%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Dan</first-name><last-name>Simmons</last-name></author>
<book-title>Modlitby ke zlomeným kamenům</book-title>
<lang>sk</lang>
<keywords>ebook</keywords>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Dan</first-name><last-name>Simmons</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>12af6daa-9776-4316-bc2f-926ca7a9428d</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2010</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p> <image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>DAN SIMMONS</strong></p>
<p><strong>M</strong><strong>ODLITB</strong><strong>Y</strong></p>
<p><strong>KE ZLOMENÝM</strong></p>
<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>K</strong><strong>AMENŮ</strong><strong>M</strong></p>
<p>Text copyright © Dan Simmons</p>
<p>Cover copyright © 1997 by P. Bauer</p>
<p>Translation copyright © 1997 by I. Reitmayer</p>
<p>All Rights Reserved</p>
<p>Edition © 1997 by PERSEUS publishing Ltd.</p>
<p>ISBN 80-86030-26-1</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><emphasis>Věnováno Karen</emphasis><emphasis> s láskou</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>OBSAH</strong></p>
<p>Úvod - 7 -</p>
<p>Řeka Styx teče proti proudu - 19 -</p>
<p>Oči, do kterých se ve snech neodvážím podívat - 35 -</p>
<p>Vanni Fucci je živ a zdráv a žije v pekle - 69 -</p>
<p>Noční můra z kolébky - 89 -</p>
<p>Vzpomínání na Siri - 98 -</p>
<p>Metastáze - 148 -</p>
<p>E-lístek do Vietnamu - 175 -</p>
<p>Iversonovy díry - 201 -</p>
<p>Oholit, ostříhat, dvakrát kousnout - 256 -</p>
<p>Smrt Kentaura - 276 -</p>
<p>Doba mrchožroutů - 320 -</p><empty-line /><p><strong>Úvod</strong></p>
<p><emphasis>Harlan Ellison</emphasis></p><empty-line /><p>Pak nadejde chvíle, kdy už je jasné, že nic nového ani důležitého nevykonáte. Člověk si vyndá účetní knihu a začíná počítat, co má hodnotu, co může nabídnout potomkům. Tady dobrý skutek, tam hrdinský čin. Tenhle rok podal hodnotný příběh, v tamté dekádě se zúčastnil důležitého společenského hnutí. Pokud jsou děti, připíše je k účtu, pokud napsal knihy, zaznamená je. Láska k přátelům, manželky a manželé, vlídnost k malým zvířatům. Hora, která nese vaše jméno. Ale vavříny, na které jste spoléhali, se proměnily v prach.</p>
<p>Kulturní amnézie, včerejšek je pohřben. Kdo ještě slýchá jména jako Crispus Attucks nebo Edward Yashinsky, Bettie Pageová nebo Wendell Wilkie, Kazatel Roe nebo Memphis Minnie Douglas? Na celém světě si na ně pamatuje sedm lidí. Jen vy a já a pět dalších.</p>
<p><emphasis>Kly mas</emphasis><emphasis>todontů, silné, dělaly si boule</emphasis></p>
<p><emphasis>teď srážejí se na stole jako kulečníkové koule</emphasis></p>
<p><emphasis>Chalemagnův me</emphasis><emphasis>č stoupal slávou do nebes,</emphasis></p>
<p><emphasis>teď je z n</emphasis><emphasis>ěj oxid železa, známý jako rez.</emphasis></p>
<p><emphasis>Medvěd grizzly, silný stisk, každý se ho bál,</emphasis></p>
<p><emphasis>teď slouží z</emphasis><emphasis>a předložku, kam se poděl král?</emphasis></p>
<p><emphasis>Velkého Césara bysta zdobí rám,</emphasis></p>
<p><emphasis>však ani já necítím se tak dobře sám.</emphasis></p>
<p><emphasis>O POMÍJIVOSTI POZEMSKÉ VELIKOSTI</emphasis></p>
<p><emphasis>Arthur Guiterman</emphasis></p>
<p>Je jisté, že až zmizím, nikdo si nevzpomene, že jsem poprvé publikoval Lenny Bruceho, že jsem zachránil dvě stě akrů půdy před stavbou, že jsem jednou chytil sám zloděje aut a při další příležitosti vypátral lupiče a přičinil se o jeho zatčení. Že jsem si dopisoval s tajemným B. Travenem a vydal jeho první knihu krátkých povídek. Že jsem právě já přiměl Mystery Writers of America, aby platili autorům a editorům, kteří přispívali do jejich antologií.</p>
<p>Takové věci jsou důležité pro mě, ale až odejdu… ze světa zmizí i informace, že se kdy přihodily. Získané ceny, eskapády proměněné v mýty, nerozvážně prožitá láska… to vše zastřou v zrcadle mraky. Zrcadlo se zakryje bílým prostěradlem, starožitný nábytek se odloží a jedné noci, když je zima, se starý nábytek rozseká na dřevo. Kdo potom dokáže určit, co bylo důležité, když tento člověk žil? Jestli SE ZAPSAL DO HISTORIE?</p>
<p>V oceánu času se před zapomněním zachrání jen hrstka. A i ta má mizivou šanci.</p>
<p>Stále častěji mě napadá, že je mou jedinou šancí, záchranným lanem v oceánu času a nejlépe plujícím zbytkem, právě objevení Dana Simmonse.</p>
<p>Ach, ano, to je správné slovo. Já ho objevil.</p>
<p>Existuje překrásné album, jež dal dohromady Stan Freberg, a jmenuje se Spojené státy americké. (Díl první: Prvotní léta) A v jedné reklamě na toto album se setká Kolumbus s Indiány na pláži a řekne jim: „Našel jsem vás.“ A oni na to odpoví: „Neztratili jsme se, věděli jsme, kde jsme.“ Kolumbus tedy své prohlášení opraví a řekne: „No, alespoň jsem vás našel tady na pláži.“ A oni docela souhlasí. Je to doopravdy hloupé. Co má ale být?</p>
<p>A já stejně tak objevil Dana Simmonse. Růžového a lehce zranitelného člověka na pláži.</p>
<p>Ten příběh stojí za vyprávění. Nese důležitou lekci, jakou se můžete v této náhodné historii literatury naučit. A jestli to sepíšu, snad si toho všimne i potomstvo.</p>
<p>Katalyzátorem byl Ed Bryant (v současnosti Danův blízký přítel, ale tehdy ho ještě neznal). Ed a já jsme byli už dlouho přátelé. Proto jsem mu asi dovolil, aby mě zapsal na Spisovatelskou konferenci v Rockies na Vysoké škole Colorado Mountain jako hosta. Tehdy se psalo léto roku 1981. Bylo horko, vlhko a já se děsil, že budu muset zpracovat povídky celé skupiny aspirujících autorů, kteří působili víc diletantsky než většina talentovaných lidí, s jakými jsem pracoval na různých Clarion konferencích.</p>
<p>Uzpůsobení lekcí workshopu mohlo jen těžko nastolit nějaký vztah mezi studenty a přednášejícím. Zatuchlá třída, židle pro malé děti. Nezapomenutelně tvrdé židle, na jakých jsme trpěli ve třetí třídě, rozestavené v řadách. Měli tady stupínek, kde seděl „instruktor“ a díval se na shromáždění. Člověk předpokládá, že je účelem, aby se z výšin nesla slova autorské moudrosti a dopadala na ubohé pozemšťany.</p>
<p>V porovnání s efektivním, klidným kroužkem pohovek a ušáků na Clarion workshopu, kde viděl každý každému jasně do obličeje, kde neměl vedoucí vyšší postavení a autoritu než kterýkoliv ze studentů… se tady jednalo o noční můru. A skupina byla na to, abych všem posloužil, moc velká.</p>
<p>Když jsem předešlého večera dorazil, dali mi štos rukopisů, který jsem měl zvládnout, ale neporadili, v jakém pořadí se budou jednotlivé povídky probírat. Tak jsem četl namátkou. Kvalita materiálu mě nikterak neohromila, ale doufal jsem, že narazím na povídky, které přijdou jako první. Přirozeně jsem strávil celou noc čtením přesně těch, které čekaly na konec týdne.</p>
<p>Když jsem se tedy příští ráno dostavil do foyeru budovy, kde všichni pobíhali, jedli koblihy a pili kávu, zkontroloval jsem seznam. Představte si mou radost, když jsem zjistil, že jsem se na tři ze čtyř povídek připravených k diskusi ani nepodíval.</p>
<p>Rychle jsem sebral kopie nepřečtených povídek z hromádky, zalezl si do zastrčeného kouta knihovny a začal vše dohánět. První tři byly docela dobré, ale nic ohromujícího. Čtvrtá byla jednoduše příšerná. K páté jsem se nedoslal… organizátoři oznámili začátek hodiny.</p>
<p>Vstoupil jsem do třídy, spatřil plné řady a prázdné židle na pódiu. Viděl jsem, jak na mě čekají, jako by se jednalo o nějakého evangelického kazatele, který přišel přednášet Slovo boží. Srdce mi spadlo do kalhot a hned jsem věděl, že to bude velmi těžké ráno.</p>
<p>Pochopte: nevěřím, že může psát každý. Tím chci říct, že každý dokáže – pokud alespoň trochu četl a má minimální představu, jak používat jazyk – splácat slova dohromady a stvořit souvislou větu. To znamená talent na psaní dopisů, doktorských prací a vlastní zábavu s „kreativním psaním“. Být ale <emphasis>spisovatelem</emphasis><emphasis> </emphasis>– nejen „autorem“, jako tragédie jménem Judith Krantzová, Erich Segal, V. C. Andrews, Sidney Sheldon a horda dalších, doplňte si jména sami – musí člověk slyšet hudbu. Lépe to vyjádřit nedokážu. Člověk prostě potřebuje slyšet hudbu. Jazyková skladba může být narušena, hláskování dyslektické, námět morbidní, přesto poznáte, že tady pracoval spisovatel. Přestože se text zadrhává a je plný nevhodných voleb, stránku naplní hudba. Jen amatéři a dobráci věří, že by tomu mělo být naopak.</p>
<p>Když mě najali, abych vedl workshop, beru za svou povinnost být k dílům absolutně upřímný. Mohu s člověkem, který si probojovává cestu ke svému snu stát se spisovatelem, přestože hudbu neslyší, osobně soucítit. Pokud bych ale zvolil jednoduchou cestu, pokud bych se jen vyhnul tomu, že „poraním něčí city“ (nemluvě o těch mých, neboť nikdo nechce být považován za stvůru bez citu), zradil bych svou profesi i své zaměstnavatele. Stejně jako zájem studentů samých. Lhát člověku, který na to podle mého názoru (i ten může být samozřejmě špatný jako ten váš) nemá, je velmi zlé. Není to jen neupřímné, je to zbabělé. Flannery O’Connor jednou prohlásil: „Kamkoliv přijedu, se mě ptají, zda si myslím, že univerzita autory přidusí. Podle mého jich nepřidusí dostatek. Existuje spousta bestsellerů, kterým mohl dobrý učitel zabránit.“</p>
<p>A stejně tak i já považuji za svou povinnost odradit co největší počet „budoucích autorů“.</p>
<p>Skutečného spisovatele totiž odradit nemůžete. Už jsem to stokrát napsal. Zlomte skutečnému spisovateli ruce a on naťuká svůj příběh nohou nebo nosem.</p>
<p>S takovým postojem jsem se posadil před ostražité oči mladíků i starších mužů, mladých i starších žen. Všichni se tady shromáždili v naději, že najdou svého Guru, který jim dá šanci.</p>
<p>Ve skutečnosti jsem se workshopu už vzdal. Nedokážu tu bolest, kterou páchám ve jménu svatého boje za dobré psaní, překonat. Ať to dělá někdo jiný.</p>
<p>Jeden ze spisovatelů, jehož rukopis přišel na řadu jako první, se někam zatoulal. Věřím, že na hodinu poezie. Tak jsme se rozhovořili o tom druhém a ptali se ostatních účastníků na jejich názory. Pak jsem promluvil k práci já. Mé komentáře nebyly nijak oslnivé. Mé obvyklé <emphasis>„hodně se mi to líbí“ </emphasis>nebo <emphasis>„dal bych tomu osmdesát šest, má to dobr</emphasis><emphasis>ý rytmus a můžete na to tančit,“</emphasis><emphasis> </emphasis>ale nic hlubšího nebylo třeba. Byla to dobrá věc, nic víc.</p>
<p>Třetí příběh byl stejný. Pak jsme se ale dostali ke čtvrtému. Doopravdy amatérské, mišmaš nejasných klišé podaných bez jakéhokoliv půvabu. Skutečně každé slovo s chybou, celé dílo ověnčené těmi nejhoršími zvyky, jakým se oddávají lidé (podle slov Stanleye Ellina), kteří „si pletou lásku ke čtení s talentem k psaní“. Věděl jsem, že bude následovat nepříjemná přestávka.</p>
<p>Z obecenstva se ozvalo jen pár komentářů. Většina těch lidí alespoň dokázala rozeznat, pokud se s ním setkala, opravdu špatné psaní. Tak se stáhli a já je požádal o další názory. Neodpověděli. Místnost naplnil neklid. Napětí, jaké předchází pokusu provazochodců o první, smrtelně nebezpečné, společné trojité salto.</p>
<p>Požádal jsem gentlemana, který ten příběh napsal, aby se přihlásil. Sebral jsem odvahu, a když už jsem to udělal, pohlédl jsem mu do očí.</p>
<p>Přihlásil se starší, vysoký a hubený muž, jenž působil dojmem větrem ošlehaného, ale milého člověka. Už si na jeho jméno nevzpomínám.</p>
<p>Řekl jsem mu to. Řekl jsem mu, že pokud jsem po letech práce nakladatele, kritika, účastníka a instruktora workshopů, po celoživotním čtení a boji s trhlinami ve vlastním psaní, přesvědčením, vírou a tušením, co taková dobrá kniha znamená, dostatečně vybaven, zdá se mi (v mém pohledu), že pro psaní postrádá jakýkoliv talent. Nemá ani malý, ani použitelný. Vůbec žádný. Neurážel jsem ho, nehádal jsem se. Upřímně a pevně jsem mu vyložil pravdu.</p>
<p>Jak jsem mluvil, místnost potemněla. Někteří návštěvníci se schoulili na židlích, jako by se mi snažili zmizet z očí. Ostatní se odvrátili, jednu ruku použili jako záclonu. V některých obličejích jsem našel výraz, jaký se musí objevit uprostřed bitvy na tvářích vojáků, když vidí – s pocitem viny a lidské úlevy – že trefila kulka muže, který stojí v zákopu hned vedle nich.</p>
<p>Nemohl jsem přestat bez vysvětlení. Stránku po stránce, naprostá ztráta hudebního sluchu a nevhodnost jeho práce.</p>
<p>Nakonec jsem přestal. Pak jsem se ho zeptal, zda jde o jeho první příběh, nebo už něco nabídl k publikaci.</p>
<p>Byl to milý člověk, velmi slušný muž, takže odpověděl bez jakékoliv zahořklosti. Prohlásil: „Napsal jsem čtyřiašedesát románů. Nikdy jsem nebyl publikován.“ Zlomilo mi to srdce. Ale co jsem měl dělat? Tak jsem odpověděl: „Možná byste mohl trávit čas lépe nějakým řemeslem, uměním, pro jaké máte větší schopnost.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. V místnosti jsme byli jen mi dva. Jen ten příjemný stařík a já. Navždy jsme se spojili. „Vážím si toho, co jste řekl,“ poděkoval mi silným hlasem. „Věřím, že jste upřímný a říkáte to, čemu věříte. To mě ale neodradí. Chci psát a zůstanu u toho. Ale děkuji vám.“ Na toho muže, jehož jméno se mi nemůže vybavit, si vzpomenu téměř každý týden. Vzpomínám na něj, kdykoliv se posadím k práci.</p>
<p>Ale tehdy bylo jasné, že musíme udělat přestávku.</p>
<p>Bez pauzy jsme nemohli pokračovat. Všichni se museli na takové věci připravit. Proto jsem je vyzval, abychom se znovu setkali za patnáct minut. Místnost se okamžitě vyprázdnila. Ze skupiny ke mně nikdo nepřistoupil, aby si se mnou promluvil, nebo mi položil otázku. Bál jsem se, že i když považuji upřímnost za svou povinnost, působím příliš destruktivně.</p>
<p>Nedokázal jsem se připojit ke studentům na chodbě. Věděl jsem, jak se bojí myšlenky na návrat, kde nejspíš dopadnou stejně. Určitě si přáli, aby si vybrali třídu s jiným instruktorem. Nemohl jsem je oklamat. Bylo to hororové šou.</p>
<p>Tak jsem pozvedl pátý příběh, který se teď ocitl na vrcholu hromádky. Ať jsem se cítil jakkoliv špatně, přečíst ho během patnáctiminutové přestávky patřilo k mé práci. Místnost, můj vzhled, vše působilo smutně. Zalitoval jsem ubožáka, hlupáka, který pátý rukopis napsal. Začal jsem číst.</p>
<p>Nesl obyčejný název, ale úvodní věty měly sílu, byly dobře napsané. Vzpomínám, jak jsem si pomyslel: <emphasis>Díky bohu. </emphasis>Alespoň nebude následovat další krvavá lázeň.</p>
<p>A četl jsem dál.</p>
<p>Napadlo mě, že jsem se někde uprostřed příběhu rozplakal. A když jsem ho dočetl, byl jsem dojatý. Všechny ty dokonalé kličky a záhyby mě zmanipulovaly. Doopravdy jsem prožil to <emphasis>mrazení v zádech, </emphasis>jaké hledáme ve všem, co čteme.</p>
<p>Zamířil jsem na chodbu, potřeboval jsem na vzduch. Ta povídka mě skutečně vzala. A dole na chodbě jsem spatřil, jak ostatní ze skupiny sedí na zemi a pláčou. Drželi se zdi a plakali. Stáli venku v malých skupinkách, mnoho jich plakalo. Jasně se jednalo o víc než jen schopnou práci. Dotkl se nás skutečný spisovatel. Spisovatel se sakra talentem.</p>
<p>Když se třída znovu shromáždila, vyvolal jsem jméno povídky a prohlásil, že otevírám diskusi.</p>
<p>Ke komentáři se přihlásilo jen pár rukou. Ti, kteří se rozhodli promluvit, příběh pochválili. A pak, jako by se otevřela stavidla, se rozhovořili bez čekání i ostatní. Vykřikovali jeden přes druhého, jak je ten skvělý, skvělý příběh hluboce ovlivnil.</p>
<p>Pak jsem přišel s kritikou na řadu já. Dívali se na mě s jistým neklidem. Strhá ten příšerný chlap i toto exemplární dílo? Je to obyčejný sprosťák s jedovatým jazykem? Baví se tím, že zraňuje jemné duše?</p>
<p>A já se zeptal: „Kdo z vás je Dan Simmons?“</p>
<p>Ve třetí nebo čtvrté řadě pozvedl ruku tichý muž, kterého jsem si ani nevšiml. Vypadal na třicátníka, průměrná postava, obyčejný člověk, nic bizarního, nic vyšinutého z normálu. Podíval se přímo na mě.</p>
<p>Ve skutečnosti si pamatuji jen několik věcí, které jsem mu řekl. Dan si jich přesně pamatuje většinu. Ale v jádru jsem mu řekl toto:</p>
<p>„Není to jen dobrý, schopný a originální příběh. Ten příběh je velkolepý. Co jste tady stvořil, je zázrak. Je to věc, o které hovoří spisovatelé, když říkají: <emphasis>O to v dobrém psaní kráčí.</emphasis></p>
<p>Psaní je neobyčejně vhodné, řemeslné zvládnutí, k jakému autoři dospějí až po letech pokusů a omylů. Příběh je originální, plný lidskosti. Co jste tady stvořil, nikdy na světě, dokud jste neprožil svůj sen, neexistovalo.“</p>
<p>Třída byla ohromena. Patnáct minut předtím viděli, jak jsem rozcupoval toho chudáka, teď se dívali, jak jsem dalšího člověka pozvedl do nebes jako symbol všeho, po čem toužili. Kdybych plánoval demonstraci dvou ostří svého meče, těžko bych ji mohl připravit lépe. Ve skutečném životě člověk málokdy tak dokonalé symboly kontrastu potká. Ve skutečném životě je to zamotané. Tak jasnou vizi najdete jen málokdy. Tady jsem ale o takový případ jednoduše zakopl.</p>
<p>Pak jsem řekl: „Když jsem vám to teď prozradil, navždycky vám změním život…</p>
<p>Pane Simmonsi, jste spisovatel.</p>
<p>A i kdybyste už nikdy nenapsal jediné slovo, vždycky spisovatelem zůstanete. Možná je tady mezi lidmi ještě další spisovatel, přesto považuji možnost, že je někdo tak skutečným, pravým a hodnotným spisovatelem jako vy za nepravděpodobnou. Když jsem vám to teď prozradil, musím vám říct ještě toto: Nikdy, nikdy se od té profese neodvrátíte. Když to teď víte, jste odsouzen strávit zbytek života v této samotářské a svaté profesi. Vaše vztahy utrpí, vaše manželka a rodina – pokud ji máte – vás budou nevyhnutelně nenávidět, každá žena, do které se zamilujete, bude tou vaší částí, která má za milenku psaní, pohrdat. Neuvidíte kvůli závěrce filmy, prožijete neklidné noci beze spánku, protože vám práce nepůjde. Budete mít navěky finanční problémy, neboť spisovatelé většinou nevydělají dost ani na nájem, na to, aby jejich manželka odešla z druhého zaměstnání, na to, aby koupili dítěti hračku.</p>
<p>A nejhroznější je, že si většina z vás myslí, že jsem <emphasis>tamtoho </emphasis>člověka zneužil…“ Ukázal jsem na vlídného, starého gentlemana, kterého jsem tak strhal, „…a <emphasis>tohoto </emphasis>člověka ověnčil vavříny. Ale je pravdou, že jsem se pokusil zachránit jeho život. A Simmonse jsem právě odsoudil k životu nekonečné práce, malého uznání, připsal mu kletbu, jakou nezruší ani smrt!</p>
<p>Jste spisovatel, pane Simmonsi. A víte, proč se na to můžete spolehnout? Víte, že jste spisovatel, když to říká spisovatel jiný.</p>
<p>Mohu použít vaši povídku do časopisu <emphasis>Twi</emphasis><emphasis>li</emphasis><emphasis>ghtZone </emphasis>pro soutěž krátkých povídek?“ A všichni v místnosti omdleli.</p><empty-line /><p>Dan by vám to mohl vyprávět mnohem lépe než já. Jeho vzpomínka na to ráno v Rockies je téměř dokonalá. Nemohl by vám ale popsat výraz ve vlastním obličeji ve chvíli, kdy jsem mluvil. Byl ohromený, radostný, vyděšený a zamlklý, plný strachu. To byla chvíle, kdy se chudý, Špinavý ošetřovatel koní dozví, že je Ztraceným princem Dimenze exotika.</p>
<p>Samozřejmě soutěž vyhrál. (Technicky byly na prvním místě povídky dvě, ale všichni porotci včetně Petera Strauba, Roberta Blocha a Richarda Mathesona, z té povídky přímo šíleli.) Dan Simmons získal mezi tisíci soutěžícími první cenu. Ten příběh se jmenoval <emphasis>Řeka Styx teče proti proudu </emphasis>a to byla první práce z těch, které měly na cestě ocenění přijít.</p>
<p>Dan mi vyprávěl, že se pokoušel s velmi malým úspěchem prodávat povídky už tři roky. Jednu prodal časopisu <emphasis>Galaxy </emphasis>a časopis padl, ještě než vyšla. Prodal povídku časopisu <emphasis>Galileo </emphasis>a časopis padl, ještě než vyšla. Protloukal se trhem tři roky, vydělával si na živobytí jako učitel základní školy, specialista na vzdělání nadaných a talentovaných dětí.</p>
<p>Prozradil mi, že tento workshop bral jako poslední šanci. Danovi i Karen bylo jasné, že se bude muset s blížícím se dítětem rozhodnout, jak jim zajistit budoucnost. Karenina víra v Danův talent nikdy nepohasla, přesto viděla, jak se mučí, jak ho to ničí. Tak ho přiměla navštívit workshop. A Dan jí řekl: „Jestli mě tam alespoň trochu nepřesvědčí, že mám talent, zabalím to. To bude mé rozcestí.“</p>
<p>A vyhrál soutěž. A prodal novelu do časopisu <emphasis>Omni. </emphasis>A sehnal si agenta a agent prodal PÍSEŇ KÁLÍ a PÍSEŇ KÁLÍ se stala první prvotinou, jež získala světovou cenu fantasy za nejlepší román. A vyšel HYPERION a HYPERION získal cenu Hugo. A já jednou pozdě v noci s Danem mluvil. On byl v Longmontu, já v L. A. A já mu řekl: „Kdysi jsem ti řekl, že ti má řeč změní jednou provždy život. A měl jsem pravdu. Věřil jsi mi tehdy?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A uvěříš mi tentokrát, když ti řeknu ještě jednu pravdivou věc, která tvůj život znovu změní?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Do noci, která nás dělila, jsem tiše zašeptal: „Dane, budeš slavný. Nejen bohatý. To je jednoduché. Staneš se jedním z nejdůležitějších spisovatelů naší doby. Cizinci budou znát tvé jméno a poznají tě na ulici. Lidé budou hledat tvou radu, budou se na tebe chtít nalepit obchodníci. Neříkám ti jen to, že budeš velký spisovatel, ale ještě něco víc: stane se z tebe spisovatel slavný. Měl bys to vědět už teď, protože to přijde rychleji, než si toho všimneš. A měl by ses sakra rychle začít vyzbrojovat, protože až po tobě, kamaráde půjdou, pak už nebudeš mít čas zjišťovat, jak přežít.“</p>
<p>Dostal jsem se tam, kde je teď Dan Simmons a byl jsem tam, kam se on brzy dostane. Mohu tam být teď, možná se tam dostanu znovu. Ale jednu věc vím: jestli dostanu šanci, aby si na mě někdo vzpomněl, bude to nejspíš proto, že právě já „objevil“ Dana Simmonse. No, nenasralo by vás to!?</p><empty-line /><p><strong>Řeka Styx teče proti proudu</strong></p>
<p><emphasis>Co doopravdy miluješ, zůstává</emphasis></p>
<p><emphasis>zbytek je jen pěna</emphasis></p>
<p><emphasis>Co dooprav</emphasis><emphasis>dy miluješ, neodejde</emphasis></p>
<p><emphasis>od tebe</emphasis></p>
<p><emphasis>Co miluješ, je tvé</emphasis></p>
<p><emphasis>skutečné dědictví</emphasis></p>
<p><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Ezra Pound</emphasis></p>
<p><emphasis>Canto LXXXI</emphasis></p>
<p>Matku jsem doopravdy hodně miloval. Po pohřbu, po tom, co spustili rakev na dno hrobu, se rodina vrátila domů a čekala na její návrat.</p>
<p>Tehdy mi bylo teprve osm. Z nezbytného obřadu si toho pamatuji málo. Vzpomínám, jak jsem měl těsný límec rok staré košile, jak mi vázanka kolem krku připomínala smyčku. Vzpomínám, že byl pro tak smutné setkání moc hezký červnový den. Vzpomínám, jak toho rána strýc Will moc pil, vzpomínám na láhev Jacka Danielse, kterou vytáhl na zpáteční cestě z pohřbu. Vzpomínám na obličej svého otce.</p>
<p>Odpoledne bylo strašně dlouhé. Ten den na mě v rodinném setkání nezbyla žádná role, dospělí mě ignorovali. Bloumal jsem z pokoje do pokoje, v ruce teplou sklenici Kool-Aid, až jsem nakonec uprchl na dvůr. I tu důvěrně známou krajinu her a izolace narušily pohledy bledých tlustých obličejů, které mě pozorovaly z oken v sousedství. Čekali. Doufali, že něco zahlédnou. Chtělo se mi křičet, házet po nich kamení. Místo toho jsem se posadil na starou pneumatiku od traktoru, kterou jsme používali jako pískoviště. Záměrně jsem nalil rudý Kool-Aid do písku a sledoval, jak se skvrna rozšiřuje, jak hloubí malou jamku.</p>
<p><emphasis>Teď ji vykopávají</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p>Přeběhl jsem k houpačce a vztekle se odrážel nohama od holé země. Rezavá houpačka skřípala, jedna noha podstavce se zvedala ze země.</p>
<p><emphasis>Ne, to už udělali, ty hlupáku. Teď ji napojují na velké stroje. Napumpují do ní zpátky krev?</emphasis></p>
<p>Vzpomněl jsem si na lahve s kapačkou. Vzpomněl jsem si na rudá tlustá klíšťata, která to léto přinesl náš pes. Vztekle jsem se houpal, vysoko. Kopal jsem nohama, přestože jsem se už nemohl dostat výš.</p>
<p><emphasis>Začnou se jí nejprve chvět prsty? Nebo se jí jednoduše otevřou oči, jako když se probudí sova?</emphasis></p>
<p>Dosáhl jsem nejvyššího bodu a seskočil. Na moment jsem ztratil váhu a visel nad zemí jako Superman, jako duch, který opouští tělo. Pak mě zavolala zemská přitažlivost a já těžce dopadl na ruce a kolena. Odřel jsem si dlaně, na pravém koleni vykreslil skvrnu od trávy. Matka by se zlobila.</p>
<p><emphasis>Teď chodí kolem dokola. Možná ji oblékají jako jednu z figurín ve výkladním okně pana Feldmana.</emphasis></p>
<p>Na dvoře se objevil můj bratr Simon. Přestože byl jen o dva roky starší, to odpoledne mi připadal jako dospělý. Starý a dospělý. Blonďaté vlasy (nedávno stejně jako ty moje zastřižené) mu zplihle visely přes bledé čelo, jeho oči působily unaveně. Simon na mě téměř nikdy nekřičel. Ten den to ale udělal.</p>
<p>„Pojď sem. Už se to blíží.“</p>
<p>Sledoval jsem ho na zadní verandu. Většina příbuzných už odešla, z obývacího pokoje jsme ale zaslechli strýce Willa. Na chodbě jsme, zastavili a naslouchali.</p>
<p>„Pro Krista, Lesi, ještě máš čas. To prostě nemůžeš udělat.“</p>
<p>„Už se tak stalo.“</p>
<p>„Jen pomysli na… Ježíši Kriste… pomysli na děti.“</p>
<p>Slyšeli jsme, jak jejich hlasy drmolí, a věděli, že strýc Will ještě pije. Simon přiložil prst ke rtům. Následovalo ticho.</p>
<p>„Lesi, jen pomysli na otázku peněz. Co… kolik… je to dvacet procent ze všeho, co máš. Na jak dlouho, Lesi? Pomysli na děti. Co to nadělá –“</p>
<p>„Už je hotovo, Wille.“</p>
<p>Nikdy jsme u otce takový tón neslyšeli. Nehádal se – nehádal se, jako když se minulou noc se strýcem Willem přeli o politiku. Nebyl smutný, jako když se mnou a se Simonem rozmlouval po tom, co poprvé přivezl matku z nemocnice. Byl prostě v koncích.</p>
<p>Pak už nemluvili. Strýc Will začal křičet. Vztek bylo cítit i v tichu. Zašli jsme do kuchyně a vzali si colu. Když jsme se chodbou vraceli, strýc Will tak spěchal, že nás málem porazil. Práskl za sebou dveřmi. Nikdy už do našeho domu nevstoupil.</p><empty-line /><p>Matku přivezli domů těsně po setmění. Simon a já jsme se dívali velkým oknem, cítili jsme pohledy sousedu. Zůstala jen teta Helen a pár nejbližších příbuzných. Když otec spatřil auto, ucítil jsem jeho překvapení. Nevím, co jsme čekali. Snad dlouhý černý pohřební vůz jako ten, který ráno vezl matku na hřbitov.</p>
<p>Ale přijeli ve žluté Toyotě. V autě seděli čtyři muži a matka. Místo tmavého obleku, jaký měl na sobě otec, dorazili v pastelových košilích s krátkými rukávy. Jeden z nich vystoupil z auta a podal matce ruku.</p>
<p>Chtěl jsem vyběhnout ven a zamířit po chodníčku k ní. Simon mě ale chytil za zápěstí, takže jsme – když otec a ostatní dospělí otevřeli dveře – zůstali stát v chodbě.</p>
<p>Vyrojili se na chodník a osvítila je záře lampy na trávníku. Matku vedli dva muži. Ve skutečnosti jí nepomáhali, jen jí ukazovali cestu. Měla na sobě lehké modré šaty, které si koupila krátce předtím, než onemocněla, u Scotta. Čekal jsem, že bude bledá jako z vosku, stejná, jako když jsme nakoukli pootevřenými dveřmi ložnice chvíli předtím, než pro její tělo přijeli muži z pohřebního ústavu. Její obličej byl ale svěží a zdravý, málem opálený.</p>
<p>Když vkročili na schody, zjistil jsem, že má na sobě hodně makeupu. Matka nikdy makeup nepoužívala. Oba muži měli tváře stejně růžové. Všichni tři stejné úsměvy.</p>
<p>Vkročili do domu. Věřím, že jsme všichni kromě otce ustoupili. Položil matce ruce na ramena, dlouho se na ni díval, pak ji políbil na tvář. Nevěřím, že mu polibek vrátila. Její úsměv se nezměnil. Po otcově tváři stékaly slzy. Pocítil jsem rozpaky.</p>
<p>Lidé od Znovuvzkříšení něco říkali, otec a teta Helen přikyvovali. Matka tam jen stála, nepatrně se usmívala a zdvořile pozorovala muže ve žlutých košilích, kteří hovořili, žertovali a plácali otce po zádech. Pak došla v objímání matky řada na nás. Teta Helen postrčila Simona dopředu. Já se ho pořád držel za ruku. Políbil ji na tvář a rychle ustoupil k otci. Já matce padl kolem krku a políbil ji na rty. Netrefil jsem.</p>
<p>Měla chladnou pokožku. Byla <emphasis>jiná.</emphasis></p>
<p>Dívala se přímo na mě. Baxter, náš německý ovčák, začal kňučet a škrábat na dveře.</p>
<p>Otec odvedl lidi od Znovuvzkříšení do studovny. Chodbou se nesly úryvky konverzace.</p>
<p>„…pokud to vezmete jako mrtvici…“</p>
<p>„Jak dlouho bude…“</p>
<p>„Chápete, že je desátek nezbytný kvůli výdajům na měsíční údržbu a…“</p>
<p>Ženy z příbuzenstva utvořily kolem matky kruh. Následovala trapná chvilka, než si uvědomily, že matka nemluví. Teta Helen natáhla ruku, aby se dotkla sestřiny tváře. Matka se usmívala a usmívala.</p>
<p>Pak se vrátil otec, silný a srdečný hlas. Vysvětlil, jak se to podobá lehké mrtvici – vzpomínáme na strýce Richarda? Mezitím líbal dokola všechny přítomné a děkoval jim. Lidé od Znovuvzkříšení nás opustili s úsměvy a podepsanými papíry. Zbylí příbuzní začali odcházet jen chvíli nato. Otec je doprovázel na cestu, usmíval se a potřásal jim rukou.</p>
<p>„Berte to, jako že byla nemocná, ale dostala se z toho,“ poučoval je. „Berte to, jako by se vrátila z nemocnice.“</p>
<p>Sestra Helen odešla jako poslední. Dlouho vedle matky seděla, tiše mluvila a hledala v jejím obličeji odpověď. Po chvíli se rozplakala.</p>
<p>„Ber to, jako by se dostala z nějaké nemoci,“ poradil ji otec, když ji doprovázel k autu. „Ber to, jako by se vrátila z nemocnice.“</p>
<p>Teta Helen nepřestala plakat, přikývla a odjela. Myslím, že věděla, co si já se Simonem myslíme. Matka se domů nevrátila z nemocnice, vrátila se z hrobu.</p><empty-line /><p>Ta noc byla dlouhá. Několikrát se mi zdálo, že slyším na chodbě tiché pleskání matčiných bačkor, a zastavil se mi dech. Čekal jsem, kdy se otevřou dveře. Nic se ale nestalo. Přes nohy mi dopadly měsíční paprsky a odhalily pruh tapety vedle nočního stolku. Květinový vzor připomínal obličej velkého smutného zvířete. Krátce před úsvitem se ke mně ze své postele naklonil Simon a zašeptal: „Spi, hlupáku.“ A tak jsem spal.</p><empty-line /><p>První týden spal otec s matkou ve stejném pokoji, kde spali vždycky. Ráno měl propadlý obličej, a zatímco jsme jedli ovesnou kaši, křičel na nás. Pak se odsunul do studovny a spal tam na starém divanu.</p><empty-line /><p>To léto bylo pěkně horké. Nikdo si s námi nehrál, takže jsme si hráli sami jen se Simonem. Otec učil na univerzitě jen ráno. Matka plula domem a přelévala vodou květiny. Jednou jsme ji se Simonem spatřili, jak zalévá rostlinu, která zašla a kterou jsme odstranili, zatímco byla v dubnu v nemocnici. Voda stékala po čelní stěně skříňky a kapala na zem. Matka si toho ani nevšimla.</p>
<p>Když vyšla ven, zdálo se, jako by ji k sobě přitahovala lesní obora za domem. Možná její temnota. Simon a já jsme si na jejím okraji s oblibou hráli, chytali jsme do sklenice světlušky nebo stavěli stany z prostěradel. Když tam ale začala chodit matka, Simon trávil večery v domě nebo na předním trávníku. Já tam ale zůstal, protože matka občas zabloudila, a já ji vzal za ruku a odvedl zpět do domu.</p>
<p>Matka si oblékla, cokoliv jí otec řekl. Občas spěchal do výuky a odbyl ji: „Vem si červené šaly.“ A matka ten červencový horký den strávila v silných vlněných šatech. Nepotila se. Občas jí neřekl, aby ráno sešla dolů, takže zůstala, dokud se nevrátil, nahoře. V těch dnech jsem se pokoušel přemluvit Simona, aby se mnou alespoň vyšel nahoru, abychom JI ZKONTROLOVALI. Jen na mě zíral a zavrtěl hlavou.</p>
<p>Otec začal víc pít – Stejně jako PIL strýc Will. A bez příčiny na nás křičel. Zuřil, pokaždé jsem plakal. Ale Simon už nenaříkal nikdy.</p><empty-line /><p>Matka nikdy nemrkala. Zpočátku jsem si toho nevšiml. Když jsem to ale zjistil, začal jsem se cítit nepříjemně. Mou lásku to ale ani v nejmenším nezměnilo.</p><empty-line /><p>Ani Simon, ani já jsme nemohli v noci spát. Matka nás dřív ukládala a vyprávěla nám pohádky o kouzelníkovi, který se jmenoval Yandy, a bral našeho psa Baxtera (když jsme si s ním zrovna nehráli) na obrovská dobrodružství. Otec si žádné pohádky nevymýšlel, ale předčítal nám z velké knihy jménem <emphasis>Poundův Cantos. </emphasis>Většinu z toho, co četl, jsem nechápal. Slova byla ale příjemná a já zbožňoval jejich zvuk. Prozradil nám, že jsou řecká. Teď už nás ale po koupání nikdo nekontroloval. Pár nocí jsem se pokoušel Simonovi vyprávět vlastní pohádky, moc se mi ale nevedly a Simon mě požádal, abych přestal.</p><empty-line /><p>Čtvrtého července se utopil v bazénu, který právě postavili, Tommy Wiedermeyer, který se mnou loni chodil do třídy.</p>
<p>Tu noc jsme se všichni posadili a sledovali půl míle vzdálený ohňostroj nad tržištěm. Nemohli jste vidět, co se dělo na zemi, neboť nás dělila obora. Rakety ale zářily jasným a čistým světlem. Nejdřív jste viděli výbuch čisté barvy, potom – čtyři, až pět vteřin nato – dorazil zvuk. Obrátil jsem se, abych něco řekl tetě Helen, a spatřil matku, jak se dívá z okna v prvním patře. Na temném pozadí místnosti vypadal její obličej moc bílý, zdálo se, že po něm jako tekutina stékají barvy raket.</p><empty-line /><p>Krátce po Čtvrtém jsem našel mrtvou veverku. Simon a já jsme si hráli v oboře na kavalerii a Indiány. Střídavě jsme jeden druhého hledali… znovu a znovu po sobě stříleli a umírali v plevelu. Tentokrát jsem ho ale nemohl najít. Místo toho jsem narazil na mýtinu.</p>
<p>To místo bylo ukryté, obklopené křovím, hustým jako náš živý plot. Plížil jsem se pod větvemi po rukou a kolenou a v tu chvíli jsem spatřil veverku. Byla velká, červená, nějakou dobu už byla mrtvá. Hlavu vykroucenou téměř na druhou stranu, na jednom uchu zaschlou krev. Jednu tlapku sevřenou, druhou – tu volnou – položenou na větvičce, jako by odpočívala. Něco ji připravilo o jedno oko, to druhé prázdně sledovalo příkrov větví. Měla mírně otevřenou tlamu, která odhalovala překvapivě velké zuby, jež nabíraly u kořenů žlutý odstín. Jak jsem ji sledoval, vylezl jí z tlamy mravenec, přepochodoval tmavý čenich a vstoupil na vytřeštěné oko.</p>
<p><emphasis>Taková je smrt, </emphasis>napadlo mě.</p>
<p>Nepatrný vánek rozvibroval větve. Měl jsem strach zůstat, tak jsem utekl. Plížil jsem se rovnou za nosem, probíjel si cestu hustými větvemi, které mě chytaly za košili.</p><empty-line /><p>Na podzim jsem se vrátil do školy Longfellow, ale brzy mě přeřadili do školy státní. V té době byly rodiny Znovuvzkříšených diskriminovány. Děti si z nás dělaly legraci, dávaly nám přezdívky a nikdo si s námi nehrál. Na nové škole si s námi také nikdo nehrál, přezdívky nám ale nedávali.</p>
<p>Naše ložnice neměla vypínač na zdi, ale staromódní žárovku se šňůrou. Abych rozsvítil, musel jsem přejít půl tmavého pokoje a tápat, dokud jsem šňůru nenašel. Když jednou zůstal Simon dlouho vzhůru, aby si udělal domácí úkol, šel jsem nahoru sám. Hledal jsem kabel rukama v temnotě, když jsem narazil na matčin obličej. Měla chladné, hladké zuby. Ucukl jsem a zůstal tam minutu ve tmě stát. Pak jsem našel šňůru a rozsvítil světlo.</p>
<p>„Ahoj, maminko,“ pozdravil jsem. Posadil jsem se na okraj postele a vzhlédl k ní. Zírala na Simonovu prázdnou postel. Natáhl jsem se a vzal ji za ruku. „Chybíš mi,“ ozval jsem se. Říkal jsem ještě další věci, slova se mi ale pomíchala a zněla hloupě. Tak jsem tam jen seděl, držel ji za ruku a čekal, zda mi ji sevře. Ruka se mi unavila, přesto jsem zůstal sedět a svíral její prsty ve své dlani, dokud se neobjevil Simon. Zastavil se ve dveřích a pozoroval nás. Sklopil jsem oči a ruku spustil. Po pár minutách odešla.</p><empty-line /><p>Otec Baxtera uspal krátce před dnem Díkůvzdání. Pes nebyl ještě starý, ale choval se tak. Pořád vrčel a štěkal – dokonce i na nás – nikdy už nechodil dovnitř. Když potřetí utekl, zavolali nám z útulku a otec odpověděl: „Uspěte ho,“ a zavěsil telefon. Poslali nám účet.</p><empty-line /><p>Otcovy vyučovací hodiny ztrácely víc a víc studentů, až si nakonec vzal volno, aby napsal knihu o Ezrovi Poundovi. Celý ten rok zůstal doma, ale moc nepsal. Občas trávil celé ráno v knihovně, kolem jedné se ale vrátil domů a díval se na televizi. Před večeří začínal pít a do pozdních hodin vysedával před televizí. Občas jsme s ním já a Simon zůstávali, ale většina pořadů se nám nelíbila.</p><empty-line /><p>V tu dobu začal Simona pronásledovat jeden sen. Když jsme šli jedno ráno do školy, vyprávěl mi ho. Prohlásil, že je pokaždé stejný. Když usne, zdá se mu, že je pořád ještě vzhůru a čte si komiks. Pak začne komiks pokládat na noční stolek a časopis spadne na zem. Když se natáhne, aby ho zvedl, zpod postele vyjede matčina bílá ruka a sevře mu zápěstí. Vyprávěl, že má velkou sílu a že tuší, že ho chce k sobě stáhnout pod postel. Co nejsilněji se drží pokrývek, ale ví, že během pár vteřin sklouznou a on spadne.</p>
<p>Sdělil mi, že se minulou noc sen konečně pozměnil. Tentokrát matka zpod postele vystrčila hlavu. Poznamenal, že mu to připomnělo automechanika, který se objeví pod autem. Vyprávěl, jak se na něj šklebila. Neusmívala se, ale široce se šklebila. Prozradil mi, že měla zuby upilované do špičky.</p>
<p>„Máš někdy takové sny?“ zeptal se. Věděl jsem, jak lituje, že mi to prozradil.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl jsem.</p><empty-line /><p>V dubnu se Farleyova dvojčata odvedle nešťastnou náhodou zamkla do opuštěného mrazáku a udusila se. Paní Hargillová, naše služka, je našla za garáží. Thomas Farley byl jediným klukem, který pořád Simona zval k sobě na dvorek. Teď jsem zůstal Simonovi jen já.</p><empty-line /><p>Krátce před Svátkem práce[1] a začátkem školy Simon přinesl plány na náš útěk. Nechtěl jsem utíkat, ale měl jsem Simona rád. Byl to můj bratr.</p>
<p>„Kam půjdeme?“</p>
<p>„Musíme odtud zmizet,“ odvětil. Moc odpovědi v tom nebylo.</p>
<p>Simon si ale odložil spoustu věcí a dokonce sehnal mapu města. Nakreslil mi cestu oborou, přes Shermanovu řeku u železničního přejezdu u Laurelovy ulice, cestu ke strýci Willovi, která ani jednou nekřižovala důležité ulice,</p>
<p>„Můžeme venku tábořit,“ upozornil mě a předvedl velkou šňůru na prádlo, kterou uřízl. „Strýc Will nás zaměstná jako pomocníky na farmě. Až příští jaro pojede na ranč, můžeme ho doprovodit.“</p><empty-line /><p>Vyrazili jsme ve večerním šeru. Nechtělo se mi odejít, než bude tma, Simon ale řekl, že si toho, že jsme zmizeli, otec nevšimne až do příštího rána, kdy se probudí. Nesl jsem malý batoh s jídlem, které ukradl Simon v lednici. Simon měl na zádech prádelní šňůrou smotané zásoby v pokrývce. Dokud jsme se nedostali do obory hlouběji, bylo docela světlo. Potůček vydával bublavý zvuk, který nám připomněl zvuky, jaké se nesly z matčina pokoje v noci, kdy zemřela. Kořeny a větve se tak proplétaly, že musel nechat Simon celou dobu zapnutou baterku, takže nám tma připadala ještě větší. Brzy jsme se zastavili a Simon natáhl provaz mezi dva stromy. Přehodil jsem přes něj prostěradlo a oba jsme se začali po rukou a kolenou plížit kolem ve snaze najít kamení.</p>
<p>Potok šířil do noci zvuky polykání, my potmě snědli naše bologna sendviče. Pár minut jsme si povídali, ale vlastní hlasy nám připadaly slaboučké. Po chvíli jsme oba na chladné zemi usnuli, přikryli jsme se bundami, hlavy složili na silonový batoh. Kolem nás se šířily zvuky lesa.</p>
<p>Probudil jsem se uprostřed noci. Bylo naprosté ticho. Oba jsme se zachumlali pod bundy, Simon chrápal. Listoví se přestalo pohybovat, zmizel hmyz a vytratil se dokonce i zvuk potoka. Otvor ve stanu vytvořil v temnotě dva jasnější trojúhelníky.</p>
<p>Posadil jsem se, srdce mi divoce bušilo.</p>
<p>Když jsem posunul hlavu k otvoru, nespatřil jsem nic. Moc dobře jsem ale věděl, co tam je. Zakryl jsem si hlavu bundou a odkulil se od stěny stanu.</p>
<p>Čekal jsem, že se mě něco přes pokrývku dotkne. Zpočátku jsem si představil, jak nás sleduje matka, jak prochází lesem a do očí jí narážejí ostré větve. Matka to ale nebyla. Kolem malého stanu se těžce rozložila chladivá noc. Byla černá jako oko mrtvé veverky, chtěla dovnitř. Poprvé v životě jsem pochopil, že tma příchodem ranního světla nekončí. Zuby mi cvakaly. Přitulil jsem se k Simonovi a nasával jeho teplo. Lehce a pomalu mi dýchal na tvář. Po chvíli jsem s ním zatřásl, probudil ho a sdělil mu, že až vyjde slunce, jdu domů, že s ním nikam nepůjdu. Začal se hádat, ale pak zaslechl něco v mém hlase – věc, které jsem nerozuměl – unaveně zavrtěl hlavou a znovu usnul.</p>
<p>Ráno přikrývku promáčela rosa, takže se nám zdálo, že máme vlhkou pokožku. Vše jsme zabalili, kameny nechali ležet ve čtvercové formaci a odešli domů. Nemluvili jsme.</p><empty-line /><p>Když jsme tam dorazili, otec ještě spal. Simon odhodil naše věci do ložnice a vyběhl do slunečního světla. Já šel do sklepa.</p>
<p>Byla tam velká tma, ale já zůstal sedět na dřevěných schodech, ani jsem nerozsvítil. Ze stínů v koutech se neozval jediný zvuk, já ale věděl, že tam matka je.</p>
<p>„Utekli jsme, ale vrátili jsme se,“ promluvil jsem nakonec. „Návrat byl můj nápad…“</p>
<p>Úzkými průhledy na okně jsem spatřil zelenou trávu. S hlasitým zavzdycháním spustil zavlažovač. Někde v okolí křičely děti. Já si všímal jen stínů.</p>
<p>„Simon chtěl jít dál,“ pokračoval jsem. „Já nás ale přivedl zpět. Vrátit se domů byl můj nápad.“</p>
<p>Ještě pár minut jsem zůstal sedět, ale už mě nenapadlo, co bych řekl. Nakonec jsem vstal, oprášil si kalhoty a vrátil se nahoru, abych si zdříml.</p><empty-line /><p>Týden po Svátku práce otec naléhal, abychom odjeli na víkend k moři. Vyrazili jsme v pátek odpoledne a zamířili přímo k Ocean City. Matka seděla na zadním sedadle sama. Otec a sestra Helen seděli vepředu, já se Simonem jsme se nasoukali do zadní části našeho obytného vozu. Simon odmítl počítat krávy, nechtěl se mnou mluvit, ani si hrát s malými letadly, která jsem vzal s sebou.</p>
<p>Ubytovali jsme se ve starodávném hotelu hned vedle dřevěného mola. To místo nám doporučili ostatní Znovuvzkříšení z otcovy úterní skupiny. Zdi tam páchly věkem, hnilobou a krysami. Chodby měly vybledlou, zelenou barvu, dveře byly tmavě zelené a svítilo tam jen každé třetí světlo. Chodby tvořily temný labyrint, a než jste našli výtah, museli jste dvakrát odbočit. Všichni, kromě Simona, zůstali celou sobotu uvnitř. Seděli před těžkopádnou klimatizací a sledovali televizi. Kolem se objevilo mnoho Znovuvzkříšených, mohli jsme zaslechnout, jak se šourají temnými chodbami. Po západu slunce odcházeli na pláž a my se k nim přidali.</p>
<p>Snažil jsem se, aby se matka cítila pohodlně. Rozložil jsem jí ručník a obrátil ji, aby se dívala na moře. V tu dobu už vyšel měsíc a začal foukat chladný vítr. Přehodil jsem jí přes ramena svetr. Za námi odrážel zábavní park barevná světla na dřevěné molo, horská dráha rachotila a vyla.</p>
<p>Kdyby mě tak nerozčiloval otcův hlas, neodešel bych. Mluvil moc nahlas, bez příčiny se smál a zhluboka nasával z lahve v hnědé tašce. Teta Helen moc nemluvila, jen otce smutně sledovala, a když se zasmál, pokoušela se o úsměv. Matka klidně seděla, takže jsem se omluvil, a odešel k zábavnímu parku, abych našel Simona. Cítil jsem se bez něj sám. Nebyly tam žádné rodiny, ani děti, ale atrakce i tak fungovaly. Každých pár minut se ozval řev a ječení několika návštěvníků horské dráhy v nestrmějším padáku. Snědl jsem párek v rohlíku a rozhlédl se. Simona jsem ale nikde nenašel. Když jsem se vracel po pláži, spatřil jsem, jak se otec naklonil a rychle políbil tetu Helen na tvář. Matka zabloudila a já se nabídl – abych zakryl slzy vzteku ve vlastních očích – že ji najdu. Prošel jsem po pláži kolem místa, kde se minulý týden utopili dva výrostci. Kolem jsem našel pár Znovuvzkříšených, co seděli se svými rodinami u vody. Po matce ani vidu, ani slechu. Právě mě napadlo, že zamířím zpět, když se mi zdálo, že jsem pod dřevěným molem zachytil pohyb.</p>
<p>Byla tam neuvěřitelná tma. Dřevěné pilíře a vzpěry lámaly úzké pruhy světla do podivuhodných vzorů, světlo kapalo z puklin v chodníku. Kroky a řev ze zábavního parku připomínaly pěst, která buší do víka rakve. V tu chvíli jsem se zastavil. Náhle jsem si představil tucet Znovuvzkříšených, kteří tam sedí v temnotě. Tucet, matku mezi nimi. Světelné vzory je křižují, takže rozeznáte ruku, košili, vytřeštěné oko. Ale nebyli tam. Nebyla tam matka. Bylo tam něco jiného.</p>
<p>Nevím, proč jsem vzhlédl. Nahoře se ozvaly kroky. Obracení, jemné obracení. Ve stínech se něco obracelo. Našel jsem místo, kudy vyšplhat na vzpěry, zaklínil tam tenisku a zvedl se k širokému trámu. Nebylo to nijak těžké. Takhle jsme šplhali tisíckrát. Zíral jsem mu přímo do obličeje. Prádelní šňůru jsem zpočátku nezaznamenal.</p><empty-line /><p>Otec po Simonově smrti přestal učit. Po učitelském volnu se už do práce nevrátil. Poznámky ke knize o Poundovi se odstěhovaly s kupou loňských novin do sklepa. Lidé od Znovuvzkříšení mu pomohli najít v blízkém nákupním středisku místo hlídače, takže se domů nevracel před druhou hodinou ráno.</p>
<p>Po Vánocích jsem odjel do internátu vzdáleného o dva státy. V tu dobu už lidé od Znovuvzkříšení otevřeli Institut, kam se obracelo víc a víc rodin. Později se mi podařilo dostat na plné stipendium na univerzitu. I přes smlouvu jsem se v těch letech vracel domů jen málokdy. Během mých několika návštěv byl otec celou dobu opilý. Jednou jsem pil s ním, seděli jsme v kuchyni a společně plakali. Kromě pár bílých pruhů po stranách ztratil téměř všechny vlasy, oči se mu ponořily do vrásčitého obličeje. Alkohol zanechal na jeho tvářích množství prasklých žilek, takže vypadal, jako by měl na sobě víc makeupu než matka.</p>
<p>Tři dny před promocí zavolala paní Hargillová. Otec si napustil vanu teplou vodou, pak si podřezal žíly. Neprořízl je příčně, ale podélně. Četl svůj Plutarch. Než ho našla služka, trvalo dva dny. Když jsem příští večer dorazil domů, našel jsem ještě na vaně zaschlé krvavé kruhy. Po pohřbu jsem prošel všechny jeho staré papíry a našel deník, který si už několik let psal. Spálil jsem ho společně s poznámkami k nedopsané knize.</p><empty-line /><p>Naše pojistka u Institutu platila za všech podmínek, takže jsem dalších pár let přežil. Mou kariérou je víc než jen zaměstnání – v to, co dělám, věřím. A jsem vtom také dobrý. Pronajmout si prázdné školy pro nová centra v sousedství byl můj nápad.</p>
<p>Minulý týden jsem se dostal do dopravní zácpy, a když jsem se – centimetr po centimetru – doploužil k místu nehody, spatřil jsem malou postavu zakrytou pokrývkou, všude kolem rozbité sklo. Stejně tak jsem zaznamenal, jak se <emphasis>jich </emphasis>dav shromáždil na chodníku. Teď jich je tolik.</p>
<p>Žil jsem ve společném domě jedné z posledních osvětlených částí města. Když šel ale můj starý dům do dražby, chytil jsem se šance a koupil ho. Mnoho kusů starého nábytku jsem si nechal, jiné nahradil, takže to tam vypadá málem jako kdysi. Udržovat tak starý dům je nákladné, ale já peníze bezmyšlenkovitě neutrácím. Mnoho lidí z Institutu chodí po práci domů. Já takový nejsem. Když odložím vybavení a vydrhnu ocelové stoly, jdu rovnou domů. Je tam má rodina. Čekají na mě.</p><empty-line /><p><strong>Oči, do kterých se ve snech neodvážím podívat</strong></p>
<p>Bremen opustil nemocnici i svou umírající ženu a odjel na východ, k moři. Obyvatelé Filadelfie odjížděli z města na víkend, silnice byly přecpané, a tak se Bremen musel soustředit na dopravu, takže si v mozku nechal jen ty nejjemnější doteky myšlenek své manželky. Gail spala.</p>
<p>Prožívala přerušované, prášky vyvolané sny. Procházela nekonečně propojené pokoje s viktoriánským nábytkem a hledala svou matku.</p>
<p>Když Bremen minul borovicovou kleč, do večerních stínů reality mu vklouzly představy jejích snů. Gail se probudila právě ve chvíli, kdy sjížděl z dálnice. Prvních pár vteřin vůbec necítila bolest. Otevřela oči, a když spatřila, jak na modrou pokrývku dopadá sluneční svit, pomyslela si – na jediný moment – že je ráno, a ocitla se na farmě. Jak jí za levým okem udeřila bolest a závrať, natáhla své myšlenky za manželem. Bremen se zašklebil a upustil minci, kterou podával výběrčímu v budce.</p>
<p>„Co se děje, kamaráde?“</p>
<p>Bremen zavrtěl hlavou, nahmatal dolar a naslepo ho muži podal. Drobné hodil pod sklo Triumphu a soustředil se, aby nabral správnou rychlost. Bolest u Gail pominula, přesto ji zalil pocit zmatku a Bremenovi se zvedl žaludek. V pevně staženém myšlenkovém štítu se posunula opona strachu, ale Gail se vzpamatovala. Hovořila v myšlenkách, koncentrovala se na zužující se spektrum, snažila se napodobit vlastní hlas.</p>
<p>„Ahoj, Jerry.“</p>
<p>„Ahoj, drahá.“ Ty myšlenky vyslal ve chvíli, kdy odbočoval na Long Beach Island. Předal jí obraz – překvapivě zelenou trávu a borovice, ozdobené zlatým srpnovým světlem. Z asfaltové zatáčky vyskakovaly stíny sportovních aut. Náhle ucítil nenapodobitelný pach slaného Atlantiku a předal jí ho.</p>
<p>Vstup do přímořské komunity ho zklamal: zchátralé restaurace s mořskými produkty, předražené betonové motely, nekonečné přístavy. Oba to prostředí ale znali. Oba je uklidňovalo. A Bremen se soustředil na celé okolí. Gail se začala uklidňovat. Cesta se jí líbila. Její přítomnost se zdála tak skutečná, až se Bremen přistihl, že s ní mluví nahlas. Lítost a rozpaky odeslal, ještě než je dokázal udusit.</p>
<p>Na ostrově se to hemžilo rodinami, které vynášely věci z dodávek a nosily si pozdní jídlo na pláž. Bremen zamířil k severu, k majáku Barnegat Light. Podíval se doprava a zahlédl v příboji několik rybářů. Jejich stíny protínaly bílé linky vln.</p>
<p><emphasis>Monet, </emphasis>pomyslela si Gail a Bremen přikývl, přestože si ve skutečnosti vzpomněl na Euclida.</p>
<p><emphasis>Pořád ten matematik, </emphasis>napadlo Gail. Pak bolest zesílila a její hlas se vytratil. Nezformované věty se trhaly jako mračna v bouři.</p>
<p>Bremen nechal Triumph zaparkovaný u majáku a přešel dlouhými dunami na pláž. Rozložil potrhanou deku, kterou spolu na stejné místo tolikrát nesli. Příbojem se proháněla skupinka dětí. Asi devítiletá holčička (s dlouhýma bílýma nohama v plavkách, které patřily o dva roky mladšímu dítěti) poskakovala v mokrém písku a nevědomky imitovala složitou choreografii moře.</p>
<p>Za žaluziemi už bledlo světlo. Do pokoje vstoupila sestra, která páchla od cigaret a starého pudru, vyměnila kapačku a změřila pulz. Z interkomu na chodbě se nesla hlasitá a důrazná hlášení. V sílící mlze bolesti jim bylo špatně rozumět. V deset hodin dorazil nový doktor, ale Gail upřela pozornost k sestře, která nesla překrásnou jehlu. Vata na ruce, příjemný úvod k zaslíbenému útlumu bolesti v oku. Doktor něco říkal.</p>
<p>„…váš manžel? Věřil jsem, že zůstane přes noc.“</p>
<p>„Tady, doktore,“ odvětila Gail. Rukou poklepala na pokrývku a písek.</p>
<p>Bremen si v obraně proti chladné noci natáhl silonovou větrovku. Vysoká hradba mraků zakryla hvězdy, takže jich zahlédl jen několik. Daleko na moři zářila světla dlouhého ropného tankeru, který se pohyboval po obzoru. Okna plážových domků za Bremenem vrhala na duny žluté obdélníčky.</p>
<p>Vánek k němu donesl vůni grilovaného steaku. Bremen se snažil vzpomenout, zda přes den jedl či nikoliv. Napadlo ho, že se vrátí do samoobsluhy u majáku a koupí si sendvič. Pak si vzpomněl na starou tyčinku Payday v kapse a dal se do žvýkání jako kámen tvrdých oříšků. Halou se bez přestání ozývaly kroky. Zdálo se, že tudy pochodují celé armády. Hukot kroků, cinkání táců, nejasné štěbetání hlasů – Gail to připomnělo, jak ležela jako dítě v posteli a naslouchala, jak se k ní zdola nesou zvuky večírků.</p>
<p><emphasis>Vzpomínáš na večírek, kde jsme se setkali? </emphasis>pomyslel si Bremen.</p>
<p>Chuck Gilpen naléhal, aby Bremen přišel. Bremena nikdy moc večírky nezajímaly. Nerad rozmlouval. Z dlouhých hodin, kdy proti psychickému napětí a neurosu mu pevně svíral myšlenkový štít, ho bolela hlava. Kromě toho první týden učil tenzorové výpočty a dobře věděl, že by si měl doma zopakovat základní principy. Ale šel. Gilpenovo otravování a strach, že ho v nové akademické společnosti ocejchují jako člověka, který se minul povoláním, Bremena dovedlo do domu na Drexel Hill. O půl bloku dál bylo slyšet hudbu, a kdyby tam jel Bremen sám, určitě by se v tu chvíli vrátil domů. Zrovna se ocitl ve dveřích – někdo mu vrazil do ruky sklenku s pitím – když ucítil blízko sebe další myšlenkový štít. Jemně zapátral a okamžitě ucítil, jak ho myšlenky Gail zalily jako reflektor.</p>
<p>Oba to ohromilo. V první reakci pozvedli myšlenkové štíty a stočili se jako vyděšený pásovec. Ale oba brzy zjistili, že to není proti nevědomému zkoumání toho druhého nic platné. Ani jeden z nich se ještě nesetkal s jiným telepatem, s něčím víc, než primitivní a nevyužitou schopností. Oba si o sobě mysleli, že jsou zrůdy. Odolní a unikátní. Teď tady v tom prázdném místě stáli jeden před druhým nazí a náhle, bez jakéhokoliv rozhodování, zalili mozek toho druhého proudem obrazů, vlastních představ, částečných vzpomínek, tajemství, předností, vjemů, skrytého strachu, ozvěn a pocitů. Nic nezakrývali. Se vzpomínkami na někdejší oslavy narozenin, bývalé milence, rodiče a nekonečným proudem maličkostí se objevila každá malicherná krutost, kterou spáchali, ostudné sexuální zážitky i ukryté předsudky. Tak dobře se neznají ani dva lidé po padesáti letech manželství. Pár minut nato se poprvé setkali.</p>
<p>Každých dvacet čtyři vteřin přejel Bremenovi po hlavě kužel světla z majáku Barnegat. Na moři teď hořelo daleko víc světel než na tmavé pláži. Po půlnoci se zvedl vítr a Bremen se zachumlal do pokrývky. Při minulé obchůzce Gail od sestry odmítla injekci, přesto zůstalo duševní spojení zmizené. Bremen kontakt udržoval jedině silou vůle. Gail se vždycky bála tmy. Během šestiletého manželství se jí často v noci dotkl rukou nebo myšlenkou, aby ji uklidnil. Teď se znovu proměnila ve vyděšenou holčičkou, kterou nechali samotnou ve velkém starém domě na Burlingame Avenue. Pod postelí se něco v temnotě pohybovalo.</p>
<p>Bremen se protáhl jejím zmatkem a bolestí, podělil se s ní o zvuk moře. Vyprávěl jí příběhy o Gernisavien, jejich barevné kočce. Ležel v písečné prohlubni a spojil s ní tělo. Pomalu se začala uklidňovat, myšlenkami se mu oddávala. Jen několikrát dokázala usnout, v jejích snech se mezi mračny pohybovaly hvězdy, vnímala ostrý pach Atlantiku. Bremen popsal týdenní práci na farmě – jemnou krásu Fourierových rovnic na tabuli v jeho studovně, slunce a radost ze sázení broskvoně vedle příjezdové cesty. Podělil se s ní o vzpomínky na jejich lyžařský výlet do Aspenu a náhlý útok reflektorů, kterým neviditelná loď na moři zkoumala pláž. Podělil se s ní o krátké verše, které si zapamatoval. Slova se měnila v obrazy a pocity.</p>
<p>Noc se vlekla a Bremen předal své ženě její pronikavý chlad. Ke každé představě přidal vřelý projev lásky. Podělil se s ní o maličkosti a naděje do budoucnosti. Ve vzdálenosti sto kilometrů natáhl ruku a dotkl se té její. Když ho na několik minut odnesl spánek, posílal jí své sny.</p>
<p>Gail zemřela, ještě než se oblohy dotkl falešný jas úsvitu.</p><empty-line /><p>Vedoucí katedry matematiky na Haverfordu Bremena nabádal, ať si – jestli chce – vezme dovolenou nebo učitelské volno. Bremen mu poděkoval a rezignoval na svou funkci.</p>
<p>Jeden dlouhý večer s ním strávila Dorothy Parksová z katedry psychologie a vysvětlovala mu mechanismus zármutku. „Musíš to pochopit, Jeremy,“ vyzvala ho. „Žal je běžnou chybou lidí, kteří trpí vážnou ztrátou. Snad si myslíš, že ti pomůže zapomenout nové prostředí, nevyhnutelnou konfrontaci se zármutkem to ale jen oddálí.“</p>
<p>Bremen ji pozorně poslouchal a nakonec souhlasně pokýval hlavou. Příští den nabídl farmu k prodeji, mechanikovi na Conestoga Road prodal Triumph a odjel autobusem na letiště. Když tam dorazil, zamířil k přepážce United Airlines a zakoupil letenku na příští let.</p>
<p>Po celý rok pracoval ve střední Floridě, nakládal zboží v hlavní loděnici vedle Tampy. Příští rok už nepracoval vůbec. Rybařil a postupoval od Everglades k řece Chattooga v severní Georgii. V březnu ho jako vandráka zatkli v Charlestonu, v Jižní Carolině. V květnu strávil dva týdny ve Washingtonu a pokoj opouštěl, jen aby navštívil obchody s pitím a knihovnu Kongresu. Jednu červnovou noc ho ve dvě hodiny ráno okradli a ošklivě ztloukli před autobusovou zastávkou v Baltimore. Příští den odešel z nemocnice, na autobusovou zastávku se vrátil a zamířil k severu, aby navštívil sestru v New Yorku. Sestra s manželem naléhali, aby pár týdnů zůstal, Bremen ale třetího dne brzy ráno odjel, o slánku na kuchyňském stole opřel zprávu. Ve Filadelfii se posadil na nádraží Penn a pročítal inzeráty se zaměstnáním. Jeho cesta byla jasná a elegantní jako výpočet elipsy, po které se pohybuje jojo.</p><empty-line /><p>Robbymu bylo šestnáct, vážil 175 liber, byl slepý, hluchý a od narození retardovaný. Matčina drogová závislost v těhotenství a špatná funkce placenty Robbyho smysly odstřihly stejně jistě, jako odsoudí klesající loď jednu kajutu za druhou, když uzavře vodotěsné dveře.</p>
<p>Robby měl propadlé oči, tmavé jeskyně provždy slepého. Pod provezenými většími víčky se náhodně (a nezávisle) pohybovaly stěží viditelné zornice. Opuchlé rty mu volně visely, mezi kariosními zuby měl mezery. V šestnácti už mu pod nosem rašil tmavý knír. Černé vlasy mu divoce trčely na všechny strany, nad širokým nosem srůstalo obočí. Obézní tělo balancovalo na nejistých, vyhublých bílých nohou. Robby se naučil v jedenácti chodit, ale pořád dokázal udělat jen pár kroků, pak se zřítil k zemi. Pohyboval se v sériích holubích krůčků, nafouklé ruce nakrčené jako zlomená křídla, zápěstí zalomená v neuvěřitelném úhlu, roztažené a napjaté prsty. Jeho nejoblíbenějším pohybem (jako u mnoha retardovaných slepců) bylo nekonečné houpání, kdy si mával rukou před propadlýma očima, jako by odháněl stíny do temné jámy.</p>
<p>Nemluvil. Jen se občas beze smyslu zachechtal a vzácně v protestech zaječel. Ten hlas ve všech směrech připomínal operativní falsetto.</p>
<p>Robby navštěvoval Cheltonovu denní školu pro slepce už šest let. O jeho předešlém životě se nic nevědělo. U Robbyho matky ho objevila sociální pracovnice, která ji navštívila v rámci soudem uloženého protidrogového programu. Dveře bytu zůstaly otevřené a sociální pracovnice zaslechla zvuky. Chlapce zavřeli do koupelny, hřebíky zatloukli přes spodní část dveří dřevotřísku. Na dlaždicích se válely mokré papíry, ale Robby byl nahý, pomazaný vlastními výkaly. Tekla voda, na zemi už stály nějaké dva palce. Chlapec se trhavě převaloval sem a tam a vydával mňoukavé zvuky.</p>
<p>Čtyři měsíce strávil v nemocnici, pak ho vrátili do péče matky. Z dalšího rozhodnutí soudu ho šest dnů v týdnu odvážel autobus do Cheltonovy denní školy na pětihodinovou léčbu. Každodenní výlet podnikal ve tmě a tichu.</p>
<p>Robbyho budoucnost byla plochá, rysů zbavená. Nikam neubíhala, postrádala naději na křižovatku.</p>
<p>***</p>
<p>„Sakra, Jeny, zítra budeš dohlížet na toho kluka.“</p>
<p>„Proč já?“</p>
<p>„Protože na tu hloupou plovárnu nepojede, proto ty. Dneska jsi ho viděl. Smitty mu jen namočil nohy do vody a ten kluk se začal kroutit a ječet. Jakoby spustila celá tlupa koček. Doktorka Whildenová říká, že tady zůstane. Říká, že je pro něj v dodávce moc horko, takže tam nemůže zůstat. Prostě mu dělej v pokoji společnost, dokud se z prázdnin nevrátí pravidelná pomocnice.“</p>
<p>„Skvělé,“ poznamenal Bremen. Pak si stáhl z pokožky potem nasáklou košili. Najali ho, aby řídil školní dodávku. Teď pomáhal ty ubožáky krmit, oblékat i hlídat. „Skvělé. Prostě skvělé, Bille. A co s ním mám tu hodinu a půl, co budete na plovárně, dělat?“</p>
<p>„Hlídat ho. Zkus ho zabavit knížkou Zipů. Viděl jsi tam tu stránku s věcmi z podprsenky – očka a háčky? Ať se s tím baví. Sám se na tom cvičím se zavřenýma očima.“</p>
<p>„Skvělé,“ zopakoval Bremen a zavřel v sluneční záři oči.</p><empty-line /><p>Seděl na předních schodech a naléval si do sklenice zbytek skotské. Už bylo dlouho po půlnoci. Na úzké ulici se ale hemžily a hrály děti.</p>
<p>Dva černí mladíci soutěžili, přátelé je povzbuzovali. Pod pouliční lampou skákalo několik holčiček přes provaz. Ve světle se točil hmyz, zdálo se, že tančí podle dětského zpěvu. Na schodech stejných domků seděli dospělí a jeden druhého tupě sledovali. Nikdo se nehýbal. Bylo moc velké horko.</p>
<p><emphasis>Nadeš</emphasis><emphasis>la </emphasis><emphasis>chvíl</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis> pokračovat v cestě.</emphasis></p>
<p>Bremen věděl, že už tady zůstal moc dlouho. Sedm týdnů práce v denní škole bylo přespříliš. Začínal být zvědavý. A začal si klást otázky, jež se týkaly dětí.</p>
<p><emphasis>Boston, možná. Dál na sever. Maine.</emphasis></p>
<p>Ptal se na Robbyho a dostával od Jany McLellanové odpovědi. Vyprávěla mu o modřinách na Robbyho těle, jak měl před dvěma roky zlomenou ruku. Vyprávěla mu o plyšovém medvídkovi, kterého slepému chlapci věnovala zdravotní sestra. První pozitivní stimul, který v něm vyvolal nějaké emoce. Celé týdny nosil medvídka v náruči. Odmítl bez něj jít na rentgen a pak nastoupil jednoho rána do dodávky, svým zvláštním způsobem ječel a kňučel. Plyšový medvídek se ztratil. Doktorka Whildenová zavolala jeho matce a dozvěděla se, že je ta prokletá hračka pryč. „Prokletá hračka,“ řekla, podle slov Jany McLellanové, jeho matka. Další plyšový medvídek už nefungoval. Robby pokračoval tři týdny.</p>
<p><emphasis>No a co? Co múzu udělat?</emphasis></p>
<p>Bremen dobře věděl, co může udělat. Věděl to už celé týdny. Zavrtěl hlavou, znovu se napil a zesílil už tak hustý myšlenkový štít, který ho izoloval od bezcitného bolestivého světa.</p>
<p><emphasis>Sakra, kdybych to nezkoušel, pro Robbyho to bude lepší.</emphasis></p>
<p>Zvedl se vítr. Bremen zaslechl z dolní ulice, kde hrály dva spřátelené gangy divokou hru s míčem, výkřiky. V otevřených oknech se vlnily závěsy. Někde se ozvala siréna, pak utichla. Vítr zvedal z kanálu papíry a muchlal šaty dívek, které skákaly přes provaz.</p>
<p>Bremen se pokusil představit život bez zraku, bez zvuku.</p>
<p><emphasis>Sakra! </emphasis>Zvedl prázdnou láhev a vyšel nahoru.</p>
<p>***</p><empty-line /><p>Dodávka zajela na kruhovou cestu u školy a Bremen pomáhal pomalu s nacvičenou náklonností děti vyložit. Hučelo mu v hlavě.</p>
<p>Objevil se Scotty. Usmíval se, s důvěrou natáhl k neviděnému dospělému v očekávání ruce. Se sraženými koleny a rukama na hrudi se vypotácel Tommy Pierson. Bremen ho musel chytit, křehký chlapec by se jinak zřítil obličejem na chodník. S obvyklým veselým křikem seskočila Teresa a všechny, kdo se jí dotkli, zahrnula nepřesnými, uslintanými a nadšenými polibky.</p>
<p>Když ostatní vystoupili, Robby zůstal sedět. Dostat chlapce z dodávky dalo Bremenovi i Smittymu pěknou práci. Robby nebojoval. Jednoduše se proměnil v masu zvládnutelného, ale neodpovídajícího tuku. Nepříjemným způsobem nakláněl hlavu, z jednoho koutku volných úst mu visel jazyk, pak se přestěhoval na druhou stranu. Pomalu ho museli přemlouvat ke krátkým holubím krokům. V pohybu ho udrželo jen důvěrně známé prostředí krátké cestičky ke třídě.</p>
<p>Zdálo se, že ráno nemá konce. Před obědem pršelo a chvíli se zdálo, že budou muset plavání odvolat. Pak ale vysvitlo slunce a ozářilo květinové záhony na předním trávníku. Bremen sledoval, jak sluneční paprsky tančí na vlhkých lístcích růží, zaposlouchal se do hukotu sekačky na trávu. Pak si uvědomil, že se to stane.</p>
<p>Po obědě mu pomáhal v přípravách k odjezdu. Chlapci potřebovali při oblékání do plavek pomoc. Když Bremen spatřil chlupaté přirození a penis na těle stvoření s rozumem sedmiletého dítěte, pocítil zármutek. Tommy začal pokaždé líně masturbovat. Bremen se dotkl jeho paže a pomohl mu natáhnout elastické plavky.</p>
<p>Pak byli pryč a chodba plná ječících dětí a rozesmátých dospělých náhle ztichla. Bremen sledoval, jak pomalu po cestě mizí modrobílá dodávka. Pak se obrátil ke třídě.</p><empty-line /><p>Když vstoupil do místnosti, Robby se tvářil, jako by si toho vůbec nevšiml. V zeleném pruhovaném tričku a oranžových kraťasech, které mu byly moc malé, vypadal absurdně. Bremen si vzpomněl na bronzového Buddhu, kterého kdysi spatřil u Osaky. Co když to dítě nese hlubokou moudrost, kterou vyvolala dlouhá izolace od světa?</p>
<p>Robby se zavrtěl, hlasitě se ufoukl a vrátil se do původní pozice.</p>
<p>Bremen zavzdychal a přitáhl si židli. Byla moc malá. Kolena se mu zvedla do vzduchu, připadal si směšně. Sám sobě se usmál. Tu noc zmizí. Zamíří autobusem k severu. Bude stopovat. Venku bude chladněji.</p>
<p>Nebude to trvat dlouho. Nemusí ani navázat plný kontakt. Jednosměrné splynutí duší. Bylo to možné. Pár minut. Podívá se na Robbyho z okna, prohlédne obrázkovou knihu, možná pustí nahrávku a předá mu hudbu. Co ten chlapec z nových zážitků získá? Dar před odjezdem. Anonymní. Nic víc. Raději Robbymu nepošle jeho vlastní obraz. Správně.</p>
<p>Spustil myšlenkový štít. Okamžitě sebou cukl a znovu ho zvedl. Od chvíle, kdy byl naposledy tak zranitelný, už uplynula dlouhá doba. Hustá vlněná pokrývka myšlenkového štítu pomocí alkoholu ještě houstla. Stala se mu přirozeností. Náhlá záplava bublání – považoval ho za šum – ho odírala. Jakoby strávil celé měsíce v jeskyni a pak vstoupil do jasného oslepujícího světla. Zamířil pozornost k Robbymu a znovu odstranil bariéry.</p>
<p>Vyladil neurošum a hluboce se zahleděl do Robbyho mozku.</p>
<p>Nic.</p>
<p>Na jednu vteřinu plnou zmatku ho napadlo, že ztratil sílu zaostřovat. Pak se zkoncentroval a zachytil hloupé sexuální představy člověka na zahradě, zaslechl útržky myšlenek doktorky Whildenové, která právě nasedala do svého mercedesu a hledala volná oka na punčochách. Recepční četla román – <emphasis>Moroví psi. </emphasis>Bremen s ní přečetl několik řádek. Pomalý pohyb jejich očí ho frustroval. Ústa mu zaplnila chuť sirupu – višňových kapek proti kašli.</p>
<p>Upřeně zíral na Robbyho. Chlapec astmaticky dýchal, zahlédl jeho potažený jazyk. Na rtech a tvářích měl přilepené zbytky jídla. Zúžil svou sondu, zesílil ji a zaostřil jako paprsek plného světla.</p>
<p>Nic.</p>
<p>Ne. Počkej. Byla tam – co? – naprostá absence čehokoliv. Díra v poli neurošumu, díra v místech, kde měl narazit na Robbyho myšlenky. Bremen si uvědomil, že narazil na ten nejsilnější myšlenkový štít, jaký kdy našel. Ani Gail nedokázala zkoncentrovat tak neuvěřitelnou bariéru. Bremena to na chvíli ohromilo, otřáslo, pak si našel příčinu. Robbyho mozek byl poškozený. Zřejmě tam nefungovaly celé bloky. S tak málo smysly, na které by se mohl spolehnout, s tak omezeným vědomím nebylo divu, že se chlapcova mysl – to co z ní zbylo – obrátila dovnitř. Co zpočátku připadalo Bremenovi jako mohutný myšlenkový štít, byla ve skutečnosti jen těsná koule introspekce, která daleko překračovala hranice autismu. Robby byl doopravdy sám.</p>
<p>Bremena to tak otřáslo, že na chvíli přestal, a několikrát se zhluboka nadechl. Když pokračoval, dával si větší pozor. Tápal po negativních hranicích myšlenkového štítu jako člověk, který přejíždí v temnotě rukou po hrubé zdi. Někde tam musel být otvor.</p>
<p>Ale nebyl. Žádný otvor, žádné měkké místo – houba uprostřed skály. Částečně zaznamenal pohyb spodních myšlenek, stejně jako cítí chodec pohyb vlakových souprav v metru pod chodníkem. Koncentroval se, sbíral sílu k průniku, až si promáčel košili potem. V naprostém úsilí ztrácel vidění i sluch. Nevadí. Jakmile se trochu spojí, uvolní se a pomalu otevře kanály zraku i sluchu.</p>
<p>Ucítil, jak štít trochu povolil. Péroval, přesto pod jeho vytrvalým tlakem klesal. Soustředil se, až mu na spáncích vystoupily žíly. Ani nevěděl, jak se šklebí, jak se mu v úsilí napínají svaly na krku. Štít se prohnul. Bremenova sonda se proměnila v pevné beranidlo, které buší do těsných želatinových dveří. Štít ještě ustoupil. Zkoncentroval sílu, kterou by dokázal pohybovat předměty, rozdrtit cihly, zastavit ptáky uprostřed letu.</p>
<p>Štít se pořád ohýbal. Bremen se předklonil, jako by se ocitl v silném větru. Vítr to ale nebyl. Jen koncentrovaná síla vůle. Následovalo okamžité trhání, teplá vlna, pád vpřed. Bremen ztratil rovnováhu, rozhodil ruce a otevřel ústa, aby vykřikl.</p>
<p>Ústa mu zmizela.</p>
<p>Padal. Letěl. Z dálky zahlédl, jak se jeho vlastní tělo kroutí v sevření epileptického záchvatu. Pak opět padal. Padal do ticha. Padal do prázdnoty.</p>
<p>Prázdnota. Bremen se ocitl uvnitř. Za hranicemi. Proplouval vrstvami pomalých termálních proudů. Kolem padaly bezbarvé trojrozměrné větrníky. Černé koule vybuchovaly a roztahovaly se. Oslepovaly ho. Ucítil vodopády doteků, stružky pachů, tenkou čáru rovnováhy, kterou unášel tichý vítr.</p>
<p>Držely ho tisíce rukou – dotýkaly se, zkoumaly, prsty v ústní dutině, dlaně na hrudi klouzaly k břichu, svíraly jeho penis, pokračoval}’ dál.</p>
<p>Byl v hrobu. Byl pod vodou. Stoupal do černoty. Nedokázal dýchat. Začal pohybovat rukama. Ruce bily do hustého proudu. Vzhůru. Pohřbil ho písek. Tloukl a kopal. Pohyboval se vzhůru. Nasával ho vysavač, sevřel mu hlavu do svěráku. Hmota se změnila. Ztvrdla, stlačilo ji tisíc neviditelných rukou. Prostrkávaly ho uzavírajícím se otvorem. Jeho hlava prorazila povrch. Otevřel ústa, aby vykřikl, a do hrudi mu pronikl vzduch – jako proniká voda do plic tonoucího člověka – výkřik se táhl a táhl.</p>
<p>JÁ!</p>
<p>Probudil se na široké pláni. Nebyla tady žádná obloha. Vše zakryla bledá broskvová barva. Zem byla tvrdá, dělila se do oranžových segmentů, které se táhly do nekonečna. Neexistoval obzor. Zem zdobily pukliny a zářezy jako zatopenou krajinu v období sucha. A nad ním řady broskvových krystalů. Bremen se cítil, jako by se ocitl v suterénu průzračného plastikového mrakodrapu. Úplně prázdného. Ležel na zádech a vzhlížel nekonečnými patry křišťálové prázdnoty.</p>
<p>Posadil se. Pokožka mu hořela, jako by ji otřel smirkovým papírem. Byl nahý. Rukou si pohladil břicho, dotkl se chlupů v rozkroku, na koleni nahmatal jizvu, kterou si udělal v sedmnácti letech na motocyklu. Když se postavil, jeho tělem projela vlna závrati.</p>
<p>Pochodoval. Bosé nohy zjistily, že jsou hladké pláty teplé. Neexistoval směr, neexistoval cíl. Jednou ušel před západem slunce celou míli po Bonneville Salt Flats. Bylo to stejné. Kráčel. <emphasis>Šlápnete na mezeru, patříte do sběru. </emphasis>Když se konečně zastavil, to místo se nijak od ostatních nelišilo. Bolela ho hlava. Ulehl a sám sebe si představil jako hlubinnou mořskou stvůru, která vzhlíží nahoru a pozoruje vrstvy pohyblivých proudů. Koupal se v broskvovém teplém světle. Zářilo mu tělo. Zavřel v jasu oči a usnul.</p>
<p>***</p><empty-line /><p>Náhle se posadil. Rozšířily se mu nozdry. V uších bolelo od snahy zaměřit nejasný zvuk. Panovala naprostá tma.</p>
<p>Nocí se něco pohybovalo.</p>
<p>Bremen si v černotě sedl na bobek a pokusil se odfiltrovat zvuk vlastního přerývaného dechu. Systém jeho žláz se obrátil k miliony let starému systému. Sevřel pěsti. Zbytečně protočil v důlcích oči a rozběhlo se mu srdce.</p>
<p>Nocí se něco pohybovalo.</p>
<p>Cítil to poblíž. Cítil sílu. Bylo to ohromné a v temnotě se to orientovalo bez problému. Ta věc byla blízko. Vedle něj, nad ním. Bremen cítil sílu slepého pohledu. Poklekl na chladnou zem a schoulil se do klubíčka.</p>
<p>Něco se ho dotklo.</p>
<p>Bremen potlačil nutkání vykřiknout. Chytila ho ruka obra – něco hrubého, něco obrovského, něco naprosto vzdáleného ruce. Pozvedlo ho to. Bremen poznal sílu, ucítil tlak, bolest v žebrech. Ta věc ho mohla bez problému rozmáčknout. Znovu zažil pocit, že ho někdo sleduje, kontroluje, váží na neviditelné váze. Zažil čistý pocit beznaděje. Přesto ho určitým způsobem uklidňoval, cítil se jako člověk, který leží na rentgenu na stole a ví, že jeho tělem procházejí neviditelné paprsky, že hledají něco špatného, že pátrají.</p>
<p>Věc ho posadila na zem.</p>
<p>Bremen nezachytil jediný zvuk, přesto vycítil, jak se obrovské kroky vzdalují. Zvedla se z něj veškerá váha. Zavzlykal. Nakonec se natáhl a postavil. Zavolal do tmy, ale zvuk jeho hlasu byl nepatrný. Ztratil se. Dokonce si ani nebyl jistý, zda ho vůbec zaslechl.</p><empty-line /><p>Vyšlo slunce. Bremenovy oči se zachvěly, otevřely, zadívaly se na vzdálený jas, a než mu ta skutečnost prošla mozkem, znovu se zavřely. <emphasis>Vyšlo slunce.</emphasis></p>
<p>Seděl na trávě. Všemi směry se k obzoru táhla prérie měkké, po kolena vysoké, trávy. Utrhl stéblo. Očistil ho a ochutnal sladkou šťávu. Vzpomněl si na odpoledne z dětství. Dal se do kroku. Foukal teplý vánek. Čeřil trávu a tiše vzdychal. Pomáhal zklidnit bolest hlavy, která mu pulzovala na očním pozadí. Chůze ho těšila. Cítil radost, jak se mu pod bosýma nohama ohýbá tráva, jak si s jeho tělem hrají sluneční paprsky a vítr.</p>
<p>Začátkem odpoledne si uvědomil, že se blíží na obzoru nějaká skvrna. Pozdě odpoledne se skvrna změnila v řadu stromů. Krátce před západem slunce vstoupil do lesa. Stály tady vznešené jilmy a duby z jeho dětství v Pennsylvánii. Postupoval do lesa hlouběji. Před ním kráčel dlouhý stín.</p>
<p>Poprvé ucítil únavu. Začala se ozývat žízeň. Měl těžký, suchý a oteklý jazyk. Těžkopádně se vlekl prodlužujícími se stíny, chvílemi kontroloval viditelné útržky oblohy a hledal mraky. Právě když se díval vzhůru, málem spadl do rybníka. Mezi ochranným kruhem rákosí a plevele se čeřil kruh vody. Břehem prorůstaly kořeny plody obtěžkané višně. Bremen postoupil o posledních pár kroků a věřil, že až se vrhne kupředu, voda zmizí.</p>
<p>Sahala mu k pasu a byla studená jako led.</p><empty-line /><p>Přišla krátce před úsvitem. Krátce po probuzení zachytil pohyb. Nevěřícně se na místě zastavila, v příkrovu stromů zachytil další stín. Pohybovala se váhavě, opatrně našlapovala bosýma nohama. Stehna jí rozdírala chlupatá ostřice. Bremen ji sledoval, v silném, horizontálním světle rána ji viděl naprosto jasně. Zdálo se mu, že její tělo září. Ňadra (levé jako vždy poněkud větší než to pravé) se s každým krokem pohupovala. Měla nakrátko ostříhané černé vlasy.</p>
<p>Ve světle se zastavila. Znovu pokročila vpřed. Bremenovy oči se dotkly jejích silných stehen, sledoval, jak se jí roztahují a přibližují nohy. Ucítil neuvěřitelnou intimitu. Už se dostala blíž. Bremen rozeznal jemné stíny hradního koše, bledé, růžové kroužky bradavek, širokou modřinu na jedné paži.</p>
<p>Vkročil do světla. Zastavila se, krátkým, instinktivním pohybem si zakryla horní polovinu těla rukama, pak se k němu rychle vydala. Rozevřela náruč. Zahalila ho vůně jejích vlasů. Kůže klouzala po kůži, jejich ruce přejížděly svaly, pokožku, známý terén obratlů. Oba vzlykali a nesouvisle blekotali. Bremen poklesl na koleno a uložil jí obličej mezi ňadra. Jemně se sklonila a pohladila mu hlavu prsty. Tlak, který je k sobě mačkal, nepovolil ani na chvíli.</p>
<p>„Proč jsi mě opustila?“ zašeptal do její pokožky. „Proč jsi odešla?“</p>
<p>Gail neodpověděla. Do vlasů mu dopadly její slzy. Na zádech se sevřely její ruce. Bez jediného slova poklekla do vysoké trávy vedle něj.</p>
<p>Když se začaly protrhávat ranní mlhy, opustili les společně. Travnaté pahorky působily v ranním světle dojmem, jako by patřily k opálenému, sametovému torzu člověka, kterého se mohou dotknout. Tiše rozmlouvali, občas propletli prsty. Společně zjistili, že jakýkoliv pokus o telepatický kontakt vyvolá oslepující bolesti hlavy, jaké je zpočátku trápil}’. Mluvili tedy nahlas. A dotýkali se. A než den skončil, dvakrát se ve vysoké, jemné trávě pomilovali. Z oblohy je pozorovalo zlaté oko slunce.</p>
<p>Pozdě odpoledne překonali stoupání a za malým sadem rozeznali bílou záři.</p>
<p>„To je farma!“ vykřikla Gail s údivem v hlase. „Jak je to možné?“</p>
<p>Bremena to nijak nepřekvapilo. Stejně vyrovnaný se cítil, i když se k vysoké staré budově přiblížili. Objevili i křivou stodolu, kterou používali jako garáž. Příjezdová cesta pořád volala po novém štěrku. Teď už ale nikam nevedla, na konci se netáhla žádná silnice. Sto yardů drátěného rezavého plotu, který lemoval silnici, teď končil ve vysoké trávě.</p>
<p>Gail vstoupila na přední verandu a nakoukla oknem dovnitř.</p>
<p>Bremen si připadal jako zločinec nebo cizinec, který našel dům, kde možná někdo bydlí, ale možná také ne. Zvyk je přivedl k zadním dveřím. Gail opatrně otevřela vnější drátěný kryt a ve chvíli, kdy zavrzaly panty, nadskočila do vzduchu.</p>
<p>„Promiň,“ poznamenal Bremen. „Vím, slíbil jsem, že je naolejuji.“</p>
<p>Uvnitř byla tma a zima. Pokoje stejné, jak je opustili. Bremen strčil hlavu do studovny a našel na dubovém stole papíry, na tabuli dávno zapomenutou rovnici. Nahoře proudilo z oblohy střešním oknem, které tak těžce v říjnu instaloval, sluneční světlo. Gail přecházela z pokoje do pokoje, vydávala zvuky nadšení, často se jemně dotýkala věcí. Ložnice byla stejně jako vždy urovnaná, modrá pokrývka rovná a zastrkaná pod matraci. Přes nohy postele ležela složená záplatovaná deka od její babičky.</p>
<p>Usnuli na chladivých pokrývkách. Občasný záchvěv větru nadul závěsy, Gail ve spánku mumlala a často se ho dotýkala rukou. Když se Bremen probudil, už byla málem tma – pozdní, dlouhý soumrak začátku léta.</p>
<p>Zezdola přišel zvuk.</p>
<p>Dlouhou chvíli zůstal bez hnutí ležet. Hustý, tichý vzduch, hmatatelné ticho. Pak se to ozvalo znovu.</p>
<p>Bremen vstal z postele. Gail nevzbudil. Stočila se na bok, jednu ruku pozvedla k tváři, polštář přitiskla ke rtům. Bos sestoupil po dřevěných schodech. Vstoupil do studovny a opatrně otevřel spodní pravý šuplík. Pod prázdnými deskami ležel starý hadr. Vyndal ho ze zásuvky.</p>
<p>Smith and Wesson ráže 0.38 páchl olejem a vypadal nový jako v den, kdy mu ho věnoval švagr. Bremen zkontroloval zásobník. Ležely tam těžké tlusté kulky, ležely tam jako vejce v hnízdě. Hrubé držadlo mu padlo pevně do ruky, kov byl studený. Bremen se smutně té absurdní situaci usmál. Ale když znovu bouchly těžké kuchyňské dveře, zbraň neodložil.</p>
<p>Bez jediného zvuku sestoupil z chodby ke kuchyňským dveřím. Bylo šero. Oči se mu ale přizpůsobily. Z místa, kde stál, rozeznal bledého, bílého fantoma – lednici. Zatímco tam stál, zapnula se recyklační pumpa. S revolverem u boku vstoupil na chladné dlaždice kuchyňské podlahy.</p>
<p>Vyděsil ho pohyb. Zbraň se o centimetr pozvedla, pak ji spustil. Po podlaze přeběhla Gernisavien, tvrdohlavá kočka. Otřela se mu o nohy a vrátila se k lednici. Důležitě se na něj podívala, pak se o něj znovu otřela. Bremen poklekl a nepřítomně jí podrbal na krku. Sevřená ruka s pistolí náhle působila hloupě. Uvolnil stisk.</p><empty-line /><p>Když si dali pozdní večeři, už stoupal měsíc. Steaky pocházely z mrazáku v suterénu, ledově chladné pivo z ledničky a v garáži našli pár pytlíků dřevěného uhlí. Steaky prskaly na grilu, oni se usadili vedle staré pumpy. Dobře živená Gernisavien se usadila vedle velké staré dřevěné zahradní židle.</p>
<p>Oba se oblékli. Bremen si vzal své oblíbené kalhoty a lehkou modrou pracovní košili. Gail volné bílé bavlněné šaty, které si brala na výlety. Ze dvorku přicházely stejné zvuky, jaké slýchali dávno předtím – cvrčci, noční ptáci v sadu, barvité volání žab od vzdáleného potoka, občasný přelet vrabce mezi hospodářskými stavbami.</p>
<p>Bremen steaky naservíroval na papírové talířky. Nože přejely sem a tam. Jedli jen steaky a jednoduchý salát ze zahrady – čerstvé ředkvičky, po straně cibuli.</p>
<p>Měsíc byl ve třech čtvrtinách, ale hvězdy zářily neuvěřitelně jasně. Bremen si vzpomněl na noc, kdy se uložili do houpací sítě a čekali, až popluje po obloze jako žhavý uhlík Skylab. Uvědomil si, že jsou dnes v noci hvězdy ještě jasnější, protože se tady neodráží žádná světla z Filadelfie, žádná světla silnice. Jejich slávu dnes večer nic nezastíní.</p>
<p>Dokud nebylo jídlo hotovo, Gail seděla v povzdálí. <emphasis>Kde jsme, Jerry? </emphasis>Jemný dotek myslí. Tentokrát oslepující bolest nevyvolal.</p>
<p>Bremen usrkl Budweiseru. „Co je špatného na tom, že jsme prostě doma, milá?“</p>
<p><emphasis>Na tom, že jsme doma, není špatného nic. Kde to ale jsme?</emphasis></p>
<p>Bremen se soustředil, obracel v prstech ředkvičku. Měla slanou, pronikavou chuť, byla studená.</p>
<p><emphasis>Co je to za místo? </emphasis>Gail zamířila pohledem k řadě tmavých stromů na okraji sadu. Na černém pozadí pomrkávaly světlušky.</p>
<p><emphasis>Gail, co si pamatuješ jako poslední?</emphasis></p>
<p>„Vzpomínám si na umírání.“ Ta slova Bremena udeřila přímo na solar plexus. Chvíli nedokázal promluvit, nedokázal zformulovat myšlenky.</p>
<p>Gail pokračovala: „Nikdy jsme nevěřili na posmrtný život, Jerry.“</p>
<p><emphasis>Hypokritičtí, fundamentalističtí rodiče. Matčiny opilé záchvaty pláče nad biblí. </emphasis>„Myslím tím… ne… jak můžeme být…“</p>
<p>„Ne,“ přerušil ji Bremen, položil talíř na opěrku židle a naklonil se vpřed. „Může existovat vysvětlení.“</p>
<p><emphasis>Kde začít? Ztracené roky, Florida, horké ulice města, denní škola pro retardované a slepé děti. </emphasis>Zpříma se podívala na toto období jeho života a rozšířila oči. Ucítila jeho myšlenkový štít. Nenaléhala, nenutila ho, aby ukázal věci, které ukryl. <emphasis>Robby. Chvilkový kontakt. Možná přehrávání desky. Pád.</emphasis></p>
<p>Udělal pauzu a dlouze se napil piva. Hmyz jásal. Dům v měsíčním svitu bledě zářil.</p>
<p><emphasis>Kde jsme, Jerry?</emphasis></p>
<p>„Jak ses tady probudila, co si pamatuješ, Gail?“</p>
<p>Už sdíleli některé obrazy, ale když se je snažili vyslovit, zostřovalo jim to vzpomínky. „Temnotu,“ odvětila. „Pak jemné světlo. Kývání. Někdo mě houpal. Držení. Někdo mě držel. Chůzi. Pak jsem tě našla.“</p>
<p>Bremen přikývl. Zvedl poslední kus steaku a vstřebal chuť spáleného dřevěného uhlí. <emphasis>Určitě jsme s Robbym. </emphasis>Sdílel obrazy, pro které neexistovala vhodná slova. Vodopády doteků. Celé krajiny pachů. Pohyb síly v temnotě.</p>
<p>S <emphasis>Robbym, </emphasis>zopakoval její mozek. ?????????? <emphasis>V jeho mozku. </emphasis>„Jak?“</p>
<p>Do klína mu vyskočila kočka. Roztržitě ji pohladil a položil na zem. Gernisavien okamžitě vztyčila ocas a obrátila se k němu zády. „Četl jsi hodně příběhů o telepatech. Našel jsi někdy uspokojivé vysvětlení, jak telepatie funguje? Proč ji někteří lidé ovládají a někteří ne? Proč jsou myšlenky některých lidí hlasité jako megafon a myšlenky druhých se nedají málem zachytit?“</p>
<p>Udělala pauzu, zamyslela se. Kočka se nechala podrbat za ušima. „No, byla tu jedna vážně dobrá knížka – ne, jen se přiblížila k pocitu, jaké to je. Ne. Většinou to popisují jako určité vysílání rádia nebo televize. Ty to víš, Jerry. Hodně jsme o tom mluvili.“</p>
<p>„Jo,“ přiznal Bremen. Už se to snažil Gail popsat. Mezi slova se pletly jeho myšlenky. Obrazy vyskakovaly jako stránky z přepracované tiskárny. Nekonečné Schrödingerovy zákruty, problémy, které hovoří jazykem jasnějším, než je řeč. Zhroucení pravděpodobnosti v binomiálním postupu.</p>
<p>„Povídej,“ vyzvala ho Gail. Že se i po těch letech společných myšlenek nedokáže podívat jeho očima, ho udivilo.</p>
<p>„Vzpomínáš na můj poslední velký projekt?“ zeptal se.</p>
<p>„Věc s čelem vln,“ odvětila.</p>
<p>„Jo. Vzpomínáš, o co jde?“</p>
<p>„Hologramy. Ukázal jsi mi na univerzitě Goldmannovu práci,“ přiznala. V matném světle působila jako měkká bílá skvrna. „Většině z toho jsem nerozuměla a pak jsem krátce nato onemocněla.“</p>
<p>„Týkalo se to holografického výzkumu,“ přerušil ji rychle Bremen.</p>
<p>„Goldmannův výzkumný tým ale pracoval na analogii lidského vědomí… myšlenek.“</p>
<p>„Co to má společného s… s tímhle?“ zeptala se Gail. Její ruka přejela půvabným gestem dvůr, noc a jasnou oblohu plnou hvězd nad jejich hlavou.</p>
<p>„Může to pomoci,“ vysvětloval Bremen. „Staré teorie o duševní aktivitě nevysvětlují problémy, jako jsou následky mrtvice, automatické učení, funkce paměti. A to nemluvím o myšlení samotném.“</p>
<p>„A Goldmannova teorie ano?“</p>
<p>„Ještě to není opravdová teorie, Gail. Byl to nový přístup, použili poslední práci s hologramy a analýzu vyvinutou ve třicátých letech ruským matematikem. Tam mě volali. Bylo to vážně úplně jednoduché. Goldmannova skupina pracovala na všech možných komplikovaných EEG studiích a zápisech. Já bych jejich data vzal, provedl s nimi Fourierovu analýzu a pak je zařadil do různých upravených rovnic Schrödingerových vln, abych zjistil, zda fungují jako stojící vlna.“</p>
<p>„Jerry, nechápu, jak to vysvětluješ.“</p>
<p>„Sakra, Gail, vážně to fungovalo. Lidská myšlenka se dá popsat jako stojící vlna. Něco jako super hologram. Možná ještě přesněji, hologram, který obsahuje pár menších hologramů.“</p>
<p>Tentokrát se trochu zamračil on. „Nejlepší odpovědí asi bude, že Řekové a náboženští fanatici obojí naprosto správně oddělovali,“ prohlásil. „Mozek se dá popsat jako druh určitého… no, elektrochemického generátoru a interferometru v jednom. Ale mysl… ach, mysl je mnohem krásnější než kus šedé tkáně.“ Přemýšlel v rovnicích, podle Schrödingerovy elegantní melodie před ním tančily sinové vlny.</p>
<p>„Takže existuje duše, která přežije smrt?“ zeptala se Gail. V hlase jí zazněl mírně obranný, mírně hádavý tón, jaký se objevil, kdykoliv diskutovali o náboženských problémech.</p>
<p>„Sakra, ne,“ odvětil Bremen. Myšlenkami se vrátil znovu ke slovům a trochu ho to rozčílilo. „Jestli měl Goldmann pravdu a osobnost je složitou vlnou, řadou málo nabitých hologramů, které interpretují realitu, pak osobnost smrt mozku určitě přežít nemůže. Chemické schéma bude zničeno i s holografickým generátorem.“</p>
<p>„A kde jsme tedy my?“ Její hlas už nebylo téměř slyšet.</p>
<p>Bremen se předklonil a chytil ji za ruku. Byla studená.</p>
<p>„Copak nechápeš, proč mě celý ten výzkum zajímal? Věřil jsem, že možná dokáže popsat naši… no… schopnost.“</p>
<p>Gail se posunula a sedla si na širokou dřevěnou židli vedle něj. Objal ji a ucítil na jejím rameni chladnou pokožku. Na jihu náhle proťal obzor meteorit a zanechal pouze odrazy na sítnici.</p>
<p>„A?“ její hlas zněl úplně potichu.</p>
<p>„Je to dost jednoduché,“ pokračoval Bremen. „Když si představíš lidskou myšlenku jako řadu stojících vln, které tvoří interferenční vzory, jaké můžeš sebrat a vložit do holografických analogií, začíná to dávat smysl.“</p>
<p>„Uch – huh.“</p>
<p>„Vážně. Znamená to, že naše mysl neodpovídá jen na vlnové vzory, které produkujeme, ale transformuje i vlny, které generují ostatní.“</p>
<p>„Ano,“ připustila Gail. Náhle cítila vzrušení a pevně mu sevřela ruku. „Vzpomínáš, jak jsme se setkali a podělili se o dojem vlastního talentu? Věřili jsme, že nedokážeme duševní spojení popsat nikomu, kdo ho neprožil. Jako bychom popisovali slepci barvy…“ Zastavila se a rozhlédla kolem sebe.</p>
<p>„Oukej,“ prohlásil Bremen. „Robby. Když jsem se s ním spojil, naboural jsem se do uzavřeného systému. Chudák kluk neměl téměř žádné informace, aby sestrojil model opravdového světa. Většina z těch málo informací byla bolestivá. Šestnáct let si proto šťastně tvořil vlastní vesmír. Udělal jsem chybu a podcenil ho. Ježíši, ani jsem nad tím nepřemýšlel. Nenapadlo mě, jakou v tom světě může mít sílu. Chytil mě, Gail. A se mnou i tebe.“</p>
<p>Zvedl se vítr a rozčeřil listí v sadu. V tom tichém šustění se ozval smutný zvuk, který ohlašuje konec léta.</p>
<p>„Správně,“ dodala po chvíli. „To vysvětluje, jak ses sem dostal. A co já? Jsem součástí tvé představivosti, Jerry?“</p>
<p>Bremen ucítil, jak se chvěje. Pokožku měla jako led. Vzal ji za ruku a hrubě ji třel, aby se zahřála. „Ale jdi, Gail, přemýšlej. Nejsi pro mě jen vzpomínkou. Šest let jsme žili ve dvou tělech jako jeden člověk. Proto… když… proto jsem se trochu zbláznil a pokoušel se několik let kompletně uzavřít svou mysl. Ty jsi v mé mysli zůstala. Ale můj ego-smysl, cokoliv nás drží při rozumu a udržuje odstup od šumu ostatních myslí, mi neustále opakoval, že je to jen vzpomínka. Byla jsi součástí mé představivosti… stejně jako my všichni. Ježíši, oba jsme byli mrtví, dokud nás nevyrval z jednoho světa slepý, hluchý retardovaný kluk, který jen tak přežívá, a nenabídl nám jiné místo.“</p>
<p>Chvíli zůstali sedět. Ticho přerušila až Gail. „Jak to ale může působit tak realisticky?“</p>
<p>Bremen se zavrtěl a náhodou shodil z opěrátka židle papírový talířek. Gernisavien vyskočila a káravě se na ně podívala. Gail přejela kočce kožich špičkou sandálu. Bremen mačkal plechovku piva, dokud se neobjevily prohlubně, které se s cvaknutím opět narovnaly.</p>
<p>„Vzpomínáš na Chucka Gilpena, chlápka, co mě zavlekl na ten večírek na Drexel Hill? Naposledy jsem zaslechl, že pracuje se Skupinou fundamentální fyziky v Lawrence Berkeley Labs.“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Několik posledních let honí menší a menší částice, aby zachytili realitu. A když zahlédnou její nejzákladnější a nejhlubší část, víš co dostanou?“ Naposledy si přihnul z plechovky piva. „Dostanou řadu rovnic, které ukazují stojící vlny. Moc se to neliší od klikyháků, které mi posílal Goldmann.“</p>
<p>Gail se zhluboka nadechla, pak vydechla. Znovu se zvedl vítr, rozhoupal větve stromů a její otázka se v něm málem ztratila. „Kde je Robby? Kdy spatříme jeho svět?“</p>
<p>„Nevím,“ odvětil Bremen. Mračil se, nevěděl o tom. „Zdá se, že nám dovolil, abychom realitu definovali sami. Neptej se mě proč. Možná se rád podívá do nového vesmíru. Možná s tím nemůže nic dělat.“</p>
<p>Dalších několik minut seděli potichu. Otírala se o ně Gernisavien. Fakt, že se rozhodli sedět v zimě a ve tmě, ji rozčiloval. Bremen se snažil zajistit myšlenkový štít, aby Gail nepředal informaci, že mu před rokem napsala sestra, jak malou kočku přejelo v New Yorku auto, nebo jak koupila farmu vietnamská rodina a přidělala si nové pokoje. Nebo jak nosil dva roky policejní osmatřicítku a čekal, kdy ji použije sám na sebe.</p>
<p>„Co budeme teď dělat, Jerry?“</p>
<p><emphasis>Půjdeme do postele. </emphasis>Uchopil ji za ruku a odvedl do domu.</p><empty-line /><p>Snil o nehtech na sametu, o chladných dláždicích na tváři, o vlněných přikrývkách na opálené kůži. S rostoucí zvědavostí sledoval, jak se na zlatém kopci milují dva lidé. Vznášel se bílým pokojem, kde bílé postavy proplouvají tichem, jež přerušoval jen srdečný tep nějakého stroje. Plaval ve vodě a cítil tah neuvěřitelné planetární síly, která vyvolá příliv. Spotřeboval v boji se smrtícím proudem veškerou energii, pak ucítil únavu, ucítil, jak ho táhne příliv do hlubší vody. Vlny se nad ním zavřely a Bremen vyrazil poslední výkřik zoufalství a ztráty.</p>
<p>Vykřikl vlastní jméno.</p><empty-line /><p>Probudil se a ten výkřik mu ještě zněl hlavou. Detaily snu se roztříštily a odlétly, než je stačil zachytit. Rychle se na posteli posadil. Gail byla pryč.</p>
<p>Udělal dva kroky ke schodišti, pak zaslechl její hlas, jak na něj volá ze dvorku. Vrátil se k oknu.</p>
<p>Měla na sobě modré plavky a mávala mu. Ve chvíli, kdy dorazil dolů, už naházela nějaký půltucet věcí do piknikového koše a vařila vodu na ledový čaj.</p>
<p>„Pojď, ty ospalče. Mám pro tebe překvapení!“</p>
<p>„Nezdá se mi, že ještě nějaká překvapení potřebujeme,“ zamumlal Bremen.</p>
<p>„Tohle ano,“ uklidnila ho, vyběhla nahoru a začala rabovat skříň. Šla jako první. Gernisavien je neochotně sledovala. Zamířili stezkou, která vedla stejným směrem jako stará silnice před domem. Protínala na východě pastvinu, stoupala do kopce. Piknikový košík nesli společně. Bremen opakovaně žádal o vysvětlení, Gail opakovaně odmítala.</p>
<p>Překonali vrchol stoupání a pohlédli k místu, kde stezka končila. Bremen uložil košík do trávy. V údolí, kudy dřív ubíhala pennsylvánská dálnice, se teď táhl oceán.</p>
<p>„Do pytle!“ zvolal Bremen tiše. Atlantik to nebyl. Alespoň ne Atlantik z New Jersey, který Bremen znal. Mnohem víc připomínal pobřeží u Mendocina, kam vzal Gail na líbánky. Daleko na severu a jihu se táhly široké pláže a vysoké útesy. Mohutné vlny se tříštily o černou skálu a bílý písek. Daleko na otevřeném moři kroužili a klesali racci.</p>
<p>„Do pytle!“ zopakoval Bremen.</p>
<p>Piknik si udělali na pláži. Gernisavien zaostala a honila mezi travnatými dunami hmyz. Ve vzduchu byla cítit sůl, moře a letní vánek. Zdálo se, že mají tisíc mil pobřeží jen sami pro sebe.</p>
<p>Gail se postavila a odkopla šaty. Pod nimi měla jednodílné plavky. Bremen zaklonil hlavu a zasmál se. „Proto ses vrátila? Aby sis vzala plavky? Bojíš se, že tě vyhodí pobřežní hlídka?“</p>
<p>Nohou k němu poslala spršku písku a odběhla k vodě. Tři kroky a už plavala. Bremen spatřil, jak skrčila ramena a usoudil, že musí být voda ledová.</p>
<p>„Pojď sem!“ vyzvala ho se smíchem. „Voda je prima!“</p>
<p>Vykročil k ní.</p>
<p>Z oblohy, ze země i z moře vyšel náraz. Bremena srazil k zemi a Gail potopil hlavu pod vodu. Tloukla rukama, stříkala vodu a snažila se dosáhnout mělčinu. Pak vylezla z příboje.</p>
<p>NE!!!</p>
<p>Kolem nich hučel vítr a zvedal písek stovky stop nad zem. Obloha se kroutila a krabatila jako prostěradlo zamotané na šňůře. Měnila barvu z modré přes citrónově žlutou. Moře ustoupilo, odnesl ho mohutný odliv, vyschlo. V místech, kde pěnila voda, zůstala mrtvá zem. Zem se kolem nich zvedala a přesouvala. Na obzoru se blýskalo.</p>
<p>Když to šílenství ustalo, Bremen se rozběhl k místům, kde na písku ležela Gail, a s několika přísnými slovy ji zvedl.</p>
<p>Zmizely duny, zmizely útesy, zmizelo moře… Vše nahradil nejasný úsek soli. Obloha pořád měnila barvy, měnila tmavší a tmavší odstíny šedé. Zdálo se, že na východní poušti znovu vychází slunce. Ne. To světlo se pohybovalo. Zničenou krajinou něco postupovalo, něco se k nim blížilo.</p>
<p>Gail se měla k odchodu, Bremen ji ale pevně přidržel. Přes mrtvou zem se pohybovalo světlo. Záře sílila, měnila se a vysílala paprsky, které je nutily zakrýt si oči. Vzduch páchl ozonem, roztavily se jim chloupky na rukou.</p>
<p>Bremen se pevně přitiskl ke Gail a uvědomil si, že se k tomu zjevení naklání, jako by vanul silný vítr. Za jejich zády dopadly na zem stíny. Světlo naráželo na jejich těla jako šokové vlny výbuchu bomby. Mezi prsty sledovali, jak se ta zářivá postava blíží. V jasné koróně rozeznali dvojitý obrys. Lidská postava na obrovském zvířeti. Kdyby někdy bůh sestoupil na zem, určitě by zvolil takovou formu. Zvíře, na kterém se vezl, nemělo žádné rysy. Ale světlo, které vydávalo, vyvolávalo dojem… tepla? Měkkého povrchu?</p>
<p>Stál před nimi Robby. Seděl vysoko na zádech plyšového medvídka.</p>
<p>MOC SILNÉ NEDOKÁŽU UDRŽET</p>
<p>Nebyl na jazyk zvyklý, ale snažil se. Ty myšlenky do nich narazily jako elektrické výboje do mozku. Gail upadla na kolena, Bremen ji znovu postavil na nohy.</p>
<p>Bremen se pokusil natáhnout vlastní mysl. Zbytečně. V Haverfordu kdysi zašel s jedním studentem do kolosea, kde připravovali rockový koncert, a ve chvíli, kdy testovali zvuk, se právě zastavil před stěnou reproduktorů. Tehdy to bylo podobné. Stáli na rovné síťované pláni. Horizonty zmizely. Ze všech stran se k nim blížily bílé sloupy vřící mlhy. Jediné světlo vycházelo z postavy Apolóna před nimi. Bremen otočil hlavu a sledoval, jak se mlha blíží. Čeho se dotkla, zmizelo.</p>
<p>„Jerry, co…“ Její hlas se přiblížil hysterii. Znovu do nich udeřily fyzickou silou Robbyho myšlenky. Vzdal se pokusů hovořit, takže je zavalily obrazy. Vizuální představy měly trhliny, špatné barvy, halila je aura údivu a novoty. Bremen se ženou se v jejich nárazu zapotáceli.</p>
<p>BÍLÝ POKOJ BÍLÝ</p>
<p>PULZ STROJE</p>
<p>SLUNEČNÍ PAPRSKY NA POKRÝVKÁCH</p>
<p>PÍCHNUTÍ JEHLY</p>
<p>HLASY BÍLÉ POHYBLIVÉ TVARY</p>
<p>FOUKÁ SILNÝ VÍTR</p>
<p>PROUD TÁHNE, TÁHNE</p>
<p>TÁHNE</p>
<p>S obrazy dorazil citový, málem nesnesitelný, jako nůž ostrý podtext: objevení, samota, údiv, únava, láska, smutek, smutek, smutek.</p>
<p>Bremen i Gail se ocitli na kolenou. Oba vzlykali, vše si uvědomili. Po nárazu se náhle rozhostil klid a ozvaly se hlasité myšlenky Gail. <emphasis>Proč to dělá? Proč nás nenechá na pokoji?</emphasis></p>
<p>Bremen jí sevřel ramena. Měla tak bledý obličej, až jí vystoupily pihy jako reliéf.</p>
<p><emphasis>Copak to nechápeš, Gail? To nedělá on.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne??? Kdo…?????</emphasis></p>
<p>Její myšlenky se zmateně převalovaly. Snažila se nabrat sebekontrolu, v myšlenkách jí přeskakovaly roztříštěné obrazy a rozkouskované otázky.</p>
<p><emphasis>To já. Gail. Já. </emphasis>Bremen chtěl mluvit nahlas, žádný zvuk už ale neexistoval. Jen křišťálové okraje jejich myšlenek. Bojuje, aby nás udržel spolu. To já. Já tam nepatřím. Drží se mě, pomáhá mi zůstat, ale já ten tlak už déle nevydržím.</p>
<p>Gail se v hrůze rozhlédla. Mlha vřela a natahovala po nich vlastní úponky. Pomalu se zavírala kolem postavy v sedle. Dívali se a spatřili, jak jeho záře slábne.</p>
<p><emphasis>Dotkni se ho, </emphasis>napadlo Bremena.</p>
<p>Gail zavřela oči. Bremen ucítil, jak se o něj otřela křídla její myšlenky. Slyšel, jak zalapala po dechu.</p>
<p><emphasis>Můj bože, Jerry. Je to jenom dítě. Vyděšené dítě!</emphasis></p>
<p><emphasis>Jestli ještě zůstanu, všechny nás zničím. </emphasis>Tou myšlenkou Bremen přenesl tak složité emoce, že je nedokázal vyjádřit slovy. Gail jeho přesvědčení zachytila a začala protestovat. Než ale dokázala vlastní myšlenky zformovat, přitáhl ji k sobě a divoce ji objal. To objetí umocnilo duševní spojení, dodalo mu odstín, jaký nedokázal vyjádřit ani jazyk, ani dotek. Pak ji od sebe odstrčil, obrátil se a rozběhl se k mlze. Robby se už v bílém oparu proměnil v matnou záři. Svíral krk svého plyšového medvídka a Bremen se ho, když ho míjel, dotkl. Pět kroků do chladné mlhy a už nic neviděl. Ani vlastní tělo. Tři další a zmizela zem. Pak padal.</p><empty-line /><p>Pokoj byl bílý. Postel byla bílá, okna byla bílá. Ze zavěšených lahviček se mu táhly do ruky trubičky. Bolelo ho celé tělo. Na zápěstí měl zelený plastikový náramek se jménem BREMEN, JERREMY H. Doktoři měli bílé oblečení. Srdeční monitor odrážel tep jeho srdce.</p>
<p>„Dost jste nás vyděsil,“ promluvila žena v bílém.</p>
<p>„Je to zázrak,“ potvrdil muž po její levici. V jeho hlase zaznělo nepatrné vzrušení. „Pět dnů rovné čáry na EEG. Ale dostal jste se z toho. Zázrak.“</p>
<p>„Ještě jsme nikdy nezažili případ společného záchvatu, jako je tento,“ upozornila ho žena. „Máte v rodině epilepsii?“</p>
<p>„Škola nemá žádnou informaci,“ dodal muž. „Je tady někdo, koho můžeme kontaktovat?“</p>
<p>Bremen zasténal a zavřel oči. Následovala vzdálená konverzace, chladný dotek jehly, zvuky odchodu. Něco řekl, když se obrátili, odkašlal si a znovu to zkusil.</p>
<p>„Jaký pokoj?“</p>
<p>Zírali jeden na druhého.</p>
<p>„Robby,“ vysvětlil Bremen ochraptělým hlasem. „V jakém pokoj je Robby?“</p>
<p>„Sedm set dvacet šest,“ oznámila mu žena. „Jednotka intenzivní péče.“</p>
<p>Bremen přikývl a zavřel oči.</p>
<p>Brzy ráno, kdy ticho v temných chodbách přerušilo jen občasné zašustění sesterské sukně nebo tiché, přerušované sténání pacientů, se vydal na krátkou výpravu. Pomalu se sunul chodbou, občas se opíral o zeď. Dvakrát, když jeho směrem zamířil rychlý měkký krok gumových bot sestry, se schoval do temného pokoje. Na schodech musel znovu a znovu zastavovat, držel se tvrdého kovového zábradlí a lapal po dechu, srdce mu divoce bušilo.</p>
<p>Konečně vstoupil do správného pokoje. Ve vzdálené posteli ležel Robby. Nad hlavou zářilo na monitoru malé světélko. Tlusté, trochu zapáchající tělo se krčilo v pozici novorozence. Zápěstí a kotníky měl ztuhlé v podivných úhlech. Roztažené prsty přimáčknuté k pomuchlaným pokrývkám, hlavu obrácenou ke straně, slepé oči otevřené. Jak dýchal, nepatrně se mu chvěly rty, prostěradlo smáčel malý kroužek slin.</p>
<p>Umíral.</p>
<p>Bremen se posadil na okraj postele. Všude kolem sebe vnímal hustotu noci. Jednou se ozval vzdálený zvon, někdo zasténal. Bremen se natáhl a jemně Robbymu položil na tvář ruku. Cítil, jak ji má měkkou. Chlapec neustále těžce, astmaticky chrápal. Bremen se jemně, téměř nábožně dotkl temena jeho znetvořené hlavy. Mezi prsty mu projely rovné černé vlasy.</p>
<p>Vstal a odešel.</p><empty-line /><p>Pérování vypůjčeného fiatu rachtalo na tvrdých kostkách a Bremen strhl řízení, aby se vyhnul ostatním autům. Bylo brzo ráno a východní silnice na most Benjamina Franklina byla téměř prázdná. Dva pruhy dálnice, jež křižuje New Jersey, úplně tiché. Bremen opatrně o kousek spustil myšlenkový štít a do pohmožděného mozku mu narazila vlna myšlenkového šumu, až sebou škubl.</p>
<p>Rychle štít znovu pozvedl. Ještě ne. Koncentroval se na cestu, na očním pozadí mu pulzovala bolest. Po známém hlasu ani památky.</p>
<p>Obrátil se k přihrádce na palubní desce a vzpomněl si na smotané hadry. Kdysi, už dávno, si vysnil pistoli. Napůl sám se přesvědčil, že se jedná o kouzelnou hůlku – nástroj vysvobození. Teď už byl chytřejší. Už ji správně identifikoval. Nástroj k zabíjení. Nikdy ho neosvobodí.</p>
<p>Nenechá jeho vědomí zmizet. Jen mu prožene kulku lebkou a jednou provždy uvnitř ukončí ten matematicky dokonalý tanec.</p>
<p>Vzpomněl si na slábnoucí tichou postavu, kterou toho rána nechal v nemocnici. Jel dál. Zaparkoval kousek od majáku, zabalil revolver do hnědé tašky a auto zamkl. Když mu zasypal písek sandály, zaznamenal, jak moc je horký. Usedl do skoupého stínu duny a pohlédl na moře. Na pláži téměř nikdo nebyl. Ranní záře ho nutila přivřít oči.</p>
<p>Stáhl si košili, opatrně ji rozložil za sebe na písek a z tašky vytáhl kus hadru. Kov byl chladný, těžší, než si pamatoval. Mírně páchl od oleje.</p>
<p><emphasis>Musíš mi pomoct. Jestli je jiný způsob, musíš m</emphasis><emphasis>i ho pomoct najít.</emphasis></p>
<p>Odhodil myšlenkový štít. Do mozku se mu jako sekáček na led zabodl milion bezcílných myšlenek. Myšlenkový štít se automaticky ve snaze hluk utišit zvedl. Bremen ho ale znovu spustil. Poprvé v životě se úplně otevřel bolesti, světu, který ho zraňoval, milionu hlasů, které se snažily vykřičet svůj pocit izolace a samoty. Přijal to. Chtěl to. Mohutný chorál do něj narazil jako obří hůlka. Bremen hledal jediný hlas.</p>
<p>Sluch se vytratil. Přestal vnímat horký písek. Sluneční paprsky na jeho těle se proměnily ve vzdálenou, zapomenutou věc. Se silou, která dokáže pohybovat předměty, drtit cihly a zastavit ptáky v letu, se soustředil. Pistole dopadla do písku.</p>
<p>Po pláži se k němu blížila malá holčička v tmavých plavkách, které patřily o dva roky mladšímu dítěti. Pozorovala moře, které hladilo a čeřilo zem, pak se znovu stahovalo. Tančila na mokrém tmavém písku. Nožky ji odnesly až na samý okraj světového oceánu, pak se v tichém baletu opět vrátila. Náhle ji vyděsil křik racků. Zmateně přestala tančit a přes kotníky se jí s výkřikem triumfu převalila vlna.</p>
<p>Racci klesali, znovu se zvedali a obloukem mizeli k severu. Bremen postoupil až na vrchol duny. Z vln se zvedaly spršky slané vody. Na vodu žhnulo slunce.</p>
<p>Když dívku minul, vrátila se ke svému valčíku, který tančila s mořem. V průzračném, ostrém ranním světle přimhouřil oči. Jeho očima se dívali všichni tři.[2]</p><empty-line /><p><strong>Vanni Fucci je živ a zdráv a žije v pekle</strong></p>
<p>Poslední den na zemi vstal bratr Freddy časně, osprchoval se, oholil tváře, nasprejoval vlasy, nanesl televizní makeup, oblékl si značkový bílý oblek a bílé boty, růžovou košili, černou vázanku a sešel do své kanceláře, aby posnídal v pre-Haleluja ranním klubu ve společnosti sestry Donny Lou, sestry Betty Jo, bratra Billy Boba a George.</p>
<p>Za desetimetrovou neprůstřelnou, silně zabarvenou skleněnou stěnou se začala projasňovat obloha. Všichni čtyři chroupali sladké rohlíky a srkali kávu. Skupiny vysokých cihlových budov Freddyho Haleluja biblické koleje a Vysoké školy křesťanských ekonomů působily dojmem, jako by vystupovaly z ranního šera Alabamy. Daleko na východě, kus nad ořešáky, se zvedala umělá hora Mount Sinai šílené jízdy biblickou zemí, jež zapadala do Freddyho zábavního komplexu znovuzrozené rodiny a Křesťanského konvenčního centra. Mnohem blíž se tyčil velký talíř Svatého paprsku, jedné ze šesti mohutných satelitních antén na pozemku Freddyho biblického vysílacího centra. Tyčil se do výše a odřezával ze zatažené oblohy černý oblouk. Bratr Freddy se podíval na deštivé počasí a usmál se. Na tom, co skutečný svět za oknem jeho kanceláře nabízí, nijak nezáleželo. Obrovské okno v domácí atmosféře Haleluja ranního klubu ve skutečnosti představovala televizní obrazovka se zadní projekcí v hodnotě osmatřiceti tisíc dolarů, která každé ráno přehrávala stejný, dvaapadesátiminutový pásek s překrásným květnovým východem slunce. Ve Freddyho Haleluja ranním klubu bylo pořád jaro.</p>
<p>„Jaký je program?“ zeptal se bratr Freddy a usrkl kávu. Delikátně pozvedl malíček a jeho růžový prsten odrazil paprsky stropních reflektorů. Do vysílání chybělo osm minut.</p>
<p>„První půlhodinu obyčejný úvodník od bratra Beaua, váš zahajovací rozhovor a Prosba partnera v modlitbě. Šest a půl minuty, kdy bude Sbor Haleluja ranního klubu zpívat <emphasis>Jsme na pokraji zázraku, </emphasis>směsice křesťanských hitů šířených mimo Broadway, pak přijdou na řadu vaši ranní hosté,“ odvětil bratr Billy Bob Grimes, režisér vysílání.</p>
<p>„Koho tady dnes máme?“ zeptal se bratr Freddy.</p>
<p>Bratr Billy Bob přečetl z notýsku: „Máte tady Matta, Marka a Luka, zázračná evangelická trojčata, Bubbu Deeterse, který by chtěl znovu vyprávět příběh, jak mu Pán přikázal, aby se ve Vietnamu vrhl na granát. Bratra Franka Flinseye, který vnucuje novou knihu <emphasis>Po posledních dnech, </emphasis>a na konec Dale Evanse.“</p>
<p>Bratr Freddy se nepatrně zamračil. „Myslel jsem, že tady dnes bude Pat Boone,“ podotkl tiše. „Pata mám rád.“</p>
<p>Bratr Billy Bob se začervenal a podíval se do tlustého svazku formulářů. „Ano, pane,“ odvětil. „Pat se dnes chtěl dostavit, ale minulou noc vystupoval ve Swaggartově šou, dnes odpoledne se osobně objeví v Bakerfieldově oživení s Paulem a Janem. A zítra musí v Senátu vyslechnout svědectví o satanských zprávách, které zachytíte na kompaktních discích, pokud namíříte laser mezi drážky.“</p>
<p>Bratr Freddy vzdychl. Do začátku vysílání chyběly čtyři minuty. „Dobře,“ připustil. „Ale zkuste ho sehnat na příští pondělí. Mám Pata rád. Donno Lou? Jak se vám v těchto dnech daří Pánova práce, lejdy?“</p>
<p>Sestra Donna Lou Pattersonová si upravila brýle. Jako revizor obrovské konglomerace daním nepodléhajících náboženských organizací, společností, ministerstev, vysokých škol, misií, zábavních parků a řady Freddyho motelů pro znovuzrozené na sobě měla béžový obchodní oblek, jehož serióznost rozjasňovala jen ozdobná spona Haleluja ranního klubu ze stejné imitace drahých kamenů jako její brýle. „Chráněné výdělky pro tento daňový rok se dostaly těsně pod sto osmdesát sedm miliónů, tři procenta nad minulý rok,“ odpověděla. „Aktiva ministerstva si stojí na dvě stě čtrnácti miliónech dolarů s neuvěřitelným dluhem šedesáti tří miliónů, plus minus 0,3 miliónu, které závisí na rozhodnutí bratra Carliste, zda nahradí Golfský proud novým Learem.“</p>
<p>Bratr Freddy přikývl a obrátil se k sestře Betty Jo. Do začátku vysílání teď chyběly tři minuty. „Jak se nám dařilo včera, sestro?“</p>
<p>„Dvacet sedm vysílací podíl Arbitronu, dvacet pět celých pět Nielsen,“ odvětila drobná žena v bílém. „Tři nové kabelové výstupy. Dva v Texasu, jeden v Montaně. Současný kabel zaveden do 3,37 miliónů domácností, což je o 0,3 procenta víc než minulý měsíc. Poštovní oddělení zvládlo včera sedmnáct tisíc tři sta osmdesát pět dopisů, což znamená 86217 dopisů za týden. Devadesát šest procent včerejších obálek obsahovalo dary. Třicet devět procent žádalo o vaši Modlitbu intervence. Celkem jsme za tento rok vyřídili 3585220 dopisů a přibližně dva a půl miliónu dalších vyřídíme do konce daňového období.“</p>
<p>Bratr Freddy se usmál a pohledem se obrátil na George Cohena, právního poradce Freddyho Znovuzrozených ministerstev. „Georgi?“ Do vysílání chyběly dvě minuty.</p>
<p>Hubený mužík v tmavém obleku si rozvážně odkašlal. „IRS pořád hrozí, ale nemají se o co opřít. Protože platí na všechny zaměstnance Ministerstva Znovuzrození výjimka z daně, nemusíte se o nic starat. Noviny v Huntsvillu hlásí, že se dům vaší dcery odhaduje najeden a půl miliónu. Také zjistili, že se její dům a ranč vašeho syna postavily za třímilionovou půjčku od Ministerstva. Co se týče platů ale jen hádají. I kdyby to zjistily… což nezjistí… váš oficiální roční plat od Komise činí pouhých 92300 dolarů. Třetinu ještě vracíte ministerstvu. Vaše manželka, dcera, zeť a sedm dalších členů rodiny samozřejmě pobírají od Ministerstva podstatně liberálnější příjmy, ale nezdá se mi…“</p>
<p>„Děkuji vám, Georgi,“ přerušil ho bratr Freddy. Postavil se, protáhl a přešel k barevnému monitoru napojenému na počítač na stole. „Sestro, Betty Jo, tvrdíte, že došlo několik tisíc žádostí o Modlitbu osobní intervence?“</p>
<p>„Ano, bratře,“ potvrdila žena v bílém a položila malou ručku na konzoli vedle židle.</p>
<p>Bratr Freddy se usmál na George Cohena. „Řekněte těm lidem, že se nad jejich dopisy osobně modlím, pokud pošlou projev lásky,“ prohlásil. „Klidně to mohu udělat hned teď. Než zvládne bratr Beau své intro, mám třicet vteřin. Betty Jo?“</p>
<p>Žena zmáčkla knoflík a ve chvíli, kdy na barevném monitoru zahořely tisíce jmen, se usmála. U každého jména se objevil kód, který určoval kategorii problému, pro který intervenci (podpořenou kontrolním seznamem Projevů lásky) žádalo: Z – zdraví, MP – manželské problémy, D – finanční problémy, DS – duševní směr, OH – odpuštění hříchů atd. Kategorií bylo celkem sedmadvacet. Každý z Freddyho dvou set poštovních operátorů dokázal okódovat denně více jak čtyři sta žádostí o intervenci. Současně třídil obsah dopisů na hromádky peněz a šeků a počítačům dodával data k napsání vhodné odpovědi.</p>
<p>„Drahý Pane,“ zanotoval Bratr Freddy. „Prosím vyslyš naše modlitby a dej milost těm, kdož jménem Ježíše žádají…“ Obrazovkou se prohnal rozmazaný seznam jmen a kódů. Pak potemněla a zůstal jen pomrkávající kurzor. „Amen.“</p>
<p>Bratr Freddy se otočil na podpatku, a když se na dvaašedesáti monitorech na chodbách, v kancelářích a v konzultačních místnostech Vysílacího centra objevily úvodní znělky a zazněla oslavná hudba, dal se do běhu. Zamířil do Ranního Haleluja klubu, vzdáleného třicet yardů.</p><empty-line /><p>Když po osmnácti minutách programu uvedl Dale Evanse a zpozoroval, jak na scénu vchází vysoký, tmavý muž s dlouhými, černými vlasy, uvědomil si, že se blíží problém. Okamžitě poznal, že se jedná o cizince. Návštěvník měl natočené vlasy, takže tvořily lokny, které mu padaly na ramena. Na sobě drahý, trojdílný oblek, který působil jako hedvábí. Perfektní naleštěné boty z jemné italské kůže, naškrobený límec a manžety zářily bělobou, pod studiovými reflektory se zaleskly zlaté manžetové knoflíčky. Bratr Freddy poznal, že se stala chyba. Jeho znovuzrození hosté – nehledě na jejich bohatství – přicházeli v polyesterových oblecích, pastelových košilích a účesech Jižní Caroliny. Jestli kvůli ničemu jinému, pak aby se ztotožnili s videověřícími.</p>
<p>Bratr Freddy zkontroloval poznámky a bezmocně se obrátil k režisérovi. Bratr Billy Bob pokrčil rameny ve zmatku, který nemohl dát bratr Freddy – dokud zářila rudá kontrolka kamery – najevo. Haleluja ranní klub se pyšnil tím, že ho vysílají živě do tří časových zón. Bratr Freddy se na blížícího se vetřelce usmál a v tu chvíli si přál, aby přešli k programům ze záznamu, kterým dávali přednost jeho rivalové. Bratr Freddy se běžně chlubil, že nenosí kvůli pokynům režiséra sluchátko, ale důvěřuje ručním signálům bratra Billyho Boba a vlastnímu vybroušenému smyslu pro mediální načasování. Když se teď postavil, aby potřásl snědému cizinci rukou, přál si sluchátko mít a zjistit, o co se jedná. Přál si program střihnout reklamou, přál si, aby mu někdo prozradil, co se děje.</p>
<p>„Dobré ráno,“ pozdravil bratr Freddy vlídně a odtáhl ruku z cizincova pevného sevření. „Vítejte v Haleluja ranním klubu.“ Zrakem zbloudil k bratru Billy Bobovi, který něco naléhavě drmolil do mikrofonu. Kamera číslo tři najela na snědého cizince k detailnímu záběru. Kamera dvě sledovala pořád dlouhý divan obsazený Zázračnými trojčaty, Bubbou Deetersem a Frankem Flinseyem, který se mechanicky usmíval pod vojenským knírkem. Místní monitory předváděly střední záběr Freddyho zdravého, zdvořilého úsměvu, trochu zpoceného obličeje.</p>
<p>„Děkuji vám. Už jsem se na to nějakou dobu těšil,“ promluvil cizinec a posadil se do velurového křesla pro hosty za Freddyho stolem. Přestože hovořil naprosto dokonalou angličtinou, ozval se v ní slabý italský přízvuk.</p>
<p>Bratr Freddy zůstal sedět a s nasazeným úsměvem se obrátil k bratru Billy Bobovi. Režisér pokrčil rameny a předvedl rukou signál <emphasis>„pokračujte.“</emphasis></p>
<p>„Omlouvám se,“ začal bratr Freddy, „asi jsem popletl úvod. Stejně tak se mi zdá, že asi nebudete můj drahý přítel Dale Evans.“ Bratr Freddy udělal pauzu a podíval se do hnědých očí cizince. Vztek a intenzita, jaké tam našel, ho překvapily. Začal se modlit, aby šlo o pouhou chybu načasování a nejednalo se o politického teroristu nebo Svatodušního šílence, který prošel přes stráže. Moc dobře si uvědomil, že odvysílali živý signál víc jak třem miliónům domovů.</p>
<p>„Ne, nejsem žádný Dale Evans,“ souhlasil cizinec. „Jmenuji se Vanni Fucci.“ Znovu ten italský přízvuk. Bratr Freddy zaznamenal, že jméno vyslovil jako Ve-Ný Fů-Čí. Proti Italům neměl nic. Vyrůstal v Greenvillu v Alabamě a pár jich tedy znal. Jako dospělý se potom naučil, že jim nemá říkat makaróni. Předpokládal, že je většina Italů katolíky, a nejsou to tedy křesťani a tudíž ho i jeho ministerstvo moc nezajímají. Tenhle zvláštní Ital se ale proměnil v malý problém.</p>
<p>„Pane Fucci,“ usmál se bratr Freddy, „proč našim divákům neprozradíte, odkud přicházíte?“</p>
<p>Vanni Fucci obrátil svůj intenzivní pohled na kameru. „Narodil jsem se v Pistonii,“ odvětil. „Posledních sedm set let ale žiji v Pekle.“</p>
<p>Úsměv bratra Freddyho zamrzl, ale nepovadl.</p>
<p>Obrátil se vlevo, k Billy Bobovi. Režisér předváděl bláznivý signál hvězdy na levé straně hrudníku. Bratra Freddyho nejprve napadlo, že se jedná o nějaký tajemný, religiózní symbol, ale pak si uvědomil, že jde o bezpečnost… nebo o skutečnou policii… někoho zavolali. Za zdí světel a kamer zdusili živí diváci, bezmála tři sta lidí, běžný šum, šepot, šoupání nohama i tiché kýchání. V hledišti se rozhostilo naprosté ticho.</p>
<p>„Ach,“ začal bratr Freddy a tiše se zachechtal. „Ach, chápu pointu, pane Fucci. Zdá se mi, že všichni hříšníci tráví určitý čas v pekle. Za to, že tam doopravdy neskončíme, vděčíme pouze milostivému Ježíši. Kdy jste konečně poznal Krista jako svého Spasitele?“</p>
<p>Vanni Fucci se usmál a předvedl na tmavé pokožce jasně bílé zuby. „Nikdy,“ prohlásil. „Nikdy,“ prohlásil. „V mé době nikdy nikoho, jak to vy fundamentalisti předkládáte, <emphasis>nezachránil. </emphasis>Jako děti nás křtili v kostele, jako mladík jsem se ale dopustil malé chybičky a ten takzvaný Spasitel mě odsoudil k věčnému nelidskému trestu v Sedmé Bolgii Osmého kruhu Pekla.“</p>
<p>„Uch-huh,“ vyrazil ze sebe bratr Freddy. Obrátil se, zagestikuloval ke kameře číslo jedna, aby na něj najela a provedla detailní záběr. Čekal, dokud nespatřil na monitoru detailní obraz svého obličeje, pak řekl: „No, radostně tady konverzujeme s naším hostem, panem Vanni Fuccim, ale obávám se, že budeme muset pořad na chvíli přerušit a ukázat vám slíbený záznam zasvěcení nového Svatého paprsku, který jsme s bratrem Beauem instalovali minulý týden v Amarillo. Beau?“ Pod záběrem, mimo zrak diváků, si bratr Freddy několikrát přejel opakovaně pravou rukou přes hrdlo. Billy Bob přikývl, obrátil se ke kukani a spěšně promluvil do mikrofonu.</p>
<p>„Ne,“ opravil ho Vanni Fucci. „Pokračujme v naší konverzaci.“</p>
<p>Monitory předvedly široký záběr celé scény. Zázračná trojčata seděla a jen zírala. Podrážky jejich malých bot připomínaly vykřičníky. Reverend Bubba Deeters pozvedl pravici, jako by se chtěl podrbat na hlavě, zíral na ocelový hák, který mu připomínal Jeho vůli ve Vietnamu, a ruku opět spustil. Frank Flinsey, producent, užasle přejížděl pohledem od tří kamer, kde nesvítily kontrolky, k monitorům, které přenášely obraz. Bratr Freddy přimrzl, ruku na vlastním hrdle. Jediný Vanni Fucci působil naprosto vyrovnaně.</p>
<p>„Myslíte,“ pokračoval host z Itálie, „že kdyby natáhla Dale brka dřív než kůň Trigger, dal by si ji kovboj Roy vycpat a pověsil by si ji na zeď v obýváku?“</p>
<p>„Ach?“ vypravil ze sebe bratr Freddy. Slyšel, že stejné zvuky vydávají velmi staří lidé ze spánku.</p>
<p>„Jen mě to napadlo,“ pokračoval Vanni Fucci. „Nebo byste raději, abych pokračoval o vlastní situaci?“</p>
<p>Bratr Freddy přikývl. Koutkem oka zahlédl tři uniformované členy bezpečnosti, kteří se snažili dostat na pódium. Zdálo se, že někdo vztyčil kolem scény neviditelnou zeď z plexiskla.</p>
<p>„Ve skutečnosti nejsem v Pekle sedm set let,“ pokračoval Vanni Fucci. „Jenom šest set devadesát. Ale určitě chápete, jak se v takové situaci čas vleče pomalu. Jako u zubaře.“</p>
<p>„Ano,“ potvrdil bratr Freddy. Tentokrát zněla jeho odpověď o trochu lépe než zakvičení.</p>
<p>„A věděl jste, že smí v každé Bolgii jedna odsouzená duše během věčného trestu navštívit svět smrtelníků? Stejně jako váš americký zvyk, kdy si smí zatčený člověk jednou zatelefonovat.“</p>
<p>„Ne,“ vyrazil ze sebe bratr Freddy a odkašlal si. „Ne.“</p>
<p>„Ano,“ oponoval Vanni Fucci. „Věřím, že jde o to, aby nám taková návštěva připomněla radosti, jaké jsme kdysi prožívali, a zhoršila naše muka. Něco takového. Ve skutečnosti se smíme vrátit jen na patnáct minut, takže takové radosti nejsou nijak obsáhlé, že?“</p>
<p>„Ne,“ připustil bratr Freddy. Jeho hlas byl tentokrát silnější, což ho potěšilo. Ta jediná slabika působila moudře, trochu pobaveně, byl v ní cítit odstup. Zamyslel se, jaký biblický verš použije, až znovu získá nad konverzací kontrolu.</p>
<p>„O to tady nejde,“ pokračoval Vanni Fucci. „Důležité je, že mě všechny odsouzené duše v Sedmé Bolgii Osmého kruhu jednohlasně zvolily, abych vyrazil sem, na vaši šou.“ Vanni Fucci se předklonil, zlaté manžetové knoflíčky odrazily světlo. „Víte, co je Bolgia, bratře Freddy?“</p>
<p>„Ach… ne,“ přiznal bratr Freddy a jeho myšlenky nepatrně vykolejily. Už se pro jeden verš rozhodl, teď ale působil nevhodně. „Nebo spíš… ano,“ zablekotal. „Bolgia je vévodkyně, kněžna, nějaká postava, která trávila lidi ve středověku.“</p>
<p>Vanni Fucci se narovnal a zavzdychal. „Ne,“ prohlásil. „Napadla vás Borgias. Bolgia patří k mému rodnému jazyku a znamená jak <emphasis>příkop, </emphasis>tak <emphasis>měšec. </emphasis>Osmý kruh Pekla má takových Bolgií deset, všechny plné hoven a hříšníků.“</p>
<p>Zmlklí diváci už nebyli potichu. Teď zalapali po dechu i kameramani. Bratr Freddy se podíval na monitory a zavřel oči. Uvědomil si, že bude jeho Haleluja ranní klub, nejlépe hodnocený křesťanský program na světě (s výjimkou občasného Křižáka Billy Grahama) prvním programem v historii TBN a CBN, který pustil do éteru slovo <emphasis>hovno. </emphasis>Představil si, co na to řekne Ministerská komise věřících. Fakt, že patří sedm z jedenácti členů komise do jeho vlastní rodiny, ho nijak nepotěšil.</p>
