/wf+NOneHPCkekX2ZY1YuOxwQOlKK5djVy5o2fQv3mhfE7wddouv+F
z4j0+AYXUdEHmM49XhPzA/TNOl+IPh4qYJ7W8s5Mf8vVjNFKo9Pu16/p/xm8FXyjffGAn+8
OK1h8SfBDpk67b4/2gaq5keK2njjSrrI0LRNc1e6wP3Ftp0sgc+7MAB+dbNj4O+JvjVhHqs
aeB9BkP+kRJKJb25Xuo2/LECPcmvRr34t+A7GJnfW432jogzmuA8RftLeFrC3caRby3U/IU
t0z9KQ07bHrXh7w54c8DeHI9L0Syg03ToBuOOrHuzMeWY+pryf4o/HHTNDtJdN0WYXF02V3
IfXvXzx42+PPibxCzx3F4LK2IOEU4/SvGb7XL7U5HEDO7N1kfJY8npSYr33NrxV4rvtY1Ka
aaZp76fvnIj45q94M8PtJNG8kRYZ696qeF/CclxMlxOC2/kZzls8GvoDwvodtZWkISISf7Q
Xdg+lQ2NI2/D0EVpaBHuSqAD5QvPStrMJlRYrhyGPUjp9abEDasYztUvy2xOnpUn2Oe4uCi
3i21uFwdsXLUPoUcT8WLiMeA9ZSSYyStBtVh3GRX1Z4RUp4J0NSSSLCAc/8AXMV8q/Fe3s7
T4W6xsu0mlcIB3ON4Fe4y/Fbwn4S8I6TDd3fnTJZwgpHjj5B3rRfCDvYr/GxiNCQA/wAJr4
dtnaP4i3j5cAKAdvWvof4m/GzQfEllHb2UDD5T3ya+bbG8R/HN1dNGW3BcAGpW5KPpDwzey
xWK7YGcEZGGwxNa1zd3gDbYQ0smOJRn8Ca5XR9TuWtobeOBg0gwQy9Bx3rYvJpI3/eSQ4UZ
Ku5H60Rp3ZXM0XUeaVNiJ9nK5JJ5GfrVLVNSstEtFmv74iFAWkkLfkD615p4r+L0OiNLZaW
iXM564bKr+PevD9b8Sax4gu3n1K8eQMc+WD8o/CnEzcrnp/in4zTSSXFpocCkEFRcN37dK5
LwB8QtU8J/FLSPFlxdyS+RKEnJYndC3DD6Y5/CuFpSrL1GKa02BXP18069t9S0y21C1cPBc
xrLGw7qRkVYaNGKllDFTkZGcH2rwX9lfxlceJ/g6unXrtJc6JMbTe38SY3L+hxXuOo3sOna
dLeTsFjjUsc0NWZTVjyr43+NY9A8LS6fDKBNKMMPb0r8+PFGpyX1/wCXu3clnPqc8fpXsXx
p8dvrXiC6bzWaGIkADoT0FfP8jtJK0rH53OSahiNzw9quo6Ncm5spgMHJVxkGvSbH4wavZh
oJNOiltidzGM4IPqK8t0+9t4x5c8ZOf4hWnKbMrlIyu4cY71jKUk9TujCE46HtNn8XPCyob
lkvDOVG4ds/Wrdh468L6oMTXexCcyecNoP0rwdI4grDlAw4BPSmsrABRL+6FHO27mbw0T6F
j8UeEnu8LqqxRJx8pzXQ/Ci806+/aV0t9NuFnhXSrn5vxH618ti5iiOdgIHAA6n3r2b9mTU
YI/jot1dSJbwx6bP8znA6irg25idFRV0ffjfcP0r4q+ObsJNSwf8Alm4/nX0RrXxr8F6VO9
qblpnAI3LgDNfJfxX8aaX4hF81juberfStLnMch4MbdFBGJdgVck568dK9T+0sluoLbmxtj
Vf514j4Y8RaZp0CJPE+7GC/Xb9K9OsfEHh+W3E41KN7l+itxt9qLq1mQ4t6o6CGQWsW6a9V
nB3OduT9KbHeL8xLAbudyjtWf9qskm8sXUUkhwQAcj6Ul5q9vZo8qTxqsQwwOD/k0TqQilq
KNKb1SL7XdpYWDM90g35O4jBP41Y+AmsR6z+0tA8fK2+m3KBjznla8Z8TeJZdVuRDaoQmcD
A616V+zFE2nfHdLnUV+yp/Zc7BpPlBGV5pqXNI3hTkrvyPvVuFP0r4n+OT/wClanknJD4/I
19Ha58afBOj3L2j3jTSAEbkxivkf4peNNM8RvfvY5KSK5BpMg8d0SPTbbyru9cSBRnywM5r
rLjx9N9jW00/TrezRBhXUfMfrXA6Zpt5qMqw2sbMx/KvVdM+HOn20ENxq11JLkAssfRT6Zr
mquEdZs7qKlJWRytvNqOolVaN53POD0/AV1Vh4O1GWPzdQuEtEIyqV1scNrAyW9hpyLEBwy
r8x+p61eYW1vbZuJyGc527s7RmuOdZuL5TpjR6sxdO0COwhVxbrNLLjB67R716B8DiT+0JC
rQJC0ejTAqg/wBta4i616FNq2jStk4U44HPr0Ndj8CdRE/x8kubuRYxDoso3McD761phnJz
vIVWCUHY+xmPyk+1fD3x8c/adSAxj5+1fU2r/FnwTpVxJazaqskig52civjj4weLdH8QSah
Jp7s4IbBNeizyTgPDE9xNbQ20TmNABvGcV6XbaJZTWrTvd+ZjhFU4IrzbwghWGJmkXHcH6V
6BHfXCgMLNioGEXbwRXmVZe+0erR1joX7G2gt5pFSFnULkFeK6z4MOzftG6XG4ddmk3OA3b
JWvPjmFZp3lMbEcKrZOfc11v7PU09z+0XAbjkxaVcYJOe6ilhdajZVdNQ1PtnNcx4h8Zab4
dBN3Iq7eSSegrp+1fJHx91GdZ7+FHwMOD+teq2eQfR2jeJfDvjPTZrVWguoZ49ksD4ZZFYH
Ix3Br5d+Kf7I12bu41r4YTxNA5LnRrl9pj7kROeCPQN09a8W+GXxY1LwjewQ3FzJ9nQ/u5C
fu+gPtX194U/aB0i9hij1cjkACaM5z6mjcD4J1/wAI+KfCt21r4k8PX+lSg4xcQMoP0bofz
rC3p/fX86/V+38Z+C9cttn9qWc0b8+XOBj8jxUY8O/Di5m+0f2H4dllznf9lhJz+VCQH5Za
bpWq6zdLbaRpd3qEzHAS2haQn8FBr6F+Gf7KHi7xHc2+peOc+HdIyHNsSDdzD0AHEefU8+1
fbcV54X0aHbbz6bYpjlYQiD8lrnNd+LXgrQ4naXVY5pF/hQ96LD0Ol8O+HdD8I+H7TQtBsY
7DTrRNscSDA92J7k9STya8r+Lvxc07w7pcunWFwJLtwRhT1NeYePv2kri+jmsvD8fkQHI80
nj65r5d17xZd6ldSSvdNczyHLSt2+lLYRL4s8R3Gp30zSzGSeViXbP3RnpXI0HJJYsWJ6k9
6KoBQcHNHfNJRSsGodsVd0nadas9/wB3zRmqVaGigNr1kpxgygc9KYHsXwcUnwffkY/5CMn
/AKLjoo+Dg/4pDUMYx/aMn/ouOigDjPjVx8e/G3/YUlrBsvOvbCEWc0qXEPytg8EduK3vjW
D/AML68bf9hSX+lYfg+/e01tYwAUk6g0nsNK7sWDdeIrQYIZ1U/eIIzSHxHrKghoGPP98+9
e7jw3FqdhBOsEbLKoIKjgVXm8DaaHYJEmR7ZyaV7IR4OdY1WZVIt8nryTTM69eYjUFVbj5B
XvVt4D06eYQRW4eQ8ZCfdrVh8HadaxBmiVXUnOB972pNjtc8CsPBd/eSBplkcnjkZzXo/hz
4bSF13RBSPulq9Ng0ItgW0Hl7OSTya2rWwvkX90u6CMbnJXv9amWiGolTS9AsbExQNs84dW
2fpXYG4sNNtQttcwvKDyQuABWVBcXlpau8cDTFj95U+79M1BFcRG2+03iJI7SEYH3uKlq7L
uo6o1X1LfEbkojEdNvVqqf2lvlUx4ti/wDC4zk1EmoXTI7WcQg3MB5ZXkCrF3qjS+ZcLb2i
FQFklcfMD7g1XUm9jnfGWjW+ueG7jSbu5ObjAZ4xgoAcjH414L4p8P6xb3CrJrV3dMFAAkU
YAHQflXueqa7ZWVsy3uuWUfmH5ssMACvJfEnxF8LqZILcS6hKucOBhc/WmTueWumuJKV3Oc
ccLXQeGtLuxqBv7xGZjjJOFAFZd941u51dLS1itg38WMkVg3Gq6jckiW8k2nsrYFUheh7Tf
fEnTtERBa3Pn3KD7qHODXmviHx/4h8QTv5l29vbtx5UZxx7muT757nvRVCd2BJZizdTRRyD
ggiigY5Y3kbai7iOauLZXVzNBFCjTTzMI1RBkuxOAoHrVe2mWGbLkhDwSOwr7G/Zw+CMn2y
3+IviyxeKNfm0qzmXDe0zj+Q/Gpbd7HTTjDkbke1/Az4eD4c/Cuw0q4jA1O6/0q9bv5jfw/
gOK5j48+Po9G0STSrabEsilWAr1Txf4lsvC+gT3txKquAdozivz3+J3jmbxBrlzfPJvUsRE
hPX3ps527u5594h1KS9vWjZ94U7mPqaxKUlmJZiSx5J9aVVZjhQeaV1bUS10G54z0rbsL9m
thCIQ8i8ZqSwsESHzZYd5PYiryRwoCyIsR9BXPKonpY9GhQlH3kyE8ENJjkZ2+lQybo498h
UKeVGKsOkJG7dnj8KpzPEF3NLuA6A1EdTqfu7jAyyYYgGQ8BegFS2OrajoN693pdwYJ2jMT
MBn5T1qiGBm3kZz0xUxjaVyiROxPAx3rRNp3OWSU9BJ/EGqzyF5bnzWPVmFQSatfyQtGzKV
YYIC1u2Phe4uFBkdI1J/iGKvGDQ9OOBH59wvGzqG96HWX2dTL6pbWTsc5pen393KEtLVpD3
44H412KaHo+jqja5dq7t8xjj6j06VUiv9Xuna3sVW0gPDMOKqjT4FuBLqeoK4U5Izkms+Zt
66GkYpJ2RuDXgB9k0KyMUbcB3+ZqW38P3Fy5fVtQMKudxxzisefxFFaSldPiUqvAOKzZtc1
O7nLNIdv8AzzHFK0m7od9NVc7SXV/CWgIVtLI3N5GMeYx3AmuYn8ea7FrR1Symjgk8hrdQB
wqMcnFVrDQ9Qv5CDCwTqWYcCursfDuiaenmXaCebGAG+7n2pRkoNvdjcKk1ZHET6x4guWa4
nLPv+bcV60yO61a4zDtXDgqfl9a7+eexKkm3HHyqFGAKrOgdR5MKpjkmqeIViYYGTZb8I2s
dhEgyqFR8zdzXW3fibT7C3VY4N8wbOGOQ3vXEqkpQ7pFVfvFge1OV9KjnjZ33lRyXrim+Z3
PVpYdQWptS6/q1/K5sF8nIxkjp9KdDYzySq00zXGeSCcc1lPeWbS7Y7oMpGAgOBU8eoxB18
q5ZWQcL2+pos0rIqWx0sU7wXKvDZxtEq85H3vX6/pXOatrGp2WrnV9Ku47KZrdrZ18snKE5
PeoJdRuH/dRTMCT19RVm1sraSJpJ5BPMOFQ8U4NwdzklT5lZs85vdf1iS4Zp7hZ3zy5B5qo
dTvruN4THGQ6lTgV6NdaNazv5bQIM8fLg0z+wrK2maORREq8BiM12LE6ao4ZYRLVMyfDllL
EignJGOPWu2jv5hdCCeLfGByo64xWJ5tjYJuF0B1O7gZrmNU8ZyBXSxA8wnG/NctpVG33On
mVGPvM6rV/EGnQeYs0QjjB4VW+9XZfsqXp1D9oW8uQpEf8AZk2xSSdo3JXzncXdzdtuuZWk
Pqa9/wD2QFJ+OU5440uX/wBCWu+jRVNaHHOu6knbY/QE8A18dfH7A1DUjn+//WvsVvun6V8
bfH8Yv9Rz/tn9K2ZyHyAvKjirlnqV9YMDaXLxDuoOQfwqmv3aWmgOqs/HesWpAaV+Mco2K2
U+J+rqnF7cr+Of6154QKaB6imJo7u5+IuqXIw97dMM9N2BWJc+J724feQWbg5diawcccU35
qALM95dXPE0xZf7o4FVyCaBnPNLQCCiiigYUUUUAFX9F51y1HH3z1+lUKv6OVGsQZ9W/wDQ
TQB7F8Gz/wAUdf8AH/MRf/0XHRR8Gc/8IXe56/2g/wD6KjooA4741N/xfrxsT0/tSX+lc3p
GlX/2m2vrdVeHcDuz27iuq+Oqqn7QXjUINv8AxMWPHqVUmuR0bW5tMl8t3JtXPzqO30qZXt
oVHlv7x754S8URW0KaXLIRG3G45JH0ruIZ48eVs+0Rsc5HpXhVp4s0Cxtxcx3W5+pj2/Mfr
U9h8abiwuJFh0uI2znv95fpXLGVVu1ro6Jqn0ep7y+oRlXRbPy4lBG8dqS0tNKaVSJ5ixAZ
jn5cZ6YrmNB8c6XrWgRzWrq8pfdLEfvD2q2niDRIoZZLqF4Vz3cKBXUo8+xy3sdk9zYwlFt
oZnlkY7QFx9KJX8Rm1RYopQpJyqKMge9fPnir40TrP9l8Mx+WImx9pLE7senpXKyfGP4gyB
lGuzRbjk7OM1DWpaa6n1UYtekt4JppkFuGLMjtjP4U6e8sYbFmufsMaQqW848fnmvj+8+I3
jS/K/adeuGC9ADjFYt5rus6ghS81O4mQnJVnOD+FXZ9Seuh9AeJPjlpVrbTWWmxveXKjCSJ
8qbv614vrfj7xPrryC51OVIXP+qjOBXLUUcvUL3JJJppjmWZ5D/tMTUdFFOwgooopgFFFPW
OR/uIzfQUrhq9hnfPc1e0nSNV17VIdK0TT59Rvpztjgt0Lsx+g/nXvvwI/Z70T4n6FJ4i1r
xJcQQW9y1vNp1rGFkBGCMuc4BHoK+z/BXw58GfD/TfsfhTRILHIxJPjdNL/vOeT/KmUkl8W
58+fBf9leLRrq28T/EcQ3d9GRJBpSEPFEexkP8AEf8AZ6V9O6rqthoOmPd3cixQxLwOmfYV
jeKfHfh/wpYSzX19EZFBxGGGc18b/FX41XviqeWG2n8iwX5c5xn6Cl5CbuP+M/xWm8S6tLb
wXGywiYjKnr7V853d1Lf3bSY+UcKPapb+/k1GbYARFuyAep9zVzTNOZm8wtsA71nKXKaU6f
OyK0sAwBkiIz/ER0rZVo4UACA54+7ipXdYY9iSDHc+tZVxcqrkq/Pb2rlu5nqpRprQ0vPjB
ysZZu/NV5NStPmBj5/rWJNeyudqE7j3HepIdOvJ/nZWVOpY1appL3mZ+3b0grlt9QhdSkUW
M802O1vL45htztJ+9jAFaEVvpOmQrNcXK3MnaMHpVW78TSyJ5VvH5aY47AUK7+FBKUVrVev
ZFuPQUhYSXVyqbRkgHNIdZh0/CWmHYdG25rBM884LSz81JHNFCcrBvf1603SdrvUn2q2p6G
tLqN/fnY8+yHGSAcUQtp1rCZHYvL1NZ224uBy2xTxgVtWHhcTBWaRmQ9SKl8q3Goze34lGX
X7kR+VaBUU57cmq1pZaxq1yFjhdtvtwK9CtNL8N6OB51s1zJ1wRnn0rWjugFaO2shDvG7gc
YrL6xGOkUWsNJy95nG2nhCYxK1zKIpCeR12j3rdt9HgtV2RWyS4O7zCK0Tb3lzMojjZVbv7
UjMm8Qm4CMh55zxXPKtKR2RoxSuOMc0kORIwL8YRelRx6TJJuN0SpA5yeT+FJcazbwI0aTq
Ap+93qifEssaF4G3jpukXOfpWdpNG8UrGoNJAgSd4CsJGAXJGahWCxiiJeaIjpkHmsS/13V
L5kgaZhABkLngVVTfIVaa7SMY7ngiqUHbUfN5mq11Zm1aNEG/dgMepFZRtEck7cs3Ix0Iq1
ALVF3/aY3wexrStrjToGDOVnYjIHXFWk0JyTM+z8PzykXCKAMcBh/Wun0/Q7SBAlzsIz83O
dvGarv4m08Sl5yEKAAKjY4qtP4o0c24aJXWQk/Mabcmcd3fU1WtLEylbYiLbnnGeP8+lUp2
tYnIBVvRiMHpXNX3jC1Zi4Lbhx8vA/+vXM6h4quLpyYogoxgNmqhSnIzqVqcN2d1A2iR3Ru
tTu5IkjXgRNyTXJ6r4mtzJJFZ+Y6ZOGc5JrlJLmebPmys+fU1CBgYrrhh0tXqcNTFOStFWL
Vzf3F03zu2MY61VwKKK6UrHG23uFfRf7Hoz8bLw+mlSZ/wC+lr50r6C/ZEeRfjuURsK+nTb
x6j5TVDhuz9BD0r4z/aAJW91MD/b/AJV9mHpXxz8fhEb3UiVxw2fyqWSfHw+6PpS0AgDmnK
FLDeSF9RzTuNK42ilONx2nIpKYgooooAKKKKACiiigAoopCcdKAFq/opC61bkgMBu6/wC6a
zwc1e0kKdYtVb7rSAH6UAewfBok+C708/8AH+//AKLjoryLTvEniDRbd7TR9UuLS3ZzIyR4
wWwBn8gPyooA7j47j/jILxqf+oif/QFrzevSPjuP+MgvGv8A2ET/AOgLXm9ABRSEZpR0oFY
1tB16+8P6it1ZOQDw6dmFdT8Qbma6e01PT5Zjpt3CjMO0cndeO1cBXoHhTUIr/wAPXGjz+W
+1dpjcZyp7j3FZVLq010NacFN8p5+OlFXtV02bSdSks5vmA+ZGH8QPSqNWrNcyIas7MKKKk
ihaXuFHvQ3YEm9ER0c9hWjBYIzguxK98Vsw6fpaRjYN7nkhj/Ks3VSR008PKW7scqAxIAUk
n0qUW1wT/qWH14rr2bjZZ2qgKM7tvQ1h3dtq0024rkyHAVDUxquRcsMoq6bfyMkrtJBIyOw
ptSTQywSmOeMxv3BqOtk7nF1tYUEjpUy3dwhBSVhgduKgqe1tZ7y5W3t03u3TtTdupUb3sj
3/APZk+KMfgzxJrem6mxe01KETLk9JU7/iCf0r0Tx1+0rfTSTWegIsMWNu/p+vrXyx/ZUGk
hJJdTMN6OR5Z4A9KxLh2cnN08vPOT1qFNS+EqpGUfiOz8SePdQ1mdnv76S8c8hVPyg1x0s9
1fzDd82eAo6CqnAqaHzSdsIYn2psUEpGnFZJbBWuHRSe2cmpJdTgEYjUYCjHFQW+i310+5w
VXqWY9K07e30LTX8y9c3MgH3MVg3G+urO2Knay0XmZTi9vfnhRtp4471ch0VYY/N1ScRIOS
gPNFx4hwNljbJCo+6cdKxp7me5kLzys5PPJq1Gb8iJzpR/vM3Tquk2KOtlZCVwfldz0rOud
Yvbsnc4VT2Xis2irVOKMZYiUlbZFuC0urxyIIWlI54GaswaDrF3IUg0+ZiDj7uOazhPKo2r
Iyj2OKtW2r6paNut76aNvUMaTU+hKlDqd7pHwvuJYxNrOppZrgHykUs341uwfD7SIhsimmd
mztZhgVx1n8TPEduV+0PFdhenmLzW5/wt2eRVE2kRDHXYcflXBOniGzuhWox2Oms/Cdpp7H
ykM8r/AHmxuUewrQuNCsF+WZpEPADAhQPc15lc/FHxDJcSSW5jt426Rhc4rGn8S+I9VlZpL
xyrc47Cl9Xq3vJpFqvF7XZ7DO3h7RnXGqQXLn+NsEj8Kry+L/D1uojS8QyZ6qoIrxw2Vw8r
vNOWkIHFWrWxbOfLaT0wM81LoQWrdzqj7Se6sd3qHjN5o3FscKeAQOceornmubi8cCMs7ue
dtJZaTPPIqGN0HUnHNbSaZa2R+WNtx/iZsYqfdWx1Ri0tTGl0y4hTdJHuDHueaYul3M68Tl
Av3UrplihmJYb2cDAI7GmPbXCFRJC8vfCDt60+YmTTObGjXJG+WcFm6LnmrieHncKZCXP90
8itKC7RZpcAhU+9kdKo3vjCCCfZABtA6Y5zVXk9jnnUjHVj3sLO2h8l7bc+c5GRiqU263gL
Rp5KHoetVW8ROU80rnPqetYd7rFzMT8xXPG2tI05NkyxEYxNd9X02CHMsJlkb/PPvWHe6vL
ckpGNkfQDFZ7yM5y1MrsjTtqeVVxEpuy0FLFuvNJRR3xWpzBRR+FFCAKKKKYBXqnwJ8caf8
PfiLP4g1B0RBYSxJv4BckYH6V5gkO4b2cKvrTXVV4DE+lTfUtJpcx9M+IP2m/EGoX5eyvxB
b5IVEOK8q8RePtQ8RGeS+1BZGdGyu7r6V5xSZBNUQKOg4pcjbgCkopWAKKKAc0wCiigHNAB
RRTW60AK3Sm0UUAO+9xTTwaUUZyc0AJWlomBrdpvJUF+q9elZzVe0ckaxbMpwQTjnHagDNf
hyME8n+dFIzZY8Hr3FFAHqHx4BH7QPjXI66gf/QFrzavTvjxg/H3xp7agf/QErzGkmXOPLY
KKKD0pkBnNXtJvv7O1WC6xuVT8wzjIrPGe1Lz3HFJq6sF3F8yPUte0aHxFoUN3YRmS+j/1Z
j5V09D715jJHJDK0UsbRyIcMjDBU+ldp4O8Si0MemXLiJSwKTA4P0NYni0N/wAJXes8pl3v
uDkdQa5aXNCXs3sdVXlnBVI7mHSqcGkorrOUmFxKoIWQjNR73yDvOR3zTaKXKh3fVmhFq15
GeJcgjBHqKkbW7rOY1RD6jk1l0VPJF9DRVqiVkyzd3s96ytOVJHcDBNVqKKpKxm5Nu7FGNw
LAkdwKvJqctvF5VpEsKk5LdW/OqsMSSPhnK+wGaviysOWa5favJ461nNxvZo2pwnL4TNkkk
mkLysXc9yc1LDZz3BAjQj3PArQF3p8AH2aAZHRn5NQTarcyps3AL6AYpc0mrRRp7KlFXnK/
oWV0+3tYle4mV3PVR2qT+1bO2/497fkjA9Kwy7Mckk/U0mKSh3G8Ryq1KNjQudXvbhyfM2D
0UYqgzF2LMSxPc0lFaqKWyOWUpSd2woooqiQoyDRkE4zShDnoaAG4PX3panEBPQHFWU04SB
VR9znt6VHPFbm0aM57Iz6csbOflUk10kHhyRnQMRg9a6Cy0eCIKixq7Dv3FYSxMUdtLATl8
ehxlppV1OV2wkD1PeunsPDdy8O+d0iXuB1rpI447WPdHDEpB5b0pXkebLMyqo5+tcsq8p6n
p0cNCmrFGLTtNtMLOhkGM7uuKux3ekwn5LhUYDgkdBUFxc29vEWM6nGRgLmuH1CHzppJYpj
yM4zxSjHn3Y6knFe6j0NdV0aHBlvwUOctt6/lWdL4m0+SZ3EXngcAtxkf0rz8CVtluQeTng
0qE27kDn61r7Bdzj9tJ7rQ9BTxjpkcQiFsgJzk9hWZL4hjmR47K7MLEZJJ4NcTLKhyV6+lV
txPGMVSw6OeWKa0Nq71CYAxpdoS3LFD1rLKStIHDhix9ahwTT0bZyOtdKikccqrm/eJriS4
yA4GBjBFVSSWJJzU5eWRDnlRUW0D+IVS0Jm7vQbSqNzY9acSAuAQaZTuzNjmADEDtQg5HqO
tN/WlB5yOKbBOw6QqSNgIFNIwu7P4UlGKEDdwooopiDoMdqKXGR1pB0pAFGKKKYBRRRQAUY
ooyPWgApBjtSE0gOKAHnpTKXJpKACiiigAGe1AGDTwAKMDOaAEIzWn4fUNr9opYLktye3ym
s2tTw8GOvQ4AbCucevymgDEbJYnOTk80UpY5OOBmigR6x8eYlX4/wDjMAnm+z+caGvLj1oo
qVub1NkIaOq0UVRiAGKO9FFACgkbWHBBzWzrsrXCWFzLgyvCAzeuOlFFZy+NGkfgZi0UUVo
ZhRRRQAmf50tFFABUkaB2wc/hRRSexcPiNVIY4IPMQfMDgE1mTSOznnHrjvRRWMdzvxCtTV
iGgdTRRW55oUUUUAFFFFAB605ACeaKKTGtyTy1yBWqlrCLfcAc4oorGR6eEinLVF/TbCCV2
LliMdM8VqR6dbRXBKKevc0UVyzfvM9eEVbYuxMSXQ9B0qxBIxhznB3YyKKK5TYfeOyW8mDn
bjr3rn555WO0ucen40UVpDYipuV9zPBMzMSVHHNYryMImA4B7UUV0U+px1d0QLI6fdPOOtQ
tLIUDFjkmiiuhHmybsNkUDkVHj5gKKKs4pfEL91uO/FNoopiYu4gYB4pp4BNFFCJFHSiiir
AKKKKACiiigA9KX0oopMTJlAKE46Coe9FFSay2E7UUUVZmFHY0UUAHp70m0UUUAJjnFLtFF
FABtFIwwKKKAE7/AI0oFFFADjQOaKKBMtQQoy7jnpV/w6o/tlzkgrBIw+u2iipRq17iOePA
HuKKKKozP//Z
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAF6AjQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5fjDW85LgOP72etWAFdyr
RgPtxnjFVFI8kKcCQdRn7tJ5scWYgEZT75oAdKCMjduUEAdOBT5JNjsr4GFycgEn0xVeZN0
mXMcYAOAnNQx+Y8xZCSD3x+tAEyqzkKdrxr0Q4x/+ursRWJNiwDHr2P41UMZSVPPPGMcHFL
G6/dSQlc/xEmgDVhnfy2DYK4wEx/Km3CgpvLKBwcfdH1xVKW42cgEDtnj8qpvPunRzkkZyc
Zz9aANaFU2uAiEjPOck/jUNxBG6b9yg7sAH6VQS7bBIdgc9QKnM4lYqAwIXk560AZs8CGZh
twd3UnANVpIVMn3VGPfrXQpa74/kzgjnOMiqDWhlkcIDiMkbcYzQBQ2qRubHy9gMUrFJV2g
YHoecVKYGRthV8EdB2qMwNG+1QTnuKAGLkK27G3p0pm4BWLYx2wMfjTmR0UghgSe9V3LEjJ
B7UAOA4YsoOR8pFMkClQFXHrxSrgbsdMUwDLjDGgByDI+739KWTygpVkw2etSKpwBuA579a
RkLTEh8g9vWgARQyYIHB6mpsYjBjfOT/CKQQsAMBlPpSkbG4wxz3PFACgIpJEZOT1IpxZlZ
WODjpkUrA5znkd6YTkDJyvPegC1a3O2UKRnPXHGPer0t0pVAPm4+lY8W0MRkE45OMYqWMsM
oTkDnJNAGqZi8YL8E+uB+lRsEIGR8pOetNhjLonI9sjNTTIqyqRukX0HGKAFjkSNSF+8w7c
c1IGjCvtjyPu9O1RgsysQW5GQBx+tV5XPVgwbP3ic5+lAD8hzhcEZxnHNQzqO5w3Ye31p+Q
i7eMBQSQMZqnPKqoCcLu7UAQSGLztoVTx35qN2XkEDPXgcGhvmKsWCEc49RUT5dgw4yaAD7
zFmC49D2p0qqyKDhecdOlPVSCQV601g2Djjnse9ACLGF5wF9PWn7c8FeOg6UoAU5IJ9BTGb
92W2gehPFAEyhNu3aqk9MDNQyEL84IDeoFIjNsDYH1qEsrdzn0NAD40DMQQDjmlYb3O5cY9
B1pyZTGV4pVG7Pyk+nbFAEqQxtt2qST7VahjQAKYs564HWoYlbeM4AHqasoVEwwwHqRzQBY
V1RSqMNoPpyKrT3cke4FQB706WRxuEbAAeo61jyOWky3yj2oAsedI6F3OewFU2G5s8U9ztA
C9/anKucDPHtQA5FCOWCgk9s0BQ8rOUCknp2p4B3DDYOeBmgAMSSc55wO1AChVxlQoNKSyg
qw4PYUwldo+VgAKj3rvUAfL70ATlFCgrtwTyDTJWyoVACvtSF+c53Z461HtzIWwBQAqkIjE
qDuGMkdKFjO7cAM/zpZFzt5B/HNPRCMeooAfsXK8AEDnA6VIse7IIA7YxQeU2k8n24o5MeM
HgfeFADZF2ghvlxUILscZ+UfdpJnONobIpyRqVHBH40ALGHLbFxnoeRVkDZjKDg4JBxiqq4
L8kYz1qwXAQfOSPTHFAETyFpc4z+NOZ8JnAwPaomYbgPXpzTJHzkBjQA0JvBPA5646VKQVC
Ht3puwozJvXIPIHI/Ol/hAYE56juaAHbVwQy++aAyhPlHGM8ipGyIwfT86gLfKRk4oAv28p
MaKAOB6VPkeblsN7sMZqhD9xAGK9OOoq9GjA73OVbOCBQB9+fsl/8AJCBwB/xNLnp/wGik/
ZJGPgOBn/mKXP8A7LRQB8FS5ZByBuyeTjH4UzypC3qOPvc1fMY80kqPm9RQAIgThdpODgAY
oAihicI3GWUYAJ61Ehwx8zJbOOaDLKZFA4BOAODWjqkCvL58L7M8AfdB4oAzXk/hjYMTzx2
qvFNvuMsACByeeKklV0B4UtjPBqAM6AEsVB4IHagCSWZVYAABvU55qNpDvLGNsd8d6iceY4
GQzdu5q3Fbuoy7Y7Yx0oAhDSRkqAyt6VbtQy7mwd3Gcmo5R5cpLZYkd1qaAEZ3EMOOp5oAv
GbYnPldME//AKqrQyou/Em0f3QOv1qK5ZhkxlgOnAxiofMeFcDIbHIPOaAJpbpkUhQhyOue
aovcmSbKqOTliKhuHcqccfhUCBss+0sO/t70ATySruIO4+gx0qufmcfIcUrjOVj5J5yRg06
NMncxbnpmgBJwyqNqD60yJXOcgYqzKrDbw2TznHWmrFuHJwaAEwqEBlJ/Cj7jHABz+tPUbV
wBnjHXNCAqpJTnGaAFBHJyAew9Ki8zbgEAjNPMhRQGBRveqzvufIHJ7UAWs7cMwzmq80hLf
KBTwd+fmHA6U1YmLDOB24oAfGTw3p+tWkZXZYyQQTyMcUwwvgf3evK1YjU4BO0+mTyKANCE
8LiL5R0C1E8gMxI3DtgnFLJIyqu0kt/s5xTFcrACq4KnuvWgCUsjwMSwQcAnOcfhVF5I0bB
UMOnP86ZJJIWdnO0N17VWb5gV3ZGOtAFmS4BjGQCoHHeqLTl5BgYIHSl5JwFHHfpUsULFg5
JO4evNAAISLdpQQ2T0zzxUAQAZYHJ9+labwxiDI3KWGMkdD6VWWIqpzlm+nFAEeMZOOPpk9
KZxg4PH8qlfbtfMp3D7ox+dVlc/MAKAHuVVCOTnuexqtI5L45xngVKzZ6A9OtMVCWV+/wBK
ABiAgHOaSNR1A96VsmXkVIUAycjb0GKAFX5myTyvFTKwCg9icAd6hBURnjBJpTxGSBg4x06
0AWC+0guGI64qT7Uvmg9MD06VmsSF3AlTTFLctmgC7PPG/wAo6EdcVVVOQxGDmhctg5II/W
rkaqkgL8nHFAEXl75AeRt45HFOZE3gLnPTIFWZcZ3Kce2KrkOd3Yk+poAhbZltpPHc1NgFA
SCFHHHSqxYlcE8GntkAEgkY6dqAI5XQnJUGmD74PpTiXLcgEUrRkKT7UAImGbGMetWUCg9i
e9V0AP8ACNw/Cp9pAxgYNAAVDHPB5/KpWKrGSvJPGR2qIIGOQvIpXchdvGD1oAJG8sYyDnm
omkKpk5Oemew9qjYmQ4GFA4xSMDwgNACJhmBJ6ds1fUbIiG79Diq6KqgBSB6mpHZwu3OF60
ACIqkY5AHPHSnvIqLywZcfjmmSSLtXpnbywGKqMxkk57nkigBfMyxJHAojjaQkg8d8UpQBD
j1xUsahcgZGB36mgB3AIAUAgdSOtIgO/K8kcewpuCDywp0OfvNwM9qAJvKckeaQAP0p3lLy
AAR65zmmGRpPlU4z3PerMMTAsSG2r1IoAEC5CjgAYyavRpI0W0qpwOCRjAqmi5kbDDaO5qc
zlScMeOMMeDQB98fsmZ/4UVz1/tS5/wDZaKZ+yO2/4DA/9RS5/mtFAHwu0u+COTc+WGSODu
NV3lk+6IwMdsUqbBaRqzMCo5B/wpjxuoCsxBb88dqAKzSK1wN4xk5xHxVy4luHttwDbQSPb
pVKJN02cb1HTPNWAqPESd4jD5wnPOOOtAFUO0zEbBggAnHJp77UjDbWJLY6YqVYNhyGzyTg
Nmr8lrDe2CyWpY3EXJiCk8eooAyIxsn3Y/Ec4FT52klT82c8ikjG445f6DkU4oQwC5RBzyK
AK7uxdmGXI6mlNwQnUNzjPcUrLHsADjOeRjrVWQtvzkqF7Z60ASzXXyj94So5AJ6U2abeSy
uSPRutQiIPKuWz3OetJIhVtu0UALyTgAEnFIxPkuAOaFjzw2AO3NTmI+Xt2gGgCuoYEipYl
YE5BULVhIgxIXCgDJPrTfLC7mwfb0oAdvG05bIxjn0pglKvjIx6AZpUTcx3dzil8sDIB27T
0oAhZ/4h0BoyfKVmzxznNMlPyjOASaNrGJehyBigBkr5yOc+tRBfn+VSKmWJZWYAkED86nj
t8K3GOM+5oArRxFnz90/pV6GMvglQcdgcU23iJ+Urx1ODiryQNkYGPUA84oAjlP7vC/dNPT
ciKSvJ4zjNKYx5xWRMFRyHPIpGd06HIPO4dRQArzy72JVhn2FQtIohyw5yeppsjs/AAw4yd
3eo3hCxAKCwzycYoAiD5VmILDPT0pEfaxUH2Jx+tOSBmjYgYAOcGlEZ4bJ5/OgCsu7eTlSp
NWA4ABYnGcHAqRIlC4fk84wKhdWRCpbg4Iz2oAtJPHtH90DpUMk6lN4OexyKrplnC8k5psq
MOuCPSgBkkwGeMgjvTFcojEp9/pkdaFXLeoHoaVomBHU570AMJ3kk4x6VNGFAC43cZwDSpG
c4x+dSFCqkqcgHjigBu7HQBT6A/wA6RpEdiQmAPWnFGPzFuRzjNRykgfOeD0wKAGM4BwEGD
T3faApUDI61FEpbnsORkZpSHmIwNwz1FADVXc/fFSyRjbj3zT4oH3YXqvrT5Y3PcAZ7UAMj
K5DBfqKuiWJ8c4wMY7mqQBj+UITn+LpxTyx8sgJgd/egCZmQnO3A6/Sq8siBQQMc1JGV8lm
Kn6ZqrKjOV+XCk0AJvyThcE80O5ICbST6ipYoSxyT19ajEYLFU4HcmgAjjGfvZBPWrEiYTY
H3nHbikjV9m1eD34qUx5G3GPegCJSoOSDTmaPbkqT6Uxht4+Ye+OtRy5A5JIHegBwmj3YCD
0JxUchXbsBz3FIjAqx9OppnBYHbnHv1oAlhQb9xpxIMr5AA/wDr0ihsrtwcDp0p7KDh24NA
D0Kg4BBBHNRytnBG4jOM+tIxK4JwBTHLFgxIwvQZoAJmHyj7w9KkhTbGCSSPQdarqDI2Qat
LGSuRjigBHEWQoAOecg0DaI+flJ/HAppX5yWIOeCafIMj5eFI5NAEMjpyOS3TApBnbxkd+K
WOFnbk96seUUlVWHGOp9KAGRRncpZgSPWtaNkIIkG0AZBBNV41G1Qre3TNMuGzGOWGew5FA
C+YA4LOW54AOSKZLMpYksQwGAKgLKinYhBJ4JFQAtK5IAUHpQB+hf7IP/JAV/7Clz/7LRR+
yCMfABB6apc/+y0UAfEtjYlzDLetuQfxBs7qyLuSK5vmdCxXdwp54qSzuZI4CsgLbEOFI9q
qR7z95cMfUUASs24gq7Kuf7vX8qcgQxfKGPPPPenOVEOeRwTxx9elEYVwSgbaRjOTkCgB0d
urKCIw3PU8fhmtGwnuNPuYryy2rImQD1GD1H0psaAIN2VAHbnn3qSCO3UBFG7jkAc4oAv6r
olrcaWms6WrRoGxdW+P9Q3XIP8AdP6Vy0rAKcN3z7n8a9B8N3qafcSi5XzrV8boZW+8MdGA
60njPwZBp8kd9pc3m2EoDMgbcYyeePVaAPN+fLHIDjqccVVkViw3MGwfWtWWx8oFE3HHTPe
q3kCNmEoPPHWgCntyxYA+x/8ArUJlzkEHPOTV0xcNuzgcDH+NRxRKn3s89qAFWPCljjj9aU
qFyWY+ox0p8gAHyvtyKhChZB/F14JoAm3lgy7mCdcAdT61X3Z+Xj35pz/KfkJ552+lVmZgN
qtt9KAJld13EHKg/iKY0hIPJ46c5FAfO1SwCk8nFCxCQ7evcECgBoww4++eue1OUM5CByOM
VZS3ztBcADnBHNQoiAtljk+hoAljhCJnJb6HrUwkCoVUnkck1GPnQHICqOBnrzSrtZkUYyT
1JoAfEYkXJBJY8H1qfzXbIGF9s4/Gq5SJ5Vha4ESE8tjO33quGbdw6tjjOe9AHvvwf+GPgP
4q+E9Yshqmoaf42s42McDTr5Mo/hkClc7d3DDPHH1rkPh38I/EXjX4qS+DdStp9OTSpSNYm
Ix9nQHBC+rMc7fz6A1yPhjxDq/g7xNZeKdEuPJv7Fw6s3KOvdH9VIzkV7b4p/apvNV8M6xZ
eGPBS6Dq+sIqXGqRS+Y7fLtJBCgk7cgEngGgDzP4qaX4F8M+PJvDngm/vtRgsB5Vzc3Mqur
S91TaB93nJ7n6Vw5DNPgO2Rzk9RUNnCBIJZJAzk5GTyTWm6yF1lLhiTjI/lQBEkJ2BidoJB
5PWvcPgr8CV+IOm3/iLxPcXWmaFFmO2eAKrXDg/O2WGAijgn1rxdZIEmi+0K7xbx5kcZG9l
zzg9j716p8Qv2gL3WPh5Z/D7wd4efwnokcYglHmlpJYh0QNgYB6t3NAHE/Ea28BaN4rl0Xw
De32qWlrlJr+6dWWZweRGFUcDnnvXETNGemfxNCWxiHJOcc9xTZEOcbh9aAIlZlkL5APt2q
MncSu/wDE1YEShC5JCn1pYbUnLKpcH+IDIoAZGi4wuCc+n609xt2gLnnqeKnijBUkFeOh7U
xlUI290AXpk9aAG4BP7xmAHJ7VHM2VOGIweAa+zfAnwL+G5+AsPjbUtJm1PVrnRJb4vcTkx
ROI2I2IMDggdc18UBw4GcNxzk0AXAwCqckcelV3k81j5uTxgYo+bZt7np7VIkRYksnTpk4o
AagYKe+RzjtXV+Dvhz438buT4V8M3mowqcNcbNkKfV2wP1rmyBGwkCDIIIzyPxHcV9La3+1
vqtv4U0zSPAnha10meK2RJ55UBSKQKARDGuAFyOp9elAGHbfsnfFiWNZJE0WBiOUe+5+mVX
tXD+Mfgt8TPAtm17r3hyU6enW8tJBPEnP8RXlfxFXF/aL+Nn20XX/CYy5UlvL+zxbPpjb0r
6j+A3x5f4ppe+GvFVpbQa/bQ+Z+7T91exdGO08AjIyOhBzQB8IBkJBA3+mTVZzl8jOD7V7F
+0b8O7L4ffE8NosAt9H1qH7XbwrwsLAkOgHYA8j615FFCrAE569jQAwuyLtYA56AjinrECd
6KEOOhpjJibB+YEg1MsWSTycH0oAUA5YZKjscVAi4GT97qauFCVwRjn1x+lJhGBbncuBgDr
QA2JskKRgd8jj8aa026UlgQT7f5xSMeSCgAz2qNMvKAq8ZIBBoAWRuoKkD371VcOzL8pAI4
FSyA7jzx0HNCBgPmGR3OaAI3yECqPripEjYKCEJ4qTy+VJQjPXPanOMAgsCR+ftQA1QAnzI
QetPZw6LkhOOcHOagbzMs+QRjqae64hwXPQUAMLCTAyDg+lToB5bMVyQPwIqGKJ93pV7yUC
jdkH0xmgCnEGGSqAetTFFEW9F7Y4OKnC+SoOSQR0x1qncSPgqqgDpgUADOoZgDjHYjNRq5b
+IDHGMU0AKPn3At+lOhXHcY9AKALcYXAVevepXUeaN2fLwPeoV+Uk8D0qQTKiszE49KALDO
sR8sOGA5JxiqF1Pux5YXPYYpJJAwxtPXselNijZ8heaAIDJJvAwBxinoBtNRrl3+YYOelWm
DJlt+T0oA/QL9kP/AJIEv/YUuf8A2Wij9kIk/AFSQB/xNLnp/wABooA+DtQ+0+c0s5AcqAQ
MA9PaoLYBeoxWprto9nqIBYSI4BGG6jHOfSqCOiqAFIY8gbu1ACF12kby27sD0NWLbCCQAH
5QeRVZ5v3oXbz1znrTkc5kXG3cvQ0AXklB8xY8lV5b5antpk8tmwFHT5Tg1h+fIJNo4Hc+v
4Vctp9keCctxg4/OgDq9JbYjTNEJlU+YqFuOBwM/WtHWvEeqTzQ23n+V+6HmICCD/s//WrL
j8yw0Nr3yd0KsF3K+CG7VhJNMZmlZvMd9xJDdCe+aALssEMpZrbc7jlk4yvriqq20RTfL83
BAzyc1AkssE7PGcncBnPbvxV8vM8HmKioB95QPujscdRQBmXaxRZjQqjEYxVBcFCpHPrmrN
wyudzgHsCDxUTbI8rzgjigCtMRsGOCPeoEYmbcTk4wDnNLO+XyFX0xjNNACxkqQT3PpQAjs
28gH5iOacquz5yB+OM0i/M+W27fUCrKhc8YIPYCgCNwd4BHToc5p0W4EkHB9xU2xS42jcfU
jpT14G0dj1HINADGJ8sKWVgT360gChiev4UkrqH4UY9B0FNJGCWAGPegAkcmPkAjH0xUKlp
HUnA7AU70XaB6HqKcFVQWLE8dAO1ADZCVYgHPoR3rqfh/4C174i+Lrfw/4fgBmceZPPJ/q7
eIdXc/oPU4rllWPA+XbngfSvuf9k3wta6f8LJ/EhRTe65dujOScrFEdiL/AN9b2/EUAKnw5
+CPwI8NQ6x4tEOpXv8ABdagnnSTyekUHTj6cdzXKz/tceA7Wb7PpXw8untV4V2WCLj1C4P8
6+fvjR4zvfHnxh1q8vJzJZ2U72VlGD8scUbFRj6kEn61xkdvGsQJUnP40AfQvxT+N/wz8df
DW7tdI8Hmx8SyyxhJZ7SMGNAcuwkTrxxj3rxjwbcaKviXSJPFELTaGbpBeqj7SI8/N059Ol
c8Y1zkMML0qzFjyVUOBk/dA6n09zQB9UT/ALRXwd8Fu9j4C+HAu4ozt+0CKO3DgH1YM5+pr
S8PftQ/DzxXq8OjeMfBEelWlwwiS6uEjuYkJ4w+VBUe4zivFfCv7P3xK8X2KajaaImn2bDM
ct+/k+aP9lfvH8hXocf7H2vvbKL/AMY6Va715228jEHHTkjPPegC9+0N8DNB0nw1N4/8BwR
2Udrh7+ygJMMkRIHmxjtgkZHTHNfK6ReYu9ivfJ9hX6T+INEfTf2fNU0C8uo75rTw7LayTE
fLMUgIDAenFfm3YFTbAEjLD72M44oA+wPg18EPBei/DqL4gfEaygvbmaD+0BFecwWVuBuUl
OjMRgnOeoFULz9rP4fWN21po3w2a509GKrIUhh3j2TacA+9en/DfxB4X+LnwTTwtJcItwNN
Gl6jZo4WWLC7QwHocBh27V8yeMf2W/iL4UuJJdGtk8UacjZSSyIWbHvEecj2JoAu/GT4qfC
nx54Bs5PCfhGLSvEkl0vnu1qsMkcQUk4dOHBOBzWT8FPiN8NvBOla3B4/8K/2295PHJA32S
OYxhVII+c8ZJFeQ3VtLZXktneW8ltcQ/LJDMhR1PoVPIqsCuMHgNkHJzn6elAH6j6JrvhrU
/hHb+IrDTfJ8OS6a9wtiYlXbbhCSmzp0BGPevnGP46/s0tGsf8AwrIxpuBKjSLc4H51674N
/wCTRtOMbNx4XkPTqPJavzjtI1ZBwC3B5oAv69eWuo+K9Vv9Ng8ixnupZbeIIE2RsxKrjtg
YqsqDJD8ehNSpb4dmKk554FOeMZ29Dnq3Y0AMLs7Beg9xwaaVVc5YKfTmnDaJB3J7mo5flz
g7h1xjpQAwysn3eSe2DXv37JPh+/1H4zya4kb/AGHTLGUzS4+XdINir9Tycegrxbwx4V1vx
h4mtNB0CwkvNQu22pGvRR3Zj0CgckmvvCwt/Bv7M/wUSTUblLm9zumZBiTUrojhU/2R0Hou
T1NAHiP7Zms21z438NeH4XVprGzeebj5lMjDaCfouce9fNkYYYTGcjoBV7xH4h1bxv4w1Lx
LrMwe9v5jK/HCjsqj0AAApghyu18jHrxQBUKszHIGRT0lZFxjB7HdirAg4HJHP4VUmDK/3s
AdBigBXkXkgsMYwKkkcpgltq478mqRLMR82SDnC/41LOMPnf8AKfWgBjsXH3sY5570okZE3
BPrxSIu4EKeenNSSRKyADAxQBAoDD51wD+dTbkUcAVJFEpXO7bnjcx6UkqLjIGce+aAE3YJ
xzimSMWUBztB64/SnKMQnI744qORhkLxxwKAGriRiwXIHOOmakZ2dgpzx1wMiiGPG0sR6cV
MIsOWAHPOD3oAfCRu3kfMOm4cVaF0FwpUHHNU2VhtwNufeocox+XJYN0JzxQBZuZ1ZeOvqB
jFUBhzkn5fc0+UFixGOv51NBDuHGMnkDOKAImBYBVCgD2qRAwGMfitTFCOMNu7g1DJkHAQq
QSTnvQA15O3HXHPNMD4Q9BjnimGN2+6fqBSmNlYRsPm9KAEVyzg9OOtX4wI4iBjA5yeuarR
xbcHaDVrbiLeOncCgCrGy7i2MAdgadNKFAKN1pJQNhyeW9KqOWL9d31oA/Qz9kEk/AFSep1
S5P8A6DRR+yD/AMkAXP8A0FLn/wBlooA+I9eDrrc6tEUZQpAJB7c5rFLHJHT2rqfFcP2Xxv
cLcKxMbJlVIGPlB/8A11yty5djOkJjjfJwpzjn3oAiJL3Q+UcfoKlJViQQ3HP1qCKN1Jk3D
Axhc80ruS5XIB9R0oAiCZfchYE54Faemwrc3EEJJHmHnkZAFZ6jL7jgMecr3rX09haLLeTL
nI2x8dT1oA09a1DzJvsFmWNtbqEweAx9fes7LhHEgHI7elUhIzFXJHUt65q0shI2vll4ztO
cGgCNEWNxnLr2AGcVI80sciOj7SoIAJ4wfahCrkbUUZzkgcn8KjuDtSJiuWK5IHUe1ACT2n
m2n2y03FVP7+PHMRPceoqg+4g5X29KsQX09tdpcwuySD+8AQ3sRV+SxXVYpL7SIpGkjXfcW
2M+UP7w9V/UUAYZiLlSoXA4FK8ZSMDpyRip1LBRnBB54p0oBUMDkfWgCsiuY9mOtTDPQgkg
ZOBTowCPlYqSeM8Ckc+WA2c/QZzQAEZ7dOfxoZhyBlQOeKN7mMsOCTnGOKh3jcWByKAGSPu
B46nFOwAdrFjjnIqZdpAbbgdcVEWZpCS2PYDpQA0IGfJ3YqwIl8pz8wboD6UKkm0HsTw1WE
LMjKihSOp9aAII4yCDsJ9zX3l+yvq1refBGCxikVp9LvZopVDA4DHepx7g/oa+GjJvUKFbj
1OBXffCH4q33ws8Zyaj5El5pN4oiv7RThiueJF/217evIoA5z4leGrvwl8XvEuj3sTREXkk
8BZcCSJ2LIwPcYNc6772wCeBnjoD6V98a5pPwj/aF8OQSW2qQXd1EMW93bMqXlsSPuMh5Iz
1UjHpXk91+x1qSXfl2nju1MP8ImsnEn0IU4oA+XXABGQN/GCa+lv2U/AOmeINc1bxnrlrHd
Lo8iW1lCwBUTEFi5HcqMAfU1jfFH4AaP8ADX4Zza//AMJedS1mK4jRrWRUiVo2ODsTJYkcH
JPQGpv2XfinofhDXNU8K+Ip0srPWpI5ba6kfEccwBXa5PQMMc+oHrQBp/tF/HTxfb+PNQ8B
eFdQl0ix04rFdXEJ2zzyFQxG7qqjIHHoa+cri/8AEV8rT3+u39zJgtmS6dvr1NfZPxc/Ztb
4h+MJvGfhPWrayu71VN1FcqWhncLjejJkg4AyMVx+m/ALwl8PkXxJ8X/GNgbC0AkOnW5I88
g8K2fmbP8AdUfjQB7VoVtcWn7I8Fvcxv5yeFnLGQ85aFm7+xFfnrphdbZOCVIxiv0ci8VaT
8QPgLqev6RG8FhfaXdrHDLhWQKjrjA4/h7etfm5prkokQ8tXdgiu/AUngZ9OtAGvZ3t9peq
x32lajc2N7AQ0c1s5jZD9RXt/gn9q3xt4dvLez8aQQ+IdKDBXuAvl3KL/eyOHI9CPxrsNT/
ZYtdS0u3vvBnjKO5ke3UN9oVZonfHzMkkf8OfUGs/SP2P9fuL9G8T+J7KCyXBkFojSOy9wN
wAX680Aek/tA/D7QvHnwgufHVlbxf2pp1kNQtr9ExJPBt3GN/UFTkehFfBZXzULAhiV3AY7
V9r/tB/Fzwt4c+Gdx8OvC+ox3mq3lstiY7Zwy2cACg7yONxUBdvXmvjS2jfyxtXKDHOM+1A
H6H+EYWh/ZL0+3OVb/hF3I74zAx/HrX5x2SgWwbALNX6B/s+eMtC8YfB+y8JTSx/2npds1h
d2Lv88kXIVwOpBU446HNeVan+xrqiapPJoPi+0/s15C0UV1bP5yJ1CkqcEj14oA+YIwsf3n
OQMjORxVWWbcznnHfFS3Z8i4lt5VCvC5jYj1Bwf1FU2PmMFByPpigAAbdvx75rpvA/gDxL8
R/FEeheG7VppB8888nEVrH/AH3PYe3U1c+HvhBfHfj7SPCZvhYJqEpR7nbuMShSWIHGTgYG
T3r9GfCHgrw94E8IxeH/AArZ21mqRn9+2HeWXb/rJD1Y55POOMDAoA8rtrf4afsvfDkz3c/
27W7kfNIoUXWoOP4VH8EYP4Dvk18XfEH4h+Jvih4rfXNfnwi5W2tE4jto8khVH8z1NfW/iX
9lkeNNem13xR8U9RvtQnOS7WsYVV7Kg34UDsBWSn7HGhKxC+P7sqB3tI8k/wDfXSgD4+gjW
Jc559CakkmYLuIzn36V7d8afgdp3wn8J6drlp4luNVku7v7M8UkCoqjYWyCCfSvBDIZW4z1
z1zxQBbE7GLAIOOvt7VUkYOxYnA6VMSoUDJz2pgRTMzKFJ9+1AESRgqdpOfekVG3cH8hmrq
GNYWbBxjGRUaCPjC9vTmgAhi27SwZc9SRVl0VflDg9xSLIgjCKp3d881JC26UgqFAoAgEaj
LM2c9F9KglLcqOPYVoSGLGck7eMMfvVUlMTuNpwvsM0AVkEgRiAcHmlWIOw3LtzwTnofepZ
QxkRT8oA9OtTBQvO0F/f0+lADkiAXcCMg4GTxSkFhkAAAc4/lTC5j5C4J6EDg05nUKMkbu9
AFR9wLFSR7UwLmLhe3XPWpZGWWQYBwODzirCxK1uQrY7A57UAU1j3EDb0HJq6EaOHeGwDxw
adFCQQSQeO1JOw34QjHWgCNCWLcAr2INRTAkZIZu341PAoYOoOD9KhkwW2Bsn2oAZCCF2gk
9+e1BXM+Sck1ZihDpxn+tIY0LbcBXHHI5HtQBH86cZA/D9M0yWRtoHmDYD90tUjsVjdMnH8
VVkBeXdnIA4bpQAkjbmC4wAeRSoueVO32x2qIRlnOclup+lXok+QYIyOooA+/f2Q+PgEoJB
/wCJpc9P+A0U79kYAfAUY/6Clz/7LRQB8PeIZ4bvWri6llZARuDNyTwMD6cVz6ifcwdWVCQ
VQ9vQ1ZvY86kQ9yssYVSCRtHSrcESSzIlwPl4G8sCVoAzUhMfAKg4wc80qWrmVmB2j68Vq6
jYPanDxMsfVHAxuHrTI0kXKlPxc8CgCFbUEYz5hxluMAD1qxNC+yCNidpGVYnjNTKo2iM4L
v8AKCGxVmC0mvtWFkkQ34/jfCqBzmgDKFs8aYAywHAHSomRl/uqpPY4rR1O62f6NAFEUR4Y
jlj/APrrLdpHBjCqg6gAc4oAlJKxbTHkr0PQ1BJ5rBF2knHNOdpSq7Y2KgYy1RIZHbYsYOc
fWgBzQbVYPjcByAe1SWNxeWF5Hc2E0kMqfxhuMen0qUr+7cnhxxnHC/WkhguMFEKsPUmgDZ
fT5NStp7y2iBuYTm5iGBnPIKgc4rACFh6YyOKn+0XVldrcWsnkzRcb1k57A1ee4h1c/abWE
RXap++Qjhj/AHx9aAMqRdpBwNpHcdDVcgFhg4z3AqSVpAxUDGDg8dKbCcc/exnnnmgBWXy4
jkDNIkLbgCMA84HNPmyZSQpx1xjH86WOLDAE4LHpQBL5RG0EKQTjpk1GkKxvkjbu7nJzVsu
kZwoAYehqNncNlAxIPJPOfagAKInPJwMnP9Kjic+eM44HTpUc07E4GR6k1EkhZsl/m6D6UA
XJWCps7+h7VTPK4yzMeSSOlOLFmwAcd/U+9AjYtg5z1AxQA2P7RbyC5tZ5becdJInKMPxFb
EXijxssXlReMNaSI9V+3SD/ANmrPYckEq2Fxjpip0xuUBAMDqDQBXmgvr6c3N9dz3Up+bfN
IXP5moltwxIZchsjmtCWZlcFVHp06+9QluCNqZ65Pf2oA0rTxF4r0izFrpPifVrGAn/VW93
IijPsDisS9m1LU7z7Tqd/dX02cb7iZpGP4kmpppyIwhXaB0qp5vAwNxz6dKAJluL+C38iC/
uoYlziNJmVRn2z/nmqkIZHGCcdeOmak8zcT0Dd89Kkh25+Zh14z2oAt2eta/ooEuja3qGnE
HOLa4eMfkpq5e+N/Hmo2pttQ8X61c25HMb3shBHuM1nXKkAHufQ5qJMA5YgDpk96AH21oCT
I/TOSfWtEJECzJhQOCQ2KqmQJzGRyPSmee7RY25FAF1bmeynWewu5bW7TlZYpSjL36jmrt1
47+Il1bG2m8ba5JAfkKfbnxgdRwa555WAxvI5HIFPhkdQTtzjoFHBoAi+zSRsSz5cnuck+9
MEbg/Kwye9WhKzElo+P7vt71OFDAMFGwjscEUAVQbiNQ8U0kUg6OmVI/EUr3Grook/ta7w2
cYuG4+vNTOVCfIC+OA2c1WYZPJ+TOSKAGm91aM4/tW8z1GJ2/xpI9Q1Zgf+JreDHA/0hv8A
GoXbkZ2qDwDSKwSMEKTnkmgBbi5vbpBHc3k84Bz+9lZgPzpkcOPl3ZOO3Bpyne5IBwORj1q
zGu4Y4z60AQKoDMrKDnqamWJvXg9cU+IK0rKSSc5wFxUsmAQu0KPQDrQBGQERQOM8YI4NNM
JG4jAYHkHrQ7FnBGC2ccnpUkrRxttEmV9hzQBHvI4CgDGKjRjvZud36Gld1YhMYHcg01hgK
QvGcUANklbYoIBXnjrUqKwjGNuMdabEozlsAHtVsmMH5QB32gZoAr4fzgwfJHpSnDNtU5Y8
c1OpDNvbGR26UyeVS24jp+VAFGUlmVUVlHTrUzEugXPzDjk9KavJyGLfpVpYz5uHjbI6huC
PrQA2G3yVD4Xjj3qyYlAKBhvxyAePzqwNigjgHr0xUS5NynQjuSKAFYeXGhY4OOKqyDcw6A
nGcHNX5WTbhoySB97HHWsqI+bclsNweMelAC3UoDeTCDvx1A6UtoqFHVhlmHAPrVyNEjjE0
kWTggbvWksow06IAFJYAE8/WgCxFAtnaKTzIxxtyMirH2JLtFPlOD0LKOlQzxM04wHcIeGx
93H6VrWkyxqRHJ5h4wDwW45+lAHG3AaOV4GbO04B56e9SLDiHG8cjOa39dhiutrW1u2+MDJ
UcsPf1rGBBU7gQRwVIxg0AVkjPJ4L47ClL7UzlSfTFPxt5Eh69DTHaPBAcEHv60Aff/7IPP
wBUn/oKXP/ALLRS/shDHwCUf8AUUuf/ZaKAPhe0tQ95MrLI58tfvoBgY9K01sEjt3jZiu4A
jK9QPpUcMU0F/cNcAxucJtcEEFeo+tXjKfJdPNC5HQnhvoe1AEM0X2gCOR3dE5AJHHvTBpy
qc53gngE8U5Z0kl+WRQ4O0n/ABNKGAjB/eqN3VecigCez06ad2aBFcR/KckAA+v0pl95VtO
62TMrONsrZzvIPb0FablrTQobW02NLfOGeRhjaM9Aa52YCO6l8x03oxBU80AVZLJ8MxGdxz
u9amFnNNseQqQoxkjGfSkaZQCowoA/hXOKmhuVWPJYk+pByfagCA2sqTDYoJJwSP61NDYyF
N7AEKThl4yaEfFyzFs89U4/nVkXB2h3DF16Z7UARNa+YrbFyMjjjOe5qaSyj2kD5SRkcZ3e
1UmvpEutuzBHzHcMbfwpJNQdJGZXLNjOW6UAQz6fJ53RVKjIJGOvtVMafPCqzQsEkB+8Dg1
bF47kFgqHoFzwfekFyv8AFINy9lXIoAjhg/tK4EErpHdqCdzEKr//AF6nTSLmKXy5kKyADO
4Y9+P0qtK/nsrHauPmztxg1u2+ufakki1eQI6A7ZwOpwAoNAGZJpreaeSzgHOOp9KkeB4Vz
ID6BiuAParUl1LEcsVdOilRwfYVXn1HA2SZYsOFA4oAqfZicIzZJORtHH50rwsB8nXPOT1q
Nr2QSCMgYHaomvBIGLEBW6LjFABLp8jZk8sEE8EZwacmmsYfOjCjBxgdQaX7Y5ACAgn2qT7
bMiAkEnsRjigATS5Wc53ZJwRgfLU40+YKSVOQM5BpI72dItkZAOe/+eKU6lKpAL5AORjpj2
oAY2mySEYChsdD3/Cl+w3SuFSBsYwOe9Oi1IrulfDHPGDkilbW51fapX3yKAIJba6UAtEcN
0GO9QPG8agbAzEdCKtPq1zg+WY8n+EAkgfU0xtZnMZXy1Y+4xg0AVltZ5Ao2fOw54zinPYy
xqTgn2xjP51cTU5XjjJADKDjaO/vUhv5yvzDnGc4GfzoAyY7C4Me7yiFPTI71PHp8xcfuG3
deORVttTupGDlguwYA7j8qeNdul581V+goAgOnXGAxhbAHp2qJ7OZeRbkKT12nj2q6niS+c
Mnmjy14XIHFK3inVVYrHcAseowB+FAGabO5LkrG+3/AHc0n2K4RNvlEZPI9K0B4r1Ygp54G
f8AZGR9KX/hK9VRdvno2e5QGgDKFrL5qpKmRntzmrS206N8iuoI6Bc81sw+MNX2KS9sxUcZ
iXP4GmDxPqMDkv5YJz1QE5oAx4bZ13vtcHqO5P4UxyYwcIPqyfqK3f8AhKr0giRYFJXJ2xi
of+Esuiqxm2tnRecvCM0AYUZZnCqjEDPTnpTJQyhVwQTyOc8V0yeN79GZorKwViu0ukABIq
E+MdTdDGLWwXP8X2dSR+dAHNqBIzKMH6r1qTYjyIGGVUcha6ceLb5v3TaVpm0AKN1qB096g
PiOaEuV0vTnOAMGHhee1AGGlsN2VjBBPygmnMgQFWIbbzwOBXSxeJ5yij+zNMAGSP8ARuv6
1DL4pZXEn9g6Uygcr5J5PvzzQBz0cJYDkAHsetDR5Q4zlTyQK6aPxZGYgP7B0luCT/o+Mk/
jTR4shRtx8N6UxH/TJv8AGgDlfLbqAcKc5HIoKMS52AD1xXWjxfZbCw8I6NxjnY4/rxSr4z
spAwPg7R1OdwYbwD+tAHLRWRIzsBHsc06W2ZIwDnOTgDPFdnF4m04qhl8M2QXO4jLDd7dak
/4SfQI0dZvCNk+85jPmSZT1789aAOIitW+Xj2FSzQ7CoKklhweK68eJ/DiFQ/hC1c5zhriQ
Un/CSeEN4x4PiaTsTdvhf0oA4tIWEQHAckkADk1C8Uhkwcgr1716Db674KK4k8L5m7Kt0wR
ffpzWhFrngEyKjeFBkg523TZH44oA83tbcqxfbgZ+XPb6ehrQtlNxcvczSPLI+Szucsx9zX
pOneIfhvbzma98IyToQUVTdNtBPcjAzXQ3XjH4QT2TWtt4B+zll2rPC5DKcDPX3zj2oA8Xn
hDRDarkd+RVURvGQSgIPfrtroNRbS5byVtOiaO3VyUjdizBfTNYmq3v2eLy4vvyY5HIA96A
Mi9uQziCJn4zu29DUluuCCR0OOe5qpEFWUngs3fGOavqIzGZs7QvQKO9AGn5azWu0ykCMEs
O+aqraSGQnARsZH8P86LW4UCSQgOT2J5P1rSgQTvEJUkKtn5tv8qAMwQSLa73GwZI2hshiO
59Klt3mjZIiFjQcbj1HvW/b2QksAuyTLncBtxuYevpwKetukG0hP3m4nkZwBQBnW6GWYeWw
BI5LZAJ9KydXttmoAhQpcZbA4zXQ3ES2wDL5jnGVHT8OveohG2pPF5xQFT8oxjj3PpQBzcs
e5CwDY6Y29aqCJ8j903JwSRmujltVjnZHdQyE7gCeDUEKQkMS24EH5sk/kO5oA+5/wBkeMx
/ARVP/QTuf5rRWL+zZ438GeG/g9/ZuueKdL027GoXEnkXN0kb7SVwcE96KAPlrW4p08Taus
+TJ9rm80lgQCHPfv1rJctGo3xvKFBwn8P1966TVokHi/Woof3hN5MBg7x98881Tf5QWAD7g
EPy/wAqAMO1if7Y5eJn7ZB4GfWr4hSQtEVIQ9cHovfFWlsdrNJLE2ZCSiL1YduRTRHMzmJY
lQg5JAIAHvmgCK4cl1lRAFRdqI7fcPtWFctJa6h5xBYOOMkHDHrjNdC0TPb/ADLGAq4O0jJ
5qhLCoDyPEJMKcKwyTzQBRRSziUPlWGQe31qdEQ7huCqBnk9abHbyKQgjEZbBCg9vbNWzbD
eJFKFWBBOcAY7GgCksfy4VA2Wznvj60skeYCpbHoTjg1eRVAXcgOAQBu4qFrckhFxH7nPSg
DJeB2lGQGzyWyQD+NCWys4BUfK33Qev41qx2xLESo7LggD7pHvStEFVREiDaCMk8nn1oAyv
ssagxlQkg5yCTt9qmkt48p5i71JGTjAqaSPa6qGA3elMjAYpteRl3dSR+lAEX2aHO7cZJCe
x4qJlDJIuNx7hh1q4G8qYSAkAHOT0amLOitNuLnccnHT/AOtQBnhpoIhEVeS2ycpnJX6VEq
+Z+8jdZEB5LH7orVlERBKLtY9gOBVD+zyJzKhEZI5UDIb2oAiMKEEhgB361B5W49c9uO1bE
VqJpPJhjJlZSfLxnOB2qotoyn94jIC3Pb8KAIPIRUG7kmpIo1P8WwDjj+KnvIqp91fRSTwK
jiH79HfJAHUfzoAlEIbd8u8D5sjkCqs0oPJJXjgdhVuR41BywwTxyapbC7kgMAB/FyKACIj
yj8xVj68Ypm3exfO0npu7VIy7QELKWHX2qQQq2BkkdT83BNAEIUlzg53egpixEvgg5Oetak
drGAFVcEknOc4qFY0D4ZOFJOeeT60AN8oJEhJKrySB3pZI2J24JQ9TjmrDhm2lZAR78YquZ
90wj2Hg/Me9AEpt8RhSFHcnNNntSNofoewXFLNcqcgcD/a/wqlNKZcZyBjjmgAWJCWw5PHA
AqJotpzHnJOOKCHVdykjPpT4YZGcZU+p5H50AOS3Znw+VGeT6U5rSIybQzAnqT09sVehGE2
nCRjJJPeplSORmZnB28jHP4UAVI7cqgOQSeAcDA/PvUMqYKMV4A+v41dlaNYSMLk92P8AKq
HmZdcNsA4z2xQAjOccY29/kxn61WVGkk2KDg1bnmUMcjB7k4bNFrICwBRtx6n09qAITAqRt
v6emcc0iIwGOn45rWktiqFjyM7sNxmmCDau4Bio7Y7/AFoAjgjRXWRiS3p1/GmmAZdN4579
hmppBErZD4Jwdynv6U3YpB8sAbyMFhQBA+1GVThu2RnFROCTISy8cYHBqeaI7l+YbQME7SM
0yNdw+VN2RjkZwaAGOMABnBLcfT8fSolRz8ySAEcgZqy0ZY7euByR29qcqEIWLBVA5+lADF
t94bJGQOuarsPLctw+3rTmuGmIVVCqOARwaZ8sYGNxfrknPPuO9AG1BaRvENhYSFc7jjANU
ViJmdZWJbjnqK1oW/cpggkqPlPT8P8ACpZbUCHcsalznJIOTQBifZAZ9w43HOQKWayLZIYH
vkkc0EvE5SRSvJAIPQ012LsgX51wAO1ABHFHgRqhLcdOc1orbkbi42EfwgYIz3qmg/ekMhH
TgHj/ADxV5mwcEkEgZx1z70AOx0HnbRnILLgGrbI0LfNiRgMDCk++ar2cKedvLPkkDggj6G
txbJ5QVX51zwwI/wD1k0AYkyEzNvIXaPvKMAe1Yc8LTuXZWb+EHrit6+mEa/ZlPCk7wRyv4
+tUUijVckbQvI5x+dAFA2GMEZbB6YpsivsMZXao5HvW2kKfe3YPXBPDDvj2pv2WNi0qID/E
EOetAGabNlkgtt4SSXBy3AGfWu00/SUhukRuDtAzjjpy1VPB+gTa54ne7lXZDbJ5khwThsH
b+HFdubaGWNLq4jd1BJQsAN/BHOORQBzf2d4LWdbfeYkDMWHb161VjTzWXKlm25ZwMbl9K1
74RNp1y0NqyRg4dXbJX3rJ3NJCjeaW2pt+QcqM8fWgChqpkMQeBFjWI/PtGTz0+lV7d1a3R
ldTGx+cg4Y1valY3DaYk5ZkgOxXUgBnxn7wHXrUNlZAWQMEQdSC4CpnJz0oAxdVtmkit2hh
+dFYSAZHuD7ms21b5C7q3A27SO/0r0GC0Z4jmRBIYwoTbxz1IPesiLQJGuZBEoJJPyopAb6
+hoA5K7RRON+4kqOv/wCqirOvvc2Oq/ZpIZI2RB8pUH9aKAO71NFbW9XeNZLmMXlwN6RlfM
XzDg1VA2OIo1AjVMYZSdv49quX9nJaarqkcrSiZL2ZGUEALiQ5GPrVUISS6MSEGQRnkj17G
gCpOV81gjuYtvKgnn6Y6VEogywibf5mEA7geg/xq2ilnhXc7BjubawAYY6U9oCbnClSSOnc
emD04oAi+xFYWZl+8MDuuR261nXf7xyFb5Xc5YAAgfX61pypG6xwrH80mcfKeff8KypnWO8
mtrMC4dMKWPQsR/SgCjqs8KSxokmZIxkYGSf8mq8Eofy54pUeVuGGOo79e9bNvpdvZqby5k
LzYOV2gY+lUdP0lpklnuIykTHEYI6nrxQA9bq3vRIqzRxMqnK7cMO361YhWB48s7SRyHPy4
GKzpNLZJEIJjUfddR09z7VfsbtHdU1DcWYEIQRhuuOaALRi3s8UCBB2Zic49KafKijERy/G
Du4KU/MPysQyjI25OR9agkkfaUXbuGSoCk8ntQBX8jzGxEzNyeSMH2qoqOoZX4wpOOlXx58
xKBWQg8nGB6Ux7VnODkEEAn2+tAGaUXdiJsoOHBHalCMQwVRk4yRxkfSrUmz5lQF37kc4+t
IIi0pLMvYbccigCnKN8rIZmbHQDAP4/wAqdGqhiHDAYxgN0qzKiwqXZ40B6Z//AFVUnuEMK
C3z+9UfMyYwemR7e9AFiwuWi1xZLZ2SaGN1DjpkqRj+VTaFawa3eNZXt5HZ3bY+YnKZPY+5
qLR9MdrkW8ZaRmYs2Bgng8se31p1tAunS7bSRfORiTxkA46+9AFPVdMudLvZIbuPb3G3lW9
wapQvEHK7WDY785+npXQmLWfEEo02HF1I2AkTD7vbOewrY8R+B18PaHZajazy3jIgjuWdBt
Vu5Hfb2oA4eVYyowrEnnO7AqEeY7gAbQev+Nai2ieXvSLIbkd+tQyQlUbYAWGBs7UAVJY3M
YJG7txUsMKKo3AtjoCakZAzbd20r1CnHSpvJVGAHPrzk0AMZ4Q2R+7xxwajG5n3EEHorLzQ
0bLEdvyknqRmnOpZU+fAA6AYoAimkOFWXIHPuSe1VAo3gopf14x+tWpEJw4BVVHByf5Ux7X
5Fycr94seT+QoAhIWTefLJVj1ziiKIEZHGOck/pU5t8jGMKOmRyTUsVtGApVAR0JagCpPGj
RxjAIOSeaSPyosEDBxwDzgVoTwhiNgjGOu1TVcx8MAdq4oAaz5Uvwq9wO49qT5jgZC7uQcc
mmlWIDOCqnhmAz9PwqUW2EX50yMg4POPSgCmzMoKszdeR2/KiODeciQrwTgg9cVZa0XOUj+
QHHPapVR2B245GCT6UAVI4FbaQ25R271q2sEIjZmG1fvBs5J/KqsVk20Akg4ycjirJ3RwYU
bCDgYOc0AWm8ucBETGB8xPcVBd4VcHoQMhew/ClgE5lI8vIAznNTPE0kfKqrjgnPWgDMIE5
ZdxVcAZP8AKpSMgI29QOQGP6Crq2yxJl2G73PX2pZI1A+Tq3Qeo/HtQBm8zwqHyuOeOnBqx
5YKqQcDphQM1oR2HmbURSDj0/nUi2D26nCAleCw70AZUUKqr5bKr82GHr3rJnmEk2Wz5YPR
TjIra1Q/ZbdI1mBZweo6DvXO3DF3UAgYGM4oAQN5joit8u7cAe9TspkmZyRgEHINQpGu5W7
juAacxbftUj2yO1AHT2TyGyV24Xg7+uPb+VXJYRJbo7koS3JDcgfT9K6Hwz4fOqeHrcpICN
jFVYgAN3rRhtrdZfIeJXZYiF2rkbh/EaAOGudC3wxzxFyzsQccj8aqm1ZC2+MjHAB6mvRbq
znkMRfahc5VEBHTvWFrGh3X9nLeRRSSeWBuO0g7T3oA5IRN5q7WIGcdKkCyeZ1we529vWrQ
gCAE/KQfu5wRUdyDDbR3bQvLbyOyCUA7SwHTNAD7UxxStGxfOMqUA598+lT3euyxwNaQl2c
fKJD8uB9axRLe3DFIrYgdNuDkVNHot/IoludkWONpPNAFXy9xDuzOT3znNIsxaXy9vPQEUs
0YgkZZVG8H5euKrM6LITgYxjrQBrJPgLnepbJ5IJXHTFPeSFYWDby0h+Zs8j0rBJYyMyxjA
7ZrZ0SKS81S1ttg+ZxuJP8ACDk0AepeGbGPQNDkWa5M39pKvmIgOFGOAx78elTXTRraJ91I
ejALt8v0HvWlfxldMtgFkgZCFVYoxtcAevfjj1qWG0stS094ikilo+g/5ZuB94k54zQBy16
YYdBuZHWQgKuxlJ4JxjNNtoWiuoTFy5Kl/Mw2cjPTI+mK0LDSbnV/DEtoLoM6TvEBIx5x29
8EfWtOPw/cWcFk6+Y8szKJJBH8kZyN3Tkjg9aAMO7il+xyiVFYZ+fIIbdnPGe1ZdhbXCypI
qyeVk53kAfpXa6zapcRti6LqjbkbyyFdR/ESB39K53T0vWRiUCE52AAEEE80ARW0Ty3AjQi
AICPlPQdfrWnp2nTKxaZfMxyu0bXAPfk0WLWtrrAVbZm+TJk4Ybs/nW1dowmI82EhVO/BJw
e/I6kce1AHlnjS2lm8SM8UiBREq4XsRkGiul1qzihvkWSIkmMEHZnIyfQ0UAbnjG2ZPHviK
NG3n+0Z2wF4GZCc/hXPyq6JKhkjRcbQcFSxI6+9df4zmU+O/EExO1EvZUwuAT8xyeevNc3b
hpg3GwqMBf4vTgc0AUY7FgC5dcN6H5eBUcaPJGSsmY3bg55/LrW29o7xSRwxp8nyghstz6j
/PWqriVpMIyow43BOBjqQaAOUvbi5bUX0+yWQyuixeYRgRj+Lr3rYsdOFlaxwQrIWiYZkxt
3ep6d6s2VqkSyz+SH3sCpYfNgn0rU8ud7ZisR8lVHyFjz2yfrQBgS7jdl24WFiA7Ywzf/AF
hinB0Ys7SZVSQBs3Lx3FXEtykG6ZFViWOwHofYY9P51IY5Hj2eUI8DGN2MZHHHegDJcXDCW
STZ5e0BzjAGT09fyrC1CCKOykmgYgqctgfLn156GupubeRogYEWSZydgXjjuTVLUtOkvNJg
so4tsk7D5gB8qgZLZ6c0AcXaau8LKk8fnRgEDPVfSulhkW7jjMMiuFG4BXCjn26k1of8I7p
sMSoto4KqVQ5GWHf8eK5aXSzYRWd7Zy/LPlWUngMP4c+vtQBuSRFdzYY5B2qz4PXHIppRgu
RHgg5XcCB+PeoLK6S5DBmeKbGXi4+b6Z/pU6x3ImKPETu+UOw6egoAoSwskSyXVyqMPvLEA
uai+zKQXjuZUzzhj9/86v3SQ2yo0oR5BxtyMmqUVxNdzvDa2ckmMnozAfjjFAEU32iNU8po
rkHPyMvzEUJaTXF0qtDM3G5mUgIB9T6Vu2WiwiNX1FzG7j7gO0A1IwsCGRFIjXA6bhx6j0o
AprJbWKz2sc37tl3XD8bmwOF47ZrFWW7vIxLa2rFMhSzYHT0rqrY207SOPLt5VQgRtEFDjo
cms9rC7LPFFPFFFJjaiHGP60ASaVPqGmqfLljtC/3ioCu3Tjca07rUby8tU8+8aa2kby3GA
wkHp9OvNc5b+GrZGZ766+04YnYGPB9D3xXQvLD5cdpbQxh+CMdeB2GKAOSvbS8gkefTSXgL
8W7cgDsBVWPVbeSPymQQyA/Mh7fTua6h0LxANt34+RVPJ9/auK1NZIdZLRnG1s8dfXNAGvD
F5iqcBlkJ2yAdR9aHjkjKsCFLE8np1rsdAi8P3vhXTYFhEU5Lfan3nCHOCQOpz1OKqXek7c
SQyfaLfeyblGQpHI5x3BoA5WZJH/dgF+2QOtV2iZmyAcR9R610Ys12NJJuVv7vqKoS2o8wB
AB6lhjH4UAUwgbYSMMFwMjPHrSMm0Hg7unIqytuXYkKV+XGQcg08W7GPBUDH4kUAUVUlgxX
jPBIwKmY4jC4JxnOBVkx4hKo20D5jnn8faq037vCliX6/L2+tAEAYMDjAB9apSZy5BYgZB9
BWgkTqGJXIY5zgHNOaCSRMiLCgcZG3NAGcqZQjO7Bxg8bqsJKvDOBxgE7ev1p0NmRnZ8wHO
MYpIoHW7wcDt64PrQBZQK6ZxncDk4yOP5U4oqRM4CuWXDCp0QLCV2gjOTuPX3oIyQijanXc
w4NACo0YxuZdxwAAPSqcpTcMopYEj6+9aB2rj5fM4xtC4xVUspnKN2PbkHigCWGRSNqJzjm
QDnnHApSVYBWk2c9N2f8mpo43UYO0oeen3fpmnbQQolj3FThQgByM80AQIm5sNH+S4ORUz+
UsWQCAcEBz0/KriRx5clTvPRAegpn2S4Z3JBRS2SMe1ACpJtiR0wTghi3b0pPOfYS8exFGO
X5PuPWpUsXKCPJBHTdxUN5aCG2ZMksT3x39M0AcvqkkM92H3sUxgCss53HylztGetaVxZu8
oDHjqVUcioTbNyGUsT3xigCKBVaI4OZNwyo45NXr7TYoLSGRJAxlYqQOcYGTVdoTFavtG1i
QAD/ADqOV3lSJX4VBwOcmgD27wDcwSaSulzuFcQidnMYZgh4GMc9TXSwaPIL6RbWFHSM7yJ
RtIc5GCOfU89PXFeHeF9bGmeJrC+k3SJE6iRRkbkHbPt1r6Ju9b8P6FaJf6iyxPc7xuaAyS
IDyMngHNAGR4jXS9A0iXUb7zJbpwsVtAhCEtzjv0Hf1zXnM3imdhKlqFSFlABdtwPsRjj2q
HxN4tvPFIjN3BbxRQsSnl5BI9SD06frXGS6siznB3PjAfAwPwoA7f8AsGy8Q2v2qWf7My53
jIAx368Z5roPsGnx6JHHbqs9tbfLEgkByeOTXmdnf2c+h3sN9cyvfmVFtlWTZGE2ksxHQ84
H417Tp3wx0O88BW93pdxPbT3lssjXMsx8sTewHbg4oA5OO3gjt57l7JXj2Ddnjac8DI7dq5
m/1CG3meKNCSFKt824L9K9Hfw34o8NaA+haJFBrwvlMhujAB9lKnLKxP3t3avJb24acuLho
45SPmAXbyD6Y4oAiuprSS2YTo7kg4VWOQfWsP7OfIkmRCI0IUqfvDPf6f1rWjtJr29hs7ZT
O8pARUyWJ9OPxrRs9Wu9H1o6wBDJdPmEpNGMcADJH4dKAOahsnkjlmWAgIw3djtzjd9P8a9
H+E2kPeeI7rUyY0SxhLM0pwFLEj9MVt6B4o07W9B1nTPFdzb2v2jCxvb243jdyxXA9ulZF7
4aks45bXQL3VXhuYw7KLXBKrnBIAzxzQB31z8Q/DCXV1p8pw0C+UJY494L46qWzzyR/wDqr
g7g31zBLqukXDGFz8j7hhecbT7+1cTqEc1tcyJslY7c7vKI2jocjHrTtH1a6tHMSHbbswLg
EqT7+1AHR6R4v1PSdehLsk1l5v722kT5MDgsAe/484r1661vTL63Dwut0iuqQiRdjQrjliF
ODjJwK8bS1s5pgFY4dsDB4P1zWtpNpNAz2MEys+dwbdjOByST+HFAHcXd4l7feXZuip5flg
FCC6+pBPtmkitBaQyo86MksfzOoyQT04zXD+KLye3s0liJSUlAGLZYNyc8dqwf+Eq1Kewms
b24EcsjCVGjXpxyc/lQB6FFNY2qy3cjrHCMqWI+cfUds1gr48s11l44bV0tS21plO0FcYJ2
jr/OvPJ53ndjPKzkcY3Y47ZFMW3aNxKzqcncMnHWgDqte8V6ZPqQMcDIFTHLfe5JyPbmiuF
1AObrCQMwCgZ2E0UAet62PFDeMddkE9pqMceoTCRcGPzD5hztPTnsDW1pN0l3byPNbS2M8Y
IlhuGG9GHpgdD696wrzVb5fixrMLlbdJ9SnaWHh8He3H157elX7wodYhMRQmaFvNCqQrlfu
/zNAGmsE0zRKxUl3372Uhs9umMj61S1RUdkVHKtOPLxnB8vqxx2zWjpsSF2SeZMnICt0AH0
rnYbv+1vFdxIxjaytFaONFYgn3zQBcdI1EewFdzbc78fTpU8rXC2brCqIFj+cq5TODxn1J9
aHt43OPtixL2Vz90nv05x6VXuAssLSOkjE4jVVOD1GeKAK5kkFmsksbcpkDPXPYmrv2VIZt
oURPjcpZw/BHAGehpZ44baEqbb5TyrPH154BHXNVjE0rCYhtgGVVhj16d80AOGyKF/35BGc
ZKgDP69ajS3QuJriDkxBFkQDAGeg5qdp7eOMIUghZRsJZT8vofeoJNqiOMmCKNFHz7W+c/T
6UASxlY2lJSVty4ypXgf05rzopeeW0cxmjhFw4ET8qrk9v0rvRcxqpGTknIIPGBwSRXPTxQ
efapE8bobosWIyB6nHegCvp2ho9g0s0brvyN/AZAp7c8VTbWLiC8ktLV1vYVwPOeMZC9+/J
Fbr2n26ZrCOONYoh5k0m4gsT0X6etWRbWkc8N0YIGzxGqfKq4GMAenFAEOnaarWEV/qOIlL
YX7qSSe471dm1eWNFs7KBokwcsXBdx/SszU7Y3kz3a3BS8A4YOTkf3fpUMks2muX1GESxEK
WeH5Sw6Zx/hQBIVlfl/vDplsgH0NOOF8zcmWIwvltgmkW8tb5GezMRiCgbA2PrkfjUzxFCE
HygALgPkA/WgCCKNJbsmRI2fyzxkA9OAT609YVVv9X5WSMkLkqe9JHGQ4yAXx3PLHP6VKYM
Sq3koFBPJJA/zmgBJid4+Zn24PAAx+NRopW5DoCxyQjLyTxzzmrEiuiAuqKSOAO1MW3jdEw
gWM9QBgn86AKTvtYsCjbFIOTwPyrzu+1Ay3krqq7ZGJAXI289K7zX3+w+HJmA+aUiFCrA5J
65/CuPstKbypWkTMjypFGOpJxk/XtQB1vhu5EOjCIQ7444yOThi554PpWpZXuoWsMkSPi2n
RWlidg27Byo6ZB9/SqUMTQxQ20MBAC7do5I5561YjtXR1kWJY9wBJ3Z+pP4UAX7qaxvpFS3
gW3uXwpikb5SccYPbvVN7MJKUkGWDAMM5H0B9KkaBViyNjbzySnNUJkuFj2Q3O3+5x79Dnr
QBNNFF5iYCFVx8w46dqoPPFlg8QzkFcE8Gq0t4Y/IkvYGVJAQJkGUJBwaneJd6yh1ljcfK8
bbhj+nNAEUt9HHONiBnxxkjr2NUWkDP88ZJxtPPWrP2fazPsDHnrgYHrQkMe9P3WSefvZGa
AFhnEcY/dHdg5JO7C+nsacXmmVFAfB68g5P0/pVlLcxOJCoZskAdMe9TG38v5xCA7YH3uvu
aAKT2/lxhZQ4HBxnofTNIUjWZmjAxwdxPJrRmtZFCsS2T/AHPmNNjtWbCcgZ5yu05x+vFAF
KdERAd25sYG31pghJAZj0P3Sp4q7LCY0ysQZD169+lJBbzlljWBi5GBlsDHuaAI3DMu1OUQ
/eAxnPamRIyEbSu7nLgcn6VdlsWRTIACynlA27J/DtTDv81UWNVGCCcY2joaAI1jyvlAKAB
yBz37E9avQo0cO1Y9zHGeAMfX2qqroZiTtKocZAPerokiwWSTB7sTn9KALi24H3GwxALKFy
c+3+NSyIWLhvmweA45H+PSo7ZzggMX3kcAfTH0FOVyA0rl8L8u3PzDmgByRCEbsKXI+U9dv
c/zrL1q4jVUtsD5OcFec+/saku7p0gaOP8AdqedxXGfxrn3/wBW8mCWP8Wf8aAIQ6CQhiDk
dSO9K+0Dc6Zz1xUcRJcyBiSQBj0p01xHEhVD82c8c5oApykGQAj5d33fUU2SIx52DcwBGew
oaZmmAGFUA7s8ZqH7WTLw7En0PFADrNjb3yN5piIO8N1APWtrWvE93rUpkuJnS36pCHwqnH
vye9c/IrKoYKTjnB6fiaz7j99OxI2qRxmgCy+pzyvy+xQCCQeo96nhWJo97PuJ6fLjNU7Ox
Fzcx24ch34XjjNaFsZonMZcHYSMH2NAHXfDzQ73xH4tSyiktmit286d5LYyARj73GO/TGe9
eqeI/F0VmFsYNGNtDATGsdvjJwcHpwMjoK4Xw54jn0nwRLDavHHcT3TEs+FJUY2jPp3rlNQ
uZJPOupmVpHO4lJ8kE9+KAO9l8eJfeRp3mTW0qTMAJDhcNjjHY8U/xVf+HvMtFjs4p5baEx
EP/fOef/115XYBbjUITIZJec4Q4Zu/Wukms7OYMBYXaFstiW7Ujp6etAGbDL9nlSSKZ4mDZ
RlHJI9DUGpSmWQ5j3AMSc8gk85pJIFVju4MY+Ub9wWoJXMkmdxZj70Aa1ksMMpkaTgw/Kyr
j5iAf55rr9A8V+J9b1U6bpM8IuihlV5TtwwGM7uucVwccu0OuACq/KS2OnJqLTxJ/b1v5E7
W0d8dpeI42eoyen1oA7rWIvEcl8tzqUNmxY/vJLeQMSfcGuZvdImub8zIiKrKAVJAKn6djV
0aTp6mW3kv7xjCcsGb5N3qCfarxsIVRXE0jLxt38HH4daAMJI7myIlCFdh6/ez7Vbn1lPI2
+UsBznnsf8A69aF9bW11braK7RDOSN239D6+tc5LBZZZX1FkkXPCpzk+/egC3c3N1eWYBKO
FwcKMlv1rNksrp4ld4jCSfmyPuiklhkS5jjIeYYDb0TbgfWlleeNCvnyx5O3a3J/GgBsEET
HezI8mcHk8Y9+9Ty2fmjGzPbcMAHPvVixgkYMkYzk53Hk9PStuOxbZtRVAIJLbuR9BQB53q
cCQ3YjEky4QcFjRXX6lolxNdLKksWGQH71FAF4LPD8T75J4mWaO+lV1IIZfnPf15rr7/c+q
2kM5UZjdgq+gx8tZOuafNbfE7VGUJLImpzLuHr5jDJqPXb1rDxLazXJXZGTEZgpRT0zx+NA
GpqN4dP0x/3hR2+SNVIGCetR+ErVCk809usymQH52OAByc4qS28PXHinVpb++hl/s5flgMA
2o+OCwJPAOOvc5q74cspY9PuleSTCXLxrvkwSAccgUAXbiGHzxIiys7kkgjChvRf6Vnm2Q3
SGWSMsGO0F+P8AeJB6j3rZlilIENuFwfmwWztHXjPes9YjFcPJuZZXX7zxYx6j3zQBE9qb6
5dd6uI8MZGfAJ/rTLkpaABQkrYByrED8RjrS3PlwWskf21vMVgVwgJI9M+vtWSZXkR5WlDl
gQFH3wM0AEkcbFY2VpWXsG5B+veqkJYKm3ZtKhcs3zD3NIEkkjMRQxY5HXpUMLhI9il5AVA
AMfGT6UAXpmEmMCN19duOPxrJl87+17QJF5ixuCy5Hf2FSPGzl5EaNcdVJ5JHH4ViiaT/AI
Sf5CojiUIzkY2+/PegDv8AR7aG9nEdsqfO7M+5DlKL2yghuowspEgOFwuQcA9/Xmqv9qNbW
yWdrB5eQSZi+WYH09sVUM0j38SoskrgqQdp44xnFAFqWEFwDEXOeSFAI+p7Vl6jFJLE6lTv
yqgD5tuDV9/NiYku24MAATz74qhfNPEBHFtZkKyEA9F989uv50AVrnRbMWzXRmntZtpYMg2
45z938ahs725jniivIxIjgbTtAP1NWdV1eCI/ZVXhgGJDEgDqSa5+61Y3l9Jc4BgUhVUtxg
f40Ada6O5DIJDG2OQOPXHNNkgkd8ruMeCAVPP0rEt/F1nbW8ocPKUICRqpIkP9MVIPFEkUk
Yv9Ont1k5ICHIXH3h60AbYsjIMAvuyMjO4/Wh4BFgbS0mOrAt+A7VJa3FnqFn51m5eNeTjC
kEdODTLrFvbPczSyNgbgvC7yOmCfXI6UAcD4svmbW7SyIaRbY72iz1YkYH5fzqeYPFrtnZx
g7ox5jAA8u/zE4/SodG0iS+8aXb3JE620hkl3Njc3pn2P8q23j3+NbibPzqEG4nj7tAF63h
uI42EjBEY5B6Z9etPEO1tu0FudvXgVaWJOpiO5+WI+bjtj0pVtsOT5y/NkkgjK/wCcUAQGC
ZYRunG3JwQCefrioGjMsbLuVQflDfeP41fCMyhd5dQuDtOSP8apSsyI7yttCg42nb7UAVir
ea1tOfMiHAK5C5PseKpTadAjNJp7i3J5OfuMfcdhWi9vMHjkeUKrrtC53bvQn3q1xGEIRFA
G3JGaAMHzJYikdzaRqB0eIEqT64q0kKzL5wZWhC8lAAM57+la0isgyBGHcA9TgVQuLJ2Vri
MLb45yGwOTQAoiEcIZywyMLk547c0zc4di7bgON+D8uB3qsr38QLyRpPHnB2tzn6dqjW6tJ
ZFiSRUcrk+ccAf/AKqANH7QzrGDjIGCQCcj6095w8ci7FKjGAzYwMfrVddjwkpMCDk7kwRz
1pvlq8vkvHNt7yBAxPHTBNAEcjMBlXySoIAJyCDkEn1oku73fMBOMDA9Sf8A61DQNJlo3cr
kkDGAB2H1Jons7hGZRITjB3DHHr9aAAT3EhG524Ax2wfpQ4l27tpbjlm4q5a2wVCWbB5zx3
qwYJGb5RuG3IDHcM+uBQBnQm4VTM0Sxngg9SfSrccELuFMMruvZTu7+var0lubcdgWwwB6f
jTZXmCqnzZ35GBkj8qAFimjtnYvbyeYflb+6oxVa7v7ZYvLiLuQSGJTjPtjrTeIkll3YZvm
I3YP1x+lY9xLI5VDtjIbIVW5JPegCy14+VZJmX5cbGHX/wCtVC4mE0DDKtn+HPHPvVhbd12
s7FgOhPrVR7cnABDSEnHfaO9AFBtqKox8uflIPQ+lUpp5YwQEJB43HnArXa0Ezgqu5lXcoA
4ArMvtJZo2kHy44bn15oAz5JfnO588c0ltK3nZJ46Z71DNA0EIIUkk4B9aZF5qtkDBoA3RI
X3LjgcZ7Cq4s/MMjb0VYl3HPOcngVJbCVoRuQJu5Oae1vKx3eSDuGOTgYoAjtDLGAYn2SZy
rY4Fb+ptaRWkATbLfOoeViPu59fcms5YPJi8tV3MCOB61XbymLlkld88845HagCTfOYsNtc
Bc5J/kKQIJjLIFARVwMYGc9aMK3lRmOUvwBjkk+lJKs8M7s9tMkR6Bkx+dAECpsOY9wCHnb
1rfuNOgFpG8s0glYbiPYjgCs+GZ4YioEPlrzveMFq0Jbw3R8tXDnbwzjA+mKAMv7O53GJcb
emc8/hRCFSN2JBkHStC4kcoPMlVdgGcAZJ/Core2kMDOPnG4Ee5oAo+YzSfMWZWPIAxgd6n
jUw3CzW8ZRQxdF64PuatGCMKVCOo6lFP3j71GIcLuIfafmwBwtAF2KfU9UlaN5y/2eLAViD
hfar0Fvdxok8s3lwRgvLIwGUQHJ69e+BWTp979iNyAHHmx4B2e9Salrq3WiXFmv7uRkIMvB
BHHXvmgDLv/iBfnUd+lW9vb20bnYJIhIzjoNxP546ClGpWHiNCXs4rLVgdxWL5Y7kew/hYZ
6d64k4zxW94U0m71PXYXgjfybZhNNKBwirz1oA37YJuQEOCTg/MQOB9asuhkjZCdz7hnKHH
T1qK6eJ9QnkRcI7sQVPr2zQs0kBUsQwPICnpQBr6eFRNkgjDSfwsMEeorpdOS2WWOV9zb+n
Gcj0Feci5nuLpUYqGJ3fN27H+VdpYtDbwFopW3lclScH8qAF166S21JY2jgT92CAX28c9hR
XM+KNPl1HWFnSZ0AiVcbAehPvRQB6b4xni0/xxr17JESI9UmMZBwZHMpAA/HFZur6LLfa5p
tlcRBzZR+bcEsP3rsctye1dB481HRn+J7C3jSWK11KVnIOTu8w5PPHX+lWoLG6OkXOoXRnt
31SYAboxhoQwIAPUHIHTr0oA1NMVBpslu9jAI4lY7RK2yPHOOOM470lpptwdHtlsYBJGEZp
EUgFSTnOTjNOsmibR2smto44zJ884yZDkjPHQ5A6fWlF7YrA/2azW5hjTA3q21WHRsevt60
AULm0mRXPlmSdXGGj53cdD6CsuScQEtcytI4zlRwF9KvXNzYm1jXy1lnX5i23DKvXGO/1zX
O3QN5uk8wMCeFQAZ+voaAIZbxyxYMTGW+UhQTnqagYqyMpCkqxJCnPv+H0qSS3eOJWChsnK
gL0/rS/6yFYGVv3YxnG0LznHTmgCpk7GZdwY4GHXOD1qsiDyoVeUpLgtmTIB9h71pxW53Et
F57sMAOnHHvn3qhO9wyGzsI1RypVnQH5B6ZOf0oAqXlxBHKkEaJcTyLxHEOnuT7VzumyF7p
xgkGTMnTL9u9dbFp8VpF5sEKuZQPMbO5j+P1rAtoYbKQjy2LtNuCj8evtQBtytFEV8rKnHG
RuK/jUMd063JIkLSMqnHIx16VFLNMsErxQEovUMwDYHU0Bb3zJrtliRggGQ/wB1R2+vNAFi
S6JlKQN+9xkAkkD3NUr1VvtLlt7JxC/Hmu/JJz0zWNP4kw4s9MjP2qVtrSSAYJPYUkN8DdX
kEuoG3ghJR41OGbA5Oe4JoAd9ka/1OPSbQSyTAAyztjCD1/Tiujt9GtJDGHgLabC3RmB858
Y3H/Z9K5bw/dTX93fJCj28bsvnN/EIxwqZ967203FAiI0SKNpCnOPbFAEI0zTY7nNvYwQnG
VCJz/PmnXFvGdTtrlzHuiXauWHyjPQ1KAFvGldS+1eAgwaDAs1wjLES+Mb2XnrnAHT8aAK9
3aWzkSm3a3c8rNE4Un3PqKwtYup4dP2SSB/LxslDZ2+gI7mugvlEUck1yU2qvPmA5H17Cua
hik8QauIPKYWsR3sM5LHHFAFzwrH9n0vDpI1zO3my54J9MZ68Uy4KL4stECOGmkcMpycjaD
zj0rob3S/PtlIh8toiHGWxx0wDmsqysbtdemvYJZZYrNTFGZgCQx+9gjrjgZNAGkN6vKIop
HKdAqj8xS24iLhWQSGQYO9OSR9KDcIxKXMclvjqbngfXcOPwq6vkAbbdjM7KDndhAPXI6UA
V2jt2IkaLjGASCoHvjpVWaFUUfMQTwA3PTsK0DvaAxxKYywxnPGSf1qF7eYrCTvlXfnNAGf
NBuaIiMiMNjc/BGfpQVXZGigR7OOuM/4mtKW0XapCH5myWPr6fhUzWO/MZRPM5Pz8gcevrQ
BkEkMpJBIAyWHb+tPaCKM4eFZM8+oH0HrWilpOI1EiFCThQmO3QZo+yqsh3oRtPI34LA+n+
NAGT9m8qFfLhVQwwSc7jn1FVLrTLR2T7RAQCNu4k9umB+tdJJBHHCI0lZhtIILbiP8ACqkl
sq5D27RtgFVPbPc+poA4I6FdW1xsgmXoHUs2MipItVuoZfsl7GpIJUzAbsHNdHrFukFksgc
+dEwYEdPTH+emK5aK3JRGlDP85Llf5Z70AdHGzyxq0YEiEYO0cD3wKesW9y7oARwP6n8awb
fTHMm9nKO5+7uK59c+2KigGrW91O1pE/lKSCzHCHHXPvQB1MIZAVViATxxk9PWrlsY4GDMr
Fzyw6YwOmO9YWneKbW6CQ3JFs54bdjYQPfrWv5RKiaKT7QrN8hRsDHr1/SgCWe+hjZ5EjUs
cDdyQM9Kq3Ek32nDP5aheDGMlge/1qZbQSOzOdz5+ZiuVX046Z96gkgVAvljA9WPJ/WgCko
dlckEqx4OMVUS1TfJtK5LZJPvWwIGcGP7wHIbBOfpS28KAlSQyyHGAvzZ/pQBlC2YkKZNu4
A5BOBTotPUCQTOQRkEdx6cVutEsTS+W7IyYKsP8PeqvllsR4Jdud3TkdTQBiywNDbvEuXVh
xuHQ9yKgeNZYHA4Uggsi+nWuoGn+ZFK2cvwwywUfQVnz2ybTC1vvGOQmSoI/pQBxs+nvKpK
jZyfxqvFp7MCxyVGc8V3i2MLybTECPuhcE/j7VoWmhRyXGyIFUIO4twAaAPOyksA2xpuI44
GSfStuw0p2tvtF+DDEoyS2cj/AArsJ9NtNIlJ8wGRs/MUBP1yelZH2O81S4d8DDEKCc7F9/
8APegDJv4rdpIksg20D+M8s2euaBHBaQh2iMknmIzkr8qc8georrm0q00+yklmlRht6mHJz
6Vyt89xezGG1jUWyOGZinf3/DtQA7TDptsF1S6vo0uizGCCNTuQkk5JqhLNNfXUl1cytJg/
KpOQD6fStS10a3EZW7BaVssvluFCn0NPvLSNNPkErSjGPLTAYE/UdDQBiGMyRt5SKSxyVUe
lattDOLMzrorXD7shynDD6+9QWGn3VzcpLEpFtC22QngH612d/NqIjit7CS3hSNcZdDn/AI
CD3560AcrIkykY8NJ5rDAZ4y2Se4GeMdKU+dJGYYNGeEL3UBfqT7064kuYy0LX+VViCWkxu
+oFVZJCY3b7aVx02kgMKAKUlvOl08Um9XVcFSe/rSv9oihwXJyMjJ5xVhRufmZ3kbGAOT+t
VroSbjJEhY4yCOx9/WgCIHLBWnjR3GWMzhQB171n6vdQ6ZO8cqpNcMgKxov7raRwwOeawte
eRtYkWRdpQAY/DNZhJPU0AGSTnvXb+A9b0/Tpruy1iaQWd2pUIG2KHxgOWHIx+INcR70pcs
ctj8qAPTb6wuNKgjnWWC8tZ8mO5gfcrH/GshrhZCzscgjnb1B9BW/4D8X6JbaE/h6/0yBBk
yG6mnOcHqFB4z7VU8U6GNC16WzMySRACWFkbOUYZXOO+OvvQBjwMrbzGBGV5LY7VrWd2gYF
N7AdWbqR61gpjlYI3G5vvNmtKBejthm7Zxk0AS6rehr0Haz/ACDnlf0FFVL1WkmVi7khADu
OKKAO21Zkuvije2kVusKTarKqqAQy5kPTOOg7V6TrskNvMzIm1oQkStINxyDySecYry+INd
/Fua6uZHcNqMjvlzvJEh5ye9ei6nKx01nh32iq8e47wwly4+YfzoAfDqENtPDGm652KGVtn
Q469sDNQiN/OS4uWnwM5CHH5etTtbw2Fsv2pYmd13pISCxY+314pHW4KP5K7VBCiRm4bPPA
PfGaAKl3Jby28jCKXBAwzE5JHbFZewxuGjKqG5yigFQexrUm+03EykF8QpsUsq4b8qx9RuY
9NskkY8yjeRjGAKAHMyxwnzZBwcbucEfTqK1dK01btbcIxMcr4jkl+QA55znkVwum32ta7f
NdQrbQWyKQkk2fkGP4R3YiuvtXCSq9xcPfSSLtcMcZOOMD+GgDX17T4tMtEtbZyksoUvOsm
4425PGPQ4zXP2qRAeVBG6ts2j5h0z/PnrV7UYWzP56nIGWcMSpJXp69qqIks8At7YPEAn7y
V/4T3x7c0AZs8glnaK3TzmTqwUEDHuOOtZP2Gae5cujKmA7bRnqSOa6+OCOG38iAEEIVXyj
9OSe9U7WzUmWRSVkURgoST75PrzQBkjw7pssTnySzYOWRiN+frVR9HuZr8QFilp1xI/p2bp
XZNpssBHDeemGf94Nx/oKxtUv7yylk2qJZZIwiksHw2e9AHnWtokHieN4rNlFkUCoMKGI5J
OPc9aS78On+1bMk+YbhRKWX5tzdTn/Pauoh8MySWvnTSxyTytvJK7eeuMHqagt4p4NRieaX
fFApwDxsB7Z7c0AZPg2ylIv535Bn4TZnJwfWu7itfJbhMsOoPGKd4X0g22no63CCSeVmlLn
IGTgc4x0rVmh3Z2zQlgSCcqFI9M8UAZTuokllGCmMDtjHqKiJWSZJQR5KLgs3AHPX2omlhi
mWCNpLi54ykQ3bMkitGPQrobb7UI8W6KT5OSVOGBOccntQByd+5vpZGEXlWVthmDt/rW/hU
A9cmtrS7FrSxAkMZkn/AHkmU3Hcef0FU7BbjxD4ois9P0ue8t4JWuZinBZgMDGew4613keh
azdXKyXhYEttSERFUBHY9yfWgDmpreY2rpHCyxBgBKVJ289atR2jQ2vkW6ypErkAsN2855w
Peu3v9JH9hGOHT26qGnlJVT83RefXvUb6Sq7fL2RMeQcgccng56fSgDk208GNFls3bbncTg
qAfb1+tZF9pVvbgy6YZLJlH7xlIKgem3pXbXGny+XLO9jLBv8AuszjaRwAVBJJ+npWVfaeq
Wl1JGHul2lSxHoOWCdxigDlwdSsyryQJewoSRJGdrsPULT49Qt7p12RMmWz5cnybW6c+9b1
ppE13a5X5VCbtzOAMYzznpTZtJke380yIVPOAckgd+R2zQBWZkUMJIWRXB2spwfwH4irarI
saQlNqDG9pTlSfY1FLoEZjheCS6tJSVLcgqeT2z0rUTT/ABRZ26Nbva6pCAz5JETZ4ByDxQ
BX8qNsgBZG5JWLPP8AtU0wKYyyW4QhtuccsPxqxJqNlBBKL/Tby1nVMnzNro3OM5HGMZ/HF
Vob2yvrhY7W6IiRSxwCBz17/higBslpKCpWMguCQoj5I459+tUbiORLb5VPmPwT0BHr64ro
BJNDBI8E0iny2Zg8gHlL6DJ/lWPqeo2sVhLcXhQRRqQjN8pc4AA5zx0/WgDivEEhi8mBEZy
w3ZPJNUtP0dr533Qn5jhQv88cVf0CBPFHiee8kk/4l9oo3s5wHPYD8a657nTLPUVsIpI7nU
Lh3eJFlPAwOSOwxmgDzu3aa51GSztWJYnyssR8ijrz25rqoY4IbM2dxZvZuVwkjktG5I7/A
IVq+EvDWn2Ma3cxaS6uwzNtZUPJ425P8+tdD/Z0C6i0k5kRAN3zMp5xxgdMYoA8t1PQNLF3
Bc2aCSEgIy7shj0+91HaoF8Oz297P9iuvJlXI2gEqOeOa9FvtMhv7CaOz03dtwBKEKMcHrW
HHoEn2oFb+VgQwILDOe3+TQBhLqN7BK0eo6XLkL9+Ebl3HuR6VctruzuWIgvI3l4O0fKwP0
PSthdHUyMZrqeVSQAN20E+2OcVnal4W0i4juJlgbzIlLBgx3EdDk5oAdIWVzEU3McEKjZDe
uMd6cV3ygqpVuoHAKn1qho9nqtpo1vNZXcc0brvC3MYOM9MMDn86vRalPZRFdT0WdQp3PND
iRXHrxyOxoAdJazeYNwxnguoP5n1pzWr7lKxDYflyOAo+vc1NZ6xoWoRuLW7jR8/ckyr5J7
g/wD16sMF2b0OTtyUzwPyoAqbzFGeiE4DYGfpRBZvKxYwgyE/c6Zq5Hgr+8Vtyt0CgHPvnm
nFt0CgDOWHltjgn3oAh8pYHzJbhck4I4DHuM9SRULfudqkbc53bGJP4026DMVZ3yPu4XnaO
wx71HHdARlXCttGCu3vQBMgVpvnhAGcqx/iGOM/jWpBcErI22KSRsBUGCeORxWYtxbOkcGQ
qjklWbH04pyahbRRskZTejA7lyOPr1oAs3tm91PuvMyRKQNjJg+uOD0+tU55ktwYraIBVP3
VG0/XpU0N1NMqRq7bARhiCCx9TUjJHvLSXhhXPzO3Gfp6CgDLdpnI+0RxxOR911ycD39arC
zZ12g/MDnAX7oz+lRahrMMBaKydZJSTucHdtGeue5rOg8VPEoFxarIu4YdXAOPp6igDq2tY
7SyiRD52TuXyzkqT1AHf8arXF7cAM0EBbOEOSSc/U/0rStrqw1WAC0xLHjaNq/MG77sc4rI
uYUSRzGcqq5LKMY/CgDn5bR2ui7NkZ4AXP1+tRX9rDBOiRAkhSxZh8x+lbEirBbGSYkPnAI
GCT6VjSO8rNLO5xuyu5cYHtQAyNWZwRuGSCB1zWsbJxBgRsC/GAdzE49ayre68vbhVUk9S2
CBn+tX5dW0610S5uJbqPzFU4QEK5J6Y9eaAPMdcuBc63cMECBW2AfTis9gVODinhJJHJRWd
x8xwM8dzTM7nyx60ALuPl7cDGc01dufmzj2oPXigAtwBmgDqPBNxpkGuTDV7e3nsntZQ4nG
Qp25BHvkYGK29cEt3JbSXEqu8FvFCZC2cYUdffnH4Vw1olxLcpZQHLzMq4A6nPFdveWcEt9
JLJK0zbyDvb5Rjjp+FAGdAYomyz+ex5KqDn/Crn+kXEZ8uNLVD/EzfN+FUr66WLFvCgDSuA
Co6CmfaD9myu0HdjBGaAJJom38yzMcdQ4X9KKpXAlebK28b8ck5NFAHsknh/8Asb4k36A73
TU5lQsdxwHODjvXYalZ3Nxo4MTBmaRCfkGAu7PQjrwao+Ikum+Jur3C48uLUZiS3GcOcc1e
nnZ4yUIV3+bYSzDGPU9qALN7aJZXIuDPDDkbVOBuU9Dhe+c8GqRtXkRZJOSdwRWi4yOx7Eg
Hr2zS23nGVpGRAZByy53H2HXA74rprTSoLeMo/nEbCQ6xAnB4574I74xQBz88aiBNkkc6nK
FGXBVsdeD1rgZbGTxBq7XV78ujWmEyrcysD0HtnrXQ+KtUeW7k0DRYWlkRj50yrkoM8gH+9
gnNQ2ml3F7+4ktFgt4RhYVfnHvQBBKWuoxDo1tGI1ADTp9xBnkKPatG1sfs87CKVDj5jOUw
MY68mtKWyiskMl3AY0UsqBgAvpxt5PPtWYY3vJocOu4PvVYyfzwaAGXCvMHW3gkS2J8suOT
IfxqxpkNtG2+684B13IuwndxxznpmrC6ZcmM3sqTMu/C+bCPm/wCA1v2lmkdhua6ROTIG8v
ayuF4GO3AHfA7UAV49OkRY0bLMy/MsRwVHX5wegH55rNs7SzghvNySSTq+AGx8v1PJJ9u9d
RAIoY1MTRiZo+GjJJzngEtgetZspWXUrxZpfJOFKiUcswHqBgH3xQBz2q3Frb2R8lDNcOAO
EAbPqec8elZ1h4eBjFzcv8xIIB4YNnrWb4h8T2UetlLdBctCqqFtwQrOO/vzms9tX8X6vK9
nCy2MC8NlcHnuT1FAHV3dxpGnQET30Ik5AG49M9fr2xXI3Op6e17KLTzrtWVl3eVtx06jv+
ddNpfhHSbZY575ptTuH+Z3ZQY17cZOTzW4+kWFlcyldMt4IhGu1GYk5HXgcn8aAOX0VvEV5
