%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Salvatore</first-name><last-name>R.A.</last-name></author>
<book-title>Ozvěny čtvrté magie</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Salvatore</first-name><last-name>R.A.</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>f2ef0477-ac66-4800-964c-d1ee8f54c3e3</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>***</publisher>
<year>2006</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Kroniky Ynis Aielle</strong></p>
<p>Kniha první</p><empty-line /><p><strong>Ozvěny čtvrté magie</strong></p><empty-line /><p><strong>R. A. Salvatore</strong></p><empty-line /><p>NÁVRAT</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>ECHOES OF THE FOURTH MAGIC</strong></p>
<p>© Copyright by R. A. Salvatore – 1990, 1998</p>
<p>This book was originally published in a slightly different form in 1990</p>
<p>This translation published by arrangement with The Ballantine Publishing Group, a division of Random House, Inc.</p>
<p>© Cover art by Oliviero Berni /via Thomas Schluek Ageney – 2002</p>
<p>© Translation by Tomáš Suchánek – 2002</p>
<p>© for the Czech edition by Radomír Suchánek – 2002</p>
<p>ISBN 80-7174-453-0</p><empty-line /><p><emphasis>Věnováno památce Gena Salvatoreho, mého otce,</emphasis></p>
<p><emphasis>a mé ženě Dianě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tohle všechno umožnily jejich inspirace</emphasis></p>
<p><emphasis>a bezmezná podpora.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><emphasis>Chtěl bych poděkovat tolika lidem za jejich pomoc a podporu během této práce, že je zde všechny ani nelze vyjmenovat. Můj zvláštní dík patří Davovi, Jean, Kentovi a Sheile za to, že se se mnou podělili o své cenné zkušenosti a poskytli mi odbornou pomoc v těch oblastech, kde jsem to potřeboval nejvíc.</emphasis></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Prolog</emphasis></p>
<p>Jeff DelGiudice se probudil do tiché noci; snad právě ta nepřítomnost zvuku ho vyrušila z klidného spánku. Kouzelné údolí Illuma bylo totiž jen zřídka tiché. Tento domov elfů byl obvykle plný zpěvu a hudby přírody – větru vanoucího z Velkých Křišťálových hor, jenž zpíval mezi stromy a domy elfů v jejich větvoví, tance horské bystřiny, přeskakující kameny a volající na rozloučenou, jak protékala údolím.</p>
<p>Del vyklouzl z postele a přistoupil k oknu. Ačkoliv se zima již chýlila ke konci, hluboko v údolí Illuma tiše ležela pokrývka sněhu. Del měl dobrý výhled a i v šeru noci cítil čarovnost tohoto místa a magii elfů, a třebaže byl ustaraný, vnesly do jeho srdce trochu útěchy a vřelosti.</p>
<p>Bylo mu jasné, že dnes v noci už neusne. Pokaždé, když se v noci probudil nebo nemohl usnout vůbec, jeho znepokojení sílilo, tak jako sláblo sevření zimy. Horské stezky do Avalonu se opět brzy otevřou.</p>
<p>Avalon. Kolik měsíců uběhlo od doby, kdy chodil po zázračných stezkách toho požehnaného lesa? Od doby, kdy naslouchal písni Smaragdové čarodějky, jejíž tajuplná melodie ho ovinula jako lehký, vzdušný závoj? Po bitvě u Horské brány, nejhorším dni jeho života, se marně pokoušel nalézt cestu zpět. Zašel dokonce tak daleko, že putoval Jižními Křišťálovými horami, aby našel nějakou jinou cestu.</p>
<p>Brielle ho však zmátla svými kouzly a zabránila mu v návratu.</p>
<p>Del vyhledal hraničáře a zoufale je žádal, aby ho zavedli do lesa. Ale bohužel, nepomohli mu.</p>
<p>Léto přešlo v podzim, podzim v zimu. Sníh zahnal Dela od Horské brány zpět do údolí Illuma a uzavřel za ním cesty.</p>
<p>Přesto by tu Del byl spokojený. Jizvy z bitvy mizely a elfové se brzy vrátili ke svým tancům a veselí. Ani krutá zima je nemohla odradit od věčných her, a nyní, když jaro opět klepalo na dveře a korunovace krále Pallendary se kvapem blížila, se zdálo, že jejich radost nemá konce.</p>
<p>Jako rakovina v něm však rostl nepříjemný pocit, že je polapen v zemi, kam nepatří. Nemohl uniknout skutečnosti, že pochází z jiného, dlouho ztraceného světa ctižádosti a odpovědnosti, a ačkoliv vždy protestoval proti těmto společenským hodnotám, návyky z dřívějšího života byly nesmazatelně vtisknuty do jeho podvědomí. Přestože s elfy v zásadě souhlasil, jejich veselost mu připadala povrchní a neuspokojovala jeho potřeby.</p>
<p>Jeho neklid, jak se obával, by mohl vést k tomu, že svými nebezpečnými znalostmi rozbije tento nevinný svět.</p>
<p>Během zimy se jeho sklíčená nálada ještě zhoršila. Tvář mu nyní zdobil plnovous; neobtěžoval se s holením. Svůj příbytek opouštěl zřídka, neboť setkání s elfy mu pouze připomínalo, že do Aielle nepatří a že přes jeho přání není jeho duše spřízněna s tímto novým světem, který on a jeho druhové našli, když se vynořili z moře.</p>
<p>Oblékl se a šel do pokoje Billyho Shanka. Neubránil se úsměvu nad přítelovým spokojeným chrápáním. Billy se tu cítil jako doma. Jeho přátelství s dcerou pána elfího národa rozkvetlo v něco víc, něco nádherného.</p>
<p>Del přemýšlel o nadcházející korunovaci na jihu země a svazku, který posílí vztahy mezi elfí a lidskou rasou, a opět se usmál. On a jeho společníci nalezli tento nový svět ve zmatku a, navzdory všemu, nepochybně odvedli kus dobré práce. „Jsi mi svědkem,“ zašeptal Del Billymu do ucha a odešel z velkého domu.</p>
<p>Na pokraji zoufalství opatrně vystoupil po neviditelných schodech k Brisen-ballas. Hledal Ardaze, který jediný by mohl porozumět jeho starostem.</p>
<p>Čaroděj však nebyl nikde k nalezení.</p>
<p>Del se tedy šel projít pod jasnou, hvězdnou oblohou poslední zimní noci. Nemohl popírat pravou podstatu svých obav a pocitů, nemohl uniknout před tím, kým je, vzoru chování, vštípeného do jeho srdce a duše během let dospívání v nepoměrně odlišném světě.</p>
<p>Zatímco se zcela bezcílně potloukal elfím údolím, vrátil se v myšlenkách do doby před staletími a znovu pohlížel na úžasnou cestu, jež ho dovedla na toto zvláštní místo, křivolakou cestu, na níž vyměnil technologii za magii, pragmatismus za mystiku, vědu za duchovnost.</p>
<p>Vskutku úžasná pouť! Přál si jen, aby ho byla zavedla na lepší místo v jeho nitru…</p>
<p><strong><emphasis>1</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Plavba</emphasis></p>
<p>Unicorn[1] ladně klouzal hlubinou, lehce jako plachtící orel. Nebyl však lovec, nýbrž mírová loď, chlouba NUSET – Státního podmořského výzkumného týmu – mořského protějšku NASA, jenž začal být brzy po příchodu druhého tisíciletí dotován vládou více. Katastrofa na vesmírné stanici, při níž přišlo o život sedm astronautů a byly ztraceny raketoplán a stanice v hodnotě několika miliard dolarů, podstatně snížila rozpočet NASA a umenšila národní nadšení pro vesmírný výzkum.</p>
<p>Vědci však snadno získali veřejnost pro výzkum oceánu, poslední obrovskou neprobádanou oblast planety, zvláště po dalším katastrofálním roce, v němž došlo k jevu El Nino, kdy teplé vody Pacifiku vyvolaly dlouhou řadu zničujících bouří, valících se Spojenými státy. Začínající program NUSET se tudíž u veřejnosti setkal s příznivými ohlasy.</p>
<p>Výsledkem byl Unicorn. Každý člen NUSET na něj pohlížel s uspokojením a pocitem hlubokého respektu, poněvadž tato ponorka představovala současnou technologickou špičku. Navíc uprostřed stálé hrozby technologické zkázy se Unicorn, podle legendy o jeho mýtickém jmenovci, stal symbolem naděje lidstva na budoucnost. Organizace NUSET se otevřeně a upřímně hlásila k mírovému využití vědy. Každý stát, přátelský či nepřátelský, se mohl za mírný poplatek připojit a sdílet bohatství informací, který měl projekt nashromáždit. Opravdu každý stát. A v tom, více než v čem jiném, spočívala skutečná výhra Unicornu.</p>
<p>Více než pět mil hloubky nyní dělilo tento zářný příklad nové generace ponorek od sluncem zalité hladiny. Tady dole bylo vše temné a tiché, vyjma slabého hučení lodních turbín a zvuků trup chránícího hydraulického systému, který odrážel obrovský tlak oceánu. Silné světlomety ponorky vykrajovaly do temných vod široký pás světla, jak osamělý vyslanec civilizace křižoval hlubiny Atlantiku.</p>
<p>Předtím na hladině se ponorka jen znepokojivě kolébala a každé vzedmutí moře hrozilo jejím převržením, ale obklopena vodou plula snadno a rychle. Zde měl být její domov, tak byla vyrobena – elegantní a rychlá. Ale navzdory detailním a téměř dokonalým plánům, zůstávala v moři cizinkou.</p>
<p>Skelně lesklá hladina se rozjiskřila zářivými odrazy ranního světla, ale tyto hlubiny znaly pouze noc. Tak začal Unicornu třicátý druhý den mimo Woods Hole a první den, kdy nebyl svědkem svítání. Potopil se ještě za tmy. Vzdálil se od zvědavé ruské rybářské lodi, od hluku vrtule soukromého, pravděpodobně kubánského výzvědného letadla, od rachotu ohromných listů rotorů helikoptér námořnictva, od lomozu světa strojů, klesl hlouběji, než dosáhly sluneční paprsky, hlouběji, než se odvažovaly plavat ryby.</p>
<p>Jeff DelGiudice si lehl na vzpěračskou lavičku a sevřel kovovou tyč činky. „Pět mil nahoru a tisíc napříč,“ zamumlal. Myšlenky ho nevyhnutelně zanesly zpět do Woods Hole a na Mys Cod k ženě, již tam zanechal. Znovu, jako vždy, se přistihl, jak přehodnocuje svůj vztah s Debby a snaží se porozumět svým nerozhodným citům. Hluboce ji miloval, to si otevřeně přiznal. A přece, ačkoliv si to nerad připouštěl, jejich láska nebyla vášnivě toužící, jak o tom kdysi sníval. Jednoduše mezi nimi nebylo to zvláštní jiskření, které by prosvětlilo i ty nejtemnější nálady. Byl však smířený pragmatik a nebyl si jistý, zda něco takového vůbec je. Předpokládal, že on a Debby jsou tak spokojeni, jak jen mohou být, neboť drobné, leč neustálé tlaky okolního světa a mírné bolesti hlavy otupily jeho schopnost doufat. Popravdě řečeno, Del pochyboval o existenci ideální romantické lásky. Považoval ji za látku hodnou básníkova pera, a ne za realitu.</p>
<p>A přesto, navzdory své pragmatické spokojenosti, opět utekl.</p>
<p>Ale i tento útěk byl jen lží a chabou ochranou před hlubokým vnitřním zármutkem. Nikdy se nenaučil radovat ze života, z všedních dojmů a zážitků, což bylo, více než sama Debby, pravou příčinou jeho frustrace. Del bezděčně pociťoval vnitřní prázdnotu dožadující se naplnění, ale jeho materialistický a zuřivě soutěživý svět mu žádnou útěchu neskýtal.</p>
<p>„Zvedni to, zvedni,“ opakoval si Del stále dokola. Nepomáhalo to. Pokaždé když hydraulický systém způsobil hluk, narušil jeho koncentraci a on začal myslet na Debby a pochybnosti, jež ho pronásledovaly. S pocitem marnosti sundal ruce z činky.</p>
<p>Nahoře na velitelském můstku hnědé oči navigátora Billyho Shanka napjatě studovaly přístroje. „Bude to každou chvíli, kapitáne,“ řekl hlasem přiostřeným vzrušením.</p>
<p>„Přepněte signál z obrazovky na ostatní monitory na lodi,“ řekl obrovský, mračící se kapitán Mitchell. Hlas a tvář měl klidné, ale byla to jen maska, jak prozrazoval neklidný jas v jeho očích.</p>
<p>Poplach vypukl, právě když Del konečně začal zvedat činku. Ta dopadla zpět na stojan a on, s hlavou plnou zmatených myšlenek, vyrazil z místnosti. Vyřítil se na chodbu a srazil se s jedním z členů posádky. Jeho panika se změnila v rozpaky, když před sebou uviděl chladicí box s pivem.</p>
<p>„Pokračujte,“ řekl Del, netrpělivě mávaje rukama, jako by měl od začátku o všem jasný přehled.</p>
<p>„Koukněte na ty nohy!“ uslyšel zpoza boxu hlas Raye Corbina, zástupce velitele Unicornu.</p>
<p>„Rayi,“ odpověděl Del, sleduje loudavě se blížícího přítele, jehož si jako jediného Mitchell osobně vybral do posádky.</p>
<p>Delovi neušla ironie té skutečnosti, neboť Mitchell a Corbin byli každý z docela jiného těsta. Prudkost, typická pro Mitchella, rozhodně nepatřila k hlavním povahovým rysům Raye Corbina – posádka mu dokonce přezdívala „tichošlápek“ Ray. Přesto všichni Mitchellův výběr chápali. Tichý, skromný první důstojník ve skutečnosti zaručoval kapitánovi nezpochybnitelnou dominantní pozici.</p>
<p>Nebo snad ne? Del o tom často přemýšlel. Ray Corbin by doopravdy Mitchellovi otevřeně neodporoval, slovní potyčky nebyly jeho styl. Byl však důstojníkem, jenž chápe potřeby lidí kolem sebe, a uvědomoval si tlak, kterému mohl tyran jako Mitchell posádku vystavit. Pro Dela byl jako pan Roberts jejich ponorky, hrající na ostří nože s Jimmym Cagneym.[2] A Delova role v tomto scénáři? Znal ji moc dobře, věděl, proč Ray zatahal za pár nitek, aby ho dostal do projektu. Corbin potřeboval protiváhu Mitchellovy dominance, nějaký vypouštěcí ventil nevyhnutelného napětí, a našel jej v muži, kterého mu doporučil jeho starý kapitán.</p>
<p>Corbinovou tajnou zbraní byl Jeff DelGiudice.</p>
<p>„Jdeš na příď?“ zeptal se Corbin.</p>
<p>„Myslíš, že bych si to nechal ujít?“ odvětil Del. „Nejspíš to je jediné vzrušení, co v téhle bečce za těch příštích osm měsíců zažijeme.“</p>
<p>„Chceš vzrušení?“ prohodil Corbin s širokým úsměvem. „Jen počkej, až Mitchell uvidí svého poddůstojníka na můstku ve sportovních šortkách.“</p>
<p>Del se jeho úsměvu vůbec nedivil, i on si snadno dokázal představit scénu na můstku a kapitánův obličej rudý vzteky.</p>
<p>„Ale máš fakt hezké nohy,“ zakončil Ray.</p>
<p>„Pro jednou se nezblázní,“ řekl Del nepřesvědčivě. „Kromě toho jde o úkol námořnictva.“</p>
<p>„Myslíš jako ty nohy?“ vtipkoval Corbin, jak postupoval chodbou.</p>
<p>Když vstoupili do řídicí místnosti, měli oba v rukou umělohmotné kelímky s pivem. Byla zde přítomna většina personálu a několik členů posádky – všichni s kelímky piva – a napjatě zírali na obrazovku. Mitchell seděl ve svém křesle, v jedné obrovské tlapě svíral mikrofon a v druhé pivo.</p>
<p>„Vypadá jako chladnička s hlavou,“ pravil Del, když pohlédl na hranatou postavu kapitána. Mitchell věnoval svým dvěma důstojníkům letmý pohled, ale hned zase obrátil pozornost na obrazovku.</p>
<p>Delovi se rázem dýchalo snadněji, když jeho oděv zůstal zjevně nepovšimnut.</p>
<p>Náhle se obrazovka rozzářila, jak se světlo reflektorů odrazilo ode dna oceánu. Stlačená masa bláta a kamení, po staletí pohřbena a zapomenuta pod nepředstavitelným množstvím tun vody, nabízela umělci jenom málo inspirace, ale mužům z Unicornu připadal ten pohled vskutku velkolepý.</p>
<p>Mitchell nasadil dost vzácný úsměv a poklepal na mikrofon. „Nejhlubší místo Atlantiku, pánové,“ pronesl a pozvedl sklenici piva Old Milwaukee k přípitku. „Na dno příkopu Milwaukee.“</p>
<p>Po krátkém usrknutí se jeho věčně zachmuřená nálada vrátila. „Ponorka je celá vaše, pane Corbine,“ řekl, když zamířil ke dveřím. „A zbavte se toho piva. Všeho.“</p>
<p>Corbin bezmocně pokrčil rameny směrem ke zklamané posádce a přistoupil k jednomu z námořníků, aby začal sbírat pití. Del byl napjatý stejně jako každý na palubě, že konečně dokončí úkol, na který se měsíce připravovali, ale pěti vteřinový přípitek a srkání piva nebyla oslava podle jeho představ. „Vážně odvaz,“ reptal, mylně se domnívaje, že kapitán je z doslechu.</p>
<p>Lidé v místnosti okamžitě ztichli, když se ve dveřích náhle objevila Mitchellova nakrátko ostříhaná hlava, a statný kapitán si Dela dlouhou, velmi dlouhou chvíli prohlížel.</p>
<p>„Pane DelGiudicei,“ začal provokativně klidným hlasem. „Jelikož se vám tato oslava zdála nepřiměřená, zvu vás za deset minut k sobě do kajuty na soukromou oslavu.“ Jeho široký úsměv se změnil v ošklivý úšklebek. „A buďte v uniformě!“</p>
<p>Del si bezmocně povzdechl, když k němu přistoupil Corbin a poplácal ho po rameni. „Tvé nohy se mu asi nelíbily.“</p>
<p>Billy Shank se kousl do rtu a snažil se nevyprsknout smíchy.</p>
<p>Minuly dva dny bez zvláštních událostí, kdy se Unicorn líně vlekl podél dna Atlantiku. Po osmačtyřicet hodin se na monitorech neukázalo nic než kameny a ploché dno. Del si připadal jako postavička z kresleného filmu, která znovu a znovu probíhá tou samou scénou na pozadí. Většinu času teď trávil na můstku mimořádnými službami, uloženými na osobní žádost kapitána Mitchella. Za dobré chování, předpokládal.</p>
<p>Pracovali s ním ještě další tři námořníci, Jonson, Camarillo a Billy Shank, ale vykonávali povinnosti disciplinovaně a nedělali moc pro to, aby si ukrátili nudu při dlouhé službě bez vzrušení.</p>
<p>Konečně nějaký milosrdný hlas zaplašil pocit osamění.</p>
<p>„Neuvěřitelné,“ mumlal Billy Shank, „pojďte se podívat.“</p>
<p>Sotvaže však Del vstal z křesla, vyšlo z Camarillova sonaru hlasité zarachocení a všichni se překvapeně otočili.</p>
<p>Camarillova tvář byla znetvořena hrůzou a šokem. Nebyl s to jejich tázavým pohledům odpovědět. Bez mrknutí oka se svezl tváří k zemi a ani nenatáhl ruce, aby zbrzdil pád.</p>
<p>Tři muži se vrhli k němu. „Vrať se na místo!“ křikl Del na Billyho. „Zastav loď! A sežeňte kapitána a doktora!“</p>
<p>Když Del obrátil Camarillovo tělo, opětovaly mu pohled jen bezvýrazné, nevidoucí oči. Sundal mu sluchátka a uviděl, že potah jednoho reproduktoru je roztržený a potřísněný krví, která se Camarillovi stále řinula z uší. Del a Jonson už na nic nečekali. Jonson rytmicky stlačoval Camarillovi hrudník, Del prováděl umělé dýchání.</p>
<p>Po malé chvíli přiběhli Ray Corbin a doktor „Doc“ Brady, následováni Mitchellem a fyzikem Martinem Reinheiserem, civilistou, jenž získal pochybnou výsadu Mitchellovy pravé ruky. Doběhli k DelGiudiceovi, který se nyní zuřivě snažil přivést tělo k životu.</p>
<p>„Mám ho,“ řekl doktor Brady Delovi.</p>
<p>„Je mrtvý,“ zašeptal Del, když vstal. Cítil svůj vlastní tep, zatímco bezmocně přihlížel.</p>
<p>„Co se stalo?“ dožadoval se Mitchell.</p>
<p>Odpověděl mu Billy Shank z opačného konce místnosti. „Ukazatele na mém panelu začaly vyskakovat nad maximální hodnoty, a to mají strop vysoko nad jakýmikoliv čísly, co jsme kdy čekali, že naměříme. Nikdy jsem nic takového neviděl. Pak byl slyšet velký hluk a Camarillo upadl.“</p>
<p>Mitchell nazlobeně hleděl na Dela, který nebyl schopen čelit kapitánovu obviňujícímu pohledu. Byl nyní příliš zranitelný, než aby se s ním přel. I když to nebyla jeho chyba, faktem zůstávalo, že měl v tu dobu velení.</p>
<p>Když Del svěsil hlavu, Mitchell, jistý si vítězstvím, se obrátil na Reinheisera. „Co to mohlo být?“</p>
<p>Reinheiser zafuněl nad tak nemožným dotazem. „Myslím, že bych měl napřed vyhodnotit údaje, než učiním nějaký předběžný závěr.“</p>
<p>Doktor Brady zavrtěl hlavou a zatlačil Camarillovi oči. Mrtvý člen posádky. Mitchell zuřil při pomyšlení, jaký dopad to bude mít na jeho kariéru. „Vyhlaste pohotovost!“ zakřičel. „A podejte hlášení o škodách!“ Spěchal do bezpečí svého velitelského křesla, ještě více rozzlobený, že má málo obětí, na nichž by si vylil zlost.</p>
<p>Během okamžiku se rozezvučela siréna a posádka začala pobíhat, ale ani vzniklé pozdvižení nedokázalo zmírnit Mitchellovu netrpělivost.</p>
<p>„Z ostatních částí lodi nejsou hlášena žádná poškození ani zranění, pane,“ zavolal Jonson.</p>
<p>Mitchell se krátce podíval na Dela.</p>
<p>„Pouze jeden reproduktor je poškozen,“ vysvětloval nižší důstojník. „Ale ten opravíme.“</p>
<p>„Také zde pouze drobné škody,“ hlásil Billy Shank.</p>
<p>Martin Reinheiser porovnával u terminálu v rohu místnosti záznamy se souřadnicovou sítí. „Myslím, že rušení přišlo zprava, přibližně odsud,“ řekl, přesouvaje kurzor myši na bod v mřížce, a kliknul, aby se označená oblast zvětšila přes celou obrazovku.</p>
<p>„Asi čtvrt míle přímo před námi.“</p>
<p>„Dostaňte nás tam, ale pomalu,“ nařídil Mitchell úsečně Billymu. „Chci s jistotou vědět, co zabilo člena mé posádky.“</p>
<p>Del sledoval hlavní obrazovku a nyní vnímal pruh světla vrhaný reflektory jako nevítaného vetřelce v této tajemné a náhle nepřátelské temnotě. Míříme rovnou do něčeho, co zabilo Camarilla na vzdálenost čtvrt míle, pomyslel si, a nebyl sám, koho tato skutečnost znepokojovala.</p>
<p>Billyho kontrolní ukazatele varovně zablikaly.</p>
<p>„Kapitáne…“ začal Billy, hlas mu však dočista odumřel, když si všiml ohromeného výrazu na okolních tvářích. Podíval se na hlavní obrazovku a na kapitánovo mávnutí zastavil ponorku.</p>
<p>Temnota. Světelný kužel se zařízl dolů a náhle zmizel. Světlo se neodrazilo zpět, jednoduše se ztratilo.</p>
<p>„Co je to?“ zeptal se Mitchell.</p>
<p>„Že by jeskyně?“ vznesl Reinheiser řečnickou otázku, na kterou jistě nečekal od mužů kolem odpověď.</p>
<p>„Moje ukazatele zase skáčou,“ vykřikl Billy, ale zdálo se, že ostatní si ho nevšímají.</p>
<p>„Musíme se dostat blíž,“ prohlásil Reinheiser, nevědomky se opíraje o obrazovku.</p>
<p>„Plujte dovnitř,“ nařídil Mitchell rozhodně.</p>
<p>„Ale pane,“ odvětil Billy, „moje přístroje nefungují. Budu muset navádět loď ručně.“</p>
<p>„Tak to udělejte dobře a pomalu,“ řekl Mitchell. „DelGiudicei, už jste opravil ten reproduktor?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Sežeňte náhradu za Camarilla.“</p>
<p>„Já to vezmu,“ nabídl se Del v naději, že za tak odvážný čin k němu Mitchell pocítí, i když neochotně, určitý respekt. Energicky, náhle již ne tak přesvědčený o správnosti své nabídky, si nasadil na hlavu sluchátka.</p>
<p>Ponorka se pohnula vpřed. Světlo stále nemohlo proniknout prázdnotou před nimi. Sonar vysílal z ponorky signály, ale i ty byly pohlceny temnotou a již se nevrátily.</p>
<p>„Musíme od toho být asi tak dvacet stop,“ řekl Billy nervózně. „Nevím, jak moc se ještě mohu přiblížit.“</p>
<p>„Tak zastavte,“ řekl Mitchell. Obrátil se na Dela. „Zachytil jste něco?“</p>
<p>„Nic,“ odpověděl Del. „Zdá se, že přístroje jsou v pořádku, ale nedostávám vůbec žádné signály.“</p>
<p>„K čertu!“ zavrčel Mitchell tiše.</p>
<p>„Měli bychom vycouvat a prostudovat situaci,“ navrhl Ray Corbin. „Nevíme, před čím tu stojíme.“</p>
<p>„To zní rozumně,“ souhlasil Reinheiser, jenž si uvědomil marnost vizuálního zkoumání bez doplňujících informací z jejich přístrojů. Při řeči zadal příkaz do počítače, jenomže systém nedostával od vnějších senzorů dostatek dat, aby poskytl nějaké odpovědi.</p>
<p>Mitchell zavřel oči a rukama si protřel tvář. „Zvedněte to o sto stop.“</p>
<p>Del si slyšitelně oddechl úlevou.</p>
<p>„Pane Corbine,“ pokračoval Mitchell, „nechejte všechno zkontrolovat a co nejdříve mi přineste úplnou zprávu.“ Pak se obrátil na Reinheisera. „Velice rád bych znal váš závěr, jakmile budete mít příležitost podrobně prostudovat všechny údaje.“</p>
<p>A tak se Unicom vznášel ve věčné tmě, pouhých čtyřicet yardů nad nevysvětlitelnou nicotou. Na hladině zatím nespoutanou silou zuřila bouře, ale to muži z Unicornu nemohli vědět.</p>
<p>Ještě ne.</p>
<p>Ani ne za hodinu byl stav pohotovosti zrušen. Del se znovu ujal řízení lodi, když Mitchell a Corbin odešli na poradu s vědci. Většina posádky se odebrala do svých kajut, kde si vyměňovala novinky a snažila se využít na nějakou dobu zřejmě poslední příležitosti k odpočinku.</p>
<p>„Ukazatele se zase chovají divně,“ řekl Billy Delovi po nějaké chvíli neformálním tónem, jenž svědčil o jejich přátelství. Jakožto jediný černoch na palubě se Billy svou váhavostí připravil o možnost mít zde víc přátel. Slyšel tiché narážky na „černé alibi“ NUSET. Tato zákeřná myšlenka často napadla i jeho. Del o tom věděl své a jeho upřímnost přinášela Billymu velkou útěchu.</p>
<p>„Chová se to, jako by se nad námi něco dělo,“ vysvětloval Billy, když se Del přiblížil. Ručičky přístrojů povyskočily a v mřížce terénu se na vteřinu objevil bod a zase zmizel. „Vidíš? Už zase!“</p>
<p>„Můžeme se na to podívat?“</p>
<p>„Uvidíme.“ Billy kliknul na ikonu kamery a pak táhl myší na označený bod v mřížce. Hlavní obrazovka potemněla, jak kamera přestala zabírat prostor osvětlovaný předním reflektorem.</p>
<p>„To by mělo stačit,“ řekl Billy a přesunul kurzor na ikonu reflektorů. „A teď, jestli se mi podaří posvítit tam nahoru…“ Když začal pohybovat myší, přetnul obrazovku jasný oblouk a zanechal po sobě oslňující stopu. Námořník McKinney, jenž pracoval u sonaru, vykřikl a mrštil praskající sluchátka na podlahu. Obrazovka se znovu rozzářila.</p>
<p>„Ježíši, vypadá to jako bouřka!“ zvolal Jonson.</p>
<p>„Taky tak zní,“ dodal McKinney a mnul si uši.</p>
<p>„No jo, ale pod vodou?“ pochyboval Billy. Bezvýrazně pohlédl na Dela. „Myslím, že bys měl raději dojít pro kapitána.“</p>
<p>Než však Del stačil cokoliv udělat, světla, obrazovka, dokonce i reaktor přestaly fungovat. V tichu a tmě se hromadila hrůza, jež každého na palubě zachvátila vědomím, že jsou naprosto bezmocní, a jistotou, že se stane něco hrozného.</p>
<p>Bouře udeřila. Vrazila doprostřed lodi, kde se nacházely kajuty posádky, a hrubá síla jejího útoku se vysmívala důmyslnosti Unicornu. Ocelová konstrukce a hydraulický systém, které odolaly tlaku tří tisíc stop vody, se tváří v tvář té síle prohnuly jako guma. Do ponorky bušil jeden blesk za druhým a sežehával její plášť. Divoké proudy vody nelítostně zkroutily trup lodi a s neochabující zuřivostí trhaly svařené kovové švy.</p>
<p>A dírami proudila dovnitř smrt, nedbajíc křiku a proseb k záhubě odsouzené posádky.</p>
<p>Otlučený, ale stále při vědomí, se Del zoufale držel k palubě přimontovaného křesla. Hlava se mu točila, jak se ponorka znovu a znovu převracela. Jeho zděšení vzrostlo, když ucítil, že nezadržitelně padají ke dnu, do chřtánu té odporné temnoty, jež vzdorovala vpádu světla a zvuku. Přitáhl ruce k opěradlu křesla, jehož hmatatelný materiál byl jeho jediným spojením s realitou. Kov zasténal na protest proti prudkému otřesu, jak ponorka prorazila temnou bariéru.</p>
<p>Jeff DelGiudice ztratil vědomí.</p>
<p><strong><emphasis>2</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Tajemství za temnotou</emphasis></p>
<p>Když Billy Shank otevřel oči, spatřil surrealistický obraz zkázy. Ve vzduchu se vznášela mlžná, od poplašného světla načervenalá clona páry a kouře, jež zkreslila jeho vnímání známého prostředí. Poznal Dela, jenž ležel tváří k zemi roztažený na podlaze a jemuž se nějak podařilo udržet paži obemknutou kolem opěradla kapitánova křesla. Billy fascinovaně hleděl, jak zpod Delova těla vytéká tmavá tekutina a razí si cestu ke zdi.</p>
<p>„Hlášení?“ slyšel se zašeptat a pak se znovu podíval na tu tekutinu a uvažoval, jestli ten černý odstín není jen dalším trikem světla.</p>
<p>Možná byla červená – jako krev.</p>
<p>Poznání, že mu Del umírá před očima, Billyho probralo z omámení, ale když se pokusil posadit, zjistil, že na něj spadl nosník a přišpendlil mu ramena k zemi. Zabojoval ze všech sil, jenomže neměl se jak zapřít, aby nosník odstrčil. „Sakra!“ zařval a zvedl oči k nelítostnému bohu. „Ty bys mě nechal dívat, jak umře?“ Nevšímaje si bolesti, když mu kov vyřízl přes ramena hluboký šrám, se divoce zakroutil a zazmítal.</p>
<p>Potom mu nos naplnil odporně nasládlý zápach, dožadující se jeho okamžité pozornosti. Znovu se zavrtěl a koutkem oka uviděl ležet na zkratovaném elektrickém panelu ohořelé tělo.</p>
<p>McKinney.</p>
<p>„Jonsone!“ zavolal Billy horečně.</p>
<p>Žádná odpověď. Billy se rozhlédl po místnosti, mžoural, aby viděl přes páru, kouř a slzy v tmavých očích, a pátral po někom z ostatních členů posádky. Něco uviděl, zřejmě nohu, trčící zpod převrženého počítačového terminálu. Ano, byla to noha. Billymu uniklo ze rtů zasténání, když si představil Jonsonovo tělo rozplácnuté pod těžkou skříní.</p>
<p>„To je konec,“ řekl tiše. Pak položil hlavu na zem a zavřel oči. Podlehl bolesti a únavě, která otupovala všechny jeho smysly.</p>
<p>Přemýšlel, jaká bude smrt.</p>
<p>Omráčený Billy nebyl s to sledovat čas. Upadl do delíria a nemohl nijak reagovat, když se rozletěly dveře a dovnitř se vehnaly čtyři duchům podobné postavy. Byli to poslové, kteří ho měli odvést do říše smrti?</p>
<p>Nikdy dřív si nepomyslel, že by mu Mitchellovo hulákání mohlo přinést útěchu.</p>
<p>„Co se, sakra, stalo?!“ ječel kapitán. Přehnal se přes nakloněnou místnost k palubnímu telefonu, zjevně si nevšímaje zraněných mužů.</p>
<p>Doktor Brady nezaváhal, když spatřil, jak z Dela uniká život. Utrhl si z košile provizorní obvaz a vrhl se na kolena, aby zastavil krvácení.</p>
<p>„Tenhle už je v pánu,“ řekl Reinheiser, když nakoukl pod počítačovou skříň na Jonsonovo rozmačkané tělo. „A myslím, že tam ten už to taky nerozchodí,“ dodal tvrdě a ukázal na McKinneyovu doutnající mrtvolu.</p>
<p>„Ošklivá rána,“ zabručel Brady s mrknutím a uklidňujícím úsměvem. Přitlačil cár košile Delovi na krk a pomohl zraněnému posadit se. „Asi by to chtělo podvázat žíly.“</p>
<p>Del však doktora sotva slyšel; oči upíral na Billyho.</p>
<p>Ray Corbin si toho soustředěného pohledu všiml. „Bude v pořádku,“ ujistil Dela, když odsunul ohnutý nosník stranou. Billy se pohnul, že vstane, ale Corbin ho přidržel vleže. „Odpočiňte si. Doktor bude hned u vás.“</p>
<p>Mitchell upíral prázdný pohled na nefunkční kontrolní panel, na tmavé obrazovky, na nichž neblikal už ani kurzor. „Zasáhlo nás něco velkého,“ vrčel. „A my vůbec nic neudělali. Prostě jsme to přijali!“ Kopl do vedle se povalujícího kusu trosek. „Někdo tady, ten, co měl velení, nic neudělal!“ Mitchell samozřejmě musel vědět, stejně jako všichni ostatní, že tomu, co se stalo, se nedalo nijak zabránit a že při tak rychlé a celkové destrukci nikdo nemohl změnit kurz.</p>
<p>Ale Del Mitchella znal a bylo mu jasné, že potřebuje obětního beránka, někoho, koho by mohl obvinit a zbavit se tak vlastního pocitu zranitelnosti. Jestli to nebyla ničí chyba, pak by se to mohlo klidně stát i Mitchellovi, ale jestli nějak selhal Del…</p>
<p>Mitchell se otočil a vrhl se k Delovi. Corbin a Brady však viděli stejně jako Del předem, k čemu se schyluje, a snadno ho zadrželi.</p>
<p>„Nic jste neudělal!“ křičel Mitchell zpoza zdi dvou mužů. „Ani jedinou proklatou věc!“</p>
<p>„Nedalo se nic dělat,“ odsekl Del, ale předtím to musel sam sobě několikrát opakovat jako litanii proti vině, kterou na něj Mitchell právě svalil.</p>
<p>„Nechte toho! Poslouchejte!“ zařval Reinheiser a ostatní ztichli, překvapení fyzikovým netypickým výbuchem. „Poslouchejte,“ zopakoval. Po několik vteřin bylo jediným zvukem občasné zavrzání sesedajícího kovu.</p>
<p>„Nic neslyším,“ řekl doktor Brady.</p>
<p>„Nic. Vůbec nic,“ zdůraznil Reinheiser. „Ani hydraulický systém.“ Během pár okamžiků jim Reinheiserova slova došla. Všechny je zachvátila hrůza v očekávání, že budou okamžitě rozdrceni, jako kdyby věřili, že smrt trpělivě vyčkává s posledním krutým úderem, až si oni plně uvědomí svůj konec.</p>
<p>Ticho měl prolomit Reinheiser.</p>
<p>„Proč nejsme mrtví?“ zeptal se a vyslovil tak nahlas otázku, která se honila hlavou všem.</p>
<p>Zůstali zticha, snažíce se přijít na nějakou rozumnou odpověď. A jako kdyby nebyli již tak dost zmatení, najednou se rozžala světla, ručičky ukazatelů s povyskočením ožily, dvojice počítačů pípla a začala restartovat a, což bylo nejúžasnější, vrátilo se důvěrně známé hučení výkonných lodních turbín. Všichni muži současně nadskočili, když z palubního telefonu zapraskal roztřesený hlas.</p>
<p>„Ahoj… kdokoliv mě slyšíš,“ dovolával se, povážlivě balancuje na hranici hysterie. „Tady Thompson. Slyší mě někdo? Ach, bože, prosím, ať nejsem sám!“</p>
<p>Mitchell se rozběhl k telefonu. „Co se tam vzadu děje?“</p>
<p>„Kapitáne?“ vykřikl Thompson.</p>
<p>„Kde jste?“</p>
<p>„U pomocného zdroje se Sinclairem,“ přišla odpověď. „Je na tom dost špatně. Myslím, že to ne –“ Hlas se zase vytratil.</p>
<p>„Za mnou,“ zvolal doktor Brady a zamířil ke dveřím.</p>
<p>„Ne!“ zakřičel Thompson. „Nemůžete!“ Doktor se obrátil zpátky ke svým společníkům. Všichni byli zmrazení čirým zoufalstvím v tom zakvílení.</p>
<p>Vyhlídka, že jeden z mužů jeho posádky, uznávané za nejlepší, která kdy byla sestavena, ztrácí sebekontrolu, Mitchella hrozně rozzuřila. „Vyjadřujte se jasně!“ štěkl do mikrofonu.</p>
<p>„Potopa, pane,“ odpověděl Thompson sklesle. „Všechno mezi tělocvičnou a pomocným zdrojem je pod vodou. Pootevřete dveře do předních kajut a zaplavíte i příď.“</p>
<p>„Posádka!“ křičel Mitchell. „Co moje posádka?“</p>
<p>Thompsonova nevyhnutelná odpověď se Mitchellovi zarazila do srdce jako nůž. „Mrtvá, pane. Všichni jsou mrtví – musejí být – kromě mě a Sinclaira a vás na přídi.“</p>
<p>Přeživší si opět připomněli beznadějnost své situace. Osm mužů, šest na můstku, dva v zadní části ponorky a padesát stop zaplavených místností mezi nimi.</p>
<p>„Zdá se, že máme problém,“ plácl Corbin.</p>
<p>Mitchell to však viděl jinak. Bral tuto situaci jako další výzvu, zřejmě největší, jaké kdy bude čelit. Celý jeho život, od městských ulic přes obchodní loďstvo až po pověření námořnictva, byl jeden nepřetržitý boj. Udělal víc, než že jen přežil, stal se vůdcem. „Nechte si to, Corbine!“ zavrčel. „Máme práci.“ Ukázal na Billyho a Dela. „Chci, aby byli tihle dva zítra připraveni k práci.“</p>
<p>„To je nemo –“ začal doktor Brady.</p>
<p>„Zítra!“ zařval Mitchell. „Udělejte si ošetřovnu ze zasedací místnosti.“ Obrátil se k Reinheiserovi. „Podívejte se, co můžete udělat, abyste vyčistil vzduch.“ Podíval se na Corbina. „Vy a já dáme tuhle místnost znovu do pořádku. Chci, aby ty přední obrazovky fungovaly co nejdřív.“</p>
<p>Mitchell nezpomalil tempo, jak se rozjížděl. „Thompsone,“ zavolal, „jak jste na tom?“</p>
<p>„Jsem trochu otlučený, pane. Dost ošklivě jsem si vymkl zápěstí, ale můžu pracovat.“ Mluvil již trochu klidněji.</p>
<p>„Tak dejte tu zatracenou strojovnu do pucu a vymáčkněte z toho tolik šťávy, co jen dokážete!“ rozkázal Mitchell, jenž dodával svému hlasu náležitě rozčilené zabarvení, aby z něj byly jasné dvě věci: že důvěřuje Thompsonově zručnosti a že jedině jeho činí zodpovědným za splnění úkolu.</p>
<p>„Ano, pane!“ odpověděl Thompson nadšeně.</p>
<p>Del na kapitána nevěřícně zíral. Nenáviděl ho, ale nemohl popřít Mitchellovu efektivnost coby velitele. Pod Mitchellovým velením se nikdo neodvážil vzdát. Všichni měli co na práci a pro kapitánovy požadavky neměli čas starat se o následky jejich situace.</p>
<p>O několik hodin později se Del neklidně převaloval na provizorním lůžku a ve snech oplakával bezpečí, které opustil. V tom vzdáleném světě Debby oslavila sedmdesáté narozeniny, obklopena vnoučaty, v místě zvaném protiletecký kryt.</p>
<p>„Doktor říká, že se můžu vrátit k práci,“ oznámil Billy Delovi druhého dne. „Zrovna se chystám na můstek. Co ty?“</p>
<p>„Odpočívat a odpočívat, alespoň ještě den,“ odvětil Del s prohnaným úsměvem a dal si ruce za hlavu.</p>
<p>„Přijdu se na tebe podívat později,“ řekl Billy a Del mu přes svoji předstíranou spokojenost záviděl. Nečinné vysedávání poskytovalo příliš mnoho času na dělání si starostí.</p>
<p>„Nevím, co vám říct,“ řekl Corbin s rezignovaným pokrčením ramen, neboť skutečně neměl odpovědi na Mitchellovy zjevné pochyby. „Zdá se, že to pracuje správně.“</p>
<p>„Jak můžeme být sto stop hluboko?“ vyštěkl Mitchell, ale přes jeho nadávání byla v jeho hlase patrná jiskřička naděje.</p>
<p>„Ty přístroje měří tlak na palec dlouhou tyčinku, která vybihá z boku trupu,“ vysvětloval Martin Reinheiser mechanickým tónem, jako by předčítal z knihy. „Je to nový návrh, ne zcela vyzkoušený. Možná se ta tyčinka ulomila a přístroje to zmátlo a měří tlak na zbylý kousek a přepočítávají jej na celou předpokládanou délku.</p>
<p>Nebo jsme možná na nějakém místě, které je chráněné před tlakem hlubin oceánu,“ dodal, pátraje ve své analytické mysli po všech možnostech.</p>
<p>„Nesmysl,“ opáčil Corbin.</p>
<p>„Jak hluboko bychom mohli být bez hydraulického systému?“ zeptal se Mitchell, nevšímaje si svého prvního důstojníka.</p>
<p>„Asi sedm tisíc stop,“ odpověděl Billy ode dveří, kde se právě objevil. Muži se otočili k němu. „Hlásím se do služby, pane.“</p>
<p>„Kde je DelGiudice?“ dožadoval se Mitchell s kyselým výrazem ve tváři, jako by pouhé vyslovení Delova jména zanechávalo v ústech nepříjemnou pachuť.</p>
<p>„Doktor chce, aby si ještě jeden den odpočinul,“ vysvětloval Billy.</p>
<p>„Vyřídím si to s tím hlupákem později,“ řekl potichu Mitchell. „Zprovozněte tu obrazovku, Shanku.“</p>
<p>Billy přistoupil k palubnímu telefonu, věda, že bude potřebovat pomoc strojovny, aby vyzkoušel hladinu napájení svých panelů. „Thompsone,“ zavolal.</p>
<p>Odmlka.</p>
<p>„Volám strojovnu.“</p>
<p>Stále ticho. Mitchell začal mít obavy a reagoval s typickou zuřivostí. Vytrhl mikrofon Billymu z ruky. „Thompsone!“ zařval.</p>
<p>„Tady, pane,“ ozval se rozechvělý hlas tónem, jaký zpočátku slyšeli včera. „Co se děje?“ dožadoval se Mitchell.</p>
<p>„Sinclair je mrtvý,“ zamumlal Thompson. Muži přijali tu zprávu stoicky. Corbin si protřel obličej, aby z něj smazal jakékoli dotírající emoce, a Billy Shank si povzdechl.</p>
<p>Náhle Thompson promluvil vzdorným hlasem. „Jak jsme hluboko?“</p>
<p>Mitchell měl zřídka s někým soucit, ale litoval toho muže na druhém konci telefonu, jenž byl sám polapen ve strojovně plné páry. „Nejsme si jistí,“ odpověděl klidně. „Ukazatel říká sto stop. Myslíme si, že je porouchaný.“</p>
<p>„To pak ten můj musí být taky,“ odvětil Thompson opět vzdorně. „Jdu ven. Brzo budu u vás.“</p>
<p>„Neblázněte!“ křikl Mitchell. „Jestli to ukazuje špatně –“</p>
<p>„Zabije mě to,“ skočil mu Thompson do řeči s odevzdaným, téměř klidným smíchem. „Tak co?“</p>
<p>Mitchell začal odpovídat, ale jen zavrtěl hlavou, neboť se zdálo, že k tomu není co říct, žádné důvody, aby odmítl mužovu volbu.</p>
<p>„Jsem tu vzadu sám, bez jídla a vody,“ pokračoval Thompson. „Stejně brzo umřu.“ Zarazil jakékoli další námitky vypnutím mikrofonu.</p>
<p>Stejně se žádné námitky nenabízely. „Má právo si vybrat, jak zemře,“ prohlásil Ray Corbin.</p>
<p>„Nezvládne to,“ zamumlal Reinheiser.</p>
<p>„Pokud ovšem ukazatel neukazuje správně,“ odsekl Billy, nemaje ocenění pro fyzikův zarytý pesimismus v již tak bezútěšné situaci.</p>
<p>S těžkým srdcem se vrátili zpět k práci, neschopni soustředit se na své úkoly, jak každý z nich, dokonce i Reinheiser, čekal a modlil se, aby se Thompsonovi podařilo projít, aby ukazatel měl pravdu. Avšak jak minuty míjely, zdál se ten zázrak čím dál méně pravděpodobný, a nakonec se Reinheiser rozhodl zmírnit napětí.</p>
<p>„Pánové,“ pronesl s obvyklou formálností. „Protože námořník Thompson dosud nedorazil, musíme předpokládat, že je mrtev. Soustřeďme se tedy na určené úkoly a dejme tuhle loď znovu dohromady.“</p>
<p>Corbin a Billy si vyměnili bezmocné pohledy. Ranila je ztráta dalšího druha, ale opět museli zatlačit své city hluboko do pozadí a nepřipouštět si bolest.</p>
<p>„Jak to vypadá s tou obrazovkou?“ vyštěkl Mitchell, snaže se všem připomenout jejich úkoly.</p>
<p>„Dobře, pane,“ odvětil Billy. „Za pár minut bych to měl mít.“ Soustředil se na práci a snažil se zapomenout, že právě zemřel jeho přítel a s ním zřejmě i jejich poslední naděje.</p>
<p>„Bez vnějších reflektorů toho moc neuvidíme,“ poznamenal Reinheiser. „Doufejme, že jsou stále funkční.“</p>
<p>„I když budou, jediné, co uvidíme, je temná voda a šedé kamení,“ zamumlal si Billy pod vousy příliš tiše, než aby to někdo zaslechl. Ale i on doufal, že zařízení bude pracovat. Alespoň něco pak bude opravené.</p>
<p>Billy znovu restartoval svůj počítač, pak poklepal na příslušné ikony, hlavní obrazovka ostře zapraskala a objevilo se na ní zrnění. Billy s nadávkami vstal, sáhl dozadu za panel a zakroutil konektorem za svým osobním monitorem. Na zlomek vteřiny se objevil obraz, a pak se vrátilo zrnění.</p>
<p>„Viděli jste to?!“ vykřikl Corbin.</p>
<p>„Nejsem si jistý, co jsem viděl,“ zasupěl Mitchell. „Shanku, udělejte něco s tím zatraceným obrazem!“</p>
<p>„Snažím se,“ opáčil Billy, zmatený, co je tak rozrušilo. On na obrazovku neviděl.</p>
<p>„Trup staré válečné lodi,“ řekl Reinheiser.</p>
<p>„Ale viděli jste, v jakém je stavu?“ zvolal Corbin. „Vypadala, jako by se zrovna potopila!“</p>
<p>Obrazovka se několikrát zamihotala, obraz se znovu vyjasnil a čtveřice mužů zalapala po dechu při tom záhadném pohledu. Usazena na skalnatém útesu, méně než dvacet yardů před nimi se rýsovala stará fregata, podle nápisu na boku jménem USS Wasp.</p>
<p>„Vysvětlete to,“ vyzval Mitchell Reinheisera.</p>
<p>„Měli bychom přivést Dela – totiž pana DelGiudice, pane,“ navrhl Billy. „Vždycky četl knihy o historii námořnictva.“</p>
<p>„Jděte,“ řekl Mitchell a Billy odspěchal. Po chvíli se vrátil s Delem a doktorem Bradym.</p>
<p>„Co si o tom myslíte?“ zeptal se Mitchell.</p>
<p>Delovi chvíli trvalo najít řeč. „Wasp?“ řekl nahlas, snaže se upamatovat. „To jméno mi zní povědomě.“</p>
<p>„Vypadá, že je z konce osmnáctého století,“ řekl Reinheiser.</p>
<p>„Začátek devatenáctého, myslím,“ opravil ho Del. „Řekl bych vám víc, kdybych se mohl dostat do své kajuty. Mám pár knížek o starých lodích a –“</p>
<p>Nad nimi se ozvala rána.</p>
<p>„To je vnější poklop,“ konstatoval Corbin. „Že by Thompson?“</p>
<p>Muži obstoupili žebřík vedoucí na velitelskou věž a Mitchell zavolal palubním telefonem do průlezu. „Thompsone, jste to vy?“ zeptal se přes silné praskání v reproduktoru.</p>
<p>Klika vnitřního poklopu se začala otáčet.</p>
<p>„Raději ať to je Thompson,“ zamumlal Billy ponuře, vrhl ostražitý pohled na starou loď a v rukou svíral těžký francouzský klíč.</p>
<p>Když se vnitřní poklop otevřel, natekla hned dovnitř voda a v otvoru se objevil pár bot z černé kůže.</p>
<p>„Já to věděl!“ křikl Billy a sápal se po těch nohách.</p>
<p>„Hej!“ uslyšeli seshora poplašený výkřik.</p>
<p>Mitchell ten hlas poznal a zadržel Billyho, zatímco nohy opět zmizely v průlezu. Po chvíli přesouvání strčil Thompson hlavu do otvoru.</p>
<p>„To jste všichni zešíleli nebo co?“ zeptal se vylekaných mužů dole. Když uviděl doktora Bradyho, dodal: „Něco pro vás mám! Nebudete tomu věřit!“ A znovu zmizel v průlezu.</p>
<p>Po dalším přesouvání se opět v otvoru objevily nohy. „Pomozte mi s tím chlápkem, je celý promáčený,“ řekl Thompson. Ohromení Mitchell a Brady mu bezděky pomohli s tělem dolů. Byl to třicátník, oblečený v šedém obleku s šosy a zlatými kapesními hodinkami.</p>
<p>„Už mu chybí jen cylindr a hůl,“ zasmál se Corbin, příliš ochromený neskutečností toho všeho a příliš uklidněný, že vidí Thompsona, než aby byl znepokojený.</p>
<p>„To měl taky,“ řekl Thompson. Sjel po žebříku, v jedné ruce maje hůl a na hlavě šedý cylindr. „No? Co tomu říkáte?“</p>
<p>„Vypadá to, jako by zemřel nedávno,“ řekl Corbin.</p>
<p>„Jenom nepatrný stupeň rozkladu,“ souhlasil doktor Brady, ale jeho pozornost patřila Thompsonovi a námořníkovu vzrušenému chování.</p>
<p>„Jako ten vrak,“ poznamenal Reinheiser.</p>
<p>„Všichni vypadají takhle,“ posmíval se Thompson.</p>
<p>„Jak takhle?“ dožadoval se Mitchell, nemaje trpělivost na Thompsonovy šprýmy. „A co vás, zatraceně, tak zdrželo?“</p>
<p>„Všechny lodě venku jsou jako tamta, pane,“ odpověděl Thompson. „Musíte pochopit, že jsem se musel porozhlédnout kolem.“</p>
<p>„Ovšem,“ řekl doktor Brady uklidňujícím tónem.</p>
<p>„Zavřel jsem oči, když jsem opustil loď,“ vysvětloval Thompson. „Vážně jsem čekal, že umřu. Ale ukazatele jsou v pořádku a tlak nebyl tak hrozný. Když jsem oči otevřel, první, co jsem uviděl, byl starý škuner, který leží hned za naší zádí. Tenhle chlap byl celý zapletený do lana na kotevním vratidle. Nemohl jsem tomu uvěřit. Začal jsem plavat k němu a všiml jsem si, že všude kolem jsou další lodě!“</p>
<p>„Jaká byla viditelnost?“ přerušil ho Reinheiser.</p>
<p>„Docela dobrá. Nejmíň pár set stop,“ odpověděl Thompson. „Ani to jsem napřed nechápal. Myslel jsem, že je noc, a i kdyby byl jasný den, kolik světla by proniklo do hloubky sta stop? Takže, odkud se to světlo bere?“</p>
<p>„Vskutku, odkud?“ zeptal se Reinheiser.</p>
<p>Thompson znal odpověď. „Uviděl jsem ty divné záblesky nad námi a zamířil k hladině. Ale když jsem se dostal výš, zjistil jsem, že nad námi je pevná skála.“</p>
<p>„Cože?“ zeptali se Mitchell a Corbin společně.</p>
<p>„Pevná skála,“ zopakoval Thompson. „Jsme v obrovské jeskyni. Pár set yardů za námi vybíhá ve stropu tunel – světlo je tam jasnější. Prohlédl bych si jej víc zblízka, abych zjistil, jestli neústí ven, ale nemohl jsem se k němu dostat; vždycky jsem dostal ránu. Je tam statická elektřina nebo co. Cestou zpět jsem vyzvedl tohohle chlapa. Musel jsem vám ho ukázat.“</p>
<p>„Jak zvenku vypadá Unicorn?“ zeptal se Mitchell.</p>
<p>„Zle,“ odvětil Thompson. „Opravdu zle, pane. Uprostřed trupu jsou nějaké díry, ale to je to nejmenší. Tady vpředu se naklání na levobok, ale vzadu na pravobok.“</p>
<p>„To není možné!“ namítal Reinheiser.</p>
<p>„Loď se uprostřed zkroutila,“ pokračoval Thompson vážně, přičemž položil jednu zatnutou pěst na druhou a otočil jimi v opačném směru. „Odhadoval bych to přinejmenším na třicetistupňový rozdíl mezi oběma konci lodi.“</p>
<p>„Je zázrak, že žijeme,“ řekl Reinheiser.</p>
<p>Mitchell ho neslyšel. Jen prázdně zíral před sebe, zdrcený nyní neoddiskutovatelnou skutečností, že není naděje jeho loď opravit. Ostatní však zpráva o těžkém poškození lodi nepolekala. Dělo se něco velmi zvláštního, a to je zajímalo, zejména Martina Reinheisera. Přinejmenším v tomto okamžiku převážila zvědavost nad obavami. „Musím se tam ven podívat,“ prosil Reinheiser Mitchella a bezmála kňučel.</p>
<p>„Také bych se tam rád vrátil, pane,“ přidal se Thompson. „Chci se blíž podívat na naše poškození.“</p>
<p>„A já se chci dostat k těm knihám v mé kajutě,“ řekl Del, který nechtěl přijít o to vzrušení.</p>
<p>„Ne, vy ne,“ vložil se do toho doktor Brady, jenž dosud ohledával mrtvolu. „Thompson vám je donese. Vy zůstanete tady a budete se uzdravovat!“ Del by se přel, ale zarazil ho Mitchellův výbuch.</p>
<p>„Dělejte si, co chcete!“ zařval kapitán a obličej měl zkroucený hněvem. Nyní byl na řadě on, aby cítil beznaděj, aby uvěřil, že nic, co udělá, by v této situaci neznamenalo žádný rozdíl. Věděl, že nyní přijde deprese. Již od dětství byl jeho vztek s to potlačit všechny bolesti, ale teď prostě musel zmizet pryč od ostatních. Otočil se na patě a vyřítil se z místnosti. Ostatní bezvýrazně hleděli, jak odchází, zmatení náhlým zoufalstvím tvrdého kapitána.</p>
<p>„Ztratil svou loď,“ poznamenal Reinheiser, pozoruje nervózní krok odcházejícího kapitána a zvažuje tento nejnovější objev o Mitchellově povaze.</p>
<p>„Pomozte mi s tím tělem do zasedací místnosti,“ požádal Brady Dela, jenž zklamaně protáhl obličej. „Dobrá,“ připustil Brady. „Možná vás nechám jít potápět později.“</p>
<p>Del se usmál. „Omluvte mě, jdu říct Thompsonovi, kde jsou ty knihy.“ Namířil si to přes místnost, uchvácen představou dobrodružství, jež ho čeká mimo Unicorn, a na chvíli dokázal zapomenout na masakr kolem – a na nevyhnutelnost své vlastní blížící se záhuby.</p>
<p><strong><emphasis>3</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Podle tikotu odlišných hodin</emphasis></p>
<p>„Nač jste to přinesl?“ zabručel Mitchell.</p>
<p>Reinheiser se na něj přes stůl zamračil. „Je to z Wasp,“ vysvětloval a pozvedl neposkvrněnou přezku z pásku tak, aby na ni ostatní viděli, a ukázal na její levý horní rožek, kde byly jasně vidět iniciály JB. Nato se fyzik s jedovatým výrazem od Mitchella odvrátil. „Vzal jsem to kapitánovi té lodi, jak soudím podle nebožtíkovy uniformy,“ řekl. „Pokud na Wasp najdeme nějaké záznamy, mohlo by se to hodit.“</p>
<p>„Vy myslíte na všechno, co?“ okomentoval to Mitchell.</p>
<p>Reinheiser jeho poznámku přešel, nevěda, jestli to byla urážka či lichotka. „Také jsem umístil mikrofon do té průrvy ve stropě. Komín se postupně zužuje, ale věřím, že je stále dost široký, aby jím ponorka proplula. Zdá se, že temný prostor na jeho konci je podobný tomu, který jsme pozorovali, než udeřila bouře.“</p>
<p>„Máte tedy za to, že nás bouře srazila dolů tím otvorem,“ řekl Corbin.</p>
<p>„Šli jsme ke dnu,“ prohlásil Del, nevědomky zatínaje ruce v pěst, jako by dosud svíral křeslo, „a protlačilo nás to rovnou tou dírou.“</p>
<p>„Musíme uvážit všechny možnosti,“ řekl Reinheiser. „Ať už jsme tou dírou propluli nebo ne, ať už ten otvor ve stropě někam vede nebo ne, zaslouží si to naši pozornost. Ten komín generuje nějaký druh elektrických poruch – výbojů, chcete-li – což by se mohlo ukázat důležité. Se sonarem bychom mohli získat představu o jejich intenzitě.“</p>
<p>„A potom?“ zeptal se Mitchell, jehož tón byl stále přiostřen frustrací a překypoval sarkasmem.</p>
<p>„Možnosti,“ odpověděl Reinheiser a víc se neobtěžoval říct. Obrátil se k Thompsonovi, jenž ho doprovázel při posledním potápění. „Víte něco víc o stavu lodi?“</p>
<p>„Už nikdy nepopluje, to je jisté,“ odpověděl Thompson. „Lodní šrouby jsou úplně zničené a ve středu je loď ohnutá a zkroucená. A v trupu jsou přinejmenším tři pořádně velké díry. Asi tam jsou i menší – vlastně jsem si jistý, že tam jsou. Motory jsou ale v docela dobrém stavu, když uvážíme, co mají za sebou.“</p>
<p>„Dokázal byste ji zvednout?“ zeptal se Reinheiser.</p>
<p>„Jako na hladinu?“ Thompsona tato myšlenka zarazila. Rozchechtal se, jako by tu otázku považoval za vtip, ale fyzikův tvrdý výraz tomu nenasvědčoval. Rozpačitě si odkašlal a pokračoval. „No, některé ty díry můžu zakrýt a myslím, že dokážeme shromáždit energii, abychom odhodili zátěžové nádrže. Ale polovina ponorky je plná vody a nemáme pumpy, abychom se s ní vypořádali. Není způsob, jak to s tím nákladem zvednout.“</p>
<p>„To nechte na mně,“ řekl Reinheiser blahosklonně, čímž sděloval Thompsonovi a všem ostatním, že na nich je řídit se příkazy a že myšlení mají přenechat jemu. „Jak dlouho potrvá oprava trupu?“</p>
<p>„Zřejmě několik dní. A budu potřebovat někoho, aby mi pomohl.“</p>
<p>Reinheiser přikývl a zamnul si bradku. Dal Mitchellovi pohledem najevo, že od Thompsona už slyšel dost. Další na řadě byl Billy Shank.</p>
<p>„Na můstku není nic moc nového,“ začal Billy dost sklesle. Očividně ho netěšila role zvěstovatele konce. „Monitory fungují, palubní telefon také a dva počítače odpovídají, ale terminál je odpojený a už tak zůstane. Alespoň že sonar je v pořádku. Tady je poslední výstup.“ Podal papíry Reinheiserovi. „Vypadá to, že hloubkoměr je také funkční, ale tím to končí. Všechno ostatní je mimo provoz a vážně nevím, jak bychom něco z toho mohli opravit.“</p>
<p>„Podle toho, co říkáte, můžeme vidět a slyšet vše v naší oblasti,“ poznamenal Corbin ponuře. „A to je taky všechno, co můžeme.“</p>
<p>Dokonce i Mitchell vypadal, že ho zasáhla zcela jasná definitivnost Corbinova prohlášení. Na muže dolehlo vědomí vlastní smrtelnosti a pod jeho vahou svěsili hlavy.</p>
<p>Ne však Reinheiser. Studoval výstup ze sonaru, nevšímavý k jejich beznaději. „Jak jsme na tom se zásobami, pane Corbine?“ otázal se bezcitným tónem.</p>
<p>„Ve skladišti pod kuchyní je dost jídla na několik let,“ odpověděl Corbin. „Ale s vodou by mohl být problém. Co vím, tak jí máme asi na dva týdny při přísném dodržování přídělů a víc jí zřejmě nezískáme. Obě naše čisticí jednotky jsou zničené.“</p>
<p>Mitchell vztekle sledoval, jak si Reinheiser zapsal další poznámky do malého notesu. Fyzik přebíral velení.</p>
<p>„Zdá se, že máte v celé věci jasno,“ vyštěkl na něj kapitán. „Proč nás nezasvětíte?“</p>
<p>„Později, kapitáne,“ opáčil Reinheiser klidně. Odvrátil se kapitána se samolibým úsměvem. „Povězte, doktore, na základě ohledaní té mrtvoly, jak dlouho byla ve vodě?“</p>
<p>„Nevím.“ Brady jen pokrčil rameny. „Ve vodě musí být nějaký druh konzervačních látek anebo nedostatek bakterií. Vzpomínám si na jednu historku o nějakých tělech, která našli ve velké hloubce v jednom z jezer na západě – v Nevadě, myslím. Ti lidé a jejich kryté vozy tam spadli před staletím, ale vypadali, jako kdyby se zrovna utopili.“</p>
<p>Reinheiser přikývl, ne však na souhlas, ale ze zdvořilosti.</p>
<p>„Ale v případě, že by všechno bylo normální,“ pokračoval Brady, „v případě, že bychom to tělo byli našli v jezeře u nás doma, bych řekl, že byl ve vodě asi den.“ Ostatní věděli, že je tělo v dobrém stavu, ale potvrzení od Bradyho je přesto šokovalo.</p>
<p>„Mohl byste být konkrétnější?“ naléhal Reinheiser a jeho vzrušení prozrazovalo, že Bradyho závěr má nějaký význam v jeho plánech na vyváznutí.</p>
<p>„Dvacet dva až dvacet pět hodin,“ upřesnil Brady.</p>
<p>Reinheiser si jenom opět pohladil bradku a nepřítomně si prohlížel zprávu ze sonaru. „Zajímavé,“ zamumlal.</p>
<p>Del se málem nahlas zachechtal, když si představil, jak za fyzikovým čelem blikají žárovečky. Podařilo se mu to zakrýt zakašláním, ale vmžiku na něj hleděly Reinheiserovy zvídavé oči a Del byl přesvědčen, že mu přečetl myšlenky. „Pane DelGiudicei, chcete nám něco říct?“</p>
<p>Del si odkašlal, aby se uklidnil. „Jestli ta loď na obrazovce byla skutečně Wasp, tak je stará víc než sto let. Zmizela beze stopy v roce 1814. Velel na ní Johnston Blakely.“</p>
<p>„To se shoduje s iniciálami na té přezce,“ podotkl Billy.</p>
<p>„Mohl byste něco zjistit o tom škuneru za naší zádí, kde Thompson našel tu mrtvolu?“ žádal naléhavě Reinheiser.</p>
<p>Del nahlédl do poznámek, které mu dal Thompson, kde byla sepsána jména různých vraků v jejich okolí. „Bella,“ odpověděl. „Ztracena v roce 1854.“</p>
<p>„A sakra,“ zamumlal doktor Brady a potřásl hlavou.</p>
<p>Reinheiser souhlasně přikývl a samolibě se usmál.</p>
<p>„Je toho víc,“ pokračoval Del. Zvedl starou knihu, jednu z mnoha napsaných v sedmdesátých letech o takřka čarovných záhadách Bermudského trojúhelníku. „Všechny lodě, co Thompson tam venku viděl, jsou uvedeny v této knize. Ztraceny na moři před dvaceti, padesáti i dvěma sty lety.“ Del se odmlčel, aby jeho slova zapadla, věda, že jeho další odhalení ohromí ostatní ještě víc.</p>
<p>„A letadla –“ začal.</p>
<p>„Letadla?“ zopakoval Corbin.</p>
<p>„Stíhačky z druhé světové,“ vysvětloval Del. „Nebo spíš cvičná letadla. Pět těchhle a větší záchranné letadlo.“</p>
<p>„Let devatenáct,“ řekl doktor Brady s povzdechem.</p>
<p>Del přikývl. „Letěli z Floridy na cvičnou misi a jednoduše zmizeli,“ řekl, ačkoli muži u stolu nepotřebovali, aby jim o legendární tragédii vyprávěl. Znali ten příběh.</p>
<p>„Takže jsme rozluštili záhadu Bermudského trojúhelníku,“ řekl Corbin neradostně. „Či aspoň víme, kam se vše podělo.“</p>
<p>„Nevidět znovu slunce,“ řekl Billy a uvědomil si, že mluví nahlas. Zmlkl a svezl se v křesle dozadu.</p>
<p>Mitchell s prásknutím položil ruce na okraj stolu, vyskočil z křesla a hrozivě se naklonil k nim, aby viděli víc zblízka jeho zamračený výraz. „Soustřeďte se na práci, jasné?!“ Obrátil se netrpělivě na Reinheisera. „Už jste připraven se vyjádřit? Měl jste čas si to v tom vašem mozku sesumírovat.“</p>
<p>Reinheiser se napjatě rozhlédl po mužích u stolu a snažil se rozhodnout, jak jim nejlépe předložit své teorie. Zastavil se pohledem na doktoru Bradym.</p>
<p>„V prvé řadě bych vás chtěl ujistit, že zdejší podmínky jsou normální a v rámci systému našich fyzikálních zákonů a propočtů. Ve vodě nejsou žádné konzervační látky, žádné zvláštní koncentrace kyslíku nebo chemikálií, aby chránily mrtvolu před rozkladem, a můj vlastní rozbor vzorku vody ukázal, že se hemží běžně se vyskytujícími bakteriemi.“ Brady tvrdošíjně potřásl hlavou, ale Reinheiser zvedl ruku, aby ho nepřerušovali. „Chápu vaše pochyby, doktore, nicméně nabízí se ještě jiné vysvětlení. Věřím, že klíč k této hádance není v abnormálních fyzikálních podmínkách, ale ve čtvrtém rozměru, čase.“</p>
<p>„Chcete říct, že jsme byli vrženi zpět v čase?“ dožadoval se doktor Brady, jehož tón se dokonale shodoval s nevěřícnými pohledy, které se na Reinheisera odevšad upíraly.</p>
<p>Tupci, pomyslel si Reinheiser. Věděl jsem, že to bude nad jejich chápání. „Ne,“ opáčil klidně, ačkoliv jeho pronikavý hlas ještě získal na ostrosti. „Ne vrženi zpět, ale vrženi do jiného úhlu pohledu.“</p>
<p>Zdálo se, že nechápou.</p>
<p>„Naše pojetí chápe čas jako relativní,“ vysvětloval. „Za hodinu pro člověka v raketě, pohybující se rychlostí blížící se rychlosti světla, by pro člověka na Zemi uplynuly dny, týdny, dokonce roky.“</p>
<p>„Poslední dobou jsem v žádné raketě neletěl,“ podotkl očividně pochybující Mitchell.</p>
<p>„Objasňuje to však to, co, jak věřím, se stalo nám,“ pokračoval Reinheiser. „Byli jsme přeneseni do časové roviny, kde sto padesát let naší historie bylo zhuštěno do dvanácti či patnácti hodin, soudě podle doktorovy zprávy o té mrtvole z Belly.“</p>
<p>„Říkal jsem, že to tělo bylo ve vodě asi čtyřiadvacet hodin,“ opravil ho doktor Brady.</p>
<p>„Ano, doktore, ale byli jsme tu asi deset hodin, než jsme to tělo získali.“</p>
<p>„Počkejte chvíli,“ žádal Del a tvrdě se na fyzika podíval. „Jestli je pravda, co říkáte, a jsme tady asi patnáct hodin, pak –“</p>
<p>„Pak na povrchu uplynulo sto padesát let,“ dokončil za něj Reinheiser. „A každý, koho jsme znali, je po smrti a pohřbený.“</p>
<p>Po neskutečnosti toho všeho, co se jim přihodilo, již nedokázali jednoduše odmítnout Reinheiserovy závěry. Kroutíce hlavami a nevěřícně mumlajíce se rozhlíželi jeden po druhém a hledali nějaké potvrzení absurdity toho vysvětlení. To Reinheisera ještě víc rozčílilo. Ne proto, že mu nevěřili – ani to od nich nečekal – ale kvůli jejich zjevnému strachu, dokonce hrůze z jeho vysvětlení. Mohli být tak hloupí, že neviděli ty úžasné souvislosti?</p>
<p>„Myslete, pánové!“ zvolal fyzik. „Očekává nás nový svět. Pomyslete na ty pokroky ve vědě! V medicíně, doktore!“ Málem je prosil, upínal se k naději, že nejsou tak malomyslní, jak vypadali.</p>
<p>„Kecy!“ vyhrkl Mitchell. Zvedl se nad sedícím fyzikem a ani se nesnažil skrýt zklamání. „Nic lepšího pro mě nemáte?“</p>
<p>„Ujišťuji vás, že hodlám svou teorii dokázat,“ odpověděl Reinheiser, jenž dobře věděl, co od něj Mitchell potřebuje.</p>
<p>„A jak to uděláte, když jsme pořád tady dole?“</p>
<p>„Nemělo by to být tak těžké,“ odpověděl Del. Reinheiser a Mitchell se na něho zaraženě podívali. „Zítra ráno pošleme potápěče, aby získali dvě těla. Jedno z naší lodi a jedno z Belly. Pokud je ta teorie správná, pitva by měla prokázat, že náš člověk leží ve vodě mrtvý asi třicet čtyři hodiny a tělo z Belly čtyřicet šest až čtyřicet devět hodin.“</p>
<p>Reinheiserův překvapený výraz se teď změnil v chladný. Ohromila ho Delova ukázka umění dedukce, ale spíše ho to rozčílilo. Raději by své teorie vysvětlil sám, bez pomoci laika. „Přesně,“ zavrčel na Dela s přimhouřenýma očima.</p>
<p>„Ať už je má teorie správná či ne, věřím, že se odtud dokážeme dostat,“ pokračoval fyzik. „Pokud se nám podaří zakrýt díry a ponorku zvednout, magnetické působení by nás mělo vtlačit do tunelu. Bouře by nás mohla vyhnat ven, stejně jako nás vehnala dovnitř.“</p>
<p>„To nepůjde,“ řekl Thompson, čímž okamžitě zadusil naději, zračící se ve tvářích ostatních. „Nemůžeme udělat záplaty dost silné, aby vydržely takový tlak, jaký je na druhém konci té díry.“</p>
<p>„Trup ten tlak nevydržel, ani když byl neporušený,“ opáčil ironicky Reinheiser.</p>
<p>„Tak jak?“ zeptal se Corbin.</p>
<p>„Hádám, že s tlakem si nebudeme muset dělat žádné starosti.“</p>
<p>Mitchell si jízlivě odfrkl a už jen z toho zvuku bylo zřejmé, že odmítá Reinheiserovo tvrzení.</p>
<p>„Rozhlédněte se kolem sebe!“ vybuchl Reinheiser, který měl plné zuby toho, jak se mu ti podřadní zabedněnci vysmívají. „Musím to vysvětlovat do slova a do písmene? Proč nerozdrtil tlak v hloubce dvaceti sedmi tisíc stop trup Wasp! Ta mrtvola stále měla cylindr a hůl!“ Zmírnil tón, když si všiml, že zmatené výrazy ostatních v sobě již nemají náznak protestu, pouze zvědavosti. „Jediné možné vysvětlení je, že elektromagnetické bouře, které sem dostaly tyhle lodě a letadla, je nějak zaštítily před tlakem oceánu.“</p>
<p>„Nás ale nic nechránilo, když jsme tím propluli,“ namítl Del.</p>
<p>„My jsme nebyli chyceni v bouři,“ vysvětloval dál Reinheiser. „Nás zasáhl pouze její okraj. Jednoduše jsme jí stáli zrovna v cestě.“</p>
<p>Muži po sobě začali pokukovat s nadějným krčením ramen. Možná Reinheiserovi nevěřili z rozumového hlediska, ale zoufale potřebovali alespoň špetku naděje.</p>
<p>„Ale nemáme dost zásob, abychom se jen nechali unášet a čekali na bouři,“ řekl Del. Neměl nepřátelský tón; nehádal se, ale ptal.</p>
<p>„Neměli bychom čekat dlouho,“ odvětil Reinheiser. „Ten portál je hranice mezi dvěma velice odlišnými magnetickými poli. Jejich kontakt neustále vyvolává zuřivé bouře.“</p>
<p>„Ale jak často?“ namítl Mitchell, rozladěný druhou viditelnou trhlinou v Reinheiserově plánu. „Každých pár měsíců? Nebo let? Tolik času nemáme.“</p>
<p>„Zase se na celou věc díváte ze špatného úhlu, kapitáne,“ pravil fyzik s povýšeným úsměvem. Vážně ho těšilo, že má odpověď na všechny jejich pochyby. „Na druhé straně bariéry, v jiném pohledu na čas, dochází k bouřím asi jednou za pár týdnů. Tady to znamená hodiny či dokonce minuty.“</p>
<p>Fyzik přelétl pohledem po ostatních a zachytil v jejich tvářích váhavý náznak naděje. Řekni jim, co potřebují slyšet, připomněl si a pohlédl každému z nich zpříma do prosebných očí.</p>
<p>„Dostaneme se odsud.“</p>
<p><strong><emphasis>4</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Pohřeb</emphasis></p>
<p>Del byl ochromen úžasem. Část v něm, toužící po útěku, mu říkala, aby uplaval od Unicornu a ztratil se v historii. Ocitl se uprostřed neposkvrněného dědictví. Tohle místo, lépe než nějaké muzeum, podávalo pravdivé, nepředpojaté svědectví o minulosti v takové ryzí formě, že knihy, modely, dokonce přesné renovace se tomu nemohly ani vzdáleně přiblížit. Mohl by zbytek života strávit plaváním mezi těmito momentkami různých údobí; vzpomněl si na mnohé hodiny dějepisu na univerzitě, na suché přednášky nebo i zajímavé výklady výjimečného, živého lektora s nadšením pro předmět. Ale ani ti vynikající kantoři a jejich ohnivá vyprávění se nemohli přiblížit pocitu z úžasné reality, které se Del dotýkal tady venku. Chtěl zde zůstat, plavat a učit se.</p>
<p>Jenomže jeho první úkol byl poněkud neradostný. Musel z ponorky odstranit těla utopených námořníků a jedno vybrat pro Bradyho ověření Reinheiserovy teorie. Přiblížil se k zubaté trhlině v plášti Unicornu a nakoukl dovnitř.</p>
<p>Nic neušlo zkáze. Všude se vznášely a různě poházené ležely na hromadách rozlámané kavalce, potrhané pokrývky a rozervané skříňky.</p>
<p>A rozptýlení mezi těmito hromadami, zapletení v nich, jako by to byly jen další trosky, byli mrtví námořníci.</p>
<p>Del nasadil odhodlaný výraz a protáhl se trhlinou. Pracoval metodicky a s nezaujatostí, jaké jen byl schopen. Vytáhl všechny muže, až na jednoho, ven a propustil je do jejich vodního hrobu. Poslední tělo si nechal pro experiment a vrátil se s ním k průlezu, kde si je ti v ponorce mohli vyzvednout.</p>
<p>Druhým Delovým úkolem bylo získat tělo z Belly. Tento úkol ho děsil a zároveň v něm vzbuzoval zájem. Jeho představivost při pohledu na tu strašidelnou scénu divoce pracovala a již vyprodukovala několik slibných námětů pro horory. Zároveň však Del nebyl s to přemoci zvědavost na divy kolem sebe. Když poprvé vstoupil na palubu Belly, pohyboval se opatrně jako archeolog, jenž oprašuje písek ze starověké relikvie, či historik listující křehkým středověkým rukopisem. Brzy však zjistil, že tato loď vůbec není nahlodána zubem času. Paluba zůstala nepoškozená a stěžeň stál rovně a pevně. Del byl přesvědčen, že kdyby ji vyzdvihli a vyspravili trup, mohla by znovu hrdě vyplout.</p>
<p>Bez váhání se přesunul ke dveřím do podpalubí, a sotvaže je otevřel, našel vhodnou mrtvolu pro Bradyho. To však bude muset počkat. Del se protáhl kolem umrlce, rozhodnut prohlédnout si historické předměty, které by dole mohly být.</p>
<p>To, co našel, překonalo veškeré jeho představy a nadějná očekávání. Nepřipevněné předměty byly všechny poházené a omlácené, ale to byl jen zlomek z vybavení místnosti, jak dobře se lidé té doby připravili, aby se vypořádali s dmutím mocných moří! Del věděl, že toto nebezpečí bylo pro námořníky v devatenáctém století velmi reálné, ale nikdy si plně neuvědomoval, jak silně ovlivňovala ta nepředvídatelná divokost životy statečné posádky Belly a všech námořníků, kteří sváděli nerovný boj s moři, když výhoda byla jasně na straně přírody. Jakoby na výraz úcty k těmto statečným mořeplavcům kajutu uklidil.</p>
<p>A našel poklady! Umně zhotovené tretky a další předměty. Chtěl pobrat všechno a vzít to s sebou, jenže Mitchell by mu za to samozřejmě utrhl hlavu. Byl zde však jeden předmět, jemuž neodolal – zamčená malá stříbrná skříňka, snad šperkovnice, označená jeho vlastními iniciálami JD.</p>
<p>Tu noc, po vyčerpávajícím pracovním vypětí, se posádka odebrala na lůžka v zasedací místnosti. Del stál více o soukromí než o odpočinek. Zůstal na můstku, ujišťuje Bradyho, že se mu lépe spí samotnému. Brady měl podezření, že se něco chystá, neboť z neklidného Delova výrazu bylo jasné, že nemá v úmyslu jít spát.</p>
<p>Když byl Del konečně o samotě, vypáčil stříbrnou skříňku a našel krátkou kapesní pistoli, na níž opět byly vyryty jeho iniciály, kulku z ryzího stříbra a vzkaz:</p>
<p><emphasis>Mé nejdražší Judith.</emphasis></p>
<p><emphasis>Drahá, Tobě je těžké kupovat obvyklé narozeninové dárky! Nicméně zase jsem jednou dokázal svou nápaditost. Ve vší skromnosti, drahá Judith, Ti daruji prototyp mé nové pistole. Uvidíš, že se dobře hodí pro dámu, jelikož je malá, lehká a snadno se schová. Pro ostatní se za výklady obchodů objeví někdy v příštím roce, ale Ty můžeš vždycky říkat, že jsi ji měla jako první!</emphasis></p>
<p><emphasis>Tvů</emphasis><emphasis>j milující bratranec Henry</emphasis></p>
<p>„Nechávám si to,“ vydechl Del. Uvážil, co by na to řekli ostatní, zejména Mitchell, a pak si pistoli a kulku schoval do vnitřní kapsy košile.</p>
<p>Do šesti dnů byly všechny díry zakryté a Reinheiser byl připraven pokusit se odčerpat vodu z ponorky. Jediná možnost byla použít atmosférickou řídicí jednotku, aby do zaplavených prostor natlačili vzduch a vypudili vodu otevřeným poklopem pro potápěče. Ukázalo se, že to je únavná a nebezpečná práce, poněvadž fyzik nemohl za žádnou cenu získat dostatek energie, aby vyprázdnili celou loď najednou. Del a Thompson museli zůstat v zaplavených úsecích a každou místnost uzavřít, jakmile byla odvodněna.</p>
<p>Tento postup museli opakovat několikrát; dvakrát nestihli místnost zajistit dost rychle a voda se navalila zpět, když stlačený vzduch unikl ven v ohromné bublině. Všechny záplaty však držely a ke konci dne Del uzavřel vnější poklop a vnitřek Unicornu byl opět vcelku suchý.</p>
<p>Po několika hodinách posledních úklidových prací a vyhazovaní všeho, co nebylo připevněné, bylo vše připraveno pro jejich zoufalý pokus. Zdrželi se proslovů a slibů. Každý z nich věděl, jaké mají vyhlídky.</p>
<p>Thompson zůstal ve strojovně u ovládání pro odhození zátěžových nádrží, zatímco ostatních šest mužů na můstku si zapnulo bezpečnostní pásy. Každý měl u sebe nějaké zásoby – jídlo, vodu a oblečení. Corbin držel nafukovací člun, dar, který dostal od otce na rozloučenou v den vyplutí Unicornu z Miami – vskutku žertovný dárek, protože k čemu byl záchranný člun na plavidle určeném k tomu, aby se plížilo v hloubce třiceti tisíc stop?</p>
<p>Nejtěžší ranec nesl Mitchell – byly to čtyři pušky svázané k sobě v igelitovém pytli. Del neviděl vůbec žádný důvod, proč je brát s sebou, a pohled na prchlivého kapitána třímajícího zbraně ho hluboce zneklidňoval. Skepticky zavrtěl hlavou – zbraně je před utopením nezachrání. Jízlivě se usmál nad ironií té myšlenky, protože kdyby došlo na boj s vodou, těžký ranec by nejspíš Mitchella stáhl dolů jako prvního.</p>
<p>Nicméně Mitchellovi zbraně rozhodně poskytovaly útěchu. Dokázal přijmout, že by při pokusu o vyváznutí mohli všichni zemřít; toto byla Reinheiserova hra, a nechal ho, ať se stará. Mitchell se spíš staral o situace, které mohl zvládnout – situace, které mohl zvládnout on a jeho zbraně.</p>
<p>„Začneme,“ řekl Reinheiser, když se všichni usadili. Mitchell zvedl mikrofon a zavolal do strojovny. „Thompsone?“</p>
<p>Žádná odpověď.</p>
<p>„Thompsone!“ zavrčel Mitchell hlasitěji.</p>
<p>„Tady, pane.“</p>
<p>Del a ostatní sebou trhli, když uslyšeli rozechvělý hlas.</p>
<p>„A v jeho rukou jsou naše životy?“ utrousil Billy Shank.</p>
<p>Mitchell promluvil klidně, ale přísně. „Odhoďte nádrže.“ Nedočkal se však odpovědi.</p>
<p>Po dalších pár vteřinách ticha ztratil trpělivost. „Odhoďte ty zatracené nádrže, pane!“ zařval. „Teď!“</p>
<p>Ponorka se otřásla, jak se nádrže uvolnily. Mitchell vypnul palubní telefon a s prásknutím zavěsil mikrofon na držák.</p>
<p>S dalším otřesem se ponorka začala zvedat.</p>
<p>Ta chvíle, k níž se upínala jejich naděje, byla tu. Jako jeden muž pevně sevřeli své pásy. Nic neříkali. Byli příliš zaměstnáni úvahami o pravděpodobnosti blízké smrti, než aby mysleli na něco jiného. Ty pocity byly příliš osobní a nerozhodné na to, aby se o ně podělili. Posledních pár dní byli zcela pohrouženi do práce, takže neměli čas připravit se na tuto těžkou chvíli, a každý z nich uvítal hloubavé ticho.</p>
<p>Netrvalo však dlouho. Náhle se rozletěly dveře a dovnitř se vehnal vyděšený Thompson. Po tváři se mu řinuly slzy.</p>
<p>„Ach ne,“ zaúpěl doktor Brady.</p>
<p>„Postarám se o něho,“ zvolal Del. Vyprostil se z pásů, zadržel rozechvělého Thompsona a pak ho dovedl do volného křesla.</p>
<p>„Zavřete ty dveře!“ zaječel Mitchell.</p>
<p>Del se rozběhl ke dveřím. Když se k nim dostal, úlekem ztratil dech. „Ostatní jsou rovněž otevřené,“ křičel. „Cestou sem za sebou nezavíral!“</p>
<p>Unicorn s žuchnutím zastavil a náraz srazil Dela na kolena. Ztuhl, ochromen strachem, a ani se nepokoušel vstát.</p>
<p>„Narazili jsme do stropu jeskyně,“ vysvětloval jim Reinheiser.</p>
<p>„Není čas, člověče!“ volal Brady na Dela. „Vraťte se.“</p>
<p>Del po čtyřech dolezl ke dveřím, aby je zajistil, a pak se vrhl k Thompsonovi, snaže se s ním vklouznout pod bezpečnostní pásy, právě když se Unicorn znovu dal do pohybu.</p>
<p>Mitchell se podíval na Reinheisera. „Proudy?“</p>
<p>„Magnetická síla,“ odpověděl fyzik. „Táhne nás do středu pole vzájemného působení.“ Obávaje se toho, co mělo přijít, varoval ostatní: „Držte se.“</p>
<p>Sotvaže to Reinheiser dořekl, něco ponorku popadlo. Jako obrovská, divoká šelma se na Unicorn vrhla nově zrozená bouře, hledajíc nějaký ventil pro svou nezkrotnou sílu. Běsnila jako v agónii, nejprve bezcílně, ale potom si náhle našla směr. Její síla se změnila v cílevědomý vztek, namířený jakoby z pomsty na černý portál, jako by byla vnímající věcí a vinila to místo ze své agónie. Bouře se přehnala k bariéře, vlekouc bezmocnou ponorku s sebou, a prodrala se skrz.</p>
<p>Mužům zbělely klouby prstů, jak se v hrůze křečovitě drželi. Ve vířivých otáčkách stoupali stále výš a výš. Vzhůru ke světu, jenž kdysi býval jejich domovem.</p>
<p>Již však nebyl.</p>
<p><strong><emphasis>5</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Hněv boží</emphasis></p>
<p>Uběhlo deset dlouhých minut, kdy se Unicorn otáčel a poskakoval na pět mil dlouhé cestě k hladině. Stoupal stále výš, a pak, stejně náhle jako začalo, zuřivé házení přestalo.</p>
<p>Unicorn se vyrovnal a ustálil, ale sedm mužů nepovolilo sevření svých pásů. „Přestali jsme stoupat,“ odvážil se nakonec zašeptat Del.</p>
<p>„Hladina,“ dodal Corbin. „A museli jsme se dostat z té bouře.“ Všem se na rtech objevil široký úsměv.</p>
<p>Ale sotvaže se začali vyprošťovat z pásů, zhasla světla. V nastalé temnotě vynikl zlověstný zvuk. Zvuk, který ve svých nejhorších nočních můrách slyší každý mořeplavec. Někde v zadní části ponorky si oceán opět našel cestu dovnitř.</p>
<p>„Nabíráme vodu!“ zaječel Billy. Jako na potvrzení jeho slov se Unicom naklonil na pravobok.</p>
<p>„Převrátí se!“ zařval Mitchell. „Všichni ven!“</p>
<p>Chladnokrevný Ray Corbin se zachoval jako hrdina. Při první známce nebezpečí, když zhasla světla, velice moudře po hmatu došel pod velitelskou věž. „Jsem u žebříku,“ řekl klidně. „Jděte za mým hlasem.“</p>
<p>Mitchell ho našel první, a když navádění ostatních mohl převzít kapitán, oznámil Corbin dost hlasitě, aby to všichni slyšeli: „Jdu ven se člunem.“</p>
<p>Dovnitř proniklo jen nepatrně světla, když první důstojník otevřel vnější poklop; obloha byla bez hvězd a černá jako uhel. Nenechal se ale vyvést z míry, vyhodil člun určený pro dvacet lidí, a když se nafouknul, poslepu na něj přelezl.</p>
<p>Další se k žebříku dostal Reinheiser a pak doktor Brady.</p>
<p>„Pospěšte si!“ naléhal Mitchell, když se ponorka naklonila ještě víc.</p>
<p>Del však měl problém. Thompson byl celý ztuhlý hrůzou a přes Delovy úpěnlivé prosby se odmítal pohnout. Jak utíkal čas, diplomacii vystřídal vztek a nakonec Del Thompsona popadl za košili a přehodil si ho přes záda.</p>
<p>„Pomozte mi!“ zařval na Mitchella. Kapitán chytil vyděšeného námořníka za košili a zvedl ho na žebřík, kde čekal Billy Shank.</p>
<p>Sotvaže však Thompsona bezpečně dostali na člun, Unicorn se znovu naklonil. Mitchell byl opřený o žebřík, ale Del ztratil rovnováhu a sklouzl do tmy.</p>
<p>„DelGiudicei!“ zakřičel Mitchell.</p>
<p>„Jsem v pořádku,“ odpověděl Del a mnul si čerstvou pohmožděninu na rameni. Unicorn se nelítostně nachýlil do ještě strmějšího úhlu. „Zvládnu to,“ ujistil Del Mitchella. „Jděte napřed.“</p>
<p>Mitchell zavrtěl hlavou, nepříliš přesvědčen, že by se Del dokázal dostat zpět k žebříku. Ale nebyl způsob, jak by mu mohl pomoci. Del byl daleko a kapitán neměl po ruce žádné provazy, nebo alespoň dráty, které by mu mohl hodit. Opustil ponorku.</p>
<p>Del slyšel volání svých druhů, mezitímco lezl po čtyřech a tápal kolem sebe. Přestože zatím ještě dokázal překonat strmý náklon paluby, nemohl najít žebřík. Poté se ponorka nahnula ještě víc, takže už ležela téměř na boku, a otevřeným poklopem dovnitř vtrhl oceán, dychtící zmocnit se své odměny.</p>
<p>„Je na boku!“ donesl se k Delovi Billyho vzdálený křik, jak byl člun unášen pryč. „Převrhne se! Déle!“</p>
<p>Del se opřel zády o nyní svislou palubu, smířený s osudem. Ani si nevšiml, že voda, jež proudila dovnitř, je podivně teplá.</p>
<p>Najednou ucítil, že se zvedá, ale ne kvůli vodě; nebyla dost hluboká, aby ho nadnesla. Těkavě se rozhlížel. Jaký druh blouznění ho to postihl? Vznášel se ve vzduchu! A pak, nějakým zázrakem, byl u žebříku!</p>
<p>„Jak?“ zeptal se Del nahlas, nečekal však, až mu někdo odpoví. Probojoval se poklopem ven, ponořil se do teplého oceánu a doplaval k nejasnému obrysu člunu a jeho šesti pasažérům.</p>
<p>Mlčky ho vytáhli k sobě a shromáždili se na kraji velkého člunu.</p>
<p>Až na šustění mokrých šatů a občasné zavrzání měkké podrážky na gumě člunu bylo ticho. Nyní daleko za nimi, ženouc se pryč, zuřila divoká bouře, ale muži si jí nevšímali. Stáli tam, vážní, zírali do tmy a čekali, až se skončí část jejich života. A pak, s pouhým zabubláním, si širý, nezkrotný oceán Unicorn vzal.</p>
<p>„No, je pryč,“ řekl Corbin, upíraje nepřítomný pohled do černé prázdnoty.</p>
<p>Co víc mohli říct?</p>
<p>Uložili se na noc podél obvodu člunu. Tiše leželi, vzpomínali a přemýšleli v černočerné tmě, zatímco míjely dlouhé hodiny. Krize a velká ztráta v posledních pár dnech donutily Dela trochu se zamyslet nad vlastní smrtelností. Přes všechnu snahu pro něj smrt zůstávala naprosto nezodpověditelná a nevyhnutelná, rozčilující a děsivá, protože ji zkrátka neuměl pochopit.</p>
<p>Asi poprvé v životě zakusil Jeff DelGiudice pocit prázdnoty z neschopnosti jeho rozumu přijmout víru.</p>
<p>O pár hodin později se nad východním obzorem bez varování rozhořel úsvit, aby zahnal chlad temné noci a obral muže o poslední klid, jejž snad ještě měli. Vytržení ze svých snů a myšlenek, překvapeně hleděli na ohromující světlo.</p>
<p>Třebaže jeho okraj teprve vykoukl nad obzor, pálilo je jasné slunce do očí, a když vyšlo celé, obloha dostala zářivě rudý odstín a prudce stoupla teplota. Vzduch rozervaly vlny horka. Oceán se zbarvil do krvavě ruda, jak zčeřené vlny zachytávaly ten nebeský požár v třpytivých odlescích a jevily se jako plamenné jazyky olizující boky člunu.</p>
<p>„Co se, k čertu, děje?“ vykřikl Mitchell, když reflexivně uhnul před sprškou rudé vody. Samotné nebe vypadalo ztýrané a rozedrané.</p>
<p>„Určitě to udělali,“ pochopil Corbin a nejistě se vydrápal na nohy. „Nakonec to udělali!“</p>
<p>„Válka?“ vydechl těžce Mitchell. Obrátil se k Reinheiserovi, jenž upíral prázdný pohled na nelítostné slunce. „Jaderná válka?“</p>
<p>Reinheiser lhostejně pokrčil rameny. „Mohla by být i jiná vysvětlení,“ řekl nepřesvědčivě, přemožen zřejmou zradou jeho milované vědy. Co ti idioti udělali – nebo se jim nepovedlo udělat – s těmi úžasnými nástroji a vynálezy?</p>
<p>„Ať se stalo cokoliv, musíme se před tím sluncem nějak chránit, než nám spálí kůži,“ řekl doktor Brady.</p>
<p>„Vyndejte plachtu,“ řekl Mitchell tichým hlasem nepřítomně. Hrůza přemohla rozčílení a nezanechala po sobě nic než pocit marnosti.</p>
<p>„Sešli jsme se u velmi slavnostní příležitosti,“ prohlásil Ray Corbin stále vestoje. Muži sledovali s neměnnými výrazy, jak se opatrně sklání a bere jednu z Mitchellových pušek. „Jsme jedinými svědky vrcholu lidské hlouposti. Přišli jsme pohřbít mrtvé.“ Pozvedl pušku v dlaních nad hlavu a pak hodil svou oběť do moře.</p>
<p>Sedícím mužům viditelně poklesla ramena. Mitchell chtěl na Corbina skočit a uškrtit ho – více než za to, že zahodil pušku, za to, že zničil to málo z morálky, co jim ještě zbývalo. Rozezlený kapitán však zjistil, že by na toho muže ani nedokázal křičet. Corbinův sarkasmus se ho dotkl, přiměl ho, aby si uvědomil své vlastní zoufalství z velmi reálné možnosti, že je jejich útěk zpět přivedl do pustého světa.</p>
<p>Billy Shank si bral službu mimo stan z plachty mnohem častěji než ostatní a zůstával venku hodiny v kuse, dokud ho nepálily oči od oslnivého světla a neležel téměř dehydratovaný v kalužích potu. Nešlo o formu sebetrýznění; Billy se prostě rozhodl prožít těch několik málo posledních dní života v popírání hrůzy.</p>
<p>Pod stanem vládlo hrobové ticho plné chmurných myšlenek. Muži čelili děsivé realitě v soukromí, osamělejší, než kdy byl kterýkoliv z nich. Ale v Delovi bojoval proti beznaději kousek naděje. Na jeho rozum, který odmítal přijmout slepou víru, dotírala neodbytná představa, že tam na můstku potápějícího se Unicornu ho zachránil zázrak. A na hlubší, pro něj dosud nepochopitelné rovině mu představa zásahu nějakého andělského dohlížitele přinášela uklidňující pocit, přesahující vše, co kdy Del zažil.</p>
<p>Při stodvacetistupňovém horku byl parný den nesnadnou zkouškou jejich odolnosti. Dokonce i mimo dusný stan se dalo sotva dýchat. Od sucha je pálilo v plicích a krku a mě-li popraskané rty. Od podivného jasu podrážděné, krví podlité oči je štípaly, i když je měli zavřené.</p>
<p>Noci byly lepší. Jakmile teplota klesla na přijatelnou mez, někteří z nich se odvážili připojit se venku k Billymu, v naději, že najdou něco z té staré normálnosti, úlevu od neustálého stresu. Nicméně byli pokaždé zklamáni, neboť noční nebe bylo pořád stejné, naprosto černé. Jediná hvězda se nad nimi nesmilovala, ani svůdně zářící měsíc nevyšel. Del se soustředil na tuto zvrácenost a pro něho se to stalo největší tragédií ze všech. Zoufale toužil znovu spatřit hvězdu, než zemře.</p>
<p>Odpoledne pátého dne, kdy byly jejich zásoby vody již téměř vyčerpané, ležel Billy samotný před stanem. Dnes se moře ochladilo a nad klidnou, jednotvárně rudou hladinou se držela řídká mlha. Billy se rozvalil na kraji člunu a rukou čeřil vodu. V této pozici usnul, aniž by tušil, že se člun dostal do silného proudu a plynule zrychluje. O několik hodin později a mnoho mil dál se Billy probudil a s trhnutím vzhlédl. Přímo před člunem spatřil očima plnýma potu cosi nádherného.</p>
<p>„Fata morgána,“ zalapal po dechu, křečovitě zavřel oči a vytřel si z nich spánek.</p>
<p>Když se však znovu podíval, vidění tam stále bylo.</p>
<p>V cestě jim stála zeď zlatého světla, sahající z moře až k nebi a rozpínající se na míle oběma směry.</p>
<p>Billy začal krátce, prudce oddechovat. Co je to za bariéru? Brána do říše smrti? Do nebe? Nebo blouzní z horka?</p>
<p>Člun pokračoval směrem ke zlaté stěně a Billyho obava Pořád jen sílila. Někoho teď potřeboval – Dela, kohokoliv. „Hej!“ zakřičel mezi přerývaným dechem. „Pojďte se na to podívat!“</p>
<p>Muži pod přístřeškem na jeho volání reagovali pomalu. Někteří spali a ostatní byli ztraceni ve snech nebo vzdálených vzpomínkách.</p>
<p>„Hej!“ zahulákal Billy znovu. Konečně šestice mužů vystrčila hlavy ze stanu a s vyptáváním a nevěřícnými výkřiky se doplazila na příď.</p>
<p>„Obří sluneční paprsek,“ utrousil Del.</p>
<p>„Co to může být?“ zeptal se Mitchell Reinheisera a v jeho hlase byla stopa paniky, jak se zase jednou ocitl tváří v tvář něčemu neznámému, co je naprosto jasně nad jeho síly.</p>
<p>Reinheiser jen pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. V těch dnech toho moc nenamluvil. Očekával svět budoucnosti, úžasných strojů a velkých objevů, ale něco se očividně stalo špatně. Někdo zmáčkl špatný knoflík nebo v obavě o tučné zisky ignoroval náznaky blížící se pohromy a jednoduše zničil jeho sen o technologicky vyspělé budoucnosti. Hořká realita, kterou viděl kolem sebe, donutila Reinheisera zamyslet se nad významem vědy, a tedy i významem celého svého života.</p>
<p>„Je to tu!“ zvolal Del, když vpluli do světla.</p>
<p>V tom okamžiku poklesla teplota na snesitelnou úroveň a viděli jen žlutozlatou rozmazanou mlhu, oloupenou o jednotlivé stíny a o barevnou hloubku. Oranžový člun, jejich modré šaty, Billyho černá pleť, všechno se smísilo do jednotného odstínu pozadí.</p>
<p>Náhle, bez jakéhokoli varování, člun ze zlaté opony vyplul ven a ohromené muže přivítal chladivý vánek a blankytná obloha a ta nejmodřejší voda, jakou kdy viděli. Když se vzpamatovali z šoku, vykřikli radostí, dokonce i Mitchell a Reinheiser, a Thompson se rozeštkal. Zdálo se, že část světa zkáze unikla.</p>
<p>Mitchell se opět obrátil k fyzikovi a ten opět pokrčil rameny a zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Teď se musíme modlit za trochu deště a nějaké místo k přistání,“ připomněl jim Ray Corbin. „Modré nebe nám lahve vodou nenaplní.“</p>
<p>Muži však jeho slovům věnovali jen málo pozornosti. Jejich záchrana ležela na dosah ruky a nebudou poslouchat řeči o smrti. Už ne.</p>
<p>Po zbytek odpoledne a během nádherného, rudého západu slunce byl člun dál unášen jižním směrem. A té noci, jasné a chladné, vyšla snad miliarda hvězd a Del byl přešťastný, že poprvé za celé ty týdny může být svědkem jejich mihotání. Vskutku to byla noc jako stvořená k tomu, aby si člověk lehl na záda a nechal se unést mírným houpáním oceánu a rozlehlostí nebes nad hlavou, jež přesahuje smrtelníkovo chápání, ale přináší mír duši. A tak leželi po obvodu člunu a jednomyslně se shodli, že pokud se někdo probudí před svítáním, vzbudí ostatní, aby se také mohli těšit z báječně normálního východu slunce. Jeden po druhém se oddali klidnému spánku beze zlých snů.</p>
<p>Del otevřel oči těsně před rozbřeskem. Obloha byla tmavě modrá, jak ještě skryté slunce začínalo nevyhnutelně měnit čerň noci v modř dne. Vzbudil ostatní a člun ožil pohybem, jak se všichni se zíváním usazovali a chystali se na nadcházející událost.</p>
<p>Bavili se, vtipkovali a se spokojeným mručením se protahovali, ale když se linka moře na východním obzoru náhle zatřpytila jiskřivými odlesky a nebe nad ní postupně zrůžovělo, všichni rázem ztichli.</p>
<p>Přišlo to jako kosmická hudba pro oči, nadčasová dokonalost; nad zrcadlově klidnou vodní plochu vykoukl první paprsek. Slunce, dárce světla, vystoupilo výš na neviditelném, neúnavném soukolí nebeského řádu. Sedm mužů stálo jako jeden a tleskalo. A každý z nich si nakrátko uvědomil, že před nimi je okamžik duchovniho uvědomění, příliš často braný jako samozřejmost. U většiny ta myšlenka trvala stejně krátce jako svítání. Byla příliš málo často oživovaná, než aby nějak změnila jejich povahu. Ukázalo se, že Dela ten zážitek ovlivnil trvale. Nikdy už se na nádherný, okolní svět nebude dívat stejnýma očima.</p>
<p>Když se však úsvit změnil v den, zjistili, že mají nový problém. Člun klidně seděl na vodě, a kam až oko dohlédlo, byl jen nehybný, modrý oceán. Náhle se před nimi vynořila Corbinova varování o zásobách vody. Odvážili se předtím doufat, že proudy, které je odnesly ze zpustošeného světa, budou jejich cestou k záchraně.</p>
<p>Tento nejnovější problém představoval mnohem víc, než mohl Thompson snést. Vyskočil na nohy a hrozil pěstí k nebi. „Neskoncuješ s tím?“ zakřičel na boha. „Mizero! Jestli nás chceš mrtvé, tak to udělej hned a přestaň si hrát!“ Najednou se rozhlédl, jako kdyby ho zasáhlo nějaké poznání, a jeho vážný pohled, v němž se zračilo pochopení, se setkal s nevěřícnými pohledy jeho sedících přátel. „To je ono! Chápete?“ zakňčel se zjevnou radostí. „Celé je to hra!“</p>
<p>Mitchell vrhl pohled na Bradyho a Corbina a zcela vážně je upozornil: „Dohlédněte na toho idiota, nebo spadne přes palubu.“</p>
<p>Ale než kapitán domluvil, Thompson klesl do člunu a střídavě se smál a vzlykal. Po obličeji mu volně kanuly slzy, a zoufale žádaje, aby mu někdo z nich dal za pravdu, neustále šeptal: „Jen pitomá hra.“</p>
<p>Později toho rána vypili poslední vodu a pak bezmocně, mlčky, zrazeně seděli. Jak dlouho to potrvá? uvažoval teď každý z nich.</p>
<p>Z těchto úvah je vytrhlo hlasité cáknutí, a pak další.</p>
<p>„Delfíni!“ zvolal doktor Brady, když hladinu rozrazil velký tuponosý delfín a vyletěl do vzduchu. Během chvilky se voda okolo člunu zpěnila, jak desítky delfínů tančily a vyskakovaly všude kolem nich, jako míhající se stříbrné jehly, vetkávající složité vzory do azurové látky moře.</p>
<p>„Neuvěřitelné!“ špitl Del, sleduje fascinovaně to představení. Před týdnem by asi ten tanec bral jako příjemné rozptýlení, ale nyní byly jeho pocity mnohem hlubší. Během svého vývoje se delfíni dokonale přizpůsobili jejich světu, stali se tak typickým příkladem schopnosti přírody směřovat k dokonalosti. Představovali skutečný soulad obecných zákonů a božského řádu. Del se chtěl o své poznání podělit a zjistit, zda i ostatní vidí opravdovou krásu toho všeho, ale nenašel žádná dost dobrá slova.</p>
<p>Balet pokračoval ještě několik minut.</p>
<p>Pak se pár stop před člunem jeden delfín ve vodě vztyčil, lehce udržuje polovinu svého modrošedého těla ve vzduchu. Upřeně pohlédl inteligentníma očima do sedmi zmatených tváří a začal cvakat, hvízdat a horečně mávat protáhlou tlamou.</p>
<p>„Mluví s námi!“ zasmál se Billy.</p>
<p>„Nehloupněte,“ odsekl Mitchell.</p>
<p>Del si však uvědomil, že Billy má pravdu, a co víc, měl jaksi dojem, že rozumí. Vběhl pod stan a urval kus provazu, který lemoval plachtovinu, chvatně připevnil jeden konec ke člunu, pak doběhl zpátky dopředu a hodil druhý konec k delfínovi.</p>