<p>„Teď poslouchejte…“ začal bratr Freddy přísně.</p>
<p>„Četl jste <emphasis>Komedii</emphasis>?“<emphasis> </emphasis>usekl ho Vanni Fucci.</p>
<p>V jeho očích se objevilo něco víc než pouhý vztek a intenzita. Bratr Freddy rozhodl, že se musí jednat o uprchlého chovance psychiatrie.</p>
<p>„Komedii?“ zopakoval bratr Freddy a zapřemýšlel, zdaje ten člověk odstavený komik a hledá jen publicitu. Za scénou obrátili kameramani těžké kamery a zírali na čočky. Monitory bez ustání ukazovaly Vanniho Fucciho a bratra Freddyho. Bratr Billy Bob pobíhal od kamery ke kameře, občas zakopl o kabel, nebo natáhl šňůru od mikrofonu a se škubnutím se zastavil jako potrhlý jezevčík na krátkém vodítku.</p>
<p>„Nazval to <emphasis>Komedií,“ </emphasis>pokračoval Vanni Fucci. „Pozdější generace patolízalů dodala slovo <emphasis>Boží“ </emphasis>Zamračil se na bratra Freddyho jako nedočkavý učitel, který čeká, až odpoví pomalejší žák.</p>
<p>„Je mi líto… ne…“ začal bratr Freddy. Jeden z kameramanů začal svůj aparát rozebírat. Ani jedna ze zbylých kamer už scénu nezabírala. Obraz zůstal stejný.</p>
<p>„Alighieri?“ pobídl ho Vanni Fucci. „Blbej, malej chlapík z Florentiny, co toužil po osmileté holčičce? Za celý svůj bídný život napsal jedinou věc ke čtení?“ Obrátil se k hostům na divanu. „Ale jděte. No tak… copak to nikdo z vás nečetl?“</p>
<p>Zdálo se, že se pět křesťanů na gauči zmenšilo.</p>
<p>„Dante!“ zařval pohledný cizinec. „Dante Alighieri. O co tady kráčí, gentlemani? Abyste se dostali do Klubu fundamentalistů, musíte zaparkovat mozky u dveří a vycpat si lebku kaší a krupicí, je to tak? Dante!“</p>
<p>„Jen chvilku,“ poznamenal bratr Freddy a začal vstávat.</p>
<p>„Kdo si myslíte…“ začal Frank Flinsey a postavil se.</p>
<p>„Kdo si myslíte, že jste…“ ozval se Bubba Deeters, vyskočil na nohy a začal mávat svým hákem.</p>
<p>„Hej! Hej! Hej!“ zaječela Zázračná trojčata a snažila se spustit nohy na zem.</p>
<p>„SEDNĚTE SI!“ Ten hlas nepatřil člověku. Alespoň nešlo o lidský, nezesílený hlas. Bratr Freddy udělal kdysi chybu při Křižákovi pod širou oblohou. Postavil se tehdy před stěnu třiceti obrovských reproduktorů právě ve chvíli, kdy muž za mixážním pultem zkoušel jejich výkon. Tohle bylo trochu podobné. Ale horší. Bratr Billy Bob a ostatní, kdo měli sluchátka, si je strhli a padli na kolena. Prasklo několik stropních reflektorů. Diváci couvli jako jediný, třistahlavý organismus, jednou zakňourali a rozhostilo se ticho, jaké nerušil ani zvuk dýchání. Bratr Freddy a hosté na divanu se posadili.</p>
<p>„Provedl to Alighieri,“ pokračoval Vanni Fucci tichým konverzačním tónem. „Ten člověk byl duševní zakrslík s představivostí mouchy. Ale udělal to, protože to neudělal nikdo před ním.“</p>
<p>„Udělal co?“ zeptal se bratr Freddy. Fascinovaně na toho šílence na velurovém křesle za vlastním stolem s hrůzou zíral.</p>
<p>„Stvořil peklo,“ dodal Vanni Fucci.</p>
<p>„Nesmysl!“ vykřikl reverend Frank Flinsey, autor čtrnácti knih o konci světa. „Pán, Bůh, Jehova stvořil Peklo stejně jako vše ostatní.“</p>
<p>„Ach,“ vydechl Vanni Fucci. „Kde se to píše? V těch sebraných, kmenových spisech a šovinistických postojích, kterým říkáte bible?“</p>
<p>Bratra Freddyho napadlo, že možná právě teď – v hodinu, kdy se do tří miliónů a tří set tisíc amerických domácností přenáší Freddyho Haleluja ranní klub – dostane infarkt. Přestože mu ale srdce fibrilovalo a obličej zrudl, mozek neustále honil vhodný verš.</p>
<p>„Rád bych vám vyprávěl o experimentu, který se prováděl v roce 1982,“ pokračoval Vanni Fucci. „Na Pařížské jižní univerzitě. Skupina kvantových fyziků v čele s Alainem Aspectem testovala chování dvou fotonů, které se šíří ze zdroje světla v opačných směrech. Test potvrdil teorii kvantové mechaniky – přesněji fakt, že měření jednoho fotonu okamžitě ovlivní podstatu fotonu druhého. Fotony, gentlemani, putují rychlostí světla. Žádná informace asi nemůže být předána rychleji, než se pohybuje světlo. Definice podstaty jednoho fotonu ale okamžitě změnila podstatu fotonu druhého. Závěr, který z toho plyne, je tedy víc než jasný, že?“</p>
<p>„Ach,“ zašeptal bratr Freddy.</p>
<p>„Ach?“ zopakovalo pět hostů na divanu.</p>
<p>„Přesně tak,“ potvrdil Vanni Fucci. „Pro fyzický svět to potvrzuje myšlenku, jakou v Pekle už nějakou dobu víme. Realitu tvoří první velký mozek, který ji začne měřit. Nové koncepty tvoří nové zákony a vesmír se chová podle nich. Newton stvořil univerzální přitažlivost a kosmos se podle toho zařídil. Einstein definoval prostor/čas a vesmír to souhlasně přijal. A Dante Alighieri – ten neurotický přiblblík – stvořil první celistvou mapu Pekla. A Peklo začalo, aby vyhovělo veřejnosti, existovat.“</p>
<p>„To je směšné,“ vypravil ze sebe bratr Freddy. Zapomněl na kamery, zapomněl na diváky, zapomněl na vše kromě nepředstavitelné nelogičnosti, nemluvě o rouhání, všeho, co ten bláznivý Ital právě řekl. „Kdyby to byla… pravda,“ vykřikl bratr Freddy, „pak by svět… věci… vše by se pořád měnilo.“</p>
<p>„Přesně tak,“ usmál se Vanni Fucci. Měl malé, ostré a jasně bílé zuby.</p>
<p>„Pak… no… by nebylo stejné ani Peklo,“ pokračoval bratr Freddy. „Dante to napsal už dávno. Alespoň tři, čtyři sta let.“</p>
<p>„Zemřel v roce 1321,“ doplnil Vanni Fucci.</p>
<p>„Jo… no… takže…“ dokončil bratr Freddy.</p>
<p>Vanni Fucci zavrtěl hlavou. „Ničemu nerozumíte. Jestli je nějaká představa dost silná, dost velká, dost obsáhlá, aby předefinovala vesmír, má obrovskou sílu přežít. Trvá, dokud se nezformuje stejně silný vzor… a lidé ho nepřijmou… aby ho nahradil. Například váš starý zákon trval tisíce let, než ho On… aktivně redefinoval mnohem civilizovanější, i když mnohem schizofreničtější zákon nový. I ta novější a slabší verze přežila nějakých patnáct set let, než se ocitla na okraji vlastní existence, kam ji chce odsunout alergie moderní vědy.“</p>
<p>Bratr Freddy si byl jistý, že ho raní mrtvice.</p>
<p>„Kdo se ale obtěžoval, aby předělal Peklo?“ zeptal se Vanni Fucci slavnostně. „V tomto století se dostali blízko Němci. Jejich vizionáři byli ale umlčeni, než se jejich koncept promítl do masového podvědomí. Tak jsme zůstali. Peklo přežívá. Naše věčná muka se vlečou bez červovitého přívěsku.“</p>
<p>Bratr Freddy si uvědomil, že se tady možná jedná o démona. Po necelých čtyřiceti letech kázání o démonech, učení o démonech a pátrání po duševních odrazech démonů ve všem od rockové hudby až po FCC legislativu, po všech varováních, že se démoni ukrývají ve školách, v dětských hrách a v symbolech na krabicích s ranními obilovinami, bratra Freddyho trochu vyvedlo z míry, že sedí tři stopy od člověka, kterého démon – pokud jím přímo nebyl – posedl. Jak si vzpomínal, nejblíž se k démonovi dostal s manželkou reverenda Jima Bakkera Tammy Fayeovou, <emphasis>když nakupovala a démony poslouchala. </emphasis>To bylo ještě před jejich nešťastnou publicitou. Bratr Freddy sevřel levou rukou Bibli, pravou okázale pozvedl a vytvořil mocný pařát nad hlavou Vanni Fucciho. „Zaříkám tě, Satane!“ zařval. „A všechny síly, pomocníky a sluhy Satana. ZMIZ z tohoto božího místa^ Ve jménu JEŽÍ-ŠE tě vyzývám. Ve jménu JEŽÍ-ŠE tě vyzývám!“</p>
<p>„Ale drž klapačku,“ odsekl Vanni Fucci. Pohledem zbloudil ke zlatým náramkovým hodinkám. „Podívej, nech mě přednést tu důležitou věc, nemám moc času.“</p>
<p>Ital začal mluvit, bratr Freddy přimrzl v pozici s nataženou rukou a sevřenou Biblí. Po minutě se mu ruka unavila, takže ji spustil. Bibli si ponechal.</p>
<p>„Můj zločin byl politický,“ pokračoval Vanni Fucci. „Přesto mě ta Krátkozraká Florentina strčila do Bolgie rezervované pro zloděje. Ano, ano, vím, že nechápete, o čem to tady mluvím. V těch dnech byly politické bitvy mezi Černými a hnusáky Bílými velmi důležité. Zaplnili třetinu Danteho prokletého Pekla – ale chápu, že dnes nikdo ani neví, jaké to byly strany, stejně jako si lidé za sedm set let nevzpomenou na republikány a demokraty.</p>
<p>V roce 1293 jsme s dvěma přáteli ukradli poklad se San Jacopo v Duomo San Zeno, abychom podpořili svou politickou kauzu. Duomo byl kostel. Do pokladu patřil i grál. Do Dantova Pekla jsem ale nepřišel jen kvůli obyčejné loupeži, která byla tehdy běžná jako dnes přepadnout smíšené zboží. Ne. V Sedmé Bolgii Osmého kruhu Pekla jsem si vysloužil místo, protože jsem patřil k Černým a protože Dante byl Bílý. Ta nespravedlnost mě pěkně sere.“</p>
<p>Bratr Freddy zavřel oči.</p>
<p>Vanni Fucci pokračoval: „Napadlo by vás, že věčné povalování v příkopu plném <emphasis>merde </emphasis>a žhavých uhlíků je dostatečnou odplatou i pro nejzvrhlejší SM božstvo. To ale není ani polovina.“ Vanni Fucci se obrátil k hostům Ranního klubu na divanu. „Přiznávám, zuřím. Když vybuchnu, tak hodím na boha fíka.“</p>
<p>Frank Flinsey, reverend Deeters a Zázračná dvojčata na Vanni Fucciho jen prázdně zírali.</p>
<p>„Fíka,“ zopakoval Ital. Sevřel ruku v pěst, založil palec mezi ukazováček a prostředník a rychle rukou sem a tam zamával. Podle toho, jak dav zalapal po dechu, musel být ten symbol víc jak jasný. Vanni Fucci se obrátil k bratru Freddymu. „A potom, samozřejmě, že až to udělám, se každý zloděj v okruhu sto yardů, což je v té blbé Bolgii samozřejmě každý, promění v plaza…“</p>
<p>„Plazi?“ zaskřehotal bratr Freddy.</p>
<p><emphasis>„Chelidrisové, jaculiové, </emphasis><emphasis>phareani, cenchriadi a dvouhlaví ambhisbandi, </emphasis>takové věci,“ potvrdil Vanni Fucci. V tom měl Alighieri pravdu. „A pak mě samozřejmě všichni ti plazi napadnou, přirozeně zahořím plamenem a rozpadnu se na hromádku horkého popela a ohořelých kostí…“</p>
<p>Bratr Freddy pozorně přikývl. Koutkem oka zahlédl, jak sestry Donna Lou a Betty Jo pomáhají třem mužům od bezpečnosti rozbít židlí neviditelnou bariéru, která scénu oddělovala. Bariéra vydržela.</p>
<p>„Myslím tím,“ pokračoval Vanni Fucci a přitočil se k němu blíž, „není to příjemné…“</p>
<p>Bratr Freddy se rozhodl, že až bude po všem, udělá si krátké prázdniny v religiózním hotelu na Bahamách.</p>
<p>„A být v Pekle,“ mlel Vanni Fucci. „Kousky, moje kousky neumřou, jen se přeskupí – což je nejbolestivější – to mi věřte – a pak, když jsem znovu pohromadě, ta nespravedlnost mě tak sere, že… no, můžete hádat…“</p>
<p><emphasis>Fíka, </emphasis>zauvažoval bratr Freddy a plácl se rukou přes ústa.</p>
<p>Vanni Fucci smutně přikývl. „Oběma rukama,“ dodal. „A zase jedem.“ Zpříma se zahleděl do kamery číslo jedna. „Ale to není to nejhorší.“</p>
<p>„Ne?“ zašeptal bratr Freddy.</p>
<p>„Ne?“ zopakovalo pět hostů Ranního klubu.</p>
<p>„Peklo hodně připomíná zábavní park,“ pokračoval Vanni Fucci. „Vedení se pořád snaží zlepšovat atrakce, zefektivnit zábavu. A uhodnete, co nám dodal Velký strážce z Nebes v posledních deseti letech, aby zlepšil naše muka?“ Jak rostl jeho vztek, do hlasu se stále víc a víc mísil italský přízvuk.</p>
<p>Bratr Freddy a Ranní hosté živě zavrtěli hlavou.</p>
<p>„FREDDYHO HALELUJA RANNÍ KLUB!“ zaječel Vanni Fucci a postavil se na špičky. „OSMKRÁT ZA BLBEJ DEN! DEVADESÁTIPALCOVÉ SYLVANIA SUPEROBRAZOVKY KAŽDÝCH PĚTADVACET STOP V BOLGII SEDM!“</p>
<p>Když na desku stolu dopadly Vanniho sliny, bratr Freddy se na své židli odtáhl.</p>
<p>„MYSLÍM TÍM…“ burácel Vanni Fucci, široké, žhnoucí oči upřené ke stropu, „…ŽE STRÁVIT CELOU VĚČNOST V HOŘÍCÍM PEKLE A KAŽDÝCH PÁR MINUT MÍT URVANOU RUKU JE JEDNA VĚC, ALE TOHLE… TOHLE…“</p>
<p>Obě ruce natáhl k obloze.</p>
<p>„Ne!“ zaječel bratr Freddy.</p>
<p>„Ne!“ zaječeli Ranní hosté.</p>
<p>„Tohle mě vážně sere!“ zaburácel Vanni Fucci a hodil na boha fíka. Dvakrát.</p>
<p>Věci se pak daly rychle do pohybu. Člověk, který chtěl vše pochopit, si musel přehrát videokazetu na nejnižší možnou rychlost, a přesto mu sled událostí připadal zmatený.</p>
<p>První šel bratr Freddy. Zalomil se přes stůl, jako by na něm neviditelná síla nadšeně vyzkoušela Heimlichův manévr. Otevřel ústa, chtěl vykřiknout, ale objevil tři řady dlouhých tesáků a ty mu v tom efektně zabránily. Pak mu začaly růst šupiny a ocas rychleji, než byste řekli švec. Metamorfóza proběhla tak rychle a pohyb byl tak uspěchaný, že si nikdo nemohl být jistý. Většina diváků se ale shodla, že reverend bratr Freddy vypadal jako kříženec mezi obrovskou ropuchou a oranžovou krajtou. Jen okamžik. Pak Freddy – <emphasis>to stvoření</emphasis><emphasis> </emphasis>– jediným úderem mohutného ocasu přeskočil stůl a omotal Vanni Fucciho od rozkroku až po krk.</p>
<p>Frank Flinsey se proměnil v něco úplně jiného. Za necelou vteřinu se expert na Armageddon středního věku proměnil ve stvoření podobné šestinohému mlokovi se zubatým žihadlem na ocase. Stvoření vyrylo ocasem v koberci, podlaze, divanu a rozmačkaném velurovém křesle cestu. Přiblížilo se k nešťastnému Vanni Fuccimu a přidalo se k ozubenému útoku bratra Freddyho – krajtí stvůry. Experti se shodli, že byl Flinsey zřejmě pharean, bratr Freddy pravděpodobně chelidrid.</p>
<p>O transmutaci Bubby Deeterse nebylo pochyb. Pouliční kazatel, který našel v zákopu boha, se roztekl jako den stará houba a zformoval zeleně žíhaný amphisband s hlavou na obou koncích. Plížením zamířil k Vanni Fuccimu, aby se zapojil do akce.</p>
<p>Zázračná trojčata se okamžitě proměnila ve slizká, špičatá stvoření, která prosvištěla vzduchem, zanechala za sebou zelený hnis a zabořila se hluboko do masa Vanni Fucciho. Vědci se shodli na tom, že se Trojčata změnila v bytost, kterou Dante a Lucan popsali jako jaculi. Většina diváků je ale označila za <emphasis>pouhé nosaté rakety.</emphasis></p>
<p>Zatímco se tato stvoření vrhla na Vanni Fucciho, kroutila se, vrtěla a kousala, na jevišti i kolem se děly jiné věci.</p>
<p>Bratr Billy Bob si právě včas nasadil sluchátka a proměnil se ve stvůru, kterou později vedle stojící kameraman popsal jako: „…třináct stop dlouhá užovka s leprou.“ Druhý kameraman byl ze služby u Znovuzrozených ministerstev uvolněn a údajně prohlásil: „Na Billy Bobovi jsem neviděl žádnou změnu. Všichni režiséři mi připadají stejní.“</p>
<p>Sestra Donna Lou a Betty Jo se svezly na zem, o vteřinu později se vplazili na scénu jako dva mohutní, růžoví červi. O falickém symbolu, který se v těchto metamorfózách objevil, se toho hodně napsalo. Ironie ale skončila ve chvíli, kdy do obrovských červů vyprázdnili tři členové bezpečnosti zásobníky služebních revolverů a uprchli.</p>
<p>Neuniklo ani obecenstvo. Vanni Fucci prohlásil, že se tradičně promění všichni zloději do vzdálenosti sta yardů kolem jeho rouhání. Ze tří set devatenácti členů obecenstva, kteří se to ráno dostavili, jich bylo příští den pohřešovaných dvě stě dvacet šest. Hlediště zaplnily výkřiky. Ti, kteří zůstali lidmi, sledovali, jak se mění jejich manželé, manželky, rodiče, příbuzní a vedle sedící v hady, ozubené mloky, beznohé ropuchy, obrovské leguány, čtyřruké hroznýše a směsici chelidridů, jaculiů, phareanů, cenchriadů a amphisbandů. Studie Alabamské univerzity provedená měsíc po incidentu ukázala, že patřila většina zlodějů, kteří se proměnili v plazy, k obchodníkům. Ale objevila se tady i jiná zaměstnání – právníci (8), politici (3), cestující kazatelé (31), psychiatři (1), pracovníci reklamy (2), soudci (4), doktoři (4), makléři (12), domácí (7), účetní (3) a jeden zloděj aut (1), který se mezi diváky ukryl, aby unikl alabamské dálniční patrole (2).</p><empty-line /><p>Ani ne za deset vteřin se Vanni Fucci ocitl v hromadě šupin a tesáku, která reprezentovala všechny druhy plazíí ve studiu Biblického vysílacího centra. Ital bojoval, snažil se osvobodit ruce a hodit dalšího fíka.</p>
<p>Bratr Freddy zabořil své žabí/krajtí/chelidrid tesáky Vanni Fuccimu hluboko do hrdla a rouhač zahořel plamenem.</p>
<p>Celé studio zaplnil pach síry takové síly, že se později našly tisíce kabelových předplatitelů, kteří se zapřísahaly, že ho cítily doma.</p>
<p>Celá hromada explodovala s Vanni Fuccim jedním plamenem, všichni společně zmizeli v oranžovozeleném napalmovém záblesku, jaký zanechal na vidiconových obrazovkách počítačem řízených kamer RCA čtyřicet vteřin dlouhý odraz.</p>
<p>Pódium Haleluja ranního klubu se náhle vyprázdnilo. Zůstaly jen hořící zbytky divanu, stůl a rozmačkané velurové křeslo. Na stropě spustilo požární zařízení, obrovské <emphasis>okno </emphasis>implodovalo ve spršce jisker a skla. Úsvit nepřežil.</p>
<p><emphasis>Nightline </emphasis>Videozáznam získal toho večera šedesátiprocentní sledovanost. Ve stejném programu doktor Carl Sagan v diskusi s Tedem Kopellem označil celou událost oficiálně za přírodní jev.</p>
<p>Ten týden poslali Partneři Freddyho Haleluja ranního klubu Projevy lásky v celkové hodnotě 23267894,79 dolarů.</p>
<p>S výjimkou občasného Křižáka Billyho Grahama se jednalo o nový týdenní rekord.</p><empty-line /><p><strong>Noční můra z kolébky</strong></p>
<p>Bratr Jimmy-Joe Billy-Bob přivezl obyvatelům New Yorku Slovo boží v předvečer Štědrého dne. Pádloval na dlouhé, vydlabané kánoi k východu, k Soutoku Čtyřicáté druhé ulice, pak k severu proti přílivu. Po Páté avenue a kolem místa, kde se pod povrchem temné vody mihotala zelená střecha Veřejné knihovny. Byl chladný, ale klidný večer. Krásný, rudý západ slunce (stejný jako všechny západy za dvě a půl dekády od Velké chyby 98), na mnoha řadách sloupů a vrcholcích rozbitých věží, jež čněly z tmavého moře jako ohořelé pařezy cypřišů, na jaké si bratr pamatoval z bažin svého dětství, hořely kuchyňské ohně.</p>
<p>Bratr opatrně pádloval, plně vnímal složité ovládání dlouhé kánoe, mnohem víc si uvědomoval cenu nákladu, jaký přivážel až z takové dálky. Na lavicích za ním ležel jako obrovský hrnec Svatý talíř a Boží ucho pozvednuté k hořícímu nebi, jako by už vnímalo Svatý paprsek, který bratr Jimmy-Joe Billy-Bob opustil před čtrnácti měsíci v Dothanu v Alabamě. Za Svatým talířem ležela v krabici zabalená Svatá obrazovka a za ní v průhledném plastiku Pánovo kolo. Na přídi spočíval Colemanův generátor. Částečně bratrovi blokoval výhled, ale vyvažoval těžký náklad svatých relikvií na zádi.</p>
<p>Bratr Jimmy-Joe Billy-Bob pádloval severně kolem zbytků Rockefellerova centra a zubaté věže Svatého Patricka. V této oblasti Rimwallské zátoky našel desítky obydlených věží, nad hlavou mu v zarostlých a rezavých ruinách pomrkávaly stovky ohňů. Ale bratr je ignoroval a cílevědomě pádloval k severu na Pátou avenue 666.</p>
<p>Budova pořád stála (alespoň třicet pět podlaží, osmadvacet pořád nad povrchem vody) a bratr zamířil s dlouhou kánoí k její základně. Postavil se (opatrně balancoval a přesunul si na záda těžkou Poloautomatickou křesťanskou útočnou Pušku Živé sítě značky Heckler and Koch HK 91), pozvedl ruce do výše a předvedl prázdné dlaně. Dírami ve tmavém skle na něj ze stínů zíraly postavy. Rozplakalo se dítě a někdo ho utišil.</p>
<p>„Přináším vám milostivý příliv Kristova znovuzrození,“ vykřikl bratr Jimmy-Joe Billy-Bob. Jeho hlas se odrazil od vody a oceli. „Dobrá zpráva o vašem blížícím se Spasení před útrapami a strádáním.“</p>
<p>Následovalo ticho, pak se ozval hlas: „Koho hledáte?“</p>
<p>„Hledám nejstarší Klan. Ten s nejsilnějším totemem, abych mu předal dary a Slovo páně ze Skutečné církve Utišeného Krista.“</p>
<p>Ozvěna se nesla několik vteřin, ticho trvalo déle. Pak se ozval z větší výšky hlas nějaké ženy: „To je náš Rudý bantamový Klan. Buď vítán, cizince, a věz, že zde už slovo boží máme. Připoj se k nám. Sdílej náš oheň a přípravy na Svatý den.“</p>
<p>Bratr Jimmy-Joe Billy-Bob přikývl a navedl kánoi k rezavému nosníku, aby ji přivázal. Svatý duch k němu ještě nepromluvil. Nevěděl, jak bude Cesta připravena. Nevěděl, že ho budou během osmačtyřiceti hodin připraveni uctívat, nebo zavraždit. Ani jedno by jim nedovolil.</p><empty-line /><p>Celý Štědrý den pracovali, aby vyzvedli dar Svatého talíře na střechu. Schodiště byla moc úzká, výtahové šachty nacpané provazovými žebříky, kladkami, košíky a vinnou révou. Bratr dohlížel na úpravu výstroje ke zvednutí Talíře do výše dvou set padesáti stop na vrchol budovy. Tři schodiště nad obydleným pětadvacátým patrem byla nebezpečná i pro obyvatele útesů, jakými Rudý bantamový Klan byl. Bratr naléhal, aby cestu na zaneřáděném schodišti opravili. „Jakmile vás Svatý paprsek propojí se Slovem božím, budete sem chodit často,“ upozornil je. „A stejně tak ostatní klany z Rimwallské obchodní ligy. Cesta musí být čistá, aby sem mohli jednoduše vystoupit i jejich nejmladší a nejstarší.“</p>
<p>Stará McCartyová, vrásčitá vůdkyně Rudého bantamového Klanu, pokrčila rameny a nařídila skupině žen, aby schodiště, zatímco muži zvedali Svatý talíř, opravily.</p>
<p>Ve chvíli, kdy namaloval západ slunce na oblohu rudé pruhy, už bylo vše na místě: Svatý talíř byl pevně uchycený v nejvyšším bodě střechy, Boží ucho pečlivě zaměřeno (v rámci možností bratrova umění a jeho rezavého sextantu), Laminátový oltář seděl pod talířem a do Společenské místnosti klanu na pětadvacátém poschodí se táhly kabely. Tam umístili generátor a náčelnice jmenovala nejsilnější lovce Klanu, kteří se budou střídat na Pánově kole při ranních bohoslužbách.</p>
<p>Když bratr odklízel své plastikové kbelíky, za kabát ho zatahala Tara, pětiletá holčička s obličejem elfa. „Už je málem tma,“ oznámila mu. „Půjdeš se s námi podívat na stromeček a otevřít dárky?“</p>
<p>„Ano,“ potvrdil bratr Jimmy-Joe Billy-Bob a zadíval se na rudé bantamové tetování na vnější straně dětské ručky. „A dám vám kázání.“</p>
<p>Místnost byla velmi prostorná, stěny zašpiněné sazemi od ohňů při vaření, polorozpadlé koberce kryly rákosové rohožky. Sedmnáct členů Rudého bantamového Klanu se shromáždilo kolem Svaté obrazovky a malého aluminiového vánočního stromku vedle krbu. Svíce zářily, špičku stromku zdobila papírová hvězda. Bratr přejel očima malou hromádku hrubě zabalených dárků pod stromkem a zavřel oči.</p>
<p>Stará McCartyová si odkašlala. V záři svící jí na čele žhnulo rudé bantamové tetování. „Milovaný Klane,“ začala. „V této nejsvatější z noci je naším zvykem vzdávat díky bohu, pak otevřít dary, jež nám přinesl Santa. Tento rok ale dorazil bratr z Dothanské Skutečné církve…“ Udělala pauzu, polkla, jako by ucítila něco hořkého, a pokračovala: „Ten nám teď něco poví o zítřejší slavnosti a bude nám číst ze Slova božího.“</p>
<p>Bratr Jimmy-Joe Billy-Bob se postavil na volné prostranství před stromek a opřel svůj HK 91 o stůl, aby na něj lehko dosáhl. Z batohu vyndal otrhanou CSN bibli a položil ji na Svatou obrazovku.</p>
<p>„Bratři a sestry v Kristu,“ začal. „Zítra ráno, až vyjde slunce a cesta bude očištěna, přinese do temnoty světlo Svatý paprsek. A vy znovu uslyšíte Slovo boží a stanete se součástí Skutečné církve Utišeného Krista. Neměl jsem snadnou cestu. Nepřítel byl aktivní. Abych sem dorazil, muselo zemřít pět bratrů v Kristu.“ Zastavil se a pohlédl do tváří před sebou. Stará McCartyová se mračila, muži na něj zírali se zájmem i s lhostejností, mnoho žen a dětí ho pozorovalo s bázní, jež hraničila s úctou. „Doba Utrap nás postihla. Byla dlouhá a těžká,“ pokračoval nakonec bratr. „Ale z tohoto vyvoleného místa znovu uslyšíme a rozšíříme do země Pravé slovo – jak říká náš Spasitel ústy osmi apoštolů.“ Znovu udělal pauzu a podíval se na svícemi ozářené obličeje. Pohledy některých dětí bloudily k dárkům.</p>
<p>„Naslouchejte, co psáno jest,“ pronesl bratr a otevřel bibli. „Zjevení 13:46, 17 – <emphasis>A</emphasis><emphasis> on přináší všem, malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i spoutaným, na pravou ruku, či na čela ZNAMENÍ: a tak nemůže žádný člověk prodávat, či kupovat, pokud nemá ZNAMENÍ, či jméno zvířete, či lidská čísla: a to číslo jest šest set, třikrát dvacet a šest.“</emphasis></p>
<p>V davu to zašumělo. Bratr obrátil stranu a bez jediného pohledu na text, pokračoval. „Zjevení 14:9 – 11,“ oznámil. <emphasis>„Pokud některý člověk uctívá zvíře a jeho obraz, obdrží na ruku, či čelo jeho znamení a stejně tak se napije vína Božího trestu. Zažije muka ohně a pekelné síry v přítomnosti svatých andělů a Jehňátka: A kouř z jejich muk bude stoupat navěky: a neodpočinou si jediný den, jedinou noc ti, kdož uctívají zvíře a jeho podoby a získali tedy znamení jeho jména.“</emphasis></p>
<p>Bratr Jimmy-Joe Billy-Bob zavřel oči a usmál se. „<emphasis>Al</emphasis><emphasis>e </emphasis><emphasis>čtu vám také z</emphasis><emphasis> Jana 3:16, 17,“ </emphasis><emphasis>oznámil jim. „</emphasis><emphasis>Ve smrti špatných nenalézám žádné potěšení. Věřte v Pána Ježíše Krista a budete vykoupeni.“ </emphasis>Bratr otevřel oči a dodal: „Amen.“</p>
<p>„Amen,“ zopakovala Stará McCartyová. „Pojďme se podívat, co nám tento rok přinesl Santa.“</p>
<p>Následovala konverzace a smích. Když se Klan shromáždil kolem stromku, Tara se schoulila k bratrovi. „Bojím se, že dárek nedostaneš,“ upozornila ho a do očí jí vstoupily slzy. „Santa přinesl dárky druhou adventní neděli. Asi nevěděl, že přijedeš.“</p>
<p>„Na tom nesejde,“ odvětil bratr. „Stromek a dárky jsou pohanské zvyky. Žádný Santa Klaus neexistuje.“</p>
<p>Dívka zamrkala, ale v tu chvíli se přidal její devítiletý bratr Sean. „Má pravdu, Taric. Strýc Lou a lovci ty věci přivezli, když byli na listopadové pouti do skladiště. Schovávali je na sedmadvacátém poschodí. Já to viděl.“</p>
<p>Tara znovu zamrkala a tiše prohlásila: „Santa mi přinesl tuto panenku, kterou tady mám. Občas se na Štědrý večer vrací, aby nám přinesl ovoce v plechovce. Možná přitom přinese i něco pro tebe. Jestli chceš, můžeš si zatím panenku půjčit.“</p>
<p>Bratr zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Hej, koukněte!“ zvolal Sean. „Je tady jeden extra dárek!“ Zalezl pod stromek a vynořil se s modře zabalenou krabicí. „Vsadím se, že je navíc, protože minulý měsíc umřel strýc Henry a dárek zapomněli dát pryč.“</p>
<p>Bratr Jimmy-Joe Billy-Bob chtěl dárek vrátit na místo. V tu chvíli k němu promluvil Svatý duch a bratr se silně roztřásl. Skupina se ztišila a celý Klan sledoval, jak se bratr zklidnil, jak rozerval obal, zvedl z krabice kožené pouzdro a odhalil na světle dlouhé ostří.</p>
<p>„Achch,“ vydechl Sean. Sebral z krabice zažloutlý leták a přečetl ho nahlas: <emphasis>„Gratulujeme vám. Právě jste se stal majitelem Bojovného nože</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>LINAL M-20 Kře</emphasis><emphasis>sťanské živé sítě. M-20 je chla</emphasis><emphasis>pák dvanáct palců dlouhý a tak dokonale vyvážený, že řeže a seká jako ná… nást… nástavec vaší vlastní ruky. LINAL M-20 je vyroben výhradně ze 420 m… molekulární nerez oceli, takže dokáže rozseknout dřevo a roztříštit kost. V dr… držadle… vašeho LINAL M-20 je umístěn přesný Kapalný kompas RX-360. Odšroubujte kompas a najdete Kompletní výzbroj živé sítě včetně vodotěsných zápalek, půl tuctu rybářských háčků, splávků, nylonového rybářského lanka, soupravy jehel na šití, osmnáctipalcové lankové pily, která dokáže podříznout malý strom, a samozřejmě kopii CSN Miniaturní bible.“ </emphasis>Chlapec zavrtěl hlavou a vydechl. „Achch,“ zopakoval.</p>
<p>Stará McCartyová také zavrtěla hlavou a podívala se na Lou, nejstaršího z lovců. „Nevzpomínám si, že by něco takového ve skladišti bylo,“ vyštěkla. Lovec pokrčil rameny, ale nic neřekl.</p>
<p>Bratr Jimmy-Joe Billy-Bob zasunul nůž do pouzdra a pouzdro za opasek. Zaslechl, jak utichá šepot Svatého ducha a usmál se na skupinku před sebou. „Teď půjdu na střechu a připravím Cestu,“ zašeptal. „Ráno se sejdeme a vyslechneme Slovo boží.“</p>
<p>Právě se obracel k odchodu, když ucítil, jak ho tahá za nohavici malá ručka Tary. „Přijdeš a uložíš nás?“ zeptala se.</p>
<p>Bratr se podíval na Ritu, dívčinu matku. Mladá žena uchopila dětské ručky a plaše přikývla. Bratr Jimmy-Joe Billy-Bob je sledoval do temné chodby.</p><empty-line /><p>Děti měly ložnici ve starém skladu knih, který patřil nakladatelství, které kdysi na poschodí sídlilo. Vklouzly pod pokrývky a bratr se podíval na regály plné tlejících knih, všechny označené malým rudým bantamovým emblémem.</p>
<p>Rita své děti políbila na dobrou noc a odešla do chodby.</p>
<p>„Budeš na střeše celou noc vzhůru?“ zeptala se Tara bratra. Dítě si k sobě pod směsici hadrů, které mu sloužily za postel, přitisklo novou hadrovou panenku.</p>
<p>„Ano,“ odvětil bratr a ustoupil do místnosti.</p>
<p>„Pak uvidíš Santa a jeho soba, jak při návratu přistanou,“ vydechla nadšeně.</p>
<p>Bratr chtěl něco říct, pak se zastavil a usmál se. „Ano,“ přikývl, „asi uvidím.“</p>
<p>„Ale říkal jsi…“ začal Sean.</p>
<p>„Dnes Santa Klause a jeho soba uvidí na střeše každý,“ prohlásil bratr Jimmy-Joe Billy-Bob pevně.</p>
<p>„Odříkejme teď naše modlitby,“ vyzvala je matka.</p>
<p>Tara s rozšířenýma očima přikývla a sklopila zrak. „Bůh žehnej mamince, starým a duchům tatínka a strýce Henryho,“ odříkala.</p>
<p>„Amen,“ dodal Sean.</p>
<p>„Ne,“ opravil je bratr, „je tady jedna nová modlitba.“</p>
<p>„Řekni nám ji,“ vydechly obě děti.</p>
<p>„Matěji, Johne, Marku a Luku,“ začal. „Požehnejte nám postýlku.“ Čekal, až to obě děti zopakují, pak pokračoval: „Jime, Jane, Pavle a Tommy,“ zašeptal. „Najděte a zažeňte démony.“</p>
<p>Děti to bezchybně odrecitovaly a Tara se zeptala: „Opravdu Santu uvidíš?“</p>
<p>„Ano,“ odvětil bratr Jimmy-Joe Billy-Bob. „A dobrou noc.“</p><empty-line /><p>Než bratr odešel na střechu, ještě zkontroloval Klan. Malá skupina se shlukla kolem stromku, hučela a naslouchala Staré McCartyové. Lovci se ale před bratrovým pohledem rozprchli a odešli k postelím. Matka rodu se postavila a dlouhou chvíli opětovala bratrův pohled. Pak sklonila zrak a jako obyčejná stará žena se odšourala do postele.</p>
<p>Bratr padl na střeše před Laminátový oltář na kolena a hlasitě se několik minut modlil. Nakonec se postavil a sundal si všechno oblečení. Byla velká zima. Na jeho bledém těle a zakřivení Svatého talíře se odrážel svit měsíce. Bratr vyndal plastikové kbelíky a rozložil je pod čtyři rohy oltáře. Pak vyndal z pouzdra dlouhý nůž, oběma rukama ho zvedl tak vysoko, až odrazil chladné světlo, a sevřel ho mezi zuby.</p>
<p>Tiše přešel po střeše a splynul se stíny při ústí schodiště. Jak poklekl, poprvé ucítil na holém koleni štěrk střechy, v ústech chuť chladné oceli. Pak už necítil nic, jen rostoucí nadšení.</p>
<p>Netrvalo to dlouho. Nejprve se ozvaly ze schodiště tiché zvuky, pak vyplula z temnoty tmavá postava a nakonec se ozval tichý hlásek. „Bratře Jimmy-Joe?“</p>
<p>Takže to nebyla stará žena, napadlo ho. Nevadí.</p>
<p>„Bratře Jimmy-Joe?“ Malá postavička se vydala k oltáři a měsíční paprsky se dotkly černého copu na hlavě panenky. „Santo?“</p>
<p>Bratr Jimmy-Joe Billy-Bob odříkal tichou modlitbu a uvolnil ostří ze sevření zubů. Pak tiše a rychle vyrazil vpřed, aby oslavil nadcházející den.</p><empty-line /><p><strong>Vzpomínání na Siri</strong></p>
<p>V den, kdy se vracejí ostrovy do mělkých vod Rovníkového souostroví, stoupám strmou strání k Siriinu hrobu. Je naprosto krásný den, což ve mně vyvolává pocity nenávisti. Obloha je klidná jako z pohádek o mořích na Staré Zemi, mělčiny zdobí ultramarínové skvrny, od moře proudí teplý vítr a pohybuje červenohnědou trávou na úpatí kopce.</p>
<p>V takový den bych dal přednost mračnům a šedě zatažené obloze. Raději opar nebo těžkou mlhu, kdy kape v Prvotním přístavu voda ze stožárů, raději mlhu, která probouzí signální sirénu majáku z dřímoty. Dal bych přednost silným mořským větrům, jaké vanou z chladného jihu a ženou před sebou pohyblivé ostrovy a pastevce delfínů, dokud se neschovají na závětrné straně našich atolů a skalnatých štítů.</p>
<p>Je teplý jarní den, kdy putuje slunce nebeskou klenbou tak modrou, že bych si přál utíkat, skákat a svalit se do vysoké trávy, jak jsme to se Siri dělali přesně na tomto místě. V takový den bych dal přednost čemukoliv jinému.</p>
<p>Právě na tomto místě. Zastavím se, abych se porozhlédl. Tráva se ohýbá a čeří jako kožešina obrovského zvířete, na kterou z jihu útočí nápory větru se slanou příchutí. Zastíním si oči a zkoumám obzor. Ale nic se tam nehýbá. Daleko za lávovým útesem začíná vřít a nervózně se vzdouvat moře.</p>
<p>„Siri,“ šeptám, aniž bych chtěl. O sto metrů níž se zastavil na svahu dav, sleduje mě a nabírá společně dech. Procesí truchlících a oslavujících se táhne víc než kilometr k místům, kde vyrůstají první budovy města. V hlídkovém voze rozeznám šedou, proplešatělou hlavu mého syna. Má na sobě modrozlatou róbu Hegemonie. Vím, že bych na něj měl počkat a kráčet mu po boku. Ani on, ani ostatní stárnoucí členové Rady ale mým mladým, na lodi trénovaným svalům a vytrvalé chůzi nestačí. Dekorum mi diktuje, abych kráčel vedle něj, vedle vnučky Liry a ostatních žen ze společnosti.</p>
<p>Kašlu na to. A kašlu na ně.</p>
<p>Obracím se a utíkám vzhůru do strmého svahu. Než dorazím na zakřivený vrcholek hřebenu a spatřím hrobku, mám bavlněnou košili už prosáklou potem.</p>
<p>Siriina hrobka.</p>
<p>Zastavuji se. Přestože je sluneční světlo teplé a odráží se od neporušeného bílého kamene tichého mauzolea, cítím ve větru chlad. Poblíž zapečetěného vchodu do krypty roste vysoká tráva, úzkou štěrkovou cestičku lemují festivalové praporky na ebenových tyčích.</p>
<p>Váhám. Obcházím hrobku a přistupuji ke srázu, který se otevírá jen pár metrů za kryptou. Tráva je v místech, kde si neuctiví turisté rozložili deky, zohýbaná a podupaná. Vedle tvoří dokonale kulaté a dokonale bílé kameny uloupené z okrajů štěrkové cesty několik ohnišť.</p>
<p>Musím se usmát. Ten výhled z útesu znám: mohutné zakřivení vnější zátoky a její přírodní přehrady, nízké bílé budovy Prvotního, barevné trupy a stožáry katamaranů, jež se pohupují ve vlnách. Vedle oblázkové pláže za Společenskou budovou kráčí nějaká mladá žena v bílé sukni k moři. Na chvíli se mi zdá, že je to Siri, a rozbuší se mi srdce. Podvědomě se připravím, že až zamává, rozevřu náruč. Žena ale nemává. Tiše pozoruji, jak se ta vzdálená postava obrací a mizí ve stínech starého přístavu.</p>
<p>Vysoko nad hlavou, daleko od útesu, křižuje na termálních proudech lagunu Thomasův jestřáb s širokými křídly, skenuje infračerveným viděním neposedný porost modrých chaluh a hledá harfové tuleně a tupouny. <emphasis>Příroda je hloupá, </emphasis>pomyslím si a usedám do měkké trávy. Nejprve pro takový den připraví nevhodné kulisy, pak vyšle bezcitně ptáka, který hledá kořist, jež už dávno znečištěné vody v okolí rostoucího města opustila.</p>
<p>Vzpomínám na jiného Thomasova jestřába, kterého jsem pozoroval první noc, kdy jsme se Siri vystoupili na vrchol hory. Vzpomínám, jak se mu na křídlech třpytily měsíční paprsky, vzpomínám na jeho strašidelný křik, který se odrážel od útesu, a zdálo se, že provrtává temnotu, jaká vládla nad plynovými lampami vesnice hluboko pod námi.</p>
<p>Siri bylo šestnáct… ne, ani ne šestnáct… a měsíční světlo, jež se dotýkalo jestřábích křídel nad námi, dalo její pokožce mléčný nádech a vrhlo stíny pod měkké křivky jejích ňader. Když prořízl noc ptačí výkřik, provinile jsme vzhlédli a Siri řekla: „To slavík zavzlykal, to nebyl skřivan, to nebyl skřivan, kdo poranil tvůj přestrašený sluch.“</p>
<p>„Cože?“ odvětil jsem. Bylo jí téměř šestnáct a mně bylo devatenáct. Siri znala pomalý rytmus knih a kadence divadla pod hvězdami. Já znal jen hvězdy samotné.</p>
<p>„Uklidni se, mladý námořníku,“ zašeptala a přitáhla mě k sobě. „To jen starý Tomův jestřáb loví. Hloupý pták. Vrať se, námořníku. Vrať se, Merine.“</p>
<p>Tu chvíli si vybralo Los Angeles, aby se vyhouplo nad obzor a vyrazilo jako větrem hnaný uhlík přes všechna podivná souhvězdí Maui-Dohody, Siriina světa, k západu. Ležel jsem vedle ní a vyprávěl o práci velké C-plus vřetenové lodi, která chytá v noci kolem nás sluneční světlo. Má ruka po celou dobu sjížděla po jejím hladkém boku. Její kůže se mi zdála sametová a elektrická, na rameni jsem ucítil, jak se jí zrychluje tep. Přitiskl jsem jí ke krku svůj obličej a vdechl jsem chuť sladkého parfému v jejích pocuchaných vlasech.</p>
<p>„Siri,“ šeptám a tentokrát to jméno vyslovuji záměrně. Pod vrcholkem hory stojí ve stínu bílé hrobky dav a nervózně přešlapuje. Jsou nedočkaví. Chtějí, abych odpečetil kryptu, vstoupil a strávil v tiché, chladné prázdnotě, která nahradila teplou přítomnost Siri, několik okamžiků. Chtějí, abych se s ní rozloučil, aby mohli vykonat vlastní rituály a obřady, aby mohli otevřít dveře přenašeče a připojit se k čekající světové síti Hegemonie.</p>
<p>Kašlu na to. A kašlu na ně.</p>
<p>Utrhnu si výhonek tlusté trávy, žvýkám sladké stéblo a hledám na obzoru první známky migrujících ostrovů. V ranním světle jsou stíny ještě dlouhé, den teprve začíná. Na chvíli se tady posadím a budu vzpomínat.</p>
<p>Budu vzpomínat na Siri.</p><empty-line /><p>Siri byla… čím?… zřejmě byla poprvé, kdy jsem ji spatřil, ptákem. Obličej jí kryla maska se zářivými péry. Když ji odložila, aby se připojila ke čtverylce, pochodeň odrazila tmavě zrzavý nádech jejích vlasů. Rděla se, tvářejí hořely jedním ohněm. A přesto jsem rozeznal i v nacpané Společenské ty neuvěřitelně zelené oči, které stály k žáru jejího obličeje a vlasů v takovém kontrastu. Byla to samozřejmě Noc Festivalu. V neutuchajícím větru, který dul ze zátoky, tančily a jiskřily pochodně, zvuk flétnistů na molu, kteří vítali proplouvající ostrovy, dusil příboj a praskání praporků ve větru. Siri bylo téměř šestnáct a její krása hořela světlem jasnějším než jakákoliv pochodeň kolem plného náměstí. Protlačil jsem se davem tanečníků a přistoupil k ní.</p>
<p>Zdálo se mi, že se to přihodilo před pěti lety. Pro nás oba jich uplynulo šedesát pět. Připadá mi to jako včera.</p>
<p>Takhle to nejde.</p>
<p>Kde začít?</p><empty-line /><p>„Co když si najdem nějakou holku, zelenáči?“ promluvil Mike Osho. Byl malý, silný, jeho obtloustlý obličej připomínal chytrou karikaturu Buddhy a v té době pro mě bohem byl. Všichni jsme byli bozi: s dlouhým životem, byli jsme možná nesmrtelní, dobře placení, možná úplně svatí. Hegemonie nás vybrala jako posádku pro jeden ze vzácných kvantových skoků C-plus vřetenové lodě. Jak bychom pak nemohli být bohy? Přesně jako Mike. Geniální, živý a neuctivý Mike byl v lodním pantheonu o trochu starší a o trochu výš postavený než mladý Merin Aspic.</p>
<p>„Cha. Nulová šance,“ odpověděl jsem. Právě jsme se drhli po dvanáctihodinové směně v konstrukční četě. Převážet dělníky z vybraného bodu nějakých 163 000 kilometrů od Maui-Dohody nebyla oslnivá práce jako čtyřměsíční skok z vesmíru Hegemonie. Během C-plus výletu se z nás stali božští specialisté. Čtyřicet devět lodních expertů, kteří dávají jako pastevci pozor na dvě stě nervózních cestujících. Cestující teď dostali skafandry a Pastevci se změnili na obyčejné řidiče náklaďáků. Konstrukční četa bojovala s objemnou zamořenou koulí a snažila se ji umístit na místo.</p>
<p>„Nulová šance,“ zopakoval jsem. „Pokud nedodali pozemšťané na karanténní ostrov, co nám pronajali, bordel.“</p>
<p>„Ne. To neudělali,“ zašklebil se Mike. Blížila se nám třídenní planetární dovolená. Od velitele lodi Singha a ze stížností kolegů jsme věděli, že se můžeme těšit jen na sedmkrát čtyři míle velký ostrov, který Hegemonie najala. Nešlo dokonce ani o plovoucí ostrov, o kterých jsme slýchávali. Jednalo se o obyčejný kus lávy poblíž rovníku. Jakmile se tam dostaneme, okusíme přirozenou gravitaci pod nohama, nefiltrovaný vzduch v plících a dostaneme šanci ochutnat stravu nesyntetického původu. Stejně tak dobře se ale můžeme spolehnout, že jediný styk s kolonisty Maui-Dohody znamená nákup místních upomínkových předmětů v bezdaňovém obchodu. A i ty prodávali speciální obchodníci Hegemonie. Mnoho našich druhů dalo přednost dovolené na <emphasis>Los </emphasis>Angeles.</p>
<p>„Jak tedy nějakou holku najdeme, Miku? Kolonisté jsou až do chvíle, kdy přenašeč začne fungovat, mimo dosah. A to bude podle místního času za nějakých šedesát let. Nebo mluvíš o Meg ze Spincompu?“</p>
<p>„Drž se mě, kamaráde,“ odpověděl Mike. „Když něco chceš, vždycky se cesta najde.“</p>
<p>A tak jsem se ho držel. V přistávacím modulu nás bylo jen pět. Pád z oběžné dráhy do atmosféry skutečného světa mě vždycky vzrušoval a to zvlášť, když šlo o svět, který připomínal Starou Zemi stejně jako Maui-Dohoda. Sledoval jsem modrobílou polokouli planety, až jsem rozeznal moře a vstoupili jsme do atmosféry. Pomalu (třikrát rychleji než zvuk) jsme se přiblížili k pruhu noci.</p>
<p>Tehdy jsme byli bohy. Ale občas musí ze svých vysokých trůnů sestoupit i bozi.</p><empty-line /><p>Její tělo mě nikdy nepřestalo ohromovat. Tentokrát se to stalo v Rovníkovém souostroví. Tři týdny v tom obrovském, stromovém domě pod vzdutými stromovými plachtami. Pastevci, delfíni, s námi drželi krok jako nájezdníci, tropické západy slunce barvily večery úžasnými odstíny, noční oblohu zdobil baldachýn hvězd, naši stopu posely tisíce fosforeskujících vírů, které odrážely souhvězdí nad námi. A přesto si vzpomínám právě na její tělo. Z nějakého důvodu (možná stud po tolika letech odloučení) nosila prvních pár dnů našeho rovníkového pobytu dvoudílné plavky, takže si neopálila podbřišek a bílá ňadra stejně jako zbytek těla až do chvíle, kdy jsem musel odjet.</p>
<p>Vzpomínám si, kdy to bylo poprvé. Trojúhelníky v měsíční záři, jak jsem leželi v měkké trávě nad Prvotní zátokou. Její hedvábné kalhoty se zachytily za trávu. Tehdy z ní vycházela dětská skromnost: Nepatrné váhání před věcí, která přichází předčasně. Stejně tak i pýcha. Stejná pýcha, s jakou se později postavila rozzuřenému davu Separatistů na schodech Konzulátu Hegemonie v Jižním Ternu a poslala ho s ostudou domů.</p>
<p>Vzpomínám na pátý výlet na planetu, naše čtvrté Znovusetkání. Tehdy plakala a já ji viděl ronit slzy jen málokrát. V té době už působila s vlastní slávou a moudrostí málem královsky. Čtyřikrát ji zvolili do Velkého sněmu a Rada Hegemonie se k ní obracela o radu a pomoc. Nosila svou nezávislost jako královský háv, její divoká pýcha nehořela nikdy jasnějším světlem. Když jsme se ale ocitli v kamenné vile na jih od Fevarone sami, byla to ona, kdo se odvrátil. Byl jsem nervózní, ta mocná cizinka mě děsila. Přesto to byla ale Siri – Siri s rovnými zády a hrdýma očima – kdo se v slzách odvrátil ke zdi a prohlásil: „Odejdi. Odejdi, Merine. Nechci, abys mě viděl. Jsem stará bába, jsem skleslá a vrásčitá. Odejdi.“</p>
<p>Přiznávám, byl jsem k ní hrubý. Levou rukou jsem jí přidržel zápěstí, použil sílu, jaká mě překvapila, a jediným pohybem strhl přední díl její róby. Líbal jsem jí ramena, krk, vybledlé porodní vrásky na pevném břiše i jizvu na stehně, kterou nosila na památku havárie skimmeru před čtyřiceti lety. Líbal jsem její šedé vlasy i vrásky, jež prořezaly její kdysi hladké tváře. Líbal jsem její slzy.</p><empty-line /><p>„Ježíši, Miku. To není legální,“ ohradil jsem se, když můj přítel vyndal z batohu Hawkingův koberec. Byli jsme na Ostrově 241, jak romanticky pojmenovali obchodníci Hegemonie pustou sopečnou skvrnu, kterou nám vybrali za místo dovolené. Ostrov 241 neležel ani čtyřicet kilometrů od nejstarší osady kolonistů, mohl být ale stejně dobře vzdálený padesát světelných let. Když byli na ostrově členové posádky Los Angeles nebo dělníci z přenašeče, místní lodě se držely v uctivé vzdálenosti. Kolonisté z Maui-Dohody vlastnili několik starodávných, provozuschopných skimmerů, ale po vzájemné dohodě byly veškeré přelety zrušeny. Kromě ubytovny, pláže a bezdaňového obchodu toho pro nás, námořníky, na ostrově moc zajímavého nebylo. Až doveze jednoho dne Los Angeles do systému poslední díly a bude dokončen přenašeč, promění úředníci Hegemonie Ostrov 241 v centrum obchodu a turistiky. Do té doby ostrov zůstane primitivním místem s přistávací plochou, nedávno dokončenou budovou z místního bílého kamene a několika znuděnými lidmi z údržby. Mike zapsal do knihy, že se budeme tři dny s batohy pokoušet zdolat nejstrmější a nejnepřístupnější konec ostrova.</p>
<p>„Nikam s batohem nejdu, proboha,“ ohradil jsem se. „Raději zůstanu v L. A. a připojím se na stimsim.“</p>
<p>„Buď ticho a pojď se mnou,“ přerušil mě Mike a já, jako nižší člen pantheonu, který poslouchá staršího a moudřejšího boha, sklapnul a následoval ho. Za dvě hodiny namáhavého pochodu přes svahy porostlé klečí s ostrými větvemi jsme dorazili na lávový převis několik set metrů nad rozbouřeným mořem. Místo leželo poblíž rovníku, uprostřed tropického pásu. Na té nekryté římse však skučel vítr, až mi začaly cvakat zuby. Západ slunce utvořil mezi temnými mraky na západě rudý pruh a já si ani v nejmenším nepřál na otevřeném prostranství zůstat, až padne noc.</p>
<p>„Pojď,“ prohlásil jsem. „Ukryjeme se před větrem a rozděláme oheň. Ani nevím, jak na téhle skále postavíme stan.“</p>
<p>Mike se posadil a zapálil si marihuanovou cigaretu. „Podívej se do batohu, zelenáči.“</p>
<p>Zaváhal jsem. Jeho hlas zněl neutrálně jako nápadně nezúčastněný tón vtipálka ve chvíli, kdy vám na hlavu padá kýbl s vodou. Sedl jsem si na bobek a začal silonový batoh prohrabovat. Byl kromě starých, pěnových kostek prázdný. Našel jsem jen kostky a kostým harlekýna s maskou a rolničkami na botách.</p>
<p>„Jsi… je to… jsi sakra blázen?“ zakoktal jsem. Rychle se stmívalo, bouře se mohla, ale nemusela posunout k jihu. Příboj pod námi vrčel jako hladové zvíře. Kdybych dokázal najít po tmě cestu zpět, asi by mě napadlo, že tam Mika nechám, ať poslouží jako potrava rybám dole.</p>
<p>„A teď se podívej, co mám v batohu já,“ vyzval mě. Vysypal další pěnové kostky, pak vyndal šperky z Renesance, kompas, laserové pero (které mohla, ale nemusela Lodní bezpečnost označit za ukrytou zbraň) a další kostým harlekýna (tentokrát upravený na kulatější postavu) a Hawkingův koberec.</p>
<p>„Ježíši, Miku,“ prohlásil jsem a přejížděl rukou nádherné vzory starého koberce. „To není legální.“</p>
<p>„Nevšiml jsem si tady žádných celníků,“ zašklebil se Mike. „A vážně pochybuju, že místní obyvatelé zavedli nějaká omezení v dopravě.“</p>
<p>„Jo, ale…“ utichl jsem a rozbalil poslední díl koberce. Byl o něco víc než metr široký, asi dva dlouhý. Bohatá látka věkem vybledla, letová vlákna ale zářila jako čerstvá měď. „Kdes to sehnal?“ zeptal jsem se. „Ještě funguje?“</p>
<p>„Na Zahradě,“ vysvětlil Mike a nacpal vlastní výzbroj a můj kostým do svého batohu. „Jo, funguje.“</p>
<p>Od chvíle, kdy starý Vladimír Sholokov, emigrant ze Staré Země, mistr lepidopterista, inženýr EM systémů, stvořil pro svou krásnou neteř na Nova Tera první Hawkingův koberec, uplynulo už víc než století. Legenda tvrdí, že neteř darem pohrdla, ale během několika desetiletí se hračka stala téměř absurdně populární (nikoliv u dětí, ale hlavně u bohatých dospělých). Pak ji na většině světů Hegemonie postavili mimo zákon. Nebezpečná, těžko ovladatelná, plýtvání chráněnými monovlákny, v kontrolovaném prostoru téměř nezachytitelná. Hawkingovy koberce se změnily v mýty a v pohádky, odstěhovaly se do muzeí a na několik koloniálních světů.</p>
<p>„Muselo tě to stát celé jmění,“ řekl jsem.</p>
<p>„Třicet marek,“ doplnil Mike a usadil se uprostřed koberce. „Ten starý obchodník na Carvnalském tržišti ji považoval za bezcennou. Tak mu to… přišlo. Odvezl jsem ji na loď, nabil, přeprogramoval vnitřní čipy a <emphasis>voilá</emphasis>!“<emphasis> </emphasis>Mike stiskl složitý vzor, koberec se vzepjal a zvedl se o patnáct centimetrů nad skalní římsu.</p>
<p>S pochybnostmi jsem ho pozoroval. „Dobrá,“ prohlásil jsem na konec. „Co když ale…“</p>
<p>„Ale ne,“ odvětil Mike a netrpělivě poklepal na místo za sebou. „Je úplně nabitý. Vím, jak s ním zacházet. Tak pojď. Naskoč si, nebo tady zůstaneš. Chci vyrazit, než se přiblíží bouře.“</p>
<p>„Já si ale nemyslím…“</p>
<p>„Ale jdi, Merine. Rozhodni se, spěchám.“</p>
<p>Ještě pár vteřin jsem váhal. Kdyby nás chytili, jak opouštíme ostrov, vykopli by nás oba z lodi. A práce na lodi pro mě teď znamenala celý život. Rozhodl jsem se pro takový život ve chvíli, kdy jsem podepsal smlouvu na osm misí na Maui-Dohodu. Víc než to: nacházel jsem se dvě stě světelných let a pět a půl let skoku od civilizace. I kdyby nás odvezli zpět do vesmíru Hegemonie, ta zajížďka nás bude stát jedenáct let našich rodin a přátel. Časový dluh je neodvolatelný.</p>
<p>Vyšplhal jsem se na Hawkingův koberec za Mika. Postavil mezi nás batoh, řekl mi, abych se držel, a začal vyťukávat na letové vzory kód. Koberec se zvedl o pět metrů nad římsu, rychle se zhoupl doleva a vyrazil přes neznámý oceán. Tři sta metrů dole narážely s rostoucí silou na břeh bílé vlny. Zvedli jsme se nad rozběsněnou vodou ještě o kousek a zamířili k severu do noci.</p>
<p>Ve chvílích takových rozhodnutí se tvoří celá budoucnost.</p><empty-line /><p>Vzpomínám, jak jsem během našeho druhého Znovusetkání, krátce po první návštěvě vily na pobřeží u Fevarone, se Siri hovořil. Procházeli jsme se tehdy po pláži. Alón směl zůstat ve městě pod dohledem Magritte. Bylo to tak správné. Necítil jsem se v přítomnosti toho chlapce moc dobře. Poutala ho ke mně jen zelená vážnost jeho očí, zneklidňující, zrcadlová podobnost jeho krátkých, tmavých kudrlin a malý nos… to ho v mých myšlenkách poutalo k nám oběma. To a ten rychlý, trpký úsměv, kterého jsem si všiml, když ho Siri napomínala. Ten úsměv byl tak cynický, pobavený a zamyšlený, že nemohl patřit desetiletému chlapci. Vím to moc dobře. Takové věci se učí, ale nedědí.</p>
<p>„Víš tak málo,“ začala Siri. Brodila se bosá mělkým přílivovým jezírkem, občas sebrala jemnou ulitu francouzského plže, prozkoumala její chyby a odhodila ji zpět do zkalené vody.</p>
<p>„Dobře mě trénovali,“ odvětil jsem.</p>
<p>„Ano, tím jsem si jistá,“ souhlasila Siri. „Vím, že jsi šikovný, Merine. Víš ale tak málo.“</p>
<p>Nevěděl jsem, jak odpovědět, tak jsem ji sledoval se svěšenou hlavou. Vytrhl jsem z písku bílý lávový kámen a hodil ho daleko do zátoky. Na východním obzoru se začala kupit mračna. Přistihl jsem se při myšlence, že bych se raději vrátil na loď. Tentokrát se mi sem nechtělo a teď jsem se ujistil, že jsem udělal chybu. Byla to teprve třetí návštěva Maui-Dohody, naše druhé Znovusetkání, jak tomu říkali místní obyvatelé a básníci. Od chvíle, kdy jsem dospěl do věku jedenadvaceti standardních let, uplynulo pět měsíců. Siri oslavila právě před třemi týdny třicáté sedmé narozeniny.</p>
<p>„Byl jsem na takových místech, jaká jsi nikdy neviděla,“ řekl jsem nakonec. Ta věta připadala dětská a hloupá dokonce i mně.</p>
<p>„Ach, ano,“ vykřikla Siri a zatleskala rukama. Na chvíli jsem poznal v jejím nadšení svou starou Siri, mladou dívku, o které jsem snil během dlouhého devítiměsíčního letu. Pak představa pominula a vrátila se hrubá realita. Plně jsem zaznamenal její krátké vlasy, uvolněné svaly na krku i šlachy, jaké se objevily na hřbetech těch kdysi milovaných rukou. „Byl jsi na místech, která nikdy nespatřím,“ odpověděla chvatně. Její hlas zněl stejně, téměř stejně. „Merine, má lásko, viděl jsi věci, jaké si ani nedokážu představit. Asi víš o vesmíru věci, kterým bych ani neuvěřila. Víš toho ale tak málo, můj drahý.“</p>
<p>„O čem to sakra mluvíš, Siri.“ Posadil jsem se na kmen částečně zabořený v mokrém písku a vztyčil vlastní kolena jako plot.</p>
<p>Siri vylezla z jezírka, přistoupila ke mně a poklekla. Uchopila mé ruce do svých dlaní, a ačkoliv jsem je měl větší, těžší a neohrabanější, ucítil jsem její sílu. Pochopil jsem ji jako sílu let, která jsme nesdíleli spolu. „Musíš doopravdy žít, abys věci poznal, můj drahý. Pochopila jsem to, když vychovávám Alóna. Ve výchově dítěte je něco, co pomáhá naostřit smysl pro skutečnost.“</p>
<p>„Jak to myslíš?“</p>
<p>Siri pokrčila oči, na několik vteřin se odvrátila a nepřítomně si uhlazovala pruh vlasů. Levou rukou svírala pevně mé dlaně. „Nejsem si jistá,“ pokračovala tiše. „Věřím, že to začneš cítit, když nejsou věci důležité. Nevím přesně, jak to podat. Když strávíš třicet let tím, že vstupuješ do místností plných cizinců, cítíš menší tlak, než jaký jsi zažil v polovině takového období. Víš, co ti pokoj a lidé v něm asi nabídnou, a můžeš ho hledat. Pokud tady není, předem to vytušíš a zmizíš za vlastními povinnostmi. Prostě lépe poznáš, co je a co není, jak málo času potřebuješ, abys našel rozdíl. Chápeš to, Merine? Rozumíš tomu alespoň trochu?“</p>
<p>„Ne,“ připustil jsem.</p>
<p>Siri přikývla a kousla se do spodního rtu. Na chvíli se znovu odmlčela. Místo toho se naklonila a políbila mě. Měla suché rty, jež působily trochu tázavě. Na vteřinu jsem se stáhl a podíval jsem se na oblohu za ní. Potřeboval jsem čas na přemýšlení. Pak jsem ucítil její teplý jazyk a zavřel jsem oči. Blížil se příliv, a jak mi Siri rozepnula košili a ostrými nehty přejela po hrudi, ucítil jsem k ní náklonnost. Na chvíli mezi námi panovala prázdnota. Otevřel jsem oči právě ve chvíli, kdy si rozepínala poslední knoflíky bílých šatů. Její ňadra byla větší, než jaká jsem pamatoval, byla těžší, bradavky širší a tmavší. Štípal nás chladný vzduch. Pak jsem jí přetáhl látku přes ramena, naše těla se setkala a my se svezli se z klády do teplého písku. Přimáčkl jsem se k ní a celou dobu uvažoval, jak mi mohla přijít někdy slabší. Její kůže měla slanou chuť.</p>
<p>Pomohla mi rukama. Její krátké vlasy se opřely o vybledlé dřevo, bílou bavlnu a písek. Můj pulz předhonil rytmus příboje.</p>
<p>„Chápeš to, Merine?“ zašeptala několik vteřin potom, co nás spojilo její teplo.</p>
<p>„Ano,“ odpověděl jsem tiše. Ale nerozuměl jsem.</p><empty-line /><p>Mike navedl Hawkingův koberec k Prvotnímu od východu. Let nám zabral ve tmě celou hodinu a já se téměř celou dobu choulil před větrem a čekal, kdy se koberec sroluje a shodí nás oba do moře. Když jsme spatřili první pohyblivé ostrovy, byli jsme od nich ještě půl hodiny vzdáleni. Uháněly před bouří, stromové plachty se jim vzdouvaly. Ostrovy pluly z jižních pastvin a tvořily zdánlivě nekonečné procesí. Mnoho jich pronikavě zářilo do noci, zdobily je barevné lucerny a měňavé závoje babího léta.</p>
<p>„Jsi si jistý směrem?“ zakřičel jsem.</p>
<p>„Ano,“ odpověděl Mike, aniž by obrátil hlavu. Vítr bičoval jeho dlouhé, černé vlasy a lepil mi je na obličej. Chvílemi kontroloval kompas a mírně upravoval kurz. Sledovat ostrovy by asi bylo jednodušší. Minuli jsme první (velký, téměř půl kilometru dlouhý ostrov) a já napínal zrak, abych rozeznal detaily. Ostrov byl ale kromě fosforeskující záře v brázdě úplně temný. Mléčné vlny prořezávaly temné obrysy. Zaťukal jsem Mikovi na rameno a ukázal dolů.</p>
<p>„Delfíni!“ zařval. „O to v téhle kolonii jde, vzpomínáš? Skupina lidí v době Hegiry chtěla zachránit všechny savce z oceánů Staré Země. Neuspěli.“</p>
<p>Zařval bych další dotaz, v tu chvíli se ale objevilo na obzoru čelo Prvotní zátoky.</p>
<p>Hvězdy nad Maui-Dohodou se mi zdály jasné. Migrující ostrovy s vlastní hrou barev vypadaly pozoruhodně. Prvotní město, které se táhlo kolem zátoky a hor v noci působilo jako jasný strážní oheň. Jeho třpyt mi připomněl loď, kterou jsem kdysi pozoroval na tmavém pozadí plynového obra, jak tvoří vlastní plazmovou novu. Město připomínalo plástev tvořenou bílými budovami, kterou prosvětlovaly teplé, žhnoucí lucerny uvnitř a nespočet pochodní venku. V záři města se zdálo, že svítí i bílý lávový kámen sopečného ostrova. Za městem stály stany, pavilóny, ohniště, ohně na opékání a obrovské hranice plné plamenů, které byly tak vysoké, že mohly sloužit jen k vítání vracejících se ostrovů.</p>
<p>Zátoka byla plná lodí. Houpající se katamarany s kravskými zvonci na stožárech, mohutné, ploché hausbóty postavené speciálně na cesty rovníkovými mělčinami, na cesty z přístavu do přístavu, hausbóty, kde hořely do noci provazce světel. A několik zaoceánských jachet, lodí funkčních a elegantních jako žralok. Na nejvzdálenějším konci zátoky se na útesu tyčil maják a vysílal daleko na moře své signály. Jeho světlo ozařovalo vlny i ostrovy, pak se vracelo a přejíždělo po barevných rozhoupaných lodích a lidech.</p>
<p>Už ve vzdálenosti dvou kilometrů jsme zachytili hluk. Zvuky oslav byly naprosto jasné. Nad výkřiky a vytrvalým hučením přílivu se vznášely nezaměnitelné tóny Bachovy sonáty pro flétnu. Později jsem zjistil, že uvítací chorál přenášely hydrofony v kanálech, kde v rytmu hudby tančili a skotačili delfíni.</p>
<p>„Můj bože, Miku. Jak jsi věděl, co se tady děje?“</p>
<p>„Zeptal jsem se hlavního počítače,“ odvětil Mike. Hawkingův koberec se naklonil doprava, aby nás ukryl před loděmi a reflektorem majáku. Pak jsme se stočili severně od Prvotního a zamířili k tmavému pruhu země. Už jsem rozeznal tiché hučení vln na mělčině před námi. „Takový festival mají každý rok,“ pokračoval Mike. „Tohle je ale sté padesáté výročí. Slavnost trvá už tři týdny a bude pokračovat další dva. Na celém tomhle světě je kolem sta tisíc kolonistů, Merine, a věřím, že jich tady slaví polovina z nich.“</p>
<p>Zpomalili jsme, opatrně zakroužili a přistáli na kamenité půdě nedaleko pláže. Bouře nás minula a vydala se k jihu. Obzor přesto chvílemi ozářily blesky a vzdálená světla blížících se ostrovů. Hvězdy nad hlavami tady nestínila zář Prvotního, byl tu teplý vzduch a ve vánku jsem rozeznal vůni sadů. Sbalili jsme koberec a spěšně se převlékli do kostýmů harlekýnů. Mike si ukryl do volných kapes laserové pero a šperky.</p>
<p>„K čemu to máš?“ zeptal jsem se, když jsme zabezpečili Hawkingův koberec a batoh pod velký balvan.</p>
<p>„Tohle?“ zeptal se Mike a promnul mezi prsty náhrdelník z Renesance. „Peníze pro případ, že se nám nepodaří získat přízeň.“</p>
<p>„Přízeň?“</p>
<p>„Přízeň,“ zopakoval Mike. „<emphasis>Largesse </emphasis>nějaké dámy, útěchu pro znaveného cestovatele z vesmíru. Pro tebe holku, kamaráde.“</p>
<p>„Ach,“ vzdychl jsem a upravil si masku a bláznivou čapku. Temnotou se ozýval zvuk rolniček.</p>
<p>„Tak pojď,“ vyzval mě Mike. „Zmeškáme slavnost.“</p>
<p>Přikývl jsem a sledoval ho. Jak jsme hledali v kamení a kleči cestu ke světlu, rolničky cinkaly.</p>
<p>***</p>
<p>Sedím tady ve slunečních paprscích a čekám. Nejsem si úplně jistý na co. Jak se od bílého kamene Siriiny hrobky odrážejí sluneční paprsky, cítím na zádech teplo.</p>
<p>Siriina hrobka.</p>
<p>Na obloze není ani mrak. Zvedám hlavu a přivírám oči, jako bych dokázal v jasné atmosféře rozeznat L. A. a nově dokončený přenašeč. Nejde to. Částečně si uvědomuji, že sem ještě nedorazily. Část podvědomí zná chvíli, kdy loď a přenašeč dokončí svou cestu k obzoru, s naprostou přesností. Část podvědomí na to nechce myslet.</p>
<p><emphasis>Siri, dělám správnou věc?</emphasis></p>
<p>Zvedá se vítr a je slyšet zvuk praporků, které se třepotají na svých tyčích. Víc cítím, než vidím, neklid čekajícího davu. Poprvé od přistání, našeho šestého Znovusetkání, cítím lítost. Ne, není to lítost, ale smutek s ostrými zoubky, který se brzy promění v opravdový zármutek. Po celá léta jsem se Siri tiše rozmlouval, schovával si otázky pro budoucí diskuze a náhle zjistím, že už si spolu nikdy nesedneme a nikdy si spolu nepromluvíme. Začíná se ve mně rozrůstat prázdnota.</p>
<p><emphasis>Mám to tak nechat, Siri?</emphasis></p>
<p>Kromě rostoucího šumění davu se žádná odpověď neozývá. Za pár minut pošlou Donela, mého mladšího živého syna, nebo jeho dceru Liru, aby mě popohnali. Odhazuji stéblo trávy, které jsem žvýkal. Na obzoru se objevuje stín. Možná je to mrak. Možná je to první ostrov, který žene instinkt a jarní migrace zpět k rovníkovým mělčinám, odkud pochází. Je to jedno.</p>
<p><emphasis>Siri, dělám správnou věc?</emphasis></p>
<p>Žádná odpověď a čas se krátí.</p>
<p>Siri působila občas tak hloupě, až mi z toho bylo zle.</p>
<p>Nevěděla nic o mém životě bez ní. Občas mi dávala otázky, ale pochyboval jsem, že ji odpovědi opravdu zajímají. Celé hodiny jsem trávil vysvětlováním krásné fyziky ukryté za C-plus vřetenovými loděmi, ale zdálo se mi, že to nikdy nepochopila. Když jsem jí jednou dlouze, pozorně a detailně vysvětlil rozdíly mezi jejich starou lodí a Los Angeles, ohromila mě otázkou: „Proč ale mým předkům cesta k Maui-Dohodě zabrala osmdesát let lodního času, když ty se sem dokážeš dostat za sto osmdesát tři dny?“ Nic nepochopila.</p>
<p>Její smysl pro historii byl při nejlepším smutný. Viděla Hegemonii a světovou síť jako vidí dítě fantastický svět příjemných, ale trochu hloupých mýtů. Z její lhostejnosti jsem se občas málem zbláznil.</p>
<p>Znala vše z prvních dnů Hegiry (alespoň pokud se to týkalo Maui-Dohody a kolonistů) a občas vytáhla půvabné archaické výrazy a fráze. O post-hegirských reáliích nevěděla ale vůbec nic. Jména jako Zahrada, Outer, Renesance a Lusus pro ni neznamenala vůbec nic. Mohl jsem se zmínit o Salmenu Breyovi nebo generálovi Horace Glennon-Hightovi a v ní ta jména nevyvolala žádné asociace ani reakce. Vůbec nic.</p>
<p>Když jsem viděl Siri naposledy, bylo jí sedmdesát standardních let. Bylo jí sedmdesát let, a přesto nikdy neopustila vlastní svět, nepoužila comlog, neokusila alkoholický nápoj kromě vína, nikdy se nesetkala s chirurgem empatie, neprošla dveřmi přenašeče, nevykouřila marihuanovou cigaretu, neprodělala genetickou úpravu, nepřipojila se na stimsim, nezúčastnila se formálního školení, nepozřela jediný lék RNA, neslyšela o zen-křesťanství a nesvezla se jiným dopravním prostředkem než starobylým Vikkenským skimmerem, který patřil její rodině.</p>
<p>Nikdy se nemilovala s jiným mužem než se mnou. Alespoň to říkala a já tomu věřil.</p><empty-line /><p>Během našeho prvního Znovusetkání v Rovníkovém souostroví mě Siri vzala, abych si promluvil s delfíny.</p>
<p>Vstali jsme a sledovali úsvit. Nejvyšší patra stromového domu poskytovala dokonalý výhled na východní nebe, jak bledlo a přicházelo ráno. Řasy získaly růžový odstín, pak se nad rovný horizont vyhouplo slunce a moře se roztavilo.</p>
<p>„Pojďme se vykoupat,“ navrhla Siri. Její pokožku zaplavilo bohaté horizontální světlo a vrhlo na prkna plošiny čtyřmetrový stín.</p>
<p>„Jsem moc unavený,“ prohlásil jsem. „Později.“ Větší část noci jsme leželi, rozmlouvali, milovali se, rozmlouvali a znovu se milovali. V ranním světle jsem si připadal prázdný a trochu se mi dělalo špatně. Vnímal jsem nepatrný pohyb ostrova pod nohama jako návaly závratě, jako opilecký odklon od zemské přitažlivosti.</p>
<p>„Ne, pojďme hned,“ vyzvala mě Siri, chytila mě za ruku a táhla k vodě. Rozčílilo mě to, ale nehádal jsem se. V době prvního Znovu setkání bylo Siri dvacet šest a byla o sedm let starší než já. To impulzivní chování mi ale často připomnělo starou Siri, kterou jsem odvedl z Festivalu teprve před deseti měsíci. Její hluboký a nesobecký smích byl naprosto stejný. Když byla nedočkavá, její zelené oči píchaly stejné ostře jako předtím. Nezměnila se ani dlouhá hříva jejích zrzavých vlasů. Tělo jí ale dozrálo a dosáhlo křivek, jež předtím vystrkovaly jen růžky. Měla pořád stejně vysoká, plná, téměř holčičí ňadra, která zdobily pihy, jež dodávaly bílé barvě průzračnost, která odhalovala předivo jejích žil. V něčem se ale změnila. Celá se změnila.</p>
<p>„Jdeš se mnou, nebo tady budeš sedět a koukat?“ zeptala se mě. Když jsme dorazili na plošinu, svlékla si kaftan. Naše malá loď byla přivázaná v doku, ostrovní, stromové plachty se v ranním větru začínaly nad našimi hlavami nadouvat. V posledních dnech trvala na tom, abychom do vody chodili v plavkách. Dnes žádné neměla a v chladivém větru se jí vztyčily bradavky.</p>
<p>„Nezůstaneme pozadu?“ zeptal jsem se a zašilhal na pleskající plachty. Poslední dny jsme čekali uprostřed dne ve vodě na bezvětří, moře zářilo jako zrcadlo. Teď se liány vzepjaly a v hustých listech zahučel vítr.</p>
<p>„Nebuď hloupý,“ napomenula mě Siri. „Vždycky se můžeme chytit kýlového kořenu a vrátit se podél něj. Ten, nebo živný výhonek. Tak pojď.“ Hodila po mně osmotickou masku a nasadila si vlastní. Její obličej vypadal pod průhledným povrchem hladký, jako by si ho natřela olejem. Z kapsy kaltanu vyndala tlustý medailon a nasadila si ho kolem krku. Ten kov na její pokožce působil hrozivě a temně.</p>
<p>„Co je to?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Siri svou osmotickou masku nezvedla. Místo toho si připevnila ke krku komunikační vlákna a podala mi sluchátka. Hlas jí zněl jako z plechovky. „Překládači disk,“ vysvětlila. „Myslela jsem, že takové přístroje znáš, Merine.“ Jednou rukou si přidržela disk mezi ňadry a seskočila z ostrova. Udělala piruetu, vrhla se do hlubin a já spatřil bílé půlky jejího zadku. Během několika vteřin se proměnila ve světlou skvrnu hluboko pod povrchem. Nasadil jsem si vlastní masku, pevně přiložil komunikační vlákna a vstoupil do vody.</p>
<p>Spodek ostrova vypadal na stropě křišťálového světla jako tmavá skvrna. Bál jsem se silných živných výhonků, přestože mi Siri předvedla víc než jasně, že se nezajímají o nic většího, než je nepatrný zooplankton, který ve slunečních paprscích vypadal jako prach v opuštěném tanečním sále. Kýlové kořeny mizely jako pokroucené stalaktity stovky metrů pod námi v modrých hlubinách.</p>
<p>Ostrov se pohyboval. Jasně jsem rozeznal slabé záchvěvy výhonků, jak je vláčel za sebou. Deset metrů nade mnou čeřila vodu brázda. Chvíli jsem se dusil, gel z masky mě začal topit, jako by se o to snažila okolní voda. Pak jsem se uklidnil a do plic se mi nahrnul bez problémů vzduch.</p>
<p>„Hlouběji, Merine,“ ozval se Siriin hlas. Zamrkal jsem (bylo to pomalé zamrkání, protože se maska teprve přizpůsobovala mým očím) a zahlédl Siri dvacet metrů pod sebou, jak se drží kýlového kořenu a nechá se unášet nad hlubinnými, chladivými proudy, kam nikdy nepronikne světlo. Představil jsem si tisíce metrů vody pode mnou, představil jsem si stvoření, která tam mohou dosud neobjevena a nevypátrána lidskými kolonisty číhat. Představil jsem si temnotu a hlubiny, v tu chvíli se mi stáhlo přirození.</p>
<p>„Pojď sem dolů.“ Její hlas mi v uších připomínal bzučení hmyzu. Obrátil jsem se a vykopl nohama. Voda tady nenadnášela jako v mořích Staré Země, přesto jsem potřeboval na další ponoření dostatek energie. I když se maska přizpůsobila hloubce i nitrogenu, cítil jsem v uších i na kůži tlak. Konečně jsem přestal kopat nohama, sevřel kýlový kořen a ručkoval k Siri.</p>
<p>V nejasném světle jsme se vznášeli bok po boku, Siri vypadala jako duch. Dlouhé vlasy jí vířily a utvořily vínově tmavou svatozář. Bledé tělo odráželo modrozelené světlo. Zdálo se, že je povrch neuvěřitelně daleko, široké „V“ naší brázdy a sklon desítek výhonků napovídaly, že se ostrov pohybuje rychleji, že bezmyšlenkovitě zamířil do vzdálených vod za lepším zdrojem potravy.</p>
<p>„Kde jsou…“ začal jsem vysílat myšlenky.</p>
<p>„Ššššš,“ odvětila Siri. Pohrála si s medailonem a v tu chvíli jsem je zaslechl. Výkřiky, trylkování, pískání, ozvěny ječení a kočičí předení. Hlubinu náhle zaplnila podivná hudba.</p>
<p>„Ježíši,“ zašeptal jsem. Siri zapojila komunikační vlákna překladače a ten vyslal mé slovo jako nesmyslný hvizd a zatroubení.</p>
<p>„Ahoj!“ zvolala a z vysílače vyrazilo přetlumočené uvítání: rychlé ptačí štěbetání, které se změnilo v ultrazvuk. „Ahoj!“ zopakovala.</p>
<p>Uběhlo několik minut, pak se dostavili delfíni na obhlídku. Točili se kolem nás, byli překvapivě velcí, děsivě velcí. Jejich pokožka působila v nejistém světle hladce, svaly se jim vrásnily. Jeden obrovský delfín zamířil přímo na nás, v poslední chvíli se stočil a před námi se jako zeď vztyčila bílá masa jeho břicha. Rozeznal jsem, jak ve chvíli, kdy proplouval, otočil tmavé oči, aby si mě prohlédl. Jediný náraz vody mě přesvědčil, jakou má zvíře sílu.</p>
<p>„Ahoj,“ zvolala Siri. Rychlý stín ale zmizel v mlze a opět se rozhostilo ticho. Siri ťukla do překladače. „Chceš si s nimi promluvit?“ zeptala se mě.</p>
<p>„Jasně.“ Byl jsem na pochybách. Víc než tři století dlouhé úsilí o komunikaci mezi člověkem a mořskými savci nepřineslo nijak oslňující plody. Mike mi kdysi vysvětloval, jak jsou myšlenkové pochody obou skupin sirotků ze Staré Země odlišné, jak málo mají společného. Jeden z pre-hegirských expertů napsal, že rozhovor s delfínem či sviňuchou je stejně přínosný jako rozhovor s rok starým dítětem. Obě strany většinou mají z rozhovoru radost a objeví se cosi podobného konverzaci. Nikdo z nich ale neodchází moudřejší. Siri znovu přepnula disk překladače. „Ahoj,“ řekl jsem.</p>
<p>Následovala poslední minuta ticha, pak se sluchátka rozezněla bzukotem, ječením a vytím, které odráželo moře.</p>
<p><emphasis>dálka/ne</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ploutev/ahoj</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tón</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis>/</emphasis><emphasis>proud pulz/obe</emphasis><emphasis>pluj mě/legrace?</emphasis></p>
<p>„Co to sakra je?“ zeptal jsem se Siri a disk okamžitě mou otázku přetrylkoval. Siri se pod osmotickou maskou zasmála.</p>
<p>Zkusil jsem to znovu. „Ahoj! Zdravím vás z… no… z povrchu. Jak se máte?“</p>
<p>Obrovský samec… věřil jsem, že je to samec… ke mně vyrazil jako torpédo. Prorážel si vodou cestu desetkrát rychleji, než bych dokázal, i kdybych si vzal ráno ploutve. Chvíli se mi zdálo, že do nás narazí, pozvedl jsem tedy kolena a pevně sevřel kýlový kořen. Pak nás minul, stoupal za vzduchem a my vláli v proudu vody, který za sebou táhl. Rozeznal jsem vysoké tóny jeho křiku.</p>
<p><emphasis>žádná ploutev/ne</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jídlo/ne</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>plavat/ne</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hrát/ ne</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>legrace</emphasis></p>
<p>Siri vypnula překladač a přiblížila se ke mně. Lehce mi sevřela ramena, já se držel pravou rukou kýlového kořenu. Vznášeli jsme se v teplé vodě a naše nohy se dotýkaly. V dálce kroužily tmavé stíny delfínů, nad hlavami nám proplulo hejno červených bojových rybek.</p>
<p>„Máš dost?“ zeptala se a přiložila mi dlaň k hrudi.</p>
<p>„Ještě jeden pokus,“ odvětil jsem. Siri přikývla a probudila disk. Proud nás znovu přitiskl k sobě a Siri mě jednou rukou objala.</p>
<p>„Proč hlídáte ostrovy?“ zeptal jsem se tuponosých stínů, které kroužily skvrnitým světlem. „Co vám pobyt pod ostrovy přináší?“</p>
<p><emphasis>zvuk teď/staré písně/hluboká voda/ne</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Skvělé hlasy/ne</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Žralok/staré písně/nové písně</emphasis></p>
<p>Siriino tělo s vedle mě vznášelo, pevně mě svírala levou paží. „Skvělé hlasy byly velryby,“ zašeptala. Prameny vlasů se jí rozevlály, pravou rukou sklouzla dolů a zdálo se, že ji překvapilo, co našla.</p>
<p>„Scházejí vám Skvělé hlasy?“ zeptal jsem se stínů. Žádná odpověď. Siri mi obtočila nohy kolem boků. Povrch čtyřicet metrů nad námi připomínal mísu vroucího světla.</p>
<p>„Co vám tady nejvíc chybí z oceánů Staré Země?“ zeptal jsem, přitáhl k sobě Siri a přejel jí křivku zad až k místu, kde mou dlaň uvítalo zaoblení zadku. Pevně jsem ji sevřel. Okolo plujícím delfínům jsme museli připadat jako jediná bytost. Siri se nadzvedla a doopravdy se z nás stala jediná bytost.</p>
<p>Překladač se obrátil a svezl se jí přes rameno. Chtěl jsem ho vypnout, v tu chvíli se nám ale ozvalo v uších naléhavé bzučení odpovědi.</p>
<p><emphasis>chybí žralok/chybí žralok/chybí žralok/chybí žralok/žralok žralok žralok žralok žralok</emphasis></p>
<p>Odpojil jsem disk a zavrtěl hlavou. Nechápal jsem to. Nechápal jsem spoustu věcí. Něžně jsme se kolébali v rytmech proudu a já zavřel oči. Kolem proplouvali delfíni a rytmus jejich volání získal smutný, pomalý tón starého žalozpěvu.</p>
<p>Sedím tady ve slunečních paprscích a čekám. Když se teď musím rozhodnout, přemýšlím, zda je to doopravdy, co Siri celou dobu chtěla.</p>
<p>Hrobka za mnou září bílou barvou, na kůži mi dopadají sluneční paprsky. Slyším tichý šum neklidného davu na úbočí, jak hovoří někteří členové Rady s Donelem. Brzy vystoupí nahoru, aby mě popohnal. Slavnost otevření přenašeče kvůli mně nepočká.</p>
<p><emphasis>Chtěla jsi to, Siri?</emphasis></p>
<p>Zoufale si s ní teď potřebuji promluvit. Chci se jí zeptat, kdo tak zručně zpracoval a proměnil naši lásku v legendu.</p>
<p><emphasis>Bylas to ty, Siri?</emphasis></p>
<p>Mohla to vše naplánovat ani ne šestnáctiletá dívka tak daleko do budoucnosti?</p>
<p>O lávové molo se tříští vlny příboje, slyším, jak na malých loďkách v přístavu cinkají zvonky. Sedím ve slunečním svitu a čekám.</p>
<p><emphasis>Kde jsi byla, když jsem se poprvé probudil, Siri?</emphasis></p>
<p>Od jihu přichází výkřik Thomasova jestřába. Žádná jiná odpověď.</p><empty-line /><p>Těsně před úsvitem druhého dne jsme sešli se Siri z hor a vrátili se na festival. Noc a den jsme se toulali po vrcholcích, jedli s cizinci ve stanech z oranžového hedvábí, koupali se v ledové vodě Shree, tančili při hudbě, která bez ustání vycházela z nekonečné řady projíždějících ostrovů. Měli jsme hlad. Probudil jsem se za soumraku a zjistil, že je Siri pryč. Vrátila se, než vstoupil na oblohu měsíc Maui-Dohody a prozradila mi, že její rodiče s přáteli odjeli v pomalém hausbótu na několik dní pryč. Nechali v Prvotním rodinný skimmer. Postupovali jsme od tance k tanci, od ohniště k ohništi, zpět do centra města. Plánovali jsme, že se vytratíme na západ, na rodinný pozemek blízko Fevarone. Bylo už pozdě, v Prvotní Společenské se to ale pořád hemžilo lidmi. Byl jsem hrozně šťastný. Bylo mi devatenáct, byl jsem zamilovaný a třiadevadesátiprocentní přitažlivost Maui-Dohody se mi zdála daleko slabší. Kdybych chtěl, dokázal bych létat. Dokázal bych cokoliv.</p>
<p>Zastavili jsme se u stánku, koupili si koblihy a černou kávu. Náhle mě něco napadlo a zeptal jsem se: „Jak jsi věděla, že jsem námořník?“</p>
<p>„Pšt, příteli Merine. Sněz svou chudou snídani. Až budeme ve vile, udělám skutečné jídlo a přestaneme se postit.“</p>
<p>„Ne, myslím to vážně,“ naléhal jsem a setřel si rukávem poněkud zašlého kostýmu harlekýna olej z brady. „Dnes ráno jsi mi řekla, že jsi minulou noc věděla hned, že jsem z lodi. Proč? Kvůli mému přízvuku? Kvůli kostýmu? Viděli jsme s Mikem takhle oblečené i jiné lidi.“</p>
<p>Siri se zasmála a uhladila si vlasy. „Jen buď rád, že jsem tě vypátrala právě já, Merine, má lásko. Kdyby to byl můj strýc Gresham a jeho přátelé, nastaly by problémy.“</p>
<p>„Ano? Proč?“ Vzal jsem si další koblihu a Siri zaplatila. Sledoval jsem ji v řídnoucím davu a přes veškerý pohyb a hudbu kolem jsem pocítil, jak se do mě zakusuje únava.</p>
<p>„Jsou to Separatisté,“ vysvětlila Siri. „Strýc Gresham měl nedávno proslov před Velkým sněmem, který nás nabádal, ať bojujeme, ať se nenecháme Hegemonií spolknout. Tvrdil, že bychom měli zničit přenašeč dřív, než zničí on nás.“</p>
<p>„Ach?“ vydechl jsem. „A říkal, jak to provede? Posledně nás učili, že tady nemáte žádný stroj, kterým se dá dostat nahoru.“</p>
<p>„Ne, už padesát let,“ potvrdila Siri. „To jen dokazuje, jak jsou Separatisté nerozumní.“</p>
<p>Přikývl jsem. Velitel lodi Singh a rádce Halmyn nám o tak zvaných Separatistech z Maui-Dohody přednášeli. „Koalice koloniálních šovinistů, zpátečníků,“ popsal je Singh. „Proto také pomalu rozvíjíme tržní hodnotu tohoto světa, než přenašeč dokončíme. Světová síť takové hlupáky nepotřebuje. Skupiny, jako jsou Separatisté, jsou jedním z důvodů, proč vás námořníky a dělníky z konstrukce držíme od pozemšťanů v uctivé vzdálenosti.“</p>
<p>„Kde máš svůj skimmer?“ zeptal jsem se. Společenská se rychle vyprazdňovala a většina kapel už pro dnešní noc sbalila své nástroje. Vesele oblečení lidé chrápali na trávě a na dlažbě uprostřed odpadků a zhasnutých lamp. Zůstalo jen několik veselých enkláv – skupinky, které tančily pomalu na melodii osamocené kytary, nebo si opile prozpěvovaly. Jednou jsem zahlédl Mika Oshoa, záplatovaného hlupáka bez masky, v každé ruce jednu dívku. Snažil se naučit okruh dychtivých, ale nešikovných obdivovatelů tanec hora. Jeden z nich zakopl a všichni se svalili na zem. Mike je za obecného veselí postavil, pak všichni vyskočili a začali za basového zpěvu znovu neohrabaně poskakovat.</p>
<p>„Tamhle je,“ řekla Siri a ukázala na krátkou řadu skimmerů ustájených za Společenskou budovou. Přikývl jsem a zamával na Mika. Obě dívky ho ale tak zaměstnávaly, že si mě nevšiml. Právě jsme přešli se Siri náměstí a ocitli se ve stínu staré budovy, když se ozval křik.</p>
<p>„Námořníku! Obrať se, ty hegemonský zkurvysynu.“</p>
<p>Na místě jsem přimrzl, obrátil se a sevřel pěsti. Nikdo kolem ale nebyl. Z pódia sestoupilo po schodech šest mladíků a utvořili polokruh kolem Mika. Muž v jejich čele byl vysoký, štíhlý a nápadně hezký. Mohlo mu být dvacet pět, možná dvacet šest let, přes červený, hedvábný oblek, který mu zvýrazňoval postavu, padaly dlouhé, blonďaté kudrliny. V ruce svíral metr dlouhý meč, který musel být z tvrzené ocele.</p>
<p>Mike se pomalu obrátil. I na takovou vzdálenost jsem poznal, jak mu ve chvíli, kdy začal hodnotit situaci, vystřízlivěl zrak. Ženy po jeho boku a několik mladíků ve skupince se rozchechtali, jako by se stalo něco veselého. Mike nechal na obličeji opilý úsměv a zeptal se: „Oslovil jste mě, pane?“</p>
<p>„Tebe, ty hegemonský zkurvysynu,“ zasyčel velitel skupiny a jeho krásný obličej ozdobil odporný škleb.</p>
<p>„Bertol,“ zašeptala Siri. „Můj bratranec, Greshamův mladší syn.“ Přikývl jsem a vyšel ze stínu. Siri mě chytila za ruku.</p>
<p>„Už jste se dvakrát zmínil nepříznivě o mé matce, pane,“ zablekotal Mike. „Urazila vás něčím? Nebo já? Pokud ano, tisíckrát pardon.“ Uklonil se tak hluboko, že se rolničky na jeho čapce málem otřely o zem. Členové jeho skupiny zatleskali.</p>
<p>„Uráží mě tvá přítomnost, ty hegemonský bastarde. To tvoje tlustý, chcíplý tělo tady zamořuje vzduch.“</p>
<p>Mike pozvedl komicky obočí a mladík v rybím kostýmu, který seděl vedle něj, zamával rukou. „Ach, jdi, Bertole. Je to jenom…“</p>
<p>„Drž hubu, Fericku. Já mluvím s tím tlustým kreténem.“</p>
<p>„S kreténem?“ zopakoval Mike a pozvedl obočí. „Cestoval jsem dvě stě světelných let, aby mi tady říkali tlustý kretén? Nemohu tomu uvěřit.“ Půvabně se otočil a vykroutil ze sevření žen. Přidal bych se tehdy k němu, Siri mě ale držela pevně za ruku a šeptala neuvěřitelné prosby. Když jsem se jí vykroutil, spatřil jsem, jak se Mike usmívá a dělá ze sebe pořád hlupáka. Levou ruku zasunul do velké kapsy od košile.</p>
<p>„Dej mu svůj meč, Cregu,“ vyštěkl Bertol. Jeden z mladíků hodil k Mikovi držadlem vpřed svou zbraň. Mike sledoval, jak opsala oblouk a se zařinčením dopadla na dlažbu.</p>
<p>„To nemyslíš vážně,“ ohradil se Mike tichým hlasem, který náhle vystřízlivěl. „Ty blbe, ty nulo. Vážně si myslíš, že tady s tebou budu předvádět ostatním duel jen proto, že tě vzrušuje, když si před místními křupaný hraješ na hrdinu?“</p>
<p>„Seber ten meč,“ zaječel Bertol. „Nebo tě probodnu, to přísahám.“ Rychle postoupil vpřed, obličej mu pokroutil vztek.</p>
<p>„Jdi do prdele!“ vykřikl Mike a levou rukou sevřel laserové pero.</p>
<p>„Ne!“ zařval jsem a vyběhl do světla. Pero užívali dělníci k označování sloupů z kalené slitiny.</p>
<p>Vše se přihodilo tak rychle. Bertol postoupil o další krok a Mike ho jako náhodou přejel zeleným paprskem. Kolonista vykřikl a uskočil. Na hedvábné košili se mu objevila příčná čára, ze které se kouřilo. Zaváhal jsem. Mike nastavil pero na nejnižší výkon. Dva Bertolovi přátelé vyrazili vpřed a Mike jim přejel světlem holeně. Jeden upadl na kolena a začal klít, druhý uskočil, chytil se za nohu a zařval.</p>
<p>Shromáždil se dav. Mike se znovu uklonil, ztratil harlekýnskou čapku a všichni se rozesmáli. „Děkuji vám,“ pronesl. „Moje matka vám děkuje.“</p>
<p>Siriin bratranec bojoval se vztekem. Na rtech a bradě se mu objevila pěna. Protlačil jsem se davem a postavil se mezi vysokého kolonistu a Mika.</p>
<p>„Hele, všechno je v pořádku,“ prohlásil jsem. „Odcházíme, hned teď balíme.“</p>
<p>„Sakra, Merine, jdi z cesty,“ napomenul mě Mike.</p>
<p>„Je to v pořádku,“ zopakoval jsem a obrátil se k němu. „Jsem tady s dívkou jménem Siri, která má…“ Bertol vyrazil s mečem vpřed. Levou rukou jsem ho chytil za rameno a odhodil ho zpět. Těžce se svalil do trávy.</p>
<p>„A sakra,“ zasténal Mike a ustoupil o pár kroků. Posadil se na kamenný schod, působil unaveně a trochu otráveně. „A sakra,“ zašeptal. Na levé straně harlekýnského kostýmu se mu objevila krátká, rudá rána. Sledoval jsem, jak úzká štěrbina vychrlila krev, která se rozlila po Mikově širokém břiše.</p>
<p>„Ach, Ježíši, Miku.“ Utrhl jsem pruh košile a pokusil se krvácení zastavit. Nedokázal jsem si vzpomenout na kurz první pomoci, který jsme jako polo-námořníci prodělali. Nahmatal jsem zápěstí, ale comlog byl pryč. Nechali jsme ho v Los Angeles.</p>
<p>„Není to tak zlé, Miku,“ vydechl jsem. „Je to jen škrábnutí.“ Ruku a zápěstí mi zalila krev.</p>
<p>„Jo,“ řekl Mike hlasem, který poznamenala bolest. „Sakra práce, blbej meč. Věřil bys tomu, Merine? V největším rozkvětu mě podřízne blbej příbor z blbý a laciný opery. A sakra, bolí to.“</p>
<p>„Z laciný opery,“ zopakoval jsem a vystřídal ruce. Látka byla úplně nacucaná krví.</p>
<p>„Víš, v čem je problém, Merine? Pořád se do všeho sereš. Auuuu.“ Jeho obličej zbělel, pak zešedl. Svěsil bradu k hrudi a začal těžce dýchat. „Do pytle se vším, kamaráde. Jedem domu. Jo?“</p>
<p>Podíval jsem se přes rameno. Bertol a jeho přátelé se pomalu blížili. Zbytek davu se v šoku rozestoupil. „Zavolejte doktora!“ zařval jsem. „Sežeňte nějaké léky!“ Ulicí se prohnali dva muži, po Siri ani vidu, ani slechu.</p>
<p>„Počkej chvíli! Počkej chvíli!“ Mike mě přerušil silným hlasem, jako by zapomněl na něco důležitého. „Jen minutku,“ zašeptal a zemřel. Zemřel. Skutečná smrt. Mrtvý mozek. Rozšklebil obscénně ústa, zvrátil oči a ukázal bělma. O minutu později mu přestala z rány vytékat krev.</p>
<p>Několik šílených vteřin jsem proklínal oblohu. Rozeznal jsem mezi blednoucími hvězdami pohyb L.A. a věděl jsem, že pokud tam Mika dostanu během několika minut, ještě ho zachrání. Dav ustoupil, já řval a proklínal hvězdy. Nakonec jsem se obrátil k Bertolovi. „Ty,“ oslovil jsem ho.</p>
<p>Mladík se zastavil na druhé straně Společenské. Měl popelavý obličej a nevydal ani hlásku.</p>
<p>„Ty,“ zopakoval jsem. Sebral jsem laserové pero z místa, kam se zakutálelo, a přepnul výkon na maximum. Pak jsem přešel k místu, kde stál Bertol se svými přáteli.</p>
<p>Později jsem si uprostřed zmatku, výkřiků a spáleného masa všiml, jak na zaplněné náměstí dosedá Siriin skimmer a víří prach. Zaslechl jsem její hlas, který mě volal. Zvedli jsme se ze země a nechali světlo i šílenství za sebou. Chladný vítr mi z krku odvál propocené vlasy.</p>
<p>„Pojedeme do Fevarone,“ oznámila mi Siri. „Bertol byl opilý. Separatisté jsou malá násilnická skupinka. Žádné represálie nebudou. Dokud Velký sněm neskončí vyšetřování, zůstaneš se mnou.“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl jsem. „Tamhle, přistaň tam.“ Ukázal jsem na pruh země kousek za městem. Siri i přes vlastní protesty přistála. Zkontroloval jsem balvan, zda pořád ukrývá batoh, a pak jsem se vrátil do skimmeru. Siri se posunula a přitáhla si moji hlavu. „Merine, má lásko.“ Její rty byly vlhké, lehce se otevřely. Já ale nic necítil. Jako bych měl tělo pod narkózou. Ustoupil jsem a pokynul jí, aby odletěla. Upravila si vlasy a pozorovala mě. Zelené oči tonuly v slzách. Pak se skimmer nadzvedl, obrátil se a rychle zamířil v ranním světle k jihu.</p>
<p><emphasis>Jen chvilku, </emphasis>slyšel jsem, jak volá.</p>
<p>Posadil jsem se na skálu, objal kolena, z úst mi uniklo zavzlykání. Pak jsem se postavil a hodil laserové pero do vln hluboko pode mnou. Vytáhl jsem batoh a vysypal obsah na zem.</p>
<p>Hawkingův koberec zmizel.</p>
<p>Znovu jsem se posadil. Nedokázal jsem se smát, plakat, ani odejít. Vyšlo slunce a já tam pořád seděl. Seděl jsem tam i o tři hodiny později, kdy vedle dosedl velký, černý skimmer Lodní bezpečnosti.</p><empty-line /><p>„Otče? Otče, je už pozdě.“</p>
<p>Obracím se a prohlížím si Donela, mého syna, který zůstal stát za mnou. Má na sobě modrozlatou róbu Hegemonské rady. Holou hlavu má rudou, zdobí ji korálky potu. Donelovi je teprve čtyřicet tři, ale vypadá mnohem starší než já.</p>
<p>„Prosím, otče,“ vyzývá mě. Přikývnu, postavím se, čistím z obleku trávu a hlínu. K průčelí hrobky kráčíme společně. Dav se nahrnul blíž, neklidně přešlapuje a slyším, jak jim křupe štěrk pod nohama. „Mám jít dovnitř s tebou?“ ptá se Donel.</p>
<p>Chvíli si toho stárnoucího cizince, své vlastní dítě, prohlížím. Má toho ze mne i po Siri tak málo. Jeho obličej je přátelský a okázalý, odráží napětí a vzrušení dnešního dne. Cítím úctu, která nahrazuje u některých lidí inteligenci. Nedokážu se zastavit, musím to plešaté štěně přirovnat k Alónovi. K Alónovi s tmavými kudrlinami, klidem a sardonickým úsměvem. Alón je ale už třicet tři let mrtvý. Zabili ho v hloupé bitvě, se kterou neměl vůbec nic společného.</p>
<p>„Ne,“ říkám. „Půjdu tam sám. Děkuji ti, Doneli.“</p>
<p>Přikyvuje a ustupuje. Nad hlavami napjatého davu se třepotají praporky. Obracím pozornost k hrobce.</p>
<p>Vstup je zapečetěný ručním zámkem. Mohu se ho dotknout jedině já.</p>
<p>Během posledních několika minut jsem vyvolal představu, která mě ochrání jak před rostoucím smutkem, tak před sérií událostí, které jsem podnítil. Siri není mrtvá. V posledním stádiu nemoci svolala doktory a pár techniků, kteří v kolonii zbyli. Ti pak opravili jeden ze starobylých hibernátorů, který přivezla před dvěma staletími první loď. Siri jen spí. A co víc. Ten dlouhý spánek jí dokázal vrátit nějakým způsobem mládí. Až ji probudím, bude to Siri, jakou pamatuji z prvních dnů. Vyrazíme spolu do slunečních paprsků, a až se otevřou dveře přenašeče, projdeme jako první.</p>
<p>„Otče?“</p>
<p>„Ano.“ Postupuji o další krok a pokládám ruku na dveře krypty. Elektrické motory zasyčí a bílá kamenná deska zajíždí do otvoru. Skláním hlavu a vstupuji do Siriina hrobu.</p><empty-line /><p>„Sakra, Merine, zabezpeč ten provaz, než tě to shodí přes palubu. Pospěš si!“ Pospíšil jsem si. Mokrý provaz se dal jen těžko ohnout, ještě hůř uvázat. Siri s odporem zavrtěla hlavou, naklonila se ke mně a uvázala jednou rukou uzel jako na kravatě.</p>
<p>To bylo naše páté Znovusetkání. O měsíce jsem zmeškal její narozeniny, naše Znovusetkání proměnilo ale víc než pět tisíc lidí v oslavu. Prezident Velkého sněmu nám při čtyřicetiminutovém proslovu popřál vše nejlepší, jakýsi básník sepsal verš a stvořil Sonety kruhu lásky. Hegemonský konzul obdaroval Siri věnováním a novou lodí – malou ponorkou, kterou poháněla fůze buněk. Byla na Maui-Dohodě úplně první svého druhu. Siri měla osmnáct dalších lodí. Dvanáct jich patřilo k flotile rychlých katamaranů, které pilně obchodovaly mezi Rovníkovým souostrovím a Domácími ostrovy. Dvě překrásné, závodní jachty vytáhla jen dvakrát za rok, aby vyhrály Regatu zakladatelů a kritérium Dohody. Zbylá čtyři plavidla patřila ke starodávným rybářským lodím, nehezkým a nešikovným dopravním prostředkům. Dobře je udržovali, přesto nebyly nic moc.</p>
<p>Siri vlastnila devatenáct lodí, ale plavili jsme se na rybářské bárce <emphasis>Ginnie Paul. </emphasis>Osm dnů jsme rybařili na okraji Rovníkových mělčin. Dvoučlenná posádka vrhá a vytahuje sítě, brodí se po kolena hluboko mezi páchnoucími rybami a křupajícími trilobity, houpe se na vlnách, vrhá a vytahuje sítě, drží hlídku a v krátkých chvílích odpočinku spí jako malé děti. Nebylo mi ještě ani dvacet tři a věřil jsem, že jsem z paluby L. A. na těžkou práci zvyklý. Pravidelně jsem každou druhou směnu hodinu cvičil v 1,3 krát větší gravitaci. Teď mě ale od práce bolely ruce i záda, ruce mi pokryly puchýře a mozoly. Siri bylo právě sedmdesát.</p>
<p>„Merine, jdi dopředu a vytáhni plachtu. Udělej to a jdi dolů připravit sendviče. Hodně hořčice.“</p>
<p>Přikývl jsem a vyrazil. Jeden a půl dne jsme si hráli s bouří na schovávanou, prchali před ní, jak jsme mohli. Když to bylo nutné, obrátili jsme se a přijímali svůj trest. Zpočátku to bylo vzrušující – příjemná úleva od nekonečného vrhání, vytahování a spravování sítí. Po několika prvních hodinách ale hladina adrenalinu poklesla a nahradila ji nevolnost, únava a neuvěřitelná nuda. Moře se ale nezklidnilo. Vlny se zvedaly do výše šesti metrů a <emphasis>Ginnie Paul </emphasis>se houpal jako stará matróna. Všude bylo mokro. Měl jsem mokrou pokožku i pod třemi vrstvami oblečení do deště. Pro Siri to období znamenalo dlouho očekávané prázdniny.</p>
<p>„To ještě nic není,“ prozradila mi za nejtemnější noci, kdy zalévaly palubu vlny a narážely do otlučené, umělohmotné kabiny. „Měl bys to vidět v době lijáků.“</p>
<p>Mračna visela nízko nad vodou a v dálce splývala s vlnami. Moře se ale zklidnilo, vlny už se zvedaly jen do výšky pěti stop. Potřel jsem sendviče s hovězím hořčicí a nalil do mohutných, bílých hrnků kávu. Udržet ji v nulové gravitaci a nerozlít bylo jednodušší, než s ní chodit po rozhoupané lodi. Siri přijala poloprázdný hrnek bez komentáře. Chvíli jsme seděli potichu, hodnotili jídlo a teplou kávou si opařili jazyky. Zatímco se Siri vrátila do podpalubí doplnit hrnky, převzal jsem službu u kormidla. Šedý den ztmavl a proměnil se v noc.</p>
<p>„Merine,“ ozvala se, když mi podala hrnek a usadila se na dlouhé, polstrované lavici, která lemovala celou kabinu. „Co se stane, až otevřou přenašeč?“</p>
<p>Ta otázka mě udivila. O chvílích, kdy se Maui-Dohoda připojí k Hegemonii, jsme mluvili málokdy. Pohlédl jsem na ni a ve chvíli, kdy ji ozářilo hrubé umělé světlo, jsem pocítil šok. Její obličej zdobila mozaika švů a stínů, kterou brzy nahradí bledá, průhledná pokožka ženy, kterou jsem kdysi znal. Její překrásně zelené oči se ukryly do temných studní, lícní kosti proměnilo necitlivé světlo v ostří nožů, které čněly z jemného pergamenu. Měla šedé, na krátko ostříhané vlasy, které jí v mokrých chuchvalcích trčely na všechny strany. Pod volnou kůží na krku a zápěstích jsem rozeznal provazce šlach. Věk Siri poznamenal.</p>
<p>„Co tím myslíš?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Co se stane, až otevřou přenašeč?“</p>
<p>„Vždyť víš, co tvrdí Rada,“ odpověděl jsem hlasitě, jako by špatně slyšela. „Otevře to pro Maui-Dohodu novou éru obchodu a technologie. Už nebudete svázáni s jediným, malým světem. Jakmile se z vás stanou občané, bude moct použít dveře přenašeče každý.“</p>
<p>„Ano,“ zašeptala Siri unaveným hlasem. „O tom jsem slyšela, Merine. Co se ale stane? Kdo přijde jako první sem?“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny. „Asi další diplomaté. Specialisté na kulturní vztahy. Antropologové. Etnologové. Mořští biologové.“</p>
<p>„A pak?“</p>
<p>Zaváhal jsem. Venku byla tma, moře se už téměř uklidnilo a naše rudá a zelená světla zářila do noci. Pocítil jsem určitou touhu, jakou jsem zažil před dvěma dny, když se objevila na obzoru zeď bouře. „A pak přijdou misionáři, naftoví geologové, mořští farmáři, výzkumníci.“</p>
<p>Siri usrkla kávu. „Myslela jsem, že vaše Hegemonie už dávno ropný průmysl překonala.“</p>
<p>Zasmál jsem se a zajistil kormidlo. „Naftovou ekonomii nepřekoná nikdo. Alespoň pokud je nafta k mání. Už ji nespalujeme, jestli ti jde o to. Tvoří ale pořád základ produkce umělých hmot, jídel a keroidů. Umělou hmotu používá dvě stě miliard lidí.“</p>
<p>„A Maui-Dohoda ropu má?“</p>
<p>„Ach, ano,“ potvrdil jsem a přešel mě smích. „Pod samotnými Rovníkovými mělčinami jsou zásoby miliard barelů.“</p>
<p>„A jak se k nim dostanou, Merine? Na plošinách?“</p>
<p>„Jo, na plošinách. Ponorky, podmořské kolonie s geneticky upravenými dělníky, které dovezou z Ousteru nebo z Měst Tau Ceti.“</p>
<p>„A pohyblivé ostrovy?“ zeptala se Siri. „Musí se vrátit do mělčin každý rok, aby se nakrmily modrými řasami a rozmnožily se. Co se s nimi stane?“</p>
<p>Opět jsem pokrčil rameny. Vypil jsem moc kávy a v ústech pocítil hořkou pachuť. „Nevím,“ odvětil jsem. „Posádce toho moc neřekli. Na první cestě ale Mike zaslechl, že chtějí ostrovy co nejvíc vyvinout. Některé budou proto chránit.“</p>
<p>„Vyvinout?“ V jejím hlase zaznělo poprvé překvapení. „Jak mohou vyvíjet ostrovy? I zakladatelé rodin museli žádat dovolení k výstavbě našich stromových domů od Mořského lidu.“</p>
<p>Když užila místní termín pro delfíny, usmál jsem se. Pokud šlo o jejich hloupé delfíny, kolonisté z Maui-Dohody se chovali jako děti. „Plány jsou dány,“ pokračoval jsem. „Sto dvacet osm tisíc pět set osmdesát tři plovoucích ostrovů je dost pro výstavbu bydlení. Dostanou je ti, kteří už dávno zaplatili. Menší ostrovy se asi rozdělí na kusy a na Domácích ostrovech se postaví rekreační střediska.“</p>
<p>„Rekreační střediska,“ zopakovala Siri. „Kolik lidí z Hegemonie sem přenašečem přijde kvůli rekreaci?“</p>
<p>„Myslíš pro začátek?“ zeptal jsem se. „První rok jen pár tisíc. Dokud je na Ostrově 241 jediný vchod… nákupní centrum… bude vše omezené. Až otevře druhý rok vlastní dveře Prvotní, přijde jich možná padesát tisíc. Bude to dost luxusní výlet. Tak je to s každou novou kolonií, která se otevírá pro síť poprvé.“</p>
<p>„A později?“</p>
<p>„Po pětileté zkoušce? Samozřejmě se objeví tisíce dveří. Odhadoval bych, že sem v prvním roce plného občanství přijde dvacet, možná třicet miliónů nových obyvatel.“</p>
<p>„Dvacet, možná třicet miliónů,“ zašeptala Siri. Obličej jí ozářilo světlo ze stojánku s kompasem. Byla pořád krásná. Nerozeznal jsem ani vztek, ani šok. Očekával bych obojí.</p>
<p>„Pak budete ale i vy sami občany,“ pokračoval jsem. „Svobodní lidé, kteří mohou vstoupit světovou sítí kamkoliv. V té době si budete moct vybrat ze šestnácti nových světů. Možná jich bude i víc.“</p>
<p>„Ano,“ odvětila Siri a odložila prázdný hrnek. Po skle kolem nás stékaly kapky deště. Hrubá obrazovka radaru v ručně vyřezávaném rámu ukazovala prázdné moře. Bylo po bouři. „Je, Merine, pravda, že mají lidé z Hegemonie domovy na tuctech světů? Myslím tím jeden domov s okny obrácenými na tucet obloh?“</p>
<p>„Jasně,“ potvrdil jsem. „Není jich ale moc. Multisvětové rezidence si mohou dovolit jen ti nejbohatší.“</p>
<p>Siri se usmála a položila mi ruku na koleno. Hřbet ruky zdobily modré žíly. „Ty ale velmi bohatý jsi, ne, námořníku?“</p>
<p>Odvrátil jsem se. „Ještě ne.“</p>
<p>„Ach, ale brzy, Merine, velmi brzy. Jak dlouho ti to bude trvat, má lásko? Méně než dva týdny tady a pak cestu zpět do Hegemonie. Dalších pět měsíců, kdy přivezete poslední díly, pár dnů na dokončení. Pak se vrátíš domů jako bohatý muž. Vrátíš se domů přes dvě stě prázdných světelných let. Jaká zvláštní představa. Kde ale budu já? Jak daleko v čase? Méně než jeden standardní rok.“</p>
<p>„Deset měsíců,“ dodal jsem. „Tři sta šest standardních dnů. Tři sta čtrnáct tvých standardních dnů. Devět set osmnáct směn.“</p>
<p>„A pak tvůj exil skončí.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Bude ti dvacet čtyři let a budeš velmi bohatý.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Jsem unavená, Merine. Půjdu si teď lehnout.“</p>
<p>Naprogramovali jsme kormidlo, spustili poplašný alarm pro případ kolize a sešli dolů. Vítr trochu zesílil a stará loď se při každém zadutí zhoupla nahoru a dolů. V nejasném světle pohupující se lampy jsme se svlékli. Byl jsem v posteli pod pokrývkami první. Poprvé jsme spolu spali. Vzpomněl jsem si na poslední Znovusetkání a na její plachost ve vile a věřil, že zhasne. Místo toho zůstala stát v chladivém vzduchu minutu nahá, hubené paže nechala tiše svěšené podél těla.</p>
<p>Podepsal se na ní čas, ale nezničil ji úplně. Zemská přitažlivost odvedla svou práci na jejích ňadrech a hýždích, byla teď mnohem hubenější. Zíral jsem na vychrtlý obrys žeber, hrudní kosti a vzpomínal na šestnáctiletou dívku s dětskou pokožkou, která tolik připomínala teplý samet. Zíral jsem v chladném světle rozhoupané lampy na její tělo a vzpomínal, jak jí dopadaly na pučící ňadra měsíční paprsky. A přesto přede mnou teď stála podivným a nevysvětlitelným způsobem pořád ta stejná Siri.</p>
<p>„Posuň se, Merine.“ Vklouzla vedle mě. Pokrývky byly chladné, uvítalo nás hrubé prostěradlo. Zhasl jsem. Malá loď se pohupovala v pravidelném rytmu dechu moře. Rozeznal jsem vrzání stožárů a lanoví. Ráno budeme vrhat, vytahovat a spravovat sítě, ale teď nadešla chvíle na spánek. Za zvuku vln, které se třou o dřevo, jsem začal dřímat.</p>
<p>„Merine?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Co by se stalo, kdyby Separatisté napadli hegemonské turisty, nebo nové obyvatele?“</p>
<p>„Já myslel, že jsou všichni Separatisté izolováni na ostrovech.“</p>
<p>„To jsou, co když se ale vzbouří?“</p>
<p>„Hegemonie pošle vojsko, které vytluče ze Separatistů duši.“</p>
<p>„A co když napadnou přímo přenašeč… zničí hov než začne fungovat?“</p>
<p>„To je nemožné.“</p>
<p>„Ano, já vím. Ale co když?“</p>
<p>„Pak se Los Angeles vrátí za devět měsíců s vojskem Hegemonie, které vyrazí ze Separatistů duši i tak… a ze všech na Maui-Dohodě, kteří se jim postaví do cesty.“</p>
<p>„Devět měsíců lodního času,“ dodala Siri. „Jedenáct let našeho.“</p>
<p>„Ale stejně se to stane,“ dodal jsem. „Mluvme o něčem jiném.“</p>
<p>„Dobrá,“ souhlasila Siri, ale zmlkla. Naslouchal jsem skřípění a sténání lodi. Siri se mi uvelebila na rameni, hluboce a pravidelně dýchala, až jsem uvěřil, že spí. Už jsem usínal sám, když mi přejela rukou po noze a lehce mě sevřela. Probudilo mě to i vzrušilo zároveň. Siri odpověděla na mou nevyslovenou otázku: „Ne, Merine, člověk není nikdy moc starý. Alespoň ne tak starý, aby nepotřeboval teplo a lásku. Rozhodni ty, má lásko. Podřídím se ti.“</p>
<p>Tak jsem rozhodl. Usnuli jsme za úsvitu.</p><empty-line /><p>Hrobka je prázdná.</p>
<p>„Doneli, pojď sem!“</p>
<p>Vrazil dovnitř, v prázdné dutině mu zašustila róba. Hrob je prázdný. Není tady žádná hibernační komora (doopravdy jsem tomu nevěřil), není tu ale ani sarkofág, ani rakev. Vnitřek ozařuje jasná žárovka. „Co to sakra znamená, Doneli? Myslel jsem, že je to Siriina hrobka.“</p>
<p>„Také je, otče.“</p>
<p>„Kde je pochována? Pod podlahou, proboha?“</p>
<p>Donel si uhlazuje obočí. Připomínám si, že mluvím o jeho matce a že se s její smrtí nedokázal smířit téměř celé dva roky.</p>
<p>„Nikdo ti to neřekl?“ ptá se.</p>
<p>„Neřekl mi co?“ Vře ve mně vztek a zmatek. „Hnali mě sem ze stanice a řekli mi, že musím navštívit její hrob, než otevřou přenašeč. Co?“</p>
<p>„Matku podle jejích instrukcí spálili. Její popel rozhodili do Velkého jižního moře z nejvyšší plošiny rodinného ostrova.“</p>
<p>„A proč potom… tahle krypta?“ Dávám si pozor na slova – Donel je citlivý.</p>
<p>Znovu si uhlazuje obočí a dívá se ke dveřím. Dav nás nevidí, přesto jsme vybočili z časového plánu. Ostatní členové rady už se museli vydat dolů do města, aby se na pódiu přidali k ostatním hodnostářům. Má lítost byla dnes horší než špatné načasování. Vše se změnilo ve špatné provedené divadlo.</p>
<p>„Matka zanechala instrukce. Provedli jsme je.“ Dotýká se panelu na vnitřní zdi, panel odskakuje a odhaluje malý výklenek s kovovou krabicí. Na krabici stojí moje jméno.</p>
<p>„Co je to?“</p>
<p>Donel kroutí hlavou. „Osobní věci, které ti matka zanechala. Detaily znala jen Megritte a ta zemřela minulou zimu a nic neprozradila.“</p>
<p>„V pořádku,“ říkám. „Děkuji ti. Za chvíli jsem venku.“</p>
<p>Donel kontroluje svůj chronometr. „Slavnost začíná za osm minut. Za dvacet minut budou aktivovat přenašeč.“</p>
<p>„Já vím,“ souhlasím. Doopravdy to vím. Část podvědomí ví, kolik času zbývá, s naprostou přesností. „Za chvíli jsem venku.“</p>
<p>Donel váhá, pak odchází. Zavírám dotykem dlaně dveře. Kovová krabice je překvapivě těžká. Pokládám ji na kamennou podlahu a usedám vedle ní na bobek. Malý prstový zámek je zkonstruovaný jen pro mě. Víko odskakuje a já nahlížím dovnitř.</p>
<p>„No, ať se propadnu,“ šeptám. Nevím, co jsem čekal – snad staré věci, nostalgická mementa našich sto tří společných dnů. Možná pomačkanou, zapomenutou květinu, možná ulitu, pro kterou jsme se potopili blízko Fevarone. Žádná mementa tady ale nejsou – nic takového.</p>
<p>Schránka ukrývá malý Steiner-Ginnův ruční laser, jednu z nejmocnější projekčních zbraní, jakou kdy kdo vymyslel. Akumulátor je propojený šňůrou s malou fůzovou baterií, kterou Siri musela ukrást v nové ponorce. Stejně tak je k ní napojený comlog, bytelná starožitnost s kapalným krystalickým diskem. Kontrolka napětí svítí jasně zelenou barvou.</p>
<p>Jsou tu ještě dvě věci. Medailon – překladač, který jsme tak dávno používali… při pohledu na poslední předmět se musím lítostivě usmát.</p>
<p>„Ty malá potvůrko,“ šeptám tiše. Teď vím, kde byla, když jsem se poprvé probudil nad Prvotním v horách. Zavrtím hlavou a ještě jednou se usmívám. „Ty moje malá, milá, intrikánská potvůrko.“ Leží tady úhledně sbalený Hawkingův koberec, který koupil Mike Osho na Carvnalském trhu za třicet marek, se správně připojenými energovlákny.</p>
<p>Nechávám koberec ležet, odpojuji comlog a zvedám ho. Zařízení je staré, pochází možná z pre-hegirských dob. Věřím, že ho v Siriině rodině dědili od generace první lodi. Posadím se na chladný kámen, zkřížím nohy a spouštím disk. Světlo v kryptě pohasne a náhle stojí přede mnou Siri.</p><empty-line /><p>Když Mike zemřel, z lodi mě nevyhodili. Mohli, ale neudělali to. Nevydali mě ani na milost a nemilost místní justici na Maui-Dohodě. Mohli, ale rozhodli jinak. Drželi mě dva dny na Bezpečnosti a vyšetřovali, jednou se mnou dokonce mluvil osobně velitel lodi Singh. Pak mě pustili zpět do služby. Celý, čtyři měsíce dlouhý skok zpět jsem se mučil vzpomínkami na Mikovu vraždu. Věděl jsem, že jsem jim vlastní nešikovností pomohl. Pracoval jsem na svých směnách, prožíval upocené noční můry a přemýšlel, zda mě, až se dostaneme do světové sítě, propustí. Jak mi prozradili, mohli to udělat, ale rozhodli jinak.</p>
<p>Nepropustili mě. V síti jsem dostal normální dovolenku, v systému Maui-Dohody mi ale zakázali trávit volný čas mimo loď. Kromě toho jsem dostal důtku a přechodně mě degradovali. Tolik stál Mikův život – důtku a přechodnou degradaci.</p>
<p>Vybral jsem si třítýdenní dovolenou s ostatními členy posádky, narozdíl od nich jsem se ale nechtěl vrátit. Prošel jsem přenašečem do Esperance a udělal klasickou chybu námořníka – pokusil jsem se navštívit rodinu. Dva dny v přeplněném obytném úlu mi stačily. Prošel jsem na Lusus a tři dny si užíval s ženami na Rue des Chats. Když se mi zhoršila nálada, přeletěl jsem na Ouster a prohrál většinu hotových peněz sázením na krvavé zápasy Štírů.</p>
<p>Na závěr jsem odletěl na Stanici Domácího sytému a zúčastnil se dvoudenního putování k Hellas Basinu. Nikdy jsem v Domácím systému ani na Marsu nebyl, nikdy jsem neměl takovou cestu ani v plánu. Strávil jsem tam ale deset dnů, sám putoval prašnými, začarovanými chodbami Kláštera a nakonec se nechal poslat zpět na loď, zpět k Siri.</p>
<p>Občas jsem opustil labyrint megalitů z rudého kamene, postavil se v přiléhavém skafandru a masce na jeden z mnoha tisíc kamenných balkónů a obrátil hlavu k obloze. Bledá, šedá hvězda byla kdysi Starou Zemí. Chvílemi jsem myslel na ty odvážné a hloupé idealisty, kteří ve svých pomalých a poruchových lodích zamířily do širé temnoty a se stejnou vírou i péčí s sebou odváželi ideologie a embrya. Většinou jsem se ale snažil nemyslet vůbec. Většinou jsem jen stál v purpurové noci a představoval si, jak se ke mně blíží Siri. A tady, na Pánově skále, kde uniklo osvícení tolika mnohem cennějším poutníkům, jsem prozřel díky vzpomínce na tělo ani ne šestnáctileté dívky, která leží po mém boku a od křídel Thomase Sokola se odrážejí měsíční paprsky.</p>
<p>Když skočilo Los Angeles zpět do kvantového skoku, putoval jsem s ním. O čtyři měsíce později jsem se už účastnil radostně směn s konstrukční četou, připojoval se na obvyklé stimy a snažil se prospat dovolenku. Pak se u mě objevil Singh. „Jedete dolů,“ oznámil mi. Nechápal jsem to. „Za posledních jedenáct let pozemšťané z vašeho průseru s Oshoem udělali úplnou legendu,“ objasňoval Singh. „Z toho vašeho válení v kupce sena s koloniální holkou vyrostl celý kulturní mýtus.“</p>
<p>„O čem to mluvíte?“ zeptal jsem se. Rozčílilo mě to i vyděsilo zároveň. „Tím mě chcete vyhodit z lodi?“</p>
<p>Singh zavrčel a otřel si líně pravé obočí. Zlatý náramek na jeho zápěstí odrazil světlo. „Věděl jste, že je ta vaše pozemská přítelkyně členkou rodiny bývalého velitele?“ zeptal se. „Takový místní ekvivalent královské rodiny.“</p>
<p>„Siri?“ zablekotal jsem hloupě.</p>
<p>„Vyprávěla příběh vaší… jak bychom tomu měli říkat… vaší lásky všem okolo. Píší se o tom básně. Každý rok se o vaší lásce hraje na jednom z těch plovoucích ostrovů divadlo. Evidentně se tady objevil celý nový kult. Zdá se, že jste se stal hlavním hrdinou romantické legendy, která se dotkla představivosti většiny balíků na celé planetě.“</p>
<p>„Takže mě vyhazujete z lodi?“</p>
<p>„Nebuďte hloupý, Aspicu,“ zavrčel Singh. „Strávíte tři týdny dovolené dole. Hegemonie tuto planetu potřebuje. Velvyslanec tvrdí, že dokud nezačne fungovat přenašeč a nedorazí okupační jednotky, musíme s pozemšťany spolupracovat. Pokud tenhle hloupý mýtus o lásce dokáže uklidnit atmosféru na pár dalších cest, pak je to v pořádku. Experti tvrdí, že Hegemonii budete prospěšnější dole. Uvidíme.“</p>
<p>„Pane?“ ozval jsem se ještě jednou.</p>
<p>„Seberte si výstroj,“ nařídil mi Singh. „Jedete dolů.“</p>
<p>Svět na mě čekal. Zástupy jásaly, Siri mávala. Opustili jsme ve žlutém katamaranu zátoku a vyrazili na jiho-jihovýchod. Mířili jsme k Rovníkovému souostroví, na ostrov její rodiny.</p><empty-line /><p>„Ahoj, Merine.“ Siri pluje temnotou hrobky. Holo není docela perfektní, okraje jsou zmizené. Je to ale Siri – Siri, jakou jsem spatřil naposledy. Ostříhané vlasy, vysoko zdviženou hlavu, rysy zvýrazněné stíny. „Ahoj, Merine, má lásko.“</p>
<p>„Ahoj, Siri,“ odpovídám. Dveře krypty jsou zavřené.</p>
<p>„Mrzí mě, že se našeho šestého Znovusetkání už nedočkám, Merine. Těšila jsem se na něj.“ Na chvíli se odmlčí a prohlíží si ruce. Jejím tělem proplouvají zrnka prachu, obraz se mírně mihotá. „Pečlivě jsem si naplánovala, co ti teď řeknu,“ pokračuje. „Jak ti to řeknu. Musím ti dát argumenty, podat instrukce. Moc dobře ale vím, jak je to zbytečné. Buď jsem ti to už předala a tys přijal, nebo nemají slova už význam a pro tuto chvíli je nejlepší ticho.“ Její hlas byl s přibývajícím věkem ještě krásnější. Byl plnější a tišší, ten tón musel pramenit z vědomostí a bolesti. Pohnula rukama a ty zmizely za hranicemi promítaného obrazu. „Merine, má lásko, jak byly dny našeho odloučení a našich setkání zvláštní. Jaký překrásně absurdní mýtus nás spoutal. Mé dny znamenaly pro tebe jen několik úderů srdce. Nenáviděla jsem tě za to. Byl jsi zrcadlo, které nelže. Kdybys tak mohl spatřit svůj obličej při každém Znovusetkání! Dokázal jsi alespoň šok ukrýt… ano, tolik jsi pro mě udělal.</p>
<p>Přes tvou neohrabanou naivitu tady ale bylo pořád… co?… něco, Merine. Je tady něco, co vyrovná tvou nezralost a neúmyslný egoismus, který tak úspěšně nosíš. Snad zájem. Snad respektování zájmu, jestli ne víc.</p>
<p>A právě tady po celé ty dlouhé roky ležel nepatrný základ všech mých nadějí, Merine. Přestože ses narodil v Úlu a vyrůstal v prázdnotě lodi, zájem jsem v tobě vycítila. Věřím… ne, vím, že jsi o mě občas stál. Pokud jsi stál o mě, mohl se v tobě probudit i zájem o náš svět. Možná jsi v našich krátkých společných hodinách pochopil. A právě tady leží má naděje. Právě tady je naše jediná možná záchrana.</p>
<p>Přiznávám, že když jsem ukradla ten tvůj hloupý létající koberec, nic takového jsem neplánovala. Už si nevzpomínám, o čem jsem, když jsi mě poprvé odvedl z Festivalu, přemýšlela a co jsem plánovala. Možná jsem tě chtěla unést, zdržovat a svádět tě, dokud strýc Gresham nezíská informace, které jsi možná znal. Možná jsem dokonce doufala, že se k nám přidáš, že budeme spolu svobodně plout s Mořským lidem a společně chránit Dohodu. Bertol vše zničil…</p>
<p>Scházíš mi, Merine. Půjdu dnes večer do zátoky, budu pozorovat hvězdy a vzpomínat na tebe. Nebude to poprvé.</p>
<p>Mrzí mě, že tentokrát na tebe, Merine, nebudu čekat. Bude ale na tebe čekat náš svět. Moře, kterému dnes večer naslouchám, tě uvítá stejnou písní. A uchovat tu píseň pro budoucnost není zase tak nemožné, má lásko. Tenhle svět nemohou získat bez kontroly ostrovů. A ostrovy kontroluje Mořský lid.</p>
<p>Vedla jsem si tento deník od třinácti let. Obsahuje stovky zápisů. Ve chvíli, kdy se na něj díváš, už budou všechny s výjimkou těch, co budou následovat, smazané. Naše láska nebyla jen mýtem a machinací. Byli jsme dobří přátelé a prožili spolu občas i sladké chvíle, že?</p>
<p>Měj se hezky, Merine. Měj se hezky.“</p><empty-line /><p>Vypnul jsem comlog a zůstal minutu tiše sedět. Silné zdi hrobky dovnitř nepouštějí šum davu venku. Nadechnu se a mačkám disk.</p>
<p>Objevuje se Siri. Je jí hodně přes čtyřicet a já okamžitě poznám den i místo, kdy tenhle vstup nahrála. Vzpomínám si na pláštěnku, kterou má na sobě, na přívěšek z úhořího kamene kolem krku, na pruh vlasů, který jí unikl ze spony a spadl jí na tvář. Pamatuji si na celý den – poslední den našeho třetího Znovusetkání. Navštívili jsem s přáteli výšiny nad Jižním Ternem. Donelovi bylo deset a my se ho snažili přesvědčit, ať jde s námi sáňkovat. Plakal. Když přistával skimmer, Siri se od nás odvrátila. Když vystoupila Magritte, poznali jsme v Siriině obličeji, že se něco stalo. Ten obličej se teď na mě dívá a roztržitě si upravuje zbloudilý pruh vlasů. Má červené oči, dokáže ale kontrolovat hlas. „Merine, dnes zabili našeho syna, Alónovi bylo dvacet jedna a zabili ho. Byl jsi dnes tak zmatený a pořád opakoval: <emphasis>Jak se mohla stát taková chyba? </emphasis>Doopravdy jsi syna ani neznal, když jsi se ale tu zprávu dozvěděl, spatřila jsem ve tvém obličeji výraz ztráty. Merine, nešlo o nehodu. Pokud nepřežije nic jiného, žádný jiný záznam, pokud nepochopíš, proč jsem nechala svůj život ovládat sentimentálním mýtem, chci, abys věděl toto: <emphasis>Alóna nezabila nehoda. </emphasis>Když dorazila policie Rady, byl právě u Separatistů. I tehdy mohl ještě uniknout. Připravili jsme mu alibi. Policie by tomu příběhu uvěřila. On se ale rozhodl zůstat.</p>
<p>Dnes tě, Merine, ohromila má řeč k davu… lidem, před velvyslanectvím. Chci, abys, námořníku, věděl, že když jsem řekla: <emphasis>Teď není doba demonstrovat vztek a nenávist, </emphasis>nic jiného jsem tím nemyslela. Nic víc, nic míň. Dnes ještě ta doba nepřišla, ten den ale nadejde. Určitě se objeví. Získat Dohodu nebylo v posledních dnech nijak lehké, Merine. A nebude to lehké ani tentokrát. Ti, kteří zapomněli, budou, až nadejde den, překvapení. Ten den ale určitě přijde.“</p>
<p>Obrázek pohasl a během zlomku sekundy překryl rysy starší ženy obličej šestadvacetileté Siri. „Merine, jsem těhotná, jsem tak ráda. Jsi pryč už deset týdnů a strašně mi chybíš. Budeš pryč deset let. Víc než to. Merine, proč tě ani nenapadlo, že bys mě vzal s sebou? Nemohla bych odjet, kdybys mě ale pozval, udělalo by mi to velkou radost. Jsem ale těhotná, Merine. Doktoři říkají, že to bude chlapec. Budu mu o tobě vyprávět, má lásko. Možná spolu někdy poplujete do Rovníkového souostroví a budete naslouchat písním Mořského lidu tak jako my dva v minulých týdnech. Možná jim pak porozumíš. Merine, chybíš mi. Vrať se prosím rychle.“</p>
<p>Holografický obraz zamrkal a změnil se. Šestnáctiletá dívka s rudým obličejem. Přes holá ramena a bílý župan jí padají kaskády dlouhých vlasů. Mluví rychle, polyká slzy. „Námořníku, Merine Aspicu, je mi líto tvého kamaráda. Doopravdy. Ty jsi ale odjel bez jediného slůvka, bez <emphasis>sbohem. </emphasis>Měla jsem takové plány, jak nám pomůžeš, jak ty a já… a tys neřekl ani <emphasis>sbohem. </emphasis>Nezajímá mě, co se s tebou stane. Věřím, že se vrátíš do svých páchnoucích a přecpaných úlů Hegemonie, kde shniješ. Ve skutečnosti tě, Merine Aspicu, nechci už vidět, i kdyby mi za to platili. Sbohem.“</p>
<p>Obrací se zády, projektor pohasíná. V kryptě se rozestírá tma, zvuk ale ještě vteřinu pokračuje. Tichý smích a Siriin hlas (nedokážu určit její věk) se ozývá naposledy: „Adieu, Merine. Adieu.“</p>
<p>„Adieu,“ šeptám a vypínám disk.</p><empty-line /><p>Opouštím kryptu, mhouřím ve světle oči a dav se rozestupuje. Načasoval jsem vše špatně, zničil dramatickou atmosféru události. Úsměv na mém obličeji vyvolává v davu vzteklý šepot. Reproduktory přenášejí řeč oficiální slavnosti až na vrchol hory: „…začátek nové éry spolupráce,“ duní pronikavý hlas velvyslance.</p>
<p>Pokládám skříňku na trávu a vytahuji Hawkingův koberec. Rozbalím ho a dav se tlačí vpřed. Tapisérie vybledla, letová vlákna ale pořád září jako čerstvá měď. Usedám doprostřed, krabici ukládám doprostřed.</p>
<p>„… a budeme pokračovat, dokud nezmizí překážky času i vesmíru.“</p>
<p>Dotýkám se letového vzoru, sokolí koberec se zvedá o čtyři metry a dav ustupuje. Už vidím přes střechu hrobky, jak se do Rovníkového souostroví vracejí ostrovy. Vidím je. Jsou jich stovky a z hladového jihu je žene něžný vítr.</p>
<p>„Takže s velkým potěšením zapojím obvod a přivítám vás, kolonii Maui-Dohody, do společenství Lidí Hegemonie.“</p>
<p>Na obzoru pulzuje tenká nit slavnostních com-laserů. Ozve se potlesk a začíná hrát živá hudba. Mhouřím oči a obracím se k obloze přesně ve chvíli, kdy se zrodí nová hvězda. Část mého podvědomí ví, co se děje, s přesností mikrosekundy.</p>
<p>Přenašeč fungoval několik mikrosekund, na několik mikrosekund zmizely překážky času i vesmíru. V tu chvíli spustila termitová nálož, kterou jsem umístil na vnější stranu zamořené koule. Miniaturní explozi vidět nebylo, o vteřinu později ale roztahující se Schwarzchildův rádius celou slupku roztrhl a pohltil 36 000 tun křehkého dodecadronu. Rychle se roztáhl a spolkl několik tisíc kilometrů vesmíru kolem. A to už vidět je. Je to vidět víc než dobře. Na čistě modré obloze se rozhoří bílá, miniaturní nova.</p>
<p>Kapela přestává hrát. Lidé křičí a utíkají se schovat. Jak se přenašeč roluje sám do sebe, explodují rentgenové paprsky. Není jich ale dost, aby pronikly hustou atmosférou Maui-Dohody a nadělaly nějakou škodu. Objevuje se další pruh plazmy – od rychle se roztahující, malé černé díry prchá Los Angeles. Zvedá se vítr, moře se bouří. Dnes v noci bude zvláštní příliv.</p>
<p>Rád bych pronesl něco hlubokomyslného, nic mě ale nenapadá. Dav stejně nemá na řeči náladu. Namlouvám si, že mezi výkřiky rozeznám i výkřiky slávy.</p>
<p>Ťuknu na letový vzor, Hawkingův koberec nabere rychlost, zakrouží kolem útesu a vznese se nad zátoku. Líný Thomasův jestřáb se nechá unášet poledními termálními proudy, ale když mě vidí, prchá.</p>
<p>„Ať přijdou!“ křičím na prchajícího jestřába. „Ať přijdou! Bude mi třicet pět a nebudu sám. Ať přijdou, jestli se odváží!“ Hrozím pěstí a směju se. Vítr mi čechrá vlasy, chladí pot na hrudi a pažích.</p>
<p>Už je chladněji. Měním kurz a mířím k nejvzdálenějším ostrovům. Těším se na ostatní. Ještě víc se těším, až si promluvím s Mořským lidem, prozradím mu, že se do moří Maui-Dohody konečně vrátí žralok.</p>
<p>Až jednou vyhrajeme bitvy a svět bude patřit jim, budu jim vyprávět o Siri. Budu jim o ní zpívat.[3]</p><empty-line /><p><strong>Metastáze</strong></p>
<p>V den, kdy Louis Steig obdržel zprávu od sestry, že se matka zhroutila a přijali ji s diagnózou rakoviny do denverské nemocnice, okamžitě naskočil do svého Camara a co nejrychleji zamířil k Denveru. Na dálnici Boulder Turnpike narazil na náledí, sedmkrát auto obrátil a s těžkým otřesem mozku a zlomeninou lebeční kosti skončil v komatu. V bezvědomí prožil devět dnů. Když se probral, prozradili mu, že přední levý lalok jeho mozku probodl nepatrný úlomek kosti. Dalších osmnáct dnů zůstal hospitalizován – nikoliv ve stejné nemocnici jako matka – a odešel s bolestmi hlavy horšími, než jaké si kdy dokázal představit, rozmazaným viděním a vyjádřením doktorů, že možná prodělal vážné poškození mozku. Pak dostal zprávu od sestry, že je rakovina jejich matky smrtelná, v posledním stadiu.</p>
<p>To nejhorší ještě nezačalo.</p>
<p>Než se mu podařilo navštívit matku, trvalo další tři dny. Bolesti hlavy zůstaly, vidění pořád mírně rozmazané (jako když máte špatně naladěný kanál v televizi). Záchvaty oslepující bolesti a nekontrolovatelného zvracení ale pominuly. Dvacet mil z Boulderu do denverské hlavní nemocnice řídila sestra Lee, doprovázela ho snoubenka Debbie.</p>
<p>„Většinu času spí, ale to dělají především léky,“ prozradila mu Lee. „Udržují ji pod sedativy. Zřejmě tě, i když bude vzhůru, nepozná.“</p>
<p>„Chápu,“ potvrdil Louis.</p>
<p>„Doktoři říkají, že musela ten nádor cítit… chápat, co ta bolest znamená… alespoň celý rok. Kdyby tak… tehdy by to znamenalo ztrátu prsu, možná obou, ale dokázali by…“ Lee se zhluboka nadechla. „Byla jsem u ní celé ráno. Prostě nemohu… nemohu se tam dnes ještě vrátit, Louisi. Doufám, že to pochopíš.“</p>
<p>„Ano,“ potvrdil Louis.</p>
<p>„Chceš, abych šla s tebou?“ zeptala se Debbie.</p>
<p>„Ne,“ odvětil Louis.</p><empty-line /><p>Seděl a držel matku za ruku téměř celou hodinu. Zdálo se mu, že tu spící ženu na posteli nezná. I přes nepatrně rozmazané vidění poznal, že vypadá o dvacet let starší než člověk, kterého znal. Měla šedou, vybledlou pokožku, vystouplé žíly na rukou, modřiny od kapačky, paže zbavené svalu. Celé její tělo v nemocniční noční košili vypadalo propadlé a duté. Kolem se vznášel ošklivý pach. Louis návštěvní hodiny přetáhl o třicet minut a odešel až ve chvíli, kdy se mu zdálo, že se se vší silou vrací bolest hlavy. Matka pořád spala. Louis jí sevřel hrubou ruku, políbil na čelo a vstal.</p>
<p>Už byl málem z pokoje venku, když se podíval na zrcadlo a zaznamenal pohyb. Matka pořád spala, ale na židli, kterou právě Louis uvolnil, někdo seděl. Obrátil se.</p>
<p>Židle byla prázdná.</p>
<p>Bolest za levým okem zahořela jako rozžhavený drát. Obrátil se znovu k zrcadlu, pohyboval se pomalu, aby znovu nespustil vlnu bolesti a závrati. Obraz v zrcadle byl jasnější než jeho vidění za posledních několik dnů. Na židli, kterou právě uvolnil, něco sedělo.</p>
<p>Louis zamrkal a přiblížil se k zrcadlu. Nepatrně přimhouřil oči a snažil se obraz zaostřit. Postava na židli působila na zaostřeném pozadí poněkud zmlženě, trochu rozmazaně. Ale její realitu a skutečnost popřít nedokázal. Zpočátku ho napadlo, že je to nějaké dítě – malá, křehká postava velikosti podvyživeného desetiletého človíčka, pak se ale k zrcadlu víc naklonil, v mlze bolesti zaostřil oči a veškeré představy o dítěti zmizely.</p>
<p>Malá postavička, jež se nad jeho matkou skláněla, měla mohutnou holou hlavu, usazenou na tenkém krku a ještě užším těle. Měla bílou kůži. Nejednalo se o bílou barvu masa, ale o papírově bílou, o bílou barvu rybího břicha – hubené paže, šlachy pevně obtočené kolem dlouhých kostí. Bledé obrovské nice, prsty nejméně patnáct centimetrů dlouhé. Louis sledoval, jak se roztáhly a zastavily nad ložním prádlem. Mhouřil oči a uvědomil si, že postava nemá hlavu ostříhanou, ale jednoduše holou. Pod průhledným masem rozeznal žíly. Lebka byla znepokojivě široká, sražená a v naprostém nepoměru k tělu. Celek mu připomněl fotografii embryí a zárodků. Jakoby stvoření zaslechlo jeho myšlenku, začala mu hlava pomalu vibrovat. Jakoby ten dlouhý a tenký krk už neunesl její váhu. Louis si vzpomněl na hada, který se blíží ke své kořisti.</p>