bW9lpWmLApbBkm+UgDvz+NdDD4Qv73ZJrN6ZkjJzDEnI49OOPet/SINPt4LeRZ7cXDqQd0T
MYiT+hFb8Uslpaz3l4waOJWdwEMiAchi4PTNAHOWWh22nNi0050U/LJIGCnj1Dc5+grjPG+
sLdXdroGg3sxmkDCdycLGpOdo9Mdznmta48e6X4l1tNFsdVTStNkXEmo3KbTKc8hM8A475z
T/AIf6fol94i1PVLq2kl0+3byYBEBltp4Jz1z15PNAG14R0aDQ9LtrSE3DTXBy0kEYaQ44J
yT3Pb2rr5/PkaWW+juruFQwijmmXewzzIoGNpA5wc1BLeySTJcWkT2+9nFxKQpbdj5RxwnF
cn4l8eeH/DNjGmqanC13IufJUebJn1OOV/E9aANi9ktLtpRJM80aKm5JpMDPBweMe3FUnWB
Sb2SYRQK2YyYNqbQe7HPTpzXk2pfGrSXtvLsNKvLxuWKXUoWMN2bC9cc15xq/jnX9auTLd6
hJHF1W3jJCD047/jQB77eeN/CBcac3i5CRgBgM4PcZx1JxWz9rjktf9D1Nr21kRQXhX5Uzw
fmPcV8kXVw1zO80rB3fqdoGPpjitHQPFGueGr1LnTLxwiHmFyWiYHqCvTmgD6ptfNaCUrIx
DuCcRq6YHuOlLNYvOjRNdwmROAZAVOT2rJ+H3xG8P+KbWCygtRpOtRtveMSD94efmXcQCvP
TqPeu6kEd7M48nzGik3SxBCrSHPJ3+mf5UAc1cW729vbtJHEqBl2yRZy/OOcn8abIJgdobz
jJhpCwwOe6j2rrrLSmZfL8qzkmk3SyK7bnHJIOSMdO3tU50i3hZlV0OoKUzKqYAAXp97HWg
DiJ7y7P2iEKsmBhvLUOSoJzljxg+3euFWytpLa61G58wPK7hViJQ9MAccmvR7+y1WBnhgkW
NX+UeXg5z3wOgzVW28KXOnwtd6mks8g3FIlUiONAOWJ9emPU0AchZ2V5HbR28U4ZOQFdd56
jv+NYnxNu7i28GyWUsIaeS4QtNgnfjPyg9lHHFelyptS3MMMIhgIKC4jGX9R8vbpwa4/x/p
73Gj+Z9kyEMjHCkLgrxgHg9KAOW0fUbXwbodw1tdo7RIr7hHkyvtGRz/tHFP8AA2jeJ5rvU
tfubBZLq+j/AHbu/wAwBbJYAZOew6UuiXum+J4GluYi9nYjZBb7eGkblnOB07Ae1dXD4eVI
Gura5vNPbGUW3l2qDjvg5xQBsW2k6u0EMH9qwRK/DRwJluOPmY8jv6VcSyh08qz/AGiJpXA
WJ48sQMc5PqecdqxYX1FY0tDrcvnjDhbm2Vmc+qsOcYq3d6x4jsWN3dxWbrwGaPjqOQCRxx
jj2oAkvbed7wRPdb/M3bvL+dwM8Yx7k1A1oVZI1ZbVeXcyjBAx0I6n/wCvVSx8Q2kjNLJpt
8N5wVih3BcD1XoPWlOu6e+5WlEXmYVUlQgbepJyOtABd/ZzcKttcKDtAdyPun6D+tYXia/f
T9PFtbWyXNzegwwJswXzwWz6cGtKTVLFpppGvLPcT/A4DNnsAa43UNRm1Pxk7WASRNORUQq
42SSd+fbmgDV8M3sVzoNnthEVxCpgcFc428Vtyu0dgZWAAIIZyp6AcA/j/OuWsYb7w/cyG5
UfY76Tc0itny2z/F7EcV1Dlns2XyiT5bHY3JAxwR24oAyrDS7KfRbZb20idWUsSwyQMnpT1
0C3VC+mahfWaqNxAfchJ6cGtaxtlNpAiwxv+7++TnaeuPr6CtEwJLp5TypfJ+6scRHLd/ri
gDiIp9aVXLXMV0Y5CuWBVmPrkcUyS9uY5FFxpc6qxyShD5P4Vt2tjeStcpHaMFSZw2OqYxj
9MVbktoYJFDKUZRmQv/X0oA52DVdPmYb7lYWborAqR7nNOadQCySxbSf4VBLD0OOlS6rJbz
XdjGbdJFDtyW+UfT3qF7XT3cslikeDxsBU/mKAFmZ1cbEdl2khscAn2rOnVppAzSAHjK4xm
p5N9vMHguJlV88sxKj86r+bcNDskmimUEEHbjn2x1oAgkuJ7cExSMhPJfOPzrKv7iW7ZTc3
LsoPRiSBx+VW7qaGX93KoiUAls8g1Xa12Wkcy3UIQucB8jkdv5UAV4A4fPyFemAOPwpj2Wc
ltnJzt6A89asw2d55w+zxCQt1IYFcH8a3I7G7IHn2kiTZxs24GB3/AK0AZNg9/pUx1CENGy
nBVDkODxg+orq01G2uLVH2pEwGWiyMgj1rDKWqIjSyLEFJ+cnJz61TnudMtRIM7iy5OG60A
S316b2dJVUeWudqPwc+o9azLi5bzGB3Fu5Az+AqCTW7YArbQSbmyDuArJlvLiaUrukbgAKg
5FAGsNnHmAKXOAznHNc54ia2k1dRbf6hUCh8/fI6nnpz2rVsIUU/aJQAsfLO4zk+gz3rH1Q
TX/iL7NEFDPIIkUdOSAP59aANDw1Yztp2pXSOIzNF9ljYkDdnluv+yK5duDtBrr9Ve10aK/
0iRPPa3X7LC0U2FWXIMj8D5hwQPqK46gByhSPmOK19D0PU9YF02nW/mfZImnkckAKoGayAR
jbgZz1rtPA2pyL4vtNOWNIYLxPsc+1Scg5+cj16UAc9o9xFaXcl4+GliTMWf7x4B/Cla7up
5MrI8jH+AZOTXRah4Wj0rXZdODNcwBt3mEhSR246j6VXXTNQgVX8+K2x91YU+cjnkmgDNGl
yqqm7CWKk8STfeH0HWrcaW1sEdGN2xyAzNhB/wGtRNHs570S3jO7yOMoX5GeOK1ZItAsRK1
pamRogSquPTjvQBxs+uXkcgjWcptGMKQB/Kiq81tBdSm6uNQigeYl9hXoCeOlFAH0z4rQx+
PdX3Rhi1/NtbGSBvPSqTzQxNILi6ERwQC7gbvUfyqH4hSXlx8RdV0vTH/0t7uaQyqceWA56
1XgstO0+ARywQ3NwFJYbS7MSOcHtQBfhv9Ntk3PPDclejNKc7u5+Xr6dq0tS8TyHSxplk0k
dw/yySKNwi7feAz+Ge9Y6RQxQxqkIjUpkLjGB33Zrb067tLS02wxBbmfIxHgbsc5OT+tAFR
bSFENrZ2skCnmUtIXlkYAZLZ6Akk1qm38lInia5XyQNyyr5YJ7DIySCfxq5NO4h+0alPFI8
hYMyx4I44brnHHFVodS+2QiGQyKM7vOCkg+7Ljr9PSgC0dNhlt51kupZkGfK3xFnK9QoI4U
nB6+lWbDwwtvIby+gnVwVBaePKcjGN2MDj0NdPpmqWEWnKtsBKuflMy4VOvXPfr0zWm2o20
EZljt/Kh3LmRZWKnIGdnHbIOT9KAOQ+xWsUkqQZcqCQoKhVX1Byagsnvp0ht4n/1jAmSQLs
QHPysSPbvW1q4h06ymvIpn866yY4hGsbYPAPI5FT6Vp2ox2WZbu5uFYA4yoUc45ByCOPTtQ
BRkiubeQq8pcsRtYR5HHBAbHGP6V5P4w1rbrk1tapEhckFgckr2Ax0r13WRctYz2EIlkvW+
U7wi+UB/FxjP415Dc+E5LK+uXMbX9zvJd43B+v8A+qgCbw3of+ju3kQxvtyMqd0hOMDP/wC
oV1+l6DaW5IurVDJlfMlbDHnkDb+VVNIuiyQObi4e4gIULINwwOev6V1GkQhdQZ7oTLsILS
vGcAnoAMdMEf1oA2E02z+yyzR28PkbtobAw4IP8OOcGuauVZtZlgg+e88oHAi+UE5z82MA4
HfjpXavJdPd2jSzAzJ8o2OuwocjAxjHbp0rnbWW3keUyzzQGWdt6SSB/oSQMHHPuKAKehIY
I/MeaOIqcBWUyZJ75xxz6/yriPG/iWfV9efwumoSPZ6XEDcKs2RdzNgJCowPlBOSPY16ZZz
rp1zusrndHkmQS7VVVxwCAeeOfavEtEktdG8WeIPF98/kw2265tJJSu597EK6rzuzkgUAX/
E9h4f0HwPH4WjiF3qU0ahlUHEUgILSEY5x0HvWtp+saT4T8AwS6teQQw7DIgIYM8mDgADlu
cHivJfEXxGEk0l+ly+oa1cjMkjD93bj+FFPfArzjVNZ1LWbn7RqN3JO44UMeFHoB2FAHo3j
L40eKNeH2LTbiXTdOUbV2HbI69skdB7V5W8jyO0kjl3Y5LMck0pI2jHJoDN5ZQDIJz0/rQA
3cR04+lGSfw4qYRhsZUnPPHamuoVeOnv3oAaG3N8xwPXFCk7WAbA/nTKKALdl9qGo2/2J2i
ufMURMjYYNnjB7c1902TTX1vZW9xeE+THHFP8AaFCySHAzIcHBycjj2r5e+E/hi3urx/EWo
27SQ27bbZD9137sfZf519JW32iOMTTyNGhALnzApU49hxxj8KAOjkuoH0eOdLiW2neVoYmj
jZnkXA3OoOMhQT6jI4rnNe1Jra/XRLZNl0jnEZwSGPVmzyDz0qK912Sxv5LOJ98qQ+TGY8u
QrjkAjgAf1NU/D0B1DUZprq5k+RSWdCMt7DPX8KAN7wrYQXCXz6hA7tFiOMy3BQDGSSFA55
x9Oa3LuC1Nq3mq0SICEk8xmTcBngAcDock+tRabrAmhIsrZ7mG3yiPNKhkVSeg7H61XLfZE
L7wC7bjA9xkZyehHQY6gUAVILRHsLmW4uFaedVO10yRyDgjOccgkj1rz74g2txb+CtSe8uU
SSNlt4ySwLbzhcDt716bfXdiNNjkt7hUumi3BoYvMUdcZZmz3/QV4t8R76fX9X07wnp7yhW
m+1zSMenQD6DqaAKHw88PWtrNqXnXcccH2oRxSMygYQAbueCPYev1rvmtIru2m+ypFIgICy
Qrhnz1G3ORxxntUnhyGPRPDq21lcxhUZfkUDMir3+b65Pc5q48b3M6SncJk3SAbhGq4yAAR
94kjpQBzF1bX1+qpp0EwaJwrzFdy2xBAwCKsHw/dSWyy3j3DsSxZjCWC8feIB74rqdOEdtI
Fltp1UYjeOCUqdw6HAGGIOc5z1p32SF1H2kXcCbW8pCCN4VepKnOSSfy4FAHMw20othbpCL
QkEKUhclePr0qleaVeeW2oizBt4QwJnXA4HJx19PrXWrJbCeR44Io18sNseFmAx/Dnd3PUm
sTWbu0m877ZsSBYd1wYm3K3c4weD0H50AeR3kMU+ni/t7WKe/v7kbSy4VQTwB7Y5rf0/wpp
0VhHbQKJZjkvNs+8cc1T0KWOedL6aF5dPj3LGqdeepA7nHAPpXpnh5bCfTIkSaR5lBUu0RJ
jHVV98/hxmgDjR4LtZ2thHG0itIVdVcoWG3jj0q7rHge28N6FJLd6hJHNLAZYv8ASC4VOgT
K5G4nGM9jXq82mw20NncQj7RdIdzquFKHHBG3kjP5Cua1qwutWsxDcxxpb2sLT+SFB89y3U
98dTzQBxen+Ho5LfQTF4gu4orq1V5mR8AScHau4DOAeT61pXPh82M4WPxNOedsbKVVvbPy8
e9dhpEWm2z6U09ssxg0x1sllRmQuAAWOcD5RjBrnsWBuvNcvmWRkklRfLVRjG0bumKAOc0T
TLyCzlv112Rm+2FSnljDcfeJPU0p+2XcEss2qb1ErKhkhTBHrx1H/wBaq0Gq2scVxHMySkT
uB82SQDwcdBWZc+JRGJlDQlvMbb8uQMjnA7dKAINUTUBdw7dQjZFPCCBQ35A1UE14xmEl6c
RNgLsUfjxVa41uCaTBkVNkZbajc8DOCf6Vmt4ggLN5SmbdjcWyMf4UAaD3TXMxjyzLHyQw+
8PrWjb217dWcjWvhv7WUKhVO7nP071gQ+IYss6wxK6dAFyG+tXE8ba08YgivZLRd2R5OFPN
AGlJo92nnHU9JtNPKJuVZ5Dkk+3WqV1BZNYwC6aEQh2O2AYJzx69KbJd3E7Jc3M7zTOdrmZ
yWQ/X3pJPJmiSDygjknLBxkjGMUAZ62FrfStDp0s7yRjkNtAcD0PbpTdRnvEuzJFc3EbDYc
pJzjAHP5VaiiVMMkMiqxKhuCR6j3qzPZ28uoNvdGkfChTCR2GCPfigDA/t+WASGczO6nG2U
KQB6nPWq+tX0Mt4yQQRJ8oO7ZtJ4zVy+0+2SzMsssMczkrlmPb+L8ayJLc3F9mKF5d/G1EL
kdOcigCAtFbeTLeSKqy9xklR64FZ2qagyyxLYXoaMDduiypBz0PfNb0/g+6l08XUkHkEjG+
V8YbPHH0qH/hCoWtwy6qBKf70eFzQBi6fr+s6c/mW90zxBwzxSAOjEeqnilg11j4ui168gS
Qi4WaSJAFDAHoB06VDf6ZeaZ87OrJuKB0PBI9az4oJJWXCsFZgN2OBk4oAva1PplxqbvpCT
paHlEuCCy5OccVmVp6ppL6ZJAjTLL50XmghSMDcR3+lZpGDg0AJWzoGsnQ9Ug1GFB50EgdS
RncOjKfYjNY1FAHsmq6z4P13U7r+yHu7fUvKDK7AGG5YLkhe6Y6c56VzUkst7H9kYNHI3zR
tEMbiB0rD8JMq6u7PEkgFu4w5HGeMj8zXWCVYsG3toozgYJHTjHFABLpV2Hlb5ZJmVQqs4+
QY56d6ztRhFlp82+72yxozIiDcOeOvX1q/LIpXfI546DnGa5jW7loYjEspWSUcoDn5fX8aA
OZooooA+k/FEpHxp8T2djGymS6dmkZshV3tu6c8k1ZNlGZXSa7kikQ7WMYJ9P8ACo9QsYNT
+MviHWrcSNpKXcyFlbmY7jnb+PP4Vu20KzCZYBHsILBHfGRn9TQBRj0pIIlWa5Zpidv7z5c
ZHr3HbP0rO1O8XQ/ENleeUk0CQYmi3eYYgzYVj0zziusmt5Yre4kkhgnSNPmDyFyuB0BHQc
Y5rk9F8NDW/EuIpBLZWYXzpV5NzKDliM9hnAHtQB08Nkb2PcBM5jGZPKjAYDtgng9/yrW0s
R2063Be4bDqqlwGGFGenGQfTNb1lYrYs0CXunxWs2UEawvK2Mjg9gegrWk0qG2voNPi01RL
Ky5mRyiYGDwOQDjg4FAFRPOubrfMsU1rIwZo/KIVQ3AAzkbj6D1q9fzaRDo8lhcR3dvbzRu
YHcvJ84xu4HXj14HUU+OOGRZbQ2/2ZI295BjOcZ3cEkdccZFYuqSWjeak0kSzlDmAyLEwA7
N3xjjB6+tAElrFYarf2Zt7y3nGczDy3V8DttB4Ueo71H4j1wWgk07S7kS3U5wURd4iHYg9z
kY79RWK1/aaL4dGqXmkxRM7skcKf8tWzkEbWJFa/hazF5aya3fQrDPcHIjV0yoBG0EZ4HH6
UALpdrZ2a2zJFcJK6g3DPEODlj8wOGBwO3HPtXBa9q5Iuby4ZIQJGXapCbuSB19gK6zxpr8
Wn29xe3cxQYCKRc+YwJ7Ko6fjXi7afqvjCXz5bnyNOLERo7ZLjjqPzoA6fw3qjaldgQyldn
7slmyg9B716pbLavBFDJHGZVILLESPOIGcHP6n8K5Xwt4W0fw3Zsl6sErriQ7nx2JX2H1rY
m1CVLYWqfZwFH3SQGRSv9716fjQBrX95psNisVhDbWt0Izh4oweQCxXHO0epJ9D2rB069t4
7KL7XaTzpsIjxIqBiOxJ/h5J4HJArmfFvjnw/omlTxapfpPPMuUtoFKyLxjBz/UYrxDxJ8V
9c1e0bTdLUaXp/I2x4Mjj3bt+FAHr3i34iaHommi2muvtM8hCG0ttu5Ez8wLY4z0z15rwTx
V4xvPE15uNvHZWkaiOK3h6KgJ2gk9cZrmmd3dnd2ZmOWJOSfrTaAJYJVimV2QOo6g02QL5j
eWGCZ4z1xTKUMw6HFAD/L+VW5wadIpHypyvbAqMc4G7H9KsR7HyDuLAZ3ZoAjSV4yW/i9xQ
7q6YAI5zj3NRls5yM+9JkjpQAYIODxQRtPUfhSsxY5NIMZ5z+FAH1D8KZYx8MNNDW8L/ADu
u4DLZ3ngjuK9e0+zgF1K8VgIplRdyyMo8wkdl9MdSOmK8i+C19DefD2C3gtrYyWs7wubiIM
AT829WPfDfpXrSadfb1iklskUgcuAuPTbjnd9OOaAKdp4dliuRHNEYIpkyWZSrrk8HuSeO4
q5G1xY2kYhsoI4S7CJDtdzj8QBzzn8KrWtvqtmzyzCZbcxME3tuyMctjvVa4uwge/j8qLCl
f3zZcsRknGCcnr+FAGnaXM08IudQbcry/uQkCxBOOoPf0xT7qeee2kkRI8MChmSMKVyQBgs
eeSM8+9Uo57W80vy7ifcYW5bAjBc9F2/Wq2oWaTWkNz5aMyMcRF8K3bcSThgPSgCprOrx2X
n742FrZgFi8XzyE4IU7flGT79K4HwRYXupX1/4p1KwE0kshQFoiQnPQcjGBgVe17U7qbXot
GZ45EiIlmRMeUz5wpYd8Dnn2rs9PtE/s2KxsbqSW2XPnrGvGCck5zgA0ARQW+n26LdRvBMT
87O0exd2cAAHBx1yQfSoNKijd3uIRDqwEhES28gRtwJAARjwcg9auXlzbxLK1xHbHpDFFGg
kZRj7wLH5cAjgcGsRb2xsYXgnv7eCKBQ+3AZid3B29CeufrQBuP8Ab7S9tjdxfZbgMGMby7
3zzhWC9OOoqrfahOl15t08oCO3PmdMgEYGRkEdPTFcbd+J9NstTnuRNHI8xLl7ZCjE7RjnO
Ris9PHEPkmRLBrmUMf307klQewz0470AdTFq7Qq7SMkWCVBZgeTzk+prldZv7jVLgadbN5k
10SjQwDPAxycdSemT61iah4rlkkaV4YotzE7MnC+2fSsK78UXWmX/nxytDcSDohz8mOORQB
7jZaf4d8L2um6bfK1pdoVa5lnKkNyMhQv3cc9c9OlRXHi3w5Zap9q0zU5JkKeXLCLdfmXOQ
c5xkY71893Xiu4nLTrATK4ILStuL+pzWcfEN/IwfMEfHG1Ax+lAH1BpHxBtte8R2mkw2E0M
kYlkluIMb5k25OcDg9vSl8Wapq8uhX9xo4AvrmEeUvmZwAflyMdwOfevnnw/wCP9f0C8S5x
HOpBUKB5ZGevKgZ49a7mD4z6PJpVyl7oV39sJ/cxrLujDZ5JOQec0AYd54m1yF4pJzeQGMb
AxG2NSRyAefyrnL3xDduJGeSRctyZNwIPoc9DW/c+PtNEiK+jss1qCY8qjRBsfeKngkDpUz
+LvCV7oh0lTdbZJRJM0sWSx6lvrnt0oA4uC+3WyxtdBDISQpb361XuWl8suk++Nv4j909v5
10dxrWi22k/YNP0a0uInLfv7iMM5zxwe1czKWa3s43ht1ht+VTAAb69zQBXiljLMVZj8hya
iLPKhEbbmAB4Hp1zmpIEhjWdpZllZkJHlg4Tg1XhSSVHktoJJs8ZKnAAP86ANDT5p8TrASG
K7flAXj3zUTs8croPMkYHHJycYq3ZR+XltQuobfKEDnJPrwPwqtLeWgulS2Eky8ltxK59hi
gDUtHnaBmkLNOcYB44x39a0RcSi2VhYs5yQcKOfoax7C5u7jFnb20UXzAAohY8dsmuoj0pV
B8y5WeTBwjAqq+pJ9fagCkb29isvPtoooIFcLkvlhk8gD2rbg0O41OW1uL7VbiC3mHMePLY
qD6+9QWmiSG4lUkSxWn7xkix8271Pf0rqhdw2VnJpsivd3ip5zvvBSPkYTnsM9hQBW0rT/C
FvqH2O20+2vrl5BEktwWkYdPmweOMcnFbcdxoU2rTWL6iYLW280y3CR7Y2VR/DgZJzwK4W5
tZDdRXVp/qklBKqMbST/F/sk9DVe4tpLaeSBbj55pN86sNgzu+VBigDU8R3VhI8EFk802OS
oQgk9uvQYrn7++U3BSMeem9lQAYztHOataleWEF/PazQvLIjYDRSfdOOoPtWLZwa5LNcrZn
985w8soBGM5yD+WaAKGr20jaTfZ2jYEkGDzzz+FQ+G5oJtNe0bAnibzAuOSPWtqPw7eGUve
3rvKR87L90/4irEXh6ztX+0CARMejqxJI749DQBx/i2W5/wCEnnt7kn/RkSONc5CrtBH865
wj5sZFa2vuZPEl84BXMpADcEDHGazSFzx8zY4oAtXWkajZ2UF7c2jx2843RuRwwqkqszAKM
mvVYLV2+Hmh2GoSyTGfzZ1jdvuJnaoAx9TXFXektY3IjLEq/wAyZ4yKAM20L2t5DIB0cFuc
celd8YWeQygnK9Mj8u9ckbUsAHHXjA6mvQNN0Ym2gYuWDIBuBz8wHNAHP6vcrplj56uC7fI
oAHzGuCmleeZpZDl2OSa7Xx5ZNZxaepBOd+SePSuGoAKKKKAPu7xHBC3irUBDFOgW7dNqoF
QAsSe3J5J59B71zW20mlnttI0qW+kGY45ZB5SIAeSX6Envwa6nxab7VdZ1W0ggu/s8N27P9
njLBW3HB9ulUrO6WPTkeWdFllIRoGgLERrgFj2UHHFAHN3Gj6leaJPc69e+TJN+6W2g4Ryc
gFpBy2PTpxXQw6ZJpenjT7AQPET/AK7ymHlntkYHUc/lzWtPbtc2puls3t4Wx5EkKGUpjrk
seOenbmq1rquoOo+zT3ashKuDGs8invgDsPSgDQtFh+zRTylFZ8MkAjIGC3G5emfp2rXuZd
Bg10W9vPOhjiKq0IkQRHJ3ZfIz9OeKwEEa3SXUdurysu4I6GKQnBJ6ggnGSR+VZ39pzXX23
yQfsb/ILcEEEqMsVUDH48UAa17dwRaZIunLvkkLOnmDdI5JxjIPT+prCu7C2MkYmSF5ZV+R
GUBm55IbtyMYOfrVu3iaO3QKGDqm51CooHTgKccgY4qn9r1HUdQVl01GnOVhaXykyqjklcj
GRQBSu9JnuNUsLOUFIYn8xIWjC4X1OCciu41JrKw09GiQRSzMXVXYiNyv3TjPH6+lc1ZT3F
urx+eUuzxIERVXZnhdwGMe3Sq3jTxb4c8J2areatDFtj3pBHEHeTPUA56/pQB5Xrd/ea/47
nSWV72C2cnzDt2qfUY4x6VePxS8FeHHFrcWz6jcrjf9nG0KOfkyDjjIOfavFvEXjW81a6ul
sV+x2k7liF++w9Cf6VyrY7Aj60AfTFv8XPh/fQNPcy31nIiANE0YPmkA+nY8ZrzDxH8U76+
d4NDt1s4eR57DMrD19q80pR164oAlnkkmkMs0ryyscszsSSffNQ0pyDzRj5c0AJ16VPHmLL
dyuB7ZpY4TsMjcenvU4iUjBJ5FAFLbnkEfTvS9OfSpGzGhUY2k+vWocnmgBeByCc0mSDkE5
pKkZVC5GT65FAEdFFFABUkihdhUMMqDzUdOZy2M9uB7UAfRPwW1Gy0/wbMlvNdtcvK8kwhx
tjPAHB68Ac167d+I4/mjUyRo218yRqZGPdt2OM55FfHXhDxLP4b1xLkMxtX+WaNSRlTxn6i
vZJ/GUCfNBDtibBViQ5IxkcmgD1eXWIjaxmG8J+Us4hU4Bzjknt7io2C3MMTNEIhIrklpGO
89s56E4/KvK7XxWJ52llaRt/IdmyDx+QA9K0F1ma5hMcd67qTuZN2Cc+lAHotlc6fHJMD9l
t9mJTLOjbQwXkqD1Of51k6xr2l3VkiXF61zcxsssSR8KvJJG3sfauSivrq6XZPJKYmOVV3O
OOh/Ssu2WS4vZZ2ibyk3YkZsbifT1x+lADl1WWy1F7xl/eTMSwOMkE5x+WKhTxprEUC2lpc
DToFLeYhXO/JyOvfFcvreoXFzcObScRopCqUUZOOpJ/irnJbSed3ee7c5P8RyR7mgD0OPXL
xy7zax50KI0pCkKSP8a5eXVGupmnuJSzOdxDtgiqVnYM2l3EnlYB3IjDGSB1+gqoLQBFkfE
e4Z6E8UAW7i+k8xHWVY05AXrzU8V5H5Ks0jndxnIAJH07VkJAp/5bx9f4lOadGlyiPEioyj
5m244oAm1C6jZfmcMxzkbz0qO5tJLjw/Z34jZnRzbsoB+6OVP6kfhULWkodSbYSuw+VTnOf
UnpW+l5MdAfTbm3eQW6CVpUbjeT0A+lAHMxWM+1yYSWzjbtJFS2ulsWPmqVCjptNXEubeWY
pIJQVOSDx9M1bSV49whj3pkL8hx1oAqvpish33LY6gMMgj8Kf/AGLBGiyNHgEYyxxz9Kura
Xl1HLGcQgY5dgg69iSKb9jtQ4ea9W6lU52QoWGfdjgUAUrhLZJpNzKRnkZyFHTFZssyQ4W3
jLAcEHGR6CuglsBNHLeLawRox4LHfg1Rntj5bSzhUdufkP3vwoAxblZ4RHA8sUSjLkA8rk/
/AF6rKbIRjzZZZzngKMD866w+DtSu7Rb+eBbazba2XPzEFgA2B069K173wJp9jpNyIzcXFx
GpCSswCFsjHA60AcPFJez3Yh0uxG5x2UyMa3LPw34w1KBUZJoomJG6VhGuK7PwzoWqeGdQa
1uZUK3UIJ8qD/VPn7pJ+7kd+ldDPpWofZTJb/w4wrEvJjdjjOABk9BQB5Pougz3WoxLeQAQ
CRkO8YDkD/61d3Fp2k2ZKwW4JBzsRPbuTVjUUW3uA+q3ytKjjCMdpYHJzx2FZFxrq21tPFa
2r3M7jak23g568HkUAXNP0+3js4ryUFVmlJMUUecEnGWP09K0bm2u/PkWCFYYkYjcXyTg+h
6CodDuPE0kEQjsIUSNgUU4+U47knirtrpur6heStq10srs5zFG5Xb6qD3560Ab/wDZVisUd
7HItslvbhSZ3GGcsTkYA6ZyPwrnVs9J/sma/lupEe4Qoqc7jz94g963rm2ic4nh8wpwilvl
jwOuP8a5wabFcuXEhVCdu0uTk0AM0XVTp8nnIhlljG1QeSVz39vasfUpbi/1K7vZGEclyxB
wvbuMVuS6YkCIYmz5fytg7D7YakgsAEWTcS6nlm559/rQBxYt3t7plWEqSMf/AF8+ldXoli
yWrNJICmTI0kpwPqBVs2MURZyqOVAyCMAfQd6lgjVQZbg7gATtJ2qcdOvWgByWQkiMsYQLI
3+sIwG9x9Kpz2MSruimVpATgjt64pNQ12R/mijRYUBBJHX8ulZ41rPls8IMa8lduCcj1AoA
828aRQJ4lIixvMatIQeS3PJ9+lU9J0s3l/DbLtZpSFwTj9a1PHpt5dbt54XVnkhG9QpBXHT
J71Z+HOntceIWvPtAijtYmd1PJYYxigDtY7WUxRreyB/KiESsx4VF44HvWVq1nA6r5amQqN
zMrc1vK8dxEW8kZPzEHq3/ANb2oNpJPFKkcQIPGBjBx+tAHCR2Tyvv2MTtwGJwef5V6H4eh
WKyQRhAqp64Ykde9cqLeaO6K71iDfKvUnrW0mpPo+k3t1co4FumeRgE+mT6/wBaAOc+J8ge
10wBwfmchQ2TjAwTXmdXtV1S71jUZL28cNI56AYCj0AqjQAUUUUAfor4ia3TXrq1iuJJJHu
JZGjQtFuJ4wWHoD39K5iWG8ivALZZLRLgKrIzq+RxzuxwDjoa7bxLfKdRu42R7dRPIpw3mF
+hDAcY7cCsG3tFk0ibUJpHtrRZNolZQA2ORkA568DI5NAEUMl1FZSLFd3rpMSWYbCQcgDau
OnHeqdxb6f9sRxbSTSsn76a4uCAfQ/IBk5/XGelPlk+13MwtZdSnt/NPyxAIG+meStaBF6L
pIfJmVGVXMUUaMyp0LMfTrmgDnr29aJmS8nfcCWRLdwNxJwPyBYZHODWRGbm48xIZGjgaRo
w5O49c44x27Vq3Fq8l04kJVWX92GRn7nqoGf5VR0Rrn7Qba3e4ilkZsI6qFYDjgj5ufSgDW
twLXTgky7QikhpZd28Z7sBx261z1xc6bbp9qvL5beztlLySFFULz1Zicv6cfzrmvGHxH0Hw
nJNb/2lLqusQ/LHbIgeOP8A3jnAxXz54o8a6/4sug+q3ZMKcRwR/KiDOegoA9U8WfHSWOGX
SvCsEDqRsN9LFkkA5G0H9Ca8Sv8AUb7VLx7vULqS5nf7zyHJNVSSeppKACilwSMgcUlABSk
560lSJtyPX0oAVI9xGTzVhY9mR8oPpjNIBlflXoeoFSRlIjl2zn05IoAljjYL2GRnpjNVHm
8s7QASO9PluZTGygfKRt3VTIP1/GgB7TM6bWA46VHRRQAUUUUAFFFKAWOAMmgBcgHIH50jH
cxYgDPpSEYODSjGeaANLRdLk1XUBF92FAXlkPRVHJ5rrGWVwFjO2JF+QEgkD/GrWmWttp/h
i1hh3m5vVE9ycA5GflX8Ov40N/rSViUsQeh/xoApWEUkV4ZpIPOhxhY3dlznjI9K3FuVmnC
2sDRCQklAxYqOmKqpIxHlrGCCu07V/WpoYpXKNKzJAOG2NyfbPHegDpdL8ySUO6GRQVAd0I
BYDgfSui1KMW2joJIYIxPuG6KTkL3GB061gadqs9vHFFAkcZDkgKDuZf7vPU1PrdzBPdxTw
o6tsVWB6l8fNjPTmgDnZrCKSfykt5J3c9uOo7k03UNOa0iEYjgJbkoD1+pFaj5kiCyu4DHO
0Y+974rPuZTFE8TO2M4DYGPx7+tADYLSX+yYVjjhZykh3Z4GW71Ui0N723Z5iUnVsDZJgBa
1LBZZHXyoH2uG+ZgTkAdqdZTXjyeVMWhAOSAO2OhPWgChceErd7SSQzMjDGdpyWrlHjTT5l
Fvcq0iknDDr+B616WsFulnIb4y8/eUsEfH1rlZpbG3uvMsbNBJjKvIfNbr15oAbarP5P2u4
gfzANwDZw/v6fhUDs0kUgnuIoN56bsk88ninXr6g1ubu6eeWJvlbcSoz24rHiBu7yO3lBjE
jhd4OAoJ9aALtpb6epLBZLxz03EqvNXUurpGeOFBAhxlYY8bsdOTzketd/pfgzQrJLfzrmS
6JGCkedxI75xjGap6VYxW2uanb3TRq0MpCGRs4XORigDj5NPeQRT3kLqZVOzzsgNg881o2m
lC4sLu5WdV8oZCentkV20dtZX/AIjtlkZrqVEJG5MIoJ4H/wBetPU9G0+2gku0eMCNGhk8k
84x3PA/KgDj/DOmwyW0txdWau6OCcDfgY9PSujTw3Ya7qd39utR9niiVD5LADcTkD2+tT+G
w0movZ2NwIo2AI+cfOBztIPc9hSwahNC19cpYGSSaVnlD4UEdhgduOaAKk1usOh32k3M/lP
Y4QDIIkjBBDfTAAwKy9R1DR7XVbOa7vFuIF3XMkQyWYrwq4HTrn8K1pvDviPxFbPNGUhSMl
lUj5QjckepGakt/hbZw3QgvPtN5NKAflHlq+ecZP1oA47VPGK6qb2KysJ5Xu4/LDFzuJ659
SeOK7r7Ybbw4HvYl82C0jEipkFG4wSMHnuRmpNM8NrpyvFZ6a0DQzbQjIu4noMnO459hU17
ZXVxbm3YSxQSSoCUQoGx7nqBQBycHw8SeUX+o6ncv5jB5Nny4BbplvTvipLbRLGHxBDDa2/
mIh2h2fIb1IH+elegzwzWVp9phmMAkOwzPgg5OBgHg47msn7AX1O5mt4RcQQII95iOJjzuY
Hpj6UANuXt3zaw6fBI+CzSlyCD6nb6e9VoUkOxd0skKcfJ8oY45GSPXvV/yghlBj/diLaEV
CnyemTk5NNmA+zCKGRCgJzGzk4Hse9AFCdnciPyQFL8KWyxHoSOppJvsqW7hEkkIXaioMfU
8/WpX8ofcKlV5ZpAQyqDxg/0zVOYR+YjymW4cvhQp4IPqOtAFFlWd/3NtIkYOAWIzuPGAB7
9zU8SoqOXTKLxycbT3PvRFcoZ2DKzIo4jjGM+mT2qO9vZ13CQIqAEhMZCk/zxQBWe6njVpT
CnyrnewKsQD1rBu9VuLtCBK2ANp2L1H41JPdzTXHMY2Y3CMNjI+tVHRdrPKIi+DkDOD3HSg
DF3O78FnfphgcLVr7MxUSMwJbrsb9MdqGMm8SeWqgjPLFQT7CpVlbzVtzGCv8RXnH4UAcX4
i8261oW0nMMC7VXjK55PPfmup8G6csTX0IDKk9uQXVhwRzzXN3sskmuTvOvlybscdMdv0rt
/Cj+Xod/N5OxpGEec7hIueVUdc+9AAqt5KssjRt0XC1p2UFxbN5kxY5UncrnB7VnX062rMJ
I2VnGNoGcH+lZSSTybszOiNzy2Sc+tAG7K6zXLSJCCEAUtnkehJrmPGThNDeIOG3OhIyQV6
9PWt6K3dFxuVhwQE6EVwPje6kl10W5Y+XEgwPc0ActRRRQAUUUUAffXivVX/wCEn1SJWkke
G4YBgQrLz0Geo/wp2k3tzePFZXoVEA/cWykS7z3LN1JPXJ79TXj/AIm+MGnnxlqssVrdOft
kvkuyIvl4c84PXil074pWguTIpitPMUhnmyrA5B4K/wCeaAPTb2+soXaG3ivbd4nYcsAMqe
VLHoOOoqnY6xC1xdvZmSdtwSMugaMD+IbyQSB7VxGt/FC30nTm2atp86SZYpFw7AkkrgH3r
zXVPjVcPbNa6HoNtZr0E0rF24HpnA55oA921Xxbo+lKZ9UvXs7ZQCzx3bKGIOSAgyeewzXg
vjT4w3mpzz2XhNJNK05uDJn97L6nP8Oa821XWdT1q7N1qd29xKehbgKPQAcCqIUkEgdKAB3
eR2d3LMxyWJyTTaKKACiiigAopQMmnYB7YwO1ADKkUIZFC56c5pmDShyowMD3oAskCNCC3z
HvUG4scDimEk9TQDgg0AOLfKBgEUY75plSCM7iMjigBpYmm0pHzYAp2FAHOT3HpQAyiiigA
opcYpKAFP1zSd6KUgAjBzxQB3cVwZ447uBiYJEAHz5KkcbT6dPyqdAxkVsrkZBGM9q5LRJZ
Y7x1SRdrISVPQ/hXXQw3E4UxwkALjhMZ/wAmgCxEwEflLGZj9Tn6+mK3NRhtNP0uzjRhLdT
EySlV2hVx8uD3rDjszFKvmusbf8tByWHsPwqS4hgmk+0RyTO+MBGHHsPagDSs7kyXRjhbfJ
gADB5JIyPWpZba9nW4Ii2lJdhZn2kKD6d6o2Eos45pTKRK2QuecDP8+lWYp/MBZpYQUXPz5
OPXr3oA0I7Ro4g7IpUjJKEnA+tTyto3kKV0uNnVid9y5bt6DHesw3bt5cQDMvR/myMY4NVW
u2kwiCOMZzlk3YHTNAHUNqEcFgkccZXHA28YP4c4pqRvKzSZQxsMcEEn3rB+0i48xlbEYI2
kE5579KuxmWGEAzvIRzkY5/GgDWXTlmR2csI2DHGcAZ6HNZ+j2VqgEsiRhznnHT/6/SrkV3
cDL3EoRVXAEabs/jWHdaxY6Pp7zajO6zEkrEvDn1HFAHTX1tDqOnLDeMJI9yt5ca8tjp/9f
HFVhaWtij2sWmxC1kQh98WTj8M815bqPxE164uSbCb7FbgAIiqCQPc4qrL498TzWZtWvwqk
YLKgVsfUUAd5F44sfDEM+nys+oWwG+1RDt+buG74rgZvGmsHWZNRtHS0Dt/qYxlcenNc47M
7F5CWZuSSetMoA9k8J/EXfds4tYhqrqqKrjEbgdvqa7O/fxLrVs82prb2FqkZZYIl28Y6Ac
k+/NfNSsVII4IOQa9T8D/EC9XboWoztJDKpijbjOCMAE9QKAPU/C2mS7V8u2Q4WORnVipCn
0YZ2nnrXoDWlvFCsa2Ea7Su6Rtvy7Rwd2MuSTk/l7Vyli6wrDDI52tAit5TbM8Dj0IrpiI2
SJoElVVxhDIShYdF55980APinazmconnyL8qEE7csckFR0OO2elNnktwcXtw7bY8M20sAxP
TIxjiqF80V7Fb4ma0unP341Ztx6EDnj0P1qjd3H2aAxtHceUEByGwof3IHX2oAtrcyG7e2t
7ZIyEUh8gSbgSwO45I5I4BGcVVub55UsFnYXLIBGB5uCoGSfbOc/pWRJqMcUpiTAkYgB1Lb
vfI6k4705buT900caqV+b54jg9sj0zQBpalew7lZXhiMZ/1kT5YZxjI9u5FZ73hjnnulkna
R85YNlO3boM+tQBhPukmhWQHPyueGJ6+nFY9zf2tolxdztBaog3MWbaDj0HegDrY7+RbdZL
gW4AJ3oQQ7em5hxx1xWVeaokm6FoYVkTH7pGXeR+PJHHWvIvEfxNeZGtNBiMMalgJmJIyep
UH19TXnDahfvfG+a7lN1nd5u47s/WgD6aj1B5JhmUxZAx9R6jp+lLNeWdvHIrInzEgsDg8n
+XWvBtN8b+JInSA3gnjJG5JVB3juM9a62Px3bSsBd2s9tz8zLht3sPSgDtBd5iCAIgGcYGc
/U/Ssi5nfzflDHnkZ5Pv7VmW3ijSp1/d3bgsSSrI2QPfFWVv7C5t3e3uYixG0gNtP4j0oAh
jeRrtXVy3G0L2X8+ancu6nbMhjUYbB2jPt6mmOLffwX2gDcV4BPoM1GZjJlVDFupTOQMcDm
gB7NHM2Xt/nQcurYJ9hnj601YoI2LpGy46k43DjpWTqOvWlvdJFcNJK2f3oiGcHtxWRe6tq
V2hjklGn2j8mSQ/M/8AWgDIvrw3GpzNBlVJIG1uDXrHhywtYvBFpc6hdpp4UM7mYZIyfvAd
egry+0mjhITSrR7m4U5aZlBUfQVpjTtTuis2pXOVPRN5JHp7UAaF3qiXUxe2+YK7eU+MMc8
A1btLQRKs91KXYHO18EoffHWktPsdnEpJQSL1VeSx+tTJfK3yWqpERnc7Z/KgDUN6mRlgqt
0ZPlAyK8s8X3SXXiWcx7dkYCAjHOBXWzyRwJ597ctKVYkru49a84uZfOupZQMb2LY9OaAIq
Ud6SigAooooA6jxA+PFerh3ZGF3L75+c1kzXghAWBjvB5J5q14lupW8Saqhbcv2uXG4c/fN
YgBboKABmZ2LMck96SiigAoopeMUAJRRRQAoBIPtRngijJwR60GgBKUHBpKlSXYjpsRg3dl
yR9KAIqUnJzSUUAFFFO6j6UAGxsA4wD3p+1TH8p+am7uNu4kDp7UgOOtABkDj3pCc0lKMA8
igAzxjA+tGS2BSUUAKQQMmlYKFBVsk9RjpTaMmgAopxA25Dc+lG35AxPU0AdJ4StjJfTXQK
hYUwGYZ5Pp+FdkTuHMjsQMgZzXLac0th4ft5IlUNK7M5X7wHbNT2UsjXryzSuyRoWZu2T0F
AG61uREZfN2uf4APmI9azJ7owukayyGQnGG/+tTptRaUF484CYXBqGzuJZZknuIXmAOI2wC
Qe5xQBO02/wAkTXBVXydoU4GO9Wor5HjeCUBlRS3yp1I9TVS68ya8kmkkY24AVXGBtHrj60
2IJLcSZdmj8oqDkEA+tAFhtWjQB1UIR8xK9T7VDNd3LxnAMbSHO0ngA9BVWCz8yfzDH+6TB
G4df84qSWNIw097OsCZ4B9fb8KAJrW7YJIjjYwIGF6dParn9vQW0BF1MFBGR83OR2xXLXfi
FYvMj02Mhm4aZ+S30Fc/PI8kjPK/mO3O40AdRe+Nbwlo7BfLQjG9x8x9/QVy89xNdTNLcSt
K7HJZjk1FS44zQAqgEHg59qTA/vCnqowcg49RTSvOBn8aAG0U5kZcbhjNNoAKsWdy9nfQXU
eN0Thxn2qvTlClwGOATyfSgD6W0i/h1S3t7sJ+4mCttjOCo74xXWwyW8kQKTTxHG5txGOD6
9a8P8KeILfTtKjtbm/gW1jPySuSDn0wOcV3C6ja3KLJBOhtmTzFaKXAJx3z1+lAHbT6zYi7
GyYlNgOyQ5bPJOMdPzqGa5jkjSAoXQjMuW3eUWOc+ma8+uvHvhyBjbSanFGy4VvKgMhHfIb
1rI1X4p6IlmRptjJeXe/d5ky+WhHfIBoA9FuJ1Vg0Z8tuNrKQzMMevpisK61/S9K817m/Cl
QSgkkA3D6f0rxfU/G/iHU5HZr97eMkkRwnaAD2z3rnHkklcvI7Ox6sxyTQB6rrPxLs4XxpU
L3srbi0kxIUE+grzvVdc1HWrhZb6cuF+6g4Cj6VmU9IpJCBGjMTxwKAHKgcMwO1R+OKXeMb
cbl+nIrQh0W7kQszLHx/Eacmk4l2l9306dKAM2NdxxGNzE9jzWorTrFifIcDAfdnIqZIorN
SwRWPqV/lVVpJrttsMShUH3m4GKAEEhCEnIz/ABKetRf6RcuVRWbntSYgQndK0px0T/69WL
aa4bEUGAp/hQdR9aANK0Oo2bKZNQkgZBkIkhdj+HSrrapcsGWe8+zJkAluZG9sdqoxaffPb
/M8Fqh5OTlyKuQ6PbIu+ffLJgEswyM+n1oAhjmadvL0mw3SE/NcTHLA/jwKtW+j2olNzrd8
ZmA+6rcH2BpX+zLL5ctwEjB4UcD9KpvNa7n+yRM/zH5mOAaANmfU7eGAQadZqqKNocjjHrU
IvN+0XEnmDOSgJTNZ9npxuZv312tsp77icCrjJY2cWGlSQLk7y3WgDQiuiv8AqLUbWG3LEH
H4U24u/KhxIUwo6sMVzMuuQxyMUDSYGFAbAz61i3d/c3jlpXOOy9hQBqa3q6XaC2hyVB5bO
QawaKKACilIwcUAE5wOlAARg8EH6UUlFAGr4j/5GjVfa8m/9DNZVa3iLnxTrGT/AMvkv/oZ
rJ6UAKMc5FBVgoYjg9KSigAooooAKKKKAHKcGkPXmlXj5iuQPypCckn1oASiiigBRz3xTgn
HOc9eKbt5p6ksuMj8aAGFWHUEUD9KlOSuzJIHakjOByODxn0/CgCM9aMk9aGBDEGkoAKUnN
JRQAUU5Tg9AfrS7QwJBx7UAMooooAKKKUjGKAO5lgh03U7OzmZWsp7JD5j8DdzyD9adeWD2
EMfkbZrNhu8xSGy3vj0rNlk+2eELK6cgvZs0Bx12nkVTs5prbc8MjrjnAoA27SNTckAZOzg
Dpn3p/kyBjJG8gmztBToo9KLO7v7nOxo4JW/jdBg/U1DfR+IbWJrltj28fLNEVIHuaANG2j
ui3lsUbs3y5yO+aWf7HZtvAjgG3BO/cpz/KuWHii9VSuyIg5/hwaybq9nu5C8p4PRRwBQB0
l/4lgQGGyiDkLt3ngD6CuYnuZ7hy00rP8AXoPpUNFAC5PrQBzz0pKkGCMeg/WgBoUmkycg5
6U8LuGc4qQpD5LHefMzgBRx+dAAAxCsrc9TmkaZn4YjB61G3AHA4plAD3AGAHDfSk+XZ1O7
PSm0UAOC7s4I4GeabRTto25zQA2tzRruWa2n0dpiiTjMRzyj+316GsOpIy6ESpwVYYOehoA
WSN4JXikXa68EGkAZz8v5Vta1NbahZ2+pxJtuGPl3Az/EAMHFYY4GaALi2KmPcbhST/Coya
gmheIH5GC5xk1HkhiRwR0pTJI64Z2YehNADFLBvl6+1acFpcExyTXyW2em9+cfSqttE0h3h
vLC/wAWKkZbJHDO7zEge3NAGvDqcdqNscst67cEgcVVluJZJC0zpax46H5m/CqMl26ACFVi
HOAO1VGcsSW5J7mgC+15BGw8pDKf78pJx+FVpZ2llzK5dPRRgflVfrViO2Zz0OO2BQBp6VP
oEU2dRhuXBHVTwPw71v8A9ueF7VsWlnLKSMDCY5/E1zEOlySHjpnkmtyLRrW1hEszF+ARuP
FAEh8RyiQmw0uFARyz/MfyomuNSv18y4cRxggEZ2/lVe6vBBC4tWjD9tvSsx9X1Bxt85QF/
ujB/OgDTbT4/mkbeU+8DmoJEsbZDvk8xyOFPUVnyajdsoWaUvzjLjNVQxZh5qgknrQBfl1J
IpVNuM7egYcVmXE0k0m92Bz2AxildFSRh5isAcZXoaibrQA2iilAJ6UAOVCwJGOB60nAPNG
COcdKQDJ9KADj1pQQARkjNNooAKKKKAOl8Q6NrDeKNVUaRe5a8lIH2d8n5z7VmHQtaBwNHv
umebZ/8K/YQIu4naM+uKdgZzigD8djo2sDrpV4PrA3+FKmi6sxwNKvScZwIGz/ACr9hiiFs
lAT9KUKo6KB+FAH47nRtXAy2lXgHvA/+FA0bVSuRpt2eM/6h+n5V+w/loScop/Ck2IOAigd
OlAH47nSdVU4bTLsHpzC3+FJ/ZWpjOdOuhj/AKYt/hX7EmKInJjUn6UeVGQQY1x6YoA/Hk6
VqgAX+zbsH08luf0ph0rUx10665/6Yt/hX7FeXH/zzX8qDHGeqL+VAH46/wBlapkD+zbrJ6
fuW5/Sn/2VqQ/5h11/35b/AAr9hJI4yuTGuR046USxxlOY16Ht7UAfjwdM1HI/0C554H7pv
8Kd/Zuon/lwuP8Avy3+FfsIlvBsQ+RHkDg7RSPDEMERIP8AgIoA/HptO1AdLC5GP+mTf4Ug
06+J4sp2x6RN/hX7AxW8BDZhj6/3R6Uya3txOQIIwCM/dFAH5Ey6VetEZFs7klcZHkt/hVc
abqBGfsNxj/rk3+FfsHBb2+0nyI8k9dop7QQBCBCgHHRRQB+O5sL4HDWU4+sbf4UCxvWYKL
SYkjIAjPP6V+ws1pank20RPqUFC2loiIyWsKsAMEIARQB+PJsrxfvWkw7cxmgWV4cf6LNzw
P3Z5/Sv2GNnaOgLWsLEDIygNKtlZ4X/AESH5eR+7HFAH48GyvF+9aTD6xmmi2uDn9xJkdtp
r9ijZ2j4L2sLHJ6oDTf7N049bC3/AO/S/wCFAH47i1uT0t5emfuGtddHuLrQhepA6tDkEbD
81frf/Z9gsRC2NuBjtEv+FPFhYhdosoMenlj/AAoA/JrSoLibwjq1oLeZjEyy4CH/AD/+us
eJZoldmgk6AZKmv1+FjZKGC2cA3D5sRjn60n9n2GMfYbfHp5S/4UAfkKZx5W0xTbuemQDVZ
5b5ojCfO8onOzBxX6+vpWmM2G061Ix3hX/CpP7L0zGP7Otsf9cV/wAKAPx18mX/AJ5P/wB8
ml8p8cxuG+lfsMuk6Vgf8Sy06D/liv8AhS/2TpX/AEDLT/vyv+FAH48rFJg/u359jQLebn9
2+B/smv2H/snS/wDoG2v/AH5X/ClGl6YOmnWw/wC2K/4UAfjz5LEfdbAHXaaPLZekT8jIyC
K/YX+ytM4/4ltrx/0xX/CmjR9IByNKswemfIX/AAoA/HsiXrsYAdttIc7SCpJzxxX7BnRdH
Y4bSbNhnvAn+FH9iaKG3DSLLPr9nT/CgD8eSrHJ2k+vFIB3PGPWv2H/ALE0Y5B0myP/AG7p
/hUcnh/QXU79EsG472yH+lAH4/rHJK+I4y5xnCKTThbzhTmCQH/dPFfsDDoWiWzl7fRrGFy
MFo7dFJH4Cpv7N045B0+2IP8A0yX/AAoA/Hr7LNj/AFEuen3D/hSG3nRsNBIvHQoRX7EDT7
AdLK3Hf/Vr/hSNpunO259PtmPqYlP9KAPx18ibOBE5P+6aX7PPhT5L/N0+U81+w40nSw24a
bag+vkr/hS/2ZpuAP7PtsDgful4/SgD8hbSykmgK44kbZgg5Rux+naqrWsyMVaGUMvBGw1+
wX9laWOmm2oz6Qr/AIUDS9M35/s62yRz+5Xn9KAPx+S3kP3kbP8Aun/CpUs5Cfmiceq7T/h
X6+HStLCHGm2o7/6lev5U1NL0w7WOnWpO3qYV/wAKAPyHZJwnl7X2nghlNNa0cEARtwM8Kf
8ACv15Gk6V5i/8Sy0/i/5Yr6j2po0rTM4/s61wSMjyV/woA/IRraXfho2Ge7Aip002V38tV
JJ4BCkjNfrnPo+kOoL6XaNjpmBTjke1StpOlcn+zLTPXPkr/hQB+TEei+XKRNvyq5OY+asx
xpbq+2QkgdNhHNfq2NK0wKxGnWuTgZ8lf8KjXR9ILKTpdmTu7wL/AIUAflALzy0kbkD+8V6
VVuNTuJ4xblsqpxkLyfev1u/sPRef+JRZc8n/AEdOf0obQ9Eckto9i2fW3Q/0oA/IVygYMJ
CX6EHnFVhjJYkjJxX6/wD/AAjnh49dB07/AMBU/wAKB4d8P4I/sLT8en2VP8KAPyFkdMLtZ
T7dahJDZy+PT3r9f28NeHG+9oGmn62kf+FIPDPhsOGHh/TQcYyLSP8AwoA/H8kd8mkwB15+
hr9gT4Z8Nk5Ph7TSfe0j/wAKhPhXwuzuG8N6Ww682cf+FAH5EsyFUUDGOvPWmOVLHaMCv11
fwf4SLKD4X0gjgc2UXv8A7NNHg7wirShfC2kAZXgWMX/xNAH5GEg9W/IU0gDoc1+uUvg3wh
9ojb/hFNHzkc/YYv8A4mnr4M8HjKjwpowBByPsMXt/s0AfkTRX62ReCfBjD5vCOinjvYRf/
E1KngbwUJBjwfogznONPh/+JoA/I6ivub4weFvDNr44hitfDulwJ9hiO2OzjUZy3OAKKAP/
2Q==
</binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAF6AjQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5bRZYpldQrD6Z/H61rRSu
0fIPH90YJ7Gq5cGJLPZF5afMSq/MT7mnxOIEEwiIAOCHOfx+lADwrxDsN+TjaDn0pDMWABU
YznAH61DK0LqXVc4PVpOh9qg3bQIy3A6c0AWzHukJDjLnG4L1NaEcNvHGPuFj3P8AWsjznS
BZRuIDc4qZZ1ldSXJBHALUAaQREO9mjRehJXJFMYeYisjYHTqBVKeaTYeWUlcdQQarxuJB5
TuSxJPH6UAWhBFK+Sin5upOcY+nvRLAApXcPlOCGOPy/wAaqrK0SF95GcAoqkmkW7Z32yFn
UnBJ4yfpQBWmtYxKeuF7kAAUnlsx27l44zWgiCU/ul345JAyFH5UkinO0HI7jbyaAMeQRxk
ghSfWom3sTkgk+tXryGQqpVAAfQVAYWCjAy306UAUZU2rjCk9Mf1qIJHtO0DH06Grjo5znO
4DsKqKvyHcW69+KAEhZySGOcDFW0jG3aibmwf4efwqmr7GJyQf6VaWUPjbzn0oAFUltoTPu
e1O8tGKgxjOfTpTVYFtpICg9fWpA4IHXnuOlAEDR7HaNgvXBK4O6onGyQsCoI4xipyMupyc
9OgpkgwCDwTQBLCCc+uKeWYbFAGD1HpVSNwgwOv61NI5ZVIwAe9AGjBO3G91z05qwzjK8Fy
Kz7Yp5a5fkjnNXP8Alko64zkg8j3oAstK4SPcCVH8J7VEzKw3MncbiRn86eCDGuHJY8HA7V
DKq7jtUsCAeR0xQBP5obmMhnYZBAxx3qNpQLAFYwMSHbke3J96rtJLuAWNzu444pJnkOnkM
DxLyGOT93tQBMJhtCbgvAwoGMj+lNmjyATtODgKvP61TidV4Kf4VLLMqAZYZzn5eO1ADZoF
64wBnIxx/nmqLQIzHpjtxVl5jImO3bmoHJ24OCo7HqaAI1ULHtCrxkDI60yRAI8LtyOoHen
gknLdOuPSmt94/KBQBHGwZip4pY2wdpAwOMGo8bHA7/3utKQVJw34+tAGgoHlAKqkDpjvUQ
VnOSfmBxio1dmUZOB9KmfDDcB+OaAJCgXAUAnqSBVZ1CvyBj+dS4JQ8c555pkmxuo+X1FAE
bIodHCg+1aFtCsi+Y68L3x39KqRrvOXPyj9KvWwkiUsjZYd+u2gDRaIOqgBJEB4IH3TTWvC
AQrKqhc4xyfwqOWcbCA/8IGf1xiskyl2JJB5xx1FAE1yqMCQysOvy1nH7zAYx7nJq227Zjb
uqAqnmfNlW7CgBsBKuMFQfcVdcExrJuVnJyy9eKoOGT5uxPU1NHcO21Tzg96AJwR5nI6DjI
pXG5GZsdcYqGR9rgE5J9DgVIG3NyQcjHBoAgeNUY988gEcU8hHRSAM47CnOMN82M9s0FCVU
BgOOcUARI/z7SoIPbFWmCBAVUKQOcLiqcgwMqN2OuRilWVzhT3Xb16UAW4nA4HIHUYpsiRu
uCu4nkjNVzK6nLHNSh/M2gceuO9ACBIwxBC57AdqVX2TgF+oxkHFOG7zM+WRngZpjjJD7Rw
SM/SgCcLHlvl5PcdaRZAvy4wFyScc/hVdZArZyCT6A5pxk/fZIOMcYFADpoo3zgAg9M9ahX
I3x4AGSMCrDbiOhwvQioCEDsZN+CDgp644oASPaoUDO7nAHeplcEZH3jxzVcKchim305pN7
I23YGUd6AJyNpHA3DPanjYrjdHnB6YqMEFMdfqKdGjuQynt1NAFiMRllyq9asjeHV2QYP8A
dx+H0pIbUqQ7Luxgg561ZUKsZUEliOg6/rQAq3ciqFWKVgO6nIoqCRrncBEwVQMAE0UAaEy
eVKxxvI6kAcCotksrBUXzioLsWA4AFaV5Fi6ZWUbgcOvXtVRbbcyhSuCMkHIoAqxxLI3lNt
wcggdQajO5fkkVU2+h+XH1q7IpiZjkALyDtHWp5EiutDhKriSLe5kUYOMjg5oAyZmJhIVlH
cY6k/jTYJSi8kHHPynk0SZ2Hewww6E9KaGkjXKgAY/hGc0AWTIrLuYA+4bmnRkIVGWLnpio
VkBG8YHPXHSplb97kyKTjsCMigBdjqrFQ6pyMgelQwMA6B4y2053Eg1ZfJjLAlVx165qmzB
mwXV9v4UAagl2Rq2Uweg3dyfaoPtJVDkgNkksKHbdCrFV6ZBA61RlkbaFIHI4IAxQBJNd/K
wA44wSTxUJuiSAqA475qm+7yyVXdz07U1WxjPB9MUAW2cFMSBt2M5HGBUKoGVhgsT6dqeU3
thXPTvxSIwVtuNp/nQBTki2kbV3ZHPPSmxgggAEk9fatGQRk8MwI9e34VQyEl3gk4PHFADF
IDtjkZ7CrSLuxt+7796gZSrq6jlhmrEcwZAOAT6nigBCiCQErtwcGkkjjOMAj8c1M7E8tww
HbtUfBHQH3xQBSlj+YnaQPWlcyGFQSeOFT+tWmUFh169CKjETKG3dP5mgBtuzjocYrWidym
0N264zWZCPLOcFlzyuK1In8xNgbJB5XH60APjbZIqgLtHYCll/jXkbucHjNVpJR5zDGSTxj
jFWVcsSMFeM+h/WgCo4kRgwIKg9RT5lY2hJALGUnPpxSyDohG3H+1TrgxCyPlt/y0GSD14N
AGSXaNskgg9s8GmSymRPu4I6AGkkQkkZz7+lSwoASCAxPGKAEWMiNmL7SuMIep96VQzJyOf
UdakMaqOmfoaRHAyWOTjp2FAETBhKOcZ4odXKEbTge1Pdx5owA2cU/cjxAMBnPRhigCiynY
eKe6HG3byR3FTMApB2jPt0p2WZvmUFTQBUVjHkMSfTmpXkxGDnJHf0pZF3NlNpJ9VxTHdWy
ORigCVG+UBQN3XJqWY+fM0mxQZDkonCjntUVtMHLIVOOtPyM5JAU9RmgCS2UqT5ing8A1Ix
2N93Awfz9ahQhhkEhe1OdgSBnC9yTQA2SZidv64qAD96SBnnk45FCn95tJ2n1JzkVNFIYHB
jXrldx5wD2oAmSJ3G7kAcEntVZoz5u44PPUitQzxMhyue5GfvfWqc5DtgDJJ6g9KAKsqZwv
bsAKgwVk5yPTitAFMNz14wOcVXlUZGCCBznGDQBFIzfLk8mpoueWxkelRfejI6+mTyafFJi
TJA3Y4zQBY2/wARA/Om7lDFse3SpEmVskAAmoWIDkM4ODxzQA5l3fMMD61WZWRgFOdx6irg
IK7gwNMZCxDbVwDzQBWmVgMj8aI247YAznvU8gYKT1FVlISRSEI+lAFgsyKC5z6HGM1OoSS
MgklT6d/xqvI67FEf4DFORmZgAec8gUAQNHtzg5OeCc0gYspOfmOOtWmJJJzkCmFR5ZAGT3
zQA1JCBgsSCOcnBNK8YKblUYLZx3qFvM3AE5wMc9qmV93G/wCXHTFACY3R4VQB396jaJtwI
A9/rUsbgMBmrKDLNvPQZ4FAFVYCeGwcelXY1KAHIOAOTTV2GbnDH09KnCug4GQOhAoAnVzu
YnlscAcCopJAsmGBZsHv+FReYc4/j+n50SMWAlO4HoMjGaAB51yAGOAMcDiiqkrTNISqlgO
M8UUAdjM+b6RiVHzZXGOBj35qGQBogy7HY9GJOafqcSQ6k5E4bcisAhyFHpmiKNmiJOzYg/
hx19z60AQOqHgqMjpt7fhUUM8qwSxFiwKHKBeScjmkGRIQGIGOQT37Vct7aW4n8u3hfzmXh
EPOMdaAMIbp7hVaMA5z83GB9KJYxHwflK/L8oP8zVkQYkOzzJCoIJI5HqKuR20N8htJJTFK
ceWzHh/Y0AZHmDAAY7T1z60S3CrICp3ZGMH17VJMslvMYZcgoxUq6fMKrMm3Bxk9/wClAFl
JSdqYAI7HrUEncuF7kEc02NmWQs2zJHGamC/uwUbGTzt7igB6ykQKqsQx4AA4FVZhyW5yfU
4pzAsC+3jtz1pSjBCZIwwPOfSgCjGQshA+YnPAPSozuEikLjHWrKxr9o5VSPXOMUskIycHj
saAEjkycMAc+tPYjzeMnnA9TUakKedgJ4pX5IO0A+ooAscFvkkOM8nFRTA5Cqfc8dadGu1Q
zcg+lPKBssUYY9KAKzqNg2A4xikViqqCy4A6EVdCb4FAXafWoPJwAxXI9aAE83MOScnb2FR
xZ2k7jSqqnIRgB6ClSNjKFOPwFAE6wh+W4GQB6j3oS3DM6YBQd84z+FW4VfGDyD6DkU4ggA
mME/dHHagCrLaoNpXkA4BpoPlqeB1Bz0zV9kU7MRdMDLnJP0qq0YWVucYPC5oAjlLMythtu
OMetSRZQEu24EfxHpUbEKoITaQep5ppPyLt+fd1z0oAleYvmQcDHTNMWUmzfPy/OMDHHQ0o
QghXYKT1BU8VCFY2UmScCRR1+tAFdweWzn61HGHSbrgHsBU4QfxrTmjH3h1757UAML4JOWG
BkVV83DA8g5zk1bkQBDt+Y4Heq0sHfOPagBjSndnBA9/6UsUhK9Ao9etEaAxkZIOepqJl8t
sFqALKdwxw2acoRsBlyOvXpTYkBXcDyeRSQlcsSwLDv2/KgCR4yoDg7h71XClpeeM1c5MY3
EnHt1pnlDzQ5U4/lQBVx5eB90CrEb7ou27ptNOeDdnB9+mahRRnOccdR2oAn5V9vUH1NJ5a
vzjAzSFJDIgLgGrKxhgw3gEDr2oAoshRyWJyO4qxHt2A98Z5706RTuO5ssO9Sxx4jwV4x1F
AEKuC3yjj1z3okbcu8tjAzj1qWS32gE429h61XKAKQ6DPoKAFCq3AbgYJApWVXTBJK9/akh
TDDoNp64zirYiIOw4Cnnpk+1AFFYwCyhST2prRYUsM5J7npWg0bLkDjtle/rTViVyBkA+/a
gCnGxBOR8uOc8YpsmS27Hy1ZmhB+XBIB4Oaj8pWTqfSgBImxwz8GhgOuSF96gUbGyTsHQe9
W0DODk84yRQA3ajAbAG7kCo7hI85jyAV5BHQ09CCDtOCaeRuxnaT15oApJkHjr71ICVIP8X
rT1hwxJXHvnrTWGwggfyoAlUZ3HgEd6AVTYvXJxzT0hxGDnJb3zzSKpJ2447Y9aAK9xyyhc
qF4xSJk7VJBGatSQjjHHHpUCRkEhiDg4zQAkKKZzt+XDHLHtVhY3Z/vFvQ45NJFHg4djjNa
KxN5BRCdoGR70AVYo28zcOSOwp80zBNhw2R3HNKIpTKhAKfjnFRTop+cqSx5JoAr+YrSghS
B3zTizP8ueW9qjzjljmgqCVOAN3fNADmhhO3cHY46hsf0oodlUhQGOB2FFAHeajbzT3saLB
yYF+ctgA5yTj09qr34t7W2gtIpWVypkb3NRXdzLHqMCtuUeUA2RmszUL0y6g2CxUKqkY6nF
AEsMgLbvN6dDt/Wup0qxu7jQ7mXTrm1SQTItybiVYyY+oxnnqDkj2rjIpSJGZSF9cn+VXrS
eNgdrsxJ5y36UASTJHJdTMIwis7EdSAM9AR1/8ArVXFsscg2xlWGCDnBz6irm3ksqh0yDwe
R7UixIZnJkAwc7cc/maAN8acfGcEhbEGvxKNr5+W8Veox2fHfvXEXMUsUksVxG8bRnDAryD
nmur0cyWuqQTW7MGV853Y/XtXda14bsPFWky61Zyx2uoDh49+RIRjnnuaAPEQ2ACCo7dTTl
k3MAp4X5j2zWhd2DwzGMo28ZDAJt5HY56VClmyyqCrbc8g9vagCvkBiTlCe1NmOUwNxI6nt
SMpWUsNxIbGCacv7zf1A46nrQBAgYzLghMHJNSSvvVcvuI4PtQ3MoZQMA8DtTpY5AoZ85A4
YUAU2/1o+X6mlY4O4EDHU011wC/X2po+ZCwZSM5IFAFqJj90AHIzg9qmH7xi7R9em2qCnGA
DtJ5471aib5QM57GgCZNpXDbshvu54qSRV2YXIz1JNVTxNlW/H0qZWGw5feD7daAIvJZZAW
Jx6d6GBjJH5+op5MhILNnJHPX86LiMvIWBIz0wKAHR3HzAcgDnOanlkD+WTwPXdWYd6Zw3O
e5qXeDHtQfXmgD1T4QaT4E8T+Ll8O+MXu7W4veLK6hn8tN/9xwR1PY+vFO8QfBzxLp3xmj+
HtrbyTrdSeZa3jr8rW2eZWP+yOCPX615bCzAg72jcEFSpwQexz2PevobTv2jfG6eGobKHwW
uq6rb2ptV1ba7vz/EQFOOccZwSKAOV+Nnhn4ceAtQtPC3hZr6712Pa97NcTho4lxwu0DG5u
vtXkJVZNrDORyd3QVNdwalNqVze64LoXtzKZZHuI2Uux6nJHrVj7OhQ7OWwM5xxQBVDeW4H
ORz1r1T4K/CkfEfVLyXU3lg8P2JXzp14MspBxGp+nJNeXiG4ndobZZJXyBtjQv+gr167+I/
jbRvhGfBfhrwPd+HYAAs18sMrSy7hl2JKgAk9x24oA5z4s2nwx8Pa2fDfgRLq8vLSQi8v5b
gyR5H8CDofc+vFecM6NGrEENnJPrVW3gbdl87v4geqnPercqARgEMOe3SgBpwUPzdu1V5c5
xuzUo4G5m2j3PFadp4f1fUkMtlpF9cxj+KK2dgB7kCgDGhyEIHUnv2pJwZIwwQMQeCK0JtO
vrGcw3lpNat0CyxlP51Xa0mcERRsxJ6KpY/kKAKAcq2W3A/WnplSSCcZ6V9p/s6fDzwVc/C
/T/E2reFLS71hppla6u4S4YK5C4VuAce1fH2qWF82u6gyWFzsW4l4WI4A3nHagCGPacgk7v
TNB4AIcnnkVGdySsksTJIOquMEH6dRU/lMIvlBBAyTnNACDOeOe2BULggYKcqSDn+dW0jLY
J4GOB61FNGwBO75enWgCsd2MnDBe5Fe5+HP2ZPifr2gWetQppllDexiVIby4ZZQh6FlCnGR
z61ufs2/BlfFWqp458T2m7w7YyFrWGf7t5MpHJB6xrg57Ej0zX1J8PfiFZfEHU/FracUfSN
H1BLC1ljH+tAjBd8+m7IHsB60AfnZrukXegeItR8P6gsQvNOna3l8s5Xep5wTyRWaN27Ck7
gOnY11vxY+X46+NE5H/E1mwM/7Vcmn+uIH3h7cUAO8uRI9jKGJ7jtVZ48MMsq/wBavOFYcd
T26A1RdSZl2dA3SgCGTCMSrE5PODVmNsLlSc9uKbPEWZyq7f7xPSo1LKuFOR06UAWJC42k8
DOcg55+lJGQTvz9Qe9NkKmJRjoeaWPCspK9D3oAV1yuOT7CmbZNmDCSeuDwassF2Bo9oYnB
PpUAXBJznngigCpKpILYwP5U6NyBsB59SanmtmVEnbayyA4CtnGDjnHSqTbg/Gev5UAPGEY
KSM1YjUMckNnHSqjIfMLDIwO1XYMbNvJIHCjvQBMiF/kcFQvcnrUU0KqOhB/2hVgRuV3szh
jwATxTpIXkTcylmbp9aAKUTMI9vHvUhIJX5gCR6UjW+wcdRx+lV9zkgll2jjB7UAWZA+1SW
4PQDnPvVZjt3BgzHqTj9KsCUkJ228AjrSTHB+bI3ckkigBFkyBtXB+lWUmfZxJ36DrUBAHy
rzjrntTGmwcCNc/lQBcZgCvzN16t3qJ2LpgDp69abHKShJ5/pUocbWY/e/hIFAGfIAX5bGO
APekPTcee2PSpZAd3mbcj3pAu7cBx2zQAq3MiKFAwB/sZooDhAFKSMR3GTRQB2V8txJYrG7
IGDjbxkjg556/hXNXAHnM28kA8npk12OpWiDR/OtQpVJAXzwcbe351xYmZBIEXAZdrcjkfj
QA+QHeNp5AycVJAVyOgHQDPIqviTjKZXHYdKWCTEnmNlSvPT3oA3siIkREEseh7Cp4TmRVc
YyevArHuLjY0jAj5juGKmtrmISB5Sc47dj70AdLp5Lz5JPljJLYx+FdHc65eWGiy29pIIVX
5AVfJJ+8Tj1/lWDoQe6mLwqWOcgdN3fFUb7URdXRDDy1ThVHbrk0ATXMyX8gbULg/bWP3yA
fN9Nx9feqRgVHaNlMe1ufw9qpTxlpPNZgpP949cVY8yW4t9kmxZFX5XYBd5z90n6UAZ93Hb
Lu27N2c7gOTWeBhmG7J6c9PpVq5VpCBKoWTuo6j2qgUK/xFRnOKALaokQZsKvYEHFRylduw
OWxzy3WqzSkhsuWJ6bjTEklCjJBIFAEskUhG/blVA+lMjQYYE9e5qwkw5jZ2Ckc88UxmRJD
sIYnpmgCJ4hGBlt39KRDtXDMM9eKn2M3L7T22jmqz7PmCnIBwDjGaAHbiH5AIzzntViI4RN
u3gnryaqjcFHv+tLHK4YjBGDyQelAF+Rv3ZYkH1Hr+FNhUOpIUqvrzzTYnZlYDb06kYpkDM
CQWH0xnNAEkkKMvPHOPTBqXR9Hv9c1y00bSrZri/vJRDBEnVmPT6euaYE3EkJhs5Oa+jP2T
vDlld+LNf8R30XmzaXBHBbBx9xpCSzD8FA/E0Aeg+Fvgx8NvhL4T/wCEr+Is9pqF/bKGuLm
6y9vC56JEh+8fQkEk+1cvqP7XnhyxuWtvDHgiea3TjzXkS33e4VQePrXFftb+K7zUPiPY+D
4pHTTdMtknMQ6SSyZJY+pC4H5189wQMCrKMgdeKAPqq+/ao8O694f1Kw1n4fst5JbSLbM7p
cRCUqdu7cAQM46V832Fw0mJJkEgXDkEYDjOSOPWqTRMzFnbaen1qxbsIsYAAAyTjOKAPpy4
/aK8C+DdMi0zwD8PI1ZIVMjMFhXeV5G7BdsH1qHTf2ttZZjLrvgqF7QOoY21wwcAnr8wwcD
txXF+CPgP498cWa6lBYw6Vps43x3N+SnmD1VANxHHBxivTY/2XdK0+xkj8QfEaxtpHAc4gV
AuM/33zQB0vxB+FvhD4x/DZfG3hKzht9WktTd2d3DH5ZuMDJilUdTlSPUGviWALPGA2QwOC
p4II6iv0t+F3hjTPB/w9s/D2k64us2kEspW6BUq+5slRtJHGfWvzi1eOODx7r9rAo8tdRuU
Qbc4AkbH9KAPpT9nb4NaPqPh8/ETxFaQ3pldxp8E43xQqhIaVgeCcg4zwMHjmqPij9rI2ms
yWXg7wjbTWdtIUS6uHKGQLxlUXGB9T6V1n7N3xV0H/hFYPhvr11HYajavILJrghYruN2LbA
TxuBLcHqDxWL49/ZFnfUrzV/h9q8Ecc7GVdMviVMZJyVjkHGPQMPxoA4fxn+0RbeO/hvqGh
al4Pjt9YnULDc5EiLz8zcjIbHT/AOtXGfCb4hr8NNfvtXm0f+1lurb7OIt4TZ827dkgjjFc
94u8FeJ/A+qrp/ibRbiwlP3WkG6KX3Rxw351kQnClTICp6kCgD9F/hX4rf4heArHxUmlnTI
riSSOOAsCq7G27s8ZzjpivA779rqLT9SvrCH4exkwzSRFxd/eKsRn7vtXsH7M0axfAPSNru
d1zckle/70j+gr4F1eL/irtbj8vcVv5wcDP/LRqALXjjxV/wAJp8RdX8V/YDYjUphN5G7ds
+UDGcD09KzBxGcuBkYOOppJoUR8Rt1657UB9seVXb8uPrQBOikMAnC5616N8JvhbefE/wAa
jT1LQ6PZhZNRuecKmf8AVqf77dB6DmuP8F+Fda8ceLtP8MaBEj3t6xAdz8kSjlpH9gPz6Dr
X2R401iz/AGdvg/Z+GPBWnPfeILyMqjpAzl5MASXUm0dc/dH0HQUAcl+0J8W7HwTon/CofA
ccNtP9nW3untj8tlCR/ql/2yDyewJ7mr37GqyQfD7xOpYBTqiKAex8oZr5HXR9Zvrm61TVr
PUnvZpDIzzW0mZnY5JLY65/nX2Z+yLZ3Gn+BfEUd7ZT2pbU1ZEniZCR5QGQGHTPegD5X+Li
rF8e/GqgE7dVlwT9a5GPaJ2dmBHcEV3Pxg0bXJvjp4yuLfRdQeKXUpWR0tnYFc9Qcc1wKoW
csGzn19fpQBZAXaBgkkkgE1E0Z80livX1p8ch2hTt2k5II/UVI43qeAWA+6BQA2VlZscDvt
HeqrRHacAg9QBUylQpDBiD3DY5pSFcqVbLdyB2oAqFSACSeDmnxSAOMA5z1I4qURk3H3ue2
TUEiZlIIIH86AL6yoCAFUHr6iq8kv70g7Rj05wKp7tp5b6Y5B/Ckmk3FWACk8FR2xQBfJRw
oGBnI9M1BLbo5Uhsk4J7UQucAqCGI4qRnDhepPSgCGSPDYDenI70QSqHKlO33s1K6bwAgxg
YJNVcBW+UkjPYZoAvmQfZiuQCMdW6fSpopgSdzDHUnPOfaqJzInzsg+op0W/aSqg5+9mgCS
dvODBY2wByQMkD3qkDnHLKP1NWpSRGQf8A0HpUKqvlAncST3PSgByH+GRjz6DrSv5ZUMrgD
0NRjcSoUDrt+pqYKSCpA+XrntQAAsWOSWAHUdBUE5YoFC55zkepq2ka7cFtvPBqvNGUOBJn
J6igBEXbGA3P49KswsGO1V3dhnv7VXUP93JYU5XMeQvy+55oAJdu7cAQA3H1qIOilvlJyeo
qeQs6D5gR71Xii2vtUfXnFACMw3feYe2KKHxu4wPzNFAHpviWTboUUkcRCbwCBg4yM44rz+
RM8uRkc5A6163400/7P4TilcDAuVRmGD/CTivN51tntrWOGKQOFL+Y5GWGeRxQBS2bkRujY
waidMHbuxkgcjpVxY8naWJB9SAKaUBXdsI7460AUGKlsK3UenWnxllky7b2HJBOKesYLBih
wTxzg1PbW7yXaQopY7gScZwKAOqhvF0rw9GIpQLy6O4DPKj69qwrmdg8ZyoGc5FRaneia9Y
oQI1Xapxjp6VT8zzEBXJK5xg8mgC5FJvl/etuDE+gJqaaJZbZwVBPBG4jpms9XDbdy7SMDP
fNXlGYXAUpjGT60ATRj+0x5Jfy71ThMjiT0BPrWTcRTIHikiZXDEtuGDVoSIkpUSYUHgk96
0wRq/lW8z4v9ojhkP3ZPRT6H3oA5gJ8yqUGT7ZzTHUq7BsYx2rVubC8sNTe1uoHt50O0ocE
iq8oidASBnqD0HuKAKMLZbgADPc1I5XcBu+YnjbUTMqybV559KmbACMCp55xQBLHkHeQWyO
CexqOaPavQ5zk1LA4cgDpyT6H2qeRVkQFevdaAKqRZtwdvQdT1zTCoQAMPvVajxs+UADJFO
KqykNzgZ6dKAKcS545AHrRFtLYGQR1xTirDI5bJzmnMQX8xOv8Jz0oAtRBiSFckDtivpH9l
HVba18TeItCuCDNfQRzwqTjd5ZIYAd+G7elfN8Eg3hXQtz94Ec1saTr+r+GNbstf0K4NtqF
lJviZT1HdT6gjII9DQB61+1h4UuNM+J+n+LEhJ07VbRIC4yQs0fBUn1K4I/GvB2hwm1SeOf
QV9zeHPiz8LPjH4Vk8N+K47WxurgBZ9Mv32Lu/vRSHHfoQQRXL6h+yh4RvJzLoPjC9s7WQ7
ljkWO4UD2bIPTPWgD5EWJhFukxg8jnNetfs7+EtL8afGC1t9agjnstLtnvngk6TMrBUBHcA
kEj2r03W/2fPhp4Q8M6ne6/46Z7lLaRrUzTRQoJQp25UZZgWxwK8P8Ag38Rx8OPiRaeILiM
y6dNEbO+WMZYxMRlgPVSAce1AH0J+1R8T/E3hSTRPB3ha9k0v7fbtc3NzAdjlN2xY1P8I4O
ce1fH8RvL6G5uL+7muJnK7pJ5C5b5u5Jr738d+Avh78e9A03VtN8UQreWqsLW/s5Ff5TyUk
jODjIzjgjmvL4/2dvh94HMmq/EP4kQS6ZGVkeCNBAZMHO0nczEHphRmgD079luxlsvgJppe
Iqs97dSoWGNymTAI9jg/lXxJrcWfiL4hlUjA1O5zk448xq+7/hh8X/AXirR76HRpLTQdI0a
6WxsobmVYTJCEUq6qTwOox7c8mvhXxGyWnxG8TRpNFMn9p3GyRSGDAyEggjg9aAILy0EluG
YFd4OMDOT14NdV4R+MXxP8DTxjS9dlvrCLG6wv286Ir6Ankfga9o8FfCj4X+OPhxpMQ8bRW
3iIwl7o21yuVdmzsaJ8Z2jjjFXh+yv4etr2N9X+IJa0LAsiRxxMR/vFiAevNAHrVnNo/xz+
CMdzqWmBLPWLZ/3L/M1rOpI3K3qGAwfSvzqhieG6ktpWDPFI0bFeQWBIOD+Ffavj341/D74
V/DpvBfgOe31DUoLdrW0gs5PMjtsgjzJH6FgSTgck+lfFWnJKAzu5JLZJzyT60AfoJ+zLub
4C6IASoW4ugR1BPnN+VfB+qxqPGOvh9oxqM/T/ro1fTH7NnxW0XQdJn8DeI71NOb7S1zYXN
w22J9+N0bMeFORkZx1Ndz4u/Z1+GfizxJdeKIfEs2jC+bzrhbOeIwO55Zxu+6T3xxQB8PXM
MS8bcH65qEqc7XY4PU10/jjTNM0Dx9rug6Xefb7Cwu2gguAyuZVAGDkcE9elcyXPmqw3BQe
nvQB3vwi+Jp+Eviu/wBdXQRqpurI2nlmby9nzq24HB/u4r2oftpzDcIPh2vPU/2gef8Axyv
lqTLo2GDAc8DiogVUnIyc4FAH1Wf2y5pFCv8ADhG9c3x5/wDHK9t+DPxWm+Leganqs2if2S
1jdi2EYm8wuCm7dkgY61+drMURSc4yRzX1x+yjruiaZ4M8QRarrFlYyyajGyi4nVCy+WBkA
mgB3jT9q258NeNtd8KJ4KS5Gm3MlmLg3hG8DK7iNvH0r5CgE0iNKUCZdmx35PSun+JssN18
afGNzZyR3MMmpzMksbBlcZ4II6iufhdBABja3J60AVpEIYDLE9cngClVuNzMenFOc9NpHPO
7rUWWLA4BLdz2oAYmGJjVcj09KvRodh+YgE9QelU2+QkA7ucdcVaWf92qLww54oAcw2OBIM
qM4JIyameCN1jIfeCOcf1qObIhXaeSecd6kiklHDsAGXr60AU5bYqxwSAemP8APFVjbttJJ
yRxWvJIVj4OQw6D/GqpAMZYEHBoAqQxOSACc46+tXkt8oC7AY7Ac1Rkfa24Arjjr1NWoZmV
D8xwRjJ65oAnWJQm0tuLcgLVSeEFNyk7gT0447cURyuu5uN3QZPNOO4FmUnd6UAVDGZEKEk
n6VYThwH4PbHWo0Lb+T9Md6k3FcDbtJ/i7AUATtGZYgWbkZxxTIoV8tgw+Y4xU8SZQ/KrLw
Rt9KlSAKx2tyeaAM14JI+SmAD261IpOAQoBHyn6VauUOGBIbnIyMVQDvI7+WCVUckcYoAsx
4EoWMbgpP8AKmzIA5jCEHqMelSWcZuFLhirZOAOlEkTQuyzBgw6g0AUhHg8HABweabIhHIz
uzkDHUVO6MXGX2jtxRIrouA56YJxQBEGHGCGLKCeclfb60KobjG09fWolJVz3z6VMQMAliO
5yOtAEbhwR06ZopZLmJSFMJcgfeHFFAHrHjbV4brRorSMFA0mSCeenWvPZt8dxHFDPu8sjd
Io4HHStHV7e+lsDNNetIwKptdcnHbmqNuktvlVVTGfvhjkE9z9aAIotqs78BMnhuastDvUM
MqccEA/5NTtpgFr9ttAZYwfnQclD703cE++7kjjAegCsLZd/O4Htu5z+FWrZJEjlcMVZV6K
D34phVpFdwo2qM4HFTrbTJpayKCqSvxzngdqAMuaGTdsjXcR3U/zqLYyeYuApwBnNddcWp0
ixUyIhubxCygDcUU+/Y1gxROC4xgsMZ25wfxoAzShUhs789R04+tTxuTEx+7kg7c1bmtpgr
Iqs5YkHaOnvWfiVYmXYM/L90+1ADnx5m9tvJwB709GUyD5sgcgA459c0vlP5YLorJkEbere
/tTShY7t4GTtAOKAOgguH1qOK11W4R5yuy3uHYDkdFZu9YuoWEtncNazRNHIo+6VyAPXPpS
iBjGFcK2c5+cHHfpWhFqEN3Y/wBm6kzGZCPs9wxyUH9w+o+tAHPGIbVBIc5/u4zTSo6LyoJ
ztHStC8tZI2CSLtbJwSOCKhhjK71BUsRxxgUAVogF+YEHjn25q4gEiggbVJxwetRTRHsvOc
fKMU6MKhBLAn1Iz+VAEgQIxVGIUd//AK1KI0K5X5h3PpQS5lBCjnGccE/hVgZAK7ASemOcU
AUJI3JJCOVPfPSpvJBlyoYDA5I4qSaJtmWIGem7tSlOAdzN7KTxQBUMYt5MuPmDZozkM7lz
83AwMGpDAWBI+91yDjNQlWeVw4YeoznH40ARlUlCgx/IOMkVZie/UFLfVLqGM9kuHA+mAai
wYxGCwdT0Wrse1ThYVBByaAKDafLJIvnztI/XLktu/OrJtkjjIK7QByMdannLIwDBQAMhgt
SncysxIDt0zQBkeTJBKXtbp4GPeKRlJP4UrWzzRTvczySkoDukYsSc+pq7PGQ3zKg+lK0f+
hTALxsHJPPWgDHS0h29uvPf9asxxiG3Zkc4Bzj0oSIpIeQOPXNTquIHVXx7YoAasSzSLIPl
I5zk5/Om3EM7IEN5NKp/haViAPoTQu7GQxyevarCPtUFcjBweM5NAFazskQOWVcHGDjkVbd
4Y1KyIvTrmp13kbwMke4qtOkhDbVX69zQAoNvcKqMynI4wMioHs33tEs8jQgfcDEAfhTQoB
3LubBwSOAKezSjlTvH16UAWbawhUErtYnoAORUVxb+U6MuR8wzx0qa2nZCqMELAAYPNXHZZ
YyXKp2C45oAx5Ivmz5h57D07VTkL89TjnNbpjbbiFOvcjis6a1JX5s+ntQBUeQvGDkk9Tg0
YaWIfKDgYJBzke9SQwsJGyqgAckj+dMCbXY9Rxk9OKAJ7eARINm3keo4qQ7gWUMOOcY96hj
OOU4zwR61MNrSsoxk44POPxoAUoGxtO8Yxx2qvJEAVYuSM9e1X0VWG3c+Bwf/ANdQyrlxgB
h27igCrLEdvTIHao8FGCMw49OlaTxK3JUkH5uBmqk0Q35BwSeB2oAV33Qj94pyeQvSiFyWB
I5X+HNNGwArjK9sVKmCV6pjntigCWTf5QYSblHUdxUeT5e0llVm445NWE8t1D/ez0z049aa
UH2gfKDk/doAzJhjcfmI9T3p8UpBwFOT7VcmQNGN3BOcYHAqoI/3pYEDnpQAqrK8hZ1ByeC
eKuRwExnIUEdTmoY8CUBELbunHWtJ4ZIpjCyqWHBVTnHtQBSiEYkAL5Iz0GRx70kqSLgRpu
Bwd5HarYhHnovHAO3vnjvUssTbF3vt4HUkCgChA2wqFRWY8A44FXMgOnzANjPP+Hek2GHdM
cCMDOTVGMB5/wB5IRvPrnA7UATXIluHkgjj/djnJ71n2hIMse0szjapQ4xn1rfjQxWbyxuM
/d44J/xrOs4f+JhEZDsUt82Ow70AaKBLSOGCIgysVBJ6D3rVtbMXCsbm1WVAc5DdOKzxDC8
7OkiBV5OTyck44q/azSpGpUMN3K87QBnrQBzt7azWdyymMqm/K5HBHse9VsbtxYblHT2rrt
WB1W2w0gSZW4BPHufxrlWkaLfG8ZDqcHvQBRkYYGAwC9MEVEGBAKqT656CpZQVk78dcniiJ
hk5AAA5U9/agANvdHBjDqp5wFzRUcjyBscLx0YnNFAHTSyC5097gGQgunGMgDPetD+zPlSR
eWzkgKOKpQQtJYRQJJwzqzH8f5Vu73jyqPkk9RggUAVIYJ4JJlS5ZVdskBcADHfNNmsYlQG
J8SEZ+XjH0q55mHAIQs5BzjPaozKWkYyLuCjBI/hoAhg09ZNkKANNKcBQeK1rnT0tdPVLpE
a5R9sCo+Bx3ap9CitvNl1W4VnjthuCMgOSRWbq1xLdMtxN5cf2olgMYAA4xigCnLHc3cjTX
MhldjyzEf5FQLFNGGhQkK2SeM/rUrXKxrjcisP4QvYd8d6Huhjh19fu8CgBGtHJTe2AB97B
+b/CopbJ5DiMFVC4BzwPpSi8Z2BDjB6Z4Bqy8+Plc/c4wO5oAhhtYzGiEBSOxbOD9aBaNhW
JAPPzKoOBn0p32ltjDIAPA2r/AJ9aoy3c0bAFmU45APWgCydOcrjIBfnoAcY7mqT6cQGXhy
eMAdfakTU5XJDHDdSSKli1AM4HmAqeihfmY/X0oAaxWOIWuob5IhgIwwTCf8KtDw/cRv5g3
SW54Dxjcp49aiWcZlUOSSRksMducVNZa1Np3l2jD7TYMS3k47nqaAIH0qTJbaSOgDDv61H/
AGbcBw2dp6FWwMn61pXN9DLI1zY7ntw2FU8lMnoapS6hcIoMq5UMei/nQAhtWWXzWOM8AAZ
J9qetsSQpRQCB36VVkv5seagGD0GOlQx6jIAVCmPPUsKANN7EzEFApX72cZx2qNLJ2kO4qo
U47g5qGO8IhZE5z3IAFQDVJUZV3+YDzw2MUAXH0uQrkE469KYNGnD/ADRbVXvTo9SuHbeW5
K9d3+FMe9nWUMOf4coTj8aAEfR5yrYBYDqzLx+FEek3qIriDKscDAxmpf7Qnj6sflGMDn9K
g/t67R8gbT0+Y5OKAJLjTb9ZVHlHJyNoORSizu1j34kVugXBPFV31e8ZQ27cvTOznFOTXLx
GKNIQF5A7HPt2oAnOn3DqG2ZODnIAI+npTk025e3mjKMCU5OMAciki1e4lGA3OeRjBPHrUk
GoXXlz5k3Dbk84PWgCgdHv4yXWFgrjDEDP0pE0PU8xj7OZCxwAver8uq3kYPlTfKvRev15q
kuqXxkVUu5ME5xnnP4UATHw1qzKWjtWcLw2Pm5qWDw9rQI/0B1B6FlOTVWXVtWQssd1Iqjq
AcfiKrJr+pg83sjD3bn86ANxtD1ONwPszhOQx28//rpJdB1AqpW2cjPDFeRWbLrmomNCLmT
Bznax/M06PW9SAOLpwcYJ3HOM0ATS+FtYzxYTM+eBt706Xw5rUihW05969VHy5NNfXdViBM
eo3G4Hrk88Ur61q7R7vt0ihuDg8k+tAEf/AAjGsoyiTS7hSDk5j5HtmlbSdVgjbfZ3SBVO8
kflUTeItdiCqdQnKk5xvPFIvinWejX0wB5IJz0oAeljqBUJ9huCrdP3ZO6mzaTeRrlrScHH
QRtkGrEfjPxK+WGpTmPoCCABV2LxTrrxjGoyEBSOAKAOft7S6MhU2k2wjG4xnH8qbJZ3Dzt
GbWTaSSFKEn6V0C+K/EKsijUHVcEAMAce/SkbxT4hikaSHUQo68Ip+vGKAOda0fG6KBwOM5
TpUZgmjbcFkGexQgV0i+M/FEcWBqxKE7j+7Xg+vShvGviQxq7ajuA7GJTk/XFAGBFFcMSPL
cH/AHSCKufZt0JUgsxGQMEH+Vai+NvFQfK37R5POYVPv0xVn/hOvFLjMupCQdcmFP8ACgDn
0tJZMPHFjjvkZ+lK+nyMHPkyKD6A81ur8Q/FEuz7RfrIR/ehjGPT+GrUXjzxLvL/AG6Mdjm
Ben5UAcmulXG8tIGXC5OUxj/Gohp8iNzE7A9RjFdsPHfiOT5JXgdCCQTCuSfypsnxF8Q275
It5HHXNumB79KAOQS3aNB5kT5GCMpjrTngKzxYjJ4PXua6n/haHiQokINoecjNrHxx/u81K
fiHrqENMtmrOOWNtGfx6UAcyLK42YMJZW9ugqq2k3ZfzBCx54+U4/Cu6tfiFqDHMtvasw6M
1unP4YrSHxDv8w+baWhRBkDyEz/LmgDzRNN1BJysdtMzY/hUnNbNrpWoRIJJtOniQAjd5LA
fXPau+sPihq+mTfaLTSdPkc4LeZbKeCcnGenauhj+PWvywyQf2VZGGTcHUwjJHTt0H0oA8d
MMaOZJMBgeDg/LTXt8RNJHyBzyeFB/z2rf1PUH1e7ku5LaOKSQ7sRrsHtgVzur3qCOO1jVw
7DLHglfpigDntQuzK/lJu8tejNxzUUTD5epYdcnApLi3KOWZS1SRxkqjvyATtGfagDoI5lm
i8h0UlV7NxTY7JA7M+4tjooziqduXgBky7l+F7Cul02CRpEZlV/l3HGaAKq6diwLjc5HQnj
afUGqkdpctMreVJJCvJwSo+ldasCf2fuCRhSCuF/h596ia0kkDQxFfkPJOfm9qAMe3hSZgJ
vlGMcN90+pNZ2t2IhvvOVcq68kZ5IrfvI2tX2QosTbf9YQQCe45qGBElb/AE7csbAtvbr9M
UAcs1gZE3CPA68ZqGKxCuVG3YBz6muplhjtw0chKuvBGQPp+dVleEkq4K9jQBz8lvECN0Ty
cZDD0or374dfs93vxL8JHxLa+JrbTY/tElt5Mls0pymOdwYdc+lFAHjumTvJKu5+FHUdz6V
siIrltrF15AHf61naBFFLF5zFV4G7J7+wrqRFHnZgq55XK/zoAx/LKryh5wTxkn6GlaEAKy
KQT2YYz9cVo+U1zP5aopAxnAwBTni8uM7Y9oI+UkEmgCpBD/oP2QSAfNvky+AeOlUdXLsUk
VeEHyKrdscg56VqhAkzKxALAfeX5lqnJCJS8bHYAPlyeKAOeVxclnWVvcZ+apOZQf3oKjg/
McU11ZZ3m+zokatglTgD6+1Wra2MkeZ0AI52nnd6HigCvGnlsxCLtH8QHWpxACTlcE8kGr5
t41V1JAOARtPWgW+GDhDvyOQTx70AZawgl/lJXOOFyAKbJaIY5CwRU4wR6VqPbPlTtfGfmK
nhqlkiEcZiwo3cvuB/DjtQBzq2cUeGaPhwdo9fxp9vaDLO2GAyFB4xV25SQEMjhSvOFGQRV
Z7UfMQWbPVQ2Oe9ADvKs8IxffkdietV5otkkYUFD2JHSpRFIJA8m4seOoO0duKtRyoXWQ/L
sGAF6fU570AZqwSxBpLfarvyyg8OPx6GmjZcFgkYWXH+qc424+vetZZIpCcx5I5G0c/nVe4
skugHPyupyGTGaAM4xAwkyFcg4wRiqqp2259CP88VrIqqUS4QmQnarA5HX09abqOnzWcrRX
Fu8cqN8wPGPSgCgHjVRlQpJOcnvVXbGXwEyAe4PPtVpgqguqqV6kMe/wCPWmPAwbDu2Dydq
/0oAlgB8zaiE+3TFWXwUJIJXpgHAH5VBAESbeRtGMAleTUsuBH8qYLHrjj6UAMbDrk7hnp6
D/Gqbpuc9cDgkrx/9erkZA+8Vz0I65/CpJIoGA3MRjjPSgDOjRvIbhiQdvHHFQMiovmeX7E
k1qw26KMAoWPQZqKeJVBRIwRnOO5/GgCGKXeI8KiADB2jrWlaqz207bOCMZ9PmH/66oIGGD
yWGByMYHrVgSsiTkkH92M9uM9KAJhbFowwKruB4HOaRrJE2uQW2nk9Biq8d2mdqgk4yGHPG
alaQvGWyQAeAaAGyJbltq55JB9//rVmzwRCQMknzgflV9tsq7iSSCO+KqSREOeASe5PQUAQ
tFIWIVRuTJBU1ehCC3WMxZLDhmHJPpUMABZeSoPJNTCSETFhvHqGAoAlMaA58tjx/EcY96Y
qFo1GQyLkj6+9SR3EYL4kO0n7uM5qLzykpROR39aAG3CFoslGB/3sVVW3k+0bfLGDx+Fack
okjPy7cDPA5qrF5wl2tArDPJyc/hQBAsSwsy/NnOR61dhyFAaPBzk4qb7OS+GB+Tkc5/8A1
0ojPDn5wRkBj19KAImVF2Nj5j1xSbIlILPgNyf8+tWHaCSIFwN/bIwadEm8rtLY7Hj86AKs
kaE4WRicYztwD+FRiNWVsjnrjbxmtKWDcolLMwxjdx0qKKICDJBJYkEjotAGef3TFd7sG7d
velD722KGGRxleKsz24ABGMEZJ6Zqm6m3DSly2F4BNAERWKKQh+D/ALQ60/7WqbljJ39ORW
bdSPO/nO2T2B6ClLqmIwArnrQB2lpaQyWSsYcsFBZm4xWbdWpVj+6+X1JPNalmwFkrKB5hA
554+tW3UG3RCUPUZ6gCgDlVt4ml3Kq/i2KluYotgdnQ8ZwAfWlubYwvIgbq3UHt7VUleWeM
gE4AxzQBYhkUNhNrDsxHArTTMgbcgOVxvzwD1rEhMm9UzsUHkmte2kywUhpMc89BzQBZ2iY
ZZGY9flbkVMkUkG0gk+YeGJ/SnWbbpOgyD36/4VvQ2BkhEgIUc5bv789qAMFiEtpZbgsy4K
g57dq5+H95MWYICRjH8q0tVvopLiS1Rw0cZIDbs7vw9Kz7dUaVTnaSBgY5yKAFmtDs+QEtn
GBnJqqthPhjzlsfKF5z7100Ucapkq2R1w2CT70COOMF8sOQDznBoAzobCK68QWWnRGSWMY8
3yzgqQMt1rvorUWt0qeQIxtOCv8AEMYIPtVfwLols8+p67PIsjQqyJE2TuyMn8a65IFhiF0
3E3QKoxtz9evFAHPahabNEllnZdwG5VCnkE8/SsxJfKkChlBjT72epP19q39bZ30ti2wKrh
SD9189BmsK3sGuvkghSRxggkZB68kjr3oAytat2mtnnnILqwCqzYYgjOcelMtbYyxxMwk54
XC9Pet+/sSltDKF3SKQoK9CMY4/EUW0SGA/Mo+Udc5H5d6AMzU7Ce6PneXsKLgrjrj1rnDD
KWAK7ySFO3Ir0u3tYpbZleTb8obO77w9DVO20CCVnYfunPILAseP/wBdAH1B+zDst/gv5cj
qjf2lcHaeMcrRXC/Ctr2w8GSWsb7Al5LwGYZ6c4zRQB81eG7fN2VkTzAFPSM/MQP0rr2too
wzESCQsBlkOOOuMVk6NZvDcD7QTGPLBHbd/jW26437JSpYk4bnj8KAInSMRhvMKjPYHn0qp
N5TyK+4kdW3A4+ue1SoxabBbJjHYYxn3PWn3EEbWjfOQ6gcFwdxHrigCpbWrXEhcZy2SSec
j1qvKjw71yACMrxkg/57VpiFYLd53UPj5j8mMfrWRfP5SRSN8lzOfliVSCo9cetAFC8jitd
FljkfJn+fkgtk1l2UgcNFNhBGv7vKkEY7j2rbOmi5uFuL+R0VeY4xhcfWq8ll9r1kSRRH7O
gwxHcCgCSK7jEi2058uRgPnIBDemKnCITlsggHO75d/Pr3/Glk0cqgeBFznO1hxz3HvVEXN
xp8gglaSe1VeXAw6c9x/SgDYitoVKbYw7MMHdubb6HApYo0Cv5u5yePmJC8HtSLdxyDdZoQ
jDBw4bcKeZGNxIyqoUDH3ckD8etAFOS0W4lKxvhiMgY+UD0qjLavkxyDb0OGGDWpG902CkL
qCpHKbcioPIYFppASuMllGfw60AZLWrISyFi2T749qjaPYEcKzZUjceO1bYXCKvmbjt4AGT
WTOrOduNu3dkkUAVAhSNcORxzzkVOsZJXa2B1Hzcn3p3kCCDzWkQEgH5jnGagm1GNI3a3WW
UqduQuFz6L60AVrw4ngtihYudxAbkY5/OtSW4e88RtFqs26J5PlYH5wuOp+gqlb2F0bxbky
NLPOjLtQZOewArafTIdN1SXzSss78MNwJQ4HB9KAIdf8LS6aRPbyrdWuBtmRcYyM4b86wpE
DOVj3YK43Zz9a6ZrvUbuXyobgkykARgZznsBXWD4fW8fhO5kmYvr7HzsDAjQY4jxjqevFAH
kypHvbO7aeAc9Pep2hY27BW+X6ZOatookYogMk4JDoeNpFNbLDaQRnoM5OfwoAzSoEXyMzo
OBjrmphCskQBOAvOM85pXhcKz/MueORjNTpjcQqbGBxjHAoAijVQGVY8gdyKJYwS20gDGBw
eePWrGD5wG/gDrTxtKYIyDxn1oAytsik7WXAwfmPNTmF/ssjBSQ0fXdz1FSNEzuAYwoU9Sg
H05qaFc28jEHJj9MnrzQBkHPACq2eCc4x9BU6gmNhI6qOv5VKYlU7CjKh6Ef0pmN6sVDEDq
SOKAERVCFXkLr9MZpHQMSEjGc8KoxUsQKALvLluWI4wKkBDZyz7uvy4oApwI7b9/AI4BqCW
MRKRzz1Cnp9a0RAodmccleMf1qU26tFy7bT0GAQaAMFGy5ER25HLE9qnCiS4w5OTzmtH7Im
44H3Rj5hxVeW3yQQu0n+6eo/GgC5bxwuijfgjqpHFWlWCCcGNF255A6kfSqdsk0T/MMADC+
pHvV149kJiJ2kdD6+1AEjSpKfLih4B655/wD1VVuUOFGQS38GOlWo0clW4Cj8PyqdoN/yy4
JJwCQeBQBjje52s7Iqng4/SrabmcLhAmR64NWorZQA2cgDG0ZJqwY1fopGDggigCrGAxQzL
sjBI+UcfQfpUVw7O+wBiP7uOM1tw2TsiFv9WQSN3Ax6+tS/2cyIMBQpGeeN319KAOfaNUQy
M546k4/rXL3ReWYy4+TtuOK6jXttrbpCGAeTKnacgD1/GucnDl0O4qB360AVp1EqFj8gzkg
CodgMu9iCo6cVti33wdAQRjkdapzWzIW4dB0B6igDrNNtppdIS43BkOchQck56fStF7K5ez
jby95Yll+Q5wMcflXR+C9EW/8AC0JEbo5JVmVSTye1bFrY+QqxrG8qorwB2OMHsMUAcPf6K
ZLY7oGjmDY/eLj8BWNPpJgGxyMHkYPX6HsK9W1DRbkusdyrFygfBP8AD2PtWLf+FLi403zb
dovNh52q+c+3tQB5i9rjBk2MPQ5PA9auW1uxb5Np24JPT/IrQvbdoQy3RMUpHK+o+tOGk6o
dFt9UsELpM5RUJAcgd9vpQBUjItZ5HZQV688AUl5rUr2v2SGVVj9VHNRyeHdbvbxhMjKxG5
gRwKur4SEELiaeSaUKWGwAAYoA5kozybvu7hk5HOKhjZo2KZ+XcTljziteWCW3bcJMRt/Gp
zn6+lUJ4/mMjh8n8zQBct7+MDDsjY4OFxzWjLJveEL82/A+XqSe1ct8wXcX2YxjI55rqvA9
nNqni7T4FcssbmY7Bk/L29utAHqttpw0WwggtIVV5MNcGTgl+nQ81BdzXEVt5hjZvLz06Z9
cmuk1fS765LlYVaRSZQSxJjX1rGi1OC782G9kjRwnltnDb/8A64oAyL9508MFopEcTlQH4I
ZS2C2O2KnhhVroGElUI27QoU9MZwOBWnoWnQajoptJpgzK7r5URAcLnOSByB34ron0W1lub
QeXFDHEMvBCD8+Bnlsck45zQBw97YvHb7XQCXAKIWyoHb6VSstI2J5jSBZGTOFHOPxrt9U0
aOOzYOFaXy9+w5Vl3dMZ61y9lpbQR5LfafLGWc8HI/z0oAj0+2kuGEIDF+xIIUjuSa6Czsk
tsnzSsRxndllI/wAis6zM815OWVI7cgYAXBXHU5/pWqpRkZPLfAOFTOMjPf1FAHunwY1Sws
vAMsdzqEFuzX8zhJBuIB245orK+HWlGTwgskUSlHnkIPlluM+uaKAPnSK0lWKKe4YrIoCDC
5PTqKeUkdDhQobJDSdFFb8klpPEI0dpJIigxndxj+HH0rMk3NKsMYYMSd3HHSgDIW38y+Z0
kGB1HTOBU4tme6URGNGX5wFOSAR/OtIQFCAERge5OAf8aYFEURdo2ByeVUEhf8KAMDV99jF
EjtJIsrjMSLnfjk/ypmladLM0mpXpJuphlI8HEa9gDW3JZSz6lAJfnVQCV29B1C/U9TWgoy
ypFGxZeDt42jsB70AY00EwZIfmDOMMzc4Xv1qFbYMpjV8jgZTB4HQe9bUkEQu5JiFQBNu7d
yCe5z9KhW0uAZtts6o2OX4yO3SgDNWKd3KxybX3YC/dyB39qxryxgu5TtLfackB4zggd8+t
dHNCD8zY5U5GeT7AjniqhiEK3MzxrlF/g7ZHH1zQB55by3djNN5Lk7XKsh4V+c44rqrDU7W
8hKfJFIRgrv2YP9f/AK9aGmeF4LXT1NxCk1wx3SkHqSc8e1UNV0G1AvXiQJcQBZVwOVGORk
dutAF4xvFEu5gWxn7+4H0H0qqYW2ZhtcHOC5PC+tZtrexW7La6hJ5ETAeTdRseD/dPp9a0H
W6F6l1aB7m3cEYdu398evFAEb2fzO5uljBHIReQPqax/skL3TxpNJwGG/ccKf5V0cnkrE0s
k0SgAAA8Dnpx1zWTK7SPGLCwluOQvygtn1I7e1AFCeyljTdDfhG4+SUCT6VDHa6hPMu+2Ms
m4IBAQn488c101rpV00vmasptUz/qyuGJq3KbGItBDGHXPVOrHsc0AZ9sF08wyJKI75yyYZ
t3lA8EjHes15JrjULiLTLVyqZJaV8FjwDkH866y3aJ1CTP9nRMEhI1BPpzVG+iklupJo7yG
Nc4MgAUuf60AULA3VkC7TpavjJYgZH0J6VpJeC8t5GtdSeVoBuZlfdtI7emeazYvD1qZzNe
TM6kD5VJwx+tbPmWmnae9rY2yWyt90eXxz6GgDlNe04X0sb2cj28kajDDGGJ6lvc+tYMd/d
WMgsNUg2S84lAyD6E46/Wu8uER53UZAUBT2O7H5VyHie1iEkTKSZNmQVOeh/+vQBZtoJLqK
WW3cs0eF+7xHkZHWo2tJEG0Mp2859fXNdL8PtSsV03U7e6sY7m/Zk2SsuQqdwT+HSta80Kw
nmuP7NEknloJfICAd8OCeuB14oA4GSDBVAqtGfmLYwfwqSEKwywHyjhc810TWsYj+ePKYHC
g5qhPaeXkKjBCcYxnmgCiY1kGGITbyAe9Phj/dSux+UxnjjkVN5Thgrx7QvHTBqSKE/vjuB
YREYK8jpQBkSwvhQCwyc4I6VXZZdowm4MMgjg/lWvLBuUHcS3U9QKrJbgSpIUZmYYCnqvp9
aAMyaKbaqFSW/iPBxREjr8rcqeg5ANa5tp5VZ0UqGABY5zUP2K62KFVlQDblj1P09aAKjfJ
GDxlz0FTRA+UeAn90U57ZfLDyLkg43jt+FJCisQoLDAwCO9ACsWySG3HOMA8UqwyTQ7lVnI
4BIBFSMP3Y2xsqj+Ns8/hVm3iPkhd4wDyATk0AUvmjjVpI3dgdvA4+vFXQFK5Ku57YxgVIj
BflQO+B83BI+vtSI7yS7VRiF5yFx1oASEEINmXTGCWHU1ZCAPnYCTwSRkAURKiLgFSQcAY6
VbSNWUSGJ3bIAXpu68H0BoApwKVULiR0wcjPGfb0qXcsA4hCMRgNjOTVyONpf3hVssMKuMA
YpW0+d1LEEKSOewoApG6cxoJGxgckjrj09KcJsAtJIArfUg1YOksGC7xl2AGTnANSXFlHbW
kpZhwDyDwTQBwWoXC3F8743YOAc8cVBDG7JuTB4zhupNar2avMWCmTJ54wKT7JgjAOOoAPA
/rQBVtH/dGKTG7HDHn8Kv6tbW66LH5T/vjJgc8H5eT9M1jMVjJSRvmJyuD2qZp3ljEcmSqK
QFB6Z+tAHrnw3120sLe00FpUHmwfachsOz7sBQfevRxp73OrBIyImjHKZI3n/ex0yK+atFv
ms9UtLkReZNbyq6qQPmPoK+jtX8cw+G9Bj1GW2ha5kxIbeGQDaCPu+5zyfpQBD431r/AIRr
Q3uIVElzcSCKNuqg5znB5xXlk+v6jNvEr+SSuAEQdM4z71R1bxZq2vyBtZ1WWdDIzRQPgrE
G57YzXLTaxuQrDCduGHPJHbIoA76J/D91ZJJq8sMMq/KE67sc4A68/lWvZ65of9kNLaXEDN
HGU8sx4EXI5APFeZaNfzRWGo6eNMlup7ySPEzQea0SgHcoJ9c9vSvorTdO0S+8E6fYa1oK2
SSWywmVIxHM/bLHHHygkZ7mgDjtLju7/T5tQ01/OOMEqhYtj7xH0rgNf1K6hvGXaSFON5j2
5ycc9/WvT7/wtZWti+m+G9cl0jTbxCLne5aQhSChXH3Tx82K8nvtK1eyu4o9ShnnM4ZoZfv
iQDv9DQBRkvblYTsRCcEDfjk9+lLY6LqOo3E1hHaltThw4hA6ocdOevI/OrNpp/8AaF5Fae
bHAs+FeSc7UUnjPHQZqKGafR7yWSOWWO5SRo2ljb5sZwcflQA/UvAPiODR7zU7iwlhhtl80
yMBtZQcH3yCe3Wt/wCE1zoujy6tr2sXv2UwpHHFh8MdzHI/Qc+9XfDXjGGy0zULDUbBdVhu
0CpHOxKKBkEn16itnUPAUV/+7g0fS7GQwh2UO2Nw5xn6dzQBS1P4pyy6rfyWlgrWJZkti8m