<p>„Co to děláte?“ dožadoval se Mitchell. Než mu však Del mohl odpovědět, ucítili silné škubnutí a člun se dal do pohybu, jak se několik delfínů zakouslo do lana a vzalo je do vleku.</p>
<p>„Neuvěřitelné,“ vzmohl se doktor Brady na pouhé zamumlání.</p>
<p>„Jen jsem měl takový pocit,“ řekl Del s rozpačitým pokrčením ramen.</p>
<p>Delfíni je vlekli přímo na východ. Stále dál a dál, celé hodiny, a když se ti u lana unavili, vystřídali je jejich odpočatější druzi. Muži znovu získali víru ve svou záchranu a uprostřed odpoledne byly jejich motlitby vyslyšeny.</p>
<p>„Země!“ vykřikl Billy. A skutečně, podél východního obzoru se rýsovala černá silueta vzdálených hor.</p>
<p>„Máte nějaké tušení, kde jsme?“ zeptal se Mitchell.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Billy. „Na to, aby to byla Florida, jsme pluli špatným směrem. Mohlo by to být Haiti.“</p>
<p>„To brzy zjistíme,“ pravil Corbin. Delfíni udržovali ohromující tempo a ani ne o hodinu později byl člun sotva několik stovek yardů od pobřeží.</p>
<p>Delfíni pustili provaz a poctili muže závěrečným tancem. Snad to byl pozdrav na rozloučenou, jejich způsob, jak říci sbohem; nebo možná tančili jednoduše proto, že jim to působilo radost, hladce řezajíce vodu a vyskakujíce v piruetách či saltech. Poté se jako nějaké vycvičené družstvo přesně seřadili do řady a zamířili zpět na moře, klouzajíce po hladině v majestátním hejnu. Del se vyklonil přes okraj člunu, volaje na rozloučenou.</p>
<p>Mitchell ho dokonce ani neokřikl.</p>
<p>„Teď nás ponese příliv,“ konstatoval Corbin.</p>
<p>O pár minut později najel člun na písčitou pláž nového světa.</p>
<p><strong><emphasis>6</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Ynis Aielle</emphasis></p>
<p>Pláž byla stejně jednotvárná a šedá jako obloha nad nimi. Jako zapomenuté pomníky vyznačovaly čáru nejvyššího přílivu nasáklé chuchvalce chaluh a vyvržené smetí oceánu. V písku hnili mrtvé ryby a krabi, zcela nedotčení mrchožrouty a parazity. Něco tu bylo hrozně špatně. Místo, kde měl být znát znovuoživující a očistný účinek přílivu, působilo nelibým dojmem jako smrdutá, stojatá bažina. Jak se zdálo, příroda zde vyklidila pole, nebo z něj byla vytlačena, a zanechala je v naprostém rozkladu. Muže to však nezlomilo, neboť tato zem, jakkoli odpuzující, byla jejich spásou, jejich vykoupením z ohňů pekelných.</p>
<p>Po několika minutách tichých díků – nikdo z nich dosud nevystoupil z člunu – si Mitchell připomněl svou povinnost. „Musíme najít nějakou vodu,“ řekl. „Chci zjistit, kde jsme.“</p>
<p>„A kdy jsme,“ zavtipkoval Reinheiser. Bradyho prohlídka mrtvol dopadla přesně, jak fyzik předpovídal, třebaže se Reinheiser a doktor rozhodli nechat si svá zjištění pro sebe, dokud se nepřihlásily závažnější problémy.</p>
<p>Nikomu z ostatních však Reinheiserova poznámka neušla a Del se poprvé vážně zamyslel nad možnostmi. Zpustošený svět za zlatou oponou ho přesvědčil, že došlo ke zkáze, nejspíš nukleární válce, avšak předtím, zaměstnán jinými naléhavými záležitostmi, vážně neuvažoval o tom, že ke zničení třeba došlo padesát či dokonce sto let poté, co Unicorn vyplul z Woods Hole. Nyní Dela zaujala vyhlídka na nový svět, setkám s lidmi budoucnosti – z velké části doufal, že Reinheiserovy teorie se ukážou být správné.</p>
<p>„Rozdělíme se do tří skupin,“ pravil Mitchell s pohledem na tři zbývající pušky. Přehlédl krajinu. Na severu se v mírném oparu nejasně rýsovaly vzdálené obrysy obrovských oblých skal, kamenitý začátek velkých tmavých hor. Na jih, kam až oko dohlédlo, se táhla stále nudně šedá pláž. Přímo na východě, ve vnitrozemí, se rozkládala mokřinatá, mlžná rovina – beztvaré, černé louže slané, stojaté vody jako kaňky na šedozeleném pozadí.</p>
<p>„Vytáhněte člun nad zónu přílivu,“ pravil Mitchell Delovi a Billymu. „Potom se vydejte na sever. Corbine, vezměte Thompsona a jděte na jih.“</p>
<p>„Děkuji mnohokrát,“ zamumlal Corbin.</p>
<p>„My ostatní vyrazíme do vnitrozemí,“ pokračoval za okamžik Mitchell. „Každá skupina si vezme pušku. Do západu slunce nám zbývají asi čtyři hodiny; do té doby vás chci mít všechny zpátky.“</p>
<p>Del a Billy nyní postupovali rychlým tempem, rozrušení a dychtiví zjistit, kde se nacházejí a, jak řekl Del, kdy se nacházejí. O dvě hodiny a několik mil později dusali po jediné schůdné, křivolaké cestě mezi balvany a strmými skalními stěnami. Stoupala a klesala, častěji to první, a oni vytrvale šplhali stále výš. Pár yardů vlevo dole pod nimi neustále hřměly vlny, marně narážející na nezdolné útesy.</p>
<p>„Ty skály neberou konce,“ zabručel Del se skloněnou hlavou, aby viděl, kam šlape; už si o tvrdé kameny několikrát zkopl palec. V tomto místě byla strmá stezka široká jen pár stop. Šlo o pouhou prasklinu v obrovské, jednolité kamenné mase. Když se konečně přiblížil k vrcholku obtížného stoupání, vzhlédl a spatřil něco velkolepého.</p>
<p>„Hrad!“ vydechl a rozběhl se po stezce. Billy pokrčil rameny a chtěl se zeptat, o čem to jeho přítel mluví, ale když viděl, jak je Del očividně zaujatý, dokonce uchvácený, prostě ho následoval. Po chvíli prudký závan větru trochu rozehnal mlhu, a skutečně, i Billy spatřil v dálce černé zdi a impozantní věže obrovské pevnosti, která stála na čele útesu, čnícího nad moře.</p>
<p>Del se postavil na okraj skalního převisu a rukou si zastínil oči, ve snaze získat skrz střídavě husté a řídké cáry mlhy na hrad lepší výhled. Dosud se nepodíval pod sebe.</p>
<p>Billy to udělal, když dorazil.</p>
<p>„K zemi!“ sykl. Popadl Dela za límec košile a stáhl ho z převisu na zem.</p>
<p>„Co to –“ začal Del, ale zmlkl, když uviděl, že se Billy třese a připravuje M-16.</p>
<p>Ray Corbin nenuceně nesl pušku opřenou o pravé rameno. U člunu po zbrani nejdřív sahal Thompson, ale Corbin viděl až moc, než aby k ní nechal labilního námořníka přiblížit. Dvojice cestovala pomalu, neboť, třebaže byl Thompson rozrušený, Corbin trval na tom, aby se nehnali.</p>
<p>Postupovali vnitrozemím těsně podél pláže, přes řadu vyschlých srázů porostlých divokou hnědou trávou. Corbinovo mírné tempo Thompsona trochu uklidnilo a oba kráčeli v tichosti, hluboce zamyšleni – Corbin si dělal starosti o osud sve rodiny v Nové Anglii a Thompson, jenž již dříve přesvědčil sám sebe, že bez cizí pomoci zachránil Unicorn, snil o tom, jak mu udílejí medaili.</p>
<p>Když se přiblížili k vysokému kopci, jejich sny náhle zaplašily nějaké hlasy. Podívali se jeden na druhého a Thompson se chystal něco vyhrknout, avšak Corbin mu připlácl ruku na ústa. Naznačil mu, aby ho následoval, a začal lézt vzhůru po úbočí kopce. Když byli kousek od vrchu, slyšeli skřehotavé hlasy jasněji. Byly hrdelní, jaksi nelidské, ale mluvily lámanou formou angličtiny. Po dlouhé chvíli Corbin sebral odvahu, doplazil se na vršek a shlédl dolů na řečníky. Byl natolik ohromený jejich vzhledem, že si ani nevšiml Thompsona, jenž se plazil za ním.</p>
<p>Byli ohyzdní, zmutovaní, jako by se sama příroda vzbouřila proti pouhé jejich existenci. Stálo jich tam devět. Až na bederní roušky z ještěří kůže byli nazí a u boků měli připásané pochvy s meči. Byli menšího vzrůstu než lidé, ale podsadití, jejich šlachovitá těla nesly křivé, silné nohy, a bledě zelená kůže, nerovnoměrně pokrytá chomáči cuckovité, špinavé srsti, na nich visela ve volných lalocích. Jejich tváře byly ještě horší. Měli bezretá, tence stažená ústa, snažící se skrýt nelidsky špičaté, zažloutlé zuby, křivé, vředovité nosy a vypoulené, zlé oči, žluté jako pustina rozbrázděná řekami krve. Zkroucenými pažemi, které měli spuštěné podél těla, se téměř dotýkali země.</p>
<p>Thompson při tom pohledu zbledl a, ke Corbinově velké hrůze, vyrazil pronikavý výkřik, při němž tuhla krev v žilách. Tvorové se okamžitě otočili a tasili hrozivé meče. Corbin zabořil hlavu do dlaní.</p>
<p>„Dobrá, Thompsone, hádám, že je čas setkat se s našimi novými sousedy,“ řekl s co největším klidem.</p>
<p>Tvorové, rozzuření tímto vyrušením, se hnali do svahu. Corbin zareagoval rychle. Vyskočil na nohy, namířil pušku do vzduchu a vystřelil hromovou salvu, po níž tvorové překvapeně ztuhli.</p>
<p>Okamžik napětí trval poměrně dlouho, ale největší člen skupiny, širokoplecí netvor, prošel řadou svých vyděšených druhů.</p>
<p>Sledoval Corbina s klidným opovržením a z jeho grimasy bylo vidět, že není vyveden z míry, a to ani výstřely z pušky. Corbin mu upřený pohled vracel, cítil však, jak mu po skráních stéká pot. Thompson zůstal skrčený v trávě a neodvažoval se pohnout.</p>
<p>„Přátelé?“ zeptal se Corbin nejistě. Tišším hlasem, aby ho slyšel jen Thompson, pak dodal: „Myslím, že vás neviděli. Zůstaňte dole a vraťte se ke člunu varovat ostatní.“</p>
<p>Thompson se však ani nehnul.</p>
<p>„Jděte!“ řekl Corbin jak nejhlasitěji se odvážil a nakopl Thompsona do žeber. Stále se třesoucí Thompson pomalu slezl z kopce.</p>
<p>„Střelba?“ zarazil se Mitchell.</p>
<p>„DelGiudice s tím druhým pitomcem si nejspíš hrají,“ odsekl Reinheiser, zvedaje se od stojaté tůňky, kterou si prohlížel. „Jen mladická nerozvážnost.“</p>
<p>„Del by to rozhodně neudělal,“ opáčil rozzlobeně Brady. „Nezahrává si se zbraněmi. Kromě toho, ty výstřely přišly od jihu.“</p>
<p>Mitchell souhlasil. „Všechno hned sbalte,“ nařídil. „Vracíme se.“</p>
<p>„Ušli jsme míle!“ protestoval Reinheiser. „A dosud jsme nenašli nic, co by se dalo pít.“ Hodil trs vodních řas zpátky d páchnoucí tůně. „Potřebujeme vodu, kapitáne!“</p>
<p>Mitchellovo zaváhání Bradymu ještě více odhalilo vyvíjející se vztah mezi kapitánem a Reinheiserem. Poslední dobou měl Brady dojem, jako kdyby Reinheiserova doporučení nabyla charakteru příkazů.</p>
<p>„Dobrá,“ uznal Mitchell. „Půjdeme ještě kousek dál. Ale mějte oči otevřené!“</p>
<p>Brady se jen znechuceně usmál.</p>
<p>Corbin stál a pozoroval vůdce.</p>
<p>Tvor zavrčel na své vojáky nějaký rozkaz, slovo, kterému Corbin nerozuměl – a oni se začali pomalu přibližovat, se zbraněmi v rukou a všichni až příliš připravení.</p>
<p>„Dejte ty meče pryč!“ varoval je Corbin a vystřelil druhou salvu do písku před jejich nohy. Nato se Thompson, který byl nyní u paty srázu, dal do zběsilého úprku. Vyděšeně běžel přes duny a zastavil se, až když usoudil, že je v bezpečné vzdálenosti. Když se na vršku jiného kopečku ohlédl zpět, spatřil, jak se ti tvorové roztahují a Corbina obkličují.</p>
<p>Druhá salva tvory opět polekala, ale jejich vůdce zachoval klid a jeho síla zabránila ostatním zpanikařit. Opět následovala dlouhá chvíle napětí, a potom začal vůdce hrozivě skandovat: „Smrt lidem! Smrt lidem! Smrt lidem!“</p>
<p>Past kolem Corbina se pevně uzavřela a nyní se přidali ostatní. „Smrt lidem! Smrt lidem!“ Jejich šílenství se stupňovalo s každým zvoláním.</p>
<p>Corbin poznal, že se kolem něj jako černá mračna uragánu hromadí sebevražedná zuřivost. „Panebože, musím zabít,“ řekl si pro sebe nahlas. Potřeboval slyšet ta slova, potřeboval se otevřeně postavit realitě. Žaludek se mu obrátil na protest a z hloubi jeho hrdla vyšel výkřik odporu.</p>
<p>Zabít.</p>
<p>Jeho svaly se přely o každý pohyb, když rozechvěle zvedl pušku k rameni. „Nechci vás zabít,“ prosil.</p>
<p>Vůdce poznal člověkovu slabost. Zvedl ruku a vydal rozkaz, po němž se ostatní ihned zastavili.</p>
<p>Corbina napadlo, zda zabrala jeho hrozba. Modlil se za to.</p>
<p>Jeho naděje rozmetal vůdcův zlý úšklebek. Corbin si uvědomil, že vůdce ostatní zastavil, neboť ve své touze po krvi chtěl zabít sám. Tvor vypjal hruď a drze vykročil k nepříteli, očividně přesvědčen, že tento člověk nenajde odvahu k tomu, aby zabil.</p>
<p>Bestie se však přepočítala. Jak se přibližovala a její křivý úsměv se rozšiřoval s každým krokem, Corbin ucítil šířící se odpornou auru; byl téměř ochromen pocitem absolutního zla, které z bestie vyzařovalo. Jeho vnitřní konflikt byl náhle rozhodnut, neboť v té chvíli pochopil, že toto není nešťastné, nevědomé zvíře, ale obluda, démon zrozený přímo z pekelných muk. Zapřel si pažbu pušky o rameno. „Nechci tě zabít,“ zopakoval, a opravdu nechtěl, neboť neměl ve zvyku vynášet nad druhými soud, ani v evidentních případech. Bestie ani nezpomalila a Corbin, s chutí oprávněnosti na jazyku, zavrčel: „Ale udělám to.“ A zaníceně stiskl spoušť.</p>
<p>Cvak.</p>
<p>Zbraň se zasekla.</p>
<p>Tvor sebou trhl překvapením a náhlou hrůzou, když Corbin nečekaně zmáčkl spoušť. Když se však snažil znovu sebrat odvahu, uvědomil si, že Corbin má problém. Zrůda nechtěla dát člověku příležitost k dalšímu překvapení. Hned se vrhla k němu a mocně sekla mečem. Corbin ránu obratně vykryl puškou.</p>
<p>„Nechci bojovat!“ prosil úpěnlivě. Vztekem stravovaná bestie však nebyla ve stavu na diplomacii; ani mužova slova neslyšela.</p>
<p>Divoce na něho dorážela a každý úder byl prudší. Corbin se stal prostředkem k vybití vzteku a pocitu marnosti příliš primitivních a nízkých na to, aby je pochopil.</p>
<p>V beznadějném zoufalství odrazil ještě několik výpadů. Pak se ale stvoření znovu ovládlo na dost dlouho, aby udělalo malou fintu, a proniklo jeho obranou. Zavylo radostí, když strašná čepel rozsekla kůži a sval a roztříštila Corbinovi levou klíční kost. Corbin si uvědomil, že nyní sedí. Síla úderu ho srazila rovnou k zemi. Teprve ve chvíli, kdy mu začalo docházet, v jaké je vlastně poloze, ucítil prudkou bolest.</p>
<p>Zcela při vědomí potom sledoval, jak ďábelská bestie pomalu, bolestivě, vytahuje zubatou čepel, s ostřím tmavým od jeho krve. Stvoření si Corbina po celou dobu prohlíželo a smálo se, vychutnávajíc si mužova muka.</p>
<p>Ale pak, z nějakého jemu nepochopitelného důvodu, Corbin přestal cítit bolest a opustil ho i strach. Pouze si uvědomil, že náhle, záhadně nahlédl do nitra té odporné bestie, a litoval ji, že nikdy nemůže poznat radost z dobroty či z milosrdenství. Opravdu to byla zatracená duše. „Proč?“ zeptal se klidně, když tvor začal zvedat meč. Corbin nekladl žádný odpor, pouze tam seděl a opakoval: „Proč?“</p>
<p>Tvorovo potěšení se změnilo ve zmatek. Žádné výkřiky bolesti? Žádná známka strachu? Podíval se na své druhy, které nijak netrápila mužova pasivní reakce a radostně řvali a bujaře skákali, zvedajíce do vzduchu písek. Nakažen jejich šílenstvím, se tvor obrátil zpět ke Corbinovi.</p>
<p>Corbin se vsedě kymácel, téměř přemožen hrozným zraněním. Před očima se mu stahovala temnota, ale viděl meč, jak se pomalu, rozvážně zvedá nad něj, a slyšel tvora zasyčet „Smrt lidem!“, než mu osudná rána rozdrtila lebku.</p>
<p>Thompson z dálky viděl dost – víc než dost. Zrak se mu zamlžil slzami a on běžel podél pláže na sever, zpět ke člunu.</p>
<p>Mitchellova skupina se právě opět dala do pohybu, když vzduch rozervala druhá Corbinova salva.</p>
<p>„Rozhodně to jsou výstřely,“ řekl doktor Brady.</p>
<p>„To stačí,“ prohlásil Mitchell s jistotou, která v jeho tónu dlouho scházela. „Vracíme se zpátky.“ Obrátil se dřív, než by se mohly objevit nějaké námitky, a vyrazil k pláži. Doktor Brady šel rychlým krokem hned za ním. Reinheiser se zastavil a zdrceně si povzdechl. Neochotně, nicméně nemaje jiné možnosti, je následoval.</p>
<p>„Proč jsi to udělal?“ zašeptal Del a mnul si pohmožděný loket.</p>
<p>„Podíval ses pod sebe?“</p>
<p>„Ne, díval jsem se na –“</p>
<p>„Tak se koukni!“ požádal ho Billy a postrčil Dela ke skalnímu převisu. Del přes něj vykoukl do husté mlhy.</p>
<p>„Nic nevidím!“</p>
<p>„Chvilku vydrž. Prořídne,“ zašeptal nyní již trochu klidnější Billy. „A mluv tiše.“</p>
<p>Závan větru na chvíli odvál neprůhledný závoj.</p>
<p>„Ještěři!“ zvolal Del. Skutečně to byli ještěři. Obrovití ještěři. Desítky jich byly polapeny v široké jámě. Drápali se jeden přes druhého s těly propletenými v bizarním reji šupin a pařátů.</p>
<p>„Myslím, že nemůžou ven,“ řekl Del. Právě když to řekl, rozběhlo se jedno zvíře k patě stěny přímo pod ním a skočilo po něm.</p>
<p>„To doufám,“ řekl Billy, svíraje v rukou M-16. Brzy však bylo jasné, že je ještěr uvězněný. Zvedl se na zadní a předníma se opřel o stěnu, takže měl hlavu vztyčenou asi jen deset stop od dvojice mužů. Otrávený, že je kořist nedostupná, slabě zasyčel a rozevřel obrovskou tlamu, odhaluje řady nesčetných, rozeklaných zubisek. Chvíli tak zůstal, aby si Billy s Delem plně uvědomili jeho děsivost. Pak mohutné čelisti bleskově sklapl.</p>
<p>Billy slabě hvízdl. „Nechtěl bys, aby tě chytil, co?“ zeptal se, ale když se ohlédl, zjistil, že Del je již pryč. Billy se v panice rozhlédl kolem. Jak se dalo čekat, uviděl Dela rychle scházet po cestičce.</p>
<p>„Hej!“ zavolal Billy.</p>
<p>„Ano, Billy, myslím, že jsme už viděli dost,“ odpověděl Del zastřeným hlasem, aniž by se zastavil. „Navíc se dělá tma. Je čas se vrátit.“</p>
<p>„Ty zbabělče!“ zasmál se Billy.</p>
<p>Ještěr v jámě zařval svým silným hlasem a Billy Dela předběhl dřív, než si vůbec uvědomil, že se hýbe. Ani jednou se neohlédl.</p>
<p>Když Mitchell, Brady a Reinheiser dorazili zpět na pláž, našli Thompsona, jak horečně táhne člun zpět na vlny. Brady na něho zavolal, ale Thompsona to pouze přimělo tahat ještě usilovněji, aby se dostal pryč.</p>
<p>„Ten parchant!“ zavrčel Mitchell, vrhl se do vody a brutálně Thompsona stáhl pod hladinu.</p>
<p>„Co to, sakra, děláte?“ zaburácel kapitán. Popadl Thompsona za límec košile a hrubě ho vlekl i s člunem z vody. Brady bezděčně vyrazil k Thompsonovi, ale Mitchell k doktorovi postrčil člun a nařídil mu, aby jej pomohl Reinheiserovi vytáhnout na břeh.</p>
<p>Thompson se ohromné síle mohutného kapitána nevzpíral. Ve skutečnosti musel Mitchell jeho ochablé tělo držet zpříma, což kapitána pouze ještě víc rozčílilo.</p>
<p>„No?“ vyštěkl. Thompson se rozplácl na rozbahněné pláži a překulil se do sedu, s překříženýma nohama a svěšenou hlavou.</p>
<p>„Mluvím s vámi!“ zaječel Mitchell. Když se nedočkal odpovědi, chytil Thompsona za pískově žluté vlasy a prudce mu zvrátil hlavu dozadu. „Kde je Corbin? A co měly znamenat ty výstřely?“</p>
<p>Thompson prázdně civěl před sebe. Otrávený Mitchell od něj odtrhl ruce, přičemž mu vyškubl chomáče vlasů, a dal mu facku.</p>
<p>Doktor Brady už viděl dost. Vstoupil mezi ně, snaže se udržet většího muže zpět.</p>
<p>„To je k ničemu, kapitáne,“ odůvodnil Brady. „Jen ho ještě víc děsíte.“</p>
<p>„Chci vědět, co se děje!“</p>
<p>„Nechejte mě to zkusit,“ prosil Brady. Mitchell se se znechuceným mávnutím ruky odvrátil a oddusal pryč. Brady napůl odnesl Thompsona na pláž a tam ho posadil na okraj člunu.</p>
<p>Chtělo to hodně přemlouvání a mírných slov, ale nakonec Brady Thompsona přiměl mluvit. Mitchell a Reinheiser přistoupili k nim, když námořník nesouvisle a zmateně popisoval smrt Raye Corbina.</p>
<p>Když se na dohled objevili Billy a Del, Thompson již své vyprávění dokončil a opět se zhroutil. Doktor Brady ho vzal za rámě a odvedl pryč.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptal se Del.</p>
<p>„Corbin je mrtev,“ odvětil Mitchell.</p>
<p>„Cože?!“ zvolali Del a Billy jednohlasně.</p>
<p>„Zabil ho nějaký netvor – goblin,“ posmíval se Reinheiser. „Tak je to. Dá-li se věřit támhle našemu nepříliš duševně zdravému příteli.“</p>
<p>„Prolhaný mizera,“ zabručel Mitchell.</p>
<p>„Spíš má bujnou fantazii,“ opáčil Reinheiser. „Věřím, že naš pošetilý přítel pana Corbina zastřelil – nejspíš nešťastnou náhodou,“ dodal rychle, vida, že Del a Billy se proti tomu obvinění chystaji vznést nějaké námitky. „Jeho pokroucená, ubohá mysl si pak vymyslela tyhle tvory, aby nemusel čelit realitě toho, co udělal.“</p>
<p>„Mýlíte se,“ oponoval mu Brady, který se vracel ke skupince. Thompsona nechal ležet na písku. „Věřím mu.“ Mitchell si užasle odfrkl, když Brady uvedl svůj důvod: „Jeho vyprávění bylo příliš podrobné, než aby si ty tvory vymyslel.“</p>
<p>„Ovšemže bylo podrobné,“ odsekl Reinheiser. „V jeho mysli ty nestvůry skutečně existují. Možná tam jsou od jeho dětství, jako pozůstatek z nespočetných nočních můr.“</p>
<p>„Nesmysl.“</p>
<p>„Ach, doktore, prosím vás.“ Reinheiser si zhluboka povzdechl. „Mohli bychom se pokusit nepřestávat uvažovat logicky a racio –“</p>
<p>„Logicky!“ zasmál se Brady. Ukázal přitom vyčítavě na Reinheisera a rozhlédl se po ostatních. „Jen si poslechněte, jak mi tu cestovatel v čase vykládá, abych uvažoval logicky!“</p>
<p>„Tak dost!“ zahřměl Mitchell, z jehož hlasu bylo patrné, že nemá moc daleko k násilí. Svaly na pažích mu nebezpečně cukaly. Dokonce i Reinheiser se pod tím tvrdým pohledem zdržel jakýchkoli poznámek. Okamžitá ukázka respektu Mitchella uklidnila. „Pohřešuji důstojníka, který je zřejmě mrtvý, a jediné, z čeho mohu vycházet, je nějaká zhovadilá povídačka toho idiota!“ Mluvil nahlas. Thompson ho slyšel.</p>
<p>Mitchell rozohněně pokračoval a ostatní ho sledovali, takže neviděli, jak se Thompson zvedá a rozbíhá se přes pláž. Naběhl do kapitána, popadl ho za krk a hystericky ječel. „Sám jste idiot!“ řval. „Všechny nás zabijete!“</p>
<p>Mitchell rychle získal ztracenou rovnováhu a snadno se z Thompsonova sevření vyprostil. Chystal se k hrubé odvetě a Billy, Del a Brady byli připraveni se do toho vložit, když Thompson náhle přestal bojovat.</p>
<p>„Ale možná to je ono!“ zvolal Thompson rozrušeně a odvrátil se od kapitána. Zřejmě mu nedělalo starosti, že je takto bezbranný. Jeho náhlá změna nálady je zaskočila a zmátla, stejně jako již ráno, kdy měl na nehybném člunu záchvat vzteku. Mitchell couvl a zvědavě čekal na Thompsonův další pohyb.</p>
<p>„Copak to nevidíte?“ zeptal se Thompson, přelétaje pohledem od jednoho k druhému. „Nepatříme sem. Chtěl jsem utéct ve člunu, ale nemá to cenu. Není kam jít. Copak nechápete? Už nepatříme nikam. Tohle není náš svět –“ Podíval se Mitchellovi zpříma do očí. „Corbin našel jedinou cestu pryč!“</p>
<p>Doktor Brady se pohnul, aby ho uklidnil, jenomže Mitchell to udělal po svém. Zavřel Thomsonovi ústa rozmáchlým levým hákem, po kterém námořník přeletěl vysoko přes okraj člunu a bezvládně spadl dovnitř. Del začal protestovat a chtěl se zmínit o hradu, v naději, že by to mohlo dodat Thompsonovu vyprávění na důvěryhodnosti, ale vtom ho zarazilo hlasité zadunění bubnu.</p>
<p>Polekaní muži se otočili a ve skomírajícím světle spatřili svou blížící se zkázu.</p>
<p>Padesát yardů od nich byla přes pláž seřazena řada vedle řady nějakých tvorů. Většina stála, ale někteří jeli na osedlaných ještěrech. Jezdci mávali dlouhými oštěpy a ostatní měli primitivní, nicméně hrozné meče a černé štíty. V čele šiků stál vlajkonoš. Rozvinutá žlutá zástava byla vyzdobena rudými nohami dravého ptáka, z jehož spárů odkapává krev.</p>
<p>„Jaké slovo jste to použil, Reinheisere? Goblin?“ řekl Billy s neskrývaným opovržením k fyzikovi. „Správné slovo.“</p>
<p>„Ten Thompson musí mít obrovskou hlavu, aby se mu do ní tahle armáda vešla,“ prohodil Del.</p>
<p>„Uberte,“ řekl Mitchell tichým, vyrovnaným hlasem. Na rozdíl od nekontrolovatelné, živelné síly bouře, této kritické situaci moc dobře rozuměl a věděl, že spadá do pole jeho působnosti. „Ještě nejsme mrtví. Ne s tímhle.“ Poplácal svoji M-16.</p>
<p>Dum! Dum! zaduněly bubny, když před vlajkonoše vykročil ohromný goblin. Ukázal mužům Corbinovu rozbitou pušku, pak vycenil zuby, hodil zbraň na zem a plivl na ni.</p>
<p>S pozvednutou rukou, aby udržel členy své posádky v klidu, Mitchell popošel několik kroků vpřed.</p>
<p>„Víte, co je bolest?“ pohrozil, s puškou namířenou na tvora. Ohromilo ho zjištění, že bestie je schopna odpovědi.</p>
<p>„Víme, co je bolest,“ zaskřehotala. „Lidé nás už dávno naučili, co je bolest.“ Náhle stvoření zvedlo hlas v provolání. „Vrátíme bolest lidem!“ S divokým pohledem se obrátilo ke svému vojsku a zařvalo povel. „Přineste smrt lidem!“</p>
<p>Bubny dunivě ožily a šiky začaly skandovat liturgii své rasy. „Smrt lidem! Smrt lidem!“</p>
<p>Muži vycítili, že se schyluje k útoku, rozestoupili se na několik yardů od sebe a utvořili řadu, s Billym a Mitchellem, kteří měli dvě zbývající pušky, na krajích. Při tom všem, co se před nimi odehrávalo, si nevšimli, že Thompson se vydrápal z člunu a našel si velký kámen. Připlížil se za Billyho Shanka, a když zaduněl buben, praštil ho šutrem do hlavy. Billy se bezhlesně svezl k zemi.</p>
<p>Thompson vzal pušku.</p>
<p>Bubny najednou ztichly a jejich poslední zadunění viselo ve vzduchu jako výzva smrti. Vůdce se pomalu otočil zpět k Mitchellovi a vyslal k němu zlý úsměv. Zvedl ruku a zavelel: „Marguluk!“</p>
<p>Ze zástupu se vynořili dva tvorové nesoucí „rakev“ s Corbinem. Byla to tyč, kterou nesli vodorovně na ramenech, a na ní bylo za levé zápěstí a kotník přivázáno jeho rozsekané, zmrzačené tělo.</p>
<p>Del se s hrůzou odvrátil a s námahou spolkl žluč v hrdle. Rovněž Brady a Reinheiser odvrátili zrak, ale Mitchell zareagoval jinak, více než připraven k boji. „Vy parchanti!“ zařval. „Vrahounský parchanti!“ A vystřelil dávku po nosičích rakve. Padli, stejně jako několik tvorů za nimi, proděravělí olověným prodloužením Mitchellova vzteku.</p>
<p>Vůdce bestií zuřivě zavyl.</p>
<p>Mitchell napodobil nafoukaný úsměv, který k němu předtím vůdce vyslal, a zastřelil ho.</p>
<p>To v tvorech vzbudilo bázeň. Vyděšení neměli daleko k panice. Mnozí z nich utekli, zejména ti z posledních řad, další se rozechvěle krčili za svými štíty a někteří se Mitchellovi dokonce klaněli.</p>
<p>„Koukněte na ně!“ zvolal Mitchell, jehož vztek se pod vzrušujícím vlivem bezprostřední moci změnil v pocit extáze. „Koukněte, jak utíkají a schovávají se!“ Vystřelil dávku do vzduchu a desítky tvorů se nahrbily.</p>
<p>„Uvědomujete si, co tohle znamená?“ zasmál se Mitchell a otočil se k mužům se spokojeným výrazem v očích. „Jsme bozi!“ prohlásil. „Budou nám patřit!“</p>
<p>„Neřekl bych,“ ozval se ze strany nyní vyrovnaný Thompsonův hlas. Mitchell se s očima rozšířenýma překvapením obrátil k námořníkovi a pohlédl do hlavně M-16.</p>
<p>„Nemáme právo je zabít,“ prohlásil Thompson. „Tohle je jejich svět, ne náš.“</p>
<p>„Co to, k čertu, děláte?“</p>
<p>„Držte hubu!“ odsekl Thompson a Mitchella zcela zmrazila prudkost toho výbuchu. Čekal, že Thompson střelí. Zdálo se však, že ten je náhle zase klidný. „Copak to nechápete?“ zeptal se námořník, žádaje o nějaké potvrzení, že ano. „My jsme ti, co sem nepatří. Musíme uprchnout. Jako Corbin.“ Zoufale svěsil hlavu. Mitchell viděl příležitost a pomalu pohnul hlavní své pušky směrem k němu. Thompson byl však ostražitý a rychle upřel pohled zpět na kapitána.</p>
<p>Mitchell se zoufale rozmáchl, neboť v Thompsonově horečnatých očích jasně spatřil svou smrt.</p>
<p>Thompsonova puška však zahřměla první a Mitchell ucítil ostré exploze bolesti, jak do jeho těla vtrhly kulky.</p>
<p>Doktor Brady se okamžitě vrhl k šílenému námořníkovi, ale náhle se zarazil, když se Thompson otočil se stále připravenou zbraní.</p>
<p>Del si povšiml Billyho, který měl rozbitou hlavu a hodně krvácel. Chtěl jít ke svému zraněnému příteli, jenže strach a zmatek ho zmrazily na místě. Otočil se k Reinheiserovi a všiml si, jak se těkavě rozhlíží. Zjevně zoufale hledal, jak z toho ven. Když se jejich pohledy setkaly, Del poznal, že ten sobecký ničema doufá, že Del nebo Brady Thompsona zabaví, takže on bude moci utéct.</p>
<p>„Thompsone, prosím,“ pravil Brady, marně se pokoušeje vypadat klidně. Za nimi se tvorové přeskupili; také se snažili pochopit smysl Thompsonova bláznivého chování. „Proboha, člověče!“</p>
<p>Del, Reinheiser a Brady stáli dosud v řadě. Del ztuhle na jednom konci, vybočující Reinheiser uprostřed a Brady na druhém konci, nejblíž Thompsonovi, k němuž se nakláněl a prosebnýma rukama se natahoval po pušce.</p>
<p>„Proč zrovna já?“ zamumlal Thompson a slzy mu tvořily stružky v písku na obličeji. Z odstupu stále několika stop se podíval na Bradyho. „Proč jsem jediný, kdo chápe?“ S povzdechem bezmoci, jako by neměl jinou volbu, odhodlaně sevřel pušku a ostatní, stejně jako Mitchell, pochopili.</p>
<p>Reinheiser se vrhl ke člunu, Brady skočil po hlavni pušky, Del se ani nehnul.</p>
<p>Na tom však nezáleželo.</p>
<p>Thompson, upřímně vzlykající, avšak jistý si svou povinností, rozmáchle zahřměl nositelkou smrti.</p>
<p>A oni, všichni tři, ucítili ostrou, trhavou bolest.</p>
<p><strong><emphasis>7</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>V síních Colonnae</emphasis></p>
<p>Prázdnota. Naprostá nicota. Vědomí zůstalo, ale bylo strnulé, postrádající vnější podněty a věcné myšlení. Bytí, nic víc.</p>
<p>Čas plynul… nepodstatné.</p>
<p>Del otevřel oči. Nebo je možná měl otevřené celou dobu a jeho mysl si to uvědomila až teď. Instinktivně si prohmatal tělo. Věděl, že je pozdě. Kulky mu provrtaly břicho.</p>
<p>Ležel na boku, zahalen hustou šedou mlhou. Kupodivu necítil žádnou bolest. Zvedl ruce před obličej.</p>
<p>Žádná krev. Byl to předtím jen sen? Rozechvělý, shlédl dolů a krátce, přerývaně dýchal, když si odhrnul potrhané cáry košile stranou. Přes břicho se mu táhl klikatý pruh jizev, kulatých jizev po kulkách.</p>
<p>Trvalo mu mnoho minut, než se mu podařilo zcela zklidnit dech.</p>
<p>Když se znovu ovládl, zjistil, že není na pláži, že zem pod ním je hladká a studená jako mramor. Potýkaje se s dezorientací, na hranici paniky, se donutil vstát, ale když zvedl hlavu nad mlhu, která mu sahala po pás, jeho zmatek pouze vzrostl, neboť stál v rozlehlé, tmavé síni, osvětlené odrazy matné šedi od měňavé mlhy. Po jeho levici se do dálky táhla zdánlivě nekonečná řada obrovských, modrobíle zářících sloupů. Del neviděl zdi ani strop, pouze masivní sloupy, které měly základny pod přízemní mlhou a tyčily se, kam až oko dohlédlo, do temnoty a dál. Tajemné, nádherné, nicméně strašidelně neskutečné.</p>
<p>„Jistě jsem mrtvý,“ zamumlal, zíraje bezvýrazně na ten nadpřirozený výjev.</p>
<p>„To sotva,“ uslyšel za sebou hlas. Otočil se a spatřil Martina Reinheisera.</p>
<p>„Dele? Co se stalo?“ ozval se další hlas. Del jej okamžitě poznal a uviděl, jak se po jeho pravici z mlhy zvedá Billy. „Poslední, nač si pamatuji, jsou ti goblini na pláži a že mě něco praštilo do hlavy.“</p>
<p>„To Thompson,“ vysvětloval Del.</p>
<p>„No ovšem,“ odpověděl Billy, kroutě hlavou. „Ten chlap má vážně problém.“</p>
<p>„Vzal ti zbraň a začal na nás střílet.“ Pokračoval Del.</p>
<p>„Ale vy dva jste unikli.“</p>
<p>„Ne, střelil mě. Myslím, že i Reinheisera.“</p>
<p>„Nejmíň tucetkrát,“ potvrdil fyzik.</p>
<p>Billy si založil ruce na prsou a zpražil je pohledem. „Co?“ dožadoval se zvýšeným hlasem.</p>
<p>Del chápal přítelovu netrpělivost. Se strnulým, ale soucitným výrazem zachytil Billyho upřený pohled a pomalu si odhrnul potrhanou košili z břicha. Dokonce i z odstupu několika stop byly jizvy nepřehlédnutelné.</p>
<p>Billy spustil ruce a nevěřícně vyvalil oči. „Jsme mrtví?“ vdechl těžce.</p>
<p>„Vy dva jste tím asi posedlí,“ řekl Reinheiser. „Tohle nejsou těla duchovních bytostí; jsme stále z masa a krve. Nejsme mrtví!“</p>
<p>„Ale právě jste řekl, že jste byl střelen,“ namítal Billy. „Nevykládejte mi, že ti goblini ví něco o medicíně.“</p>
<p>„Zřejmě –“ začal Reinheiser, ale Del ho zarazil.</p>
<p>„Ššššš!“ sykl a ztuhl. Billy a Reinheiser také zpozorněli, pátrajíce s očima na stopkách a nastraženýma ušima po nebezpečí, které Del vycítil.</p>
<p>Někde blízko pod mlhou se ozval tichý, bručivý zvuk.</p>
<p>„Medvěd?“ zašeptal Billy napjatě. Přesunul se k Delovi, napůl očekávaje, že na ně z mlhy vyskočí nějaká odporná bestie.</p>
<p>O chvíli později však bručení zaznělo spíše jako chrápání a Billy s Delem se na sebe navzájem podívali a usmáli se. „Mitchell!“</p>
<p>„I kapitán,“ řekl Reinheiser. Při tomto novém odhalení si pohladil bradku. Věděl, že byl střelen, ale jelikož to byla poslední věc, co si pamatoval, nebyl si jist rozsahem svých zranění. Bezprostřední pomoc ho mohla zachránit. S kapitánem to však bylo něco jiného. Reinheiser viděl Mitchella rozstříleného na kusy sprškou kulek a v momentě, kdy padl na zem, byl jistě mrtev. Tu salvu by rozhodně nikdo nemohl přežít.</p>
<p>Podle burácivého chrápáni nebylo spícího obra nijak těžké najít. Ovšem probudit ho bylo trochu obtížnější, protože Mitchell byl hluboce pohroužen ve snech a nijak neoceňoval, že je rušen. Oháněl se a kopal, rozdával rány a dokonce se pokoušel kousat. Nakonec se jim ho nějak podařilo probudit. Kapitán byl stále omámený a z událostí na pláži si pamatoval velmi málo. Ostatní mu vylíčili celou příhodu, a třebaže Mitchell reptal, že je to nepravděpodobné, přinejmenším v této chvíli neměl jinou možnost než jim věřit.</p>
<p>„Pokračujme v pátrání,“ navrhl Reinheiser. „Třeba je tu i doktor.“</p>
<p>Takřka ihned nato Billy zakopl o doktora Bradyho, jenž klidně spal pod šedou mlžnou přikrývkou. Ještě než ho probudili, Del už pokračoval. „To je pět,“ řekl. „Jdeme dál.“ A vyrazil.</p>
<p>„Vážně hodláme najít toho idiota Thompsona?“ namítl Reinheiser.</p>
<p>„Musíme pokračovat v pátrání,“ žádal Del.</p>
<p>Vůbec nehledal Thompsona. Tajně doufal, že je tu nějakým způsobem oživený Ray Corbin.</p>
<p>„Del má úplnou pravdu,“ souhlasil Billy. „Jestli tam někde Thompson je a má zbraň, musíme ho najít dřív, než se vzbudí.“</p>
<p>„Tak pojďme,“ zabručel Mitchell s přikývnutím. Začínal se rozpomínat na bolest a šok, které mu způsobily kulky. „Chci ho najít a nakopat mu prdel.“ Kapitán se při té představě uličnicky zazubil. Nestává se tak často, že má mrtvý člověk možnost pomstít se svému vrahovi, a shledal, že pomyšlení na to, jak Thompsonovi kroutí krkem, je poměrně uspokojující.</p>
<p>Prohledali nejbližší okolí, ale mlha zůstávala i nadále neproniknutelná a vypadalo to, že Thomson není nikde poblíž. Mitchell, znechucený a více než trochu vystrašený z možností – třeba je Thompson z dálky pozoruje, i když ho hledají, s šíleným úsměvem na tváři a připravenou M-16 u boku – potřeboval konečně rozhodnout, kdo s koho, a začal volat: „Thompsone!“ Ostatní, kromě Reinheisera, se přidali.</p>
<p>„No skvělé,“ zamumlal Reinheiser a přikrčil se, aby byl v bezpečí neprůhledného závoje. „V téhle chvíli ten šílenec nejspíš zkouší zamířit pušku podle jejich hlasů.“</p>
<p>Zašimral je vánek, jemný závan větru, který zvířil mlhu do kymácejících se minaretů. A ten vánek s sebou přinesl slova, slova toho nejčistšího tónu a zabarvení, jaká kdy slyšel kterýkoliv z nich, čistá jako zvuk bezvadného zvonu, a stejně jako síň kolem nich, nadpřirozeně krásná. „Váš pan Thompson zde není.“</p>
<p>Jako jeden se s rozšířenýma očima a otevřenými ústy otočili po tom hlase. V půli cesty mezi pěticí mužů a sloupy stála přízračně prchavá postava vysokého muže ve volném, bílém rouchu z kvalitního hedvábí. Hlavu mu zdobila zlatá koruna a v jemné ruce třímal zlaté žezlo s mnoha drahokamy. Zcela bílé, nicméně husté vlasy plné vitality mu volně splývaly kolem ramen, a třebaže měl neuvěřitelně bledou, téměř průsvitnou pokožku, působil nepopiratelně zcela pevným a mocným dojmem.</p>
<p>Dokonce i na tu dálku zbavilo klidné chování té bytosti Dela strachu, neboť měla v očích mihotavý modrý plamen, z něhož vyzařovalo bezmezné vědění a klid.</p>
<p>Mitchell stál před tím úžasným zjevením pevně, protože jeho zlost byla dostatečnou záštitou před jakýmikoli pocity bázně. „Tak kde je?“ dožadoval se. „A kdo jste vy?“</p>
<p>Přízrak se ani nepohnul, ale zvedl se od něj vánek. Nepohyboval rty, ale vánek přinesl slova. Vlastně více než slova. V tom jemném větru přicházely pocity, které pětice mužů vnímala celým svým tělem a duší. „Nejlepší bude říci pouze tolik, že osud Michaela Thompsona nabral jiný směr než váš. Co se týče vaší druhé otázky, jsem Calae, princ Colonnae.“ Pak se přízrak obrátil od Mitchella k Delovi a vznesl se ještě jemnější závan. „Je mi vážně líto, Jeffrey DelGiudicei, avšak váš přítel, Ray Corbin, skutečně odešel z tohoto světa.“</p>
<p>Del vytřeštil oči. Ta bytost mu právě přečetla myšlenky a odpověděla mu na nevyřčenou otázku.</p>
<p>„Stále si myslíte, že nejsme mrtví?“ pošeptal Billy Reinheiserovi. Vědec, zcela na rozpacích jak to vysvětlit, tentokrát tolik nepospíchal, aby tuto možnost odmítl, avšak než mohl tu teorii řádně zvážit, opět se zvedl vánek.</p>
<p>„Buďte klidný, Billy Shanku. Ujišťuji vás, že nejste mrtev. Díky moci Colonnae jste prošli temnou říší a jste vyléčeni. Nemohli jsme připustit vaši smrt, neboť na tuto chvíli se dlouho čekalo a před vámi leží velké dobrodružství. Vaše činy mohou hodně rozhodnout o osudu nového světa.“</p>
<p>O chvíli později zjistili, že jejich pochopitelné pochyby byly předvídány. Calae pozvedl žezlo a dovolil jim krátce nahlédnout do jejich nedávné minulosti. Ukázal jim obraz, který byl milosrdně vymazán z jejich paměti. Každý sám kráčel v nehmotné, nicméně jaksi pevné a dané podobě, mezi černými pahorky, mohylami z rozdrolené břidlice, pod neznámými hvězdami a hleděl na stíny království smrti. Byla to osamělá cesta, věčné plahočení, poněvadž po nekonečné pláni se nepohybovala žádná jiná bytost, a ať se podívali kterýmkoliv směrem, obzor sliboval jen pokračující temnotu. Dokonce i Martin Reinheiser oněměl. Tato příhoda příliš dalece přesahovala všechny životní zkušenosti smrtelníka, než aby se tomu dalo uvěřit. Maje pochopení pro jejich zmatené rozčilení, je Calae propustil ze vzpomínek, kterým nebyli s to porozumět. „Pojďte,“ promluvil rozevíraje náruč, jako otec k dítěti. „Posaďte se ke mně a já vám povím úžasný příběh, který odpoví na mnohé vaše otázky a přiměje vás položit si mnohé další.“</p>
<p>Nuceni vyšší vůlí mohli mu smrtelníci jen vyhovět. Aniž by si plně uvědomovali, že se pohybují, přistoupili před Calaea a posadili se na studenou podlahu. Mlha se v tom místě rozptýlila.</p>
<p>Calae zavřel oči a přemýšlel o svém příběhu. Nechtěl ty křehké smrtelníky znovu vyděsit více, než bylo nezbytné. Opět se zvedl vánek. „Dovolte, abych začal tím,“ zašeptal k nim, „co možná chápete jako konec, jenže ve skutečnosti to byl začátek. Jste velmi vnímaví a hodně jste se již dovtípili.“ Calaeovy oči zjihly soucitem a smutkem. „Válka, které se vaše rasa tak dlouho obávala, se rozpoutala pouhých padesát roků poté, co jste opustili sluncem zalitý svět. Byla rychlá a strašná. Ti nepatrní nepřátelé, kteří byli dlouho považováni za vymýcené, byli znovu probuzeni v podobě zbraní, a během stupňujícího se konfliktu, který brzy následoval, lidmi vytvořené hrozné nástroje ničení způsobily zkázu tohoto krásného světa. Nic nemohlo odolat tomu běsnění, samotné kameny křičely v agónii! Jeden stát za druhým vypouštěl své zbraně, s plným vědomím, že následná jedovatá vlna po sobě nezanechá nic než pustou, neobyvatelnou zem.“</p>
<p>„Přesto své zbraně vypustili!“ zavyl silný vítr. Muži se zděsili, když před nimi Calae náhle získal na výšce a hrozivosti.</p>
<p>Pak se však Calae, s náznakem slz v očích, opět uklidnil a pokračoval: „Protože nakonec to byla lidská hloupost, co postavilo zájmy státu nad svědomí, pýchu nad slitování, sílu nad soucit. Vaše rasa se zahubila vlastní rukou, a to byla ta tragédie.</p>
<p>Ale vězte, smrtelníci, vězte, neboť já jsem toho důkazem: Na tomto světě jsou síly mnohem větší než člověk a vysoce převyšující jeho výtvory. A bytosti, které pohlédly na zpustošenou zemi, byly zarmouceny, neboť ačkoli v lidech dlí zlo, není to jejich hlavní vlastnost. Dokonce i On, nejvyšší, byl pohnut k lítosti. A tak bylo rozhodnuto, že lidé dostanou ještě šanci přežít, vyrůst z této osudné chyby z pýchy. Uprostřed zkázy se zvedl z moře Ynis Aielle, ostrov naděje, zaštítěný před ohni zlatou bariérou, která byla Jeho dařem. A On povolal Colonnae.</p>
<p>V čase zániku se těmito vodami plavily obrovské lodě. Ze stovek lidí na jejich palubách byli ušetřeni pouze čtyři dospělí a děti. Ostatní byli poznamenáni smrtícím ohněm a, což bylo důležitější, znali mocnou magii, technologii, která tento oheň způsobila. Toto vědění si žádalo jejich smrt, pokud měl svět skutečně začít znovu.</p>
<p>Tak se Colonnae stali strážci osiřelých lidí. Dovedli jsme lodě do této země a nechali je přistát u jižního pobřeží. Čtyři vyvolení dospělí odešli s námi, aby se učili vyšším stupňům vědomí a jednoho dne se mohli vrátit a pomáhat vést nové lidské plémě pravdivější cestou. Pod naší ochranou a s naším požehnáním děti prospívaly. Brzy na Calvě, jižních pláních Aielle, vyrostlo velké sídliště, město zvané Pallendara. Bylo to nádherné město, domov výtvarného umění a poezie a opravdového bratrství, společnost nezkažená lačností, kde vládli filozofové, neomylně následující vůli lidu. Učení se stalo společným cílem, vědomosti lidé získávali jenom proto, aby se o ně podělili, a Země poznala největší mír od dob před Jerichem – vaší historie před mnoha tisíci lety.</p>
<p>Jeho milost je bezmezná, ale udílí ji pouze těm, kteří dokáží, že jí jsou hodni. A tak byla sedmá generace Pallendary podrobena zkoušce. Nevinným se rodily zmutované děti – ozářené a otrávené dědictví, přetrvávající technologické prokletí.</p>
<p>Ano,“ odpověděl Calae na otázku v myslích všech mužů, „opravdu to byli předkové těch tvorů, na které jste narazili na pláži.</p>
<p>Když první prokleté dítě nabralo čistý aielleský vzduch do svých zkažených plic, náš čas coby strážců byl u konce. A tak Colonnae opustili zářivé síně Pallendary. Začal se Jeho soud, čas, kdy měla vaše rasa dokázat, že je způsobilá a hodná žití.“ Calae se zadíval do mlhy za jeho posluchači a laskavě se usmál při vzdálených vzpomínkách z těch raných dob. V očích se mu znovu objevily slzy. „Bylo těžké odejít,“ vysvětloval mužům. „Oblíbili jsme si vaši rasu, milovali jsme lidi jako rodiče své děti. Ale věděli jsme, že vyrostli z dětských střevíců a nemůžeme o ně stále pečovat. Nastal čas, aby se postavili na vlastní nohy. Čtveřice, kterou jsme vyučili, se vrátila ke svým lidem, ale my, vždy zvědaví, jsme zůstali nablízku jako pozorovatelé.</p>
<p>Prokletí trvalo deset let. Každá těhotná žena se k nám modlila za zdraví svého dítěte, ale my jsme mohli jen bezmocně přihlížet. Častokrát sousedům v noci výkřiky zděšení prozradily, že mezi ně přišel další mutant. Stokrát se v tom období hrůzy novopečená matka podívala na své dítě a ztratila naději.</p>
<p>Ale Calvané znetvořené děti milovali a pečovali o ně, protože znali jenom lásku. Ve své nevinnosti nemohli vědět, že tato stvoření jsou dokonalým zosobněním všeho, co je na vaší rase špatné, a ztělesněným odrazem nejhorších chyb lidské minulosti.</p>
<p>Z počátku mutanti způsobovali pouze menší problémy, ale jak léta plynula, zesílili. Našli jeden druhého a vytvořili bratrstvo zla, spojené společným zájmem ničit. Scházeli se tajně a opatrně připravovali každý svůj útok. Byli opravdu nevyzpytatelní. Jejich zločiny nepřekračovaly meze smilování Calvanů. Stále důvěřiví a shovívaví lidé se stali snadnou obětí.</p>
<p>S tím, jak sebevědomí mutantů rostlo, zločiny se zhoršovaly. Brzy se v noci otevřeně procházeli po ulicích, zanechávajíce za sebou po městě stopu ničení. Calvané museli s velkou lítostí a zklamáním připustit, že láska a soucit neposkytují ochranu před skutečným zlem. Tři z našich studentů – čtvrtý již dávno opustil město a způsoby lidí – se připojili k radě calvanských pánů v Citadele spravedlnosti, aby rozhodli o osudu mutantů.</p>
<p>Venku se shromáždil rozlícený dav, slibující násilí, pokud by páni nenabídli lepší řešení. Uvnitř komnat se odehrávala podobně bouřlivá scéna, nesoucí se ve znamení úzkosti a vzteku, neboť mírumilovní Calvané doopravdy neměli odpověď na zlo, které je postihlo. Po hodinách překřikování a zuřivých debat jeden z našich žáků, Thomas Morgan, jenž si říkal Morgan Thalasi, přišel s řešením. ‚Odvedu ty špinavé bestie pryč z našeho krásného města a daleko přes planiny, na místo, kde již nebudou dělat Calvě starosti,‘ pravil. ‚A já, Thalasi, na ně dohlédnu, aby se jejich zlo nešířilo.‘</p>
<p>Lhal. Nejvíce jsme se obávali toho, že jeden ze čtyř čarodějů, které jsme vycvičili, se stane obětí touhy po moci, což bylo nejhorší prokletí ve vaší historii a nakonec vedlo ke zkáze původní rasy. A nejvíce nás bolelo to, že to byl právě Morgan Thalasi, nejmocnější ze Čtveřice, kdo sešel na cestu zla. Calvané mu věřili. S velkou radostí jeho nabídku přijali a chválili ho za jeho oběť.</p>
<p>A tak Thalasi odešel se stovkou postižených. Po sobě je nazval ‚thaly‘. Ve vašem jazyce to znamená spáry. Byl to arogantní čin, který naznačoval něco z toho, co mělo přijít. Pochodovali na sever a pak na západ k moři, kde čaroděj pomocí kouzel zbudoval Talas-dun, ‚hrad temnoty‘.“</p>
<p>Del si vybavil hrad, který viděl v horách. Teď jej viděl nějak jasněji než předtím skrz mlhu, jako by Calaeova empatie způsobila, že ten obraz byl zřetelnější než ve skutečnosti. Viděl v duchu černá, mohutná cimbuří, úctu vzbuzující Veže, které se spirálovitě zvedaly k nebi jako prodloužení samotné skály, na níž stály. A ze všeho nejsilněji Del cítil vše prostupující zlo, které to místo drželo pohromadě, sílu, která byla stále velmi živá. Otřásl se a vidina zmizela.</p>
<p>„Tam Thalasi vychoval svou armádu. Thalové se množili a dospívali dost rychle,“ pokračoval Calae. „Čas hrál malou roli, neboť Colonnae obdařili Čtveřici darem dlouhověkosti. Thalasi mohl strávit století budováním armády, která by rozprášila vše, co by jí stálo v cestě, ale jeho touha po moci zvítězila nad trpělivostí. Pouhé století po vystavení Talas-dunu vedl Thalasi, Temný mág, své mutanty zpět do Calvy.</p>
<p>Thalové nemohli doufat, že porazí mnohem početnější Calvany v přímé bitvě, ale Thalasi počítal s tím, že díky překvapení projde až do Pallendary. Věděl, že kdyby se mu podařilo dostat do města a rychle svrhnout Nejvyššího vládce, vísky roztroušené po planinách by se proti němu nespojily. A ve své nadutosti byl přesvědčen, že dva zbylí čarodějové pro něj nejsou soupeři. Calvané však byli připraveni. Druhý ze Čtveřice, laskavý Rudy Glendower, se Thalasiho tehdy, když poprvé odváděl mutanty, v soukromí zeptal, jaké jsou jeho pohnutky. Coby vždy ostražitý ochránce míru, Glendower předvídal Thalasiho možný návrat a stále jedním okem hleděl k Talas-dunu. Díky jeho varováním tak Calvané měli čas shromáždit velkou zbrojnou sílu. Vyrazili přes roviny na západ, aby se střetli s útočníky na velké řece Nekonečné. Thalasiho armáda dorazila, jen aby zjistila, že čtyři mosty klenoucí se přes řeku, jsou zablokované calvanským vojskem. Vždycky milosrdní Calvané nabídli thalům mír, s nařízením, aby se vrátili do své domoviny v horách, a s požadavkem na vydání Thalasiho do zajetí. Jenomže roky, které Thalasiho svěřenci strávili v mukách pod jeho vedením, se na nich zle podepsaly a samozvaný Temný mág se skutečně považoval za nepřemožitelného. I když se jeho plány na překvapivou akci zcela zhroutily, zaútočil. Jeho armáda útočila s obrovskou zuřivostí a z počátku se zakousla hluboko do calvanských řad, avšak Glendowerovi a Perraultovi, třetímu čaroději, se podařilo odolat Thalasiho kouzlům, zatímco calvanská vlna provedla protiútok a rozdrtila a rozprášila primitivní nepřátele.“</p>
<p>Delovi se v mysli utvořil druhý obraz, jak mu Calae předkládal scény z té zuřivé bitvy. Armády se střetly na čtyřech kamenných mostech klenoucích se přes leskle stříbrnou řeku, ačkoli voda byla čím dál rudější od krve padlých bojovníků.</p>
<p>Dela zděsila naprostá zuřivost thalů. Nic nedbajíce o své životy, se vrhali proti calvanským kopiníkům, divoce rubali svými krátkými meči, kousali a využívali špinavé triky. Prohnali se prvními řadami, drtíce civilizované muže ďábelskou divokostí, a zatlačili své nepřátele zpět ke koncům mostů. Jak však nestvůry postupovaly kupředu, nejen zabíjejíce, ale trhajíce a mrzačíce muže chycené v jejich prudkém náporu, Calvané také zošklivěli. S tvářemi zkroucenými vztekem se nahrnuli do davu mutantů, oplácejíce thalům jejich brutalitu stejnou mincí, ránou za ránu. Jasně rozeznatelné linie nepřátel zmizely. Bitva se změnila v propletený chumel sekajících mečů a bodajících kopí a divoký ryk byl brzy přehlušen výkřiky bolesti. Několikrát muž a mutant, bojujíce na život a na smrt, spadli z mostu do mohutné řeky. Dokonce i potom pokračovali v zuřivém zápase, i když to znamenalo, že ani jeden z nich neunikne smrti utonutím v silném říčním Proudu.</p>
<p>Soustavně vyhlazovaná menší armáda mutantů se postupem zmenšovala, a když začal být výsledek naprosto zřejmý, obraz před Delovými zraky zmizel. V očích ho pálil pot. Podíval se na své druhy a z jejich ohromených výrazů poznal, že i oni byli svědky hrůzy toho boje.</p>
<p>„Thalasi byl toho dne svržen a věřilo se, že byl zabit,“ pokračoval Calae, když se muži opět uklidnili. „Avšak zlo neumírá tak lehce a duch Morgana Thalasiho stále ostražitě číhá v Aielle, s hořce naučenou trpělivostí, a čeká na svou druhou šanci.</p>
<p>Jeho zrada si na Calvanech vyžádala velké oběti. V bitvě u Čtyř mostů zemřelo mnoho mužů a ti, kteří přežili, přenesli na své děti přetrvávající nedůvěru a strach. Tak tedy nová lidská rasa přišla o svou nevinnost a víru. A takto je to dodnes.“ Calae se odmlčel a sklopil oči. Očividně nesl Thalasiho zradu také velmi těžce.</p>
<p>„To ještě není konec mého příběhu,“ pokračoval po chvíli. „K bitvě u Čtyř mostů došlo velmi, velmi dávno. Deset let po bitvě se v Pallendaře narodila druhá mutace člověka. Na rozdíl od thalů byly tyto děti krásné a v jejich veselém smíchu nebylo ani stopy po zlu. Nedůvěřiví Calvané však byli stále velice opatrní, a když se zmutovaných dětí narodilo více, zmocnil se jich strach. Ačkoli tyto děti nepáchaly žádné špatnosti, v tom čase městem vládly předsudky a bezdůvodný hněv. Opět se sešla rada pallendarských pánů a dvou zbylých čarodějů.</p>
<p>Jizvy způsobené Thalasiho zradou jsou trvalé – a Jeho zkoušky nekonečné. Druhou mutací byl charakter lidí znovu podroben zkoušce.</p>
<p>Ještě nikdy předtím nebyla Citadela spravedlnosti svědkem takové frašky,“ prohlásil Calae. „Pán Umpleby, nenasytný ničema, jenž získal moc lstí, se stavěl proti jakýmkoli změnám v obavě, že by to mohlo ohrozit jeho nečestně nabyté postavení. Žádal smrt těch nevinných dětí a jeho zvrácené názory nebyly mezi opravdu vystrašenými lidmi bez podpory.</p>
<p>Avšak Ben-rin, Nejvyšší vládce města, byl shovívavější. ‚Žádné děti zabíjet nebudeme,‘ nařídil. ‚Povznesli jsme se nad dědictví našich předků a nejsme vrazi. Děti budou pod dohledem, ale nebude se jim nijak ubližovat!‘ Stál pevně za svým názorem a nepřipouštěl žádné debaty.</p>
<p>Ben-rinův soucit byl obdivuhodný a pohnutky upřímné, ale znechucený a rozlícený pouhým návrhem vraždy, pominul řádný postup podle calvanského zákona a překročil pravomoc danou jeho titulem. Pallendaře nevládl jeden člověk, jakkoli ospravedlnitelné bylo jeho jednání. V Citadele pak nastal zmatek, neboť nyní mělo být rozhodnuto o něčem víc než o osudu dětí. Pán Umpleby začal honem odporovat, překřikuje ten rozruch. ‚Náš Nejvyšší vládce,‘ prskal, ‚se sám ustanovil císařem!‘ Ben-rinův pohled byl teď studený a tvrdý, ale Nejvyšší vládce náhle poznal, že v rozčilení udělal chybu, a neodvážil se Umplebymu poručit, aby zmlkl.</p>
<p>Umpleby pokračoval v útoku na radu. Svým nepříčetným výstupem roznítil vzpomínky na hněv a strach, které v nich zaseli Thalasi a první mutace. Věděl, že jeho jedinou šancí na vítězství je vyprovokovat ostatní do takové míry, kdy jim prudké emoce zabrání ve slitování. ‚Musím vám připomínat naši minulost?‘ křičel na ně. ‚Je možné, že jste zapomněli na teror v našich vlastních ulicích?‘ Kolem něj se ozývalo stále více hněvivých, souhlasných výkřiků. ‚Mí páni,‘ žádal s předstíraným znepokojením, ‚podaří se nám někdy smýt krvavé skvrny z kamenů Čtyř mostů? Tato abnormální stvoření by mohla být horší! Kvůli všemu, co považujeme za dobré, žádám jejich smrt!‘</p>
<p>Umplebymu se podařilo vyvolat zmatek, o který usiloval. Radu rozdělily emoce, postavily pány proti sobě v zuřivé debatě, která neměla daleko k násilí. Třebaže se proti Ben-rinově věci zvedla vlna emocí, zůstal klidný a rozhodný. ‚Nezabijeme žádné nevinné děti,‘ zopakoval. Jenomže Umpleby ovlivnil příliš mnoho z nich a rozhodnutí Nejvyššího vládce již nestačilo.</p>
<p>Z druhého konce místnosti, od zapomenutého rohu jednacího stolu, se ozvala nečekaná odpověď. ‚Potom je zabiji.‘ Všichni zůstali tiše sedět v šoku a Ben-rin se málem zhroutil, neboť mluvčím nebyl nikdo jiný než laskavý čaroděj Rudy Glendower. Druhý přítomný čaroděj, Perrault, pochopil a přikývl na souhlas.</p>
<p>Snad pochopil i vždycky nedůvěřivý Umpleby, poněvadž se Glendowerovi postavil. ‚Vy?‘ zasmál se. ‚Už jednou jsme dali naši důvěru čaroději a zaplatili jsme za to krví. Vám máme ještě věřit?‘</p>
<p>Glendower se zvedl vysoko nad pána. ‚I já jsem pocítil Thalasiho jed,‘ zašeptal opravdu rozhněvaně, s přímo smrtícím chladem v očích, takže se Umpleby neodvážil jeho slova zpochybňovat. ‚Zítra jdu s těmi dětmi na sever, aby ve městě nebyla krev, a humánně je usmrtím.‘ Umpleby pod planoucím pohledem mocného čaroději zesinal. ‚A vy se ke mně připojíte!‘</p>
<p>Glendower se otočil a pohlédl Ben-rinovi hluboko do očí. Nejvyšší vládce pochopil a upřímně souhlasil, skrývaje lehký úsměv úlevy. Jednání rady bylo tedy u konce.</p>
<p>Pallendaru opustila chmurná karavana a cestovala osamoceně přes zvlněnou planinu. Bázliví farmáři se jí vyhýbali. Za soumraku sedmého dne dorazili k předhůří Jižních Křišťálových hor, severní hranici Calvanských plání. ‚Nejdřív se vyspíme,‘ řekl Glendower. ‚A ve tmě noci, beze svědků, provedeme náš špinavý čin.‘ Umpleby usnul snadno, neboť se kvůli tomu úkolu vůbec netrápil. Když dřímal, Glendower došel k němu a seslal na něj kouzlo. Ve svých snech byl Umpleby svědkem toho, jak čaroděj zabíjí jednoho mutanta za druhým na širokém plochém kameni a pohřbívá jejich těla do neoznačeného hrobu. Ve skutečnosti se té noci Glendower s dětmi odplížil a ukryl je v horách. S tajným přítelem se již předtím postarali, aby byly děti zaopatřené. Glendower a oklamaný Umpleby se vrátili do Pallendary se zprávou, že úkol byl splněn. Během let výskytu druhé mutace jel Glendower mnohokrát s vozem nových mutantů na sever, údajně ke Kameni spravedlnosti, jak plochý balvan nazval Umpleby, ale ve skutečnosti do tajného úkrytu.</p>
<p>Po celý den děti zůstávaly skryté ze strachu z odhalení, ale pod černým, ochranným pláštíkem noci radostně tančily. Glendower je pojmenoval Illumané, Děti luny, a jejich domov Illuma, v čaromluvě Lochsilinilume. A aby jich zůstal malý počet a mohly se snadno skrývat, on, Perrault a jejich tajný přítel spojili své síly a přičarovali dětem dar dlouhověkosti.</p>
<p>Vesničané ze severních plání si u krbů vyprávěli příběhy o nočních tanečnících z Křišťálových hor a pověsti o Illumanech se rozšířily po celé Calvě. Ale pro Ben-rina a jeho dědice nebylo těžké tyto zvěsti s pomocí čarodějů odmítat jako smyšlené dětské báchorky. Takto zavládl na Aielle na mnoho let mír.</p>
<p>Jenže,“ pokračoval Calae náhle ponurým hlasem, „před třiceti lety Ungden Uchvatitel, následník pána Umplebyho, svrhl rodovou linii Ben-rina a prohlásil se za Nejvyššího vládce Pallendary. Vyhnal Glendowera, jelikož se nějak dovtípil podvodu u Kamene spravedlnosti. Když byl ušlechtilý dědic Ben-rinova rodu zabit a Glendower ve vyhnanství, jedinou nadějí na mír v Pallendaře byl Perrault, jenž začal být již dříve znám jako Istaahl Bílý. Jenomže Istaahl, je to k nevíře, podpořil nového Nevyššího vládce, a válce brání pouze to, že Ungden není schopen ten tajný horský úkryt nalézt.“</p>
<p>„Mluvíte o generacích a stovkách let,“ přerušil ho Reiniser. „Jak dlouho to je?“</p>
<p>„Od doby, co jste se potopili, uplynulo více než dvanáct století,“ odvětil Calae.</p>
<p>Mitchell si odfrkl.</p>
<p>„Věřte čemu chcete,“ řekl mu Calae. „Ale nelpěte na minulosti. Váš osud neleží tam, ale zde v Aielle. Brzy vypukne válka. Nebude to střet dobra a zla, jako tomu bylo v bitvě u Čtyř mostů, ale konflikt dvou národů. Aielle se chystá vybojovat své Jericho, svou první zbytečnou válku, a jestli k tomu dojde, nová lidská rasa se dost možná dá stejnou cestou, která dovedla vaši rasu k úplnému zániku. Ponaučení z minulosti může tento svět ještě zachránit, a tak sem Colonnae přivedli vás.“</p>
<p>„Přivedli nás?“ zvolal Mitchell.</p>
<p>Calae zůstal úplně zticha, nechávaje je, aby si uspořádali myšlenky. Měli pochybnosti a byli naprosto zmatení; bylo toho všeho příliš mnoho, aby se s tím smířili. Seděli se zachmuřenými čely, uvažujíce o událostech, které je potkaly, zoufale hledajíce nějaké logické vysvětlení. Ne však Del. Ten se pohodlně opřel o ruce za zády a vřele se na Calaea usmál. Připomněl si zázrak u žebříku potápějícího se Unicornu. Od té chvíle v hloubi duše věděl, že na něj někdo dává pozor.</p>
<p>Nyní pochopil, kdo byl tím strážným andělem.</p>
<p>Nakonec se opět zvedl Calaeův vánek. „Lid vás volá,“ pravil. „Vaše cesta vede na východ, do Illumy.</p>
<p>Nyní však již spěte, starobylí, protože cesta před vámi je těžká a dlouhá a v příštích dnech vás čeká soužení a únava.“ Když domluvil, mlha se vrátila s nabídkou ke zdřímnutí, jíž smrtelníci nemohli odolat. Upadli do hlubokého, klidného spánku.</p>
<p>Calae na ně shlédl, na pouhé stíny pod průzračnou rouškou šedi, a znovu si uvědomil, že si tyto bytosti, zvané lidi oblíbil, a měl velikou starost o zápas této rasy za nalezení pravé cesty.</p>
<p>„Jděte, starobylí,“ řekl tiše. „Jdete odtud do Lochsilinilume. Najděte Děti luny a učte Aielle o minulosti.“</p>
<p><strong><emphasis>8</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Thalasiho pustina</emphasis></p>
<p>O něco později je probudilo pošmourné sluneční světlo. S obtížemi se snažili zorientovat a odlišit skutečnost od snů. Síň byla pryč. Nebo to také byla jenom halucinace zraněných mužů? Nyní byli venku. Seděli na vyprahlé zemi nějaké pustiny, která se rozprostírala, kam až dohlédli, všemi směry, kromě severu, kde se rýsovaly velké, hrozivé hory, stojící pevně a nezmenšené matným závojem mořské mlhy. Del se otřásl, když viděl to do výše čnící horské pásmo, rozeklané a zlověstné, neboť měl dosud v paměti jasný, zneklidňující obraz jeho černého srdce, Talas-dunu.</p>
<p>Stále na sobě měli své modrobílé uniformy, ale každý teď měl přes ramena připnutý hnědošedý plášť s kápí a u pasu pochvu s mečem. U nohou jim ležely měchy s vodou a vaky s jídlem. Další záhady.</p>
<p>Navzdory nové situaci se jim neustále vracel obraz Calaea, jemuž rozuměli ze všeho nejméně. Vzpomínka na andělské zjevení naplnila každého z nich individuálními, silnými pocity. V případě Mitchella to bylo rozčílení, dokonce hněv, neboť v přítomnosti takové bytosti vypadal malý a bezvýznamný a moci Colonnae nemohl uniknout. I Reinheiser byl rozčílený. Ne proto, že by si připadal nicotný, ale kvůli tomu, že pouhá existence Colonnae podkopávala základy logiky, která jej provázela celým dosavadním životem.</p>
<p>Billy a doktor Brady přijali prince Colonnae jako zosobnění míru a klidu. I Del cítil onen vnitřní klid, avšak hlubším způsobem. Calae byl příslibem odpovědí, průvodcem na cestě za pravdou a k rovině bytí přesahující lidskou zkušenost.</p>
<p>Nakonec už Mitchell svůj vztek neovládl. „Co, k čertu, byla ta věc zač?“ vyštěkl.</p>
<p>„K čertu?“ zopakoval Billy, se zcela nesmazatelně vepsanou spokojeností ve tváři. „S čertem to nemá nic společného.“ Doktor Brady se při té poznámce souhlasně zahihňal, ale Mitchell ho probodl pohledem a Reinheiser pohotově zaútočil.</p>
<p>„Nepleťte do toho prostoduché náboženské výmysly,“ obořil se na Billyho. „Potkávám, pane Shanku – potkával jsem lidi, jako jste vy, celý život. Stane se něco, co neumíte snadno vysvětlit, a křičíte ‚zázrak‘ a padáte na kolena, abyste recitovali prázdné verše nějaké modlitby.“</p>
<p>„Máte lepší vysvětlení?“ odsekl Billy.</p>
<p>„Vy po tom všem stále pochybujete?“ přisadil si doktor Brady.</p>
<p>Reinheiser si pohladil bradku. „Uvážili jste, že celá tahle příhoda by mohla být součástí promyšleného podvodu?“</p>
<p>„Jo, to určitě,“ zamumlal Billy, přesně vyjadřuje i Bradyho názor.</p>
<p>Del se před přiostřující hádkou uzavřel. Považoval jakési diskuse o Calaeovi za nesmyslné. Nerozuměl všemu, co řekl ale to nebylo důležité, jelikož Del instinktivně věděl, že věda a teorie jeho doby nenabízejí vysvětlení pro to, co se stalo. Logika, jak ji chápali, zde neplatila. Del se tedy oprostil od omezení daných jeho nedostatečnou vědomostí a zkušeností a oddal se bezvýhradnému příjímání své obrazotvornosti. Přijal Calaeovo vyprávění a tento nový svět nikoliv myslí, ale srdcem.</p>
<p>Nevšímaje si ostatních, obrátil svoji pozornost na meč u svého boku. Zmocnil se ho úžas, když se třesoucími prsty dotkl nádherně detailního jílce. Tohle nebyl žádný odlitek z výrobní linky. Jeho jemné zdobení bylo vyhotoveno s trpělivou dovedností a láskou pečlivých rukou. Neobdivoval ten meč jako zbraň, ale jako symbol. Bylo na něm něco, co podnítilo Delovu fantazii a nechalo ho toulat se zeměmi plachtících draků a temných kobek, skrývajících poklady a nebezpečenství; a samozřejmě krásných panen, čekajících, až je on, hrdina, zachrání před odpornými obludami, nebo ještě lépe žen válečnic, bojujících po jeho boku. Pohroužen v představách vytáhl meč z pochvy a pomalu jím máchl, zvykaje si na pocit z jeho dokonalého vyvážení.</p>
<p>Zvuky hádky najednou ustaly a Del si uvědomil, že se všichni dívají na něj. Snažil se zakrýt své rozpaky žertováním.</p>
<p>„Goblini!“ zaburácel, přemáhaje pod maskou vážnosti smích. „Dejte sem gobliny!“ Zatnul svaly v napodobenině hollywoodské bojové pózy a zašklebil se, aby potlačil dotírající úsměv.</p>
<p>„Thalové!“ opravil ho Billy vesele.</p>
<p>„Ty sem dejte taky,“ šaškoval Del. „Poněvadž má msta je strašná a můj meč žízní po krvi!“ Vítězoslavně pozvedl zbraň k nebi.</p>
<p>„Hej, vy kreténe!“ zařval kapitán, nemaje náladu na hry. „Dejte tu hračku pryč.“ To Dela trochu zklidnilo.</p>
<p>„Meče,“ odplivl si Mitchell. „Dal bych je všechny za jedinou pušku. Vlastně i za pitomou pistoli.“</p>
<p>Při zmínce o pistoli se Del instinktivně dotkl kapsy u košile a ucítil dobře známou bouli krátké kapesní pistole.</p>
<p>„No, já –“ začal Del bezděky, když prsty nahmatal kulku, chystaje se říct o tom ostatním. Pak si ale uvědomil důsledky, vybavil si hrozivý obraz Mitchella na pláži, s rozšířenýma očima a bezmála poblouzněného mocí, kterou mu dávala jeho lepší zbraň. Nejlepší bude, když ta kapesní pistole zůstane jeho malým tajemstvím.</p>
<p>„Co?“ zavrčel Mitchell s neskrývaným pohrdáním.</p>
<p>„Nic,“ odpověděl Del klidně, doufaje, že to kapitán přejde. Mitchell si ho nasupeně prohlížel a Del pochopil, že hledá nějakou další záminku, aby si vylil zlost.</p>
<p>„Řekl jsem vám, abyste ten zatracený meč dal pryč!“ zuřil Mitchell. „Když vám dám rozkaz, tak ho splníte, pane!“</p>
<p>Když Mitchell připomněl svému mladšímu důstojníkovi, kde je jeho místo, vypadalo to, že jeho potřeba moci a dominantního postavení je prozatím uspokojena. Obrátil se k Reinheiserovi. Tentokrát mu však Del nehodlal dovolit, aby měl poslední slovo.</p>
<p>„Už ne,“ řekl tiše. „Je čas vyjasnit si pár věcí.“ Když se Mitchell prudce otočil zpět k Delovi, aby ho za to mumlání sepsul, Del se mu podíval zpříma do očí a pevným hlasem se zeptal: „Proč?“</p>
<p>„Co proč?“ dožadoval se Mitchell nevěřícně.</p>
<p>„Proč dáváte rozkazy?“ zeptal se ho Del co nejklidněji, zvláště dbaje o to, aby v jeho hlase nebyla ani stopa po sarkasmu.</p>
<p>„Máš odvahu,“ pošeptal Billy Delovi, přestože od svého ke zkáze odsouzeného přítele obezřetně ustoupil o krok stranou.</p>
<p>Impozantní kapitán se přiblížil, ale Del neustoupil „Jestli byla naše země zničena výbuchem před dvanácti sty lety, námořnictvo a NUSET šly s ní.“</p>
<p>Mitchell poslouchal bez mrknutí oka a svaly měl nebezpečně napnuté. Byl na pokraji výbuchu.</p>
<p>Del se však již rozhodl a cítil, že musí dokončit myšlenku. „Jsme civilisté.“</p>
<p>V Mitchellově zkrouceném obličeji se jasně zračilo násilí. Ostatní nevěřícně zírali. Kapitán se obrátil k nim, předstíraje uvolnění, a když za sebou uslyšel, jak si Del oddechl úlevou, ošklivě, jízlivě se usmál. „Slyšeli jste ho?“ zeptal se kapitán klidně a jeho úsměv se rozšířil. „Chce vědět, proč mám velení.“</p>
<p>Vtom se otočil zpět, strhávaje si usměvavou masku s tak hrozným zavrčením divoké zuřivosti, že Delovi zmizela barva z obličeje. „Řeknu vám proč,“ zahřměl Mitchell a buch! praštil obrovskou pěstí Dela do čelisti.</p>
<p>Del, přemáhán závratí, se odpotácel dozadu. Změkla mu kolena, ale odmítal dovolit, aby se mu podlomila. „Nepadnu,“ zamručel tiše a pouhou silou vůle udržel rovnováhu. Pak buch! přišla druhá rána a Del ucítil teplo krve, která mu tekla z nosu.</p>
<p>„Nepadnu,“ zabručel vztekle a zakryl si tvář rukama, právě když ho Mitchell začal zasypávat ranami. Ostatní se honem vrhli mezi ně a oddělili je od sebe.</p>
<p>„To stačí!“ zařval Mitchell a vytrhl se Billymu s Bradym. „Je konec!“ Ukázal hrozivě na Dela. „Říkáte si o víc potíží, než dokážete zvládnout, příteli.“</p>
<p>Del se vyhnul pohledu na něj, ale tu výhrůžku nemohl ignorovat.</p>
<p>„Myslím, že není rozbitá,“ řekl doktor Brady, jenž držel Delovi zakloněnou hlavu, aby zastavil proud krve z nosu.</p>
<p>„Nepadl jsem,“ řekl Del s chmurnou pýchou, pevně přesvědčen, že dosáhl vítězství, aniž by zasadil jedinou ránu.</p>
<p>„Možná jste měl,“ odpověděl prakticky smýšlející doktor. „Pak by vás nejspíš nebyl znovu udeřil.“</p>
<p>„O to nejde!“ opáčil Del, otrávený, že Brady očividně nesdílí jeho věrnost zásadám. „Teď jsme civilisti. Nemůžeme mu dovolit, aby nás komandoval!“</p>
<p>„Podvolte se mu,“ radil Brady. Když odcházel, ohlédl se přes rameno. „Jinak vás zabije.“</p>
<p>„Jo, správně,“ zamumlal Del, příliš tiše, než aby to někdo slyšel, a pomalu se vrátil k ostatním. Mitchell se na něj hrozivě podíval, ale Del ani teď jeho pohled neopětoval.</p>
<p>„Jak si to všechno vysvětlujete?“ zeptal se Mitchell Reinheisera, zjevně přesvědčen, že jeho boj s Delem se prozatím skončil – oba věděli, že to byl teprve začátek a že to brzy zajde mnohem dál.</p>
<p>Fyzik pokrčil rameny. „Nemám pro vás žádné odpovědi.“</p>
<p>„Dobrá, tak co, sakra, navrhujete, abychom udělali?“ vyštěkl Mitchell, z jehož výrazu byla patrná jeho sílící frustrace.</p>
<p>„Co můžeme dělat?“ odvětil Reinheiser. „Tady zůstat nemůžeme a nijak netoužíme po tom, vrátit se na pláž a znovu se potkat s těmi tvory.“</p>
<p>„Zbývá jen jedna možnost,“ vpadl jim do řeči Brady.</p>
<p>„Spolupracovat, kapitáne,“ doporučil Reinheiser. „Jít na jih, jak nám nařídila ta bytost. Snad jsou tam naše odpovědi.“</p>
<p>Mitchell zdrceně zavřel oči; téhle rady se bál. Zúčastnit se této hry pro něj znamenalo přijmout ji za skutečnost, a na to nebyl připraven. „Dobře,“ řekl nakonec, nemaje jiné volby. „Tak jdeme. Shanku, běžte první. A doktor, vy a on –“ kývl směrem k Delovi, „půjdete vzadu.“ Ta situace možná Mitchella mátla, ale svou posádku zvládal stále chytře. Věděl, že pokud si má udržet kontrolu, musí Dela a Billyho držet co nejdál od sebe.</p>
<p>A tak pětice mužů sebrala svou výstroj a vyrazila na východ přes pustou pláň, aby nalezla odpovědi. Trmáceli se mlčky. Každý z nich zvažoval možná vysvětlení jejich situace. Ale Del, jenž ji plně přijal, se více zabýval lidmi, které opustil. Rozhodl se, že toto bude čas jeho smutku, a ještě neuronil ani jedinou slzu. Snad to bylo neskutečností toho dobrodružství, podvědomým očekáváním, že se každou chvílí probere ze snu; nebo, jak doufal, to možná bylo jeho novým uvědoměním si záhad světa. Při svém hlubším vnímání nepohlížel na svého otce nebo Debby jako na mrtvé. Raději to bral tak, že žili v jiném čase než on. Dělily je od sebe věky, ale všichni byli živí. Nesmrtelnost uvnitř našich vlastních malých bublin časoprostoru? Del doufal, že nesní.</p>
<p>Většina hlubokého zamyšlení brzy nechala. Nemilosrdné slunce a dusivý prach zkrátka nenapomáhaly uvažování. Když bylo rozptýlení, které nabízelo přemýšlení, pryč, vpředu zcela osamocený Billy se začal nudit, ale věděl, že vzhledem ke kapitánově špatné náladě by nebylo nejlepší se s ním dohadovat. Stejně by u těch čtyř moc společenského vyžití nenašel. Mitchell a Reinheiser se soukromě radili o plánech, diskutujíce o postupech jak jednat, pokud by nastaly určité situace. Delovy myšlenky už byly lehčího rázu, avšak stále soukromé. Nyní si užíval další představu, v níž byl válečníkem zaneprázdněným hrdinským bojem. Tentokrát byl odpornou obludou Hollis Mitchell.</p>
<p>Brady byl také zcela zaměstnán, tvrdošíjně se snaže přijít na to, co v něm na celé této situaci vzbuzuje obecný neklid. Jeho znepokojení bylo příliš hluboké, než aby ho nehostinnost této pustiny rušila. Doktorovi se jako jedinému ve skupině prostě něco nezdálo.</p>
<p>Slunce vystoupilo vysoko nad ně a jeho pronikavé paprsky z nich s každým krokem vysávaly sílu a oslabovaly jejich odhodlání pokračovat. Nakonec, zmáčení potem, s rozčilujícím prachem lepícím se jim na propocená místa, udělali první zastávku. Nebyl zde žádný stín, ale v té chvíli se vděčně usadili, aby trochu pojedli a, což bylo důležitější, aby se napili.</p>
<p>Jejich vaky obsahovaly vysušené, mdle vypadající koláče, které si muži prohlíželi se zdráhavým smířením, když ne hladově. Rozhodně však byli mile překvapeni, neboť po jednom kousnutí se jim na rtech objevil potěšený úsměv. Ukázalo se, že koláče chutnají skvěle a že sladce vonící tekutina v měších je ohromně osvěžující. S každou kapkou znovu získávali ztracenou energii. Spolu se silami se jim vrátilo i odhodlání, jelikož věděli, že tento dar od Colonnae jim pomůže pustinu přejít. Zanedlouho se cítili sytí, ale když se balili, s úžasem zjistili, že ve skutečnosti spotřebovali velice málo.</p>
<p>„Zdá se, že máme víc zásob, než jsme mysleli,“ řekl Billy vesele.</p>
<p>„Možná to jenom znamená, že musíme jít daleko,“ reptal Mitchell, stejnou měrou rozčilený jako obezřetný. Nyní měl strach, nevěda, co má čekat příště. Nenechá se zaskočit.</p>
<p>Odpoledne se vydali na další cestu. Země zůstávala hnědá a ošklivá. Dokonce i vzduch chutnal nezdravě a nudná, prázdná obloha neslibovala žádnou naději. Krajinu brázdily klikaté praskliny, jako vyprahlá ústa, žebrající neslyšící nebesa o vodu. Nezahlédli žádného živého tvora, protože putovali zemí Brogg, Hnědou pustinou, oblastí, kterou Thalasi zničil v raných dnech před bitvou u Čtyř mostů, aby odradil všechny zvědavé dobrodruhy, kteří by mohli objevit Talas-dun a jeho tajnou armádu. Dokonce i po stech letech byla tato zem stále zcela zničená.</p>
<p>Noc přišla náhle, chladná a osvěžující. Byla však až příliš krátká, a takřka bez varování se nad východní obzor vyhouplo ranní slunce. Den byl opět horký a suchý a oni pochopili, že takové budou v této poušti všechny dny. Aby bylo jejich utrpení ještě větší, zvedl se ostrý vítr, který je bičoval štiplavým pískem a foukal jim jej do očí a úst. Stále ještě nespatřili žádné známky života a všichni začali být ještě rozmrzelejší a zamlklejší, zejména doktor Brady. Něco ho hluboce zneklidňovalo. Vypadal znepokojeně a ustaraně, neustále se těkavě rozhlížel, jako by pátral po nějaké blížící se pohromě. Když se ho na to však Del zeptal, doktor jenom mávl rukou a neodpověděl.</p>
<p>Den vystřídala noc a noc zase den. A když se ze dní stal týden, krajina se stále nezměnila.</p>
<p>Ten první týden byl krutý. Nelítostné slunce si vybralo svou daň na jejich pokožce a z té cesty měli bolavé a ve vysokých botách natěsno oteklé nohy. Na návrh doktora Bradyho si utáhli tkaničky a nesundávali si boty ani na spaní, z obavy, že by si je nedokázali znovu obout.</p>
<p>Druhý týden se ukázal být ještě horší. Fyzicky na tom byli lépe, puchýře jim ztvrdly a pokožka se opálila do tmavohněda. Dotírala na ně však únava z cesty. Každý den jenom kladli jednu nohu před druhou, nesčetněkrát za sebou, a zdálo se, že v neměnné krajině ničeho nedosáhli. Pustina zůstávala fyzicky vyčerpávající, ale její nároky se znásobily, když ztratili chuť k další cestě. Dokonce i Del už byl tím dobrodružstvím unavený. Došly mu představy, kterými by se procházel, a nyní našel pouze prázdnotu. Nicméně, nemajíce kam jinam jít, se plahočili dál.</p>
<p>V třetím týdnu se v dálce na severu opět objevily vrcholky tmavých hor a mužům se znatelně zlehčily rance. Modlili se, aby to znamenalo, že jejich dlouhá cesta se chýlí ke konci, ale vzhledem k tomu, že východní obzor nadále tvořila nepřerušená linie spálené hnědi, báli se opaku.</p>
<p>Ke konci týdne prošli kolem pár řídce roztroušených zakrnělých křovisek, která byla skoro stejně rozpraskaná jako zničená zem. Zoufalí muži přivítali tuto malou změnu jako požehnání, ale jejich naděje se rychle rozplynuly, když pomalu urazili několik dalších mil prázdnoty.</p>
<p>A potom, bylo to tak náhlé, že jejich od prachu zarudlým očím chvíli trvalo se přizpůsobit, vystoupili na vrchol písčitého svahu a zjistili, že stojí na okraji zeleného pole pod těžkou, modrou oblohou. Ptáci se rozčileně vznesli, když se cizinci přiblížili, a malí králíci zvedali do výšky své větřící čumáky, aby prozkoumali neznámý pach.</p>
<p>Del padl na kolena a zašeptal upřímné díky nebesům. Billy si více než jednou otřel slzy z očí, s vysvětlením, že to je pot, ale ostatní jeho pocity sdíleli a věděli o tom své. Pouze doktor Brady zůstal zasmušilý. Z nějakého neznámého důvodu mu změna krajiny moc náladu nezvedla.</p>
<p>Před nimi se do daleka rozprostíral zelený koberec, jemně zvlněný řadou kopců. Vysoké hory na severu se nyní zdály být mnohem blíž, a oni také rozeznávali nízké, skalnaté pásmo daleko na jihu. Tyto majestátní vrcholky se znatelně lišily od zlověstných hor, jež nechali daleko za sebou na západě. Horská úbočí pokrývaly vlnité potoky slídy jako rampouchy na vánočním stromku, zářivě se třpytící nesčetnými odrazy slunce.</p>
<p>Obrovské horské pásmo se táhlo mnoho mil na východ a Pak se stáčelo na jih, takže před sebou, den či více cesty, viděli impozantní krajinu, o níž jaksi věděli, že se tam nachází útočiště Illuma. Calae jim zřejmě tento obraz vložil do paměti, aby se mohli zorientovat. Značně zrychlili krok, neboť jejich srdce bušila vzrušením z vyhlídky, že naleznou svůj cíl a nějaké odpovědi.</p>
<p>O několik hodin a mil později se hory na severu rýsovaly ještě blíž a dolů se zvolna svažovalo zužující se údolí.</p>
<p>Byli plní energie a mohli by pokračovat ještě pár hodin, ale brzy začalo ubývat světla.</p>
<p>Na západním obzoru se objevil rudý pás, oznamující konec dne a zažehávající tisíce rudých ohňů na řekách slídy ohromných hor na severu. Dokonce i Mitchell uctivě vydechl nad ohromující krásou západu slunce v Křišťálových horách.</p>
<p>A pak, když se obloha změnila v tmavě modrou a hory potemněly a zchladly a oni se vzpamatovali z transu, rozbili tábor pod ochranou větví na západním okraji malého, hustého lesa.</p>
<p><strong><emphasis>9</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Blackemara</emphasis></p>
<p>Dychtiví dokončit namáhavou cestu zrušili tábor dlouho předtím, než žlutý sluneční kotouč vykoukl nad nižší vrcholky Křišťálových hor. Ukázalo se však, že postup lesem je obtížný. Byl zde hustý podrost, vegetace se ohýbala pod ničím nezmírněnou vahou té změti, pletouc se jim pod nohama na každém kroku, a všude kolem visely v neprůchodných chumlech popínavé rostliny. Mezi štíhlými, těsně u sebe namačkanými stromy – tak těsně, že zde prostě nebylo místo, aby zde rostly větší stromy – se kroutilo jen pár cestiček. Mužům to připadalo, jako kdyby všechen život vyrvaný z půdy Hnědé pustiny zapustil kořeny zde, ve zmatené živé míchanici, jako vztyčený pilíř odporu proti zvrácenosti mrtvé pouště. Přesto se prodírali dál, snažíce se udržovat pokud možno přímý směr a doufajíce, že najdou něco jako cestu.</p>
<p>Hodiny ubíhaly rychleji než míle a spletené masy vegetace ani trochu neustoupily. Na muže začalo doléhat vyčerpání, protože se neustále museli vyprošťovat z křoví či popínavých rostlin, které jako by se po nich natahovaly, když procházeli kolem. Dál je poháněla pouhá umíněnost. Každý krok je zanášel hlouběji a zmenšoval jejich touhu uznat chybu, obrátit se zpět a najít cestu kolem lesa.</p>
<p>Rychle se schylovalo k poledni, když Billy, jenž šel opět jako první, k radosti všech zvolal: „Před námi je mýtina,“ a hrnul se vpřed. Ostatní rovněž přidali do kroku, když uviděli otevřené prostranství, ale jejich naděje se rozplynuly, jakmile opět spatřili Billyho.</p>
<p>Opřel se zády o strom a s pocitem marnosti svěsil hlavu. Před ním se zvedala matná mlha.</p>
<p>Ostatní nechápali, dokud nestanuli vedle něj. Vedle něj, na okraji hluboké strže. Sráz, propadající se do hloubky stovky stop, byl téměř kolmý. Dole se o své kamenné koryto rozbíjela na jih tekoucí řeka, rozvodněná jarní oblevou, a do vzduchu stoupala jemná vodní tříšť. Sotva sto yardů vzdálená druhá strana vypadala jen jako odraz v zamlženém zrcadle. Protější sráz byl stejně příkrý a na jeho vrchu bez přerušení pokračoval hustý les.</p>
<p>„Zatraceně!“ zaúpěl Mitchell.</p>
<p>„To je den,“ zasmál se Billy přidušeně s lehkovážným sarkasmem. Podíval se sklesle do strže a povzdechl si. „Není způsob, jak to slézt.“</p>
<p>„Kdo hledá, najde,“ zamumlal si pro sebe Del, jenž se tou překážkou nedal odradit, a pln odhodlání zmizel v mlze na sever podél okraje strže.</p>
<p>„Ta řeka zřejmě přitéká z hor na severu,“ řekl Reinheiser, který jakožto fyzik vypadal, že dává stejně jako Del spíše přednost vyřešení problému než reptání. Ale zatímco Reinheiser zakládal své naděje na logice, Dela vedlo tušení, tajemný, neodbytný pocit, že něco chybí, aby byla tato strašidelně známá scéna úplná.</p>
<p>„Takže?“ zeptal se Mitchell posměšně po tom ničím pozoruhodném objevu.</p>
<p>„Takže,“ pokračoval Reinheiser, vyvedený z klidu touto břitkou odpovědí, „soudě podle směru toku řeky, musí protékat nižším horským pásmem jižně od nás.“ Mitchell se nadále tvářil lhostejně, skoro si Reinheiserovy snahy opravit jejich směr nevšímal. Fyzik přimhouřil oči do úzkých štěrbin a probodávaje kapitána pohledem pokračoval. „Ty hory mají úpatí o dost níž, než stojíme my. Takže –“ zdůraznil to slovo opovržlivě – „zem se směrem k nim svažuje dolů. Je to nepochybně mírný sklon, ale dostačující k tomu, abychom se dostali na úroveň hladiny řeky.“</p>
<p>Překvapen tak jednoduchou odpovědí a poněkud rozpačitý, že se předtím Reinheiserovi poškleboval, Mitchell tiše zvažoval logiku fyzikova postřehu, když se ozvalo Delovo zvolání: „Ano!“</p>
<p>Čtveřice vylekaných mužů se otočila po tom zvuku, krčíc se v obraně, jako by čekala, že se blíží nějaké nebezpečí. Mitchell začal vytahovat meč, ale další Delovy výkřiky jeho strach zaplašily.</p>
<p>„Já to věděl!“ hulákal Del radostně. „Muselo to tady být. Hej!“ zavolal na ostatní, ale ti již byli na cestě k němu.</p>
<p>Najednou na něj narazili v mlze. Ruce měl triumfálně založené na hrudi, na tváři samolibý výraz a opíral se o sloupek k uchycení zábradlí starého provazového mostu. Most vybíhal k protější straně jako pouhý obrys v husté vodní tříšti a asi v půli cesty přes strž zmizel zcela. I přes mlžný závoj viděli, že několik prken chybí, a zbylá přinejlepším povážlivě skřípala a vrzala jako kosti starce, jak se most mírně houpal ve vzestupných a vířivých proudech vzduchu.</p>
<p>Nicméně byli tím objevem rozrušeni, neboť most byl první známkou civilizace, na kterou narazili od Síní Colonnae. Přesto Mitchell neměl nejmenší chuť tu starou, vratkou věc přejít.</p>
<p>„Jak daleko je to k místu, kde se zem dost sníží, aby se dala řeka překročit?“ zeptal se Reinheisera.</p>
<p>„Pár mil, víc ne,“ odvětil Reinheiser, jehož výraz prozrazoval, že sdílí kapitánovy obavy ohledně mostu.</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Del nevěřícně. „O čem to mluvíte?“ Del si byl totiž bezpečností mostu jistý stejně jako předtím tím, že zde je. Všechno mu nějak zapadalo do sebe, jako kousky skládačky, ke které našel klíč.</p>
<p>„Myslíte, že tohle hodláme přejít?“ vyštěkl Mitchell. Del jen pokrčil rameny, jako by ani nechápal v čem je problém. „Dobrá, jen do toho,“ zaburácel Mitchell, potom se obrátil k ostatním a dodal: „Jeho tělo můžeme vylovit níž po proudu.“ Úsměv se změnil v sadistický, když pokynul k mostu, vyzývaje Dela, aby šel první.</p>
<p>Del se otočil kolem sloupku a stoupl na první prkno, maje v úmyslu přejít přímo na druhou stranu. Zaváhal však. Sevřel ho strach, zatočila se mu hlava a přemáhala ho závrať. Rychle zavřel oči, spolkl strach, a přesvědčuje sám sebe, aby věřil ve svou nově objevenou intuici, vyrazil.</p>
<p>S každým krokem získával na odvaze a brzy ostatním zmizel z dohledu. Asi ve dvou třetinách cesty na druhou stranu narazil na několik stop širokou mezeru po odlomených prknech. Nějak si byl jistý, že teď prostě ještě nemá zemřít, a naprosto bezstarostně přeskočil na jedno z nosných lan a oběma rukama sevřel provazové zábradlí.</p>
<p>Lano ale bylo kluzké od vodní tříště, a jakmile Del opustil bezpečí prken, udeřil ho do tváře poryv větru a prudce most rozhoupal. Del se opřel proti větru, využívaje jej, aby neztratil rovnováhu, a postupoval dál, jako by ten prudký závan představoval jen menší nesnáz. Nemaje strach, nedával Del docela pozor, co dělá, a moc se naklonil. Když se most vyhoupl do nejvyššího bodu výkyvu, prudce sebou škubl zpět a Delovi sjely nohy. Několik dlouhých vteřin tam visel, ohromený a vyděšený, most se dál kymácel a provazové zábradlí se mu nemilosrdně zařezávalo do namáhaných prstů. Řeka jako by byla hlučnější, když si uvědomil, jaký strašný osud ho čeká.</p>
<p>Zmýlil jsem se? zeptal se v duchu sám sebe, když jeho sevření zesláblo. Rozzlobeně se zašklebil při pomyšlení, že bude chybět při tom dobrodružství, a vzdorovitě zavrčel: „Teď neumřu!“ Švihl nohama současně se zhoupnutím mostu, takže byl schopen zvednout jednu nohu přes nosné lano, a podařilo se mu vytáhnout a rozkročmo se na ně posadit. Pak se začal sunout na druhou stranu mostu a dostal se na prkna. Když vyhlédl přes okraj mostu na skaliska pod sebou, méně přesvědčivě zopakoval: „Neumřu.“ A spěšně dodal: „Pokud neudělám nějakou pitomost!“ Pokořený, pokračoval dál mnohem opatrněji. Dělal menší kroky a bázlivě zkoušel každé prkno, než na ně přenesl celou svou váhu. Zanedlouho dosáhl druhé strany mostu a zavolal zpátky na své společníky, že se dá opravdu bezpečně přejít – ovšem s náležitou opatrností!</p>
<p>V obavě, že jim zamračený kapitán nařídí propast obejít, přestože Del přešel, Billy okamžitě skočil na most a spěchal se připojit ke svému příteli. Mitchell jenom zavrtěl hlavou a rozhněvaně zaburácel, když se Billy ztratil z dohledu, ale když dva z členů jeho posádky odešli přes most, musel povolit.</p>
<p>„Já půjdu poslední,“ oznámil Reinheiserovi a Bradymu své dobrovolné rozhodnutí. „Jsem nejtěžší.“</p>
<p>Doktor Brady byl jiného názoru.</p>
<p>„Nechte jít posledního mě,“ žádal. A v duchu svou myšlenku dokončil: Stejně dnes zemřu, a jestli to má být tady, tak ať jste všichni na druhé straně, než se ten most zřítí.</p>
<p>Znechucený, že ho Del odstavil na druhou kolej, neměl Mitchell zájem se s Bradym přít. Doktora uklidnilo, že neohrozí ostatní, stejně jako chvilkové oddálení jeho očekávaného osudu, jenže zanedlouho byli Reinheiser a kapitán na druhé straně strže a volali na něj. Brady dlouho stál ztuhlý strachem, neschopen udělat ten krok.</p>
<p>„Pospěšte si!“ doneslo se k němu Mitchellovo zavrčení. „Nebo dál půjdeme bez vás!“</p>
<p>Brady teď stál na prknech, krátce, prudce oddechoval a na čele měl kapky studeného potu. Donutil se jít vpřed. Nijak se to nezlepšilo. Jeho hrůza sílila s každým krokem až do té míry, že se skoro chtěl vrhnout dolů a skoncovat to. A přesto, dříve než si to uvědomil, stál na pevné zemi na druhé straně, překvapený a téměř umdlévající úlevou.</p>
<p>S mostem za zády pokračovali s větší nadějí. Krátce po poledni se vynořili z lesa a naskytl se jim skličující pohled.</p>
<p>Došli na louku porostlou vysokou, vlnící se trávou. Krajina před nimi se svažovala a dál zužovala a dole byl druhý les, tentokrát temný a ponurý. Na severu a východě se nad nízkou oblastí tyčily velké hory a na jihu jim stál v cestě vysoký hřeben šedé skály, jako by se zem rozdělila. Hřeben se táhl na východ, potom se chvíli stáčel na sever a zase zpět k nim, podél úpatí hor na severu. Jako podkova ohraničoval temný les.</p>
<p>„Slepý kaňon,“ zavrčel Mitchell přes sbor povzdechů.</p>
<p>„Jen menší zdržení, kapitáne,“ pravil Reinheiser. „Jen se musíme vrátit na jihozápad a najít začátek toho hřebenu. Nemůže to být daleko. Měli bychom se na tu náhorní plošinu dostat během pár hodin.“ Mitchell se však opět kvůli celé te záležitosti rozčílil, podlehl pocitu marnosti a jeho paličatost převládla nad rozumem. Jeho ostrá odpověď Reinheisera – i všechny ostatní – zarazila.</p>
<p>„Nevrátíme se,“ zuřil kapitán. „Ještě ne. V té stěně před námi by mohl být průchod, nějaký tunel nebo něco. Nebo se třeba dá zlézt. Chci si být jistý, než promarníme zbytek dne cestou zpátky!“</p>
<p>„Ale, kapitáne –“ začal Reinheiser.</p>
<p>„Bez řečí!“ zahulákal Mitchell. „Ani nevíte, jestli se dostaneme nazpět přes tu zatracenou řeku, aniž bychom znovu přešli ten provazový most. To chcete udělat? Ta věc v té síni říkala, abychom šli na východ. Jdeme na východ!“</p>
<p>„Já nevím,“ pravil Del. „Ten les se mi nelíbí.“ Delův nesouhlas však Mitchella pouze utvrdil v jeho rozhodnutí. Kapitán začal scházet po dlouhém svahu, rozhrnuje vysokou trávu. Del se chtěl ještě přít – pouhý vzhled lesa pod nimi jaksi dráždil jeho smysly a sliboval nebezpečí – ale při představě, že znovu čelí Mitchellovi, ho zasvědily čelist a nos se silnou vzpomínkou na bolest. Pokrčil rameny, povzdechl si a spolu s Bradym a Billym Mitchella následoval.</p>
<p>Reinheiser však zaváhal. Chvíli zůstal stát, hladil si přitom bradku a přemýšlel o té kapitánově tirádě, ohromený, že na něj Mitchell tak vztekle vyjel. „Takhle jste se mnou mluvit neměl,“ zamumlal si pod vousy a se zlým přidušeným smíchem, jenž byl varovným příslibem odplaty, se vydal za ostatními.</p>
<p>Slunce téměř zmizelo, jakmile vstoupili do temného lesa s velkými, černými stromy, prohýbajícími se pod širokými pasy šedozeleného lišejníku, který nad nimi vytvářel celistvou střechu. Ačkoliv bylo v Aielle jaro, nezkrášlovaly toto prostředí žádné jasné barvy čerstvě rozkvetlých rostlin. Snad to bylo kvůli tlumenému světlu, ale Del cítil, že tento les by zůstal bezůtěšný a v rozkladu i v plném slunečním svitu. Připadalo mu, že život kolem nich získal převahu již dávno a odmítá uvolnit místo novému růstu. Zde neprobíhala obnova a sezónní očista. I těch několik málo květin již dávno ztratilo svou vůni.</p>