<p>Nemohl nic dělat. Jen zíral na obraz bledého masa, ostrých kostí a šedomodrých stínů. Na chvíli si vzpomněl na vězně v koncentračním táboře, na týden staré mrtvoly, které plují na hladině jako nafukovací hračky z prohnilé, bílé gumy. Tohle bylo horší.</p>
<p>Stvoření nemělo žádné uši. Přímo v pokroucené lebce se otevírala zubatá díra se zarudlými okraji živého masa. Oči působily jako modřiny, propadlé černomodré důlky, kam někdo zasadil jako vtip dva nažloutlé kamínky. Žádná víčka. Tvor byl zřejmě slepý, vidění mu přetáhl žlutý zákal, hustý tak, že Louis rozeznal vrstvy žíhaného hnisu. Přesto oči jezdily sem a tam (rychlý, vypočítavý pohled predátora), velká hlava se natáhla ke spící matce. Louis pochopil, že stvoření vidí.</p>
<p>Obrátil se, otevřel ústa, chtěl křičet. Popošel o dva kroky k posteli a náhle prázdné židli. Zastavil se, sevřel pěsti, ústa mu protáhl tichý výkřik. Pak se obrátil zpět k zrcadlu. Stvoření nemělo ústa. Žádné rty. Pod dlouhým tenkým nosem zformovaly lícní kosti pod bílým masem trychtýř – dlouhý, zúžený rypák plný svalů a chrupavek. Konec tvořil pravidelný kruhový otvor, který nepatrně, jak se v rytmu dechu nebo pulzu stahovaly nebo roztahovaly jeho vnitřní růžové svaly, vibroval. Louis zavrávoral a sevřel opěradlo prázdné židle. Zavřel oči. Oslabily ho vlny bolesti hlavy, okamžitě se mu udělalo nevolno. Byl si jistý, že ještě nikdy neviděl věc víc obscénní.</p>
<p>Otevřel oči a uvědomil si, že se mýlil.</p>
<p>Stvoření pomalu, téměř s láskou, stáhlo tenkou pokrývku, kterou měla jeho matka na sobě. Sklonilo znetvořenou hlavu k její hrudi, až se otvor obscénního sosáku ocitl několik palců od vybledlé noční košile s modrými květy. V otvoru lemovaném masem otvoru se objevilo něco šedozeleného, článkovaného, vlhkého. Malý masitý výrůstek prozkoumal vzduch. Mohutná bílá hlava se ještě víc sklonila, chrupavky a svaly se stáhly a vytlačily pět palců dlouhou pijavici. Ta visela nad Louisovou matkou a nepatrně se kroutila.</p>
<p>Louis rychle otočil hlavu a konečně vykřikl nahlas. Pokusil se obrátit, snažil se uvolnit ruce ze smrtícího sevření, v jakém se ocitlo opěradlo prázdné židle. Snažil se odvrátit od zrcadla. A nemohl.</p>
<p>Pod řadou výrůstků pijavice se objevila tvář, kterou představovala jen pusa – ústní otvor nějakého parazita z mořských hlubin. Otvor pulzoval, mokrá pijavice měkce dopadla na hruď jeho matky, kroutila se, vrtěla a rychle se schovala před světlem. V matce. Nenechala po sobě žádné stopy, žádné znamení, ani díru v noční košili. Když pijavice zmizela v bledé pokožce matčina hrudníku, Louis zaznamenal nepatrné zavlnění.</p>
<p>Bílá hlava stvoření, podobná dítěti, se odtáhla, žluté oči se v zrcadle setkaly s očima Louise. Pak se ta tvář znovu sklonila k jeho matce. Objevila se druhá pijavice, dopadla a zavrtala se. Pak třetí.</p>
<p>Louis znovu vykřikl. Osvobodil se z ohromení, obrátil se, přeběhl k posteli a zdánlivě prázdné židli. Tloukl do vzduchu, odkopl židli do vzdáleného rohu, strhl z matky prostěradlo, pokrývku i noční košili.</p>
<p>Jeho výkřiky přivolaly dvě sestry a jednoho pomocníka. Vrazili do pokoje, našli ho, jak se krčí nad nahým tělem vlastní matky a nehty jí rve zjizvenou a propadlou hruď, odkud chirurgové nedávno odstranili obě ňadra. Po chvíli šoku jedna sestra s pomocníkem Louise přidrželi, druhá sestra naplnila jehlu silným sedativem. Než mu ho ale podali, Louis se podíval do zrcadla a ukázal na místo u protější postele. Naposledy vykřikl a omdlel.</p>
<p>„Je to úplně přirozené,“ promluvila příští den Lee po druhém výletu na kliniku v Boulderu. „Naprosto pochopitelná reakce.“</p>
<p>„Ano,“ přitakal Louis. Stál tam v pyžamu a sledoval, jak roluje pokrývku na posteli.</p>
<p>„Doktor Kirby říká, že mohou zranění této části mozku vyvolat podivné citové reakce,“ prohlásila Debbie z místa u okna. „Něco jako… jak se jmenoval… Reaganův tiskový mluvčí, kterého před lety postřelili. Jen dočasně samozřejmě.“</p>
<p>„Jo,“ potvrdil Louis, znovu si lehl a zabořil hlavu do vysoké hromady polštářů. Na druhé straně viselo zrcadlo. Nikdy ho nespouštěl z očí.</p>
<p>„Dnes ráno se matka na chvíli probudila,“ oznámila mu Lee. „Doopravdy se probudila. Řekla jsem jí, žes ji navštívil. Ne… samozřejmě si na tvou návštěvu nevzpomíná. Chce tě vidět.“</p>
<p>„Možná zítra,“ odvětil Louis. Zrcadlo odráželo jejich tři převrácené obrazy. Jen oni tři. Na žlutou pásku v rudých vlasech Debbie a na ruku Lee dopadaly sluneční paprsky. Polštáře pod Louisovou hlavou byly nápadně bílé.</p>
<p>„Zítra,“ souhlasila Lee. „Anebo třeba pozítří. Právě teď potřebuješ léky, které ti dal doktor Kirby. A spát. Můžeme jít společně matku navštívit, až se budeš cítit lépe.“</p>
<p>„Zítra,“ zopakoval Louis a zavřel oči.</p>
<p>Zůstal v posteli šest dnů. Vstával jen, když šel na záchod nebo potřeboval přepnout kanály na přenosné televizi. Bez ustání ho bolela hlava, ale dokázal to zvládnout. V zrcadle nic zvláštního nespatřil.</p>
<p>Sedmý den kolem desáté hodiny ráno vstal, pomalu se osprchoval, oblékl si široké kalhoty, bílou košili a modré sako. Právě chtěl Lee sdělit, že je připravený na návštěvu nemocnice, když s rudýma očima vstoupila.</p>
<p>„Zrovna volali,“ oznámila mu. „Matka umřela asi před dvaceti minutami.“</p><empty-line /><p>Pohřební síň stála dva bloky od místa, kde matka žila a kde Louis vyrůstal (potom, co se v deseti letech přestěhovali do Des Moines), kousek od Capitol Hill, kde se staré cihlové domy mění ve zchátralé činžáky a kde noci vládnou pouliční gangy Španělů. Podle posledního přání matky tady zůstane přes noc, kdy se s ní mohou přijít rozloučit přátelé z Denveru, pak rakev odletí do Des Moines na pohřební mši v kostele svaté Marie, až nakonec skončí na maloměstském hřbitůvku, kde leží Louisův otec. Louis považoval otevřenou rakev za starobylý akt barbarství. Držel se od ní co nejdál a zdravil lidi u dveří. Několikrát zachytil pohledem matčin nos, složené ruce a nalíčené tváře.</p>
<p>Během dvouhodinového obřadu se objevilo asi šedesát lidí, většinou přes sedmdesát let – věk jeho matky – lidé z bloku, který už patnáct let nespatřil, noví přátelé, které poznala díky Bingu a Centru pro starší občany. Dostavilo se i několik Louisových přátel z Boulderu včetně členů Horského klubu Colorada a dvou kolegů z fyzikálních laboratoří z CU. Celou dobu mu stála po boku Debbie, sledovala jeho bledý upocený obličej, a když si všimla, jak na něj útočí bolest hlavy, pevně mu sevřela ruku.</p>
<p>Návštěva už byla téměř u konce, když už to nemohl vydržet. „Máš malování?“ zeptal se Debbie.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Malování,“ pokračoval. „Víš, takovou tu věc na makeup se zrcátkem.“</p>
<p>Debbie zavrtěla hlavou. „Louisi, viděl jsi u mě něco takového?“ Prohrabala kabelku. „Počkej chvíli. Mám tady malé zrcátko, které používám, abych zjistila…“</p>
<p>„Dej ho sem,“ vyrazil ze sebe Louis. Pozvedl malý obdélník rámovaný plastikem a obrátil se ke dveřím, aby lépe viděl dozadu.</p>
<p>Zůstal asi tucet truchlících. Tiše spolu v matném světle a tichu květin promlouvali. V chodbě za dveřmi se někdo rozesmál, pak ztišil hlas. Lee stála vedle rakve, její černé šaty pohlcovaly světlo. Tiše rozmlouvala se starou paní Narmothovou, která žila přes ulici.</p>
<p>Našel v místnosti dalších dvacet nebo třicet malých postaviček, které se pohybovaly mezi řadami skládacích židlí a černě oděných truchlících jako bledé stíny. Pomalu, opatrně se sunuly, zdálo se, že se snaží udržet v delikátním tanci své nadměrné hlavy. Každá z dětských postav počkala, až na ni přijde řada, přistoupila k rakvi a naklonila se. Bledé tělo a holá hlava vyzařovaly vlastní zelenošedý žár. Každá stvůra se krátce zastavila u rakve, pak pomalu, téměř vznešeně sklopila hlavu.</p>
<p>Zalapal po dechu a ruka se mu roztřásla, že se obraz rozmazal a začal vibrovat. Vzpomněl si na řady věřících při prvním přijímání… a na zvířata u koryta.</p>
<p>„Louisi, co to znamená?“ zeptala se Debbie.</p>
<p>Setřásl její ruku, obrátil se a rozběhl k rakvi. Probojoval se mezi truchlícími, zamyslel se, zda prošel přes ta bílá stvoření, a v břiše ucítil chlad.</p>
<p>„Co?“ zeptala se Lee, uchopila ho za ruku, na obličeji masku zájmu.</p>
<p>Louis ji odstrčil a podíval se do rakve. Spustili jen vrchní polovinu víka. Matka tam ležela v nejlepších modrých šatech, makeup jí vrátil do zbídačeného obličeje sílu. V propletených prstech svírala starý růženec. Polstrování bylo růžové, hedvábné a vypadalo velmi měkce. Louis pozvedl zrcátko. Zareagoval jediným způsobem. Pomalu zvedl levici a velmi pevně sevřel okraj rakve, jako by se jednalo o zábradlí lodi na rozbouřeném moři. Jako by mu hrozilo, že přepadne přes palubu.</p>
<p>V rakvi se hemžilo několik set pijavic. Zaplavily celý vnitřek, naplnily rakev až po okraj. Už nebyly tak zelené, ani šedé. Teď vypadaly bíle a byly mnohem, mnohem větší. Některé z nich byly tlusté jako Louisovo předloktí. Mnoho jich vyrostlo do délky celé stopy. Výčnělky se stahovaly a rozšiřovaly, tvořily malá žlutá očka. Široká ústa se znatelně zužovala.</p>
<p>Jak se Louis díval, jedna z těch bledých dětských postav se přiblížila k rakvi (dlouhé bílé prsty opřela necelých šest palců od Louisovy ruky) a sklonila hlavu, jako by pila.</p>
<p>Louis se díval, jak stvoření pozřelo čtyři dlouhé, dlouhé pijavice, jeho obličej se téměř eroticky stahovala rozšiřoval, aby nakonec měkkou masu pozřel. Žluté oči ani nemrkly. K rakvi přistoupily další a připojily se k němu. Louis sklopil úhel zrcátka a sledoval, jak se z matky vynořily bez jakékoliv námahy další dvě pijavice a propluly modrou látkou do vřícího masa ostatních. Posunul zrcátko, podíval se za sebe a rozeznal půl tuctu bledých postav, které tam stály. Trpělivě čekaly, až uhne. Měly bledá, bezpohlavní, rozmazaná těla. Velmi dlouhé a velmi ostré prsty. V očích se jim zračil hlad.</p>
<p>Louis nevykřikl. Neutíkal. Velmi pomalu schoval zrcátko, uvolnil sevření ruky na okraji rakve a pomalu, opatrně odstoupil. Odstoupil od rakve, od Lee i od vzdáleného nářku a otázek Debbie. Odešel z pohřební síně.</p>
<p>Probral se hodiny a míle daleko v podivné čtvrti temných skladišť a továren. Zastavil se v kruhu rtuťové lampy, pozvedl zrcátko, otočil se o tři sta šedesát stupňů a ujistil se, že nikde nikdo není. Pak se pod lampou zachumlal, sevřel kolena, stočil se a kýval se sem a tam.</p><empty-line /><p>„Myslím, že jsou to rakovinoví upíři,“ oznámil Louis psychiatrovi. Mezi dřevěnými žaluziemi doktorových oken zachytil skalnaté štíty Flatirons. „Kladou ty pijavice, které se líhnou a mění vnitřek lidí. To, čemu říkáme nádory, jsou ve skutečnosti vejce. Pak si je rakovinoví upíři berou do sebe zpátky.“</p>
<p>Psychiatr přikývl, nacpal si dýmku a zapálil další sirku. „Chcete mi vyprávět ještě další… ach… detaily… o těch vašich představách?“</p>
<p>Zabafal a dýmka se rozhořela.</p>
<p>Louis začal vrtět hlavou, ucítil, jak jím projela bolest, a okamžitě toho nechal. „Už o tom pár týdnů přemýšlím,“ dodal. „Myslím tím, vraťte se o víc než sto let a jmenujte mi nějakého slavného člověka, který zemřel na rakovinu. No tak.“</p>
<p>Doktor natáhl z dýmky. Stůl stál před zataženými okny, jeho obličej ukrýval stín. Zahlédl ho jen chvílemi, když vstal, aby si dýmku znovu zapálil. „Právě teď si nemohu na žádného vzpomenout,“ odvětil doktor. „Musí jich být ale hodně.“</p>
<p>„Přesně tak,“ odvětil Louis mnohem víc nadšeným hlasem, než si přál. „Myslím tím, že dnes čekáme, že lidé na rakovinu zemřou. Jeden ze šesti. Možná jeden ze čtyř. Jde mi o to, že neznám nikoho, kdo zemřel ve Vietnamu, ale každý zná člověka – většinou někoho v rodině – kdo zemřel na rakovinu. Jen si vzpomeňte na všechny ty filmové hvězdy a politiky. Myslím, že je to všude. Je to mor dvacátého století.“</p>
<p>Doktor přikývl a snažil se, aby mu do hlasu nepronikl tón učitele.</p>
<p>„Chápu, o co vám jde,“ prohlásil. „Protože ale dříve neexistovaly moderní, diagnostické metody, neznamená, že lidé v minulých stoletích neumírali na rakovinu. Kromě toho výzkum ukázal, že riziko setkání s karcinogenními látkami zvyšuje moderní technologie, znečištění, přísady jídla a tak dál…“</p>
<p>„Jo,“ zasmál se Louis. „Karcinogenní látky. Tomu jsem dřív věřil. Ale Ježíši, četl jste někdy AMA a oficiální seznam karcinogenních látek Americké společnosti proti rakovině? Myslím, že se jedná o vše, co jíte, dýcháte, nosíte, čeho se dotýkáte. Všeho, co děláte pro zábavu. Zdá se mi, že je to všude. Je to stejné, jako by řekli, že to nevědí. Věřte mi, já všechen ten odpad četl. Oni ani nevědí, proč začne takový nádor růst.“</p>
<p>Doktor k sobě přitiskl dlaně. „Ale vy věříte, že to víte, pane Steigu?“</p>
<p>Louis vytáhl z kapsy košile jedno své zrcátko a objel hlavou několik rychlých polokruhů. Pokoj vypadal prázdný. „Rakovinoví upíři,“ zopakoval. „Nevím, jak dlouho tady jsou. Možná je protáhla něčím… nějakou bránou nebo něčím takovým nějaká věc, kterou jsme v tomto století stvořili. Nevím.“</p>
<p>„Z jiné dimenze?“ zeptal se doktor konverzačním tónem. Tabák v jeho dýmce páchl borovicovým lesem a letním dnem.</p>
<p>„Možná,“ pokrčil rameny Louis. „Nevím. Ale jsou tady a zaměstnává je jídlo… a množení…“</p>
<p>„A proč si myslíte, že jste jediný, kdo je vidí?“ zeptal se doktor chytře.</p>
<p>Louis ucítil, jak v něm roste vztek. „Sakra práce, já nevím, jestli jsem jediný, kdo je vidí. Vím jen to, že se po mé nehodě něco přihodilo…“</p>
<p>„Není… stejně pravděpodobné,“ navrhl doktor, „že zranění vaší lebky vyvolalo velmi realistické halucinace? Přiznáváte, že vám to poněkud poškodilo zrak.“ Odložil dýmku, zamračil se na ni, zalapal po zápalkách.</p>
<p>Louis pevně sevřel opěrky křesla a cítil, jak v něm vztek roste a veze se na vlnách bolestí hlavy. „Vrátil jsem se znovu na kliniku,“ poznamenal. „Nenašli žádný důkaz stálého poškození. Mám trochu divné vidění – ale proto, že toho teď vidím víc. Myslím tím víc barev a věcí. Jako bych málem rozeznal rádiové vlny.“</p>
<p>„Předpokládejme, že máte schopnost tyto… rakovinové upíry spatřit,“ prohlásil doktor. Při třetím nádechu se rozhořel tabák v dýmce. Pokoj voněl sluncem rozpáleným jehličím. „Znamená to, že máte i schopnost je kontrolovat?“</p>
<p>Louis si přejel rukou čelo, pokoušel se zahnat bolest. „Nevím.“</p>
<p>„Je mi líto, pane Steigu. Neslyším…“</p>
<p>„Nevím!“ zařval Louis. „Nepokoušel jsem se ani jednoho dotknout. Myslím tím, že si nejsem jistý, jestli… bojím se, že by mohl… podívejte, zatím mě ty věci… ti rakovinoví upíři – ignorovali mě, ale…“</p>
<p>„Jestli je vidíte,“ pokračoval doktor, „neznamená to, že pak vidí i oni vás?“</p>
<p>Louis vstal, přešel k oknu, roztáhl žaluzie a okno zaplnilo světlo pozdního odpoledne. „Myslím, že vidí, co vidět chtějí,“ doplnil Louis.</p>
<p>Pozoroval pahorky za městem, rukou si pohrával se zrcátkem. „Možná jim přijdeme jako pouhé šmouhy. Snadno nás najdou, když přijde doba klást vejce.“</p>
<p>Doktor v náhlém jasu přimhouřil oči, odložil dýmku a usmál se. „Mluvíte o vejcích,“ podotkl. „Co jste ale popsal, působilo víc jako krmení. Znamená tato rozporuplnost a fakt, že se ta… vize… poprvé objevila, když vaše matka umírala, pro vás něco hlubšího? Všichni hledáme cesty, jak kontrolovat věci, nad kterými nemáme moc – věci, které se těžko přijímají. Natož pak, když je do toho zapletena vlastní matka.“</p>
<p>„Podívejte,“ zavzdychal Louis. „Tyhle freudovské kecy nepotřebuju. Souhlasil jsem s tím, že sem dnes přijdu, protože po mně už Debb celé týdny šla, ale…“ Louis se zastavil, pozvedl zrcátko a zíral.</p>
<p>Doktor, který si čistil dýmku, teď vzhlédl. Ústa se mu nepatrně pootevřela, odhalila bílé zuby, zdravé dásně a stín mírně stočeného soustředěného jazyka. Pod jazykem se nejprve objevil masitý výrůstek, pak zelenošedé tělo rakovinové pijavice. Neměřila víc než pár centimetrů. Sunula se vzhůru po psychiatrově čelisti, bez jakékoliv námahy procházela sem a tam svaly i pokožkou jako larva, která se vrtá v hromadě kompostu. Hlouběji ve stínech doktorových úst se pohnulo něco většího, něco rudého.</p>
<p>„Mluvit o tom vám neuškodí,“ pokračoval doktor. „Koneckonců jsem tady od toho.“</p>
<p>Louis přikývl, uložil zrcátko do kapsy a bez ohlédnutí odkráčel přímo ke dveřím.</p><empty-line /><p>Zjistil, že se dají sehnat zrcadla levně. Zarámovaná i bez rámu sehnal v obchodech s použitým nábytkem, ve vetešnictvích, ve výprodejovém starožitnictví, v železářství, ve sklenářství, a dokonce i v hromadách odpadu u obrubníku, kde čekají na odvoz. Naplnit svůj malý byt zrcadly Louisovi nezabralo ani týden.</p>
<p>Nejlépe ochránil ložnici. Kromě třiadvaceti zrcadel různých velikostí na zdech, zakryl zrcadly kompletně strop. Usadil je tam sám, pevně je tiskl do lepidla, s každým usazeným zrcadlem se cítil trochu bezpečnější.</p>
<p>V sobotu odpoledne, v květnu, ležel v posteli, zíral na své odrazy a přemýšlel o rozhovoru, který vedl se sestrou Lee. V tu chvíli zavolala Debbie. Chtěla se zastavit. Navrhl, aby se místo toho setkali v nákupním středisku na Perlové ulici.</p>
<p>V autobusu s ním jeli tři cestující a dva z <emphasis>nich. </emphasis>Když Louis nastoupil, jeden z nich seděl na posledním sedadle, druhý prošel zavřenými dveřmi, když autobus zastavil na červenou. Poprvé spatřil, jak jeden z rakovinových upírů prochází pevným předmětem a trochu se mu ulevilo, jako by něco tak nehmotného nemohlo být skutečnou hrozbou. Už mu to tak nepřišlo. Neproplouvali zdmi vybraným a bezstarostným letem duchů. Sledoval, jak holá hlava a ostrá ramena stvoření bojovala, aby si prorazila cestu zavřenými dveřmi autobusu. Zrůda se kroutila jako člověk, který se snaží probít tlustou stěnou celofánu. Nebo jako zákeřný, nově zrozený predátor, jenž si prokusuje cestu vlastní amniotickým obalem.</p>
<p>Louis stáhl jedno z malých zrcátek, která si dráty připevnil k okraji širokého klobouku a sledoval, jak se druhý rakovinový upír připojil k prvnímu. Oba se přiblížili ke staré paní, jež seděla o dvě řady před ním, obklopená nákupními taškami. Seděla vzpřímeně, ruce na klíně, dívala se před sebe. Když jeden z rakovinových upírů pozvedl zubatý trychtýř k jejímu hrdlu (intimní a jemný pohyb prvního polibku milenců), ani nemrkla. Louis si poprvé všiml, že okraj sosáku kruh lemuje modrých chrupavek, které vypadají ostré jako žiletky. Zahlédl, jak do záhybu jejího krku proudí šedozelená tekutina. Druhý upír sklonil mohutnou hlavu k jejímu břichu jako unavené dítě, které si chce odpočinout v matčině klínu.</p>
<p>Louis se postavil, dal znamení a vystoupil pět bloků před zastávkou, kam směřoval.</p><empty-line /><p>Napadlo ho, že se v celé Americe nemůže moc míst pochlubit zdravím a bohatstvím víc, než tři otevřené bloky nákupního střediska na Perlové ulici. Od čtvrt míle vzdálených západních pahorků vanul borovicemi provoněný vítr, zákazníci si prohlíželi zboží, turisté se procházeli a místní se jen tak flákali. Průměrný člověk v okolí neměl ani jedenatřicet let, byl opálený, fit a natolik bohatý, že nosil neformální předeprané, předem obnošené a předem zmuchlané oblečení. Mladíci si oblékli jen sporé trenky, nákupní středisko zalil pot. Občas se podívali na své hodinky nebo na vlastní těla. Téměř všechny mladé ženy byly hubené, neměly podprsenky, usmívaly se nádherně opravenými zuby, posedávaly na travnatých pahorcích a lavičkách, jako muži roztahovaly nohy v pózách časopisu <emphasis>Vogue. </emphasis>Zdravě působící puberťáci se střapatými vlasy s nezdravými barvami lízali dvoudolarové tyčinky Dove a třídolarové kornouty Hagen Daz. Jarní paprsky na cihlových cestičkách a květinových záhonech slibovaly nekonečné léto.</p>
<p>„Podívej,“ prohlásil Louis, když se s Debbie posadili vedle stánku s názvem <emphasis>Freddyho párky v rohlíku </emphasis>a sledovali plující dav. „Můj pohled na věc je teď příšerný, moc ošklivý, abys ho přijala. Možná by to svinstvo viděli všichni, kdyby chtěli. Oni to ale odmítají.“ Spustil dvě zrcátka a obrátil se. Zkoušel zrcadlové brýle, ale nefungovaly. Viděl je pouze v přímém odrazu. Teď měl ke klobouku připevněných šest zrcátek, další měl po kapsách.</p>
<p>„Ach, Louisi,“ zašeptala Debbie. „Prostě tomu nerozumím…“</p>
<p>„Myslím to vážně,“ odsekl Louis. „Jsme jako lidé, kteří žili v Dachau nebo v Auschwitzu. Vidíme ploty, sledujeme, jak každý den projíždějí nákladní vlaky s dobytčáky, cítíme kouř z pecí… a předstíráme, že se nic neděje. Necháme ty stvůry, ať si vezmou – pokud nejde o nás – koho chtějí. Tamhle! Vidíš toho silného muže u knihkupectví?“</p>
<p>„Ano?“ Debbie měla slzy na krajíčku.</p>
<p>„Počkej,“ vyzval ji Louis. Vyndal z kapsy větší zrcátko a nasměroval ho do správného úhlu. Muž měl na sobě hnědé kalhoty a havajskou košili. Ta ale jeho tloušťku nezakryla. Srkal pití z červeného hrnečku a vestoje si pročítal přeložené vydání <emphasis>Denní kamery Boulderu. </emphasis>Obstoupila ho čtyři rozmazaná stvoření velikosti dítěte. Jedno mu obtočilo dlouhé prsty kolem krku a po ruce mu vyšplhalo na břicho.</p>
<p>„Počkej,“ zopakoval Louis a opustil ji. Postupoval bokem, držel skupinku v záběru zrcátka. Když se přiblížil na vzdálenost paže, tři z rakovinových upírů ani nevzhlédli. Čtvrtý přiblížil dlouhý sosák k mužovu obličeji.</p>
<p>„Počkat!“ zaječel Louis as odvrácenou hlavou vymrštil ruku. Spatřil, jak pěst prošla bledým tělem zavěšené bytosti. Ucítil slabý, želatinový odpor a kosti v nice mu zkřehly zimou. Zíral do zrcátka.</p>
<p>Hlavy všech čtyř rakovinových upírů se rychle obrátily, na Louise se upřely slepé žluté oči. Zavzlykal a znovu udeřil. Ucítil, jak jeho pěst bezúspěšně prošla stvořením a slabě udeřila tlusťocha do hrudi. Dva bílé fleky se pomalu k Louisovi otočily.</p>
<p>„Hej, kurva!“ vykřikl tlusťoch a udeřil Louise do ruky.</p>
<p>Z levé raky mu odlétlo zrcátko a roztříštilo se o cihlový chodník.</p>
<p>„Ach, Ježíši,“ zašeptal Louis a zacouval. „Ach, Ježíši.“ Obrátil se a prchal. Rychle sklopil zrcátko na klobouku, ale rozeznal pouze poskakující a vibrující obrázek. Chytil Debbie za zápěstí a postavil ji na nohy. „Utíkej!“</p>
<p>Utíkali.</p>
<p>Probudil se chvíli po druhé hodině ráno. Cítil dezorientaci, jako by ho nadrogovali. Zatápal po Debbie, pak si vzpomněl že se po milování vrátil do vlastního bytu. Ležel v temnotě a uvažoval, co ho probudilo.</p>
<p>Noční lampička vyhořela.</p>
<p>Ucítil vlnu chladného strachu, zaklel a převrátil se, aby zapnul lampu vedle postele. V náhlé záři zamrkal a rozeznal na stropě, stěnách i na dveřích vlastní rozmazané odrazy.</p>
<p>V pokoji se hýbalo ještě něco.</p>
<p>Mezi dveřmi a zrcadlem se prodíral bledý obličej se žlutýma očima. Následovaly prsty. Zachytily se rámu dveří a protáhly zbytek těla jako horolezec, který zdolává převis. Vpravo od Louisovy postele se zvedl další obličej rychlostí, jako když někdo uprostřed noci vystoupí ze skříně. Stvoření natáhlo paži a sevřelo pokrývku skopanou pod Louisovýma nohama.</p>
<p>„Ach,“ vydechl Louis a svalil se z postele. Kromě skříně tady byly jediné zavřené a zamčené dveře. Právě včas vzhlédl ke stropním zrcadlům a zahlédl první bílou postavu, která se uvolnila ze dřeva a skla a postavila se před dveře. Zíral na vlastní odraz na stropě, na vlastní postavu v pyžamu, která ležela na hnědém koberci na zádech, a s rozšířenýma očima sledoval, jak necelé tři stopy od místa, kde leží, z koberce prosákl bílý stín: široké zakřivení mrtvého masa během chvíle následoval bílý ovál – jako plavec, který se ve třech stopách vody postaví na kolena, se před ním vznesla záda a hlava. Oční důlky se přiblížily natolik, že se jich mohl Louis dotknout. Stačilo jen natáhnout ruku. Z ostrého kruhu ústní dutiny k němu zavanul pach staré mršiny.</p>
<p>Převalil se na stranu, dozadu a vyškrábal se na nohy. Těžkou židlí, jež stála u postele, rozbil okno a židli hodil za sebe. Paranoidní Louisův spolubydlící, který odmítal žít ve třetím patře bez požárního schodiště, po sobě zanechal provazový žebřík přivázaný k posteli.</p>
<p>Louis vzhlédl a spatřil, jak se k němu natahují bílé ruce. Vyhodil provazový žebřík z okna a následoval ho. Jak šplhal dolů, odřel si o cihlovou zeď kotníky a kolena.</p>
<p>Opakovaně vzhlížel, ale v temnotě chladného jara nebyla žádná zrcadla, takže neměl ani tušení, zda ho sledují.</p><empty-line /><p>K odjezdu použili Debbiino auto. Zamířili západně přes kaňon do hor. Louis měl na sobě staré džíny, zelenou mikinu a barvou zastříkané tenisky, které si u Debbie nechal, když jí pomáhal v lednu vymalovat byt. Vlastnila jediné přenosné zrcátko – osmnáct krát dvacet čtyři palců skla usazeného ve starožitném rámu. Louis ho serval ze zdi, vzal ho s sebou, a než jí povolil vstoupit do auta, zkontroloval uvnitř každý centimetr.</p>
<p>„Kam jedeme?“ zeptala se, když odbočili z Nederlandu jižně na Peak po Peak Highway. Po pravici jim ve slabé měsíční záři žhnul Kontinentální předěl. Úzká cesta se klikatila vzhůru, reflektory vykrajovaly černou zeď borovic a pruhy sněhu.</p>
<p>„Chata Lee,“ odvětil Louis. „Na západ, stará silnice přes Rollinsův průsmyk.“</p>
<p>„Tu chatu znám,“ přikývla Debbie. „Bude tam Lee?“</p>
<p>„Ta je pořád v Des Moines,“ odpověděl Louis a rychle zamrkal. „Volala dnes odpoledne před tebou. Našla… nádor. Navštívila tam doktora, ale na biopsii se vrátí letadlem zpět.“</p>
<p>„Louisi, já…“ začala Debbie.</p>
<p>„Tady zatoč,“ vyzval ji Louis.</p>
<p>Poslední dvě míle projeli v tichu.</p><empty-line /><p>Chata měla vlastní malou elektrárnu, která poháněla světla a lednici. Louis ale nechtěl v temnotě marnit čas tím, že ji naplní a spustí. Požádal Debbii, aby zůstala v autě. Vzal dovnitř zrcadlo, zapálil dvě velké svíčky, které měla Lee na krbové římse, a prošel všechny tři malé pokoje. Zrcadlo odráželo pomrkávající plamen, jeho vlastní bledý obličej a vytřeštěné oči. Když Debbii pokynul, aby vstoupila, v krbu už hořel oheň a v hlavní místnosti rozložil pohovku.</p>
<p>Debbiiny vlasy byly v tančícím světle krbu a svící neuvěřitelně rudé. Měla unavené oči.</p>
<p>„Do rána zbývá jen pár hodin,“ sdělil jí Louis. „Až se probudíme, zajedu do Nederlandu a přivezu nějaké zásoby.“</p>
<p>Debbie se dotkla jeho ramena. „Louisi, můžeš mi prozradit, o co se tady jedná?“</p>
<p>„Počkej, počkej,“ vyzval ji a pozoroval temné rohy. „Je tady ještě jedna věc. Svlékni se.“</p>
<p>„Louisi…“</p>
<p>„Svlékni se!“ Sám si už stahoval košili a kalhoty. Když se oba ocitli bez šatů, Louis opřel zrcadlo o židli, postavili se před něj a pomalu se otáčeli. Když byl konečně spokojený, dopadl na kolena a vzhlédl k Debbii. Stála tam tiše, na bílých ňadrech a jemných rudých chlupech jí poskakoval odraz plamenů. Zdálo se, jako by její pihy na ramenou a ve výstřihu zářily.</p>
<p>„Ach, bože,“ vydechl Louis a zakryl si obličej rukama. „Bože, Debb, musíš si myslet, že jsem úplný cvok.“</p>
<p>Klesla vedle něj na bobek a přejela mu prsty po zádech. „Nevím, o co se jedná, Louisi,“ zašeptala, „ale vím, že tě mám ráda.“</p>
<p>„Řeknu ti to…“ začal Louis a cítil, jak ho tlak v hrudi nutí k pláči.</p>
<p>„Ráno,“ zašeptala Debbie a jemně ho políbila.</p>
<p>Milovali se pomalu a vážně. Čas i smysly se zpomalily, pozdní hodina, neznámé místo a blednoucí pocit nebezpečí vše zvláštním způsobem umocnily. Když oba pocítili touhu a zrychlili, Louis náhle zašeptal: „Počkej chvíli.“ Převalil se na bok, rukou a ústy přejel křivku jejích ňader. Výš, lízal bradavky, až ztvrdly. Pak líbal zaoblení jejího břicha, rukou jí roztáhl stehna, vlastní obličej i tělo posunul dolů.</p>
<p>Zavřel oči a představil si koťátko, které líže mléko. Debbie zvláčněla a otevřela se mu. Louis ucítil slané, sladké moře. Dlaněmi hladil jemnou pokožku vnitřní strany stehen, její dech se zrychlil, chvílemi ho přerušilo vzdychání rozkoše.</p>
<p>Náhle za ním něco zasyčelo. Světlo vzplálo a zavlnilo se.</p>
<p>Louis se obrátil a sklouzl z postele na jedno koleno. Náhle zaznamenal, jak mu bije srdce, jak je nahý a vzrušený lehce zranitelný. Vzhlédl a potlačil smích.</p>
<p>„Co?“ zašeptala Debbie, aniž by se pohnula.</p>
<p>„Jenom svíčka na zemi,“ odvětil. „Topí se ve vlastním rozpuštěném vosku. Sfouknu ji.“</p>
<p>Předklonil se a udělal to. Když se sunul zpět k posteli, na chvíli, na jediný pohled voyeura se obrátil k zrcadlu na židli.</p>
<p>Přes dva zarámované milence přeskakoval oheň. Louisův rudý obličej, její bílá stehna – vše se třpytilo potem a vlhkostí milování. V takovém úhlu ozařovalo tančící světlo měděné chlupy a růžové, vlhké pysky tak zřetelně, tak smyslně, že se nemohlo jednat o pornografii. Louis ucítil příliv lásky a sexuálního vzrušení.</p>
<p>Těsně předtím, než hlavu znovu sklonil, zachytil koutkem oka pohyb. Záchvěv něčeho vlhkého, šedozeleného mezi bledými růžovými rty. Nic víc, než pár centimetrů. Bez jakékoliv bázně se z šera pomalu vysoukaly dvě polypům podobné antény, kroutily se a svíjely, jako by zkoušely vzduch.</p><empty-line /><p>„Nevěděl jsem, že se zajímáte o onkologii,“ prohlásil doktor Phil Collins a zašklebil se na Louise přes rozházený stůl. „Myslel jsem, že z fyzikálních laboratoří na univerzitě jen málokdy vycházíš.“</p>
<p>Louis na starého spolužáka jen zíral. Byl tak unavený, že se nepřel. Nespal dvaapadesát hodin, zdálo se mu, jako by měl oči zasazené v písku a skleněných střepinách. „Musím vidět chemoterapii a léčbu ozařováním,“ odvětil.</p>
<p>Collins zaťukal upravenými nehty na okraj stolu. „Louisi, nemůžeme prostě poskytovat prohlídky naší terapie, kdykoliv to začne někoho zajímat.“</p>
<p>Louis se snažil, aby zněl jeho hlas vyrovnaně. „Podívej, Phile, moje matka umřela před pár týdny na rakovinu. Moje sestra právě prošla biopsií, která ukázala zhoubný nádor. Mou snoubenku přijali před pár hodinami do nemocnice v Boulderu s cervivální rakovinou, která zřejmě postihuje i její dělohu. Necháš mě teď sledovat léčbu, nebo ne?“</p>
<p>„Ježíši,“ zašeptal Collins a zkontroloval náramkové hodinky. „Pojď, Louisi, můžeš se mnou udělat vizitu. Asi za dvacet minut nastoupí na léčbu pan Taylor.“</p>
<p>Mužovi bylo sedmačtyřicet, ale vypadal o třicet let starší. Měl propadlé tmavé oči, jeho pokožka vypadala ve světle zářivek nažloutlá. Vlasy mu vypadaly a Louis rozeznal pod kůží malé krvavé skvrny.</p>
<p>Stáli za štítem zalitým olovem a dívali se tlustými skly. „Léky jsou velmi důležitou součástí,“ vysvětloval Collins. „Jak léčí, tak doplňují ozařování.“</p>
<p>„A ozařování rakovinu ničí?“ zeptal se Louis.</p>
<p>„Občas,“ odvětil Collins. „Bohužel ale zabijí jak ty zdravé buňky, tak ty, které chytil amok.“</p>
<p>Louis přikývl a pozvedl ruční zrcátko. Když stroj aktivovali, unikl mu nedobrovolný, tichý zvuk. Místnost zaplnilo jasně fialové světlo a zaměřilo se na špičku rentgenu. Louis si uvědomil, že jeho zář připomíná elektrickou mucholapku. Tohle bylo ale tisíckrát jasnější.</p>
<p>Objevily se rakovinové pijavice. Vyplouvaly z lebky pana Taylora, šíleně kroutily tykadly, jasné světlo je vábilo. Vyskakovaly deset palců vysoko k čočkám přístroje a lepily se na hladký kov. Některé padaly na zem, znovu šplhaly na stůl, procházely mužovým tělem a o několik vteřin později se znovu objevily na lebce, aby znovu skočily.</p>
<p>Ty, které se ke zdroji rentgenových paprsků dostaly, padaly mrtvé na zem. Když rentgenový paprsek odumřel, ostatní se uklidily do temnoty, klesly do masa.</p>
<p>„…doufám, že ti to pomůže získat představu, co taková terapie obnáší,“ říkal Collins. „Je to dost frustrující, neboť s jistotou nevíme, proč to funguje, jak to funguje. Pořád ale postupujeme vpřed.“</p>
<p>Louis zamrkal. Pan Taylor zmizel. Zmizelo i fialové světlo rentgenových paprsků. „Ano,“ přitakal. „Myslím, že mi to hodně pomůže.“</p>
<p>* * *</p>
<p>O dvě noci později se Louis posadil v pološeru nemocničního pokoje vedle své spící sestry. Druhá postel byla prázdná. Louis se tam vplížil uprostřed noci. Jediným zvukem bylo syčení ventilačního systému a občasné zaskřípání gumové podrážky na chodbě. Natáhl ruku v rukavici a dotkl se jejího zápěstí. Dotkl se ho jen kousek pod zeleným identifikačním náramkem. „Věřil jsem, že to bude jednoduché, drahá,“ zašeptal. „Vzpomínáš na filmy, jaké jsme sledovali, když jsme byli malí? James Arness ve filmu <emphasis>Věc? </emphasis>Vzpomínáš, co ji zabilo?“ Cítil, jak se mu znovu zvedá žaludek. Zvedl hlavu a těžce dýchal. O minutu později se znovu narovnal, aby si otřel z čela pot. Když se dotkla kožená rukavice jeho pokožky, zamračil se. Znovu uchopil Lee za zápěstí. „Život není tak jednoduchý, drahá. Celé noci jsem na univerzitě pracoval v Mácově laboratoři s vysokou energií. Ozářit věci s laserovou hračkou, kterou Mac vyrobil, aby starším ročníkům předvedl následky ionizace ozáření, bylo jednoduché.“</p>
<p>Lee se zavrtěla a nepatrně ze spaní zasténala. Odněkud se ozvalo tiché, dvojité zazvonění. Pak umlklo. Louis zaslechl, jak spolu tiše rozmlouvají dvě sestry, které mířily na svou přestávku ve dvě hodiny ráno k šatnám. Louis přidržel ruku v rukavici vedle jejího zápěstí. Ani se ho nedotýkal.</p>
<p>„Ježíši, Lee,“ zašeptal. „Vidím celé spektrum pod sto Angstromů. Jako oni. Spoléhal jsem na to, že rakovinové upíry přitáhnu stejně, jako se to stalo rakovinovým pijavicím. Minulou noc jsem sem přišel na oddělení, abych to zkusil. Přišli, drahá, ale nezabilo je to. Seběhli se kolem ozářených věcí jako můry k plameni, ale nezabilo je to. Jestli máš dostat všechny pijavice, také potřebují vysoký výkon. Myslím tím, že jsem začal s millirem – jako při léčbě, kterou používají – a zjistil jsem, že na ně to nestačí. Pro jistotu se musím dostat do oblasti se třemi nebo čtyřmi sty rentgeny. Myslím tím, mluvíme tady o Černobylu, drahá.“</p>
<p>Přestal mluvit a rychle přešel k záchodu. Sklonil hlavu k míse a pokusil se zvracet potichu. Když si tlustými rukavicemi umyl obličej, vrátil se k Lee. Pod vlivem prášků se ve spánku trochu mračila. Louis si vzpomněl na chvíle, kdy se k ní plížil jako dítě do ložnice, aby ji probudil gumovými hady, stříkacími pistolemi, nebo pavouky. „Do háje s tím,“ zaklel a sundal si rukavice.</p>
<p>Jeho ruce žhnuly jako pětiprstá modrobílá slunce. Sklonil zrcátka na klobouku a pozoroval, jak světlo naplnilo místnost chladným ohněm.</p>
<p>„Nebude to bolet, drahá,“ zašeptal a rozepnul jí dva knoflíky u pyžama.</p>
<p>Měla malá ňadra, jen o trochu větší, než když ji okukoval v patnácti letech, jak vychází ze sprchy. Vzpomněl si, jak moc za to dostal, a usmál se. Pak jí položil pravou ruku na levé ňadro.</p>
<p>Chvíli se nedělo nic, pak se pijavice objevily. Jako živé periskopy jí z pokožky vykukovaly antény, šedozelenou barvu ujídal jas Louisovy rozzářené ruky.</p>
<p>Vklouzly mu do dlaně, do zápěstí i druhé strany ruky. Cítil, jak se kroutí a zalapal po dechu. Ten pocit byl jemný, přesto se mu udělalo nevolno. Jako by mu vrazili při lokálním umrtvení do žíly drát.</p>
<p>Napočítal, že mu jich z jejího ňadra do modrobílé žhnoucí ruky a paže vklouzlo šest… osm. Když vstoupila poslední, ještě ruku celou minutu přidržel. Spatřil, jak se mu kroutí svaly na předloktí, jak jedno stvoření vyrazilo vzhůru a proplouvalo masem. Odolal pokušení vykřiknout. Odolal pokušení ruku odtáhnout.</p>
<p>Pro jistotu jí přejel dlaní hruď, hrdlo i břicho. Cítil, jak se ve spánku pohybuje, jak neúspěšně bojuje se sedativy a snaží se probudit. Našel ještě jednu, ani ne centimetr dlouhou pijavici. Vynořila se z pevné pokožky kousek pod hrudní kostí, než se ale stačila dotknout jeho modrobílé ruky, vzplanula a zvadla. Stočila se jako suchý list v blízkostí horkého ohně. Louis vstal, sundal ze sebe tlusté vrstvy oblečení a zadíval se do širokého zrcadla naproti její posteli. Celé tělo mu zářilo, jas přecházel z bílé přes modrobílou až k fialové, nakonec mizel ve frekvencích, které neviděl. Znovu si vzpomněl na elektrické mucholapky. Zrcátka na okrajích jeho klobouku světla zachytila a roztříštila.</p>
<p>Louis úhledně šaty srovnal, uložil je na židli vedle Lee, něžně ji políbil na tvář a vydal se od pokoje k pokoji. Zář jeho těla ho předcházela, plnila chodby modrobílými stíny a větrníky neskutečných barev.</p>
<p>V sesterně nikdo nebyl. Přecházel z místnosti do místnosti, přikládal vlastní dlaně a cítil chlad na bosých nohou. Někteří pacienti pořád spali. Někteří ho pozorovali s otevřenýma očima, ale nikdo se ani nepohnul, ani nevykřikl. Louise to překvapilo, pak si ale prohlédl vlastní tělo bez použití zrcátek a poprvé si uvědomil, jak silně ozářené maso a kosti září. Poprvé to spatřil vlastními očima. Jeho tělo se proměnilo v pulsující hvězdu lidských tvarů. Lehko rozeznal bzukot a praskavý zvuk rádiových vln – jako několik mil vzdálený mohutný lesní požár.</p>
<p>Rakovinové pijavice proudily ze svých obětí a mizely v Louisovi.</p>
<p>Na zdejším poschodí neměli všichni rakovinu, ale při vstupu do většiny místností zaregistroval šílenou odpověď zelenošedých nebo bílých pijavic, jak se kroutí a vrhají se na něj. Přijal je všechny. Cítil, jak je jeho tělo polyká. Cítil uvnitř šílenou vřavu. Jen jednou se musel zastavit a zvracet. Vnitřnosti se mu kroutily a převracely. V tu dobu už ale cítil v těle takový pohyb, že to ignoroval.</p>
<p>V pokoji, kde spala Debbie, stáhl z její spící postavy pokrývky, vyhrnul jí noční košili a položil ji na měkkou křivku břicha tvář. Rakovinové pijavice se mu nahrnuly do obličeje i do krku – ochotně je pil.</p>
<p>Vstal, opustil spící lásku a přešel k dlouhému otevřenému oddělení, kde čekala na smrt většina pacientů s rakovinou.</p>
<p>Rakovinoví upíři šli za ním. Hrnuli se dovnitř zdmi i podlahou. Sledovali ho. Odvedl je na hlavní oddělení. Zářící modrobílý vůdce, který diriguje sbor mrtvých dětí.</p>
<p>Ve chvíli, kdy se zastavil uprostřed oddělení, už jich tam stálo alespoň dvacet. Nenechal je přiblížit. Nejprve přešel od postele k posteli, přijal poslední rakovinovou pijavici do vlastního těla a vlastním surrealistickým viděním pozoroval, jak se v tělech obětí předčasně otevírají vejce a uvolňují své kroutící se poklady. Ujistil se, že má v sobě všechny, pak postoupil do středu místnosti, pozvedl ruce a nechal přiblížit rakovinové upíry.</p>
<p>Cítil se těžký, dvojnásob těžký než normálně, těhotný, plný smrti. Pohlédl na vlastní žhnoucí končetiny a tělo a spatřil, že jeho vlastní povrch ožil pohybem larev, jež se živily světlem.</p>
<p>Roztáhl ruce, hodně zaklonil hlavu, zavřel oči a nechal rakovinové upíry, aby ukojili svůj hlad.</p>
<p>Byli žraví, přitahoval je rentgenový maják Louisova těla, lákali je potomci jejich larev. Odstrkovali se rameny, v touze po potravě odstrkovali jeden druhého. Ucítil tucet ostrých bodnutí, ucítil, jako by ho ze země zvedla energie noční můry, která se proměnila ve hmotu. Zašklebil se. Jednou se podíval a spatřil odpornou křivku dětské hlavičky, která mu ponořila hlavu do hradního koše až po spánky. Pak zavřel oči a čekal, dokud neskončí.</p>
<p>Zapotácel se a sevřel kovový rám postele, aby neupadl. Desítky rakovinových upírů v pokoji ukončily hostinu, ale Louis pořád cítil, jak mu tělo zatěžkávají další pijavice. Díval se.</p>
<p>Zdálo se, jako by se dětská postavička, která u něj stála nejblíž, nafoukla, tělo se roztáhlo jako bílý pavouk. Průhledným masem rozeznal žhnoucí pijavice, jež se kroutily šíleně jako hejno elektrických úhořů.</p>
<p>I přes nevolnost a bolest se usmál. Ať už fungoval reprodukčně-potravinový řetězec těchto stvoření jakkoliv, už si byl jistý, že ho svým ozářeným jídlem, které rakovinovým pijavicím nabídl, narušil.</p>
<p>Rakovinoví upíři před ním vrávorali, předkláněli se a natahovali neskutečně dlouhé prsty, aby neupadli, takže ještě víc připomínali pavouky.</p>
<p>V boku a břiše jednoho z nich se objevila modrobílá rána. V závanu fialové energie se objevily dvě nafouklé poskakující pijavice. Upír prohnul záda a pozvedl ústní otvor k výkřiku, který Louis zaznamenal, jako by někdo přejel zuby po třímetrové tabuli.</p>
<p>Z upířího rozervaného břicha vyrazily pijavice, padaly na podlahu, kroutily se v lázni ultrafialové krve, kouřilo se z nich, sesychaly jako skutečné pijavice, jaké kdysi Louis posypal solí. Rakovinový upír dostal křeč, sevřel otevřené rozervané břicho, několikrát poskočil a zemřel. Jeho kostěné končetiny a dlouhé prsty se pomalu sevřely jako nohy zašlápnutého pavouka. Následovaly další výkřiky. Lidské i ty ostatní. Louis si jich ale nevšímal a sledoval bolestivou smrt dvou tuctů duchů přítomných v místnosti. Jeho vidění se už navždy proměnilo, takže vnímal postele a jejich lidské obyvatele jako pouhé stíny v mohutném jasu ultrafialového záření a infračervených paprsků, kterým dominovala modrobílá korána jeho vlastního těla. Ještě jednou zvracel, přelomil se v pase a vyzvrátil krev a dvě umírající žhnoucí pijavice. Pokud vydrží jeho síla, znamenalo to jen nedůležitý problém. A teď cítil, že jeho síla vydrží navždy.</p>
<p>Podíval se na zem, skrz podlahu, skrz pět pater. Vnímal nemocnici jako jednotlivé úrovně z průzračného plastiku, které pojila síť energie elektrického vedení, světel, strojů a organismů. Mnoha organismů. Zdraví jedinci vydávali měkkou oranžovou barvu. Přesto rozeznal světle žluté infekce, šedé rozklady i pulzující černé kaluže, blížící se smrti.</p>
<p>Povstal, překročil vysychající mrtvoly rakovinových upírů a kyselé louže, ve které se během několika vteřin proměnily prskající pijavice. Přestože už viděl dál, otevřel široké dveře a vstoupil na terasu. Noční vzduch byl chladný.</p>
<p>Přitahováni neobyčejným světlem, čekali. Stovky žlutých očí k němu vzhlížely z modročerných propastí v mrtvých obličejích. Ústa pulzovala. Louis se díval, jak se sbíhají stovky dalších stvoření.</p>
<p>Pozvedl oči a spatřil mnohem víc hvězd než kdokoli jiný. Na noční obloze pulzoval nespočet rentgenového záření a nekonečné množství úponků nepojmenovaných barev. Podíval se dolů k místu, kde se pořád shromažďovali. Už jich byly tisíce. Jejich bledé obličeje žhnuly jako svíce v procesí. Modlil se za jediný zázrak. Modlil se, aby je všechny nakrmil. „Dnes v noci, smrti,“ zašeptal tak tiše, že to ani sám neslyšel. „Dnes večer zemřeš.“</p>
<p>Přistoupil k zábradlí, pozvedl ruce a vydal se k těm, kteří na něj čekali.</p><empty-line /><p><strong>E-lístek do Vietnamu</strong></p>
<p>Osmadvacet vrtulníků Huey se pohybovalo v řadě, vznášely se přesně tři metry nad vozovkou, zvuk jejich rotorů naplnil vzduch řevem, který mohl každý cítit v zubech, kostech i varlatech. Jakmile se dostaly nad vrcholky stromů a nabraly výšku, rozdělily se do čtyř zubatých formací ve tvarů písmene „V“ a zvuk zeslábl na úroveň, kdy bylo slyšet křik.</p>
<p>„Poprvé venku?“ zařval průvodce.</p>
<p>„Cože?“ Justin Jeffries se odvrátil od otevřených dveří, kudy sledoval, jak klouže stín helikoptéry po zrcadlové ploše rýžových políček pod nimi. Naklonil se k průvodci, až se jejich bojové helmy málem dotýkaly.</p>
<p>„Poprvé venku?“ zopakoval průvodce, který byl i na Vietnamce moc malý. Široce se usmíval, na sobě měl uniformu a výložky staré První letecké divize.</p>
<p>Jeffries byl velký i na Američana. Měl na sobě zelené šortky, květovanou havajskou košili, běžecké sandály NIKE, drahý comlog značky Rolex a americkou armádní přilbu, která byla zastaralá už v době, kdy se narodil. Viselo na něm několik fotoaparátů: kompaktní Yashika SLR, Polaroid Holistic – 360 a nový záznamník Nikon. Oplatil průvodci úsměv. „Pro nás poprvé. Jsme tady s otcem mé manželky.“</p>
<p>Heather se naklonila, aby se připojila ke konverzaci. „Otec tady byl během… však víte… války. Mysleli, že pro něj Veteránský výlet může být dobrý.“ Pokynula směrem k malému, podsaditému, šedovlasému muži, který se opíral kousek od bezpečnostní sítě u dveří o kulomet M-60. Jako jediný v kabině neměl přilbu. Záda modré košile mu smáčel pot.</p>
<p>„Ano, ano,“ usmál se průvodce, odstoupil a připojil kolík mikrofonu do zdířky ve zdi. V ukrytých reproduktorech a přilbách se rozezněl jeho plechový hlas. „Dámy a pánové, všimněte si prosím řady stromů napravo.“</p>
<p>Cestující se přesunuli, natáhli krky, aby lépe viděli a letadlo poskočilo. Desetiletý Sammee Jeffries a jeho osmiletá sestra Elizabeth se prodrali obsazenou kabinou a postavili se vedle místa, kde seděl u otevřených dveří jejich dědeček. Hlaveň plastikového samopalu M-16, který patřil Elizabeth, náhodou udeřil staříka do opáleného krku. Ten se ani neobrátil, ani nepromluvil.</p>
<p>Ve stromech podél jednoho rýžového políčka náhle explodovala série záblesků. Cestující hlasitě zalapali po dechu, k letadlu se vznesla řada magnéziově jasných samonaváděcích střel a minula o několik metrů rotory. Jedna z helikoptér ve formaci tvaru „V“ se propadla, v dokonalém kruhu se obrátila směrem odkud přiletěli a zaútočila na stromy raketami a střelbou z miniděla. Sammee se mezitím dal přemluvit od průvodce. Stoupl si na nízkou krabici, sevřel obouruční držadlo těžkého M-60 a nešikovně ho obrátil směrem ke vzdáleným stromům. Pak zmáčkl spoušť. Cestující si instinktivně přiložili ruce k přilbám, aby si zakryli uši. Na kovovou podlahu dopadly těžké nábojnice. Byly teplé, ale nikoliv horké, aby nikoho nepopálily. Stromy rozerval výbuch, fosforové plameny vyrazily padesát metrů vysoko do vzduchu a zapálily několik vysokých palem. Hořící zbytky zasypaly tiché rýžové pole. Cestující se zasmáli a zatleskali. Sammee se na ně zašklebil a napnul svaly.</p>
<p>Elizabeth se opřela o dědečka a tiše mu promluvila do ucha. „Není to legrace, dědo?“</p>
<p>Obrátil se, aby něco řekl, ale v tu chvíli jim průvodce oznámil, že se na levé straně objeví jejich cíl, a Elizabeth byla v tu ránu pryč. Aby lépe viděla, odstrčila vlastního bratra a nadšeně se dívala, kdy se pod nimi v horku a kouři objeví vesnice.</p><empty-line /><p>Později toho večera se rozesadilo pět mužů okolo stolu na terase pátého poschodí hotelu Sheraton Saigon Oberoi. Vzduch byl horký a vlhký. Od bazénu na terase čtvrtého patra k nim chvílemi doléhal smích a cákání. Bylo po deváté hodině a přetrvával tropický soumrak.</p>
<p>„Byl jste dnes ráno na misi, že?“ zeptal se Justin Jeffries mladého Orientálce vedle.</p>
<p>„Ano, byl. Hrozně zajímavé.“ Muž seděl uvolněně, ale v jeho postoji, v precizně nažehleném safari obleku, v intenzitě jeho pohledu něco bylo. Vojenský základ.</p>
<p>„Jste Japonec, že?“ zeptal se Justin a po mužově úsměvu a přikývnutí pokračoval: „Myslel jsem si to. Jste tady na vojenské misi?“</p>
<p>„Ne, jen na dovolené. <emphasis>Opušťák, </emphasis>tak tomu asi říkali vaši.“</p>
<p>„Kriste,“ pronesl těžký Američan, který seděl vedle Justinova tchána. „Byl jste na severu v PRC bojích s Chenovými válečníky, co?“</p>
<p>„Přesně tak,“ potvrdil Japonec a natáhl k Justinovi ruku. „Poručík Keigo Naguchi.“</p>
<p>„Justin Jeffries, Kansas City.“ Justinova mohutná dlaň sevřela poručíkovu ruku a dvakrát s ní zapumpovala. „Tohle je můj tchán, Ralph Disantis.“</p>
<p>„Rád vás poznávám,“ pokýval poručík rychle hlavou.</p>
<p>„I já vás,“ potvrdil Disantis.</p>
<p>„Myslím, že jsem vás dnes viděl s vnuky ve vesnici,“ pokračoval Naguchi. „Chlapec a dívka?“</p>
<p>Disantis přikývl a usrkl pivo. Justin zagestikuloval k silnému muži vedle svého tchána. „A tohle je pan… ach… Sears, správně?“</p>
<p>„Sayers,“ opravil ho muž. „Roger Sayers. Rád vás poznávám, poručíku. Jak se tam nahoře vede? Už konečně ty malé bastardy vyháníte z horských jeskyní?“</p>
<p>„Dost uspokojivě,“ odvětil poručík Naguchi. „Situace by se měla stabilizovat do příštího období dešťů.“</p>
<p>„Japonské mozky a vietnamská krev, co?“ zasmál se Sayers. Obrátil se k pátému muži u stolu, tichému Vietnamci v bílé košili a tmavých brýlích a rychle dodal: „Neberte to jako urážku. Každý ví, že jsou obyčejní vietnamští sedláci těmi nejlepšími pěšáky na světě. Ukázali nám to před čtyřiceti lety, ech, pane…?“</p>
<p>„Minh,“ doplnil mužík a podal všem přítomným ruku. „Nguyen van Minh.“ Minh měl černé vlasy, obličej bez vrásek, ale jeho oči a ruce prozrazovaly, že mu musí být nejméně šedesát. Tím se nejvíc ze všech přítomných přiblížil Disantisovu věku.</p>
<p>„Viděl jsem vás v letadle z Denveru,“ poznamenal Justin. „Návštěva rodiny?“</p>
<p>„Ne,“ odvětil Minh. „Od roku 1976 jsem americkým občanem. Tohle je můj první výlet do Vietnamu. Teď už tady žádnou rodinu nemám.“ Obrátil se k Naguchimu. „Poručíku, udivuje mě, že jste si vybral dovolenou na Výletu amerických veteránů.“</p>
<p>Naguchi pokrčil rameny a usrkl ginu s tonikem. „Vidím v tom ostrý kontrast k moderním metodám. Nahoře, na severu, jsem víc než bojovníkem technikem. A naučit se něco o prvních helikoptérových válkách má hodnotu pro každého, kdo má o vojenskou historii zájem. Vy jste veteránem této války, pane Disantis?“</p>
<p>Justinův tchán přikývl a dlouze se napil piva.</p>
<p>„Já ji jen tak tak propásl,“ prohlásil Sayers s opravdovou lítostí v hlase. „Pro Vietnam jsem byl moc mladý. Moc starý pro Banánové války.“</p>
<p>Justin zavrčel. „Nic moc jste tu nepropásl.“</p>
<p>„Ach, vy jste se zúčastnil toho období?“ zeptal se Naguchi.</p>
<p>„Jasně,“ potvrdil Justin. „Každý, kdo byl v té chudé dekádě plnoletý, se Banánových válek zúčastnil. Dnešní výlet se klidně mohl odehrát v Tegucicalpě nebo Estanzuele. Stačí nahradit rýžová políčka plantážemi na kávu.“</p>
<p>„Chtěl bych se o tom něco dozvědět,“ pokračoval Sayers a přivolal rukou ke stolu číšníka. „Další rundu pro všechny,“ vyzval ho. Od bazénu se ozvala kapela s plechovými bubínky. Neúspěšně se snažila smíchat americké populární melodie, karibský rytmus a místní hudebníky. Její zvuk působil v mokrém, hustém vzduchu poněkud zpomaleně. Snesla se tropická noc. Zdálo se, jako by hustá atmosféra zastínila dokonce i hvězdy. Naguchi vzhlédl ke skupině jasnějších hvězd, jež se pohybovala k zenitu, pak se podíval na vlastní comlog.</p>
<p>„Kontrolujete azimut pro vyhledávací satelit, ano?“ zeptal se Justin. „To je tvrdý zvyk, také to pořád dělám.“</p>
<p>Disantis se postavil. „Promiňte, další rundu už nevydržím, džentlmeni. Jdu se vyspat z posunu času.“ Odkráčel směrem k záři klimatizovaného hotelu.</p>
<p>Než Disantis zamířil do pokoje, zkontroloval Heather a děti. Jeho dcera už byla v posteli, ale Sammee a Elizabeth hltali data z otcova Nikonu, který připojili k terminálu a celoplošné obrazovce na zdi. Disantis se přitiskl ke dveřím a sledoval je –</p>
<p>„Tohle je PZ,“ vykřikl nadšeně Sammee.</p>
<p>„Co je to PZ?“ zeptala se Elizabeth.</p>
<p>„Přistávací zóna,“ odsekl Sammee. „Copak si nic nepamatuješ?“</p>
<p>Zeď předváděla jeden obraz za druhým. Prach, rotory, predátorské stíny Hueyů, jež se blížily k Justinovi. Tenká řada cestujících v bojových uniformách, muži a ženy, kteří se (i přes patrný odstup rotorů) instinktivně krčí. Turisté, kteří jednou rukou svírají přilby, druhou si k hrudi tisknou kamery, kabelky a plastikové samopaly M-16. Skupinky, které se rychle vzdalují od zvednuté přistávací plochy vedle zákopů okolo rýžového políčka.</p>
<p>„Tamhle je děda!“ zvolala Elizabeth. Disantis spatřil sám sebe – stárnoucího, silného člověka, který těžce oddychuje, sune se do helikoptéry a odmítá nataženou ruku průvodce. Sammee něco vyťukal na klávesnici terminálu. Obraz se přiblížil a zvětšil, až celou obrazovku pohltil zrnitý Disantisův obličej. Sammee změnil barvy a roztáhl dědečkův obličej, až se proměnil v purpurový balón, připravený prasknout.</p>
<p>„Nech toho,“ zakňourala Elizabeth.</p>
<p>„Uplakánku,“ posmíval se Sammee, ale šestý smysl ho přiměl, aby se obrátil přes rameno k Disantisovi. Nedal najevo, že si dědečka všiml, a pokračoval v montážích dalšího obrazu.</p>
<p>Disantis zamrkal a sledoval, jak se roztrhaný film posunul. Opuštěná vesnice z hrubých chatrčí. Rady turistů-vojáků po obou stranách úzké cesty. Zvětšeniny chatrčí a jejich průzkumu. V nízkém vchodu se objevila Heather, zamrkala ve sluneční záři, nešikovně pozvedla dětský M-16 a zamávala do kamery.</p>
<p>„Tohle je dobrej kus,“ vydechl Sammee.</p>
<p>Právě se vraceli k PZ, když začali od vzdáleného zákopu střílet nějaké postavy. Turisté se nejprve zmateně pomíchali, ale po naléhání průvodců se konečně se smíchem ukryli na travnaté úbočí. Justin zůstal stát a fotografoval. Disantis sledoval, jak se na celoplošné obrazovce (trochu pomaleji než na obyčejném videu) skládají obrazy. Napravo zářily sloupce dat. Spatřil sám sebe, jak dopadl do příkopu na jedno koleno a sevřel ruku Elizabeth. Vzpomněl si, jak poznal, že je tráva umělá.</p>
<p>Turisté palbu opětovali. Jejich M-16 žhnuly a kopaly. Přesto nepřišli o jedinou kulku. Řev byl nesnesitelný. Vedle Justina se rozplakalo dvouleté dítě.</p>
<p>Nakonec pomohli průvodci mladému páru turistů použít polní vysílačku a zavolat leteckou podporu. Stíhačky se objevily za necelou minutu – tři A-4D Skyhawky se starožitnými, zářivě jasnými námořními znaky na bílých křídlech. Přiřítily se necelých pět set stop vysoko. Exploze vyslaly do zákopů dlouhé stíny, Justinova kamera se zatřásla, turisté se přikrčili a ve vzdálenosti šesti set metrů se na pozorovatelně přilepili k zemi. Justin dokázal, jak kvetl napalm k obloze, kameru opět vyrovnat.</p>
<p>„Sleduj,“ prohlásil Sammee. Zastavil obraz, pak ho zvětšil. Scenérie se roztáhla. Proti oranžovým explozím se zviditelnily nepatrné lidské postavičky a černé siluety. Sammee obraz ještě víc zvětšil. Disantis rozeznal siluetu utržené paže, vlající košile a sedláckého slamáku, který se vznesl do vzduchu.</p>
<p>„Jak to dělají, dědo?“ zeptal se Sammee, aniž by se obrátil.</p>
<p>Disantis pokrčil rameny. „Možná holo.“</p>
<p>„Ne-e, žádný holo,“ opravil ho Sammee. Ani se nepokusil ukrýt své pohrdání. „Je tam moc záře. A kromě toho vidíš, jak odletují kusy. Vsaď se, že byli živí.“</p>
<p>Elizabeth se na svém místě obrátila. Na předním dílu pyžama měla obrázek Wonder Ducka. „Co to pan Sayers říkal po cestě nazpátek, dědo?“</p>
<p>„Kdy?“</p>
<p>„V helikoptéře, když řekl: <emphasis>No, dnes jsme to vážně Čárlímu natřeli</emphasis>.“<emphasis> </emphasis>Elizabeth se nadechla. „Kdo je to Čárlí, dědo?“</p>
<p>„Jsi hloupá,“ podotkl Sammee. „Čárlí byl VC. Ti špatní chlapi.“</p>
<p>„Proč jste mu říkali Čárlí, dědo?“ naléhala Elizabeth. Zastavená exploze na celoplošné obrazovce vrhala na její obličej oranžový žár.</p>
<p>„Nevzpomínám si,“ odpověděl Disantis. Zarazil se, jednou rukou držel dveře. „Vy dva jděte raději spát, než přijde nahoru táta. Zítra budeme mít spoustu práce.“</p>
<p>Později se posadil ve svém pokoji. Ticho narušoval jen bzukot klimatizace a Disantis si uvědomil, že si doopravdy nemůže vzpomenout, proč říkali Vietcongu Čárlí. Zauvažoval, zda to vůbec kdy věděl. Vypnul světlo a otevřel zasunovací dveře na balkón. Když vyšel ven, vlhký vzduch ho obalil jako pokrývka. Tři patra pod ním seděli a popíjeli Justin, Sayers a ostatní. K Disantisovi se nesl jejich smích a míchal se s hučením vzdálené bouře na černém obzoru.</p><empty-line /><p>Příštího dne zakopl pan Sayers při cestě na piknik o minu claymore.</p>
<p>Průvodce je odvedl na úzkou stezkou v džungli na simulovanou hlídku. Sayers je vedl. Stezce se moc nevěnoval, rozmlouval s reverendem Dewittem, televizním hlasatelem z Dothanu v Alabamě. Justin a Heather kráčeli s Newtonovými, mladým párem z Hartfordu. Disantis šel vzadu, šlapal mezi Sammeem a Elizabeth a držel je od sebe, aby se nehádali.</p>
<p>Sayers šlápl na tenký drát natažený přes stezku a metr před ním explodoval kus země. Mina claymore se vznesla tri metry do vzduchu a pak se rozletěla v bílém oblaku.</p>
<p>„Sakra,“ zaklel Sayers. „Promiňte, reverende.“ Dopředu postoupil vietnamský průvodce a s omluvným úsměvem připevnil Sayersovi rudou KIA (pozn. překl. – zabit v boji) pásku kolem ruky. Reverend Dewitt a Tom Newton dostali žluté pásky WIA (pozn. překl. – zraněn v boji).</p>
<p>„Znamená to, že se nedostanu na piknik?“ zeptal se Sayers.</p>
<p>Průvodce se usmál a instruoval ostatní, jak na blízké mýtině připravit PZ pro zdravotní helikoptéru. Poručík Naguchi a Minh vysekali mačetami porost, Heather a Sue Newtonová jim pomohli rozprostřít poutače, desky ze zářivě oranžového plastiku. Sammee směl zatáhnout za visačku hlásiče se zeleným kouřem.</p>
<p>Objevil se zdravotnický vrtulník, náraz vzduchu položil vysokou trávu a odnesl Disantisův bílý tenisový klobouček. Sayers, Dewitt a Newton leželi opření o lokty, a jak je nakládali na nosítka, mávali. Když se zdravotnická helikoptéra proměnila ve vzdálený rytmus na obloze, patrola pokračovala.</p>
<p>Justin se poučil. Pohyboval se opatrně, často zvedal ruku a řadu za sebou zastavoval. Narazil na další dva dráty a na úsek provrtaný malými minami. Průvodce jim ukázal, jak cestu zkoumat bajonety. Posledních půl kilometru se drželi v trávě okolo cesty.</p>
<p>Tábořiště se rozprostíralo na kopci s pohledem k moři. Pod slaměnou střechou tady čekaly tři stoly plné sendvičů, salátů, množství ovoce a chladicích boxů s pivem. Sayers, Newton a Dewitt už tady byli a pomáhali dvěma průvodcům v pečení hamburgerů a hot-dogů nad žhavými uhlíky. „Co vás zdrželo?“ zvolal Sayers a hlasitě se rozesmál.</p>
<p>Po dlouhém obědě sešli někteří turisté dolů na pláž, aby se vykoupali, opalovali nebo si zdřímli. Sammee rozeznal v džungli vedle piknikového stanu síť tunelů a několik dětí se seběhlo kolem průvodce, který jim předváděl, jak před samotným zkoumáním tunelů použít CS plyn, trhavé a třaskavé granáty. Pak vyrazily děti a několik mladších dospělých po břiše k průzkumu celého komplexu. Disantis seděl u piknikových stolů, popíjel pivo, pozoroval moře a poslouchal jejich nadšené výkřiky. Stejně tak rozeznal konverzaci své dcery a Sue Newtonové, které seděly o několik metrů dál na plážových osuškách.</p>
<p>„Chtěly jsme přivést mého tátu, ale odmítl,“ prohlásila Newtonova žena. „Tommy tedy povídá: <emphasis>No, bác, pokud z toho část hradí stát, jedem sami. </emphasis>Tak jsme jeli.“</p>
<p>„Nám se zdálo, že by to pro mého otce bylo skvělé,“ prohlásila Heather. „Já nebyla tehdy ještě na světě. Když se ale z války vrátil, dávno v sedmdesátých letech, ani nepřijel domů za matkou. Odcestoval a žil několik let v lesích v Oregonu, nebo Washingtonu, nebo někde.“</p>
<p>„Vážně!“ vyjekla Sue Newtonova. „Můj táta nikdy nic tak bláznivého neudělal.“</p>
<p>„Ach, po čase se to zlepšilo,“ pokračovala Heather. „Nějakých posledních deset let je v pořádku. Jeho léčebný program ale potvrdil, že pro něj bude Výlet veteránů dobrá věc. A Justin si mohl vzít volno, protože obchody jen kvetou.“</p>
<p>Rozhovor se stočil k dětem. Krátce nato se hustě rozpršelo a přijely pro ně tři vrtulníky Huey a těžký Chinook, které je odvezly zpět do Sheratonu. Nějaký tucet lidí z Disantisovy skupiny během krátkého zpátečního letu zpíval <emphasis>Devětadevadesát lahví piva na zdi.</emphasis></p><empty-line /><p>Na odpoledne nebyl připraven žádný program, a když bouře utichla, několik lidí se rozhodlo pro nákupy v jednom z obrovských obchodních domů mezi hotelovým komplexem a parkem. Disantis chytil elektrický autobus do centra Saigonu, kde se procházel až do setmění ulicemi.</p>
<p>Změna názvu na Ho Chi Minovo Město se nikdy ve skutečnosti neujala a metropole se začátkem devadesátých let oficiálně přejmenovala na Saigon. Město už se té vzrušené směsici chodců, motorkářů, hospod se striptýzem, barů, restaurací a levných hotelů, kterou Disantis před čtyřiceti lety pamatoval, nepodobala. Zahraniční peníze zmizely v turistických enklávách poblíž parku a město samotné odráželo víc než horečnatý pulz starého Saigonu realitu nového socializmu. Obě strany živých tříd lemovaly efektivní, monotónní stavby, mrakodrapy z oceli a skla. Občas zahlédl chátrající postranní ulici, která mu připomněla zanedbaný styl Tu-Do ulice z konce šedesátých let.</p>
<p>Jak čekal, až přeskočí světlo na třídě Thong Njut, připojil se k němu Nguyen van Minh.</p>
<p>„Pan Disantis.“</p>
<p>„Pan Minh.“</p>
<p>Procházeli parkem, kde kdysi stával Palác nezávislosti, a malý Vietnamec si upravil brýle. „Líbí se vám tu?“ zeptal se. „Hodně toho tady poznáváte?“</p>
<p>„Ne,“ odvětil Disantis. „A vy?“</p>
<p>Minh zaváhal a rozhlédl se, jako by se ho to netýkalo. „Moc ne, pane Disantis,“ odvětil nakonec. „Samozřejmě jsem Saigon navštěvoval zřídka. Má vesnice ležela v jiné provincii. Mou jednotku nasadili poblíž Da Nangu.“</p>
<p>„ARVN?“ zeptal se Disantis.</p>
<p>„Hac Bao,“ odpověděl Minhu. „Černí panteři První divize. Možná si na ně vzpomínáte?“</p>
<p>Disantis zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Byli jsme… říkám to bez jakékoliv pýchy… nejvíce obávanou jednotkou v celém Jižním Vietnamu… včetně Američanů. Hac Bao zasadil do srdcí komunistických nájezdníků deset let před pádem strach.“</p>
<p>Disantis se zastavil, aby si od pouličního prodavače koupil citrónovou zmrzlinu. Po celé třídě se rozsvěcovala světla.</p>
<p>„Vidíte tamhle velvyslanectví?“ zeptal se Minh a ukázal na starožitnou šestipatrovou budovu usazenou za tepaným plotem.</p>
<p>„To je stará americká ambasáda?“ zeptal se Disantis bez velkého zájmu v hlase. „Předpokládal bych, že teď už bude budova stržená.“</p>
<p>„Ach ne,“ odvětil Minh. „Je to muzeum. Restaurovali ho přesně podle originálu.“</p>
<p>Disantis přikývl a zrakem zkontroloval vlastní comlog.</p>
<p>„Stál jsem tady,“ pokračoval Minh, „právě tady… v dubnu roku 1975, a sledoval helikoptéry, jak odvážejí poslední Američany ze střechy velvyslanectví. To jsem byl v Saigonu teprve potřetí. Právě mě propustili po čtyřech dnech z vězení.“</p>
<p>„Vězení?“ Disantis se obrátil a pohlédl na Minha.</p>
<p>„Ano. Vláda mě zatkla, když členové mé jednotky zabavili poslední Boeing 727 na letu z Da Nangu do Saigonu. Bojovali jsme s civily – s Ženami a dětmi – abychom se na letadlo dostali. Byl jsem velitel. Bylo mi 23 let.“</p>
<p>„Takže jste se během paniky z Vietnamu dostal?“</p>
<p>„Když se ocitli Severovielnamci na předměstí, pustili nás z vězení,“ pokračoval Minh. „Nedokázal jsem zem opustit. Až o několik měsíců později.“</p>
<p>„Na lodi?“ zeptal se Disantis. Citrónová zmrzlina se v teplém vzduchu rychle roztěkala.</p>
<p>Minh přikývl. „A vy, pane Disantis, kdy jste opustil Vietnam?“</p>
<p>Disantis odhodil papírový kelímek do odpadkového koše a olízl si prsty. „Já jsem dorazil začátkem roku 1969,“ odvětil.</p>
<p>„A kdy jste odjel?“ zeptal se Minh znova.</p>
<p>Disantis pozvedl hlavu, jako by chtěl nasát noční vzduch. Večer byl hustý, prosycený vůní tropické vegetace, květů mimózy, stojící vody a rozkladu. Když se k Minhovi obrátil, v modrých očích se mu tmavě zablesklo. Zavrtěl hlavou. „Já nikdy neodjel,“ dodal.</p><empty-line /><p>Justin, Sayers a Tom Newton se přiblížili k průvodci, který seděl sám u stolu zadního hotelového baru. Tři Američani zaváhali a podívali se jeden na druhého. Nakonec postoupil vpřed Justin. „Jak se vede?“ pronesl.</p>
<p>„Dobré odpoledne, pane Jeffriesi,“ pozdravil průvodce.</p>
<p>„My… uch… my všichni, myslím tím nás tři a pár dalších chlapu, se vás na něco chceme zeptat.“</p>
<p>„Ach, je s výletem nějaký problém?“ zeptal se prii vodce.</p>
<p>„Ne, ne, všechno je skvělé,“ odvětil Justin a obrátil se ke dvěma společníkům. Posadil se a naklonil se k Vietnamci. Jeho hlas se proměnil v chraplavý šepot. „My… ach… chceme trochu víc než obyčejný výlet.“</p>
<p>„Ach?“ průvodce zamrkal, ale ústa mu nezkřivil úsměv.</p>
<p>„Jo,“ potvrdil Justin. „Víte. Něco extra.“</p>
<p>„Extra?“ zopakoval průvodce.</p>
<p>Přistoupil Roger Sayers. „Chceme nějakou zvláštní akci,“ doplnil.</p>
<p>„Ach,“ vydechl průvodce a dopil.</p>
<p>Justin se znovu předklonil. „Nat Pendrake nám vyprávěl, že to bylo oukej,“ zašeptal hlasitě. „Říkal, že… uch… to zařídil přes pana Tho.“</p>
<p>„Pan Tho?“ zopakoval průvodce prázdně. Tentokrát jim úsměv vrátil.</p>
<p>„Jo. Nat říkal, že… uch… stojí zvláštní akce kolem tisícovky.“</p>
<p>„Dva tisíce,“ potvrdil tiše průvodce. „Každý.“</p>
<p>„Hej,“ vmísil se do rozhovoru Sayers. „Nat tady byl před pár měsíci a…“.</p>
<p>„Ticho,“ přerušil ho Justin. „Dobrá. Platí. Tady.“ Posunul přes stůl svou univerzální kartu.</p>
<p>Vietnamec se usmál a Jeffriesovu kartu vrátil. „V hotovosti, prosím. Každý z vás. Americké dolary.“</p>
<p>„Nevím o…“ začal Sayers.</p>
<p>„Kde?“ zeptal se Justin.</p>
<p>„Cesta pro zásobování za budovami hotelové údržby,“ dodal průvodce. „Dvacet tři nula nula.“</p>
<p>„Dobrá,“ souhlasil Justin a průvodce se postavil. „Pak se uvidíme.“</p>
<p>„Užijte si dne,“ pozdravil průvodce a zmizel.</p><empty-line /><p>Nákladní automobily je transportovaly do džungle na místo, kde končila silnice a navazovala na ni stezka. Pět mužů seskočilo a sledovalo průvodce temnotou. Díky večerním dešťům byla stezka rozblácená. Mokré větve je šlehaly do barvou pomalovaných obličejů. Justin Jeffries a Tom Newton se drželi průvodce. Za nimi v temnotě klopýtal Sayers a reverend Dewitt. Poručík Naguchi průvod uzavíral. Všichni měli uniformu. Všichni nesli po jednom samopalu M-16.</p>
<p>„Do prdele,“ zasyčel Sayers, když ho udeřila do obličeje větev.</p>
<p>„Buď zticha,“ zašeptal Justin. Průvodce jim naznačil, aby zastavili. Američani se k němu nahrnuli a pozorovali mezerou v hustém listoví mýtinu. Ze dveří tuctu chatrčí vesnice proudilo studené světlo petrolejových lamp.</p>
<p>„Sympatizující s Vietcongem,“ zašeptal průvodce. „Mohou vám prozradit, kde leží velení. VC zná ve vesnici každý.“</p>
<p>„Hun,“ vyrazil ze sebe Sayers. „Takže je naším úkolem získat informaci, správně?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A opravdu sympatizují s VC?“ zašeptal Tom Newton.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Kolik?“ zeptal se poručík Naguchi. Jeho hlas nebylo mezi kapáním vody z palmových listů slyšet.</p>
<p>„Možná padesát,“ poučil je průvodce. „Možná slabých pětatřicet.“</p>
<p>„Zbraně?“ zeptal se Naguchi.</p>
<p>„Mohou mít něco ukrytého v chatrčích,“ pokračoval průvodce.</p>
<p>„Buďte opatrní na mladé muže a ženy. VC. Dobře trénovaní.“</p>
<p>Následovalo dlouhé ticho, kdy pozorovali zamlklou vesnici. Nakonec se postavil Justin a odjistil zásobník na vlastní pušce. „Jdem na to,“ vyzval je. Na mýtinu vstoupili společně.</p><empty-line /><p>Ralph Disantis a Nguyen van Minh seděli společně v tmavém boxu starého baru kousek od bývalé ulice Tu-Do. Bylo pozdě. Minh byl dost opilý a Disantis působil stejně. Starodávný hudební automat v rohu vyhrával nové japonské hity a staré-ale-dobré písně osmdesátých let.</p>
<p>„Mnoho let po pádu mé země jsem si myslel, že chybí Americe jakákoliv čest,“ prohlásil Minh. Mužíkova opilost se dala určit pouze podle toho, s jakou péčí formuloval jednotlivá slova. „Přestože jsem v Americe žil, v Americe pracoval, stal se americkým občanem, byl jsem přesvědčený, že jí chybí jakákoliv čest. Moji američtí přátelé mi vyprávěli, že z mé země během vietnamské války vysílali v televizi a v rádiu každý den, každý večer zprávy. Když padl Saigon… už nic. Nic. Jako by můj národ nikdy neexistoval.“</p>
<p>„Hmmm,“ zabručel Disantis, dorazil drink a požádal o další.</p>
<p>„Ale vy, pane Disantis, jste čestný muž,“ pokračoval Minh. „Vím to. Cítím to. Jste čestný muž.“</p>
<p>Disantis pokynul ustupujícímu číšníkovi hlavou, odstranil z nového pití kokteilovou lžičku ve tvaru šavle a položil ji do řady vedle sedmi dalších. Pan Minh zamrkal a napodobil ho.</p>
<p>„Jako čestný muž pochopíte, proč jsem se vrátil, abych pomstil svou rodinu,“ pronesl Minh obezřetně.</p>
<p>„Pomstil?“ zopakoval Disantis.</p>
<p>„Pomstil mého bratra, který zemřel v boji proti Severním Vietnamcům,“ pokračoval Minh. „Pomstil mého otce – učitele – který prožil osm let v převýchovném táboře, aby hned po propuštění zemřel. Pomstil mou sestru, kterou tento režim deportoval za…“ Minh udělal pauzu. „Za údajné zločiny proti morálce. Když se jejich přecpaná loď někde mezi tímto místem a Hongkongem potopila, utopila se.“</p>
<p>„Pomstít,“ zopakoval Disantis. „Jak? Čím?“</p>
<p>Minh se narovnal a podíval se přes rameno. Poblíž se nikdo nenacházel. „Pomstím cest mé rodiny tím, že udeřím proti červům, kteří rozežrali můj národ,“ odvětil.</p>
<p>„Ano,“ potvrdil Disantis. „Čím? Máte zbraň?“</p>
<p>Minh zaváhal, navlhčil si rty a chvíli se zdálo, že vzlyká. Pak se předklonil a uchopil Disantise za předloktí. „Mám zbraň,“ zašeptal. „Dvě. Propašoval jsem je sem. Pušku a služební automat z Hac Bao.“ Znovu zaváhal. „Vám to mohu říct, pane Disantis. Jste čestný člověk?“ Tentokrát to byla otázka.</p>
<p>„Ano,“ potvrdil Disantis. „Řekněte mi to.“</p>
<p>Dvě chatrče hořely. Justin a ostatní čtyři tam vrazili, křičeli a stříleli. Nenarazili na žádný odpor. Teď klečelo uprostřed vesnice dvaatřicet vesničanů, většinou děti a staří lidé. Sayers zvrhl v jedné chatrči lucernu, došky abambus se okamžitě rozhořely. Tlustý Američan zbytečně plameny utloukal, až Justin zavolal: „Zapomeň na tu blbou boudu a pojď sem.“</p>
<p>Tom Newton sundal pušku a hlídal skrčené obyvatele vesnice. „Kde jsou VC?“ zařval.</p>
<p>„VC!“ zaječel Sayers. „Kde mají tunely? Řekněte nám to, sakra!“ Klečící žena, která držela v náruči malé dítě, padla čelem do prachu. Plameny vrhaly na zem bizarní stíny, pach kouře nutil muže roztahovat chřípí.</p>
<p>„Nerozumí,“ promluvil reverend Dewitt.</p>
<p>„Sakra, že rozumí,“ odsekl Justin. „Jednoduše nemluví.“</p>
<p>Vpřed postoupil poručík Naguchi. Vypadal uvolněně, přesto mířil svým samopalem M-16 na skrčené obyvatele vesnice. „Pane Jeffriesi, jestli chcete vést výslech, budu tady hlídat.“</p>
<p>„Výslech?“ zašeptal Justin.</p>
<p>„Tamhle je prázdná chatrč, kus od ohně,“ poučil ho poručík. „Na výslech je nejlepší izolovat jednoho od druhého.“</p>
<p>„Jo,“ potvrdil Justin. „Vzpomínám si. Tome, odřízni jich pár od stáda. Pohyb!“</p>
<p>Newton zvedl za ruku mladíka a starou ženu a vlekl je k chatrči.</p>
<p>„Tu ne,“ ohradil se Justin. „Moc stará. Vem tamtu,“ ukázal na patnácti, šestnáctiletou dívku s vytřeštěnýma očima. „Ta má určitě u VC bratra nebo přítele.“</p>
<p>Newton srazil starou ženu zpět na kolena a hrubě zvedl na nohy dívku. Justin cítil, jak mu vyschlo v ústech. Za zády mu vzplála třetí chatrč, jiskry se smíchaly s hvězdami na obloze.</p><empty-line /><p>Disantis položil do řady desátou plastikovou šavli. „A co munice?“ zeptal se.</p>
<p>Minh pomalu zamrkal a usmál se. „Tři tisíce nábojnic pro pušku,“ odpověděl. Pomalým pohybem pozvedl sklenici, napil se a polkl. „Třicet zásobníků pro kalibr pětačtyřicet, služební automat. Dost…“ udělal pauzu, chvíli se kýval a znovu se narovnal. „Dost na práci, jo?“</p>
<p>Disantis položil na stůl barevné peníze a zaplatil účet. Pomohl Minhovi na nohy a odvedl menšího muže ke dveřím. Minh se zastavil, sevřel oběma rukama Disantisovu paži a přitáhl si jeho obličej. „Dost, ano?“ zopakoval.</p>
<p>Disantis přikývl. „Dost,“ potvrdil.</p><empty-line /><p>„Do prdele,“ zaklel Tom Newton. „Nic nám neřekne.“ Mladík z vesnice před nimi klečel, černou košili staženou a ovázanou kolem rukou. Koutky úst a nozdry měl zamazané od krve. Hruď mu zdobily tečky cigaretových popálenin.</p>
<p>„Přiveď sem tu holku,“ promluvil Justin. Sayers ji srazil na kolena, popadl ji za vlasy a prudce trhl hlavou.</p>
<p>„Kde jsou VC?“ zeptal se Justin. Otevřenými dveřmi do chatrče proudil dým. „Tunely? VC?“</p>
<p>Dívka nic neříkala. Měla velmi tmavé, strachem roztažené oči. Mezi nepatrně rozevřenými rty jí zářily malé, bílé zuby.</p>
<p>„Držte jí ruce,“ vyzval Justin Newtona a Sayerse. Z pouzdra za opaskem vytáhl dlouhý nůž, zajel jí špičkou pod zapnutou košili a trhl směrem vzhůru. Látka se roztrhla a rozdělila. Dívka zalapala po dechu a zakroutila se. Oba Američani ji pevně drželi. Měla malá, špičatá ňadra lehce pokrytá potem.</p>
<p>„Ježíši,“ vydechl Newton a zachechtal se.</p>
<p>Justin jí stáhl černé kalhoty, udeřil ji, když ho chtěla kopnout, přes koleno a nožem jí rozerval látku kolem kotníků.</p>
<p>„Hej!“ zařval Sayers. Mladý Vietnamec se vyškrábal na nohy a snažil se osvobodit ruce. Justin se rychle obrátil, upustil nůž, pozvedl M-16 a třikrát rychle po sobě vypálil. Na chlapcově hrudi, hrdle a tvářích explodovalo maso. Vykopl nohama, jednou se zachvěl a bez hnutí zůstal ležet v rostoucí rudé kaluži.</p>
<p>„Ach, Ježíši,“ zopakoval Newton. „Ježíši Kriste, to je něco.“</p>
<p>„Drž hubu,“ vyzval ho Justin. Přimáčkl pažbu pušky dívce na lícní kost a přitlačil ji zády na zem. „Držte jí nohy,“ vyzval ostatní. „Přijde na vás řada.“</p><empty-line /><p>Když doprovodil Minha do hotelového pokoje a uložil ho do postele, vrátil se do vlastního pokoje a posadil se na balkón. Někdy kolem třetí hodiny ráno se z temnoty vynořil jeho zeť a čtyři další muži a usadili se kolem jednoho z kulatých stolů na opuštěné terase pod ním. Disantis slyšel, jak létají plechovky od piva do odpadkových košů, jak odskakují další zátky. Slyšel úryvky konverzace.</p>
<p>„Jak tam vůbec všechno to střílení začalo?“ zeptal se Justin do tmy.</p>
<p>Několik ostatních se opile zachechtalo.</p>
<p>Odpověděl pevný hlas s japonským přízvukem: „Jeden z nich utekl. Reverend začal střílet. Připojil jsem se k němu, abychom je zastavili.“</p>
<p>„…sakra, mozky všude kolem.“ Disantis rozeznal Sayersův hlas.</p>
<p>„Rád bych věděl, jak to dělají.“</p>
<p>„Pytlíky s krví a nálože každých šest centimetrů pod syntetickým masem,“ odvětil zastřený hlas mladíka jménem Newton. „Pracoval jsem pro Disneye. O těch animacích něco vím.“</p>
<p>„Jen jestli to byly animace?“ prohlásil Sayersův stín a někdo se zachechtal.</p>
<p>„Sakra, dobře víš, že byly,“ odpověděl Justinův hlas.</p>
<p>„Vůbec jsme z toho hloupého parku nevyjeli. Deset tisíc doláčů.“</p>
<p>„Bylo to tak… skutečné,“ pokračoval hlas, o kterém Disantis věděl, že patří televiznímu kazateli. „Ale určitě to nebyly žádné… kulky.“</p>
<p>„Sakra že ne,“ potvrdil Newton. „Omluvte mě, reverende. Opravdové kulky nemohli použít. Zákazníci by mohli náhodou zabít jeden druhého.“</p>
<p>„Jak potom…“</p>
<p>„Laserové UV pulzy,“ doplnil Justin.</p>
<p>„Spustily nálože pod kůží,“ pokračoval Newton. „To se snadno spustí.“</p>
<p>„Ale ta krev,“ namítl reverend Dewitt do tmy. „Ta… šedá kůra mozková. Úlomky kostí…“</p>
<p>„Nechte už toho!“ zařval Sayers hlasitě, až ho ostatní chlapi poslechli. „Nechte toho, řekněme, že se nám ty peníze vyplatily, oukej? Za to si můžou koupit dost náhradních dílů?“</p>
<p>„Za to si můžeš koupit dost náhradních Vietnamčíků,“ doplnil Newton a ozvala se salva smíchu. „Ježíši,“ pokračoval, „viděli jste, jak se ta rákosnická holka kroutila, když ho do ní Jeffries poprvé vrazil…“</p>
<p>Disantis naslouchal ještě pár minut, pak se vrátil do postele a pečlivě za sebou zavřel dveře.</p>
<p>Bylo krásné ráno. Nad mořem se na východě nakupily vysoké, modré mraky a rodina spokojeně snídala v restauraci na terase. Sammee a Elizabeth jedli vejce, toust a ovesnou kaši. Heather si objednala amoletu. Disantis si dal kávu. Justin se k nim připojil až pozdě, složil hlavu do dlaní a objednal si Bloody Mary.</p>
<p>„Minulou noc ses vrátil moc pozdě, drahý,“ napomenula ho Heather.</p>
<p>Justin si masíroval spánky. „Jo. Tom a pár dalších jsme zašli do herny a hráli dlouho poker.“</p>
<p>„Promeškal jsi dnes ráno velké vzrůšo, tatínku,“ ozval se Sammee.</p>
<p>„Jo, a co?“ Justin usrkl pití a zašklebil se.</p>
<p>„Dnes ráno zatkli pana Minha,“ oznámil Sammee vesele.</p>
<p>„Ach?“ Justin se podíval na svou ženu.</p>
<p>„Je to pravda, drahý,“ potvrdila Heather. „Dnes ráno ho zatkli. Něco s ilegálním kontrabandem v jeho kufru.“</p>
<p>„Jo,“ potvrdil Sammee. „Já slyšel dole chlápka, jak někomu říká, že měl pušku. Víš, jako my, jenže opravdickou.“</p>
<p>„No, to mě podrž,“ odvětil Justin. „Postaví ho k soudu, nebo co?“</p>
<p>„Ne,“ ozval se Disantis. „Jen ho požádali, aby odjel. Naložili ho do ranního trajektu do Tokia.“</p>
<p>„Je tady kolem spousta cvoků,“ zamumlal Justin a otevřel menu.</p>
<p>„Myslím, že si dám snídani. Máme před ranním výletem čas?“</p>
<p>„Ach, ano,“ potvrdila Heather. „Helikoptéry dnes ráno až do půl jedenácté nestartují. Půjdeme někam proti proudu řeky. Táta říká, že by to mělo být moc zajímavé.“</p>
<p>„Mně to tady přijde nudné,“ zakňourala Elizabeth.</p>
<p>„To protože se nudíš pořád, hlupáku,“ napomenul ji Sammee.</p>
<p>„Buďte oba zticha,“ pokárala je Heather. „Jsme tady kvůli vašemu dědečkovi. Jezte hezky svou kaši.“</p><empty-line /><p>Osmadvacet Hueyů vyrazilo v jediné řadě, vzlétlo nad řadu stromů a rozdělilo se – ve chvíli, kdy dosáhli tří tisíc stop – do formace. Panorama silnic a sídlišť se ve chvíli, kdy vstoupili do parku, změnila v rýžová políčka a džungli. Pak se ocitli nad řekou a zamířili k západu. Rolníci, kteří poháněli proti proudu bidlem malou loďku, vzhlédli, a jak je stíny bitevních vrtulníků míjely, zamávali.</p>
<p>Disantis seděl u otevřených dveří, ruce zaháknuté za bezpečnostní síť, nohy mu visely dolů. Na zádech měl Sammeeho modrý batoh. Justin dřímal na měkké lavici, Elizabeth seděla Heather na klíně a stěžovala si na vedro. Sammee naklonil těžký M-60 nalevo, pak napravo, pak začal vydávat zvuky kulometu.</p>
<p>Průvodce připojil ke zdířce na zdi mikrofon. „Dámy a pánové. Dnes jedeme na misi proti řece Mekong. Máme dva úkoly – odříznout zakázanou lodní dopravu a prozkoumat území džungle koleni silnice č. 1, odkud byl hlášen pohyb vojáku VSV. Po ukončení mise zamíříme k osm set let starému budhistickému chrámu. Po jeho prohlídce se podává oběd.“</p>
<p>Helikoptéra se těžce sunula k severu a západu. Elizabeth si stěžovala, že má hlad, reverend Dewitt se pokusil ostatní přimět ke zpěvu táborových písní, ale málokdo měl zájem. Tom Newton ukazoval své manželce historické památky. Justin se na chvíli probudil, vyfotil svým Nikonem pár obrázků a spal dál.</p>
<p>Později přerušil ticho průvodce: „Jak se točíme k jihu, sledujte prosím řeku. Hledáme jakékoliv malé loďky, které vypadají podezřele, nebo se při našem náletu snaží uprchnout. Řeku bychom měli spatřit během několika příštích minut.“</p>
<p>„Ne, nespatříme,“ prohlásil Disantis. Sáhl pod květovanou košili a vytáhl z opasku těžkou pětačtyřicítku. Namířil průvodci na obličej a pevně ji přidržel. „Požádejte, prosím, pilota, ať zamíří k severu.“</p>
<p>Kabinu zaplnil šum, pak se průvodce usmál a všichni utichli. „Vtip, pane Disantis. Obávám se, že nikterak zábavný. Prosím, ukažte mi…“</p>
<p>Disantis vypálil. Kulka prošla polstrováním na zdi tři centimetry od průvodcova obličeje. Lidé vykřikli, průvodce se přikrčil, instinktivně pozvedl ruce a Disantis přehodil nohy do kabiny. „K severu, prosím.“ prohlásil. „Hned teď.“</p>
<p>Průvodce rychle promluvil do mikrofonu a vykřikl dvě jednoslabičné odpovědi na neslyšné pilotovy dotazy. Huey se odpojil od formace a zamířil k severu.</p>
<p>„Tatínku,“ promluvila Heather.</p>
<p>„Co si sakra myslíš, že děláš, Ralphe?“ promluvil Justin. „Dej mi hned tu blbou starožitnost, než se někomu…“</p>
<p>„Drž klapačku,“ vyzval ho Disantis.</p>
<p>„Pane Disantis,“ ozval se reverend Dewitt. „Na palubě tohoto letounu jsou ženy a děti. Kdybychom si mohli promluvit o…“</p>
<p>„Odlož tu blbou pistoli, Ralphe,“ zavrčel Justin a začal se zvedat z lavice.</p>
<p>„Buď ticho.“ Disantis zamířil pistolí k Justinovi a mohutný muž se uprostřed pohybu zastavil. „Dalšího člověka, který promluví, zastřelím.“</p>
<p>Sammee otevřel ústa, podíval se na dědečkův obličej a zůstal zticha. Několik minut znělo jen pulzování rotorů a tichý pláč Heather.</p>
<p>„Tady přistaňte,“ vyzval je konečně Disantis. Sledoval džungli, ujišťoval se, že už jsou z parku pryč. „Tady.“</p>
<p>Průvodce udělal pauzu, pak rychlostí kulometu promluvil vietnamsky do mikrofonu. Huey začal klesat a kroužil k mýtině, na kterou Disantis ukázal. Už rozeznal dvě černá vznášedla saigonské bezpečnosti, jež se rychle blížila od východu. S řevem se nesly deset metrů nad příkrovem džungle, proud zvuků od rotorů čeřil listí.</p>
<p>Spodek Hueye se dotkl země, tráva se rozvlnila a ohnula. „Pojďte, děti,“ prohlásil Disantis. Rychle se pohyboval, pomohl Elizabeth ven a Sammeeho vyprostil dřív, než ho dokázala Heather zachytit. Seskočil vedle nich.</p>
<p>„Co to sakra děláš?“ zaburácel Justin a seskočil dolů.</p>
<p>Disantis s dětmi o několik stop pokročili a přikrčili se v bičované trávě. Disantis se pootočil a trefil Justina do levé nohy. Síla nárazu silného muže obrátila. Dopadl do otevřených dveří, lidé vykřikli a natáhli k němu ruce.</p>
<p>„Tohle je skutečné,“ promluvil Disantis tiše. „Sbohem.“ Dvakrát vypálil nad krycí sklo pilotovy kabiny. Pak vzal Elizabeth za ruku, a zatímco se helikoptéra zvedla, táhl ji k džungli. Když se Huey vyhoupl nad stromy, Justina vytáhlo několik rukou do otevřených dveří. Sammee zaváhal, podíval se na prázdnou oblohu, pak klopýtavě následoval sestru s dědečkem. Chlapec nekontrolovatelně vzlykal. „Pšt,“ napomenul ho Disantis a zatlačil Sammeeho do zdi vegetace. V temnotě džungle se táhla úzká pěšinka. Disantis odložil lehký batoh a vyndal nový zásobník do automatické pistole. Starý zásobník vyhodil a jediným úderem dlaně nasadil ten nový. Pak obě děti chytil a rychle všichni oběhli proti směru hodinek obvod mýtiny. Stále se kryli džunglí. Když se zastavili, schoval děti za padlý strom. Elizabeth začala naříkat.</p>
<p>„Pšt,“ zašeptal Disantis.</p>
<p>Rychle se přihnala helikoptéra Huey, průvodce seskočil na zem, pak se helikoptéra ve spirále zvedla a nabrala výšku. Vteřinu na to nad korunami stromů zařvalo první vznášedlo saigonské bezpečnosti a dosedlo vedle průvodce. Dva muži, kteří vyskočili ven, na sobě měli černé armádní oblečení, v ruce nesli minisamopaly Uzi. Průvodce ukázal na místo na druhé straně mýtiny, kde vstoupil Disantis do džungle.</p>
<p>Pozvedli zbraně a vykročili tím směrem. Za nimi se objevil Disantis. Když se dostal do vzdálenosti pěti metrů, klesl na jedno koleno, sevřel pistoli oběma rukama, a jak se obrátili, vypálil. Prvního policistu trefil do obličeje. Druhý muž stačil pozvednout vlastní zbraň, pak ho zasáhly dvě kulky do hrudi. Vestu neprorazily, ale náraz ho povalil na záda. Disantis postoupil vpřed, narovnal paži a střelil muže do levého oka.</p>
<p>Průvodce se obrátil a utekl do džungle. Disantis jednou vystřelil, pak se přikrčil vedle mrtvého policisty a ucítil náraz horkého vzduchu. Vznášedlo viselo deset metrů vysoko a ve chvíli, kdy Disantis pozvedl policejní samopal Uzi a vypálil, se obrátilo ke stromům. Ani nemířil, ucítil zpětný náraz, minizbraň se rozzářila a vyslala k obloze dva tisíce šipek. Disantis na krátkou chvíli rozeznal pilotův obličej, pak se rozzářil celý příkrov listí a explodoval bílým světlem. Vznášedlo se těžce naklonilo vlevo a zabořilo se do zdi lesa. Následoval těžký zvuk strojů a lámaných stromů. Žádná exploze.</p>
<p>Disantis doběhl do džungle právě ve chvíli, kdy se objevilo druhé vznášedlo. Vznášedlo jednou zakroužilo, pak namířilo k obloze, až se ztratilo na slunci. Disantis sebral děti a nabádal je k pochodu. Znovu obešli obvod mýtiny, kde narazili na místo, kudy do lesa vstoupil průvodce. Úzká stezka je vedla ze světel do džungle.</p>
<p>Disantis se na vteřinu přikrčil, pak se dotkl vysoké trávy na jedné straně stezky. V nejasném světle rozeznal kapky čerstvé krve. Přičichl k prstům a vzhlédl k bílým obličejům Sammeeho a Elizabeth. Přestali plakat.</p>
<p>„Je to v pořádku,“ oznámil jim, hlas tichý a konejšivý. Zezadu a nad nimi se ozývaly zvuky rotorů a motorů. Jemně, velmi jemně děti obrátil a vedl je stezkou do džungle. Nebránily se. Byla tam větší tma, ticho a chlad. Cesiu značkovala červená barva. Děti se pohybovaly rychle, držely s dědečkem krok.</p>
<p>„Je to v pořádku,“ zašeptal a lehce se dotýkal jejich ramen, aby je úzkou pěšinkou naváděl. „Všechno je v pořádku. Znám cestu.“</p><empty-line /><p><strong>Iversonovy díry</strong></p>
<p>Jako malý chlapec jsem se tmy nebál. Jako starý muž jsem moudřejší. To vzdálené léto roku 1913, kdy jsem byl přinucen k setkání s temnotou, jaká se teď nade mnou tyčí, tehdy jsem byl desetiletý chlapec. Vzpomínám, jak chutnala. I teď, tři čtvrtě století nato, nemohu rýt černou půdu na zahradě, když zajde slunce, nevydržím stát na trávě tichého dvorku svého vnuka, aniž by mi nepřejely po šíji chladné prsty.</p>
<p>Minulost je, jak se říká, mrtvá a pohřbená. Ale i nejhlouběji pohřbené věci se pojí s přítomností a vypouštějí staré pokroucené kořeny k povrchu. A já jsem jeden z nich. Přesto se nemám s kým spojit, nemám to komu vyprávět. Má dcera vyrostla a odešla, v roce 1953 zemřela na rakovinu. Můj vnuk dosáhl středního věku a je typickým produktem Eisenhoverovy doby, období nekonečného vývoje, kdy vypadal celý svět tlustý a spokojený, doby, kdy se celý svět díval k budoucnosti. Paul učil na místním gymnáziu dvacet tři let přírodní vědy, a kdybych mu vyprávěl příběh toho prvního horkého letního červencového dne roku 1915, považoval by mě za blázna nebo za senilního.</p>
<p>Moji pravnuci, chlapec a dívka – produkty věku, který si nevšímá tak malicherných rozdílů, jakými je pohlaví – si nedokážou představit starou a nezvratnou minulost mého dětství před válkou o nic víc než krvavou realitu Občanské války, odkud nesu své svědectví. Moji vnuci jsou barevní a hloupí jako rybky, které Paul chová ve svém drahém akváriu, kde je chrání před hrůzou přílivu a odlivu starobylého oceánu. Moji vnuci se libují v neznalosti všeho, co existovalo před nimi, před hamburgery Bigmac, před MTV.</p>
<p>Tak sedím na Paulově zadním dvorku (proč, snažím se vzpomenout, jsme se odvrátili od přední verandy a pohledu na veřejné ulice k oplocené izolaci vlastních dvorků?) a prohlížím si starou fotografii vážného desetiletého chlapce ve skautské uniformě.</p>
<p>Ten chlapec má na tak horký letní den moc teplé oblečení – jeho malá postava se málem ztrácí pod těžkou vlněnou skautskou košilí, kloboukem se širokou střechou, širokými vlněnými kalhotami a nešikovnými návleky s tkaničkami málem ke kolenům. Neusmívá se – vážný, miniaturní pěšák čtyři roky předtím, než se dostalo slovo pěšák do běžné slovní zásoby. Ten chlapec jsem samozřejmě já. Stojím ten červnový den před cisternou s ledem pana Everetta a chystám se na výlet mnohem delší, na místa mnohem vzdálenější, než by kdo kdy snil.</p>
<p>Prohlížím si fotografii a chápu, že už cisterny s ledem přežívají jen v blednoucích vzpomínkách stárnoucích mozků, že ten dům už dávno strhli a nahradili činžovním domem, který později ustoupil nákupnímu středisku, že se už vlněná, kožená a bavlněná skautská uniforma rozpadla a zůstaly jen mosazné knoflíky a ztracený chlapec. A že – jak by vám vysvětlil Paul – už byly všechny buňky toho smutného desetiletého těla několikrát vyměněny. Věřím, že k horšímu. Paul by vám řekl, že DNA zůstává stejná. Pak by vám to vysvětlil, jako by mé dnešní a někdejší já spojoval jen nepatrný parazit, architekt, který slepě sedí a usmívá se v každé jinak nepropojené buňce mého dnešního a někdejšího těla.</p>
<p>Velké prd.</p>
<p>Dívám se na ten hubený obličej, na ty tenké rty, zúžené a přivřené oči v paprscích o pětasedmdesát let mladšího slunce (a teplejšího, vím to i přes ujišťování a jistotu Paulovy středoškolské vědy) a vnímám nit, která pojí toho nic netušícího desetiletého hocha (tak mladého, tak odhodlaného, tak nebojácného) se staříkem, který se naučil bát tmy.</p>
<p>Jak rád bych ho varoval.</p>
<p>Minulost je mrtvá a pohřbená. Já teď ale vím, že se dokážou pohřbené věci dostat – když to člověk nejméně čeká – na povrch.</p><empty-line /><p>V létě roku 1913 se Společnost Pennsylvánie připravila na největší invazi vojenských veteránů, jakou kdy národ spatřil. Ministerstvo obrany rozeslalo pozvánky na Velké znovusetkání veteránů občanské války, aby si připomněli padesáté výročí bitvy u Gettysburgu, dlouhé tři dny.</p>
<p>Celé jaro přinášely noviny ve Filadelfii detaily o očekávané události. Předpokládalo se, že dorazí čtyřicet tisíc veteránů. Uprostřed května číslo vyrostlo na padesát čtyři tisíce a Vedení muselo odhlasovat víc peněz pro armádní rozpočet. Matčina sestřenice Celia nám z Atlanty napsala, že Dcery konfederace a ostatní skupiny ve Spojených veteránech konfederace dělají, co je v jejich silách, aby poslali na sever staré muže k poslední invazi.</p>
<p>Můj otec veterán nebyl. Než jsem se narodil, nazval problém se Španělskem <emphasis>válkou pana Hearxla. </emphasis>Pět let po Znovusetkání u Gettysburgu nazve problémy v Evropě <emphasis>válkou pana Wilsona. </emphasis>V té době už se budu na střední škole předhánět se spolužáky, koho vezmou jako prvního do armády a kdo bude schopný dát skopčákům co proto. Tehdy jsem ale otcův sentiment sdílel. Odkazů války jsem viděl víc než dost.</p>
<p>Ale koncem jara a počátkem léta roku 1913 bych dal cokoliv, abych se mohl připojit k veteránům u Gettysburgu, vyslechnout jejich projevy, spatřit bitevní prapory, přikrčit se v zákopu a sledovat, jak ti staříci naposledy přehrají Picketlův útok.</p>
<p>A pak se objevila možnost.</p>
<p>Od narozenin v únoru jsem se stal skautem. Tehdy byli skauti něco nového – první skupinu zformovali ve Spojených státech teprve tři roky předtím. Na jaře roku 1913 ale všichni chlapci ke skautům patřili nebo čekali, až je ke skautům vezmou.</p>
<p>V Chestnut Hill, našem malém městečku vedle Filadelfie (dnešním předměstí), založil první skupinu reverend Hodges. Vstup dovolil jen chlapcům s dobrým charakterem, silnou morálkou – presbyteriánským chlapcům. Tři roky jsem zpíval se Sborem presbyteriánských hochů na Čtvrté avenue, takže mě – i přes mou slabost a neschopnost zavázat uzel – tři dny po desátých narozeninách přijali.</p>
<p>Otce to moc nepotěšilo. Naše skautské uniformy mohly klidně pocházet ze zbytků armády Roughriders.[4] Od vysokých bot, přes návleky, až po široké klobouky jsme vypadali jako vojáci, kteří se topí v metrech khaki látky a vojenském nadšení. Reverend Hodges každé úterý a čtvrtek odpoledne mezi čtvrtou a šestou a každou sobotu ráno od sedmi do deseti cvičil s námi nástupy a obvazy v polních podmínkách, až jsme všichni připomínali hordu mumií, kterým mezi obinadly prosvítají proužky khaki látky. Ve středu večer jsme se scházeli v suterénu kostela a učili se morseovku (reverend ji přezdíval <emphasis>Důležitá služební abeceda) </emphasis>a cvičili jsme signály s praporky.</p>
<p>Otec se mě znovu a znovu ptal, jestli se učíme bojovat Boerskou válku.[5] Ignoroval jsem jeho ironii. Za teplých, květnových týdnů jsem se potil ve svém khaki vlněném obleku a zbožňoval každou minutu výcviku.</p>
<p>Když začátkem června reverend Hodges zavítal do našeho domu, aby rodiče informoval, že vláda žádá všechny skautské skupiny v Pennsylvánii, aby vyslaly zástupce do Gcttysburgu, kteří budou pomáhat s Velkým znovusjednocením, už jsem věděl, že se k reverendovi, k třináctiletému Billymu Stargiltovi (který později zemře v Argonne) a podobanému obtloustlému chlapci, na jehož jméno si už nevzpomínám, připojím díky boží intervenci k pětidenní návštěvě Gettysburgu.</p>
<p>Můj otec to nekomentoval, ale matka okamžitě souhlasila s tím, že je to jedinečná čest. Tak jsem se ráno 3. května postavil před vůz s ledem pana Everetta, aby mě doktor Lowell, hrobník a oficiální fotograf v Chestnut Hill, vyfotil. Krátce po druhé hodině odpoledne jsem se stejný den připojil k reverendovi a dvěma přátelům ve zbrani na tříhodinovou cestu vlakem do Gettysburgu.</p>
<p>Jako účastníci oficiálních oslav jsme platili veteránskou sazbu jízdného – jeden cent za jednu míli. Celá cesta přišla na 1,21 dolaru. Nikdy jsem předtím v Gettysburgu nebyl a nikdy jsem nebyl přes noc z domu.</p>
<p>Dorazili jsme pozdě odpoledne. Byl jsem unavený, bylo mi vedro. Měl jsem žízeň a zoufale jsem si potřeboval ulevit, neboť jsem byl natolik nesmělý, že jsem se bál použít záchod ve vlaku. Malé městečko Gettysburg pohltili zástupy, zmatek, rámus, koně, automobily a staří muži, jejichž uniformy páchly kafrem. Klopýtali jsme za reverendem Hodgesem po rozblácených cestách mezi budovami ověnčenými prapory a pod vlajkovou výzdobou. Muži převyšovali počet žen v poměru deseti ku jedné a větší část hlavních ulic se proměnila v moře slamáků a khaki čapek. Zatímco se reverend ohlásil v hale hotelu Eagle a mluvil s nadřízenými skauty, já vyklouzl postranní chodbou a našel veřejný záchod.</p>
<p>O půl hodiny později jsme už vlekli své pytle na malý motorový vozík, který nás zavezl jihozápadně od města ke stanovému táboru Znovusjednocení. Na třech lavicích se mačkal tucet chlapců se svými veliteli, auto se těžce vleklo hustou dopravou po Franklinově ulici kolem dočasné nemocnice červeného kříže na východní straně ulice a kolem desítek vozu Zdravotních oddílu, zaparkovaných na straně západní. Pak jsme odbočili vpravo na ulici označenou jako Dlouhá cesta a zmizeli v moři stanu, jež působily dojmem, že se táhnou do nekonečna.</p>
<p>Bylo po sedmé hodině a tisíce plátěných pyramid, které zabíraly stovky akrů otevřené zemědělské půdy, ozařovalo bohaté večerní světlo. Natáhl jsem krk, abych zjistil, který ze vzdálených pahorků je Pohřební svah, která hromada kamení Malým kulatým vrcholem. Projeli jsme kolem státních policistů na koních, armádních vozů tažených armádními mulami, obrovských hromad dřeva na oheň a řady pojízdných polních pekáren, kolem kterých se šířilo aroma čerstvě pečeného chleba.</p>
<p>Reverend Hodges se na sedačce obrátil. „Bojím se, že jsme, chlapci, propásli večerní nášup,“ oznámil nám. „Ale nemáme hlad, že ne?“</p>
<p>Přestože se mi žaludek hlady svíral, zavrtěl jsem hlavou. Matka mi zabalila k jídlu ve vlaku pečené kuře a sušenky, ale reverend snědl stehno a zbytek ze mě vymámil tlustý chlapec. Byl jsem na jídlo moc vzrušený.</p>
<p>Odbočili jsme přímo na Východní avenue, širokou prašnou cestu mezi úhlednými řadami stanů. Zbytečně jsem pátral po Velkém stanu, o kterém jsem četl – po obrovské stavbě, kde měl za čtyři dny, v pátek 4. července, promluvit prezident Wilson a kam se vešlo třináct tisíc židlí. Slunce už pokleslo a rudě zářilo v západní mlze, vzduch byl plný prachu, vůně udupané trávy a sluncem vyhřátého plátna. Hladověl jsem, ve vlasech měl prach, mezi zuby štěrk. Ale nevzpomínám si, že bych byl kdy šťastnější.</p>
<p>Naše skautská základna stála v západní části Východní avenue, sto yardu za řadou pojízdných kuchyní, jež stály uprostřed stanové oblasti veteránů Pennsylvánie. Reverend Hodges nám ukázal naše stany a přikázal nám, abychom spěchali na stanici pro úkoly na příští den.</p>
<p>Uložil jsem pytel na polní lůžko ve stanu, který stál kousek od latrín. Pomalu jsem rozkládal pokrývky a své věci. Když jsem vzhlédl, tlustý chlapec už spal na druhé posteli a Billy byl pryč. Necelých padesát stop od nás prosvištěl s řevem vlak z Gettysburgu do Harrisburgu. Náhle se mě zmocnila šílená panika, že mě tady zapomněli, a rozběhl jsem se zpět do velitelského stanu pro příkazy.</p>
<p>Reverenda Hodgese a Billyho jsem nikde nespatřil. Ale tlusťoch s blond knírkem, tlustými brýlemi a nevhodně velkou skautskou uniformou na mě vyštěkl: „Ty tam, skaute!“</p>
<p>„Ano, pane?“</p>
<p>„Už tě přidělili?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>Tlusťoch zavrčel, prohrabal kupu žlutých lepenkových visaček na prkně, které používal místo stolu. Jednu vytáhl, podíval se na ni a přivázal mi ji na mosazný knoflík levé náprsní kapsy. Natáhl jsem krk a přečetl ji. Světle modrá tiskací písmena hlásala: MONTGOMERY P. D., kapt., 20. S. C. Reg, SEKTOR 27, MÍSTO 3424, místo Veteráni Severní Caroliny.</p>
<p>„No, běž, chlapče,“ vyštěkl skautský velitel.</p>
<p>„Ano, pane,“ odvětil jsem a vyběhl ke dveřím. Pak jsem se zastavil. „Pane?“</p>
<p>„Co je?“ Velitel už přivazoval další lístek na blůzu dalšího skauta.</p>
<p>„Kam mám jít, pane?“</p>
<p>Tlusťoch pohodil prsty, jako by odháněl nějaký hmyz. „Najít veterána, ke kterému tě přidělili. Jasné?“</p>
<p>Zašilhal jsem na lístek. „Kapitána Montgomeryho?“</p>
<p>„Ano, ano. Jestli to tam tak stojí.“</p>
<p>Nadechl jsem se. „Kde ho najdu, pane?“</p>
<p>Tlusťoch se zamračil, vztekle ke mně přistoupil o čtyři kroky a zíral na lístek přes tlusté brýle. „Dvacátý Severní Karoliny… sekce 27… tamhle nahoře.“ Máchl paží v gestu, které zabralo železniční koleje, vzdálený potok orámovaný stromy, zapadající slunce a další stanový tábor na kopci, kde v soumraku rudě žhnuly stovky pyramid stanů.</p>
<p>„Promiňte, pane, ale co mám udělat, až kapitána Montgomeryho najdu?“ zeptal jsem se odcházejícího velitele.</p>
<p>Muž se zastavil a zlostně se na mě podíval přes rameno s takovým odporem, jaký jsem nikdy od dospělého k dítěti mého věku nečekal. „Uděláš, co chce, ty malej hlupáku,“ vyštěkl. „Teď padej!“</p>
<p>Obrátil jsem se a utíkal ke vzdálenému táboru konfederace.</p><empty-line /><p>Jak jsem postupoval mezi dlouhými řadami stanů, lidé kolem zapalovali lucerny. Na kempovacích stoličkách a postelích, lavicích a pařezech seděly stovky staříků, mnozí v těžkých šedých uniformách s dlouhými kníry. Kouřili, rozmlouvali a plivali do tmy nadcházejícího večera. Dvakrát jsem se ztratil a dvakrát mi roztahaným jižanským přízvukem (rozuměl jsem jim tak, že klidně mohli mluvit německy) ukázali cestu.</p>
<p>Nakonec jsem našel kontingent Severní Caroliny, nacpaný mezi tábory z Alabamy a Missouri, pár kroků od lidí ze Západní Virginie. Od té doby přemýšlím, proč umístili veterány Západní Virginie, loajální unii, do středu tábora rebelů.</p>
<p>Sekce 27 tvořila poslední řadu východní části tábora Severní Caroliny, místo 3424 byl poslední stan v řadě. Ten stan byl tmavý.</p>
<p>„Kapitáne Montgomery?“ Můj hlas se nesl jen trochu silněji než šepot. Když jsem nedostal ze tmy stanu odpověď, vrazil jsem dovnitř hlavu, abych se ujistil, že tam veterán není. Uvažoval jsem, že jestli jsem zavolal a veterán tady nebyl, nejedná se o mou chybu. Najdu ho ráno, odvedu ho do stanu, kde podávají snídani, oběhnu mu nezbytné pochůzky, pomohu najít latrínu nebo staré kamarády ve zbrani. Něco. Ráno. Právě teď jsem chtěl běžet až k základně malých skautů, najít Billyho a reverenda Hodgese a zjistit, jestli někomu v pytlích nezbyly nějaké sušenky.</p>
<p>„Čekal jsem na tebe, chlapče.“</p>
<p>Přimrzl jsem. Ten hlas se ozval z temných hlubin stanu. Byl to hlas Jihu, přesto zněl ostře jako žhavé uhlíky a lámal ho věk. Představoval jsem si, že takovým hlasem ovládají mrtví lidi, kteří ještě nemají v hrobě své místo.</p>
<p>„Pojď sem, Johnny. Vesele vstup!“ Vlezl jsem do horkých, plátnem navoněných útrob, a zamrkal. Chvíli jsem se nedokázal nadechnout.</p>
<p>Stařík, který ležel na polním lůžku, se opíral o lokty a jeho ramena v nejasném světle připomínala ostrá křídla. Nad jinak nenápadnou směsici šedé látky, šedé pokožky, vytřeštěných očí a vybledlých výložek se zvedala křídla predátora. Na hlavě měl beztvarý klobouk, jenž se kdysi chlubil střechou a stuhou, ale teď sloužil jedinému účelu – vrhal obličej do hlubšího stínu. V matném světle čněl nad chuchvalci bílých vousů nos podobný zobáku. Tenké, trochu Halové rty, v černé díře úst se lesklo několik ostrých zubů. Poprvé v životě jsem si uvědomil, že jsou lidská ústa skutečným otvorem v lebce. Pod černým obočím jsem rozeznal tmavší stíny staříkových očních důlku, propadlé tváře, lícní kosti ostré jako nože. Obrovské ruce, plné jaterních skvrn, znetvořené věkem a artritidou, žhnuly v temnotě nepřirozeně bílou barvou. Všiml jsem si, že zatímco na jedné noze má černou nablýskanou bolu, druhá náhle končí pod kolenem. Rozeznal jsem srolovanou nohavici, vytaženou nad bledou zjizvenou kůží, jež pevně obalovala pahýl kosti.</p>
<p>„Sakra, chlapče, máš vůz?“</p>
<p>„Promiňte, pane?“ Můj hlas zněl jako vrzání vyděšené cikády.</p>
<p>„Vůz, sakra, Johnny. Potřebujeme vůz. To bys měl vědět, kluku.“ Stařík se posadil, zhoupl nohu a pahýl přes okraj postele a začal se soukat do volného kabátu.</p>
<p>„Promiňte, kapitáne Montgomery… uch… jste kapitán Montgomery, že pane?“</p>
<p>Stařík zavrčel.</p>
<p>„No, kapitáne Montgomery, pane, nejmenuju se Johnny, ale…“</p>
<p>„Sakra práce, kluku!“ zaburácel stařík. „Přestaneš tady hlomozit a seženeš ten prokletej vůz! Musíme se tam k Dírám dostat, než nás předhoní ta svině Iverson.“</p>
<p>Chtěl jsem odpovědět, ale když kapitán Montgomery vyndal ze záhybů kabátu pistoli, došel mi dech. Zbraň byla mohutná, šedá, páchla olejem a já si byl jistý, že mě s ní ten stařík okamžitě zabije. Stál jsem tam s vyraženým dechem, jako by mě starý člen konfederace udeřil hlavní té odporné zbraně na solar plexus.</p>
<p>Stařík odložil pistoli na polní lůžko a zatápal v stínech pod ní. Vyndal nešikovnou soustavu pásků, přezek a mahagonu, kterou jsem identifikoval jako hrubou dřevěnou nohu. „Tak už pojď, Johnny,“ zamumlal, předklonil se a přivázal tu krutou věc na místo. „Čekal jsem na tebe dost dlouho. Sežeň vůz. Hodnej chlapec. Budu připravenej a čekat, až se vrátíš.“</p>
<p>„Ano, pane,“ dostal jsem ze sebe, obrátil se a utekl.</p><empty-line /><p>Pro své další činy nemám rozumné vysvětlení. Stačilo, abych udělal rozumnou věc – věc, kterou mi nabízely všechny nervy v těle. Abych utekl zpět na Základnu malých skautů, našel reverenda Hodgese, informoval ho o tom, že je můj veterán běsnící šílenec ozbrojený pistolí a dobře se vyspal, zatímco to budou dospělí řešit. V tu chvíli jsem ale nebyl úplně rozumný člověk. (A uvažuji, kolik desetiletých chlapců je.) Byl jsem unavený, hladový a po sedmi hodinách z domu se mi už stýskalo. Byl jsem dezorientovaný v místě i čase a – možná nejdůležitější věc – nezvyklý neuposlechnout rozkazů. A přesto jsem si dnes jistý, že jsem při pohledu na staříka, jak si bolestivě připíná tu příšernou nohu, měl utíkat a dvakrát se nerozmýšlet. Představa, jak tam v houstnoucí tmě na té hrozivé dřevěné noze stojí a důvěřivě čeká na vůz, který nikdy nedorazí, byla víc, než jsem snesl.</p>
<p>Jak si osud přál, necelých dvě stě yardu od kapitána Montgomeryho stál vůz a opuštěné spřežení. Zadní část mřížoví do poloviny plnily přikrývky, ale kočí s pomocníky nebyli v dohledu. Spřežení tvořila dvojice sedáků, stárnoucích koní s pokleslými zády. Ale když jsem sevřel otěže, nešikovně je obrátil a táhl je za sebou do kopce, nechali se.</p>
<p>Nikdy jsem na koni nejezdil, ani neřídil spřežení. Už v roce 1913 jsem byl zvyklý jezdit v automobilech. V Chestnut Hill jsme ještě občas na ulici potkali drožky a vozy, ale všichni je už považovali za zvláštnost. Pan Everett, náš prodavač ledu, nedovolil chlapcům na svém vozu jezdit a jeho koně byli zvyklí kousat všechny děti ve svém dosahu.</p>
<p>Opatrně (snažil jsem se udržet ruce z dosahu jejich zubů) jsem spřežení vedl do kopce. Že jsem vůz ukradl, mě ani nenapadlo. Kapitán Montgomery vůz potřeboval. Přivézt mu ho byla má práce.</p>
<p>„Hodnej kluk, Johnny. Dobřes to udělal.“ Venku na světle stařík působil jen o trochu méně odpudivě. Visel na něm dlouhý šedý kabát, tvořil záhyby a sklady, a přestože jsem pistoli neviděl, byl jsem si jistý, že si ji zastrčil někam, kde bude po ruce. Na popruhu přes pravé rameno mu visel těžký plátěný pytel. Poprvé jsem si všiml vybledlého označení pluku na čele klobouku a tří malých medailí na kabátě. Stužky měl tak vybledlé, že jsem nedokázal určit jejich barvy. Holý kapitánův krk mi připomněl tlustý svazek provazů, jež se klátily v černém ústí staré studny za naším domem.</p>
<p>„Tak pojď, chlapče. Jestli máme porazit toho sviňáka Iversona, musíme sebou pohnout.“ Stařík široce mávl dřevěnou nohou, vytáhl se na sedačku a sevřel otěže pěstmi, jež mi připomněly svazky pokroucených kořenů. Bez zaváhaní jsem přeběhl na levou stranu vozu a vyskočil si na sedačku vedle něj. Ten poslední pozdní červnový večer Gettysburg naplnila světla a aktivita. Jak jsme ale projížděli městem k severu, noc mi připadala obzvlášť tmavá a pustá. Světla domů a hotelu svítila pro náš cíl – ať už byl náš cíl jakýkoliv – z takové dálky, že mi připadala bledá a studená jako vadnoucí zář světlušek, umírajících ve sklenici.</p>
<p>Během několika minut jsme se ocitli za posledními budovami severního konce města a odbočovali k severozápadu na cestu, kterou jsem později identifikoval jako Mummasburg Road. Než jsme zmizeli za temným závěsem stromů, otočil jsem se na svém místě a naposledy zachytil Gettysburg a za ním tábor Velkého znovusjednocení. Zatímco světla města působila bledě a unaveně, plameny stovek táborových ohňů a hranic ve stanovém městě zářily do noci. Podíval jsem se na ta souhvězdí ohňů a uvědomil si, že se kolem nich toho večera krčí mnohem víc veteránů, než má mnoho národů mladíků ve svých armádách. Uvažoval jsem, jestli před padesáti lety takhle viděli Pohřební svah a Culpův kopec přijíždějící armády konfederace.</p>
<p>Náhle mě zamrazilo a napadlo, že tady před padesáti lety uspořádala obrovský večírek Smrt a sto čtyřicet tisíc hostii se dostavilo v pohřebních rubáších. Můj otec mi vyprávěl, že si často vojáci, kteří šli do bitvy, připínali na uniformy kousky papíru, aby mohli, až zabíjení skončí, identifikovat jejich těla. Podíval jsem se doprava, jako bych čekal, že bude mít stařík na hrudi žlutý útržek papíru s naškrábaným jménem, hodností a adresou. Pak jsem si v šoku uvědomil, že visačku mám já.</p>
<p>Ještě jednou jsem se obrátil ke světlům a užasl nad tím, že se padesát let po černém festivalu Smrti vrátilo k druhé oslavě padesát tisíc těch, kdo přežili.</p>
<p>Zajeli jsme hlouběji do lesa a já už světla tábora Znovusjednocení neviděl. Jediné světlo přicházelo z blednoucí, žhnoucí oblohy mezi větvemi nad námi a od sporadického mrkání světlušek kolem cesty.</p>
<p>„Ty lversona nepamatuješ, co, chlapče?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Tady.“ Něco mi vrazil do rukou. Předklonil jsem se, přimhouřil oči a pochopil, že je to stará, na plechu vyvedená, na okrajích popraskaná fotografie. Dokázal jsem rozeznat bledý čtverec obličeje a stíny. Možná knír. Kapitán Montgomery si ji vzal zpět. „Na to prokletý Znovusjednocení se nezapsal,“ zamumlal. „Hledal jsem ho celej den. Vůbec nepřijel. Nečekal jsem to. Noviny v Atlantě před dvěma roky napsaly, že umřel. Blbá lež.“</p>
<p>„Ach,“ vydechl jsem. Kopyta koní vydávala v prachu cesty tiché zvuky. Pole, jež jsme míjeli, byla prázdná jako moje hlava.</p>
<p>„Blbá lež,“ zopakoval kapitán. „Vrátí se sem. Vo tom nepochybuju, že, Johnny?“</p>
<p>„Ne, pane.“ Překonali jsme stoupání malého kopce a stařík vůz zpomalil. Dřevěná noha vydávala rytmický zvuk – ťukala o dřevěnou vzpěru, o kterou se opírala. Jak jsme zpomalili, tempo se změnilo. Minuli jsme nejhustější část lesa, nalevo i napravo se mezi skupinkami stromů a nízkými kamennými zdmi otevřela tmavá pole. „Sakra,“ zaklel. „Viděl jsi tam vzadu Forneyův dům, chlapče?“</p>
<p>„Já… ne, pane. Asi ne.“</p>
<p>Neměl jsem ani tušení, zda jsme Forneyův dům minuli. Neměl jsem ani tušení, kdo to Forney byl. Neměl jsem ani tušení, co tady tu noc s tím divným staříkem dělám. Zjistil jsem, že mám náhle slzy na krajíčku, a vyděsilo mě to.</p>
<p>Kapitán Montgomery zastavil spřežení pod skupinkou stromů u pravého okraje silnice. Vzdychal a těžce dýchal. Bojoval a snažil se slézt z kozlíku. „Pomoz mi dolů, chlapče. Je čas rozbít tábor.“</p>
<p>Oběhl jsem vůz, abych mu podal ruku, ale on se mi opřel o rameno a těžce dopadl na zem. Sířil se kolem něho podivný kyselý pach a já si vzpomněl na starou, močí nasáklou matraci ve stodole poblíž kolejí za školou, kde přespávali – jak Billy říkal – tuláci. Už byla úplná tma. Nad polem na druhé straně cesty jsem rozeznal Velký vůz. Všude kolem se začali připravovat cvrčci a rosničky k noční symfonii.</p>
<p>„Vem sebou pár pokrývek, chlapče,“ nemotorně postupoval ke stromům, pozvedl ulomenou větev a použil ji jako hůl. Sebral jsem ze zadní části vozu několik pokrývek a vydal se za ním.</p>
<p>Překročili jsme pšeničné pole, minuli řídkou řadu stromů a vyšplhali po louce. Pak jsme zastavili pod stromem, jehož široké listy se chvěly v nočním vánku. Kapitán mi ukázal, kam mám pokrývky složit, pak se sklonil, ulehl a opřel si záda o strom. Dřevenou nohu založil o kotník té druhé. „Máš hlad, chlapče?“</p>
<p>Přikývl jsem do tmy, stařík prohrabal plátěný pytel a podal mi několik proužku jídla, které jsem považoval za maso, ale chutnalo jako přesolená kůže. První proužek jsem žvýkal téměř pět minut, než změkl natolik, abych ho mohl polknout. Právě když mi začala žízeň sžírat rty a jazyk, kapitán Montgomery mi podal měch s vodou a ukázal, jak ji vytlačit do otevřených úst.</p>
<p>„Dobrý sušený, co, chlapče?“ zeptal se.</p>
<p>„Vynikající,“ odvětil jsem upřímně a začal žvýkat další kousek.</p>
<p>„Ten Iverson byl úplně zbytečná svině,“ poučil mě kapitán s ústy plnými sušeného masa, jako by navázal na větu, kterou započal na voze před půl hodinou. „Nebejt toho, že ho ty hlupáci v mým Dvacátým Severní Caroliny zvolili, ještě než začala válka, za velitele tábora, ten sviňák mohl beji neškodnej. To z Iversona udělalo automaticky plukovníka a v době, kdy jsme bojovali nahoře na severu, ten blbej malej bastard velel jedny celý Rodesově brigádě.“</p>
<p>Stařík udělal pauzu, zbytky zubů se soustředil na sušené maso a já přemýšlel, že jediným člověkem, kterého jsem kdy zaslechl klít jako kapitána, byl pan Bolton, starý velitel požárníků, který vysedával před požární stanicí na Třetí ulici a vyprávěl historky novým rekrutům. Nejspíš zapomněl na nevítanou přítomnost mladších členů posluchačstva. Možná, napadlo mě, to má něco společného s uniformou.</p>
<p>„Křestním se jmenoval Alfred,“ poučil mě kapitán. Jeho hlas byl tichý a zamyšlený, jižanský přízvuk nápadný, že mi význam každého slova došel až několik vteřin po jeho vyslovení. Jako bych ležel v posteli, už snil a poslouchal tiché hlasy otce a matky, které se linuly oponou spánku nahoru. Nebo jako kouzelné pochopení cizího jazyka. Zavřel jsem oči, abych lépe slyšel. „Alfred,“ zopakoval. „Kapitán. Stejně jako jeho táta. Jeho táta byl senátorem z Georgie, dobrej kamarád prezidenta.“ Ucítil jsem na sobě staříkův pohled. „Prezidenta Davise. Byl to Davis. Tehdy, když byl laky senátorem, kdo poprvý Iversona jmenoval. To bylo už během problému v Mexiku. A když začala vopravdová válka. Iverson a jeho táta dostali regiment. Ty dny, kdy si bohatá prokletá rodina, jako Iversoni, chtěla hrát na vojáky. Prostě si koupili regiment. Koupili si prokletý uniformy a koně a tak. Pak museli bejt oficíři. Prokletý dospělý chlapi, co si hrajou na vojáčky, chlapče. Až na to, že jak začala vopravdová válka, ty vojáčci jsme byli my, Johnny.“</p>
<p>Otevřel jsem oči. Nevzpomínal jsem si, že bych kdy rozeznal tolik hvězd… Nad svahem louky se až k obzoru táhla souhvězdí, další jsem rozeznal nad tmavou stěnou stromů. Mléčná dráha křižovala oblohu jako most. Nebo jako vybledlé stopy armády, která tudy kdysi prošla.</p>
<p>„Prostě prokletá smůla, že jsme dostali Iversona,“ pokračoval kapitán. „Protože brigáda byla dobrá a Dvacátá Severní Caroliny byl sakra ten nejlepší regiment v Ewellově praporu.“ Stařík se na mě ještě jednou podíval. „Tys s námi u Sharpsburgu ještě nebyl, co, Johnny?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou, a jak mě znovu oslovil jménem toho jiného chlapce, ucítil jsem mrazení v zádech. Zauvažoval jsem, kde je ten chlapec teď.</p>
<p>„Ne, samozřejmě, že ne,“ pokračoval kapitán Montgomery. „To bylo v roce 62. Tos byl ještě ve škole. Po tažení byl regiment pořád ještě u Fredericksburgu. Někdo nakázal přehlídku a Nateova kapela hrála <emphasis>Dixie. </emphasis>A najednou z druhý strany Rappahannocku začala hrát Yankeeovská kapela taky <emphasis>Dixie. </emphasis>Nejproklatější věc, chlapče. Slyšels tu hudbu přes vodu tak jasně, jako by hrály dvě části jedny kapely. Tak naše kapela – všichni kluci z Dvacátýho – začala hrát <emphasis>Yankee Doodle. </emphasis>Všichni jsme tam stáli v přehlídkovejch uniformách v chladným slunečním světle a cítili se pěkně divně. Tobě to klidně řeknu. A když naši kluci s <emphasis>Yankee Doodle </emphasis>skončili, stejně, jak si to nacvičovali, začaly obě kapely hrát <emphasis>Domov, sladkej domov. </emphasis>Bez přemejšlení jsme začali, Perry a starej Thomas a Jeffrey a já a celá řada taky zpíval. Stejně tak velitel Williams – mladej pan Oliver vosobně – a za chvíli zpívala celá brigáda. Ty blbí Yankeeové taky – jejich hlasy se nesly přes Rappahannock a přidaly se k těm našim, takže jsme vytvořili jeden velkej chorál, kterej se ňákou chybou, nebo tak ňák rozpadnul. Řeknu ti, chlapče, bylo to zpívání s duchama. A my byli stejně tak duchové vlastní.“</p>
<p>Zavřel jsem oči, abych slyšel ty hlasy, které zpívají tu sladkou, smutnou píseň, a náhle si uvědomil, že mohou takovou samotu a stesk po domově (jako já na začátku večera) cítit i dospělí – dokonce i vojáci. Uvědomil jsem si, že veškerý můj stesk po domově pominul. Cítil jsem, že jsem, kde mám být. Součástí kapitánovy armády, součástí všech armád. Kempuju daleko od domova a s jistotou nevím, co přinese další den. Přesto jsem s přáteli šťastný. S kamarády. Ty hlasy byly tak skutečné a smutné jako skučení větru v listí uprostřed léta.</p>
<p>Kapitán si odkašlal a odplivl. „A pak nás ten sviňák Iverson zabil.“ Zaslechl jsem přezky, jak si odepínal dřevěnou nohu.</p>
<p>Otevřel jsem oči ve chvíli, kdy si přes ramena přetáhl pokrývku a odvrátil ode mě obličej. „Trochu se vyspi, chlapče,“ ozval se jeho zdušený hlas. „Vyrazím při prvním ranním světle.“</p>
<p>Přitáhl jsem si vlastní pokrývku až ke krku a tvář uložil na černou půdu. Naslouchal jsem zpěvu, ale hlasy zmizely. Usnul jsem při zvuku větru ve větvích, při zvuku, jaký ten večer připomínal vzteklý šepot.</p><empty-line /><p>Jednou jsem se před svítáním probudil. Svítilo dost světla na to, abych rozeznal pár palců před sebou obličej kapitána Montgomeryho. Staříkovi v noci sklouzl klobouk a vrchol jeho hlavy tvořil reliéf, zarudlý skalp zjizvený jaterními skvrnami, boláky a několika osamocenými chomáči bílých vlasů. Čelo měl zvrásněné, jako by se divoce koncentroval, obočí jako dvě tmavé erupce chlupů. Zavřená víčka odhalovala dole úzkou čáru bělma. Z prasklé dýně, jež tvořila jeho ústa, mu unikalo tiché chrápání, knír zvlhčil jemný pruh slin. Jeho dech byl suchý a mrtvý jako vzduch unikající ze zapomenuté jeskyně, kterou nikdo po celá století neodpečetil.</p>
<p>Zíral jsem na to časem poznamenané maso starého obličeje několik palců od mého, na oteklé, znetvořené prsty, jež jako dítě svíraly pokrývku, a jasně, jasnozřivě jsem si uvědomil strašlivý osud vlastní dlouhověkosti. Pochopil jsem, že je věk prokletím, nemocí, že jsou ti nešťastní, kdo přežijí vlastní dětství, odsouzeni k utrpení a smrti v čase. Snad proto, napadlo mě, odcházejí mladíci tak ochotně zemřít do válek.</p>
<p>Přetáhl jsem si pokrývku přes obličej.</p>
<p>Když jsem se krátce po východu slunce znovu probudil, stařík stál deset kroků od stromu a zíral ke Gettysburgu. Nad stromy bylo vidět jen bílou kopuli, střecha a boky zalité zlatem slunce. Vymotal jsem se z pokrývek, postavil se na nohy a užasl nad tím, jak se cítím ztuhle, vlhce a zvláštně. Nikdy jsem předtím venku nespal. Reverend Hodges nám tábor v přírodě slíbil, ale skupina byla zaměstnaná nacvičováním nástupů a vlakových signálů. Rozhodl jsem se, že táboření v přírodě klidně z rozvrhu toho dne vyškrtnu. Pořád jsem napůl spal, vypotácel se na nohy a přemýšlel, jak si kapitán Montgomery připevnil svou dřevěnou nohu, aniž by mě probudil.</p>
<p>„Ráno, chlapče,“ pozdravil stařík, když jsem se vrátil z okraje lesa, kam jsem si zašel ulevit. Pohledem ani na chvíli neopustil viditelnou kopuli na východě.</p>
<p>Stáli jsme tam pod stromem a posnídali – další hovězí sušené maso s vodou. Uvažoval jsem, co dostali ve stanech poblíž polních kuchyní Billy, reverend a ostatní skauti. Možná palačinky. Možná slaninu. Určitě velké sklenice studeného mléka.</p>
<p>„Když svolali ráno prvního nástup, byl jsem tam s panem Oliverem,“ zaskřehotal stařík. „Tisíc čtyři sta sedmdesát přítomnejch ve službě, sto čtrnáct oficírů. Já mezi nima nebyl. Tehdy jsem měl pořád vejložky seržanta. Prýmek mi nedali až do druhý Divočiny. Ať tak nebo tak, noc předtím jsme dostali zprávu od A. P. Hilla, že se na jihu shromažďujou federálové. Zřejmě nás chtěli vodříznout. Naše brigáda se měla k jihu – na Hillův příkaz – stočit jako první.</p>
<p>Když jsme scházeli po Haidlersburg Pike, zaslechli jsme střelbu. Tak nás vzal generál Rodes lesem, až jsme se dostali na Dubovej kopec.“ Otočil se k východu, hladce se obrátil na dřevěné noze a zastínil si oči proti slunci. „Někde tamhle asi, Johnny. Tak pojď.“ Stařík se obrátil, já sroloval pokrývky a běžel za ním z kopce k jihovýchodu. Ke vzdálené kopuli.</p>
<p>„Tehdy jsme taky sešli přímo po západním úbočí tutoho svahu, co, chlapče? Tehdy tu nebylo tolik stromu. Už před úsvitem jsme pochodovali. Sem jsme dorazili, když měl bejt voběd. V jednu, možná v půl druhý. Cestou jsme jedli suchary. Zdá se mi, že jsme nahoře zastavili, aby mohl Rodes rozmístit pár pušek. Perry a já jsme si rádi sedli. Chtěl začít psát další dopis naší mámě, já mu ale řekl, že nebude čas. Taky nebyl. Ale kéž bych ho sakra nechal ten blbej dopis napsat.</p>
<p>Z místa, kde jsme stáli, jsi mohl vidět, jak se po cestě z Gettysburgu blíží Yankeeové. A my věděli, že dnes přijde boj. Sakra práce, chlapče, můžeš ty pokrývky položit. Už je dneska nebudem potřebovat.“</p>
<p>Překvapeně jsem je odhodil do plevele. Dorazili jsme na spodní konec louky a od cesty, kterou jsme zřejmě minulý večer přijeli, nás dělil jen nízký plot. Kapitán přes něj přehodil dřevěnou nohu, na druhé straně jsme se na minutu zastavili. Z hustoty vzduchu a nepatrného pulzování ve spáncích jsem poznal, jak stoupá teplota. Náhle k nám od jihu dorazil zvuk kapely a jásot vzdálenost ho ztišila.</p>
<p>Kapitán vytáhl z kapsy Flekatý červený kapesník, otřel si krk a čelo. „Pitomí idioti,“ zaklel. „Slaví, jako by šlo vo vesnickou pouť. Pěkná pitomost.“</p>
<p>„Ano, pane,“ odvětil jsem automaticky. V tu chvíli mě vzrušovala představa Znovusjednocení i skutečnost, že jsme tady s veteránem – s mým veteránem – a procházím skutečnou půdu, kde se bojovalo. Napadlo mě, že kdyby nás někdo pozoroval z dálky, mohl nás považovat za dva vojáky. V tu chvíli bych své skautské khaki vyměnil za hnědou nebo šedou barvu konfederace a přidal se ke kapitánovi. V tu chvíli bych pochodoval proti Eskymákům, pokud by to znamenalo stát se součástí armády, vstát za úsvitu s kamarády, připravit se do bitvy a cítit se tak <emphasis>živě, </emphasis>jako jsem se tehdy cítil.</p>
<p>Kapitán zaslechl mé <emphasis>ano, pane, </emphasis>ale musel v mých očích najít ještě něco jiného, neboť se předklonil, přenesl váhu na plot a přiblížil svůj obličej k mému. „Sakra práce, Johnny. Dvakrát z takovýho nesmyslu nešílej. Myslíš si, že by se ty hloupí kreténi vrátili z takový dálky, kdyby čestně přiznali, že oslavujou masakr?“</p>
<p>Zamrkal jsem.</p>