5ljPUN68jNZqG01bTvtaT7J5Hy8RG3B9c+lYuteGLvT9R/cW8aocDAfcGI649ves+KabTrr
E6yJNGfmXqMH0oA0rK/urPW/7QhkMcsT5k2tjeucEY6kcmvWNM8YWt5aJLbwiJ/MJMWWVZD
2wewrzC0vrO9ugDGrMW6MO/tmt+0NpaTpFPK8Fs5yX252ntxQB11/qKS3h/tCTnAjVwxO0e
magvbrT7W0luBMfJdjEBJlRkeh/SuG8ZXcN1Zxm3kc5cZO0gOMdQPrXJRX9ylm1rJN9oiL7
/AN4xyCBj3oA9DvPFumWUJxunmbGI26bunHt9a5SHxtq8V+xd90GCTDjaPQcisRGVmKquWX
5gV+YMfqaouscD7yCpJ5OcbaAPt79nu2j8S/Cn+0tSnnWb7fcRhYnwFUEYHSirf7LQx8EEy
Qc6jcdDnutFAHyLpUutC4S30/UUuHJ2gzpktx3K11mnXV6kosdV08288uSsyyBo3YYyM/w8
dq5CS+NrOs+nxCB0I2sX3AH1rtTK1/4VS6MkZuDGZSxUjDDoRQBpvA3nKAokVD90jAx9Rz1
pktqYYm+fZF8zAAEZ56ZPrilgbzLe1kkfIdcnBI3nHIJ+tZniW5a1ghs4JIzNcuNzKS2xeO
KALtim+3lluI3aWTLs4f7pxwKfF80QYDIfH3m56+vapY7aFIwofbuwN27k5Hp61CFUyMqyM
CW4AXCgD3/CgCRmEdzKJlMu0ANMsm/JxnGDQlwfIacokke7bu8wkj6qaqRKmxnit5HZjkCQ
DPXAOen4VFbgybkiBwHw21MY9vf3oAsuqSZkDlkJyHUqM47dKqShXAVU8xFZSFHzA+/1rRD
pAoVxEOeHCk5qoXVt8/7h3OAsiKcL7igCdABbpmMrhjkswBY5/wA9K5DXxdrrks0SSRq0OW
JctlQefzro0vVhhdmdZHQE/JlWXntWTfhJknuHJLNCyIh9PegDD0LS473VVuJoPNjjiLIu4
AHJxjB61W1q7fw/dIukys7lyfskwDJGx9D2rorcNFpVpBbxR/aZUWNWkXPlcks1Tf2XZpEb
fKNFFmV3KjMnB5JPJ+maAKXh61vdZFzd6jEsSQ8yNLGsYRum1T36ZFbjapHYwKlrb7QF2pJ
I5JABzwPTPPSoNTtLfV7VLOdVSCIho40kb5T/AHuMc1j2tpq1lA1x5iXgUlViIPmKOx3dO1
AE88s90yu7/Pu5Vzlh701lHV1HXBIH+cVHHrVlf+XEkXkzDG5WJ3H1+b0FWghRPNL/AD7ic
Idv86AINsWVYjAyNxIxu/PnFWx5LXDlIYwQxIIPX6VHKGf96CWJIAGCaFjn8knaC57gYAoA
XdGqrlWLuemRwfeopEjJfMajP8THdkf0q7CshiwREFzk7+o47etC2hlDSMgG4jO9Mb/QKTQ
BlPvN3I7hB5mDjcSAf/r1xPia4I1RkRlYwgJ6e5r0O62QmaaQ4EYLH5ugHYGvOLWAzX51K6
QeTtluXB54AwB+JI/KgDY8HvJADIhRC7+ZKWHGAMY+prqEkuF1B7mCYW8mco0fGysTQIrj+
zIR5YUsglOVBJB6GtYRqg+bYGIBKueT6UAaUmpQyWyW91bwx4JeOSAfOcdSR3qq1rHKYpYZ
0ukkOVeMlQDjGCPWmwoRIWjlYssZxKwU/hz0qK+tI/LKrLPGXw0iIvbHDDHegCO4iihyhkX
IJ3Fjk/Ss4XMaXDrt5CNjHQ8d6iK6miM6L/aMKEEEnDhMHpnrS2s9rdM4jnXzlRw1vN8hXj
t60AIbyIgkIC5P+cVVkaUsJHUOfvAZ6VKsKGflVC5BAHJ9+PSrHlLKcph8HBJHTnpQBCJJA
h8sIrcc88D39artLPKQrKib8ZBBDYrT+zjbk5JJ6ZGAe+MelWDbylEkxGEJxhv4R7+1AGS0
KogdxGAxxgZApJdg2iMKuRkqB+fPtWq+msSJFcsuPvEbSPpTYtP+U5yiD5gQ2R+VAFMJkA7
d4yAMnofpUkcahSERkXgqRjr9PSrDQsJVSEqyFcEjkcHr9c1MtncB9uVBIGM4+X3oApskkp
Cg4UnDe9OCxjgo6K/X5sbyOgwavS2luUYM25ducKhG8gZ/nWYxm37ZJXCL9587R05/AUASx
CMvsDLgA4x8oHHStGCNI9qOpTLZA3ZB/SqQliJXyScBf4v51ZglhQ/MpJx9588fT/69AGrG
ylizhwxGTsp/zowCqV9ADuyf8KqxFh5TI0rK5+Qk9ff6VICQXYMCc8kcZ96ALkSgw71lIYD
bhl9PSsfWLuLylto33/LlueOO/wCdTz3NwbUrFIw4yCcEY/ma54o+5xIp5c480kZOOpoApy
lWbK7go5OBUBlXbwzHnaS3Y06ZTGNwZBnjPJwKqyTR+WzlQFAz93rQBQmjd5yBy2ePWnpbs
5AUiLPV/X8abNdRFx+82RH2zu+tLa3KtMANpHIU9cUATrAiSJO0hcKfnVTg/nVq+1V75/Nv
mydoRQTkhBwPxqCaMrauYwp2ruIBIz71jb2mcSSDBK8YzQA26mknk+d8hecLxxUttEZAAkD
HJAB3AVYtLS3uLuOOSMkEgE5xgZ5py2UlveXEe1zGHZQQO2ccGgDu/hf4TOs+Jopr1by00u
1kErTecFjcqciPr1Nd14v8cXkd7JZW+o2rSROVMZYgKu4/L0596890LxHb6N4GudJknK3M9
yzpsXJAKjnr9aw5NQjmEpF5I0nJHmQqP196AOlk8b3812ltepDtR+ZY+pBPQH0xWxr/AIvh
kSCKw8tTBEYgVZSSD16V5nZvs1ISiRB8wHmOMqD7+1dRPqMBK+ddWRU5LNFbAAnGB/n2oAx
jcwxiIFlYkYJzgr71Ru5UFwzxDKjhSTmpr24hJ2286uzDBPl4xz2NZjyuJtihjxjOOKAOot
bm3jjk8qPh4RGN2cKxA+b3q9oupz6jrFxZ6zq81rB5TbpFfB/WudgnxlXYj5P+Wa8r6cflT
rdYzrVhLc7ikkuJVYcketAHWz/2QfKkj8QXNwsZKhJRv/yKzb6x0+6vHuZLo7yOAuCuB7Vr
u+m2k5228BRwHjxyzL6+3NPSbTppFEHlrKwxhF4Prn/61AHP3WmCxSK9juRg4KjPc9Djt9K
rXF/d3UaiaRpEPq3BPrmuyfTbi8RYpbJ5lb7mwcE9sZx0rlZ2g0+7e0u9H8uRTtYyAhs+uP
8ACgCps81W+0zSAouEL5IHfg9qV7O3WIkXsTbRn5Wzn2FFyIUkDQXEUabM7Cp5OcVW8rMm2
Mq6g9QMg59KAFt0UvwrJub+HuKuxWKyAsUyM8qR0+uetXdLsTLGXbhM4+dcYI7iuji0tCoV
S6so3EAZGe2aAPffgDr39i/CtbHzSAL2ZgBGCBnHqaKT4SWhtvAnl+Qsh+1Skl0bOePSigD
5HkS+t7SHzkZVVVIDr0Br0rTGK+BzK+CqwNnd2H+Ncv8A2bJKoEj794Bwefx4rplhuF8EvC
EUthkACncccnn0oA3bCOP+z7d5JlGYt+/PGNo4Hoa5aGWHWfF0LRyO1uZBt3PwAPpzRpd4+
qeHbXR9NCzXUn7uRkB3xr3Naq+GItG1jTYLRZ1aVWkkBcL0756igDopnsNkMNtbvFIyFWVB
3JPJJ6YwOP1rIuYY2aRI5HjhYFQy46Z5wPzqyYinz71ZjwWZiDg9abc2bxRxsEVxwzBdpAO
e+PwoAjEYWBYoFRQyjam7GM9fvVO9pHbad5ccluSrAlRkORg5575qOPf5gJkLNwAqpuIXHX
B6/Ssq7uDLMVWQY5zvHBx0PHSgB8sjzN0MYB4VT/D3zxxUHmReZKgWNcbNjSAkemfao87pw
zIFPK+ZnHP+fWqMsVwjuXlaIcbyg+X6H3oAvTyJJHIn2lJnYjeGTp7emKzb+Qi1aBShEpC7
t+0HmkJDNu85QTyN3A46/pWPrzyRwwW65kaaYYCjPCjPegDq9Mki8q1ZyVlCbARHu49M1ua
ppUFpbBWYG4I3OFUYBI6bT0rC0y6Ol2aTARzS7Nu4kkJ24FNubh5d8srvLIxzkL7UAXV3/Z
dwJAC7eVB7UssLiFVkVoI0GRsOWOfUCobdbjyo2kk+YKGy3bjvSXs0iQGZxtbPGP4j0GD6m
gDHstBhksC96stzluDnZjJ4Hr6cVTIurHzRbzNcW0D7GMo6H0B9qtxaqdL0NWuoDLLG5jVV
PJ6dT+Ncpfa7c3iW2m2amVlZ5pyMnJLdPwoA7yzEt1CDHEHC4J6detHkJtOQwJ6DOTXE6T4
ngsbmJJnZxjlY1ywHfitg+JtTvIjeLozxWgJCsw+Y56E+3QUAdFHCgB3EFhyCzZqZbSJEBd
Q6jBXd82Ky9N1iC6YRyq9rOwGVl4zx2NacjKkzNmTAGDg5Vc+/egDjfHOomz0xbNWJluSMB
Rj5B1Nc7eSSL4Qt5mxEt5iPheqL/iTmrHiKyn1jxRZWkTH/AEjKAL8xRAcZIHvk/hW94tsb
WFNGskijVAzKqqpwflA/+v8AjQBoaTA8GnwmYDmEDI2qMY4z+Yqy0VurAbi+7kFuc49avLE
Y4o/JjjeRVCjABUcUx4URizjyzxwf8/8A6qAKqKSN5HJ5I2c/qac/A/duWIP3ifnHtmmKkY
QIsgUp3Y8U1sq4G4YPcc5NAFOaKZLlPLbejscrIduB6D16VC1pb3SFJ4dz+W4EqDLAY9eua
sXChyJ3k5jb5Y9pOPU1atv3aZBCnawBA55BoAwRZarawKkTfbYvMACyRgOB6bupq1DNHKzL
OHilHSJvl/HNbDKwjVnbDtkBmjHHr+NQS2gnTLOir0bK8+3vzQBXjxtLIIzt65JH4+9NdgG
QHJIGcSDBzVeewvonK6fdNG2MiOUbsjtj0qq2qTwOIr+ydWz80qZIH09TQBoxXMrNIvmyO/
XHGB9amSQKpRtipjkMSRn3xVCO+s58hboPIDyH+WrJg3YEIRlLcvuxke9AENxL59wXyQ+AV
2rjnsT61E8wQgmUgKuCMfeNTCFGkeQWwG35SfMLAeuB3NPazR4jtaIADgZJJPYdOtAFaATv
EuZABknaT+WT/IUfY7mXKRqEwck5zj6ir9vp524VVKg8Y5H6VeigjUjKpszj+7u9/rQBlJb
XD4JcKCcZUcAev51oxW9xDKJns0kUgbskjOe5PvxVqSLaF+YKxHCHnFKkMsqZVi4IxgcYPo
c0AOJmR1dreAZGCFYAL26VQu72OIOqRHKfxE4/T196nnCRrtmhVGUAbnbc3B5HGawbq4YzS
SMF6khdnTt+FAE11co8ZLKwwcDDc+vpWZJcQvkiNsM33jxzjGMGpN5cHlX47VG8UaSIWJy5
BGW6kcY9uKAKNy+UG8xlemcf0rGugY5MiRQR25HGPeuoNmgXeIwcHndztHsR1qhe6dFcQMo
HmKBlSOcUAcxLMpC/KMAcZOaWzlAlXKbk/Ko7u0ETbBJu9xVaISK4xx260AdLJOz2rKsh6Y
6ZwPSqVrDAGc3MpARCygdSewpIXZ4vLEpQkbumeasw28quPmJbP3j2oAIEEkbLghc8sCcj6
V0N7f266Va2ECorhP3khOST2AqpDazJCHVlJP8AFxinvFKkrqIlOzvt5/OgDKmTEvlq+CBk
57mn28aSPKZVOQvyqePrzVwQXclxHaGAGQttwQRzTtQ0m8tpyJpbRJSOEDEk/lQBQ+zT3UZ
aBGdVIxtXIH1OK6V7W2tNPhjltwXZRuAPLn3rnCs8UIZRInBZo1cgbhxnFXVurm4fy0tZUi
ICsVBY7scc/WgCC6spTMzLIVGflzhf0pvkCK2kQK0kzdHzjaauxRzNKF+yXMzAcKEPY8k1N
bW6tA8rpJDluSykY/xNAGXa26/PIVXeCMvIeD9KmuYG3xMXXfnqeSfSrwXGFbD7eRux+Y9K
o3CyhipVGDHOS3SgDT0uyjvPO81yvlJuLEYXrzWpJptjYWUuqTlpY7ZPNVU+7IRyAfQetcz
A91bGcIsLrJHsOc4Az0qS6lu5dLksJiZEdSTGo5OB69qAOE1fxBqus6m+oXt25kdtyqrELG
OwUdgK6Hw94juL4QaJq00k4ZgttcMcvEx/hyeqn9K4pwVcgjB9PSu2+H+gxXt/LrVzNGtvp
/ziMt80j9QAPT3oA2ZYn8x4mk2MDg5GSccVasY0dSgwpGOckZ/Cqc1w893Nckh1cnBbv+NN
lkKoPLJHGSM5Ge/TpQBvW1xFZ3UURZgScnbnGK6yxu1uH2xsGc8v1A+noRivMVKm6iaSRlQ
YLHJOea7Wx1OCWP8A0ffgdWVQVHt60AfUfwlt3/4QCMossmbiUllPBOR60Vj/AAn1d4/Aix
mFZCtzL8xByeR70UAeDW1jJFJ0aRjjoevHXNaCXZn0HU54IC8NqhtxIW4aVsZx64HFaIm0e
y0GK6DO5mQpH5sgG7HUhRzjPGTTfC9odYtbLTba2kFvGXnuAigjAbIAP19aAJfCmgy6NZKI
7QI8oyzs3ztwDjA56GteVVuNWeeGNY3WPaNw3BST0Gec/wBKvpIJLx2Vfte0sFLuUKk4x06
4HfpTGjtxcu8zH7XMxbCKflAPBUjhh1oApPZyxzxq9qjTjhk3febtUF1ZSI++7LQL/Dlhlu
nYZzzWnN5Lu8s0MdvDkARqCBnjr9axtRvEZBBabYUVmLF8Y57L3PrQBkS3UgYQwhgVG3d1B
Pc+xrOlnSRwxz5uevQkfh1q2bQgu8cjNuYkg4aqaCSMGMD5cY+5QA+AKhQQRvtPOMj5z6VW
mjma6mjlRmXaGGVwo/XoKtLAwkXzE3J3C8j65p9zJJDlFswjSRgx7Y/mIzgc9hQBmGS3tlk
aQIq7cBNv3z6YNcpq97I2r2ubbyndfkT+6CcZNdqNOma7a51EiSfbkBhwuR0ArF1i0toNXs
r64GxFVg2OM45H6mgC/beVFp0R4UY5cncDUNxdfOkhYoDIOMY7HFVrG7zaQrHGoIAJM0o4x
2wacDc3yvG8UKLHISy7+pxx9OtAEi6iFgQtEWZyPlU/MeMACpFnjT95NEZL1sbSBkRD/GsC
71oaM7QzI1xcBcI6jCqT6ms9dRuc2dzeXnkzXZaUy9B5YH3fTJNAGhf20dhbMs7G7uJZNsa
N90Fj1+tX9N8Nm1txZxuq3MpxdSl+Y1I5QAd+30rBl1Xd4js7fTlNwEcqJWbIeUjGfoM13+
mIkAUSsAC+WJzuY4+9x39jQBYXTNNht1itrGCLaBtJjXJH1PJqtfqkkXkptiQEfIw+YDPf0
rTvCxjjhRnw+CF2g/ljvVaVJpI3fO3cQx3yAgY7UAVVVfsyQSRwyBQAxbGB+Pasyc/ZIGlt
JlwP+WErEj16+lba2cgRHlwwPKng/WuN1e5u9WvI9M0+NSZXZGkK4HHUD27k0AReHGzqFzr
M0ZOV8mKQnAX1x7Vf8WBZ9Na52iRo4yyHO4gllwR+VdFa6MljapZxpwq7MhhjOOTWdcaMJ3
t7a1dwxJkn8s5QoOgK+ucd6ANtIbkWEUjRYcxqTg4BOPUd6pOZkmdpGkdsD+LcF9KsG5vI0
zLamZBwHEucYHTb2FNtL3T5mVYpVmuSMFDuXHtg9qAHQ4eQefgvjgYU/QYpklt5srOI0RgM
5AIJ/D61ZS3cq/mqnzLzgFSoHuac8CPGFO4yBSQxY8ZGOvSgDHdW2n5UJ55fk59fwqW1yH2
bMbo2YYXOcryavrbMIPlKbs7M7sBR64osoHFwYkbe20tvxnHBFAFAxtKE2R5O0BVTPOB6Hv
2qZY5WCsf3rJgAEHK+2Par9vbeWzO0rZRQQqtg/WpPsyPEMlJCeCFJJFAGZHG5lZWjYg9QQ
CeO/NU7qALDvkiQqrYVW5Yg+1aqwhH2+UrSL97aDwPXP5VZawdlRhFHtDZ2jBLZ7mgDgr3S
rcO10oEKNjeVGCD61SmN7ptx5dpM1xgByG64x09K7TUbRFtriORUJ2ksm7A/P0xXEQq2ySK
diCwGGdumOmaALsWtWbssDTrazsfuyyHAOOxxir9pNbyfu4byKZlGcK2f8/WsFtDhvbkTSF
n8zG0IBw3YAfSrB8P3Zkb7FKpiTG4/dZR36d6AOrtbJ3YOoZWOPlDHkdyD71NKsUZZThXk5
2kZKD09jXIpr17o1wbO78y5tlfYScgqD1xW/Z63omoKqwXIguGBASclST247/nQBakuGjcy
n51IOMkc1HLchkQBzt3cIgwwP+e9W2tSZlCuGAGN4wB9R7UwwkRssboCTn5uS34UAYqMZDI
hhIEfKgyZAHcfWm+Uxb+MtjAPUKB6VsCFWjKpubfyzCMDJHrS29vHvbAZQR8wByooAw10i4
dVa2R3d88KuBz/AEqdNLMKkzIRtHK557Vti1VJVfGWzuHOMULbB3CImXYggls/nQBgPaxBW
kj4I6Lk1VaKXyWibAUfLlnIIHfA711Q0/b+72L7D1Pf8Kp3Fq5n8vYpZvunA+Xj3oA4a50Q
P5btGSnABxt/lz0qJ9A3xgWsRIDdSegx2xXocelygo0vJK4xjoPXPY1etNOEjlMqsZ4Y5HI
9aAPJH0LUg0aW1vO7OAQFXJNdDZaKdJiH9ryoJcBkiP3j7e9d7eRWNnH5VrnYRz5bHafU8d
zWY+iT6teNeSOIlC7cH7xGO39KAMRx9raOOK1EUaDhYxnHHfFOu4ri30y4MMA+ZMSMfmJ5G
P5V18ljYaLpqhIZFeSNRkn5mJ7kA9PeuafSr/UpNyxFLcED52wGxwOtAGTZavZ2/nXE9vJL
fysW+Y4EY9gepqKa2Llr2VA4JB64wT34NdBBpIsvv2jylgd3mRiQD0INVZYLdreQmBCSpRf
lKke+KAOauoB5O1Nx5J+Zv8K6fS/D3iddAEsF3awwTsJUQqd4OOcjHA9zUVpov2oB5GVVTG
0tnDY9B/jXUXliNTRI5LiSJI15ihl4PHf/AAoA5lodSj/d/wBtRJjhmjJXGfemCK7VJLeTV
4CNu0LsJP4Z71BcraxTsiCRipIAHb6c9KzpLlSWj8lzzgMHyePWgCaa3Us8Ssk3bcDtOKzL
m1EMiqspJZSrHGBx2z61qRLJKoCqu45yCvAxUktlM8JXygR3kJ3Z+lAHM3Go6Rp9yiXv2nk
biIgCT6delZuteJlkMlvpRzDIoxOwKyAHqp9+2azvFMDwa66s5dSilWIxxisYAEckCgBvU/
Wup8H+KpvCGqSXcdpHcJPGYpM8PsI5AP8A9auYCjYWBPFAGT0JoA9nXR49e8Px+IvC8F2Ii
WE1tLzsx1IPf/69cz9qKsCwUytk7WPB561L4E8a6/ZLJpZa+vtPgTzhb24B2YxyRjJX1xWp
42XTIteiutHH+j3kCXagjIBccgewPSgDHjl86A+aGkG4kHPH0q9p93LExhfCLzuH8hmsiKV
pWCyOpBPKKep7VoQReUA0oAz3IwF9s0AfW3wM01dU+GS3LXDKReSpiMZHGPUUVs/s1263Xw
eMqSSMP7RuB8mCARt96KAPlV7m4kQXEwV3KAjjG0DtXpHw/tXl8Ky3MglxLLjdxsUf15ryu
5lZootqFQcjcWPOPWvVfA84t/DcGYkuZPmIVn+VeOu2gC615D59yUmidbc+Wgx6+oFWkc3M
kdsfMijjTb5aDB4rMsIZ5dVvpZzHLGl2zFXAVQSOM8Y6c/hVwuRLLbW4LsSV3RNkMe5DDt6
UASXNxGIlihkkeNBglmwfcdOT9KypZESZzBGynpkqOfU81auFuAz5chAeiuCDj361UYCJWa
djFsUuWwGOPQCgCi/zSrK8m7zB164HsRxUFoqXFywAaQD74wcY781zmqa5qt7drpOnQhWJD
PtTIwe3oK3NOs5bcA314srKgKxREovHoepxzQB18Wh28Gnfb7yCKQgZWNpwFA9OO/SubMBg
u5ZZd3mTANuc4wMnAHovT61tNiaAlLEKWGVGfmZu7fSsaRpI5ZFt4nLlQoKHKn1yfr2oAiv
bsiJtjEvJwse8MxPqBWJf6ZdTLG0q5ZCoxnaRk4wOw610cFkVm+33sxkumXDqI/ukdAD/AF
qxJZx+dGtxbFDujYAryCMnOKAOft/DlpAiF7JJSxI+ZScewPeqd7o7W1tnR43gctl13kiTJ
x3ruZLGEQeYoCgt8pfgAk9fese8ke0WTLJJ02/OcsAewoA4TxXZxWGkW9qI4y9ww3tkbiBk
8jGetYyaemoeFxPNtJtAI40zuIXqSfqTXayaNdeKNQkvNQLpbwKRFGyjBX3NZ13oo093jtp
mWOcEttHBHpjvzQBydjpMkOv6QmGSKMeYcY4zk9/wr0yG2EJ3pCzbRkAjAB45+lUdGsll1K
CUqIjBCsWRnjJwf0rtbeGGCQxb+i/dBIPueRigDLuIh+7mYBS3zbV6nPvVW4EEtqVjXPcL2
Bz61c1S7tFEZjukmlLDbHC24/kBR/ZWqahaSSyWj2sCruLkbWPv9KAOZ1C9e6+z6XpCbZpW
Ecl0zEJH6geuBz7Vb8OaV50813bORaxAxQPgvlFPzOOO5qfXpZBcJoulxeZeFBbqFXGwscE
k+pz1rsrXwpq9tpltpV2slnZwIFMMJ3ANxkM3fn0oAx5LW83qlpumZm5BVcZPQk1QtrZFiB
QbWkB3yswJyD0/+tXfrorwXQtx5fGMEqpwcfz4A/GsqzsEhMMJ8qQeZ8jAZBJY9+2KAOeaz
uYrZWnsgd2dnmcBsfz9adNZ20kZ/cQStnCyMM7emTx78V3Nxo8m4wx2kIRf42kIBOD/AA9S
CO/vWNcaLPI0kttbNhiDhkyuRxgelAHEpp+oCMtp2p7mRmR1uF8xc98dx2qZLnURCY9R0iW
E7eJojuQg+vcevtW5Fp0v2icKrIfNb7656ADjuBWxb6TERIiyu6YwrbSFxjHU445/SgDloJ
rSZNkd1E0i8FX+Tt+dXNOtnlcFVVVfdlwSTt56etXX0Cyls7qKRbeWdHYrJncw4GTkcn2qb
R/DrxQW01lqs8UpO1kmBaPp1AP4mgDNe2KowXzCowdu3l+xFSRQOdw8lVUZGFYYz6GtR4dZ
gt3ku7Sw1ZC3+sidombHsR/KsK71ayFwun3OnT2Uu7hHO1fXqaALiWsqKsS4lzhRjqTU7W8
0NvI0qEMi5yp7kdD9Kit7i2upcW0kSxREKdgOQR1LY5JrQZ4ls5JpImSzUFndRjeBn8ccUA
edeKZfJ05l8xW875GzjPPcY+hrF0vRrm8/fyw/u9u5UYj58cdfTpVeDU4/HHjWC2jjWKxgL
M7BSmV9B+AwPrXomr6zpOjXFraw28817dxpDbWxQZPPAPouOc96AOA1GFbfxLHpdqwW4YDa
Vzwzdcdq6y3019Ps18tUuFHDF48OT1wPWun0bQLa41XUNRu7YXGoPKqq4iJVUA+ZQBwFHtz
WmbDTUI2wR/aVHzRxgnLe+aAPP9R0uxv7HElnLHJGCwd4iG3ZyOR1wf0rOufDumXj213LNH
5kkat8pVNhx0GOvWvT54rxY2C2vkwkFnZl+6SQPujNYX/CJaXdLu+xFrmEBmaFfvAcYPpQB
xUVjrmiRobS6t9StlJ2RXB2HH90N/jUUfiKyzFHqKvp91I2CJM7T7Bh9e9drJomklx51os6
RkgrKT+eOnt+FQyaFpUsDRTWETNJjBKcDPvjpQBjwtBNCxt3jufm2lozuwfrTlWVJFyBGAO
R0H1I7VS0nRbQG7a1uWtXS6MeYJNqnaADweDzV5rLXbCcyzPDqakE7TmJzj1zxigC7DbyPE
Qjo27JXJ4JPSpjbzoik7UQNwZCMA//AF6o2/ihDJLHqGn3FqsbbWKR7x64yvSr0WqaXqfkt
a3kNxyCFjxiP6hupz7UALIC0G5FLHHI6bQeo9qlt7No7UysqE8/MSW21JHC8IPnRN5Z+fBb
Hfjp3+tT/aEIlRYlkjOPvP8Arx6etAFNiohLPdKccLjv64HTpVWQGJEKy72xuKjoPr706eK
N1Lu7OqgghRnI4wM/XnNVM+TIEMDbiCBkkg9OtACiXf0lBjbBK571bhuJIQ4Rid3RuePxrO
8/Yw8yHcAw7Yye1SSX8AeQsGgC4A34yfpQBfVfNuGaRw7BQPnY4zinym8miKx4OR8oOCCay
4rxZ24uF2KP9WXwfqKsT6tYQKr3xCqp3bQ3zE+pA7UAQG0l3BPOZjjkxHaD36/Wqf2OPavK
7WJYYPGff1rL17xa95avZ6PbukZBQyfdJH+yP6mues9b1WyjCC7baADh03BcdgTzQB6Q1vF
DYh7ctGzA7ww4rMmuJmfy4yEKDp049s9Kn0TxBaaq0dlOywXP3UD/ACIwI5OfX61Ne2/ls8
gTaoONxGdx7UAc9NbJLKW2FpHHDE/r6GqWrpEpgtIIdqxDkK2QT7962LlntLcSM3IbbGq85
Pf8K5q5jZJ5JXw7PyWRun1oAsWiA4kwCT/d4+tbjwFoOHLEkAj+Fe+fr1rlluSJgGZ9qnKr
jAx6VLqHjK10axkgMDtdSoWhKHIU9Pmz2oA878S3X23xFdyqxaNHMaH/AGRxWOcYGDWjYWV
5rd/JDbgB9jzuScABQWJNZv8AFzQA/wDhC5J9hTTx9aU8uAKnitzOwG4KScZxQBu+Ctabw7
rj6rsZlW3kiKqcE7lwP1xXQ6ncW8V1Da3O55oII4dq8kkKCcY6DJ61xWmWRv8AW4NOifass
gQueQFBySfwruL+800Xssscy+V5hCFTg4HSgCgryxMZIoRFGDgmUklT9KvLEZozLcXElxz8
sacBfwrnr7UVmuIxFIyxu26TcD1qx9t86IRwl87s/JkEigD71/ZdjhPwUGwAgalcDjjutFZ
37MGp22n/AAVW3uBcF/7RuGG2JpOCRjJAxmigD5dXRLq4iSSaZQqHkZ6DHr3r0vw0oi0WGA
P+7jY8hBwMdj61hW254WTLKAuSCB9a29Kllh07yzHHJltxkXOV9vYUAWYLB3kv553ABkJy2
Ccdh1H0pVkkeZhH8pkypVF4I9PUVEp2szSwq5K5bfyfbJznFWLUNNMJLjIWJwgCDbg+g/Wg
BYvNjJOf3bnAO3GTXOa/LdNELHT/ACxPcnblfryx9K63V7rTtM09JpIZkc5RIuFMh9cdveu
LjstYmlae5t1ikuzhZH42J6AUAWtPt7DRLN7GFBd30g3SHq7v/e3Doo960LfT76WRrrUJY3
mbJWGBQVHHTI4zVzS9Clt3WNIvnflpDj5jg8ZPGKZJNIXeCHy1iHyklCB7YPvQBFJNtKwIA
0zjaxYr+5x159apJZv9qjdPNKq24ltpJH0zWta6X5tr5qeY0AGZCsgAX2x15NWIbZfNVSk1
s6A4VkBRuf4T7etAC29oJIWk3NHGDtQSfKC3XIA5z+lVjbKl1a3EsTSncEZvNGTj8K37DZN
C4jfcqoAjvFls45xngZqjewTW8cLtbeWyyo3mZycehB49e1AEErwxxP8AaEKpuOFHp+PP49
PSuYisjqd41xKhtICxjUHkFfWrniPXrfTbPybdjLO5ICqnzHHfg/pXIXOu+J7iJItLtmsI2
Plq7j5s9+O1AHcyf2Xo9kryTiBVyVfkELnt61y2s+JtCunSK2+0Xdymf9VGQv1z17Hmrmie
AY551uvE11catdKvm/Z4jhFPbJ78dhXcXGlQw6YZdPsLWJo5ljPmgbkGQDkntQB59pVzrU9
3cSaZo/l7wAGuCPl446+1dDD4V1qcqNW1LLPg+XCSy9M/MR0rpdPt7RdQmjnj3qq4j8mEMo
bPr3H1rrIdJu55dqRSTyMC0u6AIEGO2OnH8qAOT0nw9p9nFK8dsJJkVSrSY9RnDDtzVPxpr
ul6Xobw+UZr6ZcQJG/APTJHt2qPxP43NhqM2haDZyX+qhFjmVIxKIgo5wF5Leo9sVzMY0jX
fEuk2WlX1xqMGPtV9cyxlXZxwVIIyAAOnagDR+H+gG1VtauGlN9MeqrlhnPyLnjPPXtXorJ
HBcvNOpEgXexvJmZieMKBwM59uKhlgmKqmnqsSQD90qTlx7jA4U47mud8WeLNG8KRpda1rS
LI8askatumkIHI2/449aAOudJL2WIrawvKSD+7Ofrxnis02ETQ+fwkKuT5glVETnoN3pXhF
98fLUNMNN0CRi3Mc00u3nPGVHGK878U/EXxN4rmI1C+8m1YcWtsNkY+uOpoA+gta+K/gjQd
ReG41C4v7uICNha/OowMcvnBI9Kdp3jnw14ijB0LVGDAAmCSYRynnnIbr+FfJ0jKy4WPaex
z1qRUAQNlllHOc4IPqKAPsq2XTP3cD2uyb5nL+cwYN7Doa0FtEeFI52uIdwzvzuJ/OvAvh9
8Zbrw5PFpviaNr6zA8tLgY8yIejHHzDpz1FfRNteWd5pMGoWUjT2N2A8ckEgYOPx/UdqAKK
WAjgkSG7d2c5xKgG4Ec4x1AFS2STQtaNMZUBGyMlNy49FHr7+ldNo+nmYSzwSLD8wTEYwo4
OfmPAOK2YYLcXscCz7JlIUyO33BjhsbSB34oA8+ksLm4tkj8yTsQo+RQeuc9a5LUdNzrt3P
qMbS28ChMP82M4OR616XfWwYxyRXse3G3Y3Lu3Yjptz1+lZEfhWFmlv7i5imdjykzbEjY8c
d+30oA4m00GGG3a9Cz2pkYACADgE8Zx74rP1a4vLPQbyJJRczSwPG5YnKgg8ZP+fevTrfTC
ljJJCoxPKIdscxDyDoAo6HnnnpiuY1nT7iayuYhhgV2GSbGSfYDrQB4r4Ktl0vQGv3tbhRG
HlupVIwqltoHYnhT+lTaBaX2s+Lf+Eqv9Ut7KQPi2t7oZeJcFVOGwPzo0i8W58WnQbvbLYw
SySMBnErryoweoBY8HvXq+naNYa0GbUIoX7KhiJAHrxx/9fpQBpaZolrcWP2i7vJ7kqDgW8
iiNh/eZl71rfY7C3EcCWJk2DClJML9W4Ga5Oz0jS9NuDJDYuYmbBlimaJohnnheCK07yKaC
FPsetXJhUFgksyOo9Ahxlv50AW9QimZE+ztJK80g3G3ASNPbPTPFVWWKKJYUaNGf5CYmJ4z
k5/2qw4b7xTqMj3BtYGiXG0ygxg8e3G7jmlkn1Kzzc3tnvV3Kq0MqsCfUDqcUAX5vJUymNZ
d245JXoM8cVla5q0ujaPcXh3yTgbIULAFnPTt2NU73X9Ntpwt0b2B/vOhTk+mMc1x/iTXY9
Z1vTdPtpmezhUzzHYVw5+6Ce/Y0AanhO91O1v73Q9ReOW/WQXQ2gc78Fv1Irsni/dCaRGGW
+ZyeT64zXne17Ro9ZttctbjUwo3QMRllx8wzxxjvXeadrVreWsBiv413EZiZvmjbuDn+dAF
HTAqG8BkUI07NtYFmGMDtTb3R9MuJUebSrcL1Z2wrA+5HIrWsURo22XaqzTursFHTP696dF
DBHKVVg0YO7Y5ILMenTrketAHJppax6hdQ2mpXMUUYVlKNvTn/e7U6SPWrQokMlrcpIoG1g
Vcg9yRwK2ZbeYaxeQERxsFTgAsoXB4Na39mXC2IkjgJXcAdo+9noR+HrQBxkmq3NqPMv8AS
5vvbcwuCuewx1NK+q2DKWlMsRYD5HQrt+pxV3VVnjhddhARxhnT+H/6/SrAM00mJYWUBeDn
jGOnPegDIEtu2Cl3C7HJBWQE/ge1QT2qgguzFQPvLjj0zn+dT65p9gbJp2t035CllChvwxW
S0cMWWi8/acDO7OfQYP0NAFa6LRHIHJ6lR0+lZj7ZJN/XcMZIxn0q67TyPsZTIpHB28461J
LZ2osjdTRTxlGCqFOQR64oAzooQtzgybCRyODxVq40xsF8FQACuVHHv9KQC2aMO108fcM65
Ofw61q2UcdokYu9UtwsvI35BCnOOvFAGJ9kdSZPMO9eEbOMn1zW/B4hDWpjuy0k6Aq0iLlW
x/M1JcmLy/8ARnivUzhVhZCT+INYVze3Ns23+zHtwo6SAZNADpppbvEjPKSOVZRgD2rPvdi
AFio2jOeapXmpX0waPMca9T2OO1U2cSxqbm4ihjxtDTHC/wD16AJV1KCKYRLvmJbA2cjNYf
i+eS41CGZ4mhVF8tInOTtHfPvmtjTLSK5uJvLntbp4wPKt0mCmVicDGeoGOfwrB8QWOojxe
dOvIzFdM6JsZs7S2MDP40AaPhmC2tdMvL69Yr9rUwouPm2L80h/QCuR81EuWdUWRMnAcdRX
YeKL6LTb27sNKeVIERbFBIAG2KP3gI92/lXE0ASySiRgREqYGPl/nXYeCPDFv4iuru2vrma
0Mdo88CquDMQDgAnqM1xYxkZ6V1XgYXjeO9F8t22LcqhLPtXaeSmfcZ475oAy9Jubqxku2t
1Ku8RhLYyVz1xVqGwubkxnCwocDfKdgx+Nek+JdItLPxlctaxGyG0S+X5YVdx59KxJNI0yK
Nrq4Qykty8zk/gB2oA517TTrKQx3Ur38kTAtHbgooPYE45qeNr25ijhsLFrdWJyEXHH+8eT
+NdUrW9tcoI0EwAV3bgEDHX8BRc+I/OSXyVS3Em8RuFGBjuaAPr79kxJIvgY8Eq7Xi1a6Qj
OcHK0VD+yE7S/ATzXO5n1W5Yn1J20UAeLy2v7zEUThcAgNj5c+tWrNwLZixWJQxDYIQfjmq
uoSmOwluW2rGoD5GR24GDzWZo2nT37Leai6SRD50ifJ2d8kUAbQv8AS1kJkvkkKLhTu3Yq3
ZatpsZMqyIqqBt2luW6jgjJOQKzyoMreRaIqKn+tCgbh9Ku2TW7yxeeqhQMhyA2PcGgBbWK
a/u7rVr6z824Zt8KTEhYj3OO7Hjit+PQ2vgs8wnDyEeY6qAiAjp6/hV3T7hdVEAE8cdlkMH
kkyox0JHbtzUn9omC5S3tEmu2wQfKGdh7PuXg8fzNAFWXQrOGaeAXdwfIHlsiIRkjuw+tIu
mwyuDGGldlBcAFSrdxtrZszyJrjzvObLnYhZQB05ABJJrQtGg1C4ChRJkjEYJG7646Dj3oA
z5rGyjtIFljaKXA2jcgKjH8WR3x2zg1VudPeW7jjtIJz+63qAW3ZJOAxAx+Vat5JEl0UYNb
op3P5RwMHGODmoNMP9oazdzQLJDtdVUK/wAr8fNkEDnmgBbDSdThtjdT3rJIMkwo2GPHHJ7
4rnfG+vy6Xp0oumSQykIwkAJY44bjuPwr0xbyCKD/AEyQPJGpT5ZuCQcAbSOteeeM/Bj308
OpajGrxCTCW4bGFx1xjr7mgDznw7p17rFwbtIR83IcKSQO/PavQLbQbdibuaJZVRcIsvCg5
65PSsHTLRbaUxSx+SnRBDMRx79q7Kyk+0fZbfYRBxEJ8AAZ9QDzQBp6RbxwBoWWJXK7irLj
nqOmcj0p2vSsbSCFJ5p4WfmJoMhickkAgZP603DW7CJXSO3hUsJPM2kjd94jBGOeCaS4uoj
LaRXF1JKsO9iryEnOBtyPqetAGdpMED6i6+XNCGUfu0BJXgZBA45PPtVH4leKLvw34YjsNO
ungvdQf7NAZiQYUIw8nB6DPHFdJE9uLprm5uHkmjUMUjbB+mD147ivOPihYf8ACQeK/D0k4
AtbJVXUZPMG2GOSQBAR3OQfoKALHhWPQ/DOkaj4ruIXezdVhtXwzPMq5BYnjl33HP0rG8FT
wafqGq+J9Sni0u3kWSR96BUjVu3Jz+Vcn48+Kugya5LaW3m3FnpH7mytoiAksg/5aMem1eg
714rr3i3XPEkx/tC6Zoc5W3TiNfwoA9W8dfGu6uJpNM8Eh7O0GVa5C7S/b5R9O55NeKXd1d
3t01xeXEs87dXkYsTTYyRyFwcYyDQN5lIVue3vQBDjC/XpTwGLAKSM9vSrsduowz846CnSC
IsBGgR8EkZ60AUHOAQT82c0nmuW3E5PqeaSTdnJH40ygCUuQchuSMcV9ffBPTJ9M+E1jDcR
NDLfzyXIbBLhTgKMEcLgZyPWvnL4Z+En8YeMoLaWPdY2uLi6OcfID936npX2taspsY42f7J
5QxHEv8AHTH4UASGMrazeeJjCoXJyCC3YD15J7Vm3uqPYXMavEzPcSY8sNvd2HqR0HPSqms
XEUPkx2u65nlP3Y02cAdcH1P8AKqFpYS3GtwhrWa5uSVeUJhxGPqD79qAOh8PWN5NfJLNbo
6RJv814mbDnrjJGPpXYSgl/KuoY3c8IuwIzDtwTxXK6fc/ZsrASj5ID5Yr/APqro4pneT7Z
dPFO7jC+XGWJbrgeg680AUrW2tvtJvpInhR9wZNuST0yMdP/AK1cxrWnx+VcXF7O620SNK4
JyYlUfmM4rsZWupbRI47R1OA24koMZyTnkk9sds15Z8Wru6tdEbTIIltdR1ecRZ3lnaI/eP
PQY4/GgDzbwBo9vrXiu01azs5HWCGVpxjcGlkckD/vnbXrTxJaTbStxZhQAVldkVwOoGDx3
xk1jeENJ07wtZ2+nNnGzzHEZYl2Oe478CumvYooLbl4WW4ZfLjlUtsXPXBP3uDx1oAyp5Lq
aEaTELUgovlzn5NmeWBbufepofC1pDIUeKORtmWma52qpPJI7DjuPWrcEUkLgfZYV53gNCP
Xpg9PU+grQaKFhFOkNr5ZO1V81o+e7cceo96AMg2bQ2sSjfLhiEEV0WHU8HjjjvVKXR5VtT
N5sVoqsH2uS7k+uccc109tLctdbPLNuIz96O4OyP2zj+dZuoXM8UBEsrujO7tvYsFA6EMfb
nFAHlGrXgnvNa1FpHlnX9zHL0GAM4Uf7RYD8K0fCOiRWmh+VOkkl9dEfaJTj5T6AdcAYFYy
ifxF4vuZbK0ZLS0ZdoxgSlOFbj05616Zo4mF3KbnTLuM3YXydqAqx4GPbigCjqngyOTRp5o
7JlhWPeHlA5AI+bnn8KunwXoltpEutGGFnRR9oWOEExpzggnjNduq2wsLizurV0zCuCSTwf
ujHYGqd3p0utJb213dRxxiU+cgztdVHKDB6Zx2z+VAHleh6HoN14RXUbjSkVjq7JhlKyGPP
C4HX1JroLzQvCSXqxQWciPsDCIBiA3Q5Gcj6Vuxz6fpGkWzXPlb01bLZIGOfkbB5wMCsrWd
Z01vEF5cPdxKCFCNLLkFckkKAM9/1oA56Lw9pcmsXxEToiohQM5HJzngE/nUsNjaJe3mZZ4
7VkjdHWRhzyD3yaoXvi/T4vEF8bK5iihEKKSikc9+f89a5e68Wxfa3eCUgSoF2q2FB60AX9
etLB0drb7ShWQAbpnYDjHVqo21pCt5++aVhs3A+fkDt61gzeJbeRordpjJiTG0rjP1NU38Q
XC3LvDCiIuQHJyRg0Aa955t7deQqSNagBgE6Aj2NdFpWkeIpoZZft8dmmwldzBAp7E8fWuD
tvEd/Jcojs7EqfuDap70+bV7t2dZbktlsHDZPB4zQB3F1bJYyZv/ABLDfAqcrbHPzfWstrm
1WzZ5RcTIHDKHOST688VirdW6W4jeUD+JXXowPUH0IqeCcTWkkgMjc42BM+hFADftsF3IiT
2iQ27ZAlVP9XzjNZ+rqkgjiVGkKQgAlCAfSthUe5iLiSPAwmzy9u4cdf15qa5htIJIpZoo4
lEYAcz4Ge5+lAHFzzXVoXRPLbdgho4sEe/tTdT1eSSC1R5JE/cqD6E//qroZZLe9kMNpHPe
PJJiJLYM3B9PfOahfwT4jv2WSOxS1BGwfapRHge49etAHGXWrWtrEm0yyT5yYySFPpkisfV
dTgv1iWK2a2ZCWYCTepPt6V6e/ghbXQ2uNRu3IySohX5WB4zknioF8M+HksvLm0hcbQQ5c7
yPrQB5ESMkjcKctzOLpLnzmMyMGV2OSCOn8q6vXPDdtb29xcWKSQ+R8xjkOQy+ufWsTT9Eu
tStmuLba21sFScEn0+tAD9e1++8R6iuoakIftO0KzxoE3n1OO9ZO491yMYrp/Fek2GkxaYL
NAks8bPMm4sVw2B9O9cw3YA5oAbnnIFWILye3z5LlMsG+hByCKrdKKAPVLP4hax4l1Yabew
RS2U1v5ZXyxvhKrzICOevODUtnZXE0/lOX+zSD94ZBwvcYrhvCV3HZ655skjIWidE2jOWIw
BXZS3FypVHeRhk/c4HP/1qANS6tdLjMkfmurS4DuoAJA9Mdqxr4aZbWFylrbKSYnxJMRuBI
5NXITxkDLE7Rg4IrjvE2pxPI+nwZYq37yQ4zkdqAPuz9j7/AJN+T/sJ3P8A7JRSfse/8m/J
/wBhO5/9kooA8R8ULDHodxcyDbJtUxISVGzPJwec1Jpi+bpsd2cqrYOzceFIPp1qt4mSyvb
I2tnvv5bkLBb/ALxi8gH3pcfwqOgFdFoOmDTNEs7ORA94i5ZnG4Z/ugHpx3oApm0Eiho5Zy
q/eUngU6W1gtdJu5Lq4SNPIfDOD8vHQY6nNdLt8u3kAEIt5PuyfNyceoGOD61yfipz9ogtf
Lhe62qkaInDlsfvCAecAcZ70AWvCuszy6WNMv7QR3tkyxSrBEp80hcjn6YzXawBmfy4bW5j
d/vbZEVSM5JAH0xiqHhfQLC30hLV5o4nyJJZJk3ux7gAc+ldbbpHbzyN5wvdpJxcRopGOh4
JIAx1FAEkFmyWsUG6bC3IbDIrHnoinIwT6GltLcR6rCLiK3aSR9rpHtXy/wDYHTpnmrdvIU
YSyRIHuJSzQqvylsDoeh47j34zU11LpdqRqCzrbEfPJl1ypHTBAz07e9AHL6zc6VHfXEcUk
8JmOfKnjDRuwXAwDzg9hWpZT6RoHh8NczW0M2xpWEYDPKxBwcjPXIXHtWbFIL7VsWdzanK7
nmMe4r7AkZJwOcGsFNQk1vxEIY7ZYtPtHAJCgCUgnB29hyetAG7p/wBs1i//ALSlRlWRiym
VVCgcYAbHBxg5q14m1e6SO3tLV7mACMmfbKCCD05HPTNRXN3H/Z21yqCLJMig7Il5wTgDGf
SvHtb1i68S6ubfTH+z2IO1rvaw3AelAC3Gu29zrkkMU0U7hyuAx3DngnivZPCWJFjN2okkO
Bhxny+uRn8q888H+B7KwVLszGY78brhNxHc5X0r0Ma3a2U7RxG0byHBGyMjn1wfSgDQu7ue
DzbWKVraJuzrycE9wDn0wcDmsS1e3fVZnWGVXjt1CW5IYhiN5+bHAAxjOc/jVPX/AB1oWi2
5n1fWIrMhWIbaWMvPTHf06GvnzxL8eNVMt3beEIxp0E/ytckfOy4wMDOFoA9t1nx34e8Kg3
Or38EBMQXyYSXklOc4x9RXzx4y+MWteI7afT9Pt4tNs55TLMyLmWY5+XLdgAAABXm17fXeo
3cl1e3MtxNIcs8rbiTVfBAzQApYucnk9z6+9OReTyQR6Ui7dpJ60oUklkHSgCxGgCsy5AUc
nNSNvBkfADHr3zVVW+bJAB96XeI33bNw9GoAe6zQyfMcEnht3Wl87cdjkk9iKbJJGkuVG4Y
4GcgetQk5OQpAoAcY2xuxxnrSOFAGGB9hQzkRiMMSOtNCnbvHQHFAHt37O0kS+JNbSaVURr
RCQy5BIcY6dK+p4WEFu0nnQyGQrvKuzdc/NtIy1fH3wL1aaw+IJsIyVXUIGQupwylPmGOOe
nQ19hWu+ezQzzzySsyBSB8xA659aAKN+sLzyXCXBeaYAIOE3KBgZ44B96t2Dtpmlqkr29q0
c6MoAzIWJxu6cDrWhf6cJ4UuA3Jbe2STKcdAAOAaqtd3EcG2cKgFyjPJ944C9CO3Xj3oAyr
e3uGujLd3YCqCVXPykc8nuf8AGt60+zRCJrmeK3ADEsHKhWwCeeh6+v8AOueWWIXL/bHjzc
Z3soL7AD09uPpUkt1GYpPtBkhtR/q3aLYSfYHr0oA2ILyJITGDtWTdI+JdowOTlm4A9Oh9M
15TFp+reL/iTca7dqY7C1hDW26XACdjk9SevvVrxTrcM2lW9ra6jLeC9lyUdNgCAjLewPTp
XQaFJbyWraawlN3tDsWwoTuBkn7oHAoAWW1SzumimuGN24XHSQKMkgDHJ7fnTxeTXeoLNMt
6JvL3sfL4cFT8uD904GP55pG1TSrecpMJmeFSVVZRgN13bhg49qwZPFmg2Nys95dyySO3zm
CTccd2wc57d+1AG498stykOoTZkuI/lt4ICm7Cn5j/AHTkgHnBqS6vLIywfY5Y5FSLYBGwZ
iN2MAcH8McV5zqfjzT7iDGnQSKwz8zyH5xnOR+I7n/CshvHWpKw8kwWpGTlQeOeSuelAHqz
ymwuEupx5TPGxSGNdxyD39T9a8+8RatcSItvbQuJ5ZBsBI+VjyW64GK4++8Wag0ebjUXdiM
pg9u9c9qHiCV7A3wnlndJPJ29MHGc5oA958M3XhjwvobQ38lnc3UzfvCu8ucfwAgY6n+dVN
c8Z6PcwMkFvKjYG50kZVZh93aenB7AV89t4q1d0JjmWAAcFR8xP41nNrupuQJNQlYdx0AoA
+g08YarekadDZCSzlmjJDsfkA4++3Occc9O1d0t3PHO5EcMCpiNAm07APf3/wDr18lxazqV
sy3UGozCSMhl+YkccZIPcV1ui/GfxPpTRpdR2epxIhVRPGVIPZty4yaAN7X9I8X2ltdsZbb
U7aydnM0kzK6/NwACOTyBgVzTWHiyWac3GkXQljjWR1BXKoRkFskYPtVq8+KXi2dorqVbW4
M7mZhJEThtxxjnsAKSH4m6tNFJaT6HC0shJknLkM5J6tnOaAOOc6jPczldPv7m4RhlY4WYq
B64BxVceY8c12Yp0t4CEfzFOVb0Jx2ruJPG+pQ2dxDpULaUW2iV4ny0me+7HqK4+e5hmt50
utRdgWDlWz8zHqSO596AK8dyTewDDDlQQw5/z71cinQOqMuCxKkMeB6frVW3nt7jVldI57m
SXC75GwCAMcY+lWEsbtbuSaWGO2jLMqtLIE9fxoAjhkb7dGjbimdvzHIPv+taDAOuIQpz8x
wcEfUVTilsLJRLNcNdSocrHGD/AOhH/CrER1TUQBpelyxxM27enLH6k8UATxW8j208kEMsu
BuUgEADI/xqS0N7HbOouIId7DaCCS/ucVCdJ1+5v2tp3l2qoJ/eYUA+gHBrtLHQ7HTYY/Ih
YSgDdOSAVJGCQPWgDBjllubaVru+d/J+QqibNzduT06V0uk6TZ3ccU95bRzyIw4Lcxp6kd8
1NDotoLiGZlYKVKlnO4tIOeB3OK1YLo2E8enwhR5jFp5Wjyu7HCj6CgB174qhsL97XTrdLO
KPC7k+QKcckU9vEtgPETQC3Q6fbbZHlkH711Xkn0yc4rn2iOsIGVg14SVjlJyGA6Bx2Poai
16xl0+6t7Ce3UTSqsrsGwW4HfpgUAW/FXiCfVI4UjtIraFsThEyxjz0HvgAVzkt0bu48q2d
S0Srja+eNvL+gqa81zUHntodMd8GNUZpEAyQD0NZ0Hh19U1e6aa8MaKQ0iRY3MSOx6AUAVd
Yls2hu7eaVT5kDKpDbvm98d65jwrdT2V+1jNauYZsMSq8owB5r0qLwrYwyiGGHzMoC7yLuO
T+lMbSooIZFQvLKMKB0UDNAHmXjkRDxGqxlmUW0X3uoOMkVzKgudoxjFdP48srm38StPNho
7iNWjcDAbAAP5Yrn7VW52DnvnuPSgDpU8HpeeELfWdOvUmnL+XLATgq3XH5Vz5s3T5ZF2sP
vAj9K9h0O1W08CadYRxB55pXu5nTkKDwBn14rmfEdgonW/hQEv8AfyDj2NAHCbDBKro2wow
OcY75r0uF7e4ghnUg+au7BUgmuRfTlGCQcn06V6j4fsIp9Jt2C5EQABK4JoA4XxJeDTtJVL
bKvMSikjBX1P5dK88JLHJ6+vrXrPxVsYbXStPaPZlZirYGNxK5ryWgD9E/2Pf+Tfk/7Cdz/
wCyUUfse/8AJvyf9hO5/wDZKKAMGz8Jab4PzBpWnXKTBAjuFUy4weGJ5ye/GPyqjdxLHbfa
b+2cmR9kUcZDOMdeCcfnW79s1LRTbPq1m89w0O2aQSMkjtjABJGSvr344qhYaVfrqrzSx+U
10cv50YIVcD5uf09aAMyW316+ligUppdvjzt4IaRV7E87Vz7VSs9LtbHV2vEl89xGu+dwZM
5ycse1dnBbTQCYW9tH9mzkGeI5YE46g/KM5/Oqb6bqlte7USWOObMYLngEHn/eHJx05oAtW
BiSfdPmEDknaAuOoGe4q9dWsMcEl1a6eLt5FYoF+9JjggL6du9VPsV5bsgkkvTEEK+YyLIr
E9se+KuXbXQ022t/JRGnwU8iRtysOSzg4HGOnQ0AUrG8Q3/lyWhtZUyVjOCqEjI+Xt254qt
fx2t0st1dSIzA7VMhAHHUnA49hUsmqXkV5LDP50gmR2WaR+SfujI68YPBPeqeo3ctw6RQJb
xxg4YNKVQgkkZGBk9s47UAXBZLDZAwxPbWijgpcAO2RwSmO5PUVBY6Fb6XYxpcJGt22ZWRu
TsPfHUjj2qWCTUGMM1yzJFECUjt5N5LYOO2Rnpz2qe/17SvD2gz3epapHZ2sY5IkBPTkHPD
f8B/KgDzjx5fy2nh9rW1laYzSBYlUsoUH1I4/A+9cY/jDRvBmnxJqoW5uVQFbWGQOScjr6D
r1rkvH/xZg1O9Nt4XSRYkbJvZ1Ad/Qqv8PevIpJpZ5nmmlMkjnLMxyWJoA9+tv2gbESpHP4
VMVsGx5iS/OBnqR3NM8YfHq0nhNv4O0tkkZdr3l4gLdOoUcV4KrbRjcOexGaYcjqcD2oAva
rqupazqD32q3cl1cOc7nPT29h9KpSFDjaMUm0Ebs8dKVQGYDrQAgUHnGfarKwnYpePHoPWo
o1CyfwkdzWlDs53ScdR2oAzzEd5AXYSeFzTSgC8E7u4q/JEr5dSBt6H0rLZjvJPWgBzZLjc
cnPSkPzcDk00HnOM1ZikjERDR/MT19KAKw64NP2ttOOQPTvSPgyNg8UZwMA/lQAgHUHj8Ks
Jg2M/y4GVIJPNQKecH8z2p8km6MRrjYvT1oA774SappukeOklvURppo/IgeX7iMxGSfwHH1
r6u0zxA8UgiKWsTbv8AXRyYLA9P59q+EEd1cOrFSCDkGvbPDPjq81Dw+BOcTWpEcjno+Bw3
17UAfS0fihINqNksDgszbQeefqcZq3DqVnLcCSWARw+cGUs+RL6FvYetfOUHi94bh3/djan
V2OcE+p9a27bxVa3MqJcSFBIyoTuY5Pt9BQB69e6taW1kTb3MLNLKVO2VSUOfvAdTx/IcVy
upeL7Mai8oimmMcmVM7bvMAGDx0H4Vyv2i0leTZPGyfcDDPXJ4x19Kp3kM73caRuFUqCAyE
nB7ZoAs6vcSXHk3s6KVVBHHsz0BJH061g3niK8YCKW7RYHVV2I+H45BwPxqLxjfySGGwid1
jQ5OxuCe4wPSuQFnbzNujQkg9OSTzQBuPrukXF1FCGmaZ22YBY5Oc9axNZ8QoNZuESR0iQ7
I8jOAO9N0yyJ1OUwnyltUL9C+584xx0HP6VVv7GOA3M80hLu5GwfKc5680ANGqmZhmacnPR
EwCO/TtVpNSdIHMkAXg7d6E596yoGtoZ1/dO6segbn3NWWnsr2VUFwV5IZXz09P5UAW3vfM
5lHzH5cjoPbFWNJ0yW903UwzqySwbkWQkDcvKt+YIFU47DyFB88ZkPyJu2j2JrbsEudOuIS
LkiS5cPO7ANhB0UfU5oA5NtPZFXMuTsycnAHXvRp+lSXM6rhWLHBw/PPTrVmS8kjYDEUnJB
7YGTj9K0rEXF7cBLG3cvyQqZYAjnrjHr1oAhGj2sTurKCcbXwec89DVVbeyjg3ySJHnBCuN
xPtxWybaeCaL+0byOCIE7huywJ9hTYdP0VnzaQXF9k4y7eVGD7dz9aAKsqRRQRoiSkupK/I
QOvv2qGW2uoxFN5Rj8xSFyOuT1rbto3knEbMLd0UhQik8ezdafPpt1ZxiWeK5CueNwycn0J
9aAOSv7IRWzrNPIXYq2FHAxnjP41hiaCHzGSy80tx++J498V6lpHhFfEFh9rubnyUjJ/dxj
BGB3z2rqtF0PRNM0aC/i021jme33yS3EZYnGckCgDxnS7HXvEVxFaWL8sv3Y/kG0dT74rsb
D4WXLztBea7DCycSCMGRz3z9McV0mm+BYNJs9MvrOJ5dYuXacxmciLY2f3bAAbeOhzXdWGm
WdzYi7ivGMUoKiOLKKGU8q/GWweOtAHkd18P5tJ1mX9+f7OjZXiMjrvk6Z47d+tdk7DcILe
IGMLtVm5yPoO9Ra9f6BplqI5itzfTQgSRxEjY3Yn6CuefXL2WUfYIVjDALsI37mxgH2oA6K
wtN8t1M0aSSlyIvMztGOPuj39a2NXsQI4orm+it8xJ+5DjBOOc9zXPaboOox4m1C7mRsAlY
14AOccZ61v2eg2AuZrozS3MpwvmTSgMB6BemBQBdsru1TTbR74ny4NzwRrGCXZuvGOnoap2
ut29mbuWbTwlySwgXcd0YI6HsSc8mte1g3o8hYsAMB1jxtHfGeg/lVN7SJp/MaHehzs+baB
/wDq96AOXWe8tZZpIoxCWOSFBCxj6VTmSS/uXmuLkySuNuTJncT29hXRzW6jkKpTdjCfeJ/
wzVaTYqlUj3HjbuGSD3oA5WfQ7t7iNLYYK/MysM8f7Nbul28VkzCUOHdhnyzhjjpmte0tyx
Ait22sfvc+nNIsMNrK0kzA8k5zhh+JoAtQ2yrZma6hESuflTr+R9azrlYir+VbeWmMfK278
u9c9q2syXE4C3D7FyqRo5OfUnHArMm1C6kTZI2wR4IAzgfjQBzHxJWT+0NOiMR2KkhDnv8A
NyMdulcxosUN3rVpYps/fSKm5mx1Pb39K6Tx3cXF3penF4YRiRwXVsvnjt6VB8M4IJPGkMt
5AZEtY3uBuHRlGRx3+lAHqS2EGmWzWlvCY4EOAgPQdh+fNZ93ZXF3bSQ4ZdikhQc59DU8Wp
LOqzvIVQsXCkAYBPArRgls51KrOV+YBSi43eozQB59DZfPhwQ65zkbfYk57V3WhhVgVI3J2
rtDA8YrGudM23zNCvmqxxvboDS396NB0W9vIm+eOIlE2556A59OaAOc+KurWcsFtpaE/a0k
8yRSwPljbgDjvXlVSTTS3E7zzuZJHO5mY8k1HQB+if7Hv/Jvyf8AYTuf/ZKKP2Pf+Tfk/wC
wnc/+yUUAVIYDeX8N7dS3DAIrowQnAxn5ienritOytvt9q0ioQpfbI8km11APXHfmm2ohaV
pDZN5wQDe7NsXgcjjk+386QajIbi2BZmMrHa6AZcgd8ewoAfJCkCPFKks8zKpZWkZDKinIO
QMDnOMU9UjhiMl5bzvGAfLUTMVIOMj3PPes+e83XIRpZpmZcK8JRRn6nn04rStWVbZpyBDE
hzE0kwlYnnoDnnPagDP1KQPbsI1ht4EJxEkRV+pzwTz0rnZrm3M0KgTYVhtaVpPu47c/pXS
38cdyjFod1wz4Znk3NwOD8p4+lYepWa2xs2uILpmYK4HmrGw9CMZLe+elAFF0keZ7l8bd5G
JFYFs+mOSM9zTVu1FxLHNNOoCFcxod+zPr26VV8X+J/DXhjSo9T1rVHJYExQIQJpmHbgnjP
cgV81eLPixrevCSy02efS9N3ZEcch3uMfxEfyFAHrviz4vaL4TjmstFka+1RchRHITHH/vE
jn6V8++J/GvibxheC61/VJLvZkJGeEjHoqjgVgElmLMck8knvTCMCgBKcBSAZOKd0HJxQA4
c96XsAR1qMnB4FOEnz5PT0oAmWFWQHkY60kkaI2B9RU8TK21Rzkc4FPwqsGC4H+1zmgBnlc
hui/1oaRY0DbfmHG3PIqWV1dD5Zzt6/wCNZpYl/nz9aAJXuZiSNxAHYcVGULHg8mh1O7K8i
lXnj8s0AM3HGMD8qTJpSMj3ptABRSk57UDrQAE5o4x70A7T0z9aB16UAT2ltNeXcVrboXlm
cIo9SelenxaXBpttFp9u4LQ/62TH3pP4jkdQOKxfAqwWNpqGrPErTDbbwueqZBLEe+MD8a3
o5yqB1Tbg8Rhtxx347GgCCTTZGnHzbR97KHJP6Vq29xqE0C28zBljYYdYwpHsT3qGM+cu0l
gWORnjPfvVu1j8ydIomLbpA5YDIA9z60AaumW89xftbW8jIUctw/AGee3FduIzY2Ms1zOYn
jT5VK7w2RwPfiuFtb64iMv2edoVCtG0MfBfJPXnn8627/VZv+EeTTneFljbzAc/NjGMH9aA
KF9ZvcBmjtg3G1W3549fb/69Z5s4xatJFeLJKn3o4UGAe4qzbXkLYDxqoXsARx6de9RalND
FKzQofNIwV2krjHQEUAUbe2eP7T/pbxiRADuUZ6g44/nRHpSx6nJJIwuEbd8soDBc55571Z
sob+dW/cm3XqhYhfM/OrElmXvmVcyRuAcFs9vX60AJY6Xo6BbaSJZBg7tq5x3wMVx+uwWMV
8beytDK+DhYGLbc8dutemacLeGRWnCPtwCNuSMetc/qWpT3erzWto+PLOAkcYX8AQPpQBzG
naPcWlql1qE8Voj8LFO2GYDucZ6VILm1N4ZHuJJ0JOwKMKOMA5NbEvhPUrzTnuJ5UhKozYd
iXJAyePwrkdN0vXdQKy2thPIgHI2YBHtmgC3DNbi5XyLKFnXI3SDfj3rTMOoT7V80+W4BCI
wQfpXZeF7bRVsS01hi9t9qXEUqBCrHrkk9KkvpLOLxVaXPnRqksRRkRMKpBP60AcwfD17b6
W2o3EKiLcAik8uScZxWnp+iH7VEb60mt4Hygfbx9Pxrs7mC1vGsrVLdYzPLt3zNnIUZJA7V
q3MMcWlsZomhO4OzSMFVTx0HU9PpQBxnhnRZl8RSoBmJg0IEjBQoByFye5rrRp4udfsbG8E
QIzM0KrlSFOMDPr61n6PfwXOqQqUCmRmVvKjz16nHfjpXXPpeqrq919igiSIIiBwis2wDOB
/dPPNAGTrGn2Wl6m+oxTxvY3QAuVRdiwuThTnuDg5ArgdT8RaVBpEOnQxSvP5uGUMSrRK3A
PscV3h8H6lqk002u30oSVNrGQgsCegUdu3NJF4P0jSryGG3igebyvn8/wCYg+3oBn3oA86u
PFXjPxBehtLtDGlv91kTcIgM85PH4V3fha11TRNMSLUp5JphK9xKeGSInnvwM5H5mtmPSYY
1u7iIR+XKoSPbCSI/c4IHPXPvVXVIZYbKZYxEtu42oXJdnb0wOg5/SgDP0fw7oWrQjVtXgj
lvLj96TuJVQcgAAdOn0pdUtrYTWkFrZw2MauDiNA2SfoPStu2lhswLcEywiJcbcIZPl4XI4
UZOTn0py2Vjc6vp8Km3t0t4iUj3kiSQ4yQRwfxoAzZ7e6lMNpamSPzHVPMddoYgcn2wPwpI
La3iHk+cjRxr83mrnc3JA4BzW3Fp93O/nwQp5KL96Ry+Fz+QznnNYquYtRER3hWByygYJ9s
9PSgBksyx25JummBJwY49q5H09KrNPEI2JljBxgkoW3dzj0NTX+1i3lkRALjaTgsR69utZS
3Fy04MJMM33S3DYJ7g96AHRbwGkmkEa5OPkChuRgnvinG12rvjuE2jGSF5YnpgU6OSQ3DFF
ik6hZW6ofUDuetZupyBXJlufMZcjcwJ/Ud6AEuLlYJJHkkW3QAkbMgA47e+e9c3PJK0YjlZ
grDJDZZj706WV55ljeQ9dwXdnA68cUwLJF+9UBmbJO45b8vSgDJFllt7xiMZJLHPJ+lLHbx
+UQwYqPu+5HtirUizGMPM7qRklU4C57k9qrFJ3eOKJXbb95u24+xPNAHK+KoM6xCshyUgG7
256Vv+A7SIeIPtUbeSqIS5b+7jmua1pltvEbCR2JbDMrdCe+Pau28ITzxaXcTpGWWZwgV+Q
SBkEfnQBdMCvLkouGOeMYAycU+1vtMtJCPOcsoK428A+o/xFQ6rvjWEwhdrNgs54z1z1rKT
Bl/cgTyEhcdRk0AbNxdxXzrcwSSRIvRj1PtiuU8a38UOhPaSyZmnUKqqck4Oea7aPT4hEDd
QRI6jfjdkEj1weh9K8m+IPmjW4BIUCmHKomAFyx7DpQBxx60lFKQRjPegD9Ev2Pf+Tfk/7C
dz/wCyUVa/ZGAH7OunkDre3RP/AH3RQBV1S4s5LeRoblbeRdpECsxK8Ac7v/QQeK5yFLwyt
KJo1Vs7ZN5JH07d68jHxvuJIIobjS5PMQbWlWZW+Xpjp0796cPi6JmIjtWijfKjEuQnuAe5
xQB7XqUriyivJdPSRgdsOxsO5AG5mA6msC91N4mjhit5oJZJB8o6kdc5Iwq/zrjrf4naULN
3u9cFq+0Mqum35ujEHnjAHSvP9W+NtzaXMy6XHHqDPhRNcphQPQCgD6A1PXYNs15cyW0Sow
bE5AJAGOSmMD+teNeNvjZYWFrNpXhaC2uLqTBe6CHbCwPRTn5z3zXjXiPxt4i8Ss39pagxi
Y7jDENiEn1HeuYoAu6nq2o6zqMmoapeSXV1IctI5yf/AK1UqKKACnEHbkjGabUrPugVS5JB
JAxwM0ARUe9KAD1qYiPy1QMxYk5BHA9KAIKUdRTnQKcA5pvTGKAL0BCgscHAwFpklw7Ehid
zHPPQVU3EjGacQOMCgCXfljg4JxUbDuwx9BTlUfezz1+tK7BsqRk4/KgBhAXkPn2pu4ncSe
TSAZOKCO+OKAHYKjcRuB6UylJyAM/hSgMBvA4B60ALGqsTubaACc4zTcH0pSdx3EjPpS9Di
gAJG3BHNMp7qwAJHBGRg0KqmJic7u1AHVeG9Vt/sjaXctHC+/fFIwPzk9Qf6V0cSvEjNjbt
6q2cmvM14IAPJ7ivS0stQnh+cNHAQCrTyYJ4HbqaAJ4J/mwAd57HOR9K6CyvrXT9Iuri6k8
y7dxFGC2AhPcAdSKwVsba3DE3B3nCYj6qO+c1dLWqpHbGyWRAPldySw/+v0oAI7otdopUMW
kxxxnBrdnimN2iT3wjhEJDhfmIfJwT+YrmokA1GRzJE4DnYM5289TWgkpupyw89ixB4xj60
Aa9jbwxY8t5pFwAxY7B78YzV211aW2ikWKSIAZw8cAL/wDfRrE84AOEXBJwBLzk+ufwqhc3
FwJNsbAx424V9oJ9RQB1LXpmXc7+ZkkbpBkj1+lNtUaZQWnA28qhYc/T6VytvqsMd3bWsAl
ZFByW5LHrnJ963I54JAJhsWTGOSCD69OgoA6GzjgeVDIP3Y+XABOSKp3H2b+3rhiQzFVJ45
B/oapRzJujW4fEp5CjKryfbp071h614p0/RL1rmRUln2YS3XnJ7ljQB6DBc2iwySXiL5XK5
LADOO5qBts9p/xL72HbGQFVCACPTOTxXztrfibVNflYXEgjtgcpbpwif4msdZ5o+I5ZEHTh
iKAPX/EPjW30HW0mtYluNRtZPmDSB45BjGGPt2rz3xH4r1nxLeC81K7LgfdiT5VQenHWud6
8mnj7nUD29aAOv8L/ABA1nQL6N2nNzCuQolG8x5GCVz7V7b4dtovFlkt/P4ja5VRhYtxLdO
Bgnj8K+YTgHitnw94i1Dw9qcd1ZykID88eTtYfSgD6r8PafBBqbRwDcVmeNJN4XGffv7V6E
xt7K1jlFxFJEhKrHHEu9GH3j1wc+tec6FqVvJpsN1Mp3TN5+xVOFBA/T6V1UN7bDT45EYPs
myq4JIX39M0AbbT+datLHMbZsGQSE7mLdgeMg+nYCsyOa7gj2eREQPme6LbS4xjaPpz/APX
qIah5iz+VEZVJ+YhwuQTtHU8gE9KbbmNLXY4gify8hCAXYHjGeoPXHtQA+G6X7GkUMgWXcz
kJ0TPYHnPFZ12f9CEKXBld3zuZRjB68dx702T7RFts7QSxsFIwrjC/72eBWXfBoDtYxKzsC
cO3PA/zigCw90C6tPv3rnJVAM9hwP5VXGoyI6Ih2IFw37s9M9Ce1ZhvxauzGXc+Qwx8xGax
9f8AE2m6DFJc6lfMkrAlbdf9Y3p06ZoA7aPU4Gt2WZ5JhkZ3O0a5+g684PPpXn2qfEXw5pW
qiCXUXkmYhXMa+asY9G7V5N4k+Ius66729pK9nZEbRGh+Zh7muLSN3BK5J74oA+o18SWeqx
hotTt7lUUkIsgxgj9TzQb949ht4XUhMqC2M57nivlxCYpAdxGD1U4Irt9N8U69b20SQ6l58
IGNsibvwPegD2c3RMgeVhnIC7mwE9SMdaztTaa48uLfswCQTwo/Dv8AWvPR8QNWX93c21s/
P3lBH6Vft/iBA6bbixKHH+tjOQPXg9eKANwrsKmQ7Tjhz349DUkqKiCQ4YD5txIViOn+cVj
Hxho915QS7EKjjbJuDbux9MVZbU7NleZbuFkXnfvyGNAGijSooyGMQOSu4Eg9unFNaeK3V7
qeZEiCljIcDcffvx7Vx97rl/eSLb6TCfKiOWlKgKTWFe3MUt4smoXj6ncdoos7F9qAKk7XG
t65PLawllL53Z+UD1z2zXpeha3pXhfQBp8zjUboOZNq8opP8JP864+20bWr22ydunWX3hEB
8x/z71q2elaRYIpLNNMDnbyW+uOlAFiaXUtYvZbswRwGZ/4DtRfYL2rcisfKgCD5mXKl+x/
xqlb3E5ytrCiuoODKwBX3qGSeSVwJ7hZYs8Kpxz3oA0JNYhR2iRsSrj5I14Y+3b/Jryvxpe
/bvE87hCmwBCp7EV2t9qFvptrNPFB5fG7Cnke9eW3U7XV1LcOSWkYsSaAIaKKcRg+1AH6N/
sj/APJuunf9ft1/6Mopf2R/+TddO/6/br/0ZRQB8AKwmtvP2MxXh1HBU+v0pv8AaEESBn/e
uPu7uo+npWV57xgeXIwPXrzUDMzsWY5J6mgCzNdvP8shJUfdGc7PYVWzg9aSjvzQA4ggc9K
bThzx2ptAD0KjO5Q2Rxk9KZSkkge1AGTjOKAEopSMGkoAcKXI5bimU5CA2WXcPTOKAAn0pt
PAPHTHrTtoDE5BC9SKAIwARjvTgflHrSbTn29aAOSPwoAcD8wyfz7VJmMHIOfU1CMq/QZqQ
KQcr1NADGG1+mM0ZA+6xpWYOxJyDSKmc54oAZS5p5Ucnp+NNJBJOOTQAi43cjIpSMn3NIDi
jnqc0AOXCNllDDpimjPagZPenLxndkDFAF3SbZr3Vre35ClwWKrnCjkn8q9Okn0yEBndY1P
IDnBP9a4jwlEBcXdw8piCw+UpH95+APpV77NJcXZtnDbyfmPOFA6mgDsokt5Y5HuTG0RGdo
PJ9uaz9UbZAk0EKbV5xnkgfrmqM15u3wQRhUVQCTk5475+lVtswu2fcwAYMOPvE9AKANP7L
ILaWeY9SQkRbaSxbPAqRLqaBIWEWwHG75+nNJewS6hOYrpo0kWQsXV8h+3Poaz593mfZZba
SMK4JYgHJ9f0oA0p9UlSaXLsVXK5T07DmsaaafyWuvtHlKwKKjHOAepq+bZri/2bQIc4LDj
dwOKgvm0y1UveyARjASJeuBQBnaVO8Wo2xUM4JIClcZP1/Wrt9rg0x2jnbDEY8teornLnXZ
CxXTYhZxAYJ6saxHcliWJdj/ETzQBuap4t1fUGdVuGgi6YjOCfqe9YDyPI5eRizHuTk02ig
CWMHcwA7dKHIBIC5BpEzg7TgmpPIkPOOtAEPy4HWgEZAP3e9PKL5JJOGBxj1qPkH3oAD146
dqAeQMZo5Zu1KCAeBmgD3n4Ya1Ld+HVhedvMtgYsHsvr+Ar1UX8N1bqrbECEBnZchRjj/wC
tXzJ4Z8UWGjReY3mwSAEOsYyJf8DXouh+PdM1yGSELPazw/P5bMGBUDlh6/SgD1P+0/MaOL
TbNmKN8s0ZwxbA4z6cA/nTl1e9WRnIImc73lPJU/XuTXjOqfFu3tbxoLCzGpQoMB2kaNPwA
5rAuPi3rvkOlhp9nZArtBXcxHvyetAH0Bf65pun2jSX94IBgEpOyr1Pb8ecV57r3xV8NWjy
RWjG9fOD5AyPYhjx+VeC6hqeoarctdajdy3Uz9WlYk1S2n0NAHoGrfE3UruFodMh+wgncXL
7mP8AQVwlxdXF3MZrmZ5pG6s7Ek/nTFBHUce9SJAGI3TIueOaAHWpiDsZWIwp4Heh3Pm/uV
KdtoHWtex0iymnEZu1mJ7p0Facum2lpCkmwJtJySc7qAOVEE0x4jYnr061p2StajaWJVuSp
6Zqe5uEL+VbIS391R+tUpoirh7q48sMf9WjZYUASXUq+fkN83cHqatQWrSFSzrDF13OcYqk
LsFlSztd0h4yy72rQg0vVbt1eS1lV2/ikBH6UAEkdnHmSNGmYch5jtX8hzTRqUbOuYWvXwN
sSjagP0HWt2HwnIysbuKe4fGRuOxVq1PZ22mwAYtosL/q1wWNAGMsV/qAWO9uHtrdOBDGuM
jr0Fbtn9h0yPzLGxYyKc73HJrJOtRpKqwWZO1cbmHX6UHVbm5D/IUTGMRpg0AaF/rE1w+2a
eVFxkrEOM+hqG2uWjiLQW5kPQtgj9ajiureBi0sBfIwQ+OahvvFUcC+TFbKueqhsj9KANJm
Zin2meZWY5OzI5x/IVTvNdsbW3CF/Mf+7jmuUu9dv7mQusphB6bCQayySTliST3NAGpqes3
GoNs3MkIxhM9qyqKUgg4IxQAlFPKAjKHPtTKAP0d/ZH/5N107/r9uv/RlFL+yP/ybrp3/AF
+3X/oyigD84icgAdqSlGSeKSgAooooAUHFJSgZNSFADnII747UANAQjHIPqTTKcFwA3r70g
J6dfagAwcZoIwOmKUk59KcTuX3x0oARvLKrsDZA+Yn1puM0ZNGPSgCUkFQVXkd81Ko6+o61
WBI4zipFYPJ8wH40APKnfngDNRuMN656EU87QMkEc9e1NbJA2j8aAGFQoyc5pATnAOKlMZd
C4ydvB9Kh6c0APYYHJoWRwQQMgdqYcnrzTkbbnIzQAuCxZiwz1NIUY/MBwaUYHOOKduDdeV
7A0ARkc8DFAO0jBOaeR1IxgUzbnJHSgBDS9vWm1KkbvC7KuQpGT6UAdRoVpFdeD9YMUxS8i
kikJ9EB/wAa6a3vNO1C18t7j7JfCML5pXCvjtxXKeCZCPEH2FstHdxvGVDYycZH8qi8wLJJ
E67WRijZJHIOOgoA6S4tbgI48oE7s742yCK0Pstw6zBkwwUbd5GFyK5m3kjgdUa7CoRllbJ
z7VeFnod5lYtclt5AORKCVH0PegC9JYNHO/lyEDeS2wcc9ie1Ou7y2sojHPcfIvU4yPwz+F
cNqlxJBqdxDb3jSIrY3oSob8KzpbiebHmzO4HQMxOKAOhvvFUshKWMewBsiRj83/1q5+WaS
aUyzSGRyc8moaKAJDIDn5RzTcgjmkwcZp/zqoAAGe/WgBhGBRin7GZcgdPSmqOeR2oAfHwd
rDIPpUszhRhSfqTzVfkNzSE5OaAFZmY5Y5ptLg4zQAKAEop3y4NKQgiBDZc9RjpQAzGelW7
G7k0++gvIX2vEwbjuO4/EZH41VGO5xRgk0Ab2v6ZHbyRX9nxZXQ3x46Ke6+1ZflYZfNcouM
8VqadqLtot1ozgskq74yOu4HOKyBtODye1AGjbNpkRHm+Y+49T938RS3iWbhnhu4oxjKxhO
tZrFiQSPwqMxtnGME+tAB8wI5IGcZq2i2UKqbkvO+c7I2wAPrTY7cH/AFrYHZc1NNOiIPJg
QY4Bwc0AXLe+cAfYrSO0jXkuzZJpLm6hb57q9kvX4wo+VaxneVn3MxJPc0BZD6nNAF2bUZm
TZGRFH02pxVLfz8zYxyOM5p8cLPhQCT2ArQg0mSVfugE8geooAj0/XdS0yYzWsihj3aMHit
5PGmvXWBGLeN1OdyRZz+BrPi0dAH84ggYPFa1sLKziaaNQCpxz1zn0/rQBGU1i/wBr3l/Kp
cZ+Ztoz9BVuHSrSGAXFzdrI2cYL5zVKfWg1vIm3GVx6ls+lYrMiOByCTuHOaAOkmn06MZM6
MU4AVu3pWa+uyRwNHaxYJyWY88GsGY+YSz5LdahHynaM5PagC7dajPcDy84HYYxVFkJ5OF7
H604SKAdw3HH5GmHLNkAg96AFEYKsTxgVGRg4qbZIc5yB6CmSIVwWPJoAVWUD7mSPWgu7Lt
PIHTvikG0KfWkyQc9DnpQAmR6UhwTxSsCcsRim0Afo7+yP/wAm66d/1+3X/oyij9kf/k3XT
v8Ar9uv/RlFAHxMPgp8W+EPw71wE8c2jUn/AApD4t7gv/CvNcyf+nU1+qERJxkk/IKc5IUc
0AflePgd8XSxUfDvW8gZx9mNB+B3xdHX4ea2P+3Y8V+qJ7/SmuSGQA460AflivwM+Lp5Pw9
1oD/r3NSj4DfGEtgfDzWAf+uY/wAa/UiIksckngU5idp+tAH5bj4C/GI4x8PdW5OP9WOP1o
X4B/GIn/knurZ941/xr9SB/rT9KU8OAOmKAPy3/wCFA/GTofh5qv8A3wv+NOHwC+MmOPh5q
o/4Cv8AjX6jP9w0wgeY3A7UAfl6f2ffjL1Hw+1MD/gH/wAVTl/Z6+M5x/xb/UeR6x//ABVf
qJgYz3poAMeSMnFAH5fN+z58Yy/y/DzUlwORuQ5+nzVX/wCFF/F9hj/hXesj6w4/rX6hRE+
YefT+dTyfdH1oA/Lj/hRXxiKn/i3+r8HB/dD/ABpV+Bfxg6H4favgcH90Ov51+nbf64j/AG
Kmyd457UAfmXY/An4to0q3Pw+1QJ1I2qM+3Wq1x+z/APGATv5PgDU2QHggKf61+njdz9f6U
+P+poA/L0fAD4zKp/4t9qeOp4T/AOKpg+AXxjaV0Hw+1XcmM/KuPzzzX6iDonvTQqlOVH3T
29hQB+YY+APxkZcD4famT3+5/wDFUp/Z9+Mu7H/CvtSLDuGTH/oVfppJw7Y44FPUkrFkk0A
fmUP2e/jOQP8AigL8+++Mf+zVI37O3xoEe7/hArxVUf8APaL/AOKr9NUJ8wjPG6o5QFkUKA
MkdKAPzMP7OvxnKqV8B3pzxxLEf/Zq0tF/Z2+L/wBvMdz4LuordgVctLEPy+av0ii/1zfQ0
9QCBkZx0zQB+c2n/s7/ABb0/wAW28qeDppLRJhmT7RFjb3J+ao9U/Z1+MT63fPZeD5pYXcs
jrcRAEH/AIFX6NuBs6dqIAPKfjuaAPzij/Z6+OCPkeCJDxkhrmHB/wDHqhm/Zv8AjhcASye
DHxjG0XcI7+m+v0qwDEBil/5aH6CgD80br9mn4zyXcjJ4MfbntcxY/wDQqav7MfxqI3DwgR
9buH/4qv0tXiVwKYoH2jGOKAPzXT9l/wCNUn3fCa/jeQ//ABVPT9l341naf+ETUZGcG8h/+
Kr9JowPm4/iFTN2+tAH5qp+y98Z3wG8KInX715EP/ZqkX9l740hRu8MQAdt19CP/Zq/Sc/d
NQRqpiOQDz3+tAH5wj9lr41kH/imbcD/AK/of/iqcn7LHxoJP/FOWy9PvX8X+Nfo7GBxxSz
8J/wIUAfnC/7Knxoy7f8ACOWvB4Av4ufpzUTfssfGdYXkHhqByg5Rb6IsT6Dmv0lJPr2p46
UAfmiv7MPxrYAjwftHo15Dx/49Sr+zD8aGUbPCacsB/wAfkPGfX5uBX6WEDA471GVUXQIUA
7DzigD82f8AhmH40lnT/hEFBU/e+2RY/D5qD+zH8aVjJ/4RVNpO3i8h4/8AHuK/SOZmCPhj
09fepVVSikgEnH8qAPzXb9lz40ld3/CKxKAM5+3Q/wDxVIn7LvxpZQ3/AAi8W33vYv8A4qv
0nP3nHbHSknAEGAMA/wCFAH5zWn7LnxjDNu8PW6lfuONQiGG6568inzfstfGIBZYdCs8MNx
QX8WVP93rX6J9Inx2AouOAuKAPzo/4Zc+MvDNoNmp9Dfx5x+dWIf2Xfi/0OiWAHc/b4ya/Q
yLmN888VWT/AFq/WgD4Ek/ZW+LW7A0zTecj/kIx1EP2Vvi35catpunBiM4N+nHNfoKP9f8A
hmo25uhn+6f50Afn637KvxbLAf2fprYOCBfKOPrUy/sqfFjzNn9l6cBtzu/tBGA6D/P0r9A
hyI888nrTW4hkx/c/9moA+FF/Za+JNukXk2OmMe7Ndjk9sVMP2ZfisY1A0/SFHTeL0Ag/lX
3GgBTkfxCrrgeUeB90mgD4Al/Zd+MEUjILTSpkbri+X9eKpSfsqfGF5AWstLjJ/wCn8HH14
r9AoycJz60SEgpg4yvNAHwGn7KXxjMZj+y6QR15vxn+VL/wyR8XGYBodGAyC2L7n3/hr9Be
34CnJ/rH+tAH57Tfsl/GEgKIdGdc43fbv/sah/4ZC+L4bJTRQR0zf/8A2Nfocfu/hTU5ds8
4xigD89D+yF8X93KaLgf9P2P/AGWpB+yF8XCQCuiqCeW+3cD3+7X6GMAeooX7ooA/PT/hkb
4vcj/iSKp9b7+u2k/4ZD+LTDHm6DuHYXx/+Jr9CsDd0HX+lUySYhknrQB+fkv7IPxehjLIm
jTPnG1L7B+vKgVW/wCGS/jEcf6DpQ5xzfpzX6MIBvb6CmOq+aeB0FAH50H9k74wjC/2dphP
oL9eKj/4ZQ+L5mEY0/TTnowvlxX6MTAbG47CoH4t0I/vGgDzv9n/AME658Pvg9ZeG/EKQJf
xXM8rCCXzFwz5HNFenWv/AB7L+P8AM0UAf//Z
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABHAH0DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAYHA6DsKXA9B+QoXoP
oP5UtACYHoPyFGB6D8hTZXKRu6hWKKWwziNTgZO5yCEAGSWIIAHNcB4k+J3gbwbOln4q8ce
BvD19OGuLa08R+K9F8NzzWLkiCaKLVb6OS4DEFPNjVYmYZ+QEAgHoOB6D8hTXRXVkIGGUqf
lU8EYPDKyng9GUg9wRXhkv7TP7P8JkSf45/BO2ljXLxz/FnwEjplN4LqdfyqkdCxXPXhfmr
0/w14n0rxXpmm674e1zQvE2gavbefput+Hb601LSdRiVfmvtO1Gzv7y1vdPeRXiiltnl+fA
Z8KWIB0MFvHbwxwRqojiXYiqkaKqD7qqkSIihRwAqjgc85qXA9B+QpaKAEwPQfkKYXiV9hZ
A+M4OOBlVGewyzqFBILE4XPNSVVktElkLuzHJXCqEA2rjCklSxyc5IZcggYyqmgCzgeg/IU
YHoPyFLRQAmB6D8hRgeg/IUtFACYHoPyFMcAYwAOv9KkqOTt+P9KAHr0H0H8qWkXoPoP5Ut
AENzj7PMW34ETsRGxVyFUsQrDoxxgH3r/Jb/wCDqn48XvxR/wCCwXxr0HS9UvYdK+Dfg/4d
fCH7La6jdizGo6X4atvE2syJbpMLeOaefxTFb3uxAzy2Kxy58lK/1oL65t7Kzur27nS1tLO
CW6urmRgkdva26Ga4nkc8KkUKO7t2VSa/w7P+Civxem/aL/bs/a3+NZ1RtVtviF+0D8TtW0
bUZGaRL3w/b+KtT0rQJll52xnRNO04W6sqF4ShCrjbQB8e6dY3Wo3dlCIppDeMLaKUFpWaS
adLSN1DMV3JPcwRKrGNSzJ86Mwcf7jH7BHwjsfgT+xn+yX8IoLeG3b4efAH4d+G2UWkcEja
hF4T0abUZ5BsV4ru5uzez3hOxrm5a5ldXwGH+Nz/AME7PgsPj9+2x+yh8GrXS7zWr/xx8ff
hfpWo6NAFaG+8PjxxoN94guJw6rus7LQrS9urmEbmeK0uSGHAT/cDtrZbZVjjWKOGONYYYY
YxFHDBD8ltFFGvyoscJ8tgML8q7FRRtoAtUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFRydvx/pUlRydvx/
pQA9eg+g/lQSACSQAASSTgADkkk8AAdTQvQfQfyqlqIH2WVicBVbJAJfDgo2wqykHDHIGdy
5TjdkAHxH/wUg+OCfs+/sEftifGpJklk+Hv7PvxV1m0tzcw2/majJ4a1jQ9HijkZd+6TVpo
miIO+W4CxQmQjYP8AEUuXlfEty6mZ55mkkZ41KSz2mmSLvb92TIqK8cjqpkaQP5m9jI5/1T
v+Dqv43TfDD/gkn8SPB8E7aVqHxj+Ivw6+H9o5S28/V9EOtp4i8Q6f5YldFCWyGTfGAyBZA
UVcPX+VDLAxhKKsYYT7nI3jhl3Ku9hhzGsjNKQTsj2noGNAH9IH/BrB8Jr74n/8FhPgprdq
i/2f8G/A/wATvipqoNuZ/NWz8PS+EbBpZCGeKaC/8bWU1ud0ayG3RCx+YN/f1+2x/wAF2f2
Ef2F/iDL8GfHfjXxv8Xvj7ZRefqnwU/Z98F3fxN8W6BbPKsaL4qfSV/sbQNRQTJ5tndakLp
JQlvJaQvIrt/JX/wAGa3g7wh4Q8cft2/tQePtQtPC/hb4ZfB7wj4P1TxvrF01lpnh3Tdf1v
WfEPiq7W7ZHtli07TNA0G/v3d1aATWx8py6mvsD9nb/AIKJf8ErP2F/jf8AtEfEH/gnz+zP
+3V/wUS+LPxs+Imq6n8SfjVpng9/GGlw399qh1qTw/4T+IGpaKbqDT5Lh5lDhInvYdo3+Sk
TAA/dP9jL/g4V/YL/AG1/jtoP7NGgah8a/gj8cPEjk+Ffh98dPhyPA954tuUtGvYtI0rUml
v4F1C4gSSaCzult5b22hke3mYgkfdH7dv/AAUf/Zb/AOCcfw00/wCJ37TvxHu9Cg8TXo0rw
d4O0DSBrnjbxhq0KqHtfCnhm2Z7698qQpFqLSNLHFPMio0YKiv4jvDvxu+LH/BRP/g5G/YQ
1P4k/sra/wDsd+O/gx4bsdVu/AXiFIpfG+reGfCOieKPHvhvxL41ktbSArNqWlarb6Ta3M8
LSyI1nbyhElJT9Ff+C/H7O/8AwUA8If8ABR79k3/gpH+z1+zW/wC138KP2evhw9u/wam06X
xZpnhLxDa6h4guvEeoXvh/SzJqdr/blnrNld6drFrY31zZ6roNgsWnzPbkEA/Rb4E/8HOn7
CnxT+MXhL4PfE3wH+0t+y1f/ELV7TRfh94w+P8A8L5vDPgTxTe3s6Q6fF/awn+16WNVa5tl
tLq4sWtQ8sQuZbdDuk/ev4o/F74d/BLwB4m+KXxW+Ifh/wAD/DfwdYy6j4q8beJr6HS9F0H
SQ/k+bPciOb7RqgnVYreCOIy3EkqJHaSSMiv/ABMeFv8Agq7/AMEtv+CsnjD4Bfst/wDBVL
9lT4mfs8fGLwp43ivvAn/Caajr+j+CtV8b6/M+j6Bpd14u0210bx/olnqt0dNsRbapYroNu
1rHGksuyS4Tpv8Ag5a/aM8R+LP2vP2JP+Canhj4f/F34xfCC00nQfjZ8efgN8FM3fj/AOMW
maVqOoJ4c8Nx6jtmudRli8P+Drq/vUu1R2knhmhuZ5n863AP0t8Q/wDB1f8A8E4tHv8AVrz
w14R/a5+I/wAMPD+q3Oj33xs8J/AXUZ/hfdvYzm1mu7HXL25s7q4tiUNw8t1aaZJJCHkgt8
mKJ/3s/Z6/aN+EH7WHwi8F/HD4BfEbTfH/AMMfiNpr33hvxRojorBXhk86G6027t1udM1XS
rqyvLG/06/iMtveRy7o2RlC/wAu+n/8Fi9c8G/BiP4C+Ev+CB37cOjfBq3+Hw8Er4Bh+GXh
9PB9xYHTzpJ83R7vQrtri4j+1xPJcXlxqGq6lPBHI8iP57PP/wAG7Xhv44fsZ/8ABM/9vfx
J+0D8MfiH8E9B8KfET4ufFL4VeBfiN4av/CWvaP4IsPhz/ajz6VBq0kaGOe9V9ptYre2k1I
X0UIIWRiAfaXxc/wCDnn/gmr8KF+Ilha6p8afiP43+H/xL8WfC+7+H/gv4ZX134g1W/wDAM
1xaeLPFFgkkyWtr4KsLu1uoIfE11dG21NrYyWkKRSGSL9r/ANlj9obwf+1Z8B/hb+0R4Cs/
GGleDfi54QsvFnhnTPHmiJ4Z8TRaZdSzrFJqOgl5ZbO4cIdx86SKSJYpY1VZAW/le/4NUf2
Pvhmv7HXxE/ba+I/hHwv40+Ln7VfxX+IVhZ6l4j0az14aT4I0bUJPP0GxTUdPeSyi1vW5dU
vdSEExWXzSNzL5iV/Xxpmgw+H9PXTNIhsNO0zTobO20PR7G2Frp+jaVBb29utjbW9uogiii
8qVUSFVjETByu4KQAdaJI2JCyISGKkBlJDDdlSAchhtbI6/K3HBpJO34/0rCTy3MMaAIs0c
zRj7rBlk2EyxZOTLM8hWXYrFNu8oVkEmlbkFZQDnZO6EEglWCRZDYJ+Zs7y3Bct5hVS5UAF
5eg+g/lUMlukrq7luAAUBAVgN2N3G7jeTww7ZyODMvQfQfypaAP4Mf+D1n4q2sHgb9iD4DQ
T3KXGq+Ofi38YNYgdpJJIdH0K00PwPps5AkAWz+26peyW3mROgYwlS5R1k/gX1PQZbR1v4I
UTSNRk1RtPlF9DcXclppY8qXzfLCskiIrIsoXY1weIo1J2/6nn/AAWr/wCDfHxx/wAFbfj5
4D+Mdj+1VYfCDR/AHgAeBtG8Faj4DvfFdokl1q8usavrX2mHXdOCXF/O8QMCQoB9jtf3w2m
vxkf/AIMj/H03lx3H7fvhmWLLhgfgxq48qNgo228Z8aNGp4yQxwSMnJJIAMj/AIJE/sQ/G7
4xf8G0X7d2ifs92FxJ8Zf2pPHHjG58O2K+TBeeJfCPw/m8H6fdeHdKu/MjuFvfFVv4c8R6E
gJlSZ9kawpJIryfWH/BPb/gob+2n+yj+xv8KP2LPhF/wQ0/anT4++AvDsXhG51mXRrfwd8I
fGnjdXjay8deMPEGq6JY6vZeY0fm61JLealJpVnHNO9xJHKuzQ+Fv/Brn/wUH+C3hjTvAXw
n/wCC0fxW+GXgPR5bq40rwj4A0b4g+FvDVhcajdyXmoz2nh/SviTb6XBcXt1Nc3l1PHArzX
dxJM7NI8jH2u0/4N2v+Cmtvam3P/Bd39p0pK48+2W6+IwtikrE3jCNviZJE00inahaEomWC
gDbtAPm/wD4JHfsRf8ABR7TP+C4v7Qf7V3/AAUO+GPifwx458RfCbxlqfh74kaPYya98JdY
1TV9V8IRJ4F8F+LZZj5Nr4S0Rl8P2M8xeUx2k0A+VoJpfTPF3xX/AOCtn/BLn/gqH+1D8W/
EvwB/ac/4KHfsh/tHaWL34V2/gHWdS1+7+H+hL4guNe0PRfDnhcXElt4R1PwwdRfwzqujRW
Zmu9HtoPEMV3bpcFB1sn/BuN/wUsneaCX/AILo/tKrZRlUs4kn8fJGYGfzpFa3T4hiKNkly
xIDGdlj3svlK9LD/wAG23/BRGOfzl/4Lp/tSQXTsHnvbdvHSEqY2hKR7PijFOtwsf7prgOg
mtwkbbVRIowDx34i/svftv8A/Bd79sz9kf4t/F39hPUP2BP2U/2ZPE2neM/FfjP4kS6SPjX
8VZNP1Sx1b/hHLKw05BqWoQzXmkWthaPfwNFoiXd7qQZ55dkn1V/wWH/Yi/bL+HX/AAUh/Z
V/4K//ALD/AMIv+GkNb+BvhaL4d/Fr4C6ZcSWviy+0HRzrUNvc6B9g+z3mqQ6v4d8Uato5l
P2v/hHbzT9O1W5huLedrduD0/8A4NtP+Cglhd3V5H/wXZ/aqhnaJFtpYYPGsjllmeQpMJ/i
oyJFht4EK5M5Z2U4Wtqb/g3x/wCCpRuY5Lf/AIL1/tMCCMSIn2iw8X/aEjckNGPK+IpiaKQ
JEXjOxWO5mTdwQDc+Lf8AwVS/4Kx/tseBb/4A/sMf8Etf2nP2bfiZ4xgh8N6z+0V+0TcWXg
7wr8Ho7uVGvtV0GSbQ9MXV9c0OLypI7uO6kQyROo0+4m8tT9tft6fAn9sn4ff8ER/i7+z3o
nir4o/tsftgeJfg/a+AdU8Vw6YL7xv4x8QeNNe0rTPF97pGm6atjImnafo+p6nZaeEYlE+z
XVweHib4Vf8A4N8/+Colxtiu/wDgvr+1HLbguzKuleLVcMWDjbn4nkbXbJkUnBKoSH2gDUl
/4N/f+Cm1wtok/wDwXz/awiFkVMX2bS/E6pJywJkVfibGWlC4BaUzRH5SkSbdtAH7A/8ABH
T9mHWf2U/+Cbv7HnwU8ZeF7rwp468K/DHS9e8Z+HtVgaC90Pxl4xn1HxFr9he2IYi21Wwe5
WyuIpZbmW0uVnWSaeQeY/6jGzhMs8rbmNwsaurN8g8sMqtGAAUfDEGQHeRgbsKuP5ZvC3/B
Bb/go1ovijwvrmtf8F3P2s/Eek6J4k8Pa1qnh240/Xbe21yw0rU7a/vtHmmb4h3SxW99FA9
tl7WZNs8nmQhWK1/UfpsFxarHBOpm8mytYP7QkkLXN00CGJhcq8k0jSlladpTK4fzwMlw5I
BYSxhjMLBpSYCShZwcljMWLfLzuM75AwowoUKFwXJCsClVLNvd5GLEZ3Pt3EbVUDJG44HLF
j3q1Ucnb8f6UAPXoPoP5UtFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABUcnb8f6UUUAf/
2Q==
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAC8Ai8DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+jXTtc0fxa15pGiyWWo6X
INJ1ZIXttNs7S9s7LTpCYniv4LaWQadc3YtL6zkdZLK68y2kM5DBOy8JW3iPUS0iw6PZWyG
1h1LXbfRIdSLC0mfyvMSCLbCZIRHHE9kZms3Rt7p8pP5r/CLwz4v1zVdFtfAHxN8Z6PqU9v
byXFo01p4u8Pyxm1jvHuUTV4YPJhkxNE9350wu5Vkle7luJTOv338N9e8d6N4g07wJ8TLfw
fdW+rGK18L/ABC8K6rcWLanrtvdPd3mieIPDcg8rw7qD2IL6Zi6mt74RyG3jkjZNoB6pZt4
lzHotpqMWn2tyLnUorh7BGt2OnX8crJObdmOnpcJGokD6n5t1IzTywRZZF5DxDL4mFpqFzr
X2DWbFLm8vby5NqtjK92lxbDQhZtbWERvPOtXvLO51KSE2EO23WSSVSZF+g/IjvpL6G01Ly
ZLVvIubQTwXUIWZh5xNrdjy7mcxb/JIlTbuk24UFV848d2VlpWlrqM0M4TT7wyM8NyIptzx
zLaxQQoWtvODrbmIyLJIhIW3eMuxAB8tXWh6tc+MtN1jTZbC4vND1K6DfbNO0+RGuoo1vrg
TyTR28Vo2nyJs057K4t1fV5re7xL9nWOu4v9a8e+J7yz0+8l029DwWM+mW161rdQ32p3Cta
QRTFg0s1/pzCaaC9sr47Vurq3MbMsTSbqaBqMWmvqNlZ6Lrsf2a6updQvNQuY7rUdRe2gle
W0jTzxf+UxEsNoIJ5ZDFcMVnhDKjdQ0wSG1mga2t1S7tIrWxn09otKZreVVSSC4VA8OxFuL
hJZdmnTXE0f2dTObcoAWPBWlRaLf3zXem6Xq93O9ksOi3vh6z0lInzGl/bWaSRTyTWVxcyt
59w0LyXP2PyVcRZkHQ65f+JdOhtoLS80TwhGNSmTbpnhwWNzaXdzcPO11f6pYokN/rGox21
tAsrIieUsSxRKkTh+U8N6hZWWvXtrJfaRqemXE84uLu1W60q4ju9MigWQw3GouZoEaWGPPl
yH7Q6tdRqBISfTtO1DTb22i1q4v7Sa31F7mWSIaPdWV5blkNrdJHfSzvDdzCJ4iyCAPGsge
LphgDynxJN4nOkWmkX0GpajKItTsYLGNbS80hluha6pFrU665pNxE9/b31vbW9ur3TqtvLc
WmJPPQH5v8dal4ki8J654Vu7JNS13Wo7zw+bjVbHQdKMOtvPZrdmBXsbS1V4BdXGtJb29qu
xnhtFmkhhLp9gapb+FvKvtYOqtHHA9sMy6lqMMy287pIs89mZki1CNbjcEju7e3gVgIoppo
lBTwnxKgbxDDfW0lrcWVkk98s9jqFhYfZsKCZtRsILd57SSRTm3uhcESsEhV5oQqgA848Oe
GfEGgeE9Ph0mG2s4bN7XSrC6tbfSlt7rWdMjj0u7v5bV9P/ALVvJZ44YZ7y8NoiFLezKbow
7nw/WvC/hnUdJ+Id9Zw2mn+JvA3jmO3lutLtrLRbuXTtTgs9RewmuLCC8lWzG4TNbSotnYX
00V/O7wxlR9dX3lQR6UbWCS/t206WSzttF1yGOeODUClxMySW0yyWovWthJeXUk1zNcySPD
AsIJr4m8f6ZqepfEX4g61cXFp4R0WOw8P6vqUlo1oCdJvYI9N07w3LDaM0ltp91MkrXEqW7
uHHlTxypeGNgDR8K/EOXwjpt94C8fxaZ4r0GBH1Pwrrdp4W062Nh9lje1ltfEkVrBbyxXRv
ZktZNRtRbyFJp7pbAQGZx1ng+Px7rE1/4s8EeJY7AeIPDtkb29tdX+zxTxaOsFibTSo5LK4
sbhtNtJ7XSjLG126wxsonLhYa7b4J6Hpx1TW/Fmvw6TqE17a6da6Laa5qGnWWrT29xpEt1e
6vGbq1M9xdtDclIIWhO62V43ESo5k8d8Z3U+j63Yw/AGDUfDq3txPpWoLB4mntPCa3l5PBM
82gObJ4tJnuryytbO7+yTpZW+pXO4rt3BADsfF/xHfSrOPTJtGbxd4gWznk0/TLGGy1nVV1
aWzu7w38w1OwdXu7C3eeW1ju306QK8kSSxtsU+SeHLH41+L9al/srwXF4YutXig0y8VdD0X
w7Eba5t4tRt4rqSFbm8u7a2e5a8sreMxW3lz3SqYxmM/Rng7Ql0zTYPEXxMurvwoNa1Oa6t
dH8eavY6z4h8TalMjTXyaKbRNOzpiX8biPUHgCRpblYJ44ZGWfRuvF+uRM+maP4e0HTQ1uz
W8GkzXurz3GmX86WTRz6rZwwyebFbxi+sLkXMg2PJbs6IiAAHlnhvRtN8HWj6l481/R/Efi
H+2v7SiF1dtqLR3UF/b/AOkS6fJDLcXVrNd2Ktbspitbr7PHFNYRm3gkb0zQvEs81xHp2ma
bpF3Hbs95cXcWiaSL61CnBH2eQQpC9xEyBY4GuHS3MSCGRmMFcNc6J9v1G2ubm20+6+wvMb
zRLyW9ufIkeGOOO6hnmgMq3ukq0cl5ayFIYXxLIY41mB73w5pzXMFmktuty0V005uBFpr6Z
bvFdRtaXyPb5e8d4Ii9vaQW7xqt0stylwrG3QA5lvEepeHr+fTnt761Wztpbe1tIzAl54dk
WW2a+u457ZIHurnXntgFhnt5NkdsjxHJOygiNqXiW01HVrq713WdS0yS2TUbnS49ZvLDS1W
KaG6bUYTLp8em3bMsraZLA8MEt9OsbHEbN6JB4eu4fF0D/Z9XnMipPqEWttEgjtoQgs54JH
htIYo1ge4dYFj+0CIrHLJ13ZupWeoWU1pcMJNCaxF+VtdOktY4dS0va0MyT21ilobR57ZUg
t4BqFsIoA8jyxzJuUAybXQvBXgHS9Vl0/Rm1BtZkv4b7Vdbi0i61VY/P+w3MunG3hVLi2u7
V9TsWgMVxb2cBgWWAlpAvU+I/in4h1G08P8AhnTVTw/okdxZPb6bp0WiRw6VBo1nNJcRww6
NavBfx2t3NLMbC5S1ubOaVLqCKKIGNfItZlmudR/s7S9H0qTS74wyXRutSdpLSWK+mlTyFG
oT39jHNIzxTeW/kz7drO7Ssa0ITqFtr8Fyun6DZ+UWmtLMTxm0jluY3imv7iJLed41t4JJ4
CzSz3d4k6rLPyJiAcDr3ifxWwW+F/cTW/nC0tbDXBaWFlPp88sdq8sGlNcj7XZXsiBxOYba
8QyCQwkNsb5A+KPxD1ZfG102nardaEtlqF6L3R7e+hlsL6/so7OefT00xNItZg8EtrZyvNJ
JHb37xzvE8gDq/wB2RQC+TWZvtOju1hbanFdT2kdvayWdhpME2pXN9fXVyfNtreGG2WI3Mc
cTyFIzsnVmWvyt8eX+reLNS1XURbpNLfX8dxpt3b6ncT2MGtHVp7eK6322lqZIrm3mjt1uy
GtI44BD8yy/MAfsT+z38fX8b/CL4YDU/DUWpDwPp6aLc6rqOm6VPq3iS3s4YVsL671TUIA9
raWNpZWFpo9reTX8pmt0a2aO1eC2X3e48PzeLNC13UvD+h2Oow6dqOqWXifSNSuNNlnNvPN
DqWmS3SxxSedcXKxi3vdUsImhvryPfM8bkxx/FfwK0rxNofhqPSIbq40KC40LSbZbCPRl1K
z1CSxkP9rz3MhVWurG8Bjgs5P3VxZrcRK4ESeVX0JpWmweHJ2u9F1a0OtW8aXV0BbTfbLwN
cRNbaekULiBba1njaaaJI3Dhg5K4eMgEmoaHD4futRj1Ow8PW99d29kbfVl0Pw9bw6fBq99
fTXlrdX1nZ32o6je3dnqM8l3cXEUbF0R2m2KQvz742/tktp89ol7GsENxFZzRw2otNO0+eK
SK0uIbzUIGjni00W8FgpgitLhLeKxKBxJKy/ZL+NNO8Q3d9B4qu5XuxcQtqXizw9Y3g0m0u
I7eeKxh17SVs7JrOyWES2E1/aSxbECh4mfaz+T6/oegzm5Ro9KuJbbTZL6PULeRYXntZbvy
LqXTla4nvZMR+TDFLdWouImZT951kUA+L9Zlu21jTzBbacNdm0iN5b640GSHUEg1Ga0WSJr
uSeNZVE94t2qIWa9u4NnyJOGk9V1bxZ4hthpFt4a1nU9Nh0q5m87VLjT4RcawZrS5sXNjpM
C3BsrOKGxlit7VFa6ZZY0klJRC2pr1lZPeSWOm69e2bxTR3C29hdahJ9puJUt2063gtBIvl
3EUML3Mm8gBoJZDEkq+WOC1fVLi2NzZTQXkniWR7JhCHvtHv54oojPDE2oRyILmS6gl+yhU
XZKJ2GI5UkmQAlhbWr64MGm2cEJCrpkZl0Bop/7MuZ5NQgtIZ45IJtFEVxNK+NYu5ZnMylU
+Z4ns+IfttleR6Q2pavLb3iwQJNcRtc+VbLaOkIvriJoluI5rmFY70TTTRXlzDZrLsg3KWW
Or6jMmlWdtYLosOuzW8F4k0tyDBIobNxfN88c0EcFvOssjubpJtpWV41c1t6xdPoVrPaaPa
XOo3N7fwXWnR2tnCH1VreK4hsvss95NatBAqRyXCmFyZbmORmTZ+7oA0dL0/U4dOsZbjVZr
m6vdPk8PRutrDcWNtZzm2huojbJBdaA9rdLBFd2sb2CmO48y3CrBF50mLrltrGlrex31xFq
FnOmoRW2mW+nabqOnQx31vMIY7nWGtLK4N3FP9ljuNFgtUja0iR2uYTDC1b+kWt4Y9Otp7d
pp7SFbmysbf8As/zRNBEksbyrYGaxeC3mZormS8vDeTsYUkRlkUNzXi3SvE17atc3b6TeJq
H2iH7fNZp52nzeQEvdNuY7MGCFGf5VSzDBtqrcloXIUAp6Hqmq6BaXWrXUen2uq30n9oxTQ
6PpyTvHp95dnSNL1ywe0uL+CG5aSDWNXc3lxvkkltbcyW580clHr15Pvl8PW93Ckt3byQ2m
lI2nWF7YQJHbTeGpbpIbvV00d7S3fTrXS5ZpwIrt7Zo4DCjDqPDenabpVgNPtbe1jjt4pbq
9jubrTbm7tku5oLa4huJ7G1mS4QvbxNFFG3m26T+U+4/vAyO1vjfvCLjUo7aS/RLVDczW8b
WkOyK5WK1aygW2n08SoLW7kn2ySiAEXErSYANDQ9V8R3dzaNdXNxo+l2cM66RBCqrpcDyRS
Q3YKRXd2bJdK3BYpI7GSWQlmbLrKo9C0fxRNqGnjSZrS0ujb39oLWyuLK8g3wafNFqJk1Ie
RcWJtLlmt57BzEtyHsVggEcdxLJFDo2gSLcXsE+jXml3980V0bqae2vYpJmtp/sNrd+bDiC
ymjt1uL650lnumeU+dAGHmP02ieG9ejj0Qyae0Eph1MxC31JLgTSXCwKj6tdfZLWZBpVvDP
Pp0xRHgWKRBFmUpIAZXifxBJ5thPLFpWiLdTI9o1l4c0Wx1tw0LxTPpcl5p88iKJ7m5kjFr
cQefaXc6RzQ+chrz3QrppdYvDd6PpF5YX1g9xqFtPLbWN3fXUdzHcXMmo3ItLwXV43KtHLb