<p>Přestože zde byl nízký podrost a žádná vysoká tráva, cesta byla nadále obtížná. Všude překážely spletité kořeny, vyvrácené ze země, jak se stařičké stromy unaveně nakláněj a mnohé z nich byly příliš velké na to, aby se daly překročit, takže muži je byli nuceni přelézat nebo se pod nimi plazit.</p>
<p>Nakonec skupina dorazila až k rozlehlému prostranství porostlému ohromnými kapradinami, vysokými jako člověk a vyššími, s téměř palec tlustými stonky. Stále se neodvažujíce přít s rozhodnutým kapitánem, muži neochotně vytáhli meče a prosekali si cestu skrz.</p>
<p>Del koutkem oka zahlédl vysoko ve větvích přeskakovat veverku o velikosti malého psa. Nevypadala nijak nepatřičně, ne v tomto praotci lesů, takže Del to odbyl pokrčením ramen a nezmiňoval se o ní. Nyní pochopil hrůzné obavy romantických básníků, na hony vzdálené jeho světu cihel a dálnic, neboť stromy a rostliny a veškerý lesní život všude kolem jako by je obkličovaly, a bylo z nich cítit nepřátelství. Les sice vypadal netečně, avšak mužům se zde těžko dýchalo. Bylo to místo, kde je člověk zcela ochromen obrovitými rozměry a čirou mocí přírody, místo, kde si člověk uvědomuje svou bezvýznamnost.</p>
<p>Ale na rozdíl od Dela, Mitchell neměl čas ani povahu na takové úvahy. Ponuré prostředí a bariéra z kapradin ho pouze přiměly zatnout zuby a s ještě větším úsilím pokračovat dál. Mocně sekaje mečem kosil jedno kapradí za druhým a vedl muže ještě hlouběji do černých stínů věkem sešlého lesa.</p>
<p>Pak se objevil hmyz. Převážně komáři, kteří jim bzučeli v uších a vlétávali jim do očí a nosů, čímž se stalo z tohoto úseku cesty ještě větší utrpení.</p>
<p>Půda pod jejich nohama začínala měknout.</p>
<p>Reinheiser a Billy tyto náznaky pochopili a oba již byli plně připraveni na to, co leží před nimi, když se Mitchell konečně prosekal přes poslední řadu kapradin a zjistil, že stojí na bahnitém břehu močálu. Mezi stromy se líně klikatily velké kaluže černé vody, z nichž do již páchnoucího vzduchu stoupaly v jemných obláčcích výpary. Všude vládlo ticho, ale bylo to nepříjemné, hrozivé ticho, jako když se šelma nehlučně přikrčí před skokem.</p>
<p>Následujíce Mitchella pracně postupovali dál, jak nejlépe uměli, ale každá cesta končila u jedné ze stojatých louží a překážející kořeny byly kluzké od slizu a takřka se nedaly přejít. Ze země teď vytékalo bahno a při každém kroku je hrozilo pohltit.</p>
<p>Pokaždé, když si Del otřel pot z čela, zůstala mu na něm šmouha od bláta a slizu. „To je šílené,“ zakřičel pln zoufalství. „Měli jsme se obrátit zpět už před několika hodinami.“</p>
<p>„Neptal jsem se na váš názor!“ odsekl Mitchell, třebaže i on si musel uvědomovat, že pokračovat bažinou je bláznovství. Del a ostatní si však snadno dali dvě a dvě dohromady. Tvrdohlavý Mitchell by jednoduše Delovi nikdy nedovolil, aby poukazoval na jeho chyby. S mečem v ruce kapitán vypjal hruď a upřel na Dela planoucí pohled, vyzývaje ho, aby se mu vzepřel.</p>
<p>Otřesen tou hrozbou, nicméně přesvědčen, že má pravdu, Del obezřetně pokračoval: „Jen se snažím upozornit, že tohle místo… jestli se tady ztratíme, jsme mrtví.“ Do oka mu vletěl komár. „A tahle havěť!“ dodal, přičemž po obtížném hmyzu marně plácl.</p>
<p>„Poslouchejte ho, kapitáne,“ žádal naléhavě Billy. „U nás doma, tam, kde jsem vyrůstal, jsme měli bažinu, a říkám vám, to není dobré místo pro slepé bloudění.“</p>
<p>Mitchell po Billym hrozivě šlehl pohledem. „Copak se děje, hošíci?“ zakňučel sarkasticky. „Koušou vás zlí broučci?“ Potom se napřímil s výhružně přimhouřenýma očima. „Jdeme dál!“ zavrčel.</p>
<p>Del by mu tentokrát neodporoval, ani Billy ne, ale Reinheisera Mitchellův obnovený vztek pouze popíchl. Fyzik skutečně toužil močál a temný les vůbec opustit, ale více než to chtěl vyzkoušet, do jaké míry Mitchell neposlouchá jeho rady. „Možná byste jim měl dopřát sluchu, kapitáne,“ prohlásil rozhodně.</p>
<p>Mitchell se otočil, jako by dostal ránu.</p>
<p>„I vy?“ vyhrkl nevěřícně. „Zase podporujete ty dva blázny. Na čí straně jste?“</p>
<p>„Tohle není soutěž,“ začal Reinheiser, ale než se mohl rozpovídat, ukončilo debatu hlasité cáknutí.</p>
<p>Močál před nimi se zčeřil a zabublal, šedivé bláto se rozvlnilo v odporném kontrastu k světlé běli pěny. Potom to přestalo stejně náhle a nečekaně, jako to začalo, a zatuchlá voda se pod vahou kalu rychle ustálila. V malé chvilce byly jediným náznakem neklidu pod zrcadlově klidnou hladinou jezírka jen rozšiřující se kruhy vytrácejících se vlnek. Muži hned vycítili, že docela blízko, pod hladinou něco je, a s nezvratnou jistotou věděli, že jsou sledováni. Celí ztuhlí strachem očekávali divoký příval vody, oznamující předpokládaný útok.</p>
<p>Tak se to nestalo. Tvor přišel pomalu, rozvážně, přesvědčen, že mu kořist nedokáže uniknout. Aniž by zčeřila jedinou vlnku, jako by byla prodloužením samotného močálu, se z temné vody vynořila hlava. Velká ještěří hlava s rozeklaným jazykem, který rychle kmital mezi dlouhými, ostrými zubisky, a s vypoulenýma černýma očima se žlutými zřítelnicemi.</p>
<p>Ozvěny čtvrté magie 119</p>
<p>Ach, ty oči! Pomyslel si Del. Strašné a okouzlující zároveň! Sebral všechnu sílu vůle a podařilo se mu vysvobodit z jejich zajetí. Téměř ochromený hrůzou nějak dokázal sevřít jílec meče.</p>
<p>ještěří obluda se zvedla z močálu a vztyčila se na zadních nohou. Byla štíhlá, šlachovitá a velmi vysoká – i na vzdálenost dvaceti stop se tyčila vysoko nad muži. Skoro jako by se usmívala, když na ně shlédla. Měřila si svůj oběd a hypnoticky se přitom kolébala sem a tam. A celou dobu cukala ohavnými, malými předními končetinami v dychtivém očekávání šťavnatého sousta, které si jimi brzy přidrží v klidu u své velké tlamy.</p>
<p>Nehrozivější ze všeho byly tvorovy „biče“. Dvě chapadla, která vypadala jako párek hadů, vybíhala z boků nad rameny a visela podél celé délky jeho těla, aby se ztratila v temné vodě. Del nedokázal odhadnout, jak jsou dlouhá, jelikož byla z větší části skryta pod vodou, ale zahlédl konec jednoho z nich, hrozný, zašpičatělý hák, když na okamžik s hrozivým trhnutím vystřelil z vody.</p>
<p>„Dobrý bože,“ zamumlal Del a tasil meč, připravuje se na svůj konec.</p>
<p>„Pokusíme se utéct, nebo bojovat?“ zeptal se tiše, snaže se obludu nevyprovokovat.</p>
<p>„Takže?“ řekl hlasitěji, s panikou v hlase, když se nedočkal odpovědi. Vrhl letmý pohled doprava. Stáli tam Billy, Mitchell a Reinheiser a prázdně zírali před sebe, zmrazení upřeným pohledem ohavné bestie. I doktor Brady po Delově levici stál nehybně, pevně držen těma vypoulenýma očima.</p>
<p>„Hej! Hej!“ zakřičel Del, strkaje do Billyho Shanka, jenž k němu stál nejblíž. Ještěrovy oči však Billyho držely tak pevně, že ani nemrkl.</p>
<p>Hlas uvnitř Delovy hlavy, jeho pud sebezáchovy, mu říkal, aby utíkal. Odolal, nedokázal opustit přátele v nouzi. Očividně nebyl pro tu obludu žádný soupeř, ale usoudil, že pokud by se mu ji podařilo zranit, mohl by se ještěr smířit jen s ním a nechat ostatní být.</p>
<p>Del se zhluboka nadechl a připravil se k útoku. Opravdu chtěl zaútočit, ale jeho pud sebezáchovy mu opět nedovolil jít na smrt.</p>
<p>Nyní byla na tahu obluda. Del úzkostlivě sledoval, jak se jedno z chapadel začíná vysouvat z vody a pomalu, škádlivě se v oblouku zvedá nad rameno, dokud se nad vodu nevynořil ostnatý dráp. Pak, s prásknutím jako od biče, chapadlo vystřelilo, zleva minulo Dela a udeřilo doktora Bradyho do hrudi, protrhávajíc se skrz maso a kost, aby mu vyletělo ze zad. Ostny se zachytily na kousku obratle rozbité páteře. Ta rána byla tak rychlá a čistá, že se doktor ani nepohnul. Dokonce ani výraz na jeho tváři se nezměnil. Pouze sebou obličejem dolů plácl do bláta a bestie si začala svoji nabodnutou kořist přitahovat k sobě.</p>
<p>„Doktore!“ zařval Del.</p>
<p>Když měla bestie o jídlo postaráno, propustila ostatní z moci svého paralyzujícího pohledu.</p>
<p>„Vypadněte odtud!“ nařídil Mitchell svým zbylým mužům.</p>
<p>„Pojď, Dele,“ křikl Billy a popadl Dela za rameno.</p>
<p>„Ne, neopustím ho!“ zachraptěl Del. Setřásl Billyho ruku a spěchal k tělu svého padlého přítele, které bylo již napůl cesty k obludě.</p>
<p>Bestie však na Dela byla připravená, a těsně předtím, než se dostal k doktorovi, prásklo druhé chapadlo. V tom momentě Del zakopl o kámen a nahrbil se, snaže se znovu získat rovnováhu. To klopýtnutí mu zachránilo život. Dráp se otřel o záda a roztrhl mu plášť, ale nijak hluboko se nezařízl. Del ucítil palčivou bolest a potom teplo své vlastní krve. Skočil po hlavě do bahna a po břiše se doplazil k Bradymu.</p>
<p>„Doktore!“ zvolal. „Ach, doktore!“</p>
<p>„Dele!“ zakřičel Billy a udělal krok vpřed.</p>
<p>„Je to dost daleko, pane Shanku!“ zahřměl Mitchell. Billy se otočil ke kapitánovi, který již couval pryč. „Pojďte!“ nařídil Mitchell.</p>
<p>Billy uviděl Reinheisera, jak se přesouvá do bezpečí za nedaleký kořen. Za sebou slyšel Dela naříkat nad Bradym. Byl postaven před stejnou volbu jako předtím Del a ani on nemohl odejít. Pevně kapitánovi pohlédl do očí a řekl: „Ne.“</p>
<p>Mitchell se prudce pohnul k Billymu, maje v úmyslu odtáhnout ho násilím, ale najednou se zarazil a zbledl úlekem a strachem. Pouhý palec před nosem mu prosvištěl šíp.</p>
<p>Nebyl namířený na kapitána. Právě když se ještěr chystal zasadit Delovi smrtící ránu, střela našla svůj cíl. Udeřila bestii do prsou a vychýlila ji z rovnováhy. Chapadlo prudce vystřelilo, jak se obluda po té ráně zapotácela.</p>
<p>„Za Avalon!“ ozvalo se zvolání. Mitchell a Billy se otočili právě včas, aby spatřili, jak se na ně přes blata řítí nějaký válečník mávající obrovským mečem. Billy sebral odvahu a Mitchell, nemaje jistotu, zda je to přítel nebo nepřítel, rychle sáhl po jílci svého meče. Než však mohl zbraň tasit, valečník se prohnal přímo mezi nimi, pročež se oba, kapitán i Billy, natáhli jak širocí tak dlouzí do bláta, a vrhl se na obludu.</p>
<p>Ještěr začal kroutit chapadlem, na kterém měl nabodnutého doktora Bradyho, horečně se snaže osvobodit, aby mohl lépe bojovat s tímto novým nepřítelem. Delovi však ještěrův záměr neušel.</p>
<p>„Nedostaneš se odsud!“ zakřičel a s ohromnou zuřivostí ťal do chapadla.</p>
<p>Obluda znovu zkusila své druhé chapadlo, ale válečník se dostal moc blízko a pouze je neškodně zatlačil stranou dřív než mohlo šlehnout. Útočil dál a bestie mu odpovídala vyzývavým vrčením, jako by stále neměla strach a věřila, že je pro člověka více než rovnocenným soupeřem.</p>
<p>Tento válečník však nebyl obyčejný člověk. Pronikl přímo k obludě, hbitě uhnul před jejím prvním útokem tlamou a sekl ji do boku těsně pod přední nohou. Jeho mrštnost a rychlost bestii překvapily, třebaže ji v té chvíli nezranil, neboť její šupinatý pancíř ránu snadno odrazil. Válečník zachoval klid, jak tam stáli proti sobě a pozorně si měřili jeden druhého. Už s tímto druhem obludy bojoval a věděl, jak ji I porazit.</p>
<p>Nechal ji, aby útočila, a využíval její energii ke své obraně, vyhýbaje se jejím smrtícím čelistem a odrážeje seky jejích předních končetin s drápy ostrými jako břitva. Trpělivě čekal na svou příležitost, na mezery v ještěrově obraně, a když se objevily, použil meč, pokaždé na stejné místo na ještěrově boku. Rozzuřený ještěr zintenzivnil své útoky, ale to obratnému válečníkovi pouze dávalo ještě více příležitostí k úderu. Znovu a znovu sekal mečem a nyní při každé ráně bestie zařvala bolestí.</p>
<p>Billy a Mitchell sledovali ten boj s bázlivou úctou. Reinheiser se kousek vzdálil, aby si pojistil útěk, kdyby obluda vyhrála, možná i kdyby vyhrál neznámý válečník. Del byl nadále slepý ke všemu kromě konkrétního cíle jeho hněvu a s vervou sekal do ještě stále se kroutícího chapadla, které probodlo doktora Bradyho.</p>
<p>Ještěr již nestál zpříma. V zjevných bolestech se hrbil na stranu, jak si soustředěné údery začínaly vybírat svou daň. Bestie zoufale skočila po nepříteli, ale byla vyčerpaná svými zuřivými útoky a ve zkroucené pozici neměla rovnováhu klopýtla a válečník snadno uhnul. Když se bestie snažila znovu zaujmout postavení, naskytla se bojovníkovi dosud největší příležitost k útoku. Oběma rukama pevně sevřel jílec meče a udeřil jím do otlučených šupin tak, až to obludu zvedlo několik palců ze země. Šupiny povolily a odlouply se, zanechávajíce ještěrův zmodraný, pohmožděný bok zcela nechráněný. Obluda zavřískala bolestí a válečník se napřáhl k smrtícímu úderu.</p>
<p>Obluda však ještě nebyla poražena. Se zoufalou zuřivostí vložila všechen svůj vztek a bolest do posledního, brutálního skoku.</p>
<p>Bojovník považoval boj za vyhraný a náhlý útok ho dost zaskočil. Nějak se mu podařilo zvednout zbraň před sebe a udržet si ještěrovy čelisti od obličeje, ale síla nárazu ulomila čepel meče a jeho srazila na záda do bláta.</p>
<p>Billy zalapal po dechu a začal útočit, ale ještěr byl opět pánem situace. Hrozivě mávl volným chapadlem a udržel si Billyho od těla.</p>
<p>Válečník se vydrápal na nohy a pohlédl smrti do tváře. Věděl, že neuteče; i kdyby před obludou získal náskok, její chapadlo by lehce našlo jeho záda. Mnoho možností neměl, ale našel vnitřní klid a soustředil se na konečný plán útoku.</p>
<p>Ještěr na muže shlédl a dlouze zasyčel. Váhal, jako by si vychutnával okamžik svého vítězství.</p>
<p>To byla osudná chyba.</p>
<p>Válečník hodil jílec zlomeného meče obludě přímo na hlavu a vytrhl zpoza opasku malou sekeru. Když bestie zvedla přední končetiny, aby odrazila vržený jílec, válečník skočil. Těžce do obludy narazil a volnou rukou ji obemkl, čímž jí přišpendlil přední nohy k hrudi, zatímco sekerou v druhé ruce rubal do jejího nechráněného boku, odsekávaje mocnými údery tuhé maso. Obluda se ho pokusila kousnout, ale byl moc blízko a nemohla na něho dosáhnout. Divoce se snažila osvobodit, jenomže válečník byl silák a měl tak ocelový stisk, že ji dokázal udržet jednou rukou.</p>
<p>Z ještěrovy rány vytékala krev, obarvujíc vytrvalou sekeru a vodu u nohou bojovníků do ruda. Ještěrovi se podařilo vyprostit jeden dráp a zaryl jej hluboko do ramene válečníka, jemuž začala po zádech stékat krev. Válečník zavrčel, zesílil stisk a zatnutím svalů jako provazy dráp vypudil ven. Bylo to neuvěřitelné.</p>
<p>A po celou dobu vytrvale bušil sekerou, která obludě trhala vnitřnosti, až lítaly kolem.</p>
<p>Pak, s posledním zařváním agónie, se ještěr hrdinovi vyškubl. Muž několik kroků couvl, drže sekeru připravenou, jenže když viděl, jak obluda vrávorá a dýchá krátce a s námahou, poznal, že boj je u konce. S posledním zachvěním se bestie svalila zpátky do tůně a pohltil ji kal, ve kterém se zrodila.</p>
<p><strong><emphasis>10</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Belexus</emphasis></p>
<p>Těsně předtím, než obluda zmizela v jezírku, podařilo se Delovi přeseknout chapadlo. Jemně Bradyho překulil na záda. Doktorovi z úst vytékal pramínek krve a mísil se s blátem a slizem na jeho obličeji v ošklivou rudočernou kaši.</p>
<p>„Ach, Docu,“ zaúpěl Del.</p>
<p>„Nebojte se o mě,“ vydechl Brady těžce a otevřel zapadlé oči.</p>
<p>„Vy žijete!“ užasl Del.</p>
<p>„Ne na dlouho,“ řekl Brady klidně a lehce Delovi stiskl paži. „Nebolí to, Dele. Calae mi říkal, že nebude.“</p>
<p>„Calae?“ zeptal se Del. Pouhá zmínka o andělu ho jaksi uklidňovala. „O čem to mluvíte?“</p>
<p>„Tohle dobrodružství… není pro mě,“ odvětil Brady, jenž teď bojoval o každé nadechnutí. „Jsem tu omylem. Stejně jako Corbin. Calae ke mně přišel… té první noci, co jsme byli na cestě. Vysvětlil mi to. Omluvil se mi… slíbil, že to nebude bolet.“ Rozkašlal se a ze rtů mu stékalo ještě více krve.</p>
<p>„Už přicházejí, Dele,“ řekl silnějším hlasem a zvedl oči k nebesům. Jeho tvář se rozzářila radostí, když se před ním odkrylo největší tajemství lidského bytí. „Jdou si pro mě!“ prohlásil, jak nejhlasitěji mohl, snaže se sám sebe přesvědčit o reálnosti chvíle své smrti.</p>
<p>„Nebojte se o mě,“ pokračoval konejšivě a v jeho hlase bylo opravdové vzrušení. „Už je mi dobře. Nebojím se. Teď už je všechno v pořádku.“ A tato slova opakoval, dokud se jeho hlas nevytratil a jeho pohled nestrnul a nevyhasl.</p>
<p>„Docu,“ zasténal Del. Zvedl Bradymu hlavu a těsně ho objal.</p>
<p>„Musíš být silný, kamaráde,“ řekl Billy, jenž došel k němu. Pomohl Delovi vstát, právě když přidusal Mitchell.</p>
<p>„Je mrtev?“ zeptal se Mitchell ochraptěle. Del přikývl.</p>
<p>„Pojďte. A pospěšte si,“ zavolal válečník, jenž otíral ze sekery poslední zbytky krve. „Nemáme čas nazbyt.“</p>
<p>Mitchell, pokrytý blátem, jak byl předtím sražen na zem, byl zmatený, rozpačitý a rozčilený. Ta obluda ho vyděsila a ten šíp vynervoval. Před ním ležel mrtvý doktor Brady, a byl to Mitchellův špatný úsudek, co tu tragédii způsobilo. A nebyl si jistý, zda je vděčný za záchranu; ve svých představách byl jediným hrdinou on. „A když odmítneme?“ vyštěkl. Agresivita byla jeho jedinou obranou.</p>
<p>Když se válečník přiblížil, položil Mitchell ruku na jílec meče.</p>
<p>„Blázníte?“ pošeptal Billy Mitchellovi. „Ten člověk nám právě zachránil zadky.“</p>
<p>Válečník si zasunul sekeru za opasek a dlouhými kroky došel až ke kapitánovi. Del na toho muže hleděl s upřímným respektem. Nebyl tak vysoký jako Mitchell, ale byl statnejší, s ohromnými, uzlovitými svaly. Rozcuchané havraní vlasy se mu černě leskly a jasné, čistě modré oči mu zářily. Na sobě měl vysoké, měkké boty a krátkou, hnědou tuniku, staženou širokým koženým opaskem. Silná zápěstí mu zdobily cvočky pobité chrániče a na velikém bicepsu levé paže měl uvázanou tenkou červenou pásku, ladící s čelenkou, která vykukovala pod jeho neupravenými vlasy.</p>
<p>„Nerozumím,“ pravil klidně,</p>
<p>„Jít s vámi,“ vysvětloval Mitchell. „Když odmítneme?“</p>
<p>„Pak si na vašich kostech pochutnají mrchožrouti,“ opáčil válečník věcně. „Protože nepochybně zemřete.“</p>
<p>Mitchell si nebyl zcela jist cizincovými úmysly a sevřel jílec ještě pevněji.</p>
<p>„To, co vidíte, je Blackemara – ‚Černá blata‘,“ pokračoval válečník a opsal rukou široký oblouk. „A jejich jméno pochází od jejich podstaty, ne od barvy vody. Je jasné, že nevíte, kam jdete, protože o moc dál do bažiny se nedostanete. Je příliš měkká na to, jak nosíte boty. A pokud vás nepohltí bažina, určitě to udělá jeden z jejích hrozných obyvatel!</p>
<p>Blackemara,“ zopakoval, a to jméno vyšlo z jeho úst jako zlověstné zahřmění blížící se bouře. „Uděláte dobře, pokud se jí příště z daleka vyhnete. Z těch pár lidí, co sem vstoupilo, se kromě hraničářů z Avalonu nikdo nevrátil.“</p>
<p>Mitchell povolil sevření svého meče, ale nadále cizince pozoroval s chladnou nedůvěrou.</p>
<p>„Jak se jmenujete?“ otázal se Del, snaže se prolomit napětí.</p>
<p>„Jsem Belexus,“ odvětil cizinec.</p>
<p>„Jeff DelGiudice.“ Natáhl ruku a Belexus mu pevně stiskl zápěstí. „Říkejte mi Dele.“</p>
<p>„Dele,“ zopakoval Belexus s úsměvem. „To bylo ušlechtilé, jak jste riskoval život kvůli příteli. Skláním se v úctě před vaší odvahou.“ Poklona od takového muže Dela nadchla, ale Mitchell si pospíšil, aby mu srazil hřebínek.</p>
<p>„Zachoval se jako hlupák,“ odfrkl si kapitán.</p>
<p>„A vy jste kdo?“ zeptal se Belexus a pohlédl teď na Mitchella se zřejmou dávkou opovržení. Bylo to zcela pochopitelné, poněvadž kapitán urazil muže, jemuž Belexus vzdal čest.</p>
<p>„Mitchell, kapitán Mitchell,“ prohlásil hromotluk s důrazem na svou hodnost.</p>
<p>Zdálo se však, že pýchou v hlase si válečníka pouze ještě více znepřátelil.</p>
<p>„Chováte se podivně na kapitána, Mitchelli,“ řekl Belexus. „Člověk, jenž následuje hlas svého srdce a čelí nebezpečí bez ohledu na to, co mu radí rozum, není hlupák. Ne. Je to člověk, po jehož boku bych chtěl stát, když dojde k boji. Skutečný vůdce zná cenu věrnosti.“ Očividně už neměl Mitchellovi co říct, ani nechtěl slyšet nic od něj, a obrátil se k Billymu.</p>
<p>„To je Billy Shank,“ představil ho Del.</p>
<p>„Zdraví tvé rodině,“ řekl Belexus a vřele Billymu stiskl zápěstí.</p>
<p>Billy byl tím skvělým mužem natolik ohromen, že vůbec nevěděl, co říct, a pouze bezvýrazně přikývl. Nic však říkat nemusel, neboť si válečníkovu úctu již zasloužil. Jeho snaha pomoci, když obluda získala navrch, nezůstala nepovšimnuta.</p>
<p>„Ta vaše jména a nezvyklé šaty,“ řekl Belexus s hlubokým povzdechem. „Jistě nepocházíte z této země, protože neznáte zdejší způsoby. Jak vidno, jste živoucím důkazem čarodějčina Proroctví.“</p>
<p>„Co tím myslíte?“ zeptal se Reinheiser, jenž vystoupil z úkrytu, když se zdálo, že je bezpečno. Zdráhavě přijal Belexovu pravici a rychle jí potřásl. „Co je to čarodějčino Proroctví?“</p>
<p>„Dar od Paní,“ odvětil Belexus, nevyveden z míry lhostejnou účelovostí Reinheiserova pozdravu. Něco ho hluboce zasáhlo, dávná vzpomínka nebo příjemná představa, a oči se mu zatřpytily jako vzdálené hvězdy. „Staré pohádky. Je to dlouhé vyprávění.“</p>
<p>„Myslel jsem, že jste říkal, že nemáme moc času,“ přerušil ho Mitchell otevřeně nepřátelským tónem.</p>
<p>„To říkal,“ opáčil Belexus s úsměvem. Očividně si z kapitánova tónu nic nedělal. Urážky ho nevzrušovaly, pokud nevyšly z úst někoho, koho si vážil. Obrátil se k Reinheiserovi. „Podle Proroctví se blíží čas velkého soudu. Čas pro udatnost a odvahu. A čest. V příbězích se mluví o příchodu zvláštních mužů – starobylých mužů, aby nám pomohli. Nebo možná, aby nás zničili. ‚A oni přetvoří Aielle, změní vše, co má přijít,‘“ zarecitoval. „Věštby nevyznívají dobře ani špatně. Můj pán, Bellerian, Pán hraničářů z Avalonu, mě poslal po stopách starobylých. Nahoře v údolí jsem našel vaše stopy a zbytek znáte.“</p>
<p>„A my musíme být ti starobylí,“ řekl Reinheiser.</p>
<p>„Možná,“ odvětil Belexus. „A proto vás musím požádat, abyste mi důvěřovali, a dovést vás ke svému pánovi.“</p>
<p>„Nejdřív musím pohřbít přítele,“ pronesl Del. „Je to náš zvyk.“</p>
<p>„Také náš,“ vysvětloval Belexus. „Jenomže nemáme čas. Já nijak netoužím vidět tuhle smrdutou bažinu v čase stínů, a slunce se již sklání k obzoru. Blackemara se o své oběti postará.“</p>
<p>Del se podíval na padlého doktora. „Kdybyste mě tedy na moment omluvil,“ řekl tiše. „Rozloučím se.“ Spolu s Billym došel k místu, kde ležel Brady, a poklekl nad jeho tělem. Belexus sklonil hlavu na znamení úcty.</p>
<p>S ohledem na Delův zraněný bok je Belexus vedl nepolevujícím, nicméně lehkým tempem. Del na tom však nebyl až tak zle, rána byla povrchní.</p>
<p>Kráčel za Belexem a žasl nad půvabem jeho pohybů. Zdálo se, že válečníka mohutné svaly nijak neomezují. Lehce překonal každou překážku, na kterou narazili. Ještě více Dela udivovalo, že ačkoli je Belexus těžší než kdokoliv z nich kromě Mitchella, zanechával v bahnité zemi pouze nehluboké stopy, zatímco on s ostatními se při každém kroku propadali téměř po kotníky. Del se usmál, když mu došel význam Belexových předchozích slov, „příliš měkká na to, jak nosíte boty“.</p>
<p>Na sklonku dne se vynořili z bažiny a vraceli se stejnou cestou do travnatého svahu. Před sebou na západní obloze viděli nízko postavené slunce. Když si byl Belexus jist, že Blackemaru nechali v bezpečné vzdálenosti za sebou, ostře zabočil k hřebeni na jihu. Dorazili ke skalní stěně těsně před západem slunce a vyrazili podél ní na západ. Nedaleko před nimi se pravidelně kroutila velká řeka, posetá v posledních paprscích denního světla červenými skvrnkami, a když došli blíž, zjistili, že vtéká do širokého tunelu ve skále. Belexus je zavedl dovnitř. Kráčel po úzké kamenné římse podél proudu. Uvnitř se po chvíli zastavil.</p>
<p>„Prosím, nedívejte se,“ požádal.</p>
<p>„Proč? Nevěříte nám?“ protestoval Mitchell.</p>
<p>„Uvádíte mě do velikých rozpaků, kapitáne,“ napomenul ho pohotově Reinheiser. „Otočte se, ať může tohle naše dobrodružství pokračovat.“ Nadále reptaje a dotčený Reinheiserovou poznámkou, si Mitchell uvědomil, že jeho nepřátelství vůči hraničáři nikdo nesdílí. Otočil se a ostatní učinili totéž.</p>
<p>Belexus vsunul ruku do malé pukliny ve stěně a stlačil skrytou páčku. Velký kus skály se nehlučně odsunul stranou a odhalil úzké, vytesané schodiště, které spirálovitě stoupalo do temnoty.</p>
<p>Delovi spadla brada, když se obrátil zpět.</p>
<p>„Čarodějova práce z dávných dob,“ vysvětloval Belexus. „Volná cesta z údolí pro případ nouze. Pojďte.“ Vstoupili na schodiště. Jakmile byli uvnitř, vytáhl Bellexus z malého výklenku pochodeň a křesadlo. Když vyšli několik schodů, znovu se zastavil, aby pohnul druhou páčkou, a skála se za nimi tiše a pevně vrátila na své místo.</p>
<p>Schodiště se vinulo vzhůru a stáčelo se pod stále stejným úhlem doprava. Stěny byly rozpraskané a otlučené, ale ne zase tak rozbité, jak se jevily ve zveličujících stínech vyvolaných světlem pochodně. Vypadalo to, že tento průchod nebyl vysekán; Del měl dojem, že nějaká neuvěřitelná síla doslova vyrvala kus skály z prostřed hory.</p>
<p>Stoupali stále výš. Vyšli pět set schodů, pak tisíc. Pouze Belexus pořád udržoval rázné tempo; ostatní bojovali o každý doušek vzduchu a bolely je nohy. Reinheiser se loudal vzadu a ostatní na něj stále volali, aby se ujistili, že jde za nimi, ale Belexus nezpomalil. Téměř ve tmě fyzik klopýtal dál a štval se, aby se udržel v dosahu světla z pochodně. Konečně, když už si mysleli, že nezvládnou udělat ani krok navíc, došli na krátké odpočívadlo s velkými kamennými dveřmi. Tu malou chvíli počkali, aby popadli dech a aby je mohl Reinheiser dohnat. Pak Belexus s mohutným vzdechem dveře otevřel.</p>
<p>Ofoukl je chladivý, osvěžující vánek, a volání nočních ptáků a cvrkání cvrčků milosrdně překryly monotónní ozvěny bot unaveně šoupajících po kameni. Dela však zaujala jasná noční obloha. Vypadala jako baldachýn z černého sametu, posetý milionem mihotavých světélek.</p>
<p>„Jarní kráska, aielleská obloha,“ zarecitoval Belexus, jenž vycítil Delovu radost. „Uklidňující volnost pro oči znavené hradbami zimy.“</p>
<p>Muži vyšli do noci a Belexus za nimi zavřel dveře. Z venku průchod vypadal jako součást mohutné skály, ani skulinka nenaznačovala, že je to vchod.</p>
<p>„Úžasná práce!“ zvolal Reinheiser. Belexus se jen usmál a přikývl, ale než mohl Reinheiserovi říct o dveřích nějaké podrobnosti, kdosi z temnoty skupinu oslovil.</p>
<p>„Zůstaňte, kde jste!“</p>
<p>Muži se po té hrozbě poslušně zastavili, ale Belexus ten hlas znal. „Andovare?“ zavolal.</p>
<p>Vtom se rozžehlo několik pochodní a skupinu obklopil tucet silně vyhlížejících, dobře vyzbrojených mužů. Del hned poznal, že jsou ze stejného klanu jako Belexus, poněvadž i oni překypovali silou a mimořádným zdravím. Měli bezvadné postavy, přirozeně hezké a silné, zocelené těžkými zimními pracemi, ale zjemnělé pod hřejivými paprsky jarního slunce.</p>
<p>I v jejich tvářích se odrážela ta zvláštní kombinace. Měli pevně zatnuté čelisti a zachmuřené výrazy a přitom na nich bylo poznat, že jim není cizí smích.</p>
<p>Když viděli, že je to skutečně Belexus, rychle zbraně schovali.</p>
<p>„Buďte zticha a čekejte,“ nařídil Belexus mužům a došel k jednomu z válečníků.</p>
<p>„Přivést sem lidi,“ pravil ten muž. „Ty ses musel úplně zbláznit!“</p>
<p>„Ano, Andovare,“ souhlasil Belexus, „pokud by to ovšem nebyli starobylí z Proroctví.“</p>
<p>Andovar slabě hvízdl. „Jsi si jist?“</p>
<p>„Podle jejich oblečení,“ řekl Belexus. „A barvy pleti tam toho.“ Ukázal na Billyho Shanka, prvního černocha, kterého hraničáři kdy viděli; vlastně prvního černocha, který kdy chodil po Ynis Aielle.</p>
<p>„Podle pověstí jich má být pět,“ namítl Andovar, „ale vidím jen čtyři.“</p>
<p>„Bylo jich pět,“ pravil Belexus neradostně. „Právě když jsem na ně narazil, poslal jednoho z nich bahenní drak na onen svět.“ Pozvedl svůj zlomený meč.</p>
<p>„Blackemara?“ vykřikl Andovar s nevěřícně rozšířenýma očima. „Zlé místo k setkání.“ Zakroutil hlavou a povzdechl si. „Přesto jsi je sem neměl vodit. Calvané mají zvědy na každém rohu.“</p>
<p>„Neměl jsem na výběr,“ odvětil Belexus. „Neznají kraj. Kdyby zůstali sami venku ještě jednu noc, byla by to jejich smrt.“</p>
<p>Obrátil se k dalšímu muži. „Sprav o tom mého otce, a pospěš si.“ Oslovený přikývl a odběhl do tmy.</p>
<p>„Bellerian je tady, mimo dosah světla,“ ozval se Andovar, a než domluvil, posel se již vracel s Pánem hraničářů. Ten měl stejně silné a pevné rysy jako Belexus a nic na tom neměnily ani stříbrné vlasy, ani fakt, že měl ohnutou páteř a k chůzi používal hůl. Zmrzačení bylo následkem zranění, které utrpěl v boji s bahenním drakem.</p>
<p>„Otče,“ začal Belexus, „přivedl jsem –“</p>
<p>„Ano, můj synu, slyšel jsem,“ pravil Bellerian pevným, klidným hlasem, se sebedůvěrou pramenící ze zkušenosti. „Udělals dobře, že jsi je přivedl. Poznání jejich cesty nám může pomoci nalézt tu naši.“</p>
<p>„A co s naším hostem?“ zeptal se Andovar s hlubokým znepokojením.</p>
<p>„Je to riziko,“ souhlasil Bellerian. „Ale musíme je podstoupit. Událo se příliš mnoho, než abychom ignorovali Proroctví, Andovare. Tihle lidé by mohli být starobylí, a pokud jsou, pak náš svět nebude již nikdy stejný. Rád bych je teď vyslechl.“</p>
<p>Belexus ukázal na Dela. „Promluv si tam s tím. Měl jsem možnost nahlédnout do jeho nitra a je v něm pravda. Pokud mé oči neviděly lži, je to dobrý člověk.“</p>
<p>„Zavolej ho tedy,“ pravil Bellerian.</p>
<p>„Jeffe DelGiudicei,“ zavolal Belexus. „Kdybyste, prosím šel sem a promluvil si s námi.“</p>
<p>Překvapený Del se krátce podíval na své společníky a pokrčil rameny. Třebaže se zrovna odvracel, neušel mu žárlivý, vzteklý výraz v Mitchellově tváři a s jistotou čekal, že kapitán něco řekne, když vykročil k Belexovi.</p>
<p>„Dávejte si pozor, co říkáte,“ uslyšel za sebou vrčivý příkaz. Del se usmál předvídatelnosti toho surovce, ale jinak si ho nevšímal. Byl unavený hrozbami a příkazy, kterými se Mitchell oháněl jen proto, aby vypadal důležitě. Del věděl, že on lépe posoudí, co těm lidem může říct a co ne.</p>
<p>„Tohle je můj přítel Andovar a tohle můj otec Bellerian,“ řekl Belexus, když Del dorazil k malé skupině. Del přikývl na pozdrav a pevně jim stiskl zápěstí.</p>
<p>„Říkejte mi prostě Del,“ řekl s přátelským úsměvem. „Můj otec by vám rád položil několik otázek,“ vysvětloval Belexus. Del opět přikývl.</p>
<p>Pán hraničářů na muže před sebou upíral pátravý pohled a studoval ho do nejmenších podrobností. Jak v tichosti ubíhaly vteřiny, Del se začal cítit nepříjemně. Připadal si pod pronikavým pohledem Bellerianových jasných šedých očí nahý. Hledaje nějakou obranu, začal se svou vlastní prohlídkou. Okamžitě rozeznal Bellerianovu pýchu a čest. A viděl neuvěřitelnou sílu v pohledu staršího muže, sílu mysli, která se vysmívala hrbu na jeho zádech. Jejich oči se setkaly a vpily do sebe, hledajíce pravdu o povaze toho druhého.</p>
<p>Dobrá zkouška, pomyslel si Del, sebral veškerou sílu vůle a snažil se Belleriana donutit, aby uhnul pohledem. Předtím rozeznal Bellerianovu sílu, ale neměl ponětí, jak hluboká a ryzí ta žíla je. Ti dva sváděli mentální boj několik dlouhých minut, ale pak, jakkoliv byl Del odhodlaný, se ukázalo že není pro Pána hraničářů soupeř. Viditelně otřesený, se zpocenou tváří a krkem, zamrkal a odvrátil se. Bellerian nehnul ani brvou.</p>
<p>„Co jste pohledávali v Blackemaře?“ zeptal se Bellerian přímo, nicméně zdvořile. V jeho hlase nebyla ani stopa po aroganci, jako by na ten souboj vůlí již zapomněl. Jeho vlídnost posílila Delovu značnou úctu k hraničářům. Pustil by ho Mitchell po takové porážce tak snadno z háčku? pomyslel si s úsměvem.</p>
<p>„Hledali jsme průchod skalami,“ odpověděl Del, dychtivý Bellerianovi vyhovět. „Bylo nám řečeno, abychom šli na východ.“ Bellerianovi se zablýsklo v očích a Del zauvažoval, zda neprozradil příliš mnoho.</p>
<p>„A kdo vám to řekl?“ otázal se Pán hraničářů.</p>
<p>Del na okamžik zaváhal. Připomněl si Mitchellovo varování, ale jeho úsudek mu říkal, že těmto lidem se dá věřit. Letmo se podíval na své druhy. Mitchell stál s rukama založenýma na hrudi a vyzývavě zvednutou bradou. Vypadal stejně umíněně, nadutě a bojovně jako vždy. Víc Del vidět nepotřeboval. „Poslal nás Calae.“</p>
<p>Při zmínce o princi Colonnae trojice hraničářů sborem zalapala po dechu. „Pán Nekonečných síní!“ zvolal Andovar. „To je vskutku úžasné znamení.“</p>
<p>„Kam jdete? Nebo kam se chystáte jít?“ naléhal Bellerian rozrušeně. Del znovu zaváhal.</p>
<p>„Nemějte strach,“ ubezpečil ho Belexus. „Pokud jste přítel Colonnae, hraničář z Avalonu by nastavil svou vlastní hruď šípu určenému vám!“</p>
<p>„Jdeme do… Illumy.“</p>
<p>„Lochsilinilume,“ řekl Bellerian a rozzářil se. Jeho úsměv dokazoval, že je to pro něj příjemné zjištění. „Stříbrné království. Ano, tušil jsem to.“ Podíval se Delovi zpříma, vážně do očí a Del věděl, že v jeho slovech není klam. „Pokud něco máte s Colonnae, příteli, pak je to jen vaše věc a nebudu se vás už vyptávat. Teď se vraťte ke svým přátelům. Až si odpočinete, hraničáři vás vezmou do Illumy.“</p>
<p>Del se uvolnil. Byl si nade všechny pochyby jist přátelstvím hraničářů. Uklonil se – zdálo se to vhodné – a vrátil se k ostatním.</p>
<p>„Zůstanou do rána ve Smaragdové komnatě,“ pravil Bellerian, když byl Del z doslechu. „Vy dva je pak dovedete k Horské bráně.“</p>
<p>„Ale ve vašem domě je Benador!“ namítl Andovar.</p>
<p>„Šel se schovat do lesa, dokud neodejdou,“ odvětil Bellerian. „Ti lidé představují velké nebezpečí. A velkou naději. Chci je mít na očích. Slyšte mou vůli: nikdo s nimi nepromluví a až do odchodu neopustí můj příbytek. Už dost dohadování. Vezměte je do pokoje. Mají za sebou těžkou cestu a před sebou asi ještě těžší. Budou potřebovat odpočinek.“</p>
<p>Belexus a Andovar si vyměnili pohled. Dobře znali cestu, kterou měli ti muži před sebou, a dobře věděli, že má Bellerian pravdu.</p>
<p><strong><emphasis>11</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Smaragdová komnata</emphasis></p>
<p>Belexus a Andovar vedli čtveřici návštěvníků na východ podél stěny skály, tyčící se nad údolím a Blackemarou. Zem byla kamenitá, rozpraskaná a hrbolatá. Museli přeskakovat malé průrvy a navzájem se postrkovat do strmých úbočí. Často procházeli kolem hromádek navršeného kamení, značek, pro ty, co vědí jak je číst, označujících hraničářské tajné stezky a cestu do Bellerianova příbytku.</p>
<p>Andovarovi se stále nelíbila představa cizinců v táboře hraničářů, ale přání ctihodného Belleriana plnil bezvýhradně. Posledních třicet let byl Bellerian jeho učitelem a opatrovníkem. Byl pro něj vlastně jako otec, stejně jako pro všechny hraničáře z Avalonu, neboť když byli pouhými dětmi, syny šlechticů od dvora Ben-galena, Nejvyššího vládce Pallendary, neblaze proslulý Ungden se zmocnil trůnu a povraždil jejich rodiče. Ungden měl v plánu zabít i je, aby zcela zničil pokrevní linie šlechty, ale Bellerian je s Glendowenovou pomocí ve tmě oné krvavé noci propašoval pryč, do okrajové části Avalonu. Zde, pod bdělým dohledem Belleriana a jednoho tajného přítele, vyrostli noví hraničáři v silné a čestné muže. Nyní, jako dospělí, si mezi farmáři ze severních plání Calvy, kteří si o nich vyprávěli šeptem, vysloužili pověst mocných válečníků. Byla to divoká zem, po níž se proháněly tlupy nájezdných thalů a obludy, které vylézaly z Blackemary. Takoví vetřelci však byli, bez ohledu na jejich počet či sílu, vždy poraženi dřív, než mohli nadělat větší škody, a když farmáři našli u okrajů cest zmasakrované ostatky, ponechané zde mrchožravým ptákům, věděli, že divocí hraničáři na ně dávají pozor.</p>
<p>Skupina došla k malé skále, velkému kamennému bloku, který před nimi čněl do výšky.</p>
<p>„Podívejte, jsme u vchodu,“ řekl Belexus, ukazuje k temné skulině u paty bloku.</p>
<p>„To je ono?“ zeptal se Billy. „Chcete, abychom šli dovnitř?“</p>
<p>„To je příbytek vašeho otce?“ dodal Del nevěřícně. „Myslel jsem, že je pán.“</p>
<p>„To jistě je,“ odvětil Belexus. „Ale Pán hraničářů.“</p>
<p>„Hraničář je duchem voják,“ vysvětloval Andovar. „Jsme jen prostí lidé a nepotřebujeme ani nechceme bydlet v palácích. Nenacházíme potěšení v přepychu, ale ve cti a cílevědomosti. Máme poslání, a když se mu oddáme, je to pro nás dostatečné uspokojení.“</p>
<p>„Jaké je to poslání?“ zeptal se zvědavě Reinheiser, ve snaze zjistit o těchto lidech víc, aby plně pochopil jejich způsoby a pohnutky. Pro Reinheisera bylo vědění největší výhodou jak nad nepřáteli, tak nad přáteli.</p>
<p>Andovar neodpověděl. Uvažoval, zda již cizincům neřekl příliš mnoho.</p>
<p>„Pojďte dovnitř,“ požádal Belexus. „Možná shledáte, že nejsme tak chudí, jak si myslíte.“ Nato se Belexus protáhl skulinou a zmizel jim z očí. Ostatní jej následovali poněkud zdráhavě. Andovar šel jako poslední. Belexus ve chvilce zapálil několik pochodní a muži zjistili, že se nacházejí v rozlehlé místnosti s podlahou různě pokrytou kožešinami a s ohništěm pod přírodním komínem v rohu. Jednu zeď lemovala police se zbraněmi, plná umně zhotovených kopí a mečů, a byla zde i kvalitní kroužková zbroj. Na věšácích na protější zdi visely pláště a sedla.</p>
<p>„Mně to připadá dost prosté,“ zahihňal se Mitchell.</p>
<p>Belexus vyndal pochodeň z držáku. „Následujte mě,“ řekl chladně, s očima upřenýma na kapitána, jehož zjevně neměl v lásce.</p>
<p>Jeho odporu se bojovný kapitán jen v duchu usmál.</p>
<p>Belexus silou zatlačil na skálu a část stěny se odsunula, odhalujíc krátkou chodbu, která se ztrácela ve tmě. Vešel s pochodní jako první. Rušivé světlo jim ukázalo železem pobité dveře na druhém konci chodby. Belexus vyndal klíč a otevřel je. Muži nejasně zahlédli místnost za dveřmi. Pak však Belexus se spokojeným pohledem na Mitchella a k jejich velkému překvapení pochodeň odložil.</p>
<p>„Co to, sakra, děláte?“ zařval kapitán přes sbor udiveného reptání.</p>
<p>„Ticho!“ nařídil Belexus dost příkře, a ostatní, překvapeni náhlou silou v klidném hraničářově hlase, skutečně ztichli. Reinheiser a zejména Mitchell však znervózněli, neboť si uvědomili, že jsou v ošidné situaci, mezi dvěma zachmuřenými válečníky, z nichž jeden je rozzlobený na Mitchella, a že v naprosté tmě jsou bezmocní. Pouze Del ve své důvěře k hraničářům zachoval klid.</p>
<p>„Chytněte se za ruku toho před vámi a pojďte za mnou,“ nařídil Belexus. Pak popadl Dela za ruku, a jakmile Andovar zezadu zavolal, že je řetěz úplný, zavedl je do místnosti. Andovar zavřel dveře a oni uslyšeli melodické klokotání rychle proudícího potoka. Několik vteřin stáli mlčky v dychtivém očekávání, ale Belexus ani Andovar se vůbec nepohnuli, ani jim nenabídli žádné vysvětlení.</p>
<p>„Takže?“ vyštěkl Mitchell, napjatý strachem.</p>
<p>„Hledíte na Bellerianův příbytek,“ odpověděl Belexus nevýrazně.</p>
<p>„Je tu hrozná tma,“ řekl Del.</p>
<p>„Chcete světlo?“ zahihňal se Belexus. „Tedy o ně požádejte.“ Andovar u dveří se začal smát.</p>
<p>„Zapálil byste, prosím, pochodeň?“ požádal Del, nemaje ponětí, na co asi hraničář naráží.</p>
<p>„Mě nežádejte,“ odvětil Belexus, sám přemáhaje smích. „Měli byste požádat tuto místnost.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Tuto místnost,“ zopakoval Belexus klidně ve vší zdánlivé vážnosti.</p>
<p>„Ale žádejte ji zdvořile,“ dodal Andovar. „Dejte pozor, abyste ji neurazili!“</p>
<p>„Dobrá, budu hrát vaši hru,“ pravil Del, jehož zmatek se změnil ve zvědavost. I Billy s Reinheiserem se přestali bát. Tušili, že hraničáři pro ně mají přichystáno nějaké překvapení, něco, na co je Belexus očividně velmi pyšný. Rozzuřený Mitchell však neměl trpělivost na překvapení či vtípky na jeho účet a vnímal toto záhadné chování hraničářů jako snahu oplatit mu jeho dřívější urážky.</p>
<p>Del chvíli přemýšlel, co má říct. Rozhodl se, že pokud na tu hru přistoupí, učiní tak ve velkém stylu. „O Velká Místnosti!“ začal, ale přerušil ho Andovarův smích.</p>
<p>„Tiše!“ křikl Del s úsměvem na tváři.</p>
<p>„Ó Velká Místnosti!“ začal ještě jednou. „Pokorně tě prosíme, abys nás poctila svým velkolepým světlem!“ Místnost se okamžitě rozzářila téměř oslepujícím, bílým světlem, až z něj čtveřici starobylých štípaly oči – Belexus a Andovar věděli dost na to, aby pevně stiskli víčka, když Del řekl „velkolepým“.</p>
<p>Mitchell rozčileně zařval a prudce oči zavřel. „Sakra!“</p>
<p>„Světlo!“ poručil Belexus a zář v místnosti ihned zeslábla. Andovar otevřel oči a přiskočil před muže.</p>
<p>„Pohleďte,“ zvolal, „kouzelná komnata Belleriana, Pána hraničářů z Avalonu!“</p>
<p>Když se jejich oči dostatečně přizpůsobily, naskytl se mužům pohled, na který nikdy nezapomenou, obraz tak úžasný, že i Mitchella přešel vztek.</p>
<p>Stáli v kopulovité síni s podlahou z hladkého, bílého mramoru, protkaného červenohnědými žilkami. Místnost rozdělovala několik stop dlouhá strouha, která se táhla souběžně s dveřmi ode zdi ke zdi, a voda v ní zpívala svou melodii. V polovině strouhy, tudíž přesně ve středu místnosti, se přes ni ladně klenul mramorový most. Třebaže sloupky a zábradlí mostu byly taktéž z mramoru, byly vytvarovány do složitých zákrutů a ohybů. Bylo to úžasné a Del náhle instinktivně věděl, že takto mohla kámen vytvarovat pouze magie.</p>
<p>U stěny naproti dveřím viděli nádherně vyřezávaný nábytek; stůl, křeslo a knihovnu, vše vyzdobeno basreliéfy draků, čarodějů a tajemných run a přeplněné svitky a pergameny. Poblíž stála malá skříň a Bellerianova postel s mnoha polštáři, povlečená purpurovými, hedvábnými potahy.</p>
<p>Nejnádhernější však byly klenuté zdi a strop místnosti z průsvitného, mnohafasetového křišťálu. Ty byly zdrojem světla. Prosvítala jimi magická záře, vyvolávající blyštivé odrazy v barvách spektra. Vzhůru po zdech se jako mnohobarevné žebříky utvořené ze svitu hvězd táhly duhové řady drahokamů, vybroušených do oslnivého lesku, a sbíhaly se uprostřed stropu v pestrobarevné explozi. Přesně pod středem stropu visela ve vzduchu průzračná křišťálová koule, která se pomalu otáčela kolem neviditelné osy. V jejím nitru byl zasazen šestistěnný smaragd, dokonalé vybroušený téměř jako by měl, stejně jako zábradlí mostu, takový tvar od přírody.</p>
<p>Mitchell stál zaraženě před tou nádherou, nemaje žádnou vtipnou poznámku, která by stačila k pohanění tohoto krásného místa.</p>
<p>„Jsme jen prostí lidé!“ zachichotal se pyšně Andovar.</p>
<p>„Duchem vojáci,“ dodal Belexus.</p>
<p>„To je neuvěřitelné!“ zvolal Del, když popadl dech.</p>
<p>„Úžasné,“ souhlasil Reinheiser. „Jak jste to jen dokázali vytvořit?“</p>
<p>„To není dílo našich rukou,“ odpověděl Andovar.</p>
<p>„Tak čí?“ naléhal na něho Reinheiser dychtivě, téměř horečně, aby zjistil, jaká síla na Aielle byla schopna vytvořit něco takového.</p>
<p>Zdálo se, že Andovar si není jist, jak fyzikovi odpovědět. Vyměnili si s Belexem tázavé pohledy, uvažujíce, kolik by toho měli cizincům říct. Muži si všimli opatrnosti v Belexově odpovědi.</p>
<p>„Nevíme,“ řekl. „Bellerian říká jen tolik, že to vytvořil jeho přítel.“</p>
<p>„Posaďte se,“ vyzval je Andovar, jenž rychle změnil téma, „a považujte se za šťastlivce, že spatříte moc Smaragdové komnaty!“</p>
<p>Dychtiví vidět ještě víc z tohoto úžasného místa, ochotné souhlasili. Zatímco si dělali pohodlí na několika měkkých kožešinách, jež s sebou přinesl Belexus, Andovar došel doprostřed mostu. Jakmile se všichni usadili, vzhlédl ke křišťálové kouli a promluvil k ní.</p>
<p>„Modrá!“ poručil, a místnost ihned zalilo modré světlo, prosvítající křišťálovými stěnami.</p>
<p>„Červená!“ řekl Andovar a místnost uposlechla.</p>
<p>Podíval se na cizince a jejich ohromené výrazy ho pobízely, aby pokračoval v předvádění. „Voda!“ přikázal s hrdou sebedůvěrou, a místnost potemněla. Poté se stěny strouhy rozzářily a světlo procházející vodou potůčku kouzelně tančilo po místnosti v měnivých tvarech. Tu a tam se objevil stříbrný záblesk, jak se kolem mihla jeskynní ryba.</p>
<p>„Tma!“ křikl Andovar a místnost znovu potemněla.</p>
<p>„Svědek noci, Andovare,“ požádal Belexus.</p>
<p>„Jak si přeješ,“ odvětil Andovar. Chvíli bylo ticho. Když se Andovar konečně cítil připraven, zvedl ve tmě oči ke křišťálové kouli a jasně zvolal: „Svědek noci!“</p>
<p>Místnost zůstala okamžik temná. Potom se na zdi naproti dveří objevila rudá koule, dokonalé znázornění zapadajícího slunce, takže se místnost rozjasnila. Koule rychle klesala za iluzorní panoráma, dodávajíc západní obloze na kopuli ohnivě rudý odstín. Nádherný západ slunce zvýrazňoval černý obrys osamoceného mraku.</p>
<p>Rudá zakrátko přešla v temně modrou pohádkového soumraku a po celé obloze se poprvé zamihotaly světelné body, hvězdy. Modrá ztemněla v černou a brzy byly jasně vidět miliony hvězd. Muži zírali v němém úžasu, jak na zdi přímo za nimi vychází ohromný, stříbrný měsíc a razí si cestu nad jejich hlavami. I měsíc zanedlouho zmizel za obzorem místnosti a ta se začala pozvolna rozjasňovat, až vykoukly na zdi za nimi první paprsky slunce. S touto první známkou slunečního světla byl Andovarův požadavek splněn a místnost zvolna potemněla.</p>
<p>„Světlo,“ poručil Andovar, aby se vrátilo normální osvětlení.</p>
<p>„Panebože, Belexi,“ zašeptal Del.</p>
<p>„Velkolepé!“ zvolal Reinheiser. „Musím vědět víc.“</p>
<p>„Můj otec by byl rád, že se vám to líbilo,“ řekl Belexus ale zarazil přicházející příval Reinheiserových otázek po zvednutím ruky. „Nyní si musíte odpočinout,“ vysvětloval „Noc pokročila a já s Andovarem máme do úsvitu ještě nějaké povinnosti.“</p>
<p>„Kdy se vrátíte?“ zeptal se Del.</p>
<p>„Pozítří ráno,“ odpověděl Belexus. „Přijdeme pro vás, až bude čas jít. Do té doby zůstaňte tady a odpočívejte. Jídlo najdete v pytli pod stolem na druhé straně mostu.“</p>
<p>„Ty schodky u zdi vedou k potoku, jenž tam opouští místnost,“ dodal Andovar, ukazuje ke zdi napravo. „Tam se můžete umýt. Zpátky po proudu je voda čistá a pitná.“</p>
<p>„Můžete komnatu ovládat, jak se vám zlíbí,“ řekl Belexus. „Ale buďte opatrní, poněvadž ty změny ve skutečnosti vyvolává síla vaší mysli.“ Vážně ztišil hlas. „A přátelsky vás varuji a doufám, že si moje slova vezmete k srdci: Ty knihy a svitky naproti jsou pouze pro Bellerianovy oči. Nesnesou pohled nikoho jiného.“</p>
<p>Nato se hraničáři uklonili na rozloučenou a odešli. Čtveřice mužů slyšela, jak za sebou Belexus zamyká dveře.</p>
<p>„Tohle je lepší než všechna planetária, co jsem kdy viděl,“ prohlásil Del s širokým úsměvem. Očividně byl tím místem okouzlen.</p>
<p>„To nechápu,“ řekl zmatený, avšak rozhodně ne okouzlený Mitchell. „Pobíhají kolem s meči, když mají technologu k dělání tohohle.“</p>
<p>„Tahle místnost nemá s technologií nic společného, kapitáne,“ prohlásil Reinheiser.</p>
<p>„Ó, skutečně?“ odsekl Mitchell, obávaje se toho, kam Reinheiser svými pochybami míří. „Tak jak to funguje?“</p>
<p>„Ten muž, Andovar, to říkal,“ opáčil Reinheiser váhavě jako kdyby dělal nějaký neochotný ústupek. „Magie.“</p>
<p>„Jste stejně na hlavu jako ti dva,“ prohlásil kapitán.</p>
<p>„Možná,“ ohradil se Reinheiser. „Ale rozeznám, co mám jasně před sebou. Přemýšlejte, co všechno se nám přihodilo,“ pokračoval vzdorovitě. „Vy sám máte jizvy po kulkách, které vás měly na místě zabít, a přece tu stojíte a mluvíte se mnou. Jak to, kapitáne? Jak je to možné?“</p>
<p>„Nevím!“ vykřikl Mitchell. „Možná jsou dál v medicíně – nebo ty jizvy nejsou skutečné!“</p>
<p>„Nějaká iluze?“ zeptal se Reinheiser kousavě. „Ano, jistě, tohle celé může být iluze, nebo sen.“</p>
<p>„Ano!“ vykřikl Mitchell, vida řešení.</p>
<p>„Ne!“ křikl na něj hned na oplátku Reinheiser. „Copak nevidíte, že je to slepá ulička? Proč by tohle měla být iluze? Třeba byly iluzí naše životy před Unicornem.“</p>
<p>„To je hovadina.“</p>
<p>„Ovšemže je,“ souhlasil Reinheiser. „A stejně tak směšné je myslet si, že tahle země, Aielle, je fiktivní. Obraz, který trvá dny, týdny, není iluze, to je skutečnost. A jakkoli to vypadá šíleně, vážně se to děje.“</p>
<p>„Toho bych se od vás nenadál,“ řekl Del Reinheiserovi. „Chci říct, jste vědec, věrný zákonům a přesným výpočtům. Netušil jsem, že je ve vašem světě místo pro něco tak nelogického, jako je tohle všechno.“</p>
<p>„Zákony, měření,“ odfrkl si Reinheiser. „To jsou jen náboje. Mají své využití, ale jsou omezené. Ne, je tu ještě něco víc. Cítím to. Je tu nějaká síla, magie ve vzduchu, kterou zakony vědy, jak ji známe, neumí vysvětlit.“</p>
<p>„Pcha!“ vyhrkl Mitchell, spráskl ruce a oddusal.</p>
<p>Reinheiser zakroutil hlavou a jeho následný úsměv vyjadřoval lítost nad tím ignorantem.</p>
<p>Přes napjatou atmosféru se té noci všichni vyspali lépe, než za celou dobu od Síní Colonnae.</p>
<p>Druhý den byl pro Mitchella těžký. Dychtil mít celou tu záležitost za sebou a byl přesvědčen, že až to skončí, naskytne se nějaké rozumné vysvětlení a věci se vrátí k normálu. Jeho pocit marnosti z vysedávání a čekání rychle sílil a představoval víc, než mohl kapitán snést.</p>
<p>Pro Reinheisera ten den nebyl ani zdaleka nudný. S nadšením se pustil do testování omezení moci místnosti. To by bylo dostatečně zajímavé, aby ho to uspokojilo, kdyby ty knihy a svitky na stole neustále netrýznily jeho neukojitelnou zvědavost. Držel se však od nich dál, neboť věřil v magii, které byl svědkem a kterou zatím nechápal, a měl k ní dostatek respektu, aby nebral Belexovo varování na lehkou váhu.</p>
<p>Del a Billy strávili celý den zotavováním se z útrap týdnů na cestě. Oba byli vzrušení a okouzlení tímto novým světem, navzdory jeho nebezpečím a svým nedávným ztrátám. Zvláště Del. Nutnost přijímat jednu neuvěřitelnou věc za druhou na ně však vyvíjela velký tlak a oba se potřebovali uvolnit. S nostalgickým zalíbením hovořili o starých časech a uvažovali, co je ještě čeká, a přitom si vychutnávali představení, o které se staral Reinheiser svými pokusy.</p>
<p>„Možná jsem se v něm mýlil,“ řekl Del, poukazuje na fyzikovo nadšení, když pracoval se světly a iluzemi.</p>
<p>„Ne, nemýlil,“ odvětil Billy s naprostou jistotou.</p>
<p>„Ale koukni se na něj.“ Del se usmál. „Je tím vším uchvácený.“</p>
<p>„Jeho stará pravidla jsou nedokonalá. Nevysvětlují, co se tu děje, tak se pokouší najít nová. Toť vše.“</p>
<p>„Já nevím,“ namítl Del. „Včera večer se přestal chovat jako pan počítač a dal průchod emocím. Dokonce tohle naprosto neskučné místo hájil před Mitchellem. To není ten Reinheiser, kterého znám.“</p>
<p>„Emocím?“ odvětil Billy. „Ne, to sis špatně vyložil. Byl vzrušený, ale nikdy nepřestal své emoce ovládat. Našel si novou hračku, novou hranici k prozkoumání. Stejné to bylo na Unicornu, když přišel na to zakřivení času a myslel si, že najdeme vyspělou společnost. Na zvídavosti nebo touze učit se není nic špatného, ale Reinheiser má sebevražednou potřebu vědět naprosto všechno o naprosto všem.“</p>
<p>„Jo, asi máš pravdu,“ povzdechl si Del. „Jen jsem myslel, že třeba má naději.“</p>
<p>„Věř mi, kamaráde,“ řekl Billy, „ten had je chladnokrevný jako vždycky.“</p>
<p>Toho dne je nikdo nepřišel navštívit. Ale v noci, když spali, přišel Bellerian a probudil Dela. Naznačil mu, aby byl zticha, a odvedl ho ven do pochodněmi osvětlené chodby.</p>
<p>„Podle mého syna, vám mohu důvěřovat,“ řekl Bellerian poté, co nehlučně zavřel dveře.</p>
<p>„To můžete,“ odvětil Del zaujatě, doufaje, že ho Bellerian o něco požádá. Třebaže toho o hraničářích a jejich způsobech věděl málo a nerozuměl zcela jejich oddanosti neznámému poslání, na které narážel Andovar, uvědomoval si, že tito lidé jsou nesporně čestní. Rozpoznal v nich vlastnosti hrdých a zásadových hrdinů, které jeho chladně smýšlející a mystiku postrádající svět tak zoufale potřeboval, a dychtí dokázat, že je hoden jejich společnosti a úcty. „Dlužím hraničářům za život. Nezradím vás.“</p>
<p>„To rád slyším,“ řekl Bellerian. „Prosím vás tedy o malou službičku.“</p>
<p>„Oč jde?“</p>
<p>„Vezměte si to.“ Podal Delovi jakousi kostěnou trubičku, jejíž oba konce byly zazátkované. „Až budete v království Illuma, vyhledejte Stříbrného mága a předejte mu to. Řekněte mu, že jsem vám to dal a že je to od našeho společného přítele z lesa.“</p>
<p>„Mága?“ otázal se Del. „Myslíte čaroděje?“</p>
<p>„Ano, Rudy Glendower je vskutku velký čaroděj.“</p>
<p>„Páni.“ Del hvízdl, rozrušený vyhlídkou na setkání s někým takovým. Tento svět mu připadal každou chvílí čím dál tím víc neuvěřitelný. Jaký asi čaroděj bude? uvažoval. Jakým druhem síly tenhle Rudy Glendower asi vládne, pokud vůbec nějakou? Del si uvědomil, kde právě je, a pohlédl na ctihodného muže železné vůle před sebou s překvapeným, tázavým výrazem.</p>
<p>Bellerian si Delova výrazu všiml a usmál se. „Ne, příteli, já nejsem čaroděj, nýbrž pouhý smrtelník jako vy. Na Aielle ovládají kouzla pouze čtyři čarodějové.“</p>
<p>„Ovšem, Čtveřice, již vycvičili Colonnae,“ řekl Del, jenž si připomněl Calaeovo vyprávění. Bellerian potvrdil Delův dohad přikývnutím a ještě více rozrušený Del se ho začal vyptávat.</p>
<p>„Řekněte mi, jak toho muže najdu.“</p>
<p>„To by neměl být problém,“ odvětil Bellerian. „Glendower je v celé Illumě jediný čistokrevný člověk. A jestli se způsoby tančících dětí nezměnily, Ardaz, jak ho nazývají, je stále tam.</p>
<p>Nikomu to neukazujte,“ pokračoval Bellerian vážně, ukazuje na kostěnou schránku. „A pokud to někdo uvidí, řekněte mu, že jste to našel u cesty. Držte to v tajnosti.“</p>
<p>Del Pána hraničářů ujistil, že úkol splní. Když se Bellerian obrátil k odchodu, Del ho zavolal zpět. „Věřil jste mi a já vám za to děkuji.“ Když to říkal, studoval každičkou Bellerianovu reakci, doufaje, že je pravá chvíle, aby vyslovil svoji prosbu. „Mohl byste mi věřit trochu víc? Prokázal byste mi laskavost?“</p>
<p>Bellerian obezřetně přikývl.</p>
<p>„Chci vědět o té místnosti,“ požádal Del. „Je to práce jednoho ze Čtveřice? Vytvořil ji Stříbrný mág?“</p>
<p>Bellerian na moment zaváhal, ale pak přikývl, neboť požádal Dela o službu ve jménu přátelství a nemohl jinak než mu jeho laskavost oplatit. „Ardaz na ní skutečně má svůj podíl,“ pravil. „Ale popravdě je to hlavně práce jiného čaroděje. Více vám říci nemohu.“</p>
<p>„Chápu,“ řekl spokojený Del. „A díky za to, kolik jste mi řekl.“</p>
<p>„Teď běžte a odpočiňte si,“ pravil Bellerian. „Zítřek vás zastihne na cestě.“</p>
<p>Del se vrátil ke svým podřimujícím společníkům a rychle se oddal spánku plnému snů o hrdinství, magii, šermu a zachraňování nevinných obětí z ohnivých chřtánů ďábelských draků. Poté se ho však zmocnila jedna představa, která se znepokojující vytrvalostí dominovala toku jeho myšlenek.</p>
<p>Pozorovalo ho nějaké oko.</p>
<p>Zelené oko, které sledovalo každý jeho pohyb a pronikalo hloub, aby prozkoumalo jeho myšlenky a nejniternější pocity.</p>
<p>Nakonec ho oko propustilo ze své moci a Delovi se zdálo, že se vznáší ve vzduchu. Stoupal stále vzhůru, nad koruny stromů, nad mraky a dál k milionu hvězd – hvězd, které k němu promlouvaly skrze své mihotavé světlo a daly mu zahlédnout úžasná tajemství a síly. Držely se na hranici jeho vědomí, dráždily ho vědomostmi, o nichž se mu ani nesnilo, jenže on nebyl schopen jejich blikavý kód rozluštit.</p>
<p>Pak byl náhle zpět ve Smaragdové komnatě. Stále nic necítil a vznášel se vedle křišťálové koule zavěšené nad mostem. A v ní bylo to oko!</p>
<p>Probudil se do tmy. Ostatní kolem něj hluboce oddechovali a vše bylo, jak má. Podíval se nad most a zdálo se mu, že zahlédl záblesk zelené, než všechno zčernalo.</p>
<p>Del už té noci neusnul. Neměl strach, jen byl zvědavý. Něco ho volalo a on toužil zjistit, co, nebo kdo, to může být.</p>
<p><strong><emphasis>12</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Lesní čarodějka</emphasis></p>
<p>Následující ráno přichystal Reinheiser pro své druhy malé překvapení. Naučil se hodně o ovládání sil Smaragdové komnaty, dokonce do té míry, že se její magie sladila s děním venku. Del, Billy a Mitchell byli zcela zmatení, když je uvnitř místnosti probudilo světlo iluzorního východu slunce ve stejnou chvíli, kdy venku nastal skutečný úsvit. Sotva si stačili po vydatném spánku protáhnout svaly a rozkoukat se, když Andovar otevřel dveře.</p>
<p>„Pojďte,“ řekl, „dnes je vážně hezky a Avalon čeká.“</p>
<p>Když vyšli z Bellerianova příbytku, zjistili, že Andovar vůbec nepřeháněl. Byl vskutku nádherný, příjemně chladný den a jemný jarní vánek s sebou přinášel vůně pučícího života. Po sytě modré obloze pluly bílé beránky a slunce se smálo, jako by se radovalo, že konečně zmizely poslední známky zimy.</p>
<p>„Nasnídejte se,“ řekl Andovar. „Máme dost času. Belexus se vydal na průzkum cesty a chvíli potrvá, než se vrátí, a já mám na meči vrub, který potřebuje opravit.“</p>
<p>Del vytáhl svůj vlastní meč. „Vážně si myslíte, že je budeme potřebovat?“</p>
<p>„Hádám, že ne,“ odvětil Andovar. „Na území Avalonu nesídlí zlo, ale bude odpoledne, než uvidíme jeho požehnané větve. V divokých krajích na severu jsou cesty vždy plné nebezpečenství.“ Delův výraz vyjadřoval něco mezi vzrušením a strachem. „Nedělejte si starosti, přátelé,“ dodal Andovar, aby je všechny uklidnil, „neboť dnes pojedete po boku největšího válečníka své doby.“</p>
<p>„Jaká skromnost,“ zabrblal Mitchell, kterého sarkastnus nepřešel ani po dobrém spánku.</p>
<p>„Nemluvím o sobě,“ odsekl Andovar chladně. Byl to hrdý muž, osvědčený v boji, a urážky od nějakého cizáka se ho dotkly. Bez mrknutí oka upřeně hleděl na kapitána a pokračoval tichým, ponurým hlasem. „Mé ostří má svou váhu, stejně jako ostří ostatních hraničářů, ale Belexus je ten, o jehož činech se zpívá v písních.“</p>
<p>Mitchell ta slova a upřený pohled ignoroval a choval se, jako by Andovar vůbec neexistoval.</p>
<p>„Ten bahenní drak, kterého zabil, aby vám zachránil životy, byl jeho patnáctý,“ řekl Andovar Billymu a Delovi. „A to je ještě mladý. Velký Bellerian jich ve dnech, kdy ještě mohl bojovat, zabil jen dvanáct, a tehdy si ty bestie tolik nedovolovaly. A jednou Belexus poslal na onen svět opravdového draka. Ne nějak velkého, ale i malý drak je nepřítel nad smrtelníkovy síly.</p>
<p>Ne však nad Belexovy,“ vysvětloval Andovar s obdivným úsměvem beze stopy závisti. „Podle toho, co jsem viděl na vlastní oči, by i ten největší z dračího plémě byl sotva schopný ubránit se zpívajícímu meči Belexa Backavara, syna Bellerianova a prince hraničářů z Avalonu.“</p>
<p>„Backavara?“ zeptal se Del.</p>
<p>„Ve vašem jazyce to znamená ‚železná ruka‘,“ vysvětloval Andovar. „To jméno si vysloužil již v prvních dnech, kdy začal nosit meč. Vůbec nepřeháním, a mé oči jsou mi svědkem, když řeknu, že je větší válečník než samotný Arien Stříbrolist!“</p>
<p>Z jejich výrazů Andovar poznal, že to jméno neznají.</p>
<p>„Arien Stříbrolist,“ zopakoval hraničář uctivě. „Již docela brzy se s ním setkáte, poněvadž je Starším Illumy. Velký a moudrý muž. Ale už se na nic nevyptávejte. Je třeba uvést věci do pohybu a nemáme už mnoho času!“</p>
<p>Belexus se brzy vrátil a čtveřice cizinců zase jednou znenadání ztratila řeč. Stáli právě na travnaté louce, ohraničené kruhem z mohutných balvanů, které vypadaly, jako by je sem někdo umístil záměrně, aby střežily nějaké tajemství. Andovar s dalším hraničářem pracovali opodál. Vybírali koně na cestu a mužům z Unicornu se opravdu ulevilo, že tentokrát nepůjdou pěšky. Náhle koně začali ržát a dupat kopyty.</p>
<p>Del uskočil od koně, kterého kartáčoval.</p>
<p>„Blíží se Pán Calamus,“ odpověděl mu na jeho tázavý pohled Andovar.</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>Hraničář ukázal na východní oblohu. „Calamus,“ zopakoval okázale, „okřídlený Pán koní.“ Muži se obrátili, aby propátrali nebe, stíníce si oči před oslnivým jasem časného rána. Jakmile to uviděli, zůstali stát s otevřenými ústy, neboť vmalé výšce nad zemí, pod ohnivým kotoučem vycházejícího slunce byla zřetelně rozeznatelná neuvěřitelná silueta okřídleného koně s jezdcem.</p>
<p>„Pegas,“ zamumlal Reinheiser.</p>
<p>„To nemůže být,“ vydechl Mitchell. Stál jako opařený.</p>
<p>Všechno, co přišlo předtím, thalové, Colonnae, Smaragdová komnata, i ten bahenní drak, mohl Mitchell vysvětlit jako podvod nebo nějaký druh technologie. Jenže teď tohle. Pegas! Pro to nebylo vysvětlení. Ten blížící se tvor nebyl mechanický ani uměle vytvořený trik. Začalo se mu těžko dýchat a musel se soustředit, aby udržel rovnováhu. Nyní se musel smířit s tím, že celé tohle dobrodružství není jen nějaká hra. Dokonce i uprostřed toho šílenství a umírání se předtím upínal k naději, že je to všechno součást nějakého propracovaného plánu.</p>
<p>Ukázalo se však, že skutečnost je neodbytná. Přibývající důkazy zatlačovaly tuto Mitchellovu víru stále více do pozadí a tento létající kůň ji nyní zcela zapudil, a s ní i všechny naděje na návrat do více kontrolovaného, organizovanějšího a známějšího prostředí.</p>
<p>O chvíli později ten skvělý oř přistál na malém pahorku a Belexus seskočil z jeho hřbetu. Zvíře bylo čistě bílé, s hustou stříbrnou hřívou, která se leskla ve slunečním světle, a uhlově černýma očima, velkýma jako talíře, z nichž sršela hrdost a kuráž a jež naznačovaly inteligenci, přesahující jeho koňskou podobu.</p>
<p>„Kde jste ho vzali?“ zeptal se Del, jenž se skutečně třásl vzrušením.</p>
<p>„Belexus ho vyhrál,“ odvětil Andovar. „Kořist z dračího doupěte.“</p>
<p>„Vyhrál?“ zopakoval Belexus pochybovačně. „Ne, Calamus se nedá vyhrát.“ Poplácal silného oře po svalnaté šíji a pohlédl mu do velkých očí, jako by k němu promlouval. „Calamus se nedá vyhrát,“ zopakoval, „poněvadž ho nelze vlastnit. Je svým vlastním pánem, a chudák ten, kdo by se na něho pokusil jít s provazem!“ Pán koní zafrkal na souhlas a silně zadupal předníma nohama.</p>
<p>Belexus se obrátil zpět k mužům a vesele se usmíval od ucha k uchu jako kluk. „Ale je čas vyrazit,“ prohlásil. „Ceta je volná a slunce stoupá. Do Illumy!“</p>
<p>Del žasl nad hraničářovým elánem a záviděl mu tenhle úsměv, neboť z něj vyzařovala ničím nezkažená, čirá radost, jejímž jediným důvodem byla krása okolního světa, veselí zrozené z prostého vzrušujícího bytí. Del si pomyslel, zda se on bude někdy tak usmívat.</p>
<p>„Do Illumy!“ dělal Belexovi ozvěnu Andovar se stejně nevinným úsměvem. A tak se začal poslední úsek jejich pouti na východ.</p>
<p>Z počátku směřovali přímo na jihovýchod, aby se ještě více vzdálili od velké skály, přesněji „ochrany před pátravýma očima číhajícíma v horách na severu“, jak jim vysvětlil Belexus.</p>
<p>Zanedlouho se stočili přímo na východ. Zem mírně stoupala, jak šplhali ke Křišťálovým horám, cesta byla kamenitá a holá, až na občasné větvičky a křoví, ale dál na jihu se zem prudčeji svažovala a v dálce se rozprostíraly rozlehlé travnaté pláně. Kam až dohlédli, se tím směrem táhly kopečky jako zvlněný zelený oceán, a mezi nimi se jako stříbromodrý had vinula řeka Nekonečná.</p>
<p>Za okamžik dojeli na rovinu a klapot kopyt na kameni vystřídal tlumenější dupot na měkčí půdě. Všude kolem nich stále čnělo mnoho velkých, rozeklaných skalisek, ale každý dlouhý krok je zanášel hloub do vlídnějšího terénu. Hojněji tam rostly traviny a osamocené stromy a pak, takřka bez varování, dorazili k okraji ohromného lesa. Před nimi hrdě stály vysoké, hustě natěsnané duby a v dlouhé řadě se táhly až k zelené planině. Při tom pohledu Belexus zrychlil tempo a krátce po poledni cestovatelé slezli z koní, aby poobědvanli ve stínu Avalonu.</p>
<p>DelGiudice nejvíce hovořil s Belexem, jemuž znovu vyjádřil upřímné díky za záchranu v nebezpečné bažině.</p>
<p>Skromný válečník reagoval jenom pár slovy a zdálo se že mu toto téma není příjemné.</p>
<p>„Zabít tu obludu byl velký čin, vyžadující velkou sílu,“ řekl Del uznale.</p>
<p>Mitchell, jenž seděl na druhé straně cesty, se hlasitě zakousl do sucharu.</p>
<p>„Bahenní drak je skutečně silný nepřítel,“ souhlasil hraničář. „Boj s ním je však spíše zkouškou odvahy než síly, neboť na něj musíte bez otálení zaútočit. Pokud mu dovolíte, aby použil chapadla, příbuzní vás opláčou. Když se k němu však dostanete moc blízko na to, aby po vás mohl šlehnout, dá se porazit.“</p>
<p>„Samozřejmě je to mnohem snazší, když je ta potvora už zaměstnaná pěti dalšími lidmi,“ poznamenal suše Mitchell.</p>
<p>„Ve skutečnosti,“ opáčil Belexus s úsměvem, „je to snazší, když je zvíře v klidu a není připravené k boji.“</p>
<p>Věda, že Mitchell vyhledává potíže a že bude dál provokovat, Del zvolal: „Je čas jít!“ A vyskočil na nohy.</p>
<p>„Ano,“ souhlasil Belexus, aniž by se na kapitána přestal usmívat. „Myslím, že je nejvyšší čas.“</p>
<p>Zatímco se chystali k další cestě, Belexus si vzal Dela poněkud stranou. „Příteli,“ řekl, „jestli se někdy octnete v boji, pamatujte na má slova. Největší výhodou pravého válečníka není síla ani rychlost, ale odvaha. Díky odvaze si zachováte čistou hlavu, takže dokážete využít svých předností a odhalit protivníkovu slabost.“</p>
<p>„Budu se té rady držet,“ pravil Del, když sedal na koně. A vážně ji měl na paměti, což mu ve dnech, které měly přijít, bylo velmi ku prospěchu.</p>
<p>Projížděli Avalonem pomalým tempem – v tomto skutečně nádherném lese neměli důvod ani chuť ke spěchu. Stromy rostly vzpřímeně do výšky a vytvářely hustě navrstvený listnatý strop, avšak na rozdíl od Blackemary nebyl Avalonský les temný. Byla zde spousta volných, rovných stezek, po šerých se dalo cestovat, a všude prosvítalo slunce, jehož paprsky pronikaly mezi olistěnými větvemi a zahřívaly půdu, vyvolávajíce na zemi podél cesty zajímavé kropenaté stíny. A ty barvy! Na každém rohu rostly shluky divokého kvítí bílé červené, fialové, zlaté a všech možných barev a naplňovaly vzduch příjemnou vůní.</p>
<p>Tráva měla tu nejsytější, nejzelenější barvu, jako by šlo očistě původní pojetí této barvy. Všechna zelená Delova světa vypadala jako její laciná napodobenina.</p>
<p>Bylo to místo pro básníky a milence, ničím neposkvrněný obraz jako ze snu, plný barev a vůní, které přinášely smyslům nové počitky. A nezkažené místo; za stromy Avalonu nečíhalo žádné zlo. Del zde měl pocit, že hraničářům lépe rozumí. Vychován uprostřed takové dokonalosti člověk může vyrůst pouze v silného a čestného. Les ho ohromil. Všiml si, že i Billy je ohromen, ale zdálo se, že Reinheiser má hlavu plnou jiných myšlenek a okolí si sotva všímá, a Mitchell umíněně lpěl na svém vzteku a závisti.</p>
<p>Les překypoval životem. Králíci, veverky, občas dokonce i vysoká či divočák se zvědavě ohlíželi, když skupina projížděla kolem, a ve větvoví cvrlikali a švitořili nespočetní ptáci, jako staré klevetnice, šířící zprávu, že jsou v lese cizinci. Zejména jedno zvíře zaujalo Delovu pozornost – velká veverka, která přeskakovala z větve na větev a zjevně skupinu sledovala. Del měl zvláštní pocit, že to byla tatáž veverka, kterou předtím viděl v Blackemaře, a víc než trochu ho to překvapilo.</p>
<p>Dohnal klusem Belexa. „Ta veverka nás sleduje.“ Mitchell ke dvojici dojel blíž a nastražil uši jejich směrem.</p>
<p>„Nemluvte o tom,“ zašeptal Belexus. „Nevšímejte si jí.“</p>
<p>„Jenže já tu stejnou veverku viděl v bažině,“ pokračoval Del uctivým šepotem jako Belexus.</p>
<p>„A já jsem se na ni vynadíval až moc!“ zahalekal Mitchell.</p>
<p>Del zaúpěl, poněvadž takhle už kapitána znal, a samozřejmě chápal, o co mu jde. Mitchellovi neušla hraničářova úcta k Avalonu a jeho obyvatelům a nyní viděl příležitost, jak si vybít překypující vztek a opravdu urazit Belexa i Andovara.</p>
<p>Mitchell sklouzl z koně a zvedl kámen. „Kdepak jsi?“ zařval ke stromům. Jako v odpověď veverka skočila na holou větev a zvědavě zvedla hlavu.</p>
<p>Mitchell se uličnicky usmál. „Mám tě, potvoro,“ zavrčel a napřáhl paži k hodu.</p>
<p>„Ne!“ vykřikl Del, a všechno se v něm bouřilo proti takovému činu. Seskočil z koně a vrazil do Mitchella, právě když ten máchl rukou dopředu, a kámen svůj cíl pouze neškodně minul. Rozzuřený kapitán rychle získal zpět rovnováhu, chystaje se Dela udeřit, ale Belexus a Andovar již byli mezi nimi.</p>
<p>„U Colonnae!“ zaburácel Belexus. „Jste vážně hlupák, když děláte takové věci! Avalon vítá přátele s otevřenou náručí –“ Šokovaně se zarazil, když na něj Mitchell upřel vyzývavý pohled – jak rád by tu výzvu hraničář přijal! Uvědomil si však, že má jiné povinnosti, a spokojil se s varováním, které nikoho nenechalo na pochybách, že to má být hrozba. „Vítá přátele, Mitchelli, ale pamatujte si, nepřátele ničí!“</p>
<p>Společně se otočili k veverce. Chvíli bez hnutí seděla na větvi, pozorujíc tu scénu, a pak odskákala, aby zmizela ve stínech stromů.</p>
<p>„Alespoň je ta smradlavá krysa pryč.“ Mitchell se zasmál.</p>
<p>„Spolkněte svá slova!“ vykřikl Andovar, jenž už neovládl svůj hněv. Rychleji, než byli starobylí s to sledovat, tasil meč z pochvy a jeho špička se ocitla na Mitchellově hrdle. „Nebo braňte svou křivou hubu a svůj život!“</p>
<p>„Zadrž, Andovare,“ poručil mu Belexus rozvážně. „Kvůli proroctví a našemu poslání, tohle nemáš právo udělat.“ Andovar na chvíli zaváhal, zvažuje následky. Neochotně vrátil meč zpátky do pochvy, aniž by Mitchella přestal probodávat pohledem.</p>
<p>„Zahnal jste jedno zvíře,“ řekl Belexus. „Ale les má mnoho očí, a teď nás jistě bude sledovat ještě pozorněji.“</p>
<p>Mitchell se naprosto marně snažil skrýt svou hrůzu z toho, jak snadno ho mohl Andovar zabít. Nevšímal si Belexova zlověstného pohledu a obrátil se k Delovi, méně děsivému nepříteli.</p>
<p>„To si budu pamatovat, DelGiudicei,“ zavrčel výhružně.</p>
<p>„Hm, i já,“ opáčil Del stejným tónem. „Nic z toho nezapomenu.“</p>
<p>Mitchell si vztekle odfrkl, očividně překvapen, že se mu Del opět tak nehorázně postavil, a vrátil se ke svému koni. Kobylka ho však nenechala přiblížit a i ostatní koně před ním uhýbali.</p>
<p>„Jsou z Avalonu,“ vysvětlil Andovar a s hlubokým uspokojením se přidušeně zasmál. „Půjdete po svých.“</p>
<p>Přesně to Mitchell udělal. Šel s vysoko vztyčenou hlavou, dávaje lesu povýšeně najevo svůj vzdor, a toho dne již nepromluvil ani slovo.</p>
<p>Celé odpoledne pokračovali mlčky a neposkvrněná krása a zdraví lesa brzy opět vyvolaly v Delovi pocit štěstí.</p>
<p>Avalon měl moc posílit vnímání přátelských pozorovatelů, takže si uvědomovali zdejší harmonii, která přesahovala normál a nabývala takřka magických měřítek. Les oplýval dvojí krásou, krásou jednoduchosti i důmyslnosti. Prostou krásou pohybů zvířat na zemi a nahoře ve stromoví, neustá lého proudu písní bezpočtu ptáků, jednotného otáčení planého kvítí, vyhledávajícího sluneční paprsky, které prostupovaly mezi větvemi do výše čnících dubů. Bylo to však hlubší vědomí řádu, krása důmyslnosti Avalonu, co Dela ohromilo. Poznání, že každý živý článek, jenž tu žil nebo rostl, byl součástí křehkého, nicméně přetrvávajícího systému, který byl ve své ucelenosti a vyváženosti odrazem dokonalosti všeobecného řádu.</p>
<p>To vše hluboce vnímal a nesmírně toužil stát se toho součástí.</p>
<p>Když zapadající slunce zbarvilo oblohu za nimi do růžova, utábořili se v malé roklince. Dosud viděli vrcholky několika bližších hor a skupině se opět naskytla oslnivá podívaná na ohně slídových řek v Křišťálových horách.</p>
<p>Když se snesl chladný večer, vyšly jasné hvězdy, ale jejich světlo brzy vybledlo, jakmile údolími mezi horami na východě vykoukla stříbrná tvář měsíce v úplňku. Vzduch se ochladil, ne však nepříjemně, neboť od jihu začal vát mírný vítr.</p>
<p>Delovy zesílené smysly postřehly na tomto začínajícím večeru něco známého. „Pletu se,“ zeptal se se zmateným výrazem, „nebo je tohle stejný večer, který jsme viděli v Bellerianově komnatě?“</p>
<p>„Vážně vypadá stejně,“ souhlasil Reinheiser a také se tvářil zmateně.</p>
<p>„Působí stejně,“ řekl Del.</p>
<p>„Je to možné,“ řekl Andovar. „Je v moci magie Smaragdové komnaty tuto noc předvídat.“</p>
<p>„Pak bude nádherná,“ pravil Belexus. „Ale my nemůžeme zůstat vzhůru a dívat se, protože je před námi ještě dlouhá cesta, a byla by ještě delší, kdybyste byli unavení. Je čas jít spát.“</p>
<p>Uspávaní šuměním listí a lkavou písní větru, usnuli téměř ihned, kromě Andovara, jenž držel hlídku, a Dela. Ačkoli se Del v kouzelném lese cítil rozhodně příjemně, spánek k němu nepřicházel. Když se uložil na noc, přitáhlo jeho pozornost kostěné pouzdro, které mu dal Bellerian, a stále dráždilo jeho zvědavost. Byl si vědom, že by měl být silnější než pokušení, jenže při všech těch divech, které se kolem něho odehrávaly, nebyl schopen odolat.</p>
<p>Nakonec se vzdal pokusů usnout a došel na místo, kde trpělivě seděl Andovar. Když se Del přiblížil, nedokázal se ubránit přidušenému zasmání, protože, jak tušil, hraničářův zrak nebyl obrácen ven k nějakému nebezpečí z lesa, ale upíral se přímo na kapitána Mitchella.</p>
<p>„Nejsem unavený,“ vysvětloval Del, když došel k malému ohni. „Vezmu si hlídku, jestli chcete.“</p>
<p>„Ne, hlídku mám já,“ odvětil Andovar. „Tiché noci v Avalonu jsou mou největší láskou. Ale vaši společnost bych uvítal.“ Přátelsky Delovi naznačil, aby se posadil.</p>
<p>„Také bych s vámi rád poseděl,“ řekl Del, vraceje hraničáři jeho vřelý pohled. „Ale napřed bych se rád prošel, jestli to nevadí. Nemám z lesa strach; jako by mě volal. A jasně svítí měsíc.“</p>
<p>„Z vás by byl dobrý hraničář,“ zasmál se Andovar, pátraje v Delově obličeji. „Příteli, máte v očích jiskru, kterou už jsem viděl. Takže jste si ji uvědomil, co? Magii lesa.“</p>
<p>Andovarova schopnost ho prokouknout uvedla Dela do rozpaků a hluboce se zarděl.</p>
<p>„Ano,“ pokračoval hraničář, „Avalon vám ukázal krásu a zdraví tohoto místa – sílu stromů a bohatství země pod ní. Považujte se za šťastného.</p>
<p>Tak se jděte projít a užijte si to. Nechoďte ale moc daleko Člověk se může ztratit i v přátelském lese!“ Když Del od cházel, Andovar za ním zavolal: „Držte se na dohled ohně!“</p>
<p>Del se lehce usmál, uklidněný hraničářovým přátelským vyrovnaným tónem. I když byl už dost daleko, skutečně nespouštěl oheň z očí, a brzy narazil na mezeru mezi stromy která propouštěla dost měsíčního světla, aby se v něm dalo číst. S rozšířenýma očima a se zpocenými dlaněmi vytáhl zpod pláště kostěné pouzdro.</p>
<p>To bych neměl, namítalo jeho svědomí.</p>
<p>Jeho svědomí však nebylo žádný soupeř pro jeho zvědavost.</p>
<p>„Bellerian neříkal, že se na to nemůžu podívat,“ odůvodňoval si, a než mohlo jeho svědomí něco namítnout, oddělal zátku a vytáhl nějaký svitek. Třásl se, když pergamen pomalu rozvinul.</p>
<p>První, čeho si Del všiml, byly náčrty člověka, zachycující ho v různých pohybech. „Musí to být nějaké kouzlo,“ zašeptal šťastně, neboť přesně v to doufal.</p>
<p>Jeho vzrušení však vystřídalo zklamání, když uviděl runy, Svitek byl samozřejmě v čaromluvě, a ať se Del snažil jak chtěl, nedával mu žádný smysl. Studoval runy ještě chvíli, v naději, že nějaká jejich skrytá magie jeho vytrvalost odmění. Nic se však nestalo, a tak svitek s povzdechem schoval a vyrazil zpátky k tábořišti. Pak však uslyšel hudbu.</p>
<p>Nesla se ve větru mezi stromy jako nejčistší hlas zvonu, který kdy zazvonil, nejpříjemnější hudba, jakou kdy slyšel. Chytla Dela za srdce, její tóny ho nezadržitelně dostaly do své moci a odvedly ho pryč od tábora, z dohledu ohně. Jeho to však neznepokojovalo – jeho jedinou starostí se stalo následovat tu harmonickou melodii.</p>
<p>Došel až k první řadě borovic stojících na malé vyvýšenině. Zpěvák – ne, pochopil, že to je víc než zpěvák – byl nyní velmi blízko, možná hned za tím kopečkem. Del se po břiše vyšplhal na vršek a obezřetně vykoukl zpoza jednoho ze stromů, aby zjistil, že leží na okraji rozlehlého prostranství, pokrytého bohatou trávou a ze všech stran ohraničeného mohutnými vzrostlými borovicemi. Roztroušené shluky planého kvítí dodávaly té scéně nádech nadpřirozena, jako surrealistické obláčky vybledlých barev v stříbrném měsíčním svitu.</p>
<p>Palouku si však Del sotva všímal, neboť jeho pohled ulpěl na srdci Avalonské písně, strašidelně krásné ženě, jež bezstarostně tančila v měsíčním svitu, vyskakujíc vysoko do vzduchu a zlehka se snášejíc, jako list na podzim, zachycený neviditelnýma rukama vánku. Měla na sobě černé volné šaty z mnoha jako pavučina lehkých vrstev, které při každé otočce a prudkém výskoku ukazovaly její ladnou postavu coby přízračnou siluetu; a když se snášela po posledním výskoku, její hedvábná pláštěnka vlála za ní jako stín, zdůrazňující její mystickou podstatu. Měla zářivou, mléčnou pleť, hladkou jako porcelán, husté vlasy jí splývaly kolem ramen jako zlatá hříva a měly tak sytou barvu, že jejich lesk nepokořilo ani zmatňující světlo měsíce. A z jejích zelených očí vyzařoval nádherný jas, který by prozářil i tu nejčernější noc.</p>
<p>Byla ohebná jako balerína, její pohyby byly stejně jasné a výmluvné, ale ona se pohybovala s menší kázní a přesností, více v souladu s přirozeností svého ducha. Del cítil její radost, cítil chladivou, vlhkou večerní trávy pod jejíma bosýma nohama. Cítil závan větru, když opět udělala velký skok, stoupajíc po měsíčním paprsku a zlehka, jemně se snášejíc zpět k hliněné říši smrtelníků.</p>
<p>Del uchváceně přihlížel, zatímco minuty rychle ubíhaly a žena neúnavně pokračovala v tanci. Najednou se zastavila a zadívala se jeho směrem, s očima rozšířenýma překvapením.</p>
<p>V tomhle světle mě na tu dálku nemůže vidět, ujišťoval se Del. Avšak bez ohledu na logiku věděl, že vycítila jeho přítomnost a skutečně ho vidí.</p>
<p>Žena obezřetně přešla přes palouk směrem k Delovi a zastavila se pouhých tucet yardů od něho. Naklonila se, aby na něj lépe viděla, přičemž si odhrnula husté vlasy z tváře, a Del uviděl uprostřed jejího čela záblesk zelené, ale nedokázal určit jeho zdroj.</p>
<p>Uvažoval, zda má utéct nebo prostě vstát a představit se. Mohl se však rozhodnout jakkoli, bylo to nepodstatné, neboť spojení bázlivé úcty, hraničící až se strachem z té tajemné ženy před ním, a ještě silnější touhy, která pro něho byla úžasně nová, ho přikovalo k zemi a způsobilo, že mu zdřevěněl jazyk.</p>
<p>Žena chvíli prohlížela prostor kolem Dela. Pak vypadala, že se uvolnila, očividně spokojená, že je sám. Její pohled pronikl hlouběji do jeho nitra. Del si před jejíma zelenýma očima připadal nahý. Byl si jistý, že vidí až do hloubi jeho duše. Když se však začal cítit nepříjemně, zdálo se, že žena vidí i to, a hned své zkoumání přerušila a omluvně se na něj podívala.</p>
<p>Del toužil poznat tuto ženu, jež byla tak vnímavá a ohleduplná k jeho citům. Cítil v ní spřízněnou duši a modlil se, aby tyto city sdílela. Jakoby v odpověď na jeho tiché naděje žena sklopila zrak a s ruměncem ve tváři se usmála. V náhlém výbuchu energie, jako dítě odhazující rozpaky, se začala točit dokolečka a její postava se ztrácela ve vlajících vrstvách jejích šatů. Otáčela se znovu a znovu, čím dál rychleji. A pak vyskočila z otočky na měsíční paprsek a jednoduše se rozplynula ve večerním vzduchu.</p>
<p>Del vyskočil na nohy. Citová pouta, která ho svazovala, částečně zpřetrhal šok. Motala se mu hlava a rozum mu zastíral obraz ženy, který si ponese v paměti až do konce svých dní.</p>
<p>Když se mu myšlenky pročistily, když to místo podrobně prohledal a přesvědčil se, že ta žena je opravdu dávno pryč, začal hledat nějaké orientační body, které by mu oživily paměť a navedly ho. Kdykoliv však už měl dojem, že dělá pokroky, a očekával, že každou chvíli uvidí světlo ohně, vrátil se mu obraz té ženy a popletl ho. Brzy se jen bezcílně toulal tmou.</p>
<p>Minuty přešly v hodiny, zatímco Del bloudil. Naštěstí ale chodil v kruzích a nezacházel daleko jedním směrem, a když byla obloha temně modrá před úsvitem, našli ho Belexus s Andovarem.</p>
<p>„DelGiudicei!“ zavolal Andovar. „Copak jste nás neslyšel volat?“</p>
<p>Del se reflexivně otočil po tom zvuku, ale jeho sotva otevřené oči nezaznamenaly postavy dvou mužů, kteří stáli nedaleko. Znovu začal se svou zmatenou poutí, avšak Belexus skočil před něj a zahradil mu cestu, drže ho za ramena na délku paže od sebe. Del, jenž téměř usínal vestoje a byl lhostejný k okolnímu dění, nekladl žádný odpor.</p>
<p>„Co s ním může být?“ zeptal se Andovar.</p>
<p>„Bojím se, že je očarovaný,“ odvětil Belexus. Chytl Dela a bradu a zvrátil mu hlavu dozadu, aby se mu mohl podívat do očí. Zamával mu rukou před obličejem, avšak očarovaný muž nereagoval. „Jeho oči hledí někam jinam.</p>
<p>Del Giudicei,“ zavolal Belexus tlumeně a lehce Delem otřásl.</p>
<p>„To je v pořádku,“ zamumlal Del, „ona mi neublíží,“ polekaní hraničáři se na sebe navzájem podívali s rozšířenýma očima.</p>
<p>„Paní!“ špitl Andovar, když jen stěží popadl dech. „Je to možné?“</p>
<p>Belexus znepokojeně pokrčil rameny a obrátil se zpátky k Delovi. „DelGiudicei!“ křikl, studuje přitom jeho skelné oči s novým zájmem, a silně jím zatřásl. Potom mezi stromy pronikl první paprsek svítání a Del vytřeštil oči, vysvobozené z transu ranním světlem.</p>
<p>„Belexe,“ řekl překvapeně, když uviděl hraničářovu znepokojenou tvář pár palců od své vlastní. „Už je čas jet?“</p>
<p>Andovar chtěl něco říct, ale Belexus ho mávnutím ruky zarazil.</p>
<p>„Vyspal jste se dobře?“ zeptal se hraničář.</p>
<p>„Báječně!“ odvětil Del. „Komu by se na tomhle místě nespalo dobře?“ Pak však jeho obličej zbrázdily vrásky, svědčící o jeho zmatení. Na okraji jeho vědomí se míhaly nějaké nejasné obrazy. „Měl jsem zvláštní sen… myslím.“ V koutku jeho mysli probleskly další prchavé obrazy tanečnice, jež těsně unikaly jeho vědomí, jež se je snažilo podržet.</p>
<p>Ať se snažil sebevíc, nedokázal je zachytit.</p>
<p>„Nevzpomínám si,“ řekl s otráveným pokrčením ramen.</p>
<p>Dvojice hraničářů si opět vyměnila pohledy.</p>
<p>„Kde jsou ostatní?“ zeptal se Del, ještě více popletený, když se rozhlédl po neznámém okolí. „A koně?“</p>
<p>Belexus ukázal směrem k táboru.</p>
<p>Del se rozhodl, že otázky si nechá na jindy; tyto menši nesrovnalosti se nezdály nějak důležité, jelikož v této chvíli měl naléhavější starost. „Tak pojďme,“ řekl a vyrazil, „umírám hlady!“</p>
<p>„U Colonnae, Belexe, on ji viděl,“ řekl Andovar tiše.</p>
<p>„Pak na něj jistě svítí požehnané světlo,“ odvětil Belexus. „Je to vskutku šťastlivec.“</p>
<p>Když se trojice vrátila do tábora, ostatní již byli vzhůru. Billy a Reinheiser připravovali snídani, zatímco Mitchell trucoval pod jedním stromem v ústraní. Del se znovu podivil, proč se neprobudil v táboře. Moc se tím ale netrápil, ne, dokud se ozýval jeho prázdný žaludek.</p>
<p>Snědli vydatnou snídani a brzy byli opět na cestě. Delovi před očima vyskakovaly obrazy z té noci, škádlivě blízko, avšak nedosažitelné.</p>
<p>Jeli zvolna lehkým terénem, díky čemuž jim Mitchell, jehož kůň ho stále odmítal nechat na sobě jet, stačil. Vcelku vzato to bylo příjemné, poklidné ráno a oni se těšili ze zvuků a barev lesa a mírného vánku dalšího bezchybného jarního dne. Ve svěžím vzduchu se mísily sladké vůně čerstvě rozkvetlých květin v silný přírodní parfém.</p>
<p>Cesta se vinula dál a zanedlouho skupina dorazila na rozlehlý travnatý palouk, ohraničený mohutnými borovicemi. Delovi se vidiny okamžitě vrátily a události té noci začaly pěkně zapadat do sebe. Rychle pobídl svého koně mezi dvojici hraničářů.</p>
<p>„T… tenhle palouk,“ vykoktal. „Byl v mém snu! Šel jsem sem.“ Ukázal na malý pahorek na jedné straně palouku, kde v noci ležel. „Támhle. A ta krásná že –“ Bezradně se zarazil, s otevřenými ústy a rozšířenýma očima, když si teď na všechno jasně vzpomněl. „To nebyl sen,“ prohlásil a podíval se na hraničáře, hledaje nějaké vysvětlení.</p>
<p>„Paní,“ řekl Andovar s jasem v očích. „Povězte mi něco o ní.“</p>
<p>„Byla nádherná,“ odpověděl Del. „Měla zlaté vlasy a zelené oči.“ Zavřel oči, aby se na ten obraz mohl soustředit.</p>
<p>„A má něco tady.“ Dal si ruku na čelo. „V měsíčním světle se to zeleně lesklo.“</p>
<p>„Smaragd,“ vysvětloval Belexus. „Ten drahokam je její znak, je to totiž Smaragdová čarodějka.“</p>
<p>„Takže je to pravda?“ vydechl těžce Del. „Ona skutečně existuje?“</p>
<p>„Říká se, že může být pro každého muže tím, co na ženě nejvíce obdivuje,“ řekl Andovar. „Jste jeden z mála, kteří ji viděli.“</p>
<p>„Vy jste ji viděli?“</p>
<p>„Já ne.“</p>
<p>„Ani já,“ dodal Belexus, „ale můj otec ji zná lépe než kdo jiný.“</p>
<p>„Včera večer jsem říkal, že jste šťastlivec, a bezpochyby jste,“ řekl Andovar. „V skrytu srdce doufám, že spatřím krásu Lesní čarodějky, než přijde můj čas odejít z tohoto světa.“</p>
<p>Po zbytek rána byl Del ztracený ve šťastném vytržení. Svět se mu zdál mnohem hezčí, když se mu jasně vrátila vzpomínka na čarodějku. Více než jednou se mu zdálo, že ji vidí, jak zabíhá za strom nebo tančí ve vzdálených stínech. Toto bylo její království, odraz její krásy a její magická přítomnost jím prostupovala skrz naskrz.</p>
<p>Jak se však schylovalo k poledni, sklíčeně si uvědomil, že se blíží ke konci Avalonu. Na jihu a východě se nad stromy zvedaly skalnaté výčnělky Křišťálových hor.</p>
<p>Pak se jim hory ztratily z výhledu, když skupina dorazila do hustého hájku dubů, jejichž koruny propouštěly jen trochu světla. Šero však nebylo problém, protože cesta zde byla přímá a široká. Stoupala vzhůru a vedla skrz jinak neprůjezdnou zeď z dubů a jilmů, které kolem cesty vy tvářely zelenohnědý tunel.</p>
<p>Na druhém konci tunelu bylo vidět malé světélko, které se zvětšovalo, jak se k němu blížili. Dříve než Del předpokládal, dorazili na konec Avalonu. Hned za stromy se rozprostírala zelená pláň a v dálce se rýsovala šedá horská stěna.</p>
<p>Pouhých pár yardů před okrajem lesa, stále v ochranných stínech stromů, Belexus obrátil koně. „Dál s vámi nepůjdeme,“ řekl. „Vaši koně také došli na konec své cesty.“</p>
<p>„Ale Bellerian říkal, že nás vezmete do Illumy,“ namítl Billy.</p>
<p>„A to jsme udělali,“ odvětil Belexus, „protože za lesem, na severním konci pole zvaného Horská brána, leží vstup do Stříbrného království. Tam podle slov prince Colonnae naleznete svůj osud.“</p>
<p>Del nechtěl z lesa odejít. Od Síní Colonnae sledoval cestu ochotně, nechal se vést a vyhledával dobrodružství na každém kroku. Ale teď, ať už před nimi leželo cokoliv, ho cesta vedla pryč z místa, kde chtěl být nejvíce.</p>
<p>Billy si všiml Delova utrpení, okamžitě seskočil z koně a šel podpořit přítele. Skutečně s Delem soucítil. Uvědomil si, že za jiných okolností by i on podlehl kouzlu bezpečného lesa.</p>
<p>Pomalu Dela odváděl a nechával ho, aby si až do konce vychutnal každou vteřinu. Když procházeli kolem hraničáři Del se zastavil a podíval se na Belexa.</p>
<p>„Jak mohu odejít?“ zeptal se, vážně váhaje mezi svými tužbami a povinností.</p>
<p>Belexus pochopil muka, jež se zračila v Delových očích.</p>
<p>„Je mi vás líto, příteli,“ odvětil. „Cesta životem obnáší mnoho útrap, ale často je bolest z loučení tou nejvíce opomíjenou a zároveň tou největší z nich. Musíte však jít. Podle slov samotného Calaea je vaším cílem a osudem Lochsilinilum.“</p>