<p>Stařík mě chytil oteklou pěstí za tuniku. „Tak je to, chlapče. Copak to nechápeš? Postavili tady příšerný jatka, aby tam rozemleli lidi. A oni tady teď vzpomínají, vyprávějí si o tom veselý historky a prolejvají slzy nad tím, jak dobrá to byla doba, když nás do těch jatek nacpali.“ Prstem volné ruky ukázal směrem na kupoli. „Copak to nechápeš, chlapče? Ohrady, koryta a řeznický komory – ale všichni neměli takový štěstí, aby jim praskla lebka při první ráně. Některý z nás nacpali do mlejnku a museli tady ležet a dívat se, jak v tom horku ostatní otejkají a nafukujou se. Příšerný jatka, chlapče, kde tě zabijou a vykuchaj… nahází tvoje vnitřnosti na blbou podlahu a odkopnou je na stranu, aby dostali dalšího hlupáka… servou ti maso z kostí, kosti rozemelou na hnojivo. Co není dobrý maso, rozemelou a zabalí do tvejch vlastních střev, aby to blbej veřejnosti prodali jako párek. Přehlídky. Válečný příběhy. Znovusjednocení. <emphasis>Párky, </emphasis>chlapče.“ Nepatrně lapal po dechu, pustil mě, odplivl si, otřel kníry a dlouhou minutu zíral k obloze. „A nás do těch jatek odved Jidáš jménem Iverson, Johnny,“ dodal nakonec, hlasem zbaveným všech emocí. „Nikdy na to nezapomeň.“</p><empty-line /><p>Překročili jsme pustou cestu a vstoupili na pole, směrem na východ od opuštěné farmy. Kopec tady pořád mírně klesal. Oheň vykuchal před lety horní patra a okna v přízemí byla zatlučená prkny. Podél základů a zarostlé stezky, jež vedla k propadlým stodolám, rostly vysoké kosatce. „Starej dům Johna Forneye,“ poučil mě kapitán Montgomery. „Když jsem se vrátil v roce 98, ještě tady byl. Vyprávěl mi, že když se začne snášet noc, nezůstane tady nikdo z čeledínu. Kvůli Dírám.“</p>
<p>„Kvůli čemu, pane?“ Zamrkal jsem v ranním horku a záři toho dne, kdy teplota určitě dosáhne čtyřiceti stupňů. V zaprášené trávě poskakovali bezstarostně koníci.</p>
<p>Zdálo se, že stařík mou otázku přeslechl. Přiblížili jsme se ke stromům a kupole už nebyla vidět. Kapitánovu pozornost ale upoutalo pole, jež se táhlo necelých čtyři sta metrů z kopce k hustější řadě stromů na jihovýchodě. Vytáhl z kabátu pistoli, a jak natáhl kohoutek, až cvakl, rozbušilo se mi srdce. „Tohle je zrada, chlapče,“ oznámil mi. „Nezapomeň na to.“</p>
<p>Protáhli jsme se krátkým živým plotem a pomalu klesali polem. Staříkova dřevěná noha vydávala na zemi tiché zvuky. O nohy se nám otírala tráva a bodláčí. „Ten sviňák Iverson takhle daleko nikdy nedošel,“ poučoval mě kapitán. „Ollie Williams říkal, že ho slyšel, jak dává příkaz z kopce. Tam, co rozestavil Rodes jeho pušky. Udělejte jim z toho peklo, říká Iverson, pak jde nahoru ke svýmu stromu, kde si sedne do stínu a žere svůj oběd. Dal si i víno. Dával si víno při každým jídle, kdy pili ostatní vodu z příkopu. Ne, Iverson sem nikdy dolů neslez, dokud nebylo po všem. Pak stačilo říct, že jsme se snažili vzdát a přikázat pár mrtvolám, aby vstaly a zasalutovaly generálovi. Pojď, chlapče.“</p>
<p>Rychle jsme postupovali přes pole. Už jsem rozeznal vedle stromů kamenný plot, napůl ukrytý ve stínech listoví. Zdálo se, že tuto stranu zdi lemuje hustá vysoká tráva nebo popínavé rostliny.</p>
<p>„Na naši pravou stranu postavili Danielsovu brigádu.“ Kapitánova pistole ukázala k jihu, hlaveň jen tak tak minula střechu jeho klobouku. „Dolů ale nepřišli, dokud nás nerozstříleli na kusy. Pak Danielsovy kluci vběhli přímo do palby Stočtyřicátý devátý Stoneovy Pennsylvánie… ty hrozný ostrostřelci, kterým se říkalo, už si nepamatuju proč, <emphasis>Příšerný jelení vocasy. </emphasis>Ale než sem dorazil Daniels a Ramseur a O Neal, byli jsme tady sami. Iverson nás poslal moc brzy. Ramseur nebyl ještě další půl hodinu připravenej a brigáda O’Neala se obrátila nazpět, ještě než se dostali tamhle, na Mummasburg Road.“</p>
<p>V tu dobu jsme už byli uprostřed pole. Řídká stěna stromů vlevo slinila větší část cesty. Kamenná zeď stála necelých tři sta yardů před námi. Zašilhal jsem nervózně k natažené pistoli. Zdálo se, že kapitán zapomněl, že ji drží.</p>
<p>„Přišli jsme dolů takhle pod úhlem,“ pokračoval. „Brigáda se natáhla přes půlku pole, tak ňák šikmo od severovýchodu k jihozápadu. Pátá Severní Carolina byla po naší levici, Dvacátá vpravo tamhle. Pár stovek v první řadě a Třiadvacátá a Dvanáctá tamhle, daleko vpravo, zdrželi se. Právej bok Dvanáctý uprostřed cesty k tý hloupý železnici tam dole.“</p>
<p>Podíval jsem se k jihu, ale žádné koleje nenašel. Táhlo se tam jen horké široké pole, které snad někdy poskytovalo úrodu, ale teď ho pohltila ostřice a ostružiní.</p>
<p>Kapitán se zastavil, nepatrně lapal po dechu a váhu přenesl na zdravou nohu. „Nevěděli jsme, Johnny, že už se Yankeeové usadili za tamtou zdí. Tisíce Yankeeů. Neukázali ani blbou čepici, ani prapor, ani hlaveň pušky. Jen se tam krčili a čekali, až vejdou zvířata do dveří, aby mohl začít masakr. A plukovník Iverson před nás nikdy neposlal zvědy. Nikdy předtím jsem postup bez zvědů neviděl. Takže jsme štrádovali přes pole, Iverson si zatím sedel nahoře na Dubovým kopci, jed voběd a dával si další sklenici vína.“</p>
<p>Kapitán pozvedl pistoli a ukázal k řetězu stromu. Ustoupil jsem a čekal, že vystřelí. Ale jediný zvuk, který se ozval, byl jeho hrubý hlas. „Pamatuješ? Došli jsme k tomu místu… asi tam, co roste to blbý víno. A po celé čtvrt míle dlouhé zdi se postavili Yankeeové a začali to pálit přímo do nás. Jakoby se zvedli přímo ze země. Žádnej zvuk, jen šustění našich nohou v pšenici a trávě. Pak do nás pustili salvu. Zvuk jak na konci světa. Celej blbej svět mizí v kouři a vohni. Na takovou vzdálenost nemohl minout ani jeden z Yankeeů. Další vyběhli ze stromů tamhle nahoře…“ Zagestikuloval doleva, kde se zeď lámala k severozápadu, kde narážela na silnici. „Tak jsme se ocitli v boční palbě, která smetla Pátej Severní Caroliny jako kosa, chlapče. Tehdy na těchhle polích rostla pšenice. Ale bylo tu jen strniště. Nebylo kam utýct. Nebylo se kam schovat. Mohli jsme utíkat zpátky, odkud jsme přišli, ale toho dne jsme se my, kluci ze Severní Caroliny, neměli naučit utíkat. Prostě nás podsekla kosa. Nemohli jsme postupovat. Ta zeď se ve vzdálenosti padesáti yardů proměnila v kouř, ze kterýho šlehal voheň. Viděl jsem velitele plukovníka Davise vod Pátýho – jeho kluci mu říkali starej Bill – jak dotáhnul svůj regiment do prohlubně na jihu. Vidíš, kde roste to křoví? Ani ne příkop. Ale trochu se schovali. Nic moc. Ale my z Dvacátýho a Turnerovi kluci z Třiadvacátýho jsme neměli jinou volbu, než si tady lehnout na votevřeným prostranství a schytat to.“</p>
<p>Stařík přešel pomalu dvanáct yardů a zastavil se v místě, kde byla tráva hustější a zelenější, kde se mísila – jak jsem poznal – s vinnou révou a tvořila mezi námi a zdí nízký, zelený podrost. Náhle se těžce posadil, dřevěnou nohu vystrčil před sebe a pistoli složil do klína. Dopadl jsem vedle něj na kolena, sundal si klobouk a rozepnul tuniku. Na knoflíku náprsní kapsy mi volně visela žlutá známka. Bylo hrozné horko.</p>
<p>„Yankeeové na nás bez ustání chrlili voheň,“ pokračoval. Jeho hlas zněl jako chraplavý šepot, po tvářích a krku mu stékal pot. „Tamhle z lesa vyšli další federálové… u železnice… a začali střílet z boku na kluky starýho Billa a na naši pravici. Naše palba stála za velký kulový. Zved jsi hlavu ze země, abys zamířil, a dostal kulku přímo do mozku. Můj brácha Perry ležel přímo vedle mě a já zaslech, jak dostal kulku do levýho voka. Udělalo to zvuk, jako když někdo praští čtyřlibrovým kladivem do kusu hovězího. Trochu se zvednul a přepad vedle mě. Já ječel a plakal, obličej mi pokryly nudle, špína a slzy. Pak jsem najednou cítil, jak se Perry snaží znovu postavit. Škubal se, jako by ho někdo tahal na provázcích. Pak znovu a znovu. Zahlídnul jsem díru v jeho obličeji tam, co měl dřív voko. A na pravý noze jsem měl jeho mozek a kusy zadní části hlavy. Přesto jsem cítil, jak se škube a tahá, jako by mě chtěl s sebou někam vzít. Pozdějc jsem zjistil proč. Dostával do hlavy další kulky a pokaždý to s ním škublo. Když jsme se pozdějc vrátili, abysme ho pohřbili, měl hlavu jako meloun, co někdo rozkopal na kusy. Ale to nebylo nic tak divnýho. Střelba Yankeeů rozervala na kusy hodně kluků, co ten den zůstali na poli ležet. Jako kosa, chlapce. Nebo mlejnek na maso.“</p>
<p>Posadil jsem se do trávy a hluboce dýchal ústy. Víno a černá půda vydávaly silný sladký pach, ze kterého se mi točila hlava a cítil jsem se divně. Horko se na mě lepilo jako tlustá horká prostěradla.</p>
<p>„Tehdy se některý kluci postavili, že utečou,“ pokračoval kapitán Montgomery stejně ochraptělým a monotónním hlasem. Jeho oči se zaostřily do prázdna. Oběma rukama svíral nataženou pistoli, hlavní mířil mým směrem, ale já si byl jistý, že na mě zapomněl. „Každej, kdo se postavil, to schytal. Ten zvuk byl… i přes palbu jsi slyšel, jak jdou kulky do černýho. Vítr vodnášel kouř zpátky do lesa, takže jsme se nemohli dokonce ani schovat v kouři, kterej obyčejně zhoustnul. Viděl jsem velitele Ollie Williamse, jak se postavil a řval na kluky z Dvacátýho, ať zůstanou na zemi. Jak jsme se dívali, dvakrát to koupil.“</p>
<p>„Ti, co zbývali, se snažili zformovat palebnou linii v trávě a pšenici. Ale ani jsme nestačili jedinou salvu. Yankeeové vyběhli. Některý pořád stříleli, některý používali bajonety. A tehdy jsem spatřil tebe a druhý dva malý bubeníky, jak vás zabili, Johnny. Když to brali s bajonetama…“ Stařík udělal pauzu a poprvé za několik minut se na mě podíval. Zdálo se, že se nad ním mrak zmatku rozplynul. Pomalu nechal pistoli klesnout, jemně natažený kohoutek uvolnil a pozvedl nataženou ruku k čelu.</p>
<p>Pořád jsem cítil, jak se mi točí hlava a je mi trochu nevolno. Ale zeptal jsem se: „Tehdy jste ztratil vaši… uch… zranili vám nohu, pane?“</p>
<p>Kapitán si sundal klobouk. Zbytky bílých vlasu slepil pot. „Cože? Mou nohu?“ Zíral na dřevěnou nohu pod kolenem, jako by si jí nikdy nevšiml. „Mou nohu. Ne, chlapče, to bylo pozdějc. Bitva u Kráteru. Yankeeové se pod nás zavrtali a vyhodili nás ve spánku do vzduchu. Když jsem hned neumřel, poslali mě domů do Raleighu a tři dny předtím, než válka skončila, ze mě udělali čestnýho kapitána. Ne, ten den… tady… mě trefili alespoň třikrát, ale nic vážnýho. Kulka mi vzala podrážku pravý boty, další mi urvala pažbu pušky a do tváře zabodla pár třísek. Třetí mi utrhla kus levýho ucha. Ale sakra, pořád dobře slyším. Až ve chvíli, kdy jsem se toho večera posadil, abych zkusil usnout, jsem zjistil, že mě trefila ještě jedna dozadu, do nohy. Rovnou pod prdel. Ale byla tak pomalá, že mi tam udělal jenom velkou modřinu.“</p>
<p>Příštích pár minut jsme seděli v tichu. Slyšel jsem, jak v trávě šustí hmyz. Nakonec promluvil kapitán. „A ten sviňák Iverson sem ani neslez, dokud sem nedorazili Ramseurovi kluci, aby Yankee vyhnali. To bylo pozdějc. Ležel jsem tady někde namáčklej mezi mrtvolama Perryho a Nateho, pokrytej jejich krví a mozkama, takže nás ty prokletý Yankeeové, když naše lidi bodali bajonetama nebo je vlekli za svou linii jako vězně, jednoduše přešli. Votevřel jsem voči na dost dlouhou chvíli, abych viděl, jak banda rozchechtanejch Yankeeů řezala starýho Cede Carletona. Sakra práce, dostali i prapor našeho regimentu. Kolem nezbyl nikdo, kdo by bojoval.</p>
<p>Ramseur, ten, kterýmu Richmondský noviny vždycky říkají Rytíř Bayard, ať už to sakra znamená, co chce, táhnul z kopce do stejnýho útoku, když nahoru vyběhli kapitán Crowder a kapitán Dugger, aby ho varovali. Ramseur byl oficír, ale nebyl to blázen. Přešel cestu kus na východ a zaútočil na Yankee zprava. Smet druhou stranu zdi a zahnal je zpátky do tábora.</p>
<p>Mezitím, kdy se nás pár, kdo zůstal naživu, snažilo doplazit zpět k Forneyovo domu nebo tam leželi a krváceli ze svejch zranění, ten sviňák Iverson oznámil generálovi Rodesovi, že viděl, jak náš regiment zvednul bílej prapor a přešel k Yankeeům. Sakra lež, chlapče. Ty, který zajali, byli většinou zraněný a vodvedli je pod bajonetama. Ten den se žádný bílý prapory nekonaly. Natož pak tady. Jenom kusy bílý lebky a vostatní hmoty, co se válela kolem.</p>
<p>Pozdějc, když jsem hledal na poli pušku, co by fungovala, sem přived Rodes Iversona, aby mu ukázal, kde se chlapi vzdali. A zatímco si jejich koně razí cestu mrtvolama, co tvořily Dvacátej Severní Caroliny, ten bastard Iverson…“ Staříkův hlas se zlomil. Udělal minutu dlouhou pauzu, zakašlal, odplivl si a pokračoval: „Ten bastard Iverson tady vidí řady našich mrtvejch, sedm set mužů z nejlepší brigády, co kdy Jih postavil. Leží tu zastřelený v řadách jako na přehlídce a Iverson si myslí, že se pořád krčí před střelbou, i když Ramseur Yankee už zahnal. Tak se postaví ve třmenech, ten jeho prokletej ryzák málem stoupne na Perryho a Iverson ječí: <emphasis>Chlapi, povstaňte a zasalutujte, když projíždí generál! </emphasis>Okamžitě vstaňte! Rodes poznal, že koukají na mrtvý chlapi.“</p>
<p>Kapitán Montgomery lapal po dechu a těžce vkládal slova mezi chrčivé nádechy. I mně samotnému se dýchalo špatně. Zdálo se, že veškerý vzduch pohlcuje nepříjemný pach plevele, vína a tmavé půdy. Uvědomil jsem si, že zírám na trs vína před sebou. Nafouklé ovoce vypadalo jako zhmožděné maso, protkané popraskanými žílami.</p>
<p>„Kdybych měl svou pušku,“ pokračoval kapitán, „zastřelil bych toho bastarda už tehdy.“</p>
<p>Přerývaně vydechl: „Von a Rodes se vrátili společně na kopec a nikdy jsem Iversona už nespatřil. Velení nad tím, co z regimentu zůstalo, převzal kapitán Halsey. Když příští ráno brigáda nastoupila, tam, kde den předtím odpovědělo čtrnáct set sedmdesát mužů, jich stálo jen tři sta šedesát dva. Iversona odvolali do Georgie a dali mu na starost jednotku domácí stráže nebo něco takovýho. Říkalo se, že ho před tím, aby ho postavili před vojenskej soud nebo pokárali, zachránil prezident Davis. Bylo jasný, že by nikdo z nás pod takovým hnusným švihákem už nesloužil. Víš, jak zní poslední stránka záznamů Dvacátýho Severní Caroliny, chlapče?“</p>
<p>„Ne, pane,“ odvětil jsem tiše.</p>
<p>Stařík zavřel oči. „Založen u Sedmi borovic, obětován u Gettysburgu, vzdal se u Appomatoxu. Pomoz mi na nohy, chlapče. Musíme najít místo k úkrytu.“</p>
<p>„K úkrytu, pane?“</p>
<p>„Sakra správně,“ potvrdil kapitán, zatímco jsem mu sloužil jako berla. „Musíme bejt připravený, až sem dneska dorazí Iverson.“ Pozvedl těžkou pistoli, jako by vše vysvětlovala. „Musíme bejt připravený, až přijede.“</p>
<p>Než jsme našli k úkrytu vhodné místo, polovina rána byla za námi. Vlekl jsem se za kulhajícím staříkem. Část mého mozku zoufale a v panice hledala cestu z tak šílené situace, druhá část – ta větší – bez problému přijala jeho logiku. Plukovník Alfred Iverson junior se tohoto dne vrátí na pole své viny a my se musíme schovat, abychom ho zabili.</p>
<p>„Vidíš, kde se tady půda prohlubuje? Právě tam, co roste to prokletý víno?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„To jsou Iversonovy Díry. Podle Johna Forneye, kterýho jsem přijel v roce 98 navštívit, jim tak místní říkají. Víš, co jsou zač?“</p>
<p>„Ne, pane,“ lhal jsem. Část mého podvědomí moc dobře věděla, o co se jedná.</p>
<p>„V noci po bitvě… bitvě, hovno, po masakru… nás pár opustilo regiment. Dorazili sem některý z Leeho průzkumníků a vykopali jsme velký mělký jámy. Prostě jsme tam kluky z místa, kde leželi, svalili. Naházeli je tam společné, pořád v bitevních řadách. Nate a Perry se dotejkali rameny. Přímo tam, co jsem ležel já. Můžeš vidět, kde Díry začínají. Půda je tu nižší, tráva vyšší. Co?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Forney tvrdil, že je tady tráva vyšší pořád. I obilí, když ho tady zaseli. Forney na tu tom poli moc nefarmařil. Říkal, že tady čeledíni moc rádi nepracujou. Řekl svejm negrům, že se tu ničeho nemusí bát, že sem přijeli U. C. V. a všechno vykopali, aby naše kluky vodvezli po válce nazpátek do Richmondu. Ale není to pravda.“</p>
<p>„Proč ne, pane?“ Pomalu jsme se brodili hustým podrostem. Kolem kotníku se mi obtočilo víno a já se musel vymotat.</p>
<p>„Moc tu nekopali,“ vysvětloval kapitán. „Kostí tu bylo tolik a byly tak rozházený, že jich prostě pár vzali a řekli, že je to všecko. Nechtěli tu kopat o nic víc, než se tady líbilo makat Forneyovo negrům. Ani ve dne. Místo, co nese tolik hanby a vzteku… no, lidi to cítěj, co, chlapče?“</p>
<p>„Ano, pane,“ potvrdil jsem automaticky, přestože jsem v tu chvíli cítil nevolnost a chtělo se mi spát.</p>
<p>Kapitán se zastavil. „Sakra práce. Ten dům tady předtím nebyl.“</p>
<p>Mezerou ve zdi jsem rozeznal malý domek, spíš větší boudu, postavenou z tak tmavého dřeva, že zasazena ve stínech stromů byla téměř černá. Nevedla k ní žádná příjezdová cesta, žádná pěšina pro vůz. Na Forneyově poli a v lesní trávě jsem rozeznal mírně podupaná místa, kudy snad k díře ve zdi projížděli koně. Stařík vypadal, že ho skutečnost, že si někdo postavil dům tak blízko pole, kde padl jeho milovaný Dvacátý pluk Severní Caroliny, hluboce urazila. Dům byl ale tmavý a tichý a my tuto část zdi rychle opustili.</p>
<p>Čím blíž jsme se ke kamenné zdi blížili, tím těžší cesta byla. Tráva tady rostla dvakrát tak vysoko než na poli, zarostlé místo o velikosti fotbalového hřiště, kde jsme s mou skupinou nacvičovali nástupy, ohraničovala divoká réva.</p>
<p>Hustou trávou a propleteným vínem nám zhoršovaly postup ještě díry. Pole provrtaly tucty, desítky děr, jež čekaly pod hustým porostem.</p>
<p>„Pitomí syslové,“ zaklel kapitán Montgomery. Díry byly ale dvakrát tak široké než nory krtků, syslů a pozemních veverek, jaké jsem kdy viděl. U otvorů se nakupila hlína. Stařík do nich šlápl dvakrát. Podruhé si zasekl dřevěnou nohu tak hluboko, že jsme měli s jejím vyprošťováním oba plné ruce práce. Jak jsem tahal za nohu, obalenou vlnou, náhle mě přepadl pocit z noční můry – pocit, že za druhý konec někdo nebo něco, táhne, nechce ji pustit, snaží se staříka vtáhnout pod zem.</p>
<p>Událost musela vyvést z míry i kapitána Montgomeryho, neboť se, jakmile nohu z díry uvolnil, o pár kroků odpotácel, těžce dosedl na zem a zády se opřel o kamennou zeď. „Tady je to dost dobrý, chlapče,“ vydechl. „Počkáme tady.“</p>
<p>Bylo to vhodné místo pro přepadení ze zálohy. Víno a tráva tady rostly do výše pasu. Viděli jsme kousky pole, ale byli jsme ukryti efektivně jako v zákopu. Záda nám kryla zeď.</p>
<p>Kapitán Montgomery si sundal kabát, plátěný pytel a začal rozebírat, čistit a znovu ládovat pistoli. Já ležel poblíž na trávě, zpočátku uvažoval, co se děje na Znovusjednocení, pak jsem začal přemýšlet, jak tam kapitána dostat zpět. Pak jsem uvažoval, jak vypadal Iverson, přemýšlel jsem o domově a nakonec jsem vplouval do podivné dřímoty plné snů a nepřemýšlel už o ničem.</p>
<p>Necelé tři stopy od místa, kde jsem ležel, se otevírala další podivná díra. Jak jsem lehce dřímal, pořád jsem vnímal ten pach, který z otvoru stoupal: stejný, nepříjemně sladký pach, jaký jsem cítil předtím. Teď byl ale silnější, těžší, téměř erotický, s podtónem rozkladu a hniloby. Pach mrtvých mořských živočichů, kteří se suší na slunci. S agentem na prodej nemovitostí jsem se měl o mnoho let později s podobným pachem setkat při návštěvě prázdného masokombinátu v Chicagu. Byl to pach márnice, kterou nikdo celá léta nepoužívá, ale stále ji prostupuje vzpomínka na krev.</p>
<p>Den míjel v horkém oparu, hustém vzduchu a zvuku hmyzu. Dřímal jsem, probouzel se a hlídal s kapitánem, pak jsem znovu dřímal. Zdá se mi, že jsem jednou jedl tvrdé sušenky z jeho pytle a smáčel je poslední vodou z měchu. Ale i ta vzpomínka se mísí se sny toho odpoledne. Pamatuji si, jak kolem nás seděli ostatní, žvýkali stejné jídlo a hovořili nízkými tóny, kdy se nedají rozeznat slova. Přesto jsem vnímal nápadný jižanský dialekt. Nepřipadalo mi to nijak zvláštní. Vzpomínám, jak jsem se jednou probudil (přestože jsem seděl, zíral a věřil, že už jsem vzhůru), k plnému vědomí mě vyburcoval zvuk automobilu na Mummasburg Road. Ale stromy na okraji pole veškerou dopravu zastínily, zvuky slábly a já se vrátil k drogovému spánku, do jakého jsem upadl předtím.</p>
<p>Někdy později jsem to odpoledne prožil sen, který si pamatuji naprosto dokonale.</p>
<p>Ležel jsem na poli, zraněný a bezmocný, levou stranu obličeje na zemi, pravé oko bez mrknutí pozorovalo modrou letní oblohu. Na tvář mi vylezl mravenec, pak další, až mi jich pochodovala po tváři a oku celá řada. Ostatní směřovali k mým nozdrám a otevřeným ústům. Nedokázal jsem se pohnout, nemrkal jsem. Cítil jsem je v ústech mezi zuby, kde odstraňovali mezi stoličkami zbytky ranní slaniny, pohybovali se po měkkém povrchu mého patra, zkoumali tmavý tunel mého krku. Ty pocity nebyly nepříjemné.</p>
<p>Mlhavě jsem zaznamenal hlubší pohyb, pomalé nafukování záhybů mého břicha a vnitřností. Ve schnoucích koutcích mého oka kladl vejce nějaký hmyz.</p>
<p>Jasně jsem viděl, jak mi nad hlavou krouží havran, snáší se ve spirále blíž, přistává vedle mě, chodí sem a tam, hopká blíž. Jeho zobák vypadal zblízka ohromně a jediným klovnutím mi vyrval oko. V temnotě, která následovala, jsem pořád cítil světlo, mé tělo se v horku nafukovalo, chovalo tisíce zárodků, maso se roztahovalo a volná látka košile byla náhle těsná. Cítil jsem vlastní vnitřní bakterie, které ztratily jídlo a živily se na rozkládajícím se tuku mého těla, sražených kalužích krve a v marné snaze chtěly přežít dalších pár hodin.</p>
<p>Cítil jsem, jak mi vadnou rty, horko je vysušuje, jak se mi odtahují od zubů. Cítil jsem, jak se mi čelisti víc a víc otevírají k neveselému tichému smíchu, šlachy uhnívají nebo je ukusují malí predátoři. Když se vajíčka otevírala a červi začali svou šílenou očistu, cítil jsem se lehčí. Jak proces zrychloval, mé tělo se měnilo ve tmavou půdu. Má ústa se široce otevřela, aby spolkla čekající zem. Ochutnal jsem tmavé spojení s hlínou. Kde jsem měl kdysi jazyk, teď rostla stébla trávy. Ve vlhkém hrobu mé lebky našla úrodnou půdu květina a mezerou, jež kdysi držela mé oko, vyslala k nebi pokroucený výhonek.</p>
<p>Klidný, uvolněný jsem se vracel ke kyselé chuti černoty a cítil, že jsou tu ostatní. Náhlé proudy půdy vysílaly rozpadlé kousky vlny, masa, či kosti, které se jich dotkly. Zlomky se smíchaly s tichým nadšením prvního doteku milence. Když už bylo ztraceno vše, vše se promíchalo s temnotou a vztekem, mé kosti zůstaly. Ostré úlomky vzpomínek, zapomenuté, pichlavé fragmenty bolesti, jež odolávala nevyhnutelnému klidu a prázdnotě.</p>
<p>Hluboko v tom hnijícím morku kostí, ztracen v černé kyselé hlíně zapomnění, jsem vzpomínal a čekal.</p><empty-line /><p>„Vstávej, chlapče! ‚roje on! To je Iverson!“</p>
<p>Naléhavý šepot mě vyburcoval ze spánku. Opile jsem se rozhlédl a pořád v místech, kde jsem ležel se rty na zemi, vnímal chuť hlíny.</p>
<p>„Sakra práce, já věděl, že přijede!“ šeptal kapitán a ukazoval vlevo, kde vycházel z lesa mezerou v kamenné zdi muž v černém kabátu.</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou. Sen mě nechtěl pustit. Protíral jsem si oči a snažil se z nich vyklepat tmu. Pak jsem si uvědomil, že je skutečná. Zatímco jsem spal, denní světlo vybledlo a nastal večer. Uvažoval jsem, kam proboha clen zmizel. Muž v černém kabátu postupoval šedým soumrakem, který odrážel zvláštní slepotu mých snů. Dokázal jsem rozeznat jeho bílou košili a bledý obličej, jenž v temnotě nepatrně zazářil, když se obrátil naším směrem a přiblížil se. Probíjel si cestu rychlými, ostrými ranami holí nebo rákoskou.</p>
<p>„Bože, je to on,“ zašeptal kapitán a pozvedl roztřesenýma rukama pistoli. S hrůzou jsem sledoval, jak palcem natáhl kohoutek.</p>
<p>Muž se už dostal blíž, necelých pětadvacet stop daleko. Rozeznal jsem tmavý knír, černé vlasy a hluboko zapadlé oči. Skutečně vypadal jako ten muž, jehož obličej jsem zahlédl ve světle hvězd na staré fotografii.</p>
<p>Kapitán Montgomery si opřel pistoli o levou ruku a přimhouřenýma očima sledoval mušku. Jak se ten muž ve tmavém obleku blížil, rozeznal jsem syčení jeho dechu, pískal si málem neslyšitelnou melodii. Kapitán zmáčkl spoušť.</p>
<p>„Ne!“ vykřikl jsem a chytil revolver. Strhl jsem ho, kohoutek mě bolestivě udeřil do kůže mezi palcem a ukazováčkem. Pistole nevystřelila.</p>
<p>Kapitán mě jednou ranou levým předloktím odsunul, a přestože jsem ho držel za zápěstí, snažil se zbraň znovu pozvednout. „Ne!“ zařval jsem znovu. „Je moc mladý! Podívejte, je moc mladý!“</p>
<p>V tu chvíli stařík zaváhal. Pořád napínal ruce, ale zašilhal na cizince, který už od nás stál jen nějakých dvanáct stop.</p>
<p>Byla to pravda. Na to, aby se jednalo o plukovníka Iversona, byl muž moc mladý. Mladý překvapený obličej patřil člověku na počátku třicítky, určitě ne staršímu. Kapitán Montgomery pistoli svěsil a pozvedl si roztřesené prsty ke spánkům. „Můj Bože,“ zašeptal. „Můj ty Bože.“</p>
<p>„Kdo je tam?“ Mužův hlas zněl i přes překvapení ostře a sebejistě. „Ukažte se.“</p>
<p>Pomohl jsem kapitánovi vstát. Byl jsem si jistý, že kníratý cizinec vytušil náš pohyb za vysokou trávou a vínem, ale neviděl náš boj, ani si nevšiml pistole. Kapitán si narovnal klobouk, pistoli ukryl hluboko do kapsy kabátu a zíral na mladíka. Jak jsem ho podepíral, cítil jsem, jak se chvěje.</p>
<p>„Ach, veterán!“ zvolal muž, postoupil s nataženýma rukama vpřed a lehce holí odhrnoval nepříjemné víno.</p><empty-line /><p>Obcházeli jsme v blednoucím světle obvod Děr, nový průvodce se přizpůsobil kapitánovu bolestivému kulhání a postupoval pomalu. Když hovořil, používal vycházkovou hůl jako ukazovátko. „Tohle bylo místo šarvátky, než začaly velké bitvy,“ poučil nás. „Moc návštěvníků sem nechodí… většina pozornosti se upírá na známější místa na jihu a na západě… ale ti, kdo tady žijí nebo tráví léto, tato méně známá místa znají. To, jak je tady pole propadlé, je docela zajímavé, že?“</p>
<p>„Ano,“ zašeptal kapitán. Sledoval zem, ani jednou nezvedl oči k mladíkovu obličeji.</p>
<p>Muž se nám představil jako Jessup Sheads a prohlásil, že žije v tom malém domku, který jsme našli mezi stromy. Kapitán se ztratil ve svých zmatených snech, takže jsem nás panu Sheadsovi představil já. Ani jeden z nich nevzal na vědomí mé jméno. Kapitán teď na Sheadse pořád zíral, jako by nedokázal uvěřit, že nejde o muže, jehož jméno ho mučí půl století.</p>
<p>Sheads si odkašlal a znovu ukázal na hustě zarostlou půdu. „Ve skutečnosti bylo právě toto místo dějištěm nedůležité šarvátky, než začal skutečný boj. Síly konfederace tady postupovaly v široké řadě, na krátkou chvíli je u této zdi zdržel odpor federálů, ale rychle postoupily dál. Bylo to malé vítězství Jižanů před hořkou porážkou příštích dnů.“ Sheads udělal pauzu a usmál se na kapitána. „Ale asi to všechno víte, pane. V jaké jednotce jste říkal, že jste měl čest sloužit?“</p>
<p>Staříkova ústa se chabě pohnula, pak se ozvala slova: „Dvacátý Severní Caroliny,“ dostal ze sebe nakonec.</p>
<p>„Samozřejmě!“ vykřikl Sheads a poplácal kapitána po rameni. „Část slavné brigády, jejíž vítězství připomíná toto místo. Pokud byste se s vaším mladým přítelem ke mně připojili a připili Dvacátému regimentu Severní Caroliny, než se vrátíte do tábora Znovusjednocení, pane, bude mi ctí. Bude to možné, pane?“</p>
<p>Zatahal jsem za kapitánův kabát, náhle jsem si zoufale přál odtud zmizet. Od hladu a nevysvětlitelného strachu se mi točila hlava. Stařík ale narovnal záda, vrátil se mu hlas a pronikavě odpověděl: „Mně i chlapci bude ctí, pane.“</p><empty-line /><p>Chalupa byla postavená z dřeva, černého jako dehet. K zábradlí malé verandy na východní straně domu byl přivázaný černý, ještě osedlaný a zřejmě drahý kůň. Husté stromy a hromada balvanů znesnadňovaly, možná dokonce zamezovaly přístup z druhé strany.</p>
<p>Dům byl uvnitř malý a nesl jen pár známek obydlení. Malá předsíň vedla do salonu, kde dva nebo tři kusy nábytku pokrývala prostěradla, nebo do jídelny, kam nás Sheads zavedl – do úzkého pokoje s jediným oknem, vysokou skříní plnou lahví, plechovek a několika špinavými talíři, úzkým prkenným stolem, kde hořela starodávná petrolejová lampa. Za špinavými závěsy byl druhý, menší pokoj, kde jsem zahlédl na zemi matraci a hromady knih. Na jižní straně jídelny se dírou ve stropě k malé půdě (přestože jsem vzhlédl a spatřil jen černý čtverec, muselo se jednat o půdu) zvedalo příkré schodiště.</p>
<p>Jessup Sheads opřel těžkou vycházkovou hůl o stůl, pospíchal ke skříni a vrátil se s karafou a třemi křišťálovými sklenkami. Lampa syčela a vrhala vysoko na hrubě omítnutou zeď stíny. Podíval jsem se k oknu, ale soumrak ustoupil skutečné noci a na okenní tabule se lepila tma.</p>
<p>„Vezmeme k našemu přípitku i chlapce?“ zeptal se Sheads, zaváhal a přidržel karafu nad třetí sklenkou. Nikdy předtím mi ochutnat víno či jiný alkohol nedovolili.</p>
<p>„Ano,“ potvrdil kapitán a strnule na Sheadse zíral. Světlo lampy zářilo do kapitánova obličeje, zdůrazňovalo ostré lícní kosti a husté obočí se měnilo ve dvě mohutná chlupatá křídla nad orlím zobákem jeho nosu. Stín na zdi představoval siluetu z jiné éry.</p>
<p>Sheads přestal s naléváním a všichni jsme pozvedli sklenky. S pochybami jsem pozoroval své víno. Kapalina byla matná, hustá, vznášely se v ní černé úponky. Mohlo, ale nemuselo, se jednat o trik vyvolaný pomrkávající lampou.</p>
<p>„Na Dvacátý regiment Severní Caroliny,“ prohlásil Sheads a pozvedl svou sklenku. To gesto mi připomnělo reverenda Hodgese, jak zvedá pohár při přijímání. Kapitán a já jsme pozvedli sklenky a napili se.</p>
<p>Chuť tvořila směsice ovoce a mědi. Vzpomněl jsem si na den (před několika měsíci), kdy mi kamarád Billyho Stargilla rozsekl během rvačky na školním hřišti ret. Vnitřní strana rtu mi krvácela celé hodiny. Ta chuť nebyla o moc jiná.</p>
<p>Kapitán Montgomery položil sklenku a zamračil se na ni. Kapky vína mu potřísnily bílé vousy.</p>
<p>„Víno je místní druh,“ poučil ho Sheads s chladným úsměvem, který nám ukázal rudě zabarvené zuby. „Hodně místní. Vinice, kterou jsme právě viděli.“</p>
<p>Zíral jsem na houstnoucí tekutinu ve vlastní sklenici. Víno vyrobené z révy vypěstované z bohaté půdy Iversonových děr.</p>
<p>Vyděsil mě Sheadsův pronikavý hlas. „Další přípitek!“ Pozvedl sklenici. „Na čestného a statečného gentlemana, který vedl Dvacátý Severní Caroliny do bitvy. Na plukovníka Alfreda Iversona.“</p>
<p>Pozvedl sklenici ke rtům. Zmrazeně jsem zůstal stát a zíral. Kapitán Montgomery udeřil sklenkou o stůl. Staříkův obličej změnil barvu, byl rudý jako krev, jako rozlité víno. „Ať se propadnu, sakra, jestli…“ zakoktal. „Já… nikdy!“</p>
<p>Muž, který se představil jako Jessup Sheads, dopil zbytek vlastního vína a usmál se. Kůži měl bílou jako přední díl košile, vlasy a dlouhý knír černé jako kabát. „Velmi správně,“ potvrdil a pozvedl hlas. „Strýci Alfrede?“</p>
<p>I když Sheads pil, část mého vědomí na schodech za námi zaregistrovala tichý zvuk kroků. Obrátil jsem hlavu, ruku pořád přimrzlou k pozvednuté sklenici vína.</p>
<p>Na nejnižším schodu stála malá postava, muž nejméně uprostřed osmdesátky. Tenhle stařík měl místo vrásek stárnutí jako kapitán Montgomery pokožku hladší, růžovější, málem průhlednou. Vzpomněl jsem si na hnízdo novorozených krys, na které jsem minulé jaro narazil u sousedů ve stodole. Hromada bledě růžového, kroutícího se masa. Tehdy jsem udělal chybu a dotkl se ho. Iversona jsem se ale dotknout nechtěl.</p>
<p>Plukovník měl bílý vous velmi podobný tomu, jaký jsem viděl na portrétech Roberta E. Lee. Ve skutečnosti se mu ale vůbec nepodobal. Lee měl oči smutné, ukryté pod čelem obtěžkaným zármutkem. Iverson na nás zíral širokýma vytřeštenýma očima, plnýma žlutých skvrn. Byl téměř plešatý a napjatý, růžový skalp jen posiloval dojem něčeho dětinského.</p>
<p>Kapitán Montgomery ho pozoroval, ústa otevřená, jeho hrubý dech představovalo těžké nasávání vzduchu. Chytil se za límec, jako by nemohl dýchat.</p>
<p>Iversonův hlas byl tichý, málem ženský, ozývalo se v něm kňučení tvrdohlavého dítěte. „Všichni se dřív nebo později vrátíte,“ pronesl, nepatrně si šlapal na jazyk. Hluboce zavzdychal. „Copak to nikdy neskončí?“</p>
<p>„Ty…“ vypravil ze sebe kapitán. Pozvedl dlouhý prst a ukázal na Iversona.</p>
<p>„Ušetři mě svého vzteku,“ vyštěkl Iverson. „Myslíš, že jsi první, kdo mě hledá? První, kdo se pokouší vysvětlit vlastní zbabělost tím, že pomlouvá mě? Samuel a já jsme se docela naučili odpad, jako jsi ty, zvládnout. Jen doufám, že jsi poslední.“</p>
<p>Kapitánova ruka klesla a zmizela v záhybech kabátu. „Ty prokletá, svinská…“</p>
<p>„Ticho!“ přikázal mu Iverson. Plukovníkovy vytřeštěné oči jezdily po pokoji a míjely mě, jako bych tam ani nebyl. Svaly v koutcích jeho úst sebou škubaly a kroutily se. Znovu jsem si vzpomněl na hnízdo novorozených krys. „Samueli,“ vykřikl. „Přines svou hůl. Ukaž tomuto muži trest za drzost.“ Iversonův šílený pohled se vrátil ke kapitánovi Montgomerymu. „Než tady skončíš, budeš mi salutovat.“</p>
<p>„Nejdřív tě uvidím v pekle,“ odpověděl kapitán a vytáhl z kapsy kabátu revolver.</p>
<p>Iversonův synovec se pohyboval velmi rychle. Pozvedl těžkou vycházkovou hůl a udeřil jí kapitána do zápěstí, než dokázal stařík natáhnout kohoutek. Pistole dopadla na podlahu a já zůstal pořád přimražené stát. V ruce jsem svíral sklenku vína. Kapitán Montgomery se sklonil a natáhl se po pistoli (s dřevěnou nohou byl nešikovný a pomalý), ale Iversonův synovec ho chytil za límec a lehce ho jako zvládá dospělý dítě – odhodil zpět. Kapitán narazil na zeď, zalapal po dechu a svezl se po ní. Nohy se mu narovnaly, ta dřevěná vyryla třísky z podlahy. Obličej měl teď šedý jako kabát své uniformy. Iversonův synovec se posadil na bobek, sebral pistoli a položil ji na stůl. Plukovník Iverson se usmál a přikývl. Ústa se mu chvěla, blížila se k úsměvu. Já měl oči jen pro kapitána.</p>
<p>Stařík ležel sesypaný u zdi, držel se za krk a tělo mu napínaly křeče. Těžce lapal po dechu, každý nádech byl hlasitější a přerývanější než ten předešlý. Bylo jasné, že mu neproudí do plic žádný vzduch. Barva jeho obličeje přešla z rudé na šedou, pak na odpornou tmavě fialovou, jež hraničila s černou. Z úst mu visel jazyk a knír potřísnily sliny. Když si uvědomil, co se s ním děje, jeho oči se ještě víc roztáhly a vyvalily. Přesto nespouštěl z Iversonovy tváře vyděšený pohled.</p>
<p>Jak ho zradilo vlastní tělo v posledních vteřinách konfrontace, na kterou ve své upjaté posedlosti čekal půl století, rozeznal jsem v jeho očích bezbřehou frustraci. Stařík se ještě dvakrát přerývaně a těžce nadechl, pak dýchat přestal. Brada mu poklesla na propadlý hrudník, pokroucené ruce povolily, oči přestaly upřeně pozorovat Iversonův obličej.</p>
<p>Jako bych se náhle oprostil od vlastní paralýzy, vyrazil jsem výkřik, upustil sklenku s vínem na podlahu, vyběhl a dřepl si vedle kapitána Montgomeryho. Z groteskně otevřených úst nevycházel dech. Vytřeštěné oči už začal pokrývat neviditelný povlak. Dotkl jsem se starých pokroucených rukou – už se mi zdálo, že ve smrti svaly chladnou a tuhnou – a pocítil ve vlastním hrudníku neuvěřitelný stah. Nebyl to zármutek. To není přesné. A na to, abych pocítil tak brzy hlubokou lítost, jsem znal staříka moc krátkou dobu a za příliš podivných okolností. Přesto se ve mně otevřela obrovská prázdnota a já dokázal jen s obtížemi dýchat. Poznal jsem, že občas neexistuje spravedlnost, že život není fér. <emphasis>To fér nebylo. </emphasis>Sevřel jsem staříkovy mrtvé ruce a zjistil, že nepláču ani tak pro něj jako pro sebe.</p>
<p>„Jdi z cesty.“ Iversonův synovec mě odstrčil a přikrčil se vedle kapitána. Uchopil ho za přední díl košile, zatřásl jím, hrubé ho štípl do zamodralých tváří a přiložil mu ucho na hruď.</p>
<p>„Je mrtvý, Samueli?“ zeptal se Iverson. V tom hlase se neozval vůbec žádný skutečný zájem.</p>
<p>„Ano, strýčku.“ Synovec se postavil a nervózně si zatahal za knír.</p>
<p>„Ano, ano,“ vyrazil ze sebe Iverson šíleným, umíněným hlasem. „To je jedno.“ Máchl malou růžovou rukou v pohrdavém gestu. „Vem ho ven k ostatním, Samueli.“</p>
<p>Iversonův synovec zaváhal, pak přešel do zadní místnosti a chvíli nato se znovu objevil s krumpáčem, dlouhou lopatou a lucernou. Zvedl mě na nohy, lopatu a lucernu mi vrazil do rukou.</p>
<p>„A co s klukem, strýčku?“</p>
<p>Zdálo se, že Iversonův žlutý pohled pohltily stíny na úpatí schodiště. Zakroutil jemnýma rukama. „Jak se rozhodneš, Samueli,“ zakňoural. „Jak se rozhodneš.“</p>
<p>Muž zapálil lucernu, kterou jsem držel, chýlil kapitána pod jednou paží a táhl jeho tělo ke dveřím. Všiml jsem si, že se uvolnily některé popruhy, které držely dřevěnou nohu. Nedokázal jsem odtrhnout oči od místa, kde se klátila uvolněná dřevěná noha na pahýlu mrtvého masa a kosti.</p>
<p>Synovec protáhl staříkovo tělo chodbou, pak ze dveří do noci. Stál jsem tam – socha s lopatou a syčící lucernou – a modlil se, aby na mě zapomněli. Na šíji mi dopadly chladné tenké prsty. Tichý, naléhavý hlas zašeptal: „Pojďte, mladíku. Nenechte mě a Samuela čekat,“</p><empty-line /><p>Iversonův synovec vykopal hrob necelých deset yardů od místa, kde jsme po celý den leželi s kapitánem v úkrytu. I za denního světla by nás před pohledem člověka projíždějícího po Mummasburg Road ukryla řada stromů a vinice. Nikdo kolem neprojel. Noc byla brutálně tmavá, nízké mraky zakryly hvězdy, jediné osvětlení dávala má lucerna a slabé světlo Iversonova srubu za našimi zády, vzdáleného sto yardů.</p>
<p>Černý kůň uvázaný k zábradlí verandy sledoval, jak naše zvláštní procesí opouští dům. Vedle předního schodu kapitánu Montgomerymu upadl klobouk, já se nešikovně sklonil a zvedl ho. Můj krk neopouštěly Iversonovy jemné prsty.</p>
<p>Hlína na poli byla kyprá a vlhká, lehko se v ní kopalo. Iversonův synovec se dostal za necelých dvacet minut o tři stopy. V hromadě půdy, kterou ozařovalo světlo lucerny, žhnuly bílé kousky kořenů, kamení a další věci.</p>
<p>„To stačí,“ promluvil Iverson. „Skonči s tím, Samueli.“</p>
<p>Synovec udělal pauzu a vzhlédl k plukovníkovi. Chladné světlo proměnilo mladíkův obličej v bílou masku, jež se třpytila potem. Knír a obočí připomínaly široké tahy uhlem, černé jako pruh špíny na jeho levé tváři. Po chvíli nabral dech, přikývl, odložil lopatu a natáhl se, aby tělo kapitána Montgomeryho převrátil do hrobu. Stařík přistál na zádech, oči a ústa ještě otevřené. Dřevěná noha, kterou za sebou volně vlekl, teď zůstala ležet na okraji jámy. Iversonův synovec se na mě podíval zastíněnýma očima, natáhl se pro nohu a hodil ji kapitánovi na hruď. Aniž by se dolů jen jednou podíval, sebral lopatu a rychle začal házet hlínu na tělo. Já se díval. Díval jsem se, jak dopadá černá zemina na tvář a čelo mého starého veterána. Sledoval jsem, jak mu zemina zakrývá vytřeštěné oči – nejprve to levé, pak to pravé. Sledoval jsem, jak se mu ústa plní hlínou, a cítil jsem, jak se stažení mého hrdla nafukuje a uvolňuje. Roztřáslo mě tiché, silné vzlykání.</p>
<p>Ani ne za minutu už byl kapitán pryč. Nezbylo víc, než obrys na dně měkkého hrobu.</p>
<p>„Samueli,“ zašišlal Iverson.</p>
<p>Synovec udělal při práci pauzu a podíval se na plukovníka.</p>
<p>„Co radíš s… tou druhou věcí?“ Jeho hlas byl tak tichý, až se málem ztrácel pod syčením lucerny a bušením tepu v mých uších.</p>
<p>Synovec si otřel druhou stranou ruky tvář, rozmazal tmavý pruh a pomalu přikývl. „Myslím, že musíme, strýčku. Prostě si nemůžeme dovolit… nemůžeme to riskovat. Ne po té věci na Floridě…“</p>
<p>Iverson vzdychl. „Moc dobře. Dělej, co musíš. Podvolím se tvému rozhodnutí.“</p>
<p>Synovec znovu přikývl, vydechl a natáhl se pro krumpáč, který ležel zasypaný hromadou čerstvě vykopané zeminy. Jedna část mého mozku ječela, ať utíkám. Ale dokázal jsem tam, na okraji té příšerné díry, jen stát, držel jsem lucernu a vdechoval pach Samuelova potu a hlubší, pronikavější smrad, který se zvedal z díry, hromady hlíny a okolní vinice.</p>
<p>„Položte to světlo, mladý muži,“ zašeptal Iverson několik palců od mého ucha. „Opatrně ho položte.“ Jeho chladné prsty na mém krku přitlačily. Položil jsem lucernu na zem a opatrně ji vyrovnal, aby se nepřevrátila. Iversonův chladný stisk mě navedl k samému okraji jámy. Stál tam v díře do pasu ukrytý jeho synovec, svíral krumpáč a upíral na mě tmavý pohled, jenž vyjadřoval cosi mezi lítostí a očekáváním. Posunul ve velkých bílých dlaních násadu krumpáče. Chtěl jsem říct: <emphasis>Je to v pořádku, </emphasis>ale v tu chvíli se jeho odhodlaný pohled změnil ve vytřeštěné překvapení.</p>
<p>Jeho tělo se zapotácelo, vyrovnalo se a znovu se zapotácelo. Jakoby stál na plošině, která poklesla o stopu, pak o osmnáct palců. Okraje hrobu, jež mu předtím dosahovaly do pasu, se teď zvedly do výše podpaždí.</p>
<p>Iversonův synovec odhodil krumpáč stranou a rukama se vrhl na pevnou půdu. Ale půda už pevná nebyla. Plukovník Iverson a já jsme zacouvali. Zdálo se, že zem vibruje a valí se jako řeka bahna. Synovec mě chytil levou rukou za kotník, pravou se snažil pevně sevřít husté víno. Iversonova ruka zůstala na mém krku a dusila mě.</p>
<p>Náhle se ozval zvuk propadající se klouzající půdy, jako by dno hrobu ustoupilo a propadlo stropem nějakého zapomenutého dolu nebo jeskyně. Synovec se vrhl vpřed, polovinu těla venku. Hruď opřel o kluzký okraj jámy, prsty uvolnil můj kotník a snažil se zachytit půdy a vína. Vzpomněl jsem si na horolezce na skalnatém převisu, který bojuje se zemskou přitažlivostí jen vlastními prsty a třením horní poloviny těla.</p>
<p>„Pomoz mi.“ Ten hlas šeptal, pokroutila ho námaha a překvapení. Plukovník Iverson zacouval o dalších pět stop a táhl mě s sebou.</p>
<p>Samuel v boji s hroutícím se hrobem vítězil. Levou rukou našel krumpáč, který pohřbil pod hromadu zeminy, a použil jeho držadlo jako páku. Vytahoval se nahoru, dokud nezaklesl koleno o okraj díry.</p>
<p>Okraj se propadl.</p>
<p>Přes držadlo krumpáče, přes jeho napjatou paži a rameno se zpět do jámy hrnula hlína ze tři stopy vysoké hromady. Zemina byla v místech, kde ji Samuel vykopal, vlhká, ale pevná. Teď proudila bez jakéhokoliv tření jako bláto, jako voda… jako černé víno.</p>
<p>Samuel sklouzl zpět do díry plné viskózní zeminy, z rybníka černé, živé země mu čněl jen obličej a pozvednuté prsty.</p>
<p>Náhle se ozval ze všech stran zvuk, jako by pod pokrývkami trávy a vína změnilo pozici obrovské množství postav. Listí se zakroutilo. Víno zapraskalo. Nevál žádný vítr.</p>
<p>Iversonův synovec otevřel ústa, aby vykřikl, ale mezi zuby se mu nahrnula černá vlna, jeho oči už nepatřily člověku. Půda se bez varování znovu přeskupila a násilně ho stáhla z dohledu. Zmizel rychle a neodvratně jako plavec, kterého stáhne pod hladinu třikrát tak velký žralok.</p>
<p>Pak následoval zvuk zubů.</p>
<p>Plukovník Iverson v tu chvíli zakňoural a vydal zvuk malého dítěte, které přinutili vstoupit do neosvětleného pokoje. Jeho sevření na mém krku povolilo.</p>
<p>Naposledy se objevil Samuelův obličej a vytřeštěné oči zakryté hlínou. Něco mu urvalo většinu masa na pravé tváři. Uvědomil jsem si, že teď slyším člověka, který se snaží křičet, hlasivky a jícen ucpané hlínou.</p>
<p>Znovu ho to stáhlo dolů. Plukovník Iverson ustoupil o další tři kroky a uvolnil můj krk. Sebral jsem lucernu a utíkal.</p><empty-line /><p>Za sebou jsem zaslechl křik. Obrátil jsem se přes rameno a spatřil, jak plukovník Iverson prochází mezerou v plotu. Už byl z pole pryč. Klopýtal, těžce dýchal, ale pokračoval. Utíkal jsem rychlostí vyděšeného desetiletého dítěte, v pravé ruce se mi kymácela lucerna a vrhala na listí, větve a kamení měňavé vzory. Potřeboval jsem světlo. V mozku se mi objevila jediná myšlenka: Kapitánova pistole leží na stole, kam ji odložil Samuel.</p>
<p>Když jsem doběhl k domu, osedlaný kůň tahal za uzdu. Divokýma, vyplašenýma očima pozoroval mě, poskakující lucernu a Iversona, který daleko za mnou křičel, cítil i náhlý příšerný smrad, který se táhl z polí. Ignoroval jsem zvíře a vrazil do dveří. Proběhl jsem chodbu a jídelnu, zastavil se, těžce oddychoval a šklebil se hrůzou a triumfem.</p>
<p>Pistole byla pryč.</p>
<p>Vteřiny, možná minuty jsem tam šokované stál a nedokázal přemýšlet. Pak jsem se, s lucernou pořád v ruce, podíval pod stůl, do skříně a do malého zadního pokoje. Pistole nikde nebyla. Vyrazil jsem ke dveřím, zaslechl na verandě zvuky, zamířil nahoru po schodech a pak se nerozhodně zastavil.</p>
<p>„Je tohle… co hledáte… mladý muži?“ Iverson stál ve dveřích jídelny, těžce oddychoval, levou ruku opřenou o rám dveří, pravou svíral pistoli a mířil na mě. „Pomluvy, jenom pomluvy,“ prohlásil a zmáčkl spoušť.</p>
<p>Kapitán pistoli nazval <emphasis>zradou. </emphasis>Kohoutek se s klapnutím natáhl, úderník dopadl, ale pistole nevystřelila. Iverson se na ni podíval a znovu ji ke mně pozvedl. Hodil jsem mu do obličeje lampu.</p>
<p>Plukovník ji odhodil a rozbil sklo. Plameny zapálily starodávné závěsy, vystřelily ke stropu a popálily Iversonův pravý bok. Zaklel a revolver odhodil. Přeskočil jsem zábradlí schodiště, sebral petrolejovou lampu ze stolu a odhodil ji do zadní místnosti. Jak se olej z lampy rozlil, vzňaly se lůžko viny a knihy. Dopadl jsem na všechny čtyři, natáhl se po pistoli, ale Iverson mě nakopl do hlavy. Byl starý a pomalý, takže jsem se snadno odvalil stranou. Ale mezitím dopadla mezi mě a zbraň hořící záclona. Iverson se po pistoli natáhl, ucukl rukou před plameny a s kletbami vyběhl předními dveřmi ven.</p>
<p>Chvíli jsem tam zůstal sedět na bobku a těžce oddychoval. Puklinami mezi prkny vystřelovaly plameny, zapalovaly smůlu a kostru celého, jako troud suchého domu. Kůň venku naříkal, možná ho mučil pach kouře, možná plukovníkovy pokusy nasednout. Věděl jsem, že Iversona od cesty k jihu nebo k východu do lesa, k městu, pryč od Iversonových děr, nezastavím.</p>
<p>Natáhl jsem se do ohnivého kruhu. Když mi ohořel rukáv tuniky a na dlani, zápěstí a předloktí mi explodovaly puchýře, tiše jsem vykřikl. Vytáhl jsem pistoli a přehazoval nahřátý kov z ruky do ruky. Až později jsem zapřemýšlel, proč neexplodoval střelný prach v nábojnicích. Se zbraní v popálených rukou jsem vyklopýtal ven.</p>
<p>Plukovník Iverson nasedl, ale do třmenu dostal jen jednu nohu. Jedna otěž volně visela, plukovník divoce tahal za druhou a snažil se vyděšeného koně obrátit zpět k lesu – k hořícímu domu. Klisna se před plameny vzpínala, rozhodla se utíkat k mezeře ve zdi. K Dírám. Iverson s ní bojoval. Výsledkem bylo další vzpínání. Při každé otočce jsem spatřil bělmo koňských očí.</p>
<p>Klopýtavě jsem sestoupil z verandy hořícího domku a pozvedl těžkou zbraň právě ve chvíli, kdy se Iversonovi podařilo zastavit otáčení a předklonil se, aby sebral uvolněnou otěž. Když obě otěže sevřel a klisnu ovládl, rychle ji popohnal ke mně (možná mě chtěl přejet) a zamířil do tmy stromů. Natáhnout kohoutek (na palcích mi při tom praskly puchýře) a vypálit si vyžádalo všechnu mou sílu. Ani jsem nemířil. Kulka proletěla větvemi deset stop nad Iversona. Zpětný náraz mi málem zbraň vyrazil z ruky.</p>
<p>Klisna se obrátila k temnotě zády. Iverson ji přinutil k další otočce a hnal ji divokým kopáním malých černých bot vpřed.</p>
<p>Druhá rána šla do země pět stop přede mnou. Jak jsem natahoval kohoutek potřetí, z popáleného palce se mi odlouplo maso. Namířil jsem neuvěřitelně těžkou zbraní klisně mezi vyvalené oči. Vzlykal jsem tak divoce, že jsem Iversona pořádně neviděl. Když se ale jeho kůň potřetí odmítl přiblížit k plamenům a zdroji hluku, jasně jsem zaslechl jeho kletby. Otřel jsem si oči ohořelým rukávem právě ve chvíli, kdy Iverson obrátil klisnu od světla a nechal ji pokračovat po svém. Třetí rána šla znovu nahoru. Iversonův kůň ale odběhl do tmy, nedržel se neviditelné stezky a přeskočil (minul kamení o dvě stopy) kamennou zeď.</p>
<p>Běžel jsem za nimi, pořád jsem vzlykal, dvakrát jsem zakopl, ale pistoli jsem neztratil. Ve chvíli, kdy jsem dorazil ke zdi, už za mnou hořel celý dům. Nad hlavou mi pluly jiskry, na polích i v lese tančily stěny rudého světla. Skokem jsem se dostal ke zdi. Stál jsem tam, třásl se, lapal po dechu a díval se.</p>
<p>Iversonův kůň se dostal nějakých třicet yardů za zeď, pak musel zastavit. Teď se vzpínal, otěže mu vlály. Stařík s bílým vousem na jeho zádech se zoufale držel oběma rukama hřívy.</p>
<p>Vinice se pohybovala. Masa vína se zvedla do výše koňské hlavy, pod živým povrchem listí se pohybovaly nejasné tvary. Půda sama se zvedala do kopců a svahů. A tvořila díry.</p>
<p>Ve světle ohně jsem je rozeznal naprosto jasně. Krtčí díry. Díry syslů. Ale široké jako tělo člověka. Uvnitř žábrované, lemované zářezy jako krev rudých chrupavek. Jako bych se díval do chřtánu hada, jehož vnitřek pulzuje a v očekávání se chvěje.</p>
<p>Něco horšího.</p>
<p>Pokud jste už někdy viděli mihuli, která se připravuje k jídlu, možná víte, co tím myslím. Ty díry měly zuby. Rady zubu. Zdobily je zuby. Zem se otevřela, aby předvedla rudé vnitřnosti, ozdobené ostrými bílými zuby.</p>
<p>Díry se pohybovaly. Klisna v panice tančila, ale díry se přeskupovaly jako stíny v širokém kruhu holé země, která se zbavila vína. Po obvodu pod vínem povstaly temné stíny.</p>
<p>Pak Iverson vykřikl. O vteřinu později se sevřela koni kolem pravé přední nohy jedna díra a zvíře vydalo podobný zvuk. Jasně si pamatuju, jak praskla a oddělila se kost. Kůň se svalil a Iverson z něj přepadl. Následovalo další praskání a kůň zvedl krk, aby šílenýma bílýma očima pozoroval, jak se kolem čtyř pahýlů jeho nohou stahuje půda a rve od kosti vazivo i svaly s lehkostí člověka, který trhá tmavé maso z kuřecího stehýnka.</p>
<p>Během dvaceti vteřin zůstal jen bijící trup klisny, který se v černé zemi a černé hlíně převaloval sem a tam v marné snaze uniknout zubům blížící se mihule. Pak se díry sevřely na zvířecím krku.</p>
<p>Plukovník Iverson se postavil na kolena, pak na nohy. Jediným zvukem byl praskot plamenů za mými zády, šustění vína a vysoké hysterické Iversonovo lapání po dechu. Ten muž se chechtal.</p>
<p>Zem se třásla, vrásnila a skládala v řadách pět set yardů dlouhých, v řadách přesných jako na přehlídce, v řadách přesných jako při bitvě. Víno, tráva a černá hlína se zvedaly a propadaly, čeřily se jako krysy, jež se pohybují pod tenkou pokrývkou. Nebo jako stáčení praporu.</p>
<p>Iverson zaječel, díry se otevřely pod ním a kolem něj. Nějakým způsobem se mu podařilo vykřiknout podruhé. Horní polovina těla se převalila přes vyčkávající zem, jedna ruka hledala oporu na zvrásněné zemi, druhá se marně pokoušela vytáhnout části těla, které zaostávaly za ostatními.</p>
<p>Díry se znovu zavřely. Teď už se žádný křik neozval. V hlíně se převalil jen malý růžový ovál, ale do posledního dne mého života si budu jistý, že jsem – když se ty čelisti tiše otevřely – spatřil bílý plnovous, spatřil jsem bílý a žlutý záblesk mrkajících očí.</p>
<p>Díry se zavřely potřetí.</p>
<p>Klopýtal jsem od zdi, ale nejprve jsem zahodil revolver co nejdál do pole. Hořící dům se zhroutil. Bylo příšerné horko, strašné horko, takže jsem se nemohl posadit moc blízko. Rychle mi ohořelo obočí a z potem nasáklých šatů stoupala pára. Přesto jsem se držel u ohně tak dlouho, jak jsem vydržel.</p>
<p>Blízko u světla.</p><empty-line /><p>Nevzpomínám si na požárníky, kteří mě našli, ani na muže, kteří mě někdy před úsvitem odvezli zpět.</p>
<p>Středa, 2. červenec, byl Vojenský den Velkého znovusjednocení. Celé odpoledne hustě pršelo, ale Velkým stanem zněly proslovy. Na pódiu se objevili synové a vnuci generála Longstreeta, generála Picketta a generála Meadea.</p>
<p>Vzpomínám si, jak jsem se při zvuku deště dopadajícího na plátno na chvíli probudil ve zdravotnickém stanu. Někdo tam někomu vysvětloval, že tam mají lepší vybavení než ve staré nemocnici ve městě. Ruce a nohy jsem měl omotané obvazy a čelo mi spalovala horečka. „Klidně odpočívej, chlapče,“ konejšil mě reverend Hodges, obličej obtěžkaný starostí. „Telegrafoval jsem tvým rodičům. Tvůj otec se sem dostane před příchodem noci.“ Přikývl jsem a přidusil v nekonečných vteřinách nutkání křičet, než si mě znovu odnesl spánek. Bušení dešťových kapek na stan připomínalo zvuk zubů, které odírají kost.</p>
<p>Čtvrtek, 3. července, byl dnem Velkého znovusjednocení. Ti, kdo přežili z. Pickettovy brigády a vojáci bývalé Unie ze Společnosti brigády Filadelfie, zformovali dvě linie a kráčeli padesát stop severně a jižně ke zdi Hřbitovního svahu, jež označovala tak zvanou čáru ponoru Konfederace. Dokud nepřekonali zeď, nesly obě strany bitevní prapory svěšené. Pak vlajkonoš symbolicky pozvedl nad zkřížené bitevní prapory americkou vlajku. Všichni jásali. Veteráni objímali jeden druhého.</p>
<p>Vzpomínám si na zlomky zpáteční cesty toho rána. Vzpomínám si na otcovu ruku, která mě objímala. Vzpomínám si na obličej mé matky, když jsme dorazili do stanice v Chestnut Tlili.</p>
<p>Pátek, 4. červenec, byl národním svátkem Velkého znovusjednocení. V jedenáct hodin ráno ve velkém stanu promluvil ke všem veteránům prezident Wilson. Mluvil o hojících se ranách, zapomínání na někdejší rozdíly, na staré sváry. Hovořil o hrdinství, kuráži a slávě, kterou neodnese ani doba. Když skončil, zahráli národní hymnu a čestná stráž vystřelila. Pak všichni staříci odjeli domů.</p>
<p>Vzpomínám si na útržky snů toho dne. Byly to stejné sny, jaké prožívám teď. Několikrát jsem se probudil s křikem. Matka se mě snažila držet za ruku, ale nechtěl jsem, aby se mě někdo dotýkal. Vůbec nic.</p><empty-line /><p>Od mého prvního výletu do Gettysburgu uplynulo pětasedmdesát let. Mnohokrát jsem se vrátil. Průvodci, policisté a knihovníci mě tam znají jménem. Někteří mi lichotí a oslovují mě jako historika.</p>
<p>Během Velkého znovusjednocení roku 1913 zemřelo devět veteránů – pět na srdeční problémy, dva na úžeh a jeden na zápal plic. Úmrtní list devátého veterána uvádí jako příčinu smrti „stáří.“ Jeden veterán jednoduše zmizel mezi dobou zápisu a datem, kdy ho čekali zpátky v domově pro veterány ve výslužbě v Raleighu, Severní Carolině. Jméno zní kapitán Powell D. Montgomery z Raleighu, Severní Caroliny, veterán Dvacátého regimentu Severní Caroliny. Nikdy ho nepřidali na seznam devíti veteránů, kteří zemřeli. Neměl rodinu a nikdo ho několik týdnů po konci Znovusjednocení nepostrádal.</p>
<p>Jessup Sheads si skutečně postavil malý domek severovýchodně od Forneyovy farmy, v místech, kde tiše čekal za kamennou zdí na příchod mužů plukovníka Alfreda Iversona 97. regiment New Yorku. Sheads malý dům navrhl jako letní sídlo a postavil ho na jaře roku 1893. Nikdy tam nebydlel. Sheadse popsali jako malého, obtloustlého, čistě oholeného muže s rudou hlavou a slabostí pro víno. Právě on zasadil krátce před smrtí vinnou révu, když ve stejném roce 1893 zemřel na infarkt. Vdova letní sídlo celé roky pronajímala přes agentury, až chalupa v létě roku 1913 shořela do základu. O nájemnících se nedochovaly žádné záznamy.</p>
<p>Plukovník Alfred Iverson, junior, ukončil válku jako brigadýr-generál i přešlo, že ho zbavili funkce po neobjasněných problémech při prvních přestřelkách bitvy u Gettysburgu. Po válce se Iverson pustil do nešťastného obchodu v Georgii, později na Floridě a za nejasných okolností obě místa opustil. Na Floridě se zapletl se svým prasynovcem, Samuelem Stahlem, veřejným členem KKK a zuřivým obráncem prastrýcova jména a obchodu s citrusovými plody. Kolovaly zvěsti, že Stahl zabil alespoň dva muže v ilegálních soubojích a v Browardském okrese ho hledali k výslechu kvůli zmizení osmasedmdesátiletého muže jménem Phelps Rawlins. Rawlins byl veteránem Dvacátého regimentu Severní Caroliny. Stahlova žena ho prohlásila během měsíc dlouhého lovu v létě roku 1913 za nezvěstného. Až do své smrti v roce 1948 žila v Maconu v Georgii.</p>
<p>Alfred Iverson, junior, zemřel podle odlišných zdrojů v roce 1911, 1913 a 1915. Historikové si často Iversona pletou s jeho otcem, senátorem, a přestože jsou zřejmě oba pohřbeni v rodinné hrobce v Atlantě, zápisy na Oaklandském hřbitově ukazují, že je zde uchována jen jedna rakev.</p><empty-line /><p>Za celá ta léta jsem sen, jaký si pamatuji z toho horkého odpoledne na vinném poli, prožil mnohokrát. Ten sen se ale mění. Z modré oblohy a kamenné zdi pod širokými větvemi k zákopům a ostnatému drátu, k rýžovým polím a monzunovým mračnům, k zmrzlému blátu podél zamrzlé řeky, k husté tropické vegetaci, která pohlcuje světlo. Nedávno se mi zdálo, že ležím v popelu města, zatímco se z nízkých mračen snáší prach. Ale ovocná, měděná chuť pudy zůstává stejná. Tiché spojení s náhodně obětovanými a pohřbenými se nemění. Občas přemýšlím o masových hrobech, jaké hnojí toto století a pláču pro svého vnuka a pravnuky.</p>
<p>Nenavštívil jsem to bitevní pole už několik let. Naposledy před pětadvaceti lety – to bylo liché jaro roku 1963, tři měsíce před šílenou letní oslavou sta let bitvy. Mummasburg Road rozšířili a natáhli tam asfalt. Dům Johna Forneye tam už celá léta nestojí. Přesto jsem našel v místech, kde kdysi stály základy, husté záhony kosatců. Město Gettysburg je samozřejmě mnohem větší, ale zónová omezení a historický park zamezily novým domům přístup.</p>
<p>Mnoho stromů podél kamenné zdi zemřelo na nemoc holandských jilmů a další nákazy. Ze samotné zdi zůstalo jen pár yardů. Kameny se odnesly na ohniště a na dvorky. Město je krásně vidět přes otevřená pole.</p>
<p>Po Iversonových děrách nezůstalo ani stopy. Nikdo z těch, kteří v oblasti bydlí a se kterými jsem hovořil, si na ně nepamatuje. Když tady pole leží ladem, jsou zelená, pokud je osejí, jsou neuvěřitelně produktivní. Ale to platí na většinu okolního venkova Pennsylvánie.</p>
<p>Minulou zimu mi napsal přítel a amatérský historik, že v oblasti Dubového kopce kopal malý archeologický tým ze státní univerzity Pennsylvánie. Napsal mi, že se výkop změnil ve zlatý důl starožitností – kulky, mosazné knoflíky, úlomky vojenských misek, úlomky kanystrů, pět téměř neporušených bajonetů, zlomky kostí – tvrdohlavé předměty, jaké po sobě zanechá jako nepatrné zápisky v čase rozkládající se maso.</p>
<p>A zuby, psal můj přítel.</p>
<p>Mnoho, mnoho zubů.</p><empty-line /><p><strong>Oholit, ostříhat, dvakrát kousnout</strong></p>
<p>Venku stéká po spirálách krev.</p>
<p>Zastavím se před vchodem do holičství. Není na něm nic zvláštního. Určitě máte ve vaší komunitě stejné. O jeho funkci vypovídá venkovní tyč, rudá barva, která ji ve spirále obtáčí, a jméno na široké výloze. Jak zlatá barva stárne a odlupuje se, písmena působí omšele, zatímco nejdražší salony nesou jména svých majitelů a holičství v nákupních střediscích předvádějí zázraky, z jakých se člověku dělá zle (Vlasostřihy, Mistři nůžek, Lovci hlav, Hlavohol atd., ad infinitum, ad poblijum), jméno tohoto obchodu lehko zapomenete. To je jeho záměr. Takový podnik nenabízí ani stylový zástřih, ani modely pro obě pohlaví. Jestli máte, když vstupujete, vlasy špinavé, ostříhají vám je špinavé. Nemají tady žádné šampony. Zatímco běžné podniky žádají za obyčejný zástřih patnáct až třicet dolarů, tady se ceny nezměnily ani po celá desetiletí. Nového zákazníka okamžitě při vstupu napadne, jak může někdo z tak nízkého příjmu přežít. Nikdo z něj nepřežívá. Potenciální zákazník většinou rychle prchne, odradí ho moc nízké ceny, šero, atmosféra chátrání, jakou šíří podnik i pár zákazníků, kteří tady čekají, tiše sedí a zírají. Odradí ho zatuchlý vzduch, který nese pocit napětí, jež hraničí s přímou hrozbou.</p>
<p>Než vstoupím, na chvíli se zastavím a podívám se do okna holičství. Chvíli rozeznám jen odraz ulice a siluetu člověka (víc stín, než hmotu) – vlastní obraz. Abych viděl dovnitř, musím se ke sklu přimáčknout a zastínit si rukama spánky, abych omezil venkovní světlo. Rolety jsou stažené, přesto najdu škvíru. I tehdy toho není moc k vidění. Zaprášená okenní římsa drží tři vyschlé kaktusy a celou sbírku mrtvých much. V temnotě jen tak tak rozeznám dvě holičská křesla – druh, jaký se už dávno nevyrábí: černá kůže, bílé smaltování, vysoká podpěrka hlavy. Podél zdi se táhne půltucet prázdných, nepohodlných židlí, dva nízké stolky předvádí směsici časopisů s otrhanými, nebo úplně chybějícími obaly. Dvě ze tří vnitřních stěn zdobí zrcadla. Zdá se, že jsou tady proto, aby dodala dlouhé, úzké místnosti světlo. Jakoby nekonečné odrazy prostoru holičství vytvářely temný obraz na věkem zašlém skle.</p>
<p>V temnotě tam stojí muž, jeho tělo není hmotnější než moje silueta na výloze. Stojí vedle prvního křesla, jako by na mě čekal.</p>
<p><emphasis>Doopravdy </emphasis>na mě čeká.</p>
<p>Opouštím sluneční paprsky ulice a vstupuji dovnitř.</p><empty-line /><p>„Upíři,“ prohlásil Kevin. „Oba jsou to upíři.“</p>
<p>„Kdo jsou upíři?“ zeptal jsem se při okusování jablka. Kevin a já jsme seděli dvacet stop vysoko na stromě na jeho dvoře. Postavili jsme si tam hrubou základnu, kterou jsme pasovali na stromový dům. Kevinovi bylo deset, já měl devět.</p>
<p>„Pan Innis a Denofrio,“ vysvětlil Kevin. „Oba jsou upíři.“</p>
<p>Sklopil jsem komiks se Supermanem, který jsem četl. „Nejsou to žádní upíři,“ opravil jsem ho. „Dělají holiče.“</p>
<p>„Jo,“ připustil Kevin. „Ale k tomu jsou to upíři. Právě jsem to zjistil.“</p>
<p>Vzdychl jsem a opřel se o kmen stromu. Byl pozdní podzim, větve už přišly málem o všechny listy. Další týden nebo dva a budeme si na stromový dům muset počkat až do příštího jara. Kdykoliv mi Kevin oznámil, že právě něco zjistil, znamenalo to problémy. Kevin O’Toole byl téměř stejně starý jako já. Občas se mi ale zdálo, že je o pět let starší a zároveň o pět let mladší. Hodně četl. A měl zvláštní představivost. „Vyprávěj,“ vyzval jsem ho.</p>
<p>„Víš, co znamená ta rudá, Tommy?“</p>
<p>„Jaká rudá?“</p>
<p>„Na tyči před obchodem. Rudé pruhy, které po ní stékají?“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny. „To znamená, že je tam holičství.“</p>
<p>Tentokrát zavzdychal Kevin. „Jo, jasně, Tommy, ale proč rudá? A proč takhle stéká zrovna u holiče?“</p>
<p>Nic jsem na to neřekl. Když se Kevin dostal do jedné ze svých nálad, bylo moudřejší ji přečkat.</p>
<p>„Protože je to krev,“ pronesl dramaticky, málem šeptal. „Po spirále tam stéká krev. Kape a teče tam krev. Je to znak holičů už nějakých šest set let.“</p>
<p>Zaujalo mě to. Odložil jsem komiks se Supermanem. „Oukej,“ prohlásil jsem. „Věřím ti. Proč je to tedy jejich znak?“</p>
<p>„Protože je to znak jejich cechu,“ odvětil Kevin. „Ve středověku patřili všichni důležití chlapi k cechům. Něco jako odbory, ke kterým patří naši tátové v pivovaru a…“</p>
<p>„Jo, jo,“ přerušil jsem ho. „Ale proč krev?“ Lidi chytré jako Kevin musíte k problému dostrkat.</p>
<p>„Právě jsem se k tomu dostával,“ odpověděl Kevin. „Podle toho, co tady čtu, pracovali holiči ve středověku jako chirurgové. Vše, co mohli pro člověka udělat, bylo, že ho nechali krvácet a…“</p>
<p>„Nechali ho krvácet?“</p>
<p>„Jo. Neměli skutečné léky nebo tak. Jestli tedy někdo onemocněl, zlomil si nohu nebo tak, chirurg… holič… pro něj udělal jen to, že ho nechal krvácet. Občas používali břitvu, kterou lidi holili. Občas nosili lahve plné pijavic a nechali je z nemocného člověka vysávat krev.“</p>
<p>„Fuj.“</p>
<p>„Jo, do určité míry to fungovalo. Občas. Věřím, že když ztratíš krev, klesne ti krevní tlak a to může zmírnit horečku nebo něco na ten způsob. Většinou ale lidé krváceli, jen aby zemřeli dřív. Asi potřebovali víc než pár přicucnutých pijavic transfuzi.“</p>
<p>Seděl jsem a chvíli o tom přemýšlel. Kevin znal vážně divné věci. Kdysi jsem si myslel, že hodně lže. Když jsem ho ale zažil, jak ve čtvrté a páté třídě několikrát opravuje učitele… a prošlo mu to… uvědomil jsem si, že si to nevymýšlí. Kevin byl divný, lhář to ale nebyl.</p>
<p>Mezi zbylým listovím zašustil vítr. Pro kluka, který miloval léto, přinesl smutný a nepříjemný zvuk. „Správně,“ odvětil jsem. „Co to má ale společného s upíry? Věříš, že když na lidi před několika sty lety lepili pijavice, pan Innis a Denofrio jsou upíři? Ježíši, Kevine, to je ale kravina.“</p>
<p>„Středověk je víc jak pět set let za námi, Nilesi,“ odvětil Kevin a vyslovil mé příjmení takovým tónem, že bych mu nejraději jednu vrazil. „Ale já o tom všem začal přemýšlet hlavně kvůli cechovnímu znaku. Myslím tím, který jiný obor si cechovní znak ponechal?“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny a zavázal si povolenou tkaničku. „Krev na jejich znaku z nich nedělá upíry.“</p>
<p>Když byl Kevin vzrušený, zdálo se, že má oči ještě zelenější než obyčejně. Teď byly vážně zelené. Předklonil se. „Jen o tom zapřemýšlej, Tommy,“ vyzval mě. „Kdy začali upíři mizet?“</p>
<p>„Mizet? Ty myslíš, že doopravdy existovali? Sakra, Kevine, moje máma říká, že jsi nejnadanější kluk, jakého kdy potkala. Občas se mi ale zdá, žes jenom praštěnej.“</p>
<p>Kevin mě ignoroval. Měl dlouhý hubený obličej (vojenský zástřih tu hubenost jen zvýrazňoval), pokožku tak bledou, až mu vystoupily pihy jako zlaté skvrnky. Měl stejně plné rty, které – jak lidé říkali – tak slušely jeho dvěma sestrám. Teď se ty rty ale chvěly. „Četl jsem toho o upírech hodně,“ vysvětloval. „Vážně hodně. Většina vážných knih se shoduje na tom, že upírské legendy začínají mizet v Evropě kolem sedmnáctého století. Lidé jim pořád věřili, ale už se jich tolik nebáli. Několik set let předtím podezřelé upíry neustále stopovali a zabíjeli. Jakoby se potom schovali pod zem nebo něco takového.“</p>
<p>„Nebo začali být lidé chytřejší,“ opravil jsem ho.</p>
<p>„Ne, přemýšlej,“ vyzval mě Kevin a chytil mě za ruku. „Možná je vyhubili. Lidé věděli, že existují, věděli, jak s nimi bojovat.“</p>
<p>„Jako kůl do srdce?“</p>
<p>„Možná. Ať tak, nebo tak, museli se schovat a předstírat, že jsou pryč. A pořád shánět krev. Jaký bys našel nejjednodušší způsob?“</p>
<p>Zamyslel jsem se nad tím chytrým komentářem. Jediný pohled na Kevina mě ale přesvědčil, jak smrtelně vážně to bere. A byli jsme nejlepší přátelé. Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>„Přidej se do cechu holičů!“ Kevinův hlas zněl triumfálně. „Místo, aby se v noci plížili do lidských obydlí a riskovali, že najdou lidé tělo zbavené krve, tě pozvou dovnitř. Lidé dokonce, když jim nožem prořízneš žíly nebo jim přiložíš pijavice, nebojují a… rodina mrtvého… ti zaplatí. Není divu, že jsou jedinou skupinou, která si znak cechu ponechala. Jsou to upíři, Tommy!“</p>
<p>Olízl jsem si rty, ucítil krev a uvědomil si, že jsem si – zatímco Kevin hovořil – ten horní prokousl. „Všichni?“ zeptal jsem se. „Všichni holiči?“</p>
<p>Kevin se zamračil a pustil mě. „Nejsem si jistý. Všichni možná ne.“</p>
<p>„Ale myslíš si, že Innis a Denofrio upíři jsou?“</p>
<p>Kevinovy oči znovu zezelenaly, pak se zašklebil. „Existuje jediný způsob, jak to zjistit.“</p>
<p>Na chvíli jsem zavřel oči, pak jsem položil smrtící otázku: „Jak, Keve?“</p>
<p>„Budeme je sledovat,“ vysvětlil Kevin. „Pozorovat je, kontrolovat. Zjistit, jestli upíři jsou.“</p>
<p>„A jestli jsou?“</p>
<p>Kev pokrčil rameny. Pořád se usmíval. „Něco už vymyslíme.“</p>
<p>* * *</p>
<p>Vstoupím do důvěrně známého obchodu a oči se mi rychle přizpůsobí šeru. Ve vzduchu je cítit pudr, růžový olej a tonikum. Podlaha je čistá, na bílém plátně pultu jsou rozložené nástroje. Od nůžek, nožíků a perleťových držadel nejedné břitvy se matně odráží světlo.</p>
<p>Přistoupím k muži, který stojí tiše u křesla. Má na sobě bílou košili a pod modrým pláštěm vázanku. „Dobré ráno,“ zdravím ho.</p>
<p>„Dobré ráno, pane Nilesi.“ Vyndává z regálu pruhovanou látku, vycvičenou rukou ji roztahuje a zastaví se jako toreador.</p>
<p>Usedám do křesla na své místo. Hází přese mě látku, jediným, plavným pohybem mi ji obtáčí kolem krku. „Dnes ráno asi zastřihnout?“</p>
<p>„Asi ne. Jen oholit, prosím.“</p>
<p>Přikyvuje a obrací se, aby nahřál ručníky a připravil si břitvu. Čekám, dívám se do hlubin zrcadla a vidím tam celé zástupy.</p><empty-line /><p>Kevin a já jsme v neděli na stromě uzavřeli pakt. Do čtvrtka jsme toho už vyčenichali docela hodně. Kev sledoval Innise, já hlídal Denofria.</p>
<p>Po škole jsme se scházeli v Kevinově pokoji. Pod hromadami knih, komiksů, napůl dostavěných modelů, vakuových lamp, umělohmotných modelů a poházeného oblečení jste málem nenašli jeho postel. Kevinova matka byla tehdy ještě naživu, ale byla už celá léta nemocná. Málokdy si všímala takových maličkostí, jako je synova ložnice. Málokdy si všímala maličkostí, jako byl její syn.</p>
<p>Kevin pár věcí odhrnul, posadili jsme se na postel a porovnali své poznámky. Já je naškrábal na útržky papíru, na druhou stranu formuláře z rozvozu novin.</p>
<p>„Oukej,“ začal Kevin. „Co jsi zjistil?“</p>
<p>„Nejsou to upíři,“ oznámil jsem mu. „Alespoň ne ten můj chlapík.“</p>
<p>Kevin se zamračil. „Na to, abys to mohl říct s jistotou, je moc brzy, Tommy.“</p>
<p>„Blbost. Dal jsi mi tenhle seznam vlastností, podle kterých poznáš upíra. A Denofrio nesplňuje ani jednu.“</p>
<p>„Vysvětli.“</p>
<p>„Oukej. Koukni na číslo jedna na vlastním hloupém seznamu. <emphasis>Upíři se málokdy vyskytují na denním světle. </emphasis>Sakra, Denofrio a Innis jsou celý den v obchodě. To jsme zjistili oba, ne?“</p>
<p>Kevin seděl na kolenou a mnul si bradu. „Jo, holičství je ale tmavé, Tommy. Říkal jsem ti, že upíři, kteří začnou hořet, nebo tak, kdykoliv na ně dopadne denní světlo, existují jen ve filmech. Podle starých knih takoví prostě nejsou. Jestli musí, klidně denní světlo přežijí.“</p>
<p>„Jasně,“ potvrdil jsem. „Tihle chlapi ale pracujou celý den jako naši tátové. Zavírají v pět, než se setmí, jdou domů.“</p>
<p>Kevin prolistoval vlastní zápisky a přerušil mě. „Oba žijí sami, Tommy. To něco napovídá.“</p>
<p>„Jo, napovídá to, že ani jeden z nich nevydělá dost peněz na to, aby se oženil, nebo měl rodinu. Můj táta říká, že u holiče nezvýšili ceny už celá léta.“</p>
<p>„Přesně!“ vykřikl Kevin. „A proč tam tedy téměř nikdo nechodí?“</p>
<p>„Špatně stříhají,“ navrhl jsem. Znovu jsem zkontroloval seznam a pokoušel se dešifrovat rozmazané tahy tužkou. „Oukej, číslo pět tvého seznamu: <emphasis>Upíři nepřekročí tekoucí vodu. </emphasis>Denofrio žije za řekou, Keve. Díval jsem se, jak ji všechny tři dny, co ho sleduji, překročil.“</p>
<p>Kevin seděl na kolenou, teď se nepatrně zhroutil. „Říkal jsem ti, že si tím nejsem jistý. Stoker to napsal do Drákuly, na moc místech se to ale neobjevuje.“</p>
<p>Rychle jsem pokračoval. „Číslo tři: <emphasis>Upíři nesnáší česnek. </emphasis>V úterý večer jsem sledoval, jak pan Denofrio večeří u Luigiho, Keve. Když vyšel ven, cítil jsem česnek dvacet stop daleko.“</p>
<p>„Trojka není nijak zásadní.“</p>
<p>„Dobrá,“ připustil jsem a připravil se na rozhodující úder. „Řekni mi ale, že není rozhodující tohle – číslo osm: <emphasis>Všichni upíři nesnáší kříže. Bojí se jich a za každou cenu se jim vyhnou.“ </emphasis>Udělal jsem dramatickou pauzu. Kevin věděl, co bude následovat, a trochu se přikrčil. „Keve, pan Denofrio chodí do Svaté Marie. Náš kostel, Keve. Každé ráno, než otevře obchod.“</p>
<p>„Jo. Innis chodí v neděli do Prvního presbyteriánského. Můj táta mi vyprávěl, že Denofrio chodí na faru. Já ho tam nikdy neviděl, protože chodí na ranní mši.“</p>
<p>Hodil jsem poznámky na postel. „Jak může chodit upír do kostela. Nejenže neutíká před křížem. On tam každý den v týdnu sedí a zírá na celé stovky křížů.“</p>
<p>„Táta říká, že ho nikdy neviděl u přijímání,“ odvětil Kevin s nadějí v hlase.</p>
<p>Protáhl jsem obličej. „Skvělé. Příště mi řekneš, že musí být upír každý, kdo není kněz. Perfektní, Keve.“</p>
<p>Rovně se posadil a zmuchlal vlastní poznámky do kuličky. Už jsem je viděl ve škole. Věděl jsem, že Kevinovým Upířím zákonům nevyhovuje ani Innis. Kevin pokračoval: „To s tím křížem nedokazuje… nebo nevyvrací… nic, Tommy. Přemýšlel jsem o tom. Takové věci do holičského cechu vstoupily, aby mu daly ochranné zabarvení. Že se chtějí zařadit do náboženské komunity, dává smysl. Možná se dokážou naučit a vypěstoval si pro kříž imunitu. Stejně jako si my pěstujeme injekcemi imunitu proti nemocem, jako jsou neštovice a obrna.“</p>
<p>Nezašklebil jsem se. Ale svádělo mě to. „A oni si vytvoří imunitu i na zrcadla?“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Myslím tím, že o upírech také něco vím, Keve. A přestože to ve tvém hloupém seznamu pravidel nebylo, upíři nemají rádi zrcadla a to je fakt. Neodrážejí se v nich.“</p>
<p>„To není pravda,“ vyhrkl Kevin hlasem učitele, jaký občas používal. „V zrcadle nejsou vidět jen ve filmech. Staré knihy tvrdí, že se zrcadlům vyhýbají, protože tam vidí vlastní skutečný odraz… jak jsou staří, neživí, něco.“</p>
<p>„Jo, cokoliv,“ odsekl jsem. „Ale ať už je děsí cokoliv, na světě není na zrcadla horší místo, než je holičství. Pokud se tedy nedostanou do některého z těch pouťových zrcadlových bludišť. Mají tam také cechovní znaky, Keve?“</p>
<p>Kevin se znovu vrhl na postel, jako bych po něm vystřelil. O vteřinu později se probíral svými poznámkami, znovu se postavil na kolena. „Byla tu jedna zvláštnost,“ oznámil mi.</p>
<p>„Jo, jaká?“</p>
<p>„V pondělí měli zavřeno.“</p>
<p>„Opravdu divné. V pondělí má zavřeno každé hloupé holičství v celém hloupém vesmíru. Máš ale asi pravdu. V pondělí mají zavřeno, takže to musí být upíři. Bez diskuse, jak říká paní Dvojitá Prdel při hodině geometrie. Sakra, kéž bych byl takový chytrák, jako jsi ty, Kevine.“</p>
<p>„Paní Dvojitá,“ pokračoval a pořád sledoval vlastní poznámky. Byl jediný, kdo ji měl z naší třídy rád. „Není divné, že zavírají v pondělí, Tommy. Ale to, co dělají. Alespoň Innis.“</p>
<p>„Jak to víš? V pondělí jsi zůstal nemocný doma.“</p>
<p>Kevin se usmál. „Ne, nezůstal. Naťukal jsem si omluvenku na stroji a podepsal se jménem matky. Vůbec to nekontrolovali. Sledoval jsem Innise. Ještě že má tak staré auto a jezdí tak pomalu. Povedlo se mi ho držet na kole. Nebo jsem ho alespoň pokaždé dohonil.“</p>
<p>Svalil jsem se na podlahu a zadíval se na model, který Kevin bez dokončení odložil. Působil jako rádio křížené s počítačkou. Podařilo se mi předvést falešný nezájem. Ale jako vždycky mě znovu chytil. „Kam tedy jel?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„K Mearovi, pozemek staříka Everetta. Dům paní Plankmenové na osmadvacítce. Vila na hlavní cestě, ta, kterou koupil minulý rok ten boháč z New Yorku.“</p>
<p>„Takže?“ zašeptal jsem. „Všichni jsou bohatí. Innis je zřejmě stříhá doma.“ Pocítil jsem radost, že jsem objevil spojení, které Kevin minul.</p>
<p>„Uh-huh,“ zamumlal Kevin. „Nejbohatší lidé v kraji a mají jedinou společnou věc – dávají se stříhat od nejubožejšího holiče v celém státě. Měl bych říct od nejubožejších holičů. Viděl jsem, že odjíždí i Denofrio. Setkali se před svými cestami v obchodě. Jsem si docela jistý, že toho dne Denofrio navštívil Wilkesovy pozemky u řeky. Zeptal jsem se Rudyho, správce, a ten mi prozradil, že tam Denofrio nebo Innis většinou v pondělí jezdí.“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny. „Bohatí lidé jsou bohatí, protože platí málo za stříhání vlasů.“</p>
<p>„Jasně,“ odvětil Kevin. „To ale není ta divná věc. Divné je, že si oba starouši naládovali kufry malými lahvičkami. Když se Innis vrátil od Meara, Everetta a paní Plankmenové, vezl lahve velké. Alespoň dvougalonové sklenice. A byly těžké, Tommy. Plné tekutiny. Jsem si jistý, že ty menší skleničky, které nakládal v obchodě, byly stejně tak plné.“</p>
<p>„Plné čeho?“ zeptal jsem se. „Krve?“</p>
<p>„Proč ne?“ naléhal Kevin.</p>
<p>„Upíři mají krev brát,“ podotkl jsem se smíchem. „Ne ji dodávat.“</p>
<p>„Možná byla krev v těch velkých lahvích,“ pokračoval Kevin. „A přivezli z holičství něco na výměnu.“</p>
<p>„Jasně,“ potvrdil jsem a nepřestával se smát. „Tonikum na vlasy.“</p>
<p>„To není žádná sranda, Tome.“</p>
<p>„Sakra, že není!“ přinutil jsem se smát hlasitěji. „Největší legrace je, že ti tvoji upíři z holičství vysávají jen boháče. Pijí jen to nejlepší!“ Převalil jsem se na podlahu, rozmetal komiksy a pokusil se nerozmačkat zkumavky.</p>
<p>Kevin přešel k oknu a pohlédl do blednoucího světla. Dobu, kdy se dny krátí, jsme nesnášeli oba. „No, moc mě to nepřesvědčilo,“ pronesl. „Dnes v noci to ale rozhodneme.“</p>
<p>„Dnes v noci?“ zeptal jsem se. Ležel jsem na boku a už jsem se nesmál. „Co se dnes v noci stane?“</p>
<p>Kevin se ke mně přes rameno obrátil. „Zadní vchod holičství má jeden z těch staromódních zámků, které dokážu otevřít během dvou vteřin svou Moudiniho výstrojí. Po večeři to tam půjdu zkontrolovat.“</p>
<p>Namítl jsem: „Po večeři je už tma.“</p>
<p>Kevin pokrčil rameny a podíval se ven.</p>
<p>„Jdeš sám?“</p>
<p>Kevin zaváhal, pak se na mě podíval přes rameno. „Je to na tobě.“</p>
<p>Zíral jsem na něj.</p><empty-line /><p>Na světě neexistuje zvuk podobný broušení břitvy o kožený řemen. Relaxuji pod horkými ručníky na obličeji, naslouchám, ale nevidím, jak si holič břitvu připravuje. Profesionální holení je potěcha, jakou si nechal moderní člověk uniknout. Já se jí ale oddávám každý den.</p>
<p>Holič sundává ručníky, čerstvou látkou mi osuší horní polovinu tváří a spánky, pak se obrátí křemenu a ještě několikrát ho pohladí břitvou. Cítím, jak mi hrdlo a tváře od horkých ručníků hoří, na krku mi pulzuje krev. „Když jsem byl malý chlapec,“ říkám, „můj přítel mě přesvědčil, že jsou holiči upíři.“</p>
<p>Holič se usmívá a nic neříká. Tu historku už slyšel předtím.</p>
<p>„Mýlil se,“ pokračuji. Jsem tak uvolněný, že nemohu mluvit dál.</p>
<p>Holič se předkloní, jeho úsměv bledne, na obličeji se objeví koncentrace. Uchopí štětku a kalíšek s pěnou, kterou rychle nanáší na tváře. Pak kalíšek odloží, pozvedne břitvu a s delikátním pohybem (používá jen palec a malíček) mi nakloní hlavu, abych napjal krk a vystavil hrdlo břitvě.</p>
<p>Zavírám oči, chladná ocel přejíždí teplou pokožku.</p><empty-line /><p>„Říkal jsi dvě vteřiny!“ zašeptal jsem naléhavě. „Už si s tím prokletým zámkem hraješ pět minut!“ Krčili jsme se s Kevinem v aleji za Čtvrtou ulicí, choulili jsme se u zadních dveří holičství. Noční vzduch chladil a nesl pach odpadku. Zdálo se nám, že zvuky ulice přicházejí ze vzdálenosti milionů mil. „Dělej!“ zašeptal jsem.</p>
<p>Zámek klapl, cvakl, dveře se otevřely. Před námi černo. „<emphasis>Voil</emphasis><emphasis>à</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>prohlásil Kevin. Uložil dráty, pinzetu a ostatní nářadí do Houdiniho tašky z umělé kůže. S úsměvem natáhl ruku a směrem ke dveřím zaskřehotal: „Ostříhat a oholit.“</p>
<p>„Drž klapačku,“ zasyčel jsem, ale Kevin byl už pryč. Cítil jsem, jak zmizel v temnotě, zavrtěl jsem hlavou a vyrazil za ním.</p>
<p>Jakmile jsme se ocitli za zavřenými dveřmi, Kevin zapnul baterku a sevřel ji v zubech, jak jsme to viděli v jednom špionážním filmu. Chytil jsem ho za cíp větrovky a sledoval ho krátkou chodbou do jediné dlouhé místnosti holičství.</p>
<p>Rozhlédnout se netrvali dlouho. Obě velká okna i to menší na předních dveřích měla stažené rolety, takže Kevin usoudil, že může bez obav použít baterku. Pohybovat se s Kevinem temnotou, kde odrážela baterka v zrcadlech vlastní odrazy a ozařovala jednotlivé věci – pult, dvě křesla uprostřed místnosti, pár židlí a časopisů pro zákazníky, dva dřezy, malý záchod menší než skříň se dveřmi vpravo do chodby – bylo zvláštní. Všechny nůžky a nářadí uklidili do šuplíků. Kevin je otevíral, nakukoval do regálů. Stály tady lahvičky tonika, ručníky, v horních zásuvkách úhledně složené holičské potřeby. Obě soupravy stejně rozloženy. Kevin vyndal břitvu, rozevřel ji a pozvedl, takže odrážela světlo zrcadel.</p>
<p>„Nech toho,“ zašeptal jsem. „Padáme odtud.“</p>
<p>Kevin břitvu odložil a ujistil se, že ji umístil přesně jako předtím. Obrátili jsme se k odchodu. Paprsek baterky přejel zadní stěnu, ozářil pršiplášť, který jsme už viděli a ještě něco.</p>
<p>„Jsou tady dveře,“ zašeptal Kevin, odsunul kabát a ukázal mi kliku. Vyzkoušeli jsme ji. „Sakra, je zamčeno.“</p>
<p>„Pojďme!“ zašeptal jsem. Zdálo se mi, že jsem už celé hodiny nezaslechl projíždět žádné auto. Jakoby celé městečko zatajilo dech.</p>
<p>Kevin začal znovu otevírat zásuvky. „Musí tady být klíč,“ vydechl moc hlasitě. „Dveře musí vést do sklepa. První patro tady nemají.“</p>
<p>Chytil jsem ho za bundu. „Pojďme,“ zasyčel jsem. „Padáme odtud. Zatknou nás.“</p>
<p>„Jenom minutku…“ začal Kevin a na místě přimrzl. Cítil jsem, jak se mi ve stejný okamžik zastavilo srdce.</p>
<p>V zámku předních dveří zarachotil klíč. Na roletu dopadl dlouhý stín.</p>
<p>Obrátil jsem se k útěku, chtěl jsem uprchnout, zmizet odtud. Kevin ale vypnul baterku, chytil mě za mikinu, zalezl pod jeden vysoký dřez a stáhl mě s sebou. Bylo tam pro nás akorát dost místa. Kolem nás visel temný závěs. Kevin ho zatáhl právě ve chvíli, kdy se se zavrzáním otevřely dveře a do místnosti vstoupily kroky.</p>
<p>Vteřinu jsem neslyšel nic, jen hučení vlastní krve v uších. Pak jsem si uvědomil, že místností procházejí dva lidé. Podle zvuku těžkých kroku to byli dva muži. Spustil jsem čelist, zalapal po dechu, ale nedokázal do plic dostat žádný vzduch. S jistotou jsem si uvědomil, že nás žádný zvuk nezradí.</p>
<p>Jedny nohy zastavily u prvního křesla, druhé přešly k zadní stěně. S vrzáním se zavřely druhé dveře, začala téct voda, následoval zvuk splachování záchodu. Kevin do mě strčil loktem a já bych ho v tu chvíli nejraději praštil. Ale byli jsme tam nacpaní jako embrya a každý pohyb by vyvolal hluk. Zatajil jsem dech a čekal. Druhé kroky se vrátily od záchoda a postoupily k předním dveřím. Ani <emphasis>nerozsvítili. </emphasis>Nezahlédl jsem závěsem paprsek baterky, takže – jak mě napadlo – tady nebyli na kontrole policajti. Kevin mě znovu šťouchl a já pochopil, že se mi snaží sdělit, že je to Innis a Denofrio.</p>
<p>Oba páry kroku postoupily vpřed, následoval zvuk otevíraných a zabouchnutých dveří. Znovu jsem se, než omdlím, pokusil nadechnout.</p>
<p>Hrozný hluk. Dolů se natáhla nějaká ruka a rozevřela závěs. Další ruce mě chytily a vytáhly ven do tmy. Když postavila druhá postava Kevina na nohy, začal křičet.</p>
<p>Stál jsem na špičkách, někdo mě držel za košili. Ten muž ve tmě vypadal dva a půl metru vysoký, ruce měl velké jako moje hlava. Cítil jsem v jeho dechu česnek a napadlo mě, že je to Denofrio.</p>
<p>„Nechte nás být!“ ječel Kevin. Následovalo plesknutí (zvuk a průzračný jako výstřel z pušky) a Kevin ztichl.</p>
<p>Dostrkali mě do holičského křesla. Slyšel jsem, jak táhnou Kevina ke druhému. Mé oči si už na tmu zvykly natolik, že jsem rozeznal tváře obou mužů. Innis a Denofrio. Tmavé obleky působily černě, přesto jsem rozeznal bledé hranaté obličeje, které jistě Kevina přivedly k nápadu, že jsou oba upíři. Hluboké tmavé oči, příliš ostré lícní kosti, příliš kruté rty. I přes zdání středního věku v jejich obličejích něco křičelo: <emphasis>Staří!</emphasis></p>
<p>„Co tady děláte?“ zeptal se Innis Kevina. Mluvil tiše, bez emocí. Přesto jsem se při tom hlasu v temnotě zachvěl.</p>
<p>„Zkouška odvahy!“ zařval Kevin. „Musíme ukradnout holičské nůžky, abychom se dostali do party starších kluků. Je nám to líto! Opravdu.“</p>
<p>Následoval další výstřel pušky, další plesknutí. „Lžeš,“ zasyčel Innis. „Sledoval jsi mě v pondělí a tvůj přítel večer sledoval pana Denofria. Oba kontrolujete obchod. Řekni mi pravdu. Hned teď!“</p>
<p>„Myslíme si, že jste upíři,“ připustil Kevin. „Pomalu jsme na to s Tommym přišli.“</p>
<p>V šoku, co to právě Kevin řekl, mi poklesla čelist. Oba muži ustoupili o půl kroku a podívali se jeden na druhého. V temnotě jsem nedokázal určit, zda se usmívají.</p>
<p>„Pan Denofrio?“ ozval se Innis.</p>
<p>„Pan Innis?“ zeptal se Denofrio.</p>
<p>„Můžeme teď jít?“ zaprosil Kevin.</p>
<p>Innis postoupil vpřed a něco provedl s holičským křeslem, kde Kevin seděl. Kožená opěrátka pro ruce vyskočila, protáhla se a vytvořila bílé kanálky. Kožené řemeny po obou stranách se zvedly a zachytily se o věc, kterou jsem neviděl. Vytvořily tak smyčky kolem Kevinových paží. Podpěrka hlavy se rozdělila, spustila a obtočila Kevinův krk. Vypadala jako jedna z těch misek, kterou vedle vás postaví zubař, abyste měli kam plivat.</p>
<p>Kevin nevydal ani hlásek. Čekal jsem, že Denofrio udělá stejnou věc s mým křeslem, místo toho mi položil velkou ruku na rameno.</p>
<p>„Nejsme žádní upíři,“ poučil ho pan Innis. Přešel k pultu, otevřel šuplík a vrátil se s břitvou, se kterou si Kevin předtím hrál. Opatrněji roztáhl. „Pane Denofrio?“</p>
<p>Stín u mého křesla mě zachytil, pozvedl a odtáhl ke dveřím do sklepa. Zatímco je odemykal, bez jakékoliv námahy mě držel jednou rukou. Když mě vlekl do tmy, obrátil jsem se a zahlédl přítele, jak pozoruje v němé hrůze Innise, který mu pomalu přikládá břitvu k vnitřní straně ruky. Do smaltovaného bílého kanálku podpěrky vystříkla, vytekla a vybublala krev.</p>
<p>Denofrio mě vlekl dolů.</p><empty-line /><p>Holič končí svou práci, zastřihne mi kotlety a obrátí křeslo, abych se mohl podívat do zrcadla. Přejedu si rukou tváře a bradu. Oholení je perfektní. Hladké, bez jediného škrábnutí. Díky ostré břitvě a holičskému umění mě pokožka lechtá, přesto necítím žádnou zápornou reakci.</p>
<p>Přikývnu. Holič se stejně nepatrně usměje a sundá si ochrannou pruhovanou zástěru.</p>
<p>Postavím se a sundám si kabát. Když si znovu sedám a vyhrnuji levý rukáv, holič pověsí kabát na háček. Přiblíží se k zadní stěně obchodu a zapne malé rádio. Místnost zaplní Mozartova hudba.</p>
<p>* * *</p>
<p>Suterén osvětlovaly svíce v malých sklenicích. Tančící rudé světlo mi připomnělo chvíle, kdy mě Kevin zavedl do svého kostela. Vysvětlil mi, že malé rudé plamínky představují děkovné svíce. Zaplatíte peníze, jednu zapálíte a vyslovíte modlitbu. Jestli jsou peníze k vyslyšení modlitby důležité, nevěděl.</p>
<p>Suterén byl úzký a nedodělaný. Téměř celý střed zabírala čtyřmetrová kamenná deska. Stvoření na kameni bylo téměř stejně dlouhé. Muselo vážit alespoň tisíc liber. Pozoroval jsem, jak se mu při dýchání zvedá a propadá kluzké šedé maso.</p>
<p>Jestli mělo ruce, neviděl jsem je. Sklady tlustého sádla naznačovaly nohy. Trubky, trubičky a rezatý trychtýř zavedly můj pohled k hlavě.</p>
<p>Představte si tisíc liber těžkou pijavici, devět, možná deset stop dlouhou, pět, možná šest stop tlustou. Představte si pijavici, která leží na zádech a nemá žádný povrch. Jen tlusté vrstvy šedozeleného slizu a záhyby možné kůže. Masem průhledným jako špinavý plastik pozorujete, jak se uvnitř pohybují a čvachtají věci, snad orgány. Místnost naplní zvuk jejího dechu, místnost naplní pach jejího dechu. Představte si obrovskou mořskou příšeru, možná malou velrybu, která se týden mrtvá rozkládá na pláži. A v tu chvíli zjistíte, jak ta věc páchla.</p>
<p>Hromada masa vydala zvuk a mým směrem se obrátila malá očka. Oči kryly vrstvy žlutého povlaku, snad hnisu, a já si byl jistý, že je slepá. Hlava toho stvoření nebyla o nic výraznější než hlava pijavice. V záhybech hladkého tuku jsem ale rozeznal linie, které naznačovaly, že snad mohly kdysi patřit lidskému obličeji. Stvoření mělo obrovská ústa. Představte si úsměv mihule.</p>
<p>„Ne, nikdy to člověk nebyl,“ upozornil mě pan Denofrio a pořád mi rukou pevně svíral rameno. „V době, kdy vstoupili do našeho cechu, už překonali možnost, že se mezi námi ukryjí. Ale přišli s nabídkou, jakou jsme nemohli odmítnout. Stejně jako ji neodmítnou naši zákazníci. Slyšel jsi už někdy o symbióze, chlapče? Ticho!“</p>
<p>Kevin nahoře vykřikl. Následovalo zabublání, jako by někdo zkoušel staré trubky. Stvoření na kamenné desce obrátilo slepý pohled ke stropu. Ústní otvor hladově zapulzoval. Trubky zarachotily, trychtýř se naplnil.</p>
<p>Dolů stékala po spirále krev.</p><empty-line /><p>Holič se vrací. Sevřu ruku v pěst a on mě poplácá po paži. V místech, kde se ruka ohýbá, mám širokou jizvu. Jakoby se špatně zahojila. Je to stará jizva.</p>
<p>Holič otevře nejspodnější šuplík a vytáhne břitvu. Držadlo je ze zlata, vykládané malými drahokamy. Zvedne ji oběma rukama, přidrží nad hlavou a ostří odrazí matné světlo.</p>
<p>Postoupí o další tři kroky, přejede mi břitvou přes ruku a jako lehká vrátka jizvu otevře. Necítím bolest. Sleduji, jak břitvu opláchne a vrátí ji na zvláštní místo. Klesá po schodech do sklepa a já slyším v tenkých trubkách podpěrky bublání. Jeho kroky utichají. Zavírám oči.</p>
<p>Vzpomínám, jak Kevin nahoře křičel. Vzpomínám na rudé mihotání svící na kamenných zdech. Vzpomínám na rudou záplavu v trychtýři. Na bublání, jak bytost přijímala potravu. Ústní otvor mihule se do široka rozevřel, natáhl se nahoru, pokoušel se trychtýř pohltit, jako když hledá novorozenec matčinu bradavku.</p>
<p>Vzpomínám, jak zpod desky pan Denofrio vytáhl obrovské kladivo a věc, která připomínala trochu pípu, trochu kopí. Vzpomínám, jak jsem tam stál a sledoval, jak ji zatloukl dovnitř. Jak jsem se díval, uvědomil jsem si, že maso tvoří pod Šedozeleným slizem celou řadu starých jizev.</p>
<p>Vzpomínám, jak do křišťálové sklenice, do svatého grálu, proudila z pípy rudá tekutina. V celém vesmíru neexistuje tmavší a čistější rudá, než jakou jsem spatřil tu noc.</p>
<p>Vzpomínám, jak jsem pil. Vzpomínám, jak jsem nesl pohár – tak opatrně – nahoru Kevinovi. Vzpomínám, jak jsem sám seděl v křesle.</p><empty-line /><p>Holič se vrací s pohárem. Zkontroluji, zda se jizva zavřela, sroluji si rukáv a zhluboka se napiju.</p>
<p>V době, kdy jsem si oblékl vlastní bílý plášť a vrátil se, už sedí holič v křesle.</p>
<p>„Dnes ráno asi zastřihnout?“ ptám se.</p>
<p>„Asi ne,“ říká. „Jen oholit, prosím.“</p>
<p>Opatrně ho holím. Když jsem u konce, přejede si rukama tváře a bradu. Přikývne na souhlas. Vykonám rituál a odcházím dolů.</p>
<p>V tichu Mistrova sklepení čekám na Očištění a přemýšlím o nesmrtelnosti. Nejedná se o skutečnou nesmrtelnost Mistra – nesmrtelnost celých eonů let… nesmrtelnost všech mistrů… ale o její část, o kterou se s námi rozdělil. To stačí.</p>
<p>Když se můj kolega napil, vrátil jsem pohár na místo. Vyšel jsem nahoru a našel vytažené rolety. Obchod se otevřel pro veřejnost.</p>
<p>Kevin se postavil vedle křesla. Já stojím vedle něj. Hudba dohrála, místnost naplnilo ticho.</p>
<p>Venku stéká po spirále krev.</p><empty-line /><p><strong>Smrt Kentaura</strong></p>
<p>Učitel a chlapec stoupali po prudkém srázu trávníku, který nabízel pohled na nejjižnější zátočinu řeky Missouri. Občas vzhlédli na vznešenou cihlovou vilu, která seděla v nejvyšším bodě. Oblouky vysokých oken a široké francouzské dveře odrážely porušené vzory holých větví na šedě obloze. Chlapec i učitel věděli, že je velký dům téměř prázdný – jeho majitel trávil ve městě jen několik týdnů za celý rok – ale přiblížit se tak blízko vyvolalo příjemné šimrání zakázaného, nabídlo nádherný rozhled.</p>
<p>Třicet metrů od vily se zastavili, posadili se, opřeli záda o strom, který je zastínil před mírným vánkem a ochránil před náhodným odhalením z domu. Slunce pálilo, teplé, falešné jaro určitě brzy zažene alespoň jedna sněžná bouře, pak se vrátí doopravdy. Dvě stě yardů pod nimi klesal ke kolejím a řece široký trávník. Byl bledý, zeleně flekatý od tající země. Vzduch voněl jako v sobotu.</p>
<p>Učitel utrhl krátké stéblo trávy, zmuchlal ho mezi prsty a zamyšleně ho začal žvýkat. Chlapec si utrhl vlastní stéblo, dlouhou chvíli učitele pozoroval, pak udělal to samé.</p>
<p>„Pane Kennane, věříte, že ta řeka tenhle rok zase stoupne a všechno zaleje, jako to už udělala dřív?“ zeptal se chlapec.</p>
<p>„Nevím, Terry,“ odvětil mladík. Neobrátil se, ani se na chlapce nepodíval. Jen pozvedl obličej ke slunci a zavřel oči.</p>
<p>Chlapec se na svého učitele obrátil a všiml si, jak se mu na světle lesknou rudé vousy. Terry se znovu hlavou opřel o hrubou kůru starého jilmu. Byl však moc divoký a nedokázal tedy zavřít oči na víc než pár vteřin.</p>
<p>„Myslíte, že zaleje Hlavní, jestli vyteče?“</p>
<p>„O tom pochybuji, Terry. Taková záplava přichází jen jednou za pár let.“</p>
<p>Ani jeden z účastníků konverzace nepovažoval fakt, že učitel komentuje události, které nikdy bezprostředně nezažil, za zvláštní. Kennan nebyl v malém městečku na Missouri ještě ani sedm měsíců. Dorazil těsně předtím, než začala škola, na neuvěřitelně horký Den práce. V té době už byla záplava novinkou starou čtyři měsíce. Terry Besterovi bylo sice teprve deset, za svůj život už ale takové záplavy viděl tři a vzpomínal na klení a dupání, když povolali to temné dubnové ráno hasiči jeho otce, aby pomáhal stavět násep.</p>
<p>Ze severu k nim dorazil zvuk pískání vlaku. Ten Dopplerův zvuk zněl v teplém vzduchu delikátně. Učitel otevřel oči a čekal na příjezd nákladního vlaku, který má namířeného do St. Louis. Nákladní vlak v jedenáct ráno. Jak pod nimi s hukotem vlak projížděl, počítal vagony. Dieselový motor pulzoval, zvuk píšťaly stoupl, pak poklesl. Poslední vagony zmizely za zátočinou, kudy právě přišli.</p>
<p>„Uch, ještě že jsme tam dole nebyli,“ vydechl Terry nahlas.</p>
<p>„Nebyli,“ potvrdil pan Kennan.</p>
<p>„Co?“ vyrazil Terry a podíval se na muže.</p>
<p>„Nebyli jsme tam,“ zopakoval vousatý mladík, z jeho tónu zaznělo podráždění.</p>
<p>„Jo,“ doplnil Terry a rozhostilo se licho. Pan Kennan zavřel oči a znovu opřel hlavu o kmen stromu. Terry se postavil a házel na vilu imaginární kamení. Když vytušil učitelův nesouhlas, pantomimu ukončil, s obličejem ke stromu se zastavil a opřel bradu o kůru. Zašilhal do vysokých větví. Vysoko nad hlavou jim přeskočila veverka.</p>
<p>„Dvacet šest,“ promluvil Terry.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Vagonů ve vlaku. Napočítal jsem dvacet šest.“</p>
<p>„Mmmm. Já napočítal dvacet čtyři.“</p>
<p>„Jo. Já taky. To jsem chtěl říct. Myslel jsem dvacet čtyři.“</p>
<p>Kennan se posunul vpřed a zatočil v ruce stéblem trávy. Myšlenky mu putovaly světem. Terry ho objížděl v těsných kruzích na imaginárním koni, hluboko v krku vydával cválavé zvuky. Přidal mokrý zvuk výstřelu pušky, sevřel si hruď a z koně se svalil. Kostí zbavený se válel z kopce, pokroucený, trávou pokrytý se zastavil necelé tři stopy od učitele.</p>
<p>Kennan se na něj podíval, pak se obrátil k řece. Missouri se valila, měla barvu hnědé kávy, tvořila komplikované, nikdy se neopakující vzory vírů a vln.</p>
<p>„Terry, věděl jsi, že je to nejjižnější záhyb na řece Missouri? Přímo tady?“</p>
<p>„Uch – uh,“ vyrazil ze sebe chlapec.</p>
<p>„Je to tak,“ poučil ho učitel a pohlédl na druhou stranu.</p>
<p>„Hej, pane Kennan?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Co se stane v pondělí?“</p>
<p>„Co tím myslíš?“ zeptal se Kennan, i když to věděl.</p>
<p>„Víte, v Příběhu.“</p>
<p>Mladík se zasmál a odhodil stéblo trávy. Terryho na chvíli napadlo, že se učitel chová jako nějaká holka, pak tu myšlenku z mozku zahnal.</p>
<p>„Víš, že ti to nemohu předem říct, Terry. Nebylo by to fér, že?“</p>
<p>„Hm,“ odvětil chlapec. Jen zakňučel, ale z jeho tónu bylo patrné, že ho odpověď potěšila. Oba vstali. Kennan si oprášil kalhoty, pak vyklepal trávu z chlapcových neučesaných vlasů. Společně sestupovali z kopce, zamířili ke kolejím a k městu.</p><empty-line /><p>Kentaur, neo-kočka a opičí kouzelník postupovali nekonečným Mořem trávy. Gernisavien byla tak malá, že přes vysoká stébla neviděla, a vezla se proto Paulovi na zádech. Kentaurovi to nevadilo. Její váhu ani nezaznamenal. A jak hrudí prorážel rozčeřené vlny citrónově žluté trávy, rád s ní rozmlouval. Za nimi se vlekl Dobby, kráčel svým komickým antropoidním tempem a broukal si útržky nepochopitelných melodií.</p>
<p>Mořem trávy se brodili už po devět dnů. Už dávno překonali Začarované rozvaliny i hrozbu krysích pavouků. Daleko před nimi – pořád mimo dohled – ležel jejich cíl, Mlžné hory. Dobby si večer sundával ohromný batoh, odkud vyndal mohutný hedvábný deštník jejich stanu. Modrou střechu zdobily složité oranžové vzory. Gernisavien milovala zvuk, který přinášel večerní vítr, zvuk rozvlněných tisíců mil trávy, šustivý zvuk hedvábného baldachýnu nad jejich hlavami.</p>
<p>Dávali dobrý pozor na oheň. Jediná přehlédnuta jiskra mohla zapálit celé Moře, odkud by nebylo úniku.</p>
<p>Raul se pravidelně vracel z večerního lovu, přes rameno nesl luk, v jedné masivní ruce trávožrouta. Po večeři často liše rozmlouvali a naslouchali, jak Dobby hraje na podivný dechový nástroj, který našel v Lidských troskách. Jak noc stárla, Dobby začal ukazovat souhvězdí – Labuť, Mellamův luk, Křišťálová raketa, Malá lyra. Raul vyprávěl příběhy plné odvahy a obětí, příběhy předávané šesti generacemi bojovníků kentaurského klanu.</p>
<p>Jednoho večera opatrně uhasili oheň a Gernisavien promluvila. Pod žárem hvězd zněl její hlas nenápadně, ztrácel se v hlasitém vzdychání větru, který se proháněl travinami.</p>
<p>„Jakou máme šanci, že skutečně přenašeč najdeme?“</p>
<p>„To nevíme,“ odpověděl Raulův pevný hlas. „Musíme jen pokračovat k jihu a snažit se, jak jen dokážeme.“</p>
<p>„Jestli tam ale dorazí Čarodějové jako první?“ naléhala hnědá neo-kočka.</p>
<p>Tentokrát odpověděl Dobby: „Raději nebudeme o Čarodějích v noci mluvit,“ navrhl. „Moje babička říkávala: <emphasis>Nikdy po setmění nemluv o šupinatých stvůrách.“</emphasis></p>
<p>Ráno snědli studenou snídani, zkontrolovali magickou jehlu na Dobbyho hledáčku a vyrazili znovu na cestu. Slunce se už blížilo k zenitu, když se náhle Raul zastavil a ukázal k východu.</p>
<p>„Podívejte!“</p>
<p>Gernisavien zpočátku nic neviděla. Když se ale zapřela o Raulovu hřívu a postavila se mu na širokých zádech, rozeznala to – plachty! Na azurovém nebi se vzdouvaly bílé plachty a pod napnutým plátnem rozeznala loď – obrovskou loď, která se s vrzáním pohybovala po dřevěných, nejméně dvacet stop vysokých kolech.</p>
<p>A mířila přímo k nim!</p><empty-line /><p>Třída byla ošklivá a nevyhovující. Dlouhou dobu ji používali jako skladiště a zdi ještě pořád zdobily značky a zářezy v místech, kde stály krabice a kovové sudy.</p>
<p>Místnost i celá škola byly staré, nikoliv však malebné. Neevokovaly nostalgické vzpomínky na Normana Rockwella. Kdysi vysoké stropy snížily špatně usazené odzvučňovací desky, které odřízly vrchní třetinu oken. Dírami ve stropních deskách procházely šedé tyče, které držely dlouhé zářivky. Z kdysi hladké a naleštěné podlahy teď čnělo takové množství třísek, že za deštivých dnů nemohli žáci riskovat sundat si promáčené tenisky.</p>
<p>Prostor, navržený pro tři řady dřevěných školních lavic z minulého století, zaplnilo osmadvacet kovových stolů s plastikovými hnědorůžovými deskami. Stolky samotné už byly tak staré, že zkosené desky zdobily zářezy a rýhy, ošklivé tlusté nohy vyřezávaly z podlahy další třísky. Uložit na lavici tužku, aby se s rachotem neskutálela na zem, nepřicházelo v úvahu. Kdykoliv se některé dítě natáhlo pro učebnici a desku zvedlo, malou místností se rozlehlo ječení kovu a údery sešitů, které dopadaly na zem.</p>
<p>Okna byla vysoká a pokroucená, takže se kromě jediného nedala otevřít. Minulé září, kdy se teplota pohybovala kolem čtyřiceti stupňů, a dětem na hřišti se bořily tenisky do asfaltu, se v malé místnosti, kam jen vzácně zabloudil závan větru, nedalo téměř přežít.</p>
<p>Tabule byla čtyři stopy široká a pravou stranu zdobila dlouhá prasklina. Kennan ji jednou použil pro ilustraci San Andreau Fault.</p>
<p>První den zjistil, že nemá ve třídě křídu, pravítko, glóbus, knihovničku a ručičky hodinek přimrzly na jednu hodinu dvacet tři minut. Našel jen houbu, jedinou stahovací mapu (která přežila druhou světovou válku). Kennan třetího září požádal o nové hodiny. Ty staré visely až do konce ledna vedle dveří a tak často se zastavovaly, až si Kennan postavil na stůl levný budík. Jeho tikání se připojilo ke zvukové kulise místnosti. Budík občas spustil, aby oznámil konec písemné práce nebo tichého čtení. Poslední den před vánočními prázdninami budík nařídil na dvě hodiny, aby oznámil konec práce a začátek hodinové vánoční zábavy. Ostatní třídy si na zábavu rezervovaly jen posledních dvacet minut vyučovacího dne a Kennana později pokáral ředitel, že nečte školní vyhlášky, ale incident ve škole většině dětí potvrdil, že třída pana Kennana patří k těm nejlepším.</p>
<p>Kennan bude své vzpomínky na ty Vánoce vždy spojovat s temným, zapáchajícím suterénem Reardonova obchodního domu (omšelého a otlučeného nejlevnějšího obchodu na Water Street), kde jednou pozdě večer kupoval pro své čtvrťáky dárky. Pečlivě po jednom vybíral levné prstýnky, bublifuky, malé vojáčky, dřevěné modely kluzáků a modelářské soupravy (pro každého vymyslel zvláštní věnování), odnesl je domů a do ranních hodin je balil.</p>
<p>Otlučené zdi třídy zakryl plakáty, přinesl ilustrovanou mapu Bostonu, která tři roky zdobila jeho pokoj na koleji. Jedinou nástěnku měnil každé tři týdny. Teď se mohla pochlubit obrovskou mapou Zahradní planety, kde vyznačil pro Příběh dějově důležitá místa.</p>
<p>Ale proti slabému pachu plesnivé omítky a prasklého kanálu, který na místnost útočil, nic dělat nemohl. Stejně tak nedokázal změnit nepříjemné bzučení a pomrkávání zářivek nad hlavou. Místo toho koupil na bleším trhu křeslo a od svého domácího si vypůjčil velký koberec. Každý den odpoledne v jednu hodinu a deset minut, hned po obědě, chvíli před hodinou literatury, se posadil na měkké křeslo a všech sedmadvacet dětí se namačkalo na koberec. Příběh pokračoval.</p><empty-line /><p>Gernisavien a Dobby zaplatili za vstup do ohromně arény, kde měl bojovat Raul s neporazitelným Štírem, poslední dva kredity. Všude kolem se táhly temné aleje, štíty a střechy legendárního Carvnalu. Spolu s davem se protlačili vstupním tunelem a objevili se v amfiteátru, kde na sedadlo dopadaly bizarní stíny stovek loučí.</p>
<p>Kolem kruhového ringu se mačkaly všechny rasy Zahrady – nebo spíš všechny rasy, které Čarodějové v boji nevyhladili. Druidi v kápích, stromoví obyvatelé z Velkého lesa s množstvím končetin, skupina chlupáčů v zářivě oranžových róbách. Syčeli, smáli se a křičeli tady ještěří vojáci, přišli se podívat podsadití Lidé z bažin i stovky mutantů. Noční vzduch zaplnily zvláštní zvuky a zvláštní pachy. Nad hukotem se nesl řev prodavačů, kteří nabízeli pečená křídla a studené pivo. V aréně uhrabávali pracovní čety v místech, kde Shrikovi podlehli ve Hře smrti poslední soutěžící, písek přes kaluže krve.</p>
<p>„Proč musí bojovat?“ zeptala se Gernisavien ve chvíli, kdy se usadili na hrubou lavici.</p>
<p>„Je to jediná cesta, jak získat tisíc kreditů, abychom se zítra ráno dostali na Nebeskou galéru, která míří k jihu,“ odpověděl Dobby tiše. Na lavici vedle něj dosedl veliký mutant, Dobby odtáhl svou purpurovou pláštěnku a zastrkal si ji pod sebe.</p>
<p>„Proč ale neodjedeme jednoduše z města nebo se nesvezeme dál k jihu?“ naléhala Gernisavien. Její ocas poskakoval sem a tam.</p>
<p>„Raul nám to všechno vysvětlil,“ zašeptal Dobby. „Čarodějové vědí, že jsme v Carvnalu. Určitě už hlídají městské brány i doky. Pěšky, ani na vorech jejich létající plošiny nikdy nepředhoníme. Ne, Raul má pravdu, tady je jediný způsob.“</p>
<p>„Štíra ale nikdo neporazí! Je to tak? Tu stvůru geneticky během Válek Čarodějů navrhli na zabíjení, je to tak?“ zašeptala Gernisavien zničeně. Mhouřila oči, jako by se jí do nich zabodlo světlo pochodní.</p>
<p>„Ano,“ odvětil Dobby. „Aby vydělal tisíc kreditů, nemusí ho ale porazit. Stačí zůstat tři minuty naživu ve stejné aréně.“</p>
<p>„A už to někdo dokázal?“ vydechla přerývaně Gernisavien.</p>
<p>„No… zdá se mi…“ začal Dobby, ale přerušilo ho vytí trumpet v aréně. Dav se okamžitě ztišil. Zdálo se, jako by se světlo pochodní rozjasnilo. Na jedné straně široké arény se zvedlo portculli a zmizelo ve zdi.</p>
<p><emphasis>Co je to portculli?</emphasis></p>
<p>To je velká těžká brána s hroty na spodní straně. Na tu černou díru ve zdi se upřely všechny oči na stadionu. Následovala dlouhá minuta ticha, kdy jste mohli zaslechnout praskot a prskání pochodní. Pak se objevil Štír.</p>
<p>Byl nějakých sedm stop vysoký, v záři pochodní se třpytil jako naleštěná ocel. Z hladkého povrchu kovového exoskeletonu čněly v některých místech jako břitva ostré hroty, které připomínaly ostří kosy. Lokty a kolena mu chránily kroužky brnění posázené krátkými bodci. Jeden hrot mu čněl dokonce i z čela, jen kousek nad rudýma skládanýma očima, jež hořely jako horké rubíny. Místo rukou měl pařáty s pěti zahnutými kovovými břitvami, které se otevíraly a zavíraly tak rychle, že je nebylo možné okem postřehnout. Cvakaly a cvakaly, cvakaly a cvakaly.</p>
<p>Štír pomalu postoupil do středu arény, vlekl se jako pichlavá socha, která se učí chodit. Pozvedl hlavu, bojovný zoban zacvakal a rudé oči projely dav, jako by hledaly budoucí oběť.</p>
<p>Stovky diváků náhle přerušily ticho, vysmívaly se mu, volaly <emphasis>fuj </emphasis>a házely po něm maličkosti. Štír stál tiše, bez jediného pohledu. Zdálo se, že si laviny řevu a házení předmětů vůbec nevšímá. Jen jednou – když se z tribuny zvedl obrovský meloun a zamířil mu přímo na hlavu – jen tehdy se odhodlal k pohybu. Ale jak se pohyboval! Uskočil dvacet stop ke straně tak rychle, že to hrůzné stvoření dav na chvíli ztratil z očí. Lidé ztichli bázní.</p>
<p>Pak se znovu rozezněly trumpety, otevřela se vysoká dřevěná brána a vstoupil první účastník Pozdních her. Jednalo se o kamenného obra, který pronásledoval Dobby ho, když křižovali Mlžné hory. Tenhle byl ale větší – nejméně čtyři metry – vypadal jako hora pevných svalu.</p>
<p>„Doufám, že Štíra neporazí a nevybere si odměnu, než do boje zasáhne Raul,“ zašeptal Dobby. Gernisavien opičího kouzelníka zpražila nesouhlasným pohledem.</p>
<p>Během dvaceti vteřin bylo po všem. V jednu chvíli stáli ve svitu loučí oba soupeři tváří tvář, o chvíli později se Štír znovu objevil uprostřed ringu a kamenný obr se válel v různých částech arény. Některé kusy se ještě chvěly.</p>
<p>Následovali čtyři další soutěžící. U dvou se jednalo o zjevné sebevrahy – dav volal hlasitě <emphasis>fuj. </emphasis>Jedním byl opilý ještěří voják s velmi výkonnou kuší, posledním divoký mutant s vlastním tělesným brněním a sekerou dvakrát větší než Gernisavien. Nikdo z nich nevydržel ani minulu.</p>
<p>Pak se znovu rozezněly trumpety a do arény vstoupil Raul. Gernisavien mezi prsty sledovala, jak se k čekajícímu Štírovi blíží krásný kentaur s naolejovaným, nablýskaným tělem. Raul nesl jen lovecké kopí a lehký štít. Ne – počkejte – na řemínku kolem krku mu visela malá lahvička.</p>
<p>„Co je to?“ zeptala se Gernisavien, vlastní hlas jí připadal ztracený a roztřesený.</p>
<p>Dobby odpověděl, ale oči od arény neodtrhl. „Chemikálie, kterou jsem našel v Lidských troskách. Kéž mi bozi přáli a já ji správně smíchal.“</p>
<p>V aréně vyrazil Štír k útoku.</p>
<p>Drahá Whitney,</p>
<p>ano – máš pravdu – tahle část země je pěkný zapadákov. Občas procházím ulicí (můj domov je na kopci – jestli můžeš zařízené pokoje v rozpadajícím se starém cihlovém domě nazvat domovem), zahlédnu řeku Missouri a vzpomenu si, jak skvělé dny jsme zažili na Mysu během jarních prázdnin čtvrtého ročníku. Vzpomínáš na chvíle, kdy jsme projížděli po pláži, ze Zátoky se blížila bouře a Pomegranate se tak vyděsil? (A museli jsme… ehm, ehm… bouři přečkat na lodi?)</p>
<p>Jsem rád, že se ti práce v senátorově kanceláři líbí. Končí všechny dívky ve Wellesley rovnou v takové práci nebo jich většina zamíří do Školy Katie Gibbsové pro budoucí sekretářky? (Věděla jsi, že pochází každá dýmka na západní polokouli z tohoto městečka? Na parapetu okna a na kapotě auta mám pět centimetrů bílého popílku, takže to můžu dokázat!)</p>
<p>Ne – do St. Louis moc často nejezdím. Je to nějakých pětapadesát mil daleko a volvo už sedí víc jak měsíc u obrubníku. Přední část je rozbitá a dostat sem náhradní díl zabere asi tak deset let. Měl jsem štěstí, že jsem vůbec našel opravnu, kde měří v metrické soustavě. Do velkého města jsem jel autobusem před třemi týdny. Vyrazil jsem hned v pátek po škole a vrátil se v neděli večer právě včas, aby na mě sedla deprese. A stačil jsem naplánovat výuku. Nakonec jsem navštívil jen tři kina a hodně knihkupectví. Konečně jsem zajel k Bráně. (Ne – s detaily tě nudit nebudu.) Na celém víkendu byla největší radost z vymožeností hotelu, kde jsem strávil dvě noci.</p>
<p>Abych odpověděl na tvou otázku – úplně odchodu na západ, na základní školu v St. Louis, nelituji. Byl to dobrý program (kdo muže jedenáctiměsíční program překonat?), to jsem ale netušil, že nebudu mít peníze, abych z toho prokletého státu uprchl, aniž bych tady celý rok učil. Kdybych si našel místo ve Webster Ciroves nebo Univerzitním městě, mohlo to být oukej… ale Hlavní fajfkařské město světa? Tohle místo – a tito lidé – pocházejí přímo z <emphasis>Deliverance.</emphasis></p>
<p>Přesto je to jen jediný rok, a jestli najdu místo na akademii Howane nebo na Experimentální škole (viděla jsi v poslední době Fent), tenhle rok mi poskytne neocenitelný základ a zkušenosti.</p>
<p>Chceš se tedy dozvědět o mých žácích? Co ti můžu vyprávět o bandě čtvrťáku z vidlákova? Už jsem ti psal o kouscích Bláznivého Donalda. Kdyby existovaly v tomhle vesnickém okrese nějaké skutečné speciální výchovné a léčebné programy, patřil by do všech. Místo toho na něj házím laso a bez ustání se mu pokouším zabránit, aby někomu ublížil. O kom ti tedy mohu vyprávět?</p>
<p>Monica – naše místní devítiletá sexbomba. Hází po mně očkem, ale jestliže nejsem k mání, spokojí se nakonec s Craigem Stearsem ze šesté třídy.</p>
<p>Sara – doopravdy hodné dítě. Kudrnatá, ale milá holčička. Saru mám rád. Minulý rok jí zemřela matka a věřím, že potřebuje zvláštní dávku přízně.</p>
<p>Brad – Brad je třídním hlupákem. Jestli je to možné, pak je hloupější než Donald. Dvakrát propadl. (Ano… a bijí je tady.) Žádné disciplinární problémy. Brad je jen velký hlupák v montérkách a zástřihem podle hrnce.</p>
<p>Teresa – to je dívka podle tvého srdce, Whit. Blázen do koní! Má kasírovaného koně, se kterým se objevuje v okolí a v Illinois na vystoupeních. Ale bojím se, že ji zajímají jen kovbojky. Kdyby se posadila na anglické sedlo, zřejmě by to nepoznala. To dítě nosí každý den do školy kovbojské boly, na stole má kartáč na hřebelcování.</p>
<p>A pak je tady Chuck a Orwille (!) a William – <emphasis>říkejte-mi-Bill </emphasis>a Theresa (další) a Bobby Lee a Alice a její dvojče, sestra Agnes atd. Atd…</p>
<p>Ach, posledně jsem se zmínil o Terrym Besterovi, ale o tom ti chci prozradit ještě něco víc. Je to obyčejný, nijak hezký kluk – předkus, sražená brada. Vlasy mu visí do očí a matka mu je krátí nůžkami na živý plot. Pořád nosí stejnou špinavou, plátěnou košili, jeho boty mají díry, jedna přišla o podrážku. (Představuješ si ho? Je to kluk přímo z Tabákové ulice!)</p>
<p>Přesto je Terry můj oblíbenec. Prvního dne školy jsem něco vysvětloval a máchal jako obyčejně rukou a Terry (který sedí na rozdíl od většiny kluků přímo přede mnou) uskočil a vrhl se k zemi. Chtěl jsem se na něj rozčílit, že dělá šaškárny, pak jsem si všiml jeho obličeje. Ten kluk byl vyděšený k smrti! Doma ho určitě strašně řežou a uskočil jednoduše ze zvyku.</p>
<p>Zdá se, jako by se Terry rozhodl vyhovět všem stereotypním představám o chudém chlapci. Dokonce s sebou tahá doma dělaný stojánek na leštění bot a vydělává pár čtvrťáků, když leští místním křupanům v hospodě Dew Drop nebo v Berringeově baru, kam chodí jeho otec, boty.</p>
<p>Ať tak nebo tak, abych ten dlouhý příběh zkrátil, ten malý kluk tráví spoustu volného času se mnou. Většinou se kolem půl šesté nebo šesté objeví na zadní verandě. Často ho pozvu na večeři – když mu ale řeknu, že mám hodně práce a musím něco psát, nikdy se neurazí a objeví se příští večer znovu. Když si občas čtu, zapomenu, že je tam, až je nějakých deset, jedenáct hodin. Zdá se, že je jeho rodičům úplně jedno, kdy se vrací domů. Když jsem dorazil po víkendu, stráveném v St. Louis zpět, na zadních schodech seděl Terry, vedle sebe tu absurdní výzbroj leštiče bot. Pokud vím, určitě tam seděl od pátku večer.</p>
<p>Minulý víkend mi liše prozradil věc, ze které se mi hrůzou naježily vlasy. Řekl, že když chodil minulý rok do třetí třídy, máma a starej se hrozně porvali. Máma nakonec zamkla dveře, když opilý otec odešel na verandu, aby řval na sousedy nebo něco takového. Když se ten chlap nemohl dostat zpátky, ještě víc se rozčílil a začal řvát, že je všechny zabije. Terry vyprávěl, jak objímal svou šestiletou sestru, matka plakala a ječela a starouš rozkopával dveře. Opakovaně jeho matku bil do obličeje, obě děti odvlekl do dodávky. Odvezl je na silnici LJ pily (kousek vedle Národního lesa), vyvlekl obě děti z kabiny a z držáku vytáhl pušku. (Whit, tady vozí v dodávce pušku všichni. Dokonce i já už přemýšlím, že si držák na pušku pro své volvo pořídím!)</p>
<p>Dokážeš si představit, jak mi to Terry všechno vyprávěl. Každou chvíli se zastavil a odhrnul si vlasy z očí. Jeho hlas byl ale tichý, jako by mi vyprávěl zápletku televizního seriálu, který kdysi viděl.</p>
<p>Otec tedy vleče osmiletého Terryho a jeho mladší sestru mezi stromy a vyzve je, aby poklekli a modlili se k bohu za odpuštění, protože je zastřelí. Terry mi vypráví, že ten starý opilec mával dvouhlavňovkou a jeho mladší sestra, Cindy, už nemohla a počínala si kalhotky. Místo střelby se ale Terryho otec vypotácel z lesa, několik minut tam zůstal stát a klel k nebi. Pak nacpal děti zpátky do dodávky a odvezl je domů. Matka ho nikdy nezažalovala.</p>
<p>Občas pana Bestera potkám ve městě. Připomíná mi toho člověka z filmové verze <emphasis>Zabít posměváčka. </emphasis>Víš, ten farmář, rasista, kterého zabije Bratr Radley. Počkej chvíli, najdu ho. (Bobb Ewell!)</p>
<p>Takže chápeš, proč Terryho u sebe nechám tak dlouho. Potřebuje mít kladný mužský vzor… stejně jako citlivého dospělého, se kterým si může promluvit, který ho něco naučí. Kdyby to bylo možné, zamyslel bych se nad jeho adopcí.</p>
<p>Teď si tedy dokážeš představit, jak tady žije ta druhá polovina. Právě proto je tenhle rok, přestože jde o naprostý očistec, tak důležitý. Část mého já se nemůže dočkat, až se k tobě vrátím. Až se vrátím k moři, do opravdového města, kde mluví lidé slušně, kde můžeš vstoupit do dragstóru a objednat si šlehané mléko, aniž by na tebe všichni koukali. Druhá moje část ale ví, jak je tenhle rok důležitý – jak pro mě, tak pro děti, kterých se můj zdejší pobyt dotkne. Už jen kvůli mluvenému slovu Příběhu, který jim vyprávím: nikdy by se k ničemu takovému nedostali.</p>
<p>Dochází mi papír a je už téměř jedna hodina ráno. Zítra mám před sebou školu.</p>
<p>Pozdravuj svou rodinu, Whit, a řekni senátorovi, ať pořád dobře pracuje. S trochou štěstí (a s opraveným předkem auta) mě uvidíš někdy uprostřed června.</p>
<p>Měj se hezky a napiš, prosím. Ve zdejších lesích koleni Missouri je mi smutno.</p>
<p>S láskou,</p>
<p>Paul</p><empty-line /><p>Ohromná Nebeská galéra proplouvala mezi vysokými mračny, která odrážela poslední růžové paprsky západu slunce. Raul, Dobby a Gernisavien stáli na palubě a sledovali, jak se obrovský sluneční talíř pomalu noří do vrstvy mraků pod nimi. Kapitán Kokus vykřikoval chvílemi příkazy na námořníky, kteří šplhali vysoko nad palubou v lanoví a mezi plachtami. Kapitán se občas otočil a zamumlal liché příkazy k muži, který hovořil do kovové trouby. Gernisavien cítila jemné pohyby ukrytých nádrží antigravitační tekutiny.</p>
<p>Světlo konečně s výjimkou prvních mrkajících hvězd zesláblo, nad vrstvou mračen se objevily dva malé měsíce. Neviditelní námořníci zapálili na stěžních a sloupech lampy. Vysoké mraky ztratily zbytek žáru a Dobby navrhl, aby sešli dolů a připravili se na oslavu jarního slunovratu.</p>
<p>A jaká to byla oslava! Dlouhý kapitánův stůl se prohýbal pod vybraným jídlem a vzácnými víny. Objevil se tu šťavnatý pečený bizon ze Severních stepí, mečoun z Jižní zátoky i ledové ovoce ze vzdáleného Rovníkového moře. Třicet hostů – i dva kyselí Druidi – jedlo a smálo se jako nikdy předtím. Lodní obsluha bez přestání doplňovala sklenice vínem a stejně rychle jako teklo víno, se ozývaly přípitky. V jednu chvíli se postavil Dobby a připil kapitánu Kokusovi a jeho překrásné lodi. Dobby nazval starého šedivého námořníka skvělým a kamarádským antropoidem, trochu se přitom zakoktal a za obecného veselí musel začít znovu. Kapitán Kokus mu kompliment vrátil, připil nebojácné dvojici a pochválil Raula za jeho odvážné vítězství v Carvnalských hrách smrti. O nedůstojném odletu galéry od městské věže, kdy poslední tři cestující pronásledovaly dvě čety ještěřích vojáků, se nikdo nezmínil. Hosté tleskali a jásali.</p>
<p>Pak už nadešla chvíle, aby začal bál Slunovratu. Uklidili stůl, srolovali ubrus, pak stůl rozebrali na kusy a odnesli ho pryč. Hosté se na široké spodní palubě rozestoupili a ještě jednou si nechali dolít. Pak napochodoval lodní orchestr a začal se připravovat.</p>
<p>Když bylo vše hotovo, kapitán Kokus zatleskal a rozhostilo se ticho.</p>
<p>„Ještě jednou formálně všechny vítám na palubě Benevolentního Zephiru,“ zaburácel. „A v období Slunovratu, vám přeji vše nejlepší a teď… nechť začne tanec!“</p>
<p>A s posledním zatleskáním potemněla světla, orchestr začal hrát a na břiše lodi se srolovaly mohutné dřevěné pláty, takže mezi cestujícími a hlubokou oblohou zůstala jen křišťálová podlaha. Všude kolem se ozvalo <emphasis>och a ach </emphasis>a všichni nedobrovolně o krok ustoupili. Okamžitě následoval výbuch smíchu, potlesk a tanec začal.</p>
<p>Mohutná, půvabná Nebeská galéra se ponořila do vzdušných řek noci. Shora bylo vidět jen jasné světlo luceren, jediným zvukem bylo vzdychání a pleskání větru v plachtoví, chvílemi se od hlídky z košíku ozvalo „Vše v pořádku!“ Zezdola ale loď hořela světlem a odrážela melodie tak staré, že prý pocházely z, legendární Staré Země. Pět set stop nad nocí zastřenými horami tančily a předváděly piruety lesní nymfy a démoni. Střízlivá Gernisavien si v jednu chvíli uvědomila, že tančí v nedůstojné pozici s Kentaurem – Paulovy silné paže ji pozvedly vysoko nad zem, jeho kopyta vydupávala vlastní rytmus na křišťálovou podlahu, tvrdou jako diamant.</p>
<p>Než večírek skončil, přiblížila se bouře. Kapitán dal zhasnout světla a společnost sledovala, jak hluboko pod nimi, pod jejich nohama, čeří blesky bouřkové mraky. Po liché chvíli začal orchestr hrát oslavnou píseň na Slunovrat a Gernisavien k vlastnímu překvapení zjistila, že zpívá tu sentimentální starou baladu s ostatními. Do očí se jí nahrnuly slzy.</p>
<p>Pak nadešla chvíle jít do postele. Všichni hosté se potáceli náhle rozhoupanými chodbami. Ve spánku nedokázala většině unaveným cestujícím zabránit ani tak mohutná vzdušná bouře. Dobby se rozvalil na záda, purpurový baret položil vedle sebe na polštář, široká usměvavá opičí ústa široce rozevřel a mohutně chrápal. Gernisavien přišla vlastní palanda moc velká, takže se raději stočila do klubíčka v otevřené zásuvce, která se ve vyrovnaném rytmu lodi mírně zavírala a otevírala. Jediný Raul nedokázal usnout. Když své přátele zkontroloval, odešel na palubu. V chladivém větru se zachumlal a sledoval, jak se vroucích mraků dotýká první falešné světlo úsvitu.</p>
<p>Raulovi se hlavou honily temné představy. Věděl, že i když je létající stroje čarodějů nepronásledují, k Jižní zátoce zbývá jen pár dnů cesty. Odtamtud ještě čtyři, možná pět dnů po zemi k místům, kde pravděpodobně stojí Přenašeč. Už se k pevnosti Čarodějů dostali moc blízko. Pravděpodobnost, že se všichni tři přátelé dožijí konce týdne, byla mizivá. Raul zaťukal na dýku za pasem a sledoval, jak začíná nový den.</p><empty-line /><p>Pan Kennan stál na asfaltovém hřišti. Jeho čtvrťáci pobíhali a hráli si kolem a pan Kennan se usmíval na příjemný jarní den. V tak teplý den své armádní sako, které tak často děti komentovaly, nepotřeboval. Přesto si ho přehodil volně přes ramena, na hlavu nasadil sportovní čapku. Chvílemi se tomu zašklebil a prohrábl si vousy. Byl to překrásný den!</p>