nP2xb1kiZVST0jxJ4FlktFjkjJttQ1KxguQ0f2i7nsEtTLNOI0WI3U0Ufl3MbJJbvdwFAGE
MyufIdCtbLSfFkphtbhry1tr43d09zNfCGxmMCtBPNPao0N7dRK8zraB7QqqiyML22LgA9W
8RXngyzRdL0vQNLiuL5DZW6P4JsbaXSIXjit0uItat4HaWS6VIftM8AtxYCBp9OFtJPNWlp
+oeK0t7m2k0zRorfUC8Gu3pt7RLCS2hjFtNFqCSwSG5s7y3n+xC7khkjZ5IZI5pZIxnlPDW
nQ6zqaWelLcG3+1XF21jcTT3kkUAZYRFPNcQzNH57edep+6VcAqsbInl19I6NaSXD6Y1m1l
MlgqWFk/2Q26RyW2+3JJvN8UNvLHLKpYt+8uGAVNvmMADlZbzxD4311dN1Pwrpt7paaLa2M
WqalYaNeyT2NlPdvDa3tyNMuABZyXasJZYopFD3U8kY3CKugn0bwpdWthpI8L+FbGTSDLfJ
D/wjOmagNIvLhbcTwaJrCQzxWEt7e2thqrXVvBFeXMdjEBIQpto9qXQYm16Oa3v7axtvsF/
ZvpSLFANVtGhijksdGubpNMuzqEkjyx7XkW0e23mFpnWIPZbR7i7RxaJrVjaaZBayXmYLdc
vFHcJHaWj2flyX6+SjoJvLdrK3VJhK04lSgDzV/DbeHHhltUazXUbS/gtI3httNV4RfrffZ
0htbWGa3tIJreO5FtdwxT+apRLopMofL+KMlxavLZQZa6Fhp1xf3Ekej/2Vc3d1BcSXepWk
NrE7WFjI2oQlbG82XDXKLKJ/MCmR3jW803TYVv5ZUi0yzmkRAptoNeF9bSQtPO2oX1vDp+o
LfGWOPZMIoJnRUj8soVk+dvE/jufxFfand2WoadPZ3Eqm6t1n0221iEQKYY7q7zI1hZCPau
9Y0YoUDwKsrNkA8j8UaVriJq+lKlzHN4sk1m41qG3u4LiTU9MsZ1th/asSW8T6pp17DcXEb
WssbJ5yKNkIxNXhlta+ILfRrdHi+1adp7y6lFpFzp1veWumandRfZrnU9MkisDaafc3UVqL
O3itREHjSKK4SMiSRvXbvWUs7CNLya4TQWu9RWz8Q6hqcCTtHLMoeK3vBM00jTXEjrb20ky
o8O2HDSr8vD+KW1mHTbq7iu5p9HvPsge1igW3iuIEyiI0dtK8cUkt2sIg2JJI8wB+5uDAHH
xX1p/a0+vmOx065gkt49SvLKG1uQYra4vryw0++gC3Fk9ld6jHbXSm7g3x3FlFsuLdjNE/X
NqniGG8j0eT7VqHheK4s57vRZpLS+in1W3tJALpoJUt7eCL7RJO81tGxVZzBPCDKFRfMtNn
W3m0iK38OS3unX14YUurtLGWxkijmkeX7XGwAneW8t2N1OYI4oLidWLMNpXr/Efhi7s2a1u
9Z0uRdPnlZLbQL6OZ57rU5mmNr5b3XnXK2kLyPd31qJoRd26mwCssSIAfrV/wTc8faulv8V
/CWsalpOleDtKey17VbKTVtNmdNa2w2t5dLGbO5SztLmC1trO4MiLbuhhhupIWVwvU/tNft
TXHiTUJvAGkpBpHh3wzd3muP4r8MzaVFJqFyDb6fIYZZ7eJtTubGa3tba6NilxDOYlCRrBG
XP5TeAPFMnhnRNZ03w1bS6frGp2uo2viHxHpd/e6Fo+peG74WwksR9vCf21LPeWYmuZ2ifU
IbkYiAiLeZ5d8QvG1xq9obSJ2iksIpklupkQ3sunWKq8X2m+VIg93iJ7m9mgRHe8RUVmDSq
QD3DXPiV/YqWI8L6XoN82l6+Lrw/a2Vrpi2drfT2FzaO+oS7LIXdy9lfXVnLcIpjZJ9Thmu
4ptTWWPA8N654o+IXivTL260jUtX1LTrkXtjJAmniGx1S6vjeX6Jani6Qy28kZIlFs6Msdy
091i7f5P8ILZajcfZY4LXUpb9ZLi12XXmW6TIGmkilm+2iGKGUMXniljHlpIpVCEkQe6/Df
T7zWpNPsNH8K6pdS3dzHaaXpWkaxBbXV1dXFwI5dPgkmnikme6upks7eaNvKAOQoLAxgH77
fsveIfid4y+NniX4u+Nfh/wCKbee60u/0Cx1zVNF02TT/AA54e1C5iu/+EU0q90thdWDTGR
I9Nt5Qsb21zO03myRRTSfS/jD4d/Bj4i+NR4q8bfDvwx4h1/TtNXQI9Q1yytrq7sI9PczaT
K1mlmvmS2s8huI55I7tYJrYFk3Mzt87fCrTNJ/Zb+BMFxr2oyeBtY1KL+3fHK694htvF09h
cXOnvHF4TttVt5mW4vEMUWbdYV+zebd21x9o+zxq3yT4n/bN8fx3+p6zZa58PvEtrLcXEmj
6Ppsur3eoPaXFyn2SG6Ypa28zwWoCXdzvkhe3aUNmTa1AHqn7QvwI8X3eqWWsab4zu/iX4n
vrPxLd+ItZ8SWnhvT1h0ewgsbWHRdP0uGw+xyQzWdlp73VuW869lRpAsU9fmnf+G7u8E1nf
eHI/BVtrpvbCCKx8P2D6Xq1jo2ozT6bLFpn2W0W4ksbyW9e2aTy4rVp3ZJZY4lD/oD4S/bN
8ORafq+q/Y5lfVNUuks9Mur6wsUiivLCI2lxb2ZtntoIjcw3VtG811A22QszSmNWPxnd+P7
zxh4mjursSs9hNqkWl2t/e2dzpVvDPdSXU8K30aTkQxwsIFWExYubhlMckzsKALXhb4W2ui
x+CNdvbjwVruh3Wvanc+JNL0e9B1TStf0SS7/s+bWr67RIoNKg0ubNxdwiaG01AR6ewE8aq
3a6F4v8T6P4h0XUY21W+l0h9Jk0i5vbjS9VtLXT9Gu7a7ljt5P7NDpMYIT9jk0yQTSQhY13
q2Y/nq/8X6ZLpcp0Kaz0a4v7iZrHT0t2li0QTXyNqb6cCXkuFuMyz3q2vzX0vlzhvO3bfR/
A+v6RqNl4ptPE1gGv5tH0GPwtZNHNOtjqaSS21+dSmDs7XV5bxQzXscDQzWsU1uEWFVkVgD
9SovjZ8Qvjv4f8fWs3hT4eaLBpel6VZaZDrTvrWq6l4h1ay07VtO1rX7FNHaJdAn06cSQ2k
l1Lqlm6NDaTRhvNb5f+PH7PM+laRDOumfCFxqjaRerfaV4QstAvtB1gLaajd6XcaBpmm3Kz
aRNf6VbTefcSvf3kkttPdLJcWnmz/DvxC+L+vDWtTurfV4/DnhfWU0CB9I0S9v4pbLVfC2j
6bo7Wep/ZmEDXMwtPItbpHihEEkkXMUjmvqjxrp3wOnttFuLX4z+NZfFPjPSNL1TU9Nj8St
Zab5H9mvLc2s1hb20lo0GnRsDPayXR+1xCWF5IJpQVAPl67+GeteF4dN1m9Xw1No+nGG7v9
YspNLuLqQXerzwWMiPIbe6gtFmjeL7RbsJokidIlct5Y+i/h18YNCbUl0DVrGx1uYXEtwdS
vdAsryBb+C6t2tGWPUrTVEit/wB0094915cNxLFHslRsB79jpPwy1jwZqnhK41a7l8OQRnT
72+u9OTw7rdhFBtvF1OCKaKRZ/tU7EKkDR2jq6SQxu0krVyWifA/wlfyXcPhTxbeW3h+HRr
pPFWpajNeSXEkss5NxJpG+6GYDDFIqwRywDzYvJt7aRLgyKAfYN5qWoXFlp0/he7BvIprTV
r2XSNPuNMhv7uadrCTTb6EMsc6QyXL3YtpVuoJlVHs4ykqhatj8RPC2s2FjY6d4h8V3EwXU
m8SWfibStMm0mbUbS0nstUXyUKJbz30iBJXsre0WS3uJo5Q0kcbSfnBdfFfxh4Ntjp2jasb
rT/DsU8yW+n3OpQa1AjXkls08ss0r3Si+t4onsYvt0UtokYt4kJQyCr4W8bLql0k+py6zZx
X4t2insr431zuvDNi5uNMguJVvozeGMwi6Pm3Cid7x5OpAN7UtduNA8V+G9f8AC9ra+GNa0
udtQ0+/+yWVnaG8kv8AU5brULtfJfUNNuXWU2sU8kw+0WM5uAIpEUNvXGqtd+SgVI5Z9Puh
qDaRoltJZ3KanPcS6xdXdxq/nQzwz6lNE+m3sZilHlrc381xeKqyMh8NaTq+vGabxBDYs39
j6fq8epWv2a4uHns9VuGEmopd6gnkLbxJOZDDbC2mZlYxFdrYviGHQJNQWz0+ztda0uzjg0
1ZQ87SA2rIBLaX1nqDW7QXX2Z4Tl5I28wKFSRot4BzHjl9Jg8m2vdIgNuJIPFcixLpNuv2r
TraW1uL+SFYtNS8v0sbr+zoNUKRagt/LbTwy3FmhgPlP9hWy280uk21xZ3Okq/2u1GoWBv7
W1v5LAWUd9PY29mJrubLS3F/dRxXl86tJIxDNHXq99pDeJrvTYhZJDpf9qNZzytZQ38s9iZ
Fi/s5EklCCK3tJUtna6DRXkZREhkCFou2tPCnhT7drvl6N4XtrFZr20fRNeiP9kyRWmo2Sa
fdXd1p4a/e7VBILOZpYopED25R/JJIB6PrOuWHhrxW+qeHNL0yzttC8RR6LYtb6hrlzr9nd
aNHFcald2VwumxaNcyT2Zt/Lt7S4jn1GGWWa80m0sZQD+lWr2l5cfBTVvEV3rlvpep31h4a
1iDVYrC4g1m312wuZLy01nXpYUKz3Eluktk72og8mK6NtJsjRgPyb8a6B8R5tROreIdL8Qw
Qv4m1C+lZ5pPsFtLqhgur+z0qyihubXTZ/JisvtGp3M+pXuo2yy6bD5drbRTt+wekyWul/A
KwjnS2sbNfAmkxXcWpXVv9hljRNMgS8jOpSOUsbhmDwQjzb6J0kkQmZ1AAOtiZLOztJtXuz
JavBdKszRFIjG7WqwrfvatNIphkug0N4LeVzE4aZhuby/kX9oDxDr954q+G/wAI/Dl1bXFp
rHiKz1HxBq9tdyaELuTQ1u5E0KbULi+kistQSxtLrV3SXdc3ljFHcpaPbzxRp9aapLpGlrP
r8F62n2cGhXl/qki3kc0UlrFGLnS7ixspElNuAl1lnlWEyxyhIwzLGy/mtoVl4i+Knx1s73
V9Qu7uGdvE1xexTXUChWktraPT7O0hiMc1vcX+kWCPeQl45LaAeVIRJKYiAfZ/g60ttPvby
21WfT7SKynuHtkS+u3utUs5rprm4u5pZLK6haF7F4pZ73Tmt2khEDLsw5kyY3hm1GVpot9j
G1xdSazHcT3dlJYxBVElpcmeERPFBObSTTkiS1nSQSRxrd7SPZdF8HWOmeHNRW30eDS7AaM
fsmhWvnvbafawJeNPe3Et1NK6wzXcYWKKUrOJXIuoRmIV5XL4Y0TWreS1kur210mPT0iuYr
OLTmnv4BfXcss2qWt7BqkYTMl3HJJaWK30UsWjxWD+W0t3bgHU+GdFi8KaZFGfDd3pLW07a
jNp+oQ4+yz3d+9xeyW95e3k8kjrJLBbNZqkzqZCkhVjuqs0Q1cjULEXPlWOo3bXFvBBDa2N
zMQrXxTSLi4ktn8lHWzvrnJme5dwxcooi100ydI7eGTT/wC2tPvkhsIrC1bzLpLaSYzLPBJ
rM9m1hcrhmkRWE0Qmh2qbeJRXRyWWkaTpa3qNpynTILsxWlvc3smttPcLEscUkUWyCUI7tL
IIoXhmjhlQXLzR5cA5DxnrgsdAiS20tbV8rcXBj0qyaS5Tz7Gzt1+wQyPqFxdW63Rm8iONb
Y2YLbWlDvJ816vqPivQr+6kuYtJn+230MA1S006eaSSKH9xeacZmunjntX1G3vNMhhCzx2U
lq0TMCCsfVeP/EOo+ILCXS4bdp9R1jU49Qh1KwvbuC7nEa2//HqtrJDN4fgl0z+1NPuLq7W
6v4rGSHTrSCCOWZl8utLTxDq3iSdG0/Sxe6d4uvdQM1xM1xdWlxDZ2q6TcwW76hdJEyWcUM
dpDcxCxtminke1hkuHlUA6XWtctNBBTyGvSbSC8klvfK0q7015XcQ28MMM25olnm2NPNCkS
NCELb1aWvJvGTeFX0PxrJBq1pBqnifTNBsHnmItbW3urGcCztDfSWc1rcSwtIJYLNp8XLuU
UHadvovifUI7bxDpape6dfS6f/Z8sk72D2Sx2t9Yiee8vgzXKXqWkMM8kiyWstsk1wqyRvH
sWHj/ABdfXt74fhsrXTpGsbi7s/EEWgTFJYHj0S3gS0unmaSXUb2701ls5bGyvJpLmaO1t5
Z5oYmWFADr/EemXN3/AMIn4Ssrixlu761sLrXdd1GKO2u7HSLHTIQttDBDZl7e6uJ7yytma
CVUisg8gSRshe5i8M22g2ekvZy6brOm+GZtC0vSfC1vLeRW11qVxq1iytpFtbWwfWjNLI9x
qcpaGLZFdGVshEHa+HnuJXt7TTNKmt/EGtQwi9t73Q0nhWX7NbyyB7gSoYra8hd0uUAM8Ez
jZtRAVtfF/wAIx2PhxbO11NYb6Wztl2x6bHDa2k8WrW01ql5e2kv2q1trO4lk8uNZ4FkKg3
aXsRaEAHyv8dfD3/Ccq934k0XR7y/tbe6sLG/ga9muoNStoV1PULXQri4W3MWkLpqSXCQW9
nEsduVke4Z98r+f2tv46+Hng9tZlm0/xDpcOjaef7NvoJmu9IS2ubaS60yz1BIpXGnhy6I0
0TzQqm5HRpGz69dadrmn6ZYWljNqOq6hbXl/NqWqXV5pom8UXl0IJ7i/a7sFbU7q1mvl8i1
sbu7jSSztwsaLGqK1Px5pZsfCupHUNNmjuLmx+xXyW82pXMEguzLbCKO0SaK6ha3S4aaK3N
qkc8du0haXdgAHiOneOPDXjK8m061uLzTbzTXM0mn31vc6HZwXrrLLNPp94k0l1r4v3hlil
YzQmW1iWM27IjLXuGlQ3QjQ2yWlvNdaXcXdzPpU9/Zm5aOFCj20UQi0xIrUt5LQQXKX0mxj
HCZHkJ801T4ZeDvEvhn+wPEh8TQ38Vzdanp/ieR3ttU0+6is7S2sprEWs0jxx6fZaXcXcTy
yOk13NPCIgxE4k8OX3irwzYeGbmD7V4l8KXFxYWemO0dumtb7gT29tqkKvcwJaiCaY3LmOC
SWQQG4mVpJGVgD1u1ed5VRr2KHUo43u7nVNR0S7gaaOCCCyuAXuJpWkssxxx2skksbyywsQ
2Gk2cnqWp6puuLYSaRq2i6W3ltfNHfWUdxNd26siWWm29+n2y3SJ/LufthuYyrRynIdpK9P
fSodM0OW6sbaDULQ2upXq6he2QECQQn7MZb7XLifUU8icTvd399bG4K3Mhjt7UCR2rmfF1n
pemaRoq28Vksp+1X17cabpGm2WoSy3KQ3+nxxPcz3WmanZ36pJBdTwwWtzplnBZp9ggvJ1t
lAPMFubGG4Go60LPUoLaS0t4ZGsraK5trm51R5bVbYqI5PIgFyLIM4uD5RQpvfdnstftNVl
ltHmtNI0uKW21GNUs7i3tmdQZJleaVI1e5vSVdY2nZlilkUnazBaz9G8PeH49Y0E21jqkWi
XCobzT/Oh13VzDNqFjaaZ/aV4I4bfybSKCGKGO2WOexuQJpLiGQ8M1ixNte2tu1rcQW9wtz
IqzvZXd00N3cxpG0E7XbpPeqvyz2/mSzoJCyhtpkYA+cvjHfW3gv4beLNaiEGnTavBaeHYG
huZrfU7ifX2kjvG+dkk1M2+nXFzcXKOPltYoFQ4kQL4B8MvCE2haJr82qWX2rXtW8afD/4b
+FrQrbWa+QvleI5IrOa4klkuV0+BLaW4gKqkMuUup5JGRG2v2xdZuG8V+E/BmiJcazDpj3P
iHVNOSCO+GnX1xq8EkeivckNfXuo/wBki3sPtEwWS0W9khgjdFIk7zXtM8WN8avhL4LtNSe
x/sLw3NrVzY6nosWoWtz4u8X3batd6lp8V5BAFl08W0dvYahqsc/2QW0KwRacmYgAfelha3
siWjxzzwfZXTQ57zGkaa08mm2zXN7IVsIXhZ2uWPlm1lE0gWAjfJ5ipi6kLfTLrTb3UtcgE
TT2lvDEuq3EV3DY/a3ne0t3uI3+0m8lAWYmO+eNSpSKDzHJtz6BBJbWIkkSay04Q3FpLZzx
JPDdPbr5hntYL1wJYh5iTNAIZJXj3ph58Ni+KZYpYdQik0hNVmsNKiuba7lZheCWW9tkfyN
PVGltri0AE0k8ZuLoDASF3zQB2GiXL3VilwBqV3aapJqU9pFBcxo1pFa3N/a3Aa1iS3uNSj
8u6y89xE0eY0AhBCgeJeN7O9j846dqfiKGK6tVj8MOkTafZ6dfeUyiGaK1S2E1vqcwkmk8w
GRIUDK8bbTXrGiaEmmadNZT3V1dNCLieK6sbKeCKOE3/wC+MdzIYLmwCRl5tQ3W4lvDyELK
AvD/ABC0iyuLa2v9E1K9+0XdkLSzdFaMzXaGFvs1zHd289zPDLHBNExUR+TP9mudsjyA0Af
NUfjLxloD2o8b+F799KijFyPFekxXEtxBpWlGWS5kOh7ri/1OeW9ubmTT0trF5JJBdmSeFo
lkHok6+C9Z0Ky8R+HdS0jXNL1yC0FpcTRmXULRnklVm1C2mdbjT44w+3zWWK9tJC/2syQiG
NPYJnS6v4dK0jw+mnaLpkN9ol0L67jvRbfaPD+meIGvHvdRvWktLRLm9udQGmWemyWt/qGm
ajc6K9rbW00Fz8/eGvDej3erQX2lSX3gvX9Mjhgj1fTNJttR0Ke5kDyvcXOg3MEdnILWd7h
IgqAsYwjN8o3gHqDaZp8Wly3VromlRalcrcXFzqkMst5cXbyxo/8AZ15qe6ZYIzIn2hjGHf
MkuVwYYxWfTNcuphp1miq41Gxu7m8s9MN8mlxJDLNHDbPqCC9imlS8MUVxpkM0Rn8h7mS3Z
FEnZWGteJdDmSx8c6GBbxRJBeeMvCOmMY7mO4laRxNpiRsUuRCdsvmKfL/eMCUPmHfsotNv
fK1BtThv7dr8Tm8tLySW5+ymGWOx0y4iimRI1s7iLzp7U/vxCryyxglioBw/hyNNBv5rWKy
v7TUD+6JFnH9pmspbi2U2sF9YxT6f5ZuVkuZt1ybxy22aCCKAvXpGq6Pe3pGk2FvpCRvqKR
/2jY6RHPqtqb2+hU6dDdCaeAxyQMkl88Uchjbc11cMNiLdbwxN4c0ye/1K7vI5PEdzfrCfJ
a8i1SOeWH7VayWsUbR6bp9zG82293IjKjo2zKM3OaJ4g8PaTqd4v/CQ6Xo+i7pZrXU7uRYL
2GOwgghsrSyuLq0v5bXZBaTb4LprGwdJlWSF4jJtAPNtV8Ptp15dQX+n6XOtxa+Xd3M80UU
2ni8CSwz2+nWs11czsH8sy38t40bRus6JHGgR+s8IfDjVzNo9xc6lpmsiWDVDa6df38rrut
XVX1AvJHbxvYzQ7pGuJBL5c0UE9vhHAMvxQ1ll8YxyaJqF/eW8Fto0GmXVrFokFlLY61pov
bC3jWzuL15bordabdHUbqSxtns7mxspdDheG4x6t8NtfntA0t7deHLrVo7i5gvE1RIIjM7z
WksNstvBHFaBr6JiW1G1t7hYBONORUkNAGTq8WoWlw1zbafY3sGm2cdlbTwSWF3fzG9ubdJ
b22tTBLPHBp09zHaxyKFjeFmCJmQy1p+CNP8AFTpJfwpbW7WV7eLrEOrWNxqCxanIytc7re
NIzqlvdCBILh7e88+yR2KMChlPC/EjWtNtZp/+Ec1e3eWbUPs93MmkCF9OlvPN8+yiNhBGb
di5A06Sc+a8pFxatLJM8ac34S1bXbOLRIbW/wBUOoT2Jg+xaSkhjgsbdjvjnupbe3MEv2pi
ZJWdoHt9zxSyBRQB7F4/0i5lcW8Eo1+/t/Le4t9KP9n6XaxrFFnT7Cb7elzeTtfzQ2rPeQq
bRPJs7YtahlHzPplleWCQeIryO9uor651GxtLmwvpFuJFnfEsEOlgw3WmyaakLJFcSGRbhm
Zodo+56BrviW11K6h8L65cS3A1K/1G1ltEtL7V7uZ9O8m8hstE1K1ksLyGza4tY7TWbIvMk
UcraniKG1llt+i+JPhPxN4J8IWEPnmS61XxDYxaHFFaqlpMLnw/cmWDVZ2ms9SsJ7cysdDt
ooLizuJtPvXa4jaINIAcZ4fvdGlNrrDWHkWc88kz6nfQzSPPqED/AGeOGSGORHILLvV3kKx
TeY0MitLIT7tBKtrYRRG5kit7MPNJa6dbWtnEyS3BSxaW/u9zX1uGw08EDPJG5+eVSViPAe
B9L1q+mjstUsl1ODUhEojlWTTYrWO0YR3dzHeus0nl3FzIls4k3O4Cn5I2jce0eI4JD9jg1
CwsHtrhILgWtwSxaQ6m11FcaLaRS2ksVnexxvY3WnvLEioJp1YuiI4BzemTW1peSQyw6hY/
2dBLBJqkunf6FdXDWccyXFkJbi6F3+/kMkt2xjhRTsSJJEEkfT6lNNpen2BttAs71rwW9vp
D/YoEuo2NndOsxRbqaSVbl2mljkZlQK6q8IRkNeY+HvEGm2F3r0M+iWsdha6tCZpr+5v764
uzMpks7G3jvri7js0a5mmtJpriZRbFkkeRlhBW74k+IjSyLY3WmW+hJeWenXk1xf6rplvFe
xedGgs9SnaMraxwwwmO3upLq3jZY2MMZhWGaQA+cPjZomoXl0zw2OpWmqxpILWNE1CCzuLF
GEpluJxPPo9vepDuS3t7oOzywwRgO67l+bPFunW7kM1tY6HqMenebNBd6jKkl1IY1/faoks
du1zebGknlt8eZHL+7EqhVd/p+XxR4el8Z6roLT61rniWxuG1XR0tpl1XR9ATTLlodP1UwW
d3LJrenX+rzXFrbQ3CWvlm8t7lp7FoLO5b4mutY1Ga5utmJ9R1q7EV0dUgF89kt4sst9Db2
scAtIbtJ0laS/F1PFlUjtklV5ZlAOb0m/vtTis0ke0kurY/ZtDli+zG3aB547Vby6t0klS0
1m7LRfZfOiZ3BBiDGNjXaeKdYm07RNH0i5j1KeRLuBrm12x3a3eqSw3EtmsgDrJNpgMUzfa
mVbcXFpJdW0JjYxnlNKs1ubi+voL3w1ZauulRq00csdxNDcXh1C0U3OpNZ3MUVzNdxIqW0s
LRWUbqqMgMU1VbvTNY8Q6vpulXt1cW2j6OLy7maFbaUac9le20eqXF1d6jq9pLYabpFhf22
tXLSRPtayvho9rENWeRgDJXV5JpLaeeC9vE8u4jF5FcwxwtPcXDkS3csDwMkETnaBp0Kac6
xnMYkV539VtdHurw2ckMXhyWzj05bCG5ktZJrK4ks3hWaEXywRSagBLdTSteWcj2loypaMD
cOZj4FqeqixefTLe9N1Pp1heXj6oulyRqjx6oULxadfRxpMXWJpLPU7OO2t9Ut7wX32C3uD
doPdvDOuaddeF9PurW00aaeWWWSwvtXmeDTrFLUQtPHDaXyw/ZdS+2TpdQwwzQW19BazqZl
8yO3cA8C8Y3EmhLd2Vkttpdlcm6tAL641CS1axMhjeSyidXOiO00V99kaG4SSWJYpJEYyOa
8dWTSbi6iinbW9U1DRpTDK0V3cX6iAMrxy75/wDT5UhEjtJA80KyRudkN0rIsf0B8T9Buba
8hlXUJdSkgnaaWzi03T7u3knc3FzFJY6gsWVs5bc2SCcGSWK5ZreINCyySee6h4etLObQrS
G/jurm8Ed7rFhZWN6J/tFxbrNFYR6qXQ2+rW6YtpStnKZnLrFIpbcwB6Do/wAOdL1b4W2/i
aCwvbe6t/GkGk6y9np1xeXNzoeo6e8yXT6ZEjamJC7/AGOC2tLWAtLHIz3EmHKaPwYs7Xwz
4t8CS3lxJcaZ4V8ceHb/AFi4ulure0gh07xCsGmoNRku4ZDHBNJDbXWnwTMY5UCy+YwZj9E
fs5W+m2Wt+JvEHjlr+x8PW2hXUelpb3up2lzdT26JP4dDWEN5HZnVbu7Dabp8J3G4WWd7kZ
fcKPxM8Nf2WdN8Q2t3FY2D3dpbtpiwaRAr3Gr6dbarohhjiezN5bz2si397Pf2yjR5JbWCd
WlkcAA+jPiT8YdE8aeL72XT/Gl5/Ywlk1J7geB5dX05WtLW7tGmi0+4vbm3ivG1KOQ2ptbN
T9khmvJEmmKAfGXjSa3XxhFe2F9BfWFysGn24l0q00KKe2t7ieL7RDZ6e6GKOeR1CXN1HHG
FaVTEJWUR+keG20M2yWE8/wDZ2m6tp1zJBdgXhW8vLqS5RLlg0SxR2+YrpJbWSzsbiCS7ij
itpHBkbI+KHw+ttA0S31bwwNJVdNv00S4j1k20kk8lpbWF3ZazYXd04vIYC322OHRdQt7SD
UJ01HUrSeW4Z7eQA7r4d+KLcafJpap8K7Xw2mqXl3MvjDwxeXuuWUelLbSjTllkCzJZsYXe
CVEuLTYsvmSCIOT2F/qHgXU/DqzXHifwzNPNp0FxZaNonhiPQGlnknkLi2uUks5rRtOtFa/
kuFZ7aS2MMj5RmVPDPgL4ak1vxLqJ13Q3mttLka5tpYpmvRqMNtd2ks7eS4a4js/Mc3hgWO
1mmuFijSAR7Yq9s+IunNeTaLo3hnw7Zrr9xqUmnT6vPax3sGo2rGZVvJrGCwMNpZyRFfsMV
xPNLLL9p+1WS/Z56APmHXb7SLjxFapbXOmS2duMaPfW9s8mmmCHLQQw+W7t52oXnlfariO8
hBLTyOVERaut8Py6hff2hNJeta7RFbRWmnWt099JN9hW5vZobuwhe6liABPmvJLC8cfkvIQ
C5bB4HuPDPiXTdb1tbme28U6XZ6hpkdvd+HL7SrmysdRuNNnkN5pSpaWE7Xq3elSwXMY+z3
NsNwRpI0n9s1rw9c6xr2uX1tb3XhbRLSO1MrXmvxQaBDb22ljV3jnkFuJba+v5iIoEjurVB
MiXGpeTpMyS0AfIGuM8i32i393YwaZf2uo6qsrW8iTDWLQGWB7QoHumg1I2hsnuTKYbaS4k
DbcLt+1fgZ4Q8GX/AMKvCPjC+0Lw34k167uPN8W2urwvp7aDpNvqsyR30McJkk1S5guGtlg
u7SR7i/VXiaIJsFeM+NPhZ4sslkubzTHhsJ43tI01DVvDts9k8Lx3Fho9xPbapfTy2kIaK5
mvGisbW1ubqSSTa8bIY/A2jO91YQarqcVlazldNuNJstU1O98mK9uIUnEs0jQu8Ny0ZuZon
e3njnFtb2rMql1AP0N0UfDaxQNqum6FpcFxaXl6lw1ne2sk32YLIyRI9zcG6ukhClIJLu9s
Y2Ebx3AbzolqJo+mXHifTrbSfDWq63qWpfbr1mtbCaO7SVGt/sd7rWmW5gsZmayCWxZRJ5N
m025jK3mTcPr/AMJIrC2ttJ0HXPst7bw2lnLPeB3ktrtpVitpJ4WvLW10+xgN4vly+etxdS
3SxytI7RGvzq/a9/aW+IXwdvI/gb8JvEc1jd6dqdjN8S/GWny3w8R+JddnvTeaZ4Tsrsn7Z
pGh6KkjCe2064nbVNTmkBvbm1NrbAA+rvj34B0P4dS2Gs+IPh5qJh16CRGt4dM1XTrU3hne
VTZ3Mk01q0t+S8hs5bgmR5JGgAgYNF5Joev+DLvSzqWg6LovhvXIbW43nVJ2s9Q0WRW/s+/
uZdjmGXJlit4CyeRdQyS3Kho7SZW+Nfhr+058XvhzreiP4t+Ls3xP8I69p2kz+L/hb4k1XT
9S0vWNN1jW7ayaz8H6veeI/E1vbX+naPbnxVo+rD+yZleK3t4tPuJ11WW1+rV8IaVaXfh/V
PCGqad4j8HeMbd/E/gvW4r2zuQyW4mgisfE82kzX0Mmr6NHKEv/ACroWEFyzNbfaEkLUAeg
XmmWdlbtaRzeHdcuLSzjWN7WZ7tZ7m7uWt7qzkms5pZrxLma48mOGZII5YsxdVikPceGtBg
hvLO1kjlt7UiVEurbTBcadLOsDQ3Nnf2YEzG5tZFtUdWdSr26SIu+VkuOY0i0NhdnUGv9O1
vV7Gzgtxo9st7p90BEk10JLG60y0gs71XLAKNTWZEZN6N50hd/S7R4vBllHLPdTWelRWkd7
dzajem4hitrqSa+mLSQLve7ea8MUyI+BZWkeSJFCqAaenfDLT7mWNrS31qzt0tIZBHp0Mgl
1CZpJXiWG9tnMskn2kx3V3avaRgLCsCyRBATV1b4dWNjqmtNo9zqsVhYadZaekmqHT2jguV
urOS6EYu5Fjv1uJpnaSd7dxBcZiWRHjw3rXgj4kaBfS6ZbzX0vkXVqg06TRpobTWL+1WZZI
1Vr6NL+OytzsJu4Gn87T40s5hCfM29Re2kM4vbqSbVILTdfXEGdQZNUhW81W1+ztFLpREuk
2E9vHm3tHhuFurVoHmW0uUdSAczP4Ov41huZL37dqE6adL/AGLBLo0FvFdS2trKpubaxab7
ZhHNuLmGHMMDSPKPk319C+O9WX/hnqWy1jQVbzNPgu5LLTpnvr/R28POsks0F9bMlhc2Fsf
IuLpLu6USw5itUYqsLUrHwdqsRtLy6t5xrNxDavZ/Zo7CzZpQII4VudqvJaD7IcosiM0sny
sscciRHO8VavbeIvgp8SLGz0vVVXSbKT4eaCJpINP07W9Ykm8zxCkLo0K3UyIltbGQwYeSZ
RbxlQdwBzQ8X+JPiv8ADzwR4K8FataW9/r1i1r4n8RaPZXeu6jaaLZ3McV7G9oyPYQW6NFZ
LaWWuSx6kbBdRZZAywNW/wCEPhhpfwe+JNp4e8KX3iC4t5/DaX11qer3T2kUUt5e3q6jdNP
dWDtGup3iwvaQ2t1JdaekqRybY8IvofwD+H+l/DTwbaeH9B8Pa1ouqvCl3rF9b3CR/wBp6h
JcPHNarNd2LL5dskEaveBt6r5qxpGgZV9gOj3E2v6vqcGmRSXStptqJ7zUP7RuknlY6iUt4
YCS4lceRcQzWiT3KAxvPtQTxgGhYWuuiy12O6MUlndpqd7H9oupHeZBHczWcazSDyZLZmLS
rDdsoyqNtlZdsXnOk+FoJdS0z7RqSxC3+z3txA7NctG9pFHFFcaXPa77SKGHakb215JMiSL
sS2bcrD2qfQgulEy2t9OiWmpypDezvp80N5PaFX22808k8kedojgG4Mu9kKhWBytI0y7awM
9y1wIDB5flXSzW9yywQ7DAk13aywWqIXadj5jlWC+XIryRkgGCZrDTtREh1ayWSFL5LdJNP
uprwNcNDOFvXtvJlS4uHUL9rDO1tBthMLj5I/H77X08Sapqc1xeIq2yJHosOpya5bgz3Ekt
rNETb3H2i4nmzLLBMloDpk0kVrGdry3h7vxlqiulxZxLaeUkVsWuNUu75r+yIiZjHBJp8D3
Bs5I4pt8l1NCZJQP9MiZtg8Psry1nn1QWtxpiC6ebSopoP7csrVJDi+juCkCz3djcNE26GS
WJLyRuLdJQ4AAON12/mXU7q8srB7bSFS3NtFd6VNaxaxqiSW0Mt7HevdxalcLp73NvAbt4S
J72SDessnmhY/D2qvHqGvSXWoaZFf28s8N3bw6ZNfLaNNCFiW5eW2hD6pdvDvuXMvmW0+2c
RhGYSc3fadf317fLKEudFuYltLuxt9G1PWp7m5tbJreK5sb+8UakkEbbbq2u1axu7eaJZ7a
S3kUq+h4WsPtV/qcVzrek6rcXWtXc1xaSi9Nu0sCLi6BW3F7JqCymKS5nu2FtFNBBbk7zMZ
ACjqDS6n41kuxb2F15Sy2V19mtYlh04yLHNHLeOJGS4WSSRktmQgeeuJoo4kYnyb4pR64PE
3gS30oG+1uC5upLiwd5NCsLqWcw2cL3WqLkwabA/msszPMoa1PmgxyCMe5eJYND8PTz3Ot3
Gnm0ub0RKtzJcw3U159jiilmtU06Urqay7Ck1u0SoytDHDGvztN88axrz2nxCms7VUl1s6S
lnodjqVnHeroemiSe9aMm2urYtPLGjsouAXiRVQyA7wAD7Fj8a6x4Q09IdMOlX3jC31LSYZ
7zVdcn/s+C8uRaxPLZMiOL2K485rSJY/OSQwrISvmnHH+LNd1O8t9Qjn0+a81S5kleSe/mN
lJt/tO1utRuls45oV1aHzliSyNytssEXnOsbiMIeKuNf0231TQ0t3mvordrTUb37Rp50m1s
I5IraWW0WOC8uzdQxXFvEbebMLedKoAAXFcd8QvEuq2HnX2leILa7Oq6Nqt1dWTXFqPMvFu
rBo9OhlvNOmJV4ZFNvayXAubiZlhjKBGKgHpiWyzand29vqcd7LPAUljit761hsLlLhC9zF
EXZvPnsnaC0ihMLkGG4VAqq1cL8aotRsfCT2sGoW+lSXlreadpdhYalrVtrGom4jjZha6u/
wAtzdWsKRPeX8skiWkklx9jaCIkPzun65a2GnRlr6+urh7iKGRYP7Ts5dS1LzLzbZWxmFrq
sX7yCA3eoXGmeVbwh1W4kt5Ic73iyM3ehKun6tLqnji9s3tvt+oAajoPhKOWOWJ9N0kpGxh
R4JlW5u7eDM4JO/hlAB59qvxZGieAtHv9V0qZ/Fes6Uuj2qWt9PKLTUEs59Pj1K51OKAyyW
QaQyzu4BMjSTNJsZxXiHjz9oO71jUY7Hwvaxal4N8F6XZaZeXzyTLaalqsaGXVE8+ZJb6OC
O4ENrbXtrG8MVjPPNI6qI3Wv4k0LxAmgeGPhzrPiS68V/FHVLmWx8LaVosus6ToGg6ZHeSL
aSQzyCaS88pZXuLu5k822fEcP2UQyFD9AaP8FE0vw/oPgkRzy6dp9xFeeMvEdxND52q3cUQ
lj0ezithJGkdzIyXF1NbFTcQhQ6xFJLVADl/C37TnhXQbTUpNYvU0/RfDHh65vW8PeH9N1m
9sNZuoJ5bTTbDTIZUZdKDNJLE2tyGye8PmNGhZPMOOv7TVhqKWD3Hww1nRNE1H7JOIToN+J
7y2YIxn0K4vJLqGSeKKTzL+2tZAlzJEjxzu22RfoK6+F/wq0XSo7mx8H+GNKguRqd/qd3Zp
e3F5qmoHUS/mXEjXBiku5CXEdvErwoSrOiONrc54wfXdY1vwstr4dh03SLO5ttV0hLmS5g1
i5v8AGnx3UKSRSxWcaXNvG1miLFBGbROA7SM9AHY+DPG/gvxxYi+0K9g1mHTIJ475ki0/RL
63iA3WUEllqRnvrKW0Pk3d3KLO8t7hUVmdNxzyWrLYaPYx68Ll9Qhtb3VJRMlnPaaZPpiQi
5tRpduySxTXVhKiwXV9Fp9iIo5MNKxyx1rrwX4UktdRvIfDt94f1G+tIofEOtaJZTR6jJLE
8kltAYVMcDMWCrqM9s0ZWJ080uztHXg3j7xB4l8GeEp7G+ia9tEu7ttM1qdraWPSLE+TJPL
quluUtnj81VtLkL/x8GVGSMgs6AHz98Mvh/rvj79qrVI9VuotX0jQY7bxhrM99dogimnmt9
RjsI75ZbmYzGS5tLcRXPkkNbZgVY/nf7b1TTdFi/aQtddlt5Lq90W18OC9xrF032iyGmTwC
KzncyC3u7W5nFwsi5S4RJ7iZIwoSuD/AGR7LTYfCOunUbzVLzxj468QyajPe6dbjK2cErpZ
EW0kLXv2B40Mkb4WxthGiASgiOuk8Qy/2X+0J4bGn2F7qt14luNT0idrSAy3I0+00nSpQnk
2otrqWG2YMmpLfwzTos5uo5UTduAPprW9CsNRC2Gg3b6f/aRZmG+M3BhtiryK2o3CbWhuN6
W84Ns0jwtI8KqpXbzGqaXqGmWk0d7cXemw7hDBFd6ho6ec1nFk6lDcOIIrG2Zf3skk7rbxp
tim2SGQp6LPPLpkNrFNLfzXNu1nLbtBpNm/2cxMTbwaVcQh5QgVXuXe7gkWXyYXVmIcycFr
M7X93cTXthbajqFtFNabbzTVS/e0glkcIbF4I49SgZpvOngnWRL6U4hMUSPkAt6c9kfD9xN
Z21jclWkM7/2wL9Wlcq1stjPBi2hVUVi80GIg0rNGsoBVOB13Unmmu7u8Fo1xZSTHT3tLu4
tdQsYzHA1paWot428y+tJFAkkJkaYLvjRSwK+sJJYaropnv7iKG6vMWN5bQWraXbWk9mgjC
zQ209vZWqsFRLlVzFbDDRxlVZm4qHQY4pGht9Rke21G6kuIZ31Uz3VvIIg8sejwN5yx2yxR
o0V0AfPk2yBX8pg4BxPh3w3q1xDDfWD2smq3sLyXAv8AUtXvL+9jhnaa4sZHiLbZpISsUrt
GJY4VzdMeUHoXhjTPDSPcF72K11NJDFcWtto2oWxt1tjEPKKFWkurGF7iKOTWZgsKHzFKSs
smem0zSYIYLG1v2vrqF5tUcyTXgtZbeyubd5Jb+6mNyIHe4nX7Pvnh2ltrR78gqvhZW3Wmm
2UEjtZCCaa4a+aOaIPAFsrOG/nhhj1KFwDLcQwTskrBWx5ShSAQa9a7blLFLWKHVblVit5I
L+6igubg7FW4kKFbh0m3szCR/I4QskaqIz55Z+Drlb+7BurbQLu0kS3SKCaGO41LUYU3Sah
YadC9vAjGNpLWW6RCk4cs5aNti+s6lOLPUruOa0h1drxyNV0yZheLtIwbk3E28WNlI+0wTB
xGlwIxJG7utXdHOl2Ml3dWulJZtaaTKNOa5SG5k866lMbqt1bRwuryM3kp9meLzlQmV8KCA
D571rxT4w8CXEt3q2n23xI8KXcU+kW0+g2UQ1zTAsjXN+TZRmaC1FpNEDOt0S9yYmdLmWN9
g8z/AOE98FeJZ7lr69g8MmWGe50mXW7eCLzb60lS6gsxpUdsiafBcOVW/uJZZIrFXjCvKHK
x/T+v3EWj2a2NlplikNxai1vbO1udQtby4uRPGl/cXdxc+alvK9xdJGIrV5PtUcrpLFEqKx
+d9d8D+E9YtdW0/wAR6T/Yx1VLibT51lvrWy0u8gkdpBq9ysSXdzbzzRxrHEFjEpELPGHcy
AA3NS8HXupXg1HTNZt9Tub2102XxB5Go2upC6sGV3WC3t/tCzWlhO8rCxukGyzt7cJHJbxR
wwRer6HolrBp76pc/b7fw4Lm1Gl6dpd54f1CaW8Nnc3TRXgkv5r2G2muo7ed1jkCzbFhV4n
yR8P6f8PvHPhvxZq+keHk0abVNMh06S9trqbUNLhvdJvLGa5ju7S8m8yWZ3soJpbPR5G+zQ
SqqzxSI+B6p4C+Jlg3iDTD4/gj8JDTbXWrLw3La6TnS9asZgDbSavNaR2+lpcxCUIJni8tC
8kbLmRDQB6FrWjz6sz6adSvILpdYtf7VaFrTS9R1G7QQyO9nBKWuZotGaci0gSSOOWGSBkZ
Jdxf1m88K6pYQxCDxDPLo0D6qdRnuZoLO8vTLPDcWtotquoiUCbTUh32w2MLjz1WNEBxna6
JL6R8RW8eoLYRpb2ln4dH9m6lBL5N0sj3UFveQxWyWkbGO1SaJJ2EyXKuvyDa17X4dLtYrq
5hhgto4pEO7TYoob+7WKCG2jeIFZ0u2kUsl1BMs0SmaBWMM+wAHn+tfD+HxZd6imhXd7rCT
xaHe/ZL28kt47u6LXMl1a28Nklz5sVpaSItqk10El1MSTu6zCNI+sk8AXXjHTYdIvxrJhsh
b6DtF5KJ2s5Y5LeaOS5vEluhfXFlO1peXmlXdpLAr28NvNbW0MMEOD4a8QxS3wutCad47u+
s7trW2u2g3GIXlvL9ltpoIY7GOKIQz3un7mlt5J0kM/20vIfoTSZtNsNEsp7axSXyZkNrPc
6iLiRyoefykiBluS4leWO5uUL3MvkRxrI8aNgAxfDulah4Zezi0fUIrWy09msb2GdtQkile
ziitobSzA+3TrfhkYXf2Vo44pVNzcSxSSGZs/xpDDqOnf8AEzv9Rumsby3vxLFaX+2C5e9K
z6Y083+mvDLJeEqrB2t5J18orEJPL7W01mUpBbyppltbXNvPP9suYdUa1sJIsTyrbRrEs93
Ldu/mX7KpaVSsW1vKwfH/AB5rF3dWd8by+2+a6qosg93FesiBIftOxYwqxsCyGVI3VuC7oH
WgChplnpUGjf2XPCrajqN3dvo00hsbz7DbxG3mj0690Zr26jdI7RJrY3+qT6eIzMyRpvRnj
8k8VWd3p91qnmR6VqOlS6ePsdxo2RqIuolhzPHbTz3kVq1rZuIFiV9gh2yox3LUtnfzzaK1
tImjyWSald32q30mmCC68y7ims9L02OXa9xqE1vJJcJAtz5sEcLCZUfyQ68N4hvbUzPDaXV
3FJHFZXFlApureyv4rmMC+09rm4Au9NtoEACztM1ms7TKrARMqgHzBqula/pd+1rDqVxo+6
/milu7Sy1JriTybyPUoLiaCKa38sLqEENu0Mt5qEMssClpLeIES5Nn4V1K71WK1hDyebK99
qdxcW7/AGVri2i8pLLy4pSbeOIsLieO0Mfyzyussm07Pqefwjd+Jw321767iFiNRfSmuTqB
jfUZ2MTTvZzT3lytlgzS3VvFJHaRHzZbNmgdTWsvhho1o1oLXUtTEEd3FLqD2+nRo0NnbCR
Hu0mjv4Z3tJLhlhhjKpeMixSTwgyMhAON8NfDzS72yke7stCsNOl+3pcyxNHbwarc3HkvBc
XPnGCVbJdQuLhLeKd5JI4y2x85dfm342+C4tHN6+mxWV3dLeQQRaSUtRY388Ug01reOe4tr
qX7NOHCXLNPBxbjAfYmfuEqkuo2nl6PpmsPosc8txLdvZrJvNxF9jkuo5o1jkFhta8a1unk
YtyJQxCHzn4l6bqOt2dpJa6eL2KC9uzLaJHp2lxxLNKEafU9P077Q9/cyXSW89vIrRKbe4i
IVmMTUAfnXbR6tZzNFrC2iv8AZ57yS3fdqExaS6fzLaC3uLuyT7bdXSRvZzpcPnT44kYuyK
q7kOpeIzdWpaO4tLafTbe+u0tbphZ3cUf7iOISakk9vHqc8UjJa2kUsDW5lCQzNBCQ30Lpn
wugkvdLuH0c3MVrum1Rtbjgkl01Lu+m1JLtre8M093bR3DG1tY4EjnW2VXdyoIOV4i8B3Gm
vNHDts2uI31OJI7uC5sUiFybmztLKNr0xtmEnNymySRs2yKIsxsAeNI3jjUzaGQv/Z+oxmU
TyCJpJZLSZH+xXZg3PHckw2sdyYnihlbaqFy5L9d4d8LyvFd3otIdS0yK4vLl9Sjh1BLpb6
XyHNv5VtLd6h5NjdRxz37rgx26yGQgbjXReGvDviO+ll8Nx6VbXUCuBr0UkrxT2sF3dzi0k
lnhje2WGW7+xyXRjfzI1hjmZzbkRD7Q+H/ww0nwwi3HiiSKTxA3mTWkdhqtwLS6MlvKou1s
YruK1FrfOPKliu/MkuooyJRHDIxYA8j1Nbq50K11TUdMtotCU2UstwiazDca20lqxheO3tT
LJZzO6TzW/wAyvEkUEsVyrNmuJbSbyW00W5v7gTy6XFK19e67BpN0LaeY3sWnBhq6XUesmy
iu2guLPUDLNcgxIZzHaIbb6jHgt765trW48QTaJ4WjszNLPY6bb6qLjUrY3Zk0SWFrv7aky
2l751rOUayjEdvZ26sqiGuyub7RbrVh4euLvSNKsIrnwvcW2sanp+lIII9C07UL3UdcuLOO
VrbzJomQ3sQcXxkRh9khhRtgB8ZDSvHHiXQLrU/DvgPWLPT/ALXFpGo3cGoafq1vZa+Ge8/
cPpxa0t7G2s4xfY+1RQws0gvpow4RvNRe+LNLvLEvHcrrltr95r9vq1olnqN3a3EVxcBrgx
ae8qxSX4itNgkMY2GO9t5oP3Msv6A/FX4i+ELbwdr3w6+HXiEXvh14rmXXr6G31jTY9XvFu
op5X0tdLmN1rNxeRMlzqmWEaaY8Vq9ubVCjfLcvgG2stBsm8sW8atE6abE8krzm4jBSOXWI
3gkERRbeEWNzE88NpbxQQEIreYAanwv8e32l6lq2sa7f32uX1y5neO21GwiGn2sq7Jy0UC6
baB1eSOG3W1e5njUMbiWSZzG/W3ut6/f2vm2OrrYaDq2nPFdraXNlE+kXq3t9I15BqDSJML
6wsjHcNezf2nZ+dcvD9iKySM974caLerrFg1p4P1TXdQiubPVW8NWtgon1i2sNUiFzHuMUk
dtZxrb/AGhLeaSD+05IhEVEs0Zr6Y1638W3pu4H+ANtDbSpPtt7zTdHWWe1lBMr61LFcWx0
dpXW3e4itbZowtnCkrtunDgHxn4X8NaNeXWiaDpPiu+vtPj1fUDa3OoroujaFFOs8aCO7ay
tEuPLFzGL4+XaWaXl8pubq1uPNDpteNNR8R+E5jb22rWupzA39omotYxzh7CXJ1SNbNWkis
1it990b1CLy5iLYJZUtT9eeHtT8W6f4fE3iP4a6QGLf2ZZtpnhzw/oUGnvaAWsxt4mt5JtU
uppJVEdwHEcvzSzqpYMfnT4leAtYsdcuPE+ueGbTQfD+nSrEbS01jTIPsV7c2UrxajcxRky
3EqcR3aecz242xSIRIqgA8JtvEfiC7jSztbs6toY0+81HTtPurOw1S0e6mtbeSR7pYYraS5
05ikwlspLoS3qeS9ylvPaqG6ezTxJp0ccMfhO4mS0li02wsr26e2c2t9ay3rXF410Da3zql
nmy1S3kaQTmNpCwctWjY/D/U9QsLzXRfz6Do+jWsF/LaSa9Y273Uqui2pTS1jjtpLc3RtxD
H5QZXUHaHCxGrYax5+oalomueJ59DufDenWmoz6xq9zDBoep22vQPcpqLTEO98bO7sxY3sE
F4DEb+4e6htdP2TIAW/GPxP8bj4nLrp8ISw6PaaPpdtLo2ta0L661SGzsJIlkZrKF7az8+6
Fxd70ZZLmHNqVeMKh/Lr9pyLT7rxc99NJdf2lrivqF7N5k08Qu0z9lFpa6tcXE97ZWKmKyM
UgBZTtCxR4YfpH4p8ceF7Lw1rniRviD4b8a+GrG701tf0DwB4g03WtettQurkQQzEan9jkm
tIr2CzhvZbNZ7PTZJbKORnSR42/M34t+NNV+IOv/wBpWmmyLpmnsukaX4fa4sBnT45pbm4b
yYmaY6hPnzbtY2EUcyqYojEyrQB5joOgfErxNrOm+DPD0eu+JvEfjSeC0sNC8PamRe69czQ
L/ZyQWc7zW0d4ySXkltZyFLOzh88F0WFWT92/FXw/sfhZ4D+GPwc0bQoJ9Z0Lw/fX/iJRPa
+IL7RtY8VPaX+v2n9qsVsLy1tbm3CJbaRG626C4jtHmVIt34SfD/VW8C/EDwr4pj1XW9Pfw
trNrfTat4N1O50vxPHBaMbu1uNE1mZpLLT51if7EGmMiyWn9oWrq0Uhjr+gjTde+GH7WFtN
4z/Z/wDFnhfR/GNl4N0eXxB8NNUGu6f4ikvbdXt9Z1q7kmnGlz3VrOrw350J5tNkknBExl/
0WEA8Wt9RNjpcqWvh65TVbJLbT7BbbS4rgTXU0Si6DreieHbphEjJMfkQ3UgZ+Iwvj/jK7v
bvT4tQ1rVdQ1j5lure3jvYjp8uoXGuJaRSTW8C/aPs9+xFzqNg6rGbZJAGtWWOId9dW9not
hdWtnpF5bXs1zcC1vXS/kszIJVh1G2uNp2QxyTRqqu25ZWRAoSMnd5NFd6dp+vadI1rFdok
rQ28F4kdxIJdTuLq2kvLi2d4YJYmWf8AtCziCmKOeG1BV/LZSAfX/wAE5PDEbaZBIyaZqaS
6tfySW9yg0S41bULGWzabQljtr3UbGzhs9ttc27RpMsKtbR3r5Qv9BaItze6Zqd4NAF9cyx
Xf2iDTGvJWju5Nfsnaa2dZhcX1v9kjht/Nn8qG2MTxQW6Hcx+JfCmpab4OvIY2sLG5uZ7i3
kbVr3cosppJI106A3cTF4LeSaNpWMS+Us/MRSMpAfr3wN4k0O5trm01Kx1+8eO0mngs9O8p
tOsY7jUraQxSX6z2k0rMSZIsxodjRiTBZRIAfovew+H9H8EaxqsXiJNank0r+zLV/DFmk+m
te2WlQs11aXuquk91cXaBwjWzvDuVgJA/TxX4c2en+L7f4eeF9PGlrpegJF4h8Si6VXf7bJ
qF2C09qks0sV9NvCXUsO8qJTcFSF3V8Y6x8Z7LxpPfanZ3erf8ILZXUGnfDrSI9B1nRH0rw
7BJc2ltcXVtqTQvJZMYJree41OMarPfW0glW1hR3b74/ZT0vWLb4d22pyX+lxHWr2W4svs1
lY2eoi2gub1ILfV33S3cdxLC8bzWYdoiuxkneNXdAD16zsdbtL26huLt9XhsrO8MOn6TDo0
N5ZTXepXd00E9xNeNHfWkEDQrE0Fu9zsLGfEaDdteH7VIL19Ya/0q5u5725muRp2oadLqSR
GFy1rJHHPaiw1GCJdqxw/aSxkiZd6BlXz+ea6ivtSjS7vLSCwuLi1jFu1i/mX95PGsuoBrm
/kmhhMjPCk4f5nY/KLdAx7iS3mkmgntFtLW0ETPHqF2tsb+WVB5P2qwBimsLg3YLQfanLSC
4JhUoyIQAesWc2k6tbXixTzQ6jBayzl31BRrU8KRgTRmV2eARBXYRsruTgozRpsNea6xqGr
Pbva6BarqN5HDI0ML3l6UW1WVhJb6xMYYo47u4wzJH+9YqyzI8gRKsXsz2VlDBqk9nas4az
BsYJTeql1MnktqN0qxx/ayqmS7jtorSK1VgVzkmPktfePSY7m1ttbuXk82L7BFZ6htW8S4k
t7iVhaWwN1+6dhDH8rtmVDBLJGNoAPnjxVe3Ok2L2usWv2ye8heKO3uNU1GO4t75rl7iEQX
3k3C/Y7eViqpIvmoTLsjwwSvPdJuhoy3t/e6MsTTQfYLrULKaW/nBnlNwZjevPbrE5mOIpb
a0NxAiOdyBmR+21Ge71C/1HTg62OnIBqEST3F7cTQ2rXzW8szXN0qrFfPcgxNY3kULYG2KP
LSK2Xrdrq2l29go8qS3ad9NPlNNA1jHFHEA6JBZag1xDcTS5vcXrxPCtwkoVlEdAGUk1hNe
GNk1CwFnqVpbTa9c+JLm3smW5t/NeG6n0x57i8VI0V5ILyNIbuIiVX3FFbv11fw74Yi1O/g
0qFLx7hreyhnikvI9buRFbA2tkJ4Qt5buJ7eaR5lUKrmQq0qPj0bwt8MbXTdGttRu3vdUu7
n+y7yx8O6jYW9tZX0ht7hGbU72G8uRJLqF8h03SFnigis9H8id0knklReR0vwfqMmtzaj9q
0qPVJLi/lNhHpd/qGjaVpsdnCYNH09kd51urXzTJe6wkKT3U07RJGsNrBK4B5TL4Ml102/j
TXtHn1C/tJrhtMsLeyt/wCydAmeW18trd3vZoZ5oXhR53uIooo40aHcwgaQ/L3xB8Px6T49
8XfELUl+ww6h4bS/srrUNNWG7W8WGzsGtneBo1hZYyHktwJ5XtnDMCm7d9++IrvQvA2lPfx
tb3EWoS3n2qTybmxnu54I41IimvH8uR7eMzxnyEacq8zyRq67m+IPjVp974h1HT7p7ayk/t
PT7pLC2ka6a60PVIbX7Uq2k8bkalamzjn8ubUw0hmltn2vbKCQDnvD+sxQXVrDcR3GtT6fG
+r6s2n2l1a6JY6TBbWsenp/bMkhEsNyyqpkhZbh5wkhhCLJIlzxP4ltPGF1p91Z6HqElloa
Wl3pv2zSns9Hv9Yu5ZraJhPFPOutW9nLFObi7jK3+xw80W1Gc7PhT4FXUllaXL+NdZcz2sk
7WCm3m0iDKW66bKNNknEcsGnRC6u5ZrQw388kkodzC5iN7RfhhJDJpvh+fxALebXtV01dH8
Q6xZagnh211SZnumtb2XTLS5t9GtIw0+oKzXYLXC2lgsEiTagSAeE6l8WfBngjRtXvdUiuv
GPxF0i/udOj8P28NxGuli189o7m+kjt7a2tdNsjF5rzWM91JPCIlW3Z9wLtD+I3j/xlfaH4
X02/0bSb+fwpBrfiu8voLB/stxqUzDTbXw8TDBNbrPpH+mFJIy8EZZb4bkaNvNv2svhx4U+
HPiLRtJttGv7DxNdNrfiXWbyG+1C+vr7T4fEt3p9rHa/b4beHRbK+sUup7O7uFe/1OO2Opx
xRRhbQcb8a/C+oapFp3xU0f/hJPDemeP7a30HSLieCPTJUsrLTG0/S5JJbdmujrepBZ3s41
TzpLUu6K6SspAPRvDvxG0jVfjLcaX4NnfXdV8O6PD4U8P6heEXulpMJHk8X+LJlsxDBYizH
mpam3LxG4mKxqdyun214estEs9HtrTTL291GeGeaefUzqcca3N2jB3lht7jUEu/Mv53Juw1
sIVgkWGDzVVTL+cP7Pfg29i+Mfjewi0hIodC8H+HNEiuLjV3jzKlvp8F/YiOxXzZru8e4J1
RJIVSdFtnSZkM/lfdOm6dNpGtXt7e6rE82ltrVvNa20Buba7GmGbdCZLO3hnRDFFHFLNIJ2
iVuS8ylWAO81F9J0ZbJdOgkjsbmzkSeS2iuXtVka6VJbaS5kudn2lp13gQyNboJBGAm3aeA
g00a34iTyoYr64tftstzZAAfYbq5eAu2pTO8l898oSQwWkbL9hVmt1kERMjeq6zZi90DSbu
Zmh0i+tbaO2ufOt4MXGoLcXy20FuAsSRKhuVaeEPdP5I3BJ4lUZWkaVqdnf6VbznUPs0Nza
WdtdZ1O+WKR2tnBuUvLe3kt57aO4toZ72+JjUami3aoro9AD5dOktdLiuNTsWMFvFJewvLu
s5LVJ0niSSa3uRNFPIkoKG8aQwhFXJZyqP8J+MNP1T4v+P9C+HHhVNRXQlu4pvEGtaBaR3G
larLpc0UlxbGRUihNnbW8dwJHl27byVpUDJk19h/EjXtQ1XX5Phn4RFzq2tXmiJceL7q9g1
aKDwvo1vaPfXUkmo2tu8MUz6c1uU00O83lMGmUNIqR9H8F/h9a2UuqeL7vSpNKfxHp9l/ZT
XMl5pun6bpdoTa2sGnusKMxv483s8c1upSWR4m3LLhACzF8OdIm0ix0j+z7vTdU0e10m30D
VtOGoaVdTadZWYFw13LYKsd3CXEUVum1ojLPICFVnJ4HS9D1mT4u2kJsV1298Ead9st706f
Jpt5BcanG6hLnUTLHJPeWmlxoxX97vd4lEcgbdH9F62FsdPvrDSrhZNQayga1WTVLn7Fayw
3ast7eXiSw3EWl2gRHe1gkhWRV3XExhViYvBVnqekS+JdPa4e5uZJTNqnih0/s+3llv76G6
vBasskqmxS28lIlkvHgstyG5hXy0VgDP1TxONW0q2hjvNevb+K6060mTU7WHw1rTWMakxzl
ZIrSXUdNieWKc3UcgWUZmKsJFd+Vv7aPStbt4NQifUrvdDdSxWFzp6XKK17HMl008s8kWn2
gjZbe4kmuDbklZCpaQlfT/Hd/wCG9XtY9Gawn3bl8uW4RblHhjZQQ2uQxyFYYrREuQunyQy
SPmUqG3FPCdR8G6l4fT7X8NNauYG8RmxtL/w54wsU1fSLe1muGjgnj1GW7kvppr2Xz5YYUv
HWaKOIi3CZ2gHU65qNxqts/hW7061ha9ubmO3068vbOS1ltpJcNFPdRxyTZEbb47oyOd5ID
KrApraNo2sW0tlaS3cDzWMsdii26xxWcTKC8NrHcQIFltntxD5izgu+0AFYlwePm8T3el61
c6V4t8N+IbKOynOi33izS9Kt9Q8L2jjTzPHbCycfabOaS6ijjXy3uZ7bZglFKOfbPD1h4b8
Ri2u/DF+8+nRxWkSnSbqx1GO+vriKMy5mM0qBXniuY7mU2zfZX8xsmOMIwBoXXhDTb9rBvs
EclzZ2epajdm6vfs5/tCSKWLyLe685bK8dYW821hMNwllG0cMRinXcKmh+HbKyWyt9Ksl1e
7NpErXF1qkzYs7eTfCtob2zksHngjiS3dN42lgyKqsXPfz6ODY3msS6texXo0udNG0ZTNc+
G4IoblMXxNksqTz3Dhka688iWGTBVZHEA6ewvYoltNN0K1uJIEgDX7Bkgm04pNKZWs7uNFg
hj8xSOHZnh2mQgBVoA8vvdEuNLtYj/ZFxZpfC7juUtrV9SvpZ4lMt1ZXFyyLsS1CCSdkZ45
QqfZ33ghsfRNHE02tsILiKGxkVLW3t7jyvtlxFGjwXi6cHVra5WZlhCXCBCqGXy5cZb0/xL
fW0hs3vtIvbENe3IglbVLt7m/VWgkmMa20YtYWET+ZPAYd7oZQrkK8bVNOs4LFr/UdMitru
31C4W8lMN5Jd3KwlIjc+cTGkcbRRrJFPDMq+XHIJojuVkAB5tqNg8s6aa0V5qMtvbRpDMjW
kt0b26ugxuDbbEWKUJBcW8dw8waJSAwKsqtl2Xw6FtHqd82kSDfPaxWsVyLi8tjYQSNJNA0
168csUkpjijZrZ5GuZJ2LuqCNl7u40/ShqE0unzQ2kXmSWtrLbC8kv7NrqZ5EFwY4t6otth
4PPdlUMrDaSQPSrqZX8OxQ2cMN6+qOqxXQmtZL2O8EMSNex3LTNyyIxe2iTCMzoGmkjBcA/
PD456F/wh2s6F4m00s+qnT7m1vJb2xJaK0vYJ3urmTUBE0D3EMs0NvZ+deGSKygt9sRDyFf
E4PD2sjwvE2jQJ4sTTdL1maSOKNbe3OrzNGWjc5uEurC3KmS8AkFvd3ZWCEndvX6c+Mup6Z
a+IToQja8/sfTi2r20irNNFqd5MbeOWedTPA1jcQJJHazSwnfJE8ksKrG2OU+F/g6fUdHsb
64svEfh5JNW1U6ct5qkZngtG8159auoLCLyLi3uDbxm2hna1WQxwSiMKDuAPniz8GeJtMlh
Gm3OralPrMUmtweHLbUr+KI/YLgSyyOv2uOGztrp7jyNPkuJontlt5Ybfa0YDu0Txx8UvDd
xqL3+mTz6fpMbXo0XVrm51RLLQkubf7ZEk108Ml9J5rpK0rzn92WMqSLDg+oaFLqfjTWJtC
0fVpb2Fb5NQ8SPbaXplhrFtoFvcJFZWNncXmpmNVmEbX621rdRzksS8ZkJA+iNf8PeF/Gml
r4XuZNYgtjFZaTePqFjaaBrv9mI8U2oXulSPKbbVLqSQRLKwaUNaSyEgpLGwAPMPBvxH8N/
EfUdPttP1CPw0v2iNI7DU4tO0PUrnU7m1OXsFtlnfVrWByESK3msInii/ezOzGM+2at4NvI
dMtZ9C+3TXQvb/UIZbrUbyykntmlkkuJhA6GNRK5MC2aym2iAZonIkCV5LpfwG8B6t4tTSb
iz1HxFcG0CWOoP9l8PLFeWLXH/ABLdbuJI/sr2K2sEFxLDayEq0XnQwxXS+VWdpPh74yeAb
a9vNI1PTfH9vY6nqQbwbJ4oOpQaho9nIyvZLr93btLp0MkskC2Utv8AuTdLFDNEhyrgH0Va
aXbXdo164uof7Kh+0pqRe8eV5Zowbi0ksrZBALe1eLzIZLWQXILs8cgdnLcf410+51jfJpt
pcW19PZxmF3uZbKxvpwhkF7ukW3v1SFkFwY1nM7xrP8rmFA3R+G/jt4C1KDTbDWbfUvAnjD
UXAbwb4rsrq0C31vFDZTwSXDFLGSOV5VWzSKJYZnV7kmOeYRtR8R2U17dWk5jhjQQW0kUFs
LmS6MSyyT2Y+0mWSC1jjieOSC/lSMXsRltJijROgAPE9M8K6LceGbOB5bCO01D+0JEEdtq/
ny3d0s63txDrDSDMd5qAt2t5RJia14Lr5jCuUn8GajdrcSQ3FvpAiis2TTWsbu7a2aSAx6r
CYri7VL5/KRbyOSCSVYZLiV7ho0kG/wBv+1vb6LBa3Go6ZBtuNZS3iltlgDedOrxpcWDJId
OWCR2ispoZfKt4Vjj3CN4A3W+HbKPX7UvJp8he5+zW15Etu1vb4bfI9zYXd2kMgiUI91eP8
jyH9yUZVCOAfPK+Ebyx8Ol7DVo7XWdPtLm7a/h06bT1ntbVhLb2sUcd4kcryk4a2EiswC+b
CwY5fpvgU6tffabXUbuCxa0SOCS/tsQwarcRrcDUouEe9PnO0MUYKtbjcMMyeYfrPWtL0iz
spdP8LW0EQisILK1s7WxCyxMIfsDanPbyOl5JKb1Rby+eyKVJkmIjC54zw/p95aQ3Qj8Iar
Lo+mXM8d3Bco4g1bU40gWDUYxbyyX1vaJcrMWhhZkciTbGYnUsAcGngPSbPTomvNBu9a1hr
fbGl2H/ANGkj2STXVtLGIn1GzuBsZDdwySW8xjK3cse3PI2lobi/mvrHTrmB4nla/a0k8k3
UVk6xutrcJbPaQTWkihRG4/ettlVGchI/pYWl9Dp0dtFDbWi6hdmbUl1KCCG9VVnVprXTbj
7TG19YESKjw2xBjDrFIkZHEsMWmaXftMbdIrUabdTT2V1DHZ2CWA1G3aW3xEiTySzs4eIl/
MeZEVZFX91GAfMGreCtE1W3/teewNnewaathFcz2ztLfyC8nupru8uoDEizuGWBUkt3gkAY
tCyxRpJkR/C6W8sI9RmtY9M0y1068t3SZ7Ca1a2Es81xfNtSzs7RGnaK6lBtoQ15GZYVt42
SSD6pvtMuNQ0i3tUae4tWEd4tu6yaR8/nyytp13PLLcxmeHTo2l8wwPFdw7Y45g8LxjyS20
i+1uG5sluVs7dbmSKN9MurCe01EiKQ7FnWz/cwpaEi6WaO2tZXVIUmkyiOAeN64LLw1pGq6
Z4dv7O2WW/l0mxl0DTLpJ9QBS4isi8TLdX1pM8qiNFa4VYp7y5WQLC6mrPwj+FLXd75niDV
J9Kt7CZbaNL26lN9ZuyIrQxRTRyO8bRDZNtREWSNHf7OX+f006LH4ZuFiWSHLRWUOk3UXOo
3cyIHKO96rW6NI4R3lhiLBY1k2SZLt7JHqetXNtb2unT2lvqMguJLjVY5U+2+REwF4ptogj
G+l3CCUyssEiyeahdiwQA868dRxeCtJj/ALOtNCtre3tJ3awa1OmWmoxWy/aIbn7faxzkw+
eULwSg3Kp/yyi3oK+bX8A+J/Gkt/rOox+FSt5d6beafqa7LO8XTmmDaloWm6VM/wBnsiioE
imsZpLaSCQu0Rnu5kX7xvPBmiCKLUtXjh1KfUpHlsrG9EgSCbyFt1t5bu/meF7XUZi5mWWC
GZ5JIgylYozVLWHHl3mmWFldZlt2tZra1itQLC5YRq0lulrGL2K2hhgbLWsUsLIwjDbzhgD
4E8SeA9I8IX87adL4hk0rxPd+VLNZX2nak1rcx6fMIp7UJPZXVhFo0sKPPJAl5NepFHbeU8
bV5vr6WguI7rSb7U/EKjWbAx6jqekT6WiapK8llLcyPI7ywi2k+aV1iKXsZV1D+WyH6K8Vv
b33iKYxR+GopJnmt7u50qDWfNh0MyMVuwX1EpaTvctDp9neW9vvm+yXdtPHDKMV03h/wTa6
RbabfR2LPE7Le20dzb3cslzdx3E0/wBogF7GDczReUWUTzSDcA8KLGQKAO9/Zy8DXHge1u9
b1G2F54itraW20pLyAXcqwwyyGci4DEafZyTTxs0soHnzKRGyIvyw+PbH4n2MVt4k13xR4W
WSCeONdO0e4t3sLeyvlkW6nuIpnto2vEijt3hlLs7O6xIuVFaeheJtESG+tPs1076oXa+uL
Y6jolu81mxZZm1SRbl21CS4hjF3pqPGzN56BCJQV1/Flm3j7QWti0UP9jMunva3OnzzJcz3
qWsSIUEQlcLIQ6LyjMn2gru3EgHxZrvxAvIfDUFxL4m0jULTVPEHiS2v5Jphe6vA9vIkXlm
zt7GOa3vmu1ZtMjt2kgnsJZEuLgy4VfGF1STWddiEviC6n0tGmaK1uNosYI1WJXj1CK8uJl
sb8uUHmSSpLCybI0hV94+mb/4d+GZtEnj1TXtJjh0Bb8to+jwDS9c1zVSQP397pM8LWmm2k
8aSS/a5riZ4w7SPC4DHwLwZ4eu5L2+W5NnZGZ5Z7CLTYNP1W3eePUY0bSri7kuJJtQhuYnC
XNyxkXc0yvcxuMsAenWWmvqdnFbMs9xYzQxNZzbrGSKOawvoVgtbOyuLeS81aO5eFllguHh
tYLhYntpnQNKPlX9rCfWPD3wa1q20+zt7vTr/AFu00l9TuxEkgttUMs82mTWKRxFHESGeKa
O6le2lj8gbGKrX6PaDpVxb6Cpij0ufUrm28i2ktoUi0lRJcEXEV8slw13amB40jt4LB0Oxt
3mEKQ3xn+21qI8M/BqfQ59LddS8eeLdI0KC+isVvI1nsIpPFGqz25jS5t44ydNh03er2twp
nQGSETNO4B+MGmx2u67QR24eaPyImsbq4tba2D7pC8FmsoDyyvhZjO0pDp5kSk7TTrvTLm1
vDFbfZ7xbtWuYJTFcqklwjLGizEGRYL94Wlt2Z0dBMVWSURq8o0LrTLaO01KXRZJhbrGLqH
UBNaXttbvI8cz6XMtvNLH9stFeRPLtRLceYypdTFmRFx7PVZ2vNOtWt9SMEV1fLdTC3ll3z
QTfZrqOWB2R7b7CGJu5JZHJljWMwup8ugCF9XSxuU01PDtzJIJJLt1nt7OJrJAJDElyl2Z1
lWTy28l4xLHOPmT5GJH1r+xt+0loP7PPxo07xz4l8AWXiHT9WsJ9CsHl12/0O80A6n541Jb
eLSRFperB5ZTeN9tVlhiSYWpaTy2r4z1i+0vSLbUEE13PeWl9cWa+HzEdQ1fU9WhtrG8Yxt
opNzaHDiVZLyU6dnEKKWfyza0/xprMdt4din0O2iktLuza1s55oL+BbQyLdzx3MVvbjdDdO
wivpfssupNIJLdPLRAWAP6V/jbF4I+KfwuvvjV8PNb8My3OlajBoXi218Max/aPh+JNXto5
dJntNVjeJre6sooXhv5RGJDdB4wjIoz+dV3LFC9vd6doIvrhLiS5a8FtdXN1a3Fis1vpc9t
ceZNA9vJPLC4neMjUpR5zqrhWH0b4w8TfDyLwr4w0H4YeH9BsNK8SaV8INS8XWHhPVLOLw0
njq88P6tq19aPpEapNDr9pp8+lzaja7BFAj20V0BcRyRD5Rv7vSXMl3N4rbSbO2ezRNMkXU
GNzq9jcpILdIdNWK7ht4XiaTdGwjcApEJY8pQB3HhHSxql5cvqUY1eO4tpruK1tYLmys7l7
r7M8cUkV5fRiPUYb5JfNJdbXzURgIbcCM/SXg/Uxa6fc6fFoN/aGO1Eougj/AGe3kkudPmn
hm02xhlZ5JzMrQ3TySxMEk8o4Vivivh7SXmNt4a8J+C9bEMyxQX2v6wZbTRNVlaSF3utMhk
ma6jgjm22Ml9eKMrPPK8JIYE1vwHqWn2WsXepw6jf3dnc2tl/YHhE29zHDZbreK2Zw9xaxX
dvD5CIhWdXge3V8S+bI1AHo+oajrWq2ehR6bZaZaag+gaNqupaUdDv7bVtHeDRrVo4dTvby
afUYL+x1zNrf2E7XovVuLueR4p5Wc/td+zvaw6T8JvAlnNeQzXC6bHc2WmWkEn9qanqKyzw
zCXWbpMQxxu0kcISOV4IJI4gSAiL+QNn4Z8S6pqPge38P6Y+l6Ilh/wATK90eSTxNqhkvki
nlWXVpdQ824vfEcyyXWrXMsvmecgMoCeUYf29+E1naaf8ADvw/bxW0on06C2aKcwJaWMT2q
qhlhuroTSWlxcHPmxRSLDNcCRCwjdcAHkuh6Zcy+JNQmubLUdNibxLfG9V5G1DT7xHvlNsw
uL+OZDJapG1mkdrDAgnjR3iQK6v7mnhqLS7eXVNRlhvZbmO2ihvtQnguiIJpWlgghsC8xik
08yx7T9ntoPOAkMRbYG5D4e3OrX+la9qAsbiP7P4p1mMv9giubr7P/aN5cxx4glnMNwUdXV
ZF3OvmyREozAT6vd3enbp2tLlZrkslq11YwhrOPahUXO64t57Fpt6xTySMsSxFHKsfMLgFn
XbmJ9NiHnwR3TsI7Z28q3unVovOF1qdm8BQLOqJbllRJJ3WEIVeIg+d+LpraKC5gaa60y3l
tLpJ9Q0/VNNGo2IuII2N1CwtkNpLBbxJJvmW5hidV8pUk8iJGwajqkd7YWX2PVZ57S5KXNz
bC1v4GaO9S/mSaykURz2UCzCOQJIwinj3kNBJDt8N/aJ8Wz+H/DGtQQ2Z8Qalreq23hjS1N
vYxt5169spgt9Mj+e6CC4DLJGksflsFQIYgqAHhviT4p6BDq9houn22u3OvX8Vo3iDxDZeX
rBsrD7VFC01zp6T232m9vYbXzba42TMhkSVvOlEm76ctpNdtdN0Cf8AsaDw7BcXl1Hd/aYL
9tevEMaT2OpXtxJIWW7W1IAtZECynaFMW1lfyL4NfBfTfh+mp+P/ABrqEC+M7hLZ7+7YmW1
0OK6kSGy0mwhIWC8ukijxNGrqbGd5mVUcNX0Lfaf4k8WrpU2yW10JXkgs7ySVbeK6itlNwl
0sF08kEt2pZmMolSQJJEI8usiUAdhYWGpXttZ2Vh4jN5e/YtLvrVr6WOe+kSC4mVi62kboJ
beZzLb206u4U+aHUxqkllDZaff6hf3Gv2k93HrJ04T6bHdLPPNb2yQva/Z7S3iE9wZFDzTn
yhsDo8jbCr2rvWrfwU2kx2V6JNS1AaUNP8PxwJeaveh7kCS/UzSi0SEyI5aRZFdIW5jlVMN
zWm+IUfUri6s7HT7i4Ya012luLs62I3vJILjypGeGO3itZChuLoQOqqGmiUxqAwBkXPhy+l
1WbVvGGlSX7pFOmni6SS70jTNOmlnaxn8mO3SOHUbqRzAzTrLLId0czY3RV4J4htDfa/pdj
YQ/ZprGbxOdXtNO0yxuLEXq6ZYadDIkU17cx2saQmztZZLGU3k8aR+YsLRbpPrO8uZrWwt4
102+1b7QEmEms397d21zbbzNDJpc06W7JaguWF2oVFZZQXYKrN5PqmkWT63M0llb6Zb6dp2
p3Vx5167JdQ386O97LeLdyqlwJHjhji2pKZld2ZRGq0AcZofh6GK5aK2SG+iGmtLbWtnoF1
bXLS3UbSK0hVmsYop3IjW1tZZL54JZCILdfNQ8DP8AEEeEdX8O3Jm1nTrO/S5j1u4065t7H
T7fUrLTy1rCIGtZVlu55YLmCzsBFHJPeu8tvdWpkVYvqTTtBtoNCvbuDWk0uwt4JTpsd8Ns
b3axMRJPeTXsRMTIrFdr7ZpHiiZokUk/JkPh/WPHl1rdjFD/AGxoNxqmno6on2CCzt7YOmp
XzW6LE98keoNH+9t715fKIuFugvy0AfMmufD7xH+0V431/wAcX0Wp6P4UijuNC8O6BE2nXN
zFBLDcXkBkt1jhaHUHlvtTvr9bi1uLxLjUppZ9QmZrcw6WqeB9W0bwH4S+Hmtafd6pY6Hr2
heINN1Vrs3N/paaLM6S2lxCkVoYJIYNlo0EcbiK0aSO3m3GUj9DT4Ut/DGlWelWNqn/AAj8
WhTamkmy/t/szW8gtb3UjcpcM95PFcRG2ZLyUysv72F5UlSUeP8AxD8F2h8RWt1LqRt9Kvh
o1zqFjdTRWNjiXT76Zra1me8F1aX8KoXeJ0fzXmLqQokYAHiXw28KTWXjj4xawdNs77V9W8
QaVp15dW1vDpml2tpp+n2d1aBbnyi2rQJazIbmRFMi3McYw8i+Y3tll4RtNaRNQczi7t7eC
ziv7/XtTsZJIdX3XMZE0WmQwSRSxwiLYsM2IvKt3R5lVK84tPiT4a8FWl3a3Xia41Gd3s4/
tlpqGmaxJocrxumktcxQ3LwXllLYxJGwtxLJBcEXKxAqjx+p6Vq/xA8TWpv/AAZA+mwaxqH
9o23ijWLrbvZjai6m0yKSDbLYnzmhiilZJ7bVIpbiQSyOQQCNotS0hbbVLiwspbBSLJ9PSC
YQ6jqUU8d1apMupi1li0sTuIbm50q7tSbT7VZLG8l2bi3t21/qPxFjHhJ9RubLQJbTU7G7u
5tHNvqV7dalHp1hpWj+GpLxbZIdK0LwdYXlrba1p19Y3FxdW1pfNGxB83rbr4X/ANqapba1
8QPFE+uT2yQ6Z/Z2ua2m1Z1u4oTf211FZwWXnzskipawQCC0nvfNaeUT7E0Pir44h+DXgCz
KSxQXMup6ho+g297Iss2u6zNaxw2lpapMjx3EFqZVjlMpso0kWO2dt/yUAfLXjfRvCmna4/
g/Rob3R7vxVe6V4bku7W8uZb638D6bPFqlzPqs0V295c6xrVxO1ve3WpCPUdUSKB7mSa0h3
H7E8M6Drd1eafa6foUP9g6btg1rUppb5b25WCFYmRLHUHihsogix4Fu7r5hV43AkCjjf2Wv
hzqXh/TV+JfxF0vRb74g+KT5y3F7cPpuJUu54ktL9InmtHS2gkMdsVhH7lUZgysWX7Wsru6
leVBZaPp89tb3Ctc6XLe6pE6CBXdGt47KC0cLiVUiSUzxOjcFim0A8X8baJox0LWtIstFuo
ru508edPpiFNTi0+OeOVXyJZhdYZX22vIkRpoLgTQsyPieDvAklu90qQXOp6c1vFcrHe2ir
ayXC6iV3XEU051L7aLBUtdZsbqw0+3ZYraSa1LAI/pviLxLCzatZXlxaSSReHn332n2V8IJ
WaQHMt9a28h8hWw0e2MyAQyxSsXaTcvgm/n0mK7nOkz3SyTm2ur251aNLi7mkulkS90+EzN
chTBAZHW4RLgJJLCYXlc7ADyjx1o94ZtTsrRLC00y51FWk+wWMbxi3ubG2t5jHDFZPb2CG3
8+3YhhDGksreXFKUCeTal4F8jRptO1WC7DNYHTPD0OnpZ6Rp7SafBNJaXl5qyQtcWzrblID
aKJraV44Hh1mSSSW2j+wdY8QXeoPAh0iWKDcrWkfly2sLTCGRRPO7CCFEa1nBit7oXGL2N5
2jMjtE2Fe6bdXWkXRPhvS9I0mS6gtdRl1SGOKC8g1L7Lb3sFt5tzLcf2i6LJ50drBC1ysSo
LZAPlAPnK00W7N7Z2EdvJqMGmJp93BamKys4/JFn5NvqaLp0UCT3f2m3fUo0fdd2mnlIbq/
meUSr6PD4CxBIE8J2Ok6hLpxt7fWba2fS9SWESTXkN751tLDDLcG4uJJYFeNmkidkebyiAn
oenaRa6bdPb2Gnw29nYTyi1ayuLUJcvHZ+RbmIvHHc29ncWw2Lbv9x1abJjCoO11d/Fcmma
jbwM9nBdabb21jZNb2t7cSrHvmmuIdQb54ZZLe1ntlFwCVR3zGJCooA+bbzwX428PSaNd6Z
4nsPEFg17YadcaH4pX7BqEUtxBLcIqXljxq1pLeohtdJuBBeWkzCa0luVH2RuobxJ4s8I6Q
lv4z8DavBd3c8Nvdv4UifxFo8UkgMMl5LMFXVIY44IwLq2W31C5SVph9nZXjB9Q1W8tIItI
ea0ZFF9CfKtAv8Aal41vFLBaRwwwzQOyLM8bC7AY2sqsXDsuV27q5v9KtZ/tl/PaT3L/wCh
w3k4lvispURwC/n85GuCqoctHvIHOcK7AHz/AKr4g8MXWoXcNh4p0SDUIrGVba11XV7nTbw
m6uomYW2n3L2kyTvFNLHJP5BEoiSFvmwZIIpNOnkNkl/a2lhJaDTpL6wgttQmlv7dTcSO9s
0hW8nhUKjrKzGWOF0bKkBdHxppvhvXmurnUdCttTMOn3M91HrepWun61/ZyzGGSXTUu2e9n
hSaK6hDTH915TFFLtbPXzVofw58T6B4d1TxF4V8S22i6ZqGtPNpHhi7h/4SaeBbWdIRqGka
k81tc6dqN3EzQyiNnLQkwXEZbzaAPpXSbG4nF8D9iglkeCOAS/ak823jIhN7d24tRFbtcm9
LxiJpZFUeVJuhjjC934xnstG8J6rfm1l02x8P2a+TfWT2FrptvqE0DWKNA12RFY2WmeSdUu
rmWSZFI3GE5ZTzvhTxP4ksNLsz4j0+8utYMMO+6mmiSGKFS8cf2axliti0Z3BmjWKaaOZij
TyxRiQ/IH/BQ/WItR+HPgHw/wCHJrafV/FHjnTNHm06S9bSYtT1KZWsdO02RXhYaesMs0cd
86Dy7kXVu03mMpQgHGfs/aD4h/aQ+LPjT4oawUvfAnh641Lwj4Ot5p10Nb9LsSz6DJpUOnI
Y7i3aJf8AhIdYs7rZZzx3MU9xKkt2iQfYfifT9K8EeGNR0XS7S4tPE03hjUILGGws7SCz1P
UpLq4W4v7maNJZ4oYy6QCd7YWgSTz4JJIzAR538LfEXhj9mP8AZ/8AEUlzpVj/AGN4Nu/ET
alez3v2m5uPFBVNPhv4IEghj1SW8u7e4SNtql7WO0WOO4VJGHjH7NPis+OdD8Z+PvHdjrep
69491aW28Prc6ZrU1zbeEY5VM5Ek9zp9hp5i1DbbiKOWW5uIuFUSoiqAes/Br4D6d4J0rVL
K7vWvfEOp3Fhq2szXXh5LeyuC07PBpb3KGWYR2u10hltHilvpC8e/DRmvXNQ+F+lalrstxq
2oWbSzaferHJf2VndWsF7Ndwwrd6eq3UUWm7NPR9Djit7eOT7REs4mcsxfvfDs/jHUmtoov
B8/h23kgmc+I7/UJvtsGk2butosGlDWpRbSP5c0kM533pJJdIoo4zXS6Ho140ks2v2KziK0
uHsn1Jknk1A/bZGV4ls7h4rYBWOxZpnmTcgWFSwyAeba18NtMsbbSLnw1Nfadf2WoatLY23
nf2hZ2kd/pstjDCb2/ktmVHmdZHge4lmuj5pmZkZmrzrQvht8VdP1bV7nxB488I3tlZ6gyR
aZonhWe1067tdRt1fTtYTTLTU4zpuo2LRywXFncS3Wk31yrXQSaVY2X7RvVuEt4YoWjsNLt
YYtR1A6mLZNMhUDY0diXhM39qtHmOP929vChDO4Qh35PTreC/1LVYLKZJoI9FMMd9NdQJcP
dzXXmfYzcwSkDyY1EiywWzOjMGVUdDgA+ZtT+HOteJo57TXdeGtmddk9o3h3Thaxtasbid5
pL6W7u4SbBC09va3oPmR5JiZyifFHjT4Xav8ACzVLTXvh94j1m7t5tRsZ9P8ABwvZLvSV/t
a9tNKFpd2DW97ZwJPe6vfXUkjjfGk1z5D7oVaH9NvGFndRLcpO2s29vDFI8l7Y6xbedArea
84upLiJBfx3CuiXimGEPAI4yzFQzfCv7Q/xA8LeGdJ8I+E7zUtQGp+JPFvhvVbSffBKlvpe
manb6lqkjFizppaafEwSZZLeRmmWNGLFiQDi9c8YeIvDGqmz8V+DLs+H5b3UGk8YeCdcm8V
W+ladf+bE63Oiy6dBqS60kOno00sAurOKWyRbexAaORvX/hr438B36adHa+PtD03T53/faP
rl3Npvia81zU5t1tPcaVrDWV3DbOsKWKlIEiCyxIDPJHM49YlFtLdtY2WoW7THSVuNIB1CK
7thDcPHJv1BNPMckZns2dreWR5pJJjGjsQwdqHj7wP4e1TwqH1Dw9pOrawL7w00WvXsGnPL
b3D6vptpKy6jIkd6IY7O4vba3tAws0RoJFcGSZyAek6raMnhk6tpsl1qry2j6RY3C5uNSdL
yXy2l85ntjcRxBnnlmleONY1dlnVEiLYltZyQXRU2nkRPYRx2l1FqqX/2aO3CW1raS3Ze3t
pLmZluLwvGHjgidkW4maES1yur/A1NJ1Bf+EC+IPiPwfe2+oiM2cWu6jqOgWmJmmhRdG1R7
iB2ygDtaXKRHz0tywjZN0Mo+MvgDw7d63q2n/Dr4iaZA7yBdPkl8M+INRe7keSW4Fi8M+mI
ocvDdW0F1HbSMMQW8bkKQD0R7tvsZm1pdHtLvS9MYR3HmeabyAW94pvYUkLwq8LRwxXNvbu
ZtQ2b1McgMx8QbW7q11fxBdWCyXsccE03krPaosE0NwZLbTbiS6ge3ln1jTkS8tFQzwwxNP
bkCaTeK2s/GqJzHH4m8GeJPh/BZ2KXEl5qOh3N/pmyzumTyJ9S0dLmSaJUiH2ZJ1RIwfJLr
MrVy1h8SPCt7cX1voOt6fqd9qsEV5LbGObzr5Z/tax2umadff2bLpcEMTrNsNwsVjc+ZcyQ
yRyBqAMO2nv7a/sLO58XWV3e6xpMxt7rVP7B8PLZ6Z4fOr3mpahp1smpWQjttUgjgjm1T7X
Ndafdiewvrb7PJPLb9Z4I1O2aGSxm+xaPvnuGtV0mKAxf8TJZ544WnDQXLZggbUdTvZYRFC
9xZQrFvyh53xL4W1PX/wC00FvZw2OpWPh2aG1n0yzETz6Rd3awS22qSzSAzahHJdX+o2yNZ
xfaoJJZpbmQ2uLHhjT9S0Ge7toLKSGeUTSXaLerqE9xHLHCrbmuJnvF0pEtE8lHTZayRRQo
WlCsABPG876z4l1uV5y1rb6RaXNjp8+oWkMKL5Zit7y1ukYzpLdeTmW5hkBtNpeSOSJytej
eGtTi043NvctPFpul28ssX2ieOFr4SSoJoZJomuboyG6+5bFZdscau7qZQG8B8Q3lxqPizW
JrSCWUJbedmMWuIL22t2nhhigLx3MrwvvceXFMXXZslLtkx6XqXiGKVbm/vZdMe9murK1W7
t7NZZNPRGuJL+FJoIYoLwnZF5V7KkRZo2XfwygH23b6g2radHPNdGOyVoJ7qH7RFeeWjTWo
gknW5tkmJRX3qbWKJY5I7ZQJAvmV5z4uurhrCWTX9R061smg1K+kf7XPYajNY6bZXGoxQsZ
IJJZcW6LfTR27G4cKY4beRlBHzzqvxV8WWmkWSad5b6vob3OnWE17pCzxR3Dxrc/6QLNozf
SG3LGFVna1gkRUiYCQFfkLxxf/ABI8c6fqtz4r1u48RWE0olh03Vb6JF00QXLxzW0mlRW6R
raPDIk7wW1y12Ikj8ycNG8VAHb6n+09pkPjmKLw54TXxV4fguTELq9F6+oarLBb2MUEnkQ2
d3YWllYzgm0sJriXTp7q3e6lklSaXd9I6V8VvBnxL8G6XplsRbaouqRTw2+pwJFcagFkknu
IbS6sL2OG3g0xLmMXb2VtJYmae3hjuZJCIoPzjTRUurZhNeaxaane3Kxh5W1DZCUs4UgNwi
6dHb25W6+3yalMLmRYrK4S4iWaVHzq3GjXei6RpGn6rJr0l1ZataSC50iS5MFhPbC5mNtFd
R21tcXX21JI3uzFctbMII2cTKo2gH6daX8OfD88ek69Z2itPp1ubO2jvVvIIoHuppzqG1Jr
jZ50phI+3FXu/nMayRxvk6WrR3FhFaWsN/PaI2j6jG0d7p9zBPHqMZgZNVGoRTtP5bxukDs
zFQ0ZMDiVlJ5/4J/Eqy16LS/B/idZrzxJY2i3VtBeWF1Lc3kFzMsisrqFRtT09FXAxEZlct
CiKpxL8QPG/wDwj32t9X1LUYdd1TTZ10+zuPtq6dbS2MUrwaXeXNvbyQIIrRQ62roEnvZvJ
lKMxKgHgvxBn8QeGraDw/4WbwnqlxqThL6K+nig13WFuRp62kmkadLdz6pqmoxxXct1r97b
PbaZb2yxy6hLZZEVz5x4NtYEmvtO1u1WwuY9VsNPntPDlvYx3QmXUw7w3E5Y3VnDKiQyz6b
FBb3Utr5M1vLHFPmuD8RwXc2gQtqN1qdnHcy614ja01qTU/skeo6zHbR3s1tYCSW60ae4gh
a0bTrSOJbbyNOmt44bVZrcV/BtppEr6Xaakv2uOOWL7JdCefbbWd5D5kcc+oqDFLe2uCthp
V3L5ipJI0ahGURgH2JFrGneJbew0mz1WWysDdTiNLa6gt9ZtotD1GNLXRfLu90M11e3Kvai
4kLNHbeZOttPKnlSfmb/AMFIvHltN468L/Dm3u9SubX4f2uqzeJLG31GIQadrniyW0aJYb9
LUQyf2hptvH9nmuLQ3lvDKtrGInL7PYP2hrWDw/8AAn4leJJ47q9nbRrHTfD13a2WnyXmna
jqOo2kYGrTw3Ed/ZJpbfaby+nMc0yxyIERZJC6/k1L4Xk1vTNL09J7rxHrniXVbLSZtOtbi
5v9Q1GawuXsNPb968E1zbkCGTSvLlF1NcW728cAaOIEAu6Na+HDbahpcmlxarbXWnalPLa+
JptUsNT+3Q6Zf3FjoVhHo2oyaVdz6pYL9j0S21KeKRdWujqctxKiS2MlHUPDEEVhI0N7ax2
lreRp4h0qGbUbe5RlvZkVbG+treCeT7EiWtrrMF3baXfJf3/mtbXlpCNSn97/AGstEtPB/w
ATtJttI0vSrLw5o3gfw34L0eO3ea0XUrTwNa/2JNeXsa2wBvm1oXtzdgTu0huQd5G0n5y0p
rbUoUnit7lHuY/ta2sM8Qg3HzdOksV85iD50RjnZWHmfbI5ZAr5DAA4iayktws8S3Oo6hfS
W9pDaWzQy3Fxama1aNopbm1jS48yxvGtJsmGdlgiDyEKGPSacdUs7mLUXd9Ot447hbOye2e
W5ivLZfMNumlWs/2e5s/KTF/9umSOKNpJJJUCgDU0e1uL2+Fpp1nqFrc6Tvu5LeeyiJsb95
EtTLGWvbia5W6n8toIfKiu44w8gtwjDDfHmh+PvDfjPw94W8daVa6FfxxWLPpXiHSriyt7v
T/FFpDdaPqlxC1xwNTgn+0SXRYC1W2Yz2+9ljoA+8PhXpGqax8A5NU17VL/AMH3us/EzxD4
o0nXbWO3tIPEumJp2iW2sXFvqUe5YNKjub2ZlSEXaQTw3McH7hRFXoM2jeCPCuiaR4m1aS4
g0y31HW1vrOC7s7nVrr7doU+qGePU2sLjUbyW/v4kjs7bV1EMiSRWdtfW161vJXzv4v8Ai+
2nR6R8MvB9xovhzwz8L9BOi2DXjz32nazcmaO/13VdLjaa4uIb3VdTjSK4hmtoimlwRx4Lz
A1yHhDRr7x9q9rBqd1d65PFG5u9H0J5lmt2mt7rVUi1ny4LxEsYZJLWeyE3lw3BLW4kN0Uj
AB9k/Cn4ku0QvtFtrlbaZtavLCTUJtWRrLRZJZJ9L0/UstNJdzz/AGT7TZXVx5VnK09rbPF
NHE8rc545+KN/qcSCHQbNjqtp9rW20TXvsHiSW5ivLVriS1spJJ42too8R3sk9orZjZ4Jdk
gVcXwd8ItU0C0jm8ZePdJ8G3iaU+uf2Vp2mw67rp0uOSPdHA1u8FjZ3k6SSbtG1y7YpKHYP
CZWKcj48+LemfDrw9d3Phbw5aW8ktnpNh4d8QeLfJvtZvtIt9TkiuDLcwRWsWjrJ5IZbZLv
VY33NbRmNkmmYA/eDwj4Z0jRLK28O2Utsb/TRpsxuNJ0155Xu5NNhu7i2tZJ2S2EVrB5BGp
3XmQyB2Dr9oREP198M73QtB+H2jGSKe1ut13MdNe5vby6udslzPdzG4klksrqAbgx8iCGOM
GSEBGYMnjHh+70DQpksGaci7sbWJ5JhrV1ai4CRW0kYYkzzSW8zP8AaLl3ZvLcfLnBX0/Rb
TStV8LXOp297tmunNpo22S6fT4rcrJHNpc8VzLZSz3N4yie0LwsttNtO64K4UA6/TLG1ltp
Gitrm1dJZZrqSzhuLeLTorl2liaODdHDc3chZFkaNnMAJyybwtctqVje6o/k2d9f31vEfLa
/ks9PlvGumVfK8yBri3LLtCkxSLco5EZYrkxjWtL3X9M0q2tLQS7pBH9oS+vkgCK6tEsaPC
2Z5YRJtmDbYQAy/wCsGCM8Vq6LfvFDuupmea3klhXyI0Mhm8xrjzt/mjaszyrmP5CEG0EA5
DVfC6aRp13dvdE6XaaZNdy6tN9ihswUuRbQ6hqDNK0nnWD3Vy5gS5t0eRoFm3psI+R9O8RW
/izxvN4xeK0v7S0lm8OeCrcw2iXM1wtxHa3+vXGn+V9pXUJFh220ZLMsYWJG2q8p+qtaktP
iSuoW0t5Z6b4J0S7lt9Tv797Qz65fSySH7LBZxzbho8XnFl1CSeQfaHszILlmAVmheBfC/h
rUc+F/DUVhPp4swuoYguFvoDGN4laYTRW86HbMXtlaZpVctGrNmgCz4C8FahOZtR8WG51Oa
fzJ9P0ZY7e5srCW3md5Ly6s5mWEXAZRNNvfzYt5iiKvEceqalLo013Da2bwytpMUslpYXTG
0guJZEDJczWlvlbVYIwNoh24iGZvMPAv+HHG2S4urK5aeO3eMaxB9nuZbUSgN9qSxhtAJnj
3j55IJUlyJGBmL7ac2gahqGqXEUs8jaod1u2p6mtqqSi7UQiGJbeG0mt7gRMjxq74bIXBVc
AA4HUtDuksrXVbmO+nvb64axLXtppC6bbKkwZtL0/UV8y6s0aVv3QiUzXBYzFY0T5eVn0/T
U1GyaDSryA2luXia8jlspIXjhwUT7Obu61GzVHeW4upbhpZIoyD8ki19AXejX2myIs+nWuo
X06WMcQRNQa/P2RpGItES6l0qIxy4MklylpOYgskVw4BNcktwkGrX0F5MoexV7d511ZdTsL
a4njUCWZZy8di7RgRNHFO6lt0RAcB6AMvVR/ZOj6SujaxLKlhpdt5Ylluppv30phtbdo2tp
of7PjYSSW/mKHt4REiWzbPLbjG06xm16DW7rRpJLy6XU0vkivzqtxdX8s8bWU+1RuFvMisL
tJViVE8pkdnEij2a+im06OKytri6awvt0/2swRy48iXyYoEjt5H3LhQ0XmjcZC0gYFVK+Q+
KvF+jeH0sPECNa2ctjdpZ3E93HqyvHDK5t2hyXghuZYZCIpTEhkSS8iB8wlCgBL43hsP+EO
miuXttGv721vbS4tVt9Qjs7mNrVl8+Z5j9slkkkchxavEkWZHjkKhlPyx4m+Nvwm+EfhW08
LWNw3jHUh9i06PRPBGmy3EbakYiri8fzP3NlFcpDDeSOyTyrIr2yTs7hek1Hwr4l+Ofie5G
peLda0fwvoVmkll4Y0aS5iuL/VJo45JJdR1JLhY4dMmgjkgeOQgh5o5YwMPn1PwP+zH8PNL
uotWg0fSrO30m0Vha6tZvey3WoxN/pXmpJcy29zLHcTbYbiW6iN1GyB7dVYZAPkVfE37Qnx
+t11Kw8Pv8KfA8AgkLzxXthqMutrGsTtDHqUYjls4bZ2cwWsMsUrlZH2zR7RqW37K3hKHUt
Q1DxT4o8ReI9fews1tbnXZLu4juIYZRmOTTIZpmvvMiuJIx5UW23DLHmNW2x/oXJ4Msrr7T
cTv5gj8sxQPKSLAxQ/ZRDHa+ZnZKT5gih8uGVUWMkhGWqr+CbIRpaW2kiGKOBraLUWgS2vb
tJmZrmCC4tU/tOMs7FvOLxRs4jUZzJgA+Z/AnwU8CeHEit9J8O29rYxy212dVTwoJZ47hVP
2e1Cyq/miHY1oqSzGGAna0n3Wr6M06x06O7tjcQzqxtwjrNatbypZHydscXh24VrC4uSVEy
ujIDBFCBKW8zdV0nRop2l0gzyz6XbzYQx6sZfJeNWW6kmjFzE7JdMzPKGLBJ3wqBwTHj/ED
4kaH8PNBtRY2OseJvEXiPWrTwn4E8JnUYI7jVNc1C5SztNsJW41mHS7GR59U1C+jMllaWNk
yuYJJBQBS8f+L/D2gPa28Ul3/wAJDrOqgWPhfR9KsDq2tfZ7h5L2SNEgnOmF5ltLqbUni8i
wgs2dSI5gG+cf+FWa58VPj94f074hanc3F34Z0FPFWv6EJLdfDOjNeSvqGj6DBITFIdQtFu
5bnUb5QouL+Nbj7FsBK2vDXwD1nxN4d8XfGvxZ4/8AE3hjxppereJ3+H/irT9TtYrPwtZ+E
5bhr/XrmwjN7ZaroWvSW10Leyv/ACnOj3CW7R/aNt830L+zFp8N5ofiLxlq+qC713xrqFtf
Xr6u5WObUIbZYrl4La3gSK2tbdJHW20uzl+wlpNkChW3UAe0XsGk2D2Ykt7nXrSzlsYdLtn
v7a/lt5Nm17q7uUS2LwRknYlq9xeFW8tBJIh3LNri6nbvJp2qrZRpcTRQxQW5tIIXYuQWWV
Y5riR4neO1mn2iVFldixjKj4r/AGpP+Ch/7On7Kkr+GtXMvxG+IenyWr3vw48DRWEupaRLd
QNcQTa3LHCraPBLDNFcJPfyyTqhlIhnJxX88/7Uf/BST9oL9oyXVtLuNauPhh4EEt21h4G8
D3Vzp81zZRxva+Trev2/kazrzrvhs7eQSpY2ivKfKmR0YAH9MXxE+LvwY8L6Nc6jr3xF8He
E9HEt5bXNzF4yiR4UsULX+jWOmadduby9vL8iKESWiSpNITO5iTn8vfin/wAFNr1pdW8Ifs
76Fpk9spuRP8RPGNibma6NvdtHcaro8C3MaxpE7CdI5wmpXDRRyy6blCg/nl0TVNZ02MXg0
+ASuI/ssUuqXdzLFds4EE80wMsscsaIZpBHBH5kspd3keRs+oaN4utb27t5rhpLbWb5lF1f
XBjbTfsCmNLIwaa8nnwoiwy26z3cWbiOaU3MqyLGGAPovxN8bPjtrviW11Vfi343vdfkEss
98/izWPLhN0it5scljPCttbFokgbS7i2CPDJ9nZWQzTV9q/s3f8FQfiB4C8VaPof7Q+iWnj
jwW+oLYax4xgsGtfHWkwomZfFSWtrdPpniW0sY5Ishra31W5jj32N9FILgt+WzsLPVp7PT9
R3QDV4priex+xO1wdQykEcsFo7WzQCYKGhkuFnMWGWCdWQtQ1rWLTSN+oMtpNHbyvDa2lin
lXltL5rQyW1xdPa3jWdnDP5lwlxHHOrRzGI24AlAAP7YPhd4p8D/ABg0m7+IXgLxdpfirwr
4kvBJaa7Z3XmWc0WnCNhZSWtvdNNp2oadIfs2s6fdTQXEM8uGV4wwPrdx4dimsT51jK9u9v
Hez+a0Vq9pG80iCyNzbXLyhnkmxBJISYo9hkMaGUN/Fp+yZ+1d8bv2Yvidb+OPh5Nc6h4fu
wLjx18Nb63nk8GeKtCjSGaVnspHuhY69FZSTNp+tWUAukuIcmAhniH9t2mvplxpGm3dpp9v
pba3pOmaymmXTJfS6c2sw290LF7mIGO6mtPOgDhl2Qzjy2VCoQAHlzaK8+p6Ldxx31pBpWp
TrNDYWsd7b3CP5u5bzVbqDU59igA3BgH2aWRQZHiTMg6PXtFF/cR6osmpT2UUmLWK2hiitk
EoaQXSyyT3MLXEEMkcZuFjAy4DGPbx1ralPZSsLQ6lfIA8q2cTQxQQNEGj326W7J5kFwUUT
wl2DKWSNWcEDmtR1nS7WW5uxLceZdTQxTwGx0axlR9RAP2aKW6/fPbvsI+zIMJCihJpJG+Y
A+d7yWGJdUeTS7vWbokaTPNMIoNRkMrmTTLPTrxYi7QLcJJPfNGxkleMR7AsjyRW7bwtrGr
6Bp6ava22laPZ3Ecv2WW6tYI7iU7ZzdrFfQwySu0yBWtcvbiQjyjI/wC7Ps/h7frV5NeC60
+G00C5jeGQm3gtZryCYyXUp2Rm4dlkYJKxklW4kKmFSA5Xt9d0ZtSsFubnSYLi/kCQtJbrc
zrLbGRhCtwqsJ7dJGfz5PPc/Zi20MYUSOgDymLRLM39gItJv9Qu49PhW4uIhb6nDa7D5sEg
mlhDWU7MRHLCCQ4iRXK+WpHxH+2/ols1j4D1e+MVu+i+J9N8RiQpCkkEul+INFGpvFeIJpr
E3mmQxWMkVrazx3UR2s0bMHX9IprXNiLi6fyoLaOKRkgkmtbh4Ld2VzNtigtrq6Py28bhGf
y0TzIw0UhHxj+2j4bu/Gfwj13TPDto8eteKJtB8EeG7mS2QqbvxXrOlQ5K3ggjLQm3jdHgv
IEMkTSRthNjAHzB4a+Fvhj446XpaaLcx6D8MPg7LZ6feawmua1qFn8V/ilo+bq+1VLe7X7I
bTwqjJYXen30txBqWrzG3ItrUNJL9AT698ZfDGiXGpwXvgbxH4dlaNV0260u7TUgHdLiLyr
XSpbSCKZVcQTyQxgWsZmmyyxF6+fP2EfA/iGD4O3+m3VwiWtl8SfiD/Y9tJc3d2t7pLa2iW
dzZXzhtOMks1rPHcRyfbZxcNKjTRxo0SfoI9rNqml2ttcxqkEWrg3V3qeltavo0Lbka3hWx
MMkpUFDDP5V5bzxAFRGkm8gGV4f8SeJYo7nU9U+HrnS2tZZ31Lw/fweKYoBsMqGSyupG1ue
aBhKvl28TQ28cURaFQ8pfb0Pxv4CureC8kl1TwuQJZXuda8P3nhtNQMU/kfZI1ltHEO+4fY
quiMfKabbHGzM2q8EHhJrqDS/Dj6nc3aavqL6daNcCO5gXzmknjXz4YrK4uIZGuEgiMkG9W
LiYySR1zj+EtU8Yy2EfiDTn03SJd7pLosVrJb3rvG7yW1/BJJYyyxIzSSrPbzgXbYk+zKwI
UA9VudR8MPpt4wutD1CM/Y52uLu5svEK3MrxqkVotrsjJYxOPs5PkNKD5ZdGRAPL9Ov7k3+
qX2l2c6XmoWDXtzaxac9nPFBbXiWzQTNJM50282lzYw23lrHEgeYgLl49f8AAXgmwstQ0yD
wnaz3SWVtpr6rJol3DqOnw7xfObaeK8kKIx82V7i0uGuAn7meUpvjHhlr4c8L+G38a67bt4
p0/wAvQbuK0GnSXEplvEjuLoJbm81e4jE9vIgS8mSJJ5Hu7cRR+RCUYA7TxFfz39xMZXvLS
O5vbizurS/j2Xtw6MczQ6feW0jSvPbgKkjhI8Wx/fqFJr8+pPElj8SNX+KOrNoMV6biLUPh
Z4Vnu9Iiu57q00y7C3uqRSCeGO0g02VVEc8NssUkUn7uWYAk3vG3iT4s+H08F6IPiL4r1Xx
x8RFuF0Hwumm6Tr13Z/bbZIRHLq11M1xaXOlaa73uotHs8hbV0XynbI+jvhf8AfFfgm303S
9B8XxRzfYDKn9p+ENN1KCXUMjzdRaeOSEW9rdsJWd2kt2kufMeSElgIwDD/Z119dS0TTPDG
sDULPxT4FhsdK8WS3V/9mlWxiAbS7yJ/Pe1vtM1SzaNdOnthlL+2nW4mjkGxfp/xpKmnaVp
s265kgHiLTLdhbywSgJ5638btZeXcO8CbIZWSMyfvLcuCol3P8+XPw6+MEvxYuPF41X4eXe
t6XpX2exv9P0i70OLVdPu02y6LrR02a90eVjO8LW7FGurWZdwjt2kuS3e6rdfF3w/p9hqWu
2XhiCLV/FfhLSdBGh3OvXt4l3darL9uETXWiLZ2kshSO13DcixW6phlYuAD0fxPf6HrV9aX
2padqN6uiXQgxdie1trC/YySy6mtrp0kcl/d3axugad/Jy8b+WI48pV8Wz2t74P1si+Gk6J
dafAsFnbSSxX8cKbrtRI8DTyKs12jL9kTZNBGjlPL2knm/8AhIfiZe63q9jYfCPzk0DUry3
1O/s/GtlFdTyxGJ3uvsNzbWsk4COGdwHi2l0WG5jLbK3xL8S+M5vCfipNR+HKJbW1oXtJ9O
8UWTX2n3OzdHeTwXAsjIxzGYxFKUZJCVQSBCADgtW1W91NvsVs9tFLJYWmmI+oWeoXUwv2g
+0W8t1HdssTRRvJM5wzCZlkGGkcEeU6n4R8Kawt22o6PpL3zWtjYy3aaJc/2prM3nNG0cL2
dwqael2cqIVl88xSJK8cheSN/TbLxD4xt/B0d5/wrvVb1dJsNMnkuJ9U0aymu1i2/bZ4DeM
sl1deVLJHHaiVJZHkjDNhRu5zX7XUorFNZX4b+MNHtbmW6dmgu9Bc3enXFsVtVvpP7Zitrd
t2fNmkVjCI3BkJ8sEA+ddF8HW03jTxnb+GfEvxA8K/8I/MkEekaVu1HSo4fNaC4gtrW+edl
s2kaWG6u2gc+XIrXAgTyvM9n8O+GPGUSalqNhq1nqlxPGZ4TrXhO3mW4+zRS3ZtIruzkjNq
qojR3amFFmuGYpGhUbfA7OaPRfFXinUpfh14ku4RM15KZXuI4p9Ee4uItR0u1j1C6hZLzU7
iTzJL6zYW8VlDBsuYkEMh+h9P8d7PD+pa6vhfV9BsXjnRrbU7i3jvnkUW6WiWEMGoyzz7Ll
18y7WSSC6gh3uxXJYA8/l1n4g6trk+n3mk21zNb+Ut5qGmRw6at1pUUMgcXlxqMcb2xMwdB
9mZZdvlRiFXV3POahrCafpskH2PULEyFTdJqlpdXEcAiTbJMl4RfR3FtIj+W07TIrkYjSQt
KlbNrrqat4i1Y6rrF74b0m/mt49Rup5vtl49zaJ59ukdjDFGx2JMJllimZGZ1QgybWel490
/wHLYedafES5W8+z6fbtZ/wDCJX04tLGKD7XDcz3Ud8iXkd3AXjS3G248yU5mXyyWAPn65b
xDrl013pl1qd/pr3jxXEpudPa1llVkkvIYYtlubl2tGhwzx+dENkaGR/LQU/ENvrlvIlvd6
Lc2lzJeWOnWsuoWl7Zu0N1cfYjbRRztHE97BK8RbUpLeMGIyxAtuKV02j+FNAi17wfd3Wpe