<p>V tom okamžiku Delovi žádný důvod k odchodu nepřipadal dost dobrý, nicméně nešťastně šel dál a v duchu si přitom sliboval, že jednoho dne, brzy, se do Avalonu vrátí a najde tajuplnou čarodějku.</p>
<p>Mitchell a Reinheiser šli za nimi. Jejich rázný krok se znatelně lišil od loudavých kroků Dela a Billyho a dokazoval, že tihle dva jsou vážně dychtiví odejít. Jejich pohnutky nebylo těžké si domyslet – Reinheiser toužil zjistit, co přijde dál, a Mitchell se chtěl dostat pryč od hraničářů, aby mohl opět převzít velení.</p>
<p>Andovar pobídl koně a zahradil jim cestu. „Pamatujte si, Mitchelli,“ sliboval ponuře. „Jestliže Delovi nějak ublížíte, Andovarův meč vám shodí hlavu z krku!“</p>
<p>„Všichni hraničáři po vás půjdou,“ dodal Belexus. „A řekl bych, že se budete třást hrůzou, až velké síly, které jsou ve svém hněvu strašnější než cokoliv, o čem se vám kdy snilo, budou chtít kus vaší nepoddajné kůže!“</p>
<p>Mitchell Andovarova koně jen obešel a pokračoval v chůzi, předstíraje, že si hraničářů vůbec nevšímá. Jejich slova ovšem slyšel a dobře si je zapamatoval.</p>
<p>„Martine,“ řekl fyzikovi, když byli dost daleko od hraničářů a ještě ne u Dela a Billyho, „jednou, s vámi po boku, si hodlám tenhle svět přivlastnit. Potom to těm hraničářům, a zvlášť tomu proklatému DelGiudiceovi spočítám.“</p>
<p>„Pokud plánujete tenhle svět ovládnout, kapitáne, jdete na to úplně špatně,“ odvětil Reinheiser. „Dal jste najevo své nepřátelství jedněm z nejmocnějších nepřátel, a přitom vašim záměrům by lépe posloužilo, kdybyste získal jejich důvěru.“</p>
<p>Mitchell Reinheiserova slova zvážil a až na hloubavé zamručení zůstal zticha.</p>
<p>Čtveřice vyšla z Avalonu do jasného poledního slunce. Stáli na okraji rovné, zelené pláně, táhnoucí se asi čtvrt míle na jih k seskupení hor a dvakrát tolik na sever, kde leželo hlavní pásmo velkých Křišťálových hor, připomínajících dřímající obry, klidné ve víře, že jsou skutečně nezdolatelní. Pláň byla sotva dvě stě yardů široká. Na západě ji ohraničoval skalní převis, přečnívající nad Blackemaru, který se táhl od úpatí hor na severu až k Avalonu. Východní okraj pláně tvořil vysoký skalní výčnělek, který náhle končil přesně na jih od místa, kde muži stáli, a pláň se tam kolem jižních hor spojovala s rozlehlejší plání na jihovýchodě.</p>
<p>Muži šli pomalu na sever a blížili se ke stoupající stěně stromů a skalisek. Uprostřed této impozantní bariéry stály dva stromy podobné jilmům, avšak se stříbrně zbarvenou kůrou a listy bílými jako obláčky. Ohýbaly se, aby se navzájem setkaly – s propletenými větvemi vypadaly, skoro jako by byly srostlé – a vytvářely klenutý vstup na osamocenou stezku do hor.</p>
<p><strong><emphasis>13</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Město v horách</emphasis></p>
<p>„Teď to schytám,“ zašeptal Del Billymu, když viděl, že už je Mitchell s Reinheiserem skoro dohnali.</p>
<p>Kapitán však stále zvažoval Reinheiserovu radu a věděl, že Belexus a Andovar je nejspíš ze stínů Avalonu sledují. Nehodlal na sebe přivolat hněv mocných hraničářů, zatím ještě ne.</p>
<p>„Mám opět velení,“ oznámil Mitchell, když míjel Dela a Billyho. „Odteď platí, že jestli někoho potkáme, budu mluvit já.“ Del cítil příliš velkou úlevu, než aby se staral o následky Mitchellova příkazu, a nechal to bez poznámky.</p>
<p>Když se blížili k stříbrnému oblouku, všem jim došlo, že na těch stromech je něco zvláštního, jako by z nich vyzařovala nějaká kouzelná aura, pohádkový nádech šťastných dětských snů. Z mužů viditelně opadlo napětí a jejich ztuhlé svaly se uvolňovaly s každým krokem směrem k těmto úžasným větvím, a když došli do stínu bílého listoví, jejich uši naplnil nesrozumitelný, ale nevinně veselý zpěv. Jako by se sem hodil, takže jej sotva postřehli, a dlouhou chvíli trvalo, než si uvědomili, že nejsou sami. Zadívali se na stoupající stezku s obnovenou obezřetností, ale kvůli kontrastu mezi zastíněnými a osvětlenými místy bylo vše po pár yardech nejasné.</p>
<p>„Myslíte, že vědí, že tu jsme?“ zeptal se Billy.</p>
<p>Zpěv přestal.</p>
<p>„Vědí,“ odpověděl Reinheiser.</p>
<p>Mitchell se stáhl ke kraji cesty v naději, že splyne s okolím a získá výhodnější postavení. Sotvaže se však pohnul, zarazil se do stromu pár palců od jeho hlavy šíp.</p>
<p>„Jestli je vám život milý, ihned zastavte a uveďte svou totožnost!“ donesl se k nim příkaz – pronesený mladým ženským, či možná i chlapeckým, hlasem, a rozhodně ne hrozivým. Šíp byl však ve stromu několik palců hluboko. Muži ztuhli.</p>
<p>„Odhoďte zbraně na zem před sebe,“ nařídil ten hlas. Billy a Del se na sebe navzájem podívali. Oba byli ochotni meče odhodit, vždyť ve skutečnosti ani nevěděli, jak se s nimi zachází, ale očekávali násilný střet.</p>
<p>Kapitán měl opravdu chuť k boji. Když přišel rozkaz, aby odhodili zbraně, jeho první reakcí bylo, že sevřel jílec meče. Pak si však znovu připomněl Reinheiserovu radu. Podíval se na fyzika, jenž kývl na zem před nimi. K Billyho a Delově naprostému překvapení Mitchell vytáhl meč a odhodil jej na zem.</p>
<p>„Dělejte!“ zavrčel na zírající muže, přestože nepotřebovali povzbuzovat; jejich meče již byly ve vzduchu.</p>
<p>Zpoza stromu vystoupil útlý chlapec v krátké hnědé tunice a seběhl po cestě k mečům. Zářivě zlaté vlasy, rovné a nakrátko zastřižené, mu poskakovaly nad špičatýma ušima při každém skoku. Vypadal na třináct až patnáct let, byl nižší než lidé a ani zdaleka tak těžký. Měl hranatý obličej, nicméně velmi hezký – rovný, úzký nos, ale ne ostrý, a oči zvýrazněné klenutým obočím. Podle těch úžasných očí – velkých, kulatých a tak sytě modrých, že se zdály skoro černé – Del poznal, že to není dítě. Ačkoliv navenek z nich vyzařovala ona nevinná radost mládí, vůbec v nich nebyla povrchnost, a v jejich hlubinách vnímavý Del nalezl smutek nashromážděný ze zkušeností mnoha a mnoha let.</p>
<p>Chlapcova pleť měla zlatavý nádech, jako by byl opálený ale Delovi bylo zcela jasné, že tato bytost za svůj život neviděla slunce moc často. „Noční tanečník,“ pomyslel si Del s nenápadným úsměvem a uvědomil si, že to je mihotání hvězd a ne světlo slunce, co dodává lesk chlapcovým vlasům.</p>
<p>„Kdo… co to, k čertu, je?“ žasl Mitchell, když ladně se pohybující Illuman sebral jejich meče dlouhými, obratnými prsty a vydal se po cestě zpátky nahoru.</p>
<p>„Je to elf,“ vysvětloval Del, ale úsměv mu zmizel z tváře, když se šokovaný Illuman prudce zastavil a obrátil se čelem k mužům. Ze všech možných míst u cesty se ozvalo překvapené šeptání.</p>
<p>„Jak jste mě to nazval?“ dožadoval se Illuman téměř křikem. Vykročil k Delovi, s rukou pevně na hlavici meče.</p>
<p>„To jsi asi zpackal,“ pošeptal Billy Delovi.</p>
<p>Del si odkašlal a pokorně Illumanovi, který náhle vypadal mnohem větší, odpověděl.</p>
<p>„No… elf.“</p>
<p>Horské úbočí opět zašumělo šeptem.</p>
<p>„Jakým právem se odvažujete to slovo vyřknout?“ dožadoval se Illuman a v jeho hlase byl patrný hněv a zmatek.</p>
<p>Martin Reinheiser se do toho honem vložil. „Tak bychom vás nazývali v naší zemi,“ vysvětloval. „Rozhodně jsme vás nechtěli urazit; to slovo nebylo míněno jako urážka.“</p>
<p>„A která je to země?“ zeptal se Illuman trochu méně ostře. „Thalové k vašemu štěstí nejste, protože kdyby ve vás byla jenom troška z toho prokletého plémě, na místě by vás složil šíp. Ale vy nevypadáte jako Calvané. Co jste zač?“</p>
<p>„Jsme lidé,“ odpověděl Reinheiser. „Lidé, kteří překročili hranice času.“ Vložil velký důraz na slovo „času“ a studoval přitom Illumanovy reakce. Sázel na to, že tito lidé mají stejný folklór, podle kterého s jejich skupinou jednali hraničáři. Z užaslého výrazu, s jakým na něj Illuman zíral, Reinheiser poznal, že jeho dohad byl správný.</p>
<p>„Ano,“ pokračoval bez dechu a ochraptěle, aby jeho slova působila závažně. Rozhodl se jít rovnou k věci, aby mohl Illumanovu reakci plně posoudit. „Jsme lidé z jiného světa, staršího světa. Starobylí se vrátili!“</p>
<p>„Bey-ane cairnliss Colonnae!“ zvolal Illuman v čaromluvě. Třesoucíma se rukama nedokázal udržet meče a klopýtavě se rozběhl po cestě do úkrytu. Tentokrát směsice šeptání zněla spíše jako lapání po dechu a Del si představil desítky šípů nasazených na tětivách a namířených na ně čtyři.</p>
<p>Halas však brzy utichl a Illuman se znovu ukázal, doprovázen krásnou elfí dívkou. Měla stejnou postavu a barvu pleti jako chlapec a podobné oblečení, ale její vlasy byly stejně tmavé jako jeho světlé. Její dlouhé kadeře nebyly černé jako prázdnota, ale spíše měly lesklý odstín, jako kdyby přemíra všech ostatních barev splynula. A zpod hřívy jejích havraních vlasů se dívaly v překvapivém kontrastu světle modré oči.</p>
<p>Dvojice se obezřetně přiblížila k mužům. Zjevně byli stejně nervózní jako jejich protějšky.</p>
<p>„Já jsem Erinel,“ řekl chlapec, „a tohle je –“</p>
<p>„Sylvia,“ přerušila ho dívka, „dcera Ariena Střibrolista, Staršího Lochsilinilume.“</p>
<p>„Tak to je šťastná náhoda, že jsme se potkali,“ prohlásil Mitchell s přehnaně přátelskou nenuceností.</p>
<p>Sylvia na něj pohlédla s povytaženým jedním obočím. „Jdeme za vaším otcem,“ vysvětloval spěšně Reinheiser.</p>
<p>Sylvia o krok ustoupila a prohlížela si je. Napadaly ji stejné myšlenky jako Belexa, když poprvé spatřil tyto lidi z jiného světa. I ona znala příběhy, jenomže váhala, neboť její rozhodnutí by mohlo mít vážné následky. Illuma byla tajné útočiště, skryté před mocnými nepřáteli, a Ungden Uchvatitel by se kterémukoli člověku, jenž by objevil polohu Stříbrného města, královsky odměnil. Nakonec to byla černá pleť Billyho Shanka, co Sylvii přesvědčilo, že tito lidé nejsou z jejího světa, a rozhodla se chytit té slabé jiskřičky naděje, která svitla v jejím sklíčeném srdci.</p>
<p>„Jste-li skutečně ti, o nichž se mluví v našich legendách, můj otec vás jistě přijme.“</p>
<p>„Tak nás veďte,“ řekl Mitchell a udělal krok nahoru po cestě.</p>
<p>„Stát!“ nařídil Erinel a obrátil se k Sylvii. „Budu v téhle věci respektovat tvé rozhodnutí. Ale musíme také ctít zákony naší země. Víš stejně dobře jako já, že lidem je zakázáno vidět cesty do města.“</p>
<p>Přikývnutím mu dala za pravdu a pak mužům vysvětlila: „Musíte mít na hlavách kápě.“</p>
<p>„Žádný problém,“ souhlasil Mitchell pohotově. Del s Billym si opět vyměnili nevěřícné pohledy. Jakmile měli muži kápě na hlavách, uslyšeli kolem sebe zvuk mnoha lehkých kroků a štěbetavý šepot. Sylvia udělila několik příkazů a skupina vyrazila.</p>
<p>Na cestě překážela spousta kořenů a kamení a oslepení muži, přes veškerou snahu svých věznitelů vést je opatrně a udržovat je v rovnováze, neustále zakopávali. Reinheise však měl málo potíží, protože v klidu uváženě odměroval kroky a přehnaně ostře zatáčel, pokud možno co nejblíž pravému úhlu. Illumané se domnívali, že je ten člověk šílený, ale ve skutečnosti byl v Reinheiserově bláznivém počínání řád. O hodinu později přestali stoupat a začli se pohybovat horizontálně po stěně hory. Náhle se mužům před očima udělala ještě větší tma a studený horský vánek ustal. „Jsme v jeskyni,“ poznamenal Reinheiser téměř hned, jak vstoupili.</p>
<p>„V tunelu,“ opravil ho Erinel. „Zem tady pro vás bude schůdnější.“</p>
<p>„Prosím!“ zakřičel zničehonic Reinheiser zděšeně. „Žádné jeskyně!“</p>
<p>Del překvapeně nastražil uši, maje podezření, že fyzik něco chystá. Člověk Reinheiserovy povahy by si nikdy nedovolil takový iracionální strach a fyzikův přehnaně zoufalý tón v Delovi vzbudil výrazný pocit, že lže.</p>
<p>„Mohl bych jít blízko stěny?“ žadonil Reinheiser. „Abych se mohl něčeho držet.“</p>
<p>Dela ten do nebe volající podvod zarazil, ale jelikož nechápal, jaké motivy se za tím skrývají, zůstal zticha.</p>
<p>„Nerozumím,“ řekl Erinel. „Proč –“</p>
<p>„Prosím!“ zaječel Reinheiser, jenž postřehl v hlase jeho uboze soucitného věznitele provinilý podtón. Fyzik se v duchu usmál, když si uvědomil, že si může s těmito měkkosrdcatými slabochy hrát stejně snadno, jako by byli jeho panenkami. „Mám hrůzu z jeskyní!“</p>
<p>„Jistě, jistě,“ souhlasil Erinel, snaže se strachy šílícího muže uklidnit. Vzal Reinheisera za ruku a dovedl ho pár kroků ke stěně tunelu. „Zůstanu vedle vás,“ ujistil ho, „ale dávejte pozor na postranní chodby.“</p>
<p>Přesně o to mi jde, pomyslel si fyzik, přemáhaje smích, dávat pozor na postranní chodby! Nyní byl vděčný, že kápě skrývá jeho prohnaný široký úsměv. Díky bohu za ty dobrosrdečné prosťáčky, říkal si v duchu.</p>
<p>O hodnou chvíli později vyšli ze spletitého bludiště tunelů a přivítal je studený větřík pozdního odpoledne. Sylvia skupinu zastavila a řekla mužům, že si mohou sundat kápě. Dychtivě tak učinili a ohromeně shlédli na další div tohoto podivného nového světa.</p>
<p>Stáli na západním okraji údolí a pod nimi se jako koberec z kouzelných snů rozprostíralo skryté útočiště, Illuma. Del hleděl na město Stříbrného království s očima zářícíma úžasem, neboť toto místo bylo výtvorem kouzel čarodějů stejně jistě jako Smaragdová komnata – a bylo dokonce ještě více ohromující. Toto údolí rozhodně nebylo obyčejné; svahy kolem něj byly holé, jen šedá skála a břidlice, a tvořily ostrý kontrast ke dnu údolí, plnému barev a překypujícímu životem. Modrozelená tráva se v horském větříku vlnila jako zčeřený rybník a jilmy „telvensil“, jak Sylvia nazvala stříbrné stromy, se s každým závanem ladně kývaly, přijímajíce vítr, aniž by zavrzaly či zapraskaly na protest. Většina stromů zde dosahovala ještě větší výšky a měla rozložitější koruny než ty, které tvořily klenutý průchod Horské brány, a mezi jejich silnými větvemi, skryta v stříbrném listoví, byla postavena spousta domů. Nijak neomezovaly svobodu telvensilů, spíše vypadaly jako jejich přirozená součást, jako by je stromy nějak pomohly vytvořit.</p>
<p>Domy, které stály roztroušené na zemi, byly úplně celé z kamene, vybudované s pečlivostí a navržené v okrasném stylu, který se nedržel žádné pevně dané šablony, nicméně vyjadřoval jednotu ducha. Tato veselá obydlí s mnoha okny, blyštící se pruhy a kroužky z lesklého stříbra a zářivých drahokamů, vypadala spíše jako výtvor lásky než výsledek práce.</p>
<p>A takové bylo i údolí kolem nich, obklopené třemi do výše čnícími horskými stěnami slídy. Čtvrtá strana, přímo naproti cestovatelům, se otevírala do široké rokle, která se táhla dál pohořím, skýtajíc pohled na nekonečné majestátní hory. Některé ze vzdálených vrcholků halily studené, protáhlé stíny pozdního odpoledne, zatímco jiné se vypínaly nad narůstající tmu, aby zachytily poslední hřejivé paprsky slunce. S tajemným klidem se kolem nich vznášely oblačné límečky zvedající se mlhy, dodávajíce horám nadpřirozený, téměř posvátný nádech a vybízejíce k hlubokému zamyšlení nad nezodpověditelnými nebeskými tajemstvími. Jak vzdálené hlučnému světu lidí se nedobytné a tiché Křišťálové hory jevily.</p>
<p>Z údolí se k mužům nesl zpěv – tatáž nevinná melodie, kterou slyšeli, když poprvé prošli pod klenutým průchodem Horské brány. I sem se hodila, jako třešinka na dort. Při pohledu na tuto zvláštní a úžasnou scénu, kterou měl před sebou, Delovi jméno Illuma připadalo nevhodné. Dával přednost názvu, který používal Bellerian, a to Lochsilinilume. Tajemný přízvuk toho slova vyvolával představy z pohádkových říší a legend.</p>
<p>Sylvia je dovedla dolů do města, přičemž je provázely zvědavé pohledy a hihňavé špitání překvapených elfů.</p>
<p>Do Illumy přicházeli návštěvníci vždycky zřídka, a od doby, co se zmocnil calvanského trůnu Ungden Uchvatitel, zde neměli vůbec žádné. A Billy se svou černou pletí pro ně byl samozřejmě něčím naprosto novým.</p>
<p>Prošli městem, až dorazili blízko k okraji rokle, kde stál ten nejhonosnější dům ze všech. Byl obrovský a vypadal ohromně. Střecha se skláněla ve všech směrech a ježila se líně bafajícími komíny. Všude vyčnívaly věže a vížky, které zde nebyly z žádného lepšího důvodu, než aby zachytávaly nízko plující oblaka. Každé zdi vévodila velká a malá okna otevřená dokořán, aby dovnitř mohlo slunce a vůně milionů květin, které kvetly kolem domu, a kvůli dech beroucímu výhledu. Dům měl spoustu balkonů a teras s břečťanově zeleným zábradlím.</p>
<p>Na masivních domovních dveřích vystupovala ozdobná řezba a lemovaly je zlaté lístky. Už jen jejich velikost napovídala, že váží aspoň tunu. Byly však tak dokonale vyvážené a dovedně vyrobené, že když na ně Sylvia slabě zatlačila, lehce se otevřely.</p>
<p>Plynule a nehlučně, v tichosti odpovídající posvátným síním uvnitř. Dokonce i Del, jenž už pochopil, že toto údolí je místem blaženosti, byl poněkud překvapen, když vstoupil do paláce Staršího. Když prošli dveřmi, padlo na všechny ticho. Připadali si maličcí pod těmi majestátními a zdobnými oblouky. Jakmile však jednou byli uvnitř, shledali, že je to velice pohodlný dům, místo, kde není ničím neobvyklým tanec a veselí. Byl to dům umění – ne jako muzeum se sbírkami uměleckých děl, vždyť stavba samotná byla mistrovským dílem, kde každá individuální práce přispívala k celkovému vzhledu.</p>
<p>Každá místnost měla svůj vlastní velký krb, slibující teplo i za nejchladnějších zimních nocí v horách. Každý byl jiný, stejně jako elfové, kteří je postavili a vyjádřili svůj vlastní osobitý styl prostřednictvím unikátních tvarů železného roštu a opracování kamene. Podlahy pokrývaly složité mozaiky a stěny lemovaly jemně utkané tapiserie. Na všech byly znázorněny scény z hostin a slavností za svitu měsíce v úplňku. Dívky na nich vyobrazené byly oděny v krásných šatech a muži ve volných róbách, ale stejně jako v případě tohoto domu, královské úbory vyvažovala pohodlná normálnost, všudypřítomný pocit individualismu a tolerance.</p>
<p>Skupina prošla několika místnostmi a dlouhou chodbou, která ústila v podlouhlý sál, lišící se od všech ostatních místností, které zde již viděli. Působil formálním a vážným dojmem, jako dějiště závažných debat, jednací síň, kde jsou činěna důležitá rozhodnutí.</p>
<p>Naproti nim, na trůnu vyřezaném ze stříbrného telvensilu, seděl vysoký Illuman, stejně vysoký jako člověk, ve světle zeleném hávu se stříbrnou výšivkou. Hlavu mu obepínala koruna z bílých listů, díky níž se zdálo, že v jeho černých vlasech je ještě více vitality než v Sylviiných. Tvář měl ostře řezanou, přesto však hezkou, a přes svou uvolněnou pózu držel hlavu vysoko. Po jeho boku stál všedněji vyhlížející elf, s nímž zřejmě právě diskutoval, když se otevřely velké dveře.</p>
<p>„Sildarren aht theolbaisraquin!“ zakřičel Illuman stojící vedle trůnu, očividně rozčilený tím vyrušením. Další příval protestů mu však uvázl v hrdle a on zesinal hrůzou, když poznal, že ti, kteří doprovázejí Sylvii, nejsou Illumané, nýbrž lidé.</p>
<p>Elf na trůnu se s trhnutím překvapeně předklonil, avšak spěšně znovu našel svůj klid a tázavě se podíval na Sylvii.</p>
<p>„Otče, přivádím čtveřici, která přicestovala z velké dálky, aby se s tebou setkala,“ vysvětlovala Sylvia.</p>
<p>„Přivést lidi do Stříbrného města v těchto časech!“ vykřikl stojící Illuman. Ukázal hrozivě na Sylvii a prsty se mu třásly rozčilením. „Zradila jste nás!“</p>
<p>„Ochotně odevzdali své meče,“ odsekla Sylvia. Tvář jí zrudla hněvem a z pohledů, které si ti dva vyměnili, bylo všem přítomným jasné, že jejich vzájemná averze má hlubší kořeny.</p>
<p>„Nepamatujete si snad zákony, má paní Sylvie?“ opáčil sarkasticky.</p>
<p>„To stačí, Ryelli,“ požádal sedící Illuman nevzrušeně. Byl na hašteření těch dvou až moc dobře zvyklý.</p>
<p>„A co zákony?“ vyjel po něm Ryell, nevšímaje si ostatních.</p>
<p>„Zapomněl jsi snad na vyprávění?“ vyplísnil ho na oplátku elf na trůnu, jenž najednou zatnul pěsti a zuby a byl napjatý jako luk. Nekřičel, ale jeho jasný hlas rezonoval mocí a pouhá síla jeho rozhodného tónu rozbila pouto vzteku mezi Ryellem a Sylvií a obrátila pozornost obou k mluvčímu. Hned nato se na trůně uvolněně opřel. „Věřím, že jsou tito lidé výjimeční,“ řekl, aby utišil svého rozlíceného společníka.</p>
<p>„Jsou to lidé,“ zaprskal Ryell a jeho slova přetékala jedem. „Už to samo z nich dělá nepřátele Illumanů. Příliš se při hledání řešení problémů, jimž čelíme, spoléháte na staré báchorky, Ariene.“</p>
<p>Prudce se obrátil zpět k Sylvii. „Jistě jste je prohledala,“ prohlásil věcně, strohým tónem plným sarkasmu.</p>
<p>„Ochotně se vzdali,“ zakoktala Sylvia.</p>
<p>„Prohledejte je!“ zahřměl Ryell. Zjevně měl jistý vliv, neboť několik elfů vykročilo k mužům.</p>
<p>Dela se zmocnila panika, když si vzpomněl na svitek ve svém plášti. Upřeně se Arienovi zadíval do očí, úpěnlivě žádaje, aby prohlídku zarazil.</p>
<p>Vnímavý elfí pán zachytil zoufalou prosbu v Delově pohledu.</p>
<p>„Ne!“ poručil Arien, čímž prohlídku okamžitě zastavil „Věřili nám a my jim neoplatíme jejich důvěru podezřívavostí.“</p>
<p>„Neblázněte!“ vykřikl Ryell. „Jsou to lidé! Podle zákona napsaného vaší vlastní rukou, musí být už jen proto uvězněni!“</p>
<p>Arien Stříbrolist bez mrknutí oka shlížel ze svého trůnu a zůstával neústupný.</p>
<p>„Všechny nás svou důvěrou k lidem přivedete do záhuby,“ křičel Ryell. V jeho tváři se objevil klidný výraz, jako kdyby dospěl k nějakému objevu. „Ale vlastně,“ pokračoval až příliš klidně, „vaši rodiče byli potomky lidí, že je to tak? Narodili se tehdy v Caer Tuathze, když byla země ještě mladá.“</p>
<p>„Být tebou, Ryelli, volil bych slova opatrněji,“ doporučil nu Arien vyrovnaně, a náhlá, vypočítavá chladnokrevnost, s jakou se ovládal, slibovala, že jeho varování je víc než jen prázdná hrozba.</p>
<p>Otřesený Ryell si uvědomil, že zašel až příliš daleko, odstoupil od Staršího, jen frustrovaně rozhodil rukama a odpochodoval k východu. „Jdeme, Erineli,“ řekl, když se hnal kolem skupinky.</p>
<p>„Ale strýčku –“ protestoval Erinel.</p>
<p>„Jdeme!“ poručil Ryell, který nebyl ochoten poslouchat žádné námitky, a Erinelovi nezbývalo než ho následovat.</p>
<p>„Ach, otče, proč si ho držíš po svém boku?“ zeptala se Sylvia, když dvojice odešla. „Je tak nepříjemný a vzdorovitý!“</p>
<p>„Ryell chová starou zášť, ale není zlý,“ odpověděl Arien, z jehož tváře zmizelo napětí a rty se mu zvlnily v odzbrojujícím úsměvu. „A je dobré, když je rádce vzpurný; Ryell mi umožňuje vidět mnoho závažných problémů z jiného pohledu. Jeho oči vidí, co mé ne. Ardaz je od půli zimy příliš zaneprázdněn na to, aby mohl sedět vedle mě. Jsem za Ryella vděčný.“</p>
<p>Při zmínce o čaroději Del nastražil uši.</p>
<p>„Ryell Ardaze vytlačuje,“ řekla Sylvia. „Pořád mu nadává do starého šaška a podobných –“</p>
<p>Arien pozvedl ruku, aby ji umlčel. „To probereme jindy drahé dítě. Mám hosty, kteří mají co vyprávět – nemohu se dočkat, až si vyslechnu jejich příběh.“</p>
<p>Pokynul mužům, aby přistoupili blíž a posadili se před něj, Mitchell šel jako první. Představil své společníky a, s hlubokou ůklonou, sebe jako jejich vůdce. Na Arienovo vyzvání pak vypověděl jejich příběh od zachránění delfíny po jejich setkání se Sylvií a Erinelem u stříbrného oblouku Horské brány. Z opatrnosti vypustil příhody, které ho ukazovaly ve špatném světle, a nezmínil se ani o hraničářích, jelikož si nebyl jist vztahy mezi Illumany a válečníky z Avalonu.</p>
<p>Hovořil více než hodinu, a i když nebyl žádný velký vypravěč, neobvyklost a význam jeho vyprávění zapůsobily na Ariena natolik, že se na svém trůnu předkláněl a hltal každé Mitchellovo slovo. Když kapitán domluvil, Arien seděl s bradou podepřenou dlaní a dlouhou chvíli si cestovatele prohlížel, přičemž si v duchu stále dokola přehrával jejich příběh, aby posoudil, zda se mu dá věřit.</p>
<p>„Je to dobrý příběh,“ řekl nakonec. „Nebudete uvězněni, ani vám nebude nijak ublíženo, ale trvám na tom, abyste byli na kratší čas mými hosty.“</p>
<p>„Smím se zeptat, co to znamená?“ otázal se Mitchell.</p>
<p>„Můžete si po údolí chodit, kam chcete, jako byste byli mí vlastní lidé,“ odvětil Arien. „Ale nesmíte opustit město. Stejně byste nenašli cestu z hor.“</p>
<p>„Vaše rozhodnutí je více než fér,“ řekl Mitchell a znovu se hluboce uklonil.</p>
<p>Již potřetí od chvíle, co potkali Illumany, si Billy a Del vyměnili nevěřícné pohledy. „Co s ním je?“ zašeptal Billy.</p>
<p>„Ať se propadnu, jestli tomu rozumím,“ odpověděl Del. „Ale pořád mu nevěřím.“</p>
<p>„Míň než jindy,“ souhlasil Billy.</p>
<p>„Mohl bych dostat nějaké psací potřeby?“ požádal Reinheiser. „Rád bych naše dobrodružství zaznamenal, když teď mám příležitost.“</p>
<p>„Sylvia se postará o všechny vaše potřeby,“ odvětil Arien. „Nyní mám k vyřízení další záležitosti.“</p>
<p>Pochopili, co tím myslel. Uklonili se a obrátili se ke dveřím.</p>
<p>„DelGiudice zůstane,“ poručil Arien. „Ještě k němu mám pár slov.“</p>
<p>Del se zarazil v půli otočky, překvapený tím požadavkem a více než trochu znepokojený. Mitchell se také na okamžik zastavil a v hrdle mu uvázl vzteklý výkřik žárlivosti. Ale nemohl nic dělat a stejně jako ostatní mlčky odešel.</p>
<p>Pouze Del zůstal v té ponuré místnosti, aby čelil Staršímu Lochsilinilume.</p>
<p><strong><emphasis>14</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Ardaz</emphasis></p>
<p>„Teď mi snad ukážete, co skrýváte,“ pravil Arien přátelským tónem. Seděl uvolněně a klidně, očividně přesvědčen, že Del neznamená hrozbu.</p>
<p>„Nevím, co tím myslíte,“ vykoktal Del rychle.</p>
<p>„Žiji mnoho let,“ řekl Arien. „Viděl jsem úsvit několika století a byl také svědkem jejich soumraku. V Caer Tuathze – Pallendaře – se vystřídaly desítky a desítky králů, avšak já zůstávám.“ Posadil se zpříma, čímž vynikla jeho výška, a v jeho tváři se objevil přísný výraz. „Nesnažte se mě oklamat slovy, příteli,“ varoval Dela, „poněvadž vám čtu pravdu z očí.“</p>
<p>Del si uvědomil, že je v pasti, a svěsil hlavu. Arien bez jakýchkoliv pochyb věděl, že něco skrývá, ale Bellerian se spoléhal na to, že svitek udrží v tajnosti. Dostal zoufalý nápad a pohlédl elfímu králi do očí.</p>
<p>„Nechci, aby našli tohle,“ vysvětlil a na tváři se mu bezděky letmo objevil výraz úlevy, když sáhl do kapsy u košile a vytáhl krátkou pistoli.</p>
<p>„Co je to?“ zeptal se užaslý Arien a vstal z trůnu. Malý předmět ho překvapil, ale i zaujal.</p>
<p>„Pistole,“ odpověděl Del, přesvědčen, že jeho trik vyšel. „Zbraň z mého světa.“</p>
<p>Arien ucouvl a v jeho rozšířených očích bylo vidět, že si az příliš dobře pamatuje vyprávění o strašlivých zbraních ze starého věku techniky.</p>
<p>„Ach, neobávejte se,“ uklidňoval ho Del, dost překvapen Arienovým neklidem. „Není nabitá.“ Otevřel závěr pistole a ukázal Arienovi prázdnou komoru. „Vidíte. Nejsou v ní žádné… žádné…“ Zarazil se, hledaje slovo, kterému by král elfů rozuměl. „Žádné šípy.“</p>
<p>„Proč si ji tedy necháváte?“ zeptal se Arien.</p>
<p>„Nevím,“ odpověděl Del upřímně. „Hádám, že si tak trochu nechává ona mne. Můžete si ji vzít, jestli chcete.“ Podával pistoli Arienovi.</p>
<p>Arien však zvedl ruce a v hrůze couvl. „Ne, ne,“ vykřikl a Del jenom nervózně odskočil zpět. Arien mu věnoval mírný úsměv a těžce bojoval, aby jeho hlas zněl co nejklidněji. „Ne, příteli, patří vám,“ vysvětloval s co největším soucitem. „Je to břemeno, které padlo na vás. Mějte ji bezpečně schovanou, poněvadž hrůzy z vašeho věku nemají na Aielle místo.“</p>
<p>Del stále nechápal hloubku Arienova zděšení, ale zastrčil si pistoli zpět do košile. Všiml si, že jakmile byla bezpečně pryč, Starší se uvolnil.</p>
<p>„Schvaluji vaše rozhodnutí,“ řekl Arien. „Dobře jste udělal, že jste ji zatajil.“</p>
<p>„Říkal jsem si, že by nebylo moudré dovolit, aby ji každý viděl,“ řekl Del.</p>
<p>„Řekněte,“ požádal Arien, „je i ta druhá věc, co skrýváte, důležitá?“</p>
<p>Dela to vyvedlo z míry a rychle – příliš rychle – řekl: „Nevím co máte na mysli.“</p>
<p>„Ovšemže víte,“ naléhal Arien zlehka. „Příteli, nehrajte to na mě. Jsem si jistý, že máte dobrý důvod to tajit, a pokud jde o mě, věřil bych vám a nechal to být.</p>
<p>Jenomže pochopte mou situaci,“ prohlásil a napřímil se „Jsem Starším svých lidí a jsem za ně zodpovědný. Nebudu riskovat jejich bezpečí. Ukažte mi, co ještě skrýváte.“</p>
<p>Del se odvrátil, aby se popral se svou nerozhodností – chtěl dodržet svůj slib Bellerianovi, ale uvědomoval si, že celý jeho vztah se Starším Illumy by mohl záviset na tomto okamžiku. Arien prohlédl každý klam a z jeho tónu Del poznal, že pán elfů hodlá ten svitek dostat tak či onak. Rychle, aby si to nerozmyslel, Del vytáhl pouzdro se svitkem a hodil je Arienovi.</p>
<p>„Ach,“ vzdychl Arien, prohlížeje si pouzdro, aniž by je otevřel. „Tušil jsem, že váš kapitán Mitchell vynechal ve vyprávění některé detaily. Dal vám to Bellerian,“ konstatoval řečnicky. „Takže jste se setkali s hraničáři z Avalonu.“</p>
<p>„Jak to víte?“ zeptal se Del překvapeně.</p>
<p>„Málokdo najde cestu z Blackemary,“ odvětil Arien. „Věděl jsem hned, jak mi kapitán Mitchell řekl o vašem dobrodružství tam, a pak se zarazil, když vysvětloval, jak jste se odtamtud dostali, že jste se nejspíš setkali s avalonskými hraničáři. Navíc jste prošli přes jejich území, a to se nikomu nepovede bez jejich vědomí.“</p>
<p>Del si těžce povzdechl, zklamaný sám sebou, že porušil slovo dané Pánovi hraničářů.</p>
<p>„Opět vaše rozhodnutí schvaluji,“ prohlásil Ariel. „Bylo moudré, že jste mi věřil a vyhověl mému požadavku.“ Podal Delovi zpět neotevřené pouzdro. „Nebudu se vměšovat do vašich záležitostí s Pánem avalonských hraničářů. V posledních třiceti letech jsem měl tu čest se se ctihodným Bellerianem při několika příležitostech setkat a vážím si ho. Je mi líto, že se od té doby Ungdenův zrak obrátil k severu a zabránil nám tím, aby se naše přátelství mohlo rozvíjet, neboť dnes by žádný Illuman nebyl v bezpečí, kdyby sešel z hor. Snad někdy.“ V Arienově očích se objevil vážný výraz, jakoby byl pohroužen v tiché modlitbě. V té chvíli Delovi odhalil nesmírně hluboký zármutek. Rychle jej však zaplašil úsměvem. „Smím se zeptat, pro koho ten svitek je?“</p>
<p>„Pro Stříbrného mága,“ odvětil Del klidně, nemaje déle obavy ze záměrů vznešeného Ariena.</p>
<p>„Ovšem,“ zasmál se Arien. „Kvůli jeho stavu.“</p>
<p>„Řekl byste mi, kde ho najdu?“ požádal Del.</p>
<p>Arien došel k oknu v severní zdi a ukázal na puklinu vysoko ve stěně skály.</p>
<p>„Za tou prasklinou ve skále leží Brisen-ballas, věž Stříbrného mága,“ řekl. „Myslím, že tam ho najdete.“</p>
<p>„Jak se tam nahoru dostanu?“ zeptal se Del, prohlížeje si nezdolatelnou horskou stěnu.</p>
<p>„Je tam schodiště,“ odvětil Arien s tlumeným smíchem. „Musíte je však hledat pozorně, protože vyjma Ardaze je pro všechny neviditelné.“</p>
<p>V Delově výrazu se zračily zjevné pochyby.</p>
<p>„Nedělám si z vás legraci,“ trval na svém Arien. „Schodiště tam opravdu je. A žádný strach, je pevné a vede rovně bez přerušení a bez nějaké zabudované ďábelské pasti. Musíte si ale pospíšit, protože stíny se dlouží a nesmíte zmeškat Luminas ey-n’abraieken.“</p>
<p>„Co je to?“</p>
<p>„To uvidíte dnes večer,“ odvětil Arien s úsměvem. „Teď jděte honem.“</p>
<p>Del se rozhlédl kolem a pak se nemotorně uklonil. „Uvidíme se,“ řekl, neboť nenašel žádná vhodná slova, a připadal si hloupě již ve chvíli, kdy promluvil. Znovu se uklonil a spěchal ke dveřím. Když k nim však dorazil, zastavil se a obrátil se zpět k Arienovi, jenž dosud stál u okna. „Ještě jedna věc,“ prohlásil.</p>
<p>Arien se otočil, aby mu odpověděl, a Del na okamžik oněměl. Polovinu obličeje krále elfů osvětlovaly poslední paprsky dne, které prosvítaly oknem, zatímco druhou polovinu halil stín. Příhodné vyobrazení protikladnosti elfů, pomyslel si Del. Stejný nevyřešitelný rozpor již viděl v Ermelových očích, směsici jasné jiskry radostné nevinnosti a temných stínů nesmírného smutku.</p>
<p>„Proč se Erinel tak rozčílil, když jsem ho nazval elfem?“ zeptal se Del. Arien se na něj z hloubi stínů soumraku zamračil a Del ten termín spěšně vysvětlil. „To přece není žádná urážka.“</p>
<p>Zdálo se, že Ariena uklidnilo, že to Del nemyslel nijak zle. „Elf,“ řekl s hlubokým povzdechem tiše, téměř šeptem. „Je to staré slovo; jméno, kterým Calvané z Pallendary, kteří se nás snažili zahubit, označovali první z mé rasy.“</p>
<p>Del si všiml, že Starší zatnul čelist v zjevné bolesti, kterou mu působilo dědictví jeho lidu, a i Del pocítil upřímný žal svého nového přítele. Tiše zamumlal omluvu a otevřel dveře, chystaje se k odchodu.</p>
<p>„Počkejte!“ zavolal Arien. Del se otočil zpět, aby zjistil, že hněv a smutek z Arienovy tváře zmizely. „Elf,“ zopakoval Arien silnějším, jistějším hlasem. „Z vašich rtů to není tak špatné slovo. Vy, DelGiudicei, mě smíte nazývat elfem a můj lid elfy,“ prohlásil s širokým úsměvem. „Tak říkám a tak se stane.“</p>
<p>„Jsem poctěn, pane Ariene Stříbroliste, Starší Lochsilinilume!“ odpověděl Del s patřičnou úctou. Hluboce se uklonil a vyklouzl z místnosti, aby se vydal hledat skrytou věž Stříbrného mága.</p>
<p>Del, sledován zvědavými pohledy mnoha elfů, mířil k patě severní stěny. S úlevou si všiml, že skoro všechny pohledu které se na něj upřely, jsou přátelské. Ryellovy hněvivé poznámky způsobily, že si nebyl jist pocity elfů vůči němu a jeho společníkům, ale ve chvíli, kdy se přiblížil ke stěně, byly všechny jeho obavy pryč. Trochu váhavě, ale pln očekávání, postupoval podél skály, hledaje neviditelné schodiště. Narazil holení do něčeho tvrdého, něčeho pevného.</p>
<p>„Nežertoval,“ vydechl, když dychtivě osahal neviditelný útvar. Skutečně to vypadalo na schodiště.</p>
<p>Začal stoupat vzhůru, přičemž opatrně zkoušel každý další schod, než mu svěřil celou svou váhu, a rukou se dotýkal viditelné skalní stěny. Musel vystoupat pouze necelých sedmdesát stop, ale po tomto matoucím schodišti mu to trvalo dlouho. Normálně se výšek nebál, nemohl však uniknout hlasu rozumu, který odmítal přijmout magii, přes Delovu upřímnou touhu v ní věřit. Zrak mu říkal, že stojí ve vzduchu a měl by spadnout.</p>
<p>Pocítil úlevu, když dosáhl vstupu do Ardazova domova. Zespodu to vypadalo jen jako puklina ve skále, ale nyní Del viděl, že levá stěna je ve skutečnosti vzdálená pár stop od římsy a přečnívá za pravou, takže tvoří chodbu. Průchod byl jen krátký a ostře zabočoval. Del se ocitl na malé kruhové mýtině, pokryté stejnou bujnou trávou jako dno údolí. Obklopovaly ji vysoké skalní stěny, které ji, třebaže se rozevírala k obloze, neustále udržovaly v nejasném šeru. Na západním konci stál malý telvensil a v severní stěně byla jako obří basreliéf vytesána jedinečná, slídou prorostlá věž s dvěma úzkými okny, které díky světlu z ohně uvnitř blikaly jako pozorné oči draka.</p>
<p>Velké dřevěné dveře věže byly celé vyztuženy stříbrem a ozdobeny rytinami mnoha tajemných run. Právě když Del obdivoval zručnost, s jakou byly dveře vyrobeny, najednou se s bouchnutím otevřely a ven vyskočil šlachovitý stařec v tmavě modrém hávu s širokým stříbrným opaskem. Vysoká, špičatá čarodějnická čepice – pro něj moc velká – mu neustále padala do úplně holé tváře a nezakrytý zůstával jen jeho dlouhý nos a ústa, která se neustále hýbala. Strkal ruce do nespočtu kapes svého oděvu a byl čím dál nervóznější, když nacházel kořínky a byliny, žáby a hady, sem tam i netopýra a vše odhazoval stranou, rozčileně podupávaje obutou nohou. Zdálo se, že stříbrný strom zavaluje nepřetržitým přívalem slov a se stupňujícím se rozčilením přidával na hlasitosti.</p>
<p>„Desdemono, Desdemono, kde je to? Ach kde? Ach kde? Vím, že jsem to měl – měl, vím, že ano, ale kam se to podělo? Vzala jsi to? Vsadím se, že ano, ty hloupá kočko. Ráda mě pokoušíš, že ano?“</p>
<p>„Mňau,“ ozvala se ze stromu odpověď. Del se zadíval, odkud ten zvuk přišel, a objevil usmívající se černou kočku, jak odpočívá na větvi a líže si packy.</p>
<p>„Ó, nic mi neříkej!“ drmolil stařec. „Ty protivná otravo! Vím, že jsi to udělala. Měl bych – a ty dobře víš, že bych mohl – proměnit tvůj ocas v myš, ha ha, a dívat se, jak se za ním honíš v kruhu navždy a napořád. To by se ti ani trošku nelíbilo, co, Desdemono? Ne, ne, ani trošku, řekl bych! Ha ha!“</p>
<p>„To je Shakespeare,“ přerušil ho Del. Stařec zaraženě přestal s hledáním a chytil oběma rukama krempu svého klobouku. Pomalu si ji zvedl ze světle modrých očí a zašklebil se na Dela. „Cože?“ zeptal se.</p>
<p>„Shakespeare,“ zopakoval zvolna Del. Starcův obličej zůstal zkroucený překvapením. „Myslím to jméno. Desdemona je Shakespearova postava.“</p>
<p>„Shakespeare?“ zamumlal stařec, mna si bradu, s očima na vrch hlavy, jako by se snažil na něco vzpomenout. Pak si Del uvědomil, že Shakespeare byl spisovatel jiného věku, doby dávno zapomenuté. Pokoušel se přijít na to, jak by to starci mohl vysvětlit, aniž by ho úplně zmátl, ale nyní byl na řadě stařec, aby Dela překvapil.</p>
<p>„Shakespeare!“ zvolal. „O ano! Ano, ten básník, ten básník! Báječný chlapík, nemyslíte? No, ano, ano, Othello a podivný pták –“</p>
<p>Kočka zamňoukala.</p>
<p>„Promiň, Des,“ pravil stařec. „A podivná kočka to byla, však víte. Nemám pravdu?“</p>
<p>Del byl ohromen.</p>
<p>„No, ne? Podivná kočka, hm?“</p>
<p>„Kdo?“ zeptal se Del.</p>
<p>„No, Desdemona… ano, ano, mluvili jsme o ní, nebo ne? Byla to podivná kočka, to ano, to ano, ale vlastně, ha ha, to jsou všechny, myslím, řekl bych!</p>
<p>Ech, no, na tom nezáleží, ne, ne. Ale kam, ach, kam jsem to dal? Vy to nemáte, co? Ne, jistě že vy ne! Vždyť vás ani neznám, jak byste to mohl –“ Náhle se zarazil a vyřítil se k Delovi. Při jeho trhavých pohybech mu čepice znovu klouzla na špičku nosu. Neobtěžoval se ji zvednout; jen zaklonil hlavu dozadu a zamžoural na cizince zpod krempy. „Kdo jste?“</p>
<p>„Jeff DelGiudice,“ odvětil Del se smíchem. „Říkejte mi Del. Vy jste Ardaz, Stříbrný mág?“</p>
<p>„Ano, ano, ovšemže jsem. Máte zvláštní jméno, synu; ano vskutku velmi zvláštní! Del-joo-dis. To je jméno, s jakým bych se mohl běžně setkat v jiné –“</p>
<p>Náhle se stařec začal třást a prudce dýchat. „Vy znáte Shakespeara,“ zapištěl a vysunul si čepici nad čelo bez obočí, aby si Dela lépe prohlédl. Střih Delovy uniformy a umělý materiál, ze kterého byla vyrobena, byly Ardazovy dobře známé. Matně si vzpomínal na šaty, které nosil před mnoha a mnoha lety, před úsvitem Aielle. Ten člověk před ním byl ze starého světa!</p>
<p>„Starobylí chodí po světě!“ vykřikl Ardaz, přičemž vyskočil a vyhodil ruce vysoko nad hlavu.</p>
<p>Pak si uvědomil, že by to nemělo být vykřikováno tak hlasitě, a připlácl ruce Delovi na ústa. „Ššš! Ššš!“ Chvilku mu trvalo, než si vzpomněl, že to byl on, kdo křičel, a Dela pustil.</p>
<p>„Dobrá, dobrá, Ardaz je vám k službám, Dele. Velmi rád vás poznávám! Ha ha! Řekl bych! Oživlá legenda na mém vlastním dvorku! To je ohromné!“</p>
<p>Del se pokusil změnit téma, doufaje, že by tím mohl rozrušeného čaroděje zklidnit. „Co hledáte?“</p>
<p>„Hledáte?“ zopakoval Ardaz, opět si mna bradu. „Koho?“</p>
<p>„Myslím vás,“ řekl Del.</p>
<p>„Hledají mě?“ zvolal Ardaz, zmatenější než dřív.</p>
<p>„Ne!“ zaúpěl Del. „Když jsem sem přišel, něco jste hledal.“</p>
<p>„Skutečně?“</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>„Ach, ano, hledal! No, pero, samozřejmě. Orlí pero.“</p>
<p>„K čemu, u Joviše?“</p>
<p>„U Joviše?“ zopakoval Ardaz jako ozvěna. „To slovo znám. Joviš.“ Poškrábal se na bradě. „Hmm… chm, no, já si vzpomenu. Abych pohnul tím ďábelským kamenem, samozřejmě.“ Ukázal na velký balvan, který ležel na východním konci palouku. „K čemu jinému bych potřeboval pero?“</p>
<p>„Jak ale můžete pohnout balvanem pomocí pera?“ Del, jemuž už mnoho nescházelo, aby si začal škubat vlasy.</p>
<p>„To samozřejmě nejde.“</p>
<p>Del zaskučel a plácl se do čela.</p>
<p>„Vy jste popudlivý chlapík, co?“ řekl čaroděj suše, načež Del zaskučel podruhé. „Potřebuji to pero k provedení kouzla. A dál? A dál? Abych ten kámen odlevitoval z mého dvorku, samozřejmě.“</p>
<p>Delovi se rozzářily oči. „Magie?“ pravil, usmívaje se od ucha k uchu. „To bych rád viděl. Snad byste to pero našel, kdybyste si sundal tu čepici. Je vám velká.“</p>
<p>„Je mi velká?“ zíral Ardaz na Dela. „Velká, mně! Je to moje čepice, tak jak by mi mohla být velká? Samozřejmě nebyla, ne, ne, když jsem měl nějaké vlasy, to nebyla. Ale pak udělal ten oheň puf a vlasy jsou fuč, a vy mi říkáte, že je mi moc velká. Jaká drzost!“</p>
<p>„Nevěděl jsem,“ omlouval se Del. „Je mi to líto.“</p>
<p>„Ano, ano, ha ha, je vám to líto. Ale ve skutečnosti není, samozřejmě. Jak by taky mohlo?“</p>
<p>„Opravdu bych rád viděl nějakou magii,“ pravil Del, usilovně se snaže udržet starcovu pozornost. „Je nějaký jiný způsob?“</p>
<p>„Jiný způsob čeho?“</p>
<p>„Jak pohnout tím balvanem?“</p>
<p>„Každý ví, že se nedá levitovat bez pera,“ zabrblal Ardaz. „Ale počkat! Hmm… možná je jiný způsob. Opravdu se toho balvanu moc chci zbavit. Myslím, že by šlo udělat bumbác Co myslíš, Des?“ zeptal se kočky. Kočka okamžitě zděšeně zavřeštěla a zmizela v dutině ve stromu.</p>
<p>„Zvířecí věrnost, však to znáte,“ zamumlal čaroděj. „Ach, ano, udělám to! Udělám, udělám! Řekl bych. Ale hrom do toho, kde je moje hůl? Neměl bych to zkoušet bez své hole, ne, ne. Jejda, neříkejte mi, že jsem ztratil i tu.</p>
<p>Vážně bych to neměl zkoušet bez hole,“ vysvětloval znovu Delovi, ale už když to říkal, nasadil přívětivější výraz. Zdálo se, že ho dojalo hluboké zklamání, jež se zračilo Delovi ve tváři. „Ach, dobrá,“ řekl s tlumeným smíchem. „Nakonec, kdo potřebuje nějakou hůl? Jdeme na to, jdeme na to!“</p>
<p>Ardaz si odkašlal, narovnal si čepici a začal zaříkávat v tajemném jazyce a přitom mávat rukama do kruhu, ale náhle přestal, když si všiml, že na něho Del zírá. „Nedívejte se na mě, vy hlupáku! Sledujte ten kámen!“</p>
<p>Del se rychle obrátil a Ardaz se znovu dal do čarování. O pár vteřin později nastal výbuch! Z čarodějových rukou vyšlehl blesk a rozštěpil balvan na milion kousků.</p>
<p>Del málem vyletěl z kalhot. „Ty svatá dobroto!“ vykřikl. „Jak? Co –“ Otočil se a uviděl Ardaze, jak poskakuje kolem na jedné noze a divoce mává rukama, jako nějaký pomatený čáp. Z prstů mu vycházely proužky dýmu.</p>
<p>„Au, au, au, au, au!“ řval čaroděj, ale jeho hlas byl ztlumený, protože velká čepice mu sjela z nosu a zakryla mu celou hlavu. „Au, au, au, au!“</p>
<p>„Jste v pořádku?“ vykřikl Del a spěchal k čaroději. „Ano, ano,“ ozvala se přidušená odpověď. „Měl jsem použít svou hůl, řekl bych!“</p>
<p>Del zvedl čepici z čarodějovy zcela holé hlavy a zarazil se, neboť uprostřed Ardazova čela byl zasazen drahokam, stříbrný měsíční kámen.</p>
<p>„Ale byla to dobrá rána, co?“ zahihňal se Ardaz a přátelsky na Dela mrkl.</p>
<p>„Perfektní,“ souhlasil Del nepřítomně, fascinovaně zíraje na drahokam.</p>
<p>„Co se děje, chlapče?“</p>
<p>„Ten kámen ve vašem čele –“ začal Del.</p>
<p>„Moje znamení?“ zeptal se Ardaz.</p>
<p>„Už jsem takový viděl.“</p>
<p>„To je znamení magie. Takových se kolem moc nepovaluje, víte? Ach ne, ne. Čtyři, v celé zemi jsou jen čtyři. A nejsou určeny každému na odiv, ha. Ale kde jste mohl vidět… ano, byl jste v Pallendaře a viděl Istaahlovu bílou perlu.“</p>
<p>„Ne, v Pallendaře jsem nikdy nebyl,“ odvětil Del. „Měl Thalasi také takový kámen?“</p>
<p>„Ajajaj!“ vykřikl Ardaz, poskakuje divoce kolem a těkaje očima sem a tam, jako by čekal, že je každým okamžikem obklopí démoni. „Ššš! Ššš!“ syčel a připlácl ruku Delovi na ústa. „Nevyslovujte to jméno! Ne, ne!“ Přitlačil Delovi ruku na ústa ještě silněji, zatímco se znovu rozhlížel po známkách blížící se zkázy. Čaroděj měl neuvěřitelně silný stisk, a ať se Del snažil sebevíc, nemohl se vyprostit. Soustředěný na svůj průzkum, Ardaz nevěnoval zmítajícímu se Delovi pozornost a nepustil ho, dokud si konečně nevšiml, že Del začíná mírně modrat.</p>
<p>„Promiňte mi to,“ omlouval se Ardaz. „My však nesmíme vyslovovat jméno Temného mága! Přivolali bychom ďábla, jestli kdy nějaký byl, řekl bych! Měl drahokam, safír, nejmocnější kámen ze všech! Tmavé, té nejsytější modré barvy. Tedy napřed modrý, abyste rozuměl, ale zčernal, když černalo jeho srdce, ano, ano, nejčernější safír. Jeho jste nevyděl, za to se modlím!“</p>
<p>„Kámen, který jsem viděl, byl zelený. Smaragd, v Avalonu.“</p>
<p>„Clas Braiyelle,“ zašeptal Ardaz vyrovnaným a mnohem klidnějším hlasem, jako by mu zmínka o krásné čarodějce vlila do žil sedativa. „Viděl jste Brielle. Jste požehnaný, milý chlapče, vskutku požehnaný. Prosím, musíte mně o tom všechno vyprávět.“</p>
<p>„Jistě,“ odpověděl Del, „ale nejdřív vám musím něco předat.“ Vytáhl svitek a podal jej čaroději. „Dal mi to Bellerian. Říkal, že budete vědět, oč jde.“</p>
<p>Ardaz si od Dela pouzdro vzal, oddělal zátku a vytáhl pergamen. „To je ono!“ zvolal. „To je ono, to je ono! Ó výborně! Ohromné, úžasné!</p>
<p>Kouzlo,“ houkl na vysvětlenou na bezvýrazně zírajícího Dela. „Kouzlo, aby mi znovu narostly vlasy!</p>
<p>Ale počkat! Copak je tohle?“ zvolal, když si všiml něčeho na okraji svitku. „Ó ne! Mastnota. Mastnota od zvědavých prstů. Sahal jste na to! Ó ne!“</p>
<p>„Nevěděl jsem,“ vysvětloval Del.</p>
<p>„K čertu!“ zasténal čaroděj. „Přesně tak se mi to celé stalo. Někdo se dotkl svitku. Chtěl jsem, aby oheň hořel jasněji, jistě, jistě, jenže místo toho puf přímo mne do obličeje! A teď jste osahal tenhle! Ach, k čertu, nejspíš dosáhnu toho, že mi vyrostou chlupy z uší!“</p>
<p>„Vážně mě to mrzí,“ řekl Del, kousaje si ret v marné snaze potlačit smích.</p>
<p>„Myslíte, že je to k smíchu?“ vyštěkl Ardaz, vyhlížeje docela rozhněvaně, jenomže nedokázal udržet zamračený výraz, když uvážil, co si předpověděl. „Myslím, že by to bylo směšné, co? Ha ha! Chlupy z uší! Och, jak zábavné, jak zábavné!“</p>
<p>Když se dosmáli, Del vylíčil Ardazovi svá dobrodružství. Na rozdíl od Mitchella u Arienova dvora, Del upřímně vypověděl úplně všechno, co jejich skupinu potkalo. Čaroděj mu naslouchal s nepředstíraným zájmem, zvláště ho však zaujalo, když Del vyprávěl o svém snu, že je sledován zeleným okem. A část o Avalonu ho přiměl třikrát zopakovat.</p>
<p>Když Del domluvil, byl hvězdami se třpytící večer v plném rozpuku.</p>
<p>„Ach, Avalon,“ řekl Ardaz. „Illumané jej nazývají Clas graiyelle. Příhodná přezdívka.“ Z jeho tónu zmizely veškeré stopy pomatenosti, jako by si najednou uvědomil, jak významný by mohl být návrat starobylých do jeho světa. „Závidím vám, že jste ji viděl, ale na vašem místě bych o tom nikomu dalšímu neříkal.“</p>
<p>„Proč ne?“ zeptal se Del. „Řekl jsem to hraničářům, Andovarovi a Belexovi, a nijak je to nerozčílilo.“</p>
<p>„Hraničáři jsou moudří, velmi moudří,“ odpověděl Ardaz. „Díky Bellerianově vedení si pamatují minulost a jsou si vědomi síly a laskavosti Brielle. Většina lidí, a dokonce i mnozí Illumané, se čarodějky bojí a vyhýbali by se vám, kdyby zjistili, že jste ji viděl. Děti luny zapomněly, co pro jejich rasu kdysi dávno udělala. Cha, mnozí zapomněli, i co jsem pro ně udělal já, Ardaz, na počátku jejich věku. Žijeme ve smutných časech.“</p>
<p>„Musím se vrátit,“ zamumlal Del. „Do Avalonu, k ní.“</p>
<p>„Pokud je vše, co jste mi řekl, pravda, myslím, že i ona by byla ráda.“ Čaroděj se usmál. „Ale nechejte mě o tom popřemýšlet.</p>
<p>Teď jděte, chlapče, zpátky do města. A pospěšte si. Brzy vyjde měsíc. Přece byste nechtěl propást slavnost, že ne?“</p>
<p>„Vy tam budete?“ zeptal se Del.</p>
<p>„Možná,“ odpověděl Ardaz. „Ale teď jste mi dal spoustu podnětů k přemýšlení. Ano, spoustu věcí k přemýšlení.“</p>
<p><strong><emphasis>15</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Luminas ey-n’abraieken</emphasis></p>
<p>Del opustil mýtinu a bázlivě začal scházet po neviditelných schodech. Nejprve velmi opatrně, maje neustále na paměti, jaké potíže měl sem přijít za denního světla, ale brzy shledal, že tma je jeho spojencem. Skalní stěnu, která se zvedala do výše vedle něho, bylo stále docela snadné rozeznat, a to, že neviděl schody, v šeru tolik neodporovalo jeho rozumu.</p>
<p>Když byl asi v půli cesty dolů, uslyšel zpěv, přicházející ze severozápadního konce údolí. Stovky elfů, zdálo se, že snad celé město, sborem pěly slavnostní píseň. Del nerozeznával slova, protože zpívali ve zvláštní čaromluvě, avšak z melodie a rytmu poznal, co píseň vyjadřuje. Byla to veselá melodie, avšak tajemná, téměř nadpřirozená, jako by jejich píseň byla určena hvězdám a nebesům, které jediné rozumějí.</p>
<p>Když konečně dosáhl dna údolí – a že mu to připadalo jako dlouhá doba – hnal se k shromáždění elfů, zatímco jejich nezapomenutelná píseň se stále nesla večerním vzduchem. Našel Billyho se Sylvií a Erinelem. Mitchell a Reinheiser zde byli také, držíce se trochu stranou a hovoříce jen spolu.</p>
<p>„Kde jsi byl?“ zeptal se Billy, když Del došel až k nim. „Všude jsme tě hledali.“</p>
<p>„Vyřizoval jsem nějakou maličkost, to je všechno,“ řekl Del. „Nic důležitého.“</p>
<p>Billy na něj nenaléhal. Představa, že Del odešel kvůli nějakému záhadnému podniku, mu připadala naprosto normální. Billy si nyní byl jistý, že jeho příteli se přihodilo něco zvláštního. Ze zbylé posádky Del jediný přijal tento nový svět celým svým srdcem a duší a zdálo se, že Aielle a zdejší lidé mu oplácejí stejně. Každý, s kým se setkali, si Dela hluboce vážil.</p>
<p>Sylvia se na Dela podívala s omluvným výrazem. „Doufám, že na vás můj otec nebyl moc hrubý,“ řekla, a Del poznal, že jí to opravdu dělá starosti. „Musíte pochopit, že toto je nebezpečná doba.“</p>
<p>„Sylvie,“ přerušil ji Del s širokým úsměvem, „váš otec je naprosto báječný elf!“</p>
<p>„Znovu jste řekl to slovo,“ namítla Sylvia.</p>
<p>„Arien není proti,“ vysvětloval Del. „Ve skutečnosti mi jakožto Starší vašeho lidu dal osobně svolení to slovo používat. Namouduši.“</p>
<p>„Opravdu to není urážka,“ dodal Billy.</p>
<p>„V tom se s vámi nepřu,“ řekla Sylvia s povzdechem na znamení, že se vzdává, neschopna odolat jejich úsměvům. „Myslím, že to, jak to slovo vyzní, zaleží na tom, jak se vysloví.“</p>
<p>„O čem to zpívají?“ zeptal se Del.</p>
<p>„Luminas ey-n’abraieken,“ odvětila Sylvia.</p>
<p>Del jen pokrčil rameny.</p>
<p>„Abraieken znamená oslava, tanec,“ vysvětlovala Sylvia. „A místo, kam se vypravíme, nazýváme Shaithdun-o-Illume.“ Tiše zazpívala:</p>
<p><emphasis>Lumina e</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>abraieken</emphasis></p>
<p><emphasis>Horská římsa v měsíčním svitu</emphasis></p>
<p><emphasis>Tančete tanec svobody</emphasis></p>
<p><emphasis>Děti neklidné noci</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Zrcadlové skály třpyt</emphasis></p>
<p><emphasis>Tivriasina nekonečná píseň</emphasis></p>
<p><emphasis>Pozvedněte ruce k stříbrnému oku</emphasis></p>
<p><emphasis>Nechť svítí jasně a dlouho</emphasis></p>
<p><emphasis>Luminas e</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>abraieken</emphasis></p>
<p><emphasis>Shaithdu</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>I</emphasis><emphasis>llume!</emphasis></p>
<p><emphasis>Tvé světlo jen mé je!</emphasis></p>
<p>Sylvia viděla, že tato její píseň Billyho a Dela potěšila, což pro změnu vyvolalo úsměv na její tváři. „Pořádáme tuto slavnost každý měsíc, po tři noci, kdy je měsíc v úplňku,“ vysvětlovala. „Tehdy římsa září v stříbrném světle a my tančíme na Tivriasinu píseň! Uvidíte, že se vám to bude líbit. To vám slibuji.“</p>
<p>Dav kolem nich utichl.</p>
<p>„Teď buďte zticha,“ vyzval trojici Erinel. „Chystají se začít. Můj strýc přinesl Hůl světla.“</p>
<p>Celé shromáždění zůstalo tiché a všechny pochodně byly uhašeny. Před nimi, na kamenném piedestalu, stál Arien Stříbrolist, sotva víc než silueta ve svitu hvězd. V jedné ruce před sebou držel kroucenou hůl a druhou třel její zakulacený horní konec. „Illu lumin-bel,“ poručil holi. Konec hole začal pozvolna zářit, čím dál jasněji, až Ariena zalévalo měkké světlo. Pak sevřel hůl pevně oběma rukama a ukázal ji davu, jenž jednohlasně odpověděl: „Illu lumin-bel!“ Vtom hůl uposlechla jejich jednotnou vůli a její horní konec vzplál jasným světlem.</p>
<p>Arien předal hůl Ryellovi. Za nimi ve skalní stěně zel temný vstup do tunelu.</p>
<p>Starší počkal, až nastane klid, a pak pronesl ke shromáždění: „Dnes večer se k našemu tanci připojí čtveřice cizinců. Lidí, kteří k nám přišli ze vzdáleného místa.“ Jak se dalo očekávat, z celého davu se ozvalo šuškání.</p>
<p>„Tiše!“ poručil Arien. „Brzy vyjde měsíc, nemáme mnoho času. Shaithdun-o-Illume čeká. Zaujměme svá místa!“</p>
<p>Se smíchem a písní na rtech začali elfové pobíhat, aby se seřadili do obřadního průvodu, kterým se zahajovala slavnost.</p>
<p>„Chyťte mě za ruku, DelGiudicei,“ pravila Sylvia, „a postavte se za mě. A vy, Billy Shanku, mě vezměte za druhou ruku a jděte přede mě.“ To samé učinili též všichni přítomní, čímž elfové, držíce se za ruce, vytvořili dlouhého hada. Arien s Holí světla šel v čele a Ryell hned druhý. Tentokrát však v řetězu byla mezera, protože Mitchell stál za Delem a odmítal se ho chytit za ruku, což Del považoval za naprostou dětinskost, která mu s tímto člověkem, jenž se prohlašoval za vůdce, nešla dohromady.</p>
<p>Vešli do tunelu, vedeni pouze holí. Už několik málo míst za Arienem bylo sotva vidět, a ti, kteří šli sto či dvě stě kroků za ním, kráčeli kroutícím se tunelem ve tmě černé jako smola. Pro elfy to znamenalo čas spojení, čas kontaktu a vzájemné důvěry. Při hledání cesty kolem kamenů či po nerovně vysekaných schodech závisel každý výhradně na jedinci přímo před sebou, jenž byl spojením se světlem. Po Pouhých pár krocích do černočerné tmy si Mitchell uvědomil nerozumnost svého tvrdohlavého vzteku a popadl Delovu ruku.</p>
<p>Tunel vedl jen několik set yardů do hory, ale díky pomalému tempu a křivolaké cestě, se zdál mnohem delší. Zvláště Delovi, jenž byl po celou dobu pod útokem Mitchellova nekonečného přívalu nadávek a stížností.</p>
<p>„Shaithdun-o-Illume!“ zvolal nakonec Arien, poněvadž v dálce vepředu se objevilo světlo, a elfové se znovu dali do zpěvu a jásotu. Náhle se ve východu z tunelu objevila silueta muže a Arien se překvapeně prudce zastavil.</p>
<p>„Kdo to může být?“ zeptal se polekaný Ryell. V poslední době se stalo hodně podivných věcí, mezi něž v neposlední řadě patřil příchod starobylých, a Ryell, stejně jako mnozí další, byl přesvědčen, že Illurnu čeká krize, která ohrozí samotnou existenci jeho lidu. „Před námi do tunelu nikdo nevstoupil a jiná cesta na Shaithdun není.“</p>
<p>„Mňo, řekl bych, že už je načase, že jste konečně tady!“ ozval se dobře známý hlas, který rozptýlil všechny obavy. „Trochu pozdě, řekl bych!“</p>
<p>„Prosím, ne,“ zaúpěl Ryell. „Dvorní šašek si na nás počkal.“</p>
<p>„Pokud jste si přál připojit se ke slavnosti, měl jste vstoupit spolu s průvodem,“ řekl Arien čaroději, postupuje k východu z tunelu. „Zvyky by se neměly opomíjet.“</p>
<p>„Připojit se ke slavnosti?“ zopakoval zmatený čaroděj. „Ach ne, ne, nic takového, nic takového! Chci říct, žádná slavnost se konat nebude, tak proč bych se k nějaké připojoval?“</p>
<p>„Co tím naznačujete?“ zeptal se Arien vážně. Jeho podezření ještě zesílilo, když si Ardaz stoupl před něho, aby mu zahradil východ.</p>
<p>„Jděte nám z cesty, vy starý blázne!“ vyštěkl Ryell rozhorleně.</p>
<p>„Hůl světla musí zůstat v tunelu!“ odsekl Ardaz najednou střízlivým a smrtelně vážným tónem. „A dnes večer nebuo žádná slavnost!“</p>
<p>Ryell začal chrlit protesty, ale Arien, jenž viděl v čarodějových očích hrozbu, ho ihned umlčel. Starší totiž dobře znal Ardazovy nálady. S nepředstíraným znepokojením se obrátil zpět k němu. „Vyskytly se nějaké potíže?“</p>
<p>„Ungdenovi zvědové jsou u Horské brány,“ odvětil Ardaz zachmuřeně. „Je mi líto, ale slavnost na římse by jistě byla zezdola vidět.“</p>
<p>„Jak víte, že tam jsou?“ zavrčel Ryell, jenž čaroději jako vždy nevěřil. „Jestli je to jedna z těch vašich her –“</p>
<p>„Vím!“ odsekl Ardaz a Ryella zarazila odhalená síla v čarodějově hlase.</p>
<p>„Nikdy předtím nepřišli tak blízko,“ zamumlal Arien.</p>
<p>„Nikdy předtím nebyl Ungden tak odhodlaný,“ odpověděl Ardaz příkře. Nemusel dál hovořit o svém mínění, že za tímto posledním pokusem nalézt polohu Illumy stojí něco mnohem nebezpečnějšího než Ungden Uchvatitel, neboť věděl, že tyto obavy sdílí každý obyvatel Lochsilinilume.</p>
<p>Ariena přerušení slavnosti očividně vyvedlo z míry, přesto však dbal slov svého moudrého rádce čaroděje. „Ať se toto donese ke všem v průvodu,“ pokynul Ryellovi, předávaje mu Hůl světla. „Přišel čas, abychom se připravili; slavnost bude muset počkat.“</p>
<p>„Ariene,“ zaskučel Ryell, „přece nepokazíte tenhle večer kvůli slovu tamtoho.“</p>
<p>„Řekni lidem, aby se vrátili zpátky do města,“ pokračoval Arien klidně a neochvějně.</p>
<p>Ryell se rozhněvaně obrátil na patě a vyrazil zpátky podél průvodu, ale Arien s ním ještě neskončil.</p>
<p>„Svolej devět druhorozených a doprovoď je na Shaithdun. Řekl bych, že je čas k zasedání rady.“</p>
<p>„Nějaké další přání, pane?“ zabručel Ryell sarkasticky s našpulenými rty.</p>
<p>„Ano,“ odpověděl Arien ostře. „Ať moje dcera a Erinel přivedou naše hosty. Tahle nepříjemná záležitost by mohla zajímat i je.“</p>
<p>Arien čekal u východu z tunelu, aby se přivítal s ostatními, když dorazili. „Zasedání rady bude asi neradostné,“ řekl Delovi a Billymu, „nicméně, alespoň jste sem přišli v pravou chvíli, abyste viděli Loch-sh’Illume, Měsíční jezero, v plné kráse.“</p>
<p>Dvojice vstoupila na skalní římsu a zjistila, že Starší vůbec nepřeháněl. Stáli na ploché římse miskovité prolákliny, ohraničené vysokými horskými slídovými stěnami, které se trychtýřovitě rozevíraly směrem k večerní obloze, jako by ji chtěly obejmout. Pod římsou však stěny zůstávaly svislé, propadajíce se stovky stop do hlubokého, studeného horského jezera. Několik yardů od ústí tunelu tryskala z díry ve skále bystřina a prudce se vrhala dolů do rokle. Byla to Tivriasis, stále zpívající své nezapomenutelné tóny, které vyvolávaly představy o hrdinských dobrodružstvích a tajemných krajích, jak tančila po skalní stěně na své cestě do temnoty vody dole.</p>
<p>Na jižní straně rokle byla vidět jediná mezera v horské stěně, která začínala jako prasklina dole u jezera, ale směrem nahoru se rozšiřovala natolik, že divák měl celou jižní oblast jako na dlani. Za denního světla byly jasně vidět Horská brána a Avalon, ale večer se daly rozeznat pouze nezřetelné tvary pohoří na jihu a za ním tu a tam světlo na rozlehlých Calvanských pláních.</p>
<p>Na římse nebyly potřeba pochodně, vyjma nejtemnějších nocí, neboť dokonce i světlo hvězd, odražené množstvím slídy, stačilo, aby bylo vidět. Za večera jako tento, s jasným vycházejícím měsícem, římsa přízračně, stříbrně zářila.</p>
<p>Zatímco Del stál fascinován tou krásou před sebou, přistoupil k němu zezadu nějaký stařec a poklepal mu na rameno. Napřed ho Del nepoznal, protože i když měl stařec na sobě čepici a háv podobné těm Ardazovým, měl dlouhý bílý vous, huňaté obočí a bílé vlasy, které mu volně spadaly pod úroveň krku. Na rameni mu pohodlně seděl velký havran. Samozřejmě to byl Ardaz, jak Delovi došlo, když čaroděj ukázal na svůj vous a mrkl.</p>
<p>Udivený Del ho za vous lehce zatahal, načež se čaroděj pobaveně zachichotal a obrátil se, aby se pozdravil s ostatními, když vyšli z tunelu na římsu. Del se také zasmál a následoval ho, vděčný, že Ardaz přišel, a uvažuje, jaký druh magie čaroděj použil, aby se sem dostal před nimi. Možná se proměnil v ptáka, takového, jaký mu teď seděl na rameni. Nebo třeba přiletěl na koštěti, jako některé čarodějnice ze starých pohádek, které ožívají o Halloweenu.</p>
<p>Když z tunelu vyšel poslední z členů rady, Arien se posadil, zády se opřel o skálu a všechny je vyzval, aby se usadili v půlkruhu kolem něho. Starší sotva vnímal, jak se ostatní usazují. Upíral pohled na mezeru v horách a jeho mysl byla unášena zpět přes století. Byl prvním potomkem Illumanů z druhé generace, první elf narozený elfím rodičům a první dítě, jež přišlo na svět v Illumě. Vzpomínal na chvíli, kdy vystoupil na Shaithdun a poprvé spatřil Loch-sh’Illume. Toho dne také mladý Arien Stříbrolist viděl tou samou mezerou v horské stěně rozlehlé území na jihu a uvědomil si, že svět je ve skutečnosti mnohem víc než údolí Illuma a Křišťálové hory, které je obklopují. Tehdy k němu přišel otec a pověděl mu o mocné Pallendaře, městu, které elfové nazývají Caer Tuatha, o úžasném Avalonu, Clas Braiyelle, a o všech těch širých krajích mezi nimi.</p>
<p>Arien si Shaithdun-o-Illume oblíbil. Natolik, že když Tivriasis, jeho žena a Sylviina matka, odešla z tohoto světa, našel zde útěchu.</p>
<p>Té noci ho píseň horské bystřiny chytla za srdce; její radostná melodie se tolik podobala tónům, které provázely životem elfí dívku, jež bývala jeho družkou. A tak Arien na její památku pojmenoval bystřinu po ní, a té samé noci začal tradici Luminas ey-n’abraieken.</p>
<p>Arien se usmál, když pomyslel na dávné časy, kdy se on, Tivriasis a Ryell vyplížili z Illumy a vydali se do lesa Avalonu nebo k severním hranicím Calvanských plání. To však bylo v bezpečnějších dobách, ve dnech Ben-rina a jeho dědiců. Nyní, s Ungdenem Uchvatitelem na trůnu jihu, se žádný Illuman neodvážil opustit úkryt v horách.</p>
<p>Úsměv Arienovi zmizel z tváře. Calvané, Ungdenovi zvědové, se jim utábořili přímo na zápraží. Dokonce i Illuma, Lochsilinilume, útočiště aielleských elfů, se octlo v ohrožení. Útočiště, pomyslel si Arien, nebo vězení? Obrátil se k Ardazovi, jenž se posadil vedle něj.</p>
<p>„Jak dlouho budu žít, příteli?“ zeptal se potichu. „Bude to dost dlouho, abych se mohl těšit ze dne, kdy budu moci navštívit Pallendaru? Nebo si třeba zaplavat v moři?“</p>
<p>V Ardazových očích se objevily slzy, neboť více než kdo jiný chápal Arienovu úzkost. Ta otázka byla řečnická a nezodpověditelná, protože Arien byl nejstarším z elfů, prvním svého druhu, který byl čaroději obdařen dlouhověkostí. V té chvíli, takto opřený o skálu, připadal Arien Ardazovi opravdu starý. Od doby, co se chopil moci Ungden, byl Arien pod strašným tlakem a, stejně jako uvězněné zvíře, ztrácel chuť do života a pomalu upadal do stavu letargie, což, jak Ardaz věděl, skončí jeho smrtí. Ani Luminas ey-n’abraieken mu nepřinášel víc než jen dočasnou úlevu. I na ostatních elfech bylo možné pozorovat tyto příznaky smrtelnosti; na Ryellovy který se stále rozčiloval a vztekal, asi nejvíce ze všech. Častokrát Ardaz sedával u vstupu do své věže Brisen-Ballas, shlížel do skrytého údolí a plakal pro Děti luny. Tato dobrosrdečná rasa, která nenabízela nic menšího než opravdové přátelství, si zasluhovala lepší osud. Bylo toho tolik, čím mohli obohatit život lidí v Aielle. Kdyby jen…</p>
<p>„Kdyby vám jen dali šanci,“ zamumlal k Arienovi. Starší, jenž se připravoval pronést řeč k radě, ho neslyšel.</p>
<p>Ačkoli jednání rady měl zahájit Arien, rozčilený Ryell promluvil první. Netrpělivý, doufaje, že zachrání aspoň část slavnosti, prchlivý Illuman na nikoho nečekal.</p>
<p>„Jak víte o těch zvědech, starče?“ vyštěkl na Ardaze. „Nebo je to další váš vtip?“</p>
<p>Arien svého přítele neokřikl, neboť chápal, že Ryell zoufale potřebuje cítit svobodu Luminas ey-n’abraieken. Stejně jako pro Ariena byl tanec na skalní římse v měsíčním světle Ryellovou největší radostí, uvolněním od neustálé tísně kvůli nepřátelům na jihu, a nelíbilo se mu, že mu to někdo bere.</p>
<p>„Žádný vtip,“ odpověděl čaroděj vážně. „I když si upřímně přeji, aby byl. Kéž by. Ne, ne.“ Ukázal na Dela. „Když jste odešel, začal jsem přivolávat vichr, abych uklidil ten nepořádek. Samozřejmě že tady Desdemona, jako vždy s bezvýhradnou důvěrou ve mě, hned uletěla.“ Sarkasticky na havrana zavrčel. Del seděl zmatený, protože předtím se setkal s Desdemonou jako kočkou. „Zmizela a já jsem přivolal vichr. Žádný problém.“ Rozhořčeně směrem k havranovi luskl prsty; šeptem, aby ho slyšela jenom Desdemona, dodal: „Ty listy zase narostou.</p>
<p>No, kde jsem to přestal? Ach, ano. Když jsem si znovu nasadil šaty, Des přiletěla strašně rozrušená zpátky a řekla mi, že jihovýchodním průsmykem přicházejí k Horské bráně Calvané.“</p>
<p>„Pták!“ vykřikl Ryell. „Naše slavnost byla přerušena kvůli krákání nějakého ptáka!“ Vyskočil na nohy a zadival se na jih k Horské bráně, zahalené ve tmě. „Nic tam dole nevidím, starče. Kde je oheň z jejich tábora? Nebo snad mají rádi tmu?“ Avšak právě když sarkasticky prskal, na temném poli se náhle objevilo světlo táborového ohně. Ryell málem spadl z římsy, když to uviděl, a ostatní vyskočili, užasle lapajíce po dechu. Jen Arien, jenž nikdy nepochyboval o čarodějově slově, nebyl překvapen.</p>
<p>„Zdá se, že tomu ptáku dlužíš omluvu, Ryelli,“ promluvil Pán elfů chladně.</p>
<p>„Ještě nikdy nepřišli tak blízko,“ řekl Ryell, nyní tichým hlasem. „Co to znamená?“</p>
<p>Starší, rozhodnut zachovat klid, nevzrušeně odpověděl: „To znamená, že Ungden našel vodítko k místu našeho pobytu, jelikož rozhodně věří, že Illuma je víc než nějaká legenda. Anebo to neznamená vůbec nic. Nemáme žádnou jistotu.“</p>
<p>„Ach ano, máme jistotu, Ariene,“ řekl Ardaz. „Tady Des je poslouchala. Hledají nás a vědí, že jsme blízko.“</p>
<p>Del čaroděje pečlivě studoval. Něco se na něm změnilo. Jednou už čaroděje viděl vážného, když se dříve toho dne bavili o Brielle, jenže tohle bylo hlubší. Předtím byl Ardaz energický, téměř horečný, nicméně přes jeho vyvádění vypadal jako křehký stařík. Del měl dokonce strach, že by si mohl ublížit. Nyní byl ten strach pryč; z čaroděje vyzařovala síla, měl kolem sebe auru nadpřirozené moci. Předtím mu Ardaz připadal bláznivý, nyní se mu však v očích jasně zračilo vědění. Hluboké vědění, znalosti přesahující vědomosti smrtelníka. Náhle na Dela plnou vahou dolehly pravda o Ardazovi a to, o čem hovořil Calae ve svém bizarním příběhu. Tento muž před ním byl čaroděj, jeden ze Čtveřice vycvičené Colonnae v prvních dnech Ynis Aielle. Tento člověk žil více než dvanáct století a znal svět před zkázou! V šoku z toho poznání Del málem nahlas vykřikl.</p>
<p>„Pak jsme ztraceni,“ zaúpěl jeden z elfů přes reptání ostatních.</p>
<p>„Ne,“ odsekl Arien tvrdě a jeho neústupný tón skupinu umlčel. „Nejsme ztraceni. I kdyby Calvané objevili vstup do tunelu, nikdy nenajdou cestu podzemním bludištěm.“</p>
<p>„Ale jestli ji najdou,“ řekl Ryell, „máme sotva tři stovky kopí, zatímco jen Caer Tuatha jich dá dohromady tisíce.“</p>
<p>Na vzdáleném konci shromáždění naslouchal Hollis Mitchell s rostoucím zájmem, zaujat představou války. Věřil, že kdyby měl čas a pořádnou příležitost, získal by nad těmito primitivy moc. Jen jeho znalosti o zbraních by mohly rozhodnout o vítězi v tomto světě, kde mávají meči.</p>
<p>„Je válka nevyhnutelná?“ zeptal se, vkládaje se do debaty s typickou netrpělivostí.</p>
<p>„Je to buď válka, nebo nechat se povraždit,“ zamumlal Ryell.</p>
<p>„Pokud nás Ungden najde,“ řekl Arien, „zničí nás. Jeho zlost má kořeny hluboko v minulosti. Z jeho pohledu musíme proto, že jsme jiní, zemřít.“</p>
<p>„To mi zní povědomě,“ zašeptal Billy, a Del na něj pokorně kývl.</p>
<p>Mitchell se zvedl a vkráčel doprostřed kruhu rady. „Nejste ztraceni!“ zvolal hlasitě a rozpřáhl přitom ruce, jako ty byl nějaký spasitel, vyslaný, aby k Illumanům promluvil. „V mém světě jsme měli zbraně, se kterými mohla hrstka porazit masy!“ Odmlčel se, očekávaje jejich nadšené výkřiky, aby pokračoval.</p>
<p>Nedostal však, co očekával. Zatímco většina druhorozených zaraženě seděla, Ardaz zbledl hrůzou a Arien rozzuřeně vyskočil.</p>
<p>„Ticho!“ poručil Starší. Mitchell byl o půl stopy vyšší a dvakrát těžší než štíhlý Arien, ale ve svém hněvu se Starší tyčil nad kapitánem. „V Aielle není pro vaše zbraně ani vaše způsoby místo!“</p>
<p>„Nechejte ho mluvit!“ žádal Ryell. Arien se k němu prudce obrátil, s obličejem zkrouceným nevírou a obnoveným vztekem.</p>
<p>„Možná je v tom, co chce říct, nějaký přínos,“ prohlásil Ryell neústupně.</p>
<p>Arien ani nemrkl.</p>
<p>„Čelíme vyhlazení!“ zahřměl Ryell, jako by to samotné ospravedlňovalo jeho postoj. „Tyranem je tu Ungden! Jsme více hodni chodit po tomto světě než on a jeho mizerní lidé!</p>
<p>Co naše práva?“</p>
<p>Arien se rozhlédl. Byl si dobře vědom, že tato řeč mu nepomohla – Ryell věděl, že by ho v této věci nikdy neovlivnil – byla určena uším ostatních druhorozených, kteří už měli, stejně jako Ryell, plné zuby skrývání se ve strachu. V Lochsilinilume nefungovala diktatura; rada si svou vůlí mohla vynutit na Starším ústupky.</p>
<p>Strhlo se několik debat současně a brzy začalo být zřejmé, že se rada kvůli Mitchellovu naznačenému návrhu beznadějně rozdělí. Arien požádal očima Ardaze o radu a čaroděj mu odpověděl upřeným pohledem, rozhodným a nepřipouštějícím kompromisy, jímž potvrzoval Arienovy instinktivní pocity a obavy.</p>
<p>„Ne!“ prohlásil Arien naprosto rozhodně. „Už o tom nechci slyšet ani slovo. Nezačnu válku. Ani neoživím způsoby lidí před e-Belvin Fethe! Zapomněli jste snad na ta hrozná vyprávění? Pouhý fakt, že existujeme, všechno, co má Aielle představovat, nás morálně zavazuje nikdy tyto chyby nezopakovat.“</p>
<p>„Jestliže nás však najdou…“ naznačil jeden z druhorozených.</p>
<p>„Pak uděláme, co budeme muset!“ vyštěkl Arien.</p>
<p>„Pak už bude příliš pozdě,“ zamumlal Ryell.</p>
<p>Mitchell ustoupil před Arienovým hněvem a vrátil se ke svým společníkům.</p>
<p>„Kapitáne,“ zasyčel Del přes zatnuté zuby, sám se třesa vztekem. „Nepřišli jsme sem, abychom začali válku.“</p>
<p>„Ne,“ odvětil Reinheiser, „ale napadlo vás, že jsme možná na toto místo byli posláni, abychom zajistili, že vítězství dosáhne ta správná strana? Zdá se, že konflikt je nevyhnutelný.“</p>
<p>Ačkoli Dela upřímně znepokojovalo, že by mohl mít Reinheiser pravdu, ještě větší starost mu dělalo, kterou stranu bude Mitchell považovat za tu „správnou“. V hloubi duše věděl, že kapitánovi by šlo o osobní zisk, a ne o blaho obyvatel Ynis Aielle.</p>
<p>A Del byl, přes jisté výhrady, nadále přesvědčen, že mohou najít lepší řešení. Hnusila se mu válka a všechno to zlo a utrpení, jež s sebou nesla, a v té chvíli, nejkritičtější chvíli celého jeho života, pochopil, že nedokáže-li v této nebezpečné hodině dostát svým zásadám a ideálům, pak jsou to jen prázdné fráze. Del věřil – poté, co byl svědkem následků ničení za zlatou clonou, musel věřit – že zdravý rozum, a nikoliv násilí, je jediným možným prostředkem k vyřešení konfliktu.</p>
<p>„Musí být nějaký jiný způsob,“ pronesl Del k radě. „Nějak dát Ungdenovi najevo, že pro něj nepředstavujeme hrozbu a jsme ochotni žít s Calvou v míru.“</p>
<p>„Bez šance, hochu,“ odvětil Ardaz. „Ne, ne, to by se nikdy nepovedlo. Znal jsem Ungdenova praotce, a ten byl právě tak nepoddajný jako tenhle paličatý hlupák. Uchvatitele nic nepřiměje změnit názor. Byl jsem v Caerech, v Pallendaře té noci, kdy se Ungden zmocnil trůnu. Byl jsem svědkem jeho krvavých metod a zla v jeho srdci. V tomhle mi věřte, není žádná naděje na mír, dokud městu vládne Ungden.“</p>
<p>„Pravda, Ungden se vždycky choval jako had,“ souhlasil Arien.</p>
<p>„A obávám se, že za jeho trůnem je možná ještě větší zlo,“ zamumlal si Ardaz pod vousy.</p>
<p>Nepříjemné ticho, které následovalo, dlouho, velmi dlouho nikdo nepřerušil. Arien pečlivě zvažoval své myšlenky, neboť věděl, že všichni v Illumě se budou obracet o radu na něj.</p>
<p>„Sylvie a Erineli,“ pravil nakonec, „odveďte naše hosty zpět do města. Ubytujte je v mém domě, a vy,“ nařídil mužům, „zůstaňte tam. Následující porada je jen pro uši členů rady. Dřív než před svítáním se asi nevrátíme.“</p>
<p>Šestice se zvedla k odchodu. Všichni měli hlavy plné otázek či návrhů, ale Arien jim svým tónem dal jasně na srozuměnou, že zde jejich slova k ničemu nepřispějí. Všichni, kromě Mitchella, se uklonili a obrátili se k tunelu.</p>
<p>„V tunelu je pro vás pochodeň,“ řekl Ardaz. Sylvia přikývla.</p>
<p>Reinheiser se zmateně zastavil a změřil si čaroděje pohledem. Fyzik si byl plně vědom svých pozorovacích schopností a věděl, že předtím v tunelu nebyla žádná pochodeň, jen Hůl světla. Ta se spolu s průvodem elfů vrátila zpět do města a od chvíle, co všichni dorazili na římsu, nikdo nebyl u vstupu.</p>
<p>Když však vešli do tunelu, na zemi před nimi skutečně ležela louč. A když ji Erinel zvedl, sama od sebe vzplála.</p>
<p>Dela to nepřekvapilo.</p>
<p>Uzavřené zasedání rady začalo hned, jak skupinka odešla, a neobešlo se bez spousty mluvení a hašteření, neboť stále přetrvávaly dva rozdílné názory, jak postupovat. Ryell a jeho zastánci si chtěli poslechnout Mitchellovy návrhy, rychle calvanské jednotky přepadnout a porazit Ungdena dříve, než se bude moci proti Illumě skutečně připravit. Podle druhého návrhu, který prosazoval Arien, by se snažili vyhýbat válce co nejdéle za každou cenu, v naději, že pomoc přijde ze samotné Calvy; třeba v podobě povstání proti Ungdenovi. Následovala prudká, vášnivá debata, ale na konci se nedostali o moc dál, než kde byli na začátku. Nakonec, když obloha zesvětlala s blížícím se úsvitem, Arien diskusi ukončil.</p>
<p>„Zdá se, že jsme rozděleni,“ řekl. „Beznadějně rozděleni, přinejmenším v této chvíli. Proto, jako Starší, jsem rozhodl, že zůstaneme v úkrytu a počkáme, dokud lépe nezmapujeme situaci.“ To vyvolalo u Ryellových přívrženců reptání. „A nikdo,“ pokračoval Arien přes brblání, „vyjma těch, kteří budou vysláni plnit úkoly pro tuto radu, neopustí město.“</p>
<p>„A co naši hosté?“ rýpl si Ryell. „Přece jen jsou to lidé a nevěřím jim.“</p>
<p>Ardaz si znepokojeně poposedl a pohladil Desdemonu, jež se opět změnila v černou kočku.</p>
<p>„Ale jednomu člověku, jménem Mitchell, bys věřil natolik, aby nás vedl proti Calvě,“ opáčil Arien ostře.</p>
<p>„Chtěl jsem si jen poslechnout jeho plány, jak Calvu porazit,“ odsekl Ryell, „abychom je mohli prostudovat a poučit se z nich. Nesvěřil bych mu velení.“</p>
<p>Arien zavřel oči a probíral se pocity ve svém nitru. Cítil že musí čekat na svou příležitost a reagovat na věci tak, jak přijdou, protože ještě nevěděl dost na to, aby směle jednal a ukvapené rozhodnutí by jistě mohlo všechny zničit.</p>
<p>„Co se týče našich hostů,“ poručil, „dostane se jim veškerého pohodlí, jaké jim můžeme poskytnout.“ Opět se ozvalo brblání. „Ale,“ dodal Arien, aby reptaly umlčel, „nebude jim dovoleno opustit jejich pokoje a před jejich dveře budou postaveny stráže.“</p>
<p>Rozhlédl se po přítomných. Z pouhého jeho pohledu se dalo vyčíst, že si stojí za svým rozhodnutím, a zároveň že úpěnlivě žádá o souhlas, úlevu od nesmírných tlaků, jimž byl jako vůdce vystaven.</p>
<p>„Dohodnuto,“ odpověděli ostatní. „To je moudré rozhodnutí,“ dodal Ryell. Totéž si myslel i Ardaz, až na to, že znal hlas z lesa, který volal toho jménem Del. Čaroděj se toho hlasu obával, neboť netušil, proč toho muže tak láká, a také věděl, že jeho volání nezůstane bez povšimnutí.</p>
<p>„Takže když jsme se shodli, můžeme nyní jednání ukončit a vrátit se do města,“ uzavřel Arien. „A doufejme,“ dodal zachmuřeně, „že náš domov zůstane Uchvatitelovu zraku skryt.“</p>
<p><strong><emphasis>16</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Trpělivost</emphasis></p>
<p>Dela nijak hrozně nerozčílilo, když se ráno vzbudil a zjistil, že nesmí opustit pokoj. Jeho spánek byl plný snů o Avalonu a nyní ho neustále pronásledovala představa, jak tančí s krásnou Brielle na měsíčním světlem zalitém palouku. Vzhledem k tomu, že nebyli v Avalonu, mu jeho okolí připadalo nepodstatné, a jedna místnost byla stejně dobrá jako celé město.</p>
<p>Billy však tu zprávu hodně těžce nesl. Od začátku tohoto dobrodružství zaujal stoický postoj. Dokonce i když se vynořili z hlubin moře a našli svůj svět očividně zničený, Billy se s chmurným odhodláním zatvrdil. Neochotně se smířil s osudem a tuto svou trpnost nosil jako štít, i když zjistil, že disciplína, nutná k tomu, aby zůstal vyrovnaný, je dvousečná. Mohl se ubránit depresi, ale aby to dokázal i v tak nepředvídatelné a nekontrolovatelné situaci jako tato, musel se také vyvarovat emocí, falešných lávek nad strmými propastmi. Až doteď se mu to dařilo, dokonce odolal i kouzelnému půvabu Avalonu.</p>
<p>Billyho sebekázeň však dosáhla svých mezí. Včerejší odpoledne strávil mezi elfy a Illumu a její obyvatele, s jejich veselými písněmi, tanci a bezstarostným způsobem života si zamiloval. Nyní spadl z lávky, na kterou vstoupil, aniž by to chtěl, zdrceně seděl v pokoji a zíral malým oknem na dovádění dole. Ačkoliv se po elfech natahoval Ungdenův stín nemohlo je to připravit o jejich věčné veselí.</p>
<p>V pokoji přes chodbu se Reinheiser tvrdě činil, aby uklidnil rozzuřeného kapitána.</p>
<p>„Jak se opovažují?“ zaryčel Mitchell, až mu na protest vystouply žíly na krku. „Zavřít mě! Potom, co jsem jim nabídl pomoc.“</p>
<p>„Falešnou pomoc,“ odfrkl si Reinheiser, který znal Mitchellovy tužby a ambice dost dobře na to, aby chápal, že kapitán by nikomu nepomohl, kdyby ho to nepřiblížilo k jeho vlastním cílům. Tihle elfové, tak dětinští a bezstarostní, neměli v Mitchellových konečných plánech místo. Mohl by je využít nebo je zotročit, ale – tím si byl Reinheiser nade vše pochyby jist – kapitán jim rozhodně neměl v úmyslu pomoci.</p>
<p>„Co tím myslíte?“ zeptal se Mitchell obezřele.</p>
<p>„No tak, kapitáne. Určitě nečekáte, že vybudujete armádu z těchhle bezmocných bytůstek.“</p>
<p>„Ne,“ připustil Mitchell a odporně se zasmál. „Ale to oni nevědí.“</p>
<p>„Ovšemže ne,“ souhlasil Reinheiser. „A buďte bez obav, myslím, že přinejmenším pár z nich jste přesvědčil, že jste přítel.“</p>
<p>„A takhle se mně odvděčí.“ Bouchl pěstí do zamčených dveří. „Musím se odsud dostat!“</p>
<p>„Do Calvy, předpokládám.“</p>
<p>„Jistěže do Calvy. A k Ungdenovu dvoru.“</p>
<p>„Abyste převzal moc?“ přemítal nahlas fyzik. „Nemyslím, že Ungden je typ, co se tak ochotně vzdá svého nepoctivě získaného trůnu.“</p>
<p>„To bych od něj ani nečekal,“ souhlasil Mitchell. „Třeba by však odměnil velkého vůdce z jiného světa, člověka, který mu předhodí jeho největšího nepřítele, nějakým čestným místem u svého dvora nebo možná i vlastním malým královstvím.“</p>
<p>„Přičemž obé by pro vás bylo dobrou základnou k tomu, abyste vybudoval armádu,“ uvažoval Reinheiser.</p>
<p>„Armádu s puškami,“ potvrdil kapitán, vychutnávaje si svůj sen o moci s odporným potěšením.</p>
<p>„A vybavení k výrobě něčeho takového?“ zeptal se Reinheiser. „To, že znáte součásti pušky, ještě neznamená, že je budete schopen vyrobit. Jsou zde dostupné dostatečně tvrdé kovy? A co střelný prach?“</p>
<p>„Dá se to zvládnout,“ trval na svém Mitchell.</p>
<p>Reinheiser se slabě usmál. „Určitě,“ řekl. „A jestli ne pistole, tak jistě jiné zbraně, lepší než ty, co jsme tu zatím viděli.“</p>
<p>Mitchell přikývl a vypadal spokojen s touto odpovědí. „Potom budu vládnout tomuhle světu,“ poznamenal tiše a jeho úsměv se rozšířil. Byl to však jen dočasný odklad jeho hněvu a rozčilení, a jeho tvář se zase rychle zachmuřila. „Co ztoho?“ zamručel. „Všechno je to jen sen. I kdybychom se dostali z pokoje, což nemůžeme, nikdy bychom nenašli cestu z tohohle pitomého údolí.“</p>
<p>„Ale našli,“ opáčil Reinheiser, a nyní to byl on, kdo se zářivě usmíval. Vytáhl z pláště srolovaný pergamen a ukázal jej Mitchellovi, jenž poté, co jej fyzik rozvinul, zjistil, že je na něm nakreslena mapa – mapa vyznačující cestu zpátky k Horské bráně.</p>
<p>„Kde jste to vzal?“</p>
<p>„Udělal jsem to.“</p>
<p>„Ale jak?“</p>
<p>„Dětská hra,“ odvětil Reinheiser. „Když nás elfové vedli do údolí, počítal jsem kroky a zapamatoval jsem si odbočky a chodby, které jsme minuli v tom tunelu.“</p>
<p>„Tak proto jste vyrukoval s tou hroznou šaškámou, že máte hrůzu z jeskyní,“ řekl Mitchell. „Abyste se dostal ke zdi.“</p>
<p>Reinheiser přikývl, předstíraje znudění, jako by to byl pro někoho tak inteligentního jako on jen druhořadý výkon. „Ta mapa není dokonalá, ale jsem si jist, že bude stačit, abychom se odsud dostali.“</p>
<p>„Vy nejste hloupý,“ řekl Mitchell, a obličej mu sotva stačil, aby se na něj vešel jeho široký úsměv. „Kdy vyrážíme?“</p>
<p>„Jen trpělivost, příteli,“ odpověděl Reinheiser. „Elfové ve své ostražitosti poleví, až pomine bezprostřední nebezpečí, a pak –“</p>
<p>„A pak,“ přerušil ho kapitán, rozpřahuje zeširoka ruce, jako by promlouval k davu, „všichni pozdravte Mitchella, Pána Aielle!“ Hlasitě se rozesmál.</p>
<p>Reinheiser se k němu přidal, třebaže méně srdečně. Fyzik věděl, že jsou zde i jiné síly, s kterými bude nutné se vypořádat a které Mitchell nevzal v potaz, a popravdě mu Mitchellova žádostivost připadala naprosto absurdní.</p>
<p>Později toho odpoledne seděli Ardaz s Ryellem na stupínku v trůnním sálu, zatímco Ardaz před nimi neklidně přecházel sem a tam.</p>
<p>„Ariene, nechejte ho jít,“ prosil Ardaz. „Jemu můžeme věřit.“</p>
<p>„Věřit mu!“ vykřikl Ryell. „Je to člověk. Jak si můžeme být jisti, že je v něm vůbec něco dobrého? Lidé nedali Illumanům najevo nic než nenávist. Kdyby nás našli, ve chvilce by nás všechny pobili. A vy nás žádáte, abychom svěřili naše životy do rukou jednoho z nich?“</p>
<p>„Já jsem člověk a ten názor se mi samozřejmě protiví,“ pravil Ardaz, třebaže chápal Ryellovu zatrpklost vůči jeho druhu. Každý v Illumě znal příběh o Erinelových rodičích, Ryellovu bratrovi a švagrové, kteří byli lidmi zavražděni v jednom horském průsmyku, když byl Erinel ještě dítě. Arien o tom příběhu pochyboval, maje spíše za to, že nešťastný pár přepadli ničemní thalové, a ačkoliv ani Ardaz nevěřil, že ten zločin spáchali lidé, neměl žádný důkaz, kterým by zpochybnil Ryellovo hluboce zakořeněné přesvědčení.</p>
<p>„Vy jste jiný,“ opáčil Ryell. „Vy jste čaroděj, a dost neškodný.“</p>
<p>„Co by jen mohl pohledávat v čarodějčině lese?“ zeptal se Arien, snaže se udržet konverzaci při daném tématu. Pře mezi Ryellem a Ardazem se snadno vystupňovaly a Arien ze zkušenosti věděl, že tihle dva jsou schopni hodiny tlachat od věci, pokud se jim to dovolí.</p>
<p>„Vskutku, co?“ odvětil Ardaz. „No, co by tam jen mohl pohledávat? Myslím, že cestu tohohle muže řídí síly mocnější než my, víte – mnohem, mnohem mocnější. Podle mě by od nás nebylo moudré, kdybychom ho tu drželi. Mohli bychom je rozčílit, víte, a to bychom nechtěli. Ne, jestli se touží vrátit do Avalonu, pak bychom ho měli nechat.“</p>
<p>„Neměli bychom je taky všechny nechat volně pobíhat po Illumě?“ zavrčel Ryell. „A nechat tyhle neviditelné síly, o nichž mluvíte, aby nás přivedly ke zkáze?“</p>
<p>„Ne, ovšemže ne!“ odvětil čaroděj. „Mluvím jenom o tom jediném DelGiudice, a ten, řekl bych, si už naši důvěru získal.“</p>
<p>„To ano,“ souhlasil Arien. „Přesto nechápu, k čemu ho může chtít.“</p>
<p>„Nejspíš ho chce proměnit ve veverku, aby mohl poskakovat mezi jejími stromy,“ prohodil Ryell.</p>
<p>„Teď jste zašel příliš daleko!“ vykřikl Ardaz a vyskočil s očima planoucíma vztekem. Ryell nevšímavě, bezstarostně seděl, v pevné víře, že čarodějové jsou nemotorní staří troubové a čarodějky jen výplody dětské představivosti.</p>
<p>„Dost, Ardazi!“ nařídil Arien, ale čaroděj neustoupil. Arien si stoupl mezi něj a Ryella a čelil čarodějovu spalujícímu hněvu vlastním neústupným pohledem.</p>
<p>„Když jste se k nám před třiceti lety vrátil, souhlasil jste, že budete respektovat mé slovo a dodržovat naše pravidla,“ řekl Arien přísně, nepřipouštěje žádný kompromis. Ardaz se neochotně posadil.</p>
<p>„Ryell za sebou nemá tolik let jako my,“ připomněl Arien, aby čaroděje usmířil. „Nepamatuje si Smaragdovou čarodějku, ani staré časy, kdy byl vzduch plný magie. Pro něj jsou vyprávění o těch časech jen báchorky, které se vykládají u krbu.“</p>
<p>„Tak to ho poučím!“ zaburácel Ardaz, ale jeho hněv rychle ustoupil vzpomínkám na ty dávné časy, které mu vytanuly na mysli.</p>
<p>„Ariene,“ řekl klidně, „vzpomeňte si, chcete-li, na ty dny, dny Ben-rina a Umplebyho a Kamene spravedlnosti. Tehdy jsem pomohl vašim rodičům a jejich příbuzným a na oplátku jsem nežádal nic než vaše přátelství a důvěru. Snažně vás prosím, věřte mi teď. Nechte DelGiudice jít.“</p>
<p>„K čemu ho podle vás chce?“ zeptal se Arien.</p>
<p>„Nemám nejmenší ponětí,“ odvětil Ardaz. „Vím jen, že on si musí zvolit svou vlastní cestu, a nyní je jeho volbou Avalon. Nechte ho jít, Ariene. Nechám ho sledovat svými přáteli, slibuji.“</p>
<p>Arien v hloubi duše věděl, že Del si zaslouženě získal důvěru Illumanů, ale věděl také, jaké by jeho uvolnění mělo následky. Poštval by si proti sobě Ryella a mnohé další, kdyby nechal Dela jít, a teď nebyl vhodný čas, aby se jeho lid rozdělil.</p>
<p>Nakonec se však rozhodl následovat hlas svého srdce, neboť usoudil, že obětovat svědomí je mnohem větší zlo než cokoliv, co jim může provést Ungden. Arien by se s takovou ztrátou kvůli bezpečnosti nesmířil. Pevně rozhodnut, nicméně se zmírňujícím pochopením, se podíval Ryellovi zpříma do očí. „DelGiudice může jít.“</p>
<p>Ryell se odvrátil.</p>
<p>„Skvěle!“ zvolal Ardaz.</p>
<p>„Ale až poté,“ pokračoval Starší, „co Calvané odtáhnou z kopců kolem Horské brány.“</p>
<p>„Desdemona je teď sleduje,“ odpověděl šťastně čaroděj. „Dá mi vědět, až budou pryč.“</p>
<p>„V ten den budou ti ostatní tři zase moci volně chodit po údolí,“ pravil Arien. „Musíme zjistit, zda i oni jsou hodni naší důvěry.“</p>
<p>Rozzuřený, třesa se, jako by se jenom taktak ovládal, se Ryell obrátil zpět a šlehl po Arienovi pohledem, v němž se zračilo naprosté opovržení.</p>
<p>„Jenom klid, příteli,“ řekl Arien. „Tebe pověřuji hlídáním těch ostatních tří, a ty osobně doprovodíš DelGiudice dolů k průchodu Horské brány. Odtam pak můžeš sledovat, jak vstupuje do Clas Braiyelle, a pokud mu ten les míru a řádu dovolí vstoupit, poznáme, že není přítelem Ungdena Uchvatitele.“</p>
<p>„Ale večer se ti tři musí vrátit do svých pokojů a zůstat tom,“ navrhl Ryell. Ariena potěšilo, když zjistil, že jeho přítel, třebaže očividně rozzuřený jeho rozhodnutími, je zřejmě ochoten je akceptovat.</p>
<p>„Jak si přeješ,“ odvětil Arien.</p>
<p>„Pak jsem spokojen.“</p>
<p>Delovi poskočilo srdce, když k němu Ardaz přišel se zprávou, že mu dovolí vrátit se do Avalonu. I Billy se roztančil, když se dozvěděl, že bude brzy opět moci svobodně chodit mezi elfy. Čaroděj se domníval, že jim prokázal laskavost, když je informoval o Arienově rozhodnutí, ale ve skutečnosti začali být oba muži ještě zkroušenější, jak se dny vlekly a Desdemona se stále nevracela se zprávou, že calvanští zvědové jsou pryč.</p>
<p>Během té doby jejich pokoj často navštěvovali Sylvia a Erinel, a ukázalo se, že jejich přítomnost přináší oběma vězněným obrovskou útěchu. Z těch čtyř se brzy stali velcí přátelé, vyprávějící si zábavné historky. Del byl však trochu zklamaný, že Sylvia ani Erinel nesdílí jeho nadšení z návratu do Avalonu. Kdykoliv mluvil o Brielle, vyměnili si starostlivé, lítostivé pohledy, jako by o čarodějce věděli něco, co on ne, a pokaždé při první příležitosti změnili téma. Del začal chápat, proč mu Ardaz poradil, aby si nechal pro sebe, že se s čarodějkou setkal. Ačkoliv pro něho bylo těžko tomu uvěřit, došlo mu, že čaroděj správně předpověděl, že ani dobří obyvatelé lllumy plně neuznávají lesní čarodějku.</p>