<p>Děti kolem odrážely příslib léta. Zdálo se, jako by se malé hřiště, které v dlouhých zimních měsících sloužilo jako temné cvičiště, proměnilo v to nejpříjemnější místo na světě. Okolí zaplnily poházené bundy a svetry. Děti visely z prolézaček, pobíhaly sem a tam alejí a hrály u cihlového útesu školní budovy fotbal. Donald a Orville se věnovali pouštění malé větvičky v kaluži bláta. Nadšení toho dne pohltilo dokonce i Terryho, který kolem pobíhal s Billem a Bradem. Kennan zaslechl, jak chlapec Bradovi říká: „Ty budeš Dobby a já budu Raul a budeme bojovat s krysíma pavoukama.“ Bill začal, jak se všichni tři chlapci rozběhli na druhou stranu, protestovat a Kennan věděl, že se mu nelíbí ženský rod, že se nechce stát ani na těch deset minut přestávky neo-kočkou.</p>
<p>Kennan zhluboka dýchal a znovu se usmál. Zdálo se, že se po měsících zamrzlé samoty znovu rozproudil život. Kdo by si myslel, že Missouri (nepatřila ke konfederaci?… nebo chtěla patřit…) může prožívat tak chladné, šedé a nekonečné zimy? Zažili pět sněžných dní, kdy museli zrušit vyučování. Po dvou lakových dnech, po kterých přišel víkend, si v šoku Kennan uvědomil, že s nikým čtyři dny nemluvil. Přišli by ho hledat, kdyby umřel? Našli by ho v zařízeném pokoji, jak se opírá o rozvrzaný psací stůl, obklopený rukopisy a policemi tichých paperbacků?</p>
<p>Kennan se té domýšlivosti usmál. Ale za temných zimních dnu laková myšlenka moc vesele nepůsobila. Míč minul jednoho z hráčů a zatoulal se k místu, kde stál Kennan v hejnu svých zbožňovatelek. Pozvedl ho a hodil k rozkřičenému brankáři. Ujela mu ruka a míč se odrazil od spodního okna kreslírny.</p>
<p>Kennan se odvrátil a začal zkoumat květy jabloně na blízkém dvoře. Uprostřed aleje rostla nová tráva. Cítil, jak o čtyři bloky dál teče řeka. Třináct dnů školy uběhlo! Sledoval konec roku se smutkem, který se mísil s čistou radostí. Nemohl se dočkat, až zmizí – nově oživené auto bylo naložené několika kartónovými krabicemi učebnic a ostatního majetku, na rukou cítil teplé letní paprsky. Mířil po Mezinárodní sedmdesátce k východu. Představoval si svůj lehký únik ze Středozápadu – zdánlivě nekonečná bariéra kukuřičných polí zmizela, objevila se hustá doprava na dálnici Pensylvánie, vzdálenost mezi městy se zkrátila, známé značky v Massachusetts, pach moře… a tady byla pořád jeho první třída. Na ty děti nikdy nezapomene a ony nezapomenou nikdy na něj. Představoval si, jak vypráví svým dětem a vnoučatům dlouhý epos, který pro ně vymyslel. Během posledních pár týdnu si dokonce pohrával s myšlenkou, že na Missouri zůstane ještě jeden rok.</p>
<p>Z malého hejna dívek, které sledovalo svého učitele, se oddělila Sara. Chytila pana Kennana za ruku a jako zdatná koketa se na něj podívala. Kennan se usmál, roztržitě jí pohladil pěšinku ve vlasech a o pár kroků se od dětí stáhl. Sáhl do kapsy kabátu, vytáhl pomuchlaný dopis a po desáté ho přečetl. Pak ho vrátil a stočil pohled k severu, k neviditelné řece. Náhle ho probudil výbuch křiku mezi hráči fotbalu. Rozčileně zkontroloval hodinky, přiložil ke rtům umělohmotnou píšťalku a oznámil konec přestávky. Děti sbíraly poházené kabáty a začaly se řadit.</p><empty-line /><p>U Jižní zátoky bylo mnohem tepleji. Raul, Dobby a Gernisavien zamířili podél pobřeží k legendárnímu přenašeči. Podle staré mapy, kterou našel Dobby v Lidských troskách před tolika měsíci, by měl ležet cíl jejich cesty jen několik dnů na západ. Gernisavien měla kolem krku klíč, který našli v Carvnalských archivech, a zaplatili za něj smrtí svého starého přítele Fenna. Jestli Staré knihy nelhaly, ten klíč zaktivuje dlouho spící přenašeč a znovu spojí Zahradu se Sítí světů. Pak bude tyranie krutých Čarodějů konečně svržena.</p>
<p>A pod stínem stejných Čarodějů trojice našich přátel zamířila k západu. Ostré Špičaté hory ležely na severu, někde v jejich stínech se rozkládala obávaná Pevnost Čarodějů.</p>
<p>Přátelé bez ustání kontrolovali oblohu, postupovali pod příkrovem bohatého tropického listoví a dávali pozor na létající stroje Čarodějů. Gernisavien užasla při pohledu na palmy, které podél jejich cesty dorůstaly výšky sedmdesáti metrů.</p>
<p>Odpoledne třetího dne postavili tábor v blízkosti ústí malé říčky, která se vlévala do Jižní zátoky. Dobby přizpůsobil pod stromy hedvábný stan tak, aby ho čechral a nadouval teplý vánek. Raul zajistil, že ho nikdo neuvidí ze vzduchu, pak se posadili a dali se do studených přídělů. Společně se dohodli, že od chvíle, kdy v Jižní zátoce přistáli, nerozdělají oheň. ‚teď’se museli spokojit se sušenkami a studeným sušeným masem, které koupili ze zásob Benevolentního Zephiru.</p>
<p>Západ slunce v tropech byl úchvatnou podívanou. Zdálo se, že hvězdy na noční obloze explodovaly. Dobby jim ukázal Jižního lučištníka, souhvězdí, které ve svých domovech v severní části kontinentu neviděli. Gernisavien pocítila stesk po domově, ale dotkla se starodávného klíče kolem krku, představila si vzrušení, až znovu otevře přenašeč a portály na stovky světů, a smutek zahnala. Na kterých hvězdách existovaly jiné světy, jiní lidé?</p>
<p>Zdálo se, jako by jí Dobby četl myšlenky. „Připadá mi nemožné, že je cesta už téměř u konce, tobě taky?“</p>
<p>Raul se zvedl, protáhl a odešel do temnoty, aby prozkoumal potok.</p>
<p>„Já pořád myslím na Chlupáčovy věštby,“ ozvala se Gernisavien. „Vzpomínáš, ve stromovém domě Tartufella?“</p>
<p>Dobbyho masivní hlava přikývla. Jak může někdo zapomenout na děsivé obrazy budoucnosti, které všem to zvláštní malé stvoření nabídlo?</p>
<p>„Většina z nich je za námi,“ zavrčel opičí kouzelník. „Už je za námi dokonce i Štír.“</p>
<p>„Ano, ale můj sen ne – ne ten sen^z hrozné malé místnosti, kde jsou všude kolem Čarodějové,“ odpověděla Gernisavien. To byla pravda. Ze všech věšteckých snů byl ten, který prožila neo-kočka, ten nejděsivější, nejhrozivější. Nejméně o něm diskutovali.</p>
<p>Bezmocně ležela připoutána na ocelovém, nerez operačním stole, kolem se tyčili zakuklení Čarodějové. Pak se ten nejvyšší v krvavě rudém světle přiblížil… pomalu si stáhl kápi…</p>
<p>Gernisavien se při té vzpomínce otřásla. Jako by chtěl Dobby změnit téma rozhovoru, povstal a rozhlédl se do tmy.</p>
<p>„Kde je Raul?“ Jeho pozornost upoutaly dva měsíce, které se objevily nad střechou džungle. Pak si uvědomil, že měsíce tak časně nevycházejí…</p>
<p>„Utíkej!“ vykřikl Dobby a zatlačil vyděšenou neo-kočku ke stromům. Ale už bylo pozdě. Vzduch naplnilo vřeštění létajících plošin. Z plujících strojů se oddělily ohnivé paprsky, koruny stromů explodovaly v ohnivých koulích. Gernisavien to odhodilo na zem, ohořela jí srst i chloupky na obočí. Zahlédla na vznášedlech zakuklené Čaroděje, zaslechla výkřiky ještěřích vojáků, kteří seskakovali na zem.</p>
<p>Na samozvaného zbabělce bojoval Dobby statečně. Vyhnul se prvnímu útoku ještěřího bodce, uchopil dlouhou násadu a vojákovi ji vykroutil. Probodl překvapenému plazovi hrdlo a obrátil se, aby zadržel pět dalších syčících nepřátel. Dva ještěry srazil a právě zvedal dlouhýma, silnýma rukama třetího do vzduchu, když dostal ránu zezadu.</p>
<p>Gernisavien zaječela a rozběhla se ke svému příteli, ale než udělala pět kroků, objevil se nad ní vysoký šupinatý stín a něco ji udeřilo do hlavy. Dalších pár minut zažila jen zmatek. Když je s Dobbym naložili na dvě plošiny a zvedli do vzduchu, znovu se jí vrátilo vědomí.</p>
<p>Pak zaslechla zvuk, který ji tolikrát předtím vzrušil – hlasitý, sladký a průzračný Raulův válečný roh. Směsicí zvuků a praskáním plamenů proniklo jeho pět čistých not, jeho výzva.</p>
<p>Raul proběhl plným tryskem mýtinou, založil válečné kopí, pozvedl štít, ze rtů mu unikl pokřik klanu Kentaurů. Ještěří vojáci padali jako kuželky. Jeden Čaroděj vypálil ohnivý paprsek, ale Raul ho odrazil štítem ze svatého kovu. Probodl tři ještěry, kteří se pokoušeli jeden za druhého ukrýt, a zlomil kopí. Odhodil ho stranou a vytáhl svůj krátký smrtící meč. Znovu vyrazil válečný pokřik svého klanu a vrhl se na smečku syčících ještěrů s meči.</p>
<p>Gernisavien cítila, jak se vznášedlo chvěje a zastavuje se ve výši korun stromu. Zaslechla, jak od řídící desky vyštěkl Čaroděj povel a třicet ještěrů vystřelilo ze svých kuší. Vzduchem zavřeštěl proud opeřených šipek, pak ho naplnily ještěří výkřiky, když do nich i do kentaura narazily smrtící paprsky. Gernisavien ucítila, jak se jí ve chvíli, kdy pět blesků zasáhlo Raulovu hruď a boky, zastavilo srdce. Velký Kentaur se zřítil na hromadu ještěřích těl. V té hromadě smrti se ještě chvěly zelené ocasy a šupinaté paže.</p>
<p>Gernisavien vyrazila vysoký, smutný a vzteklý výkřik, pak jí do hlavy narazila Čarodějova pěst a odeslala ji do blahodárné tmy.</p><empty-line /><p>Čtvrtek, dvacátý červen.</p>
<p>Dnes je tepleji. Celý den je přes čtyřicet stupňů. Večer vypadá bez konce.</p>
<p>Nějakou dobu jsem dnes večer strávil v knihovně. Odeslal jsem dotazník na další tři místa – Philips-Exeter, Latinskou školu a Zelenou horu. Od Whitney ještě nedošla odpověď na experimentální školu. Poslal jsem jí formuláře už téměř před dvěma týdny, a jakmile je dostala, měla si jít promluvit s doktorem Fentworthem.</p>
<p>U Col. Sanderse jsem si vyzvedl kuřata. Sousedství skutečně ožilo. Když mám otevřené okno, slyším, jak na hřišti páté školy křičí a hrají si děti. (Je po deváté večer, na obloze ještě přetrvává trochu světla.) Včera jsem pozdě v noci zaslechl hluboký hukot lodních motorů, jak proti proudu plují nákladní lodě. Pak následovalo pleskání vln o betonové sloupy na konci Locust Street.</p>
<p>Mluvil jsem s panem Eppetem a doktorem Northern o příštím roce. Kdybych chtěl, pořád můžu podepsat smlouvu (nemají moc velkou šanci.) Ostatní učitelé mou třídu obcházejí jako krkavčí. Paní Kyleová už má na mé kartotéce lepenku se svým jménem a paní Reardonová (stará sobecká kráva – proč se nedrží krámu svého manžela a neřve tam na děti, aby nečetly komiksy?) si zabrala mou židli, glóbus (Ten, co jsme dostali v březnu) a stojánek s knihami. Nemůže se dočkat, až příští rok zmizím. (Budou pak tady mít znovu dvě čtvrté třídy-). Až odjedu, škola se může vrátit do dob temna. (Není divu, že ji nazval T. C. a ostatní Základnou přechodu.)</p>
<p>Hlasitá houkačka od řeky. Zvonky z lodi. To mi připomíná kravské zvony, které cinkaly na stožáru malého plavidla v Yartmonthu.</p>
<p>Příběh běží přesně podle plánu. Donna, Sara a Alice dnes plakaly. (Stejně tak pár chlapců, kteří se to pokoušeli zakrýt.) Až uslyší pondělní epizodu, uleví se jim. Aby starý Raul zemřel, ještě nenadešla doba až se tak stane, přijde to podle těch nejlepších tradic eposů. Jestli nic jiného, pak je tenhle příběh velkou lekcí přátelství, věrnosti a bezúhonnosti. Konec bude smutný – Raul se obětuje, aby ostatní osvobodil – zadrží Čaroděje, dokud jeho přátelé nezaktivují teleportační přístroj. Ale doufám, že poslední epizoda, kde Gernisavien a Dobby přivedou zpět na Zahradu lidi, aby vymýtili Čaroděje, tuto smutnou část vynahradí. Alespoň to bude sakra dobré finále.</p>
<p>Musím to vše ještě sepsat! Možná tohle léto.</p>
<p>Venku už je úplná tma. Pouliční lampa za oknem mého pokoje v prvním patře vrhá světlo mezi javorovým listím. Začal foukat vítr. Asi se půjdu projít k řece a pak se vrátím k práci.</p><empty-line /><p>Gernisavien se probudila, obličej ji bičoval ledový vítr. Nad vrcholky hor, jež žhnuly ve světle hvězd bílou barvou, plulo devět čarodějných plošin. Byl tady velmi řídký vzduch. Jedna paže jí visela z plošiny dolů. Kdyby se převalila, poletí stovky stop, poletí si pro smrt.</p>
<p>Malá neo-kočka rozeznala proti hvězdám nejasné siluety ostatních plošin, spatřila na každé postavy zakuklených Čarodějů. Po Dobbym ani vidu, ani slechu.</p>
<p>Čaroděj na jejím vznášedle zasyčel na ještěra u ovládání a Gernisavien se podívala před sebe. Plošina mířila k hoře, která se rýsovala přímo před nimi jako zlomený zub. Ještěr se nepokoušel jejich směr změnit a Gernisavien si uvědomila, že současnou rychlostí během nějakých třiceti vteřin narazí do skály a ledu. Neo-kočka se připravila ke skoku, ještěr se ale v poslední chvíli dotkl knoflíku na ovládání a plošina začala klesat.</p>
<p>Vztyčila se před nimi stěna hory a odhalila vstup do obrovského tunelu. Z otvoru proudilo světlo, rudé jako čerstvě prolitá krev. Pak se plošina ocitla uvnitř, za nimi se zavřela stěna a Gernisavien se proměnila ve vězně Pevnosti Čarodějů.</p><empty-line /><p>V sobotu ráno vzal pan Kennan Saru, Monicu a Terryho na celodenní výlet. Terryho přítomnost dvou chichotajících se dívek nepotěšila, přesto se s nápadnou lhostejností usadil na přední sedadlo a hloupé výbuchy šepotu zezadu ignoroval. Pan Kennan se všemi třemi dětmi žertoval a zamířil přes řeku k Národnímu parku Daniela Boona. Kdykoliv dívky oslovil, ozvalo se další chichotání a šílený šepot. Terry ale veškeré otázky zodpovídal běžným, humoru zbaveným slangem.</p>
<p>Kennan zaparkoval vedle tábořiště a všichni čtyři strávili hodinu šplháním na hromadu balvanů mezi stromy. Pak poslal učitel Terryho zpět do auta a chlapec se vrátil s proutěným piknikovým košem. Pan Kennan koupil v supermarketu sendviče, plechovky nealkoholického pití, pytlíky kukuřičných křupek a balíček sušenek značky Oreo. Seděli na vysoké skále a v přátelském tichu jedli. Kennana – jako vždy – udivila šílená chuť k jídlu, jakou tak malí lidé předváděli.</p>
<p>Začátkem odpoledne je odvezl zpátky přes most a zamířil po státní dálnici k severu. Dálnice se pak stočila opět k řece na západ. Čtrnáct mil a ocitli se v Hermannu, malebné malé německé komunitě, která si uchovala viktoriánský půvab, jaký okolní města buď ztratila, nebo nikdy nevlastnila. Pořád tam ještě probíhal <emphasis>Maifest, </emphasis>Kennan proto děti svezl na udýchaném kole Ferris, v pouliční kavárně je pohostil pravou čokoládovou zmrzlinou. Ženy v zářivých, vesnických krojích tančily se staršími muži v <emphasis>lederhosen, </emphasis>kteří vypadali příjemně a směšně najednou. Na bílém pódiu seděla kapela a vyhrávala pro malý dav jednu polku za druhou.</p>
<p>Když je Kennan dovezl domů, byl už pomalu čas na večeři. Monica se kroutila a pofňukávala, dokud učitel nevyzval Terryho, aby si přesedl dozadu a nedovolil jí sedět vpředu. Takové přeskupení nikoho nepotěšilo. Terry a Sára seděli v naprostém tichu. Kdykoliv Kennan promluvil nebo se otočil k Monice, přepadl ji záchvat nervozity. Konečně zastavili pod záminkou použití toalety u benzinového čerpadla a na posledních osm mil si sedli jako předtím. Obě dívky přednesly své povrchní velmi-vám-děkujeme-moc-se-nám-to-lí-bilo, pak odběhly ke dveřím svých domovů. Když se Monica ztratila z dohledu, předvedl Kennan melodramatické zavzdychání a obrátil se k poslednímu pasažérovi.</p>
<p>„No, Terry, kam to bude? Zastavíme na večeři u Dog N Suds?“</p>
<p>Chlapec překvapivě navrhl alternativu: „A co pečená ryba?“</p>
<p>Kennan na pečenou rybu úplně zapomněl. Velká událost roku probíhala v rekreační oblasti Elk’s Lodge, tři míle od města.</p>
<p>„Oukej,“ potvrdil. „Zkusíme tedy pečenou rybu.“</p>
<p>Byla tady polovina městečka. Dva obrovské stany zakrývaly stoly, kde se návštěvníci cpali pečenými sumci, hranolky a zelným salátem. Ve vysoké trávě vedle parkoviště se rozložilo několik rozvrzaných pouťových atrakcí. Domácí stánky prodávaly koláče, nabízely házení softbalových míčů na láhve od mléka, v tombole se jako první cena objevila barevná televize. Na baseballovém hřišti hrály mužské softbalové týmy poslední utkání. Dál na louce mířily dvě skupiny dobrovolných hasičů požárními hadicemi na sud zavěšený na kabelu. Za nadšeného volání menšího davu ho přetlačovali sem a tam.</p>
<p>Kennan a Terry se posadili k dlouhému stolu a jedli sumce. Pak se procházeli mezi stánky a obyvatelé městečka Kennana zdravili jménem. Učitel poznal asi jednoho z deseti. Společně sledovali míčovou hru a v době, kdy už slunce zašlo, se rozsvítily celé řady zavěšených světel. Kolotoč předváděl s vrzáním čtyři melodie imitované varhanní hudby, na okraji lesa pomrkávaly světlušky. Objevila se skupinka chlapců a zavolala na Terryho. Kennan vložil překvapenému chlapci do ruky dva dolary a Terry s ostatními odběhl ke stánkům a hrám.</p>
<p>Kennan sledoval pod žlutými polními světly začátek nové hry, pak se vrátil do stanu pro pivo. Seděla tam Kay Bennetová, okresní školská psycholožka. Posadili se spolu, rozmlouvali a Kennan koupil další pivo. Kay pocházela z Kalifornie a byla tady druhý rok. Cítila se v místním malém okresu na Missouri, v místním zapadákově, stejně uvězněná jako Kennan. Vzali plastikové hrnky a zamířili z dosahu světel. Od Elk’s Lodge vedly široké pěšiny mezi stromy k malým chatkám. Kráčeli cestou společně a pozorovali, jak se nad loukou zvedá úplněk. Dvakrát narazili na studenty gymnázia, kteří se spolu mazlili ve tmě. Pokaždé se odvrátili, chápavě se usmáli a pobaveně jeden na druhého pohlédli. Když se Kennan postavil v měsíčním svitu vedle mladé ženy, ucítil i vlastní vzrušení.</p>
<p>Když se později vracel domu, udeřil do volantu a přál si, aby Kay ten rok poznal dříve. Jak by byla zima jiná!</p>
<p>Doma vytáhl láhev Chivas Regal, posadil se ke kuchyňskému stolu a četl si Voltaira. Závěsem dovnitř proudil jemný, noční vánek. Vypil dvě sklenky, osprchoval se a zalezl do postele. Rozhodl se, že do deníku nic nenapíše. Přesto se při vzpomínce na plně prožitý den usmál.</p>
<p>„Sakra!“ zašeptal a posadil se na posteli. Rychle se oblékl, vynechal ponožky a natáhl si přes kabát pyžama silonovou větrovku.</p>
<p>Měsíc svítil tak jasně, že mohl se svým volvem projíždět úzké zatáčky vesnické silnice s vypnutými světly. Parkoviště bylo prázdné, na poli rozeznal hluboké stopy a zářezy kol. Stánky zůstaly, ale byly srolované a připravené k nakládání na přívěsy. Louku ozařoval měsíc. Byla prázdná. Kennanovi se ulevilo. Pak ale rozeznal u nejvyšší řady laviček nejasnou postavu.</p>
<p>Když se přiblížil, rozeznal na chlapcově špinavém obličeji fleky. Zastavil se o jednu řadu pod ním a začal mluvit. Nenašel slov, přestal a pokrčil rameny.</p>
<p>„Já věděl, že se vrátíte,“ ozval se Terry. Jeho hlas zněl vesele. „Já věděl, že se vrátíte.“</p><empty-line /><p>Raul byl naživu. Bojoval, snažil se osvobodit z hromady ještěřích těl. To jeho košile. Od Carvnalu měla na sobě zářivou zdobenou tuniku, kterou mu dal v korunách stromů Fenn. <emphasis>Je to víc než ozdoba. </emphasis>A neřekl to snad ten zvláštní malý Chlupáč? Ano, řekl. Košile zastavila šest rychlých střel z kuše. Byla určitě mnohem účinnější než kroužkové brnění, které na sobě měly všechny mrtvoly ještěrů.</p>
<p>Raul se vyškrábal na všechny čtyři a postoupil o několik roztřesených kroků. Jak dlouho strávil v bezvědomí, nevěděl. Bolelo ho dýchat. Cítil hruď a zauvažoval, zda mu rána zlomila nějaké žebro.</p>
<p>Nevadí. Obešel mýtinu, nejprve sebral luk, pak posbíral tolik šípů, kolik dokázal unést. V místech, kde probodl ještěří štít, helmici a lebku, našel svůj krátký meč. Válečné kopí se zlomilo, přesto vytrhl hrot ze svatého kovu a založil ho do toulce na šípy. Když se co nejlépe vyzbrojil, sebral dlouhou ještěří halapartnu a rozběhl se k okraji mýtiny. Některé palmy ještě doutnaly. Od chvíle, kdy vznášedla Čarodějů zmizela, určitě moc dlouhá doba neuplynula. A Raul věděl, kam odjeli.</p>
<p>Na severu se třpytily vysoké vrcholky Špičatých hor. Raul se zachvěl, připevnil si štít, luk přehodil přes záda. Pak zamířil svým lehkým dlouhým klusem k severu.</p>
<p>Noc. Kolem rtuťových lamp tančí vzrušené oblaky hmyzu. Kennan stojí v telefonní budce vedle malého koloniálu. Obchod má zavřeno. Uvnitř je tma. Postranní ulička je prázdná.</p>
<p>„Ano, Whit, dostal jsem to…“ Ve tmě je slyšet jen Kennanův hlas.</p>
<p>„Ne, vím, že… chápu, že návštěva u Fentwortha není snadná.“</p>
<p>„Jasně, ano, není to ale tak jednoduché, Whit. Nejenže… mám smlouvu… je tam uvedeno, že tam…“</p>
<p>„Rozdíl bude v těch posledních dnech…“</p>
<p>„Co tedy říkal?“</p>
<p>„Podívej, nevidím žádný rozdíl, jestli se s ním setkám teď, nebo až se vrátí zpátky v srpnu. Jestli rozhoduje o tom místě on, nemohou ho obsadit, dokud se nevrátí, nebo ano? Jestli mohu zařídit…“</p>
<p>„Ach, opravdu? Ano, chápu. Než odjede? Jo. Jo. Uch – huh, chápu to…“</p>
<p>„Ne, Whit, že tam pojedeš, je důležité. Je to jen záležitost… prostě nemám peníze na letenku a pak bych se musel letadlem vrátit pro svoje věci.“</p>
<p>„Jo. Jo. Vyřeší se to, ale nemohu si dovolit vynechat pár… nevím, asi, proč? Sakra, Whit, tys už v Evropě byla… proč ne… ne… vážně, proč svým rodičům neřekneš, že s nimi nemůžeš až do konce června, nebo …“</p>
<p>„Jo. Udělalas to? Tvoji rodiče tam nebudou? A co… jak se jmenuje, domácí, jo, Millie… do kdy?“</p>
<p>„Sakra. Ano, zní to dobře.“</p>
<p>„Ne, ne, hodnotím to, Whitney. Ani nevíš, jak moc to pro mě znamená…“</p>
<p>„Jo. Uch – huh, dává to smysl, ale podívej, těžko se to vysvětluje, ne, poslouchej, zítřek, pátek, … a kvůli Dnu obětí války je v pondělí volno. Pak přijdou v úterý a ve středu, čtvrtek je poslední den. Ne… jen vysvědčení. Podívej, nešlo by to o jeden týden později?“</p>
<p>„Uch – huh. Jo. Oukej, tomu rozumím. No, podívej, dej mi noc na rozmyšlenou, souhlasíš?“</p>
<p>„Vím že… ale je tam v sobotu, ne?“</p>
<p>„Oukej, podívej, zítra ti zavolám… to je pátek večer… a řeknu ti, co… ne, sakra, Whit, jsem chudý, ale tolik zase ne. Nechci, aby tvoji rodiče platili za… podívej, zavolám ti kolem deváté, to je… ach… u vás jedenáct, oukej?“</p>
<p>„No, mohla bys mu tedy zavolat v sobotu a říct, že se tam ve středu objevím. Nebo můžu jen čekat a doufat, že se otevře něco jiného. Uch – huh, uch – huh… no, tak prostě… tak mi dej vědět, oukej? Ano… no, zvážím to, nedělej si starosti.“</p>
<p>„Podívej, Whit, dochází mi čtvrťáky. Jo. Kolem deváté… myslím jedenácté. Ne… já taky. Opravdu jsem rád slyšel tvůj hlas… jo. Oukej. Takže spolu budeme mluvit zítra. Jo… já se těším, že tě brzy uvidím. Já taky. Sbohem, Whit.“</p><empty-line /><p>Po neúspěšném Dobbyho pokusu o útěk ho pověsili na řetězy na zeď. Z místa, kam Gernisavien přivázali ke stolu, neviděla, zda ještě dýchá. V rudém světle se zdálo, jako by ho stáhli zaživa z kůže.</p>
<p>Krvavou temnotou se pohybovaly vysoké zahalené stíny. Když se Čarodějové nedívali, Gernisavien se v kovových poutech kolem zápěstí a kotníků vzpínala. Nic naplat. Ocel nepovolila ani o kousek. Neo-kočka se uvolnila a prozkoumala ocelový stůl, kam ji připoutali. Hladký povrch rušily po straně kovové kanálky a malé odvodní díry. Gernisavien se zamyslela nad jejich účelem, pak si přála, aby nepřemýšlela. Srdce se jí rozběhlo tak rychle, až se jí zdálo, že jí vyskočí z hrudi.</p>
<p>Dobbyho pokus o útěk alespoň odvedl pozornost stráží na dobu, která Gernisavien stačila, aby zvedla ruce, uchopila klíč a spolkla ho.</p>
<p>Ve stínech se něco pohnulo a do kužele rudého světla vstoupila nejvyšší postava v kápi. Čaroděj si pláštěnku pomalu stáhl a Gernisavien v hrůze sledovala překrývající se šupiny, obličej podobný hlavě kudlanky, obrovské oči, které připomínaly kaluže krve, a tesáky, ze kterých odkapával hustý hnis.</p>
<p>Čaroděj něco řekl, Gernisavien nerozuměla. Pomalu zvedl kostěnou šupinatou ruku. V odporných pařátech svíral skalpel…</p>
<p>Půl míle odtud se těžce vlekl Raul vysokými závějemi do kopce. Na zledovatělých skalách mu klouzala kopyta. Dvakrát se zachytil a do bezpečí se vytáhl jen díky síle svých silných paží. V tuto chvíli znamenal pád jistou smrt.</p>
<p>Košile, kterou mu daroval Fenn, určité teplo jeho tělu poskytovala, ale zbytek mrzl. Rychle mu zkřehly ruce a Raul věděl, že pokud znovu uklouzne, už ho nezachrání. A ještě horší bylo, že začalo zapadat slunce. Kentaur věděl, že v takové výšce další noc nepřežije.</p>
<p>Kdyby tak našel otvor!</p>
<p>Právě ve chvíli, kdy už začal být zoufalý, zaslechl, jak za ním spadl kámen, pak k němu donesl ledový vítr šepot a kletbu. Připlížil se na okraj sněhového převisu a uviděl ve vzdálenosti necelých třiceti stop dva strážné ještěry. Stáli vedle těžkých kovových dveří, které někdo natřel na bílo, aby splynuly se sněžnou horou. Ještěři měli bílé kápě a bundy a nebýt kletby, Raul by si jich nikdy nevšiml.</p>
<p>Slunce zašlo. Po úbočí se proháněl ledový vítr, na Kentaurovy roztřesené boky zaútočily zmrzlé krystalky. Raul se ve sněhu přikrčil. Promrzlé prsty nahmataly luk a šípy.</p><empty-line /><p>Výhled na řeku z pozemku na vrcholu kopce z velké části zakrývalo jarní listí. Ode dveří na široké verandě mohl člověk ale lehko rozeznat, jak po zeleném trávníku stoupá chlapec s mužem. Kráčeli pomalu. Muž hovořil, chlapec ho pozoroval.</p>
<p>Muž se posadil na trávu a vyzval chlapce, aby učinil totéž. Chlapec zavrtěl hlavou a ustoupil o dva kroky. Muž znovu promluvil. Měl natažené ruce, do široka roztažené prsty. V upřímném gestu se předklonil, chlapec znovu ustoupil o dva kroky. Když se muž postavil, chlapec se obrátil a rychle se vydal z kopce dolů. Muž za ním postoupil o několik kroků, ale když se chlapec rozběhl, zastavil se. Neuplynula ani minuta a chlapec zmizel z dohledu. Železniční koleje v zatáčce osiřely a muž zůstal stát na kopci sám.</p><empty-line /><p>Kennan projížděl svým volvem úzkou postranní uličkou a zastavil naproti domu, kde Terry bydlel. Dlouhou minutu zůstal v autě sedět, rukama svíral volant. Když se natáhl po kličce od dveří, z domu vyšel pan Bester a sestoupil z vysoké verandy na dvůr. Měl na sobě široké montérky, žádné tričko. Jak se pro něco natáhl pod verandu, od šedého strniště na jeho tváři se odrazilo světlo. Kennan na chvíli zaváhal, pak jel dál.</p><empty-line /><p>Ve dvě hodiny ráno ještě pořád nakládal knihy do kartónových krabic. Když procházel kolem zataženého okna, zdálo se mu, že slyší z druhé strany ulice hluk. Položil hromadu knih na zem, přešel k oknu a vykoukl do žáru pouliční lampy a stínů listí.</p>
<p>„Terry?“</p>
<p>Žádná odpověď. Stíny na trávníku se nepohnuly a Kennan se po pár minutách vrátil k balení.</p><empty-line /><p>Odjezd naplánoval na brzké nedělní ráno. Ale než auto naložil, už bylo téměř deset. Byla zvláštní zima. Z šedé oblohy spadlo pár kapek deště. Domácí nebyl doma – zřejmě v kostele – takže mu Kennan hodil klíč do schránky.</p>
<p>Dvakrát objel město, čtyřikrát školu, pak tiše zaklel a zamířil k západu na hlavní dálnici.</p>
<p>Na Mezinárodní 55 projíždělo jen pár aut, některá nechala rozsvícená světla. Přední sklo občas pokropil déšť. Zastavil na západní straně St. Louis na snídani. Číšnice mu sdělila, že je na snídani už moc pozdě, takže si dal kávu a hamburger. Kavárna působila v bouřkovém světle tmavě a chladně.</p>
<p>Když projížděl středem St. Louis, už lilo. Kvůli zmateným odbočkám minul nájezd a překročil Mississippi. Řeka byla šedá a vlnila se jako obloha.</p>
<p>Jakmile se dostal do Illinois, volvo zamířilo východně na Mezinárodní 70 a cesta se změnila v syčení pneumatik na mokrém asfaltu a rytmické, metronomu podobné cvakání stěračů. Kennan brzy pocítil depresi a zapnul rádio. Když zaslechl řev a výkřiky z Indianapolis 500, mírně ho to vyvedlo z míry. Naslouchal rádiu, s hukotem ho v dešti míjely mohutné kamiony. Za půl hodiny hlasatel v Indianapolisu prozradil, že přicházejí bouřkové mraky ze západu a Kennan rádio vypnul. Byl si jistý, že závod odvolají. K východu pokračoval v tichu.</p><empty-line /><p>V úterý, po Dni válečných obětí, se čtvrťáci pana Kennana nahrnuli do třídy a našli za katedrou paní Borcherdingovou. Z minulých let ji znali, když suplovala za jejich pravidelné učitele. Někteří ji znali z první třídy, kde učila před odchodem do penze.</p>
<p>Paní Borcherdingová byla neuvěřitelně tlustá, měla laloky na krku a vrásky. Když gestikulovala, kůže na rukou jí volně visela a houpala se. Měla tlusté, nafouklé nohy, které bojovaly se zdravotními, elastickými punčochami, paže, ruce a obličej měla poseté skvrnami, celé tělo vydávalo mírný pach rozkladu, který brzy zaplnil celou třídu. Děti se nezvykle formálně usadily (ruce položily na lavice) a tišeji sledovaly.</p>
<p>„Pana Kennana odvolali,“ prohlásilo zjevení hlasem tak čvachtavým, že nemohl patřit člověku. „Věřím, že pro nemoc v rodině. Každopádně vás ty tři poslední dny školy budu učit já. Chci, abyste pochopili, že od každého ve třídě očekávám práci. Nezajímá mě, jestli zbývají do konce školy tři nebo tři sta dní. Stejně tak mě nezajímá, jestli jste až doposud tvrdě pracovali. Budete se ode dneška až do čtvrtka odpoledne, kdy vás propustím, snažit. Vaše vysvědčení jsou už vyplněna, ale nevěřte, že si se mnou můžete zahrávat. Pan Eppert mi dal právo vysvědčení změnit, pokud to uznám za vhodné. A to zahrnuje i známky z chování. Pořád ještě někdo z vás může ve čtvrté třídě, pokud se mi to bude během několika příštích dnů zdát, zůstat. Jsou teď nějaké dotazy? Žádné otázky? Správně, vyndejte si učebnice aritmetiky na procvičování.“</p><empty-line /><p>O ranní přestávce Terryho obklopily děti a žádaly informace. Stál tam němý jako skála, narážely do něj vlny zvědavosti a zoufalství. Když jim sdělil jedinou informaci, obrátily se a jeden s druhým rozmlouvaly jako kompars při davové, melodramatické scéně.</p>
<p>Než se někdo dokázal paní Borcherdingové postavit, byla polovina odpoledne. Samozřejmě to provedla Sara. V hustém tichu pravopisného cvičení zazněl její hlas naléhavě jako bzučení včely. Paní Borcherdingová naslouchala, zamračila se, a když se Sara vracela zpět na své místo, vrhla zlý pohled na první řadu.</p>
<p>„Terry Bester.“</p>
<p>„Ano, paní,“ ozval se Terry.</p>
<p>„Mmmmm… Sally říká, že ty… ach… pro nás něco máš,“ začala paní Borcherdingová. Třída se začala chechtat, když popletla jméno Sáry. Ale jak je začaly propichovat její oči, jak začaly hledat zdroj neklidu, všichni přimrzli. „Dobrá, protože na to třída zřejmě tak dlouho čeká, tak si to… ten příběh… hned teď vyslechneme, a pak budeme pokračovat v občanské nauce.“</p>
<p>„Ne, paní,“ odpověděl Terry tiše.</p>
<p>„Cože?“ Paní Borcherdingová ho zpražila dlouhým a tvrdým pohledem. Určitě byla připravena při jakémkoliv projevu vzdoru vyskočit ze židle. Terry ale seděl, zdvořile ji sledoval, ruce složené na sešitu. Jen v těch tenkých, pevně sevřených rtech byla vidět drzost.</p>
<p>„Bylo by lepší to okamžitě smést ze stolu,“ halekala suplující učitelka.</p>
<p>„Ne, paní,“ zopakoval Terry a rychle, než mohla šokovaná tlustá lady něco poznamenat, pokračoval: „Řek mi, že to mám vyprávět až poslední den. To je čtvrtek. A to řek.“</p>
<p>Paní Borcherdingová na Terryho zírala. Chtěla promluvit. Se slyšitelným cvaknutím zavřela ústa. Pak začala znovu. „Použijeme tedy vaši čtvrteční přestávku. Těsně před úklidem. Kdo chce přestávku vynechat, může zůstat uvnitř a poslouchat. Ostatní mohou jít ven a hráli si.“</p>
<p>„Ano, paní,“ souhlasil Terry a vrátil se ke psaní.</p><empty-line /><p>Ve středu ráno bylo opravdové horké léto. Děti vstoupily do třídy s nadějí v očích, která se, když za stolem spatřily mohutné tělo paní Borcherdingové, proměnila v kradmé pohledy. Paní Borcherdingová málokdy vstávala ze židle. Jako by chtěla svou nepohyblivost vyrovnat, držela děti v lavicích a na nezávislou práci úplně zapomněla.</p>
<p>Terryho každou přestávku obklopily děti a žádaly o malou ukázku. Kupodivu se zdálo, že ho jejich pozornost nikterak netěší. Vyhledával vzdálenější kouty hřiště, kde stál a házel oblázky na dřevěný plot.</p>
<p>Ve čtvrtek před začátkem vyučování se rozšířila pověst, že minulý večer někdo spatřil na Hlavní ulici volvo pana Kennana. Monica Davisová právě jedla v restauraci u Emberse a byla si jista, že vidí, jak pan Kennan projíždí kolem. Sara to vzala na sebe a zavolala tu informaci spolužákům. Ráda přijala výčitky rozrušených rodičů, kterým se brzké telefonní hovory čtvrťáků nikterak nezamlouvaly. V osm patnáct, pětačtyřicet minul před zvukem zvonku, se shromáždila většina třídy na hřišti. Bill se dobrovolně přihlásil, že půjde do školy a celou situaci zkontroluje.</p>
<p>O tři minuty později se vrátil. Co potřebovali vědět, jim prozradil jediný pohled na jeho skleslý obličej.</p>
<p>„Takže?“ naléhal Brad.</p>
<p>„Je tam Borcherdingová,“ doplnil Bill.</p>
<p>„Možná ještě nedorazil,“ zkusila to Monica, ale uvěřil tomu málokdo.</p>
<p>Dívka pod jejich káravými pohledy zvadla.</p>
<p>Když nastoupili do třídy, usadila se před ně ve stejných vyšponovaných, purpurově zdobených šatech, které měla v úterý, realita. Den se nepopsatelně a neuvěřitelně vlekl, jak to dokáže jen poslední den školy. Ráno strávili horečnou prací, jež byla ve srovnání s prázdnotou školy, ještě šílenější. Většina tříd odešla na třídní pikniky. Pan Kennan kdysi navrhl plán, že půjdou až k Říčnímu parku a stráví celý den <emphasis>Orgiemi při hraní softbalu a pojídáním cukroví.</emphasis></p>
<p>Některé děti se nabídly, že donesou různé cukroví. Teď už na to ale nemusely myslet. Když zazněl příkaz paní Borcherdingová, vzhlédly od práce, v jejich očích se zračil stejný výraz. Společně začaly chápat, že není svět tak jistý. Že v realitě existují padací dvířka, která se kdykoliv bez varování propadnou. To poučení už děti instinktivně znaly, byly ale natolik bláznivé, že na něj v kruhu ochranné magie dokázaly na chvíli zapomenout.</p>
<p>Den se dovlekl až k poledni. Třída se naobědvala v poloprázdné jídelně. Objevila se tady za trest jen první třída a pět uslintaných členů vyrovnávací třídy slečny Carterové.</p>
<p>Z hřiště se ozývaly podivně tlumené výkřiky. K Terrymu se nikdo nepřiblížil. Pokud byl nervózní, opíral se se založenýma rukama o podstavec na košíkovou a nedal to na sobě znát. Odpoledne zkontrolovali půjčené knihy – Brad a Donald museli za ztracené nebo zničené knihy zaplatil – seděli v tichých řadách a paní Borcherdingová dělala pracnou inventuru. Věděli, že poslední hodina a půl přinese drhnutí lavic, sundávání plakátů na zdech a rozkládání papírů přes knihovny. Děti věděly, že je veškerá činnost zbytečná, neboť za jeden, dva týdny správce všechno ze třídy vystěhuje a znovu tam uklidí. Věděly, že paní Borcherdingová počká až do poslední chvíle, pak jim rozdá vysvědčení, bude vyprávět, že možná někdo neprošel – nebo si to určitě nezasloužil. Stejně tak věděly, že prošly všechny.</p>
<p>Pět minut po druhé hodině se paní Borcherdingová těžce postavila a přejela sedmadvacet dětí, sedících v podivuhodně čistých lavicích pohledem. Jako ochranné valy z pytlů naplněných pískem je obklopovaly hory učebnic.</p>
<p>„Dobrá,“ promluvila paní Borcherdingová. „Můžete jít ven.“</p>
<p>Kromě Brada, který se postavil, zmateně se rozhlédl po sedících spolužácích a znovu se s hloupým šklebem posadil, se nikdo ani nepohnul. Paní Borcherdingová zrudla, chtěla promluvit, pak se ovládla a těžce dopadla na židli.</p>
<p>„Terry, asi máš co říct,“ zasípala. Zkontrolovala hodiny na zdi – nefungovaly – pak budík, který děti poslušně natahovaly.</p>
<p>„Máš třináct minut, mladíku. Pokus se nezabít celou přestávku.“</p>
<p>„Ano paní,“ potvrdil Terry a povstal. Přešel k dlouhé nástěnce a pozvedl ruku ke trojúhelníkovým horám, které se táhly přes jižní pobřeží naskicovaného kontinentu. Nic neřekl. Děti tiše přikývly. Terry ruku spustil a přešel do čela místnosti. Jak kráčel, manšestrové kalhoty vydávaly <emphasis>šš-šš.</emphasis></p>
<p>Jakmile se ocitl, před nimi, obrátil se a stanul se tváří v tvář spolužákům. Otevřeným oknem se dovnitř hrnuly líné, horké proudy, bzučení hmyzu, vzdálené výkřiky. Terry si odkašlal. Zbělely mu rty, ale jeho vysoký, tichý hlas zněl ve chvíli, kdy promluvil, pevně.</p><empty-line /><p>Raul stál nad dvěma ještěry, kteří hlídali dveře na to místo, kde drželi čarodějové Dobbyho a Gernisavien. Vzpomínáte, to byla doba, co vyndával ten velký čaroděj nůž, aby Gernisavien rozříznul a vyndal klíč. No a Raulovi zmrzly prsty. Ale věděl, že musí ty ještěry zabít vážně rychle, nebo už druhou šanci nedostane. Všude kolem lítal sníh a vážně rychle se smrákalo.</p>
<p>Ještěři se krčili a nějak tak si spolu brblali. Měli na sobě ty vážně tlustý kabáty a Raul věděl, že jestli se šípem přesně netrefí, skrz všechno neprojde. Zvlášť, když měli taky to brnění.</p>
<p>Raul teda vytáhnul dva šípy. Jeden si zapích do sněhu, druhej nasadil k luku. Zdá se mu, jako že má na rukou tlustý rukavice, ale nemá. Ale má strach, že prstama nic neucítí a šíp mu možná vyletí moc brzy a to ještěry varuje. Ale zkouší na to nemyslet a natahuje tětivu, jak to dokáže jen on. Vzpomínáte, je to ten zvláštní luk – zdědil ho v klanu od otce, kterej byl válečným náčelníkem všech kentauru a nikdo kromě Raula ho úplně nedokáže natáhnout.</p>
<p>On to dokáže. A musí ho držet celou dobu, co míří. Mrznou mu svaly a na vteřinku se úplně roztřese. Ale zhluboka se nadechne a narovná ho… ten luk… namíří na prvního ještěra, toho, co stojí blíž u dveří. Už je vážně tma, kolem dveří ale prochází trochu červený světlo.</p>
<p><emphasis>Svišš! </emphasis>Raul ho vypouští. A jakmile vyletí ten první, už nasazuje ten druhej a natahuje ho. První ještěr – asi ten u dveří – vydá divnej, tichej zvuk, šíp mu proletí krkem a vykoukne na druhý straně. Ale druhej ještěr se kouká na druhou stranu a když se obrátí, aby zjistil, co se děje – <emphasis>svišš</emphasis><emphasis> </emphasis>– už má vzadu v krku taky šíp a padá. Ale klouže přes okraj a letí do zmrzlýho sněhu nějaký dvě míle dolů. Ale ani jeden z nich neudělá žádnej hluk.</p>
<p>A pak se z hory na čtyřech nohách spouští Raul. Tak nějak klouže a sjíždí a míří přímo na dveře. No, jsou to vážně velký kovový dveře a není tam žádná klika, ani nic a jsou zamčený. Ale první ještěr – ten, co leží mrtvej na sněhu – ten má kruh s šestnácti velkejma klíčema. A jeden z nich tam padne. Je to štěstí, že zrovna ten nespadnul přes okraj.</p>
<p>Raul tedy strká klíč do zámku a dveře se zasunujou a je před ním rovnej, dlouhej tunel, co se nakonec zatáčí a osvěcujou ho rudý světla a je to tam dost strašidelný. Leze do tunelu a možná udělal něco špatně, možná je tam elektrický oko, nebo něco takovýho, protože začne najednou zvonit alarm.</p>
<p>„No, teď jsem tomu dal,“ pomyslí si Raul pro sebe a rozbíhá se na plný pecky chodbou. Teď si dal luk na záda a vytáhnul meč.</p>
<p>Mezitím, vzpomínáte, že je Gernisavien úplně přivázaná k tomu ocelovýmu stolu a stojí nad ní čaroděj a chce jí rozříznout břicho, aby vytáhnul klíč? Vyndal nůž – takovej, co mají doktoři, byl tak ostrej, že s ním můžete ukrojit máslo – a stál tam a nějak se rozmejšlel, kudy jí řízne, když spustily ty zvonky.</p>
<p>„To je Raul!“ ječí Dobby, kterej visí na zdi a je pořád ještě živej.</p>
<p>Čaroděj, ten se rychle obrátí a přehazuje nějaký spínače a všechny ty televizní obrazovky se rozsvěcujou. Na některých obrazovkách vidíte ještěří vojáky, co pobíhají sem tam, na jinejch vidíte pár Čarodějů, co se tak nějak rozhlížejí, a najednou vidíte, jak probíhá chodbou Raul.</p>
<p>Čaroděj něco ostatním chlápkům v róbách říká čarodějným jazykem, pak vybíhají společně z místnosti. No a Dobby a Gernisavien jsou tam teď sami. Ale nemůžou nic dělat, jen koukat na televizi, protože jsou úplně přivázaní.</p>
<p>Raul, ten probíhá zatáčkou a náhle před sebou má partu ještěrů, co mají kuše, a on má jenom svůj meč. Jsou ale víc překvapený než on, takže skloní hlavu a na plný pecky to do nich napálí, a než natáhnou kuše, už se to mele a lítají tam ještěří hlavy a vocasy a všechno možný.</p>
<p>Gernisavien to teď vidí v televizi a s Dobby se veselí a tak. Ale vidí i jiný televize a chodby jsou plný ještěrů a blíží se i Čarodějové. Dobby tedy začne tahat a tahat za řetězy, jak jen to silně dokáže. Vzpomínáte, má ruce silnější, než vypadají. To jsme zjistili, když držel tenkrát část Tartuffelova stromovýho domu.</p>
<p>„Co to děláš?“ říká Gernisavien.</p>
<p>„Zkouším se k tomu dostat!“ říká Dobby a ukazuje na stůl plný zkumavek a všech možnejch chemikálií, kde pracovali čarodějové.</p>
<p>„Proč?“ říká Gernisavien.</p>
<p>„Je to nukleární palivo,“ říká Dobby. „A to modrý je antigravitační hmota, jako v Nebeský galéře. Když se to všechno smíchá…“ A Dobby tahá a tahá, až mu stojí na krku žíly, nakonec se ale zlomí jeden řetěz a Dobby visí na jedny ruce. Je ale tak utahanej, že už nemůže dál.</p>
<p>„Počkej minutu,“ říká Gernisavien. Sleduje televizi.</p>
<p>Raul zabíjí sem tam ještěry, přiblížil se možná na třicet stop k místu, kde drží Dobbyho a Gernisavien, on to ale neví a najednou se objevili čtyři nebo pět čarodějů s ohnivejma puškama. Raul, ten akorát včas zvedá štít. Stejně mu upálili kus vlasů a hřívy a spálili mu všechny šípy a všechno na zádech. A spálili i jeho luk od táty.</p>
<p>Raul teda začíná couvat a ví, že se ho snaží odříznout, protože vidí, jak probíhaj postranní chodbou ještěři. Tak se obrací a uhání, jak jen může nejrychlejc. Ale čarodějové se blíží hlavní chodbou, a až budou na dostřel, je po něm veta. Raul se teda zastavuje a zvedá kuš a nějak je střelbou zdrží.</p>
<p>A najednou je v té velké místnosti, kde mají čarodějové lítací plošiny. A Raul běží a naskakuje a přistává na jedné a prohlíží ovládání. Mačká knoflík a zeď se roluje – to jsou ty dveře na straně hory. Raul se dívá ven a vidí čerstvej vzduch a hvězdy a všecko kolem. A když se ohlídne, vidí jenom dveře plný ještěrů a už se blíží čarodějové s ohnivýma puškama a všichni. A Raul ví, že jestli tam zůstane, už jim neunikne. Raul se ani tak nebojí, že ho zabijou, jako že ho vošklivě zraní a bude tam muset jako Gernisavien a Dobby zůstat na řetězech.</p>
<p>Tak mačká knoflíky, dokud nezačne lítací plošina lítat a čarodějové střílejí ohnivejma puškama. Raul už je ale venku v nočním vzduchu a oni na něj nemůžou dobře zamířit, protože jezdí cik cak.</p>
<p>A zpátky v chodbě to sleduje Gernisavien a Dobby na televizi. Dobbyho obličej vypadal vždycky nějak tak smutně, teď vypadá ale ještě smutněji.</p>
<p>„Můžeš volnit druhou ruku?“ říká Gernisavien.</p>
<p>Dobby jen třese hlavou, že ne. Nemá se o co opřít.</p>
<p>Gernisavien, ta ví, že má pořád klíč v břiše a taky ví, že ho chtějí čarodějové použít, aby se dostali do těch jiných světů ve Světové síti. A lidi možná s nima můžou bojovat, ale vypadá to dost tvrdě, když na ně čarodějové zaútočí z ničeho nic. Gernisavien si vzpomíná, jak si povídali, že půjdou do přenašeče a pojedou spolu na všechny ty planety a uvidí všechny ty lidi.</p>
<p>„Byla to legrace, ne?“ říká Dobby.</p>
<p>„Jo,“ říká Gernisavien. A pak říká. „Tak dělej. Udělej to.“</p>
<p>Dobby ví, co tím myslí. Usmívá se a usmívá. Ten úsměv je trochu smutnej a trochu veselej najednou. Pak se vopravdu daleko natáhne, až stojí bokem ke zdi. V tu chvíli slyší v chodbě čarodějovo kroky. Dobby teda začne máchat pravou rukou –– tou, co mu na ní visí volnej řetěz – a pak s ním praští do atomovýho paliva a ostatních věcí na stole a všechno to dohromady rozseká.</p>
<p>Raul už je pět, možná šest mil daleko, když uvidí, jak hora vybuchuje. Špička se prostě vznesla a celá ta věc vylítla do vzduchu jako sopka. Raul je dost vysoko a taky dost daleko, takže ho to na kusy nerozseká. A ví, kdo to udělal. A proč.</p>
<p>Teď si nevzpomínám, co ještě věděl. Ale byl teď úplně sám. A lítá tam sám dokola, zatímco tekla po horách láva a do vzduchu vystřelovaly jiskry. A už nemá kam jít. Nemůže zprovoznit přenašeč sám. Gernisavien měla klíč a Dobby byl jedinej, kdo věděl, jak ho zapojit.</p>
<p>Raul tam zůstal dlouho ve tmě. Pak plošinu stočil a odletěl a to je konec.</p><empty-line /><p>Následovalo ticho. Děti seděly tiše jako zkamenělé a sledovaly, jak se Terry vrací do lavice. Manšestrové kalhoty dělaly <emphasis>šš-šš. </emphasis>Když si sedl, několik dívek začalo vzlykat. Mnoho chlapců se dívalo k zemi nebo zvedli lavice, aby ukryli vlastní slzy.</p>
<p>Paní Borcherdingová byla na rozpacích. Pak se otočila k nástěnným hodinám, vztekle se podívala na budík a ukázala ho třídě.</p>
<p>„Vidíš, cos vyvedl, mladíku,“ vyštěkla. „Spotřeboval jsi celou přestávku a zdržel nás s úklidem. Všichni, rychle se připravte na drhnutí lavic!“ Děti si mnuly oči, zhluboka dýchaly a poslušně se daly do posledních úkolů, které je dělily od svobody.</p><empty-line /><p><strong>Doba mrchožroutů</strong></p>
<p>Nina se chtěla pochlubit smrtí clena Beatles, Johna. Já to považovala za velmi nechutné. Na můj mahagonový servírovací stolek si rozložila poznámky, úhledně a chronologicky seřadila novinové výstřižky, holá fakta o úmrtích, jež dokládala všechna její Krmení. Nina Draytonová předváděla jako vždy zářivý úsměv. V bledých modrých očích však nebyla jediná známka vřelosti.</p>
<p>„Měli bychom počkat na Williho,“ řekla jsem.</p>
<p>„Samozřejmě, Melanie. Máš jako vždy pravdu. Jak jsem hloupá. Znám pravidla.“ Postavila se a začala přecházet po místnosti. Nedbale se dotýkala nábytku, tiše vykřikovala nad keramickou soškou nebo vyšívaným gobelínem. Tahle část domu kdysi sloužila jako zimní zahrada, ale já ji teď používala jako pokoj na šití. Zelené rostliny ještě chytaly ranní světlo. Přes den místo působilo teple a útulně, ale teď, když přišla zima, tady byl večer moc velký chlad. Stejně tak se mi nelíbil ten pocit tmy, která se tlačí na skleněné tabule.</p>
<p>„Tenhle dům zbožňuji,“ vydechla Nina, obrátila se a usmála se na mě. „Ani nevíš, jak se na cestu do Charlestonu vždycky těším. Měli bychom pořádat všechna setkání tady.“</p>
<p>Moc dobře jsem věděla, jak Nina celé město i tento dům nesnáší.</p>
<p>„Williho by to ranilo,“ podotkla jsem. „Víš, jak se rád předvádí se svým domem v Beverly Mills a svými novými přítelkyněmi.“</p>
<p>„A přáteli,“ dodala Nina se smíchem. Všechny změny k horšímu postihly nejméně její smích. Pořád zněl chraplavě, ale dětsky – stejný smích, jaký jsem poprvé zaslechla před tolika lety. Přitáhl mě, jedna dospívající osamocená dívka, která odpovídá na teplo té druhé jako můra na plamen. Teď už mě jen chladil, víc a víc mě nutil zůstávat ve střehu. K jejímu plameni bylo za několik desetiletí přivábeno mnoho múr.</p>
<p>„Pošlu pro čaj,“ navrhla jsem.</p>
<p>Pan Thorne čaj přinesl v mém nejlepším porcelánu Wedgewood. Seděly jsme s Ninou v pomalu plujících čtvercích slunečního světla a tiše rozmlouvaly o nedůležitých věcech – stejně neznalé komentáře ekonomiky, zmínky o knihách, které ta druhá nesehnala, souhlasné tlachání o lidech z horší třídy, které dnes potkáte na cestách letadlem. Člověka, který by v tu chvíli nakoukl ze zahrady, by možná napadlo, že přijela stárnoucí, ale atraktivní neteř navštívit svou oblíbenou tetu. (Přišla jsem s nápadem, že by nás každý klidně omylem považoval za matku s dcerou.) Lidé mě většinou považovali za dobře oblečenou, jestli ne stylovou osobu. Bůh ví, kolik jsem zaplatila za vlněné sukně a hedvábné blůzky, které mi přišly poštou ze Skotska a Francie. Ale vedle Niny jsem si vždycky připadala ošuntěle.</p>
<p>Dnes měla na sobě elegantní, světle modré šaty, které musely – kdybych správně identifikovala návrháře – stát několik tisíc dolarů. Její pokožka ve spojem s jejich barvou působila ještě dokonaleji než obyčejně, zvýrazňovala modré oči. Vlasy už měla šedé jako já, přesto je pořád dokázala nosit dlouhé a uvázané sponkou. Na ní to působilo mladistvě a moderně a já si jen uvědomila, jak mé krátké, umělé kudrliny září modrým přelivem.</p>
<p>Málokdo by věřil, že jsem o čtyři roky mladší než Nina. Čas k ní byl milostivý a Nina se Krmila víc než často.</p>
<p>Odložila šálek s talířkem a bezcílně se znovu začala potloukat místností. To jí nebylo vůbec podobné. Nina nedávala nervozitu najevo. Zastavila se před skleněnou vitrínou, zrakem přejela hummelské figurky, cínové nádobí a s úžasem se zastavila.</p>
<p>„Můj ty bože, Melanie. Pistole! Jak zvláštní místo k uložení staré pistole.“</p>
<p>„Je to dědictví,“ vysvětlila jsem. „Kolt Peacemaker z období po Občanské válce. Dost drahý. A máš pravdu, je to pro něj hloupé místo. Ale je to jediná vitrína se zámkem v celém domě. A když mě navštěvuje paní Hodgesová, často přivede svá vnoučata.“</p>
<p>„Tím myslíš, že je nabitá?“</p>
<p>„Ne, samozřejmě není,“ zalhala jsem. „Ale děti by si s takovými věcmi hrát neměly…“ Nešikovně jsem zavedla větu do vytracena. Nina přikývla, vlastní žoviálnost v úsměvu ale neukryla. Pak ustoupila a zadívala se jižním oknem do zahrady.</p>
<p><emphasis>Čert ji vem. </emphasis>To, že pistoli nepoznala, o Nině mnohé vypovídalo.</p><empty-line /><p>V den, kdy byl Charles Edgar Larchmont zabit, byl přesně pět měsíců a dva dny mým milencem. Nic jsme formálně neoznámili, přesto jsme se chtěli vzít. Těch pět měsíců bylo vlastní érou, vlastním mikrokosmem – naivní, plná flirtů, dokonale formální a romantická doba. Většinou romantická. Romantická v tom nejhorším slova smyslu: doba zasvěcená sladkým a ladním ideálům, jakým se oddávají jen nedospělí nebo celé skupiny puberťáků. Byli jsme dětmi, které si hrají s nabitými zbraněmi.</p>
<p>Nina tehdy vystupovala jako Nina Hawkinsová a měla vlastního milého – vysokého, neohrabaného, ale dobrosrdečného Angličana jménem Roger Harrison. Pan Harrison potkal Ninu před rokem v Londýně na začátku velkého výletu Niny Hawkinsonové. Angličan se sám označil za beznaděj ně zamilovaného člověka (další absurdita té doby) a sledoval ji z jedné evropské metropole do druhé, dokud ho důrazně nepokáral její otec (nezajímavý a nedůležitý kloboučník, jenž neustále bránil svůj pochybný společenský status). Harrison se vrátil do Londýna, aby „vyřešil své problémy“. O několik měsíců nato se objevil – právě ve chvíli, kdy Ninu pakovali k tetě v Charlestonu, aby jí zarazili další flirt – v New Yorku. Pomalého Angličana to neodradilo a za stálého dodržování tehdejších omezení a protokolu zamířil k jihu.</p>
<p>Byli jsme veselá parta. Den po mém setkání s Ninou na Červencovém bálu u sestřenky Celie jsme všichni čtyři zamířili v pronajaté loďce po Cooperově řece na piknik na Danielův ostrov. Roger Harrison, vážný a zadumaný při každé otázce, byl naprostým protikladem Charlesova bezuzdného smyslu pro humor. Podle toho, jak se Roger brzy ke všeobecnému veselí se svým zvláštním <emphasis>cha-cha-cha </emphasis>připojil, se zdálo, že mu dobromyslné žerty nevadí.</p>
<p>Nina to vše zbožňovala. Oba gentlemani ji zahrnovali přízní, a přestože Charles nikdy nezaváhal a ukazoval, že ho to táhne hlavně ke mně, všichni jsme chápali, že tou mladou ženou, která se musí při jakémkoliv setkání dostat do středu mužské galantnosti a přízně, je právě Nina Hawkinsová. Ke spojenému půvabu naší čtveřice nezůstala slepá ani mladší společenská vrstva Charlestonu. Nikdo za celé dva měsíce toho teď tak vzdáleného léta nepovažoval večírek za dokonalý, výlet za správně naplánovaný, žádnou událost za úspěšnou, pokud nepozval nás, čtyři veselé vtipálky, a my pozvání nepřijali. Naše nadvláda na mladé scéně byla tak nápadná, že sestřenice Celia a Loraine přemluvili své rodiče, aby na každoroční srpnový výlet do Maine odcestovali o dva týdny dříve.</p>
<p>Už si nejsem jistá, kdy jsme s nápadem souboje – já a Nina – přišly. Možná během jedné z těch dlouhých, horkých nocí, kdy ostatní „přespávali“ – plížili se do cizích postelí, šeptali, chechtali se a dusili smích, když v chodbách prozradilo šustění naškrobených uniforem přítomnost našich barevných služebnic. Ten nápad byl každopádně přirozeným produktem romantiky a okázalých činů té doby. Představa Charlese a Rogera, jak spolu doopravdy bojují kvůli nějakému abstraktnímu problému (o čest nás dvou), nás fyzicky vzrušovala. Teď to mohu popsat jako jednoduchou formu sexuálního dráždění.</p>
<p>Bez naší Schopnosti mohla být samotná představa neškodná. Dařilo se nám mužské chování manipulovat tak úspěšně (manipulace, se kterou se v té době počítalo a všichni ji podporovali), že ani jedna z nás netušila, že by mohlo za prosazováním našich rozmarů do jednání jiných lidí stát něco jiného. Tehdy ještě neexistovalo pole parapsychologie. Anebo přesněji – existovalo jen v šeptaných fantaziích a ťukání stolku při večírkových seancích. Každopádně jsme se několik týdnů bavily, pak jedna z nás – anebo možná obě – použila Schopnost, aby svou fantazii proměnila v realitu.</p>
<p>Tak jako tak to bylo naše první Krmení.</p>
<p>Už si nevzpomínám na příčinu hádky – možná úmyslná a špatná interpretace jednoho z Charlesových vtipů. Už si nevzpomínám, koho si vybrali Charles a Roger pro ten ilegální výlet za sekundanty. Vzpomínám na zraněný a zmatený výraz, jaký se během těch pár dnů usadil na Rogerově obličeji. Karikatura zamyšlené hlouposti, zmatek člověka, který se ocitl v situaci, se kterou nemá nic společného, ale nedokáže uniknout. Vzpomínám na Charlese a náhlé změny jeho nálady – záchvaty humoru, období černého vzteku, slzy a polibky noc před soubojem.</p>
<p>S naprostou jasností si vzpomínám, jaké bylo tehdy krásné ráno. Od řeky připlouvala mlha, a jak jsme přijížděli na bitevní pole, rozpouštěla paprsky vycházejícího slunce. Vzpomínám, jak se Nina natáhla a v divokém nadšení, jež mi projelo tělem jako elektrický šok, mi sevřela ruku.</p>
<p>Většina toho rána ale chybí. Možná jsem intenzitou toho prvního podvědomého Krmení doslova ztratila vědomí. Pohltily mne vlny strachu, vzrušení, pýchy – <emphasis>mužnosti</emphasis><emphasis> </emphasis>– jež vyjadřovaly z našich dvou milenců, kteří se to krásné ráno postavili tváří v tvář smrti. Vzpomínám, jak jsem sledovala v trávě kroky vysokých bot a v šoku si uvědomila, že <emphasis>se to doopravdy děje. </emphasis>Někdo odpočítal kroky, nejasně si vybavuji váhu pistole ve své ruce – asi Charlesova ruka, nikdy už to jistě nezjistím – a vteřinu naprosté průzračnosti. Pak spojení přerušila exploze a k vědomí mě přivedl ostrý pach střelného pachu.</p>
<p>Tím, kdo zemřel, byl Charles. Nikdy nedokážu zapomenout na to neuvěřitelné množství krve, která se valila z malé, kulaté dírky uprostřed jeho hrudi. Když jsem k němu doběhla, bílá košile už byla rudá. V naší fantazii žádná krev nebyla. Ani Charles s nakloněnou hlavou, kdy mu na zakrvácenou hruď odkapávaly sliny a oči se obrátily v sloup. Předvedly bělmo. Jako dvě vejce usazená v jeho lebce.</p>
<p>Charles naposledy na tom nevinném poli trhavě vydechl a Roger Harrison začal vzlykat.</p>
<p>Ze zmatených hodin, jež následovaly, si moc nepamatuji. Příští ráno jsem otevřela svou látkovou kabelku a našla jsem vedle svých věcí ležet Charlesovu pistoli. Proč bych si ten revolver měla nechat? Jestli jsem chtěla po padlém milenci nějakou památku, proč ten cizí kus kovu? Proč jsem mu vykroutila z mrtvých prstů ten symbol našeho nerozvážného hříchu?</p>
<p>To, že pistoli nepoznala, o Nině mnohé vypovídalo.</p><empty-line /><p>„Je tady Willi.“</p>
<p>Příjezd našeho hosta neoznámil pan Thorne, ale Niny „amanuensis“, odporná slečna Barrett Kramer. Kramer působila stejně bezpohlavně jako její jméno – krátké, černé vlasy, mohutná ramena a prázdný, agresivní pohled, jaký si pojím s lesbami a kriminálníky. Odhadovala jsem jí něco mezi třicítkou a čtyřicítkou.</p>
<p>„Děkuji ti, drahá Barrett,“ odpověděla Nina.</p>
<p>Obě jsme se vydaly Williho uvítat. Pan Thorne ho ale už uvedl, takže jsme ho potkaly v chodbě.</p>
<p>„Melanie! Vypadáš skvěle! Pokaždé, kdy tě vidím, omládneš. Nino!“ Rozeznala jsem ve Williho hlase změnu. Muže první pohled na Ninu pořád po delší době přemáhal. Následovalo objímání a polibky. Willi osobně působil ještě zpustleji než předtím. Měl na míru ušitý sportovní kabátek z alpaky, vrásky na tlustém krku úspěšně ukrýval rolák. Ale když odložil žlutou sportovní čapku, odhalil rozcuchané a neučesané dlouhé pruhy bílých vlasů, které si hrnul dopředu, aby zakryl postupující pleš. Vzrušením mu zrudl obličej, rudé kapiláry kolem nosu a tváří vypovídaly o nadměrném pití a nadměrném používání drog.</p>
<p>„Lady, věřím, že mé společníky, Toma Reynoldse a Jensena Luhara, už znáte?“ Oba dva se přidali ke společnosti v úzké chodbě. Pan Reynolds byl hubený, blonďatý a jeho úsměv předváděl dokonale zpravené zuby. Pan Luhar byl obrovský černoch, který se tyčil do výše se zadumaným, prázdným výrazem na hrubém obličeji. S jistotou jsem věděla, že s těmito Williho gorilami jsme se ještě ani já, ani Nina předtím nesetkaly. Nebylo to nijak důležité.</p>
<p>„Přejdeme do salónku?“ navrhla jsem. Hloupé procesí skončilo tím, že jsme se všichni tři posadili do silně polstrovaných židlí kolem georgiánského servírovacího stolku, který patřil mé babičce. „Ještě čaj, prosím, pane Thorne.“ Slečna Kramer to přijala jako příkaz k odchodu, ale Williho gorily zůstaly stát nejisté u dveří, přešlapovaly z nohy na nohu a zíraly na vystavený křišťál, jako by ho mohly rozbít jen svou přítomností. Kdyby se to stalo, nijak by mě to nepřekvapilo.</p>
<p>„Jensene!“ Willi luskl prsty. Černoch zaváhal, pak přinesl obchodní kufřík z drahé kůže. Willi ho položil na servírovací stolek a tlustými, krátkými prsty otevřel západky. „Nezajdete se podívat za sluhou paní Fullerové, jestli vám nedá něco k pití?“</p>
<p>Když odešli, Willi zavrtěl hlavou a usmál se na Ninu. „Promiň mi to, lásko.“</p>
<p>Nina položila ruku Willimu na rukáv a v očekávání se předklonila. „Melanie by mi nedovolila se Hrou začít bez tebe. Nebylo to ode mě ošklivé, že jsem chtěla začít bez tebe, drahoušku Willi?“</p>
<p>Willi se zamračil. Po padesáti letech se pořád oslovení Willi bránil. V Los Angeles žil jako Velký Bill Borden. Když se vrátil do rodného Německa (což nebylo kvůli nebezpečí tak často), opět se proměnil ve Wilhelma von Borcherta, majitele tmavého panství, lesa a obory. Když ho ale Nina poprvé potkala v roce 1925 ve Vídni, začala mu říkat Willi a to mu také zůstalo.</p>
<p>„Začni ty, drahoušku Willi,“ vyzvala ho Nina. „Začni jako první.“</p>
<p>Vybavily se mi doby, kdy jsme prvních pár dnů setkání strávili rozhovory a sbíráním informací o tom, jak ostatní žijí. Teď už nezbyla chvíle ani na krátký hovor.</p>
<p>Willi předvedl zuby a vyndal z kufříku novinové výstřižky, zápisníky a hromadu kazet. Jakmile pokryl malý stolek svými materiály, dorazil pan Thorne s čajem a Niny zápisníkem z vedlejšího pokoje. Willi okamžitě uvolnil trochu místa.</p>
<p>Na první pohled by snad člověk mezi Willi Borchertem a panem Thorne našel jistou podobnost. Někoho by to popletlo. Oba byli bledí – Williho pokožka byla ale výsledkem výstřednosti a emocí, pan Thorne nic lakového po celá léta nepoznal. Willi vědomě zazáplatoval a ukryl svou pleš (lasička s prašivinou), pan Thorne měl holou hlavu hladkou, bez vrásek. Člověk si ani nedokázal představit, že pan Thorne kdy vlasy měl. Oba měli šedé oči. Spisovatel by je nazval chladné, šedé oči. Ale pan Thorne je měl chladné díky lhostejnosti, díky naprostému nedostatku problémových emocí či myšlenek. Williho oči byly chladné jako divoká zima Severního moře, mlžily je pohyblivé opony emocí, jež mu vládly pýcha, nenávist, láska k bolesti, radost z destrukce.</p>
<p>Willi nikdy o používání své Schopnosti nemluvil jako o Krmení (v takových slovech jsem zřejmě přemýšlela jen já), ale občas se zmínil o kovu. Když stopoval svou lidskou kořist sterilními ulicemi Los Angeles, možná vzpomínal na tmavé lesy svého domova. Snil Willi o lesích? To mě zajímalo. Vzpomínal na zelené, lodenové lovecké kabátky, na potlesk členů družiny a na záplavu krve, kterou ztrácí umírající divočák? Nebo vzpomínal na dupání těžkých bot na dlažbě a bušení svých vojáků na dveře? Možná svůj Lov pořád spojoval s temnou evropskou nocí plnou pecí, kde pomáhal.</p>
<p>Já tomu říkala Krmení. Willi tomu říkal Lov. Že by použila nějaké slovo Nina, jsem si nikdy nevšimla.</p>
<p>„Kde máš video?“ zeptal se Willi. „Všechno jsem nahrál na kazety.“</p>
<p>„Ach, Willi,“ napomenulo ho Nina přehnaně. „Znáš Melami. Je tak staromódní. Víš, že videopřehrávač nemá.“</p>
<p>„Nemám dokonce ani televizi,“ potvrdila jsem a Nina se zasmála.</p>
<p>„Hrom do toho,“ zamumlal Willi. „Nevadí. Mám tady jiné záznamy.“ Uvolnil gumové pásky, které držely malé, černé notýsky. „Na kazetě by to bylo jen lepší. Stanice v Los Angeles se Hollywoodskému škrtiči tak věnovaly a já to sestříhal a… Ach! Nevadí.“</p>
<p>Hodil videokazety do kufříku a zaklapl ho.</p>
<p>„Třiadvacet,“ začal. „Třiadvacet od chvíle, kdy jsme se setkali před dvanácti měsíci. To to uteklo, co?“</p>
<p>„Ukaž,“ vyzvala ho Nina. Naklonila se kupředu a zdálo se, že se jí modré oči rozzářily. „Od chvíle, kdy jsem v <emphasis>Šedesáti minutách </emphasis>viděla rozhovor se Škrtičem, jsem o tom přemýšlela. Patřil tobě, Willi? Vypadá to tak –“</p>
<p>„Ja, ja. Byl můj. Nula. Tichý mužík. Pracoval vedle mě jako zahradník. Nechal jsem ho žít, aby ho mohla vyslechnout policie a vymazat jakékoliv pochybnosti. Měsíc na to, co ztratí tisk zájem, se oběsí ve své cele. Tohle je ale zajímavější. Podívejte se.“ Položil na stůl několik blýskavých černobílých fotografií. Pohlavár od NBC zavraždil pět členů vlastní rodiny a herečku z mýdlových oper, která u nich byla na návštěvě, utopil v bazénu. Pak se několikrát bodl nožem a na stěnu bazénu napsal krví PADESÁTIPROCENTNÍ PODÍL.</p>
<p>„Znovu prožíváš starou slávu, Willi?“ zeptala se Nina. „SMRT SVINÍM a tak?“</p>
<p>„Sakra, ne. Myslím, že bych měl dostat body za ironii. Ta holka se měla utopit při programu. Už to bylo ve scénáři.“</p>
<p>„Používal se špatně?“ To byla moje otázka. I přes všechno mě to zajímalo.</p>
<p>Willi pozvedl obočí. „Nijak zvlášť. Byl to alkoholik závislý na kokainu. Moc z něj nezbylo. A nenáviděl svou rodinu. Jako většina lidí.“</p>
<p>„Snad většina lidí v Kalifornii,“ dodala Nina škrobeně. Od ní to byl podivný komentář. Před několika lety spáchal její otec sebevraždu, když skočil pod trolejbus.</p>
<p>„Kde jsi ho kontaktoval?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Na večírku. Jako obyčejně. Koupil jsem si kokain od režiséra, který zruinoval jednoho z mých…“</p>
<p>„Musel jsi kontakt opakovat?“</p>
<p>Willi se na mě zamračil. Udržel vztek pod kontrolou, ale obličej mu i tak zrudl. „Ja, ja. Ještě dvakrát jsem ho viděl. Jednou jsem ho jen sledoval z auta, když hrál tenis.“</p>
<p>„Body za ironii,“ potvrdila Nina. „Ale ztrácíš body za opakovaný kontakt. Jestli byl tak prázdný, jak říkáš, měl jsi ho Použít po jediném doteku. Co máš dál?“</p>
<p>Oblíbenou směsici. Patetické vrahy z chudinské čtvrti. Dva domácí masakry. Dálniční srážku, jež se proměnila ve fatální přestřelku. „Stál jsem v davu,“ vyprávěl Willi. „Provedl jsem kontakt. Měl pistoli v palubní desce.“</p>
<p>„Dva body,“ přiznala Nina.</p>
<p>Nakonec si Willi schoval lahůdku. Kdysi známá dětská filmová hvězda utrpěla bizarní nehodu. Chlapec odešel z bytu v Bel Air. Byt se naplnil plynem a chlapec se vrátil se sirkou. Při boji s požárem zahynuli další dva lidé.</p>
<p>„Bod dostaneš jen za něj,“ poznamenala Nina.</p>
<p>„Ja, ja.“</p>
<p>„S tímhle jsi si úplně jistý? Mohla to být nehoda.“</p>
<p>„Nebuď směšná,“ vyštěkl Willi a obrátil se ke mně. „Ten se dal Použít jen velmi těžko. Moc silný. Na to, že plyn pustil, jsem mu zablokoval vzpomínky. Musel jsem ho tak držet dvě hodiny. Pak jsem ho přinutil vstoupit do pokoje. Bojoval, nechtěl sirku škrtnout.“</p>
<p>„Měl jsi mu dát zapalovač,“ navrhla Nina.</p>
<p>„Nekouřil,“ zavrčel Willi. „Minulý rok toho nechal.“</p>
<p>„Ano,“ usmála si Nina. „Vzpomínám si, jak to říkal Johnnymu Carsonovi.“</p>
<p>Nepoznala jsem, jestli Nina jen žertuje.</p>
<p>Všichni tři jsme prošli rituálem udělování bodů. Nejvíc toho namluvila Nina. Willi byl zamlklý, pak výřečný, pak znovu zamlklý. V jednu chvíli se natáhl, pohladil mi koleno a se smíchem mě požádal o pomoc. Nic jsem neřekla. Nakonec se vzdal. Přešel salón k baru a naplnil si vysokou sklenku bourbonem z otcovy karafy. Večerní světlo vysílalo zabarvenými skly širokých oken poslední, vodorovné paprsky, které dodávaly Willimu, jak stál vedle dubové skříně, rudý nádech. Měl malá očka, rudé uhlíky v krvavé masce.</p>
<p>„Čtyřicet jedna,“ řekla Nina nakonec. Rychle vzhlédla a ukázala nám kalkulačku, jako by chtěla dokázat nějaký objektivní fakt. „Napočítala jsem čtyřicet jedna bodů. Kolik ty, Melanie?“</p>
<p>„Ja,“ přerušil ji Willi. „To je fajn. Teď se podíváme na tebe, Nino.“ Měl bezvýrazný, prázdný hlas. Zájem o Hru už pohasl i u Williho.</p>
<p>Než mohla Nina začít, vstoupil pan Thorne a naznačil, že připravil večeři. Přestěhovali jsme se do knihovny. Willi si nalil další sklenku bourbonu a Nina v předstírané frustraci z přerušení Hry zamávala rukama. Jakmile jsme se usadili u dlouhého mahagonového stolu, snažila jsem se chovat jako hostitelka. Podle desítky let dlouhé tradice se nesmělo u jídelního stolu o Hře mluvit. U polévky jsme probrali Williho nový film a nákup dalšího obchodu pro řetěz butiků, který patřil Nině. Zdálo se, že <emphasis>Vogue </emphasis>zruší její měsíční sloupek, ale má o něj zájem jeden novinový syndikát.</p>
<p>Oba hosté vykřikovali nadšením a chválili pečenou šunku, ale mně se zdálo, že pan Thorne poněkud přesladil šťávu. Když jsme dojedli čokoládovou pěnu, okna už zastřela tma. V lámané záři lustru se zdálo, jako by v Nininých vlasech tančilo světlo, a já se bála, že jsou ty mé ještě modřejší než předtím.</p>
<p>Náhle se něco ozvalo z kuchyně. V houpacích dveřích se objevil obličej černocha. Rameno mu sevřely bílé ruce, na obličeji výraz rozmrzelého dítěte.</p>
<p>„…si sakra myslíš, že tu sedíme jako blbí…“ Bílé ruce ho odtáhly z dohledu.</p>
<p>„Omluvte mě, dámy.“ Willi si osušil rty a povstal. Na svůj věk se pořád pohyboval půvabně.</p>
<p>Nina se vrtala v čokoládě. Z kuchyně se ozvalo ostré vyštěknutí příkazu a následoval zvuk políčku. Plesknutí mužské ruky, tvrdé a přesné jako výstřel pušky malého kalibru. Vzhlédla jsem, po boku se mi objevil pan Thorne a uklízel talíře od zákusku.</p>
<p>„Prosím kávu, pane Thorne. Pro všechny.“</p>
<p>S mírným úsměvem přikývl.</p><empty-line /><p>Franz Anton Mesmer to věděl, přestože to nechápal. Obávám se, že Mesmer musel mít alespoň určitou, nepatrnou Schopnost. Moderní pseudověda to studovala a přejmenovala, odstranila většinu síly, zaměnila použití a původ. Ale stín toho, co Mesmer objevil, zůstal. Přesto nemají ani představu, jaké takové Krmení je.</p>
<p>Vzestup moderního násilí mě dovádí k zoufalství. Skutečně cítím zoufalství nad dobou, nad hlubokou, bezbřehou propastí beznaděje, kterou nazval básník Gerard Manley Hopkins dobou mrchožroutů. Sleduji americká jatka, náhodné útoky na papeže, prezidenty a bezpočet dalších. Přemýšlím, zda je tady se Schopností i mnoho dalších, nebo se řezničina jednoduše proměnila v moderní způsob života.</p>
<p>Všichni lidé se krmí násilím, malým zneužitím moci nad ostatními. Málokdo ale ochutnal (tak jako my) moc skutečnou. A bez Schopnosti pozná jedinečnou radost z odejmutí lidského života jen pár jedinců. Bez Schopnosti nedokáží ani ti, kteří se životem krmí, vychutnat tok emocí mezi lovcem a obětí, naprosté vytržení útočníka, který přestoupil všechny zákony a tresty, to zvláštní, téměř sexuální podrobení oběti, které přichází v poslední vteřině pravdy, kdy už neexistují žádné volby, žádná budoucnost, žádná šance. Vše vygumuje ovládnutí jedné síly silou druhou.</p>
<p>Moderní násilí mě dovádí k zoufalství. Děsí mě, jak je neosobní a náhodné, takže k němu má přístup úplně každý. Vlastnila jsem televizi, ale prodala ji uprostřed války ve Vietnamu. Ty přikrášlené útržky smrti – oddálené pomocí čoček kamery – mi nic neříkaly. Přesto věřím, že k dobytku, který mě obklopuje, promlouvaly. Když válka a noční televizní sčítání mrtvých skončily, chtěli víc a víc. A filmová plátna a ulice tohoto sladkého a umírajícího národa jim ho poskytly. Záplava průměrného davového násilí. Ten návyk moc dobře znám. Násilná smrt, kterou jen sledujete, je smutnou a zamlklou tapisérií zmatku. Ale pro ty, kdo už se Krmili, může smrt znamenat <emphasis>svátost.</emphasis></p><empty-line /><p>„Teď jsem na řadě já! Teď jsem na řadě já!“ Ninin hlas mi připomněl krásku, která právě na Červencovém bále sestřenky Celie vyplnila taneční pořádek.</p>
<p>Vrátili jsme se do salónku. Willi dopil kávu a požádal pana Thorna o brandy. Styděla jsem se za něj. Ukázat nejbližším přátelům známky předem neplánovaného chování bylo jasným znakem oslabení Schopnosti. Zdálo se, že si toho Nina nevšimla.</p>
<p>„Mám je všechny pěkně popořádku,“ začala Nina a otevřela na uvolněném servírovacím stolku poznámkový blok. Willi poznámky pečlivě procházel, občas jí položil otázku, častěji jen zavrčel na souhlas. I já chvílemi vyjádřila svou pochvalu, i když jsem o žádné z událostí nikdy neslyšela. Kromě toho člena Beatles, samozřejmě. Nina si ho schovala na samý konec.</p>
<p>„Dobrotivý bože, Nino, tos byla ty?“ Zdálo se, že ve Willim vře vztek. Niny Krmení se vždy pohybovalo od sebevražd na Park Avenue po manželské hádky, jež končily střelbou z drahých dámských pistolek malého kalibru. Toto patřilo spíš k brutálnímu Williho stylu. Možná se mu zdálo, že pronikla na jeho území. „Myslím tím… hodně jsi riskovala, že? Je to tak… sakra… tak veřejná událost.“</p>
<p>Nina se zasmála a odložila kalkulačku. „Drahoušku Willi, o to právě ve Hře kráčí, nebo snad ne?“</p>
<p>Willi přešel k baru a doplnil si sklenku dalším brandy. Vítr ohýbal holé větve na sklo širokého okna. Nemám zimu ráda. Na duchu se odrazí dokonce i na jihu.</p>
<p>„A nekoupil tenhle chlápek… jak se jmenuje… zbraň na Havaji… nebo tak?“ zeptal se Willi přes celou místnost. „Připadá mi to jako jeho vlastní iniciativa. Myslím tím, jestli už toho člověka stopoval.“</p>
<p>„Drahoušku Willi.“ Její hlas byl chladný jako vítr, jenž mučil venku větve. „Nikdo neříká, že byl vyrovnaný. Kolik těch tvých bylo vyrovnaných, Willi? Já to ale udělala, drahoušku. Vybrala jsem místo a dobu. Copak v tom místě nevidíš ironii, Willi? Po tom malém žertu s režisérem čarodějnického filmu před pár lety? Bylo to přímo ze scénáře –“</p>
<p>„Nevím,“ podotkl Willi. Těžce se posadil na divan a rozlil si brandy na drahý sportovní kabátek. Ani si toho nevšiml. Od lebky s ustupujícími vlasy se odráželo světlo lampy. V noci byly skvrnky stárnutí patrnější, na krku se ztrácely v roláku. Přesto jsem rozeznala šlachy a záhyby. „Nevím.“ Podíval se ke mně a náhle se usmál, jako bychom sdíleli spiknutí. „Může to být jako ten spisovatel, ech, Melanie? Může to tak být.“</p>
<p>Nina sklopila hlavu a podívala se do klína na vlastní ruce. Měla je sevřené, dokonale upravené prsty měly bílé špičky.</p><empty-line /><p><emphasis>Duševní upíři. </emphasis>Tak chtěl ten spisovatel nazvat svou knihu.</p>
<p>Občas přemýšlím, jestli by vůbec něco napsal. Jak se jmenoval? Něco ruského.</p>
<p>Willi a já jsme od Niny dostali telegramy: rychle přijeďte, potřebuji vás. To stačilo. Příští ráno jsem seděla v letadle do New Yorku. Letadlo dělalo rámus, vrtulový Constellation, větší část letu jsem strávila ujišťováním přespříliš starostlivé letušky, že nic nepotřebuji, že se cítím doopravdy dobře. Zřejmě se rozhodla, že jsem něčí babička, která letí poprvé. Willi se tam dostal dvacet minut přede mnou.</p>
<p>Nina byla vyděšená, tak blízko hysterii, jak jsem ji ještě nikdy neviděla. Dva dny předtím navštívila v dolním Manhattanu večírek – nebyla zase tak vyděšená, aby nám opomenula vyjmenovat jména důležitých lidí, kteří tam byli – a ocitla se v koutku, který sdílela s jídlem a důvěrnostmi s mladým spisovatelem. Nebo se jí spíš ten mladý spisovatel svěřoval. Nina ho popsala jako ošuntělého člověka s rozježeným, krátkým plnovousem, tlustými brýlemi a manšestrovým sportovním kabátkem přes starou plátěnou košili – typ, který se podle Niny dostaví na všechny úspěšné večírky. Byla dost informovaná na to, aby ho nazvala <emphasis>Beatnikem, </emphasis>To slovo už bylo v tu dobu passé, ale výraz <emphasis>hippie ještě </emphasis>v té době nikdo neslyšel… a na něj by se to stejně nehodilo. Byl to spisovatel, který si těžko vydělá na živobytí (alespoň tehdy). Psal krváky a přepisoval televizní seriály na romány. Alexander něco.</p>
<p>Pro novou knihu ho napadlo – Nině prozradil, že už na tom nějakou dobu dělá – že je většina spáchaných vražd ve skutečnosti výsledkem malé skupiny psychických zabijáků, kteří si říkají <emphasis>duševní upíři </emphasis>a využívají ke svým příšerným skutkům ostatní.</p>
<p>Pokračoval, že už projevil zájem o námět nakladatel paperbacků a zítra mu nabídne smlouvu, pokud změní jméno na <emphasis>Zombie faktor </emphasis>a přidá víc sexu.</p>
<p>„No a co?“ zeptal se Willi Niny s odporem. „To mě nutíš letět přes celý kontinent kvůli tomuhle? Ten nápad bych mohl sám koupit a osobně ho vydat.“</p>
<p>A to jsme použili jako záminku k výslechu toho Alexandera. Něco během rychle připravené party, kterou Nina příští večer uspořádala. Já se nezúčastnila. Podle Niny nebyl večírek moc úspěšný, ale Willi dostal šanci si s mladým rádoby spisovatelem dlouze promluvit. V téměř smutné snaze udělat obchod s Billem Bordenem, producentem <emphasis>Vzpomínek na Paříž, Tří na houpačce </emphasis>a nejméně dvou dalších naprosto nezajímavých filmů Technicoloru, které to léto obrážely autokina, mladý spisovatel přiznal, že knihu tvoří dobře ohraný námět a tucet stran poznámek.</p>
<p>Ale byl si jistý, že ji pro pana Bordena dokončí během pěti týdnů, a možná – pokud ho odveze do Hollywoodu, aby nabral správnou kreativní náladu – ji dodělá za týdny tři.</p>
<p>Toho večera jsme později probírali možnost, že tu věc Willi jednoduše jako námět koupí, ale Willi neměl v té době peníze a Nina byla neústupná. Mladý spisovatel si nakonec přeřízl žiletkou stehenní tepnu a s křikem vyběhl do úzké, postranní uličky Greenwich Village, kde zemřel. Nevěřím, že se někdo vůbec obtěžoval, aby hromadu jeho zbylých, přeházených poznámek prohrabal.</p><empty-line /><p>„Mohlo to být jako ten spisovatel, ja, Melanie?“ Willi mi pohladil koleno a já přikývla. „Byl můj,“ pokračoval Willi. „A Nina si za něj chtěla připsat body. Vzpomínáš?“</p>
<p>Znovu jsem přikývla. Ve skutečnosti nepatřil ani Nině, ani Willimu. Vyhnula jsem se tomu večírku, abych ho mohla později kontaktovat a mladík si ani nevšiml, že ho někdo sleduje. Bylo to snadné. Vzpomínám, jak jsem seděla v malých, přehřátých lahůdkách přes ulici naproti jeho domu. Nebylo to vůbec těžké. Konec přišel tak rychle, že jsem Krmení málem ani necítila. Pak jsem znovu zaznamenala žhnoucí radiátory, pach salámu a lidi, kteří vybíhali ven, aby zjistili příčinu všeho toho křiku. Vzpomínám, jak jsem pomalu dopíjela čaj, abych nemusela odejít, než odjede sanitka.</p>
<p>„Nesmysl,“ odsekla Nina a dala se se svou malou kalkulačkou do práce. „Kolik bodů?“ Podívala se na mě. Já se podívala na Williho.</p>
<p>„Šest,“ odpověděl a pokrčil rameny.</p>
<p>Nina předvedla při sčítání malé šou.</p>
<p>„Osmatřicet,“ prohlásila a přehnaně vzdychla. „Znovu jsi vyhrál, Willi. Nebo jsi mě spíš znovu porazil. Musíme vyslechnout Melanii. Byla jsi, drahá, tak potichu. Musíš pro nás mít nějaké překvapení.“</p>
<p>„Ano,“ pokračoval Willi. „Je na tobě řada, abys vyhrála. Už je to pár let.“</p>
<p>„Nic,“ přiznala jsem.</p>
<p>Očekávala jsem výbuch otázek, ale rozhostilo se ticho, jaké rušilo jen tikání hodin na krbové římse. Nina se ode mě odvrátila a pozorovala něco ukrytého ve stínech rohu.</p>
<p>„Nic?“ zopakoval Willi.</p>
<p>„Byl tady… jeden,“ dodala jsem nakonec. „Byla to ale náhoda. Narazila jsem na ně, když přepadli jednoho staříka… ale byla to naprostá náhoda.“</p>
<p>Willi byl vzrušený. Postavil se, přešel k oknu, obrátil starou židli, obkročmo se na ni posadil a založil si ruce. „Co to znamená?“</p>
<p>„Opouštíš Hru?“ zeptala se Nina a obrátila se, aby se na mě podívala. Nechala jsem otázku jako odpověď.</p>
<p>„Proč?“ vyštěkl Willi. V jeho vzrušení zaznělo tvrdé r.</p>
<p>Kdyby mě vychovali v době, kdy mohli mladé dámy krčit rameny, pokrčila bych je. Ale takhle jsem si jen přejela prsty po neviditelném švu na sukni. Willi mi položil otázku. Když jsem konečně odpověděla, dívala jsem se přímo Nině do očí. „Jsem unavená. Už to trvá dlouho. Asi stárnu.“</p>
<p>„Jestli nebudeš Lovit, zestárneš mnohem víc,“ upozornil mě Willi. Jeho tělo, hlas, rudá maska na obličeji, vše signalizovalo obrovský vztek, který drží na uzdě.</p>
<p>„Můj bože, Melanie, už dokonce starší vypadáš… vypadáš příšerně. Proto Lovíme, ženská jedna. Podívej se na sebe do zrcadla! Chceš umřít jako stará ženská jen proto, že tě jejich Užívání unavuje?“ Willi se postavil a obrátil se k nám zády.</p>
<p>„Nesmysl!“ Ninin hlas zněl sebevědomě, silně, znovu rozkazoval. „Melanie je unavená, Willi. Buď slušný. Všichni prožíváme takové chvíle. Vzpomínám si, jak jsi na tom byl po válce. Jako spráskané štěně. Ani bys nevystrčil nos ze svého ubohého malého bytečku v Badenu. I když jsme ti pomohli dostat se do New Jersey, byl jsi zádumčivý a litoval sám sebe. Melanie vymyslela Hru, aby ses cítil lépe. Tak buď zticha! Nikdy neříkej dámě, která je unavená a v depresi, že vypadá příšerně. Upřímně, Willi, jsi občas takový <emphasis>Schwachsinniger. </emphasis>A pěkný neurvalec k tomu.“</p>
<p>Čekala jsem po mém prohlášení mnoho reakcí, téhle jsem se ale bála nejvíc. Znamenala, že Hra už unavuje i Ninu. Znamenala, že je připravena postoupit na další úroveň.</p>
<p>Muselo to tak být.</p>
<p>„Děkuji ti, drahá Nino,“ řekla jsem. „Věděla jsem, že mě pochopíš.“</p>
<p>Natáhla se a konejšivě se dotkla mého kolena. I přes vlněnou sukni jsem cítila, jak jsou její bílé prsty chladné.</p><empty-line /><p>Hosté přes noc nezůstali. Naléhala jsem. Přemlouvala. Poukazovala, že už mají připravené pokoje, že pan Thorne převlékl peřiny.</p>
<p>„Příště,“ prohlásil Willi. „Příště, Melanie, má malá lásko. Uděláme si víkend jako dřív. Celý týden!“ Obě jsme Willimu vyplatily výhru tisíc dolarů, takže se dostal do mnohem lepší nálady. Vzpínal se, já ale na penězích trvala. Když přinesl pan Thorne šek vyplněný na WILLIAMA D. BORDENA, jeho ego se uklidnilo.</p>
<p>Znovu jsem ho požádala, aby zůstal, ale protestoval, že si zaplatil půlnoční let do Chicaga. Musel navštívit kvůli scénáři oceněného autora. Pak mě objímal na rozloučenou, v chodbě se za mnou objevili jeho společníci a já zažila chvíli hrůzy.</p>
<p>Ale odešli. Blonďák předvedl svůj bílý úsměv, černoch pohodil hlavou a já to vzala jako pozdrav. Pak jsme byly samy.</p>
<p>Nina a já jsme zůstaly samy.</p>
<p>Ne úplně. Vedle Niny stála na konci chodby slečna Kramer. Pan Thorne se objevil za lítačkami do kuchyně. Nechala jsem je tam.</p>
<p>Slečna Kramer postoupila o tři kroky a já ucítila, jak se mi na chvíli zastavil dech. Pan Thorne položil ruku na houpací dveře. Silná, malá brunetka přešla ke skříni, vyndala Nině kabát a ustoupila, aby ji do něj nechala vklouznout.</p>
<p>„Určitě nezůstaneš?“</p>
<p>„Ne, děkuji ti, drahá. Slíbila jsem Barrett, že dnes večer pojedeme do Hilton Head.“</p>
<p>„Už je ale pozdě…“</p>
<p>„Máme rezervaci. I tak ti, Melanie, děkuji. Budu ve spojení.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Myslím to vážně, drahá. Musíme si promluvit. Přesně chápu, jak se cítíš. Musíš si ale připomenout, jak je Hra pořád pro Williho důležitá. Musíme najít způsob, jak ji ukončit, aniž bychom poranily jeho city. Možná ho můžeme navštívit příští jaro v Karinhallu, nebo jak tomu tmavému, starému, bavorskému místu říká. Výlet na starý kontinent s tebou udělá divy, drahá.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Zůstaneme ve spojení. Až vyřídím ten nový obchod, musíme spolu strávit nějakou dobu, Melanie… jen my dvě… jako za starých časů.“ Její rty políbily vzduch vedle mé tváře. Na pár vteřin mi pevně sevřela předloktí. „Sbohem, drahoušku.“</p>
<p>„Sbohem, Nino.“</p>
<p>Odnesla jsem sklenici brandy do kuchyně a pan Thorne ji tiše přijal.</p>
<p>„Ověřte, že je dům bezpečný,“ vyzvala jsem ho. Přikývl a odešel kontrolovat zámky a poplašný systém. Bylo teprve tři čtvrtě na deset, přesto jsem se cítila velmi unavená. <emphasis>Věk, </emphasis>napadlo mě. Vystoupila jsem po širokém schodišti – možná nejkrásnější ozdobě tohoto domu – a převlékla se do postele. Začala bouře. Zvuk chladných dešťových kapek na okně přinášel smutný rytmus.</p>
<p>Pan Thorne nakoukl dovnitř, když jsem si česala vlasy, a já si přála, aby to bylo delší. Obrátila jsem se k němu. Sáhl do kapsy tmavé vesty. Když se ruka znovu objevila, cvaklo tenké ostří. Přikývla jsem. Zavřel ho dlaní a já za ním přibouchla dveře. Naslouchala jsem, jak jeho kroky směřují po schodech k židli v přední chodbě, kde stráví celou noc.</p>
<p>Věřím, že se mi tu noc zdálo o upírech. Nebo jsem o nich jen přemýšlela, než jsem upadla do spánku, a úlomky se mnou zůstaly až do rána. Přemýšlela jsem o celém lidstvu a jím vyvolaných hrůzách, o patetických, malých příšerách, kde má určitou úctu jen mýtus upírů. Jak se živí lidmi, musí upír odpovídat vlastním temným povinnostem, ale narozdíl od malicherné lidské oběti, své nízké činy provádí s jediným možným koncem, jaký takové chování dokáže omluvit – s cílem skutečné nesmrtelnosti. Je v tom určitá vznešenost. A smutek.</p>
<p>Před spánkem jsem si vzpomněla na to vzdálené léto ve Vídni. Znovu jsem spatřila mladého Williho – blonďáka s mladistvým elánem v červených tvářích, mladíka, který se tak pyšnil doprovodem dvou nezávislých dam z Ameriky.</p>
<p>Vzpomínala jsem na Williho vysoké, tvrdé límce a krátké obleky, kterým to léto dávala Nina styl. Vzpomínala jsem na přátelské zvuky zalidněných <emphasis>Biergartens </emphasis>a stínový tanec listí před plynovými lampami.</p>
<p>Vzpomínala jsem na kroky po mokrém dláždění, na křik, vzdálené pískání a ticho.</p>
<p>Willi měl pravdu. Zestárla jsem. Poslední rok vybral větší daň než předchozí desetiletí. Ale ne-Krmila jsem se. I přes hlad, i přes stárnoucí obraz v zrcadle, přes temné nutkání, jaké vládlo našim životům tolik let, jsem se ne-Krmila.</p>
<p>Usínala jsem při pokusech vzpomenout si na druhé spisovatelovo jméno. Usnula jsem hladová.</p><empty-line /><p>Probudila jsem se do jasného slunečního světla, které zářilo mezi holými větvemi. Byl to jeden z těch křišťálových, teplých zimních dnů, díky jakým je život na jihu méně depresivní než obyčejné přežívání americké zimy. Vyzvala jsem pana Thorna, aby – když mi přinesl tác se snídaní – pootevřel okno. Usrkávala jsem kávu a slyšela, jak si na hřišti hrají děti. Kdysi by mi pan Thorne s tácem donesl ranní noviny, ale už jsem dávno zjistila, že čtení o skandálech a hloupostech tohoto světa dokáže takové ráno jen znesvětit. Ve skutečnosti mě lidské problémy zajímaly méně a méně. Obešla jsem se bez novin, telefonu a televize už celých dvanáct let a (pokud nepovažujete rostoucí spokojenost za nemoc) necítila jsem žádné záporné reakce. Jak jsem si vzpomněla na Williho zklamání, když zjistil, že nemůže přehrát svoje videokazety, usmála jsem se. Byl jako dítě.</p>
<p>„Je sobota, že, pane Thorne?“ Po jeho přikývnutí jsem pokynula k tácu, aby ho odnesl. „Půjdeme dnes ven,“ oznámila jsem mu. „Na procházku. Možná výlet k pevnosti. Pak večeře U Henryho a domů. Mám něco vyřídit.“</p>
<p>Pan Thorne zaváhal, a jak opouštěl místnost, trochu zakopl. Zapínala jsem si pásek na šatech a teď jsem se zastavila. Spáchat pohyb zbavený půvabu nebylo panu Thornemu nijak podobné. Uvědomila jsem si, že už také stárne. Narovnal tác a talíře, přikývl a odešel do kuchyně.</p>
<p>Nenechala jsem myšlenky na stárnutí, aby mi tak překrásné ráno pokazily. Cítila jsem se nabitá novou energií a rozhodnutím. Setkání minulý večer nedopadlo nijak dobře, ale nikdo to nepřijal tak špatně, jak mohl. Byla jsem se svým plánem s Hrou skoncovat k Nině a Willimu upřímná. Během týdnů a měsíců, které budou následovat, začnou – nebo alespoň Nina – přemýšlet o důsledcích. V tu dobu už ale nebudou schopni – dohromady i jednotlivě – reagovat. Budu už dlouho pryč. Už na mě čekají na Floridě, v Michiganu, v Londýně, v jižní Francii a dokonce v Novém Dílí nové a staré identity. Michigan byl prozatím mimo. Vyrostla jsem, aniž bych si zvykla na hrubé klima. Nové Dílí už nebylo pro cizince tak nepřátelským místem, jako za krátkého pobytu před válkou.</p>
<p>Nina měla v jedné věci pravdu – návrat do Evropy mi pomůže. Už jsem se těšila na bohaté světlo a srdečné <emphasis>savoir vivre </emphasis>vesničanů poblíž mého starého letního sídla u Toulonu.</p>
<p>Vzduch venku byl svěží. Vzala jsem si na sebe jednoduché vzorované šaty a jarní kabát. Jak jsem scházela ze schodů, ozvala se artritida v pravé noze, ale vzala jsem si starou, vycházkovou hůl po otci. Mladý černý sluha ji otci uřízl v létě, kdy jsme se odstěhovali z Greenvillu do Charlestonu. Objevila jsem se v teplém vzduchu nádvoří a usmála se.</p>
<p>Do světla ze dveří vyplula paní Hodgesová. Její vnoučata si hrála s kamarády okolo vyschlé fontány. Nádvoří sdílely po dvě století tři cihlové budovy. Mezi drahé vily a byty pro boháče se zařadil jedině můj dům.</p>
<p>„Dobrý ráno, slečno Fullerová.“</p>
<p>„Dobré ráno, paní Hodgesová. Krásný den.“</p>
<p>„To jo. Jdete ven nakupovat?“</p>
<p>„Jen na procházku, paní Hodgesová.“ Překvapilo mě, že pan Hodges není venku. Zdá se mi, že pracuje každou sobotu na nádvoří.</p>
<p>Proběhla mezi námi jedna dívenka a paní Hodgesová se zamračila. S jekotem ji pronásledovala přítelkyně, vlál za ní svetr. „Ach, George je už u moře v loděnici.“</p>
<p>„Ve dne?“ Večerní odchody pana Hodgese do práce mě vždy pobavily. Měl úhledně vyžehlenou strážní uniformu, šedé vlasy mu lezly pod čapkou, černou přepravku s jídlem pevně sevřenou pod paží.</p>
<p>Pan Hodges byl vysušený člověk s nohama do „O“ jako stárnoucí kovboj. Byl to jeden z těch lidí, kteří pořád chtějí odejít do důchodu, ale asi chápou, že být neaktivní je forma trestu smrti.</p>
<p>„Ach, ano. Jeden z těch barevnejch chlapů na denní směně ve skladu odešel a George požádali, aby ho zastoupil. Říkala jsem mu, že je na to, aby dělal čtyři noci v týdnu, a pak se vrátil na víkend, moc starej. Ale znáte George.“</p>
<p>„No, pozdravujte ho,“ řekla jsem. Holčičky, které pobíhaly kolem fontány, mě znervózňovaly.</p>
<p>Paní Hodgesová mě doprovodila k tepané, železné bráně. „Odjedete na prázdniny, slečno Fullerová?“</p>
<p>„Pravděpodobně, paní Hodgesová. Dost pravděpodobně.“ Pak jsme se s panem Thornem ocitli na chodníku a pochodovali k Battery. Úzkými ulicemi projelo pomalu několik aut, turisté zírali na domky Staré čtvrti. Den byl tichý^ a klidný. Než jsme spatřili vodu a objevili se na Široké ulici, už jsem rozeznala stěžně jachet a plachetnic.</p>
<p>„Prosím, kupte nám lístky, pane Thorne,“ promluvila jsem. „Zdá se mi, že bych se podívala ráda na pevnost Sunter.“</p>
<p>Bylo typické, že jako většina lidí, kteří žijí v bezprostřední místnosti populárních turistických míst, jsem si jí mnoho let nevšímala. Návštěva pevnosti teď pro mě představovala sentimentální čin, který vyvolal stále sílící fakt, že musím tyto končiny navždy opustit. Jedna věc je stěhování plánovat, druhá, úplně jiná, je postavit se stěhování tváří v tvář.</p>
<p>Turistů tady bylo jen pár. Trajekt se pomalu sunul od mola do klidných vod zátoky. V kombinaci teplého vzduchu a vytrvalého pulzování dieselového motoru jsem si krátce zdřímla. Probudila jsem se právě ve chvíli, kdy jsme zajížděli do temného stínu obrovské ostrovní pevnosti.</p>
<p>Chvíli jsem postupovala se skupinou turistů, vychutnávala ticho nižších pater katakomb a hloupou píseň mladé ženy ze Služeb parku. Když jsme se ale vrátili k muzeu a jeho zaprášeným diorámám a laciným táckům s fotografiemi, vyšplhala jsem znovu po schodech na venkovní zdi. Pokynula jsem panu Thornemu, aby zůstal na vrcholu schodiště a postoupila dál na bašty. Na celé zdi jsem našla jen jediný pár – mladé manžele s levným fotoaparátem a dítě v nepohodlné přenosce na zádech.</p>
<p>Byla to příjemná chvíle. Od západu se blížila polední bouře, která dodala stále sluncem zalitým kostelním střechám, cihlovým věžím a holým větvím města tmavé pozadí. I ze vzdálenosti dvou mil jsem pořád rozeznávala pohyb lidí, kteří se procházeli pěší zónou Battery. Před tmavými mračny dul vítr a vrhal na rozhoupaný trajekt a dřevěný přístav bílé vlny. Vzduch voněl řekou, zimou a večerním deštěm.</p>
<p>Představit si ten dávný den nebylo nikterak těžké. Na pevnost dopadala střelba, dokud se neproměnily horní vrstvy v ochranné vrstvy suti. Lidé na střechách za Battery se radovali. Zářivé barvy oděvů a hedvábné slunečníky musely střelce Yankeeů dovádět k šílenství. Konečně jeden vypálil nad zalidněné střechy. Z tohoto místa musel následující zmatek působit legračně.</p>
<p>Mou pozornost upoutal pohyb dole pode mnou. Šedou vodou něco klouzalo – něco tmavého a tichého jako žralok. Když jsem předmět identifikovala jako ponorku Polaris, starou, ale funkční loď, jež pluje lise tmavou vodou, vzpomínky na minulost se mi přetrhaly. Na povrchu hladkém jako delfín se čeřily vlny a zanechávaly po obou stranách bílou brázdu. Na tmavém můstku stálo několik lidí. Zachumlali se do těžkých kabátů, hluboko si narazili klobouky. Na krku jednoho z mužů, kterého jsem pokládala za kapitána, visel neuvěřitelně dlouhý dalekohled. Ukázal na něco za Sullivanovým ostrovem. Zírala jsem na něj. Kontaktovala jsem ho a mé periferní vidění začalo slábnout. Zvuky a pocity ke mně přicházely z velké dálky.</p>
<p><emphasis>Napětí. Radost </emphasis><emphasis>ze slané spršky a větru ze seve</emphasis><emphasis>ro</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>severozúpadu. Strach zapečetěných příkazů. Informace o písečných mělčinách, které se blížily na dohled na pravoboku.</emphasis></p>
<p>Vyděsilo mě, jak se ke mně někdo zezadu přiblížil. Když jsem se obrátila, rozplynuly se tečky, které se mihotaly na okraji mého vidění.</p>
<p>Stál tam pan Thorne. Vedle mého loktu. Nezván. Otevřela jsem ústa, abych ho poslala zpět na vrchol schodiště, pak jsem spatřila, proč přišel. Blížil se ke mně mladík, který fotografoval svou bledou manželku. Pan Thorne se posunul, aby ho odřízl.</p>
<p>„Haló, promiňte, madam. Mohla byste nás, vy nebo váš manžel, vyfotit?“</p>
<p>Přikývla jsem a pan Thorne přijal nabízený fotoaparát. V jeho dlouhých prstech působil miniaturně. Dva snímky a pár byl spokojen. Jejich přítomnost byla pro potomstvo zdokumentována. Mladík se přihlouple zakřenil a pohodil hlavou. Zvedl se studený vítr a dítě se rozplakalo.</p>
<p>Obrátila jsem se znovu k ponorce, ale už zmizela. Šedá věž se proměnila v tenký proužek, jež pojil moře s oblohou.</p><empty-line /><p>Už jsme byli málem zpět ve městě a trajekt se obracel k přístavu, když mi nějaká cizinka pověděla o Williho smrti.</p>
<p>„Je to příšerné, že?“ Upovídaná starší žena mě sledovala na otevřenou část paluby. Přestože už vanul nepříjemně chladný vítr a dvakrát jsem se přestěhovala, abych unikla jejímu bezduchému žvanění, hloupá žena si mě zřejmě vybrala za terč konverzace na poslední část výletu.</p>
<p>Neodradila ji ani má zdrženlivost, ani zamračená přítomnost pana Thorneho. „Muselo to být strašné,“ pokračovala. „V té tmě a všechno.“</p>
<p>„Cože?“ Tu otázku vyvolala nepříjemná předtucha.</p>
<p>„Přece to zřícené letadlo. Neslyšela jste o tom? Muselo to být hrozné. Spadnout do bažiny a všechno. Dnes ráno jsem řekla mojí dceři…“</p>
<p>„Jaké letadlo se zřítilo? Kdy?“ Stará žena se při mém ostrém tónu trochu přikrčila, ale prázdný úsměv její obličej neopustil.</p>
<p>„Přeci minulou noc. Dneska ráno jsem řekla mojí dceři…“</p>
<p>„Kde? Jaké letadlo?“ Pan Thorne zaslechl tón mého hlasu a přistoupil blíž.</p>
<p>„To minulou noc,“ odvětila žena roztřeseně. „To z Charlestonu. Noviny v hale o tom píšou všechno. Není to příšerné? Pětaosmdesát lidí. Řekla jsem mojí dceři…“</p>
<p>Nechala jsem ji stát u zábradlí. Zmuchlané noviny ležely v baru a pod čtyřmi slovy titulku jsem našla pár detailů o Williho smrti. Let 417 do Chicaga opustil v 00:18 ráno Mezinárodní letiště v Charlestonu. Dvacet minut nato letadlo ve vzduchu nedaleko města Columbia explodovalo. Úlomky trupu a části těl dopadly do bažiny Congaree, kde je našli noční rybáři. Nikdo nepřežil. Vyšetřovali to lidé od FAA, NTSB a FBI.</p>
<p>V uších mi začalo hučet tak nahlas, že jsem se musela posadit, abych neomdlela. Cítila jsem na zeleném, umělém polstrování vlhké ruce. Lidé kolem mě odcházeli k východu.</p>
<p>Willi je mrtvý. Zavražděný. Zabila ho Nina. Na pár závratných vteřin jsem zvažovala možnost spiknutí – složitý plán, který Nina s Willim vypracovali, aby mě zmátli a uvěřila jsem, že zůstala jediná cesta. Ale ne. Nebyl důvod. Jestli Nina Williho nezahrnula do svých plánů, není třeba tak absurdních machinací.</p>
<p>Willi byl mrtvý. Jeho zbytky poházené po páchnoucí, tmavé mokřině. Představit si jeho poslední chvilky bylo až moc jednoduché. Seděl opřený v pohodlí první třídy, v ruce drink, možná něco šeptal jednomu ze svých gangsterských kumpánů. Pak výbuch. Výkřiky. Náhlá tma. Brutální náklon a konečný pád k zapomnění. Otřásla jsem se a sevřela kovovou opěrku židle.</p>
<p>Jak to Nina provedla? Určitě v tom nebyl nikdo z Williho doprovodu. Uvážíte-li ale pokles jeho schopnosti, nebylo využití Williho vlastních goril za hranicí jejích schopností. Ale neměla pro to žádný důvod. Mohla Použít kohokoliv ze stejného letu. Bylo by to obtížné. Složitý krok k přípravě bomby. Vrcholná snaha zablokovat všechny vzpomínky a naprosto neuvěřitelné Použití člověka v době, kdy jsme společně seděli, popíjeli kávu a brandy.</p>
<p>Ale Nina to udělat mohla. Ano, mohla to udělat. A to načasování. Načasování mohlo znamenat jedinou věc.</p>
<p>Poslední turisté odpochodovali z kabiny. Cítila jsem jemný náraz, který znamenal, že jsme přirazili do doku. U dveří stál pan Thorne.</p>
<p>To načasování znamenalo, že se nás pokoušela odrovnat oba najednou. Zřejmě to už naplánovala dávno před setkáním a mým tichým odstoupením. Jak to muselo Ninu pobavit! Není divu, že reagovala tak velkodušně! A přesto udělala jednu velkou chybu. Když odrovnala nejprve Williho, vsadila na to, že neuslyším zprávy, dokud neuhodí na mě. Věděla, že nemám k denním zprávám přístup a jen zřídkakdy opouštím dům. Ale ponechat něco náhodě nebylo Nině vůbec podobné. Myslela si snad, že jsem úplně Schopnost ztratila a Willi je tedy větší hrozbou?</p>
<p>Když jsme vykročili z kabiny do šedého světla odpoledne, zavrtěla jsem hlavou. Tenkým kabátem projel vítr. Výhled přes lávku byl rozmazaný a já si uvědomila, že mám oči plné slz. Pro Williho? Byl to pompézní, slabý, starý hlupák. Pro její zradu? Možná to bylo jen chladným větrem.</p>
<p>Uličky Staré části byly téměř prázdné. Před okny pěkných domů se srážely holé větve. Pan Thorne se držel po mém boku, studený vítr mi vysílal z pravé nohy do boku jehličky artritické bolesti. Opřela jsem se o otcovu vycházkovou hůl pevněji.</p>
<p>Jaký krok bude následovat? Zastavila jsem se. Okolo kotníku se mi omotal kus novin, pak je vítr odnesl dál.</p>
<p>Jak zaútočí na mě? Ne z dálky. Byla někde ve městě. Věděla jsem to. Použít někoho z velké dálky vyžadovalo silný vztah, téměř důvěrnou znalost člověka. A pokud byl kontakt přerušen, navázat ho znovu na velkou vzdálenost bylo téměř nemožné. Nikdo z nás nevěděl, proč je tomu právě tak. Teď na tom nezáleželo. Když jsem si ale představila, že tady Nina pořád někde poblíž je, rozbušilo se mi srdce.</p>
<p>Z dálky ne. Ať už na mě Použije kohokoliv, svého vraha spatřím. Jestli jsem alespoň trochu Ninu znala, pak jsem to věděla jistě. Williho smrt byla určitě tím nejneosobnějším Krmením, jaké si dokážu představit. Ale jednalo se jen o technickou operaci. Nina se zřejmě rozhodla se mnou vyrovnat staré účty a Willi jí byl překážkou, malou, ale hmatatelnou hrozbou, kterou musela, než bude pokračovat, vygumovat. Snadno jsem si dokázala představit, že si Nina bude ve vlastních představách Williho smrt interpretovat jako čin pochopení, znamení náklonnosti. Se mnou to tak není. Cítila jsem, že si bude přát, abych se alespoň na chvíli dozvěděla, že za útokem stojí ona. Bude mě určitým směrem varovat její vlastní marnivost. Alespoň jsem v to doufala.</p>
<p>Ucítila jsem pokušení okamžitě zmizet. Mohla jsem vyzvat pana Thorneho, aby vyzvedl z úkrytu Audi a během hodiny jsme mohli z jejího dosahu zmizet – za pár hodin pryč k novému životu. V domě samozřejmě zůstaly důležité věci, ale prostředky, které jsem uložila jinde, jich většinu nahradí. Bude vhodné předměty ponechat na místě a odhodit identitu, která je nasbírala.</p>
<p>Ne. Nemohla jsem odjet. Ještě ne. Dům vypadal z druhé strany ulice tmavý a zlý. Zatáhla jsem rolety v prvním patře? Na nádvoří jsem rozeznala pohyb stínů a spatřila vnučku paní Hodgesové, jak přebíhá s kamarádkou od jednoho vchodu ke druhému. Nerozhodně jsem stála na chodníku a ťukala otcovou holí o strom s černou kůrou. Váhat bylo hloupé – věděla jsem to, ale už jsem se dávno nemusela rozhodovat pod tlakem.</p>
<p>„Pane Thorne, zkontrolujte, prosím, dům. Podívejte se do všech pokojů a rychle se vraťte.“</p>
<p>Jak jsem sledovala černý kabát pana I horného, který mizel v temnotě nádvoří, zvedl se chladný vítr. Stála jsem tam sama a cítila se nahá. Zjistila jsem, že kontroluji obě strany ulice a vyhlížím tmavé vlasy slečny Kramerové. Ale jediný pohyb na vzdáleném konci ulice představovala mladá žena, která tlačila kočárek.</p>
<p>Rolety vystřelily vzhůru a na minutu vykoukl bílý obličej pana Thorneho. Pak se odvrátil a já nespouštěla tmavý čtverec okna z očí. Vyděsil mne křik na nádvoří. Byla to jen malá holčička – jak se jmenovala? – která volala kamarádku. Kathleen, tak to bylo. Obě se posadily na okraj fontány a otevřely si krabici krekrů se zvířátky. Upřeně jsem je pozorovala, pak jsem se uvolnila. Dokonce jsem se ve své paranoie dokázala mírně usmát. Na chvíli mě napadlo Použít přímo pana Thorneho, ale myšlenka, že zůstanu bezmocná na ulici, mě odradila. Když člověk naváže skutečný kontakt, smysly pořád fungují, ale v nejlepším případě se promění v něco vzdáleného.</p>
<p><emphasis>Spěchej. </emphasis>Tu myšlenku jsem vyslala téměř samovolně. Po chodníku na mé straně ulice se blížili dva vousáči. Přešla jsem a postavila se před vlastní vchod. Muži se smáli a gestikulovali jeden na druhého. Jeden se na mě podíval. <emphasis>Spěchej.</emphasis></p>
<p>Pan Thorne vyšel z domu, zamkl za sebou dveře a přešel přes nádvoří ke mně. Jedna z holčiček mu něco řekla a natáhla krabici krekrů. Pan Thorne ji ale ignoroval. Dva muži na druhé straně ulice pokračovali v chůzi. Pan Thorne mi předal velký klíč od předních dveří. Hodila jsem ho do kapsy kabátu a ostře na něj pohlédla. Přikývl. Jeho mírný úsměv nevědomky zesměšňoval mé rozčilení.</p>
<p>„Jste si jistý?“ zeptala jsem se. Další přikývnutí. „Zkontroloval jste všechny místnosti?“ Přikývnutí. „Alarmy?“ Přikývnutí. „Podíval jste se do sklepa?“ Přikývnutí. „Žádné znamení neklidu?“ Pan ‚Thorne zavrtěl hlavou.</p>
<p>Natáhla jsem ruku ke kovové bráně, ale zaváhala jsem. Hrdlo mi jako žluč naplnila touha. Byla jsem hloupá, stará, unavená a od chladu bolavá žena, přesto jsem sama sebe nedokázala přinutit bránu otevřít.</p>
<p>„Pojďte.“ Přešla jsem ulici a rychle se vzdalovala od domu. „Dáme si večeři U Henryho a vrátíme se později.“ Ale ke staré restauraci jsem nezamířila. Ve slepé, dezorientované panice jsem nás nasměrovala pryč od domu. Neuklidnila jsem se až do chvíle, kdy jsme dosáhli nábřeží a procházeli podél zdi Battery.</p>
<p>Nikoho jsme neviděli. Po ulici projíždělo pár aut, ale kdyby se k nám chtěl někdo přiblížit, musel by projet široké, volné prostranství. Šedé mraky pluly nízko a splývaly s bílými, zčeřenými vlnami zátoky.</p>
<p>Čerstvý vzduch a blednoucí světlo večera mě oživily a začala jsem lépe přemýšlet. Ať už měla Nina plány jaké chtěla, má celodenní nepřítomnost je určitě rozhodila. Pochybovala jsem, že by Nina zůstala, pokud sama ucítí byť minimální riziko. Ne, jak tady stojím na chodníku Battery a třesu se, určitě se vrací do New Yorku. Ráno dostanu telegram. Téměř dokonale jsem si dokázala představit její slova: <emphasis>Melanie, není to s Willim příšerné? Příšerně smutné. Pojedeš se mnou na pohřeb? S láskou, Nina.</emphasis></p>
<p>Začala jsem si uvědomovat, že má váhavost pramení z touhy vrátit se do tepla a pohodlí mého domu. Jednoduše jsem se bála vyklouznout z toho starého kokonu. Teď jsem to mohla udělat, zatímco se pan Thorne vrátí do domu, aby přinesl tu jedinou věc, kterou jsem tady nemohla nechat, počkám někde v bezpečí. Pak vyndáme auto z úkrytu a v době, kdy dorazí od Niny telegram, budeme už daleko. A pak se v měsících a letech, která přijdou, bude děsit stínů Nina. Usmála jsem se a začala formovat nezbytné příkazy.</p>
<p>„Melanie.“</p>
<p>Rychle jsem se obrátila. Pan Thorne posledních osmadvacet let nepromluvil. Teď se tak stalo.</p>
<p>„Melanie.“ Jeho obličej pokroutil široký škleb, který předvedl jeho zadní zuby. V pravé ruce držel nůž. Jak jsem zírala, vyskočilo ostří. Pohlédla jsem do jeho prázdných, šedých očí a věděla.</p>
<p>„Melanie.“</p>
<p>Dlouhé ostří opsalo mohutný oblouk. Nemohla jsem ho zastavit. Prořízlo mi látku rukávu kabátu a pokračovalo mi k boku. Ale při otočce se mi zhoupla kabelka. Nuž projel kůží, rozerval nepořádek uvnitř, probodl mi kabát a vyvolal krvácení nad nejspodnějším levým žebrem. Kabelka mi zachránila život.</p>
<p>Zvedla jsem otcovu těžkou vycházkovou hůl a udeřila pana Thorneho přímo do levého oka. Obrátil se, ale nevydal ani hlásku. Znovu nožem proťal vzduch, ale já o dva kroky ustoupila a panu Thornemu se zamlžil pohled. Sevřela jsem hůl pevně oběma rukama, znovu jí mávla a předvedla nešikovné seknutí. Kupodivu znovu narazila do jeho oka. Ustoupila jsem o další tři kroky.</p>
<p>Po levé straně Thorneova obličeje stékala krev, na tvář viselo zničené oko. Rozšklebený úsměv zůstal. Pozvedl hlavu, pomalu napřáhl levou ruku, s tichým křupnutím šedé cévy oko utrhl a odhodil ho do vody v zátoce. Vyrazil ke mně. Obrátila jsem se a utíkala.</p>
<p>Snažila se utíkat. Bolest v pravé noze mě po dvaceti krocích zpomalila k normální chůzi. Patnáct dalších, spěšných kroků a v plících mi došel vzduch. Srdce hrozilo puknutím. Na levém boku jsem ucítila v místech, kde se mě dotkl nůž, mokro a šimrání – jako kostka ledu přiložená na pokožku. Jediný pohled dozadu mi prozradil, že se pan Thorne blíží rychleji, než se já pohybuji. Normálně by mě předběhl čtyřmi kroky, ale když někoho Používáte, přimět ho k běhu je velmi těžké. Obzvláště pak, když jeho tělo reaguje na šok nebo trauma. Znovu jsem se ohlédla a málem uklouzla na kluzkém dláždění. Pan Thorne se široce šklebil. Z prázdného očního důlku mu prýštila krev a barvila mu zuby. Nikdo v dohledu.</p>
<p>Dolů po schodech, svírala jsem zábradlí, abych neupadla. Dolů po pokrouceném chodníku a nahoru po asfaltové stezce k silnici. Jak jsem procházela, pouliční lampy mrkaly a znovu se zapínaly. Za mnou bral pan Thorne schody po dvou. Jak jsem spěchala po pěšině vzhůru, děkovala jsem bohu, že jsem si na lodní vyjížďku vzala boty na nízkém podpatku. Co by si asi pomyslel pozorovatel, který by sledoval tu bizarní, zpomalenou honičku dvou staříků? Žádní pozorovatelé tady ale nebyli.</p>
<p>Zatočila jsem do postranní ulice. Zavřené obchody, prázdná skladiště. Odbočka vlevo mě odvede na Velkou ulici, ale vpravo, půl bloku daleko, se před temným obchodem objevila postava. Zamířila jsem tam. Už jsem nedokázala utíkat. Málem jsem omdlela. Artritické křeče v noze bolely víc, než jsem si kdy dokázala představit, a hrozily, že mě složí přímo na chodníku. Pan Thorne byl dvacet kroků ode mne a rychle vzdálenost zkracoval.</p>
<p>Muž, ke kterému jsem se blížila, byl vysoký, štíhlý černoch v hnědé, silonové bundě. Nesl krabici, která možná obsahovala zarámované sépiové fotografie. Jak jsem se k němu blížila, podíval se na mě, pak se podíval přes mé rameno na deset kroků vzdálený přízrak za mými zády.</p>
<p>„Hej!“ Muž stačil vykřiknout jedinou slabiku, pak jsem se myšlenkami natáhla a <emphasis>přeskočila. </emphasis>Kroutil se jako špatně ovládaná loutka. Poklesla mu čelist, oči pokryl skelný povlak. Propotácel se kolem mě přesně ve chvíli, kdy se pan Thorne natáhl po mém kabátu.</p>
<p>Krabice odlétla do vzduchu a na cihlovém chodníku se roztříštilo sklo. Dlouhé, hnědé prsty se natáhly po bílém krku. Pan Thorne ho odstrčil rukou, ale černoch zůstal umíněně stát, takže se obrátili jako dva nešikovní tanečníci. Doběhla jsem ke vchodu do aleje a opřela se obličejem o chladné cihly, abych se vzpamatovala. Snaha a koncentrace na Používání toho cizince mi luxus odpočinku neposkytly ani na vteřinu.</p>
<p>Sledovala jsem nešikovné klopýtání dvou vysokých mužů a odolala absurdnímu nutkání, abych se nerozesmála.</p>
<p>Pan Thorne vrazil tomu druhému do břicha nůž, vytáhl ho a zarazil znovu. Černoch se teď sápal po jeho zdravém oku. Silné zuby cvakaly a hledaly jeho krční tepnu. Vzdáleně jsem ucítila třetí, chladný průnik ostří. Srdce mu ale pořád tlouklo, dal se ještě Použít. Vyskočil, sevřel pana Thorneho okolo pasu, čelistmi sevřel svalnatý krk. Nehty rvaly krvavé pruhy bílé pokožky. Oba se svalili.</p>
<p><emphasis>Zabij ho. </emphasis>Prsty tápaly po oku, ale pan Thorne pozvedl levou ruku a tenké zápěstí sevřel. Pan Thorne zaklínil s vypětím všech sil o mužovu hruď předloktí a pozvedl celé jeho tělo. Černoch vypadal jako dítě, které přehodil ležící otec. Zuby vyrvaly kus masa, ale žádná velká pohroma se nekonala. Pan Thorne vyrazil nožem: nahoru, doleva, pak doprava. Druhým švihem oddělil polovinu černochova krku a oba je postříkala krev. Nohy menšího muže se dvakrát křečovitě zaškubaly, pan Thorne ho odhodil stranou a já se rychle obrátila a kráčela alejí.</p>
<p>Znovu ven na světlo. Slábnoucí večerní světlo, kde jsem si uvědomila, že jsem se dostala do slepé uličky.</p>
<p>O vodu zátoky se tady opíraly zadní stěny skladů a kovové boky přístavu Battery bez oken. Ulice se stáčela doleva, byla tmavá, opuštěná a pro útěk moc vzdálená.</p>
<p>Obrátila jsem se právě včas, abych spatřila, jak do aleje vstupuje černá silueta.</p>
<p>Pokusila jsem se o spojení, ale nic jsem nenašla. Nic. Pana Thorneho mohla stejně tak dobře zastupovat díra ve vzduchu. O to, jak to Nina dokázala, si budu dělat starosti později.</p>
<p>Postranní dveře do přístavu byly zamčené. Hlavní vchod téměř sto yardů daleko a věřím, že byl zamčený stejně tak. Z aleje vyplul pan Thorne, otáčel hlavou vlevo a vpravo, hledal mě. V nejasném světle působil jeho silně zašpiněný obličej málem černě. Začal klopýtat mým směrem.</p>
<p>Pozvedla jsem otcovu vycházkovou hůl, rozbila spodní tabuli okna a protáhla mezi zubatými střepinami ruku. Kdyby mělo okno dole nebo nahoře západku, byla jsem mrtvá. Ale našla jsem jen kličku a petlici. Prsty mi sklouzly po chladivém kovu, ale ve chvíli, kdy pan Thorne vstoupil na chodník za mými zády, petlice odskočila. Pak jsem byla uvnitř a petlici zavřela.</p>
<p>Byla tam velká tma. Z betonové podlahy prosakoval chlad. Slyšela jsem pohupování množství zakotvených lodí. Padesát yardů ode mě proudilo světlo z oken kanceláře. Doufala jsem, že tady mají bezpečnostní systém, ale budova na to byla moc stará a přístav moc levný. Když za mnou rozbilo předloktí pana Thorneho zbytek skla, vydala jsem se ke světlu. Ruka se stáhla, silné kopnutí urvalo horní pant a vylámalo dřevo kolem petlice. Zašilhala jsem směrem ke kanceláři, ale z neuvěřitelně vzdálených dveří přicházel jen zvuk mluveného šou z, rádia. Další kopnutí.</p>
<p>Obrátila jsem se napravo a vkročila na příď poskakující jachty. Pět kroků a ocitla jsem se v malém, zastřešeném prostoru, který sloužil jako přední kabina. Zatáhla jsem za sebou tenké dveře a vykoukla špinavým plexisklem.</p>
<p>Třetí kopnutí odhodilo dveře, jež zůstaly viset na dlouhých kusech rozlámaného dřeva. Dveře zaplnila tmavá postava. Od nože v pravé ruce se odrazilo světlo vzdálené pouliční lampy.</p>
<p><emphasis>Prosím, prosím, zaslechni ten rámus. </emphasis>Ale v kanceláři se nic nepohnulo. Jen plechové hlasy rádia. Pan Thorne postoupil o čtyři kroky, zaváhal a vkročil na první loď v řadě. Byl to otevřený člun se závěsným motorem, takže se za šest vteřin zase vrátil na betonový chodník. Druhá loď měla malou kabinu. Když pan Thorne vykopl malý poklop, ozvalo se zapraskání. Pak se znovu vrátil na cestu. Má loď byla osmá v řadě. Napadlo mě, jak je možné, že neslyší divoké bušení mého srdce.</p>
<p>Přesunula jsem se a vyhlédla okénkem na pravoboku. Nejasné plexisklo lámalo světlo na pruhy a vzory. Na krátký okamžik jsem v okně zahlédla bílé vlasy, někdo přeladil rádio na jinou stanici. Dlouhou místností se prohnala hlasitá hudba. Sklouzla jsem k dalšímu okénku. Pan Thorne právě opouštěl čtvrtou loď.</p>
<p>Zavřela jsem oči, nutila se zklidnit přerývaný dech a snažila se vzpomenout na bezpočet večerů, kdy jsem sledovala, jak se sune stará postava s nohama do „O“ ulicí. Pan Thorne dokončil inspekci na páté lodi, delší jachtě a kajutou a několika temnými kouty. Pak se vytáhl zpět na chodník.</p>
<p><emphasis>Zapomeň na kávu v termoskách, zapomeň na křížovku. Podívej!</emphasis></p>
<p>Šestý byl malý člun. Pan Thorne ho přejel pohledem, ale nenastoupil. Sedmá byla nízká plachetnice se stočenými plachtami a vchodem krytým plátnem. Pan Thorne prořízl tlustý materiál nožem. Krví potřísněné ruce plátno utrhly, jako by rvaly pohřební rubáš. Přeskočil zpět na chodník.</p>
<p><emphasis>Zapomeň na kávu. Podívej! Hned teď!</emphasis></p>
<p>Pan Thorne vkročil na příď mé lodi. Cítila jsem, jak se zhoupla pod jeho vahou. Neměla jsem se kam schovat. Pod sedadlem byla jen miniaturní skříňka, moc malá na to, abych se nacpala dovnitř. Uvolnila jsem plátěné proužky, které držely na lavici polštářek. Zdálo se mi, že se v malém prostoru rozléhá můj přerývaný dech. Když kolem okénka na pravoboku prošla noha pana Thorneho, stočila jsem se za polštářem jako embryo. <emphasis>Teď! </emphasis>Jeho obličej náhle zaplnil pruh plexiskla necelou stopu od mé hlavy. Neuvěřitelně široká grimasa se ještě roztáhla. <emphasis>Teď. </emphasis>Sestoupil dolů.</p>
<p><emphasis>Teď Teď Teď.</emphasis></p>
<p>Pan Thorne se přikrčil u dveří kajuty. Pokusila jsem se malé, žaluziemi kryté dveře zaklínit nohama, ale ta pravá mě neposlechla. Tenkými, dřevěnými proužky projela pěst pana Thorneho a sevřela můj kotník.</p>
<p>„Hej, vy tam!“</p>
<p>To byl roztřesený hlas pana Hodgese. Světlo baterky poskočilo naším směrem.</p>
<p>Pan Thorne se opřel o dveře a bolestivě mi zmáčkl levou nohu. Levou rukou, protlačenou mezi rozlámanými žaluziemi, mi pevně svíral kotník, tu druhou, s nožem, prostrčil otevřeným poklopem.</p>
<p>„Hej!“ zařval pan Hodges a má mysl přeskočila. Velmi těžce. Stařík se zastavil. Upustil baterku a uvolnil bezpečnostní pásku na rukojeti revolveru.</p>
<p>Pan Thorne sekal nožem sem a tam. Kajutu zaplnily cáry pěny, málem mi vyrazil polštář z rukou. Když nuž znovu udeřil, ostří mi přejelo špičku malíčku.</p>
<p><emphasis>Udělej to. Teď‘. Udělej to.</emphasis></p>
<p>Pan Hodges sevřel revolver oběma rukama a vypálil. Střela se stočila do tmy a zvuk se odrazil o beton a vodu. <emphasis>Blíž, ty hlupáku. Pohni sebou!</emphasis></p>
<p>Pan Thorne se znovu přitáhl a tělo mu vklouzlo do otevřeného poklopu. Aby si uvolnil levou ruku, pustil můj kotník. Ruka se okamžitě objevila v kajutě a natahovala se po mně. Vytáhla jsem se nahoru a rozsvítila světlo nad hlavou. Z prázdného očního důlku na mě zírala tma. Rozlámanými žaluziemi se rozlilo světlo a vykreslilo mu na zničeném obličeji žluté pruhy. Svezla jsem se doleva, ale ruka, která svírala můj kabát, mě vytáhla na lavičku zpět. Pan Thorne se ocitl na kolenou a snažil se osvobodit pravou ruku, aby mohl bodnout nožem.</p>
<p><emphasis>Teď! </emphasis>Druhý výstřel pana Hodgese pana Thorneho zasáhl do boku. Náraz ho srazil do sedu a pan Thorne zavrčel. Roztrhl se mi kabát a o zem zabubnovaly knoflíky.</p>
<p>Nůž se zasekl do příčky vedle mého ucha, pak se stáhl.</p>
<p>Na příď roztřeseně vstoupil pan Hodges, málem upadl a pomalu se sunul po pravoboku. Zatlačila jsem dvířky na ruku pana Thorneho, který mě pořád držel za kabát a táhl k sobě. Upadla jsem na kolena. Ostří znovu dopadlo. Rozrazilo pěnu a prořízlo mi kabát. Z rukou mi vypadly zbytky polštáře. Přinutila jsem pana Hodgese zastavit ve vzdálenosti čtyř stop a opřít pistoli o střechu kajuty.</p>
<p>Pan Thorne stáhl ostří a napřímil ho jako toreadorský meč. Cítila jsem tichý výkřik triumfu, jenž mu jako odporný výpar unikal mezi poskvrněnými zuby. Za jediným vytřeštěným okem hořelo světlo šílenství, světlo Niny.</p>
<p>Pan Hodges vypálil. Kulka přerušila panu Thornemu páteř a pokračovala k palubnímu odtoku. Pan Thorne se zlomil vzad, rozhodil ruce a dopadl jako obrovská ryba, kterou právě vytáhli, na palubu. Na podlahu kajuty spadl nůž, ztuhlé, bílé prsty neustále tloukly o palubu jako nervů zbavené. Přinutila jsem pana Hodgese udělat krok vpřed, přiložit zbraň ke spánku pana Thorneho (kousek nad zdravé oko) a ještě jednou vystřelit. Následoval zdušený a dutý zvuk.</p><empty-line /><p>V koupelně kanceláře jsem našla lékárničku. Zatímco jsem si obvazovala malíček a vzala si tři Aspiriny, postavila jsem staříka ke dveřím.</p>
<p>Měla jsem zničený kabát, vzorované šaty pocákané krví. Nikdy jsem o ně moc nedbala – věřila jsem, že v nich vypadám staromódně – ale kabát patřil k mým oblíbeným. Měla jsem rozcuchané vlasy, poskvrnily je malé a vlhké kousky mozku. Opláchla jsem si obličej vodou a uhladila vlasy, jak jsem v tu chvíli dokázala nejlépe. Překvapivě mi, přestože se vysypala spousta věcí, zůstala otlučená kabelka. Přendala jsem do velké kapsy kabátu klíče, peněženku, brýle na čtení a kapesníky Kleenex, pak hodila kabelku za záchodovou mísu. Otcovu vycházkovou hůl jsem už neměla a ani jsem si už nepamatovala, kde jsem o ni přišla.</p>
<p>Opatrně jsem uvolnila těžký revolver z Hodgesová sevření. Stařík nechal ruku nataženou, prsty svíral vzduch. Po několika vteřinách zkoušení se mi podařilo otevřít zásobník. Zůstaly dvě nábojnice. Ten starý blázen se tady procházel a měl plných všech šest komor! <emphasis>Vždycky si nech komoru pod kohoutkem prázdnou. </emphasis>To mě učil Charles to veselé a vzdálené léto před tak dávnou dobou. Tehdy jsme zbraně používaly jako záminku k cestě na ostrov, kde jsme se učily střílet, ječely a nervózně se s Ninou smály, nechaly se objímat a podepírat. Naše těla se tiskla do pevných náručí našich vážných učitelů. <emphasis>Člověk musí vždycky nábojnice počítat, </emphasis>školil mě Charles a já v jeho náručí málem omdlela. Ucítila jsem sladkou, mužskou holicí pěnu, ten teplý a zářivý den z něj vycházel pach tabáku.</p>
<p>Má pozornost zbloudila a pan Hodges se nepatrně zachvěl. Ústa se mu roztáhla, umělý chrup volně poskočil. Zašilhala jsem k odřenému koženému pásku, ale žádné zásoby patron jsem nenašla. Neměla jsem ani potuchy, kde je má. Zkoumala jsem ve zmatku myšlenek, jež staříkovi zůstaly, bylo toho ale málo. Jen dokola přehrávaný záznam hlavně, jež se blíží ke spánku pana Thorneho, výbuch…</p>
<p>„Pojďte,“ vyzvala jsem ho. Upravila jsem brýle na jeho prázdném obličeji, vrátila revolver do pouzdra a nechala ho, aby mne vyvedl z budovy.</p>
<p>Venku byla hustá tma. Postupovali jsme od jedné pouliční lampy ke druhé. Urazili jsme šest bloků, pak mi jeho silné chvění připomnělo, že jsem mu zapomněla obléknout kabát. Sevřela jsem duševní svěrák, a pan Hodges se třást přestal.</p>
<p>Dům vypadal jako předtím… můj bože… jen před pětačtyřiceti minutami. Nesvítila žádná světla. Zavedla jsem nás na nádvoří a při hledání klíče prohrabala přecpanou kapsu kabátu. Kabát sklesle visel, štípal mě chladný, noční vzduch. Z osvětlených oken na druhé straně nádvoří se ozýval smích malých holčiček a já spěchala, aby si Kathleen nevšimla, jak její dědeček vstupuje do mého domu.</p>
<p>Pan Hodges vstoupil s nataženým revolverem jako první. Než jsem vešla já, přiměla jsem ho zapnout světlo.</p>
<p>Hala byla prázdná a neporušená. Od naleštěných povrchů se odráželo světlo lustru v jídelně. Na minutu jsem se posadila na reprodukce Williamsburgova křesla na chodbě a nechala klesnout rychlost tepu na normál. Nemusela jsem pana Hodgese nutit, aby spustil kohoutek na napřažené pistoli. Paže se mu roztřásla námahou. Konečně jsem vstala a prošli jsme chodbou k zimní zahradě. Lítačkami do kuchyně vyrazila slečna Kramer, v širokém oblouku se už dolů snášel těžký, železný pohrabáč. Staříkova paže se pod nárazem otočila a zbraň vypálila neškodně do naleštěné podlahy. Když slečna Kramer zvedla pohrabáč k druhému úderu, revolver z volných prstů vypadl.</p>
<p>Obrátila jsem se a utíkala chodbou zpět. Ve chvíli, kdy pohrabáč narazil na lebku pana Hodgese, jsem za zády uslyšela zvuk drceného melounu. Místo abych vyběhla na nádvoří, jsem se vydala po schodech nahoru. Chyba. Slečna Kramer vyběhla po schodech a dorazila ke dveřím ložnice jen pár vteřin po mně. Zahlédla jsem její vytřeštěné, šílené oči a zvednutý pohrabáč, pak jsem těžké dveře zabouchla a uzamkla. Západka cvakla přesně ve chvíli, kdy se bruneta na druhé straně vrhla na dřevo. Tlustý dub nepovolil. Pak jsem zaslechla tlak kovu na dveře a rám. Znovu a znovu.</p>
<p>Proklínala jsem vlastní hloupost a obrátila se k důvěrně známé místnosti. Nic mi tady nemohlo pomoci. Ani telefon. Nebyla tady ani skříň, kam bych se schovala. Jen starožitný šatník. Rychle jsem přešla k oknu a vytáhla roletu. Mé výkřiky upoutají pozornost, ale ta obluda se dovnitř dostane dřív. Teď se snažila vypáčit okraje dveří. Podívala jsem se ven a spatřila stíny v oknech na druhé straně. Udělala jsem, co jsem musela.</p>
<p>Dvě minuty nato jsem už jen matně vnímala, jak dřevo kolem zámku povoluje. Zaslechla jsem vzdálené drhnutí pohrabáče, který páčí vzpurný kovový plát. Dveře se zhouply dovnitř.</p>
<p>Slečnu Kramer zalil pot. Měla pokleslou čelist, z brady jí odkapávaly sliny. Oči nepatřily člověku. Tiché kroky tenisek na schodech za jejími zády nezaslechla ani ona, ani já.</p>
<p><emphasis>Jdi dál. Zvedni to. Natáhni to</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>až dozadu. Použij obě ruce. Zamiř.</emphasis></p>
<p>Slečnu Kramer něco varovalo. Měla bych říct, že něco varovalo Ninu. Ze slečny Kramer toho už moc nezbylo. Bruneta se obrátila k malé Kathleen, která stála na vrcholku schodiště a mířila na ni dědečkovou nataženou, těžkou zbraní. Druhá dívka vyběhla na nádvoří a volala svou kamarádku zpět.</p>
<p>Tentokrát Nina věděla, že se s hrozbou musí vyrovnat. Slečna Kramer pozvedla pohrabáč a obrátila se do chodby právě ve chvíli, kdy pistole vystřelila. Zpětný náraz srazil Kathleen ze schodů, nad levým ňadrem slečny Kramer vykvetla rudá květina. Obrátila se, ale levou rukou stačila sevřít zábradlí a těžce se vlekla po schodech k dítěti. Ve chvíli, kdy pohrabáč dopadl, zvedl se a znovu dopadl, jsem desetiletou dívenku pustila. Popošla jsem ke schodišti. Musela jsem to vidět. Slečna Kramer zvedla hlavu od své špinavé práce. Na krví postříkaném obličeji jsem rozeznala jen bělmo jejích očí. Mužskou košili měla nasáklou vlastní krví, přesto se pořád pohybovala a fungovala. Levou rukou pozvedla zbraň. Ústa se jí roztáhla a ozval se zvuk, jako když uniká pára ze starého radiátoru.</p>
<p>„Melanie…“ Jak se ta stvůra ke mně po schodech blížila, zavřela jsem oči.</p>
<p>Otevřenými dveřmi prošla Kathleenina kamarádka, její malé nožky pumpovaly sem a tam. Šesti skoky zdolala schodiště a tenké, bílé ručky omotala pevně slečně Kramer kolem krku v těsném objetí.</p>
<p>Obě přepadly vzad. Přes Kathleen, až pod široké schodiště, na leštěnou, dřevěnou podlahu.</p>