Lb2yn1mzu4o4dJinshaPqdnDYrM95JawxSv8wNsVlYqfKEr4bD/iL4c18+JPEN3ovii30LS
dR1fVvK0PxHqNvHbXMFwiXkLxjUbme203UJWsgqR6dDbsisscIyzhQDh/B/jrRtW1m3jkh1
m01PfcafcW4vLJo7S4MiMtxqSrELeS5leN4X8xkMPlmPzFmZ4z9K654J0rUNOglstSnkuBd
Wsz2nlzXNjBNIGMa2uoiNzY2uoyItvJIQfLlkYRoYTKYPIPAGq+LtH0zxZqviGw8P6/qseh
W97o+nS2+iy3unNdSwpJeSpa2P2C7sNRtsP9oSaWWM3Pmeak5+bUT9oXxPc21vo3iXw94S0
21XVlbTmt9TuNPuhbtZ3BjkaLTbi4tZ5lkDsn7uJUcIIDlTtAPQ7vwnrQn8m28Smxmnvn1C
bWbS6mt5bKQwNbm3s9ZsohLbRrGUWWxuhIHkUsrMMSDyHxV4i07TtLN7q3xL1C7n0qaS7nk
u5JBLFJa3UkMMtlbXEBcQmJZGu5pWlCTXFpMrGfyyOl8ReIvAfi/wAOa3Jcar4lsZtEa5up
IfD/AIie408vNai1KW+nPYWeo3Fx9pgaV907yDcGzDE+D+fGrySa34laPS9Nv5beySS4S3l
tb68uJjE91F5eppbSSRQp9lfdLI4nkiupfMkS4W2hKAHvurfEXRHttF1HTpLfUjBcagq3Wt
3V5eRzW1zKLsy6haNcItxnD27uIjPlyV3mRw3Aj4kXmt3xs/OttEg0mQyOdMtru6tYtXMjQ
fbbiykK2l09kSIhDLLGhle2ZXUBIzydz4Wc21zqun6Bf6n4bsNH1DXY3thqgurZNBsHkupr
ieCZPs+nQ3Dwie9vQqi2MskyM8rbfDX/AGobzSLeyt4/h38NBa6N4gNxozTz+K44ru2ur2K
8mg1HXLPXHOrwT3NojD5HxbXMkVvIQsbKAfRnxqvIvDHwnbU/FGm3eseINfv7vS9EdtTuLH
yT4otfsEEuqafGVi+2zwMqRxrMGXekvmgnbN8+fs3+EvE3hRPEnxw1m2vra1+H01v4X8Fht
JivdH1n4qa7bXVjocVybrzBBN4cAn1+a6WEq13aWiFjM61d+K/7SPwr+JvwqvLS08CahpHx
a1Hx/aeI9a1S11m91H4d6hYW8haWTw7FqaxazoFw0kr2YtGjnyunWxhkt5JDPN1vgK7e8/Y
yk1Dw3458Obvhv8UvGHiHxH8MtZ161XXNYmisdN03Q/E0VrfX0E96kLS3CSWsCzIiM081w5
LpQB87ftBeKNQ8W+PHu7DxbF8Q9D0a2sNBS++xax4eeS4vIVvdbup7e5Md3G/9rxzxPEwtG
nYLK8cayRCTxWz1TUFhTTkSeexliF0tgZbyNIB5rNObyNvPuY47fH2yW7thOXmkeKRN5CrY
1LUHs7WUavf232S8Ms9raXqvN/av9uWNzMsMN9O+y5S3eZDaRBZ/s0p3TOmRupWzWtlFIII
9QaNreVZLob7Awaha2dpBdJJbqyS2ul27PkPZs9vKY3zGztlADsfh9qOi+F7m+1m40jxDP4
zsLzRdU8A3mla3b2VpF4t0y/sbq/0vxLCkMt7qmj31hFeiGeC3mntlkRZgkMasf1I/al+HE
/7Tk3wh/a905tPsvCvizwL4b0DX9A1q5uP7Yt/EWi3t5bmC21TT7bUjOtpPG9haNcG0uZG0
u38lSWjR/wAnLSa3uT4abxFHd2MGpXstnLfabPJLJFb3KRWc92sc7G5S5jnT7fpkUbxz3Cy
XccjyC3Uj9/8A9my98C/ED9lfwl4OtfiJ4V+Hmr/D3xppfwu1jVfG3iyxsvDura3ZTW+rWt
xbmSX7TY3Hi61a11WyvLjbanUDKtxPHHIpQA/Po/BxbK401YPC3if4iX2p6exitbVYPDthp
krMtxdf2nNNL5r3UitFIkjbSq+UpSOSYoPojwf4G+Jd1pGh+F7e68OeBhDqF6/ifwr4P0+J
9f1zw08PkqLvWJtOZZ54715Dd28l/cm4VJEWVUYNXsesXk3w78ZrpfiTS7zUdSuL+CwTUdO
Nrc6PeWl7Z2Vsl7LdQzGzuIUhkl1BZob4LJbQndNKwVYcjUrnxvLptxpcFjY6lKvi97G+vt
NuLiDTIdGisxdwMkixpLBFHblZ5Hh1LzJpWkCfIjgAHntn+znp9jeafrtz42vJtV1DVLWyS
yS/s9GjWGAJYTrHp1rJfWl4yyXEjXN3bSS/Y5IJvMmSeElfj/8AbLsfh/peu6J4O8KahceZ
4e0+6g8Rahf3VxcxNfPqSlLSystSLbbWCWKZo5Y0jSR5JZYppkYoPonVLvx14r8aDTtKTV4
NE8OeH7nTvDband/2SUltHs7m9kiv7mJ4bmTUA0mpeZHdSJILlUmAllIHw7+0XNq2p+OtZ0
7xN9osNV0jT9JsLq5VLBYZ9Rylzeq95JaywXTPvEq7iZNyl8g5DAH9cfiOTRrK41K1/eLDG
+lWktvNFcT3ljbTacRL9rSUzqIohDIsjtEJBOGtkZHhZjwXw98YTeJJI9M+H0WnNpWnwXTy
6prUTSQabIk1z9j0+1srSWZrqa3u5BcSzhM4ka2jZYy4HS/HXUdXurHxRpPh+ya2PivWdI0
7XPEANoi6RJrK2tlp6ae6eR9r1e1sJJdNiiYKkEsv9pXxiuLhxXoPhD+wfD+hrp3g7TWAin
s7W9vLTT9G0S3VLOx+xJFPZbEYSmVPMkjBaZnaSWSOVWWUgGLHYeJ9KS7lvfGEE6apeWkdi
dM8PaNE0tzcsbe/zo+qC/tIJY97tbXEXkhywmnTewxkaho3iHU9Xn8MJ4u1K6juNOtjLZTa
Zo1vqT2jPHBd3T6tbaPLFZWsonhsYUjlW6lnuZREyiKbF+9htrAyXslvrV9q+sOZI7i+vSk
CPEGVAsdlb3T6cI5IniiitYyY4ZHuoyZOUwvF/jDUfAnw6n8S2eh3cVrom+7h1u91qym0XR
otTRbW6m0aOK3tLicteajI2olrm1vrXTV1l1e2n1CKdwDsvCum+GdOt5NBt11HVtGgVLH7Z
eTWM5/0W4MiW8NrD863kcaxutjc29neoHE0kap5YHVaXa6JBPKJUkHkQB/tLazZo7yuJFke
3tZVjeX7JchY5gsUqwy88qMry+katbaZdWU+laZYXulC1OmWn9j6nM+nTrqn2BpdQuI44r2
4mneYbopzcMDC8IkuWREjeTU9Pl1fXyl6/iG6sI3ubbRES0VbO8ETOzRF1tmmjtYAjEOW5V
95cqkjSAHrHhRpLh2itL6+jgkmiWGaOe2t553kaNfJlvJLeJ3h+XdEIoyrYJeYMxLekapo1
zJqEN2ksg2BoWt2uFtTdMNnnzTSssszDapX93AWaRXAkQEyHzPwjZJOljanWI1S3GyOygut
sMElszeXFDEioiAyKXdMOzOwbO0Kleo3Oi6iBa290rS2lrHc/Yp5JpLm4lmcxuxmcyJI0pY
MFbzAQrYYlGJIAX3mWxhjmu5Ikl+yC5i07TBP+4z9nRzJaF2jeORVX7Sm663AyypJhWj8ie
y0t9bvDdWt3e211dR2txp0lszaPI7xCWG48xbWG6urxTAftty1y/mSFd6EEBfWNY1FrXwzd
PJeiwvrvELefI1vFY2zkiRRbOJxdtfThbaG3ZlgkUvPtMYkY8boun2drpulpdwQeVpNk97L
b3sE7NHO9nDM0VrNYkWkcaXG94pJkke4kcmJJMKVANjXNHuNT0W3i03T4kS1iR1SeSTT40X
aGhtoFt7sOHRJFDS3BXzApGADtf8AMz4yeF9d8beL9N0of2paeEdDtoX1S706E+ffSy+IYT
LHph1cyXaxaX9luJ9SuYraYTSTac0B2hJG/SuXVLa/ihewstOtla28q4I81S1u0KlrcQJbp
stnDrBPcTxiW1cAEKyo1eN+NdJ0W5u1t5IVs1hsLSRba5F3Mbz7Y0kskmoPBeSsNLljVhtv
Y7aB2nUFWZnjjAOV+D2naXpWgNa+G7bXmt4hrFomoPPb3Ns89nqBjS+kWHyLlY1tQk1veXt
qDOl0ZlRRKkcf0Vod7brZW1pqenTtEGhg8uSO3lNwyo32l4fMdcyxKIHNuroGSVW3YDkfOX
hSWxhtNQ0dNEbTNQvtLfSZLu3tNM/d2VllhYzrNd3F4hjiFraG7eZVkjghCQJ5Sxr9B+FNG
kjgmnsoorwyXar9lVysbEi2iuJo7i6CrLNeLEBLHcNGrmNGd1wSoBsX/h20iE2o20bRjyrq
KGWO2so52EzpdxCweWVmM1nmUT/alIjVv3eAmV47S9Ng1bXr2c3GpW9vBpOmRLI13Z28f2m
aeaWK+uUS5CoZAjpODDG86lZC2VUHvPFQi0y3lvdKg01bzddG/to7KS7uZLZAsZtUlt5ojL
c/bZIXu3R3DwRyoVlAdDwfhjUJ21bxbeJp8kiz31jHFFpVnp0gvIHsVLSKl3Fme5vNSWSLb
P5MNnbJGVlRS1AGZqOiaha3E8t28NnA0yQLc2NzaQWkdvtkkDSrZxXC3MryrGW+0SGTy7lC
chV3/D/i3w78T/ij+1f9ngn1Dw3oXhDwra+Hon/sfSGsrLwnrWnIviPXNKvru+W2tNe1v+0
xp1uJ4ZdRczxXtlZTqCB936hqNu91ql7qtsNSjsjFey2F7L9ntme2S4jdpLe3aFJHuikcUk
kLQgXLQiR8ZFfk5+1v+2pp37NGsXUuja74U8Q/Gvx14f8AEOg+J/Aei3NrrF94ZudamkuPB
Go3F+ksLaQfDmkiPTLi0uXPlXdtDP5TtBFcRgH1j8SPiR8O7e4u/B1j4qi8EfBf4NWy2fxE
8QxSafZ6ZeSaRaxuPCFjc/2e2l6he6CYrP8A4SS3e4kvBfXpsljaW28tfyg/ak/4Kw6QNF1
TwD+yB4e1PSNO8y707xD8WtYl1BL1Yr22VZYfB9rdxr/Ze4yM1vreo2q3NtJC81lEdkSH8o
vil8a/ij8WdPsNP8b+MNW1fw9p4jhtrCOa8FjZSG8e9vru7sYJLMatqOsX7T3NxqmrRvPLN
btJ57rsVvB9Ru9PEUzWzXxS7Dada2F3iKz1+KCZUivL14S1xp8tlMTdT3LgyanDMLW4klji
R2ANnU1aa6v/ABRrVxc+Idb16ZrzVb7WpRe6lqMEUBQaj4i167eSW7kunP2d7y42yXtySzR
wq5hrnbiy0+BLbU4oXe+tYU1K5lvoftLWlpfOix2MGxbsyaYI/Lt1hRE2LibaI8x1vNLJPJ
BbXEbxx3N0bS1uZNPjeCRpIIoRawz/ALxorOCaVRZCeASiQRmFDsDr6BHpGg6MEe8fz9di2
Xb20CX1nbtpMdzFbqiNNbSyy/ebYLqKAGbzfJZAyxsAVfBvwf8AE3i6302/0+88LmXUDILK
y/4SrSEvpzBZ6nqMyS6erQiC+ttL0bVrrffvaXE8OnwyxWxDwRvJLo9n4budXW7vd+omz+x
yHTPs3iBbuCZId6vqNv8AuRf2Usl5aauIpVtotSE9orm7tLuC363wv8UtMTR73w7r2iNqlj
eW2yDTdJV/Dtxp/iNLSOKTWr7U9HgjkkmbR5tRsLOS9F28moLCLeJNz7+b1vxVqWoafqlrF
dfadQ1JYrS2uFG6FtBkup71rGZGhhuTc2l3NJdzXTETX948j6kFmvJncA8z1jdY6hFF9pvI
bRbVI7q3tWhS/htJ7J0urCe4lmjtr/XRBFby6arssyCCG3UqFBpTczNdanCrXkknmafpdvp
tzeJbgCSMXC3CxW63UUC+Uym4PnxlrkGN96SjbgKulJq/2ifUJrq7tru3N28nnrPNMwaT7R
hZI47iWK33PdmDzILMSJHLJCXjU9Ja33mi8jgtZFR7iW0WOVlhimFvKxujCbouA8xRX3h/O
ZWjbaylUQA+2f8Agnv+zLrn7UX7R+i266JK3w5+Hur6J45+Iupzf2f9hvtP8PTWtzZeHdRF
4zxN/wAJDqVq9tHp6Wk91caYzyOFQnP9mOnazoltagFLaK+hkjjhtrVIbazSWEyNbjzjHHA
HlluLkzTJGsTBkCQ7Y5JB+Tn/AASL8DeFPD/7LOieMPC9sJvEfxH8aeMrrxZqkV/PqFzqf9
gane+H9K0/yjBaWen2+maTa21va6eqzykwi/lu0u2KD9MNaMqEahY3NnbC1sSHklWFfJkk3
h5pkchLiDzBl91s8kckis2yNMUALqt/oyvJo9/eWlraabZXEq6Vd3wkMksu0x3013BZzT2c
LyTMllHHMYjDGZ9gebcea8K6BNr2tLrd3qd5qEMcl0bPTbH+xpLC3tpEHysL218+6gJMsFl
dxyLNBHHHEpEkfmP59c291q32q5mu9UvBdySuwg1S3soNTe3iWCOS2KWs6vc2ErpE8dmY3S
123tv9mmYbPWPCVpeaLbXMmt3+oR3d8liI7UNHqOjWVthXthYXVraDUoX0oBVkiu5f9Olkk
XzDGi7AD0jTdI07S9PECSnSLZruab7A17JLLNfvcxBmkZgHns4wrC3i8wBNw3j5CBbm0WW6
u7e5N6bdri4ntJZdPluIEhso0kP2ZwqSQJNOokKSyLI7M6NGSqnYaDPpd8JTbj7TaRxxSCQ
2UlluuFMqCeGK8aeeEB0T7QjOPMZehZFkrSnWW7vrpXur6dIW897OxQxAOIjG6RErHDIXUN
MIyqAAcs0bSIACrqej78Tede3OlpEi2VncxSra3csKMpuvPhVGhWGT5GeSSL7VLC7dBIR+a
v7a/irxXca/8GPh/wCAxfal4su/Hdr421iTQk3nQ9I08jS9Iv4bATvHtOo62t3A7tueOyuJ
rWQLBOT+hviDVLS1W5+3avdxpDp8k0l3PI0EunWNopuZlnSJ0t7ZFihnR53wqxuMsWwr/Af
g++0P4j+NvFvxYuLDRBpksqaB4ZudWsLm9vbjw/oz3aQX9prFt5aWRu57tidCjWxmu0N5qF
xcXk94kFAHtHwr8G6L8NPBGg+C9P8A+Enkg8O6PLILxpLZNPvdbuJWufEGuTytcXTxm/vri
71W3ihaFFuriSSPLbnT0/TtIvd3lNZQ3ES2F69tfX2pRf23qk7L9nt2nuklXbHaW8k7zNcr
ggMrwmNvLPAwLf3OlRLLHp+paels1zPCunFop7C+lmNuZUMrXCX8UccSXtrOkdrIMRo2+Qq
vo/hu9u9XS6v4oLM7Vkjs9Nlt47NtUsWi+z263NneLA9qr6gbq4CojOywiG4aNREXAOvtvD
dtpVg8ttBBcJ/ZZt991fQC8S6tkETrb2jSBbK3njADtkpNGqyQhWkcCvHavm6ng0+2tomSF
kkuobkC3EUe0+UbW92MZhJ5yQRTea+wSAEMCss1+8tkq6pFLHDdqkcz3Rs0s5fMjjZojH5a
6hZupby33SQQiKFHjYgMTTs00+Nbm4t2iSNpTBavPJeR29qYUaNLuSDzZbNY9uUjuGDXN3G
29jGyAAAn1zSr/Vo4iryee8CG1sI7a4s1JKn7TKZTNJKqzyFTkSlCn7vykDoK+Vvjh4cutZ
+GfjzTrOXTtAiOjPjVIkKwXtxp91DJDGs9hbyXWn3N7qkdpp3+k20rXEcsoMoVt4+jvEXis
6Ppf25kW/jS8gtJby1uYhf21vNmG9ns4HivILm2jlktY1WF0uxHJIYBHMZGX4p+NPiSXxho
n/CIeHrzWrefxbrdvp0t1Z31tE9/pkSyat/oN5bODBc3ZhtbOyWWa3mluZJ7gMY1kZQDzj4
Oafp/xM+IviDx6zXtwnhC0h8NaHdSp9khh+0lH8WazpjpExgk1HUY2sLGSNnli06NUvTAk5
I/STwt4Vv2sF36bbTJqkIvNkdzcxtHB5siQnUPOhia5e7EUk0qIpSOORS5jYmQ/O/gH4Q6H
4G0fw5pkC3lhcWlpoEGoWumTlXe5t40knE0u++FxqNyv73UVVoJbmcS+czKqqfp3w3fPo9v
JYXX9pPfSwCOe5nM0MMMX2aSOCe7u7hFiWGNm2SPBuQkphfNOFAK9nbfYPFgjuIbaKOJWkj
sPs0sLRXIUpCI1BlinhEEaqkswKFGUuzc+XxXxOsLzxP4p0C5sLnU9P0zwn4y8OambS2/tB
YNb1mL95c2cipbrbpaWdgzXEbR4t7BrclmL3IFd1Y3VlfeJ9XVPI1KXTd09xd2dzCkOIrWH
7Dby7/3zxOqGO3dyXUvuYZyi4Hjn4i+DfA1r4fm1PXLPS7rV9Yii0y1lQ39nfXOnR3Gp3Fp
uiVbmWRIGRrlpWgiWFYogVyzMAed67Z3VgfHXi0apqNhYQ+IYorHSdD0/Vdc1GeAWUdlqUx
tYwZk+zyTqDcQJHaWkIlmcJ5RI8R8epb6Z4e1xta13UdTEGmpqk8jNLZwCyHkuiLJEbicWp
SUoRLGizTBi0yx/MMHxp+0r4F0abxVCUks7/VbqYadcXWp/Z7aRpbN/tCpCrzpLbXn2iWNx
FPErSXXnFoh5xT4U+J/7Zth4o0PxVDpfh3TrCzvtNFlPHZ2J1O51q1Cixu4bpZntru2eOeC
A22oqk8EZaORFYbgQD9C7nxVpLeFYrO4lFzZSaNC/wBm0zTZGl09Etppw7XF3HC80VusXna
gixmQPMJwhXkc98WfidomgaN4RukmhskvINLuYHubbTcw2n9nC9uJZ4L5ZAxe1t5LjSpE+x
LJK0UflR3WK/N2w/al1cWtvqC+RYxwQW832i5tIJLu5AKQWjfZbTdBHZwsotj5lv5qsiPeB
T81eT/GT4769qkun2819OLqwMaWh1LS/t83iO31GcyzWOmPHYT6SLaxtYZpbu3liuJpY5Gi
s3065VJWAPvSe6i8QxarqDzay0d/b2cTaPqN7pdnqiz2V5c2K2n2IpcyaTpsAvxeXiF5LzU
F0zl2RQEdr+uaNrkN5Z3vjK18MW8drpQu5dQmsb6/Ia6RHltN42XtqbiHybaNLcFzNErRIg
Tb+YGj/EHxD4ma0ttc1PUG0yx1eZ7rUmltra8tX1K2na1t1dmid71NTurhJYpHMjgrPtWBk
c+r6Vqb6VHJpGq34NtBBFqmj299bm71y2iMyzQi/MgKJeXNzJHPHM0VwIHczxOtxGGoA+1d
F1r4T+E43t/EOo/21cajawXk9jdyNBa3NxcXggsNT0+9ltrfybiBMtLBbSiAhvJOyIqax/F
Hxw8F3l3YaR4P+HHh6+mljttI0/xBrAg1DULKaCIyoVg0y6u457ZcNa8sls8qP5qvgeX+fv
jnxxexaB4Sj0LS7bULryNRaG4v74w2JuEvnjv7+/WG0ntFvLIGSO1klZZ7kW0UU0Y8lRJg+
FPHp0/U5NOi0VhqsKzS2+padDMqacspaa2s7HVj+6X7JqEMyXSXFvEzebbiLylLGgD7nsvF
Oo+Kr3+09e8Rx2MGktMselwxrY6DbapBazXK3VvpkmnxQ77WUiGKKC+nSVZcTR2jlS3O+Kv
D/wDwlNjqevyak97bX+u6fpeiHUptSSzuNW1BlW2vPDugpa3zXt9oMEtrDbtHasyXOopJbT
rNZ3TnV+HnxLs9Oe8TUNKsFlubNNQ1rWLmNdFuYbmSygt3urS1vZmspYgrMwsrebS9IuTuE
t5czSbFv6VLo2mag+lQeK/Bs+n32rX2qi08UaXo0OoI0Wrx2a6lZrb30s0U0NiZpLeaK5u7
W3njhmtjHEY7sAG74e8BeIdO0HX/AAn/AG5qHiDRLDQ9Nt9F1LQNF3yWc91f6ddapaXs0mm
W01xo1reieWxa5UT2l5d/aZtRcrJax+Z+JvhFf6ZZ/abu83XOprb2tudU0tYrx5xcyQQXNz
BYg3Bjv5DK1nLZrHtmhl8gIjOX+k/CXi/wPd2nijTdI8J69r98+jxyXR0JNVtbRwoRIbePU
NLjtgrSTRQS3SfbJRcK6NGJ7YIz8JceBfjf8Tmuxofw7g8IWfhyz+z22r/EnxBfSXllqL3Z
gQ2TkQXcGnR3cZmGnx2Ecsxt5bf7SskoNAHwl4xhurO88cadDfDS7j7PpmkTaVcaTqtvMk1
pcMl5cxW0cgi1G4d7g2TGBIC0bWr7Zo0kevPfDfgz4kXwtL3w/qX9j6pd6deW8+qy6HqN40
YNrOGuZtOkvILiOe2hRJbSceapmViSP9XX6baR+xzONbaXx58R77xRq139tnu4/C3h2+0Kx
055hHHdXv2nU7rUTHKkTqjxWguBB5hgjZH3un2T8O/2d/hp4V0rw1q2n+DLe1vFtNQeSfxH
erq039oRiYW11qDmaW1+S1jubuzQSwySNJbWmxpUL0AfzFSfBr4+XXibxDZeDLLXvHmrDS7
i+13XfD5n0y2vE1OVba0s4jdPZW1trErSS+bpgYbisrBLwbI68s8X/Ab42fDO4hvPF3w08b
6Mlte6eZdQk8KXF94cmubeMTRXF7qdql1pjDUcMhvoFUpKrGdFkjcD+kq00+61Xxn4q8R6z
b6fofh/wrZzL/Z0umWQ1JbXFwdNaXTdKCQabqmpyv8AbL3TLeJZLshPNuYJ3G/nvi74ifUP
CttbWtlq1vPZRQudKs7SO4jl8MRG41pL/VtKuyLa3tUsIGcW7oZ7SLId2aaLIB/L/qC2qyr
OYUlnuL+4QW+mKtvaWNvAgaacPHcGeWSITboUhUvcJvCsGjY1qaD4D1fxDp2pa/pvh7X/AB
JpWn2sq6z4j0zRhNbWVrbssz3N1fpKkWn2dna3FtdX1s9tcTi2DXBkO4g/U/iTwh4Z0n9pA
6CuivPo/iTXFjs9MaVUiEuqaZeuEspohIlvEt/eRvaRy3YELzvFGQ0e4feur6L4D/Zp/Zv/
AGgLjStHvX1TxvpV14atbKB7dLPw/qPjXU7PRtJZby5umntZJNNt7rUtUto5JblHtrKOKBU
nliUA/F2axt59Y1SaKCeawtNRN9bzPtsrySe2tTYRi40+dZBa2kxka4W3tViSW3ZJFhaaWV
lS+s7qyha8aISfa5JnsdPeWcXMunWy7nnuVghdlkinVVSzu45IyWjKhSiM3e391atpmn2rp
Z6dPNZy/bLxxa3jrcRx74BNJHHcXiXMkkn+jzokYMhe4coFVxmWem6nqFx/Zt7q4sSoupJr
u7TWLi5lgEUFxpmmfbNPhlna81i7FnbSC8t7bT7O0ub281bUohb3IjAPNLSOKe2b+0reaE2
0zXdqIZJ7Oc295BLA01pJcyER3VvNzbyyROiOLhUZlwR2Ol63fW9nr+hpaSzWOrLDfWenR3
braXN5pdkLW21iTT3QxX93axPNaWJWcyWiTi4IjSUQtE41q0fUbLWFC3+lXdxY3MVnNHqFy
n9nyhJdMgv7O41FLzyndo4pLSeVL2KOCa2eVBHI234f8PavdEz2SNDot3shh186qLbD3NsN
SuLiWzaGaK0uIpGghzFc29zcSsuxs4CgH7o6RfeA4fBvw807xD4m1WZdM+GnhK1e0n022ld
1tNCs/tBvoILZtQgnhmuHszFdPC7hAYZyRkWdY+JthpOjPoHgprn7PpVnDu+2rfxfadOuIk
afykjgBure3hN1awLDcG7S4XYRLCxL+LeEvFafEH4Q2fjIQXmrax/ayaNd2qrcXd3BpmiBr
exSSzltIY/Lv4o7dxva4uLOEki4YSfub3hzTJYNQgGom5nMMIlK3aXrzq1x9rlvECOUtbC7
YXkS2RLxXcONnlMJNyAHRT6p4j1C3S2m8WafEbu3vXuPKh1ZHtoYLKW+1LTAgheeS0TTIY5
ZZhLC8V9FdRBgyq1fkb8X/FUPirxn4r8RW5ivNGvXhd7iCD7RYTahBcW1nBc3FveRLciWWx
XKI81w9uzoj+W6zGT60/ax+M+kaOr/AAd8AXt7/ad2tm3jDWEvri9S30+KMWkPg+zuFuGxe
wRNNNeXTXH2j/TP7PYtaurt8KeHLmNDcyRiBoLaW9tl3MtgLn7Xdx3kMhndhCzIqTKzysEd
lZImaYsigH9cP7Sk39vfC/UY9E8Ma49qdb8Eax/bZ0U6Xfi6ZrQ/2jFYrJCgRIZFltNRv/8
AiXXyySbpt0YkH0X4QSKTwT4Kj8O6BqVudS0nTtYhl1XS9Jj1a4tRYW6xwyxzSH7VMYpA1x
MzF0kZ51kciMjitB0bxr8cZLe58Q+GbrwP4BF1p+u3t34iZNK8ReL9TOmi0tNIk8KteXDaf
4csobUxQSSSw3d75yFY3KOi+wTRXemRRWi6ZvtbaK1ttGtbZXUfZC4jt0s5bmdFCxhys+Sr
IAvloxZVIBvpp17p/hyxmvVnW4YTWlwzmGQTRCeQxfb5YXSXzUWRgY4XCFSjCV9zKPlD47e
JtJsfD2r+GdUsmm0hNH06bxlPJJp66dpnhu81A29jYfY1Z7iXWvEDl7fQ7a2jNxJIHmuJmi
8oD6k8QW+k6bp0Oo6232GzhaJXtdVvobWK0jkeRmuY5Lm3K3c0jANDZRxPe3u1LezimmBVf
ji+8LN8afiPqcMuhNpngvwtr1jqs11q1hDofiDW1TTLGbRbawsy0clxZqtzIy2d3ZSvsjju
AYGnZAAdx8BfBXieDwRodhqXiTUZ9GmaeTQpru50yO4s/Cp1TzvD+kvI0kFwf7O0ma2hmll
SORSAsgk27Y/oPw94ZFze2MVjKbh7Oa5t8vrnm4sPJjYywWpRYhFborI4H76YSsxchJQ1/w
AM6VbLBLOfCNu506Amyk1W40ab7JtmlELx21k7RWsRjMdzDHcWyXdwJGGWVi1d9p4gvbKci
xe4ure4+yoUtrGxFxK6gqsYi8hRDGT8kkrr5ir8qKzlaALWjeH5raxRmlWeO3vS7hYolMdu
bgK0xj+WbyV2K5kDzOGacBWgEYfuXaGBUlhvJ76dRLJFFGz3LoP3SM0EVlbPCiAFHDNdRFW
4cb0Ibn0eWxa3t4WcLbWywy6lFfW+nvbQHcHtk+3mQea5/deWGdCHDiRQSi8//wAJrdyyar
9j0261DTYpzaRTQPLHNHIUIBlEMUQk3bWb7RFCE35xjAAAItSn8T6uTFLLZX+ktqkC3kVw0
EElu8MsskM7GGG4liuZJCVjUTP5cRk+RdiE8L4rXV76JdDsryeRr95mj1Ww+1alqFvo1vJF
s0x7p4ksZFMLvGb0W7SwRgOJGkgkxU8T+P7bw1YXus3trc27nzU00S6xeXltLcpDI9uXtba
2llaYS7jFaAtMyqWhdWkU15r8ILnWdQt5Nd8SXN/ruu65zFLMt+TDptz51xp1to8elTG1W3
jhLI9u8ji1WBl1Nre7YpQB7vp2h6b4esraWa21G7tSsaTNLbT/AGuxlQDdaSy2E8P2jYQv2
h5PLVLcRXE7h5hG3yD8d/jBpPhW91DVb9b1/tdpd6XZrdQwvBqSwTR29qkF3a3E19JZ24t0
V3uVkDySXLhHO0p658bfirbeBdGa5ni0oeJJrWWy8M2N3JqTtLdwvChutVu4vttvBPZq5Fj
J5FtcteSATnyo/MPz18Kfg1Lr9/B4r+I1xpnjHxXqem293axGwvNRt9Dt555blbe6hlZ9NZ
jPKrQTeVHcQBW2srIZQAbf7OuneOPG9nN4j8SaNpVpot19sntrTRpNXsZIZpMhXI1CSGeRp
AUMjXTTLLGzPhXYbPvy1K6Zp8VrNGlqmnQW/wC9kks7aRnlxuPlMrtNhZctONxJ8wlU3Ip5
jR7HT/D2kWejNYpp1zcQCZ4YrOSSxvlQRiUySSTSFS0SK0Y86KSDeqvucEvxfxB8f6F8PfC
mq+I/GknhvwVoGlzFri+17VtOsbWeCKNJJrW3mu7mO5mn8lYn8i3Mk2IQqwFGQKAdF4juiz
28razpdulhfTXVnbpFarq4SRo5gGFwhtvsj/NE7tGbkR58pjKxLfOfxJ/aN+FH7NXgm/8AF
PxZ8Y+HfB0M8t3qGh6bLdxatrWtTR/2nJBZ6R4fs/M1dlvJokAkjdrWJm2OY952/jX8e/8A
grZqVzL4r8Jfs9abp2p3bzyWl58RfEmmDyrBk+UW/g7S5LhvtkYSXdbaxKJZIZm/dWAcsr/
if4s8UeMfiB4hvPGvjPXLjxZrqwzPf3epao9xMba8LsscV3IzNp8Md3iSKyt7O3aAoBJCjb
CQD9G/2rP+CqPxl+Jtxqvgz4WvP4B8C6g507UNWuTYr4s8QWmoQi9SB9Rtna30i0it7fy44
LMG8EbPvvGk2uPy01CbULnU473WLr+0Nauppb6Zknm1K6v7+7ldDf6tqTzyTzS7PtDXMaxB
SsrTfu7l/NksWsZuGiWzMMsbXMrEtBbXF1G0cCKhSRVeaZxbRNCPMYQneVjMczRBtFvtkel
3UENgiWkN6tte3ELLq91a6hGiyXFotuzIbSzuJzE7zXSG2iaKUMDEu4gDGtri+mW1gvRBrJ
t2k1K0ubO8dp5I84g06KWzXYsPksyEfbHWZgiKSrh7dm0VzJcXDRC0hFsWimUiO8tbjAaOF
4bW3RTa3qAyyzENIUJRkQlStBNQl+0QXFpdwoJtNe0STzZri/l02JZFuIbW6t7VXWe6uLuW
6mZWEdnJv8sok8rF8oFycQXWt298ZJYDZ6nBpsstolzaxwpLp+pQyzRGCVB50rOT5AxEkjF
yEAN291nSLJdPhW3fUolvY5JJp9Uhgt/s089u+mra+S6TLc2zRo4iu0kCAbJZAuWS1qAt9U
1S2a907xBLBDby/wClpeJd21tCsU0C77iWZZ2e1crdeaFaGQkBUij3E8IYxLHFJeStq0cUU
tpHbXMxTS/7UUALNP8AZFF5cXkE6qASqxrGpR4g6BjDous/YtXtPtmnXV3a3trJFd2ovW02
QWBhmgjFvCHklj062mBuo5ZUmvLx0SOKHbIxQAtzXHnx6pc2FveXT2eo6fKkV6pslaFVSRt
Se/ikEcdtHeJGtr5kdyvnygGI+ZtTBXXohBdaZqNve2c19BAlrY3V/I7WpkkIubaa88sb3k
vIZFkeOWERgxLLv27GzNbu4hMyTzK9oY4reANqE+oWUiRWnmQBrKW3Mm21mlhERkdGiu0W5
EK5GbNydE0+PTzeS3TypdQy2mpWYmu4bVXWeLVWJWGOF/PuZYJbVbgqsgjeZcOAAAdbe3tv
ol3YwrN4bMD6aAl/ZlZLW5maKTybtknlaeG91E7Fe3+ZZZrTyQRImHgtXmk1Ai9eK6h0+ya
zs1eOOOOG6YKbiaOVQHuLtZ2ZozJK8iQkIsRQ7q5x7C1ZzZwXVvfPY3U0t3d6lHHFeanDEq
RWyagVaSfZAslxPB9lgS1RnjNxOgjZj3k0cOmTaLa3EVvpkd9psniOeF7O4nkupZrieKLU0
jkmng8vZEkJRjG0+39ycLigD+q//glMYf8AhjD4fW082kBLfxl8RpZLWGe7h/0a48SPdRPc
S20ckguHeeZZlDs/3gIyknlj9B4biEJfxaVDpq2txFcjydTkmuJxG8wuJl+06hbpEIHQGO2
CGTzcbJ3AAQfkl/wRWm8QW/7N3xMl1K71iLw5F8WrptAtTazzWkGNE01NVtbH7OiqFvrq6j
uZbWKa8ZLlZX85mmYR/sbqOq2gjkW7YI9mLcxaVcQ3ljqdsssyBLi3j8uZ8K7oJ4UkjiUEs
0QxuABjeF3i1txJPavpP9m6ffvHHpeoG5Fot3H5P2iNJYUikuri3WMCGGMoELRsSFZj1MUL
z3EVm82m6FbxLt+xpMl1qLMYrhbefULeIR75Hkt1muYfMLIJY4TtMiGlbTJL+znvFuEgvWW
7u3v/ALRHcKYMCNIjKhtJLW5DbQdpVMyIrLvDsdbSniijSaCGEzWrKb7VLiWCSS4leKLybc
3s89xNvuJlfMOCJGVB5kZIIACxs9bNjbpb3GnfaZVuI7oag948b2huWlQ3St5UmnXG6Qs6K
kj7sMSAjebd0q8k0m7utL8xVeMR3NwRNMGitI4AZ18+5DG4ikkUwRQlopVt2Em7y9kopah/
ascdze+dodgPMa7S+vLyWdHhleBTDLbC2czXGVT94sZSMHYv+tAHE3GuatZXT+Vp39rabca
pbedc3X26Oys5CH83UJp4DAbcPHGywW0syo8Zb7SfmNAHA/HbxBYX+l6v4Psr+8spNd025t
9a1mC2n+yad4amun0+5srq1lgkuLm+1R7mWzs3jbyGkkjuA2IWZvP/AIfeHNF8J+BPD2m6f
bvfvDHYW0sdybiXTLadbdX05DEyR2d5Pp7qkTwXMNpC4jZWmGU3ef2PjqTxV8UfE+qypo1t
ayFT4PsXsLqK4Sz0E3Udo81vNdPa3Vw0UBuJ2jl2PcOJyojfc3smm/EvwFp9nBc+IfEdnHr
N9bQTvHDYPc6TDb+XNLJDI0fnK90oieUwC3YyRy7Fy4jQgG7NYXsgk1aHUYkK6bDcyy32jy
Xeral58TIsllcwQQwrbQTq+6KW7JswYRvMeTL2fhu5gudK0uK+uHvZoxbtfRzadHFPHPb72
S6VbJ3QrcXhlxHceZIhUNAfMBWvniL4+eCNXu9RsdF1x9UisjHdtpFtpt9YaQtiDm/mjvLq
5uPsgW2+WLT5bHT3klAS7tVkMRrzjWf2lPFTXFtpOi2dilvLcWt/BcWkdi2r2WjwNdNFbub
6eGRYb2LzbpPNWZkuUKRN5TRYAPtiTVLqxF7cX+n6fdz312stk9taPaWq6bDELKaPy9UVDd
6gv2PMlndRzWMZZJoizM+3S8RzeGbbTpYvEN/p+gW93ZGa3hTU7a3FyoDhUPlPawxrCXSER
xopQOUErBnJ/JDxT+0Dc65qR0668WatHqb3tvBPpejXcSrdXca7hPcrZ3sUlpaXE7PIJYI2
S5lW5jkkcRkHm7/4g+JNOSYa5ot/rOhCK4WwbUbmWO5N/cJNaaVa3Fvfq1vLHez7Hg1OTyz
axlJfJfyWJAPpv4t/tCadYTXWl+H/ABNpFqNKWJ20mSKzs9QnS2t44bq+jvL4zW19em3Lza
YjocR2TRLEZ5I5F8I+G3x18B+Gte1/X9e0G517xVf30V1p1/q8yWWj21g809tJczaXaTnRZ
ru6eNzJqH2GS7Zo41h8lSrP8V+K/G91rF5PrCeG9Gnc3MCPDq2oxNNeyxTxM0waxEaLcw2g
uFiS1hdrlIIruRmV1ibzj4spd6D4puNPuQkPh2/VdY8MJp1xPZ6PFYazaRNp50+3uoTLPcy
KJI5py6Kl2Cs0ZeVFYA/VO+/bAu7ya8jHjXwl4eu7rU0uItNiklnn0XTltpp7SW4gkuWhvb
qS2CwARv5nnM6y2yl9g8+8QftdeHb17H/i6D3UCmyeRjFreoPZ38N+7z3U0amOyjiNijNb2
a5ilZm3hsIyfkrY6PI1pHHc6tDHFYvqLtpEkl6011dzov8AZ86f2PaRS3Cw5QREzwK1x5pL
bHY10EEOo2OnxXt3p9ld6feXzWc81jqcs0p1aJGJmu9EtreO7LWsbebqHmGRdNiQAu8jSRO
Afu7+yD8WPhJ4ktfGVppHxYj1LxZd6pqZurPxpeWfhee5TS2UJqmmwar5jXmgxF4dl6JSxZ
FaBGDRge0ftC+CfCuueBrJ/FCaNqOgXGs6Xd6Vf+INSv7PRZr6eWC3uZNObQ9Qt7q5Z4C5s
4rO7to72FC1xKscbof5lNX0K91+6u7mTS57RrS0tIYoL+zj0kwXs9wxSWabU2R7FLjyoYLT
y7eWII+JzDcbkG/pNp8S7q5stL8Yt4yi0Szuo4PD2n3fivX73SGe7sLswXyaJb6r5UUYt5w
jQ2NtAjlGBkIYJQB94+Nv2S/DOv63rvhDwWdb0S2ubbTdE0XwzJrmp63f+NPEcdjLqWo+JB
qtwtxFovg3RLCBr+4WdJ3ums3DQz8ovmfxd/Y0n03V/Dul/CPx34t1HxLb6TZPrj6/pmgR6
bPeJLZ3N7bWIskLWmkXVkJjBHLI0Yv2t3C+VPPGvw3p+ieOvCOrXn/CP+KfFumyvNBe2mo6
NqmvvdXZaOa2mNq0l+XsHRJZI540ZZZdOmuEA3ZLdfF8UPjhpcOrWI+Jeu6rrbaMs2qtLqd
1MNR0fT72B7LT7p3htGJsbNDDDL5sbsv7mYzMA8gB7H8U/gBrPwzvNBg0T45+EfFt5qd1Z6
f4l0s6HHp9z4c0G4m+26jql5dwyXEVxGqxS293ZW8lvdS3EW1JgBtj8G+IiPF421wW99baj
4L0JtB1DSYJopX8U69KZFFno2haBBeapqUstnNt/tJQbdLuxnt1DB1ctt+LviJoM0+uRCSw
ur+Nm8u1mjZJIxNqCO+0xlZbNZkuZREzSSTIEuoZZJQQydjJq/jTWdUabwt4ThgawijkXxD
c2thaWsNvHBDHaa3Hq3iL+zbG8e32qqT2t3PFEkBjdjMGUgHD6boHiez8L3HiXUfDd1aQWk
0UMCaNJZadrehar/ZcthHDeWs7XQTUbuW1t5tRuLdXO1Y5SlvKQy8tdeLtQuG06x1eS88Of
bNKv5Y7ufWItT16xtoryMmztiksuftcyJIZb+W6ls4uYiQPLbsNV8TWp0XQNH8T/EW2uvEk
t2l3ND4WMvjG91PUJUnthFNHpr2ujaVbSRs1vBLNqFwPt0iW6ZIkJ851rxF8O7Ga0ttI0a4
8TXVrPFfTz+LrhZYxLFeJBHbS2GgJbzSwrcZt9QnuLty1xFJNND82WAPTtOhvte8M+F4dEh
BXULm8SGVIy86RS6rJFDdzX1tZ6mbubUJUZLj7XZ2kJuEdzIICds+m6Hp81++/xL4P0SHz9
SlvrlvEN0mpwyXf2d4444ILdr8mCRbpZLVVmgDjEkSK0YCeBNB+N3xUS78N+DNUt/Bfg2xg
tIIm0LUNP0XT4NTud9xd2qtbWpu9SnijjS3tLhp1Nlbh1uQFI2e96V+xyvhzwXq+oeIvF1m
13d/6bCLGyRYI7+/mS2v4pJb4W+pfbWe6luWmgZFnCOYlYbmoAqx3fgzxHqcGi+FJvFPivW
bSLS5Nb1G4tdQ0rw3Z6VLoqC8gvri/P21dPvLjdexwaS41Gc6ddQlVt3aWvWE0PXV0fwg66
B4St00y9tL+3t7Rbu5m07QLJrXRb5dQhkWxvNXbxHZTTXFhqUl4onSMzPHuZlb6V+Efwf03
wB4Zlt/C63mtX09rbW8Gra9byRG4jtrdFkvNOkvoHtLwmZDHA95ErK5UvIxQCu+8O+FtQvY
D4bTTtZnuP7P1CLXdXmiivtcMsfmz28tvLLIbO7aBctFFGXkt1Qm2jSNjOADz74cmO08UjX
otL1ZW1XW7PS9G0KydNH0eW20i8MOi3csCxRR3GmyWEy3a3c1sb62u0klnuLqC3MT+k/GeX
xp4X8KeIL601vWdK+zT/wBsyxWimO81G2bV5pb+fSUgm8xrNtTdbqW+urKHNvLNNCiqGeuS
urfUxpZ13QdHj8O+NpNJufC+gX98uqXNvdWZWzGpeKtdE2YbHUhY2zWOnyQk5e4nW3JjVa5
mXw3qmgaF4F1SbRNU0zU7rTJrmXxBayzW92l0+pajaWcU1nrE11olzbNbOt3NZ6kV/tG1Ec
NxHdRuFUA4Hwz8QvG3ifwhe2dxHew+IX8WabcrBd3moSS6naXNje3sN26W8xk+ytKC1vKPJ
j82zNzdW8qysw9+i8Z6lr3hzXPDWk6tdw6ToWm2/hrSdI1nW1sLfVtW1fUY5JvHllfvKlxa
v9pa4FlcumEaL7JDOudp6nSfh94c8IfC/wAUeN7e40rSPGni62FrBp1i0l5a/wBqrbX+n3l
94aWSXz9FGpW2ofvtOills7O2E7WrJEsRHz/4n1LxEfBupeFjBpOsL4i8NyWeoaoy2q3Fmk
V79sXwxo8sbWsmqR2RaSBp7iT/AEF2+0RSMyjeAedeJNZ1f4Nx6Bq2rvY+Kl8QyaLcyXVt4
wtEFy9s17eX+i+KXN3fXbamt9Ct5FIXWKaJGt2eR3WEeL+IPjzphGu6P4X1PUNY1DURJKL2
HSfscV34m1iyhuZLaK5bzb+a2uLaN9Ikjmae0fRTNO0S3I8pvRtM+G3hK8+H3hHR57PWtV1
W71y0W+tLK1hhMepWepeXPavc/bJJHto7RITPACttHvDgO7OD9I+HvhzplgLWTQPD+iSXbr
bR2n/EqtbS9gWFLfTZ7WS6uFNzJckxm8nvQ4mIjEMKeSqy0Afl78Rv2fviB8e71vG0FvH4Z
1vULHR4tQaaWXw/pt9daLeW+m6dqOnyaei/8TG0tDBq8djahJWh2fapSGlWP2T9pXQfE/g3
9kS303xZqieJtZ0DxD4B8P6lr1vbp5Ws6rbXGoJDdWulyFGFytnbw3N7fyb8O8skBk3ec36
w2vw60XQVgvJzaazrEMGJbOZ3MWlW8t0pulEk83l3VyHLM8htt5xsWQROQfkb9tX4G2/jL9
nv4hRpe6gs/hyWz+IlsY5IYLMWvhlGnvbG2jtGW4W4l0i9liWVUZbYofMgkBSNgD+d+wh1W
e2kltLW5uf7RuMLd3Ku1nIkI3pLHHao6qxeV44zOJYkmZyAqgMn3r+wBFpWg/HFNB8UeFH1
/VfiJZXOm+Gprm8gtrrw/qcaXs1xrFzqbBoLWzs7O7nF3p4jtHu4rcW0axCURV8Y+EtBv7Y
rYK93czXH2nUYHklZLm0s1mCNDGkdu0VxHNbO0un2bpDdFvtE0smHxX6cfsX/AAw02w8Y3H
xAsdd1DXPFcPgfVdN0jTpmhXTDrviC4u9Hnnt3dHWW303Sr63kZoorC+jNsYI03yhkAPKf2
i/gjpHhTXpfiP4I1eH+w/EGp6jFqc9rbaXa2djd6hcXd5o6XCabqeqQzW7aVMI9CujcrfQ2
eiXUerqby8t/L8ZsfCyaRppFtb2zRW8NoYbZb+9AtrhLWNZBdWk8UsLzNFG4s0RJSryF2Vs
Aj9ftU+FthFouteCdXsbjWrC709TqE+qxaZYadZXUQm+wztYWotDHcwyw2kdslvZSQlVufN
Eouio+GdR8E694XuBDqk80076hdrZNf3Fq1/eWVvA5F3OdNSZbO7ukhjtopwdsmUM8eVZJA
DW/ZetrqPwf4v02G20Z2a/S5sDqN1eW720tzG1qlusksEU00dvaSi4EBjBa7MjRTICsI9O8
Y6F4v8OeH/Fl9b29kJrTQdW1Cew0jVr6GFNTtdPlvNPxbv5n2p47ZIXnjixExu03BDHLXX/
s8aUbq1mf/jzW3sNNu9Sm1Ca+u5b2+FvcizukaKGGMwwByB9ki80u5LO6Hyz9b+KvCJl8F+
I9H1llkTU/CXiTz7231K7jlms5dEuJLmztA2npJaXJS3jdbqZSUCzArF5qpIAfys6pf3N9q
OqXf2dozLfvdLay3LCC91K7mgfUby6lhuGktbjcHKxBJFnWSRxGpKKILWa8fTz/AGcBvbdF
c2bkXEMd/azobhIooYUmisV+0SyWZaUSSb2eVnyQM3UZo47eW1bVJJWu5lTTxDpcV5Gxinb
7St5KJ1juJktkaO4VXeVkLTTEs/lp0tjYQRWvmSo2l3sEHkXrvpEur2+p5uEkt767lt7SSH
T75hM0a2ltFLGlvEiO6ys7kA/vu8TnU0IN3rC2hSaKDMxtpIIp1gxAIViA8+OJo5dk9zaTs
uGxH+8+XwBG1bV7e80/QtXkgktL2/sNQNz4ajmuLm4nt447e70ywuZVsrs2KtLqMl3JHHtJ
iFuqyxLGfSPF+nXl1d32iaZfvZWKvJphVoJb5UhTTDeX1zcXro0lvPA8zrarDbl2Xd5j5jI
PLeG/BsdjFcaxb6hpviZBcrP5HnaqtssY0iHyZmub5YZ5JSqut5EPkkAWO2UQ7UIB0yfD7S
LV7O81WHUdcutPtLZzLrBkvis6RIs9zp8Vyj6VYzuWVY1gwYCWaF4yGY52nadY2eouAdLtr
jU76dmkEsKyx3kcK2cK/YpmikgvI1jijNsPKgnkiMpkEcoAt+Ko7828WmfbdN0Nra/+26Y9
jdX32eWaKJb2e1uLOeJI2sEsXxeR/PJDDCrRKzkhuY03wvd6fcWWtSXWhazZ3qWbXsWk2sT
6cqNJPdXd6YLu/GoSb5rVbbTYDYm+vg88uyOSG1jnAPd7O1tdPt5WurK1vdUeztXuZrHS7d
LeW88xIoHmmnuUEUqokcH2WIFExIzxxIwZd97O4uI4PslylrJeTpLMbiCzmRJAys8MsKOCI
42XajGQLAAjPiNWDUrOzhfSH1mNdKaG8gU2Qg0K40yeZop/tFte30c5gd5AqOssskSCN4W3
FT8r5F4V1COK01C/az0+zWbUJLuLUoLaa+dpMx2jtp8kd3GgfHmM6N5wYRTH5nZgDa1XVbt
oNQ0vWY7UWFnJAbMLfWdmsrRyLI80Q2kmEYd9zuRLIrhTITxx+j3AFrqF1pDz3OoPeQyXh1
TVLKbbLcR5ktrjTEt51t0+ykC1dIGBKFy5Csw4rXvE7XWoi1h1fSY4bpCuo2eqWsNjqOo21
ijSWFvHqlzG5uXFyQsF00EtrGyutxE/O+9o19cSLfXOq65c2tvPfafHDLbyW1zZWM1zahZr
a5v4ERLua0McNsrlSbh3M9vHEpWJgC1eaPelpbTzkt7EvDLDE9xZrPY2TJLPcXCxRWUN/Gf
PKhpkf7P9mKhVAb5Oc8O6DZ2aXXlIInhtjDZAS3FtDaWsspluEhuJfOVhM4urmO2Qg2oZpX
YNHlrV54iuZLxINL1i6vLe4kEMVzqZhiWKGVWENxp9pbW99e3cpaN2M08cMVnAVkkjSDMg+
N/2jv25fhP+zKlzp+py2Xjrx9qDw2umeBtD1Oy1bVLaKON5dYn8U6/ZbdO0m2tXeGSSKVpd
QRGKqpd0moA5/wDaRGi2viXSrrxbr8fwz+Fngez1DXPE3ig6na2EDTNtkeeafVtKmtZ9R1G
G1iQfZ5mk1BoIyWcNGw/MH41f8FZvFlu+oeDf2dLJvDHh/TbaSzTx1r1hbalqWtsC7jVtOs
mnuYdN02SyeF7Sa+23rSvPIILcRFZfh/8Aak/aZ+J37VHi2O48Y65pOn6RbSXEmleFNLub2
58KaTpsNz50MMmnQrdS3bC2X57zUIgzSYeILsGPllorKeMzWl0+nRfYrhrK3t43Y6jeXc8M
ytNpkkhbYi/Z4le6PmCNBEIY2ByAff3gH/gpx+2f4CkfV38YWnjuwuhP9n03xxpNpdWFlcJ
C0cVzYPp0VhqdqqRBZzi7urK+jlZ7iMTF2X54+Ov7V3x3/aY1ldQ+M3jC48SJDPAYfCNnaL
aeH/DRlhMv/En0uK7t/LkjAkvNQZgdQjtZUjYEGIxeMtaakBLHfQ2yWf2dtOuZLtPstmqSx
yRX0lr9muIrqAq7taDzbZApd5n/AHccmdrwVBYQXl1qF3Hc69piNYS6p4X1HV9PsY7qK2t9
Tuo7i0v73RNRN5dWd9HpmpMsTQmWyhlsL9ZV1GC4sADjbPV7VrJbKzW3ukgt767fUILk6TP
e2cEpgnuluks5Z3mtmb7HNli8SskMkiSqpbnItY01Z2+zrBPay2zKZNLsLq8hgjeCMqtxBe
CGeAtBI0s1za2rG4mjd2aORCH+gfFWi+FvGKv8QtMXW9DbVND08PpFlpmmrp3h+TVorzW7W
LR9I05IG/sG3l0vUdPFvFe6nqTxzya7e3FvZw2rXXB6Npksl9JPeWrNd3UNlczSwoslnNbS
Zube5WSN2jREYlhbzvDLZQSQ2d7ElwkigA5+wsL66u7XTrK7S0tbqOw8+1S2uJGVjKrndLb
XDm18kq159muQu+O3MhjwIgvcagNWsbpNP0S5s7bT10q+0zUoo5rMazrlwJ4JbJ7tntvssW
kyQG4IDfv4oGMe1pQwrc0/w7f2yXl6lrNLZpdS2Dx29wtnp17eP5TXRdY72SASXMksDRz3K
IGihnjjkGdldBqMkSQRvcaa1pNdahDpptpGsUWwuFjkR4JI4ZWghVVa1mt5pxOJFdIhMgy4
APHrWzuY1vMRafZ22l22lPc6JHAtt9ps9myRLM2UdxfXSST3DTPPPcQRyG3kE8VvtCnLnmF
9M0Vqukm2eN4VkVIC1lJYQLcXCJOpCW0OAZ3gEsSSupcNMkbBfXNQstEg8HyXFroPk3ulyS
CU297Bc6nDNIbxLjUNXtLEk3Ft9rSG2toCWjhhuYpjG6xZuPHvFPgGZ/DWo69c+LLbXfsGk
pdCw8O6FrV/ZLolqmmxwnVLiSG1h0kahql5qWiO8ywC1n055Li5+zX1uiAGVey213cXgkKX
lxc3kWqwT294sdtcLbrGGuBb2ri63TFgEdkj82Mo0TMvmVnvpGrPqCCX5bm/ihaS6tr2WW5
GYbgXGjzXMltEYpEtxA8cLxO0uzdA8jFmW5oM1zNY2N3fLJG1paWtpDp4s4Va2RkjhENxCj
iZrVIDFbxHzQsCqfMIf5q1tb8YTWtjZaTqk/k3hvLj7BK1k1r8k8cs9vqkd3h1t3t4Ee28p
zLMyrBNEqDYZQDg5v7Cid5NSnutXu1hgS1eyE0i2yKkbxkBGt4I5YA8X7qNWmilwHGSKotb
TWun3y/b/wCzbWeOB4Y7m82Xoa0kR7fcJnilMl1DHNGsXlvI8uEdmG0IksLy6hqd9LYSXRm
UaiYRflPsw08BfLsZWklE32tJjcHz1Ec0LRxwwADZVrTo7yLWYDYeUy6lFEt/aXa6cIbGSG
4n8mSKK3dZgr232GGOVZY7mOaUTsuwPtALd79tjksI00mHUdSuJ5be5njik+zXFl5akJcyW
zOsV0TJ5TTK26SPMaIoLx16ReWWlXEmiaVINQt9f0u2s45zevKg0qWI6jPb6RBFNA6SRsLm
J1XLNHJJiUqQQvO6RYp4csdOHiIa3Jqoie8tItbu2Nl9mvmkuVlm1B/slw8t1/qrJYLtYiS
XmQojLTLa4tTdz3N1YSS6XNMuoo7XQ1B/MgZxHNLcTBDlZMlBbPhoTCJ1dViZwD9vv+CVX7
TMFpa3n7Pc+u3ukS/atZ13wQsMOnxw6pd3BgfXba5S4ZI01OGVRbaar+Y17bAyRyWcUYVv3
c0rVdV0obbnUNRvZZjaX0S+JFsBq9xHcPL51vJ9gMjTKrokJihMhhtG3jykJdf4f/Cni2+8
E+JNB8V+HZZtF8R6ZrUF/pd6IpFnkurJ0Wy1Wb7PFFHc25RmWWw8sPPbllyZHO3+kbQ/jzr
+s+EIb7XNem0vUbzQdIvvE1jpuqafpcvh+e60m0nnW3m1KKHVIFutSkV7eGDdNF55splaGM
sQD9TZviHqEmm3ls5giu7uGewS1tbSzs7OzuoQJ72/a91KTZLptpas900sEMqlw0qRvviVN
NfHuhaPZ2+naRqt1q/n/ZljVPsF7Ji8ANxdm7uRYvdfbGUJBCtrBn7MQsQA31+RHh3426pr
t9ceGdBg8Va5r91Zyfap9RtNOdLmeSzhvp7Wwvj9msRHAkQguhLausccckBuXa4jZ/qzw98
Wm0hIdG8QWOpx6vKNHKTS6ZpmmST3M8scU19Z6dNdXmmIYIbhEt4vMguEmkkgMEaoUYA+qv
GnxEudMl1C90Vob3UFtRbw2epR3BWzuIPLZrxbezZ0N5JGpjhtrFWhlnkWaMiRFZ/neX4w+
JvEE+qaJPc3wt5/scF9JppurmFJVUKLu6la1azKahcNPaWVvPDc/wClSZ8+2w5FKfX7SLTr
S2htpbp4pm062vbS4tLR4nuI5RMtjJLNLLDdI7wyJcFXW3nS2CM1vLKy+aaH4XvvCeleIfH
up3t6V1SCTTIrfWNdMsM/2UXT29gkVk/9mLqEiGAmJYwof7Td+a7q24A+ePi38R9C8D+JZN
I1vxE9lcWUd5Cun6QmtXlzFYWLSwW8N3JHJDLpesGxS4uLvSZ7qeKUYkM8Ebx2leW6F+1H4
d8OW9ta+HtG8R65od27Wc2u6qsjxOZ0kNtp01rPZX9lYNYCKc7JHkjKGNl3EoT2t5ZHxn4p
u9dm04eZqEl7Pb2raNBqcMVg1yWvl02/u4Tcx28cBv55pJXMNsLdYY5Azpm94r+GB0Twtc3
eladayFpmuRoVpHcXV1rVi6z7dZkWCJY5JZbe5+WzuoZLmGSVd8bIm9gDln/aT8V3Hhf4n6
1a+HdDs7rUNK07Sba4tV1CV4kvr+O2uLiWe4jsYZkmsYVY7bO4G8AO2QC3zrF4x1e6vpjqs
Fve3Emm2tnp9xq19ONyWltNDKNNW3eM+ZZ2lwY0glhEU91LKRJgl69oufhzoX/CuIbm9W60
WTWNN07xF4s1S/1yEWj3k3im7s9O07w7oltBGptpLWyS2n0me4eS4nkluBdWqqCuDfWGirp
un22k+DrG5sjClhHrGseHZ43upUspTeTwXzyGJ9REweE2lzctGl7GzQJlBgA8503XtYt7Rk
8M/wBgWs2pS4F/PLLfS3P9mGaR7lIhb3DW7tOjWkkulyyDmUlzIsgOd4n8X6zrlzBe3+ptI
yG4vkWaeZU1Vmaa3niFvcQOw8m885rdZkiUW0kMAkjVN1VNf1rW/A/9l6ZcfD+FtNvLi8ur
SFfDVlbeJDFcMbgTyz2izSwwQ7913AtpGuGIgEs7TbmeHtO8I+ILO4l1G9tdOuJgBFdGeOw
tLh787n8+GdbeSEwpDMyJDDiHzsm3kbdsAIrFde1SW1stTn0rR9MWUWl/qxitraw0GyghNw
jTSWsb2TuskiRCa3uDMsrt50iO5RPrb42fCbSj4b+Dl0+na/repaN4ZlspriGGwltNKs7iW
1vrO4uortWvLeW3ttRtriSS/mt9OmnuMwXBlSYDJ+H/AMFvBGs6g0d7o8Wr6dplvqHiaTQ9
Ug0yytL6x06G2Wea1iuJVk1qeeQoIpJ7K3tY4pWfNxK6E+dfFWa3tfDlzdQarrR1fXPH7at
CsPiJpFsrCO1uTb+HdISyuPMOhR2kMNtNFenybA2VksFq4WYxAHHJ4Ss9cs7+PwtJ4mnQxx
C7v7a0stOsZNXYJaxI8jkGOO1hZ7syN5kM9wipGZXWvXfD3h/R/D/hfUZpLs/bJSkatqlpZ
z2utadPFNLA9oIYftE/iHz7eOSVbhBbQrN9rik3oYx4z8Mrj4t6pNpV21r4l8XaSYYYtQt7
u1t/siLZhbS1g1u/isbOyQSXQnY2SlrKOTz7mZtpLH2XV/AejyeEdB1T4g+LNMtvE1tfa/5
vhbSPE1trV3oc9lKImuIJtJhjshavavbNC5j86CPzHmjjdgHAPJvFvjvR/D2habb+JFkn0K
LUtak0/wC06g2qXuiafMtvNDpMEth5uoNBLeXuoXd9e3TD7MtwiwApBJGvLaP4lfxrqt9Bo
3h+70i2ggl1C6uf7dvtRnmuYYbwRshjKyzWMwjt5JXJkIuZYFaTfJBEPQ2PgTw94Yg0LSvh
74h8a/Z7e8XU9U8Z6+tl4eSW98pnhuLKzt5Wvo9MvEimhF7Iou0kWPKGAE9n4c8G+Ldfne4
Ju4tHWD7NH4c8Hr/wi9hrukwzJLFJHrFjCJ59PV4orhtLuL24gjPkxSwly3nAHhMtnrOtw6
nfeKbrwnoml2UM9xLHPqbWd7cNFoiz6dZWelxFrs213fCNhK9xaXs06+TPIoOF8wtfC72+u
rbeLI5NVurCd/7T0sPdOut74Lm6tNN1OXRUvlisrS6ls0Z0knuYpI0kJntoVkH6c3H7N2pa
5oAbw/pUOjtFbWetTavr12sk1rDC8T291ZGK0ishFpshSWW0lSQX1sHhZoRJDKPn+P4FarL
460Dw9rWm3+q+ErfxpqWjfEbxfpejixt/NnvIdWt7mx1izvb6S9uVtLmGJL6Ce2kso5JdPi
kykkCgHxfrk3iCx8R39zoGg6fd2+v6hY6RrMWm6VBJfab4i1S4h861jhvIZpdQt0WaJ9LuY
o4oVjlvXkt1+1RtWJ8UPBPxY8PXdhN8VdI8VNpGqPead4fvb67udLsL2TSdPku4NMsLDWkk
K3Fu4W7a0gt7OykgMUayEtIF/oS8N/BX4W+AfGPg/UfCeh6bZ3Vz4b8V3Ws30lvNeajFM9r
ok1vNdX0iPejUINNaZ4SZRcRhRHHtMDseU1L4dT+OvjFo138TtHk13wp8OHj8TPDcwafr7X
mv63Y3y+DrG48NXHnxRrpmmTHVL6S+itb63vUtIrB7qWaZIgD8+PgL+zL8CtS+Hnhnxnb+M
dQ8e3usWWkXF34V0GwdNWitmvTBqcN5qgdtQjhS+uLjTCqLDbh7V4ojKkJC/Tmsfsu/AnxN
4U8TeEdD0eLwRq+oXei6q93bR23izxDZWHhu4byYItRtIpF33xup7PV4Xv0uLG4ia3nSQRx
q3deAvDdr4W8RjRXsbgaZ8WfG2sp4W0jToLHSdD8O65o2r3epT2KQx3ljpd8dWs5J9QtreQ
FNHvJ7mzvNPuJJozH9TTx+EfhSuueJNT0xtC8L+HNC1KOXTfBlro72IuL7UIoNWxHBJbNb6
iJLmO8/tOzuC1zJPfQ/ZpILaOO7APiPwB4L0n4Zah418N+HbKSGO3Gj51HXxpkEBuNUSW0a
1zcTtFFdaqLS5RWh8tlkA3TbplL+nav4WOmXfhmfxVf2LWuoanNr94lxqUd9ciLTtKkniu7
3RprdLCztbO6aONLa1Mkdu0YuZlaMiWvEtb8feP8Axz46ux4d+H/iMaZ4m+1aToiN4MtdTs
LWNLm0OkaldeIpba20KW5ksrsXMcs00V7avKTFawmFpH9j+H/7NVx4sm/tfxyviy8udDhu9
NbSrnVLhotX1KEpYNtV4Ft7fT7hHh8qICYRrbEQTOj7mAPWdd8Q+Hbe18Ra3rGu2y6FLp9v
c3Vnp+oJqsVtYLe208eoRWtvNcWsNjP5V0thDp5aOR1mtQFcsU3vBvjfR9WmGraBoUsHhm/
0+/lvvEf2SSJmmkZbG0bSrZRqEMCXkaSA2cZWS0PnXDgLcrux9R+H+geHta0mDWfC1jqept
bvbW9zO91rOh2LWsDRpPcaFZaXaWc14bKZ7UtqZmsbSREtlitpXdpO28OzLe3MOiaJpImvo
5L+WyvbGWfTND8P3H9twySxSxW/2e00uCK0023SO5t7SNpzqOoW7NFGEDABf6PrWt3+lXV9
b2/h7wvomr28mkafZvLNqWpysIkgTUH+zRRWNnLFM7RWQ8y3SdQ80QbzUHAePtC8ReJX0a1
e3s00/Sbhbi1s3nuLa1sY7cXAe+1k6Zu+0fardpreCOWNo4nkS4cBAAPqK58PRm3GmWDyi9
itj9svtSvpbjSLO4tHhST7W1urRzTXwYm0htzvUMru5mEjLk6f9ltbyzsLaeSO6tLCOayiu
dLmivprCeGTTotQvp44pLd76+vJZC8TO0YtYRvQOGkQA+aNZ8GXEthqNtctqeu6kLY2GIIY
LnRoLXycX8Zup7lzb3NvFIBA0MLy7jZybVRxXkPifwlqWtX7aXpcV5etc2cemnRWu5dPl0e
zs57R7O+0wJ5Nnqk9z5Ultf2NnHdzvMweIvPcCOP7o8ZrbRx3Nxa6PDY6vLZ3UUMzFlkmWa
Czlu7g29tFPG7XiRgzx3cbfaESOzLqrSRnyzw3ZRX7f2frV3JY6VrsarC19o8qv9jns7uWK
Syv57y0XTNZaa6sxpGn6khsob3TJzaOifZbcAHhHgX4cXHg/VYdE1S2tGnR7WZ7ayto7nWr
me/uXNjb6xBd30yxafEheT/Ro5I7hAGvfs7O237Y8PaHDax28zaJHbaFpVu19dnUbDT7OTU
NaMcssktpMhU2tpa2oaZnt5y7OTOcFl8zxnwp4P18eJ9ZudOtHjs1S8N088Bj1R7aO2ktjM
813Nawwf20kaTSJ9kltNJs2Igu4nuUuBwXxz+Ih8M+FD4Rs9e0TRYdR0qe1vBd2+o6nqERt
beG8jso9Yvbu30yzupoZJLGKOKWSJ3WOKIYiIIB7brnxP0e5mtpLP8AsCC1gezkvJBcw3Vu
86XKtGbK7dy73wW4t4vOdpVvpGdYleSIMfnf9qu41/xh8FPHp8CalbT63qvh7xRYWlzGsMl
pqKSxC4uNLtBDDpsFvdta2l8trNDF5zXEajd5bI7/ABRYeI9e1DXdK0mCe3nsr3UdPQW3ke
GNTe6tbmLT3nsftctusMKwool2SSRXtlJAsczG4Rnf1b4g6tr2j6d4xuoPG9p4V0vT49b/A
OEk8RaxpWm3Oh6DfjSbi3tNSgGm+dZ3Emp6i0NmTp0H2Y3lwkDpteIzgH4i6H4gvfDyfZ7S
0mjubt7Vp2uYPs11OsdotvcW1lc3sl2lnHdRBLyOdQ0KzrkNldg/fP8AY9TT7j9n/wCHvie
aOS0uNd1jxF4lu9N1zRls0eCPOmR3J1aCF0urfToobnUtM1OznH9pCaJZNPikZRX4HaBoep
apE0em+GrPV55b+axvZ/smmS6jYsI0Nm2mtcW6WtrPdXuLi4uWuLGE2dzJas8bBAn9MN7qO
q2vhz4e+GI9J1PwxZeGvhX4UMel6fLaP4eb+0NOttPmsra4he5WRLe6Sd7m3sJYDJLOsiyy
JHlgB/iK0kvBqVppd/b6XawXxsdLS7a41Sa/imiWe8fSo7GGK88wW8gEjzy7IkZfOuEOEb4
j+NHguwh8WPqVpHeXdre20tmgeSOzZUttNmiOlnT7W8vrg30N2PtDX8zRwbAAZAyivq5fiP
4c0e+Fjd6frmsWsUaazqVtBqz29vbRTYtLK2mdniuFjudWu4Jb6wiaO7vbO2fbkxTMvHa74
U0Xxs9vrGj/AGm0W3l/taDVLzV3g02SFyZr3TL268gP5thF5wlnm2JcwMLiQxkOqgHmnwsS
zkuootEuocRLNpkemXVxNeyafBbBFsNQu4oJClxDa7XKqEecsxhwo2smh+1H+0D4d/Z++Gs
zXl1B4i8Y+K9G12w8MeHLS4gs9WeeeH7FretXVsyNJpuhx2l801k/7t7m4QRQJIY3ij6S70
yPwneXMF0xgm+0aeZ4dE1ay0uSO6URyxW9ndw2f27Ml+1t516Jop1t4ZYZl2rvr8R/2tPFu
r+PPjv8RPFd5dXejT2GsX/hXSvKu/7fMFv4dkisJdM0+7aK1h2X3l3E8DwW5F3e6pOiotva
Q3UoB8lMq6fdJIDc/u/J/wBIhgkRJ7DUp/tVpNMn2VPtLMnmCzmW4tmnWOWP7JJJA27c8NW
Q0m6uzY2RvZY7GWCGKbEYmtbjUor2K7aKVkXcsbgDcqFBcbVUMJVHN61fzadeX6WywzacLg
S2umzwapftFLHDHLczW9zGqLfWjwRRLdxSQJIm1hCsbFjLb8O6gttcC+Gm3F/MNNeZLeO6t
5YpLG6ubWO2YMS8TyAR+Z5XlLc28Kxm4J8xCQD+/wC1KGy/tiWG8tZdV1y1lmv7W0E5WLSU
uLH5bKOzgxHHI4vYzJH9pkMiRSNvTYErRh0q6vtPhspY/sKyRRLcaPFHb3KSTQ7FdRfwyIz
JFGRIqRt+53lVdlDKKem3+q29uJUgu7ETWdvJdQ6gY7i4uGfTY/tl6+o2iJ9nLRKEhFv/AG
dAmfKEDtIjjr9Igur6SynfS7SGK2i8y1knmvryaK3VQXljRJokGBKrJujmJV0SUOjFIwDgL
a01NdRvLi4u7a5itbhoY5bvTtOuTClzCsMsHkztIGtvKRIFlBEn7ooszYaNew0PRYLSe8nS
ytJJLqBbhZ9I0y0ijknQBIrqSeKB2V44Yo0hiYwmCUSSFt5WQIViu55mOnWX26O8m8m4vbm
72yQxKF81oIQyLC8W9YYXWNgwAVSWDDfl1HTrDT55bibSbaERxbrLTra7hIuI38x0kYwPsk
bc0jtu4csCWLEgAzdeuoEuLeKdlmaK1MaxSXSSRztHFGstvM7B4hLPbtIi4iaMLuAcBizcd
qGoySyw2cUN4q3UN0I7Wyt02TOqDHmtdRrKsknm+XITP5ULKyqskrI1XzfW+ozw29vDagRX
PntOUt4kAWFbh/JOplI/OIkidZI1XzGyBl1ZV878QS3EviF4IVsnt7KJhJLd3TXd1emQQ+b
NBqlgosNJeBGS3QSTF2ZSXMse5yAcPLZx6Zc6nfLdtbWrmI3Ghu1glvdT3TP9kIuYxdXzS2
twJWka1XD42vn5Xjd4m8U+HfAfhjVvE/jW60vwjosMDT6l4i1zU9ObSIEtLcIP7NS7jCS3S
Ntu5EjtpprSOByQ0pQj5K/a8/bO+CP7M0UelPp2i/Ev4rxmSTTPAlrfeUlhbSkyJceKL+wu
47fSrC1icu8cMkV7qGWlUeZMY6/nW+P37UHxV/aS13RNW8b6qiaJpN/qWreH/Bnh62ay8N+
GLGSeRf7NtbSaeSbUZ0NjMx1O7zcTgxCTMTKCAfbf7XX/AAU21jxlfP4Z+BFrq3hDwjpsq2
U3xDMtvpHjDVrAXMlpqGpwWIDWdroV0sYlt3gtheC1ubZXYo5VPyF1TW72+Oo3up3UTNe3l
zdXGqzyi8e4ubm6S5mWK8dPtN9JdSzAjU3DSO9zdLgxrBDFLqN1caneNJLp8VvaXEP2HUJ7
zT4o5Fhlt75ZVt7y2knvUuVaa1mR5IY0QlY8hopAOVkkmeys7W0tb6wHl28PnSwLDbWMJ+e
A4wssKeTBHdRG3GwXEv78BXlFAG9d3tnE0Edx4evxYyyQ3Gru1x9njnsrq8jtrWzFxFFE1s
kkroI2t3mkkb96wiWXcY55GnmuJxZaPbSx6e9qt9Dc5ubCyV1eKRTBIGg1HZtT7ZNEsxl3v
Gm7fIufbpqPnLei3tLmSLa7W9rNHcXEcWoxztfwTPK6aeJrq8srS4tQ0rtuR4IFEUgatO2u
naNIdPs4YFuoWE0rQ28t1byWI8xx9tSZhO2oRqokIZwi71kKiT94AX7qOe8tYJjb3Wpkmws
9QuJ0geWSNmc3FtqFpEiTI0UUc7i5hm8x5UjleSQHY23ppXUZXsEnkuZZ7qG21K1u2T+0mZ
oiTaWcs0FigufKs1iAjR0QJAWdzKFj51mhUWV7BBcW32prWBhPLlnWEb7lb9Q0cDT3DyM7y
Wii4gGUO4/K2lb6/c2l4lzLHeSie5n0xBdW8ssQmuI96hZkgkkAQ7DaTC6gmZG3TrvBZQDs
dKv9RmeCJvJtYYbWa2OmXDyy3epaaDBLH59gBBcTbILdV1SKW9ks5Ejjuntrn7DFCe2uvEf
ia9ttNhvWudZuvDuny3Wlx3xW8stJivb601ZrS1nj8yW2Or6kl1fQx3KRWNxZXJhiSO5kvH
rjhdX9xdXd0t7pumNeOAmm2Flbw2+m3VlZRg30Y2l4YpbbfDfafb/aTqGqSM0rxOVeuuuBo
0FncLYWX/E8uLJvt1rc3LRTzQT2W63hfTooYQ1hJJcmfy/MkRWfyzHG3UA3LfTRo9yt1G0S
6nj7XY2MU9wlnYtcx4mlvLO7la33m3AMG95HjWVRFgCRz4V4u8Upd62tvotzZi3sjFZajdW
9rFeXf2xporm2FxeSyn7DDJcyTLELWFQ9xAwnljt5Q6niG7fWYIrdpNSunj0qS0eKys0S1P
8AZcIEovnlEm+CeRIxbxkmZFHlXNwJNiHnNKXw5YwLa+XKuoG1mimuHtAY7giBZk8m41G4u
LODyIvtVtHdB3t4kjbepPmAgGVDPbm8WGxXVpbowLNqsMMnmW/2H7Skc97YCaRBfXJkuVa7
lWcRSqscf2eJYoyXaomnQ20lqpisUvrZ/LiOqz+U11ai9jAKXYltInWC5n22UEEaWV0808V
xI89xJJu6JodtfWV9q9p/ZkMNlqDrLc3V/bi5u5pRCt1dQCXY96rJHF9mS3kFtFcxSBWIkJ
ePWNQtYJp9Sii2WVkIbaea6srS+XVrmUbbREhgKPHK0jtc6kYjP9oZraMyvJEygA8esjOJd
LuFSD+yp7xLM3NvdWdxq9xdw5aS9czRzGBYWIufsrL5LiFtyCQgHT1qK4tUkYLHcyS308F6
tzLZxw3VxeSLNZXyMRDBCsdoxTfCsYMsgVUlTcp1Rpst1ey6nYXlzZ3DyTxWl7BcM+niG6t
JLO9Pk7YjHLEd0KbFlktpWSVpGKbEfFb232mxM2qefbvqV7cvDfJa28lkYJZI7O3ij8u6ne
OTEEsIeUWyOQ1uQZ8MAYzXcMkeNRltba5eC2srKFEsbS6t5A8dvdrf7YxNeG0ESPCryMbtZ
08qVGTfXQmx0+4tbDUnvtKuJ4EEgisorpTqVzZzTG2tLmOW7aIiwuYhFeuZnlkMscQXYZds
O26ilvDd6faywCySaOwjEQvpLqW5DWs9sshaQNa48yWAOrhCZI8HEhvx6RqFsq3RkWYXl5B
cy6dpgRrgWCvJC3nwzRywJLczyQyuI7lJYlCxusREgYAw7PWL+PWdTvr6XWbU6ha6lcSwyQ
R+TZ6aLaPTxZwSJPcedaLbyz2VvBLE4t7SVYbcq8by1qQRyPcQpc3FqjWwuLO+hgtp0tbSC
2QhFgtygSCea1NnCYkkd5JA0zSsAoFu20mW08lZRdiM226UOEtr5hLF5zW8sUatDLbRXW4z
LI5P7tZhwmVttI1pYW9pqLNNbb5hpZsrLMFvcuBdj7WrtGZN8sQJnh8x2IZ5YyJsEA+tv2K
PhFZ+NvGk/j3xHbT6p4S+GTrqf2K9t4rq18TeM57iCTwz4cgjcwJe/wBlwJFqdwsu+MpC1t
PD5ilj+mr+HtP1SPXna51Z9YntpbjU7uVbTUb2w1qS4a7sLi9S1tAIpLXdOIlsoBcWdnClv
FOvkLv89+BUVj4R+Bvwq8EaRaJJfvazeNfERg063s4bvxL4nubme3v4b6aJLiKTTdNls9Nm
Ehuxassf2IjahHsipq2q6aksd3eXBsdSgI03Qf7MkH2syTLOt7Ne3Nvq90UVzBePcSw29pa
zCaFm/ciMA8fm0fVP+Ej0fU7O8u4NZ0uWVLe/cOl7fWsd3PHFqeoRW1+vlCXdHd/bJSl08M
9pcXCu8Dke7+CbuWTS7S41jxNNe6xdazd3djNNq0HiBdYvrq6m2i8EUNw37y1jVrOz8yG6+
1+TJO21YzJ5K3hJ5da0bUFeOzlsNR07SblrW71PU9RS5V3ae1eO0tdXENtpsIhtkiaT7LcT
Q23mNJG0Lj2GBtXiku/EjnUdGTQLvS9M0Qazp9rp9vDbXDSRv4kVoorSO5lk04SXdmJlSLe
oR04WIAH0V4Y8L3t3LPqdzDLYXF1eTwxQzK3hS7CXEcdw5sd0jvb3BlJj82K0SVmgffhS0Y
6P4sX2haL4fsPCtouoDXEsLi41aC71ua9s7RJPs8Wli8k8yF7i5u3u5L9Jo7G2nZmZGMsKq
r/P/hzxCdSv9PtrfW7pALu/1J9R/tW3neG4FtDHplzf2ZQzXZv1up4oJbWV1SZTK8QlVZU3
/ir4wGqeINEv4ry3bVLO1ltZYlitbm0lmsIo1Rze3cbJJfh1RJURnuYVBWBF2iUAGzpVnba
PeaFq2u69ql/b2N2LS7sPBt1PbT6qlvZyzaY9/bxQySnTbxzNb3Fuu2CNbXfcCfzcLlfFaw
8FSaUlx/Zt7rltNe32syprniu7g162utOgtbW7ucWlo1moC39rLp9tcWMlxcRQeSjzMSg7P
wppJktVbVftFwthpLXIvLiGaC+XTZh5N7bi/s5FtX1FYyLWxmspvO+xFY7hnzJWDrnh3WvE
93bad4a0nWbTQpNTiup5YDcs17KbS909VnljEziO2mOlSMb65l80qI1Zp41RADjdD8DaDrf
gPU1ubWbU9Nl8J2elWY0gajBZJBY6h9vmvgLgLPaeIvMlkt5X/wBFEYeUmxhkkAHXaVZfDr
TfCXh34fXsK33hfRLi6Nv4c1LU9QukvILNby+1KYxyCOWZDfN5RnmuJntFt5HVJmZZK6vQf
DUsmjo2tzW+mQ3HhkaY9je/2ikB1e+naDS70afGbe5uJkuIprqa0ujIskMsMe4pChrzzSPC
Wp6PboYJrDUhp8ZvwbzRrq71tZ4Zd9xqMS3VzHcWwNpJMbnRx5zSRx+Wxli27gDiPE2naNr
OieJWi0R7SQTnVNHuBpcly8tpZ2lxJaaPpLC5mvmledRcTGdcxpHgKVk3L8VaR8IfFPi7xO
Xu/Ddl4O8NzwRvN4k8QlvDNzb2F/fNd3LWtncXH2ma3hNoJ4thytwBHFDtdmf9JrLVZ/Dvg
rWr7SZLi41eKO51ax1CPT7B7VkljO6+livFhnfUFjkkgML3IihjCQoI2jlz8x+Evh38Svi3
qscmmai+o6f/AGoHvtc1qWR76aWSScRxxWss0xt9Kt2LlYoZAYpXiNuqtGSQDsoPFXgLRtE
XwJb+J7zxhfCK6tLzU9I0wRy309pcw3WrwXmuas8TXtjKtpbXFiNMt7i3jaSNGhSJGQ+Iz/
EPTbSK5t9B8A6Jp0FosynVr+xudc1xIbljAyxW11ONNtrtrG4aeG+tIEjuAMFYCgFezftBf
A/xd4DsPAVpolm994h1y8vtPkg8Nw3c9loE62UcUTWSSzpeLLInlgTzSR28sZYpl1RkxPgP
8LvF3wuvLPx14+8IzaroehwE61o7FReR2LySW5vbrw9KS1xpWk6hC1zKtlfefF5v2iAzJlQ
AaGj6B421rT5LebUtbtLKOaXVW0e2t7mK0tbSZi6y6XFo7vZj/QTE2pNcstpOyziG1tnBY8
9pHww8Q+NobQaHr+jxadFqLjTbuaxktYpbG7ZF1e1ieeCIXm6K0jZ3JlVbqaIvMQvy/rnB4
t0vUPDkz6JcWtv4d1nTDZ3NtoFgmtapfPq9pJDBPbpZ2Vxc2LrFKdsUkiG1BJlCNmSvg74E
+JfCl5BH4WbVbKPW9I127h07SdZ12zTxWulW+oS6fYXN/psscksEc+I4YZ4HSKRrkRznzGQ
UAeP2Hwq1y18Q6p4W0X+1fEFhoMWlgXz3dvpkNzfa8Hb/AEIQ+Y9zBZRZgvUvXf8A0VpJ4p
RsKt9naT4K0C48BQ6Jqnh2xtta0zU7S21HffXiQlZEvI7O30y6meONrLVrgF551ttsJVVXz
GHy9P4D0TUNT1/4j6g9uIrCDxQNDgTRDJDqMK6FZ2ceQs9lM/2uC7nkR1giktJDDJh/s7RS
R9l4l8TWfhSC1uf3F7calfQW2qWkNwmrAW9rC8dpdm4I8+ynSVre0m4gghd5o5hDbgZAOj0
OznbwTBYRm1juLGwfSYbQwJNa3Vpp+nTFZbe6uZFYtGQzTYLSzNsJVVj3JX+FvgnSV8DRab
Pp4ku59Gv31pU06a4vNJg12/v9WuEhvoomli1CR5ob1JIbYtNCpKOqhUrf8GSXOreB5rb7H
JA91Jc2Vot3PAtnZyXjxRRwQNaSo0rTGUiKOD9zIjSKcBsna134beJr7SNP0y/1QQ6Vptox
ubS1v20258y2RrZbQw2+JJYbffG+9vMBRFYx7jsoA+avid8aNL+GWl6FYR3mna7qejapJba
m1hBBM2p+HGtbqNLyCe3d7t70wultdvcvbSNMXtmgZgjL8Bal8e/j34sk8Wah8Ovh1p3hyb
x34un1V757NNa1+2s7LRodFju3+2uljpLSo/kQQYVnmbzVa2cySr+q0H7Pfw/v30fWvFiwS
XegwXTPoOowTT6RIYoANKvZZo5oDNLbsftH2VWeymDSxuFLkN3XiTwdBeeFBbWKw6ZpV3ZS
6XBPoehPBdG4dDePIPJW5gNu9xDGXS7wzq/yMETkA/Or9nj9m3x94j8Q+EfH3xt8WGDVfCM
+j+J9P0f+2o/ENrcSXSalFp+nyPZTKkcss6Q6pf7o47sTMbfz2QM9fojf2Vhe3WkW032JtO
vm1HVvEukXCiSzmiXybW0tI9OeKdIlaYNLJEzmFriBWkyVdDn6J4KtoLextZru3e8ENhZww
alY29vEltEsCfvLnR02z3SzSTKJYVEDQwQtb7oUnLd1ZaNNb6rL50ttJFpuliPT71rWZYAy
zCUQW5muJ5by2HUyOsXmiVmc7Wc0AVWTT7BNQttBkjtobzSVtdNsrv7Pp1jtSdzDZQWdtFH
DLKqsZRDIsDgQlpG2BlTgvD1xqv2G/u9N0W/WzN/fW0E93ew6fa2MlpD59+Hkt3uLgaaJfO
u4LlopyA0aEkJGT7q1lo1habItHs7rXL21nuLSTWLOW3lXUriNrcXf2VQ80VvawhVtpXKKd
73EJAkdj5Rc29t/YtnaW76GzWy3EM81wqCyurjeFaSEJfJezSJJK20AeRdBJIpSsmAoB53p
UdjNfPrkVhPFPqySafYa5/pM+qIiStHvXypbKCex1KV2likfbPKkSTSRFlG30vTNI0ue4i0
q417VE0VFlsLi8tNRube1vbtsXVxA0ktw10sYZcPdzOYDMptjGd7SNLN4eudL0yS1urVp75
LeG8gsYJYLDTYlVXlRxA8k0kFxGWjWZ5niGCjbYkL7YdO0NNQuY9TvPs0eqtHJFdPNcx3MC
yDcIY3srW7Ntb20cYaM3CgNMpaW1keQb1AOn1S/GgSSxwy3Mj3T2a2f2kX0tlOLpZUkea6M
M8CEFVZJ3dY8FHcQLG5rzzSdTutc8U6pqdhqHiCBNPt9OsZEW6m03TykNxfSS3MM7Q+XcJO
JmjRI1nSPYzvtZ0K9jrdt9m0+K3lurT7POttFqMJ1AWTXE5WQSQ2ttMJJViNsrxrPLIrhWE
RySpHnukXFo0GqtJcWdtp94UtdFS6+0yrLbxGVorklreFYppJXaGAzZM2yVwWPJANXxkLLW
ra9Wxc28Wn2LWt7cR6pfzR2c8+2S3iGVWbUri6gkEiv50ypG0zDbPHkea6BZ2X2i3i3GSyv
bK3jhkaG31XS5XtYHaY6pbXNu0kVq5ZFhM9tcKsyL5epQS58qtqUUsmotc+JJmW1s43sNP0
nT21CC2N1cxzKLsmFllubu4KytPIFWNZOS2wqrcNe3+m2V7aQaTqFwz28ctzqWnK7vJJbR2
kkUltLcyWaNa2qzIhjTzgBc7vtgMeDQB6qraRJrGo3mng6fd2lxef8T1tOtLmKV4bRZLu10
+1vpLdViWMtmG5la2sGVjFLMZDIvyh8VdJsL6AXi2c73MN15um3F9YNFFHfvEbq6fTbYBrh
EvbOVAZtPub+BJGLqFjVlHoejIl9NZX99q06K9hrDRz6hf3IggsrexkSSyV7G9Z3sIpEhNw
7kxW4IaCFomlB8r8dXMN1Ho2lG9a2mMdvd6jI2nXurySWKHy5/wCyApt7a4ktAsRQ6ZJcXE
lmiW4EjYSgD518LaXHF4qt7afT9SuUXVrOK1MmhxSWktw7XTTzWHlut1eWGZpI/InnhUEpJ
vcwGMX/AI3zlfh/41tvs7/2FJC8TabChhtQ08gllW7tRdpIVN1bRzWqzSS7biPYkYRF2a3h
7UtLi1e1itrC6YQ/2rLYadPp96uu6atzsgjutXS41HT/ACbmJYDc20c2oXN/BJdIgtAZGlT
yH476bdXnw2ubrXrrWLGztL5X0SOzjjiZ9X+13TPe69cz37vNBJYW2Day+bNDIrSkZK5API
fhBo+gw31nplxouoa+upXempLZ2bxWpt5NTgWWK2tGAmvWuxDP5G4B0S+TfcQTLCVP7w+Id
NsLDTfCVuyT67c6B4csY7S9nSOWW4vLSBp549SeCwht5dTtbVHluZHEcUkgVzCquUk/BT9m
XSP+Eh+IXgmy0PULrfZaoNTGvW8tzahDpWrjVzqVpDBMZJ7uTetqka+WSGkdiRI0R/YTxD4
5jvI9T1LURqSvDYLHc6FAumPqMEskcnmXNzDDdJNPesYLi0uPJdPOt5ClyJpHhoA8i8X61Y
eGtdjhv7GW+N/qsdwsktjpDWywPZSPPNPfzwW8UE01qkFjJZmYJPbrHcwCC5RJH2PDvxDst
d1T+xLRbuC3injjkm1TVtJdtPa7X7SFjso0e2uGnjke3SOa3JMG+WWcRfM3yj4g8bLrusR6
ldeIbO8tbqW31KLw7GFsk0y3sxcJF9rS7hnSCSJR5aW0k8kjSEE+TIghPsHw5s9V1g/2hqF
vbXVte6ncyWckcmmRXNnBPJcPe25srqSSdo1sFjs/tSKsMAZsFGWWKgCT4i+ObXwbaeI/Ee
rLdaNbeH2u5dYjvLz+1rq6k0e3tLeKZJzbR27f2hdXbStF5Ua3C3kfksoG4/zw/EnxGniLx
L4i1ZLWDTdP1jVtV8TGx1FwJILW8Vbi1jeVbY3KDytjXN75UDWg+UCVGWOT9yv20rHTo/hP
8WjaanFozHTdC1C7tbkpNazOl1YxWOlwCzsbiGa7NtbwWphS83STW5iWPc5V/wCf69t3uvs
8VxLDcW8Ec0sH2i4YwS3BnSXT9P8A3csZKyxvcq9vtaWCHdLHD5kYNADbdDrv9vRarb3Vk8
kMcVtaGWK3ktxDIV+03ILGAzW0g+yw3dwJppCqwxMNyyCKO0g0E39hBHE5hhH2e2iilkmit
1urMKbnV7RwLqRhKFkjtbiGOOSJdyGN44l09Z0l7DVNSt7S/wBI8QXlpftb2+uaPBI+h6ra
xxwyWl3ZLqEcM8KQwNFFFFLCv+kW8yzRuWavO9Kt7mbUL6bUQbrw3JaBRYPqF2k8t9LNa3E
7yIBERBHcBDHHcDzQ0alMW6QbwD/RE8QX+mNPDJM+oRShdPksG0meXTwW061tYr6OUxP5Fz
Fa36y2hZgou4oSykoWK1P7T1WbTZ7lY5DZ3Vth1aC4GoXbyywQyNa3cMPkW6KhxsmlhUgHI
XCB/wAwL39ubW3RrXV/Aa3er6JZI+ta3Y/Eiz1K3mli0VbeBbqO3srOGdbWKGCaeUWsrvdG
TfJGZdrZVv8A8FFYorL+0p/CU1nopjfRheJrUdymlXdnpkGo3EiQrYWqSw6hbSieOeNHMk8
rQFBPA6MAfsVLBe6dokbW2k2ZvtRizpdjcw3Jmt447YrO1wiGUzTwoom2yeVLKjRMZCrKW+
Ofib4217QNfs9Kv9CvJ7lLmzv5LexivtKsEs4nS3AutUDoJru5TeP7NmaOO3+ddpzET842X
7eXwnGkajc6r8XrjwoY5RP/AGX4is723gtpJLSKWQQrHZvNqAtLdA5tbdYiJnj8y5Vtij86
PiH/AMFZNWOpa/o3w20XQvG0MWom3j8UeLPDt8kd5EQBaX2n6CZrdbiOy3K7ahfz+fCoAdH
jyGAP2Yv/AIzWvhSxfxH4r1Tw74d0uxEl1eXGtacLqw0e1kSMmBtRuUX/AEq1AtFu3eOQyh
JECgF2H41ftjf8FSdd1bSde+HX7Nuq6X4e0JhcRax8V760sbDV7nV5DM8lj4MhtFto00jUr
OT7PDqGpFdRaJVWa13JJj80fjF8Wvi/8V9X/tDxX4/vfEenzyreafpM+oafoejWm+SbUdV0
8eHonstOuLyO1iU6ZFdRm8vfLMcNyWVlPg1xd6XPZTvJarJaTtNJtuLy4ntE1eJI3a3uRMs
cpeHdLie4gV2eZVUK+CQCWTU7zUphqGqXGoPf3yjULvUNYmuNS1bU7uSOAyTyXEtzbQ6gtz
c+e8KQpJFs324IEciR58LpY36zXH2mMalfQxxI9yTJbyLZ3DXyzFhdi8s2FzLJP/ZMsMVuU
jWQP+6Lxm2UXd/eyALLbWFqbAyhHRpZUDMFE6GTbbtNdIEKqZAWZVQFmpkemS3FpDb30EV2
ZJbiW0OkXLwl95HlT3Ctfy3JsbmRWhhgtIlnlkikU2/lkEAGdquqXVpeyT6LCP7NgkvJGht
ZoYri+msoYYw5YuSIZWkKJZE+cZApKBhtrmbF7q5tYdRltdW84lJZ2up7q2uJNImNw5W4T9
zFPPYrb20McSKTBJ51uI98rAdM2nb7Z4THbqXa7RbJ5Lm8WOWwjWa5C2jQXMdrdSQE/YGnt
83NxGUuCpUA0oFi+0QyjVJFtTpTKqeU8Mdtp/2qxis3ZhIrQSW8803nWtuwinWPdtikO4AE
Pn31ws2nzRL9lN8sckN5DPYJdreiGe2S43wia9gsbaFVzCQIJHki80eXit60LRObW0Fysc9
mxtL+2u9tqIJryWzms3v7VotOacwqsdpBAq3Kfu5LhyREKp3GnX00FvfWd1BcfadUvvNfUB
PcBpFs1u4yyTESNbT2xmaZXeIlQ2+RAx234dItorywibSX+w/YdPnWwu/Pt9MWX7azWeoxw
WJcwS3RAmit47ibyrUSXE4dIUDgDIYry7tbQXNnq+mIktz/AKNFLHdNo8VtmBZ9QBlbyXvQ
VSCzffK8c/8ApZjlChb+j2sb6oLy3urlJLa7eMXEhnntlUtLtucW2x7QRNEVuH817jYDJny
zuNm3+zRNcLdm7Z4FvlW6VLm4jtVvrmGW6t5lgEUs1z59o5kM0qzxIyFJAsqJUIvnjtpbP+
0nvbKCa2m/s6yu3twlpNax3fnTrGZWO2OZEktwEeOWAggq/ABtaz4ludB04TR609+byW6jV
obN7QJqYhMks1xdzwmxS2upU85pImkmeXZMqidnQczJ45/tq0uzFLeBdNl0273WxBuJIdRW
KM3sd6RFJNGZo5IZI3RprdkSGMMN9c0un3Pmzvd3eqWkF3ctYQJpsmdsUXl3E7W8N5Dd24u
3RMFmidws7fMgw1WVso9Kt4nOlCxgtIZbS2SOD7eiWeoTyyzS3kUao9ube62F5ZY7mJGeR4
JkI4AOkttWu7mQTQ3MsNtay3s9q9ysd7bz3cEcl1AfPWSKLUMMAlwlsYnVPN3rH5Zjk3bzR
59ZLXNrNZqS+nG7nmtbN3n2xvI/l74Lq3tbAkrb36iOQKpnQ+Y7Mj4umGTTbOZG0OymuILO
ySyhiaG2gt/sq7Y50szbtazLc/altkuk+z3MQdnnDrJJt6GW7CXljGI7Wys4obbUNQnh1We
K3gVBLG8t5KotxetbyTXEEdkS0boZbcCWXyHiAKEs1npT3Nytnp8r/a4Ulj8sT2kL3KyJIb
RbWCzghtIl2yqII3kDXB8vcSRXLavpmvXlzKYLK6dnuIltb5Ea2ltYZWAQQiRm8ldLvE5t3
iaY253sBCPNEl5cPHaveXX2uW0Mn9nrNO8cV1BBa2NyZn1PT7ggrPpk0SyweRMjXG6BJLpD
Kip1E+n6xBZSX2j3ziS4sDcPEZ1to2zJDan7cJ/tM4a5TNxFJBIGk3SQs25VJAOF1Wa5tYb
2M2NydQRbqeC2ura6nuLieSDynghnh3WwnkLPeP8AbBHC8bKISHwWx4JI729tyYpbcRQwaZ
qlwDAgubAWjzw2dnGguraKJL+LdcQ24huZpVk824YmTZPfagby4hn1SJ44tDjUX6QtLNaJd
RRmVQyuscsiPGNzF0lCO7bZI5S5Wg0r3CXU0l02nW8otZvsTrDaGytp5LvUY7nSb8PGiPMs
whBlt55fmeTfKu9QAbEOnRLaqP3sUrvbOsGo35VbmBHVp2e1uIEljuHmiYQy21yHEMkG6KN
SrSLrOmTfaLS4EEEs1rODb2U8skC3L2TmSe5WWHMzSO8RjjWSQQOgMohldCVyxZ6it691Fb
Kiw3olkne3s7iW8W5t9Oa3lsr2R3VkS1hxdTfux9pVVhjWSdmHQz3N1qNnplxb6fEjrpi2q
hRNFNAtxe3P2jSgF823uUuF8uaW5mgtrkQtlJBGjbwCra3Wo6xqL292LeHzoyIrf7RN9qRU
TypLK9KNMyxMUlhZUht55EwWkUSiRodRnjt1EkMxt30278+2ju7q7RZbY+RaPbKryqpXTd8
8qPOcDzLYliyvV++S2mvbNrmJrW5FxPPOGLSGyURtbQQhwI2uLGBNlvbEIrhVEz+azqtTX2
gR6va6dqlpYzw75LQaheXsN3DFbmOaaWG889HDiOKGRprqzNpJsllWGRZCoYgH6f8AwT+Nl
h8UvD8FuLt7b4leFNFC674eh0lIH8RaLZtDp1n4l8On7R5N3J9ixN4isUVGhgK3lnHsUMPp
Vry8itbe1msgtzdvcy20SZ03U7KX7Otv/aaPcrbXCaWsgFrF9mf9+kreY32ggSfkv+zjoK3
X7QPgqGw07ULjUfs3iuGG2tC1zqmojV/Cuq3EUflwy+Zd/ZmIWyQW+ICxMkUixqV/Vy8+Cf
jERWFtrtx/Zj2s1nCbfVLhpNRMAWznSeFbYzOt1DLAZdSmjWKYoGWEIdqgAp2nxJWK90+O0
8QXOiw2dtcWSTzrLc2mkKsEc1zqd2bayFxDqt9I8YEF5f3X9pJNavb+VdMGr0z42fHHRUTw
f4D8IzTNFo9lpOr67qunamn9r313qEKQPFrmrW0EENrFZWqNPY28olt4YX8u8ELxytL4Te2
66I8+myzax4gtLewintvsRuINEvdcudSs5E1Qzahp102oRRNHKBpksUbLGtlBPeXEsSyxtv
dQHiH7ZJb6VHp+p2YvLk3lmswvjNFAjXckktxLDo08up2KeXDZeQskYbLc4FAHvXwegvPHX
ijUBp2uabo2laTaaalvBYm0jgW0i1qKee/u5rAvEjsV8q4ubOxkR4Y5FWS3QOreuzeH9Ba0
TSr/AMYXt7bXGuaxLeW+kQT3WoTQwyoZf7NkKJNb6j5rxrbzusYtrQI2GlLuvlPwvhstA8O
3uo3y2+m/23pqGS+t3t4NSW4inubSO1kuCVWHTbvMduyxj7THfyLKoZbhDD6ReJLbTTa3dx
eJY7Wz02SzlNveaX5GnmS/tNPttIic6e2pazJb7ln8t5jO8p8kMsSEoAe92NrLa6TL/Zusy
abA82neW2s6nPq+pfZrWUtJGRclLBZp1td/2ZykgjjfZAzM4PX634s1WTSTFeXN5e2mmszS
aRZXSaDDOWgXUVF7DBbWSzW9rLGtzdG5mV55mkWNiFZR826xc6lvW40izSV7PQ5L+7t9Xvn
01JLtbOWPT7dICJ4pbtb2Qh2hTzEx5rb9nljkfEfieWK5bS/G1tNY6fFFe6uuqT628+hS64
kTXjWOppFfwwIiJG2nrNLbXFzNJLFNDEC5AAPpfxdr8TeHPDtnd32m3hu/7PWK3tYLxLoRT
RSv5MFzbzrJJMiL8szYRP8AWxqYS8icvoelRIlrfXuqzXtlLNcXEs6S6gRpsyWr/ZrfU7m3
lkmEtvAYoYA7bA20bplEtfHmgfFGz8Q3Xkz6zOdKsvEc0T3C3apHJpF9AXgGkWV/p9tfW+Z
DEsBH2ry4JXjE7R4En1N8L9V0C7JOm6kYoLO7FiNNuEuLuZLtoRdEWlk9tFprzT+dHFJdss
KzvOBGV+RyAe1QaVpsPgPV7gTRTDUdE1QXt5a5ttS0+0gt3mt54nuixcRy7lL7ow4dycGfI
4/4XT6bFp8WpWOotPata2Vp5cly9itrGtqr+fIt6UW6nuiwnea3kleAMwmZmZY6t6ovh/8A
4Q3xJJocMOoN/ZdxPPqt1ql7JHYL9qVngvLOaI2t2JTIv2mwliOn7GhSNXdmevzl+Jn7cXh
f4YeG9S+HXw1Gm+J/iBDHfQz6u+mWtv4b0jVt8EQMOk394llrcscCt5cca20a/ZzcSQyKgV
wD9nNSi8LPBZ2cdzo0mp3HkXOmNqk+m3EmZljVxFNNqOmFzcvCUhEUtxE7hdkUgV4R82/Ej
W28BaX4s8T+KrjwU3hrTJYJbifxNrK6dp2oWlglw0On6VNAZpr54HnkkvYljZrlhHBIoheO
Sv5l/HfjTxZ4q19fGfjS71vXvFWtxeRpN3p1zPYX1teWSmWzj0S8tUe2tCq/6RHbW62Fp9n
kQwvCFYycRqWtalrmkaRZ3fijXNVtLTTL2zkt7jWNavbGw1PU7ua5nDLdl47K71J0M8y2Xk
WMsiySi3sWdg4B+i3j/wD4KC/Eazs/GPgX4J38HgbwNqV7qOrQ62vnJ4rtZrrT5YtTi0C6i
unhXTbm4lKRRsiXSxt8ku9wsf5/WvjrxDo/irSfHFl4ouYfE4k0+efU2aSS7uX05Euppb+R
4opJrBLs21wsE12w+1x25KnbIBzGm2mlJaXcupRQxIGF5pUlxHNfXJuZryza7tLqeK5kiuI
YkDC3d7WSG73hGgjKy7ptXstNPh5TFBcGCRJLeW3ns5rWOSBp7hILyGeFmDSGFV8qJNqF0Y
vcxLtWQA/Yn9k79s7xH8RNU0X4T+P/AIiHwRqy6jda6dc1azktdL8QQzzXC6h/bdxpUunCO
/uLa6UPDBcO9zIPORJYzX7H2Xwr8OQ+FhqljPNrmtS+INGt4/Ed8YSmpWeoakry2lnY2jmK
a2NrAz4upC7Rn7VcPnzVX+NPTp0FxJd6YJ7q6VomtbdoLx59H+x4kgEjpdyBykMfEULBFg8
0SMjqc/ud/wAE3P2rfE3xF1bUvgT4p1JtRuvD9pYeJtB8S67ewHVrL+zNRjtbuH7BKqxXbG
3WSG1kWd9kOxZVBRpZAD94dFhNnPYaBBLp1tJZa+bW3lk1Rp5gJJcMY43gaJLoIsjWocoFj
LIskyItdBqMr2l1NYNeJc3VtHceVPZws9rBZwyy+at3M9m6SXuD50ZhMqSSAFFIIZfKh4+0
+LxBaLb6rodmLy4g8r7NZ7jJeZKytM77hLcBGjtP9G3NGZm8kExIG7PXdfcG9FlcJdORDNd
21m8lsxm4maK4WSbzJRDGDIBbzo8qJuMbEMSAU49SUva2NzqbXF3qLSy3VlMLwvbNbKyxqx
gEViNTuIo45YzbKYhGX8xRK4Na/iC4v7P+zWv/AOy9N+1vb77O9l86DfHY+bbR3Vkt39oLy
hYBcbFZyjjGGbeONt55vEmt2t89hPMIBdSxTzT3ltDbRGKKIIEaRojbxIjeXHIjl4lUF0VH
kTU8U63Npn2R717E2dilw/21Z3juFXyI1gt45XiW0S6N1JBGsEqtcvbv5+5o32sAbnh+APD
AvlXum75rWabTdL+x3V2j2rkpbQmO5Elpaxu6mKSQzTfZWuNmxopWk19Uu9Qa5ukRJorRTH
bQuUtvmeP5JYIJGzGXikj8qa881mkTCGRgxzz9lLeXNk89ysyC3tkSS/N22k+dcMsMqXJS4
mElyqxSmMtFF9nIZJEuJ0V0XB8UXTxte3H2mWysLWIyO8V28VhHbQzxx3TXDXQWJbTaTdT3
a3DYxPJbrK4jWgDo9X8QapYaFpCJPNmXTp2vbu6kivZbKeXOxbWaJoWn0+F2VtsHnTIrSRb
1CgjyODW5dR+yQX90J1trcMbmSNkmu7WGY2vl3NlOiTeb9rDMtxIiyRwqPKEgXcM/VPG2ln
wo0Ok6nDdPFY2EkWoJFJeWdiZVCzQt5MUcKTQhmSe1mmiuYI5I5ZFOcH8rf2hv+CiOg/Cm5
fRPAGu/8LL8WW0euRzWMUlqvhXQGjglthbX91EYribUILxDfT2Fszo8SmOSf580Afr/AOOP
iH8OPB3gbXNY8ReMNM8IaAI7htT1q/1V4rY3H2dM6dbSXCy3eo380i5j+xJNJOzvbpCrZr5
K+C/7XnwO+J9/d6T4N+J8OlXVnDCk+g+Mrebw/rV6J7qZVvNGXUbm3udSt3S1VkuGaOa2t5
BvtdpkI/mb+IHxl+OXx78c2d7478WXGvS3+owWHhlZVks/Cnh2TUlAfT9IsNMWK2srJctOL
64u3vL4MEjadVXOPFZeIdBvbuy1LSMajp9nJp8+p3MjWTvcab5qwSeQ4CaXZamNs9sdpvGR
UWO6j8yUOAf2a65qVpa2zt8lxE9hJt1S61G0unaSZElgu5lsLaeVgjqE09Yw0xigWKQLGwZ
vEtK8bazqdjrugXVlfLIdN0+G31SLXbU3+qtJdPbXzyW13EkUGqJIkqG6kZLeOBIooD5q7X
/nL+BHxx8eeGp7y28DfEaTw5qkNmsMXhTXb6zvfD8hsLOSQfZLPVpW0mJYL2YzQXEEHnWrs
Vtg0aeWPpe0/bh+Lnh9Tb+K/CHh3xLLqOoWqXWp2pv9DudUtreJlEtjJp3mWKWL6lLLJiAT
tCbcuyRvNCxAP1V1i+uYNRuYNLkE0q2JeZBqt5dXZtrNpT9pS1lktguoNNKJHvll+zPA2Yo
Y45Sz4wi1Cy0pdRv7O4uFkVYb1tTmmRLJJ0SP7NfSf8e2oLdSM0MdswaSGFFz95K/PTwn+2
wh8QW8mv8Aw3Gn2zXiXNzcaP4j1DU5rKDZDaXdjbG9torWezu5Ssl550oX5iYhCyKD9b6d+
1p8Ddd0u206LxFN4evdR02a1bRdfvNTgu9OuRLLJp9vEbiO4tri5a8ItvtQnCzRxC93gFY1
AO18PXlhdzX2j3NlYi3todVvrC1sZNkcWn5Kpe3S2t1JCNPvleezjt4Ip5FkhjkvVTKsJNd
sTovkJoV1p8Nv4ftLGzlebUPsC6ZHf2Usdu6yIJYBJbQukVvFapGbycySXVy0iBI+c8PfGH
w3/aGo2Gi6v4c1C2sb6+kW4t/EtjPqcF1bWzvqaPDM1vKmhW+6Jr0XMFsZkKmySR0QF3xN+
Lfgr4f+D18Qa+NA1PxNq8Ftb+G/DFnebZ7rUtQ3SyXN5JqNsl5e2Vk2zz9tpB5EbPII3RU8
wA84tre6m8QyxG3s3lV7uS0W7s7m9S4ae+ddS1lNSlfdJcWVxJABcXNtJPI7xxWfmWlvOy/
Nf7W3itZNJ0z4f+Tp+paqmoQG51nRru0srmzULLbwLBaNHOms6lqqXMdwLNXgkWJp5EcsJR
H5Trnj/wCLa6bdQeJ9d8N/D/w9fzNeXjxsmheJriyuWvP7PtreEo15c+GJ5isOm6iIobTVV
IvcQRE585+H0MV7q2n6R8K/B2o6zr1wNSN74k8SJPPZ2l+llavc3TRT6isenyxXEkkVneLP
KIYTIiQlWKAA+0/2UPDum/B/xnonxD+I+p2/g/StK0G7uRaa5b2z6jfrflbeeC00SKUNZ2t
qI4o7tENzO11cRbYkKyGvY/jd8cfDnxX8SWngf4a+CpE0E6pb6lN4gn0xF8Ta1qFvC8Fuls
920n9jaXpVu6iGTbFeXu83y3Rnj3L5F4M+C+uGC5uPih4kttVv7WHUdWvLa2uhqcWkXSzxC
XS21DUiIVs52DrILCZXuNoSYxiCJ39Ss9X+Gejpo2i6DDqOqy297DBdWWnaDFBO0EcgeK0v
fEiw/bL23ivfPuLOSQO8l1cGO5nlt3ZYQDh7H4U6ubfVtR8V3OpSm4torey02C302KLUE09
zcraahfzXVxO2qSNIJFa8htb67MZKtNgMen0fxpZeBNY8jxXqcOlwzWV3Z6VHdyWt3rdut5
NhDb3VnbWa4la0Z/Lgudnlo2lXciyzEt3fjLxJ4w8R2Vxp+naJL4cOo29vDoOl3ctvNfR6P
PPDbX08LQfZ7MvYtcJcTXklxczWaLPJHKqw+WnzN4gg0+w/suS/N14o13SVkuLprm9kvkXT
Ajxx32ZoXkE0szwWu+GR4DNhmiiGZ2APIf21fjRDrfwmTw/pkPiCxk8W+MUv7OTWLy3ti9t
ocjXk9jFagTSyTxsv2iNXuoWH2i22tMyKB+Nl5eI9tFdk3sq7p5rux0iKYws3mGSC7eQb5I
yjRLsaRT+7eRFWMssY+uv2mfiPL41vNF0a4ujf2Hh2ynitrO502A+XqJvZVbTJEiimu2nhs
pTM80iLHKIVjEpVZCnzOmk3eqHTZLaGRb/R0+xrZ3Aki3rDcJbqkcc7xQlLqOMXEE8zTNG6
LA5dWaeMA5KSe6ju9Mh1Gynh09G08yOjXUd7YwXW+6sJre20+CWGOBp3gszLfxhII0cyGZS
DVreuppcHV4hZW4hNtKLSGz32U9teReVG9zAskl5cXCANPPcJwuAiDcWTXv7GGOW/jtrOyE
CgvNBc3sYulntpH3AzM0htp/tSyzTLbv5UbTExy7RbynDee/sYpZdJhttSiFlFdRWE0dtfX
kLXNxafaBdrkyXMkck7BbuWYHylj2oRITQB+sGi6/pfiLwrb6s03iFtTS8tbbW7xpzFq0U0