<p>Ardaz strávil většinu času v druhém pokoji rozhovory s Reinheiserem a Mitchellem. Dokonale se k sobě hodili, neboť fyzik byl pozorným posluchačem a čaroděj strašně rád mluvil. Reinheiser nutil Ardaze vyprávět o Istaahlovi, Bílém mágu, a městu Pallendaře, které elfové nazývali Caer Tuatha. Ať se však snažil jak chtěl, nemohl z čaroděje dostat nic podrobnějšího o Temném mágovi, Morganu Thalasim, než zevrubné vyprávění o Bitvě u Čtyř mostů a o dnech před první mutací.</p>
<p>Nakonec, krátce po snídani ráno šestého dne, se Desdemona vrátila k Ardazovi se zprávou, že Horská brána je volná.</p>
<p>„Zůstali dlouho,“ řekl Arien, když mu to Ardaz oznámil. „Myslíte, že něco našli?“</p>
<p>„Ach ne, ne,“ odpověděl Ardaz. „Byli jen umínění, to je vše.“</p>
<p>„Doufejme,“ opáčil Arien. „Jděte tedy a informujte DelGiudice. Bude chtít hned vyrazit. A ostatním řekněte, že nyní mohou opustit své pokoje.“</p>
<p>„Och, prostě nádhera!“ zvolal Ardaz a vystřelil z místnosti.</p>
<p>„Vezmi si s sebou Erinela, až půjdeš za DelGiudicem,“ řekl Arien Ryellovi.</p>
<p>„Ano, Starší,“ odpověděl Ryell, „a běda mu, jestli ho les odmítne.“</p>
<p>„To se nestane.“</p>
<p>O něco později doprovodili Arien a Ardaz ty tři ke vstupu do tunelu v západním okraji údolí.</p>
<p>„Dobrá, pojďme,“ řekl Del netrpělivě. „Kápi na hlavu?“ zeptal se, natahuje ruku.</p>
<p>„Ne, příteli,“ řekl Arien a věnoval přitom Ryellovi úkosem letmý pohled. „Tentokrát můžete jít bez ní.“</p>
<p>„Jsem velice poctěn,“ zakoktal Del překvapeně. „Ale vážně bych ji raději měl. Jestli se něco zvrtne a chytnou mě Callvané, bylo by lepší pro nás pro všechny, kdybych je opravdu nemohl přivést zpátky sem.“</p>
<p>Ardaz vybuchl smíchem. „Tak, Ryelli, prošel vaším hloupým malým testem.“</p>
<p>Arien se široce usmál. „Doufali jsme, že budete rozumný.“ Znovu se podíval po Ryellovi. „Doufali jsme, že vám bude záležet na tom, abyste neohrozil naši bezpečnost.“ Na to Delovi hodil kápi. „Sbohem, příteli, těším se na váš návrat.“</p>
<p>„Vrátím se,“ ujistil ho Del. „Zatím na shledanou. A postarejte se mi o Billyho!“ Dal si na ramena ranec, který mu připravili, nasadil si kápi a vstoupil do tunelu mezi Ryellem a Erinelem.</p>
<p>„Už jde,“ zamumlal Mitchell, jenž stál s Reinheiserem nedaleko.</p>
<p>„Je lepší, že odchází,“ odvětil Reinheiser. „DelGiudice by proti vám bojoval, kdyby znal vaše plány.“</p>
<p>„Je to šváb,“ zavrčel Mitchell. „Vrátím se a zašlápnu ho.“ Reinheiser jen přikývl a nechal to bez odezvy.</p>
<p>Cesta k Horské bráně Delovi vůbec nepřipadala dlouhá. Pln očekávání poskakoval tunelem a dolů po stezce, sotva se nohama dotýkaje země. Měl co dělat, aby vydržel klidně stát, když přišla chvíle, aby mu Erinel sundal kápi.</p>
<p>„Jsme u pláně a támhle je váš cíl,“ zabručel Ryell, ukazuje ke vzdálené řadě stromů, očividně vděčný, že má celou tu věc skoro za sebou.</p>
<p>„Ardaz pozná, když se vrátím?“ zeptal se ho Del. „Nerad bych tu zůstal trčet.“</p>
<p>„Pozná to,“ ubezpečil ho Erinel. „A neboj se, někdo tu na tebe počká a dovede tě zpátky do Lochsilinilume. Teď už jdi!“</p>
<p>„Tak nashledanou,“ řekl Del a s bušícím srdcem spěchal k Avalonu a za svým snem.</p>
<p>Když se ale dostal k lesu, nenašel vstup. Cesta byla pryč! Zmatený, začal hledat podél řady stromů, ale žádnou cestu nenašel. Vlastně se zdálo, že stromy jsou pokaždé hustší, kdekoliv hledal, jako by se před ním srazily k sobě, aby mu zahradily cestu. Nenašel ani žádnou pro něj dost velkou mezeru, kudy by se dostal do lesa. „To je zvláštní,“ zašeptal.</p>
<p>Pod obloukem z telvensilů Ryell nasadil šíp na tětivu.</p>
<p>„Strýčku, ne!“ vykřikl Erinel.</p>
<p>„Ano!“ odsekl Ryell. „Je to Arienova vůle a všichni souhlasili. Starej se o sebe, Erineli, do Clas Braiyelle se nedostane! Určitě je to Ungdenův zvěd. Oklamal nás!“ Natáhl tětivu a začal se plížit přes pláň. Erinel ho úzkostlivě následoval.</p>
<p>DelGiudice stál u lesa a škrábal se na hlavě. „Jak podivné,“ zamumlal, napodobuje hlas svého nového přítele čaroděje. „Velice podivné.“</p>
<p><strong><emphasis>17</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Clas Braiyelle</emphasis></p>
<p>Ryell pozvedl luk a zamířil ke smrtící ráně. „Prosím, strýčku,“ žadonil Erinel a sevřel šíp, „musí být jiný způsob! Určitě se vzdá.“</p>
<p>Del si jich nevšiml, i když byli jen kousek od něho. Zmateně tam stál a zíral na tu živou hradbu před sebou. Byl to jen týden, co zde byl, co přicestoval na to samé místo po cestě tím samým lesem. Elfové toto místo nazývali Clas Braiyelle, „domov Brielle“, a za takovým jménem se skrýval mnohem hlubší význam. Tak jako byl Talas-dun vyjádřením černé duše Morgana Thalasiho, tak Clas Braiyelle odrážel ducha jeho jmenovkyně. Když tudy Del projížděl, cítil dotek Brielliny magie, která prostupovala celým lesem, ale pouze nejstarší z Illumanů, Ardaz a hraničáři si skutečně uvědomovali vztah mezi čarodějkou a lesem. Mohla měnit stezky a uzavírat hranice se samozřejmostí, s jakou mohla sevřít pěst, mohla vidět očima ptáků stejně snadno jako svýma vlastníma. Tato žena a země, kterou stvořila, byly jedno, nejbližší, nerozdělní přátelé, putující po cestách času v dokonalé harmonii.</p>
<p>„Sundej ruku,“ poručil Ryell. Vyškubl Erinelovi šíp z ruky a znovu jej nasadil na tětivu. „Už jsem si vyslechl víc než dost jeho lží, a neposlechnu žádné prosby, abych to vzdal. Tenhle člověk dostane přesně to, co si on a jeho druh zaslouží.“ Obrátil se zpět, aby zamířil, ale Del byl pryč – odešel po cestě vedoucí do Avalonu.</p>
<p>„Clas Braiyelle ho přijal!“ vykřikl Erinel. „Tedy nás neoklamal. A ty bys ho byl zabil.“</p>
<p>Ryell nic neřekl. Uvázl někde mezi úlevou a svou nepolevující zlostí.</p>
<p>Del klusal po cestě, pískaje a broukaje si. Slunce mu zde připadalo hřejivější a přátelštější a lehký větřík, který pročesával stromy, přinášel vůně, zvuky jara a uspokojení. Poprvé od chvíle, co dorazil do tohoto zvláštního nového světa, byl Del opravdu sám, ale neměl strach, dokonce byl bezstarostný. V těchto lesích se cítil jako doma, vítaný, nedbaje faktu, že mu Avalon dovolil vstoupit, až když byl v sázce jeho život.</p>
<p>To ráno viděl všude známky Brielliny přítomnosti, v květinami posetých náspech divoce se hemžících právě probuzeným hmyzem, ve skupinkách stále zelených stromů, tmavých a hrdých, které přežily i ty nejkrutější zimní mrazy, a slyšel její zpěv v klokotání potůčků, rozvodněných kvůli oblevě v horách. Přesto zůstávala čarodějka stále nezachytitelná. Del předtím nepřemýšlel, jak ji najde; jednoduše předpokládal, že zde bude, aby ho přivítala, když vstoupil na její panství. Avalon byl však rozlehlý, táhl se mnoho mil na západ a mnohem dál na jih.</p>
<p>To ráno ji neviděl a byl trochu zklamaný, když se zastavil, aby poobědval. Nálada se mu však rychle zlepšila, neboť, jak tak seděl na malé mýtině, žvýkaje pečivo, které mu přibalili elfové, z okolních houštin vystrčilo hlavu několik králíků, aby si ho prohlédlo. Jejich znepokojení trvalo jen krátce. Hned vyskočili a připojili se k němu.</p>
<p>„Takže oni si myslí, že sem taky patřím,“ řekl Del se smíchem a šťastně se s nimi rozdělil o trochu jídla.</p>
<p>Po obědě se Del rozloučil se svými malými přáteli a pokračoval ve svém hledání s obnoveným optimismem. Hledal celý zbytek toho dne a dlouho do noci, avšak marně. Když ho konečně přemohla únava, posadil se a opřel se širokými zády o strom, aby si jen krátce odpočinul. Byl příliš vyčerpaný, než aby se staral o pohodlí, a záhy v té poloze usnul. Znovu snil o hvězdami ozářených paloucích a o tom, jak tančí s Brielle na hudbu noci, a naplnil ho mír.</p>
<p>Ten sen byl až příliš krátký, jak nádherné sny vždy bývají, a zdálo se, že uběhlo jen pár minut, než ranní slunce rozzářilo východní oblohu a zrušilo to kouzlo. Noc byla chladná, neboť do léta stále ještě zbýval měsíc, a tvrdý strom byl k Delovým zádům nemilosrdný. Sténaje při každém pohybu se Del vydrápal na nohy a protáhl se, snaže se vyhnat ztuhlost z těla. Ačkoliv věděl, že se po zbytek toho rána nepřestane šklebit bolestí, odmítal se vzdát. „Dnes bude ten den,“ ujistil se nahlas.</p>
<p>Jenže nebyl. Ve stromoví poskakovala zvířata, na modré obloze svítilo hřejivé slunce, a všude kolem sebe Del hluboce vnímal kouzlo Avalonu. Přesto toho dne žádnou ženu neviděl a neslyšel žádný zpěv.</p>
<p>Nenašel ji ani ten večer; ani následující den; ani následující večer. Za úsvitu čtvrtého dne se ho zmocnilo naprosté zoufalství a jeho odhodlání sláblo.</p>
<p>Plahočil se dál, obávaje se, že kdyby přestal, jeho zrak by se již vždy obracel k Avalonu s nenaplněnou touhou. Toho dne se, jak nejlépe uměl, uzavřel před krásou lesa a soustředil se na jediný cíl a pouštěl se po každé stezce, na kterou narazil, rychlým, odhodlaným krokem. Jedna cesta ho zavedla k spletené skupince bříz. Zem kolem nich mu pod nohama připadala houbovitá, místy bylo vidět i bláto, jak se rozvodnil blízký potok, a různě se tu povalovaly spadlé větve. Del měl mít víc rozumu a nepokračovat dál, ale jeho rozmrzelost měla za následek nebezpečnou umíněnost. Za svou hloupost zaplatil, když ztratil pevnou půdu pod nohama a ve snaze se zachytit si rozřízl paži o ostrý pahýl zlomené větve. Zranění nebylo příliš vážné, ale představovalo víc, než dokázal při své zkažené náladě snést.</p>
<p>„Sakra!“ zařval nahlas. „Kde jsi, Brielle? Proč tě nemůžu najít?“</p>
<p>„Takže to mě hledáte,“ ozval se za ním melodický šepot.</p>
<p>Del zůstal stát jako zkamenělý. V krku se mu udělal obrovský knedlík, sevřel se mu žaludek a přepadl ho tak velký nával paniky, že musel bojovat o dech. Věděl, že je to ona, a musel se k ní obrátit čelem. Po tomto celou dobu toužil a nyní zničehonic dostal strach. Za ním stála odpověď na miliony jeho nezodpovězených otázek, vyplnění jeho snů či velké životní zklamání. Vší silou vůle přemohl strach, který ho svíral, a stále se třesa se obrátil, aby se setkal se svým snem.</p>
<p>Del si myslel, že se na tento okamžik připravil, ale když ji teď uviděl, oděnou v bílých, pavučinově lehkých šatech, s blonďatými vlasy volně splývajícími kolem ramen a zelenýma očima, zářícíma ve světle ranního slunce, byl skutečně ohromen.</p>
<p>„A hledáte mě již dlouho?“ zeptala se.</p>
<p>Odjakživa, pomyslel si Del, ale dokázal pouze zakoktat: „Čtyři dny.“</p>
<p>„Stačilo jen říci větru,“ pravila.</p>
<p>„Větru?“</p>
<p>„Ano,“ odvětila Brielle. „Když v mém lese vyslovíte své myšlenky, uslyším to.“</p>
<p>Del si uvědomil, že během těch dní, co už strávil v lese jejím hledáním, její jméno vůbec nevyslovil. Přestože byl nervózní, nebo snad právě proto, začal se smát.</p>
<p>Brielle na to reagovala zdvořilým úsměvem, třebaže vůbec nechápala, co mu připadá tak směšné. Potom si všimla krve na Delově rukávu. Okamžitě ho rázně chytla za paži a otočila jí, aby si mohla zranění lépe prohlédnout. „Poranil jste se.“</p>
<p>„To nic není,“ opáčil Del a odtáhl se od ní, cítě rozpaky kvůli tomu zranění, a především kvůli své hlouposti, jíž za ně vděčil. „Je to jen škrábnutí.“</p>
<p>„Trošku víc než škrábnutí, jestli dobře vidím,“ vyhubovala ho Brielle sarkasticky, dávajíc tak Delovi najevo, že se chová jako dítě a že podle toho s ním bude jednat. Delovi ta narážka neušla a uznal, že má čarodějka pravdu; ta rána by se měla alespoň vyčistit a ošetřit. Málem se znovu rozesmál, když na něj náhle promluvila mateřským tónem.</p>
<p>„Pojďte,“ řekla, rozevírajíc dlaň, a znělo to spíše jako nakázání než žádost. „Postarám se vám o to.“</p>
<p>„Ano, mami,“ zahuhňal si Del pod vousy.</p>
<p>Brielle se na něj ostře podívala. „Musím vám znovu opakovat, že v mém lese se vaše slova donesou k mým uším?“ Její hněv však nebyl opravdový a Del v jejím zamračeném výrazu rozeznal úsměv. Tentokrát se nahlas rozesmál a Brielle se k němu přidala.</p>
<p>Zavedla ho na úbočí nízkého kopce, pokrytého měkkou trávou a posetého kvítím, na jehož vrchu rostla hustá řada šeříkových keřů. Požádala ho, aby počkal, a odhopsala do stínů stromů.</p>
<p>Del se na stráni natáhl a nechal slunce, aby ho hřálo, zatímco se snažil vyznat ve svých zmatených pocitech. Skutečně nevěděl, co cítí. Věděl jen, že když se dívá na Brielle uklidňuje ho to a zároveň vzrušuje. Překvapilo ho, jak je mu s ní příjemně, jak rychle opadla tréma z prvního setkání – z nich obou, jak se zdálo. A přece, když se na ni podíval, musel se soustředit, aby nezapomněl dýchat, a hrozilo, že mu s každou slabikou selže hlas. Přes tento zmatek měl Del jedno za jisté – byl šťastný. Pouhý pohled na Smaragdovou čarodějku z Avalonu ho rozechvíval jako nic předtím.</p>
<p>Brielle se na kopeček brzy vrátila s malou dřevěnou miskou, plnou blátivé pasty pronikavé vůně, jako by se smísily dohromady všechny vůně jara. Vysvětlila Delovi, že to vyčistí jeho ránu a pomůže ji zahojit, a jakmile mu pastu nanesla na paži, hned se cítil lépe.</p>
<p>Ti dva potom mlčky seděli na trávníku a naslouchali zvukům probouzejícího se lesa, unášených větrem stejně jako líné mraky nad jejich hlavami. Čarodějka vypadala spokojeně a uvolněně. Klid a přírodní řád tohoto kraje byly její silou a magií. Po několika minutách však Del začal být nervózní a jeho oči to čím dál víc přitahovalo k Brielle. Začal být z toho ticha nesvůj, uvažuje, zda Brielle nečeká, že začne konverzaci. I když chtěl něco říci, vše, co ho napadlo, jako poznámka na krásné počasí, mu připadalo jako směšné fráze.</p>
<p>Pak se na něj Brielle podívala a jejich pohledy se setkaly. Stále se usmívala, uvolněná a vyrovnaná, zatímco on všechen klid ztratil. Slyšel, jak mu buší srdce, a navzdory rozumu si byl jistý, že to slyší i ona; i když se o tom stejně mohla snadno dovtípit z jeho zrudlé tváře. K ještě větší hrůze Del ucítil, že se mu na čele perlí pot.</p>
<p>Nakonec se musel odvrátit. Nervózně se rozhlížel všude kolem, připadaje si s každou uběhlou vteřinou čím dál víc jako hlupák, a modlil se za nějaké rozptýlení, které by ho osvobodilo z této trapné situace. „Co si zakousnout něco k obědu?“ vyhrkl z náhlého podnětu, když si všiml, že slunce stojí přímo v nadhlavníku. Vrhl se ke svému ranci, po chvíli se mu konečně podařilo vylovit jeden ze sucharů a nabídl jej Brielle. Přijala jej zvědavě, když ne nadšeně, a po jednom malém ukousnutí mu jej podala zpět.</p>
<p>„Tohle je jídlo k zahnání hladu,“ řekla. „Prosím, počkejte tu na mě a já vám donesu jídlo k potěše jazyka!“ Pohodila svou hřívou, zasmála se a zmizela v lese.</p>
<p>Del si sotva uvědomil její náhlý odchod, a už se vracela s velkým tácem naloženým plody Avalonu – sladkými, nalitými bobulemi a spoustou šťavnatého ovoce. Delovi stačil jediný pohled na tu blížící se hostinu a odhodil svůj suchar na zem.</p>
<p>„Krmení pro králíky.“</p>
<p>Pak Del ochutnal magii Avalonu, zdravou a tak lahodnou, že se to nedalo s ničím srovnávat; už když jedl, cítil, jak jím proudí zdraví a osvěžující energie. Když dojedl, Brielle vytáhla láhev s vodou, jakou ještě nikdy neochutnal – křišťálově čistou a ledově studenou vodou z tajících horských ledovců, která ho cestou do žaludku příjemně studila.</p>
<p>Del se po tom jídle cítil dokonale osvěžen, jako by jeho tělo bylo očištěno od všech bolestí a bolístek. Pasta na jeho paži vyschla na prášek a Del ji intuitivně, proti vší logice, smetl pryč. A opravdu! Zranění se zcela zahojilo, jedinou připomínkou na ně byla tenká bílá jizva.</p>
<p>„Neuvěřitelné,“ zamumlal Del. Vzhlédl k Brielle. „Tohle celé je prostě neuvěřitelné.“</p>
<p>Upřeně mu vracela jeho pohled a jedinou odpovědí mu byl její úsměv.</p>
<p>Můj bože, pomyslel si Del, je nádherná. Byla pro něj ztělesněním jeho představy o kráse. Avšak právě když se zamýšlel nad svým štěstím, že ji našel, že je tu s ní, vzpomněl si na Andovarova slova o čarodějčině kouzelné moci nad muži a strach mu smazal úsměv ze rtů.</p>
<p>Začal obezřetně, obávaje se zeptat, ale s vědomím, že musí znát pravdu. „Někdo mi jednou řekl, že můžete být pro každého muže tím, co na ženě nejvíc obdivuje.“ Čarodějka sebou trhla, naprosto zaskočena. „Je to pravda?“ naléhal Del.</p>
<p>Brielle v obraně sklonila hlavu a připustila: „Existuje takové kouzlo.“</p>
<p>Dela to zasáhlo jako ta nejhorší bolest, jakou kdy poznal, náhlá prázdnota nad veškeré jeho představy. Doufal, že nalezl onu těžko postižitelnou lásku ze svých snů, milostný vztah, o němž pochyboval, že vůbec existuje, když se v tom tolik vzdáleném světě zasnoubil s Debby. Nyní poznal, že se spálil. Sveden kouzlem Ynis Aielle a zvláště tohoto lesa, odložil svou ochrannou ulitu a odvážil se snít.</p>
<p>„Takže tohle všechno,“ vykoktal, stěží schopen slova, „tohle všechno je iluze, vaše hra! Jak jste mě mohla oklamat? Proč –“</p>
<p>„Ne!“ řekla Brielle a záblesk v jejích očích Dela okamžitě umlčel. Znovu oči sklopila. I ona cítila bolest z osamění. Hraničář mluvil pravdu; muži ji často viděli jenom z dálky a spatřovali v ní ztělesnění svých nejhlubších tužeb, ale to byl pouze následek krásy a čistoty lesa. Možná to byla iluze, ale spíš šlo o náhlý projev jejich vrozené touhy, žít v takovém nevinném a přírodou řízeném prostředí. Brielle se ve své symbióze s Avalonem stala součástí lesa, tak jako les její. A to byla její past, neočekávaná léčka v tom, že se takto jevila světu mimo její panství. Nyní potkala muže, na němž by jí mohlo opravdu záležet, a chtěla pro něj být něčím víc než mihotavou vidinou ve svitu hvězd. Ale jak by jí mohl uvěřit? Jak by mohl uvěřit, že za tím obrazem se skrývá pravda?</p>
<p>„Neoklamala jsem vás,“ řekla tiše třesoucím se nervózním hlasem, což dokazovalo, že i ona považuje tuto chvíli za rozhodující. „Máte mé slovo, jsem taková, jaká se vám jevím.“</p>
<p>Přes jakékoliv pochyby, které snad měl, Del poznal, že vlhkost v jejích očích není lží, neboť ji svým obviněním skutečně ranil. Jeho úsměv se desetinásobně vrátil.</p>
<p>„Už chápete?“ prosila, očividně nevědouc, jak si jeho výraz vyložit. „Vy sám mě vidíte takovou, jaká opravdu jsem. I kdybych spředla kouzlo, o němž jste právě mluvil, nijak bych se pro vás nezměnila, protože jsem vám slíbila, že nejste pod vlivem žádného kouzla.“</p>
<p>Brielle se ovšem mýlila. Del jí rozhodně okouzlen byl, s každým slovem, které řekla, a každým úsměvem, který mu věnovala, čím dál víc. To kouzlo sílilo pokaždé, když si bezmyšlenkovitě odhodila svou zlatou hřívu přes ramena nebo když zvedla tvář, aby zachytila teplo slunce, či se zatočila ve svobodou chutnajícím vzduchu toho neposkvrněného lesa. Byl v moci jediné magie, která v jeho světě před Aielle zbyla, jediné magie, která přežila pod dusivým vlivem exaktních věd a přesné technologie. Del se zamiloval, a těch deset dní, co strávil s Brielle v Avalonu, bylo nejhezčích, jaké kdy zažil.</p>
<p>Za denního světla Brielle Delovi odhalovala nový pohled na svět. Probudila jeho smysly a zvýšila jejich interakci, čímž posílila ony zvláštní pocity, které zažíval od toho rána na člunu, kdy viděl svůj první aielleský východ slunce. Brielle mu pomohla toto citění vybrousit a pochopit, umocnit požitek z vnímání. Nyní dokázal pouhý závan větru nasměrovat Delovy oči k osamocené divoké květině, schované mezi mechem obrostlými šedými kameny. Jeho zostřený zrak předával informace o stavbě rostliny jeho hmatu, odhaluje každou rýhu a ohyb, jemnost okvětních lístků a trnitý stonek. A ta úžasná hudba, kterou hrál vítr, když vanul přes takový členitý povrch! Lidskému uchu byla samozřejmě neslyšitelná, ale Del, spojen s květinou, silně cítil každý záchvěv. A tak to šlo dál, takže to, co by pro něj dřív byla jen příjemná lesní vůně, se pro něj stalo úplným zážitkem.</p>
<p>Pozorovali společně zvířata, a Brielle Dela naučila napodobovat jejich plynulé, vyvážené pohyby. Jeho svaly pracovaly ve skutečném souladu, posouvajíce omezení jeho smrtelného těla za hranice jeho představ. Cítil se být svobodný, čistý a zdravý.</p>
<p>Večer tančili pod hvězdami a Brielle zpívala nádherné, tajemné písně, často v tom samém zvláštním jazyce, který slyšel u elfů. Starobylém a melodickém jazyce známém Čtveřici, kterým elfy naučil mluvit Ardaz. Byla to píseň andělů, rytmus galaxií. Del se přidal, když mohl, a třebaže nikdy předtím nedokázal zazpívat ani písničku, v Avalonu zněl jeho hlas čistě a silně.</p>
<p>Dela ani nenapadlo les opustit. Toto byl nyní jeho domov, Brielle byla žena, s kterou by zůstal věčnost. Běh světa však často nepřeje takovým plánům, jak Del brzy zjistil.</p>
<p>Bylo časné ráno a řídnoucí mlhou a mezi stromy se jako prsty probíraly první paprsky slunce. Del, jenž se právě probudil, seděl v oroseném jeteli, na tomtéž borovicemi ohraničeném palouku, kde před třemi týdny poprvé spatřil tančící Brielle. Nyní čekal, až za ním přijde, jako to dělala každé ráno. A opravdu, po chvíli přes trávník přihopsala čarodějka z Avalonu a poslala Delovi ten dobře známý úsměv, který svou krásou konkuroval každému svítání.</p>
<p>„Dobré jitro,“ zavolal na ni Del.</p>
<p>„Ach, to je!“ zasmála se Brielle, krouživě přitančila k němu a snesla se do jetele vedle něho.</p>
<p>Nemohla od Dela odtrhnout oči. Měla ho teď stále plnou hlavu, jak se v ní probouzely dlouho zapomenuté city.</p>
<p>Del vycítil její zranitelnost; veškerou svou nejistotu zanechal po těch předešlých šťastných dnech daleko za sebou. Nyní věděl, že jeho lásku opětuje. Poposedl si blíž k ní; nastal čas, aby si dali první polibek.</p>
<p>Náhle se od něj Brielle odtáhla a vyskočila na nohy. Její výraz se změnil v šokovaný a pak hněvivý.</p>
<p>Del ucouvl, ohromený a uvažuje, co udělal špatně, protože on, na rozdíl od čarodějky, neslyšel bolestný výkřik nějakého stromu.</p>
<p>Stála nehybně se zavřenýma očima, soustředíc se na narušitele, který ohrozil její panství.</p>
<p>Jak? Pomyslela si, když se obraz vyjasnil. Poznala odpověď, když pohlédla na Dela, poznala, že zapomněla na opatrnost.</p>
<p>Do života jí vstoupilo rozptýlení. „Musíš odejít,“ zakoktala Brielle, uvědomujíc si a přijímajíc zodpovědnost. Rychle pokračovala, než Del stačil něco namítnout, vědouc, že jeho protesty by mohly zvrátit její rozhodnutí. „Říkám, jdi. Běž zpátky do Lochsilinilume a nevracej se!“</p>
<p>„O čem to mluvíš?“ zvolal Del.</p>
<p>„Jdi!“ poručila Brielle tónem, který sebral Delovi slova ze rtů. Del usoudil, že užívá nějaké kouzlo, aby ho umlčela, a chtěl se vzepřít, ale oheň v jejích očích byl opravdový a on poznal, že lepší bude se nehádat. Přimhouřil oči, aby zadržel slzy, když ji sledoval, jak odchází přes palouk.</p>
<p>Když došla k borovicím, obrátila se zpátky a zašeptala:</p>
<p>„Je mi to líto.“</p>
<p>Del ji slyšel, i když byl daleko, jelikož se náhle zvedl vánek a donesl ta slova k jeho uším.</p>
<p>Pak zmizela a Del neměl jiné východisko, než její přání splnit. Zaštítil se před city hněvem, pochodoval pryč z palouku a mezi stromy, míře co nejkratší cestou k Horské bráně. Jeho obrana však nevydržela a postupně začal ztrácet přímý směr. Byl citově rozrušen, ublížený a především zmatený, neboť Brielle ranila jeho nejhlubší city; během jednoho nadechnutí ho srazila z nejvyššího vrcholku do nejhlubší propasti, a přesto nemohl popřít své skutečné city k ní ani k tomuto lesu. Miloval ji a žádný strojený hněv to nemohl změnit. Zpomalil krok a chodil oklikami, jako odsouzenec, jenž lpí na posledních minutách života a modlí se za milost.</p>
<p>Vůně šeříků ho dovedla k malému kopci, kde s Brielle poprvé společně pojedli. Del vyrazil nahoru, ztracen ve vzpomínkách na to příjemné ráno. Byl již téměř nahoře, když uslyšel z druhé strany kopce drsné hlasy. Vylekaně zpozorněl, přikrčil se a vplížil se do křoví.</p>
<p>Na cestě pod ním stál malý povoz. Jeho první myšlenka byla, že jsou zde někteří z hraničářů, ale když si všiml koně zapraženého do vozu, okamžitě tu možnost vyloučil. Zvíře bylo zbité a vyhladovělé, sotva zvedlo hlavu, nemajíc k tomu dost ducha a síly, a Del věděl, že hraničář by tak s žádným zvířetem nezacházel. Tehdy si uvědomil, že tu něco nehraje, i když neměl představu, jak moc je to zlé, dokud se ze skupinky stromů nevynořila tlupa thalů, strkajících se a reptajících na každém kroku!</p>
<p>Pět jich mířilo k povozu, každý s náručí plnou čerstvě nasekaného dřeva. Největší z nich mával obrovskou sekerou a postrkoval ostatní. Byli špinaví a odporní, pouhá jejich přítomnost pošpinila tento nádherný les, a Del se jenom taktak udržel, aby nevykřikl hrůzou.</p>
<p>„Dělej něco,“ pošeptal větru. „Ať je odsud někdo dostane.“ Jako v odpověď na jeho prosbu se z houští na protější straně cesty vyplížil velký mýval. Vyskočil koni na hřbet a začal překousávat opratě. Thalové, zaměstnáni hádkou, si ho nevšimli. Přestože byl kůň během chvilky volný, zůstal stát na místě, vykazuje jistou míru disciplíny a inteligence. Vystřelil pryč, až když byl mýval bezpečně zpátky v houští. Thalové zavyli a hnali se za ním, ale pádící kůň cítil ve větru, který mu svištěl kolem hlavy, chuť svobody a nehodlal se nechat svými zlými pány chytit. Del s uspokojením sledoval, jak se ta bídná stvoření vracejí, postrkujíce a hašteříce se desetkrát tolik, vzájemně se obviňujíce a hrozíce si nějakým strašným trestem.</p>
<p>Pak Delův zrak upoutalo ještě něco jiného – Brielle na vzdáleném kopci na druhé straně cesty. Tančila, krásná a děsivá zároveň, s každým pohybem shromažďujíc sílu a natahujíc se k nebi. Del sledoval směr, kterým její ruce mířily, a spatřil bouřková mračna. Pohlédl znovu na čarodějku, hrozivou a v jejích bílých šatech výraznou proti potemňující obloze, jak přivolává sílící bouři.</p>
<p>Thalové zmlkli, když zmizelo slunce, a jejich hádku přehlušil zuřivý hřmot čarodějčina kouzla. Del jich téměř litoval, jak byli vyděšení, neboť věděli, že mají namále. V ubohém pokusu o útěk do sebe vráželi, snažili se zbavit jeden druhého a dostat se od vozu.</p>
<p>Neměli šanci. Právě když se rozběhli, sjel z mraků s praskotem blesk. Del si zakryl hlavu a ležel nehybně přitisknutý co nejvíc k zemi. Vybuchovala a praskala jedna rána za druhou a valily se další a další hromy, rozechvívajíce pod ním samotnou zem.</p>
<p>Když všechno utichlo, Del s hrůzou pohlédl na roztříštěné zbytky povozu a spálená, doutnající těla vetřelců.</p>
<p>Pak přímo nad stromy nedaleko Dela zasvištělo malé tornádo. Del neměl strach, neboť nyní věděl, že toto běsnění je přesně cílené. Vzdušný vír se přehnal k cestě, nasál všechny stopy nákazy, která napadla Avalon, a odnesl je daleko pryč, daleko od krásného lesa, zpět do zničené země Brogg.</p>
<p>Lapaje po dechu a přemáhaje náhlou žaludeční nevolnost, se Del znovu podíval na čarodějku. Nyní stála klidně, bezstarostně, jako by neviděla krev, kterou měla na svých rukou. A když se mraky, jež už svůj úkol splnily, začaly trhat, padl na ni paprsek slunce jako stříbřité požehnání, lemující její postavu.</p>
<p>Smaragd v jejím čele se zatřpytil.</p>
<p>„Panebože,“ zašeptal Del. Při svém tak značném odporu k násilí si u Brielle představil stejný výraz, jejž viděl u Mitchella onoho dne na pláži. Mitchellova puška však ve srovnání s neuvěřitelnou silou, kterou přičarovala Brielle, vypadala jako hračka. V Avalonu Del viděl dílo Brielliny magie a miloval ji za ně ještě víc. Nikdy ho nenapadlo, že může obrátit tu samou úžasnou schopnost v takovou zničující sílu.</p>
<p>Ačkoli její ozářenou postavu viděl přes slzy deroucí se mu do očí jen rozmazaně, věděl, že Brielle stojí klidně, děsivě spokojená.</p>
<p>Zmatený a zoufalý klopýtavě sešel z kopce na cestu vedoucí k Horské bráně.</p>
<p>Chvíli nato se rozběhl jako o život.</p>
<p><strong><emphasis>18</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Caer Tuatha</emphasis></p>
<p>„Hotovo,“ prohlásil Reinheiser. Pozvedl malou dřevěnou tyčinku, vyřezanou na jednom konci do hranatých zubů.</p>
<p>„Nádhera.“ Mitchell se zamračil, přecházeje sem a tam s neklidně těkajícíma očima jako zvíře zatlačené do kouta. Dlouhé čekání se na Mitchellovi moc zle podepsalo, ničilo ho. Přes den dvojice nezískala vůbec žádnou šanci dostat se z údolí, protože, jak se zdálo, Ryell či jeden z jeho starých přátel byli stále poblíž a sledovali každý jejich pohyb. A večer dvojice zůstávala zamčená v pokoji. Reinheiser si všiml, že dneska večer má Mitchell obzvláště mrzoutskou náladu, a věděl proč. Dříve toho dne kapitán viděl, jak DelGiudice doprovázejí z hor na svobodu. „No a co to je?“</p>
<p>„Klíč od našich dveří, samozřejmě,“ odpověděl Reinheiser s širokým úsměvem.</p>
<p>Nejdřív se zdálo, že ten šílenec jeho odpověď nezaregistroval, ale potom zbledl a prudce se obrátil k Reinheiserovi. „Kde jste to, u ďasa, vzal?“</p>
<p>Reinheiser se ledabyle zasmál. „Vy jste si vážně myslel, že mě zastaví zamčené dveře? No tak, kapitáne, musíte mě mít ve větší vážnosti.“</p>
<p>„Ale jak?“</p>
<p>„Zapamatoval jsem si tvar strážcova klíče a jednoduše jsem ho okopíroval,“ odvětil, jako by na tom nic nebylo – ve skutečnosti se však i on divil, jak si dokázal tak jasně vybavit obraz toho klíče.</p>
<p>„Stejně je nám to k ničemu,“ zabručel Mitchell, umíněně se drže svého pesimistického postoje. „Přede dveřmi jsou stráže. Nikdy se nám nepovede dostat z domu, natož potom z údolí.“</p>
<p>„Bez obav, kapitáne. Jsem přesvědčen, že jsou způsoby, jak se o ně postarat.“</p>
<p>„Přestanete mluvit v hádankách?“</p>
<p>„Ještě ne,“ zasmál se Reinheiser. „Považujte to jen za volání v noci.“ Jeho hlas se tajemně ztišil. „Trpělivost, příteli, trpělivost. Ještě nemůžeme odejít. Ještě je třeba udělat nějaké přípravy a vy se toho máte hodně naučit.“</p>
<p>„O čem to mluvíte?“ dožadoval se Mitchell.</p>
<p>„O přípravách. Zatím si nejsem jist,“ vysvětloval Reinheiser. „Ale s jistotou vám mohu říct, že musíte dělat, co řeknu, až budeme u Ungdenova dvora, jestli chcete dosáhnout vysokých cílů, po nichž toužíte.“</p>
<p>Mitchell se zamračil, ale Reinheiser uměl být ještě umíněnější než hromotluk. Fyzik se toho z rozhovorů s Ardazem o Ungdenovi hodně dozvěděl a uvědomoval si, že jediné nesprávné slovo, které by kapitán vypustil z úst, až budou stát před tím nelítostným vládcem, by je oba stálo jejich životy.</p>
<p>Reinheiser byl neústupný, získal převahu a vynutil si tak ústupky. Nakonec Mitchell neměl jinou možnost než Reinheiserovým požadavkům vyhovět. Kromě toho, že Reinheiser měl klíč a že pouze on dokázal číst ve své mapě, aby se dostali tajnými cestami z Illumy, fyzik dal docela jasně najevo, že už připravuje nějaký plán, jak se vypořádat se strážemi.</p>
<p>Na Reinheiserovo naléhání se ihned dali do práce. Zbytek té noci a většinu následujícího rána nacvičovali scénáře a otázky, se kterými by se mohli setkat u dvora v Pallendaře. Reinheiser opakovaně procházel stále stejné otázky, nutě Mitchella nejen správně odpovídat, ale také předvádět náležitě úslužné chování.</p>
<p>Kdykoliv kapitán vypadl z role, byť jen malinko, fyzik mu strčil obličej pod nos, pošťuchoval ho a mračil se na něj. Mitchellovi se to ani trochu nelíbilo. Zatímco dělali pokroky, to čekání se pro Mitchella stalo ještě otravnější. Nyní, když našel nějaký směr a smysl tohoto dobrodružství, zoufale toužil své velké plány uskutečnit. Když jejich přípravy dospěly do stadia, kdy byl fyzik spokojen, Reinheiser kapitána požádal, aby ho nerušil, a strávil celé dny v klidné meditaci, takže ubíhající hodiny se zdály ještě delší. Mitchell z toho usoudil, že fyzik dokončuje jejich plány na útěk, a věděl, že by ho měl nechat na pokoji, ale ztratil trpělivost a zbytečně Reinheiserovi ustavičně kladl tu samou otázku „Kdy?“</p>
<p>O dva dlouhé dny později, za temné, větrné noci, dostal kapitán konečně odpověď.</p>
<p>Trhlinami v černých mračnech, které se hnaly po nebi, vykouklo několik málo hvězd. Arienův starý dům skřípal a sténal pod vířivými nárazy větru a plamen jediné svíce v místnosti se mihotal v průvanu. Reinheiser nehybně seděl, snaže se nevnímat chrápaní svého spícího společníka a dosáhnout uvolněného stavu meditativního transu – byl to velmi obtížný úkol, dokonce i pro Reinheiserovu disciplinovanou mysl, protože byl nervózní; ještě nikdy mu nedalo tolik práce se ovládat.</p>
<p>Potom přišlo němé volání. Vystrašen i rozrušen zároveň, se zvedl a přešel přes pokoj ke kapitánovi. Jeho stín přitom tančil v mihotavém světle jako nějaká obluda z noční můry na rozmazaném pozadí. „Pojďte, kapitáne,“ zašeptal, „dnes v noci jsme voláni k odchodu.“</p>
<p>Mitchell, rozespalý a ne zcela chápající, se vydrápal na nohy a začal se pomalu oblékat, zatímco Reinheiser sebral louč a dva malé balíčky, jež měl schované pod postelí. Pod dveřmi dovnitř pronikla trocha mlhy. Ve skutečnosti podivná přízemní mlha, která se zvedla zničehonic před pár minutami, zahalila celé údolí.</p>
<p>„Honem, kapitáne,“ pobízel Reinheiser. Zasunul klíč do zámku – zapadl dokonale, jak fyzik očekával – a pootevřel dveře natolik, aby viděl do chodby. Spokojeně dveře rozrazil dokořán a vystrčil stále otupělého kapitána z pokoje.</p>
<p>Mitchell hned zpozorněl, probrán z ospalosti upřeným pohledem elfiho strážce. Pozvedl ruce, aby se bránil před nějakým nenadálým útokem, ale strážce neudělal směrem k němu jediný pohyb. Elf se vlastně nepohnul vůbec, ani nemrkl, dokonce ani nedýchal! O několik stop dál stál další strážce ztuhlý ve stejném komatózním stavu.</p>
<p>„Co?“ zíral udivený kapitán, obraceje se, jako vždy, pro odpovědi k Reinheiserovi.</p>
<p>S vědomím, že příznivá situace nevydrží dlouho, Reinheiser zarazil Mitchellovy otázky dříve, než s nimi mohl opravdu začít. „Neptejte se na věci, které jsou nad vaše chápání,“ opáčil s falešnou autoritou, jako by v těchto podivných událostech měl prsty. Ve skutečnosti však fyzik nic z toho netápal o nic víc než Mitchell – pouze o té strnulosti strážců věděl dříve, než otevřel dveře.</p>
<p>Mitchell přikývl a postrčil Reinheisera napřed. „Jen si od kdy toho vezmu meč,“ řekl s širokým úsměvem.</p>
<p>„Ne!“ okřikl ho Reinheiser a znovu zauvažoval, zda užitek z toho, že si drží Mitchella u sebe, vyvažuje problémy plynoucí z jeho bezmezné hlouposti. S rezignovaným povzdechem se smířil s tím, že bude muset kapitána, tak jako vždy, vést za ručičku, aby to zvládli. „Nic neberte, nedělejte žádný rozruch. Když budeme mít štěstí, do rána nezjistí že jsme pryč. Teď rychle, ať už jsme na cestě. Máme jen pár minut na to, abychom se dostali z údolí.“</p>
<p>Pospíchali co nejrychleji chodbami ven z Arienova domu. Jak se hnali mlhou zahaleným městem, minuli několik elfů, pár na půlnoční procházce a trojici tančící na malém prostranství. Ale i pro tyto se zastavil čas, strnuli uprostřed kroku a piruety.</p>
<p>Brzy byla dvojice uprchlíků hluboko v bludišti tunelů. Napínali ve světle pochodně zrak, aby přečetli Reinheiserovu mapu, a počítali kroky a postranní chodby. Tehdy se tajemná mlha zvedla z údolí, stejně tiše a rychle, jako přišla, a nic netušící elfové pokračovali v hlídce, procházce a tanci, jako by se nic nestalo.</p>
<p>Fyzikovy výpočty se ukázaly být přesné a dvojice neměla s nalezením cesty tunely žádné větší potíže. Když se na dohled objevil níže položený východ z tunelu, Reinheiser uhasil pochodeň, aby pod otevřeným nočním nebem nepřitáhli nějakou nevítanou pozornost, takže dolů po úbočí hory klopýtali poslepu. Když se konečně dostali k stříbrnému oblouku, radost z úspěchu jim do žil vehnala adrenalin a oni se, jak nejrychleji mohli, rozehnali přes pole Horské brány. Zabočili do soutěsky na jihozápadě, a když se před nimi otevřela rozlehlá široká pláň, naplnil je pocit svobody.</p>
<p>Mitchell máchl pěstí do vzduchu. „Dokázali jsme to!“ zahřměl potěšeně. „Pamatujte si, Martine, až příště uvidíme to ubohé město, bude to z čela armády.“</p>
<p>Reinheiser ale Mitchellovu žvanění nevěnoval pozornost. „To musí být calvanská výzvědná skupina,“ pravil, ukazuje k jihu, kde ještě černější horizont přerušovalo světlo vzdáleného táborového ohně. „Věřím, že pod pláštíkem noci se tam dostaneme.“</p>
<p>Ukázalo se, že vzdálenost je poněkud větší, než se Reinheiser domníval, a obloha na východě již získala světlejší odstín před nadcházejícím úsvitem, když dvojice konečně dorazila k travnatému pahorku, na jehož plochém vrchu se rozkládalo tábořiště. Z ohniště uprostřed tábora zbyly již jen řeřavé uhlíky a kolem něj ležely do pokrývek zabalené tvary spících mužů, jejichž koně tiše stáli uvázaní opodál, na jižní straně kopečku.</p>
<p>„Tohle že jsou vojáci?“ zahihňal se Mitchell. „Ani nevědí, jak postavit hlídku.“ Ale zrovna když to řekl, on i Reinheiser ucítili v zádech ostré hroty kopí a zdánlivě spící muži v táboře vyskočili na nohy, s tasenými krátkými meči a ve střehu. Byli vysocí a stáli zpříma v stříbrných drátěných košilích a černých pláštích. Jejich malé kulaté černé štíty byly ozdobeny stříbrnými žraloky.</p>
<p>„Zase trefa,“ zašeptal Reinheiser jízlivě.</p>
<p>„Ticho!“ nařídil jeden z Calvanů. „Zloději mluví, jenom když jsou k tomu vyzváni.“</p>
<p>„My nejsme zloději,“ řekl Mitchell.</p>
<p>„Ticho!“ poručil Calvan a muž za Mitchellem ho dloubl kopím.</p>
<p>„Vždyť nejsme ani ozbrojeni,“ namítl Mitchell s tichým zavrčením, čímž si okamžitě vysloužil druhé bolestivé rýpnutí. S účelností vycvičených profesionálů dva z šermířů zasunuli zbraně do pochev a rychle doběhli k nezvaným hostům.</p>
<p>„Já jsem Bracken,“ pokračoval calvanský vůdce, větrem ošlehaný muž s prošedivělými vlasy a ocelově pevnou, hranatou tváří. „Velitel První průzkumné z Pallendary. Jakožto zástupce Nejvyššího vládce Ungdena v severních pláních jsem zplnomocněn vás na místě odsoudit a popravit.“</p>
<p>„Za jaký zločin?“ zařval Mitchell, z jehož tónu Reinheiser poznal, že tomu muži mnoho neschází k výbuchu – výbuchu, který by je asi oba stál život.</p>
<p>Bracken, ke své cti, zachoval klid. „Přiblížení se k oficiální vojenské hlídce bez řádné žádosti a povolení je zločin prvního stupně proti Ungdenovým ediktům.“</p>
<p>Mitchell se ve své vzpurné pýše chystal znovu odporovat, když ho Reinheiser umlčel rozhodným šťouchnutím. Fyzik poznal prsten, který měl Bracken, černou perlu, zasazenou ve zlatě, a věděl, že lepší bude tomuto muži neodporovat. Ardaz ho během četných rozhovorů před tímž symbolem varoval. Ten, kdo nosí takový prsten, patří ke Strážcům bílých hradeb, rytířskému řádu, který byl založen dlouho před nástupem Ungdena Uchvatitele. Jediným důvodem existence této skupiny bylo sloužit jako účinný, emocím nepodléhající nástroj, vykonávající vůli kohokoliv, kdo sedí na trůnu Pallendary, a její členové byli svému poslání bezvýhradně oddáni. Nyní jich bylo nemnoho a byli starší, protože za třicet let Ungdenovy vlády jich do řádu vstoupilo jen pár, ale podle Ardaze, který vypadal, že si je v tomto ohledu docela jistý, fanatismus těch, kteří zůstali, se nijak nezmenšil, dokonce ani pod vládou despotického nového Nejvyššího vládce. Ten prsten označoval Brackena za nebezpečného člověka, s nímž se musí zacházet v rukavičkách, a Reinheiser věděl, že to znamená, držet Mitchellovi zavřená ústa.</p>
<p>Stráže se brzy přesvědčily, že dvojice narušitelů u sebe nemá zbraně. Muž, který prohledával Reinheisera, však našel pergamen a ihned jej předal veliteli. Bracken si náčrtek pečlivě prohlédl a poznal v něm nějaký druh mapy, třebaže fyzikovy značky a poznámky pro něj zůstávaly nesrozumitelné.</p>
<p>„Co je to?“ dožadoval se.</p>
<p>Reinheiser se poškrábal na bradě. Nyní nastal čas, aby trochu zariskoval, a věděl, že to bude muset správně podat. Rozhlédl se po ostatních Calvanech. Byli mladí a naivní, ctižádostiví pěšáci zvrhlého krále. Ti by mu byli k ničemu. Pouze Bracken, se svým přehledem a zkušenostmi, získanými během let, mohl pochopit váhu prohlášení, které se Reinheiser chystal učinit. Fyzik se odhodlaně podíval na calvanského velitele.</p>
<p>„Prosím, abyste omluvil naši neznalost vašich cizokrajných zákonů,“ začal.</p>
<p>Bracken povytáhl obočí; dobré znamení, všiml si Reinheiser.</p>
<p>„Přišli jsme za vámi, jen abychom vám předali tuto mapu,“ vysvětloval. „Je to dar pro Ungdena, zákonitého Nejvyššího vládce města lidí, od přeživších z dávných dob.“</p>
<p>Calvanský velitel nehnul ani brvou. Zavrtávaje se pohledem do fyzika, si zasunul pergamen do vnitřní kapsy pláště a významně kývl. Reinheiser se namyšleně usmál, neboť se domníval, že je jeho trik zachránil, ale ve skutečnosti tato hlídka nebyla vyslána na sever, aby našla Illumu, ale aby pátrala po starobylých. Ungden, nebo někdo od jeho dvoru, si již uvědomil, že dny předpovězené v Proroctví se blíží.</p>
<p>Když si byl nyní Bracken jistý, že toto jsou opravdu lidé, které ho Ungden poslal najít, uvažoval, jaké následky bude mít, když je přivede do Pallendary. Blížila se krize a tito muži by ji Ungdenovi pomohli překonat. Brackenova oddanost přísaze teď byla podrobena zkoušce – od doby, co Ungden ukradl Ben-galenovi trůn, nikoliv poprvé. Ale Strážcova přísaha byla jeho silou a řád smyslem života. Toto dilema, stejně jako všechna ostatní, bylo rozhodnuto již před čtyřiceti lety, když složil přísahu Strážců bílých hradeb.</p>
<p>„Připravte pět nejrychlejších koní,“ poručil. „Doprovodíme tyto vetřelce do Pallendary, kde o jejich osudu může rozhodnout Nejvyšší vládce Ungden.“</p>
<p>Zanedlouho byli na cestě, ženouce se tryskem přes nekonečné zelené moře plání. Nezacházeli s Mitchellem a Reinheiserem špatně, nesvázali je v sedlech, protože Calvané nebyli zlí lidé, ale Bracken nenechal dvojici na pochybách, že jsou zajatci, a kdykoliv se skupina zastavila k odpočinku, pevně jim svázali ruce.</p>
<p>Normálně jízda od Horské brány do Pallendary zabrala plných devět dní. To bylo pro Brackena, jenž cítil naléhavost této cesty, příliš dlouho, a hnal své muže a zajatce na hranice jejich možností. Každý večer štvali své oře ještě dlouho po západu slunce a před rozbřeskem už zase ujížděli dál. Cestou míjeli mnoho farmářů, kteří vyrazili na pole kvůli jarnímu sázení, aniž by zpomalili, aby odpověděli na tázavé pohledy, a večer pak tábořili co nejdál od jakýchkoli obydlí.</p>
<p>Mitchell a Reinheiser se nemohli dočkat, až stanou před Ungdenem, a snášeli to vyčerpávající zacházení stoicky, ale jejich těla nebyla na takové fyzické trestání zvyklá. Pocítili opravdovou úlevu, když odpoledne pátého dne prosytila vzduch slaná vůně moře.</p>
<p>Když zdolali poslední stoupání, rozprostřel se před nimi poslední úsek Calvanských plání. V dálce, za jižním pobřežím Aielle, se linie horizontu rozpíjela v modrém oparu Atlantiku. Přímo pod nimi, na konci dlouhé, úzké zátoky, se kolem obrovské bílé pevnosti rozkládalo několik seskupení domů – Pallendara, již elfové nazývali Caer Tuatha, Město lidí. Bracken skupinu na tomto dobrém vyhlídkovém místě na chvíli zastavil, neboť i na takovou dálku ho nádhera velkého města uchvátila.</p>
<p>Pallendaře vévodilo pět vysokých věží, dvě po stranách velkého strážního domku vpředu, dvě v zadních rozích, obrácených k zátoce, a jedna v centru města. Byla vystavěna jako hold lidskému umění, bezpečná bašta, jež měla za každou cenu uchránit díla plná inspirace, a co víc, tvořivého ducha a smysl pro krásu, které činily lidstvo jako rasu hodným požehnání Colonnae. Oplývala krásou a přepychem, ztělesňovala to nejlepší, co mohl člověk nabídnout, a jako taková tu stála víc jak tisíc let. Před třemi dekádami si však paranoia nezákonného krále vyžádala velké oběti. Za zářných dnů před Ungdenem byla těžká železná vrata dnem i nocí dokořán, jako otevřené pozvání všem, kteří by se chtěli podílet na oslavě, jíž bylo toto město. Pouze jedenkrát v historii Pallendary, a to v době příchodu Thalasiho a jeho armády mutantů, byly brány zavřené na závoru. Nyní, pod Uchvatitelovým ostražitým dohledem, zůstávaly zavřené všem a po ochozech rázovali zachmuření vojáci.</p>
<p>Reinheiser si všiml této působivé obrany, když skupina klusem zdolávala poslední kus cesty k hradbám. V duchu se zasmál, když si uvědomil, že tahle okázalá přehlídka není tou ukázkou síly, jakou si Ungden nepochybně představoval. Zcela naopak, odhalovala nejistou pozici, a tedy slabost trůnu. Fyzik také postřehl Brackenovo povzdechnutí, když se na dohled objevil Ungdenův prapor s šedým žralokem na černém poli, vlající vysoko nad městem. Reinheiser z toho výrazu a Ardazových slov poznal, že Bracken, stejně jako mnoho šlechticů, dává přednost starému erbu Calvy, čtyřem bílým mostům a čtyřem perlám na poli modrém jako moře.</p>
<p>Jenomže zpochybňování rozhodnutí jejich Nejvyššího vládce nepatřilo mezi výsady Strážců bílých hradeb.</p>
<p>Bracken zavolal na vojáka na střeše strážního domku, aby se dal poznat, a poté se jedna z velkých bran se skřípotem otevřela natolik, aby mohli jezdci po jednom projet. Krátký průjezd, jehož zdi lemovaly střílny a strop vražedné otvory, vedl na otevřené nádvoří pevnosti, a Mitchell a Reinheiser stísněně snášeli zvědavé a nebezpečné pohledy mnoha skrytých strážných, když tudy projížděli. Zvedla se poslední padací mříž, když se k ní přiblížili, a kapitán si slyšitelně oddechl, jakmile opustili tu uličku hrůzy a vyjeli opět na denní světlo.</p>
<p>Reinheiser se mohl pouze dohadovat o bývalé slávě Pallendary, když se nyní rozhlédl kolem. Nad městem visel hmatatelný přikrov, šedá mlha letargie. Lidé zde setrvávali v práci z povinnosti a ze strachu, nikoli z lásky. Ti, které míjeli, stáli schoulení a uzavření, s očima upřenýma do země před sebou, dávajíce pozor, aby neudělali nerozvážný krok. Všude byly vidět válečné stroje – masivní katapult, zastiňující třístupňovou kašnu, balista posazená na podstavcích, kde kdysi stály hrdé sochy. Dokonce i chladný fyzik pocítil bodnutí bolesti nad ztrátou divů, kterými toto město dříve jistě oplývalo.</p>
<p>Bracken je pobízel ulicemi, dávaje najevo podobné pocity, a také, snad, trochu rozpaky.</p>
<p>Přesto cestou viděli víc než dost, když se hbitě proplétali kolem dalších a dalších opevnění, kolem jedné obranné linie za druhou. Každý kout působil tím stejným neutěšeným dojmem, a zdálo se, že skupina jezdí v kruzích.</p>
<p>Nakonec slezli z koní a vystoupili po stech mramorových schodech k pozlaceným dveřím Trůnního sálu Pallendary. Skupina byla zřejmě očekávána, protože stráže dveře ihned otevřely a doprovodily ji dovnitř. Rudý koberec je pak vedl chodbami do dlouhé síně, přeplněné sochami a plastikami, se stěnami pokrytými tapiseriemi a malbami; nejlepšími díly z celé Calvy naházenými z chtivosti na jednu nesourodou hromadu.</p>
<p>To byl dvůr Ungdena Uchvatitele.</p>
<p>Na druhém konci síně, na nadměrně velikém trůnu ze zlata a drahokamů, seděl Nejvyšší vládce. Po jeho levici, shrbený a opírající se o hůl, stál muž v bílém rouchu, jehož kápi měl hluboko staženou, aby zakryl svou tvář. Za trůnem čekala na zavolání svého Nejvyššího vládce dlouhá řada vojáků v stříbrných a černých uniformách města. Všechno, co měl Reinheiser před sebou, bylo přesně tak, jak si dvůr představoval. Všechno, kromě Nejvyššího vládce samotného.</p>
<p>Reinheiser očekával starší vydání kapitána Mitchella, hrubého bojovníka, který si vynutil svou cestu k moci. Tomuto popisu však Ungden odpovídal jenom stěží. Štíhlý a křehký, oděný v hedvábí křiklavých barev s límcem s volány a nabíranými rukávci, přezdobený šperky, s prstenem na každém prstě, na některých se dvěma a na jednom s třemi, a s několika náramky, které při každém jeho pohybu hlasitě chřestily, vypadal spíše jako dítě navlečené do šatů dospělých. Vskutku, na tu dálku dokázal Reinheiser jen stěží uvěřit, že tenhle panák je dost starý na to, aby to odpovídalo počtu let ode dne jeho nástupu k moci, ke kterému se dalo dospět jednoduchou aritmetikou. Když se však fyzik dostal blíž, zjistil, že jde o zjevný klam z ješitnosti. Vrásky na Ungdenově obličeji zjemňoval pudr a jeho šedivějící vlasy zakrývala kudrnatá paruka.</p>
<p>Reinheiser se při tom pohledu snažil skrýt překvapení, ale připadalo mu nemožné, že tento muž, jenž si násilím vzal trůn hrdého a mocného národa, byl podle všeho parádník.</p>
<p>Když se před ním skupina pohodlně usadila, Ungden přehodil nohu přes jednu opěrku trůnu a na druhou bez ustání ťukal přepečlivě pěstěnými nehty, jako znuděné a netrpělivé dítě.</p>
<p>„Můj pane,“ pravil Bracken s hlubokou úklonou, „nalezl jsem tyto muže u úpatí Křišťálových hor. Přivedl jsem je, abyste mohl posoudit, zda jsou skutečně oněmi starobylými které měli průzkumníci najít.“</p>
<p>Podal Ungdenovi Reinheiserovu mapu a potom ustoupil stranou.</p>
<p>Ungden si pergamen prohlédl narychlo a bez většího zájmu a pak jej předal zahalenému muži vedle sebe, jenž jej schoval hluboko do kapsy, aniž by se na něj vůbec podíval. Poté, co se ti dva chvíli šeptem radili, Ungden upřel pohled na Mitchella.</p>
<p>„Vaše jméno,“ dožadoval se.</p>
<p>„Mitchell, Hollis T. Mitchell.“</p>
<p>„Nuže, Hollisi T. Mitchelli, povězte mi o té mapě.“</p>
<p>„Můj přítel, Martin Reinheiser, by vám o ní zřejmě mohl říct víc, lorde Ungdene. Sám ji nakreslil.“</p>
<p>„Ach ano, jsem si docela jist, že by mohl,“ opáčil Ungden klidně. „Ale ptal jsem se vás.“ S žádným dalším vysvětlováním se neobtěžoval, jako by pouhé jeho přání v sobě mělo neoddiskutovatelnou logiku, která učiní přítrž jakýmkoli dalším debatám. A zde, v jeho Trůnním sále, kde byl obklopen ozbrojenými a nebezpečnými vojáky, to rozhodně tak bylo. Nejvyšší vládce nebyl žádný hlupák a jeho rádce byl dobře informován. Už jen ze způsobu, jakým se ti dva cizinci projevovali, bylo zřejmé, že Mitchell je na verbální úrovni snazší oběť než Reinheiser, a pokud skrývali tajemství, bylo pravděpodobnější, že z nich dvou to bude Mitchell, komu něco uklouzne.</p>
<p>Ukázalo se však, že kapitán je silnější protivník, než se zdálo, a s Reinheiserem, jenž ho trénoval, za zády věděl, co má říkat.</p>
<p>„Ta mapa, Nejvyšší vládče, vás dovede k vašim největším nepřátelům, elfům z druhé mutace.“</p>
<p>Ungdenovi se zablesklo v očích a on se na trůnu prudce předklonil. Takřka okamžitě se však ovládl a s předstíraným klidem se znovu opřel. Zahalený muž po jeho boku nereagoval vůbec nijak, jako by pro něj Mitchellovo prohlášení nebylo nikterak překvapující.</p>
<p>„A proč mi jen tak dáváte takovou mapu?“ zeptal se Ungden podezřívavě. „Jistě si musíte být vědomi ceny takové informace. Proč ji nabízíte zadarmo, když královský poklad by mohl být váš?“</p>
<p>„Ze dvou důvodů,“ vysvětloval Mitchell. „Za prvé, měl byste vědět, kde najít ty mutanty, abyste se s nimi mohl vypořádat. Je to správné.“ Na chvíli se odmlčel, snaže se vzpomenout, jak s Reinheiserem tuhle řeč nacvičili. „Elfové jsou nečistí, poskvrna lidské rasy, a já, stejně jako vy, chci rasu očistit. Věřím, že proto nás, starobylé, osud přivedl na Aielle.“</p>
<p>Skryt pod kápí svého hávu, čaroděj vedle trůnu se pobaveně usmál.</p>
<p>„Za druhé,“ pokračoval kapitán, „žádám něco na oplátku.“</p>
<p>„Pak jste hlupák,“ pravil Ungden, chichotaje se, „protože již vaši informaci mám. Nemáte už nic, s čím byste mohl obchodovat.“</p>
<p>„Ale mám,“ namítl Mitchell. „Mám sebe.“</p>
<p>Ungden se na Mitchella podíval úkosem, a Reinheiser spokojeně přikývl, že kapitána dobře vycvičil.</p>
<p>„Vysvětlete mi tedy, jakou pro mě máte cenu,“ dožadoval se Ungden.</p>
<p>„Na oplátku žádám post ve vaší armádě,“ odpověděl Mitchell. „Vysokou šarži, abych mohl být nápomocen při očistě lidské rasy. Je to můj osud.“</p>
<p>Po tomto návrhu Ungden zvedl obočí. „A co mám říci svým důstojníkům, když mezi ně jmenuji neosvědčeného cizince?“</p>
<p>„Řekněte jim, že jsem pán, který pochází z jiného místa a času,“ odvětil Mitchell bez zaváhání. „Velký válečník, který ví hodně o boji a pomůže dovést Calvu k vítězství nad nenáviděnými nepřáteli.“</p>
<p>Čaroděj se naklonil a něco pošeptal Ungdenovi, jenž souhlasně přikývl. „Jak se jmenuje to místo, odkud pocházíte, aby vás tento národ nazýval pánem?“ zeptal se.</p>
<p>„Ze Spojených států amerických,“ odpověděl Mitchell hrdě. „Nejmocnějšího státu, jaký kdy tento svět poznal.“</p>
<p>„Vskutku,“ pravil Ungden, na něhož očividně nedělalo dojem něco, co on, Nejvyšší vládce největšího národa na Aielle, považoval za nesmyslné tvrzení. „A vy jste tam byl králem?“</p>
<p>„Ne, králem ne, ale velel jsem králově vojsku, podle jeho vůle, aby se mohl v klidu věnovat jiným státním záležitostem. Měl jsem k dispozici miliony vojáků, lorde Ungdene, se zbraněmi, jaké si ani neumíte představit.“</p>
<p>„Miliony,“ vysmíval se Ungden jízlivě, napodobuje kapitánův vzrušený tón, ale jeho zahalený rádce mu znovu něco pošeptal a pohrdavý úsměv mu zmizel ze rtů. Chvíli seděl mlčky, marně se snaže uklidnit, poté co mu jeho poradce potvrdil, že taková říše skutečně existovala.</p>
<p>„Mé ozbrojené síly jsou pod schopným velením Persomyho, Prvního Strážce bílých hradeb,“ vysvětloval Ungden. „Váže ho ke mně přísaha věrnosti, která nemůže být zpochybněna, a plní mé rozkazy bez otázek. A musím říci, že si při tom vede velmi dobře. Takže chápete, že opravdu nepotřebuji jiného velitele.“</p>
<p>Mitchellovi se zkroutil obličej, když ho Ungden nečekaně odmítl.</p>
<p>„Nicméně,“ pokračoval Ungden, „podle mého dobrého přítele a rádce Istaahla se možná skutečně ukážete být cenným přínosem pro mou armádu. Proto, Hollisi T. Mitchelli, vás jmenuji dočasným zástupcem velitele ozbrojených sil Pallendary a lidu Calvy, podléhajícího pouze Persomymu a mně osobně. Délka vaší služby závisí na tom, jak si povedeme proti nočním tanečníkům, neboť ještě dnes se sejdete s Persomym a vypracujete plán útoku.“</p>
<p>„Děkuji, Nejvyšší vládče Ungdene,“ vykoktal ze sebe Mitchell přes široký úsměv. „Nebudete zklamán.“</p>
<p>Ungden přimhouřil oči, zjevně tak odmítaje domýšlivost u podřízených. Naklonil se na trůnu poněkud dopředu a se zlým úsměvem upřeně pohlédl na kapitána. „Buďte ubezpečen, zástupce velitele,“ řekl s vražednou jistotou, „že jedině vás budu činit zodpovědným, jestli neuspějeme.“</p>
<p>Mitchell se již neusmíval. Nepotřeboval objasňovat, co by následovalo, kdyby se Ungdenův příslib naplnil.</p>
<p><strong><emphasis>19</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Ve stínu trůnu</emphasis></p>
<p>Uchvatitel obrátil svůj podezíravý pohled na Reinheisera. „A jaké je vaše přání?“ zeptal se. Jeho slova byla plná cynismu, který se projevoval v každém ohledu jeho života.</p>
<p>„Přání?“ zopakoval Reinheiser, předstíraje překvapení.</p>
<p>„Nedělejte, že nevíte,“ varoval jej Nejvyšší vládce, ale i když se vědoucně usmál, fyzik lpěl na své předstírané naivitě. „Co žádáte,“ dožadoval se Ungden, „na oplátku za to, že máte podíl na přinesení té mapy?“</p>
<p>„No nic, můj pane,“ odpověděl Reinheiser. „Udělal jsem pouze to, co jsem považoval za správné.“</p>
<p>Ungden souhlasně přikývl, ačkoliv jeho výraz prozrazoval, že jeho pochyby přetrvávají. Vycházeje ze svého vlastního pokřiveného náhledu na život, považoval osobní zisk za hlavní motivaci činů všech lidí, a každého, kdo prohlašoval něco jiného, podezříval ze zrady. Věděl, že Reinheiser lže. Čaroděj vedle trůnu se pod svou kápí opět usmál. I on to věděl; a co víc, pochopil, oč se Martin Reinheiser snaží.</p>
<p>„Nicméně,“ pokračoval Reinheiser, jako by ho dodatečné napadla malá laskavost, „vážně bych ocenil prohlídku tohoto nádherného paláce a snad i města.“</p>
<p>„Budiž,“ pravil Ungden. „A víc než to. Jelikož si to rozhodně zasloužíte, zůstanete v paláci, kde se vám dostane pohodlí a úcty, jako můj královský host.“</p>
<p>„Děkuji za vaši laskavost, pane,“ řekl Reinheiser a hluboce se uklonil, jako by byl poctěn, třebaže si uvědomoval, že to pozvání je pouze Ungdenův způsob, jak si ho udržet na očích.</p>
<p>Uchvatitel přijal poklonu s nepříliš nadšeným mávnutím ruky, značícím, že je s dvojicí cizinců hotov a audience je u konce.</p>
<p>Reinheiser toho dne viděl spoustu nádherných věcí, umělecká díla, úžasná jako nic z jeho vlastního světa. Bohužel, způsob, jakým byla naházena dohromady a ladem skladem nakupena v každé místnosti, měl za následek, že na jeho smysly útočil přehršel obrazů, a byl urážkou umělců, kteří věnovali měsíce, dokonce roky svého života, aby je vytvořili. Ungden, stejně jako draci z bájí, hromadil poklady, aniž by pro ně měl ocenění. Pro Uchvatitele bylo hlavní vlastnit, a tím to končilo; z pouhého umístění děl, esteticky urážlivého, bylo vidět, že jeho chtivost značně převažuje jakoukoli lásku, kterou měl k umění.</p>
<p>Ovšem ani Reinheiser se o umění moc nestaral. Jeho přání prohlédnout si palác nemělo co dělat s prohlídkou mistrovských děl, a stálo ho dost úsilí zachovat přetvářku a přesvědčit ostražitého Strážce, že je zaujat prohlídkou. Trvalo mu až do odpoledne, než našel to, co skutečně hledal. Když ho jeho průvodce vedl do jeho pokoje, minuli potemnělou, nevyzdobenou chodbu. Reinheiser ihned pojal podezření, že tato chodba je něčím důležitá, jelikož to bylo jediné z míst, která dosud v celém paláci viděl, kde se nenacházelo nic z Ungdenovy naloupené sbírky.</p>
<p>„Vezměte mě tudy,“ dožadoval se.</p>
<p>„Ne, to nemohu,“ odvětil Strážce.</p>
<p>„Nosíte přece prsten Strážců bílých hradeb,“ připomněl mu Reinheiser pohotově. „Váš Nejvyšší vládce mi povolil tuto prohlídku a vy jste zavázán plnit jeho vůli. Teď mě tam vezměte.“</p>
<p>Strážce oplatil Reinheiserovi výhružný pohled vlastním nebezpečným kukučem. „Nemohu,“ řekl znovu. „Ta chodba vede do Istaahlovy věže a pouze on sám rozhoduje o svých hostech.“</p>
<p>„To stojí dokonce i nad Ungdenem?“ nadnesl Reinheiser řečnickou otázku, maje v úmyslu muže zneklidnit a připomenout mu jeho věrnost, ale Strážce zůstal neoblomný.</p>
<p>„Nejvyšší vládce Ungden zaručil Istaahlovi plné právo na soukromí a suverenitu v jeho věži,“ vysvětloval. „Smíme se přiblížit pouze na čarodějovo pozvání.“</p>
<p>Reinheiserovi došly argumenty, ale to zase tolik nevadilo. Našel, co hledal, a byl přesvědčen, že se s čarodějem docela brzy setká; to bylo předurčeno. Bude muset mít chvíli strpení.</p>
<p>Jen krátkou chvíli. Reinheiser měl pokoj poblíž, což mu vyhovovalo. Vešel, zavřel za sebou dveře a zastavil se, aby si poslechl kroky odcházejícího Strážce. Žádné vzdalující se kroky však neuslyšel; jak očekával, jeho pokoj měl být hlídaný. Otráveně se natáhl na postel, znovu si nacvičuje řeč, kterou si připravil pro čaroděje, a snaže se vymyslet plán, jak proklouznout kolem stráže. Vyčerpáním po dlouhé jízdě brzy tvrdě usnul.</p>
<p>Probudil se s náhlým škubnutím a nejdřív si domníval, že jím někdo zatřásl. Malým oknem do jeho pokoje prosvítaly poslední paprsky denního světla. Připlížil se ke dveřím a znovu naslouchal. V chodbě bylo stále naprosté ticho.</p>
<p>„Je čas jít,“ řekl si Reinheiser, třebaže ještě neměl domyšlenou taktiku. Ve své namyšlenosti a netrpělivosti se rozhodl, že je dost bystrý na to, aby se dostal ven bez přípravy. Když však otevřel dveře, zjistil, že žádná lest není zapotřebí, protože Strážce ležel stočený u zdi naproti přes chodbu v hlubokém spánku.</p>
<p>Ze zajímavých příběhů, které mu o Strážcích bílých hradeb pověděl Ardaz, Reinheiser pochopil, že takové zanedbání povinnosti je více než netypické. Nehodlal zde stát a pokoušet své štěstí. Tiše proklouzl pryč a vydal se chodbou k čarodějově věži. Chvilku počkal ve stínech u železem pobitých dveří, aby se ujistil, že nebyl sledován. Pak, spokojen, že je sám, zlehka zaklepal na tvrdé dřevo.</p>
<p>Žádná odpověď. Zabušil, jak nejhlasitěji se odvážil, ale stále nepřicházela žádná odezva. Reinheiser se ocitl před obtížným a nebezpečným rozhodnutím. Věděl, že si koleduje o potíže, možná riskuje i život. Na druhou stranu si uvědomoval své štěstí, že se vůbec dostal takhle daleko, a bylo nepravděpodobné, že by se mu v brzké době znovu naskytla taková příležitost. Směle těžké dveře pootevřel a vstoupil do mágovy komnaty.</p>
<p>Byla to kruhová místnost s kamenným schodištěm, které klenutě stoupalo podél zdi nalevo k odpočívadlu ve druhém patře. Bylo zde pouze malé okno, sotva víc než střílna, ubohý to odpor proti depresivním stínům, které visely nad každým koutem místnosti jako skvrny z půlnočních hrůz. Reinheiser stál bez hnutí, svírán iracionální zlou předtuchou, že když naruší to mrtvolné ticho, vyvolá tím vražednou reakci nějakého skrytého, připraveného démona.</p>
<p>Opatrně se došoural do křesla u zdi za otevřenými dveřmi a lehce dveře zavřel. Musel si přiznat, že mu tajuplná magie tohoto světa nahání husí kůži. Hlad po vědění přesto převládl nad jakýmikoli obavami, neboť Reinheiser si přál – toužil – naučit se a ovládnout toto umění, které podle všeho dávalo člověku nesmírnou moc.</p>
<p>Když si místnost prohlížel, aby mu něco prozradila o jejím obyvateli, jeho oči přitáhl velký dubový stůl u zdi naproti místu, kde seděl. Povalovaly se po něm brka a kalamáře a rozmanité tajemné artefakty: drahokamy zdobený nůž, lebka a oči nějakého nešťastného tvora. Jestli to ale byly skutečné kouzelnické pomůcky či jen děsiví strašáci proti zvědavým nezvaným hostům, to se mohl fyzik pouze dohadovat. Úplně v rozích stolu, každý na jedné straně, stály dva vysoké mnohoramenné svícny s kroucenými a propletenými stojany a mezi nimi byla na výšku postavená police s mnoha přihrádkami, z nichž většina obsahovala svinuté pergameny.</p>
<p>Jaká temná tajemství na nich musejí být zapsána! pomyslel si Reinheiser. Přestože pro něj listiny představovaly velké lákadlo, neodvážil se k nim přiblížit a riskovat, že spustí kouzla, která mohl čaroděj seslat k ochraně své práce.</p>
<p>Zanedlouho potom přišel západ slunce a místnost rychle potemněla. Reinheiser seděl bez hnutí a tiše. Cítil se malý a zranitelný před skrytými démony, o nichž ho jeho představivost přesvědčila, že jsou všude kolem. S každým uplynulým okamžikem sváděl boj s panikou a uvažoval, zda tyto ochromující pocity nejsou nějakým čarodějovým trikem, rafinovanou sugescí hrůzy, mentální ochranou proti zlodějům.</p>
<p>Po době, která se zdála být věčností, se se skřípotem otevřely dveře a vstoupil bíle oděný čaroděj, nesa svíci. Aniž by si všiml fyzika sedícího ve stínech, kulhavě přešel přes místnost, ztěžka se opíraje o svou krátkou hůl. Zamumlal rychlé kouzlo k zavření dveří, pak další, aby zapálil svíce na stole. Reinheiser seděl ohromený a nadšený těmito malými ukázkami čarodějnictví a sledoval vše s neutuchajícím zájmem, mhouře oči, aby mu v slabém, mihotavém světle neušel žádný pohyb, když si čaroděj kostnatýma rukama začal stahovat kápi.</p>
<p>„Myslím, že by mělo být černé,“ promluvil Reinheiser nakonec, spokojeně se usmívaje, že tak moudrého člověka překvapil. Čarodějovy ruce bez přerušení pokračovaly v pohybu. Reinheiserův hlas, který měl být pro čaroděje nečekaný, ho vůbec nevyvedl z klidu. Byl to fyzik, jehož klid byl teď otřesen.</p>
<p>„Mám na mysli vaše znamení,“ pokračoval méně jistým, téměř obranným tónem. „Mělo by být černé, protože takové je znamení Morgana Thalasiho, a to, jestli se nemýlím, jste.“</p>
<p>Čaroděj se pomalu obrátil k Reinheiserovi a zasmál se. Znělo to spíše jako zasyčení. „Hrajete nebezpečnou hru, Dr. Martine Reinheisere,“ pravil klidně, a stáhl si přitom kápi, aby vetřelec viděl, s kým má tu čest.</p>
<p>Reinheiser se při tom pohledu otřásl, neboť muž před ním opravdu byl Temný mág Morgan Thalasi. Byl úplně plešatý a měl bledou, nezdravou pleť, která vypadala, že je napnutá k prasknutí, aby pokryla jeho kostnaté tělo. Jeho černé oči byly zapadlé hluboko v důlcích, tváře měl propadlé a vypjaté, jako by se scvrkával, jako by byl hladovějící, jenž měl už dávno zemřít. Staletí ve zlu se na Thalasim vskutku těžce podepsala. Čas stravoval jeho fyzické tělo, ale ne jeho zlou vůli, neboť ta byla trvalá. Mnohofasetový černý safír, který byl jeho čarodějnickým symbolem, se mu leskl uprostřed čela, jako by byl právě vybroušen a naleštěn. „Věděl jsem, že jste to vy,“ prohlásil Reinheiser a mírně se zasmál, snaže se vypadat klidně. Přes tuto snahu chvění v jeho hlase prozradilo jeho skutečné pocity hrůzy. „Usoudil jsem, že pouze mocný Thalasi je schopen výkonů, jaké ten mág, Ardaz, přisuzoval Istaahlovi.“</p>
<p>„Takže jste měl pravdu,“ posmíval se Temný mág a jeho tón zůstával znervózňujícím způsobem zcela klidný a jistý. „Chabá útěcha ve světle strašné smrti, která vás čeká.“</p>
<p>Reinheiser si pohladil bradku a snažil se neztratit sebekontrolu a střízlivé uvažování, které nyní potřeboval, aby tohle zvládl. Něco bylo špatně. Nikdy si nemyslel, že jeho setkání s Thalasim bude vypadat takhle, a to ani ve svých nejhorších scénářích. Jeho představy o Temném mágovi měly hodně daleko od té opravdu hrůzné bytosti, jež stála před ním. Tento člověk, jenž se po fyzické stránce zdál tak křehký, kolem sebe šířil auru naprostého zla a bezmezné moci – tak jako satan ztělesňoval černou díru morálky, která, jak Reinheiser věděl, by ho mohla z chvilkového rozmaru stáhnout do pekla, kde se bude navěky smažit.</p>
<p>„Zabít mě?“ zeptal se nevěřícně, snaže se, aby ten nápad zněl absurdně. „Proč byste mě chtěl zabít?“</p>
<p>„Protože znáte mou identitu a pronikl jste do mého soukromí, nebo proto, že jste se vybavoval s tím psem, Glendowerem, kterému říkáte Ardaz,“ opáčil Thalasi. „To je jistě dost důvodů. Nebo bych vás mohl roztrhat na kusy jen pro potěšení z působení bolesti.“ Znovu se syčivě, zle zasmál, jako by se mu ten poslední nápad zalíbil.</p>
<p>A Reinheiser neměl žádné pochyby o tom, že tento krutý člověk je takové nahodilé vraždy více než schopen. „Ale vždyť jste mě přivolal!“ křičel. „Ta mlha, která nám pomohla uprchnout; tu jste přece musel poslat vy! Tak jsem nakonec poznal vaši pravou totožnost. Istaahlova magie se omezuje na mořské pobřeží a tak daleko do vnitrozemí nemohla dosáhnout.“</p>
<p>„Tu mlhu jsem skutečně přičaroval já.“</p>
<p>„A ten spící Strážce?“</p>
<p>„Maličkost.“</p>
<p>„Pak jste mě sem přivedl z nějakého důvodu,“ usoudil Reinheiser.</p>
<p>„Kvůli té mapě, to je vše,“ řekl Thalasi. „Natáhl jsem se, abych ovládl vaši mysl; a vy, v domnění, že se před vámi odhaluje nějaké vědění, jste mě pustil dovnitř. Neměl jsem čas, abych nad vámi získal kontrolu, ale viděl jsem vašima očima a zjistil, že jste mezi nočními tanečníky. Nemohl jsem však přesně poznat, kde se to místo nachází. A tak jsem vás sem přivedl kvůli mapě, to je celé!“</p>
<p>„Ale Mitchell –“ začal Reinheiser, zoufale se chytaje čehokoliv, co by ho mohlo zachránit.</p>
<p>„Mitchell je hlupák!“ přerušil ho Thalasi. „‚Velel jsem několikamilionové armádě,‘ říkal. Ha! Já jsem také žil ve Spojených státech před zkázou, a nevzpomínám si na žádného generála Hollise Mitchella. A ujišťuji vás, že paměť mám výbornou.</p>
<p>Ale vzpomínám si na vás,“ pokračoval po chvíli Thalasi, „tedy alespoň na vaši práci, a na vyplutí Unicornu z Woods Hole.“</p>
<p>Připomínky toho druhého světa Reinheisera překvapily, ale spatřil v nich šanci a odvážně se přinutil k sebekontrole. „Pak víte, že i já jsem si osvojil jisté umění,“ prohlásil, jak nejpyšněji se odvážil. „Byl jsem odborník na fyziku a technologii. Myslel jsem, že proto jste mě chtěl, protože kdybychom zkombinovali naše znalosti –“</p>
<p>Thalasi ho zarazil hlasitým výbuchem smíchu, vysmívaje se fyzikově ubohé snaze zachránit si život.</p>
<p>„Smějete se?“ zakřičel Reinheiser a rozhněvaně přitom vyskočil z křesla. Uvědomil si, že Thalasi ho za to, že se odvážil hádat, nejspíš na místě zabije, ale byl tak rozčilený svými špatnými odhady a zmatený čarodějovými reakcemi a postojem, že mu to v tu chvíli bylo skoro jedno. „Vy, jenž jste poznal divy světa před pohromou, zpochybňujete moc vědy?“</p>
<p>„Moc?“ zopakoval Thalasi s takovou silou v hlase, že se Reinheiser skrčil zpět do křesla. „Moc ničit, ano,“ pokračoval Thalasi. „To bylo bolestně dokázáno. Ale nesrovnávejte schopnost ničit s mocí. Zaměňujete dvě rozdílné věci. Bomba změní město v jámu vřícího asfaltu a vy tomu říkáte moc. Co se tím získá?“</p>
<p>Reinheiser na něj bezvýrazně zíral.</p>
<p>„Síla k ničení není skutečnou mocí,“ pokračoval Thalasi, „nýbrž jejím pravým opakem.“ Zaťal pěst a zvedl zrak ke stropu. Reinheiser se otřásl nad čirým zlem, které se zračilo v těch planoucích očích.</p>
<p>„Ovládat!“ zasyčel Thalasi. „Ohnout vůli druhých, aby vykonali vaše rozkazy. Mít vládu nad každým jejich pohybem. To, vy hlupáku, je moc!“</p>
<p>Reinheiser, stále vystrašený, avšak též zaujatý, se přinutil sedět vzpřímeněji. Zde byl mistr, jenž třímal klíč k tajemstvím, po nichž toužil, a jeho touha se hlásila o pozornost i přes ohrožení jeho života. „A co vědění?“ otázal se naléhavě. „Hrají znalosti nějakou roli?“</p>
<p>„Ano, ano, jistě!“ odvětil Thalasi a náhle zněl spíše rozrušeně než rozhněvaně. Nestávalo se často, aby Temný mág našel člověka, s nímž si může popovídat na takové úrovni, a navíc mluvili o jeho oblíbeném tématu. „Znalost tajemství vesmíru a absolutních sil, které v něm existují, to je první nutnost.</p>
<p>Druhá část,“ pokračoval Temný mág se zaťatými pěstmi a očima přimhouřenýma, aby dodal svým slovům na důrazu, „je touha. Touha ovládat, vlastnit… úplně všechno. Odvaha být bohem!“ zařval. „A nepolevující odhodlání toho dosáhnout.“</p>
<p>„Mluvíme o moci, nebo o zlu?“ zeptal se Reinheiser.</p>
<p>„To je totéž,“ odsekl Thalasi. „Ech, síly vesmíru jsou absolutní a jsou zde i pro ty, kteří jsou dobří, a ty, kteří nejsou ani dobří, ani zlí, ale jejich síla je omezená za prvé svědomím a za drahé nedostatkem motivace.</p>
<p>Pouze síla zla se dá využít volně a bez omezení.“</p>
<p>„Síly jsou jistě neutrální,“ namítl Reinheiser. „Zlo a dobro nelze brát v úvahu.“</p>
<p>„Pche! To se tedy mýlíte,“ vysvětloval Thalasi. „Jsou čtyři školy magie, přičemž všechny vycházejí z absolutních, univerzálních pravd. Tyhle pravdy, tyhle síly, se v nejčistší formě projevují u Brielle, Smaragdové čarodějky, mistryně první magie. Ta je však limitována při vyvolávání své síly, protože postrádá cíl. Je připoutána ke svému lesu a závazku, že bude udržovat řád přírody, čímž se z ní stává pouhý hlídací pes, varující přírodu před rušivými zvrácenostmi. Mimo toto území je její magie nedosažitelná, takže není nic víc než služka.</p>
<p>Vy sám jste mluvil s Ardazem. Ten zastupuje druhou školu. Tu Colonnae zamýšleli i pro mě.“</p>
<p>„Zpracovat pravdy vesmíru, aby byly v souladu s rozvojem lidské rasy,“ řekl Reinheiser. „Pro dobro člověka, jak to definoval, morální kodex sestavený Colonnae.“</p>
<p>„Výborně!“ odvětil Thalasi, nadšený fyzikovou překvapivou chápavostí. „Pak si uvědomujete tu past? To omezení?“</p>
<p>„Ovšem,“ odvětil Reinheiser sebejistě. „Sice je dostupnější než první škola, ale její možnosti a účinek jsou omezené. Drží ji v šachu přísný kodex vnucené morálky.“</p>
<p>„Přesně,“ pravil čaroděj. „Je zde ale třetí magie, již si Colonnae nechávají v zásobě pro sebe a ty, kterým slouží. Nás ji nenaučili, protože se nás obávají, mají strach, že bychom jim přerostli přes hlavu a už bychom jim nesloužili. Já, Thalasi, jsem objevil to tajemství a má síla každým dnem roste.“</p>
<p>„Kontrola?“ zeptal se Reinheiser.</p>
<p>„Kontrola,“ zopakoval Thalasi. „Nemám žádné závazky a neřídím se žádným kodexem. Síly mi nemohou odolat. Povolám je, kdy se mi zlíbí, a donutím je vyplnit každý můj příkaz. Je to nejobtížnější magie, disciplína vyžadující nepolevující koncentraci. Při každém slově, každém pohybu, bojuji s všeobecným řádem.“ Jeho oči zaplály chtíčem a pýchou. „Chápete důsledky toho, co vám tu povídám?“ zeptal se Reinheisera, jenž nevěřícně zíral, ohromen velikostí potenciální moci, na niž čaroděj narážel. „Jsou to houževnatí nepřátelé, ale to já jsem taky. A když vyhrávám – v těch chvílích, kdy jsem nejsilnější – dokážu slovem porušit samotný řád přírody a vyrvat mrtvolu z náručí smrti a získat ji pod svou vládu. Nebo mohu sebrat čaroději kouzlo z úst a obrátit je zpět proti němu, tak jako jsem to udělal před třiceti lety Istaahlovi.“</p>
<p>„Takže to vy jste byl ve skutečnosti tou silou, která stála za Ungdenovým nástupem,“ řekl Reinheiser s rozšiřujícím se úsměvem, protože takhle si toto setkání představoval. „Držel jste Strážce mimo hru, dokud nebyl převrat dokončen. Věděl jste, že jejich přísaha je pak připoutá k Ungdenovi a že pojistí jeho pozici.“</p>
<p>Thalasi přikývnutím potvrdil Reinheiserovo prohlášení a také tak vyjádřil spokojenost s pokračující ukázkou fyzikovy schopnosti dedukce.</p>
<p>„Ale proč Ungden?“ zeptal se Reinheiser. „Ten nevypadá moc jako vhodný vůdce.“</p>
<p>„On není vůdce,“ vysvětlil Thalasi. „On je vůdcova figurka. Je snadné se mu zavděčit a tím je snadné ho ovládat.</p>
<p>A nepředstavuje pro mě žádnou hrozbu. Jeho nepřátelství s rodem Ben-rina má kořeny hluboko v minulosti. Jen málokdo z celé Calvy by se obrátil proti milovaným Nejvyšším vládcům z toho rodu, ale ubohý Ungden byl docela dychtivý vnořit dýku do Ben-galenova srdce.</p>
<p>Ungden je tedy kouřem halícím můj oheň. Strážci by čaroději nesloužili, a kdybych usedl na trůn, moje totožnost by byla brzy odhalena. Na ten den ještě nejsem připraven, ale moje chvíle se blíží. Proto potřebuji vaši mapu. Vybití těch bezmocných mutantů zlomí čest těch nejvěrnějších Calvanů a oslabí jejich odpor vůči mně.“</p>
<p>„Ale co moje znalost technologie?“ naléhal Reinheiser. „Jistě vám to může pomoct.“</p>
<p>„Nevyslovujte to slovo!“ poručil Thalasi s náhle obnoveným vztekem. „Technologie!“ vyplivl opovržlivě. „Čtvrtá škola magie, prokletí moudrých a zhouba všech. Co jiného je technologie než způsob, jak zpřístupnit vesmírné síly každému, aniž by musel věnovat pozornost své vnitřní síle? Šermíř musí roky cvičit svou mysl, aby zbraň řádně ovládl, ale každé dítě může zvednout pistoli a zabít. Ne, technologie je nepřijatelné riziko. Nedá se plně kontrolovat a v rukou hlupáka neslibuje nic než definitivní a naprostou zkázu.“ Pravdivost svého názoru nemusel nijak dokládat; Reinheiser viděl svět za bublinou kolem Ynis Aielle. „Větší síla,“ pokračoval Thalasi šeptem docela klidně, „je síla mysli ve spojení se silami vesmíru, a když jsou tyto šípy ovládány s absolutní touhou a přesvědčením. I kdybyste znal tajemství vesmírných pravd, zůstal byste jen Faustem hrajícím si s prskavkami. Ale já…“ Ve svém hněvu získal na výšce a hrozivosti a Reinheiser se ve strachu odvrátil. „Podívejte se na mě!“ zahřměl Thalasi a Reinheiser shledal, že nemá jinou možnost než mu vyhovět. „Jen pohleďte na Morgana Thalasiho a vězte, že toto je chvíle vaší záhuby!“</p>
<p>Reinheiser se neovladatelně třásl. Skryl tvář mezi paže a schoulil se, zoufale hledaje úkryt tam, kde žádný nebyl. Nikdy předtím neměl opravdový strach; dokonce i smrt bral jako nevyhnutelnou součást života.</p>
<p>Nyní byl však vyděšený. Cítil, jak jeho srdce zaplavuje temnota, pocit bezmoci a beznaděje, který pronikl až do jeho nitra. Čekal na smrt a modlil se, aby přišla rychle.</p>
<p>Nic se nestalo a jemu se zvolna vracela naděje, ačkoliv se bál, že to je pouze Thalasiho způsob, jak si s ním pohrát – tím, že mu dá poslední náznak naděje na záchranu, než ho zcela zatratí. Konečně sebral dost odvahy, aby vykoukl.</p>
<p>Čaroděj seděl, očividně v hlubokém zamyšlení. Reinheiser se pomaličku v křesle narovnal a čekal, co bude dál.</p>
<p>„Možná máte naději,“ řekl Thalasi, když uplynulo několik minut. „Rozhodně jste prokázal svou inteligenci, a snad, pod mým vedením, se pro mě stanete přínosem.“</p>
<p>Reinheiser se pln naděje usmál, čímž si vysloužil od Thalasiho nesouhlasný planoucí pohled, jenž fyzika přiměl znovu se v hrůze skrčit. Thalasi na něho hrozivě ukázal prstem a zavrčel: „Ale nikdy mi neodporujte.“ Reinheiser ucítil kolem hrdla studené, kostnaté prsty, neviditelný obojek vytvořený Thalasiho vůlí.</p>
<p>Thalasi se hlasitě zasmál, s jasnou bezstarostností, neboť na fyzika již nepohlížel jako na hrozbu. Jeho víra v moc se mu opět vyplatila, neboť nyní bez ničení, beze smrti vlastnil Martina Reinheisera.</p>
<p><strong><emphasis>20</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Odhalení zrady</emphasis></p>
<p>Časně ráno, po Mitchellově a Reinheiserově útěku, šla Sylvia muže vzbudit. Ranní mlha se rozplynula brzy po východu slunce a zanechala vzduch hodně teplý a čistý a Sylvia chtěla, aby si trojice návštěvníků užila co nejvíce ze dne mimo své pokoje. Bezstarostnou elfí dívku, jíž šlo jenom o to, aby lidem zdejší pobyt zpříjemnila, v té chvíli ji ani nenapadlo, že Mitchell a Reinheiser právě započali svou divokou jízdu přes pláně coby zajatci calvanské průzkumné skupiny.</p>
<p>Vytušila problém, jakmile vsunula klíč do zámku a zjistila, že je již odemčeno. Věděla, že je za tím víc než jen opomenutí, neboť včera večer dveře osobně zamykala. Přesto ji dva strážci vedle ní, stejně zmatení jako ona, ujistili, že drželi hlídku svědomitě celou noc a že ona byla poslední, kdo do pokoje vešel nebo z něj odešel.</p>
<p>Místnost však byla prázdná. Sylvia, která si stále neuvědomovala závažnost jejich útěku, přešla přes chodbu, aby vzbudila Billyho. Samotný fakt, že jí odpověděl na zaklepání, ji do jisté míry uklidnil a ona uvěřila, že nepřítomnost druhých dvou se jistě dá nějak jednoduše vysvětlit.</p>
<p>Pocit úlevy jí však vydržel jenom krátce, jelikož po dotazu na zmizení jeho společníků Billymu rázem zmizela ospalost z očí, jako by ho polila ledovou vodou.</p>
<p>Když si totiž připomněl Mitchellovo chování od chvíle, co přišli do tohoto světa, nevyhnutelně dospěl k hrozivému závěru. Zachmuřeně se na Sylvii podíval a její naděje plný úsměv ještě posílil jeho podezření a vztek. „Jdi najít Ariena, rychle,“ vybídl ji. Sylvia zaváhala, očekávajíc další podrobnosti, jenomže Billy se nedokázal přimět říct jí, že Mitchell a Reinheiser, jeho společníci, jsou nejspíš na cestě, aby zradili její lid.</p>
<p>Sylvia měla celkem slušnou představu o tom, kde její otec je v takové hezké ráno. Vyzvala Billyho, aby se k ní připojil. Souhlasil, třebaže se bál postavit elfího pána před takovou chmurnou novinu. O chvíli později našli Ariena na zadním balkonu domu, odkud byl výhled na velkou rokli. On a Ryell tiše seděli, užívajíce si klidu při vždy úžasném pohledu na svítání v Křišťálových horách.</p>
<p>Arien okamžitě poznal, že něco není v pořádku, když uviděl svou dceru se zardělou a ztrápenou tváří. Chytil ji za ruce, aby ji uklidnil. „Co je?“</p>
<p>„Jsou pryč!“ zvolala Sylvia. „Kapitán Mitchell a Martin Reinheiser nejsou ve svém pokoji!“</p>
<p>„Zrada!“ zaječel Ryell. „Já věděl, že z těchhle lidí nevzejde nic dobrého.“ Vyrazil hrozivě k Billymu, ale Arien ho zastavil nataženou rukou.</p>
<p>„Najdi Erinela,“ řekl klidný a vyrovnaný Arien své dceři. „Seberte hned své přátele a prohledejte tunely vedoucí k Horské bráně. Dokud nezjistíme víc, jsou ti dva považováni za hosty, nikoli nepřátele. Ale chci, abyste je našli a přivedli mi je.“</p>
<p>„Mohou být ještě ve městě,“ poznamenala Sylvia.</p>
<p>„Pochybuji,“ odpověděl Arien, „ale nechejte tu skupinu. Řekni jim, aby prohledali celé údolí i Shaithdun-o-Illume. Teď jdi a pospěš si. My počkáme tady, než něco zjistíte.“</p>
<p>Sylvia přikývla a zmizela. Dvojice stráží se držela vedle Billyho, nejistá si jeho pozicí mezi svými lidmi a trochu nervózní, že je tak blízko jejich Staršího. Arien je však mávnutím ruky odvolal, rozhodně odmítaje dovolit, aby činy Mitchella a Reinheisera oslabily jeho důvěru k tomuto muži, jenž jim neprovedl nic špatného.</p>
<p>„Kam šli?“ vyštěkl Ryell, překypuje nedůvěrou. Očividně byl přesvědčen, že Billy je součástí nějakého spiknutí.</p>
<p>Billy pokrčil rameny a odvrátil pohled, moudře si ponechávaje svou teorii pro sebe, dokud nezískají více informací a nebudou moci uvažovat s chladnou hlavou.</p>
<p>Ryell stejně nečekal na odpověď. Hledaje vypouštěcí ventil pro svůj vztek se obrátil ke strážím.</p>
<p>„A co vy dva?“ nadával. „Měli jste je hlídat!“</p>
<p>„Zůstali jsme u dveří celou noc,“ opáčil jeden z nešťastných elfů s nucenou jistotou.</p>
<p>„Ha!“ posmíval se Ryell. „Jestliže zjistím, že jste usnuli, tak –“</p>
<p>„Och, tiše, tiše! Zmlkněte, povídám!“ ozval se hlas zpoza stráží a Ardaz vyšel na terasu, s klidně spící Desdemonou coby kočkou obtočenou kolem krku, jako by byla kožešinovým přehozem bez kostí. „I já mám oči, které sledují starobylé – tady Desdemonu.“ Zvedl si bezvládnou kočku z ramene a podržel si ji u obličeje. „A ona by mě nezklamala, že ne? Ne, ona ne!</p>
<p>Sledovala zvenku váš dům a neviděla nikoho odcházet, vůbec nikoho,“ ubezpečil Ardaz Ariena s naprostou jistotou. „Navíc nikdy nespí. Tedy ne v noci. Prospí den, a v noci nikoho nevyrušuje – kočičí zásada, víte?“ Pobaveně si odfrkl a opět obrátil svoji pozornost ke kočce. S láskou ji pohladil aby si ji udobřil za svou poslední poznámku.</p>
<p>„Ale jsou pryč,“ trval na svém Ryell. Ten prostý fakt zpochybňoval čarodějova slova.</p>
<p>„Já vím, to samozřejmě vím!“ opáčil zmatený Ardaz. „Sylvia mi to řekla před chvílí na chodbě.“</p>
<p>Ryell se frustrovaně otřásl. „Jestli nejsou tady,“ zeptal se záměrně sarkasticky, „a ta kočka vás ujišťuje, že neodešli, tak kde jsou? Je možné, že jednoduše zmizeli?“</p>
<p>„Ach ano, vím, na co poukazujete,“ odvětil Ardaz osvíceně i zmateně zároveň. „A je to dobrá poznámka!“ Znovu si kočku sundal z ramene a zatřásl jí, aby ji probudil. „Des, usnula jsi, ty ošklivá malá číčo?!“ Znovu jí zatřásl a podezřívavě se na ni zadíval. Pak, jako by k ní promlouval v jejím vlastním jazyce, několikrát různě zamňoukal a Desdemona mu odpověděla procítěným „Mňau!“.</p>
<p>Čaroděj si ji znovu přehodil přes rameno a zdál se uklidněn.</p>
<p>„Říká, že neusnula,“ vysvětlil užaslým přihlížejícím. „Já o tom také pochybuji.“ Zabloudil nepřítomným pohledem přes propast. „Nemohli zmizet, ne, ne,“ pokračoval a mluvil spíše sám k sobě než k ostatním. „Samozřejmě jsou způsoby, ale oni jsou jen obyčejní lidé. Rozhodně nejsou čarodějové!“ Odmlčel se, aby si poškrábal vousatou bradu. „Pokud ovšem…“</p>
<p>Arien a Ryell čekali, až se s nimi podělí o svůj zřejmý objev, jenže jak se ta chvíle protahovala a na čarodějově obličeji se objevil výraz temných obav, Arienovi došla trpělivost.</p>
<p>„Co?“ dožadoval se.</p>
<p>„Nejsem si jist,“ odvětil Ardaz náhle věcným tónem. Vytrhnut z hlubokého zamyšlení se znovu podíval na Staršího. „Nevím jistě. Ale přijdu na to!“ prohlásil a zamířil ke dveřím.</p>
<p>„Počkejte!“ zavolal Arien. „Teď nemůžete odejít.“</p>
<p>Ardaz však šel dál.</p>
<p>„Mám práci,“ zavolal. „Mám práci!“ A odcupital pryč.</p>
<p>„Proč mu dovolujete zůstat v Illumě?“ zaúpěl Ryell. „Je nám k ničemu.“</p>
<p>Arien věděl své. Znal tu část Ardaze, jíž byl moudrý a laskavý Glendower, zachránce elfů na počátku času jejich rasy, kdy Pallendaře vládl Ben-rin a Umpleby je chtěl zabít. Arien věděl, že čaroděj stále má slitování a moc, skryté pod dojmem neohrabanosti, ale připravené projevit se jako světlo naděje v jejich nejtemnějších chvílích. „Neviň Ardaze z našich problémů,“ varoval Ryella.</p>
<p>„Ale co budeme dělat?“ zeptal se Ryell tiše. Ostří hněvu z jeho hlasu mizelo s rostoucím poznáním jejich potenciálně nebezpečné situace.</p>
<p>„Budeme čekat,“ odvětil Arien zachmuřeně. „A doufat.“</p>
<p>Starší poslal stráž, aby se připojila k pátrání, a on, Ryell a Billy zůstali na balkoně, upřeně hledíce na nebetyčné hory, hledajíce útočiště před svými světskými starostmi v hlubokém rozjímání, k němuž tak nádherná krajina často podněcuje. Mluvili jen málo, neboť každý z nich nalézal útěchu v soukromých úvahách, a když pominul počáteční šok z toho útěku, začalo v nich klíčit semínko naděje. Třebaže nesledovali čas, zdálo se, že uběhly celé hodiny, než se konečně vrátili Sylvia a Erinel.</p>
<p>Jejich naděje se rozplynuly.</p>
<p>„Ve městě nejsou,“ promluvila Sylvia.</p>
<p>„Ani v tunelech,“ dodal Erinel. „Šel jsem až k cestám dole nad Horskou bránou.“ Podíval se na Billyho a účastně pokrčil rameny, protože věděl, že to, co se chystá říct, se na jeho novém příteli špatně odrazí. „Na několika místech jsem našel dva páry stop – méně než den staré.“</p>
<p>„A poznal jsi ty stopy?“ zavrčel Ryell, maje v úmyslu dostat ze zdráhavého Erinela potvrzení toho, že jeho nedůvěra k lidem byla oprávněná.</p>
<p>„Odpovídaly podivným botám našich návštěvníků,“ odvětil Erinel.</p>
<p>Ryell se samolibě podíval na Ariena, s jistotou, že Starší ho již nemůže kárat, a pak obrátil svůj vztek na Billyho. „Co nám k tomu řeknete?“ vyštěkl.</p>
<p>„Šli do Calvy,“ prohlásil Billy pevně, hlasem chvějícím se jen trochu rozpaky.</p>
<p>„Jak to víte?“ zakřičel Ryeil vyčítavě, dříve než mohl shovívavý Arien reagovat. „A proč jste nám to zatajil?“</p>
<p>„Nic jsem vám nezatajil,“ opáčil Billy. „Jenom jsem si to právě domyslel z Erinelova nálezu.“ Naschvál se od Ryella obrátil ke Staršímu. „Připouštím, že jsem se toho obával – že jsem se obával Mitchella. Žije pro slávu a moc a udělá cokoliv, aby je získal. Té noci, kdy se sešla rada na skalní římse, se vás pokusil přimět, abyste mu poskytli armádu. Odmítli jste, a tak se po ní poohlíží jinde. Hádám, že u Ungdenova dvora.“</p>
<p>„Pche!“ vyplivl Ryell. „Pravdivější se zdá, že jste byl součástí celého toho podvodu!“</p>
<p>„Mýlíte se,“ řekl Billy.</p>
<p>„Nemýlím!“ trval na svém Ryell. „A co DelGiudice? Posel, vyslaný napřed, aby přichystal válku pro svého kapitána? A vás tu nechali, abyste kryl jejich útěk, abyste nás zbavil podezření, dokud pro nás nebude příliš pozdě, abychom zabránili nejhoršímu!“</p>
<p>„Ne,“ řekl Billy, ale viděl, že jeho argumentace ztrácí silu. Jak by si mohl udržet důvěru Ariena a ostatních ve světle Mitchellova strašného podvodu? Jeho účast s Ryellem a zoufalou situací elfů ho přiměla přejít do obrany, neboť věděl, že Ryellův hněv pramení ze strachu, že celá Illuma je vystavena smrtelnému nebezpečí. „Del a já s tím nemáme nic společného.“</p>
<p>„Lžete!“ zařval Ryell.</p>
<p>„Dost už,“ žádal Arien, a Ryell se odvrátil, plivaje zpět přes zatnuté zuby kletby a obvinění. Poté byl Billy skutečně raněn, protože pohled, který mu Arien věnoval, prozrazoval pochybnosti a podezření. „Prosím, řekněte nám, co víte,“ požádal ho Starší. „Je to důležité.“</p>
<p>„Není toho mnoho, co bych mohl dodat,“ odpověděl Billy. „Mitchell udělá, co bude muset, aby dostal, co chce, a vaše znepokojení je na místě. Udělám však, cokoliv budu moci, abych vám pomohl, a zaručuji se, že Del s tím nemá co dělat. Nesnáší Mitchella ještě víc než já. Ti dva si jdou po krku od prvního dne, co se potkali, a ten boj se ještě vystupňoval, co jsme přistáli na pobřeží Ynis Aielle.“</p>