<p>Zdálo se, že se dívka zhmoždila jen trochu. Sešla jsem dolů a obrátila ji na bok. Na lícní kosti se jí utvořila modrá skvrna. Měla pořezané paže a čelo. Modré oči nechápavě zamrkaly.</p>
<p>Slečna Kramer měla zlomený vaz. Jak jsem se k ní blížila, pozvedla jsem pistoli a pohrabáč jsem odkopla stranou. Hlavu měla vykroucenou do neuvěřitelného úhlu, přesto byla pořád naživu. Měla ochrnuté tělo, dřevo potřísnila moč, ale její oči pořád ještě mrkaly a zuby obscénně cvakaly. Musela jsem spěchat. Z Hodgesová domu se ozvalo volání dospělých hlasů. Dveře na nádvoří se otevřely. Obrátila jsem se k dívence. „Vstaň.“ Jednou zamrkala a bolestivě se vyškrábala na nohy.</p>
<p>Zavřela jsem dveře a z věšáku sundala hnědý plášť do deště. Přemístit obsah mých kapes do pršipláště a svléknout si zničený jarní kabát zabralo jen minutku. Teď už hlasy volaly z nádvoří.</p>
<p>Poklekla jsem vedle slečny Kramer, sevřela oběma rukama její obličej a vyvinula silný tlak, abych udržela její čelisti bez hnutí. Obrátila oči v sloup, ale třásla jsem jí hlavou, až se znovu objevily zornice. Naklonila jsem se k ní, až se naše tváře dotýkaly. Šeptala jsem hlasitěji, než kdybych křičela.</p>
<p>„Jdu si pro tebe, Nino.“</p>
<p>Pustila jsem její hlavu na dřevěnou podlahu a rychle přešla do zimní zahrady, mého šicího kouta. Neměla jsem čas vyběhnout do schodů pro klíč, tak jsem jen pozvedla windsorskou židli a rozbila u skříňky sklo. Má kapsa jen tak tak stačila.</p>
<p>Dívka zůstala stát na chodbě. Podala jsem jí pistoli pana Hodgese. Levá ruka jí visela v podivném úhlu a mě napadlo, že si přece jen něco nakonec zlomila. Ozvalo se zaťukání na dveře a někdo zkusil kliku.</p>
<p>„Tudy,“ zašeptala jsem a odvedla dívku do jídelny.</p>
<p>Po cestě jsme překročily slečnu Kramer, a jak bušení zesílilo, prošly jsme tmavou kuchyní. Pak jsme vyšly ven do aleje, do noci.</p><empty-line /><p>V tomto koutě Staré části stály tři hotely. Jeden byl drahý, ale moderní motel nějakých deset bloků daleko. Komfortní, ale drahý. Ten jsem okamžitě zamítla. Druhý byl malý, ale útulný dům vzdálený jen pár bloků od mého domova. Jednalo se o příjemné, ale nijak exkluzivní hnízdečko. Přesně typ, jaký bych si vybrala při návštěvě cizího města. I ten jsem zamítla. Další stál o dva a půl bloku dál – stará vila na široké ulici přestavěná na malý hotel. Drahé starožitnosti ve všech místnostech, absurdně přemrštěné ceny. Tam jsem namířila. Dívka mi rychle kráčela po boku, v ruce pořád svírala pistoli a já ji přinutila, aby si sundala svetr a nesla ho přes ruku. Bolela mě noha a často jsem se, jak jsme spěchaly, o dívenku opírala.</p>
<p>Recepční v Mansard House mě poznal. Když si všiml, jak jsem rozcuchaná, pozvedl nepatrně obočí. Dívka zůstala stát v hale tři metry ode mě a částečně se ukryla ve stínech.</p>
<p>„Hledám svou přítelkyni,“ začala jsem rychle. „Nějakou paní Draytonovou.“</p>
<p>Recepční chtěl promluvit, pak zaváhal, a aniž by si to uvědomil, se zamračil. Pak to zkusil znovu. „Je mi líto. Nikdo takového jména u nás registrován není.“</p>
<p>„Možná se zapsala pod jménem, jaké používala za svobodna,“ doplnila jsem. „Nina Hawkinsová. Je to starší, ale velmi atraktivní žena. O pár let mladší než já. Dlouhé, šedé vlasy. Mohla se zaregistrovat na svou přítelkyni… mladou, tmavovlasou lady jménem Barrett Kramer.“</p>
<p>„Ne, je mi líto,“ odvětil recepční nápadně bezbarvým tónem. „Nikdo takového jména zde ubytován není. Chcete nechat zprávu pro případ, že vaše společnost dorazí později?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděla jsem. „Žádnou zprávu.“</p>
<p>Odvedla jsem dívku do haly a zatočily jsme do chodby, která vedla k záchodům a postranním schodištím. „Promiňte mi, prosím,“ oslovila jsem kolemjdoucího poslíčka. „Snad mi můžete pomoci.“</p>
<p>„Ano, madam?“ Otráveně se zastavil a uhladil si dlouhé vlasy. Bude to těžké. Jestli jsem neměla ztratit dívku, musela jsem jednat rychle.</p>
<p>„Hledám přítelkyni,“ začala jsem. „Je to starší, ale docela atraktivní lady. Modré oči, dlouhé, šedé vlasy. Cestuje s mladou ženou, která má tmavé a vlnité vlasy.“</p>
<p>„Ne, madam. Nikdo takový tady ubytován není.“</p>
<p>Natáhla jsem se a pevně mu sevřela předloktí. Pustila jsem dívku a zaostřila se na chlapce. „Jste si jistý?“</p>
<p>„Paní Harrisonová,“ odpověděl. Jeho pohled zabloudil za mě. „Pokoj dvě stě sedm. Severní čelo.“</p>
<p>Usmála jsem se. <emphasis>Paní </emphasis><emphasis>Harris</emphasis><emphasis>onová</emphasis><emphasis>. </emphasis>Můj ty bože. Nina byla ale blázen. Dívka náhle tiše zakňourala a svezla se ke zdi. Rychle jsem se rozhodla. Ráda bych uvěřila, že šlo o dobrou vůli, ale občas si vzpomenu, že měla levou ruku bezvládnou.</p>
<p>„Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se dítěte a něžně ho pohladila po vlasech. Oči jí zmateně přejížděly zleva doprava. „Tvé jméno,“ pobídla jsem ji.</p>
<p>„Alicia,“ jen zašeptala.</p>
<p>„V pořádku, Alicie. Chci, abys šla hned domů. Pospíchej, ale neutíkej.“</p>
<p>„Bolí mě ruka,“ namítla. Začaly se jí chvět rty. Já se znovu dotkla jejího čela a <emphasis>zatlačila jsem.</emphasis></p>
<p>„Jdeš domů,“ poručila jsem jí. „Ruka tě nebolí. Nebudeš si nic pamatovat. Je to jako sen, na jaký zapomeneš. Pospíchej, ale neutíkej.“ Vzala jsem jí pistoli, ale nechala jsem ji zabalenou ve svetru. „Sbohem, Alicie.“</p>
<p>Zamrkala a přešla chodbou ke dveřím. Předala jsem pistoli poslíčkovi… „Dej si ji pod vestu,“ vyzvala jsem ho.</p><empty-line /><p>„Kdo je to?“ Ninin tichý hlas.</p>
<p>„Albert, madam. Poslíček. Máte venku auto a jsem připraven, abych vám odnesl tašky.“</p>
<p>Následoval zvuk cvakání zámku a dveře se rozevřely do šíře bezpečnostního řetězu. Albert v jasu zamrkal, plaše se usmál a uhladil si vlasy. Přitiskla jsem se ke zdi.</p>
<p>„Moc dobře.“ Uvolnila řetěz a ustoupila. Když jsem vstoupila dovnitř, už se obrátila a zavírala si kufr.</p>
<p>„Ahoj, Nino,“ pozdravila jsem ji tiše. Záda se jí narovnala. I ten pohyb byl plný půvabu. Na přehozu přes postel jsem rozeznala obtisk, kde ležela. Pomalu se obrátila. Měla na sobě růžové šaty, jaké jsem nikdy předtím neviděla.</p>
<p>„Ahoj, Melanie,“ usmála se. Ty oči měly nejměkčí, nejčistější modrý odstín, jaký jsem kdy viděla. Přinutila jsem poslíčka, aby vyndal zbraň pana Hodgese a zamířil. Měl pevnou ruku. Natáhl kohoutek, až zaskočil na místo. Nina založila ruce. Nespouštěla pohled z mých očí.</p>
<p>„Proč?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Nina nepatrně pokrčila rameny. Chvíli se mi zdálo, že se začne smát. Kdyby to udělala – ten chraplavý, dětský smích, který se mě tolikrát dotkl – nevydržela bych to. Místo toho zavřela oči. Její úsměv zůstal.</p>
<p>„Proč paní Harrisonová?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Ale drahoušku, zdálo se mi, že mu něco dlužíme. Myslím tím chudáčka Rogera. Řekla jsem ti někdy, jak umřel? Ne, samozřejmě jsem ti to neřekla. A nikdy ses, drahoušku Melanie, nezeptala.“ Její oči se otevřely. Obrátila jsem se k poslíčkovi. Mířil přesně. Zbývalo jen trochu přitlačit na kohoutek.</p>
<p>„Utopil se, drahoušku,“ poučila mě Nina. „Chudák Roger skočil z parníku. Jak se jmenoval? Ten, co ho vezl zpět do Anglie. Tak zvláštní. A právě mi napsal dopis, kde mi slíbil sňatek. Není to hrozně smutný příběh, Melanie? Proč si myslíš, že něco takového udělal? Asi se to nikdy nedozvíme, že?“</p>
<p>„Myslím, že ne,“ připustila jsem a tiše poslíčkovi přikázala zmáčknout spoušť.</p>
<p>Nic.</p>
<p>Rychle jsem se obrátila doprava. Mladíkova hlava se točila ke mně. <emphasis>Já ho k tomu nepřinutila. </emphasis>Jeho natažená paže se začala strnule obracet mým směrem. Pistole se obracela hladce jako špička větrné korouhvičky.</p>
<p><emphasis>Ne! </emphasis>Snažila jsem se, až se mi na krku napjaly šlachy. Otočka se zpomalila, přesto se – dokud hlaveň nemířila přímo na můj obličej – nezastavila. Nina se teď zasmála. Ten zvuk mi připadal v malé místnosti velmi hlasitý.</p>
<p>„Sbohem, drahoušku Melanie,“ zašeptala a znovu se zasmála. Zasmála se a přikývla směrem k poslíčkovi. Ve chvíli, kdy kohoutek cvakl, jsem se dívala do černé díry.</p>
<p>Prázdná komora. A další. A další.</p>
<p>„Sbohem, Nino,“ řekla jsem a vytáhla z kapsy pláště do deště Charlesovu pistoli. Exploze mi strhla zápěstí a místnost se naplnila modrým kouřem. Přesně uprostřed jejího čela se objevila malá (menší než desetník), ale naprosto dokonalá díra. Krátkou chvíli zůstala stát, jako by se nic nepřihodilo. Pak přepadla vzad, přepadla přes vysokou postel a dopadla obličejem na podlahu.</p>
<p>Já se obrátila k poslíčkovi a neužitečnou zbraň nahradila starodávným, ale dobře udržovaným revolverem. Poprvé jsem si všimla, že není o moc mladší, než byl Charles. Jeho vlasy měly téměř stejnou barvu. Předklonila jsem se a lehce ho políbila na rty.</p>
<p>„Alberte,“ zašeptala jsem. „Zůstaly čtyři nábojnice. Člověk musí vždycky nábojnice počítat, že? Jdi do haly. Zabij vedoucího. Zastřel ještě jednu nejbližší osobu. Strč si hlaveň do pusy a zmáčkni kohoutek. Jestli nevystřelí, zmáčkni znovu. Ukrývej pistoli, dokud do haly nedorazíš.“</p>
<p>Za obecného zmatku jsme se objevili chodbě.</p>
<p>„Zavolejte sanitku!“ vykřikla jsem. „Stalo se tam neštěstí, zavolejte někdo sanitku!“ Několik lidí odběhlo, aby tak učinili. Omdlela jsem a opřela se o bělovlasého gentlemana. Kolem se hrnuli lidé, někteří nakukovali do pokoje a vykřikovali. Následoval zvuk tří výstřelů z haly. V novém zmatku jsem vyklouzla po zadním schodišti požárními dveřmi ven do noci.</p><empty-line /><p>Čas pokročil. Jsem tady velmi šťastná. Žiji teď v jižní Francii mezi Cannes a Toulonem a mohu šťastně prohlásit, že žiji blízko St. Tropez.</p>
<p>Ven chodím jen zřídka. Henri a Claude mi nakupují ve vesnici. Na pláž nechodím nikdy. Občas zajedu do domu v Paříži nebo do mého <emphasis>pensione </emphasis>v Itálie, jižně od Pescary. Nebo k Jadranu. Ale i takové výlety už podnikám méně a méně často.</p>
<p>V horách za mým domem stojí opuštěné opatství. Občas tam chodím, sedím a přemýšlím mezi kameny a divokými květinami. Přemýšlím o izolaci a abstinenci, o tom, jak krutě závisí jedno na druhém.</p>
<p>V těchto dnech se cítím mladší. Namlouvám si, že je to díky klimatu a svobodě, že to nejsou následky konečného Krmení. Ale občas sním o důvěrně známých ulicích Charlestonu a o tamních lidech. Jsou to sny plné hladu.</p>
<p>Některé dny se probudím při zpěvu dívek z vesnice, které náš dům obcházejí po cestě do mlékárny. Svítí neuvěřitelně teplé slunce, září na malé, bílé kvítky, jaké rostou mezi popadanými kameny opatství. Čitím uspokojení už jen proto, že jsem tady a dělím se s nimi o ticho a sluneční paprsky.</p>
<p>Ale jindy – za chladných, temných dnů, kdy se sem od severu stěhují mraky, vzpomínám na tichý, žraloku podobný stín ponorky, která se pohybovala ve vodách zátoky. Přemýšlím, zda vyjde má dobrovolná abstinence naprázdno. Přemýšlím, zda se ti, o nichž ve své izolaci sním, oddají vlastnímu obrovskému, poslednímu Krmení.</p>
<p>Je teplý den. Jsem šťastná, ale stejně tak jsem sama. A mám velký, velký hlad.[6]</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Dan Simmons</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Modlitby ke zlomeným kamenům</strong></p>
<p>Z anglického originálu PRAYERS TO BROKEN STONES</p>
<p>přeložil Ivo Reitmayer</p>
<p>Obálka a grafická úprava obálky Petr Bauer</p>
<p>Litografie obálky LITERA Plzeň, s.r.o.</p>
<p>Sazba Filip Cubr</p>
<p>Jazykový redaktor Jana Faloutová, Vlasta Šťastná</p>
<p>Odpovědný redaktor Luboš Falout</p>
<p>Vydalo nakladatelství PERSEUS publishing, s.r.o.</p>
<p>jako svou 62. publikaci</p>
<p>Plzeň 1997, 1. vydání</p>
<p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.</p>
<p>Cena včetně DPH 170 Kč.</p>
<p><strong>ISBN 80-86030-26-1</strong></p><empty-line /><p>[1] (pozn. překl.: V USA se Svátek práce slaví první pondělí v září)</p>
<p>[2] Poznámka nakladatele:</p>
<p>Tato povídka byla námětem pro vznik románů:</p>
<p>The Hollow Man</p>
<p>Eyes I Dare Not Meet in Dreams (připravujeme k vydání)</p>
<p>[3] Poznámka nakladatele: povídka je základem pro Hyperion, liší se v několika maličkostech a jménech</p>
<p>[4] (pozn. překl. <emphasis>Roughriders </emphasis>byli členové dobrovolné kavalerie organizované Theodorem Rooseveltem a Leonardem Woodem v průběhu americko-španělské války.)</p>
<p>[5] (pozn. překl. <emphasis>Boerská válka</emphasis><emphasis> </emphasis>– válka mezi Velkou Británií a Boery z jižní Afriky v letech 1899-1902.)</p>
<p>[6] Poznámka nakladatele</p>
<p>povídka byla námětem pro vznik ířídílného stejnojmenného</p>
<p>románu (připravujeme k vydání)</p>
<p>- 1990 Bram Stoker award</p>
<p>- 1989 British fantasy society award</p>
<p>- 1990 Locus award pro nejlepší horror</p>
</section>
</body><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAA6AEsBAREA/8QAHA
AAAQUAAwAAAAAAAAAAAAAAAAEDBAUGAgcI/8QALhAAAQMDBAEDAgYDAQAAAAAAAQIDBAAFE
QYSITETIkFRFDIVQlJhcYEHFyOh/9oACAEBAAA/AO5aWiimWJceUXQw8h0srLbm052qHYP7
1zW600UBxxCCs7UhSgNx+B81zoopKbkyWIcZyTKebYZaTuW44oJSkfJJ6pl25wmbUu6qktq
hNsl8voO5OwDJUCOxj4pu1XVi+WpE6H5G0O7gPIjCkkEg8dHke3FN2NuYzEdbnynpchDykr
fcbDYc6wUpHAGMde4NMWW3zodzuK1lbUF50raYcd8h8hUorWk/lSrKTt5wc9e8S72GVdNZW
qa8kLtsJtS0hO3ch8KBBJPO3AH288c8E0/rS8SbFpl+dDB84cbQlXhLgQFLAUogewTn+8U9
prUUfU9vXcYSD9H5Chl1R9TuOCSn8vOcA8454zVxSVS36zPzpES4RlB52CFlEJ5X/B8qGPV
8KHsrnGTxUXRzbUjTT0V9WXFvPfUxSMGKpaios4+E7sA9Ecjg09a4kTR9sbizbxuYK0MRQ/
tQEJHpQhIH3HHZ7J54ri7qhxN/NtRAKWUv/TKkPOpRl4tFxASjtSSBjPHP8Vl7drK+z7RMf
ektMuFUHxKTG2+NTjxaebAJO7apJAUfc06vVd9/CICmZCVSSqe66v6dKvMiO6W0t7cgAqJT
yCOjV+7rBMS8otj0Nx5IdYiuymVJ2pkODIQUE5xjkkZxmrZl2G1BfVaWmHg0pQLUZSQCsH1
DjgKyOc+9V+lolwQmbMuZfDr8p0sh11RPh3EoyjOEEA4wPYDPNX1LVbcwq2wLjcrZbm5FwU
1v2JG1UhSU+kEgZPwKxC5puUaJOu648uTFjLU94QC1NhOnDpSk8pU2QMjsbefuqBc3vEwie
sJM2K6I7rmdiXHGMvR3E9lW9oLTuHYXjim4wXNuV4cWSlMVQ8XkQEgt/VtyWz7YyHRyesjj
iozEx+ZKt0Gc6mFGS0JD7bRCkrSXnZKtpT2NrI5zycfJqXGmply4vkkhiU95nS4wNqWHnkF
117JHJaZKEA/qXjjmp0acnTsKRcrTBZjz5rKHExJGW0R4qCQhTuOS6vkDtSlKA52mux4zqn
4zTq21NLWhKlNq7QSM4P7inKWisXq+0SbWDfrLGcdW079RIitHtW0gupHuSPStI+9JP5gDX
X0u9RbkxEjwJbUVi4teKMpayCw4DvbQVA5CmXCUZwPQ4OxWNtOpQg3T8RcUkybQuG3sBIWs
BASVc94RjP8AFcrNqduPIdMptaguE3EG9wLCWkFJWnCvZYSRtGMb61tmucduyyNRXt8PuSH
CX0MqADm9W9McqzwVH1LPshCUnvFT2b66p5ATNTKvktQkJbCfIoLwAlwpHe0K/wCTWQBytR
BPHYujbFLs8SU/NkSFvTnEuqafe8imyEhOVK91kAFWOBwBwMnR0tFMy431cR2OXnWfIkp8j
K9q0fuD7GvN3+TbCLFqZP1DTgdkEuOuNp2NP8j1o/So5O5PISeuCAMa0y6+vYy2txWCdqEk
nAGT1+1SJc1uRDhx0REMqjIKVuA8ukqJyfjggf1VjY7dftW3GNa7cFPLaJWgHhDXWVq9h0O
ezgD4r0PobQsHRltKEbX7g+MyZRHKj+lPwkf+9mtTSUtFFVeoNO2zUttXBucVD6CCUE/c2r
GNyT7GvNUfSt8h66Gno6M3Vh30eF4J5Cd4UFHoYwr5/upMH/H2qb1qp60yIbjEvcXJL8j7E
g87iod5PWM5r0NpbS1u0naGoEBlAWEjzPbfU8r3JPfecD2q6opKKKKKxMplr/dUFzxI3/gr
it20Zz5MZz844/ittRRRRX//2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMxAcQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDiodS1Ka3Wye8uzbR7cQee
5QBSCOC2OOoq8t3cRTC5iuJN7KIi4Y7tg5C57AHt0rEiIAXkEDBAPTPoB6VY85pAkIBJQcf
xZFb0lHS5pVi9y757tNO6kBZzul3KG3Hjr6/dH5VWmETu7TxRuW+dh5Y69M/lgUn2ghFGTx
yc1IyBomfOxSBhq6lTjLY5FeLKl0lqYYIIIIjEq4L+WBvYkkjjsNxx9PeolLBFXHIHIJwBx
jP5cVYl3rJywHHPGfoaruHLBV+516df/rVz1Kai7nVTk3oMbbGoEaLG3ylfkx82Nox9Bx9O
KryTTOxV1GRkEPzjHAFPdiWY53nOSPWq7uCpZE29dpHf8K46p3U+xLHcOMKzZGMYNTmYrua
MLjkHHfPX/Gs9ZCy7RjJPWpuCS7ZUYPFYxm4s1krqxOUR7t7xowJ9m3du7fyqT7U7xBSu4N
kkMvBz1+p96p/MIcKyjipMgkuNo3fd2cAfQdq6I1dLM5vZItJMWUF+QBkEjg0xpZGYkkHOR
09eM1CpZMYO8n24py84B49hVuSsHK0SvLI21WkVgOwxx/nFIJZC7N5m49+BSZ2IQO4PXvUI
JPCgJuyRgc/Sud6IqO5aVjkBQDnHboash1IOQmTy25eKzBuHI3fhVpC5AHGT13Dp7U4yeiH
KKepKEy+VC788egoCYLBCArHJGeC3rQsY+YiX5lPOe/0qRFXjAxu9e5rZK5hJ2WpIjIiCXy
VzjnZyxGckA/XmrIuWKqZS7YBIBI6n+VMWPAO1hz14xionVwOQCi9yOTWtjHmRaW5OwjnJy
SPX1FWlukZSHJMgJO4kYJI7jHNZgxlWLbQOBx+lSA7trKhJ/jIHH4ihbjktLmxbzFn34Und
0yACO49qtvcFmKxoPung9PSsKFgGZflZTyR6VoiZTjJVlXIOf04rug9Thqa6k8jll4GXQDH
HPpVNnkZdxVAQ2cqOg6VZyjKFVgpYEcZ6VC0SkHeFY4xzXTUV1oc9N8rsyESMeGReOxxV2G
fbh0CqQQQAoH5VUkVhtYjfzjjrTM7cjrz1J6/jUQTRcldmo9y2QPlU7uSw98/zJP1o+0EsO
PnBx0GPrWYJTvcS9wCOc96YbkJIzBiCOhJ4FU5dwUUtjcDKzFQRgdTjj+VKnlSKTKOd3HAG
M9ay4rg7xuYqQAchuW5rQhlEkwI+Rs9D1rJUuZ2ByS3LLK/+rAUNj5SAO/vVuOJndPmWRUI
wpXHPT/61NijOcIoK91rVtI3eQKX3MQCfmrf6tfczdVlZLacxYEI2nOcAVDOrjbuRUwMEA4
zjpxXXNZ5sllCnb0yRgZ781z17AElfZ069c81o6SS0EqiuZsI2nIC7oyAPlAFSpgqBNGp6D
GBwAf8AGoCQGIZSSR1I4GaaQw2jBXsGzmuHVOy2NOZNF2N8oscRVUZsfdAx3xn0zz9aZ5vl
nzPLUuRgEqM4znH51ECFDMAAXHCjrUJdEUEsSfUmutOyESCYRklUTJbJwoA59aurfSKDE2M
sMcAc+ufesBp2ZTINpIPJBpsNwRlfm9cDjJ9zWkK1pGU09zq4r6SQtnaDzjOOT/SkW/ZASz
ZZiTyo4rCS4UuRvEZxyD/F7U5pXwCo4PU55GK9CFZdTjnDTQ62DVWKR7cHJHAUc1fXVHmRp
YtrLHjPA5BPGB35FcSLoI4kQt5hPBBIwPXipXvlwuH+Zmxknpx2pOauZqkdMNVImEilkfay
nbgcHqPofSs3UNUaUSb4I245JX7v5dKxYb0BCSQzA+9Vp7xMn5QxI7nB+gosnsLlaLc04lw
yrGu/255681As4Ky4ZGDE/dA54wQazZJ1kKs2SAemewqwkm0hdy+o9OfX3rMpGh58xUEsPl
JAGPXr9auQzYjk3bMkHqPvcY/+tVKMNuVlB45GOaspGixuBgMB3zmmnYpK7sSW8o+ymTauZ
GLfKo5bpk/hVK4UsCMqV5zxnNWbU4sVAYN8x/AetMmTcuV7+nSpaUlY1TcXc+jPh18nw50Z
VAAEPoPU0U7wAoX4f6QvpD/U0V8vPSTR7cZaI+G2nKoR8wJODg5pY5HKkxlWYnHHA/8Ar1W
lkxEI0OSVwB06expIjGwZWLBsEDJ5A9PzrnhdNJHpSSSLqnJbecBs8ds96nV1MeDwB05OKo
DLAMcErzjtmp1Zyu7bwOmBjivTpzSWpxTpa3LU0wHKsPmwckdPaqkkvysoYbVPPOMGnFTIv
zMAf4W9P85qsWBcjOWGAD2IrOpK+pdKDQ0MpJ8xQfU+h9RTST82epFDggkNgEddvSkySC3G
cjHGc+1efJ3OyCsJHErYVsAdfYGl6jBAztycHqP8elSIp3sxAUt2I6e3tQ65DZByP5YrFm5
WLoH2tyMdP/r09SVOCQT1wD0qvLEdoBAKjt6VPv2xMMYBAAOOx70NXJsieN25AycdMdqlDD
OQ2SevvVRC5b5QxOMDtipFwJMKQcj1z+VVEhq5YaQ7SoQnHQ46VCjMJP8AWBWqYthgA2PWm
x7g7FgMY/E571T1RmtGWLe3e5kVVUkk8EVuN4fuxb+Z5DM46jsOetXvA1rBd6kkUi5Bbbls
YNfQF5pGkR+Ht/yGURHdHGPmTGOK7KeHVk3uzCtWcXZHzBLbyxebGVC9OvahBjAUb22nJB9
q3/FEcEeqSiE7QCeAc7vQ1zCuqyMF+UluW6Gs78s3FjfvIv8AmKwBVtwHJUjHXrS5O8lTjp
8vbHuaqeduUBznI6nv6VaU/uxwq7vUf0rqiro5HdMXyzsAdwe+COKfsXbuVs7TxnuO1SxDL
thgR0244J71MI1LDA6/w4+7VKi7k+0RQdzG+Yoyw5Hy96txyLwwGCw6ehpXgTblt2TkAj29
aijYKDgrnoQDjIrflSMm1LQ0FO1175Ud6ewZmOQyAgjcMZFVA2X7bcD5B7d6mRypxxtPTHA
rqpu71OWcbaonlQswMbd8ge9VZZIg4xHjOeMdD61OSAmSzoOenNQTcAZOMDgnqTitnbYz13
KrFWXJc59CKrysFUNkbe+RnNTSDC53ckAFSeKoydyWO4HovArim7PQ7YLmRaglOCxAKkYG4
ZxmtaznCqNiZIIPXmsDJBBDAKxwRjpV+zlyQVYAg8EGinWVyatO60Ost7lAMhifcVpWlypm
U+/O09a5OCbZ/rORnrnOKvwXfOM/KT6d/SvZhJM8uSfU7xdVxakeYyjO7yyePTOPwrnL24S
4eQtgnHHJ6VnPekZkdsBvU9aqSXKmPaHyD/EaUlHUItlrzkAAEYAyMt60BoyZCF3Mcc56c+
lUPtOGZQx5zyec1NBL8quVwG7464rz3TTkdcXaJflYAqyDAHQelZV3NhPmcAAnOatSTMyuA
QuBwo6k1kXMwO0EjkE5Pc0ThZApO+g37ZsQFtpK9wuc5FMF0u0Nlj7Zqg24ZUHaCckg5pyb
mbLgEkhc/wBa4up2pJrU2IrjBG/bhhww6+2ale9did3B9+tUYz8hjBDDPX1qN+Adp2lR0Ay
K2UmtjHlRdN624qpzjqemKi+05wDKeOn+f1qvhioGCwIz6U7G1d7A5U46cZNWqjvYmUFYux
3G1X2sNo6Y7mmvJyUDBmwSQR0qqpPmKAc8nk/rSuqu5+dm9wOntW8ZM55xS0Q4kHLggEfKR
ngVPbzKZDnp05HWqpR9uMq2D8o6DFTxI6lFySC2Scdv6VavzEWVjZhdc4P/AALHArQtWBie
QEgMP1rHikwu0HKoQWNbNixb+E5I6t3roM4pLUdbpts0KKR7EYzU6JIxBwoz1GKS3aT7HGx
UHr0pRJkR5YZ6kDtTRT12PoXwONvgfSx6Rf1NFHgfnwPpZH/PL+por5Wr8cvU9OLdkfA4Uh
trjvwO4/Gp1UBQuTnpnrip2iO1VYqTjJwOT/hSNHGCcEg5xz29jWShJbHsOSZEN8TZwX9Ce
gHrU8ImWM+UhAXkgVB8pQNIDlSenapAywuMg7l53ZrWLa3MmrkhVijKx3AZ+X0P1qBSd+Qp
B681L+8xvY53/NkdDUaZJwyjk5HalVldF01ZkLFX3Nt9+venxkKjOWUADb+f/wBenhfmLHA
GMexpU3Kx+XO7kKR2rn6G5KgOwKuGOcZpcriTcOvSmQAmXCEbs/XNW44d05jZcEkqdxxiqg
oy6kOUlsUNgLcDcd2AM4zT2SLrnnPfoKuvbjG0rwvBBHIx3qrJGxZQu0rj1605U725SVVT3
K+QHIDsx7noDUqqv+t2jJ4znoafHAxVV27gckY7D1qZ43+QbBjkLgD1zWLjZ2vqXzEEiEsS
ORjJFORcQ9d20YHNOWM+YA3GOCO+KnEasuduQOma1jDmRm2jT0TU/sUqyopULyeOtegz+O3
OmBBIW2rj73I/CvKSGO1ACGxjp+lNaWRIiFKrnjjmuiFd07wuZTpqerNDU9Re9mZiys3Yrw
Qf/wBVZvmr5hKOSOpPelVSfmHGD1qNlxvIADN2z2+lYazdzS2liZJV3Z2gY545NW1k5VlXe
Qc57/lVKCBgdzISucYA6mrMKKpIOSQei8Fq66ckjlnE04ZE9+c//qq1CQrgbg5J9elZ6Axz
FXBQg4IIwc/0q7EpVcKoBPXPauyFSMtjjmmuhM6bmIVgM9sZqnLtxiNQWC5PGO/arZZgXJV
SenPGKguUxJseN0zxhxg5xmqny7XREW3rYhUgIWduUONoHIqdXcq8rEbTztPOKgLEFQcDBz
uHXPSl8xREQxwvUY6GsruLVmacra2LPmhAu7GzBODzSNIDGw2dec1B8/lDDZ5wQT0qRTiME
cYH51TqSF7NkDjIwc4DcZHcVTmUlB8xznOa0ri1nt7WK4KOkDllWVxwcdwe9ZxUhcN9cmvO
dbnd4u51qm4shGAW3E85bPrU0c6hgOMe4qMQ5Y4OF78ZyKckDQhZnWQLKPkYpgMB1IJ681p
GcVJK+4Sg2tC/DcDAPGG4PbFWI5wjkE7cdBVCNH3DI+XqOPWpmHUb/wCEH5TmvQp1tNGcU6
V1sX/tQMfcgD0zj/69V2nDMRkY4OAev1qM75FaVFLRLgEKp2g9sn1qPeSRu5ORyO4rT6wp3
5XcxdNRRcEx8mLCEdSMD39amFxJgAkpjORiooFkml8uKN3Yruwqk4A6k+lQTHoGbnryelWq
q2b1/Hy/ryI5Ha5ZW7DyNhgEJ27ucjHeq0gw3DfdxhiM7v8ACoC5KH5cY5we9OLn5WVQOOm
efyrRzT90l3jqPigSSdd5CjuzDhOepx2qwLZySDGuVyOOlOto/l279gx37mtSKBSihjg5yc
8E/WmsMpaor2zKEUITaCAGXrgd6bJDiRm2Hce/p75rfOnXRcq1tIWWPzSQv8HZvpjvUUlmx
hL7GaJSA0nO1cjjJqf3Mo80ZJ/1+pCqSujnJAqltjkqpxjHehSBzI+M8kZ4FaF1GFlKgjLH
OfeoGsp0gE6xMYVcIJAMDd1xn1rml7jSlpc6VLnjoRDazSHAwCME9vYVIkA2YAwmcsvXJFO
hRmu1t1VpHY7VAGWc5wMD9KtMrI7q4KNGdrk8bT3z6V0UpR5+RtX9TlqvlVyIJ8gPTJwCB0
/CnQKEwMZJ+fgcfTNThlIXIJXpk9c1JHGNnyAA5ICn+GvX9nF7Hne0YRRiPIAA53HHfNadq
+0MFAUkA7iarxogxuBBx06Zq5EoEZVRgY5J7mj2fYuM9NRyOy2XpliOvSmQuVflh+FNhIFp
g+pNR5GGAOBWM1ZXOmm+h9J+BWz4E0o+sX9TRTfh+Qfh9pH/AFx/qaK+Rq/Gz2lHRHxRktG
N7Y6NgDgjHr3qKSJBE3lMQM5OOPwqyIkzncWUjlmXbnjr/wDWpmQzOqMGIbDYPT2Ndkoco4
1LsrbJCEka3m+yyu8cUpjOySRQC6q3QkAjI7ZproVbcUGDwOc4Pp+VW1jkMaRCWZoVkeRIS
5Mau2NzAdASAMkelL5R8zc/p0P9K55HQppameoZQFhRn3fdA55PavYE+HOnv4j8NRzSxjTr
eGO21HJ/1l2r8wj1ZmbB/wBlTXmenzjT9Ssr8QJM1nMkqxSj5XZTkZx2rWsfFes2l1a3RnF
wLW+k1ARSg7XmcfMzf09M181m+Gx2IkvqkuWyfzuunmtLX6m0Ki7E8Gh+GbaWCbxFLfq+rS
yNbQ2CriCIylFkYt1JYHCjsPerE3hvRdBnFr4qvL27+0XU9rZRaeFG5UfY07E+5wFHXBqpa
eMdR0+wtrdrHT57qz3C0vprfdNaqx3YQ5xwSSCRkUuleMtQ0y1tYGsdPvjZztcW1xfQmWWE
s258HPc859zXjzw2ZWdm+1uZLvZrTTpfub+0Vj0C4s7S58QT20TmGB9Xit1ljjUFIbG33sR
x3c81V0a10J73wheyQ3BvroS65czzbTujGSS645+6NuOmTnrXCp4z1QoEENvlVvI/MKEkm5
OZGPPXHA9q0LbxlqkI0kxw2vmaTCbdJBFzNHjARz3UAkfjXH/YmZKFl5/aXmtdPR+pHtkjY
TRPCurvYajbTahBb3mqfYLgXDLukZ1Lh0wOOcZHYVzusaDDoelwLeCT+1J52byBwI7dSVDS
Ac5dgcewzVv+301fW9MbVUWw0m0kEgtrGLaqc7mwAclmIGWJ4HtVLWNSm1zWrzV7oOJLiTe
VBz5Y6BR7AV9FlmAzCOJjTqSlyJXaevV2V15b+iOKpXgltqVNI04aj4isrADZ9pnSLAPQFh
n64Ga7zV/Cttq/jO6ikeRdQ1GR79TbjclvZpwAo6SSMAoxnC8Z6muL0u9k0rWLXVbMI1xbs
WjEqkqDgjJ5565Fa9h4p1WzXTTC0X/EvEiqWj3M0ch+ZGOeVyela5xl+Y1MV7TB6JRsr6a3
bXy2FSxMYxtMreJ9G8P2EdummSXEd6Nwu4HmWZYfTLgAb+xVcgVzMUSq6LMX2k4YovJH+z7
+lb+taodWu45GtrW0ihXYkNtCEUDJJ+pJPU1V0++Onalb6gkUU0lu++NZU3KGHQkZGcHnHt
XdhKGJoYC0ryqWbtfr2vqOVWMpXjodvaaToOj+KonsI7oXmnafPqFzDcTK/wBmPl4iTgAb8
sCfQ4FYkPhDw+2rt4WuZ7+TWxA7yXcW37PBII95TafmYDoWz1NRX/iy/v4r9Rb2du2oQ+RO
YLfazKX3ls5+8SOpzxTr7xfqmoaa1rPHaxzzxCCe9jhxcTIMfKzjscDOOtfKU8rzbmTle70
+LVbO77rfReR0/WYLT9C6nhTwza6VcR38WpNd2WkRajdSQyqqb3I2xqCOpB6npVmb4daZDf
XV4IrpdNhjgBhNyqMsjoHcPM3CooPUDJzgVhXfiXUb5NUMsUSDVRCkwQEbUiwFVeeAcVbj8
ZaoLrU57m2s7tL+RZXtbmDfErKAFZR6gAd6l5bnME5Rn8rv+7t+JSrwfQedC8HxWeq6tDLq
F9p0V3DZ2ghfymkkdcuNzD5lAxg4Bx2rUPgy3j1fUoPDckqX+l6lDH5kzBhDE0e5pCCMEo2
459hXMz+Ir25jhgMFsFW/OolUi2iSXoAQDgKAAAB71aTxJjSfENy08n9s63LiXYhWNISSWw
c9SeMdgKqpgMzh9t62Wsrq10tV6Jt972Fzwb2N+08OeE9Rv9Pd01OVtV+1zLcvcjKwxZHnN
kZJYqTj/a9qxtdsdKtNM0O50yOeIahbtcOk0m8gB8K2cD72CcdqoxeKL+IweUkEXkae2mx4
T7sbdT1+8c9aqXepT37WnnBAlpAltEEGMIueD65ySfevRynLsxpYqM61R8nZvpr0+77jnq1
IOLVjZ8PWy3/ifTLdmUK91G0nGflB3H9Aa3dY0mKfxA4niNxdys+oX1yZ/Jggt2OURXIxzl
ct+ArltI1CfTL37XZMvm7WRfN+ZVLKQSB9DWnB4n1O1tYrMwWlzBHbG2CXEW8NHu3AH1APS
urOcvzKvilXwm3La17Pq738jnpVaUFaRr6h4X8P6aL2+lguXt4bGGb7Nb3G4ebI5UKrkcgq
M0278H6I95qenaVb3EF5Bc2sMM88+9A8vLJtx0VcnPcisK88R6tfmRbsQCOeSGV0SLC/uhh
E9lHPFEmvau0k0qTrFLc3w1GSSNMMZQMD8AO1eLDJc8jFOdV83+L03/H7zqWJovoa154a8O
Q3Vtokb3KatNdxwoPOEjNGT87yqBtiyM4AJNWLbw74b1YrFplvd26Lq8disks+7zY8FnOMc
YUe/UVmy+L9Wlura9a2tI57eQzKYrcKruQQXbuTgnHNUbHxBqOnxWkVs6oLS5e7XcmSzsu0
7jnkY4xQsnzt00/aPnttzdevy2t2dw+s0ex0OkaJp+tW8IvGmNo+qPa2qB+I7eONnfkDk7Q
BuOcYxUVh4f8AB97FpJOmXyf2hb3UzbrvIhjiziQ8ckkAADjFZU3i3VXWMxw2dvHCkyxxww
BVTzRtfAHfGcH3NUV8RamojjhEQEVg2nKPLyFhb73/AAI+tQskzdt68vlzPz7edn95osTSf
Q5ZAJdgHX7w9q9N0/wvBrGi6HNcm7u1t9NkuDaeeEDt5xVVDH/Vp3J9q88jjjXaoTO04/w4
rt7jxFHp7aPD4dmZ1sLV4GkuItouNzFnVl7rzivZznC4ur7Glg2+bVt9NF1fzMadVK7kYvi
KHQYNURNAkLqI9s43GWJJOjCJjyw56nFS+GdDs9X1iDS73zPKlOS8MhRtqruIHByTjAqS/w
BUu9au4ri8igjMabFigiEaIufbrzSWbS2d0lzaOY54XDo8fYivXw+CxUcu9i5Wq8r1vd39T
nnXip33R1Gn6bpGu+Fhpel213pkFzq0KzmW5M24bG5G4fewMYHesyHSvC2rw3d1DZXelW+l
zQid2nL+bEz7W3Aj5ZO/FLqPibWr23WGVoIY0mWeMQQiPbIvRgR39aq6h4o1y+MImmgQQyi
42xwKomlXlWfA+Y9evFfMUskziLk5S5bv+Z6f5389jX61RaSOoj02207VLu50yziisp9KvB
FPBcmVJwAADz91sdax30Lw8/iBfCP9m3H2/wCzb/7SE5AaQR787Onl9s1jX/i7Wri4YFoI4
hA9usUcIVAsn3zgdz61Xfxh4g/sn+yhdII/L8gzLEPNMePueZ1244rnpZJm0Zc0p6uy+J/J
vvZffe5f1imlojauPDelT6VHqmm2iumsLb2umweccx3DH9/n6beM+tO8R6HpNv4egu7GO1j
uhePbSfZJ3mQ7VyQS4yGBHbiuLj1K9t1sRBcGIWcpltgvPlucEkfkPyrbvfEmra9bw2t+8K
xJIZwkMKp85GCSR1Jr1sPlOZ0sXRk63NFSu9Xttbz038yJ4ilKLVhloiq0ZdN2Dz716FJo+
nz3Fha2ulw28zRG4uYpJnKpGBlVY9c4wT9a4vT2aN1YdQQQHORx7V2n/CQ6rNcQTPMMxsWB
VFXnGOcDkY7V9RnmWZhipQlg7LlUk7trVrTTqv8AgHixr0qbkqhrx2MEl1PNBNEi6hpzmWQ
MxjzvChgW5xgdPaqFxpAezv8ASLOzMYW8tYVDucykbvnb0z/KoZNRvZ3fzZVVTEYQFRQuw8
kAAdKY+o3zRiMylTGYyp4yCn3TnHPWviqPCOdUop+0i9tHJ6cuz87LRHT/AGlh39lr5D7jw
5o15JZTRxJ5RknWdLR3IlVE3bfm53E8Z6YqC0t9K1bT9LsxpBtLObWdssKSsytiE8jPORwD
6Go73V9Ume3JuApt2MiGNVTDdMnA9KzbrxBrk09vI94qm3mEsQESqEbBG7j2J/n2qavDOdy
pJV6ibWq996fF97enodNLH0H8K/CxPpdhpF/Ppeo2umNYM13cWzqkz5YLCXQkk53Z9PSkhs
9Ch01VbR1mddFXUmkE7fPIDnbwcbT3rnbfU9RsBClrP8scjTqMKwEjLtJ5H93j8TUbatqAA
US7T9l+wkBFwIf7nT9atcPZj7V2q2XR8z2v1+/8C/rNOS1iaOvW9rbahBLaxCCGe0hufJGS
I3dckc84ziqcLKSTyVOcA859/bmqkl5c3ckDzOpKRrbqWH3UXhRx1HvVmMxncA3HUe9fqOU
RqUMJCjWd5LS+54FeKlUbRcwuMMPm9ashd0JBToOMN1qqGxkJycAdemO9XYjvR8SjPrjNex
zIztbcp5P2BQBkdCaiV2VgGGD6g1ZdsWnJ3Ln8KqsCYl7kGsKmxrTfvH0v4A58AaSf+mX9T
RS/D/8A5J/pH/XH+por4+p8bPoE1Y+MnMhHGcYBLZzjjrmommlkS1SQWyC2t1tkNtFs8wKS
S7cnc5zyfanHMqMxbaeCcnGePSq+4BThFDDOB1H1r1NOpyJSZYD4bgZAOSM+1NJ3MOCce+O
tNXaGYBlbOMlR0HUYpGK7lUfiQOtYvlk9DeKkty7YWsV7q9nZzOyJcTRwlkxuUM4Unnvg1q
33hm78+f7LEos/7SksIXlmCmRlYg8nGcdzwBWXo01rBren3NwVjiiuYpJHx0CuCT+QP5V3N
14l8Mar4istQ1KQILCa5jjhNszQSIxZopioHUMRuHfivkM3xeMwuJToRbi466X11/4Y7KaT
Wpy7+DvELX8lgLSNpVgFyXFxGY/KLbdwkzggEYPpTNR8GeIdLsZ73ULNEihZd5SZXbaxwrY
Uk7CSAD3rptW8Q6M2i3Nt/advc3L6LJaFrW1aGKSdpw+1UIGARnk4ps3irSIb3VLmKVZS2n
adFChjYCWSF4y6c9MYPJ4rxYZtmrtNQ0X930/O50pQtY5q48FeJLZIpHsAHkkSEoJVZoXc4
QSqD+7znv8ApUl14Q8R6RbxNcafkSTfZQsUyysspzhWUHgntXVap4i0OfULG9sdba3szfw3
baelqyu53gySTyH7xBzjqPQVDp3ifTrK51S+UGYy67HfQptOZIlZ8sD2OGGM1rDNs1lFTUL
+XK/uM5KlszIPgbxHHJawG0ike4m+zgx3COI5MZ2MQcK3Hf6VdTwT4gWIssdvjYzIVuUPmF
Qdyrz8zDByO1b39v6HbeIdIu7TXGbTba7Mn2G3tWRIE2t8znrJISRk81T0XWNPs4fDjTuYz
Yz3ck52H5BIPlxgckn+taU82zqSUlTVrX+H10/D8Tjqww6e5jeGNHttb1K5in+0PDbWr3JS
3XMk2MYRM8Z5/SrJ0S0vft0ei2N4PLlt4ovtcyo0LyEgq4x8wzwDx0zVLQ0tob1De6vc6aV
jJjuYAd0bjgHHUCuwk8U6LLqDyPcysVk08tcPGVe4MLkySEDp1/Gt85q5lSxcpUeZq0dEny
x1Xyd/vRND2UoWbOfk8B+JWfAtrQ7tyqDcoNzj/lmPV/as618EeIL22t7y3tYds6GSONrhV
dlDbWO0nPHOfSuktdb0iCfTHaU7YNfm1BmETHETdGHv7daIta0xtQ06Vrp28jSr23dtpHzy
s5UZ9wy1wPMc9atyb315fX87HSlh0jnm8Ia1/aw02NIJG8r7SJkmXyRFnHmGTONvb61KPB+
stfvp6QRmRYPtAYzKEePONyvnBAJrfj1PSJ9CtdHupXhifTIrWaWGEsYpEkZgpXupB5x7VZ
TUdKtdKn0m2nmngj0+a1SZkwZZJJAxAHVU44/GumGY518Cpa7W5Xa23N/mvmZTeH3uc6ngv
V/trWbC2XZCtw1wZx5QRjhTv6EEgjiqtt4R1zUZ5jFDboLeUwtJNcLGryf3EJPzE+2a7Gy1
e1UWCNqC2iW+nrbzxS23nxSnzGOwr9OQaytSn8MazaGyaWfSLSzupprcCDzVeN8H7oPyuCv
GegrH+0s4i5RnCy7qL031t5/kaU3h2rpnMnwprbz2UQt1WW6uWs1UuMxyp94N/d4Oc9wKgk
8M6xDq8mmvFbpcR2xvGkWYGPyQu4tu6YP866yXxqnn+IZ4omj+1Iv2Jn5eKTZ5e/PqUyTjv
UF3fT2nwjtZpLQC4vJG0uK6z8wtgxk2n6sCB7U4Zhm8HB1YJczUUrd1e/olo/M1Xsnscvo3
h/U9einmsvswt7Yp50txKIxHuJ2nntxV638K6nJrVxo881naXdsVyk9wEWQt90KT1yOao2G
p29r4H1vSnZhdX8tu0ahcq6qzFsnt1HFdxH4s8M/2hc3ZuWtpd1puuXsfPMsccSq0QzyvzA
81rjczzWjWn7GN43svd9LP0d7fIz9nSaszE0nwhqt/LKHSG3iiufsrefMI98gPzIh7kVrXn
gq7m1m9j0wwLZpdPawrJOA7MoB2jPVjmqt3rnhrW8vfXl3Yiyv57i3MUO83EUj7sdflbjqe
1aUvjLRm1myuVml8qLW5L6TdCfliZQAR75HSuV5nn06yqQi72ejhouqt3bSMXSw/LyszovC
l9BdQvfW0d3D5U8xihugQWjXLKzDoQSMgc1OfB2q21u005gjPkNP5ay5fywoYkDk8Zxz3/O
lsPEmkw6VDFK7l1OoEkR7iDMMIev51ah8R6W3iWa4neVba40xbLesfzIdgBbb3XINdNLHZ+
605cukVraO9n0+Rzv6ukknuznbvSrizs7O5ldfKuojKhHOFDbcn3yOlaK+HJt09i8MX2p7Q
XiSGTCJFtLHAH3nPHXjFWNVvLG5ttLsdPlmlWztXjMkyBNx3FuAT6dq2k1nRV23xkuBcvpx
sTB5Q2ZC7Q27Pevax2MzJ4SlVhTfNJy05ddHaF1uk1ujng6PO05aaflqczJ4Q1KO4srPzbT
7ReOsawecC8RKlsMO3HOah1Lwjq1iYyFgut8otytvMHKSnojehrtNL1bTbzVdFtfMa/vhcI
VuZYBG8KBSCrMD83OMe1ZUeu6VoDOumG5vGkuklkW4QRrGqEnaCOrZJ5r5+GbZ26nsXT95K
9uX4rtrfotNDshDD2Ukyje+EZ/t2nGw0uCZWuBBcRxXvmgS9SjHA2gAH1+p6VBL4VafW7mH
SGs0tbeDz2ka78z5d20szY+9kHjA6Vb1PxBoralY3tjquo28UNxuSCG3VEtUIOcDPzuTyT3
5qS98S6Jcx38UYJuLvT/szXP2YRCeXzA24qDgDA61w0audRlCylfVap6Xlu79jeUqC00Irb
wpcxauYLySFbaOJZ5rhJh5RiJ4O7HfpjBo1PTpNO1lreeGK2RyJFSJiyGM9ME1qaf4t02JI
rRo38j7DDCZvJDeVKmcMFJww+bgeorMu7m2lvpjbXFxdxyBN8tyo8xyDkn25/SvpsqrZxVx
k1i4tLkaWmjeyadtGcVeVH2fubl3XPDqw6hfyWoSCyhmSGMSPkyEgZAPt1JqlN4Kv3u4YbO
5tbozo5SRHO3KjJUnscY9q6O78SaVe6jHLdW0s8drMJbcKoGUwNysPqAR9Kbe+K9NEEStcX
dyVW5HmPFsYeYmFGAegNeEsz4jowhTjS1tq7J+mv5/8A6VHDu7ucjf+EbmWDTbWzFsZX88y
XqT7oyqMNzMSMKB0z3NMu/BF9d60PsMdoummBbiFo7jaJYQwVm3sOGPJJIwM8Vo6b4u0vSr
DTbG5tvtNukE0V0oXjDuGUgHhiMZIPWs248Q6Ora4Yr/UtSm1Kw+zma6RUy5cHAUH5ECjoP
yrFV88jVdO7T1Sdr3vJ6nT+4a0RSufCd5HrraVBLAYJYHvYZ/MLxiABiCXxzgDBOOTUeg6F
c6v57rdxWlraoryXEzYQZOAOOck/hW5Hq01r8L1tpRE1xeTvawMp/eJbZDSA+ilgAPxqt4S
1K20q/mku728twwUYgiWRJADkq6nqPQ9q+jo4vNp4OvJayg+WNle9nq/mtDiqRo80b/M19O
8NTS2qXTajYxxNLJbqZHPzOpx8pxgg+tbNvo10baO3aCNZmuZI2Jc5AVQTntgdeOaJbrQrz
Q7S4uYprWJ7qeSKGBlJVSR8pz0B/Snt4jtbiSKSYT27pcSTkwEZQFQqgE9feuCOZcRYiLlS
jL3ZO/upWaukt9b9TnnSwkXrbVD4dJ82acf2jFHFBGG+0KMoST0J6jjNR3GjvBDJKsqyldp
TZ83mq3AYH0zxVuXXLC7kkhkgkNvMseZl2h2df4iBxUa63Hb3kb2sbLBbwtGizcl+py3b72
CPpXpUMfxPNKUYNOydnFWdl37t30t0OSVHBJ+XqVv7E8yae1S+t2uoyU8v5hvYDJAOOMYPW
qFx4dMtrpbWdzHJcXilmjZvucnn02gA5PrW3Za7Ba2kHmfaDJHI7SJCFxPuB+ZsntmqVvrl
rbR6aWheae2R4nTaNjxMST1/i5Ht1rz6uL4plWkoxbUW7aLV2a+7RM2orApWvv5mNF4chhv
xNcSW97Zz2dxLC8TkBmRM5wcHAP4GsuTwzqA0i5vJJoDNDAs81qrfvI4zyC3YE8HbnNbtzq
lj/aMl7C13M72s9uxuNmQXQhQqjAVVqnq+uWOr6Qscsdyl0qKvkwlFhlkAAErnqTgYxUUp8
Qxqqc4ys7XfL2b0t5+XqdTq4R6K2hxO750X7wxn8ferAcrKQMNgEj0X1qa7Fs9wrWsLwLsU
bZX3MWAG49OhOce1VWCJIDz3J2jkn1r9Ko1G4KTTXkzzWlKTSNRJlAyrc5BIPH5VZilj2Oq
4UgZJ54zWSsoKBMEg+oqWO4G04bG4HIArWVeyuONJsv+b/oyDHQnk9KIZUZeQDWSt0PsK/M
CScgNSW92w2gED6Unik1ZGkaFnc+rfAHPgDSD6xf1NFN+HTl/hzozHqYf6mivn5u8mz0lHQ
+K1wQGB4z/ACHakb5ixI5PBIzyKleN94PzMT6jBpm2TeT8wI6D+ldTqSHsREjgjhu2eOlMM
gBZXBO87RjoO+TT3BLkgYUcnv8AhRFCxYsybA3De1YuUmy/Mkt1aSVIEUs8jqiD1JOAPzq/
d6Jq1vDftNZskdhKIblxgiGQnAUnPJPtUWlxf8TrT05LG6i+6ev7wV6n4lii1LUbMWUI/s6
28QtDqVqw37p3lAEr/wB5WGVAPSvm83zSphMRCklo1d/JvT57HRTUZLU8jtLea8vEgjJaeZ
ljTLADcTgdeAOe9TXumX+n20Vxex7IpZJY4zvB3NGQHHHYEj616THDp+ozlTpGnQRWXiaCz
hW3twuYmZsox/iztHX6CprOZIE8M6T/AGZZXFvf6xe28kc9urkR+eF2Jn7vXqPQV48uIqik
oxp6dVfyb/RGyikeSCQAAk4diCMYHP8A+qrsLgsvmH5fvcdTXpnhbw/aQWcVvdRRXNtqBvZ
Fh+xLMFWPcAHn6o3yggCvLY2IjQgkF1G7P8PvX0WW5pDGTnSjG3LbX52/QxqxSWhp71BXnY
vOAedwHpV1nUDAIBYZ91966XwfHHqPh240yC1SO+mllIurmy8+GZVjz5Zf+Aryc9MkVox6e
i+A761uE+0k6M1+GNmqojMcqRP94sO4/Csa3FccLOVN09YyStf8Tjng+ZbnAvMh2qp2heck
9PrUayeVIsqKFUkEMTwM/wBa9L1e9SxttfFtp+nIdMt7Ke2JtFOyR1UM5z14J4PFMv7R9Mv
dcvdA0WK6v1vYlMRtxL9niaINuSP/AGnJBPasIcX+1lZ0bN7Xlp03b23M/qSS+M4SOB54Gk
CsY408xnUfdy2Mk+mTjNTRICdmQARg57Gu+hWezPiW3sLG3hvZNPtrme0WIP5UxI8xQOeAD
nHQE1Y3wmSHSTY2z27aF58mYl3mQR7lYt1zkVdPi9tyU6N4r+9raybdvn+ZlPCWV+c45LFx
ZG6RVC7xHu3fMzYyAB147+lNjjxFgfKwOfUe9dw9ktr4TvbWbfN5GnxzrKbZFjBYgjbIPmJ
GTnPvXGFGZTsPI6nivruH83ebRqztZQlZeljzMbT9hy36oSK0lu7uO0hiHnSsEVA2NzHgDJ
qncWflXDxTqBJEWVvmAwV4wfXB9K9F0lLu2Ogw6Zp8dzb3JDXUxhDkSB+QW/h2gDA4/Gqph
vLW3jk0XTYryW4up0uXeASnPmfLGQQdi7cnNfK1uLpfWp0/Zq3RcyvdN35n9nRaJ76dz0aW
EXIpXPMrm1GxhGMDHHGc1nX1lOI4bi5ikCuCYncEK4Bwdp9jmvY4LGEy6zpWloLeSW5kWK6
e2EsLKE5iLH7oU5+Ye1Zhtr/WtN8G26iKK0VHd5ltVkw0ZYqgzwSQOFP3jXmV+LISqJxpJJ
N3u7u3K2vyZ6NKgkrOR5jY+Hdb17QdS1LTreGew0+Ty7iQXISRD5e8/L1I28ZBzk8VloY5J
JdkCWse5nS3jdnEY7KCeT35PrXs19bQ7xqcds8d1ceHr3zJJrVYJZNrKAXjXABA4HHSquqa
RHaeANR0ySNrj7Da2siSmyRIw7MDmORRuY4JzmsKPFDlVXubtJLqtbP8TodFOLszyqLKqp5
OWGKkaQ7FwRuPH0q1HA20fKeRjI7V6hZgBtD0P7BZvZ3WiSSyholLyuFcqS2M8EcfWvrs0z
SWXKEow5rt38kkr/gebCKm2rnlETeWh3ON/XkgZrYaOS1jtizxHz4hMWjkDbQezAHhvbrXe
pbf2f4MsRpOkjWYLrTwTCtqPLD7SZZZpfvbgfuopGMVNo+n2TtazRiOK9h0O3lhMUAkblm8
x0T+N8YAJzjOa8BcauD9oqdoptb+m/bXuXUwEZ6XOFikyqbF/An/ADzVyA2ws7hnunS7R1W
GAR5EgJ+clv4dvpXXNeXcTeJNQOkDTJ0srd4xcRKzZ8zAlbjG4g9AMcVmeKRI99a3otmQXN
nA0kiR4RpGUnr03EDOK+pyziWpj8TGhKnyJ/avfVJP0s7/AJnkV8EqUXJO7MJ1CQLNHLGjt
IY1QyDexAyW2jkKOOT1rNuHG1w8gHc7CMA5rqPDcVtN4ht0uY0lJjcwxy/dklCnYD+NdBpV
pql3rMkniCIW+oQ2sn2N2s0ALBhuZUA+dgM7RWWd8RLL61Sl7NPline9m77WXVLr2N8HhVU
ips8nmkGCuCR0Yk4psVwpJZjk9DnoT/SvT5bq7XVtbvW0T7BcQ6G7wNcxq0s+HAEsi4259s
cYqB0utWspZzAsupX/AIX8wlIgTLIJuSAOM4HavnlxdKDUpUkou32urSf3W/E9KWBjLZnBw
zor5J4wQR6+/wCdbWkmXUr+2sbZg087hEycA5HHX6UzxjayWMfhu3ubd4JxpUZkXZght7ZB
x36daTwXOG8d6KCxAFyCeM9j+FfSxzqVTLJ46irSs2l002+84ZYRKqovVGrq+matokUb3qo
0cpZFkgkEisR1GfWuYluVK7g4IAGPX8a9YtbSaO40E3umDS9upXKpYMwYTBo2Pm8knnGPSs
vwbPe6ht1ub7RO19qC2z2tjAgSFFUAeYCOExnge5r4WhxjiXQc6sE3HqtL3bS7rZPqej9Rp
Kfuvc8pmmV9wJyrDOeyj3/xqFVbcNp2swyfl56enfivY9LJtptC0yGCCO3nOoiaHylYPsdi
oOR90HHFVbG2udXj0DW7ief+0E0ueYmzjTzrhhJtAXIxwD6ZwKtcW1Ltyp2Xr62/L8jf6vF
OyZ5dbjIIAA+XGPXHvW1pVndapfQ6fYRiWWQ8hm2hQBkknsB61sePItniKF1ikSSSygd/MQ
KxODncBgZ9azfCrapF4igm0iOCe6w4WKTo6lTuB+oFfVUsyqVMqeMoJRlytpPZHnVaUFV5e
hrNpF7aX8drDNFes0TTh7aUOuwfeJPboagjnWQFkHynt1rs7S0/svxDa/2fYrpl3f6XM8lg
Du2SDOwDPqe1R2v/AAkTWuktpFsAsjv/AGmHVQyzb/mEuei7eg6V4GC4yxNKNpwi9E7t27t
9WullbdhVwFOT0MlInTSIL3IKSSNCoHUkDJ/nSFjtbqzbcf7vPeuntJNPa1QWbRxy/b7pNO
ZmJj8zA25HfvjtU1m1zBots2nQyXVwwdLiPhUWUE72mPU+gHSu6lxzXjzc1HVysr6aNu33L
R92cksspuzUraHImRx91sAD5uPu9qrukg/1g2d1PQ47cV1O97mPw1pXniGCaISMUTksGOOe
2CMDPc5qt4mSVbDSWliuVbMyv9qcPLjIwCa9jA8XVcTjKOFq0UlUb63sk2k9vL5HFPL4Rpy
nGWq/4c5VkBVnYZc/LxyT/hVSWMsoPzLzgcHNatqJmnTyf9aSPLAPO7Ix/SuvvrO/n160ju
5LgLZQOYJEcK9zIBltp7ZJI+gr0M9z95bVhDlTTjKT11utl8zPCUFWi3e1rfieZyQKp+VCG
PUkfd9sVC9upVCmRjJGR712/ie2Z7myneKWKV7RGdJjukzuI+YgcnGK5824LZ6KTxkc125Z
if7QwdPF8tubp87G8v3NVwvsc+8QwQmVz2H61AWbDLjtgDpW1NakkgKQD2qj9kA80bSCO5F
FaDO+jPmd2ZmP9HAHyn1xS2zHnbknPOe1TfZx5CgcE81AkJBAHQV53U7k01dH1x8NDn4Z6I
f+mH9TRTPhkMfDHQx/0w/qaK5mM+Omt1Q7CmAFxjO7P49/61LGu5cFeD2J5PbJpAFQBCT8o
GD3OB6dvpVuHDR5X7wPzAjGR9a9CELuxyOfKrldrciTcAAD14yB/n0p32YlFAUBAeBk8Ve2
hnJG4jaMcdetTxwbgSSCo6ZGCM9faun2F9jm+sXMw2pjkDRnymUgqV65yDn65FXzc6mlzLP
Bd3Cyzss0km9lMjgkgse5DEkVegt2uLqC3yY3klSMttyBk4zjvXQXng9Rvg0jUlvbiC9W0m
iMZiAZicFWPUccn614uY4nAYapGljN2r6rpf8AzNacqlRNw6HGx3OqIzbbuZXecXRw5x5oO
Q/1BJqFrm/SSBvtsxaGQywkucxsSGLD0JIBr0ODwrb22paXLDqUNwZ7oQgXFtsLEZy6oTl0
yMZOKzpfD0F/FpTAC0gi01Jbh4YC0juZnUYQfedjgfge1eBPO8sjVilD3Wm729f8rHVGlVa
u3qclBq2r2djJbW+rXlvA7F3SOYqrE9SR7859c1jOql1iblei4Pv/AJ4rvpfCFha32ppe6+
sVtp8MUzyCMO/zsR5bIDw4x0z3FS6V4Wij1iWaK4i1DTjZfao2+xmV50LhceVnIZWHOD2p/
wBt5dhoyqUI2dr7Wu97fqbqnN2TZxcGr6rZ2U1laajc21vN/rYopCqye5ApRrOrDTxpw1K7
+ylSoh807MHqNvTnmtXUrL7N4WiuY5I5orjU7iIym32SPsVdp5OVXk/Lgc59qqeHNFOva7D
pbXKxZjeRmWPcxVBkhR3Y9AK7KdXB1aM8VVpq1227X1RU4ST5UytJqV9cGU3N3NK1wFSXc5
PmBfuhvXGP0q3BqmpwXzXtvqM0d02A8ySEMRjofwAwPaumsNC0SPRNeS41CW2gtry223Mtm
ROoKtmIITkMT+HGafb+GvKa9CXsEtvOlosFyIAXaKeUjIDfdYY5/LiuF55lrhNOn1tto/h/
LQxWGqJp3Odt7y7gme4tr2aGeQHfIHIds9cnvV+3vZ8q5uJPMEflK5YnEZGNvPbHGPc10MX
hcDTdZ0XS7hdRvIr23R5/L2JDgvu+brgDBY1kNpFhssJ7HUWntr3UGso5GQKSq7RvxnoS3A
9MV6OCz7K61RqcEraJ8vTl5tfxOOtg628WTrqVybRrc3UzQDgRGRtuO4xnp3psYLMy+ZsOO
T61SnU6fqV3YCQSeRO8W48bgGIziurtdOS78Nabevi2tYWuHuZwBnbuG0D1JPABr6WvmmAy
qlSqxjywqyWqXVpu9lvsePDDVarcG7tLqZ8F3d28DpFdyQRkhsJIQCw78d6gjvryJZnhuZY
zKCHaNyN/uSPqfzrabQ7Uy6chu5557tUl+zxRbmCkHPt+vTJNaE+k2S398+pTSxpJYm5RVg
CNENwUnaDjK4wBznNfOYvifJYy/g83Nq/c1dnZJq13rdnbSwOIt70rW8zimubu3s5La2upo
opFw6I5Ab2bB5rM+1XsQaGG9lijiYSCLeVAfsw967fVNNtjY2mo3Mv2WwWwiHmIis00p3YA
Hc45OfSq03hu5cXGlxvGqrcxrZSBQPtbyjILN1wEBJA6fjXLLP8AKq8VUlTSbfvXS072tva
/yR1LDV4SaTucTd6nqV3I7y6jcyMQUy8rH5W6r16H07083mrPYizbULuWzUBTCZSVCg5A2k
9M112i2Hh7/hJvs9tqL3ri2uVleW3CopCH94nPODnHfisPVNKsLOz02/sbyW5s7xHIaZArI
Uba2Rz36U8Jj8tqYpYWNLlejjeNt7vquy/U6pwmoc1zIt4jH8u3cvOR61ZkkvEaMx3EgkjQ
xowcgxqQeAfTBI/GtXw/p1rqF1di9vDbRW9u9w8iruxtIxx3zntWsPDtpdC3ubPUZBp0iSG
WaeLDQiPBbKjuQRj617eLzrLqNV0MStY9136X63XQ4oUKko86e5yENxeWlt9jSadbN2y8Im
YLIO4OD3HH41Pqms3Goalb3VvAunraxLb2scDkmFFBwA3Unmunj8M6bqUaSaZqMr27l4V85
Aji4C7kUj+6w7jvTo/Dr2mnzwQyKuoTRW0c0LxjEbSucKD1HAXOOa+fxGc5L7b2zj797NNW
td2bas9fVPsdEKNe3LfQ5P7TdyrI8k8krTbRKzyE7wDwG9QDVhJLl1/e3ErJhf3ZchflBCn
HTgE4+prsLXSdLGj63Y6XdPfXixxwHzYdq7vNALIfTJIP0px8OWenXVjM9+xmS8jh8qePat
zhgGMa9do9Twa6aPFWV024KnytW5Va2nKnfbRW028zGWCrSs099zlFA8sH975wdSGTAQJg5
J75zjGPeq97fXss6TteTNJERskZySuDkY54/Cum1/TU02aZ596XVxPJJHaoBtSEMQGY+pPQ
CsnS9Jt9a1U2El01pGyPK0hAbbtUt09K9P8AtHBYzBvMnG8UnfT0uvNa2FGjKFT2Ry17f3s
0k0sl7O0kihCzSEkr6Z649qyRql1b3kMsN9OksPyRNHIymJeuBg8Dnp05rt5fD/hmKyhv9S
1u+jtbyR0tGSAF3VMBpXH8K7jwBzV5/BUz+HYNOvJEhj0/Vbl72/RR8tuIlO4dySCMD1NfN
1c9y6naKho31jbTrbTW1rW8z1IUJyW55wb65nmV5J5ZivGHcuVHpyc9yakSd451eGR4u6sv
DA10Nj4RsLrV/DNtbXtxFb65DJcb5Au+MKz4XjuQg59zXOl04Krg9HJOdx/vD0+ntXt4LH4
bE3pUloltbS12v0ZFSi4O7LS3N60sbNeTtMAQjPIxYeuDnI4qzbz3NrAyWl9NDuwWEUhTJB
9jW/bWulTfDbUbiC1mfUIri2WW6kx8uSx2pjooxz3Oa7W3gS40LybeKyk8LLpO6aWPb56Th
eScfNu3/hXgYzO6FCLUaF1zcr0XSz003d9EbQo82vMeaLPOwTF3OHTcEwxyufvfTPf1qwkl
1G0YjmlTyeE2OQUHfHpz6Yr0ya2gl0W+VIrL/hGo9OV4Hi2iVZ9owTj5txbOQawb+zsI/Bm
mS2EEkDG5kWWSTBaQhB1PYdcD0p5fntDGTVN0LXko9LapvXs9NV5mVaHJrzHISCeWUPJK8j
EDLEknGOnPSmxwurxyou3YM5UkbffitSG38zoTvJz1/wAK6bQvCsV+WluIbkrlVDQlVGT67
uvrgV9jjsXhMuwzrVklBaW9TggpVZ8sTi42uPP+0PcSmbqX3ndkf7Wc1MkkyqQJ5B5vzPhj
hj7+vfr616DL4ZiubCwsz5gS1e7d3iizJIFcAAD1OeAawtY0bTbGSKGzklZyCZYHYMYGz0L
LwT7dq8fKs8y3Mqyw8Ie879FZJN2vp1WosRh6tKPPJ3MRGcRIighV+7yeD61cF1IiGPc4V+
oz19D6VpaRpEN7FeG7mkghhgMweMDfwRxg8VqWWlWMNympWt7PBYNbzSkzIsjIybcjHRhg5
H4V1Zpn+CwEqlKVPmnHa8dHJ6qN7PXrsc9LC1KtpJ2RzEkr/KXJO3plufw/+tUbXLtiTe7D
vuPPt1rpbjT7S+sYr69u74WkVhJdBGCmRR5xG3PqfWoo/C9vdSi5tjdS2LWsdysSlTMWZiN
m4/KAMEluwrkocYZc4+0rQ5ZLT4dnd6X79Ryy6qlaLuZNpIXYs5xyMmtBFbkEtgnPXOCKvW
ej6TLqN1Da3Ul6II18uKKRQzMThwGIw23261oLA09npcBSYxhrkyK2ImwHH3ieBjjP6V11u
Lsu5k507235kk0nFvRP0OV5dWs3F/d6mCyZkGd5zxuzk/jTjDHuyiEr157e1aeqWyWNyiQN
lXRJApbcRnqMjg/WqsciCHqQFJGSOTX2OX4mhjMLTxGHXuSV10/I8mo50qrpz3RSlgUsNi7
SOTj+lZ8kKAOAnqfxrf253ZTHAKgHNVBEG35GBW1akpLQ9KhVRyb237gMNpBGMHtVMQbTxk
j0NdUbQPaj5Qce3T3rLa0bPy9K8KvQa2PYpVVoj6U+G3/JNdF/64f1NFO+Hqsnw80dcEYh/
qaK8pnYfG8jIGXDBjkAc54+tWLdwoyvLH361UcvvYAt2zuHOcenanQy/vghAIxgHuTXrwVm
efNXRrpJuypXBA6A1atpo0B27gnK4Iy31rKG5Su48KMZzVuB/wB91IKjJOcZOa9Wko2PLmm
loalq+y8trgKHMMiybQcDhgR+eK3B4jNvNqUiI6XF1OLqFkAcxzKSyIQeqEsQT2H1rAtAs1
5GhUkPIqPsXcTk9h39hV+VLtBLoUG1oWvQ+HiCzl1yirnsDnpXkZhgcvxdXkxMbvlu/wDCn
v8AeFKtVhG8dv1OjstW02/8SWurXtvFp00Li4uLiS5dywA/1aDHAJPArOi8UT2P2cxWf7tb
P7JKglYM672cMGAyjDceaD4f1lWH/EuuSzKWx5eBtHHXsevHWqiaHq1zbmW3sJ5ItrP5ix8
FQex79DXy/wDYeQptyqqUdElzKy3873vc9COKxTS91/cFtq/h+1ttc83SoYoLqOCOOxMr/v
CHJZxJ13Ac5rO/4SW1/ti1upNJZLWyhEFpDb3bRvAN24tv6sWPXPapU0HU7yxe6t7Ca5t0z
mXZ8vHX649qZJ4Sv5NOstUsba5uY7iF5pdsfEQDkAZ78An6V588vyehWlCpUvzO3xXtouzt
dpHoU51pra1iprfiK51yBllsoLcvfS3rNGc/fVV2gf8AAetZenyQWl+l5d2T3MS5yqytGwO
OGDLyCDWtb6Dqt7p7Xdnpk89uvWREyOOuPX8KzoLG4ubqKztY3llmwiIvVyewr2KOHwSw88
PSklBXur3tfuEqk002tTZn8bfa7+8OqaSlzY3MUUTWplbcBHnY4l6l+Tkn1oXxvJ5jk2MMU
Ra1WK3jkIFvFA+5EBPUknkmsi88Oa7by2yzaXcQG6fZCGGPMbpj2PfB7Vcu/Cmr2+rnT7Ww
vLiTyFlcmMDzACMlcE/KGOM5zXiPBZNBqzWq76aWTfrsn6GydRouQ+K723k1GW1RbeW/vFu
1lLlvL2ljs9x8xBzU8fim1gKb/DlvLHDe/braJJmVYGONwP8AeGVzjt+FZVz4c1qygluL7S
7i2gt22ySMvyqT3z6e/StC58NXSaPZX8Nrfs946qUeIKseeASc5wxxjgDGfaniMLkbSbkrN
2un1St+X5sT9stYmXdX8l/qE18UVWnleXYedpY5IB9s10mn+IprWwsbNYopYY1lWSM5InWQ
8qw7Yxwary+GLnR9Vng1OEm1tCDPcRr8rbuFx3ALccDt71Qu4JLSdoDbvGSokVXADtG3Knj
pkYNfSUJ5XmUYYRtTjBJr7mlbzWl+2jPJrxq071FozpIfEU8d9DOttCyxWos5INxw0eMHJ6
g/SpG8Sr9piLaVB9ljtTZm281vnjJz971rL06xivNN1O6kdkaxiSQKBw5Z9uD3qSXw7rUek
3l9LatFHalMpj5sFclvYAYJzzzXJXy/hynUdOraMo2hrJp62211etzKnPGtKz0epNc+J5JL
ZrOW1hkthbLbvAWO07SSrjHRhn+lR6n4lkWDQ7XT7oyf2YglMvPEpJ+Ug9QowPzrNm0TWo7
WO7/suZY5iu1ivUt93jqAeMZqJPDetPq8djc6dPbmX55Nyf6uIHaZMZAx1AzjJrlq4PIaUl
KMo2jzPlve+lm/W34nVSlinpLqXP8AhKbaO++12Oh2tnLIkySFXZt5kXaTg8ADOcVmXWrPc
aTp2mtEqJYNIA2eZC5ByfYVm6nBLYarPZyQT2+xiqpMAH25+Un6jB445q4uga6llDf/ANnS
Lb3LIiMCpJZz8uQDlc9s10UKGW4b2ddStdJptvs11b6M3aqyur3N3wtqVrptzeS3ex1axlj
jjdcrIzEcHHrirf8AwkUhuLdbKxtbSyhV1+yAl0ff9/cTycjj2wKw7LRdWvr1rSK1YeVcLb
SHcMRyMcYPPsT+FX5vDOsx6zcabDZyTSQcFlICMuSA2SeM9s1hXpZLVxdSriJpykk2m9Ekr
ffroS1XjBRjokTXerkxW9vpdlDplvbyrcpDGCwMo/jYtyenSmr4hvQ2ofODPf3CXDTHkxur
FhtHp0HPpUUOjazNNNBDp8xktyEmBUZjyCec9BgE5qja2d/qdw9tp9r9qnCF9qcZUcZrr+q
5IqLtyyUFq7363u35vUxviOZNPU35fFTG1uxBpttZT3m1pJ42YsWDbsgdAMj7vTJp1z4pN5
cR3kum2/27fHJJdhm3PsIIABOADjnFYB0rWYtTisLrSZYbibmGNSH81c9RtJHH5jvWkfD+s
297b2MmnuJpwxjG8FWx1+bpkfWuGOX8PRa5XG/+J3aSt320/A358St7/cT32sTX9lJHdJE+
J2micZLQhuSg/wBnPrVCz1FtKuvtsEUbt5UkQEhOMOpB49eavJoOrf2iNP8AsDLdbBKy5AC
Kf4mPQVauPC0i6hYWEkVzJJNbedOF2kwEkjPOBgcHrXTLHZNhMP8AVISXJK7snfTqQoV5T5
2tTm4NfWy02KzvdJs9Vht3MtsLrdmFjjPQ8gkZ2niqi+ONYililPkvKt5Leys3/LbzFCtGw
HG3aMf/AKq3Z/DDme9hlstQHlywrEV8skq77dxOcZIzjGR6muPn0uWTxDLpFlFIZTcNBHG5
BfO7Cgnpn17V5dKGT42VRwhfTmfbbXrp5+dzqSq01aTNfT/HVxYJYCPQdPeawEqW8zbx5MT
knYBnnGeCcmuVCu5LMoOTnPY1vL4I8TS37Wg011mEYlkDyKojQnA3knC5xwOpqSx8G6/c38
9hDpzm4tdqyRyOqkbs4xk85x2rfDTynCSnOhOKb1fvX0vf82bzVRq0ita6lLB4cvtHWGMpe
TRzNIchlKZIA9jmtK11S4XQxotvBBFCz+bOyZDzkfdDHuB2FT2Pg3xFdx/aILFWjJZFfzkw
7KcFRk8nI7U618Nay1hJqDWjJbIzq8jkAqQQCvrnJ6Vv7bKXK8pxb5rvX7XQxkqtvdRci1G
eXRodMSOOGFHMj+UuDM/ZnJ647VehvS1paabOoWzhuDM5U/P8xAOOfQdKifw7qtpJDFJaid
rhykfkSK+5gOV47gcmrh8P6ml5FZJbK80il/klUqqg8lmBwAPevQUsjdLlVSKT5pbrfZv5d
PuPOl9Y5rOLY+S5t7vWpbnyRCrSfKuAoRegHtgV3lneWMOlrDsjkaOXIJfcmQOoxXBS6Tql
oJ2mgAEMQlZ1YMGQnGVx15rQitNSkYWkZiWby0cK8yqSGGVUA9SR2qsTVyTEYSOHrVIypq3
2uqtq36O7CCrwm5Jal2bWruO7jaLygEeQnAPz7zlg3txVC6kS6nUm1gtY1XCpCmByeSfWor
uJLHTrO6Cyb52kV1kOcFG24AHvmrem6fdagsUgQLE7hAzSKGfn5tgPUjrU4NZFgqX9p0UoK
LcU+9r7Lre2hlX+s1JOnfcdpV5FY/aS0nmtJauhieLhX3ABST97IyeKoXWrXaqViWGGDyXg
SGNMJGjEZwO5OOprRn0Sa7nu7aEAwRzGAGSYJuIOcA9zx2rJnhuFuPsuSJt3lhP4s9MV0UM
NkmYYipjOZTm0pWb2SVlp6dTnnPE0koWslp95Tk1a8Ww+xCGNIham0yy5baX3Hn60y31/Ur
eSAL5Twx2wtGiZcpJGCThh3OT1rWXwxeSaxDYSPEgl37yjq2zaMkdeGzgVkReHdSuXcJDCS
rmJG85R5sgGSqZPzY9q4qk+GanPCTi18XW13fW/yN1HFx2uTw668V4boadYsPlRYvIwse05
XaAfz9atQ+Irx51aby51bzA4dNwk8xgWDD0yBj0rOtNG1C+trb7LbtHLJFLLK80qqCEk2Eg
fw4PBzU8OjXkWrixuEUIsfnvJDMuxYzx5m88YB7VPNw1OMpyjFtJ6Xd7R009VsRKONuoptX
L8+pveyRPII49iBFSJdqqo6YFJvCqoVsnOW2ntWbfRy2Goi3kiKg4kjJYNuQ9GDDgg8/yoW
5UyYZs+i8dPSvuMqnhvqVN4RWptXS9dTyMRSq+0aqO7NgSwJHIDDJIWiIjMbBQr7hkt6jFR
owkcKCBg4+tZxvFO4ltpIz14pYpJzNu8xRAUyqgc7uec5xjHGMV2uyuaU01bQv24VrQ/LjP
FQfZxjcUGT6VZs1VrQDk/N2NTKoG/5Rz0rinCLVjvhN3ue3eBxs8D6WuOkX9TRS+Dcjwbpw
/6Z/1or5eekmj3Iy0R8VumQUA6D+E4FNgDRvsk5759van3BLSuPmHQkluenX/PrUZfHK5wB
jc1es1bU5U+YtbiE3cvvXKjrirsRVMfK3vzis2GRd4AzkDrjOf/AK1WUdd5bbgHsRkYpxrW
OedF30NvSpkj1rTXk/dpFcIWdmwF2uMn6YzzW9HfW58cfaVlU2w1HzPMVhgr5udwPpiuMjl
JcbW6jJwM59vatSK3uFt4buS3dIJWKLIRw5GMgfTOKwqYaniKspSlZzg4ffdnLUvGPKls7n
o9lf2gkt5Zr1Nqaw85feTtTAAb6ds0yLUrRNU0Bv7RV4rcTLK6jCqGd+3uMfUVxUEjwsQhU
r/6CPpUu2W4kWCNNzswVVDABiegBNfO1eDMJFuftNLPouvNr8ubfyNoZnUas1qdNaTWNw+j
6kddSxXTIkSW1Zjv+QnOxRw2/PP1NR2+q2bax4Xmku4reKFJjKm87YGd3O0++Co/OuZ/s7U
TfiySzka4KbvJx8+OvTrnHOKoSeZBLLHJGAyMQ4J+6Qea86HDGCqSajiFKydvh2aavpvvud
v1qrHXlOxt59PuG0PUv+Egj01NMhSOe1YsJPlbJKL/ABb+P8isbR7u1j8cWepTpHa2v27zi
TysIJJ/QH9DWXbxzXcpigh81lUys3QIgGSxz0H1qKR2WPftEik8AdxXoYTh+jQjVoqpe8eX
ZKyeutt3dvV9LdhSxU52dtjqNIvdJn0+ODWbvcp1h7gpM3GDEwV277d2M1dutS0+PSWtlvd
OW5XSbqEiwZhGsjSKQqD3FcTeWtzbTrbXcLQSlFbY5GSpGQfxBqsgKyDkZ7E9AK83/U6hXl
GrCrpfpsb/AF6a0a1O0fWLOKe+Ju0uI/7DtYY4FORI6upaLnvgHI+tXPEl9bXNreXmj61bQ
Wt26TyW8RY3Vy+RlXJ+6F/hUelcMEiaUShN245Bxj8auR2zeadpGODmto8HU1ONZTem6tpt
919PxIlmEtrXO21H+ytTn1/ydbsx/avlXETSkhU2HlGOODjPGKyvEUNjdve6va3wmggW1tY
yqcTOY8NnPTAXn61j+USpDYXb94gZyKlls54H8iRWRTiQRFum4D5iOgOMe9dGD4ZeCxEHSx
GvRNJaaX27qKXzOepjueLjKJp+GNTtNIh1K5niikleOExwOufMxKDge4H8qmmm0v7LrVsNY
SYy3cWoxvcFszhcloj2Lc496xbS2e5nEEe0ux4VjjgdT+FVL61eG4eFhuMTEMwOQcHtXRju
GMNjcXUqyqOM52bWmy2tf03MaONqUoKPLojrNa1Swnuxeadrlpb2V1cwzzW3ztcXD+YpIlO
PlVQDgA44qO21nTbjVPE9ne3FtK99dia1lu3b7PJtJCq+Oqcg46EiuHhsbi7ulhsU82aXOw
KcH9enQ9agjjV1+9uPQk9q8v8A1OwsYypTrPmSVtrrXe/XbY7f7QqStOK0/wAibxD59xrtz
JPqq6s2FBuo8orcYKoD0UcqMegrv5dV8O6fp8xsbjT4rV5rN7eK3RvtLIjhn8wnqRg1wdzp
81neSW97G1vcRj5o2PTjP8iPzovNPu7eKF541j+0RiVFyMlc4Bx1Gf1rqzHIMPi6dCn7XZJ
K1ve66IdPFzjKWh2lze6Rp9vqc8eu217Je6xBeKkBIKxByTnI5bB6VHqEmj6gusaXF4mto2
urz+0FmZWEUilSBGxx1Xr+NcG+0n72AT8u3+L/ABqa2trm+vo7S1tvNlkOFC8bj+Nec+Fqd
L99Ks7q+tova1tPK3zN/rcpfZO31nX7CXwzf6faahJIyi0tg7DabsIGDv67c469sVm+DNsu
s6jHLcG1R9OnBmAOYwcfN7VywRuoOPpViOSZRIsMzxNIpjbacbkPUH2r0I8PRhgK2Dw8tZ2
d38u3ptsYSxD51KS2Oz03VdJ0GHT9E/tZL07blZby3BKWxmAChM88YycetLbtoUFlZ6FPrM
N5A139puJow4jiQLjYO5Zu/bpXDSQ7Qp2H5iCccVLFGBhWyFHPHXPoa5lwrTTdqrvK99Fq9
Xfytd6LQ0+uPdI9BkudPu5tZsH1uE/2g0U32kRsI1KE4hYYzjbgDFXI9a0FEj0x7+O9jaxi
hS4nVvLMqMzAN32ng1wVtHLdSx20BUySNhNzAbjjp/hV2LQtTlkeNLYCSJtrKXUEHZvYYz1
Cjkdq4MZw5gIWp4nENWV7e6npZXT+Q44irvGJ1Nrcqsep6hcaot/Ck9iZLry2SMYl+ZUBA+
VR2FcPa3lsnxHTVHkU2o1MziXkAxmTO71xilgOq3+l3FtC8r6fZqbiWMMNiAkDdjvzxWUYy
zkLng4Oe1dmU5DSpOupVE3Jctlp7rivx/AdavJxjp5m9DfaZqthrei3+traPcak17FdzKzR
zD5gEbvwCCK27TVNCl1kzx62sU1hpq2Fld3ETEzy4w02ByAATtzXCDTJ5rW6vUjzbWjKJX/
ulidv1zjtTbW1e7uYba3QtLK4jVd3O4kAfzolw5hqnPGFZpLS3u6aK9/VWH9anG2mrPRI9N
0yXw34fa48QrbwWs87JIiMfPUSZLKOzexpNS1rTNRGmSTL/o41GW7mt1yCI2YYJ7EkZrMk8
O67p6QxanazRxDIjUsGRSTkgY6U+TRJ44YVGHLkgRRAswPYEY64547VGXcO4OvBYmWI5knK
zSSte79PP/gEzxNXmtynUN4g023FtE19Bcnz5t/2K3MYSORNoIHcjPb0NZFtHpFh9r08awJ
Ir6HyjdRxMBDhsgEHqD3xWDcabcWd7LaXB2SRfKyjBwR9KrEuOZCx3DJGc9K78FwnhYUrUq
0rTSf2ddbr0tv5nJUxdVT96J1a63pukz6XYRXRvrKDzBdSbSqOsp+ZVU9hjNS6Vr2my3Fze
3d3BZ3T3wmkaeDzSYAOEX+7jFcLLIGO7O0k4z2H+FU/MZZSpbJOR/k0q/COCnBxcnzOyb01
97m2Xe/3WXQ0hjKl720Oz8Qa1YXFtapZ3AleOa4ZwgIKq8mVOT14q5YanpFxYaSb/U2s59N
JDqYyxlUvuypHQ+vtXBrkRlmO0Aklgc/rVg2d3/ZJ1BBm2WXyGcsMhyN2MfQde1a1MkwsMF
DBupaz0fX3tHvprfTzH7WpKfNa7/yO7u9U0XWRJHLqH2Vba6mdWELOsqO2cr3DD1rK1LW47
/WrjUU8y2jL/IQMsFAABPvgZ+vFcck+GwH3AgDr+Zq5ZWtzexz+WY1EC75TJKEATu2T1Axz
WuEyvCZWpVHN2tbW2nN6JXv+HQzm6ta0WvM9Cn17RU1jS7o3Ud3dCSQT3MMBj/dshA3A4y3
OTWbDrOjRaNFpkerrZT2bNEmoLaszSwscnywPuEn+VefPP5kgfeEBX+929SP61H9o/dk+ap
Xpye54ry5cK4LkioVHdarto2/S2r8jeOIq32O/uriHTfD1tBfgwSXWkXKRoyHc2+cFSfTcA
Tk1FpvifSIFtrG5ZHiGnRwSPJEzJDMkrsmV/iGDk446VxL3N7qV5FFme7uHCxomSzHsAPQc
dKjtVa7WcpNGscMRldm5wB05rD/V/BRoyjiqnvX5nbz0X5f0i3UqOV4o3NTvUm1WSVNXk1U
EKZLl4zFlupVQeij6ChZkeMM3Rv7vXr1+lYSOxLM3QcE4xgf5zVuKVCVAlwwxwPSv0DL0sN
QjQTuo6f1/wDz61JTm5W1ZtjLPkgk4yG9qtW7jexXpjkVjxS5kAb5iAcc4/OtCFynyg4J5+
leiq76HL7KxtWk+y1Xae/HtVuK5WRyvHHoa5+Ob/RUKnLY5I6VHbXTpdHcx56g1y1cVyWT6
m9OinqfTHg7/AJE7Tsf88/60VH4F+fwJpTDoYv6mivDqazbPTS0PiwSKyggKY+uFBAb8DyK
iydu1e45GeBUDSiQ5JZSeGy2ST65pfvZVX4xjPpXW6smCpWLagFn2qNqr1x1/zirkWwj7wA
I7dP8AOapw7mCqOowAccGr8EbZTJ4znb2zShd6mc0olrTEDa7ZQsitBLPFG6typUuAQR9M1
3K6bYxy689/aO1rZ6xDbRhFIKQmVi0afUY4H9a4IEI25SoIY/NyMY6EGtiTxJrl6Y2uNWuJ
ljdXUNJ911Pyt9RnrXi5plmMxdaDoS5Urdbdb/lp6EKrTgnzI7sWtnJc3F9Fpdje2JsJprZ
LZXTzSkigBlPIYZwT3qLTtOsdbmsr/wDsqC1muI7h/sYLRxXDRldrjPIX5jnHXbXMReKtWi
ubu6nvJprmS1a3jkdtphywOent0HXNZkus6ndaomoXF/ObtQCsxc7lHYD0FeFDh/N/fpzq8
tlZPmeqs1a35sccRSlaSjsdn9r0EeIFmlsPJb7O5F40LrbyzAgeaUB3bBkjcTye1MmhtNDs
rma+0GwmuP7UWAIS0kSRNGrZXPIBByPTNck/iHX21JNQOsXJulQxCUvztJ+7jpj8PT0qlNq
Wo3Klbi9nkVp/tJBkz+9Ixv8ArgVEOG8YpKPtLKyT96XTouyNvrUbNrc9CXQdHn1W+sY1W2
g0e9c3g3cy2n3x/vEMu36EVl6jc2dpodvdW/h2G5TVLeW5klKO3knLAJGR9zaMZrmhrNylr
qccivNcakUFxcyOdxQHcyY/2jtyf9kU221jUrazuLOy1O5itbgHzI1cgPkc5A6Z9sZq6GRY
xyblUuotKzb101d12bdvkhyxC6Kx3mqNZXc2oWMmmWrrFokVytyAfOMixoQMnoMECue8K2l
ve+KLG3uYVuIWkYtGR/rPlbg1jx6heStJJLezkyxiGWQNy8QGAh9sADFWbSR7a4SaOaSK4T
OJFPzLkY4/A19Dl2R1sNg62EjU+OKS12fKr/iefWxMXOM2tjq4/sy6UdWsfD9pPPNctAImR
pEt40QBVwP4m65+tbi6dp9hJgabbyM9/FEVmG5oVeMFo8g9QSR7VyFnd3tlIzWt1NAzLz5T
ldw9Dj/9dbNjFLPCqieXYH8wKWJ+fu3ufevLr8KY6pJqnWtHvzSu+yevR9hxzCC1cdTUOlQ
3nkiCytrVre9liXCEgxINw3DOWPB+tPubXTZIm1I2MFxusJZseUY1dxIAG254680v2e6iUS
rLKGEm8bSc7zxkd8+9ZF/c3rSMXuptxBRtzE5UnlfzrkfCGZSrR/frkWm7vZu7V9/P5Gv9o
0lFycdS3NZwXGm3GoRaeEnl01JysSYVH83buUdQcCsjXNHdTaGC1ZPL0+OW4yPulifmY9ck
+tRx319b3MbW11MkkSbFZGPyr6D25Jomv7qa1eCQSP8AaNnmSSNucqmdq59Mkn617OCyDNc
Bi41lNTSbWrd0np16JL72cc8bh61OzTTKXhm0tLjxXZW91CkqNndHjgjYxyfxH6VtwaPaR+
Fri1uILeS4/s83qFLYh4yeVPndD6Yx7VQ0qeLS75r4Wazz7SYWLkBHxjcfXg9Kqtf6lHAtg
t3cLaKuCoc7AMjjH1rLPckzHNcdKph5ckEo633td6FYfGU6FJJq7dzpdaisdM1ObU/sMOpe
deIL3zE3C1QIuFA7FuTu+gpkGi6Xp12umXFrDqEk0dxeq8g3bYFjIiX27niuVkmu5Hl82eZ
vOYCYFyDIAeh9R0qzf6hPc6pLeoPILLsCxufkjA27B7YrzI8H5hGMKDq6crbab10XKvJrVa
WujqeZU9ZWNdo7C+sIo5dGsImvtElvpWiiwyyISE2c/KB3HeuR8JWkVz4t0qC7TzopJ1Ekb
fMGGM4NLPdagiYW6lAEZgUBsYiPVfp7UzQb1NC1U6ibP7VLHkwgyFVjfnDe45PFehTyPF4D
B4mlF88pR91J9de/qi/rkKs4vax19vpml6boFpPHpEerR3cUjNHHA0kskmTxu6QogA9zXI6
Sgl1S3jZAySTJ8hBPGeh9agttV1a0ilhg1G4hjnYtIiSsoYnr3p1rOokVxkSZ+UBjwfX2rf
J8nxGGp1416l5TTSd3+IsVWjNqy2O+v9PtNWl1PT4tNs7ZrXUoobd0TYQrOVO89xxnFaiaZ
YXN7p0v2CF2FxcQMv2TyBIBEcAr3G7o1cHHPcMZA9zKzTSB2+Y8kdCT361t6fql7DepcyzT
3RGQqySseShXPPfmvBxnB+ZxpfuK1+VaK7u3ZJ/e0XDMKS0cTV0m0jvpdOu9T0iCylW6aLy
44DGJoxGzH5fVSBzT9GEV2tnei1htS1xdIBEmAiCDGB3PqfWsdpL12WeS8nkkRdiO8hJxjG
Ae1VxBMgQRSyQqoLAI5AB6Hv3Hf0q58E4urTbqVUpO1tZaLW6WvdozWaQUlGKuaraeg07UL
OxhjFm+mRi2uen2jdIuXc465zx2xV+40PTZYILO7gRPs2oQ2rypa+SGXHIBz8wOAMn+tcnc
C7t7doUuZFjcAbd2F65PHSqFze39xGsVxeTzAYxG8jMBjocdup5qJcHY+nUTWJS17u+1rms
cfBr4Tpr77ZJ4U12O60OPTlW4hSMww+Xuw3Tn72B396wvBVksnjOyLIWEBabYozwikj6nOK
rSX15dQFLm+nmQ4XDyM2QOnBPaorVZ7a5NxbyvbtgjKttLD04+n6V9DgeH69DLsRheZKdTt
e2yT316HNUxSnOMn0PRtEt5Et2sdWLpNf3BmS2kPzBRknIJ+XdnArcnSMS26uy222aIwyRf
uzz94DPPA4PrmvLbe8mSZrnzWMr/APLRjkn61fGo3M7b3naQ9mb5iPbn3ryJcFV5N2rpKW9
rrlf91dmrXuaLMlsonTXdlPqf2m3u7C2s5ZrhUtHZApyWO4nuw28msbxRBCvhyzDW+ZPtTC
N5bZYGCouOg6qTjms6ee5nkDvJI8g4ViTuXvwar3nnzlvOlknIHHmuWwe457V15fwljMPXo
znWShDVxV97W0v3W/ncyqZhCUJJx1Y7QVNto+o6iLaG4nklgs7czJvCyO5JOD6AV1Pk2V7q
1/ZGwtUt01WG2j2QqpO1d8zEjrwDx0xXBSmdYgqSyAK28BWIGfXjvwOajgkuIsobiYuGZuG
IyxGCfqRxmt804RxOOxNTEKqk5PTfTb/L8SaWYRpRUWjr45ZLzS7rWNM0G1lu1uvIgtorYM
LeM/NvKd2Y4Ge1XbKe7A0G3ks7VLjU72S6uA0AKxxjCfKOikqDzXIW8k0KMILmVNwwdjEE+
3HNLIJQVcSEPGNqsCRsHoMcjqeBXPV4Km06akuW75Xq38Nkt+7uaRzJWTtqbcFrc2j2U3hz
RLa7g1R3murqeMSIimQgRZPCIF5/GqZin07Rtav9K0dbiyurmSLTpPsocou7HnFjyEHRR3J
z2rAlS5hhlghmlSCTDNHvO0+5XNZFxNfLGI/tUyxKNuwStj24zj6V58uF8SrxlVT6ddUnfX
V6nZDFxlZ2O8vWt31TWNLsdGtbo+H7eMxW+zc91OoVWZwOXCZJ29zUEVpPdva3eoaVAniG3
0+8uZLSG2CuyEBIC0Y4D7mZgOuBXmrXN7FMZ4Z54bgEt5qkhsk8ksDk571Ys4NZSKfW4pZU
CuVkufPw4bj5Sc7ixzwO/wCBrmq5HPD6e2SXRu927Wa9HqztjO65rHo2g2t1o0ukQLp4/tO
DSLvUHjMQeXc52ouOucBfw3Cm2Wnl77wvfzaav2KzsZtVvZfJCxlyWbbxxkbVAWvPYry7Mo
njubgyKpUOJDuwffORS+deNA0DXc/lAHajSHaM9QBnpWr4cxTn7VVFzSvfR9b3+65i8WtVY
ju1u7WZkvYWiklRZwp44kG4EexBp8PmOybs9h6YqsIyXO4sSO5Ocj8at2oOVBY/1r7vDwlT
hGMnexxTnGUrovR/60gseOeBwa04I2Ub92Tj9KqwKqyKCM89W71oxnOTjoOlepDY4HLUrjz
TaqMZHsMVEsm2Qbhnt9KvMqtapzgEetVDbMSTnqc9K5sTC8UbUZa2Pp34dkt8OtHLdTD/AF
NFHw8+X4d6OP8Apj/U0V5Dep6S2PiEqsjhun04AFTRIAxIUkEcbev1qBUzKQsQUKMEb8jH1
7/WrtvGQhATcAOBXVTi5bEzk4q5JbROHVwCDnGCe3Wta3Q+STvDEAnpzRbWifINobPocZrY
tYPlwIct0JHX26V6VGhdHmV6+pRtrZnu4IX5BlUHHGRuGRXb614dsrHUXsktojcazqJS3dP
uWcAcLxzy5J5HYVjW1kysknlgeXICAeehBrp0u5nu553sTJC2of2hErNzE+7LgezDivj+IM
JmMsVCpg03GK1S6u+j+XXyNsLWp+zaqdTFsvDcB1e1NvqUGoGPUFsp45LdgkblSwOM/OvB5
4pP+EdstQsNDijvobXUbqzkkWHyDm4ZJGJLNn5eAAOvSpbfU20q8aV7R5FXUl1D5W252qw2
Z78t+lZcWvpbajot2bJnGm27wFS/+t37+c4+XG6vAq4bPnXUuaV4rR6auzevTd29Drp1MNa
yILfwzNeeF5taimmR0hNwIZLdhG6hh0k6FsHsMVFpeiWk+kXOq32qLY29vOkJ/dGVnLKW4A
x0x/P0rQj8VwyaS1rJpVz9pksBpvmJcfugi9GEeODU2mXelReEdQtdVga5Mt5EREknlyDEb
Asp9B0P1967XXzhYapKpGSk5xUbWvbrYhuhzqz0sx1vocWm2uq3OoXtjJawJDJFcSQtIHWR
WMbxgfxdtp4z16VFqHh6zVru81LVotPtrQ2sJENoSGaSIMPlByT3Jzg81W1bXzqGlX9oLRY
EuTbrAiv8sCRBgqk/xE7uv41Q1/xGuqWF5ZizMJuJbaXc8mdvlQmPHTnPBrzfq2eRqqrNtS
ejtbRe7+O9zpjUoz0sdDo3hd18TX+mzuZZLVhbpIlm00W5xkOeQAACODn17VOmkmz8KPdXb
wmSR5FSaO2MhXa+0q0mcKSRxkcDvzWRD8QoG1Ca4u9IuSTqC38EUN15e1giIVc4wwIXI/Kl
sPF9vbWN/BDp84ubsSo8huT5WHctkpj7wBwCPSueTzqdXnae8W13a3NJQoctrHRrZtF4ytt
NUQDa8cS7oTsxtByRnLZOckmtTRWjlknVnSCONGkywztAI7fjXLDxMZPE8euR2vEciSeT5m
TgDbjP61d8P61Ba3F/PeOpja3cLC5xvYkYXPr/APr7V9JUqZjhsFKSvzKlBaavm5tbfJ7nl
8lP2ivtf8LHemK2ubaJVufl8ty0jKVO5SSSR2wCKxL2xt3gaeO7ItEheV3K4+ZCQAfqSMfX
NZv/AAk8cb7LW18uARSIkZlLFmf+Jmxz9KpS6zO2ky2AlUxSyLIT1xgY6d//AK1ThsPxHUT
qxqOOqSTS+F3u3v723kZ16mFXutdPxNC70G3iF4kWoM9zbxpM0YixwxA4Oeo3CgpaxeKhba
lFB9ltX8jMcXlqyryGYc55IyaoT+It93qM4gUfa4EhwWxtIKnPT/Zp76ml9rcmpPZqVkk3G
B2yDxjk124bA53UdWOPcmvZys1bm5ml8Oy3va/3nHVr4aNnTVve19DbuLGV5ppHtbKNPsjy
LNBFuWQcdOeoz1qpPoOnQC5E+oyq1oyCXEOfv9MZIzjvUz6rA0H2eCzWGDyJIETeflLkEsT
j2qK/1M3DX6rGoa7MfVs7dg+nOf0rwsJgOJafu07046du+/WztfrudM6+Dla1mQxeF7b7Qt
vPqDo73b2kYSPdllAIJPYc81GfD1tMttLbXzNATIJpZY9nliPG4gc568fWrL627XcFy9tgx
XjXZVT97IA2/p1qKDWXtoEiFqhAkkZlJJEiv1U8cfWuqNPitLn5nd309232ttFrsOVTA3tZ
b/5FWPw1Z6hNAbTUX+xyM8chli2vGyoW5XuCB1qrF4Wsr7+z307Ume0nWYkyQ4kJjAyqrnk
nIxzWidbS0aL7LpiW9tFvYwtIX3OylclvYGsmPU4YrWysriwM8Vq0hDCQoxZ8fdI5GMcVVS
hxI4uUZSt0vyt297V6LXSOz6lxnhLqNjPfQbCIXd1f6jdWun28iQZa1xO8rDIUR54xzk5q0
PCRZD/Z10Lyd2gkhwm0PDISoc+hB6jtUt34mF3c3MOp6Sl1p86xjyPOKshQbQRJ1JI6msv/
AISm+i1aS/tES2VbQ2UNtHwsMe0hRnqTnnPrWSpcRtX1jJLq047LT1ve/wAjrVTDP4dTZXQ
7Zb3S4LO/klh1C6ktxKUGVCPsyB65qzo1lFfXtxbS3MlvHAkjl9oP3TjmsLR/FS6db6ck+l
rezabMz20plZPLDHJBA+99TWt4a1G1tdTvLi6REje3l2xsTsYkghSffNdaxGeUMLiPaOV4x
tGStdvn3X/brSOepDDucbdzqrPR7S7eJ4LiV4HV/voFZGUDII9ORV2PRLeBnF6u1ZIJGPHM
fTBA7nmsqw11UuLdre0itoYt22LeSGLDkknk+1aja2sqIwtxtQMrKzFtynqDmvPxWG4mxFN
0fe5X1ulKycnZ/wB6/K2OFTBU3zJK6M1dPgV0lQNcW72842yxjcjqmee3fIqrNoEt5aXtpb
ohlJs/3xjVPKj8sljgdgM59cVJcakYpjFBapHbrHLGIlYjl1wWLdzWdca/Oil7eIQuzwkEM
SV8pcDPrnuK4MRlPEVWsq1nfS130Tuua3lua08ThkuW33GfFpekRwNfXN/dR2VxKyWjRwhn
dV4MjjOAM9MVoDwwgmVWuiyxTst1KuNsUYTejj1yvr3qqmt2+14brRLea181p4od7KISxy2
D3BPOKrS63eNJqO51X7eu2QLwAOwAHYDj6V7EMNxFOT99xa3bs01otLbNJt+bsS6mGS+E04
vD8c+hvqCrcwGOMzI0qqEkXdgd8g45yRjmrl1oFhFLewW1zLLdWpjLAqoVgxAwD6jNZreJW
ks3jGnx/bHtRaGdXbBQdOOgPTmiXXpZri+ne2SN74ICQSdhUg5Hr0rGjh+KJTneo1Z+7tbd
eulk+w3LCW+FGm2kWMjXVtbX8s13aAs5dAEcKfm2n296ZPo0K3WrxJcMBZRqyMR94kgf1qC
TXRMZDBYxW1zONk9wnDOueQB0GSATVy410zxXJFlAJbpAkswY7n245x26V3UP9Y6dWLlflb
Sd2rr3ouT9NJWXmcso4WS8yhHpWlro/wDaGoyXEaecYlSABi3y5zzRN4cs9Oa5udTnuDaiR
UgECgvNld2eeAMVft9TsItA+yzWsd47T+Z5MmemOoI757VXOsSSm4N7bQ3cU7hvJYFQhAwu
CORxV1Vn1fEVnQclTUmnqtk1/D7PfV9NCV9XjCPMk3b8fMIfDduzGCzmMsjNC6sQABC+fnI
7FSDmrr6XatZQP50n9nRJLOxVQXYB9owB1Y8c9BWOdYvjfzXkbJG8kJt1RFwsaEY2/gOlW7
XWpLeC1iAjeK3jaJlIyJVY5IP41lWyriKcYTdVytbTTS6s033vZR83cX1rBxvFx8rmna2ll
JaWC2MbSq9vdhVkVdxc4+99DXH6n4ZtobDVFjlla50+GMyDACGVmwVXvtA4z3rom11RDGia
dDFHEkkcaxluj8H8R61U/tiZvMhubWC4WWEQOrA/vQpypYg9R0rzcLkvEGHnKtC9m72bV/j
vq9tY6ep1LG4WyTf+XQ888QaMmlXkdvDN5yNaxTFm/vMm78Rziu81OwWw8Oy6fLa6fNAbKG
wtI1jzcSX7IGDMwHy4Jzk+lZWtl9W1L7Vc28UZ2pGEQYXCgce3SluNT1C5l1PzbeEtfXEd0
MZ/cuhG0r7jGOa6MyybNMVQwzkvegry16tr8tTejmFFNruVb/wdp2nwTwi5vIb1vKgjW52s
l3NwsrRqBvVMkncePStLxF4cC+IXijikE93KsVnbWyqQIEAQyNnjJwcD8SaS71h7rUodSOm
2kV2s6TvOm4tMy9ASTwpPOB6UWuuXtsymS1jn8szZ8zqyy/fUHPC5OQK41lufJqtrzJPS63
dtvmi5YuhfQwvE3h+00iOwlha4U3SSM0czKxUK20EFeME5rCRdgXB3EHt3NdDq921+bSNLW
K3htYPIiiiztADEnr35rK8kg7UAO3nJ7V9rlNLFU8JBYxtz1vf10/A5atSEp3jsPhZi6t0x
1rRjcA5LY3E8Z6VmgnaQFJ7ZxU0LD5mYZB9exr2OayuZ8iepfgbNqpBB64AOamjw6MScH0q
hDL/ocZ3Et2z2p6XG5iT1Hf1rOdSy0KjHW59OfD7n4e6Rjn9z/U0Unw8P/FvNHx/zx/qaK8
h7nej4jkQrIQ5O/phgM449OM1dtThj644z61RMaZDF92MA7QcdO1WItqPlXPHBz3rro1EnY
zqK8TpbGX96q7uVHWt+3ddxDsWbHLDHNclaXHQKAMnuM1v2lyFIbGMEA8YGOxr26NW6sjwK
0GpXPQtD0mO7nVFBfAG7uAc9PrXbR+H7V4SPLY4GM444rjfC2opaTLLksucn3HrXpC3lvte
SKYCIoWZQcjPtXwnFmZY7CVqEcK3rdtJau36d+yPUy6lSlGTqHmXiTw+bdZJ1VmGB+8PTIF
cTcaPfiaEfY5d1wQIwVILkjPHrxzXrer3ljNBdpdHzLVI1lPldGYMNqg9i3T8648azH/Yuq
wzaisd9eo9yrp92A8L5at1DMvGB0AFeZhuJc0lRjCVFSaaTaTs+bt5LVy9Et2XUwlGMm4yO
N0rRrvU9RSz09RJPITy2cIB1LHHAGf1HrQulalO9xHBp1zM1s5SbZEf3ZHr6cdq0vC08MGr
S77mK0ZrSdIpJpdi7iuFBI+pP4VsLqdrD4XsLrS9XtIr20t2WSS4lYuspJJZI8fOzf3znjH
SvTzLO8fgsc6VCClH3bOzSTabbv22RhRoUqtLmk7M5rTdCk1GxvLjFwUtRuHkQ+YGIByCex
HB57Vn/APCOam2mNqKWEzW68GYLlT7g9/rXU30kN1ollPZazDHBb2qq9j5zJK0pJ8zIXgs2
fvGtzWL+1eGV9G1K0SG5iWL/AFpaXZgKUC4wir39cHnNeZ/b2PdVNwTVST0s1yW0cdt3q0d
FOlTjG19vxPIZbB4pF24Xt81PggCFSz7ScAqeK7aXR7WQcX8Tqs/lLlGG5T/y06dP1rLu9G
hs7KG6NwJhcTSxRrs+8iHBcE9AScDPpX08sZQU4wTd35FQnKSJbTRfN8PW1/E0kstxdm1WA
JnnaCOfU5qxc+H9UtNKt7ya1lEUrsgXaf3ZB2jPuT09a3/Dep6dZ+HIoZZlSZrqRVlU5e23
RhRKB2x/jVrT7q0trXSGkv0lWwuZRLGrEs4c/I6g9QOvPSvjqud5nhqsoQp3ipu10/eXvWt
6NJX7mzhRmrt62ORl0/V4Lq3t7iwniklBKq0ZG4AZJH0FaNtomoyJOXsrrFtHuKRxbmLEZA
PoMcnviujS8t7TW7ADVLUWVu0rxokrOwLRsBJIzDliT07VW8NX+nRW9neX19bm8+0u9zJdy
Pv6fKY8dfxq58T5qsM5ql/LspX3b1vttqc88Hh5Stfuctbw3N7crb2UJklk+VI1BJY/StyD
TLi1WRb21nt2ijDIDHgkltoyew6/U1zmnS2s2u2sF3fCyheQtNMzFcLnJwfcdPrXWy6tAl1
q1x/bNpK9y1ubZYyzLEFfheR1UDJr6fOeIMbQqxo4ZLWKb3bu5LS+yur/AHHlYfA0mnKfe2
6LsOk3IZobtGtyYXmGcchV6frVSPT72ZI44rdmeVTKoHXb0z+dW28Q6Baataebe2JvryG6L
JDIzRSHaCAM/wATdwKmF7pd3PPfGeAyyxI0SXO7ZD2ZflHbqtfP0+L82j7SpKlpZW92Vr9r
b7atvSy01Z0SyzDRcYqXX8CidMkj09JEWX7UJ/I8vb3AzVW6sru0ZftcDwFhu2yDB/D1rop
NR0e8vNtxcxSQi9Mq7WOMeWAGPfbu61k65dQzRWMSy20rxI/mrbbggYt2z7V6WScRZpicbT
oV6NozbbbVuVWurXWqIxOCw8aTcJaozodK1C6tJLu2spZYV+86jI9/rSXGjSNaaf8AZ/Mmm
u1kYxhRkbWI49q27W7tbj+y7v8AtUWbWEe2S3w2WIOSyY4O6pJNT06exFrujtjcRzL5ozmA
tJu2n/ZYdcVhjOJM39ulTou0ZO6Sfur3laS62spe76GtHCYdQvKW67rX/LscTLoupf2adRF
s4tWH3yuRnOBn0qGXwh4kUrGukXG9mIACenv29vWu4M2lWOkXUVtNaoslvHGoUN5zSBhv3E
8VQv8AULR5NVKX3NxqsE8Yy2HjXqeO3+cVyf6y5xiZSjToWs+ql5anUsPhaas5HNWXh2afT
bq+ktr3NuWTCRAIxA5yxPy7TnPHPataHw3dtbz3NjHN5FtHG2JosMxZct0OMAZP0x61bnay
mj1+e31qCC41C6dVDbz+4BJwOOrnv6VZlv7G8GpQC+SEy29qY3fdtZo1+ZOPyrj/ALbzlVH
Vop2vtyt2XuXW3my3ToT92T3/AOCMGmyxaTDdi1nyQCzMo8sD+8O+Dx24qa1jnupBEiPLJj
+AZz7+wqfVNUtLmxlubK8gt2nRBLBsYzO3HyE9Ag7Y4qtpc0QtruznuBbm4RVWc9FIbO047
GvpMtzbNP7Kq4mrBuopWScXeKuk7rd8qu9OiPMxGHoe3jBPSxaOl3007wfZ3SSNfmBwAM9O
fWq39g39xu8qyZWUsrZwOeuP1rX0+5s0sZbGW6t2dZBLHO4Yxk49D3HbPFV3vIpLNU+1md1
vvNMhUguoAw/P41wviHOqlSdKnSVlazcZK6te/o+nqdEcNhklJyOVm0q63BTbyDznMSerOC
MgfQms82ss1y1osH+kFzHt+8S+cYrupbzT7q7SWbUEgW21GSfBQnzEJGCuPp3rkL1YbjxBM
5uhFbTTsWmwcBCxO73OK9HLc8x2JVRVqXI4xbej3vp66WfzKq4enCzi73Y1dD1S3v4rSW0Z
JpkLIGYDKjq3Xge9Q3EVxYagbO6ieOYL8wYc+31rop7jw9JrE8z6naXINuI7NZ4XaK3VcAB
h3JGT9axPFGo2t7r5ltJI5oUgii3ICoyq4IAPQV5+WcQZhiMSqVendcrfwyWq2N6uFoxg5R
epauNG1i0t3u7yxltoIgCZDghQe+Ac496bLpmrQWyXUtlMkD7csAAQGPBK9QT2zV2813TpN
Y16ZbmKWGayiigUg/vCpQlR+R61f1HU7LU5/M0u/Ci8mjkktI4mM8z7hnexHCqOnavLq8S5
xTSjOnZPVytLTRab+e5vHCYd63Kd5phiS3NnHO88tzLAIHUb8JjHTvzzTl0nUjciBrJzI4L
KAQQQvXBHHcVsXOs6dZ6tJDeOzKt3dRyhMkxq+AG4+nao7Ka1m1eZF1ZZYY7KUYt4mSK3TA
xgHqe/qa5cLxRnWHo3nDSzd5J9b2t/WoquCw8no9blJNFuk1OK1ubWQLMT9wryMckHpx3qO
8sBapdObecRwbVUkqd2/ozHp2PA7n2rQtrmPT4bOytdTQ+WZJHnMRMYDLgIF6kdzTNRutMX
Tb2Cz2jzjDhQpCErncVB+6K9WnnOdYjHU7xfJKyuoySa5l71ntePQ4KmHw1OlJXu9ezMe00
+91GPzrG2Z0hIDEkALkdyTVaLTtRl1KSxW2PnwIXkViAIx2JJ4ArRsVhn8KX6z3ws1N3Eol
dSyhsHsOefWoJtV0vUEm01717a32wRxXjxkiQxgglwOdpzkfQV6+Iz/NI4uvRoU+aMHa/K9
Fp7397d6LXQ5I4TDOnCU3a67rUry6bqFrFK9xblWicJKMjIJHy8dwexqwdJm3xQ+RJJdPJI
m0FSnyhcr7kE9+BU1trFlBfRRRq15ZQWywCWRSGldCWVsHkAPwPatjT71GtreK53NI4nWZ8
ZYbyPmGPxrjxea5/yQqSo6Kz063Ttp5Wu1vqka06eEV0pfeVI/DUaJbJcKytIZiRG4IARNy
kHp14rGl0mb7GtwYSwaEShgRkR5xnHpk120P2W3ighjdpVR5WbdGQBlSvA9KizbziSa4HlN
c24ichchGBHAx2wOnavGw2b51SqzqVISlFvflltzPRLdaa/I7pU8O4qzs/+GPO7zTJrdomd
NqzRiSP3U9/0qkbQFAQhOTgZ/rXd6xbRTPB5JZ47eBYtzLjcQT2/GswWJRiu3AxjPb86/Sc
unVxeFhXrR5ZPpa1tfM46kownyp3OVeyKKGIySeD/AEpsds/DGMKeeB0FdW2nAA5AY4pU07
cp+XAI/pXZUo+6ONbU44W/7pTtPTmlERDAMOg7V1J0wrboVXmq76eqnO0gn1rj+ryR0+2TP
ffh2MfDrRh/0x/qaKk8DAx+BtLQcYix+porymrM7VsfEbDLkZPHZhg59/eok3GYjoo606RN
juUlU8DAFIodgd7Be+B3rZKzuDV1YvROVkBUnOeMHvWtBeZeP5s4HQVzwk2uFfOMY4q0ssq
4AJwO4H6V0RruGxyzoKR2tnqfkmPEhB4B5HAFdLH4mmEGFbYqjnng/wD16840pluNVsIJFG
yW4jRsjqC4BH5Gu4vpdFt31/VbXRo5ItIu1sks2lZkLM7AzyY5xxtCjpXBmGewwlWNKdPmb
V+nfl/M54YKU17rsJc6ldXEMmWmMEWJJgnKKegJ7Z54rGmm3li0h2MOcEHFdZp+n6ddWl0q
SLpMGrWNnK8crE/Z83BX5c/3iMrnpkVhajb276XPPHpB0+Ya0LLyeWeNBGMBuerdT0yTXj4
Ti3D+0mvZ8qv5duv9fmjSWWzcVeV7GC7Z+UYXsAPX1pfJuIrWO4aJ2ibcqSFMB9v3sHvjNX
fE0C2XiPVLe2tzFa2100MYQcDjhc/Tmtfwo2n6rpsmn6nJsttJnGrHcfvRgESoPr8hr2Mfn
TpYGGOpRvF2uuyZhRwq9o4S0ZiG0msrr7PdQtDOmN0bDnpn+RrQhwzh/mwQAQRwP/r1U0y6
OteMbabUY1c398rSJu6qz9PyOMV2lhb6Xqcogj0+GyWLVfsn7lzulQq5wST1yoGfescVxHD
AcscRTvLl5nbaN7r8xRwXtNYSIo9JviVt/s8gduFRu/0rC1G1kXarMWEanaCeFGSSAO2STX
otjcWaX9nbRQiOeOQxu0TNsTCtiMM3LEd8Vn3tvZNdBmsxdx29mblCuQbtsgckc4XuBzXgU
uMYVZKOJoa2un96vfY6P7P5NYSODtbWZ3cxwLPsQvmPJGAMkn6Vfkt7u2/ey25iVcbjIpGN
wyo/riugtkgltpdUhso7F5LO9gZI8hXCoMOinoMkj3xWhDplrPFe2MjmG3aezYRh8Fz5Gdg
PYse9Y1OM3h8RyOFoLfq1rZ7djd4HnjdvU4K6IkCgqTnp1P41ntJtJwCDyD/LivQdOsLS6k
X+0rO0hGoSyrFbmNy6BBghWHCYI49TXN+H7S3utYWPULVbqNbeaTyM/wCsIjJAGOc8V9BS4
nw9aFepCH8JX6O+ttH6nHLCuDjGT+I5CUlnRQpJOSG756URTNFkMfmwejYIruLKy0nWxpNz
NpCWTPPND9ntmKC62Q+ZtXcc5z8p+tQ2h0O4tYdV1LQbbToYLxLJ441YRusinJw38SHBzXJ
Liymn/Bba3Wmm9lvrt02Oj6hbRs4fU0udRGmWUFpJJi8S4klh4e2iTl5AxxtHIU+oJFdLay
nfcRBnzap5spx9yMnhjjoO341PqOk6N9i1bwzOsR1DTLGBbq9UnG+a5XPfnau0jPc+1Wzf2
lvD440KHw8be00mzMRuVdhPModQfMc9S2NwxXBU4zmqkqmHp3237aWfz5kb/wBlwlSVOUh8
qy2Vw0FyrRyJwysOnenTRSpHHPImPMUOoPV0yRuHtxW7qVk76xLBbRR3k2o3wQzuDstQqIV
iPfLDJLenFXv7P06+e0ufKinKeerJDE0InMa5VCpz34+ldceP4JUpTp/Etbb7aadE3da+pw
PKGnKz9DkYYJ5raV7eJnEKh5GB4QFsZp6De2e/A/z61vafqG6x1S7k0q2hAtQPJ2FY5D5gH
zA8nFYfjfVLfQdHfWIbeNJXsFmjgU7VaUjHA9M46dOte5l/Ek8RjJ4evR5V0aaa0im09fM4
6uAUaalF3ZVsXF/PqUwffbQ3H2OFCQV/djEjZHq5P/fNSvACCQQSvArp9G0bRxoOmafpVjF
b6dGYkljIYTK7gs2XP3tzEnPvUupRxGBYpbGITRybZJ4IzGi46Rj+8QB972rny3jGjisRTw
dOm+aTae2ln1/4BpiMvlTjKrfRWOMEA2gdfc8VZt9PmnlFtbWxlnfJAU8muqsYPK0u9kexh
lRfljYw7mDt/MAc9O9aFjGlnqttawWMRi8jzfPKkuWKHL7v0xU5lxasL7alSpXlBu2qs+VJ
vr57bvUnD4H2ijJy3/U8/EbDlh0OeQR7YqxHkgKxyMflXXyW1nZ6TFE9klytxbB9qqTIW/i
dn7AdhWZoVvG0l8Ws0u3htiypIuQWBHTFdWF4sp4jAV8dClZU2lq1q32FVwXs6kafNuZcRQ
H5/mVu/XipQ52cNwMjJ4reWGK6jg1KayRbloZnFqqlVuGTG0lev4d8VLYEX11aXdzYRRyu0
sIRYiqzgR5zg9MHiuCtx1RpxlOVB+7o9Vvrtrqrp67Ff2W3Zc2/5HISx7mYliDj149qpXEf
yBVIyB97Nd3pyx6gbKe80uO3lE7RCMJtWVRGScjr8pHWqkL2F7p7ahPaW8f9m7nWGJMLIpG
EHvhvXrUf64xk5NYd+7ZSs09XdJed3p8zeGC5Urz32OCktZmiluRAfLRgWJIGCeAPc8HgVQ
cGWQbvlZQQMd69MvrWz07Q0gGmpfrcW3moIk3MGIy8ryfw4OQAO1cx4fsUke+ufssV9dW1v
5lvCy7gz8AsV77RziufC8QfWMJXxns2owaS266a9te50uh7OUYdzAgsLq6eb7NA0yQoZ2wR
8qjqSfQVoacl+bhZLBpYp1VmDxMFO0DnnPpXcaeimO31GbTYEv72xuENqq7Fn242nZ7jPFL
YwQXa2t9d2UNveSwXCsoh2B1Vflbb2wcivArcVSXtIzpLlWnR66306rR67HcsMnazOJiidm
JDEluTnqfer1rC4BZWYKQULA4DA8dPQ12lxZ21jpoht7OO5geAOhEXQ9TI0nrn+Gr1tb2q3
dvNAiEXsqyMNoAjCjkfi1enS4vpyo86w/NDVLa3uq+vayTevY46mDfM/fOQg06aVljhQlmB
bGfx6moJrdkhHq3JB6/T3rurKyEcUAeAMTcMfnTP8JxSSW8UFgFjtxNG0JJQJk57sX7Y7AV
0f6+Ulinh40+ZXSVtt3fX5aHLPLG6fM5Hl86SKpjDuUJyFzgZ+nT6VnsjG4JD5Tkcj39q9C
0+xZZLk/ZEuSls7Isq5BPHbvSNYJK9td3WnxC+EUxFv5WxZyuNmV/E8d8V7uYcU0suxc8O6
Ssrapq7bjzXtvbo3sjjp4H29NVHK35fecnaQhVGCSRz6jNdPpqFlYcmPGSRjAzwKsQHzDZX
2pacsdyJJF8uCHaXUL9/Z32tWpH50P8AaEahJWeGOVT9nAO3PPy9j7fjXlYvjdxfs4UVzaa
8109UnZrdK+/+Q4ZQn73NZehFCAY9o+YAdzyv1qQorqSfu9/c+1XHAt7B0Q5EIjZC0Q2kkj
oe+c45px8mS4WOPDgBrgkKCwHYYPB4rjjxzCpGU1RdlfVbWSvf7mvvOj+ynGy5jGaA7cbhw
eg5H40x4MkhVBwOhrR1J/31uwTmSIMxZdpbr2qkxVlOfl3DHfjFfd5TmCzDA08VGNuZbfO3
6HJUo+wqOne9iuLcZOAcAVJDEuGx2Bp7uyqDjPHb0pYUGGbd1Ga9IpAtpvtRxVeSxHJKg/T
tXQaXGssCBwDnPB71oX2mJDEflALDPriuac0nY2irHXeEk2+EtPXPSPH60VJ4bVl8OWijoF
x+tFfP1PjZ66loj4ZnjAc72+fG4sx6nHT8ar5KNlecjhat3Iy5AGehBHRgOhqoAVkZiuee4
rR+RSfccArHPIOM4Ipd5U/Ngg89KN2QQBzno1ROVz8wO3OVJONvsK45tlxWuhajupLSZLiC
UpLE6yIf7rA5Bx9a1rfWfEOi6nPqQnntbq7kdpmli+WU53PlWGDyQfxrCsora51K2trqbyo
JJkjllH8CM2Gb8ATXqniDRYdS8caH4cudLn0i1WU28GoPdNKlzbAfIqZyN5//AF189mWOpU
ayp1ocycW232Wqt53No0lJdjhrrxFq97Lftc6nLcG/VVuQQPnVTuVenAB6AVcs/GfiOEzyR
6u4a4WNXdlVmO0YUjI4YDjPWtKHwZLqETWGnXWn3LXF/NDFe72PEUYcxjIAUHOCcdR6daNh
4QfU729srPX9Pmu7dvLiVUfbckIGO1wMAdQCepXioWMyicbShFJeXTTf7vwJdKV9GU7nW9R
1CN1vbt5llmNzIpwA8uMbzjvjioIrqSLzAkuzzUMbe6nGR9Dio9HsU1XUo7SW/i09HGRNcZ
w+cALgc5OQBXRyeB2hl1BL3xDp9rbaZcx2s9w6sV8x1LbVxySOn157V69bMMDg19Xeisna3
3HPHDuWpjWl49rexXUE2yaJg6Mv8LA5B5961YtWvAklstyVhmmFy46ZkGcN7dTU2k+FjF4m
v9J1C6sVvLX/AEeGOZZHjmkkHyP8o6DI+8QMkdcVa0zwVf3UFvv1axgvLsS+TbSbizGJisg
JAxgYJzXNLO8rqVL4hJpW3V731/DUUsHNRtB6mgfEusXUttJPqDvLAS0ZKjAYqV3dOTgnk0
+DVr23S2EF8+LYlo9pwFJxlh9cVUt9IgtdU02G41S3u7C6hN1FcxxuVkVSQV2gFs5yM4qPX
IH0/WZbWQws2Flj8pdqlGAZQB2XB6HmvTwWJyTEVFhqVNW5b7Lpurd1c8yrhsRBc7loW7zW
9QuLqW4fUJppniaFnY8mM9Vx0xVSTWL6YMHvHkVmRmOByUG1TwOoHApdW0mLTLKzvk1m3vo
7zd5flow3KDy3OO/FWIPDlxcaJYXkVzCZdRby7e2JO9mDlSfZQMkn0oli8lVGOI5Uou6Wnb
VijQrubhfW3ckt/E+txszJqswErFmBwcsepzjjIHNR6Vqg0rUjqIidX8uWMbHC7dykA/Qdf
wqZPC6zGH+z9attQXz0t5ngBAhZzhSe7DPGRTtU8I/a9N+wweJrCOa9nfT4TtfJmwd0YPrg
Hk8c15lTMeH1RnRSSU1qlHXT8TaGHxLmtdjy678da1rOuR65eXbySWbEaf5v/LDn74C4wxG
Tk881a1LxZrGrzPc63qlxeiJSsMTY+QHqAAAOw561a8O+E49S8KaneRT2k1/sllWCaKQtEk
WSwSTGwMeOpJwMcZq/qPgOS10ye5h1uymu7awXUJbNA4fyGUEtnoMZ6c8c14qxuAp1FBRSc
XZabf1c+lVFPqchdeItT+1aisVxIpv0WK8BwWnUHIyfYjNbsvjHxTd6Y2mXOuTzWTJ5UqSA
HcnBwxxkngcntWlqvgnXDper2tpHZpbeHEjup5zG5kvBJH5h8vjHyq2DknkDpiq3w30iHWv
EaW8lr9sgjs5rlkk58xgv7sHtjcVpOrgqlGVaUYvlt200Vvwt+BTg0VtP8b+IbDUn1CSRtR
+1kG+t3mMBnwuAQ4B2svBHHatwfEjxFrd/bix0yaIQsZA91ci4Y9Pu7QoXjqTzmnL4Emj8K
W2narBFYa7qt+0do8zbm2RQtI0a7CRl2GK2fAPgXW7OwbUNSn0qAy2rSR2s0pV0VvuSSY6A
HPHqOtEMwyum3Osoqza+FNvpp91jnqYfnV+vrYp6j4+1Zo5Le60ie4vGj8mW4N2ogxnIUJt
3deevNcXc3+pa1qtvNq88l4sG1I4ygCRqOdqr1AyO/wDKvQtU8J3Ul/EY9Rs7u2mSRnuo2/
cwiPG/ccnpn8ahPw/uodRkFtq1lILixedJbhGjMKggZdG5UEHAJ/Ku3+1Msjyuk0l0923lr
59DKOGtdta+pWi8c6pquv2FixkGnxqXSAzDdKxGFA6ZKjJAHXFdTo2v3muadcXdzfTXMD3M
wtlk4CRq2xeDzk4J59a5i+8FIvh+3ga606K1iR7uTVSjIViDFAW5yeR8qgZ5qfS/C08/iQH
QNTt4baaye6srtdwidVOxopIzjcAx6n5huGDXVgM5yulJVKkEuVuztt3ODFZfOUX7KW/md1
HfTQulpHfyRSyK8qxI5GQMBj+opUuZ4okSG8mREbIRXIH5Vwmq6mdN8Y6TrMd3DfW2o6dHH
C9sSAV3t5h2sMqC4GPULXf3WnRW1h9qWdgg2hkkjK4yOCCevINfQRxuSYiUXVhG9WVleK1e
13530PDr4PF0ldPRLuRma6W2Nuk8ggIO5Q2AR34qC1uHsPtDxKweWIxptYgrnBz9eOtX9EU
3H2qeK2F20cS+WjY2licfyBrSSzsrnUbhIY18xZFCyBGeNG24I9CAea8rM87yfCVMTltWja
KScrWSk9HbTZ3a+VzTD4OvUjCvGWpxk1/dz3Iumu5XmByshblfTH5mq8XiC9g1SK+uZJLuS
NGRC8hHBUjIPYd/qK2rfRraS5gjvL8RPcOvlR7CxlXd9444UHBxVMWdlf8AjhIFiUWr3X+r
TG3YCePp8tb1cdkuLjUpwoJxjTbb5UtL7J9b2ZpCjiIayk7t28zEOs6nLcQzTajO8sYxHIz
5KjuR9RUkEv7japfr19R2/pW6NAeGPWbu8W1ghumWC2MbLJ5ReUcgDphap2XhyY6lLBNdiE
pcm1Q7f9YwBLEewUAk+9GC4myWnGdoqMY26b9dEt2rmlXAV5at3v57ES396tqbQXssdueGj
VyAfwqjF59nOJYJDE6klXiO1h+NbUeiJd28TaXfrekyi3lyhjAOCd3P8OATmrTeHY3ktIo9
QybmQp88RjOACS4BOSuB1OK7Hn+QRg4ppc97rkaenWSsYRwmKbtbbbUwYri7muxdzXUzXGe
JGcllx6HtW3ZahKsssszPdXLxmJZpJT8oPX6/yFEWmRvYBdOvIriOSU/v3QpgImXYMedgyB
71Yg0u3nW1azv1ljklEUjeWUKHaWzjPQgZ/CvHnmeQYik4V4KMY6X5WtFrq7aXtt1+Z1rD4
mHwv8SaGSTyvJMknknjZn5fyq9aw/OgR9hTOOenNQ2thbzLaG3vRMJWdTIE242DJPuMY/Or
EZVdPiuQ+1JHYKuM8DHOf0r3MHmmT4huGGSXM7WtbVprVPbRPQ8+rRxEG5T0sbMcjruJkMj
9iWPyn1pksaiN4yzFW5KZIX8qhtrgNFM4YKqLg/LkkZFacMaHypNrghhxIuM183i8Zk+V16
yq01z3Wllq1G69N/xOqFLEV4R5ZOxirvgeQxqQWQpnPQVh3cZeQytLI83GGJJIweOfausuL
cEY3MMKSQEyAPw6/Ssh1txJDKk7mFn2kunKt6EZ5zmvQpZ1k05TxahzTkuz1smlG7XVJ6dU
jGphMUkqfNaJhStdmd52nleReFYscr9D2pVuboTSSmV/NkAUvuO7n3q9qcUcN9NGh3BCFJ2
4HTkAelV542PiIW7uNwuFjyFAX7w/h/pXrUsZgp0oVHh0r03O1lolbT8TldGqpNc70dtxXu
5FQIZHIHyhSxwAOgxmnx3jQspEhJHTb1qY2XnNGJJVjiRLiQuI8gbXwR+Ofw7UxNNjluI5I
ZJTbGETlvL+c/NjaFz94kYry8LxLk3sJKUFHRtrlVn5X76HTUy/E+0TT/EgbUGnYl5NzDkl
mzj2pBco2358e/aquuhbbUpFSVZXfDMiKFKH+6QOM49KzWuWCZLY/Hk19dluIo4nCU61GPL
Fra1rGdSnKFRxk7u5um53LwM5HUHim/awIgAcEDtWSbonnkZ7d6rG6XJzIR75+7XfJpRdi4
xbZ1+laiViRwvQnqcZrZn1gvaEFQpPTpXnNvesluq7w3+1Ux1R3UrnisOWLSbNVdbn0F4YY
v4Zs2PUpmiqnglt/gjS355i7/U0V83U+Nnqx2R8WzIm4so5YfdY5I9sjrVN1JcphguevGR6
8VoSQqrcEHpu/KoXRdysD86nPPp0rslG+xlGdtyh5bvkp93vTWBGSBuYDoBVoqMnksMkYHG
KidHCEHnPoegrCVK/Q6I1EV4TGlwhljaSEMDIqNtYjuAfXr9K78+M9D0+DRbPQrTUGs7HU1
1FlvpQSmBgRR46Dk8nriuDESE4VSzdj3z/AFqF43XDujorNtVtpAJHb3r5/H4ChiZRVZ+Vr
230+86YTbXuno1n4w0PTJI4dOtb4wxT3symQKHP2iEIM4PZs5PpUnhXxpYaFoum2c0d+klg
02Y7VkEN0HBwZM8/LwBXnkakRpK6na+QrlSA3fAPQ1o2Nlc31za2dtA8s9y4WFAPvk8cE8Y
rznk2XuDjOel979r3/NhKVS+iNLwxqOn6N4hs9R1iCW6jtQZIooWHEvO08+nX8BT7/W9Mk8
PajpWmRXrG6v4bwS3TozDCMH3EY5JYkYrMa3mjkljeNnERIfCk7Mdc8cdDVaSCYE/ucZxkE
EYBGd30xzmu6tgMJWn9YlPWy0TVtNv66ihKcfdPSIfiPpK30901vqltG9+l4v2NkU3CiNV8
uXP8IKkjHrisyLx1ZnU9LuWtLjZZw3ysu4ZYzM5UD6bhmuYi0HztTvbKLVrQizO4ynftkQd
WXjJxxxjJzxUF1o95bWekzsVkGpQNcRJEpLBVcq2R65FeDHL8tjNJT18305X+h0e+9zsNH8
ZWdjpdlps8d7EItN+wvdWrKsqN5pkyhPboDn1qp4h1231zXpNRgWaCCSOKJg5BcbUCk56E1
yMaT72Vkff1I2nIHckVbjWaQAxRSSbf4YwSQPfFezhctwuFrPE03Z66325jCpzuPKzrvEWu
aPqotpNNsLu1kiRYVjmlVkSNVIAUDuTyT7mltvE7WyeHmt4N02lCTzDI+Vk3uSQCO204+tc
tFFI8mFjYsAflAOeOvA54q0kE8r+UlszyooZlVCSAehwO3vXof2fgVRjhqktI3au1f3lZ/L
scc+eTcorc7ez1/RtMnT+xrG6ijkuYZrnz5Qx2o24Rx4xxnueTXMax42srLxR4bj+yTyf2d
q8mpzJHIvzBxhUGe/Bz6VHbRTsokiheULk5ClgMDNcLcQtP4j3eTK9xdALAHjKEZByR7HnB
rz8TlWW0YPllefX3rvZrX5G2FlWlN82iR6Bb/ECKPw1JY21vqU15Bpk1isKOgsWZ9x850J+
YgEFieMc1r6PqEGt67f3cuj3v2O60uPSmt2dY5XAjRW9lHynGD0NeeTaPJb+IrrR4XN1c28
ex0hidlLSfIyksPugEr0GcCuz+H99Baah5ZZ7cRIEPmRkeRxjkN0P1rz6WXZa1KUnvd7690
dk3OJ1fi7X45PDOq6Ouk3louqQiOR/tQZUOFXgDtsX/AOtXm3hq7WGw16wWMvNqlutrbvHw
kUW8M5Pc5ChcfWvQfHmtJe2iANGFLZj2RBF6BQ3qeBxn1rjPDGi3N3qktxDuijit5LgSNGT
G6pyQGx1/StXluXYGiuSXuSd9XftYaqTmrI9D8N6FrAPh7+z7S0/0F5POuJ7XztplYMzRDI
2OUUKMZOKsR2OpTQ+JZdeszJpWqbI7azjijjkjiBKna2Mso2rweCS3rVew1rUNSWBHu7y2j
aQNFJvZEDYx8pHBwKLjwP4jvr5At7bhQ5tw0s8j5jBzgD9fSuTNsLlNCf7yuo81rW1aXNzS
16Nv7goTm94tnXweHn8O6Uz2libSztrNk+ziVfMTed24nGC+4Dtjj2rjtGvNIttR1ffYXcq
XUYic3MnnsxXLMznqQW28DpirniHxHc6Totx4cW0S71ASCWaWBXdiByqAYzjA5PvgVBaaJd
jwhbajdQyPeyBQ0aJjyzgltw6jsAMfWumlgcm5o1XU+O3Xd7p/PclyrPQ2vEcnh+bwfjU4W
mtpBHBEbaUB3MXIZCeCoOcN7c15lf63Fd6JqOk2emtBZzWqWFnH5m7y08wSSlyfvO5AzjHS
na6+p2dw+m3kcsLQblEUjEFMgNkDsDwRjjmqOimI3bGXazj5Sq4HGfXmu2HD2CjP3b2vffT
/AIfTcbru2pm6/f8Am6xpM0Omr9j022gtUilkJUCPknj+8c16Nq3jyyn8Oi/+yzQrqEySOj
yiRg2D8ka9znAwKr+IfDumzaZFJpvmRzyylZY5SCyqUGN2B3OcH0FeY6npt5Z3JtrxGCWzN
H5isT5ZPI5/gzxz71v/AGVhqNSnNxbdPWPre+vfXU56ylWho9Huemw+IZT4auba3VY55ZfM
GZMbAq/LGT3Oep6D8K29I8TrBpNksttILiOF1UrNhcuPvFcckHvXndhrmjNZERSRxpbWC3b
rHyqIOWA9xzxmr+gP9p0KxuUidYZEMkavwQhYlc56cEda+gq5FluYq1RX5m5S1e+33f0j5/
2tfD3toloju4tctlNpcSacZL23jCrL5uF+UEBtvqM1kWV6tndG5Cb3SJ0QhsAOwxuz7ZNVh
EzEEHOD1ApZEEabSDsU4B749K9Ghwzl9GnUpU4u01Z3bel27K+y1OOePqzkud7DYpGfSk0O
3jWA3F4szXBfaoAXAz9Mk10H9uwTeIrvUZnWW3s7V4beNvlMxICnp0LZJ+lc00Wwg4YdSRn
oKiIf7wXBBzx2ry8dwjg68pSV43T287Xa9UreVzspY+pFWZs2/iJdOng/szTBbWkDl2hZ97
TEjGWbsADgAdKa3iG3XUpruGykVzBJGXkn81izjGSSOABnArAaRtpJPfHI6VWYtnduzg9cd
T2qFwtlvNzuD5rWbu7teb6l/XKr2Z0+na/9kisrL7IJLWCGSKVGb/W7yCx9sfLUg8QJCxjt
LIW9qqSeXEX3MXddu92PUgcDFcqZvKYF28t25wwxjr/hUhYlG2t1zljW8uFstqScuS99Xq7
X11a26siOMrQsmzq9O8QRWi2yG13xwxSRyKpILGQ5JHp2FakeqQy2Wzyltfs8SwwwBy4yWy
z59cAda4FGYKCrEtzx7CtKzuwflL5B7DmqXCuXOt7eKcZXvo/O7+/X7zOpjKri1umd7Z3MU
VhcXPnJ5jMqJET8xO4HOPTitFdYh3OyQFMv5hySct/hXCrcdJN3BGOtXIJ9oyXxkeuanE8H
4DGV54nF3nKTv2srWtozKnmNajGMaeljsX1dhOssAWIR8hdxY49M49ayG1COKeExQKscLs4
i3nl/7zGs8TOynd37deajcFiXBDZ/Sqp8IZXC6VOyata7t91+l3btczqZnXlqmTXEsDPvSA
xLwSpLEH1OT71DbXCXniRLqR0tEEwnLFjtCggkepz0xUEm3puIKjOD3rNdyH/HpnmvSr5JR
lQ9lSdnyuCe9k7X9djnp4qXPzT11v8AM3TflkkiS3DF45kXJ52u+7cR+FPttUe2aFfLyiwG
AgMRuXcSTnsc1hLMYyH8zPXnJyD2qRZvNjwWzk5JIrz4cI5WqPsZU7rf523Ol5jW5uZMNUm
t5Z99paJboUChVbPTufc1mSoF2kg9uCatSbXXKtgHpxzVZ16sXxjjHYe1e3h8LDDUo0afwx
0V9fxLVRzfNJ6sheTEpAyPfNMBBQkgE4yaZMVM3B27j9adA26NsbSMZyOf1qqqvE6YfERxD
FshPWp4sFCuc88VAjYt0HqKdblz1OOcVxqTSsdEUm9T6P8AAmR4D0kf9Mv6mineBP8AkQ9K
z/zy/qaK8aavJs9JR0Pli70TT7dSUumk/hJPOD3+tY8+nwgtjJweMcYH9a37uONpGKgAKF2
FBhcdsDtmst02O2cgngEnNeu4W2PJ9o2ZZtoUDAJy3PPP6VE1rE2NsJBHXmtREJQqVGRzk0
hi3D5cL1wTxWdr6FOroUNMt4117TwY1OLqLk+m8V6J4lGuQ3Hi8eNIoH8NtMqabE+0K0plX
b5O3nIj3lvpXEQpJFPFcRqqyQyCRCwyCVYEZHfnH5VzHiW7uLzxPdXt05MryvceWxJCM7ZY
qDkAHPavjs7yupiMRCsrKKVvO976Hq4CtzJw6nsGtw6vjxA+qm1bwaLV/wCzkUJ5e7j7OIQ
OQ3PzfjmtCVr6LWvDmt3c11o4/tCK2OnTPG0SqY8M0JHITA5+vFeIWFy93bRWd4WEgBaJ2J
2j0HXv61eglNzGNpZlXKbWyQmDyOeOvavDhw5UrRUXNa30t0t+ff8AQ6Z1vZ7o9q8O2WsQa
qtzqQv57q61NlvVW4RY4I1UCNpVA+cMp4Hp71yjarZx+G2v1kxrkZ/sRQOD9n83fvB/3AVz
XFm5maeRi5YHGSzHnHSon3bsBAx5yeBxXVS4UqczlVqX22VtF0/T5HP9c6pHqurLr73uqp4
MATUhrUhv/KdRM0e1RCcn+AfNkdM1SgZv+EV020tXSDxPJpdx9nnYgHAuG86ND0DkA4b64r
zGXcA0imRZGPUHn3561VkdgwIJJXpzx74rCfDdSMVDnTS1vbV6Ws9dUdMa/Nqek6nqNmfBL
eJtxXVNeiTTJwBgq0f+ukHpuCx/nTvh4uuRx6tf6W8mLeLC24ZVW4nYYTdnGQoyx/CuFuNU
ubuxsLOUqLewiaKFEXGAzFiT6kk8n2FSeduj9j/DXXRyeX1WeHuryd7tXsk9F8kKpUfNzWO
w8Hq9p43h+0DfLEtyX3kMN4jbO4nrk1uabP4l1TQILnw/fBNVe4eXUGDKkkhIXy2YnrGo4w
OBjmvObecCX5j2yRkjj+ta8Lh1Qrw/bJ6V243h/wCs1HWUknaK1V1omtvn+CPO+tSp6Wuej
vqMNpqmnw6ZcRxwXniEQS+SNqPmNd+T/dJ3e3Ncxpsj+IG03UtSup3vLXUdUFo0coS4nCBT
HDGf4QQDg+gIHWvP766mnvZJLifbb28pSGPsP9oe/wCNV5Z4bbY0MUakkbmBBP1+teDLhtU
+fkqa92t9+3qevSqtxTtueuapNeWEGo3Nm0trqj+G4CWmuBJKjfaduGfuwBxnH8qrXSalqG
n6hb2+b3VLzQNPlABVDPIkjeY3PU4Az3xivMbDUbIMsd5bwq8gKeYG2Er1UE/XJ+pNLrYiR
LdFQyMrFYmEgCopU7s9zn5eB0wDU0+HHGHOqiutdvTT00/EbrNSs0b/AMSbp7XxNa27sx26
daxymJ9+DswwGPx/ya7pX8Rf2lr10l9CPCcmkSiwCyqIgojGwKvUMPm3fWvD4p0tL9Lu4Ek
ijcAoGSc9/fjPFdCI9P3JIs0hDAGNCMAA4yCPx6d63nkksRRp0udJxVndX63utd9B+15Xoj
2JHWx0VogZ5LKP+zxb3UlwJI5wXXJSMfcxkjjiql5dX2o6VrUclzc6dbWUt60GpQXSiNgH5
SRfc/Kv1rx7UCNyxR3GNuD0AAyOu3P16e1U5n2RoHPU59Q3avNlw2+Zyck36f1uaxqc2x7X
fSX15eaha+HbtIdWaeyeYpMqyyW4hGUDHsGzkA5rqNL1J4LO1juJ/wB695IkwDDCneAST3H
b8c18+aGI21YXk8gjSAZEh6bzxz71Nd6zLIkS2QeBI5RKjBsEgbhgj68/hXXDhum6SjOacd
9Yq9+Wy1vt1MKlR3sj13xFo9hqGnzXEV4ouCZWZZmHzhGGCh6ng9PavJ7idbTVHDyRMRnaF
4UYIH8q6LT9RuL22jkkmLd23HO4rkZ/Kq2qaXZXcY+2XC2zzH95sXlV7ivuaFGVKjFSlzNd
dtDnU027o6vQfFGnXUsVvdxsYbXDxtkDgEk7x1bqMd6xvGbaUt64s5ImN3ap5qAZUyleccD
n+RFY0aW0WkvdxWxjiYfuYScuyngFj6kAnNYADT3EbThhCMEJ/dP17/Wtp1YrV9RxTceWOw
280uxvdVttNtYtqyDLoWO3OMqmcc9OnvXbaHfnXNfkW2V1tNPt0WQbMK0787f+AgAY9TXK+
IIYITp9zZsY2YMZCCRtx0K/j1+ldt8PbMp4ae7dpN13O8zJIuNmCBjBGRnGfxrpy6/1j2a2
3PLzKypc79DoFhywABwTjO7vUUlszFkHX+E/zrbCmQDaDycjI61UeLLM5bkdwK+uTPlLpmR
5WdxXdkDIUjAP41n3CSJwwJyTnb2rfa2LEKF5OSRnpVOS3y6KoYH1PSqk7qxpGWpiPE5fcr
ABuNwXoPTFZ+pXbabZCWOykvbmeRYLazi5e4mY4RAM9+p9ga6P7OrbiqEZOCB3+lJ4JUXfx
tvLfy47g6Fo3nQtsDiO4lcqTnPynA29Oma8LMq0cJh5VJux6mEh7aoo9EdR8NvCWqeH/h/4
nHiwDUNSvZHuPJWMSNGpiAWNCeSckjHQEccV5jqWp2nh/SUvZmDTOmILYuFeRse/QDucV9F
+FrLUbPTLWG+uEGoTQiWeNR8huGXLH6bia+MZrvUdTnvNS1O3s5b5bqWG7fy9qhkdgVXH8H
yZ5r4/AZ5OnQnK3vX5dz36uXwxFSKbskdRY+IfE97C7f8ACHWcVkkD3l1qEssoeCCMAu0YO
AeCQMj5j7Curklis5Ge4uIoLeONJGmLAIAVDcnoQAQCemc12Pwl0C0sfCS3Fz5M6XkUab7i
TckiOd3lrn+HkAL0NeUeKPEt1Dr2qaNYWQjjhlkt7j7TGMbieir6d/Q1vlGdzqqpUrvRNpe
YZhlsIzVKivU1ZPHnhi3kmDXsrpCpIkSB2STHZGAw1VLfxF4h8UeKrXQfBCRWsiu0ktxdpu
WVFXJ3Lj5FPOM4JIHrXIaPY2k2oxW15fLp9lDn7TcOMLGMEohfG1ScdOpA4r3zT9Ll8OfC/
wARa/YWcWnGJW+wTXECqZANqrcOrDcR/Eqt94AcDNFfPcXN+xgrJ9e3YqGUYaEVVnK/kYMm
vw6d8Qte8LX0sUNtYzJDZ3czhDPJ5Su6Edsbhj16VrvLsB3Z55OO1dDY/C7T9M8M61fyX8n
ibWNUj837Zeoq+Y7gZbAxtz14xwAO1YOoIVdmjTyweFVRgAfSvpcpxtWrFqo7nzuY4OlSad
PQrzSs8QICjHHHGKzJXZlKq+Dng7c06afZGcDaFGeTkH1/Gs4zsSWXIAyMkfjmvotLHhxWt
i0smyQDIG7qAKsiYE7cZwOtUEkcgHg5GCTjj3qSKZdh+XBGc7h1qTW2mhaaU4wcnHIGOKgl
KMqhSTnr6Z71DHPkAFsjpnP9KeshwMkKMZH0qG0dVPchZCrjC/LjpRAhTeMAAjgVKQc8Abc
cEd6khAYtnsK5qlmrI7YO7K6qotUJXnFS2yM3JUEZ4xT44ma2XOcduanghVH+QVwyilsdCd
j6B8Djb4H0sEY/df1NFL4M/wCRM0wekX9aK8KbtJnrxasj5dkjDjL5YDH8XPSq8saZGFICr
gexzzVrcrgKiZXaMY/SlMfygtjnANfQ+zvsfOqbMsxF5N5yvP3gelSOuHbeC4PYjjGaslMy
FQQCRtAPelVCZSpKttOCN3GMUowtuV7S+hTmQE5Qhs/dA6iuT8Q28rXqySp5f7sLG4GBIno
ffOa7KREDMgBD8kHt9BXIeKJ5ZNat4WCrBFbBom2kh3JYsfwG2uDMElQbZ2YCT9ukuqZnWG
mLe6dd267VuradpLaNnVVnVkBKBm6MJB0/uk1q6WL1QyXEEkUV784YyZQSrxxjj5lxyP7tY
cLFpBgBTGwwRyc4+9z0NdXpmp2Efg+8t5MFrfZ5aMc+UfmUSAe2c/hivGws4uSfkeziYSUG
iJ0VZypTAHIOc802QAsUKk5GAQf0qwrRzFXt5VliIG1sYz/gaR4pC+SC4PIHoK99Q5kmjxl
Lk0ZVKEdDuycf/WqnLESGHQLWn9nKqcnr19RVSVWL7ScZOOBn864K9NndQqrQpopZNoYA+5
qUuIzheg75yTTjHtQKVjY5GG7gComTOSvzNnB968uSnGVkd1ywJmVCxIIIxyeQKW8uWjs0B
faWbC9yT2A/Oq6q43Enb7HpUV6+2SOBsbIUUHHPznJb+eD9K0qVJRjqRGknK5EbiQxiJY8Q
xn5ACG69yT1NIIZpY2ZoyYwwAIH3fr+JojTacpEDCvJBHP5V0SyyW+mPZR3G6K4jIl6bQc8
c9a4OSbV0dsHFOzOYkjXYQTx0PfFXdRtZLS9W1jvILlGG7zYemCfTt+NVXjlF45CLCik/Jn
lTUcaiENiMJ5j7mOcE+nFY68ylfRGvuyW2p2mkeEbnWYBLGm6BZY42KoWKFsgHA+hrc1Dwb
PYFDLJei1icW/mfZcLIQPmHTOaZ4F8THSjH5kMVyiOXWKaRghbBUE47gE8+9d7p+vWpR5ob
e2aaUNGPlZxGzt/AD1Y9AetessMqsPdlY41iI0necLs8sn8PqRG1sZ3mAJcywqiqM/Jt9T1
rUvvBGl/2XcX4t7v7PaLz5l0kLyP7Lu3EfMOOfwrso7a/stUtNRSzVYFlzH50R2ll42kHr1
zV/wASTabqOnJNKGm1WdwZjHbCOOHthSfw6Vo8CrJXfqCxkoyb5UrnjGpolpb2tnsIkbLNg
c44A/XP5VUAKqpiUbBld2e47V3OqeFby9h/teEbold4ZIVbMm2NMl8dlGeT61yF/aMiCFiY
h5hfoQeODXDVoS9o+xUHZK/Ut6dqQtbKbEhYxoAIi38RI/LPpWcrTz3cs0371wd5Jbgj+g7
VZljRdPdY13SlxIw6KOOCPcelVIYWS1WZnIZnO0MpKtjAOCO3PeibnpHoUktSeOGVUaKK7c
W4LMkJ5EfYc9e546U0QqLdmwRH/CDxnnrj86YF8rzEVyIQSdw4DZPHWpYzvnjidDIOfmAJH
TPPtSTfUd7IqajI0sKReYX89lTZnkjcMgenFe5RuVC9MKAGOcmvIrGyW+8WaVbbGjEE3nSC
TncqZPGOg3Yr00SkThmwrHJ5PSvqMlpX5qj9D5bOqtpQpr1NxpBkKG+UdF7/AFqJpEKE/eB
96oebJtxklR6jmmb2ZdvCjGcDtX0ahbc+dTLLzrkANjtweaik6EKx7e9UfOWN9xJB9x1qlr
uuW+l6PPqFyp3quIoVYBrh+gUD6kZPYVFSUacXOWyNY05TaiiHXfEFh4f057mdpWdxthhgO
ZXcg8ge3XPT8a3Pgzp0Hgy0ezurY6hrWtiO9mv7aFnHlMSFSSUnBcsHbaBgDOa8j8JeHZvi
B44fU9ZtI7iwhnjuNXWEkIIgvy26t3JwowvbcTgGvpLR3g0ay8+5mtbeKVlg06ONgCy/3do
6bQOcemTX5BxJnNTE1I0cPG9tX0su/wA+h97luAWGouU9/wCtC/42v9W0vwfq2paM9rDrEc
TfZJLgFlDBSzfKOMhVYjPGRzXyNpmmXl5pE+rW8aSWcEIkcuwMk+9gpO0+u8kt+XNeu/E7V
dU1jwlpWv6VLqGk6Z4neTT7izmx5lxbbd6MFUkKH2nJzna2O9YPgPTbe88XaXpEllbwWMc0
b3U7/fmkXPkod38KnkIOp5rghQlhcNGEV77d35t/1Y9Oja/PLY9k8OWkml6bp/h+IRR2OiN
E00gmjkZEVS3luoyQ2NpzjntivCpLK98afEDV9RSSIrKyym68oKIoNxSLcn98+nOdpJr1/w
CKPiH/AIR6EeHNCJh17Wx5s99Aij7PbKQrsxP8bLlVznue1Z3gXwPc6d4QfV7iOJ7WVI7iC
BAQ4QRtkux4wRtI9Oe5rTA4CrQp1GlrJ3Wt/n+pMasJ1Ly0RV8M2Njomn2thdWenDTrbUJf
s3kyPM19fhAryszcKVyVU/wk9OBXpWq+HJdZsra2vGd4ysebR2aSLK5Pz8jPzEHP+yK85iv
9H1LX9LuriCKw0TS4Uc+VIW+0bWD5Xbxywz0yQOeort/E/j63ijhsLQTrJqFolyhETLKqu+
FUqeVZu3evQlhpPlc3oYyqNSfKdZfWkcGgLHfyllhg8tiOCSQBkCvKdVXy3BAJCjABzwP61
09zf2i2MGh2l08xs2Z74GUviZuTGSepGc47cVz95CZAzHJA4UZ6D0r7XK6Ps6akup8zjqil
Ll7HJXMBl3NJt2pgFenP+NUjG6MAUIB5JPOfSuuawAj+UAEnLHOfoMdsCsxtPO35wM9h6jN
e82zx0luZAhKnewIwO/SoGZlJ29xge1bptQDlxjAI2qSSeOtZ11bkfu1Ukd6SuUrGeHwenK
gCn+axQZZTzgr1xTdgOfn2556dKZK3lwMPzwOtc7m73OiEVYsb8sdxwAMACr1oykN9K54Tf
MeeAPXNa1lLlCFI6c5NLnvuaRjy7GvFGRaxFTxVmBBnBHT0qlaTD7PH9O/Sr9rKpk5HWq5V
y3JTabPdPCAx4Q04f9M/60UvhI58JaeR/wA8/wCtFfLVfjZ7kdkfLEczMQSSw6en6e9WlG5
gADg+1ZocbidwLlV6Dj/PpVmKU9DJnHHXFfUwaTPmrMnIIbaFIz6n7tCqmC0eB2wBnBpASz
bclMtnd60u/YzEnPt0wKuye5VivNGvJfOAOSD0Paud8SQQN4euJJwzSxANE6NsZJCwCnPpz
yO4rojl9xJBO3JbGc+1c14sdV0eMEhWlvYowpbG9QruR9cKK4Ma1GjI6sHBuqvU5T/WEIVC
iPBDHoeOtaOkXKW2oWcpHG8q4PCyDHKke/WsqBjLCk8inL5OTkkLnIH0wKntVSezuS4kR49
k0OSMYyQw65zgg+3NfFUbxkmfY1FzROlttRshFqNgx3XZEb2k6oQDMpIeFuPl3IR9SlbIhJ
TKgkYwGY9u9chcW0l3ov8AaEw2Isj2lyUOJFc42uT26jnt3rsbO5mvbdZbzabtx87IoVZSo
UM2BwCRg4Hqa+mwNfmbhLY8DHUUlGUSB4QkkUhjWVA4JRyQrgHoccgH2qjLbFU3iMA5zn0H
t6j3rbELsv7wgqAGOBkmq9zCFUr8yjAXj5sZ9q9CpBWscNOTgYLwDJAzj1qLy8gFmyTgE4x
W00ZQYUbj0Pqaqm3+QnaGGcfSvOnS6nfCs2jPa3ZY5ChG5FZ8ucDgZrKdUKYYcuTlsfd78f
jWtqTYtRGhwznnI6DI6e//ANeseUxsC5JKBfnVf8+teJipcstD1qCbhdkzXYTcmwYCnLHqR
3z61Et4rbYidoAJAA+8R0z9arEuRJGhGCBtU8/hSxWzA7WxlQQxz2FcLnJnSookt3drgs7H
DnaS3Iyf/rVIYfvAZYjheeBnvUsOmyygQW5GwHdvJ6E+39avrYSRQsxYyN90AkLu9ADWsKE
5r3US6kYvUgspjF5R28Ng5x0/ya6XSdQe1u4riCaVSoDRmOTYVPIyOOep4qC+8LJpdi2o3P
ivSJkOEjt4N/nTMRwqDJ5znJxgAEmqNqJJzHtCdsISBn6n9K6KfPSdpHPKUKsbpnsmk+IdO
NtbxzwQXM7AQiee4YKmTgMQBgYz/wDXp+u3umC/ktLWSz1dVGRcxysqodpzt2nBPsaxNF8D
S32l211b69awJLEX/wBQzhRzyenT6VzolImnWOUGNW8uOQDbvycZx74r2I1r7nI1Y6nTPGF
tp9uLPULVprINjzY1/eRqXDMf9rOOh/WuQ8Uf2U2v3NxYzme3uZGuM9iXYkjHbOc4rei0KN
9K1G+vDJG0FqXh8uLcrS5yFb0BAxmuWtlltr1ZpoQ8+OBIuUAPRvf6Vx1KEFU518+xrGTUS
je8xWlqlnJbySlppZSMEgcLgenHWp7OOxOj3Ul9f/Y7jaPutuEZaUAMVHLLs5O35s44rStP
Dl3qOkXWpiTb5eEcsxIk3uQqgj7jDk4Par9p4Uu9RRNMs7K1aWSZ71Ln5lnVBtjaP0ZclT3
PWo5U25PY2u7abnDrM086ytFJumyQgHPtweh6Gp5VZFkjZixGxt65B6kDJ49Ca7DxN4VsNE
1m5hsric/ZpCpXk71C53LIcD72QR1HHJrjLmVnnW3dGijt4Q0WX3eWQcAcdevv0rOrGNtAh
J3sdn4HhjkbVtQlhAkidLJHYc4C722/UsAT7V0rwqZBgbsnpVfwXYPY+CLN5TmW/lmvmI54
dztyR32qta7IWRj3JGPw5r7LK48mGj56nxGZz9piWypbRy5Hn/u5OQVByFHbmry2qshTDkM
eq0uRGJGlIRVJLY9hk15d4m8f3mprLpPh6OSysmYrPel/nmGOkRHKDnluvGB1rTG4ynhoc0
3qLCYWeJnaK0NPWvGeladezWdpE+pXcTbWEGPLRh2LnjI7gdK4K/vdU167t73WWtUaBTHDH
FGF8sE/Mw5LHPr7dqs+G9Fvde1+y8PaMM3Vyru8jN8qRKQZJG745H1JHvXqGt/B2xtdD0mL
w9ZzXmq/ajNfanO6qZVK7SjE/djHDBVH8PrX57mGexqVPZVqnLdbH2VDAUsOk4q7MTwF4iV
PC8XguW0l0nR4JTc3GqxSHzr6ZxuZAoB287+RztQcd69Z0+w0bTdHn8TarpSvMw+x2TZDfZ
bQ/KqfNjYXJYsMZYnnpXNeENGttB8HX2oDSYv7Vdh9mmuXLPCCu0SMSPl6s3APG2uU1a6u7
jQ44hfltJQq1vbyc/Mi7d7N1ZmJdvq1eLRVPFYudaL0S5fJs75SlGCjbzIPGXiS58V6hCts
jDSNPQCztRGAQeVLHHHYYH1rsPBXhOXwrYXvjbxDCovdKhaWPTSoYRkgbGLYwHHP3ScBuva
sPwVocd/NdajOIbqxs5BG8OWUmUpmMNj+EsRnB7V7Pb2xm8HW+g6pbwndBtvUhOFVjyVUem
feu3E4nC4FKNV2droxTlJaHkvhrwzqHiu+uNb1C+TMspS4uCCzuS2TGnoozjJ6CvV7PTLiT
wrJ4VW7SYJA1qvPyiMnC5buQMj3xRcva2tpDZWAggaUiCOLyy27jOQF6+5q7NcJpvhafUGu
5J5ZlKwyION5GF2r2Arhwua1sfVhHDQtB9WOpGMI3lueQaxb2kGof2dZ3AlYv5TTyx+WpYP
gouATjIHOM+lb/i2GK2+IKTxyPFcyWyTyiFv+Pdgm0MoI4J7E8+gqk2k6jAwuU1BrGZEAjd
Rl/UsfQk9e/NU3kltVKyXU91M5BluJn3ySsBwWP0r9Bw+XyqzXMvdPDxOYRhFqL1N2zjht7
RYYFwgJJB6lz1Y+pPqakZRIxVWAz6+tZFrektsT7x45Oc+9WjOcHkAtxnPFe/GnyKyPmatW
7uy1EqOuFClD3FNYB/lVQSeOe3NUo7vYNytsP3VKnv61Za+DybwGBPG49/fNPldyY1Y2Imh
5AbAGQCw+tYuoRKLjdzlQQQD61pveEuQqqoI4BPP0rOu5gWO4DJB6HGK1Xuq7KvfUwZMJI2
f4v0qjcNlSuORzn2q/OzbxtTLDqPWqcqymIsUQkjPX9K5ai0uejTMxZCCRnArV08ySMY4lL
sV3AA9qyZbaUNtTJ7ZHer9jEwd1mk+ULjaOTXnuTWx0pXNOCZ5I0hTAxkHA71s2bAMMuDWA
lwkEarDGAPUnrV+ymzOrMoUelawqX0Y5U12Po3wec+ENPP8A0z/rRTfBhz4M00+sf9aK+fq
/Gz0ox0R8kF/LZUDYEYwAvYVJFPgFTkMe+aozSAksflyBkqKTz9sjlsE4wDjg+34f1r3W+V
njQjzrU2jdKJFKBSCMEHoD/SlFwCSWYjI+Uk8VgPcBGMaESDknJpguCSFPygdQTxUus09DV
Ye50ayoQoXJO4de9ef+ItT+36o0KRsINNneJADjzHIXLn8BgH0zXUW90sTBmAYAg8nt7Vxe
qI1rqtxFeK4BnZ43dDtdSeDx1615WZ15ujZdT0MBRSqu/QZG3l7FC4Rkxz0PNOhxb3SCSDi
JyroRg7SOmPxq1pQhM4QoJgwP7kn7wOePbJ79qv68sTSafdRwvHiExSgkkhlxgfUc14kIS9
k6i6HtyqXn7N9TQ8IahHbagum3m1tM1KQ29xG6dd67A3sRwffFegX+hDSfCtsts8sr2dzDB
NMwwxP3ckd9wbOe+K8lAmW0tpmJUuEuEOeco4ZR7EEV6bqPja2k8CaJLrVmf7Pv7jydRvUf
a8HlvuSUKB8yqGQkd1U+1ehg61laS1OHE0+ncaYF2btxB68evrVaSH92d5ySMrznmr7QyRF
oJnDSKQhaNgyv/tKRxg8EexqMkgcoOFzz3r6JTurpngvQynhC5QjC4wMcAc96qMqoGllfAT
JyvIArUkJAZ0GCT1J7Vg69crFarbKwO9tzkHqo6Z+prGtOMIOTOnDwc5KKOc1C6kvbzEa4j
HyomegHfHrWaAjtiLcsaAnOe/bNSREzTmOEZkYZKgEkfX0rVt9DvoIUnmMO9kDBVJ+Ueh7d
RXx7U6smz6VNRSRTtLKSbEpYAn+JSPXFXMDaIiuZDkE00KCWaSPZ3+U1pLDbIkc7KXR8KDn
25A/GtqNJy0CU7Fa1+aMMvyjOARweDjmut0Hw3e6+HRGjiMSs5ZztRUA5YmuQublzcIDEBH
kZ5yVz2re0zXJNLhYfe9m5AxmvSoqEd3scFRyvdajNXsI7AJ5+Bvz85AYgjpj0qTQViGqqs
4DIzEZ44GRzUN5qK6g1ze3DZk+XHHqQB17VlW15NHMZBmTIBA9eawlUjCpzbo0im4WWh9I3
kCaV4Tu5I3WTdGIUxekeUCACoAOSATXit9NHBc+YrMxVgUCEYAHXINZc3iu+FqYkCEFiWYr
hlHGAv+NSTRyzRwrgRBkDMzcAORnH1HFaSrxlpEj2bWkjoG8XznQbjTfNRRJIrkqpLnAII3
DseAR0rFtJ7jU5zZ7Hw2XD5xt2/U9OnSsZ/MERBYKoJI9PqO9RQiXzlkRx3UDdgsW4PI5Aq
ZVXKSuV7JW0Z3GieJRot5KqmN0BN06S87mQALt7MSWGAewNPtPGUun6pL5V8Xs3CSu7RbZI
2yGJXGcAng46gD0rjZYpbSWOFXlJKgKp+Y8DAPP0AqFVvTaq4hkaEbQ7YyUz0+mTUX5JNo2
a54qLO/8AEHik+I9Dku5buxNzCRAqsAk7BySJCufmGRjIFec3kZi02YQqzXLRg7SeWYjgZP
3Rk0/EfmpuAaRVwGA6D8avaJay3Pi/SbKQ745rmNX+U5+XLE8dOAOtYtucldEpRpps9ot7J
NN0Ox02JUVLO2jhIXIAIUAkfjmq8pVTnqRxmrlzOzyMxUozsxwSD781nyOzMcr8n3vXGK/Q
MOrQjHyPg8RTbqORFcFZYpI5DhZVKsVOMZGK8o1jwQdA0q71GLXbmWC3b91DLFvZwxVQjEd
OSTu9Nor1NnBVmC9OrHArkvHN7JBoFppwu4rD+076Gze6mUMsERb55GHoBzXPmWHo1KEp1F
tsdGW16tKqoU+rD4UprOn6u+rWWkGX+0IwYWMnzvbRsd74+6sbMQozg53EA7a+g4zLe6at3
qlzbiQAxP8AZMmNZOhjXPLEHj6+leS6MF8MRy+G/A00dzplmQmpaukih9RuMZkEbfMFVc7f
l4U9Ohru7TV5H0y1gWxj0yK15hSOXzCnYNuwPmOeevU1+cSyCeOnetG0dH62/rY+tnjqdK9
ndmN4n1y10+8/s3UbZBdSLtuZY8ulhC2RtCryZWX8s15vr3jHTr7S5bTRtMjVPLMcbzksEA
xgeWAMYBB61u/EZoIdAnvnuHjuHkAkuRy7EjBJzxnoAeBWZo1tZfEvxXY6Tpk1poHhyzgfy
rW3uIVuZGVEDMUGWkYHG6Q4XHAySTW+Jy2jg2oQTVtbLuaYfE+3TqHU/C/T4TYC6TT7iGW8
bzZGnQGGR0O0FT1UhWPGOcg5OK9PspEnvZ7YM7GJR5jcYBP8P1I5/EV5brWpeH/hxYW/hnw
3qMWq69PILu43TlxGQu3zJAMhRwNqZ5PtXQ+DtRWDwhb6xqq/atWubme4SPGyW5BOI2IzwM
dyOmOK+dxeUzxmIWIceZxskvN7uxsq/s1Z6I7ziO8WR96x/fZ1ICxovAzxn5jjgVn6xqMcx
iluFUiMkxqD93Pf3rCk1B8+fNIvmOcskRIQHJOQPUZxn2rIvtRd3KhgcD5fav0bLcqeFiov
U+exWO9o2oiaje73JDYGTnd1NcvdSEMS4X057VYmmd13E7s8VA1uJnDbcN7nNfT25YWR4u8
rsitWfblCMY4J7VeW4Kw8OCRn6VH9hZYy/wAxwCQduAcdcHvVY9SAuAT1Nb0pKSOatS5Xcs
POMA5HHJxVMXR+VXY8Nge1ExKxbVxhv89azG5JYEBsjBFauxzRp6mlNdMhUsOeevNQPOzxs
uNzEcnPSoi/mHazD5uAemPemCO4iBBAZRzn1HtXPPZnZSj0Y5h5gY4IJ6g1DMGMDMFyw4AA
q0gkCZ2sB1wR1rX09bdEJmHA5GT39K86s2o3R6dFXep56rTyXB82KSMjvg1oWYO9jkjKnNa
Or3AlumKMAoz0HAqjDwHJHRa8xz6neopDxjyEYHPar1kw8wEEHHoKoKymzTHYVZsnxIvzFf
qKzjNLob7n034K58E6WfWL+tFHgc58DaURz+6/qaK8+Vm2zrSVj46mlVlPlkFgBhQcg1EHI
cEEcg5C896HdF6AqABwepqIB/NLoCFP8X4dK9mVRM8WEHEgOVYnHIH3z/FTRI5YZIxznHJq
60aqV3urNtwQRxVbcEU4jVccMQP0rmqvS6OyA8zMZFHljHTI9e2axNb1AT3MaENItpC6Kgk
ADFmB3H2G0DP1rWikhW+gkul860EieainkoCNwHvjNelX2n3Wr+LtFvdOm0RtClvGS0urOz
US2/7pisMqkc4Azz1Jr5DN82eGkqElpJN39Om256eFppy5n0PHrTdb3kbtGVmKg9funII57
102t2EeJnQCSG4cXGWBLKzIMY9vlPBrWtfCGhPZ2zXur6il2NHGsSLHChHlgkMozyWPUdh3
zXRWvhjREhvLi71G7lsDaWUkaAoJcTZK7uwIweR1rz4cQYSjTlGSb+XXT/M6qlNuSnE89sd
KvbjRzaKIYzPIs0Lk8xSgYaM/3VIx+NaFzo99H8PBdTRpJHBcuYfLkJwobDR/72C2B3xXZa
j4Wt2lfSdK1KZb+21OKymkmQJGwkQsrgDk7QvfqRW94VPhrVfD+paVp0U93b+fGZzdRrH5h
L485APukkE4rqjn+Xcjn723Z6X2b8mYunUbueb+CZg/htLNhIkmnXD2gZs7JYn/AHkO09mQ
EoR6AV0DFirksef0ro7/AMK+HNE0T+wVee0tZ71LNpNwHku2Sk4z0I2459ap6zp0djdqkdp
cRq4LDzypzz95SvBB4P416uV59h8XOGFp353fdW29TzcVhpQcqj2OenB8g/eGO4rA1CG0F9
cvcyowSFAyKMlT2XH0NegaRp1reS3IuVlnmgjWSGzt2QSz5bB27uuBzisfTfBVlc27avrdx
exR3E0rPK+2NbVFYjfLu6sSMBF/wqcxz/CUJyoTveLSfz7G2Ew83HnT0OFiEUMDyQDiU4b1
Hsati8dLdmeINM5P3ugwOPw9vWrEemySXcy2yvcRoxCuqYDrn5WwenHPtXVr4J05baxs9Su
r6O/1FFaN4VXy7cvwiuDyxyRnHrWGIzCGEhGTTfNtZdLXbfod6XM7djy6/v2KO0Uah+iqTx
+dEU8oxucrCTny8Z57Ee9elv4O0a+0fw1patPb6tcz3IuLjYCjCInzCR1baFwoHXvVO48E+
HXvbLTFvr60vLtZI0srhkMscm0tC8hUYTeRjZ15FeHDPaDblZ9fuWl/wOr2ascSWiulCKFW
Vc5Ab7x7Z96fgqQhB3ZPfj3r0TSdB0/wxpV7d6hqV1b3Nna2z3yRqkmJZWYrEgYYRgNpDHo
Wz2qPVfBmj6Toc1zqF7c2VxFCsscsuPLllYbhCkf33wDy+cZFOOf0JT5bPsvPb/MlUkef3D
BI1V2HmdBjnb702EyZdlbLKcMfSvRrrwVoJXVLCwl1GS/sbaK7aWYqI2Zgp8vgZz83Wrnif
wzb6T4OktLm8uwdPx5BZFC3TgchQo3bEBJDMcdawef0JShCK1b/AD/pF+y00PM1ha4ljhC4
LsM55Oa7b7NaXDpFte3jUfJuXhmxzms/wPaB/EmmX8m11+0xqvOMksBz7V6VBa6RLrdpd2n
nb4dYFu/mlZBKWLNuA7Dg/pXo4nOoZdN05wbvG9/8zmlDnSszyu+ihV5PnjkVQMbfmLHocf
Tis8WrRzAfMWOPkUcgfX19q7/TfD7jwbqaXENzbTTwTXqyeemJVQlkUp94rwOfWkh8M2Eet
eHDZveXdveTQqb9XjkgYspYgDGUIYAAGuaPEmGk5Jxd1222uWqDitzjXHmXTokxZj8p3Zyc
9eOxrvrTwrdTeGhIsUUVtLMLtHKsj5QeXgnOGXJyM9+leZyzzNqM0+9mn81pDI5yxOepPev
VNQ/tE6BYX82qXLWBsbKK3sLdwkUl0SWV3HVVHUjOG4FejXzmnhPZ+1jdT/4H+ZLpOWkTgr
6AW2uLaSunlgGeUgdhkcjrjtx1qfwcobxY9/5cmLG1kIKndsZyEGfquQPpXWeMdK0iw0mdL
uR4dUjKxQPLtZ7sBgXwB8yJnua5nwTAsl3c3dxJJbW1xcR2zTdAQnLEHvjf+dXhc1oYlOvT
T5Yu/wAlqRUpuNJp77He/bCzAMw5GCSOfaombbllY7QMFff0/OtJ9NsItTu/OhuorSO1eYF
Jw3m4YAFWAxjHb3qNdPtHnt5obZ2tHtBcsk1wECHcV5c/Tp711UON8Ck3aVkr7fh6niVstn
LYx2ddzEgqysOM9Koa34bsPE0On2+osWgtbn7U0aYUz4Qr5bN2U55A612TafpUep3cU8E7w
Qx+eZPM2hAVyB0+YkkAGktdO0+30uK51DdGbiPcJPMwUJ+6iL1Y+prtq8cZdOnyuEmny20W
vMrq2pwQyuvCfPGS0uZdpFHBCkdrHHHEo4WJQqj6AVdWVwmUzzxwKggXH8JC85GcV0S2FpI
LNbaMyRuyiSRXyefvAr2Ne3m3EGFypU/bp2ntbp6nLhsHVrN8r1MKSITApNHvjddriQBgR7
g9axrrwr4fuxOX02O3+0qVuDbr5LTjjAZkwSOAMZ6ZFdxHa2EogjNqVMsz25/e5245DdOvT
iobewiOnSGSFPMEbSI/mEt7ZXsK+bfG+W1I3nSkm2kk0ru7a790d39nYiPwT/E4m2+Hvgu0
XNj4ehttyhGELMu7rnPPJwcZPNdbbW9tbhDFEEKosQYDJ2KMKue4FW/IgktoYYbQiadt23z
CQUH8Wf4c4P5Vfhhs4riJ1jjdXjk4SXcvA6jI9PyrCvxll9BXjSld3totbfPyZvHBYiWk5o
wbgqfnIzycDuTVGf5h8h4GAa1JF3kllAUnIXGeD2qd7G1L28YSRd0XnSNv5IAJwo9SQOa+m
zDPqOW06c60G+dN6a7K7OCjhnVclF7HKGJlY4AKk9h3p6xsrfL2P6YroWtrSW3iuo7V02yh
GjEmd5I4wfWpZ7WxE9y5t2eK3Cgxo/Vzwef7o/pXmS4ywsWounK+vbdO1t93dW6amyy6fdG
PumaARYlbYjGMHJwD97A7896y5rMhypUgtzgjGK7B0ilso5YEliSO0GwMeBmXkZ7g5NOu9N
t76+uGTcrLOTO27on94DtwCPyrx8Hx5T9u416TjBJ3a6NO2vrsvM2r5U+T927s4byW8p1x0
HHFZ72p3MM9xyK6t4I9uVi2hmOBnO1ew/CrJ0/S4bd2bTizW9nHcllmIDscArjsOfrX2eZc
RUsvhTnVpyfP0W623+88nDYOVWUkmlY4yOFgxHYLiriWhaNsg9MdxgV1CaJYi4nuVt1NvGs
W1HmKLGHTcWY9SBwAPWp7W30gzXhjtJpLWNd6szlT2AXA65PrXhLjjB1IzlSpyfKld2Vru2
n4nb/ZlWLXNJK5ygtmjjXcpVpEDAY7dPx5qvKjDcuccE8jr711ep20ax2LrlRJb5wxzjJPT
6elY13bMV3AhhnoDzXv5fjnmGGjiGrXb09G1+hc4+ylyt9vyOPmiIfJBA7jPWmQEbiDnOK1
7i02nlcnOPWqTWxyT6itqtLTQ1p1E9GVk3NaKQOOlWYQTByCAp606KJhaovGelaOmWsbyeV
JkBu47Vw8jZ1RklufQ/gDn4f6Qf8Apj/U0VL4Lg+zeC9NgDbgkeM+vJorzHudy2Pjg27RqV
zn7uFVflxjnOec5xUSsyKc8nH61fnjnWdQBtXgYBzjv+NVGjYOTkgA9cV2+8mjz1JDjDuw6
qfm7mojbtIuPTpiriKGZCC2cYyfT6VoR27yFABhyM4X+tdqjzqxzuo4swo4vJkjcKHMZBKs
Mhue4711L+MZ4p7Gew0mz0+G0ujeNDablWeUoyZb2AY8CqUlrjO9QCM/d61ZbwprAmtYls1
kW7by42jlRl34JAYg/KcdjXzmaYTAynD640nra7sd2Hqzkm4nNT+KbyKUW0dtblf7IbSGcl
iwi3Z3+7HnvWjbeNr4hLP7NCI54bSBSqHdtt8hc+7ZNVtO8Iap4i1m2S3CxW95O9sk5AKoV
QO3GcnAI/E0yw8GeKJrm6gg0wGS0n8t3knRQHIyEVicM3fCnvXysoZbTqODtprv5/8AAPcU
XKJ2mv6tqZt5tT01oYzNdxag8qvny2jB+UZ7cnP5Viw+N2tHaTTtGsLCOWZLq5+yKwNy6sG
IJJOFxn5R60eG9J8TS2clrLpe7Tnma3mN26osDjhgQT1yR16k1kal4Z1LSZb6cwD7Np8qJI
z4XbvYgIB3PB/AV1PB5TVa9jbS11f7jmhGrGLjM9i8WLHr+koLFYrx7iaGQiWMstw6KXRHU
EYVkYjP06kVxE3iG8ayt5tSs4tOsrOzaOK0jy2yZXO6MFjkkjZgdga1PBr3v9lukDJdaSY0
QO7hWgk58tixI4wSPyrrI/CyXFxqVhqPlJYXuEVBtZ4pyS28enHPPNejTWUYXExbklUjtr1
t0XexySVWas9jxTTNYNlfS393plpqV2zq6vcBgI2BzlSCCBnt0rbh8a38rSxarp9nqSSXLX
qx3SlkjmbqVAOMegNW5fh/qen6hAmqWzXFtskkc28yA7EUknJ4BHGRWbP4O1qDSH1Se1RYE
gW7YGZd4iIGG2dcYPNeTUq5TiaznUkm3bVP8ux3qnJJKJ6H4Nt9Hl064eeNRdMDsCxjAyeQ
fTrxVfxZ4wutOuP9HtrIzRkiGYwDMBA/hGcEj36GuW07QfFNrdWVp8kEl9MI0Xz1JhyufnU
HI+XnHvis7xBoPiWRdRm8sXVlYSvE10064+UZHQ8kgqMDJywHrXbi8flWLpxozaclqtfkYR
oVVO6ZRh8b3+n2tvBDDC09nO1zZ3jqWmjZjlx7hu+ah1rxaZ7e0kisNO02WO4E939mBLyTN
hlO8ndnIxjtVG88IeKdM02bVr+CJIYykZVZVkmtpHJAMqDlBjGB6kZxXoGg6bLHpmmWEfwz
0TWJSvlSX6aisoldOXaQqMK2ecevFeLXnl2HXt6cU918SX5/PQ7FFuVmcKPF1/qdlrUJt0u
v7UuVmuZXG0yMjlgq8jpwMnsK2X8R399pgsb/AE6xvLmO2+yRX8qM8yRj+Ec43f7XWu5Pw9
GphNUMOk6IZ1LnTrYlxGFzk7hwx6Z965G60G+t75YYYR5qWv25hvGFjC7ucjjrXRRWV10pJ
xutdHtol/kuxD54vQ9D0fTPGF+41Jooyl9GlmixyJtATBBU9/u8k8cmrPim01qTRJJ7q1g2
yA2xuiymQnJGFA6Drzin+BGt7nwzDJBNBc3AH71IWYC1DZ4JIAzxzim+Lrmb+wra3bT4bBl
uxbp82PMyp53Hgc85pv8AsKFdQ5Fzxkl+Hrrpb8DPmqvVM880lPsN1aSRERtaSI6J1XKnqR
3HFd5p9hew6YuqJBG6TT/blJHO9Swzx2y3T0ri7/TNSshLezfZ5IYrcTmSGQOjKG2kqR1wS
M+ld3oNrqqWkFvb3QWKdUS5XcA0KyKGZSp/iwc+teniMbk1dOWJnFra7MlGtfRHDzavf2UD
2X2ezu5fs72a3LQkTeU5OU4PucVUi8U31ilrBYafYWq2s6XDCGLHnyIMBmGff9K9AsPD1lP
qU4aOWc29zLGkoyoyi9x2Bz1rnrvwJfK0m0+a0oxDcQDcqseu49sDPJ/OvCVbIJ1p0o2Sjr
u7PfXfpr0OynTqOK11PKpj+8YTfK5J3YB9een1rePizUlh8uVYmieyjsWjWPIKp91sE/eH9
4U7XtCvtFKzXXlzpJJtjuoZFdMg8jI6N7U3TvBuoazp1rqEUtqlrcSGOGSa5WPc4YDaM9Sa
9LE1Mvq041JtOPTt/WguWV7dSS88TahremvFqNpZySEJFJerBmeSNeVG/scjt1q5o2dO0nS
kiZWkij+1MsgyokkYyEYPoCo/CqU3hTWF0mW/VVigtZZIHEsgRjIMArs6lsnjHWug1HQNTt
o5b2UwyMm1ZoY5g7244A8wdhjGfSjC4nK6MXShNJO630MK8KjWhbl8SXk6vGFgitzC1uI4U
2oiscsVHqSOtOh8SXsMMULxwSwJD9nMckYZGUNuBI7kE1mSaTfW/wDaULCMtprKk6o+45Zs
AKO5ya2IvDMsGn6lNdPbm4tol2pBMCY5CyjEg+h/OssRPI6FJQkk02tPN2s913Ry8teWmxd
j8U3OZ22QSGYqXVoQQQqgKMfhmrdlrFxDaFA8TEbypkiBKbuSF9K5R9Ou7OXU1eSEnTSqz8
55ZsDH41b0iH7azpHdwWz4BBmbAYk4wPevVoYfIY0XVcI8qs766O2nXs/uOOccQny33Ogik
VhywXI6+1bEF/IUQZjjKkNlUxu29Ccda5jMsE81vclBLCxSQbgcEHmt1bCXzIESeFkkLAPG
xIUquSpyK9vNMRk1aFKOPcbNXjfY4qVGtHmdLfqXIrqQMjQuMRuZAGXI3GpUu7j7N5EgUZX
bkgFiD2+lRadbNcrbu0ymKUt1ODwM4/l+tSwWqsC0lxEi7tsbM3+sPtXi1KnC9SrKlVUW46
7Pe/r6/iaKGMUeZN6i/bbjKZwvlkcqgHQYAz6c1MbmYyxOgCmPhQEAHuMe9c94sh8QnRrS0
0HUrXS57u6EEk80qxyBAeY4sg/O3TPYZ9a4/UfGvjTQtMgktbHTGhsbprQXd67SzXUgyVBT
j7q8sc9TRGPDnO1SpxbWmnnfbXXqbRpY2cU3I9BOqaI/iFdDfWrR9YL7TaB/nDdcccZ9qdo
d++s2suoQujGC6mtEZOQFjfbg+/WvKfB/h+31HSr7xLqdzbPqMN7HNHc3D+WizSOXkc47nO
B9a9O+HlkPC3hfU9G1SK2Wy06WSX+0FuM72ZmeYSZ+6yE9e4war+2svnOVDEJWp+6k1vdWa
RvUwFSmrwerNj/SJJ0mPWL/AFeFAwf72PXtmkEs0jFw4BwUPyjaRnuO9QkXDeJPt4K/ZPsi
2w3PjfIX37l9Rs6HHOeK1jbKEIdgCOWOc4rnWK4ZUvZ2je1tum/l93fzOaVLFrZmW8s0m7c
w2FNuQgAC9cfmBiiKT5Ll5CWmnzubgYB6/nVw2eW2xsjBgSvPBFQm1XcF69SD0HB7mt4VeG
5fu6bim9XZW0Xva/8AgOpjKOMj7zMqdBjyzGMjjOeDVTzJnBDklXiELZUD5RggD8utazojb
QNxLEHdnHFI1iI445WO13A2JySeeo7HntX1uYVsujGnLG2s9Ffzt/wDxqVKu2/ZbrcyEvbm
K4eaJlbzEWPBUFSoGFyPXirEGpX8AmcSrvkPmMWQdRwOMdKuppa/aRCZI3dnVWiBJx65IHH
4VUWyNzfRQ7xAk7ZBXoB1wO9eA58PVHUfso2jG7draLpbS+2j9DuVPGRUfed2+5W8+WdIyx
J8tdqjHQZJ/magmUMoYjr3rXu4oUt0ktoo0XzCgkRmJIHc54zzVKeMnk9Pft9a9/Isbhsbh
FVwlPkhdpJ/j3FXhOnO1R3ehhyxoJMKOD15qlNbEA/KQADWzNb7nwVyByMd6geDIkIyV29K
9qSutBU5Lm1MVIf3CEZxn0xWnaQqpUkc1DFD/oibeO/Jq3b9jkcetciR1czZ7z4TJ/4RLT8
f88hRTfCDZ8Iaef8Apn/WivBnZSZ6sXoj5cktUwI0XAUfriqbWSDaSMnGT/St+W2ZJQG6EA
n5s4wKryx5bcQOflYKO9fVyw0eh8nHFMw2gxPkDngCti2t2SMnAGTy5OaryqFmySNoPBx6f
yq5BIQoCrlemD706WHsKriS5FDG08TSoXQEb1U43KDzj8OPxrpW1XTIJ7Z45Flij1EXWyO1
8kxxbGXb2DEZrmo9jLlJFzk5AqbygUyQMDkCvm874aw+a1ISrTacVa2mt/kdOGzKdCL5UZC
aroXht9GtVv5r0WOtSXt2/kMgCNGFG0Hr26e9ZTP4YvdItNBufEcluumXU8kV0lqzJcpJhi
VXOVkByAT2rU1Dww2u3A+yxxxXiISzvgDYATtZicKu4jnr0rzq5tLiwupIJSocFlKpyI9oO
R79Oor4bGZHRwtZ0lWvJb7X3fS3mfXYPFPE01O1jrvFHiqy17RGhtnkgkbVnu2jIO7yhEiI
7EcF8qTx3rS+Imry3mkaRaTIsdyIo7zUolf70zxjZn1+UA+26vN2DbY9hw5ILY59yOO/OKu
XSTR3Mtve+at0p2Osp+ZW44PoRxx2rmpZdQhVptP4Lv5v816nfZ9D0P4d6toa6VD4cvpZBP
c3TXLIq5SOOMAhSfVizce1df4R12zOq3NvdSb7+51KeeZcEeWMbU56HjtXkei6ZPBc2uo5X
9zNnj5iF7nrXRTStY68NTDqrPKBIc4BYAZOPcYrsfD2HxcZTnJxbfS1/vtft9xxVK0oOyPd
dcsJb/w7dtaIjSyoYA5YDarkBj+Wa8d1PVbKS/8AE8wlkjS+8qygZE3bIUcBzj/dj4HfJrs
NL1lLzTTo8wWS2u1ZHHb5vusfbIrgL+FBPLFKtnHK6lntrQkrAQSuxs/xfLu/Gs6PCGFwku
SnNtPq7d0+3kZrFuSVzTn8T+H28U6FeXFwbuezeR7nUUs/LZlKbYgVz8xUnJP4CuaXxLpem
P4VtLSSfUrfSbyW9vAYzH5ztJwdp77AMehNUryDYTtUgf3s5BrL+yg3H3SSgxsU4z/iaS4d
pQtFNvS35+Xmdiq8x3V14j8KzaxaXE+oy3OkvcNO9qtkYYUBJ2s4zulffjOc8A1saT45VdM
bTdH1M3Ti1uGeVdOW333DuPLIUcAKuSfXivJL6OSWQI0Xl7W4H936V33gUabaMLi5sZrubo
UV9qsPUjGc5xj6Vy1OH6DSU7yUdbaav7txucorc7y2udTttKlliiuVSz05IBcCPnz3ILkno
OpNc/4o1fSEXXLiyubiXUL6zS1hheEoIlyu/LdzhfpzXdHxDaQ2LLLBI1tuLvBG+N644HTn
nAzXH+INCjSaTzYUeYBNqxtuUF8YBI6HnnPp71vg+HqVf964yptdHbVaafhcz9vbbU5Pw74
nXSNAvLdZpYbuW5hZAAeUVWznt1I49q6y68faNqOoW7XRmureO+EsatGCqxiEqGI9pCTjvX
GeLPDjaLcvbb7aaWNAzm1kMiIDnGWxjPFc7bQyGMscod2MgdqMbw/h61Vynu7vTzSX6FqTW
x39/wCMLKDVdDf7U+pw2izw6gWtxCJo3bkBRweB+lYS+LbifTXmNxLDqcmtnURJbjaY4jGE
259uVA54rlpBvMoZiMA4+Xocn86BE5UOB8xbpnaR6mpp5Fh6UbWv/wAO3+pXPJq9z3O1+Jm
n3NzPD5MkivPKkRVdpEW0BCR/ES3HsOa2bDUIW8PxvNGSl0HBMHBYHABUZ55zXz7aXogkCc
YIJyRgrz0B7k/0ru7Hx1qC6BFafbf3NsqxxgovAByBnHqaMNwvl/spU9dWnv1V7fmY1KlSL
TQnjGexj0+PQNPWV3iuvOuS8W078bdoXPHfPua07LRdMX4e6Fc6/NII7a6kcNanzdxc5xxy
D8uDkcYOa5KO+l1O/luZ5szPksSvv1+ua6O6s7OWFH0fUFtb2SMq1tcSbS5JCgK3QlsnjsM
+la4vJ6PsacZ1GlzNuXV3TW/T7hwqO9ktTP1fxLHeyabLb2xju01WXUmiLZXHyhRnucLzU1
zqeh2R1K90o3kt9qYKPHOoVYFZwz/MPvnjA+tc5HpksGvXNvcxlJ7UN5mBnaS23GfwPTirM
1qQrbi2eoG38a2hw5hZxTg3y+u6vez9GYTryjLl6nV3HibRIrjVL6wN7Jf6hPBc7JYgkaFH
3Fc556dT7UybV/DcNpq11YG8a71FVISVBtiPmh2Gc/NyOvtXHCM4fhiue5/WgoPLDHJwaUe
GMMlZzl0vrulbR6baEPETTudfq2vaHcWWtPp8l491q5jfZIoVIiHyVyDk/X8Kb4c8QWGmWE
sdw9xaSvMjrNBGru6r1jOegJrjipGQo5zuOQelNk3iAdCxIUnFbrIMOsJPCuUnGTT37JJeW
yF7apKXN2OwPiO0bxbJqHlM8D3PneW2M7c9D74/nXTN4v043Nm/m3NzHHNI0jSoobY6YAAH
oa8fikmSUqxAPcCtOF2aVQueOvFGJ4fwuM9mqt/cjyrXpa33ke0qU726nq9hrenIljFaiaZ
IZJCzzKFLgjGcDpV+3vdPZBFJ5/lwEhCCMlc5wfSvOdLkkCADljwQOwroreQRFXchVJCD0L
Hj+fStqfCWCvzc8k+9+9/Ls2vRnLLF1LWOe+KN9Jda14etYw5mCXV2rIOVO+NRg/hWt408O
6prU2nMYYESCzW6lVWA3yyOqu49yxA/Cue1uR9f8TQtYSm5hsrVoJJc/u0kMpLKPU8DP4Vm
Xmh2ckqWus27zpGBIojlYNzhsBlOVXI6VDyGjCvTnhrKMObdb3PRo1/dvPU19XsI/DWj6Lp
2pwMLVdXlmnEbhzJ5bIm1QOpxk8+taMGvWWpeDvEOj63Y3MVrql3NdzmELueKV9zQkk8EgY
JHauaX+xrQCVoN8qqRAMsPLB5xzyRnJJ796ymvxNcKzTFic4OOOf6VE8lo35pzale+jtre5
tKtz7HqcfxC0myFm0OhbIpHjhmKtuMbkpGrqe4Cdf0r0UlASrHcrNuUpzjng578V86LNpam
xi1lIv7PW5QzvNwqRn7xz2OMYPrXp3wv1GXUvhhoJkeYXVnbpaXEc2RIjqBwwPPKlT9DXVh
+HsDK9LVaaO+qd73+9L7jzsZXnSipJ6XO3biInGM4wD6bsn8TxVeSXy1EuxmkVCoIYYJwRn
H41O5JHUEdDgVUlGAoHKnOOenrXTLhHAuDpxcldtt31batr6/qzylmNVNSdtBk7/PMqnYo+
Xpye2fxpj3wigVIxKQpV13kAIQegA9ahZpN24jKg/ezx9KozZJDFiSP1r1q/DuGxlKlSxLc
vZ+e78zhWPqUpSnT0bLz3kAm86BZS3zkgkcMRgY9uSajs7tkMTO7SJHGwjXPAyMAiqG7LBW
Jx14xTtqqyjJUdgKqjwxgYQcJJy0Ubt6pK+ifzJeY1XZrRonnlD29vbopCwg5J/iZjnNRHc
VBY9DjJ5pX8sNhSRk8Z6CnjdtI2EHPevdwmEp4Sl7Gltdv5ttv8WT7WVV3kQtCzE+vaoGtx
scADODnFXyT1LYP90CkRCxcKQx2k10tlx0dzmnhxaIDwRTFIQcsG9vStqe1D2gIXLZwKxrh
GjU56964avu7HfT1Pd/BPzeCtMYd4/6mik8CnPgTSj6xf1NFfPSd5NnsqOh83zXEuQDhsKv
3Vxk46VB5+wq27AzlueasahAwkJLElQCTnvjnp3561kO2yTaSGySOexx1r7ec3FHxlOnFss
yyo37wADJOe/FSwsGZgxVGViMYyDz2rNMgIXD8YJ4+lH2uRdoXocAnOefWuWNfU6J0LnTWq
rLMqGQLvcA8YALHHNdhrduy6PskWVjBciNXnhCDGw524/hOO9ec21yXYKVAYr1B7ev0raS6
mk+ZpXcA5G5ifw5rxM0yjEY/H4bF06vLGk7td/629CaNeOGo1KbjdyNqxmlt9FvFhdFNxNF
AMqCMnJP4YH4U7VNJtvJ0zS7u2ecNqttaRtPAikhctIykDJBVSOc8VjpJJsChxtOeDxk+uP
pWR4oDTaDLJ9puPNSRWSdHbdGxBBx9VJHHY18rnfCNfEYmeLp1Ek5OT3vskl+H9XPVy3M1H
ko8utrFzTr4a3NprTWVjH5viVYbQRW6qIo1UtIPfIK9c81paHZ3934l/tvU4Jo7jUr97Uxx
2KMiRRMT++JHy5Ddepx1ryOyebzbe0ErhA2FUFgIyf4h6dBzV59T1CC9mia8ugWfzJf3rck
9GPPJPrXys+HqzTdGSV9Nb/5/P1R9V7S2h6RassPgm9m0+wbTlUy3Dia3Bju0eXC7HPIIGM
D2NWfEEVtcwQ3GlQRz6jr0ESpAgDbUx85HYEkYB7AH1rzSS6maFIHuJ3ijOREXO0emOwFat
1rcmp3IuJ2WHzIwq7AQkaAABV9AP8a6sNw/XhXT9p1be+u1k776q/poZTrW6XLeiCR7q3Kj
bbwuPN+fGM8kD9Kt+KRFb+InnRCsV7EsygMM55Vs+uSM5zWDc2VzAo/syb7RGqeagj4JXoc
Z9P61Ct8l/oxjmLNdWkm+HP8ACh/1kee3QN9RX6Ak0uWS1OCUdb9GWGg82HhdwPYDODVCS1
kJU7Sr5DLk9fStO1lC2ZmkVhCDs3hTt3Yztz645q1BCsv74AMqjI28jH/6qhR57tGqbjqct
fWximAIMjfxFgcE+o9a6Lw286TFhc+QjbUkZUB+XufUYyTUV9ZtIWZdx4A24/rUENrLDLHK
pKnoBnBz61hOlaWuxrGtJaxdmeiOLObWVs7LxJdTaX5iRtdvGFIGPmZVx2z6cmr9nZq3mLd
+ILi108yHMiwAvtGdpwPXjjtXnEWo3UMuxwQwwu5mFaUHiG4jR5DJsxgFiS2fUfyrWMab3W
w3jMQnpMr6/HLBNNbWV9NJbPK2wMgXegOATjpkdq0tF8GG902MS3H2eeQRiHzFOxmZzuJPY
KoFc/PeNf3kdxJjMsgTAPHPt6YFes6bqun2mkmC5gkIQOwIIZZDxtQjsBgnmpp0IycnFDqY
mpNpzdzx7XtJfSrtI3Kj5BKpU8sjE7Tn8Cce9YE0h8mQiY5JBOOoYnn9K6nxFNBNdSOsaxo
xyMDoOwrkpVDxj5csDnCg8muPEQ5JWRUJKTuiKNHknGUG44O1OSfbNdfdeEdZsvD9vfSWWb
eaBbjdEwcBGIAyB905OMVzenWUl5erbQktIzbQq5DZbsuO9ez+Ibu4sdDa31PSFtJv3SSyR
BkQhOSpA4YkkH6ilh6XPd7DqTVzx4LdWKl2iaJtpBL8lTnGfTPH61ZuJ1uiqXIjDEKxPUqR
wOex561r63rEV3pcEP2SGJ7fAQwxkFtv8TEnlufpxXNRSRiaYFPLhEjPvAKlju5yB14rWUV
TfKndEK01drU6/wAM2byRalK+AUnW34O7CooJwT1GWNastsApCAs2McdxmrPhnTja+GbOFj
ueVWuDjoN7Fv5EVcksgCSy9RgsOK9qhQUaKVjxas26jOVuoCJC23Hfnt7VXX5mwFA2nnPIr
oLuzIhK8njGetUfshDnORv+ULiuOVNqVkbKSsZ3kO2WxvJxyopHsZzHgqpz6da347ZmUtkF
RxgetWxYllyq4XoBjk1tGhdWMfbNHCPZYdmOfvdccn/IrUggUqpb5F6DHOf8K1Luy43MuOc
4A6/SoIUJ3hUKKTuUsc/yrNUkpWZo5uSNOxjYHLABQAMgd6PEd3b2NhpDzGQwtq1r5kig4V
BJuOf++fzwO9JbuyZD8Mcd+Kr+IZmnt9M0ssDJc3Pm7PvBVRTyR/vEY+hruk0qTRioc1RGP
4bd7Lw/d7oNrbzJHGZQGUFyQMHlgBjJ7YrO1fWXlKwQuxBAMjngs3+FeiaholifD9tLbW7i
URAyvI4bL852YHC15jf2hFwqswZl5AHJxjJrxq0ZRilc9qKg7LsZzXLyOpyxOehGQBU0en3
MiOwjxGTuznB/AVs6Bptvcagolf5CenXn0r22Dw54dawSb+zbkCHymLNJtL5znHHQ1lTw/M
rydynLldkfP8llcTWcscsFxJEVAP7ssrKQcgjHIx39q9B+FEt9Dcalpd1fT36i2trgSzj50
O3y/Kz/ABBQgGTzxmukv9D0SOGWEQ6lE4gGZPtRZBgkng9QRwKwvAEWfGuuyx4Eb2cca7Xz
wkhYAdu/8u1dmHpunOLRyY9wlSfIelFsRYBGSPfFVHO9AQwyGK7e/TOfpVpofmZMMeCByKW
WMl1Jf5gP1r6DS6PkZRujNZXKuUTOBls8baozRjYerFuv+yK0ZOcF1bGc8c9+tV1RmiLE7g
SSCRiuiNrnK7lLyt8mSv3Rgn+VTGJyCucsMDn0q1HAwQlhuCAZY849qmMaK0bsok/vJnrT5
0XGD3M9QOXBxt6CnjJySc+oNSSIFQAkf/XppAO4KffPvVJpmybWg3IUZZ1OP73GKsRxsm5S
ZEJGcOuDVfaP95vTHFSQzSM8jSszyY6k5JpSTN4saUQWajv6461hX4iLLGkiNI5xtDciumW
0upE8uQPCf7rLzimzSyWkBt47C1kIO7zJYdzfia4MVzOn7m56OHsppy2PSfBSongrTFTO0R
YGTnuaKm8L8+GLIlUjJT7sXCj6UV8/yvqezzLofNd86gnJ4OMnp29KxJF3fdICnjkdD6Va1
O9WJDIihSVGE35zwOM/1qsBLKGK7t5xgEYBr7SdWNmmfF0qc07ozZQRIjZy6dB/d59KIdqx
oJpQx6H5CP09KneCUSbId+45K/X0zSiwEbENLIGx8ybRyfr6V5ckua6PWi3y6lq0ZVdiZCh
zgD+77Vt2+PlHmqeed3Fc2FVVO1i53fxdTxWtag7g82DkYGRwfY110arWhyVoKWxtwhCmW5
TJG71+lZniZd/hqQRhv3bqzAjlRzmrH2hdpTKlj1ydv5VIWWUkFVMTDadx6jv+FaVJe1i4P
qZUoezmpdjiNOitr544JnKXMfMT9Q2Oo49qTW7LytQLCPG4Y3EY3en1qB5BZXi3FmxXyTmN
sdecd/Wt2C/fWLMWV4Sdg3JIi8qc/wBQcfhXy0YQcXS2Z9a6jVpGDZQte3UVvGyxswOAeck
etQ3Fu8W+3kAC7so54Kn39qleOa1vnWNhuRgV29+4ArT1t47uyh1KEECbMUo/2gAf8ms4Qv
GUeqNW/eVtmTaHqbXEIhc7Li1beu4HbID1H6ZxV60XRNSuxZGWOxvrk7fOQbQGJ+Ut2JODX
J6XK0F3u8sgI27r1GMfjxWg1hBBrESMnnW7OHRt2CATuHPsa1pynOmk9zGcUpuxteH724s7
yewuX8qS1mO6MnKpMoKFiD7Ej8a3bu0hsIVube38u2aUwMwbdGrbc8Ht0xWPqdhPHPLrEW+
W6QATDr5oA+8R67Rjj+7XX6dc2ut/CXXLSFtz28ZvYgnDnYQ3T2xjPpWkYKk9tTFvmOdDQy
wlgcmmm1iaJG/utyCMH8KwLW9Z3YoX2kZUkYPI4roLe4F1HgP8qkAZ4OcHJrW8ZoNiq2lLL
mRVOM4yV5rLuLZ1KjlwJNzMR0AGB0rt7TZ5fl8MUGSCevFQX9tCYxFtKbhjdnOauWHTREaj
TON0WCeXVI3lwBEC/HTOMAV1s0hjsjH1OOuOCT1I96bb2cdsJZI4y7Hgbj1qy0JdCmDwDyf
5U6NP2cbFzlzM4nUIWMsjOeD0J6n61lzW2NqlsDp+PrXZz2K5GVMW8HPOfpWY9h5soWNiUz
1z1/wrhrUW2dUKqRLo+iSSeHbrWIBK1xFMAkcQ/hVcyPkc5yVGK7hH1uDwO8rTefBcRKcSk
TbRNg856NhfwrhrWbW/D7SS6ReNbs8bow2hlIYc5B47da0LzxZqN9o7abc2cMTCVZBNBlFZ
Qm0IV5wRjOfevOg8TTq8sopw7rf7jWUlKLfUwb3RJpFjl8sbHYyEEkhVJIzisOa02gqz75m
by8KMgDgLn3yT09K9r8JazBrWn22mata2UwhUQrKw8ooiAnAPQn61wJS3m8YWjqgMKT+ZuV
cfKmT+OTzXY8OpWaM3X5Ys9Git1gt4beNtot0WMAdwFxUc0e5N3UdMdKiW98wklQNwyCDzU
nnBVcHlccZI5zX0ipOKS7HzrrqXvGdJGkiuYmUiNmTHT5gcEfhVQ2ID7UYtjoaTRdR+0+If
E2itEA1lONSt3UHLwS7UlU+hWUBvoxreEKEgbckcDb3+tctD96uZbo3qXpv1MpYAE7HB6bs
HNW4kPk5X5tpJyD0+tTiEO8aphth6g4/GrSWrbdu3CDocfpXS4cplzMw57MTyGRASMdT27c
Vly2LpvViQoOMgda7B1ERUbN5Yn5uwx/jWZcLuWTHVe5FZSpxerRsptGOICqr8pYADj27c1
yl4ZB4smlVC2xlUYGABjnmuxcNFGVIDNt29etclqD7NUn3Bj83GD7V5uJ+BJHXhmua56Nc3
b3ejQ2/BkEEcABQIQAMj8fc15vq8f9lNqUdnJeNfakYP34t02JCA5aMOTuGSwJKjnGOlXLK
ym1XU7bTbG5jiluSwQy3BCIAhcgn1wDiuftJob+QCMysknEfzEkg/r0ryqkarfLJnvylQUP
3UXfuyLRb6/sdTjuLbKSo3BIzzggj9a7y28U6i2oWMN7qE6WLuiSyLGu8KOpHTn370vhzwJ
f6lavdWjQhUk25kbA6ZzWXNHEiNFMolweFHc8jJJ7VtHDtLU5niJL4XoS3viO9is1lGo3gj
njUm3uIEWTPPpnAwfxrS+G0jHxDeCUDLWpcE+u4D+tYkqx6hFEkgjjuYgEXbwGXOMe//ANe
ul8HQy6f4yW0aEI/2WTPJwcFTnFb0ockko7HFipurTk3ueoqm9jmPgnqD3pXEiW4QtlS5dg
BgjjFELcgn5ST07VMNr8lsA8GvXZ82ovoZbRZIky2V5HP5GmyRqqFmYsScsxGST1rTMMZRg
V7/AIVUlzkll+UAEDtWkZX0M3Ta3Ke0SOOgzxtx3okTMLbTk+poKs7ZVjl+pFK6fuNz5AHG
PWtkybalMIyzySl0uYom35K4BHQDrk4NRyMFSNBGoVMngYJJxnJ/Cp32xnCgBcAnjvVadly
FGAxHyqeprSCvLULld3xnHFNjk+Z256cHpk0hVhgdT3pgJ3uSflAzya6+VCWhejvpzAjTSO
0hHUtk1WluZXDfvOCOlQLxbL6+tC4AC9c9/Ws5QjbY15nfc9g8JHd4S089P3f9aKd4TG3wp
YgjGE/rRXyNR2mz6CDfKj5btNMmvpVuLh2SPaMkptzwOg/zir6SwW8jqtrHcMudvm84H071
XuLy7lcRRATQqCF8sHA+meajjdVUmSMBsYwOuP8A9dfURhKWsjwZSUPdRVubiQzNOJCZCWG
WUcD0qgssjHADZU8AnitZ4EnUqiNkkZOemarNafY3MV0Nh/iI53DsaidOzIjUurDI25BkIa
QnHHQe9aCyM4JYEcdDWWsmNpKrjoM9cetXYXckD06H29Kmz6Gr0RFf6hb2Mdu15ctAkr+Wg
KlgT6nHIHNVLrxDFFYyeR5kjBCN20H24HfrVTxNbO93azKCi+UVDqTgPnPQ+wrKlWMx+Zjh
cCVxwEJyBn64NePXxNSnKUOx6uHwlOcVNkckskxwW6AYAXNamnXAjukk8zajHBHTtWakO5y
0bEhsLhOBtqZ0EakIThBgMCeleTTlOL5nuevOKasjQ1IolwJlJKHgMo7061nimtXhmXdAxw
wHGGzwf6VnQzFoxbuzNuyRnsaZCk4jcEkbSC+D1UHqB3rqc/eUo9TJLTl7FqaJrYGAumEfK
sMc54Ix6VpW90s1usMgzJGduQ3b1A9+lZk9uzwxOWdkYBOWycCnWBmikWRsZcleRnHoce/S
tFPkn5MiSbjc9BS4eW0Pky4uYEDAydXXpn9cVS0Eto2vNNZrI1ttmBiByoDryhz1HLflWJb
6okUwSQE24DDDDIHH+NWr+/NrJZ6xbSNJAD5csY+6yEEA49jXbKcKnvdjljFrQxQht90Tkq
Fyq85IGeBzV20nljOFXPIyW44qO9UM8d/EwMc42vk5KMOOParcNhJDcPbXCkyKobAfI2kfK
c+45rlkrP3TourXsbNlc7VzhipGCN3HWp5ZmuHKRuXHvVNbLbE2cp0C4Y/jW94ftoXuUidt
xc7fmIH69K64OWzOd6OyKTN5ICyuSCOM9AastfRq4XCs4+9z39f1rc1/TUhsWli37mBKh02
/LnA5HB4Fee3TtHIWAO0tyTTlUS1K5WbE9yHbDAjjjp+Yqp5qNG4UEt0JYYzWSk5KkOSfck
9Ks206pkOCVI468e9c7rKTNOUugs6jaUyTjnuPSnT6cJI0YIAeoGcZPriqkhIIPO046f59q
2rec4jwfvfKC3JzWi5W7WJcmjKhs3SBxJ9w84PII/8A1Va0q2YTSSIyuqR7cd8k8denFW7h
cITtH7w/Lj9am0Gzb+z7i6lY7pJiNp/hCqP6mtaUUqkeyMa0n7Nk7T+Wm4rhcYB25pZLqC2
tzeXUirHD8zYy27rhRjqeOlLKUKlwxIYdSenrXAeNtQabT7TS0BifzfOuIg4YhVBCg46ZJB
rvxWKjSpua3PNoYZzmomZouueR4jg8SIk0Ym3PKrE7mSTHmRsB1/hIHTK17PbSpeafbX1uS
I541kRmGDtIzyO1eBaNbPc6l9kjkhhhIUPvJHy5xlT69sV7J4KvYG8N3NrfTxWw0W4ktZy5
2LGoJKZ/4CR+VeNlOK1lzfM78zw0laaOkhXCZKBT04q1Go2OuT0/KqtpPbX1hFe2Uwmtpl3
RyIeGGetW2k3HCGJU7O/TGPavedpe9E8RVGtJFOUDadzcL0OOKoTFSo5GG68c1o3Eqncx3r
8uVVADk9gc9utZIkfd8wG7qQB0qlTvoyvbWIJ41ZiwIIBHUc15t4on+y6nffNgRMWLNx2yf
wxXqPl7SdpG889M4FeT+JHLa/qSPn/WsuSPfivFzOHJBcnc9jL6nPN+h0/iXXZdP1EadDe6
Xf8AlxRMGW1KqC0XAOT12nPvmuNsL1rK9inULGyvkMmFC8HA9h2qs0l27SyXd3c3UrtueS6
naViccAbicD0HarOm20LzRzSeWVD4j3D5d2eNw7j27183TjH2nuKx786knC1RnssPjmTT9M
tYzFbHYitho93KggA4+vX2rzG81yJpp5SyqMEkgZx+VUrTS9Svp5kuXkVRIzG5LYY7jyUHp
39hTNZ0ZdGvozFPJNaXHCSsRncOq8duhzXp1Kk3C8UcUIq6jcpXV5JOSA7KSQFYE8HI7/Ui
vT9JaSTxrpuqD5Y7WylguXZzlUKLsznucE59K8pCG1lt2djwwkDOuQ2GyK7jV9RtHhe/Nu1
xbXNuZGgfuwXIyO/Spw0nq5Drwtoj2i2uRICAylgcjbyCPUVZ807AV4zyQeK5Wxu4Uy8X+r
GPKw2fl2j/AOvWuLlNh+YKMdFbk/Q17uskmjw7JOzNT7VHIojDck4B2nOcZxUTuB94k89BW
Yt6EJKnk4Gc8j3qUXw3bfXgYHc0Wa2I0uXEiLEEYBA3ewqCeVVdUBIPBZQvQ+nvUiTA/Ksh
IA5LdhiqskiseJmwrkHjGT3rSF76mM0kMkkZ0KjCknIz/Kq8ixswIIaQg7TjGB3/AFqGS42
yhnGe5Geg6VJ55cDJACjH4V0p2JjFPcRYiz+uOtSi0BWXEbHjqVq1bqpHLMOhC9M1owwoEb
chk3DATdinKq0rlciRzfkA26fIWOOccYpFiZVBKjPSukS3TyAuzHOGHeoJLKISnyiSpPG4Y
NL2qasxxir3O98LceGLIf7FFT6GuzRLZR0C0V81NXk2e3GOiPnK7jU3W2SPy2xgKO3ArOWM
FyCmU6F1qzJcRCXbvUgY5LdRjqKGeJWUjy84zvUnk9q+vpy6HzFb4b9SKeOKJDHEjf7Ujcl
/8BWPLbMzKGLM2MgHua2sluVjwBzuz3+lV2iJYArkY7dq6JQUlZnFGo0zGSBiyhwBkEHvj6
VcgVkAHB6HB61bSyBX5lI5zgjBA9KuRWltCMMzNg8hefzrP2COlYhtWZg6qgbSSW+VUdfmx
nbnjP61gSW8tx5tnExjVJnMqxfdkf8AhJ9QBnH1rubvT4rq2lt1wjEfu2Y4YN/DzXC20V9b
l7a8gkSVHIwRtJGTj9O9eBmNFqotNLHvZbWUqbSexZSxCJ8pEarjv0+tP+yxjcS2VIOeOp7
VcEH+jSyx27zKjKpjjBZwG+7kemc1LdWM0MTK9ncRlQCflJ28ZHSuFUdD0XWSdmzANuqt12
kDP40snyyFlfL5+VgeQQOPwp7lkJ3glvao2dAMgKD9OvvXIoJPc6N9TSuIBHD5sd1DPbu4V
SqFZJBsDMTH1CqcgtVdLdiUukGyN2KBw4OMY6gcgcjGas6ffM9ubediC3yYUkb0JyUJ67Tj
kVsaWgt7q5YxLuuHlaSJFCRplv3aoOTgDIya0jSk2le67mLqK1tjmroN8u4EMwBP9TVdblr
ZXjRiYjyY85DcV1WqaOtxYre2EZI5zH02YHOT9a4p5AUJXGCRye3r+VRVTptGkOWauaGntC
0skMjsIJkxIA3Q9iPfPPvXc38KTadputxKzIYUtrgMgjdXXhWZewwR7ciuKk0yazso77fHI
sbHcFIwi4yG568Z6Vs6brCwQRK6yTxSxNb3FtkjzY9oKOPdeR9AK1paXTMKm94nSJsnjBUf
dGSN2K2dKzDOoSMMSwwrMOcnFcxaObeRUlBQModA3VlOcE/lXeeHbeOd2mkjIAUsxRMkAdD
7DOK9BTsjBptia6JEtzvULGWK/IwYNg4PTsDXCXlsJMhQQc8Af413OspGzFVCpyVAxjB9Pz
rmZLbMwQKNv97uPWqlHnhqCfY5xYJScFOvQk54qVoZD84i2HjK7gRn0zXf6b4dS8sp3Lliq
5AXb6E8k89BzjpWFe6b5EyxGPHG45rkWHV9Dfn0vYw4YZCQB8xY/eWuttvDl66CYxEx9Aeo
4rLsrfNxG6KVCjI9x2r0W2ubrTtPhicfKuShBILBvXNdChyrQi6vqcHfwSou2RNuDyT1HFa
FlbeXo9tHEN2UMjjuSxLfyIrd1+5tr+1CJAYpGcliy9AQAvI60423BXaVCDaMHtjH9K1p3v
dnPXfu2RytxEpn3lSCB+Az14/CvL9chL6pNcCQuZmZmbHXsP0r13WnistLuLguiuqDaCeSW
O3p/WvMbgC5vIbXKM7kBFGCT749K5sclKHKPBt35jmYpBY3HnhCFKbSoQMT/dxn3qzq17Kt
5cRyDy1munuHTzPlZ8bRnPUjPH5Vb1azhs5rYQkMWjD7vvKXViM8+hAOKxJxcve2zCYSOJk
ZRKQTIxPfdweTXgNOlKUF1aPXlJ1IJvVJM+gfDthPpfh2zsbrCyIGkKBAoQFzhOD6Ac985q
1c7eQj7hyT6/Sp9fvohqh8uQMgijyB03Y+YD6GsVroGPIwFPp1r7XBtezVz4/F0vebRZWQG
IlgcnuegqvJKI2wSDng46CqX2gpIwxgMc9eOlQzXBztIyDgjjOa7pStsc1Gm2i29yEVG3MG
+vTmvML8+Z4nvkt7Rbp3uZFSIMBvY5AHJxn056124kbcVZSVJ6VwGqh5NSkmjwkkE+5TGdr
hgeMY/nXzuapTpJSPey6HLKTXY6vWP+EJ02W7srvwbf2t0is6xzjcdrQgJkh8feJzzxXDz3
MDeIp2022eDTJXdkg2hBEv8PHPp+f1rSu/tWoGWS7uJXuJvnd5WJbPGOT0GKqJZqLgQWkSl
pD1YYye+T2r5rD5YsNPmpzbT7tntyrSlHlmWdNub+W9KO8zIceYu/5Svv7fStzUbR9RWK5k
eJbmMcvjaVTncqg9zxVPSLdrUMwiIkcsqlBk5HU8/l+I9at3DrNDJKtqjSAgHnkHPQD8ete
1FJRszjkrPQqyReeIQYNqRqEVX47ZwaZdzxXCO0cOxYlwFLY4wRir10V8mRlb94V2tknjtx
WC9/CzeWsg+YbNqjqMYOfzqakopFJN7HplnK0VuioAPLjVSD9BVxb6TYI1QDb9xR/L6Vzmg
3j3ulqXBeSFvJkY98Dj68VrDG0s3HHAzjFexQknBM8OumpFsXRVtocnPJ4/z3p8F63O5iCG
x146VnNuWMbORtwcnpUMTSYAxyO/p1rr5U0cnNJHVW95KNu18gnt9Knku1YF8lh1wR0rAhk
/dYXK4GeDyT61YDOsi7mI78cVagJ1e5LPIgGdxLdMGnRXPYDB9xTDiVVYhSOxFO8uQoPmJj
XnFVydC03ualtdFsjJBI4z/StKK7KjeGIK9/SufR3jOckZ6ZqdJiVfDYyKTh0DmbOit7tfs
is8u52ySSOTUn2lQRkrXO290Raqdw/GnmfzNuWI57Vl7JGiPWtFcto9uw7iio/DZz4dtD/s
0V85U0m0exFuyPmDULyOXUJdjNLbmVmQ7QpcevHQdDgVEs8jOMELt6DHFUb27CXrCRkMmAw
K8DlQen0NNW5OwHdliOAelevSxFlqebVoOT0RvLJBGilneTkd+/enfaApBjXaxHUmsESguJ
CSQO3TDf1pzXkYO2RyMnGP613LEre5wvCtM3GnJJff3wfc1OrrkkE89iawIrsllb5iSchm7
1ahuiGJLfLjgnnmt44pWsZywj3NzCsGyMZAOV71Q1HTk1B42nbmI9V6lfTNTwTFl5OT3I6V
djXMm4g4K49fpXS+SqrM5OWdF80WV7aGGFUEEXlMqgEq3bsPfrVpQ4c5JwOc9cH6VMsCkg4
IbGDVtYFQYC53cnNUoqCskQ5Nu7ZwfinRxCh1OCBliP8Ardv8J/vcdia5Hcm4LJgY/wBnkV
7Rc2EFzay288YkjlUqyAkZU+/WvJNY0ptI1u4sdxkUBZI5BnJVicqexIIx+VfLZrh+WXtYb
M+pyvFe0j7Ke6KazNGxkU4MbBSc9f8ACutt78PHDIGCMABI+3PRuf8A61c0beRFEyhXKLtH
OQy9wa0bJX8lBsLALg55AHv71xUHKLsz0KttzqLaedrdTGSYghB3Dkt6YrzG6ST7VKr5O2Q
8bcDr0r0PRpmnuBY70CuMREfe3fX1xx71g+JtNMN/56KDDcguWU/LuHBFPGQc4px6Dw00m4
lLRdWns7f7OJlntt2Ps82NrLxkZ789/Titmx0cw+JbaayLTaVKScMcmJiCNrgdB0we9crDb
72Ebsem5SB0PbFdHpl7PZg7lPl/K4U8jcOn5c8VNH3opS6BUXI3bqdtr8fn+GNNvxAqz2Ez
20wiJ+Veoz3I469qXRNZkig2CVkfGGZXxnnI479P0qCzu4pLlnCho7nYzgHgMvp+GKravBF
YXsU8YEUdxGTgLwGBPP45H616Kg4y5uhyxm5aG/JfNdyuZ3aV5GLliQck96g284A9s4xg1Q
00G71CGEfeY469DjpVoTGOMhuHBxtPP1rRahsdLpurrb2zwGKOQP0Lryp9Qe1VNWvI7yd5Y
4FiVcYUHO3t3rHWfONuSeuQKkLL5hfcCR19qvlV7hGTtZk8axxsSFHHOQe+eldaGuL9o5Zm
M8SZTepz90dh1rkYDuwE6E8/h0FdZp+qR21t5UkcbFBhRjBOTnqPyrOSe0S00tWVtQhgm1C
yhiQeXlMncfmwMnIP0NaioSnzZOTxnvWdHc/atbedowuxWJU8hckAVqQhnxhc/NjFVFOKsz
kqzueXfExktdWsNsRGbY/NkZY+Zz+Vcn4euY7i7WAzW/2o6nHJ5fkEyxxpExZg/QL0yP8AG
ug+I/iK11a8awsospprPG87JzK5wDs77R6+ua5/whNKdLmCRXzLDrC+ZIsqrbqHtyAGU8se
vTpXz+Mk1WhG+8l+Z30rKlJoi8VRQm70Obz49s+oxadIEGDEksgIbGcHndzWf4MsTe+I7SP
U7WNiga3nLLuKOHxgH1Lr+Yp3ij7N5hWGOKQi4RxM6Y2hAxBHoQSOlXPB94g8SGEOVF1vkY
Dghy/mlseuc/nW1RReJ17oqPMqVkdtBfNfJJdMvyLd3FsnphJCuKsRrIchh3wPeqHgm3a48
N3kWCqW+pXG0Yxt3uH6/XP+RXUx2BWUusfA4BJz+Ne7Rk/Zo8qrFOTMY2+BlVxn16+9QvBu
kIPcZzXTGzVyQSMDg5GOagfTlMgJ4YHAOOK3cmzKMEloc55GRnBHPTHWuQu9OLXVw7IcFyc
+9emx2gIB2n5W78Z5rGNmPMYFSVLHJx71xYmPtEkztw79nd9zO0bQLW7Rvtc4jijUuDsLMx
AAVQPXmovEXh2HR9Xlt7eSSWKPAEpjK7srnp2613ugpb277pYjypYbTjac8Gq/imddQ1KSV
XZg5yTIck/XFYewadjrVVctzzfy3CKqBUTIQDJ57/hUwgUwA8fMMIcYycc/yrTnt44pD0PP
pwOKqEgqyjgEf8CxnipdO24ufmM2/tN9hIu0b8AgD+VbWqa5Guki00qSMySCa2n86yVdkbI
oyreuRx+dVJivljGwODx3zWvpmnaZf6bdXralpkV0Irn/AEadmR4Coyu3kZJzwTXnYvA0q8
oTm37rv6+p00asopxTsZngyBVttQYszFZoYkDD5QojJJ+p4NdSbON281UBIzz/AEFUPCkMb
Wt3E4yWZJjk5OCu3H6V0ZtUbYcH5SDgdfxr38JG1PU8LEvmm7GO9sdrFV2/7PXp39qgNuQu
3JyTxx0Ga6kWDeSCcHsW9/SqzWbhwVUhQc9O3tXcpR2OCV7GXBACAGX25HWrRgJwSSc8cir
0Vsiyqp4yc5NXI4sqF4cEH7x4+taKSRPJczY4GGQTg+vrU7xfLubqOPrUcur6Ra6xp+ivdr
NfX6PLDHB+8ARRyzEcKM8VvC0Pl5DKD7jNR7aL2K5ZGGbRvLUrz3HtUaREhyei5BwD1rpFt
8IoZAAT3qB7dyXO3OBkENR7VFKL6nOLGwtExk5FXIFViCV/DFWY7Ui2TgknoDVqC2U+owO1
Q5xRvCL6npPhoAeHbQEY+Win6CNuhWoH92ivnKkbybPZitEfIl7YzS35kCORHHGhUjnIQA1
RmS4twTMVhzwFDZOPcV0erXMk0sjowVTg9SDnA/8ArVzc0LzSM0koQYznu1EW0rEy1dxokj
DZZzLzgdqtAbyCvzADlSP61RCokSkDzSDyC1Sec3y5G1c5256V0Ko0jJpdC4CFVQ5G/HY55
qwjFtoY4AOTj9KzRkIu8k8FR9farZYrsjUbjnJ21rFtmMrJm1ZTvHKctkSHIHZBz0P+Nb1t
MAwULnd781yCyMGVF3A45xWrbTSeWGLbiDkbu/avUoVeXQ4KlLmR1qkFgGVVxyT6ccVa3II
yUxuGOvesGC7LR5YFcDOPSrS3fyEjkYHHqBXS6zZzewNbMeze3IrmPE2kteS22oQIrbAYnJ
HUE5B/mK1Gu0BwA3Jxu7VQbUUuHmVizJ29+orjxDVSHIzvoU1TnzI5W3syjjcQgDHIxwavL
ZRfYytv8rufMRgfT/JqS4hEbvIoxnLZHbn+VVBOBbJAWIdSSM9dorz3FRdmeo3ciXbbTwzA
coQ3HBJ7n+ldDeC2n8PzNMsKsgZ9uN7HIIH885rnJZXYOo+RSuS56n0AP4Vat2kGlXEWXQK
MZHO4HPPtUprVPYi7umjm4UEVwo4CkdfSrTzxl9oTODgknt61nyuwOJCuM4wvcfWhXBBDDk
HJOMiuDnVrI6nHm1Z0ekkLKYfMGwfMGzn61u6mJrzRLW4Gd1tuV0XuueD+FcJb3c1rPvBzk
8V12naukwMe1FQru2k8EHtn3Nd1Coqi5Xoc01ySuTaJeRrcIWxkNw3ermpo9hfPJktDM3mK
B2B5A9vSuc1Mvpd39qtV8uBiMY7N3H+FdEL/APtTQXtRsdpgHt36MHXJKH6/0rS9rrsK1pJ
kfnvFGJJNzK4+VulWreZJnZWwhIwjZ746/wBKx9JvbW7t5dPnBSVegznH+TVKa6a1uWikJD
K2QfX0qnO1pIZ2EN0qylZFQYPJ/uitJ5DF+6OCyjoPrXIyXaywJfIjKkgIZV5OR1Jrb0y7j
1e5EV5MttMsJYSKvMijnBz3xVe1tqQ0b+lOcSylQ4YhQSewqTX9ZfS/D9xNbbRK2IY23YAZ
uM59utM0uGQWJjVonRW+SRGBDAgHpXLeN762NpbW0F1FJKHZpI42BC8YyfcGnOp7vMZ8vvW
Z5fqEreWVjU4PJdmyW55JPqadoVv/AKfb3Bba9uGkwCcNwRg++DjNQzk7XBA6Eep/Kr/hhQ
b52eQnZHIpwBjnaBmvBpyvXTZ6M0lTdjM1ONZbyAXR3JJcRRyjOQAzKDj0yDiui8SuumeMI
ZLSBY5UVMyFeoTAGffHesfV44gAyTRhYpUYlBk7VcEjGeaueJbiS5ntL2T5z5YDbhggfw/0
q5qynJb6MUXeST7M9X8CQeda+IWKhY5tRSRAo4CmCNv5k12UdnFztQ5Ax14rkPhE7XfhzW5
yxcrfIuOu0iBCf516I0DKoYgbskD0r1sPNOB5dWL5jOmtoiT8hwDj1qrLbEHGOOuK2hA7Nt
UZYfkKY9uSTkYK9e9dKmjGzOda3O5fYjrWGrZVnaErC0jhJCQd20/NgdeM10PiK+h0bRbzU
pY2ZYgEVV/jckADPbr+leX2Wt/ZmV8b3GcFzn5ieTn3rOdWKkkjppRbR1pl2gkFmBBH4e1V
Hmy7M2MMcj8alzHqtt59vL5TvlSqj7xrHvY57dR/pCgHlT7f0rSUr6o1irsZfMDC5BPfdjs
PesuUSwENcxvGSokXPGVBplxqjwF1iG6TGCxPDen9atQagtxpFxDqU5nt3BR4yPuHqCD1rj
lJSeprdrQyZruCE7oWLScHd029+/bmsyOeJUJuWDyqgZUIBOOMH29aTUodON2zpdu4JysSL
04zyemaq2EssbNPHDE7nAzM2S4HQZJwOPbtXl1ZzUrNnVGPu3R6b8NnOpahq65B2QwHaDng
s/P5CvTotNG5VwOvJPII/wA818322u3ukq994Uvfsl55kbtZz4xOi7xjdwCDuB2+1ev2fxf
8Nz3VvZ3FlqVq0jiJpnhHlISud7EE7RnIx1rvw+ItHke55mIovm5onbmyGcFfkB5x0zioZd
O3MyrC0jLyuPyrg/EfxN1GzgktNC0eCfUbji1aZ9ykd5So7Dtzz9K8wksNV1O8v9S1vxDOZ
1BeVjM/70ggDCIQAvyrgD0Fb+2n9k540U9Wei+KfHWl+H9Wm0mztDqd7bS+XcFXCJCQAdpJ
6t0yB071xniHx5qetqbWwibS9OjU+bEXBMoI5Eh7Dr8o+tY0GnaDaCRLrU/KgjXzHQLliTy
xJz1JJPXPYZrqvB/gK+8Y3EF5d2txp/hqKUSATx7Huvop5IPHzHj0rCpWqy0kdcaFOL5l0N
74YeDZtJsrjxLqUcMV1qcKGCARgGCHJIJPq/BwOgwK9Si2mM/wsOtTPbxHCmNQhXAVRgADo
Ppiq8qeW+w9OgxXZSSjFI5J+/JsQj5CT2qv5Yw7N0APFWkRnRQzDpg+1SeThW43IRgmtW0i
PZoyreENbKRnA4//AFVctrXMgLjBz0Iqe1tSLZFw2Sc4xV+KH5g2zYR1FZyqWVkbRizqdMQ
Jp0SgADFFPsP+PJKK8V7nsLZHyTcSCQkR4VNoCkHPUdzWd9hdggBbc55rU+xu6I6Ls+UE5G
MccVagsnKjnI7jPeu+FF3PJ57bmAdPk2KRHsySOeKQac8QMjhVPK4PNdRJZ7wWUrt6HjkfT
0p0lmQFOxSABn/9Xf1ro9jbYl1Uc5HZgLwckHA74FSCzG3IRgQcnjrXQfYmLFSoViOijoab
JagRExFi/Tg1oqVncjnT0MVoGBCtkMDkFRnj0zV2GIlVG1tpzkev41Ya0O1cbdw5J6D8Kfb
wlpiSDj24rTYpK6CLdErLtP8AwLvVhFOBu2g9BgU5oFKq2NvJwWojiAVfnzjpmldjshCsm0
gEqc4UDsfWsmCSRX8xDtySeepA9u1a93OLVVc5aSThMfzx3FZKElg79MYwvf61jJ3ZvTRLI
pljKrliAB7EVkz27RkueX7HsPatcEgApJsyMH6VEybkK+X0xls5rGpqdK02MlUk/wCWsR3Y
+U5/pT1ikVGjXeARgEHpVprcwOZMMxXg56H0pG3lBlVdiBWcXy6ESOXu7dYbhldsruO09f1
piIADuYjHvx+dbV1AsjKWX5znaccfT61mzQBTtByOATXNKlZ6bHRGTZHDtkg3eXlkXIz1xn
vV2zYowh9MhX7qD/nj61SizHKu5n2njAGc9f8AP4VaiIl/1aMHIyRnH45rSmlHUmproa0V2
dU097C8+d2i8vcOpKng/XGKitZL6yLaVNg+ax2k9CQOcHsenFQbLn7TDc2qnLED5exHf/69
aWr2Dz266hn50AkmQdzjB+hz3rpabXMt0YpRjo9ig0/9najHKqyH/nof4lyOo96m191SeOR
EVv3QIkXnenbPvVb+zw9nHKkm8Yx7g9s1NaxmW1+z3AUlDgH/AGalylZxaKTirSDRdTjjkN
rdHZDL8qgdvT+dOhllttcjgIaJRJsIZuqk+v0rOeyZZNnbjaf73OcVLczSSTRmXCyxsoOOr
eh4rlTklbsW0pO6PUDdWsF4TC+wwjMbRHDBs4OD/KvPfE9jqWn3Fy+TeRFvOa42jfzyS2O/
SriamEFqU3EoNjDjk5J4/OtoTR6ppk2mTxhnBJhbGTgj7reo9+1dk0qsbLc501F6nljMqzM
zZI3Y65HPFWbO5eB7r7Mm6UEMu7gHj29xUT29xDIVdWWWL904I6kcfSmxTNCzZBdmGBgYJF
fPpuM3c9FJSRHOVudJljVl3qzA4GQO5/Wr9w5uvD81/JDiSB0L5P3kwc8eopmh2rX1xcQkq
EZWJx2z/jWnplzFFJcxG3S5h2faH3cgBGHGOhyCfyrupwclrszGUrfI9U+BuP8AhGdctvvM
moJK+TziS3jZT9K9ZMLEk7ehzw3WvH/hFdqvivXbJMeTdWkF1GOR9xmTnPfBHSvYvMXlsjA
4AropRcVyroefVa5iEQ8hyvOMlT/KlMMe0kLhup71ajkDkFMZbj6V8+ePPiNca9d/2RpVvd
6fp1rK6TTSMUkuJF3KV2g8IOvPXNaOfLuZqHNsX/i7qlze+ItI8H6Ttud4F0YoSMyy5YKpb
OAAATjPWvNjJeWk7Wt7aS2c4VX8uYYOCMhvce4rPXVzbzRpHCjRgnKlMbPp3q6t/b6jHFBP
+7mAwjE7gABgDP8AdHYV5s5t1W+Y9aFPlglYv2ut3Ns6vFMw+bqx4/KkvtWmu5pXmnYsxzg
Hge30qsui3F2xe2ljeIOFEgJOD3JGPrVjUtChsz50MhdcBjvABFdMZVuW/Qnkp3vcgeYPGF
L7R1Gf5A02TcVZkYqDnIzgD3qS283TrqG/RYbmKTcgFzHvjyQOD7jH61sKunX1pLHLDpsRk
BZcxtH5TbWCng84Lbjn0FZTdTZR/FIpKCOQe2nKlkjklKDe5QZ4zg0QJu2qf3ilhtUcnn1H
rXq+geDfs08l6rqImjRUTdvAPGckjJz19Oav2XhHw/ZXLTvmO48zdmJucDsOyg+1XHBOaTb
Y3iFFNI85/wCEW16TTo71NMmuIlTc2MfIQeDyeeD2qCwZBNHFLGlwjH/VSsQrHGM4zyccV7
NF9n06ya10qzjW0QyMwLM7NvO5sE9Dk5ry2bSTa3Um1G+Qn5j1x610rC+zkpIxlUU1YdFo9
vZb3tVWNuCGJyIweqgDp+NZmqXQjt2+z5ckq24jGBV4zTwQNEuW3fw4yW+p9v1rOitNQ1G7
W2toDPPcERogOPmJwMVdarZcsdznhTa1mb3ww8Iy+JvEdpf3Mb/2LpMonld2ytxODuSEeu0
4Zvoo719KsplIQ5ZuuSa57QdPsPD2g2ejWKIkVqgT5UxubqzfUtk1ptcr1dzuXgUqdKSWpj
Urp+gs0bK7FXLA9yMCq8iDkhgTjPFPN0MkMwJ9AeBUDSxJ0/8ArV1Qi0rGHMnqPVgseMgZH
Jx2oRwNwwSMEiqks6kDkZAxj2qubsx7iHUADoa2VNtDuuhqW86raxFvzI6VeWVS33yy+qjr
XN22oL9nQHrjnPOatwXoaMNnPPWspU2aJ22O+sGBskIBx70VDpL7tLhbPUUV5TWp6SbsfOK
xQxhERtwRMq2SwYYBFLCY0KYGCDyDWfa3O+CJ5VLdsnHzADAPHFTNMmAQeWHavco2cdTw61
09C7vTzdxABbIz0BNTx+W6YXh8ZA9aw0kYlS4OFYkA85/CrMF2wZWIVVOTuP8ASun3HoYJS
b1NkrlnGwR9M5NQtCobA5IGOlVvPJ9kJzVgyrjcG6HGcZyfahtJaGiTTIHh5XKkAHjkcVIk
e9lyAGPTnOKhkdY3BPzYJ65/SnK2/wCYEAhcg+orFuN9TZc1tCZoQSoB3EjgVyOpaqx1SRP
MKpBuChW+U+/HeuumkEUDSO4URoxJx04JryZpj5u6QBndiSM1xYusoRXJ1OvC03NvmOiivD
JKrscEdOT8o/pzVwO6Jz0IzkmuYhuSZmkeQFjx+HYVZjvCckgkDjBNcCr6XOxwsbQmTIwQ2
T90nGf/AK9W4pjuzGPl9M9qwYpDKwba394ZHSt3T7f7Q23eOOpB6V0QlzbEk0m0r5YPJB4H
NPg028uAWt4TNswpA4wT25rVSK1iwrIrMedzDJ/Gr8dwE2gLtQcBf612RpK+pjKbSujlr/S
ryyRDcwqEk7owYZ+vrWPLbj+KPAPTFd89wkyeW671cnIbp9awb3T1UGW1LNg4ZD2GOoqJwt
ew6dS+5zTWw99w/OgQEIFA5U8E1fkRgOvfJBPWowHY/MAvPQdq5XF3Nua5ZtS3mB0G0qPm9
CO9a0Ki5t57Vl270yrdc+o/Ksq2LLIItpwOPr71ehHlBcMVKnvwa66e1jna1K1tbtHHJEFA
IwG6AAjuKc8IRT5gAGcgVclUN++2ruYhSRjI9KaRgfKBkc8nrVWXULXM37OjYRuE42uvr6V
BLZIJOMh8cNjitRQu/wAxRkHsfaonuk2M6YIGBwOv0rCpFWLjcxGijiYDJ3sdxyf1FaFnet
ZyjEhjbKk45OOmM++aguQjjKYBzye4qYqphCR4ZCMAgZ5HTNRTunoXJKxg6rH52oTymEqxb
C7u3pWW8YVEAADJwuOgrsbnS5LyPzLVUEyjDxOeTj+Ja5+8tGjmxwuBkc9a4cRQs2zop1Fa
xTtRLCsk8QKSEk9Og+tNhkKRyAZG9SiEeu4EZ/Ij8aliKwxSeWMbicgHqcdKWMMY0G0tzxz
WavdIppWbZ6J8LILk+N5bkqfsltpkkUszvsRGaVWVB6nIY17ekjjlSMMOD1zXyDqlpbm9gu
FUO7QKQWBJGGII9Dz09M16J8M/HF1pWrJo+oz79JuiIl8w5NrIejA/3DwCOxrelXUJOElqc
Feg376Z7uJOodiF7YOMmvHPHHw9urzxZHd+GonJ1iV5blpZP3UE3GW9QpHOB/F0r2qa2YH5
UycnI61XSNlZDtII7dMV2zjCotTkh7Snsj5o8Q/DbxjoFg95dJZana7jufTw7FB6srDOK4e
G6J7LIoyAMg5Prn3/AEr7Zt7cGFmOGDDBU9K8H+KnwvubTUh4n8KaU09nId1/a23WN/8Ano
qd1POQK8nEYVfFA9fDVnJWmjzzTfE+padt8o/u/wCNHjD9TjGe3fpV2/1NNRgae3jK4TcnG
TXOq1uru7StFk/dY4I/DqKvW8DGPbHIfKPTaePrWNKrVs4taM0dKDd7k+naqbZWFzby3lqR
maFScso6ke4HIqxE8Rcrby+fblj5bv1ZOxPvjrUVta3SXMf2eYJIjZDZ5/8Ar10EOhR3sxa
E+WxBd4l7MByR7e1ddKnNxuTNxT0H6bf3UFzDH9olih4yocgH0+lelLdM1vFtVVJAIY9vav
KPnjQiRGB6fN2rvdF1SC508CRsiMeXIM98YB/lXqYea+FnDU01SOhW43W7pIjuCBtiUDJbp
n6VzdxaItzIwKnaedpzu9c+9aq4DIwc7QDtBOBx0GKzpCiuFDrkkv8AJ0+lddk9znUmi6fC
dpJF5k83lygAYC/KG6CtXQvDNjoly14pM922dkhAAjz1x7+9WrC4jurZZTFtXPzKDkhu5NX
Ykb5d4GAecVlywWtgfNNWuW2kdfu8d8HtTPtMrRLv2hgeec8+3tSeUynYQQDznvVdwwZNy4
UDaK0U49TndF7Ie92yks5I3HoKGuQOeT+NQyRbvmU5x1561FKFZstnnHbgU3Ugio0ZLQbLe
hnUZKkfkRUMl0uH+bORRLGcgLnHT2AqlKnEuASNp60RrRsX7KSLFvcEWkWTjIq9FcYUAEgV
i2qN9ji47VewwH3sVl7VFxgz1zw+fM0G1c91oqPwxk+GbI9fk/rRXkSlqz01HQ8FFnCLdJv
s6x+YqttXOBxnoenWqjWWWGIyq5zwOp/rXV3dsWl85kO4fLkNk4479z6moZbbfGQfkzxj+6
K9CE+WNjzHTb3OUa2Y7T/EDTJLZ42AVSTxs54B611BtAkQOwN/Cf5/nUMlqxXCqoCjjsar2
oeyMSO3fJJ+Uc7gf0xUuWJwPv8Ar/drQaMKwAk2gHbjpn2p5tXdQ2wKcgGh1L6Iag0zOWCQ
4fO047ccVYW0dYwCAzcA89KtFQMBs8cdOuK5/XdXure//s2EG3i8oO0p6uDkAD06GobtuXy
66Eev3UCaTdwG5TzZV2qgYEnBGa86MbI28khsc4HtW8RC6MsAwoI+YjBwD2qjJas7bQMk/w
B4iuOvH2mx2UHyplGFFnm3MQAgH3unXrVu8QRKssDn+857c96UWjoSyAsozndzk47+1IjEi
WJmUFhgAA4Xjpn36/lWUI8sbWNZvUfZsUUvLyOpBPf2/Cuy0y28qwjbdmSfEhx346ZrjoIg
iKskmzoF289e5r1qDSo4IoYUyyIAoJ68dP8APvXVSfKctTexkrG7Ljy8sRnP86sLDJtyDnj
gnua3odN2NyANo6kGpXsAWG/Bx7dK39rfQzjA5Q5VcHgevoKZH528BWDADucZFdNPphMZwu
5c46cmq8emvGWYrgZ5GM8Uva2L5bHK6jbLGBMAqI7YK4xk1REDO4Ur8pH1rr9V095NOuEZl
DAF1PuB/KuMjvMZVDgkDjpkd+KqLU9RotrAUCqinA7p3qZU8znzCGKjnHehcPtZZAX6hQan
glyXLALgcit0ktCWRRRN5xP97lsDAJpHt2UE5I7fSr4MbIHx2/KpfLEke5oztAAY+/binJJ
biVznQOenyenrVeV0IbahYL93HT0xXc2WjWnmeZcKJinPl/wj61PfeGdP1PdLETZzEYLoo2
HjoRXJN3ehsoX2Z5dJtUPsIwx+bHf2pI5pAYxufaxOcHGa3r7w1qWnzLBLZb4pnAEsQLKcn
GeOnJFZ0tm9pI0MwYNG5RlPVCDWa5r6D5ejJA8cTeYN7yKhZR05HqayZw8soeRhkHIOORmt
XY+7zN4Jxg4I6Y9Kp3KLFDJIP3hOB0pzu9GQklsZaW4aDauHbOSe+OlKtq8BdUxnHA+tXba
As+FJBI454/GtM2IkCyLtZh8pHHpWPsubVGilpqYMimTS7yEyBWhAuYsjpg4ZR9eT+FbHhn
4c614z0O61fS3trZ4Lg2yG5yFl4BdwR6HHFSx2vlSLMyjaCM8Bgw7jHevQ/hPqU9ut94bcM
bSH9/bFmAKAt8ygemaVSi7plU53uj1ZImSNELF2RVRj9BjP40TW4bC7juxjAHFZl34msLDW
tM0i7LCfUmZY2xwrDGAT71uM+VCkEEDBz2NK7TsXZPQrJE6Nx1PXFWUiOzP4mmhtqg5Awcj
NTeauwFtucdqOZ7D5UtTGvrKzysstnbs6fcZoVJHsDjvXlPj3RNPSW1u7WwWCaVm8wxphW4
yCQO/WvYbzbIT3IHQdq8l8dars14aO4RY7dEuC3VtzA8H0xitKaV9TObaOMitBCSVCjjnjk
0kUckMwubfEZU5yf4hVmd/lfgblG3I+nWoFuQ4ZSwKnoTXV7sdjDV6sqXi+dK1wnJLfNnqa
gt3uIJWlhJAGOF4xz/jVuSdGYRrjYW5qGK4jgnZd21ScE4zWN1e66gnc2rHWXK7byLdh+Sp
5rReOO4kkktJlQqVCgjGe5B9K5yO4iYksCRngY6VDcaokIYpgk9A2dpA712wlp7zOaSV/dO
hS41G11FZLMYdMhX6gg+x4NPXxnqmmzgXsCXKAgsD8hAzycjrxWBpGtQtcPHK+BgBXx83I9
O+ean1OL7XEYgSzx/dJ4JBHI+tOVpxbiCTTPbWkja0jmhKskiiQH1UjI/SqcuNwc4wOq+tc
h4f8cWv9mRadq4+ym2CwrJFGziQAcZx93p1pn/CW3GPO+wRMCcY3kcZ4/HFckYydzocos67
hl2RqBjqT3pjxkKV6gDJ9RVCy8RabPYSXOoz2ungHiOSYO5UnAJA6EntV+x1DTdWed9Oull
a3wpO0jbnoOetYTZvGz0RG8AlZCuRkc1E9k7RScDG0iugFkSoUxfJjOepFTJZ4LD72BjpxW
fO0a+zTOatLHZYRKV+cj8KR7Fw/zKcfnXaW1irWsY+9gdhTTpiDc7jnFL2g1R7G74bXZ4cs
1HGF/rRU+kR+VpUMY42jFFZAeYzAGUAgrHjoBjtySO3P8qrbQ7DkKeQPV+/4Vota6e54luQ
CqqFLq3b171FFZ6b5ySSzXiOTyhZAR+IHan7VGnsG+hQmVRcFZFGQoG3P6+9QOrMx2kYHfA
5Fb82naQ8isLy8VgCcbwfw6VHJpGjR25W3vb11+6yggbePUjtVe0RPsH2OfdBsZnZVAOc46
n0pkkYCqo5GfmAJrf8A7I0oxsGub+NSQAwdSePbFSx+G9IdyH1O+OQBjKHH6U/adhewa3Rw
Ws6xY6Kq+fOsl2wDRW2fmYdz7L7mvNb3WZ77U5bqbh5m5jUkhABgAelevap8EvDes6tJqlz
4w8RR3EpGNrR7UAGFCgpwB/WoF/Z08NsCyeNfEYCnOTJEDx052dPak5yZPs0tzx43joq7ck
MedoH+etSCeJs4Dbjj5Tx+texn9nbwvLEE/wCEz8RlQMDFxEMD/vihf2ePCiJsXxj4iIJIO
+4ic5/FOKhuY+RI8Wa6KgEqAvORuIz7YqHzSg/cMuAM8evfNe2t+zz4PVCZPF/iNgT1F2g5
9sJxTY/gJ4OAP2XxZ4jQIed00bHP1ZM5qLy6jUYrY8dSTCguVJ+8y444wa9602aK/sLe9gy
I7hRIm6PYxBHp2rNtf2fPCUhWSXxJ4luE7qblIwcHvtUce3eu/Pg+zhhiig1a4hiUqsanB2
gDAUcdMVuqjRDgr3MZY1JAJ9+uc08wDLyY+XoF61tx+DoYcldYvCpHOdv88dKf/wAIlbsgH
9sXwx/ddcfyp+0Y+VGA1uCEdskDqoFVHtG8zcke4LyG3dRk8YrqX8JKHLrrV6uccfLxj04q
jF4TtpHdRr9/lSVwyKCMenHv1qOZjUUctqscMWlXkjfJsic7mHCrjrXkNlI7xooZTlR8xPB
H9K941r4c2Os6VcadeeJtVjhlKgmEorcHIGdp9KxE+B2gEhV8Ta6hHOVeNc5/4BVRqNESp3
2PM0MkQwr7SMEkd/ep45gxBBOUPBbGDXp4+COitGg/4SjXBtBHyyR4YHsfk/lipf8AhSuhA