ml28Q1G90nRUtNLeC6tIisiNExinaUBS7sp4y/8AFXh7w3KnijS3sPFWsP4ftdHGpaylr50
yy2iyxaVDo14Z7Zv31taFLyW0WdYriSQSAxMw8/8Ah9rl5oljb3FjtzbanpdrJFcS3lzBfw
6r4a0m7mTUY5rpvtXkTahd/Y9xX7OkgjG5EQL53ra2F1deIBJpVki2upLcWkUEmo28FrMI9
CRZILeG/SBHVJ3QExncuA+/LbgDmfEHi+48Yy3Ou6ys15ZRX+tPp9vBE8lhaSSW0T6pHFbw
rItrYiSzQy3U8AmuJECSSzEk1NJp6RWCXFqll4au5Y2JvZlgkit4l8qKWaOB3it53uisfkW
3kx/bFDkRsCZG5LRLpdQm1SC6tbdsa3LbmWN7uCVopE0dXVzDdRxsHi1W8gYGPBhdVxuQMe
r8PSW+qjVZbywtHXTtT8caVDbqbtbeS00vTPEsunC4iN03mvZyWdu8bEgOyZmWUs2QDLthJ
dpHdLLa2N/GLO4kdLOaO31m4064drM38V6xR7Eai2o2t1cK8lsyNG8FvezQfYp9rUFutQun
1C502KGa+WVdOk0rTYrP7XPEyaiL240+G3W0t3sbGdLW8IRbcs8tuNsduVTpvhxb2Gu+APF
mu6lptpPqdj4QbWrSfdeBIbiy13TYILdYDdmA2I+03EzWzRlWuJXm3BsYrxSxSpq5a1iWO1
VCkEc+oRQu0CT/ADSiO9V2ad4UluSrp575D5jwgAPObjQbi5t7zUtLSe+1CyiSS/tILSRks
0t5VCzvdyLFZG3h8wSra8vkmBsoGxmwWdhbI8mpIWvId0kdhIfsqyMXYJeafeS75JTNNEyo
00bRqu75REJSfR5JluJ5YjBHDE1zaRyRQSXUccqXDO0olU3DCQM9pE+HyoO5QAh2Bs3kvrE
iS20M6xvqllGJmuH8u0ZZpBbIfPG2KN4VaHGHi5CMAQAAcXBpEOotOr6Re3TxwNPHdaff7d
QezuluXh8/CpYxTw3MV5D51rtslBSdoRI8cyyQ2Uqaj4htbt0ayd54l+2qqWlpYwpDJaxS3
MEYkiQsBqMLxq08zzwadclo0AaTUJ4NC1jQtOsLC1Fsmvafar50uoSyhdT1B9BvZfPN8JTP
NpM8tp5hciMESxqkyiQbDNaXkT6jc6dazy3UniS7aKWfUpLaK4sbyyhtZYYHv2VXhMazKzF
z548wk8AAHN+HTKosbW+sry2uLjT7aexjs72Sb7G0TCLVLxrZJJI586fBqCyCeCGKH+1o3W
JYbb5mBWisjcpp8P24wFpr5TDazSrI9sqWUckmoRM9omngsr+SsqRvNbuAsiLXVz3a2xtY4
7S2JnbWLlpWa6+0Lcf2zJG0yTpcpLudZmWRXZ43RUjZDEgSqUyWX/CPDVBptmt6ujW10Z1a
9y8tvHeNGXVrxlYZtId/ALgMrkq2AAVJLS4u4o9OuZbbULeOzKwXF/IVZ0d1uvtYWGaO3kd
9sMCzvIHVIlKlgFFcw2mtq0X2OBfLaTUpNXS0eKKGCC2kU2Z+1XWJpY4hHGJ7YPJvkjZJY1
cRgH0m0tbK+8Kz69cWUTag2mvqWVmvUtxLJao5t0thd+UlmpmYJboqhQF+YkEnH1+a2s7WK
GHTbARW+vQaPs2XCieyh06/aFbpo7mN53iMUQRpGKqqBdu0sGAPP7dr+G9tZ7uWNJNOvdT+
w2z3kpkm1G3iRIZPJnt44ryL7DcwPcyN8tvuiWSOTBeul04CK1ks5ba/aSeWzuTJ/aMb3j6
fdCS1uYLg281ysskUlvNM++KKOMCNlIKs0e/4ikhhvlK2kLNpms6pFYPJNfu1q9u62kdxGT
ec3IgsoUMjhwRvBXDkVl6nJDJYeIUNlaq9kdJso7iITwzyWWoaUl9eWlw0U6JNBNdTyTMrp
ncVwwCIAAHhdLvT9akup7OPVNDNlfwy20WoS3MtjNqn2iGy+1295bTJaXUM2mxSS3Np5RNj
9ohaVobmZBPa3Gjta64lzBeSSajeWOm2Vu0cUdoyWQ1C1ltnsJW+3SmWKGJ43hEcQRVvlIl
jxVYXENjdafJa2FnE00sS3AVr3FwtzDCkgnJvC0mIb66gjLNmOKVwpDMzN0ipp0mkxq2j6b
i/m0tLsbbxjNENNnmSN2kvHbbCwVYTnfGiIFfKhqAOdbS2urZRLpbXxikhv7ue4tFh1GbTo
ZoZIla1AYXNxbSWxS7trdJvtdrLHPFE8iyBy/mh1O4mOnefdGFtN0s6fNJMLmFFlSO2js76
4hjg/som6hEX9oRTXBQO8bIkBITXRBpd3dadY2scMGl31jeWTia9a4hnCw2SMs73bSARQJ+
7AIAkeWU7nkcl1hKLaWwuUjDSnw94g1CVpJrphcXdtZy3VvJMPtAyIJLWIRRpsijQuioA5o
A5m20WaC+lhvLK4+03jWsmqrOJRFPp48+2Mik3DrZXV3GGc2kcYSGJI1Zd8/y499Z6dq/mR
aba6tHFpUVpElrqzxNKY94HmXl3FIqmBYDKLZk/ehGgVooWdlHcq9td+MLnS206zhs0vtOi
VLdr2JhHcWbyyKHF4WXMv7zK4YNxnbhaLuGyi8Rxwpp9uLeCXWVS3Mt+0LPZXz2ltLIrXha
SSKNQ4LsVMvzFCAqgAo+CPC+hR6Zruq6zcXGj251HTbfQvFcrz6ok+pf2vbi/0i9DXcN5/Z
psnMwEcgktpYbcRWV/Kiva6WpaCuiajfabpxsoLF9Q1DUIrO61Z7m2g02++2m1tbr7bAZL8
JaP51sZmP8AosltaWl7cTw37vJpdpp+vXz21/p8HlpPppVrWa/s5RLdabqN01x5tteRObiO
Zd0UpJKqzRtvQ7RR0CaC4tNSv7rT7O6ubbTdQuw032vZNcNZXsZmuY47qNJ5Ntjb7XcF0Ks
UZdxoApXFnFYWjy6feLcSvpjlbeedxoNlpyQuLqe5t7l52vFmRGnEkUiR2p2TLazhSphXR/
tGkWimG8hlsBHdwSveSKxEzG4uhJEzyQXAmkKXCAp5kcUscLuVjhWJ+rLb3nhrTr+e0ia5u
dJsJXfzbzamzXksBFGhuiggNoPJeFgyOpJcMzFis2pFL63sTZ2TwXetwxSbknSRbe80q21S
W0ikhuImjtVu2LQwA7Ik/doAtAH2r+wn4fI+KeueMdSuJPI8HeG7hlkX7Ul9Y6prtwulypB
9gtAgeXRjqF1MjSoFMVqsapE8lfpv4h8Zaabe38P6To3lXGppNa6TeG9mLXl+s0t1BDMs15
LbzX9+szNftcS21naREB1hdoph+WfwH8V61b/CKWC0umsItX+Jvi67vxp7zWEsx07wKLm0g
a6tJYbs20LxqFjedm2GRd/7yQt7VpXiCXw1r+m6tZadp93dSRa7YzLqralqVtcQXy6YlwZ7
e51FopJGWZh5m0MypFHIXhiSMAH3JN4Uh1Pw/wCINV1K0E+r6LcG1S40KK5tdPWxZFtrK2G
lSDULOK7X7TPqd9qtjqkj31lai8jgVXinX51kg1LSdf0LwzaeHpPterarZRG7huYkF/qFtZ
R3JFzFqV558zCzkj8uWLME0UixSu7CZU9P1Hxlq/j/AMHXGm+J1s7620nw54nutOSOB7aKz
1HSrHUrTTdUgs4JU06O/sLXT7WC0lWzEduE82KFLkiYc/8As+XIttR8cytBHeXNlpOkwWl5
fz395eW080+n2X9pwXM140seqRQ31wYLxWDRuUIXEaKAD0Pxd4Zk8Paz4Og1/wAOa9f/APC
RX9zf6+80GgJp8lo100OhgtCIlsd32aa5Ae1fzo4o5XYYDHBt/H2t2vjDxEYv7S0CPSdMvd
TeXUdWttN0UaHZTra/a3vEjmWLczLFFNBBaec5SAyyyHe3Hap4x1TVfHPid7yG0ea0sNSSC
dDfRTRzaP4httDt7xXjvlxdzWRZruUALPcu05jViANKLQ9HkHxB1i5sPtt/ZeGNIjSW8vtU
nSYXuo6Vpc32qBr8Q3IFvO8kcciGJLnE/llwcgHqs/xjsdJ0vUrmC+WTXWbTYvDVxcapbLd
jUdZOLsyNsuILvz1leziCxxpHa3MMoywZq8Q+LU/ieHVm0a1uTZalAINRu5LKK61KK01bxN
c6VpulzvDYR3F5aXoOoW1pYTXj6f8AaLpJrq1lQRvKiX0Nnf694psLqxglh0GXUILNjNfeZ
IujrqbWD3J+17JJYjZW+6REiMgT58kknzzStdg1vxfLb694f0TWrg3+kWthqd+2tHUNHXVI
JrWSXTmtdZtrU3Fs0pvrOa/tL5odQit7tvMe3iCAGP4cuby70/Xbu9tNW1uRtUa0vb63ivL
02radZtZtNN9rE1y5tFAntIoXa5xOLeQyLAoTevP2sNO+EttFptnd32u6/pKrDcaFpYl06x
vXS2t7htO8Q39rG8MOmnEccqPDJdTzwNZ2TQosYTx34zeNdc0LVtU8O+HZz4e0zVdUSG9XS
rjUEuZbfT3lWC2W8ur66uo4GUbJI45VG0sIzHk18Ja5r13Z2ESQxxGbU/En9n3V5LLfS3ht
4bK3vwVle8I86W4u5fOnkSSaVNis+UBoA9y+Lf7WXxy+MUcltqPi3UvCPhq9sLxofAXhMpp
mn3cM1wtnZ2Go3Kzrd3KQW1tHLZyMQuWSK5haUNjw5tIF5p97LqkRtBFA93bSSQ2t60skGJ
1zM7PKLhSCXW4haeOUCOeZgwMnV6DYadqkt7cahYxXU0R8JpFI898jxLqgLXgiaK7jaLeba
MxiMqsBaQwiPealitrOTSrS4eyt3a91LTreZG85o8XN5FBNKimY7Z3juZgZckksGbLDNAFi
BLKTQLa31GxsHW4SK8l1JZLqWS8FwjKiajbM+21jt2n3KunRxrLOoYH7Mpxxdo+k7luBdac
NPvFuZVheOaC0S/GYji4t3jlj1I/61TJblTgo7NwDpQ+J7t5dM0t7PTTYJrdtp32YQzxxvb
zytbSFxFcpmXYDIsq7WSZ3lXDkEUriwsoZdUt1t8reeGrrVJXa4vPMWZ9YtbNoImFyAloYA
q+QFOCoYMCWLAE8w0ax07UII9QhmihtIZLs3721rBCgni8uCCGB47nU52nyICUt522gSyxH
JblVXV9TsrOT+1oY0t9QntrOOO2mtop/9JF5bwQ6W8cdvBatagNI86yLITi3lTa6t2OneG9
HvfCp1S8tBd3thfQaZazXMkk5jt7/AFrT7O4f9675n+zSmOOTpGFQqm5cnhI/Fd9/wlOkaS
1ppz6dcG+sJbV4Z2jMFjDbvCVJut6Ss0aGWVHDtjAKgkEApZv47a1bUXtrS309ri9bSbOyl
0+TWrhoXkVFujI3kW11O4huIkRZLrdcPD+9nQJ9R/ssfEa8+D/xt+HXjuG/eKx1TUDpMckM
kkcD6RrLQ6dfTnU5pleyurWb7JaPp8kUbfaljmZTJM0p8tuNP0/WLrRo76zST7TbW+o3Drc
X4kmuRpjzxF3N2x2QShHiVduGjjZi5XNR/Au6b4ifEfWPD3iREe00+WDXLS5sXuLG+i1HRB
cGxlWaKfywAkHlTKsA8+Ke4DktJuUA/rU1DVP7OfRL2zvtP1aO3sxHZz6lZQ27RyztZ3EhF
rGltctbzJNvuTZwGSZl+RXkDbtPRdasjY3l9eXWlX2ryancWHn213fwaWNQlMTxiHTrmX7U
libddsVxJA18lxkPIFk2j53/AGcPGk/iXSNfuNX0Lw9cXHhHTI7XSpjbah5j20EQj8i936m
63KTC2tzMxVJHaGMiRcEH3+0v7GC1vNeTw/o51OC0muIJ2k1sLC8V1pdpEEhj1lIdsdrez2
6FkZxGUO8ugegD2jSNWhMWl22sLb2/9rQSHZJb3VzZ21y9uYbmJRNaMIYzAiY8rId3MiqoZ
mDtZ1K3l1/TbW5t4pXtrVpdIh0832o3mnrHbi1mvFt18iK6e4RJcW17HLJBDGVeIqI5XzfC
+qvq8mhWt9awyW2oeGxrskCXWrRJBqFs2mSRNaNHqSyQQ7r6YPCHKOAm7JXJ+IP+CkXx98d
fBnwzZxfDxNI0G88R6ve+HtQ1mOLU5NZTTJ0hWSOzvH1bFrMfOdhcJF5wOMPtG0gH2XqHjP
wf4J0yPWtY1KDSdIs7CX7VqOqE6Vo9tDbwGXypk1a5t5YbLTg4lnSNJL1Wk8yBpIy6V+c37
QH/AAUX+A1smu6VomvX/jjV/tV1BZaN4L0S7fQrjTplhtpZLvUtTfTpRHt85ro2lpd2kbBT
ABHmaP8AEn4g6xqOt2R13xJfap4p1nVJNaurjUfEuua/rMkcthcKlv8AZ7e81V7GJVgt/sz
/AOis0lvPcRsx8zK/PGgzQSrcyzWFpNc2+q2qrdyvfvdMqoIIVaY3u4JBC5jijj8uPaAHR/
m3AH2n8Wv2y/jB8W47jRNN1I+BvA0+pPE2laFdGE6nLdJsmk1O4M6S/b9QtYYo9Xu7Fzai6
RriNlVyyfIBMlxfQfarArMba7EUsIsw4iurtoY47GSaKRpLiAFbm7nuHlmu40NvuILM9rRW
TU9Jt7u+iFxJdyeIDcRma7SGTytTsLdAY4rlAP3LupZSHyxYMGwRr+IFg0XS7mXTbaO2lhX
SZoZY5LpZYnvY4JpvLmW4WZUDqDHH5mxAMBcEigDsNV0zQdJ0Dw9LFrlp4huLZJ7DS7aW5g
t1sprYLdt4hkFusMiSaaSxsI4CzJI5WSNdrRnC1zxTLLb6m9+dPtHgJUxWlyYH1G8gWOJdX
uZWjup7y7mNxDJPJM1sTGJmtoUt45sQ+GtH0bVNV8LW91pdv5lxrWkwG9jmvhfRJqEmsJdm
Kd7t9pmW2jUqyPGAZAqDzHz9x/CrwX4OspfDZh8LaM8mqyR/2hLPbyzyXMkD38Kzv5szKsz
QIsLlFVDGAFRSAQAfGHhnwjrPiHUbe71m4trb+yF0q40rUtcs7a2nLMbW4stT02xLrNcBrF
pjO9y3l3cliixqLiRVr0G70i2sXtbOeaN59PsBcPdx3l3MLu7itmZ3hinuZ2tGumaG9mm89
JLqSC5guy5ZFX07xL4ku4tA8WavBa6fBcaBBqc2lRQwSLbWr6TqkVjYBYzOWZIIbyVlieQx
eaI32YjVa8x8Ham3iwwS69aWl6174f1ma7Ui5iSd7fTX8sSLDcplAYUcpkKW3HA3EEAyNNv
IZ9WtbWxsr6WyuJBA2rWB8ya6vZXkNqTpshH2qLUWhzKlnCLJWDghw+5vpS6+GkfgzTl1rX
/GLeCbu8jjtNFtbK0uta8RJp8EYlEP2S0S6jN28i3MF6t3c6fJBAYp4JMMm3ho7uDw/onhH
VNJ0zTrXVtVS+jutUEdy98EisvtESwSvdMtuEkcgeUi5TCNlVAGd4+8Y6no2gXN7aRW8mo3
l/pMU2pXk+q3t8sj6haRtd289zqcn2W9bJY3FssT5JH3MIAD0K81FdG07QrvSLfQdE+zW1z
dn4heJmur7xlrlnJMl1Zf2boAaazjutJczRQX4tUuZEkddZhvZokeTtdJ+KlnPZOfCfhe7P
iS4v10a98f/EXSr7Xbm0je2kW61m2tLT7daWtrNcJEDfqi+aZAn2e0CFhn/s9eBvC/xIur3
xJ44sLrxFfafbaYlvDea3r6WGNUjmuLsvaWuqW6EtIBsAZVRcqFwzZ+jtX07Q9P0y7Sw0HT
7PTopbZF0WKfV30ndBqMFlHK1vPqk0rSiFzybgqJFSRUDLmgDwzRbDR7zU01b4qeJYNd1Ft
DnnvtDuGmu7WVLvUWuhb6cb29tr4DVL2G0tBo2kzwLFpBurDz9QsW+zx+lWPxAsPDn2Xwz4
L8MaTpOi6Te3Vu19aaXaW0t2Z5lvGtr26mc3V9BFcrbxku8ZvbF1l8zLkrr23gTwWTdzf8I
3YCdPBPia688T6l57XGg6lbWVhK0pvjIT5V5M06hgk0u1yowQ3jenaqjeNF8MJpenwaXBq2
kWFqkUmqedZ2sV7roWO2eXUpFTdHp1tDIXjfzIvMVwxkLUAeuDxCNatJT4v1ybxTPZXbqn9
mXRhsdJvhcmWG2XR9PSPTpJo7kQJNBqEsiXVvI91M4lJY53hrxdD40h8RaDqdz9hd4ppNBm
k0vTbq/t9ZhuoFVdOdtS017SG7tDLObW51G8SW0gU21nBKs4r2fw34d8J2nhIar/wimi3N7
qmoxrdtdnVJoTNbWpnjvI7X+01tY7wuqB5xDudUUMCQSeF8dw6Vp2h6NcWOh6ZaP4g1cWes
LA2pJFfJHr15AJZYxqO1ZmgiSGQxhI2jBBjySSAXYpP7Gtl1DxZ4sfxDHJY+Va3up6tZW9m
kdnDJbR2l1FoCPYWLKIpreBFZA4Vo98mGY/F3xW/aR8NaUmu6XprC7S9kELoGuNUt7CW7cR
Tw2dxCBIxvJvIuIJXR9MuYGduAcVxXxo8YavrnjXS/Bji20zw5fahpulyadoscumRRwWk2r
W0EkYhn2mdIrVB5kyzKS82UIlcH4z1bV3h1XVYjZ2c8enpr8luLk3kzB9Ovruztyztebyvk
wrvjDCMszlUQbFQAoTk3d8Ga8luotQS4uDrPlMbe7ksZ2+1m8gDeZbie/UtaPBbNIsJZA6e
YyHMuEvbiW3kv7m4vbm5jkEkllZySSSS3OfssEAAKXEMgRbe4hv1Lol1IrOZTvrrLu9abTt
VvGghF5ai8uortTOLjzV8P6dqJDSeeSYnuJmDwgCLylSNVXBJytPvI9UXUftVhZlLGG5jji
ja+SORZXjV/OH20sSVZwDG0ZXe+3G45AOSSHTodTtoNW0WxtbmC5gRzcTS29mDamCW+tL22
jlIhgIJt7eJry4YDlYIpJEgim+Id/Y6NoWu+I/DWh2MN7dR6Qmk6Tcy21zpsEJl0W21OO4T
T7K2Fx5bQ/aNPawhsLeOO4Ae1iaOSNsLWRb6bqMlvZ2drFB/Z9lK0OJnjcPbW9ysciPMwdI
3kdEJ/e+UTG8jqTnD+IsKa1p+p+FrppY9Pa+0jbPazSw6hCjW0+oGGC7LuYojcWUOVVMmIy
RFtjAAA/9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCADbAVYBAREA/8QAHA
ABAAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAcIAQUGBAMC/8QATxAAAQMDAQQFBwgIAggFBQAAAQACAwQFE
QYHEiExE0FRYYEiNnF0kaGyFDI1N3N1sbMIFSMzQlLBwnKCFhc0VWKSlNEkJaLh8VNUY9Lw
/9oACAEBAAA/AJlWURERERERERERERERERERF5qiepiqaaOGidPHK4iaUSNaIQBkHB4uyeG
AvSiIi+M9XT00kMc0zI31D+jia48XuwTgeAJ8F9kRYWURF+XyMjbvPcGjIGT2k4HvX6RERF
qdU3eWw6Zr7rDEyWSkhMjWPJw49+FFFl213276mttAbfQxU9VURwyABxd5TwCQc9hU2oiIi
IiIiIiIiIiIiL8uYx5aXNDi05bkZwe0L9IiwsoiIiIiIuZ2jfV7e/VXf0VctG+etk+8IPjC
tmiIiIiIiIiIiIiIi8tuq319BFUyUk1I+QcYZwA9hzjjhepERFhZRERERFympdpGmdLvMNX
W/KKkZBp6XEj2kcw7jhp9JC51u3jS7ngOobm0E4LjEzh3/PW11VqO0ak2Y3qqtNdFUsFKd4
NOHMz1OaeI8VAmjfPWyfeEHxhWzWrvepbNpynM12uMNN5O81jneW8f8LRxPguJqNuulYZ3R
xU9xqGDlIyJoB/5nA+5ei2ba9JXCq6CY1dACMiSpiG6e7LScLv4ZoqiFk8MjZIpGhzHsOQ4
HkQV+1yF42o6VsV1ntlfVzMqadwbI1sDnAEgHmB2FdBLfLbT2aO8VNXHT0UkTZWyzHcG64Z
HPrx1c1wtVt00rT1L4oqe4VLGHAljiaGu9G84H3Lc6a2oaY1NOKanqX0lSRlsNWAwu49RyQ
T3ZyuwRERERfkRtEjpAPKcACc9nL8V+kRERERFhZX4dGx72Pc0FzCS09nUv2iIiKMtr+vpt
PUsdktkgbW1kZdNJzMURBHDsceo9WO8KLND6CuWubg8te6noozmere3e4/yj+Zx93X3yZ/q
CsP+97h/6P8A9VHur9GX3Z1LIYqwy2+4NdT9NHw6RuASx7er/wBlo9GNc7W1kDWlx+XwnAG
f4wrZKKtbbJq7VWtzcYK2KmoZoW9K9+XOa8cCGt9GDz5kr10mwvS0DHCoqK+pcTwJlDcewL
jNoGyJmmLM+8WqsnqYIXATRStBcwE43gRjgOA5d6+uxLV01Je3adq6jNLVtLqcPJO5KOoce
AIz4gKeFV7aj9ZF5+1b8DV7bdBqnapV0dsZII6O207Ii7yhDEGjAcR1vPLh+AXcs2AWwUZa
++VRqcH9oImhmeryeePFRbrLSFdoy9m3Vbmyse3fgnaMCRmcZx1HhxCmvY7qybUOmn0NbJv
1dtLY98uy58ZHkk5Oc8CM9wUhIiIiIi+FHWU1wpWVVHPHPA/O7JG7eacHBwfSCF90REREWF
lERERFU/Wtzfd9ZXWsfUCdrqp7YnjkY2nDcd2AFYnZ1aWWfQlrp2wiJ8kImlwc7zn8SSfEf
gunXK7TIIqjZ5eBNGHhkG+3PU4EEFQLs0mbBtFsz3BxHTlvktLjxaQOA6uPgrSL5VFRBSQO
nqZo4YmDLpJHBrWjvJXEXPbLo63TdEyqqK49ZpYt5o4DrcQDz6s8lx2pNtdvvenrhaorPUx
GrgfE2R0rfJyMZIwo40fPLTays0kLyx/y6JuR2F4B9xKtoqvbUfrIvP2rfgapg2KUMFNs+h
qY2/tKueR8jiBnIdugejDfeVIKjDbxRxy6Qo6txPSQVga3HLDmuz8IXJ7BJ5W6ruEAeRE+i
L3M6iWvaAfDePtU9oiIiIiw1rWN3WtDQOoDCyvjUxSTRBsUzoXB7HbzRnIDgSPEAjxX2RER
FhZXz6b/AMSIeikxub3SY8nnjGe1fREREVPbrBLS3esp52FksU72Paf4SHEEK1ul5Y5tK2l
8T2vYaOLDmnIPkBbVcztG+r29+qu/ooB2aN3tolmHR9J+3zug4/hPHw5+CtDNNHTwSTSu3Y
42lzndgAySqv641pcNaXx7hJKKFr92lpc8AOQJA5uPb34UhaX2F0po2VGpaqYzyNBNLTuDR
H3F3HJ9GF0N22UaLpbNW1ENoLZIqeR7D8plOCGkj+JQRpXzus3r8H5jVbdVe2o/WReftW/A
1TTsc+rW3/aTfmOXcKONunmHF69H8L1xGwXzzrfu935jFPyIiIiIiIiIiIsLKL8va50bmte
WOIIDgM4PasRNcyJjXvMjg0BzyAN49uAv2iIq1bWtNP0/rOedocaa5F1TE4/zE+W3wJ9hCk
HY1rilrbRFpmtmDK6lyKfe4CWPmAP+IceHZjvUqKK9r+uaKG0TaYt0vyivq8Mm6Ehwibni0
/8AEcYxz9yinZ/VGh1/ZZd3OatseMfzeT/crH60gnqdF3mGmBMr6OQNAOOO6etVf07VQUOp
LZV1OOhhq4nvJzwAcCTw48Oaty1zXsD2ODmuGQQcghcntJ1TSab0nVtfOwVtXC6KmhPEvJ4
E47ADkqu2lfO6zevwfmNVt1V7aj9ZF5+1b8DVNOxz6tbf9pN+Y5dwo426eYcXr0fwvXEbBf
POt+73fmMU/IiIiIiIiIiIiwsoiIiItJqvSlu1fZ3264NLeO9FMwDfid2jPsI6wq/ag2Y6q
03VDcoZa6Le/Z1FE1z89mQPKafDxXyjpNotU8QCPUbjId3D+nAOe0nhj0qR9n+yGW0VTbzq
Eskq4jvQUrCHtYcfOeccSDxGOWM5XFaZ2fato9WWqrqbFUxww1sUkjzu4a0PBJPHsVjufAq
A9ebIbrb7hPcLBAa2hmeX9BGP2kGckjHW0dWOPIY61oLdU7SbTTCmoIr/AAwjG7GKeUhuOo
AjgPQuu0lsovd8ucd31rJMYB5XyeaUuml7A7+VvdnPoXPWXZ1q2i1bQTzWOdkEFfG97wWlo
a2QEnnywFY9V+2g6E1TdddXSuobLUT000jTHI3dw4bjR29ylTZhaq6y6EoqG5Uz6apjfKXR
vxkZe4jl3FdauF2u2W5X7R8dHaqOSrnFYx5YzGQ0Ndk8fSFyex3SOoNP6pqqq7WuakhfROY
178YLt9hxwPYD7FMyIiIiIiIiIiIsLKIiLy3SqdQ2msrGNDnU8D5WtdyJa0nj7FWaPaXrCO
4trjfal7myb5ic79k7uLOWFZugqHVdupqlzQ100TJCByBIBXoRERERERERERERERERERERE
WFlFjkMlY6Rn87fas8xkIQHAggEHgQetck3ZZo5t2/WQtDOk3t/ot93RZ/wZx4cl1oAAwBg
DqWUX5L2g4LgD6VkEOGQQfQsr8lzW83AekrIcHciD6FlERfnpGfzt9q/SL89Iz+dvtWeYyF
lEX5L2g4LgD6UDmuOA4H0FfpERfOaohponSzzRxRsGXPe4NAHaSViCogqomy080c0bhlr43
BwI7iF9URfOSeGJpfJKxjW8y5wAC/Yc13Ig+grKLCyvJdbnS2a11NyrX7lPTRmR5HPA6h2k
8gO1Vv1HrnUmu7u2lp3TshmIjgoKZxAd6QPnE9eV9XbJNbtoxU/qzOcfshOzfHhldlsiptY
0Opai2XR1ZBb6KA9JT1OS0OccM3M/wCE8uGAVMbvmn0KpDtQ33py1l5uGd7AAqn9vpVrraZ
ja6Q1G90xgZ0m/wA97dGc9+VC23C63Gh1dRR0dwqqZjqFpLYZnMBO+/jgFeaLalWWPZzbLd
b6sz3efpXTVErukdA3pHYBznLiMYzyHgubk0Tru8711mtNfUPqMyOllID39+Cc+5ePT2q7/
oq65pppoujk/b0c2Qx5HAhzTyPfzClbU+2amp9K0U1kMb7pXxbzhkOFIeTt4dueQPp9MbHS
mvdUtF1kt9fWifLmyzPAyCc8A4jhx4Y4LV0N21Do+65p5qq3VUTsvikBAPV5TDwPXzCsZoH
WMOs9PMrMNjrIjuVULc4Y7qIz1Ecfd1Lp1Vq5agvVt1hVtjvdeW0tweGulqHO4NkOMjkeXH
gum1RtC1Lre8zWXTDKhtC87jIqZv7SUA/Pc7m0H0gY5rkbtovVNjozWXK0VUFODh0vBzW+k
gnHiuq2b7ULlabrT2u8VpqLZO/cMlQ/LoCTwdvHju55g8Bz4LY652l3jUd4fp3SBlMG+WCa
kyZanhxxjk3ny54znC4ut2fayoqaSrqbJViNg3nuaQ8jvwCSvfoPaTc9J18UNTNLV2pxDZK
d7s9GP5mZ5EdnI+9WThmjqIGTwvD45GhzHDkQeIKzNNFTwvmnkbHFG0ue95wGgcySoJ11tk
uFdWS0GmpzS0LfJNU1uJZe0gn5rff+C5u17PtaanZ8vZRTuZK0OE9XLu9IOoguOTw618Lhp
3WWgp23CWKpoN1/RtqoZctJ54yD19h7FI2zra9U3S4xWXUZjM053YKxoDAXdTXAYHcCO70q
XlCO3Gqudt1Fb6ikulVBFUUpb0UMrmAFrjx4Hr3h7FrbTtXrLDs/bQQVUlXeZZ5N2Wcl/wA
nj4YPHmc5wPb2HQP0vr3Vp/Wk1vuFaZAMSznd3hjI3Q4jhx6uC0wdftI3YgGrtddFwI4sdj
+o9xVg9muvWaztTo6oMjudKAJ2NOBIOp4HUO3sPgu1UJ7T9qtay5SWPT1Q+mbSvLaiqjOHP
eObWnqA6z1n38baNmmsNQUgrqegIhlAeySolDOkBzxGTn/5Xpp9J6+0jeKeWGKqoXSTshFV
C7fiy4gDe3c+Tx6wrIwMfHBGyWUyyNaA6QgAvOOJwOAyvosLK4XbJ8o/1dVnQb+Olj6Xc/k
3uOe7OFEeyO8W+y65inuUzYIpYXwskePJa9xGMnq5EZ71ZXmsrDvmn0KnkP0kz7YfiriKAd
vXnlQ/d7fzHr0bDtL0dyr6u+VjWymiIjhicAQHOBy4gjqHJTsoS29WOlgqbde4Whk9TvQzA
Nxv7oyHHv449nYud2QaXpdSarfJXwdNSUEXTFhbljn5AaHe84691WOAAAAGAOpRdt2scdVp
qmvTI8z0Uwje8Efu39vb5W77SuV2DV4g1XW0Tpd1tVSZazHznNcCPYC72qfFUfVHnZePX5/
zHKw2zHSdLpvSlLMIAK+tibLUyni454huewA/1XXTQxVEL4J42yRSNLXseMhwPMEKqOsrZT
2fWF0t1ICIIKhzYweoc8eGcKbNjWl6e1aVivEtO0V1wy7pHDymxZ8kDPIHGeHPIUjKse1Sw
xWDXdXDTtDYKkCpjaD80Ozkd3lB3hhTLsguElw2d0Ilzmlc+AOc7OQDkejAIGO5aTblqOe2
2KmstMd03IuMzscejaRwB7yRnuXD7HNJw6g1K+vrYw+ktgbJuEcHyE+SPQMEn0DtViQAAAB
gDqXzqaWCtppKaqhZNDIN17HtBDh3gqqerrG7S2ra61skyKaUGJ4PHdIDm+OCFY/QWoHam0
dQXGVwNQWdHPjPz28CfHn4qMf0gPpSzfYS/E1a/Yto+G93ia9V0bZKa3kCON2CHyntHYBx9
JHYp/AAGBwC4LbFYaa66InrntaKm3YlikJPAEgOHfkfgom2Q176LaLQMBaG1QfC7eOOBaSP
HICss75px2Knrw+mujhVNe18U56Vrx5QIdxB71bWz3agvdrguFsnbNSzNyxzeGO4jqI5YXu
RFhZXnr6CludDNQ1sDZ6edpZJG8cHBV+1nshvNjrJJ7NTyXK3OJcwRjeliHPDm9fpHPHUtL
YNfap0jUmGGsldHGd19HV5cwY6sHi3wwpy0LtHtmtIzA1hpLjGzekpnnIcOssPWPeMrsHfN
PoVPIfpJn2w/FXEUA7evPKh+72/mPXSbAPoW7+ss+FS0ok/SA+h7P6xJ8IWu/R9/wBrvn2c
P4vU2Lhtsn1bV/2kP5jVFWxX6xIPV5fwVjlUfVHnZePX5/zHK1Ni+gLd6rF8AXvVatsQA2l
XDAx5EP5bVOugvMKx+oxfCF0Cr1t18/IfUI/iepD2I/V831uX+i4Tb0951hQxl7ixtA0hue
AJe/Jx4D2LqtglOGaXuE4ma4y1eDGObMNHE+nPuUpooA2700UesKSdsodJNRgPYMZbhxwfH
PuXYbBp5ZNH1kT3lzIq1wY0/wAILGk+8lc9+kB9KWb7CX4mrc7AfN26etj4ApXXLbTPq6vX
q/8AcFXnQ3n3YvX4fjCteop2j7I33usmvdgc1lZJ5U9K84bK7+ZpPI45g8CojY/U2i7hlvy
601IyOIcwOHL0OHtUoaF20SVdZFbNUdFH0nksrmjdGeoPHIekezrUwgggEHIPWsrCyiLjNo
+jrRfdOXGvmpY2V9PTOljqmt8vyGkgE9Yxkcf6Kv8ApC7TWPVltuEBOY6hoc0HG+0nDm+IJ
VsnfNPoVPIfpJn2w/FXEUA7evPKh+72/mPXSbAPoW7+ss+FS0ok/SA+h7P6xJ8IWu/R9/2u
+fZw/i9TYuG2yfVtX/aQ/mNUVbFfrEg9Xl/BWOVR9Uedl49fn/McrU2L6At3qsXwBe9Vr2x
/WVcPs4fy2qdNBeYVj9Ri+ELoFXrbr5+Q+oR/E9SHsR+r5vrcv9FzO32zu6S13pkfk4dTSv
4/4mjsH8S8mwa/MprrXWKUsaKtnTRE8y9vAt9hz4FTmsE4GSqwbTdQwak1vV1dI9slLC1sE
L2j57W8z35JOO7CnDZXZnWbQNAyQYlqmmpeMDI3+IH/AC45qP8A9ID6Us32EvxNW52A+bt0
9bHwBSuuW2mfV1evV/7gq86F8+7F6/D8YVr0XluVsobxQvorjSx1VPJ86ORuQezxVXNc6fi
0xq6utdO4ugjcHRbzg4hrhkA94yrB7M7lJdNn1pqJd7fbEYiXOyTuOLc+5dUsLK4Tazqyr0
tpqE22o6Cuqpw2NwAJDW8XHB8B/mXH2rb9O1oZd7IyQgcZKWTdyeryXZ/FePVe26a8Wqott
qtfyVlVEY5JppN5wByHAAcOXX6eC1eyPRtVfNSwXeaFzbdb5BIZDwEkg4taO3jgn/3VinfN
PoVPIfpJn2w/FXEUA7evPKh+72/mPXSbAPoW7+ss+FS0ok/SA+h7P6xJ8IWu/R9/2u+fZw/
i9TYuG2yfVtX/AGkP5jVFWxX6xIPV5fwVjlUfVHnZePX5/wAxytTYvN+3eqxfAF71WvbH9Z
Vw+zh/Lap00F5hWP1GL4QugVetuvn5D6hH8T1IexH6vm+ty/0XX6isNJqWx1NprW/sp24Dh
zY4cWuHoPFVn1Hpm96EvjBOJIS2QvpKuM4DwDwcCOR5cOYXe2Xb3UwwRw3m0tqHNbh09PJu
F57S0jHpwfBazV+2i5X6hlt1rpP1bTzeS+XpN6VzezIwG568Z9K+GzXZnWairoLpdKd0Noi
IkAkb/tWD80D+XhxPs7rDta1jQ1oDWtGAByAUIfpAfSlm+wl+Jq3OwHzdunrY+AKV1y20z6
ur19h/cFXnQ3n3YvX4fjCtPcKsUFuqaxzC8U8L5S1vM7oJx7lAtn246joHObcYKe5RlxI3h
0T25zwBbwx6Qt1V/pAONKwUVgAqCw75mnyxrurAAyRz7FHdHQX3aDqmR8cTqiqqpQ+olazD
Imkgbx7AP6KztjtMNislHa6cl0dLEIw4ji7HM+J4r3rCyvjVUlNW076ergjnheMOjkaHNI9
BXI1GyPRFRO6V1n3C7+GOeRrR6AHYC/VLsl0TSTiZlmEhb/DLM97fYThddDDFTwthgiZFGw
YaxjQ1rR2ABftc4Nnejw4OGnqIEHIO4ukXB66uugKG8Qx6romT1jqcOjc6nc/9nvOwMjv3l
tNCXDSdfbag6TgjhgZLiZjITGd7HAnPPguoWuu9gtN/jjju1BDWMiJcwSjO6TzwvxaNNWWw
OldabbBRmYASGJuN7GcZ9pW0XkuVsobxRPorjTR1NO8gujkGQcHI968Vq0lp6yVZq7ZaKal
nLS3pI2eVg8xlbhc9PoHSdTUSVE1ho5JZXl73uZkucTkk+K37GNjY1jGhrWjAaBgAL9LSXL
Rmm7vXPrbhZqWpqZMB0sjck4GB7gFtaSkp6CkipKWJsMELQyONo4NaOQC+y0910lp++VYq7
paaernDAwSSNyd0ZwPeV7LXaLfZaP5HbKSOlg3i7o4xgZPMr2L4VdFS18BgrKaKoiPNkrA5
p8CuRl2Q6ImlfIbQWl5JIZUSNA9ADuC91n2caSsdQKmis8XTNO818znSlp7t4nC6YDAwFla
q76Zsl/kjku1tgrHRAhhlbndB5r62iw2qwwyQ2qhho45Xbz2xDAceWVsF8aukp6+klpKuFk
8EzS2SN4y1wPUQtPRaG0tbqyKso7HRw1ELt6ORrOLT2hb3mucvGz3Sl9k6Sus0HSZyZIcxO
dz5luM81rW7H9DseHfql5wc4NTKQf8A1LqrbabfZqUUtto4aSEHO5EwNBPae0r2IsLKIiIi
KAdvXnlQ/d7fzHrpNgH0Ld/WWfCpaRERERERERERERERERERERYWURF46u8Wu3yCOtuVJTP
cMhs07WEj0Er7U9VT1kLZqWeKeN3EPieHNPiF9kUA7evPKh+72/mPXSbAPoW7+ss+FS0iIi
IvlUVMFJC6apnjhiaMufI8NaPSSvjR3W3XEuFDX01UWY3hBM1+7ntweC9a/LnNY0ue4NaOZ
JwAvJSXi118hjorlSVLwMlsM7XkD0Ar2oiLzVlxobewPraynpWuOA6aVrAT2cT3JR3GhuDH
Poa2nqmtOCYZWvAPgV6URfiWWOCJ0s0jY42jLnPcAAO0krXf6T6f/wB+23/q4/8AuthDNFU
RNlglZLG8Za9jg4EdoIX0RYJABJOAOZK1n+k2n/8Aflt/6uP/ALr3U1XTVkImpaiKeJ3J8T
w5p8QvsiLCyi+FZWU1vo5aysnZBTwtLpJHnAaAoA1vtdu18q5aWyTyW+2tJa10ZLZZhgjLj
1A55Ba6h2V61vcHy91FudNh4dVTBr35Gc4PH2ryXPTWsdATNq5GVNE0kYqqWUlmeoFzfwKk
rZptZnvdcyyahLPlcpxTVLG7okOPmuA4A9hHA8vTLCgHb155UP3e38x66TYB9C3f1lnwrR7
aKa7WTUsVxpbpWR0txZkMZO4Bj2AAgAHgCMH2ro9iGqJrpa62z11RLPUUr+ljfK/eJjd1ZP
HgQfapTXOa+vg09ou5V4eGy9F0UPHiXu8kY4jlnPoBUEaB/XepNZUFA6518kDX9LUD5Q8jo
28TnjyPAeKmDbFU1FHoCaalnlgkFREA+J5aefaFFegdoUmmXXWtudXU10hpgylp5JXOD5N7
tOQABzK8b7drvaTO65Gnqa2LpN1ri4Mhjzxw0EgYGepaW4WjUWj66M1lPVWyoc3eY9rsZHc
5px1csqVNF7Yo49L1v+kcnS1lvY0wkOAkqwTgD/EDjJ7OPUVxNXLrrabVVNXBT1VTTNd+4i
fuQxjqABIBPDvK0l20rqTSrYau5W+ooQ5+I5g4cHDjzaTgqU9k20urulXHpy9yPqKh4caaq
ccudgElr+3gDg+Cl5QhtzuVfQ6ltzKSuqadrqPJbFK5gJ33ccArW0O1aqsez6ltlBUST3iS
SR0tRNl/QN3jj53MkeAC1dPs915q0m51NNM90gBEtdNuueDnkHcceHWtNdbBqbRFcx9XDUW
+QkiOeKTg/B6nNPuUpbLdqdTdatlg1BKJKmThTVbsN38D5ju/sPXy5qXFyO0LXlNom1tcGC
e4VIIpoTy4c3O7hken3iCJa7WG0a6Opw+puMmTKKdjsRxDuBOAOritv/qV1n/9tS/9S1aWm
uWq9nV5fTMlnt9Qwhz6d/lRyA9ZHJwPaFP+g9cUetrSZ2NbBWwcKmmDs7h6iD1g4/oukqJ4
6WmlqJnbscTC9x7ABkqtus9oV61rcjR0jpoaBzyyCkhzmUE8C8D5ziMcOS9cexTWElIJzDS
MeSP2LpxvYIzk9XDlzWy0NorV2nNoNDTVTamipnHpJpYZMxTNaM7pI4HJ4YPHBKnpEWFlFE
O3jUMlPRUWnoXYFV+3qMZ4tacMHoJBP+ULQbFdIU15ulRerhC2anoCGwsePJMp457DgdXaQ
p9XwraKmuNHLR1kDJ6eZpbJG8ZDgqoaktL9NaprbcyR+aOciOQjBxzafZhWb0Zenah0hbbr
J+9nhHScMeW0lrveCoc29eeVD93t/Meuk2AfQt39ZZ8K6farp06h0RVCKMvqqL/xMIB57vz
h/wAufHChLZlfW6f11Q1EsgZBOTTzEnA3X8Bnh1O3T4K0Chfb3fXb9vsEZ8nHymYh3M8WtG
PaePaFsNg9gNNZqy+ytGax/RQ8eO43mfF34Lc7avq7n9Yi/FQfomyM1FrC22uXjFNLmUZxl
jQXOHsBVq4IIaWnjp6eJsUUTQ1jGDAaByAC5naXa4LpoC7MmAzTwGojcRndcwb3vAI8VWqy
2yS83qjtkJw+qmbEDw4ZPPirb0FDTWyhhoqOFkFPAwMZGwYAC81/s8N/sNZapwNyqicwOLQ
dwkcHDPWDgqqlsqnWXUNLVBziaOqa49GcE7ruOD34Vu2neaD2jKgjb75z231L+9y/GxPSEF
3uc99r4DJBQuDYAT5LpeZyOvAI9oU9rxXe00d8tc9tr4Wy087C1wI5dhHeOYVUbtb6vTWoq
ihdJu1NBPhsjD1g5a4e4q1GnLq296ct9za8P+UwNe4gAeVjyuHVxzwVZ9eX6XUWsbhXPcTG
JTFA0jG7G04aMe895KnvZjpiHTej6X9lu1daxtRUOd87JHBvIEADq6jldguH2r6Vh1DpGoq
WQg11vYZoXhuXFo4uZ6CPeAoX2ZX2ex65t7o5XNhq5BTTNa3O+1xAAx/ixxU+7QYKmo0Deo
qR5ZKaVx4NyXNHFzcd7QR4queiLtRWLWNuuVxjL6aCXL8ZyzIIDuHPBOcdytNQXGiutI2rt
9VFVQO5SRPDh7l6URFhZRVz22Pe7aFI1z3FrKaINBPBvDPBSFsI8xqj7wk+BikpFXLbXBHD
tDmeyYSOmponvbw/ZnG7j2NB8VJWxA52fjjyq5f7Vwm3rzyofu9v5j10mwD6Fu/rLPhUsOa
17Cx7Q5rhggjIIVUdZ2F2mdWV1s8ro45d6FzhjLDxb7jjwVkNE6gj1Do6guZlDpOiDKgk/N
kbwdn2Z8VXfWV0m1ZrusngkE4nqegpccAWA7rP+/irL2C0Q2Gw0VqgyWUsLWZPMnrPiclcj
tq+ruf1iL8VG2w7z/d6lJ+LVYhaTWjQ7RF7a54YDQTZcQSB5B7FXDZ99YFj9cZ+KtUip3V/
SU32zvxVwo/3bfQFBO33zntvqX97l1WwXzLrfvB35bFJyKtO2CGKHaPXiFjWh7I3ux1uLBk
qWdmP1Q0uP/pVHxvVdaSOKashjqJeiifI1skmM7jSeJ8AriRACJgDt4bowe1fteW5Mp5LXV
x1chjp3QPErwcbrN05PsVRaRzo7lC6Fzg5szSxzTgg54Ed6uIoW1xsVqX1c9y0w5jo5Dvuo
Xuw5p69wnhjuOFGsNVqXRdwc2N9daak/OaQWb45cjwcO/ipi2d7XGX+ohs18a2K4SENhnYM
MnPHgR/Cfce7kpRRFhZRQZt6snQXegvcbfJqozDKf+NvEdfWD2fw969WwbUccclbpyZ+HSn
5TTg4wSAA8enAB8CppWHOaxpc4hrQMkk8AFVTXV8ZqTWdxuUPGKSTciIGN5jQGtPiArE7P7
S6yaGtVFIxzJRAJJWuABDnHeIOOzOPBRJt688qH7vb+Y9dJsA+hbv6yz4VLSiLbzYHT0FDf
4YsmmJgncBya45aT3ZyP83euT0LrRlj0LqW2vleyZ0PSUpD8Yc/EZx2EZDu/HUmxWw/rTWX
y+WDpKe2x9JvHk2Q8Gek8z4Z6lYlcBtq+ruf1iL8VG2w7z+d6lJ+LVYharVDaV+lbq2teWU
xo5RK4cw3dOVWrZ99YFj9cZ+KtUip3V/SU32zvxVwo/3bfQFBO33zntvqX97luNgt8pRQV9
he4Mqem+Uxgu/eNLQ0gDu3R7VMC+dRURUtPJUTyCOKJpe955NAGSVU3U11Oo9VV9yhhLfll
QTHGOJxyb44x4qz+m7O21aToLTIwgRUrY5GnAOSPKzjvJVX9UWaTT+pa+1yNIFPM5rCRjeZ
nLT4jCsroXUUOpdJ0Va2Zkk7Ymx1IByWyAYORwxnn4rolyW0vUkOnNG1r+kj+VVUZgp4nni
8u4OIHXgEn/5UE7NbRJeNeWyNsMkkdPKKiUsONxrDkEns3t32q0aLWX+w23UdqloLnTslie
0gOI8qM/zNPUVU6USW65PbTzkSU0xDJozg5aeDgRy5ZVvqRxfRwucSSY2kk9fBfZFhZRajU
+nKLVVjntVcCGSgFkjQN6Nw4hw//uIyFWy92C/7P9Qt3zLBLA/fpqyIEMkHUWn8R4Fd5Zdv
dVDAI73aW1L2j99TP3C497Tw7eXsXP6y2tXnVUEtvpYxb7fIcOjjOZJR2Od/Qe9bjZnsrra
uvgvd/pjBRREPhppW+VM7q3mnk0c+PPh1KdlAO3rzyofu9v5j10mwD6Fu/rLPhUtLX320w3
2x1lrnJEdVEYyRzaeo+BVR6mnkpKqammbuywvdG8Zzgg4KsXse05+o9Fx1UoHT3MiodwGQw
jyBn0cf8xXergNtf1dz+sRfio22HefzvUpPxarELV6nlMGlrrMJWxFlHK7pHM3w3yTxLev0
KtOz7z/sfrjPxVqkVO6s/wDmUx//ADO/FXCj/dt9AUE7ffOe2+pf3uXF2qwX5ljbq2z9IRR
1Rjc6DPSQkNa4PwP4fKx+K7W3be7zT04juFppayQcOkY8xE+kYIz6MLndU7TtR6wphbpRFT
UsjhmnpWkdKc8ASSSerhy4cl1myrZhUurIdRX2F8DIH71LSyNw57hye4HkAeQ6zx5c5tUeb
UtnL9WwR3G1CNt0p27pa7DRUM7Ceojqz2keiGLJftQbPr9I+GN9NUN8ielqGENeOxw4eBC7
p36QFwMBa2wUwm3cB5ncWh3bu45d2fFcRXVuqNpF/wB/opq2ck9HDC09HA09Q6mjhzPPrU7
7PNA0+irY4veJrlUgfKJhyGOTG9w7ev3D0bR7rVWfQ1xqKJsxqXs6Nj4Qcx73N+RxGBk56j
hRJZtuOpLfGyKvgprkxgwXPBZIeGB5Q4d/EL73nbrea+gkpqC209C6Vpa6YvMjgD1t4AA8+
eVpdnmz64apu9PUz08kNqifvyzvZgSAfwtyMHJ4Huz6FZUANaGtAAAwAOpZRYWUReetoaS4
0r6WtpoqiCQYdHK0OafArlajZNompndM6ytYXc2xzSMaPQA7AWys2hNL2CRktus9PHMzO7K
8GR4/zOyV0CLVXbTNjvssct1tdNWSRt3WPlZkgdmV9rVZLXY4HwWqggo43u3nNiZu7x5ZK9
65nX2r4dHackrfJfVyno6WI8d5+OZGeQ5nw7VAGiNN1WttXxwS70kW/wDKK2UnjuZy7xJOP
FWjjjZFG2ONoaxgDWtHIAcgv0vLcbbRXajfR3Cliqqd+C6OVu8DjiF4bXpLT9lq/ldstFNS
T7pZ0kTMHB5j3LcL8yRsljdHI0OY8FrmnkQepaWh0Vpi21kdZRWOjgqIjlkjYxlp7Qt4i0D
tCaUfVGpdp+hMpf0hd0I4uznOPSt8oI2++c9t9S/vcuq2DeZdb94O/LYupu2zzSd7ldNW2W
AyvdvOkizE5xxjiWkZX3teiNMWaWKagstLFNCAGSlm88d+Tk57+a3yItddbBaL6xjLrbaes
EZy3pYwS30FaOPZboqKsdVCxRFzs+Q57ywZ7Gk4HsXRW21W+z0opbbRw0kIOdyFgaCe09q9
awtDW6E0rcZHy1NhonSSDDnNiDT7sce9eag2a6Otwb0Nipnlr98OmzKQfS4nhw5LpmsaxgY
xoa1owABgAL9IiwsoiIiIiLjNo2vn6Go6Z0NvNXPV74jc52I2FuPnY4nny7jxUB1tw1Fr6/
sMxmuFbKd2ONjfJjbnkAODWjPP2lWF2f6Lh0VYjS9IJquocJKiXdxxxwaO4cfaV1SIiIiIi
KB9vvnPbfUv73LqtgvmXW/eDvy2KTkRERERERERFhZREREREWj1XpK26xtjKC5GZrI5BIx8
LgHNOCOsEda/endJ2TStM6C0UTId8+XIfKkf6XHjju5LbR9J0Y6Xd3+vd5L9oiIiIiItPeN
J2G/1DKi7WuGrljZuNfJnIbnOOfaV6LPY7XYKV9LaqKOkhe/pHMjzguwBn2ALYIiIiIiIiI
iLCIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiL//2Q==
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAF6AjQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDzq6+P3xgjkRl8bzbW4x9l
hz/6BWen7RnxkEzA+MZmGe9tCOfThK4S5beBtIL7fcfTrVPydgCOcybuQBnHHWgD1mD9oT4
v2+2VPFskrkHKzWsLqPw21ab9pL4wBAX8VQgnByunQEf+g14tITGuFYYbgZqeaV47cBQgwB
1agD1O6/aT+MW7K+LCvORiwgA5/wCAVW/4aR+M2Q//AAmDEhf+fKDn3xs615FNMxztAQE8b
Qf8mlibykbHzMBgCgD2aH9of4zSODJ4y2LjP/HlB/8AEVZb4+fFlroySeMZgyqPlS3iA/Lb
XiyXcm4L5fX1IrRinCqHdk9PmNAHs0n7SPxdCqE8QRHb1/0GHJ/8dqGX9ov4wuST4phhyMj
bZwH8hsrx37cxkKxruYZxznNNE+ASVyc87F6UAerN+0Z8Zs5Pi5cAjpYwDnGP7lUbv9o/41
KqsnjI7sclbGAL/wCgV5ubnzIiFABIyVPXNVJkMx6ZOOcj/wCvQB6Ov7Snxrxn/hNC3p/oc
A/9kq1bftM/GmGNoh4tikzklpbCEkfjtryp7RsFgd+3gDAB+lVZl8vkg8DkA5oA9hX9qX41
DAHie1OPXToD+u2myftRfGooW/4SqBeRyunwY/8AQa8Z2OG3BSOe4qJ8jgnnPFAHsSftO/G
mSV2bxcFGMDFjBgf+OVE37TvxqVzjxiPobOD/AOIrx5CuGYgn8aaSWbC4PvigD2SH9pz41x
yB/wDhMQ4HQPYwEH/xyrS/tT/GsS7/APhJrYgDBB0+Ej/0GvFUVyCoUkj3xSoAXJ2g/iaAP
a1/af8AjS7lz4mtQx4ydPh6f9804/tP/Gkt/wAjXAcdAunwY/8AQa8bAHXgHGMYxUTAhuOD
2IPSgD2gftM/Gctn/hLkyASf9Bhx+W2oH/ae+NJf5PFqf+AMGP8A0GvHpCdoC4IPp0quC7P
nGR0oA9xj/ar+NPy/8VBZ4HGP7Oh5/wDHasQ/tU/GaV8HxDYrz/0Dof8ACvCWBQAAAH371b
tYpiPlAb60AfQUH7TXxfZC0mv2IB4BNhFyfb5acP2lPi/v2t4itmz3Wwgx/wCg14jGG2Yc8
54xU8ZR1MjDHYDBzQB7Q37SPxfUMx8S2oIx/wAuEOD29KYv7TPxhjjcHXLNsH7z2EWR9MAC
vFZpGBKrGWz2PFQtLiPZI7DIzt70Ae3S/tP/ABeAwuuaf05b7FFx+mKY37UHxhCIf7bsQSQ
SP7Pi6flXh0lxu6E8cAZAH5VNE4G0MWGccDnPt7UAeyz/ALUPxiCMI9dtVfg8afCQB/3zVZ
v2oPjUFX/io7Pk4yNPh/L7teSzOGbaSuDj7pxVSZ4449o5x0I6igD19f2ovjLHOJG8R20rK
CADpsODntwvr/IU8ftXfGf5s61pvy9c6dHXhsj7iNq5JGOTUbEogzt/KgD3E/tW/GkKuPEF
hknn/iXRcfpTx+1T8aOn/CR2B+unQg/yrwhF+bLHOeelWhsEa4AwezdzQB7an7U3xrPXxHZ
49f7Og/wpD+1J8a/LJPiSyzzx/Z8P6fLXifIXJIGeeRyahlkBGOnbFAHuC/tYfGcMqHXLBu
2Tp0X+FK37WPxo426zp/8A4L4/8K8JUkHfjp0wacDlixHSgD3dP2qvjU+CddsVyP8AoGxf4
Ukv7UvxrGF/4SOzXPUjToc/+g14ogLIOP1qQxKzL0/lQB7RH+1F8a94d/ElmVPGP7PhH/st
aEX7U3xhjH7zWNOkJOAHsEGPfivDBCBu3AEDoB2/EdabmJhteTAX/Z7UAe7P+1P8X0ALaxp
o74GnocVSk/av+MbSGOPVtPTjGf7PjP414VczgkKvzDGOajjOAeOfU9aAPc5P2qvjRuOPEV
iuPTTof8KjX9qn41s2P+Eks8/9g2H/AOJrxYbGU7jgj9aYG2gEEE+npQB7kv7VfxmSbJ8RW
Eyg5wdNiwfyANPX9rT4yEuv9qaX65OnrkV4NKy/wnkCoFIG45oA99P7WfxlLYXVtLPuNPT8
qlT9qz4zupLavpqntjT4+a+f4jkksc+1XoiNwz90/pQB7f8A8NUfGbzCE13TxnoBp0WP5U9
v2p/jNlsa/Yr/ANw6L/CvEdw3hiBgdCB+tRSTFV+VgVJ/izQB7r/w1v8AGGNEVr7SXYcFms
V59zg01/2t/jExwl/oy9sixH9TXgGW3EnG3r605Ey28nj2GKAPoRP2rvjI54vtKBx0WwXA/
WkP7VfxkMgxqumKD/CdPSvCYSRg7QyjtQjjzCp+XAoA92P7VvxhViTqdhgA9NPTFMt/2tPj
FGzCW80i4yeC9gAV/IivBJZyPlJ2575zQiP8jtzu5BPOaAPoVf2ufi35hXfohAGc/Yj/APF
0rftbfFojKTaPn0Wy/wDsq+fD9/IB6emOKGPO4qM470Ae7P8Ata/GAOf+JhpaDrt/s9Tj9f
Wkk/az+MSStjUNL2npnT14/WvAy4ZsMfp9KUbi21iNvUc0Ae+xftYfGBgRNfaRMnQxvYLhx
6HB6VeH7W/xYiiCJBoSqnygLZMAB2431898qpBBz/ePemGTc+EPUetAH0I/7XfxcBJP9hrn
oPsTf/FVYtf2s/ixOy5OjY/iK2J/+Lr5uZjjLlR261oabuEw8l5AWXDbR1Hfj09qAPo+X9q
r4rRlQF0UZUHm1P8A8VRXgbWu/BK9u8ZP8jRQBqOdzOXTaONoIwcVVcpHOdxJG3Cg96lhVy
gfB5JGCQB071DeSeXMwVhtOOmKAKdwdybH/dqfYECovmChVZSv3RuUVLKpeQDbuDHqw7/hT
CirJ8wJwRjAyfrQBGQSEC/M68E4HWpHRBbNjYx9cnNXBbGS3luFz5289tpI9c9Mio/MLQ7M
bWI5ywOfrQBUi8uM7lkDAdnOalz8oDumOehp6BY4yMn3IA5qCRujAMueQSMYFABD/GQSRkb
sNjIprsd7AIxHXAPUetNiZGJQgtzk9RTSqljtXfu6YyfwoAs26h8/usEHvyTU4aIlid/Bwd
4wBTbdBFGGVCmW+8R0+tIXYu3luMk8/LkfnQBbABJOV247cE1nXCpJIg4XvnOM1Ze4YRKfM
LY7cHHpWU7kOF3DbmgCxP5EaKI5BjuM9KoH942QCAOM54pk7KWJHzZ55705IyArBePQHP50
ANkhKqMAc8fWmJA20Mcj36VbkiH7vIOe/Bp4iZVA24HQZGT+VAFUR7R85IPbFKqggtk49x1
qeQLkY5PfiowCyDOAPQ96AGsSCCzc9KiYlpVXhh1xTm2E4FIsWCWYcfWgAmcl8A5xxTY06g
nFBIJx1H61LGrA5GOO+KAEKghQxJHfnAqzAQqjknZz8vemhAwIOATz3qSMbWCkY49ODQBae
5YgfMdoz9f0qWIjyQPu/QYqmFBy5yqnv6VOXzCFzwBgk96AGSOwbAywB43HpScMhGCCO+ci
mEAueyj0/wDr1OjgqwyCCOSR0oAqBdxJIGT69BVrzkSMKpOR3BpBu25UgHrjuahllBYKD35
zQA97gGQjg4HGOoqnJKxzwAAfTNLGFNywVcjGTSu5WJ44mIRxyo6YzQBSALHA6E+lJImJFX
rVmOIdMbhnOabKgZ8jkelACRxlV67QfWnPlfmHGaecFSd20g9Kik+7wQAetAD2IESkgdO9V
ZHy+BnHerMrYXaoyuOtQIqkbs+3AoATH7oletSKpdTtXj2p2zMeB39KfGm0DdGeeBjoaAAI
QOgyfep4WwxZSSRxk1CTH25A4HFN+7GchRk9PagC1JLu75YdccVA74BIBJbse1Vi46cADvm
p0Q7dy8k89aAKxBaUnI2ip41JGMY780+OIsQW4Oe1WDEI4wWypYZBPcUAVGHz7Q+P6U0swB
wVPv1pSw3hFGTSTYEeAuMc0AQSFiSM5z+lBTG3346UqAs3apGBO3K9PSgARQU5XviplLqvy
jp60oQhMcYOTSNLhef4entQAMSBkEID6d6rzZ45z+NWHYNAPmwKrD5iQfmA6UAKiqVZt2ML
T4VyMEYHalUZBHGf504AgDgA+nNAD2ATow/M1EGBdyVH1pJCR8zZ+oGajGRuJzz096ADO6Q
5B9elWVVjgdB1OKhhGfm4PpVsOVjWMtgHJxxwaAI1zggdcDGe/PNMkbahA5B/M0nmFcMr8Y
55qvI7OeMkelAD4wD82MketLEAG6/N3p6psRyW2vjpSRBejCgBzYxvJbJOB6VEjFm2E4/Cp
yMvgD6A05Ew/JO72FADIoFZ8Mwz6VrWgEQL8BlHaqcUXmSBjgY4JAq2SY0GWA74/vUAatvL
H5A3Rbz6k4orI33R5hZgh9DRQBpmQzhYowh3AHbs/wAO9NvlKXhUDhFGdoAxx/OnR3Dtd+X
2VcccZ/Kk1CCRb1C6g7xksOf1PQ0ARq/G4gKeuG61F8rSlTIrgN06HHtUqDAUBASeTioHTM
gbysDJAAOOKANOwcFHidGKEMc7s4O0jiqlxKHQI2FcnDcA/limI0kexSMkEkqr4PSqjFlul
DQlARuAJ6igCzgqflDHHBOCOPrVGRm3MFVgCejGtHynuYS0f3kGSm7r9B3rKdHVxu3KWOCc
UALv2oSJCcnPUimRzKSApweuMZprxOVUAtjON3anRLluDge45zQBpRFfLby2UHg8pnP4+lR
wtukfKBsnOcACoT5gVyWZcjb0qPLBAVAxjkigCxPMmNqrtxzkGs/zVkkyAGUdc0Ty8EK4JA
/OoV4jIZgF6+9ACN88wI55q/H1ABUhf4SapQqPvN0zxV1IhsOCFx6nrQAOD5vykjPIxUiDC
kMGJP3cGqybgx9VPrT5HkAOcAk5yp6UAMcorH72femE/uwWJ9iR0qN2YldwLUOm0KByfcYx
QApVZHLKQuMcY6/4VZEaiMnHB55pkMW5uhB9xipuEjIKkt6jofzoAqrHtfK8D1qZU25C7R6
45ojVgSTwP9o9alG1VL5G7PQdKAEXlsFQ2O2cZpH3AkHngZB570+Mqd+DyRmkLudpIAOeMn
NAD4gTgndtPHIxgU6TykKookZvUtT7aIySlcB23D5gefwp88aiY7kyW4x/+qgCEIeMArnsx
zn1p5LKAVIPoRg5pVHysdoXHSomcj5d/Q8ZoAbIxAQiYknsBjb+NU5XG45JB9+9W5pECg4z
gZ61RZi5PHB+bFACwSbXJGMAdAOtKW8xxuTHGRxikddkTYUjPAwOvFRRfITlcnsaAL0arkE
gntx60rLkkkLkEA4AGBUCu4OTnB7UqB2B3Dbn+LHNADJBglQ2B2wRVdm3MVcnA684zU0rAA
kD8cYqGMEnJPH0oAV5wwCDBxwCMipEUgcn35qJM+YxYD8uRVhEOP4mbPUDoKAFAI6ks56c9
qcyNgZc4I45OaRdp4UEsDnrTJHP8S4Hr1oAhkyCVA570h3ICrDHekQBpCxFSzAb1VQc4oAZ
HGWGQ4HsRVuL5RwcD+dQquBjipA3zAZUgevagC8kMLKpLlTjnHPNVJ85UnOAOASePalRpFB
/efKeODUMrly2MZz2PWgCtGQZwV5pGbBKkDB457VJggvjA4qIAlwzY/KgCWKNTghetTkJnO
05HcUiLgZB5+lSHcDgYX8OpoAYwwVAzwPwqCT1X7xNWCygYYFSecVUY7xkLk9MUASEMUTJC
knpikiTBw3UnmmSHc6qQRkcCpY1GcDsKAHgIRsCYY88dTSlV+baB9KXPzgYIJ4xTJJcKeN3
GPqPrQBDINzhBnH1pXQBBkYGcZJFMiLM5PzBevWrU0nmOiqx2j1AFADFUKBjD554NSOgQ5L
EjvjntSqArAqAAeTzUcsgHVWx060AMbAt1K5xUcaZcM2QPpRlljAJ5HY/4VNEWCjkdchcmg
CdlCp8vTHfNRgMwGQAe1Sl8gByTnocnj2oYAZbd9OKAKkjHPGc09PMZVBOBnrTvlc7iAuPU
cEVajREQFyeeRheBQBPBEpXcuC2OxIommJwVOVAwQTnmo2ZlQYyynuBVSVzuPfHbFAGpGbb
yxmBJf8AaZwM0VlxvII1H70f7pwKKAOruYVhuAS6tBjAEeMj3JpmohZhAXkZhtJAY5I9Kox
XL3BLPgnP8a8H2rWku1jlgAjiClc/cBA57UAV5Y5LWwDyKRJJwoJ4UetUQ3+jru4Poo5qXW
LozXESsdx25z2yfaqZlULkMSw6n0oAkSRTJuWMqBxyetV0ytxksmBkgEGpFkJA2k7V+6AwP
4nNPmV1YsCDnkDuR9aAGRmZJRPFcKkg+YFCcitfUtIhvbV9a0Yl41AF3bliXif+9/umsqMS
CcKq5VhzznA/Gui8PTmwvlJGFdtrjOA6ngqc9jQByU0ah1yCq9cFiRSxgZBJx64HIrtfEPh
aKCQ6hpsbyWTjd8p3eV7GuTuLUhNoVm3EY4oArTzgoRkewwMVGweOHK45H50ySCQBQqFvfG
ajlBVFXPHuaAIdzlwSAfbPBp5A2E84PtmhIsMS6j2OatbQqbc7jjqKAGRKqgZBx3HSpncBf
lJApN4WMJz6c1UdgDhQGUnqDQBPFvyWYqT6VXmduAwOPenJ8m45OccEDgUgBMgy28Z6npQA
kcRkxkBvpQQ+SOuP0qxFGB8wG0A8DGaUACQsQcnP0oAWEAj958q57NU4G4kbic9Ce1Ndhtz
gg9BnFM3gyAgkDPQnmgCy8caKqccHP1qq8pZzkg+q57USyndxyP5VVDM0hwSe1AFgZB46nr
gV1PgvwD4q8e3N3b+FdNivbm0QPNEbhI3Ck4DYYjI7cVy+OACAc966Twd4r1nwT4ps/EugT
vHdWzYKDlZoyfmjYdwR+XbpQBn3dtfaZqV5pt/bPa3lrK0M0MqDcjKcEcc//rFdb4j+FXjf
wj4fg8SeItKj02yvCgjMlwm9iwyBsB3Z9q+kAfgl468Z6L8ZdZ8SaXpUkEPn3OlXMqq88iD
5DIpOdyMD0B3ALXzd8XPinqXxU8etqcgeLRrMtDp1qScRpn77f7bcEn6CgDjZTtXO8sB0J6
VWk3yPHkMAeevWpSxSLawOM5zu4HsKgYBeS55GfWgC/oug6z4l8QW2g6FYSahqN222K3Qct
gZyewAHUmtzxj8JPH3w/sYL/wAXaPDp0Fw5hhH2uKR5COThVYkgdzXv3wcm8CfBv4Y33xM8
S6zY3nia/i2Qadbzo88SEnZEFByGc8sT0AHpXzn428deJPiX4xn1/wARXDMxJFvaqSY7VM8
Ig9vXuaAOakDFBtYAk5ORTdoK8lsDrnirjQEKBt3Z7gc0xlaPoCTjHIoArMcrjGV9aTa6xA
EjkdBzildeQHbBPtUZVgAMsSPQcUARnMhI3nPfNTJvVCABtHX1psSMSScgdeeK9j+GfwA8Z
/E3R01vSbvT7DSDK0BnuZTuLL1ARRnjI7jrQB45GucsqN16mlZsKM5OPyrT1mwTSPEOpaOs
/nmwupLYyqu3zNjFd2OeuM/jWbORt4GB2oAjRsynAIOOoFMfJ+Xk44pFG07toGenFSIFYHd
1FADoI3OAeBj0p8jYKs20EDH/ANevUfhJ8INV+KmpXUVjqlrp1pZMguZZcySqGzjZGPvdDy
SAK+sPA3wo+BvgzxTb+Flez8ReLJoHcpqBW4dVX7xMYGyP8Rn3NAHwAjAoSJAT7Hio3Ykn5
wR3xX0j+2BpGkaF448MwaPo1hpkcmnyO6WdusIY+bgFgoANfNQZiQwYA+hoAnOFXjJBFQgb
uEH504yK6nOTj0bipY2ZmDMoIHAyKAI5I9sbA55x260ka7QMBiOuc1actsC+pHvTEUD744z
1NADCSBkYqVDk4PcYJFJKiKO4A6DtUcRCKW29TjINADZQpZtuc96hXdv43ZPanu3zYI2598
VLCm47j26nOc0AV8nzSSQSPQVYC4UMFJY1FHtDkAdyATUxAwwHXPpQBC+Ay845z0BpsrAqO
cAdqaxPmc/pTWYmUBVB4oAntlBkG/O32qy0Hy7wMIDjcaghVRk8g1ZR0DHdknsO1AETgDI3
Fvxqo3zHgkYq5MTvYr8w9CagWNmAJGM9QO1AEAGZFz+Jq9HgkbmJ54FQD5JCoAJHI4qdSQB
yCO7YOaAJJFBlGAB7YpHY427Rg9xjFQ+eRMDtJ/rUTyB3+Qd8kZ60AWY4QSd5OR0AHFWXWN
I0BDE9yTnIqO3ChSzFRjngd/SnNh5Ad3AHOcUANlKbflJBHY8Zqi5AJRcckcg9KtSsCnyDn
HftVNQC2SAM+lAD90QADg5A9cUUyQyq5Ckke4B/rRQBv6T9nvLQSGNkdcqdv55q5cmN7Iyh
H8yAYGB8uCaoaAkj6afLiBUSYduOOK07pHh015gmVwoyAMDmgDAuGdnwwwSB/n2prSHgZOT
27mmNmSbeGDH0LdKRwzSLnlTxzjFAFy28zf8AfAGcbTjpWpJGyW5bywq7sA9fyrLiIXZgAh
TngZq7eXO4lckICDzxmgCe3i3SFidpI981r2kafakDoNzNu6c8VlQSEsu44THOKvaazSXTI
oLZyNxP86AO903UodN0K5S6uNyv80q/KRjp07muE1G3tr2V7nT45jaBsYYgstWdV1FMPaRq
u92G/Yew4ArDN1MLgiM7AMBsAAn2oAcbPhMQhMnb0HT0xWZNZ5chArc9xz+HtXQrNC8TTQK
IyzfPEB046gmsaWcM+Q7M2ep4/wAigCoYQmMADPTmofLJlxuwehqeZiUyWIJ7dqrNKplIXg
DnOaAGTSgnKgDPQelRRqWO7nHqO9JLJ5kmAwHrxU8CFRgIfoOaAGzriMKNwGPzOaWFQCu7j
tipJlII3Fhx0pQwK7cbj06UAK5U7s7uPUg5pRnZx069ahd2UHAJPcnAzTlwYwxIH1oARpS3
Oc9qjT5pPlcgDnmmuCx/1i469etPEexWy4UgfWgBko64Y9cdc1JDHgBQec9aarPLLukYs5x
nt04/lVxVJbC7dp7kZwKAG+X33EsOuQAK9W+G/wAEPGvxCgXUrSKHStFb/mIXoKq+OyKOX+
o496zvg74Fh8f/ABS0/Q7pG/s+Efar1sdYUIOMejHAz719NftGfFi6+GXhbTfDXhPy7LWNR
TEEkQH+g26/LlR0BJ4H0JoA5qT9mH4UaIkZ8Z/EO5Wcnq08FovX0YE+361Uu/2ZPhld6Jda
h4Y+JkzpbQNO7eZDdABeSSEwccGvkG5mu9Vv5LvULua5uZWy800hdmJPUk8mp445LYlrWSS
B8FC8blSwPUEjsaALLXUTuxSbcq5G5h1Hrivp3Q/2XLCLRLfW/G3xAstMsriBJ0NoFAKsAR
mSQgdCOgr5at7ZY2yQTnt1Fat/PqGpwwLqWo3F2kCCKGO4mZljUdFAJ4/CgD6otf2cPgNq0
q2elfFGWbUHY7RFqFs7Me2Fx6/zrzz4nfs5+Jvh3o83iHTL2PXdEtpD5uyPbPbx9pHUdR64
6V5JpnhDV9SXzNM0LUbnn5GtbWRzkd8qvavvv4FP4i1j4MW+neO7K7N1A8ti39ooQ9xARhS
wbkjaduT1xQB+e8biVmOASO1dt8OfhT4i+J3iH7BpOyzsYDm71CZS0cGRnAA+8xAOF/PArl
9TtI9E8Y69ocTZSwvJ7ZQRu+VZGUfoK+3f2UpdKf4KtHpzqbpNSnF9nAYSEjYTjtt2Y/GgD
gbn9mf4O6DFHpfin4oT2mssu9TJdQW4HqRG2ePqa5H4g/sz+HNA8Bat4z8L/EWDULHToTLJ
HOEkEn+yrxnG4kgDjkmvHPip4R8a6F8RNXl8b2d3Fc3d28iXkwLR3CljtKP0IxjjtXHRrcR
RTWkd1NFbzY8xEchJMdMjocH1oA9I+DXw3sPih4pvNFvdfbRVtrI3SzbFfzCHVdnzEAcMTn
Pavvb4S+BbL4deAYfDNhrX9tRLcyXBudiryxB24UkcY9a/NCJViXAPynjBbrX3p+yZx8B4g
o4/tS5+916rQBw+t/speDdR8R6lq0/xRe2lvrqS4eIxw/KWckrndzgkivl74peELHwJ8SL/
AMLabqrara2qxlLkhRv3KGP3SRwTisfxnDt+I3iaNy4KancjGc4PmtWRFAC2HBL+/ce9AAy
Exj+8x7VZgt/lIbGKcVCqAWAAOemakiCIF3LjI60AamkeIvEXhlL7/hG9Zu9MW/hEFw9tJs
aRAc7cjkc+ler/ALJ6yH9oeGdy0jPp90S7nJY4XqTXikpbJwxYDsBXt/7KjY+PdkuD82n3Y
B/4CtAG9+2of+K98KbsH/iWSf8Ao418wxrvAVskfWvqD9tVy/jvwmdhH/Etkw3r+9PH+fWv
meEfutpOD9KAIFQswDMc9OlWokbAOOO5xToYkAwQWBzz61YMIEYOBtz940AV3XnBYY9Ae1O
aIxBRwTjIxyKcsYMgCgAn0/z1pjBlwGyCeegoAiclcnPJ6gDioVYlW4JOeo7UszqJNozzQx
wApJXjjigBiIsjgjPPbrV1Y12k+YOPWo4ECvlm2n65Iq0dpjJI4649/egCmI+Sc45/SmvgI
TjBx69qsbc4xjB4x6VWn2qm3O5vp0oAqq7Hc5GR0zjpToFR2PoOS1KEAgZm7c1ZgTJBYgAD
sM0AWUWPj5SV68HFEaqwfJGB1B602VgD05+gAFFvJtEmCrDgfN2oAhliQpyOAc9eDToVTB5
XBPAJxmo5OZztbbnqMZqeOISJgNjbQBDsxKRwQT9RSSuv3VbA7Yqd4pdnmK20ZwPf6VXm4B
OcH2oAhAYsGz6cUsQYvvwD35HSpgpaJmZl5HQDBpIgqqTnt1FAEm4qm4HA/OmxzMXboGHYV
IyxkE5IwO9RKFV2G5cgdutADZXcZ5OfT1qSBNrZztz3pY4WZnZwSoxkjPGakaN1BOBu7YPa
gCvKjeYen50U4KrgM4+Y0UAbui2JOk2csZJd5WY44zjgc1vatmy0GZXkBclVIByDk8fka0/
C2gXl34c0x4FVBOhO8nPHr7c1W8UaeIfCJlkRlczogLgHOCehHPagDz7BBKnHHB4pEQDkHp
xk1bktf9AhnJQGQMSocFjzjpVZY2RQpGxc9+TQBZiTD/IqyDofXHtT5XkeQKy/pgj/ABpq7
1QYQkr0OOlRxsFboobGOaAJd45LbR9a6Lw/KtrZXOr3Xz28JwE/56dsVzHml3CxoRk46ZrQ
1K4kxbaakpCQrkx9AW78UAQT3GLqWRQyB3J29eD70sTLG2FK47MfWqxkzjzVwBxgdvpU6IS
d0O3OOh7D0z60AaMVy8Vs7cbsEq2zluR+nFRyQpcwG5hhYbVzLF1C/wC0PaoHkaON0XGAOQ
BnAzSJcyWriWJgki9Ae/sR6UAULhxklTnjg9jVPAwWLc+wrZu7OK/tnudOjyyKXnhAyyH1A
/u/yrKCjydykkeg5oAiiC5Jxk57CriCNv8AlrgjnFRww55JzxyDxinupjHALfhQAbQ/LMfl
7g80x2wuF5+vFPQyyL8qkgHGAarykHjacZ65xQBExJXkjPoTUm7ChSDnA6HimRqWbcEyBU5
Uq2GA3kdjQAREA7jhh9amcKYflQAj9aEiUqRgkj26VKYFEe7GScfWgCqI5GI3AEjnOMVYyo
QZXjuQaI9iHcwGQeR7VHISzF1wqk8gt0oA+jv2QZbYfEvX4mwszaWPLJPYSDI/lWF+19BcR
/GWwupGDQzaZGqBWztKu4I+vT864b4SeOx8OfiPYeIp0eXTyTBeIoDFom6kD1BwR9K+vvi9
8L9K+N3gfT9W8M3ls17Ahm0/UEkBinVusbkepHXqDQB8CwqDEowPoam3hpNnmBMc/Wu61P4
NfFLw9dzQX/gnU5TAD+/tIfPiI9QyZp1l8HviffWV1qQ8F6haWdtE00s14ghUIqliRuIJyB
xgUAYvg7wzd+LvF+leGdPkEN1qMwiWWQHbF1LMQOoAGfwr7D1LRPgx+zn4Xttb1TSv7W1aU
eTDJOomnu5ByxQN8sY5HI6DA5rwL9mvVtL0342aaNVeOFby2kt4JJAAqysMqDnpnBH416d+
1r8P/FWv3vh/xRoml3Gp2NjA9rcxW6l3hYtuDbBzjHBI6YoA5rUf2yvF9wXTw54Q0nTLYDE
fnO8rD8to/Svff2fviN4j+Jvga913xKlrHeQaibZBaRlEKBFPIJOTkn9K+G/D/gHxl4m1GH
TNF8L6hPLI2zMls0aL7s7DAA719/8Awb8G2fw++H9t4Qj1CC81CzkM2ovA+dtxJ8xXHYbcA
Z7DPegD8+vHICfGDxkuMr/a9z+srVc8G+OvFvw6146z4XvSgkHlz20vzQXCddrL/IjkdjWN
4qSX/hZXicSEkjVbksW5J/et+ddjp3wg+IGseCbLxbo/hu41LS7wMUa3YNIQGILeVndt4PI
BoA+iPDP7UXw98aWUegfEvw3HpYmGJHuEF1ZMfU5BK59SPxqv8TP2Z/C+seHJfF3wudba5M
Ruksll8y2vYyN37snOw46c4PTjrXzRH4B8W3d6llB4R1ae6kfYsbWLjJ9ORgfjX3T8OrO6+
E37PVrD44vUjfSbaWecM24QISzLCD/FjIXjuaAPzoDOu7cCrYxj0PcH3r7y/ZJKt8CkUkFl
1S4zx05Wvg5Ln7XdXMwTaJpnkVRyV3EnH6194/soarBd/BY2Cuv2jTtQmjkjH3gGIZSfrk/
lQB8PeP1A+LHi3v8A8Ta54Iyf9a1ZUSkqAU+XHoTXq3xJ+CPxH0r4o66bTwlqer2F3eS3Vv
d2Vu0yOjsWGcZwRnBB5yK83urG+0nULiw1G3exvLdvLmt5E2tGw6qR2NAFTygxUKCcGlYAA
kgE9c5z+dAKrMRwODzUZZfu5B+vWgCJ2O84BOBnrXuP7KTLH8f7LeeunXXGOfurxXhikFwd
pHpnivef2TFV/j+oK7h/Zdxj2PyUAdL+2rH/AMVt4RfcTmxlGD2/eCvmeFd0bEgnA4r6O/b
Ncn4leGU2sqrpjEMSCDmU185KFSBWUgnPTHNAEkTEdGA96WRwsWc4U89c0w8ncCuAfXrUMh
xy2SCMDnFADElLzkkZ4+lEkiiM8Akds0wD5i2cjoKicbiFIwaAEU75AfmA7CpWXJGwEjFSx
QfNhAc/SlOPMwAT096AHpEw6EksMEdKSVXRcB+epwKtI8W072DdQABUcwyoGMUAQbm2AMTt
x0qm7h5OSdua0Z0G3bnAAHHFVFRC5HJx2FABsJG0ZIq5bINuScYPTFR7gsYwD7Ainifa24A
cDGaAI7lQSdhwT+AFV1d1RsFSxPapnlWTCHk9R703apTAXGRnjtQBEi7nJPXqc81aBK52nG
RimwxgrkDGfelkONyqSpHAOMUAPO1YsluewzmqhJeTbnBz17VM7FVUAbiB2FJCpb3APNAFx
7aNYCA3mMQD/sioYo9sZYjnscZqw8qBAGVcAc5ps2FjJH0wO1AFKd5CVVBgdaZsdYxn+Lg+
1IoLOSu4MehNWGEflKCPn/vAkY9qAJoiI12sWAAzz3x04qGaYZIzgZ+8TSY2LkEc9ec1XdA
zfKvAPpmgCZZQI1G1Rx/doqFpJUwoldR6AkYooA9w8JajaWvhTTLaZWEiw+cxXpgE/gKp+O
9RivPDC2jrFvkmR1dTkkAcD9a5K2d49JtGsLho/MiAkicfIfU/Wq2sXd5cWJL27FEAx5Zyo
OevtQBikNamJmhKkfL5eByD1pwRUbKgEkZUdcfjUyKjZa7YszgfNyRF7U+WGWACQvuib7rD
kH6e9AFWRpWUAEtgchlwTUcKyDdtUjjpwalUM5I2+ZnsT0oK4TczDJPO3gUAMtSEuBI6A+X
lgc8CmosjzmRiSx+di3c/WrIiPkyy5Ug/KBk4NX7O1h+zNc3hdYl+VdvTPtQBldX2sfl9ua
trtji3ZC7fug96Awdiylh7gDJqtO4DYU457ng0ASzSDZJLhQGIVmBPr0+tV53JIKkcDnBpk
TsyOpO7JGW7ZBpGcSM0YJLFuoFAEVvLNb3aTQuFljbcDz07g+oPpW7fx2uvedfaXZJYz43z
WqcITjkpn19KyobdlJwpIHB9DVqKaa28qeCQRyxybkJAJBoAoxoUUhvvKM4wc01845BX0ya
6O7+x6vave20Udpfwria3U4Wb/aQfqRXMsJAdq7iRwRjNAEkLNsxngZODzUTIFTJJ3E9QM1
NhliKnduPzEtwKb5Q3Btx64wQetAEKoVbO7dnt6VKiH+I4JP1xVqOPywHcEAnkbP5UsUags
2Dlj0PagAj55f5DjuDk0Nhm2gcN1anSJ8gG5gSBjioIgUuEGBuyTyeaAHTqEcFR8uOM4zVf
JlYIWU4746VYk+8fk+b3PSqpALNwRn0HU0ALtYkjb8uO/Fdf4K+JXj34fXTnwnrbQwSHc9l
IvmwOf9w9D7jFciyjzFUDJ9j/AIVchiAQh1O4tknHWgD322/a48eQRK1x4U0eaZCd5WSVBJ
kf3ckCsPXf2p/itrljPZ2cOmaTBKpjcw2+9sEYIBckfpXlawqAXaQIevyg1GI02loW3sGOQ
AT+ZNAGfDFKkIYOVcEMHHVT1+vWvc/C37VHxJ8M6LFpV/bWPiBYl2x3V2WWfA/hZh97juRm
vGZCpBYM6j0I6n0qo0hdlGVYEflQB7n4l/a6+Jms2D2WiWGn+Hg/BmgBmlX6F+B+VcV4C+O
fxC+HsGrJpMtpqE2sXAu7mfUUad2kAxuzuHJ759BXn0mM8BfxAyangTChvlXt8oyTQBDrGq
Xmt+IL/XL1I0utQuHuZRCNqB2OWwO3Jr13wV+0f8SfBOjWmjWhsdT02zQRw215APkQdg6kG
vJ7iHLRhcAHmnqDEgADAntQB9F/8Nn+NlicHwbo28DaredL19cZ5ryL4gfF/wAf/FGNYPEW
pxwaYrbk06zUxw5B4LDOXPuSa4qQgyAlMKM9v1pjOI1wewyOKAJIIPKQDKjP5ius8FePPE3
w61h9a8KakLeV12T28ilobhB2de/1HIrkIpSwYqW+bjditBXYW+HJUYwD2P1FAH0J/wANl+
OvsexfBWjGfHMoll2k+oXPH518++Itb1LxX4u1XxJqkMUV5qczXMscKkIGbsoOf502FiUGw
Eep44pkjqMAyAnq2DjH5UAZ6hlLhhxjg5xUUrEgckk55z3q66RuwxIp79TVUxMZMnr1xQAy
MNwSxII5ya6vwH4+1v4a+MT4l8ORW814YHgC3SFk2tjJwCOeB3rChUhR8gOTzntUTIDcuUw
W5+UjGKAOo+I3xJ8S/FLXrHWPE8FnFNZwfZ4xaRtGpXcW5BJ7muRQOfm2DGep7VPJEyZAX5
hjI4qq77XHr2xQAs21cnOR/Ool/eNndx7ClO7kE856CpIkwSdu1sZxigBrb1Q7Rx247VFGC
Tzgj1q7OrLAqZOSeoOQKbFGSpwDs78Z596AFhVCysSDx6cVJsR2Ln5to64p5LjLFOPYYFMG
7y2UAcc88YoAY7KnIyMcdKgaQuQpPU8093YAnI+ppqRSTfKFUkjP0oAZK8YIALH/AHv/AK1
PjRcZZcgHgGotjebtRyAevOatRoqqASPxyRQASIPlEg289jxio5WRkA+UgZwTxn61I7IZVC
7hx3I/SomDSH5scHuaAGQxeY+9ipXsMnipTGVdVRsgg8AVPZxbpOOWJ5/2RVposTqQrDjnP
H5UAQQxCOLdt24IG3/9dRSoHJkYfL6/0rQlQKAMMzn15qjLGzuORuHJA6igCNirKpB5xg57
VOqxxx8YMmPu1QEuZwMEgHHA6mtO3hi8qaeXOQCQOvOKAK6DzUkc7uOo/lVyGBo7cSXOdp+
Ubjwc1UsgX1CJACwJ5UDrV66Z2nXkCJW4Dflz6UAQ/wBkmQNJaOXVTjaTVVgDKMY+Xgj371
1GmwQFB+7EbL95lPy+31rM1vTo7OYTwsWV2+YHoM9MUAY8oxgYIYHp6VXUEOzEYycD5afLk
7uuD2zwKbCoKDgc0AV5lVZSMbfqxFFTPGN3ClR6DFFAG/Dd+XpNpHG+C0Y3c9BTp7vdbSJH
gp8pJH+FZyKEsLaNVXITc20Zzkd6RUb+zJcQtliF56cmgC61sx2klgpYcHGDU8MzoLm1mhS
WJiMB+MH1FWy2QqNCCCoxzjt1NVx5fnnKlCCFB7g0ARGxeNQwClWGRjinPbSmLf029dvP5V
pRXCZwpIXoQccmrNpDJeXiIq+UoYyO3UEZ96AKcGn/APEoYblUod7tJ0+g96i1O9a7gt7eO
DyobdcKMA/ia1NVulYstu+23U4X/aPrisLzEO8AnLfeG3r9KAI4YoI7RvMDs5yQ6njP071T
8re6s6hgexXJFaRePAZ03KD8pI5B+g60zzfm7HphcHigAFmXCKgJXB+6cZPb6VWisN5VNjN
nuB0rZEsbQxh13NjA77ffFQRzFGJBfOOeB6UAQJahEKqNw7MBnPtTDDJ5jZQ8c4Kj+dXpL5
FVMjBAxnjr/Sqkd5auWJVhgAD/ABzQBlzQXPn+ZArqyDdvPAz9alg26gFSWNYbkcBw21ZPb
HrVzzVeZ1DSSBgcA/dApsqxSYDrJnHboPegCpcW1wHK+Udw6q2eKRLZsgFcHHUetbthqVpK
FstTj3Sf8s7plyVAGMEdzmpLhY7WXypY14P3gOGHtQBkiL5CoLZ7nFKIy7bVZxj0GT+dXJL
q1RRg4I6jApHu4VbcG9MAUAUJIwUJB3kHpxUUcRMoOSCOAQBn61Z+2RlhtbcznGFXn8c0i3
RXJYjj7pPPH0oApXEDmUksSfcU1LWXkBGxjIwau/2lF5u5VVcnJwePyqaG+WRjvGV64Pf8q
AM54W8xQqdMEmrcKSFgdpBHQDv+FXJL23UlRap0zgGpI7y36tBsYjOc4P6UAUJVIZc8N70/
AC5PCnoQOKutqFiCTIisB170k9zYMQfJ8s5ztVMj6UAZUzA4w5AHUg9arkiXJjO0KMnK8/p
Wv9rsCcPEPLyeM9PrikSfTTEWEJc45BONtAGKI2OH2kA9+lX7cjlcYYjA46mr0M9g8Y2wsz
ZxkdhV8XOlIjbreR36DB4FAGG6hiGVtxxzgEZoaMMP3g4HqxIrXW/sNxb7I77emTgdeeaJd
Z0cArLppb1Cvj8sdKAOekAyBI20eig1DhmAAyFI6Yya6JNT8OynI0Qxv0J8081J/a3hzAQa
PMSOpEmcUAYUMagoFO1jycr1qw0bOoGSR1JNbgvfD4UE6c6dCMPkj86J9U8OyBF/sucs33T
5uPzoAxtoCAEKcgjk4xVCYkKBGhKk8L1J9wa6aTVPDSFvM02QjGAu/j8TUP8AanhWZgv9k3
K57CfaKAOacsEOAUGemMnP1qSNCxRnXJx1IPNdEZ/BoyZLa/ViMAKwbn1PrUkR8IMqs0Gol
AvzNvUZNAGNEAoP7sAgdM5pnlLKWKhg4HQKCa6J/wDhDHgAWPU16/LGwGD6VVI8IRPE27VY
1xlidpP0FAGI4WNWVQBkdTg1nSIofYCCwPJAyK6dZvBnPmXOqryRkRoePpmhbfwTN+8XVNU
Qnn/j2UkD1Pzc/hQByirvfawIHr61cg+QZHzY7HrW8bPwezYj1fU2bdwPsq8D359Ktx2ng7
5TJqupDH922X/GgDnblS4Ugqp9OmaaqqrgFQcc9Tx/jXUCw8FSPga3qQ29AbRRnr/tU2SDw
YoC/wBs37Y/vWg/Q7qAOZcbvlAdlHJwOBxURBVdwGR7Dp9a67yPArjaviC8jYAEmSz4x6cH
rUkmmeD2gVE8UytuP8Vs2FHqfSgDhHbcSoAJx949Ks20Z24KksenOK69tE8JO7qniwOoH3z
aMMDtxnmpodF8JkhP+ErdUJ5ItGOKAOFigIkXb8ue5NW9gjQbjkk89q7JfD3hSOVWXxUHQt
gE2bk/lninjw74bklBl8URqqkcNA2QfpQBwBctJjhc9+tM8tZJcSn5fQd69ITwXoUjIf8Ah
LbOQyNzmNgQPyxWhb/DfwzLOR/wm1iqkHBEbZY/3QD/AFxQB59BAJWa5WMJGn8CDIHp15NP
ChpmIxxxx0//AFV67J8NvCcUAFr4+s3lB2kOhRV4yMg846/yrzq+sYbK9mt4LmGeNHZFniX
h1/GgDGkwH3/LuHQkcVnXjQxgIrIzt1IOePwq9qE629s24q8jHC9iPwrCjV2ZpHGc889qAL
FgkZkZgMdv/r1v3Vsf7PVogTxlitYNuMPxllJyc8AVqm4JtTtkHJ75wP8AGgCpZI8d39oVs
FMlSe31q0shkRpgiOp5Y7OVq1YxyyO0SjBkUlvmA6VpxaYWsdjEEn5yobG3Jx+NAFK0nXao
wWK+n3c561NsSXzI5D5uTuZQN2AfbvUv2CJVDSNySVAzwPypiJJZEtMnlgY6E8j39aAOUvL
PyNSeLogOefQ1PHaqFLIQB0JI/lW/eWK6hKLmCNiEBD4weB3xUcVkgtmKg4A6HvQBkxQAxg
7S2ec8UVpPa2ybBcq5k2g/IzYx+FFAGWV82wjnRg2MJgDkZ+napbFjK8cHlHcCWzngYplzb
MljBCqFA3OCeB+tW9Is2LpIp3EcEYPH0oAvgMPvgNn0/wAetN+z7pFLuSQRtPpWvJbkoTtZ
WUDnjj8KiMSfLHnDMQF3KckUAU0RxukjCjnbk9vyq5as8VrM4VZJJBsUZxgewp5gIUgFgSO
NsZIHXk1XildI+ysRxjnNAEGqyrFCkMLs6xHJ2jg8c1jn96d0LEg99/FakqPIWGFbdkk55A
+lZkdssNyRCzENwV29v8aAG7f3gJjYuBgFj1+lTQ2jhld3dB1JAP5c1NHC8simLKjOMNzj2
rQjjBzukIBAxkdfoaAKTKAMg44xyME/hUchK4B9eDtzmr1xC7lQrrjHc9OaieNguAmWP3d3
T60AY0okLHMgcnJ2gHAqCFG+cNwc8jGcf4VtTWxUFpGyegVAefeqp+VNoJwrZJ29aAIY4N2
E+bAzzuPzVcjscwBtxCkbgWJwRTLczKm4qjA9m4AqWQP5SlQwU8HnOaAKLWqtMGZSSST14N
L9onto2jm/fQHlcn5kP41pJAu1WBBUcsfukHHPI61Lc28ciBomCnqcAEH8TQBz0xxna6tGx
B3AZqRpUK4VuFHIxzTJoJYZzNbx4zjchPDCnjfLITGArMeA3Bz6D1oArNnO4EDjHXFK0a+W
zEBWB5x9KtbD5hUkcY69QafNH+4HmS5LHptoAoRhpdoGRt7Y6VaCMqfLIcEfQUkULksQn7t
iME5zj3q0FCfIH2pn7pGQKAIRlpiVbkgfeOMVEzHcyluDwewNSYJV3UJjPYcmq7qpJIIx/F
7fSgBSxZxnAC54J602R2Cjl8jpuNSQxM8gKA9OCc5pHidTkn5T2HODQBXXe0m5TsJ7ZqyPl
h6BmPf+tSR25jU/ON2QWwOBVj7PiMctjHWgBLdcBAxHTJzyDSzlydztz0U4xx71K5jSMooA
I45GOagLneFwoUA5w2c/jQAxIWERbkIG4J78VVZJS5YjjqAMVoG5b7KsZ2jnHzAZrJYO0ok
3KO5yetAE8cRjcO/Ge2evtTPlZ3ZRjJwQeuKsxPJjcxQEZ+90+nvViGMPkSAfNk/LQA1YVS
Fct8xzwTVRmcShSxxnjPI+gq5LGwHlqdo/2l5NQeUSuAcH6Z/KgCrctvIJBJzhlUYApqI2d
oU4Xt04qdowzFWfJOeTzVqG3hQByACDxhTmgCk8LFkxgZz35FWERo12uhDN1xVqKKB5d7bB
t4I5BJ96JVL8Jnk4wuKAKcxK87/Mz6+lRuMxLhQnGeuDVloGeQhQuR/tcL9cU9rfIRskAcj
cP5elAGegz+7Ubi3OcVbSFtpZhuzzkjoPpirCW2QFYHA+7yAPX86sBWQ8KxAGDnuaAKccI2
5wRgdc4ApwCqGUIwJ698Vb2BQpOWyMlSepzWdceYpO1iQ/ICj/ADigBu3BYoQQFycDHeqsv
mSAYGMc461KrABsIUyNvLcVTuLgiRY4GO7A3N2BoAejBFJyV91HWrwsLyWESfKVbkZIzWek
b7gxIO7tmussi5T5lwFUDIfOfagDnkgdmBYdOfvVOiEuVY5BOCc4rWm08FWdQyYJY8ZA71l
Gcq+35Tg56A0ATSxmKMCMhehyDVSRmWXiQZ6n5uvPpUl5dOpMe4lRglQOtVVbLqSwY9SNvN
AF0CSNFZZdw6YPX8qs26szBiDk9FLdqrrESqrxkcnI/wAK1bS2Cg4CsOwxgj3oAkhLeSQ7S
AZyMYzmondfILbGZUP8R/WrJty8i+YBvPYKWPsfpVTUGEFv5W0Ru3Ofb1xQBztzI11fFywK
pwoH/wBehYWCnLbfUdatwws0wUqpVeRgcmtQWe+LdIpwc9FyRzQBiRJGIhGDgk9cdqme3uW
uIbWFXeR8FRg5/KtkWix8sGZV4+XAIPvmrfhmwutW8TTXqmQR2y79y8DGMAUAaOnaEyu0cg
2vt2hTjnA64+lWhDHHBGGVSwXaWbqPTFb0NlG12Z1IhTaTIyjI4+n5VV1JFTT5YYHBjLYVl
xg855PagDIaGKWYh2VcqGY4B24rO1hV84NFEZFI2liQoBq5I1xHPIVjRCyAbQ4XH4/rUN5b
xrEscSBlkIYTON7dMkfnmgCOxxEwMcYaRl4ZjkY9ABVXV4jZ3AWGQkMu5cjIX29j1rXtoER
Iz5jjADYB4Jq9NZme2dEh2qeMMATnr0PAoA4l2RiC8sQOOB7flRW5NpF4jhYmRUxwHAzRQB
ykU4ltomKmRQMDGBzW5oxczRoSyjB7jcBjrXO2sxjjh8xeiY2t79810GjLI17EggR5CdwDD
PQYGTQBvSRPgEqFjC8Jkbt3bj61J9nmjXzGjAwMAtzjJHOalmHlpJhEwgyxQck+maqyMG/d
qHCqBgLnkZHrzmgCGRJnHyoFAYBRt/Xrmo3XftjI2sMhWCbcfryauxoJMnZuZRx84O30P1p
hjlVwcEFPmzsDF/bnpQBmXEO2T96pdgONvIHsT61TihH2W5ldsk8qM524rTuUeQSuC3locE
kd+4GKzJ0uLoC0slI2n52yMf7vNAC2cr+SsMY+YDJO0YYVYWcTBgFDMP8Alkrcg/jWbdQNY
vbQo2ZHG1hvzk9P8inT6ffoPtE7yRxIcB0XpzyDQBqCJwMPBwvDKCBjvUn2cYjaZ1+YkAIC
xGO3FV7a5Uhor1fIlOQrl8LIO3J71dIELpEGjkPZEbJ/P0oAiMElwWZVIVfkJPBGfbvVOWx
2opf5ULcnPf0rRCMQpKOGVOWK43emPxpqSBJd5Xl+SSO/agDP+zlHI2hljUAgk4z6VBOGCY
UKVHRAOv0rVnlSWTlF5GcA7apOkf3mDFh0B5xQBDHtjjjkfKjng9RUcsjA7gFPy/Kc/wCNW
GwLSNWIQZ4IGOPxquyNlWdi4I4yOD+XvQBXdmBQfI4P6Cq11t/d7TGp3YG44BPp9KtlXjce
Y7REHjDD5vwqGztpr+7SaSEyW0YYR4AzIwHWgDZvGt9Q11rW2thbncqHaPkLYHIPvVPU9Ou
rAtazROkmcKHGAfTB9MVcW3kGti6MpjQbXVclQDtAyfpWrqWsLqFr9ilszchFCo8hy4AHUY
6CgDlUgIBZgGbAIUc5+ntUTxpucghSnJA7+1dPa+FdTuPDVzrqW8n9nwOE3MRvYY5IXuAeO
KwHtjhmjR0QD1zmgCoAFJ83rnACcn86hclmYkgvkADqOmcVZIBXYkYbPzHnBNQqgf5WRic4
APHSgCWK3dY9znaCcDac8+n0qOGBmILTd8gdK0IyY1H7wntkLmqqRLld+QATyDzQA8CMkoV
zjn2zT8RlVGFB4+UZOKftMYUvksO2Rn8RUOf3gO5hxzhf8KAIZ+MnpuOct1PpUKqrNzguTn
Jzn8AKklLnbsAYk8ZGTT44w7YJwcHpjPX9KAKlwgTIJDAgYA4bNLBEuQTkZ9cce9WrjePlV
iMenWmRxEbXRmCLxk96AJJCiqVLByOQUXgfSgMEQkluB6ctUbBVGCXY9mzxTJQwYEK2T23c
UAJK7FgCzY6YJ5zTgziI+Y2zjgAgE1H5MhZWaMgAgnHQVYa2f7O7MdzdyemfTFAFNYzIScs
WyQMAGr6WszIFA4/i5x/kUkUDx/K0SKcbvlPFTSMxTbjIxkKKAJra0VlcsyhUIAwc5NLJFF
u2lhwfu7gB7fpVdbiX7KxkB5bgbQMfjTI0CszBQ7OCVHoaANCK2gZiy44OSCOSB2//AF1Wm
fMzRRE7SOeTj1HWr0bsoUM8nHAJ6N/T86gW3ZrqRtwPbqcdaAI4YkO3Yylj35PSlKthUVhv
yOcHLDNXWRYzgnOTkH0NQFGEuSvT69KAK0wiSPILeZzz2NUU+cn5Dg9xya0ZLBmKl2YA89C
Qp9xVO8ifT7XdswCMdME5oAzbycohgjf9303HtVJI1HGAxB4IPUU664SKLI3d6WBcj7p6Zy
aALB3tKqKAAMHnORXU22DCmwdumf1rnVWVBli2eADmu40rTTd6GJo4d7EFt/ORz6UAUp90s
EW14/MLbACMcngZJ7Vj6ppsscwuJchHY8Ywc57e1dxbaJDPBCHWVANznJ+83oB9anubOFQy
W9sTb5yGl+fn0z2oA8vuIY8EJ8397I5//XT7azBb5Sp5/iPArpNW0zy0E4gAjdtr7VyM9jV
GJQikbSQOPMx0oAgWAbVIB+b1PH/6q0LcbCqh/l7jcfX/ABpFEcALy42gHmQfN+VZd1qUYL
Rxq3HSQ8/jigDobnWra0tmbzAZip2qXJBPv+vFcjNNLI0jlgC/J2L1/wABT4Le6u5HnjjYD
HO0YJ9802aIi7KNuZsAYBGeO/NAFm04Tc24c8A8Z961UmWRdqFTjBwxIBHQ5rJRtqqh3cnq
Rz/9aq891scuHPI4O3laANi8Z1XEbKZH68YK+1el+ENNudL8KNBcW6Wl1eMXUAAsyY9zXle
iyPqOu2VrtJM8oUgLg9evFe0X/wAnksUVo0J3kkDbjoMUAVb2FreDyAu1ANy5QcDPU4rF1B
M6e+WRRlW2hSc89Biun1OyW40aV47lBIdroDn97/s8A+vr2rBa0u9Q8O25tbNjLA24+WOXc
Nnr09KAK9rp0EdzLHeQtOCoYqFONw57nPem6nbGW3FuxyIW6McKeOQDXUf2ZdWGoWa3iJNd
3BCiNZQzHP8AePQH2qhq2nBEee2gGxSRKi53ZB5OP89KAOe03zJpDauu+JYyQVGWTHp/+ut
mDe8O6L94uzIAGMdvz/Gl0lnktP8AR7YhcbMiQDrzu6dKn0+KKK5ud1ws5TEskQHRs8ZHpQ
BTj0uN4lMlqA3Q+YwY0V1DfZlVPtVhbvKVyW8zZnn0DACigDxWLSUjeOTy5JyyldxA5A6cd
MVuWVkGtoJRHsWB/vo21uexP+FbclhHCYYhbKiqozvJPOOgxWmtlBHp1xHGp3/I7lcnGTgc
Y6fSgDn2hWI7zI0aK3LBtxJ9MdTzVZoz9pXzEbDKBtHbP9fY1sXEUcWxpW5Y8DIyMVW+ysk
jSPITuOdxJYmgCm3ms0YDuqHhsDqB1/Gm3MnlxvLt+QDac/wgnHXpWiqs0yiLfuHyqScL9a
gvrb7XHBDLFtjyeSBlj+Pp+VAGLDG2pSqsCY06FjskwAZGHc+2atPDbRWp/c+VztAVuXY/X
371twWEEdsIljBVCVQY2k9OeKWSJWnjMckZVQ0m1VwvGR175JoA56PTU83zrqLzLlRjDsGG
e2MY6VZcpCrRSQSPJs54wDk/lWkqRCWQyzfOF+RHfOMjk/yximNCiqBCu7LlgqcqOOvtQBz
eoaW7yFreHbHjPky8Dn0Pasmx1GSymaG8RjEhwBu3FPw711xthPdlmYMSOjn+dY1v4fa+V7
24lEBlc4OOWAOPyNAFyEpOgkUlhj5TnAz9OtP8tAI5Qqpgn36dfpWdNYXulyTzWV0fLjQM4
yeeew7dKvWmoteBkjKG6+8Y2O0n8fSgBksMYYu0kQLjCgrnJ/pVIxT+TKvkuwJxx8qsR6k8
mtG5l8mZUnSKJXBbzc7sN6VKVxGQrOpIyD939KAOcnivj5UbJAT1wuST7dqY8l2VVprVpIS
oH+jvnj37itKaKCCdy8+5sYzyT+HpT7e1l1OX/RgwjBAbP3eOlAGRFaWrhn2HY5yWuHwfpn
oK3LK2igijkkANqFO0RtneewrSk0mO0Uo7RzsOfmXK+3B7VObRJHjUO7zKc7Y8IoHsR/KgD
H1W6Zrr9+VRkGAicBBgYGO9R6f5Ek4luUlkjHPlqoUN/hV24torK9laK0lZpSSQxHA/Hk1R
h/t2W8kSFY4U243yRlR+vWgDuD4qv1tN0FhbBQgVEdsgIOoGeAPWvM9aguNNulntVWaGT53
jRsiMn+EY9PWuysbVbfTLgajfT3EjoyY2/wAJ5wB6Z/Os64tY1ldFidXHzAE8KPSgDl4bq0
ulKxz7SOdp4bP0HWrCWxdVO1wvXJGP59qpa/aR210k8CLGWGf3TV2fhLRLfVfD99fyXyReQ
yJ5EmSy5HVSfvDIOR2oA55oDtH7sFSeqnpQkBQn7qswJAror/RrmykkWWIsg2/MBgAN90gf
1qq1iHYx9R+PH1oA56VJNoI2k4+8xwc/1pFgyQVyc8nB4rRms2jZiPuqeo5/ADtUaBGUYKg
JngnB/GgCuI0BVRHtAycdaVYQwI2KuehGM1MsRLBN4AGTwuefrVgJ5KElAwUZBBA/OgDPe3
TcWAAYdVJ5xUMoCYIBIPHJ6VpsDIQzECIcLjp/9fmqzJFyqgO5OFAoAyiheQ4dQwHHbNSbl
A54OMEjmrRjUwqwXJbOQe9QeSG3hsDHGw8UASWxTKruAYc/KetaTRxhGySVbOTjFUoo/LGV
QDg9BVxHUqDImGxwOuPTFAEBt4UQOCxQ85I6U1kRti+Uyj1zwatMYlXZJndno7ZpnkoQNyt
G7epzxQBWe3B3gB1H4Hn2qSOJIHQsH3YztY/zz0qWSCORl6HnHoKljiKIGkfJB4Gev0oAtw
/eZeCeuATg+me1MaLeFLZIYfKM4/UVMhbyQGyitxu3dPb0qRIVCjBDCMAl2PX1oAq+Unlsk
jhBn+EcgVLEY1kT5ctjBwM5460x43lYsoLDPyeXwDUcaXDE5hULk96AJjPGfnQYDYIbtXL6
tK1zcoispVCcDPfufT2rpZbScROGALDkYIyCelczJaTByWQknqc8D1oApyW6naH3Zzk981b
hsV+yM8aruHHrxTVB80FtoxwMg0puDFHvRRz1A6gen1oAdqNpNa20V0ybVkcoPyzXtHw2s7
a58OIHnAuSNyxb8sB3P414hf6hLdWdvAdyhGd33D+I8fyrsfA3i2Wx8XaW07JHZtEljMzLw
I89cdc5xQB6fLocEN/HHcMJHkYuWRhuVTwe+AKXVdPsLW0k1G5dLe3hAG8AHJPAzx1NdddJ
bwTyTG63SSSblC7RGMc8E815L418V2uuJBDp4uAsLsZt6hVkxwCAOvOeaALM+taZ9jmtYkg
mRkAJRCuT9e5rnbnQLq7ZZNJeLy5fl2EkhT6isNLuIIx3bHI4TdWhDqt5/wAI3e3kGpCy8m
YQiBIiZJiVyTuHQcUAdOfCNsujW6XDxytF8002CWLY6A9xVODwxpStcTspVlUFTtDKeemPW
uv/AOEN8bxeC45bDX7bXZ57ZLqG2hiy6k4yme5GT+INZS3k3h7wrJY+KtIu4NWnUPbRxMM3
CZ+8pAO0Kc5BoA5G5vbe3ldE4z8owSOfXHb6Vjz2dpODKZF89sncFySe1Ov0jvZTdxB0yQd
rA5z+H86qqCjAOpz3yOGoAzLgERt5YHln5SRnlu4qkB8gYfc3bQwHU+gNdvpV1ocN9dtqul
Pd6dN88duj4COOnIOfXmuxsfCXhvxb4F1Ofw5paWeqI8ahZ7olQAQzN83A444oA574PaM2o
+Ib3UWjmaG0iCq0fzAM/HP4V6fqB0IC5/fQGSEmMo7fdYcENjoeRXm9k/ibwLpF94etpLKN
r2VJZJoplZiFGMDjpXJXfmW95K0h/fOMk7upPegDvJPEOrWqy2kamS3LAhQONvrntVnwn4s
txfLo15CY4ZC5hnjfByf7xPHX19K5PT/EV1dWEGj3+2aCIkK8qhh7Djr+tEembSphMbSsxI
DHHuMAd80Ae4bHleKLEahQUjZBHjA/iJPuTzWPqiBbt7ZII7gPGoLsgBGB/Dg1yWk3l9HGt
vPOzlX2tG3A/SoNf1l9LvVdFM8Zk2/LyG9ccemKAOpsrd1SVJoRAduVYsF2g9h6mmRWMFvB
NcszKCCS8hA4Hfn371yMvje7udACW6kSpK25JmByhHYf1rnLnV9VvbcpdXTeSB9wjr6DNAH