<p>„A co ten další, Martin Reinheiser?“ zeptal se Arien.</p>
<p>Billy pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. „Vážně nevím. On a kapitán drží spolu, ale nemůžu přijít na to proč. Nejsou si vůbec podobní. Možná to je jen proto, že nemají nikoho jiného, s kým by se sblížili, nebo potřebují jeden druhého, aby získali to, co jim samotným schází. Tak nebo onak, nevěřil bych Reinheiserovi o nic víc než Mitchellovi. Možná není tak otevřeně nebezpečný jako kapitán, ale je záludný a dost chytrý na to, aby věci postrčil tím směrem, kterým chce.“ Poté se odmlčel a všichni zůstali zticha a stravovali tu informaci.</p>
<p>„Jsem spokojen,“ ujistil ho Arien, ale toto vyjádření obnovené důvěry v Billyho nezmírnilo bolestný výraz ve tváři Staršího.</p>
<p>Ostří Ryellova hněvu opět ztupilo zoufalství. „Pak jsme tedy ztraceni,“ konstatoval s beznadějnou odevzdaností.</p>
<p>„Ještě ne,“ prohlásil Arien, avšak navzdory jeho odhodlání byla v jeho hlase jasně patrná nervozita a na spánku mu z hlubokého znepokojení vystoupla žíla. „Caer Tuatha leží mnoho mil na jih a ti dva nemají koně. Nevíme, jestli vůbec kdy do města dojdou anebo jak je Ungden přijme, pokud ano.“</p>
<p>„Ale jestli se tam dostanou,“ řekl Ryell ponuře „lidé dají dohromady deset tisíc kopí.“</p>
<p>„To by zabralo týdny, dokonce měsíce,“ opáčil Arien.</p>
<p>„Musíme si být jisti,“ vložil se do toho Erinel. „Starší, dovolte mi vydat se na Calvanské pláně. Mezi farmáři bych mohl zjistit cíl nebo i úmysly těch dvou. Určitě je hloupost poslepu sedět a čekat, co nás postihne.“</p>
<p>Arien se tázavě podíval na Ryella, uznávaje svého přítele jako Erinelova poručníka, jenž bude mít poslední slovo v tom, zda schválí nebo zamítnou návrh jeho synovce. Oba si byli dobře vědomi nebezpečí, které Erinel podstoupí, vydá-li se mezi Calvany, poněvadž oba udělali před mnoha, mnoha lety totéž. Tehdy však na trůnu jihu seděli následníci Ben-rina a Calvané; ti, třebaže existenci elfů otevřeně nepřiznávali, tolerovali je s pomrkáváním slibujícím utajení a mluvili o nich pouze ve zveličených hospodských historkách. Se zlým Ungdenem u moci a celou Calvou ostražitou před mutanty skrývajícimi se v horách, bude Erinelova cesta rozhodně mnohem riskantnější.</p>
<p>Ryell si bezmocně povzdechl. „Nemáme na vybranou.“</p>
<p>Arien položil svému příteli ruku na rámě, aby ho utěšil. „Buď stále ve střehu,“ řekl Erinelovi. „Pamatuj, že stíny noci byly vždy přáteli našeho lidu. Očekávám tvůj bezpečný návrat.“</p>
<p>Erinel to s přikývnutím slíbil a spolu se Sylvií odešli z terasy.</p>
<p>„Rád bych postavil u stromů nad Horskou bránou hlídku,“ řekl Ryell a Arien souhlasil.</p>
<p>Ardaz pohodlně seděl ve své věži Brisen-ballas, vysoko nad údolím Illuma, a rozhlížel se z nejvýše položeného okna.</p>
<p>„Hlídej to tu, zatímco budu pryč,“ řekl Desdemoně, kočce pohodlně stočené na jeho klíně. „Ne že by se mi opravdu chtělo jít, víš? Komu taky ano?“ Bezděčně se otřásl, když se zamyslel nad tím, co ho čeká; Talas-dun, pevnost vzešlá z temného srdce Morgana Thalasiho. V čaromluvě se nazývala Castel Angfagdt, „hrad temnoty“.</p>
<p>Bylo to označení, které, jak Ardaz věděl, si pevnost zasloužila.</p>
<p>Čaroděj se zvedl, setřásl ze sebe mrazivý pocit a pevně se rozhodl udělat, co musí. „Musíme si být jistí!“ vysvětlil Des, zvedl si kočku, která jako by neměla kosti, z klína a položil ji na zem vedle sebe. „Vrátím se co nejdřív!“ Ušklíbl se, aby potlačil další zachvění, a prozpěvuje monotónním hlasem jako v transu a tanče do rytmu, se po několika otočkách, při nichž jeho šat poletoval všude kolem něj, proměnil v orla a odletěl.</p>
<p>Vylétl z věže, unášen vzestupnými proudy sluncem ohřátého vzduchu, které se zvedaly nad skalní stěny, a brzy ve výšce plachtil podél jižního hřebene Křišťálových hor. Ardaz si vážně užíval svobodu snadného letu, avšak tlačil ho čas, a tak se odklonil od skalisek, mimo dosah vzestupných proudů, a střemhlav se řítil k Blackemaře. Nad bažinou let vyrovnal a díky nabrané rychlosti se nechal unášet daleko do zpustošené země Brogg.</p>
<p>Odhodlaně letěl ke vzdáleným stínům pohoří Kored-dul a čekající temnotě Talas-dunu, kde doufal nalézt nějaké odpovědi.</p>
<p>Ubíhající dny představovaly pro elfy a Billyho utrpení zatímco čekali na Erinelův návrat. Pro Ariena bylo čekání ještě horší, protože zjistil, že Ardaz je také pryč.</p>
<p><strong><emphasis>21</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Kostky jsou vrženy</emphasis></p>
<p>Když se Del vynořil z Avalonu, stromy se za ním zavřely, jako by mu Brielle za zády přibouchla dveře. A ačkoli si říkal, že mu to nevadí, že nyní je nejdůležitější dostat se od Avalonu co nejdál, ještě víc klesl na duchu, když se za ním les uzavřel. Marně se snažil vypudit z mysli úvahy a představy o čarodějce, protože viděl Briellinu strašlivou a nečekanou druhou tvář, což ho připravilo o iluze a zlomilo mu srdce. Se svěšenou hlavou loudavě a zasmušile kráčel přes Horskou bránu.</p>
<p>Nevšímal si svého okolí. Když prošel pod stříbrnými telvensily na konci pole, ještě stále se zaobíral vzpomínkami na majestátní háje kymácejících se borovic, hvězdami osvícené mýtiny a ženu, jež jim dávala smysl, a s odevzdaným povzdechem se smířil s tím, že vzpomínek na Smaragdovou čarodějku se tak snadno nezbaví.</p>
<p>I kdyby byl v té chvíli ostražitý, neviděl by tři elfy, tiché jako smrt, sklouzávající z větví klenutých stromů za ním, které jim sloužily za úkryt.</p>
<p>Pokračoval několik yardů nahoru po horské stezce, jenže potom si uvědomil, že nemůže jít dál, dokud nedorazí doprovod. „Sakra!“ vyplivl. I kdyby ho Ardaz viděl na cestě z Avalonu a hned to oznámil Arienovi, potrvá hodiny, než dorazí nějací elfové, aby ho dovedli zpět do Illumy. Máchl frustrovaně pěstí do vzduchu a obrátil se zpátky k oblouku, hledaje stinné místo, kde se posadí a počká.</p>
<p>Úleva, když spatřil elfy, mu nevydržela dlouho, pouze pár vteřin, než mu došlo, že dvojice lučištníků má zbraně napjaté a míří mu na srdce. A třetí elf, jenž se zachmuřenou tváří stál mezi nimi, třímal v ruce štíhlý meč, třebaže Dela zjevně poznal.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptal se Del opatrně, ačkoli stále zcela nevěřil, že mu elfové chtějí ublížit.</p>
<p>„Ticho!“ poručil ten s mečem. „Odhoďte zbraň před sebe na zem.“</p>
<p>„Neodbyli jsme si tohle už před pár týdny?“ řekl Del s nuceným úsměvem, vybízeje tak elfy, aby skončili s tou hrou a přiznali, že je to vtip.</p>
<p>Na vůdcovo pokývnutí jeden z lučištníků vypustil šíp. Del při zadrnčení tětivy zbledl úlekem a bezděčně sebou trhl, očekávaje, že bude zasažen. Šíp se zaryl hluboko do země mezi jeho nohama.</p>
<p>„Žádám vás naposledy, abyste odhodil zbraň,“ pravil šermíř klidným, ponurým tónem, a Del nepochyboval o tom, že další šíp by si opravdu našel jeho srdce.</p>
<p>Vzedmul se v něm vztek, avšak při jeho zmatku neměl cíl ani smysl. Zmatený Del neměl ani pomyšlení na hádku, natož na boj. Vytáhl meč a odhodil jej na zem. Současně sklopil oči, poněvadž se nechtěl dívat na elfy v jejich smrtící náladě. Byly toto Děti luny, titíž veselí lidé, jejichž existence se zakládala na tanci a zpěvu, na jednotě a přátelství? Nebo snad kvůli svým tužbám po utopii špatně pochopil tuto zemi a její obyvatele? Najednou se zdálo, že celá jeho představa o Aielle ho obkličuje a dusí výjevy stejné reality, o které se domníval, že ji zanechal na březích vzdáleného světa.</p>
<p>Nekladl žádný odpor, když jeden elf došel k němu, aby mu svázal ruce.</p>
<p>Erinel klusal přes Horskou bránu, drže se blízko východní skalní stěny kvůli té troše krytí, co poskytovala. Nelíbilo se mu cestování za denního světla, jenže naléhavost zpráv, které přinášel, si žádala, aby riskoval. Když se však přiblížil k telvensilům a uslyšel hlasy, přikrčil se a zpomalil.</p>
<p>„Nasaď mu kápi,“ řekl jeden z lučištníků.</p>
<p>„To není nutné,“ odpověděl elf vedle Dela. „Jen by nás to zpomalilo, a Ryell se nemůže dočkat, až si s ním promluví. Ty zůstaneš tady a budeš držet hlídku,“ nařídil jednomu z lučištníků. „My odvedeme vězně zpátky do města.“</p>
<p>„U Colonnae!“ vykřikl hlasitě Erinel, když prošel obloukem. „Pusťte ho, a rychle.“</p>
<p>„Erinel!“ zvolali elfové jednohlasně a ten s mečem spěchal, aby Erinelovi vřele stiskl ruku. „Dobře že ses vrátil, příteli,“ řekl šermíř upřímně. „Dny, kdy jsme tě vyhlíželi, se skutečně vlekly a celé město trne v očekávání tvých zjištění.“</p>
<p>„Rozvažte ho!“ žádal Erinel a řítil se po stezce k Delovi.</p>
<p>„Ale ta pouta jsou na rozkaz tvého strýce,“ obhajoval se šermíř, očividně rozpolcený ve své oddanosti. Obávaje se konfrontace, nicméně poslušný rozkazů Staršího, se hnal dopředu, aby Erinela zastavil.</p>
<p>„Pak je můj strýc hlupák!“ vyštěkl Erinel, odstrčil šermíře stranou a bez zaváhání pokračoval k Delovi.</p>
<p>Tři elfové se na sebe navzájem nejistě podívali a pomalu se začali přibližovat k Erinelovi a Delovi, se zbraněmi stále připravenými.</p>
<p>„To je v pořádku, Erineli,“ pronesl Del, snaže se tak zmírnit přítelův hněv a vyhnout se jakémukoli dalšímu konfliktu s ostatními třemi. „Vážně mi to nevadí. Jenom se vraťme do města. A nasaď mi kápi, ať si myslí, co chtějí. Bude lepší pro všechny, když nebudu znát cestu do Lochsilinilume.“</p>
<p>Erinel na moment zaváhal. Přes Delovo ujišťování se mu příčilo vidět přítele spoutaného, avšak i on chápal marnost hádky. Vytáhl šermíři zpoza opasku kápi a nasadil ji Delovi na hlavu, věnuje mu poslední úsměv, aby ho ujistil, že bude s ním, na každém kroku. „Dobrá tedy,“ promluvil ke svým druhům. „Ať jsme odtud pryč. Arien se musí dozvědět o rozruchu na jihu.“</p>
<p>Dvojice lučištníků zůstala na hlídce a Erinel vedl Dela a šermíře rychlým krokem na horu. Del, jenž se stále trápil kvůli temnější stránce Brielle, nekladl žádné otázky a nevšímal si tajných stezek. Nakonec, když vstoupili do tunelů a nechali Avalon daleko za sebou a z dohledu, se však byl schopen soustředit na bezprostřední věci a uvědomil si, že se musí dít něco hrozně důležitého a vážného. Všechny náznaky ho vedly k děsivému podezření – některý z jeho společníků musel udělat něco strašného, aby elfy tak podráždil. A Del měl slušnou představu o tom, kdo to asi byl.</p>
<p>Zanedlouho poté, usazen za poradním stolem v trůnním sále Arienova domu, si Del všiml zachmuřených tváří elfů, kteří se snažili zakrýt zoufalství, a zaraženého, téměř ustrašeného výrazu Billyho Shanka. Také s velkou starostí a obnoveným podezřením zaznamenal, že Mitchell a Reinheiser nejsou přítomni.</p>
<p>„Je to, jak jsme se obávali,“ řekl Erinel temně. „Dostali se do Caer Tuathy.“</p>
<p>„Mitchell,“ řekl Del se zaúpěním, jelikož se nyní snadno dovtípil klamu a motivů nenáviděného kapitána, a hněval se sám na sebe, že si tuto možnost neuvědomil dřív, když se tomu ještě dalo zabránit. „Ten idiot.“</p>
<p>„A jak byli přijati?“ zeptal se Arien klidně, nevšímaje si toho výbuchu.</p>
<p>„Zatímco tu sedíme, Uchvatitel táhne na sever s armádou čítající tisíc kopí,“ odvětil Erinel. Přes lapání po dechu a vystrašený šepot, které se hrnuly ze všech stran stolu, dodal: „A jejich počet se zvyšuje každým dnem, jak další lidé spěchají připojit se k úžasnému Nejvyššímu vládci, aby mu stáli po boku v den jeho triumfu nad hroznými mutanty.“</p>
<p>„Barbaři!“ zařval Ryell a praštil přitom silně pěstí do stolu. „Opět jsme svědky lidské zrady.“</p>
<p>„Ticho,“ nařídil Arien, bojuje až do konce za to, aby udržel atmosféru rozumu. Avšak i Pánovi elfů se chtělo křičet vzteky a zoufalstvím. Nemohl, neboť byl Starší, vůdce svého lidu, a musel být tím pravým vzorem síly. Celá Illuma k němu vzhlížela a žádala ho o vedení. Sebral všechen svůj klid a nevzrušeně se otázal: „Kolik máme času?“</p>
<p>„Pár dní, víc ne,“ odpověděl Erinel.</p>
<p>Tentokrát se neozvalo žádné lapání po dechu ani šeptání. Na síň padlo ticho, tváře elfů zpopelavěly a jejich oči zmatněly.</p>
<p>„Prosím, povězte, Starší,“ řekl Ryell se zavrčením, lpě na svém vzteku jako litanii proti beznaději a dávaje všem přítomným najevo, že činí Ariena osobně zodpovědným za jejich krizi, „co teď budeme dělat? Budete chtít, abychom hráli roli vystrašených králíčků, kteří utíkají a schovávají se před zuby vlka? Možná bychom našli nějakou jinou noru hlouběji v horách, která by nám posloužila jako vězení na dalších pár století.“</p>
<p>Zmínka o králících zanesla Dela v duchu zpět do Avalonu a k tomu mírumilovnému obědu, o který se podělil prvního dne, co se vrátil do lesa. Ryellův škleb ten obraz rychle roztříštil, připomínaje Delovi s bolestnou zřejmostí, že jeho utopická představa Aielle byla přeludem založeným výhradně na jeho vlastní nevědomosti.</p>
<p>Správně, Ryelli, pomyslel si. Králíci by utekli. Oni si nepletou hrdost s hloupostí.</p>
<p>Ryellův sarkasmus Ariena hluboce ranil, poněvadž on lidem důvěřoval navzdory rizikům a nyní musel nést zodpovědnost za to, že nepřijal více rázná opatření. Arien nezměnil své názory na důvěru a přátelství, jenomže armáda, jež přicházela, aby vyvraždila jeho lid, aby zničila celý jeho svět, to byl následek, který tížil jeho znavená bedra. Cítil na sobě hodnotící pohledy ostatních, kteří čekali, jak Ryellovi na ta obvinění odpoví.</p>
<p>Starší se tvrdě zahleděl na svého žalobce. „Ne, Ryelli,“ řekl pevně, „neodejdu.“</p>
<p>„Nemůžete vyhrát!“ vyhrkl Del zoufale, otřesen tímto náhlým, nečekaným prohlášením, slibem, který se zdál být sebevražedným.</p>
<p>„To je možné,“ opáčil Arien, „ale pokud celé město odejde, pronásledování bude rychlé a bezcitné. Mí lidé musejí přežít, takže velká skupina dívek a mladíků, a všech, kdo si budou přát, uprchne do hor.</p>
<p>Musíme zde nechat víc než jen symbolickou skupinu, aby čelila vražedné hrozbě Ungdena, a já se počítám k ní. Toto byl můj domov po mnoho, mnoho let a dobrovolně se ho nevzdám kvůli nezákonnému králi. Možná dojde ještě k nějakému vyjednávání, a kdo jiný než já by v tom případě měl mluvit za Illumu?“</p>
<p>„Všechny vás zabije,“ prohlásil Del rozhodně.</p>
<p>„Pak ho nechme, ať si vybije zlost a skoncuje to,“ pravil Arien. „Nejsme válečníci, ale naše dovednost s mečem a lukem je velká. Calvané za svůj nájezd draze zaplatí. Naši padlí ukojí jejich žízeň po krvi a je možné, že jim počty jejich vlastních mrtvých vezmou chuť do dalšího boje. Pokládám to za jediný způsob, jak bude moci někdo z našich lidí opět žít v míru.“</p>
<p>Arien vyskočil, až zavrzala židle, a postavil se – vysoký a hrdý – nad shromážděním. Učinil neradostné rozhodnutí, které nemohlo být zpochybňováno. Na Starším nyní nebyla vidět žádná slabost, nerozhodnost, žádné břímě tížící jeho bedra, a všichni u stolu na něj hleděli s úctou, která hraničila s posvátnou bázní. Všichni kromě Dela.</p>
<p>Odvrátil zrak a zamumlal: „Et tu, Arien,“ opět pociťuje bolest ze zklamání, jako by měl dýku v srdci.</p>
<p>Arien mu nevěnoval pozornost. „Takový je můj názor,“ prohlásil. „Cítím však, že v tomto případě se každý z nás musí rozhodnout sám – zda uprchnout do hor, nebo zůstat a čelit Ungdenovu hněvu.“</p>
<p>Erinel, vyjadřuje mu svou podporu, přes zatnuté zuby vykřikl: „Nikdo dobrovolně neodejde!“</p>
<p>„Ne,“ souhlasila Sylvia se stejným zápalem. „Lid stojí za tebou, otče!“</p>
<p>„Pak neotálejme,“ zavelel Ryell. „Je třeba toho ještě mnoho vykonat!“</p>
<p>Del, přemáhán návalem nevolnosti, potlačuje pachuť žluči, která mu stoupala hrdlem, vyklopýtal na chodbu.</p>
<p>Vrátil se do trůnního sálu o několik hodin později. Místnost se změnila v úl překypující činností, elfové přicházeli, odcházeli a shlukovali se v malých skupinkách, aby probrali plány. Zdálo se, že Ryell, jenž stál jen o několik stop dál, zády k Delovi, je toho všeho středem. Rozrušeně, takřka horečně, vykřikoval rozkazy a přiděloval úkoly mladším elfům.</p>
<p>„Zdáte se tím vším být nadšen, Ryelli,“ poznamenal Del vyčítavě, když vstoupil. „To tolik toužíte po krvi?“</p>
<p>Ryell na něj vztekle vyjel. „Po svobodě,“ zavrčel. „Toužím po svobodě. Skrýval jsem se ve strachu před lidmi příliš dlouho. Příliš dlouho jsem hleděl na ty samé horské steny, stěny mého vězení.“</p>
<p>Podíval se přes místnost, veda Delův pohled. Billy a několik dalších stáli před velkou mapou visící na zdi.</p>
<p>Ryell se obrátil zpět k Delovi a prohnaně se na něho podíval. „Váš přítel nám nabídl veškerou pomoc,“ pronesl záměrně hlasitě, aby přitáhl pozornost některých elfů poblíž. „A co vy?“</p>
<p>Del pocítil, že byl právě nařknut, že ho Ryell dostal do úzkých před svědky, takže na něm může vynutit vytouženou odpověď. Poznal, že pohledy plné očekávání se rychle mění v netrpělivé. Svěsil hlavu, aby nemusel čelit jejich zklamání, a zůstal zticha.</p>
<p>Del totiž nemohl nabídnout elfům svou podporu ani jim dát souhlas s bitvou, kterou se rozhodli vybojovat. Doufal v tomto novém světě ve víc než banální války, nic neřešící násilí, jež bylo špinavým odkazem jeho světa – nemluvil snad Calae konkrétně o Jerichu a prvních krocích po krvavé cestě? A poté, co byl svědkem toho samého temného hněvu u ženy, již do té doby vnímal a miloval jakožto ztělesnění míru a krásy, nedával už jeho odpor k násilí prostor žádným omluvám či kompromisu.</p>
<p>„Potřebuji čas,“ vykrucoval se. „Chci si promluvit s Ardazem.“</p>
<p>„Ten blázen je pryč,“ odsekl Ryell. „Utekl hned při prvních známkách potíží.“</p>
<p>„Pak bych se rád vrátil do svého pokoje,“ řekl Del tiše.</p>
<p>„Stráž!“ zavolal Ryell a Del byl vděčný, že může s elfem, jenž se objevil ve dveřích, odejít tak snadno.</p>
<p>Jednání válečné rady se protáhlo dlouho do noci, neboť, třebaže v minulosti elfové bojovali v mnoha půtkách s tlupami ničemných thalů, nebyli vůbec obeznámeni s bitvami větších měřítek či obrannými opatřeními. Arien a Ryell soustředěně naslouchali, když jim jejich lidé předkládali různé plány akce, a společně se snažili navrhnout i svůj vlastní. Oba si brzy uvědomili, že jejich jediná naděje spočívá v Billyho a Delových znalostech z jiného světa. Ryell se děsil představy, že by znovu měli důvěřovat lidem, ale i on musel připustit, že elfové jsou proti vycvičené calvanské armádě pouhými nováčky.</p>
<p>Billy si v pozici vůdce připadal divně, nicméně byl více než ochoten pomoci. Ihned zamítl to, co elfové pokládali za nejlepší možnost – útěk na Shaithdun-o-Illume, kam byl jediný, dobře hájitelný přístup. Dokonce ani Arien, jenž nikdy nepoznal válku, si neuvědomil příšerné následky obklíčení.</p>
<p>Když zapadající měsíc vyslal západním oknem do trůnního sálu své poslední stříbrné paprsky, rada se shodla na konečném plánu, že se elfové rozestaví na poli Horské brány. Billy jim nabídl dvě alternativy – jednorázovou bitvu na poli nebo válku založenou na bleskových přepadech, kterými budou oslabovat Ungdenovo vojsko, přičemž si vždy najdou výše položené, lépe hájitelné území hlouběji v horách. Billy důrazně prosazoval to druhé, jelikož byl přesvědčen, že elfové mají v řádné bitvě s tak velkou silou malé šance. Ale elfové, zvláště Arien, smýšleli jinak. Pokládali svůj osud za zpečetěný, výsledek bitvy za předurčený a vnímali ji spíše jako zkoušku své cti. Arien jen málo uvažoval nad krátkodobým vítězstvím či prohrou, osud těch, kteří se s ním postaví Ungdenovi, nepovažoval za důležitý. Jeho myšlenky se soustředily na důsledky střetu, na bezpečnost těch Illumanů, kteří uprchnou do Křišťálových hor. Smyslem bitvy s Calvany bylo získat respekt řadových vojáků, ukázat takovou chrabrost, aby vyvrátili Ungdenovy lži o tom, že elfové jsou nebezpeční a vražední mutanti. Arien se obával, že partyzánská válka by posílila mylné negativní představy o elfech. A byla by zdlouhavá. Denně se hrnuli noví rekruti, aby se připojili k Ungdenově armádě. Nakonec by Arienovi bojovníci leželi mrtví nebo by byli beznadějně rozptýlení, a armáda slavící vítězství na jižních svazích Křišťálových hor by byla desetkrát větší než ta, která se blížila nyní. Calvanské jednotky, stále přesvědčené, že jsou v právu, kvůli otravné partyzánské taktice pravděpodobně ještě zatvrzelejší, by v lovu na odpadlické mutanty ochotně pokračovaly.</p>
<p>A tak se následujícího rána Billy a skupina elfů vedená Arienem a Ryellem vydali dolů k Horské bráně, aby lépe zorganizovali své bitevní plány. Při prohlídce oblasti a hledání nejvýhodnějších pozic si Billy všiml dlouhé římsy táhnoucí se přes holou stěnu skaliska, které na východě ohraničovalo pole. Nacházela se asi dvacet stop nad trávníkem a zezdola byla díky stínům a zabarvení skal téměř neviditelná. Armáda hrnoucí se do bitvy by jí jistě nevěnovala pozornost.</p>
<p>„Dalo by se tam nahoru dostat?“ zeptal se Billy Ryella, ukazuje na římsu.</p>
<p>Ryell přikývl. „Za tou skalní stěnou vede nízký tunel,“ potvrdil. „Puklinou v kameni se na tu římsu dá dostat. Odsud není vidět. Ale už jsem tou cestou nešel mnoho let; možná už tam není.“</p>
<p>„Ale je,“ přerušila ho Sylvia. „Erinel a já jsme tudy šli už mnohokrát, abychom se na té římse posadili a sledovali zapadající slunce nad Clas Braiyelle.“</p>
<p>„Skvělé,“ řekl Billy. „Pár desítek lučištníků tam nahoře probere calvanské řady.“</p>
<p>„Zapomínáte, kolik nás je,“ podotkl Ryell. „Nemáme válečníky nazbyt.“</p>
<p>„A obávám se, že by to nebylo až tak velké překvapení, jak se domníváte,“ pravil Arien. „Zvažoval jsem stejný plán, když jsme sem scházeli, ale není dobrý, poněvadž kapitán Mitchell zná víc než jen údolí Illuma – zná počet našich lidí. Všichni válečníci, kromě těch, které jsem vybral jako doprovod pro ty, co odejdou, zůstanou, aby bojovali, ale pokud v našich řadách bude hodně elfů chybět, taková past by asi byla očekávána. A pokud by byla odhalena, Calvané by se mohli držet při útoku u vzdálenějšího konce pláně a použít štíty, takže lučištníci by byli poměrně neúčinní a zbyl by menší počet našich, aby čelil útoku.“</p>
<p>„Přesto si myslím, že bychom tam nahoru pár lučištníků měli dát,“ namítl Billy. „Musíme je oslabit, než se k nám dostanou. A říkali jste, že vaši lidé jsou s luky výborní.“</p>
<p>„Pochybuješ o naší obratnosti?“ zasmála se Sylvia. „První, co jste viděli z Illumy, byl šíp, který jsem střelila do stromu u Mitchellovy hlavy. Kéž bych byla mířila k smrtící ráně!“</p>
<p>„To jsi střílela ty?“ podivil se Billy s širokým úsměvem a v hlavě se mu rychle rodil plán.</p>
<p>Sylvia na něj hleděla, jako by nechápala jeho údiv.</p>
<p>Billy dál naléhal. „Řekni, střílejí všechny illumanské dívky jako ty?“</p>
<p>„Bitevní pole není místem pro ženy!“ vykřikl Ryell, jenž uhodl, na co Billy myslí, a byl rozhodně proti.</p>
<p>„Normálně bych s vámi souhlasil,“ opáčil Billy a obrátil se k Arienovi. „Odchází všechny vaše ženy do hor?“</p>
<p>Arienova tvář se zachmuřila. „Nemohou,“ připustil temně. „Pak by se prozradilo, že naše setrvání zde je trik.“</p>
<p>„A budeme-li poraženi, to opravdu věříte, že Ungden bude mit slitování s ženami ve vašem městě?“ musel se Billy zeptat. „Kdepak. Jejich jedinou nadějí je, že vyhrajeme, takže i ony by mohly pomoci, kde jejich třeba. Navíc jste říkal, že Mitchell zná počet našich válečníků. Kolik to dělá?“</p>
<p>„Tři sta, možná o padesát víc.“</p>
<p>„Proti tisícům,“ zdůvodňoval Billy. „Potřebujeme veškerou pomoc, které se nám může dostat, Ariene. Dejte některým vašim ženám luky a postavte je na tu římsu. Pokud tu bitvu prohrajeme, mohou se stáhnout zpět do města nebo nějakým jiným horským průsmykem.“</p>
<p>„Nic tím neztratíme a možná získáme šanci,“ souhlasil Ryell.</p>
<p>Nakonec, k velké spokojenosti Sylvie, jež předtím rozhodně odmítla utéct do hor, ale příčila se ji myšlenka, že bude bezmocně sedět, zatímco Ungden bude vraždit její bratry, souhlasil i Arien.</p>
<p>Starší šel lehčím krokem, když se vraceli do města, protože Billyho strategie jim dávala alespoň nějakou naději, že dosáhnou cílů, kvůli nimž se pustí do marného boje. Třebaže neviděl jinou možnost, rozhodnutí bojovat ho stále velmi trápilo. Přes všechny přípravy a odhodlání byl přesvědčen, že vede většinu svých lidí na smrt do bitvy, která se nedá vyhrát.</p>
<p>Během několika následujících dní Del opouštěl svůj pokoj jen zřídka. Přes jediné okno zavěsil pokrývku a zatemněná místnost se stala jeho útočištěm před známými obrazy brutality, které najednou vyskákaly všude kolem něj. Nikdo, kromě Sylvie, která mu nosila jídlo, ho nenavštěvoval. A ta, neschopna pochopit jeho muka, vnímajíc jeho chování jako zradu jejího lidu, se nedokázala přimět, aby s ním promluvila.</p>
<p>Del přijal její odtažitost stoicky, ačkoli ho to ranilo na duši. Elfové neznali svět před pohromou, a tak neviděli mezi důsledky blížící se bitvy obnovení koloběhu ničení, který měl pouze jeden možný konec. Byli dětmi tance, zpěvu a her a v jejich nevinnosti spočívala naděje světa. Jenže Del nemohl čekat, že na sebe vezmou břímě, o němž ani nevědí.</p>
<p>Ale od Billyho čekal rozhodně víc. Jestliže mají být Mitchell a Reinheiser démony, kteří zatratí Aielle, potom Billy se stal jejich nevědomým agentem, podporujícím rozhodnutí elfů připustit znovu rozdmýchání plamenů války tím, že je krmí falešnými nadějemi, vkládanými v marné plány.</p>
<p>Při pohledu na tyto k záhubě odsouzené elfy, nacvičující na blízký masakr s nabroušenými ostřími a drsným, nelítostným výrazem, se Delovi udělalo špatně a vrávoraje utekl do svého pokoje, poslední bašty jeho pomíjivých nadějí. Dokonce ani toto zdmi obehnané útočiště nebylo nepřístupné útokům reality, neboť nemohlo potlačit zvuky. Tu a tam se ozvalo zařinčení meče o meč a zařízlo se do Delova srdce.</p>
<p>Odpoledne třetího dne po jeho návratu do Illumy tiše ležel na posteli a představoval si, že tančí s Brielle ve třpytu Luminas ey-n’abraieken. Ze zasnění ho vytrhlo lehké zaklepání na dveře. „Co?“ zavolal vzdorně.</p>
<p>Billy vstoupil do místnosti, nevšímaje si výzvy v Delově tónu. „Jak se máš?“ zeptal se s nuceným úsměvem.</p>
<p>„Jsem v pohodě,“ odpověděl Del chladně a odvrátil přitom od Billyho pohled, aby dal najevo své pravé pocity.</p>
<p>„Co hodláš dělat?“ zeptal se Billy tiše, když došel k posteli a směle se posadil na kraj vedle svého přítele.</p>
<p>„Jak to mám, sakra, vědět?“ odsekl Del a znovu uhnul pohledem.</p>
<p>„Podíváš se na mne?“ nadával Billy. „Poslyš, kamaráde, měl ses rozmyslet dřív. Calvané si stavějí tábor ani ne tři míle na jih od Horské brány a zítra ráno celá ta zatracená věc vypukne.“</p>
<p>Del se posadil na druhou stranu postele, stále se díval jinam a kousal si ret kvůli té chmurné zprávě.</p>
<p>„Většina elfů už je dole na pláni,“ pokračoval Billy méně ostrým, upřímně účastným tónem. „My ostatní odcházíme za chvilku.“</p>
<p>„Je to pitomost,“ zamumlal Del.</p>
<p>„Ovšemže to je pitomost,“ souhlasil Billy s úsměškem. „Víš o nějaké válce, která nebyla?“</p>
<p>Del se obrátil k němu. „Tak proč?“ vykřikl. „Můžeš mi odpovědět? Jdeš tam dolů umřít, Billy. Umřít! Všichni ti báječní lidé se chystají zahodit svoje životy. A kvůli čemu?“</p>
<p>Billy zavrtěl hlavou a povzdechl si. „Kvůli zásadám, zatraceně,“ řekl zvedaje se z postele. „Žiješ podle zásad a děláš, co je správné. A když umřeš podle těch zásad a za ně, pak tvoje smrt není pitomost!“</p>
<p>Oba muži se navzájem probodávali pohledem. Za celou dobu jejich přátelství se poprvé hádali.</p>
<p>„Tak bez ohledu na Illumany,“ namítl Del. „Jen pomysli na Calvany. Budeš mečem bodat do lidí, opravdových lidí, s manželkami a dětmi. Ne zlé obludy, jen obyčejné, dezinformované muže, kteří dělají, co se jim řekne. Jaký z toho máš pocit?“</p>
<p>„Mizerný,“ opáčil Billy. „Samozřejmě. Jenže nemám na vybranou.“</p>
<p>„Ach, opravdu?“ posmíval se Del.</p>
<p>„Ano, opravdu,“ napodobil ho Billy a jeho hlas získával na síle, jak ze sebe dostával vztek. „Víš, Dele, co jsme se sem dostali, žiješ v nějakém naivním snovém světě. Nerad ti to říkám zrovna já, ale je to jinak.“</p>
<p>„Ale mělo by to tak být!“ vyštěkl Del a oba si opět vyměnili chladné pohledy.</p>
<p>To však nemohlo vydržet, ne mezi těmito dvěma. Jako by už všechen svůj vztek vykřičeli, jako by si vše vyříkali v jednom krátkém vzplanutí, brzy se jim na tvářích objevil familiární úsměv.</p>
<p>„Co to s námi jenom je?“ pravil Del docela klidně. „Co v naší povaze nutí lidi, a teď elfy, aby vedli jednu válku za druhou?“</p>
<p>„Nevím,“ odvětil Billy s pokrčením ramen. „Nechci tuhle válku o nic víc než ty, ale schyluje se k ní a my ji musíme vybojovat. Co jiného můžeme dělat?“</p>
<p>„Můžeme utéct,“ odvětil Del bez nejmenšího zaváhání. „Překvapuje mě, že to Arien neudělal přednostně. V těchhle horách musejí být miliony míst, kde se dá schovat. K téhle bitvě, téhle tragédii, nemusí zítra dojít.“</p>
<p>Billy chvíli mlčel a zpytoval Dela pohledem. „Před pár týdny, nahoře na té římse, Reinheiser řekl, že tu možná nejsme, abychom tomuhle boji zabránili, ale abychom zajistili, že vyhraje ta správná strana. Přemýšlej o tom; dává to docela smysl. Máš pravdu, celá tahle šlamastyka se dá oddálit. Ale vyhnout se jí nedá. Ungden teď ví určitě, že elfové jsou tady, a nedá si pokoj, dokud je nedostane. Arien si toho je vědom. Proč si myslíš, že by tu jinak zůstával?“</p>
<p>Del se znovu kousl do rtu a zkřížil před sebou ruce; jeho výraz byl směsicí opovržení a zklamání, ale Billy odmítal ustoupit.</p>
<p>„Musíš se podívat pravdě do očí,“ naléhal. „Zapomeň na elfy a Calvany a jen se zamysli nad tímhle: My si nemůžeme dopřát ten luxus a utéct, protože nemáme čas. Jestli Mitchella s Reinheiserem nezastavíme tady a teď, představí Aielle všechny ty úžasné zbraně z našeho světa. O tom ani na chvíli nepochybuj. Kde pak bude tvůj snový svět?“</p>
<p>Del se ohromeně shrbil. Byl natolik zdrcen aktuálním nebezpečím, že ani moc neuvažoval o tom, jaké škody mohou Mitchell a Reinheiser napáchat v budoucnu.</p>
<p>Billy šel ke dveřím, ale nakonec se ohlédl přes rameno. „Přemýšlej o tom, Dele. Odcházíme za půl hodiny.“</p>
<p>Del se zavrtal hlouběji do bezpečí svých měkkých pokrývek, když se dveře zapráskly. Cítil, jak se kolem něho kupí zjevení bolesti a utrpení, obrazy válek a bídy z jeho vlastního světa, a vysmívají se jeho marným snům o skutečném míru a bratrství. Neměl však nic, čím by zpochybnil Billyho varování ohledně Mitchella a Reinheisera; byl lapen v tomto konfliktu, chycen stejně jako jeho předkové v nepřetržitém koloběhu bojů.</p>
<p>Naplnilo ho to značným odporem a připoutalo na mnoho minut k posteli; podvědomě doufal, že poslední skupina vyrazí k Horské bráně bez něho, že ho zprostí nechtěné zodpovědnosti.</p>
<p>Pak jím otřásla živá vzpomínka. Uviděl kapitána Mitchella, jak stojí na pláži s automatickou puškou, drží stovky vyděšených thalů v šachu a prohlašuje se za boha.</p>
<p>Delovi došly argumenty.</p>
<p>Neodešla už ta poslední skupina? pomyslel si. Vyskočil z postele a hnal se ke dveřím.</p>
<p>Měl svůj vlastní plán.</p>
<p><strong><emphasis>22</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Pod hvězdnou oblohou</emphasis></p>
<p>Del poslední skupinu dohnal, právě když vstupovala do tunelu na druhé straně údolí Illuma. Billy měl z příchodu svého přítele smíšené pocity. Byl spokojen, že Del zjevně uznal svou zodpovědnost – nicméně jistým způsobem cítil ztrátu kvůli Delově nevinnému, ač nerealistickému způsobu, jakým přijal tento nový svět. Billy předtím doufal, že mu Del dokáže, že nemá pravdu, a přesvědčí ho i všechny ostatní o tom, že ta utopie je na dosah a stačí se po ní jen natáhnout.</p>
<p>Del došel k Billymu a pevně mu stiskl ruku. Hleděli upřeně a dlouho jeden na druhého, mlčky, ale jasně si vyjadřujíce vzájemnou úctu a opravdové přátelství a pečetíce pouto, které bude žít dál, i kdyby oba padli v boji.</p>
<p>„Takže se v čase zoufalství přidáte k nám?“ zeptal se Arien pln naděje a jeho výraz vyjadřoval nesmírnou úlevu. Delova neochota uznat nadcházející bitvu za správný postup otřásla Arienovou důvěrou ve své rozhodnutí a budila v něm obavy, že tento muž, jenž hořce nabyl moudrost v jiné věku, by mohl celou situaci odhadnout lépe než on.</p>
<p>„Jsem s vámi,“ ujistil ho Del. „Ale napřed musím něco zařídit. Necháte mě zajít zpátky do Avalonu?“</p>
<p>„Co je to za trik?“ vložil se do toho Ryell. „Nebude bojovat po našem boku. Uteče a schová se a nevrátí se, dokud se na našich kostech nebudou krmit supi.“</p>
<p>„Budu v bitvě s vámi,“ slíbil Del, „musím.“ Podíval se na Billyho a jeho vážný výraz rozptýlil všechny pochyby, které Billy nebo kdokoliv jiný mohl mít ohledně upřímnosti jeho rozhodnutí nést svou zodpovědnost, kterou si nově uvědomil. „Teď to vím.“</p>
<p>„Mluví skutečně pravdu,“ řekl Billy Arienovi bez zaváhání.</p>
<p>„Napřed ale musím do Avalonu,“ prohlásil Del s širokým úsměvem. „Mám plán.“</p>
<p>Arien jeho úsměv neopětoval, ačkoli Delovi věřil i předtím, než se za něho Billy přimluvil. „Náš problém se Avalonu netýká,“ pravil elfí pán s klidnou jistotou, neboť se snadno dovtípil, na co Del pomýšlí. Arien věděl, že síly Brielle jim v boji s Calvany nemohou pomoci, ale uvědomil si, že jeho slova nezněla dost přesvědčivě na to, aby Dela opravdu odradil. Věděl, že Del má právo sám odhalit čarodějčinu skutečnou podstatu, nicméně jakožto Starší by se za jeho zklamání cítil zodpovědný. Arien již cítil hněv v Ryellove pohledu, jímž se do něj zavrtával. Vkládáš do mne víc důvěry, než zasluhuji, Ryelli, pomyslel si zahořkle, ačkoli to bylo právě Ryellovo očekávání, že Starší prokáže odvahu, co Arienovi dodávalo sílu stát za svými zásadami. Skoro se nahlas zasmál ironii toho všeho, když Delovi s rozhodnou definitivností řekl: „Můžete jít.“</p>
<p>„Starší!“ protestoval Ryell, ale Arien ho utnul dřív, než vůbec začal.</p>
<p>„DelGiudice nám nedal žádný důvod, abychom zpochybňovali jeho slovo.“</p>
<p>„Mnozí by s vámi nesouhlasili,“ přel se Ryell.</p>
<p>„Pak se mýlí,“ opáčil Arien záměrně klidným tónem který znovu zdůraznil jeho sebedůvěru a autoritu. „Už o tom nechci slyšet, Ryelli. Nemáme čas svolávat radu a v takovém případě moje slovo Staršího platí.“</p>
<p>Ryell se viditelně třásl vztekem. „Vaše moc nad lidem Illumy nemusí být tak velká, jak věříte, Ariene Stříbroliste,“ řekl, stěží schopen vyplivnout ta slova skrz zaťaté zuby. „Je mnoho takových, kteří zpochybňují vaše rozhodnutí týkající se starobylých. A zpochybňují i vaše záměry.“</p>
<p>Arien si Ryellova řevu nevšímal – elfové si v tuto kritickou chvíli nemohli dovolit rozbroje mezi Starším a jeho nejbližším rádcem – a oslovil svou dceru.</p>
<p>„Jdi s panem DelGiudicem,“ nařídil. „Dohlédni na to, aby mu byl umožněn vstup do Clas Braiyelle.“</p>
<p>Del byl překvapen, že mu stromy nebrání vejít do Avalonu. Třebaže to ve své umíněné zášti odmítal připustit, uklidnilo ho, že před ním Brielle les neuzavřela. Pohvizdoval si, když klusal po cestě; jeho smysly zaplavoval bezpočet podnětů lesa v plném rozpuku a na chvíli dokázal zapomenout na stahující se mračna mizérie nad Horskou bránou a na svůj úmysl najít krásnou čarodějku.</p>
<p>Zanedlouho, když slunce zmizelo za západním obzorem a barvy lesa vybledly v matnou šeď soumraku, si však Del uvědomil, že mu ubývá čas.</p>
<p>„Brielle!“ zavolal, avšak jedinou odpovědí mu byl lkavý křik nějakého ptáka, který ohlašoval začátek tajemného času, jakým byla noc v lese.</p>
<p>Del se tvrdošíjně hnal dál a opět čarodějku zavolal.</p>
<p>Znovu mu odpověděl ten pták, a tentokrát jeho nářek Dela lákal jako zbloudilá duše, ztrápená podobně jako on. Sveden tím voláním Del sešel z cesty a slepě se prodíral tmavým křovím a houštinami, sleduje poslední ptákovy dozvuky. Když utichly, zavolal znovu a dostal odpověď.</p>
<p>Zakrátko došel až k hustému hájku borovic, hotové stěně z propletených, pevných větví. Nenechal se odradit, lehl si na břicho a plazil se pod nejnižšími větvemi. Když se konečně dostal skrz, zvedl hlavu a ztratil dech.</p>
<p>Pod ním, pod krátkým svahem s hustou trávou, byla malá mýtina, vystlaná vlnícím se jetelem s bílými květy. A na druhé straně lučiny, tichý a nehybný, jako by rozjímal, ležel krytý rybník, jehož klidnou hladinu narušovaly jen tu a tam rákos či orobinec, a zrcadlil zatím ještě bezhvězdnou tmavou oblohu. Del si však sotva všímal tajuplného okolí, poněvadž na vrchu kopečku, který se zvedal nad zelené moře mýtiny, ležela krásná Brielle, celá zahalená tajemnými stíny v prohlubujícím se šeru.</p>
<p>Delovi působilo bolest vidět její krásu, i když ji hledal. Nyní chtěl jen utéct z tohoto místa a tohoto lesa a zbavit se všech myšlenek na Smaragdovou čarodějku. Věděl, že to je nemožné; Avalon již svou královnu upozornil na jeho příchod.</p>
<p>Neviděný pták naposledy zavolal. Hned nato se Del zvedl na nohy a začal scházet po svahu. Brielle o jeho přítomnosti bezpochyby věděla a on jí nedopřeje tu radost, aby ho chytila, jak se před ní schovává v trávě. Přivolal si vzpomínky na ten masakr na cestě, který způsobil Briellin hněv, a stále znovu si připomínal jediný důvod, kvůli kterému přišel do Avalonu. Své city odhodlaně uvěznil v pevnosti z hněvu, aby se ubránil zmíněným touhám, jež ho hrozily přemoci. Jeho krok se stal v hněvu škrobenější, jak se přibližoval.</p>
<p>Ale pak byl u ní a ledy roztály. „Ahoj,“ řekl tiše.</p>
<p>Odpověděla mu úsměvem.</p>
<p>Del vědomě opět nasadil ledovou masku. „Nerad obtěžuju,“ řekl s hrubým sarkasmem.</p>
<p>Přes Briellinu tvář přelétl temný mrak, protože již poznala, kam Del míří, a věděla, že ho musí opět zklamat.</p>
<p>„Potřebuji tvou pomoc,“ pokračoval Del a stále lpěl na svém strohém tónu. „Schyluje se k bitvě.“</p>
<p>Brielle odvrátila zrak. „Vím o tom,“ odpověděla smutně. „A vážně mi kvůli tomu utrpení, které nastane zítra ráno, krvácí srdce.“ Odmlčela se, jak se v ní, stejně jako v Delovi, svářily city se zásadami. Její postavení mělo jasná a pevná pravidla; žila podle nich a pro ně po stovky let. Když se obrátila zpět k Delovi, měla smířený, lhostejný výraz a s chladnou konečností pravila: „Není to moje věc.“</p>
<p>„Jak to můžeš říct?“ nadával Del. „Na tom poli zemřou stovky nevinných. Ty si myslíš, že se tě to netýká?“</p>
<p>„Bolí mě to stejně jako tebe,“ odpověděla Brielle téměř omluvně. „Ale já nemám moc, abych zasahovala do války lidí.“</p>
<p>Jeho frustrace hraničila se vztekem. Chtělo se mu křičet a plakat zároveň. „Kecy!“ zařval. „Viděl jsem tě, Brielle. Viděl jsem, co jsi udělala těm thalům!“</p>
<p>Nyní již Brielle začala chápat, že Delův hněv má původ mnohem hlouběji než v tom, že ho odmítla. „Kéž bys to nebyl viděl,“ řekla tiše a sklopila zrak, aby před Delem skryla hrnoucí se slzy. „Je to součást mého života a povinnost, která mě nijak netěší.“ Zhluboka se nadechla a připomněla si, že udělala pouze to, co musela.</p>
<p>„Ale Avalon je mým panstvím a závazkem a já jsem jeho očima, které ho střeží,“ prohlásila. „Nevyvolávám bouře, jen jim ukazuji škodu, která je páchána na zemi. Thalové představují čiré zlo, žijí jen proto, aby ničili. Nemají slitování a ani oni si je nezaslouží. To je mám tedy nechat, aby vnesli do mého lesa zkázu?“</p>
<p>Del neměl čím vyvrátit její logiku. „Ale ta zitřejší bitva,“ pokračovala Brielle opět tiše, „je věcí lidí a elfů. Nemám žádné povinnosti, a tudíž ani moc k takové válce.“</p>
<p>Del pokorně klesl do jetele a povzdechl si. Svým bezelstným přiznáním povinností mu Brielle udělila lekci o pokoře. V té chvíli mu došla spousta věcí. Připomněl si přednášku, kterou si vyslechl dříve toho dne od Billyho. Povinnost.</p>
<p>Utopii si je třeba zasloužit.</p>
<p>Když Del překonal rozpaky, nahlas se zasmál svému nadutému pokrytectví. Pak pohlédl na čarodějku a ztichl, obávaje se, aby si nemyslela, že se jí vysmívá.</p>
<p>Brielle tiše seděla, objímala si kolena a upřeně hleděla přes melancholicky působící rybník.</p>
<p>Kdo jsem já, abych tě soudil? zeptal se Del v duchu. Dlužil jí omluvu, vysvětlení. Chtěl jí toho tolik povědět, a jedna nejvíce naléhavá věc mu neustále vířila hlavou. Popolezl, aby se dostal do směru jejího nepřítomného pohledu, pevně upřel oči do jejích a využil šanci, kterou nikdy předtím v životě využít nedokázal. „Miluji tě.“</p>
<p>Brielle se zarděla, ale zrak neodvrátila. „Mé srdce mi říká totéž.“</p>
<p>„Ale ty máš své lesy a svou povinnost a já mám svou bitvu a sebe. Má Brielle,“ zasténal Del a něžně ji pohladil po tváři, „to nikdy nebudeme spolu?“ Když se začal odvracet, Brielle ho chytila za ramena a posadila ho zpět na ten měkký koberec.</p>
<p>Postavila se před ním, znepokojená, dokonce polekaná tímto rozhodnutím, které učinila. V srdci však necítila nejmenší pochyby o své lásce k Delovi. „Horská brána je odsud jen hodinu chůze a tvoje bitva nezačne před úsvitem,“ slyšela se říkat. „Dnešní večer patří nám.“</p>
<p>Del nic neříkal. Upřeně hleděl na Brielle, ohromen že se mezi nimi může dít něco tak dokonalého. Pak se podíval za ni na večerní oblohu, kde se rozjasňovaly první hvězdy, jak se s každým uběhlým okamžikem prohlubovala její čerň.</p>
<p>„Jsou krásné,“ souhlasila Brielle s Delovým uchváceným pohledem. „Podívej, první letní hvězdy. Dnes je slunovrat. Skončilo další jaro. Tohle je výjimečná noc.“</p>
<p>„To je,“ zašeptal Del.</p>
<p>Brielle si nervózně rozvázala šňůrky vpředu na šatech. Lehce potřásla rameny, lehoučká látka z ní sklouzla a ona stanula před Delem nahá. Zdálo se, že světlo hvězd vychází z ní, zvýrazňovalo její ladné křivky, jako by byla jeho zdrojem. V tu chvíli se po rybníce rozběhla mírná vlnka, hnaná k břehu chladivým nočním větříkem.</p>
<p>Brielle se zachvěla, ale věděla, že její cit je ryzí, a nezaváhala. Sklonila se k Delovi a políbila ho. Vášně, které již před dlouhým časem dala pod zámek, v ní znovu ožily.</p>
<p>A tam, uprostřed vlnícího se zeleného moře měkkého jetele, pod souhlasným třpytem bezpočtu hvězd naplnili svou lásku.</p>
<p>Brielle té noci plakala. Plakala kvůli připomenutým citům, které po století spaly, a plakala kvůli vědomí, že se zítřejším chmurným úsvitem se tyto city opět musejí uložit ke spánku. Del ji láskyplně držel a choval její hlavu na svých prsou. A třebaže to čarodějka neviděla, i on plakal.</p>
<p><strong><emphasis>23</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Čarodějovo odhalení</emphasis></p>
<p>Krátce před úsvitem Del opustil Brielle, jež spala v měkkém jeteli, a začal dlouhou a skličující cestu zpět k Horské bráně. Během večera se spustil jemný déšť, rytmicky bubnoval na listnatý baldachýn a syčel v mlze, která přišla od rybníka. Když Del dosáhl vršku svahu, než prošel borovicovým hájkem, ohlédl se zpět k pahorku a plavé čarodějce a zmocnil se ho strach, i přes radost z lásky k ní. Neboť, ačkoli si dnes s sebou do bitvy a již vždy ponese vzpomínky na Brielle, srdce mu říkalo, že ji už nikdy nespatří. Pak ji však kvůli závazku, který si sám dal, opustil, nucen zodpovědností, o kterou nestál, ale před níž nemohl utéct.</p>
<p>Brzy poté se Brielle probudila z živé noční můry. Na čele se jí perlil studený pot, když si vybavila strašlivě jasný obraz Dela, umírajícího na spáleném a zakrvaveném poli, s hrozným kopím zabořeným hluboko v hrudi. „To ne!“ vykřikla zoufale a bezmocně k nebesům. A jakoby v odpověď dostala vizi – viděla malou černou hůlku s oběma konci pobitými železem, jak se točí ve vzduchu. Čirá odpornost té věci útočila na každý Briellin smysl, byla to zvrácenost proti samotné přírodě. Děsilo ji to a trápilo, ale se zaníceným odhodláním se uklidnila a poznala, že našla klíč k dnešním událostem.</p>
<p>Svítání přišlo jako tlumená růžová šmouha za celistvou clonou ponuře šedých mraků. Příhodné počasí, všiml si Del, pro den, jako je tento. Déšť ustal, ale vlhký vzduch byl dusný.</p>
<p>Del našel elfí tábor přesunutý na sever, ačkoli na jihu ještě nebyly patrné žádné známky Calvanů. Se skloněnou hlavou pomalu kráčel přes pláň a rozmazloval se přitom poslední představou toho, jak si přál, aby se věci měly.</p>
<p>Čistý tón hlídačova rohu, jenž ohlašoval jeho příchod, na jeho bedra opět vrátil tíhu reality.</p>
<p>Ze zmatku hemžícího se tábora k němu nyní klusem vyjeli dva jezdci. Vpředu jel Billy Shank, navlečený do kroužkové zbroje, s blyštícím se štítem a mečem, ale byl to druhý jezdec, tak úžasný, kdo upoutal jeho zrak. Arien Stříbrolist, v němž byl na první pohled poznán vůdce elfů z Illumy, lehce vedl svého oře. Měl na sobě listově zelenou tuniku bez rukávů, utkanou z nějakého kvalitního materiálu. Pod ní Del viděl hustě spojené články lesklé zbroje, mnohem kvalitnější než té Billyho z těžkých kroužků. Arien neměl helmu, ale stříbrnou, drahými kameny zdobenou korunu se zlatým srpkem měsíce, symbolem Lochsilinilume. K levé paži měl připnutý nablýskaný štít se stejným emblémem a v drahokamy posázené pochvě u pasu mu visel široký meč, s kterým se nemohla rovnat ani zručně vyrobená zbraň, kterou dal Delovi Calae. Lesklý jílec byl celý ze stříbra a ozdobná hlavice meče byla pracně vytvarovaná jako hlava draka, vykládaná zlatem po celé délce krku až k záštitě.</p>
<p>„Nevěděl jsem, že vaši lidé mají takové zbraně,“ poznamenal Del.</p>
<p>„Většinou jsou to dary od Ardaze,“ vysvětlil Arien, jenž více stiskl paty, aby zklidnil svého živého oře, svalnatého hřebce, jehož uhlově černá srst se leskla vlhkostí jarní mlhy a jeho vlastním potem z napjatého očekávání. „A některé jsme dělali sami.“ Usmál se Delově neústupnému sarkasmu. „Hory jsou divoké a nebezpečné i dnes, příteli. Kéž bychom tyhle věci mohli pověsit nad krb a používat je jen k posílení bláznivých pohádek!“</p>
<p>Starší opět zvážněl, když sevřel jílec svého meče. „Toto je Fahwayn,“ řekl Delovi. „Stříbrná smrt.“ Pomalu, uctivě meč vytáhl z pochvy a pozvedl jej do výše. Navzdory slabému světlu se jasně a ostře zaleskl. „Byl ukován s obrovskou péčí před mnoha lety, když Aielle byla ještě mladá,“ pravil, sklonil meč a přejel rukou po naleštěné čepeli, vnímaje um, nemající sobě rovna, a magii, která vyvolávala obrazy minulosti a umožnila mu vrátit se zpět do bezpečí jeho vzpomínek na rané dny Illumy.</p>
<p>Najednou s hrozivou rychlostí zvedl meč k nebi. Vyzařovala z něj moc, byl prodloužením a ohniskem síly Ariena Stříbrolista. Mohutný hřebec, stržen hněvem elfího pána, se zvedl na zadní a Arien zvolal: „Bayr imine eyberg ai’l anais Sylv Fate-aval!“ Podíval se na polekané muže a se stejnou vášní znovu zvolal: „Svým vlastním zlem na sebe přivolají Stříbrnou smrt!“</p>
<p>Když si dostatečně vybil energii tím zvoláním, Arien vyslal k užasle zírajícím Billymu a Delovi uklidňující úsměv a spustil Fahwayn v pomalém oblouku k boku. „V časech, kdy byli kolem thalové, ťal velice čistě a přesně,“ poznamenal. „Nyní je však v mé ruce poměrně neohrabaný. Nežízním po krvi, kterou Fahwayn prolije dnešního rána.“ S povzdechem meč zasunul do pochvy a obrátil svého oře zpět k táboru.</p>
<p>„Jsem rád, že jsi zpátky,“ řekl Billy Delovi. „Přál bych si jen, aby tu byl i Ardaz. S jeho triky bychom, myslím, měli šanci.“</p>
<p>„Ardaz se ještě nevrátil?“ zeptal se Del překvapeně.</p>
<p>„Ne,“ odvětil Billy. „Ale Arien si je jist, že tu bude, až ho budeme potřebovat.“</p>
<p>Arien obrátil koně a podíval se na ně. „I když Ardaz nepřijde,“ zavrčel Starší a měl tvrdý a zcela neústupný výraz, „naučíme lidi úctě k našemu lidu. Našimi žilami koluje síla spravedlnosti.“</p>
<p>„Uklidňující představa,“ řekl Del poněkud smutně. „Ale raději bych tancoval na Shaithdunu.“</p>
<p>Bezmocný proti neustálému náporu Delových poznámek, Starší nedokázal potlačit úsměv, který zjemnil jeho zachmuřené rysy. „Pojďte,“ řekl. „Musíme vám najít koně.“</p>
<p>Arien je vedl k patě skály na západním okraji pláně, kde s rukama v bok stál Erinel a vzdorovitě hleděl na bílou klisnu. Když se přiblížili, otočil se a široce se usmál.</p>
<p>„DelGiudicei!“ zavolal radostně. „Tvůj návrat projasnil tohle prokleté ráno!“</p>
<p>„Máš koně pro našeho přítele?“ otázal se Arien.</p>
<p>Erinelův úsměv se vytratil. „Je mi vážně líto, ale zapomněl jsem pro něj jednoho vzít. Poslali jsme ostatní koně do předhůří, když už jsme všichni svého měli. Snad bychom stihli najít jiného.“</p>
<p>„A co tenhle?“ zeptal se bezvýrazně Del, jehož pozornost upoutala dokonalá krása malé kobylky.</p>
<p>„Tahle?“ Erinel se zasmál. „Ta na sobě nikoho jet nenechá. Pár dalších už mělo stejný nápad, ale ona je od toho rychle odradila.“ Ukázal odřeninu na své paži a znovu se zasmál. „Takhle mě odměnila za mé marné pokusy jí nasadit uzdu.“</p>
<p>„Tak čí tedy je?“ zeptal se Del.</p>
<p>„Nevím,“ odvětil Erinel. „Nikdy předtím jsem ji neviděl. Musela se sem zatoulat z tábora Calvanů, poněvadž je moc upravená na to, aby žila volně.“</p>
<p>„Mě na sobě jet nechá,“ prohlásil Del a vykročil ke kobyle.</p>
<p>„Buď opatrný!“ volal za ním Erinel. Ale ještě když mluvil, kobyla se přitiskla čumákem Delovi ke krku. Pohladil ji po čistě bílé srsti se stejnou náklonností.</p>
<p>„Jak to udělal?“ zeptal se udivený Erinel. Několik elfů okolo, kteří předtím byli svědky kobylčina jančení, nevěřícně zíralo.</p>
<p>„Nepřijme sedlo,“ zavolal Erinel na Dela.</p>
<p>„To není potřeba,“ opáčil Del a vyskočil kobyle na hřbet. „Ty mě nenecháš spadnout, že ne, holka?“ řekl tiše a hladil ji přitom po statné šíji.</p>
<p>Někteří elfové se začali chichotat a Erinel se hluboce zarděl. „Ani uzdu!“ trval umíněně na svém.</p>
<p>Nato se Del chytil kobylčiny sněhově bílé hřívy.</p>
<p>„Vy tohle dovolíte?“ zeptal se Erinel Ariena. „Je nezkušený jezdec a ona je zjevně nevypočitatelná.“</p>
<p>Arien sledoval kobylčiny reakce na Delovo mazlení. „Pojede na ní,“ odpověděl. „Nebudeme jim bránit v jejich lásce.“ S vědoucím smíchem Starší obrátil svého obrovského oře a odjel zkontrolovat další záležitosti.</p>
<p>O pouhé minuty později zazněl hlídačův roh a všichni elfové a jejich dva lidští spojenci obrátili zraky k jihu.</p>
<p>Jako nekonečné hejno hmyzu se na pláň vevalila armáda Calvanů a roztahovala se přes celou její šířku. Utvořili několik řad za sebou, zatímco horskou soutěskou přicházeli stále další.</p>
<p>„Zemřeme,“ prohlásil Del mezi přerývaným dechem.</p>
<p>„Jenom klid, kamaráde,“ pravil Billy, aby ho uklidnil, jenomže i on byl na pokraji paniky. Vojáci před nimi, v černých a stříbrných uniformách, postupovali vzorně a disciplinovaně, všichni jeli na koních a bylo jich již desetkrát více než elfů.</p>
<p>Konečně se přísun dalších sil milosrdně zastavil a Calvané v trpělivém tichu drželi své pozice a tisíce hrotů kopí nehybně trčely do vzduchu.</p>
<p>Ryell pobídl svého koně směrem k Arienovi. „Pět tisíc?“ zašeptal.</p>
<p>„Asi,“ odpověděl Starší. Rozhlédl se po svých sklíčených vojácích. Věděli od začátku, že jsou odsouzeni k záhubě, ale předtím chovali naději v nějaký zázrak. Při pohledu na tuto ohromnou armádu, která se proti nim sebrala, na ně naplno dolehla beznaděj. Měli však poslání, povinnost ke svým bližním, kteří prchli do hor, jež opodstatní jejich smrt. Arien se neohroženě chopil velení. „Utvořte řadu!“ křikl.</p>
<p>Asi tři stovky elfů vykonaly rozkaz svého Staršího. Když zaujali postavení, Arien vytáhl Fahwayn z pochvy a vedl svého koně podél řady, aby každého zvlášť oslovil, připomínaje jim jejich úkol a vyzývaje je, aby se postavili za základní princip spravedlnosti, jež jim kázala stát na tomto poli. Del si s nadějí všiml, jak se tvář každého elfa rozjasňuje, když Arien projíždí kolem.</p>
<p>Přesto uvažoval, jaký rozdíl to může znamenat proti té ohromné přesile, proti níž stáli. Zaujal pozici po Arienově a Ryellově boku ve středu řady Illumanů a nechal si své úvahy o nevyhnutelném osudu pro sebe.</p>
<p>Ryella však slyšel zamumlat: „Dvacet ku jednomu.“ Arien, jenž byl v duchu zabrán přípravami na to, co mělo přijít, neodpověděl.</p>
<p>Potom se v calvanských řadách ozvaly hlučné fanfáry trubek a Ungden, Nejvyšší vládce Pallendary, Velitel Calvanské říše, majestátně vstoupil na pole, naparáděný v plátovém brnění, které se v poměrně slabém světle podmračeného dne zlatě lesklo, a drahokamy zdobené helmě s péřovým chocholem. Jeho kůň – pěkný bílý valach – si ladně vykračoval v návlecích z bílé kožešiny a měl na sobě podobné blyštivé brnění.</p>
<p>Ungdena ochranitelsky obklopovala dvacítka Strážců bílých hradeb, rovněž na bílých válečných ořích – svalnatých hřebcích dobrého chovu, cvičených pro elitní stráž Nejvyššího vládce. Strážci měli své tradiční bílé uniformy a blankytně modré pláště, helmy s bílými chocholy a štíty ozdobené opancéřovanou pěstí, která třímala meč, nad původní standartou Pallendary – čtyřmi mosty a čtyřmi perlami.</p>
<p>Některé tradice se ani arogantní Ungden neodvážil zpochybňovat.</p>
<p>Del se jenom zlostně zašklebil, když poznal dva jezdce uvnitř Ungdenova ochranného kruhu. Mitchell, s hrudí vypjatou v škodolibé pýše, jel po Ungdenově pravici. Reinheiser je následoval a neustále se díval ze strany na stranu, jako by někoho hledal.</p>
<p>Na skalní římse nad polem Sylvia nasadila na tětivu šíp, když se Ungdenovo procesí přesunulo do středu pole před první linii calvanských vojáků. Uchvatitel byl v jejím dostřelu, jenže jeho kvalitní brnění by nejspíš na takou vzdálenost každý šíp odrazilo. Její střela by musela být perfektní, aby prorazila. A kdyby cíl minula, plány na přepadení by byly zmařeny.</p>
<p>„Zadrž,“ uslyšela za sebou hlas. „Ungden je proti všem takovým pokusům moc dobře chráněný.“</p>
<p>Sylvia se polekaně otočila, a když uviděla mluvčího, poslušně sklonila luk a stáhla se zpět do bezpečí u skalní stěny.</p>
<p>Ungden nepřítomně mávl obrněnou rukou a od calvanských řad vyjel směrem k elfům vlajkonoš. Cvalem překonal rovnou pláň, a když si všiml Arienova odění, zastavil svého koně několik yardů před Starším. Měl široce otevřené oči a jeho úžas ze setkání s legendárními nočními tanečníky se neshodoval se smrtelně vážnou situací toho dne.</p>
<p>Calvan si chvíli prohlížel elfí síly, všiml si jejich počtu a pak oslovil Ariena s nadutou sebedůvěrou. „Hovoříte jako vůdce za své lidi?“</p>
<p>Zachmuřený Arien neodpověděl.</p>
<p>Voják se nedal jeho impozantním upřeným pohledem zastrašit a pokračoval tím, že promluvil k nim všem. „Noční tanečníci, slyšte má slova!“ zvolal. „Ačkoli by bylo pro armádu Pallendary snadné vás porazit mečem – protože nemůžete doufat ve vítězství – není přáním Nejvyššího vládce vidět vás zničené. Složte zbraně a přijměte Ungdena jako pravého a jediného krále Ynis Aielle a vaše životy budou ušetřeny.“</p>
<p>Arien si s pýchou všiml, že žádný z elfů se nepohnul ani nezměnil svůj tvrdý výraz, že nepřipouštějí kompromis. Byli svobodní a byli víc než připraveni zemřít při obraně své svobody. Ungden a jeho nafoukaní strážci jejich odhodlání zjevně neoceňovali.</p>
<p>Arien věřil, že dají Calvanům za vyučenou, i když smrt elfů jistě bude součástí toho scénáře.</p>
<p>„Co říkáte?“ dožadoval se posel. „Podvolíte se vůli pravého krále?“</p>
<p>Ryell vedle Ariena si odplivl na zem před Calvana. Poprvé za dlouhý čas byli on a Arien zcela zajedno.</p>
<p>Arien pobídl koně před elfí řadu a Calvan, navzdory viditelné namyšlenosti, s obezřetným respektem zacouval o odpovídající vzdálenost.</p>
<p>„Proč jste tady, ty hade?“ zeptal se Arien. „Nejste s námi ve sporu, ani nad námi nemáte žádný nárok. Jsme svobodní, naše země patří nám a neuznáváme žádného samozvaného vládce. Teď zmiz, nebo budeš první, kdo ucítí chladné ostří mé čepele.“ Bleskově tasil Fahwayn a měl jej připravený. Čepel svítila svou vnitřní magií.</p>
<p>Postrašený klidným sebevědomím, s jakým mu elfí pán slíbil smrt, posel otočil koně a ujel zpátky přes pole.</p>
<p>Ungden se zasmál, když se dozvěděl o vzdoru elfů. Mávnutím ruky odeslal posla zpět na jeho místo v řadě a uvedl svou válečnou mašinérii do pohybu.</p>
<p>Zatroubil roh. Nato seržant elitní stráže tasil meč a pozvedl jej nad hlavu. Lidé i elfové se napjali.</p>
<p>Roh zatroubil podruhé. Velitelé calvanského vojska vedli své oddíly do pozice před a po stranách Ungdenova doprovodu.</p>
<p>Del se nyní potil a těžko se mu dýchalo.</p>
<p>Roh zatroubil potřetí. Ungden nechal uplynout ještě několik provokativních vteřin a potom pokynul svému seržantovi. Čepel klesla a Horskou bránou do základu otřáslo burácení dvaceti tisíc dusajících kopyt. S bojovým pokřikem a řinčíce zbraněmi o štíty útočící Calvané s každým krokem přikrmovali svou zuřivost.</p>
<p>Lučištnice pod Sylviiným velením trpělivě čekaly na co nejlepší moment, aby nechaly sklapnout svou past. Když Calvané projížděli středem pole, čímž se dostali nejblíž ke skalní římse, elfky vyskočily ze svého úkrytu a vypustily spršku šípů, soustředíce palbu na čelní jezdce. Koně a jezdci padali k zemi a ti hned za nimi po nich dupali nebo o ně zakopávali. Calvanská řada zakolísala a ve zmatku se téměř zcela rozpadla, bojové formace byly překvapivým smrtícím útokem narušeny.</p>
<p>Arien poznal skvělou příležitost k vypuštění svých bojovníků, ale z nějakého důvodu, skoro jako by se mu vnutila nějaká jiná vůle, nedokázal vydat povel k útoku.</p>
<p>S profesionální účinností calvanští velitelé armádu rychle stáhli a o kousek ustoupili, aby se oddíly přeskupily a uklidnily. Pod přívalem šípů padlo mnoho Calvanů, ale ani zdaleka dost na to, aby to dalo Illumanům nějakou naději na vítězství.</p>
<p>„Měli jsme zaútočit!“ tvrdil Ryell.</p>
<p>Arien mu to spílání nemohl vytýkat. Stále ještě nepochopil, proč nevydal rozkaz. Nemohl uvěřit, že selhal pod tlakem.</p>
<p>„Zdá se, že jejich řady to nijak neztenčilo. Jestli jsme někdy měli alespoň malou šanci, teď je naprosto pryč,“ zaúpěl Ryell.</p>
<p>Calvané se připravovali znovu k útoku. Když nyní věděli o hrozbě ze skalní římsy, přesunuli se k západní straně pole a chránili si bok štíty. Tentokrát je šípy nezbrzdí.</p>
<p>Avšak právě když pobídli koně, aby se pohnuli, vyšel mezi lučištnice stařík ve světle modrém hávu a špičaté čepici. Sylvia a ostatní sklonily luky.</p>
<p>„Ardaz!“ zvolal Del, když si všiml čaroděje. „Na římse, Ariene!“</p>
<p>Byla to pravda, Stříbrný mág z Lochsilinilume dorazil. Držel ruce rozpřáhnuté, v jedné svíral dubovou hůl, druhou se natahoval pro moc k nebesům a prozpěvoval v čaromluvě vyvolání ohně.</p>
<p>„Teď je tu náš boj!“ křičel Ryell na své druhy.</p>
<p>„Zadrž, můj příteli,“ poručil Arien s vědoucným úsměvem. Nyní věděl, čí vůle mu zabránila v útoku. „Ardaz je tu Bude mít pro Ungdena jedno či dvě překvapení.“</p>
<p>„Znovu se chováte jako hlupák, Ariene,“ odsekl Ryell. „Šprýmy toho šaška Calvany nezastaví. Musíme jim vyrazit vstříc.“</p>
<p>Calvanská armáda se rychle přibližovala, nicméně Arien čaroději naprosto důvěřoval a držel své vojáky zpátky.</p>
<p>Ardazovo zaříkání dospělo k vyvrcholení. Z konce jeho hole vyšlehl mihotavý rudý plamen, který však nestravoval dřevo. Ukázal holí napříč polem a vyslovil poslední slabiku. Vtom vyskočila před uhánějícími jezdci zeď ohně, která se táhla přes celé pole. Ti, kteří nedokázali své koně zastavit, se vřítili do ní, vzňali se bílým plamenem a pouze o několik stop dál na druhé straně vypadli jako zuhelnatělé mrtvoly. Tentokrát výcvik a kvalifikace calvanských velitelů nemohly zabránit panice. Přeživší Calvané, zděšení odhalenou čarodějovou mocí, se prudce obrátili na útěk. Ardaz však ještě neskončil.</p>
<p>„Tahle záležitost musí skončit tady a teď,“ vysvětlil Sylvii, skoro jako by se omlouval za svůj následující čin. Opět pozvedl ruce a hlasem mocným jako boží zvolal: „Ungdene Uchvatiteli! Příliš dlouho jsi utiskoval národy této země svou nezákonnou vládou! Jako že je slunce na nebi, dnes očistím Aielle od tvého zla a špíny!“ Znovu namířil svou smrtící hůl a přímo před Ungdenem a jeho stráží vyskočila druhá ohnivá stěna, takže celá calvanská armáda zůstala uvězněna.</p>
<p>Ardaz měl v očích slzy smutku, když se na jeho příkaz začaly smrtonosné stěny přibližovat k sobě.</p>
<p>Lapení calvanští jezdci se divoce obraceli a vráželi jeden do druhého, přičemž někteří padali z koní, jen aby byli zadupáni do prachu. Šílení koně, nevnímající povely svých pánů, se hnali ke skalnímu převisu na západě, jediné únikové cestě, a zřítili se stovky stop dolů do Blackemary. Ohnivé stěny se vytrvale, neúprosně přibližovaly. Ač zděšeny, Sylvia a ostatní lučištnice sledovaly tu strašnou podívanou, přesvědčeny o tom, že je jejich povinností podat svědectví o závažné tragédii tohoto dne, a uvědomovaly si, že Ardaz, jenž byl po tom masakru, který vyvolal, skoro na dně, bude brzy potřebovat jejich podporu.</p>
<p>V řadě elfích jezdců, na opačné straně ohnivé stěny, Del a ostatní nemohli vidět, co se s Calvany děje. Avšak z výkřiků a kvílení svých umírajících nepřátel věděli vše, co potřebovali.</p>
<p>„Šaškovy šprýmy,“ zopakoval Del ponuře Ryellovi.</p>
<p>„Omlouvám se,“ odvětil Ryell, v jehož slovech se odrážela úcta k čaroději a soucit s Calvany mučenými v plamenech. „V Ardazovi je asi víc, než jsem si myslel.“</p>
<p>„Nenazývejte ho Ardaz,“ pravil Arien. „Říkejte mu jeho pravým jménem.“ Natáhl ruce směrem k sehnuté postavě, která se nyní ztěžka opírala o hůl. „Pohleďte na Glendowera. Běda těm, kdo probudí hněv Stříbrného mága!“</p>
<p>Calvané v panice umírali po desítkách. Některé pohltily čarodějovy plameny, jiní byli udupáni a další sletěli do bažiny. Pak se ozvalo sotva slyšitelné bzučení a stejně náhle jako začal, povyk přestal. Zbaveni všech emocí, takřka jako živé mrtvoly, se zbylí vojáci calvanské armády znovu seskupili do bojových oddílů. Ohnivé stěny se stále přibližovaly. Žádný muž však nevykřikl. A žádný kůň nezaržál ani nezařehtal hrůzou. Jen praskání valících se plamenů, stravujících trávu a maso, narušovalo podivné ticho.</p>
<p>Ardaz pochopil a dostal strach.</p>
<p>Od calvanské linie se zvedl vířící rudý dým a stával se stále hmotnějším. Brzy se podobal jezdci na koni a pak se skutečně stal mužem v rudém plášti, s nízko staženou kápí, aby zakryla jeho tvář, sedícím na vychrtlém černém hřebci se žlutýma očima, který z rozšířených nozder vypouštěl oheň a sekal kopyty do země, jako by nenáviděl živou trávu.</p>
<p>„Istaahl?“ zeptala se Sylvia Ardaze, ale vystrašený čaroděj neodpověděl.</p>
<p>Jezdec v rudém plášti natáhl svou kostnatou ruku k západu a svíral a rozevíral přitom pěst, jako by z dálky sbíral vzduch. Pak máchl rukou ke skále, jako by něco házel, a do Ardaze udeřil mohutný poryv větru a uhasil plamen na vrchu jeho dubové hole.</p>
<p>A ohnivé stěny zmizely.</p>
<p>„Čaroděj z Caer Tuathy?“ vykřikl Ryell, když uviděl čaroděje v rudém plášti.</p>
<p>„To není možné,“ odpověděl Arien překvapeně. „Istaahl čerpá sílu z moře. Tenhle čaroděj je příliš daleko ve vnitrozemí.“</p>
<p>„Váš pán přichází,“ zasyčel zlý hlas zpod rudé kápě.</p>
<p>Ardazovi zmizela barva z obličeje.</p>
<p>Rudě oděný čaroděj si stáhl kápi, odhaluje svou bledou, holou hlavu a mnohofasetový černý safír, jenž byl jeho znamením.</p>
<p>Ardaz slyšitelně zasténal, ačkoli se už předtím dovtípil, že přišel Thalasi.</p>
<p>„Colonnae s námi!“ vydechl Arien, poněvadž i on poznal znak Temného mága. „Angfagdul, naprostá temnota, opět přichází!“</p>
<p><strong><emphasis>24</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Jericho</emphasis></p>
<p>Zastrčenou v koutku svého podvědomí, vyhrazeného pro dětský, domněle iracionální strach, si Del uchovával představu, která se velmi podobala Morganu Thalasimu; obraz zosobněného zla – démona v lidské podobě. Thalasiho seschlé tělo vypadalo zničeně a nemocně jako nic, co by mohlo být živé, ale jeho životní síla kolem něj vyvolávala hrozivou, ohromující auru zla a moci dostačující na to, aby udržel na uzdě dvě armády.</p>
<p>Ardaz se na skalní římse točil a mával rukama, jak zoufale, ze všech sil, čaroval. Vzduch kolem něho praskal, jak jeho moc narůstala; Sylvii, jež stála vedle něj, se zježily vlasy a sílící elektrický náboj ji začal přitahovat k čaroději. Když poznal, že dosáhl maxima a více energie už nezvládne, vyslovil runu vyvolání a udeřil holí o skálu, čímž uvolnil modrý blesk. Jeho jas na několik vteřin oslepil všechny, kteří to sledovali; burácení hromu se valilo horami na míle daleko.</p>
<p>Thalasi se však na takové přímé útoky připravil. Bublina ochranné energie, která ho obklopovala, rozptýlila blesk ve spršku mnohobarevných, neškodných jisker dřív, než dosáhl svého cíle.</p>
<p>Thalasi ohrnul tenké rty přes zkažené zuby v úsměvu, který vypadal spíš jako škleb, a vytáhl úzkou okovanou hůlku. Ukázal jí na skalní římsu a předvedl své mistrovství v ovládání živelných sil, které Ardaz mohl jen žádat o podporu. Vyslovením pouze dvou jednoduchých run vrátil Ardazovi útok desetinásobně v podobě ohromného bílého blesku.</p>
<p>Stříbrný mág začal horečně pracovat na svém vlastním obranném štítu, když uviděl Thalasiho vytáhnout hůlku, ale byl přemožen. Síla bílého blesku otřásla celou horou a vytvořila v kameni hlubokou prasklinu, která se táhla od římsy až dolů k pláni, a lučištnice byly povaleny. Hlavní nápor zloby se soustředil na Ardaze. Blesk se prodral jeho obranou, sežehl a roztříštil jeho kvalitní dubovou hůl a mrštil jím o stěnu skály. Čaroděj ležel zkroucený na kameni, oděv měl potrhaný a zčernalý a stále se z něj kouřilo, nově narostlé vlasy měl ohořelé a prsty ruky, v níž předtím držel hůl, po-pálené a samý puchýř.</p>
<p>Sylvia se zvedla a spěchala k němu. Čaroději ze rtů stékala krev, když vyslovil jméno Temného mága. A potom ztichl.</p>
<p>Napůl v hněvu, napůl v zoufalém strachu, lučištnice začaly na Thalasiho střílet. Vysmál se jim a obrátil svou pozornost jinam. Ignoroval je, protože jejich snaha byla proti jeho štítu žalostně neúčinná. Když se šípy dotkly obranné bubliny, změnily se v prach, který rozfoukal vítr.</p>
<p>Arien zavolal na své vojáky, aby sebrali odvahu a spolu s ním zaútočili, rozhodnut, že se při svém konci nepoddají hrůze.</p>
<p>Ukázalo se však, že i to je marné.</p>
<p>Thalasi se s širokým úsměvem obrátil k elfí linii a začal hůlkou kroužit jako taktovkou. Koně Illumanů, nuceni jeho dominantní vůlí, zareagovali podobně. Otáčeli se dokola, nedbajíce povelů svých jezdců. Ungden, a pak i vojáci, kteří ho následovali, propukli při pohledu na bezmocné elfy, neúspěšně bojující o vládu nad svými koni, v posměvačný smích. Všichni koně tancovali.</p>
<p>Až na jednoho.</p>
<p>Bílá kobyla si zuřivě odfrkla a upřela pohled na Thalasiho, vzdorujíc jeho podlému útoku. Povolala každou unci síly své vůle, očistila svou mysl od Thalasiho nutkání a pomalu vykročila směrem k původci té zvrácenosti, nesouc na sobě zmateného a vystrašeného DelGiudice.</p>
<p>Postupovala kupředu, nyní kráčejíc po trávě zčernalé od Ardazova ohně, a její krok byl čím dál smělejší, jak nabývala na jistotě, že dokáže Temnému mágovi odolat. Jako bezmocný pěšec v jejich bitvě, chycen mezi dvěma silami nad jeho možnosti, se Del oběma rukama pevně držel kobylčiny hřívy a modlil se, aby mu Arien nebo někdo přišel na pomoc.</p>
<p>Thalasi byl oklamán. Předpokládal, že kobyla je vedena silnou vůlí svého jezdce, a namířil svůj další útok na Dela. Zvedl vychrtlou ruku, vyslovil kletbu a silně sevřel prsty v pěst.</p>
<p>Del zakřičel bolestí, když ucítil, kterak ledová ruka svírá a mačká jeho srdce. Zděšeně se pustil hřívy a chytl se za hruď.</p>
<p>Ucítil bouli ve své náprsní kapse.</p>
<p>Jednaje čistě v pudu sebezáchovy si roztrhl košili a vytáhl malou pistoli. Z toho tlaku uvnitř mu lezly oči z důlků, nemohl popadnout dech a začínal ztrácet vědomí, ale nějak se mu podařilo dostat stříbrnou kulku do komory a namířit pistoli na Thalasiho.</p>
<p>Pohled na zbraň Thalasiho překvapil a ve svém úžasu na okamžik uvolnil své smrtící sevření. Delovy plíce se nadmuly, nasávajíce v hlubokém nádechu oživující kyslík, jenomže on nemrhal časem, aby si ten pocit vychutnal. Zavřel oči v očekávání výstřelu a položil prst na spoušť.</p>
<p>Nemohl to udělat.</p>
<p>Calvané za Thalasim se již nesmáli. Namísto toho zvědavě zírali na Dela, který odolal jejich čaroději a nyní držel tenhle podivně tvarovaný kus kovu. Mitchell vztekle zavrčel, když pistoli uviděl, pobouřen možností, že jeho nejvíce nenáviděný nepřítel zničí jeho dobyvačné plány. Byl si však jist, že by se stal Delovým hlavním cílem, kdyby se ukázal, takže nespěchal Thalasimu na pomoc.</p>
<p>Avšak Reinheiser; vědom si ohrožení svého pána, rychle zareagoval, a to bez ohledu na vlastní bezpečí. Statečně se prodral řadou Strážců a – ač nebyl žádný jezdec a při každém kroku téměř spadl ze sedla – hnal svého koně naplno přes pole.</p>
<p>Del bezradně civěl na pistoli, cítil se podveden vlastním svědomím a byl znechucen svým citovým selháním v tomto čase potřeby. Pak se opět dostavila ochromujicí bolest, když Thalasi, nyní chápaje plný potenciál Delova srdce, obnovil svůj útok s ještě větší zuřivostí. Delovi se roztřásla a klesla paže, před očima se mu stahovala temnota a byl by zbraň úplně upustil, kdyby v jeho uších jasně nezazněl střízlivý hlas.</p>
<p>„Udělej to!“ zakřičel na něho Billy Shank.</p>
<p>Del se však nemohl přimět k pohybu. Podíval se dolů na ruku, snaže se bojovat s vlastním odporem a Thalasiho zákeřným útokem. Při pohledu na to, jak mu na ní od strašného tlaku nabíhají žíly, a na otoky na předloktí, kde již menší žilky praskaly, se zděsil. Pochopil, že je poražen, že síle, proti níž zde stojí, se nemůže ubránit, a s krajním odporem a hrůzou poznal, že brzy vlastně vybuchne.</p>
<p>Reinheiserovi se značně ulevilo, když zastavil vedle Thalasiho, jelikož se zdálo, že mistr to má plně pod kontrolou.</p>
<p>Sylvia vysoko na skalní římse to viděla také. Černé mračno, jímž byl Morgan Thalasi, brzy Dela pohltí, a pak přijde zkáza zbytku jejích lidí. Zoufalá se upínala k poslední slabé naději, kterou viděla, a běžela k padlému čaroději. „Prosím, Ardazi,“ žadonila naléhavě, kolébajíc mu hlavu. „Vy nám musíte pomoci. Angfadgul nás zničí!“</p>
<p>Ardaz otevřel jedno oko. „Ošklivá rána, víš,“ řekl s kašláním – kašlal krev. „Vážně docela nad mé síly.“ Začal opět upadat do mdlob, ale Sylvia jím hrubě zatřásla. „Jistě, jistě,“ zasténal v odpověď. „Musíme něco udělat. Třeba…“ Tiše si mumlal nějaká slova, snaže se vzpomenout na kouzlo.</p>
<p>„Přines mi šíp,“ poručil. Sylvia mu chvatně podala nejlepší šíp, který jí v toulci zbyl. Ardaz pohladil dřevěný dřík a prozpěvoval kouzlo vyhledání. Ta námaha ho stála poslední síly. Ztichl a opět zavřel oči.</p>
<p>Sylvia vytáhla šíp z čarodějova ochablého sevření a nasadila jej na tětivu, zatímco utíkala zpátky na římsu, modlíc se, aby to kouzlo bylo dokončené a stačilo na to, aby se šíp dostal k Thalasimu. S hlubokým nádechem, aby se jí přestaly třást ruce, zamířila na Temného mága a vystřelila.</p>
<p>Del by byl dávno mrtev, kdyby si Thalasi nedával načas, vychutnávaje si muka tohoto muže, jenž se odvážil vzdorovat.</p>
<p>Když kamenný hrot šípu narazil do magické bariéry, vylétly jiskry. Trošku se vychýlil, a třebaže nezasáhl cíl, dopadl dost blízko, aby Thalasiho překvapil a vyrušil.</p>
<p>Již podruhé byl Del osvobozen.</p>
<p>Rozzuřený Thalasi se otočil k římse a vyslal druhý ničivý bílý blesk.</p>
<p>Avšak Sylvia, namísto toho, aby čekala, zda její šíp zasáhne cíl, již byla moudře v pohybu. Vrhla se do bezpečí u skalní stěny, právě když rána roztříštila okraj římsy na kusy létající vzduchem.</p>
<p>Reinheiser, jenž seděl vedle svého pána, nezareagoval tak rychle. Blesk mu proletěl rovnou před obličejem a intenzita té záře ho omráčila a oslepila.</p>
<p>„Sylvie!“ zařval Del zuřivě a namířil pistoli na Temného mága, který odpověděl tím, že oběma rukama podržel svou hůlku za kovové konce vodorovně před sebou. Jako nabroušené ostří meče Dela krutě olizovaly vlny energie, rvaly mu košili a na hrudi mu vysekly krvavý šrám.</p>
<p>Tentokrát se však Del nenechal zastavit. Myslel na Ardaze a Sylvii, o nichž obou se domníval, že je Thalasiho blesky zabily; vybavil si opět obraz kapitána Mitchella na pláži, prohlašujícího se za boha. V hněvu našel sílu ignorovat bolest a odolat vůli svého nepřítele.</p>
<p>Když se Reinheiserovi vrátil zrak, uviděl v Delově tváři výraz nevyvratitelného odhodlání a poznal, že jeho mistr je ve smrtelném nebezpečí. „Ne!“ vykřikl a skočil na Thalasiho.</p>
<p>Příliš pozdě. Del vystřelil a kulka čtvrté magie, technologie, rozštěpila s oslnivě zeleným zábleskem vprostřed Thalasiho hůlku a zavrtala se do Temného mága se zuřivostí do té doby v Ynis Aielle nepoznanou. Reinheiser přeletěl přes hřbet pekelného hřebce a po hlavě dopadl na zem. V rukou držel prázdný plášť, neboť po Thalasim nezbyla ani stopa, žádná známka toho, že zde čaroděj kdy byl, kromě zlomené hůlky a rudého pláště s dírou po kulce.</p>
<p>Reinheiser okamžik uvažoval nad tím, co se stalo, dokud neucítil, jak mu mezi obočím a po nose stéká teplá krev.</p>
<p>„Musel jsem spadnout na kámen!“ zamumlal, než ztratil vědomí.</p>
<p>Bílá kobyla při výstřelu překvapeně vystartovala a zesláblý Del sletěl z jejího hřbetu na zem. Bolest v jeho prsou odeznívala, ale krvácel z četných řezných ran. Del si toho nevšímal, byl příliš zaneprázdněn civěním na pistoli.</p>
<p>A na krev na svých rukou.</p>
<p>Reinheiserův kůň přitiskl uší k hlavě a vycouval, když se bílá kobyla a Thalasiho vyzáblý hřebec do sebe pustili. Odhodlán ničit, se černý kůň zvedl na zadní a vyfrkl oheň. Pak, jako by si náhle uvědomil pravou povahu a sílu bytosti, jíž čelil, podřízeně sklonil hlavu, rozplynul se v mlhu a zmizel.</p>
<p>Na severním konci pole koně elfů přestali tancovat. Lučištnice na skalní římse sahaly po svých zbylých šípech.</p>
<p>Bitva magie se skončila.</p>
<p>Bitva mečů měla začít.</p>
<p>Calvanskými řadami se prohnal osamělý jezdec, odstrkuje všechny v slepé zuřivosti. Mitchell se řítil přes pole, velký štít držel vysoko, aby se chránil před útoky z římsy, a kopí pozvednuté, mířil neomylně na svou obět. Šípy bušily do jeho štítu a svištěly všude kolem něho, ale on se nedal zastrašit. Viděl jen svou kořist – vztek a pocit marnosti způsobily, že to bylo, jako by ujížděl dlouhým úzkým tunelem přímo k tomu muži, jenž zničil všechny jeho plány.</p>
<p>V té chvíli Arien poznal totožnost a záměr jezdce. Věděl, že na Delovu záchranu je pozdě. Rozzlobený kvůli své neschopnosti zareagovat, popohnal hřebce a elfí útok začal.</p>
<p>Držíce spolu jen díky hrozbám Ungdena a velitelů, calvanští vojáci váhavě, nejistě odpověděli elfům stejně.</p>
<p>Mitchell se tyčil nad svým bezmocným nepřítelem a spustil hrot kopí těsně nad Delovu hlavu. „Teď zemřeš,“ prohlásil s krutým klidem a ve tváři měl vrytý vítězoslavný úsměv. Pozvedl zbraň k smrtící ráně.</p>
<p>Del upřel oči na strašnou špici kopí a viděl ji nepřirozeně jasně uprostřed rozmazaného okolí, jako by byla záchytným bodem jeho vědomí. Omámený a přestávající vnímat realitu si nebyl s to uvědomit, že má opravdu zemřít.</p>
<p>Přesto, i když omdléval, někde v nejzazším koutku své mysli pocítil úlevu, když uviděl bílou šmouhu, kterou byla kobylčina zadní noha, jak vráží do Mitchellova boku.</p>
<p>Sylvia, jež celou tu scénu sledovala z římsy, si neuvědomovala pravou podstatu bílé kobyly a stěží mohla uvěřit, že to zvíře přišlo Delovi na pomoc.</p>
<p>Pak se rozpoutala bitva a radost elfku opustila, neboť přese všechno, co se stalo, Calvané měli nad elfy silnou početní převahu. Bylo po čarování; tento střet byl výhradně meč proti meči. Vzhledem k tomu se zdála věc elfů, kteří neměli v rukávě již žádné další triky, beznadějná.</p>
<p>„Miřte pečlivě,“ pravila Sylvia svým družkám. „Nemáme šípy nazbyt.“</p>
<p>Jedna z lučištnic, mladá elfí dívka s očima příliš nevinnýma, než aby byla svědkem takového krveprolití, došla k ní. „Paní Sylvie,“ řekla. „Anen mě jmenoval poslem zpráv pro ty, kteří opustili město. Očekávám váš rozkaz, jak mám postupovat.“</p>
<p>Sylvia se obrátila zpátky k poli. Pouhý počet Calvanů jim již zajistil zřejmou výhodu. Část Ungdenovy armády proklouzla kolem elfí linie a Arienovi válečníci se ocitli v obklíčení ze tří stran a byli zatlačováni k převisu nad Blackemarou.</p>
<p>„Tak jdi, hned,“ nařídila Sylvia dívce. „Najdi naše bratry a sestry v horách a řekni jim, aby nezapomněli na nás ani na vznešený úkol, který jsme na sebe vzali, aby mohli žít svobodně.“</p>
<p>Dívka se rozplakala.</p>
<p>„Klid,“ ujišťovala ji Sylvia. „Nechť naleznete útěchu ve vědomí, že všichni, kdo zde dnes ráno zemřeli, přijali svůj osud dobrovolně.</p>
<p>Kdo chcete odejít, můžete to teď udělat,“ oznámila Sylvia všem ostatním na římse. „Ty, které zůstanou, vás za to nebudou soudit, jediné, co od vás žádáme, je, abyste na nás nezapomněly.“</p>
<p>Elfky však věřily ve své poslání a dívka, již Arien určil jako posla, odešla sama.</p>
<p>Elfové, zahnaní do kouta, bojovali s neuvěřitelnou zuřivostí a padlo již mnoho Calvanů. Fahwayn dopadal znovu a znovu a brzy se calvanští vojáci stahovali pokaždé, když se Arien – nazvali ho Smrtonoš – pohnul směrem k nim.</p>
<p>Uprostřed všeho toho zmatku se bílá kobyla nad Delovým tělem postavila na zadní a vydala nepozemský ryk, který pronikl i těm nejotrlejším válečníkům až do morku kostí, a od té chvíle se žádný člověk ani elf neodvážil přiblížit k ní nebo muži, kterého chránila.</p>
<p>Umírali stále další Calvané, nicméně únava a pouhé počty hrály čím dál víc proti elfům, jak ubíhaly minuty té nepolevující bitvy. Svěží Calvané zatlačili na své vyčerpané nepřátele a elfí krev se na podupané trávě Horské brány smísila s krví lidskou a elfí bolestné a smrtelné skřeky bylo brzy slyšet stejně jako ty Calvanů.</p>
<p>Lučištnice na římse nyní neměly svým bratrům na poli moc co nabídnout a Arien si najednou uvědomil, že bitva se chýlí k rychlému konci. Calvané se mu nadále vyhýbali, jak mohli, umožňujíce mu prakticky volný pohyb po poli, a to v něm vykřesalo jiskřičku zoufalé naděje. Na druhém konci pole seděl Ungden, obklopen dvěma zdánlivě nepropustnými kruhy stráží. Když byl Thalasi pryč a Mitchell s Reinheiserem mimo hru, zůstal jen strach z hněvu Nejvyššího vládce, co udržovalo mnoho z calvanských vojáků v boji.</p>
<p>Bezmála slepý vzteky Arien vystřelil k Uchvatiteli, a okamžitě mu zkřížili cestu dva Strážci z jeho vnějšího ochranného kruhu. A za nimi stáli ve střehu další dva z vnitřního kruhu, kdyby si snad Arien přes všechny šance vynutil cestu skrz. Ostatní elitní Strážci drželi své pozice, připraveni na jakékoli další pokusy.</p>
<p>Vztek vyhnal z Arienových svalů všechnu únavu a on byl s mečem přímo skvělý. Toto však byli Strážci bílých hradeb, jimž čelil, nejlepší válečníci, které Calva měla, a třebaže sám nikdo z nich nemohl jeho útoku odolat, ukázalo se, že ve dvou jsou mu více než rovni. Pokaždé, když vyslal Fahwayn k smrtící ráně na jednoho z protivníků, dobře mířený protiúder toho druhého ho donutil stáhnout se a krýt. Jak si Strážci zvykali na Staršího finty a úniky, nedělalo jim nijak velké potíže udržovat ho téměř výhradně v obraně.</p>
<p>Vztek, který Arienovi dodával sílu, byl zanedlouho zkalen pocitem marnosti z neúspěšnosti. Nyní se začal unavovat a dělat chyby, o nichž věděl, že by ho nakonec mohly stát život.</p>
<p>Zoufale se vrhl vpřed, ale scházela mu rychlost, a jeho zamýšlený cíl odrazil Fahwayn stranou, zatímco druhý Strážce vrazil svůj meč do mezery v Arienově obraně. Starší ucítil na prsou kousnutí chladného hrotu a instinktivně se stáhl, ačkoli věděl, že je již příliš pozdě. Přesto byl stále naživu.</p>
<p>Z rány těsně pod srdcem mu tekla krev, ale meč nevnikl hluboko, jako kdyby něco zastavilo Strážcovu ruku. Ve střehu, s Fahwaynem před sebou, Arien zkoumal své protivníky a uviděl v jejich očích spíše respekt než chtíč po krvi. „Mohl jste mě dorazit,“ řekl Strážci.</p>
<p>„Ne, byl jste rychlejší,“ přišla odpověď.</p>
<p>„Mohl jste mě zabít,“ trval na svém Arien. „Ale neudělal jste to. Vy nestojíte o tenhle boj.“</p>
<p>Aby to vyvrátil, Strážce mocně máchl a Arien ten úder snadno vykryl. „Dostanu Uchvatitelovu bezcennou hlavu!“ prohlásil elfí pán.</p>
<p>„To nemůžeme dovolit,“ řekl Strážce, jenže jeho tón byl nepřesvědčivý, a Ariena to utvrdilo v jeho víře, že Strážci Ungdenem pohrdají.</p>
<p>Poté zatroubil roh, a ten zvuk byl tak jasný a silný, že se boj na chvíli zastavil a hlavy všech se jakoby očarovány obrátily k Avalonu. Tam, na hranici pole a magického lesa, se vznášel Calamus, okřídlený pán koní, a na něm, oděn v blyštivé zbroji, seděl Belexus. Ke rtům měl přitisknut slonovinový roh a svůj obrovský meč držel vítězoslavně pozvednutý. Pod ním se z lesa vynořili na silných ořích hraničáři z Avalonu, vzpřímení a hrdí, s tasenými meči a zachmuřenými tvářemi.</p>
<p>Bylo jich sotva čtyřicet, ale předcházela je šeptem šířená pověst zuřivých válečníků, jež byla hlavním předmětem hrdinských příběhů v hostincích po celé Aielle, a zaseli do srdcí Calvanů i Illumanů strach.</p>
<p>Ani jedna ze stran totiž nechápala záměr, který přivedl dnes ráno hraničáře na bojiště, ani netušila, za čí věc se tento legendární řád postaví.</p>
<p>„Jakých zločinů ses dopustil na Dětech luny?“ zvolal Belexus, čímž tu otázku ihned zodpověděl. „Střež se mého meče, Ungdene. Ty zloději trůnu a vrahu, nyní se ti dostane spravedlivé odplaty!“ A hraničáři vyrazili.</p>
<p>Calamus, vznášeje se na mocných křídlech, rychle předehnal ostatní koně a Belexus ze své vysoké vyhlídky zahlédl Ariena a okamžitě pochopil zoufalou snahu elfího pána.</p>
<p>Tito dva válečníci, kteří se ještě nikdy nesetkali, však měli mnoho společného. V boji neměli sobě rovna, dodržovali obecná pravidla morálky a spravedlnosti, která nemohla tolerovat někoho jako Ungden Uchvatitel, a elfí pán a princ hraničářů si ihned uvědomili empatické pouto mezi nimi.</p>
<p>Když si Arien všiml, že několik Strážců nejblíže k Ungdenovi vytahuje dlouhé meče, aby se bránilo útoku ze vzduchu, nepochyboval o tom, co silný hraničář podnikne.</p>
<p>Načasování bude klíčové.</p>
<p>Belexus, snášeje se na Nejvyššího vládce Pallendary, sdílel Arienovu zuřivost a krev mu vřela v žilách.</p>
<p>Arien se nyní pohyboval pomalu, záměrně zmírnil tempo boje, aby otupil ostří ostražitosti nepřátel. Nemohl si dovolit chybu; druhou šanci mít nebude.</p>
<p>Mihl se přes ně stín snášejícího se Calama a, jak Arien doufal, trochu zmátl oči jeho protivníků.</p>
<p>Ruce Staršího, v níž třímal meč, se vrátila blesková rychlost. al Fahwaynem přes hruď jednoho Strážce a s mírným pootočením zápěstí plynně pokračoval v pohybu a zabořil špičku čepele do mezery pod náprsním krunýřem druhého. Ani jeden pohyb nedokončil, nemaje čas ani chuť zabít sve úctyhodné protivníky. Přesto se jeho útok ukázal jako úspěšný, neboť oba Strážci se stáhli, aby se Fahwaynu vyhnuli, klopýtli stranou a nechali tak před Arienem cestu k Ungdenovi volnou.</p>
<p>Došlo na Belexovu úlohu v tomto útoku. Předvídatelně vyrazil k Ungdenovi, načež se zvedla stěna z kopí. Poté však stočil Calama stranou, a když se Arien probil první řadou, snesl se na Strážce v druhém kruhu, aby přitáhl jejich pozornost.</p>
<p>Jako beranidlo z masa a svalstva hraničář a jeho okřídlený oř narazili do prvního jezdce, ten do druhého a tak dále. Belexus se své role zhostil dokonale a démon v jeho krvi byl usmířen, když ucítil závan vzduchu, jak se Arien prohnal mezerou za ním.</p>
<p>Strážci nejblíže k Ungdenovi se zoufale snažili ohnat svými těžkopádnými zbraněmi. Avšak k jejich hrůze byl Arien již za nimi a v té chvílí to Staršímu a Uchvatiteli připadalo, jako by byli na poli jen oni dva. Vše ostatní jim před očima splynulo v bezvýznamné šmouhy, tak silné byly jejich jediné emoce – u Ariena hněv a u Ungdena strach.</p>
<p>Ungden uboze tasil svůj vyzdobený meč, stěží schopen udržet těžkou čepel ve slabých rukou. Arien Fahwaynem zavíříl nad hlavou a pak třískl do Ungdenova meče, čímž mu jej vyrazil. Arien ve svém vzteku neznal slitování; ani si neuvědomil, že nyní je jeho skuhrající protivník neozbrojen, když pozvedl Fahwayn nad hlavu a znovu jím zavířil. Bez sebemenšího zaváhaní uvolnil všechen svůj vztek do jediného mocného máchnutí a setnul Uchvatiteli hlavu.</p>
<p>Ungdenovo tělo ještě chvíli zůstalo ve stejné poloze, jak ztuhl v nevíře, a potom se svezlo na hřbet jeho koně. Arien s chmurným uspokojením sledoval, jak se kolem něj hlava kutálí po zemi. Čekal, že se na něj Strážci sesypou a zabijí ho, ale jediný jezdec, který se přiblížil, byl Belexus, jenž se z Calama sehnul, aby sebral hlavu.</p>
<p>Brzy se hraničář vznášel nad polem, vystavoval na odiv tu hrůznou trofej a bujaře dul na svůj roh.</p>
<p>K Arienovu úžasu mu Strážci vzdali poctu za jeho vítězství a se zahanbeně svěšenými hlavami vyrazili zpátky přes pláň. Starší se na ně nyní díval s lítostí. Byli to ctihodní, zcela zlomení muži, vázáni přísahou, která je vehnala do otroctví v područí tyrana. Pouze porážkou v boji je Arien a Belexus zbavili jejich závazků.</p>
<p>Když Calvané viděli své vlastní šampióny, jak odjíždějí a jak se na ně žene ten velký hraničář – se čtyřicítkou svých odhodlaných spojenců – drže setnutou hlavu jejich Nejvyššího vládce, ztratili chuť k boji. Někteří se bili dál, více ve strachu než v zuřivosti, ale většina se dala na zběsilý úprk zpět přes Horskou bránu do úkrytu v Avalonu. Mnozí jen odhodili zbraně a prosili o slitování.</p>
<p>Bitva u Horské brány skončila.</p>
<p><strong><emphasis>25</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Vítěz</emphasis></p>
<p>„Zatanči si se mnou!“ dráždila ho, kroužila po měsícem zalitém palouku a krátká pláštěnka jí v běhu poletovala kolem nahého těla, umocňujíc jeho touhu. Nemohl jí odolat, byl bezmocný proti jejímu nevinnému úsměvu, okouzlujícím očím a prosté čistotě. Mohla ho zničit jediným slovem.</p>
<p>A přesto v její přítomnosti necítil nic než bezpečí.</p>
<p>Pláštěnka se jí zvedla, když se s bezstarostným smíchem zatočila, a na její stehna dopadly jemné paprsky měsíčního světla a měkce, svůdně je ozářily, což přitáhlo jeho toužebný pohled.</p>
<p>Uplynula dlouhá chvíle a to světlo stále mělo jeho pozornost. Lehce se změnilo, zesílilo, jako by ožilo.</p>
<p>Mělo zmizet… ta pláštěnka by měla zase spadnout… jistě se musela pohnout.</p>
<p>Ale zůstala tak.</p>
<p>A čarodějka i palouk byly pryč. Snažil se ten okamžik znovu přivolat, ten pocit, ale bylo to pryč. Zůstalo jen světlo.</p>
<p>Světlo.</p>
<p>Uvědomil si, že má na tváři něco studeného a mokrého. Postupně mu došlo, že leží obličejem na zemi.</p>
<p>Del se zarputilým odhodláním otevřel jedno oko. Ten jas se mu před očima brzy změnil v orosenou trávu, která křišťálově jiskřila, což mohlo být jedině od ranního světla. Opodál stály klenuté stříbrné telvensily, které tvořily vstup na stezky v horách.</p>
