%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>R.A.</first-name><last-name>Salvatore</last-name></author>
<book-title>Temný Elf 1 - Domovina</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>R.A.</first-name><last-name>Salvatore</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>8bfb1752-5914-4e8c-96cf-1bd9a73c5029</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>***</publisher>
<year>2007</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>R. A. Salvatore</p>
<p>v nakladatelství <strong>FANTOM </strong><strong><emphasis>Print</emphasis></strong></p>
<p>Magický krystal</p>
<p>Stříbrné prameny</p>
<p>Rubínový klenot</p>
<p>Domovina</p>
<p>Exile *</p>
<p>Sojourn *</p>
<p>* Připravujeme, české názvy budou upřesněny</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" />LEGENDA</p><empty-line /><p>O <strong>DRIZZTOVI</strong></p>
<p><strong>I</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_3.jpg" /></strong></p><empty-line /><p><strong>R.A. SALVATORE</strong></p>
<p><strong>Temný elf I </strong></p><empty-line /><p><strong>DOMOVINA</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>FANTOM Print 2007</strong></p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p>Všechny postavy v této knize jsou fiktivní. Jakákoli podoba se skutečnými osobami, ať žijícími, nebo ne, je čistě náhodná.</p>
<p>Kniha je chráněna autorským zákonem USA. Jakákoli reprodukce nebo neautorizované užití textu či kreseb je zakázáno bez písemného souhlasu Wizards of the Coast, Inc.</p>
<p>Loga FORGOTTEN REALMS a WIZARDS OF THE COAST jsou chráněnými obchodními známkami patřícími Wizards of the Coast, Inc.</p>
<p>Všechny postavy Wizards of the Coast, jména i výrazně jim podobná jména jsou obchodními známkami patřícími Wizards of the Coast, Inc.</p>
<p>U.S., CANADA, ASIA, EUROPEAN HEADQUARTERS</p>
<p>PACIFIC & LATIN AMERICA Hasbro UK Ltd.</p>
<p>Wizards of the Coast, Inc. Caswell Way</p>
<p>P:O: Box 707 Newport, Gwent NP9 0YH</p>
<p>Renton, WA 98057-0707 GREAT BRITAIN</p>
<p>+1-800-324-6496</p>
<p>Navštivte www.wizards.com</p>
<p>Copyright © 1990 TSR, Inc</p>
<p>Copyright © 2004 Wizards of the Coast, Inc.</p>
<p>Práva na české vydání vlastní <strong>FANTOM </strong><strong><emphasis>Print</emphasis></strong></p>
<p>Cover art Todd Lockwood</p>
<p>Translation Kateřina Niklová</p>
<p>ISBN 978-80-86354-97-2</p>
<p><strong>www.fantomprint.cz</strong></p><empty-line /><p>DRAMATIS PERSONAE</p>
<p><strong>Alton DeVir</strong></p>
<p>kouzelník rodu DeVir</p>
<p><strong>Belwar Svárlivec</strong></p>
<p>svirfnebli, který v bitvě s drowy přišel kvůli Dininovi o ruce</p>
<p><strong>Berg’inyon Baenre</strong></p>
<p>Drizztův spolužák v Akademii</p>
<p><strong>Briza Do’Urden</strong></p>
<p>nejstarší dcera Matrony matky Zlovůle Do’Urden</p>
<p><strong>Dinin Do’Urden</strong></p>
<p>rozený Druhý syn, nyní První syn rodu Do’Urden</p>
<p><strong>Drizzt Do’Urden</strong></p>
<p>Třetí syn Matrony matky Zlovůle rodu Daermon N’a’shezbaernon</p>
<p><strong>Guenhwyvar</strong></p>
<p>černý panter, kterého Drizzt vyvolá z onyxové sošky</p>
<p><strong>Hatch’nett</strong></p>
<p>mistr Tradice a Drizztův učitel v Akademii</p>
<p><strong>Kelnozz</strong></p>
<p>Drizztův spolužák v Akademii</p>
<p><strong>Lloth</strong></p>
<p>královna pekelných pavučin a hlavní bohyně temných elfů</p>
<p><strong>Masoj Hun’ett</strong></p>
<p>student Čarodějce</p>
<p><strong>Matrona Baenre</strong></p>
<p>Matrona matka rodu Baenre a nejmocnější osoba v celém Menzoberranzanu</p>
<p><strong>Matrona Ginafae DeVir</strong></p>
<p>Matrona matka rodu DeVir v Menzoberranzanu</p>