YbX9ZYE9PNTj3+7XRHEpO9jL2UjzCK7Mb7+g2jPHFa2m3PnyrCXyudwA6mu4Hwb8Mxho31H
W3BG04uAOPwHFXLT4T+HLKUT2uoaqp2FAHuN+MnryOtDxKatYv2PdnLCYJcDaMnqwAwD2/8
Ar1r27qE8tj1HccZzXQDwFpcRC/2lfvk5xvUkfpU48I6ZaIR9vvMNyA+Dg+3FYOrfRGsKaR
huSiIolAZ/ug9W9s1yfjPTVeyXVFjJkRwkuB99cfKfbFeoL4W0+TG3UbneOQwIz+oqtrHgT
SdU0mbTbrVL6COcj95FIquCDngkGpU2ipKLVlufP/mblHlhSc4wx7UyURcbVYqD9zGf/wBV
evJ8EfDAhXfr+uSk9XW5Rdxx7JVhfgp4VG7dqOtyZAxuvBxj/gNaKr3Of2TPE4LdVYIFIcD
kg9BWgJQoBMePxr2FPgx4RX78+qyn1a7/AJ4HNSf8Kb8G5y/9pyHrk3zj+WKaqpbB7J9zxU
zkTdcKOvHA/wAK2/D2rromptfrbiYyRGLBOD1B4P4V6rB8IPAMChX0mW5Hpc3csgPHoWrTP
w68GsAo0OFR0+QkYz171f1i6tJCVKzvc8Q8T+K7bVvGWmXdobhJrOzxMGX5YpDIHGP73uen
SvYPC/iNfEenJsZ2uUBDuwxsYchT6g9q+bPENy1t4y8RRSxpDHZX8lslvAS4jhQgKuSMkkf
Me2TivVPDegfZG07V9K1W7khvLcFPMh2hm6rkDup9PevBxuOp0ouT0sddKjKUrI9XjleXJA
5PBU9j0INRTXBQMm9RjtjkfWrtjLZX7BnKecV27kbkgHn9eKpa1P4Z0e5sotZuzaHUJ1tbe
R5GCvMx+WPjoT2z1rsw2LhiIKcRTjyuzMDxHql1Z+E7+4tLr7PcogEUmwOQ2RgYPUmvJLhr
q5uZbzUryW6uTgtJIQzNgcDoAB9K9z1XwBomszI893qMIjBXy4LpkU+5Hc+9VV+FvhQKQ4v
WJGNwumBx+FdsZoylG54hEG+YSckje2V6dsfpWbcOQS6gpnqCpGfQAV78fhT4S27VOoKpbJ
Au254xg+o9qR/hT4WkJLtfkn+L7U2cY4H4VXtUT7Ndz57dpJYlmB+dSCVA/SqlzMxt1KKVZ
x83BNfRyfCTwbhPOtrqcoMZe5bn6471HJ8HPAUq7ZNNuCMbTi7kGfyNLniHsl3Pm9bm9EZI
G5D8uff3qJpZWVo5VYsq7m7gCvo9/gn8PXTa2nXZBxk/bZO341n2HwR8BvDLFd6DeW+yVgB
/aUrb17Nnd0OenaojNrdl+zTWlj55iEsMzSKGU9CD1X2/nWil1Orhg7RIhGfY4xivoFvgd8
OicLp14gyG4vpev4mkT4G/DxZVkNleuRkANfyY59s1SqyjsZOkpdTwe2v7nepK7toPJTPfs
fWtu21aVk2SDIP5V64PgV8O0VljstRQMCDt1KbnPf73X+VLH8Dfh/Hw1tqcyf3ZNSmP6gg9
q0WJkndE+wXc81hu7clRtGDgj5QNvPauw8I3ulpdy2bybbq5kATcPlcAHABHfnqa6ZPg74A
jj8tNHnCEYwb2Y/8As1Tw/CjwRbyQSQabcRvA4eNheS5BBz/eqZVlNWa1NIw5Xe51ENqixq
NvTrzmphbpuJBAFWViUDuTS+WOxI+lYXNbjYkUQoFAxjtTtqn0pFiCKBuJ+po2D+8T9TSHd
ly3/wBVj3opLfiLHvRQSeELrALeZIMMEAPG0cDGcdqaNbMsgMXlbHfB3PyB/wDXrkyrqyxs
WRmXBLD0HPNNhUJGC1wBu6uOffJ9scVxo96R28WsRmX5gQM5G7irQ1tZWK/LjOASeh6/59q
4PzIFJ3OWUZXO7pUgvNpVVJHIVT0JOM1fNZEWT0Z3aapG6RrwwZ88jO49/wAKsx6u250CBT
nA+XqfQVwR1CTzCDhQuAB2Ge+ae2q3KS7BKCPmPJwe3IP+etNVGS4K+h6Kt5L5Ubs0kYUqS
oA5Az/Orh1FPJYlmBYgnnk+1eZHWp28thMVCNyGySOKmbVpnR1WcqysPmHORVe1YnCPU9G+
3IwHkvtwMFT3FRXl1epAf7P+zi4JBUyuQg5Gckc+tef/ANtTiMb2YlOD7+tWYdWYTBkkO5i
Nx6hVANL2l9yHBdD0J7oFFRJF8v7zMDyfcVEL6NlIbdkjA3HpjjJrixrDmHyzLwWyMLjj0z
2oTWA6lJFMgztDMafPfcJU4noNrdW0jN87At0GcA4qRb7yp2eWTMOAFiAyAR3/ABrzuHV2a
FzHMDISXAck7T0A/rV7+1G3Bc+ZuJyASMY5z+Nae0ZLoJnoR122O2OQAb/l2dR06GpY9asE
QIu9QAPl2jAFedR6s3mb4pDlj0yM5x/hT11ACQdWZiCcc9PX60c/czeGjueif25YEqVlySc
DPrSJrNnIdyMpOPxxXnhvo94ILE5zz/B71FHqA8oiNGjVG2KMdO+c+nNLnBYZHpP9rWrsEM
ipn8xUNxewS7c3xHII2gZx9K4J77ZtJAZTwze9Et2hZgMAsMnGO/cGn7R9B/Vl3O3XUYFiM
cV2Djpxk5HrVd9TWM+XFOY1x0AJY+nOa4pLltxACts4JJwSangvhGWbaq5Ax9T1pObKVBI6
Ea1cKA32qUhCctu/SnDxDK5aLMTJ1IYHPXrmuae9ZXKpsIxgsVwSc9fSoUvZjEVWSMnGTlR
8ueg96nmNHRg+h039qxQHdHObZjk/ux+pzT4fENxHPI02oGaEbQqhMYOMc/U8muYW5bavmS
KzAbScfdPpTluMKoZ2Kqfm2KCT+Bx7Ur3K9jHqjqH8WTCRhGISoBHzk5zUg8SyFQDBA6qfv
O5z05rnLaZWJ8xFkjIwFK4P41fgktW2otlEoBHc/wBa0SfczlSguhrNrYKHajKQRwr8H9Kc
muXXnc+cEJwABuH8qo/ao49si26suTnBxmpE1VfLxhV4x8qkgntVWMZKK2Rrw6tdvIybHz0
G5B/SpU1W52N5kS7h6/LWTb6kYg7703OOcufxqR9UWSVQJRGwGCynqOw+tPlIcV/KaKao+Q
Z4k24LBgcfhij+13dSYreZlzgMoz+VYcmposgMc8g7Fc9SKrXGvLp9lPfvMywQRvcO6gthV
GTgDrTsuoez68p4z8adEt7PxLY+KtOU2ravK1rfQkcSyqpZZx+ClT+FZHwz8R3+jeJrDRzq
pi0u7c7YZnLIs2PlVMn5c4IAHHNcr4z8dXnj7xOdYC3NvplqhWxtJG5KnrMy9A7DI4zxiqG
m6zLo+qWGr20z27WVzFJIyxhtse8b8A9fkJ968LGRjXUqKe6sQ3azPfn8Xad4V+KE1trMsl
pbzzJdQyqQFhSYBHSTj7vmAnPY5z1pPj5ZwNolmZ9TvILiadY7dIZwscw++WZT1MeN6kcg4
6iuO8a+NfCHju2srrR5JJdRtUeI5XAETuQVZemTsVwp52v71U0m7m1rwRfeCNTaCa5sW+26
Gyh3uWkH30AOQRjIOOcHpxWeD5qdNe00lbX5A99Nj1f4Y/Em58V2D6NrjxQ+JLAYLI5CX0Q
AxKoPIJz8w7HPavRV1GNflkRw/wB3aOSK+PvDd8NJ8a6VcyWqx6jbXLQxrKjN5bZ2yfICN3
Gee3WvqS91fS4pdLivZZ0e9nEUM8Y4IIz857DoM+9Z/wBpKjiqdGo/dqXt5NblRjpZo6Vb+
KOAkZbb26k0kurRRR7ijZ4GMZ5NYE8n9nSSQTI32cttS4YjDEjpkd6a1yqqVDuowBkjrXvx
qQkrxd0aqjBq7OlTUY5DwvHfmpEuoyD8vPYZrhdT8Q6dpMtvDqGq29lJckmOOVwDIB1wOp9
6tWWt2F9Ksdnfxys4LJGDhyORnb1xkEZ9jTUot2REqMDtBcBjgKM+9Ma4YSbBs/XisZHkK4
z8xAJwenqKrzzMn35GJHv1qzNUV0N/zsnG4ZP95aY7lI/MMqEDnOOgrmVn3ABQWXoc80xWj
YhVCdvlI70ro09jc62K4jc/65Bu4XJ6/SlkvLeE7HYg52k4xzXKCVUXbtI5y20fy/xp80kc
qxlx5gjb92W5Ct6gUlJN2D6vqdUl1bOxVZhkdjUqlcFhJuB965RpUMflu3+8FOOaUXzDIVz
j0zTbsDw/ZnW/Qj86Oe9c9HqK7PvZ49aQX8zF9hO1c5pcyJ+rPudCCGxjmozCN2dzrXNwaq
4hAaQ5/Sr1vcwuNss8jFuNoY0KSZMqMoq9zo7bHk8HIz1opLFVW0UKCqjoKKo5z5bbWpZQg
eRZAAAdyDsOvSoWulO3Eceweigf0rnXnJYBJAQcckevfPemrdASLGnA5+Yj9a4j2DonkEgZ
WwXP3M9B/jUQcCBBnHqQc5/Osw3BJjJbGARn+VRC4kU8NlyT14H4U7gbazNw7sCABwOxz1N
J5xyd7ADJ4z29vyrEa5baSmclueMj2pJLpmkVSq7lGSe9IdzeNwFlUJIWGQHyMcdzSPPKJG
BcY+nGPoKyftblixQNkAAUjysXVU25Pv3ppBc1vtmYgN6n5u4Kgn0FR6ZLfLd3zXlwktu8u
+2QDaY1xyD61nm4Mg2gcr3AyPrUsNwHK7DvPqAaqxNjctb2Z7RJLyJback7o1fftGeAD345
/GgSnyiPM8tSchzwcelU1cOhG4MAMH2o8xhBk7cKDnbxmnddAsXYrpgHBkUvkkMp7ZGB+Wa
sQ3ToQElO4+vUcdKxbe5h8rAKMCM+uKspJH5eFIIByTngUuZlXZrfa2AGHJ2gn5Rnmp/trj
hnbGOcDqayN6B0K/Lk7sE84qWOaItkYPOWI9aXMxvY1hdQ4ZWuCoxknBbFOjuQ0P8ApDSBl
Y7tqjlc8H6461hpNvj2jOzJBJ5yary2sg1ZdQW8lUiHyFty4EIy2S+P7x6ZqkyHG+p1a3cI
2oHfByfn9aZ9tjJYyAMD09qwJGLEtuxtO0HPQ+tJvcpuOc+3p60nIpHSJfQsN3mMHPG7jH+
cU179ChjMi5QDoMAnrn1rm1l+XYqEqTgA/XvR584jJb7zDkdDilz9yjde4Q/M7fKG3Hk/yp
ROM4Yg5JIIH6Vz5nkYFcY3HAxn5c043ToHQIVHQc0czNEkjoPtaS9d6Y5DA/ePfmpEuW2FW
kIOeorm47uQ7VYF1PcDpgdql+1TOA2QFYccc57H8qcXqJ7HRtqkdoiGVZm3OqDyVLgbjjJA
7c8ntWvFqOR8xUOPlwK4lb1sEq7gHpwBn0qSG+b5Wzg54/z3rRTszF6ncnUQsJOQSOQe4qA
34yGXjHHJwPpXJ/2guHV1Xao6nuaI9RDZUgDByDjAqnK+wJI6xr8qrHIZm4wBkH8aa94jKX
XDbR0B4yB/OuXTUyVKyKG9DniuB8S/EnU9L1+Sw0mxsry2igVpJZpGBWVs8AAdFA5HXJrF1
OXWT0JnJQVz1HWPEun6Dpb6lrN3DbW0ZG+WTsT2x3+gya818WfE8azZ3Ol+E9Tjmtbi2YSX
yQkOq91j7AgZBbHGa5XSviLeweK9N8QeJvD1l4gs7BW2WBATY56TDdkFwMgA8fjXvTaF4d8
S+HrbxGmkHTYtXgS5aOGBYpWjwSFcj1zyBjNeBm+dRwFOMpRbUna66Dpfvp8j0Pl11W1t4k
hMrBdmfKGCqs4UYzx0P516d4s+BHjLRdUhsvDt4NetL4fNNPshks2LAMGH3XGDkYA6Hitq8
0Hwr4V8V6drtjYymCxuUWe1lxJBjoSAe3O72Ir27XtSiS2TVLaWUxzq0TzQJkKcfK3PHFef
SzmlKh7Skrvrfe3W3mVUwM41FF9Tyf4q6BBpMmhXVnbw2kSW66dMAgj811UFG46nCsM9hgV
5Wm64v7dIbuezuom823u7eby3gcch1b26Y6YJHevYLbxFbfEmXWPh/wCNrOCy1G3ytjKJgZ
p2TlLhFIGCFIbOMEkgdDXkNxb3Xh7Wr/TNUQLf2BIkUDKzRn7sq+isADnsQR2rtoTceaEpX
ktU+8Xs/n+hwyjbR6HqfgafSfFUU0fiaPTYfE2lXDzXN1LEImvEbGyaLoAWYAMF759a3T4v
8NajbWnhvU/NDAnY1u486B1bABHoRnqP4fevE/EVtNd3JgubT7a1rbooMUe9xkB9qdzj5eR
703QtZ/s/XE1uOMXjQud67CzkE7WUkjIJ5U59Tmphh4+0+s2u7PTpr2C8mkj690SES+H2iu
7u11q0fmO6i2lbgdyccZBGOK8k+K6+KtEFpq3h7Vr7TtFhdbW7QRpJ5byfcl3MDlAfkOehI
NV9E0rwrrSC98L395pcRu1urzToZ2jjtyeCEjHA5yQV4OTmvXb6K1u9Hksb+Fby2UIJDdRh
klGc4IPDcgfjUzxf1acIQ0jbb/g+Rai2m7nyRNory3Ul3cXl1c3tx9+7eYmRsjsc8fQYr3n
w7qdvqeg2sPjCzeO4t4g9vrFnH5ZEP8OSo6jBGPbJFW9d+G+malYy6z4NhCXxKj7EJdkDc/
NjI+VsfyFcFZ6je6NcNAZpreSCRtsNxC6IGXIbhgN45OSOCDX0eHVOcFVjLc5KjlHQ9pttS
01ru306C+V7i5iZ7abdlLrb94Aj+LkZHvWdfXyxTNBdQtHIrhWVlx8x7D1qtpWseGvGcEGj
azpq6bqiMJIYSmwrJgFZoHHZgMjucYIq7PD4i09WtNVgi13TFYIWnUmTbgEPnuRyKqNfls5
7GkJNbGedWjLMzAlYzjrgZqF9YRcBc5ODkHpTdc8GapAXudEgNzp8qiT7MGxJEepAz1B/Tm
uDbUZicRylQrEkYIOfQ9/Xitm9Lo6YTPQP7ZVYyrOMghSB2PaojriRKWaVNi8bVbvXnbXs3
I3hlBJyeMCoZryV1C+acAHdztzWDkzVSuekw64hyC6g46ZyfzqZdTiZ9znIOAVB615pb3M5
lAcE9sA47VoLeSLnauMggDPQ+p9qFN2LPQF1WMKFzyvGFHSp4tV37k38bSQa8+TUHdVILbi
OgPBNXI72UwsSO1PnbA7JNRVIEU8bep9auW19HKP3MjJKvOB0avP0v2+zISxJI45qI6jNF8
0coBzk1SdiJK+h9CaPObjSIJm+8y5NFUfB0zXXg7TbhuWeLJP40V0I8t7nyTJGrSfLjkZIU
YGT/KkWEK2GAyOgz+lXRCwlYblITHI7cdKbHATKSWCsOeec57/SuM9ZO5Cy/NkDC45BOP0q
OQPt3hs5PTI9KvfZTuGQDsG3kdfemmzJlBDKMkKNvfuadhmU4wNxyCQAdpzzU0UTl/mJ5AA
PXNXmt8ykE4OeDj86mS22lQwXJznCn/PSmok3KLRoFUliMHqO9PdNyDG5i3oe9WFt3VWd2B
Vm+RTxt46cf1o8pzhDyfb0+tVyhzELoBEWLAKBx2A+lS2+1CGJAAOCR3//AF1MsII5Oc8nj
rSi3LlFaL7pJft9P8KQcw7aiKqnuS2AepqNpOG2ht+MDnOfbNSy24XIXO0AEE9ue9KYHICi
LLcnAGPy9DQUViw4ypYEc89P/rVZRx5ZJIQYBBXnNO+x7Rt+XI/iJzn2pRC6ptaLP054oE3
YBcbt52EbOGOc8e1SLNlguzHcDofxpI4I/N2sDzk4f16VMY1QYEILvluD/OlYE7iBmfG0Ab
uWUfrTHj3shkLBISHBBPzEZwD7c/pVkxgDlWU5BYL6/wCFTCNd4jEoZe+QOaTQX1sVI5RuI
b75zwf0qy83BRnZnYAADvTikbqGJBA+U49e1SBQiNtj3MvGCOo9qdhlYuBwuMMcZByT61Hg
kAeUATwDkjj3q6kS7WUYwqjkr19B+lTrbxjJbaCB1Jyc0WEncydz5IRSzLg7WHcU5oZTEFM
YbdweOc/0rS8nB+cKF24xjG3+tLEiKp4xgDknihIpysZ0cZZ/3a7dny7SB1+tTCKTeApALd
SOduOmK0WWJI8v1znCj16UyGJQ/wB4HP3veqSuJy0KDW8rzM2wHngn1+lPt7ZRIW2A89Wbd
t46CtURocLGAzEHP9KfHaorBgSu1wWCd+Mcj0qlEnmRkfYyG4TcOQSG4xTjYZUFwOwOTwK3
BbkkLIVYY3ZX7v0pqxBcbT8ufuA8fn6U+QOYxhp7byMk4IIJNeJeNdBm8Na0Lq5eaSwv5nc
TsF8uOQnPlFgc55zzj2719GiKIAtt4Xr6nNQXNhbXVo6XNlHNbzgrJFKqsrD3B4rOdKM1Zk
y1Vj5iCCWHoJI3UqT0UjHTFepfCv4h/wBgXkvhrxLqk9xpl2Y4dPknbebeYnb5bP12YxjJ4
6V55rL2B8Tavb6ZZW9vYw3UkMUFuCFXaAM4PTnOQOPSq+yOWEwyYVGYqHwTz3Ix6CvDxeGp
14Tw9VXT/q6ME2mnE+ldQ13wT/bF34d16IW8ozFulGxNwAYAsflIbIwSeoqLwG2s+HtVe1u
d2o6PcRNHJ5rByHxkKrAlcDOCPoc14dPr17qujWk91bebc2ECwTyxIXM6BiIy8YBIAXgk9T
Wz8PPiFL4ck/s20W0g8OXcg2afuQosrkDzxJgbF6EqeBXhRyt4TCP6q/fhtfW53xxrd41Vd
P8AD0PefEXw70rxrb6df6Hqc3hzWrHd5cyxrIxjbG6J887eOCDkdRWJ8aPDV3N4esNbs9HN
1qukspkW1G95LTOZAO7BcA4+p9j2XhrU4b0ECDyWil/dSSnAlbpkY9RziuK+KHxkj8L+LLP
SoNJk1CExTxXQX5JYJkKAFd2N6FXOQOueDXoYGrVxdFThFKcbX9Oq8vI5MRH2U7S6nza0+o
yXtvqcN/czhHMqkSFdjckcA5IIY8jnB6cV2fhvxP4F1PxL9k+J2hRNZ3sXlvrkcssM0Ljos
jR43KwON3X161Sn8Nx/Y4NR8MXKXPh24VvIJUma2IJBVh1z1HPPGOuKowRW6vKCryHbtKRR
nd6DO7C+59q9NzVOtqYLWOh9X6c3hewtdLbwTZWc+lNC0qz2JDRlQAvUcM33cjrjmuotpYZ
7P5TDNsUPgtwqnp/WvFfglq3hBPCz+C7a4l0rXpppL1o7l8LcPu5eAnsQFJUdM1ueJvFMvh
Px/a6fqGlPHo18jm5v4gQHTHyoq55MfVvUMMV5NbAVPr8q6u4ct15PyGqicLdUdpc2uoaHd
pf6Xumhc4lt84Xr1+tWdf0LQvH+hi01ASxvGRJDcRHbNbuORg+mRyOhFTS6nbT6JFqdlexm
3lVGSUqWSQNjacehFUUM+pXMY0vUfstqs24vFhvPUAho8/wnd+PFaYWvKiv3bvH+t0W0qi5
meM6z4f17wbZW0GplZDZzMLLXLafYmCcqjRkE9S3GflJOOK9o8H+KdS1y3lsNX0uWy1GGNX
EuP3Nwp6MvPHbI9+Kt3vhi11fTr7TtQkNxa3o+QOiv5DkY3qDxnrXA/DXxZJfXms+D9Ve3h
vtNnktYrqwz5csSnYrDcSQw7g9+MYFevHFNUFVqq13Z+X/AMHFX0OxuL3Wjb3L+D7u0vL2G
4druxvpD+7YDmNCPujOOvGDXG3mteGfGL/2brVhN4f8AEcbbWt49vmSttY7VPRweceuOtcH
4oX4p/D7xbd+JIJLy+tYFPmal5AuLe5gPC/aETDhlAGWA7dSOnDvrGuauyT6lqz6jdbB/pU
kYXC5yCpTGOeRjtxW6rTjyyglZ/wBaGeqdjutVjXT75bWZ3+zzKWtryeExW8uCFKvJjbG4P
BB/CtXUvD+saM1v/atmbfzwfLYEMpx2JHerfhrxzN4s8Ea7oc+viLxBp1p/aaWs8CqLhFjb
fDIh+WWIlTkrzhxyCK4XRvipqlho2kaVqfhmPVvC0drsaxik/wBLgc/MrRux5Vc4AJyR34r
pbjp5nSq76o30tApLuzHngrUzRF0J2uG65PGauaPqmga0Lc6PPcz215G01u89s0bBVALqcj
GVJA9znFa72BWJlRMljjIo5WdKnFq6Odjt5fN5GFU44q3HbzBXC4IA5LVqrYsrKd2Qw5BHe
rY007MkYIFPkYnNIxGtiLRDwx29R2qutpJkHdhs5GO9dSbFWskPXA7CoI7DEinbge/Wq5WR
zHrvg4u3g3TTKAH8rkAYFFWPDSbPDVkmMbUxRXQjz3ufLqmRZDl1ZgBkHqePSmMQ0vCY2j5
uOM56VUGoxNKJBhTtGMjnGOOKUXgQgbuP4gO/v+dc0UrHddo0mIypfA5JB/pTQSrkbAF6ke
tUDdBkePIOcYyeKiF4WcBWZ8cdenvVXiik5dTULqu1VznPQ81IdkkZbBXf2K9PSsn7bySAw
PX1xVqO52AAn5f1+po5o7ik3cubCVUsile3FNZkAxu8wkYHYrWfNc5LKWxluMHb/n6U0TFX
V8jg7hQ5Jiu2auYlXL/Lj2zg8Yp0kp3HIPz47j9RWWLlUVcjIJHQ4596lSYKc5KgcepqPIP
eL0j5mG8qcjOemKk5ZCVAOB06fj9azvPZXCqAijGe5Y9qVZZQdzNuZs5J9atLuO8jTZ49oI
xu6An/AA7UsYcgdCP0xWYJvMjVQwyTgnHNWUnk8s5bj+9mnZF3ZcDxA53Yb7uDxgf1pvycq
XHXt19qqrOrNnfyPbj/APXTVuPMHLAgH7vqKzHqW/nUqCVKHnIOTj0IoVlUEFVCk8N1xWW1
yY+jDcCQARk+9NEzlwod+QSwz14oA1zOqsQ4CO2M46Jj+dPEuSH3FFT7w64rIMp8tcYHO4j
rj2p63DKvy9wWJPQVLeo9TVMrYyW3BRxj+dOSXCltxJ9GP+NZJmADHPyt7YyaRbhycHHyng
HmquLVGwtxmNjxtKgHndk9xTlmQqxyCSMbWOD1rKWYhWYuDj+H/wCtTEumd2Xbvx1wDx6fX
rQFzXadCC8bDbnkHipElCtwMg+9ZIuGLAYIAxjmlWfcvykgdA3StFYLmyl0mSFYKvqTgA+h
qUXbiTepxHtwcDoawDNtdkVMqRnLcn3qbz0ViXGSB26UuazFbU2hes4AfdnB4J4561IswPc
KBgDtWB9qdSTI4O1efTFI12rR7lVVz/CAeRQ5jszpGuQQm6TPUE+tAu0ZSA21SfvHpiueFy
FOduPlGQOmKT7UVwWHBPC1POI5Dx94Llvbxtf8NaeJ7pwZb2FGCyTkADchY9QAPl4z9a8xu
YtRtrg6dqNtc2V2Ms8cybSRnGVP8Q7ZXNe+JeMz/LwoGMEc/U+w9Koa1pGmeIIo4tThMgRG
iV0G2QKeoV8ZUHA6GsZ0YzdzOStsY3wJvbCL4rXi3lzJE40wosqy4hV96nbKADliMEAkbdp
9a5j4kWeh6Z8R9ei0aWC506crciO2IkjR3z5iKBnjeCcdsnpXqOm2+m6RYfYNJsLe2tkwBF
CoHzYxk+p9zWNqPgnwtqurvqM2nmKWSJo3WBzGrsQRvKrjLAHg/TrXM8FF1VVi2naz87bMV
ra3OJ8E/EPUPBztbyWB1bSXZV8l7oxNA+5cGHJ2AckkYH1r1j43x/258ObPW0t7G+Noi3Q1
JZAHhw6k4IBBQoWBI9MgV4Tq3hHX/Dd04ksJ9R0SF9sd5bxhiyHkF4xk53HBwOcGu18FeMW
vvhvdfDm/sIbq0vUlsrNpJlE0D7JW80r1ADKqhSM5rkWCqwxMatFJX0n5rv6p/gRKenKzjv
DN/LFrdo66jNNFcuy3FvIhhimDAgquTz/CQxwRjNb8UttDq15p7XwuprSdoGngc7WAY9O47
/kam1b4Y6jZJ5Xh149Rt3jPnLcyhGUgDAHy9+eRyPpXf674V0rWIfDWtaWTFd3VsRdrsH7v
IG1WOBhVYMBxnDV6DwzqKzQm+Xc5mK20/UJIkmgEbRv5kUqjHlupyGBPQ+v611l7JfeN/Br
6fHby6p4l8Nv59n5suHuIXwZYwRwW2rhWPLEY4rAudG1DTYYzJGVEW5mATdnsT/gaTRtVi8
N67DqNsjJqIjaKJInLSTj720KODzg7jjB71hCjOg7yegnPm6DPD3xP1rTvC8WixxrqNrHOs
un3dwhzEm52eGfJB+VsBcYI4Hau20OHW9d1bWtQ8Batp0ImnH2/Sp0dY1nkiDNHHIh+Vifm
DYwCcnJ4ryDVZZr+81S82tALu4a4WIjZ5YblmOANoyD/ACHWvcvgh4j8Oal4cKwWNpYeIIU
8zUoreHyVbdI4V8HnnGcknrXLUlToKdbS2l/+CFk9H8j1Hwnq0Oq6LbTWYleGMyQs8pO5Xi
doznIBPKnnHPWvEvHfg/VvB/i258R+EotQure7uZrnUY7Ibnt1kjYh8NwQHy3satePvjDrX
gv4ntZaXFpOp6YYEa7slby7mBzkAmQ/KM7lYAjGK7/TfGmm3/hjSfGP2mFdP1BY7WTzphHt
aR9uAOdzbuAO+eK9KMqVSilDWLt9xla11LRmH8PfHl34m0q1lkliuZQuJI0kV474BcNsJ6N
3Ke9eV+KPBviTw9balrkmiabb6Al4wjXT5WkMMRY7SUIG3bxnBIGeOldN4M8L+KPCvxltrf
TNHmfw7vZN52GJYGDYdv7sqMAhwOQa9kv45pJL+2heCdETd9guY8rNk+o+h/HHauWFB0ZJQ
1i/PbzRrddT5QXTBfX1uBEbi8cskCxj5jmNgyg9wVzkZxziupX4cXskFtbyXNv9laSISw7C
MwDbvTIPDYyMfXmvRE03wto2sT6j4esTp0l4pkubSUnzLaU43ptJ+XPBwOPSori+TzsB/m4
4r040o/a1CKsbVvFaQRCG3ijhgQBVjiUBUA6YA4H0qQKhBVmUFTkZPWsWK/OWyDtK9CakTU
EKlTIPl6EHB/GuhWWxZtC3hJQMOmTn0q0ERkflSMVkx3ylB0weN3vTzeqiNjB96NGLUuxxR
i0XG3OPXBpiquzOKpfbE+xrzgAZyeKzD4ilbVYNP0q2S/klYBgZQgUd8E05uK1Yrntvh7/k
AWv+7RUukQNb6TBCQFKLgjOcUUHM9z4l89yy4wpXrhs4+lSec2Q5mY59RQ1qSwLDaqgH5ee
cVaSydwOcfhXnRT7nq8qIEmGEdckA8fX3pyysrtkFVB5YCpvsBZ3Ow7RxnPenx6dKYgQTnp
iqsw5SDzDHhicK2MYPWrAuCSCSMrwDSG0kTG5evQA8CmG2k3HKZJ5x6U0ncOUl3SE5DE+u4
Zz7f/XqUrIz5bBweDnIA9qz5pIYlDTTpGQeSZABirce4oGT7rHrnKgYHpT2DlLJgY/x7Q3v
1p3YYck9OB+tQwtMDuXrjjd24qRbgrG7TSKsaoWZzwFA65PYVcWr3JasSRxylQpYNgEk56E
1OIZNvCgD1zWdbeI9FJaCTXtOtXyqg3UpjDE+nB3c8cV082m6rbwG6bTBdW27mfTpBcoe2S
F5XqOCKbqRj8bSIcl0MWSGQuGDHHcKeAakQuDtABPfmnpdWrtsjZRJyGTow/A4qzDEpBXbl
s5JxWjXYd0tynh+Si5PbPGKQecrE5CqRjA65HetU2rqBuiIYjmqci7AQFAIO4DPep9m0rlK
a2Rn7PM5ZVZUGTuOM1Gis4CRpj1ZTmrzxuSGO0L1Jx0+tQ+VGJAUwrdwoxioa6MG0NBfy9z
fITgFc5INNZppJFTJBJwcDtinNkZXaxHrSEyFpN0bBVGVb16/4CptYqOwgkd/vBsDgZ9qtI
WzIfuKOmD0qqqSCVdxBXrjPXNX4IZpSBHEzs3YLkk//q/lUsUiHbI2SpUknk4PBqwm4hEIH
BxwOM0kNvfz3kVvbQDEgUm43gKpbp09fwr02z+GLtoaXEeqyXF8RlEaIRRg9CD1IGR60Qqw
m+VMibUXqebtG6u3yjHfHqPb6UkccuWVxyDwCc8V31p4L1K+hkaKCIeXI0b5bBJXqR6gnjN
Z9z4du7OZoLm1eKVjyrdSP9k9DXZyJ6JmftEcl5cnmDcwAHYigI4dvmwPQd66JtKbPzLkA9
CajfTOBu/JaXsWaRmmc6oGAGVfTJPGaDt37tqls578+gJrUew8vbvjDDcevb0qBLbzQqkYw
O/rms+Ro1TuVnyMk4B/i9PpUTMWXO3bnpznGO9aElqHHzKxye1QraMg4O4VJMispOA2V2jL
Ej1qwxk8pU2/Ljnvmp2hbJjIXoAoH9aljiXZuCkFT0zkGq5X1IauUgfmUBygcEDjrj3qWLl
NoB+X7xJ4PtVnyUCK5G0YyR2+lTpbqSoOG4yMmml2J5SGF2BwhIbOW781TfQ9Dk1ZNVbS7L
7er7zci3TzDxjlsZ56ZrUghdXfdHx7daesKxyM3JccDuDRaXYHFIrxJsRE2bNnyqBx+daVt
KiSNux5nU8/5zUa26YIRBGpy7cdz6VPHDjD7wgXBZcD/Jram+V3ZnNcwl9dQx2roXKSyIdv
BP0PHbNeVatEdMI+0zwfaplVBkuqhT0+YcZ64FW9U1Z4/El4b3zibS4ZY1BZSeDjjgdxjrn
rXNXlw91JLNNvcSjaPNkBKAcjB4A75rlxtWMvdRhBS5jNnuYRO9nJqUjpdN5ifbZT5EHGd7
OBkkHI2qfoM16X8JdS8OQ6Fe65BJc2+u6RI1vqcUMIIu7CeXNu7KTk7CQBtO4dDmvGbwbp0
IeVwvygEgkj6j7uPUc07T9V1bRtct9f0mUnWrFxIgckrKBkiNxkbkOO9eXOnTqwlRqr3ZKz
NGpKzies/tG+G20nxRo3iZJoyuo20lhPG5wsbRZZDkdyHIwc8iul+CsQ1f4Vz6bNNHbXEhA
tLhQgWOOP5Yplx0kV/lYkAn6c1seKbTR/iN4e8C+LDLE9tJC10sKxhgtwyDzAc5HGWBBBOV
HpXiniLT7r4cara6Z4Rvbiys9Utnnle5nJ8yRG+6G6qAGBOOpxnpXbh8NTw1JU18CVvuImp
TipLc+sPDviJ9V8I6Xf3ctvb3eoxMmNwDNOpKsqLk+mQM15bc/EjWrzwv8A8JZDaLp/ijQb
o2N7pd/GUWcrzIic9THgg/3lNVPhZpdh4v8ABlnotlcR2V3YES2t3BKsz2csczNl0J/5aLJ
2ADYOTwK3vEWlRf8ACWa3sGA9/wCf8gwGfaMkjvzk1jhKc5waXwp6FSirk3iDxfoXjHR/D/
ifw8hj+0NNFM0q+XKpQANGy9yD0PI9K5trmWV8KMdhjrWo1ouxBGiII0CJEibUVfRR27n8a
iFoAMFNvoR1x2r01CVhrQo+bMI1O8k9+OopUlKkkjkn0zitZbHOOrDqR0z7U3+zwkRUfKW6
9zn0quXuWioJ5eqkqo5J/wDrVcjuGEchJ6jg9hWdpWr6XrHjweD9PmV9Q8ppPO81fK4GQoY
Hlv8AZHIGTXS+IPAnjKbSGtNDl0y3mlk8p2mZiPKP3nUjofQc1jOtCmm5PRAmnsMk8Fa54k
0KO5tL1YLcZzDIGBlx6E8Yqx4d+Flk7o2sJeZjYOF81TG+OnAGak0H4a+INOisptc8YG4mi
ASOJDIUCj7qglv6V6fJP9lsFmuHIWMDc2Ov4V5GMq1LOcNtNCr6NM27FFjso40GFQbQPQCi
odMuorrTormAlo5BlTjGaK9eFS8UziZ8nra4ChMYC8l+S3FWFtIwpKhSScgg8D2ql9rRlXc
DvVRgL3wO/wBae90XkRApVgQ3Tj1x/SoTT2PVWm5fMKqhITHGMLzUsdvgKpG5gDkFev41RF
9udTEwGD1bjj0pwvFQHLsSwJyW707oVmSvAPLQ7V4wQSOc1yPijxDp9loOpwWN7FJqkUJMc
KsQyk++MZAOcV0Ul63zFW2nHGOSPpXk/i1bay8SR21vbxW8ywfaru53EfaHdjk4LYAAH61n
J2VxSdlZnpngr4haDbwx28mmaDdazd28a3k39nrELgheQw9ADt4xk811mlr4a1zW5ZbrRtM
e1TMSJprvbPEVPKFQdjnHToa+ZYvs32omaFCkgABQYG09Gz7nv2rY/wCEh1Cz1fTtTnurqW
OyQQRbXIYcnGSPvMOxPXpXkYuOJqK9GpZ+gqE4wupK9z2nUBZWWs3dksN1b/OBHBdwkTRqw
DBZAM4OAec9xXnHxC1HU7K5m0q906/03S2jV1u2tm8u46E4fGAoOOD+NdbN4l0XxZbf2h9s
sJ9cRk3Xy3TW8ki4yWcR43v8oAGORwK9H8H+PLXUdQlsWaKfUPKxfQOrFCM46MMFenSuPEZ
06CTnSfL1t08zojh5VYvlep8vaZfJBLbyq0dyhKvGucK+MV7V8P8AxLGPFMLpJPp886sjhl
+Rc4OOo3EqOD6kVN8Sfg4+opP4w8AadElyQx1Dw9ERh2zzNbgcbiBkp0PUc9eH0bwR43vdP
juF8E68towOxmtwpGOchGYN1HBxmu6MKONpqdOXNB7M4G5U3ytan05qOoaBqVhKPEOjwPAz
YikSPMrEAnqBwR9a4y0sNEi1p4b60kuoEYMmxv4SODxwT7Vx/h3Xdd8ONBpnia21G20hgd0
d9bcruHKq7gn35Ptmu5gEV7HLPaWi61pqnCiwGLu0dh12EgHj3PArpjRxca0ffvBdC/aU+S
zVmdavhHw5qWlyxaZZ3NnfwxlgJdwZjzjqeQT3715qLJJI+QqSdHRuobuD6V6vp2qQweFXC
385mtYfLNxcW/kyDA+Xjv7V59Z2VzMxur7Y8ly/zTIiopY9WIHH1r06deLqSptbHNdxXMVI
NEeQLJGo68c/55plxorIAApJbqR25r2DRvDekrbx3Ecj3ULoCokA4PTcMd6jvfDsdrbsYBu
hB6fxKPU+tdcfZTdmtSfatnh89kqy4ZQpLcAH0PWo3t0D7VYbuwP68966TXrFYbgt5e5R/F
25PFcpLKYmLu6hVBY7uFA759BXNWpqmzspz5kPZLW3t5Lq7kSG3hUtI8hwoX1zTUj8Q31hD
/wj2l3LWeoSKqXQizLNHtJ+UNjZFz8zHBIx1rmW1FtduVhjtxNYQN5m2dgiSsvI/Adf516B
YfELxFc6dJBcQwwg7WN5DnMwBOAy/wAPAAx7cV8zmGY+yhJRTX6noUKDqSVrP1HW3inxZ4f
eDTrXQNNsyIws8sn7x5CpBRQBhVBz6E5BxxivUV1jxHN4bj1O0t4ROzDzU2kkgnBK56Y561
5zF490m4g+0ahokz6oikQzxRAr17DPWul8K+MINSs/sF0LqOQowMhOGZC2C5HQdea8zB4qa
nTnUWn5EYqlDlaitTpNA16Ce7jj1LUFSTLIgeMLvOf7wrXuNRsJtZm0LV40WORPMgeUYWRe
NwDexIrj9R8M3jWvlWl1DLK3mKsxGIiONqvjkNjqQOtWfDyzafpN3ZeN5YZEmlCJ9pk8yKU
gZAQ/ROnGCK+4hVhPWPU8WUWjUuPCUsLubKZJYmOUjm+Up7Z/xrFvtEubdN9zZPGEGWdRuX
Hrkdq07HXfCJgt77TfEheOeLZHbGfeqHGcunUEY71s3Gu2Nz4fkuoN9/DsAYW/3iCcMcHpi
uqMpMz57apnl19avGxVgQmDwTxWCCInIHQdfb6V2eqSQnzXtZjNabcwyyxkFh6c+hrhLmYi
YtnBIzkDrTrqPLdHXRqO9mX0KEZySme5/OoysLsoyQeR19+KopcdAGy3fjGe+KFuF+bkE59
elcFzreppkR4VmX6KBg8UgMRJYDGGAyf4vwrM+0DcVYKF7kjgfX3p0c6ABlHGc5z0Nac91q
StdjYPllzhSvoMcU5sDKkq745xWULgYBO7gdR3qYXKsC+CVLZxk5xRzDsaA3iPIyD78jnvU
0cZOHbO70UYxWRb3YlDld6lXK4YEZOatfagHQNIAznHJxuP078U1PXUOVmkkYEjbWGM4XnO
aepQbiSuBhdx4rOS7DLlcYzx60kd3jaVfaQc57fiKr2i2JcOp5N8QNNm0Pxc8sklxJa6jie
G4uJMhpR96PI9BggdhXL3NzJE0dpmISTuGji8zcTnoEHpnNe83trpuqFP7Ssba98sts+0RB
9meDtJ6HHH0ptlo+g2N3FLa6PZwmJ2liKxLmFmGGKcfLn2rkqUIyndMnkkeQXPgDxnOEkXQ
lkLkBZPtkSqB/t5OVq3cfCjxdBG0sEFre3SkECOfyh6bctnPHevY5LhZFVJiHAGGB/i+v8A
Orhu0MaqMDcDyT0oeHprfUXK0YHgHw3qXhnweNC1S6s7hDevfRQ2ykJbllAeMMeW5zyfw4q
74p8O6Z4m0oWmpKd8bb4JY+GhfBAb3HPI6HGK0vte4Y3KwHA4zmqzzrIyv1Y8A+tdtlblJU
GcP8O/B2teAPiOfEbSWuqRpp8tuskZaAySsV2+YnQqMMeCeTXfySzySTTyuJJZ5GmkfGPmP
XA7D2qm91kkPlWBAGP73pULXSC5AYSFwPmweaIcsdEYOLuacbxFRxuJ5FNKgyAKMkfMcVnt
N86MgVQGyd/p6D05qSOchMMNxJO0qOOtbcysNJ3NVeCx4GcHmor28t9P0+4vbgkRWytI5jQ
yMAPRR94+1VftCiIbpBnOOO2Kc93DFbFy8YwMKD0Y9R1rOUktWaWb0Pn630a4AsoYrG4Vxm
WMxRlGBLEg4XkdRXsOj6p8VrbwYWmsJpLRHIifUFC+XtbBVsEPg9jWfYNaxXGp6obya3kQr
Obp3cxhgeYIUGAwxwdvSvXrzV9R1jw7Df6Fc29p5SRi6t72EncCobCgnII9DmvksXWhOMlG
za11Z0qly2lY40+ONc1e2t5NXsbnStQsyGA0lZJLaFD081m4Le1d14O1yTWEuJLvUXuT1Jm
2og7YVe3402DxR4YitZWEv2K3U/O1zD5aNn0z1q0PCHhLxHdieTS2VVjWVZIGMUcuScHAxk
8frWOFrVsZLkkuXzWzFUlGMWoo7+xMf2RfL27e23pRSWFpDbWUdvbp5cUY2og6AUV9TGEkk
meYfEovSRkcqQBgGl89hvKswwccmqCcbNw5wPlbnH/16kCjcWI28mvP9pfY9gvvdOcBmGB0
OaRb1iu0dPrVVSd4J2Yxjnk05I+TjoOad2NFkSFsMcgdciuY8cadbXvh86hIkLT2H7xtwJL
RkjK5+pB59DXRIGB3hiu0YyOtJJbW91aPa3QWaKZTHIj8bgeoPvWiQTScTyxre7eITxlLq1
A2BIzkrxn5lHOc8CrGl6u+i6nbX1upea1uFcQOpdZQFwyMO4YZHscVSuD9gN9p0TtBFazn5
jnLqOA2e/astZTIm3Lo+Mq5+XPc1m7p3ON+R9u+GPE/wm8beGZBpel6a32WMPNYTWYV4GVc
7cFQeOcEVlXGheA/Fjx6lpEU+m6k8D3Flew718pwNoxg/MFwPkPBx0r5PiW7gurLVrK8mtN
VjcHzw5U+y8dRx0PBFd14K+K+r+FdTuv+EgebUNPvJ90rOxE1nuwN6A8FQeSuOnSk1Tm31b
I5qkdj1rwP8RLOC7/si/16d76OdoYLqe3EYu8dSNvA5H3Ww3IBr2ObUZ7tvtFvrJtJImELi
YfumOAeM49cZzjr6V5Je+FU8ZadqGsW8kKX8jqxSNNkb4JKTE/xFl25x6Vn6NrPiDQb2PSv
ErDV/D8qhUiiAR4nL/M7knJUAkkDt2r5SFGGErzhTly8+tul/I9f2br0vaR1se4XkVvq+mT
aPrl7aXP2yPy1CMm7a2QXXd1rwLxFpc/gHxf/AGdb3t5CfLR4rmOQqWJz8u4AAkenPWujm8
H6pZa3a3+nahFJG0gAuCnz7cjCkjgDB4xXofi/w7beKvBFydWZ4L2wheeGeFj8rqpOQB1Bx
jHXmvcoZg5TlhpaS6HJWwqpqNRu6Z5Kviu81WWRJdYkuZIT+8iL/OpIzggDPfpXT+HrPxDd
WimKJb+CVhtK3CqgY5688HGOK8b0K41DUbzyTqFxJM4S8FpvVFaVV245AYkAnjPrxXbWGoT
aXrenwHTybjf9rhS5tWMXnD+IOpwrqOx9ar2so1LXuCgnCyWx7nomm6rpht1muHjSRstEGL
AfLk+3X2rqYr2GSTyA3znOAwxuHfHrXBWXja51awb7HGzSQBVnLAbi38QVepwcde1X38QWU
emyS30eYY0Mm1Mk7gM4FZYrOqeFxEKVROz6nMsLKUOZGJ488K6mqveaPZy30BBP2eJgXU+w
PUemOa+dNW1f7XNeWb72uYpdksLP8qEZ3Bl6g57d6+h4tal1aG4tTBc6hazOhW3kn+TAwwa
NxyuGGCD6V4V8T52/4S0HUdKt1vrgJNFPh0kQHdtRXGBIvB+V8ng1608TTrq0WSqc4bo4xN
U1Kxuv9BuEhxlyBAkhPy/wkqce+PpXU+DRrvia4EUukX7QxsQbt0eCMuD93gAEj+6K5T7O0
tqtu2YkY8P3A6kjHSu5+GXiTXdD8YQ6cLiXUdMv08hkuL4qtpJk4lAYEYwcepLDkVw1KUKl
N8y2TNYTlFqz0Oj1Xwl4h0VFvIP3qxzFp4kly9uCOByMEk5+mai8M+LrjSNTFzc25yCVML/
MNvQgEfxe1d1Yy6mXubPDMGXPlk5IYMMke/Wsvxn4V+0MYNJtbmR7pigiWLKu+xm+Vhjb05
Jr4/BY5V6nLb5Hu4mgqa5JM6Cf4reH9GuQ9nZyyicB508zBDjjADf5JqzqWu+EPiXoN94es
5zZ3UoWa1kmPl4nHKsO/B4PYg14Povjn7GLiHVtHuJ4pAI8M+yaBlyGRlI65yMg/hT5/EPg
+cx32larK87ZMkDwNDLbY/gDEdf0r2PbY2jUklTainvuvTyOD2OFlBe97xq6hZ6r4S119H1
vTzZ3TZaGZV/dXSjGWRh16jjqM10eha3qXzz6dcfYxGPLacdAODjHf6e1Z3/CZap4o8MNom
rWxns9PlH2e6vEHnXB29sfd2Z687iRxxVO1jt7fbEgZ8LwzNzn1/z3zX2VOvLlT7nkrDqd9
DutV8RzarcGQgrGqhI16ZA6sR0yevFc1Ncl5l5IPPeq73DDaiAHPTuRUQZ5WKoMgdF6GqnU
c0ddOly6kkj4b5lbJ5wOmPXFKFQuu49OuPSmEM3uQMbsfpmnqvlyKGIyVwKxN7Ekq5i+UZC
kA+v/AOukQFW8oblP3mwB+tOHysJFG0ddy1NGFWMRk7WxwTTuK1ivvPlshbIPRjwKWOQtGI
43IkBxk9BT9vmpkjcoY44x+lTIodflO0AkYx6UXJsNWVl2gvkgc5470ol5ySDJ1QkfyqKMv
5hUbWY8ncvap0DI5TjPAbHOM9qT1GOhcAD5ycHgkfzNS+aWlAVc5I2e2aZ5LPGdzEDOMKOK
njjDPgAkYxtIxjHegdtBDIEwMluTk46ml88tghmD9x2NS+TtTDnGcgk8ZqvsHzKV3EADA6N
kdR7VSEM87JwzkEnoO9PkucOpxtGe5pCihSuwAgBc479qjaIszBmZSM7TjAppCauLLeuEVl
ypzx2zUbXJfIBVCG4G7p+NMaPDKjjdjnnmkkjZuNo2nJ47VN2LlQ8XLOSJAdxJ53ZyM8Y9K
YlztZmUbSeM5zSLHtOXPyDpx39ajYfJ8iDBONvrT5mHKiwZ8glMb8bfwpRcsAFZgP8AdGap
7FVyFO1TnJA6UKCHALlgTggDrRzMHFMmutUi03T7i8uX2w28TSO+MkAAk8d/SuP1O/uH8rU
vE0Nxtc/6NpEbqgiXj75yMsepPQdqv+MRcf8ACLyW9nbz3ElzNFCRChc7d4LHA6cDHfGa8z
k1LUdWvZL7VLmW4lkfbv4ONpIwfTGOo9K5cRJtJdzGS5Xoj6e+HHgjw/4s8O2/ia8a484TP
BHbxzHyIERuEVSMfU45Nd8nw50cXc1w91fsZsbl88BcjoQAvBrn/gIwb4R2uOQLy45IAJ+Y
cnHX616pWscFh5RTlBPSxyurO9kzlp/Afh25t7OKezMrWcgkikaQ79w6ZPcexBrpwoUYUBR
6CnUV106NOmlGCskZylKW7LNv/q/xoog/1Z+tFaknwk5RVBwBlQc56fnSrMJA20MQwHOPvU
tzCoxHLkhdpXI9ORkGoGVzGSCWLfNjPX/PWvE5T2CVymwyklfbsDirELj72c8DOOelVB5zZ
jK8BuCe/qanjDKi7Dn39a0i7AXFkDNvXhsc4HUVBfRyz6fPBBIY5ZoXVJB1RiOKfGCWWQqG
I9+Ke8kYjb5Sqxgkt2PfP861UkVpbU8luJprdGttWsXtJoh0kHzN649c+1W18FeLhpUmuye
C9ZFnGqtPPPb4RFIGAAcEjHcCuouPEUN3f6fq8UUED6XeJd2azR+b86sMeZjBIOMlQeK9k8
PftAaRqdhPpvjWWDQr+QN5c0yMLWdfVSN20+xrkr1Jxt7KHM72ev4nCrXu9EfNqaff6nDFN
pdjcTAkxyR28bMIcYwrkD5cgE84r1rQ/gBrfiHw/Zavc+JbHTnljDpby27tnoRvO4EZPBx2
xiu1sfiD4RtJ7r/hHNU08zuFMrwWxCzAngn5Rnn8qm0/xZb3V7DputG7uZpLk+XKhAhAOGC
Nj7qivn3mlV6RpOMl/N/mepTwSqR5k7ryOi+EfhLU/D/g9dM1eznt7uGWXzBJKJYJstlWiY
fwY6Zwfatrxt4Yt5LQ6lJAk9sis0sTDPlnByRx1x270aV4nvICEZI5NPEhRpEjICEdeldq/
kX9qBFIskMqElVPMiHuPevPjWjmM/fjZ/dYVquBmn0PlWx1RRLNpQ16606xmCpLM0rxspB3
BlDfMuSAOmO1ex6TqniC18IRsmrQy3lq2/7Rt3RzDupweMjHPrzXK/EDwRqenyR31ldjU7S
4dFCSLtkiUZJDEfMwwe3Q1zWmad4h0GY33haZ5o5A07xEKu1h/wAspV/iVum78amquSSvPl
kvP9Ttt7SPNFXTMrxFpGkWrTJY6PNpKSMXkgLG7SSTlmKOvzKCW7nvUej+Iba3guILm0+0+
ZB5PmmcxJMMYxIp5DjAAbPaug8bw+Imu7q+0jTAiyFb1LSwi80t8g3Bhnqp3ZPcAEV5fBqM
d/Pkm1jO4lRgyLI3Ug91PXivosKlWh7Tex5VS9N22Z6n4J+IlnazwWs+y3tGlJBkQlrdy2z
EjjAcEKCCOgavctOtdKuYl+zzmW2kIfKMGHzDd+IINfKkKQkNCGfYBgEkFSPTb6e9dr4X+I
ms+GLNdMuhLrejqpUIHRZ7Y5yCjEYdQMDaTwBxXFmeTPHSVWnO0l0esWZRrOCsj36XwpZR3
cd/YW6wPAco8bYU56gr6VHe2Gl+MNEvtA8SaXDLby/uyjjIyBxIh6qwPII54FeeaL8eNDuL
h1j0y9jtVYIZvNjlBOOdwU/LXrflw31vFdW6NGtwARxjGf5V4UoY/BNTw6amt4PVNX3T7eo
e0VTSbPCfFvwLl8P6PJrHhzVZtRtrWN5LizvvmYqOQUfrkDOd2cjoRXny6VbXUjCWSI28sL
iTGQw4GO3OSAMfjX0D4wj8f6J4Svzot9HqJZCvlPbq7hCTu2hiAx29Mnmvmq3121so41spl
u9igbPlQYB6OME+xGOtfYe3liKXuq01uvMytbTod4ni3XPDNjDB9gt9RXYPLvpp2WRenysu
Duz65zxXf+D/ABr/AMJdoupWN/Gmm3TBlMcNyQzLg4bI5UADOQa8Ku9eu9WJeWEwxJzFCuG
Bb1LEA+2MUlnqN7BP9t0rUngeCQMuyNQ8ZOMhlI5U4wR6V50cDCcOdpRnfdGrqN2TbLniD4
beLdB1W102x0+68R2moSgWuq2w3GWRjyJ8n5Gzk7icEd6xIYF026vbHWtPvIdUtGaGSzbCM
GBwcdie4OSDXvfhT4j6NFprW3i42uhTOvnNdwh0t5iCOQvJXggkZx2FeO+LtfPjzxDPrNzb
C3t5IBaKrkFpgrsPNbA+XcMYHUACvao804uVRbPe+5hzNPQ1bDb9lQxWc0CqWUxTqVbg98+
tXosn5jlPQY4JrX+0x694T07xGbe3hvLdv7MvoY3B+ZfuSkADBI4/KqpURoduH+h6V6kYdE
dUKqlG5ChZn2jAfOMntQ4fY3luVYdG9PeomlIcFBhjznOBTDMxBZSxJ5K+tSzW5fUjfgPuO
ehGP/11IseI8n0Oc9V+lZcd024ZGFyCc9/apvtTKTuGGPBOelTdFWLu6NTJGWHBAO3JGetX
BjYS4OTx836VjNexgfIeCOpHJNPFyQmAM7cHOcfpQ5JCsbCuNpDLxjFOO0KNrFVA+bHBzWN
/aCiUkkD29abLqWUAVt2TwD2ougaNkMjSDDBQDg/T0qSNgSMHj7zew7Vgw3pJy2GZe3rUqX
YY/MrDJxn29KEwsdAsoGAybOc59fSpQ+HVpT8xwMgZGe+axLadmbfKxQKOh7+lXTciMsTgf
h0piuX0c7mViCu0fMTw1ISBhdoA9MdazjcquSrdQAMnAHGKjkucrjcSAMDJzTTQWuX/AJQS
NueN3HFNwAp3YPPGBgVlG7Kq0cUigf3fp71PFdbyPm4HBGOo9KamhpF4LHvUcnbwwPaiaP5
wilVVcHpSZJRQJNoLegPFOmkQH5ULcYIz1/Gk2QQoFGUyM9/89qhMaxybSFZgemOn41J5gY
NuOPr2PpUHmgKoVxn1/vUgF+Zy4Axk9ScU9XjQsDyznk1HlTKSWB74xnH1pySqWAYlUDdQe
R9fWgCQxByGIG5B0HY+tYHiDwqmsQme0HkX6AYI4SQDordscnmtrKruckkYOCM81ZjfEa4f
kDnPP50NX0Ymem/BG1vLP4W2sF9YzWUpuppBFMu07SQQR7elel1l6Bk+GdLdjljbR5P/AAE
Vp59664JRSR5MnqxaKbuHrS596rQVy1B/qz9aKSA4j59aKAufEE4L7WZg7JyGBzjjse9UWO
HyGGR3bqa0WV0aRSh3LwR+HTFUZ2ZeVDBm4AA+6a8ex7AjnJDLwBxjOCKep2oY9xLDkZ9Kp
FpduZOoHc8vUgZiFLfeI/P8ai+uoGhuUcK5HrjjFcnq/ipCLyysLVbhcNA8krEDJBBYD1Fd
JHMQ4DDIXB3Ecc8/0rzLXYP7I127hO97e4U3ELO3DK33l/A8fStEm02jOo2kTwusCLJNDtM
CAbWTPzcDrn1I5qIzhmdQ3mPu2F2Oc7uMgdsYPNZltJLIHKsgjBz8h4b6D2q9HavJbKxOGZ
iDxgMCT/LBrmaad2ZJvY6XSNeutNW3NpayO1pKZLecThMjuHH8S57V32i3lx4v0e6vJNHh0
2CxkMGoOjGZYgVDKynoB3INeVJYzK6uICUZQuO3qce1bvh681HQdaivtBvTZXWCkiupa3uu
DhZo8/MPrSnCFSPLU2NYSlTfNB6nuGhQ+JvD9jv0jWLK8sbhxIhniZ0nGOc4yU7DpWz4f8R
Tr40XWtbimgnkjNo0LSNst4yQxwDwQCOG9K8y8P8Aj7SV1u1tdc0O5W0naJhdWFwY/skgyr
sY8Ajk54J4PNeyeGNd8LfEXU9W0nS3K/2K4jRzGCk8TfdZWz8y8HIrw8ZhMRBL6tvudUcTT
lf2yG6n4i0nUr3VJoJ4rhtOle3ULl2J4YBSO+O1YtnprT3CarpE9zdMXAubYP5UsUI4AUdM
qcnB+8PpW3rOm6B4duZ71bESX1qC7pAnlrdo2MjaDgvxwfauXu/Fs2i6ra+INDtxqOn3qxe
bawKFntgck+YpOCMd/Y15cl7TESqpJtaNHfCypckb67eZ6LcaRPcaYmv6AFj1RSHFvK21HZ
T3x0Jx+tedeKPht4M8epqHiSyurrQvFV9D5iRTTFYjImF2NF02kjaSMH5sivWtP1uwOnRzb
BEX4URpuRj9R1HPXpUV9pel3WrW3iCxs1ubyNWVtxIyADg46ZBNenl+Mpx0pNK+6PIrKbdq
iPjCF7+AmG+02axu4ZvIniuNymNucqRjgD8iK04dRWY/LEZcsqsUiLkpnDEKOvGSPWvqbUv
DPh3xsHwwF8I1LpuxJgcbHz1H615PefBLx3Z3+qTeEb23sbcECCKeYwyBe/kzLnbg/dyOhr
2qE/attqyMtIxsnqdF4k+DnhTWvBdrp0MQ03Wlt40t9e09RH5qk5TzowRkHKg5GR1zxXX+A
/H95qcMfg3xjps2g+MLCD95BMp2Xypw00LdGTpnnvXC+Ctc8f6N4oPhX4kxxXsoi8y1aRBI
86L/AHZhgSFcdwGFerap4a8M65Naarf2dxFc2CM9tcrKyvD5mN2GU859Dke1LE4ijWg8Op2
b0X/DmHI17zRpavqkNrpTbbOPU52CK1qZ0iJRmxnLEA/TvjAri/FnwS8J+KtCaS00qLSdZC
O1vcRKImViBgSFPvjI6nJ96ytZuvEuh2kun+LIdL1CwmkSOx1u3t1eR1zu2TW7nDHAxlTnP
IFaGr+I/E1lp8esaHH9osrZj51vE+5DCOjj1wMAjOR71eGbw1HlrRvJLp1LUHJ+6z5q8QeG
PFHg/Ujp3inSJ7Pc6MLyHdNBKS2FKuOF7Ha2MVXs4ZzEylpjIpKiRl+Ylud30OSMmvo/Wfi
NpXi3wXc2F9pk1lFeA2/2rYJo0O7aWBxjGc+9ePw+DPF8fxATwQ+nr5k8TTwSCfEEsCN94u
OQ3QEY4JHbNT9Yp1ZctA09lOC/eIo3EN1ZaXczSXa3eMeZHIQCCeCBj0HFYdjvvbqOwt7iK
2ed1iEkgyFYnAyByTz1rU+JPhXX/BPiC1TUVjGnXiD7LNHEAnmnloWI43AYK5681xJuhdHF
xbErt5bdyOeuQBgfqK0pqVFe/rcTV17p9e+Gfh94dsfDraKlr5Ul/EWluEGS8nZ9xGSQeme
g4rztUlt2NndIEuIiVdXHIPr9D1/Gs74R/EgaVPDoOuavLLbXkv2SC4uX3fZpgP3e6QnhXH
yA46jmvT9fXw74o8SLpWp3snh/xFZQ4Amj/dzIx4O4/K2cHocipoY6rSxEqeIXuPWLWyW1n
59bmKi7Hk1yhZwC23ccEAcAVCRIZSoznGMgcAV6df8Awr1KFY7mHWrW4iH7xpChB2+yr161
h6ToE4uPKlthMkhAMUkXJ6jj65r0XWpe1VLm1Z0KpaN0jjngaNQNp2nqce1QszphnQMxGMg
9sV6VeeD7mDSnuXUbFbY+M4XPOfYdq8+1KxaCRlx8q8DFbVKDS5hQxClKxnNKd+1VJ57dqR
3y3y5YqABk8j/Gqc3mI4C9e4z2o82SRVYIflGOnauK1zouyZrkedgsN+DyOMGmRzOBvIxnv
nrVcK5JYRkn3qZfMCruVT9elNXWw02Wo5V37txPAA55NTrOyfKCSccE9BVFHyxzhR0z3H0p
irwoCjByAD656+9NTaKN2O5bepyQBxx0FSi9JTG4MQeDjpWLG0hcrI3BOMdx9aeJPm24BA5
4zQ6jFY1mvSzZLKT7CovtRXhjkdves3ccfIzgEDoelRgyswUc4HUk5zScr6jNMzEzO+fvHk
VYjuQDnOB3rEk809SqrnhRnI96sLI6LkZbI5GO9Ja9AOgjvAsYccEjg5p4uyCPvkYy2PSsB
Hdf4zgj0qcO5wd3T5hW6bsS7Gqt1GCwVAPmJ5zjnr+lM+0B3fKjPQ8dazBKxDKzA5O7Oevp
SrO7ElhtOMZ7Z7VdyTQa4Me47VycAbT1qWKbKZ2AluQMVnZOFUgdOMn9asR5iVmACgDg5wc
+tF0BbadSc4bbjA4qwkxjk3AAjj71UTKWGC+7HfGM08TEsqqBtAwe+aV9QOqi8Xa/CiRw6v
dLEi7VVXGAO1W18X+IDHuOtXOf9+uOaQEg5I7HHSrEcqMhUNyBVcxLhF9Drx4t19rcN/a9z
kjP36jXxfr4UE6xdZPGC1c206x2ignkiqwmZpN2cg1TZKgux6ppviq8+woZ9UufMPXkUVzG
mQWE2nxvNdtG56rjNFO4uRdjyeRdyFkAVUXOB9KrSRE9IyxHfPGD61eYMciJMYI4c4J46/4
VGUwxEm5cHgeg9PzrncW9i+YpPGqsWWNd+AMYpEgae6t7CIK1xcE+VEWxu2jLHPQAdyaydY
8U2GmzPawxST3SgHcThEOeQcdcelc4/iuSO/gu5IEuBbscFtykjduVTzgqG5Ax165rBrlep
nKfRHrvhH4ear4ysr65j1WLRPs5aFVuoTvklUjG4HA8sjPKknoawNf+GXiXUki0/VNFV7hd
xhms7lJCj5xlTkfKSOQeoPqKox/tAawYIrfVIn1TykVftDN5bHB/iCrjjpkCvVfC2o2Wu2M
F5ouoxR873t7dhIV+XJIHG4fgPevnsxzHG4X340rRT330O/CUqNVNTnr2PmS78Ja5pF+9re
+HdWtLmFtjzfZJDH79AQVNdh4b00XQZ44wSyFGJyx4PQg9Dkd6+r4PEslhFOt3pslxEkRkF
ySq/IOq++DzTNO8J+Hrq4OtQWlrJHsMgfYASTjczdyfTPrXo4DNaGMszir0ZUkzxG38J+eY
3W2H+zgcZ46VV1Hwu9suZbdQUbcQBwSOnNfVGk2Uz6XsvIbWRcnYqJ8uD0/SsnxH4G0nWbV
IoJP7PnjIAKLuDEjgMO9fRqFKUTzlOSdz5GuNOkdWgVdknzEfN97/AOvUmn2+qWhP9nX0+l
XBt5Ldp7aQoWBGTx03ZAwe3NeyeHfhpayeIbdvEWl6VrFtIjtIVnkjntJUJwFQ/eBX05p2o
fDbQz5jeFNQe3k2SOmm3bmTzNpzhHPKkjopzXmuCfwyVzr5rq0kQ+HvGqT6dbHX4ZTfWyoJ
Z9wczHby3XoO+a09V0XSdchXxN4NmjtdXsWWGbY25Joyc+W8edrcZIHHBNc/ofg/UdSKYto
ollG0b+dvs3oc1u23w5vlunkuEisSIvlYNhXI6DI9+/UV5DyilTnKrF2vv5s6I4qd4rsYv2
zxHPqllFoWkx+HyWMbWzHzrO/JYHCEYaBwFPXj1rp7f4ux6R4gGj+IrOWAllU3iIRHlu8oI
+QnBHXHQ5GcVzs19c2Ey6dqcV7u3k7AThcDIcYHHf5quW0XhHxJp8mn+IbRta8hhPH5MrCW
PC/dO3BI9c8e1eNDGSp11CsuVbXserPD06lJzjqzlNd8V6p4f+Id7qfhLXLSeLUJGvm8613
PHI2A0RAwGYAAqRyVx1603w38VPG8esW2r6pBfatp1xiTULaOAENGFYCWDOMENtDLk/hXYQ
+FLh7VvEOlJZ/2PMIzDbxxPJc28mdrqzjqo5IPBHTpXcaHaWtr4YudHlGn3KmWR7EJIBHMx
6qCOnzZz9a9iM6zk4zh7jW7ej8jiq0KMad1K8k7WFF9b+M/D2meIfC3k3EkLrL5Nxw8bMo3
ISM7XCt09eKr+GvG+meILV7a0vo3vLdmtr2zLBHibODkH6HirmnT+HfA+l3ty2nT6ba3Vyb
m7dyCkchUc5HbPyj1NaF7Z+H9Wt4tRsbe2mhuQzCeABfM3DrkDrz1rlzGOGwuHWKk7KLXw7
/8MefC/M0zzTxN8FrcaedN8N61c/2dPdfbhpF/iaCS4UfKd5+ZR1G05HWud8PadrXwt8UXM
t1bLYw3PzSadaXwNpNnq6ow+Rx7YBI969akvPE2mXdq1lZJqFiGJuI87Xi/ugf3vr7Vj+I9
M8O+OmMg0uJtUjQrIZYyUIGC0buCNrehrmjm9PG0eeFTV7ei3OmilCXLNXRzNxrz3urPpnh
/Sng07USweUW28W8pwTGUByNw3HI+6Tnmu98Nas99pKtPF9j1GCMbluLRg8ahipBPPykL1z
mvH5PElx8OvHP9hWmny21nJGLhLacjJIO0srk8gkH8xXoOi+J7DxPfaV4i0S8l+025Nve2l
0rIxhbOQB0YgjIIz0opVatOUbxun9r1NqyhLRHY6tH4U8W+Hbvwzqvl3tpcRgNGRuMf91lJ
H3gcEGvkj4keCbLwX4vm0zTzerpr2yyo98xHmPk7iCAFXHyjBOTX0uNDsddtV1Xwdq4S402
4Losc25JDg74XBB2jOOnStPxb9uvPDv8ApltZTRzQeTcabcqZYX3dVb9MHrxXXRxNbDUbYl
80VtZa263Ofki2lT6nyR4J0p9a1uGysYNOub5XV1iuJCJBjBDgMuzYGH94N81fQek2nxB0y
ytrHVfJ1iIZP+nRI6n0XeeU54zycmvN/Evgux+HPiW01jSPMTQL+LYEDuzWjYw8e7OSG4ZT
1zkY4r1X4cfEqHVBH4e1eaebUZYj5J8lvKIQn5SxJO8jHBr0lUo1fhejRE4uO6L+o+Htcg8
VTpoVj9nURpNGwum8sjAU9eFYHPy9wAa6y0KKIbjVNKeK5tkyZ2AY5HUgimahdz6lpkWr6N
DcpMEJWKQeW4OMfMp7j0+lebjxbqMQnYajeShm/fRT4yOxGMAivncVjKc8U/YQtKL+Ly8gj
TlJaHqWvz3N7oU9rZaY1zFdRbhIoHy/MDyvXOOfwrxHxBouohBPHZvcwM2xpbZd+1vQqOQR
3yK9d8Fi/k01L21v2ezfYVt5Qcpnlmz1PHSpL7wzYeZLr2mQpZXKSfa5lXP7wqCSxA/iPt1
Ffc4Wu54aPM7tnHbknc+bWsvMmkjiX50UmQbeUA/iPoPc0lvYRywJtmSYMOCrA/yr3rxza+
FH8KPrsuj211NcweQD5TLLNDIBuQbeScc49q8ZbTrbTITLCWewjVcTPwyDp8w7DsD0NaQcL
8r3N5VW43RRGjkRgYwe9Qz2DRQjKkbev19K9G8G6VaeJGlsYLllm8tpYpwBJESMAhyOmcjH
rzUPifw5d6Q8UN7AkfmsVRlywY445+grqlSptaMmnWbZ5b9nX7S7OD84XnptwDz71KCEyzA
7R0JHer1xbOjncp9iKiaAKvBJPU1506bTdjuRSZ9mM8sDuwOpFMW43Dcik+3t2q2bPfKCyf
NjAJNQtbNHIcNhehx0NZOmyr9CNCxYhsDAwRUkcqvJtPBT0GM1GYjGQisW75zzmo2VwxcKS
y9OcHPXH54pcvLowaLheNT8vPvUgmHyoMDP4Y96z0DJIqyoQ7/NjOeTzVgMzKTg4/nVxGi8
kqiNVZVDE5Iz+lBlU5XGEXt0P/16ptk7R8y5PJHrStvf5gRwcbe9U3YhqxKJkUYIUoeg96m
jkDc7VOOvYk1AsOTubCkdARjj+tPAKo5AyT0FJSuIspKF+bcSvSkE7DAcg+magjV3JVgMHj
j1oSHIBzkdRtPbmtLaXAkScljsZlPenC5IOCfrjvTBDKsXmBThztH1xSLCzAKWwc8mo97sB
YSfO0hyBnHPrVpJ2wV3bifQYqp9mIBCrjn6/jVqBXBYFG4GM0wLJYsiZOcDFImcLjPXpUoh
ItI8DGRRCrrJ8vf2rUDesR/oaZXNFXLBM2SZcA/SinYVzijYZIABIIBHPT8B0oawkzuccZ5
x1PvXQokSRqsAVV2BQQd3p3708Rgxckqo74963VNbo5udo+dfFmiy6HrU0EySlHk3x3G1gr
qxLcsBjIJwfw965C5+y3PyAHOc4Bxkfj7GvXfivqGoLr2m6a8kaabNbtNEjglJZ9xU7unKr
jAPHNeTXcKafaM8l1EXDKkcTD55RjrjptIwc9zXLOKUrIzvrczVESlRH5mRjKuhBZh0xz+t
b2m6tfWN/aX1h5QuUZZBK4IckHkErggcc4NaejWWraloH2ePRpnt2R5VlVQ2UJwSGP3Tx0O
MgD05QeEfGOpSS3Ol6PJqluq5UwlclRgZUex6jvkHFZys3aRW6PWvAnxIvr/xPYWQWyt4ZH
SO403Vr15UYh8BrR2G4MQTlGJ6Dnmvcda8Q674c1K61KGSB9F8tQLYoBKs53DYxxgR5K8jn
g18f3vgXxnotkkmq+D9RSNgoEhj3gEjgjaSSfoODXpPgnxZqclg3hbxlo+sahZXTiCO5lhY
boQDuSUn5uMAqw5r5jGUuSrHF4TlfL8SSW3WzT38jpi3KLhO/wDkfS3hvxTBqvhyO8tI5Zr
oxxi6s4uZImOAwUd1BJOfStbUb/UEgZLWN3YDAfGCjA/rXl2u+DNcleDW/D01ouvRQj7PrE
OYZH25Mcc8X3XQggZHI5JFdvZeLZNR8LtqEaSz6xprCO+t4rchy4++qrwCO+R2p/2hCpT9r
g5u29v62fbuZxhyyTmrmR4g1eHULmC9t7QJfQZWVmGCGHA/rz2rnrxv7QaO8uHxcRKCzBCJ
Dj5gFI5yCOveu01mfw5qWjT6iLfffRIPlt2KMxPQN+PX0rybWvFmp6XqcNjbaNBDOcsftbM
4dOxUqc4P514f1mrVxEZ0aiez7O3W57sZUVh+WdN9juU8dTadBb3V3b+XHMcGRlBbyxg7iR
3Gc10OleLYtUdT9mkv4RJiLyDyPqPp2NePar4m8XaGY7zUNJgh064IUpPIGjYYJZVY+vJUd
TzWpLpHiBLtvFPgoJc+dEFuLZmIRip3KwwPlfnHPavoJ42U+WX49H5Hmewgr8p7LqunTwzn
V7O9jRFG2WC6XKEd+eqn2rAvPClvqLW91BbRabrEBM6TQKVRj0ALDqCOuelcHY/E28voIId
Ull0m8nJXyZsojODghSQAx4+td74a8XHXbmVY721u5If3ciwkkK57MB24NeVi8dQc25xlFf
evwLjSq04XujodGW9/sqbT9Ys0tnKlS8JGxt3XHvXluveCvHOiasbzToE1/SoPM8lLE+TdQ
KRkI0RISXJP3gQRXrYullbyHUJMQTgHn6ipNNmeGGSGWbzdr7FZjk9Oh96MLmdD2n1evG6S
dn2W9jjbqRvKLtc8Z1nxTLYeHptN8SrYXWlTPDbiJg0L25OMk5yGIIzx06mjwvp3ifQbbUr
3whqEWs6BOsUltbXk2GdSWMgjwMK3PBbg13uv+G9I8QajDZ3htpWt8zWhYZkB6MeRjHOPWr
Hh/wAF2mjaYbW3MSsrKBEh2xxKBhVRRwo5yffmu+M8NiISVJXt03QNtfEznvC3jK2haz0/U
bi8uboPLbXc92kcRtigyryKDjD9AVyOBnrWxNpdk2qXeraO/l3E6lJHVsLKQeNy9Mggc9a5
zxN4V1G31yTX7TGoiOye3kh8vzZYuchwp+UqDyR3ApmtTeIPCfhaHXtP0xvEyyGMXBsVxIx
YjL7FHAA68cdK8nMslnOj7LCR5ZXuuiknuuxUJxi7t6Hivxdv9W1DxnbxzW3kXtha+WBOod
bxSVOUIzuTduAJxjJFe3fCCfw9d+HC9jZfYtNnjW4isGbK2zDKPtOcg5B6fWvIPFPxD8KeL
7G3hk8M6jY+KNOkaIXE0YjgROuHY/NtPJC4GDya5HQvE0fhvVlvLW+uDZB3XULRG3lTgASK
v8I/21PNfRRoyp06a5bcltFs9NjSEk013PpnxJ4Z1PwiZta8F63HpcNzfRz3FpeOTbMTw+3
jKFsDkHBPWpdS8aTWd9HpniAWsVreIIlz8rpOAdys2cc4+U98YrP0Pxm+saZFC+swx2kp2p
eOUdJAeAoY8bwexrD8W2Ed88WlXYurm9i3TLdzR7NwCsFzs4YZOcmssTmNGrB01eEnp6HRh
sHKc1Z6nA+NfG2hWt7rOk6ddnURKIY/LvQVhtZwTmUeYMcKc/KcZx61i2k82mSJcS6BqM3n
4lhutJyl1CeEDJuBV+f4cda5b+xPGHhTVprG7hf/AFqBncRyW9xkZUhpAV244wSDXuHhDWv
Cev2epXOtxG3v1UJdW8t8RHMiITvRARjC/wBzrjqSKxqezwkYuEXKK7a9iZuUr+0Vjs9H+J
QvLvSNF1bQ9TttWuFZZd0DNGJFUEb3KrhmHOMYHNdFcaHY63eXE0UZiJKmWDeqkyEZ5PqPT
HUVn+FfHPhnxbaTW3h2UyW9mqxkyK6grjCld+Cw4+8K2b0JEiX/AJrReTICxyFOcEAH8TXz
88ZhpYx0qkXC716ea32OZc0VdMreH7230t77Tv8AhJV1IJII0dipkhkPHlNGoDHAGSxHNdK
+sWVvqEekLLHJq0lt9p+zJ/FGDtL5xgc9M9azNAni1W8vJb/w7/Zuo2kwiF0QpN0uOHWQck
dQQehrejeOK5kSNAsgGMHuPr9a+1w9ehSUIxkuV6LyOKom3tqeV+JvHHjHS/iA0Ftp9k2mW
6hYLSaMo90zICZPMOR8nzAKuMjNdnZahoEOkQ339nQWkeo5ZleDb5pJ6bSM8nJxWDP8TvAG
r6kvhzUBLJdPObWa2uLRisMgJBDnooyPvZxyK7S/t4G0wWKvEsart8vOPlxgBT/CcdCKdWv
OlKbclZLQ0Si0lZnL+ILC+ttOg1DwXZwRPDKHmVFEY8oD7qkDBAPbFY+q+NtA1yIaLrskWm
vNGPJuZJTs8/8AhxxxnOKku9J8T6Notj/whkksiQCVLi0u5jIZgVOCT3bcBjGBzXn3gi40L
Xvsvh7X0ex1Jo0FtdDMUsbgch0YDk4Psa0oY+NampN3XcHStJuJNP4d1QSyp9kFxLHEJjJb
fvY3HAJRhweo96qS6FdQt5d3bT2zsu4CWIjI+te3+FvCsHhjT7rylMtxcPiSTkB0BO35RwC
AT0FW5dOs7i2uLCzuXgkkjOIZSWRR6kH869J143Sl1GqjseDNo0MbgExoxIA3EAZx6ngHtT
Lrw9NbXPlz2zwS7Q3lno4PQgjg/hXe6h4FsrdI2s7hpLKcM0pTNwoOc7h2xjPHNb1zplhYe
A9JTxA8MG0pBCdPRnWORiQuzPODxkHgGtYyjPboNVnFq54xJom5yAMsRnaBz+dVv7Bl5OCc
YPJ4Ne3N4CvPNX7PdQSxtnMrjDAY7gdT24rHbw/t1OXTFuLa4v1QSfZoyQ+wdSMjB/A05QR
sq6Z5RJojqGIX51+Yge5pF0eUgK4YKPpnNepppsVwC1tIpEbbJI2GDG3cEdQfamnR8yMDFg
DoR/EPWhUl0D2yPMX0bKklccgYz0psWnFhu2fMByRXpr6O20BQrISMH3pq6Ou9ldQVP3cCr
dBMTrXPOP7Mfc42KxIIIPb39vWpIdIbJXnnHHevRpNDVsEKCvTpzmmjQ0MmGVs/wjpg0vYp
InnR58unNubIPpjb1/wpBpaqgSNQNoACjOMV6KNDygBU5YfMS3Jp40XbIrBSOgA654601TQ
1V1PPF0pi+48sOlPi03apV0YHtXoi6LlDGqjcf4vWn/2HGz/KmQvGT/Ok4a6F+0TPPF05lH
3Tg+/WnCzLIcjnHPFehNoSIFddrK2egqP+wwUcqgIxU+yDnicKLRktIwFOMcnrT47V1YOR8
vqDmu7TQs2sZMeRt9KY+gqseREMDsDT5GNSTK+n6YsthE/2hEyOhBorpLLTSllGoibAH96i
jkZHMjyGK6EaZKjIUdR0J68dqWa6wBsUhmOcE8D2qsxXIkRg2EHfd+vcVQv7uOzsXuZWCmN
WxvOAePXtUK6ViJRVjC8dXFjqml2+lTwNdOLlZF8ocpj7w9wQMEV5bd2y2V3cav54vdR87K
pJjgfdAMY5GCQAOgA/Cq+ratfXdzJPNI8LyuXUhiPLjHAQeoHTNYIlZofLkfzmYByS33Tnu
Tyec1zyk5S1ZgdBpepyA3Uj3xtorOFjcTvbmSI+Y5U8A5/ugDB6noK9o+HL+MW8DaoL+xuL
DS7lxLa3ghETvFKjbHjb+IlgnXlR1r5rkVJbdN6zNlizuGJJw3XntycD8a7nwJ8Rta8KaNr
mi6fby3ljeIrR290xdIWBwz/7JKHt3Aq504zhZmd3c9KufiZ8SPDZ0vQNTsYLgER3g/tO2l
t7kvgboC5AXIbcdwyOnQV6Vq2teGfiRpltf+GQlxqlvsaSJ1kjlsHbOTIUwdpIIwOCOa+X4
9S1i7gFhd6xq+oabHIsoiubl5I4EB++QT8uM/8A1q6+w1qfSLk6jo+vXem3xiKG4spAplhD
HAYchgGB6j1rzauCoT0guXu0ldmsXNO6Po/wvruqpdWWl+JdKj024mj3QTQy+dFITwQGPKn
2PNN+JOk+PJrOHUvCniG4s2s03PbRBAL7JwAxYYyB0zxXgV/8RPG2qQ2kN54wnaS0cTW8kd
nFEyuo4JIX5xjqOM13Un7Q/ia58K/2Tc6Larre+Jo9ShlU20qrIC++M8qxGRgZ5rw6fDtGj
ivrGFqcnla68/6+439vUtaUbnT2vifRYYl0fUddtjqirvmG4RmFwcMJB0DDn2PWtt9L0rXL
21RlK3ls+6K6cDY4wCMEHt6d8187R315KHne9EjNI8mXxIu52JYDOSVOcYPFdzonxVutNsb
Oy1bSbYW8K7UnsEBMeOgMTcYzn7p9q8rE5FKlJ1cJ7173XrvY9enjOeHLUPZNWt9JXwgNK8
bCOON4mkN2RiHcnzBg38DAdD618+aH478SeEddmvNHuoZ7a5OxoLiJkjuYwcRswyWVgMc+n
UV6dZfEnw546v8AS/DdowkUzyfb7G/m+xeeGVlDIkmUmTLZMYIIOCBXjHiLRR4e8TXmjWl9
b3lss7tE8LeYsUWdoQn/AGSGXg/w19Ph8qpUcNpG3MtV0PG9o5ycW9jvfF/jj/hOfh9c3+l
XC2ms6Zk6r4anXcJLfcoaeJlALKOWJGSAW6ECsLw14zfwx4s/t7TvDcFvG+5Ws7S54e3PKQ
hSAoKtllfrg4Oc1xVrp8880RM89s0G/ZdWzqksbFMDdn+EgkMB1DCr8UEFpJCDIzxgYChcZ
UDjnvxjFdCw1COHVKEEo7WGoybfMz6n03xDY+NdLsNVtb1dNmZQTY3E6JISSflIByDx271c
eDVdPvWW3dJS0ys6scFlIwRk/wA6+U4YdKaT7QqCU7xLsnTEsQ6743IzkMM8EYOK9etPi3H
pvgm1B+1a3qcZEEf2krG7jqZJGHAx0IHJ4xXxmd5PDkjLBQ9++qvpY6aNaXwS2Pd4LKNJYp
J0R8HgKcY7/jVXWbq9t2hkstNuGjB2ylCBhT3x3xjtzXN/DfxrF438MyXcGm3UGpWjqt3bT
A7IpTzsV/4hjByPWuzsdbtdUF5/ZKidrRzHLEfk+fupz0ruwOAdKn7FpQb6Jc2++uhySneV
zxTx34s8SeDb3TtWtfEEz6XcX3lXMXkpJKIWUn92P9nGSDzivMdd+Mvi54PI0eW0iupVdZL
u2B8ppA+EmQN0zHwVI4YGvpDxp8M/DPiu2kvdVln02VUVRLBcbEQ7sgspyhOe+OeleVyfsx
3TxzLH4/uFlaMk+ZpsZjkc8jkNnr1746V9hh4TjTULWt5GMlTcuY8Hu9WudavLvVtRtIZLm
4VN7gnJZU242+uAAfpVEJDARf2rcw8N1Vs8ZH+0Paruu+HNc8G+KpfD2vWZtb9P3kZjO+K5
QnAlRvTg8HkHg1REhaUMG27SH8xI87cg4PPX0rKpzRlqdMV7qLvhnX/EljqU/wDY0yTNOzF
tPlUfZrvB5wn8Bxj5h6e9ekTfGeHSvD11pcfhy7XVjHvt4pbxJLeFs4bDj5tvB+U15lFPY2
9wZjvSZU2hnX5gT12n/Pao9Z0+A6W91CUODtDlwWyBnGepOc8VzTo0a0lKpBNminKOsXY9Y
T4t+FdV0C9tdbt7ezlNuXjklhGWlwMARAkS/Nnn25xXj7wpeeVeXNzFa+axVrmOPckYOSAF
BzGM9vQ1ixX3k3X/AB6IqlR+6mj3sB7Z5GSe3WvRvDvw+Hjfw7DfeA9x1SOVor6xmujCkbA
ZUoGBBB4OM8D1rqhQjGPLTVgVaUnao7nXeBfiFptr4Jl8KafLJFdXHmyQyXREAhlYDaEkOQ
AD8wBr1HQtf8aaLp1hHr2mJr8JAFxe2kwaZcgfN5WAGHJJI59BXze2jXWk60dH8T+HJ9K1d
QuHtkV0uFDAkhWID5HGQfwr6E8DXXh/xBoNpbXE2qWQk4aR/wBxKhVjg5HReMemPrXxucYX
2VRTSTUpLm5tbdN1bQ9OMVKL0+49AvbvWxok994Ytorq4dW+zw3jGJcjpnjIyacH8QLpFrd
XN5DBdyIq3KJIHigkPXazAblznriuaPiBfD+oy6frktxFHFOBHcgiVCh5DHHP1z0q74r8PX
F5q+i39h4kns7OWbyryCLEsV5GWEgPzAhSCOo7V4WX4eteVCpaMb3Ut/u8jlqKzT3ZyPiPw
bqUWoX2qQ6tp1zECZJkeExSRNuyzEqdpGDkgjkj1rpfCb6vHZwwx31tqNs+FCyTmQSIAOY2
5wwGciuk8XeAvC+raNAjXE+lXMDO1vd20wQqZPvAhsq6nPKsD04xXzj4b17wdpXih9H1jWV
06CAvDd+bG0Ec1yGx50RHHfkcDFfU18qxEaSkp87S2S39SKeJjPSSsfUNjrNvaXxs5QEkK5
I7MPWtDU9L069gfUooo1uAiEyBeSiEsFPsMk4rm7aJPEfhhobeKKMXKB4buMblkAxtlVuvI
Hal8L2R0C91QTM66lfSi5MEtzJNEBjDtEG+4D3A6Gssmo8lKeFrSbp2vqrW9GYVVZ88N0Se
F/FuieI7O5srHV1u4WLRExuUlhPQgg4ZT6cVh3V9q/hyW6h8SaLcpZ3ErxWV3psr3a4Bym8
YDRAgc5JHXkcVy/ij4c+FdF8fQeM4RrsNxd6j9uudRF2q2kO5x8jqSDtB5GMn6810/wAUfG
uveGvD2i6j4etdO1vSNTf7PPLMxZW3KShDA4w2MZOeSB3r26eEdOj7G/tIx96Lf5eZk580k
9rnPad481fSpYNSGlfb9IR/ImOnjbEEwTuCnhNo559DXWz+Podf0qMeHZ7K3nmQtFHqA4ID
KCykfJt2knJOc4rxnSdesvEFzJpttaHQtSvFZ/IVy1rKMcgLkEMOpUjoOK7iP4d6poWkSx+
FL2zl1VokS7iv7bNnkgGYxqdxUyZzzleOlZ4XH1VGVKaSkrbu2htVw0U1L+v+Aeq6Zda3a+
IorC/linsZbUyK4QIySBh8hxwcgk1h6xb3Ph34gaZrP2DUr/TJle3LWh3CyOAQXQH5kYluf
4SK5Lwha+JdR1S21PxC7wSWrhZY0l8xQwJAUKABj0x2r2gyl4ThT8w6kV2YfGVJwmqis03b
9DCrSVNoxNRtbC7tZdQ00xrcOwLSRrnze3zAdT79sVisrxyBLmKSF+cBlOcVNB4KsrDXpdR
0+4ure2nQrJYI58hyerBT9055yK5qHwp8UrDVbyTR/H1lDYPI/lQ6hpzXLIjHK5PmL8y9Mg
V14XF1tq6XqiOVJXRrPMFuolgt2cyH5pEwVUD1Pr7VNJEqRkyMQFz24zWjHpl7dNDBfyw/b
ki3TT28Rjjm5xnaScH8ambw9ODk3gZc/dKdP1r0frUSTJSIyA4QYIHPrTRHHkLsJb06YrYO
hsJN32hmY852jgUyTRX+/wCZLJnICrjjjrS+t09mVYzEtYTCY2C4fIPXLdsk+/tVlIooolR
FO5RtAAzwBgdaptMLaWSDBJRggD8N0B5oW8YOSzjk5259K1U7q6HY0VhRsqzYJHB9KcIFK/
InPQ+wrPW8+YYYYPJFTpqGAAEDBjjr2p8yNFG6LhtQ/wAzLyRyKQWkHkN8hHGDzUT3IkhZG
JUEdAccVItyptn6bcc47Ucy6j5O5N5CNaIuwgAcYqFLYHODke9Spdj7HG2Dt29qiFzEwLqW
A/Km3YaVjShG2BFDKuB020VJbvGbdDv7e9FLmDlR80S7IU+WQkDDfcKj8j0+lcr45hnufBm
ovbeY0kaBjHGobcmRuBz2xz68VtTzMVwM4wM4bdnj171z/inUZLDwxfSxsm8AL85IHJA7c5
IJrjjNNmk46Hil0XEUIZlMRXAO8HJ5+b9KqPKzwmURhVVduDjGCOPrk1vSeXcpcOEk80qpy
rrGFU54xjJ78DA55rC1SYXM6thY4WxsUPu2AYGD6nFKCTON7DWVm09ouHBCh2PRO+QT2zxU
cEl7HIJreZkMZEu/OBwMYwT/AJzT7Vo7dzvj8xSp4cnD4IwOK0xBbyxT3TIplkIZFI2oAp5
3enbinzcoLYsWOr3VjAsUFyiyEA+YIhvVAOgJyOWIzx2qhPdXV3eC8lmklmLOS7tgYBPTHT
J5xjvVeVy8hLqkYCcKx3byfm59v/rU4xW1ugRRGHGF3KcluCwJ/wDHR9KVtATua2m3Myv5l
xNNt2qWJ5yw6H6c9O9XEuNRMkcdwbO2kGWMcyOrMuMhmHO3j+dVbSKNoLuQXwitfLDuqZ3F
s4U/QN05osIbqSMrbmH96ywyGYgFwTkkMexI5+tYWXUs2dLnM8xII2J84RCXIYjoNyjIHbn
tW5HdzXn2hHjSeG3QSStbsFKjPXlsdh8o5/OjStH027ijh1T7ZDCWUrAieUrEMwYtt5IyON
uDjrXR6X4a0vUtRtNEvtImdbiMsYEgZI1Jk6naPlUDHU545rNtGrdi5pnhfQb5T/wkeiTTa
TJD532yUiJFIONzZ+ZeG/H17Vx15baVb67qj6HZx2elmcpZpyQUCjcRzwrNk1g+IPDN7Z+K
r3RtYgMFxA5jxBuaJ1ByrDrwQeh6VoWEkbWYt3EYZFKoU42r2Y7uvvitZPlhyGcV71y7azE
OHZRiT5gN2WB+vUDtj2q1PL5arcXG3cDgYbGM8HFMO1IQqJCm9iHYMQVx3x3J/lWRcyqUSN
EabHJTeIy3c/TA/nWDNj0LwZoGleJdZawvrmWz80hLVxJsE7AZKg+oUE7e4z7Vf13wT/Yd7
d2szQ6rpkaHzfssuJIc9GZRkx/d4J4z35rjvAetXFt4itro3kgsLiULLG53Nsx95AT8hwCC
46jI719AXuhWPiox+ItBu7iy1K2YiG8004LeiTRtw6HPIP4GvFx9apRqwbVoNb+fmXCSSaO
V+HGl+L/h9JceMtOEmoeHdQhZr7SLhkWeIoD5bq+7Zu5GT/dr3q7N42j2etaT/Z2k3V20Et
3LdneojONygoQrPyAD0+teReNfDnjHXPhrbafo1/az6lLBHb39qV+zq8Yf975Q6Ju+XI9M4
NeCWmmf2SYZ3mvdIutNYNPY3Ur4t5gcxssROGHHBxjFfQUqvLSjJq6OGUHKTsfbfjJNNuPC
lzDqOj3us2dxhGtLNCzS56ZxjA9SelZPg6zj8P6dBBPf30Fs67LXSrwh2swATt39X9iT7Vz
HgD4l+KfHemmW38O2zW9nMLe+1FZwqyOBk+TF1zyCc8AHjNdsJpZJrizvVUspwrBCPl7fjX
nZnmE6ElJQurb9mVSgpaM86+Kvgi0+JGmpqfh6KLUNV0mdf3NyxihvFPLw7xgqeO3AYjNcJ
rv7MmpQ6S974J155L1WDf2VqZV0XgHy1lHQrk8ng8V60b+70jVfLuGFzpM2fLP3Svchvcdq
2NIhivNd/t2DVrpVdCTCHBRlHQFfUY5PWsMHm0KnLCukm/uOieHnGPNHY/PzVP7Rtb+TTNY
hnsr2zcrNDMu1423YOB3BOeRVF4FdCqG4BVt33jjcB+VfVHxw8M6b4tjvZtLiK6zp7mVZ5h
tDdNyE9ShXp6MPevEfhr4L0Hxp4in0HX/EV1oV20amwjgi3tPISSwO4YwoHQkHNexKUIQdW
9luc6dzgEXaNyTrLkAbgMtn3rsPBHje68GeKLPVYrZruKNTHcwrIUaaLIPyn+F1xwcc9O9d
z4l/Zv8AHGgwS3mg3Vp4nt4/mMcIMNzj/cPDcejV5BNbz2F3Ja3thdWF2mPMguomjlQEHsw
qaNaFaPtaMlKPdFtK3Kz7xS8+H/xB0BLfWLK0uIbyIXMdjeYEyx9NwBwynIPIPUV5Ovwlu/
D/AIxtrnRPEN5FaS7ltkmdZIniznyWznjHGecda+bbC5W1uBMNsc2AI5oxuePBHT0HXivpr
4H/ABMs9Zg/4RLX4ZI9SgG+3u4kyLpRgAsP4XAxnAwfzrlxEHO/NK0Oqt95vQrexvza3Nbw
lp3jq5sLpPEWhWN/osdycyTThWgVCQ3uwQ5GRwccV6FpHiU6d4otfCk+ky2enNEi2N5KFEN
ycZ2xt3YDnBxkdOlX9R1qC08Ovr+nRx3ljOApEaFlMQyDwORk7qpeHtVjmkh0SbT1j00R4t
pGcsyNzgHPsetfO46nh8JXp1lJpNaLZX8zW1StByS0R2mt6Lp/iHRZtOvbaG5t5lCskq7lY
Z6H2rxPxX8B9Qu9h8PaqsUTb4jYzyMLZE28bV5wchc4weBzXrsB1GCwnt9OuopZ44yIy65y
3Yke361wOmfEzVn8Qam/iGybTLPQ9PkfVoHhJZHD4SeHvJGy5JH8JFfUYKv9apKU1yy7dDz
WpQdkYPgRL74X2n2Txf40sL2+vtrRadPdFJIOdv7sMcuD24GSK9btdZszbQ3E2ob47hmMZk
XY+M42469a+cv2mLvw9qepeHbWztPP8UW5+0b47c4msWUkEyYwcNjAHQkiqHwo8ev/AMJBa
+EvEMqzwXZkklgiO/8As2KOEMriQcDOGDqeRwayxODrJuNBrVbdDeNSDjeaLH7R1lcp8QtE
S/lmbQGsAbNnBWCO4DsXBYffbG0gHkAnFedf8Jv4kHgr/hCY/E4m0BG8uO3Kq8iKpBCLKMH
YpAIA5HrX0146s9K+IHhjWfCOl6obrV7OFdT0xosIUk2N5Yyc5HZjjo4r4/1W3uLC7msNXj
lTUYZdtzazD5oxgYB4AHGOQTmt6UqvslePK1o10+RlGMHotTTs7vVrGdXs9fayePfKjxXCZ
5GDhipJ4BGSTjtzXsPgT4heM9Ls7Vbi9i1ewWQCSKRAbrbkk/Mfvdcc84FeFJHZ2svmlLUT
udqRL82FODuOON2BwK7nwfeXV7dsj3aREjHHyswXqCx4HGcmpmoy6HStD3y48S3kmpi70m/
a0W4XiIRAck9SCOTxg/hWpY+LNSsdSt9MhuPPOTv+0HeGHBJ3D2J6dK4RLK01+0RYvEq6Vd
WsRNsskTOHHbMg6r9Oattp+r6HYBr6ODUPs+TEbaTeJAD2PGOOvrRGNlZFNcx7NZeLtHurq
e184xXEAG5GUkHPocYNbEV/bzcoJChGQ5XAIryPw/uudOl1CVikgchWHIC5wBx7Z/OuzaaZ
NNLleB3jOR78fSgydFHWKUe7Eyy5AQpsBBBzzmrGRxjv0965HSb5Ftv9YPlY5yvUZ6mtW3v
JpJJSVcIp2rzw3P6cVu3cxdOxoyJHJKsgPzrkZDf0qYD5OlVpGCKGGBj1pY7gsRzwe1Yi5W
cB43jksNRj1FMeVcLskIzww7/iP5Vyy6pnPODnhfSvXNZ0m21fSbjTZ1OJUI3jqp6g/ga+e
biS4sr+a1uvkmtXMLj3BwTXRSqacp2UXz6I65NU3IMMeBmpodVAO7I6ZHauIS+KHfnHbaM8
mp4r9vNLSEZGcZ6VrzG7g7nfxakojXc/JGeeMVNFqQMLgSDkY61wsV8v3WYeo561Ot/tRmY
DBHXPWqU7A4s74XwFkmWwQvGaiGoAqAkgJ74rkmvwbWNmZgpQUyG+VJGAlL7jnBOcU+ZE8p
6Rb6k4toxyeKK56zvybOMgjp6UU7iPDJJ13iPfw3TK4zgc8dqxfFMlm3hO68+za6SUBNsZ2
sCT8re2DUrzqh3AYjXC/LgnGO3+c1heJ9RjtLa3jMqk7y/ykgHAwMnt1rhi2hyStqef6pqT
kxLDbiMW6srJGu1iTwQTnJ46E+9YTFFkCOWUD7xCYHsfX6dKuNMEkMtsCSVb5h8wBJznr2p
toFeR0uFll3EFQhVSTj+Ik5xxXTDRHnvchS3u4/LCQhMZClioPI5G08ntVr7a6QSxR2FtIJ
o1SOViWMYBzlPQ+pIqpdZDLcC4aeQjJeTDMV9M8jjFLaeXJGjuuX3b3Cnbj0x/Wrasrkp30
JUtraZ1mLvbxshVi/70sepK45zmtCOwjMUt2qssTElZbqYYwOvCjknjHrSWltcXjuLLTXuf
KByUBxGcdz2/CteTRbz7M9xNa3ewIrF55xEpC8twckCs3Jvc0ijGQgK0AO+3kcbs8AdT25A
rRt72b7BvmaKPTo38w7RtaRgpwqnOSfas8KpEYS1IUPsMm7Jf6Z5xj+nrRLCquCuY3OeSAS
B6EdKydk7M15Ueg6BqUX2fyZN0ryEgweTuZgQMqz8Fec9K0726vIJ2u/DNzfadcaIQyabBC
8puc9dzgkYGcEHpkV5uL7VZpJEin2ySn53tYgjNtGMq/XGBXe+HtVOoS2+li9u7W+lQM91G
gSbjkozEYVc4OAPmxyaxcFCSkmJXaszDl1/UrrULi8vL1jNdOxmBBO0hgMA9Bj7u0UHUbW9
SRJLZ1lYsskkJUjOR8u3pntUMllNZ669rJNCdKuj5glkkDupHysDjo2cHB7YrT+wLp9xbz3
l353lSELOtoMbQuVDgYGAQeepJAyMGtHqFrbGd9veZRYwiUXEbdcAfNyMDPPt9KtxQpJI1x
5Ym80eW5C4VBznefrxwKHigE8Ut5LGt1cT7litW3gjOVVumAv3sjrnFbdqQkCeY7osLZ3oQ
sjknCkg8H5jkkn5eKm2pS21MW5jjs5BJIVj8peUBwchgOF7jqff0rS0fxV4o8Pa/bX+i6hK
lzFIzCO7UssqZ5jeMHG09R3BrTli028hgm3iJFiIjVW2lwDkv9M9CKzJ7aO7i2wyFpGj3tH
GgyCDnOey9Opz1qXFSdmricbo7qT41alfXkd1q/hTQZZ45RFMbeWeNgG5IB5G7jhSOawdY8
TxfEHxKmqLoQ02+WL7MVW4VxPtfKknHUjryR2rgY1NtduHjDpyisJMIGJyT0Ixx1OadLC29
Z4FS4uUYzrEsiuuMEb0CkA456c89K0m3Om6a0RMIpO56Z4EUr8VNBn0jTY+bwyThriSNI1H
yPM4B2seAoPqRX1vqcpiKN5ayBnO7JwAo6n618U+A/EN74avodfi0WWSGORoxbPKAXiOC6r
u6MSAcN2GK9u0z9ofSlufseu+FdTgtZExBKu2UtyOHUH5Rz96sOWm4OlV2CUXfmieqT2Nhe
uYZEWaMnDc9GOeQe547Vxhnm8LeJZl2XMun4BJIyWyOCD6joRT/AA94y8Oa1eyx6daHTImk
81Y5CFLyZ5JGff8AHNd/ejSZNFkkupLd4G4Z5OU39v1r5aGHw9apKnTls+u/qjsc6lFKNRb
niPjK4hvvP1nR9XlmvZQpezYKhii+6Qu4c89s1xnhbwl46tNRl1/w74WWdbbe0DT3cSmffj
Iwxzn3OCO1ewaVpuk3eoXWnagLX7S/7qNlOFkUnooP3senWo9OvbzwhqE2kX9rHDZPIxs79
SxWVTjakh6K2O/AOK76uKhRwzt78Y6fcRyNNRtqx/8Awkvi1/Dun20mk21r4slaMTW6pI0M
JcsVU7SWTgDL8qCMd68j+I3iDwxd6VpA+IukTX91bqsRntovOmniDFTKlym0KrNnAOD8uCK
9rutCuvEGo2uu6RqT6XqVuUZWxmOQLu+SRf7p3HOMHoauW+uWuvNqngjxZoMtvdvayCaJoG
ktZ4DwWSQDBB9OGFTkmNw8k3h4Wi3rbv5nLXpOLt2PmK8+FfgnxLoCap8LfGcTXo3vHo+pz
hZHGeEG7BR+vXINeSQvd2V3dJLex6TeWySsBM7iQuoA8tSnRzk46DjrXvum658AtUthZW3g
vXLDUrlVt420mJyEuVJVUiJb5ZDhcvgAk8968Y8UeDNb8H65FpHiXTrjSpiFYNLiXzI9zc7
14JwOcdxX10lfVoyj2PUfhh8RfFEEE+jWdyl080Zji0u9mYQFsHhTg43fkD6A17J4dae3e0
bVJ/slkVDNNIvlvaybjuidP7oBGH7/AK18faWZf7WgiXUktLiVhHbzoxChiRj5h90+jetfX
unXmo6h4Ghgn0q5bxRa2RlmsVXDXEasABuPBkYcj15r5HO8NUqUr2Uop7PTW62foejh5xpy
1bVzb8Wi98Fz6n8Q/D091fmW1gjmtOZ4Z0VhiQKDlSF3cr2bODXReB9RtvHOgaV4z1bwxFp
urS28kKiUBm8pjztJAJjfAIVufUV5ZZ+O5bbULjWdND28zWaSXGk6i7RWzwADEqEgqjqp5x
9CK6XR/FNh4nu5bjQPFUlo8ZSNbeNVkFsyvyzIQOGzgnPTGKvD4+WGStCyvqnpy7fh53ZnP
DN319PM4/8AadGg2/hvTEfT1kvJrrFldCXYtuQw8+NsEEKw7dMjNfNsUtrBtBlEI+YJFbbS
WIx1IOFGQTkn86+6/EXhDwv4/tRa+L/DlrcqyeWtwrjdGx53RvwVJ7EfjXnXjj9m7wZ/wgk
x8E6e2na7ZQeZbTiVi9yUU5RyTyX9fXpX1UnGp73NY4oPk0aPn3QdVbRPEcHiHT/ET2XiGN
t6XRR5mugxwUl3curdMdsAjFVPE7XsN8bzUZZL671ANNLNIWLRc/cySQF5IA7AVn6bc2qWm
yO4ufNjAWTT5ZtoU91OfmBHtVS/EGoXf2hZpvM4WNNpdzgAEZ46dM46e9c0pSfuM2UUndGX
I0gOPnJA3beRjP8Anr0rstCtpjpL2yTrdSSKN1lCx8yNckg7sZYkj7o4xnJFckLdXnWK4vR
ChJ3vOrKqDOc8L19q6Ow/sSfULHT9N1cXF5JchVvIIGyq8ZGAdw4zk/d780KFwcnsj0Pw6+
u6fJ9k1jGn22d5QlZThxz8yk4XPOcmvQbbWLKK0ihudRYtCGCALkKScnG3PHT9a5y7toXvH
SCJFiACqkQwiqMYAHpVc2Q86OOFABuDEDgGnKFttjshFcques6ZGq2UElrOGEpDNsY46ZOB
/jXRvmCI7ncDYG69AeK4nw0fsumRpahpFUEMGOAMmu5RxdwLBMCC4CDdwpH+Tisku5LVmMs
NMe6sy8dzJHGfmyqgbvUY98frXSafbbYZVLBvulRk5UfjVaziSGNIhKGXbtAJ6en8qsrdri
4eMjauMMBzx1B9cdfpVnPJMlNsTLuLuMNnGeDU5QCZXBIYDt0p1qwlgSXcr7l6qeDTuN+0j
ORUmdx+7KNuPH8q8A+ItoLTx5dlCAlxHHN9WIwf/QRXvssCtGySKGRhgg9DXiHj1IZfF86Q
xDyoIY4yFGADyT/MUQvzWN8O/e0OHVZVVizDGcD3xSKHyMEFh7960Etcs6Dd1646VNHatgp
tIJ9K2bd7Ha3qUVZiGBIB/SrETMsJ3KDhcg44pxgCysWzkDbyO1Wlt5PszBs9OhqrCGSzFI
YX6Hb0HSkhdlfrxnNWGgxZxlh/BTI7dsg4OKeotDrrCQfYYv3rjjpiiorWCX7LHtlwMdM0V
epnZHz9cRNO2+ElVPLKflJ9M+hx2rnfFmnSXOlNNBuZ4G+dcZ+U9T+HBrvWs99w7pIHVzwV
HAGMfj0602PT/NinRtyA5AK8kAjB4PWudQaCSurHgUrkrmYnfjoq4yOmB796fbabfahexWk
Fs5kkcKny/KhP949uK9Fj+F93lzLrCKjscFIcsAeO564ruNG8L2/h/TFttOD+W53uWOXY98
mt0+xzKi767Hzrr+laloWqtbXkPkMPuOnSRfXPenabcpdL5Mw2TGRfLZVwrnPIPoeetfSdz
psU6NHdww3ERGSsqhgQOvBFYGreE7LV9Gm050htmd90E8cYBRh0PHUY4xWvNzKzRH1ezume
URXl1YTXkFtcOrbSDE+UJwcfQ49fSpbq7u5E8uaXdC6kojEsoB6D6DP0zVu/8AeMtLnkljs
G1FVw5lt283co9m+b8KpLPaC18yUxpKZG8uDaSynPRz/DzkAH0rGcWtiVdPUqgnzQRLhywC
qzdgB/9f61rWkZmt3LNFDLKrORJk85xkHjHfg1WmPnlLkDZar9wOFTjGO3v/M16b8P/Adjr
Wmxa94igmniaX/RLTdtiljx/rGxhj83QZ7CsuVydjY84vLeCGSFkjLI3Jj5JDZ+Xp9a0NM1
GS3vpZHSKNVx8oyGTHUgjOOD09zWr4t8MN4a1WawR2ubeePz7S5LZcLuwVb1I+7nvwax9OE
azoRdTQuW3KUIQjr3PA+vas5JxdmB0dtcXNzqAuprOWRzvlFpFGASn8GOOCeckngdfSnyi2
gZ/O4l2h9hYsWYt8uUHO0DOCSMlh61KN13p8QluA4P3kVy+5RgMN4IPOAAeOT3rJiexkS6h
0q8mScN8sLQvNK/BO4s33jnjGcLjPJOamKtuBPELKDV83UckHlNvWPALqqj+JsY3OSSFHQY
p3mXEmoW4htUaViPLRiXEY69c9efz+grIm1BZYt9nD5Jf5tzELIcfLk9SCTknnJ9hxU0Ecq
vHJZ3s1teOPmlUDcTjqMj5cjOCK1trYDqo4Lx0unjjinVTuAX5Oc4GOM49h+XenrG1ugib5
CWAEePmYnI49f6fjWbp9jco6K2pymOP5FYj5m98/5zXpfg/TtKIEbwJ9tjfP2iVyzsGPU7u
Pyrqo0k+hm5WdjzXVNKaCaWO5PKps8vsn17H6VzJmm0+HdazZMSsI3YjucYUfw17T460u0C
rd2yKskkgR1K480Y7nsR/WvLdSS1gHQCMvw3c9B0Nc1anyPQ0TT2KJ1C4SBhOgeJFy8LsD5
m3OQSOe+a2NO1NLCd7G4bcXCmJi2VwVBCkHg5A6etck9zCZU3wttThSxB3Lk9fXkV0+hLb6
ppj6fcXcMM9vIHVlzuCHPBJ759OgrkqJONpDTaZ3Nlr2nTxwXFnHGm1lzGABuHU4z0OCeP8
BWrrnjzUUs1hs7q5khBYuiuAYtuMYGDvU9Ca840zS3N29vJcCNomicRtMAZGbgjP8S4yeem
RWtqcbYj0+3LRNsIAU5Kc+uTXmRy+h7X2qvdG/tJuPK3ct+HvHl3pnk/2jaSy26zAtcCUeb
AxJOeeeCPTFdF4l+K+r+I9BTTLnRbyfR3iMt0/lHzlQHasqFeGAPUHrznFcHuuTfpfw2stz
cshV0ONrKBgZUd62fC2qSaFcxvb2lwsKTNcGzJYJsbj5W+9Hzz3BB6Cr+qUoTdWEdeupt7R
TVqjPTfhD42vLezEGoXX9ooWNvIyyBjEVAK/JztGDgAfpXoWqa7qFxqjG1t1jv7NTItvHIT
51vvwXzjbggg7etcNqPh3wf8R7JdV8NFfDniC3iIinhALKwOQCFPzDqDntmuc8VfEfxJomm
2fhH4ieBlWWKKK6sNR0++8uOQofmk4BJj3Fcr78jpU08vcnKUJJRfS1nch1KdOcdLvqeoxf
YoLW08T2OjWCajZl2liSJYiRjaxzgfMAM++MV4h8YvHQ8a6lpF8IbvTdHso3hU3MAWRp96k
OAy4BGAQpJDc4Fd9onxW8L3PgZlvrN7vUZF8u7W1LHzGLdUB5yeo6V0mh33gn4neCtT8IWV
xHtu7dop7YBRc2wz8rlcZDKwH4jrXl4LE4rL6vs6yc4ye615fUWIhT96aVux8VsQWMMriUT
fLsGdoxxx7Hqfrivpz9n/AMbf8JNo8fg3WZ/L1rRofNsLiVgxurQHATOclkzjHpj0r511vR
tW8N+INR8L60hTUNMmMchXBRuhV1PowIIIqlbobe/triC9eyuklDRXEb4aBgeGB4I/lX1la
nCrGVKrszhd9JR3Ps3XdOt9RvL7UdEtoL28vEjjvEaYhWhDfNJGh4EgIAJwCQMV5NrmtW2k
6nc3/hm8sHuXka2NyYjJuZOTE5TJy5+UZG0YANcdpHjeWCd38ZXN5MVDpNfQSMZ1Z34nU5x
3GR0wK7D4iaD/AMI1qum/ETw5qtvqmk6hPB5kEkYUKyD5XcjjDkEZPRiK8Khl8qd6dT3o9L
/k/wADqVXRW3PYfhT4j0jxx4dunvftAnhugJbOS43fZ3TkFcchTn6dq7PWUv8AULyF/Des2
8JEgS7jucyJEhUtkoCCGPGAcd68k0LUo9dtF8efDPQbK11SJJLXUdJOIWuk3BiMjgSAj5Wb
jBrotPtND+Idnq2o2880FzJH9hvtO1FHglsZNhwjhCMHnIfnjOOKmhiJSjKjy+4nZvrF9n+
jMZJc129S947+GfgrxhfT2GsW6w61Jb+dFfxZWe24IDKf41yOVOa+crv4ZL4b8QtpHxBt7i
PzELW+qxXJSyvAp4+YL+7OMDaxGDXqek+DtL8OXlx4n8Ta14kk1nQA4tZLm6kuIzANoPlr1
kVMsRnGd2SOK9MsvF+kT2dxp3ipNOu9Du2WBbpSZYGVkDgXCkYhyrL1OCSOlduFxEliORPm
pbXe8X28yXF01eSPn3/hWnhD92g0pkdGV+Z3bfjBw2Scqf1rqrHRLKyVUstOtoC3ykwxKg2
4xjgZ6cV3l78NbHRHa28Kam7tEjSw6beOZGZAu4iJ/vYAZQAc44GTmsq2iWaMMqPGQMlXGD
9PqK+hSNKdRSWiMmLS0IbzDvI4x0x+NZVxElvqUsIKsTsAVeo4612cYwxUIV3dAP51KbeJX
Luka7QMMRyTQ6fMjZTsYWlXEkLSREkOxIZW6Lmu50y8N5tSSRo5IUAB345wP/rVwdyYbbxF
kEosyDqOGHr9a2LWSEXjbJSGPGcfT5vyrhmrOwP3kdvbxC3ae5jmUySYdmPOB3NSwSTXN5t
JDRls8DgcdR/n2qlHLstEiCEhhtLA8EHnp+FaenwNJG1xGUErZMbDt3GfalzGUjetS0CrAG
HAJYdz6H/PtV5VyA59KzoLVkgVJZCwPALHv14q+CRGfUdadzlkQ6heRWNhLPcOCkalif6V4
ncLJfXc91Kp8y6lMjD+5nn/AAH4V6B43vCkNtp6Mo8zMrKTjIHAH5nP4VxMLKcjcvHTIxke
/rXTQhvJm1P3SgLMu53ja2PwzTfs425j4ycEj1rRDJk7SfTbjIpVAYMjYyemBxW0oq5tzme
9oGG4qCOh55BqxHar5L4IB96ncoNyhgMc81LyYj5e3GOoPWhRuLnfQj+wA28ZKgnaO/WoTa
qDnFbC4W2jTdkbMDNRALIQCAWp8gc5ftYitpGBDGeO60VdiiYQphTjHY0VXKHMeMvZEzffw
eBllwcgdxTI7BSGKKfl5+Xgk96fcyLu3rMqgAALzzxx156Y61EA7IXWfy8rzuPQ9qyKuXBF
HtDmMntTSECgISAOpI5BxVdGuOcuhzwOcDrTfNLMW81cg+ucfWqQWLSQpNAF3AN6kcn0/A1
WktgQw7g7uf5Cp4pioQ78HGBt/TNRSurxDqD0BphqT27eZnC7WPyms3VfAnhjXY5i+nQ293
clSbu3XZICD1B9T0qZZir7C2xckDvnNaSSAQADAUDAoRnKOtzKtPh74S0q6SQaXFPNAWxJP
mQ9c4OepHPNdNHsEI2hY0A4VflC1Tik+RsMQGPyk9ai88KzrgPjqD359KtJLYEUfGPg6Dxb
YwkXz2F9bZ8mZV3IwIxtcdxnHTp1rhP+FR+IJWzLrViwVCCiQsxbjkDJx7fjXpv24RliBjz
TwAeBiraXe3eYjjnA/wDr1Eoxe6GoPqfOq6vewRSWwszA7sF3IodpsdQcjj0A7Zp/2q48iK
wb9zbzExtHaqI2nkYDEZOMgDgYGfrUvidLSDxTqLaeN1sLpk8t23BTwWweu3JPHY5FdH8O7
iCwOp63daa9/IHEUDwLG3lALl2wzDbnI5A7VyKHNKyIem5Zn+Hdzp/hmbVL/VIxexRtdT2o
TdHkKW2K3UHA6msHThLO+/YqsVDgHkg49T/Su00/xpY33iSYa3Hf2mn6jD5WnwzFTFJEVO+
RipOGb36AVladZfDK3utg8Xveq5EMNt52xY89F3AAt6An04JNbSpJv3SeZF3SIo7m7SztoW
uJgN5ReSEA5Nb2n6g+mXsdwmyQoxGyReHXuD/StvTIdB0GS7/s37Lp0k+PNXdgtgcdTxxnp
35q9eS2E0QgukiKyDjj5m9wR1+orpoxcUZyXMzhdd1i+vYLi1n2yQyy70UoAYhyRjH3hz39
PavN/EExl+65BU4DgHpxxnvnFeha9od5aCe5tD59qil1j3ZkRQMnn+IDnmvK9UuoZ4cJK6B
ST0yD6Z/pXHWT5tTZR5VYxJJnimMTq0qw5DIejDmpIpTHMjICIxtHmnIwQB1x78VQMm1m8x
tzvzk8jGMH8an8wCPzZGZAh55HLdvasnEDrNEuYWaaG6RCZVJEoYlyyk4x+NbMN1E6iRZHZ
Y8MEIySOQP1rj7ZzBgPuhkUb1crgkEe3bvXVWEtu4EYk8vzMEBj/rPw6+vT0rNQRpdG5aJK
fPMBeONWGxeu5ie3ftXb+FPC+qa5JJbQgTW8wIaQuN6gHGQB157jiqVho8Udlbm1jm3vL5q
wu25lGDz6Eda7/Q2h8O6gGiRLfZu8llJJ8tyDgjscmuXEVI0rJ632Mr82xxur+B/EXhrWDq
mkQ3VprFqzlJNLYZlwMgPH0YPjHI7nmuR+Knj7UfEFppnhrxJ4ct7TXNKMMx1CCZXAWSI+Z
FgAYUnacEnBHPSvQfiF4l8UafpN1qyX+/zr5oYJnPzW8bx4BjAwSd3rwOtfNl1NI9zgtJcS
kkkzZZ2PHXuWruhVlyGTi27mxbazfWl+jecJpXUAu5G7BAyODjp0yOtX7WS5l8X2t3puo3m
k6jEHY39tMfN29do/vZzjuM1xsNzNFlo1IIOCGjwQxHOQep/wrZ0y+mtLyG8tdUjWQNt/dA
B+mSuSOBx1HrWLhyvmjudFotWZJ4i1PW/Enie+1K+lm1TULzYZLhkVCVCBQCq4CbQAp9xTo
dJsIVRNS1O4a4GAY7S2MgRs9C2MZxXSS6daG9S8vLW6L3gJle2HlrCRxtMTDJycctjrmtfT
I5Hu3uLi2ijjkO1E4bHYMCOvFS619QUUjLs9FN7ajTYRbvc7pApNzGx3FRkbc85GBgZAP40
zXtS1Lwr4W/4Q64E6IXd7WSRwZYAEUSRbThWjO/g+3HIr0Oz0O3MO5JWt5FGEdVHyP7Z56Y
/OuR8d6Pr58CY1KS6vU028EgublkHkxFQgQcbgmMHHc81lSqqVTkkRUjZKSOJ8OeNNa8Iaw
mq+H9YuLK68vypNgSRJwDwGjcYIz7554NemP8eL68vovFljpEWi+MMR2d8hzLY6paDPzSDq
jIw+UjkBsc14lCFju2Urb3MTxsjGVAxweNyY6MOx7V01t4hggij0+xgx+7ESqjlin/TRsdT
k4z2rtvFRcbXM3R5tT0rxZ8bf+EnsbEReFr20uo0JaRVFxEkvIXZyCUz1z2+lT/DT4k+G/D
FheaB4l0BLDwnfWzG6JikuvMuGIGHBGRGy4AHOCOtccbKe4ks7fTtOugdwWWdH8whC6h5nQ
dTlsjPpWXr+gvoHjGTQtb1KdT5vlfaLiErblH4il3AklCCpbjIOQBXDCjh5e5BJX1sn+JrK
E7e9c9D+Imv6aJNJ0fwh4vt9RsIUS70rVY7p1utJjLgPaBh/rFYqpAflQBnOK6/4da/qOv8
Ahq4utXEcl3DdSQ/bIFEf2oHB3bRxvByCRwcV59pfw18Qj7FP4hsYk0dpDBdqImiYSIvCMp
GCpGCrg4YHseK9Q+1WmlaczQ26RWlsh/dW8R+Ud9qL357V6lNP0SCnTS1R0IcRylXZ2O3bu
I5P1NI0hWTG4Z7bsGs1rn5RKrNngdOPx96Y90UDpJ2/iA/SuhSRtYk1FYL3yhcA4hcOCpwT
jsfb1qk8NoHjktB5ckfCkc59iCeRVC5v5mmxtwgOeepqGa8IJIXhuVK/rWc1EfKzrtO8RxN
AbC8ZIZlG47iSrAdSD7en8667TNc8PW9qon1m1i4GR5nTHYenWvJ/OLrubex/i9hSmVwCMq
VHGMVzukug3C57f/wmPhhkVTrUAHYkkj+VMPjnwsqkDWIm29wrHP5CvFPPwRyY1H3efz/pU
K3DJlWkZd3APXNV7JPQydJHd+KNbstY1SO4sLlZoY4QpfaV53HPUZ/SsQSptwctnkhv6Vhm
+kKkjJwMfN1pwvlK4LY9D61vG0Va5ahobLSLG2M7+2CO9SpMh27SoUDH61z63425UszLwc/
1pDqS7tpbABw3PSm5J6icDpfkZcFsnOcDv+NWtxEchSNRxkgHgVzMGpfOMKwweOK049RTyW
IYZ6kjv7fSnGSM7M6HyV8qJuu5R0qWJAZQCh49OKz11CM28bbgflHTt70+LUFP8RYDjmrug
Osgty8CFUYjGOtFS6Vd2/8AZ67iM5orS6Mbs8AuJHa4Yqx3Hjc/JPvUMq/LksG28BcYpilg
ByG2YXhtwxj1/r3p4kTfncBg8E1yXsdlhXiRX8yJnMUi8b+Ccdf8KMrt+VtwHU012YBlTgk
cd+v8qh8w7grEdutCZSRdjkYZCnnv9Kazl41jAAP3t386rKGcBh8pU8nP5Urtwu7C4ORuHW
ncTWosiAyKzDYE9DyasoWdOMFuSTmq4kyfvjIA5AzzU0XKFQeCc5ouFtSw0jRKzRkrk8c5B
pJZMja0mSR1zzULqQm0fdPAGDTJTt27doPcGlzI0siXzHY4BCjHU9qDKSjr5jEEgnH+e9Qg
hicMF45zzx+FVvNIcqxAPPNL2qFYzdX8MaZqhN2mno10eT++MSyHuWx3/nWDeeHGvfs+hQa
J4ftkhX7RL5YkL7Q33Glxkbz7dAa7FLgKig5B7ZqKCICW4mQtulO9vQYGAB7f40lO2xDpc2
hxF54buYNft3tbHSdGW8ieK6+wF32W4AMkg3fcwMKMepqvcNdx3mkz21jLdvcebqUDXLjbB
Gi7LcSHAGFUlyO5wK7O+017xLkt96aIW/PaMnLj8RV5gpi8nYu3lAoGABjGB7Yp87IdDQ8r
0V7PUL281rXNe024uCJAU1S2Z/OU8llORtzjC+g6Vo2F1rGmvLrOnWg0tJ3H2dJJ99pHDx+
7KgMcnkk5XB/Ku0vIxeRw2boht4iJJFK8HH3Rj69a5XxBHPDdxWll/oVpKhlZbU+X5z7sYJ
GOFU5xn5qfPYzdJrU7ufVIvsb3E2JIRCzSGM7gwxztI65rwa8GyP5VA2jOVYNhcjavv9a9B
04R6TcRWdvK7rK5VbRcuoXuxznbgds9K5zxP4eFiIbyC5JjlmKMuwAL1II5/Ssp1OY0lF25
kcm9uUdlSQOduR/CD7Gn/Z0V0SULHEML5jkE57Hj3PWhnZisjvtwcAnjcfX9KnCM9pJOyEp
kKkqrxnPKj8O9SmZE8VvAulFWnMT+aVGBuQjHI9MnHFdBo2lRXEVul4syGQs0R43Hg4ADdz
zisOCOT7KpaNZFbD/Mu0EZ6Hn3/D8a9g8N21tfM9xPaR2CW20K4O9X9gPb19TWMp23L5dDd
sbe9g8P6Of7Xe4e2KGSV2MMjKOcOvPYfjz61X8Q6/pNto8HibTpFmi2meC3lkwZizEKQvU5
Y4z0Aqlea7ZafrlnZSzSMgje4uEjXJAQAYPYA7iPpXlmt+LLnXEbTGSKHSLRilja2yqm0GR
nLFiCT1wBnA4rGWHVWcajexjzW91FvV/F+reI5Ra6xfed5bEQq6bRE3OcDGDwQMnsBXLiUS
I0xjOMZLEZIwfrkDHfHpUEzSmdB5vCqTIwJyOOn6dqYk2/asYjeWRsjcQNq7cHPv6Z/rXWo
9S7W0LEJMp3JvXeeMEFWyOwPOfWut0bSNP0+OK9wZ57cmQI+AgPbAOCMdevJ4965W0UrGgA
2+S58x2jAbavAVfx6/hW5YzTSS21rdu5TexXzcYbpkfr9APyrKpCT0ixo77FxJbG4nZGl35
U5O5gSMbgc4OST1qRLmA3IRSuxXHlvtGIxjBA2jkZ5z2rKggv9VtZprK3MiWrmLyUlByR95
geNxAx/Tmo7W5k1S5i/s3TL2/KsFHnBrW0XHG4sV3EdflAqaNK61HK/RHY6Q8cVzNqeo3Bh
tYlLCUNnzCB6EcDjr1zXEeKfFreIbO6itINR022cr5kM16JDMT6R4CjsRzWLqd9P9slTUJW
j1CIsjWgyUhQZx5Y7g9d3U1zV9etPFl9gBLHeOW3A8VLw6VXnsS9VyljTYbG88Safp19fpp
qXVwqT3M8WY4UPG5gpzntxgZNfXtr4M8EeGPBsdrPqYv7KwImt7y8jAeLecsdwAwpyMjpXx
WlzJMVM037mLC7BtwA3XJ/P86+ivhl8TtGvfDg+HvjSO4b7TbvbxSySb/N35KQ5PIbBxk96
8/OsPXq4eMaPdXtvbrYqlNU5czN3xZ8P/GNlP8A8JT4QvVuxZR4W0tgPNaPHzKpBxIOhwel
XPBjeH9S8P2fhP4kTw3Gr6pYuZhKDHdWsZ3Sp0GVICM27sRzzXgdn4pvfCHjV5NP1rU49Ks
L6KT7I0zKfJicDy3RuSyoSpGccDqK9i+MjyWbWM2jiO20vW7WRRcoo8y8XcJjEX67CGzjpX
NLDSw1ajTvdbp9dFs/I2deVbmv1Oj0vxDPpNpefDvStVtfFOheSZINdhu/OmQO+/yrgEkGT
BGGU4wOgPFKJACArMRuzk1xHg7Q4NF037TEq+bfqjsqgKI1B+VRj03GumDb5CAQnPrx+FfU
c/NZipU+RWZqmUEoN2QvB9xVSU+bKSGGMnHriqSzKkmCdzjtnt61D9rPnZ3AYPcVRpyvoTy
RJ5uS4A6j3oWI4XLYHAAI9/5U0XEYbPByc+tSLKpTG/IXuTzj6UmrljjGRks5GSME9u2aRI
f38hOcHHyg/rTi8EgKy4aJhllfkGpzJt/eDnPG4nNMRAY2dhtIUHqGpY7VGYsmcdifWpkkR
lO6PGeknvSxyKvytkZbpnG360MloqSW7FWcN1GcDt7VG8JU/NkgrnPoMVdaSN23BcOCOPYd
M017jcrLgjA6mk9ilsZZh3pwSz+ueKreQyqw+Xazbjt6E+taYlRiqDbHj5unQ0KU8tdxzk4
AxWdh3KUEUiu6hW2bsjFXVEgikOR06GnxNEIzlQQT/k1Z4FvIXbA2HHNNOwnZjjK6WqbScF
R0qvHcyM2FHfPNaZiUWFvIeQU7Gq0VsrtlioQHk+lILI7LSprtdOj2xhgeQcUVLplyqadEq
qxUDiitbsx5UeST2rLKyDy2X02eVjHH3f4eR07dqqtCxHIX5RkAHPNWpSgkATbtUD7pLL07
FuT9TUZCgbi20D+tTzI2ItknU8NnJxUTRvldzE4zx61cGxlPl4yAR82efeoQm6QbnZduRgD
jrxmjmQEI3LGxCqqscgdcZ60jq0irtJHbGOp9KmZVDEqCF9Qc/wCRTsZbOwqc5+tHMikupX
Cj7PJvBZf9k4LD6jpViD5QTsyrDGM8KfX3pF8pYyuwnJPIPP8A9ehGXDSBiQOMEYqWxtEgl
3xBT989MdvamFnf5cDG3uO9OjMeATxu4Hce+anUcDI+UjGaQJWK3kOIdygcnB4qKSI7lCjL
YyRWjhs5I+UAjAP3qb5bMuHKrtHGecY61XKVYz2gkaZmwAB60pVkY7UDFsDOOh7c1bBEwJ4
Cr0x1PrUywM3JIGVBI9fT/PtTuhMpw/eBCsuPXrTWjTKgqSxY5ye9Wwjq6k4HqD6U4xNK69
X44O7pSvqCfQomL93kJuBOcd6rXFiLhWiljilUkEBxkD2/KtkQ5AYnGOM9qjeLau0ruJydv
YntSZL3MNNKht2221rHChPVFxz71zXi+TT7bRHtJ5lF5OB5MQ+ZmIP3sfw9+a9BEUjSqrqd
znJOeAR3rkfGXhTUdQvINV0dUlmRBHNaucGbYSUKk8Z5YY75qGrsmbbjZHi7KETEhaP5cnc
ehpyCWXy96bsghfMbOwY5Azxj3q1exGZmBYfIcv8AJ9xu4PvnioSQUDNEdvcFuGGPXr1pXO
LyNfTrizfTLiG5uAslv88RKqDOh4MfI+U5Gc1tab4vNro9ymzN5NMF2pwUUc/TtniuUW3ub
2YWVpaNPczthYEBbeff0HvXo6fCa3bTrSKbUbm3vWiBnG1ZEMg+926+nNDgpK7LjBy2Mzwz
ZT6615cXchkm1BWDTJJlo4SxDle4DEbRXaweDdCt7NYE0WEqvyo7JuYf8CPWt3QfC1joGkp
Z2MZCgYZ2ILv9T+PStcW6g7V+cjjJ9qcI8t/M6adNRWpxGo+C9Evrf7O9pHCxUBZ4UAdD7d
vrXHXPwt1oXskdtJaS2xQtHJvMZkIPCMO2eRkGvaRaqTvwDnn6YqVLVQQW2k4wBjoK0vYc6
cZo+db/AMP6/bSG2vNHnS9dVhtoII98SpyOHXIDdMliK6LQPBOr3mtyz61Bd6XZwxiOPbtj
kkIGMAfNgA7mPqTXtUMGD0I3cEDABp0lo2wmNjG3G1yM96LmSw6T3Of0/TYNMsILC1gEENs
mxEH5kn1OeT71c2bkXgk4/M1pSQBiNuSQCCaPs4VB3BFSbOKWxgahoumavD5eqadbXQwVDu
gDD6NwR+BrxXxn4Rfw3qaHMraZdn/R5352N3jY+o7E9Qa+ixbLvYMFIXofQdhVe5tLG9sHs
72KO6tZsxyxyAYZTxg/0pq3UzlDmWh8nAPa3ClEiEq7dp2fewc5I6Z9jVi2dzdqJ5Gh87c8
08vG7qeMdT+pJxXrepfBe1mvVfStbeysGJbyJ4fNaMH+62Rx9a5i8+EfizS7iKOxlh1GJ3I
SSGUReV6Ft/3R9M8+lXZM45Ql2Oc/tC3udRhn1iEyw/aYo7lgS0ghQjdtGck7Bzu/Gvsv4q
6h8OvEPgR9ObU9Kk1SFVn0qMMDKjbkXCKpBGVIGPT6V8oaj4K1vw7p8N9fWcO6VirG2Jfbk
nG4kc556cc1reA9GOs+K7PVLaBYYtPCvek4JLc7cA9c9yOQK55pc6fa/wCI1Rk7WZ6+sbRq
IoUCrEu0KB6cClSBlwC7EqTk4rVS2j3ht2dxzyPWnS26hiRIuCcYPc1tFpKx6LWpgkIsm4B
d+MB8c47g0xt/+sZlwo9P51fltlR3VsktwM9PaohAsijC4XI47fjQ3cGikdzMGSPdnnK1LG
XdhghexJHNWzbx4x91v4RUyxDchj78H34qSiBIpCfnDck1beOUwgBeVOeKsJHHtG1uTgNnp
n3qRLZdoRygIXOV5Ge1AGf5Y2SEYXPXPAoKy5OADtIxnpV8RhhsYAnHT1pTCVTpjdzj1qm9
CGig8Z3eWvp94dznPB9KiMZk578kkir0kewYD4zyRt6U+KMcnOQTwMf1qbIpGclqS+cHDdc
dcelN8lw3zZUdOO1bbKoAH3X5IquQudrMmT1IOfyoGZmxlPyEk9CSKtBWEDg5YAY5qVVVUY
bCpOMgnJFTEhLaTKklhgA0AChltICzEjZ3qJXcuQh2oe1aLxxG0gG5iAgA4qk8AUZVsmnYj
lZ3Gl2e/TYm85en96io9Mkxp0IIyQPQUVoYnj+oSyW+pXCzBVlEhSRR0Ddz+dUWn2nOd2Ry
vbPaodVhTTL+406KRnhtHaABgWYhTgZJ5zx171nNcKy/LuQOAD6/SuXmZrGzV2bSXQfCiTB
9qQ3cpQkKB15PcVjmb5GI2lOny+voKje6O9vlYL6nvxU87LsjUW8XzRwNpAIz71KLzqpAKk
45zwP8awRNlQzrjJ4z0p4uFUb2OAD371XMwNZ7gADJKj+VOWcbcgjJ6lT+VY/n/uyPMJyrN
wM4oe5kRRgM2cZIHJP0rRO4zcE5MZH49KnFw0Y+Vq51bqcJgIcnn5uMD1qf7TJ5i5DbO/Ga
Um0B0P2kBRg4wvB/nTRdMFKrtAZaw0u5HhCuuC2QQBxmpUndzjacAgfhmnGb6jNYXCjftAX
cOeacLrMpcNlR19vT9aynkYAgjOeacZWQE7fQHPr/AIVHMI01uyH3vtJ65qdbplACkgg9cZ
FYy5DEnJB4AXtUgkO8ogJ55I7e1HMylFbmwkh3YIBdjnJPApwO8kFxz1wOtZZkkRgNmARzm
laSUupXIBGBjvVqS2DkTNTzlBUg7cADBHHSnpKdzsr9uAw6mscyOEDbWO3GfXn0p6yOwAQh
h/Cw5H507hyJGB418IQapaDUNItbaHVA2+YrhBcgjBB4xnuDXlT6bfzayNHitXfUC5h8gjb
sY/xE91Gete7rLJsI24Un8T61KrsD5ptwDt2h8Dd9M/XFGj3MZUL6lTw34Q0bw5bxy2sXna
gY9k942WMh6krzwM+nauleTEZb7uCAp65rNM82wBlJx1VRgA+lNa4f5gV5xnJ7U3K5olZWR
qebtYqFZQDnLdTTGuVw/lOV3cfL1JxWTJO2dp5JHA9PWmeaRwchh0GKVy+U3I7pVIAzx8pJ
6nNSCdWZxhQAO3rWALl1TawGTkLjsfU1IkrGMDaxHp6UXFY3EuWdSxfaM54Gef8AOKHuSAq
M6hmPGe9ZSSOqknJCk8Y9qZJONkalNwViwz1z60MTWppy3R3qFbaF6lzz07U4XStwEbPsKz
ftBYhuQ2M56io3uNq7lIOBgqQRipi+4nE1VuACBuw+c89APX3p7zK77tqgsCpbHb296wvPf
hs/TPb/AAqys5MatwBjPK9aq6BKxp/aNoYYPJwPYYpnnEAsr5+vRazJZ3YggbcHFMN03zpt
5zxjv9aLoXJbc03aKYOk0atEwwUcbgaj0/T9I0ySSTTbGO3eRQjKnQqMkfkTVMXQ3kcBmAx
ip45jsZyMAng47f4VOjKaVjZS6AclVJI7etNeZSCTkOp+8Dg1nI20ZLEZ4wB96kMhLNnPB9
DTb0DUHlCseMk9eev1pDNg4XsM49qhYeYfMDYOM9OlIy/OYySFI5wM8+lSmxpFlJ9xJwWZj
kepHTNTKxMRjLY3cEg4IGax5JtpxjIHGQMd6uwySSZwqh+gPbFOTsDRsFy+5yEJKkhV/h9c
VItwvlllffxxu6n8aoGZTtdcjjaTzStOxQYQKDk5A9KoEi9HKmfmbOWJJxg81IZCcBQQFA4
bms2GSQZCqQOMDBPH/wBaneeSzDdu2nBXPX/P9aLklyUjazbhnp7imxSKFwzHBbIBFUTNJu
d2BXBPX17imR3DBtvKnqBtouiraGmzLvaQAsQeAvWojjcH4O7Hy+1VDMQzbmII7gYBoMjrG
doyueRii/YmxbD5GAowen07VPuRon3DGRg89KoCUkNuX7zEYx0GOKeHPlP8pyRx8tSn3A3E
KGzgIHAQAVCgV5CW6Dt60yHzBYwL82AmMYq1aw+bOFUY9d1Vci7OrsdMdbGL922CMiiu20z
R7qXTIGh1Y7AoACwqQPxNFaXRxOqrny14y/5KT4g/6+X/APQRXF3v+rm+i/8AoNFFcUjoh8
K9CSH/AFdr/vf0qST7w/3m/wDQaKKkspj/AFS/7y/yqR/9XZ/74/8AQTRRT+yNbkdp/wAfc
31i/rVodD/10T/2aiirgOW5DP8A6xv9xf51PbfeP+8P50UVpMI7E8f+qi+h/m1SW/3Zf9xf
/QzRRWJoMuv9Uv1X/wBDFX5fvt9X/nRRSe4kQ23+qH++f61ch/1h/wCun9KKK0AtXH+qf/r
m/wD6DTE/1Y+i/wDoFFFOO5a2Jrf7sX++P/Qah0j/AJFm2+kf8jRRRUJe5MP4foP51M3/AB
7f8C/9mFFFD2RZbh/1q/7p/mahn/1b/wC7RRS6gRnt9DUM/wDx8p+NFFBZE/8AqR9TV8fcH
0/pRRVR3Bj/APljJ+FVZvux/UUUVqSNi/49ofqP50l3/wAez/5/iFFFYL4RsYf9XJ+H/oVW
v+XZP95/5iiigkrv9+T/AHj/AEpX+/J9f6UUUnsAz/l6T8f5Vef/AI82+h/9BNFFTDqTPYs
L95fqv/oupuzf7w/9Booq11KKj/6sf7y/ypU+5H9F/lRRWkdhPcz2+7/wJf5mtKz/ANYv+e
9FFKZbLUP+r/E/+hilk/1R/wB1v/QqKKIbkj4f9e/0/wDZqan3pPr/AEFFFS9yVuV7370n1
f8AnSj70v8AvP8AyooqOpQS/wAX1/pUsf3/APgX/slFFaw6gPk/1w/D/wBBp/8ACf8AdFFF
Q9hM1bP7sf8Au0+X/UP9RRRQYyPddC/5Adr/ALg/lRRRSPMe5//Z
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMpAbMDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDqtc1TQdIt4vDWmWjC3sI0
RoAAVduG3PjjqOmeK5e41n7S6ReVGFP3YxGOBnntxXKxX93fWy3d3ceY8o+bK4H0wP8A69K
twPMJkdhzjIPT6V72EUKNNRseVW9pVm5XOxTV3Y3K7VkaQIWLgEEZPHPvg/gKI9VuEUCFo8
HPyKANx68//XrmoZY/IuiMspCD6cnkGp0mARfly+eFJ710QrxvaKOedGVldnRrfu0BhkYOj
/eVlyAck/zJ+vWs74iyM3j3U4uwEIGF+UDyk/8A11XSV1wcEEnH3uMn1PapviKi/wDCwtS3
Z3FYSQD/ANMlrxMQ1LOKF/5J/nA6cPBqjNeaObF5I25Wkyx4XC96Yk0iTrJHJsmjJw6jDdc
4z9QD+FNbbtxxj2OM/wCNM43jOcetfR8sdiLMtPf3MmDJKznbtO4ZyM5/nUYunJ+QEsvHOK
hzgnpxTWBByoIz6UKMdgs+g6R1l2gqoI9vzoLlySg4AxyBTXTJAX0zSCNlBHUdxV+ziLXqK
0hEqgYwMDipVnOcgj0ximmFG5QlJCePQ03ZtHzcnqazlCNxpMFlYYbjKncGx90g8Y+nX61K
XlDGU7WIHVRx+PvyfxpsShAV6Y5FNKtI+TyQc49anlS2NUxhmfj5RtVt2AMc1BLJ8vBVk/u
Y6en86uSLmP5VI9ag2fug44xwcd6Tj2FcpQyvG6yRARuncDp9PSpPPYMNr4wR07U8xqWdtv
BHSozGyjaoB9c9aj2SGtR4u2CZlkPJwOM1OZn3Bw3zYwQB+tV1UjOF57+1PRMsCdwznB9ah
00abEonkZBhxszxkZ+tTNKoKu0wkC/7P3R7H9KrAYLdMdMZpzDA28Hk+x5o9kgbsrk0rElX
mnBKoAuR6DAH5VVvNk8aLIscqLg7SoOD6j3p+0sMNnJ688n0ppj4ORnd6UnTSJ5+xaTxBra
2/wBl/tOcxBCuyRt+Fxjb82eMccU86xqHniaO8mWRF8tZB95R6DHQVnmLJRsnaOgA61Y8tQ
n7tTuYbsZzS9jHew+aVhv2i43PI8zSdySAc+tW4buQb183yoyGIwByccY9z0qsUQDCgn2Ip
y7mBHTmtPZqwueROL+5UmVZNj5YhlAyS33j+Pc96quImjeGW2heOU7pFdFIfnOWGOelK4+c
FUPHBIHFDs3HyAHOQSKz5I9he0kQNbWwhWFbGFbeUgmMwqFz0zjGKs77m3j+SVSuAgCHjaP
/ANQ4pgU/e5+8SMdqYwwynAO454HSjkiWpEr392ysFkbDks2eQc9R+nPrTZL2cxBGkMiqpA
9cHqPp7UNv2gAYOcjjP6UE52r5IXaMZz2o5I9hli31C5hjJVgSy4IKhhjj170039yT5kjhm
IIYlBznr26H06VBGcNx2FICHjIf8CoAOaSponmfQtvfFnfe4y4OcL19c/kPypovZFDuckv8
oyoIwSCf1Gaq98BQcnvTsqsmfLUk+oyKfJEolN2/l7d3y5JGFHOepqKbULqWFVkuJJVyOHJ
Iz9D9BQFzkLhSeT2A9sUjLIY3JCkngMB0odJWFdj7XUbu1GYboxFjltqLn1649efWrlzreq
ahapb3t/LcQIQVimdmVcf3R7VkNDhCycsOT3xUu0FVOzYCOo9fepVKC1sNt2LiahcQW5t4Z
VSLf5mxThQ3rjpn8OtJHd3kEoAnXbFzE68bOc8HtzUUaMGJT5dw7ipYmkjwcYYDHK8HmrVO
L6E8xrTazqdzpBsZbpggkLgR8KT7j7pPPXGfrVez1nW7DbDZ6tLbxxAbYlkIRVHPAqvFI6u
Q/II6dBn1pZELsvRhzg7elV7NWHd7o1k8Ta3dbJpdWuHlDbhid0bPXPBxXYeHvEer3Xh7xd
qF5qt1PLHaoQxlJIZnIJA7fUY9K8zMbLKN/QjqB0rtPDIkj8F+NCwHFjG3TIz5nWvnOIoqG
Bco6Pmh/wClI2oOXtFcz18ZasqpHcatemMHoJm5PUde2R0OaYPiT4t06R9ut3ktnI7POjsC
6lurqeuO5TpjpXLlsSqyFumeR3+lV5i8ikNIdw6gj+RraME1qjZu52154p1WURSQak7wKoa
JBJuTg5B24x15qO38da7JqMEWrS22o2oQqLfULdJomz1XkHG4DGRXK6Jd7x/Zb4RgS0K+38
QH9KuXcSm3YldxxgkU5U4tW2CG9z6L0p/hjrWjWmp3+gaLa3M0S74fJX92QNuOg4wPSivmQ
6rqEX7uOQ7V4HeiuPkZtYLN3XSoWZjgqAARTDMySAbgBwSAetJalRpkG4EgLyBVVwFchV3c
5Jrsc3axjCCk7G/pztcTtaLLBbiZoo/NuGKom5sbnOOFAJOfanW0+5Q0TLKNxUPH0YA43fT
jis6xmTy50d8B1AOOmKsR3AHyA7GUDpxke5rSjJ31FWp2jobEZYzAZA5H1rX+ICj/AIT7Ul
bOP3X0H7pa5+OYEndGwwQSN2CK3fiDIP8AhPdQVvuhYv8A0UuK4a9a2bUH/cn+cDXL8M6yn
H0OYZQIgyhiqnkiq9xcXKXlla2OmXmpXl6zxwW1pGHdyF3HgkdganU7gqKOVOT26dq1fCAZ
vjB4LILbTNdEjP8A07PivTzHMJYXB1cRHVwi39yud1TLuSPMzM/szxkcY+GviYN2zbJz/wC
PVQvbvUdIVn8ReF9e0iLbu8+7sWMS/V0yB+NfS/jTxvpHgTTLTUdYivZUupxbRR2UPmyO+0
t0yOMKe9VvCPxI8KeNJprHS7q5hv403y6ffwNBNszjdsPDL2JBPvX5PQ8QM4lR+uvCJ0r6t
X6bmTwVPa+p89wTQXdvFPaTrPBJkrLGwKt78cZp6gkHOckc967L4q+CbHwjcxeNfD9sllp1
5dJb6tZRjESu5wlyoHCncQrAcHINcbcXEVlBNdT8R26GRvoBk/yr9SybPqGb4aOKo6J7+T7
ERwDlfyIbRde1KS5GieDdZ1iK1mMD3NpErRiQAEqCWHIyM04yajbakumaz4f1PRLuWI3ECX
8aoJlBAYrgnOMjP1r274d29t4H+CumXussLVpU+33j45WS4kDAfhvRfw9qyvjpppXR9A8SI
gMmkaisUzdvJnHlPn2DeWa+DwvHdevm6wTgvZOTipd2vw7feg+px5b9Ty0QjPoV4JPTFV9O
HiLVdPt9R0vwDr97ZTgvDcQQIUlAOCQS3Tg1oFWWXDtgbuQw6V7X8HiE+CnhcnG37ITn/to
1fQcWcS1skwsK9CKk5StZ+jZp9R5ZWkeDu+qWurJp+seHNT0O6kiaaJL+NV85VIDbcE5IyP
zqDOoXWrTabpPhzVNYuYoFuZhZRq3lIW2jILDuDXsnxu0/zvCel+KLdQ76JepK5X+K2m/dS
8+nzI3/AAGue+DmP+Fma+uDgaRbgj6TviuDDcY1K+Q1M0UV7SG8em//AASHg43sedQm8W/u
tO1LRb/Sb62RHa3vYwjFWzgjBORwalMWWLFec11fxLGPjJrBU4/4ltiP/Rtczu3H5cjGMgt
3xX12U5lPG4KlipqznFO3a5UcvlJXQ1I8bivBJ9Khubm2sIJLm+lSGCMZZnPTngD1qzuxLl
envXUfDHQbXxH8Sbi/1CJZ7Tw/BHPFDIu5TdSFtjn/AHEQke7ZqM1zaGXYSpi6m0f6X4hPA
OFrnMWfhn4gatALvQ/AF89s3zLJeXUdkZAehCOd2PqBVXUrfWNBvoLLxX4fu9CnuCFhllKy
W8zf3VlUlc+xwTXv3jf4kWHgy+ttP/srUdZ1CeM3D21iV3RRZ272LEDlsgAcnBrYVPDnxK+
H4Vo/tmja1b8CRcMucjOP4XRgfoRX5ZT48zam6eLxeHSw83ZNXv8An+iv0D6nTeiep80zYg
gmuJM7YFLOMcjHUfpTrbT/ABhe6ZDqdr8PfEMtnLEJ45lhjw8ZG4N9/pjmqETyp4YvLa8mE
lzaJc2kzjqzxF4yT9doP419R+FePhXofGcaLCc/9sBX1/E3FFXKaVCpRipe0dtenmTHA2+L
5HywdQgGhRa2kEzwyRo6xIP3jbiABjOM5I4roF0Lx2rAj4Z+JB2/1Mf/AMXXL24/4oHTEAG
dtqc56ZlSvsrU723smha4O0XFwlujf7bHCg/jXLxRxXisnlQhh4KbqJ9+lv8AMpYJJ+/ofJ
+NRg1CfTNX0O/0e+ijSfyL1AGeNiQGG0njKkUWEevapcXsWh+ENX1pLORYpprONCiOVDbeW
Bzgg/jXonxls1g+IXh3UV+UX2n3FoxI6tHIki8/R2/I1v8AweMGmfCq/wDEM+BHd3t5fyNj
pEjFB/47F+orPEcYVqeR0szhBOpNpcvS938+hP1Rc1nseOatb+KNGsJdV1jwHr2n6fb7fNu
ZokCRKSFy2GPcimXEs631nY2mnXOp3N3N5MFvaKDI7bSxwCQOinvXvPxflFx8DtelVSBNbw
OB3wZYz/WvIvDm3/ha3g1O/wDajdvSCWtMl4qxGYZXiMdVglKneyXkrlPArpsUzoPjkZP/A
ArTxGB7xRD/ANnrPhNzNNc29zptzp15aTG3ntbkASROADyAT2YGvrCW/hh1W109zia6SR4x
2ITbu/H5hXzh8TQdF+KniidlIjuLG31JewJETRt+sYrh4Y4zxObYv6tiaaguVyTV9bOw5YO
K0Rz9haeKtas11DRfAmu6lYMzpHdW6x+XLtYqSuT0yDTr6HX9Ie0bXvBms6RBdTi3juLpEE
e8gkAkMT0B/KvoPwSkXhT4R+F7e64K2lsj84LSzFf5tJXP/HNgvhXw+Mf8xuE9M9I5a48Hx
zi8TmkMF7NezlNxUten9In6nDl31PG7ia0sbeW5u50ihjXLOxwFHvVzTdB8fa3bLcaF4Dup
rCT7k+oXEdmsg7Mqv82Pciuo+FvhW38VeMLvWdVh8/TPD7pFbwPhllvGXcXYdG8tSuB03Nn
tXpXjT4nab4R1aDSE0q81zVZYxM9rZlFMMZOFZ3cgDJBwOpxXpZ1xbi6WN/s3KqSqVEru+y
/L8xxwkdeY8D1W18Q+G2jbxd4Yu9FikKqt15iT224ngNLHwhP+0BU6plhtA3E8ehr6I8NeJ
NA+Ifha4eK0Z7di1rfadfRAPE2OY5F5ByCCCOCDkV8/6roJ8G+N9S8Jq7PaQeXd6aXYljbS
E4QnvsYFfpiunh3iutj688Bj6fJWh06MX1KLlaOtyhp1v4q1yxj1TSPh/rt/YzbhHcQrHsk
2sVJGW9QaW4i1fT7+207XPC+qaFPdpJJbm9VQswTG4LtJ5AINe7fBgg/Bnw+2B0nP/kxJWf
8AGvT1ufAFv4ktwHk0K7jvcr/FC37uXn02Nn/gNeLhuPcRPOP7PrU0oc7hfru0vvE8HHk5k
eKompXWrNpWi+HdR1q7WD7S6WSqfLjLbQxyR34qJv7Qg1W40rVtCvtIvIIkmaG9CqxR9wVh
tJ4ypr0T4Rqp+LOqMOUXQlH/AJMcVR+JxRvjLfoUJ2aPZ59zvmIr6iHENaWeyyrlXKo81+p
SwKvbrc4uW/hsTBE0UtzPcv5dta26GSadv7qKOT1+lbsPhH4pyx/aLf4eFEYZ2XOqQxS/98
c4/E13fwO0C3kTW/G0wEt1cXUmn2jnnyYIsBtvoXfdk+gArY8R/GbQ/D3iS50iXR9SvLfT5
Fjv9Rt1Uw2jHBIIJDPtDAsV6ZrwMz4vzGePqYHKKKm6fxNiWFglebPG3a6g1RtI1zSLvQ9U
UbltrwAeavdo3HyuOR0NWrWTym8uXOw9Cedpr2z4s+H7fxB8MdSuFRDe6ZA2p6fcAcxyRrv
yp/usoII7g14dFMJ7eCfGBOiyKB6EA/1r6XhjiOWc4V1akeWcXaSNqeB5nyxJ3jR2+UFc8A
E5rptBbZ4E8ZAfM4tIsjOMjzP5VzgfzYihHzYxx+NdRoiBfAvjQF9ubOIZz/t108RVebAtf
3of+lI2eAlTTqPoeesWZ+PlTH1xUUqt95uevPrVnG1mABPzZJPIHtURG/Cncy8nk9a9JKyP
Hla+hj3UbcSxs8Locq6nDA+ua39P1Eapaslwdl3Gv7xOz/7Q/rWe0CEeWDk9QB/EP8aybm2
lhlS4hQtLG2WQnbkdwampC6ughvqa88Dee377b7c8UU6PVdPkjV2fymI5RkyVP1orhsjr90
WCNxp0AU4JQc+lNYEspjPA4I/vflWjDCV0y3Zf7gB46VWaMCfc6nr19q9OVPyPPjUV9COPK
S3OAGBUYA7jNIGDbWJJYcVZjDbLg4HAUE4POc8fpVdV3PtXJycAZ71io2Z0uVzRt5D5oLOQ
sWNuD7/qa3fiS5X4hajyDkQ8E9vKXNYNqxjkXA5Xk56e4rb+JaK3xA1KTI+5F07/ALta8bE
u2aUL/wAk/wA4H1fCWHVbFzhJdP1OYjncD5RyDu5Od1bngdt/xd8HSKd3+k3Cfh9meuYQgI
fU10XgIKvxc8IbmUt9ouOh/wCnZ8Vrns08sxKX8kvyZ9rnOXwp4Ocku35o9L+OhP8AZHhQ5
x/xOf8A23lryCbU59G1DT/Etq2y40e5ScPnDGLdiVD32shYEeuK9f8AjmduieFz/wBRn/23
mrxHUrSW/s/7NiV3m1GaOyjTjJaR1UAfhk/hXyHBahLIFGolytzvftfU+ZwGGp1MBXqVOn+
SZ9QfEbTota+F3iexADLJpszoSOhVC6n8CoNfNCW8viG10TRYWJl16a1tScfwuQZD68KGNf
Uni+aGy8AeIJXb93Bplxk+wibmvA/g3orXfxC0nzhvTQdHFy2egllVYk/HaJDXzXCOP+pZT
jayfuwd16taHl0Go06rlvZL5tnd/tAyu3wxt/D2nsYZ9WvI4YtucqkSmU4x/wBc1H411FzB
H8RvgkI85bXNHV1bPIlMYZT9RIB+VYHxR8H+MfE/iDQbvw5Hps1tp0c++O9uWhzLJtGRhTn
5QR+JrpPhromt+Gfh3puh68bc3tmZFH2Vy8YQyMyAEgdA2Pwr5qrVw1HJsNVpVE60anM111
7/AHI4bRvpv+h89aPdvqWkWd2x2SyoN4PVXHDD6ggj8K90+Eyg/ArQEOMGxkByP9p68Z1rT
hoXjvxFoY4gttQNxACMYjuP3q4+jGQfhXs/wnz/AMKJ0EgZIsZfx+aSvueOMTHE5Zhq0NpS
i/vTPYxsIvD0Ki3ad/lYyvhle2/xG+AEGnak4d3tZtIujnJDINgb/vko1cf8BxdL461uC+4
u7fSIba4X+7LHcSI/6rn8RUP7PWoCwv5tCc4j1XTodQiX/prHiOUfirRn8K7rwzoB0T9ofx
ldohFtq+l299Hj7ocyFZAP+BLn/gVeFj75fLMsuekakVUj96v+f4HjyjKmlGS10/zOB+J2V
+MmrtwVOn2LEk9D+9rlnPy4++7cgD+tdT8TyD8YtXQnAbT7Hk/9ta4+YkhQrjCEnI71+q8O
Sf8AZWGX9yP5I+7yfAKtg4za6v8AMlcjPIIwM8GvQ/gvqMFt451/SZnVZdStLe6tgT9/yty
SKPcBkP415owYyFx8u7GMfrVC91DT4r6ONru9ttSsXEkdzZxStJbORkMrIpAyDyDkEVpneB
WY4GphZytzLfs90Gb5bThh+ZyUWnpfS/kfRfxC+G8/iy+t9d0XV00zWbeL7OfPjMkFzHu3B
ZACCNpJIYeprw3UvDPxC8CWYj1zUPEmm6QsjML3RdVZ7KAuxYkoF3RAknrxk9a63wz8cPE1
sgi1iwg8T2sTCOS5tI2s71TjI3QyAK5xz8uOte66Hrmj+LvDMWraVILqwu0ZSsqY6Eq8bqe
hBBBBr8o+u5xw1ThQxtONSgnZPf7n0+aPhXTvaTjp57PufJxsVsdAuoIXmmV4ppTNLIHd2Y
MxYt/FknOe9fUfhXP/AAqzQ8/9AWD/ANECvmnWNOh0W88UeHLcbbXTLq5t4E5JWNlEka/QB
8fRa+lvCuT8LNExyf7Fhx/34Ferx3VjWwuEqQ2ck19x62PhFU6M4KylF/mfKFs3/FBaacZO
22G4e0qV9J/GbUm0b4ejWFbabHVrC4J9AtyhP6Zr5ptc/wDCE6btU4KW+eRx+8SvoL9oeGS
4+COrW8URleS6tkVV6kmZcCuvimKnmmXRezk//bTPNKPs+RJbwTK/x+jSHwVpPiFGIXStSW
QsD0SSN4z+GStUPEMreDv2QDFITHcf2LDbehEk+0H/ANDP5Vr6rYTfEr9nO3tYUElxqOnWj
jP8UiFC/XvlWH51gftIToPAmm+HomAWaSW5KDvHbwsQMem5k/Kvkstk6v1XKXq6daba8o2f
+Z5VpM6z4s8/AXVyBnNnbdf+ukVeSeGSp+K3g7DksmqsuOoGYJc1638V8t8A9WO7/lzticd
/3kdeS+Fip+KvhHcwP/E1I/8AIE2K9zhh/wDCDjvWp/6Qj2cJSU8JXm+ij+Z65441Q6T8T/
hnIWCx3d9eWT5/6aQAD/x7bXA/tBWDnxDoDxAh9atZdGyO7maMoPrh5P1q9+0JPLaXHgPU4
jhtO1Ca+4OOI1jc/oDXofjTw2via+8HXkaCSPS9bi1Bv+uYjfn89lfO5XX/ALPWBx70TjVi
/k5NfmePrd2MT4r6mulW/gjRoiF+2+JLGHA4+SNtx/UJUPxxUN4b8PD/AKjcP/ouWuY+LV1
9r+NXgTTiCy6bNbXWM8B5rtEBP/AYz+ddT8bTjw74dOQANbizn/rlLW+WUHRxOVye8nOX3v
8AysbUIOVWKfVr8yb4H26Q/C2K6XG6+1C7uGPr++ZB+iCvJvEFyb34jeLdQlwXbU3tlI/hS
FVjUfofzNewfBd0b4S6ZACN9rPdQSAdmWd8/wAxXjOvQPF4+8WWzKUMesTuP91wrg/Qhq+j
4XfPxFjnU+LXftzW/Kx62UYaNbGKlPz+8674OXLQfE7VbRWIjvtKSZlPd4pdob/vmTH4Crf
xotFTxz4S1JRh5rW7tGPqFaORR+e786z/AIOQtN8UL6fa2LPRyrsfWScYH5Rmtb40yiTxX4
PtR99Iry46ZwP3aD9TTrStxpBw/l97/wABf/AJrYdRzF0YfzWOq+DQH/CltCVhxi4H/keSs
z4S6rb+Ovgl/ZGokSNEtxo92CMnaMqCc+sbKfrWp8G8j4M6Ee+246/9d5K8w/Z/1JNO1xtF
fCw63YfaUHQGeBir/mjKf+AV8nUwkq6zOtT+KlUUl8pSv+GvyPJ5G9Vslr89Cx8EEu7b4k6
rpt+T9s0/RzY3GTn95FdFc/iMH8ab8Tj5Xxkv3UctpFnk56fPNXd6N4f/ALG/aP8AEWqIv7
nWtFiuV9BIsqpJ+J2ofxrh/idGz/GO+AH/ADCrMZ/4HNX0uT41YviRYlfbpJ/gr/jc78rh7
bFwjLudl8DtRgPhDU9BLAXmmalO0kffy5m81H+h3EfUVn+Pfg7qGtarqmreF9bgtn1UMbzT
r+MtBM5XaXR1+aMkdeCM8149DrLQ6jHrnhy81mx1KImOO9s9PmlVlDcowC7ZUz2PTHBr0nw
58dNUighm8XaLDdacwO/VNJV1aPaSC0lu/wAwAwc7Seh4rozHJc0wWY1cyyWalz6uO79Ldf
wMMRQ5akoUnzJa3j0Xn2PPtV0Xxh4eCaJ4z1bxZp0F0pto5F1p57K4UjAjDgYGRxtYDPvVu
CFILaK3i4SFAi7udoAwP5V9M63pemeMfB13pVx5V1p+qWpCuPmVgy5R19wcMD7V8u6TM91o
VjPckNO8QVyBjLr8pP4kE/jX0nCOff2pSmqtNQqQdnb8z2uH6FOtUlTcVe179S+SYlGCQcA
5HWu18NsJ/A/jDcg3G0j+bt9+uNZcR5zyfvYPau08NRtJ4M8XopLlrSMY9Pmr2c+knhLL+a
H/AKWj3c6wUaWBnJI4N4nDfNyeufb/APXTRbhvukZAztOa0WiKgK54J4APUf0pEtc7SoGQe
Bu5Ir6aNNydj8ZnUUUZy2rFCWDbG5yRlvrTJbASKdrbnUAkEcyAfz/nW7FZM0WQOhx6AD8P
amywKyqD1U9f6+1dLoe7axz+28zlf7Nt++3PvIq/pRXRNFdBsLdy4HTdEjn8yCTRXN9Vj2L
9uOtIlOkQFl/ebc4zx071RlhYsVYHaTn6VuWUTtpcO8gkKOAOlNuLdM9xjg4712OnzI5lPl
ZiIEM0+9HYlBhRxz0H4VVSJQcuhIPBOOldD9lK3EojjDDy+ucY5qo1uVXKn3yO+a4KlFxdz
uhWuitbhm6ZUlu/X61rfEtv+Lgaih6hIf8A0WtUkjCgmQ7iRty3pVn4obT8Qr7HH7uHP+1+
7Wvl8b/yM6H+Gf5wP0ngP3sfP/D+pyG/KgqMYPNdJ4BLN8V/B7k8i6uM8Y/5dpK5kZK7WGF
6irVhqGo6TrWm6zo8lqt7p0ryILpGeN90bIQQpB6N6105jRlXwlWjDeUWl81Y/UM9wtSvl9
SnSjeTt+aPoz4ieDL3xrpOm2ljqcGnTWN6LtZJ4DMrYR027QR/f657VieC/hHH4f12HXte1
ca3qNtu+yJHAILe2JGDIFySz4JG4ngHiuDT4v8AxJbIz4XGP+nS4P8A7Uqtf/FH4j6hEYf7
d0rS26FrDTSz/UGVzg++K/LsPkPEVHCf2fTqwjSd/XXfpf8AE/J4ZPmrg6SpS5Xutk/XU9A
+M3iGH+wf+EGsJhJqetKBcoh5gswwMjt6bsbF9dx9KZ8DtLVdA1nxGFAOrX7RwYH/ACwgHl
KB9W8w14lDNJHLPO80lze3LGSe8uXMks8mDhnPt2A4FdL4e+IXjnwz4VsPD2myeHPs1jCII
nktJ2kPUljh8FiST0617VfhirRyf+zMG1eUk5N6X7/pY78Xw9jsPRgo03KUtXbpbZfidxe/
G3U11S+g0jwpZXdpb3MtvFcT6l5Rm2MUL7QhwCwPftW94B+Jt54t8SXWiapolvpc8dqLqA2
90Z1lUPscH5VwQSp+hr5+swtnYwWfmGVo02vIert1Y/iST+NaOk6tquia5Y69ok9tDf2Xmx
hbtGkikjkUBlIUg9QCOeoroxnBuWzwk6eHpJVLaO73PRxPCkqeBVam5OrpeOnXc9I+MWlra
/EHQdbVR5WqWz6fP7yRHzYz/wB8s4/Cu0+FeF+BuhgDgWMvA/3nrxXxJ408XeLrexs9Zm0J
IbO9ivQ1razLIGTI2gs5HIJHTvU2geP/ABz4e8MW/hrTpdAaytYnhikuLWdpSpJIyQ4Gfm9
K8/E8O5hiMooYGbXPTl30sr26eZ4VTK8ydCMJUJaN/jYwPCeqjw/J4Q8RYwunvAZio5MEg8
uQZ9lcN/wGvr7ybf7WLgRqZlUx+YBztzkjPpkZr46gs0i0iLSrmQTILX7K7AYz8u0kDt612
1h8U/iRZadb2f2jw5P9niSLzZbWcvIFUAM2Hxk45x3rp4s4dr5tOnVwrSkk07u110PVzXJM
S3SqUabd4Rvbo0iX4okH4w6rgqD/AGfYgluQB+9JrkvMZpuwx6gYIo1fV9Y8ReILzXNbnsW
up4oYNljE6Iqx7scMSc/Me9VkcPKGVs47GvsspoSwmCpYepvGKWnkj7Ph7B1KOAjCtG0rvR
+pbLeY7FUAx1GOK9I+C2rR23irxDocrrHNfwwX8Gf+WnlgxyAe4+Q49DmvLlZ0cjqDS7nE9
tc295NZ3tpKJbe5gIEkD9mXPXuCDwQeajOMEsywVTCN2clo+z6Dz7K5Y3COFL4k7r5dD2nx
/wDDLV/EHis+IvD1/p8M91FHDeQ3yybSUyFkUpzkKcEd8DkV2Hgzw1D4I8Hppc+o/aWWSW7
u7tlEatI5LOwHRVH6AV5JZfGDx9Z24ivLDw/qzjCrMzTWbt7soDLn6YFc/wCJ/G3i3xfbtp
+uXNnZaUzZfTdMD4nAPCyyt8zL/sgAHvmvzSXD+e42lTy7GTiqMGtVvpp67dz8zhlWZ1nHD
qErK9r7K+5k6rqcWu33ifX4jmHU7ue6h3DkxBNkZx7qgP419K+ESV+FWhHjI0aEn/vwK+Xp
W3q8YITchTAXgDGBx7V1umfEjx3ZaDa6HHqOgrBb2q2kbHT5mYoqbAT+8xnHtX0/EmR1cww
+HoYW1qbW/ZKx7+d5LiKcKFLDwc1GLTt3OEgOfAum56rHbNn/ALaJX0f8cCR8M5NvU6nY/w
DpQtfO8lmYdFg0uO7HmQwxos2zK7kKkEr9R0rrfFHjTxh4p0caVrV/ov2Rp4rlvsljIkhKO
HAyZCAMj0rqzfKq2Nx2DxFK3LSd3f5bfcZZplOMqVaChTbXJFPy7nq3wVull+HL6eDzpmoX
NqATzs8wun6OPyrzj473IuvFt/bZLx6ZoDoB/cknYsf/AB2NfzrF8O+LvEnhSTURoGoadHD
qEiTSQ3lm8pWRUCZUq64BAHFZutXeo6/JrV5rd7BJe6uAJJLa3aOOFRGI1UKWJwAM9e5rzs
Dw7Uw2d1cxk1yO9rb3f9M5qORYtY2UXSfKuZp/fb9D3X4qf8kB1VcAZsrYY9P3kVeSeFxu+
J/hFQuCur8g9sQy03X/ABr4x8QeEJvDmo6ppAspo445Gh0+RZGVCpHzGQgH5R2rHtb+7stX
0/V9OuIbe8sbk3UbXEJmQnYy4KqwP8eevatMnyTE4LLcRg6luapzW7axsrnTl+U4xYDEwlS
ak1Gy72Z6d8fLZbx/CVmw+WZr+PH+9bgf1r0j4fai2sfDLw1qLEGSawiEnOfmVdjfqpr568
ReJ9f8WXGm3Gt6hp0q6a8rwx2di8JLOoUklnYYGBxxU/h7x54x8K6JFo2k6rpf2CKWR4Uud
OaR4w7l9pYSKCAWOOK8bE8J4qtk1DApr2kJN76Wbfl6HmyyPHLDwmqL5ru68rK343Lfia9G
qfG24ukfd5fiDTrCNs8bYHQMB/wN3/KvR/jgVPhrQFcjB1qI4+kUteGpJeQ3EN39uhfUIr/
+0vtUluSjzecZTmPIOM8Yz0rc8R+MfFHiy3srbXdS0x7W1uluglrp7xMzBWUDcZG4+Y9q9y
tkNZ4vA1adlCgrPvt0OqWSYynXw6jSdrRv63uztfg74hh07xDqfhS6l2R6o/2+wJOA0u0LN
EP9o7VcDvzXReO/hjfeIdfPiPw3qdpYX80Kw3kN5C0kVyF+4+UIZXAJGecjFeHuIrjCuZFV
WDo0bFHjcch1Ycqw7EV2ml/FH4h6XAkU13ouvRDIEl9FJbzn03NHlSffaM1zZrkWOp495nl
EkpyVpJ/n21Ns2yLFYbEuvhItxbuuXdN9O5618P8AwOPBmn3hub1b/V9SkEl1crH5aYUYSN
FJJCKM9TnJJNeOeLfEFt4o+I95q9q/n6dZRjTLGUYKyhX3TSD2LkKD32Gq/iDx54z8V2sun
avqdlpulyDElppCOrXA/uvM/wAwX1CgZ/GsCErGIgihIoVARFGAFHYDtxXRkOQ4ihip5lmU
1KrJW02X9eR05HkWJlX+t4uLild67t9z3/4O7R8G9E7DFyf/ACYkr568M6kdCsvDniOPH/E
puEuH9TEztHKP++HJ/AV0fh7xz4z8NeHbfQdJ1XSVsrXeIRc6a7yKGdmwWEgBILHtXN2djB
baWmlzS/aYxCYZGUbd4bO7A7da2yfI6uGr42WIs41m7a9Hzb6eZz5VkuJk61KvTaUotJ+el
j7AEUDTx3W1GkCFVlxk7Tg4B9DgGvn74nMP+FwXhY/d0uz4/wC2k1U9M+IvxB0zSbPTo9c0
aaO1hSFZJtMkaRlUBQWIlAJwBk4rA1PUtX13xBca3rN/a3N5PBFbr9ktWgRFjLEHBZsk7zX
icNcLYzK8y+sVpJwSaVnrv2sYZRlONp42nOrRainq/kex/BXVom8G3vh8PsudHv5lMYOP3U
rmWJwPQhiPqprntc+C2t3XiDUG0bxBY2WkahPJcFZ7d3ntTIcyLHg7WGSxBbpmvP7O71PSt
Xi1jRdTl0zUY18sTqokSROpjlQ8OmefUHkV2SfF/wAfRQrE+leGbyY5AmEtxD+JTB/Q1vi8
kzfB4+rjMpmrVd0+n3nLjMnxuDrydGLad7Ndn00PWNTvtL+H3w6kuS2yx0eyWGBXOWdlXbG
me7McDA9a+ZNLjls9Ks7OZcTRQqJAOgkPLAfiTWjrmt+IvE+qQ3fifUors253W9laxGK1tm
6blUkl37Bm6dhVOMr5vonbFe5wzkk8qo1JV5c1So7t/ofU8N5NWwzlicQrNqyRaknbgIMc4
6da7rwW+7wr4uOAStrGAcZH3q8/Y9AQetd/4GUJ4T8WscEfZYzgnH8VelnL/wBmX+KH/paP
S4milldVmMtuHDRgn6A+npTwhfaFXheeeMfSleRdxxsDe2c05ArMVztYDA9q/QYK+x/M9ST
SLkK27WUisHLkDaABtPPzFj144xWXc7irMDnGBkVK0m2N1LYHPB/nVdmQQiQb/OLEE5ATbg
YAxznrmunlsc8p9yOQned3lg98kiigoWwd7jIHCqMUUco+dEtlMF0qLaDnaMn271P8pfBPJ
6DvWPaTuNKt1yeUHAHX1zV2KTzCqoAHxyAf1rnpTi0dM4tas0NqKZC3QJ8vcE5rNYttyygL
nqe30pb/AFWy0fTZ73UZWitlKoG2l8uxOFAHfj9K5CT4l+D0kS3E2oMCCWl+yZVD6H5sn8q
5a9ajCTjJ6m1GjOUeZLQ6vIVPkAZWH0PP8ql+J2B8QNQyMjZFgf8AbNa5V/HvhDyo5RqN2k
Uu7LvZMNuO2M96qeL/AIneGNe16fVoPtAjnCosJX512qFyRwBnGetfH4tKpj6VWHwxjJN+b
a/yP0rgvEQwOLlVxT5U49fUXjYCrjntTkbDjf0HTjpXMz+NNJg2MltdSRuOHCBR+tM/4TzR
im0Wt0JCeOByK7vaxP1iXEmWJ2dVHWtO0bHy8Dd6Coid4L78t6Vyp8f6RjDWl0rA4PAIFSN
440XY2RKBngohPHbrih1IsmPEWWX/AIqOkVjsOe/FIOhUHOa51PGuhsjH/SNw5ACE/nSDxt
onQRXPQZYpxmp54dzb/WDLLX9sjpcErgJnA5NOTGBk4Ncf/wALA0tbpojYXIjJwHDDOP8Ad
xV1/GugmPKLds69EMWCfenzRMlxJlcr2rI6fLKNp59eOtKoG3PVexrkR4+0to9o026z1Lbg
cDvUi+PdBRAmy8BHYxj/ABo549yY8RZZ/wA/kvwOoUHJIGfapWBQ4Kjkd65VfHOhqDl7mP0
DR8nr6d+n51KPG3h5tiyT3BbGTiItj296XNB9TR5/lz/5fI3MjGB3pycEooyPX0rmj420ES
OAZgAMqSmB2/GiXxvoqkfZUuZ365CbQfzOaFOPVjfEOWJfxUdUsueWPI7YqMuS2Ome4rmj4
70YIS0F0r912A8/XNVW8e6UGb/Q7lgc4+YDmhzj0ZL4jyyKu6qOyVmBA3Hb9e9JtySy+lce
fH2iRzKBFcSKBklRj+dWT480NbfePN3sSDGVII47nGB+tTzIj/WPLP8An8joyxMuKAWE6un
bqPWuUPj/AEZCN0MxY9uOKf8A8LB0ZApMMzH0AFHNEv8A1iyu38VHWMxZgxAyaHkbecpgiu
UXx5pUsy5gm8t+VJYZH1A7U1/HNrGGkTTGcE7QfNwCfxFR7SNyHxDlqV1VOuLLlSw+YdaXz
mByFHHSuMT4g6Y0Ya506aNjz+7cOP1xUknxF0UFfItrphn5twC49OmavmTIXEuVyjd1V87n
VSSMcAcHGc0hYmLaep9K51fHnh+4lUt5yjHOUwoPp3qOXx1oQcK3ms38TRr8o/Pn9KOZG64
hyt2/eo6VvuqBwf50hPylj6cc1zf/AAmmgNMqefLg/wDLTy8qOKJvGfh5NqpLO5PQbdo+pJ
/wp86NHxBliV/bROkMh2gMOMVIGG0Aj2rmj4u0YxLIRMin12n+tI3jbw+shTfcOByWjQEAf
nSVSLE89yxf8vkdPvKx8d+c+lLGxMZGFJ71yn/Cf+GiAp+2AevljH86dB448NupXzrlWwTj
yvvHsOtPmS3IXEOVy09tE6lnGDkdfSnrIVhxjpXJnx34b2kNLc5wcjyun60v/CeeHRHgPds
BycQ9P1pqSYS4gytf8v4nVg+aPurjrnpT1ZFZmzkn0rmbfxt4VeEsdQli5+5JEc/pmpn8Y+
FI4AyaqJC3RUibIPvkVSklqw/t7LX/AMv4/edEshDcPgj1FTRMXlZmOcVzsfifw46iR9WVR
IMjIP68cVXfxx4YtyQLq4n/AOuUece/OKPaRCWc5dFc3tonWbnWQ8ZBGOvSmqFZ96rwK5RP
iJ4afeSbpFz8pZAc/gDTpPiH4cgP7lrq6HQBItv86fPGxzPPsuSuqyOmlLBy2OCKhjkBcr7
cYrmn8faFsVzHeZIOVZQNvPeqr/ETTVlbbYSKEHfqaj2sVoN8Q5al/FR24cu2C+ee/Wu/8F
zeX4O8YsBkpbR9v9qvC7f4jaRlWudPuomLZJjwwx+JBrttA+LnhHTdB1/TrgX8cmo26xxOs
IYKQeS2DkflXk5pCVfDqFNa80X8lJNnz+e5zgsXgKlKhNN6afM23uHJZkfBOMjH54q0ZlUj
jgYGQeMV51N8SvDEChke7ug/3gkBBH/fRH6UL8T/AA4LUSmDUS/3Qvlpk/hu6fjX19PHwit
T8NqYSpLZHoMlzGDtT7qkEZAIzn36/Sqz3OfMkLL87FjgYByfQdPpWbpupWWpaNaalYyEwX
G75XXDqVPIOCR+tDyAqyEqAPQV208VCceZM4Z4WUXyskkuX8w9P++TRVRpsHAZ/wAGAoqfr
Jp7A1bRC2mQKiHhBV23hcAK3AH90fzNW9Msx/ZluybixXkYzVkWpO3LEbWz9a64QSd0Yynd
annvj2Xz7vRtEgObq5mBjGQT8x2k47DGefXPYVwXifw9a+GNS8yaJp4WkPkK/wB1l7tkAbu
e3GCB9K6/U5L3w58TrjxVqNj5tsqtFGzHKshjwpQjoRgjBHc+tZ3jHxPonjbRtHt7eyu4bh
rgyO8iY8lASpCn7rlsgdcDjODXy2JVKcqs5yalf8D6PDyqRVOMY3hb8SXRdG0/VtM+0TxPd
3aW7zPPJhiIznaOV+8SOvbB9cVzun+D5Uupm1K2lgAIkDEYOD6Z5zXp3w8Gmea7XIlNmsrL
AiKA0ik5bcg6EYHHQDOBXd6ja+H77S5DYNDKlrJ5IRWwWk6hWPqd314r88xmcTw9aVFJtPr
2PpKNGEtZHzvc6I11LGsNrGX2lDhSF2noevp39ayb3Sks7lRLIIWVdrRouDjGM8fSvYNT0X
XINFS6WwiVpZPKhKyeUTtGSGHXaOeh+lcPb7jcQzarFHAIVy0aRfMFOSFwa9LDYuUo819PU
6J04vRI4S5e2B3vHKGHDKX4b0PqKemn3os47jy2jtyQBvG3f7L3PWun1dbeGHyvsxknOPID
Iu3eWGOgxgZxjPOat6jpOq/ZpWXWnuZotzJG1soVyB90c8DjAFemsQuVa2v3M6eX168pSow
clFXduhmDwzdywh7aNoomydrSANj/AHcZx/8AXpIPDOoYjdFjeOUYX5sle4Jx9D/k12PgXR
PEevXscOlN5kTw+dJcHH7qPHALYzuyeBXomhWNno948GtXZijMrFyIgVmJTHzHsA3QD1rxc
TmXsZOF02unU0pUotXtdHgMnh26iuEEi+SwGxjzuY+vJOKZ/ZllEfIaM78gbifzwfTPFfS9
1pmj6g3lWwt5Jo8AZIPmYHGa8T1Kyg1PVru50+WKztY5jDAiW4k3hD8zZJHBbdx6Clgc0li
03P3Ujpp4LnmoYWHNJ9PLqYkGkyjTy1vKds26O3VjkPjhmIboByPrWd/wjNykzC4jyR1Kt+
uB2PSu60rTxc+KLK11TUGmtp4pEiijt1iVZEAYLwehUN+Va2safDHJItjEY0G0SANjHsSOu
K3qY50pqCd7q9y1gEpSp1o2lHoeT3+jSM0bCJfMYDaqkdOwIA60XXh+TT4Fe6mVPMjyqkYI
Hcf/AFutdvBFLYQSXUssMMiMT5zr93uCfw/WsVrHV9XAZ5ktLOQ71ecFpJMjBYL15/2sV20
8TKSu3ZLqcywcas/Z0YOU30SOZt9KN3IZI7hCgGcMcE/h3q2/h68jwql3YqCgUdQehrorTw
4bGWOe11giWP7pe0U4+nzVvQ3t3ZTWr6rZx6pZwbd72eVlC9y0bfeAGeAfSieKk3+6kn5bf
mdE8oxGHhz16DS77/kcXDpNsom8zMj4wRjA46kHr14qK30e1acsZN0J4YgY2+5Hp6Y9K7zW
1s9Vuhf6dIbiK5VCojAXZk4yQOPTgfjWRdw3Mt2+lQi10+G2t43w1uS8hbOSSCMgEcZ9axp
4ic7puzt9xz/U1U5VRi5NuyscDJoc7l1to2dicx46kemKkj8Jam8xgkibzMA464z2Pofau6
s9O1C1dWXUrWZFXASS2cfqGzW5BqGoQxFfsehE56m3m3Zx/e3Z/Gtp46pFWg4v5msuHcTvK
hP7jgZPAsVoyR3Et1dySZCJbxBQCD1OcnacjBA9aRfh7qF0pl0vbcICcozAbeemeOfyr1Kx
1+J9RQ+K7e2gtJQsH2i3Ja3QZG1XDDcvI6nKn616C/g7TLuwljsb0RzMwkkQDhz7gEDHPH/
1q8/EZvWw6TqW167pnBPLoUqjhOLT7PdHy83g/XLI75LUDDYxuyQcZIxn9apnS9RhwxXAwd
uT+Br1jXLXWbLxXd6bJcWUKW6RyfPA0vmB89cMM4K/pWM9jqNxKzHWIbZWZiVt7PAJPU4LV
308bJpSm1qk+vU68PkuIxMPaYelJx7q1vzPNXglEnlt8xBIGciiDSmknEcr7QTgMOR+tes+
H9De+bVQxiuBHMIkCQiMkhA28gHPfB5roR4Ds7dxNfwtvYBljDfdPp/npUV83p0Z+ze5jDK
nPV6a219bHkVt4etLqwHlTO1yMKVZBsB+oPPFTL4MkIkDTRoqLliw7Drg5610FvZ3U9gp/t
eez2yyKIoLaPC7WKjngk8dTUdxpEy2d3O2uTswhd/mtkwSBu7Hjkda1eJlzcqmvx/yO2OR4
qdH26oPlte91t95zV9o2nWCf603DjIIB2humDWK9kWKqsRVxwSxwB9c12aaEuqNO0uo+WsR
jRTHAH3ExqxOSQQPmxjmnHwm8ihG1eEKOfmtTz+TVusTGn7s56nPTybF4qmqtCi3B7NW1/E
4ZrKRDs2qxHI2kHP09ajFlMs4imJTnB7Yr0W08P3diR9k1m2jmUjZcfYyZE/3SScVInhuY3
H2qfWQ8zc7haAkEnk8tVfXqa+0g/1azGX/AC5kvu/zPOLrSruxVVvFEcjLuEW4Fh9QOnXvU
lvZSGJ55UdY1CjccDB7f411N3oUSeL7Sz+3yyi6UyytLEDzljwoPQ7fXvXZ3P8Aat9pc+l3
OtIbOWJY2SPTYlwFYsmOeCpJww5xxWlTGQild7+py4fIMdWnJU6TfI7PVaP7zzTStJV7lS7
RoM8b/wCHHU7e/wD9enrpa293LgyR+aGQBFyAecjB7dK7K18Otp6sbXXrv533kvaxklsY6k
nsTVpYRphN3c26axCATKzQrHNF/tKF4de5B5rkljE5P2cr+X/DnfUyDGUqPPVotW32f5M4A
+HppLaW6t7OV7eBMSPkAD3yT1z2rL03QtV1q9+yaRZS3s5G7yoFLtgDJPHavUdZ07TNa2MN
SLW7lWis7GFCpJAyS5PXH1rrfDPiTQfCfhy4SxsbbRRdNy5kMk0oBwB3LHGenrnFKeYzhSv
CPNPt/meBPAtu6VonhM+hajYTi11KBrSbg+XMCrc+mev4Utx4d1O1tftMlq8abgv7xGBOeh
GR0NepT3/iPUb+TWZvL+2Q7/sk2oKJ5NmdyxqjcIPc889BXoFhd2Ot6Zbamlo0vnwBiWYjy
sckDGOAeuO4rPE5pPDxjKUb97dGdayqppzxavtfqj5fjtXUbmAGDnaWwSO+KtR2JnZhCDwM
8kkMPbAr17VPCOjz3YuoIGgd0EkgZgRySSe2OMd/5Vx6aDNqk95Ja6lHb20TiJGMZYyYGSO
MdOK6aeYQqpyTtYI5VVdRUacXKT2S3OWtoZ0IZWcop3FNu4ev+Fb9n4fvNVsVu5VKCQkExw
jCjqpGOxrYtvDl9DGVF3ZXIZQreYkifjxmtfTZNTg1iPTp3tUtjbF2NmzKwVflVcMMcn+Rr
Krim4t0pK6O/wDsithkpYqlKKemq6nn0+hXMbNLghUOG5I3c0ht9hO2MjYwGc5P0r1U+Gn1
CUea6mDkOjnkDqMetS/8I9ZywSxp+6klAIKqOW+uM5OPzNcKzaGiluN5bu0eS4jjhbfbq7E
MuGXGCO4NZzy58o7FUK24ArgH1zXs154f07dDNLA/yKwYeYdrtnvn2x+NcBrOipljA+2UFm
OOAExkH/H8a7sNjadV2R5+Jw0qcbm38PNWgtFn0S4uCvnSiW1WT7hJHKg9icA49Vrup8gEK
e5PPWvn2J7iGRbhQflO4AjKsO/PpXs/hzVJNV0OJ5pC8sAClieWjIyhJ6nHKk+q19LQqNe6
fM1qavzWNMmPuoJ/3CaKCk2eHGP9/FFdPOuxhynpulxqdNtgFIUoDk/SrTxhGO1d34dKraf
Og0yzbhG8scZ4rH8a+Ib/AMP6EbjSLFbvULl/KiD/AHI/lJ3n1Ax07mvbqVo0oOcjx403Um
oLqal7o1nqttLaXhka0UZlhD7VkGCMP/s8k9RzXl/iD4Sl1S48LXo80OAsGVkRk4+XcMnII
BGeP51wlx4x8R6zpUt7qmrPfNgx+S5OwZB/gGF6A8nNUtM1S9hvU1HTbmS2vFAYGGRozjtj
aR07fhXyuKx0asnJ016n1GEwM6cFHn26Gzo+q3vhnX207VIp7W6yiZkYxSRYOCCcZGecEdj
XqeheL7eCw+xFI7i5kYjzkZc47Kx6E4PXJIArz+x1iDW1mu/Flhd39xEpla5kmAYsSATgDL
Ejntz9aztM0xdT1l0022lt4Lc7gl0drlvTgAc4PboK+PxuGpV03NWtv2PpIpWVmeyQ3LSW8
duzzanNt2SMcJ8pyW5BwME9epFc7q/hp57dHtzIWjVnZ7k7kz1JGBnAxgZ6nI9K6D7MYbKC
J3kZ4jgsXAD8cAjHAB6fTqa6HTzYSRRw3U8ghOMcdT3yB6V8hLFvDPnpq6PZp0Ium76M8U1
DTzbapZ2RYlhK1zIjLtwsYAUccAFyOnXFS72VgVPI5z71reJnt5fHetNayCW3tmjsYnHT5F
3Pj/gT4/4DWW6/vQQc19FOo5Rgpb2/F6n33DOGVPCyrfzu/wAlp+J1/wALdam0TUNSsbWMB
0YSIjH5WhkOQCP9ltw9uK63ULFruVhboJNzNiPunt715Vp94NJ8QWGrEgRLILW5JOB5MhAy
fZX2n6Zr2hLppJQ2yNWiP3Dxx6V87m8HCusTBfEvxX9X+Z81UwiwWKqUkttfk9v8jifEIuf
Dvh6S/hk23k5+zW+0f8tm4H5Z3Z/2a4BYYrW3gtYWykKBFPqB3+p5P410njnU5dT8Vw2aqY
4NJTe654M8g4/EJz/wKuewp4OeK9fCxlTw8VPeWr/T8PzPouHsNzTqYuSt9lei3/H8ilqMz
WlrHqCNh7KaO4Bz2B2t+YY12Fntv1EuBv3KDx90ngNnuPzrmLi2W7tpbVvuzRtF9Mjg/niu
otpI0+Hw8RB2jb7CbgBflxIqkEf99A1tiLSowtve33/0zzM/pyp4323SUb/Naf5HM6nHBfe
Ip3AzY2cnlRqeRLKv3ifUKeB6nPpSuQxyCSfU1Bbwm2sre2blo41DN3LEZY/iST+NWrW2ub
zU7bS9PRHvLknZ5mdkSj70j4/hGenckCuiSvaEX7sf03bPewFKjlWB+s1vikk3bdt7L8bEf
ln7xcKOxzU6uUdcPz2I6g+td5F8NdG+wFbjXNblvcZe7juEjUHp8sW3bj2P51xOraXd6DrA
0vUJVuC8ZmtrtE2rcRg4OV/hde4/GuSnXoV21QnzNdLW+epnhOIKWIqqjWpuF9Fdpq/Z2K1
jdQaJrC33kRta3DeXcKw+WJmI2zAducA/XNSeILf7P41kLRlTPYr3zysnOPb5hVdoku4ZLe
UZSUGNx7EYpbq4mvovDt7O26ZtLmikOT9+OZUbGfdc/jXbH337R72afnpdfkzycZhI4LNKL
pr3ZyTS7NaP77/mCjbzupwA25x15JNJEuFwa2dH8H6vq3hJNd0rUReXMtxMp066wodVkZQY
pP4TgDhuDXP7qi5Tkkrpa+Z9LmWbUsvlTVSDanfbolYxsBoirKpUggqwyGB65HcV03gbVZY
7yLwtdXjrZXB/4l8zH54ZACTAWz0xkqeemPSuZSUv50TRSQTwOYpoJl2yQv8A3WH9eh7U1o
DLA8aymFwQ8cqnBjdTlHHuCB+tXKF06NXZ/h5nDmmCo5nhPrGFs5rWL7+TOi8b2clp44j81
2c3GmKdxOc7JSMeww1c98pH3jxW14n1qTxDN4X12ZRFPNY3VvcIv8MsckYdT7bskexFYqgg
kYzxScJQhCM90rfc2jHhKalgX5Sf6M9D+F+m20mlahqEygGTU5kQg8naiKcjuOK7e5jgnV/
NPLH5FRQNuD/n6ZrgvAIu18JzSRyoVGo3JC7fnH7znJ/Cut0y0vAX326yly2cnJG7uffivl
M11xU5X1R8ZThJp1L7tv8AFniyRLbanq1rFuEUOoXCKH643bufzqvqeBomoHGMW8n0+6a1N
RQxeJ/EMbAgrqTsQRj7yIay9Tw2j3qnvEV59yBX10XzVovvb9D7fBy/4Q+btCX4XJ3WP+09
WaLYEF48YKdMIqIMflQEZvTFeqzfBW2imnlXxhqkazzPOI4YolVd7FiuSCe/WvP/ABT4ej8
J+L20i3vL25glsUulN3L5jBt7K2DgYzxwKUsThsRVkqVROW9rPY8fh/Oowp0MC6TXS976+h
jsDvJA59alh3FhnpUKkl8mu/8Ah18P9F8ZaVdXWo3GrRXQvZ4lltrsxrGiEAHaQR19uayqT
p04OpVlZK3S+59JnObLK6cZ8nNe/lsjzOeDzfEkV8uwNFcxW4GRlswSNnHXv9K1TGQeSRXU
eNvBFj4MuLUWut3WrySatEZZLpVRlLRsm3C8HgA54rAk5cmta9eFWMJU3dbfceTwvW9vGvV
cbc0+b70ZyW+s3DXt3ZiO9t7WXyzakBXIWNWYhuobk4zxwas28kdzbw3NsxaKVQyN0OD/AC
P+FNg1f7HZarptiT/alxdmSPEfypG0MYLufTIOBzk8Ac0WsKWllDaRZKwKFDHv6nHqTk/jW
mIVorSz0t6W6/MjIq2LrYqvGbbp3e/R3ei+VjF1SOTRJ0vba5FpplxMq3ipErtCT/HGDwM/
oRWwNPtLWb7RDH5ly/JupG8yR/Q7j0yD/DiporQ6trFnpohWeJW+1XKt08teAD9WPHsDS6l
o9x4a1NNImLm2kjM1jKw+/H/FGf8AaT9QRWsqrlTUOa07Xa7o48NHA4bN503FOLas39mXVL
y/UaQcjsc5z6VreFY0J1TTXn2fZs3sKu4H7t85xnj5X3ZHuKxi/wAoUHg06O9Gm39pqZICR
EwzkruHkyYBJ9drbW/A1xRi6kZUu/5nt8R4V1MN7eK1pu/y6ml4jgNvot1POrTwRoZWklX5
jxtA46ZOMexBrn9OsXsdKt7Rz+9VQ0pzkl25P+H4V0viu/S8Sx0mFnaOW4NzOW4ykfO33Bc
rWOxJIJ6nk0qUprDqMtG3f7tF+p5nDWFjOrPFbpLlXz1f6Cj5Uzu2juT0A9a7DwRptqdIut
YvbVJZL8eYgYZZYVGIk57kZY/71cVNC9+YNLj5a8kETEHG2LrI34KCP+BCvUIMRRW8cMKxw
p8qRqMCNe34dK5MbUdLD8qes/yX+bIz+r7fEqgtoK79Xt9yGCAiNgkflsWB+YbiKj1TT7a4
jVIG8rACp6u/U/yq4zPFEqjDM2T1zj6VmrNOHUhtsfLhm/iYfw4x0weteFTcm7p7HiVYqNm
cfd6hBHJc2Am8yUSbih4CKe2T/npXI3k1m0lwk5K2kf7sKvLBMYQ5HBGQPxx60zxVqim6+2
ECCaQvF5LDJwDyG9vT0rjJr8tHI0+IQFHloqcueg7+nf2FfoGCwTUFLv8AmfI4zEqUnHsN1
mR7d0s7SQtCUDPjgZY5x9OlejeCNGudJ0l5r52jnuVCeSx+6m7K59Dy3H+1zzWJ4J0O0v71
21Ryba3XEkh+YNKf7vrsUH23Y9q9G1K60p9XuBpF5PdWOFZZ7iHyn3kZZcf7JOM+1fSUbxd
rfM8CtaS5k/kOMYbDENkjsuaKrm4iXA8rOB1LkUV328ziszutMucafAXAwIxj34rL8YaPfe
J/DMumafeR29yHWZCwO1yuSAWHK8nr64zxWfY6k/8AZlvkqSqZII61sWl/E7rzlTjI7Yrud
aM4OE9jjjTlGSlFHzslpd6TeXWlahYul11khf7wIUnjHXrkeuRXWXWg2FjY2iWtqY5DCJGY
szeaGAYZyOAAcfUVh30uoQeLzLNPIupxXQfzXOCJgzHcCeCCRwfTit+11G1uHjSwgNmMESW
8rZQNz91+vXsfUdRmvi8ZzbwPr8KrvUS1snvGWRLpIJShJSVQOM7RtYc+mR3NdV4Y0n7HeS
MnLo5bzm5LtkEgVLY6TbahZ2/mQm28plYHaCwbIOB610C2aw3U6xQxLEMGPZn5j3znoa+Ux
eN5k4Jn0dHD6ao0Zp7gW7zPC5fA+4MgDn/61NvphpWkXV27Mq6fE0jep2qTW1Yx6cul5lwz
EKA4ydzc9fbn9K5HxzPZN4YttMhv2ku9SvlhuYjx+4QCRmx2HGPxrxsFBYmsqdtE9fRb/ga
VXOHupavRfPQ4m0WRLSLzzm4cGWYnvI53v+pI/Cn5IcH86lb5t0nTuaqXV7BYvapMSHuZNi
4/hHdj7ZKj8a+i96tUfKtWfq8XSy/Cx53aMUl89vzJHjinilt5huilUo4HoRg16f4c8Qxze
AptX1VlM2lxOl8wXl2iGMj3cAH33V5jsIbc/Bzg0x5L7bPZW84XTb545L1C3JMRyuB33AKD
/u1nLDwxUPZTdrNP/NfNHg8RYOrU5MRhleXw/J7P5MVGuZPMuLw5u7uRrqf/AH3OSPwGF/4
DTxnp0zUgDSbpSdxPJJqpci+5ubMYtbOWE3rZxhZX2RoPcnLfQVuouvUfL/X9bI9erXoZPh
IKXwxtH5/1dsl3FZBxitmF4/8AhT/iixCo01nd7VUfeWOWSNwfph3/ACrILYkxxyelauhWw
vpPEmjJFum1XQ5XhOefNgOQB7lW/Ss1a3vdGpfc03+FzxeK6d8JGuvsu3yat+djKmANw+Bl
dx/nXefCWzt73xVrayk/aEsIBESM4QySb/wyFzXnsUy3MNvdKDtnRZOvUEA1raBrN14e8S2
euadG0skIMU1uGwbiFiNygngMCAy57jHessTRnVo1KEHaTTS9f+Dax0Z5TqYnLITw6vbllb
urfpv8j6Gh04R3hWZdwwRnHA9683+Llqi2OjXixoZY9QWIMODho3Dj6EAH8K30+Lvgh7Qm5
1dYCBhreeKSOZT6eXtzn6ZrzPxj4ul8W6nbNDC9vpVizPAJl2S3EhBXzGX+FQCQAeTkk18v
k+X42ji1WrwcYxvv10tZHwmC9ri68adJXd1t0s92c60bqpYAgenSmM7Gy0lcAYm1RQccsPO
jP4dTUu85BZ1CLyST0FWNQsZLTSPCMskWx7uyvb1wev72VGGf+AleK+zpSSjaXXb/AMBkfa
59NPHYOK35r/K6KynMsYbkbxxXq3w4iZfh5o7qgbzBMzZ95nP5V5TGP3y55wRXofgrxT4Y0
P4a6W2q61DbzQCSJraNxJMzCR/lEY+Yk9hjvXjZnSqVcL7OlG7clt6SMOKKip1KMpbWl+gn
xT0yyjs7HxCoWDU1uI7RsD/j6jc4KH1K/eB7AGvPidoIU59cVpa/rF/4l1pdSvovs8MW5LO
z3bvs0Z6sxHBkbuew4rPCgA5YKMcsRwB3Jrsw9KdGhChUd5Lf/L5Hdw9h6tDDzqVvdjJ3S7
K279TKN5KfEEembGMK+Zdh/wCFXkjVWX8fLU/jWmEYt1q5e6RJY+HPDOrzqYptauL26RWGC
LcRRJDn6qN3/A6rH1zjAruxM1Nx5XfS3zTaf4ojhmrCpSrzpq0XUlb06HrXwv0wXfw/d0B8
77ddgMe37013lpLcW8qoYUbbwcDg+59a4j4Y+LfD+i/Da7stR1/SbG+t9VuXeC8ukik8p2D
BsE5wQa1bz4ueBLJpbhdcfVBAC5XTrKWZAo6/PgKOPevhMxwOPr42r7Kk3FvR+vmfmv1uKc
qU+jat1PI/Fh2/EjxVvyWN8hORzzBHzXPakQ2nzAD5flz9N61t+J7+LVPHXiPU4EeOK6uo5
FWRdrKPs8RwRk4PPrWBqeRod83cQMw/Dn+lfa0oShOnGW6UV+CP0fL/AH+H9OsJfqfZVxp3
mrkggKNqKOM189fGaGSL4jaYkgUE6OQMe1wa+k4HkltbaXcpVolbHTqAa+ePjkyH4k6WQNp
XSHDZ/wCu4r854aqyeYSg/wCWR+fZJVk8fQT/AJkeZiNvfFe2/CK4On/D15LaHdPNf3YYgZ
P+tI49OAK8XRweA2PrXunwXkjPw+m3QtI0eq3igdj84OB+dfVZ1VlDAykl9qP6n23F7UY0G
1fWX5HKfFOyvU0SxvbnvqluWJ68kgV54kgYEvnI9K9n+M5/4t/BuADNqlmAo7DfmvFB0cdc
HNPKKjq4CEpd5foacK1HVVZvvH8hSz7cKxwDwPWms8kFtNPFB9odELLEONx9K3/Dng7VPE+
kazqWl3x+2Wl0IIrO4I8iZViRioPVHJY4Ycc8isKzlWe1SZVeItn5X4ZCDgg+4II/CvY5oX
dpc3LZNdr6nqYXNaGOnWwlNcs1zfNXtc9T8FaTpum6DBqFpdx6g98guLi+A/17EY2qD91V6
Be2DnmrPivSF8R+G5LWcrBext9ospgB+5lAwp/3TyG9vwrhvBmvnRNa/s65jM+mam5RYf4Y
LtvusPRXxggfxYPevUtTk+0W0JhiEeUI3Ljhew9R6183j1Ww2NWIUr31T/T9D4OphZQm8LX
XvRe/5M8ChZpQTLEYbmNzFcQnrFKp+Zf8PYipWVXUxMoZGBVlPQg8EflXV+NvD4sCvia0GI
GxHqSKOijhJgP9nofYj0rmdrKOcZFfRRqxqQjXpbP8H2P0DKcZ9coOhW+OOj813+fXzKFpb
3NtIxmnEu1FgixniJSSN2erEnn6CrZG5tvXFPZixyRUc8/2WCS5VCzIuVUdWbICqPckgfjW
kpyrTV92dtGhQyzDNUlaMbv9TZ8J6Q99qV9rEwDW8KmytxzywIMj/nhf+A13jI3lrDDISx4
kIO0AfWqWh2A0Sxt9GEm+SCIJJ6SSH5nPP+0TWjFAryC5EmEZcJjgHB9K+bzDEOpXb+ytF/
XmfmtOUqrlOe8nd/MybuUpYiVZB5m4r17A9vX61y+o6zbw2fm/NJeeWSrbDgZyAuc+g5x7V
1esW8Uduk0kccsSSjdE5wGGcnn8e1crrsNnPG4t4poLRvnWN9qqvGMZPOMjPvXXgFCbVzPE
8y2PEPEdxO+tPDcSyMwYk7yR19Ko29rfavqyWlvE9xJglQzYCr6luw96Nckkk1OV7hi0nRj
xyfwr1Hw7pv8AZvhaLzEjikERnumcgHPLDOeThccD8q/TaaUII/PKzc5yRdsLZdP0u1sQ5d
IECDnqxJLEfUk/hirAYsrFVDEevX8a56x8XLdaqIBYvHaXci2cMhfmPcykErjlj3I5AP4Vt
b2jkaJs85B68Y7U1OSRDgtictMx3KcAgYAAoqEhu2CKK19oyeRGjayg6bFwQGQck/0pb3VH
0nQr2+ihM0sSARYJwHY4BPsOv5VPaWjLpsWeRtHU1z3jpGg8F3MnmFHS4hwoz8wJYdq1qQk
omFNrmPO59UutZnvJ7v5gIlCxqRhVA4xn0yT+Jrt/C08dxpMNrMixBUZoT1yec5P14xXE6O
sTadOQqswOXJ6YIPPtjGc13Wk21mmmRx2lrOdyfvZGxtLc8KR06HOPwrwMe1yNH0GETTTO7
0xIoNNs5ImJhUjcBk5J6/59q17C4+0SyzopReAoxjFYamG2ggvQrK7bQqhivljPOPat61cf
bkcLGiFQW5/XFfAYnW8u59lSTirM6SGJVsXA4JXaSPevK/EDNN4umjZlcWFssOVOf3kh3N/
46q/ga9Ou7yKCJ2Z1VVG4t2AA6141BcS3ivqkwxNqMz3bf7IY/IPwQLWuTwko1Kz9F8/+Ae
ngKP1nH0odI3k/lt+LROQy54rc8L+HU8SzeI7aRN4GmJZxPn/VyyMZAw/FI6wvnJ2ryTxXf
/Df/RvDt5qrKV+23kkynbjKL+7XHrwmfxr0a9aeHw861N+8rJfN/wCSPa4n/eUaeG/mevyX
+bPOYZ5LmyillQpPysyHjZIpKuPzBqZGxGK1fFdr/Z/i+8wNsGqJ/aUYAwA5OyUD8Qrf8CN
ZGNvAOciuiTjNKcdpK6+f+R6+S4t4rBwlJ+8tH6r/ADJkdFiMkzBY0yzk9lAyf0ruLjw/Jp
/7OWr31zFsv78Jq0mfvIBIjRr7bY1H4k1x+j6U2v69p2h8mK7kLXOP+eEeHkH4/Kv/AAKvo
HxfZLf/AA31+wjU/Npsy7B3xGSAPyrycwxn1WdCkn8U036J6fe/yPieKsU62I9hHaC/8mf/
AAPzPnZkBlkbjaCcVd8PXzaX4x0HUudsN+kT+8cw8ph9Msp/Cs6FvOsLaYf8tokf81BqK8i
eXTLlISfOMZMZHZx8y/qBXr8q53B9br79D7HMaaxeVyS6xT+dkzd8VeHZfCni650sqRZXJa
505j90oTl4h/tIT0/ukVhlSWPzfQZ6V9JXulaH8Q/h5Ym+id472GK8jliIWSGQoDvQ9iM49
DyDkV4/rPw08ZaQzG20x/ENrztn0/aJyP8AbhJGT7qcH0rysDmVPFfuqsuWrHRp6XtpdevV
dz5TI+I6eHpfV8ZpFbS8uz9DkfPnzzK+AMDnpUa/M+SePerQsdWFy1sfDPiDzgdu3+ypeD9
cY/Wt7TPAni7UZxG+jvo0RAzPqWN4HPKwqSSeP4iBXqVLUlzVWorzf9X+R9JPiHLKSvCak+
0d2Y2l6NceJdbttBt1cCYeZeSJwILUH52Pu33V9cn0rtPiykMXiTw3bQoIlj024UoOwEkQA
/SvS/Cvg3T/AA3pZs9OikuLiVt9zePzNO3qx9B2UcAV518WrC+bxjo8tvpuoX8cNjNEz2Vo
0x3NKpGQvTIBrwcPmUMbmEadF+5GMrdLtrf9EfC1MyeIx8MXX0SkvlFP+rnnAU+b8vTFSgJ
9oacQxrKw2tII13Ee7YzTjb6gjknw9r4xx/yC5AaFg1En5fDviAg/9QuSvoOSpHb8z76WdZ
VOznUi7f12IwcMFJ/Ctvwr4Xm8Y+JYtCSF3sEKy6nKhwI4SciMN2eTGP8Adyal0HwZ4j8S3
qRW+m3WkWykCa+1G2MZQekcZ5dvc4Ud/SvoXwjoOmeE9FXS9Nh2W6uWkkY7pJ5D1kc/xMfy
HQdK8TM81p5fSfI71WtF283+iPmM/wCIY16Tw2C1T3l5dkeY/HSzS0vvB3lgKu27UKq7VUC
OPCgegAArykgkgAc1658dPt17e+F57bTb67jtjdo32S1acqWRAuQvPOK8mEeoiZUHh/xCGY
4x/ZE3+FdGVRnVy+jJauzv/wCBMOGMzwuDws6eJqKL5uvayEdidgkWN9hyhZASp9sipIrW4
1e90/Rldm/tG8t7PaW/heRQwH/Ad1JPa6pBKIZvDXiFWPI/4lUpz+IFdV8NdLv734reG3l0
bVre3sZ5L2SW8sJIIwEibYNzDGdzcfSvUcp0U6tR2UVf7j0M3zfLPqNaOGnFzkmtN9TE8Vb
R8QfF4jULGNauFQegUIoH5CsO/G/Sb1FBZjbyAD32Gug1rTtauvG3iMReHNbnmn1a6lHkad
K6upfgq2ACCPeok8MeMJRiPwH4jYEbcm0VAcjH8TU9OeMnJLbdrsjny/OMvo5TChUqpS5Wr
etz6i8N3sl54X0i8Z8+dZQP1/vRqf614d8b9g+J2mbcZOjtkY6H7RXrvgmy1Sx+Heg2erxG
1vreyhhmibBZGVQMHGR2ryT40W16/wAQNNuYtM1G7t10sw+Za2kk4DeduwdgODivgMkpxWc
VVB3+Ox8LlNWnRxdCtUdopq7PNyCBzj8BXs/wWRj4T1NRz5WsT4Xt8yof61408V+R8mg68f
f+x5//AImvcPgVZ3kXh3WZb2xvLQSaqzxR3Vu0LEeVGN21gDjIP5V9Fn8JU8tqSlprH8z6/
ifNMHiqVOOHqKTTe3oP+N8KxeAdKUdf7ZtlB9fvnn8q8NX7vFe8fHa3urjwjowtrC8vAurR
zSLaQNMyqsUmCVUE4yR+deDmO9C4Og6+B6/2RP8A/E1nw9TlPLYOOusvzMuFcywmFpVfrFR
Rba3fkdJ4f8az+GPCeuaLpdnMdavb7zoLpov3FrG0KKZC3dgQcKO4Fc1bRJbWyRKzMEGN7H
LMepJ9yST+NPH2wxbDomv4HI/4lM//AMTTVa75/wCJHrpwMn/iVTD+le+8O1dwha9m33drH
q5dVynA1aldYhSlJt+ivexb0e0k1LxTpNgiliLhbuUj/lnDEdxY/Vtqj1zXtLMgDGUkluF2
jJI7Vl+BfCsuh6BJfahEyarqgD3CZyYEH+rh/wCAgkn1Yn0rbuZFgRuPlA5AIGPevjs1xca
1ZUYaqGnq+v8Al8jx6uL+t16mJ6PRei2+/coyvaRW7Q3kaTxXSGMiQDBDDnKn2rxWbT5dH1
i70N5BJDbhZLV85zCxO1T7jBGe4xXpmt3K6bpl3q18U+zWaNIxJDeb0AxxweQBjua8vjkur
qSfUdQz9uu2EkoP/LIAYSMeyrgfXNexlUZQozbfuv8APy+W5pkqrVcyjOlokve9P+COwdzA
elWtEgjvfFumW82PIt2a9mY8gCMYTI/3yD/wGqoLbjgZOK0vCOoWVvc6pqM7hGkZYIpD0VI
8r+BLFj+Ver70ac6kd0vxeh9PxBX5MPGhezm/wWr/AMjtwqz3XCb3ZwVZSRkE55/StG6R1h
WZpGRwoUqeRnPt/OsOLVbOW6E1pLJErRlfOVsgscFuc4rVjms54F2Sy3JJ2ARtyuBxz718r
WhJNXR8ZTmubVlK/je+tMOMyQs23YPT6+1eXXtvc6rPcws4AVgI4piRwTgbOOuc8fzr0zUN
bh091spWZ5gC4QJjAPU5/ACuWkbz1muVwmG3b8bgwz1BHUGvYy+U6KbcfQyxMlXsjx/xJ4a
fSbmOGNfNRwpWaT5cHOCrdhz+gzVHWrnUtRnQ3lxFMtlAsW6BcJn09Cx6k9+1eseI7Gz1DS
7i6WeMPGRm2kcq04ZirYx1I4OPTmsOXSvs/hq4+0wMQY/LZ+TkAjH+8Qen5dK+1w+P/dRc9
2fGYjCJVHys8zRn2pJEwt57YmQMpJJK4I/LH6169m6eFLi6hVLt1DSxAH5GIyRz1615ZFHb
jxFbwTKyx71ExRMkAH5tozg/KCa9u1C2kE8jSJ94nce3WvajHmVzypT5ZWMnb6gg+mcUVZa
3O7iNTwP4c9qKXs2XdHV6dZqdJg2jPyYJHauK+KMN/F4ds44YyLN7n9+Rjk7SU/DIb8QK7j
S5QNMtB0ygzXHfFw3x8P2pSSIWr3GwjB3A7T36YOT+Ve3iIRdBs8qg2qyOI+Hz2guLtbm2L
3EyBbdyo2jAOT/3yfx6V3NtaTza3J5d0P7OgIEYQ5BkBIY/z+vFcP4Pls9OsJL663PKwURt
CN3lDGOfQn+hrqJ9e06001ktklVxwEI+bjucfd5zkdhXwWPjUnUfJ10Pq8NJRhZm3f6jA7F
NKZ7x4icKR8pxgDB+uTinQ6pexTSIY/3kmARsyIl6AZ9z37V55Y6xfosrQhZI1femBl/vcB
h6Z6fWuu0DXY1uRdXc0QufNBIQ7cAZ7Y+o+teXXwbpQdldI9qjiFPS+p0euz6na+DJrSeML
qGoFbSIYOQZDtJ98LuP4VhGNshUhZYlwq4U8KOB+gFdR4z1bw7qmm29rdWj3LxSeZDIjtGF
bBGRtIJ64Hua4PTofDb701KO9M7yFUVL2YoPYHI6duvescFGMsL76cXdt2V/17Ht4DM5ZfW
nJQUuZJJt2ta/k92y7dGS2tJroAgwxtICQewyP1xXpGjWkuh+EdNspVd47e3j8xY13MGx8/
H+8TXH6bovhK4gL/2XqE7g79huZWj45HVsEV3beIYJoJZ5o3tTGhz5nGM8A5rzswqJ040qS
b1u76en6muLzKpja8a048vKmlrff7jC8bNZav4Qtddsvmm0mXznR2ywgI2Srx6DDfhmuDN5
poJH9p2ZIOOLhOf1r06G3lkvGjQBSCI9iKCJFJxg12yaDoMES50LT3eMYYNZx/r8tc0czoY
SlGlUTdm7W7dtfMWEzDFZe5ewSfNrr3+Rwnwls4Z9Y1fxExSWC3iXT7Z0bcCxxJKQRwesY/
CvWfK+1QSWpkAE6MnXrkY/rWbB9htLdbSyt4LaIHPlwoEUH1wBjNWrd5PNV4xuZTnn0r5fM
cW8XifbpWSskn0SPOqRqVOepV+KTbZ806cr/wDCP2SBCSkflliO6kqR+amrCJJGykxtwfSu
y8S2/wAObDxZqmmD4aWl3JbSDzLh9SkhEjuquSFBOB8/tUWrWXwxt/Dehanp/wANbMXWpG4
823udQn2wrC/lltyk7izYA4xX6GqkarjUUJWnr9jqr/z9j2cNxJiqNCnQeG5rqyd3rbTsyr
oXjrX9A8L2el2MsITT3ltFEse44WQlc/8AAHWtBfit4sHzC6tgVPGIcf1qHRfHmh+F7pNM0
b4c6XbQ3avcSR/2i8m4qAM/OjYJyB6cVt3HxPt5IysHgfTYnP3TJeK4/ELFXm4vCupVc44Z
NPW7lFP82ZYGvCNP2VTBOUo3T9b3tt5ma/xd8ZOmw3VsR1/1FQt8TPFLEt5luXPJ/dda9o8
KnR/EPg/TdeGlWsJu4wZIhGpETA4ZenZgRR4ok0Lw14bv9ck0SGcWqAiFY1UyEsFVQSMDJI
5r5r67hfrH1ZYX372tpvexKzrARemEXyPGofip4sjJZJbdD0/1VB+K3iucFHeyyOMiHB/PN
bH/AAtKyMxVvAVqiqehvYSPz2Vag+KOhPxL4LK8/MEktyPwJxmvVeFknpg03/igdrxWHa5/
qD+5/wCRyqfEXxF5hJe2J6cxZqwPid4rCKgkt9qjAAhGK37b4waDON9h4FV40laNmuZ4IyS
pwcbVbPPevQvDbaT4l8O2OvvoUVmL1WYROEbbhivUAA9OvFc2MksHD2mIwqSvbeL1+RzvOM
GoqU8HZPZtb/gjyFPil4qRCnmW59MwimJ8T/FW4kyW4H/XKvSvGHiPwh4UkFj/AGVDqOqSI
JBaxIi+WpOAzueEB7dSewrmtD+IXhmXURBrfhyLTIXIUXavHPFGSePMwFKj/awQO5FOjBVq
Pt4YPR7bXfot38ioZpg5QdRYPTvbT8jn1+Kvi1WOyeBMgDIiBpzfFXxkzgLdw56n9yK9qur
HRbPT7jULjTLfybeJ5WIjXoq7j+grkPAuu6P43uruGTw9b6VPbxR3ATcku+N8gHIUYIIwRz
jI5rjhiMPOlPERwvuw3emny3MlnOX7rCL1scAvxX8ZRsypcW6j1EAqU/F3xmRtN7bkDp+4G
a9L8X67o3gaOyMPh631S4v2dUjZ0gVERQWckq3GSBjHU1U1Lxfpa/C6z8X2XhWxaS5vFtGt
J3AETb2Q5dVOfu8YHcVtTlTrU4VYYROM3ZO8d/n6ESzjAOz+pXT0ulv+BwLfF3xnIwUXtsP
+2FRS/Fjxg4ANzAxBxxAK0G+KUTLx4H0+M4+892pB/ARZq/D8VdNXSrN5/BdlLeSmYSpFcK
kcPlsoGCyZYsHQ4wMZrv8AqMt1g4v/ALeidVTF4eg1fAWvotN/wOc/4Wl4xZgWuYvp5NSD4
q+Mo0wl1Cozk/ua9f8AAviHQvGNldSJottY3lpJtltn2SEKRlHVgBlTz26gioPFHjLwZ4b1
UaRqGlTT3YiExW00/wA0KrZAyQBjO0/lXlfWKf1l4VYL310Vtu+1rHJ/beB5/ZSwSv2/4Fj
yY/Frxvkj+0YsdMeSOabdfF7x3BbW0dvJazS3MxjCyoFG0KWY59BxXoyePvA//CKvrk+nC1
zcPbxWj26G5mdMZCICeORznAHJIryOeLxn8SPEl7rum+FYNMsbJWs7eaWdBbWwX5pJHI5d8
beAMfhXu4DDUKs5PFYaNOMesrJN9Etr/I5sVmmBr0+SOG5Lv4kk7W1aWm5r23xi8cXCTLI0
Vv8AZ5DCw8pGJYAEnIJHftT5vil40kjwbyJlzkARA07wh428OeGvDenad/wil7qKr87XBeB
pJ5JGBLlSQeS3A6jiu+8NePdF8Q+L5tATwvDawjzhb3RkRzcGJ9pygUbcgFhyeBWGOw8KM5
1KeCXJG+t47LfTfzHhsww+FpRp1cJzNK92ujenQ85/4WX4vQ7EvEweT+5HFRH4i+Kxz9rAL
ZyRCK9k8Z6toPhjQP7RXSor6ZpUhSBdse9mbGNxBx3PQ9K53w74msvFdjdzSaHbWE9pMImi
RxKGBUMGDBR1B6Y4xXn0sRCph3io4Vci0vdfluejTzjCzs1hElteyPPH+IHil/vSxHIxnyh
xVCXxbrkoZ5vK5GOYxxXqVxa2kksnnwLs4CLGo9ansbeGOG7kW0Rpk5hVocgY9fWtqOKwza
SpJHoyzDC04OX1dHiGq6pqviC6jsrli9pZsssqouFefGUQ/wC6PmI9SKgIbyyzEZPJLMBmu
61DwH4HRjInh1JDLLuDmWUh26sfv4GT7dK5rVvDPhL+y7+SLwvbRBNrFI8eZnaTjIPyqTgd
e3pzX1dKphKiVOm2kvJf5nhYTP62DUnCjG8nd6vbotuhz99cCw0+4v3O3yYy4Pqf4frzivL
bDUr1LWe1WZ1trhtzlSRvbHel1DTkjkZY8xkMRt5OPf6V6BpXgqy8U+Fk1Hw5qkS3ibVu9P
ZVLwt0J3AA7D1HHGcZ7V9ThMJGEGoe9c+ZzvPKuZVoTqx5FFWWvcx9E12aB4bTUpHtrViA8
mCcY5GfYiu/g1HSmYXen3oFtImMq+ArcbgPfGD7ZryG+0zUNOu7m1nLQGNmj+cHYexK/h2q
/omoLa3E1s0wKeXxKBwTjGSMHBA/E4rjxeXwqXktH2OfD46VL3JLQ9isk0SeSPNu10x+YRx
klncdSvcjGcj1qDVdbsNL02RY4DprTIPKeWM5dujqD1OBg9uprgV8T31tYS2UOtPa26Ljzo
UKY7E8YJzxkeh9a51L25a6gtLeOWa4uZAke6TiaU8KVDdiTyT7VwUcq5pXnJvsaYjH3Vlsd
bH4k8OSq8EkL3GqTLlrqWQCGPPPyKOd2AMnnqaydU8VItpJpturKJiVfzPmWMnowHUH/E13
0HwGsIrBG1nX7p75kUyi1VUjjbGWXJBLEdM8Vn3fwb0+EXk9hq11cylD5MMwUA8j5WYDOT2
IA96+qhkc17/LofOvNIN8t9TyCJZNU16xt4BM0jMiBYUMjuepKr3J5496+gdF0O8sPC9lp+
ozvNdQKQd5yUBOVTPfaMD8K8i8KaZd2PxJ00SF7K5sr+JSqpudXVwCuAccg9elfRMnzXAbG
OTxn1716uBoKd79DzsXVcJLzObbTUz8xJOOaK7D9yQM5BwOhAor0/q67GH1k4TRrvfaWwwS
VHGa0fEtlZav4XvYLm0kvPLjM8UUbsreYoO0rjnIPbvXNaTMEsYFYkHHeurtrv1GOQRjjBr
yKdZyTg9jepDlanHoeZ6T4T1TWdHmtbSyngtQwEk9yPs6EKuBlWG49R7Z71m2HgvxXeStJa
6aywI52m4l+z5JHKgHk88ZFe4xuZ5ZW3MxwCuTkjsB/P8AOsnUNf0LTyZr/W7GEd1dyznGO
AuMt9RxXK8Ph6bSkzrWMryXuROW034Yvc7tU1y5ezeFWYWGnvlZAq5GXbkbjx7Y9TXmP2po
XmzcyI8eSojB3E/3WPUAZxmvZbL4jaD9oMV2ZtOspFX7NdNEHyc4YSFSSOxzjjmuiutE0fX
vIvLuASjBaOa3fgjP3g68Ecdc9qbw9GvBOjpbuXDE1sPNqvfXax4/d6lM+jadbXds8EwjHm
OyKS4xngEgkkAn1PFdvoXge7hsDqmuahJo0YYMImCFhERyWJOEJyMDk+vNdOt54G8MxtEk2
mWkikOUXEsrN0BOMktXn3i/xRd+IrpbhIZINJskkeMSAGQy4++2M84yAvYZ55rleEweEg+d
80ui6HQsZi8XNKl7se7NCVdIhnkg0rVNWumjfKzrAnkDPXDfKWHPX8qyYNbEWrvo9xHdspL
rI10AVwVGzG0nncOnv2rqG8EafLpRtzqV3IbiFWSTKqI9wyBtxyAT9cd65fwrb6nY69euyi
CyWV4pQwwxwdueecYAPrz3rzMwwbpU/a1YJXWlj0MDi4zn7OnNu29z1jRZJpoBdXMse+NR8
sa8DgADI9+/vXa6bNLf6VvKhBjo33hz1NctpcMNzoLC0RYVVgqueC4479zXU6WjWtq8BQKB
g46YHYAelfjmPkm2+tz6uTenkCQIkrSbQV96vwGJ3CIMEnjt+FQhhLcgHG3blR2qW2t/NvF
BkCkgkD0ryZu61KqSurs8L8duqfETWnJ+RhbOe/Hkj/D9K5mC9nvo1hmIC2rSWkCjjC+fI7
E/7zP/AOOiu1+I8Ij+J2pw7AD9ls24/wCubD+lcmkEU7rbyzCCGSRIpJV/5ZI7hWf8AxNfq
WCqp4enFL4ow/JH02X04/UKOOnqqSm7ed3Y0tT0a3tPDmg6vlTeX81y7jHMcIiTylz7qS+P
9v2pNG8Oa5r63DaNp32xLdlRz9pjRtxXdhVbrx3yK9J+M+nWum2PhSytYwkET3Eaj/ZWFAB
x6AYry6y1XVLASRadq1/YpcFWkW1n8oSMowDkDPT0IrPDYtYzDxrJJXTte+lpNLbyOTKqmY
VsBOeDl77qNvbZpPqexfCi/vbTTNQ8Malpt/Yz2928sa3NqyZR1Vz82Nv3t2ME5qz8XrvyP
h6UZgonvreNi7BRt3bzknjGEq78JLu+1Hwdc/br65vJU1KZEa4lMrKmEIUE84BJ/Ous1LSN
M1QRW+rWkN1FBMJljmUMocfdbB4JGeK+HxmIpYbOXXqR0i03bq7b69z4jmnCo3L4k7/O58m
BJzaxXawzyWsrhFuBbv5RJ6AORtye3NWLKwm1LUbbTbclJ7yVbdGxnaW43fgMt/wGvWPjNq
/GjeG4CNqM17MvPAUbIh9CzOcf7Nc38MtF1K78Qy65ZQiRdMAjBJ/5ayLzjPdY/wD0ZX2cM
ZCWE+uOPKrN6v5L73Y/Qqed4mtllWvWai5Plj0Ob8QWFrpXjTWdLtYvJtrW+8uNMYIXZGRn
3wfzr3LwPcwaZ8F9EvLzAgtdO+0PnqQAzN/WvGvFizP8RdeMyBH+2oWB5wTBF3r0t5Hi/ZY
Mivlv7CCgj0bAP6E15GbJ4ihh4zfxzp3+cf8AgnzuZ/7jhF5S/NI8butQvNUurjVdQdftF5
IbmZm5wzdE+igqoA9PelubW7sblor6zns59gkNvdwNE+05AO1hyp5Hp2Nb3gixhuviJosNw
qGNbhnVW6b0icr164PI/wB2u2+Mtgi6bpGoMwM8N55CsepSSNtw+mVVv+A161TGU6eKp4VR
s5p2a2Vr2X4fI+inmcsHiqeX04r2aUU1bfmsYUPiq5m+BmraXLI7T2sqaVGzNljFMRsyT6I
WX/gFZvw51xtJ+IenSsAIroyWD/RxuTP/AANFH41xzagwnl0dCQtx5V7IB0/dCVFH5yD8qf
FK8DGeD5poJElUejqQ6/jkD863lgqcYTp20qXb/wC3kl+Zz0cri8LjKaWvM1H/ALd1/r0O2
+KmsNq3j6aJTuh0u2S0UA8B2/eSfzQfhUUd6J/gbd2JfcbbxJbsB/dWQK35ZLVyF3qr3lxP
rN8PKlv7hp3j67Wlf5U/AFR/wGtOG7VfB2t6aThmu9PvFx/GBMyH8srRSwip06dC3wcv4PX
9X8zLE4SnSyzDxWkoyjJrr7zI9C0HWPEt5LY6LYrdTxRee4a4WEKm4L1YcnJ6VnaxpGv6D4
qW01nTLqxR7VnRZ0GxyHQFkdSVbgLnB4wM1b0/Ub3SJ3n07ULuymkiMLPbTeWxQkHGe3Izk
VXu7/UtRuov7Q1O9vFUnaLu4abaTHliC3TO0cD0rspOV5Wty8r6O/52/A78fHMVmNOdRr2H
tFba6/U2fCPiifwp4rttajGbNAYrtOTvgb7xA7lThx9D61ufFqaOf4jLcRypLFJpluyOv3W
UvJgj2NcHFLH9rkgVz5sSq5GOoPp/X/69TS3F1dTQxTHfb2dqltbMeoQSM2w/7u7A9selcb
wsHWWIeklG3qna33G1fAQWa0sbR1TbUvJpEMOm3tp5mrzRxi11K4lijmAy2+IJujJ9MMGA9
jXT6J4juNM8EeK9EjmWJtRSIxcZJMhEEmPfbtJrrvDHhhvE/wAEdXt7VA17aajPdWnvKiqd
v/Ahlf8AgVeV+Vb3LwT7CfLPmRMTgrlcHP5/mKr29LFucZq/I0mvNWcX8/8AM8rBUY5jRq4
F/FCfN8m9fwNTRopG1hLuNIhHpkUuoP5n3QsK7kH/AH2YxTNBvZvD2s6VqBcq9lOnmknkg/
LJz7h2JrQsoRbeA/Ed6VAa/mttIjb/AGWbzpgP+ABc/SsR1il8yJ/mV1IYDrtbjNaSanF03
ts/uV/zt8j0qVKGOr4tvZJQj8l/wx6F8Wr65fWdN0jzIzBBEbxlUfMrnMaZPcEFyPpVb4Y3
Df2xqloxUq9vFKFB5yrMpz/30P0ritT1m71a7m1bVYzFLBBHA4J6rDGF3ewZg7D/AHq6H4e
TLB49sQ33biGaLk/7IcfU/Ia86thPYYCWHWtov7/iOGOHVLJ1zK07qTXW17Hql/a7ERsFsn
7vp71Bo9zcyKYZEDgnyyN2ARnmtW7lWQKqc45+bisf7PGgkuHQDaCzY6/UV8TQm7We55ilz
Unct/YYZ7poyUXGVUcYI5/XmvNPEFna2c95Mlo7upZJA/J4XClecDjj869PtobfZPKbcRiS
XKhO2MEH8aw9Q0y2itXa7Q3YnQmQE/L65P4ntXqYTERoyd5XvpY8XW+x4D4kWKdEjjZlkjU
NsjTBZcY/Lg1wmlalf+HdZTU9LuXt5IpCqsG4dc/dZeQR2wQRXvGv3WnRPJb3M0ZslZo1ii
QZkIYHC+iY4z7n8PDdaudLaW7W0tz+8kzGpk+WIZ6ADr3r9Oyqu5U7WZ4eLhFv3j3Pwj4ps
fGWk3cd9DYteR4WSGQqfMXruRO/cEY96y9S+GGmXF00um3K6akhJaCOPcqj/ZyfT1rx7Rop
LaVNQ06dv7StmEkBRGz5gIxGCD1Iz2/SvoLXPFmm+GRa/wBtWksMt07K8MeGa2IALnAzu2k
7cD0r7LDVKNWk44rVR2/rqfN1/bUai+r7S/Q8u1j4Xa7/AGxbWFnH9ojeHctwUCorj++egG
Me59DXdeE/hx4a8OalD4o8V6ys0lmSxmuCsdvGcADCnJJHOPw44qzefEzwTZwtNFrTagyp5
iwwwuHf0U5GFP1PFePeK/F+r+NLtdqPbaZG+ILRCWSP/ac/xMe56DtRP6tQX7l8z6eQc1fE
S99cqPpDWfiV8PI4Wig1prt8J81vEWVtxAGCSOmQSewBqNrq1N8LdbqF5Hj85UjkUs0fZhz
yOOteEJ8O7j/hCrjVpdQeG7gBmWB4AN8agnvgjPv2HIpnw3jkHj1XYKsltazkjnkcLwO2N3
04rSljsTGShUd+YxrYWk4uUN0O07Uru7+Jsc7wFdQk1TzlgA2YIk756gIM+9e2faMTsQ+Fb
JGelUXmWWcSkAy467QTg8deo4qOWcMpwCwHqcD8K7sNSjQvre7OPEVHX5dNkaX2tMDc2Tgc
4orGa5YnnHQfxUV2c6OXkkc9Yny9PhVVUqMNgjuBW1buzBVGOR2rEsedNizx8oNa9oCFXy2
GGP3Rzmvk4bn0UldFnWtUi0bwtqGoGQCUoIYFLYLyNkAAdeAGOfavMNGtdT8TXjJBFBI2dn
nSAKUVcZc/xEDP3V9Kv+LdQudb1O60+0j2wWIaLGRl+0knp22jnsfWsGFBZAGGciaJtkflk
s0ecHcCPUk9PXrXDipwc/Q9DCwlGnZPc79vATjTIXMsEE+4eY625EYXHQNkHI9feudn0u90
kXthHPetZwSYf7LKRAxZQ5XGcEFT+uOaptql9qt1FHrer3k8UajZFcyM6g9AFT347VfOpTa
hfRWMclxcQ5CmYnIMaksQAB1xuGfQiuOtVSXuKx2U4Tc71HcitdHupljubeICLDvGpJXd/t
N6ZPT61Dci4AkmaMJ5sIxFEpf7uctx1we55r0IyWkGp6fI1mY4owFLEAbQccHHHXHQdenNV
brSyl8yxBgFz5MingZOdp9a8BY73veWh66w3MrJmro3iXw9LYWFvcXi6YfJwPtB/dkgcqr4
5wegPP1rE1RluNZe6t51uI3CvG8Dg/wgHGP90Hn3rI1ayklvUQWse6NTl4Cdy98PXX6Jo/2
W2hN5cvIsYU7WAwmDkBWH179a7MdmznhYwmYYbLPZYiU6Xlc7jwtst7WDzI8nzJPlA4Q5GP
y/rXaxBfssk8sYR0GHAHDY9K5HRtOnt761uPtRe1yY1XjC579ea6nUAVC+XnBPI6fpX5Njp
KdbTqezJPn5RlnHvkUnAwPwrRtoZDdjamOSOPeobJUWMHb85+vFa1uwhlWRAWXdwOteRWm0
2Y16jV0jwb4oj/i6estIQGS3s4+fTyia4aIymS5huoQYWkcRk9JYvuMPfByPxFejfEbSNcv
viPq99DoWp3FtcJbiOS2spJlYJHtPKg857VXfwnrE3wrgv10PUVvdP1iY/ZzasJ5LaZU3FY
8biA4VsY/hNfqWCqwp4SjzNaxglqt7L9dD2MJm9DDYPDU3NW5pKa/utsreJPFB8R+CfCttd
zb9T0u4ubWdurSr5K+XN/wJev8AtBqxNHh8OFr5vEB1wMI4/sY0sLtY5fzNxYbP7mNxqk3h
7VhdQXcvhzXxLGGjQ/2VP8wbt9zseR9TUq6Hr4YMPDOvf+Cmf/4mu+EKdGKjSWmvXZtt6f1
sdGHhgI4ephPraiufmTT6WX/DfI9t+Cl/b/8ACP65YJZyhLS+WVLieVHllMqAkNsUKNoUDj
1r0G5YGU7Ey78gd685+D+nXum6Dq0l9Z3Vq91ehkjuYWhfakSLnawBAzmuo8Y3Wq2ngvUpd
Csbi81SSPyoFt03spY7S+O+0Et+Ffm+df7Tm7pqyu4ryvZXZ8VUjTp1Zckrq7s299dz588V
6w2ueNNU1PcXhefyYOwMMXyKfxO9v+BVueGPiHqHhbw7HpOnaFp0kxaSSa6mu5CZpHOd2xY
+BjaMZ6DrWCPCXiWNvKi8L635aAKudPfoOB2qJvDniOOZTL4Z17IOcLpczfyXFffSpYepD6
vJKUFZWv222Z99KOT1sFSo1sQlyK+jtd7mc2u3mv69q2t6lBDFPNfncsAYIQqIoK7iTghQe
fWuivvG+tH4XHwZZ6ZZMiWP2PzmleR5jnA2oAApORjJOD2rJXwr4k09Ps9x4a1gF1ikUpYS
ODmKPuoPIIIIPORWho3h7WrrxJpMMmh6rBF9sheSaWxkjSNVcOSxYAAfLXRWhh+dSlGLhBp
rXblWltTgcsuxGVU1Or78FKyT63Ma0vJ7W5s9RtZ2t7qCRbiJzyY3H94cZHLKR3BNbvivxf
qvi25tJNSit7aKzVjDb2rMy72GGkYsAScZAGOATySa3vGPgPUYNZn1HRbJr21uZGme1hx5l
vIxy5UEgOjE5wMEEnqDWPpXgbxNq94kEOlXNhHn57u9i8tIvfafmcjsMYJxziuOOJwtVLEx
lGyvZu1433Xf+tD0o43K6qp43FP97BLTu1t6nD2wWbXtSmU7vKSK0Bx3wWYfmwFakulSafZ
2eqne0WtpNKhPZ4ZfKIHsV2H861ZvC2qabq19BZ+GtXFtHdyeVtsZH3qDtRi+MMWC7ifVjX
ofiDwPqM3wk8JWNlZGbU9LZXmhDKjESKfNHzEDIZgcZ/hroxWPo0akI8y5Z2V7rblbv99jz
nnMI/Vqqkm+aUpLtzN6fJM8mXSm1HS9VumXK6VZG/47SCRVT9PMP4VRvLl7S4toskLdzpbH
A4yHWQf+gH869a0HwbrFv8OfF0N3pzwahqUDRQwFlZyqRnaPlJHLs3GfSvPLjwp4nuVtpT4
W1gmK5Sdv9DbjGQf5npVYTG06lSUFJWg7brql+unyHUzHD154mU5pczi43/uv/IbpMek/2j
HJrZ1L7EIpDt0775lymwN2xjf1wPes6+uLUeJIrXT7e7jtpI5J1a8njeQbRt24jUKB83qT7
1uHw7r4iU/8I9rG3GA32CT/AArNm8LeJI9ftbxvDWsm2Fq8QIsJGPmMwIGAMjgZyeK6aNVO
Mot9Gtztx1TAPFQxkcRd88Xy30Xdm/oPh9te8NeInsYTLqWl/Z72BR1lG1xJF/wJV4HqFrn
VMckYlhYMkihlb1U817J8I/DuvWF/rVxfaZdafbzQ24jN1FsLsrSEgAnPG4dfWuW8a+BNV0
nxZeLpOj3lxpt0ftUD20JkEJbJkjOOmG5HHRvavFjj4TxdTCTkrpJrVbWV19+v3meV53h8P
mFaMp/upNtPs/8AgnYfCyL7d8N9S0t5Zoo7jUJ18yBtrpwnQ15Tr1lp9h4y1jTtJ3Lp9veN
FFnnbhV3gHviTePwr0nwS2u+HPhr4hmGh3r36XMstpaNCRJKzKirhc5xu/RTXnyeCfGzQm2
h8J6y0zpsErxxr8zdXbL5HJJJxWOCgli8TLnVnJJK630u9/l955eWY3D4fG1K9SpaK5ml3b
LeqqbPwB4QtWBRr4XesSJjGdzBIz/3y/6Vz66VObM6+CxjF0NMYAfKMxecM/jxn/arrvHlr
NJ4+TQtOt5buPTdOtrG1FsnmAqqkvjB67iAR14FdbpvgbU7r4F6jZNps0OsS3j31vb3C+W6
ski+WpB6EqmOezV21MT9Towq1lZVH1/vNv8ABfkZ0c1p0MHScZpz9pzyt5f5nlOlaQNf1aP
SpI/MglErzLk5aOOMuefQkIP+BUeFLnyPEHhu9kIOy5tt/urgRt+e+vS/h14U1jRtev8AUt
e0iSxiFn5FuskiMSXcMxwpOPlVRzXmMfhvxPa6ekP/AAj2q/aIkwhW34Lqcrhs46gc1VPFQ
rylh1JWVuq+1e/4WPVq5lQxVfEylK0ZQUYvvb/M+ir6xFvBljhixOKy3t2uLZo+RuO0EcVr
u5u0RmypcDIJ5BI6VRvoZ7Z12k7CNwOfyNfmlNtPle549GpeNm9WZUsy29uUMqiNMruCEb8
da5jXtd07yY7OWGffKqrlFI+XjB9NpwRn2rW1K8l06C683EkTgEY52gn0rgvEs097cpNNdM
wgQLGuzaFI6g8c/jx0r6XL8NCcuafyOKrdSPNfFeqrc+fawQsu+bcZiTv2kHIGONo7dyOfa
uP0bR4NS1IW19qVrplkgaV7q6covHRRgElufugZODiuk1J9VtrqTFzHFsVoyikLJg9fqD0y
SfSufm0uQRJLKxaA5kZUcBk9TzwOvSv1XCONOCij5uvGUm7noWmat4H8MqieHoL7XLxQ4ku
blBbKFPBILZxkegyOOa4zX9YuPGHieS5YGCzj/dW1qmXZEJOB/tEk5JrJsrW4vNWW3iWe4h
d9gJbYCmeSxIwBiu6s7KztEit4dLWPUZWbeUUMrJzyvPIAx6dDW9bEyox5L38v1OenSjOak
lqcrcaBqltbTuLMrFwWD/eQN0OOvauk8I+J/D+holle6PHY3Y4fUkJywPZ1bJ787SOO3Fdj
BDZX0bjUrxSm5WfLfdCoBxnqSO9cJr/h2S51OW80+2t/KdcMtsNyAYJDY6g8HP0rhwmY89R
xlo0dFfC+6dn4p8S6dbeGJ5IbqC+N2z2q+RKHUMV+fJHYDn3zXF+Aop5PF82oCJVhhtXVju
4Ab5UA9TwT+BqGx8HXCaJNrupXdlYwwIWhgmyZbs8KQqjnHPUnGR3re8DS2M0GpLEFF1HJE
WTvswRnnvuJz7kV7tHEKvWTvseVUoRo0nbqdmsqgg85xjmpFn3KYmUspPBHVfcVVOEb5Qpw
cjjuaRZmAA7k4/GvdbseWkuhK4bdwuR6hRRUDTEnJC5+horPnfc05UQWVuz2EOOQEHH4Vda
O5FjOlq3lzCJmVufTnGO+M49Dg1NZRFNPgdfu7QM1et4Fjje5kcpHGCWOeMD/AArz40W7ru
dPtbNNHmOjWmm3N7dXUcD3ESBQArbY1Unr1y2eMD2OetdZY6JpcVvJPLHHGCGwzHaQo4yev
GccVz/h/TbG4u57izQeXPIJYFcZeJTlkAIyCM7Qfz4ruLPSo76yhuTfeZqM0ximsypP2VBu
CdOTk9QcjBBPSvh8c25cqlax9Th3FJSa3OdtdJjS/W8mt0vYFYJEzcFGBBwPwFdfpmjadC4
khEMd7Kf3blcDI6Z7egpukQPAiWE026IbQxAwexAwf1rohY2hkUWn7rGDnBYsc84z06Cvms
VjZN8rk7HtUqd/hWrOO8U2aWfheOe1ubi2eW+gid4ZCXRXfBGT356/SuaaynbIfX9abJ/5/
Mf+y123xAiii8DeZGgJhureYkjJG2Ze/wCOK5N/9Y49GIr0cJiZvCxku76LyPpMkyzC4qtV
WIhe3LbfszH1C2ks9Lurq21jVFljXcN11uBO4DkY5Fe3XFtaaB4ZvtTvEjktrSIysJBkcds
epOB+NeMasudCvsdfLH/oQruPiBrE19e2HhtnXyVC3t0mOCqnEaH1DOM/RaMVTninRi3om2
/RWOfNcFDDY72GEjbmjFJebbOWF34hlhhnvvE+tx3TDe6QXQRIiedqjbwBwPwpyXerl9z+L
PEL4HGb/H4cLUZZnDZJPc56k02NLq4lt7HT13ajezLb2iEZBdv4j7KMsfpXS5uc9kvktP66
n0dXI8rwWGdatBPlWru9X95p6Zf6zbaqNRTxLrM1rp7bHhnvS6XFwcFUxgfKg5b3IHrXVr8
T/EiLtje3BXnJi4z+dej+H/COjaPpljpIto7pLWIR75YwWkY/Mzk+pYk/jTvFcmieE/Bmp+
IV0CyuZrWIGG3kjAEkjMFRSQM8k18lis1w2MxEaMaPM27LZXu7fifIYXG4DD026lC7k7+nk
v63PPB8XvGAAUPZkY/54/8A16P+Fu+MQcl7If8AbH/69ZzfEPWw21vB/hAHOCA0/X/vigeP
9ZYjPg7wjg/7U/8A8RXb/ZcV/wAw0P8AwKJ6qq4Z6rLpfcaY+MvjFeAbP/wH/wDr0f8AC3/
F7DcXs8jgYg/+vXefDybSvGHhSXVL3w5plpeW91Lazw26bkDIeCCwzgqQfxroLjRtDh+VdH
tMY5IhU/0rw8TicFhq0qFTDLmi7PY445plknZYRX+R46vxS8UMGIktzzkfu6I/ix4tUFPNt
Tgcfuen611/jTVdI8K6LHfW/hq0vLu4uY7WC1YLEJGbJPzYOAFUk8Vj+DPFeneI9fbRtV8H
adpE0sDTWrQ3CXIm2kb1PyjBAIb3Ga9CnRpVcNLFxwqcF5q+m7tu7GrzPLrNvCaLd9FfzM5
fjH4vX/lpZ8Dobf8A+vR/wuXxgcjFjjtiDH9a9PXRdIEhDaVbDtzEv+FTW+kaD5h8/SrNQo
PzNEuF9z+FeR9dy/phlf5FSx+VqN1hF+B5JL8V/F0yKXkthj+7Fj+tQN8TPEpxukgBPcRf/
XqwvxaWWQvpXwz0e608yEW8898kbzIGIDlTGSM4z9CK9S8C3WgeL/B9trk3h6ytJmeWOa2V
VkETo5UruwM9Ac4HWvVxtOGApe2rYVJXto4tp+aW2xlLNsDTSnLBWT1Wlk/Q8h/4WJ4k3cT
QcjP+r/8Ar1KnxO8UZAE0CY7+Xzn86W/8f30XibWLaz8GeGpbKzvprWLzXkjkYI2MthGHNI
3xJu2+Q/Dbw+W6l1vwB+AMWa73l7aX+zx/8CidcMfhqsVOOBk0+thD8TPFIbYJ7difWL/69
K3xP8UHCNLatg8AQ+v41Wfx/rfnFYfCnhO1jIBHmebOVPthVH4V1nhrxbp974B8R6trWg6Z
cal4fLyzR2MIhWeLZvjKhs7cjcOe6mprYKNKHO8PF6paNPd2X42+8itmGFoJTq4FxT6vT8D
mpPiX4pLLmWAEdMxYz+tOb4meKOCJbfJHQx8VpH4swNFCP+FZWigKD81/bk4PI/hrovC/jf
w74r1ZtEu/CdtpF+y+bbqTHOlyo++qso4depX0Oawq4WdGDqTwatHe0ovT0RDzPCQgqk8C1
F7Np/5HGv8AE7xUqqN1nx28qnD4p+Lo8bJLNTjIPk//AF69uj0DQ3bYdIt+M5zEvHp2qDVb
Xwpommzajq1jZW1hbr5k0rwjCAcZOB05rwo5ngpyUI4a7fTTUwecZav+YX8Txxvi34xb709
qoxg4hHP60yb4o+KpEDNJbPnuYRXZz/Er4PCJmhvbGZwcCOCwkc5HsEqHQ/G/g3xF4mGg2W
gzx77eS4F1cWHkxlExnbu+Y4z6CvUVBqLqPANJau6toZxzjK91hV95x6/FDxVEwMctqp9oR
VHW/ij40fwnc20N3Gk1wUs43jjAKtI2Ac9uN3Irupvib8MYWK6dZtrLKvH2HSnkDfRioH61
518S/G9lrfhcQaH4GudPNreQ3i3EjQxl9jYChFJY53Y+pr1MtwntcTD2mD5Vfd2X4OzOfF5
lgq9CUaWFtf7S1t3Zwi6T4fi1VNKh1O9j1sfMt2ZWLs/DDP8AD/tbf1zivTPDXxZ8a3Gi2y
3NzCZoMwSeZHuZmQ7SSc89K84a98JS3p8RT6gkNxGCzRNOQyuF28xdd+OPTjNdn8MvGWmaF
4Pni1Dwpq19fX11LesyWsewKxyMM7DPHsOtfSZpReIwtpU3NprR23e9r9NjNfVMPiIz9nGa
d7KOvu6crdr67nQ3nxF8RzSFjPE3U8RgVSfx3r88eGaDA9IhWx/wszS5r+zik+HFxDHPcxW
/myzQYBdgoO1cnqa9Jn0/SfMZDpcCqDjARf8ACvhsTKGC5VWw1r7axe2+1z2KWa4Ne59Vs1
30/A8b1Lxp4kbw1L5WpG0ubu5is7eWFQrqWO53U/7KKfzrATxR4l0u5g1O58V6tqVrDKv2m
3vZVdGhJwxOAMEZDfhW98RJYJPHdvp9qqRW+mWRlKRjA82c4/PYn61yRCSQNFL86SKUceqk
YI/Wvp8IqKoQ/dpKau1ZXs/P0OrD5VRzOlVxXLZt2h5W/wCDuev6tDGz75CShXcNvcVylzZ
xzFJJCrEv8rEY3L1BI9a6HwBdNrPguGK6cTXmmE2Nwep/d4Cv/wACQofxNXdS0lXlWRgNgA
X7uAK+XVT6rWlQk9Yv+vvPnpRVSP8Ae7HhnifS5TKyNHtuZ5vJgbgb9xxn8Blqrt4P0ws0f
9qam0bvuYGRMEjjdjb1xXU+Iitx4yaFOY9Lhxx2ml5OT6hAP++qoqPnxmvtoYurTpQUXZ2u
/n/wD2skyHDYynOviY3u7L5dfvM/wzpxGnvYPLJHHHM8UhIJRnRiNxPY4xx05rQvNIVLqYQ
bZIi+WAYKVH+1nkjBzx+Nbvg1h9p1u03fMssN6qjp867GP03R8/Wuhlg82dZQqOwGQQoIBH
OOvNcGLxsqeJlft+aufLSwipSlSe6bX3MwLPS9NMMcLIGkYMNzIG3DoMDqOM81hagbnR9QK
7YoJmGILgDnoPkHoeh5rrrmKdZlFnbguQR5iE9ev9aqTxxQiKad1kwjAhwGIbuBnnuOawo4
h8127piqQXLZnnmufbLa0aa8haS4KbDNIMcgkFQPoRXN+G9Qj07xRbXsl4YYxNsnfy9yvGw
wwbuccHj0yORXb6lBr2rXdvp090yCd1C+euI0TnD7h3JUjv0FcRfaPNbypGkm4sGKnOcEc/
j3r7DB1eVK+7PAxFPm0sepW97pephm0bUIb7b95Y2+cD12Hn8aVcGPhDuBOTjrXhMszW12Z
oZJIZIzvRlYqwzjJU9ua9g8PavPqmiW9xeKwvYgY7hSCMt1D44xuUg//rr6ajXbsmfP1aTi
3Y12WXd8sh29vnAop23dhiRkgfwZort54nL7ORsWMKmxtwqEBhzXRabaxt8p5XoR61k2KL/
Z8DMxO1eg4rSl1A6NoV/q32UzfZIGnEe0tvIGcY9OmfbNVSkoXbCfvSVjyu/sxZ+LPEdnp8
4hiW5fch+7GmBlQP4eSce3FXtD1ObT/E1vf6fKLrUIGEjmRcJkrtII6gY7dflqj4YQa3qWp
6rLbo0l1OzTFJR8jk7idpzkHBAOe3vXXR6TbXmrIlkNtqhR3EYKgMx6k4+Y4HJ54r86zPEU
1UkmfaYSH7tcxdbWLfUdV+0SQeQ8xBk2Dg8dAP8APWuk0ue3853J3rs+SM5JPGKRdDg8lJL
eIGUMGBRM7uemD0qC7XULC8lZkRd64VQAB16e1fBVZ063uw0PoaCSjdPQ5v4iCWTwfqmwZt
0jDZB6FWVsfoK5mQDznJGDuJxXW+MpIIvhbr8M5RpWhOzy1ychSSSewB71x9w22V/r/SvoM
En9US7Sf5RPqOGJ82KrJdo/nIoa1IYtAv3XkrCTgDOeRxVx5bq+ubjU9T/4/wC9cSzDOfLA
GEjHsq4H1zUbAEYIBB7HoaJCWkJJ68n3rvjVtS9mu+/3aH1EstUsesdN/DGyXnrd/oTRoGf
ZkHPHJ/WvQPhLpUVxey+KLhMs6NBpqt2hz88v1cjA9FX3rg9N0efxFrNn4fty6i+J+0SL/w
As7dcGVvYkEKPdq+irZLe0EVtbxrFFAqxxxr/AoGAAPpivBznFfV8P7GPxVF9y/wCDt6Hyf
EWNdev9Uh8MNZeb6L5b+pt253Ha8e3nPHevNfjTqe3SdB8PLjF5fm6lUdfLgTd/6EUr0SO5
dZBFwpAOT3FeF/E7UX1H4nXkW4NFpNpFZp/10k/eufwGwfjXzHD+Hc8d7Rr4E5fPZfi0fK4
PDvEYylSfWS+5anJNj5T1z3p+0hSvqKr3E8dpZzXMqs6QIX2r1Y9lH1JA/GlEWpWM1zpmso
kOqWMnlXKJ0JIDKw9ipH5Gv0BUpOHP/X9f5n65LMKMMTHBt+9JXXp/meo/BrVDa3/iXR1O1
Zhb38Y5OCVMT/qi/nXsSQs6lrhtueS2K+cfh/f/ANnfE3RmkOFvYp7CTPTJUSRn67kI/Gvo
Z522Ydtz8YIPX618DxJRaxcakftxT+73f0PyXM8P7DG1qaX2r/fZnifxZ1Fb3xjpmjQ/6nT
LVrmUg/8ALWUlE/EKr/nXDwX8mj3lnrlspa40qZbtVH8arxKn4xl/0qfVr5dY8Va3rIJKXd
4yw5PPlRfuk/Pax/GqqsVdWGDz0PQjvX3GGpfVaNOg18Ks166y/No+3yrLlVyeVOX/AC8u/
wDL8kfUluseo28d1asJbeVVljkB4ZSMgj8CK4j4t6muk+B3sYZBFf6y/wBghYHlQw/ePx6I
G/Sn/BjVxc+CJ9BuJCZdCm+zqSeWgYb4T+Ckr/wGuA+KerJqnxFe1iYSW+g24tgR3nlw0n/
fKbF/4Ea+My7L3DN5Up/DTvL1X2fvuj8/wtCricTDCdXKz/X8DjEWNIRHCnlxxgIi/wB1Rw
B+VesfBa7Bt/EukFtohuor6MH+7LHhsf8AAo2/OvKc5BIGAa7X4U3yWHxNtoZCFi1OwmtWz
zueNhKg/IvX0+ZU3XwVaHW1/wDwF3/K59/xTh0sBCcF8DX3PT/I5fU42Txj4qjfHy61cnj3
Kn+tVo1LMAqkk9AB1rT8SYX4h+LUzkDVGOcY+9FGax2tor24srOdWkguL+2hlRWILo0yhly
OeQa76a9q4X6pfkjqy7FfV8mjXSvyxbttsSOkiSfPGyD/AGgRWhoGoLY6vf28y/6PrmlXem
SDsZPKeSAn8Q6/8CFegXvwn8Gt5jQRX+jYbiSHUpUJHTADsR+lcpqnwsXUln0jRfiHCbqRS
8cGoeVLJlDuGxo8MDx1wazw2OwNV2cmk97xfr0vtufJ5vnscdg50atLldrppp2f4HI2Mok0
uxlYAtJbRsee5UVOOZI3huJLW4hkE1vPEcNBKv3XX3HcdxkVQ0VjL4f0xu/2ZAfqBj+lXkA
3ZJ5Heuip7lWVujZ+hUKcMZgIRqq6lFX+aR9HfDjxpF4x0iZb9Eg1ywIjvrdTwWI+WVP+mb
gZHpyO1Q/FwbvhD4nHlnmxc9emCCP5V4BpOr6loWt22uaM3+nWo2GIttW7hJy8DfXqp7MB6
17b4u8Raf4l+BPiDVNLl82zutKlIEg+dGCnKMOzKRgj2r4nFZV9UzCji6C/dynHT+V3vb06
r7uh+QZpllTLsRKjLbdPuv8AM8Re4m804ncZOeGI61reCJQnxJt2Y8/2Rfg59xGOa58uXZC
f4kU/mK6DwHh/idYqwDBtMvVI9R+7r6+vdU6n+GX5M/RM/hH+yrpfy/mjldMMj+HtJUsSq2
qYGeB8oq75Mk13pluhAM9/aoOfWdP8KoaIzf8ACP6aCekGPyJH9K2NMIk8T+HY2BIGq2/fq
Axb/wBlrrqSaryl2bf3XNsQ+XIrr/n2vxR9A6l4Z8OTzXOr/wDCO6cL143czm1QuTg8k46+
9fOWgsieF9NBGSbZD+lfR11eXNxZXESMRGkbhcjHGDmvmvRGI8NaWBx/oyZ/KvmcklVnhan
tJN2krXd+jPmuGqPJjZK32f1RokA3mlHGP+JnZgdv+W6V9PR25ffuReWI3H/GvmS13T6vok
JXcP7Ws845z++U/wBK94+JWuPongbW7y1bE5tzFAv/AE1k+Rfxy36VzZ1SlWqYahHeTa+9x
Ry8STaxzS35V+p4Ff6iut67q2ugnZf3jtFxjEKfu48f8BTP41CvCnFMgt47SzitYzlIEEQJ
77RjNPyoTnrX087XtHZaL0WiP0fLMN9WwlOj2Wvq9Wdh8ONS/s3xs1hI4W116DyGz2uIgWQ
/VkLr/wAAFeo6jfWukWF1qd+FW2s4HmfI4woJ/XpXz7LJcR2qXFkdt7ayLd256fvIzuA/HB
H416T8TfEdjqXg/Q7LT23Q+JBHfyd2S2j2yMD9XKr+deLjsueKxNKaWktJf9u63/8AAdPkf
nWdYaWGx0qVNfxdY+rdmebW73M8cl9eqFu76RrucAYw787f+AjC/hUjDnApSzSAvjqc01cl
WZuvrXszk5Scj9LwtCOFoRoR+yrFrw0Vi8dad5gYrfwT2QA/vDEi59fut+demSaXuMkls5W
Z+chcBTkdPWvJftDWNzp+pJ96xvYbjPtvCt/46xr2xkuIGJVgJVOGB4GM9a8jNpSXs6kX0a
+5/wCTR+cZxh+TMKitpK0v6+ZzN4jxRLauXk2EFgnALdzXM32l3cN0ZLnZujwqIp6cZAz2P
tXbxzy3MEskB+4xXdtyWYe1cxqcUsjhrjLxpIjt5hOOp69zWGEqSUuVnmVaceQ5e9guopYr
OFXa3z5kMLHKwLkk4Pqcn6ZrndRtXCz6iVWEQL8qM2QG6d/XNdpreorqNykpkljW3IGwghn
4549cYrjdclE1u8bO3lzELnGR15J/LivqMJUqScb/ADPGrU4RPPWb7ZqktqkRneceTGqjHz
Me3tzn8K9pe2jtfKhgKyNHDGjui43OFAOT36da8m8M6gkHje1+UBJWeHkAMN67cj0IJ/KvV
13OFCErxj6V91h6bdmfLYia1RIYU43TIrYGRvxj8KKGt52bK7sf9c80V2+zZxncWsJXSbR9
q42jIA68Vz/jfUxpvhW5tg4E1+jQKCu4AEfMfTpwM+tdTYqi6TBzn5Bj24rn/E/h+fxFZx2
VtPHFciYOpkkEaYx8wJOecdOnNehjKM1Rk6e5hhKsHWXPscb4RxY6II0EQmcIxZhgSdc5J9
sccDt1r0vwveWiJbbbKSKJ49sR2lvNIJJbJ5wTwPqK8n1RNX0BLwyWa2sDkLCskySliB1UA
kheOpGOcV1/h7xdLqBjsJXdH89XaQyhiAAOM46HB4r8lzXA1JRfMtz7GlUU7cuqPZoYoEYm
M+WzxByzLgY6j8fWsPxDCs1iIipeQkMjLj5RjOfyrNGuPqIKBngtkhBwflcg/KevqSPyNT7
QbONnkWWbd/qweBke1fCLDujNTfQ9WndHm/i2Ca+8C6zcEv5f2Rn3c7QFU8ccdeOP6VkTgN
M3+e1ejeOLWOP4YeIWmBJNo4jJ4AJ45/OvO5t/nPkrnp0r63B1lVwt1tzP8on2PCqaxVZ/3
Y/nIrMpyFHJHFIF+6x578dx2qXfhwcfMOfrWRoouLOwsbS7cOLu2F5ZyZ++h+/H9UbP4H2r
0KdJzpymt0fXYrMo4fF0sLU2qJ2fmrafO/3m7p+p3Ph3V7bxBaB5PsgZbiJTzLbtjeB7rgO
PXaa9zsnjuoI7u2uknhnRZI5k5Dg8gg9+DXgpcoA6dRzXU+APEQ0jUIvDFzzYXjkaaSciGU
8tb+wJyV/EV5GZYN4qhzw+OH4rt6r8j5XiDBvD1XjKfwz0l5Po/R/meu2WokLM2WzFGZXkf
GBjkj8hXzvBfy6os2sXOTcarcSXrZ7b2+X8kC17F8QtU/sz4f38EB2XuobNOhwdu0yHaWGP
Rdx/CvJCkcKKkY2xooRB6KOB+gFcuS0lDDzq2s5u3yS/Vv8AA5+HaHtMbOs1pFWXq/8AgDb
afTbfxLoj6zdi006O7E88zqSo8tS6KcA4Bfb19K1vGuueHNa8a2eoaHrFtqMt7aNFdiInIe
M7o2PHdWdfwFZazOhzE7L7qcUpmnkJDTN06E170ZQupu90mt9NfK2/+SPcxOR1quYrHRqJJ
NO1tbLpv1K0t0+nmHVEyrWFxDeDHXEbgt/47ur33xfqjaJ4F1fXIpVZorY/ZyD96Rvljx7l
mWvBiizK0MuCkimNs+hGD/Oul1vxIdV+FngvRWIad3Jvu5/0T5Dn6ybK87FYR4qdCVtIy19
LX/8AbX954fEuHm8ZDk3qJR+adv1OXgthZ21vaqcrbxrFn+8VGCfxOT+NSkFO3B6EjikyzO
EPLN+tUorS8huItXmcmw1tpo7UY+41s2zH/Alyfwr04QdXmm3tr6/1qfX4jG0svlh8M1pN8
q8rL/hkb2geK18GeJF1u5LGwmtJLW5A6FlBkhJ/4FuT/gdZFv8AamtDLetvu7h2ubliMfvZ
Duf8icfgKWRFljKPGHRsZVuQcHIP5gVKWQRvJO+2NfnkY9lHJP5VL5X8Mfedk33tt+f5djl
pZVDDY+rj3LRrbs/tP5/gNWaIztZq2Z0jWUr6KSQD+lXtOuxpOv6Hq4bb9i1KB3b0jdvKf8
MSfpWadIm0q+0XVbqJkvdasZriVHz8q742iX/gMZH5mpb2FrrTLy2XAaWF1Xt82Mr+oFXKF
NTjFO8Xo/xTOJYqWbZbXurfFb5WcTc8VoD8TPFxDEhr9HB9QYI/6isd7SC6hMdwpeJyDtDF
TkHIII5H1FPfUl1jXNR1YY/0xbSYj0JtkyPzqG5uo7K1nu5QzRwRmRlXqQPSsPZzpShSXxJ
RXzSReSum8nj7b4Unf0uyF9K0nDK+nJOeTmeSSU5/4Exrc8E2VlD8SfDPkWdrasZ5lDxQKp
5t37gZqGXRvFMKl5vB1+RgYFtcQXBwRnkBgf0qbw2uoD4heH0fSdTs/s9xJJK9xZtGkamF1
BLnjqcda6JOvOE1zX92WzT6PszwsyxGUSwU4YWKUna3u2e620Od0XK6PbJjAQMmPo7D+lS3
N1b2Twi6lEQnk8pGP3dxGQCe2ah0Vh/ZERJJy8vJ7/vXrW06ystQ8UeH7PUIEubS5vjbyxO
Mh1eGRSPr0x6HFTPkVeTqba/hc+i+tVcLk0MRS1ajH9Cv5bKSpBRgcEdxSz6zeaFoevpaQm
6sdWspYbu2XrHIyFVuEHTI4DDuOe1WtU0a78MeIJPD97M042mWxuH5NzB05P8AfT7revBqs
pUNnPIqIyjFptc0HZ+TW6f9bMdWlQz/AAF72f4xfYgiwbe3bIJ8pOQc5+UV0/w6CH4taUkm
dr2F2vHHeOudzyentW/4DDL8UdLZVJP2G7zg9OYq5675qVV/3ZfkyM/hy5byPpyr8UcrpKq
ul26Fh+6Mkf5SMP6Vs6NtHjLw2xVSBqcYw3Q5V6x9OGLWXAwFu7hfymer0c6WmoabfvnyrH
ULe6lIBJSNXG5sDkgAknHpXVVTlVnFdbr77mVW88hvv7i/JH0VPbRrb3LgnEsTEDsODXzPo
p/4prSsE82qd/avpWK/sdT0OfVNOvba+tPs7v8AaIHDqFCknp0+lfNWjRlNB0uMn5hbR5Ge
nFfOZHGcMNVjNWfMt/Rnh8NS58dJrVcv6o6TRYkm8S+HUJIkOrW2Md+WOP0rtvi/cs82gaJ
uOHmkv51H9yMALn/gbD/vmvPNJle38beGZlH3dXg4z/vCtLxnqp1f4havcxuXjsQmmxEnuv
zy4/4G4H4V6k6HNiaVV7QjJ/NtJfnc0x2HeIzyNLvy/hqYckYDMAS349aoTXMy6ylskG6zK
LHJPj7kzhmRfbKo1aAOGGercCtXTNLGqfDLxTNApeeS8N1bED+O2AVPz2OP+BH1rrpyhBOV
TbRfNu34Hu5/jquEp0/Z7uV3/hS1MxPkGcHI71WgtGhmZ3u5J4UTybSKQcWsO5nMa+29ify
Hapo7iO6to7qFsxzqJFz1wRkCnjPTrip550+aC+fyPZeHw+KdPESV3HWL7XIbmWO3tZLmY4
jgUyN2yAOn49Kgt9Lv9H1HUbHVJS17Klveyqf+WZmi3lP+A9PwrY0fS117xXpWjuoNsZPtl
0pPWGIggH2Z9g/A1o/ECKSP4l3cu3at5ptvKPcq8if4VUayj/s3WUeb0s1b79fwPmMVj3PO
qNOL92F16uSf5aHOTwG7sJ7TvPE8Yx6kYH616/ol+Nb8G6XfNtZri2jLjP8AHtAbP0Oa8lD
7QCp5Bzmu1+G8n2jRbrSHBH2K+kQEnjYxEi/o5ry8yp8+E5/5Wn9+j/QXEUOWvTq901+pvG