cSeLdBRykurlHXj7hbP40V5M4v2OYFG3p/CefyooA7TUdYv7lw9lcfZFiUKF27w/1Hc1FY6
3q9veNLe2TTrxkWzggD2Bwc1jaZFPdQiY3KReQpZ2bAPT061pQTx210HW6M0gYPsbLcdxnp
QB01pe2eq3IcSGO5HJilBSUfgevbkVoS27hgGWUliSzLyTx14qo7R6lpqahHF5Nwu5om25K
sOgB/pVqO4kuPLmizum24BXkAjvz7UAONjKLYiU73c5ClcZPH64qkFZm84BRAhEUIJ67ev4
E1c1LUn0vRpbhInaVsxwgIf3hP9P8KeA8VnbBJQx8vBXOe3TJ6detAEMe0gznaMg5IGQP8+
gp808D3TxDAyoYbEKnceActwB9KktUaFnRlUxYIjO7JY9yOfXikYXU8ty9xcxhB+76jamBn
Bz0+goAZbiCDgNHvQjeGBJHHqarOkTPtSEA4xlnA4/AdKkXzVtnRXaQSMSAcKPcj1xTYo2U
Atcfwgfd5H4mgCGS0R4WG9UbbjkAgA9Rz16UhhWKFQ7KAMKoyOg78d6tecSbh90hRI9vzx7
g3PAB9aiSdmLblEQchmJTGTjv7UAc3q929nqJaMRzCSHYynJyc9ffHPNc9b2lzf6hb2qHy8
AO0oOH2gdiK7LVLZZLqO52BhFFIW4GOQcYPsTWZoiRWmkpqVxcctC2X8sSFgX4C5+mPxoAq
XM8ukSx/wBqBLqAscXcOCzDHRgfb+VXbf8A4mY22iTJHIgKEsvzjv06dBTpNJe9jM16rLMW
JCIgSOFcdOnJ5/StdII7SzddLZYJ3B3S7CSSeSB2APrQBGNB0K0QTag0ctxtwsSs7Mxznnn
jio5JmXdHaxRRRMeUjTgCqP2ovtW5tWSJHKtIoyu4epHP61azEYQ8M4ZScjBygHv3z7UAQS
rJNN++Mh5H+s5Ap7Ao20MiEjkrgge/PNOTftDN8+Tjaw2c9ae0Uv8AHCTGzjBXnPIwfc0AO
nRxPg3TbkPzEAKT7EmnbZvIDuNz85YyZHtjmmsS0omkkZhjo6bSD6EmlURPskIkwrfwjjP0
oAr+ShdlSYbs4G3v9STUd0S00kqnAYgDcucjHpWhJErRZJfrlSCCB6k1TELfaNpdWxxuDYF
AHIa84jvljIJVYwxwuME1r+D5xG0rOHCzuI0IOMgZJz7Z71hS/wDE211Y2LLHLKx3qT90A5
/lW7o6pHpyzoxZ/rgqv/1/WgDp7PVol1K4E1uNQgcFSrMcEdcg9iCMjtUiWWn3Nufsl6zXW
SXt5MK2O205w1ZMfmR8qUUY4Cpn86nEMcqKk0J8kAnbG4XLEf3u34UARzaciziPyyvODuyp
PHp6e9QTaYkQckkcblwuRj61euLi8JjNxG84U7UeQjIHYE9/as+XU/MZopnWB8hTG/3c9eD
QBE0SF2U8cZzjpio2htwpO5nXH3g3I9eKkds4xtX+L5j1/H+lUlBkkdvvDOSMFT+OKAHu0L
Ro0C7UU4GeQB3qNGiOQBnHBITBB9vWrK7XiCYCZOG44qD7IQN2P3RPDDI47454oATfalGZV
jz2OMfmag+xo4BZ1Izyy8k9eBWg1nCVBjbaGGcbc4HrT5UYRoiFiRgrhf8AEcUAUWtiqDIC
t1PGMfWmpar5m5VIKn+8Bn8qvSLI4C43Hk8MCePpUcaKrAlS7Z3cD9AaAITA+S5Ye+Dz/wD
qppiTeCD8wXIBGP8A9dW3kiDOpjO3qTjJz1H1+lKkJSHzVgbLcksuM+5zQBWSBZCqSjfnpj
uM8/lVxY8rlVBJOMAYIx9aWN4nIXyiDx97nd/9arnkrE5BdgwXOODke1AEEdlhWWTy3iYkA
7uQR3q9FbRuoWNWdSDwGye/X1PNEUcm/wC+m1cD5cckcVMG5UbNo2hTyOD/AHqAFXToI4iz
x4Jyfk/gx7D+dENuq+WzHAxgehx61IrKWL4Tb3zn04yB1qrPeCKBtjbnB7dvb6UAQ6gkUKe
WynzGOc9Bj0rCmijKSAoHGOTjH4VNc3NxJOxkbcoHIJxge1Z11cQspy2VA+Xuc+lADI7dGL
ttxztXOeeKyLpGEshiyRngbcHH+c1uRPElqyu2OASSpAH41mSSR+YSMEk9PQdqAMloCTuJ3
L2zzVmxhkN/GDb+ZyOOeR6VcjVS3zEZPUNzxUsa7QzlgAh/hcA0Adj4k8TvrMAto4dtvGF6
k5zjkfTmuNudReN4YoNrDkAHoKrzXgEhS3ciMj8z71Shje4ukjXG5jjOepoAvNEwAeSNWDN
jh8k5re8HaBceJPEllYW+mXE7TyqrvHPtESd2P0GTmsAMiMI5Yl3R/KVJPJ/OvUPAF/o+ge
E7zxJ/Z6NqjzNBuTcWVBtOADkLuJ69wKAPSLjWtH8M6TaabYawY0tV8rzZHX94QTwSAOh59
+Kwr7xxFeLElpLaTSf6vOwSSjPA5xnB5z615hrGv3+qXUt3cSIkZ/1cL2wYKM9AT/Osq0Z2
u1Z5EtW3qxcLwOeMgUAdprehaHaLFLFPIM253rHkZfHqeg+lc7pzmxntryJYZZIuSkq7g/X
5aW+jjnVpB4giuJAf9XHbuMD69MVl3EzW6RGSQKsQ3bAm0nPtQBWvpkLGNVCLGSSF+ucD+X
4Vr2EL2omE82IodsjxiQEPkg7evPGa59m8yQyZVt2AVj/hrWjlVY3LsSFPLLk59eKAO4XxR
pOo3V0LHwwZl8sRrHHGGYIOADxWBfCyuNRjjl0ia2SRckzxlB9M45qr4f1DUbDWJItJaPz7
iMpH5qk4HXOB9K2ZV8T3cZgvddtyUbDDGSD1IIA4oA5K/sJ0vHWxikNuTlSOg6ZxVvS7m4t
roCf94FZl8w9sHtW6LO8ll2RTRk4J/djI9/QCoNUs2nhC24jUR/NuAx0HP60AOfxAtmyz2L
TG5AIJP8S+9Zeta9LqbQu3mgxksWlIB5Haqkmn3krI3mw5xk/OM881EXuIZBA8m1sAspwfc
ZoArxq5ZSYw2/J3Nyfx9atIgRCrKc/wkEAH61I1zdSt5DLD838QG3n2xU8Fmfn+zx72yN4L
dR69aAK7Wzqf9TExPJOAf50V0AtY4VCSR3Ln1TGMfiaKAPP0bOvybF+8oGR06V0Udw/lRxy
qSM/fzz9MDiuf06CSbxBJbyb3OCuQM8iuuNq8sADoiquAoVM0AdZo5P8AwjwlBcqdxyOO3F
XNKXbp1ttbdEVDBQ2Gzz1OM4qtbs9v4MnmQmNgm0fKADngD69/wqGLUfL8MWzxq73sg8iNd
hwGI9fXpigCvrskmp+IbXTYWHkROisS5bk4PTrXZy2zKgHnbyBztAQADgA+ueePauLsdIvt
C1ywN+0JmucvxKS6nuDjqa69y+Y3lKgfdEYGQc/jQBRkSW2uA0KpPKV+UMwGG+p7CqoC21i
Y58SzEFjKY9u4/j1Ga0boMVRd8kUchK/MF5B6mqbpJvWOJZFVSoO1gV6dgen0NAEENui/vJ
EMjMoKtsO1e9QXUkUhaONt+wZz91gfbjp6VYvL+ZQ8Ec0rAj5gvTGc4wOO9ZLFnlARyTndh
h90+57YoAkaQBpbUyfKsYYkfN3PGOKjZC0MjyJL5YXHQ4PqcVW8y4Fw8rRM5KgH5tvGT1x1
5pjzMsivI8hZyFO5c/8A1jQBPfObbTJTG+AsRSMc4BPFJpcT3WkaeGkYxQ/PIgA+ZweM/jW
Xq19dRWygO28yAfNjA5znmt/RjZmKO4u5VjiVNyjo78enQ5oA12trpLR5ZfNDSqVXdgMBzk
9cY564qn5aMsKvnKIMbG4JAxUl7qjXjSzLCsMXAWHHAGMVB5z+XH8hCsBkqMkj60AVmhQKY
LfY7ux3Adzn8qw7bS5pJHmt7lbd42bDu52/kK35ZgbQsAzpjI+Xge3GKr2d/aNpcdzK8cIS
Qq4IwuR39QDQBkR6jPaXD2uppskJwJImyrDr061rsIDao8bM4ZgxLMT+HUY9a5nUdVs7fTI
hHHuvLt3llGDwpPHX8K1NF1e3mjEE3lsWxtDIBj2GfQUAa3BI3BGYDquMfSpow6HcLhYgRk
DLNkepI71RbX9FiuxDb3yTlQd/APTqKupKk8ImimEgP3cN0oAgdX8tshFUN/AMlh6k5rF16
/ksdFllAIMgEaknqT/nNdG7yl18z5kzkEDlT0yOleceLpLu+1q3sYmaUf6qNUX7z5wTjv6U
ACqsehLdxN5jyIYFYnGHY5Yg+wrqdMaNNNgiitWSPywMsoUH3rK1rTUtNM0nTYl4jLFyQ2X
4GTjsK6zy/wDRoihS3hRQrbUGSPY5oAh3vt8ojBPPCcD8O9ESE+aDA8r4AJ2bto5xj8qeSf
McjY5B6xjbk/U1F88eCAhLAZVVzj/GgBbpdzFipV2P+rB4X6Ht61RdYJUMdxCm+QZIkXPA7
5q5E7jdHGuGPBfsM9sf1qGYZkEyYMattOFPPHegDLktru0QrY3DMhGBbysNufY9qjguImKr
cLcW8oO4LIgCn3DDrWsIkfY1xkY4+Xnk+1TXFtbOjebG0kSnIVo8H6f/AKqAKBQJhI0+0jO
7DHg4pBGHnXISNR1RQfl9vel+yvHEyWcz4b70L8g/iegpF1D7MxN3auu4bWdBnGP5CgCy52
zJERwFwMjFTMyNCwCljwOTwPeqCSxyfPbXMYJ+VVGOfwNSgOjBVGeDjzSF9+uOKALEi2YRX
LDJXaGJ6Zxnp1quAQvzAyIMjJXG2ol80RbmnSLecctjjPrUbpic754ihwud24MfTrzx3oAW
S42Sq0dsocKQAU2gdOee9N+2yzgiZfnP8RJO4f57U+VXcsfkZevU5wKekEkoUYBwAdpOMZ9
O+aAIlkQeYXwpZguQeTx7/SmJsLEfvSWPGB1Hfmr8FqfmjEIDk9B/D+J+lXEtxDHyNwZMiR
jng8/lQBQtoPkYLd+Wo4G5uSPf1rSgS2WRpjdKscfG2Qck49O9JIIjCUWMlh9wE/dPtUE0j
Bz50kBZVGB1I/zmgCxM8Yt3ZpVRicbcjKk+mazprhmURrGu5VIJ3BSPr61WkfbGfMUyyBs7
8ZJA/WqUkqSSbA6rtyxKntjgfSgBZmYQOP8Aa43Ekj8Kxbl2RmxLll4HGdwq3OjvgKjKM8E
nsfeoZLSVygWQqP7o7/jQBmvOyfMx46gdDmqryOzAglSfvbe9Xb20uEfdyAByG5z6YrMRiu
4ufl6cigDS09i0gG0kdCcj+dX5ZMg4AJzxgY/WsiG58tSvJB4yMCri3K+SGZsA9BjmgBphk
kUKkTtsUsfYfWqkMjRXMc6w5MTgge/WrqSsY3VWkSOThwo6imLFHs6PgjGApz9aANa/061h
0+DUmkYTXOXWFTkNnqfpnNZ8F9fLapaCSSO3SQyBE4AYj/61Ss4mZWur0jy0CBdvQDoBT40
iUDbcAlhghscf/XoAcZrmVvLaZmQLkhjmpEuZrNhsZTInzZYZ/Cmh1AkiEiMAcAhqBLbBVW
W3mlk6lhKAuPyoA0y2sS2kc0V/5e5TwuAAO4OeK5qe4uZt4nu5pSvX0roL25hlRI4naQKu7
y42yMDrzVRYFmcrHD+7Bw2WGQf96gDNtreQxfaCGUA8/MOn0q4JGaMlmIB4xnH51Yii8qPc
yEKvBI5A9qPIUsrRsgGM75Qcg+gFAEcVzNp+oW80LbSjZHNbI1i6vZnmtoPLyoZwhJDHpk1
hySEMXOzaeeoya1NEvUsre9YtGZHAKhmyODzgUAacN1fPOsLJvJzyW2rHjq2cdMetZN9460
Wz1QwWWny39qrESTGYxGX3UAHaOv1q1rmqR3Hh66t7Q7ZZEzKqgrgd+3SvKT1oA7+aXS9Rg
bU9HlmSNHxJbT8vCT05HBU+tNFxMbgESISwAJZA27Hr7VieDo7iTxJEsMmyIq3nEjI2Y5yO
9bZ2LcsiSrgHAOOTQBegEhGdmTkH5cD+dbOmNtHCvkcEg8Vgi++yKqiP5uvYZosL2ea/Tyd
4LkgAt8o+tAHfpZJcxrLLPJG2MbY03Ac+tFZLwX0wR/PGNuBnA4/OigDgPDr/ANoeLGuTGI
/MDuVPRR7V6BbxOJMyDcoJAxnGOw9qyfD3hW7HiyS4W1gtbEBtvmXCrsBwOjHI6/lXo0eiR
x6TPqT39nLHC7RgRndz1BBwAeKAMhJbL+zLiFvLc20TyOjA/ebIVT296PAmi28UcF3fYnkL
MY4plLRoQPvY6Z+lW9Mt0udBt9Lt443utUuWmnmY4OwcHcSOmK7extYbZjHPcfZLWEuYwY2
fftAGBgfQ5oAozaZaz63FcyP5jWsR2BIgh3N3+mBng1U8rzSp+0bAUGSiZAHYZ/ya0s3Sie
/cukbSBYFeNdrbR75I57H1p0BN/P5Iu/kPzkyRqAOnAA6/hQBh3aPM6lI4ZhGBhic49uD14
rEuXhVAFwZX+ZlAwAfcE81vazdW9tA9tavJcS7ztMYUJgA846j8fxrl5d8haWYKzdeCMrQA
wiMxtud03An5SCSe/IqIIAmFMe/OW3OFJHqMVPaw7VMjByEHLD5efcDrSuWDDZGgyv3gAMH
sDmgDLnCSSyJGmMoCDIeT15H1FJHAcsCriNcM3IBUHuf/AK1XZ4rZJnlKq6KAOAoHGT1/Gs
17RtQGUMkVqZMqnO6XA6knpQBl3dzA93ErTiaPLOuTw5rYhd3tYy0pDLzhT7cAGszUbVV1e
0ZCIY8Y2r0GPU1bgubV0RZZYwNucJyT64FAF4O0YRUi4LhS3BOMZqwmowOT88aADhFUBsAe
tYdzcWkkJitmKMJQQcElQPXjg9qPPthGTdlYI4/+WW7BbHTI70AafmedArArHbDlVAw8n4e
me1cpeNeSafNNqHlWcazFlTADOfQD06VYGuSzzwzQ2qyYkMMcLt1wMl/oKiv7y3fWrGPUSr
NGxneGMEBcD5FGe5PP5UARadoX+hLfXoEtxcgiGIsQSTwCR2AFaQ8GaekaST3sksgwCoYbR
/XFdHaPLJcNNcygTS7cqBkRjsox096leEqVBLAyHJcfMuB7f1oAyJtC0q20nyIIEXY24S4G
7POfmpbfTbK0/wBKsZWtndBuQNleRySDWpNCrRsEYYbaF2NyR3KikwxYbg5UgYAYMenU9Ol
AGfLqTW8UjXCAw8bri3Un8PUVz/hwW994pa+uWVY9PQLCM8mQk4birOvaoYIktY3kM7HCjb
nA6ZOOPbH+FaWkeHodO0RI+Y78nzDMCA289VHqBQBD4rQ7ra9eRXNs3mYBJLZYA5Ptmtsyh
oBJNPuLgOFbAI47cdKxtVS7urWztLpRMJX4kjI3AcFsr36etbyTQyr5amIbV+4WIbHqRQA0
v9qUMZXSM8YU8t7D+dJ9lt2bfE0gUcY3bmP0FWRBtjMs5CI4O3Jx27DtTZGV13l2zj7zLgc
frQBV8jLMjszp1ICkEVBc26/ZZIln2KBnaCX49vetCa2mji3OVXHIHPJ7E84NK0AMUsCg5H
IYY+Y/SgDOEKCDbFlV2jiQYVuenrTJF3ptiQOR2J6+9XltI2iG4SFguNo4I7GljtQZCWQuq
qFVe/8An3oApwxg4KMSOoBOCB0IFRrBEXYCJmbO0Bedw9DWmyfMpUFjtGUQEEfT0qEW6hm3
kBSeFxj8c0Ac9caJay3bTbzBIDzIueD746VkXI1uxuXtvOe5WTOwnB3L7ZruJbZZWSJnKuA
SxIHHpx1/GsrULZ/sskqSmORDuiYDA4PT8aAMu01LMiQ3MfkSA4QcDn1OelXSpjCvtjcHIy
CpHPU1lnF1LNNMv9wKjN6dTjuKhhfUI72RbeQiAktjZ8p98HpQBvCXeVWQqu3GWHp6VNAAs
il41YE/KxOOTWIdSure92vudcAGMqF3H0GK1rHV9PvI/s5XyrwcCGTrntj1/nQBpZQkklVG
7aCwJbjqfw9feppJQHGxgUXnYFGPyqMM0aB2BiYKOVOcYPTg+tV5Yy5IUMoP9wD8+fXNAA5
EZaP7OjMeSenbgE1RnmkyxQKpxjajYXOfzxVxrfeHWZyUGOOD0/WoWttjEbX5OR8oHHrQBl
FCcqA0ZJ6DoPb86gMUzTHzcDIyB0yc8cittrUS7SFDD+Hc3A9qWOzSB1E0SBAPn5IPXj8uK
AMRrS4dipj5GPoT9KckTwqTJsUqPlwM8npxW6670b5FIz1jPP4imG1WWNn2Bl4J2jp+HtQB
z11CZI/3gEkm3sR+HFYElhK0p2xtg54ZcV2csKBvLTO5c9uSf6U0W0cuACQ3TI/xoA4d7Vk
GHCr3GadueMYG8qoHbgD0rvF0BZ/9XtcHOAy5P5ira+C7OJYm1BVmUAEKs20dP1oA4zTrO6
vyvlrsCHJYg4H19a0rqwS2OQ8cpVMuyrx16Vp3JuZbprGxGLc4URooy3PT8a0ItFuUh827V
1AGQGfGMetAHNRWUKxPNd4VndCiA87Swzn047VasdOgZm1G5CJbRudolYfvPQ49AKkuWTcb
aGFm5GSp/Gmpo73G2S5keAclFKFyR6AjpQBRuZobmeXy7SJLdT8oRNvUVkzQRCNcoI2OOQe
D9MVuy2Di2Zrf7MrRrvYhyGP1B5P4VTt7CWa4hCqHDHBIHY/1+tAD7K30pIVuJ5p1kyQyjG
NvfFWFt9G3mT7RdSkgYj3AKCfWuxurSO0gis7DRZJ2RMlsLgntk4/OsRrq8jbyZYFSQHHCj
r3xQBmTSWawBIJ5HkX7uOQPbFZjSyI4Y7dueVBGSe9bVxd3axs0LpFt4CgLkfX8aylikuma
5lETbyWJ2kZPftQBTaRGlBlt1PHAOcVct4/MZlW0kLMMERpzj2pJLabmQqNpB+6TwPauU1X
VLsarMILiaFUIUBWKnigDd1C6trS2uvNK5cbBEjDcG56jqBXEk5JIGPapbm5nvLh7i6laWZ
8bnY5J4xzUS4zzQB6T8PvIutE1PTxLawXbKXjIXdNKey+w46g1BcWJs7to7+3eC6X5mWRME
f41wCyMjho2KMP4lODXt/h6+0TxX4Pt9KvtTu77VrePyvNki2rbKcgEsTyoyOtAHAXTIHJb
jj72DgVLZSq2GikUMQRydu2nahp0+nanNpt7mB4Gw8TL69x9RUflssRCDdgHOelAGxHeQeU
u/UBnHYN/QUVzbxTyEMIHIx1XI/kKKANnT5ZH8QXGpSzLDbjgydOoHAHfpXU3OsST2a20Vx
KlnG2UhycFu5PbJ9a4G1u559YRnAXC7dij5QMdhW7JcJFbxpGNshBBO3IGOvPegD1n4exZ0
ibUYxBLl/KBfDOvJJ4PTPrXVRSPFNK7wORCzbmwCS3GPQfT9ax/AghtfBGnteXEMJd2ZYvK
zJIScfKf8agFvFd3l+5+0wQNcSN87FyB029hnP8AOgCxerBNdb4ljlmVfnlY5DEknkDqRSf
Z4ksfMmMSO33SrkFfUgDjNQSloI8gjavykS44BGRgDvWYbkRrLEvGcYcSfpg9vrQBXuQ4ud
yXA2k/eXA/BvUVDGHkwXXfEwOwEbskHnPpUrKGuC2EGBlmXuMetc/qnifT7CMrDA7XD8ZGW
Kj+tAHQQWih5cRJt4+dujE/mK0/7DkaBruWSFIo8ZdwSc98ADtWDo813GRLBpjRDaD592CC
wI5wvbOf0rqbjWNQFibL7aPKQfcxwhI5VTQBzk2nRXNyzTrEluvyohBx/vHFRXJjgaR08uP
B/vHaR9PXvVgXUPmzM5+VNo4O0lvw6mqws5tUuFlZJFtRgxo3RvVmz70Ac3qpluIQyZC9C3
QHPrj8Kbp2j6ksD+Vd/Zoxkh1iDbvXBNdTdWIe5jhDLEA8Y+VM7jkk559BVmG1DuWZIWiLF
mJUgjk5x60Aco0dzptkXMkVw0kgY4UqUxxyPwrI13TkFkL24mD3c7AIrH7vU9OuK7O+8iCJ
vlDEPgsRggZ7+lYmoltXvBb2YcwW5ILHBBPp7/SgDiZbWa80K1vLQOg09dkkgQgM7Nn8gO9
JpVvPL4k0x5kaaSUmWRzjJyTzk+mBXRJaS2Vtc2TsJorhclW6qfX2rW0rSzd69bPFbLJ5Fs
AyrwQTxj+tAFyEOZnDPgA7h6/TitMgv5ahGWMnBO04H4da0V0mNQ/mh4HA4JOB6dCKqyWbo
XBAKLjPPGP8aAGSxx2tuuwiQghRMdp6kdOOPoaoatqCWmnR/v45Z2ysMPljc7fhV66t1nUx
WRdnBwxfJUZI79/oKx9TjtNHAlnlZrpEGzdy8jnpgdlHrQBT0HSBLqaz3UZme1OZAGxumPO
OR/D6e1dXJcKgDTkqTnIUqSoqLRY5bTSI7WyhM9y/zSTTEhWY8ng/z9q3o9MgDwPcIwPQBl
DZb2A7ZoA5RLfDJdysrDaVijJyVGev1q8sMc0ZFwYkQHksmWH0P4Vr29gWtElYeYW3cKOQN
xznA4q+mnLsghIjhc42BA25vQ45yaAOTk0hoITLHeySgAH7PcZkUnGcL6VR+1vbRLLdWLIg
HytBmb8PUYrs7iyuEkctE2AcCT7xftkj9OayooJla4SB5D+8PJG7j0z/AA89qAK0N1p9zG0
thei43DOCcGMjqcHvz3q0IluJnad22/eywGB7Y71DLosbNI76ePMj5Lqu0kYOMsPzqGCxv/
Lkls76P5GC7ZuQBjoD1zQA4hHDMwjlbkDg7uvb3rYtogYW8wLHkZGRxjHUms6GW8ihVp9Kd
1K8vAfMz3z6jvV+xutMvMqLqNHI3GG4JUjr1BHT86AILq1WSQtHJuXbvHO3t+lRNZ2xlRrj
h/4sj5V46AHrWtJFFHCzg29xJMQNzcgDPbp/LmpWRHCpMY3Ct02EEk9sj9O1AGOYI1tjIAv
lkg4k4yP8OTxmuZ1aXZEWbaNxwikcdcZArrb1nlnZWZC/ZAvyqM9SMnGK4LXLqbVNetdHsJ
VmkZs/L8uAMdfTvQBSht5XPlq/lO4IMhH3V7c9AaI5Gsr02jrFMqgNJj7zZ4UHFdsuh2Ono
WmJSFY0XeRklyeWP9BVOw8NS6t4tn1WaZ47TeEjRk+Z8DOSvYcetAFTT7WI7UvnEVzOwIWR
CNo9AT3rndc8JPEY7oSGMySsZEIIZBnqD34+lesXPh9ZbNMTQrHIwVztJC88jJ/SsfU9GtL
eCVYZ5AVB3Ishwc9ODQBwtpb67ZTpDY3ks9mMMRMApcEZyM84rQttVtTKo1LfZ3B4cS5CHB
6qT2rQFjrRkt3WK2I2gEgEY9z2/KrE2mXcrbbg2ijDbiwL5/PAFADk8kWxmKCWGQblIfCgg
YBzVGQySSArECAgCryR16571SuPC93ayNPaao1mwTcIUP7sjHoT1ptldaj5byXFodSgWVkE
iOFb5TzhTQBfSIJcbiAYmwucdG9h2qS4BO1XjZCQByuAv4f40lvqmkzTEmZrGQdIbjMeM9e
ox+taKrHcMZI2W43crhV6ev1oAyQNqK8YKsSei9fwFWYVPlKGx8q/MCeT/hVv7NH5yhwsUe
4gNjmpEihmysmwn7oy236CgDMktYg28yDaR944YkHrzViO1geSNYiIyoG1D6fhxVi7SMTqk
JCrjOAcAH0qFHuQ5QZRVPO0jGD39KALloRbbmWPAfd8wA2kn+VZ98De32Gz5irg44wvqMVM
95DMAZhkkYH+x9BSSbkQFmG5ThAwyQv50AT2UMMEDrGm0A9cAsfxP0pl5G14zW+yOCJB2PU
e9RIUhRGLvJjAPQ57E1eF6jRuiKJJg3UgEH6UAZD2VhaWymOEtKBkkqWOfwqMeQyoVtrh5D
0aM7dv4c1qDTrlpSsflh8bm3ds1matqlvpUI80me6H3YhwCeh+g+vpQBRura5mijjeMvEhy
C46c8c45NaNvYCytyj5tpGw5LDnb9ewrNsvFOmFIzOZLVmAGxoywJ+o6Cty4SOdFCOWRv4w
3APXAz04oAJL63gi3+XHIDhUZRjB9vU1zV3bSSuZM4z1GRxnnFa81tIqYaQspGQhXoe1Z8i
RiMySylo0xxgNz+HegDFvbL7J5KFhIWBMh4CL6Z9TSWMe3axQsvKlsHA59KS6Y3l4JHiXYB
tG1sfQ/Wp4pdoTLZcn6BfegDQkWFID8qggY3AYzmvK9ckjl1q5aHOzdjnuQMGvVZphBp097
duFWFS3I+XI6dO+a8ckcyyvK7FncliT3JoAYQQcEYp38G0Dkmkwzv6k0rbshTyRQA0gg4PB
rr/AlpZXlxq0dzc3VrNFZPPDLbvt2lcE5H8Qx2rj+pq3YGX7WkUUZZ5HVcDOSM8j8aAPRde
mfVPEsl7MMMYog8cg6sEGcjsc81Xf7Oir51wkakAHIBLH04qtcxS3OpXLvMTG0pYheMc+v0
rOmnghnVISGmZtoYKCQv1+lAGk97aR7Y47C5uFQY8wNtzRTUvm2DEE0o/vAEfyooAdaaKbf
VN1uu9VQ/MWwPfnvVhrG7upLcwghMsAQvOOpro1hBuHlSNo/NwWfbwg9PUVuW8MUFhshI+f
kkP39e2aAOt8M28tv4ftlijkmlVHJZjkAZ5B4OABRZtPPBqbwl+Llj8vIK+vPP5VU0W8aDS
Y42kMcgJ+VVPI479QPbmp0djHcNiRGlcElANp7nA7HpQBJFHtfz1jaN1GC24NntnFQPASWh
eNnOPlO4Z6DOBWjZWxmkDqrohZj8zBTnH0xipL/TotOU3F5NFBaxorlnfk5BxwOWBwelAHF
+ItQjsrGVFEks9x+5RCNpzjsOaoad4bh062l1fWCGvMhwWGFiHZQPWrFvqAvdQN+sMvmqxj
tIdm4IO8h9zW1HpD/a2vL6aW5uT1Vn+WLPpkYP8A9agCtb3E96GuQZ4rUnAdvlJPrmryzxi
IA4Vc/u4mxmQ+p9PrU97c+QzwESzMclWZOvGO3GKq2ccxmFxIgeQ8LKz8jI9PQUAVltWkdn
MMSP5mclw232zWxDpzsw82PewG4kZYDj0U8D3qyLSLZHHJFmIkZJKYIJx0xxz61r2tu/KJC
4ZCCwULgH2yfrge1AHJTwKb2EymBITlshTgkDofpUy24WwYQTKUJ8w8j5vfnpWhqLiKSN4p
lZllG0FTnaeO9ZWqzWlrp08jArJ04O1Aehwe5PrQBgXMlzqE5t4WLwRHbhTwx9a0rHR0t4U
SJ1B5LHGMkn0Brn5PE2m2cBgtozeXAOT5Xy8/X0Aqa3tfFXiQr5xj0nT/APno3BYde3JoAf
q1jbRbJvlVQSCTJ8wAP93qai0zWtKsb64UTfaN33Y4uenb2rRXwnoEZjuZTcTylwo+cvuIz
nHpXXeHfDtmJpIoLVYwuGkkYINvp1oAyEudY1S3drHRZYnIBEsm4hP+A96mt/Ct1czLNrWp
O6Lg+WTlCe2dvT6V3pW5e9giuh5SEDZNKdxC9jkH247VW8Qa1oehWbxtfGSV9vlJHIrNNIT
gYA/TPvQBh6ubbwvo1xcQi3hWJEIQruyx/hA9feuS8L6Jca7qi+ItWhRldt0duMR4HUdRgC
na9pd7q3iXTbG/KxT3REjQxtuWGP3PJY9Sc+nFehQpb6PGlpYyR3bxxht0Ycqzc8dML26e1
AA0ci27R3NtZkO25fKQu6p/EcjAGO2etVoDbSsi2jkjcRuIzt54+n4VLJqbO80siJDbFRlX
YgLx/ePBx17Vy114+8KWF2VvdcsJmjXHkgmTb/tArwT+NAG3DFIxPku0hycEkLhgecDrj9K
0EmmttzeXEd4AZi4Un6HIP5V4xrvxp8m3l0/wnahlYkm6vEBz6bVP9a8l1TWNV1e6N1qeoz
Xch6Fn+77AdB+FAH1t58ayiSS3t2LHkM2B+Hr6/WoYbaOP9/G8HmOSfIJZQwP8XQj+tfMmj
+N/Evh+RDY6gZohgeVOBIuAc4Gele6+DvHnhzxQXiWY6dqTR/NZ3DYT/aZG/i+nWgDonhkj
kdo9OzLJgriXfuwO+Tz+lUGtpUt2jmt5IZMuRwAFyK6C3tbfzdkYt1uSMrtfYCP4uDzk+lW
INMv7uKS3tbSWVCckxYG44wcMev4elAGBbCVIlMSNFDtGShyWI74P3RRNsuPKWWzglUtkGc
ZArq77w8sMCStgeiJIDI/rkHHIPaufvIJraUCK138B2DLuUAcEknof6mgDi30pJfEEh08mz
jhXcerqxb2PtTtMm1m3gmlEzTpvKxyoRGABnODnkelbq2N7M/mz2gsbaU7mZVx5g/uoeeP8
aJoo4F8qBTwzeWiHbs2/UYPfmgDmdY1EQ+G9QkZBDKsLNCO5OPvFu9cl4Ag+xD+1ZVWWW5j
bZlvuqGwSc/jXZeJLOG70u6C7j8ihoyN2QSMjj8zXH6Np1nqsEXhy0Ki6Kbp5iTvt4l+8B2
yxOAO3WgB9hrB8S/EFLia1nk0m0J8qGKN5BK6j5Tx3J5zmvUdNTVJrTNho7ospd/NluCiBz
1baGz+HtXP2Oh6rp1slnoWpvHaQKQgnTco65xx+GSa29H1bxAhffa6dcSFSoLzGByDxnuCB
g+lAG/Pb6kEWS/vIpkgXDRNcBcH0AByeO/FZtyIUtTJbweXI4AVR8uV9cn+hqK78QXKvG2o
6VK8wbDEFTGAOcrtOSOe9Zo8Q6Xe3o826ChD8ouHYEcHjB4wKAJDA0SHIWUu2FCNhMk84AN
OlgZY2wZVbO3ap3559P5mp4JEmmkMU0T4UBPLZcsPQYPXrTXDhyzWsihRsbL5XHcYFAGPd3
dvptnLeXEkq+SCXO9SCeePfPpWN4Uvbafw2XVpC0c0jOpALZLEqD74qHxLqEIv7DSFctEub
mQBeNgPA5/GqOn3b6f4kubu5t5IrLUipXcMKrY4J+ooA6qaK3uIsSQLIXG0hsMB3PXtXPWG
iW8kHnW1xPazF2w0EhXIzjGOnT2rpN4MawB9yOSpYfTPOenSq2mMItMRQZAJSRGEj4HJzQB
m+VrdjOEGo2l+DnK3KFSB7lPb2pF1+YJOJfDzxFWCk237xBtHHB5966KOJFYGARxvt+Ziv3
vYA9ee9ZC2wH2gvI8j+dgv1xgc8UAVI9fsFYM8/lyFs4kj28n61P9pF4heJ4ZVb5chuuPx6
1PPYoY4ix8wMcpEwG0jH86yNS06wSSEG1WKfzdpaPCl/xoAeAwLFkwSM7s4GKJ8PJkk5wAB
u6j156USaf5Yzb3U4x2f5/wBDVO6N/bPGT5FwmeF8vaf0oAiczRu3lpkt1GPl/OnprN3ZqR
H5bAHIzGMjHXBpks1yzHzNPcTdSUYNgemCRWRcSG6KYADEYHO3b+J6UAS3niHW7oGGG6+zx
husPDH6nrVGJN1wzS7y39455PqT35p4s78RmR7ZpRIQTImDn26+1WlxEpSWAkc/IV249s+v
vQBSntVFx5hVwnc4Jx6cVqaVqcmlTB2jLW3RwwBxnuB61NAkV2uYixwuAh5IxSy6czIfJYk
7uQykAUAb/wBpt5LZJEJEUpALICxbHTj+lc7qmoJezbrcsYIvnO0ABz056VWkU2gZZ70qp/
g5BBz+g5qhLf6fG7RRzfaWwQpGcH3oAnlfuWAcjI46ehqBJGkfYu4sOq9vT/69VJtR/d4SQ
Kx5Y7eh9qo2rPcXiu9xIyxnLknaB9SP5UAUPEtxMNVktFunaJFVWVWOwtjnipNDs0OjavdP
b+bIYhBFu6KWOSR7gD9az7yP7VqiWtjbsWLCNFzuZmJ7++a3L6Q6TpVzpi3MkMlo3khVX/W
SnmUk9sDgUAcn3HAz7UZAbod3vTSfmyOKBzknmgC3bQXEqy3ENs8iQLucgcIPUmtDQJ4rK4
n1SRiZoE/crjq7cA/hXU+BNRhuJNS8LWttsi1i0MYaZx8soXk5/u98e1Ycfhqa2vZ7G9LB0
JG6IEhvTk8UAVG1a6UDbKuQMll46+vvSWtteXcyTQhwwOWkkIVcfU1qwadPaXEM0enxRqO9
w3mE/wDAavNo0+p3ebvUHdWchBsxtX0x2oAzl0u82Lsv2RcfdSMsB+NFdDFo+nW8YiXUnIX
jpux+OKKAPX7rws9tdeQLZ94PlSHzAQZNvGMdqwWR7bbFPsfOc+Xgnj07V2+pvbQXIhEDMx
AwykqGBH3hnoD+HaubvywR2gg8qED5jtwAAOTx1BoAjtZIDp65jKurfxHJxz0UduOT71bt4
pZnlZJQqDALbTjrxwex6muV097/AFGXEIlhtC24zKn+sB4HJ7VpyWUEbuHvLqe4Rfng875g
TxuznAoA7/TpI7ZfLWdHTHzyNHsb6AjqK53ULgeKJneWQxaXbfKiJH80rAEDHOcA96yrDTb
eaLy23RA8CNZCVdh3fJ/lXa2Zt2hjsNPtYoyqBXnTIxjqPQcelAFK1tkidHs4IY2CbEh3bS
cjpx1PNX1stWvLn7LG8VvM7BGYL85+X5gB349fSpY7xdM+WUxJbyfPu27vmAIxkcgdOKv6d
DBdiUzxxfZ2OPNEp3L3zjgjk9c9BQBx9toU093LHE/lAkbQ75LZz3HGDXU22jw28EECsjvI
u1lcqOc4AyQOOmTWxYWenfbFKYxGQoEkO8Z6Hjocdq0tUtftlwgIeJDEWePJjAA/ugkgZPq
aAOEuLeF78II4mjcBpCgKg45+8OTj6VditoXjkuks5Vt8AFlbOQvH8Xfmm2cyXOqSPZWFj5
EfyLHIh8znuccH1JzXQXV88cBt0ns7WBG2tJFuGCwxjBznPNAHmviTU4has00Dxr0UgDPHQ
fXNchn/AISXUFEzyvaoQBEoCgA+uK2PE2mahrdzIIZdloknzPtyCf6VL4YsobYmBXt5JFOx
mcH9KANDTfBtnsWT7FHaQQPzKFzuJ6A8V2MOmWcl4kSW8s0hfMioN+BjjavFLa3LxWkVp5w
jDqNyibbk59B2789jWlbXUmnNI1vJtZiBIx3IWXuAOgHQ5HIFAGTeWVrBEkBiMBEoY/vQxB
btjoDjHr+FQ2dvB/aJthAZU5/efdYkdyeQa2JrSC71OytwiL5x8zM6lt/HJ54HPvmr8KW0W
p3DW0MICoFBlBXj2Bz9RxQBy2ra7beFtEl1C4sUmfIitUCl/Mcg8A5wecZFcVpXheLXL3V9
b8SlTHGBE5jiMkSOADIRtIwFzgc9VNL8TkvLvxhoOmWbCOSclolBOY5C33z+HNQeM9R02yt
l0BbqC3stMjAuZZHJMkn/ADzBH3nJJJx0HWgCLwFpscut3V2HupxEClvJJlmK54JGc4xWt4
1+KGj+DWOmWsjapeIuRBkqqMecsAcD6da8W1T4lXy2s9h4eT+z4JfladRiRh0wD/D/ADrg9
29neRi7Nzlj39SaAOn8TeP/ABH4pkdb28MNqxz9lg+WP8u9cnSnHY05ULDPagBo5OMZqZZE
GNyliOMGnCNYm3blfjpzUDHJOOBQBI0xwVAGPpRDLJFcrPBI8ciEMrocMpHcHtUNbfhfQrj
xH4ktdJtzs85svJ2RByzflQB9Q/DnVtT1vwFpmoau6y38hdi0CATSIp2q7EjgkZ6deteipK
0drHHaFTKgyWnkZWwQMqduAOvWsHSYNM03R7bSNKjmFnaIiWzSDBVsc88d8n8av6s5sbCF5
bOAC5+Z5ThWfjkdc44B9zQAt9rjJpr3ksltLM4KqVYqIFzngjrnNclbXg1O9gjdpSzsC4VW
fAHQc9P1pbica9qFvazSLDbBswhkIGCeWOD2rTs47aHz7ee3HnqFUzWu7cFB59eMZ4HJ/Cg
DdeC1TRreOxunMUI27TCN5Y8ZUHk4PH1rnvsUzy+Tdhl8kkqjwfe6nBYcDn1rdbUIYZ7fZA
8lttYK4j8toyQfmXOAMYHbqSfepJ4klhRxPDamRzE0c05Xg4zgLnpyffgdaAOGv7coksU9u
AigmPy9uVHv6AV5b4A0m7Xxw9y5X/TLNrmRgcgK7nbkfQZx716X8QtQXw/4UvXjkE97eIba
3WEnELMTg545wCefWqvw50GXR/DK3l/aQ315OArxsxwFC4ROOSMDpnvQB0Fxay2thHbhTAJ
olkjZrgBWXJG4jHy8g9axkuYINL3q0bTQ/KsTD94zEnpj+GtW5llVPtFovkh8RR+Uj5kbnJ
HXcwHvTbWC2hka4nmdJHBBdYsjbggcHGOnWgDKeDVNSzZyzWVsdihX3hAVwT978D9afY6fY
QWqILSKa4kIZpPMRgVxwuCMYxmttrlblkiW607fnaHB2y7SBjAK4H4c8mpbexgS2gBwIlO7
55EyXHU4xgDt3oA5e70rTiFX7DDGxcnECDcR16jgVxerW6C61G++0T2kdoPLjit5s5cDLE8
nIGRwO5r2nVLiC3077Np6mBWcvIrFSpP8LhsdM9jXjfk203iGfStwlt/tZlllOPmzgkccYL
DP0FAEel+HLmeM6pdXM6XlwAQPMDMq9h+X0rS1LQtQa3kjuNYlkglZIzEyq/BPXp1rr9K05
LlpUtnim2y7EK4Bcg9cdeP6V09x4fhgsZmMcE8+9MbcttUHLSEcjB6ZOP14APM/7G123ijD
6hLJEUDQGSALv4wep5x0z3qHSLTxBcaXpht7m0Au2lRfOVh5ZU4JOM+/T1r0TxDHdX2lwaK
kBm8sKHvGVgUQLkpgErgjkgc8/Ss7w1pNlHb6Bps0rR26zykshAZVBJAJJ4PPFAGNNp/ivT
1EeyxWLOcq8mxu4AyOKzreXWlvLx2gtYleUF1VyNvHIHH6102rwQHWrhvPkEbPthimcFicZ
3EDr/hXP21xBHLqCfMWSVeSMAjHU5P8qALEP2i8gnjfS7TMD4BE7AnIOMcdK5nWmnjMYGmQ
CMNt4nZtx+uK2X1q1sxceXGPNYg5L/fOCMDH1rm7rUvOMSMpLB+dwJx6gUAEN1dFpFis4DG
pG4h24H4jpVHUbsuUiWNVEbbm+Yj+QpZNXsY3eRplRnQZ2Y3AenvVaK+0aW5a5jikuGCcks
FAHTj1oAtoNGnjYs9/IEX5mTaNxz2Joj0mzvWlMFteSlELFAAM+2elWYPFtrbptsNMhiwcB
2Gc8d8cE1FLrN5cwCaSQYcY2xfKB16gYoAWXRR/ZUEJhezWOUmUvIHK8cAYx61mNFLEdlre
Fto+cAkkD1A9KutIJ7IIHlfB+VGPGBn3OTzmqh8mAlopWhK8B8EdfWgCHVdbvrDUU8lolVE
Q4eL5ScZ9Mn86gi1u0u90uoRwyHd9yEug579eBV7UtFuLi+k82QGJlTJWdCSMDtWbLpMgVp
oy21n2YyAuR2A60AN1G2skG+CFyWHQvuJJHHXpxWNbWUf+sljEW48GRgo+uTV+7nSOQ+Y2w
KMDB4J981l3Oh6hqGnxzx+dJtU7Y1X5B7fWgCDU7u606eEWiQoWTJZSsgPUe9VrHxCkCiC/
0u3vbVpN8icxu3GPvqcjirJ8E615IljMDP18oSDcPb0rCvLG5sn2XMLIwJUnggn2I60Aa2n
anpw8cwapJB9ksPtPmeWCW8pe3I5OOtQeInt21V0tL4X0QJb7QMjzGPJYg85rKhjeaZIY/v
OQBn1qa9sLnT5UiukCM6B1GQflPTp06UAVuMYIOaSiigDqfBeq2Gi+IbXUbqIybGMbAvtAV
hjcD2xXoer2+lPe6hPpWuW988GGmtiSroMfwj+IAdxXif1rqfCrRtd3tzKsg2WxXdFxgkgc
n3oA3nuxdKDb5inhYFkcEll9sVant9Q33E5t900jbYwg2so/H2p9pJbRES2to7uo2rIzDge
tPuJ7pw9w88rD/ZPPv19+aAKsNo1vAkd3LHFJ12tnOM8dKKzLpiZgzzRruGR5m3JH40UAe3
MpuZiZWuVYAKEUeZsXHTH9ax/EDm28Pyv5ri0Rli5TBKFsFsD05+tal0LqLW4rJbQXV9IpV
IRksAOC5wcD15rA8YK0+hXgnvMjzEgEcEOI/N6sgHsO/rQBtWEdxeaZvsodlvgBSowSAMD/
AHc1LHbXsShoxAA+AXU/MPxIqzotjdJ4dsbe43tdyxK0sIUfJgdG/DFaUcSRW8+23ZGQZ5j
4K9OD2NAGHPb3dlpNxd7szLExjOzGeuMt+VaGi67a3Xhu1NhcTJtQpJ5kuGR8fMCoHr+OKx
vEM8hSaOAXEcOAvkgAGaQkbFOO2OSa19A8MajFZ7hbiW9uGM0uCojBIA5z0GM0ATQpDfXaz
PPAAz8yyRszcEZ/3a7O3tbVbMH7OssbcGUOB8vuMgg59qhsdHgBkN7DNFbI2WitZllwcgDK
44+la5tY7YF1jaC1LfLLLEMMvHJJP4UASWOmNHaI4ujbyuxaJJ0wrY7scjk+1Yt3bXp1C8c
jeJF+Y2cqNkdcBWzj654rrL++uYrFVtDHL1CKjb13DryAeMZ4rzaa3W68SCExXMNxIeBjyo
2YkdMgcY6YNAHTaJpo0ux/tOaeRHlR3CllIXA5yR0IHrXPre3Ws3shhnFpp4fLZAJYZ4LED
J6VHc6gL64GkR3E9wyMftBV/ugfwnbwea6CxgWws2ENqvms3lBzAWYYGdvJGMj2oAyNZvo/
stvbQLGI3ZpPlJVTjoSAcn24rijrCxXzxLLHub5chTjPcZ9feovGfii6uNTNnpifbb/lSFi
yIvf2rM8K+FdVn1BNS1maSMLJuO1ywU5BwAevegD1bRrNbm0SQwvvdgyEqCG45HIz+tac6W
7N55E+5iYtoYIhBByeASvoST+VZ8l3aWmmi1jW7Y7iSyrsPPA9yD39KpCTy5CIo5CqLueaS
TYIwe3YHHPWgC3JLbnWJ/PmWKGJVRQrbxg88evPHen3d7bwzXWoeesVv5fz3MqGML1ycE9f
SvK9e+Knh3QDdw2Mj61qJJCFDthT0y3f6CvFfEvjLXfFN48+p3eYycrBHlY1Hpj/ABoA9H8
VfFDSzPJc6RNdX2qs6MtxI2I4AmdoTuepryC9v7vULqa5u53lkmkaVyxPLHqarHmkoAKevT
8cUyniRghUdDQAqlR98dKdHO0bbh2pYwp6yeWD7ZpsoO8hjyPbFADjKDudRtLDBXrUFKDin
mT92FAA9eKAI69w+AFraSXeu3M0LvcRrCqOuCFBY5JHXsOleIE5617f+z5PC2r6zYbyLiWO
KVVEvlllUndg+vIoA+hra2gmIH2rIbPywq2G/DjrWf8A2VFqVzILpWFup2RoxLGMDrxnr+X
WtOY3k7xyx20iQFiVAnZ3QDoefrWfFcX0UhyjGPfkq3O0fXHNAEKaVpVmJ576OVruP7oAKq
B2XIJI/L8aktXhuNQ227xW4xzM7uWBPTAFW7mVWdUYTXLxy7lSIjYFHUnHX8fpUmnWtvqJu
JYoUneVwqrETlE9WB5GSMnjvQBAwgigaF4vMEQLnfIxLN67R2x609pLEW6XMNtaxuSZN6MU
UfXP8wamvFGnTypHJJJhtjYIR4uem059PxrmfF2u3FppcVmIFtpb4CNXf5iIv4sDGAfp60A
cXd3KeMfH62pDjQ9LclUVx+8fjL5b1P6V2roZEWMRy+VL8qbcZIAOGIXuKr6FajSkE1ukFt
NcbTsYBiq9h05J6kVZubYCZbeeZvJzul2ERnPqDgnAoAZLZTfamWN5ZYIUBaQFWZCVyeOq4
GffmoyV+zpHC6Pg/KJIyqnjAJyO2c88VShs2jZxAYnW4zunDnfjGcc89uuO5pb7VLeG6t7u
4vBLuiCOq3BKoc9Rx6Y4oA1pI0gKBTIUC7wqqhC+4YDp/SqymKQXUsomEcXO4R8Zx0wD05H
NYUvjLRopS3nSXeGLKiKFEn1YYxn0rB1fxlZ39wWhtJEUgfKWCgEfTqOaAOg1/wAQrZ2oaO
2jAYbFG5vvHPRSfXnNM8KeFrG10h5tRuVFzOBM6EEdCeee55x+Ved3WuJBf2+olAEjzs80E
gt3Pv0puo/ECa9YSXN5cXJQcBCUA9PagD2FJNO0dY7i1NiqR/60yS8sp4GAecjr+lWtP8U6
Kby0stOvmtLt5toZAXVlwSSASPXpivnSXxU0k+I7aTJ6tLKa0dI8e22kaxBd3mjo7RtkyKS
8nsBk4oA+kdf1CG30a4utO82UW8L+XEIPLWRwPmyNxGTgcj2rxFvidcRxaelstvaNBI0wi4
Eodgcgnvjtmuxsfi94H1C3nkur+SwaNMiN7bDucfdUqCB369a4m51vwHqEEcVxdKiyyedN5
iYlkGSQofb8gPAoAzZ/Ht9dTOyXBDykliijdkDHJ65x71jtrN7MJneQ5mfILtlgcDNdHPb+
CLjTJ5rU6eJ7h9yrv5hXptBz7DJ71jXGn+ENPtJLe6iuNTulY7DbTlY1+hHWgDElvbsTmV5
WLtwTn/PNUFvZxOT55L4OC2cDParWM6VDDDBKv7wu8hb5iPQA9KopYkXMzyskSclFMgLY96
AI18zySw4wOSOp/Cp7W4VJ5gE3lV5BOQeR6VRty2yZhLgLGeAPvfjVvTbW7mbfHbbEbIyw2
g/iaALsEsiqEYgvgrgdQf8APetFrm4EToJFEZAGBwc/49azlktrVkje582Qj5ngG8qP8alh
1GB/MitrGSWQkHMshPT2FAGlHqUFvaqLhpCwP8JIx+Hc1ZTVSLb/AEO1mliVw/mTYAAPv6+
1WYdOvWtxHPtAK7xDAQpY46gHtUSaPdRym1nAWGF/Nk3nc2GAwQPT3oA0DZazrN1HJp4sba
FzsErrvPHVq2j4T0uF1XXNTutQufMIMMLrFGT2xyTWlbtbWmmql++y68vfDbrFt2IRlcH1P
Xk1x0yTWupLe27s0Dy4WX+IknJXjkHFAHZaTo+jTaobGK10yCdVfe80e9kCrk5LHGeawfE0
lpaWdtZ2d/G4PMgjbI64AxwOeuazplmtpJ4TN5j3OXlQMN8cat93nuT+lQavJpsWq3CXUsk
M6OCuyMHZxwfQjmgCC6nWK6ktoB+6U7flblz3rm9dtFGjXBUFjG4clz0JPar2nzXUkjxW1i
LhlJKKRhY8nJwPWn3WmajdtKl6qpGy5MY4J9DQBn+HIbK50RQ0CTXEEnzDHzD0OfTNYfiq8
ku9elSSIR/ZgLcAdTt7n3zmuo0vw8LC4NzFLJDuxHubgDPU4rjddk83xDfuX8wm4f5j35xQ
BmdTgVPPaXNsEa4geMSDKlhjIp8cUZ+ckcDgD1969RvbX+0vBWirqciSzSwM2VjCsig7V57
0AeS45HFaukyiDUY4zI8UEzBJCSBkZzz+NJeWMlpeGCVShU8N0yOxpqQyvcK4yCpGCvXOeK
AO5jDsGVQuU+7gZxUesXyafZNJKoY42xpnGTWxBpk0iqrPIwIBGVHOOuffNcZ43tprbU4I5
Gz8h+XJ4Off8KAPoj4Hfs+eDfiz8Nj4u8SanrMN+97Nb7LOeNIwq7cYDIx7+tFev/sff8m/
J/2E7n/2SigD570C08Z+I726k06Kz05r1FEtzd/K0IHTYeoHXOK7bSvA+maPCs2pavDq+p2
8WE818RQLn5iq45J9zmrd8rR30QiiugqIdiIgzvPL7cDgZPTHSt2CSBdOs3v4JLaIQF2wv7
okN045OcgHIoA5qePS1zcvKIEQbfNdgo9cjntisy41IXc0UVhHNeF9zNK2Y4+ep39WHsPat
IltR1iV5lju1kJFui4BjHB4BHGPU1dNtvLQiSYYkIBTa5645Ydvp1oA5200K5n1x7zUUN8Y
2UKkJwq8c49hwMmux02wtr7UJIPtRVIzhoWlCiTJwAOgJHBIyM81DZzJZSkpapOSweNo1Jb
g5Iz1HbtWtJPZ6jeytNFp4uZIn/49pzEYW/hdsjLEYP4mgDUENnZmd4tSW0jGWAaXKnI5GS
MlqqTH7L9iSa4kvIUYs0MbKRyARnP9MGqlzcXFpEu2JhGoCRx3dvnzSeT1O0kjvVLVNaspN
QEsyIJEVWMcRPljaOm3OD1/woAi1fUJXadLWUwBXxsaYls4x17dOufwrEhkuY8iK6crMu07
3bk+o9cetSXlzarGxuklR3ZlWOEOpG4fMw4zgccGpbG5jkCRBH8sKNzSMwVgOmR0z3oAf4d
0pbG0jwskl7IjSK0ZVQ2O+CMjjPNcx4w1y6sNJa4tpDAZX2K7MWYkjGFPXgDHrXcS3bvZsh
neIKhSGOA7FJ/LpXiXxF8UaDp89vaxNDqGoQNl44pCVQ/7TDp24FAGt4fGg6ZpjahqF1Fbm
Rd8lxcMQznP3ef5da6ax8b+B52WztNfs/NdgdjDaGbP3QfT3r5g1fW9R1u8NzqNy0pHCID8
qD0ArNoA+mPFPj7w3oOPMvJdQ1AciKzlUgf7zYPFeKeJ/HWueJZCs0rwWZ6QI3B/3j1NcoB
jaQwyf0pdxHfNADSMHFKVIoUFmwOtOVSTt9PbNADQpP09aFYo2QcEdwalVMklsAehqNozkl
RkUANUZbFJTg2MYFNoAXPORwadJI0js7ksxOcmpkgjaDzDKA393GSagYgtwMCgBtKAScDrS
Uo60APKqIQf4w2CK9b+AsNonjG/1O5vFtza2u1UK7jJuYZAHfgV5PJKvleSgIGcnPc1f8Pa
7e+HNettWsJGSWFsnB+8O4oA+y5NSjkt8297Awj+QEhlBx69jxV2LWEa1TzJIwrIvz8YYZ4
GOTk4ryuPxxZ3elWd7bymRJfnHmdEfoRx3H9KZD4ps5pndrlRI5J3bQAD68/pQB6ksOnzW8
O0swLlZGjUbMemTxn3Jq/DZaWltCpaRXmJiZo51CnPTkY2jsSeteZQa3cMv+jNGka5GFPzE
9elNk1u/kjaIylwi7SJUD4B78/WgDttS+yW8MtrJJBbZyC1vKZMv7k8jHt+Fea6lqPmaxFM
0n2q2tEVI0ZywxjJ5PvVa6mVtTjhEMwyoDYB9ck54HSs3xRdyQeVa2axs235pW5J9OOlAHR
weOZdPup202BPtDEFWfooxyB6DNUz4t12e/jP+ikysANxLHPU4zxXnE0+pScPOO+cDaF9h6
03T5ZnvyZ5pZViUksmflzwP1/lQBv674purmeWB7qRwh2ARnG3AwcYxWLJq00kWwbyFH8ZO
F9+fasGOzkuY5JVldcMQQ0mMknPerUlliOONljIwcAy8H9eKANeLUI3QTGYKQdvyAsfbk8Y
qndSySSO8kzNuwF24x9MDvVG3tJlYiKHKuQcKxZc+9SNbvnfJCV4wxHA7cAevNAEjw/atId
2Zt9o+ACScq/b86xZkmbJIbA5yRjNdnpuoKukvZyWrpJdK4j2KCdqgncxPQEiueS7inkRft
oBcDHy4P60AZNvDNLKOOmDncAanawupnZXdFKHcuer+vOK6QMscUjxENtGckA/X6cVDCXuJ
hFBal3MTEEDIyR9KAMW30oNh3duTtO1cgemavyaciiOR0B2gAlj2A6fStFdN1CD572aK35z
tMmN2Oh2inS2kE0kknkyOmz3UZ/GgDEeC2tAxRUc4IUgk5FQTNdi1jWKF1UyEhmz6CtKcMU
3LEIwAcALkf0Jpo0u9voFlihlkg2b2lAO1B6gk0AZP2mT7EVub+OEg52glmYewHpUMF1Alw
Ta28l0T8uZTtz+A5/Wu2Pw3X7JcSXmpiFkRpERIy5OBnqemfXFWvA2g6jpV/FPqtjaRQ6hH
i2nuDvMTjpkDJGe2RQBzdqupPGI7LTEDEbAYLfPPpk9cetQWun3uqahHZ3ssw2P5T5yQDnk
D3617JLHdW1k7osgWJixfKpGoPJwvLZPNZE+nz+S9y1tDZIsiyExjGQTncc8kigDNt/CPh+
zj/fxiZn2geaSWU5/ujA/OobHQraNZb+KOOGB5mClvvnsMAdB+lX7nW9P0yS7Mrq94inb5B
LgjsSR0+hp2k6g9xaxwxaa/kKAQuCCxPJOPfJ70AXLuxMAZraORmDhGcqCucDPI5P4Vs/2S
ylZbUtsEGJwV2b3z90n0+tR20XiLUbi5lu4V062kyFhiC+cB7j1wO9TXy+cjWbPMsMSgGMM
Qfqx70AZMdk00V3qLXqx70aMMWHzE9AAeduBj8Kj0W5sLOV5r9RIqYj24BEmDuGVxzj1pn2
BnlWEMxhXDANgbc9gKsHSxhjA+XQ8yoMlV9MEYJP6UAc7rMo1LWr7U1txFHJxGrHcB/tZH8
VYrIqaoZJomluXGSJvm+bt+ldnHYFF3soYFsn5Rgt34HFPGnQorPPBHMQfkXHQe5oAztHtJ
ZLRwyLlnLOyYCjuOa1ILPfG82FmL8AFsAY/z60yK3WdA0gUQj/lnH6Z/lS3evWltstLS0zE
gPJcbST1xQBHcaa0MSszDahyFYqdpx6D+teTeLbCKLxS5iyDKiyv3y568dsntXpkmvWE8qC
GFom3BWYSc/l3rzbxvDHF4hW5inRmuEDsFPK9sn60AV9M0k3N8kITzGb5Qq4ySa9Pktma2g
83ak0UawoqgBQBxgfrXDfD20ur7xF9pUq0NujPIX5xxxx6+9egGWK6ClSSr4GcH1oA5LXNL
tvtAkMrb4wGORkAVmW1s7T+cqttA/hXABPT8a72awSW2kZoeJQNrhTkYrn4YZleTKrtU/KG
cDH0HrQB1WlxlbdHwchcdc5NcF8T3d7zTy4AIEgyRgt8wrs1vYNK8P3uo6gkZ8pMbQOeegB
9z3rxjVtXudY1B7u5OAT8iDoi+goA/QP9j4Y/Z/Uf9RS5/wDZKKT9j3/k35P+wnc/+yUUAV
bayt3ll1S4uYNsKiBE8tmyAQGJGemfelktjqmoQTyLBbJtGAE8oPjJ4XuM+vYVHO97LJbw6
nqVw9ruUmzDs3mnaMbiAOMH/Glt7nT53ne8nGUQrBCluv7scgbucjjHA6UAUbuBzG0rqJS7
bPli+VgAcjeuOvSs62tEuFE8BWyUEF/3DFiwzlQVxnP4dK6LUZnt4obWxa1abI3Rx8pID2A
H48e1V0imtyJ5bvTFlIMgZ9xOOmQAOv8AhQBmSWks3mJ9sjhkVMZjgZSuegbkBf65ome7sb
PyGhkeRMs8kqxybTnoMe/qavX13KpWSe9gvpI+Ti3dAh6njGD04Oe9YdxsudK+XyvLKlh5c
QG3nkHn3oAzWuJo2SZ51kbzGITZwOOcZOagVbu4ufNmhlKBtu1V3YPXJx0qC5kFrd28aG3V
ecsqlyox1O0cGkvJp7ay+0SXdtaR7MtuO0IP7xx0OPXJoAnkinRgz3hh4ITLYXPcnHIyD+N
UdV8ZaL4ZsBc69JDckEBYHkJdwBxtT19zXlfif4qwwJ9k8PxxXF0AQ18wOAfVRxk+5ryK8v
bvULuS7vriS4nkOWkkbcTQB3/i34s614gWey03fpWmyMf3SSFnYH1bjH0FeckknJOTSUUAF
KMd6MkgDikoAXk/hShRkZOOaUNlcHAx0xQMlgMigCYoYwWyGHuaYib+pwvrTsEyHDbh3xxU
nn+WiomMDkjHFADZCI1xuDe3SoxMAGXbwfemuzyN1LdqZg5xjmgAwcZxSU4nI4GBTaAFBI6
HFJRRQAUvbjrSUUAFPjV3lVI1LOxwAO5pldt4K0+CKG716aRPNt2ENsjLuUuRksfTAoA0bO
wfSNPTTpMyP96XbyMnGQCD07VCk92JMxNsUHLBCBgDHHNaAfMm4OCGG4ODnJ9aUT4jUGNNz
NkhmwCPYUATpfodjWNzeLIOWV8AAnvnvx+Vblje3ZWOJ5WmOedz9R7+w7Vz8AdWZQU8136q
hzgdM/Suo06+hsIpAtss8jKNs0jHHUcBaAOoiieOzN49q4UIG3GTKucYGc89u1cDqkCvctM
8rkscEKc89/yrq/EGoQy6dbGF2WZiRInQcYAbA9OeOaxY3e4V0mIQcDeY8YHduaAMRtJukR
btrSTZj5TIQCSeg/GjSLXYZGkgkKyTRYxJjuTg4+taFwksKOk7bon5DTKSR756VBbTKPmV2
IDLwp2nPb68UAZFrpF1eNNFN5lp5GdqoobzMdvbt1q5J4RubuIbC4kVecHhR3JxWn9qnhme
JlUEMY/mwwznt/jWlawvJPNuuGC7SSVQg/kDigDzv7LNps7ZulaQHG3d19sGtCG5nvW2ldi
gYztyuO/vmrGpxaZHdtLNHNdSbskzEY/75FU7nVtT2M9s7W1uibdsCBAo+v40ALLNPc3Ek1
nbGEbG2tKwQbQMYGf5Vi2um2zXWbrUWIxkLANxOO2egp1xci4lVcsemHbkntke9eh6R8PYE
tllv9TEayqHdQBnGenUZ6UAcpBPFaJN9ntVcOmM3LZP/fIwAaevn3kSs07RJ1+RdoB6dv5V
2NpoUK+IpdPeN5FAUxI6hSxPQ4Na1zYxzXdlYTSRCEzZMMQ9B1OO/wDSgDi7PSZpZHjsjGQ
oyTM2G+uc/wD1q0fD+lw6pcTQ3ck0UYGQpb5fqfau8uvDllaTGa2H2dolKyKigFx3yO+DUe
hW9vbXP7mGKcyRAqWjGC3+eeKAMm88FaZq+p2lnYRC2txGzvOgOABgZOenerdrpMtlpNz4e
d8m1jdVZ/8AlpHzhh/L2rTOoQ6frN7OgkkC/u/LTI+VRyck4AJJxWXew69re+bTbCRGiy0Z
DZdo2GCGOeQPpQBHq8aRaJZW9xdxRRX5SMMJNm1FGXYk9SQMZqjrXjDw6LrFi73CxwGELjr
2HJ44wDnFOHw1vpbmP+1rxmmUAJCgL+WCOmTwM5q3pfhPTtOmnI09WmhkVfMlQu3HOPQD3o
A0tKvbm88IWkl+Wt38h2Zw+S/uRxjj65rmZ/CHiLxZcmdtSjW0xvjx12dm2rjP4mu01MxnT
ruCGKJbmaNU8xV3bF6YA6VpxC8tLB2ZnyoCnagRdvAwenGewoA8zfwnp2nXtraefJeTLxLx
sUnqB9MV2YS0gZ/KgK3EmcLG+3AHQUS2ckmsyCV4N8EBeQJwSx6bQPQdz2ohSBJmJaPcsZX
fGd5Jx94kcZ7c0ATRpElv5bzOHJJkfbukBP0Oe/rVKaOSYM8aOTu5kkwCAPXPU/5FWGmkFq
pSeR2wNoVhu9B0p5ZiVVCGIAyd2frkEeo60AZgSKBgrPGXjUfOibju9eeCRVe7nVrYlS8ir
94GNhuz057mppYQLrdcefGxfG2IcPn0J7e9RvNECUOIghIAUbmbI5IyelAEELB5YyVboMqR
/kVLeXNvHHJKkZbYpO1W4J9ap3U7ltzx7FzwWHH0rIvbozbYlaRox94IcZA5xQBFc6zI0Lx
wqmcAYHO0f0rmpmeVly4JAzs3YUnPOa1GlmyTOgSFhkIG29aqud2HRGCBckqo59OTQAWttn
cAm3J+ZWG4D6CuW8Swm41pYPKSMQqEDom0vnn5q66FxEQkxJJ5Yuc/yrk7+88+/uVkDRSB8
bWAPToOfagDb8CWckSalFmSKSeEorAZxtOT/n3rfD3EUO6GYeaAcI/8/ak8JtBb+F72doyj
zP5bNkcL32YOcnjNMlmNs/7xWBYbkVzkkfh/I0AadjLfmJmuZCHADbV6McYyBVaTyEu/miY
OMNnqQcdT6Vk+felR5V26gnHzHk/jVkpdJGThXj4Lclmx/WgDB8cXckmkBBMxiMy7VDcdCT
+uK87xxnI+lb3iq8mn1qSB5CUhwAu3aAfpWBQB+in7H3/Jvyf9hO5/9koqz+yOAP2ddPIAB
N7ck+/z0UAc35Ru75DDcFY1JLTKwbLbRjHbOe2eBVmSOLSkJZozHKWO1goYnODyD8vPAJrw
fRPi9Nay777SrWVXbcxVecYHAb7y9OcHPoa0p/iN4UksREdlvLIWDJ5EnALZGMHnA9c/1oA
9WhvZmuTBaxJBMmUVpoRhBnkmQMeeatTtYWGjmaOdYZIuDKE8yN3POOvJx2HrzXmFh8S/Dz
AKl3swm2JjujZvXJ6VtP4sW/sV2wQT2aLgIXGD74Xgn3oAv6h4mL28URvGbzJNreaMDGeg4
yT34ovNUiSKXczy26FfLaMiXcAMD7wH4/QV5jrHxD8M2N46ajFK1xDlVitwp2/iOPxrzvxD
8UdS1JRDpVv/AGfEV2l925z6YPQYoA9U8X+PdG0Au0lxJc37gmOBUVMA9mC/d+hrwzxP411
3xVdF9QuSlup+S2j+VF/Dufc1zsksk0rSzSNJIxyzMckn60ygAooooAKKKKACilpKACpo0P
3yPlx3qGnFiVwTxQA4yMWzkD6UAkIcHGaZtNOVSTjBNAAdp5HyfjSqTGSeDn1obBUAqQR3p
rbictQAhOSTSUUUAFFFFABRRRQAV22iXEb+Go4ITKxglLTKCPlz0P04/SuKxxnirVhcTW97
E8D+W24KT2IPrQB3If5gQwdVBbLDj8fSrCSiOX945CYBXY2CB+IrN8wzyGOCL7rFSqZbjP8
ALNXktLpjvMTEAjywTsU+vFAG9aW8cejXWqXUoT/lnHGx/eOe5wOMVHb3cRkt496bXIIVjw
Mf/qqheW4uLaCJ77LQklY1BwSepJ/SmaOVGoxTSIsixEhEKbi7dPwH1oA6GZ5ZpfK8qV3WM
OSDkDIzx6060tJkXzHGS/ABk3H3yB/KoJbyW5uHdnwPugB+ijgAelEV4LeOR8k44HlAknPb
NAGgbTR5YSZnujN95lTESj8TnirFrJZadHKtuBH3XYPMBx05PeudfUIdzmNSzdOW4Y+mKmj
uWbZbkxxkLzsxgDuMnrQBsIZZpTIsBZmUEyZyDkYGKs/YZHPlM5cKoBxkkDvj0+tU7eaeCI
RCYMrHKhQGIPrn1q6L66keJWKeUAeZGOSO444oAxINGtH1OZpE8+ON+C/QA9B/9eulvbG1v
dGuNMMcUFq6Y6DI6cjH0/GsIXtnBe3t5e3kVvBj7xQgH3HqPauN1X4jyxXCxaFAvloTunuF
y0vocDoKAO5tdD8OaaEC2Bui3G64UgEY7A4/yarWetadoEvkahqEa2DAmJhmRoWH/LPPoe1
cKfijrzxFJoLaUgYUlT8p7HGa469v7nUblri7lMkje2B+AFAHbax8RJ3143uiRPHAuADdnz
HYD9B+FdV4U+Ien3F9DNd2xS6hjZUiXnzGOMYrxYjH1pVZkcOjFWByCDgigD6gl1bXNehlF
joTWMEhJkmYkkk+5APfGBU/hKy8mdJZD8+0qiGQAL+fXpXm/gT4r6hbmHRtdmE9uSEjmkBZ
kHTj/wCvXqehTy2ljCbSQK0ispABbcCTjPHuKAOm8nT4yftFsHnmzn9wSXB68HjHqabb3CW
M7LbAxxlWPlIVCgfwrnknn2qqt4kkMc8NzKVRTGzsvIbuM8YyOBnPemCRBbSNZ3Khmwd7nG
0Z4A4OTk0AXZdTka4jEs/lXBJYxEgKABgHcB168nHaqUUqbE22TSEqMy5O8HPqTz0xVdpra
JSzzMZXyf8AVnAPOOT1HU9OfXFKskUUm5GYuVADMR147DgD2oAs30/lWdsk4mHzBVi27due
cnv+FF1JEq4UMxOHJduG+q4/nVKS7jlCtsVyZOpkIAfPXpnpWXeXSfaJxJE2WJWRU6qfQN6
fWgDTuriP7SxSXaXQZQABW+p7CoPm8r57WIISWVWk2kovZV/qaxf7QUAAbkSMY3PIcJ74Nc
V4i+JlnYPJbaSz3tyM5kY/u1Pf60Ad0l1D8zG2ZUfG75ck4PPT/IFTNdvKgCL8jYxvTKjtx
3NfN9x4l1y71Iag+pTJOpypRioX2AHGK3bH4j69E2y7WC8Rvvb1w5+jDp+FAHuAnjizlwJG
Gd6qMAnjHJ6/oKzZruDblYgzZwsj/Kz+/vXJL430K6wblpYJmxzNEWRfcYzzVpNa0d4sR6j
brDISNzHDfXkcf0oAs6hcsX2KrsSQGYjG4egFZ5c/Kz88/KAM7efarcUtuy/abZ45QRjKMG
x26/SqchgVmVZkbcMNkgHHbmgBj288khTMYZRgjIyv/Au+fSh41kRA8bDyxljtD4P09abIy
MyrsXywVIRl3dPU1TvNdtLOWKCaVF3Hc/lj7o7ZFAF2K1iRHmYYYZOQGO0enWvNLybzdRma
MPtL54Oec+vpXS3viK9vIJINNg+zwNw1xM2Nw9qoaQ+nW8iJbRm/vmPUr8ifQdxQB6b4a0W
GTwdp9zNfJZwBWeSS4B2IT347f1rlrjUoZ715IsSFSVVxyGHY4PSqz2+t38wS9uc26/N5Oc
gdvuj+tatvZ2FnH5rBSV+UjGWP0oASKzJEdxeAOmcgkED8cVqb1V2t1dYxkDai5z9M9MCsp
r6NwVs4AxIwWmbAz6dOay5JbnyWlv7gtGjMTGgGM+xoA43xNIsniS824wjbcjvgVj1JPJ51
xJLjAZicelMAycUAfo5+yP8A8m66d/1+3X/oyil/ZIGP2ddOH/T7c/8AoyigD8/W1joSzsx
Gc5zz706W7llhWc3DOrDAyc4I7VhgjOckH2qzBeyW8bIhG1vvKRkH/CgC6JtmGafauOQpqv
Lqt2UaKGZ4om6qjEbvrVKSQyOWwAD0UdBTKAFJJOScmkoooAKKKKACiilBwcigBKUYzzSHm
igAooooAKKKXHT3oAASDkU4O2MHpTKKAFHJ5P50Hr1zSUUAFFLg0rADGOmKAG0UoHvikoAK
KKUAk4AJPtQAlXtJtWvdYtbVQCZJFHPpnn9Ko1veHoJEF3qCw+Z5Me1cngFvbvxmgDu0V40
x5iKvRgiBQB6HvSeWJ2Gx9u0fMSflX6VzIuLue4ERdi7nACEc98n0rYe9CW5igODuwWAzx/
WgAv72KKIuWUlQcELtB7cGq0E87wvIZdyjCsXOevUjiqj3kl1I0V3Hvth98ovIAPXPrWhe3
Z8qCKzJNryx+XO30DD1xmgC7FdwRXEUbMkpf7smPb9Kr/2lGlxsjVowpIXORnPqTWVcSu11
bBJVOHUkhRnjsc9xS/ZfNu3VGMnz72Zxgr+HagDV/tB1XzliwqjaoPcnvUNpqDJdb3VomCt
ubpnPTvzUDpOwRYsRQxg5DZAx35NZd9qVjZznyZPtUyjAA+7z70AdJFr5Du8v3R6tjGe5NV
Lzx5bwhvscJnlPUn5UH4DriuCubmS5kLuAvP3VGAKgoA0dV1W+1a4FxeOTn7qgYUD2qioBV
snGBx700sTjJJx09qVQO/8A+qgBNpxnj86SnY5G3n8KQ5ySetACUoOM+9JRQA+J2ilSVeCp
BBNfQug6pLqGi29wA+JI1H3/ALpxzgd6+eASMgd69T8E332PS/ss0yGDO4S5wFz75oA9ltF
OxUS4ljRmOBtzg9/QGr+bBF8oABWJOGYLtx09etcjbaj+6R47klJzzLE4bI9vQduKbeeK9A
slktbjUbS3nVelw53E+vGcUAbk1y0jtGLm4MLtxHjbuUdM+gHvU0JWAlntuVx5cz4bIzxj8
ulcBd/EDwbZW1x5d6byXbgRwRuBL/skn/8AVXAav8T9dvHMWl7NMtFPyRoA7Y92P9KAPbtQ
1YpGbhr8Jg5wMBT64zjiuC1rxtpdkskpuxczBhiGBx1x39q8du9R1C+dpLy8mnZuTvcnP4V
UoA6DXPFmpa3+6dzBbDpCh4P1PeseCEyo7dlHXPTP9KgCknABJ9qnjguMEAFQeCCcZoAY+1
CVBDY7gdaYgYn5eoq59glVlWUHPtzirKw29uQGUEnnJoAkgknMAaYSKyckleCO1QTyktkfI
T3Aq19tMoWG2gZ2VshgTiqcqqJD9onG49Uj+Y0ANgklE4MbOG9UPJrZS91q0KmW+e3iXlBI
wOeOML1NZsF4YUYW6rCSMZXlz+NWINN1K5iLpEsIA+aSZ8MfzoA3I9WvJIWQXKwRkgtK6gM
3uF9azGlt3u2WzglvrmQ5EzjGPwqSLSYQytdStK59yQfpV3ZbpviivI7dCMMVG0/ie9AEUG
hS3cqy63fFI8f6tMHnso9K24pdPsbd7fTLM4Aw7A4A/wB496wY57GKY4kec56881opBNPGx
hm8pOTy2ARQBfF29wP38+yMY+VCFzgd/wAaa10I+Y7MuDwGkHQnvVOSKzs4QbmXa7EEkybs
jtisa91+JWaON5ZMAgfNx7ZoA2XupBkMF3A5KqNpP19v8Kw9d1K2eA21vIXcNhsdCPU+9YU
1/dTbg0z7T2zVWgAPWiiigD9Hf2R/+TddO/6/br/0ZRUv7JlvPB+zlpDyxlFmurqSMkj518
0rn81I/CigD83aKKKACilJzSUAFFFFABRSgAnBOB60Hr1zQAlFFFAC8YORzSUUUAA4NPUqd
2Qd3bHTNMooAmG1utRkc8dKBwppVY9ASPxoAbyD70lB60UAFFFFAD9ylvu4H1ppLEc9BxSU
vGMUAJRSk5OaSgApQSOhxSUUAFdZpscll4XttRVVkjlvTHIpHRduPw61yhUhQ3rXTeHpDda
PqelNuICi5QDsV6/nQBuz6ULaKa8sY/tMTHGQcmNfw61QVwscao8ZeRscEnFYsd7c2pL2k7
KW6gE1ettTnkeFJbWEMDkMY+B7nFAGmYtnmlF2sr8LnJY/Q1YV7xlWWREZiOX2Y3D0wPyqt
cyeJApYafAyH5y8ChuPr/SstvFF3bkI0MTOBgnBDD2zmgDbeztonWSS3KSrywXBX8u1U7zX
NPsV8u3ImlOS4UcZPqa5q91e5vMj/VoeSFJOT9azyaALt1qV1dufMkKoRjap4qnnBwAKbRQ
AUpHOBS4U45OaTHpQAnQ04cgevvQF5wSBnuaQnnI4oAkLBTkAAkY4qPJ2gEnFBJIGe1GTjG
eKAAEjocUlFFABT/Mk2FA5CnqoPFMooA39C1W6iEumLctFHcKdjA48t+xB7e9Y1wksVxJHM
D5isQxPJJqNWKkEHpW3qElvf6RFqKhjdoRFNxhQOxoAxVRpOFGTV+DSZJU8ySeKJcdCct+V
UBkHKnB9qVXdG3K5DetAE1zbiBtq7yB1YjAquG2nK/yqRrmeRPLeUlT2NNRTuyCBjvjNAF+
2hv3WORZUhTPDSMF/H6VP9qhiGZJxcOx52rkj6Gs5irnfPK0jDsvOB9aHn2EeQqxj1AyaAN
OSaSRvuraxAdZeD+VU5JbNG+UPdN6vwo+gqkzySsS7Fj7mmnI4NAFk3buNjtsQdFQYxV/TE
0EyZ1Ke4wTgKq4H4kZNZBUhd3Ue1WrXT57pwFAC9yTQB1jXPg2yJMJeckEDy1Jwe3XFC+IY
8YttIDnGN0zZ3f8A1qow6Fb2yB55z64HHNT3FzFZwEWxjLL0BGc0AQXNxqGpOC8YiiByAnA
X2FQPYgo7GVyvY5/maqS6zqDsNrJHk87RjmoJ9Tu5k8uRw+OOmD+lAGkkdpAuZbhmY/dQg9
PemXepJEvlQKrDofQ1lRyHcdwbcRjIJ4qJlZeMkbu2etADp7mWYHeRhuoAqADNLnnHal+Yr
xjFADcAnjp707yztLHoKFX5xlsep9KUqQCMkqD6UAR0U4KD/Fj602gD9NP2X/8Ak2bwl9Lr
/wBK5qKP2X/+TZvCX0uv/SuaigD8zWUAZDA0lfsCvhnw2oO3w/poz1xaR89vSlPhvw6V2nQ
NOI9Pssf+FAH4/EDbnPNNr9eZvBPgy4lEs/hLRZZB0d7CJiPxK03/AIQXwTjH/CHaHj/sHw
//ABNAH5EgZ7gfWgjBIyDiv17Xwd4RXy9vhXRx5X+rxYxfJ9Pl4qVfC3hhECJ4c0tVHQCzj
A/lQB+P+KMe9fr8vhTwsGcjw1pQLkbiLOP5sDAz8vpUVz4N8IXMKpc+FdHmWMEIsljEwT6Z
XigD8hscZoAya/XNPAngcqjHwboeQOD/AGdDx/47Udl4J8GLJLKvhHRRIsrYYWEWR+O2gD8
kQvBywGKQda/X4eE/Cw248NaUNuMYs4+MdP4e2TTv+EW8M/8AQuaX/wCAcf8AhQB+QGBng0
mP85r9eJfCPhR0JfwxpLHBHNlEeM9Pu1if8IR4LZtRDeENFIWU4zp8XHyr/s0AflGOmMj86
cQNmAwNfrXZ+BvBJtomPg7Qy2xef7Phz/6DVqPwd4QWJI18K6OEQkqosYsKc9R8tAH5EBRn
lhirdvDHNbyIZERsjaSetfrgPCPhPhv+EY0ncE2Z+xRZ2+n3entUq+GPDSgBfD2mLjpi0j/
woA/IB0KMVJBIODg0yv1vvfBfg65v/NuPCejTSNgM8lhExI9yVpsXgLwMNuPBmhDkjjTof/
iaAPyUwvZqUgFQcjIr9bV8C+CfLl/4o7Q+Tj/kHw//ABNTx+C/BwyR4T0YHfn/AI8Iuo6fw
0AfkTj3FLt4zuH0r9eYPB/hKGFEi8LaRGoXAVbGIAD/AL5qpf8AgvwdPBFFN4T0aVFfIV7C
IgH6FaAPyPor9bbf4f8AgMKCPBOgA4x/yDYf/ialfwF4GETY8F6EOvTTof8A4mgD8pdHs0v
47i0JXzdu9CT0x1q94TYW3ibyJGXdLG8PODyRjHNfqtbeEfCdsqtb+GNJhbA5jsolPf0X3P
5mpV8L+GkfzE8O6Yr5zuFpGD0x6UAfkS48qeSNnx5bEEZ9DU4u1zhpXUdco39K/Wubwn4Wk
jkL+GtKYsDnNnGc56/w1hp4D8DBVx4M0LlgD/xLof8A4mgD8r/7Tuocra3MqKRyS3NUMZ5L
c1+tUXgLwN5Z/wCKL0Ljd/zDof8A4mrSeCPBeQf+EQ0XKNuX/iXxcH1Hy0AfkWVx3H50mOO
o/Ov16TwZ4Pj3+X4U0dN/3ttjEN31+Xmlbwf4SZAjeFtIKryAbGLA/wDHaAPyEx70AZPtX6
0ah4G8E3F5G8/g7Q5WC4BfT4WIGT6r7moJPAfgYQ5HgzQgQTjGnQ8dP9mgD8ocJjrSjZjGc
Y71+tS+AvAqbSngvQlxjGNOhGOf92mHwN4JNymfB2h8sc/8S+Hnj/doA/JrcEYFSGI557VE
33iSwzntX68Hwb4QaV2bwro7MTkk2MWSeP8AZ9h+VVr3wT4NmgkSXwlosiELlWsIiODx/DQ
B+R1KRiv1ZufAHgRV+XwVoK5fHGmwjt/u1dtPh/4C+zxn/hCNAyVGT/ZsP/xNAH5MU7aMfe
r9aB4E8Di4RB4N0MLk8f2dDjp/u1LbeBvBKj5fB+iDayuMafDw3r93rQB+SOOvI496Sv18P
g/wls2f8ItpG3GMfYYsYxjH3aw4vAPgT5v+KK0H/wAFsP8A8TQB+T9aVmq/Z5sSKYnHlyBi
ARnowz2zX6mxeAvAoCMPBehBiTk/2dDnr/u1dtPAfgcbiPBmhAlcH/iXQ8jJ/wBmgD8nXhC
O0UjAOpweaiKAAYYc+4r9dT4L8HM4c+E9GLKcgmwiyP8Ax2lbwd4RI58LaRy24/6DFyT1P3
etAH5FBAXABU0rFwD8wAz0Ffq9rXgnwbM8TzeEtFkYKQC1hESB6fdrKi8C+CBcRAeDtDwSu
f8AiXw88j/ZoA/LZIgW+ZhjvjrUxtVAUFwpI4DHANfqxH4F8ERudng3Q13dcadCM/8AjtPj
8GeD1sZdvhTRxiUkYsYuCOn8NAH5VRWKnINxDknC4bOfyqaXTFhIErqGIyK/WUeEvCok8we
GdJDkY3Cyjzj0ztqje+DvCM1tciXwro8gcgMGsYjnkdfloA/KdFiiJUyIxxkAc1NFfxBGG5
dx6k1+ni+AvA3mTj/hC9CwVTj+zoff/Zq9B4B8Cllz4L0E899Nh9P92gD8tpdWluI47d3Qq
pzuXqap3E0flKUuDJ3ZTwAa/WFfA3gkRyr/AMIfom1icj+z4cH/AMdpR4K8GiONR4S0UBH3
KBYRfKfUfLQB+SHDSEkqF+v8qV2XjBBH1r9dF8HeEVdnXwro4Y9SLGLJ/wDHawJvh94Ca5k
ZvBGgElzknTYef/HaAPynLMzZ3YPrRjJ+/wAe5r9SbjwB4EGwDwVoOC6/8w2H1/3a1rT4fe
Agq48EaB90/wDMNh9f92gD8n2UBvvA89jTzswBn8q/Wdfh94CEQx4I0AYBx/xLYf8A4mnnw
D4F8/f/AMIVoO4c5/s2HPT/AHaAPyTfDHIwo9Aaaxz3r9YtY8B+BphEZvBmhSFc43adCcf+
O1jf8K+8A7F/4ojQP/BZD/8AE0AflsAv8TflSNjPByK/Vi2+HvgEyLnwP4fPUf8AIMh9P92
rln8PvAIMmPBGgDDMP+QZD7f7NAHHfsvf8mzeEvpdf+lc1Fer6ZYWGl6dHY6ZZQWVpEW2QW
8axomWJOFUADkk/jRQB//Z
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAF6AjQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwB3xk+OvxN8G/FvXPD2ha3a
2un2rRiGKSyjdgDErH5iCepPWvN4f2ovjG+I21+13Dgf6BCSf0qL9owO/wC0D4nRCTloPXg
eQleTPGD5fABA6gdD6UAe0f8ADTXxhZSreI7bOe2nQgj68UiftN/F4zhX8R2hAOf+QfCf6V
4srLuKNn5mBJJ4x704OYiFZIyp54PWgD2V/wBpv4yAfJ4ktgc9Dp8P/wATTV/ar+MKAIdWs
JM/xPp8ec/hgV4tKzNzt4A9xiljc7jJ8xY4+YdPoc0Ae7xftQfGFuJNQ09Sf+nGOpU/ac+L
kikDVdPBHf8As9Cf8K8Ke5PmiMjBHTcOKtLMywllUrt/unigD2lv2nPi2XG3WLNRjB/4l8e
KhP7TfxjePcNasUOf+fGLn9K8Ya4KnGN4PJLDmnQyqqbfvcZGV7ZoA9jm/aX+Mix7hr1knG
B/xL4T/Ss1v2ofjUpO3xDaFV4JbT4f/ia8yklYq5CbsY4Ixj8KoyRNvMj4BIznbkUAeqt+1
P8AGlUKHxFaA9j/AGdD/hUf/DU/xsZgE8S2hJHbTof/AImvH549x4GTjsuMVCIihO7IPrQB
7I/7U/xsGceJLXPByNOg4/8AHasQ/tX/ABnihVX1nTpj/efT48n8sCvEWj2yZHI96awVlz1
A4OKAPcz+1h8ZsDOr6ZyO1hGajH7WPxnUEDVtNOP+ofHXheflwck9RSBSQTtPI70Ae6D9q7
4zM3OtaahAPP8AZ0eT7dKib9qv40ud39u2CkemnxD+leHbWLY7VKYcRFhQB7ZH+1R8as4Hi
Gz986fD/hSH9qP40uMHxHagjJJFhEMfjivE1DYzinbQFyVxg5DdfwoA9rX9qb4yg/L4jtfT
P9nw8fpTX/ae+MxyV8SWwPc/YIf5ba8WDAgj5TzngUhdQSCgOe9AHsw/aj+NCfKfE0LZ7HT
4c/8AoNaVp+1R8YlhVP7as5sdTJYRbj+QrwXLbwVXr1IqZFkPKDgc5HY0AfQSftP/ABelLM
NXsF45BsY/yxip/wDhp74umIf8TazzjI/4l0YzXgkG4kmRwSecEdfxrRz+6+ULyehByKAPa
P8Ahpr4vj5V1qxGD1+wRYA/Kl/4aU+L8bszeILNgBjC6fEB+o4rxdgzYUjGD8p69umKYZio
YMWO30xyaAPaP+GmPi49vMx16z6AqFsocjnHHFVH/ad+LyACPXrYMe7WMPP/AI7Xj0U2YZy
M8gEDIJBzVKR3WUDduz60AewTftP/ABmLkJ4it0I65sIeP0qsf2ofjYjH/ip7Yjqf9AhI/w
DQa8ky5jxnGfUdeahlUh+g9OOtAHsQ/af+NYXB8Twjnvp8P/xNW4/2p/jIYfJbW7CQ5zuk0
+LJ/ICvEtu3gkFiemaY2AwHGBxQB7mv7VPxjX5TrWmnPrp0fFRyftWfGYMCutaeuOMLp8Zz
+leI/KMqOB6gVCQuPX8KAPcG/at+NGP+Q3YevOmxf4UD9qv41Ek/29Yk4xn+zos/yrw3nYD
2PtUiKWbIY5x0HegD3Bf2pPjK0hLeIbUYH/PhEM+3Sl/4ao+NGAp1yyIzwf7Piz/KvEwrZU
MBnrxTFY7QM80Ae5H9qj40hcf8JFY/X+zov8KgP7U/xrEv/Ix2nA6f2dDj/wBBrxTvwRn0I
61IqFpDnJGOlAHsi/tQfGfzd58TQ4PJX7DFj/0GtS0/ah+MWBGdesZuc73sI8jPbgV4bHCV
hG51y/3SKs4jhX5n3NjB4xmgD3J/2o/izCdqazYOc8j+z4wP5VSk/as+MPmELrNgnuNPiJ/
lXhclw5ACgn6c1GfukZ59KAPbm/av+M46a9YjPT/iXRc/pTV/aq+M5j/5GGybHrp0X+FeFt
njr+VLu2ptOc/SgD2//hqj41H5f+Ehs1AO75dPhH/stSL+1R8ayd7eI7QADp/Z0OD/AOO14
fGOcnjipAA42jt2HegD2tP2qPjUcj/hI7P6nToT/wCy1LJ+1B8ZDlR4ktjHjA3adCp/H5a8
RXaAcsAc+lJI2ANzFh2xQB7Kf2ofjOSEPia3O05B+wQ5PoD8tWI/2qfjRboUGu2MozkF9Pi
49uBXhicyMRz3ORQSG54+maAPdR+1d8aGTDa3p456jT4s/wAqUftV/GcuR/bunsM8g6dF/h
XhqLtGBkfSpAoBAZiTjgt3oA9uH7UvxpZWYa/ZY3f9A+IH+VI/7VHxocADX7JcHqthF+vFe
J9RuK7j1JzUT/f+XBbrgfyoA9wb9qn40iI/8VBZA9M/2fD/APE0wftT/Gsvn/hJLPkdP7Ph
/wDia8SYliVOFHdS3NEa/MQDnJ6igD21v2ovjSWVj4mtk7YGnw8/+O01v2ovjRks3iaDGNp
xYQ8f+O14s4YcH8sc0Nu3MOvHegD2Vv2pPjQuEHiuAt/2D4f/AImpYP2q/jTHCxbXrKQkj5
n0+LI/ICvDWI285PpxSEFiATQB7yP2r/jRkZ1fTTn0sI6X/hq34zlgDq+nZx20+P8AwrwwD
CgKMkeuKcy7RuXII70Ae5x/tU/Gc8/21p6g/wDUPiz/ACqX/hqb4yMxB1uxA/2tOiP9K8E5
woJ96tQhiMAE+pHIFAH6N/AfxBrXxH+FkfiTxRfvLqBvJ7fdbYhTYjAD5V4orL/ZLUr8A4Q
Rj/iZXX/oQooA+Y/2hyv/AA0H4qV41wJIPm5z/qI//rV5HLLtkYsQSTyAuMD616T8cvMf9o
Txj5jPj7cMZ6HEaYrzOSTFyVLg5bHA5oAZJIHG0bRzxxyacjER7RhjjrtzUOP3pHcZ5qyjJ
EY3O4HkgY9qAIt4dxlhyOT0qUMijBBYk8kH8qfNYMltHcx4KOCxXPK896YrJtzvXt1HP0zQ
ApG6VmJ3ccA4z/8Aqpck5DjII/h4pjMMkDkHnpnFJI5jwGbr6jg0ASCVQy7A5/QGpmkVVkz
vc7uSh6fnWZuV5AQMgehxUxkQJtLlSMg9x/8AWoAsJIxYOT8o4+bk/WrERt1YvKPMZucscY
/DvVGMxpxu28ZOe9TSzOkaqkiFD0wvSgAZEZyQQUYDaqnP/wCqniGHOWUIoGeT1H4VEuTtz
IMdeVxTJbhhIccHpnsKAHTCFWGwqRj17VVkCN80alTjI5qF3Dk5bAB6gVHJOVO3nGO4xmgB
kwDHPOO+e9NY42heMdRQrK0mdp6du1NAYvnH50ASRKAGJYc8DI6VYChotobafQjrTBgD5Rk
nuR0pSzHqwHGDnmgBTlCozkHjimE4UjBI6Yz0pVIXO1l5HcVHKVxnP+NACxYbnHHtRIYmyq
+lMVgE6g/7vSowuXzuzmgCeIAZfeQq9e1Swsol++W3CmIqbQc47fLRAduflPB60AXkZFB2s
BnHtj8qtKwYLuYhj1IPBqCMLCnmbjk9iOlP3q5UY+Xnkd6ALHmqUIcEE8gn3qrIy5Yg8n0O
aWQ7NiFx8vTIyfzqsJRzsHtxQBKjqltcEqN3HzL161BvDZCseOxpXkxayHPAYHAFQq5dsjq
epAoAn8wBQy56elRqcsQRwO9Km0gnJ545PpU4UmKNJWGxfu5Ucc+1AFcgIWwMfWon2jYeAP
QVNIMLv+XHUD1qszfvwSuMdqABwFXH8PPPemxj1x7D1pjtvG1gOufpTk5GfToPSgCVlRNhI
3ew6U5mZfmB57/SmMMhTkemCP1NKHQ5VgAexWgBfMQAsckn1pPlZVfARccH1qCRuAB3pMna
BycDAoAl2q7gq2QOvGOKtwBQhXf15I71QQnAx1J6VZBIQYTaMZLDHJoAuwcY2v8AKO3Q0ye
RJFaMYJU8sRiqquPMA3Y45pshbBHIz3oAbtCueT0P3aR/mP3D+fWkiyWYkk/LjFK6gOBsPr
zQBDt3sNoI9c9qUqpl5bC/TNOXhcZOPr0poX5sk8fzoAnVV+9gZXj60jKGxtXIB6ihAwIyc
A9KfuKnLevQelADxGMnI7e9QyMMkNgenbFSs6KCI+3IyaqMxcktjrzzQAsagFjuHSlgQM5z
8q560MVxtFLGCvzN064HagC00cSc55pV2u2NwBx+YqIHABbBHYDtRkKc57cYoAfIu1Dwu0+
pyaqqf3gOOAMAUsrOXx2pYlYMeM0ABCu4IBTt93rUwTcBuX6nHIqFQP8AebNPLspCkKCO47
UAPKr0I9elRSAYOFbB9DxTXkJkwvYcmmSMd3OQOp+tADQQSMjB9KeRuc8gHGQBSAAg7jhvW
k7g96AJ02gZ6nvjninbCzZGTRCuQTgbe/NSiTGAvXPpigByQqB0GQOtTwKinLA47bTUTvu4
4GaRAgY/MCcYx6UAfoJ+yYQfgNHg8DU7ofT5hRVn9lVVX9n7TiCCWvLokgdf3hooA+TvjYg
k/aC8XrgMPt3T1/dr/jXlssCrcPvOMPkbegr1T40My/tBeMSEAIvhgp7xr3PevMrlXFzKMk
Y5OTQAyQxqpYMm70PUVAXDbSJMjB5B5p7B3XcxLAckHvUCnczNtOBzxQBpi5j/ALP8tgZCi
qu0jOOazppUk/1ZWMZwf/1U8hvKJJkIK8ANgZ/DrVQLJG4zCVxwV7igCwrj7Oo43DBJHNV5
iwYLgE/3gP51Zkt5BaiYs5ibuDwPaq/lIejkk9c/40AHlMo47jdxTQ5OdvQHqakVfky2cH7
vGc/jSBeCeOvQCgBwYFd3yP7ZzUjjfGFO4jqR0AqMHgg/KPYdfxpkbN5pRpTgDvQBYaRFjw
mUx1wxI/Wqs0obaCufct1pZGLDrwOeveq5LtyG3Ads0ASBQy9AM9ctVdlPXtUrphAWUHJ9e
RSrCwUkEZHvQA1FYk9elPUZByre2OMVKIwCV7HnI4pqI4JyrY/DpQAeUMA5PPYmgRKckqOn
rinkkEqOSD0x0qJSQ7MAPTGaAEbbkZGABnFRMNx29e9SSFiCcA8cetNSMswyf/rUAQncDgC
pUDbgduQOtK8beaAMY/nV6GEbODnPT1oAhjiLjnB5zknH5VOkKgkkYxz3qUqqqFVhweBgZN
TAMj7SVHfAbrQBA5UgnIOf4tvSkRwZQwZm4xwMUPukzkcjr60igKSxQHAzgt0/KgBJQSp53
Y6Dr+oqqQdxMfHYmp5ZCyjCDB7jqai8veckbhjnkcUAOlP+jupII4GMfXmoIVAbAIGOc5qw
yA2jBc43DGOe1RAZHzqDkZ54NAEyyA4yA+3pkGnh1XgKN3XJrPLKpJKt7jFSFlXJyQGHf1o
Aknfgsqg/piqvXlsk96R8lguDz60rbkjPy9OlAEaoWHGOPap8KBkDBHXJ60RKSABnOeop4H
GMZPWgBAMu2Tj2BpjEY24wDwPangk7gSP8aZIQQcA/WgCPbyMHJpSwyVOQRTkQsvGeOppu3
cx5796AHJGeGLEKe9PKYCqDw3NSKFwqhjn2oYgkgYAHSgCLDAkbioHcVErkkjfn3J61LJwN
xGV+tQIm4A4496ALSKqjI64pOWGOnvmg71KqoBXHapEjBAft3J6UARsCrf3u3Pek4H3VG33
6inNtBIVORzn3pjBjGBj5s9RQA75ET+8T29KYGGGUuFx8wyOvsKcflJL4JA9aiVWZiFySOa
AHsxJJbJ5pojLEsRux0HpSgckBMmpRGzAYHGOh4oAYyjavr3qVcLE2/hR29aQqS6g4XPUkH
mlKn5iMMBQBGzDdgHnt7U770atjnv6VG+VbJ5pNw8sYHPOQKAGnlvf0qVPlGG6djUKsfM5H
HqKsBQVyT34oAYI92cAj8cUNIV+Vw31pwDhyF5Pf2pknycDAPpQBH/ETgLxjIpo2scHJHr6
1Iq/KW6H2piLkksQRnH1oAkRCzEkFQexFL8yMe3ofSpHSMLgBQT7k0gTcuAhI9R0NADA5By
owF4HepYAd371uvQUmFQhMDn07U9TsYgn2PGaAHsU3rtyOxx0J9aeuQwB2j0OBzVSQsz7SQ
EzwQOQKeFKr94svoRigD9E/2U8f8M96bg5/0y6/9Gmio/2Tef2d9N7/AOmXX/o00UAfLXxp
T7P8ffGU0w2f6arAqc5BRetecagDLeM/nBgwHy8AZ9MV2nxxunH7RHi+KT5x9vHQ4OBGtca
91AdRxJbIG2gqCSSaAIrtZLOzi85PnkBIBH8OazPMiJYDgYGBzT9Vunm1Jk37SgCgLyM/Wq
yy4C5P1I+vvQBaVsAqFbBGMKcc1EFZnIdQzDkHeSSf60sYdioJbav3cjjFW4ExksFUM3QYy
KAJLCaS3uQLhg1vIwEw4PynqR71JqeinT5Fmjd57GVswXAXIYeh7A+1Rw8zSfuRnOCBXR+H
ZoQr6VfeZ9kuQSUIyAR0YehFAHHN8wHLYHZulNKbfmLAZ9q6HXvD11pF2yEMIH/1coXKuPU
EcVgTI8SbSVbHQ+lAEEjL93JY+xpsbKzMuD8vfrk1CVcsCrD1ORija6gZ3KG6DHWgBzsCTt
DDPHTpSRpuIZiAo9qYu4rtJ29uasjahba+ccUARyohfCBjnj0qeJRtAI6dOKYxLrnPOcUMw
Unk5/Q0AKVJz1AznrTHbGA3I9jTGlyMDHXHBpzSkqTgOf8AZ7UAI2M8/KRz1/SmouMMw6Z5
9aiducEB88c1MDti+8aAECoW5yPpU8SMSQvr34qGL5pAxyB6A9atLIpOZFZRnFADmjjEmeC
cU9MmThcjbycdahaQlsKuO+RT9+F3MxLeo6CgAkJCnC8gcHGa6nT/AAH401XwzJ4o07w1e3
ejxq5e8hjDIu372ecjFcgZAzdcMT07V6z8Evip/wAK68Xva6yRN4Y1VhDfRMN3k9hKB04zz
6j6UAeZWtle6rqFvYaZbPd3VzIsUMMYJeRjwAB3NaXiDwr4k8IXEVn4j0ibSrqVdyRXAGWH
rgZ/WvrSy8F/DL4M694m+Lia1ZajbeV5mkWMEqMbcyDJCjOSSeFI+6Ca+QPFHinVvG3ii+8
R6vKXuLp+FzxEmflQewoApkAvlyd3px+lSPbHYG3EE9Bj+tNgUCRX+92BNXktZLy8itbdVe
4ncRxgjHzE4HPagDQ8NeDfFXjBrm18MaJd6vNbbXlW3XOxTkDOSOtUPEPhjX/Cl8LDxLpsm
m3ZXcIpiN2PoCcV9YS+JPBf7OXwdi07Sbyy13xfqS7pjbSCQSTY+87AnaiZwB3r461fW9W8
Ra3da3q1491fXTF5ZHOcn09gPSgCrNvXptXig58sb8ZPfFMXcVwyt9e1OfeTtXPtQAioWID
Z61OyAxlckgdMimJEZMB33D61KxkTKKCQRwcUARgBFDEZB/DFIcEEgY44HShtmSxySB94Gv
Vk/Z8+IieA7zxtqUVlp2lQWX21RNcBpZo8bhtVc44I6mgDyQBSGc9AeDTGwSMZ56jtUiybr
cgfLjt2NNQEknaSTxyaAHxIBjqo9ulOSMc4zkE5zSgPg/MVHT1qxZrbnUrZdQeSOyaVFneH
BZUyNxGeM4z1oArbgoVvlBHU5qMyR7gA6+uRivs3+1f2WPhPBbRQWdp4l1AqGaVohfTEMM5
Jb5FPsMYqzpn7SfwF1K7FjqPgo6bbE7RPLpUEiAepC5IH4UAfFcoz8ynAx0B4pIomOXYjjp
X3d8Qf2evhz8Q/BreJfh7BbaZqU8JuLSXTj/o15xkKydBnpkYI9DXw08M9rJPZXUJhnt5Gj
kRuqspIIPvnNADflLg8gr6VMFLryFX3x1qJRtYOAWPYVKuQd2Cc+p4oAikjaM5LAEdveolJ
8lWwQSOCRxUksm75uFHoRzURJMaoRx0Iz0oAhZGfaOGJ4zU4hCxscktjBxTFULN8xyo6Yqy
EG0gAY9M0AV44yAfcfnUvzKU5H1zTwmPlXt2ziiQgKxIAHpnmgCPBDHBLdj6ilZcAKMnHUe
1NWXcvQhe9MkY4Kg9aAGSDcxBPOeKY+0RgEkEU4E7l3AU4kGTyiqg+1ACwx78FgdvYirAj2
cEA4ORTVA4TJUepNSCRSu0HI9SKAGGPOSWAJHaq0qjdtXOfrxVp3XkKwYjpiod3Kkjpx9aA
E8rEag5BNCoIzwGZvpkCrDsrIEyBgYJHX8KjBCrk8NjqB2oAckY2jIwRzinIhVWKke4J7VX
+0AqVYHd9KTzeOM5PFAF5reMEKJt56jAPB981MlvHtKMRk8564qrHKAoLDbnse9TSPlSSeC
OMf/WoArmNVYB0Y+xwKidhk4cKM9xUjlNo3cD+8arNtI+YnHYGgD9E/wBk3n9nXTDjH+mXX
/o00Uv7Jwx+zrpfOf8AS7r/ANGmigD5D+OcMP8Aw0H4ym81d32/BUnn/VpXn120RdbuGbLO
dhTB+XA9a9G+N0Uj/tA+M1a1co18cSc4+4lee3yGGyV2iypfAIGB0oAyJCXuCWYcsTwadJu
+VAevPIzTEyclVOT7U98MU+UZOck0AWLfezHJH/ARWnCiFQCmSepx0rMtcrOhwNoPOKuC6k
R+GBUZ6UAX4Y2WQlWUg9TjOa0NPKtdAhA7L2bvz2rLimYqzjACjLZrR0jc77lQtnGcHtQB6
BNqFgfCK22sujovHCDIJ6Y5zmvMr7T4xOzo8kkTfdcDG4Vb1C7TcLZBhM75NwyCSegx0qgd
Rl84K3+obllLfy9KAKc1mpjDLHg9yxJx9KqT2jxxDPJz61u7VEZaOVZI3H4rn196zrtjIQE
bODxt5JoAy0ib5cenQ1IiOQWwwC+mDT1XJVc/pTH3INy5oAH3LjBAyetMfOeBgL6045Kj5g
WPYdqryn5CWHJPYUANZssoU857U4sA5Vhj61EP9YNw4p3zMxIUnFACnGVPHHoKkfiMMfWlj
jO0HYT7Gp3jG/j5T14NAEaIwYngU8ZU/M3zUcjkjGe47UTEFciQcdKAEUMF5KkH3ofdtwrZ
UdcdacrBogDyMdhTG+cbVAUEZ+tAEasBMCvzDPU+te2eBP2bPiJ43tItSubeHw7pkyh47i+
JLyqe6xLkkEHgnArof2W/hrZ+J/E154v120S50/RSqWsMo3LJckZDY6HaOcepFdN+0Z8dtc
0DxLP4F8G6gLOWJAL69g/1isR/q1P8PGMmgCdf2OvD0MKpqHxIlF11IW2jQD6BnzXG/E39m
uX4eeDbjxXbeMrfUNPgI3Ry2xjkbJwNpUkE5+lfPs9zqN/K1zeajc3U7HLSSyszH8SauNqm
tPpLaOdZv5NOdldrV52aNmHQ7c4yKANbw3oV94r8QWHh7ShG19eyCKATyCNGbGeW7V9G2X7
KNjYW3neOPiRa6cSM7LVEUL6jfKRn8q+YrCe5024gvLO4kt72GQSQyIcMjKeCD2qHW7/Vdd
1OTUNc1e51G4kOWluZS5J/Hp+FAH1f/wAMj+DNT02RPC3xKluZ87t7JDOg47hDkV89/Er4T
eKvhbq6Weuwxy2M2Rbahbg+TNjtzyrY5INZHhk+LdAmg17wmupwXtvMrxy2kTtnjodowVPo
c193fFDTIfH37M17f6laPBcnSk1REYbWhmVA+OenOQR70AfnikLHOR1H97ivWfhR8AvFnxS
t21a3uINF0FJDG19cqWMpHURoPvY9SQK8vtnWS3ycDjPA56V+ic+nX0n7L8Vh8NGCXT6In2
ARMMsSgLAH+8fm/GgDx9/2Xfhbp9z/AGbqPxTnj1BhgQvLbRsD/uk5/CvJvjH8EZPhVDY6l
b+JoNW0q/kMcBdfLm3YycgZUj3Brxi4sryLUbiHVYp4b1GIlS4BEgbvkHnNTyX+pXNra6dc
6jcT2lqS0UEshZYyeu0HpQB7N8I/gFJ8WfC99rEHimPSvst0bURvamXf8obdkMMdemK+19b
8Gyan8JJvAZ1BYZJtLTThdmPcoIQJu256cZ9q/MSK/wBSsLV47LULu1RvmKwzsgPuQDX6K+
NLi4j/AGVr2eOSTzf+EcjYSqxD7vJHzZ65oA8L/wCGLruG2kdviNatsXcALA4J9Pv18sXMQ
tb+4tJGD/Z5WizjGcEjP6U6PUtZkRQdWvSG9bh8fzpI4CpaR8se564NABI21NqxdepBpNgC
g8p9eCaWV1KhXBx7U0yKECgEemKAKzoDIVIBHrSiFERmIwp4r1j4LeGPhp4n1jVovidr50a
1t4Ua0kF2LfzHLYK5IOeK+pPAnwy/ZpTVopfDl1pfiDUI8bEvNRFz83qIyQCfwoAvfszWeq
eHP2ebe48Qg2kLzT3lt5/Hl25wQ2D0BIJHsRXwp4t1WHXPiHr+sWu0W95fSypt6MCx5Hset
fV/7R5+O93oVzbWOj20Xg3BE/8AY0rSzPGOczAqGVcdQBj1NfGcKAKDn7x6BehoAth8EhnJ
fsAO1QybsbsZA7VIo3SMQOg60yRMH3z0JoAhYeY/y8HPOe1KADjgkngmkYMS3ynjpTm645w
D09aAFTbjHUj1qZcMmAGAx1HJpIhG7ZcbWAPQZqRhwVztB6470ARKABvzn1J609z8gZiMj8
aURrsx+R5qtIfUY+lADVK5ZmO7sPWoZMByQTj06Uq7lc45yOKa+JGAHegB6KHPOBipPLUyD
LkkelPhQoOV56c1KNpJwBketAChQMDkAdcUOo4RZO9RuWEm4NjFMVi0pwozjOTQBPJFhmGO
vvioyiBMAlT61EGeRwS/61ZjXPAzn16UARkLtAwCfxGaiY/IRyD6EVPJjeQTgjsDVRyVOCS
1ACbSXwOG7/4Ug+VyuCKlCnv+eaVtnm7iD+hoAljKZ3tgccd6fvLLhWB/DFQ7udvynB6A4/
OmkLnHPAyMd6AJ5A7cEjGPzquoU8kMPWpPLDcOzDI4GaUIEbJUkdsc0Afof+yh/wAm76WfW
7uv/Rpopf2Ucf8ADPGl4/5+7r/0aaKAPl3412co/aF8VJF5zI9yJNoOVDGNck1534hhEOlQ
xPhpGcncx5BxXtHxjsrib40eK5YogU84Mz+2xRgV5D4ys4oNJ02U48yR2ICg9AO9AHGomVP
Kr9eDT26DAyafLbvB5bujqJFyNw5/Ko3wVAXIHbtQBLGVDZAztPIzRIRu3CMqhPTvTcAkhW
xjsaidmPyq2T9efwoAvRyNsO07R39a6fSnhtNFku71WeOcMigdWPYjmuPgbeY0VR8xxzyet
aWq3peWG0ikLW9qMAAbRnvQBFHKR5ivICCSQynp61XDgk/Lksf7ueKlDFk+bgEZG3nFRLuA
wFBzz15FAF+K5VIiGj3Jx5g9RjqPQ1VuYxHJ5iEvGwyjDjHsadISVKs6ls4bPc0tpdLA7Ga
NZICcGMjj8PegCoBkHAwaruSAcH8c1fvrU2winhJktpuI5M557j6is9mBG5mbr2oAchAiVS
BkkketV2y0oUNnBxmpXLA/3j78YqLYQOAADyWx1oAeYyEZiecYxSQpIVxtHTqKlGGGSDx6C
lQAkYX+dAD/AC3CgAmlCqXBbkDt0qZgq9ju9T6e9QhizsRtBAzjP9KAHY2gk5OT0x0qB32M
xAB9jUruuASw59D3qLaFfnPPfPNADlP7kHGOOcUm0OUwMKD1zSYCuAPvEetWIo2YA9T6dMU
AfdH7KAtf+FKSRQMDN/ac4mXPQ4UD9K+N/iXDdJ8ZfFUd8D5o1CbIPpu+X9MV7T+zH8R7fw
p4ouvCGszi20/XGV7aR2AWO5A24J7bxx9RXa/tC/ADWvEmvS+O/BNuLu9mUC+04EK8pUcSR
+pI6j2oA+Q12BcbGY+o4xT12LJ8y4q1daRrdhctZ32i39tcKSpiltnVuO2CKtyeF/FFro8m
u3PhvULTS0KqbueBo0JY8AFgM59qAOr+Ffw21T4oeMTo9lObOxgj829vCobyUzgYHdieAPq
TX0V4l1T4H/s8W0GlweFotZ8SvEJP3sSzzvnje7vkID6AfhWL+x3qFm8fi+xGE1AvbzHP8U