<p>Poznal, že je na Horské bráně, a to jméno v něm oživilo další vzpomínky. Pomalu se překulil a opřel se o lokty, aby se po poli rozhlédl. Očekávala ho drsná realita.</p>
<p>Horská brána, kdysi nádherný a příhodný vstup do velkých Křišťálových hor, byla zdevastovaná. Vlnící se tráva byla pod zuřivými útoky armád udupána a rozkopána na drny a kluzká od krve padlých. Po poli ležela rozházena pokroucená a rozbitá těla elfů i lidí, zmatení koně bez jezdců bezcílně, žalostně bloumali sem a tam. Z míst spálených a zčernalých od čarodějova ohně stále stoupaly proužky šedého kouře a halily tu scénu Delovi před očima, jako by byl ve snu.</p>
<p>Del však věděl, že je to skutečnost. Krkem mu stoupala hořká směsice odporu a vzteku, když se díval na tu krvavou spoušť. Pomyslel na krásu a kouzlo této země, kterou lidem darovali bohové, a ze žluči v jeho ústech uniklo jediné slovo: „Svatokrádež.“</p>
<p>Odvrátil se, neschopen pohlédnout na Billyho a Sylvii, kteří šli k němu, a spatřil jen další výsměch.</p>
<p>Podél západní strany Horské brány u skalního převisu nad Blackemarou seděli schoulení a zkroušení calvanští zajatci pod přísným dohledem elfů, kteří s nimi neměli slitování. Zbídačení lidé nesměli mluvit ani se hýbat a každé neuposlechnutí následoval rychlý a tvrdý trest – rána ratištěm kopí nebo dobře mířený kopanec.</p>
<p>„Jejich nenávist má hluboké kořeny,“ řekl Billy, když si všiml, co Del sleduje.</p>
<p>Del bezmocně zavrtěl hlavou a zoufale si přál, aby mohl popřít všechny ty hrozné výjevy před sebou. „Ardaz?“ zeptal se náhle, když si vzpomněl na Thalasiho útok na skalní římsu.</p>
<p>„Je v pořádku,“ odpověděla Sylvia, „Angfagdulův útok ho jen zranil.“ Vesele napodobila Ardazův hlas. „Ale my čarodějové jsme tvrdá cháska, víš, tvrdší než kameny v horách, jen trošku víc popraskaní, řekl bych!“ Ale ani Sylvii úsměv nevydržel. „Teď je na setkání rady s Ryellem, Arienem a dalšími stařešiny,“ vysvětlila.</p>
<p>„A Erinel?“</p>
<p>Billy a Sylvia se na sebe navzájem podívali, hledajíce u toho druhého podporu.</p>
<p>„Opustil nás, Dele,“ odpověděl Billy zachmuřeně. Nešťastně se rozhlédl po zničeném poli. „Jako mnoho dalších.“</p>
<p>V následujících několika minutách se Del musel nutit dýchat klidně.</p>
<p>„Dopadlo setkání rady dobře, otče?“ odvážila se Sylvia zeptat, když je později toho rána vyhledal Arien.</p>
<p>„Nenávist,“ opáčil Arien smutně. „Věřím, že zničením Ungdena a Morgana Thalasiho tahle válka skončila, a snad by to mohlo znamenat nové a lepší časy. Caer Tuatha na nás znovu nezaútočí.“</p>
<p>„Proč by to chtěli?“ uvažoval Billy.</p>
<p>„To jsem taky říkal,“ pravil Arien. „Ale smrt příbuzných a přátel plodí pomstu.“</p>
<p>„Ó sakra,“ zaúpěl Del. Znovu se podíval na ubohé calvanské zajatce a kamenné výrazy elfich stráží. „A co s nimi?“ otázal se temně, obávaje se odpovědi.</p>
<p>Arien zaváhal a pokrčil rameny. „Calvanské mrtvé necháme na poli mrchožravým ptákům a zajatci budou souzeni před radou za zločiny proti Illumě. Někteří možná budou propuštěni, aby bylo zachováno zdání spravedlnosti, obávám se však, že většina je ztracena.“</p>
<p>Del se jen taktak ovládal. „A ti, kteří uprchli?“</p>
<p>„Pochytáni a potrestáni.“</p>
<p>„Musíte to zastavit!“</p>
<p>„Jsem úplně bezmocný!“ zakřičel na něj Arien na oplátku. Náhle se Starší uklidnil a v jeho očích se zračila upřímná lítost. „Ještě nikdy jsem si mezi svými lidmi nepřipadal tak opuštěný. Nikdo v radě, kromě Ardaze, se za mě nepostavil.“</p>
<p>Jako na zavolanou v té chvíli prošel kolem Ardaz, ačkoli se zdálo, že si svých přátel nevšiml. „Strašné,“ mumlal si pro sebe a šel směrem ke skalní stěně. „Prostě strašné.“</p>
<p>Čaroděj si z ramene stáhl černou kočku a jemně ji šťouchl do hlavy, aby ji probral. „Děs,“ řekl, „budu tě teď potřebovat, zlato. Zaleť do Avalonu, přiveď nám nějakou pomoc!“ Desdemona se podle jeho příkazu změnila v havrana a vzlétla k odpolední obloze.</p>
<p>Později toho dne dorazili na pole pátrači, vyslaní Arienem, se skupinou elfů, kteří předtím utekli do hor. Všichni byli přešťastní z nečekaného návratu do své domoviny, nicméně měli před sebou ještě neradostný úkol a oslava vítězství musela počkat.</p>
<p>Využívajíce morální povinnost a úctu ke svým mrtvým jako ochranu proti žalu, elfové neúnavně pracovali ještě dlouho po západu sluce, aby dokončili obrovskou pohřební hranici. A když byla mnohostupňová dřevěná věž, postavená do krásy, aby byla řádným památníkem hrdinské smrti, konečně hotova, všichni z Illumy s vážností sledovali, jak je téměř osmdesát Dětí luny, přátel, kteří měli žít ještě celá příští století, jemně pokládáno na její prkna.</p>
<p>Nastala půlnoc a oranžové plameny burácely do noci, stravujíce smrtelná těla padlých a vynášejíce jejich duše na horkém vzduchu do nebe.</p>
<p>A spolu s nimi vítr unášel i nářky a pláč živých. V zemi nestárnoucích elfů nebyla smrt běžným návštěvníkem, a tak velký zármutek dosud nepoznali.</p>
<p>Během celého toho těžkého smutečního obřadu se před ostatními vynořoval Ryell, jako duch s jediným posláním. Oplýval bezmeznou energií a zdálo se, že je všude zároveň – utěšoval pozůstalé a sdílel jejich hoře za padlé. Avšak, i když byl jeho zármutek upřímný, jeho počínání bylo vypočítavé. Mazaně zaséval ve svých lidech semínka stejné pomsty, která hnala jeho. Vždy oslavně a uctivě hovořil o mrtvých a každé setkání zakončil připomínkou, že za tohle vše vděčí Calvanům.</p>
<p>Calvanští vězni, obávajíce se o svou bezpečnost, když se na ně stále častěji obracely rozezlené pohledy, se schoulili blíž k sobě.</p>
<p>„Oni půjdou za ním,“ podotkl Del směrem k Arienovi.</p>
<p>Arien poznal ošklivou pravdu těch slov. Jeden elf dokonce vytáhl z pohřební hranice malý klacek a hodil jím po zajatcích. Spadl neškodně kus před svým cílem, ale u několika dalších Arienových lidí to vyvolalo jásot.</p>
<p>Ryell vytrvale popichoval ještě víc, pobíhal kolem ohně sem a tam a jeho rozrušení a rozhněvaní stoupenci se táhli za ním. Brzy se celá skupina shromáždila kolem něho a on pozvedl ruce, aby je utišil.</p>
<p>„To vůbec není dobré, ne,“ zamumlal znepokojeně Ardaz. „Ariene, okamžitě ho zastavte! Kdo smyje krev z našich rukou?“</p>
<p>Arien bezradně pokrčil rameny a sklopil zrak.</p>
<p>„Zdá se, že soud už začal,“ poznamenal Del.</p>
<p>Sylvia ho probodla pohledem, nemajíc ocenění pro jeho sarkasmus, namířený proti jejímu otci.</p>
<p>„Přátelé! Příbuzní!“ zvolal Ryell hodně hlasitě. „Toto je noc zármutku, kdy dáváme sbohem našim udatným bratřím. Neplačte již však pro ně, protože oni zemřeli s vědomím, že jejich oběť nás pomůže osvobodit od našeho vězení. Já jen doufám, že moje vlastní smrt bude stejně slavná a za vyšší věc!</p>
<p>Kolik bezpráví jsme vytrpěli z rukou lidí? Je mezi vámi někdo, kdo neztratil v této bitvě příbuzného? A necítíte se stejně jako já znevažováni, když pohlédnete na pláně na jihu a víte, že se tam nemůžete vydat, protože nejste správné rasy?</p>
<p>Tomuto ponižování je konec!“ provolal Ryell. „Armáda Caer Tuathy je rozdrcena a celá Calva leží před námi!“</p>
<p>Arien sebou trhl, a když uslyšel sbor divokých výkřiků, který se zvedl na Ryellovu podpora, ještě víc klesl na mysli.</p>
<p>Jeho dcera se postavila před něj, nutíc ho, aby se jí podíval do očí. „Když nás ohrožovala Ungdenova armáda, bojoval jsi, přestože jsi neměl naději na vítězství,“ řekla Sylvia ostře. „Čerpal jsi svou sílu z toho, že jednáš za správnou věc, a toho, že tvůj nepřítel není v právu. Koukni se na Ryella. Žene ho nenávist. Oč je lepší než Ungden?“</p>
<p>„Naším vítězstvím v bitvě u Horské brány začínáme věk Illumy!“ zvolal Ryell přes hysterické povzbuzování. „Začněme dnes v noci s lekcí, kterou udělíme všem Calvanům.“ Ukázal svým hrozivým mečem na bezmocné zajatce, zatímco elfové všude kolem něho sbírali klacky nebo vytahovali své vlastní meče.</p>
<p>„Oni způsobili tuto naši bolest,“ zakřičel Ryell. „Ať zaplatí za svou pošetilost!“ S tvrdým výrazem vedl dav k zajatcům.</p>
<p>Arien křečovitě zatnul čelist, jak se v něm znovu probudil spalující hněv, a vrhl se jim do cesty.</p>
<p>„Ustupte,“ zavrčel Ryell a výhružně pozvedl špičku meče.</p>
<p>Arien sevřel jílec Fahwaynu a nehnul se z místa. „Tohle je špatnost,“ prohlásil rozhodně. „Takhle my nejednáme.“</p>
<p>„Vaše dny jsou pryč, Ariene Stříbroliste,“ tvrdil Ryell, ačkoli sklonil meč a o krok ucouvl. „Lid vás nebude poslouchat.“</p>
<p>„Jsou posedlí stejným démonem jako ty,“ opáčil Arien. „Poslouchejte,“ zvolal, ale poblázněný dav ho překřičel.</p>
<p>„Uhněte, Ariene,“ zopakoval Ryell. „Nemůžete vyhrát.“</p>
<p>Náhle se za Starším silně zablýsklo a z následného kouře vystoupil kašlající čaroděj Ardaz s navrátivší se Desdemonou v podobě havrana na rameni. „Počkat!“ křikl. „Blíží se nějaký jezdec! Z jihu, z jihu.“</p>
<p>Dav ztichl a všichni se jako jeden zadívali k jihu.</p>
<p>„Žádného jezdce nevidím!“ vyštěkl Ryell.</p>
<p>„Ticho!“ vyplísnil ho Ardaz. „Dejte si pozor, Ryelli. Vaše netrpělivost zkouší mou trpělivost!“</p>
<p>Ryell se na něj nevraživě podíval, ale poté, co byl svědkem Ardazovy moci, ho už dál nepokoušel.</p>
<p>Bylo by to ostatně nesmyslné, neboť nyní byl slyšet zvuk tryskem běžícího koně. Po chvíli se ve světle ohně objevila silueta hraničáře. Na chvíli zastavil, aby si prohlédl to shromáždění, a pak navedl svého koně k Arienovi.</p>
<p>„Pane Stříbroliste,“ řekl uctivě, když sesedl a rovnou se hluboce uklonil.</p>
<p>Arien pokývl.</p>
<p>„Jsem Andovar, posel z Avalonu,“ pravil hraničář. „Bellerian, Pán hraničářů, posílá pozdravy.“</p>
<p>„I my jemu,“ odvětil Arien. „V Illumě jste vítáni. Hodně vašim lidem dlužíme.“</p>
<p>Andovar pohledem přelétl dav elfů a schoulené zajatce „Msta?“ otázal se.</p>
<p>„Spravedlnost,“ vyprskl Ryell v odpověď.</p>
<p>„Jak myslíte,“ připustil hraničář klidně. „Zdá se tedy že jsem k vám dorazil právě včas, neboť Bellerian vás vyzývá abyste do rána nic nepodnikali.“</p>
<p>„Z jakého důvodu?“ dožadoval se Ryell.</p>
<p>„Není na mně, abych vám to říkal. Berte to tak, že úsvit přinese nové zprávy.“</p>
<p>Ryell se začal hádat, ale Arien ho utnul a zarazil reptání davu. „Ticho!“ nařídil. „Copak vaše nenávist nezná mezí? Nebýt hraničářů z Avalonu, počítaly by se k mrtvým i vaše mrtvoly a moje. Rozhodně jim dlužíme uznání a měli bychom vyhovět jejich požadavku bez otázek.“</p>
<p>Ryell, jenž proti tomu neměl co říct, zavrtěl hlavou a odešel. I dav se opět v rozpacích zklidnil a Arienovi s Andovarem se rázem dýchalo snáz.</p>
<p>„Rád bych si promluvil se zajatci,“ řekl Andovar.</p>
<p>Většina Calvanů se zvedla, když se Andovar přiblížil, a někteří mu dokonce salutovali. Andovar však hleděl do očí tomu, kdo se ani nepostavil, ani mu nevzdával poctu. Billy a Del o kus dál ho také uviděli.</p>
<p>„Mitchell!“ vykřikl Del.</p>
<p>„A za ním je Reinheiser,“ dodal Billy.</p>
<p>Kapitán s hraničářem se navzájem spalovali pohledy.</p>
<p>„Já vás varoval,“ zavrčel Andovar.</p>
<p>Mitchell na něj plivl.</p>
<p>„Pane Ariene,“ zavolal Andovar, „já vás žádám za sebe o laskavost. Splníte mi ji?“</p>
<p>„Bude-li to možné,“ odpověděl Arien obezřetně.</p>
<p>„Meč pro tohoto muže,“ požádal Andovar. „Máme nevyřízené účty.“</p>
<p>Mitchell se před hraničářem napřímil. „To je zbraň vašeho světa, ne mého,“ zavrčel. „Vy jste vyzyvatel, takže já volím zbraň.“</p>
<p>Andovar bez zaváhání podal svůj meč elfovi po svém boku.</p>
<p>„Pěsti,“ řekl Mitchell zle. „A nic jiného. Chci vás zabít holýma rukama.“</p>
<p>„Budete umírat pomaleji,“ opáčil Andovar vyrovnaným hlasem. „Ale mrtvý budete stejně.“</p>
<p>„Počkat!“ zvolal Del spěchaje k nim.</p>
<p>„Vypadáte lépe, než když jsem vás včera opouštěl,“ pozdravil ho Andovar, ale Del, nemaje náladu na zdvořilosti, tu myšlenku zaplašil.</p>
<p>„To je můj boj, Andovare,“ řekl, když se jeho pohled střetl s Mitchellovým. „Je to můj boj už velmi dlouhou dobu.“</p>
<p>Andovar se na oba muže zkoumavě podíval. Bál se o svého přítele, protože byl přesvědčen, že Mitchell je silnější, ale uvědomoval si, že nemá právo Dela o tento souboj připravit. Neochotně ustoupil stranou.</p>
<p>Del věděl, co musí udělat. „Násilí není řešení,“ připomněl si tiše a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil.</p>
<p>Poté se cítil vyrovnaný, nicméně nebyl připraven na brutálnost Mitchellova zahajovacího útoku. Kapitán se na něj vyřítil jako rozzuřený býk, odrazil ho dozadu a začal prudce útočit, zasypávaje omráčeného protivníka jednou ránou za druhou.</p>
<p>V pozadí Martin Reinheiser nepozorován držel v ruce stéblo trávy, jemně je hladil a šeptal nezvyklá slova.</p>
<p>Delovi se nějak podařilo od Mitchella odpotácet a zmátořit se. Při tom výprasku málem padl, byl omámený a v ústech cítil odporně nasládlou chuť krve. „Nebudu s vámi bojovat, Mitchelli,“ řekl. „K tomu se nesnížím.“</p>
<p>Mitchell nechápal Delovy pohnutky, ale znovu se na něj s řevem vrhl. A Del zauvažoval, jestli se mu daří něco dokázat nebo ze sebe jen dělá hlupáka.</p>
<p>Pak mu na mysli odněkud z podvědomí vytanula Belexova slova, rada, kterou mu velký válečník dal před několika týdny. „Největší výhodou pravého válečníka není jeho síla nebo rychlost, ale odvaha,“ řekl mu Belexus tehdy.</p>
<p>Del zapudil bolest a postavil se proti Mitchellovi zpříma. Měl pravdu; tohle musí fungovat!</p>
<p>Reinheiser žasl nad tím, jak rychle bylo transformační kouzlo hotovo. V nevíře ve svou vlastní práci opatrně přejel prsty po ostří malého nože, který nyní držel v ruce.</p>
<p>Mitchellovi se podařilo chytit Dela za krk. Zubil se s vražednou radostí, když dostal Dela na kolena. Andovar však již viděl dost; vrhl se k nim, popadl Mitchella a odtáhl ho od Dela. Pak, se silou, která kapitána naplnila hrůzou, ho hraničář odhodil a on dopadl jak široký, tak dlouhý mezí calvanské zajatce.</p>
<p>Elfové stáli mlčky, zmatení a šokovaní, jako by jim Del nastavil zrcadlo, v němž uviděli své temné odrazy.</p>
<p>Reinheiser došel k Mitchellovi a hrubě ho vytáhl na nohy. „Zabijte DelGiudice,“ instruoval ho, předávaje mu nenápadně nůž. „Zabijte ho za každou cenu.“</p>
<p>Mitchell se otřásl, když viděl náhlý chlad ve fyzikových očích, a vyklopýtal z té tlačenice.</p>
<p>Andovar zaujal obranný postoj, aby kapitána zastavil, ale Del se zvedl a odtlačil hraničáře stranou. Andovar se na něj nevěřícně podíval.</p>
<p>„Musím,“ řekl mu Del. „Musejí se poučit.“</p>
<p>„Jste vážně odvážný, Jeffrey DelGiuducei,“ pravil Andovar, stiskl Delovi rameno a ustoupil.</p>
<p>„Je po všem,“ řekl Del Mitchellovi.</p>
<p>Mitchell zakroutil hlavou a ohnal se po něm, se špičkou skrytého nože vyčuhující mezi prsty. Del ránu odrazil stranou a pak ucítil palčivou bolest. Užasle shlédl na krvácející ránu na své ruce.</p>
<p>Mitchell se zle usmál a znovu zaútočil, avšak Del, jenž si uvědomil nebezpečí, byl dost rychlý na to, aby před ránou uskočil.</p>
<p>Znovu si opakoval Belexovu radu, aby nepodléhal panice, když ustupoval před dotírajícím kapitánem.</p>
<p>„Za chvíli nebudete mít kam ustoupit,“ posmíval se Mitchell, když se přiblížili k převisu nad Blackemarou.</p>
<p>Ještě ani nedomluvil a Del už byl patami přes okraj. Doufal, že jeho smrt otevře elfům oči.</p>
<p>Mitchell nyní odkryl nůž, nestaraje se o nic jiného než o svůj chtíč po Delově krví. Pozvedl ruku k úderu.</p>
<p>Jeho zápěstí si však našel šíp.</p>
<p>On i Del se ohromeně podívali na stranu, kde stál Ryell, se zachmuřenou tváří a lukem v ruce.</p>
<p>Mitchell pustil nůž a spadl, svíraje si v agónii zápěstí.</p>
<p>Del nůž bezděky zvedl, rozkročmo se posadil Mitchellovi na hrudník a špičku čepele mu dal na krk. Stržen šíleným oslavováním, které najednou propuklo všude kolem něj, málem bodl. Přepadla ho vlna nevolnosti, když si uvědomil, co se chystá udělat, a když pohlédl na elfy, kteří se tlačili blíž a s divokou radostí volali po Mitchellově smrti.</p>
<p>„Nechejte toho!“ zařval Del a vyskočil. Zahodil nůž přes okraj převisu, daleko do noci, a prodral se zmateným davem. Jediné, co chtěl, bylo dostat se pryč od tohoto nakažlivého šílenství.</p>
<p>Billy a Sylvia přispěchali k němu, aby ho uklidnili, nicméně neměli pro něj odpověď, když se jim zpříma zadíval do očí a řekl: „Jste si jisti, že vyhrála ta pravá strana?“ pak vyrazil přes pole a prošel pod stříbrným obloukem, hledaje útočiště na horských stezkách.</p>
<p>Zatímco byla pozornost elfů obrácena jinam, Reinheiser klidně došel k Mitchellovi. „Nedělejte si starosti,“ řekl mu. „Náš útěk je na dosah.“ Ukázal přes převis.</p>
<p>Mitchell, stále se drže za zraněné zápěstí, zamžoural do tmy ve snaze pochopit, o čem to Reinheiser mluví.</p>
<p>Ucítil mrazivý chlad, do zad ho zatlačila neuvěřitelně silná ruka, a pak padal.</p>
<p>Někteří z elfů poblíž si všimli pohybu, když Mitchell sletěl. Reinheiser jim na jejich zaražené pohledy odpověděl pokrčením ramen, pak se jen zasmál a skočil z útesu.</p>
<p>Andovar se po něm vrhl, ale dvojice mužů zmizela v temné noci. „Dobře že jsou mrtví,“ řekl hraničář. „Jistě by Aielle uškodili.“</p>
<p>Ticho, které nyní následovalo, Ryella velice dopálilo. Běžel na osvětlenější místo vedle pohřební hranice. „Nezapomeňte na naše velké vítězství!“ zvolal, neboť se obával, že zmatený dav vychladne. „Toto je noc oslav!“ Většina elfů, vítajíc emoce, které potlačily znepokojující obvinění vznesené Delem, odpověděla s obnoveným a ještě většim nadšením.</p>
<p>Bezradné zakroucení hlavou bylo jedinou omluvou, kterou mohl Arien Andovarovi nabídnout.</p>
<p>Reinheiser nebyl mrtvý.</p>
<p>Během pádu seslal docela jednoduché kouzlo, manipulující vzdušnými proudy, aby zpomalil pád a ztlumil své přistání. Zlehka sestoupil do Blackemary jen pár stop od pokrouceného těla kapitána Mitchella.</p>
<p>Snad nějakým zázrakem kapitán dokázal pootevřít jedno oko.</p>
<p>„Brzy umřete,“ ubezpečil ho Reinheiser.</p>
<p>Mitchell věděl, že fyzikova slova jsou pravdivá, protože mu zkolabovaly plíce a vůbec se nemohl nadechnout.</p>
<p>„Předtím jste byl jenom na obtíž,“ vysvětloval Reinheiser. „Ale teď, s vašimi znalostmi o zbraních a posedlostí mocí, jste se pro mě stal velice nebezpečným.“ Mocným hlasem, který nepatřil jemu, dodal: „Vždy byste byl pouhým Faustem!“</p>
<p>Mitchellovi se rozšířily oči hrůzou, jakmile ho obklopila aura zla. Cítil, jak to jeho pohled táhne podél pramínku zaschlé krve na Reinheiserově obličeji k jeho čelu, kde se kůží právě začala prořezávat špička blyštivého černého safíru.</p>
<p>„Vaše duše je má,“ prohlásil Reinheiser.</p>
<p>Mitchellovi do krku stoupla krev a žluč, když si uvědomil, že bude navěky zatracen.</p>
<p>Zemřel bez naděje.</p>
<p>Del běžel po temných, vinoucích se stezkách, zoufale se snaže uniknout zvukům obnovené oslavy na pláni dole. Nakonec se vyčerpán opřel o balvan. Po obloze se valily velké tmavé mraky, hnané silným větrem, který pronikal horskými soutěskami od vrcholků na severu.</p>
<p>Stále ještě viděl na pole. Přiložili na oheň a plameny vyšlehly vysoko do noci, jasně ozařujíce siluety elfů tančících v orgiastickém šílenství.</p>
<p>Del nedokázal zadržet slzy, když sledoval, jak se jeho utopistické představy rozplývají. Předtím se odvažoval doufat, že může ovlivnit budoucnost Aielle, dovoloval si naivní optimismus, že zde může být cesta civilizace jiná než v jeho válkou zpustošeném čase. Dlouhou dobu seděl mučen tím krutým pohledem, dokud k němu milosrdně nepřišel spánek</p>
<p><strong><emphasis>26</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Výzva</emphasis></p>
<p>Del si myslel, že to bylo slunce, co zaplašilo jeho neklidné sny, ale bylo to jinak. Před ním stál Calae, jasný a vznešený jako samotný úsvit.</p>
<p>„Čekáte od nás moc,“ řekl Del princi Colonnae.</p>
<p>„Nečekáme od vás nic a rovněž nic nežádáme,“ odvětil Calae.</p>
<p>„A nic nedáváte,“ poznamenal Del břitce. Chtěl tu urážku vzít zpět hned, jak se ji slyšel vyslovit. Colonnae, kteří spasili lidstvo v jeho nejtemnější hodině, si rozhodně taková slova nezasloužili.</p>
<p>Cítil se ještě hloupěji, když se Calae tiše zasmál, přijímaje ten sarkasmus s laskavým pochopením pro zoufalství, jež se za ním skrývalo.</p>
<p>„Nemůžete mi pomoct?“ žádal naléhavě Del. „Nemůžete je zastavit a ukázat jim, co dělají?“</p>
<p>„K čemu by to bylo?“ odvětil Calae. „Osud lidstva leží v rukou lidí. Kdyby to bylo jinak, nemělo by to smysl. Vaše rasa je svobodná, Jeffrey DelGiudicei, a pro vás to platí také. Lidstvo musí nést své vlastní břímě a přijmout zodpovědnost samo za sebe.“</p>
<p>Del sklopil zrak, když váha úkolu spasit lidstvo s těžkou konečností padla na jeho bedra.</p>
<p>„Možná zjistíte, že máte sílu vyhrát svůj boj,“ utěšoval ho Calae. „V Avalonu je rozruch, jenž nabízí naději.“ Jeho hlas se vytrácel.</p>
<p>Del k němu opět vzhlédl, ale musel si zakrýt oči, jak světlo zesílilo, rozmazávajíc obrys prince Colonnae. První paprsky nového úsvitu si našly cestu přes Křišťálové hory, a když Delovy oči přivykly prudkému světlu, Calae už byl pryč.</p>
<p>Del uvažoval nad jeho slovy a pohlédl k poli daleko pod ním. Na Horskou bránu, kterou stínila vysoká skála ohraničující ji na východě, světlo svítání ještě nedosáhlo. Oheň byl nízký a většina elfů spala; jejich oslavu přerušilo fyzické a emocionální vyčerpání.</p>
<p>Del spěchal dolů po horských stezkách, poháněn nepopiratelnou pravdou Calaeových postřehů a odhodlán postavit se před svou zodpovědnost statečně, nést tíhu svých povinností s tvrdošíjně vztyčenou hlavou.</p>
<p>„Je na vás žalostný pohled, Ariene Stříbroliste,“ posmíval se Ryell o chvíli později a dav za ním, skoro celá Illuma, souhlasil s každým jeho slovem. „Přísahal jste, že budete sloužit svému lidu, a přitom se stavíte proti němu. To jsou vaše zásady?“</p>
<p>„Dali jsme slib hraničáři, že počkáme, až se nám ozve Bellerian,“ připomněl Arien.</p>
<p>„Souhlasili jsme, že počkáme do rána,“ odsekl Ryell. „Už svítá a já jsem žádné zprávy z toho proklatého lesa neslyšel.“</p>
<p>„Snažím se být fér,“ prohlásil Arien.</p>
<p>„To jste ve své pošetilosti sám.“</p>
<p>„To není pravda. Stojím před tebou sám, protože ostatní, kteří si uvědomují zlo, jež postihlo naše lidi, se ti bojí postavit. Krmíš se na zármutku mnoha druhých, Ryelli. Následují tě, aby mohli svůj žal utopit v hněvu a nenávisti, temných myšlenkách, které lze snadno ukojit pomstou. Neplatí to samé i o tobě, kvůli tvé ztrátě Erinela?“</p>
<p>„Měl jsi zůstat pryč déle,“ řekl Billy ponuře, když uviděl Dela blížit se od stínů telvensilů. „Ryell právě oznámil rozhodnutí rady.“</p>
<p>„Nevinnost zajatce před jeho nelítostným ostřím neuchrání,“ řekla Sylvia zajíkavě a odvrátila se, v té chvíli očividně zahanbena, že patří k lidu Lochsilinilume. „Všechny je zabije.“</p>
<p>„To bych se na to podíval,“ zavrčel Del a vyrazil.</p>
<p>Billy ho chytil za rameno.</p>
<p>„To nemůžeš,“ řekl.</p>
<p>„Nech mě jít,“ poručil Del a věnoval svému příteli neústupný pohled. „Před pár dny jsi mě přesvědčoval, že jsme sem byli přivedeni, abychom pomohli vyhrát té pravé straně. Ten boj ještě neskončil.“</p>
<p>„Jděte nám z cesty, Ariene,“ pohrozil mu Ryell, když se uklidnil po Arienově pichlavé zmínce o Erinelovi. „Nebo vás setneme jako zrádce.“</p>
<p>Arien, zděšen tím, jakou moc získal démon, který posedl jeho bývalého přítele, sáhl po jílci meče. Del se však postavil před něho, tváří v tvář Ryellovi.</p>
<p>„Tohle není vaše věc, člověče,“ vyprskl Ryell.</p>
<p>„Ale je,“ odpověděl Del ostře. „Nebudu nečinně přihlížet, jak vraždíte nevinné.“</p>
<p>„Nevinné?“ čertil se Ryell. „Pochodovali na naši domovinu! Měli by oni slitování, kdyby byli vyhráli?“</p>
<p>„Nevím,“ odpověděl Del upřímně. „To vám však nedává právo tohle udělat. Copak nevidíte, že tihle muži sem přišli v dobré víře ve svou věc? Byli oklamáni zlem, a můžeme se jen dohadovat, jaké magické přesvědčovací metody na ně použil Thalasi.</p>
<p>Temný mág je mrtvý, Ryelli,“ pokračoval Del. „Ungden je pryč a už vašim lidem nikdy nemůže ublížit. Opravdu věříte, že tihle muži zde jsou pro vás nadále hrozbou? Nebo jen chcete pomstu?“</p>
<p>Nyní Ryell promluvil stejně tak k davu jako k Delovi. „Chci Calvě udělit lekci, na jakou lidi hned tak nezapomenou.“</p>
<p>„Jediné, co tím získáte, je nenávist!“ zakřičel na něho Del. „Vy nemůžete znát hrůzy ze světa před Aielle.“ Udělal krok do strany, aby ho mohli vidět všichni v davu. „Poslouchejte mě dobře!“ křičel. „Vím, proč jsem přišel z minulosti.“ Podíval se Ryellovi zpříma do očí. „Válka plodí válku; zabíjení plodí zabíjení. Jakmile jednou začnete ten koloběh, může to mít jen jeden konec.</p>
<p>Když můj svět shořel, Ryelli,“ řekl tiše, „zemřelo s ním pět bilionů lidí. Pět bilionů. Umíte si to číslo vůbec představit?</p>
<p>Pět bilionů nadějí, pět bilionů duší.“ Svá další slova Del pronesl s odporem, ale chápal, že šok je asi jeho jedinou zbraní. „Pět bilionů Erinelů. Ani na chvíli neuniknete hrůze, kterou dnes začínáte.“</p>
<p>Ryellovi zaplálo v očích a zlehka tasil meč z pochvy. „Uhněte, člověče,“ zavrčel. „Nebo vám proklaju srdce svým ostřím.“</p>
<p>Del se klidně usmíval, s vědomím, že má pravdu. Rozpřáhl ruce v naprosto bezbranném postoji. „Tak do toho,“ vyzval ho lhostejně. „Má důvěra ve vaše lidi je nezlomná a očividně větší než vaše vlastní. Až z nich vyprchá váš jed, pohlédnou na své krví potřísněné ruce se zděšením. Budou si pamatovat tuto chvíli, Ryelli. Co s vámi bude, až si uvědomí, jakou cestou je to ve skutečnosti vedete?“</p>
<p>Špička Ryellova meče poklesla. Pomyslel na Delův souboj s Mitchellem předešlé noci. Jak může ten člověk tak ochotně přijímat smrt?</p>
<p>Než přišel na nějakou odpověď, ozvalo se výstražné volání. „Koukněte se k jihu!“ zakřičel jeden z elfů a ostatní záhy pochopili důvod jeho zděšení.</p>
<p>Z Avalonu se na sever přes Horskou bránu valily zbytky calvanské armády, i nyní o síle více jak tisíce mužů. Hroty kopí a helmy se blyštěly v ranním slunci. Všichni elfové si uvědomili, že byli nachytáni v nedbalkách. Nikdy by je nenapadlo, že rozprášená armáda bez velení se proti nim může znovu obrátit tak brzo.</p>
<p>„Podvodníku!“ zařval Ryell v bezradném vzteku, obrátil se zpět k Delovi a ve smrtícím oblouku mu ťal po krku.</p>
<p>Ardaz byl však rychlejší. Pouhým mávnutím ruky seslal kouzlo, které zastavilo čepel a znehybnilo Ryella uprostřed pohybu.</p>
<p>„Zachovejte klid!“ přikázal Arien svým lidem, zatímco Calvané, stále jedoucí krokem a nejevící žádné známky útoku, už byli ve středu pole.</p>
<p>„Jsou mezi nimi hraničáři z Avalonu.“</p>
<p>Armáda se zastavila nedaleko od ohromených elfů a z jejích řad vyjela trojice mužů. Uprostřed jel plavovlasý mladý muž, oděný jako král v splývavém bílém rouchu se zlatým lemováním, na velkém grošovaném hřebci. Po pravici měl Belexa na pegasu Calamovi a po levici Pána hraničářů Belleriana, který nesl na předloktí narůžovělou korálovou korunu vykládanou desítkami třpytivých perel.</p>
<p>Těsně je následovala jedenáctičlenná řada, tvořená deseti Strážci bílých hradeb uprostřed s Andovarem, jenž nesl složenou zástavu.</p>
<p>Arien se uvolnil ještě víc, když si všiml upřímnosti v pronikavých, tmavých očích světlovlasého mladého muže. Ten mládenec měl šlechtickou krev; neztrácel se ani mezi silnými hraničáři vedle sebe.</p>
<p>Dlouhou chvíli se díval na Ariena a pak pozvedl nad hlavu zatnutou pěst.</p>
<p>Calvané přišli moc blízko, pokud chtěli zaútočit, ale i tak sebou Arien trhl, když mládenec ruku prudce spustil.</p>
<p>A celá calvanská armáda, včetně hraničářů, k naprostému úžasu elfů, odhodila zbraně na zem a zůstala mlčky v pozoru. Ve stejný okamžik Andovar rozvinul zástavu – čtyři bílé mosty a čtyři perly na modrém poli.</p>
<p>Znak Pallendry před nástupem Ungdena.</p>
<p>„Jsem Benador,“ oznámil mladý muž pevným, velmi jasným hlasem, slušícím jeho postavení. „Dědic rodu Ben-rina a právoplatný Nejvyšší vládce Pallendary. Byl jsem jen malé dítě, když byli Ben-galen, můj otec, a Darwinia, má matka, zavražděni Ungdenem Uchvatitelem, a za svůj život dlužím ctihodnému Bellerianovi a čaroději, kterého nazýváte Ardaz.“</p>
<p>Ardaz se začervenal a sklopil zrak před mnoha pohledy, které zalétly jeho směrem.</p>
<p>„Skryli mě totiž před Ungdenovým vražedným nožem,“ pokračoval Benador. „A po většinu těch třiceti let jsem žil jako farmářský synek.“</p>
<p>Před několika měsíci jsem přišel na sever do krásného lesa Avalonu, aby mě Bellerian mohl připravit na den, kdy se přihlásím o trůn, který po právu patří mně. Ten den nastal, prohlásil stroze, rozpřáhl ruce a zvedl oči k nebi. „Teď a tady vám dávám na vědomí, a ať se to dozví celá Aielle, že rod Ben-rina znovu usedá na trůn Pallendary!“</p>
<p>Když se znovu podíval na Ariena, vrátil se jeho přátelský, skromný úsměv. „A v pravém duchu svého předchůdce Ben-rina,“ promluvil tiše k Staršímu, „je mým prvním činem to, že má armáda se vzdává nočním tanečníkům.“</p>
<p>Ohromení elfové vůbec nevěděli, jak mají reagovat.</p>
<p>„Moji lidé se na vás dopustili mnoha hříchů, pane Ariene Stříbroliste, z nichž nejhorší je bitva, ke které došlo včera ráno,“ pokračoval Benador. „Nemůžu již tyto špatnosti vzít zpět, ale přeji si, aby nepřátelství mezi Calvou a Illumou nyní skončilo.“ Spustil ruce a pokorně sklopil zrak. „Věříme ve vaše milosrdenství.“</p>
<p>Oči všech se ihned upřely na Ryella.</p>
<p>„Nechte ho jít, Ardazi,“ žádal Del. Propuštěn z čarodějova kouzla, zmatený Ryell zaváhal.</p>
<p>„Tohle je šance pro váš svět,“ řekl mu Del tiše. „Mír je váš, jen se po něm natáhnout.“</p>
<p>Položil Ryellovi ruku na rameno. „Erinel je mrtev; cena byla vysoká – příliš vysoká. Ale jestli to teď neskončí, pak Erinelova smrt nic neznamená. Pak se tohle všechno bude opakovat stále dokola.“</p>
<p>Ryell se podíval na Benadora a calvanskou armádu, trpělivě čekající na jeho rozhodnutí.</p>
<p>Beze zbraní.</p>
<p>„Žádné triky,“ ubezpečil ho Del. „Slibuji.“</p>
<p>„Co říkáš, Ryelli?“ otázal se ho Arien. „Já svou odpověď právoplatnému Nejvyššímu vládci Pallendary znám. Je to odpověď, kterou mu dám ochotně a ze srdce rád. Ale mnoho z našich lidí si začalo vážit tvého slova nad moje, a je důležité, aby náš postoj v této věci byl jednotný. Co tedy říkáš?“</p>
<p>„Celá budoucnost Aielle závisí na vašem rozhodnutí,“ dodal Del. „Vydá se váš svět tou samou krvavou cestou která dovedla ten můj ke zkáze? Nebo se nad to hloupé násilí povznesete?“</p>
<p>Ryell sklopil zrak, snaže se vypořádat s nenadálým zmatkem, který dnešní den přinesl. Jak od něj mohou čekat že přijme mír s nenáviděnými Calvany, když vítězství Illumy je na dosah?</p>
<p>Zabloudil pohledem k pohřební hranici svých mrtvých druhů a Erinela, radosti jeho života.</p>
<p>Přehlédl těla padlých Calvanů, některá již černá mrchožravými ptáky, ležící rozptýlená po poli, a pomyslel na děti v Calvě, které stojí ve dveřích a s pláčem volají své otce, kteří se nikdy nevrátí.</p>
<p>Takové jsou hrůzy války.</p>
<p>Pokořený a v rozpacích se Ryell otočil k Arienovi a po tvářích se mu řinuly velké slzy. „Bylo prolito již příliš mnoho krve,“ řekl tiše.</p>
<p>Odhodil svůj meč na zem.</p>
<p>„Nepřijímáme vaši kapitulaci, vládce Caer Tuathy,“ oznámil Arien Benadorovi. „Pouze vaše přátelství.“</p>
<p>Benador sesedl z koně a natáhl ruku ke Staršímu. Arien se pohnul, aby ji přijal, přitom povolil sponu na pochvě a nechal Fahwayn spadnout na zem vedle meče, jejž předtím odhodil Benador. V té chvíli přátelství mezi Starším Lochsilinilume a Nejvyšším vládcem Pallendary mnoho elfů i lidi pochopilo a sdílelo Delovy naděje v budoucnost Ynis Aielle.</p>
<p>„Teď jste svobodný,“ řekl Del tiše Ryellovi. „Zbaven nenávisti, která tak dlouho visela nad vaším životem jako temný stín.“</p>
<p>Ryell nedokázal na své uslzené tváři vyloudit úsměv. Podal však Delovi ruku.</p>
<p>Noční oblohu nad Horskou bránou opět ozářily pohřební ohně. Dnešní noci však nebyl smutek přeživších skryt za výkřiky nenávisti či falešné hrdosti. Lidé i elfové přijali své ztráty jako tragickou lekci a zavázali se, že se již nikdy nedopustí takové politováníhodné chyby.</p>
<p>Jako akt nejvyšší důvěry, Arien, bez odporu kohokoliv z jeho lidí, odhalil předtím tajné stezky a zavedl své lidské hosty do Stříbrného města. Tam byla připravena velká oslava a bylo vytvořeno mnoho pout a složeno mnoho přísah. Okázalá slavnost trvala celý týden a vyvrcholila Benadorovým pozváním elfů a hraničářů k účasti při jeho korunovačním obřadu v Pallendaře na jaře příštího roku.</p>
<p>Časně toho rána, kdy měli Calvané odejít, Del šel do Billyho pokoje, aby svého přítele vzbudil.</p>
<p>„Dokázali jsme to,“ řekl šťastně, plný pýchy. „Přivedli nás sem, abychom věci urovnali a, zatraceně, my to opravdu zvládli.“</p>
<p>„Tak moc bych se neradoval,“ odvětil Billy, když se vyhrabal z postele a protáhl se. „Zapomněl jsi na svůj vlastní svět. Stovky let předsudků a nenávisti nezmizí přes noc.“</p>
<p>Del hleděl na svého černého přítele a mohl jedině souhlasit. Došel k oknu a odhrnul závěsy.</p>
<p>A když vyhlédl do kouzelného údolí, byl uchvácen pohledem na elfy a lidi dávající si srdečné sbohem, vřele si potřásající rukama a oplácející si objetí. V Delově duši se rozhostil klid; v té chvíli se zdálo, že od něho odpluly všechny starosti a trápení, protože nějak věděl, že toto byl předobraz budoucnosti Aielle.</p>
<p>„Chce to čas,“ řekl s úsměvem plným naděje, když se obrátil k Billymu. „Ale jsou na správné cestě.“</p>
<p>Billy zvědavě naklonil hlavu, když viděl přítelův nečekaně klidný výraz.</p>
<p>Další léto přešlo v podzim, ale to on nemohl vědět. Opustila ho veškerá naděje; ta by mu v jeho bezvýchodné situaci jen působila muka.</p>
<p>Jedinou obranou byla meditace, a tak sáhl po posledním možném kouzlu a obrátil se do svého nitra; jeho mysl dál pracovala, ale jinak se pro něj zastavil čas. Kolik let už uplynulo? A kolik ještě uplyne?</p>
<p>Nevěděl a nestaral se. Zatímco kouzlo eliminovalo jeho fyzické potřeby a uchovávalo jeho tělo, rozjímání nad hlubšími univerzálními pravdami uchovávalo jeho mysl.</p>
<p>Co však narušilo jeho kouzlo? K jaké fyzické změně došlo, že byl narušen jeho magický spánek?</p>
<p>Petlice znovu zařinčela a malé dveře cely se otevřely směrem dovnitř. Většina světla z chodby byla blokována siluetou postavy, která se skláněla, aby mohla vstoupit, ale tomuto muži, jenž po tři dekády nepoznal nic než tmu žaláře, připadalo i tak bolestivě oslnivé.</p>
<p>„Ať Colonnae navždy požehnají Ardazovi!“ zvolal Benador, když uviděl vězně. „Jeho odhad byl správný. Istaahl Bílý se vrací na místo vedle Pallendarského trůnu!“</p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Epilog</emphasis></p>
<p>Zvuky Tivriasina tance probraly Dela ze zamyšlení. Vydal se totiž na Shaithdun-o-Illume, skalní římsu křišťálových odrazů. Nezapomenutelná krása toho místa ho ihned uchvátila, a on náhle pochopil, proč Arien chrání toto království, a kolik je v sázce.</p>
<p>A v té chvíli osvícení také pochopil, proč před ním Brielle uzavřela les.</p>
<p>Del se ohlédl k tunelu, kterým právě přišel. Jeho osobní potřeby se v tom okamžiku zdály být naprosto bezvýznamné a sobecké. Osvobodil se od jejich pout a jeho oči získaly nový jas, když sledoval sílící záři měsíce na slídových stěnách.</p>
<p>První měsíc jara, poslední měsíc zimy.</p>
<p>Když měsíc zmizel za západním obzorem a hvězdy se na potemnělém nebi třpytí jasněji, když v mysli dozněly poslední tóny nočních hlasů a ještě se nezačaly ozývat první náznaky hudby úsvitu, tehdy může člověk opravdu naslouchat šepotu své duše. Právě tak to bylo i u Dela té noci na Shaithdun-o-Illume. Uvědomil si přítomnost, kdy jeho niterné myšlenky nezanikaly v hluku světa.</p>
<p>Stále ztracen v úvahách o neuvěřitelné cestě, která ho zavedla časem a prostorem na toto místo, které mu přilnulo k srdci, ale nebylo jeho domovem, si Del o něco později nevšiml nepřirozené mlhy, která se zvedla z jezera a vznášela se kousek od římsy, ani neviděl přízrak, který se v ní objevil.</p>
<p>„DelGiudicei,“ promluvila ta postava a ty andělské tóny naplnily Dela pocitem radosti.</p>
<p>„Calae!“ řekl se zalapáním po dechu.</p>
<p>„Trápíte se, příteli.“</p>
<p>„Kvůli ženě,“ vysvětlil Del. „A světu. Láskám, které nemohu mít.“</p>
<p>Dole pod horami, v tichu kouzla Avalonu, se žena ztěžka opřela o strom.</p>
<p>„Ach Rudy,“ plakala. „Porušila jsem svůj závazek!“</p>
<p>„To je celkem zřejmé, drahá sestro,“ opáčil Ardaz s tlumeným smíchem. „Ano, ano, celkem zřejmé.“ Zvážněl, když poznal, že Brielle je opravdu sklíčená.</p>
<p>„Není se čeho bát,“ pravil. „Colonnae mají z té noviny velkou radost! Sami mě za tebou poslali!“</p>
<p>„Pomoz mi,“ prosila úpěnlivě, nalézajíc útěchu v jeho slovech, ačkoliv ta nemohla zarazit bodavou bolest. „Prosím, musíš. Nikdy jsem neměla takový strach.“</p>
<p>„Také mám strach, Calae,“ pokračoval Del. „Bojím se sám sebe a věcí, které bych mohl udělat.“</p>
<p>„A důvod?“ otázal se Calae.</p>
<p>„Po bitvě u Horské brány mě napadlo, že bych mohl napsat dějiny světa,“ vysvětloval mu DelGiudice. „Světa před zkázou.“</p>
<p>„Ctižádostivý plán,“ pravil Calae.</p>
<p>„A hloupý,“ dodal Del. „Protože v tom spise by byly informace, které tihle lidé nepotřebují znát, informace, které by je klidně mohly zničit.“</p>
<p>Calae neodpověděl, ale výraz jeho obličeje Delovi prozradil, že vše plně chápe. Jakýkoli popis světa před zkázou by mohl obsahovat informace o postupech a zbraních čtvrté magie – technologie, která by mohla ukvapit rozvoj Aielle a roznítit v něčích očích dobyvačné plameny.</p>
<p>„Tohle je svět, o jakém jsem vždy snil,“ vysvětloval Del. „Svět naplňující všechny mé představy, a já zde kvůli věcem, které jsem se naučil ve světe, jímž opovrhuji, nemohu zůstat. Moje vědomosti, mé způsoby by mohly Aielle zničit. To bych nesnesl.“</p>
<p>„Nemůžete si tyto nebezpečné vědomosti nechat pro sebe?“</p>
<p>„Snad,“ opáčil Del. „Ale myslím, že to nechci riskovat. Já nejsem jako Billy. On se s tím vším dokáže smířit s pokrčením ramen a úsměvem, ale já se vždycky budu snažit věci vylepšit.“</p>
<p>„Vylepšit,“ zopakoval Calae. „To je velice nebezpečný přístup.“</p>
<p>„Aielle to nepotřebuje,“ pravil Del upřímně a zadíval se hluboko do modrých plamenů v Calaeových vševidoucích očí. „Přežili své Jericho; svou bitvu vyhráli. Nyní představuji jen nebezpečí.“</p>
<p>„Vaše obavy jsou zcela oprávněné, příteli,“ odvětil Calae. „Bylo nezbytné, abyste sám dospěl k tomuto poznání. Chápu vaši bolest a přál bych si, abych vám mohl říct něco jiného.“</p>
<p>„To není fér,“ řekl Del tiše. „Najít ráj, jen abych z něj byl vyhnán.“</p>
<p>„Je mi vážně líto.“</p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Poznámka k jazyku</emphasis></p>
<p>Společným jazykem všech aielleských ras je angličtina. Mluví jí i divocí thalové z východních pustin, třebaže lámanou formou. Angličtina se zachovala z časů před pohromou, neboť byla převládajícím jazykem dětí na lodích, které Colonnae dovedli k aielleským břehům.</p>
<p>Gaelská příměs v řeči hraničářů je výsledkem vlivu Jennifer Glendoverowé, tedy Brielle. Žila po staletí osamoceně a často spřádala kouzla z buněčné paměti, hledajíc předky prostřednictvím svého genetického dědictví. Při těchto setkáních si osvojila barvitější způsob vyjadřování i přízvuk svých skotských horalských prapředků. Od ní je přejal i Bellerian, když přišel na sever žít do jejího lesa, a od něj pak děti, z nichž se stali avalonští hraničáři.</p>
<p>Čaromluva se vyznačuje víceslabičnými slovy, která jsou nedílnou součástí sesílání kouzel. V Aielle je nejrozšířenější mezi elfy, kteří ji díky svému blízkému vztahu s čarodějem Ardazem začlenili do běžné řeči. Čaromluva obsahuje paradoxně také gaelské prvky, poněvadž jazyk starých keltských národů odrážel jejich soulad se zemí a přírodními silami, tj. stejnými silami, z nichž čarodějové čerpají svou moc.</p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Slovníček</emphasis></p>
<p><strong>Aielle</strong> – země znovuzrození</p>
<p><strong>Andovar</strong> – hraničář, přítel Belexa</p>
<p><strong>Angfagdul</strong> – (v čaromluvě) „naprostá temnota“, viz Morgan Thalasi</p>
<p><strong>Ardaz</strong> – Stříbrný mág z Illumy, jeden ze čtyř čarodějů vyučených Colonnae na úsvitu dějin Aielle</p>
<p><strong>Avalon</strong> – čarovný les, jenž leží jihozápadně od Křišťálových hor a hraničící s polem Horská brána</p>
<p><strong>avalonští hraničáři</strong> – děti šlechticů od dvora Ben-galena; když Ungden uchvátil trůn, uneseny do bezpečí a vycvičeny Bellerianem ve válečníky</p>
<p><strong>Backavar</strong> – (v čaromluvě) „železná ruka,“ viz Belexus</p>
<p><strong>Belexus</strong> – hraničář, syn Bellerianův a údajně nejsilnější válečník celé Aielle</p>
<p><strong>Bellerian</strong> – Pán avalonských hraničářů</p>
<p><strong>Benador</strong> – dědic rodu Ben-rinů a zákonitý Nejvyšší vládce Pallendary</p>
<p><strong>Be</strong><strong>n</strong><strong>-</strong><strong>g</strong><strong>alen</strong> – Benadorův otec, zabit Ungdenem Uchvatitelem</p>
<p><strong>Be</strong><strong>n</strong><strong>-</strong><strong>r</strong><strong>in</strong> – milovaný Nejvyšší vládce Pallendery v dobách druhé mutace lidstva</p>
<p><strong>Blackemara</strong> (v čaromluvě) „černá blata“, hnilobná bažina v kaňonu severně od Avalonu</p>
<p><strong>Brady, </strong><strong>„</strong><strong>Doc</strong><strong>“</strong> – doktor na Unicornu</p>
<p><strong>Brielle</strong> – paní První magie, Smaragdová čarodějka z Avalonu a jedna ze Čtveřice</p>
<p><strong>Brise</strong><strong>n</strong><strong>-</strong><strong>B</strong><strong>allas</strong> – domov Ardaze na skále nad údolím Illuma</p>
<p><strong>Brogg</strong> – Hnědá pustina, země zničená Thalasim, aby odradil vetřelce, kteří by mohli najít jeho pevnost</p>
<p><strong>Caer Tuatha</strong> – (v čaromluvě) „město lidí“, viz Pallendara</p>
<p><strong>Calae</strong> – andělský princ Colonnae</p>
<p><strong>Caiamus</strong> – pegas zachráněný z dračího doupěte Belexem, jemuž teď na oplátku slouží jako jeho oř</p>
<p><strong>Calva</strong> – pastviny na jihu centrální Aielle, spadající pod vládu Nejvyššího vládce Pallendary</p>
<p><strong>Castel Angfaght</strong> – (v čaromluvě) „hrad temnoty“, viz Talas-dun</p>
<p><strong>Clas Braiyelle</strong> – (v čaromluvě) „domov Brielle“, viz Avalon</p>
<p><strong>Colonnae</strong> – andělské bytosti, jež sloužily jako strážci druhého lidského pokolení bezprostředně po zkáze</p>
<p><strong>Corbin, Ray</strong> – první důstojník na Unicornu</p>
<p><strong>Čtveřice</strong> – čtyři dospělí, kteří byli při zkáze zachráněni Colonnae a vycvičeni na čaroděje</p>
<p><strong>Čtyři mosty</strong> – stavby, které se klenou přes řeku Nekonečnou v severní Aielle; místo legendární bitvy mezi thaly a Calvany</p>
<p><strong>Darwinia</strong> – manželka Ben-galena, zavražděna Ungdenem Uchvatitelem</p>
<p><strong>DelGiudice, Jeffrey</strong> – Del, nižší důstojník na Unicornu</p>
<p><strong>Desdemona</strong> – Ardazova pomocnice, která dokáže měnit podobu; většinou na sebe bere podobu černé kočky</p>
<p><strong>e</strong><strong>-</strong><strong>B</strong><strong>elvin Fehte</strong> – (v čaromluvě) „smrtící ohně“, souvisí se zkázou, jež zničila původní lidskou rasu</p>
<p><strong>elfové</strong> – druhá mutace člověka; posláni Calvany do vyhnanství</p>
<p><strong>Erinel</strong> – elf, synovec Ryella</p>
<p><strong>Fahwayn</strong> – kouzelný meč Ariena Stříbrolista</p>
<p><strong>Glendowerová, Jennifer</strong> – Briellino jméno před zkázou</p>
<p><strong>Glendower, Rudy</strong> – Ardazovo jméno před zkázou</p>
<p><strong>Illuma (údolí Illuma)</strong> – tajný úkryt v horách, skýtající útočiště uprchlým elfům</p>
<p><strong>Istaahl</strong> – Bílý mág z Pallendary, jeden ze Čtveřice</p>
<p><strong>Kámen spravedlnosti</strong> – místo, kde Ardaz oklamal Umplebyho, když čaroděj předstíral, že vraždí elfy, zatímco ve skutečnosti je přesouval do Illumy</p>
<p><strong>Kore</strong><strong>d</strong><strong>-</strong><strong>D</strong><strong>ul</strong> (v čaromluvě) „hory stínu“, ležící v severozápadní části Aielle, v nichž se nalézá pevnost Talas-Dun</p>
<p><strong>Křišťálové hory</strong> – dvě velká slídová horská pásma, tvořící severní hranici Calvanských plání</p>
<p><strong>Loc</strong><strong>h</strong><strong>-</strong><strong>s</strong><strong>h</strong><strong>’</strong><strong>Illume</strong> – (v čaromluvě) „Měsíční jezero“, horská vodní nádrž ležící u paty Shaithdun-o-Illume</p>
<p><strong>Lochsilinilume</strong> – (v čaromluvě) „země kouzelného měsíčního svitu“, viz Illuma</p>
<p><strong>Luminas e</strong><strong>y</strong><strong>-</strong><strong>n</strong><strong>’</strong><strong>abraieken</strong> – (v čaromluvě) „Tanec nejjasnějších měsíců“ – slavnost založená Arienem Stříbrolistem na počest krásy světla měsíce v úplňku nad horou Shaithdun-o-Illume</p>
<p><strong>Mitchell, Hollis</strong> – kapitán Unicornu</p>
<p><strong>Morgan, Thomas</strong> – jméno Morgana Thalasiho před zkázou</p>
<p><strong>NUSET</strong> – (National Undersea Exploration Team) Státní podmořský výzkumný tým, sesterská organizace NASA</p>
<p><strong>Pallendara</strong> – největší město Aielle, ležící na jižním pobřeží</p>
<p><strong>Perrault</strong> – Istaahlovo jméno před zkázou</p>
<p><strong>Proroctví</strong> – soubor proroctví Brielle, předpovídající příchod starobylých</p>
<p><strong>Reinheiser, Martin</strong> – vědec, civilista na Unicornu</p>
<p><strong>Ryell</strong> – elf, přítel Ariena Stříbrolista</p>
<p><strong>Shaithdu</strong><strong>n</strong><strong>-</strong><strong>o</strong><strong>-</strong><strong>I</strong><strong>llume</strong> – (v čaromluvě) „skalní římsa měsíčního svitu“, zvláštní místo, kde se konají slavnosti elfů z Illumy</p>
<p><strong>Shank, Billy</strong> – navigátor na Unicornu</p>
<p><strong>Starobylí</strong> – přeživší z Unicornu, přenesení do země budoucnosti, Aielle, aby učili novou lidskou rasu o minulosti</p>
<p><strong>Strážci bílých hradeb</strong> – rytířský řád vázaný přísahou Nejvyššímu vládci Pallendary</p>
<p><strong>Stříbrné město</strong> – město elfů, Illuma</p>
<p><strong>Stříbrolist, Arien</strong> – Starší elfů z Illumy, první elf narozený elfím rodičům</p>
<p><strong>Sylvia</strong> – elfka, dcera Ariena Stříbrolista</p>
<p><strong>Tala</strong><strong>s</strong><strong>-</strong><strong>D</strong><strong>un</strong> – pevnost Morgana Thalasiho</p>
<p><strong>telvensil </strong>– stříbrný strom s bílými listy, běžně rostoucí po jižní úpatí Velkých Křišťálových hor</p>
<p><strong>Thalasi, Morgan</strong> – Temný mág, jeden ze Čtveřice, praktikuje třetí magii – nadvládu</p>
<p><strong>thalové</strong> – první mutace lidí, zlá rasa; slouží jako pěšáci zla v plánech Morgana Thalasiho na získání moci</p>
<p><strong>Thompson, Michael</strong> – technik na Unicornu</p>
<p><strong>Tivriasis</strong> – zpívající potok na Shaithdun-o-Illume, pojmenovaný Arienem Stříbrolistem na památku jeho zesnulé manželky</p>
<p><strong>Umpleby</strong> – předchůdce Ungdena, krutý šlechtic, nepřítel Ben-rina, tehdejšího Nejvyššího vládce Pallendary</p>
<p><strong>Ungden</strong> – „Uchvatitel“, samozvaný Nejvyšší vládce Pallendary, jenž získal moc cestou krve, když zabil Ben-galena a Darwinii</p>
<p><strong>Unicorn</strong> – ponorka uzpůsobená velkým hloubkám, která dopravila starobylé do hlubin Atlantiku a nakonec do vod nového světa</p>
<p><strong>Ynis Aielle</strong> – (v čaromluvě) „ostrov znovuzrození“</p><empty-line /><p>Kroniky Ynis Aielle</p>
<p>Kniha první</p>
<p><strong>R. A. Salvátore</strong></p>
<p><strong>Ozvěny čtvrté magie</strong></p>
<p>Z anglického originálu ECHOES OF THE FOURTH MAGIC</p>
<p>vydaného firmou A Del Rey Book,</p>
<p>Published by The Ballantine Publishing Group,</p>
<p>a division of Random House, Inc., New York, USA v roce 1998</p>
<p>přeložil Tomáš Suchánek</p>
<p>Vydal Radomír Suchánek,</p>
<p>ul. Kosmonautů 2, Brno,</p>
<p>jako svou 745. publikaci v roce 2002</p>
<p>První vydání</p>
<p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a. s. Doporučená cena včetně DPH 209 Kč</p>
<p>ISBN 80-7174-453-0</p><empty-line /><empty-line /><p>[1] Jednorožec</p>
<p>[2] Viz americký film z námořního prostředí z období 2. světové války (Mister Roberts) natočený roku 1955 s Henry Fondou v roli pana Robertse a Jimmym Cagneym jako kapitánem.</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMKAeADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDz5bbTjHj+ytPbA4ZoeAcd
Rz1pois0AEel6eARz/o4pZACQTwOCO1M3/PyRtoEnfUtQyW0eEXTNPGTlm+yqzY9ianN9G0
SJDpemRMD94WaZb3OQcVSjznzT8yqudo6mgffD/jmp5Ve4uZXsXjcbyrJb2qqBnBtY/8A4m
mG7G0hoIAMc7bdB1/CqokOwLsJGMUb/MBOO4GPoKdtbk8w55S6FAAAOmYlH8qhW6nSMIE2k
MTu2gDH0qTJyrHtkg479KatvkEeYxwOh7UXDn1E+1zj5jIzN/fzjmmSuzEM7MxU5b5j/wDq
pp2LKiSDHYkd/r6UjEGYLkbTy3uKVrMu4pkuoypdpQNzbCCQCv0zRFcTRtuEspG7a3znr9K
nJJHX5SehPP4f/WqvMzKVESjG7n1/I9Kad3YjmuyxJeXAwUlfByAc9xSJd3nlHbPIoLbjg9
OKhx9wrwQMZFOhYYEnQsMlSR646Uw5mhA8k8x3DcACScck1F5uMglWYdQuOKl80+axUgY5A
H8qjdCd2RtLfNxxQCl3AzlELrjA6jFNMm8DbjdwwyKR48eWinLMSWPouP55qWODDFm5HAFA
3LsI0k4jSN5CedxVemfyo3HaWxgfSkmaWOQ7N21sfjUbSnbtk3gkjAxn+VNK4uckRHUbjIH
B7YpDN1VhlR6CmRSRCJcs3Ix90jB/GkMik5jUkbuWI6UhqQ5mZwHIAB46dMUiSbZFDD5ScH
ipIgZGdSwK9dtRumJMAZ5yCKCkywhwr4xjOOlQorCYvwMDjipIirR7WDKxyTxzn0+lRMX45
O3sSMUDJd7kEtjj2qRGk3YeNWFVBKeQAW+gqT7S5ZVkTODnOKTVyXfoXCcAABOueF6VH5iO
HyzKQMKAo604ZYGQPkN2NNEac4HTkj1qU+hKvF6lUZjUrxt7cVOJJDglfkOcHFNMZJG5Tik
jBKHqdp/KrLbBc9MA5PYY/WgsASBGFx/dFKcryePrQCQSfXrQRzO+o5Gw2cBR02gVHLKGJ2
j+HHSnZ6ktjPPTNCJiRW2jOc8dKTITsCK0cm9gMEZ6UyeRmkwWU/SppySu49V5H1qGVThWJ
BJHOBQndGqZEpwWBxk89KRG/eq2MdRyKMfxH7v97+lWCEZo24IHXBpibsyvIjYHT8qC7Rgd
M49KfK6s21VwOx9Ka6FmAwTgc4oKXmMj3yzljtGaurloxjbx7VDboA546Vald2YAAAnuBUt
u+hnJvYikiLKQ2MLVdflIAC4DZ+7zU7M25gJA2R0HrSBMHcq9Oao0GTZKAcZyGXjvmot2GA
IBJ/ixyafIAHHvQiF283YSgb7ooGTxttxnHHtUhlGOn6CmKuHdW6imJ8xx15oMpFoklMjHI
x0pjZKbOML04/OlJwu3OMHpTXbAO0jrQStx3PlovGQfT8ar5+Z+nUdqkVnJHpn0pHUKwIHP
NBqt9BbY7YWUgElsjjpU7MDCY853DDEgVXg/1e3OM8Kf8alYjahHc0ES3I1j2SBhjH0p+/f
NuAGB7U5VLP8AeAXHOabtCu20cUCbuIwbzy4YKGIHArt9GJ/seDnPyEdOnWuMRd7queCa7T
SBjSoEClQqkAH8aV9bFRbehxEu3au5gu0fnUK4J6cEHrSvEXkjLk/IQwHqcVNtxwevrTE3b
REy48hdox8tNikKRKABuIwQe1MDH5mQlvl4U8VMnls4YBQeQAM4P50EoYh85GQ8MBnr09DT
ORjdgkcZHerMKtGJJNu3cuSRUEkbMC5JJPTHegFYcJmCrGFHBzk01mDRBCMAknCnAH0pD/q
Sh69xVd0KlGDthR0z3pWV7iFdYCzI4xwMnJzzTPJmnjRlAUocc+npTvIXzQzMSduSD6etOI
z/AKtiRjJ9vSmNOwszzSIgWAJIOMB+MflUbhlKqX3n9B9KcxVi0g4fdjA7VGxCsM9MDFJGk
VZD9/7ogDqDio412xxgnLkYNPZWwxwQR1c9KTCtIF3YIHbsaYNaEuBGN6gZ6UwYeQgcfrSS
rIAg+bGcGlOM8cDvjigcVoNBxL/u/wCP/wBanxbxlc7u9NCY+ZW3c4AP9TTkGx2G878YxQQ
r7XHuSImJGSOg9Kj8jzXXaTjqCB1FTSAhMZyX65PSmQAyBmCEMg2gAcY9aCBmQD5e9nA5Jz
0psnOBvZgem7tS7CHAxgsc474pQm4yEj5ccZ7c0GkVbUYilMlQST3ApyRyu2QoG31NJtAPG
D70GR1OVYZ64IzmgtDmBafB6qcdcU0KU+VPvdOualKmSLcFBcjdj1NKkaiLcDhzjH1zzSbs
JSuVolcSBsFi3UHtVgRDLbuQDx70T5RwqkKz8DnH1NSBMnaWwR70XBySIhGytndx2X1qSbf
byA7N3H0pSpztVtpXnJ5qOaR2lId92P8A9dLlIUnckVU8ssY1POcVAGVHYgbVPJFSeYoKjY
GBOMAn+tV5UeSQvEuIyeVJppWBIknwVXByDShd4YZxkAVGqttCkHOcY64q2se1RtBz3yMUX
E9HoVuASCcbeCaergJtHPOQfb0qX7Mhjw7dDkd6aqqcBQPypO1iRhBlgDbT97tUYAlQBM56
cirLRnytoXknjFWIkRId2cgdfaleyK5mUli8tSGP3OOR1qPcHztGO3TFE0zvKFBJ2jGc0yN
ZZW+XJ555qy1otxBA7B+MfKak+4rqSAQcEnvVpYwwJWQ46UxtsW4Ebs/eOMmglyYqBdu3aV
YcknvRz2XNERJ3FFBXHWlBI6Gpb1JuQrvkB3PxnpipTsjjXLgHuD3FRRcBs/WmTn95jqSMC
mVLcllCbkO0EdeDTQcB9j4HYe3rTpQ4dBJkbh8uahKgyqAdo5HFNBdtWRMbgnbuAw69fTFQ
qCrll5Ujhs96V9hDFiQsfoKc6HygCdp6gL6UEDRnHzHJ9aOvI6e9NQPxnPzdKmRCM7xk9s0
Gi0FQGSMqqkgZ3H0GM1WZI5GbBcYJ6mr8avkhQcEcYppTBJIyw7UC5rMrxbGAQP05Y46VJu
5VCPu1YGyfMYzub04596gkhlikjD8nqSO9ASlclVM7hn2pWQKjAn5sdO1M3suQBn3o5Ixng
c0EBCSF3EYIHSuy0VmbTELHJ+auISQBwxb5DkfjXZ+Hgw0hd3dnI57UFw3OSJ59eKaw2hcZ
5pgE4lwzDgZ6YqVSZGHocn8aCWJ0kcjvxiu/+GfgS08b6le2tzqE1ktrGsoMSBixZtuOa4W
FSrKBwxB5r2b9n4/8VBrA6H7Ghweo+emld2Fex0n/AAoPRM7Jde1A56bYkGaqah+z9ZmH/i
WeI54nUcC6hBXP1U5rsfiX431DwNpen3djZW929zO0REzMAoC56Cuc8E/Ghtf1230XWNKjs
5rxikEtvKWXPYMG5GcEZ9qTSNWkuh4j4q8Jax4T1D7DrNt5YAPlSpzHIv8Ast3+nUZrmWO0
ZxnnHPrX138UdAt9f+HGqRyqBNZRm7hk7qy8kZ7AjIr5E3AAdSD3P9aEuhMlbYCxdCxHJ9K
kjiRU3eZuUjBx2pA8X2c/I3XPXv2NJH+9OF4xkc/SggieNsZj9cnNRPyM43cY47VODuk2d1
GT6VJJbyCcbTlmYbdvXJ6UXNFJHqHwU8IReINfl1LUbYT6bpqYKOuVllYEDP0GTXIeLfC8/
hHxZf6JMN0CMHtpP70R5X8hxn2r6i+HvhePwj4HsdKdSLx0867I6tI3JU+wGB+Fcn8bfCX9
s+FV8Q2ylrrS1G9V6yQEjI/4CeaCkmz5luCTgBiUB7+vSooxul2npTX85n8tiH7jA796lL7
UTHVgMe1AldIRz5asBggHOM5Bpq/NNvPLHvT5ljLLwdo5H9aagy/QEe/H69qBdCZ13lkCNI
zsECKMkk8AAeua+ifAvwS0u10uC/8AF++8u5FD/Y1JWODPQMR1PrXlXwtsLbUvinokVwA6x
ymXDfxFVLKD+K19R+MdZvfD/grVtYsbdZ7q1tzJEGGQSPUe2c0CirlJ/hr4Aa3ELeEtOCY4
Kx4P55zXmnjv4GWn9nS6j4LBikiUubCVtysByRGTyD3weD615qvxR+IEV99tPiS4Zy+8I4T
yj7bMYA+ldD4u+M2s+IfB8OlW1s2myTJt1CaJ/wDWjptjI+6D3oLUtbM8gXJPzKU5/i/lT4
1DK24dDTPNV/nKkheMDIBAr3Lwj8Dv7f8ADGnazqWvPZrdwiQW0VuCyKc4BYnr+FASfY8XX
G72NLCFjXzZHBwTtQ9q+i5P2e9J8vZa+I7sN/CJoUK59+a8a8WeANd8Fa39n1VIzBMC8FxF
kpIB1HsRkce9Q2+pPK1qb/wY0rT9Y+JBh1Sziu4fskrrHKoZQRjnBruPjlpNjYaJoi2VhbW
i/aJd3kRBM/IPSuX+B52fExUPJaymP/oNdp+0LJ5eg6H8u7dcy/gPLBJp9LjhqmfPMsDOGk
jzsI288c+3rVZbWV5GEZHzcjP+faveND+BcGsaRaandeKiYJ4Vlj+yQYBB92PXscAV4xqum
XWi63eaXdxmO8tJTDID3IPX8ev41RKXUzXiZMqwO72+lCwGQeYXCgH8K734beDz458WjTLt
5oLG3t3mnlixuxnCgZ9Sf0rR+JfwrtPBGjW2op4ikvRPP5MdvJAFZjjJOQccDnpQWtrI812
PFECuw7icsBjNIXMeNo4PrXrXwu+FVh410GbWtYvbyKGK5MMUVvtXeFHPzEHv6V6W3wJ8DN
HgJqSyAEBzdZx+GMUNdzPluz5d3SeWpO0Kw6Cn20Ek91FbQjMkjBVycDcTgZ/GvT/iD8Hbj
wnp1xrmj30l/pkZAnSYDzbcf3sj7y89hxVH4XfD4+Nr26uptRlsLfTZIXUpGG8192cdemB+
tJKwSTRvXvwbbQvAmq67r16JL63tmlit4fuRkD+Jv4u/SvHpmK25iKlSepzX3Br+kLr/AIf
v9HnuGjjvIWiZwMlQeuBXz78QPhDp/hTwdea/b6zc3rxOg8mWFVDbmx1HPHaiyLUTxaGBnk
U561aMbxvuUKMCr+j6Nf6xq8emaZbNdX0zYjRR1Pv6Adz0Fe++HvgTo1vaRS+KbmS/uiuTF
bv5cKHvyBlqXUz3Z86xo33VHGM5PamMGLNtIJPcdDX1ncfBrwBLam3XRmtlPSSK4dCPoefy
ryH4hfCC+8JRS61pE76jpMf+sVl/ewDHU+o96a7FOD6Hl0a7IyAACc8Cl8oK5Dn+HjB71LF
Ek+3nG7HI5r6IuPgl4Uh8P3F7CL+91AWpaFXnwC+3IAAA4z2JqLXZMVd2PmvyZBKyrg8UxI
ZftgZcEnn6V9QeDPgz4bsNOtbrxLbDUNVlQF1OVjjP9wKPTPXPNeJ+KoLbUPiBfWPhfTFgg
+0mzgtrYfeK8Ege5zmtCraXZxx3zTASkso5UU824jUsTnj/AL59q+k/CnwQ0eytIp/FKvqV
6cMbZGIjQjtkct9eldi/w08CvA1ufCtkqkc4QqR+Ocii12CT3PjKNcAoCcNkE1bjRfLxivb
PiB8E00+xn13wm8skdupeaxkbewQclkPU49MZ968WUbRjOaPITi0NbCoFCjFRZVeJOvbFTs
wUZNU8g/vAc5bp3oJJRjzBIoJI6DNTxt1bhmLfdxzTAhcntgd6cilc5pNpAPRlRGcjG/gY7
Co5HZyVXucgnrUoQ/ZN2RgnHoabJ/BURd2BXyBz0QcYHakZiqkj0pxQoSQfmPenFUSEiQ/S
tAK0EZkzvIUY5+nau70dPL0yNQpHBPP0rjLMoInb+Hdxxmux0Uk6XHlmb733jnHXge1BcNz
jJncunPU4P0xToFYgttOOoPtTZFzz/dwadCWQOoOQox+dBBMxVTyQFAOK9e+AUgHi7VkDYB
sgcf8AbQV5G8McqDbIcd+OlerfARceNtSxypsMZ/7aLVR3B9D0n4u+F9W8UeHdNg0eza8mg
uC7qHVSoK4zkkZ5rjfAPwh1yx8V2Ota+kdpb2Z81IA4eSVx93kdFyc+5Fd38S/FFz4Pt/D2
sxDzLcXvl3UOM+ZEUO4fUdRXa2d5a39hDf2Vws1tcIJI5RyGUjIPH8vapt9o2dmzk/ihrse
ifD3UlM6Jc36G0gU4Jdm4J+gGSa+RbhVWJgcY459RXd/EaXxHF47uofE941xNCc23y7YxGf
ubF6AYOD7g1w9ypZkCjKr196CJPWxV3Nt254qUTRxGMLjcxpiwyncWG1AfvHmpIgo+WWPcj
DOT2PtQQOhMIlLN6YwOhr1H4S+F/wDhI/HKajNADYaUq3L+jS5+RB+Wfwry9bYZ3biozwCO
cdjx+VfX3wy8Mnwt4HtbWaMpe3J+0XGeuWHA/AYH50ra3KSuZnxi8TT+H/A8kVpc+TqV+4h
hdDgxqPndh9AMfWuh8Ia7a+MvAVlqbBJhdQ+VcQjGFfpIv8/zqHxZ8PdA8a3dtc6494xtoz
HGkM+xQCck4x196ueFPB+keDNPnsNFa6+zzSeay3Exkw2MEjPTNVc01urHyx4z8Jnwj4xvN
MYjYrCS1YnrERkfU9vwrjpP9eAV2qvUe9fUXxt8INr3hNdbs4Qb3St0jhfvPCfvD8OG/A18
tHl14bB7P+hqUrBJO90OkIOCOg9801T8xIPy560si7YmAOWP3R6+tRjzFQKEyCetMHsbvhn
XLnw/4jsdchO6SylWQDHUchh+RNfZeh63o/i3QU1HTJo7u0nG1kOCUPQo49Rk/WviOGPAwT
95Tn2rT8P6prGgTNc6VqdxaTNjiFtoIHqOh/GmZJ2PpXXfgr4L1jfJbW02k3J5DWrZUn1KN
x+AxXinjj4aa14GX7ZOI7/SmO1byBcbWPRXX+H69K63w18edYtZo7bxPZwX1sTg3EA8qVB3
OOjYH0Ne/XVlZ69o8tjcr59lfwlWVhjejLxn8DQ0a3TPg6YMSC6lFbP3c817hp3xV+IOq2k
Nh4Q8Lxi1to1hV4YHuWwowMsflzxnpXK+DfAsXiL4mHw/dsWsbF5GuWU4LRIxUKD2JOBn0z
X0jrviLw58PPDcTzxCztFxHb21rHlmwOQFHXjqTSJV3ozzPwx8SviBbeL7DSPGuiPFaahMs
Ale0MDxk8Ag/dPP866n4228Uvwvubl1TzLSeKVCOxLbDj6g/pSeGfjJ4S8XaxDpBtLmzuJJ
AIPtaKUZ+oAYEgH0q78YAD8I9ZZxux5Tc8YxIv8AjQ9rFLseM/BCTf8AFGHjH+hzg/ktd3+
0HgeH9Ak9Lx+fT5P/AK1cB8EJc/FKDCAf6JP39hXofx9P/FLaPx1vHXH1jNDWhMXa6IvgV4
ra50658LXjEtZn7VatnO+Nj8y/8Bbn6GsL4+eF/s+s2Pim2TEd5/otwR2dRlGP1UEfUCvLP
CWv3PhfxbZatZkgQSAumfvR4wy/iK+s/EWk6f478DS2KTr9n1GFZraYjPltwyNx3zSauEXd
WOO+Bvh4aZ4Ml1WUH7Rqrgrxz5SZCj88mvLvjP4jg17xzcackzta6WDaoFP/AC0zmRsfXj8
K9+1vVLbwL8N5rxAVXTLRYYhn78mMKB9W5/A18laHpd14h8T2lg7M01/chHfPJ3H5jn86dr
ifuxOy8H+JfifNoVt4Z8F2BFvbM3mTw24YlmOSXdvlX0ro7i++P3hoDU7uG5v7WEF5YSIpQ
w9CE5HfkV7VdS6F4A8GzTiMW2l6bGAI4urc4A92J9a8utP2h7Ca/UXHhmeGzJ5lW4yyrnGS
oHP0Bpl9NT1u92at4JuRcxgJeWJZo36Lujzjn0z+lfKngrx94j8LrFpWjT2sdvc3CPKJYQz
sThT83YAV9Yz3EN7ock8D7oZ7ZnRsdQyGviTT08vU7SQHP76Pj/gQoW5NT4T7L8W6peaR4K
1jVrBlW6tbR5Yy65AYAnJB6j2r5g1n4k+MPE+hy6Vqt5bzWM5UusduqEkHIwR05r6X8extJ
8OPECjknT5cAdSdlfHEckkKRxlMeYMEelKd76A3oj6K+BnhyG30O58TTjfc3jtBEzKMrGDz
j6sDn6VX+KvxQ1LSNYfw94bkWCaMj7VeYG5GIzsGemBjJrrPg7LBJ8L9Pji5+ztLHJtOQGD
k/wAjXg3xPsbjTviNrqXKMPOmNxG3J8xWAxj2HT8KTWmgou0blOz+I3jHS9TW9tPEd1PIH3
eVPIZY5PUMp4x9OfSvpzwf4jtvG3g6LVWgVfPUxXFvncFI4Zfof618beTIdhxgk19N/AzTb
my8BXN5cI6reXbSwhv7gAHH4g1SdiU3fc8N8YaCvhbx9qeiwki2hlEkIJziNvmX/D8K+vrV
sabaybgB5KFv++Qc/pXzH8ZXin+K14kLLJ5MMSSYPRgucfgDX0bdyvH4LuXQ4P8AZzfpEai
PYv8A5eHz14w+NPim91u4h8O3o07TI5GSMxopklA43sxz154xW/8AALQ4Lm81LxVOjSSwn7
PCXHPmN8zkH1xgfjXgyHEcYPJIHI6V9I/s/XEL+GdWsNx82K7EpHsUAH8qoT11F+L/AMRL/
QbqDwv4fuHt764jD3Fwi7miU8qicHk1ieAPhz41utQh1/xBruoaTDIwcKs7GeUdRnPAB9+a
9bvNA8LaVr17401JIku2Rc3N0wK26qMAIDwp9+TXknjj423d4JdN8FZt4/4tSnX5z/1zU/d
+poKa7npnjH4jeH/BsA/tCb7TqGMxWkJ3SH3bP3Qa+TNS1NdT1W7v4bFLKOeRpBbxtuWIE5
wDVe4kunaa5naa4mZgJLmRi+4nn5mP8Xp7VUhOyQqoznkj1oJk76Imk83YDg7T3qtCVHIPI
ariKGDBpDtPT2Pemvb8B4ArKOoPX60EE+7bkkgHHOakUDALhdxPHpiq6gbdzHPOT+FPDBkZ
gcgHp6VDSkAK0hUqSSmeKmMX7gSk8Cq8bErtxgjkg9cVKZCo4b5AP8mml1AhkB3Dg9KSd2S
JV6MevsKnIUYKM2DyeagusFwpOCQAKoCJD5VuRuzuPWuz0HP9lLn1auPkhaKJY8bmHIB711
+gZ/slcnJ3PQXDc5LylLHaRlQPWmsGYrgYPU4pyujyYQ4LY5J46VPKytjABVhg0Ep2KxLDf
jIz0Ar1v4Dhk8e3YJ4OnE4z/wBNFrygxoI8xj5u5Hau1+GXjDS/B3imfUdYM3kTWjRAQx7m
3blOOox0qo7hfseq/HwA+CNLDYyL8HJ7fu2rE+CPjXy5W8HajPuSXL2LtxtYctEPr1H0Nc7
8UPihpPjPRLPS9O0+7t2iuBcGSfaARgrtwD+NeWW91c217DdWszQzwyBo5EOCrA5B/A0bM1
a0SR9W/FjwP/wmHhX7XY7f7V03M0BC5MyDloyf1HuK+WoEmklWJInLk7NmOQxPTHrmvoNfj
3pMPh62a60+6m1vy/30EYEce/POJDnIJycAV4xrutpq/iKbX7G0GlyTSCVY4DnyW9QOuc96
T8iJNNHp8fwSvpPAUl09w8PiaXEqw8BAmP8AVn/aIPXtXh80M1jcyWU1s8M0bmN4pB8yMDy
D6GveIvjk8Xgd45YS3ihAIYyRmN+3mk+wHI65xXiEs8l3dz3l3O0lzOxeSVgSXJPJ571KVg
bVrI7n4V+F28S+PLYTRh7GwxczE/dYjlE/E/yNfSPjHxEnhfwZqGtHa00KbIVPAaU8L+vP0
r52+HXxRtPBWnXGmz+H5bozyh3uYpQpxjgYI7c9+9SfE/4k2vjZNO0/TIri3tbYNJKkoG5p
CcLnHBAUGqtpcE0isfjN8QwwR9Wg37RnFqlB+MfxBRPM/ttHGQNv2ZBnnnt6fSvPIY2klZs
/KDio9++UKclEyfl9Km5Ldz7a0HVrTxL4Zs9ViRZLe9hHmRtzjIwyH8civlDx94Qfwp40u9
MCk2sh860Y9GjPQfgeK6b4d/FOPwTol1pF/ZT3sbOJYEQhSjYwwJ546H86yPiH8RF8eraId
Fhs3syTHKJGdip/hJwO4plp3Vmeh+FPgnb33gya48QGS31a9jD2zE4Np3BYDgkjGR6V4tre
iXvh7WLjRNRhKXVqdrMejr2Yexr0zwn8Zr3R/Bt1pepW76jeW0WyykY8nnhXPoM5HrjFeSX
19fatqlxf6hcvPdXDl5JJDyxpvyH9k3PCXh9fEviqy0SW8jsVueTPI2CVH8Kdixr6P8Q/Cb
wtrGg22mWMf9lz2aeXFPGm5iMciQH72eueoNfKKrNGyN5m0o25GBwUPrntXrXhb44+INL09
LfXbQa3DENqzFtkw+rcg/UihK5mnZnQ6X+z9NHfxvq2vQvaKRujt4m3SAdst0r2jU9Ss/D+
gTalessNrZQ7iTwMKMBfx4FeTSftB6X5AFr4bvJLkn7jzKFH4gV5d418fa943RI790tbFTu
Sziztz2LHqTj14qW0i00jpvg1r8EnxPupb0rDNq0b7FPRn8wOAPwyPwr1H4reCb7xpodg2l
Tot5YSs4SQ4Dqy4Iz2PA5PvXygsFzaXEd5bSNDJEd0ckZwwYDIIPqDXsnh74/6pa2yWmt6Q
NSlUYNxDJ5bvgY+YEEE/Sno0Cklcu+B/g74gs/EtpqXiGKC1tbR1lCJKGeZgcgYHQZxXpHx
cDN8JtaTHzYQnn/pqteVeIPjvq19ALXRNNTSo2IMk7S75CAckDA+X0rH8V/GDXfFHh280mX
TLGztrhVBSMMzYDAgZJ45A7UrWVgi1F3Q34Hw+V8WLcBsoLabqf8AZFeifH8A+FNIBJH+m9
v+uZrxLwf4kn8I68uvWsEVzOkToIpSQDuGO1bPin4j6141gt7XVVso4IHMypBGVO7aR1JJo
lsSnY4iOMfaXUkgA9fw/wAa+jPgf4oF3ot14Yu3C3On5kt+fvQsTx/wE4+gNfPcMyTTSkpt
z0rf8M+IZfCviqw1uAl/Ic+dED/rI24Zfy/lUwk72EnZno3x88SC4v8ATvCttL8ttm7uFU9
XYEIp+gJNeVeFdcXw94w0bU7ggx2lyjSd8L0Y/gOaqaxq8uueJdQ1q+kbzL24eUZ5wucKPb
AxVWWO3m5i+Vh/HnkmnzWZU9dD7M8Q6Fp3jTwZc6Q07LaXkatDPCwJHRkceo6E143p/wCz/
qkWpqdQ1a0+yhseZbht7DPoeMkZ7muK8IfFDxP4Ntxp9s8N9pqcrb3JyFycnawORz26c10+
rfHLxPqGneRY2tppTTJgzxguw+m7gH3pytLUfMmrM+gvIistGksIl2w29uY0z1ACYGa+HWa
SGTcpy8bBhg9SDkV6CPi344s9Dg0yHUI4Y4l8vzfK3Syjnkse/NcBEscjKQRg8HJ6n1NPYb
asfaGganp/i7wba30ciXUN3b+XcLn5QxUB1PoQa818Q/BTwpYaff62msalBFaQvOISUYLtU
nAJHTOODXj3hzxVrvhedk0PUZLZGGXhOGR/TKnjp+Nb2t/FDxb4i0O50W6ntEt7pdkhig2t
jOcZzwalyT1JUlsy18HfiHB4c1SXR9aIt9N1AhzLj5YJuzH2I4P0zXu3ivwVofjbT4Uv2aK
RRuhvIGAZR7HoVNfIciRNlgnK/Kfc11Hh34geKPDcP2Wz1ZzaD7tvOPMRPoD0FVzJ6sakke
uaR8BdBtL1ZtV1u81GBX3fZ9giVx6ErzXeeJ/Emi+BPDf2m7VI44k2W1nFhTKQOFAHQe9eE
33xs8ayxCCCTTo5WU/vIYcsfXAJIrzrWNY1PWZJrnV76W8uZgMvI2SB2A9MUJJIOZbi6hrF
3qutXuq3rE3F5KZZCfU/4Divsi7+fwPPj/oGsc/9sjzXxMInbPdNoyTz2rrJfiF42vrX7DP
4ju/sxTyzHHtQFcY28DpinoTHfmZyABW1U9ioxXb/AA98ZSeDvEsF4YzJYzDybuNc5K5+8P
8AaH8q5FtqKVYZ9MVWF2Q3zRZDHjB/WkSfa89t4d8deGdkpi1XSrgbo3RuQexB/hZfeuKi+
CHhKO5WSa51GaEdIHdcD2LAZNfPWh+Jtd0C4kn0LVrmzLH544m4f3I6H8q6Cf4x/ELyjbLr
aoG6Mtugb88UWT3L5k/iPefGPhTwtZfCy90SGKz0mzVTJAz8ZlXlW3E5ZieO9fJgXbcN90j
ou0f571a1TxFrWtXXnazq1zf3GMBpnyF/3R0H4CqUR3SKuRnn86Vtbik76ImUbc7h1qN1Yu
ypwTyOcVckKW6JvwzNjOKrufKum8wHCjOR2FTdvYkdKcQsQOi0RE/LuAAA5xTSWubQhBlge
B047VFHM6IfNUiQEAA8A8+tNJrcCwsibi57cE4qs5PCJlSeWz/F9Kd0gyOrHP61YhCtljgg
cAntTtrcCG0AclZGIGRg+lPZ0e7IHJGKRG/0xI14DNgntim28cIvGkDlwwAA9KYFm5kSNF3
sAzHA9a6jRUWPTVCnIJY1y15EssJ2rl05U47HtXTaKpis/KzwCxx1xx0pJWKgrM49IFUiMj
BGCR7VY2hV2KNoZsr+lChT9wZUYzt/pUfmt5/lgbSDjjvTE3ccAylo8ZAJw47nriq0itIVk
KkOV5HargYKyoTgLk4I6GkP+sIP3wOaBJ2K6IhKLLDvPB5PA6/4VK8KeWRHktv3AHtShZTJ
tJBXrnuKfKjRFkyVcr1PpQO73K6pM0xd1xgdM0u9YS+eWJBxUkJIcqvQrwfWmukbzFtoJC8
n8KlNtiFh3yzBo0JxzilkhlQAlgg70y2kktcyc9ApXNOurlJVYoBGvsc5/CqAgVwxwBU8Ea
kuSCuSDuHtVeKORpAFQk5xir8TPEJDglU6gjue2fSok7bDdug59sduNoCEggfU9P5VHaxgQ
nzQXUcg8DPf+dQq0TykSygLkAg9h3qaaYpAFQ8A7QB/F71FurEQlUkmyzAYPQ96jkKxylUI
GTyxOBVe4Eqy8E7gAM5/OhGDy7JD0GfrWxTjbUsnhYzHMrbhkgZyhyRg+/GfxqNWEgB2k4N
MmVkZBCrjcPzpYtwtg/IByM+9AK3UnR4/Pdn+fjBXHBq1AwkJUxrs7gcZFUVPkQv5m8Mw79
BVy2WMR71nDMyjAB71MtiRsUgLkfdVDhQfSp0Esl0GEnlADIOM5FUzDN52xUJXrn1qZXkji
lCs21hjjsfSk32AszYnhPljpkHkfnWSP3ZDdeauQBCmGAWTqWxkn2xVe7AW4YKMJnjHSiKs
NdieeNWtYJYxhec/WljZdu4ttwP5GnWimS0KEjapzhulEkayIpSLCg9DVN2dhFWZnMUmxcZ
I5HU03zgLgcAkqQcHOKtspRCMYbtTZ4oy5eNF3Jy2B1+tMqL6MLQDyR83PpTZ3DSlyMDpUc
eYxIV4zj/gPrVq1jy3msgb2NJ6aiZWjRnABBXHX2yasC3MUnzJ81X1iVZBIEAJ71WumlVPM
GTtGAfSs3J9Cea71KtxbbYiYunXj1pbKOSWJY9xOD95unXp9alhd3tDx8x6fN3qGG4e2l2B
iu4HA98indtMY2dY0iAAKPzkM3SqsK7ULfK2fm6ZFWJHEkrFgwbrlu4pqbC4XAUdCPSrXmN
Poy7E26ELyQP7xz+lWmC/Y8Kv3vXtTIUjAXGGXHNRSOy7E3EAdRUfaIau0yvMzrs2kle4PU
00r5z5Xq3GKfHtcsjk5HII6/SljjMTqGxyMkjgE1oURGBtqyOu0gfKrcHg4zUbBmkI2/e5z
WndSGVN23oME4rPViSxByAuBUxu9RJ3ASlgQDhRke3ShHZMlTww4x1NVxGx+65UHqBTlkaN
SHXcE6A96bVxk5YsuBxjrmq2f34ZF7cA0+3Ysrn7yk8N/Sog21n3x5BJCk96YEqyuW8yMAF
flOB61HJLNIwOwKQMDFWo9qRKM8nkioyD5gGcEclev60AV2XCq6wtjOMk9PpVtreLzBIuAN
ozx0oMrljEE3JjcPb2pyNg4cbeOBU8wECBZxukZgRwh6YHpTo3eSK5Z84Y4Ut160yWYyAgj
5uuf71OCStbKjMVIIIx0xTSsA5Y53JMJAYZGT79qkiRLi2813jYoMnZ/Cfepy8cUQAIyfvD
0ptvsjiAUBR7Ckn3ArxKZVLL0BwmfSp/s4eVbVI/L9yeo9afGBDH9okUfL8q+/8A+v8ApTG
leU8uQxOVwcYqbt7AEUVvapNC8hZ2IK8dDVaIeTNk/NirwYPG7nDnbtx61nzJO00fkAYPBz
1q0x3LX2hmwoYDn1rovD7l7J3PZ2/GsGSBEtndQSwHzHsD6Vu+HcDTSB2JFMcNznnffcOoA
Qcfd4HT0qERE3QDcj7x57VZK9Dkc4GO/SmxOqSFnBx7UEkMrEzNkk4OBk09HUkl+D606SIT
SI5I3NyQKiB2FoyOOMUAPSTJfjGMgd8/4VN9oKQnJ3Fuee3tVfcBceYu0jH3TxmrUkUbgye
XtAAyuTzQK9iN8BZCBgggD2yAaE8t1dS6oxIwT3Hf8aWN90bFuNzbeei1G7LH94Z+lAx9xb
qsZKksW7DtWeyFHG78quxuJC4cMBjioXZDIEQMfqKANK1jSYK8RADE8k8/nUZjbYYxKmSRn
POcVVs7iOBtpztFTXG8SKeCozjHoTWUk73CzTIJ7QMGEDh5G6jGAKs7VhihEzK7KCOPSn2y
knzkH3zwD6U6aRAQjW+M9Qeoq1qDb2KktsJIjMEAPGCO+c1SjDiVgUGO/vWsoEiMqHHBwDV
Qt5ajHyu3y5H8XtTXYd2QGPduBZumRg4xTDKQoXaCQNpPpT5ll8mOfGTk4x7etNdY3AQAiT
GeaYiQZbqwBToT/Wn26CIFsYXPXGM0y3kEcjCXo3PHPNXI4HLq5xsYZBzQ9NxN2JbWYKq71
B7A+46/0qOS4iXIwAH9e1Ol+ScAjCKcLUVwMebkYPPHcZwKzgJWb0GtLFFcIQwYEc81WcrK
pYHI38GnXEkBkj3RbioGTTnki+yBVULIF4ArRWTKJbRsCWMqCAKlguvMjeB1G/BKn1x1/Ss
+3uiZANuSBkg1KH/etJtC56AU5RTbuDXcllkkZgVUdKHcx4RQMY6HnJ96PMzAZOFdvkDegq
NYy0MjHsmQT70gJLO3WaVyy7RnqT1+lTTEodg+6B0qC0nZkbfyEK4x9K0jtYk+WDu6Z78dK
zk2noJvqyK3kkkQYAOKfIAIyH6dKVGW1G2Q5JH8PNHmLMolUEJ/tCosZyd9iOOPCAYwR0FU
HaNTlh8+7H0rRJHmIy98Z+maoXKKl67L1ByKuOmhUE9blV5Q8jhSMjjkdqkjfcrnZjIwuTm
g8hvU1JHGhdWOfl5OPatCy7GwVdo5x1psil5MAE9fwp+1iM8YJJGPSmb90uI1JX9am6WoCe
WqRnIDEnBpzSkSBChclflxzj8KhuIJWjdI2AkPAHpUck0iv5Mi7MDb5i9WOPWmmmBGpv1na
B5CFJ6H+IetOhikMJbaOagkgniYNI5bBx9KdEs4JMQydw/I01oA/YY32v1PK+9R/uXO4uc9
CO1WJxG1yGYnIUKceuaiaIRu2O5oAVGXyWOAvYAfWojHkIG4O7+tNEnBijBG5gctSqyTKI3
T5hnce+PWgCRxI9r8qjqRnOKkgbaF3Llz19qgXelusaYwxwc9hU00fm20W1hleetAFrbGkT
GQ4weGXvUeRtf5QQeue9U5ppiihEJGeaQSuyCFWG485Has3F7gaC2ys8e0ZznNRSblLBVyy
kYApRcOluI4lzJ3Y9asJE0loy790pXII+9+Xpmi7T1JV92VYFM9w6yxMh25GO596mvDHbxw
t2Jw3tVOyvJRK6XeUccLvU81euDDdRIXDsUJ4B5GR196G/uDW5BKThYRkxtz8vQU84ReArY
OM+tRRXEU1+YpEMwjPyHGNvFPnJebylRicZ4HFVboUTRK5VCoDSSHPTGTUO3N4Xz0JIX+n1
q1CjuyvMCu0BQKpyti5lBH8WAR2HvTVriW44mfyJBcLtYngenauh8Pf8g9z6u38q524z5aM
CcZzkd66Lw67PprF1CnzCOPpRaxdO19DnpBtuNy9uD7U/jcEP3c80yQMwAUZbqfc0hfdLjG
M0yQA3smeoY9Ow7U2cnzSrEZXr71Y8orKkm4YXkZ9aguU2E5Yc/MWPFJMNyeOSLyPmiDEYx
x071WW4KM+1DtGT070quZAcbkI4B6GnRISfLL72zySRTAblXz5snypjIUfePXNWTBHIsMhk
3d2zwD6U2QxfMGGMYB4x/+umpbRTssUchXHQcDJoE9iTa0izsrBMj5c1BDE6ybmQkd+OtPe
GS1JVGEgbjGc0q3oWP5kwQduM0N6aC6aFee18o8qQr8gdx9atQcGMTYKlTtPQcVXd2nZECq
vOetJeM6OI852DAxQynqaM+IowIfuqvXvVX55l3YIbPJP04ptvfL5bGUZOw/Ke56D86vraw
mILAjIVAXcrcjviovy6C2Wpls8lu4lbIJyAMdh1qMOZb0Rpxl9y55wK0DYxvBG5ORGSrMMn
bz6VVnsgsoe0mjuScAojcjOef05qotXBO+xVuwwto2EjAOzAKoz060WwXyWYsSP4SRwfx/p
RKpaRlhEsjQk7g6+3qO1NugzRrt+8vHTNbqxp0sTWwVpHZ8/LyCDjFXbSaOAYZ9oIzkDPNZ
mnpKySkSBZCpCrjqcVJEzs2JN0bcASHk59BWMlczkr6Gut1E+5XG7OPnArMy+7LOdxOMtUi
Rr5ZV2+fGdwOAcVZkghESZkT5myxz93ioSURJWKzC3gDFzkjBxgnPtTFRZCWMfXjB4z6mrA
a1ZlXeNowu09R70MoU5WQMucAD+dWUZ6RqkpKg46ZPpUvWpjtaAsFxyAD68VDnb83pVrUNw
8syFUzhF7VZuXT7IUUYBH54qtFJ85GPvGprlAsRJPy5/wC+RUy3BqxBp+REwPLbtw9h/kVu
Q7BDkqZG5+X096x9PTCM5ONxA+mK1YJFjOQQR7nFYz3M53sORPIXfIu+XGemQBUUs4e22Ku
NxB4qw00ZcqrHA65HWqT/ALj92o3b/mH50oXe5EbtiQukcoEqkrz+FV7oEyrIf40B/SrwQc
MF3981WvzKfLZkG3cQMcbR6Vq5Js15tbFRvvgDpirEOVO7aeOv0qsDjBrSAVD833cZb3B4p
OVgk7IkgmgDY3Pg8nK1FNbsMTQbmiycFTyR7+lKMfadienHpU4JVdi8L6VLdnci7juUwJ5Z
EeOQoCeQ3OajuiGmUIrRHPQpxV5VRDufhQcgetNVfNkJkGDknp0qr21L5jOhVmWSPzQfMOM
k5wfWrttE23kAqCB8rc8VEbBckKxxnORwasRxGOEhGxgYx61MpdhcyI54UlnZuARyQxxwPS
oryIrCk0Kggkg896aIpHLMVIkUHbzxVzzlht1RlXLDJ5zz3NKN9yXprcy7mHylRMgkjnuf0
psaKMMynnk1Yu1b7UUbAyMcHNPscNMSwyFGADWpp0IXXbMVP8S8nsaZHCDuQyYJOAvZj7Gt
a6tkz5sacnqtZ1xbtHPFKH3AggFR/Sk2rXFF3KxgmilKuvy5OMN0oUQRyiQvgr/AOpqV2mh
uIt/zZB5x7VXCIkxLD5W6se1Mot25BlaUIyvz97oamhuLeUl5IVLLkkjjOOoqqsvlMoYfu8
EFqmkO6BBAgKEHkUmriZaeW0ntW+zgccqAeVPvTbGVMAysxcnYxxniqNlKLZirLvQg5AXq3
pVuCKWWVZZJVjQklUC/hzUNWRNrLVjkm3TMVC8cA4xx/WpwVETZ528jsalijRIn2MvmKobD
VQcrNcLKGwccnPBp3ux8yexYSQtNGOQrHv3qhIFkvuZNo3HOO/NX2CrAh3jfjjHJFZg3NeB
FXJZ6a3YRVtTQu/kWKNeg9q2PD7E6c+4/MJG/9B4rFvsk8cYArY8Pof7PkYtkl2/9Bqi6as
zDDjccEg44pnlrtDDcZOe/erEqr82BjGP5UyKOOVD8n7zHWk3YQF5AoAZumNpo8pmlVWydi
9eppQiFQyZAI7mgNvHlOPnzy3Q0ImTa2KwRopiuMqcZPpU4L287MUHPT3qV4wJv3bDceWXt
7U2VCVJc8jnimCkmMnMToCZDuB4+nrUdvHJv3eWSwO4bsjP400I8qMwGSvb+tLFMyOMueOO
D1oGlZWHSmNS0sZG4twFz1qbT4UllbeivnswzzSME+zFlUAO35U+1ieGN7gqz46BT1qZK60
FJXWhNd29rGVjVQpVs7jVW7tXH71OTwowafIQxRWZZOcN7GtIjeixBRhV4qebl0ZN3FanMY
Zm3Hkg9/atq01JWjEeMzE9xgGq15brbksehGfxqjF8rZBwQAa2autTaynE35IiX8wJlCcE9
KrQTfv5IdLijuXx88ckm1lx/dz19/Sp9F+36nqX2OG2luCUwFjGQOOprr/8AhV9xdQGWe3s
be5wCoeVuuf8AZ5rzMRmWEwcrYqoo/PX7tzSlh61TSEW/Q4IwXUNlK82nC3ff8waXcHPr9P
xrGe4uVOJICA36/SvR77wJ4wVzdX0lveomB5FkuFAHT5eOT7Vw98JolYuAPLJXa4+56iujD
Y/D4tc+GmpJdn+Y3SqUnapGxXt4gm6SYP6qyMflrTEURhimaYzBjuZSO/oPSpPD2hX+u3Bg
0u3+0EpukcttTB6cnp9K6yD4aeJ4k2BrIljlcSAhj6nI/lXNiszwWFnyV6sYy7N6jjh61Rc
0Ito4yKaKRp5vIwI/lWN+efUjuKWC2iks3cxpuzv6cEemK7hPhz4kS2YJJYpNn5CkhwB6kY
/lV1PAGti0KO1lIxQg4cjJx7iuN5/lt7KvH7xvBYl/8u2cB5URK8AjIXGOD71M4gjDO+XXH
yDtWpZ6Pe3mvR6NDbCO4ALSBvuxY6lj6Y/nWj4i8Ba1pemPfQyQ3kMK7pY0yrKvqM1vVzTB
0q0aNWqlKWy732+/oRTwtaonOMdEcRIysyxpwByF9zTHRtypt5wc/nSpHJI7PlS/QE8Egdv
yr0HQfAt3q2ix30t3FaxzKNhZCWdQeDjsM1043H4fAU1VxM+VXt13+QU6NSrLlpq7PPCu0j
gA10eg6dY+INStNPvbn7NA5G5l4ZyP4QT3NUfEGiXmganJZ3gBfAdWXlWU9CK3dB8AazrOi
rdPJDZ28vMTSZzIPUAcge9YY/MMMsH7d1lBSWkt99ml1NoYepKsoqN2t0dBe/C1kUrpF+7g
Nwt2ApH4qOasH4b6VaaNcXOpalKZ0jJ81Qqxq3YYrY07R/GenWa2sevWc+1Qq+fEWAx+RqH
UfCXiLV23anrcE3OQiRMET6AH+ea/N6eb4mUo0quPgoJ/Ek+Zr/wH9fvPdeDppc8aDv2vov
xPIA00dwrMhZD0D/1qRR0YdD0rc8T+GdS0WWH7TKk0U4OJIidpI7exrU8M+BJdZ0/+0bu6a
0ty22NUXcX9/YV+iVM4wVLDLGSqLkezV9fTqfPwwlWVT2Kj7xzalAgXO3PoKZfqRaZwNoIw
x6n149a6nxP4Nu9Es0v7CU3tuCFkBXDR/wC1juK5dbS8ukEexRJIwCqzYGc1phMfQxlNYjD
yvH8rd1ujGvh54epy1FZmKqkkHaQucc9vrV5Skj+U5xgc+4r0u3+FcR0/bcavL9slALARjy
89hg815+mj3v8Awk66BsBvEmMJbJ2jHf1xWGEzvAY3ndCpfk1ejWnfXodNXA16aXPHcZ5EQ
OTIQR/D604rtjMhI2jrg5r0O5+GyjT3a21B3vgmQrKAjN6eoHbNedNAzXklsIpI3XKumOpH
UfnV4DNcLmXM8PO9t+n59zHEYKph7e1Vrkew3J3ZJQYAx3q4BzkqAdwGR6dzXeaP8PYG01b
jULuaCaRQVSNf9WD6iuW1zSZdD1BrSRlf+NGA/wBYp7/pWOGzrB4utLD0Z3lH8bdn1Jr4Ov
SpqrOOj/rUzym0liACRkmo2UFPlA55pwACsPMxn+9TXbZHlcHtXpQ10OFO5CyttdNwUMBzj
kc+tU5YgGUYyW5+ntWjIvmRddpHIP8AjTRGrwF9vHYg5z610xbukNOxiSHFw+TjH6Vft4fL
RGzguN5J4qhLHIbiRCFfJ/hPUelX7dpvKKzxAjaCqt1HbFXK/Q2k7IuTSruUqxAI4qjcOyz
Jicknpk5Aq1IuYoyVIx8oB9KoyW+1hJjGOOKUdhRktiJys10oJJR/UkVHMIjNJAM4Xj5h+t
LIAk0Krlgx4I/h+tXbmKFFxhmkz8qjq1UXfWxni3+1D7FHMAwGTu7/AI1ZjVtOjc3CmWCGP
JVDg57VH9jYsLjzQm7HyHrxUMjSXyum3bbRNh2Y43tmlqMkspw1rLcFTEsj5Qd/SrsRfe6S
JsIT5c96gSKZ9jOgUDI4/umpLk+ZJtA24x93vQK6vYlHmMUk80B1xuC8Z5qtdB2uDgAKx6Z
/zxUyW7pC00r4UDoO9Bgd1VmXv0NK1ncTstSn88e1wcE8Ag1JAS9wGdApzkir9tZ/MrSReW
i9AT196pFyLlMAc/1Jppp7AmnsTXbeZKwXLNxWxoSv/Z7YPG9u/wDs1jTfIWlUkNkVuaB/y
DG4A+d+n+7TNYbmSQWDgDJKY/SoUnkhPzR98AH6fWprlI1kUpKCgx35PFRSl5JF2AkKc4Hb
il01M07jnn3kHaBkYYD/AD9aiZg4HY7sYqMADaS+05+YGowQZmdm47DoPp/9ekklsMuESeW
q71GR0PUU9IFSNnZl2EYOe9EvlsEkbCOFBIJ5b61A06xyhQOCMsOwqiH7yJWNuiKsOdzDOe
y1FF+9J/dhSOje9LHIkqFpcgAYAA61MsMscQkjYOpG4A+n+eKB2S2GeUXswSwyM5HrzTYnc
QErxGBtVWqVVKzMjAYAOMdDUJfJjjBwoOWPr2x/WgIqxes1VhNLNEGYhcZ7cdajImiYuI/M
Rz931/lT5mmiiL7yQoC/hU6Th7UbyFGeAe1Y87TujO73ZBd/bL+1SD7LFEEO7gcn8ay47S4
uNQi06KHfPOyxqmOpY/05P4Vuo+6TcGyoGM5rpfBltbz+MbSVlUtCruM9T8pH9a48djnhsP
UrtX5U39yOnDL2lWNPu7HoWgaHY6BpCWdpHiXAMsvVpD7n09BTr/XdK0u5EF3dDzwAxjQbm
X646VqIB5o3Ddjn61853eqzv4mvtRm8zM07EgnoN1fkGQZV/b2Kq1cZN2Wra3bd+r2+4+xx
td4KlGNFH0RZ6jZX8C3FpcLJETjcOx9xXCfEfwtBc6XNr1lbqt3CoM4UcSr6keo9ai+H995
mr3FsflWWNiq54ABGDXotzClzay27gFZY2Qg98qaxxFOXDmcJYeTcVZ69YvdP+vMqnNY/Ct
zWuv3ninw38TWejXV/balA9st3s2yhTjgY6DoK9NPivw8pwdTUf8Ab/CvCbSMC5ELZ2p8hP
U5BrufCvh+XVr4mcf6HGcuePm9FH9a+9z/IctnKeYYqco6a2a1srLRp6s8LCY/ERth6UU/6
/I9Tsr+21azF1ZOXhJwrlSN3rj2qaSZIoiZWCInLMxwAB1J9qW3iWGNIY0EcaAIiAYAHoK8
x8c+LI7iWfRLJ82ynZcOp++390e3r61+W5blcszxnscMmoXvd62Xntr+bPpcTilhaPPU1l+
b/AMh+h6za3XxQu763Ijt73MCnH3uBg/jg16TLarcW8ttLgxyqUb6EEf1r5thvZra+gltHe
MwyLIPcqcgV9Iafex6jp9vfw/6q4jWVT9Rk/keK+m4yy76pUoV6Xw8qj/4Dt87fkeflNf2k
Zwnve/3nzydOmttTfTXXdKlwYML3IbH9c19DWscdrYwWiZCxRqgx2wK4C40Qn4vo/lkwS4v
Tgei4JH/AgK9EleOG3kuZVCqimRueOBk1PFeY/Xo4WMNbxUvnK3+TDLMP7GVVy6O33HjvxM
u/tPiZY4ufskITPuSSa9W0hVh0SwUD5RbRgf8AfIrw/VJWvry6v9xY3EjNt9M9Py6V7lpI3
aHYbuT9nj/9BFdfFWHWEyzCYf8Alun62V/xuRldb22JqzXX/Myte8T2WgXcEV1DJI1wu9Np
GMZxzk1jL8StMeQRpplw5zztI4/Wuo1DR9L1KZZL+xiuWjGxS4zgHtVNfCvh3J2aLbZYYOF
Iz+tfOYPEZLGjFYmjNz6tPT8zvrU8a5t0ppR9P+AcD4j8Vrr8sMEcBgt4iSA7ZYkjH4V3/h
Fc+EbJFPQNj/vo15H4ksLfTPGd5p1luaNXUpk5IyMlfwNer+D2ZfCdoM4I3Af99GvquJaOH
pZNQWFVoNpr5xb189dTyMuc3jZuq7ytr+BtywpJFJbyrvSRdrL6g8YryK+sH0vxnDYOrYjn
VkY/xoTwf6fhXrMt5DDeW1vMxElxu2HtlQDj9ayPFGijUzZXlsM3dpMrcHG5M8ivnOHsyeA
qunW0p1E9el9Un9+j/wCAenmGGWIipQ+KD/ybX3HRyjP514lrt9caJ8VrrVFQMkVwpIPRgU
Ab9K9ry5bnOM1494uWJvFOphlEhdh8uefuiuzguEZ4qtSqK8ZQafzaRlnM3CjCUekv0Z6xB
NDcWsNzbtvilQSIw7g8iuH1LwnLN8RLa6hiK2Mw+1TjsrKeR/wKjwDqhW3fRp5gdh326tw2
3GSvvjmu8BIOQec5rzarxOQYyrSg900n3T2fqvwZ0Q9nmFCM5d/xX9fcLkAksNowcgdhivG
vEmtQ65rsl5EyiJP3Ufbco6H8c12PxA8QDSdDFlDL5d1fFlDA8rGPvH8eleMyShVGyQNvOA
B2r7HgzKGqcsdUVubSPp1fz2+R5Oc1+drDx2Wr/wAjf4YujRhVGFJHeo4owobHQHisaLUnt
5QiqH5ywc8GtmG6t7hA0Ofm5x2FfpChynyjhKO5Ls4DY+Una30qrNcmGNN3fcOew6A/WrZa
QxMgJ2/yrB1uZlkWLBOEGfrWw4blPTWc3JR2Kk5xj61sXNwqxxL5ZcqcZ6H/AOvVXR7RZbd
Zd7Kc4O4Dirt3bO7BrVBuVskHo2Kxlqy2k5WY1rwKwQErhQST/Kp1CSIxVlJ2kj24rFjjlu
7holKZc5PGevatHyHsb2GMt8rZViT04rRLQco6EJP+iW0hBRlchmYgAkDgmm6peJHEk9uwc
gfOUOcN61UvGYTmBZPk37hnvkcmp7HT8NLPmQ+WQQjD5T71Tte47W1Y+2glmx9oDyBOVG7A
IxnNWo1iEe8oGbPCdlFG8KDK4J4OPeqEcsofcjoq903YIFFrMlpy1NqObzxskXam3cNp6j0
qkY0jn2sjOg6FTj9aYzvE3lKW47FcYHoKvwHNkjyQ5QDOPUVD01Ql7m5VuIDHCDEAY37ntS
famgCRQHz4inOexqWQx3TSxCQFQMphsbRVCzdYLzDn5H465xUJdylqtSxDLezSPGWBQcnIz
s+lVbKYG8McgJUNxip5l8i5BEgLE5LKev1qG0jBuVkA4B5961ikkPTlbLV4yee6kHHNbmiK
F05gvTmuduyWldvc59jW5oTudPIzkgkH/vnimXT6GMZBJEGU9RkiooA5ZthI9AKtmJQRuwo
46VA5hhjOxXMm3nJwBUt3Whm3fRFpFiZeV3HoSTUIthJNISAgXBwf1pbSUSRcZMqjLEjAPp
T4psu0TpkYwGx0qEmr2M9VsNYLlhuV0+8hB6U2bymjVuQwwSqn09aSKARS7UkH3TnP19KIx
Gcvypzg+9Wk+pUXZ7laZGI3J8qDGcds1ObudIdgcYwAOOmKJmkh+dXVVbseeKc725sogWAY
chQMljVFuzHecZiJmAyRjHaqTN5aMQo4IBxxz3q7DBKwETRspC7xxjdVSaJwXTgknPWi6uN
W6GmJBc26lR90YI9felsgoHlMrHqWyODVfTyEBToMdD1q1FceVc7eAkudu7u3oKwatoZSWt
iwkAWNsMfm5+lbvg+5S18V2sknCPmMn0z0/Wuf3y7Cm1Ny8nNS25ZEDRuUcNvVvQ1z4vCRx
dCdBu3MmvvRVGo6VSNRdGj31Y03bj8w9K+efE+i3Gi+I7uGaMiJ5WlhOOHRjxz+NeveHfFV
pqUKQXMqxXcfysGOA3oRXRTW0Nw2J4IpUGMeYgYfhmvxnK8yxHDeLqU69O6ejV7bbNPU+6r
U6WY0YzpS/rzPN/hbp13m61OeMiFVMMTOCCxJ7A9q9E1W7TT9HvLyQgCCFnznvirDvBbwl5
GSGJBkscKqj+VeTePPG0GqRnSNJlD2mf38gB2yN2Uf7I6571VKniOJc1VZQtC6v2UV59/1Y
r08vw/Je7/U5fwro9xrusi0h3qNxeSQjGwdzn+Ve7WVhaaVaR2VnCqRRqFBHU+pJ781wPwv
vbNrTULZ3jjvHdZCGIBlXbjIHoDXooGf4lIHvXVxlmOIrY2WEatCGy7u2/6IzyqhThS9te8
n+BzfizV76G3On6bazySuP3ssKH92v90HHU15VdabqV0wWfSbwImckQNz75xXvruOAsoBPY
NSeegi5mCjHLFsYrnyjiP+zKKo0cOm3u76t/d+A8VlqxNRznU9NtD5mljVWKqSNgxyMEY9Q
e9eyfDfUXl8Miwl3GS0baCf7h5X+tcd4xSw1HxleTaeY2gVFEjRkbWkH3sfpVrwfqkWla1H
583l2sw8ty3RD/D+vFffZ3RebZPzqFpWU0uqaW33NnhYWssLjFC91tc9YNlCdSS/x+9SMxD
jsTmsDxzqIsvDbwh8PeMIVx1Hc/pXTB1CD5geOoPWvJviFqQ1LWIbO0fzIrZCSV6Fz159sC
vzLhzCVMbmNP2l3GGr8ktl959FmNeFHDys9Zfqc0ubgqflVmXkete46O2dFsBj/l3T+VeE2
Mkc1uUB5j4fdxivXfDmu6fdaDaJJdQw3EMSxujSAcjj8ulfacaYepPDU3CLaT6eaPDyWrGF
acZO10Z3jfUfEdpf2Megifa6P5hih34YEe1c/FrPjR18qT+0O+SICDn8q9JGo2edq6jb/QT
L/jTDqunKTnVbUH/r4Uf1r5jA5s8Nh4UHgoycftNO71fl8j2K+E9rNy9s15J/8E8Yl0+azu
3kuophPJly8+d7n+8c969W8JLu8J2knTl+P+Bmud8d61pdxp1va211DdXfmBwY3D+WoBByR
61peBtWs7jwytp56LPbOyshODgnPfrXu55Xr5hksMTKm4vn1XlZq/p8jz8DRjhsdKPPfTcj
8dzTW1npk0MhQpcMwZeoIUHNdBpOqx6xpcV4D+9Pyyr3RgOn9fxriPiJqEM62ljaXSNNEWl
fZzgEbcZrm/BPiNtD1h4Lpy1lL8smSTsP8LfhWNPI54zIac4x/eQ5mu7Tbuv1X/BNZYxUcw
lr7rsn69/8z3L+Fa8W8Vx/8VpqEm3oUOc/7Ar1sX9isJnlvoPK25ZvMHTHWvH/ABBfxan4k
vry1YrBI2VGOoAx/SsOCMPVjjKk5RaXLa9ut1/kx55Wh7GMU9b/AKMZpM0ya1ZSRfLtlX5h
2yQP5V7SfvGvDbORoZ4blOdpDgeuCCK9jtNe0mawF4uowKmMsJDgr7EHkGuzjXC1KlSjOnB
vRrRdTnyKtCMakJu2zPKfiBaXN34uudtwrgJGFRuAgC5xXEG0njceZGQF7jkV3eu3yarr1x
eoMRN8qgjqAMCs3A2BSO3pX6DlFOVLBUqc9GopNedlf8TwsTiOavNp3V2cRPuDnevHXr6Ul
reTRziVT97G4djW7qVgjEzRenPtXNOGVsIOe30r1iYyVRHbQXMUli0u9QcH5c/jXJ3l0ZZw
DyWHX05qNJ5Cu0Hap6nOOfamW8bS3S7QD0PPpQOEFE7C0hMVomFwG5ptyHkaNVfaVO4Ht9D
VhIhggMcjGB2pfI8wnfwepFQknqcbb5rlFolKCJV8ok/e/wDr1DNZSELIP3xA3H5uRxWykb
GM71DIDgLVDU7CGK2lmjLI4GSAx6VTvHdaDjUu7NmBH95Mlk29M9Qa3Laa7mtGQeXGingjg
k+9YcAEs0UZJG9ueO1dCYBCF8kEoMjGM4FJtXszWq2tBhhnuD5ch8uXvg4BqB9Pt7aFmlBa
Yvwx5xjn8vatZAFRVfBIGQ2ef/rVBdWr3QEYcbM5Ixxn1FZ8zTMoyd7FOONrpHvHnCrkjA7
4FNFz5mmKiHEqcFB1Iod52YQAgsh2gRjaAPU1Zj094phIsicdMjB/Sk5p7mjtu9SjZ74JzI
V+dRwppwQLsdbJWVnw6Dk7vUGrckU8wZkVV4+9npUsCh4inAz368+tU5dgcktUULi0hKSTQ
zAMDzG3aotPKpKQ3QAnHrWvMg+zvGoy5HUnrWDbuPLKchxnIP1q4u6EryTQlzI0nypzvGSR
2NdLoilEnVhtUvx/3zWLbpGke4kDBGRjrW/pmHtt6/dJP4YBp3RtB2lYxZC7kAY7dunFQSo
wkYtkjpnsaspCZo1fOAQMgHkVDLvhmeKOItGArfMc4pbaIwjLoie32opRcYYZNKzbCXAG6q
kplNwAF29+BxVuKze71Szt0lWH7TIqM7HAQn+lRNqmnOT03KSbat1KjziSQMyhX9QMZp75M
gjXuB06jPrXeav8O79oUGm3K3BUfNHKBGeO+R1pLL4a3DW7TalqSwTFeEjAYLgdSTXh/wCs
mV+zVT2ys/W/3WbPR/s7Ec3K4a/h95wltHJK+1kWSEHBB6097JSOJS2BkDrjn1qWGNSGVSm
QxGVOS1SwoXdsHG31r3HLXQ8vmaZBFLLwkhlLJnBxwOKbcRqtnFJjDfdz61NcyrFeBQhLEY
JyeaaY3mgMU0m1SOMjP5e9Vpe5pFdSnHJ5bCRxukB61ot5spj+zurxg8kDgE9iPWsx0KSbG
4IPHvVlLjy49qoQ2717+tOSuEo3Ltw/lq6kHJIyatFRAo3cg4xio4XS5tmDjOR19aVZN5ED
KRjGPfHSsrqOrMHpuDTMsjYwAhyCRUMuv6xbTZstWu4V9POOPwoubVizyCQjGSynnJrJl7n
1WpdGjWtzpS9Vf8zWjJp3i7El/qeo3+Bd6hcT85w8pOT9M4qj0GCSeSeT0o9x97saXg/eGa
7adOFOPLBWXlodXvP4i5prMLsFeDtYAj+da5ubyMeQTvU8swPesmykijnR5QREE2nHWknvA
8hjtnJUcrn19/as5xTZzyj72hNc3Us0gZvNBVcKVbI/GokjcQNNcNIYwvHcFv8ACoYppPMG
SA/dD0FaMc32tPIuMqo5Cp6EVNuRWHdwWg9JZxaxxIsXzKF+X5cdePrRHKWieCZWCZwJQMH
6Ed+ahed5LVhakyNAVJYjn0IH0FTXLyRyRlw8oCjBdeahrsjO99kWWE32dUiupv3YxgynB+
vPSqC3UkbNHcRyp6MpyP8A9VWyM5ZWAJxxiup8NeGItcie7uJWitYnAIThmYDOM9hXn4vEU
cDRdeu7RX9JG1ClPETVKKu/U4GW4aDUvMjjeNiv3iuNwp737OrZgwzAAM3tXsut6Z4Z0zw/
LDNbwRPsJizzIz9iO55ry6G3T7Oxk5d+Dx0+lc2UZvSzKDqQg4pO2vU6cXhXhZKM2m32Mdl
CxGeMhlbkHAG2o3jjCBwilj7VYubN4Uk2JvCnIJ71VUiLAOTnn6V78X/KYRjzak8MqxYTjb
VyK6CSK0YIYEjcOuKxyP3hI6ev41Kk7oQF4XHI9aTXcbgTXDSPdbIWkZXO4oD3rRgtCtqzr
jzHGGI5x7ZqjDMvmKyDBboPetuK5i2DZyv9e9ZTdloZSvblRH5rKqySEDjj5ehHtVYNFDiO
Hc4c5bOcjNSszCQknIfke1NnlEZjRQNzH05pw0VkYNW3LERBQKAQF45p5BCk5II6U23V3iD
OfvH9e9TuM7R6msLc2zsIibKqcCmqSV5prSsGP93GMU9TuUN6jNVFW1vsZS3I5ETy2U9CDX
J38AiBCyAuD6djXWTgbCScYBrm503hiQCB2Pf3rdO51UL2MJY5PtG2KUK5xnjOa1NFiD6r5
Mv8Gc44+VaqGIRPuRsgnA9jWto0avOWxh23fN3wccVR1VHaLZ0BLI3HripNzBgQPvHaeO1L
LwQi5OTUiNtjMbAggfnWUqnLK1tjzua6GeY8bApj8Rmor8l7SRJB83U471MOFA9Kjuj5tug
Xgt0HqfSpdRzaQRT5loc1YoXvFjGBs5XP51vwmQu7eZ90ZxmsPTwq6mVmI6Haa2oVd1ktxv
YORhgmAPxq573N6jvIgaUbGdc5JP1PpVuHzvspV8EHGeORTIbUx3AMnIXvU9xJKsUxjkIBG
AuP1rObT0IdtkQqhWQSZLOeATyfxqQtJHl5CNvftSxyswhSKJi+AW7Zqtql4YpFi2AoOWJr
JQbdidW7IdM6qVkYd6XzZPMLKnB7mmsEuIQAchgDn+lXFEewELg4rUBhAK7m4IUmsEAZJxy
eprcux/ocmOG9aw88O3oQPrx1rWC0ua09rlu0UMdrDI6kGtyw+WJlUBV5IGPWsazOJw3oMV
tQNmMvjoSP0zUy3KV3URg2brbTlcfKRkn1qyJGkMg2ff4z6iku4QJN45bAyfaoFk3DC9OcG
qa6mcuXdFhJJATsRmHRiB/KkFjLdyCOEtJMThAvJP0qWIkRKxwEI54r1Pwlo8Wmacl40YN3
Oud5HKIegHpXg5vmtPLKHtpq7eiXd/5dzrwOFliavLHRLco+G7bxpBbKNQntniVcILjJkX0
yVpddsPGF/Hj7RbPbgcwWp2s/1LdfpXQanq9jpNuk15KUDZCqq7mfHXik0vWdN1iIyWMpcL
99HXaw+or8r+vYxVHmUcNFRvvye7/XmfXOjRs8N7R39dTxVvL0+9mt5LeaJxhRCykbDn0rr
ovBOuvHvgjtYWbkCST+fFdF40sYHt7fWjChubWVctjBcHgKfX2rVj8U6A8azHUURm6owOR+
lfWYriPG1sJSxOApXbbUtHKzVu1tHe92eRTy3DQqyp4me1ra2ujiX8A69KPne3VjxkS8D6c
VKvgLWxGE861wP7zk8+tej2l1b3tql1ayCWF87WHfBxUd7qNjpsSy39ylujnapbPJr57/AF
szedT2Siuba3K7+lrnpvKMGoczbt3ueV634H1ez05r/fFKYly5Q5IH0PWq+g+AtT1nThqDX
EVrblvkEgYs+O4Arv8AV/FWjnR7qK1uluJpY2jVFB7jqateDL0Xfg6yjPyyWqmBwRyccg/l
Xs1+Ic3o5a61WCjLmSu10tfZ+elzlp4LByxCpQlzK19zyi+sNS8Paq+n35jBddyyKcq47ED
9KvaXaSavdxW1rGpeQdfpyc+n1rpfijYmTSrDUkUM8MphOfRhkD8SKpfC6yeS/vbwpxEgjG
OmTzkfh/OvdhnbqZI8ylbnSa8ua9v8mcFXLk8YqC2f5bkuteC7200ie5t7iOcxoWdFUhiO+
K4PTdLvNb1VbHTYxIzLuO9iAi+5r3XXr9NN8PajfMSPLgfbgZJJGAB+JrhfhYifa9TCgcIi
5A79/wCVeVlef4yWVYjG1knKDSi7WWtr3tva6O2vl1CniKdKnopblJPhRqzSsTqVlsznGHO
P0px+E2pH7+rWiAdCqvzXq13cR6dp1zeyBmjgjMjheuB6VyMfxJ8O3DRoy3UAdgN7xcD64N
eNheIuIsZF1MNHmit7RWh3VMFgaT5ZuzfmcJq/w+17TLU3EXlX0UY3MYCdy/8AAT2+lYXh/
Q7nX9XSwtF2yEF3kY4CIOpPvX0UqqYxKrZBXcCD14yK8uvL+08GfFO7ulhdrO5hHnLGBld4
ySo+o6V7OTcTY7MKdahyp1oxbjZbtW0a2vrpt2scmMy+jR5Zp2i3qRj4U3anP9twA+qxsT+
pq5a/DOeFNg1aFiTnJhPX861YviN4ammSJHusswUZgIGT0712IJUg187jOIOIMLb6zeF9rw
S/NHZTwOArXUNbebOAHw4eIP5WrJHI/U+SSD+Gaw9a8GXejxRT3F4t/bFgNwBQqx7Eeld5r
Pi/SdG1B7O+E3nKiv8AIuRg9K4/xL4rtvEOmx2Wl+ZboJRI0kuBux2Fe3kmPz/EYilKvFuj
LduKSt3TSR5uPw2ApUpcjtNbavci0PwTPrFr9u+1fZoCdqZG5nxweOOPfrXW6b4RvtJWRLH
XpYkmIMi+SpDY9OeD71q+FwP+EX05sfMYyc/Umo/EviSPw3bW88tq1wJ3KYDBduBnJz27V4
2PzrNMdj6mBoWa5mlFqL+Fu3xLfS524fB4Wjh44ipdO127vr6GLL4F82ZprnV3kkc7iXjyf
51znibwxceH7WO9WYXluzhHwNrRsen1FarfEoSSBV0YsT0xOP8ACsDXvGVzrdqLb7IlpCGD
shYvuI6EntX0GVU+Io4mn9aVqa3+C1vLl/A87F/2a6UnT+L5/qYS3CzM0bKVRuAveqFzZRM
skkb7DHyd54NSyXvlq3mZjYLgEnJPHasWGeS7lCytuC9COCfrX6TTh1PBgmj0Dwd4Ct9c0j
+0tSuJYbcuUiiiIDNg8knB710GpfC/SG0+QaVcTx3YUlPNcMpPoeK2vAqhfAunY44fg9fvV
1CoAFbJ9a/Ec14kzKnmVWNOq1GMmkulk7bfmfb4XBUJ0IylHVrf1PlqQypKyspRlJBXPQg4
PP4V634W8EWN1oFrqGrCZ5bgeYscb7QqHoD6muT8VeGriLxrc28EbbLidWj9MORj8s17fFA
traQWsa4jhQRqfXAx/SvqeKM9qQwdCWElyuoua63tZafe/wADzcuwcJVpqorqOhxeseBtNj
0yW40zzluIkLhJJNykDqOeRXm0E0Thnk3AkcheoH/6q94uxnT7of8ATJ/5V86pMEf72CR6D
iteDswxONoVY4ibk4tWb3s79fkYZxhadOcXTVrnonhPRoNZczXCMLS3/hU4Lk+9de/g7QHj
ZRDJGx6P5hO33wev0pfCOnnTvC1qroBJP+/Y+ueg+mK2xLE000KNl4WAcemRkV8ZnOe4ueP
qPD1GoQdlZ6aaX+b7nqYLLqEcPFVYpyerv+XyPFr6yeyv7m1mjAaFyrYHHsfxquCu3joOPS
u+8YaRbtdw34VkaZdrFT1I71l6FpFtdatBA0fmqpMrbucY6Z9q/T8LmMa2XRzCei5bv1W/4
qyPkK2ClHFPDR72X6DdF8FSanbrealK0MDjKxg4Z19cHhf611Vv4E8JRL8uhxzOBgvIzE4/
OuhUZBxwAPwA/wAK8n1v4m6tHq80GgwwNZQsQWlTczY7nPb6V+c0MXnOe15LDTcYrWybil2
V1q2fYPD4TL6a51dv5tnSaj8L/DNypNlE+nTno0b7lPHcH+leWxaPfaHrdxp99GBLD8wZfu
lT0IPoRXqHhz4h6Tq9myatNFpd/EuXSQ7Vf/aX/DqK4zxR4kstd8UyPp7CW2hiEJcKR5hBJ
JGe3PFfTcN1s3p4ueExqk4Jbu+j6WfW/wAzzsyhhZ0FUo2u+3+RqeEdIttY1Yi6Zmgtk3Mg
bBfnAGfTrXXa/wCFdKm0eaW0gFtcQqZFeM4zjsR3471g/Dnm8vmIwTCvHp8xrvb3nTbvP/P
F/wD0E14vEGaYyhnShSqNKPLp01s3ddd+ptl2DozwTcoq7vr10PF7OGa+1C2soeGuHEaluw
J5Y16lb+DfD0UcaPamZoujyOdxPr6fhXmnhxyPFuljrmYD6V7SetdfGWYYnCV6dDDzcVZvR
21v5EZJhqVSnKc4pu9tTCi8DeFoXM0GjQq5zlixOc/jUp8KaDt2/wBnRDuPmbg+vWuK17Wv
iHbeJ7uPTdOuZtNjkxEVtwQwPv3FRXPiDxtbWf2u6S5s4+jb7YfL79Ca4KGWZtiIwksbH3k
ml7SV9elu51VMRhYNp0b2/uozvFMNto2v3lkgkaNcFFBzt3DOCfasOaaOWyx5w3ZC7ueKjv
76a5LztLJMzkszBCST6mq0EclzFIFQvImHUdz2xX6lhqc6dGEKsuaSSTfd9z4+q4uTnBWTe
xdsLpIC+5t+OM+341DfXFteoY1Vy2cKSMAVVAkEKt5ZJydyr94c8ipXsvLQz+YTghxjoV/x
rpi7MzSW7K9vPLaqYpMsV9OgrTW4JhGW2vjOPSs6EgOd4DNndg1KyyuW2KPm6VdrsTdyS6n
f7Pt3klv9rGaywztHG2SQTzVqYERIjksAcY/CqTuU2qBwT3/xrWMdLI1grI17MH7+Pl9fwr
Ztv9Qfc8flWRanFojLyACDn1rVsW3wYPG1v6GsXdsUH76M6YqUaNs5JB4+lQr+6iGB92rGw
i4JWQP8o4PFOMYOXICj+7npTcruxkFrb/bJYlZgu5wuQecZ9K90ChECD+HgfTGP6V4NF5sH
RtwV/MAHY/5Fe7W86XNpDcIwYSoHBByDkDP65r8y45jK1CS+H3v0PqMimvfj10PM/Gdwbnx
HcQD5jbhVA9AQP8ax9FvLzRtQ+22cihuVdTyrj0Iro/GugznVTq9tuKSoBIVBO1xwM+2Kp+
FNAl1mWSS8SSGzhOGcDBlb0X29a+kweLwUMlp1KrTpqKUl521X3nBWpV5YuShvf+mQa14i1
LWPKin8qKJW3COIEDPTJJrDWRQyrknbxmu78V+G9O0/SPt1gjr5RAkjZ87geMg9jmuIe2Cb
iGHBFdmTV8HiMKp4OPLC7VrWs+t/vWupyY2lXp1bYh3lbc9c8JkHwpZEejf+hGsr4gMBpVg
h/juCB6Z2mtDwa5fwpadgNwA/4EazPiL/AMgfTve7wPY7DzX5jgE/9ZGv78//AG4+qq/8iz
/t1foef7g7HH8JruPA9/5VzPYE4SZfMX2I4I/H+lcOkYCYLbXzktjOau6bqH9mapb3RJPls
Pm7Y6H9DX6Zm+E+vYOpQSu2tPXdHyWDr+wrwqdnr6dT0/xZp39qeDdRs1wZPL85R7ryKyPh
1YtaeD0uGUqbuQuM91HANdfvWWJSMeXIuemeCP8A69RWlnDZWEFnbL+7hXaox0Ga/F45jKn
ls8va3mpfcmn+Nj7/AOrp11XXY4T4o6msWlWWlITvun86QDjCpwP1rM+EZxe6seceXH1Of4
jWB481E6h4xuSjboYCLaMjkHb1/Un8q3/hOuL7VwB/yzT/ANCNfpFXA/U+FpQa95pSfq5J/
grL5HhRre1zBS6Xt9x6dqVoNU0u5sC5RLiJombuue4HSuCtfhTp6SAS6tPIgOdqxqpP484r
ur+6kstLu7uIrvhiaQB/ukgd64DSviFqkt3bx3llbOkhAkMOQwBPbJxXx2Q085eGqyyySUU
9dr3t5rsepjZYSM4rELVne6hdQaVp7TTRzSRRrjbChkbAHtXhOv3tz4g1OfVmuUUTEFEB+4
oHAI7HHWvoMY87O7gn6V4r4z0y1tfHN26qYllVJSigYYkckAV6/A9Wj9ZqU5R/eNXv5XV1b
8fkcedRl7NO/u32OXs4ZEaF3fcBIhIPUcg/yr6PyCAR0IBr57t7eV9RB3qbWRhJuA5IyMY9
cdK+gxwAPYfyrp493w//AG9/7aZZE7+0Xp+p5J8RIY5fFbNuCSpbRkMe+MkfrXM2NxvBikM
e7IwyjG71rqfiRItv4kSfyA7GBBuBGVHNc7aNbzWokgQFG/iZcNn3r7fIGv7Mw/8AhX5HhZ
i/9oqLzZ7T4VcN4V07HaMj9TWnc21rcL/pNtHOF5xIgYfhWV4TAXwpYDoBHxn/AHjVTxdDr
Nxb2q6MJWfzD5gifZ8uO5zX4rWoutnFWmqnJec/eeiWrPsoT5MHCXLzWS07mwum6YRldNtF
+kI/wryT4gJY6Z4h+z28EaIYVZ1Q8BjwBjtxjirr6Z453krb6go9RcjH864/VNE163ukfVd
Jmi+0NgTSsT83+9/Q1+icP5d9UxXtJ4yNS6aUVJO/yv032PBx2I9vT5fYuNutv+AZf/HwQ0
eVC/eA5I+tWxaCORDbTFt68HHDH2rWis/slsyADJ4YgDP403yJTGFAUKv3do6V+hSqaWR87
KfY9Z8FMzeDrMNjq2P++jWvJdiPWLexZsefbvIv+8rDP6GsjwYjJ4Ps1Y5OX5/GofE062Xi
HQLknADMG56g4FfgdbDfWs3xNFbt1Leq5mvyPu41fY4OnU6Ll/RFvU9JN14q0m92EpGrmT0
+Xlf51p3Nz5dxZQBsedNhv93ac/rirjBhIVJ5JrmL67L+PLCwQ5WKMlgPUgn+grlwzqY9xh
PalTl9yUn+bSNqvJh05L7cl+Nl/mzobpStlO2ODG2AP9014VoVh/a2r2ljt2hmCvnqB3Ne7
Tlns513Afun/wDQTXlHws0yZtTvNTmJdYE8pM/3m5P5AH86+h4axn1LL8ZX6rlt6vmS/FnH
mFH29elTf9LqetfKEzwkSADH90Af4CvPPBevSXvi7WbWaQFbrNxDz1CnGB/wHFd/JGs8EsD
glJEKMAccEYNZWmeE9C0m8S703TBDcICFcMzEAjnqa+dwOLwlHC4mnXTc6iSTVrJp31172P
Qr0qkqlOULWj/w35D/ABFb+f4fuWVd7wL5yKP4sDJH5VzXgqX7Rqs25hxAST/e+n8vwruyS
xO7nPXPevKrC5/4Rzx89tcMq2wm8k9fkVuh/AkV9HkGInicqxeXLdJyj+q+9L7zy8fRVPFU
cS9r2Z6hOXFrNs+95bfT7pr520SyTU/EVrpU7MkVxIqu6jO0nrivozIPfIP5HvXl+pfDnVI
dUmuNGltmgdvMiEkhV42Jzj/A0cI5lh8JGvRrVFBzSs3tdX/zRpmtCpU5JQje3Q6Y/DfwY0
gL6YxYdzcOT7965vxZ4M0rw/pg1zRI3h8lwksDyF1dWIHGemCQa7Tw5pmtabYv/bWptfzzE
YXOUhx2U96reO1DeBNSJ7BD9PnWuXA5vjaeZ0qSxLqRcknq2mm0no/67GlXDUZ4eUnT5XZ+
pzvw8IbUrtgc5gH/AKEa72/BbS7sDr5L/wDoJrzT4XybtZ1FdwOIF4/4Ea9MvmMel3km3Oy
CRiPoprPihcudP/tz8kRlatgrep5L4fjI8S6c5+75y4O08/pXsR614P4b1q5vPFmlwXDYzd
IR756c17wep+tenx1G2Lpf4X+ZhkSapTT7/oU5dV02CRo59Rt4nU4KvIAR9fSqGoeJ9AtNP
lkm1S3kRlKhEfd5hx0xWJqHgW6vdcvNSTV4Y47h9whkiJx37VD/AMIDcbi0uqW7rg4AhPy1
5uGy/JGoSq4l3sm1Z79tjericcnJQpXXTU85keNkW3ZducleemewFSxtDbE5y5THzHjCj+t
L4n0W90DVha3EqyDZvRlGMiqVsVurdkk+XJHOev19K/ZqVaFenGtTd4y1TPjKkHB8s1ZroM
S6cTySxgsucgsK0J71Vst8CkpJ8vzjlT61RdZYYtiRgrhgT3xUkaibYycRL8pQ/wBa0OfTc
bCJZGjYgFV6sKkMTtLJjotWpWSGNQo+8cBVPWkUt5a5G1fQjmkncSdzK1METqPbH6VlnIf2
UZNbWoQs90XPMY4ArKeMCYggjcCAP71ddPY6Y7HQ2KounI3Ukduepq7ZMAJU74zVC1s0ASV
5yW2gKM8KPStK1jVTIc5OOo+lRJXM4P8AeJGcV2hZM56cfhT3/fqp6Y6Y/rVWOdBJslc8gY
B9asTHbAfmHOACves7O5DjbUITvBIGcnoOvpXZ+F/EUOloNOvsi3JJjkAz5fsfauOQAMehX
2OalVhzuOfrXl5jgKOPoujXWn4p90a0MTPD1FOD1PbYJYZk3xOsqEdUIYfpQ7iJd0pVIwPv
Y2j9a8ZilktwPs8jxFiSdjEZ/Klllln/ANfM8g/2mJr4X/Uh3/je7/h1/M97/WBcv8PX1Oj
8WeK4LpV0zT1M8BO6RwOJCP4V+nWuVVlnj3KeCe/X8RUhVdpR8/KBjacEj61SaN4MyDJJ4z
ntX3uXZfRwFCOHobLq935/16Hh18TLEz9pPc9W8E3UD6DHab/3sLsCo9DyD+tYnxNvolh02
wD/AL4SmVgP4QBxmuHiv5YkDqCAf4gSP5VWu/nmaUnd5vJ5JJ+ua8KjwzCnmjzDn0u3a3V+
d9vkeos0lLC/VuXpa/kaqLvAYHgjOaQquSp+b1X1qj9udbRVhX5iMD0FWLNGyZpSSzfdBPS
vp3TcVdngyhZXPWPC2px3miRQvKPOt12FS3JHY1oatqkGl6TPdtKBKqny07s+MAfrXkW8Ke
Gwe2Ka5LspUkkDue9fA1uEKNbFPEe0tFu7jb71e/6Hv0s9qQoKk43aVrnLyPK87LKCWJLbj
/e7mu0+G2q2uneILq1u51iF3EFRmOMuCTj8c1yuooVumAAB46e9VVCq7CYZ+vNff47Bwx+E
nhZe6pLp06/gcmHxEqU41Fuj3bxTq9hY+F77zbhGknhaJI0YFmLDH6ZzXjUUPG/zfLdRkYG
AT25qgimeQ7JFDDHLk4wKuRF4oGZG8yMtyVJNeZk+TQyahKlGXO5O7urfK2v5mmPxzxMlJq
3Q910rXdL1PT4riG+hZgi71LgFWA5zn3FeeeMNRsr/AMS7rNlmjiiEbyAcMwznB9K48iK4i
d1AADZPYj8KswKCdyncO5968/K+F6OW4t4uFRu97Ltfu+v3IvF5nLE0VSatYkQbY/kG0oCd
uensK9n03XNMvLCG5+2wD5QHV3ClSBg5zivGoYxOxlJ2snAHrRgCdi5ZRjHAyPeunO8jpZt
GEZScXG+q13t0+RhgcfLBybir3NjxXc2mt6/JdQSSNboojXssuM8/T0rGhXy4ykcLIiHBU/
zqQCNQFHKsQenUU+WWOCH5cDPAX1r18Hh44ajDD0toq33HHWqyrVHOW7O98LeKNMt9FXTtQ
uVt3h6O5+VgecCt3/hKPDvfV4MevP8AhXiEl2HY4UYzjHvVaMSzziOMsHPTB6D1r5fGcFYP
FV54hzlFybbSta736HtUM2r0acadk7HuieLvDEhwmt27N6ZP+FY/ibxFpV1oktjbSC5mmK4
Gw7Rg5Jya4C0tVto/VzyT3qzk+vUY/CufC8JYLCYiNdTk+Rp2bWrXyMa+eVqsHT5Uk9BhVW
RxGSVfpSqCFwwoB48sKQq4OV659KcCZJJFxko20noCevH519nzaXZ4fMtzufCeuabBpJ0+6
uVt2gY7d/RgeeKyvGOsWmpXtqlk/mLBG37wdGbjGPbiucIdeQQv1pu4n5XTODn5e59favAo
ZDhqOYSzFN8zu7aWu9+nqenPMqs8MsM7WX3npWn+KdIfTYXu79UnVAHVhznHNccmuD/hL21
jY7R+fkY67MYxWI7qobIcZ5PU0yJxIP8AVkAdCTnNZ4PhzBYWVV07v2iad2tE90rJGlbNK1
aME7e7Z/Ndz1C98VaPFp0zwXPnSMhVUCkHJFcv4P8AEljpK3Gn6i4jEriRZFQ46Y5rlXaYZ
KwfPn72/PFVWilE5JHykZY5/Sow/C+Cp4WphLtqdm3fW62tpbT0KnmtedaNV2vHb5naeMfE