znhklWJ1J2n5PXnrS3VujeHnlVFLtIFfPU+1dK9tai1IBVbkEKCRnAznt7VieIkFvoraXaO
8t3M2+QhsmNccn6kcD0zXzVKt7SaXmfJVJ8ztE8S1/Ur2K+ntDgxpGBl+w6dfXBrE12U22l
xajFLttycKM/NnBycfgPzrofEmnbHLsSqkLH83cd/wAa4/U9j2y6b5hffMBtBAXaR8vJxgE
9SfSv0rAxjNQa+Z4eK5oXUjn/AAfa3N94401LdRLKJzKQcYKgFm/TP419C2ujCOJXfaRnb1
/I1wvhHwRPofi5dTuNQsru2tTItu1oxkWXgpuDkYK8tyOuM16zd3gnt4kQKVjRY/lXHyr0H
19+9fouCotw5mfD4usuexiSadbLIQVhyP7zHNFWidx3CJ8EDowx+tFej7FHD7R9zUsnY6VA
CcgRg4P0qKRFlnCgAgkAD3NSWThtPh2/MNgBFRTgxb5S21UBY7B0AGa69HB37MyinGSSPE/
F/iqbxZ4mMLvCosybC2gCtGscSFsZPOfmOSx7+wrU0yMWu66gjY25wsb43Ox46H/PFeeeG7
plvGlhkKymRlVyc/I2dw54z7n1r2bw/aw3kNvBZNIk7KhmAZWVd2dyr6DBUcdOa/LM1koXu
fe4OVlY07RWntF81ykilHnihGHkTJ2jnB4KnOPUdcV0+jSzzyPJPa7pETJA4KkdgR71nWGl
jTtMe6IRG3GIEZG4bupzk5A4/M45rotKSN08zDQlsblPGOMj68V+e4+vGSfKtD3KG+vU5v4
jTPdfDzVy77dqxkrzwS6jH61wsgzdy56Bj/Ou/wDiK1o3wu1maN9o3QlskY4nQZrz2ae1e4
cjULUkkn/j4T/GvTyuLlg9F9p/lE+x4crUaVes5yS0ju7dxvWUcdTirul+HNS1r4Y6Xd6fH
GLuziE1sxzklcgp9HGVPbkVQSez8xC1/aABhn/SE+vrXoHw/lNz8NNKiWRXigeWAuj8ErK4
HT8K7MTWq4XD+1hupL8mLiSrSrV6Ps5p6S2e2qPOoZoru2juYCfKmUMoPVfVT7g5B+lLJax
XFvJBLuEbgZZDhkIOQynswPINbnjPTLbw34vmUslrpmrA3luzsFVJxxMmTgDPDj6mud+36Z
n5tVtAB1/0lOP1rqgnO1egm4vVf5fLY93AZphsbglDFSSdrSTfy/E0b7xBq3iC506x1YyPP
pCPLLMoxHcOyhIpF9yN5I7HNMILIiYBPTFVV1LTNoVdUtSO3+kpj+dMudWs4rSWS1vrWW4V
CIo0nVmZzwoAByeSKqVKc3GEIcq/zev4szwEcFleHmo1VLVvdXslot+33j4bpZR/o9hqdxH
kjzYLCWSM4OCQyg5GQaj/ALU01Zgk10bZm6LcRyRE+3zKK9l8N6Y+iaba6XbXZjjt4lRyrH
nC8nr3OT+NM8e2M8nwx1jk8WjtlmzgqNy8dunWvJeaYV4hUFB2bte/42t+p85/b2ZRXtJSi
+trfhueVONpIxjBxVCCzlh1a9unldoZVHkRk5CFsNKR9WUVO+q6VOBcJqVptkAYbp0B5/Gp
fNtwRm8thnp+/Tn9a9aKq0uaKjvofYTq4HF+xrTmrwfMtVu0FxOltby3cmdsEbSHH+yM/wB
K7rWNJkX4F6TDHEwvdBhhv1CjqQuZVHuVd/yrz6dba8e1043EMgvbqG3ZYpFdthkG/gH+6G
r6CkuYbkzW0IWS1OUL8YPHIHtjivIzGtPCqjJL7V36Ky/Js+Tz+tHF4tRoyT5I6Pzbv+iPB
mKNh42DxsNysO4PIP5VJa2a6pqmm6LJIEj1K6SCU8EiEfPKf++Fx+NZcs1p4cvbvQdRujDJ
p87wIHjcl4c5jbIB/hIH4V0vga1TWdfvNTtHBt7O2WCGVkIDSSNucgHHRUUfjXqVIOhCVb7
KV0/y/Gx6WNzmjicvVOnL36iSaTu1ff8AU6j4smD+2fDM8CDAluLfPTAaLIH/AI5XDK3lln
UnKkMK6j4iFbbSdHe5uQWg1GMyTysFGGV1OfT71cc19pJAzqlmMDB23Kf41wYCnJ4Om1d2u
r/Nv9RZDWo0I1aFWaWqtfs0v8jO8OQSWr6vbyE/u74rHnoE2gqB7YIrTv7dr2wuLVZFRpoy
gYg4X3/PFRxT6YfPkh1GzHmsrEi5QchQO59qmimtVU7dQtCRyT9oQ/1r067nKt7VJ9Oh6OC
jhaWC+q1Ksbe8t1s2bk/inxpNCU/tfTtPjPANjZGRyPXdK2AfwrmNeW5v9FujqOpalqlwyh
EN1dMqBmYKMRphRyemDV1rq2PH2+0OfW4j/wDiqhL22oXmm2EN3bSvcahbx7Y5VZsBw5OAe
gC1WGcoVE4wUVfWyt+O54eNy3K6GDqSjLnkou15X16WWxX0OFYvD9lCmBsDjjp/rG6e1alh
KIPEXh64JIEOrWzNj0LFf/ZqytHlh/4R7TzJd26P5ZDb5lBzuOc5PWpLi/sYWs2TULV5o76
1cRpMrM2JlPAByaUqcpYiV1u3+p2VMTQ/sJUudX5Fpfy7H0J418KWXivQFs4njtdSt/3tnd
t96CQdD7qejD0+leBwNJIJo54vs95buYbm3PWGUdR7juD0INe26vrLWojNzjqMFj6nJ/GvJ
/HOoWg16LWbONWljhWK9RDlriIEjfgfxR/qM+lfOZE6zpvCz16x8vL5/mfMZVmEstre0k/c
lbmX5NGaoOMHrmt3wVMLf4oaK8hwrWt2n6RmueOoabkEarYuCMqRcJ0/OtPwxe2s3xE8OxQ
X1rNLK9xGESdWI3RHrg/7NexOjP2dRSTtyy/Jn1+f4zD1cA1Com7xdrrujIsjm2uOmPt11j
H/AF3eraEiQbSQRyCDgit/XfAmsaHNczaJPBrFpJPJJ9iciKeMs247H+6wyTw2DXLvqdpbz
mG/MmlTqSGiv4zCynuMkbT+BrT/AHj99QfMn23Xy3MslzrB/VYYWrLllFW12dh8unafcSSy
vYCN5eJDA7Q+Z/vBCA3XuKljwjbUQIi8KqjAA7Cmrcvf3AstBmtry9uEYrtkDpAgGWlkweA
o/M4FVNN1nTrrR7a6uNZs1mkhUurToCGxzxnj6VrOjiZ0+ad2u2rZ2YbG5XQxU6VHljJq7a
0T8ie6vo9PuNO1CaQRR21/BMzk4wA3P86ZpfmnT4JLj/X3O65lJ6l5DvOfzA/Cs/WZ9G1Gw
WybVrHElzCG/wBIQ8BwT36YrVl1LSVy7anYqDyMXCf41pOElh4wUXe7voc9Gphv7VqYmVSN
lGKWq36/cSzMkKNNIdscSNIx9AoJP8q9B8JWzaN4T0iCYoAbeOWY+pcFzyepy1eV6jfWN1p
5tIb+3mkupYrYRxyByQ7gNgA5+7ur1C/1CK/eRYpPLEJd4QRjr0Udhgcf/X5rycdTksPGD0
u/yX/BPGzzHQrYyFOk+aMY/LX/AIB53FBFaajqWlQtuisrkmE4x+5k+eP8ssP+A1ZVsEgDJ
NS6/bx6fqljqywzutxG9vd+WjSspB3RsQuT/eX8azJtZtkjlnt7W/kkVSyJ9gm+Y44/h9cV
3+yliFGpBX5vz2f+Z3ZRnmGpYP2eJqJShdJPqlsej/DKyVv7b111BDyrYwn1SIZbH1kZv++
ayviMxbxro8/TzNOmiyD/AHJEb+TV1fh27j0jwRpelQrmWC1BkO0qSx5c8853Ma898bajbD
VdFuLmaKOKGW4heYscKWiyAT9VrxcNz180nNLSzivRRsvvsfMYeulVhiaj+2nf1f8AkZ2cK
D2x0re8F6ibDxTf2uSRdWsV0oxnLITG36FfyrlG1jRmw41SzCjr+9BAq1Yatpy+LdDls9Vs
5ZZJZLUpG/mHa8ZIOB/tIv8A31XsSwlSpTnCUXqn07a/ofW8QYvCV8MnGpFtNNWavbVM9Zu
NXuJFfJuI2cg7QdqgA889SenHpTrO7tbwXQYqZo1yQTjOeAcfga5+R7SGRrmR5pAF3Fgu7k
ZwAO3NK17dyMHgTDQ4AC85HT+WP/rV8t9UTVlofF8yj8JzniK1e5dNrCBt+Y92CARwenavJ
fETh9VDYdJWBEzK+3c3HOccnpXtXia4F3pKNbq8MySchfp97jt6fSvIvEVlG0pieSSNxmYc
A4kI4BPXBwK+0yadklI8LGuU7yOz+GtwDpMOkTyu7AvJAQQQBwzJgdODvX1BYdq9MS1t4cB
23sTxzgV418NNJluvE8N4DPHaWFvvnCnB85WZY0cduCx99p9a9jZuCCD0PT2r9Py6UnS94+
Gxyiql0PlGmCQhtpYYySpoqAoHw434IB4wO1FejY4DY0eAHS4FYdUFWrjR/tUU1uxRVljZS
5PAyMZ69s03QXilsLRZHMaYUEqu7aD3xW4sEbMyDkA4yeCffFKnZxszab5XddD5D1PRZND1
LULEiB5ra4MZjLbC23o5XHCtnI9c11PhzWRbvaC9lWNFKkSGMtn5uisMHjpz2AHavYvHng+
21zwxqrQadDJqbRp5c3lhpSFYcKT327gPrXzDdCdZzGvmxxchAQUYDdkjb1Xnt2r4rM8Ak+
ST0fU+nwGKVRcyPoO71kTWVrHaIIok/es8zEFxu9T3Oc/hir0eq3DSSrZxu6MTiXHUAcjmv
M/D+tHUtJWK/uEfZwZWxmPpx9c1r3Piqz0iJ5wqjfFhZMks3+yOeOefwFfnlTLve9ko3aPq
KdaMYcx6DpeyfzxqUNrJaGNS0dyokUndkDB4Prz3qtf2HhtNQSGPw5pU0JKZItk3AnkDp3y
K81u/GEFlE85aSZ0UFCTtDEgY4P16Uyz8ZQXNzLdI7k7h88fJUAY3hfQHAz9PWiOW4qCcot
pdldGcq1Gcrs9nl8L+GoofNTQtNUsSdv2RMqByR05qxpkNnZWry3FulhZr88MMSAbs8ZCjv
muV0PxnYi626hNIkKLtEzxbcnqOQTwRzzj0rp5766lhF1YwwzxOgZWVxiBSM859q8DEU8Un
7Ks215scakLe6rMlv9X0K+jEF1Z211t6RTxrN5ZwcNgj07+lZcWkaTNp636aFZBo1YKps48
McdW+XoK4/WPEmlWOn29pHPBISy3M25gGk69hwV4A78H3qjqnxHvbrMMpjjkZB8kWUC5zjA
z0HvXdRy7ExgvYuSV+5n7WDfvJM6Ca30azMfl6ZpzsUyw+yx8MewyKiutQ0vT7dbtNJs1kQ
rsK2sYJbORjC5zn0ripby4M63M9wbi4WPIRcc8cnHqDVSPWIZL6Cz1O9jtVZ/maRxiH/aNe
tDB1ZNJzb76s6XWopL3Ud/8A8JDqMk6Txoyq0ojUk8EHIIKj+ftXoqa1ZR6fIupyQPEsZDK
/UgDnPbnpXz2njV7XTgukR4LhQbmUqHnxkkr2Xr9aoT+MLrVpDFfNGIzl3dOWz2yCMf5zXP
XyKVaS05UvvE8XGVz26WHwHrMsKQ6fYqWYbYIrWMluMnoOnrWHrnhrw5ZXcZ0/QNNYdDF9n
jx7np25rgtF1xLK3e2hjdBj92+/oQfukjB/D29a6K71A23hdNWu9RG1m2q0ce5izdAvPqBz
/wDXoWExFGrFRqSa21bBez5eaSX3FaQaPaWMeqafpdmJIwS0kUKx7BnBJOOwOfXFdBpFzud
5jeOEEqom5iflPXj0B4/I159oniy50y81PU20m41HS0thb3uzOyAs6hXbPBIPHvkfWurtr+
zg1SD+0VeK0vwbi1uJGBMiuAUJ28rgE5yODx1rvxWBq+z95N36v8iMPiqUZtR6HoouTEJFc
8qPvBuorm77Wrm5cyWw2pF/y0LgYA65rm9Yu76wvrN5b24jiSX54R91j3HoQBird/rVpPbN
aW6iFY8AOindISe3YHGfpXhQwUocrfvX/A9iNVXcnobr+bc2bnVjDcQvJ8oeNT9OoxTTpeh
payyjTbOX+8TboT6elee6hrTSQoh1HyECF0Rjj7vQZ9fpisk+NdTh823aQFzIcZUliM8cg/
zr0aeW4lx/dyt5K6OOeJpJ+8k2ek6fZ6ZdzyQnQrISA53i2jOBjtxTNQ0zQYLqONdHsppoi
sir9lTL88jpg1w0fjO1aSES280crAbmjc9fauksdStXu0A1CVGXh4pRlgM+tOpRxVJ80pO3
a7HCrh5R5bL7jpoLTw/dWrB9GsbZpBwBaRqw9f4a1Fh0ixeKe20ywgmhYqpjto1bgcnIGc8
1zJuYY5XP2kSIM4cHJYe9VG8QWMNwirOWjVt2B/F+PTFebKnXqN2lL72W40rJ8q+5HRJofh
CKXz/+Ec0yBWBZpPsqHzPbp61rJY6BNtn03S7GMRLudY7aNWz2IwM//qrznUfFJgkCTRx+U
ScqH5A/lU2ja9JNcSSafMYZthIyoJ28YGK2lhsY4c7nL73Y5p+yeiivuDxnq18xVirtkkIV
OSBxn8zXnP8AbsxvvIZvPULvaTOVX5sde4ycV1evaldSW7N5iNIo+TI27T7ehp/g74WQ+J/
hrqeurdwHVrqVlskRsmJoyQ0cpJwN5x9BgnrX1mTYJVafIo6o8rH4qNG0m9CLw/qWkQ3H2S
60+wEEo3RTmBMI34r0NdxZXVtbFY7KwtIJgdwxDGGHPZgMgkehrxC3a+0+8n024ha3eNTui
mX54CODx2B5B9ua6G28TyNcJbxTXMQi+VJJTgFAfp27exrLHYGq20pP72aUKtN2dl9x68mo
TyxyQtcMUHPIrSnuraS1+yyzLIj8IJfnVuOBg14knie4ieRnvAqvl2iIJAXOenarz+NLO7K
rFehJl3bC5HGemPw4z25rwXlFZSvH8DvdeEk0z12w1HQNI09pfs8VrPJ95khVDKB2yBk89B
WRcap4dacrFo9lH8hJzaR7jz97kfp3rzaeadLZLy4mBVWKkNICF6YIGfTHNQnWrS8Kt9qll
c5Bkk7en/662jgJpuSk7vfcj91D4kj1nVzoOoWFoljo2lxPgM5+zRksSOBwOPX6mpoLHRG8
N2t4NH0s3EQYktbJkMoxyNvPGeueleYWGqu84xcAITwysAM4/UVux64uEhMwyg3EBjt5zzi
sKtLEr3VN/eyOSk1pEbPe6PaXQT+zrSNkIYOkKgpnnqB1qKHX7OS6TyEMrKRu2rkhT7f/AF
uKybjULe4kkkeNlIUu21Qo5788nvxXE32vmznJ0p3jJBL5LFpO4zj6dOlepQwLr6Tu35g6q
oq6skemz6veRyq0UT24ErDBAzt7D39a6Hw/PKZJZTdysmCyByY4+OCTn2rxHSPGWoG+8yWZ
718biGblgOoGenHp6c16naa3BdQJb2yTrKzEbjuLBWUEHA+6ecjHAIrHG4CVGPLbRk+3jVa
aOhu9xkmuI8XOBjzI8kbcdTnvjrnvXLa1rcOlaZCbq2il812QYweAOTg/WukuNC1SLTjJc3
AjSN3kaeZgqoOq5Hfk9K8B8QX8t1rF75QLiGUt8p4YZ+8fTBqcswccRK99EXiMTKnGyO9fx
N5klsixuqKoVW2oU3epGOas3Ws332dWism2AqisQM9fbv2ritP1KG4srZJrEwb3bynWXKvj
se/H65rLOq63r+ox2Nj5gZ5BGilzgcY5zwOnX2r3o4Fylba3mcn1iEY6o7ax8SLBdG0mbay
7iSTnpkj6cEDmun8M+KYHuVt7gNFEwKsH5DZPXP4CvApLi7F0YpJZo5lHlyI791Occ+/61t
w6lBb6iFhZzbuP4pCGBAGAT659KrFZRTnFpbs56WYS19T3PxFeG1jeVAq+YihIydxbJPT1x
/WvHvFl8IJ5bCSNTOE2uxBGNoGCvPrkfhWjrGqf2rpCzJeS5iAzvOFUfxEE8nntXLaZpk/i
jxDaaTAs0jSuI12kfJGoLOxz0AAySaMqwPs/i3HjcS+VvuetfDK1uYdDudWns2ifUGjCl25
dI9wLDuAWJPPcV3+4PHuCLnuD2zWQZAWJQBUACovUKo6D8sVZimYxsMY9s9K/SMNBU6agj4
PEydSfMaJlIOFZwvYbQaKpcYGXI4HG6iui6OS7Os0SIJptvsOcov8AKuit/mIKMARkHPf0r
J01Suk2u5SCIx/KtS1B3mUufLGC3TjPArKDtE76sVqXvKba8b+XmRAwIOeORz6dK8Y+I/wn
1fxH4k/tXw1YwTXE8SpKJblYVDKevzD5iQV7jp3r26FY2mmzgApyehHtUhiiZUzhlI3gkZ/
/AFHiorUY16fJMzo15YeopxPiz7DrHhnVr/StZsTDc25XfC3IwMEsCOoI6Gszxbcyxa3LFH
ZptkVWiIPCAqOP619h+K/C2k+LNHltL9E+0NEYoboIN8O7sD1x6jPNeNWXwR8ReRKl/wCKL
O0gt5A1vGbdrhmABByxxtBBPHIB7185VyupTq80Vc+gp5rSqw5b8p5T4L8F6z4tZ7z7ckFp
ay7ZSX3NGf8Ac6gH16E11Xin4badovhu61Gz1m/LwspCTbSrgnaFwoGDz1zj1r1Lw98PtM8
IPdXNvdyzzXA8vLcFQeccdcnB56dqzPiJFro8MPZaJY/anvGMU5EQkMUe05IX1PQHBx9cV3
rBctFzmveOGeL5qyjTloeLaXqMx1WAnUZbhc7RCIzG3XqOx5HBzkVr63461GwsW0jfNGVOy
UrJuJOclS5zzjA9vStjQvBGoxwxsLJY2QAtNfB0BPcIgG4jOOTgfWuo8K+GrPRojc3un2j6
w00jPOo37VYDCqWHYe3XNeFHL/rE7zhou561TFRpQsndnk+o2t1JpcF+7u17c4MaLbyJuiI
AIQlQGPqf59ay7vQdcsLJLq8srq0twNxa4VlTk4yG747jrX1LHevt3OzEKOmO3+fSrJuTKP
LkcMOhDcg+1ezDLla3N+B5v19/y/ifM1te6pYJbXBZ3tkLRsyAurrjPJH1z6isi5c6tqU0s
DeXEeMYP05596+nfEegxa14YlsbOKKC8jbzbc5CIJMEc4HQgkH61V8BeALDQrMXetadY3es
STGUSKN4gXoEBP3jxkkjr06VzLK5Rq+71W51f2hCVO7+4+Xjb3iB44JmIViuI2JGemMDv1r
Y/wCEd8XGzW8k0jVPKjQyPJJbsAFxkckDPHOK+t2sdPh1mK803SNNF00u+5uPJCuqkHcwIH
3ySPqCa6D7UWwGJbB784P412Qy5S3l+BzfX0vhTPjq60fWtAtrWTxNp9xpq3i+dbXEijc2A
Dnn6g44P4Cr8Fj4k8aXkjaLoEup2VrK0KzKBHGS38T5OCQAOh4AAr6Q1fVYk8RmSeaN/IMV
mkEg3qzynLNgj5SOAPUe1aW+KKP7PDGkcYPyqqBQD+FY08shKprLYupmE+W1ilovhrQND8G
x+GoLCFrFogtysyBvtDkAOz9c5P5dq8K8XafB4Q8aS6XazK2lsgngtAxJgWUFD1/h3A5Gfu
lfc1795jyM4yTg4PIFcn4r8Bab4skS6lmktbyBDEs8QBLRt1jYHhl5P0NerjcDGvh+SC1R5
eDxc6VbnqPc8ru/FkenQpa33l3rySoqR7/nGAOrY6DNYes+KJHhlaVfJTBULF0Qcd+55HNW
vEPw88U6LdTmCwu77T7VxHHcKAfPBAxhMk5ycfX0rm5vBXjFriKGXRr1JHDOlutu7OMHBJC
g49efSviY5VGnNc0dT6941uOjLfhfwlrXjvWbqDR3fy4LcSzyTS+WAD8oHfJJzx6AmusuPg
d4sg02/uIbi1knhk2R22/Iuk253KeApHTBxnBPHFetfCXwze+HfAsVrfaZ9ivZpnlbOPNmT
+BpBn5SBkBfQDuTXeTRSHaCdwGeOgr6/DZZTnRUpPVnzeIzGrGraK0PlK2+C/jy5jilOmwx
oxA/0i4EZUZxkrknpVfVfh5418JxPd3ljcCMZzLazefGy55LEdB9cV9Vyb0yQDyM4PPeqtx
I80MsLMRb3MTQvHu4ZGGCD7HNFTK6bg1GWoQzGfMrx0PlHTNcncxwNIElJKvsBOcdDz+IIr
qNF8NeMPFmnXN9oltFLDFN9n895xGEYdVVfYEZJ9ciuS163t4/GNzcaVHmwWdzbiQ4LRL8o
YEckEhjn8a9a+G/xFWy0SXS9ZS2tbG1ha5W/G2IP8+1kdR1kz0I5buM183h8Lh3XtV2Pcr4
utGl+71ZUj+DXiYWhuJLmxklRjstzKzHHHIfGAffFcRb3x0a48u9gYGOby3jm+R48NjcG7f
h/Kvcbr4k+HLXw/JrqXqzQREJ5SfJIXP3UKnlSfU8V4FHYeLvifrt7q0WnyzRzTeW0nCxQc
dN3HQD0J/Ou3HYLCySjh9X1OTBYyvJydZWL11q51WzWTbEgkzlASWwBjn69efSup+FfiW18
Nat/Z99MYrTWNkcACEqkwbClj2yG29z0qOz+BrJZxy6hrCRTFWJjt1LY4G0En73fOAKt+G/
h/rGk6/ZX19LZNb2MxcR/f3jBAIBGB2I7gissJl9fD1IypppNlYvEUMRSlCb2PS/EfhDwn4
p2trWloZ4ycXEEhilycdSOvTvmvHpPhfqV94v1ax0yT7Fo9lMFS7vG3s/yDhccsSc57DHrX
tPmybD13c5OeM+nvSmSQYU5cjB7fjX1tXA0MTJOSt3PnaONq0E0nfseOn4Pa/HGJYdVsJJZ
Afk3PGqkjGDwSfXirMXwivEiButUsnfv5UTAjjGADx+Jr1gsW25fqcih2LoSzE88e1R/Y2F
fT8Snm+ITurHgmpfD3xLbaDNerGjfZl/eRiUGRxj7yjHIHGR71wTRvBG7ec0E8cgQsWIGPc
V9aAoyuGwCM5yK8b+I/gFLKaPVdB09linG2eyQE5PJEkYPr3A9iBXk4zKVh489J3XY9bC5s
sRLkqKz6HCabfx7IjHMFIAKjIypB+Y1vSXywgSuXdWLB5DjCY4OP72T9K4eKz1SC6e0GiXQ
l5JV4mGwYzkgD05ra0nRtX1O4h0+GC8lhLFn8m2Y7D65JCg/Uj8K+dqYHnlsezHGRUdRNY1
va2C7cggA8EkHuO2K9A+GegaNqug3Gu6xolvd/an8m1W5UuqhfvsB7nAB/2WqTSfhnpVtN9
u8Q2cF5cMBtgSRyid8vz87djj5fr1r0K2jWOKOKOONIowBHFGoVUHoAOgr28Fl8aVpSR4uL
x0ql4x2OF+JGjaNYeDY4tM063sbiS6iSEwxhdxVWO0nHoD+OK5Lwh4hk0u4ivMpKqyNgE5Y
ZwCp74zyOnQ16d418Pz+I9CS1s5IUuLe4W4TzcgHAIK5GeSDjp+VeJz6RqulSSyXGmXlmse
I382JipbGfvdB1x3HvXNm+E524uOjR0ZbiE46vU9E8eeJ9T1bT4U+1/ZoxuyqsVU4+be3rz
wOO1edeErJ9W1aO1LIqzSxvO8mfuBsleOpY4H50T397qJ3Tn7RgbjEeMjuBUenNNpUn26EF
pLSVWjEqlY5BuB2OeOePzBrx8vw8MNBQtomepiZOe3Y7Dx5YWto/nl3CXOTFEiIqQurLgZU
DAILce1Znw8tEfxXBOsnkvZq91t5JOMbQPU/PnHpTdT15L60e2lRYHFrJEiTZcbnbzAQw43
gAIM9u46U74c2RbxcXuZGtykMghhKkeY5U/KfT5QTk91Fek3CdW+0W0ci9pCkubVpHf694Y
0bX7YRahbOsiksk0BEbgkYPOCD24NcBqHw31KweR9NmTVLYxNhWAjmVevTOCcZ6GvVYxEWe
LzFMkZAIU5Kk+o9xzTnjIBbh+xCivcrYdTjex4FHEuEtWfObPM9hKxWQ26NgEjKbjyOPU/n
Xc+ANJvtO8USXM9pe20b6cwR7iEpnLJgAn15GB/WvRDommwXi3iaTZx3XBEi26BlOOowODV
wRu2Q/zE5PoSawo4PlfM2dNXFuorJEce4R7lGcg5FWIXcKSRjoQcf0pRCVQMBgk+tWYIchU
JBwe/U17NLSJ5M2k9SwJ2CgCLoB0SipTZjj98BwOuaK05UZ+92Oxs45k0W2mymGQEAEFgMd
cVPCyLP83zEdc8c4rBsr7Ok2hD5YIM/lUhvTvDCQjHfHWsoLW50VZXjodVbzDc4ViAFAJB7
dqneVApbJz1O08Hj/JrmrW93RzfOduQMgVyHiT4h32l3hsbOwgE4l8tTJukMnAK7VHcjPWr
q1adKPNUehxRp1asrRR6bd6xbRSxpd3dlaZCxgM6pvPbqeSc9a5u+8beF/MntLbW4Lq6VvL
ZYcsEfspOMV4Vquq3Op6pJey7pLiV97PsLN2yFAztGTjivR/hf8O9Q1TUFv8AUk+x6ONxmR
1KvgYwxJ4BOSAOvGT2rx3mk5ycaEdO568crjFc9WWvY6/S706lbOJI5PMhl2FSMbkI3K+f7
p7EelLcQxkFlHP3QR3rpfEsls2rQRWcCxxpbIqqoxtjGQi4+mTz61gTK7EjggjJBGK9elf2
ScndnmVGvau2xh3RCo5VScCsSYqjfKMMTjOetdFNECrdWU4Hy81jTWhZzx8w5x/9euKqnuj
uhJdRISQgZ/mK5HFWoGJZvkwD3z+lV4rd0UqqnccGpwSsmXAJHJH9azg2tWaOKZopNtAHIB
657UarqTad4evriCXyniiLJIRkhu31Oaz2mdjkAlc/4Vi+I5Z7lYtOjjU7huJdsAk8Ln0q6
9flptodKjGUkixe+IbjRVsrPQ5hL5TiTUJJwHadnAYgPkAHJYH0yB2qqfFXij7VBqM3lWVp
kmO0h5Ew9XcjJ9OMY561vzaRpfhXTbfzbMaldMjf6ZIpFrGBhC6L96Uhtx7A4FYsV8viTxD
DcsbiWyiIhsxdRiKRowdqZReFJPOO2a8CGJxFSfaL+49H2FGK2uWfttxdLYTLAyR3V696Wl
ZS/Hyhdo6KPXrxXXwbrkBslj3A5FcN5TaTrBkMCpMshdonXaCytypHp15retfEdsiSTxQ+U
7HJhAJDfj7Zr1cNiUndyOavRS91I6mGNpAGdQqZ7jGa2LbS5JQCFcnABwOKseEtNtLvS4Db
TrcxqPLZ0bcAw+8OfcmvRNO0eKADK8YHGK9KpiYxSaOFUeY4eHw9MxVijYXoAOp961rfwtN
5eNjA44GcD8feu7WCJFwqDHpUgGOgxXBLGSbukdcaC6nFL4VkT7mOepofwu4jYAE57Gu15o
5qPrlQbw8GeY3ugSQq48rj09a5qfTZo0A2bRngHp+de2TW0cowy1hX+iJIwKoPYeldVLGX0
kRKgktDwHUvBeg3rbrvw9Yzhm3OWhAJ/EYP615v41+FcbyRXnhbSN2/d9qtUnCgcAK0YbGD
1zzzxX1Jd+GCcbT8pOcVAvh2MIzPx6cZ3Y6VrUpUK0LNW9DCOIq0pXjr6nxND8N/FOsXCWs
Ph6/FyMIJZk2JGAcnczHHAPGOM8V9NeHPBcXhrw5b6RaF5UQl5J3GHldjlm44HbjsBXZeXb
28xVcKVOCc9asm7teEjP3egzwfalhcFHD+9F3YsRjHX916HKXejyiGRUBx1AJqkujPnfKo2
k5wTXozSWsltwBkr+NY88KPJgjAyeD3r0YScnqjhckjl5NN2/MFzxxtqs+nP8uQ2R39a6xo
1jXheP8APFR5iMTF1OYxyfWupM5W7u5yD2rpkNHtLL19BT0tXYAYJCjkdK6G8eEruaMFsDn
tiqazwSAjaQ2K25rIEruxjS2UkZbcvDDHFJJZkzlFYFVGFO4sPwJ7VpS3DD535H3SpqlcX+
Gwoxtz82Klz7hYeC1tG4zjvkcZ/wA/0rGvLyQ4J5XOcGpZL123BgpJ+tVzG0rIcjDdAPSuW
qtLRRtC+8mUjE0xD4BUnGKniiRYtu0AHqSOavJDhQikg4znHH51Itrtxwc/Sop0l1LlNbFR
oirM3GNpYk/KMdTzXG61LY3Ulk8F7LdCW4BSIqyxOgyPlwBvXr3IPXpXftZpNC0M0ZdTyV3
fe/8Are1ZF5t8MyyzaYkRe4jaBRPlvJUjJVPQDIwOBgkc9K8rNlP2fuHoYHk9pZkUPhnwzr
FpLf8AiKyt7mWR0ERkjAMgIJJB7gY+g74Ari/FXg7RHh/4SO00yWwsrudooLOGVk84DOG2M
Pu5Bxn8OMV2mkiLxFr32XUpJJoxE00/OGdExtQEYwCxFWfHhNx4eijQDfBPG2zO4hRxXz8c
O5QnVb3/AA9D3PbS5lHoeeWnw58M32v+HrHTdQnaHUrQyJKWEwWZQzNGygZGCOfTPem61pm
t+H9Yt0tzbLNcRtNDcWuJBKpyGwvJXB3ZXg9fpVGzkvbO/guLKZ7Wa3m8+KSNtro4PDgjpV
3zdY06+h8UQI8N49y80d/JaBkllyd7YI287j0x1NeGlVU+Zz+T7nU5cycegeH9SefxJNBex
hbm7t40TywRvliDZZgeVJU/T5a7EQYZg2ORya4K41KdvFttr16kccj3qXM4gXy40Una34ck
8+pr1FoIzKyyLIU2u4WNlDZxweeMZxX2+T13Vovn3R8xj6ahUXJszKdM7nYqowfmJxgVYgj
jjlRXOCxwVbjHY1pW9qQ4inIRgMjOOMc5pbnUJI57mZ7x5ZLtds0jgM0vzBhk49e4+lehUl
y6o54c3Uz5URAgDq5YFmRVIMWDjBJ4JI54pI4gwDAnepyPp60r3MLSFgVTI+7jAFRrdKn3W
Djpjoa541fM1cO6LRdP77Dgd8UVmvd24fnaT/u5oqfrJXs12H6ZcqdOg3y7SIxj0PFTm/ji
bMz4j9QTzXM2F0o0qAkFiIxiq7XEk9yIiT9372eAfauR4p2udP1dS0Oh/wCEpkhguRDpYcF
l2b5TjPoa8+vob/WNQll+e/1Gcs5+Xd64VR2VR9K6WC2knSS0hyS+AAD94+9aOjaTJBfCCx
UNfylo1ZRkRZ/+tXBL22JkoyfunZGNKgrxWpP4H8N3NnqLXbMIIvMZ5PM2tMIAoxFkAAMTn
OOnFex6pr0GmWH9k2SeTDJ+8SGIgN1/1jntnsD7Gqmn+HIdD0NNV16/Yw2eWkWQlvMbBwoH
Vix7DjFcVdXT3Wp3N7INjXEhcp0x2APrgV7FCjSjaMVsediast29Tba9muLl7iZ1Zmk3kKe
MYwFHsBjinFkkXDY5XHBrDilYMncZwcY/CtESARnaCY2HIAr1ZWa0PI2epNJIxB3IjFI1jG
FC4AGPxPfNVltQ9xg4BPQGmStgBkUAnjOe3rip0lCMMLgYzXI0jsuyY2RCElcjOSKzZrI7s
MgBx0rYScNt+bO1sg+tTTvbsisqtwg8wnHL5PT26VLpJmsaiUbHMG3YDoRjjnpWBNNI2pm6
iBDRyAqx5AKnjj6iuzltJ7xpIIFO9sooHdjgD9awtQ0aawuTDLbeUYwsbbWJZ35yTnpn24r
gxNJu0Lbnbh7WbbI5vt2rWYVxLLJJII/Ocli7EnCKD3yegpsFpd6RqF3ALeW1ubdhHksGZZ
VwSxI468Y7dKuPqeqR2FpZxAwQ2btJGwOMM38WeufSr6Wlz/YEkkkTTGOz8i2bnAkMm8uTn
JJy/Jrn5Oeeq2OhSajyvqRTa1DrHh+W31ZI/t1udq3Kgh/vKq54+b7zk896x9a0tdE1KSzj
vhebX2rKgwHGBzj0zxVOKOaTUDAodZS4O5G5yCCOldVrPhjVfslvPeZmXZuRhgo+fmOSP4j
nJFeXRwLpTcqTtHXTzO2dSnKKurNfierfCWyiXwHpt2zI8t8hvCBjIViduQPYdfrXo4FeC/
Bm61FvH2sWkzSNappNum0/di2OVQAdsgsPwr3vPFdibas+hycvKLRRSeppgLRTVJIyRg0kb
71J27cEjFAD8U0qCad2phdV6mgCnd24aNuMA9SK5PWLkwqwUj0AHFdFq10QgjjdgSpII7V5
9rP2qZ+WJXGR716WFa3Z52Ig9onPX1/L9s8tQ3zORkVAJpVfOcbeSSc5qxcWczsZDngZPHS
qBtZZJSPmIxjjpXuKolojzPZO+pci1Vl+QthQMgY7daUatvYc4weMHr61nHTZkycgLzx3NV
4bGVZiSODzx61anboZyo32Z1Fpeh3cSyAFjlR6CrsrxNCxWRS4wu0DLHP8Vchc3JiSKJVUG
MtmQfefPTP05H41CuoXMUhw+9M9M9RScthqjZHSSxpIX3tkjoR2p1vYFxuCAg4yema55b+V
EZmIYg9uAK1bbWSpRWOFI6Ac/Sqc9NwjBpk93ppG92UMMnGK52WzdZWGwH37V1sN2JwzsAM
+/XPeqkscTXG0hX+Yc9M+1EZfzDa7HLrp5kO5Rknq3oa0rfTlSLG3bx0x/Kth1t03beP6VD
LIV5X7mMn3rVK+plKViBbKPaPlOaja1ZWI25HY5pkl2d+5SAoHcc/gfSlSWWZlYONo5xmq5
GtTLmTKOo3ljpyebdzLGyfOVAJIB43HHQe5riLiS2kW5jsJRLC908kXmMSXAjXcRk5I64Fe
jtFas8rtCimYguxUEvjoCe49qof8I3p8Fjrut3FogMMHlW7NhVVWGWx7k4/CvEzKnUkr3Vj
2MBOPNY4/RbG+XShqtvM8NwbgCOHIMcwVDlWP4qfr9K0b2wurfQ7rUr1HllWNpZdh3LwPug
jg4q1cXBXSYD9nURWcYfYDgtk/1IwaoXPj3UdS8Jjw9cWdrFCYXEgg+YNIRkc+3T8a8VuFN
cp7OsndnGxpFe3ct5MgiQttXC8N6/SvVNTtbF/g5cQafqO2K3kDzRmVUyrYfbtOc/OvBGOh
rgLPQru7jt7a1JdkXzX3DIXuce/FXvGPhHxBpFpp4uLMlbkEDad6kg5Ht3rnVNKm1ON30NH
dv3WcvqOg28/hbS7nT9glkguY79DfBiHQ4BEZ5XKsDjp6V6Po8kEmiabqEyDMtvFKUJGc7e
Sa8rsLmHTNWijns44hMTFM5UgKpHUnHYj9a39G1OR/DkMRZj9nLQZ9QpyP0IrPKansKk4y2
a/EMdRjKjCcXqt/0Or1jU4CrSJj2Oc5rkbnUHaRgHwG4I7GoLm4L4wWyegzVQ/McFiz9Pav
SrVnPQ4IU11L4nG8AnOeTzmo2uyMls7OgI7VHGmzAPQjA9aeVIGCAQOw6moUZW0L90e1xz1
H/fVFIqgqCHkA9ABxRWXJLuXzw7GRpyXl1Y2aRFVlkjHIJ2qO5PrWsmj3UV0SJHny2PMK4H
p+VP0fQJ00q11CLVYyZI8hEKsUB4xjd19sV2RisNP8tLyeWe6Zcssca8Hv36+1Y4WMZp8x0
VZOD91Gda6S8VrMMhXYht24BUAGMlu3XpRpni238JzNdafbwy3JQI00y5HXOVGeB7n2966f
SPCdx4jSQq9zZae3LNMisZT0wmOfxPTtVzU/hf4X8O6JNrurXM88hUrHbCQOZXxhQFOMnPJ
JIGK7ZXS/d7HNZPWZz0niy/1+2Rr6NoI8/u0Yhiw7OccZP6UqKGhIRcIPQZ49a55op4mKll
LYBI6CtzTEuhEwEeVXqQw498fjXRRr2tGTOOdG/vE8cLK5KgMOxNW4ysYUSMdw5Aq9aWkjl
N6HPQgsOe/40txYTqznysryAOuPavZjKKR5tSD5k0ZzNslJ68YI6gZ702Vpt+SBux0HSq9x
KybsKVx1681US6bdtAc8Z5rjlKJ0xjJo2I2bPyKWzjp2rQtWRpU892WLd84jXc2PQZ/DmsW
GRn2gRnjkg9/StuAsyYQHOMDLd61g1NETTjqZeoajJptzYCEFZnYuSD0Ax19MGi61e2uZY5
WyZGxk5xj8ewrnfEd5I/iGd94EUCC3U9MbfvY9csf0q3oOk3eqCW4sIi8FtF50ssh2rGucd
+pJ6AV50sTzTdn1O+nTahrudv4gsbiHwbHqK2sNvFHgiWVgkkzMQqhQeWHcD8adoGu2kFnF
pN8Q6iYMDt5HY8/jVbVGSS201Ged7nczN5oOAi/dAzz2ya5BjPLd7kc/eO0NnIH/AOqsZya
kpJnQk5RafQ7TUvDM13qtzqHh+DzBbDzjEv3yucDHq3rTdX8UtNqBhAaJHZVmiRfLQsOmV9
vXvzWxpf2/RoLbUpod4TEgJz8wxwARz3BxXHandafql9d3Wp20krtGxhZH2iOQZIJ/WlXk4
R5oK+xN+bSR698M4NOlg1jVrCDaJ5o7cyn/AJaGOMbse29m/I16FxXI/Dawk0/4b6NHKXMs
sPnyFxg5ck9PpiuuPSuVu7uboKD0pBSnpSGJTAu2TcGYA9V7H3p4pcUANxSMgbqKf0pM0AQ
SW0UiFXUEHHasO+0+3U79o2kcgDpXR1jalY3E7YiJC5zW1GfLIicbo8+1OSEysEUHHFZrSM
sgKjAHB6CumvdE8ty8mc45HQGst7GMkI5X5STxwWPv9MV9BTmpRVjyaq5XqzL+0/vFP2czk
nJjH8X5VmF5po/3eRyPlKnDevPYV0qQxpMssDBHQghg2MHp17UjQ2dtkLh8nnv3re7crI57
xXU4+awlKLvXy1YjJxkr68Ckj09HciMFfLyAGPLe/txXT/bIfNBCoSjZXIyOvcd6zXkSOU+
W+VJABK9apwctCXNIxpbNjtiQKoBOWJOfbNSRQFJwwQMFYEhuh9vWtKS5jyxZQMnJBrPnuo
0YbTk9TQ4aXBTT2LaytHK6hFj3sSFGcDvgVE87439G6ZI5rLfUP34Tfu7U6a5jI2KTuPqai
6ewWa3NGa5G4KGfZkff5PT296rS3BMe0k9OgqmZ2JjZmx24NREzO/yg55461qq3ItTN03Iu
eahMY2Ddklm3k5XHA29Bg9/ep/MVexC/yrOkilRRhOpGaikkkA2rkEcY7UnWtuUsObKzgzK
FJIAHWtK6Cal4dbTWYGAXAubhGbAdMYx7jNcqpkEeQST3INaNlfkStaSDbJ5JcbuCybgDj8
SK4MVU54qJ24Wk4S5jMvHhtoL63v413tHGtnGrlsgnDO4xxgDAGeSe1c9omiQ694nNmCkVt
Gvnzjp8oGAT6A4/HpXTa5awMsEb3MbPJ95WXmNstwDjnjB/Gt/SrnStH0jyrEDzp0DFwCTI
vPX0HBOK8LkVSo03pE9qd6cFJr4tjzbR/FGpaPrU98qiO6hnKxgYZcBiCDnttFeheFvEZ8Z
+J/s2psuZY2eG3hfaiyqMggE43ELyB1rz1dJju9Wlt7aZd9zM5Vz2Ytmu3tvhXrNjprX7XM
UUkUfncEtuHqCO/TilTjVUtXoJ26bnPeNr7RdStryxOlLb3EMjlLsDa05LA5dcccZHFeW+G
ri6Go3ViW86JojIFErbYnDBS4XoSy4XPHSuy8YWWs6VeK9/kmdRtZeRj8PpXL+GrzTrfxJM
t/cCxS/tHjilkJCmdXVkVsDjd8wGe+K5Zv8A2lJ6Gsk/ZOTNl7f5ysihSvQA0RwMHyI13d+
a3205vOYOCrLncp7HuKUWYGUUEYNe7HDnjyrJaGWsJCgEA+xHQ09rdOVYZAPLVqJbqW6njk
Z6+tNaINlT1zn1roVGxyusZphiHAJIx6UVPKJ0lKoyKoxgeaF7elFT7HyD2xk2H2aPS45Ei
ilaJVZnUd/aum0O0W7dbueJ5J3kLxrnEYAP3j6gdh35rk/DVxHbWMJkYjIGeOPoa7a3upIt
Ugt7USXN3JnESfeI7Zx0HtXj4NxlrI9nESa2PYUa003QVv7idUkAAllxgt6BQPriuD8RXtz
rki3UsIhiRdsEOciMep/2j3+tb8lvPNNtvCX2KhEbfMobbycjrUM2nI8RO4AEE4NetGlzJn
nzqvmR5beW4Wc43BM5xjnNNtpGWUN5m0sO56juPeus1LTPv5XOOAfUfWsJ7ICUiNkVU4Ydc
cc15tWm4SOuElKJtabqRESqCCF6cZrQu9WYW+1WBJzznB/OuXhiaIqp+TJ2kA9f8abclt5y
enAFdMMQ+WzOd0tbsr3eozGZwTvAbPzEZPuKptfy+eMuMZ4GAcVVuRJuPygPzg5zj2ql5hS
Tc21QT+ZrjlXOinTS3OusriN5E847UyM7Rz+VbYvorXTrqdSEeGJnz2GAcE+2cVxdrdEBfM
OzHAGOvvUut3Uj6EbSNlaW+lVAo4wo5Y/p09664Ynlg2YTpNzsUdVksHkNtpd7JeW0fBuXT
DTPxuf/AIExY/SvWPB97p+neEYr+5uoBPIQI0bDONgJB2ngDJHJrxW8lEaG3hGNuAxHU96W
B7i5EdkJsQlgMKhO33x3x6V4cJxw9+XWx67ozqcqiekaHM2ueItWubeR5zEgDykZV5HJJOf
XjOB6ila2a31hJX+6DyOx9fwrqfhtbWmhWktvc7HkLMzoBy3bIH0xUPiL7LNeSNakoDyuQM
j8q9qledNN7nFKLhdHXXHiW0/4Q9rcMrSGJ1Ktg7Dxgp+leUXVsi6FZ3gnkS41G7lgWJk4C
8AOM9Rkj+Vdp4Z8KRa5FKl1clUCs2Quen9KzLnQrxfiV4W0GWXzYEuFkhYPuCxj94SOeM7M
YrmxUJuUHTdrO780TS1jZ6n0DBEILeKAZ/dIqc98AD+lP35Vio3EdvekxsUnd1OSWpVwV3D
oayNxACJC+5sEAbT2pd4JIz0ryPxt8UUjuvEfg7Sd9rrEMaW9neMu6Np3IEgPUKEVlJJ65O
OlUtC+LEaXd/ceJZotIistPjijjMv2lZZULecwZR8zHChRxnmo50OzPagykkA8jrTq+a7Hx
prWpa5perSamtnbQam06vcchIZZMOJAvbyvlHoea968OeI9N8T2FxfaUZWt4LuazLSJt3PG
21ivqp7HuKpNMRtGkpcUYpgFNOeKdSGkwOY19GYHaWyefYVws6zq5ZiS3OMV6RrKr5XzZxj
pXC3jRq5PA5717+CnaNjwcSnzHPvJLErhSQO5qq93JJ98n2561NdM8jsoUNkdBVGRAApWMl
vTFeopxRyqEnqRu0jy8Nt7g/0phMvmFmxgdAOuatLGrLwCPcdqBal5GJX6Y6mlKrpoP2d9z
Ild3jJBA3Ag5PWq0scshGwZ4rpl0Vp+iZ9Mdq0LfQULj5AP9o9qzVn1NYqxwhsphmRgOOBx
1q0tpO0IULuUckAda7saPAW5wpHBwM/pVoaZbxhFVQ2fT1rJWiVJ3OJtdJeRR+6IA6nufrW
/BokCiMShg2ckgcY+tbSPbLqTWKRFZEgE5bjBBYrj8x9KtxxArl0PP3Wp8yYuZp2RhyaAsk
TvGuBnI5rNfw+ocHAAB6A12wdIlUjnJK4PAJ9qglWNlBwBuJPpip5uYn2jvY47+yFgDHYTn
259qgvbOG2g86QYfy2HT3Brr3ttwwy7ON2456djXP8AiiPy7W0OFQOXBBzliQD+HeorSjys
6KFRudjzu9lBuJLhmwvCgM3Lf7KjvTjqOyAzKANwIZSeD7Grkmi69+61C30qRpJWYW8sz7Q
SOu0Y9O+PpVpvCj3muadYWWm3sam2ilvPtJBaSdwWZVUcqB74+lfOwqTlKUVHTufQVaPJGM
nJN9l2OTlu5N0N3sWIKwf5FwcGuhtPHl88cLw61JZOo8qeKdsRyZ4PbHIFZPiIDTtYvre7i
X922zbnGCMgD/61dNp3h/wVf+GNEuGn+x3s8gSYyZ2hGAwfQYzUunUnLlpT5bfMmE6UX+9j
dP8ArQ4XxL4iu9WB0y4MbRwONhjwSQRkc/Q1wN5ZpcSC38iYxyy+RuYFIySm4qXxjdt+bHX
ArvPGHg6TQtfuYLN43tI5BGZywC88/Kc89qwru8EGmJprBJvJuDONgIzJtKlj6nBIyR0JFe
bWlUU71tWbxUWmo6I6Lw14rbUdVt/DWswTXGsiNlGoq4ZLxVBYmTpscKAOM569c11v2A70c
xnacHB/nXl/gqxS98f2b3MqhNPEl1hGKtI4XaBj0+fJ+mK9jcvGwK7lDDaSvAavq8rcq9Dn
fc+bzBxpVGkUJrFIIlcqhdySD68+lVmtwS2FByOnatNlL8gKAxOQopsVt55Cltp55IwK95U
klqeN7Vt2OYlsj5p+V/wjyPzorvo/D0MkSO5h3FRnLsP0FFcR18rPG/DOl3F/Z2ttZ/vbmb
5YoiwQsQOTk9AByT2FfSeleF9N0O3S3s7KCK4ZFW4njJZ52x8xZzycnmqnhTwvonhbRbdNK
ti1w8Kq9zL80sgwMgH+FSecDiujaYrgjCnnORmvn8Hg5U7zluz2MZjIytCGyM6a1UTF89P4
c1G1krR5GRg5PpVkOrvNMo5BAHGTk0SSLgH+I7V54Ga9iOmh5EqlznbvTYXwHG4jAPOBWLP
pEZLkR+7DHU12ci7oNyBeRkA81AbZQDtUhSRtB5LDH+NKdJT3RtTr8qscO+indnBXHB2r+t
Z91pQCgsM453Dg57V6U1mrxkEAMcHnt7Vh6haRQxM8zpFEOC7kDr6etczoRtrodca9zyXUb
V4WygHAI/HtWJKpJO5fmHOSMmu6vBaXsksdt+8AO0naQPz6Vzd7ZPDJtQErn6npxXlVqHRH
dRqp6sx4mZXVQWI+7k+mKWa8/wBMMSgbIkwr5/i7gf41ba2KBuCQuWYeuKE06SXa2w/Od2M
FiPbiuPlnsdzcWzNEHmIWZQZS2SQT27V0i6Pd6dawi5tkjlvY90WWDNt45IHQcjrUtr4e1b
yIZZbZrUXNx5Ebz/utxOAcE9sng11WsW3gnRr69NrZxQXMJWOGy09WI8zALSTSH7xyTx6DH
esPa06TUbOTfbXTbX7y3fvax01j4etI/A8cxMkF9HjymUnCrjmseK1v3tnM0ZnYjCGFCWYA
HJPviuzuL4Q+E0tLqyEbrEuyVCfmzzk59ulZmga3DbzjO0ttODjPB4x+Ve1SdKqva0vi8jm
+sSivZz1j2MrR9cudJh82F32yISWQ4YL05B6jFbHgeZdc+KBvGRT9isncNjG0sQo/HBPNWP
FuleHV0MXtifs9wxXdEDxIPw9KtfB+0ZTrt/uHltJFCoHUYBJz+YqJOoo2n/wfmKoqTleld
f10PUEPmKyEcA4rnvHfiOLwj8O9b8QZw9lbMYV6l5W+WNR7liK6QoTkqdpPJNeR/Gu/tILf
wvpWoSY0+51P7VeKU3+ZHApcLtPBG8oeeOK5Zy5YuXY0gk3ZnhmlaPqh0SWfE94iBpLm8Zu
ZZScuxY9SSc5Hp7VebQL+38GnXLiNIbdzi3SZvnm5AG0d8lh1rsvFVzq8nh20LacbSzuiyq
Zx+8kAyw+XgIDuHA7Yrj9Ggu9a1+x0p5G8v7SpAc5CYJwBzxXkRjip2dRKLb230OuUoRV46
ot6fbXES2thDsEjH5izcdOccc81758ML/TB4LstHt7uJ721DtNErqzjdIxDNjpkEfhiuA1L
w7FoXij7Lq1skml3MRjiutpykpOEJ9BjOe+cVxf9m6l4U+J+jXVjcGC+OpxIrqeJ4JpFRo8
E4YFcn8M10zxPJiVh7W0un0a8vTqYqneHOz6uFLmk43HB4zS16JziVBc3H2eMttycZqximu
qsuGANNeYmcpqt7LMjBCVOMjjiuOuxL5hLxtgjg5zzXb6uLZGOTt7fSucuPKLbXYdc4Fe3h
loeNWs5M5uO03TMuM/UGtFNIeYcrgDkE9v61b8q3jlyXJ5znNXPt0KJhCBk9VrslzdEYKcY
6GT/AGEUKuhGD7ZH41cstIjDBZB8uTgjtVk3gyACACcn0qxHcKRlAOfwrNua3K9qhWjiiQR
26oT0yBzVRAAMBTnrirTZKuqAEe3UVRZ9pKDnryM0QRzTlfYnCAncMDjv1qC5urexe2MjeX
9pmW3iCqSWds4UfXBpBchRufaDnA3ck8Z/KuL+IWo3s6QWFjcG2jt3juWmikMbo+T/ABDnH
IGBycms61T2cHI2w0HVnylRfFN7Z/E3QIbq1gki12yjt5fLzvtyZJGj3A/dLDqO31r0r5CD
82MDPWvm3UJr/SdSGs2vkG80eSOeMO4OSMDHPXgnP519FfaonBwUIIAGDkEY6g964cDVdZz
OnH0/YcrtuSXDsh4TPy44A7nJ/M96ps+1gXZVCjcecd+lSmUb9wG4dCS3Fc54z1u88PeE5d
Ws7aG5lF3DbmCUYM6Ekuqn+HIA59jXo1Jxo03NnBTg601FGhFqVrNqElnHOD5KC4nbO1UU5
259ejH8K53XtUl1HQ7OXyvKTd5jO3Kjfu8sHPIJUbsH2rnp7o3vhrW5TNbWP/CR3n2Kza3c
gLEoAeRgxyAsaudwwPxNaeu3bad4WXSbq6SXUbh01CXEe0iEb1jWTJ4cgj5R/CPcV51TEqU
XY9Khh3CV2ZVp4q8SnUtKstOma4ubdilhHt3bWwQfl7jkk59K6MXl/pOoLoWnakUvLplOoa
gxALTMfmKkD5VGe3WuW8AXcFv4nn1GdjuSExwH0Zzy3B4woI/Gu5js7Aa8k2nTGaN3D72AO
G7k+vNc1GMq0W72ud8pKDSPGfiXp8um+JRp8k7XCozbZ2BUyHCncM9eSeau+HbOXWvD+oBt
ahsDpcUT7rgYi2sWBJx2BAH41u/GLSrq11azvNTl+1XRlwJCQR846HHpjHHSvNrmSfLJFOT
ESQV/g7enXp3rwsXSqQbhTm09Ne6PQi4yV2jUuJNW1eztILWwuLt7O386XyV3CM/xE89Bjj
6VyG3d5hV2kY4Ysrfe+tbun65rfh3UXutLlQeeALiN4xIkijPBz06k8VRgtysCwyAEhAd2c
YGOM1kpVJybqO66d/mXZRVkdJ8ObeW51q+1iREW1t4/JU8lzK5ycewA5+temlyzkFsMu0Km
0ncDnJ3dBjA4PWvP/AEV152tbIGcEwkeXltuFYE8dBXaS3KJtM7BCflAc43Z7Yr7TLKkKWH
irny2Yxc60lYsgk5J61YgjcyLnIU5qoEdVJwY9xzgjHX61Osu1MZ4HfNezKvFxujx4UZc2p
00WgC5hSeSdNzqCfkBorBj1e4MMfl6g8abRhQTgcfSivKeIVz2Vh9Dt7S4jbTrUFycRrj06
d6srMWcICDx271yVjeAafa84DIo57cVpW+okPy4OCecY4ojNJWYVqSb0N1ch5WiZlwQAwYj
Bwanjg/dqCgBbsax49RjBkyp3HB9P1qymoREK/AY9wOQKpPXQ5fZdGWzGPLCt827+7SyoII
C7lVjjHzOzBVUepY8D8axPEXiSLQfD8+qRW/nyKRHFCX273PTJ9B1/CvJ7jxDqXiq+jtfEN
39pt5nGLKAlISewK/xDjPPNc1avb3Fub0sNza20O91vxvaWIu7LR7Y3d180ZuN+EjI3Ln35
wfcHtXNafp+r+KNWN7qUjtHNlxHGCCqj+6h+6vA/E1sxaBa2j5uUQbMeVDjIQ5yeAK67RNI
/sBhcSypbzXT+cEbJeSMcnI7c7a540WnzVJOUjtThHpZIxTpkVvYJaRQtEm0kRdcYPBPq3c
mucu9ELM+Bx1IIr0K5aOWR2VRGWOQAOlYerXVhpNhPfarOIbeNlG/bn5jwoAHUn0r07QULz
0R58akpT0PPL3TEtLWSURfM2EUE8hief0FXvB+tW2iauLy7giEYX5n2bpIx32Z4BPc9hms3
WtcTUJo4bWGaGK3G8JKgViTwW+mP61R0vUdOsb6a4vdHOrzGLZBHJLtjQk8sw6t7AV4GIqw
5HOmuZdPM92nFtLmdjrbvX73XvGNrLpFjLd3VuDJFGW88bt+4uQflABP04qlpmn3Pirxham
6nzvlM8jHBMkh7/QE/pXLReKNe/tO+n0m9GnyajIRLFaIAuCfuKxyRjp711Pw5SY64yHcv2
YCPaDwpz0Pr0rmw1aU6vs5JJdEt16m84OEOdHc67o1/olkltNdO9vuyqZyOARxn8q5QuqF5
bd1DLyOM8V6B4yS68qGOf8AeLtDLkcKcZI/Ws3wj4fstVMy3cwQrH8qMQN2TXqQhGEbxVvQ
5fVnHXd/PNZPFI5feuAG9a9a+FloLPwakp6388k/Xrg7R+i15d4t01tD1drUlWVCMMOfwr2
fwYIovC+nQIynZAvT1PJ/nWdS7V2VFKLsdR0r58+I9/Bqvxkt9Pu5lFhpUEaNtXLBmYPMfr
t2D8TX0EWVAWcgKBkk9q+RV0/WPF3iLWdVsbSSdb2/ln88/IiBmIXcx6fKF/KvKxFWFNJzd
kddOLbdjb8deI4dZ1LdbB5I3LNGrybvLGf06CsLwXGZfE8EpZgIVLAxgk8kAnH4msW6s3sr
sxBI5XZgg8psncfT1BwK7jwEkcV1JemIMqTLHgcO+3kiqpt1aqfYcrRps9dn1bTTZNpesYk
RF6smGGR8rc96878Kypq3xX8O6exSeCxaSWJpo9zKkUbFNp/hIZhz6ZrpfGOmWuuSRXOnaj
DBLKqoyzOQNvTPsRxxWT8K9Dlt/ifevdRv5umWBGd3yh5XAIx67YzyOx966KvJNRly6rr2M
YqS1ue7AYpwpBS0kAVBdTpBAzvnGO1TEiuf1u9ZU8tHxng1rTg5ysY1qnJE5jWL9pLggEsM
4xnNYzb3DszDnoRxVi4klLJ+7C7BtMmMGQnnmqxBbIYZI5znj8q+oowSirnzE5S5m7kEk74
x1A9OacshYKCXyTgHGffn0FOEXDAjDHnkdamit28sAuGOfmIrovFaI5/fuU5bmWOeNRG7iQ
lS6j5UwM8/XoKvRXLqPmAAUjknk0htRvwFzuYZyccnp/KszRtQsdTsY1hnBuWg+0+Xu58oy
OgY/ihrCVammot6s19lUav0OxsXWVHJB/DrVa8QI0mzkcjOO1V7XO0qnykEA85FXRE7oN3z
fyrDRSvc0d3G1jIVGwSVc56E9qwrpdPXxTZNfoxtplVp0k+6GB28D0wPzrvrXS2m3YB3HhU
xnB9fpnrXm/xBt7r+3pbZYWWC0ESpcA7fN+UZxj+HcSOe9ceJrxkuVHp4GjNXkil8QYvCVv
4M8Q6hpsULTOU8kBcEJ0IBJ44zxXZ2yqIYvJbKCNMEggEbRjFeA6pbXsOnzmfzUtQSw3DI3
HjP16e1e9aBetf+H7K7lZfNZNrgHjK5XJ9+BXNgZ/vWkraG+YU5TjFt3NNRhmVpBkjnC1xH
jq3v76Kz0+2UtBvM0nZUOMZY+n8hmu6DBiFDEjGPwrJ8UaRPe6I0VnHJI0rEt5a5yABge/f
iuvF2nBwZzYOlyVE7Hhfn3OlaXa6bbxWEFy9rcRXd3AzSNPHKWCgg4AKjkNgHNNW6muWa5l
nNzLO4keUH5pDjGSe/Arr9N8Exv4ggl8SM0dtHIXTT0XJuXA+RZDnCpuOSvU9M4qfWoVjvn
tb7Q4IriR49rRoInVBn5BgcJ7Dn3rwI0Ju7eh7riormsP8AAemWkHhq48QX9leTW807KFCb
I9iDCkN6M5/JR6V2VpdnVppdSsNOjsLJdqSEN8sZCngk98DtXK37vpWl2Gk2F5dXJlAZrYt
uTzOQoVR224H1qTw9HcXUU8cl4ltaxSoJBI/IJzzj2xXXLEUsHBupLb59bbIw5J1HoYvxCm
ln8PysZgz5VtxB9ff/ADzXBeHbjwut3JF4vgv0tHhBhmslZvKYP8ylR7EYPPINdzrchniur
Jyk6bS+NufMCkHOOwrhLiRL+4WO3sUtBGOVjbIBxk815+YwjVd77rpodNFuK5bbFXcGUG3W
QxBztWRQr7c8bh64xVuz0uXXdYsdJs4d15duQGJysaDl5G9FUfzA71GypEIooLeWaR3EcMc
K73mdjhUUdyT/APX45r0+z0C88AeFJdQ1aOK11vUR5MjsQy2sZ6Qoe54BJ6EjAyBWWHpN2j
0LnNR1KF7beDfCsBtVaeSZU/fzGcjzTyduMgdulefanc2ut3jyabZ3VraRkBZXuG3Bg2dwB
OQfTFbGrSaaGe8upY5mXAYqA7Bsfewe/OPSuXsBca9rVrpu57ew3MskkA5WIZJ57ZPGfeuj
Eyu1TgYxUUnUkrmx4etdck1+PVrN7ueBpXE8tzfF/tLbcMoRiScMQc4wCMDmu6uZ3W2k8wl
JSwUbCBnp8361NBBFYqY7QYG3ZnAG1ewUDHFV7ixBgUMwVQRlwv3F9ePSvQpKdKNmzgny1H
dosLp93MolhtZfLYfLhN3H1or0bw3YXI8M2AjeK4XyuJFbIbn1zRXA5yPSVNGHp+lXj+HIL
uSMRQ+WoDOcbjjoM1ny3BjuNqkEDjceK6FI2bR7ZQchYxgMScZFc9eQM1xsTrnqeM17koux
5Umh8F08wlYyNgYyfWotU16w0HTUv9XuXt4HBESKpaWcgfdRe/16VBd3MOiaNc6lON6oQgj
zw8nULn3wc+wrxfUL281rU3vtQuTl2I3M+Qoznag7CvOxGM9irLc0p4f2nodF4j8X3fi/Ub
MQWMtnp1n80EEjhmlkIwZJMcDjhV6jknkitvQYPsd3ALGJZ9WnPlxM64CE8ZXH169q5PTIx
EyTRqxDcABhz9fSuu0rxTaaRdxtYWCXd4Btmujwqeqxr264JPNc2Hd5e1qPVnRUXKvZw2PU
bO40rwq1veapcS3184ypLfKo7kA9TxjHbrVuPUJtU1K51qVnEdxtS1jP/LOJf6sck/hXAW/
2jxjcwSTMHvYGPlwbcR7PT2/+t711k9zdWc4truEQ3SIBJEnKIfQV7FOV5KZ59WHNHlRrsc
kO2V9AOa85+IfiKLT/ABR4etmt47xdO3alLFJ91pSNkAP0+Zvyrr1uQxbLlCT1Y8KO9eFa/
fnWvFOqaifmSSbbHz/yzT5F/Rc/jXLmtdSoeyfUvA4e1Tm7HpPgVH8V63rniTW7e3uXePeY
2k2JEzYRAo7hVGaw/EMWg24t3gu5ZZ5bhjLHEMiK3RsEAY++3PU9K5PTbm+jjdYbpkGT04J
GORWQ9zLdTCLzWklJEaIOrt0wPWvHhWhToxpRjtoeo6UpTbvodBq+tWdz4kvNW0bT0tbOR8
QW7dFRQAOB0OM5rofBOry2Vsbx/vySs/TqB0H864280TU7OBJjCyQuTukOAAcZPU9xXQaTH
cC2hFuxZ4UByOo/zxSw1KUKzqvc2rT5qKpJ6bnrmveLJrzTbSCfax2iYL3G4Dgn1xg4rIsf
GM2n6b9hnsfOeNNkc5bHloDnPHXuOa4Q3U5Ajd8IBzuP6Vf0ezn1PUPJTc0bH95n+73/AMK
9WNW80kcDpaXZv+Io9QuL3SY5bnzJtStjclFXDxAHGWz7EY9a9M0PUUsmhs0lYrFtAbIy+B
zn/CvP4hKPECPf6h9quIrcW0ZKgBI1y23I4zjNXrS+c3Hm/dySQo7HPrWmFp1I07V3eWv56
Gc91Y9M8ceIBp3w41rUIeJDbmGI+rv8o/nXgEeoaYnhdNIKz2y7o90k10WJZRzhVAGC7E9M
8Adq7bXbmDWzo/hu9vBDbXFz587M2dqKD0wc9elZPi7wtouk6pbW9lPKwMamYOpGN3Ix+Fe
ficI68uWL0PQwteFP35q/kcSQW1RLmxgU4IZFIO0noc+ldd4PtDb+H4pimWmldyzN975sZz
74rsNE8IaFeaNGtvdGa8dcqiLgKSDwSfTGTVO3gksNPgVoQbRy0YRevynBPtjt61sqcsPet
TXM10InUVSPK9FuWtQ1a2s9PFu9jDdyKW8vd8oG4YbPuMjH0roPhVaNjXNTcqxnnihjYHP7
tEzj/vpjXnutjEheNZZLdWCq5GAT3H1FevfDdMeAbCYqokmLyOFOcHcRjPsBQ50ppypvfX0
+XQxjzXszsKQk5oyMVFJMEGOhqUr6FOViC9uRCmFPPpXIanM0smSOM963bvMjHsxPQ/zrMe
w+8ck5P1wK9TD2hqeZXvN2OZnt98g5C+4PWp47MiLlTluMeldBFpqMVOwMwPJParcVnGHJZ
OhH4V2yxVlZHKsMr3ZgR6YwTeyCT5ccj7pz1q6umbPvqCSf8mtsCMNhT/8AXqV2hWMkkcdj
2rleIlc0VCKRwfiazZtLghidkc3SsNvViqnA/wDHq4awhudE1eyubm3ksE2LDctKhO+NS2e
nQDIwPb3r1HXbC41KCKKzIDq28HrgjkcV5X4jv9UlSUX9zHEzq0AEabMoCSSR6knA+lYS5u
dSW2t+/wAjvhGHs3Fncadcxz3up/ZiJE3xE88qrRBlPsTWtFMA2A4OeMDsa4HwndQ3Wsay8
OpySq5gzFMfnciJRzj0II/Cuvefe+ZuDkY4HPqPbiuqjPnhc450knY0tW1ZrLRJWjfEjMqq
CcA5POT2HrXF6rLqE1pHPbzLNb5ZVhiP3VGGLNx71N4pvvL0GQs2F8xNv1zWXbNr9z4Y+0y
w+dp5hcmVyQQOARgdhxXlY2piaUl9Vinqr37HpYSMJQ9847Xl+2W0kXlq0chwUfoSff8AKu
w8G6lb3fh5IkJ82B3EsIUjyzu6enuPauM1e8meGIGNYokG0YX5nJP3j/ntWz4DJTStWK7Af
ti9OTnyhnNXRqyWITatcVaF6VjvopzuRiyKkilgN3IAJ4Poa19auzbeHNPneVleaQS43YO0
t93PtiuSW4fzcgYYcjGOtaXiCQy+HNI+Te3kjOQNp56j8676sXUSjcnDTVKpz72MnSL27t/
EMt1BZLfErIipIMqM/wAWaPHrSSahFdXy+TdMgbCrjAxxx+FPjubrSbyaz0BnnuCmFkKeWc
d2w3Qe9cV4t1i+udS23t5DdSxxAO0D+YFYjpu7kd656jUUursWru/Ys3Xi1ZJtNa2tjbXth
/y3iAZpCOd5HaqaXtssLTGZnlfLAsuTuJzuI9eazNDsWuJP3OWkPHGWYn+dbSabdm/bS54/
JuUbDh1wU+tc9KlZNrdj6FVFZrK5luHjeSdTg+i4PfvziuZvIYI7ZjEMTuQ7kjpx0H+e9ey
R/D9re5uBqN1EbZCqJcsPLBJX+71715t4p8P3GhQ75mBR+YmbjeOQD+lVWtKHd9SoaO5k6B
4jk8IalJq9rptpqd6EMcT3Py+WuQW2t/CTwCcdqytW13XvEWoC+8Q6kbl4yxiiU7YYM54Vc
8nBPzHn6VPqFnuay060jKyiMbtzBVUNgksx6YznvxxWnJ4W09NHgkXWF+0NKPMWNNyBCpwc
54y2B+NeX7KrKVovQ3vTveRxl05MTFIwqjKg+vpz2q34OguItflugm2IRmOQh+5x0HQnv+d
S67aw2N5cW1pcpcxRN8sqA7TwPWuk8OxQR+HtOlt8xiSAGUleWkAwxPcDI/zmqwtKU6+vQn
FVVClp1OhtYZFRWzmMvtDe/WraXBhRmBAAPB/maqRlY0w8hVuuM8Z9cUkjIFBDewOOp/rX0
EqajqzxfavoeqaDqFzbeH7OC2BMKJhNgAGMnoMUVzWj+L/BFho1raX2nai11GmJTG/ylupI
ory3DXY9JVH3NmyeN9GjYyiNxGoVcf6zj9KoTJCZ3MsgjQ8luoT3rP06936Zbnd8oQc59qk
Mxd+NuSehHFfTqjeOh4c6ri9TyrxT4pi8Sw28OmRSw6dYvL5TOMNeM4X94V7YUYX2JrjlXK
5A27T1Xk9a9Y1T4daXefaJtDkk0eWRt0ojXzIWJwdwQng5HYgcmvP9S8L6jpHiW10fXJorK
wuGkaPUomIR0RSzEZ6SYHCnr2Jr4zG4OvCbqTV0fQYavRnFRi9SnbyTCKKMO/kvuXcF+8R9
4A+oyPpkV2uh6ZYX1gT50Nq0EGIYYoseYcnknvz1Jril1GK7lWdITa2oVfJt9xKoAgUyHp8
7bQScDJArotKvzayxuzZVcdOARwefzqcHU960jWtB2utz1vwlpf8Awj8TXV0I5biXEsKRyA
qwA659yf0ouZpryZrq7lMk8hLOxHUn09q4o+IJZdQjvYXEboAyL/AuOgwe2K9MistN1rT1u
dJ1WCa9EO9rRFxJkYJ+UHjqK95TilZHmWlfU4PxK0kOkNBGxaW4PlgA44IxxXn66U1pCwlj
DO3yDJ6Y78dTXpGuJJc6xb6bsCMiljkHOcfpxWVNYaX9qtor2W4i01HzPLGNzAbTnAHJO4i
uHFwXvVWrpI6qUrLlOHaIRlEjLSEAAFjnJ71s6BoTvLLq627M8Skg7QQmOOOOO9VLqAQ3ly
NNklVS5SNmjyShOME9uK7Xwz4xHhSymtjFDcmSHBkcA/N3P5VjShF2na3XU0m2tL3OekC6k
klhcfv/ALQwjK52kc5JBHfjrXpnhTw5AhFrbQiaW4Pzu4+6MYx9O9eeaDsvNfW8z5UQLSBe
SWUdBXplnq8mk3Ec8DBSPmXI4z9K9ChByTlY5ptp2RkX2hWtrrt9b2tukhKhYpZI93PIJI+
tGqppw0wm2S60+/QKZLdkBEuPlOGHHHUe1WIPEcf9uNdSgEIdzHGcnv8AjWh4m8U6Le6RI8
EStetKX8wqBuBHQDqMVhVoKcoSUnHld9Ha/r3RcZ6NM4fTVZL+BATt2ucbuQSNoraWNg+VJ
AX8Ko6IbeW8aQZJC5yB+H8zWzdSxxxqywmPyo/nJfO8jkkenGOK76cXJXRzzm07HC63eGfx
fIzzeXFarHBvXJIJGXP4HFOF8txdpPI9zcQffYtkEvjAB9j6mmHTbm6imvfJkleQl+F53E+
3tVGW3nhi8x2w3y5TPtyP1rx6tOo5OTb+R6VGdNK3Kr9zZfU72SGQWlw7SxglIvM2ZPp+Wa
3bW9kS8MMsW0DCiQMDnP8A9euR0fE2s21sYxlzkknoP/r1119pty1pLLG0RnJyQD94Djt0w
K3pOfJ7SO6FGFPncZdf1Og122msvC1zf2/l3NrIGS4gfkRN0DEdVPp2r0fwin9leEtK091E
bxW67xuz8xGTz+NeMyS3Fws3mTybHkjE0SkksnXP5ZHNeq/a1kAlRiBIQ649COAPwxV0qMK
k5VErN7+py4mpKlaLJfFfih7eObSbJWFw0YZ5geIwf64/LNaWn3jTaTZXLgszxKSSeeled6
jDNea1eMhVI3kJY9zxiu4s7OVNAsUTh1iGTnoK6nTUUkYTbaui55sQOTu3MvUnke1Elyqxj
GPeswwSpKd8o29T7micFsAckfoa2VNHE5yfqXfto8wD5TkYyTx681E+oIASj7R2z3+tY5hm
JIC89sDP1zUSRTyt5a9OSM81qqUd7ivPY2or7D5DbgcfgPrUkt3uOPvDNYiWzIoSXg9yPSn
G4VeS4IUYGaHTjfQtKSItZvbu0tLWaCU26tcOjS7seWuzO4nsB6d68t8R+JLzVNUd7KIJBD
hBct80jcdfRc8H8a77X45Lnw1LBDKBI10pwSPmAGa84urJzbTQNZWru7CQ3UjOJI8DG1RnD
dPrXBiIza/d7nqYfkek/wADB0+BZb+5YTtDcKgaORy5LksAw49Bk88dK9Wa7GyOMhiNo2kq
QOAPWvLbm1mtrpXt4g67SoBJ2rnru9vf0r0fJltIpEk8xCCV2/d/4CPT/CowsXFyiOutbmb
4pkmubC2jiQuu5i6gjsOT+tdFo3jOOLwUNIk0ySaX5oto9MgHPFZCaKmsao8U8m2O2s3mjU
Nj94fu59hjpVOfQZLjxMNLtJJIsRxuCZs7SyKTn0GT0qKrqOo+Sx10Y0fZR527+Re8U6VpU
mgW13bxwrdbWM8aNlhjpx9PSuf8EOkdnqcCyDzmuUkdGGCcxjJz7elUPENrdaXqk+l3N0Xe
B9jkNneR6e1ZdlJd2OtxTWrBZWfaT2Jbg8fQ1zwnKNRSmLEqm1ajf5noe1mfeE569eK0LsR
2i6YuoCSWGO3QCGNgu3dlskn04/KphbxvdxwTEJ5svl+nvgfgD9KpSzWuozXmparuews4mu
JohxvABEUQI7nj8jXrTlGN/JHm01fUyfE1zFqmoTXVv5rRkBC8kuWbgdT3HSuKvbYWqCBEy
eyxrwfp6+9U7A6z4m1SGwMyvcXTPM0aNsjjGcsRnjgYH0FdJr1hJpSR6WmvXd4SMyMCVjiG
eAFHfvXlurKqrwjp5nYo8ukmJ4S1tdHv2u4yE2K0YbAzgjBHtUviPxuNSupZYIra1fzhIWi
3NI/OOSR0HrxTbjwHPb+Dh4hs753VWMUkchB3HHRR/WuFW2v5LhZYIDJtdScgMikc/ODwy4
HI9K48VOS5U3ax04dK8tOZNbP8zrh4u126nEz3UkkcikMWfPpz71l654l1DWntbW+l8y1hI
UOYgCqls/ie9TaVpRMTm9Z4yu7zBlQrNnsRzjnt/hWnqWi28FuY7a0SCMZeR5DmRyQBtBx7
fX1relGTTdrLciu17t2m0rLyRx2tedc6nLLuRoZCCDHlQoxjHU9cDocVSkyluA20ygkoN3B
PqR3+lbUOnSyhra3gxFH90E569s+taEHg2e+W0RNwu7pgYkZsAn0yehBpToyk/d6kwatdo8
8mlknmWENmcuQqD7zcZ47fUnAFdb4W1K9tJY9EuMXSzM72s8cW3a4+ZojjkggEg+oPtWFqs
1xpF81jbWEFs6ZUsMASt35656dTg8elYkV3qaTx3YmeR1w4eN9uD94Yx9RXJCr7CpdblTpq
rHlZ6uurWcjSraKbgxH5yinYhJ6tIeAAMk98CuU+2rPq0gOoSu8LtsuNwXcx52xJnlQMjc2
BgZ74rmhrrPJFFHEXQks43kDG07TjoTk4596R7ud33hwCAUQ468dvyq6+MnVmuxFHCxppp6
nbSnW2k3R60m0gYwiN29cc0VzEFhB9mj3WkQbaM8Dr3NFRzS7mnsodj2yxidtLt2GWAQcH6
VaRH3jdtK9OOtP0wxtpNurAAiMZ9hVkKpK5UcV9vGqz5qpS3HQLKgmcjbyB6gcVS17RrTxF
osmlag2ICyyqwXdscHhsf0q8CqRzorZYkcegx/8ArqE3OFMYOMNkZ7VT5Zxalsznt7Oakuh
4Tq2k33hvUzp2sRhHUkR3CnMVwOSGU+nt2p8AlCD5SR1yDxjv+te0amLSZY5bt40FuxkMkg
BRVxzu9sdcV43Zx/uEOQExwVOcg18ficIqE0ovQ+kw+I9tDma1NK3TFokrkqrOUVj69eKuW
d3c6XqEOpWYMdxDJxMqnG7OcN7HH41c0q3ttQ0/+zbq4EB8zdCSwAJI6c+tN0+a80vWQJ4z
JC/ySRMm4Pjj7vbNdPK7KxEpJ38jt9M8XWXiaX7L4jSKG8lYrHfxDBBOMBvX0/Kua1+W6st
Rv9OuIPJ2SboWbBMkf8LD610Gu+HIdb8KHxB4Y06SK7tyVntchfMUc8Du2PT0rjV8Uz31jb
WmqImppGvliSXIkCtzjcPetJS5ZcrbT/AcYqya1RmS3xZgyjy8sQ5U8U6GwlubXzYyJfMzx
j71egTeB/C9/o9vbWd0NP1CcBoxO+EkY8AK3Tk9jXP2Oi6xpsFzZXsKxTxEAxSNtYc9R6g9
uaiFGXPaWqZpzxjG8C/oFmdNtFSeRfMAwRnO0E1sSN5wCiTB6hMcH3NUbWxuAkUZQRA5+Yc
g/WtOLSNTba1si3GFDSKkgyDn7vPfvXpKcKNO0tEc1+Z3RQGmqEJkYh8dl64P6VgXaslx5T
g5BJ4PXNdnFtuCwYhG34dcdO2D703+zopWDLGGUHuPQ1Lp+0WgRmluU/CtpIltdXLgpHvEa
nj72Pmx9BijxNqC6bp62myMyzFinyYJHck9SMDp610unWIttHhhYFQSznr1JPNef+NlMviF
Yg3FtGEOfzP55pVV7KjpuZ0/3lTU7HwFrlrp2lCHUrWOCzud5iuZISxd1/hUd+MnPtXBeKN
TtZteuUsk2WyO2xWGGY56n047VUl1a/uILS1upWeOzhaG2wgUIC2Tn1Occ1T/ALMuTL8zBT
uLEt1NeS6lSVOzWv6dDvhFJ+RteEbKWfVft08ZZCCi7ujN37dQP516HKscWY0gUFG2OpHU/
wCIrkfBeqx6PqMa3OWjDkqy9Qx7jPXnFd7rGoaVe2Ul7DdiS7mkEiqAQgXHJPvwK7sM3CPL
JbmFR8zuc/dhTL80IjLryF+83YA138URRY0YZG0LgjkACuASSGe/gEjBPNkjVMnBJz6elep
IiOFATjeCDnOK7U7ao5aq5rXOfjgZZbu42AhZWLnb0GcAn9K66ydfsMCSPyIwRnuPSuDn8Q
wRWmqpHGJYnnbaynPQ9j3rW8Ma3LqejxK21WtkEZJzycnqfpiom3K1xyfKrHSzNbIMttDHj
r2qlM0GN3U9skVFcXRAwFDN69qymaSTBJzt9quEWiFJF9rtUycY3HOR3psV5bpIXwNpzn1P
0rIkdsEgEAHrjtUcwfYoTk5zhR0roUU9xSkjRu71HXdnCnsOo+tZMkrOwycKc5p4CqGGcEe
o5NM2RqSN4Ofm2VXs+xjzI5jxQ99dJb2dueY457yUFsZVdo/Pk4rk7e1k1C9VV3hcb3fHKq
OevqcV13iC3ubjUrWO3uWtnkhlildVyTGxGVwfpWlofgm8fzIJ7WW2gH7xpwOWbaSvB7Yry
pwkqsnN3j0PRpK8FZHm+r3p2zWUKkxHBlDD/wAdGP1NehaMxudIhupT5jzjcFH3Y+wCj0GK
881DT3s794/MJlDEAkZyP8a9A8JRCHwzp+4Y4YkJzgEkjmnQTddtBW0girq0V/bXv2i1dGE
xhtthYA7mLYyOw9TU2keILzR9NN3P9lW3kleIHaryMQeee444reePRh4ht01OPzjJb/JjA5
BPy/UHmsPxBb6S9vDp8cRtngYu0u/d8p5wBjg0VIpybZtG/JGxg63rNzrjrCJbTyZB9rKLC
AyZkYKCwHBYgnHXGDVCx0mZPFemIXXdcSIxK5IXHXj6CrEwkaTZbJ5NuCNkajgDAHPqTitS
0kjtp9Ou5mRY7eQ73c8Km0gmp9hHlbsRKT6m/r5jsdPe/luSsg/dRJnmRn64PdioI/E1qDw
sn/CGXOl3s8KXE77rj5wu3KjEf1X61meJPEemaTpdjI0EN7d3LreWiPykSoDtmbHUZI2j2r
zHXPF13eWjxy3rzyzMScn7oP3iMdyTilXqwTbJpXSSsWhcaV4UtZLfR55Lq9nyJrqaRSsbA
MAkfA4C8e+WPasF9UuJgryFmJOc5zzWCn2qeR3SB5VJxkLnao7AAZOKsB45reBo5/MDA/Mp
yOvPI7/4V5ftJ7JWR1+zXU6ZZpbzRILa01OSTVJrkQJp6DAijK5aZyf4AOuPSs25NtpLmwt
7qS4mY7pp1YhWbP3VB+7gZGetbWl6fBZ6VNqjI8975JUQodm1Wxhck4ycA49MiuSuWFsfMH
zTP87kMPkJ6rx1NE4ThG8ndvXXouyCn8Xum1a3DxSrMTgnlR/dx0q7PqlzeSiGP94doyxbG
wd2Y9q5I6ophwY2YAfMWODkd66/QtHkv/A1xrt3eR2MP76UK+3NwU27VBzznPSl9ejTg3PY
h0G5XNDwtdW0/iS00y3kVZWV5U/dl95jXe3Hb5QeaueNvHukXa25sLKKykAdy8ZzlmORge1
chZalHpPiDTb3UobK+s4JVk8sQtHLGCD92RDzw2cEGq94unamlto2m2Ci7ubxpvtUzY2qQc
QhfTvml9ZqSlywj6O5oqSjq3oZBgvvFF9L9jtRI/OdvO7Ayc59v51bGhtZ+HDqD26md5BAs
W8Kw9M8+netDVWbTLmCwsAtvc2MPkSSwt9/PuPx/KscxTTHzDN5oxkhuFzU8lNNp6sq89kt
CnPZ21pbvFawwNcRhi8u7eS31PZfXucVmLGkEvnKPMKjK5HXkdK0RYTyvtiAZZiFIUEs3p7
dQa1tB0dWNxHJIy6lHzLbvDgRJnCFWyQxPOe4OKKVF1ZqN7CnN0lzbnODSfEk485bTar8gM
2Dj6UV2j+GdauZDPDp8ckbdGaXBPbpiiu7+z4fzHF9cmeiafI50uAHH3FHH0q5DMScqc7eK
oWeV0+3AzyoxgVbhgleRQqsGdsD5c7j6V63MlKzZjKLa2JgRslOChBHJ7jFZU821mONwz1F
WrK7jv47+5tYJri1tnSNp0QlNx4x9QcfnUN5bFiH2lgrZwRgCt6NRST5ejOCvBxa5jB1CSe
4tWQyMrOhj6HuP8K5gabeopla3aSJV6oc7ccV3C2xDnBC4UYGKs/YY5Y1JUYwVIJxXNiMP7
aVzXD11TXKjzoIXG9gcIOFIPPH+ea1rTUYI4fsxtBMwOVkdjnPWotZ03+zLmJYmEsbruQns
N2CPfkVkltgAdCdoIVk/wAK8tylSlZnqOKqRPddJUap4TniTUY7OWaJbeLEmQpbqwA6HHGa
8JvtMu9F1O40XUVRbmzfaWHKyL/C4Puv61s6fq501AbeQsSQzGQckjp+tT+ONXsdf1DTtYg
/4+Ps4t50HADDkH36mpxKjUhz31QsOnF8j2Ok8L6rp+o+VpUk5hVfmj8zb8rKeB7HGak8T6
tNLG+l6ppF+blZGENwiF9ygfKwY8FOa82svluw25VyMb2GcV6/4W8aabBPBpOo339oSOESL
zIsRxk985yMAcg10U6zqR03MZU1Tm7nnttcXP2X7Qk58tpTEwL4ZSD0K9vat/Rtaa2u4fMa
UAtndvAHA+XP8qy/Hur20/jK/httFt7CaCTa7xZXeMcHb05znIrD0yQXN0kQjkkXplTkY9v
es44hxlyM29kmuY9fub7StQMUtpPa212pO+LgCXJGST6itXV7SCxsbeW3n8xWXLkHKKfTI9
68lu7GXTvs00tu72dwMxyKcbsdj6Guz8IeL9Mt0m07WLNGsLhAFeYFguD046da6qdRUo8sD
Nxu7yOojIGnWszLlPKDkn8TXmF5CbnU7y9nVy0kmVwPX/Ir0vXrjS18NrcaTL5tq4Nsr7c+
UQB8px7dK4o2kIby0vkl2g84ZdxGM4z9cfgadWSnZfoTTXI35lO6stIGjF3nmOpBtqR7PlV
BjDE/nmsF4piqqu7LDLtnk+ldVfWT2ljHMrpOAzB3Awoxxj1P1rMsIZL26ZQvpkKOn/1qiS
Tasi4rqV7W1skhDm1ub25XazCWTZHGd3GCvLZHY1oBvPcK5ADSf6uEEKpyMDntWra6RIsjE
xKpHGSOn1qd9Lliff5LcHJbp+Na0qChdvqKUmVNKsgPFFlGIC26YMvPUA8n26Zr0+8llXTr
owHBWF2H12muJ0mSGw12G6vFkbAwrKPu54J967GeZJLeaDcCrxEBgOSCK6bWVjnm3dIoafY
2afDvz723VgYwVfOCD74rE8BXbz3uvx52xJJBsjPOCQw4z67Rz0re1ZkXwLY28BXpgqD04w
a57wnC8FxqJ2gNKI8g+g3dD9TWHK9G+5c7NHbNgk5VSD+JHtmomjZuEXC5zUltE8z7SoBJ5
2jA6V01npKFCZE4yMc+1bTqqn8RzQpzm7HJtZsFLFWPTAJJqo8JClDkcc7e1einTbbaRsxn
3qk+h27Pu3AAcYxUxxkdrFvCSfU4byZZEVVVCudwO35umOT6VA8RjG8REhPlDHkgkZ6/rXo
kei2qsO5xjgVRvfDUcw324QMo4BGCTVxxsE9TJ4OdtGeT6jOYPEVjdsodIU3bGGcndk59q1
08SX95rP2y3QSpEuAiA7VGMcjP60/xDoU8d+UmhOAAF54PXpWdp90+kSPJs6ps5H602ozfN
HU64c0IpM4zW7iSXVpGB2xs2PJ28IR3GO5rr9CkH/CN6eUBCeXznv8AMaxXuLtb2V7KdolY
liF4Bzz0q7pEV9JMVNzLOqjHls/AB9B+Nc1Jyo1HK2jOmp+/ik3qjT1GNIzHeLgTLFsVs5+
UsSR+dYRtZrm53shaRmyPet3WriNZorQMJPLi8yVRzgnPX04pdNS4a6SZIgsMeN7v9yNcbs
t6DFRWr03Lc2pKUVZ6lG3sFW5UXKbAvPzdPx9q2NW0/RNP077XPBHMqr+7tmGPPfp8w/ufz
qvrWs2b3fn20OZgPlkfop/vADqTXNq13r+pLaNcmKONTNc3LAt5SDqx9SegHrVSnoS0Q6Z4
G1fxTp819p9xaxW0Egg3ynYMKMADHRRnAHSuCvfD94+sppthc2d1LJL5IZZwBu9B1yPeu21
vxRZfYIPDGmNcR6LajDHfiS5cn55GI/QdKx/DcGmXHxE0qGzgjgkWWSQuFJ87Ypfls8ZH4V
5s+STSfVi53GLaRr+FfAl9Y3lrd6o063FvKJIYbWXaNy9mx1TAPB65ql4s0ayh8Zw3VrDFA
j2wuHjACo0gYjcQPXP1PWvS9QubPS7CTUr1mFtAAziNCxIPHAzzkmuDv9Mm1a1n8Tawxt4Z
cw2sChVLAAhEwOSR1/H0xXqV4UqcVTgjzqE6lWo5yKOl61pNw8Ol3dp9pEkmyKKHh5Gxz9f
lB+gGeKi8c+Dki1SG+0S1vn0y4Eqs8KrLDbzAjauRg/dySeQSMCul8H+CBoRvfEnjGKW0mw
IrePGJIs4yExnk8bmHQcdKl8X/ABHlyLPT9MjhaEI0abFdoOeOTxngHHavIqQnXj+80SPXT
hR21b6Hm9l4Pa88M3OrW9xG0VqzK/zYyB1z/nisizghuHe6ZUd7YCGDYV2xZHGAeB8p+p61
0lv4r1l4Lq2aC3i+35MvkQKRk9WweCT39au3Xiq3gsLaHVILPNvbCMzOiqRjqwAG0dAORU8
kOVcjt38yPazTu0chPpt9w5R8BflbcWZgT/h6+lT2Wksb5BLcBRtye5z6jFdFbabHrtrLqt
/NN4X0CVf9DuNoZ9RlPWOJHOSm3JL4xzxVeHU4tM1aOa1t1SJCdqH5uMd81NOnyy5mXOr0M
H+zzJdPFaie5mOX8uONtz4G7I/DmusudO0pfDUMFo0bX8RJuGUh40yBgK38Rxzms/WvEmpa
jevNLPMBIceVE2xAAuAMDHGCR+NZ9uJAiyJx2GTjHpx7VtRS5nfYzlKTWmg6ORoZxLaAA4O
Hzl+mMjGAvfpS2F1cwXKDzNirJ98rjgnk1KyyAHamR3IFU2hmZHSOJnfgLGvJbPbFatJTVi
W7x1PS7PXNNFnGJbzLgYPlp8v4UVzg0SBVVTbRoVUAhy4PA744orq5pHJySM+H4h69NYQwa
VYWdgCoQeXH5sg9wW71taRa69NNaXWr+KtR0/zzHDhFRpAoO0444+UkZ68+1dJ4e+Hq/wBj
WuqWLQWKMhV5Zfncf7o9TVi9bTNLuJRo3+mXaqUa4bDsjYwcH6+npXLQwtOOtjeUnHSJ1vh
3TbHQ/A974Y8PaY2nW4STy/tEm9iWAAYk8/n6Vyt5YvBLJEDv2Ern1x0rpNBm+weGbi7vbp
yzKkU085J3HgKFHPc9fWoGiXaEPHHOPSvSoR5W0jhxDvGLZybwHzgSMAj5ce9OI8wMHUnBy
f4eK2zbebMxCjcBypH61VvXg060n1C6nijgtoWmZ5SqqFUEkZP0A/EV0TbiuZnPBK9kjy3X
bm4n124+0W5RrY/ZRGgwqogyee+d2Sfent4av/7Fl1e7j8mz8tpFlLYDAD/OPWsVNQu5CL0
XDwPOzTOgO5W3jlTnPbj8K7NNcXxFZ6Bp+pJMUt5dl0p+VWJOEXA4IGBzXhwtVbuexJ+zSS
MTR1jWIJrWl3cFkyf60xlCeMjtnB9axLu1tY9Qumsd5tWbKh23Fc+/evcY5mVxuOVHGDyOO
2K8k8QpD/bV8LZUeJpWMaqMDH/1jmuqth0qaiY0qrc20YjDbE5HOBg1cXRfEFtNGYrR7hWY
kSQHzF46nI9MUyJUe3ACl3wRt9T70scksRR45njKjACSEYPPPH1ry/ZysnF2O5y0s1c1bq5
1LxDbyjUtGuk1C1RZVuEjwpjPAQqfmJPbtwfpWLCHtYtiysrEkFQOpHrXRQaxHKyfa4Ga4X
aRLG5UkDoOv146c13eveBtK8QeEP7d0a9VdTt4PtAbcd1xtX50kHTOP4h361rUpzl76dzOM
o/A9DzOy1k23yX8Ul9pZys1uHIYA/xJ6EGrt9Y3GjSwzCcXmmXm82dzkHzAoBZJFH3ZBkE9
j2NUdKbTJtj31rJICN+IpPLJUr0PHua9q8ISfDu68OSaFNAmZG3eXcvltxULuQn7rYwOPSt
IU5W5k7kOcU7M8+8K6ls1j7O0HmwzKFkt2k2icHjaM8Z6kVoXvhnxFpuozLaR2t7Zq7fZ3W
6RZmTqoKMR8x6YzzVbxb4S1XwNew3mk6iNV0S6fPmuP3kDBshHI9jwwxzTLbXI/En2q21Er
FDMA6RyHa1vJjAKSD+E45znvXTTfN7r3MJNxdraEq3kunXIstR02a2nYEmO4jKMfQg9Dzz1
NX/C19pWnaq9xcq7OrLsjb7uMZ5I68mufh17UtHmk0HxIr32nyMhaGVg5iXoHif6Htwal1L
w/c2OtNpdpdrdykeZbjo1xGRkMpBx68Vo6zvr0EoaaaHr1p4h8NPHcebEyCRwQeDz7D0pNb
t9OvdOiudEmUBcRzknDD0J9q8MGqXVvctHOu2aMkMsnBDf3SO1dJp3iJ5AEaZoAOcgk5NNT
hPROzD347m+rSmV4pLefMDAvuQlVJ9xWzDe3EVh5MUWTtwkuMhQe1VrbxgxieBvKmt5lKsq
DaSPXI5Brc0+fQ7uIeZcC3jDY2hRiuiDqp2qWt3W5naF/dMJpHEfl7vkHQVe0tAbh1VTuZA
S341LPpkBvpWbUEMAOV8sdQferujwQverDbltzNjkglhnnn071u5JK7QcvY6zRbQsA7L0Ge
ldCMIvsK5yXWLe21CHToV8yMhjvU43FRlj7Acc9ycVQu/EhvvstvYZjuLlyAzc+UvPzEepG
SO2OT2rxa1W7bbO2nTsjoLvXNOtpBBLdKsrHGP7nu3pXIap44i09gJJIyC3Mqt0PYe+a881
/wASaRJcXGl6frUmoSx7t0trGrRhgfmy56nIwea8m1nUbxLya3uJHlBcK43A4PfjPXBFcc8
VCmrmqpSbPofTfGZnLX2pajDYw3Uh/eysc7R91UA7Y6n3re/4TXStQmSLTdZMFxu3N5kBKy
AemeBxXzpYeI5bNbCeTRhq2trCTbaesZaG1hA2oWzxzgE569as6h4+8UBxbatZiwZn3hhCA
qgnGARwRnvWcsVCME3dhGm27H0xBe2HiPTWRJ4ZucJLGchW7A55Bz2rg9asjazSebGdyNjl
evrj2rz/AEDxnd3N6sTyrBqEq5W4h/1d2UPIYDo4HPuPpXqLzP4l0Fr2PYt9Gpa4UHAJHAY
exFeng8SnpfRmU4dzipPIMuZFUEZAAODSiza6dUtZCpH8TH7vvmqd3YThmke8t0CsA/z4ZQ
c+veqbahPFZGCO0kRDjfNnJYZ4rvqSvoYKXK7mvYNp+jSTXPnNdXSgxu38KqSMqAepOOp6d
q6RPGWmyaZNbmzjdck7XYMGBOSeP0FcDp9jqGuXrRyXa6dZIpaWaVMnHTAHUnmtCSz0fTz5
2nXlxcNH8yRzQ/61h0+gzzj2rzqnKndI9GDlNXZqw6douqPDAmnT2zbjh47ghGXPOSRz+VU
vFFwdH0yfR9DsYoLZmLTPESzMwHIdv7vP5istNfubSXzIXaSZufMk6D8P1qlqHiSeeLyRFG
UAwQTyx7k+uTzVOcbaszV2zkWIYk7FPzbuD3/rUY0+eWIrbpLIH+UJHnLf7PHNKGnlnby4n
dyfuIMsSewHqa9k8JWh8J+H3N0Yj4hvQAsSrkWanHDY/j9SPpXLTh7ST00HNqC1PNNO0Hxn
4lvhplpaXjkHD3N2jiG2PQls4yw9PavVtP8AD+i+G4Yft/in7CNORxGspRWZj96XZz97ACj
rgA96q+IPGtxZqbYXEpkRWVii5YHqOR0NeU3N1e3yzXl7diK1TaQZWBkJx0/Ad/XNdXI6a3
ONyv8AArHdDxZp9zNdTiO4uETKWaXRKlVAPzPjrnqe+DXnWuX0d3eBRIAFGdyqFD59F7AH1
qEazayweVaOPLyVLAHGeMgt06Ed+9TfYp4SF1LRozbXirdR3MZ/esgDJtA4bhQ7hVz93J4F
Y1qkpw5IrQqmuV3ZkK6hcM7IoHRjwPeuo+H2hp4g8RS6jNOg0rRHWWdZBuWa4OfLjGeBj7x
9OBirth8P9Mv7bS9QufEUsOmXqNJcxwgF4QqM7KJFyAVA785pL/xVbf2bFo/h3SI9P0OEfu
IovkeTgDe7DlmI6k8nnNc0KXI+aq9DWUr/AAkvjGR7rxHNd3mrw6jNwC6RNGgBAwqdm4AyV
44Gea5uVYsbmlLt0/H/AAqKZp7icsVeaYkBFDFiecKo/HtXZ694Il0gp5d27hYx9oeaMKiv
gfIp79/WupWqr3NiErO7ZxrYIZm4PT/J9Ks2sKv+8dhFAFOHfq2OoUdznj0zUbxtiR5pEjh
Q4OBkuPRR/WoDNLJOu0FmQbVDHO1fQegpRVnZg5HV6tYx2FpDJp5+2JGmLqSOTzhG5PCFh8
v1xxnirXhy2WS9ml8tnuEg82MDGEjI/wBYT29MnFcxcX94tjFpySJHaoN32aJNqEkcu395j
jqenQYrIvYVuoDDOHkgfG+MOwVwOcMAfmGcHB44rR1OWRPK5RSuepyW5d96W5dWAIZSMHii
vO9P1v7Hp0NqmoXcSRLtVEjVlUdgCTRXP9afYfs33O68L3eqav4PsLIKTE+RlW5cdefQe1Z
F/rqWepFWEV0IG+aPlVbHQH2FYGkeI7/TvDtosN1lUQqGBwQD2FZEk8krvcSgt5h59z/nNN
Yl7RNHRTPS7P4haibj+0b6KKazfELWMOBHGAOGAPfJzXTab4jttelv3tYWggguDCjZyz5GQ
cdq8WjSQ6VPJHFJIi/M5C52rxlj6AZHPvXeeAtJe28PXevNcKIb28NqkaDOGizlt3fOTj6V
0UMRJyVzkq0VZpHfKzMwO/PuPT/PFcB8TbGKfTdPuLgjzEmKLE6bldcEknsMYGK7GKRA6ok
Z2YwCo+UY7VPd2NpqVpJaXVsJbd127CO/rz3HWvTrT9pTcUc1Fck0+x41o+lXWrTRx2yMzk
5Zuwx3Neh2mkWVhCkMNujMpDbmG5iR3rc0/SYdO0yGxt1IjVvvkfdBOST+dSfZHJ5+RgxHB
rmo0lBeZpVnKbMxmePaUDENxlq5jxJolvDZXmqRStG0QD+Sq7jIzOBx6DBJP0969BOnF9qq
rO/bnrx/SkawhmjEU9ujw7cbXGQx9fz5rrmudWHT93U8XsbC51S7S2tUJduCR2Heu80f4b2
ZO/UruSTK7RHCNmD6kmuv0vQrDT4iLSHaSOWxzj0zXQ2Ns2M7S3OOawp4eKXvmkq00/dPEP
FnhQeHNRSS0Sc6fPjY8jhyjAcgnHsSOKl8L6tcafrOmK8h2G5iyGJKOjHaykdBuHavRviXY
Sf8IdA6xl41ukLsCcoOef1rzW007yYUn3CQjbN5SgnyyjcH/Cub2dpvk2LlLmSb3OfaJC8z
oCqvPI6gHBVC5IH5EVoWd7JbXCSFy6hgRle/sa1L7TQmq3OCeWLgtk5zz1/GlFnFHbgCLLd
d3YH1p06PLK6HKa5bHSab4lvC7W8rx3UUkJ8/TpwMSp2APc8/Wpf+EK8Na/Ztd6BLJpN3GW
R4LwkqTwB8w7VgaheaPPaW8NxNBDKo3CXZuMb46gj+VGhatNcyCNbpJfLXZIrNgyDP3h6//
WFdElGUrN6mPtHFaGf4o0jX9HtobPxHaiZUdlgvF5XaQPlDdx7H19qXTLZvFX2Rk1CbTtf0
lYzAIVxHPGrAjIHO76cc81rnxXJEbvR9ad7/AE4lk8tRuWVeoYZ+6ffviqlj4d0cTHUPDvi
ZNwU7LS6OJo36lWPY9iO4rklB+03uac6cbLQ6j4gaJdeIPDVt41t9AubXVYGEWo28aAhk5z
LxjO09xnINedQOY5JIZUMbKxVg3BBHUV7Zo+p6jbTnT7yYPayoXyT5qSEjHX0PTFed+LfDU
Gl6wttpsU7WhTfETyIoyeIwPRWyAe4PeoqUZQmprY2hOM4WloylZXCbY44SARyCRncK37aS
5ModEXcflAHGPwrBu/D2s6Jb21zf2vl29yAIyDna3ZWHb/69b+h2aXVzHksWP3jnnOeMV6F
Cbej6HNJcp2ml+H7m9so3Ee05BAPH4VtYi8K2ct3Lbm61CddsNvEPuj3Pb3roYbq10bTY4p
pSxVQxz97noD7mvN/G/imHTkNpG+7U7wFyqn/UKeg9siuStiGk03ob06fMYV3rYsbm5uNXu
FluTxczpgJtGSsKdwAe/fk9MVxOs+MLu8t5LHSpFhutQbybi6OQ0MH8SRgfxPxn0AFcjrer
3epXkVvD/pDDmGCAgtIc/NI7dOMdSe1V7aCXT7qGK0SfUNSclI7eJd7PIeSo9hzlugr5uvi
nLSOx3wp2ZtTxnV9Zj8M+FAILDT41QRRghNoIBY9ycjr3wa6zSfhJq94891czSMhYgI8Yy/
QBt30z2r1T4Y/DgeG9Me71VxPqN0Vkk4wEIHAHfA557kk16WYAB8vH0FeO8Li8Teopcsenf
8Tr9vTo2io3fU+UNY+FOt6fKl1HI5lX5sgk7iBhQeccDgdq4VtWu7PUjpesRNLC7FHRzuPP
HXt/jX3BcWSTwtG6gg9zXzt8YvB8drZvqlpGd0RLgIBkdc59u9ccqmKwk1Grdwel/M6YKli
U+VcskeUJFc+H7uBdOuRJCJlmgZhjGOQWHrtJUkV9AeGvGFqbi3kh+S3ugEKleFLLlQR/vA
jNfOV7JNLplmQGMjwPJjoueMfgDz+Nb3g/WJJ0lsopUHmk2sJkP3ZQN8a568kHBr6TB4iUZ
WPOrU9D13xVGLfUZYSAY2PmL8vZhnrXNjcE2o5AznGeCP8AGuthSbxl4X0zULJVWRd0EqyD
AixkgEevasDU9C1PS0luJYQ1tEF3SRMCATx0r66MnOCkjyJRtKxl3N5Ojs5nZgSDyc4I9aj
srl7hi7ux2nIyc5pDIpfJ+b0AHekj8/eGUbQMnC8fpXBUV1ZnZh5JLUuy2omI3c+ZgD1qvq
OgXFuVMqAK/Ib2rSsLgJOJWbJAz16Ve1BpLuBYwSIkGQc5PXrn9K4XdaM9KlTha5m21xZ+H
oSbeLdNjb5oUdT1P1/lVSXxfcsJJQQkzxLCGRMEgHrn1PeqF9A4+RyzBAVVCeBWdMAD5oRm
f7zktnNd1Ko+WyPPxELysOudZvXQqHDRdQpGDnufrU3hLQdN8S+J2s/EFwGt0jD21oHwLqT
JLA45CqoHA67vY1mtBJc3C/Kzk4UDuScAV6b4c8EjSry31fUL52vI1JW3iAVEY8YJ6nA9MV
cabnK71OZ2iuVHYNY232UWwgg+zk7DbiABQABtPp1qhqujWep2f2K8izGCANp2sg9AR930+
mR3rD8W+MNT8PalbWlvpVncW9xAZPNnncN97DAADHHueeK09B8W6Zr8TDzGtb043xP834g9
yRx9a7IyWqsYNu5yHjnStM0i2t9S0izawm1KaSO7jido45V2fM7JnBOeMgZOa4JIpGgEpki
i3AGKMnLMPXHYY6E9e1dFr8useJ7/AFHxC+ny2Wj2SLBCbt9uArbAqr1LFtxJ4BrC0+yOr6
3Bp8ruIZtzzujbSkSLlmJ9MYA/CvJqrmqbHRCTjG5qeGUtY1utevolktLRhDEoYgzT5BI46
hRycHuKi1fU77Vrwz3k7SNkn5jwPoO1aV9IZDb2dtAttYWuVt4IhhUDHLMfUnqT3rCuceX5
QO585Jb+ddPJ7KNjNPnZRAmu52t4WZT0LY4Ue3rWlHZQ28SxwqWVAAX5JYe9MtJPsqErbxu
CfmL549MUs95Ncsys7PjsFx/LtUQWnN1Y2nsVJkUzMASwOOv8qsR2DzMAgZvm4UdcUsUW+R
RHlyehx1rXjl8mEhgQOxXg1Xs76stStZHMT6RKtw48kr7FaK2J712mYo023jGD7UVkaXOal
S2t4FhspzcwqdqSlcbh647Vt2iw33h/7NAhS5ikVnVhnIwcHP41Sh0+4XT4d0W9gBwpq3Yw
Pa3bBH271yc9Kzo0nF+8TUqX2Ok8FwWvkarpuoMsDX0P2UGQfKQcHr9cV6jZeHrS08NW+g6
TsjaFt/lEkhz1LJ/tE8e+fWvNLGD7XZubts7WBDMME/4V0Wm3t5bbofMeW3YZjlX70Deo9O
OK9KnSXLZHFKbUrs3LOMToJURgBwQwwQRxg/jWsluTGg2ru9Dnmoma5neTUre4gmDkBoWOG
BOOeOjH361cglMyZMckTBwjxyjaxPY+44xkVE4yhubQlGWqJI7RHRGVTtXAXPOD/n1qRbRS
eACQck96s2yjYSGJJ5wOn/16vRwo+0FQfr3pRlZ3ZfJfYoR2ynGFAjGTwOtPFkq/eUKVPAP
QH6VprAI0b1B5z704ohG51CHn5TzmtOdt6EuBRjs1BBJwORV6G22gE7c4znPahUberDBXpj
rirKnaqhwCxHQ8d6fMzN03uzl/iAGHhAopOwzoHx3Gc/zry63mkglDwS7W/wCWisPlkXpg1
2HjnxWLi5k0KywIo2xNIOST12r/AI1xUL7nRlBGT6c1VKOomdhe2tvfaFYahBAISjNDKuO4
6foaoWuhyXhZERQy4I3HFdNZW0KeEUtOSZ5DMSexGASfTmrNnCkCrGg3Ywcnq31reD3uJaH
M3nwuXUbBGtdQ+z3ijLKy/u8nrz1zXG+IPh5r3hiD+0ZI0ubCNgWng52/UdcZ7179YsWjXf
jb+WT61oXNpaX+mz2F4glt7hNkgHBIPvXBVS5tEdEHfR7HyR9nLyjfuyD/ABY55rXigF1JL
LK5SdjwxGc/U+tbmpaJDaeIdRsoEYwQTvHFnkhQaktdIzu2qQGx14I6dPetqVFt8zM5vWxf
8OXKw2hsbpCJ1ASCTqq54Ib29/eun0eI6nqAttY01FnssTxmbOSv3WHv0GDWbZ6JNMocKNw
IByK7bRLR1heGWP8AexDYjt1ZCc4/A/zraolaxBY1jRl1zRJrMOiSMFeMkY2MORn25ri/DO
nvp90RPH5UluxOzHQk4yc9upr1C1tiqFmGT0BPX6V5v8UbxNGCvDIq3F9GzNzzkDaCB+J5r
knV5IyZpGLbSMfxX4zT+0EaK4+UZkOcden6dMe5rx251TVfEniSe1tCfMkRri8umb/VRk/K
CTwCSDwO1ZepanqfiHU5bPSo/NnnfbEudqpGBjJJ4yOpP9abr+qQ6Fog8H6ZJEXkIm1G8TI
d8AhIlx0XqT7fWvmZVJV23PSJ6ekVbqZmo635mLXTJRBZqw3yJjdMRxge3/669b+AumRpfa
t4rvYJb24jf7NbxwpueRsAtjsOqj0GOe9eEWStcxYijAVyIkUc98cD1r6B+F8niTQvhTrz+
G7FbrUV1CaMRRnJiIRRuAPvzjNeLjavJGKir6rTyudNOLfvHsGoeN/Euj7ri8+Gesy2KLva
Syure4eMd8xhgeAO2fauh8L+LNG8X+G4df0WaR7OUlf3sZR0YHDKykZBBr5m8JeF/GOseIb
LUG+Imu3zSL5tzeIpQRTjCmExOcnDeYCCoGNuDk177oWna3pGh6gmq3KXF00Zm3xjapbGCc
dRnrivTrY2vSmo04qS167aaXVjCOHTV2zI1r4rqdXuNH8J6SNVmtWdLq/vJ/sdlauo5VpWH
zHJHCg1R1LULzXPCpm1iXRL9GzHJ/ZVy0ixkkgjc2CcfTrXm+r/AA41PxV4GOrQ6nNJercy
SXNuUjQEM2CzMQSVVOiqAT9aztL8NRaXrd3N4eOqLpLLHvOoxeW7uQS4QcFkG4csoORgHFe
FmNR4nAurKa8vU9PB0eTEqFnpueZ63azaaracZnUWU89oNhySpIKg59QR+lUPD02dUntJ5R
bRX6II2X/ljMD+7b2O7jI9a6nXLSW6u76WeL/WXfmIyjkyZK7B9UBA9xXHxR20TO0vlTQyR
tKWT5cgYyB6AcHn1r1MJUvBTWpz4im4zcWe+eBvEsukl1vggjuHzdRICEJPyuw9MHnFen6n
aqjMEdZre4jysnXzEI/wNeJ6M1rAlvc3ZPlTuLK83kkOxB8uUH8CD06133gfUWu7TWvD0jS
RnTpfOtvPO7bC3GEP93PQdq+rwld05RTejPErU7rmW5hzaYIZjboPkVygbbyR70lpp7T3cd
sWKozhGbPOCcGunk04NITuL4BGW4NPs9NK3kMmMDJJ46HHSvWnSi9WiIfCOfT7KG1eNLNNr
DGT3A6c9aox2SYMYlIXsCMk/wD1q27yFvJJA28ciswMYpoymMjoD0rxMY0oux9FgI80PeMu
70K3uWA3PCxHzFOc/nXN6h4dv9NWSeSNXs1cJ5kZyyk9Ny+h9a7wxlrlRKwUO+C6/wAIz1r
K/tu3ltdQF0rMkTyR4T7rIcqgyep3YPtjNcuAqucNRY+lGL0MjwjokV3qrXNwZVNltkUIcF
nPYn0AFekuodAdp3Hkrj9a47wbNH9qvLffiRkVwu7lsZ3Y/MV3MaHyyUcudpwR3r34VFFWP
AcHJ3PM/iZGEuvDl2ELTGWa2kXPymEKGLN9Gx065qs0UnhZp9ItXJuNiteXgzksyh/LjyMK
qjHPUnPTFdB420yDVdS0i2lnMEUCTXVxckZEMI2hm/4E2FA9a5PxPrb61qLyCZI7OM7IYQg
TKgAeY/8AedsZPoOKw5rSbRMl0Ma+1a7urTyJJ5Wti4ZYBJlFxwPc1teGdNt5/Duq3MLQi7
leOM7zykYOWIHucVzMkYYYBVfQ57Vs6XpOv/2XJqenWhuLRnEZ2nczYPUDuoNJfFeRPI7e6
MmlWIGONSDkgNt5/Ks94gHAdgS2CT1Bq6hjmMn2kMJCq7kZSpOSeRnp0pbiYLB5UNuVxk4A
68Z5rWTjLW4ldStY2PDelRXPnXjqsnlN5aK3RTjJPufSuqWARHcIY1J7qoGcdqTw/o1rp+i
wTRO0rTIszOOmSOg/z2raS3dgSgAwQSSO1dVOpBK1jnqU5N3uefa1o1vZKl9aoIyGVGUcAd
cEe/8AOuXvbl9hRkRQBjOSTXq19pMd3YSW0+91bGDnJHcNXl+u6e1jfzWt2SrxNwcbRImOG
z71hWktomtJNW5jHGpoihVMJAA5MVFZ0koEhHlnj/axRXn6Hbd9z2zSfgr4nhsYRPqWn/Kg
wg3cg88nFasPwh1gS75pbEkejMc167p12LzR7a4Riu+MclcY49KnsoZoLKGC4unu5UXDzSA
AyH1wOB+FXGo0gaTd7HmUnw31goyJc6eqsFOFVlwQMc9c1Wj+GfiSJwYtSs0HcKW+bPWvXG
dBkHqvWmiUEMWRk29citFiJpWRm6cX0PMLT4a61mY3Or28efurGhIbuCfxrftvDniS1jEEl
9Y3kKfdEqMG/P2rrmmATdsI9MjmqU2pAM0arcZGRlYsjj3pSrTluONKN9EZzaDeHLwpbwMQ
C0aklSQO3pUkem35AElvEAOmJOc1ImqiSRQZZowBkl4SOPb3q7HfR7CfPVwRlcHn8RWTk3u
acttCn/Z96GJEKc8cvk0HT77ccxRv0wS1XY7uaWJfLkh35wdxYA/SrKNc7lEqx++M0KTWwj
G+wX4LN5S8gnCuAfYVwurQfFLUEubS20SxsrZnIRxeK0jJjHPpnmvVyUzggD61DMYsbDIEL
dCOtUpyQrJ7ngy/DnxkqRkaXASvO37Suc85Gat23gPxjCocaWgZRwBOua9sELlspdOR33U0
Ws+0YvHBPX5apVpp3B0oPY4uz0LWINDs7eWyAmTcXAkBC5PSr8WjalEADaBj6hhXTCK7XP8
ApCMPXbjFTqsucMwx7Cj2swdOKOdt7O+jIVrIgA5BMg6c4rQEV4F2mywO/wA2c1qBTzwPwp
3So55DslseXXng/V7jV7y9Nl5gnlMg/eAde1XbXwzqSIvnWBKr0+cGvRMY7UcEc1vHEzirI
zdOLMDTtGFvjfb7B1+9nNawto43DpEBVoY7UjMqqWZgoHJJ7CspVZSd2NRS2KGqX1jpWnTa
hqFylrbwrlpGIUD05Pevl/4kapd+LNZW6e9i0bSET/X3By4QHOAo5yfyrtfir4vtpXkMk4T
TrBfOkctwvOFIX+J2YgKPxrxrWIEt4ILnWrdr7WLmMz2+lxMMxKeS8rHoM9z06CvNr1W/dt
odEIdShd+KdJsNMm0zwxbS2sRz52pzqA9znBCqOuOvQgVwLzNc3zyyHehcls5DY65xzz7dq
07oX1/cxkrGoJ2oI8FRj/a74/z0qpc2qW7pawsZH+8RGMn1AyfYHJrypTctGdCgkrmjo1xa
adr+kajKc2sNxHNKnUgDqCPT/wDXX1p8J0FhqOrabO8TG6KXkBjffvjI2hj78c18hpGklrC
XjjJaRiCxx0X09OcV6f8As/6j5fxDltVncCa0/cb3JG2OT5kGeg+fgV5OOi6dsTHXks2u6u
dVKX7t031PseOGGNiYokTPJwoGabNErpLuGd6lPXjFLG4JHbNcl4oHjCCdbzRNVs47MqYTb
zW5ZvMZvlfcD0HQjFfSV68Y0PaRhdeR50IuU1HqN8E2ZsYrmNiQC5BU+xq/4uhsx4fupXRE
cKcNt71B4W0fXtOV7nxBqVrd3ckSRt9kiMcZ25y+CSckn6Csf4h3zS2Bso2AV1IkYnG1ccm
vl60lgcslQqJNvbruerScsRjFOL9T5j8dX+jR+F4EtLtpdVudSE0oT5vIWJiVbHbJNc54jF
lGzGzCqftT4RflHzhiVHbHPb0FZ8nk3usXs5G15LttpDfeQOQP/HVFR6vcmS7nZwXXezq3T
Yy/L+Xeu7DUnQoqmncyxFRzquTOw8PaskPgOWS7aRFDYXzOcJ5qIfr1JJr0HwBqSan8R7Sx
lWaGTUNK8rdKpVY5EkZhx6sq15Lazt/whtyUljH7oKIwSVH70Fj6ZIx+VdZ4Dlij8R217Je
vaz29wx83fncrKwO5e4yVyPfPavYp1U5QS6HE4u7PqaDwlexM5e+gctnkxk49O/pSyeF70K
PKuoAR03KSM+tWNA1XUL2xjN3PZmQL/wAu7Fww7HOOK3ZZ9i4M8aOem7pXu+3m+pz8iWxwe
s+HbuC0aSS8iZ8A4VePf9Olclaxxmdj9qUY7OPujPWu18T3uYGSS8WTBPyrgfhXn8MBR5pN
5wRu9e3Svns2xMqUYvufZ5XhlOheRvRaS+pI89vqEMY3bdzKcAetc5qfgu4jaQnxHbMJG3b
nt2Yqe+MEcYrb8Pau8dqqRzRqgYjLqK1NauLyWy85J7RUOBgsR+PTillMubDRkyK2FftuSe
xzemfC/wASSut3o3jaxtZkX5ZBYO+3PbBcZGO3rzXoWkeFfEVvpwj1nXbO9vc8z29q0KsvY
bSx5981U8L6tcCyUXF7AwxuAjBIA/xrppdXjhd0mkfOBjYmQM17ad1c+br4Z0arjEzLnwZa
3tibe9KTu3UleBzwMeg5I9DzXAX3wNaWSRrPxGLUFgY0NvvVBjBHXn1r0T+19paQ3M8mc/I
iAH9aeuoeds3QagvAy56ZP0z9a01tY53F21PKW+A12trJ5/jZFm3nDpYgKFxgAgt1znnp7V
6NY+EktLWC2g1ONLeBQiqkO3H05rYaVAGhlmeaEAcPGxPI9QKxpr7RMoftexQMKHVyvPbpU
2EoowPEvwv1TxBqC3Vt42/s+3WPyxALBJBknk7twOccAdufWuej+BB8/N/8RLmSLgbIbOKN
vf5sn+VdmJIJZCq3m3c2FBRtpH0PSnf2XqJPmW1tbSREthi7A/Uc0+V9CvZp7k48JW1rbpG
mrtFFCgVW8oEKoGMdeamXQLfZn+3Itu3+4OR+dYr6frLoxjt0iDMMln3ADHvVmDTpoxm4xI
M4xjGwY6D5eeahKa0SH7OJPHo+lzxANr6Fhwx8oKfpXOa/8NdA8RiO5u9euIJo1MUc0UQ4B
5xg8N7EitRtHb7SXDs5PSOMcdOhqiW1DTSrrbXRC4+4xwcc+nQVTUl8QuVfZOMuPgv4aa4Z
v+Ep1QZA/wCXUHtRXRXHiXVHuHY6aDn+8Gz/ADorDmfc0sux65ZRsmm2qoqKqxrgdOMVad2
B+QrjHIAzmvII/Fhj06ErLOyrEoA3AL0psfiVpxIGhdwqbgBLjjjgepzWnNHuR7Cp2PUpEn
3MqzAuSMsEPNOgDbiHnmII67sgV5n/AMJHMkcsqBlbI4Mp6H09aVPGt1Cgijj+UDBYyf8A1
qu8SXRmerNdRr8u9d5yFDHGTVG51R7SITvGZEJ4ESlj+NecJ4wfCy3trLMw/wBXhx8mep6e
lXo/GcO1US2uYgCMjzB/h9KLw7iVOS6HTXPieMPsfTZiD94udqgf57VAniCIpvXS42K/KVX
t+NZB8cb5F32iPGzYVW+8fXk8dKcnjSyjg3LpShic4B6n0OKE4vQvl8mbX/CU2yrvuIoICT
nEjcL+PrVr/hLdJRMy3cAYDJVXyRXMP450iSNof7KfIBHygYY/iPWq3/CQ6VcREHTplLDaS
gTJ49lp6C5OtmdrD4gsr3zBa3cSyKuRHJ/Os1dVvp2dDqVsJEyNkA/Lr3zWLb33hedgtzpk
7ADBZyW56Y4q/LceHY1EdvZTxEr1QbSv0JziixPLY1FutYEcbSuySPghJGTPH061VubzU7S
+KAXLEYPyuhAB65BNV4v7CvbXz7qe4VoSGTzJm8xfQr05p6nwrJuKSyJJvGS7MWJHHvmnYL
nSRXcjRfu0WUg4ba6nHucVAoumjKxvcbDn5w4JXn3HNVrLTdNiLsjyYfrghcjpzip2OnxFl
WaVnUDKROT06cUNWIehM8d5EAYY2m/3pAtEMUzOfM8xQBz++zz+VUX8SadFdixC3TzBdxAU
kjp1/Ory6lFJcpGiXOOpPl/L+NTYLFmKKVV2bTgE8mTJqf8AeCMBQN3vTt4yABnIzUaGUqW
cLnnAHNIQ9PMx+8Cg/wCzWP4qv20zwlqV6hUSJEQm4ZBY8AGtDzZ4kZ7hY1ReSd2MD1ryf4
g61rGs2UNjp9g08c8hitbaNublzx5jdPkXOfwzUSlZabjSPHbzVES/Op3sEd+LSRrxIJjlJ
bkLshLDuq5ZgPUA1l2Wi21zbXHiLxVIi2jOskrGQlrmQYITHcdOP60mv6bLp7wQ+fHOxYjz
wRtZs7cgdcZJqTW9Vgur0afGzPZ2atFAwI28Ebnx3JOcHoB9a8aUpcz5zq0Ssjm9Wv7m+1A
LpunixRcRpG2N54+VVQe2P646VlmO3sPOjuMXOoXHyuAQWiHPysRwCTjdjoBgdaTUtTuDPJ
FZudOt2ycW4BkmLHg59zzUui6NpEUc0+tPIPs211trZgsrt/f3E9sdOuahKMnfqNvQpajIi
W9uiqY2VcKCvJHQk+lSeDfEf/CO+NtN1+Fj5FlKBcBj8phb5WI7Dg5/Cuz0zR4/iHezaR4N
8Ird3MSRzLfzyFobctkYuHPCnAJ2qCTgDHevZ/Df7Ovgrw7p/wBr8Rh/FOqYDySXBKW6n0S
EcY/3smlWw9NUpSqv3bMI1L6Hr1lqAvtBXUdO8u5eWLfCGfCOccZOOBXiOsjx5qGsSy678T
dI0C5hLAaadPdUjXuQ3mfP2+Y/kK6bwnq76C13ZKGk062lZDHjHkjPBX2xj8q75tO8M+JII
b2eG21CNlBUuAwI6ivDwGYLE01QTSt/N18ztdL6tU5p7dLHlvgPVvFrasLOHxdbeItCt2Y3
FzJYmPOR8qxvu5YHGRjGD61n/FTxIul+FrgI4a8ugY1+bJ+o/wAfpXoniJ/DvhDS5JYI1t4
guPIjHBxyAqj3r581B5Ne8V6e+pRCe0uLhFkt5OcRk4CfTnJ+tePjE54te0acYdj0aKUoup
BWueNW88UPzRkEwsrBCdvzDv796n1kbtW1JoshGKzAZI3qy5B+nX9a+hNU/Z006/ie/wDD1
5JpspBAhU+Yi/gefyNeTax4W1PQ9SXRvEem/ZL2L91b3qqWimXB2tn055B5B9q+owuMo4qm
qlN77X0PKqUuV73MDQZ2F/JBJgw3C7XUcAdjgdPf8K6rwdqC2fiURX1s6wyo0EhRgz2soCh
XGeo4GT2xnBzXOtpLxTSPBIAxUKQAXdjwQT2BrSiAu7qCW1kaPWE2xMisI2fA4bPIJOMen6
V1p26GL11R9beHvERtdOhETR6hDgb3XCbfUjt+FdSuu6Hd4IkhaYjhJPlb9a+XdJh+JFzbx
abAl/ApUS/vLXYnBwTuU/MR6A5r0jRo5LO0tbHWNatIrg4G+S3dWk5xjk4BxXu0Z89tDnUW
9zr/ABHLpMiOyW8TyHOCgJ5/DIriobnes8StgbSeRjAx0rV1C0KK8iapH9h3Ha+Cce1c5ay
iO5wuZF5Qnpvz65ryM9ourSUV0Pscpqx9n7MgsJnt4m8z5WPIDDnHrWtcXsMloHkBdgu3Ge
COvIqjqcLRXEdx5a7WXaOTjjtVWVUljwxK8c85zXlZTUdOjyX1R71W07TaOg0/xDplnbNA0
xiZunkuI2J7AE9K6bT9Tsbi4ImudThjc/I/2lZA3vwK8vmtwkfmxq4GTnMec8e5qxaysjM6
3G1Thtp4/n1r3aWK1UJ7ng4zAOo3Vierifw9HKUIv5GPyh5MsO559RzV0+I/s8MX2eIvGUy
pZMD2J546V5lbWs00XmjWGQbsFGORz7ZqS8s44yqTaxGsj/wiPI6Y5YH6V6yaaPl61Fxdmz
um8YbleB40fzcj5mwOewx2z3rPfXrVLTcLOyTAGAVzgYxXFQab5u9mulXHyryDu/HPHSoms
mSAGZmVmGQC64/HBq9Uc1l3OobxZPEStrLFEAONluCoB7VVTxhqybh9t87JyFKAcf0rnUsJ
pSjARrvOMtIOPTpUn9n7GxLfQhsZzk4A9fasHzlpR6mlP4v1YAIbjAHIJJ4+vPNVP+Eu1UF
8XDMEbd14PbP09qzJYI3bL3cO1Txt5P4D3qJkjYsYhKRnnLjkfSs0pdzS0OxpS+KtXkARry
b0ULxz26VUk8Qa9wo1G5AyOr8flTFhuAVLGLByAVOBj1/Ks+5DuexAzk56is5t9S4xgVrnX
dUFy4/tSQ4wPvj0oqrPal52YSkA44DY7UVy/M6rI3YHuG0u2iS3ST92vzn0/OrVolyJ+YYX
C5IWRgA2PSuU8I69DqjQaDqdtLZ3U64tL2AM0UhAyY5ExleOQ3I7HFdjeaLPp9w9tfho3Xb
yTwQTwR6g+1aQqKTWhknzL3WbUxvPsUzSadbHynEa7Z/mT5cYrKuVVmy6NFlQpAYOQQPw4q
2tlPHC6fM3AIUndkkf4VnvZygKFAG0bQ2c7RXU6sVvEmNJrTmLENtBcyDzLtohtwMYO4+vX
6VcFiXuo7aO7LIxA3lAMfrzzVBLF4mZ0Uq20cjqPw96twy3kTBc4LdDgelNVI9Yj5J9JFu6
0UpIu7UIiMEEIwL5+npTbLRZ57tokuoX2qH5ymQeyk8VAyyEq5KFgSQ6oCfzqQPdgeW7K25
s8ZGfTOKJSi1sHJV7o1ovDc83nNNEyJEc5Eqv5nsMVVTR1WXermOTdjy5xtJ/EUtveahbBo
4Z3gL/ANxeo9M1M1y4l3ne9xjAZjvx9M1pFxXQiUamzaNCPw/rciRGOOAIF3MzysCCfYHkG
kXQ9WDFPtELOw5UyEcZ9dx9DWXNf6htEbXmFK4YBQWPpjv+VOutH1fS7GG8TTLm4e4LfuIE
3vHkdX5wCSelTUrxgrvYi0lo2dJbaTrAmUrGoVuDIZAT1rWNq9mjTy3e9EPUHj6fWuBsLW/
1O0Nrqdxb6dqgYtLbF99wlsByxUHCtuzjr+NZsF5q51K7k8O6qtxpUd1AbwamwEMKk8or8l
mQDLA47CvLqZxShU5Ixb7voR7KUtbo7t7+wvXCwmfVJhMYXitMowIGeScDjua62NrK3jzGs
ULoAZCGDMo7ZNcxqN9HaeHdQuPDNlsuZIzIoWLc8qk7QyjtkDjP1ryxvFM0ehS6bdWbWMk0
/nSSeYS6kdn9Tx0HSud454rmjR3RDhytcx71crFNcCVGEcmCGkCjLL6Z/WmWsDyo/lXzzKG
xuOfyB9K8N0iHXPFDQ2NndyrpluxHnOCqR55Yju5r1vQ7Uadp62Gn3VyYYBgs68k5/wDr13
YGlXjeded2zKTfRG9Dpe1973Mp5zwcVY+zXCuSl6+GOTuAOPpWSszwv5st/dtGTjaYxitiM
ROxlWSTnB+YnFekzMxvEguYdCdBfESP8oOwHcTgBQO+ScVzOoeHby10u205J2nu50EEkuds
t0TyyAj7kY6sfQY711NzGuq69HbmJja2gEjSY4Z88KD9P51ka/rUy6vcWPh6x+26wqCF5T9
2EnkJnt2JPYdeaz5dbjT0seOeMdBtbHxPNbxNui0fTzISuRlgrHOe2WPf0FeI3UjQ72giEc
r8urc7TnA6de2a9o8d6lp2nSP4QtHGreJNVZZdVnhJMNrEvJQt7nAA7jJPavKLi0g+1XLs4
dY1KFm5GRy2PoCPzFePiornOmGquHhTwnrni3WotN0O2jl1C4UvLcTA+TZxdNxA6t6D+le/
638ANNn8I3ctrcSX3i07ZIrufEcLEYAi8sfKsW3I7nvnNdD8DPCf9g+AItSu4DHqWrN9pm3
DlExiNB6ALj6kk16q/f3rowdNcnO+pE522Pkjwjql34D1/Ur7RdB8y9tTLo1xYyXPlqbkP+
5RT91skEjgnDHBGa+ifEg1JNHt7sAu6Rj7RHCDgnAzj2BzXjPxfTTdH+KNvdw2u641iCCSe
a4z5KzQP+6ZOyuFzk57j1r0X4a/EEeMdCupb+FbW4SUp5GMlVKgg+4OSc/h2rxM2dGrRdJv
3Jacy2TN6DlGoqltjndJukg1R3kwVnzuyOOfWreraYyYk0u6lsVbG4wHbkenpWrrXhqKOVp
7QZZmJKg+vpUCxzMhhl3JIoCncMA/Svyqr7TDvkaba27H18p0a1qkPmjgLy2urrUI7eVpZ2
VN2+RyeT0FU9K0dW1NbmRCGiJOW5I5/wAcV6JDpQiknkYb8/dPWpNJ8LXVzJ5rxrEuedx4N
XTq1qi9nTTuzodehFNvSxPo/iKfTVVWJnhJyQTyK2vFHhzTfGmiDKKcqSCVweR2qS28GaLa
bbrUGN06DhQxCfl3/Gny6uZNUt7K0VFhBC8CvbpxlltL2OJn8e0Vq0/XofP1p061Xnw623f
Q+e9S8JeJ/ClwxtIZNRiBAUOyu5U9c5Az9D6VxV/rguH2zW5sJ5iVkS8sGUTDPKb2UKhPU4
z0HNfbiWtrLuEsCOw65UGuU8X/AA90PxDpVxHParhwSVA4DdjivtqH1qGGVWTU/wAGjzueh
UnytOL/AAPAfDPirR4Ps2jGae4jij2xiRmKwOP4dynOMZ5JPvXeW0V0qi4acXAaIGM7RsXJ
6c89s14Leafc+FvE91YSBWvLHPlxu3Eq846c8gjivZfD3ijSpUtLTT9C1G4v5lXFvb3UboH
bG7dlsqBznjGBXvYDFKpZyehyyg6crM0by51BY0D367fQRjk9fSmxeSI1d2GwDPyqAQa66/
8ACmrT6c0r2saNjJCyDj2rmlsZPsZiZYxImQVB6e9GO5Vq9me7gbyV4dCCWWC6sNrOy5wdz
DIU5wM1TaEwx/MpVgSNvbIqGKQ2d3slO5CcEdPzroreMPdyTzxiW2Yqqj1BX+LH0PNfDYif
1Gu5rVPofUe/CmpNaHJytnK8opPSqNxa+VbmQK2yMZLKM9T3Na+owwNMAhKDGQCeeay3uER
fnmXaq4GeR064rtli6daMXezR1Rw06ivFEsE9tj5ZJeO5NSF0ZsiPByeA3NVtJaG4uPKYRS
B+CCMZ/KvQLLwnE8ZkkCorgYCnp+dfT4Cv9ZpJp7HzmZ4B0J++tzibZC0hjYrtJ53NhRVuO
HDti3UE/wAatn+VdzN4RtRCWS2gAXgOZNuP8RTrbwiqussEbMNv3lk4PFeuqcn1Pl5KMb3O
INm7RfI9u4YgKGyDuz/hSNZ3EQHmWzA88bwVOPp0r0STQFVtj2Mjq2Bng8fl1FRTWHhqKJv
N3pt+XazkNkdxQ6N9bmSnE4JrZ+pjKjOR3zxVVrYmQg8NnOG4yK7i5svD4TFt56s2TkNkDg
+tQxnTBGUSKNOg3NH5h6e/+ean2T6lOa6I49YW2kBQMdcsDiqssQfJ2/vM4C4/lXeSXOmxw
kr5YZjuJW2AxxjjNZhvIkBK+YyDoHCgEVjKml1LjNXvY46S1kL5aBc4HRT6UV1EuqJ5p23c
sYwPl8wDHFFcvsV3OnnMfSfDsdtqGj3XiG7nghtnWWFodyyRlexZedvPPtmvZtcvvDFt4Pu
vEOt3aR2FnF5jXjJv8pSQAQMdCSOK89Njdaz4Ukns55RMoLeYw+8QuCi9uuPaq/hb4q2eqe
F7+wvtFmvBpkYjvY4UVlkh2sDJ9BsJO0HtXxuV4/E1K0efZXT/AEDE0eT4GdWiaZdaal7ax
/2tbyfvEurADbjAOCB3HGRVRE0kKv2gzzdThFVMnPds/wBK8xsEltPGVvqvw51y0XRftaXc
tu11hGVgqHKKcSoycAnlWXkV6t471yDQ/DY8UafoVncQwyk3Szny965wGVvqc+4r7eWKp05
RhU0ctF5nnpvoRwW+mK8rzTXcCbvlUKGBX0zV/TZtIUyQXWkQTq3IbzMt9Tu6DHpXm+gfES
DxLfG1vfDPmrJJ+5fSLoysUA5Yox5weoGeOa7W5hhS3huLO9a8srgMq7hh1ZQMow7EZ6V1R
cXsNS5tL2NyK38OmdV+zsJA3yW6OBu9zVqfT7GPew0qaJUb5DGoZu33snnnvXMBpF2L58yI
pCkKNxXj9KnEsCJgvcb8g5Ztx561tYb5ukjr44bAylUt0UKgwHY8EHn+dL5ukGMo1nbNkkb
o8ZH6da49bxoT5ME6spPBPTP0ps93MbeNHu4d7cqEz8pA6/gM0npuLlb6nWWh0QNI0enx2y
6eC5aRFbJAz165wM18tt4o1vxR4iN5oxukk1Fg0Vsl2/lpu5BJ6BerHPTOOwrrtL1vxn4u8
R6kNPsmg8M3EH2OG+YlovIDESMFOPMd3IywzhQMe+0l54E+GDsvyXup6pGT5r2zeRBEgA5w
MncV4AHJHavm8Vi1WqSo2ukbQppLmbLXhfwTqvgu5l8XTWDeIr+GxfbKsxYtM7qPKijxlgV
6MenQetcgLnWdf8ValeRaXJFZw3Mkf2JIwqK2eAeAAcdc+vvW/p/xD8QaisN/pt59iiaSOV
UkxhhtwVKdFAJ/SsLVorzRtPezbUWltppzcyxKSS7sxYsTnPJPr6elebh67k402nGeu+w6s
eTXdHW/8JXc6XpRFs8Ud7eRndceb5jEcbSB0UAZABrz+8uDPdIY2BBDfM3J68k+9ZkuqxSS
OsUimVEyUU7ig9SO2KteGp7HUfGWl2GosWtryfyyQDtHBIBI6A4xnjmvZwuFpYd+6tZPc52
5S1Z9H+BNYsbv4eaN9oEdmy2+wLxuOw7d+B03Yz+NdG2p2aYEV5Afl+85JP6Vy5j07yB5Nz
GiIoCqpOVGR8oAGKJIHgm2/YrmeIgkNHxtA7YAyc17aVlYnlj3O3t7mKaIMkiSA90PBNS/e
XnjPFcpbrZyPsEVxGXAKq8TAjHvjFXY7aRZ23pdGLtnJ6fjQ12MjUv5JLbTLhrYqs5QiMsO
N5GATWFp+jMlgdPWaYQMoaaVSQ8uR03epOSx/CtG6jlulgjSGSPIyS4+7/kVYumWwsZrgI2
1EJ2g5yewFSB4h8T9G0TSvD8ttp2nxWV3qDbTjPmHLcOzA7icDjPAB6V5BFYPcXVroqKF86
aOKVf4ghkG7nqTsz+P0r32+8IX8+pX/irxLMqRopcyTEbLeJRnIHtXmvgfRbjUb208US20k
cFzcG4iV8eZHGQQhb/eB3D8K8bMOaMJVF0TOyhFStFn1Fp0UcOmW8Ma7UjjVQPYCm384ggM
hOMU+wYPp0JAIG3HNU9b/wCQe+Ou3IJ6cVljKrp5Y6kN+VfkZRinVt5nhXxOuYNQsmW4MEU
zF4ozMuQEZCJDgc8LnpXnPwy1HzPikk0F+YVkSXMMIISdUG1V56gA7h75rvfiSSNIilE0Vt
LIHAlkBwqqNzAsOgIGPfpXivgXQtc8W+N7HT9D8xcSrPdTQSbBbwBhuYt7jgDvz6V8XlEZY
vK5U237zl6f1+p72K5adWLS6I+zdMuLu+tlcRKlqmd0zcs3soHWtiOxtpCJPsyb8cGQbif8
Kzjm2to7cy/Y4j8iZOZZsdlX0NbluMRLg7D/AHG6ivUyzBqnCFOcbtLV+fY8mvVd24uyMq6
0+S0JmtolMTffjA5H0pYlR4RIrHYeTjit/GQM4NcF8SPBms+K/Dk9h4f8QyaNNKrLNGF/d3
SEcoxHzJ0+8vIruxmQRnP2tB2vuu3p+pMcQ5LlZU8S+IoLC/tdJW2ubq8uiFRIU3CPPTce3
rTNLjNtrXmkZCZXcf72OlfNlnr/AIn+H3jmWPxS19/bNlJ55guZGlW4GCoZXP349g2g9u/N
ekaT8RdW8SeKoitjBY6UttukAlyXn3/IV/iI2E8HHOfSvjcyyerRl7enq4pt/I9XDVbL2XS
R7xY3pkvVAHDrk57VtSKDEwwMEVxGgzzSXEKlSQcMWPcV2srAW5yccV9Jw5jpYjB1XU2POx
lL2dTlR8o/GTT7e18X22qyWzSxRlknMcW4hQ4OcAZbr09Aa9w+Gg8HXfhu1bRdN0y3vVtYj
dRwRrvG5cqWJ+YAg5APrXB/EDc/irTZ4mAIu1IB5HbPHfivTYvEei2siG3REUoNnlKFyPQn
+hr1eHE6uGT7N/mVj9KiXdI6S93RRFldRGgO5DxXkOsxpFqknkyLsd+Rngeta2veLPtFhPt
uJYkxjZKoPf1FcHa6jJNG0rsXJY8lgQea9vGxU4eze7PayiLpxdV7EevRBZifN3EfN04pbL
Upy0M1reNBKnynHCMuehFbcttFfRCRDjAywxxyK5u0EUd2IGT+Ik+mK/PsRD2rlGb1R9rRn
CrRs1sdLq2hT3Wix6xaWu4vJs8tDyAeAT7Zz+lcfd2bSwsTDiOLMbuRjaw52/Wu6spb+Owl
WylDW6lXHylvkbGcD261n6hpNxZxx6Gs8IacmUFmwXPqfwrxIzVN+90OTBYyUJunKXXT0OF
sF8i8L7gXABAHbmu2i1nVXijEI3KOPlQ5PYDr+tcldWcttcTJJ8ksJKsR/SprLUpYSNr5zk
YbP+RX12T4uMLxi9zpzenHEQUzsLTUPEJ3QRrOONpBi3rgfXtWzZahd20W+5W6Fw4xwMAe+
OlcM+rzxQxgOUPcqxAPt1pDqs1xtfzFIyNxZjnHt+OK+2pVVa5+b4ukkz0T/hILyI4cT3KO
u354zzz6jpRLr6TQxiSzlSU5EgXjGB8uMjkd64E6pLH8qXcwUjoHOOtRHVZHjYfaHOOoYki
tvbnnezR18twJ0WWPT7pi7AeZk/Nx9P1qjHNEkm+QSW4YdXG4fj3rnzrF0qiMXdxsAAB8w8
fT0qB9RmbLSys7dACxOKl1U9Wi0mjfe6tfLAjlbzA3zNgkGo2vY0bMjZyMjgAECsFr1/LGx
8MBzx0/CoJr1QAoAJOCQeoJFRKqWl3LF1qEYunwsJ6feiyenrRXLXWpMLpxtXt/y1I7elFc
vOjTkkel+CtVST4aW2nXeuLd7oPmngBVlz0PPXGMe9UPh1r2haN8RdcPiBLKwaSBPJuHUBS
QWDbSAMBgwyvr9a4+PR9UjT7Hd3clvlYpkl27AeOAuOmPpXoHhLw9pGvPG00cayzNySckEH
DfmBX59Vk8JilVeqm7eh6sacJ0JRbs0ef+OPDc/gi+nvfCl3DdeEtakaeKeGBZBatIQGhZh
0RiNykEdMelO8I/EnUrTUYdN1S4kvtOkVYxBNEJo433LtLJywGeMr69qn+NdlJFr32MXouN
P0+HMW5tvkkFSFfGFbB4UkcbuteRRx3KsA2I3wGZMkFSRnr7d6+zqS95S7fr2PD9mnG63Po
D4o6NZ6d4r0LWNBsX0xLi0kEr2cWyJJAcDBUYV9pcfTFejeC7v/hMPDk9pfR2byRbZknt2A
cv93EidQwxgn+LivPfg/4zvvEk7+APEoiubi0tjNbyfM7yorYKy8YVlBXBzyCK7rw94J1vw
n4ut77R7y1vtPuJGjm+1oEnt4SSxjDL/rAGxtyAQOpNThMZKFV0qsLLo+j9P1M3BNXT16mr
PoE6KY5oEjcZP3jg+/v9Kwru2kt33tvJJwMDH0//AF13ml6Hf2l1qIv9Xkv7OeTzLZJB89v
kksue45x+FU9Z0/IcEjcvp/Ovp6c1LRmTbieeTPDCGaOJ5WKn5ZH4HOawdf8AFkWgWizCzf
8A0mRI2dpB+7jz8wHHBYAJntuNbuoWxEgBBIxg4OOc8Vialpum6lpNxourQNLY3jfO0TbZY
yOQUb+E5AOenHNY14ScWl1OhSPMLjxaupeKbHVNXuIhpwlVRYKzxWkVmvSEhBnaGCsQPvEA
cCqGu68+ueJNQ1FVijtTOYbGOMGNUto1KRAL1UbVzj/aqfVfBF/okTTwRy6tCJvLBiz5qxk
HLso4yTg4XoDWvofgy6v4o7y8jFnazKR5OwifA4GOwz1/LivFhhakfdUR7mHHcsdLhijhWL
n53H32z0Gewx2q9HqV2NNltUJ2cFmYFmOP4R7Gt1fAtxDqLebrKjTgGAiSHMxOPkyfujBxn
HWtPSvCFvZTW80usyXZRtxxD5S5/u9ckZ5NaLDyvorDcU9Wbdnd6hoPwlfS9J0Gy/t+4hSN
5GiH35GCuzN32qTkn+7WP8N/DUlpqcXiPVoraCG3y9ra3LYMpK48wj+HHYHnJrqRw7Ot6u3
d2Tpnqas2tvaXFyd95tH8TSheT9K9GNK6V+hPLudwPFWOHt9PUAjdglgD7Y6VK3im4lkVY3
hHPBjbG33IPWuUbS4JbQvDefvymVjUhlIz9eKvro0CIoXUVaTOAm3J29+a6Yx7nPyR7m5b+
JbsSn7TqSOoP3DEAfzrYj16OYZjnjXjHfd+Vcza+G1dJpLq6ntVRsqFKksPUVeh0axCO7a0
6qhLB8ZYZ4PWnZDaXc6qG+URKpZGYDGd+N1VtUuBLFBGHG3zVZwp9OQD+OKgtNJhJRU1Bpu
M/dxkdqvNpaiP5LiQHIOKmSgtiEc34ztn1+0/sXzUSxZC8+T/AK0j7qe47n6Vj6ncaVongq
1l4ill+zWm4L1xIEx7Drz9a7K40khrWT7TJujfLEqDuBJyD7YNeI/HSO20fTdA0WEySDUL5
5iByqiNdwOM+rLj8a4sTTi6M79U1+BtTm4yVj3rSJhJpyDOSvFV/EJA0tyTgCsjwbrVtqOm
QBZozc+RHNLGp+5uH+Oa1vEaltHfA5r5OrVdTJKkXvFW+46YR/2mPZs8B+Kl1cWfgyK4jQe
a9yI48kDBYFeOvNbHwC0aw0LwZ/aQZJ9S1tsoAfvLGMLGvsuSWPqa5r4tvcTeHdMsoiAJ5p
ZFGzJZo4t4XPYHnntiuF+GnjTXtH1qCx0+2Go3mpGKwsLqaQuthGWLSLGnTBPzHHXbzxXi5
JTlHLYtd27d7Ho42V6rjY+rpmt7LU3lhhOra7JkE5+WAeg/uL9OTVW+Pim1Zr4RRXIOcwRH
BAx79a6LQ9Ki0yyWIbpJW+aWWTl5G7kmtR0Ddq9eeUVcwpKrVm11SWy+fc8+OIjRlZR5vU4
PTfH9uQ1tqCS29xEAWEiYwD69s11tnrFhexI8E6Pv6BTnPOP51V1Pw7pmpg/bbRJV9cYIrz
jUNOuPC/i2wFruk065LbDuwYmXLYPtmvKliczylXnPmguj7HZGlhsV7sNJHTfFDwBYfEDwh
PbPCh1W0RpdOuQBvilA4XP91jwR0NfJ3g4veQSQTNJapCXeSJW2zNMvJhX0xh8k+w719t6R
dC701ZIhtUEgCvkL4jaTN4O/aA1B7ZRHaX8yaiIV43pKuJACT/fRvz96+s9pTxmHhiI7SRw
w5oScHuj6U8HMt2sF2kbRpJAjojjDKCMgEdjXUatP5Nm5zghSa8X+Hfimdrnwe1nqUM9rrb
Pb3NrJKJDZlYXcIrD+IFVBU9M16r4omP2FkVsE8fWvmqmFeU5ZVhfdt/JnTzfWMRE8T8d3U
iXGmPCu6Rbl5QCxGdoHf0wTVsyEokqbvLKgj5yc9wSOlQ39udW8c6fo8FkbuVbOa5IDgBgW
EZXk8HmukTwfrenadHbT6dK0YA8naykxjGNrY647V9FwtBxy6DfW5pj5RliWl0scXf3lxJH
l5ZADkAE4B96z7NVQqdxAz6ZFaWuaXe2+9ZYnTacHf2qtBA6xDA+Qjkg556YrXF4hQq2fY9
/L6DnSS6M3NFnlK3MW4CB0JbjdxWBqStDqLy79jIu3npjHX8q7jQbKNLFbuEshxjqMMR29u
1cT4mYR6xOhWRUyQPNGd3qQehBr4v21KvWmutlc9mnWVOo6cC7o+pTROi+cAICAwz95W42/
hzXTa7poj8L6fqEYCG3ZTGZz85BySue464rhrKJ7y9tE05AGaMK7Z6sDkGvVBIdT8H6cLkx
PFaTjzyhDKxDkDjsOhry3a84p/Z/UwxUvZTp1F1ep5z4htbyRTqE8L28u1G25ByD0OfyrEt
5HnvW8xwXcgscd+5rrvEzzamtuY0xEtuQZGUqjFScge/Arj1R1uBIEIRwCTit8vm4zsj26M
vbYSzWpevoTEVUNszzyd3Yc1UilMeSGzxj6/wCRWhPmW3UtklEABPp2rMSJmOMHgY4r9Dw9
S/qfEY6la7AXLYz7envS+fuAyRzwaRICzqMdiMepqUWinJUHcD+H413J3PDlFXKweVXZ8hg
SD/8Aq9KXzfnK5IZzz83Xsasi1eQ4UAZXgGgWrIykIpOeCPT/APXVXYuUqF5CdyMQx44PFQ
O7K2QOO5961han+CJhj+E+tQTWe1CTH746mpbZcVY5y5hVbhg5dmwMlVBHQUV2EJtPKHm20
RfJyWiBPX1zRUalnNaf4u1C48MW2m6zcreQiIhLhwRNCCPl2nHIBxwa6fRPE0+hm0v7aeKa
ElftIxjczDhgP4TkDP1rhPCTaTLqllaX8cckMqgK8uSUYdAD0613nijwPDqWgfavD7ym/wB
PGZbJQALiMf3O+5f1r5fGzw8K0KVXr32FTU3Fyiz0zWfEPhXxBocep6np1lqGkMhju7a6IJ
iJbBODwQCAOfavDPHvhLT7TWP7T8FWt7caLeB3+wWtu88tnJEAJSSc4To2CR144rmYdUlt9
PlkguBGkr54PLHkHIbj3IrtvhLrWlaJ8SLyXVruWO1vNOmnO8uY0lQB3bGdp3KG9/k9DXq6
qTb1utvTscWsep6B8EbTTv7Mh8Viwe2vblDarcJHiO4iB3Db3bOAeemPTFdW/wARdN034j3
PhjXXbTnuHjFnPLgxTGQHY2f4cMCpB749azHnu7/wfod18JbG3udN02ZZZNLmcwedEQ2Fik
b7pBOcHAPTIrSV9C8e+GdTvjGVWSI2F9bzoqzWUykZWTdnEi847YwQa4Y0q/Mvaawvprtr/
katxlr1MfxR4t8feGfElrY3N1bgQwINxiBjvhkbpQOqkcjaTxnPORXa6NrV74j06Vry0aK4
t08zzUQrHMhyPz47VzHi278N6v8AC+C+GoyWq6XOsdtIHDlJU+Ty365Vuhz6g1H4Tnh0u8s
PEFnfX0+j6jA3nIC0iRSRoSQyjoB85yvXH0r25Yl4eftL3ic/KpKy3NG9tRIjSRKcnkc5rE
n0/aik7vXIHbpXoeoWUG0XkOTbzAMMDAUkZB/HPSsaexRwDgrk4Iz+de6pqavEI6aHEfZZM
lg7YOQQev4Uv2eXcDzjd0yc11B08GQ7SmPTvQLBsf3M424HSpUrGpy32JjKcqccdfX0p/2V
UDJgtyCQO1daNPjD7ZIQwU5BB6U9dNt94dwylfQdqm19QvY44WzSFlGAo6e9TpZJvG4jaeO
ma6kWNuM/uFYsDySas21nYFo/MtEPJJXn0o5Suc5ZLMLGdu0HAJwQOfSpG0+4MYOwDYcfe6
fSuxWys/OD/Z4vLyfk2fqDV6NbOMttsIBlgflXGBjr9apKysZOcexxwilUHZIkYVcHL7sD8
6txWssj+Y0xb7vyJj5fauwSTSpi6SWkbjpgw4Hbqe9WLWOxjYqAoY/NgqBir5jFtdCrZRzR
24/eSsc1pxFwAHZiSe/OKkiWL7yqvsQuKnGecgY7VlKV2QZ97DLLbFrbd5yMCPmIzzXzh8d
/7JPiDw/ZRsH8QYkZ2ZmcwWY5y4HQGTbjP3tvpX1B2r56/aJtNJtr/wAM60LCRNUu5XspL1
eEeFULiGT1O/BT0w1Y1n+7ZUdzP8MeLdRt/t13pKQW9wgWKUNFxI2wkMATwCR9BzXr3iPxN
a6d8OofEOpFTHJDGzC3beHdwOE/vc9DXy7pF9cw6rbKZkVJWWKcMDllDjA/E4BPua6jXhY2
GmmxtLRZrYpHBDCt0zR26MxJAizxzuI47V4lTDxr0Jw2Utzo53GopPoXPiNrGky6LaRTXJy
YmuoZgQVDOAqpjruIfpWH8AvDh1X4ljV2TdZ6HatI27+CeUbY/wAdvmH8vWuGmubu40Gawu
Ws4oNKLzNOQ4ZlJARQD1OAwGfbvX1B8C/Dg0T4W2F1PbrFfax/p9wcfM27/Vg/RAorycJgo
4OjGhB33/E669b2l59T1WPAXFI8yLkd6c3ypwK5q7vpBeG3XOSwH4Z5rszXNP7Lowit3ocV
Kl7V6HQCVHBXOK5DxzbZ0WK8jTe1pKr+nBOD+hrfs2OMSEEnJHuKg8QQrc6FeRMMqYz+GOa
8LFYiWOwUnPex04f91Xi13IPCUhNhJE3VX4rxH9pzR3j1Hwz4jh5EizadKvqMCVT7fdevYP
CE5aeWMjauxGHvkc1l/GTSoNS8GWM9woKWGq2ly2eyeZsb9Hrr4erc+TJv7Fy8TG2LfmfLv
w+1b+zPESwWsjQOZkkjmQqNjqDl+Rgkg7cmvd9X8calLo5fVdMVdRWYrB5APkybvudTuGMg
HI6g1414w8PGy8d69eaBoqR2em7ANkZlWOd03A4XJ3EsD04H0rK8RHxPP4ZkeO1v5NLs71r
ZppmzJEQSxUgHhRnIOScYzzXZWhRx2Fiq60drdBqE6VW9NBeeJbrTvjDB4o1axZIYJB5USn
d+6GCWweuCCeeB9a+l31ybU7WK8tJQ8M8ayI6ZBZSMg/TpXzt4Q+FWveKNRj1DxNdTW+kLa
o0UqTLJLcAr8mwkHCjPIIz2r6K0/S4tP0S20+NPkto1jUqgXIUADgcCvoMDSVGmowXu6WIk
uabnM4vxGLue2d5p3bkkjHX1zXO25lgiVNxELLu3EdCO1dh4tKW1ps8oyNI20Y4we1c/p2n
6jFp8d5LbfaYCdiRs2AzMemfwr5LiCrKNZez3S/A++ymSp4XmlsdDZaitt4UaVl2R54BGN4
J5b3HSuf8AFFlqMlpZatNcfaLGVViiY9IyOqkenA5rpPEmkw2UEkM6GCWcRMigllOOu09Md
Biquu280y6f4cjG15UQmNGGFP3unavjXWlQrWWl9/uHRlTnONSPVtv0sc3MJtLOmzwRNlwS
J1HC8j/69d9oNodc0u7CSLbRRq0beXhFlDA4LdQTkk/lXIN9plv5v3bNHbN9nEEhBwQPb14
rv/DsE+mXA8pUMbIrSR4AGeCST/eJycela4FOdZX6b+aMsylFUNPi6GPqemz3C6lZGSUxCK
Ix+YMhsjg+zZIyPSvNr8yQTL5Xyq2WA7AkkY/SvVfEsr3cJlE5H2qVUZ487QwII5/vfKAR6
V51rlnJZOqNtRWmLBSfmGTwCP1/Gumo6Sq3o6ep2ZNUcly1Hv0GWDicmN/lJHCnpUsdlicx
4HUYI74qhpqbblg7ghupH866Kwjae5IHUZ2k9q+uy2rKaTZjmuGjC/LsMTTPMQKqgEHIHpT
49MCszhckfMAa6SG03lQOCB07fjVlrHyxuLZG3nHTivpVHqfDyST0OUNgMAgkdO3FNayA5V
PmzkbB0rpxZrNE2N4AkOdwxx2x7UJY4XaQOBgn15rTluSc5DZHahSNVYcgA0sloSgkZVA7n
HJrdSyjWUlUACntn5h3pZ7NfLO+M9125/lSaAwLTw2b21W5SZI1cnCkdMEj+lFdFZtDbWiQ
sz5Unop9SaKiyMrTPnCJEgtrWWCUK5UbCh+6w716P4W8exRRStqNzHb3VqwbecgSR+pJ4Bz
kEZryDzIhpcUgJG0AHB4Bxmr+mSQv5sUshJK9WTlvf3xXzmNw1PER5Kq0FTnKL91ns1mvhr
V9Rhg1GC3bStZm3C8RMqkxGArEfdVufm7Eda8y8Q+Fb7wr4qn0uWXzoLKcSWVxuz5kf8DAg
+7KfXB9au2N3e6WiW8coFvPLjDjIQ8focdPU16fp2reHfE/hdvD/iiKOW7UN9nud6oyksNq
AnAAzjqe9OjJ06caTd0uoNXlci+D+oQW3gXxAREd2k3wiYDkiKQBkBXPTJapZPFt3oPxL1K
4tNJiu9G1W2+03VmdqtdOmF81FPLODkMoycYIGK8y1oaNb/Z9f8K3LkWsojeG6DYRskKGwf
nw24AnPtXovhTWtH8ZW0H2y2gtrqO7RbiylKvJHKoyskRPOGAJBAzwRXLUw1TBV3iad3CXx
K+z7ounKnOLhLR9GekWPh6yvfDN1p2k2Ud5pWqSknbMBmKUHewODuIyCPXj0rzn4H30jeIt
S0abXGjQrLZfYzIXJeJ3QSqT0OFYkY54rrrjxG3hvSLfTrTVbGfXLNF8y3tvlUqzYA2t0bY
B+RxWb4d8E+HvEPjjTvif4V1m68P3puZG1HSwgaOabG2UEcbNxwSeQeCMV2UMVTqQdOquVx
fXqc9SErXjsZ+l+NvGtjpx0LWb7ybjRdVk0Z9TuFX/AErADRvKjdijLyD3zXs19BbxC1M7Q
295NkGNW+VyBlio9v61g6v4E8OeINW1CXW5JJrfVEEVzpm/ENw0WCJQByHC4BIPIA9Kfpfj
nwX4hsJdP0PWrZjChhhkY5Rto7MeCPl9frXt4aTf75PR9DBu1l1LptovMKCTLnlR0PvUgtl
Q/MRkDoxxg1XMzFI13Krbd6+WQflI4IPcYppvHyplyoHBYnOfWvX+JcyKUtC9HaxEqHdFPr
nIPpUosI5VCiZWbqSvH4Vnf2gFODj5TxjnP1pFvowcFmG45yO1Z3VytTUTSUbA8wqckdQas
roqAq3mFT3ArKh1CNQ580g7sn5easw6vhOZ1bHGSOlVczakaJ0rJY+YFycgelOXTyoBJGfr
WeusRSdWcBhnjg/T8atjV7d4l2gn1yeh9Km/YjlkW0t5lh2bxkjBJOaeLfgcLnHao4tQgK5
DDHuac93Ei7jOCcZ296NSbMmjiCqA3Y5qQDHeo45o5ANrg1KDkAgGkIBXlXx+bZ8IrsJbtN
JLfWaKFQttPnA54BwMAjPvXqrHAqF3Uq+5woA79vepkrq3cadnc+HtPuBa3p8ybdcOwQkoC
sDggquOpYVJqUTz3tvpa2VwUs52s2llAUozFsBiRk5JOOMDdkV6v8SPh3da/wCJY7jwnYWq
TzNIb6cv5QkDKoViB1II7Vy/j7wNr/hKPTHvdX/tGG+3I0wjMSxT+WERdwOc8cE8fJjHNfP
wxCvKn1O+dPVPueXNDK82qLdXf/H5F5Du6Bgq7gxyOfTGQM+lfeGhxWyaLYpZsGtkt41iYd
1CgA/kK+GXa8j1WCWFDLLH8qlV3hmClTz0JHJx36GvsH4S3V7e/Cfw/c6g9pJM1sFDWmfLK
qSq/Q4HIHAOarDxc6seboZ1lZXR28hxGT6CuQ2ga6GyG3kn6V0moTiK2ds4OK4+2mDavGgc
hgRkDnk9TXyPFldTxFKj2Z1YGDcJS8h9lqPneMNRQzbltysCoOgOAT+PIrotSRjpN0Ac5jb
t04rzLQLxZvE+ozozIkuoSyEMMc5x/QV6cG8+yaNjnchB/KvPy2om61A6MXS9lKEvJHJeFb
lFv7UE8yQqevtXV+KrD+0vCWqWmwSM9uxVT3YDK/qBXBaRL5eoabKcDqvHsSK9U4eL2Ir0+
D58+Hr4aXRkZinCtGoji/BC2pt5byOFEnuissjADczBQOT3x0rkdf8ABek6dY6vpiK0mn6l
dy3TwNwEaRtzqMc43Z/Diuo8Lo2na9d6Q4CmCR9oP90nK/oareNpWWfZwTnd715terUWTuD
fvQnb8dDtoK+NutmrkXhS0tRpsVmqIscMa4+Xp6D+Vb96ttFGSkORt4OOMVw1tdLG4gZBuV
VXOT1A5q+2pBMqGA4wFBr9Mydt4Gk3vZXPPxMbV5NbXOb8bxl2tWBV9jguATyM1Q+IHin/A
IRn4XeF7jTLKKe7kuf9dOD5dsi5LSMOjHkKPTOa1tXuBcW7sI0klT/Vq3ALemazdUtdO8a+
F4/DusrLbNZKbi1uHbBWZSNqHr8p6H2rwcxhCni3XrK8GuV/M9X2s6uDjCnvF3Os0TUovHX
gDT9Sit5IbyBVE1uxV2Vjhj83cEcjHY1BrOj6pbXGn6tFCiXqxFZO6sQMc+h28/hXhngPWP
FXw08WSaNc21pv0yYvqdr5pHnJJhVVAeN5JBGONoJJr6rs5LfXNLee0uWRJm4BYcMOqn6dK
8jH5fTc1OKvJp6em3+RwYfHVKPuvVL9d0eYeHfDpu/EFxNLIWinn89ieF3Z56+w/WvQvFWo
6Z4c8P3ur6g221tIy6gAEMenTHP3sU6HT5rASF0V2VyA74CunHHH5CvF/HXxSkutI1C+0S2
uLu+1QHS9KsrqERfZsM2+bGSXZivBHACr61lluWydOTraSdn6Ltc0zDGyxFSLT0WiQ3wJ8T
LfxN8S7zQpbWabR7stPYObf5YjEikrtGQq8thieePWqutXE1/r00s5MaXMryrGcHaCeOnsK
XwL4aufh9Z7GCX2rapbiC9uoSf9HUc+UueAAcZI6kUXNqZdThkUnCB1dB6gev8AnrXFiatC
eI9nh17qWr7vufS5JSlRbq13vsRWsYSRV5CgcZGDW5o0wadgB9z8x71VMJLsBEXbZuwRjaf
eoNL3RSscYPcGvocsbdRWWiR15jWUqbcmd7DJtRQpG48NgdvWrCupVi0ZIPA2nlR61y6X7R
jaXxnIBB6GnLqqq4G4E4wTjn86+qUr6nxMlqzpy6SHeeGHcc8UiyHzCCoxgZOc557e1c0mr
K5wzYGcEg0p1IA7Ffcv+eKbqdiLM6FmAjJVQGJ+UHse34VAzuozI43DuR1PcCsP+0imASP9
4HpUU2qhmU7gCOCM549frR7WIGnLIPNPAPTnd7UVjSaom/8AgPA+916UVjzruaWPm+O7/wC
JQI2izEEypGM5Hr7GrWnSqTIchC0WVz0bPv8A56VBDZSG2NpMjLKg5HB24xmpYIHE2E+U7e
ARjge1cNSKvY4E7HcvHHc2ot4wzZYhsDONqj5h+OKoaJolveahcwahczC3ltW8oxIWZ5yfl
3D0GAcdemKTQXuERtm1vMZFHUDBOP5kCtR75NF0eWW1u44ZGlS2f5AwRjkbh3BGSDXPGDhJ
BKSa0ON0zUI7aZJTmWGRXjZHO1WByGBHp+oqS3uZtLuo76ymnidG2xXJYCWIEEDk8FgD36/
jVi78PwLZRS282wSMBFamTJ2rnc355/I1reANKs9V8VwaLrEs9u88wtoljUkuzKTkggrs4K
nPPNdijJvyFdbsoX+rTX+rz6u16kmpXUkay+UCsnyoArMDweg+778Cug8KeOdW0XXEvYZTO
6OpaDzDifn5lx6kdCelT/EHwbpGiyXV5oen3WmXmn3Be4stzTLNCdgMkS8hdpIO32fjpXNF
ZbeFbx4ZIYdrx+fbNhZFI3MoPpyMr/OoxWFjL3ZrmRMZ8yPbPH9tq3iz4SP4sg8TRreWF+1
3aXWmO1u8EDMYniJ7sFO0noSB0rzm2u3uBO924ne4cvIQgjy2AC21eBnqcdya1tI8U6v4P0
ldM8eeErzVPAviS0WKGW3xcsgfARW2njcW7/NkADNcDoj3EFqdPuFuFlt2MAE6tG/BI+ZG+
ZSRgkHmtaXPGmm+7Ekm2e7eE/HEaPpuk+I40S3NmLe11D7qviQhQzdjt2gdiQea9EuLY27b
HDEAb0kHR1/z2rwHwpfaZJoWreH9V02XU7bUZIkjjgh8yS2GGDSIvcqdr7f4huxyK9V8I6l
cafo134Z8YaxDHNbzR2tnc5Zg2VwjqSPutgj2IIOOM9uExDjPlnszF3+Q++uzaMFLfNkkbu
evas86u20g4yx6Z4HvUGtvJb6ldWV1lbmBiHTnr1BB7giucknKyEgNyMZPcV11nZ6HdSs1q
dONZAB2yd/4T1981aXWhgA4yeSc9a4wNKN22OSUldx2YPHv/hU0ZmaQlRwMhcA9K54uXU1s
jsBro2xn73AwM96uQ6vN5quwDBvmwp5HqK4qG1u5FZlgf5uPmwvHryau29jPNGimJvmOOCD
x+f8AnNdEU1uRzQO7TWULfvUmUrk9j+dSprdmCxIkwvOGYGuWstJuJAVRniYkgKzctj61sQ
6FqGMBZAP75IAHtXQoWMJzijo4dUtdwJuJUwf4cVqw30Eiq63T5z+P/wCqsa00N41je4UuS
c/e/wAK3rfTY45EHkJtBznfnmrfIkcbL6PvGTMWA9BVK88v5i99JCD1AGa1FjRY9u0enFVb
m28xAiQrIOhDNjIrnTV9RHJRPbweI0SO4ModSpZ+vByK0vFujya94Pv9Pg2m4ePfBuAI8wc
rnPvVK/09bHUYLpI1T5thWNiePxrp7RvMtlOeo7V8tUhCnmFSEftpM75SbhGfY+cp/hZJpW
gWt9MoF+cvNZH7oBx0b1AXPrkmvZ/hnBNZ/DDQ7e4tJLORLfBilChgNxIJxxyMH8a09Z0yP
U7OS3fAJXCuByD2qnpeoz2lj9h1RPKuIl2qezj1FeRRxtTBYmft/g6PszeovbUly7pkmvX3
lKVHICk7R3rmNMlEVxLdOQBGu5mPTHJpmq3k1xLIsuDsJ2kHrWF4kvF0jwFqM5lKvdhbaLH
J3P8ALkD6Zr4GriZY/H8/mezSoeyoWfUy/CckkiRzz8vK5lx6ZOf5V7HYSiWFW7kYxXiPh1
/IgiiyflGAT3r1PRbxpbLaHLbAMe1a4Su6ONb6M3zOheMWuhzkIMH2Un/llcOCf+BE16pZS
+dYxSA5yua8znUySanb5CmGfzkA/unBP867bwrc+do6q2dyHHNezwriFRzGVNvSaf4HmZjH
moxmuhBqNsLPxXa6pgLHOggc4/izwa5nxo5k1mNFx0GT+Vd1rdubnSJggPmRjzEI7MORXlv
jDUXRpZ4zulWPCqOpcjAH1JIxXfxHRdKr7KC0qyT+fUWWz5pKo/spmDFeeZcSTBRl2LehH/
6hipZ71liI3556AY/KsKwCuqGPDfLyPX/PP5VcnjbYQWI7Ajpiv0TDR5KCjHokcc3eTbGTX
jFgMsVPOBUDtBO264u3t0jIchc7XIBwT9M1XlMsZ3rkBeM9GP8AnvVKRiytGygo4IIXp06V
w4ul7aEqb6o6KUnCSkmdD4h8IJ8W/DcOrW8sen+KbDKQX6Qn/SoghUI65GQSSQeqnp1rjvB
Pj6H4bNHFresm/juJ5rO5tSjLJC0Xlr5hXkqxBIHGCAO9dp4IudRj1w6dao22aQbdxOQu3A
AHQDjNecfHJ/Dz/FuPUtFgdb+0UQazc5UxzzIFZQozyyrlXPQEqOtfP5bWrVZVKNbVQ2l09
PUnMaEaVRcunNqegeL/AIwx69frpPhmG9XTUjmaK4VA8V8yLypxl1Cn6d/aovB3hHS7OSbx
lraiHUf7PhtYWupDJPExT55Sh+4zM23aOyZPJryH4dahYW/xN0yPUhIIb28SCFbZmIxIWdU
x/wA8wdpb8PSvojxnoTpq9uNJtTMJXW3MpP3HY8NnvnPX2p5nVrU6TjSjpKy/4YvLqFKpWU
JytbU52y1KMRyXF3JLLK8ZVCUySB+lJYXKS3v2mSML5v8ADuwozxuOelXU8MSW+rPo95Nvn
LCNXJyqqQSSF78d/eqOo6cbJxY+cI42Rn81H37x/CCe3p+FfI4Xlw9WcZx1eh9jV9nWkqdJ
7pfcRapewvqDi2A2sNxKt07YyOtZfn+Wdpfrxn+9x/n8qjtkGMpuCMvGWzioJY8nauQ2M9a
/Q8BR5KCduh4mP9z93fYl+0AkMCVbHABo+1gSSFXYryRnpVF4XZumcZ4pgVtr5bJ4Izzjmu
1c3Q8e9zQ+0so3K/GRyOc08XpyGU5IHrWUY2YIBjJOCelSLEQxA3ALzx161TbW4jQa/kaXY
WIGQQDVWa6YSsAp/PNN8tziTk7hxxikmiwRwQ3p6+tRZ9BLQY10N3EGffd/9aioXjy5IUnP
cEUUF3M3XPDb/wBmPqumQTzXzRIht4sYbDD5/qB2ripb2E/NcRyQTZwRIDGR9d3Qe9e2Wck
Z02EDJO0YyOnHSsrVfC+la9qFte38ZWS3BQgDIlQnO1ge2efWtpQjJ3RzSgmrrczB4EuItC
09b++ewlu0juzGjF253bRtIG0Yw3c/SuE1DRbuw1SazuJUWdQHV1TIdWzg/pk+hzXul3Pc3
dxPfTzGS4ndd/zfKMKFUKP4QAvT1rzbxw1va+ILRpCN8kOwHPoTj9M0pxio3S2MVF2MGBWg
gkKMGZcBMg447+uOT+dSN4l1fTljuNOuksbi1lDBinAU8M/4A9RyKy5L0o8cSP5Qz8pB5PB
I/wD11dNrti3XkIETqUkBPzBT1/ma5/aRi0Sknoz0s6p4i03QtHn+IFrY6te6dNPbRyXLsj
XoIIVJMAc4GUk6NuHAzXleuPYaLrGqaPpdy11os1xFf2hlcNJbuUOVGcZ2l2Q+oPvXrngHx
p4U8R+BrLwB4ouJotYtYJFt57tcpcCLJiKueC20jCk5ytca3ga88S6PayeSIdNlupo3uBYn
7Tpd4ny7ZVDZ8l8DdgHAIINctGvWs44nS7dn+X3jcYfZ+46D4TeKrrULKbTtYsI9Wh0ZvNs
7lpm8yNHJVkaMZ8xFIB7beMDvXrf/AArPwL4nupdb1K1kTVNUY3E7QXTAlyMbyM+gGPT86+
XPDcnibwP4pZJYXtLiBXimVWyisD98N3U4Bz6Gvqj4eeJT4k8HxNKtmNQtlaOY2zD5huI49
yMnHvXJVxUsNVbl8Fvx6/kW4J0rxWtzwbxBp2oeAvFo06e4ltmWTz9OvFOPtkQPB4435B+X
tx617V4L1NfiHp+meKrG+01rqz/dXlsiBzbzhW2uGGMNhuUI7nnir2ieGdCvPhvPoX9sXOp
6fPM+ZS22e2cP8qoy/cZCowR3Hua6iy07QvDenalqUEMNoJ1We/nKiPzWVcea/QZI6t+dW8
TSqTdPlafTt6oxtbVHmmq6smseK5fDutWj6d4rgVI7aZwEg1RNoJKkZCEkNtDHJwRWLNa3R
uXilQxGI7GRxgoQeQQa2tO8RfDX4n6laQa5b29trIiIhZ3ZRNCeGjWUYB6jABzkAip7/SbP
RtQJmN/NpV/cxwxXTHzH099oREdT8zI2Pvc4JFe3TrS0jV3HB3vbocqUkQEEhTnBxxuqoZh
E4Uj5mOFI659K7bVtButLBhv4CjL8wdQSjjOAQ39K5SeIK5VSyEnPA612SSSvE3hPmdiNRn
lkLM2OvOPzrStJGDF8Bn4GVA5Ge9UoYC8uN5KZPzVrW1o+/awJUjIz1zURqSZbpxZp2V/Mr
eWzsA3ITAHfmteK/wDm+bcyJgHcxxx+OKwoNPkEkhSPbKxBYckscdvSrQtpvMP3iEJOz1Fd
KqSW5Hsk9jpYNbmjUBZdoz1Jx+FbcOt3DHIePtwJMZriBayKud5OTxn0rStLe4aXlVyckYP
QcdfxrVVObRnPKjFHocGoNJHyq9MDBqG9vbiMgoFAUE7j9OtZlhZTNFny2K+u7H41W1K0uN
/3c8YJBzmqSS1Ofk1sUL+8kkulluJkK5UghuOox3rp9Ou4wkkZU5j6gema811uKSOxdW2o7
jao4BByDn9K3bTVnvbeDU7Bt0yJsmh7nHevzPPczVHMVUp68iVz3I4RzoLsz0BWRj169Kju
rOG4j8uSMOp45HSuQXxFsmjWRXRhjOV4rqLPVraeEOJQc8V0YDOMFjW6VfR+ZwVsNWopSRz
+peF3kdXtJRtHWJ+uPY14p4/1UahrUOlW8mLbShukRlIJkPHT0Ve+Op4r6bISUAg1y/irwb
ofiq0MOqW5jucfur2DCTREcghu49jkGqr5Dh4S9vQsr9VtqdWHzCSfLU1SPBtEvAzFBkAfN
nnOcf8A169L8P3oicFmODjivJPFth4s+GVwZtdsY9T0VgVt9YsYSqI3ZbhATsOR1HB7Y6V0
Xg3xLb67p8dzG6xzR4SaL+6+M8eoPUV8VmuV4jCv2yWndan00cVRxdN076npN8scfiZtqDZ
eQAfQ9Ku+E7z7LPJbSk5LbRn1rkNW8VaZJaXD2d5Hc32iyI11bxnLpG3BbHoAa0UvI/Pg1a
2mVoJ8So45Bz6V5bnWwtWGKSa1TR56iqtJ0n2/FHq0jqYWzyNpzXzd4y1iH/hNtC0bzpYft
eoxTTSJ1RFlBUA44y4UfTNez32v29vo0ss0wTEW5iTgKMZJJr5ovL46vqw8U2w2KLqGa0GC
TJFErkBh1G9mPT+Gv0CWJWcV6dSntTi3/wBvNaI8qjfC05JrV2XyO48YS6N4O8TWJvX+w6b
rIkMNy2DGlyGy8JxyMhgy/U+ldBBpUdxZCQqwJXgOOpB6188/EXxXqvjaHTbHUYEez0ne8v
kDA81sB2J6Dj5QPX64r3X4K3es+K/h9Dc3WpQo8LNHLujYyIA21ck99o/PNfXYCtOnQjGur
tLU4pybk2iK60p1bYW2gg9RnFc7rkf9nwRqFb7RctsjAHIIxkivW7/TljtC0d/cKluSZZZk
UBh369T6V5trOoto2n3XiiWKKbUpFI09ZGAiiUAgzyHsiAfiQB3ox1b2lO1Bay2O/CtJOpV
+Ffi+wzXvEdv8PvDzG2uRb659nKzThC5s1I3BFPQSuSoXPQHOK8X+HPw/1T4p+Ibgzztp+g
WUnmane+aWKhiXMSFuXkbqzHpnJ7CkK+JvjF49ld9SNvYWqCSW5kQLFaQgBWmYD+NsfKDk8
9cCva9LgNvpFv4f8IfaNP0CwUxop+WS5cn555f7zMe3oa8F16OVUPYr3p9vN9xQpzx1V1Za
Lv8AoZniT4eaL4P1afxj4Q1SOy0f7P5FxbqjTvZnGPMi5ygyBuHPfpmus+HnjPwppfhmw02
/8QXOqfZEVvNvosS20rtgIwxlckgqDk4xyayPsuraFexXUVu99Csm9uuGH8Q59vWuX8aWsu
m2N7rnh+yW40u/uYr69jnHmPaGM8NGuckMcHk/Lg8HPGeGxVSrG2LVm9r6G+KwEKbU6EuZd
T18RWo1A+JXuhKwjaNEYHc8e44bn2rhvEUnn3MPkzhoYYgCdnyrnnA/PP0rM8BeN9Y8XeDR
p+qzF5NGPkpdNGuJ4iMqTjnKjHGOauJCzQykupM0jONq4Az6VwYTL75hUjPoj3MDUaprEJ7
aeiKNjCCohRiw9elX4tObywzjA6A/3ueKs6Xp8nnszZJroUsmL7SgOBkEDjmvuqVO0VE8jM
K/PUbbOWOlBiQAcE5zUbaWwk4AAHykHofeutNmiv8AKAAPfvTWtU85SyZOeeM8Vv7JI8t1e
xyp0Y/MmAmeMr1P0pf7MzLxGQCeg7V07WyH7p4HUjpj+tQLaqkhcc4wMngCp5EEZ6anOrpp
JLdeoBJJA5qvJp7q21wzbMdf6V2MduMhACCSRjjn6fzqCSxVW3FTtyRg1HskNTvucbLZv5h
+b81orqJbcCQ4ZsYHQjHT60VlY050cnZ3BGnxfNtIUZz06Vcin4YE89cZzVC2Ui0i3MG+Re
nbirkCHzNofBIxz29PrVpCLscq/ZgDuwz9fQd64j4hxNL4U+1QsqvY3CXG5urDJUqD2yG9+
ldnLbKIRtw2G68isvxBoceu+Hr3SXlELXCgRyld4RgQwJHccVSjfQh2seMmVpcSAybCpwNo
9OCM9+a1dLv2urxIJyJsgqyP/FjHHv1xXN3lpeaXfXOj3+6C4tn8vrujZSOGA5PIweeeRUt
pNO0lq3MuedhIw/5YNeTVjbR9DKNje8SaFbPp1tc2sSizuriSGOFkz5RjAYgZ6jnj05r0v4
R69/atrqnh17yKPWw5uVDE51FCCGBJ+9Iv3cddoHYVgXNpNrfg6+jijFzHBCbuNt2GURoch
c4AJAIbnnINcHprsklzeIzLujSRXQkbSCCGBHIbB4I7flXLi8NHF4b2c3vt5NFQrOnK8Vqe
5eINM1jw5ruoeI9FsITFpCeZ/Zs65W4symZ0Vjn5lZQU9hjNa/gqXwXrAs9e0XxJPpjqc3F
ldReWpjYD5WUDqNwKnPevKbvxnrGqtaaze+ILqXUljESpEBGjRbiGSRQcHcOeR1yfSvTPB2
maL4l8F6NeeVBoOt2+I2vLNMfaNhYNDNkcqwCkE9CcjFcsko4eKrNXWnk76f0/M1hN8zWyZ
vaXG/gXxxr+gx3tz9nvon1vTtPVdqSFVYyxxSNwSWG4oOm+tTTPiZpfiojStIntpdUu9MM0
Ik/eQzMVyYyehI6EfXisfT2i+Ifg0+Gddhja8QyPY3kILrA4cx4WVcmM+vIIUjNeAalpeuf
DrxEdLuIl03UtHmS6t5kQPHgZKOM4DKcH36966p0Pa0oyjdSXXTT/AIBzTh7zOgvdG0yXw4
/iHQ7J9NghvlivtFl5k0e8wm1UDc7C+5lOcdsV2PhXx1qlnGtnf3DXUSStNG0/EkLE/OMjq
pOeD36V3i+EtA8eJqGuXsCSTa5Zi1FzZO3lkbA8U8ino8cina3XnFeHWvhvxZpfiVtB1q2S
DULHy2nzKDHNEcEMjDOdwzx1XHNbUMTDFx5o7vddhKDi/M+h7DxBpl5bMpvXktpwUuLCZsk
RHrKhP90nJ+lcLOFiElvcW8onikePJI42kjJ+oGfxrIttKK3Mz/b5mgCkQRBAo3E5y75ztC
4GAOTkmt8l55nmupRJLI+9iQFyT7V6tKLguXoaRhK9ws4xvCiMhD6da6y0isltV89WBQ5yz
YB/Gudt41ByDg8Hk9a1YpVIjXqAec9BXVCXKaOLexuxJYq6LuMqk/Ki46AetakR0WVw5sbk
5+Uqo4Jrn4JmY4DEMvU4/Wte0ku8CJJfLA5yG7f/AF62jJyehzzg0tGaezTFK+VY7AOEMin
kVo2sFuHISO3KrgY39s1mPHdsm52ZlBGQecY6Vd0/abny8O52k4IA6Hv7elas53fqb6opbP
lgAcDB7VXu3CtjylY9hnmsy+PiN5Y49NmsrCGNiJPMjMzv/dVRkBc+p6VzmmXPj/ULzyfE2
lWumxsAEFvKsuTjJIYdu3I9fauCrilSb02HCN2Go6TJqty88cYCJlUBPJ55rmdQ0DUdMzLF
I8QB++vBT3r160tI7e3VQM7ABz1NYfieVVsHDQ7tx2kGvzvN8qjGhLGTl7z1PewmPlzqile
J5xZ+LL6KNrHxPCl7agcXcIKyRj1Yd/qK0ulol7pF8t5ZN8yMjZPvXN35AWRh8qqODXk2re
OdQ0DxMV8MXoie3fFwJUJhkz/AVB5PIOR047Zr5fC4OeZLlgrSXXp/wD2MTGnhVzxej6H0t
o/iqaNlS4UMp4yDXbW2oWt/EDG6t+PSvm/w58X/AAnrNwlh4kiPhq+bCLO53WsjHp8/8JPo
cV6ZbLqOmqLu2dJrV8MksTblYfUda9DDY3McmfJiI81N9HqvkzyKuHw+K96k+WR6NcWsNxb
SW80STW8qlJIpF3K6ngqR3FfL/wARPgbqnhmSXxJ8NGuXhVg76VFIRJAAD80TE8gZ+6enY9
q+hNL8SxTsIp/kYjjPeuZ+LfjTVPBnhvS9U0b7MRcalFaXDzxmXy4mViWVARub5cAZ719lg
cdhsdC+HevWLPKcKlCXvI+NdJ07Ub83VxapJ5ybYmRw0cjliSRyR0xk59BXs/wn8d6bdaa3
g/X5/sk9uoWB7k7eRkFDn7pHGPUVwHim58Q3nim71/TVa5j1CY+XHKE3ojcESLkeWTuUbBn
jBz1qglnPqOpjRNd0ixku92+ZwuGQ5yHLoRlTjlu+32xW+Ny6njKXsq2nmtbG1PESjK6O++
K3ihDJH4WtdSjmtyplvjFICrKDhYtwOME/Mw7gAVk+Gdbe206G2dlRp5cuSnQkAYHfseenF
cDqejaDZ7J/DWvyatZQTNb3oK+W8bEMyDZtBKnawLZwTjpms+01u4SQIzuJVVjgkqpY8A8c
4HYA08JgVl9KNGl0/G/cqdX275pHseqrpuoaO8Vu8P2u4IdoQS3XBLOFxwOW29zg9qd8OfE
d74C8V2tjPfzXmj3Mfk3CqPkQvkwup/iweCQP4q4uz1ZXmaUA8FBIWfyhFtxjPc1pTeUn/E
8vJ3t7VCGe4mX93Kh4Xyx2AHAxXVUqOdNtrU54wTkoyZ7X4g8Zx6pJL/aYa00G1mCbVKu94
5bEccf95mPQL69a8H8d33iPx38RJvCGmW8YuZ5Vikt4XBSCJOVidhwqIPmkxwWx6U3xV4sv
ZrqytdPhZ9VZY7bRNNhXclkrnicnoZmwNv8AdBJz1rs/Bei+Gfh7pjWPiLX4LK5vQBqWos+
WkJ58iIjllBzk/wATZ9qxUZYeHP8AFVlsuy/yR02+sOy0hH8f+CaNhZeGvB/h8aHHfWqabG
/nXNxLOIZdVmUZdsc4RRnag6496z/CfxeiPii00fWGRtJvphbWt3JEI3gc52b1HQMdoPGB6
1z/AI2+JugahrE/hnwd4a006FHEbe4vLqz3z33GAQGwUUE5BPJIzXkjW8wAtbqDfCMKWeP5
enGGPXofxFa0cNGjLmnrLdszqV3JWhpE+6THtbZP8hB5xyOffofwrCfRo7e6NxYqoG3HlMo
2H1BHcGvB/hr8QNb0zxPpmhahIreG7oi0KMzEW0pACy7mOVXO1cZ2jIxX0G90A5V2+YcEHg
16VajSxtH2dXVP8CKFepSleH3HmOnfC6PTdcvNZg32cDLm3tYSQgk749QFPQ929q66x0Kez
tRHM43ht3ToMdK32nUTHO4YXIBPT6VWluFePc7EMxGMHpXPg8AsO+epPmltd9Ed/wBdnKLh
GPKnqPtoYY1YYwEI98HvVppI8YX5lPAPSs1bl0LZYgEHJPaoxP5agK7NgV6TlZnFNOb1NQu
pyZDgDnGeKglmCXIVTkqMt16VmNdTFiu4Y9zyKie4lJGHIzxwe9HtSPZs0TKrBYol2IO4pp
ZRhHAbd/F07frWT52yT7x3Z5oNx8wMjcfqDUOZVjYjkUFVDhSDlWI5ptxPEflc7iOpFZcco
wqk5IOMmm3M7EDDFSvGB60OoCjYdLfRCUgFsDjiMH+tFc5deYblzlOcfeds9PaisOY05SKy
iZ9LhJYE7QeBV+FVV2YrjHHJrGspiNPhGc4A6elaUMhYsWX+XFbppuzGaGP9FTcSAJMnPYY
qIqqR5D5brtNTIrPaFVJZiTx6jH/1zUCxSxEBHIx8uO4HSq0RPKfOnjsXMHxD1db6OWNJJN
6MGwXQD5W+gHbtWdDewlIpgWZVGcAn5ef4T719EX3hvTNQ1W21C9sori5tW3IWX5c9iR3Hs
eOuciuN1z4UrPcSah4duWs5ncObNh+6LM+WdSD8g2k/KBjgAVz1KSm7mXK07nafDFbSO+0o
avayy6Zfp9jSRXLgSMAQMLwB13EnIAFcPq3giyTR9TuvDs1615aXM7WbXEjrJLbB2HkOrY5
2ggcdee9eg+E9Pm8HaPNpdjePLFJcPKjAlSqFw2wDoTxjd1xxV+4t5ru7mupR80rl8J0Gam
lQVNOJKg5SbPmWHXpLiPylkWV5CqrEAQzk/dGQMnr9ePau/wBBl8c+DLuHVNJtWvoY2VWgt
VZ7a7iKnO7au4vu5DgZBUg16lZaVa6Z5g061jsvMYSOYECb3GcMcdxk4+pq6lnIqjarRheg
9D7UfVqe1tzTkexN4L+IGl+Iby3Z7uHTpfO825sp2MDRODksqgAuSQeoGcmub+O/iF9Q+I0
Og3McMNha2ayW05TJuHfDcE/KVAHQZxkmtLU/COieIRGdV0qC+aMbRJICGTOc8jBqz/YNnL
pI0i6s4ruwcBTa3SF41APGO6kcgFSODzWVLCeypypxldN9QlCUpKT2Rg/BHx+uia1L4N16+
mWynZf7LBgJVXZiHjLds5UgdOtdl4kv21fxhqoDTiKwcWSROThCn3mHs2c5Fc8Ph/4bM1uw
00+ZA25A0jsVYOHHOecYHPpxXTi1mmnmmnkaaR33O56lj1NKjg40qkqqWrKjH3jJdVDKVG0
Z65zuqdUVjjAYsTnPYVf+xNtB2YXp05pRpzAgGMb1GRk813KJskU8bMRhvkxnHpjFWoZhwz
uApOPr/jTvsi9FPQkkjn8xUsdrydwBXOSMHn0HNaAXrB7dpcvLIoccYXp9a67R7WxK5LTNk
jK4H3h0P0rmLKxDPnaDjoCev+TXX6Xai4kksywQBN0pU/OoOQMeh610rljC559Zu9kcr4p8
dwaNqU9jYWRnkgx5zqCQh/u+5+lY+i/GC3s79o7/AEfy4pCDLcIdpUYJBweT7Y966nxbYaT
pfhS60W2hihlmtn+zkq0jgoM73Odxx7nmvAdaeCS6Z9PgIYFQXU8KFXB4yeclsj/CvHni5y
u4ppba/mKnRjJXZ9H6b4i07xFbW+taHeLdWFyx/exPnBBwVPuD2rorRfPuTMXZ0QBFLdvWv
mT4Yf21d+NE0Kyu5EsXc3d6CMBdo2qdo6MTj64ya+prZFt4FVRhQOK+ew2GSxMvebi3d3/I
2rLlil1J3dYxya4jxJeCRnReW6KB3966HU7vy4yA2O5+leVeI73XdZ1E6R4Qtg1237ufU5R
+5tR/sj+NuvHrivJz3GSxs1g6UkkdWAp8j9rJHn3xD8UtpEZ8M6ZJu1i4G6VkGRap6k9mPY
fjXlVho5ngmMseZRJhlDe2fxJ/xNev6x8Hr/RIEvWnm1dLm4hFy5YmeQtJiQsR2IIxgcbat
3nw4aG4SGG9KWEUhMblcyIp/wCWYJ7ADr19K2wlbA5bSVJytfW/do7aqqYmXNe7PC5tHNtZ
l3zdCQbVHHII5UDpx79aseHvF/iXwTcqfD+rSW0TZ3WczGe2bvymfkOOPlrK15R9ruTYy3F
yLVhDNdLuCcMxUgc4IwDyetYEsv2gTXT5UnGd46Hvz6d/xr6PljUjZ6xfRnnzjJbqx9H6B8
dvC2rBLfxdYt4c1A4/0qLMtsxx1yBlfxH41ifGu5sLkeHNbtfEkWoowdbW2jm3xumDumAB6
9FyceleFhnQpmT94RnKtkHuFwR71OZLAzI97pUsLeW2ZLZ1QsSPlJRhswD1AwTnrXnUcmw1
LErEULxeunR3H7eo48ktUaP2qwVohbWsRjB3rFM/yqe/yL/EcKAT6V7l4b8D3ni3QoLyxtr
TT7SALFbyXw81tRVFZSsgH3I1LNt2nnHNfOq+ZK4d1WaJTl1RtjN2AHp2Ga+sPh/4i0268I
aXDouprdQ2VukbRniWMgYIdTyMHv0PWs83x1bA0FUpK93Z+SNKFGFWXLsz0zxD8PfBXjeEx
a/oVtPP5exbiNPLkUezrgivONU/Ze8KSpI2l319p8mfkYTGYD2KvnNelWOqJMiqszI/bB4N
dDb6lHHtSWQqxHR+/wCNc2W53TxEEql/X/gGFWjUos+NfFnwx17wHb3OpwXNjrNlZS/v5Yt
0UlkpOBJLC2dy5x8y8D6VhR398PDNrr2svcmw05y1lDMWVruTAbzTuP3DnjjGPrX2F8Rvh7
pXxF8NtbS5hv41/cTo5Ho21wDhkJAyDXyd4nvLm18VgeN9N+zahpbLaxW8MZlhYjDeaFJUF
AuML3bGeFr6qDp259+xy3lO3RGv8M/AupateN4r127S31HUEZ1kk+Uoj9P9wt228heOM10P
jzxdeeE9Jk8LQ2FpcWlzE8S+ZNgQo/yqEZVyG6kD9c1taN4m+E88FpPaPdy3WoFkiTWWf91
Ic5DITjGRjIwK9A8O+DvBzQwaraeFbG01BoTHbyzyCV3VuRJtJxyRkE8gV48ptSdesno7WR
3VasXCNOGiX9anx298k9tClnHb/aJZgFe3iLbpP4R67gAOOSarvoPiG61FY7Pw5q13IoU7J
bZwDuJK8HAAJz6dc19St4sPhbxHJb+KdH02Q7wYG09I53jHRpmyBsbn1zg0+41fwi/h+51O
3ay8O6vJP51y2qNFO4G3/VNtZguVVeRyBXdKtRoR5p31OR3Z8t6tpWq6cbiLUvDN/ZWckLM
XuANqsOnzocYB5xnNe4/CXxbf+IvCDDWZfNu9PlFqG2bd8SoNhJ6FsdTXlfiLWNGvdZgjXx
JDqCRoqeda2Bnt5OOUIlYZ5GcheMgZ4q/8O/E+g+GG/sx79XtL66d/t06+QtlLswEdMn5GA
GCD2xXoU2lH3VYzi7S1PoeS4VsMhGR365FV5Z9w3YPy8ADj8aw7PVLS+t4rqwuorq2nG6GW
E5Vx6Zqx9oLPtIywGOTj/wDXWvMd6WhaeQ7DswEHB702OYDaWc7SeNo71nmfIzvLMFOTSLO
5I2sAOwHbNS2PlNOQxkKxDZ5Kn0FVzKzKcdAevqaptcsEILkjBJGOlVzcMJAMhRnPsRRdBy
mkWU5w20HALdSTQvDEhgSRnA61m/anBbDdfTnH+FN+3sjsI2BJOA3pRzIOU2A2wKpdSDySe
op8jrsPy5JyV/rmsWC6IkBRiec5IwcD61I04IAZslcrnrn0pcy7jSL+6YYEbS7ccbWwKKpm
ZePnboP4Se31oqRlKz02QWNuVQcgZPTHFbMGnFV+UfKe/fmtWwsw1nboVAbYvI5xxWnHZ+W
+ERPlPPy9vaujlFoZC2wMIKF1dWwATx0oS26bgDxggjr6YrVS2YqQqjYG4JPJGKk+y5AUgK
RwCecU0iDGWzJckc5G3JNTJCAV+UYOMAAD860Wsn3RbGChQyuTjk8YqSK1wq9WPRiBj/61N
oDL+z4XKjbk9cjj3qRYFOBndn5R7mtFrQMqqyqpGcqRycd80giDOwBVdgyO2O1KzAz47SIo
u7DENwp4yKnS2RSSowo+bA5/CrEVswbaFcBgMGpEt3CMCoZc5460rMBkSxAiNf4h7DA7/jT
iiO7FWIUcY9Pxp0Vs/ll1X5GHTp07/wA/zp7xkoVCEbjuPuaLAMVY0bHy4GQe3anqVA3Duo
B7Z5pPLkUHa7FCcDHY470wQvuKcDv+NOzC3UneOFzvz1PIHWnokXcjceZF6HHt+lV/LBJIX
c2fTIq0ImdwA+R0wRz9aEm9gcrbjngiLFN2Rxjgc/lUTJAuGJWNAQ5Y8AAVeFsJAQQQhzw3
BPrS6K2lN4oudNvfIzBZCdI5SNu0sVzg8e3402pRV2jKVXlOFv8A4maFpKgWtnfX9q4Ia/t
oD5MZDAY3Njd16gHpWxo3xV8CWVml3pE8bLI++9LEiUSH1DdvwxwcVd8cXgtL6LUoPDVvr9
vEPskaZUiMcEhVJwzMxAA/2TXy54jur601S8gms7eyht5njjghfe0Sg5EbseSQGwfSvNliK
t9vyMPZqprc+xNH8eaN4hlkt7GJTqTQmYRSjhkBxnd0ryHxf4F1y98S6lcab4XhtHl2bb6a
+8uzEhbLbIV5yRwxOec7RzmuB+HvjL+xnUSSI9qEJEUbLLICpBKkA7mHzKQMfTrXv3h9vEH
jHWBqmv2DWNhbri0s3Uo4Y/eaQHndjp6c15+JxdSPwx+RrTpcmjehofDDwYvhnRJZrl0uL+
9fzbiZRgM3ooPIUdAM9K76eZYosk8AU+OOOC3SNRtAGBXL+K9XXTdIllXmZgUjX1J4zXmYu
u8Dh25P35b+ooRdeqkjInv5fEHieXSdMuHC2+BdzD7q/wCwv+1/Ku0sNJtNNsFt7WEIi+3U
+p965b4e6dHa6UwPzSM5eRz1ZzySa7xx8prPIcFSrUp4x6yZrjZunP2MdkUUWN3wCD9a5nx
La6faRtcTTKoZT8uQMH1rpSrFXC/IT3HUVz7+ErW9vFutTu5b8r0RwAo/CsMfSni6Ps1C7v
u+gsLUjTnzSlZHiWt6L/wkFlNpmmJbabZ3DeZPK1uC7kdCF4Ge+TmsOH4IeCywkuLnU5mJI
fdMApzjOABxzzX0yvh3TFQBLKKMdMAdqqXHhW1kXEQ2NuzXkvC5vh4cmHnp5b/eew8fhar9
+J4JH8C/hxIoRb3W7KckMZluhIM9/lK49qwtU/Zt1+FWm8L+JbLVdxDCO/iMLccffXI/Svo
KXwxNZkso8wGnW9tqMMjupII4we//ANas6eaZthJ2xEeZef8AmY1aNCa5qTsfD3iXwf4h8J
XAh8Q6Jc6bIWJEp/ewsOmRIvGD7+tQeHtUbRtesNWsZ4Yrm2fcccq8fQq2PUcYPTOa+9zdr
NE1ve28cqFcMjoGU/nXLal8K/hvrT/abrwbp5lJDF4Y/JYn3K4zXv0s9w9eDjUTXf8ApnHy
um7mH4V8QWuq6faavZOXtJc7eMFSDgqfocj6Yr0ywurBzsADI/JDc7T6CvIfFOm+A/g74Za
+sftNh9tuB5dg0zzG4YD5iikkqAOSRx0z2rU8NeILPVtPXUNPnE8BHJR8kexA7jpXy9SlXw
E3Vw6vSb0bR6d4YyCu7SR67JFJEqT2D/u1HzR+teI/GbRLLxdpUd1pNsZNetSAIVONwJGQe
2MZrrH1XUbXyo9EvPPlmYARyHJjHfIpyaZeNNNNJITPOd5faBuP+FbVs8lGMZYeNm3qt4/L
sc9HBRjJ+1kfI+qaD4i0ZY7fxFps9hprNn7TjcqOeQC69ADjtj8qpz3DWtyL1by41C6GJIZ
5rl5YyoyOhPOD0xX2U+kPdWbW+pW4lt8EEkbsnHpXjnib4IaJdzNLoV5caK2DujjXdCeeuD
yv0Bx9K93BZ4pJPFxcH5ar/Mmrg1N2g0eATQGeKVUiuI0JZ5lwQ0zOc5c9h0GKjsfDF1rut
x2PhyzfULmRd7x4CrEAMFnYnGAe/ftzXv3gH4QWviDXIprzxU2q6FaZctYwPAs8iPj5ZOVZ
RgqSCSe2Otel638P7LT9DvrHwt4aa/e5Jk8q4uvIDO3C/Oeu0EnHb619I8WoLnl5eW/qebK
MbcvY8O0n4CXEkq/2n4y02KNSwnSG3aUxNjjLKSM5I+TPQVl6t4c+BtjoMR0/xB4j1jWQxt
po7YCJfNUfNIUdfkTLAAflnmvdNS1PxnY2dvoGhaNp761pyQSy2TalHslRGHyJj94zuowXI
GCOvPPy5r8/iGbxzrs+o6RcabqlzfzSPpvlEeUzHIAyOgBGPXrXYqkppuyXp+pzpJ6HQeHv
FOq+G7E22iQRapodjIGe2kRUuCZM7sOv+17HjI9K9q0WWPWNA03XrORZLW9hEmEbcFYnBVv
cHIOa+aYpTYrPLZqY5ZIAsjGIqvzfwKD34PPqPzj0bxJqWhyzT6HrF1pbIxlMJkzBM4GT5i
Hg5xjt2qoyb0Z0xk4LufUBtT8oXJyOOelKbNvvYI2gbsDkf41saZbXNz4T0zW70RwzXdvGW
iUYYSMgZuP4RyeDWre2UFvZafPAg/fRkuM4YN1Iwe3Ix+NdLhdanRzJ7HF/Y5GyVJYsuOeA
aqtZsmUZSMcKvb3rsb6ztreG0nV3a5mXc6YzgHBH0PPSqF1azxFWeJsNGsuOu1G+6Tj1rPl
S0Q+dXOVktCH3ABASSSBjJppt3Lk9V68D9K3GjDZG09eKjEYLhV3KXWlyJl3RnRW0jylicD
uccGny2hEgIJw2TzWrHAu3kHdnGOlLJwRg7x6kDp6+1DiSYL2jq5AMgH/XTH6UVqSB/MO0v
jjGEB7etFZWkaWN6ymjawgkIViqrjnBHFai3KlljYj3C/56VxOnXxFhE0pydq5P4Vdj1AsS
AzDJ4/8Ar12c/YyaOmS7UKzOwIZ+eeBjvTGvfnDbuvBI4AxXPJqWI2XIKbySBycYqP8AtPD
7g+c44quYFG50slyucg8Dg98+9TRzDYwwSD90k849/SuS/tDMgZnIJ+VSpzj61I2ovtaNSv
BwQG6496SnrYpxR1JudzKdvB5z6etRCdS7g/NkHII4rnRqBbBLn5sjaD0BqRr4g4yu7A68C
jn7E8p0qXcbEyn5gpye2ake5jZwxwEzgfLyfauSF4du1XG088DmlOoZyVG3PCjP61PP0Cx1
5ul3AYyx52njJpv2mENtRcKo53cY9q5kahuYKnzDGOO/rzUbakokKtyuf/1/0o57aBY6drv
I2qQWJyPSoWuoxMcqGZWIwSMMTxnPtzXOPqCvEHDhdvJyetQ/2gzxghiOw30OpbcOU6r7YM
7Q2QuM8Yyc1tWe14yxJA+nf/JrzOfXorOWLMoWadvKRBjJPqdxAAAySc13Oi6T4jM0IuNSs
l0owuXuPOjaSSToqqqZCpg7s5JyalYhQTlY56va5m6p42uxc3lp4c8Hatrq2hMb36KkdpHI
F5UyOwyBxkjI5ryHxZpvjGwvpLzWdd8Ralqt1CtxB/YFnHFZrxxH5z53cn7oySK+kF8G6Vf
aNNpdwJGs5zHIBHcvkbMABc8KnA+XoST61x2v+Cn0gtdWdzq2rs8AgjslkLEOMkNkYRFx6A
VxYnMJRWiu+xlClGWjkcRbfCDw5rl7DcX3ijxJbX0oHmWUt4JJN2Q0i5CjAGcEr09a7rRPg
p8LdPS1b/hHba4likc+dIsjMxH94seQB65ya7fw+l1Hp8BurOCyaG38tIIxv8r6P3yBkioU
k1wa27TapA9lIS0NuIAspwPug55Ge+K+ZWcV23CMk5PZdjX2avZKwmnWOmQ3YtdM8O2FgHJ
YSQwqpHTLHAyemM5rr4Yo7ZAqLx6mqNjai3VppsGeblvYeg9qi1PUFtowqnJP+cVP1qeHhL
EYmXNNbeXoKSdSShAsy3Ykd9hIVMAH3ryvxbr1gdcSzurrbhSsQI4Zucnr245r0Pzmg015H
A8zrjPtXh+laLrPifxH4hvZNMkvo4dQktLaeS7WCBI1jBw0YBd8OxPUdRXkThLHVL1nZJXf
q+h3YZxoNy+49E8M61FBCP3m1SBIuT1/xr0W21GC6hDxSq4714fPp0/hm907SbqdZJr+OSe
AxksAyY3pk+gYEVoW+qX1mvyBhn0Nedh8wxeS1HSSvF9D0q2AhjV7WnLU9lLL1BpvmION4H
415ZD4j1FR/rHOR9aH1W5Tc0lw6ZGSWOAK6KnFE5NctHX1OL+yKi+KR6mksZYhXUkcdakEi
5xkV5ZDrVyo82K4MingFWzmpY9bvdxDtID0GTVri6pBWdLX1M3lE3qpaHpolXOCRUcqQPks
Ey3Ga89/tfUAhMJ4Uc/NUCa3qIfeZVHHOTUy4s9rHlnRv8yY5VUW0juvsFuik7uM5JNYWv6
rpXhLQ7/xFqtwY7CxTzZCB8z+kajuzEgAeprEbWppBuluiAgJYucIgHUk+leD+N/H8HjDUV
vZrsx+G9JZpNOAB/06VcqblgcZUHKoOucn3rpyxRzStpR5YR1bMq9GeHVpSu2c5468QS+J7
2bXvEYnTX7tVTSdOtcsLWM4Atwp+8zbhubGSTxwK9W8A+DNK+Hfgq41XxTdQ22tagAbowEk
26hRthXHVgBliBye+BXj2ieMPDmn6o/jPVJxqHiNEK6bYRp+7tMg4ZnPBkPt0rtLTwd40+M
mn23jG1GnG3sbgx2+m30rrb3ZBAk3beQB79cH1FfUZhSrYuccHS9yl1ffyX+ZnSUaUfat69
j0r/hLVttPupPBPh9LuVIXkN1eShF4AJz3789MV5nrvxb+JmhLpmoanaaebS5kIEf2Z1jlw
oJVXBJ43du6mu28O+KNG8AnUdO8cx2mkajdXSojfYTaW9whARSu4nK5U98YAJ615v8AFDxJ
8KdeurI+HJzeX8W9WeyhZYAr579mGC3HHzVz0Mqw1K8J0+a3WxUqqm781me1+GPGy+INDS+
RfJMb+VJArhgrYyMN6f4Grmoaj/bd9p+gRxRTyXc4Dq6M6iJRuffjHG0Y5OMkZ4r4unl/sr
T7dtH8QXMEcsrFrVJChixwMkfeJx+tfTHwa8c6Q3wx/s+HUvJ1mwhla5W7cq77V8x5SeSyg
Nnn+7XlvIfq0niISco78v8Aw9zV4lcnJy69z1zVNTg8MWt5qF862tjawf8AHpAvyxgdNi8D
69qoaXrN54k8NN4h0SY+VPMUje5+UhB1K5AxnPXnpWHaNDfT2lxLGup2Up3O875ByRjI75/
Sqvi7SvG2szxWlvLJp2iRT4uJNLuVFxIhHRQ4wig4z3PYVtl01ioTjOS5r3SfTX9PSxlUpe
zs0jhdH8I6F4H8Sy68vi51vRfrPIHEckjBsbojI43MhxjIxisTxBrng3xv8U7/AF/WL26m0
TyYfs9jBN5CT3EYKkyE4O47VGOuK4XxVP8A2f4on/fa1qUluwbdrUKpLG4zuG4DDKvy4YHk
kmuI1XUxeoFkkEjq5eQnOGJ6NnqTk5zX0NGlVhUcpz5m/uOebi1dKx9E2PibRviTb3ejT+H
rGa/Dqtvp1xIIUEDHMjJLHgO6KCcD3POMV5dbWGlaLoPjS1bULYabdqYLO/kjZiYQWBQrty
WwUYEEDcAT0xXndprOp2Bje2aSC5hYNG4cDyyvIKHqvrnv0rpwbrxrd6lr7R2JRZoIjpcCN
Gty55ESAfc37D83ALEAdePRhCUH5GUn7tmfUlq93PbTxWQ863VUcuv3WCphSCfUcj1q6Lee
WSKC5vQ0SwFxtBdUyV4/8eU8cc1Q024lGnW4aUyAQICwjUBtg3qcLwMJ5sR91+lWFP8ApVs
qKArR7eHI+6yL/wCyGulHTzaFedrqa3tpPtSzsWEUcRY71JZlGO38J70681ua5gTSJbNI5o
pFBMYwXwu1QRnn1B6c1TMpkgiiwYmSLhmGNpZQN3HZQ0p+qmqN26lZYAkayO5KSMnzQKoBb
JHRUj2JgdWJA6UNdURzJ77mnqEUdiLaKRphNJF50m9cbd3YAdwQRz6Vnrco3zMAc8/KcYrC
vtRuI7qeG4kMk0beWWYk5xx1PI+naqkWoiRs+YBuGBg8mub2vRnXGLS1OsiuE3AjjGeASR6
0SToh8wRnLDOK56C+KguJOBnPPTtRLfoYgMndng56VSk2BrySxM+4yQoSAcENxx7UVjnUZF
wFlYAAYwR/Wis+dmhWtJ8WUQDDIUA8+1Wo71hldqjnrnrWRbM5tIh3Cj6dKljIDnpvIJwT0
IqudCSNHznaGUcDEh6DkD6VEZ5CCM447VA2TGygBS75JB4xjt6VWLOikOcqp3DHcU27FJXN
Y3eWZgFBYY4P+frQLjc244HsOhxWeu6Q5TtweOnHGfSnI0YBT7wP3TmlzsRoi7Z5lYMv+7j
ipGmZY2RmH1PX2rJBKAAK27PB7CpN0m75wGXPc0cyHbuaa3I5UbSCOGbjGO1LLcHOOCO2e1
ZKhwFUO0gABLMRmpWfCt82c8dPWjmQcvY0ZLnkEkEgYyOn6VAtyQCyAgYwQOazwclgR0GM0
uT5e0nGRyKOZD5TQFztfdJjhT1HB+tRNclyWByT0FVCT5YQ4DZA9SM0EOWOME5wMjiobTYb
aHj3jqZtQ8d39per5sUCR+UshJUAoDkD3JOcelY+nB9P2S6fcPbNEwkVUdkIYfw5ByQe4GA
a9vHwwl8aeKIbqa/n0zTre2Y3d1FEpG0ZYD5v4jyABngZrok+BHw7t421k6hqOoaLdY+zWz
zGJgVGGBYct03dQOSKVWrGEXJy0RwOneVmjz/wrqXx612wa88NS6hfadAqg3lwqxxwpnJVW
YjfwR0B46EV3U0Px4tZYdWtLu4iRlImSJFlckgDcsTYOBx1bgZ4Nd0t0dP0+Kw0hTFbxApD
bo3yIcd8e3Gauab4XudSguNR8Y67d2mmqT5dqk3kB+gLu4OSD0C8V4NHMqWLq3pwsl1Z0Tw
vsY3nrfoc34Us/jLLYW2hw6tbs0hZrrWNQjDyW6/3RGDgtnpnp3Fev6Zo1voKJ5t3PqN/Kq
rJdTkb3IGOnRRxnAqpFq9rpFlb2Wi6XstioEKKMZHdznnA9TzVOXWh5ZkjcT3Ew4bqPwrz8
VmeCoRtTs5d7WEqFSq7pWR0U95EqvhtzAZ452+1cZrGoGdwgbIByRnGRUmp6qthaLBG2Xcb
nf1rznxH4w0rRii3NyhuZVysYOW56HaOetfI4uvXx1VU6S+49fB4WNL95U0R3lxrE5hjhLr
hVG1RySc141ffF698Mapq9nYeVtW+lYMEPz5ABBHdgQeen5VnajrnjjxGF07w3Elm1yv7qa
4kCSvjrsXsegy1JoHwJcyPe6zrTSOoLFVUNGZOf73LHOc+te1luAhhoynjqiu7aehFdxm1C
ktO5w/iLxz48161juNQvWNnHKrwvboqyRMOCykHcO+cfStDTPi943jgeCaTT9RSFsG4uISs
ijjgkEAnvyM17X4V+F3gXTUFxqKtq0yBhicfJGMHhFHbk8n+ddLD4O8PXFm82h+HLBTsERm
eAfMgHCgDqM4r6H6xgK8FTUVJrpY4HGdOV02jwrT/AIu+M9Y1C00XR7DSpb67YQwEh2Z3JA
ycEKMZ6exr6EvdGtPDWjtf+Jo7TWpI7XdeO7BIiRjcscZPPfk+1cppF5PqnjVNGn0xNHsND
ZTLaWECo0ly/wB35lH3QoZ2I9QDzVX4l2vgu3+0+JfFA1C+sS8cFzAGea3ibkJN5QOOPu56
Anp0rqw+FwtOp+6pqMrdtTCtWqPRSZ45q3j06J8QdR1Xw2tvbWF7MJG0xnLRcqASAh+UZye
OcnvXfq3x21fw/bapo2m+HruyvIRcQ3lhJ5mR1C7XxyeleP8AirxDoF5fTR+G9D0mDTp4jH
E0tkI5ozkASRyLghuMgHrzXoPwW8XfZvDmt6Fa6lqFp9mmN3EtpCJSUfAKKrZ53Bv93JPNb
V8Hh5L206SlLzRMKs/hUnb1Jb+7+KU1jcXFnq0rarZOxu4raOL7LAyAFozkcEAg8sD1rK07
xJ8R9ftLazt/EsX2i7dYYZYI4QI9wyQVU5L45A9PrXfeAbmy13x/4h8R2SXUWjar+61Kzu0
VobudflxGD/EMZdiOd2B3r0Kxh8OL4q1HVbV4bG7iiSwyo4CoMrhRhQRnr1wMZxXn1fqdJ8
kqceZa/CtPI2jOb979T5x123lttQm8P32valrIgjUarK0+4yNuyLWMZCqWwSxOdq5BrQ8G+
Drjx9fyeMdctmttHs0+z6XBDF5iTMuVDDpmNPUfeb6Vd0z9n/xW/i8WepX9kvh2OR5JtTiu
As11AzFipQcq7ZIJJ4BOO1fQt1CkGk2un6bb29jYWyqsUMOQsYHCgAdq6sfi1hcLJ0GnJ9j
OhH2tZKex8z674B1HwvqEc9udMaBxuSZgYzEcHG9TkZOexr0fw5rCXnh7TdC8NXrxpp6RST
fZjiQEn73AxgsGzXY3nhXw5rOk3F/4qwLSKUM25tyPjgA54xkjtXhPxJ0vS/DnjD/hEPC91
qOm/aLdY3mgm2bVkm+aIoCN64BPPAHTrXnUKUszoQ9q2mtdDqqVlRm+VJ+p6VZ634Zt9Rk1
fVfDcVzrJWW3W+1QGczIh5xuBQLgA7h1zXz54i0LxNc3M/idvCk9npOoXMrwXZiWCI5chdq
rjj8Bn3rtrfXLfwfpmnWOn+G7u3is41N1LczndPLgZcbmYKCCwx7Cs7XvFF34kZY9QaUSh9
xZnLgLjIXGMDGQc+4rro+2w1SUEuaPdvt2RjUhCpFSSs+p5ffeZbxfZr5HeVcvk4AznnI7j
FbGmaPealon2oFEjjLRwxwHDs5+8No524xwTirOq6PbyTo8l7cu6yH94g8zsP4Op46jpxXW
eAPCP2yO7tdSu54385JIlKFFA6ZODn5gPXtXpVcTGNHmW5iqTctdin4d1Dx/pmtWsNtaazd
hV8w6fawCQOiH5SyjkDJHJIz2zXvX/CU/Guy8OzSXHw8hURoZXnvNRt0IiGCI/lP3uvXH1r
n/ABCPFHwdgt9Q06Pw8dE1G8KXMVtKz3E8pUBUx1ICr26Fu1eYeN/iDZeOm1Cw8O+GNXSa+
EX2tkkkkLKjZ2eUpKoMgZJweKqMJuor0tLb9vkYTtdqLMvXdU+IHxH1mG0v9LvZby0BhS3A
CxqzHeS5JCg7Soz0wAaZdfBr4iRW5eax075TueD7dGJACOSTwuBjrmqWkeINX8L3J0zUdJh
SW2nJlgv4dsyPgEKzZ6Y/hI+7XpzfG6wvLGMeKfANtcwOHjmitHRhIWbCgB2yEC+oJJ9MV1
+8pWSViPdS1R4NeaZPpV55d3Pbb4H8szRss0W7H3dy8MMZ9a6b4WyXWn+MHv3fzoI7cq6AF
VlHACk4wT3B6ggHPFWdb1/STcTr4X8ItpEdxGyEC4aZmR+saLwiLyvQZPrW34c0SfSdNntb
kwyTyyiXfBnbjaOCSASQcjGPpWkpNRdiqcfaS1PftHdbu0j1GzYTQTsJYeMfPncVPp8y9Ox
Z+1dFJos7PZSQqStykxiJGDgxl1/HNcp8JdQtLidNGljAftGQFWVc53L/ANNF54/iU+or36
PT7aNYFRSfJJKfQ5GPpzW1H34kVJKLseLX+lSWUtxPLt2RKg/eHAB29D/4+Tj+Emuekt5yy
ksUmkKu0hXLRoCSm4dCxJZyDwZGGeI2r2/XtBgvW+0XM6w2cGZZcgYYgYGc9gMfy7182+N/
FMGoSXGm6GxGnAkNKTzdHp1/uk+vJ+lOq+RXY6PvPQzNf1LT2vI7exOI4YzEZI2yGJYsDn+
LGSCx+8eQAMCsmO5dZQJHGwYAVhgsfXP9KzGKRkZyCDjGcDt+AFSwzBiGTEpI47498dhXmN
uTuektFY2obpQAdqsM5xt4qRrppE+UoXOQMjg1iRyT7mYnAz06kD0qWWdyU8vBXHC+9UCZr
faYwAD5ucDOMUVkG6jT5XhLMOpC5opFHWWcTfZohs6qAKnhtj52GUdSckZxVy0gU2yAqcgA
c/Srttb4cnGehru5IhcyUtP9Hdip5c4I9KT7K8i74xggEcj1rcSx8yEkjDBz36cU9bQ+XkL
tOMcjgUci6gp26GIlq+8YVQQCeB3+venraEuGUZPc9m/CthbWVUYlgTwAB9euactoTEWP7x
hz8w564pciZN7swmtCmMBxnjGOgqVbRSFIB44x3Y1s/Y23ZK7jweuMU4Qt5zOUDKOG5o9mt
h3dzCNsVjXZCBkck/XPSl+x73yOmOlbDQsSsmMkHjFLJC3Xb05yBjmj2asVcxGtGCfKpJ6c
0G0YZJA5rfaIBc+WAw68darLblm3EcnORxgUlSDnMgWT4DMQBu3defrXoXgzwPp9/oMmo3d
u9xeNgJHKdixKeQQB/EQetc3HArvGjDCn5WcckDuR+Ga8Q8KfGT4h+F7fVLe11mO/sZZZXJ
u4d5iYtgMnI4OMbc4GeKyq03yuzMK1VxtyrU+h7jQ5Rrcel2ml3kNhafOxZCtu7YIYhuMn3
PrVyXQb+7ubS01OeaSO3jKJbqgSJQScsB+OM+1eRL+0r4wutGWK48MWMk/kFpLjzysJP97Z
gnHsD+lej/D+8uviL4Vm1nU9aurpYJT8i/uQpXBKAjlxnqelfJ43B1KUebmdvLX7zSlWUn7
y1O90TQrSykeVE+1vbkeZCAFSPPI+pxTNcOlapJq2vaiDdWWj4itbWUFYftAPLkdG5ZAPTB
71wOo+FPGLSPqPhjxvfaIJofNmhuY1mXcONxY4K8friuak0bULrw59kg+LNtqNhotxFM1tP
bbhcTKd+JXUgsucEDv39KeGcfZr2UoqPW99+70QqkZud3qz1aTRb2bUrTwwNUmuZJ4Dfavq
TfKSmcLCgHCgnjA6KvvWPa2Opxy6nrmpTW0Hh+KQQ6WIpAWkj+6HY8YBPT2NZGlp8S9UkvN
Tl8c6DYy6lCLcRLp0kgiHPzZLDaQCcAjHSuX06y0/xNql3o/iLxxe63ougFVNjb24hiJAwh
ZlOTnrjjoT2rKthKVeDnNx21a1sXSqVqcrfgZ3jD4kQR3a6J4WT+1tclYiOONTMExxgqvLH
POOnrXKeFPC73fjr7L4+8K69eTXjC4nknLQyohztk2g/wCr3DGcjHavc21HSvBfhW+u/Bng
zTNDt4Y0Vb282QJMGA+ZnGT7fN1NeIf2f8QviDet4htpLvV5NTMFp50UBs7JYgW3RRsW3mN
HOcgEMck16eWYXDUKElh9P7z6syxFatOVp/cfQun6R4Q8MiO18N6Hb28rRgyyyEyyZ4wCzZ
J4H6V0hTTtM0a41/Vbq1hEKbla7fy4FJ5GSfwrzTTfhMdP0GHV/E+uTJr1rAy+bHPI1vA/8
A8rP7zZwOeteIeM/it4om1T+ztD8ayalY29uE84WW1S+0qwAkXBx82G6kH1FRhstVTFPEV5
c9unRP8AX1MalZ+z5Kegt98TfF1n4u1DWrPWLDV7m6MyLbW8LG2IVsK6gEHaFGQx6967vQf
ib8XfDEfiO18U+G7ae+S1ju7eCOWJPs6tkbtqF3fdwQMc+oFZPgfwNb2fwyt/FeoanFNa3g
aG4+z7VS0XG0I8o5Pyn5l4AJ55qlB8Q/DfgLUDNpOh3d9O6yP9ru3LTuSACMvyI/lA6/hXY
pwhVlTpUfe72svvNfYXpxnKej6XOWt5/EWl61c6xqHiGXwrqeoSG5mAtJbi4OXJ+c8Jj5j1
OcY4rG1G88T6HfNZ61eTzzXWy4231yy703cEj+HPBxngY+lbfiL4zePfFVhFpxez0iydT57
WsW5nPOAWYcDjtWt4c+Evijxfa2/iDxR4izayxs8ZnmzNktjyxu4RSCTuXPUcGuxyhCPPXs
v67mEYuTtApT+J/g/aWF3ZnwbrGtzPA4mu2nGzzgvyMD12gnlsDtxXN+HNN0yKU6hqltrU8
bxMn2O2byvNBG1zNcHG1c44UE9q+ivD6eErGS88Kpoei2t9HGluzWUplMhKgOGBHyZwOuTz
k8mtWDTdDOnXNv4f1C3s0UllkZhIWccvtQ9cYx9a8urnEIPkpx/yOqGFctWzyPwDfR+Gtct
JP7IuJopZQu+S5ZQisuCYYMfMBjJdsFgCa9b0DxRpupm5e2tPN0xXAZWtHTcz8lsn7wNJ4j
8WaL4L8OyXlmy395d/Kxnhadlk2dSE5xgYA6ZqvouvxeKtKdbTw9qlkFILyT27QCdtuGO08
jGDnAxXj4uaxVF4inHXa50UIKFT2c3oMjS28TX134bj1NYraN1lv4xC6yAqwMarKSEUDGCA
DkGu11l2gg2Q6hbwxbtrylhsRQM4yPYVw2opousaRJ4a8TahHZ6XI2+XZL5buy/MF35yNxx
x7V5/rfh1LLWLHw7Z61aafoOoXCtbva3Ruppn2Mq+bnk8ghiOACO5rOlS+vUYwvZrfToEn7
Gq7WsdDqHiLSdQtL+PQNQ8RXsqNmR9Ic26r82P9bJhepHYj1rxnU9A8SHxG32tv7V1O9uJb
iKGO7S9ulYt8olMPCuRjABwcMRivUdDtG8G6nDfeM/CWqa3YeUYt2mYuYQxfcDJDwWJCgZ5
Az60vxC8etqPhNbjSvBmreHtMuGjkiuARZSwsjMsbj5Nu0ntncQTxjNfTYOPsoKjBXi+tzz
qzbnfqeX6ZoOvza9Bp+oY0meRzHK12hnmhwpO7aTj5umBk9a9jsPBPg/wn4Rv9Y8Yk65cTk
yxxxWQVkwMbVG7LHnJr5+0PxFfeGZlubG1Nz5AY24u3O22kZsM5AH7zK5GDwCc16XH8drB5
bU6n8Ora5SORzMsd3hpEK8dVwPm6juMijFYbEVasfZSSh17msKtKMPeT5juvDXh7TfFNjNq
fhXT4re2WExqhiXAlQ/wsAWyDnIBx+tZGoz+INGNz9p0DVdOlcCJtP8AIF1NeAgfOvlkhFU
dc9c8c1RvPjo9vpaXOh+GLLQIo4isVtFN5r+dnJHG3anT171xvgr4s6zpXj+51bxhe32r6b
dqzTwRTeShmA/dswAzsBJGM989qWFy/lnJzd+2oq2JckkkdLaaFolv9p8Ra54Su3sZVNzFe
Znja1Zh8zrGWyCMZ3AZz9K1Lr48aToHhy18PfDvR7OJIIPLkuYztKjoC7EbmcnLEnPJzWT4
z+Pet6zcTReCFudI06KVNtxIN0jIqKWVkbgfMTzn7o7VwD+Kk8QXz6h4xsZdVaZPJtIbILZ
Wy7jiQMqLukY4GDntkk4rv+qrVVJtr+v63OPnu9I2KnivxHceJtbi1K7t7SG6kjZzNbA5mc
tkyO7feOAB0wAKzPtqwKsgRdxAIJBIXjkAdj3zVnxQtvFq32rRvDUWiWLr5MUUbGT5VGCWd
zy5z2ABrNtIDqgWO0tftMmWlCxRszswHTA9sce1bezSStsO7ubvh4Wd34stP7QKT2+2RIo3
lKlZzG3kyHHXD4OPYV6h9nkBKvhmGMEHqe59q8/0zwV4hS/sY5NPaELKsk1w2FVFDAkjH3i
cV6k0BM3mBcN354qZRfLZHVRT1cipBLcWlxHcwTvFKjZRoyRtPr7V9Dw/FTTdP8AaXrV5BN
d3Mri1lhjYbw4HzOc9jjPvmvA2SM8kYPrSNG7Mo3Fk5bGOCaKfPC7QVKMZs9D+J3xMg8Q2I
0LQndLBiHuJzlTMQM+Xjrt9fUj0ryHymLAcYOR6/wD6q0mtzu3KrFgT8pPSniHOSzY+XAyO
RSqKc9ZGlOnGCsjEki3hgEL7TgE8Aev1qOKIrKdqbQUHTuM9/bNbktvn5BliBnpUa2ycqYQ
MYPHtWaps0Md4XL5AxkHqf504wHyE3bSw7qevvWoYFwFKj5z1JyB9aZLthYrDhz2cp39cVS
ixIzTEVwPJU8Dkyhc8elFagdiAWtN5x97ys5orMo9Os9PVtOhbJMmB+IxWlDpQZv3ahh3OM
Y+taOn222wgyvJjXgj2rYsrB5pWkQo23BAfp7H612YvE0cHRlXru0V1MFO7sYdvpwMciMi5
+8cA/SkSwCg7znGdwIyfwrpfI8nz45FVTn7ynnHFV4oQwVzuQHgAnBq6eLw1WnGrCa5Xqnf
7jJudzCfTAEUHJUH7y980n2ABnfcBuBIUDNdHJbFS0ci4G0H5/m4/yKIUViAmFx0wOoPU1d
HFYetFSpzTT81+BPNI55NNIiLEbiTkD0/H0pg0xFc7VJ53cd66N4oABllHz/KCevoKdbWTz
O2x0HOWz/IVniMdh8PSlWnJcsd3e/5DUpN2OcfTVSPaVyp657e9QmwUgloyVzgYOSfeuoW1
LWrXQCCPuucn/PNVsR7tuUBz6cqfeufDZtgsS5KlNe7v0/MG5o546cWDHcQuAAev0NMGn/K
2G4xgcYP1rp5BGHKsFGBwPaq7Q7GyOGPBDc9uv5V3RxFCSbUlZb6rQOaXY542O0r5SZXgZz
29P6V4V4v+D8/h7RrrVvDuoXV5aW/72azmiXekXO9g/GQvXB+tfS8kSBA+OD0K/wBaSWxtr
jTLpJWieOWPY8TruEqsCCPxBxXHicbhqFPnqS0ulprvsPWWrPhRLxlncF18qVPLlcLgeWcZ
5IwB/hXW/Drx/rvgLUdUvdBstPuZtQtPLdLzecKrBtykcHI4Oe2OeK9M134CaTp/hnX7zSd
SvbqZIGexsp3REjYc/M/VhjIGSPevBbe2nlCvBC8okXOPLPGegA9xj8apuCTaafTf8zOUeZ
8rPRvEPxV17xhq0y+Z/ZlpcMMwNIzQxKFycKg3Nkj6dOma9v8ACVj4V1mB9E8J6tBqy2Nqk
rIxCqof+LB7Zz6kd6+Ukt9mpRgLMvlyo0ihSXQZySMfXGPSuq8QTvJqW6P92gjESLayNG4D
cbGZSARnBC89c15eIwWHrxVOSst9HY6qVerQd4bn0ZqOoeCToGp6fqPjq1t7hm+z50+6VZ1
k64UnPdevpxXm+ofF8+HwNEh0ZPEduIt6aldBLea9+QBBIFwdq7iMn5j6ZNef+GtMs44GW/
W3iupRlVwH8tBxu9Mkk5PPau28YfDiDTNB0TUnmFzLqwLKscZBiQIG5bv15NcsPquCksPb4
non1LnKdaXPJ6+Rw3iH4h+LfG91Y2XiG+ddMiu45V02wgCJGu5ckDrKVQHAbPrX01qfx2+G
9o5GjfatTSzVY4Jre2xbrkD5FZsAkcZ7DmvnbRdIXTp7iXzfMu1iIxLGwEPJGc++AAO/rVj
w3p1l4i8VXtlrHiGDR1gt5JbRjCQJWUcKBnjPUjqe1dmIq0Z03z7R1/pHI6NnzXO88dfGnW
5PDEkXhiK0sobyTMl7A5e4X5wcoxUplgGHfGDXgd3eedulkd5p5XaR5SxPmEsc5zyW3ZOel
ereLPBtz4e+DGmalNqBnn1Zggt9hbyiSWOCTzwCPbNeTpHPd3OyFfMbGCscZJGOevXP6UYS
vSrUXKlK6Tab807FOCvdHUafB9q8LQfbr69aw06RxHZSTkwxv1+RBxz1ye9cxqF2Lm8ndVM
KhwPLzuOMevb1pyfaRo7Qea6QmZiCxxuXAzx+QOeagNnclBKsZCuSoZFz1HTvx/Kuu/vXbF
ZbJDrKW0tdUs7q+s2vLK3nSWe2VSTIFIYp2yGAx6c19TWfxD0j4la9Z6H4H8KXNzb20Mc95
LPEI7e1J5VQnBY5BG7gfKcZr55svDtv/wAIDe6/fa3FZXMc3kQ2QDz3F0SuD8oOEXHf61Z8
If21dR23hnT/ABJfaJZ65cwRXAgj2mQ7iqZfhsYPQNg1jWWHr0pRqbL+vmKMqkJ80D6Xv7H
wx4fuL7xJ4sk0p9QChgTIiMwyAq5yOfQdD3ri7nxm/iTxJY+FfBUWlSS3+9YjbXXl28XyZB
lCrkk85C55Feb+MfAFv4Z8eXGgadeXF3NiGSS5ukMuWcZyc846fiRXAJqV9bRTR2bXNmltP
veWBdjiQZy24cjA4xnFeZhMFh6tOM0+aLStfszplXrXctmfS2sWM/gXSYW13UNJ1bxjNIEs
7GNyrOzHopAyqAc7jx69a6bTY7mTytanTWX1Fkie4/0nfBGNo8xFXHyqCSMjk4rxfw9oer2
HwluvidZa8JJlWSzW2uIWlZN0qBiXJ3ZzzgcY4rOsfHnji/vJVlu7nV48OEjSI20XzMDkY6
/d4B6c1NSnRqOaw1kouz737ei0KhVnNXqu7Pczob+KftFyuniV7LhVkJR3c/MMk8E/yrgdD
u9G0uPUR4aQ2V/JcbGe1tv9Jj3NtbAk5HXJPOOtY118S/GWiaZ515rtvHcYKw2CNxGAQMs2
M4HUnrnFcY3xH14ltVhESTXO0z3aW5cTEA4UMw4x14NYrLqsYpU7rzvudSxUG2ppM90jsfG
OneH7aSzCafpNqjAyyMbl2HLvJ5akAkncSS2B09q4LXPinqeteH28PanZ6X4isrjEcXnK8S
3KBgVbC/6tiABkHjPauBi1vxTrWmaot5rl8lp9nCLI37qNwvzGNAoAwcYI6nIzXPabd3jay
lxKp83nZlCQoHQIAO2B7V2YbAqm+epZyT36/eclWq6mjWhH4g0yfwx4gu9LluIA8Trh8kZD
ANkcnOM459AayrOSVV85CWRnJVjjLHqD+prd8S3p1zVX1aGC4WVoESf92TtcDaSxHAH496l
8F+DtQ8U+JG0prhdIC2kl6013C7qVVlXCgYPLMBkGvciudeZx3tuc/cySS+WNrgrHyyqX54
OCPfHPpTZF+zxiU3KsW/gxhgpxwR/npXtWn/s8+JdQ0oXseu6ZZEzOjBg4BRXwpBGeGGDg8
54PSuP1n4TeONL8dR+F3EFxcNb/AGqOdZMRGIMFLk9RhuMda4aeYYSpVlQhUXNG91ftuEot
6nn8zuzAqSp5IiXKgevy57nNaml6g0V8s8ly0skSFRubJTDYxjp+PYV66nwR05dBEMmoyya
szt/paLmLHHGw8kDHXOcnmsmT4HzAokXicNKDhmktAqJ9MHPT+ddrq0X7vOvvQKnNdDzbVT
azbrnMksqPvZ2k+QL32qeT+nTpXrnww8JfY9DTX7q1P9o3zGRJJT88UGBsGe2ep+orL0P4O
Xs97KfF0wSxjQqqW0xLzNnHJxwAOw+navY44oIbSG3idRHCBGijnCqNuP0FEK9Llspp289i
o0pc12jPFmqAKSA3OMnGPXHvUH2YCIgLkEgbvX61sMF+Xbk4+8cjk1o6P4du9YaQW5jSJCN
0j8jk5wB64rHE4/D4ag8RVlaK67nX0scibRShJjwPft7Uw24UkKwHTj146V11/wCGr+01aL
SoiLuaWPeFjHBGSOc9MYzXPXsq6ff2dpLHLLNcztaqIo94DqpJJI6Lx1rGhmOFxCTpzW1+2
gjNFuSS20npk5xUHk8bsk4BwQPyrq9J0cavqi2CzrCX3csuQvBPTrVHUdPWy1S6tslzDKYt
+MA4PHHbNH1+g63sFJc1r/L/AIctGIYX3Nuxn1FR+SVbrx09a1FVASc8dCcdDTREWcjYxGR
zjr7DHUiuhV6f8y+8epiSQsoKkc/nUTwhiuxc8ZJPHFa00ZO4hDsGPmxgH0xVSTAUHPJ4A9
TVxqQn8DuTy9ysIAQCPLxjvKwoq6IQVBEsqZA+VduB+dFTddij1u1uAlnBhmUBFPJ9q6qxS
Y6WxiwZGPynOP1/OvL7S/la1t2Vv+WYI49q3Y/EdzPZxWjSLGsOCCnVu3NeTxFgsRmWGjhq
NknJNt9kc0YpHduu3VIjsJEiHPsRVWQommu7KvyXGcY/265geJ7o2kLFU3ROQCRyRjHP1zU
F14muZ4GjlKBXcP8AKuNoHOK+GXDGZ3hBtcsbLfopNml0dw+2TUVR0GFjJGe5NQzy+Zp9xK
0flvFnaxGM46VyD+JruR4ZGKpJHwu0dc4zkH6CmXHiq4vIjHMVjjHLCMYJIPf9OKinwrmMZ
U/eS5fPbX9ULm7HW6jcxQqkIiXMkYbdjsD0FN0idZbiXBPK52n1zXB6j4lnuJ45bhwjIuxd
g/PP+NV7HxdNYSStAyOXG0+YvQA5zX0lLI6tPJKmCX8SW+vmupDT5uZHpElxbtpM0ttH8kb
j5cY5BFTTlBbPdxAB51QDI/Afzrzq28Ut/ZjacGTy5GzkDGOc4/St6XxFYvYWdtDP5jocyk
KQFPoPUDNfL1uGa9G0dXee+/u26/M0V92da7J9pERgBjZOWx+lVLKDyoJliVH2TMqlv4U61
k3vidBP5dhKjQlRlyOjZORj/PWqVl4hktvMBxtPJL9/f65rHB8NZlWw8nH3E7aPrZ9e2gc3
Q6WFonvZnSDA8vBDDGefT3qAyrJp13KERMINgHROKyxr0hllmBBLDYwxwRnjHvVNNTxYvaK
BtmGG45x0r1P9VsVZyaSlaFtdrfEF7nVvHAmyxNsJYZUZTuUFWGOQc+orlNK8I6L4S8P6za
+H9Pt0SS8FykF0DJHG+EwB1baCMgdjU0fiK5jiFuWVSoP7xhk+30qqmr3H2drTcrpI+6RgM
sw/yKmnw3mcHOPNo2m9fi9693520Hy31NmPQ7ZPiPLrahEebThBJF5Yw7CTIcnHUAYryHxv
pct38A/DVqIDHdfb1UKE+cnMqrnHJOCK9Uj1u4a+F0XiZdu0pjAxXLas+uL4h0bUdf13TD4
Xsb43dzLNF5csTDcIhuB2lMsB0zwCa68PkmZYVxqys1Czev8AKpafiZSkup8rTWmq+GdVSC
90+TTLm3w8aOh+6TlQVPbqc19m+GksbvRPBd1crGbpdL328Dc7iYo9+M9cDj8c18i+Odefx
L8S9e1h5Xkt7qU+UrcfKvyxjnpwuMDvz3rRj+NXjC3n0Hyxp+3QEMVoI4ThkZPLIfn5shfw
Nexm2W4jMaVJ03yyV2/Vxtb7yVK2x7/4c177N8Ntd128sxdXMGtuZI7sZCyebGpA44Ck8Dt
it0WNrH8a9ZkWGJhJoEcmDGD8/nMN31IUDNfM9z8YPFV/oeoWDw6fDFqV39tuiImT96GQ/L
6cxjP1PrWla/GrxlP4lu9dki05Ly9tVsvmiYJHEHZuBn73J5ryKuRYtyqTi7c19L9+Sy/Bh
zyZ9D+F9SNt4M8CxG2juGvx5TO4z5f7t2LL+WPxrG03QL3w94g8Y+INPvtO0mwm1AAGa1Mp
wAuRx91SznpzXnOifEDW10vRoLf7KLLSObU+XgMQrKS3PzcMeO1eqeEbXx9qukXurxrZLb6
pP54+08dVA3onYEAcH61hDIcwTqKjb3r9d7yv5paeRbnyr3ji/jF4ZtLvxfYTQadblbmy3T
+WFUsQ+A2B3OcE+gxXQ/De6Sy+Heqk+HI5I9IeV42EQZruUjeQFx2+Va1vFfw/1nxFqUN7P
4mt7WS3i8gTW9sTIFOSeCcHnvVm2tLzwxpFloXhzUTFbW8Tk3F/CJGklJ3bzjAwSTwOle5V
yPHvKqeGf8RNX16Jt/kZqpFvQ8+t9kHwF0q98W6Z5r/8JDHJqEJg3SMPtRZlIHJ6kY/Cur8
X3F3rNt4U1XQvsU3hs6vZSbkhKTIA+3oQMDJH0rkPEafErRtDso9GOn628WrNqMltFCVk3e
YZFbLt8w3HkAjAxiuB8SfGfxzqSW32+xtrH+zNQWSW0FswzLE2QCd2Tg846cVx1MmxrqxnZ
fFJ76JPy7/hYOez0R7n48ifTvCHxD1bQYlu9anhjEwUBXhQRBQQT6IWajwRp2taBHofhrxP
rmk3a3lg7rpq2TeZJtClmaQk7yC+GyBnPHSvmqP44eNYdf1vU5k0+5k1qKO3uYWtz5W1MqM
Lng7WIJ56j0rR039ovx7Y2NpbLDpd81jH5QmeEh3GMKGOcnGATgDOOc1hLIMxjhPq0JJ7a3
1+BJJaO3K15aC9ouqPX/7BXUfglrXhixJjWfxPLawqMDapvFGPYYr0W3t2kg1fRdWvLC/EF
qp+zwWpj8hSjY5Od2ccH2r5DX4weNX0OTRgbK1jutROpmZEKSPO0okBySdqBh+QxXSv+0L4
7uGkgm/sFBcweS4SBjuyDz97PIz7CpxfD+YVU4xkrOTlvr9ny7J9UEKqWhj+DfD0OufGLSN
P1yF7m3u7vzDKXbZNFhioX0zt2kH8a9q+JXiDU5tUT4enwgLDw7c3lpa/2rtURGN2G4RjGE
PUZzkYPrXzRp3i7WtJhaWC9eK4EglMrMrzBwRgqW4XOBxiu18QfHfxl4h8HSaHcR2iQzKsc
t2IgJWAwSQCcA5H3gPyzXvY7LsRVxlKtBKUYq1m2rO696y39CVJJ6n0T4zvLLw9oeo6Nf6D
Z3Wh/ZDFYabDCS52rmSaRgMRxqOp68Z6ml8NanHpPhv4Y2EVhDOdUh+zGdosNEq2xkLDjIy
VA57EV4po3x88VPoZ0vWruKALAU+3vbiR5RjHzdgMcE45z+Nc9YfGTxfHHodnaf2ag0OMra
B4ucFDGdxzzwfpkV4Mchxbw/spWTu7u7191pPys2n5mnO2e7wabHD4K+JljZ6YjQjWpfItl
i+/xC2MAc/MTisz4reJLHwb43i1i5gknjbR0tnt4E+bb55bf6YHJx3xXmGj/HDxDpeqaq8V
xDOmqTmeSYxbljlICkxgEcdOuc8UnjvxTrnjKyjvL23hghaMQO0TK2IC33iM5ALEAn3FdmA
y7G4fHqtV+Bee94xW3qmLmurM+l9OTTrvwNH9og+32NwwfZs++pYFTj8j+Fan2b/irzdPGj
edZ7N20ZwHztJ9MsTXzd8Jvif4kt7qz8H21r9t0yCJ3kvJMs1v/dyemw4CgV7DH4nvE1E3b
SrJKybOV+VRnIxXi4nhnMKmJrVYNWlzW1fW33GsJ8y2OgtJXvLi71W38m0ihiEKl13bQpJO
AOg5q3PDAfE+m3AiVnkglyyrgHAGD+p/OuQtPEN3p8UkMex1mPR13Y96e/ii8kure5YQ77d
GVGK8EMAD9elPE8MY76xzUrctrLXytb79SlLodX/aCR6S12tlEvl3fkohGODJt3c9+c1Vms
JE8V393btDbrFbqXkaLdgkHJx64XOa5a48TOliLeVF8prgTEBc7nLAgH2zT4/GF8t9cXjeW
wlUKY9vyKBnt9SfrWMOGMfSUlTau01v3t69mJz6Mv8AjJYJrXSLxdjSShiXRNpf5Qc//WNR
eFtSe2t57S4sZ7iznZULxITtOMckdsYrD1HxDearbQpc+UTBlkCjb145qxpfie+0e0kigSF
42YHDA8NjtX0EcnxSyd4KcVKd3bXTe+6HfQ6+ysF0fxmsETPJb3dqzL5p3NGUYcA+mDTLKR
YoNc1pbFbi/WdkMKjkBQAB7ZHze9cZJ4su01mLUpbhTcsCkSsPlxgkqFHXjn14p9t4v1C21
G7vovJ33L75Ex8hIAA9+gFeJU4cx/LeUk24pPXs/h+7qPXsdy9vD/wkOi6kLcQ3FwkgkQAZ
+5nJ9x0zVDxFaJ/YYtLX5or3UMXE3dSznI/MY/D3rjpvGN//AGpHqs8qecg8uFMfIu7jGB/
OopvFl++n31j+7MV27SNuTJRmIPy46VnDhvHQnTqKS0tpfzbt8gu+h6FrEtnpWmT2k+nRz2
Ji2Q2saZdyB8xY4wAB3rNmvU0zwFpXlWaSXN1D9mhfgeUzqec4/WuYb4g64tgYC1uX2FTPJ
H82Mcn0/SsS78UXd7pFjYFAlvZYMLIMMRjg/rmtcNw7jIOKq20ldu+6s7fjYrU9X0uwNvGu
g6pNZ3KraAfZ0gIKrnbkk9eh9814HdssUpQYwjEDHYZ4rtG+KHiCOVXENsSibSTH98+pOe3
868+lnaYv5ucklvTrXvZDl2LwdWrOu1aXb/hkNX6lwtYcefd7JMDK4ziisiSw1OaQyW1vdv
EQAGS0Lg4GDzu9aK+t5Rno1hDILCAMzYKAcfSrtvCqPgZfPy4+tZ8F3nToFjIUhBk468U+1
vQc9CTwRnjFb8wGt+7+yAFdpVzj3PrVKTaueN4HykE5GM1GbjNmpjGUDEjdxke1VWmkWTcz
DaR93rn8RRzW3EiWaTarKSQvqvaqM0sgAy2SMdsYpxug6EZGOT+vSqsku7Oc9cA+1Zykty0
ircyuwKhmOBnr2+lUjM+4IXOO3ofarhZFuN8p3IWG8J6AjPXpxXpvi2Ozn8IWf2DRo4rnU5
E2hYxujBIPLAcdhXz2Z5x9Sq0qXJfne97WKuloeTrdMuESTZgYArSivJlQEsTj+I8DFex2+
iWU1tNo+o2WmfLAPkhUb0OCNx49s5ryfw8YX8R6dG58yP7RGMFfvZIHI/OufLeII4uFaUYW
9mr73vpp+Q7xaJI749GYfMNqkH5c/wCNWo9QKSbvN3jPAJzn8K9G1az0m5sPEVgunQRNbQC
UuiAEsULA8dCNtMtrDTNF0Kz+02FvJaNb+Zc3DqGd3YD5QOpzk/gK8uHGd6XP7J8zdkr+V7
mbcTm4Iml06O7iv4dzTrAtuW+f5uM/r+VN1aGXR9VNnPKGYIsgZCcNnPHPTpV60hs/+EHa7
gtwmNSTymfBdU85MAt9P0robrT4bvxne3c1sLlrW1jNvG33WYlvw7frXH/rPXo4uU5awXNp
91tfmKLSdjgJb5QCS+D05/rRFfqzZJwWy2Pp6V1rSaZc+M9JtvsUP21Vk+1eWgMWdp+XpyQ
cc1fuLbTtUttZ01dLW0azJ2zFAoLYLblPpnrXXLjKUOTmo7q7d9tbady24nNNazrZLfrNbt
b7QQwl+beTjZt9e9UtVtFfSVtdSME9tqCGOS23ZZozwS2K6Sb7LceBXOh2lvc4t/3vA3xtt
5OD1I5ODWZ4qSGLTtAaGJE3wEkqoGTtTn9TTy7iDEYrExoTlpKbXnZK6M7J7o+NfEFjqWg6
rPpM6eXOhIjZjncm4+Ww9AV5HuPasx7xpv38xAWRsYj4wx7c5OM8/jX3LpFjoj+DbnUdV0K
21FreQkh7dXdgpBUZIyQM1j+IPhL4X8SfEDw74oexgtLcozXtise1bsqoaLIGApUnnHUAV6
kuKsLTxNTD1YNct9e7Svb5nNKm0fG0DAnc582To0bPlTwPQck9hx+dbmnpby+VKIHVI4+d7
cv1yoI6c49a+vPFfgzwz4w8I63pVvo9ppV1ZZNtdpbKnlyp8ytwBuXI5B7E1YGh6Xb61b+K
ZtMsntoPDziUJAnlGUOrkgEY7GuWPFOHqw5lBp3tb7rfff8AAFFxep4lYaQ0Hh201o3NtFJ
dsVt7Rn/euAPvMo4UcHrivpjwxrH2rw/BLHFhFhUFWfIBAOQPauA0jQdL1jwt8PGl0yE+fm
e4eOIKWPlM+GI9TXoKT2xj1C2t7QwC0UpgR7QRtz8vtXl4viqtQpypUFaTb17JSsW6an8Q/
UiSA3kRpvU9yAOmP51yeoX7LnzUiBGEJXn8PzrrbdUuI9PuHYsRBuCMPvZA7e3Fc/Yzw2ug
3+vXNm13Isz4hVMkDIGAO3etsJxlWhSqRrQ55Rdk773bS/BExoxTueB+M9d1e48TXpsdSuE
gg2wiBH2gNxlgRyc5H0rze/S3iMrXL7zJKXEQJY5Z2baDzj1z29a+tZ9L0aw+J3h7WVsUib
XbeW2lieMffVFkViDwpwCvFc5qXhPRm0jwX4S1CwhJvtXmkmLRgO0UXmy7N3UA5UfjXdT4m
hVlHmg1dX+7m5vu5fxHJRR8hTRLJcbrMExj5lRRu2NnOM9egNJYvbw3Mc19DHcW8bq0yEja
VLHLeoPXA619sXemeEvFkviPwM3hZLEaVAvl3gtxGoZlJVo2A6r3rC0vR9Knt/hHI+k2bLc
QzC4P2ZGWVhaEAvxg8jIJ7100eJ6U4c0qbX+XK5rXzSMnT63Pke7v4NotLKRIrVTiMvH88w
PVyx5GOy9ulUrO1d5/sRuEYyBUV2flcsOg98jI64r0j4h+GtWh+L/iaW10eV7Ga/IAit8qQ
WBAXHT8MV79460T7Z8NY7DwL4W0afTJIkMtw+1J7RtynzApU7uB82TnFenic4p4dUNNKvVt
JLRPrvvt1M1BvU+cPiH8O5fhzrGnWGs6lb3k9/bNcZskKpG24qFIPVe/A7Y71haT4am1bwz
rOsXGt2OnWFgQhS7Yq1w7YKpCgBYkYGeMcjpmvtvXdQ0ZvHGieFdU8Ktqv9r2kpN69uskUC
ICSjEjIDc+nUV5hfeD9A0f4TfETT49Pjlax1hkhlaNfMjiZ4G2I7cgAEqeexrx8BxG6tKMa
8Gpvl1VrNSly38inC70PnDw1o1z4j8Tad4a029WI6lOIFlkJKRg9N2OT06DgZqfxt4ck8E+
MLvwze3NteTaeF3GFWVWDRhwMH+HLYJPvX1l4v1jw/4f+JfhPwtpnh1E1LWbq2ne7t4VVYY
o5DgcDuQc4xx1rV8WaBo0Gh+LdVk0u11C71KVFuHkiV2iTy0jxyOMLzx65pf6zKNWlKpTah
UWi635rX9NylBy0R8SWt1Lb3C3Bu1tCFCiTcWDAHv6EYrrdDfVNdF9Y6SZLxXiCmeScRiNj
nl+zKcDjBPpivrkeGvDz+N/DMo0e0aGHSplSP7OnknLRHJXby3oT/WvL4be3s/EMtvb2sUK
NesTGkSoGJk7gDBNehgs+o41y9nBpxjfX5/5GkaTe5h+EfDGl+DxcmyuJbi6ukRZ5Hb5TjJ
wqjAxk5rq/wC0I3LKGBPUDPQZr0bXl0u48TWXhdNOjjN0yTTyooGUXcQnHrgVakt9J1m61b
w7JogtUso1Md0IwqksMgqRzkV4b4vklCU6Oj136XSv8zdcqVkcPqdjc6doVhq8s8ci34yqr
wVGM857/SsWW9fyXG4cDI+leq6NaW9/ovhea8ZHMVuzCOQZLkoF7+mf1rm4BHd+AfE13NZw
xTreNldgHlgMny8D0x0rnwnFFWKl7SPM1L00crIqLSepxX20gHDrgcZU8fSp7CDUtUuha6d
DJPM3VEHHPXcegFa/xLhgtvEdmtvbrFEbMMViXaAS7cnAxV/4ba9evqMGgmKFbYmWZnCYdj
gED6CvbxGa15ZZ9doQ97ezKdrXOe0zR9W1jVbjTrONTLblhLIXwqEMVxnHPIOKffeGvEFr4
mtdINpHcNcKzqyvjcBxkcYwCTnOMcGt7wrqdhb634h0O9uWtm1GeRY5YSd27e64B7HnI963
tc1uy8O+KPD8N5NI8UFvKsszfM4DbVVm9clSTXiVs7zGni/ZU43vG6X/AG7e/wB+hPOtjh9
Z8N6voFlHdXywvbsdvmRtu2Mexz69jWWun6lLo9xqqWkg0+HG+ZztDEkDC56nmvRPGs0Onf
D2b7PeS3bXtyksLzncRlw5wMcKAOKz9Q1u6134OapqF2kcDpMsUawjChQ6Y/manCZ3jquHp
zmk06nK35Nrp82Vz3POBcknHmcD04BpTOqgOSQwOBz1rES4fzPL8sOQN3pmlMxcBXclgc8j
FffXY+hrfaQxZ9oJwRz1qq135bbUGMDjntVNJvvMpByBgnofWq9w5ALjGcdBnrVb7kD3uwz
OAeO2e1ItypRhFH179xWVmRnKgEEjoKkIkBKKWLkFSPT3zREEdPbeKRZ2yW2Lb5B/HIytzz
yB9aK5j7I1wBMba4mJABdI8g44/pRRdmtkd5auRZxKrnIQE8cdKIbkxLIGUvhc8dj2qOL/A
I8IRtKqFXn14qWNR5jqQDuXnP0qiUrEpnka0QuSFDEjHfpUD3LMSinAAP4DvTGMi2oI5G4/
LnpUBQZ3nt6HrRd9TTlJEdWQljgcDB7etI7hVC7cZHPtSbgyFtmGxzUbZMmFIBz1PIPFTyl
Doggu1ZghjDBmHQP7cevT867PUfiHq93p0lqbK3tA+3DxkkpggjH5AVxwAUooTaB78YpzSB
nMezcB0HQDvk1w4rAYfEuM60FJx2IlDm3O4/4WVfeabn+zLISlNjOudzfU+nXiuMsL1tO1W
C+jiDeS4dFc4zg5xn0rPdmZsbAVI4I4288fj1pZM9TnbwMVjh8rwuGjJUYW5twVNLQ7iTxv
qEzaiy20G/UUWNzyRGApXK+/NSab481LTtMjsZbaC8EBCRvLncABxnHUiuEWbcSshznjIGA
aeJzHHkqOehB6Cud5JgHDk9krXv8AdsL2aPSL3XNOh8EwQ2tws95dXC3bxKNvkvvDlfYZGB
WX/wAJvqB8RvrCRxI0kQhkh52MASR+OSea4lpnKnBw4GR1ppuFfoQBnsc1lh8hwdJSU1zXb
38+n4AqaR6fY+L0v/EtlLqKWtha2/mOHXJ5KEcn3pmueOZ7qO7sLFFFu5ZBOOXePpx6ZrzP
7TIW28Ju6Ajn8aQTtuJZxuB4wahcPYFVlVUdErJdA9megP48uxpiWNpZ29uDGIi6g5wBjp9
Ko6tr8mrWtnBLEiLZp5aFCQcYAJJ/AVx8lxhN3bg0PPK+0ITjgHPrXdQyrBYeftIU/eTvfz
K5EndHp+g+JrTR/Bc5WeJ7xZ2KQO2WYEqO3TjNZV54y1K61a31ELFE1tnyol+YAHqSe5NcN
9pdfmXdgdcUguMOMkEDI4HGfWuankmEjXqYiUeaU23r5k+z7npWo+NbrU9ONmsMdt5nEjJk
7h6D0z3rGv8AxHrF3o0vhoQWg0S4tWtZJVDLcR544OcEYz7jiuUFxII8Akg4IA4AoF0+8F/
nIGOD271vSyjA0YqEKStfm+YezR3Vlr72WnaRpdpCsFvpCosR3Fi6hSMMfpWzN46uJYnjFn
Cm9PLyXPBPU/lXly3eOckKDnbnqanW5k3gl88/jUzyXAVWuekt7/O9/wAzN0z0iPxJeqthL
HFCsdqpX7/L8Y59PXiqdt4tu7C9upoYYNl1IZDbknYrYG4g9uma4xZy6LjALA9+uPaq0s6s
dwzuPoea3lkeXODXsVr/AMP+ZHJ0ubWteINYv/ENjqsjRwzWTLLbRrlol55B9cjqeK4fx94
l8favqun6/DFaQzaKXe1NgGLBiwO5kfOeFx6YrW8xpExu+YNgkmlLMIwE4Zu+K1p5dg6XK4
U17qaXo/8AM09imrM5DXv2kfFWqeHJtFTSrTSrm6iMMtzGGMmCCDhWwFyO/PtXe/Djx/4m0
3wFpml6rpVtF9kAiti7ne1uBxuHY+h9KwLqw067vBPeadaXFyoASWaBXIx06jpnNWC7TMcs
rEn72eT9axnlWAlS9iqK5b3trv8A8MZxw7TvJ3NXUb+S+1a4v2XypLmRpiEPCk+9bmrfEO+
vtIuNOh0+3s0nXZJJGSSQevpg/wCNcaJMAAdV9O4qORn3nEYx6dqdfAYeqqcZQuobeXY2dO
J29p8T9YtNPismt4Z59pSKd1J4A/ix9PxrGm8Uz3HhvUdBv4YLy31GUzXDzA5YllJHHHVRX
OxyvhzGoKYyck84qszsVO18EnOGHArKGUYKm3KFJJtp7voHs0zr9R8ZXuo+JdP1yS2gSSx2
hY1JwwDE4J61a/4WFqBbVWmtLaVNRA3xtnagCbTj8MVwZkLASP3PTpn8KfvUHacHnJyOx7V
csrwcoqLprRWX33/MPZpHotp8Udat7a1iGn2jm3QJvbdmQAYBPPHauR+3sdRN/sXeZvO2Do
Du3Y+lY0zszLKGII+UEGkkknVycAYIwB1NOhl2Fwzk6ULc2j8wjBR2Ou1fxXf6n4gTXCsdr
dQBVj8rOBtJYZz35rU1H4oazd6fJZLBb2rOmx54sl+fQdAa88E4yckBgOc9aaruHEryngZx
0GfWsp5Xgqigp00+TbyFyI7uLxvf29vosMFrEE0jmNQTmQbdp3fgau2fxC1G0m1CaOxs2N9
J5pTnakm0AsB3zgHHrXm4mkDqEU5JNOW4MhbAKkZB6gjipnlGBnq6a1/zv+ZCpxudd4h8S3
fiK9hvLiKOExIIiiMcMASc898mk8P61L4f1T+0oLeKaQIyqHYgNnucVyomw2SQ3BC7vugdf
xpjzuCCHUKR0xwP89K7FhqCofVuX3NrGnLpY6rTten0/wARya6IIJbkyvIFlUlQWOTjHQgZ
APp+NQXut3Goa/LrF4sc00jeZ5b/ADIAPurj+6OBiuX83HzLtJ+6GU5x7UpnYgA/KT94D0r
T6rQjL2ijqlb5ByI7HxB4ouPE4hkvEWO5txtWOIkRqn8TYPO4n9BioYfE9zb+D7nwzFbQeT
PJ5jOchxkqTgDjtXKm5O9yUJiAI9fxqK3vIbhVnTKeYQQW4O31I7VksFh1SjSUEoxd16mdr
aFzKFt3G88Zzk1C5Bk3LHhsEDI71XaR/M3whXQ9PU81G0haJioZSxx7Yz2rs5gLRl2rnYFb
OMDGPpVaWQ5wMbAMjPH1qFXyzOckrwMkY/zxSCcbVdF+ZegwcN9aaYEsZgWMt8rO3c9BSWG
n32r6zb6Zp0LXF7cyYijXv6knsAOarPLEqO0hGDwVbp+FfR/wV8Af2LpR8UanAP7SvowsKn
jyYfTHqfWt6cXN2RjUqeyjdbm74e+FOiWXhyxt9ShiuLxY8yyOgJLHk/zx+FFekSD5unYfy
ort9kjzPbSPmbUDp88Nv9igmjYRgNC0eCDjGfTr71jrBIZpo1jLTRJvKqMkD3x0xVjTf9bF
/wBdo/5iuq0X/jz1f6yfyNcB7SkcJKXW0A27S7nLddwHeqiS4YqwGGxkHjHvWnZ/8fsH/XK
b/wBCFXrz7lz/ANdF/lQa8xhbiQGZfkC9e5P+FRr+7cLKDj+p/pWrJ9xP+ub/AMxRd/8AIs
XH0H/o2mh8xkz3DOoRfu57DJJH9KhS5KEtOisR83yg9e9UbboP98/+hCnp/wAfEn0/qaybK
uWmnkkfehLKFDsAegPqe341GLsshYNlRzn0rU8Hf8gPxR/vp/KtBP8AkXY/o3/oNUtgvrY5
qQso+6do5Jz0zSO7MymN02r2qhL/AMhBv9z/ANqNQP8Aj8vP+up/9Cp2Q2XRKSSCCTnAI6E
04u27cMr64qq3+ttvrQf4/wDcH86l7gTySHYWxn603zQVDDBJ7461UH+sP4/yqKx/480+rf
8AoVEgNbzRjAB4+9mlMjR7fmP4mqr/AOrk/wB7+oqMf8e//Aj/AOhVNrpCLRllZiQxxgDj+
I+lEchzzkHb93HWqdx9/wD4B/UVaj/4/P8AgLf+hVUY3GWTIitswwboOaVjIEx5bjHopqA/
8f0H4fzFdrq3/IHtvoP60JEt2OSy+SQm7GOc4FTxSOzMxXAI5Oapy/8AHvN9T/6DT4+kX0b
/ANAFVBe8HQvu4jUEE5XHNRu7ISChDjgkd6q6r/x+W3/Xcf8AoBp83X/PtW0tjMJAj3Ecjq
Vdche/Uc0GaUja+5QoyDSP/rX/AN0/+gmoW6P9D/OsDToK8nGefl+8e/4e9NEvz4UEH1xwf
zqt/wAsZf8AfNOj+/8A8Bb+Yp8qtcSY8zNFJ5koKqTsLDopNJclwwHmkg8cdveqV5/yCLz/
AHH/APQDUSf8eVv/ALq/yFQ46XAtrLn92nHXluPrgdqhkmGATnAOOTjNLN/rl/3W/lVCT/l
l9f6LUPcC407B8ndwpb1zURuT5zBlwpHB/vcdaqr/AK2P/cH/AKAabP8AeP8Auf1FOQmXZp
xHJuRtyY+Ufh1qNpjG+4B8BAXZRwPQfWqf/Lwfqf8A0CrC/wDIMl/67r/6C1Uxk6ysrkZIY
/lTPPbkSKQF6kr1NQ3P+sH0P8qSb7q/T+gqGhMl8wiVPnG7kZY4BxUvn4hHzYckbiDwOazI
/vH/AH2/mKdd/dP/AF3T/wBCqTNbmhJcGMgySOQPvBlx6/l0qGS5/dqwRS4OcevvVe46XP1
b+dRev+7QgbZaSSSSIhlO4HdkH5hVy3trrUG32sDS7AAxAJA56fWqUP8ArZ/q3869D8O/8g
uL6D+YrToS2zint57ZWDrMnoHOWHt9OKiFxtRpHLEnHUY28849q2fEX+sP/XT/ANmrnrj/A
Jb/AO438qBJlkhXbPmOoGHXA/zn1pA0gjCMwdvUnoOf1qC0/wCQfB/1zSnzfw/9c1/lUvYY
MURcrt+7yWOMAc5PvTAySKrAHA4Bxz9cUyD/AI+B/vGpLP8A5CcH++n/ALNVLYCrcwMD5Lq
8bSELux93/a+lfeunwtDpdpDy3lwoufXCgZr4nuv9UP8AfH8zX2xaf8ecH+4v8hXdhup52K
1sRT3EyzFQjcAD9KKnPb6Cis3N3MOVH//Z
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0