QDLjPsx/WvLP2lfB+v6V8aL7Xb2zmk0rVgktrdIjNGAFCmMnsQR096AO6uP2zdfigzpXgHT
baMNtAkuXPGM9FAFfRWo63d+Kv2b7zxHdW0UM+qeH3uZIkPyIXiJIGewr4J8HfDnxX4+v4t
M8P6LczJJMqyXRQiG3GOS7EADjt1r751zSrLQP2ftQ8PWd0J7Wx0SS1W43DDbIiM+nUUAfm
zp0YNuCNxO30GK9p+Fvx68UfDOxj0S5tF17w+hLLbSMUltsnJ8t8dD6EEfSvFLA5tgRksBw
ADXc6z4C8aeHrO1u9a8NanbW1xGJY5Tblo2UjIyyggH2OKAPrPS/HvwB+OU0ek65ptousTr
5cUGqwCG4OR0SVTyfTDZ9q8I+O37P8AL8NQPFHh24lvvDMknlyRzfNLZuegZv4lPr1FeV6N
4L8U+J9XtrDw5od9d3rSgK8ULARtnh2bGFA65J7V9z/HTU7Tw/8As3apaeILuK6vJ7GOyG4
jNxcYUZA7nI3UAfnc53RuUwRjnIr9G/GrFP2UNS2lWQeGlA3YH/LFa/Om0UtZsWQuAMelfo
1b27+N/wBmK10zTn3y6p4fFvFv+X5/L24/MUAfnHY58gH0GeKndi38JC9z1zWqfC3iXTbm5
sbrw7qaXFoSJk+zPhNuckkDGPfpWVLKrptA298Z4NAFSQZZlAOc9R2pXTCKQCT3oK5fMeAS
ckZrb8KeGdY8aeLLLwz4fh86/vGKqDwq4GSzN2AHegDHWNHGTlO+DQLRVPmxExuhBVlOCPe
u41/4V/EXwncNHrng3VE25xNDAZ4mHruTIrN0nwf4v1x1i0Xwrq17I77dsVo+0nsM4wPxIo
A+tP2VPiRrvi3RtX8IeJbuTUn0mJJLe4lbdI0DHbsc9Wxjqe3FfPP7QnhLT/BXxl1Gy0qIW
9hfRrexQrnEZYnco9BkV9Q/AH4UXfwo8Lar4j8WXMFnqmoqPtCNKDHZwJyAzdM5JJOcdBXy
T8dfHdl8QfjDqGr6c+7TrcLZ20n/AD1VM5f6Ek/higDgID+7Izt5yf8A61MZ8uVC5B4zSF9
gPIG72zmnRRAjJyd3cnFAAqMSCp2n9DTWjKsRg8knrkVa+YE5UbSMcjtTGLAqACR2yaAI48
r94EA+1O2Zb5STjgU+RjsCk4YHnIPFRxyFZOTg560APcuqlByDwR6CqcgJyi9CMfWrsrqSd
vBJ6ZpoTjJ59Dt6UAU/KYJlsqOmPX6UkcbM4zx6GtCWBCExnjjk0gKqxU8nGBQBEA285JKj
g571MigDLAHd0xxipvOXGCAp9AKj+0MYiCcc8Y44oAruSmSORnqfSovm5KkDIzmpZWMmFGM
rxjGM09QAhBUUAV4k3KAPl7+tT8hQGGz680+EY+8D9AM4pSWOewHODQBWX5mYyHOBxnmmrE
ZXIXHPIPQ4p4YbiSOD7UsY/eMRnPPWgCQRYG5VBbvg9KeVAyHAIxwetPiZPM8vYc47daUCJ
ZGw/wBfX8qAKMm7d7H9KSMMSdpJx3FPmPPyyEAgk/8A66kQx+VwOR39aAGKGb5icEdRSsAQ
CUyewNLkkj5t7dBQN24hwFPagD9DP2UQB+zvpeP+fu6/9Gmil/ZS3f8ADO+lFlYZurojcMZ
/enke1FAHjvxHvtOHxR8TxST7pEvCGj78gV4x8SpFlt9OiijA2BywBycHAx9OK6j4t3l1b/
GTxcjeXdxDUXdtg2sMYwD6kV5Xrmqtd3EDqH2ofkV1wfqaAMpnTz13FyGAA7kY6daBh5yfl
Ynj5z0q35AmXzC4Ny3J9CKYsTqG3oVKnJBXGfpQAx0wh2sCB3XjNU5MkYQD3Ga0pGDqBtcu
AODgVXWN5TtVd3tmgCS2IhjkudxWQLtXjoapYdpH+bcxIz3Jq5Km23GUI3nhQwwMVYt7GNr
V7yaVUwfljIxuOKAKxULFh1wT055p0Tf881yeo9qcUUhtqoOehOaBCqITg/MOM/zoAGI8jc
FwWbB56VUCuoJzhc8gmrErKIV2A9f72RUHyv8AdILHqtAFrTL6K0usXsTXGnucTQFsbvdfQ
06/0+2XdeaS7zaeTtV2GGQnore/vWYUTeckVsaXqCWFyDLaxXNpIu2aGTOGGeo9xQBjShg+
NuecH1FSIjkgRtj2NbWqafbKBqWkTO+n3DfKHHzRHupA/n3rNAxh1ccjP3aAGEOFwAC3cg0
AOmRgAEY96cQNwKjBJ5zjFK3yrt3jv06GgCJ2lKhFKhfpTEDBmxxjqfWlO3HzDjPfvUg6EK
SpPQ56UAQBD8zAZXoQOtSIN5UBeB0JpPKAc7m4J5bvVqJQgyF25745+tAEBjUyMCAf0xViC
JWXc6gqBnA60Hb5m4I2B7ZzUhaNcErtDA4Kr0+tAEUqnaWC85GMZ+X8ulez+Cf2m/iD4K06
DSdTt7bxJpsQ2xrdkpOi+nmDOR9Qa8UYksFRjntxSybNhCFnPvxQB9Wy/toWTwK0vw+m+0j
GM3ilR64yma8y+Jn7S3ib4keF5/DDeHrHT9NndWclmllODkYY4A59q8dEGcb9gyM43c1OYo
0YIrLs65xnBoAueFPFfiLwR4gttf8ADd+9lfw8FcZWVe6uvRgfQ19H2H7ZGojTBBrXgOC5u
MEO8F1tSQ4/usp49s18wxoOGMintzUyxBVBcAknnigD2Xxr+1F4+8U6NJpmh2lv4YtZyVke
0JMrLgcBv4fwrL0v9ojxPpPwqX4etoVhc2QtJLM3TyOJWRyTk9s/NXlbKTaJhcFnYkVBIE7
IFXt3zQBHpt7Pp93bXMGFmgdZY8ruG5TkZB4PI6V9L6V+2R4tsrZbfxD4U0/VmH3poJWt2b
6ryPyr5jC5YFgeD24qSV12gBQc/hQB9Raj+2nrLWjR6J4Es7WZuklxdtIoP+6AM/nXgXjn4
g+MviVqiah4r1P7QY8+TAihIoQf7qj+Zya5iOGMsGJA4xVtQFABHzAjHHWgCe2hNvEI3Tgj
JIOMV698N/j94r+GmljSHtINd0UHMVpcSkNb5OSI2GeDydpBHNeQGRUiDqVLdlOPyqN5g+W
brjAAAAFAH05rv7YE2reHL3TLbwCY3uoHhZ5bzIG5SM4C89a+UgshXDEgA8H19q0VnjaBso
pyct2pzbW2gYRT6dB+GetAFGMAEbuOevJroPBvjfxF4E8Rp4g8LXQtL+NGhLPEsiuhxlSCO
nFZjRD5zHIGOevtVUQ4GSQdp4/nQB9N6R+2f4os4Fi13wXYXkg6y2k7Qbj67SGFXLz9tTUm
h2ab4AhWU9PPvmZQfoqjP518rS7OcjHfr/Soo12TDYQO9AHoXxC+OPxG+I6PZa3qgtNMJOd
PslMUTf73OW/E15tEm1s8DHr1xUx6ksNw6t7mgLvG4j9aAEYMsgwQxP5CrUAYqWLg4OMYqI
x/OrbuCMEEVNEWCHahLA8GgCYv2Cnnj0qF1Bw5zlR1pzszKQxOR61HyyqWI+g6ZoAjklGSp
9KVSFwy4x6HrUbEk7woPrntTs7jkKB+OKAB5AxAA56/X6VZjyAo3hcetU1RQRk85q0kchJb
d8vT5TyKAJZXU+WCxdcc47UbvLAI54+XBqJo5JARkKB/f4prbcqN5XsDmgCKY5HL7Se1L5p
Ea4XOegB4phVjIw5K+vc08RrvQAZHbPrQACFyQX5P51dWIiDczqD04FCRKzZjyTj65qdRsb
5Sy8dKAIsCNVBK4x1zz+lQyk+ZhsAcBcmp5WXAXyyW6nAqI7o5C5j+58xZugoAQxjOEcMjd
GFMaQBNsexyP4vT1FOMpaMIFzuPJFLNbRQ2O5mO8n7uOKAGGGQwxgEku3HatHyA8Ajl+8Ru
OMZz9araccsxlJYIPlBHFXYgktwxuVVx0AGRj3oAzptKvIoxNMm6AfxjkUxYwAcsnoMV2cN
nY3NmYiWjjZSeWIJPsa5S9h+x3UkHmBsHg9M+9AFXy0wQ3Gf51FLtVhGSTn2xU0vIypJOfX
mqxCu2S0h55z2oA/SH9mPd/wAM4eGNxB/4+en/AF8SUUfsxjH7OHhkEY5uf/SiSigD41+M9
xE/xu8XxiRgBqUm4g/pXn088kqxRA8BzjPT8K7P40GP/hd/jMqpjxqcvIGdxzzXIKImW0jw
25pPmHTPFADvIkb7qsQvJIU9KuRyW15YIs0ZE6sQsmCenY1dcxpBGJB229TkD+tVYNoXPmb
QS2QeeO1AGdLFglSpwRxgcCkWzJK4XAbIztI5HWtY5mJVSHQeuM1paNbLdXhS6A8iBSzFhz
n2oAybnSVa2tLkwn7Kp2yTL069B71Bqki39zm3gW3tUULHEOwrX1O4gn2RJGiQKxMYA2gj1
qskaOBu8vHqDnmgDGjihBVvM/eZwQRxjFOaEDjaxbnBDnmtEBAQcbAvy4z29hSGZI+eApBz
njNAGXLboXZAxzkY7c+lQixf7uSoHtzWyvkh22EZ7bhj/P1qNmjVgdyksCTtB4FAGaLHfGr
feGOrLu/IVIsHIURRsBngLjH1rQW4jMYUOw29CONtTmSJgdxyvAyDmgDEhae1meVEDo3DR5
4YfSp5EilQ3FnuZCPmQjlKvsYgxAVWdTkeXgD8aqyM1pOLi3Yow/gK5DexFAGYYyZQFJ4br
intF5iMwTqcsSc/pXUWdvYavAraexN8FBliJwd2f4RVLbafMpymDh8nkUAYItTlRvPsCKkN
u5KjCjA/unp/StgJZ8hc4B56nmhXhCsp25A44/nQBjR2rbi7A4B7dDVrydqnYMcZJYGtBXh
Sc5MZcjhe1HnxLy4+bkccHHtigDL8pg2cZ44xTXSVspt4PJwOtaoktFjTymVgox8/U0gurF
WOQMnHAOBQBiCFuXMeCB93OaUKxAJXGRwCMGto3NgoISMDPJY0Ry2I2hPlZiQxYZP4UAYyx
EyKBGCO4NTSDapKHr1+Wt2OPSy284+p6mo9mlO2wzFD1AU9KAMhI43y7sBgchxwfpUUiKc4
ZdqHHXrW2E04O2JTwv0zVfGnY3vN82M9en0oAy2VfssfGTvY565xUDKNrORyOPp+NdG39mS
wRIryMNxb7o6VGG0VGx+8zjB4A5+lAHOxxMFBOeRwQQaPJkYhevOfmwK6OL+wgfmjd+vzDt
9B61MzeG1RFQXWQMsfl59sCgDn4omRgjEMDyQPWpnUM2wsvAPY1vCTwwI1b/SyrDs6g0xJv
DbSFma5WTHKjkH8aAOfeNUYBdmc/Umqu1mk5fg+p6V1m7wru/eS3IGeQgBI+lNMHg2YMwv7
1SvTMY+Y+g/xoA5kwj5htLAdSOlLBEPNAKHd0HFdPHF4RWQNcXN3lVBKqobnHr7UuzwyXKp
e32BhjlF5/wAKAMKRmC7cMjegXrUKqoO4xnI6nOK6NrfwuBu/tW4iYn5iYs/1pps/CG079b
vMg4UeRgNz1JoA5plViAUUbsnOcmoPIcszI6ZHBIrrJbbworBYtbvCfRbfIpo0/wAIrAwj8
RXC7uoa37+vFAHJiCQrhRnn5qkWIRoGZWXBzzXSJpnhYI5XxOxYdA1seanj0rRbgIY/EkYG
35lkgfI9+lAHL+XufBbqCQSOn4VIG2KqrICTznFdCdF0Yyvu8VW3TDMIH/LGOaeuieHSM/8
ACZ2UbFuhtpMYx7CgDk5Q4IOSwPr0p+3y0AXIwOc9M+1dT/wjfh9wiv4309R3Igk4/SpP+E
b8Nsu0+NbBVI4YQScn34oA4ormQEN83WniFgjPgH0I4/Wu4Xwx4ZwhXxjYlsYwkMnX8qtf8
IxocjiEeK7IKwyXZGwv1460AcEsBcBlHfHzGnujRqNvJ6ZWu8i8K6PGpb/hK9O4J+YLIM+m
OKRvCejFiy+NNJ45CkSZPsPl/nQBwUayNvZyAcjg9vwpkofLFRnn0rvU8H6aDIP+Es0hCwA
25c4P/fPWlX4febG8q+ItIKKRz52M/higDz+CItyw696s2cCNcZmiMirnC7sAH1J/pXoMXw
6jZFP9u6aVIyW8/AP+Brc0n4PG8lCHxho8Zdd3+u3BeM5IxxQB5alrsQkYGR1Y4z9KrmLyp
0VQcE55xXsWv/CCfSNLe+tvFWkX8arkiOQc4+vQ15obSRbrayou0nPp+dAGXkrIHUoWJAzg
/jmorqVNxRMENy2D39Kt6q8VvII48mR1zleQB9KzI2w45JHc9hQBftER2QFQQvUkcGjVRKQ
qgBQBkgc5GajtpNku92XCD5WY4H5VZZhcNGQA3bG7GffFAFaxDRo/zD978pyOMe9aci7AiF
Au4jdIM8jPOM1Zs7SSaNgIxhW7Afzq/NZFgpH3xlSAMjNAFVZkVy0bSMRgL1AA96p6jDHfQ
O0iiRlGFdSTitMaeYmOXaWcn/VhtvbuRUtu0FtEUuVCkjGzGdp9R70AcEyluD29OtOSKQZw
hB67j0rdutLAuDNAjGKQ55A79KsrpgVFOPmI75xQB98fszZ/4Zy8MZxn/SOgx/y8SUVZ/Zz
Qx/s/eHEbGR9oHH/XxJRQB8O/GVCnxx8YsV+/qcuAp9DzmuYg+Z0xvKIM5PJGR6V1PxoZ0+
OXi+FAyoupTOdvBye9crpcUkokGfvLzjnp/MUAWCXLlpMgdiv9RTOWdd2QxBwAvUVorbb2L
Ko2dgF4X1NONi8koYKHXBb5W2g4oAzYoyCWVW34xnOMfjW5azPHpRtVVkluHBD7ug9Cahax
MfMu1COQM7iB6elWA2EYptYnrkc0AZ2omGO8iSBhsRNhJGdx71VnZw52DcoGRgYx71buIGn
jPy7WHvWbHmMmGSRSuCQ6vn8D60AR+Y7Pv8wvzld2MD1pHBBDFlOOu4Z49qmRJC4IQZIyGw
OB9KmEWdx3fe4bgdfTFAGers7M5Vl9M9DTJt5jXg7cdM8Mc9BmtHyWdnUqq4/iJz+OKc1ox
MQOMsScHjH0BoAyY1cBmK7enyDmpQJjHhDjHVTWkbUxLywVz90HAyKguJY1Uqi7uMlRkAt3
oArpFMyNiRlUYGM9DUEomQAKrNg855/yKvLPIIlUgjIwSfzqCR3mkMchCL04OCaAKEctxDe
efbSyLIo++pwRVgXv2qRVvSPtKcBugk4rQjsQlxgqz7V6qQSfxqGTTY8bmjBQnHy9V+tAFY
eYU2N8oB9Tk8+1OfbkEldykjgnBpwEltIEdPOhPKufvL+VKI2OWP8Aq+gIOc0ARJ5icKxDl
QAo5z7VVuJRG2WVs98twD6VekDAEBAc4yc4A+uaoyiU7Vk2JtzkD+dADHlDhSEGSvbimoWU
5UgMPbNKoYEIuSfTHWrEMTZA3BuOQ3FADBny2b5iR0PQUyIuCRk4Pp1+tWpIR5eNuxfck0q
wkFtrA44Bc5HSgCLe8aAZZU/h9aeLg4xvJXuBUcilQRnkccYNMQSYZjgcdBjmgB+9CrBF2g
nkE4qLzSCE+8CeAaRomb7oA+vTFSR26NtO7dzg8jrQBJI7C0UbAQC2MZGKgjdyQ8fY9Vq60
cRiiQKD8x6HJp6qsbKqqwB7HFAFdYZcFgCBj5eMU2OOQqN6ZA5z/Krss6KoRAAx67u1V2Lo
2d7MuMDOaAIZCQOVOAeOBUEbbJS4Jzjp1qVnkkUAKp5xuIpfsqrCZNzZbqB2oAjkSTiTAXI
B+vvToSQd4BwOD7mp0iSZkKoBxz1JqYRlYy/DHoCRn+dAFN0Uy/6zOR1AokTDFQTzg9MCrL
pG7fMCe3XH/wCqoJ4+QRIcezbqAKjsQMLw38zT3kLINyZ56s1SQwIC2HJPQc4pxiDPtJySM
8LwKAIhtBBYEH0B4qVoiV3KuAfSrEVu/wDGGAByTjgVYlsnmVSqAAHOQ38hQBRRVTnblR1O
Kl37wu8de54zVgwMpKrI3PfHSqh3rIEX7x4w3f3FADlbfGzt/CQpIwM1E21mAjJLH+8OgqY
MEX5ichuc8/lULAGQs4cHsFNAEJDiQ55wccc0xGbcchWArQtx8hLSMFB6GqhldJysODg8N/
kUASoArgPwG7AYar09tPHAryQhIyRjB/Ks22V1u4wSclhgmuqMStbMJZWDHnDYIP0oAwJHk
VAd0iEDnPSqbiaWTO12x+Ga1b6yaGNnUq5xu49PxqCAMIwViAbuTk0AUlaaLgoQDzj/AOvV
yETCMMrSSA8jceevaobiaR5whIAB4x2q3bgR4O3DdiGz19KALkc1wYy0khclsAbv5CrG99m
XaYN1JHGDVB/MJ3Kce3atW2gZo+MhzgEZ4/8Ar0ARlrj5TJcsFXB2gcfU+9RfaFjjdyMsCd
vzYzV1LYJMeTweQeSfyqjqY2xPHHET2O6gDm/3008k0iHLH7oH3R6UOjFhvYBQM5rTt7Xgu
Y8sRgckipZdPVsMUCt34yCP5UAZcbEybYmODgDB5NW7G1lvdWWJAzBfvZHQVct7WO0n+053
AD5FwACa6PwLpNw9nd6rKHEDSCMYIAJ5PI9KAJ7fS3az3YWJiQxjYY47dDVqVUjuEiMOCx5
Y4z06+tbFvpu1XQOnlN9xTxnHUVnasBFcWce0bFzuAXDHnpQBWgt4FkbzFDMpOTjO72+lZN
1sS8kjSNt3rgYXPp7VoRiVlWFotisTlgQCM9zzVW4tRNcCKMeWyBc/Mcn65oAWzUyKYFIRG
b5zjnj0rMnmcSPG78oSCM4roI7Vo2DM0jIynaOuSO/FRalpAe3BAXzCcnIzgGgD7c/ZyLN+
z94cLdc3HHp/pElFP/Z2ilh+APh2Oddrj7RkH/rvJRQB8L/GO5f/AIXz4zYnDHU5UORu44x
9KxdEG9juZgI1yxC4KqP5Vs/F82//AAu/xvvLKw1aXbgZzyKzvDsLmWTyw8m5eQrcde/fpQ
BtGKVo2LQtHCCAmR/ME9aIVMcpk2nP3QQR/nNS5aF9ylyzHIGckfUmnebNLGEViq4BYg89O
h9aAKjR7isTiTyjywMmeB3zUcaRncxG4A9jkD0z61aaApAxUuhcD52HRfT680+3hZYyGVCm
Pv7yD9cYoAqusccbyTSZBGSqjgce9c7PbpFZfaguxyxwCMcehrdvHLMscbBoAQhYcqT3wev
tWJfNLdXKWNmrlU+86qTigB8F5FDbhY1XZgB8ZJT39xV8QpLECq5DncCBk5rIW3uILt7Ft7
555XpjrVqK5vLKfzYMJt6xg5H1HvQBfFsrsny5B6dP8Kc9s2TJL64wT0x/KpLeVLm3Ekcju
cbvLZfzzUxik8vePlbjgDHt1PSgCI2j3MRkUKuVwd6gcfWse5sXjYfMy4b05/LuK2nd1JVM
EKQGPLDPfimH7MWKeYWkGOCOn4+tAHPuAwCSqznoCRj60CPBYkKNowCB0rQkg8wcRAhx1HO
PSowHR03PjIBGV259qAIyqqgaRSVC9QMc/SlRyo2CIk8HJ4B/GpWhLBNyKykckkn/AD1pRE
oVGBVCTkY65HY0AV5gUkUNGCcdsiorJoTrNqkqO8RkAkjDcge3FSzsixk5VIyCHDDkt35qh
pv+kXxuFRgEK+WMnpnrQBPcQwXd5ONJV54wxCj7zDucgVR8ssANob1wDkexz0rX8PC+03XD
qKyLZiF8huOATyffitrxDdaJq87XdsgtrreSzohCP6cDvQByMkTZZzuQEAAZ/pT1t28pW7H
jcT941pyaJqMNhDrNzBJDbXX+pdlO2THBAqIxkAMyABsnjrQBRJPVyu8dQCTzTnLlSQAo7b
TjBp7oCEULhd27OB1qObIAyMjPO0dKAKbNIo+YCQk+uanCyoN+xctwOelJ5QwQQmc8EcGnT
RSbQxJReoA5x/hQBX2B2wzk7Tjg8irMSqrIS25x0HHH4UkcXAA5J6jAxVhj8uDtTJ4OOfzo
ArzAmOMgKCCx3E4796VRIyMdxGRwc4qy6qYo1ZD3O4tznNQYXDZUZJyBt5IHc0AVwvmPtBB
5wcAkketJK3JI+cn+/kDFOmB3psIGT6dfypJFJQkOG2nGAnAFAEBXcQMgNxjAyB61Jgwjhi
c9OaIYVBUru79elS7fMVV2/NnIz9OaAJIJtyjcGY56kdKnMxhRgDs5znZuznvTIUYKOCFXg
jt/9emTREsGRMnOCASBj2oAiLMrkqwDN054NQ+VLNKEVcqOCeBU6ssER6nrx605ZCqj5Cue
gIyDQBLaac7kNgP2KDn+VXPsSxM2xhgDkDsP8aZGAkQ8oLE7DnaeKLdUAKzSDdu+uBQBOsU
UWDGMe7H/ADio3ly+yIjHUnGce2asiLzApVVcYJboP06VFFCzcL5YbdjkDJ+lAELAg7s5OO
CDjHuarNAJdvlvtcj72cirptXWOXeNrZHQdTSC3lSP5AFQei4+tAFGW3WMY5djyxxjB9qih
gDbgGAb+IP3H4Vrtbu8kbhs8ZwV+5+Peqt8PJh2EbXfuBzigDOlbzHaKJsKoPK9DVaPy43V
GU9Mk96bKibsK3Tgn0+lWFhZVXkbT3XP9aAGRBZLsM+Qmcbs9u1dTGFIVvMO0YJyBxmuWA3
SLHtGScdOa759L8mzt5hGyI2N7lchs45oAoXUMcsg24lhdcZB4Ud+9Ys9lLbXIUqRn7noa9
Bt9EhdzPvKRxkDcqDceOoBqC/s4nuVDIkyoOGdTuNAHnslrvuBncPXngVahiVMlSQcYGK1r
u0SC7KqBsflM9/XrVRkQSMoTaw78Zz7UAUxu3gxyNlQSa2dO2bF3hgQckAgZB9KphIYhuld
Y3XBww6/Wqd1qERHkwgfMCCT2oA6TU9UtLOJlhCtJKmAmQNp9TiuXknlZlErDY55O4k1AiM
UVvLZV7ttyDUm0owAZF3c4IPP/wBegC1b3CBx86qCM9QM4q6suZEVGBUHGOPl/LrWDI/zH5
1K/mQafBdSCRDKUCk/nQBttDNNKltHGZnY4Chclj6AV6rZ6cLfwrpunvai3kjUPMmwl2b0P
cc1wvguNb7xRbyb08uBTKS35D6dc/hXocsCS62EZRtb7knUP6ZoAoXhdJWjaJQO6FMYP9MV
k6xCXuLMI8fmMCo3Phs9cmtTxBbS20VtcqwaEHEiK4BHPfr61VurG5fxFaSWUBLSBoolI3b
8855/LJoAqWen27Qq7Lm4jYLvAzxnqfU1R1SLddGaOMcqCCRt5Brp4tOdJ5bS6j/eou51j6
Lj1xWXqkEdq4Fzbv5ZxsYDI57fWgCrBKZrcSuixyLIMnPUfUVfZZHtRbmKTarHLbfuDt07V
Pbq1xZeTHABC3zBiAoAHrjvWnp9vB9lWUzNctuYBYmwAB1yBQB9Y/BNdvwb0QAED99wRj/l
s9FTfBzaPhFooRSo/fcE5I/fPRQB8JfFTToJPjN4xuJHDebqkpXvgZ5NRWFlHbSs9szQxSJ
gBkywxj/Oa67x5awXXxO8TZhYML+VdwUYc7j+PfrWbPpqW1pBGjOwwU3cg/jz0oAy2LLbvM
WBHGA33ifb2quvEsiOoy78NwDj6dq0ZIyJEiZCJDwu9dwH4GmxWUhY/v1dCcZdQrdfzoApy
OHUwKoCEknC8/nTLu5t3h2fvFkyEBL7dq45OetaJh2zyys8DkfLwpCjHYY/nWPf6c+rXkdr
DcFUUEn+EMcYOSO3agClD/xN5wtoDBY2oIQgZJPTcPWtD7LHaWpSPgtwo2H5vrg1uxaalrb
Rpvbyo1CBE+YHjt61WEDi4ljEeBEowCcgMfTHHSgDGj0uOG4+0B2ll+6HKlRkjsPSrEsVso
iQzg4OSw4wParoifezBZWB53IMDr3z39Kk8uJAVfY20F8B8Nk/xEUAcTqEV5bu92JGxyVlj
OenqAOhqbTNXhuMpIPKlLdjgOOO5rZvEVbCadvuCNjkfLke/wD9auat/DWp3FrFcCEIknzD
LZb16UAdGsM0qvL9zrsjQdPfNRJasIVJR3z/AH2A+v61lW9/qGmyeTf2qzQhjGsjA8emSK3
PNW6hRxDvRsKfLIb8+eKAKXlKoErApu6fvMYNV3dRMzAs+D8uwHJ/HpWofsxby3PlmMDPnM
eB2HNQS/amRREsTjJAbHB+nrQBkSTGM5NtKy52gjBJPvTPtqmB45Gjt2zjEqc9D0rUKtA0h
nkw5OGZgAPwFVlhm1GYwW6LKpcbtq9vr2oAyRZvcMI/NeZ+cuuTk9wPQV0ul2ESOsl1I6Rq
BtjACmVs8D6UDwysccMlxbs6qM+WshA698dRV9Ld2ulJnHlou0BEJMf0z0/GgDEvbgC9mZo
xEhPMSoNq/QevvV/RorBrwSXwZo0O4QRqSzH61nC1sLeWX7QzXU7ch+eDn16c1Jb6lqE5e1
07TYxjIMjNwo9zQB6DrPiGz1HQX05rCcKVCxBBgQkcLtA6e9eUX1xLYXYtL5Xdl48zGFU9x
nvXcpG66dvvbmDzZCp/dDbu9hWBfW6zO6ToJ48HeG6/h6UAZG1WiWWKWN1cdFxge2e9MMRE
vDBQRznnPsKyrlG0vVGjt5GjRsYQjIUH613ul+G9R1Hw5Fq7lFV2KRMWBEuO2B/F7UAcuFC
AKTyT/wB80pjwmNhycngGtk6c+8blUseDt4GRVdrWdkdgpyCc/X0zQBnbCi9WJJ65yBUbHP
AwD3BHStPa3lfNjI6gjaB/jVYQ7PvcA9CPmz9TQBEyA2sKlDl93JqpKoiJC4APG7kGtSUeZ
FAVJU7cADr1PaqwgMjZO8qOowKAKKQeSrH5/wDePA+lR4O7dkc8ZY1fMIYN98AcjLYqNYi5
B+Zj6Hkj60ARRq2wKecZ4BAP1FTSfOuEQAZz8xqd4UReCOODn+lNjDsjKVbk5yB1FAFhAGQ
AquzAbJByMdearvGrgmNyVzncBnAqfawYKM4HJIPJpfLcHY0g3H7vPT3xQBUNrEp5YsO2eD
j6U9LdTNhNyqfXNWfKYSAgsrd8jOasxQEgzM7DsAeMUAVFgJbZ9xd3HHBH0q0qAJ5gVS2Mb
QnOMdz3pzRzeYv7/dxwo6CpygQHcg3H5uB2oAbEwUMF24Bz1GPpUYEnmhAp9xtx/Op+JFIQ
bYup+Qc+9PMUYQPHI7Ke7nr+NAEHklVO50DNyEL5BPv71oRLDGSPkOFB5OWWs9ItyDapbqS
m3+tOjVXRlIcZOMHrQBecxvtIiiPPTHb1rk9Ukaa8LIcRIMJu4xXRXMbi0IVQAVwM8Vy9wo
Vmwd4P3j15oAzmfdKWYdR+ZrReFj5UQQkMoO3OazivJ8tBgDPJ5q9HdtA8JZQTn1zmgCCe3
mhv4oZdxZtpVR1HPFfSujaA03hW2WNma6ljUERqGC8dyP1r51vdR+0a3HdxAOsIQc8b8ete
wfC7X5L27vdMlSCLzHe5jZ5Nmflxs6jp1oA3LfS1W6dZPOduj5ydxA6AHp9Ki1TQ1tiJrtk
t1lP7lZH2MwFdSz2um2c91qB8uLG95DDwB/ePrXknjjXLbVtdjNvePcafAhWMquMZ5JwaAL
upS6HqMUFrFEqywkgFGBDH61zF14f103qWdrau3mNkSnAwO+c+lZ8l5HDuacyMm4biozx+H
Q/Sulj1jxJJYaLaWFvZRnUiv2dnkDSSAsVG7uo4oAl1HwhprtFOS8OF2ZEgYSsO+M1DB4T0
u0tzK8sRl3EFJByPT2rd8UQeONMtLOLU9IgklJKE2n7wbuDwQOuO2ai1vUNFh0LT1kubm3v
JEOYGhAdCOu4ZyvP50AcvdC1EMscQQnpjj+lczd2nkFZIp8qMAqZM496s3DM1xuhdiuNw7Z
zUNtDZS3TPeGUwbSW8k/MrY46j1oAxnQseVIHXLcfjSxjJAJ2kDgKvWux0e28LT6bGfEE9y
lwr7I1gUcp2/Lmuh134dpcaNpeo+F4bq7t7hX3vKyhlXPyjjAJ4oA0/hlpzQ+Hp9QkjEYuX
2qJFJ3Io5PGa6bVre1h0xrhSnnnJiRGAC/h159a4S517xFpXhS28Mw6U9pFDEUlYHLsSc54
PpXFQ6lexGLE8ymFsqGJYKB0GKAPRL3xXcXGktplyh2lfM3x4yMfwk103hLxBZ+IraSCRXh
mtwu+3jO72ypznHtXnt3qkfiCzIWGK3lCgAKCoz3OB1NVLQX+nzpcWpaKQcmVDlfx79eaAP
bJrCFLqZVnChsNJthbcFPrnjP0rD1CGGWAKsPyq+9SgO1uw45rKh1i/vmRrmf7SzIWJZ8Et
3PNZEvjSPSL5raaJyiqSDs6Ht17UAdF9gjn00RqTDIcgvsIHHOOaIooNH0rzC6xxLk7xxwf
bNcprfjS4eWL7Gq+UUWSN+hBx09DXJ6truo6izPdyBUx/q0zjOepHegD9DfgzMlx8HdCuIi
rRyrKyFehHmvzRVH9n/P8Awz74Rz/z7P1/66vRQB8efETXpYPib4ojGnCaJdQmUSIfnVg36
1g2HiWwcEXlwkTAFlSRcHPpk96m8bNeTfE7xXiNSg1O4HmScgnzD0rE094ba7X+144xbHcS
SoIJ9884oA7a0t5pnS6UtP5nKgjK4Pvn+VWDpsZcptj3BNzAjBbnAAPT3qhZ21joLx6lYqI
LOZlSaMuCoz91wp+6f8a2452kumwpZ5BnBfhMHryOtAGVcWmy3jKEqSMZQ5AGcsT37H1pLK
FLljfG0/dFiq7VyAo6fmeasa5erb2iiQqJJz5Ma7w5IPfrx71GkDLGIhEEcjYmGIx7/WgC+
bNUO1ySTjIyOOO47Vmm1DNI6gswYDcqjII68Dvj1q6WRIYv3QIZ8BXXJyO49ec1nRxh3lZL
ZYmDs33yuR7rQBOtlDFA7lnRi3HmEkHt2ziqpt0mVogZGGN2I4WJ59+wqwjxw6bAYYoVmDf
fQbhjpnPb+uakSOVYmPlwxOxOckkY98etAGRJZJKv2dE3wsw8zcxBCe465zWvHpsZCOIy+7
+ADIA9MDof88VXGd0jsIxGsg2+W4wWx0IqWJt5Mioz7SSrK3Le3WgDlNUuYEXUNNlhZZEuf
MhPGMkAketZmmRXpunXT0CsF3GNhlW74HvV/VLRYb6/uYockBSp3ZG7v+NX7Zf7LsJriaJG
abZtAlKtu29ABQBlrc6f9oCal/oc6LkCZckEnkj1qdY31EiPT2jIxywDMw/A9KrX2iy6reW
8s03mv3hXO2MZHG49/et55h4dtzDBaSXzMcS3Tkfulx/AD1+tAFRPBkUCLcapeyhR92EBck
kdOpNTxXEOmhYLWIwqDwWI/wDHj3FQRyRahKJYrkuyjLdn57cnjtUjRPbyAMiLj+FM5H+8T
0FACZmuZPOdmLMMhUYLkevWnRNceYYY5nG7+E9/rRHDNJEPNT5QeNqgj6io3Mcc4GNnzcF+
dxP40AI8TMxAWBjwZABnP0qVGaGExnBPBP7vjNJtCL8rou4YyCSc/SkVHuATK4lAHOc4H4e
tAEkaym5Xcy4VlcbuSOevA4FVJUIby8btzYBYgBjj064q3+98wmAxMp52gnB6daguSI7eSW
Z2VUBYhFGeB3/GgDhdYZHv7ndIWCEAE8812fhK+nGgW8El6BHE7SQxEjCHgcfWvP40N5LO7
SCMBTKSTnPPSu10iL7LYKzyjc6cgHovZfx5oA3RdwXkcyX7vDNv3pIygqW6ENjpntTLzS30
+FGMyBGXO9G3qT6ZFUl/dRhXQA4I+Yjp9MVJFLcQsJI3iiQKCsZXcHHuCKAK5sVmmGGY7u+
OD+dUptM+zod8YUEANjI5+nrWnJqVuoWeSzeCb70ixA7Afb2qG5v0uh5kLCUOCob+JufTtQ
BUe2VbaPDIu1ejnqTn9aiis8RMJ5gueNoByTSzGQxwYjChV6e+TUG0ncJfm28DPGfr60AJL
bIsYaMFl/vNxT0gt1CbkwCcbtwIPp0pTGWQpxGqjgk1JHbqXAJRPl+Zc4/DpQATQRFyqx/v
ByTuz+vpVYW7ooaNMk9MngGrT2qHcEdN64+Uc5z2OT+lPUFZUYqY1DcKoOPfigCi0ZRy0jD
JznHJWpPsYXHmt5m7gnGD/wDWq2V851C5zJzjG008xMBgFVZerE57+lAFBETzSwyMHOSDkj
8KmaJo3OWYseQMZFXViVlJySyHs34A+tNQmNlVxhsct6fWgCiiSrOGww5BODj8fpVlo3KuF
X5iAST2H1NSEx+aY4pMGQZ5H36lXcMgsZB/EeRj2560ALBatIsbgvCccE8Hr1Pr1q0LbKMk
n7wZ6Ec498evtSRy27RBpIcKThTglic4GK0x5LyKGOxSc8g4GODzQBSksIoRENgRe/PK55w
KmjsUYCYFTglMnkk+wqWMfuAqROpIwoYg/Xg8mku72C0hEiqryp8p2tjBoAydUiWMeWGIU+
2cGsCWGFyCxIYcEkDp+FXbm+lvLlpmBZiP4j0A7A1SMnmS5Z9p6bQRxQBRezgbMucg9N3Ss
3yyZxGhwrdcdK6Jok+ZVUnjG7g5qikUQJaTBIGAAOn40AZogCD5kcc+uB7V0Xg68jtfEtrL
Oj7EOXZTj8/aq7RgYkkUFD78n8KgWcwh1V9gkHznpn2oA6/xJ4qm1i5EwklgtvmUgycOAfT
0ri73WQvmRQBi2MbkGePSqN5dykMvDDOKoxpJK24ptUdwOtAF2Pf8026UHGSduTXf/D7Ro9
c1+3gfV7mz+xIZ8vBkIobkA54ySa4aN4F3MXmxt42uAT9favZ9Kv8ATPCHgdIWka6k1KASu
k0gIXIBVRgcc80Aeh3uvi2neCLUA1oJA8abtvPrj8MVyGrRaZr+rXFmNPtor3UWVmui/wA6
jpnPYdsV5Xqusfb2Nxd28RcghPLuGO0/ToaseHrzVIL12tJVUNE3EsuzHvmgC3rnhv8Asee
7WO/3rFLsijyGZxnBORxism1+xR296l1Z+bPIn7qbJ/dn1GOv41Pq/wDa0oM99cQO5UEbZ1
c/hjpWRJNPG4lZNqPwArZ/GgBZPMa6QxEur/Kvy9fXHpXX6HqYjEMmq3072EZZFiDEBSoyu
APrXHW/m/a1kjcbgd2c+3Wll2y2wjMqgtkIOThh7e9AHf3eqeEBEWS2mZ3bczHdkNj1z09q
5eTS9Hu5Z1szIQpJEvr+B61Y8M+I9Qt9Bn0zTNNgnlDbnkkONvpgd60ruXWblkllsLeHIB2
qQHPrz3oA4q3uLiGTC/LtO3lce2a6TTr0Eut0wRf4pWXO72xU6pJLKqzwhow/zBuo+p7Vm6
rCWk321v8AuTwdnzfN7E0Ab58TQ6av2RWiaNyHLiMMV/Ht9BXK6jexXuoyXKOWjbgEpnOPr
Vc2WoiTc9tOAeVyBgYpY5XRC/2e3kMZ5BAWgBkiZi2+UzAEbeTgUqxMLfJDEnrkHjFWGvEu
wE+yeRzklT61Yig2qIWDEEZDN1PPSgD78+AKsv7P/hJXOWFs+cf9dXoqX4GKIfgV4WjY4It
368f8tXooA+APG2r3sfxR8YWjT/6PHrFwyox6HzW54+lY7XVvNsARfMIO4tkZ9s1f8ZQvL8
Y/Ge0jYuq3Bdm9PNaqs1lDIR5aukf+0e2PfvQB6NeOJPB4Czgfuo9oZAWHI/StVEkMihFCK
6nd1LSc9h2FYWqToPBkEmI2cKgXBDMOnUVo32rvaaEskBja4uFKxqmCQfXjkUAZE8p1Pxhb
xogkFt0XYB06/rXVxrLbuyJEPNC7n2Nnr2yP1rkdAiuLXU4xeWc0c5QupdeRnvk+tdnHNOI
pXIZFHGAcZ9zigDKumYYaTczuNiqSVGe2PT60So62CRukxZcYUsAVPrnvzVmRclGR41dhjc
CSG/A9ajCWxAjZYzhssPmUE+vHf2oAis7FPJEpI81jnaOdnfB9hVSaRl3eVsaMH7hT7x9en
NXbvUVaMW48hC4Kn5FB9x796yZVaIZOCq8ADAH456UAL9rLrlpEARtrcBcH1xjmopN5jCLc
bSx4AGCR/Wqiywm5Z3TfLnguDtzjFOkuJGYEsNy4ODwAfb1oAg1QFbAlgN29V2LnkeprSS0
M95E8kkW2BMpld+5iMZP061iapfxQpArKjOzY5JB6da63RTIkRuJ5D9kjUAq7A7uOo70AV3
sZhaFfKRt5UnaM7QD2Pv70Xdr5qB1WP2UR4PpxVm/1VLpWEKt5anHDYJwRx70yW8hdtkRbI
+8zNwD+PSgDB1Kwt5dMeI27m5jjIVgApGBgcjmsi1fVooPOaJ7+2VAfucqMZ5PfFdRe3FtF
b3GAFYhsAEBj65z1qBXCWqXMTArtLHDZyuOw7YoAzrO+tp1KRuplPSNgVZfbFWZ4pAI2LM8
oJJGAc8e4rC1a6tYGtWkJlvJBvfkKw7jmuh0y4s7yPy2Y725JLllB9MUAMWEtIqeWY1IyG/
8ArYpxMmAEhAwDztCtgdqtNNbpi3aaGZifvb8g+lST5YBfJKMSFxtPb60AVCJEhMkURVFO8
rOecD0xXP8Aim+EWkCCNwslw4QLjkDAPWuquDuhMiRlG/hI/XivNvEdxNqfiGK0hjCquEjB
JOc9Tn1zQArxxW0XkJtJuHRCFOflXkn866m28l1CeTwP4c5/PvWNf2ph8RabZxsRHFCoJYj
uTkjFdagAR2WILnqxfO73AoArrGAAPJhAHzFycED60+OaMoruZDu4IDc+wA9aQzNGCBGJEH
BUfeP0qeOfPCKyM3IwwHB79OtAFW4S4DBmkMkgBBG0EEdxx0rJfS7KZ8287RzH5iyNt69iK
3XdXhAjGZWPUYGfaqM0jrcrIYhvK/Kc9x1FAGRdXN1DFEb63SWMDaJ4xjAycZxViJIpITJb
XEMgc4x6fnWoYi6xTGQAYzjjHXvVWfTraQvIrlJFA2mOQDJoAjjhhD5BeRl/urtAPrz2qZx
5kvmOhCqw3MxDbvoKrNJf28uXRZ1xgsq5I9sCl/tS0EnlfaRFcg9xtYUAW0dJLk/uwAgyGU
Y57ZBqQrBOAIG3MxwxAHJ/Diqyl/8AWyKrNj75JPHrwealjQldxXIBz8pIBz0OKAJBa4gYr
t355Xd04x3OarSyQiT5o8AKDneDnHvip98xXCwhmIwq43MB9RVF4pWbcAw8vgYxgEfzoAni
msEfegLMvDA/MBx+tMN5GAkKKfmYkEgc98fnVRkm+z4MZXJy23GQDz1qaGNnmxFGQcAgpg9
u+e9ACLsSQvHK0Tngll/UcVIkheYKbgeY54CjIx36VagsEMZEyyb/AEJ3Y9+KtRQwCPy8se
oyR1oAZBFcfZyWZRtbk5GSPY1ajUyDe6YTHyjdgknv7/Sn/ZYirMEJ2naUzge31qOdcwlzb
hTFlAS/64oAjmcW8BDvhmztDDn6D3rOvZotjRGORcn73UkdwM9DUU0odtj8kk4JbofQVQeS
4yIQeAu4Z6Z6Z60AQzbXgAEbj+JSx6exqnJL+980gJyNpU8ipyXDZU7/AFz+p/lSrA8r7/K
VWI5Pc0AVWuG8s5Zjk/KMdR61U+0OspYnjHA9aS982MuWjBXgfLnA/CqokwBgA5we9AGhE4
mG9gT60y4ZCpAAIqml2ijkHn0HQVO11EWUcYwcDGOaAK0iOMyJGwQH7xFXtNIWZo5lZjdL5
Xy8bc96T7TIbBbQSKEMm/d3ParVrGIZY3Q7ipBwSOTQA/UNIfSpkjkuSxkUHaRyR71ebWJ5
lgjfywkMYiUbc8AdelRXAu57iW5n8t2fnJfcfYCqzQSptQfMQM7gOfcGgBbm4nu0woDxqcA
hQB+neiCcJNteyjug427X7H1wKhNz5kKxqi/Jn7q4J/HvV3T109NQt5DLKZgQSqx4/U0AWZ
5tQhgZRY2qp1YiLlT6A1i3Nw8hUuUBJzlVPX0roNSuRM4SS46nbsPLZ96z2jUxMYo9wU88d
KAKYQJGjOxIYccGmt+8Uocpn51wOfrntVwq8i7pHIIHy7+n6VKsBjBKxg4HLZ6+wFAEvh/V
JNIuL2R08xLlAjBVCn3x6VoW+pvIBHbwM0KfdQnJA+vc1gSDyyMx44wdvzZro7C9it9JgV/
m3SHcWONq/wA6ALdldrIJJbtzbWsSGSWTGEQdifft71nHxV4avfMtP7Wu7Tcx2zS2wKk9id
pyBWd491EtpdvY2+BCX3uUP3vTPr+Nec0Aej3LX1nqUcUt0l0pXMckchZHB7r607z1VTGbV
MvwAM5/H/CsnwnJc3em31rNh7e3TfEX/wCWbZ6Kff0q4rgkEIgA65GcmgC1HHiWNXRg5GAp
UjFdTpPkBUYxjcRySMHI9M8VzEd3DEkjPG7Z5IHY/jV7RtUu5bkxJFu53bSMgY9T6UAfoD8
HgU+DnhxQC2IH5yP+ej0UnwYLt8FvDTSABjA5IHQfvHooA/P3xBFI3xt8abdx/wCJldHCYP
8Ay1PrVq0tEuCGljMIU5GVHH+NWNWtZJPjh4yUo4H9o3JICZJ/fH2reOhXdtbSXs1o8EaLl
DINvm+3Pb+VAFPWbXd4SlG98WcI4GB87H5R054qXwjpV1OltfaijTuiEQxKQpHuf8amtdJj
u9O07TpxJJd3sv2q5bBOxM9AB7DFdlpun24a58q1j+zxqSdz4IGflPPqKAMn7FjWprq5Uqq
IsaqCXyx/rV8Rz7DG8BJxyWJBxj2q7YFpZrnIj8tiBuB2Y54BNTx28NxI9vDbb5YmP+qlyR
64JHIFAGCxSWUja0cYAICAkdO5qrcuNPzGMK7jcM4BJI9e4ra1Se3srUgs5YjlDkkH+tccZ
pZFknkkaNuRtfgA45xmgCATGKbDASyHnJUNn1PTiqpyJg5jPQ/63J4xzj0q7HgrnzI0YqA2
7lifqO3+NR+SWXarBezh3PC+xoApOY5mzFyqSZDEgBfrx1pvlyyygv5K4GV3HA98mraw20A
nnknKoWw2CH7ckgCs51nuJN1ufJsnJZpimC3YhR6e9AGNqQjutbiWRQ8UC4I5YFvTA7V0ix
yPAqmPy2+73xt7fSuTntdniSdIlbyo0JHJOTj2rpYpH8iEnEQwAFPpjk80AT+fEWjhkkcqA
2ctwcEVbdo5IyWBwwJ+dsgj1zWJeSkmIefxhg6bRuC+oxxTSwkgM0s/lW0XDu7HJH8qALt3
Ik2myO42WkQb5T1b2XA/WububqafS45IEdLaNOQTtBJ6D34rSh1e1eZo3DzRyL+52rndjgn
FVp2tbjWYVvTstIE814Ofm/ujA9aAMqLQ727hFzOjC4uNqW6FcFz/AIAd604vC3iS2TYdRi
txIuz9ySW2nqDx+ldlp9sJp/tz2qRSFMIEOfKXsF/rUrqDhnfaMn5dp3Y/GgDkbvwxbWdnC
sU9wbjO12LElvf29q24LXWLBPLeZNRQfdE3+sX1x2xU10RwHUIuchWHX9achjkAjG0AKT8x
IFAFOW/je1kByl0ikMkuSSMdhXP+H7KG+16bU41XyYFEcakAhj3JH51N4hnVIxDiJ5Zf9Wq
jnPQH1q/p+iS6Vo8TrIJpc5ljfJG49SP6mgChrEbR+LrWd0AhYLEAVGQ3UcenNdIII5FR5W
UAMWyqkKT6fWue1aITapp0c8LWxDrI6SfMuAOzd67IpBJGsrwl42X5S3y7vy6UAU3hQkmJR
EW++WGD9Kgjsn3AmONucbiCAB7GrX2UM+8QukYP9849epqeILCHd5SYegG/IH5/WgDEmYsX
GEVSTwoyPSmNBPHCmXXGcH5Mcmtt0QxIY4thOB5hXGQT0qu9qoZniU7uFIOeDnlqAKb2khi
ijjGGwONw4PWmGONG2EYB4B44P071qmxkZFkkYKNvAK5GM9xTfsiAbvNYgEKQF+U+2TQBli
OdldQqRxk4DDPI9DVG60q3ulaOZY3H8BHDg/XvXRNARLgYJb7pBCk8fp9acLSaKAqzeUwJC
hmDFv0oA4mPRr+2lDWt9uKLkLIwPT0HamJq95GwjvrdVOcMQTnrXZNZsVU4SNFXcxU/41k6
hbwQ7L/yg6bgkxYDkdm5oAq201teRgwExsRux824Dvj1p4WESwR5LEcKZCct6471j+Qkk/2
qItEzSMVKHaAv48Ypltr908i288Ec6DIWUuUDflwaAOgmhCklVUHOSuG456DNTWUJLGHy3A
RiRkZCn1FYkGvWsk7x3kaQANxJHmQAenqK6RTbvCslvIZ0J4KnjBHJ9z2oAnhXzERzgLg4L
Hadv4d6hkWOR9+9VRTt+XOW9896myMK5PloDtGeozxj0qpI05yAwXnCZOc4+lAEgkij8yMe
ZKyrztPOSeKz55ZZd4VAibc72Qkn25P61dkgk8lknmXcR91cqSfc9hVb7Ag2MJF8zr3agDD
8snG+Bj82TzwfbPU0jQO7FFjOcA8c88/mK6GWxR0YRswIOMBeo7n2p8doIiWmDBl7qB/M0A
cx9nkdV+R1C5xnv+OPpVwRgAAp83GS3GPpjmt5o8xKFjOfYjkexqvLpksw8wgBMncM/rQBz
l9DvhbkEdsg4965i5gcMfKjxt5yrGu9ltFCZRkcHoT0qodJSaYm3GWzt6ZDH8KAODNtKnzb
CB1JIq9EsccYLRLk+o9eldoPDGWCiJi7ds5JParkPg23DiXUGeNEO4Kq8Ajrk0AczYae926
iKFMKQzZ4H51fntHtrhrdyuV6kdR7AVrmeRXaxs7dYYkfBCDJb61ZGjz/AGUT3IYMT8vyZ2
++e1AHOjSxHbhp5gm8OdpU5GBkZFXdL0GJ4JL/AFGORLZVyof5A+epFM1E20wwk2XRtxfBJ
+mM80+S21q7hWS4mmktUO0xhhlR2AUnigDDmtbV5ZDBD9nijPykMSxPuahNtKp2qzbgc8dv
xNblzbTW0aboLmCLJQtIoILn3HApmm2Y1LUYbYBiNx3NgtkAc/WgB9tpXlw+bJqcA8wBlVu
ee2eaDp0e/wAv+2LeRyTiOOM46dSRwPpW7qFv4ctGKQ2zXEittVEDHee+W7Y9BWc8ulSBkt
9NSIkdQWOfwoAq3MEkKJDHNDPHnaMDv1ziqLiRDh49wU9EPX8a0pJ4LZVjTSIHLnhxncR09
eKrJFGwy6OueeWB6etAGbLbo8jOysxXHyt0qIxxqVwrcnLHH8q05DGZC5TaAuc9Pwrk08Wa
taXDNazx+XuPytErBx05zQBY14JDpwilkkWR23IhA5Hrn0rlxinSyvK5Zj17ensPamgAnk4
oA9U02yEfw8gvNPjWJJJdk0TtmVz13Y7p/Ks0pHuBhCYU5ySQa5jw/wCINY0fUYRp2o/Zwz
gMJG/dnn+LPavYfEfh7Rr21bV9E1G2urkoJpI7RvkAxyQMdc5oA86fuGbPJ45/yav6dM9t8
sUYYkZaTJGKzpAzvIhYBfduf1qQMgj8on5Rz8vU0Afot8ENzfA3ws0uWc275PB/5avRUPwA
Yt+z94SJOc2z9Rj/AJavRQB8U+KfEmvyfFzxfarfutvHqVwnOECKJDjkelQ6j4gur6yis4p
d9sEIMjOd0hzySfwHHtXP+Jdbi1X4meJpLcGKzudRnlVCME5kPJ96rXkvlwpGqMPlwMkHAo
A9c8Ff6Noo1WSKWS9ZfJjcvtjSMdxjk/St1Gty8lwyLKjDkZxuJ/hXv/Wk8MwhPB1mu8xiC
AN5rvlcnsFz/IVS0trq5tYlimVBuLthQvHPTPOT60AWbi5kRzE1xLcW4QBYowCVPcbsfzpk
slzDCs1upj3no8fB4659KlfbHC6/LkglFTBA/rWW11kq80zOU6hRgocce1AFWV285pJyZJs
k5dicD0XsBVJl3qyqCYyedpyGz061amk3hnknYsx/iOFA+g6VmXWp2VkqeZPEZXyq5YJtH+
8e31oAPJEi/uzkdwRg/hgZrQt9HvZWaRLaZIkXLsOBjHP4fWotN1C2u5Mx3DXrcJvRAiR8+
v8AFXV3d3HJp32BLBVABLBJC350AcI1kl5MZYo50sw/yqAfnx1Le1PksoY7chBsCnJ3pt2r
7GtSQRSJPLJshQPyCc5x7jisr95qMahD5VugzhPvSjPPrxQBymowutyRBl3lQAlRyfpTrW0
vHh8z7NHNgYPmTfMfYA9K6SbThJOgS2J+ZhuZwCQB29avDTy8Id41XaAW+YKOeR2x2oA5SI
fY4E8+zHmkfKpQHI7ZOa5nxLp+pwRC4mf93M3EKZKj39K9FutOt/Oi82Bg5fILHgcZz15rj
/EONa1N4rEB44FOSNygn12mgDEvbq60q+ilsCGhSFYSMgjfgMwH403R2N14pWe6dnlMfnMC
ON5+nYelX2jifQrfT7iNVkjm4AXbkE8kmug0XR0i8R313CJI4wqxAOOT0yM49qANmykZAUZ
VXuWOCT9DVwmaRxFEWLdj3Prg1OmllXG52WIc5ZSck/hTmiYp5bRhVVuSF59qAM14DEqR7C
5JyDywBx70arcR6XpbSJGweQhEG4Eu3oPxqW6WTzY4bcedNu52kAKPUnpisq/s2i1Frt5Ir
m84hgQkBDIR1A9AM8+tAFPStKFxqj394pYwLtxKpBL98fSuyEVv5DExBS0ZbJYkYHfFLplr
DaWcNjH5ssv/AC1eMZAY9ctWxd6KI9MMs0i7VjO3YxG446etAHMWFl5lzLqFxakSTYCAjCh
MenUE0S6Qsaia0xAVOSQ5KD3Kn+QroBpsvmwpIQ0oAyVJz9Ov86LrSlRi62zhFXJ3kn88Yo
A5iV7+Mb9QAkiA+/ACN3plTUsV3aSmNN8aSMRiNvkbPupxk1pGASA+Wm6PbwzMQB9O5qu9h
HeWUYu7aKSQpt3YBIPb3FADTHtZmY+crMG29APY/rVyKzYIdpjOwbwCSfoPeqcWktZRl4rx
tgIG2QebtHoKna81G3to5rnTHlibgS2/zADOBkdfyoAurEnlRNIHj3Ljbnj8BUjWcQhQRpF
KuOckkfj6Glt76wcoZH8qRVAxPlMfgf6Vce3uHhDFd8R/u8c9unWgDKaySOYSx7HTHzheCC
e2fSlnRyEUshVeQycbR6E1otbtE0KFhIzAMELEKOfT1pkkEc0wZ4X24CsqEfMevHp09KAMM
W6bd0kQXHP7sk/zrE14lLMJIDudsDHHA5rspbdVJCLHGApdt2QAPc/pXB6oza74oGl2kJjl
U4dw+5cYyTntxQBiQ28k4eGCMyMuWwTwgxknHvViGS3hdopIWiMZxs4O5z0Ge1dnY6FbWMZ
IdEWN2Ys744GOT3IJrJ8L+G9QvNSl1a4tQloWZ4QcBpCT1w1AEVt4csmtZrl7dPtW0l2VgV
5/2efzrDk0jV9Jvoo4Z1hWVMiQHKn8egr0q58NywMZItttKRkyBgdw9xnBrN1LRri2QSS7Z
mBVsBNhJ7YPSgDkk128iVodRsI7iND/AKxVJHXGR2/xrdtZre+R3heK4iA+YxnIXv8AnUlu
00lzLE+iXChlDYbDDHr6VRvPDv2xy8Ojz2cjEYnSVYiP8R9aANQIqNIUR0RcEFUzkdzkmo1
gDyyMdyrnEbb8ZGO3f8Kx2PifS5HaVYb23XgCXh1691xnpVxNYtGjE1+j2ckiBipTYrAjA2
nmgC0VhEe2N9xUfebj6496hAUEujE5IOWyO/61atbSFwt0jLKhOUJIYVeissMQcHDbjycUA
ZsECly+VfC5wWPHr1qxHDAsjLIG2MB82zcKvm1ecsY0RVxgksP0z1qw+mrMkcpE5z8pKgjB
9KAMOHRo5DuuMLCWwHQ7Qvtj3NaKaVbRrK8cbRoeuMjBx2J6mrOx413CMFFx5jMO+eKrXF5
C+2EFXTOWwDkepJ96ACG4igQ+WqyMQdrc8/jWdK0l3cMJJSkLDkBclB6DPvVu4BmbzA3JUA
EqQuPp60w2u1fM+XDk5G7j8qAL1nZ2FrHFJGHQN/y1HzM2T/jUOow3V7J9niHlR5w5IJYe5
9PwNLbMsZUygSnHyxhcHNabfZRAFiZWZl5YDbtOckYoA5z+xdPsJUcys7EjczMoB47A9qil
hiUNtuI526hHg3Fhn1Fb0ieczs0Rn2AliSCq+3vWLf3Fjp6RJdTqHmA2eWmFA789vc0AZN1
AblFAhCIDkxZJB9DW5Y28VjCnloEZRh5M4J9ge1JYNDczZt7qGQD7pjYEgegBp1wrzXEzCQ
SR8ZLA4zQBFdypHbttlHmAkqM57cZyOa5J/t0sx8osGbhUAwT78f0roCsas5bIkY7WC/Nz6
+1QM6xuHkB2JkqI3zg9uvegDnbrz4rhrd7jdtYBlBzjjoc1ZtY1YkliSG28cCo5pVe4MsrF
8kkBzj8zWhayIWDgoW4IVVyB7UAQ3FvDmWQ9GBJYdQMe9eSzbRM4Q5TccH1Ga9a8T3AsfDN
xLJt85x5SDGMbu+K8jBAI46UANpSAMfSgAnoKD096AD8a9U+Hl3eaZpVtq1trIW3hvvKuLF
lHIdduVPU8E8V5WOtdN4Xv54rgWkTuYVD3EkYxhnVCFPPpmgC9do8t9O6LiMyt8oHbNTQWo
2BnZIIs9T1psS3mQZXRAFztHzMfq1SF7UTpbkieQKSWkYkD2FAH6H/ATYfgF4T8tgyfZnwR
3/evRUvwKhMPwG8JIQi5tC4CdAGdmH86KAPzwutMuLfxjrbzAoRdTYyuf4zUZhlku4UgjLL
jlmHHX6V2muwJ/wAJPrCG4a4la4lLSKSwcbuT0ycmlhtbaKOMoqeftwMnIUevNAHeaWLaHQ
7X7QsbukK4CbhwD6DtUGm3UcOmKFRJN0jfvDn14G3jj3qTRpVOjRLJEJUkTaAcGo7R1it2j
XZGqyHKqSQB9PWgCV5PMw0zR3BGcL0A9Scdeaq/Z2uIpGSVURANql2wOeSCcAGtKzSaecBJ
GJxwcbVzzx9annthDbOsuxUwQxcHBPcnPagDk/EEsOm6TIXlTc5VEKtkt6jPrWFo/g6a6I1
fXGBjcl1gf+AdtwP0reRbLUdSXUZreOWzt38u1jLcSOOrEe3ar4hu9QZ59TCR2x/1NqpKlv
Usw/lQBXti15IUtlgjhi+bzEXgY6nitKZkitgxI2g/M3mfM2fUdx9PWnf6LbWuEVfLiBKpE
47noccmqUguZbhJJCjsMADaQV9wfyoAoWyi5laLynYZZguQAOe/rWkIv4GXamACEABH0J6/
StCzsdhIWXc7D94wyc/mOavGCNomgKqzBjmQtkkdsDtQBzsdozagyQxyRhVJ3EYzmr/2ZlQ
qqRkIAJMjk57/AP16vSWtst0u12RnTYPMBA3DvgVQ1nbDpQjS5VdzbTh8l+2Pb6UAczqA+2
XDWdgoURHAPJ+pz/SrsOira2bWsSqM4LNIM598CiTVtA0KxEbXKiZeGgj/AHhLe/OQfeqCe
I9V1+drbQdLlRY02tM6dPrQBTudFha/aNgxDnJBHUe2fzrZ0Breytbme6kiRzKXct/F2BAN
V28N+JLmWM6lrIUNnYkTYAI+taWi+DtO8wm4cXJRss8k52nv0oAY2rxyI62MLXcjY2qItij
6mpbbQda1eRDOsdlCckxW33z78/zruNO03TlkVVSOJNuQY8FV9+mePal1T7Fo6yT3d1DJGp
+RGP3iegwCCc8Yz+VAHK3dtp/hnRZLuS3cohwWON3Qjr3Oe3NYPhfQY/EmoNrWtQym2VyYY
Ofn9MY7+9P1S21Xxd4w0/R3RkjOZhaKSWQdsnGAT6eler2um2OnwwQ3DNBbwAKTDGRvcjGM
BuVznmgCla6dZwFY7OymtcjO25YIu327/pUV7HEJJFmhCO6EhCwIQHpx35/nWldXcbiYW8C
JExIEsgO846Lu7fn+dYV5qVpZxee6C13gjczjy9uOp3c5zQAo3K2wIhTILKynDH2qB4oXMw
8pvM5JbBcZ9ABxXCa18WdI0stbaSDqt0o2+YGxEpH4civOb74seNpbpMajFbqn3Y44FC4/L
mgD3p4bVodpDNJg87QGHtntUUOkfZk8ya1lYxgbX8vOPcn+teaeH/jNBOIdO8UWDpGWA8+3
c7R7sn+Fey2JtdR08apZ3cN1bT/6uSB9xwDycdBj0oAx5fJt7YnG9TnJCjJP0FMAtv7PjUR
AooAXk5H510psZZ189JA0Mr7QGGCPqSMZqH+yoLsKjXIjO/awZASSCfQfSgCjfw2lzBtuo4
LpUQbRMvX8K5+40rTYlzZTTWrEci3c7V/4D0HTpXf6x4c2XKb7gLbpGhcSgiQ5HHGOlczdW
9ujyea5mVc/dXBx9KAOOs7nWVlkura4XUI7clFdn2kjHoeCPatez1dZLSM3cCwSMMbfK3hB
7Ed6fY6O95bNFZ23lW+7dLOSE5PUD04/rWmLbyorczgxs44WRCBjqvI69OvHWgDjfH+orpf
gye4sLhvNnZUBPJA/vH8sVk/DqC30y1vNS1Ocx3k4DSNtLMiY3cg/gavfEXR/tWhxnzkCvK
CccYIBPase50q+1qP+yNJ1GU3F2u67LqvlxRdFG4d2AxigCzpGvv4m17ULme/EOl2wbyI2w
olZjgZB745xXbWt3F5KWyJJcMgCKywgqfXJJ4/CsDTrKPQrQwReEbeSKPG6eBvvH+8S3P5V
2Fj4gZIYJZ7a+tRGMo3ksi7e/wAydfxoAVUM+4XDC2XGSsKbunuTiobi0ikiWJRLNKTuVec
+n0/Gp01bSb65YRaidvPkxCUlDz0JOPUn6ip2m+1IJ3XcgTZHGo2AnvnHWgClHbGBgqA+Yc
5Vc88cnPeoJYQqrJI6J82PmBJb6jvVyS7dpE8smIH5FxubB7jJ5FUpbgO5a3uWf5SeI8455
HX0oAwPEItYPDl609zGrKnylgy5bt+lRwRwtpdojETQGJRgx7t3GMAH3rN1+4s9R1k2E4Ty
LQF2Af5WJB4I9fSofDM0c1m9nIyme3P7sNgnYenU80AW77QrCKxklhVrNsE7LdmQjHHIHFS
21n4lgtLcWl7bX67VfybpfmOR03r9O9bd0kQ0yfEflAREEkc47/XmrduI1tIxFKqtsAGzr0
oA57+2bm1BbV9Fv4UAyz2zLKgxzx3/AEqyPEmi3aD7PesZ3OcTN5ZHsQa2RaGRZBbxG4bB3
M7ZCjH05rnobWM20MdxHE4ZmLfIABzxmgB0V3b+YBkMxJyVctkevWi4mWbITzAqEA443D3q
l/YtqkvnGIQk9DC5AHp3qF7O7gvVjtNSYJJH0nAPvz360AXIZljjyzvKScqu3gfjST3Cqit
KZEO7KgAZJ9OtQPBq8coRkt5xnbiOQoR71Tluwlx5N1prIWGdysHyO9AFn7Y6sYt6uApIIb
nryM01fEcVvGFdDGQc5Vy34exqlc3FqxSFC0QUElX+UtnpWPdLM8oZVG70A3D6cUAa954w1
CdxDa7LaMZz/Gw9+elYjq14jz3Uvmu3OXOT/wDWFMSNN5Z/3T45yuMirMflJIEmXYzfdIAP
/wCr60AZIN3a3IeBxHImNuMBh+IrvdB1xJWFhfsBKQAJmb5Wx6j1rJNmJlRzsO3JGSMMPr6
1DeafIpQrbiUBcAcrg9iaAOvu4bVj5sk21UUEM42kn0rj728gkmPlM5jj+QLkgn8e1SSS6t
c2pjvZIcZA5x26fSqNxIsC5e45XgKoAHvQBXnKLIYiWODypPHr+NJFLK86GJlAJ+bPyke5N
UJ7iMLmKAZXg7jnPvzUMM13ItyZLloYFjOWjGcA9eaAOe1jW9Q1KT7PdXRlghc+WMDjt170
s1jBD4Yt7t0P2meZsMW42LxjH1zz7VUhtjf6otvaLxI+Fz2Hqfw5rb128H9mQQW4txan9zE
gGXVUP3j6biSc0Ac10PHP4UqiMoSck57UzJB4NPhQSTojSCMMwBc9F96AAhFVgeW7e1dDpL
x6bok926K014wiiOeVUHLH8elb62tprnwuWz0exWfVNPui07Rx4d0OcOT3GMflXMx6bJ9iE
s1wipCdu0ZYjPPAFAEz6zKysqRqARjDnNMtkuDKywRCQyYJbb938elXbKxt9zMdLlnO35JJ
/lTd6YrSj0TxDeybRLFbooDLFuwo+g70Afor8Dw6/AbwcsmN409AcHPc0VJ8F4pIPgf4Shl
IMiWCBiOmcmigD498XaMLXxbq6wp5cYuJCgUchd3QVjWNuxg8pgRICRuZuBn1r0XxnKjeLb
+J75B/pEu0bcYJPrXKXcMS25d3ZipGWD8Z9eKALOnv5VioGcA7cxEYB6d6mR40faE+YHI3c
cd/zrm7fWZrtktrCCN0hO15HkKgH8KvGPVzIRLcW0MbDdlULZ+uTQB2mnuMCFLdtynMjqcg
D1yMc1ja3dz+Jbn+zrNWg0+EgXFwxADtn7vvis+1h1ifNml+XglBVzEAr/QL0/GtqLSrW2i
itDM8mM4R4yce5xxmgCjbaJY6fKTHbM6xAlWIOTjqR6ZrRkZJ1RIbeaMnPzu2F+hIrctU2w
I0hkMkfLAEZK47juKk0y2N48iRNFEzPkM0eM+p5oA4t7K4M2IrfzX652ccehrYtoXWdfMV1
ZlwFUkkfhjg11sejy+ck8q4DD/XoVCjHUc8dB2qtc23l3sYySpbcqhCSV+o4zQBnJGyXvkN
dShY8kNKmQOOM+lWdkDF4ReLcJuO6TySOD3HenQJb3WqzQNHdsd2fLWNc5x+Ga6K4tz/AGU
UtrZoJofkY+WyHGM4zyKAOF1S4t7F454tsW0n5s9vXvXA6gNU8T6m2y6NlYqSEAwWb39vqa
veLptS1XUo7Syt2W3jzum6LkHkc4zzWz4dsxDD5aJKLg9ZCAyDFAGPpHw6gk1RZI4/MjiX5
2mkO5z1ziuzg0FBst3uxbKWJ2wnCKOxwOpratDBHcBRaxtHE+RIylvmI+7kfnV22tkkYSA+
Y0chO/ysE5PQHpx+H1oA5m90pY5LZYpYLh03BZXzhvXr/hVjRF2yXNqt29urnkqm5SQe3ry
O/FWtUsZ31R/MmnijiyQVjA3A9if8K0bOynO6RYDaq44ZBgYHQk9TQBT1zVdM0bT5dRuxNc
MzBIIoUVWnl6BchsjntivPbHQvEmuQXviW61U2s9jLI1gDtaMMnUEMcle2aPFkuq6j8WLLS
LB0ElvGPLkcH5Swy0p9SBV7xVfQwaenhnSL14dMswPt07AAcdATzy3U/rQBY+Hn2zXL7UvF
Oq+VLeTBUCBxEcgDODnIHvW34p8ZeC/CNu02sOJbsgGOyiYuf++icnPuAK8b1P4tx6PpEmk
eFFMszjY13OAQmD/AO/1ryC8urrULp72+uGnnlOWdzkmgD0nxf8aNd17Nro0SaLYLwqxEGQ
j3bHH4V5vPqN/c7/tN5NPuOSJHLfzqoRg4pyxs/wB3H50ASxz7RjpnuDQ5GGbfuBPSm+X5Y
PmDBx09KhoAkLKTkjNdR4P8ca14OvjJYyGWzkP7+1k5Rx6+x965Ot3wt4eu/E/iK20i1OPN
OZJDnESDqxoA+x9Lv4NYsLC9tLi5e3vbdbhbW6OzbuHTC9frmt1pooIogIJXhwS4tkACt7H
ufrXP6VHaWscWnwuFWAIpDN8hAAHBJyvt2rTvLmBMw5ldiS0vmuOn91dvb1NAFzU7weXLdT
R4fygvln5ti4GM5OCT/Os+wjh1y6e3jiiidYwzB2AL5AAH1FYreZrusIypIlrEi7o05YkDB
yc9Peu60LTtOsIJmjaNJrht3l3W3dt7bW9/WgA1DQIRYlINLiFuEJ3iXG9u59B7dq5pdNhE
VxJDaNBEv7t9kmdrdsjsK68XMl4ska3cNs4IKNE2EZf7zjBwO3vVLUbWaGQxCWSa0A34hh6
kjjLAAUAeUeM7awbw5dXKwYKxPJiTgBuh25+tcB8M7e8X+1bKV2fDoGYghslR1+nFdv8AFT
U3tvD/APZ0cMzzXcyKsJYFtgwcY/T8a0PA+jGz0H7XeM6Xt1N58myIN5bkdMkY4GBxQBalt
fs1k1tFDDjacOI2U+gyc1XkuBpANzMLkbwAYIXO1h6ryfy6V0ZSW5wViN2hbEskp2FgBnCn
ODwOlULHRYVO6WwW52vlQ9xtMannbtz1wevtQBzV9ajXrR3FlLFvx+9kjL/gMDio7bwxpVj
Gd8kjSoucrJImT3AH/wBau1js8QNELaZXRipO9wozzx2PpVG9sYVfbLdGBlHRGdgfTr1oA5
N7O4tb1Fi1S6ijCksZZPMJ9fcVyN7rfiCGxmv572E2XntHGs0Q3vg4zXoN5aubQw2NqiT+U
QHLHLZ7kk9a4LTLJdfu7TTyol+wqZZJGwAzL0HPXuTQBQ07RNaAk1a6t7aSa4k80qwI2Meg
wPwrWu9M1dtQtZE02ziuANsbRMVyB1VweO9ei6Tp8lxaw3ETNIj4Qj+LPrg9RW22hmG8spJ
4JEj5ObkdQOvbn3oA8ruptSttDu57vSRHHtKsnn9Md8Y6Vp293qJEcP8Awjd407Qq+UVWGw
rwcg9/U10Xj2Ke6ims9MuFR2hzK0SDYqjpgY75qzYRXk2oQvbTw2y2unxmc3PzgkYwMDv6U
Ac9FqBELo+iXjGNQX8tduTjGCM9KztJure4tIo5NNnZsttkWInAz0AB6+9dGJtRvIfMnDEN
uIaOLaSuTyQR16/hVPTZ4U0cebJlQxxzub6YAx9B3oAzp1tJ4ftECXiKcq2+1Zun5/nXN3d
zYx6tG8Ud0ONikwncx/wrsm1e1i0SZFuAUG5V3Kc53dPb35rlr6e3k1RJXHmFBnKkBUB756
9aAHwalBKpEa3uOpJixjt3rKuL+KbUkNu3lkqQZZOx98+n/wCqrJuY0sWgMqxBnLYlIbgng
DjisyG30kSBr66lkh/vCPsO1AF2eCJ4ctq9mqtkZLMST6D5etZy2YCtJHfxunQtHuwT+Aro
Y9a8J29qkEOhPduW3K8kpBB6djVObWSGa1gghsg5z5Uajj6k9aAK17BfmWBrZw6rGN25dv1
yDVE2zLqMcNzpsUiyONzMeSPbBxir+otcyLHGLuPcRghGGMH17VFZRvayCNY/NRiOQN7Rj1
GKAKUfiCC0uXibR2EKMURklyEPPI3AirU19FeeWFv5dPEw+UqiuGPvg8VitprXDSTSMVTJO
DEwz19aojSWjuIGwMZBHPLfj6UAJfSbJ3STUTP83LHI5qp8s7SFF34HzDJ5/SoLlZU3sjAs
uTyDnr71m3Tax9u8yJ2WTIQLbkg5xnGBQBYu9T0+2d7cW0ssq4BlMm3B9hj+dXrPV/Dt1Ym
3vp7+waKF/ljCyJPJ2yeCuePWucvbHV/Oa4vrW43OTl5EPJ71S2YX5jj0oA6jwZbzXF1qUd
lJGt/9jdYRIVAbJAYAnvtziuevHc3JiYkrCPKUHnbjt+dQwxyyPiFWZ+wTk011ZXZHBDLwQ
RjFACHGPc0YGcZ49aQ8GgjABoA9X+FJtIptRsjcD7XfwAw5zsKrnKt6EH9KffaVLo7I17Gs
Mbn5ZoWV45PYEeleWWl1PaXCy28zxOMjchwcHg12PhlJLjw9NG14BH9o4jkBbaMckc8de1A
G004eSOUQpJbmMkPuyfxz0PtVO4vbqK1EZklSWYZEPJITt9P8K07EWOnyOY5VmlcfL8vyg+
uOlJcajcyfNBGiJjAOBnFAH6BfBosfgj4SLghv7PTOeveij4MszfBHwkztuY2CZPr1ooA+X
/F32i78c6pKI48JcSIpUjA+Y4OPwriteI/s77JDG0ZldYmlAGNxPbHHrXYeKJo08ZaxNcgx
QRXMuGaItv8AmIGP19a4Lxs902gsq2M0dvHIhHm4VsZ4OB0oA1rNrewsFhtYlJHBkCA5x/M
ip42SKN3VbiS4m+8ZQeDjoKsWEcq+HbNRZmGOVVZGkYbgOw6c5q/5WTuMXmFAAWkf7v1Gc8
CgDPllk03SJb+RAqxgHcx6Z4JHcit20uIoFj+zGOV3UHzBIz7s/wAvb0rntflWG2nghihdA
gMrqwOQ38KnHJPPHarPhm2uINJjju3lt7dt2zLjKqTwMY6AUAbYiku7iPzjclpOVUQcY7fN
1rqNMkuI5ImTUPndSqQAhtpA75xj61Q0/RJrm8Btr1AFBZW85gWA9cjp7Vt2umvFbBrqQk+
YcD5VYAduuT+QoAuJZznY88UflKSRLGwbee/BIxj6VR/tCW2gujE6AufK3M20Rr3yAOc/Wt
WS/EcSDa9uXGxRtcEH+/gf1rlJdQ1R7sxT3iTW7SciUljgHg4AHp60AdVo1iLPR0u70RLM+
X3b87c/xcE4FZralJqbiwtLNJId3zywO26X68dKi17WL3UbmHTbaaKLCc+QxkIQdcnvV+Ox
TTNJTyRNMrqMySOF2H25B9eKAOU8QW2nBVgyFiVP9WVYluemQeK5q0a0E7QQwlDnpnO0ev0
+tN8ZeIYYLqZ52keQLtVGbqQeuM5rm/C9tqmo3/2iWCNLeQE7WJXnPU5PNAHqOlWcs10zwu
0gz+73Ngn1+XgHFdfDZ3a20xeBI1jYZKq2T/vYGM1j2drHpqLFNeW8k4AURg85IBIQgHGAe
v8AKrguLuKERm5R3bJTn94ueo9OR6igCKCCS7ur6eBhJ5ZConlgh/ruqZilsbhrmHdLGQ7I
T8qkdjg4I46CuP1Lxtofha3uLzWL2K3MrMEtUdmdh/ug5wfc14X4y+NGta6Lix0OJdH06Xh
hF/rJB3y3UA+lAHd+NPGFr4a8Qv4nlktZdfukkjFmjbjDEVAj3DopHXmvBdR8R6vqkTQ3l9
I8TyNK65x5jnqzep+tZTu8jl5HZ2Y5LMck02gBVzninkYbBA/CkjIDZbOPapC8eAChLA55P
agACxomXAY9qaHXcOMD2qUjzULKvA5xnFV9pyxHGKAJWZSjHr/dNQUU7AUA55PNADa97+CG
i2k2gX+opIPt8twIMck7AMkAd8k/pXgp5OetfRHwMEX/AAh2oAzwwym8GHk3fINoyfl59O9
AHsVrbTRbo/s8EUQH3pFxs/2uvP602402+vbhrgXgKkeUnlfJuA6DHTJ/rWnpn2WSRVxBkk
hmnikZVUdST2GemK0Y9T09r63tzAbTJYs6k7MZ4OCOf8KAMyx0WXSi0816kFxOgXyVwzewI
HpTtJEE93JEx+0eXlSWgAGfq3p6itPUpLWK9i85YBasDL1JeYEYBI7evFUYIlltDLaRqkbN
gGYDO3PcH7ufWgDREai68t5QyEbTHbxZRz/tHvVfUgsUXzXMjHPCBdhTHsD0HrVVNWW3uVk
S2idXyHZXYCIDHIxwa5bxZq8S20dtptyVW9DRkxkr5KjlyR3z/WgDilRfFvxFlu4zmy03KR
s4PzEHljjPeu0RmUJEWtha7zjapwwzzknp7H3ql4V0TT9I0h3hhuZrmd94O8qqqRxkdc98G
toLNc3cavLEdkZy00TSgEHIHAwp7c8UANt/+JldiK0it4FjXbsLbh15wpAwcY596tzRRRXQ
8zdsZf3cUH8B6YyATgY6ZzWTHevHBLFeyZeY5kRosuFzyvHJ/OiLXJbO9klt4YI4k/1MCo6
/KBwS1AGsBbwo0JidN2FGZWJBJ5/H/e6VlSATsvnygpCp82TI3Lg4wDnBNVX1K1aAPqFx9n
Q5ZsNlpH9ccYHvXO6v4k06A3EVtepHCzkqSoyw4xzQA/xHrEUNlcxRF45ZRshlVQDk8YJ7/
XgVD4e8Ez/2TbzzvJG0rFiQMvjPU/WuR/trT5tcEl8XuliGI4hgLu98dua2p/iRLEmw3NpZ
RKAQq8uQOmTntQB6HZ20mk36W0zSykAhN6Ywe4J/XtW4Zob+e3itr1tQvZcjbvACHOepPbq
c8V8/3/j6S78zzNannjYg5XIxx6A1oeDvFeg2euT3F3q08UzwlAsjeUCT6dc0AeteKNTtdN
0XUJL14hDEyoZlRck57kdevbpXFN8QIbbUZXWFxC1uIyzN8u4fxL7/AFrqLiCw1Xwve3T3u
mXWnhSr7pCY0J5ABA+97+1eXaj4J0bMEltfyRQMpknljkaTcOyIvY9s+9AE9z48iUkmMTTL
kb5ZGbg9SB0BrmIvF7QWey3RgRyQTgcntV+/8Bzw6VG8d9Ol3IdggcKygdR9W/8Ar1iX3hG
TTtIF5P4q0+K7VCPsKxs8hx6kcDNAFeTxLLI+SuVySA44B/8Ar1UOtXTi4SR1X5AF2cbeel
VJ7eFY7ZIrpNzxb5pGQ7Vb27nuOlUrSF3triSON8EdWB5GaALxZ3O9neRCQCXY8+2Kti7f7
IyiV3AfAxxk1QjnYxl2CgZVRu5II9KmtEISYRN5iqNy8ck+3egC/bXkcLlpY9wJ5Qjp7cVZ
GqMYkOwgHhWxg8H/ADzWXLEbdvJmeOCYDcfOO3A9aVrnTpoYY4p5bi4JZSsUZCgdsE9fyoA
6czRNHDJJcQoz44kQKo/EVYtdR0tb2z+USTLwDC3LH17YwKxF0dmslJs44sECPzw25yfQVe
tbb7RDCFgxFbr+9dE2ktnp6njFAGlbyalfzPbabpV3cbj8n2qTaGGeSc9ePStNPBmrz2wk1
DWLO3KoFW2gVpWPtnoDW7HBdWNis6D7KzRKsaySDKcHaCeMHvXM2uuarBdyo80jShJEV3O4
Kcc49/rQBeg+HmnXAy8N3cTIAzu8wVVH+6Oao65Ypa63Bp8cEdntwjyRKAxHb3J9807SNZ1
C2b7HumilmIa4YOQSg5WM/Xqaw9S82F5tTe4VnxkZn+cH1X6elACXd+wi8iG7kUc5IJIz6V
wviW3iQWtyFTzHykhQfKSK6G21G0MSysJpLvAXywAQAO5PqeelUdRtNQ1G0jglthDHG5aOQ
8HBPRqALWj6Tp1rLb6mkjBDHuPP3s9R7YriNRuUu9SurmMMBLIzjJ5AJNd1oFhqOn27eey3
Fsiu6pjgDB9f5V52QWY4HOaAA4IGB+XekIIOCOavWQENxFcNAs4RgfLY8P7V3PjPw5atqDX
VhbLZusKSPAJN4JKg4GOlAHnGDnpXU+G7kyxtp7n5VJcY4Jz2rGWLa2XXPr1q9oazLqsEkW
zJbBBzyD2oA6wLLyHLbQcAbelQ6vfR6bYl2OZCMRoemf8A61bi2l6YyVjjRe3GWNed+KWn/
t2aKc4aP5Qn90YoA/TT4EyPN8APBcsjFnbTkJJ78mimfAX/AJN78E/9g1P5migD4813xhZa
h451y9tNPvNSv/tUiWUAhLpGNxG5sd607Twlrep2dtP4it1trRJN4tWfdNPIRyzdgAO1drq
RtPDni3U0sbZLeNbp2kMShTyc8GrMrG7ja6kvroq2Cr7twAPqOoHagDn/ALFdxEbIVkt1GI
wykj6YHoKW/e0gWKCcp5rZHliPcze4CknFQwvPdvLBDczQwRlvkLlGPrzjIrWstLgslS5s9
PtGOQhIk+c/n8xJNAHL2unya3rbvcAWdrA+9YZD3xwT9PSvQoLZWgM62dqXCLHE74dlI7qO
g4/Ks7TBDFLIZCSm4vIjRcD9c/8A6q6a1kjLSjT9TjlzGOLgGIY/u/dw31oAZ9muJ7RzcWh
k8uUoshcZZsfQDH86jlDLf24gJQRr5ktwzeXu7YGM5x9a0NTmLolmJ7m2y675YF4Q++cDH0
qlNLfm9ms3ZpLdMbfLkYF1PRiOg5+tAGff6pdXFxNFF/pW0CON5TuOM+vHP51mnUhYQXU6x
ILxkKKIY2+TAxwM4J461YurVn3RtIizhxudQxOe5DcZqC9gtA/2fzHYbM5Xf0PJUjoD79KA
KXhe0FvFLdahi4nmBLSS4LDPRT/9aoPG3iSSwsiI498zKFTHKI2PUHjv9K3baKHyzKuxvKG
YyxbP+9gcV5V8S76yiv7aXUr0JbxgsIgNrSe2ByaAJ/DuhvdztqF1KtzeOOsiE+X34J4Pev
RrKzFpbFlsoncMQZCFYHvgr/UV8r6x491i9T7Lp082n2IwBGkh3NjoSayLLxT4j06YS2etX
kTdP9aSD+B4oA+qtY17T/DVn9q1W9s7JGywRhhpG9lHJNeS+J/jvrFzDc6f4YiSxt5hhrgo
N7cckAj5a8i1DU9Q1a7a71K8lu5m6vK24/8A1qqA47ZoAmubq4vLh7i6meeVzku5yTUOaSp
VjyoIBPagBiqzHCqT9KccZAxx0OamdWUYBC5GQFNQEFe1ADiV2AYwc0h27+ox2puQetJ34o
AcJCHDcHFNY5YnGM9hS7GwODzTaAClznGe1JRQBKVxEj8YOR1717p+z8t7G2tzLuFowjQ8A
ruwTnB44FeFMR5QTuCa774YeL18O6+tlefPYXbAEF9oR+gbIoA+yBILNkNzFNbRsgMEW0SZ
zjPAOF7kfWoDcWmxbhrdWkO5PMZRJkjoPQZ9q4A+IYYFeOKdiCMbBOWJ+vanHxGZplgW9wk
acbjtHvwKAO2mtJ28yNJPNZUXOG3Y4+6cDvVC2M9u0jpdQKHwPni3Y45C5+lc8/jCK2LrA9
xIRhlO8g5PcnrVK78YXFzcRzW5khmUfeEm9R27jrzQB0l5eXh0q7FjPExjILM6heOnC9e/P
4V55dakLjxOZL4KIoT5KGMBQxHf8/WqlxqWoz3SW5vd+Tgru2s3rn9K53xFrFtp7LCcyy/f
2xAkg+hbvQB6dD4503T7SV74y6jd7yAFPyxkHAPGOSPfFZr+O0vWeGUXTM2QFKnYAO3WvFH
8S3cczi0sWty5DFSOv1q5p+u6rdPcNKY18qBuCuMn60Ad3qXxC1BpZ1s50SIrs2sQ27B6gk
1g3/ie6uji6um3numcEehrhVmuhIGcIQSdxXnn2zVmN2kQKW8kH5d20nP1FAHSx3BCKZA20
gAFmPA9iayb/UpQNqhFReBuO7PvVEytHAodt/PJ24J47VnTTS3EziSVEj4OD0Ht9fagCzq0
1xPBaXowIXj2EIAFV16j+tZKM7LkBSM524612L22lTeEIRAA0iSGXbJIA23pnb71lC0VlKp
ahewbIAH0oAzbeN5GZPK3KeckfoKSa3lkkwIWAXCBnHGfSt20gt40ePJSRvu7icA+tOacL5
kSuWkUA/ux+ZNAGLHZXca7GkKxMOQrHB9OKR4rj7S7QySKwz90kYP0zW4nmXoRI7MrbjrKI
ySP6VWuIJPOufNuEWNTkbVO5vy/xoAjj1HULZQ0msXJlHQecx2nvzmq0mpACFpCZZyh3ZGR
1PPPXjFOe0V8+UjSJk89SPrTJo57i7WC2jVZEG1BGg6en1oAnN3dz2MbQ2gQKNom4Azn3qB
bpUgnhubwtK/AWPLfh6Ut34a12LSn1C9t5Ehi5bzWwRzjpXTeCPDumalayy3EF1JcwsMIFK
qFPRsnBxQBzxm06C32RWrvIcE+c2OnXgf41Jp02oapefYbCWK0UjDhBgbevJGTXqkOn6NbQ
uo06AyOnlOYVLOM9cseM596zdO0az0ee0Om2Eq71ZS0gyx9c9s+woAwF8BmKFrjUNQeQ8k4
AxwOuSc1b8NeFUt3t7wK7FjjzZV+QE9McVvXwtRpkt1eXSqz/ukR/vLnjpU1jqOiypbyGZj
Dag425wMdBk9aABQWuEt2ufMkk+XIcNtx90HI4zV9tHltbq4iWMzC3bzDKjBxubnaMcYz7V
BY3R1AxtZ2YghikA8yYgZXOSQMf41panJPdWxghaK3t0RjIyN88vX8qAMa4s79tOvb1reOV
2lVtxONwIy2M4wBVnSLfTblF1HUboKkKsQwfnGD8jDHzduf1NQPJqN5brZPLiJBgKCcNjnn
8KqrZCOLZKPNPUK77cenPNAGHDfSw30t3av5qGRtqOd4x2LDtisRIEMzSTzmWQudq7du4+3
412DaKq/O6EbPugDcG+vSoIdIgEplLlCeCAOT7e1AEekWFvbaZEyWsaSFAz4+Zj9TWgNMLJ
va237hxhcrVm1haSMWqyfZbVME4xkgdRmrNzrGlwyG2hvcup+/ApwKAMS60vI/0xCqMDGY0
OMLjGenvXil7Y/YtXuLIkOIpCoP94djXu8t5bTzFPtRnbGUaTrx/dx/KvEtchubDxLeRzu7
uJSxZ1wSDyKAL2g2UMmoW32mKSZRICY4x94A8ivTbxZ7vU5b11OZz8iP/CAMBf0rmfh7ELi
XUb2WN/JRAglb7mSeR7H6V17M7SExgEoeqjpxQB5zq+lCHUdyg7HOcA42tnkYqxpVq0d5C0
cKBy42t1x6nrXUaxpkU1osjOFmUmQhz1/KqOnRpG6n7O4UElcLwMj2oA7S3jh8lcKDklcY2
nI5yK8Y8eJGnjO7EX3SFPXPO0Zr1W81W003RG1C8fykA+UqASx7IOOleKa1q0+tatNqFwqq
8nACjGAOn6UAfp78Bf8Ak3vwT/2DU/maKPgL/wAm9+Cf+wan8zRQB43e6XZatr+p6pNZPHa
qzM+6PcMnk4PArJ/syGW/mazBS0AyzINrADnBwcZ7c1vsjymOGB5Y42ctJMX81AuByi8A55
q3bLc3SzpaiS3tk+TzHiUbgP4sHk0AYUVitmgvEiuYYmTyvOfD8+vHepLPT52uP3KXlyq/e
YRLkKP4s5/zmtwW1laqGvAsrMQvniM5HfscDPvzVW2OmW908fkSyRq2dscTHnry1AFZdDfz
fMhtLi7XdzLJ8oGcnqeOK0rsSW9skkuoTsNv76BpY5dvpt2joalCWtrbM6y3VnuXDpcKXZw
e+3pjFZNxdJMm+AnOdiO1rtdwO/XOPwoAYssC3CF7OW3RlMqoE2qWHRjk8fSsp5POuZuWmQ
tuZnYlCepBA7H0p1xIv23dITMCmGypfafwFVHvLO2hBSFnmGWWVVLMAPXstADp7eY3Amnsi
YwAI03MRg9wAcg0ksllY28s9xcw6bCqnfJLuPHU5JPFct4r+Jem+HEkU3rz3jKD9nC8k+jE
dK+ffEnjTXvFEpGoXjC2DEpbJ8safh3oA9U8T/GlLEGy8JYlZQym5cER+mVXvXiuqavqOtX
z3up3kl1O/VnOcfT0qjRQAUUUuQPWgBKXBzjHNOAXqe/tUqooBfOP6UAMjRiSMc1MoRT93P
r1Jpse7ecCpmZUOd5Q/maAIixwQrcZ54NMd18sgAMT3PamO+5vlBAPbNMwfSgBKKceCCOKb
QA7d8m2m0UuOM0AJSkEdaAcUlABTkzuwAST0Aptdd4Q0tgz67Pbs8VudkGejTds+w6mgDdh
1C8TTra3vWbz0jCMSuee2cHkj1NWoNUmEq25KqTn5mfaMdh71XESbmMiI7HJkbpknrT4Utg
HQSgB8Z3ck+mf8aAOnn1O4s5zE5gcOoXCkMCSK0tP1ASOId0YZiM4ye/P4VyaKpkO1ZGYsQ
qIAPw+tdPo0FnbW7G6mLS7gnlIWLJz+XftQBoPp9vazT3cc0RlBO0IuCT3GOeOK4fVoL2XU
PNmG4ucgv8AICO/WvRfENxJaw2NlFFERL86+UvzEdOtcrdWakmRLeS4dD0nOV47nFAHKSWR
SPc7xhhkNgZAPbnvVizsLYaRJcPNHuIcsTkkgAADFblzcNeoFMItyoxtjAC5x2yOlFuwEEd
vcCMLtYK38WSPyoA5aOCdoBNYrut1ONyP3/HvSS2WrQxmSOGRmPDbTuz9a6y2EaYjhgMo4J
2gAZ961IEvrrSp4YoFVn+U5+Xn/ePAoA8yN2EIXUbRVwcEMmSPwq9bQWVyflDLbJkleuPUk
CpdQ0W5W8Z9R1GJEB/1cbiVgP5U57vToIPIsNNYKeN8jkZ98CgCtcNBJBcvBCsrSqI1ZQcq
vQAVQtNNu1dpn228anaRJIFx+B5q39quHUWtlMVBwPLi4GR2roNM8G69fBHe0YFuSZW24I9
6AMnFp5befKZ5HIx5CFVHrkn/ACakEzxSSJaWkQVgAzygsQRznmt7R/DMeoy3Mbh1WCXY6q
+WY/y4rZm8LQPqNvb20D2sXlku8vJLD+VAHJt9ouoXlupppAMBgeFX04ArY0TQbnVbMgeTF
FkqZUHzkA10j+HbyyguLKKb7RbzxhmO4KAR7dDW54esbeHT7ixDyvKHBPl4AVccgnsKAOC1
DwPqbTzWmmypNFAgdnJ2ckZIx1JrXj0+1i0e0ezsBH88Zd0Tvnk5/pXb6beQ2sNzcTS28KX
DlmedsB0XgDrz9K4/WtWWGCUaTAzRTSeYGGQsb55KjuD9ODQBI+nLqepWmnSLHCsrefM8pP
CKc4x0G40up31jY6tPqTvbtNblIUjaQjfHnlPVvXPasCfTvHGtXb30iPYRPGsajHlhV7deS
at6D8PLV5YNS1KeW4j3kPsHyDHI+YnJ70AegassUOlNcxT29zDBtkWLcfnOCwwDz+OK84c+
M9euw9tpr20A+ZUjPlhc8EhmxXf6lF50dqsBlkE1ysjciMKq54HGT9K20nKW5OGLsRuAAyM
8Y5OMfWgDyOz8HR3OtC21WSKUhtz4fexbGdpJOa6mKwsdLKxWr2jXBHKPEFIJ/T8asrZmLU
buSMqphbYS0ZOSevPqBU8Vnjzp1LSkBQHceWSPXHvQBOgljtUT5n5y7GQbR7Dv17VWljhkd
ogd0rjgA5Y57EdPwq208L2SQxwoJSAfny3JIpsrmFAUZXbsACrDtnPegChJbSQx5xKH+6oB
HOOCcf0qgxnjjYMqQJuHfcW57kcD860Xg82dVmSIDHLl8k8ZOMfnijyrd4wzKiCE5WWQBRn
6dzjvQBmjeGUKpVR1HUgVDM1msW/7QoDnIOwqT+FPmlDHMORGo+cgDJ/EdKxdSvo3iEYCwq
oI3MQzEew/PnrQAmpaxEto1vab3YNxwAMfU85rk5p3lbL5Rfu7Uzuz71rPCpQyIFiHb5izf
X24qmZLdZfLDAhWGSxJP5CgCqiuSvlP83XcJOmOeAetcRqaLf61dXEDOUZ8jzDlvTn8a9Gl
lhiWadnUiJWIcYI6dOR19q4WKSJJJGjGNxyXPvngCgDt/DMc8HgIRxyhop7pvNXbkqQOAPr
itWG/H2Tb5IckhcD5cfWptMRLLwPYEBGedvNcqoOAOABjvzzVW4uUiV3R90nK4ddoz7UAbJ
dLq1IEEQ42gg8/XnnP4VkxmOObe8gfrtULwPwqEavetADHBHGCMFlTd+OadllEUjxBZQcsR
wT7HP50AcR4+vzJNaWCKqxxqZMAYIJ9a4mtbxDqJ1LWJJNoCx/IvOScd81k5oA/VX4I2/2X
4CeCYd27/iVwvnGPvLu/rRU/wc/5Ib4K/wCwRbf+ixRQB4tfXbG+jtgizO25lEAwqsTjqOp
xyfc1HbXKWt8YLiQwvF9wMoUZHQA1gaZ450DVHYafqqRjbtHygM47sc989RgVZ1DVPN8mLz
4pCeVeKIrz6EY5NAHUw3waJp5/tJGcLHIy+WWPfI5P400rdXFrKXtr25ijBYpDLtVT23dOB
6ck+tc3Dc2FpKZzNEmAAzMhXYf5fjVuS50K+kVF1eSKNQWZ25Lse2AQMe9ADbm6tIYoYp4p
1lmAUb3LM+Oo9QD2NSiWGSeJ4VluEz5YAKsyqO/JGD6c1zOoTaQx/tCDXYo7K1y2XnCOzYz
kkHkDA4rgfE3xa0WxhWHTVi1CVTkAZznrkvQB6Zr+o2el3Emr6rdCzt+E/fOFIUdMhOCf1r
wzxv8AGS91GVtP8MFrO1XKtdAbXm9wP4RXnXiHxRrHia+NzqdyWUcRwrwkY9AP61iUASSzS
zSNJNI0jsclmOST61HRRQAUUUUAFFFFADs5wMcjpUqnk78gVCOuScU4yZ4A70ASrKERsdT3
qLcWyzHmmU5cE80ASA/NlVDCnIiMrbzg9RTMbBxwevNNZj06Z9O9ABwRyfpTKKKAClzxiko
oAKXHFJS54xQAlejaY0tvoFlYgBPkM4YHOdx68fTHtXnNdFoOrGIrp0yBo3Y+W4GWQn+h9K
AOxYq6lPKEYzy2ckjvTYdqkFgAD9ze+0Z9MYqi13agRBdxI5bbnH41F9pSZ0yzMjuFAOSW9
sUAdY1pJHY3WqKwQB9iyKCBuJ9e5xRbXPzKCzgbi7FVB6Doaoa/eapNaQ2wieGzhBGcHaXO
elR6Gxe93TzSrAi7dzHK54P/ANagDcv76JhvDJmIAKDztH48U2GV2ty5iDg5JaNMZP16fnT
PO08zXLpbxB5WDkMu/aPp2NXWvlniKz5ckZALYA/w4oAa2k3TSM91e29oh6EHcTxwRt/rVm
10+2tFEzzPPluC525yOlZb38UCyEyEE4ISMZ/l3qykkdw6xIxdyMsGfBB6k5oAswWdp5rhJ
S+4fKqMTg9AOKnFo0dnNbQ25hd8gbuAT9TVi0uLYWmXjKkMNzEgbvc46VcS7tnDQW6F2HcI
zE/8C+lAHF2Hh+TUnL3c/kr0KoO/41d1bwvA2mpbaZHIZ0cYZjncO9aVsszCd0Z49rMGzgZ
H+9jFYl/480TTn+xySS3LIvzCHBUHPrmgBLXwlHbEXc2oNHdpllURggEdM9zXY6Rrc0lrLF
qEggktkzKkjbIwCeD71wd54/8ACb2wmghuzOE2+Uq7R+decax4gv8AV7lpJpWEZyoXPUZ6H
1oA9RsPiFo+k+J9QRriSSCaVm823QFB9M9a7nRNa0XUNSutdl1TEIjSON2OWY9RkV8vhmAw
DitDSdXn0q9SZFWaIHLwycq4+lAH0hrPiO1uoza2Mz3MkQy7spATPoOw+tWPDSXEkcwndWV
8LsHU57+n51k6D4v8O654cmg0qxWyuRAQ8C85bHJyeSPauv0eNEAdonddiZG0hSMdGx1oAm
h8I2kqET3RiU5BYru5HOBjrzgenvXV2Gn6Bp1hMDaWhZMlUuGBd5OSAmM46ckkDJ4rDQxmW
ScxW8UZHJbjHrg8Yz06VPKRFtluLfz4pj85VCpx/DnAA2igDReGFbIu2mxRzuucSOXBDE+n
Ofr61iCxsbEyIBBIsYOIUyrKeeQT1+nf1q5IkMcDErc+dIRvYSDaV/ugHt+vtVQ3arFKtwy
OshUKEGQMccgjtQAy6tbf7bAbeONQOhkkLO+Rywz0HUVJJKlnKIGkTaGVj5eRzjjceQeKoX
N5FIWuLiUgxrtj3R9OmOnT9azjPIYJC98B8wfJGdx9Ae340AXFSCJZkwfnlMgYS5ck/XpU4
TThBGYp3WUqWd2jYYbOAASTkAZrnDdRhyQkbIxAAQHn6+tZPiH4jaXoVp5UjLdXK/KIIX5z
7joKAOma4jdw32jGM/PtC5H0qOecNGYojI5OMSBg2fQ84wOnevE4/inqL6g8t3p1rJaN0hU
YZf8AgR611mn/ABH0bUfKg3yWdw5OfMhXaOOx9aAO1csp3Jhpc7QpYAr78dKrzMiEEs05HT
dgjd6DsMVRjmS8kE0V4sgZTlY2GF+p5qCaQqoQNKzYHO3IA74GB+dAEF9cRLIIguCx3OEbh
cdR0P5VlqUeOWXa4QPwrdT75PP5VO8QdvN+9J22kjjuBj+tQlXhmDtJtdDhi2CFz2FAEExj
fKP5kSSEMRI+Bj+ooeB+GhKFI2wNn09+T6VM0qPKyEygL8wIVefQdPxqNpYY3EMsynYpZwS
AQp6flQBRuIGitriWZt20EtlQcce3WvPoZF+07IyELNxgkg+hArqdc1yC5tfsWkpLK7nDyq
u0Aeue9YtpDpumyLLqEgu7hcOLeNuAewJFAHrKadew2ayTW7S29vGPnT7oGOWNcpd3MU921
xBIZlfhF6A8c0258T654itBA5a2skI+WIbB7A9zj0qax0JYN9w07SkcKXG3n+tAGhplszES
TbkVRhVVA2D15Ge9aN2kRtwNo2qjMXc5PTrzWVNqMFuWMb/aZEA+SJOAO4JArM1PUZ10u6n
Ui3j8olUOGbmgDy2cg3MpXO0uSM/WoqU8sSaSgD9Xfg5/yQ3wV/2CLb/0WKKPg5/yQ3wV/w
Bgi2/9FiigD8wRcoiiSP5dp4YMc4/CrL6/qe1dt9e4AI2mdiB9BXMksCM59s1eSeOS2VXkK
SR8KccEe9AG9B4l1KL50u52wMklyRn3z1rXX4seIbazNrEttLuOS7x9eMcgHBrgZLh3Urn2
yPSoKALt/ql9qc5mvLh5GJ6E8D6CqVFFABRRRQAUUUd6ACijvRQAUUUUAFFFLxgc80AJTkx
nB703J6UUASElieSQOmeaaSPSkLE+wpKAFIwfb1pKKXGKAEooooAKKKKAFzxitHQ4nm1u2S
POd2SQM4A74rNrf8NSQWk9xqE54jTYo25yT/8AqoA60WFksQQ280jYLbpPlXHqAvOalWSS2
mj+zx+WqYwiJlgPXJrJi19ZLtUSAsJTt3A7Wrae9EVokMSFDK2Tj73H1oAq3s5Mrh3eRXZs
hmzxmn2s8UK+XFEwLcKEycHHv1NVZBDqd6VhdoSz4YseAOpxUtxPFHcpAizxvncxz27E/lQ
BtWki+aA0rh8EBCmB9TTJLyMxlpFRiOpOQfrjvisOO5ZdQKrHIwdT1OD7VTuJLjeYIyFboQ
OuKANNtStYWMsZYeUcId/G71xUumaqy3NxJK5OwBiyHaW5455rn5XPnLaQQAoowSRnJ7n8a
lV4LJZ3uZlt0ZcKVXBZh2x6UAdzDqEVwB85848AA5IPXkUXHi2z0xBHe3AQkY2o3zH8B0ry
qfXbkho7VjEjdWx8xrIZmZizMS3qaAOn1zxfd6krQWebS2PBCMQzj/armcAqSB+ZpPlzSAE
9BQAlFFFADhjvSE+nAoHJx60pAHT8aANbw3erY+ILSWR2WEuFkwSMqa+nLC+SYqtqU+cBY2
IODgdfavk1MkgDk54xX0D4I1xLnQbYSuN8cYjlXaBg9j6+lAHplrczrAoa3MseMMcZyp6de
KWSaeREgkuZMJyIxjbg+p/pXPWt88qr9jKSk8EbtqrjocE1O7T7ApvZiQcbYoeM9+RQBs7H
WNZJM28hOc78CTHYAcD61Qne1WceZvnbcdqKcqD6kjnvWRdarHp8bXOo6jDbQjKebIuMADo
B6159qfxbsYZpY9PtJrgEn94MRgnpn3/TrQB6TJci3RUeEoeVGZiT+vSub1DXrPS7V5NQnh
tkOSFzuY89MV5DqfxC8RX5cRzi0jbnbEOfzPNcvcXV1ezma6nknlP8TsSf1oA7fxD8RL25a
W00ZjbWzHHm7QHYf0rhDvlkLHc7E5JPJNIwbgtn8afGWwVRCxPpQAhRSmQ2D6etSQkxOCVB
9u9CWszMfl2ketX7S0SKTfM2WU8AjNAFhXKAtBI0YYfwsQfxxVj+29ThCgX9wSowCZDkCqj
ywliqFeuAAKglimH7xv3aer8Z/wAaAN228a61EgR3iuAowC64YD6jFaVt4vmuHIOmyypksz
LJwGPck9q5Oya2h2v5YlcHrIcKPw71YuLr7RIkcaSTgHPlxjCfkKAOqk1tZQRY27SXOM+YW
4X1ya5q6khS5Ml5cfb7hycxRMSPYEiphaanKgjmbyo1zhFwePerVpaPaS5srUFg2DLIMk/T
HSgBlrp2q6rCFIj0yy7nO3j+dalvYaPpUuIlS4mAGTgux+npVK6ubmRQlxeDaOFVDgH8KrW
i3nSG2VcZywzzQB0j3EjxgQKkaL8wEnJ/+tSm6t3iV5bmSWQNgIvp+FZYjkiCtLMGyMlf7v
8AjUc+qW9pB5uyHOcKSRu/KgDV83aXSJvK38ZYY3CuT8Q6kZFW0Rh0wec5H1qpe+Ibq4UJF
+7Ue+TWKzFmJJJzzzQAE+nFFGD6UlAH6u/Bz/khvgr/ALBFt/6LFFHwc/5Ib4K/7BFt/wCi
xRQB+U8qopwp5HH1qKnlyY1jwABzkDk0ygAooooAKKKKACiiigAooooAKUDJwKSigAopVVn
YKoJJ7CgjBwaAEHJxS7SemKcoyMZx6UZXPI6UAMpwXuenWk70pJzQAh9jSUUUAOQAtz0pXy
Tk8Uylz09qAAEjpSUoOO1JQAUUUUAFdNpcBfRobSUKq30zeWzDGWUDHNczXXQz/bfCNkY9o
udPuCoA/unnJ/GgCS2sbi1mL3EIWRPljDnqf71Wo/ME6CQq+5upJoPiBLmyFvqVmjMp/dzR
jaw+vrSxz2DXNvIbt5FQjKMmT+lAB9mRLiUyR+Ym7cxQ9s9B7VYkktJCytG6yHo20k47c96
iuNV0ZRJFvdsucKUxioU1jRg+8TMpHARlI4+tADobS6jvEmeeOSMDaMAD86R5ILZvMuZl2Y
+VmzwPb2rIv/ETlQlqsWR/GF6f59awJ7ia5kMk8hdz3JoA37nxBJgx6cgiVcjzP4mrDlZpp
mklcs7HJLGod7AYHFIWJ6mgB/LOQOlNI596UggZbgHvRje2Qck9aAGVIi5xTSMk05XZRgAY
7+9ADmjUE/MM+9MYrgADnuaHbc3HSmUAKCR0o5NJShiKAAEg5BxW5aeK9XsUxZyrBISC0qr
lmx65rCooA9R0/wCI+qyaFLN5VvPf2+AyNHy6Y++PcHrXG3Pi7xNdyyNLrV0vmNuKRyFV/A
Cs3TLv7FqEcpUFPuuCOqnrV3WdKWyuFlhkD2txl4Wx2z0oAzri6urrabi4lm/33Jx+dNjt5
pB+7iZvoKdHIsbbRGHxyDVxNUljxvjUp2QcCgDPkidGKyYRh2pqlQQdpP41NPLDKP3VuIyO
c7iSajgC+YN6M4/urQBPB5PnjNm0qjqpbFbdlGqxs0iralR3IH5k1mi7vwuyJhbQ9lXgf/X
phkgDFpQ9zIf7x4oAumcbmS3Tz2J++AT+tQuh8pjdXCwE9FX5mqi95Lt2J+6T+6hxVfIJPG
c0AaNvOyTYtFAYA/O5GfrzWnZeHNZ1c+YZUVOoLtnP0AzXMgE1PA88cuIpHRuxRiKAOxj8J
rbAvfXMWByCTx+PerRuNFto/KfU1fZx5cCjk/XFc7b6VfXBLXUvGBzIxPFaDWmmWcIe5V2H
QELxQBK+oB7gjT4WHB5kwfxqkkuoGQgTOobrhiB+VStq+mwrsgt5Nu0Hg4z7VUl1iJ0xHH5
fORnkn8aALEVpMj732ovUsetS3Gpy2kXlpKEA67VDGuflu555mlM5wxzgmqzuzZJyD6560A
WrnVLy4JHnOFPbNZ5JJJJJJ604E5JNHegBuAepxSlSO1Jg7ulSb2PDHI96AIwxXocUdadnH
YZpvX0FAH6ufBz/AJIb4K/7BFt/6LFFHwc/5Ib4K/7BFt/6LFFAH5RUUUUAFFFFABRRRQAU
UUUAFKDikooAKKKKAHKzK2UYqfUHFGMnrSfwmnL0JoAaAeuOKUnjFKeh/D+VNNACju1LsJj
LgcDrxQf4vpV6yA2yDtx/KgDOopx6tTaACilHQ0lABRRRQAUUUUAW1tzJp5nUg+W2GHfB71
ueF1MkGrQc5e3JChc5I5/Co/DIDLdhgCNnQ0eFf+Qzcjt5EnFAFNZjtTeQcAZye1WrO6RLl
JILfLhhghyMc+grIlJ+c553UkRP2iLk/eFAHR3viG0mFzHd6TazT8qGRduOeDxiuUY7jnFP
n/4+JP8AeP8AOo6ACl5PNB7fSkoAUdemacMBsj9RSH/WfjTz1P0oAGGQSMY689aaoxg5H50
q/db/AHf601Op+lAC8E5BppHenyfw1HQAoGelKpxn3pF+9Tz/AK2gBm0+lKVOQMc0N2oBPH
1oATaevbpmj8KCTk80H7xoAB1rT82SbS/s0rljAd8fuD1/Csut+0AOm2xIyfNdfw29KAMdc
7sAgZ54FNYhl6Y9/WnJ/rfwpwA2tx2/rQBDj95jJ59KlB8s4QEse4qdAPMPFNbjOP7poAjI
kkPzuT7elIYWJAXrVmLnGefmq3Cq7zwPu0AZawO5AWMsenFTrYTE5KsoHXg1v2gH2rGBj0p
JycTDJxkUAZaWEaqrOjgjr2zVmBo7aPKDPXO5c02dm8i4O452+tUrcn5+T2oA37vVlMMX2U
sXA5J4JP8ATtWPc3d1JnzyyEjndzkdqZcAbU4H3c1VkJLDJJ+Xv9KAIi25gABkencU4oAd2
0AYqLoXI9RT3JCjBI5NAEecZwMU5lZhkDPFA6U5Put9aAIypABpyx7iu4nB7daB1b6UqkgH
ntQANhcgfdBpjeoXGOlDfeP0oT7poAaRk5/SgIxXcBx9abS9hQB+rnwc/wCSG+Cv+wRbf+i
xRR8Hv+SHeCv+wPbf+ixRQB//2Q==
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0