8d7bwWui38saxOZZJoiU3DBAAPU81xLX/iRUUxavdzMRuCeacke3PWre1ZQGCgt0LGsiE+V
dgquG34PYivZwGU4TA0FQpxTS6tJvXuZVcbVrTdSTt+R6Xo3xJ0AaLANXuJoLyKMLIpjLby
B1B/xrhdf1Y69qt7rMSmNJWXZEww21Vxk+9JqFnb6gm7ADjqwXmsqCzudOgmF4fMhC4VskE
iuXLcjweArzxNC/NK+70SbvZI0rZlUxNONKb2PQPDfjg2OnpY6iGuEhUbWzl0X0/wBqupj8
d+GJC6NeyxyIMsrQtx7cd68btrXzb43aS5j+X5c9RjkH9K0QrOC+zqcnHrXDjuFMtxVV1Wn
Ft3fK7L7nf8DSlm2IoR5E7pbXO31L4j2xaKPTYpRAJFMssuF3KDkqo9T61U8aeM9J1HwvLp
untNJJebATswEGcnP5Vwt3b+dIY3JGRwD2qGPTltVDb8yfeOe9bUOFsto1KVWEWnB3Wu731
0119B/2rXkpKUr83T/I0PCWsy+GfEUd00ZmgkUxzquAzqTkYz3Fdh4g+Jdjd6PcafocFzLd
3KGEvIgVI8jGSecnHavN2lWRriKZSccEdxVI7ra+QeZlQQQQOMY9K7sXkGBxuJjiq0ffj56
O21yaOOrUYSpwejL+l2NxHeR3Ec8du8DKwIbc/BBGPSvXLb4gRSW4E9hI8yjBKOu1j3NeZw
3trcDygS0u3k42qfwq1EUDhiOD7UZrlOFx7j9aje2z6/gclLHV8PK9N2ueiR/EC1cYOmTB/
wC6JFOBS/8ACf2bHA0+XHQ/vFzXn8bKokVmKg9celMW2eF/MWXah/hAB/GvEjwtlV9ab/8A
An/mdTznGW+JfcjW1vU5tYvjdXUaLuUCNBztX3PcnrWIlhALjzUTDE8gdKt7H2gnp25ppB5
AdkPqvWvo8PShRpxo01aMVZLyPIqVZVZOc3q9xitbyGSHqwzkVTVHt7l4toKNyGB/SnLYeX
OzrcSEuME96dLBHFtdGcEZLZOdxxwa6bwS5bkrk2JI1E2JnXkHhf7tThSRgdP7xHFY0U12o
YyJIjE/dII4psjXD4A3gdCDnBzVeyblqW6V3cn1K4dpQEwREuWI+tZshEsskhyDjoOlNjec
gqDvI79KdHguB1yQPrXSbxVlY2oV2QRx5zsUHI71etHwJBjtTNoU4Cgg9T6VPbqv7zgdP6V
kmYUre0VjEuIRN8xXLgDn8KqB5TItscALzWjNdxRhWLYyBg/hWUAZ7p98ojYj7zLnP4VpDV
alxi9mbECJHCFjGPUnuamRQ2c9qy7Z7qbckcoYoM4Y4J+laKyStaLMTsVeCp7e4xUSpuSMJ
Qsyxxx7DFL70yB1uIkdEDq3G4etWAoWAFejDOPSs78tkzJporNIABt5A+9mmM5cYG0j+lOl
LjBQjcOnGKRPLDAshYnr0/OseZt7gnYiMKkIySFY92SNufm9aoSyR7laKVS5ODlcH8K3lj8
rlDuGcnPcVm6gm2NIooo+pb7o3KPpXRSm5aM6Kcu43T8bnyActnntWkQGcjoPaszTpxBcBJ
EZS3Az9M1qLIjoRnBzjHXv1rOtHW5NW/MRL8uS2Suce9TQvGXIKsv1qKb9wQTwSCQfUD0qS
HDThhIoCAsDnv2rnMDBv0ke6lkHIOAKbLFIttvKjkYBxW7Y6Ul5Z3t5LfQ2cFquA7vlpJDy
qKg5bPr0FY/mPNbtG29Ze4L8H/PpXoQk9Edqk2tCivl7vmRnHDBQcZFXoGkBDpEc5wQGzx9
KqyNsf1J7AZpqKwBkVlI9mxW8o3Ro4tlpZPO1AtsEZ7A/xGteNCiYIxn0rHtSRdRMxA5J6Z
zgVvtDIMHbkDkntjnP8qwqStoc9TTYijV4eOCGNTlNwOByaaQbchXBUEZwR0qC6vvs0OVOA
2OvU+4rFxlN6GVm3oOu7hIId+OgCj61jOwdy8jnDcgg09JXvru3hLYLyLGGzwNxA6fjXd6l
8Mr/AE3x1a+Fra7OoyTRLKJTHsVASdxI5+VQCffiuqKVKOp1Rjyq55/BA15MVjbb1GTXQQW
8MMaw2+D6uepP1rofEnhuPw3rs2i2l8mpPEoaRoYiGQns2M81gywSK4ypjYDLKwIJHrjrWE
qnO+xjObbtYUEFR696MqPvdKW3tbowm4jtpZYE+9KiEqPxxiq+1yryKhManBk/hH49vSsuV
NmL1ZYVghLKSAe9KJePl6UkEUs0TukMhSLG9tp2rn1PQU+O3vDeCEWFz5hXcFMZBZfUDuPe
hxuJJsYzFsA0KWRug3Hpnpini3aWOW68tmji+84BxGf9o9q3fBmlaP4i8Q/2Ne6jLbSSowt
ysYZZZBg7cnoec++DSteyiVyNuyMMN5qvjIG08D6VEABGvGK63w34JuNV8W32ialPJZR6ej
m6mj+8Bk7cducZz6cVyl7ZXFrK7Wpkns3dxA8i/wCuCnGf07GmouO5fI0NqOSPepwcE9Cel
T2ljrNxJbKNFnQXefIJj4lxj7vr1q3YaPq2p3EsOlaRc3T2zFZkVOIyOo+taJMlppmCJ5bU
kSrhc5BC5zTJFjku3mUfMeWJrRurea0vWiuI5IpU4aORSrIfTBq74f0KTxD4jsdJtY8tNJ8
5xnbGOWP5Vm/ea1KUm9DKhwISVY9cAnrSeWxDZO8Hrv54rr/HPhVfCuuzWcS5sZ/31oWOXK
fxDPsawY9H1aWGzmFhKYb2QxWzgcSkHGBVJWCUbSstzFW1ZWE8YCoi4AHpVy3mRYywPNbmo
eEvEWj6e97qOi3NrbZVWd1GAW4A4PrXG69p+o+H9Yksr61a1uAEPlMRlgwyDVpcyNYxcviG
69LKpjuIm/H6VSN3I9ukkrktuBq3f2OqaXevYa1aSWk0kaSpG45ZGGQ3Haugufhn44tNOe/
uNClW0jjMpcMp2oBnPX0NaLTQ2UOU5O6YPHvdCT2K8GqhlMys5XBHIFXJvM3DahwRj8KgIj
QzKAVYjqf4vpTKTKgldJFk3YGcHFdPYahHLbg4GW4rmjaEKXbDZ6YpYR5RVW+9npSaurMc4
qaOxfC4ZeQwPJ6HPao1lAlJJLEDhRVSzvAlv5E5/dn5lB6/hT4pohIwhBYyAAEjhfpXFKDT
scMotOzLTTlihc43f3akAYcnG3tUKRrNCRnAQ9e/HagYJ4woP6U+TQnl0Hs7K3y1MkSN87D
kDP1qCMchzwAateYOu047H1pRT2E9NhrKFAI6+p5puC3yg4JpZJBkJg5pRGSGOcY6460Wal
YSbuZNykcFtZxhAsrB3I7/AHsc1QslDXcZPQVf1WTzL2EBMJEhGOhxkHOaqRofMgUhIlDEh
R2rulszuV3E2gx3qvYirdvwXLfdIPT6VXiO6Anp8x4NSW85FxJCOy5P4iueKMqUffTMU6ez
lUecbSByFJwPxq40CsyySFWKDaMDH41Ieqj0Rf1FJVubZE5vccoh+Z3iXeejYqdVVSEeUYH
Gex9jVbrgNwuetWAxWbZvKgnJIrSErGPMynfoyjfbKUAPOw8H3xUFvqLpFsd13DjCntWpnJ
JVgc9271FNZW8kQdiFfP8ACOtTKonpJGynFKzGRz28wC7+f73Tn0xSxsC5wQe3FVPKMZD7c
Anj3qeGVdmHUI2c1i6S3WxDinqi6CyDJGVHYivUvB+mR3fgbTbi08J2Ws3Euotb3DTRjdHD
kbm3dRtB/GvKATLuIbAIwBXSN4kW2+HMPh23luYL1L17mSSJyqNEeNpI5Of6UU007DpPlkd
vpOiadpy+MBoGg2Ouy2epxQWcdwoZSCBvUMfQkj8BU9xpvhceP5fDIsra2bVrDYyptP2S66
gI3bjr/wDXrzrSPE8GkeDNX0qIzJf3N1Dc28gOUQpyCT2rR1/xFZ6vquneIbC2ks9XUJJcB
gPLMynhlx69/oK2k4pXZu6tlqaQtIPC/gzS7PU7KOfVta1NdrSxZMEKOFyAeQSfzzXTXfgX
To/iTb6rpCRXVhFqCrf2m3P2dyuckEfcIINef+MfEUviHxjba4PMltLYQqkXRgEIZz+LZNW
JviHcx/Ee88WaEkkdtdyL5ttOMCdAqqVYD+Ljg9qlxhJXQpcjSsbOpWFnF4R8dzfZIVmttV
RInEYBjBY5C+gPoK5L4Z28c/xL0YXUaTRvNIDHIu4H5GxkfhWjeeL7W40jxPYfZbknV79bi
J2IKxopJwe+ecVz/hTWrbw744s9blhllitG3MqHl/lPAH/AhVQjFMvmizrfFVhYeEfCMunQ
WsF5qfiCSSd71lDR20IcgJGSPvZ4yK2/FHgPTL/WLC+8OiI6nBHbXN7Yqu3zYyRiVR74ORX
DXviyG58I6toGqafPcRTXD3em3CsN1pIzEkHP8OD2pdW8fXOq+LtN1/QEaxnsLOKBfNcLko
DuHH8J9K31L5+p6HcWVunxA+JSi2hwNJRo1VFAjyo5UY4/CotY8NPrngrwtLaahp1i6WTBj
dzCLzckc9OcY/WuUl+IEb694n1iTSpvN1rTktPKjYERSbcE/wC7+tcr4m8Uxa/4b8P6ULV4
G0q2aCR3YMsjHpgDkc1m6am9RO03/Xkdz8SNJvNR+Inhzw9p/lGa4sLeHdFjZkkhnGOwAzn
6VP8AE/wvYS+GI9U0XT57dPD0g0u5M0RXz4gAVmX1G4nn3rGHxMs7fXo9Yh0aZr+HRl0u1k
MilYpAMNIRgcH86ztH8c6va3by+JZrrxDYPG0TWlxKRgsOHX09O/FW2o6lc0Y/M5rQ7JXv7
adsbFmXC+pDCvqrUbiF/FGp2elxRw+JZdNBtJ5hkMuT8o9MHqPTHpXy7EypdC8gklSCKTd5
WeQM5x7/AFrt9W8dXmueM7bxLZWx057SFRGhkLZAJyTx3yRj2rn9rdtyZzKra9zZ+HAvYfG
WtCeVodQWynLvNyRIGXlvxya39fsYtUv/AAjoPie5t7jWbm53z3NqmwNb/wAI3d88VzN18Q
Yj4pvddh0KOF7uzezmRZeZC38TcduwrGl8UXd14W07S5bf/TdOlL2V6X+eJB/AR39qi8Yxt
JidWKR0OsfEHxDYeLLiy04RWun2Vx5EeniIbJFBwVPGckdK6eDSdA0/xr4pgmsVfTbnSEvZ
7RUBKbiWIX0PU/hXJp8RLOWePU9Q8J2F3rMQH+mFioZgOGZQOtZNr4y1FdQ1q/uo0urnVoG
glcsV2AnsPbpilzpWu7ic0pXvc6yTQIdE+Gfi6axuVvdJvooZbO5B5ZdwyrDsw/Wtu2/5KL
4W3IWJ0DknnsT/AI15LZ69qGmeH77w+kplsL1NrRyHPltkEMv1x0rdj+IN3Frmm6r9gt/Ms
bI2apuOHGCN2e3XpRzLcFUVkttvzNPxl5Wj+FNK0PSkZ9H1D/Sp71eDdybiSjD2PY9q80a4
/s27t7+yn8m7hlWQbR0cdDgd+3FdEfEN0fB9z4euIYZ7eeXzYWcHfbt32Vi2cFvbXS3f2cP
Lu3kOTj3H496yTtK6ZLkr3Pa/F/iKCD4dx6tHZCx1bxHAiyoDhlAXkk+w/nWRo8Hh+7+E+i
2GuSm3FxeSxW10P+WEmcjP+yTwa4rxT4kvPFGpW97cxR2y28XlJBDnYB7Z6VUm8QXM/huz8
PNBEttbTtOrgfMWPY+3NdHNd3NHVTlfyPVzp1xpmufDrTrsx+bCJImC8r2IKn0Nc7o+t6XD
aa14YvdZu9BuX1eWeLULdNyuSxwrEdMY6e9czH4v1e3fRZ2KXUmisxtzMMkqQBtb1A7U7Tf
Gmoac1xu0zT9RgmnN0sVxbA7JCckhqanFdQVZdf60MTxpba7pPjLULfWJRqN98rvc87ZFI+
U8dOK9G+FunW+l+FtQ8V6veQaY93utrS4mOBGOm4Z9Sf0rzLXtXv8AV9bn1S7uc3c5zJsGF
A6BQPQCrOs+K9W13w5ZaHMsEdnYD90IVK7iAAN3PJ6/nSXLe4cy5rpHrWq6Jp/iP4b/ANn6
dr0Gv6poY81biEjcy5J2NjPJH54rCtNw8LfDUsAGGqSEBhjHzd/xrzfwv4o1bwnqUt9pLpF
JNGYSki7gR7j61ffxbrk9vpsQMCR6bctdW4SPGJGOST6jrx705uK69vzCpNdV0Om+Id5pc2
tXkNlquq3N39sZZ7e5P+jpgjOwDrg4xVT4sWsNz49k3KpK2kB3gdPk/wAaoav498Q65Yy2F
+9psnI8wx2qq55z97ryRU2p/EXxPqGmvp19PbeRMnlNst1DFRjA3de1TJ9bidRXdupF8YbC
4k8cLdQRiSJtNt1GOnCn8u1dJ8TbjQV8mCWXWU1l9Kh+zpbuRauuMDcPpmsHUPiL4l1DSZN
Lu72FreSIRkLAqsVAwfm+lNu/iV4vk077NFfQeS0fkEC2TIUjHBx6VtzJ7M19qr2Z56zvLJ
sxtwcZ9qppbRy3DjcGPWrzGKQbNpLDrjqDT444YleRI3GewHShuxbdkUJbacAmIBk2/d96z
BHKG2yZQjn5hW5LPJAibThDxkishQ078sP9496pdhwbaJYw4VW8zce465HpVyOWFY0EIO1R
jdjFZylsiPgNnjHete3lSKKOFcMQCSCKiSXUiexpIxeCKZU2h0xu/vY70wRMAA53hqhhdZl
RijDyxwM4FX1BcKB161yttanJK6dxQMMCBuXgY9KV1AYADk0GKReScgHODyBSFsuGx0q1Jb
ELzFaNeGDBj7VJHu8pz3ziljj+Y89qcFIkKr/EQP8A69bQioyUlswW5i61EwvIXB2jac/kK
w3KiXcjt1H3u9dL4jQo6yMNqtkY9O39K5lU8ucBjv8ArVnfHY62BkOnRzMOo3DPPtUWnsJp
ZpepxjNNhgb+w0XJEWS2Pc803SnO+VDzxnP4VcopWsrGdLcflUfb1UgYP4U7H7zPGKWQBen
cD+VRRqBIDk/nXG1cxkrofJjcB2p4ZWPrTJPvfhSx9TQncxHnHHHGahldgWCYK+xqZkLrtB
YZ/u9aY1syxZUH6HqazmncBqxebGuT09TUTxKo2xHjPIP+NTRozjCtjHb0pI0LlwTgg8ZpR
m0UnYbCTDk4yD1XP606Zkkiz5OCvfPQfSkkjdGUZHvSdVdf9muhXlZm0fe2KxIQ42FRkZIO
Qa2YmUgFfujtWXc/MyjgAjOF6VoW5zbqRzuHNKurIqstLlsEMOOlULy0EqvJE2WIOdp6Vdi
5JDcCqj+XvxCnmeuOn/16mPLCCk9zmTsZBfbGQMls4GaaAS4LZ3f3VqWVNtziMYKncAeaW5
jdlD5CtnPy8VqnFe8joTsBZlABR0HYE1DbhRvYJIWU5O9envVjPkj95sbIzxzj656VE+4IV
DZZjnJ9KIy8wUugyVRKpjF2QM7mC/KtV0sXYsJmbDYKODnP4+tX0ZpU2ylSMbegA981IgRp
VeJiAuAu0/d7VspW2GpNFe1tYPK3oxJPPTrWoQrSLKQpdRtHGMDpimxTGRckqccYGKbH9pe
+MexBFjIIBzXJPXVmLlKW5agtViDEAfvPvDt7U8qUULjA9B0pVZwWViDgDGKQ736EcVzmYZ
J6k0kYCydAPSnKuWwaXAEgFIBXiVyD0PtT3AVt2Fx0paaUXuT+dUk2m+wXEdiIy6qhIwRxS
zISwcKORmnAYGMfnTHZgcDpildrYCE/cXHO75h7GnffJyx4PrSFXSPBwR0HFLj5h144oAVk
aPAySDTk2oxZuTjjvT53bYAgDKOGGOn41UdtnyqcsemaauwFkkcxEkYGe1RphmGeAasIFMu
2UZPGNvSk8lllLA/dOeKL9AKV3ErvFJG5JHbP3uRxVtnMLYRF+XgZHJFKQTAGIJYHjIpkjK
Ik3fNnv3q9WrsbehVcKZnZByOMHqF9angOYZFB2t1zVWaRCSFBBByB7+tRCcJnfJsyMZxmt
Lx2RfxRLzcBXPORjio50WZV3AkDHQ80sLGOMead2eRjpio1uGFwysoZT93FZSvJ6GevQn8h
WTOMHGBzmpE5gbcm1hwRimPJEVjgWTqeucEZpEeSMyJKwkTqpXngdear3kVfW5U1C0+xyea
it+8USYxyBUNvPLLIi4OSOcVoDdNqlrHcSMcLjPbHpUlxFbWzl0BJYcMDjafTFdTeh0KSas
VJIo2jZXwS3Hrj/wCvWLNaqjukW5yx+Utit1THcRiRW8rHB3DqaztTC+WwGxpE5+U5oj2Kg
2nYzGXy5CjYDLxx2qzYzKt4iMOD1OKoRI5mDk8Hk1NCSt0WHJBwB7VTXQ3kjp3gKAogyqnr
T4g2AA2Ce9V9HupLiKWJyGAkKnjqQKvCF0cNtzz24xXK6Uk1fVHnzVnyku5XUxqMNg8GoEX
GQRzUiI+8vGwI5HSnRxnaWk6k9q6JKU/etb/IgjOcjHHNWo8F1IFVHJA4q1aksBnqKzp+7o
2NblTWGijhjnmTeEDEbumccD8zXHkhRuNbviG4IVo35G9Qo7Vl2tnLeTAR8Ipy74ztHr710
N6HdFWRrvdKmi28Af8AeOoJXPIA71Np0ZELNgc55FZN9br/AGmscbb5CFLEcbB0210ccYiU
RqAML2+lTOb91MIpRkl3M+QkMu1SwIByO3FFOyVAVTgYHH4Um3jJBx7Vyydkc0nZCVJH1NR
8fw5/GpVUq+1hg4/Wsk7bGJKnDjPG7OPepqrglCSFOTweKcGYEZYmu6NRKjKD6itrckdFOP
KG0d8/rULbVbaRn0qbev8AeFMjVXb94RnPBNcijFtJdRj0hkbDs2V6EYqGa3EbsUOCV6+nN
aQwP3aHKcE/X0+lVLlSbhgB8u1fzHNejGjyrm+Q6c/e0MwzfvjHtQhiA29Qehzwe1XLS9je
ZopXAfuexrNkAM27B55B96ztkouTvJVx1I7VnOmpuzO6UVJWOxZwDgHOe9VUikaQh2A2Nn5
eM1jWmpujqkzFhx970q+9yJiMuhYDgqf51zzo1G7nK6UkRtEY7o5bPGKjYKzOCRxjin+Yr7
irhnQZOPrUM0DtcyOrFVwGOO3OMVVOmpbmsYq+pDOYzHtlZiT2BxmnSMqRDPToKbPGrQq5w
xLkBW6FcVINpjYkZUEL0zitXDlV18ynGyViSKBliVTgnOcU53FucOmwyfKrKOM/hSoybNuf
u8EelSbG6IyqfRulZOXRmEm0yCK1JBcMUd+S3qPSrtvBKoUSyMV5IK9RT0UGRYy23HGKs+c
YpTGBynH4URhfUhybGxAmYqeOOCakMLqCWwMDNNkSNf3iERg9R1H1xSZIyue3X1pVaShOyd
ySfGOPSmFMvk9PSkj34JfP41JWXJeSE3YAF3BVGM0jFVGW/D604KScgcjvUcyksiKRjqW96
tuM21Le/kF7jRKxPzIc9zUx4x71CqEkHzGK+4zUzBl27hjPTnOaipGCd4Bo9BBywFIPmRj6
VKwGflHI61XTLSMobC1E3Kcry3GVPLkkkIRiv4VZSExoCNrSepHFTiFouVG7NPReDuWiKcp
ciE2QIJA2XkBHoBinj5SxX+LrUwCE4AGaYynccLxVSpOMVO5G7IyT/k1WnaOEFY1BB7Gi7A
EsSnhj0z0xVQHcxMjdPWspzsuVFOVidonuoJXihTIGeuDWYxiUrv53c8Voqr3DbY02lRwuO
D/hVG4s2jMqvjdH8wcdx1rSjZvU0hJS0HGW2QgJI20ruIP8NDwxzT7EuUDRnkAcY6g896ht
g0lk8pVGcgq2/wDn+NPWJooG89zIuQAx9cZyP5VvJW1QSST0JJoAG8tyQQNwIfLH2qUOsUk
Yij+VgOFPr147Gqxe4MWHQkg/Kw7j0q3EAGjCHcqYwD1980rO1xJ2J1dUu0J4FP1O6NtbBZ
4I5IZD8kqsGI9fpUMqthpCP9XyP9qud1XUnvsbokh29AR1rSO1jemuZ3N5Li0vLcxK2FIxz
WZ5Bgd99yNrZA39WwfaoNNPmFomKiVRuB7Y9KW5tZYojIT5hB+VU5IHsaaVjoUeUrXCCFht
IKtzx3phHA9x+VDTPKMyxYKY4IqPe73AbBCnr9aoo2NElWO5lUkBH5ABzg10byhoQinBGM1
x1s+2ZCTgE110AjaJWIBbjJrWDm/cizjrR1uyQKIgfQjNOxwD60Ly7b+V7ZpDnaw754rojF
8vKjG5XOewzU9sSqyN0JGPpSYAIwPrU6BPnUYJYZ/3RXn+zaalIpbmVPYxyTpLcEOFbj05O
ADUL30cNrN5BCbZCkIAx04Zj9TTNYvJopTbJtEa4Yk/xelYu0zeSoJ3d62cux1RhfU07K0Z
ruWWVzuBDKfVjya2FGM56kEn8qhskaO2kDDBL/XP+FT9AT7H+Vc7d2KL/elRoxnqeg/lQwx
GR6VBbXIeFUlOZEwu8/xfWrXlkockEP0xR7O7sYSTWjIVQMpOaljRCEIXBzyfWpPITCkelP
JCjJrT6tKOsloZ3QghVmbLNwfWoiMEipEkXaRg5Y8UJGZJnwQMDvUTpqouWO7AiPCE+lOi+
bLEE4PQUjAq+w0pdrfDhd+TtxWKhaahLRdQv1LsZ43YIz2NRy/65/rUkJGA2MBeSKhJym/t
1r2cTOKjCEZX3JpN3d0Z5x50abRjH69qj1O1BxNEpBXiQL/EPWpFUtdritSQKNscqttfjcB
xXFd7nU58r0ONCgtvDZA4H0qZn3Yyq8DHSr2oacYbjzI1zgZ4rNwxmjXaQc1qnc6FJNXLkA
cTv8oCkKeKuSuVkuUAzhQo+uf8KrQJ5krkrkbwMHjnNXGzM1wpOSzjBPcVKgk7mTepQuXKW
scZ5IJLL9aZPJIFCxnaBuzg9eKlcGSSZhjai96glUm1Z+zOqD1zVW6GqdyeGUu0IzuJUMSf
4h71thS8uAgxisaC1IuyrDJAzwc963LeVlkIMQIycZ9KwUOaaT2OSto9iBGQSlmBO707VM2
QPLljZXz19atSOdmYgN/bIFMkdgPmyQemOtbVKMKV4ud7dtUzBSur2GbQ4U52lcjjvS+WCe
p6YojtZElWVrjcfYY4q3WUMNVdPnkiXUV7FcFMYBJIpQrlhyoX9aleKNkIGcmmKFikXb7Zz
WCoTnd9ELm7kiqF6UwqEIbGeehprnMmAc56e3vUSTOV8oowXOckV2VJ0klGgr97jSe7HMcK
SB0psk7SBVCjcvIAp5GDTGQtIhXC4PLd64ElFBHQlCTSsQJCzMAcen/16Y0AjiYq7E9anUx
LMCpIK8012VwQ3fnionFr3pPUSlr5DxlYkbO4nt6UoSUME+Vs56VEkr4KADIp0Zfndx6Von
FtSWhT6tEhzkYUZB5qGaby4y6Dfg429D9R60ryHHydc96iY5UGbp2xWdSTneQ+VJFVWV5Vm
lDBGY7Ce/FTAR3YeZIwoXq79CPpUpjh4WRNydcntTRKhh8hkCjHBHc1zqPVkJX1ZB9nEs8f
lMxiI+Y57VVuU2zmMqF28EDuK04iFUFAQvRgetRXpBhLIPmBBOfSnG6kXHSWhkwWbm4MYdh
CxzgHBPGOKna2eO2a1llDHOQ56596WBgpEhycdMU5iLiZnwcdTxXZtoazepJEkQgjUtllxy
PX/JpzRq4w4yex6EVJIsI+YZxtB4FMDhQDECQeua7IqDgrmKkyRBGfl3q/HSs298PW1y5mR
3Rm5PPAq8Dl1IUjnJ4qR0kYOhwF+vNcajO94mim47MzLHSpbRpDNhi3y7R0xUki7FkA3HHH
FaihlQ8/NjAqjcjEJlQEXQ+VlK5Bx0JFaNPc6FNy1Rzl4I47newkUHruPWo5xGJm8ollH+F
Xbm3ubqUNny415LvzVYvCJD5LEnOC3XNWjoTuVY5lO1VPzoM7T/Wu1sCsluMnDY5FcFt23+
CMDPB9v84rstLk3WLEsVYtkkfSqjLkfMZYiN4mmw2timO23HFNtyxLIzPleQ2eKaElaQh23
HtVVK8pJci3ZxXS0EjyH5JOalmJhglZeTmnEbW2nrVa/B8iNRyWfIrC95s1huc9qkck9yH8
wKGHOfaog0g2xIxKHG09jnrU94GW3cMpznP4VJYxkyxDgbV5z7VZ2XsjZiULBEqn5VH50rO
fuY4waZb/AC20IPUrUvY/Q/yqVGzuctPWornPupU7CCCMEjoc4q7Z3phwjkbTwCe1SXdvvP
y/eUDn2xWawGNpOBnOSK2ptbo2Vpo6EABQVIIIzwc0hXI56DqPWsi3u5I8RCc7c5OOwrVil
ilXIevXp1oVl7J6aW8rnBODhqPRACGRDx070SAnDDh81YjO1PUGoXGHNeTXpSoWT6jjK6IZ
lLnKkKCOc+tPA+UA88U75f4lzT/L461zT953WpQJkQyY644o2qLbB4xT4xzsz0Gc0kyf6Mz
HIK9iO3akovcFpsZtuRJeKAMHdj6+1aM0EkxEySbSvIjY9vUe9Z2myibUWlMfzKpcYPAxW3
E0UhZR8rA8e9ejHDKpQlfvoKq/esNZY5EDFMAjPPasU2sfnPviYyp8o2nr6NW9KpRCc5rOZ
W3iQ4DYxkHOa5cXNUp8kXd/gTCbWjZQWORbiOcqW2kM5xnjPQUs5jgMagcxrkc/eyev4Vec
ndKUXA28L6H1qtdR/PEzLhuUBPc461cZXZ0xdzO/gn2n7+Bn8cmoS52cHAJb+XFNkBR5QpO
3dtLAcUxVd7ZSEPPP/wBaqudEFYu6eFe/SM4CsF+6ORjrW15EsTkrGXB5BDdqxdIRjqETkY
KjGK6jkKWYbRW9GgpxnLqtTjxNTlmkV1GUB/ipSCcEjpTgGj5I605jmPNFSUI0nBP3k9tvm
0csZNyuhkbHzQufl6mnu+3GCKhP3eOD607kgMGK5GOK5/rNVUHSTG1rcXzG9aSTOAT1PWk/
DdTWJWMtKcD161wupKcfZT2BCjBBUHOeabGJgTvxtx65oTAjZweCMBvSnjbx83GACfSs1Hk
Xumzdh4i/c7gc89Pamxo8sgCHI9qLcuJmJ+4pOc+hpfNKybrZeh6U5K7Bq6HyQhZgzgsmOc
UFYkcoWB44OaleaVlIkUY7YFRSQRltoYblA7dazi0ulzAb5bRyjByT3FS+ar8AYI6n1pOi/
SmQhQCGGea6HT5W3cHtYZjJ4qKXzRJGEIPfbUpVjJHGhwTnk0jwOk25nX5eM5rJabmifcVg
AN5zz97PTNRmJQpPmgEdMc0M7Y2P8ymmum2QLnr0Pr9KSipPQEru6HgpEPLDhwTwc1HMCys
o5BFJAgebiTaQd3Aq35Z7sT9aHCxd0jEjkaOMKCoYdSRmrq+YbdZI4wA3ykjnJqlcItveyq
z/AC544q3ZO8to6pKUIfOB1WtXorl1dY3Q+JC2VdHx09KnRFVgoHy96WMOfkdy5H8Rpf8Al
mWq6Di78zsc6b2Q6IKRlsZBp7lSN5IyKjRWdNyjp6mo9wZjHgH15rshiIw0QK7Y9MeZ7Hml
AaC4dvNVRIMHcPve1REmJDn5vT2q/ELdrdDKQzdASQKw1bbZ1QOUvZmkuWt/LLLuPyqOB+f
WqX2Aocu20HnDHnFdTf3qRYWDbIAPvYzj2x3NYU6SzfPIu0FT1PJGf/10HVGXQzLqFSwCEn
HJBHOK2dImV4JNq43HvWNORbzkjLhhwSe1X9Lcq6psZQ3PtSZVRXgdIhIjweQ3AA6ikj8ws
dwPy8DinqMMo+lTjlwvrXfToNOM76Hlu1ytKT5mRVPUmbMaK2MZIPpV1l3zAg7V9Ko3pQ3T
pnO1gp9ietecrObaOiG5mE72I5LEFefemwkrcSgdVIXPrxzirU0QjcyZwgGM+9U7Ql7lk8z
ICkkepqmdV7pnQrGuxMjoopsgCjj0NTAY+XAGAOlRTdFHqD/KizTOWk7zRjtcy28i28y+bt
YgP0LdO/eklFtdNIDujkXkf7R9Dir00KyIkORukdUV2BPl4GSePUDH41Q+xTDc8bxybucfd
I+gNOLW5tBx3KpiEe3IALfeqa2l8qYIOVPGfWnLAskefMYzd4iMEfn1qBd8ZwwG6tU77Dny
yRvRyNtUA/NjpS7y4YnrnFZazuyKuQOnIq3HP+88rjJ5/OlLma97U53C2xbCls47VMH3fLt
xTIiDuYOFHTn9ae7YQYA+tFP3LzuZtXFiP7yRhnC9cfT/AOuKsai6GEFc4kQDn0x1pbMLLD
NvwuF61BqI8uNM52KCpPuOajmvdlJdDI0p1FzKyAFQgBrZACwo20I/J96xdIQYmlH+r4Deu
K2RLtHQY71rLmknBbDnvoNb5h80rAemajRI2eLAAQt1x96mzT29vCZGJIJ+tMtbo3NwigKI
1+ZQOD+Vcs6MqkrzVv6/rYy5G9WSQ5MtwhQbVHyt61FdfOQeu0Mw9verednmgAdM1SuCVwF
/iQdfc1cWbQ3KBEYWWInZubccD9azpV/0RI2I2B22tkkmr07Rq88hfaynCH/ZrNlGTGdxbc
53Y6Kewq1e51wNPQwsV4AegPFdM+yUffO30rntBjWS/O7Py810mwEnjGOK9KgpSpTUVqmjz
8R/FGyFWAHWq7yIAVzz0xirDpgAjp3qDILnAGK4a3tJPnno2YJWEEbkZA4qUKuxRgZHtVeP
zCeD8ue9WB03bwwB5xUwstLalDWX5QVHJqLbubawzu4IPenmQ9AOB0pI/nmBkCsrHaBnAGB
k5PpWFRQ5uWPUcVdhCo8ryyvGfukU0xiONg4VcHnJFJ5ltczNb2SpDJEpYYJy6jq/PQemOa
wL+VkmJExn3HJJGMe1UsMurN40+fS50A1Cwht2eV1k+XG3nP8An361kvqzfavOiiEUZAAjU
8j3JrLjJIaQqEUcnHO79aQBicxI7j3GK6bK1rHWqSSOlh1YZWG5jxG3BbNWkaAKdrrhj8hJ
5IrnfObyfNGAn3SCPmB+nammZI927PHUeh9RWLoq94nO6KautDqCCrBWHWqkolExkR9sYPH
cE46VnRXdwsSgysxA+bPrTxdb0Kl3UZz8ozWUlJ6MydF9Cc3ARd75ZwMqPeo0ZpZzvkxkcn
0NSF4WUA54ApGMJYNlhj0IrH2diuTlRMpwMSOHx0OKczJtyFYNjqfWocqv3+/TFRxs5Yq7E
sOcURXLqiLJakkqxrIrxbg57qeKtQzqrxq/IPGTVU9R2x196B3HrWl1e4O1tSjrEWL5gMtv
A2ntmotNlMUqqW6MQ+edxxV/UY2e23rjCfpWTD+6kVl5Oe/1qotSjdm8bSjY6ddiKnPLDr6
1Dnlx/COeKVgWEI7kUFBbI5MjZf8AhB61m4Jp66I5FqOjjeVGbO1MfdA5quEWNwpPAPP+zS
Brl02W8rc9N1LEpWZVuHbkcnH9a3lThK3c1Wm42PzLlC7KV+Y8D0zVyGESRNFJ8qqeuO3XP
9KYyquBDKdv+zQBMrNG0hKsoz+dbzpuEbWLg9RJsLh+RHIMbsenNc7qMvmuZFOff1rsLm3j
a1cIBFlecHiuUuLIbBum+U5HC1zJ3OmLszOmiaawidFDFB8x79ahtJGtx5gyNjHIrQ+zyG3
Q8gI2MqM1VVdxljwcLxnHJ96o6L30Z2EDCW2jcY3MuacUlBzzn61m6dPE9skas+9fXitAOw
9661iFGnZ7nmShyyJdgJB6EVgSFzdTSHgO4685IFbxINs2eC3HFY86CN3c9SCSOw4riW7b6
nRSS6lS7Yi1Y7jk96q6cqC4JU5LBR+Zps7Tvc5aMpAVGAf4hVrTI0N0js6oVy4U/wAR9KtK
5vL3YuxuyttQvnHbNQLOZYPM2DDD5D6DvS3k1uQI5JtpHPyjPHeoDeRzTiCJeApy2MDOOgF
ddVppxT2OKhFuS0HxkMxdXDAALhekY9PcnrmnsoKkL0rItzNE++I7YnPBfjditRJ0YAHaGP
YA150l1HKNthGiLJtyKoT2EindGxkJ7Vqd8d6XJAI9aUZOLFGTiznFwBIhUhWPPvU8TsFVW
I2Dj8B61qTWkU4Py4c/xCqDW8tsMyLuAPYcfjXVGakbKSa8y3BI8RLZwjNuVD0xVxLmN8Ku
VXsDwR61itLtAD8jk9eR9Kf5qFQYvmOPkkP3vcVaskS4pnYacSllcsnUsB9eKzdTdUiJ2Bj
gk59fSr+jndoKszZZyX3emBxWbqilt+1TnlgvpULSyM0vesZmnSJbo247ZdoyD6Ut1qQZGC
HkcZ9aqWxBnDTqroVIbeM8gcfjWU7vJOIkCsxJAMYwp9fpV36HRyJyH3M/yALMQSM7R/F9a
0/DId71txHEZpttojtGPMZg7cADBwPrW3omm2tjOVa6V5WGM42gD096LrqyatSKi4p6lu7G
VYfhVa72nIY4VsAn8auTlGkZFBJUnJ/hP41UZfNjG8AtnnHpXJzrmujCMluUJoiJX2qTvIb
PqSf/AK1YMqLuYBlwHBAzyTmulmEkTIWl8tc5Dt0AA9KgjEjae6QGNnjciPcNwbI9Tz0zWs
XY3jLljch0dx9pmdmAAAyc8da3PtN0zBLlcbjgYIOaxLWE21sFNuI942tuOS3PX2q9bSyyx
tBAgGOTnrSdRxk+VtX7GFezk2jTKFVzmkCp5YYfezmmRSu0BE5USE8AU8InlAgfMOtd1GNK
pWjKT0ktmcsrpXQncD1piKUBB7nNP7j2o7gevFY1oKL8rvTqNXA71bZENw74pHh3N5SfKXQ
hjuzgdyR/SmSyCBCqLJI7n7oONtZ1zdvFH5ZYhSfuA43n3rKXTudMKb3IL9UW5/0KTeqKIz
OxwWA7D0rOSNnJGPkI5b+dPlHmES3LeWkZ3KqjrViGCa8bKxBs9icKvuT3rSLsrs6r8uxSS
2+QfZoXck9AOT71o2ukXEjhZyYQRng81s21n9mjLB/NkPBfG3j2qdUfOFbHfFZTqfymEq7e
iM6PRUUkLI2D1LHBNOOj2zSAB2GD07HjHatcB5M4Xdj2pDbSY3rkfQVjz1Fq2ZOrJ7GO9hN
GSqpvTHVf/r1F9mC/fRo/945zXRGAqh3N0GSKqyKVwAvPBIPPFaJtq7D2z2aMZkaNwHBXuM
+lIse8E7sDPWt17dmxyD+FUpbdwh3xnjaVIHU96xnUS0FKd1crCAQxgmXhsEZoeFFiZsHI9
DirDCQQruZECruxIOtNUCSPyy4ZupIGM1Em+hPMysInmLNjI789KcIvI/d8Hb3B4NWFzs2R
/MOnAp4jiIAIG7FHO4rYXMytKEuLeSEoF3jAx61kxKfMDMpPBzjvjpW55OxT3Pas8YVii4b
OQMdvalCWhtS2LUEhMEYIO4DFLFC882ZcbT2ot8NFuHLA8VaifHO3d6Gt6aS1ZDdr2H7UX7
oPHFQOXaQx4+U8VK5bGV60gbCHB3N3z/DSqqXLa5MF1EMXQI5XA7VJAhS6VT64oyCBg5pw3
CQPg5B3Z+lRGrKPut6GqdncJBtLyi2eQAkEn7tYl3BM8ZkAdFYkKOgNdFeyXVsJbe3iJ3gF
R97Pr9K5pZL+7SWN2ConygNwBW1up0FXcUjliWUq5ySFGe1U2/dxRhz87rk+9PuBcQzo0Y2
A8fKwJOP6U97fC75AM49au+mptFJFvS2hkJXJ8wLjGK2ic49hXKJJ5DxEZEhbjBxjnjp/Wu
pQhokKkHjBx61hUk4q6MK0bai3TMsIC9WOKoz/AOt2EZ+YbiOh4zV26liS2ErvhAwzjvVNp
Y/LmQHJIO0+vpRTfNG4oK6M95ZJLuNVHAH14psVsqJKFYKM/KDyffnt9KSCYrehPJO/bt2E
Yx70WzG5mZGyCr9DWp0Ne7YeLZk8td5VX4UNzxVsWItJCQ5kJz834VfltVaPyyCoHQ+lRvI
UhMbLyBgY9KqUeXdnPTm3JOJVaNzOZYjtEceGiYZYcdj3pi27+WJOVJX5RVgoQwOdrYG0+h
rorGK0vbNonjAkUYOD0rON5uyM1Luc9FvYeXJ0HNP59OO9XL6wa2AMR3cAemKzN8jP5bjae
g56iiFNSlyy0sSyyjR4Zt33acBHIPMIyCOQOM1HFtxkpkDqKVpdr7Rgr7DFdShFNxtd/p/w
5Lv0KFxZFsyooZQPu+n096oFfITaSdw55roYwVGf4wcge1RT2UVxKpPGWB/WsFPldmaqXc3
tG2TeHbRCgGA7DH+8eKxdYIaOfcDy5UYOMV0emosHh5Co4VSp46fNjiuc1cYhfPdvz4/Stt
JJMF8RmWMc26ZRgFQCCp5561dtYkClHCRDB3Hb9/vyaoWZ2pGc4LR889eTV+N1b5QcsBzSl
FvUcr7loqwQFAOmcg1HGA0pPy7j0DdKYMoCY/lY/lVu3e2SIJNEWCgnfjlTXiYiPNK6lock
tyVVK2xR4kR8MTtFVyAvysSVX061feKLbs3MyBM575xmqUysmBnc4baf8/hXfTj+6SNbaaF
K9MIheZ2uJPkMa7QDjcfT+tVoPJMha38tvIhG2IIUbHODnv6UmpSSRzuyOdpO4bTxwc1nXc
rXE6SsPL87Oe2DiuiMNDqhTbWpoQ3LTMXl3xyYwVcY256fhWrBCpiWRpSSeQ0Z2kfjWFp0z
TRkSjzCFCL34/rWtbpLkGOQRgHkn/CqocirJVItryOasraItwSCMtbh9pHP3c5H1qUcBgvO
aguJA6IVcHaOeafbLNMgCrhByzt0A/xrRVvZv2UUtHo1uZKN1clBG7HUe3XNRyzRQrtBDT9
Qeqj/AOv/ACpJZUhjaKLK7uC7cs3+FUmkWP5mQMOe/SonVVR36mqhpcfJKwjzvRnz85Y5Kj
/GsxpYyDKibxk8ty7fQ9lqOdzM+1EzngDOD69e9WbHT5HUSShsDkdgfas2+RczOhtRV2Ptd
PluT5spaOPOSF5OO6/4mtyEIvyqgCgcAClhQxJt2bCOMA5pxKqeR3xwKw9pzLyOOc3IeCjb
sHBHamySQwwPNNKI1Xv3p5CRxyzzMqRRKWdia4e41garqCJKwRTIMjphR3prRWaOnDUXVd3
sj0Tw5GNUuVIJTdyoI4ZfU+lX/GepxaNZxWlhFudgWZ0YA9Ome1Q+G/3wma3uY0trcYlm6r
GcZJJ7tio4bI+INQk1CUbLCJ9sQcYLj+9x3PWsKlVQiepSoqUttEeR3WuauD55uLu2y25A0
rZPvjjj8K7nTdR+22FtcXGxHmUgOOjkHGD6NnNXdZ8NwuXt7i1WMoc/KOWH196k0+xsP+EP
vdOaV3aHMuVUK4b+8Pp/SinXVX3YuzReJwsXBOxa2bdhPXI4qvNGzo2JXUc8Cqmjak06tbX
b7rmNQHJHD8cOPr3rQkH3hkH6Vopq+qPn5wcHZmawaYiMgvtOdxP3fenxRjLK6fKwxUwwCd
o2t/e9Pp70jAlAE5XPU9aVk3ZkEMUeJn57+lSJEqsWPJNNeORx+62oR945OTTYDMszxMQ7D
DZPpzVpK1hpXJVjUHJ5rG1BGhvT5acEAj6dz+dboVmztGcc1R1CMTRrJkKVP04xUpWKg7SK
tk5Z1XZtLkjFXY0ZMqR0NZUcnzIxJX5sVqRu7gu4wTXRCzfvGk431BZF8sonQc4PWlDCSIE
KFJ6n1oeNcZXlqVRhQP5dq561R81kSrIZny+OuaQM5ONxGeKlKoV3sfu8jHenWdt9onVdm1
fvE7vSlbl95oavJ2Ro6ksiBGR3MnB4PAXHf0rkYtxnu1s7ppbbeoWQgYJIzgZ+prtLgo1wY
ScF0P5EcGuJs43tLGe0Koz+YWyDyQBjPPfNdEW5JNnUrXaM1r2b7SiEAjJ7e9WWAuoGDOoK
cdetZb3Fsz5YRxsgJJGSR1p2js0zsr4I2jB/vE//AFq0bVtDVx6ol8tQ7cDKjjnpW3p0ztD
5YwzZJOD0z0rKmjhSbgkqe3rU+nSGPAXjCA8eqjn+dZSippxYpq8DUvi62qoigkyAYPesy4
naGRvlLyEEcD9fpWtc+aYUaEgSL83I61Q1COcJ5sAD7o8FehOeo9xXBhay5LPoZU52VmZlu
8pMayJ8q9XB/rWnboGu2aIltz5BY8YAqjciNY0EUI2oDnBPGelXdNaSRwEXDfeG5eCfSu9S
TOiT0Nt5AwIyA2eVzyKhmDC3LhuORjFPxIGdpypkY87Vxg+lQzuyxgYG05rtqu1O8jgo/Gr
DWALA+gH8qfDPLbyGSH72cketMmKpJtV0kGB8yHI6UsTfOrYrKUZNOy0T0EdEZI7+zWQRle
2PU/0rEv7QJIcKWOflAPWpLeZ7W4LD5lJ+ZSeorRujHPEHSTcmNyEDBVqafOuZ7gYUMiYYH
lj0PaoEBFwBg4681JNE8cpZR8pOSBT0ZZeQ2MCtKLXM+cCw5y+7jaAM4pMb8qGClhwTxiof
NihQs8gC+tYuo6n50ipCCF75PXArH2al7qLjByPSIIwvh6IY5Cg/U5zXJasMeeW+4TyPw6/
hmuwgIGh2iDnKKM/hXJaufMuHjP3TVKPLoUnqjAZgg+bO5VwMdMVLF9oSXzI4iQw4DcDHrm
mSqY5EmCLKEHQ5wajaSTYD50hLSKqwJkkL37d67KmkObdM0NNJZZQVBQOv+sAOdldHYQidE
maPDlCuM5Q/41y0LbtVEcUjbWOGVuTxXaWsPlW8SKMKAwB/M/4V5M6TtZW5TCa1KcikzbDz
k7Tj2XB/nVC6ycEZLM25gP4epz+tbjJ5dwU+VUHQY5JIxWNeZCTbQQ2xs89aUbp8thIwb5w
lwI1cBWU5GM1kIWygeRjhSWGfuj0ravI4zI9yu0Dy/m2nOCBkVjybcfMhD56+uRnP5k11rY
7oPQ0dPQfKUzlgOpx+VbNwJTbrGsOCecqw5/KsPRt7XThmUrgZzwPpXU28UksRaVfKhH3SR
976DvVRUeWab1en9dvU4q6fNYoRWzNME2FWXlx6CtCWZYwLdGIQenGakmuUjiMNsp8s4JbO
dxx19ay7qcbt+TkEbmxn8MV58Vy6IUURSy/vT5fysBkt3x6VnzzmY7FyAOeRjipbp3csSdq
g5ywxn/61WNP0wzL59wFWJTkIRgsfX6eldNNKCNm0txlhppuEM0z7Isfd7t6c1so7OgGCsa
nG309Kljtk2rHGwGeTxSqMZUdR973rKrJ3sjlnUc3qKeTn1oyQ3AB3H0pAWOcjAAyBSO/lo
ZMgY/iJwF9yazik9WQld2K2r+Xc2o04TxLLKchWbqPcVlQeB4rdhe6tfKiEZ2AYL/8A1qhv
/HY05ZItMtkWTJHnunzN7j0HvWL4dlufFXjO1h1K7uJhISWPmEL9BRNcsXK59BQpyilHodn
LrDTW0Wm6bJbwWEZ2ybtwEvsSo/nXZz65dWHhb+1U0+3iitUWF4g2Bu3Doe2enNUrP4X6eb
mO4uYY0jKEBDKXVsnJLqfvEDgEEfSmaprPh6PSJvD63kEoa5jzGMvGo5yrsfutxn2yPWvJq
VVOacdUejTjHl5bW+f6GBc+L7/Wle7v7m1tbbOI4LdFIRv9tj8x+vQVFa3GzU7gRsuHtwSQ
crIcHOPXjtW/eeFfCeorBeK8tsJ4Vi3CNWKw9cIentuIJrkfF7W9peS/2Q5jhgiCQ85I2EE
Nn3wc1VOUXUSj1uW4t05KxzceseRdw3gbCxv+JTjIP4V6WgRoRIvRhuGPevCy7vKJGYKjAn
b6HvXpfgzXHv7B9Mm2+bbgbWHda9Kcfdu+h4GNorl9ouh0LoFOQDz1qNnEaEds4FXJF2xEZ
qkwZ8KFIrFVE35nkDonRlfAOaYyOZlZMZFEaOqvIRx9ahklYu0eCkbL98dfpVrmm7rQqKux
DPOl0YGYjjqgpNgdNhJcnjrnmnRxRRoECk47k5NRgBHPlDYS3bp9TWjqRhoXeJkrCWAcsfl
YdTWzZkSQZY857Vn3KCO6ki2kIcMD6irNnNmbYx4xhScCtlK+hpPWKLT/ACyY7YowT0O31I
p0v708cYFMiZ0B5yD2FYPnjPmRzoljj37pEbIA4BGKdbzJFcCR5FiR/lDPwqN2BpQwYZpk0
QmiMbAFSO/r2/WrfvP3zWnoylqGqpbwQR3VtOU3MAwXk89Qc4qvb3a6rkxwiWPbgvgDA/Cu
d1W7ujCLaWaT5ScYPStTQZZLKy3XMwJb5UKDcCp9cenrW7d9js5LK5R1DSlihb7KDbk5++c
giq9gkdkhkaQseNuRjJxWzeXu9GDAiM8K2eKy3ksmXHlec+c4PGOKFqbRd0Clpn+bt0q1p8
TtOyEjGCv4HrWetw5I+XZnOQPStKwBczZXaDhge/FUo6ilsajsSqKSBkA9OpqrHeefllV0C
Me2eKndnFujxqCTleew71WllS2txI8Y2E5VPUV5rw695patv8zCNPyuZV47ENstmlDDLODj
jscZpdNaFGMnmTII1LFEIb6U282mT92FV2wWx/KtCxGLcxTRrJM/IVQAfY5rrcb2sby+E1L
a7iuIS7RyIScgN1H1ouiDACoI69ajglvFkMMsKbFwfl6A9/5UlyWEz/PuQg4H4V0uq2veOK
lG1RCqjbcup4x17cVOgUAcdsfjVrWYba2vYo7QnEiGSRS2VRwBuReBjBxx70lt5k1lCg2mO
RwQM4YE8cn09qudSpG7bBqzsQ9+asxukD/MBsPU+tV2MasQzFe3TPP4e9Yt7fs8uF3IuMNn
sQalJSl7gRi5aI6GYAjeFDIw65xisl1EEm9F2g9ADnHvSWGpJPGIGbcc7VJ61LdAiVkYfcw
KtwadxpNOxhXEhN0xcFyTxmqSwytLuUMxJxjFbMixPI3m7lj6Eqe/bPtVu1ht8ALyc465Fd
FO0lqb+05VY7eKNl0OBtxG1AQPTiuQ1BmEmZCQ7dM967aA/wDEogLKD+7UqPXjH9a47W4y9
xIF+ZUB3IOo56iue3cxi9SvHBF9jVjg5O3b6VWvI1V0eNSrhCrY6gdiKmgl84NtGArZIqpq
lxD5O1JGLs2OFx+HvXbzfurPzHFPmQuh24k1GKaKZeJfKKM3zDPU16ABsjiTdlQrN9OcCub
8P6dardpPaxIFWIgnGSGPA5/OunljZbnySVIIAyvZRyT+g/OvNk1oyKkk56FLUnVIp7pW3M
jKoT0xgGsy+YB5XH9zd9BV/VSqRCMjhlLP75IrJ1V0eSSIMQSqBQvUADvWFv3lvMST6GDNK
HnlCcKsbggY64rOYmXZI2ckKu3rnFa1lpV9qEk5tkTa5wXc4AyP88V0FppNnpKK0ym4vHOP
Nx9wdwF6n6966m7I6PaKO25S0bRFSM3N0dgYgrEDjPux/pWne3u0qsY6dQozkemO1RyXTHe
UR1X+8Dx9B71i3VzGWWKCVSwPLIc7RWTk9lszK7m7skmnlDHyodxxhRu7/wC17+1EjjzFMw
VNgyRv4U98+9VridBtSGQKsf339PU+5q3ZaWmxbm8G5N+Vifqf9o1m4295ltqKuwt7E30i3
EgMdspyqY/1v+H9a11jV06gbh8vvTVlVkaUOynuB39BSK8cjmNYXZVXiQ9c981HtE1Y45Sc
ncZhoZVxIdwGML0qSFiS/OSBmmGKRk8zgY4Ge9MQSiVXBKdsYrnd+bQguJ84JPPbmsfXvNG
mMkSCTJ3kHoMAkA+2eSO9bkCSSKxzuwaranYTS6RcpGMu0Zx7VLqJzNqOk0zxC4dmnkaUkk
tyT3rS8NzS23iOyePIHmqowcct3/Sm3umTws8mx2Ct3HHPvVezE1vPBdMjgJIDxXW7Sg0j6
RaM+odJubiHTW+1mSZhlhHGNxb6Dv8ASua1WDT5YZzNoOmWoYtvFzqH2af5jyzBRgdeATms
vT/F9m8cfmTz2ucEHJA5HA3Dpn1HStCbxH4Imjd7ywOpyykh3kdpGJxjJPHpXzii4t80T0F
TabWo+51aS50mDT0t3tY7WMJGrlW+T1VwTu6fWua1jSReWyIrYc/Lz02mr02oaZLciS0gkS
AY2puJCjGMCsDxNq95BaedYfu5OVB77ccmopqftlynYoRjSfMtTze8iFvcyQeZny22AV0Xg
LzB4mJXIxE27HpWEmmzMqksWJLYJ6Y7E/lXZ+ANPeO7u7zJKJFsyR1JP9MH8K+kqO8Gj5rF
WVKR3hJIwTnNICAhJ4IP6Uf3fwaoXHloW3Fs+tcdOys2fPEbGPc2COf1qqd6uHGSM4I9qPN
xyRxSeaD05FXHnSclsaQXUkBBOBz+OKbIFXrgEnH1pEuUllMYwvAGAM5oe3bzMyEhVPyKOg
qHTk23LREuLW5Hfojxxy7uEHlkDvntVNC0ZR2Xo3GOh9qv3Ee+2kQfeI3qPXBrIuiX+45Cp
wCOMn/61dNG0oJm1P3lZnQb4sZ4GcDH17UjRFGJBxjtUFmxlsYWPBA2k+tXNgC7ecZxW7XV
mLVmMiGcgdTzTkYNFwc54NCjEYx1POaht49rzNvJHp2rKc3zJJbjT1uZWq+HhqUvm2kmyY8
MjH5W/wAKylsp7FvsIukidCXIfI2+vQGulaV1lMmSSOgHanavpEf2mCWIMTKvKh/un3pQrR
k7HfTndWZyixz3EitLBvUNjeDx/n3qe5igiLGNCrkEE+tatvpmxGZ2k8xWz96qczwfa2VmJ
PQ5Ga6UU5a6GP5MhIKqTngkjO36VftJ2S6MZGVCcc9R/SosiO4IhG8n5QW4yD2pba3ELCRs
hVG1jVOXQ0+JF2aYxwxASfLuPzVQ1AMtwWkcuSCMZxtGO3rVu7USWaPjCvwR2GeAapzGJrl
dueQI9g7Y4LfQ0pO70FDYy4Wkk4VtxBxxXR6btKqxGWyRnOOawhGUuJYY42IDfeFdBYn7NE
A6g7Rhs9jms3JR3FUdosmkc21vIht8s5AxvznJ657VX2yIRGwIyhcAjHFWJZhK5aNlLD5gO
9VoppmDRTSFsA4yvQelc0al9Gc1JNyTOgvoQdQ1CzVFc+c0sToTlXxyOeu4BR+FVdPljktZ
luSFkBBKsNu0gdFH1qDWJvI1a7RZtreZuVw2DgrlSD9DRauLi7BLkyzxRy5YZIJGCSfqK9O
rFtNicW9SW5cCzmeJWkk8s7wF2kdOR/hXMgSTStbupL4Ix3NdjdWDLEiSyHYRgEEjn69zVB
oBagKyhXf+I9T9DSw917tjSLtEq22lwRKr8Z9AOvtVy+Ba2EkeMpwo64FN80iNOCOTg9jSh
2B+bkHqK6vYyvqYt3Zz8pkMmHZiW6EHAH4VdsZ40XazHPrRf2+T5iDIY42jrVaC1AcoW4wc
jNQqc4u63NdGj07cE0awAPLpkfiK43UdwvJn8wqCm4479zXStcZ0LS1IIP2dWBPoBiuX1DC
tKc8j7vv2rOLVtTNb6FS2CRysyZ8s4cH1FKbSG/nd5ZHWKIZbaQCR6c1X88RQAJwvzMAewz
0p1gkl7cxL5Kt9o3BMnkKv3jj2qWpSVkabanceG7NTBJcoAIVXA3LyfQ/nWrcGPN1fFVZo1
8sHOAOBS6fbyW9nyRKEHyDOBnHH4AZrPmVG0i1sywCTzebJIz4yB3+lY6xOdXtqZV+xuI4Z
WikLysuyJOhjGe3qSaij0tJW+0XRG3jJU4+mSe1bsLW9vbNfIVlllXy4VVfvHqMD0rM8oxS
HdIkrKxEk0jF9rEZwoHGffnFTOVmV6E0pEcYt7SYwKpw/loAifnyTVO6ugFUzF2lPygMckq
OmT2FV579bZFRpFeVhjbu6E9yeuayZpfPKtJIVifv0Zj647D060k3JalRjcmM7SmXz2/dMC
d4bg+w9qyZbi2QssUIJOFJHTFJcXCEyIsjSFBgKBxQkQ+zh2X72CPy5H51pGyepsrLc0dN0
6I263VxsMoO5IuoC/wB7FbjGa4tzI8WJF5UDpiuSjvWtpVljf51OBjkgen0rpYL0XZjljbH
ABUHoe/FYTi5Xbehz1YvcnURmBRsB3LyT2oTbFH5SNuz0xSecTJtZct6Adqc0wDDywFI9qy
tBR5o7o50rj0gX7MSp2qDkg9zUxO6PlATjrmoUkDQyREFgSCW6YqwqLnyk54DZ64GcYrCq0
2nFbGih3LFvEssStnGMj9KuW6EoqkfeGBmorWzd/l3YUVrQWczRoxOxEPDEYBx1NefUqJSf
K73NIw7HLXfhNhcJNBatdW4YSMgYqevI4rntV0G3RruS2s2FtE42LKQJACcAEd/qK9XbVLa
zjEADT44Kx9/qa5rU/EMN1O1nfactqjECKWdNy9ezDofrxXLCrJPRn0eHqzm4qcb9L/8AB2
OctPB95c+GIbvR1Md5DlZY93EnPBxWNa6hKkz2+p2v71CV2FMbRkDkevBr2fwtBax2cbQsr
7OrDov4+/X0rmfG+kiW6lvIIzvJxIRggHHH59aiNbmTb1ue5S+JRuYcMVsVXyo1YAZHGPwr
G1+HdLBBw0ojKlh2B7VZsZPIfaQxXdj8aeEik1O3+0SqkaybXc+tRS5oVL9C6y912MXT/Dc
k18UKsQEDSY7DoBXYWunQ6ZaC3hUxxAjcBzuPr/8AXrq7exhXVZigR1kgUqw6HHB/xrPvYF
j8yNVA2DaPpXpQryfxHxONqe0slsYzbC4VM9O9QzgmMD1qxJbyINyn5hUe3dEN45FbRlY8s
zxEnCt96oZoCs7SDAjA+8f4avyxgyIQp+WoZkeQFP4cZK+tbU6lpeRcG9iCGNQhlX5TjIyQ
KnlkBZFbIbGDx3qI2cDxATKCGHQcZNLsAl3hnBHQbjgV1OVOOt7inuOUDewk+6Rg1jzwM0b
lBgBuCeuPpW0ioQ2QAeoHTNU7sYm3YwuOvanCal8JVOVmVNILGVrd2wrHjJ71tbGEeApx61
zsUqC7V9pDBxz+NdEzMZiVztJzjtU1EluFVWlcrzeaoCp9afJuRjLxk8Gp8D0qORfMXCke9
YtXvLqQu5DCSX81+MnK45rWmgL6ZbzIx3lSDgZzjufzrNjGzAP3V4JrotEKS28lswyysHWl
GPKlN7nVhnFz5e5h3dsx0/5h8xGQBnd+nSuQSyu476VxAyRbT9/nPvXX6texRyzLY+eJhJt
2ggp9fWue1GS/kUNOWROm1sBW/Gu6E+ZG8vdbSIiyrGFicNKwx1yRTZdqQNHwOAd55zzzxR
CIhDuMapwScdh3psl7G0LSqpZXG0PIvf371Qo3voTzJv0rcGVsRYBXpjvmqCYjKCRv9YSm7
GduOn4da0reQXNqUVl2yAqwUDIGOuKyY5JYVKu33MkEf40nfoWr2sidWjgBlVvKAbIDrlpF
PfNXZUEm4F2QHuoyazIpLVoFlmO4Qj+JuQP61Pb3r/bFMhSS3PO4DGP89a4ZwcpadDKcb6L
oIsbOT8rcdQOtWLeMAM4kXDZAXPPSq5nmnluI2yAvMcqcd6ls4nisiJAFkdixde/pmtIxsw
g9VctXVldXMNndswUPAiSnqQ6jA/T+VWLeFIIzIrM7Roo3E8nbn/HpV2TzFjuI5YjGcRttY
YPbnFUVyEdQ20kcfWveiuZMz5nc6fVZQ1nEkexlkKvu68Y4+lVYWtGkNm6xybwCQ3TNc/LH
dSP5MN/5UQAwFHAqISS2ciNMjyop5k4/yK51F9Sn6m/NpStcSRW/ylOdkhxn3BqhNZ3Vuf3
seR6ipZtYtHst9rKhaMgtFKSWz3IPpVuw1+CeEma2AOQud/T9K3VRrqJQ7mE7h0KZ4zgiqG
DBJuwGXBIwa6yTyJJJm+zRsmSwIcMQKqTxae0KbIGJQ8rJnDc+3QVf1qKXK0Sk07Fqa6LaJ
peBwIU79sc1j6ovmKI24VWAJHXINaNxIo8PxyBFYRRlQoG0cHAFR6zYvazRwiUGbyllkJ52
sf4RXFdFxj1Ob3MkpU4UHJJIznHpXWaJDboqz7E8xkADAdO/4Z71xrB3k2sWLoDwT371o6Z
qctvkb8EHkDkEVXNy6pFVF2PSp7tItMvY42DCOMRp+PJ/Wo5CLmNwsSeY0aWkZC42qAC5A9
ecVzUV7/aME9nEfKaRB+9J4+v19K1UmnsMy3MgLwoVjUdsqvP1yMZrCckl5mLv1EuLl/tct
1C/k29uPJiHUKB95iPUf1rDm1i1jt4EhU+QhKRqw+Z2J5Y+1OuZHNsVEhkWVicdj6j61jyu
81w2IgqoufL65x0z6jNKFpa2CKuxl8oWWOP7TGd/VGb5kzyce3vUd24kAhtX4/1SFh6dTVO
Zn3tIxWWdzk84z6CnuWKhg+5yoVhnp64/StOVHYoWdxtlatNdsqsSEPXHX1rekgjMYRdoAH
c9KwUvhZAKiMWJYl84yR2qudRvJnbgbiPz+lZSg5STeyMalOc5eRZuYktyzj59x4K8irOl3
XlTmNIpGYjcxAHTuetULa3+2SDd/qjnJYZOR2rcsrOKJiVj+dVK7ic5XrilK0dy29LSNWJ1
fbICyvjkONpxU4kjOFER9vWi1s2lj3SRsgI8zkc59K0dNt03NIzAqORvGCMdeleb9YpObpR
6FfVpOKkle5Xt4TLOyIrYZeVIrWstPkWYF49qMOGB5/KrdrLZs6leSAcseKnlvLaJWXIaRl
2gr2Oa4Z1YyTd9hrB1W7cpBdX1jplu1zfTCONfkBcgbmPQD3PoKxbrxRZfYzcPegxpx5afe
P0HrVqaxmuJ4jcRmQgblVxkc9+aqT6PEN0a24DP368V49TF0aispfij6HB5U4rnna/YnS5j
ZY5YgzRuNyluD+Rpk8kFxmKaJSMZ55qBLfUHITYSoXr3q9PpV6l2GEChCoyXOO1cC9lTknz
Hpxw0n7rZR0u6uNC1aGWwkK2UrYeFuV5OOPStrX3luwJ7R1AC5I3Z3n6fSqcOlXL3QWSHcG
GFAB6/jTZdNuFA2xsME7sDvXQ8ZSbtzExoypyu0cpOArmZnwSe3GGz6VdktogJC+2RWbcAO
xxXSWeiSyTxrJG2GB428ZPAFS3nh+eOWWAR7WRsYIJ7CpnmFCLSctjrScpbHLadrV9o92Qn
72B+WRjkfhXY22pabfFW3GJmGCrr096oW3heWeIrGhYnnAXNW9J8PT/2pFbvES3baOnPSpq
5xTtZO76HHXyrDzfPF27oW9t02MbQiWJP4lOSSaopaueJV2kEAj0NbsUB03U5YZ4XaPfsIX
0B4NWLqyjnkuXhO4W8XmL7nsK76GYQmveaUk7W80fN1crlCbtqjkpLcq7EH5QaT7OphL5+b
OM1rz26PHhHBOMkZqsbWYWwdUbYT94dfyNd0MXFvRnmvDVUm2tjDfzImIVQR6HtVdvvnPXN
bssIIKFCCDwxXrWdNGpAKqDgnccV0Qqy3OOUJLVlLrwKjvd01oVVTmJvzxVvYGAwvUHtUSl
ypVV3AHOD2NddGpyu7M46MxEASZizcMO1bcLbrOFlwAq8kdz6VmywAOzYyMYAq/ZvH9ili6
lSMDHqP/rfrXZP3tToq2a0LCtuGcVX+f020KxULydxH3T3pAsvDuWC54z3rODucwSl02ANk
OMkEVs6EyrqQRn2pIu05+lZk21kV9oGB+VJYNJHfwtIxC7h3pSjKzNqMuWpFmteX11YQwOk
Aln27TMVB2gZHTHXFc5dSXEymRjtkxjJGePYdq7q6kjSIoUVi2cAjr6fSuUmZGZ1kUDkjdj
k+x9K0oS5tLHdVVnZs5eImWcwBhtB6jvUV+YzCEh3Pzhic4z7VrzWkaAvCFRuxxjNZlzBdN
HGiqzYbOEXgCulpoUWrlbSd76lGEH70HB3D+tVdVZYdRMZ3cgfMT1PTp+FbWmmEYiSQliSW
ODz+NUfEVshvI2IyAwzU63NIO8zJRTJZkgruBIKE/Nwf8KntlPlQyT7iJuhU4A5rO8/ZEmz
O8n5lJ5z0NSG6lW2NnlsA547c07X0Npo6b7da6eI7SBjMXycHlQfWoILs3FwEQ8FSW9KwbN
Lu5n3JkBATgL1JPSugsbKKNCHdvNi5wuMEYPWp5Ujn5YRku5vxXHnaVOtw+6ePaY2JydrEE
jPfkCs+KKa5QyKxhbr8317VtLaR2l9JYzLFNDLGIsEY+8Bgg9iDioZYCoZpGMiqcZb7yH0N
exa6tsc+3mVV2AMzqVdVxx396rLMvOPnGOQ3SrVwiwgOpBJ44OaqMiCUFD1WuinDTUzerGT
W0cluwCgMQOQMYqnA8tm21XKqwIcEZ3L6Gr0LgOVweaSYRzRkYOenNTOhzPYpSZFLLDJBkQ
up7SRKDj8CeKdFeOiljdOznjG3AYVUW1ljfMsbeWPusBmnR25lyYlIwcKO+O/evPlJxly8p
pdI3NIlTULq20kKWaS4RhjsucsT7cVLq8/2jV9QuRkAuFCn+HBpfClpNZX+p6rcIqx2luWT
DDO5vlAx+ZrIaZipkk6yDLY9+TUON529S0/d9ShcSFbt22jcc5P1qsS0JBXBaTgZqzcFJSM
g4JIH4UWdol1cqrowU4CkevY1drbjTVtSS0aYzx2e8jeSFI65NddezFLSIE7pQm1y3c9Kt6
NpOn20cdzdrskAJJGMIBxk/571mXYa6kaCFlwWZm3DH6/SuWb1ujCTuY63TJMIVbB3YAHT8
ar/aT5MjuCSzfwcknsPpVpbBTeSiMrvC793RTVVEYyxBnQRCNpXG7BGRWia6FpWKwiV5JAy
lYwQMj364qrcKsMS+WMZGc1dlEn2OK0khVPN5RQRk85BP5Vm3LSPboSvy42he6896o2i2yr
5jsjYxlqvabaG4IzkOSOn4/4VLYWBvImhRlDoeS3Suq0rSGYJ8m/YM5UYDY7VzYitGlG8hy
k2+WO5XtbEJF8q9Tmtiz02eZozDatPub5lwQB75rrbLSdN06wtp7yXdMwLmFSDx157irsni
1oNkGl2YtivKiLCkrjuT15r5DE5hUqNwht6X/VfmexhMC4L2lWP36IdonhXVbu7LXFp5doF
IG/5QMj1NWD4DeNo2nvrWLcecvkY/AVz9x4h1ozNK8wjLjorE8+vWqb6pfyS75biRjjG4vz
XnyoNJ1Jxk5eqX5I9OniKfPZTjFf13OtPh7REgiik1aBSGyxQHp361attA8KpHLJLq7SLF8
xBTBK+3qa4aNJpoRJK7u7Ek+2OhrPN7d27SLLNuGc7u+Kxng+WCbp+usv0aNaNWNebUKuq8
rHqc6eDru6RRPNCwVVDEbVI59ajuLnwfFOkQtGfaMZDY/SvJjNdnZKrGVTn8Kq3V7cIyl5p
F74ojh5NO0I3fl+jOlYVNq9RnsFzqHhjTfJmt9NjkQx7i0rcL7Y71AnjPQrq4M0mm2RVmVd
2059K8s1LVTcaekavtIGTgferm5NUP2lQrNGrkAqP4fp+Va4fCVaieiWuyjG2nXa/wCJc8L
QglKpJ3PoSTxT4et51mi06MPExKl3254POKgXxd4euIZnl0+BXALM+R+PSvBE1V5XfGR95Q
Sc4HagazMslxEMorBSNx75x0rp+o1LNJRSfTljb8jnlSw6s1J39T3D/hNNLsZTGlnbbAAeB
ubOeD9PSmL8RyHeQQxMDkZ8kA4968OuNUuTGSuVlVthb3z1q/DqkN5bgWfmtOSMwRrkdAT7
YzS+o1oRXJJpeVl+SL/2Pm1uz2o+OLa3tEnt4YLeR2KyFYhz6fj7VWl+Jlvayg2+mxLjq6x
gE+vNeUzTX1taxPezQIDlmQOe3ueKxru+kl0u9nS1kjiKAJK7ffJPX6Yoo4Wq1rL8v8t+7M
3DDKS5ke56Z490nWGZNQtbeQKrMNygEYBIGfSpNO8Z6V9rYy2lqqyKAR5YG/6V822Gtz2sm
0KrbuMnt7ium8IamNR8VWtqoyHLNIHOdoA6+30rpnltZS57q662V/m7GVSeHim9UvU9uTUP
DGo6oUfTo4geciTA456VPPceGryGO2igeFIgVRgc5BPU+9cbqEEazPtjUY4BBx3qhMhdQY2
eNx3DHmuF4esr25W3u7fhpY85YzCTaTcl+J3D6NpLXH2ePUw0iv8AvSV+TGQMA564NZOoeE
by13mDZcJnaBGwJIJrn4jPE+4TsDjIA6CpG1HUVZj5pYYzjJHf2qVCvH3oxs+ln/nc35sPU
k4uovmh8mi3VuxE0Xl4BwrA5FZDWssd08bLhSOMetdDF4lvEhW3mjDwkfMG+bH58irAWzvr
eZoC0c6ElADwSe3PbFarMKtN8tSP3/1ZmMspp1vfg16rVHHTW5SFmZelVoI184NnCt8p+pr
oTFlZbaT5ZE52nv71hSDyZW2/wmvo8Li1XhpueFisHPDtwmIQExGi+YAfmYdhQ/2h7gIzDZ
3J7VGhU5Ze5/Op/NJQl+CvVe4rrha9noeS1Z2I5HYIytGyjI2mnA7JEc9ARj606VgIgx7jI
qEvuRMqTubmtZycZOzBHYq6Ex7xlnUY9P8A61YN4kK3bxIwwZCSo9cVqQKJ9PhYMI2VSny/
pmsXUDdRiSOQjdGF3LjnpwaVBcsmepUk5RVzNnZA7jo3Sq28RoWw7Hsqd6azhmAlBwTxinD
JZkLABK6faK+pktiGORU2DyfLU8keh9DUOup5untcKBxwfyp7jM2c4PVvc1JLEZrCX0eMjD
fw8UFQ0kmcBJKIbneDhto7e1SqPNUuw75OKJ0AuZEm+YA8Yoizlj0GOg6CqSdrne9UdFohF
vYXNxCgLqCVOORjH+NaMLZt2l2RtJIzBmU/N0PUVz+kGUSOqSfI4IIJ4610kEm+No26Rq2O
OGIH+FYyfQ4ZaVUdBd6dd2t15DhJolchHVvm5xXbaGGutIaKI+UZpnkZ5EVvKjB6n8jjPrX
IWdvcXmo/YvOeOZX2htx+YHj5s9T3qz4p1+DT4h4asJQhUD7ZcxD7ijsMdWNevUnFR3JTS1
Zn6xrnhDUNdOj28V6pJ2R6gSAjv2BGOh6Z4rm5YpLWUo0m7b8oJGDnuDXXQ694Tfwy1qdMe
3sYZVguvttuzNKGHG0j7pPUdxWHqJs3uGUMly3krIkqsR5sZ+4/5DBz3X3rXB1PsSYVEt0Z
IYqwIOCaUOQeTxnmnTRCOVQSRg8D1FR93Poa9VKKZzFpJm/gJXHvUu0LiQjbnkHpmqSttzx
mrSmSOzadEQsJokxIxAUOSueo6HBPtXFVSjF3HGN3ZG/gweDfnJ8zUb4R88EIi5/Lk1zM4J
EiBThOBXT3kTxaMkl0C89v8u+Ilwd3y9+QKqavp+zR7HUYFAyo83HJAHfFeZ8N5dzova0Tl
doLtgZGCw9vWkiLRsMOVYfMuDjBzzSOcSBQwHPUir9nbeY+/wAxSVPU8k1DdxtW1Z2ES/bF
ih3jZwzkHBc44oki8mwSTzMNN86oeCVBwW/PIp1lb7kiRBguMA/3PUn8M1ozxv5DvGu+e6U
QwR4+6nQcfgTXNKHMzn0OOk/5CkqsFKK/3wcHBxxx+NQ6hC73flKFRMEtjGTx3Happ43tp7
kymN5IZQm1W+Vu2OOtPukf7RK+DuXc+OOmBgcfU4rVaOxXNroYkW1roPtDIilM4ySCO1UkG
2O5R1OQFYEmrQjKpKI5MAqrKTxjPUfXmomSacSO6KHOD8q4+XtWsFc3i2ti7owCKz9GPLGu
202X7KyyoisEwxVjxn1x1rltFRWtHIHIJ5PcdwK0VcqkapKV54X2ryMzoOpBpEUMSqOI9pJ
XR1aeRrN3NdSX0cKREO0ZO1QeuB7CtFtC3yM0Y3EKJBjng1w6l5QHVgjbtxBOAxFa+lXt9A
zlpmXscMTkV8b7GrQbcT7CvicLjopqptpY17jRZI48+WyjPcEVB/Y92UJEIBxxzmrtvrN4N
yiQOD/f+atJNfk4AjhxwM7ahYure0jgeV05awlp6lFbSS2sC7xlWddgJHesfXtBYadbywSj
zm6r/eHc1uavqO+5sY9pJzvYcgdahlQXt9CysdkWB14FejCq5xXdmtLDrDvlW5WsNFgtNKj
Mr5JBJYew61w2vsockEHK5X3Gea7bX9TWFRbqxRVUKMnO72ryfxBqq+XOd22Ru2elOjTc6m
h6lL3IuUuxlvq7Sk22WXPA68CooyFYOrbsNjucH6VkQXBe8EuwHHUZ6VoW8ipGFY/Nnj/aO
a+g5ORe6ebOo5rU0YZI4ppQSNmeRn0p1tcrPqI8wBhPGVX2wagESkyq/Ilyfw9aQPsliIUb
lVjn8alRTOabaLkrSRW7RIgyWI3P3IGMimWFwIfPtk2RENgiTkN3z7fh60+6uLaSOBWZhuG
DtGeawy7LMdsm7bkdP1pqCkrFRnpdm6byFQs8EU8dwAGLiTKqc9QTk/pUWtXE0Oi2++cNJd
ys0g7AYwP5mqNuWlURI25nwmD2561U1afzLh495MVuSg/Dg1nGkuZPsbylZFTzMkkt/DgV6
B8NLUDxLG0gCyTRPtHqOx/nXnSIWIzwDjH510/gm/8A7M8R290ekRxgdduckflW1dN03y7n
PO048r6nuN5akuyFicEgbOaqG1jUIQ27d8pB7Gunluo0LSxBQhQSB2HHTr+RrGutckieMNb
rtY9Qvf39q+ElicS3y2s0bQy6k1e1/mZ5sZ1jEkiFE+6GVSfwqWHTLuVSRFIyHjcUx3qSTx
De+WViVRyR8gAxVC81nULtZU80pCWPloj8gYBOce4rspyxMlqtTP6nhY2u195fbTYobRnuG
UBjhg5wRxkYHv0rNnuLZDHHb5B4O48Zbvx6e1ZwlnlUG5kaZ+cnPPPuaiYhVCBflzn3P41f
1StV+Nm39oYbBRcIe8XprpVvRcMwdFj2Pk8sfb8qx7lw0hkTgE8+1SzPuQDGOaqTYNu6qfn
PIr3MDRVBNHzuJxs8VJOQ2ORPKk2DAjONvt60RS+ao469T61UtZh9rljC7iYypHuCOT+dSE
GM5U4B4xXoVo8up59SNmWbi4RYmXj5eBUUdy/kj5Txk9KjEZJDSLuDc8U+MBWIdgFAyPU89
KmTaSlsibK2htWF8iaVKZJSsgkVVX6kDPTtVCS4Y+fNOzNLKcFQDyOoP9KgFyrwXsLIEDcg
jnkEYA/Kq6yAArv3lcZz2FJ4hRnyo3VRuKT6EVwVGwn/AFuMhR09qqrcq6M2CxY4BPU+tW7
m7tIIhLJKQQcj0+lYd1fJNN5tvkQ5yCRgdK6fUuLuX0czvlMZB+Unoa0ymYSmccYJP+eKz4
gqxo5H7zI/KrTucuQ2XYZ2e1aQeo2rnF6qqJqD7E2j+dVo3ypwu1So3Gt3xBDEbaOdRhs7T
XMHzoA0izKEztKmuprsd0XzQ0NzSmSKUKfmRxxn3P8AhW9HIT8itwqEEMD6etcppskk08ci
FWUHoDXWQvMjSRoDgg5HoMVyy0kc842qRues+KbyzsNP/tOCINLDE0ilcZc4CIc9xls/hXj
7iS5mXdKWedjvfqcng4H41vapqDyaPcaFNcfvYsS20jDCzQ9QvswI6VxEV+0F1GJONr7hxy
Oc121YJ6X1RFnJ3PTk+1QWEWlW+k2l1pu9F8kXaI6MMdEJyX6n6HFYk+n2174l0vQ9GtjFd
LZSrIzvkPtcgZ+hzUses6ENPdb+6ukup1LeXboFiIz/ABqF+b+dJ8M/O1r4nXeq3MRKxwNz
1JzwDn361jGbg1JLVG/LpqaN/wCFdQ0rTmvdXjtyhKqgSQltxz9306HrxXLSJH80kbueMHe
AD/gTXonxF1qFZINNidZNjb5AP4TjAX+teczR7XJWRduNwDNjH4V9HhuaUbz3OOokthMrhR
teRx0XGAfyqy8z2v8AZEkkpgjM8hYlSyAgKu5lPXgn6UlvDcXTqq+ZNuwpWNh1PTNOu0N28
yQ5mtdJgMckjHIeRmwcD8AKzxllCyLoRvI3dQ1JLyKGGK+tbtsEv5IIZWH8X0IPP0rqI7SB
NPt7edN8XkZYf3s9q4fRbRWgsokUbpzvY4/izj8h0r0FhGEctkqo2Lg9hXmTi1BXKfxM801
jS47HVGjO5Ym52jrg9DmtHTrKJfIuXZE3lsHnLleePwrW1y0E0Ed3IN7noAeqglcfmM0XcJ
tLe2tY23NIA5wPupjJH5CsLfiQ22i3BctI7M8YxcnntiNfvH+n41mzXcl5Ld3Vs7iG2Bj3u
20Bj2B9hgVcihNy8ltAGRp9sScYKjqcfhVmeK1RWs2jzaRkR4GP3rdwAe9S7xS7maV2cmUl
W4RPJCBSAu5t3DdSffpj61Yu1MMkuGG8DaW7FemPbmqsrl7yRoiZIEkUOwPynnjH0xj8KWa
4Se1vXH71o497BRjHNUimtbmRAdqSRyqQJNhGR14xx+VUw0hiR42bPl7eTjOD3rUjXbYiR5
d4EarsbnPGSR6YzWU7xxW8QjJBUENnnNbRs9jdO9za02VLeAAglnwetTC+tyzFp4wynselc
2t1JKjlEbag5BXI/OoYJHVVbPI45FctagqnxMx+rXbbZ10F/ASNjF9wzjpg1ox3KuBhmHqM
1xUF2PMRVCqo64Hat+1u1IAXucDNYSwcGvdQ3TSZ1ttOY1DAZX9a0rO6jhnVXiEiht2cevX
+lc9YzmWBHI4dckY/z2rXBZYftH0VfXPYfzrx6+HpJ7HVSlU5koF64cXOpSbf9WgCg+n/AN
ap4Z1gtmlI5btjtWeGS2sI8n5peTk8464+lZ2o6xBbxfvZcFs4A/pXkSjr7qPoqcHcx/Emp
qzsrNh8kKRzj6+1cfrWgX0mmWeoeWUt7gMyEnJbmtGKOTxFr6QJ8sZYb2HoDz+lepXWnW2q
6dc6YQEQKvlk/wAJAwMf5716NJewin1M8Zi1CUaP3nztFZPEjFMu7HB+lSrG8bqGUlyfunn
A9a6jUNHlsbxoZIggHylQOhqS2sZQV8iE9QdwAPX613qumrk1KbSKU8BjQSc8dgcjFZ8sW6
+Q5wrp8y7ugPGfatPUpryKKbiMx+WMkLnAX+tY8Jz5RlO/7wcjv0K/hzWtNPdnM3pYSeSRZ
PIzhx0bGNo/rWZLKZ0ZlG1hwSOM1evZTMxKkb48KPoKzTceZnAAbo3FdEVqST2l69tHIx+/
j5feqsj+bIqyHDyHJBNG0spAx+NSwWyyXEfnpvbIC46mqso6lOTYkw2RfLuB24FXtNfybmP
H8PIPfNVb22ltL5oJI2VkbG1vSpLZ9rb8jIbFZy1VwjufQXhrVV1Lw7CkvzmFTGynuKp387
rOQGJUjA/wrnfBN0UuvIDZEqHjrzXQX6DzMnORXhSpKM2efi6lSLcL2W5SLszKGGOP1pCAp
G47Se4obiXHoM1BcyHIXI4reCV7njupJu7FdmLMW24HI6+mKrbmPVj+dBkIQ8ioPMb2rV26
Ett7khldgVAqs8Um35STtOTg84qaP75+lQvKIr8vu42dAfTrWtGNpWLg+hmRF01uIsska7T
uL8Ag/TrWiY2JbJ5jPPPeqs3lmSTLCNWOc4q7FIsuD3ZQT78VviLqCa3Lq6pMiLvH8wPEi5
xn0ODTx9pKMwjPlkfMwPQUpup44HgEn7s9VIpuYmhCxI5yctluM9iBXnzrNxcE/wDP0BbED
lwECJ97ofSnAzwzCeRAiFQCZABnjuPWlt4YUdZmLb0bJQHhsVfljvdQ1GNr4NG8qkxvsGAA
PlH5VthqasnuEUmjFuLZ7hNj28cLKu8Sg5/T0NZ8lqqBQJI45EUZIHX6DvW+VURNJGmCRnB
4BqlL5v2pWEQj3cFyM4+n9fau+2tjaJl/apjKhMxiUDAD4JY1oyTb51m+6MYO2qVxFAMDy9
8obIz0P09qkRmuHjjHzBB8xHGSegrePmaW0uN1qIf2Y5cZ7hRXKiK3kt2WRMMQDnrgmu4vF
E9hNGyMuOBmuBZRbOHmLmTBVxkYPPHAre/Y2pStFon02AWt4Y/PTAIOF6/h+ddVam680qUY
lkJ3dc/j9K5K1EMZJjbbKCWbI65//VXVaddvdKrMuxUQgn1OK55q+wprW4alr93qNusTQW6
xIxKlE2kcYxn0749c1V0TT01PWYUmOU3Ddt9K9O1XTLG8sfsWn2VubmUfLFDbFhGcdS5IGa
5nR9Dv9A1+OLU7YRi4hbYysG+YHgHHSutrm2Y2rRdjck8KWUk89vayS2sVwy/aLlmH7mPvG
mePmI5Paq/hnT/FXhvT9Sj0+0jIu5i8dwmGfYpKhPbjmtSx1CPVIJUjKNeW7YKMMo/cgj36
fjXUaDdafcxmDT0GnzRcS2QO0I3+yPSko8sk0tiFJy0keU32n3oQfbIJEm3Ejz+D6kZ7896
rSDdGDIxdeMoFzn6N0X8a9i8QXPh+6sfsGvylWP8AqwUIYH1UiuEafwzpoKadp0upzgH95f
tiMehCgDdj3r14Yxcu2pEorYy7udtG0cSW8TwXOoKxWQ8N5QOBj6mq1lstfhndXRQrJeX/A
JcbdQVQf41m69e3d7fiS9mEtyclto2qM/3QOFHtWz4g/wBE8MaDpJPzR27Tv/vSHPPvgCuW
pUk7d2dFOCSSXU3NL0/7M+mSsGCizEkajpg1vEhY4l6koD9Miq2gypqfgO2njDC5sC0QH+z
jHH4fypLiQLKAHx8iY+lck7r4jltZjNTcJpm6IDgMV3dMAls/pWVcSO9yZWj3PNBEF5+6GP
T8s1pTymaaOB14KBef4cBj/Kud8lovKSOT95KFIJP3SCcZ+lEOpEtHdHUxSRxavKyNuW1Vm
DDuQMcflWDfal5FjM6+aZJyw3ex6t7HoBWtDEF0u+mZpCQgQHuWI+Y/iSazLe2S81bS4iAs
UMBkYN1Zh6juM1D973mSt7sy7pki0tdLtIyJJnDsc/NgA4GfQZNVIBHGZ7WKUrcZ28nhgeT
n8K2re3+0rf6tKiiOL5EaQ4wenH+HauBW6ml1crEsnm79pHcDOc1PxI1heVzo5kaGOUoVY7
gQrjaVA5Nc5dBjbqxGBJyOa6TVj9mVXjmDSLg7DFyxzg+3T1rl5SWHqAxArSOzNKfmVyzR7
nVmHHIB6/WlTznjUg5wwq5Z6dLegsCvlg4ORW9b6JFCAWXcD2Jxk1lzN35Vew51Yw3MGztJ
55cCEgn+I/w10Nlb7JwHQhDnj04q/DaJ5YXAHHIqzFEqSrmPIFY1KtWlq1a5yPESexpWEat
bbjxuOwGuh022huphI+fIgO1T/t+v+fesK3HlWxMf3lQsfY84roNBmEmk70OJPL5x2/DvXh
VJym/fPUy9N3mzk/EV/dXGs3FnZQFsPwqqWKADqcdBXB3N7Pczi3ZpS+funt9K9Caaa3F81
uwV5mZWlcfNtHVfpWT4TtIf7VudUlijZIlVbb5eCTklsenb6ilRcUnZHtVKqo03U7Gz4c0T
+xNJE12FW/nBJBUhkXHStqOSRzhWw2AQT2zWXJPLPch5Jd/HHt61YiuD9oVM7eP6cVm5Hy1
StKpNzl1K/iuxinW2uFi3TN8jKDgP6Zrj5orq93o0kMVrCcGVjiNfXA/irq/GU4j8MQu4dn
L7TtOCDjufSvOrXxGk52z27w2kWMFI2dVx6jvVQpTa5oo92hWfso3I5ba8sXzbRvdWOBGUl
iwrjJIIH4mnsdPdk+yzxiKJc+Sy7SCeoPc+n0qW/wDElvfzWaL+5gWQGSQPkhQD8wU8jnHF
UL+ztLyUXl3r8E6oBtSNArN7V2Rc7JyVn5EmPqWnLaok6zFyeSQMhfTPuazgMcfxD5SfX/O
amlaa3unTzfOjwVDN3Haqz784XOepr0o301AdHICvCkKAQy+9bGjyD+07aSRQwVlOD3Oaxg
FjBGB83JatHS1klvIkiPLMFBqavwsD0b4g6BHB/wAT22iy4wJ1HQg/xfSvMmiAcMFIG7dnH
bFfQurWgu9KSzmY7mjCMT1HyivFbqzm0/UJ7SQLImWUP0/AV5mGqtN05vbb0LoTU6a7o0fD
epDTr63uVbgOCQOuPWvV51jurYXkOJYm5Lg14qqrbnK5z69SBXd+DdWMDyWVy5eKYYJJ+4a
VampanPjaLqLmXQ3ZUDncg2jAzmsi7/1x+tdFdQiFnGG2MBjb0NZFxBGORgnHQ1lA+emjLI
yCG5HakRduc96eeppO2fSrk7IzEQ72Kjior+CEfY7iVQxic4JPQnuKsRBRICSFH86p6qxey
cdgwIHoK2w8lzK5pT+JFV8yuGVWIB7DPY/4VPYyD7HDk7nUsMj0zxUNojqvnSOVgVMlc/ez
0xSaayrfTWbIMAkqT/Ku+rdwujoqRvDQvHbJISyk7jyPbtSYwwBH4VahjG7cVGF4JPrUZV/
PMpXegIyPSvL05feOZXS0F+UfdXqMYzz1xVu81CF9His45hJfD/VyudqoARwT0rMmngIzJG
d4OQR2qC003TtUaWS4uWgjjH3Nw+c+nP0zXVSmm7LqbxbRYvb4xvMssUSTpgLFbNuUnHY1m
mO9nKzPmI8/KWHIPrVmxjjSCUpajy9xUSM3O33961oXhWz8yRY4ztyF9R613xT2ZpzHK3Cz
IFjKMTwxcHsOtWokSNSsYLM4B69R60y9nN9d4iJjhHy/7w704rFGiW1uCw6E9l+lNGzu0WV
YSxGIcEDHPc1w2rk2uqyI4zE55x/Q13EbKpUBwWH6Vzniuw3FbnbwfQdapybY6TXNZmbEIo
4lIbJJ61q6POf7QNup/wBYpKnscDmuVaZ0tg0fzANjHbGOa39Alj/tGIKMgoQCfXBqpbXOu
Wx7za3F3f273VxO9hYZ2RRW6/vJegAFSXfhXTo4BJJpzpK21ld7pjNn/ZOCCaYt00up+aGz
BZKI4U6Zcj5vyrctp5ZSQcLKSN7dol7ge59atNvdnNF3Wp5jq+k614W8QW+upbu1jLIEfLD
dz0DAdDXTXf8AZF7p0OoFmhVuFvIgd8b/AN1gP61ruYNRU3cw8+xLGC0tXOI5mByZZB3VcZ
+lc3eRme5H9hwj7A+d8hl2C5YHGVXoqjt61spW+IH3C81lbJMRa8b9TyI/s6Pz7lhXPahqQ
uSbu4KOQoHyxhAD9BUt3oNxGTItuwKfMdrhiB9B9K5vUrnz2EYGxSflB4JrVSuJRbdiGKF9
Q1RIgSwlkVf1rV8X3JfxBLFGB5cGIh7bRjFO8I2oGu/a5uEtImmJHPQcVhXspuLuW5ycSOX
5680nLmqpdkdVtbnoXwwvpPOvLAkbWUSxqem4HDH8q29ftBa6h50Kbbedcop/hIHI+ma8/w
DBd+bDxLaNu2JIxRz68f8A1xXr+t2pu9FmZ0CvC+9WxnIPpSrRv0OSqrSOO3iS4E3ZRk/jH
x+prMWIieFmIw6ttJ7c1bCDzJvLBY+g6n/E1FLKDJa9CiL/APXP9Kypv3rHJK+5avpzFoUV
umfMlk79+O9UNPm2C/uZ8F/L8lG9VOOB+J/SnTbjZK7MMRQHaQeeeP5mqk0SxjCN8kFuZio
PDNgf41ElbRCuWdNu4ptDnguAJZvmCIeAGzgufoOKpA2Fi37mA7mbCSdc8dSf6VlxStF5ZX
G9fvKPftVV2neBzFukAUnYvv1/GoSadjSMWWfEOorcEyW0i4OWJzgkAdRXNK+4qvY/Nn8/8
KdKqy27z7jtUgbO61EBiQEdFPP6irWmiOtRSOs8OMTp+w4ILZq+2WnxuI28is3w8yraMrZ2
sccdjW2rBYhvHfAxWFRS5E0+p5tXWowQFpwwHz/3ewq0FZ5tpIDE9TVL+7JzweMVctNjzgt
u3Mc59favMxE3zcqei/r9DOKuy7LG0dsdz8OQuVre0sG2upoRESNvBH8PFZGpxMtpbiMZJl
z9Bgn+ldBFBsAvImHKjnPXjmuCo7q59Jgo2p3OZ1G1NvC8jYl8+U8Hrj+mKw/Ckoii1EJjy
2uSpAOQBtB4+lb+tu0s0tydqQxqPLRjgYzyfxNZGkWjQaKrJ9+4LTMf97oPyqKUkoyNcwaj
htOr/I0MmMrIR8hzzVi2BcqQMtnOagj5AQjn3rU0yxdrhABxnnjPFNtWPmo3kzE8dB28LpG
sRkcsWCL1J9K5/wAMalp+j6HeQXbzRXEqMqLNASvJ6fiAfyrr9V1eybUxbyS7LgFYliY7vm
PT9KwtT1dLDV4tMNjLdzSIZGjjAGF55OeoqqOKcJ+zUb/gfSrDpUYqTOPv5NGmXHkJK0rHa
0ZBH+P4GuX1jT4bURNEXU/xK3b0x+Fej6lY6A2lxa1e2q2XmKpjaAbWBboMjg/jXOav4Zlk
ig1C31H7XHclUii8g7ix6BAPvMa7aWMjUaT0/wA/UuNO0ThjksDuNTozShSQBk9ME9K2tTt
LXR7dtOJSfUyAbgggpakdI1Yfefnk9B0pnh8Qrpuu3TRq8sForRFhnYfMUE16E24rmsQtTI
lPynJwc9D1NdJ4CjSbxXaRyDcvmBsH2ovIlitbCRJo5vtKAmLylG05weeuOlQ+H7qTSfE0c
6NgCQKV29Oe3tWU580GFSNk7M9+1Tm4aIj5B2rhPFWmKdl2kfy4JbAyea7rU8ERzxg8gdfp
WXf2T3NmBj1YDueK8CdRx96O6OPL5/vvf2f9I8qFvuLoHQsgXGAclsk1PaMyXAZTt2nlR39
a3LrTzaljjKtycdaz/IKowxheo9c10RxEai0e59BUoOC949C0q7TUNGS3c5kjXAbvjsKpSR
hXcnkqMYrC8O30tpeRqep+Uj1rqtRtyoWeJSYnG7dUp6nyuMwsqctNmc9PEol4OMgGoxGCG
XJ5FXTtkdgCMgZI74poUBSyqeOoI5pyktrnn+zd7GeOBimXUYfTrhe5j359Mc1oPamJcqPl
PPPWoGPyPgchaunO0kDg4uzMmW2F1aLLb5ddpY87ccdOfSudju511u1fGHLhGweGB6Ed66O
0Zm094k+WJCTIT12n2rlNRRYdQSeMRxB3+6OqjGB+fWvcesT0Iq90dvNKZI1icAkN1XsPel
2JBEHE33TnZ3NJbuFCjqJIw2ffvRJbNJCZPMxz0ryHDU4vIjnV7rGThCwBIHAB7mpF0ry7y
DTTBH+6bdM3XzUPcen0NORUhsBbhQ7Tk8E9PWr3hyJLS8jXYSlyCpDdc9q2owUVoVFJuzH3
+mQWqRJBCEUEbh2OOxFUrtBLbNHGscAKhd208fT0rpdRVjbldy5GcMV5rAYbeGwM9/Wu+lJ
yjdnRKKjKyOclt5dNhYg77k8s+MBB7Csu1vkN2ZA+Eblj6mtrXLiFLbDkHH61yiyIyMqqV+
YduB7VaNI6q50ax73EqybM9FPWna1CZ9LwSQQDuA9PrWZZlpJljTc74K4Hv1rbuAPKeFzuL
rtz61S30M5Jpo8xfCB7dRhVPHOTWtospF1bgIflfqO/Wq91ZmG/ltivBParmmRx2uowRYcM
WOSR04PSrlsd6aZ7vZBoIkDYyAAuRznHWpL+5mFqulqcvdth3BwQnVs/UcU1GDuDjogYc/S
orNfP1S4uJSCwxGnPGO9bR/lR56Zn+MtW+ywwaXat5UTxCHC8FU9Pxxj6VQ8P695zf2WyRq
+0iNmGeg4GayPGdyk+uTIDvSPGMcEHFYek3EltqUM2cgEEn0rSVOMlzLdHSnpZHcR6h9tt4
po28s3Mnks3aGVQdjH2PTHvWPf6xO08kGp6dazSINuWwHJxz8w6c5qjYXhCbN21FuRIVJ+9
gdfwrN1Kc3F9PnDsTkYP3qIQ967RcDptLEMHhrVtWhhkjWRFgj3tllJb5vw4rkZjnYR/Fya
6nU7gW/gbTrRZAWuWaUsp9DgD9DVO30yfWfDHmWkS/aLGQtIuMFkYZ/Qiii1zSk/QtSstTE
g3LJHMnDocg9hXveh366x4fgkUMTJHlgedrYwRXjmiaONSuHt3crtTeGH1/wDr16V4LAhjv
rB5H8yGQPGCf4Dxx68j9auU7ysYVLSV09jFQvHfTsp2qFPJFZLXAMDNtOcnPtWzdq0WoXcc
gxIWyQOn4VhxkN9qjI+7IPxya5VfndjkcdBLuVxayCJRtEYHJ545NRyZ+zM+GcSRFDt9SBz
9OKLlSIp0JzwQP0qK4d10pfLbGAUP1xVWdrk21RDdIEg85kIZ2GSBgg4wTVZQlsEnkHCxhj
j2PetCVvO0sAH5uAfy61mXLh4JogMnyMD3ppXLTuY86wpe3flN+7k7H86i2p5sYAz5ijOD3
q1qEGFtpMYMkaOfc9P6U22AZ96x52k4GelVb3bnUnodBosCQiSPtnPJraxGRtKluc8GsbTi
68lc7iQCPrXVaRpz3c2zGM98V5GKxTo3ijgdKVSpaPUpw2khgQhGKkE7iOtX9Ps7iW6jXys
oWwD04rpllsNPSKJE8xoX+ZguVAPGR7iqh14OyCK3SEg88YyAfTtXzEsfOUm7XPbjliSUm7
EWoWkqQ2rSxIYvOCfMeMEEcfnWl5DRaewbJ2nbj1rO1a8kuNNkdjnbMkihe3PQVcmvmNjc3
nMcYXaqt6kcmtqdbmlaasejToxhTSizmdWcalfQ6VAF/eYVuf4e/wDn3rof7CuQFRcJAFwD
jn06Vzmj7I7ya/dMkfu4ifpyf5VtNqdxISEkYEAck5HXPSs6kqii1TtqYYl4eU4wqO1i02g
IkjtJdKVRf4RyD71a1BF0jQLm9R1Z4kz16/lWYLkNMZzLI7swyAOB3qzqRM3h24Ln5CAWHt
uHFclOeIU05bFcuEXuxd2cLbWEt9bT6oz+XqcziVOcKgUfLx3JqFNH1qTWP7U1LUoEljgEc
BCZxzyCOOOTWwLQ3MbI0s0afdVIzg469qpDTYI9zW9jaLj7zygtn3YHrWqrOTeq+7p29Pkd
MqUpaWuchqlvetZtay3bS20BGyEPlSwPy+X65og1DU9MtYrYXhmvIlMQZD8lqp42oe8mOrf
lXUNoiJ5c+UilUfuxEm1V9Tj+8fWsPU7Hy4WaJSsS4GwDJJPPJr16VeDtFtGf1ad/eT0OLu
rCK03PI7BSxOcZJPen6Aks1lrttEv+utPlDEZbDg4Aqe9sL24QXTBs7GCLj7oGOB9c07RNH
uzeMGJjRhww6kV6UqqUG+YTpSc1ZFgahKv9nGzaRJ4TtlJXKhRgY54rKtCn9ogtkAz55PJG
6tK7068W6mtY7iRfmxy3BH+TUlvoktrKEk5IOAq8jk8HP51PtIRjdsToylKyWp9AWEI1Xw5
Y3QlTLJ8wyMgg4qwdOjmRbcXUQZP4lPeuZ8HX6JbTadMSGGXTv16j862Pmjj8xGIJ44FfI4
hynXag1ptqbulSoxcamj9DO17RBGFniZHB5K5/ziuQvrEkjCHGOCp612r3LFyHG7IyM9qqP
Zi4iMhRVH94nApL2lKKqaehvQx9OdqDe/U4fyHtwWDeWy/xdyfavQPDF7bX9sbC9AyELDuC
BxisO8sDJOm6MEryAD1A7/jUFlHc2lxG8UbKFbJwa2+tRnFOL3Np4W8dEdfcab4ei+QTvGw
5bC4/Cq/2PSLq58yK+2rjG1lxV4w/2jaed5W6TadwFYcdmwQKYN7H5iCMNj2rjdKpfSRxe0
w9tU015Grd6JBMfNt3aRMY+TmsGTSOTxghtwGc1u6db3QKrZI20nG1SefWug1O0trbTwssY
F3tyqHAIX2FSsXVpXjbY56mFp19er+88W1KP7JG20FQJArL/eWsm/SKa2EgFukT5Djln3D0
rs9Wtk8l3DGTHdRx+FcbFKIJvLWIP8xBjbgk45Ir7TA4iNWkrnj1Kbpy5exLoeotJYpbXGC
8DGNcdx7mthpYQnzM23+6B0NctGnlawzwo0MbEIVxgA+p963Fl+Tru6jNOvLlnpqcNRJPQs
M0ImjkiYlk5Ge1SaZcvbarCS+AXz7Vnq27PGKfGQH3njYwpxdmRtZna6vMnzxgYxgr+Nc9d
xu9uQx2nsDwa0tRup1a3CjcpQEtzjp0qhKjvCk0jZZs9812wSjHlRvO7ndnJanb3VxII1Ds
uTkDgge5HaqElo9soAKknO4r0WuzceYgQALuHUCudvoltg7TtvVWyoXqfbHerNIy6FOxJiv
DctLuUZHBq5DcrLKZZJVba2FUd/f6VlNevNe7IrUxRgYP+yD1rRdlF0u/iLAP4UDktTN8SQ
7LiC6iyXkOG7AewqGwMUk0e+UmQHIGOelbOvCK50Z5EXDRPuUdcAf5zXNWbAarA6/3wM/7O
KuTujWk1KPme5Tz/Z7N5G5ITgevHA+maTT9sOnRL1Y8nP6/nWfqtwSEtV+8w/lirdzMLe1L
D7qrx+A5/Wt6au7s5Tz3Wbj7Rqk0oPDHJH+faqMTEOuDgMeKJjuuJT2zx+VMx8oXOMdDXYk
mjoSsiyHWPchwxJOc9qrE7mDKNp5HFOjydxPOKm0mJp9cs7cYw8yjn65P6CtOTlVyoe6bni
l40urKwyCLS1RMehPzH+dXvA16P+EiFnI523KFBzwCDx+lYOsP9t12+uU5UylVb1A4qGwll
sdRgu0BJjfdhepxzj8cYrCCXs7mnL7tj0yz0KLSr+8lhJZZF4VuNmT2p8l6dMvIL6LieJ1X
2ZWYKVPscj8q2JpIbtjLbuHSVQysO6n2+ueayrq0MqShxlSRx9K4ufXU4rpyuxmuCOPXLhA
4z5rKy+h9K52WLymm2nliH+uT/Sr2obxObi4/eFnLMzdckY/pVO6OIUbABcBSOwxW7jf3kS
UZy7ecykkAg9e1VmcjTkTO8ZZjnuTkVYdAUnYkj5R0+tV55E+xx4RimSGA9N1Nq0bE6XsOs
1KK0RywbLDJzjtisy5wr5B24Yocdwe1WklVbpRE5T58DPp6fpUOqqEdtqbfnBwf8+9ZRTvd
Fq3UivUeSxgdx91Bj1ADYxVO13GadUOxWBwRxj/J4rQvG/4lyj+5tI98vmsiO4EfMuVLlj8
oz3q1JWszZK8TqdLZhk4IBLHjpXdaRff2fJHKUDD+LPSvOtHuY32gZI3Yycg11gl3hWU44x
XzOZ0XUlZOw6FdUKl5K56CNH0zWGEsVxsd3AVN2Oe4I7j61HceD2ikWRUV2ZyNrMM47GuFt
b+5tLn91IVQHJFWP7U1Jbz5pcEdG6lh+PpXiulKMeWMdfWyPYhOjUvUc1bzOsuPDWoNA9ql
jJkkEkL09K1LbwXJNpE8N0irLIBgE4Kn1riD4q1i3aIm4lZXzkhjgfKDzVo+J9SubRiJJZn
hGdiDcef6cVzuqqVS84Sb9UenRws6sE6Ljyt9O50M3gaf7LKkCJHsQNjfzuzg4qFPBmoLaS
ygBJIwxVCwzI3GAM1ydt4k1eWXLMsLk8Atzmujutcv9Qt4IoLgJNZp3bLO/XkVSqcz1g12S
e/TXTTuY18J7CV6kovuwfwTrrwGRmQuhB+UDrnoa0LPwnqs4iTUWiitVwGYODz9K5K28WX/
AJV4zsxdwQyjqeazI/E2ptIhRnMWeSOB9Kz9pK+kZeeq/wAv8js+pSnFxfKreR6NH8P5/tE
peWGSMsXQ+Zzj6VPdeAxLAWe5t4VX7zMa88h8XXKF45ppiB8uQ+dp9Aa3z4habRTDLI+5Dv
YFuoxXLKrTpu86Tv8A4tPyRvLD4nRqf3HSw+EtKQ2vl6rCWUHzQQfm9hmsXX/h9aXGoSm11
OCBnYERO3I9zXEp4qmOo7fNYJ2GQQKZd+LJpr2XE4IY5cycZNdEZVVH+Ek993t80zanRre0
92pfQ668+FswjtRHdwPIEJZg2FA7GrOi/Da2s9Rhm1C7tnjHBQOG3Vyup+K7qK0t5jcAhV4
C87sD7o/nUNh4uluUMnm52ryMflVOrKVpKm+X/F/wOvqQsPXaacl9x0kXwzDagzXV3bpA0n
zbZF3AelSp8NY11Jn+1wG1UEF94yM5A/GuQk8WSAu6TMVLZQdzT18W3K6dcuJdykBnX1x0/
WrTm94St/i/DYXscQ37s19x6B4d8CwaXf8A2661C3eFRtO588kH/wCtWh/wi2Lllt9cieEH
PTkA9Qa8w03xPqt8svloDsG4DHGPpWgutX0e5m3BW4I9fauecHza0m/Pmf8AlsYThUk2nUi
36L8j0G58M6Ilw8raqBER0PzFSP6VnvoGipcJL/bm1VIby1UjPt6Y9qxE0TxNPbtOklmgZV
ZYWnAfpkjHXPtXPi+vlujaujGUMQ28cr7VvUozjHmlSsvVnLCN5cqqq6O6n0jw0b1za37wb
wXYCPcpJ9PT6VY/snwqqN5t+8jkgfL8vevN7gX8UL3C3G/Y2WC5+73/AEqG4e5jkCS3G4SD
jaOT61zSoXnzTpxu/X8r2OmhKFSNlW2PT11Pw5pEh+xwvJEpKmSWXqM449c1Xu/FOgwzPHH
YW8jsmQzA4x6VwUNpFdKBIWdsYUHooxjkfrUhjjNrFJsG5CVYEZ2kdRV0IVpycYtWXSy/VM
yr/VaMeao2/wBTo7nxmVs2XTsQkjA2IFxWI149/ulvLqR8DhPf1rKm8vzBsyD6dqhEpRyuf
lPWu2OHvb2jbPAnmvLdUY2v95PcytNuhL8HpXDXljMNTjZLnyGBBBUck108jPuOTgE5BHWs
zW4C1lHqEHzPbyhnHdo/8a9nDS5Xyx2Z5Mas5zvJ3M67uJ4tPDygZY7HAGGJ9ah02+Y7tPm
4ZDhW9vSo7i4QwMXZS8rH5Tx1/oPasC7V4737QkbLyOrH5wO9exTpXhZmqheLTOzOY0Lk4G
cVFJMqJIC7EAbmI61n2+oLe2qOWxIV+ZR2Hr7mmyPi7iAy6FcZDcY9zWTpKLMeSzO/+0S3W
j2aJkJIMMzDnjtVdkeIDehWJeM44pukzAeHppgiSFHwoxnPbg1Kt1cyIqLEQGODj09K2pq5
TdyjLw2EYBP72cYrD1eJBbF0YFuvmSdR/u+tdBLG8cbHCntyOlYd9Ck1ttDySvjgEcA1o1Z
gtzGsoA9hLcRu7SyH5tw68dB79KluonNuGU75BhdpPO337DmnQwXNnaOZ1+Vhk57e/FZq3K
+bjzmcy8NxjPvTdrGttbmqQW02aMSEMQRuwTkVzdruW7iJyW8wLhj0FdJp6O0X3RkducY7V
i3MAtdZjjBI8193Pb1o+yXS0dj0fVrgLewEfLmMDk49K1byUSw28ZI/fkqdp6j39KwvEoUw
Wztjcp27j/Fx3qGG/K3FiofIA2nH1Fd0aelzDzRh6lA9tqc0DjBU+uaqhC42g4JGea7Lxdp
Syh9RiQkrgS7Tz0+9XIwmNXDybioX+E0+a50Rk7DwrYAReDya1dDQx6mJ2Q/u43P/AAIjAp
LS802MjMIc4yA5yPpjFacevG1aNbOKOIEFguzocc/jXRK0ociIcn0Qtr4MnuNs91crYRMdx
ywLfXFdFbeG/CSypb3OoTTy7TxGQOPUgVgRTalqEjO7KEccscZxW3pVrY2dtLfy4uZBgsdu
Cyk42/TisHCKVmHtpXOn0vRLK2smTTvP8tDuQTDnHXj2PXmkn024kRipj6jq3vVTRNa1G+8
9IJ4LCNVCYk+eRs9SAcCtXTrh1u3tbyVJzgHdtC7vfjvWfs1e5EpJu7MG80K+mEzOqOjA8A
nIrAu4JIYhBNCSxPBbqK9TksgPmhfYGXpnNU73T4AgN1EskLcFmIwKpWWiJcbHk7qEimAHV
aqT8W0qdwWP8q7XVvCsgEsmlFZkYElDww+nr+OK46eCVNwlBzg7lIwTRK6WhDWpny7lmbch
G7BFO1c+YyyjgccGmSsWngnUHgYYHr09KluisthHJKvJwDniseZ7ldUUr91WwUdcgDj61kA
ZI9i/8q0JNjWsKuQw3FTz1x3rPUYV0J+ZSRv+tK50LYtaddPFIgjHL4Fdklwd29TnC8j3rg
4AWkQLgY9T0NdRa3SmMgHcUbGfQ4//AFVzVaam1dHPWWtzoFuAoVncDd09jU6XAY7mlXjqF
71lQlSqr1LEEfl1rQjxEzJKn3vutjg15k6fKmcbj0Lq+RNLDFI2I2J3N+HH86fBqq2lzp7a
bG6vOrW0hZcLnGQOe555qsymb5M8hWYY4wRg4/SrU8EZ0u/S3KCW2v0uVQ9SCFbGfTJx9a8
+rTUqia3PpcBNQoWe2rHR2EKSXXnRGRzKVIbkquMjB6jrUAvptPuCJYZ5MDCOseQ/oDx+Ga
1Vv7a/1Ca6hc+XOquAfUAg59O35VKULRLJu4AzxSSUrSsclWrKE5xeqf8ASOO1QG31S4UbY
/PfAGeMcE1e8YaxbaTpMEVrCj3JTaAqYWMYHJHc8VW8bWpWzivYlICkD5e9c9q9q23T75iZ
LfUoVUs38Lgcj27/AJVsqEW+c9CnXlUVG720+aMa01a4ZPLLEnO7cT+n0rrrKWe600g4EMm
MOV5J789cVx2j6U11rptGmVLaBg0sn3sjso+tekv5MMUY3BIVGAw7DtxXLj5QTUYrU9ahiJ
RdnqjldTjaJh5caxhXzgDAGOfX6VzU1/J5zSKpYx5DY+td262bBjbxteS9nfp9cVw2qwXEW
pul9GsaSZZW+6CPbFbYRxn7jJqVry5ojbvVzLbRoZAPL3EAnkn2qTS9XZbUpuw20KT7d6wb
qcbTC0MYDOZBIV+bGNoA9up9aitmVWcKNw2E8GvTeGg4WsYLF1FO9zbbUZFkVgcjK/zNSwa
qVtFtucH75X+KsAv8gIPPSn27uiEfKFB4JPNU6UJKzRjHEzi9GemfD2Yza1dq5G3yuATXaX
alCvy7i33QPXtXm/gCcDxLChAbzSV9e3pXrcDRQXEmozqPKtMkK3QsOg+tcM6LnWUInk4uU
va3W5x/iPS9C0JNP0uzluD4imBkkmR3yZCcqCefofz7VatdQuLrTre7vQPt7oyzhez5wev0
rOhuLi/v7jU7hy885KrnhkTPr6e1X9ypgKnIXGRXRi3CLdOKOOviKk7Rbvb+vuJPMBTy8sp
OVyO1ZgiW5ubcTO6rGzRlujf54qfe+9eeM5NPMDvc+cZYzE2Dg/eDYI4rz+Ryaa6fl1DCYi
MFOLdrr8VsY10l/a3krQzb4YpBgMcHB9eeRXQWdyblIrpEESTnyZEJzjHf8TVG+gR9REiMg
8xF+Vj95lz/AICmWLyGSaGPpLJhc9m6qf5j8KyrJ05c8Vt+XU9+ElisNyve34k9whP7zIwa
qOcKGUkbhg1duCfJGcdcj3z2/OqMhUR4JAAOB9a6XHXQ+RknzWI9iPEwZySOcmoVLQqbeSN
tjjADDAYev0qUgSISsZBHB9xTp3j/AHe+NpCE3Bt33V9PpRFO90V5nJX9h5CyIo3YJ257io
9QtFXTdxjVZCCMqeMccc9q3L9lnaOSMblQ49Mnrx9KzL2AzW2bi8aGAfKQvFe9TlzJNHfGT
lZo4y2c2sh3krj5cdvX8ua1RJcyJEMAqx7en/6qpXzRyO3kPgJgF3IJJHY+nFRQT4mXEmQv
JUHt6UNXOhq+qPSfC94JNDvIGQM6FWz14JwcemK2okjESjBrkvB94sl1fQhdqzKR6YOMj9a
6i6uo7a3DqoORkY75/wA9KKb5dDlmrMoTyhnI2kZJHPtWRqN8FuLeOMPJ82ShG0cetaUUhv
mMh42NjOKqSR2cFy8tzl2A4Vjxn1pkoo6rJ58hDylSqjdsB/Q9Kwop447qNWQtED06/n610
uqSyTaeHTDIeNqgFfwxXJPvExCkqeARQb09UdR54WbCgJuXdwMD6CqVxALy3ScqWZGyuKji
lHkN5kmxXIIPXB5yD+lPgz8piXhBgrng5FVHcXLZ3R22uxIdO3sclcFR6k4rlfOCTwbWB2t
n3611GuRsNIbBJCgEHPPGK5CGTIMhGQDnHtmvUgvdsTH4T1by4b1I1kXMNwuD+VcNf+GLm3
up4oXBgzmPcMEj0FdRpF0fsFoCARsGM5OK35raC+swhPzc7D6Vk0k7GabWx49JYXMDLG6Mj
5wQwwRirVvA0sio0irnIVz245zXU3+LGQQ6jGZrfJ2yHqc449fWobXR9I1OVpreR4VIXGDw
CT0xVxtfU059Niglhq1m+14hKowcL8wwRkfpWvYaoUQs0TICQTG4PIx0rZt/DF7EM2eohif
nCFeAemPyom0e78p47y1NwrDYHjbBUf5FDdyGr7IktptE1GWOCZPIkILZ+6Bj3FXo9ElW8F
zpt+zNjaRIdwx6A9q5xfDQkd1t76NYl5xIpVxz6dxUsDeItKk+wafd7QzEiNhgnnqG9f6Um
9LEnUPe6vYF3vWhVNuRsOdoHY+9eXeIvF1/rupCCO5eO0V9iJGcb+241teKNd1Q6abW9VYp
1TyyqHj1zmvNNxVtyEg+o4rppw0NIxvqz3nTNXs9Msolvpljiij++zhi2McAd64vxD4p0bV
NTjj060eEhSHd+NzE156J324YlvdjmnWsqpfQtISVDc8ZpumrNsn2bXU6KUhGjyeMkZpXlR
rTB+YK2AKbqA8uJCo6MCfbFRZQW4P95s/nXmSVmSjNB3rtLKoViRk1XLvmQM+4PwMDpVlkD
XH3VwBk5prfKX3MuM4xjFSdJANyldhAYEcjvXQWzIWEdun7tvmXnv6VkmFoo4rmNPM3j7uM
becVpW6FYGSLIdPmXsc0Gc7WNkySSyxsTgrjJA9q0EkY7iWJA6EcVjrcyT2w48p32kZXGfX
9a1oAodBIwC9zXHUjdehyy1ZbQFIy4bay8ggdfWq4n5cvMwUgAsTkEr9w/iMflU0xRGysqs
vbac0kFtabUyjcdBn9K8mpG7uzpw2IVL3ZK6HwziC+tnwTDcthSo6H+JSPT3rokuI3jdQMA
dc/0rFjW2gi8qJSqFi30NSwv5rsCcAColHS5nUrc7TRbv7b+1NIuNOcKGdSVz/CR0/lXm0h
1i80OS0AbyNPfeyscmInII+nBxXpce4tukIKtjIB54NcdfxSaR4vuo0QNFex5MRPDZPTH1r
WDtHU9DBSd3D5r+vQ5m3t5YIQkDFZm5bHJb3rd07VWhlS1vNzJJxkjJB+lbFjZW0GXmjHnd
GOPumodXsbaWVAQMBTkqehrzKteFSThJfM9hO3vIfeW/2eJrm1mC5XIwM15reX91cakEeVS
4c8MM5HfHpXZQi5jdoJpCY0B2bjjIrjnwNTkcYMfOT2rtwULXvrYTloZWobvPAIwecCm2sL
bcnK5xz2FXbu1Zp/mXHOAR0Ix2pi5RnRx8gXp9O9eupJx0MJJ33KsiBSTnjcT9BUahmcDdg
E9KtNG4JVlzyM8dz/AEpyW+64wyn91jIA684FCdjJ3vqdT4Film1e3eDiRJhgj0xz/KvT/F
eqeVDb+HLYkyzOXucD7x9MenNYvw/sF0fRLzxJdW7RhlZY0ePpj/E/oMd6k0ZTfzXGtTkl2
YhfQ5PJAPI+lKyoxlWe/Q83E1OaWvQBDFaxxxj5QihR78UNKAm5RkdKdO4fEZHAbGfaoSoU
Og5rx23J6nmkfme1P3Mm053cEge9QlSvWhiS4YHjGB9acXYyS0LsRj+0oZoUcDDDfzhsdvp
SCD/RiyTIJVJYPg+uR0qm+/yi2fpzSpcIDk/KQuBgVqnG3vG1KtOFuV2LM3/HokMkpll37j
IeOPTFUbqJVflvl7/X1p5O5gA4Yg9jSXc2YBGgBdhhTjPNS5XdooLXu3uIPtEdykUa5Vl64
FUp5mDyLbuxkyQ6qM8e1WNskRSSWTnbjeex7gVA4HkN9mhVSRkODg1vCCeg0myjIzyytEyN
swPnxxxWZrUSPEpkKsOhGPyrSaGUwu7goEGBg9fpUdyGnsGQKMgDB9+1ddNuOh1UtNDhIrd
pZZbVJgrF92wnGfrUaxeVcyIRtlXrtyBj2NbuoQ2VgI4ltPtNxMcZBzubuOKx7m08p87Wtp
T/AMsmBxkDOB7V1HUpXN3wjODrUeCQDkFT3xXb31pH5LqxLkcKOmOeteeeGYJ1121Msm0lu
Rj+LOf1HFel3xDXUyDo3THWpe5z1Yq90ZNtIltYsCuxUySOpOO/5GsS8uItSvlMRfauOCMd
KvyQgsYzMUYH+I8VUe2Xctw10G+U4EYwfwFCd3YiLFvIYihQyuZGOQqDp/QVkizkkci3heU
Y/eFz8v8AkVozXkh/1BRl/iAGSwx3pkmpxvGscsaICOAg7+9UXFy6lD7RGF8mNS7J8oPUMc
dc+9XrUSmPZKCkhO4+o46VmXUHkXEeJFEsi/LGRgKM8ZH0q9YTqDvcYwNqoOeop6rU0O+up
I73TpIouWKEfmOa4XOyRo/4fu1u6VO/9qC2U4VS2ff/ADiszUrR4NRlTZtQncp9j0r16TWq
ZmlZ2Om0PUIYrLyerQM27Pp7V1GmXRkRIiRiTlCD2xmvL7OZraXJ+7kV22m3aSIAzsCgDrz
9xD1FY1Ite8ZtWOs1DTor+2McqKyyJgE/w57ivOJ7e88PakYtpKE/Ieit6fWup1bxaNNjEa
xxzTkBgp/gHbpXN32vvrNgFmtY0ZGyJIwc59OaqCuNXasdXpurzDBLbexAPXuf0zXTJqFvB
D9qn2xxoNzMewry3T7lUYqG24OeejU7xBqxa2WzgY+WwDMyt+lNRu+UE3sbWr+L9DvLmUpa
urxgGOY9Tg+g/hqvqPibTL3Rgty5N1DtKGMtvbkDP4CvPnkcqGLZDcNxjIqsW2ADHzDOD6C
t/ZRSL5PMv6xqlxqU4llk3Y4B/vD1rKOSDjP4UevscVp6DYG+1QRsP3aAyMT6A8CtW1FXKb
UVcWHQtRltvP8AJKqy7lDdak0/SJ/tSy3KGOKNs5YYyewrt7tUTYIxhQu/BrMumGTuBw2Bg
dAa5JVpWZzus9Slqa7IsAfMMbs88EVlo2UEYP3WBOa1NRfELhuu386wS5EpTcPlxxXG3cCJ
3droj/ZHT60NuO9WA3YDAkcHmkm3JcFlOGVsZqR/tDLHOCNqYU98moujpT0LNneSLGLeUKC
h4OMkjNaXkyrc+bEC7kZI3fLt9qprCfOkWZ8rMoUn/aHT6VZt4pfIMLSF3j5iZu/saN9jGT
T1Ro9CoOWz8oc1diYlxbhsSKuSfX2rPVPLhyWZsEZB7VcCMJ9yk7uuccEelYz11M9Ga6Ko8
tyCoYYZfQ0jK6uwjGAfUVGZDIFfgsBjB9fSrK+ayoqtuz39D6V5tWHUiwRIzg5+93qeLO4i
NDgdGz3qMzBWJcEEfL9TT4lKlg3GeRXO3bcg0FMhRN53HOBiud8aIsE2m6srbxA+x+x5wf5
mulsQB5TFgO1Zvi21W40Mq+Nu7Bz2APNZKd3ozuwsmqsX/XY56G83SvGSxdmPU56imuskd6
sbuSSuRu4/L1NUp43t0SWIsu2PcW7n2rUR49ZhVNzC5jG7Ctt5x61yy5Ye8tj3ZJ35TNvJS
Yy0vzOgJxjrkYrmdEtxear5AT5Xb7renpXavLG9i7Sxxi5QbShON3+NYXhGPzvGqRyKFJk5
A7GuvDO0ZDbtG66G14x0uK00+G8hhXdHuTaBhR8vGataRYaJY2Xn2VsZJmjBnutRiJidOCd
ilcLzxkEn6V0Ou2pvdJuIVC5KF0DHqQfSvKJbu7gY2TXU8kQb5o3kJUHPQDt+FdGDnGOkzg
jCVbDqUXqnY7r/AIRHRNXL3Ftp17bxbcJ9kQSR5PXAb5h9KrpoHh3Q4mt73SdVvNQKEOksb
RR25PMcgIHIYDBHJ9Kfp2pW9/vtNO8HwyfZ1jUyXExj2O5ADBgc4JxznAzXW+A9S1bw8mo6
f4itn/0D5o57hi8bxtnAV/4hyMZ6Ywa9lRhO0orf+tTH30nzS1Xmc9rWow3ejNFtGmL5K+Q
1s/mxTuGAaNGznIHqBWnpixDQoljYOAmMgYy3H/16xrvUGutfnvdIeJJo2Mji1CsrADhwh+
6wweR159a1tFvYriyu0ivEvFEzHzo08tXJ5zt7da5cxptUVY4pK5Ue3fz3A54qB0MWN5+UC
tJInZpFUHr2qCWNJVKsuCODXzydnuc3K0k2jMO+TGMU3Y6gbugq2y+XECnDL0PtULsxUEgn
PJatkRy2RVk3EhffHPA6U8Q4VSfmY/wjvTnztQBSeakDPHGygbWbo3cVSi2NJJEMaLbBhtw
zHnP8PtQIwrJs+Zt3Of4eadFM0SgyrvG4thhnJPWnDyfNDqmxSMlc55ralH3tUaRXUry4ef
y2yVjctg9j9elQSxhWihBbIXJGeT+FWNreaGyGbDbwTwQe/tVRLdkkSaNt6qDnD++efevSj
TULIuxDcb1cJHCFRxgn/apbeDG+NpPlVdz4XPPbmr0jGWMklNzZJJGCaz0EqRTQgbo5Fwec
fkaxq1YqXLEbkotGXqVxBDsuLdEkkBLbRwOnWubvNVM85F+xRF+5gZH3a6L7NAsaB40DQsV
xgkN7k9Mc1m3Xh+1QM01wz5bJCEbQPTNdUJLlSOmLSshnhqX7T4itySG5L5HIAArvp5RLKx
Ixk5K/5+hrkPCtpANVaO3RldGGCW5aukvXdoJJ7JkLRNwr9+eabepnUWtzNv3VoG2zwb/4g
ccn2zVFbhIoXS6t45CR8oUdPr0xVXUZbK4QyPG1tOynAAOCcVhP58ismMOV6lutEUuhpCCN
22XSbhwyyyRTYxjkgVmhTHOw8yOQp0LjqB71HpGIpWWUNNIMEbecY961dQnFrPb+ZAojZCA
hUEevT8atbjtrYhkYzWomhi3yyMcjOWyfrUVkk8RIl2meRjtC/wAJxitRLezmjjuUnZSeiA
AYP/1qzpL2OLU8RLh4wQhH8zRfSwlduyOlaSOw1u5AQZEzKDnGBxWpfxR6lYRsu5XiG4Y5/
Cuf15zHrVzj+J9/0JUGk03Vbq3cKX+RjjB716kV1IkuqKLs8ZaKRiCp5B9a39JvEgilLJvZ
OVH97I5FRaxZRK32uPaEb74759az7W4EbEsozxg1bV1YGuZXOnfQftk32u5ufLd1LP8AKSc
46Vj6nDHZ6nPbwkqi4K89Rjr+YNdVpuqW9xHIly6xyt0z0xWd4h0ye4mS9sovOAXDopwT6E
etEIpbkRdmc/HINi/OMjA4649qiviEvdmcrtGDVi1sJpWO8GLbyd4xj/IqhcyfaLwgY6EKR
39KtWUrotbleUAKcD5e1ViASMjPFW2QsfL7Zzn271WdWjUb+G4BH4VfPoaEG1sZxwTXXeFY
hHaznd8xIYj04rmNhdgw4GM4rt9NszZaLIrnFxJkgY7Y9awlLozKq7RLNy7PDHKCdrLj8PS
sy+b92hU85yTV+2xLpEbEnEYJNZGosPKBIB8xQNn49q5Zu8GzkjuR6mf3cTMeSME1gXG1bj
cDkuuSf7uK3btTPFBDt2YOMelYEuQ6Ow6Agj+Vc+2p1QSJ2ERdXdi6sNxK9c1dgS0ZQUDMD
7jPHesvoxHYLxV62t0kjVSZGxyphTr9TWbYpOzLt08LgfN8w+6d3zD6j0qe2cKVLTZ28g7c
4qqYrdpd0KlwOC2c/wCTWjao5XCMiqCAc9QT0qotGfmTW4+TdIN0crEOxOcHrVyMYcOpwjA
bT/d+v9Krpu3FEY7m5Y5yCexq3DvX93IoJXjIP865KlZR0C0mtEWooGDHexAbn61dQylCse
SvQkd6jhW7LBdo29atx2c28qN2WOQFGa8yvjacVytnXQwNao1poRPEfLRinsD/ADpYm+Vo3
TOPmDH+GtqXTZjY26lMODlvYU6LR5VA80rgjCg15MswhLc7Z5W27plC1SYMqlRkHgNVjX7d
ZPCt45w+xWb6VpwWZWHEjIGzkEVF4iVE8F6gI2Vz5WSV6YzWlCvTlNQi9yo4GVO030OJRFl
s43CjDKDn221zt7HNpzedBIFGflcdj6Gul03M2l2silTuUDaOcf4VJPFbq6xycxyHDAiiFX
kk4vVHpSavY5PUrmVdPgnmi+eVfl2jnNWPAtrPJ4utZrkrEzlmb2wuc/zrU1H7MsMClk2xk
7gCCcY7Uvg+8hvPHkcjkpDHFJtXHQBcc+/Oa6HXlCjKUY+ZcYQloz0CW3CybT84242ex614
9rFibfUZ0MONj465Oc9T+Fe6tNamePzR91flPoa858QaWdW8YyWls3krI4LSZwEUDLOfYDJ
rjwuMlKry20NcPhYxp1LdNSPwj4eF94euo3IjbVbtIEc9Vji+aR8f3cHb7mt/xq+nGNNL1R
p5LSKIPcGPHnTSkgBc9iFwRnvxU1vfxaTp8d3ZW0kunrCXCBeRAmREnqWlkIP61xevaxKQt
1cyb54fnYZ+/cN1Bx12fpX3FGlyJKXRa/qfNTlzTbiVLf8AsjS7qW6tY7m38vBxPKEnweGH
Hp8rD3B9a7CGUwSrHcBHu5ow+6MBRPHxtlXsCehH4968piYNeNJLGksjfeeRQxLdzk13ekm
61TT9LtLohXsE/d3yyAS4DEBQvoF2qSeDXG8TT1U1ZG0qFR26nY29u7RgvbPCXBJjlxvTnj
pxgjms+6tpG5jJJA5xWho9tb6R5rrK0ryOTLubKsO2PTHtVuSfTnAMqABDnI/iz2r4jGYz2
deTpaxPYhgo1qCpzjZo5Z4JFjYvGQMZ5pgty1tHhHAbJIPTArsYbPSJomZ2wo5Of5VHc2On
TwCISKdvQ9BjtUxzK7VlocjyuEU09zjDEX5QFcEbQBx71ObTzIdx+Y4ODXQposOcJfREAcf
NSTaXMli8ZA3D+Ja7HmUU0kjKnlcbvnZx1xFKzICDwKrSTlYSWTHP6V0csEnmBXgKAdzzms
SeH98VK8qfu5zXpUcSqivTZ5lfB1KGr1RGk8it5qEqSm3B6HmnCRD86wg5GSR8uT/SkMZ6N
xweBUDSIiKu45B5Fd8alR2bZzEc7kyho/mLHoB1qpcyRM20EBl6qO1LdyLFbTKqJ5rZY4Yg
qazI2k8nNw652b3ZOc4PSlGLm3KwOF9SK5lYqY1Vn8zgccfjUU9mYolFwS0xXgA8Bj0Bp9r
dyXERuZYXyc4UHAH+PFWJHjtdIbUr0GaQ8xow647V6EYOCsbx0dhvhW0vY9W86aPCBXLkNj
b6UajNPHqskYjZDxnB4Nb2gahqMumvd3iGP7UFEMe0DaPUe31qtdQRJBIZgME5J6g0KN2wc
lszIgjgvI1MilAwJXfkZx79qzbrShGDJPdFkXnbkfOOoAx+tbVxDE0Zljt1LA/KWkwCR/Kq
S3jXlhIwjcFCd2cZH0NEVZFxl2MOG5tWuXSOJ4goJ47VHqNx9su0kkkJ2jG41du0ii2MGBl
YjGDkNxkflmksdM+0zPPIzFVIz3J5qi9Fqy/p0XmWqI7lEOAr+hrDnjaLWWLgSbXxlW/X6V
ta5qtrpcMdtbkNLhs8fhWFbhbm3SYSqMMN5HXJoFTT1Z1GuArqblv7sf6oDWajlZFwCT2rY
1VJEaATKCfJjO7Oc/IBWcD5eWUcn2r147Em/JKt1p7EkBcAc9c4rADM33sDHHFSGR1QRBvT
OO5qBmwPlPU81YkrbFqG4kTO3quOtdNp/igQWyNdK820kEjjj0xXIO5DBgRnaKj8xwuAenO
KVtbj5Lo7XXvFNtqllJBaWzwJsAJcgs34iud0u3E9zhsbQwPNZmWKKByeTir1nM6TbiwAzg
/TFKUrKwuW0bI7S0tLHyzEbZFc9MqOfxrPn0q2luvLKYDHqOQPrUEOsLI++SAkhOSG+99Bj
ituC4jksX8je/mclH6xD3Iq7qekVscmsXqZdnoMdnO1xIFbyj0B6ZPGfXir12MBT57Sxuo2
jpjFQSO0nzM8ucALknDgHgmoLmYLvSQMHyAq4BX3HrmsnFJXId+bUi0iUGyuIC2X3EY9qo6
uyLbqH4wc7u4pbNmgvXkBOGGCDVbWXSaLawI565xXncyUeVlW94jMwYQNuJL/ACgn88/nWZ
NKBKy7hjPTvzVvbiGE8kBgoPYgCoY47ckeYF3YycnnPahyszZNJkCZZlYcD34rYhd2Cw26q
dhPGMEZqGJYPNEYtg4x0ar6RKriYKoHcpx1pJN6hJp7Cx2xffAFKyr8xHTI9RV61tlDY+8O
6j1pRhlCYO5TgsPX/PetO0jEZGcepNceIm4XSJSu7EsFsohDH5ee/Wt+18NoLZblsIznMhb
nb3qLSUtZ9SV79tuD8oAGW+g7GtLWbW8OogrH5dsAMbOB1+7xxXyWIxNSpJpPY+tw2FhQSj
J6vW/+QiNY6dcGUYus8cD5cUybVQyllTYSSVCHBU9uaqTp5mfKGI+gA7VWjhJyn3SvZutZx
wsJL35HNUxc0vdpff8A8Av/ANqSFQ0kwL9ck5OfemnUZy4na4Lkc9OtUhAyzhWjVgQTkc1B
K6LcmMDJIxhex/x/pTWFoN2Rl9cxiXNyLXyN62u3nkYkja79/rT9eYr4LvHCbm2YIHTG6su
2kVJIVZwNzBeTjBrT16aNdAmt1/1LDDN3x1/nXXCjSpz92OpjDG16slGel7HBaEbRbdo4Wl
hJySoOVPvRfan5HmWzWLzOp4GOoI5OazYZp0ObcBGzgAjgVetGnGWvJXOCflXBFW4xi3OWp
9HUwsnNRRhiZbqVYlsXgmdiNyksR+ddP4Vs4rLWm3xjzVH3h9ee3PWmfa2lic26gMvG8ryT
Vnw0HjvtspLyOdhY9z14/KiVRVFytWRFajKjhp1NbnYSTFJl2jPIzn0rK1G1Q3b2wmdTfRi
S5lj+9FaAjIHvI/yCtby4Sj3NyXEESh5GUds8L9T0Aqnqsj27BpV2396VlnC/8syo/dxD2R
fwyx716uXYRSn7W2nT+vI+WVeqlJSb1KPiTxALXTBa2Vti7uJVjihQcKfuqB7KP5V57qpV3
FtEocRHlz/G38T/AI9K0prpp7ybVCSAn+i2i9cE/fYf41WSHzUkYkAqSBgc4FenjcQqUVST
3OzBYV1L1Omy/UxIIJChIChtzc9B1ruPDHF9Ap67CKwYbGRnHQKPXvXQ6PGba6gkBx2JPav
m8VUjOKVz3qdCdOlKaV9Dr5RHECwz83Ws6eUybkk4BORj0q/eowVNrA7xkY54rMkRnkynI+
6FHJJrgVGEl7x8zHF4udT3G7jonkWTYh+Qpzk0jOPL2gng4ohVmxg4fGMU5Yk2MxDuc8ADA
PbOfTtWawlKN7v0PSljcTO3JHVLX+mVljBmLeZtJ6c1fF9ewR4SUsVHHGaSOxlMi/umIJ5y
v3fx71uWmgzPGk0mIoiA3mPxj3wetOdGinpqyYY3FSsq1reZQ0+Y6jGqSqRFyN+O9cxqBRL
6SJQRjAGRjvXaa3q2j6Zo7WWlqlxLkmWdhtJ9h+deeBpLqd7qU4O7p6AdKmjSnGonH8D0Zc
n1epOquVPYk3BZQWPGKqyRxl2dc5D5APtUzn7p6nGTVC6vGtGWTapUgnY3Uk+lfT0ablofF
tJuyIbkEqVlwkjnI3duKyLWx8rz5buQshJGR3HpTotRu9WvjapaPM+NzMBwo+tWNSvG0uGO
0jgkZJiFckg7DXcqaglBalcrtyiPcQtELeONflOEVT2rU/s1L6Owa7VRCoBaM/KfXof51nN
KmmWUVysEX2qUboy3SJPUn86qale3t7aJcSGQB12kZ3KwIzkdxxit+Vx1KjG+2xqHVRc+Io
NPiEZt13BSh6cdPwNWI5jNGbR4w4ViufbrWN4YiazsJtbkAkf/AFMAyMkk4xzW1Bbva23ny
giSRTuUj7pNSJpLY5rWXkMjQh/IUNgAAHj3osYEsbFb+a7Mm4MrYIIOfbFV7u8tFvntrmAO
oHyZ43DJHXtRNBZXFhGmkM8WV2mJslc56+9Bv0sUPLW7uo2N0beNDjfK3v2A7V2GlQQRWlt
FaSmVBvYswwW9TiuObTEjf/j5WSToyMCpGeuPat7S5YLCzWMzlFTDiUNkDrgAHvmmnYKiur
I4bVo7qbW7i3MT+bG5XZjnrwPx61Pa2t7bk7oWjRTufIwRj2rflW31TxQzwgrJGd8knTHof
fioLG6ln1+5jV/NhZmXJGQ2D1pFXa0N+9eSSFDKMNtUD2AFUz97Htmr+pNyquys4UZ2jA6V
nLlkBHPQV68XoZiM+10GO9Qgfq+KlnUhwAOc8UvyL1A5bI4qwTsNVVLI5ZcAdM0uwGV2UjG
3tzUyRkc54x0qMBmd4+Q2OfpWMrsbdxsP8MnQd/apBwpHXJzRjbGkeAAf1pCQuAeOcVMVrq
IlgdlnUbsAj8q3LSfMc0ZyflHzKcHrXN5PnDDfrWhBciH5twCbSG7E544qla5E1dGyL2V3G
0lVAUYU8YAqK4lcl5n+bJyWJxmo4Z7eQ4Q7DniQj5T9V7VJcyRlPJilhbPU8jFZVbyjqc/U
oCZluCBEx3c5qndTN5jRn5gcZ4z+FWromGUuiOpRRkY4Y+2OtUCpmG5kBXrz1/GuGwxJZSq
RrIjFM7lC9qalwDuLfc3ZDhQTnHTBFIDIOASFHQZqdVSYMoQIWGGCjn2bipS7lLzL9oGjhX
hUIBYBug+lWFz5u9igDtlkDfqKow29zCBGrykMPlO0fp/9er8GQoZUIf7pEuNxraLe1hNWL
qsFWRnzheBn+mKuRSFPnDBcrgA8iqcUgZfkh+VTyD2pztGZiI3PI3YC1y14c+5DTvdG3HcB
vLZHIk6f71dFYeKBZ6YYLuJZJD91TnC++RXEJN5cY2n5h1qzFNnDFj05r5+rhVGp7SGjPWo
5g1FU6y5ktj0W01zww6Qym3a3l3jlDvzxzmrUuiaHqWoRyabqEau3zmNyQQcE85+leZySNu
WRF2t0IHHHarC6hPGY2Rm8zOCc84xXI6U9VJJry0f4HfHFUVKPs5tX79D1Sw0Cxh85JLy1e
Qo0alWyASMD6VlnwFI7TXVuUknVCV2Nnec4xj8/zrho7id1IS4MZb7xJNbWkeIrywaRFlfc
yFVzyB/tVxuEISi3BpX11/4B3U6kp3VOom+1jesvBt9NK5ls2GxS25hjJ9vWsDUNJ1QymyK
Yh3FiXznk1P8A8JHrCRiWS8uBFG2QofOPc1oWXj6eN3Seb7QqqSC5Gd3bnFYrRW5pRb6tX/
JnZRVaSbhGMvToctrPhe70y5aERh12q2EX7xPoaZH4cvv7Lm1BbdlGQuCK6yL4hQ3u1b2xg
unzgdmA9jVoePIPN8h7W3W1yN8QT+E9/qK0co81+fTp7rv8+n4nZ9Yxigl7P3u5x+n+Gr6b
TbtvKbzIgMxkcgZ5P60+HQ7yDT2vRAwdJNuR6+vtXYT+ObWzmaLT4bdLYthcJy2O5qa38ZL
KBa2dhB5k74AVDk5OMY/Gs/dc1Fz1u72Ts30t/SMKmJxPI5TguV6nM6Pp4t1GtapFIRZnEC
SElC7D5Rtzg45PsK5rVb0Tys7yMv2k7PNLcxR5A34/EV0/ivURcXH2GF1S3tS4cjgFurH6c
YrI8Papaafd3ep3VvHI80f2eFZV3eVH7A8cmvuKbjl2F5qr1/U+VnGWOryVKP3DG8K3zWje
VZHybWNShA4AH8WfWr2j+CL+9srhgrRF1zEWXhxnJx9cVsp8RbqBstIDl8Y2DHoa0F8dTRa
e00cqK5faNoHCEHt9cfnXzVTGUq1ZzqOVn0t/wfuPo6VLGUKKpwglrucfb+DtYe5eBbGQ7f
4gvFdbJ8PbiSztmtV8m5jU+cSeCc+lZp+JN8HKJdNk+qriqkvxEvGGXuZFjQ87mxiuNTpJy
cozfbRL9TpqRx1S2iika0vg7xBNKBLcpGqnA7Bl/pW1pHhuz0y6jnvp4gU5HzBuf/115/c+
J9alHmEzeWwym9zjB9Kqy6ve/uRIwKuDvY87T2q1LltJUnp3l/wDzpxlN8kqkU3poelajpP
hq2vN016lvKH3NHGeeecn61WW68J6fvASW6LYXBXC8Z5/+vXAarqV7dyCSJ1DSBQWbknAx1
rHYTSFo5pZGy2S27kV0R9rV/exhFJv1f5mNSnQj7tapt0PQr7x1p1tIqWWnQRSK3BU726Y5
9K5nUvF2oahIy+a2xTwu7IX0Fc6sMEc29NxfdyW5FSSO/lRQFgY4ySgwARnrW7w86mlWWnb
ZfctDiePw1HWjG77se0j3ZJuD845wOnWmKd7GOMbR3J7n0qNZC5O0Y28bh3pkrbIQUP3uT9
a66FCEHypHkYjF1a+k2OZ4IrnyZ7mKAMD88p2jjk1y/iGS2uLWJUk3XiNuIR+qZOMVraleW
axbr63SdwnmCB3C55x/XP4VlXZhktUmhRFEaBjGqAk4OQOef1r26cFDYmklBXK11dSeG9GT
ToZRHqt0BNcspJKDsoOcfWmafqWoXUcRnKyAMP3jjJwP6+9V57aO42XNyRIAwLrGhXAJzjk
9a17aW389o7SGOO2GGAkTgDHtzVzdlc0lpFsXyPtUhL3X7sQ7JJHI28scD+fStMWVnBbXKG
cSNGqkEnbg9gM9cYqrbx3d5eu99YR/Zc7YNgVQAe4X/Gr11Pm5hNvJvWJcYkUYyBjOAOawd
RvqcTk27Ijgtku7ywhmeNjnMhUYIHXpxirOt3vmTMkKBOD8m7pipLAx7HvWQDYSAxbKk+2e
TXMrqd1e64TDCxVyInb+FPf2qou73NoRTWpMVtWto5pkjcbSrEjLDnOB6msn7ZYWcsrwoyS
kbVLZ+Ud8D1NS3TReVMjyMnBZEBwAwbjPrmsObVZordkcIWB+UN8xT+laJWR0xjfU1DPDd4
kvrf7PGuBno3Xt7VBqWk3sEAuoXX7OyksjHoOoINc42p3Us4aTaVBzgjv613RnTWvC7R6e6
rMseDk9MdqY37uxydnqSWulzLC+15mDM3UnjFWdDv4rTUDNCu/5CAvce5FYS21whKmCRTyM
bT1rd0zQ9QvS7R2joq5/ePlRjHbPWna+w3ybM62b5rYSMMsdx/lVVUAC47HNXJVeO0fkAjA
x+ANVyjGBWJGWx/+uvRMJPYTaDLtI+7zUUSF3GBnHNTsRIGjHG7g59KcisrgqMBTkZ/Wteb
QUpWGchlUKHYjLegqBxKCUaQ8+varjqkaLgHKjH6VURd53dBmspTYoNvcjXh0Tklep7Gnjb
5y7+m6piqhX2jCgck9KWNreR/NUk4B3Duv1ppXK5lbQr3UQWZZo0Vgx5bd938PWpnigFvmQ
EkjNTXFsG2hDgkZB9KhCJHckSuX9j09v1ptcrb6C5rrTccJDCfIzhmGKJZPKUCInb8qg55w
abMF8qORyC4Abj61UcTSYLsW2ksFFY1Ow+VFkO8xiRZRsQBsN/eI5qvI2GYBwQTjAq1Fkjd
IpBdeRTDC/nHEiDaSgBGeMf8A16VSjL2albUzsr6lm01bSNPeO01SJCJUBEgOWX/61b9rY6
ZeWf2nTZRKh4LoeCfSuKv7WzuJyssG51+VWHb3qvZ3GqaNfQxaaxdZGyxwdowf4sVz6R0a1
HKndXizvJNL2IDtkbByMN0qswYODKqhh0rfsdZbeq31qQdo+fHHP+fSrJXSL1myw80fwn+Y
qnfocybW5zHmtHCxUYO75s9T9aV+CpV0YEjYQcHnsa2JNDlW3ZLdi6OOmMHr61kixvoWEUl
rIQPVdw/z7VzVE1qzRO452IHHup+tLDO4LKwHJ4pb6ybTYYlmwZbljlEORHj+96H2qsMqSY
yORg1wVdN+pLuaxmQsCD8o6k9vWlcshXcMOOoP6Gs2KV1b5uQeMCrd4+Gs42yX8gfN3IzkZ
9+a5OWLi2uhNm2XoJ02nPWr0DRFGck561zoOCDWjbSlhsHCsO9cjnHls0awqypz54s6CaaO
CwJZDI7rlY16kDnpXnC6jLDesksbQSEklGXnGK1fEd6YtTihZxkJgYrIuNWVUAvFjuIwcKr
DlR9fStVScnfluj7DApUKKcZWk9X8xi60vnqscmPM5OSAR9PWppNZC3q/P+6xwe5+tUW0nS
NQXz7Cd7dmBLJOefqM9qhh8O6hAwBuYpN655Ix1+taqlQkrWs+x1yxOJuryuvU6iFvtWora
QS4UjLFjz+FdjotmujWtzq09wzSNmGyIPJbGJHx7D5QfU1y3hTRrv8AtcwgxSSyqQrq24L3
LH2ABJrptT1CGS4YQ7V021URwk8nYOp/E5NaYDBKVVSXwr8zy8zzKu26Sdk1qZF7N50sWmj
5hJ88g7hB0Bq4bKLyPMncbVXCxscBvx+lYVrdST3D3soJaQnqeqdq1tRmCaMSrcgZz2Fa5j
WhUk4raO3qeLged14xg7NnHXf9rxyP5UG6FHO11IbC9Rnmr0mpXg0UKLeQFwGVQuSfWuan1
AbyytiMn5fr3z6VA+tTi3KB2JJPKt0xXM8JKVrpaH1ax8Y6Ns147XVZZFZrcRDHBmfZ/P8A
lVy1hktp4Jri9j81XDtEBvBA65FcTd6vciWNWdmLLuG45xSR3sioCrMp5BI7+5raWFm+y9E
c312N+/qz2qG4ivtLW5CANnGAeAO2KqRnLspAI96qeG5C/hM5JZgevr60nnGBwAcgjPFckI
rXm6HzGLfs68uTTr95cVXACP0xgVVllSJSwyTjvUEk7zTKUB3AcZ+lI8u9nLA5Zsn8q2jbZ
HJOpOpNze7GeduLY6ZIpjZbGWPFCjGPrTSwVQDQ7slPpInRQtuHyfl5eoJiWuNpyAMHA9Ki
mu5EkwRsJGAG70lrK0TSTXEhjdfuLjO9sZH4e1awV2rA5XM/XbKG+hW6trpt0KkKAvPuP1r
mpbC7hIaeR9nyqCpwG4rtPJmlFu9uu9bg/vpAOAT94j8eKo3yRRXqWxsmuUjcKJZHwFz/AB
YHau+NTWxvGbWhBbtaw2m64D7VTJAXPUn19hVxZLR0hmSBI9y74g7ZMij1A4H4015bR7pHm
keYjhtrZG0djjgfQ81KhvTkCeFbdwc+Uu0kdqqUujREtdWWbdopJfNYF8gMSTjB9OO1PtrL
zXM08vlRIdrMOuPSqtulykwTzBJn7oAxVtjPcwiyt14lIL5/h55J9PwrCKb16ERi76Ca1qM
ItorewR0hP7tAgB46YrItXl03TLuxmtnW5ll+XjBx2at2JNKsHDh/tN1H8q7uAD6gDtWTq+
oCbbeCdHkCMGUDGw54Fapdjpjpocvq0tsbpJHcSv1bBwuMn/61crcGLDnb84JIOc1oagwkk
DY2k8legPvjsaymXzpNikAgZ56YroOtKwxN7DcAOK7nw9C9npP2u4OVfLhegxXHW8TzX8MC
jazEAN611+uXMkOjxxQHYdvJ9PamiZa6E9j4ltGussPLXkByOpq5N4kt1ZUtmeaQ52ncSF9
c5rzhCQ42J83ZRWnaRzeYrtE3fqpwcUXYnSUtT0SZDJC0rdNwUnscKP8A61U3bzGWONCONv
0FaV/8pkReEKRvt9zGuaowyAOw2cjvmvQTvsc8m7akflvG25s59amaTCAsM56Urt5iLxjdU
W7zQRjaAMD2rNycW0Ra4SOG3GRGEYycj2qFEPlZ2FQy5B3Djnv71Jx5YiKqcfxY61OVVFjG
MjABFRzMb00RXwwBABITgj1qNNPKXKzW7iLcdzIecVZdwrYC9Op9aMkxFgcGkrN6slblC5c
296JJGZcnqp6/nxT5pEZ45igbPHHBP15pm13klaXIYkAJnIIqR1QBFKK6EfMpH3R6g9jVK7
vrobpDbhVSVFVwykZJB4zT3ClCy856n/CoyNpG4KwJxwamzsXK9qqPJu9BSdiNHYyBd3AHG
aaV/eu7F9/3iyqdp/GrgiU/NFFliOmastYTQQp5ytyuWwMgD3pSk2vedzNNXMRlcOZS2ecf
/WpsfExmWPyyg3KT2Oa0hDHLCm5vukYYDr+FRzRA5D8Kh6Vn7J7tlqa6jND8UajJ4gWxx5k
MjlQjLuHTrntXc2FikM2biOYCTOXC8CvGl1K5sLqaazke3lD4ypwcenPY10Wk/ELUrSXZcM
XjP3VkPH54rOSTY50Xf3T1VLbV7S4WW0nS6sc/Mj/fVfWt6O5LW5lgjHI2hk+YKfXn+lcnH
4wt9YsrWSKzZHkcxEIhbDAZ59quWsdwbeSZYleBOSFzWUpa2SOV+67D7rQTLPkkTSHgHdwo
9B/gOtc9dabLb5QJt2nGN2TXZ2mqtlIiypGF2rHjp71dae2lBjYKyqMHoa56kYzWpe55vBB
M19DAELuzgBcdeM0+7k8+9kKA7Ix5K+4XjP55rrJ7I2itdwWheZwRGxOBED1JrBi0S/Yj5e
T1z0zXDUpuEWl1LUdGUYgOA3YVagbEuAcLinS6XfxM260lbnGVTIpbe3ljmUTwyIGYD5kI/
nXmNNGTg09tDkPGNwBr8rbTthAA/KuSnu5JW8uVXctwSOOPwrpPGaldevgTn5u3TpXKh83I
JwFUZJz0Fe7h4rkj6I+gqP3mJcXtxLdxwiRykC4GP8a1U1e8kVSt2yqBsUZ6D0rn48zTuYj
94HGeOldx4E8Nx6/rcIulxY2imedzwCq8/r0HvXROKdtDFTaTdz0Twyk+heDFvLyTN9qykQ
jvHbD7zfViMfQ1m6jIvkx6dkKxAklAPG3sgrY1PVPtV5c6pLAUhUbY48DoOEjH4D865zZJv
Z5j+9c5fvz6VrWl9WoWW7/M8mrUcpOTJclSTGuxcdPQVJqjMnhyWQHG1CwNRiT5TleBgVJq
6PJ4Sv0QZPksR7V8wrt+8b5fN/WYP+tjyK9uJTG6DI6Z96Z5zbEXn5RwfwqCZ83Doz5B4Bq
Voyn7vvjFfTWR6A2+dhdQ84AjFTQyN5ajPBqpfSeZcDjBVQp+oqaB8xRnHQVLjoSt2eu+EJ
C/hKUBgPLJGKhll8uQof4sYPpUHhmTb4XZGjOJJMZ7HHWppNNubtoYrEOZA4wE46+ua8WMP
3r9WefjE3W+S/IkilZC4LYlUfhilVshtxy2ec8EVpN4W1IRxvKLcSZ+aMzAHHpWfe6fqFhI
BcWZG4DBJyp/EVpab3ONwnHoGcEJsO49KhRlkL+YGUJwGAyD+FWZIJorA311A1vZ9HkJAww
GeM1Uj1p3hY6fZwRDhBIy5Y++c8H0rSFNy1GoNq7ISkJEgO8zK2Qp/hHXP/1veo3nmeMKQG
ZcYwvJz3HvzinSTTOka3ssszR5JkL5YccHPrVuIzxxWskEMiopDtL5f3W7f41pdJKKEkkyv
EtrZabNNqCiQoxAt43OVz9O9Pee0ltvsd1BKgK4OCQFHVQAPvE5FQv9lD3UoxOS3Luu3du+
8fSofMtp9TtbP7ZCcgAbx8qALgHB6nitYu+yNEifMSKyC1FrEpIiTZudj9RwD6movtezUHt
pbTaDlt6kbVHapZYBbiZpbw30AYO4xtLORwBj+ECqO3zrdp4X+ctkAD7uOn41PKmxK0tTcW
SKzj8+RwGkXCjGTjrx7nFVxdi3sgtkhjSRdrsx3PJn36flVC7vpb75pERSRyY1wN4GOn0pF
OIoQkwKJg5Bq3OMEoglZWKyvGJJTLgDn7xwQAOlc/e6grebAAdj/MjZyBitS+nBm2uC4OcE
EH8/asa7sjKDcANxw20cVrHuzshbdmTcebcXG8E72OGUDimtaGINlcuTjb6cZ6evvWzAy20
iPK/zSg7hjGWxxg1iLM5uJFk8wyswCkMMgg89ueOK11ubmj4ft/tOrPlwAsJwT25q9r9zDJ
c/ZoR+8J/eI3RfpVzT7RLa1Egj2KMk7vlZs+tY0ttNP4mUOrbTlyx7+1Myv71zWtYtO023e
XyRM2BhXOD7npVy11rR76RYHtpYpcHaT90+vSsm/ST7Z5UcmCq56dakWwu1jQbM7vmG0cqO
/wCdJIlxT+I7K8uEuhFMu0GS3iZgOMELtwPyrIZhvULkEHntWoBHJotrMqKNsYjGPQE1lso
Dq2SSevNdJDkr2J0OQfrxT+AOBzjFMjyVIHJqQIwi3v19q2VmrGc2KkYxlxgEVJkTxKgAGy
mxMWYI3AwKasixmRY/vqe/PFRL4kZu5DPDLJIDGODx1xzTyPL+RuoHOKtkAQ4H1/GqyJvBQ
ttB5yRUz3dh810Vyv2guVBygwD0yKpzo0Tgbj8w556j0rchZIozAMEr0OOtULq2DyqwJ9eT
Uq60Zan3KpjLOrouFAA9OasRjIfOPxqYKoh2twwbtQETzF5AAGQTyCfTFWo31FKVx0UUpt/
3czQy7cqwGcc1t6DdyahZyw37LJcpIRgDB/zisZZFDSNE5ZQfmJ7D0FYniVprKSC7ikZJJD
hihxyAMVrKNlzR6CUef3T0BdLs7yQwjyg4PQHBB/xpLrwpdROjx7ZCwDYfjI/CuJ0+48Qq1
vPGytExyS3HPfNdloXjKG6mezvBJFJANh3tnPXv6dKy1XvLQUqdtTFvPBt46yXU9vHIzghl
YdF9sVy92bXT4NkmkxSRxjbvidj+BBr1e7kN7pTTWNy8UobglgVde9clq2nC+0+ZngRHZM7
l5JYHpiob6suNRrR7HKaNqsXl3dpYSSRR3KFAWGDG/Y8e/H41seErvxFpd7eaZctcLCIyRG
5IGRyM1hRTPYai8iQpmNijLKpwfpjvXRweJ7aSGSC/SWAlcED58fj1rnbd7o2nG60RqWn9s
XEV0t6zxI6fu5cglj9BWlp09zZwBJpQzqBlux/CuN0nT7pNZW60m+ElozYli3fMw9lNdcIL
oMENqYh0y4wAPrWUo9EYSsnodENRW7kRWYqg+ViT19alXVolXHlkjb8hz2zWQt7BpNrPfT2
ouoVOzKvgK56DPqaz18VW3iaKSG301LO4tyN4jJLMM45rCUG1rsio2tzI7i21Xahi8gYf5g
xIJxnp7Vs21zZ3W1GjG44DZHBHYD3968wtfEum2GoyaRNZSPdr8pl+6AwPTp61tWGqQN5ig
sZCRhd2Qg9a5ZU5W1NlOzscT8T9PXT9dLrgR3ALKPpXmrugjbceowK9E+Jzvea1ZW0Ry3lO
QB36V5tcQNAhV9wkU4ZSK7cLb2asd829H5L8h2nAvMwGSQp6DJ/Ad69+sdNTw74etdFgX/T
7tFmu2I+7wNifhkn64rzv4aeHIbvUG8Sakq/2bppB8thkTzdVT6Dqfyrub2+lhhl1J1eae6
YrCM87iePwFd9GCnLmfT8zixFTRRRj63dwxX8VmheQRMPkU5YyHv8A8ByT9TXS6Z4YvL8IG
dbe3Y58yQZdgPQfieazdG8KiK+W81efzHRhIFGRuJIrs5tUa6kWx02QiYACZyeEzxx7152M
ftZu/Qz9nGVkyhq0nhLwzbvZSW/2/UnTaCzZMeeAfSuejm83T1URnypYyuGwepwf511//CF
+Hp4vLktneRTulnaUl3/Pgc1SOj6WH+zaJI8qrJ84zuUHHQH+lcMaUbWS0NnHlanHdbHzvr
Vqun+Ibu0IIEMmBx+VQreIJww+YY+bIrrPiRZLbarbsx23DbkkGOWAPBPvXGQQJdJ5ay+XM
rdD/EPSvUoS5qabO2ompu22/wB+pDNKHmZsdTnp1rQ0m2l1C6htIOsjBWO0naD3wKpvbzR3
CxBSc9crXaeCLcab4ltk3GSaZGVlU/cp1Z8kHJGcE3Kx1jf2npmmxWWlyx7Y/lDSKMn1NPF
3dJjz5S838TLxz7VutoGsXKLNbaTcSREkBhj8DzWZdWF7aMVurGeKUHkFMj65FeMsVUeljy
ZTnJXkjJucSybhLOHB/wCehqwdS1q3082UF2by0fkRTNyrf72M4HpSXCjcp6EnFKsMsZMQw
QGwQeua6KVZzWooya1RBMLnUJAdYvJLiCPBSEfdTtzTJ5RbyAFgsUgwwI+VVHT8fpSXM021
oI4iki8s/bGeKrXUzSiGRV+UHGGOA5HatldsLtu7LcWybcsagBCOGbqPoetMR7s3IhjndXZ
eQ2eBiq11e20xBgBhYc7iP0zUNpcuJ3u/NM8iDG0Ht61XJ3GlcsIGguVCvHIBnaHXq3bPt7
Vmz26tqUTSs/yE9fqeB7U25uR5DDeWcSbnA4IGOxqaFJr/AMtNzoyDgun3gehFOHuq7LScd
xJ932n92RGykFjnlh6CnyNdRq626YViflxjj61t2Xh6c4knIcdUZjwfar0iafbjZPcRyuDh
o1HX8e1VdvZaETmtkc1H5sVoAEYyL0x/D9RUZVWiUFMFugUYwa33v9MSY20OnNKq9drbcfi
aqPqOlrITHprI+7gvNkD8qfIm7iTb1sYVvp4SbzpoizA9ScAntUpRo1mgHG1yxXpx/Wr9zc
vcndNtVOgA6Yqm8sU8iujEq+QXPUH39qTnrpsaKfcqS2tldzxJ1jiXchI2mq8mkwf2rDerC
DbhVJG4fezgnFa1xDFBKsrMpO3aEx+tUbqePaiRyCIxrgLj7xz3rWnK7NVK6KmsalHEEWGE
szKNvPAPqaraZHNHO97ct87D5VPpjmlzCrEvCzswx1+7jiqtzNOtvGzxuWGQcHj2rYaWlkX
Ly7j2hljPJwHHU+tS2Wty2rFN5Yj5SCMkis2SJktYoi7Bcb2ZBuK+gqOQGRjOdoBTPy8c0G
ijdWZ6rcRvH8O9PuhbJGZ3B3jqAFxt/PmuSEhjXzGUtg4OK7dGE/wvjgKvI0dzwW7dv1Brk
MGKANjryPat+mpzuSWjJ7WdEVSFbOPvAcD2qOW8aK/H/PNhtx2pg3mD5ss46p3+tBUZQmTY
OoBGcj60LQzXKSyuiqqBt2eQe55xzTP3Ku2R+8XGTk80xzFu8zzV4PGRxSSO8ZJJGJB0U5H
59qb1dyTQWdWjXCkU5ZEA27upqmoZrbdG+NuMkelQJKPNBZ8gH86nmGotl2RsMxXnjIqL55
QXf5QvGT39qj84v8qqUJyBipwPLwxbdIOdp6CqE01uI3m7/LSGMOOTxjijKKxjaBXfHJ3Ef
lTpGO0h2wfT1pzRYZCuIsjrnpRr0ERzMkdtIiAlcDbnr+NU7+BryO3Micc49sirUkO87Q3y
tx9aYVaK3dAxOBhT71vz3jZjTsXjJh/LQYIAAK9Pxrmr21lXxCLmGYBH3OwBxkhelb4mCMH
eMEAc+4qlK0PlkoinJYg9wDXRWqwnBLQKV4y5iDSPF01mqRToXYgKpx0PPFdNBrWkTWygs6
XMjgkNJmPH415hLGq6hllwWcEe4zXRvaW0FjKAisGG/HpXmSqJaG84ReqOqn0qB41m8hXBZ
n3RjcCTXN6pp8aS+cnmLEUz8pzg4zisOx8TapYo8MEjDJ2Ih549MV0a+JntVEF7p6Oo5LKM
9f8ACk5alKLjuFrpN5YQrd6VcCYFPnXgH6/Wnat4g1q70iSORzF5eBtbO70x7itCx1/RYjh
S8Rbg7x/Sti4js7+MbRHNxwcciuWU+R3ZT5d5I4Hw14tuvDxuYLiyjvbe5XbLbXK7o39Dzy
D9K6m1mt5tGvL/AEOBra5nfBVnIVcD7o7459aln8P6Zdqslyqrgbcg4H0I71SjQ2Uz6Vb3D
oreqhhjHIz69OlTPVKSLburI1YoI7e1iu5YTdagyAGfqQ2Mbjk9ccZqC1L21z5YUIeAQDnO
ayGF3ZOhkucqx+ULnDD1waui/ja9dt6gR7SGPAyFNTFyb1M3Ta3dzK8fS3A1qO5tTuEI2cd
gcZB9q5yxtJvEGqJamA/aJmEUYQEDcTxV3XtUnTxHMisGV0XAXoCRya7bwGj6V4cn8V3Y3X
Ez/ZbBOmX/AIpD7CtKNOTiox3Z31px5nc6GS3g0+0svCliQ0NnzOw/5aTH77Z9ulYcmpR3X
iBjHIzQWS+VEg6kngk++eBSanfDSdGlm3s0soKqw4wcZY/l/SsbwvrVvaW0147hXZ9qE9SA
P5jmvQrfuqfs4dTy4p1E5dDrb281d7f93b3Me3GG8puPU9Kg0zxCqgW8kqfaA/zBjg+vzZx
VNfiFaKT/AKQgVhjMjcn6kVpWPjDRbtm+2adY3Yk4ZwMtj2JFeU0lubJWjZq3mX5tWe7+We
Z/KzzGh2hvxHatyw1bybX7OsEKZHGDtx7D296468sbSSUy6DvRQN/2eQ5/FfapILyRICZBg
gYOep9qiavH3RR0e9zmfiTbuk9tqbxtIkbgZz8u1vm/PNcX9ghvovOt4wjMQxOen/6q9I8e
obnwfPcEkmONCP8Aawcf1ry7Sr5bS7EbcxseT/Wqw0nyOPZnqzkpcrfVflp+hftFubcxNIy
OJDtZicHH+92+lbHhiOKHxzZm1uY5MPgoWwfwrCu0tWupUSRwqkuEHStLwpOLfxJp7JHj98
BuwM5960qXdNszWjPf5fspjY+dcQypnMkchz9MdCcZqvZa7I6Kk05L4zk8Z9OOnasL+2Jpp
DIGC7lKgYyoGe3v2p179jlhQomCQNqqCpH1HrXAotnnOqlpY17me2uAYXt7e5SX77eWvPtn
HNYM2hWMsxw7Qvn/AJZ9M/Ss2OS5hl3LJvjHRGPr3q0dRmjBfKpjqwPNbKyOSTvqxZvDU7R
t5d86vnow4P1rAu9B1TYsKzKbcfez1BHpXQS6g4woJ3n+LNJ9uKop2bv9r1p+0UXZGfO47H
L3OnmK3FsbN41UZ3BeCawtpg3IjYOMlh8ufzr037UzW5VzznIBNV57a0uJ0doIndR1I7/Wt
oTUtUVGtpsYWg+FH1Ei5kLw2gG5pHHDeuPwrc1LX9B8N26WenWyTTLyBnc31yelV9avtRTS
XgsosO/yAIfXv+FeWS6Zrct7PLNbyq8fys5yAfp7e/anGClds64SUup09zruo6o+bi7ZICT
uji+Xj0PrSRtvUJagIJOMf3v8a5lhcWxWKRJAoUlWx09MVo6ff/IUdgrnBbHr61rJBKmmrx
NkzCMkhueAWHr6U2WNZFXy3VHVt2T0qt5izospxgcY7Mc09XAcg5BwRgVk4pkcmhOTE0iBm
LhTmMDGM9hUFxIsDB7fEskwKAEYw2aiRlhdlYKjEj5uwPbHvThBLczFoQQ5wxC9T6fnTSUU
Ty2epXZZNyu7nk4Kn+E+gqvdxkTyBh3/AFFal5GbdVEjqrStllYjg9OKz5IpHR3jYkhi2GN
aQ3NU7q5BJFtCBBncPlH+13qrfP8AZrMAsP3gByeo46CrENzIodJo9rg9AO2Kz7yUz7dquf
l43HPBrU0itRVEgjEUzAKE2kqwPPWpYI4zGW2/wkYXk9KoyKjQNzgbgBt69P8AGrdncxsfJ
bKhQMkcN70GiVj1HTLqFvh7NaTOoP2hWb5vmOAvaudWaOQDazEJ0JXBb8KfY2Ils7l57ryZ
gqqmRz9aoXbFCoiJYt3rfnS2ODfVmj9pjl8xgCvOFbGDiqclyssAjWMqVBLMf4qYPPESucR
gdXJP8qSKaebZE0IckcP0BFDrSlpYElfXYmjgGwKnkg4OMjmiBfKLKVUkqckdKc6JFGPMh4
HJ2tzSr9iMHmNG/PrzUqWoaEsR/dAAAAjBFR7rc8S2zlV5+Vc0pEUjho1dI4wMkHA5qY3Fo
wCGdFzwCTWynzb2+4mxVS9svPJRGXoFDIRnHr+NM8/M7KswjiB6HtTGvYIpvLB8xQeMAfmP
WkmtY2dZY2+0ZOCSQAo/DrSlVurWLjFJ3ZJPczFiFkVv+BDNVxqUiZ8yEvzjLLzST2LvMHU
RhMY2r61XeJshQeVyMc5rnbfU05Ys0re/imPzr5O08Ejih7mJllAcNsJbK9DWPDbXBk8wIS
KnWC5HltJGI4zuDEkDHNbRu1cOVXNE3IkhYAc9KoKss27DKFHGM8mmz3EduFtbeIuz4OU7+
9QnUDGwWWzkR84wvSokltcaIJLQDU4Gk+6Cc1JqeoQw2rQKS0pAGB6EdabcX0beWBDh2zju
RWdbqjal5zlXAIABPf8AzmsnBN3uaJdRmkWvnTGWVTgL0P8AOtaS1eIvKpKx/LmNT0H941H
fRxW9yZoXjjYnO3P3h1p41lJYwrZ8zB3DHGcH+tRJtjkr7GPfRut6zxMSjMWXsE+g69K6Lw
pqcqXDC4YiJByAen19axrS0u7u7a6X5OCyg9KfbWt0jsg3RvKhCsvO4kjHApySkrFaNHa6l
qCod8Lndt2oR0O49cd6wbeWSDUDOrFvIwzd+ScAn8DVKzsbyxmCXTBpSSERnLAccj2NdTpv
h6L7O1xqEqwxttJ2NjAzk8/hUNKO5LcUrGTNLPc3U0VtL5/AII5+Y89+lVI9N1aNtkkLKGf
BJ5A7mujvfFOl6VHtsLOOV1GAd3JPrWTB44u7qT/SIwsaqz7QMHIBOc98VF5WbSKg291oYm
maRceKfGCaZaPxI+WkbtGPvMfTAr1W8aG4vYLDTwqadYRrbQKOgUdWP8yayvCemDQPBqXxQ
rq2tglWIw0drnrnqN2PyqrquoxaTpEpRgHnBRQeoT+I/wAh+Nenh4KK53/X/DmNWbnKyOW8
Y6nFdakbeFyYYjsA9gf6nJqpdRy2+m28aqcC1EgOPXOT+tYrySXFwZX5kc7ufWvUdMgg/sS
1iuEjkcw4EbEAkd/wFclasubmaOuMGo2PIiCyqY1HT5gBzmumvvDWqaRplvq0Ilkt2wTKmC
q5PFT67oVlp9yL2wkIhDfPbtwAcdj6e1djLI2rfCuVHwiwKWWLPzSEEEMfbjisvaK68zOTt
qYHhvxJIJYvNmZij/NGfvfUenFdfPGyXBlyTBJlhk+9ebwxG8tma3Ux3AbOEABb159K0dM8
Qa5HdDTEYOU4USY59ufSspRUnoXa+qO4vkGpaXNptwspiljaItkH5SM9PYgH8K8Ut4ZGcuu
CT37V6paa+L29fTZYGt5jEUPzYKMQenHNeTwFoSeCxXjGfT1ooRs5I2k04RZq25wHZvmbHI
YYIqzps8kesWssQ2sJlII/h5xmqtvqTSlYrhE5yA5HTjpUqyLEuIhsY7XDA8qwPFdD13QPb
Q9QFwrRrFC6eZGThQeozUhvyWPGDHjgnJbJxXFjU0c7ocKf4198cmprW8e6kQGfYigMfr2/
rXAqck2cUqd3c62SYqzOYyzFNxIqlLfCJHmeIvg7gmQeeg4rEt9fUXDs6O6liFccdOKgl1J
WvVeO3LgnknjmtIx0s0YuDT1R0RstYuQkhdYQOQnp7nFKmm6pFE7zXiSr/dAO78Kgt9Tni2
w3ERRD/HnoK1Yr9LmEpC4by/4gepoasS3J9Cpbm8859sTEDrt5OPX6Vft7lASq/qen1rPmv
8vJtBkfgEscYpYbkkvcMuIsBcr3x1x61jLmtoZShc2vPSSBirqqk4+b+IVWDW53FgJM9CwI
x+Bql9rilIELevLc7cUxp8RYXqDhgf4femm9noEYNK7LM1rYXEm9oIzJnIJXOD7VUl0C1Dk
wqEGBjAA61ONQ8mNVcAgfLk8E+9O+227IWJZQezHOaqOj3KvYzU0OWGSRZFVgehxkZ7f1qv
Lpjs5UjjrnpmtG5vrS0RWubkwE8qgGWH4VWg1WS+nMenQMXX/l4n6N9AOlWrtXuVeTV0MOh
u7RsI3AHONvBpbzVdK8PWUjb47jUSNsYjOdv1+lajQyvaeTfXjyhjl9h2gEnpxyayo/DmnK
HMdurOVAO5Qwxnkmqir/ABCik/jZU0G3GrodT1OCMxg7khf1B6nsQc1R1CEC+Mdky+RtJdi
PunPQVoarpVy1oyaZIIkb5QOyYrOeGa10pLRwZLpFYF+m8mtvQ6Eru9yrJGDN5gjBwMHPes
iWTdI7bQoBzgdh3q1LfXERCyRyEqTlCORWLO/70yDdsYcVqjZIkaIJebl3qevtmlBkJaQ8A
5G6hDtVXDsGPFJBL5crqgYZ67ufrQUehWkyyWIu7kEH5YtpXnbtyD6c80yLyZAZFbn+EEVZ
toR/Ykyx48pUZmC87pAPlJHtzWZEjg8ybV5IyPeqvbRo4nFPVGhsSVMSDOO1LDtUbQAABxV
PLqdyybzjoKe8+3y/lzleefu0X1uZPVWLIAM35gU6a13LmRSFA6HjNUpLmNU3DcR6jjFV4b
u7nk+aUmIdzzj2pSqLqEYPdG1DbWdrbzQ3MmCh+X58Z/xrKgvLRdTa2niHlltquBjHpzitK
HMcohRFkEy/MXIfHHamJo9qieaUHzdWLZbNbRvy3ig93W47UbK3i0+Viu/BVkkTryccetZA
tgqJttJSucgueFJ/iFWruzufIMcU7KicqG5xTYp7mNFS4YNF3YDJFTJ3eqsCb5d7kj2Y2cS
Sbh+Gao+TeRz71lKMOAD2rVW8tSufOGeeAPSmPLBIqyhWbJx060tE73HGTRCITscMQZnGdq
/KD78VTmhdYd8hLzPgIEHB+grQSZg5IVScdT6elQTPfeYJ108SbD8pViduetKdRS91FReup
FZ2X2eOV5eblx8xJzsHtSzlIoTO4IVB8q55Zu3FJdXNzDDJNNbsgIyQF6VS8ya+mEvlnyiQ
dp71lZmkXdD7aH7PHJM5UyNwxxwPXFUrG3t5DMDGrgEJuPfrjH+NSXctzD54MDA/MODnGRg
4/wAaTRLQSxoY5JEMjEhl5zjqDS1s2zTZalQwRq0x2byDiME9/StS18OLMxvtRAt9xH7pXx
gVrH+y9HhkuJlUzY+SMnccnpxWBJfahqkzGX5Ys4ES8AVSd0HM5K3Q22l8NRq0P2gRgfLtQ
Zz9T6VPbR+CgV34MisQhDkgdzxmuai0m3a7BmZ5H6N2C+uKjuNHmtUkuo3V0T7qnhjnpTHa
Pc7K3bRmu3e1QEOe3O761h+KLrUvOSE/La5wqpwM+mKoWEOoLdKYEKIpBI/n/OugmhuUjhF
1A0pVt25G5UEcZ7GsJy5ZXFZRaOIuopZA5ljWMoAQFHP0rofB3hlda1NEvS8Vq0fmzuoB2Q
DDN+LYC/iabHpkl7cAYIG7LcdfTFeiNbf2H4fXSbfYl5eBZbnA+6P4Y8+3WtIP2klGJcppI
r6hejUtQluVRYYwg2RrwIYRwF/75ArzHxBqX9oagyAsYxgAH+72H5c/j7V1fiK9FjYfZFOH
lAkYqcHb/Cv59a87aZ/tBZxuYnJx2rurTsuVCoxv77HDaL+BQwwpHfofetjV9WjnuTa3Ik8
uI7EaM4Mfr9c1zysiXZduU3gk+3etPUEjl1a42jkuSPcHoa4ftf15HXze7cbNNdGM/ZtQa6
tmO7ZJ1T2ruPCd0t9oslo33grI2T2P/wBevODE8VyYY3DnORs5H/166jwjqBs9U8udQCW8s
r0HPIP8/wA6yrQvDTdamE9U7FTTba0knL3ksiG3k25jO3jJrrW0DStXQXNvdOpUDKhgDIfx
6cZNcfr9j/Z/iWeGMsI7h2ePnAGecVLYC/hmaKO6eNj+8Ug5H40ql7XixpKTRtT6bfabrVl
ezXJliidA7SnlV/qMH61wwgE08qwOBlyVycbsmuqk1XUDGsVwyyBgXOeq8YwR/KuSjVZGLY
wAc4q6XNbU0a5WaCQf2cXluVVmH3EPIz6mmw/ZZZ5AZ9krHhiPlqsW3lWbnuRnrWg5hgsS0
UKoh6Fjkn6VsUmtirIzRXMquxHzcc4/OiK8uInOyTaGkHOOwq6baC808S7gJSMYxnmsRkmi
cxSfJt45pWRk9zfhu96wT3ErSsyMzHdycH8q2dKv7CGyZpsygsDKwI2pweRxnr1rhh5gGd/
A7en0q1ZXslpGypghjk7hwfYio5LENXN/UbhINY+ylg4RshgMKwPOR+Fa1vrDW+8RxKFOUG
RjPp+NcPOskt0WEjeURlSTk8/w59q3NM1OZLJofkMv3Vc9ce1Eo3QnHQ1Vnka5O5vnfgjIF
It7PbGSxm3xx9SxHT6HoP51EES6hjmmuIkljJjJI6Ljj6nnrSQyzpvzb+aCTh4ZhuIz3Hf8
qXs0Q3fctx6hHBC3ktvMnGevSr9rdx3AwScY3Pg9fasIA3F+8ceJCAB5aKQzHptHuO/vWo8
NhoVsbzV2aDcMizDZdvTPoKUqaaIdrHQQpDiSeQjyEX5nkIwv9KfHqVvKqx6XBGSetxPxnj
+FcZPbqRXBPqWq67eQzExx29uwaK3zgEA+ncfWtNv7RUBp4njyGIZT9/nOcDoP8KmNKyu9y
HSs9TYOk28ZkursvdSzdZWG7B9hnGKjGu2llsWG2fy043bQMf8A16SDVvMREdwrEY3OO3c1
FqEaLapLBCJzvxIc4KqR1x6Z/nSsCv8AbNGPUY7rEo+TcdkasfmY9SP8ae9xItz5cuUONyL
90N657muS1qziv5YriOQo8CERqnck5OfT6+lS2Wr3MqR2cwkuZ4+A+35lH+FHL1TKVPqdaL
xNpkLjc5AyOS317AfrUrLbXKtvCTRnAzt5z9K4y6vJPtHEgG5iAq9OCT/WmLrM9xaZjmaJY
22emTV8suhTpvodNcaXps7LHuxuOPmPArKuvCtrLKWidxx90dhWfa3rhTKsw3E8880q6r5Q
Oy+YszDG05PPXPtQlJFJSSsgm8M4DbLnaw5Qdcms+60O9LoVVeB8xB6kd61Y9RlaQSK4KsT
y3p61JHq4llMW4ZbgNtq1zIpcyOotZ1bRLh4QPLYkGQtyc9Fx9O9ZMyb5WwCFzxnsKksnjt
9LuNkbMzTAquOBwSef+BCoopvMzuzu96JSOaV07jUg8uTzAx6YxUFxIsbEkgj1P8VXsp0Yn
JqvLbnAZgMKxHTn8KzuQtWLDKsloxiYIcDt0ohhnKbZM5YgqSoVcfXvUAjlWYIyD5uCDS7Z
luE3OzBDwCePypwSWrHyu9jWCm3O6ONFbduUKMAZ61AGKTmQKN/JORw3+FTCYSEmTjHpTTO
zSAsAVHB+lbzq9IsheYyS8mTc7RCRR17Z9qZ57So5jPlv0IccCpDJ5iGIIMscD69qa1oZbg
BCRk5THf6/rUxc576hYrkIycBS2cE4/rUsMm1XiCEMq4HcA+uKsNZxCRmDEonALjAb1NOgV
WLGN4+TkAHmo5UgbMtIZwCoH7zHLAYDc1aW3kkj2tlVyCGz0rQKHGHHPrUcsY2khiPbOBWb
dtWHMpFS5spJYWhMjIpYElTnd9c0yaGCO38sAkgBRglMj8K0drmIM2FXGfm4J96om6sROyT
XMbgjG1TyPxqVOpJ2S0LUmtEZslk9xGIow0hHCqRwB6E9a2lZbG1W3jiV750CKgGAvufoKz
YtZt4TL/Z9vIxHHmbSQMf57VW0vVI/tNxNfynfI3+tbhsemKbT2ZrZy1NjUtKknRZFWOSfy
gvmbQuSOn+RVTTrBtPuE/tKFQrKSxOS2e2a17jN3pmLJiWVlaMgZyB1Bqe2ee704wXtqiyS
DAaMgkfjWlOrHvsZOTtZmZNp8ATzLNTuYlkHY8dxVOOyVAxkiJJBA47n/wCvW75LKpHm4BP
G3tUyxrj7xYH7wAz+dYVMTHXSwlJoybGGaDYHbccEsV4qdk8w5UkMATmtFYlVdoBPOfmGKj
ZxLKsMEQMhYKSPfoB7k4FcrqOb0Q0uZ3ZZ8PWEazSX90ii1slDgFfvuc4H+fSq19qAaWe9u
H3DlpCOjH/69aWrTQ2lumkxPuMJJlkU8O564/lXCeJNTW2tltOjAbnXuW7Kfp1r3MNSVGne
W7K5Ly5UczrmoSXt8xYsOSWGeCf/AKw4rNkaEElQRkYyaYST1OT6mpVsrqRQ8kRhjz1bqfY
Duazk7u53RfKrIphcuq46nv3q9OzifzU3Y6Air8Gh3d08P2OyKIBl5ZW2/jz/AEq4ugTk7g
r+XzuLKQGGay549wvpYyxbXUgaeNG3hc4HX8K0BbzRSw3EseyST5o5OPmI52N/te9dLp2gw
R2jRMxLvyCjdB6HNX20OxMIhlXechgBliCOeR/WuOpioX5UZ8yMnxLbjU9Nt7+2i3mTGcDJ
BHUj6d6padaM1lLNNIqNtxhTkt7f0roYI7jSJAkXmPaNkkGM8Hv17VZfQoSov9MvBK3WS12
9j3H+c+lTGomuVE83JE4mTTriWJpIIyHiGAvoP/r5rKi0e7CmAqRK7E5A/wBWO5PtXfLBNJ
NIq2xXjO38eTn8B1qs+nbHlZYwiT48ws/LYOQPpWyr2dmHOziZrZYpQYomkT7kaAZMh/vfT
PWku7d0VIjE25Bvl+XJHPJPoB713dxbefarmaKKVvkUqnJzxx6Gq11piRad9gtka6wAGjVs
K/P/AC0PXA6+hrRVbsftLNHFWk/2eV4yzBZVyvy9TnqKmeJLl8XDk72wNq7mJrfOk3FpcMt
jb28vkKTJIzY+dhwBnoFHH41X061vVtwY1AuXOUyBy394D0GeKr2sWrpml76nOXOnPaTpAs
wnmbkonzFPQH39qpMkiztHKGUgnIPauqksDFb3M9yQBAwjR92wSHqTge9c2yzy3ZBKlnbbg
HhvQZ/rVxlfcCMzNsKbiCD8o9KmgkZRw5Bx0zgZ+tWrjSDbtumk2s2AiZ/i74P8QFQQzQW8
uJYTKM4OegqgFj1CQbeC6jIGeg9TWrYySXf7iOASknbwckGr1roOn6qiXFs5tooz+9OPlx6
fWrst5YaVEItAiiAJZTczDO9h12gdR71HNfRGTktkaQjTw7pE12IE84xlFIkOUdvutjqcHv
XLQXtjJN9o1Um6l3dCCQRVd21CdpJpZHu1II3u/r1AHpVV3MTbJYdhpKHUpRRp29/YxtKkV
y1rE6lSpj3fQD2rZs7m7EgazvrO6iRQfKVtjEdhg1z8ccUqn7OQXXhhjn/OM099OjiEU0c+
3n+Jcg//AF6rZCcU3Y6S8ghaP7RfWcqcctEvc+/T1pkFzDsJgdpY8srCTG8DrismPU9QtrL
NtLIpYH5c4B9ODxWW+v6o0ZgunjZlOclBn6ZFQ4PoTyM2JLqFZ/KtS/mhuMD7pPA5+la9jD
q9xblry/Sz74hRSzL6k1yB1Yb0YW/3RnI6k1rQ6tF5SO1x5bMwGT/CPShqyHKLasWr/wAGu
6GWyvDIzcmN+K5tdPvopmtZ45IAQAc9Ov611R1QtuCtnaeuT+dObVluNyueOMHqRQ5S6lRU
loymmjaYiqgjaMsMbhIeP/r0+G009SXjiQ44XPOB7+9RiRXz5ZJxwCex9faqztI/EIJIb5F
QZzjrinFN7sp6l1rKye2adDIsKglYs9T/AIVmRwiCcgXTq6IWRQMjPcH14q/cXTJbeWbWaN
mOQHXGaz4bO5lkDcqxUkZ7HHWrSsMD4qnNiYATu6+33s1CniZgGZv4vXpXKAnDcn7tJESSo
JqHSjILLqjr18SbwGEirg9KeniSYMC4DAVyoA9KMn1NUqKp7Mnlj2Ou/wCEkiZ/mPJPQ1Mn
iO3SQodhOM1x5A2A/Shv+Po/7orJ0+d3bFyR7HbJ4itedzqv0qc65boo2SgKeuRmuCk7VDA
zGYgsSMHvUujtqHIj0aHW7VJN6S8Z4yc1bn1q2wqLOGVhuyrY2t6+/HGPc15eWb7Yo3HGRx
mpZ3YRHDEc+tXFST5bidOL3PTpNaR3tnSdCGT5VUYC46Co1msVvklWVHUDJVBgn8a8weaXM
o81+FGPmPHNWJJpVmtwJXA2dAxpSk2io0U9EeqC8gDFnmLHOURn6VYWW3iTz5GDyHJEYbAH
1rzHzZS6Zkbt3p8s039qMPNfGB/Ea51LXUmWGS2Z6DKRduWvD8pHyQq2FFZyaSIZnuIb1o0
ZSrxhAxK+gY9B+FYMcspiYmRyQfU08XE4jIE0gH+8aU60lJtFKhbS509taILeKGG2BVV256
HOO9KLSWCPN1HDLGMFUKj5QT2zWJZzzkLmZ/vD+I1szSSG/gy7fcXv71yutJNnO3Zo1rQQu
iNaMsJKbhg57UljNcCQQT3CpORvZSoGAehrJ3MsW8MQxTkg8mt6BmzZPuO4rgnPJGaIzdmx
ygl8y+I7jykZJI/l65pXkIj3FIyx/i4wT7gUxHb7OfmP51Wl+UnbxlATjua5ZybOYp6xLdp
ZedYwlpg3zbGzlMdMVd8LNLbaONbng2XAZktEfu5/5aDPoM4/GoldhA+GPX1q9qkkgjsUDt
tWFiBngcrXsZXTVSfI+mpunaGhnXs6W9m9yW8wISc4+9J6f1rg7i01TWb0JbWkkhds7mTHP
ck9q7TVWYS2CgkAykketdDpir/aK/KOevFehmFZ05cqFGfKrnBWPghoXSS6k3ysMhQvAHrn
vXZ2mjWUKBxBDIR3kySPxNa2SNQuFzwsjAD0FacCqYTkA/Wvn6tWU9GxOpJ9TnksQVVm2bS
egGR+VPa1tkH7wlB6sa0wzR3KeWSnz/w8dqnuZZDCQZGI+tZJKxDbZl/2aEjXkKuMktECPo
TVeTT2TLltoP8ACnANaFpNM0cIaVyCzZBY+lW7z/UwN3KDmm6cW2K/Q52WzlxlLhiFweTk/
SqxhkinDohV26s3f/PrWoGbypPmPX1qJmYwPlifxpwp8q0GpNbFUyW10dtxCyS9A/b9Mfyq
J7Z0QrEVY5w2MEipbxmFpkMQeOhq/AzLCoDEA44B9qcdXYvm0ujCWNJMlnaTYcEZxg+4HWo
fskc0hmYDk/cX5RTdYZo7ktGxQ46qcVagZvLHJrsekUxOTSuUr8LGieXdfYlTO1Uj3sT644
z9TWfvdUNzeT+Qrj5QTvdx6eoz7Y61o6jzMjHk4xn29KhkjjFvLKEUOCMNjkfjWSlZWNVsY
dq1lfJsNrIUUYRJiBjjkkHrWckdpb3XyhXcn5FlAGw9iCOD/OtLVp5jYyAzPgtyNx9RTYlX
+0pIsDy1OQvYfhXZe65kaQG2WmzXt+zW9s8wjHl7p1G3k87ef6VZ1yHQdLhKO0V1eMAZLaF
iAfUZHHpW+5MOiyPCfLbB5Tg15TMSJOCRlmJx3pU25y9Aj78nfodDe38+qxeRpURsLHA8xR
gBmxzis9dCutscf2hRJGCygNnrXQ6uqppNsiqFUbeAMD7prNuSY44hGdmIxjbxium3KkkOm
7xOdlgu7S6YPMxdf7pwK3RIL7SYVkiBuShaI8jcdxHUD2qreEmYEnORUlnc3ESukVxJGpgl
G1XIHVqcu5oaUFtZtbWkRcpcTSKJUMg3YK/dVcf+PUXMQd47ZZRGgiMwb7wZu+W/Soruef8
A4R+EedJiMxlBuPy/L29Kq2M039kyR+a+z998u44/1I7Vmr/FczTshbyNliupllfdCI1WMj
gZHTPY1l7t4xu2k9S1dPqxPkXB7s9oSfU+Wa5ZOZMGtIu6uaFhLWAx7twJ9e1KsCMjOqlhj
HFMlJ8qMZ4B4HpTImYWrYYjn1qgFYzBgvmE455qMzXEcTYZwV9Bx+FTMT5vXtVl/wDj0i+l
AD7C8uIyW81tzLirovZrIC4THm5wgx09foKy7cnzTzV2+J+2W4zx5dAG5b6ojJ9mvYhIpJZ
ZD82zNaUdmoQFW4C7gwGNwI6VzUZItUAOASM+9dNZsx0rljwxHWofurQadtj/2Q==
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0