<p><strong>Matrona SiNafay Hun’ett</strong></p>
<p>Matrona matka rodu Hun’ett v Menzoberranzanu</p>
<p><strong>Matrona Zlovůle Do’Urd</strong><strong>en</strong></p>
<p>Matrona matka rodu Do’Urden v Menzoberranzanu</p>
<p><strong>Maya Do’Urden</strong></p>
<p>nejmladší dcera Matrony matky Zlovůle Do’Urden</p>
<p><strong>Nalfein Do’Urden</strong></p>
<p>rozený První syn rodu Do’Urden</p>
<p><strong>Rizzen</strong></p>
<p>patron rodu Do’Urden</p>
<p><strong>Vierna Do’Urden</strong></p>
<p>druhá dcera Matrony Zlovůle</p>
<p><strong>Zaknafein Do’Urden</strong></p>
<p>bojový mistr domu Do’Urden, otec Drizzta a Vierny</p><empty-line /><p>Nejlepšímu příteli, mému bratrovi Garymu.</p><empty-line /><p>PŘEDEHRA</p>
<p>Žádná hvězda se nikdy nedotkne této země básníkovým světlem jiskřících tajemství ani ji slunce neprozáří paprsky tepla a života. Temné říše jsou tajným světem pod hustě obydleným povrchem Zapomenutých říší, nebe zde tvoří strop z neživého kamene a stěny odhalí pošetilým zbloudilcům z povrchu jen neutrální šeď smrti. Není to jejich svět, není to svět světla. Většina z těch, kdo sem bez pozvání vstoupí, se už nevrátí.</p>
<p>A ti, kdo uprchnou zpět do bezpečí světa na povrchu, už nikdy nebudou stejní, protože jejich oči spatřily stíny a tmu a nevyhnutelnou zkázu Temných říší.</p>
<p>Temnými říšemi se táhnou tmavé chodby, točí se a kroutí a spojují velké a malé jeskyně s vysokými a nízkými stropy. Skalnaté výstupky, špičaté jako zuby spícího draka, visí v tiché hrozbě shůry, nebo vyrůstají ze země, aby vetřelcům zatarasily cestu.</p>
<p>Panuje zde ticho, pronikavé a strašlivé, tíživé ticho, které prozrazuje, že nablízku loví dravec. Příliš často je jediným zvukem vzdálené kapání vody, které ujišťuje poutníka o tom, že neohluchl. Voda buší do kamene jako srdce bestie a protéká tichými skalami do hlubokých, ledových tůní. Nikdo netuší, co se ukrývá pod klidnými onyxovými hladinami těchto jezírek. Jen představivost dokáže odhalit, jaká tajemství očekávají statečné, jaké hrůzy pošetilé tvory – dokud zdánlivý klid něco neporuší. To jsou Temné říše.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Ale i zde se dá najít život, města stejně velká jako mnohá na povrchu. Poutník na ně může narazit za kteroukoli z mnoha zatáček. Svým ruchem se naprosto odlišují od prázdnoty chodeb, ale nejsou útočišti. Bylo by pošetilé něco takového vůbec předpokládat. Jsou domovem nejpodlejších národů v Říších: především duergarů, kuo-toa a drowů.</p>
<p>V jedné takové jeskyni, dvě míle široké a tisíc stop vysoké, se nachází Menzoberranzan, pomník nadpřirozené a – nakonec vždy – smrtící krásy národa drowích elfů. Menzoberranzan není na drowská měřítka velký; žije zde jen asi dvacet tisíc temných elfů. Kde se v minulosti nacházela pouze prázdná jeskyně s hrubými stalaktity a stalagmity, nyní stojí umělecká díla, řady a řady kamenných paláců, tepajících tichou magickou září. Město oplývá dokonalými tvary, protože žádný kámen si neponechal původní podobu. Ale zdání pořádku a kontroly je jen krutá maska, klam, jenž ukrývá chaos a zvrhlost, které vládnou srdcím temných elfů. Stejně jako jejich města jsou i oni krásní, štíhlí, téměř křehcí a zdobí je ostré, svůdné rysy.</p>
<p>Ale drowové tomuto bezvládnému světu vládnou, jsou nejvíce smrtící ze všech a všechny ostatní národy je obezřetně sledují. Tváří v tvář meči temného elfa bledne i samotná krása. Drowové vždy přežijí, a to i v Temných říších, v údolí smrti – v zemi bezejmenných nočních můr.</p><empty-line /><p>ČÁST</p>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p>PRVNÍ</p>
<p>POSTAVENÍ</p><empty-line /><p><strong>Postavení: V žádném drowím světě neexistuje důležitější slovo. Je jejich – naším – náboženstvím a neodbytně tahá za drátky našich hladovějících srdcí. Ctižádost potlačí zdravý rozum a přiměje vás odhodit soucit, a to vše ve jménu Pavoučí královny Lloth.</strong></p>
<p><strong>V drowí společnosti se moc získává prostou vraždou. Pavoučí královna je bohyně chaosu a spolu s nejvyššími kněžkami, skutečnými vládkyněmi drowího světa, nepohlíží na ctižádostivé jedince, kteří se ohánějí otrávenými dýkami, nevlídně.</strong></p>
<p><strong>Samozřejmě zde existují jistá pravidla, honosí se jimi každá společnost. Veřejná vražda nebo vyhlášení války přiměje společnost předstírat, že je spravedlivá, a tresty vykonané ve jménu drowí spravedlnosti jsou nemilosrdné. Ale bodnout nepřítele do zad v bitvě nebo v tichých stínech boční uličky je docela přijatelné – a dokonce i chvályhodné. Nikoho to nezajímá.</strong></p>
<p><strong>Prostřednictvím postavení a ctižádosti rozdmýchává Lloth chaos a udržuje své drowí „děti“ v izolaci. Děti? Jsou to spíše pěšáci, panáčci Pavoučí královny, loutky na neviditelných, ale nezničitelných vláknech její sítě. Všichni šplhají vzhůru po stupíncích Llothiny hierarchie, všichni loví pro její potěšení a umírají rukou jejích lovců.</strong></p>
<p><strong>Postavení je paradoxem světa mého lidu, poutem moci v hladu po moci. Získává se zradou a vybízí ke zradě těch, kdo ji získali. Nejmocnější postavy v Menzoberranzanu se celý život ohlíží přes rameno a chrání si záda. Ale smrt obvykle přichází zepředu.</strong></p>
<p><strong>Drizzt Do’Urden</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />1</strong></p>
<p>MENZOBERRANZAN</p>
<p>Kolem obyvatele povrchu by proklouzl ve vzdálenosti jedné stopy a zůstal by neodhalen. Ještěr, v jehož sedle seděl, našlapoval na polštářky tlap tak zlehka, že nebyl vůbec slyšet, a pružná, dokonale ušitá řetízková zbroj, kterou na sebe jezdec i ještěr navlékli, se při pohybu ohýbala a vrásnila, jako by jim oděv přirostl ke kůži.</p>
<p>Dininův ještěr klusal rychle a lehce, přenášel se přes rozlámanou podlahu, šplhal vzhůru po stěnách, a dokonce přeběhl i po stropě dlouhého tunelu. Podzemní ještěři byli oblíbení právě pro lepkavé, měkké tlapy se třemi prsty, které jim dovolovaly šplhat po kameni stejně snadno jako pavouk. Na tvrdé, kamenité zemi prozářeného světa na povrchu nezanechávali žádné stopy, ale v Temných říších používala skoro všechna stvoření infračervené vidění, které jim umožňovalo vidět i v naprosté tmě. Když mířili předvídatelným směrem po podlaze chodby, zanechávali po sobě tepelné stopy, které bylo snadné sledovat.</p>
<p>Dinin se pevně držel sedla. Ještěr se plazil po stropě, pak skočil, otočil se ve vzduchu a přistál na zemi o kus dál u stěny. Dinin nechtěl, aby ho někdo vystopoval.</p>
<p>Nerněl s sebou žádné světlo, které by ho vedlo, ale také žádné nepotřeboval.</p>
<p>Byl temný elf, drow s ebenovou kůží a bratranec lidu z lesů, který tančil na povrchu pod hvězdami. V Dininových dokonale vyvinutých očích, které proměňovaly drobné tepelné odchylky v pestrou škálu barevných obrazů, nebyly Temné říše skutečně temné. Kamenné stěny a podlaha, které zahřívala nějaká puklina nebo horký pramen, hýřily v jeho očích barvami. Tělesné teplo živých bytostí bylo nejvýraznější, takže temný elf viděl nepřátele ve všech podrobnostech, které by obyvatelé povrchu spatřili v ostrém denním světle.</p>
<p>Dinin obvykle neopouštěl město sám. Temné říše byly na osamělé výlety příliš nebezpečné, a to i pro drowího elfa. Ale dnes to bylo jiné. Dinin se musel ujistit, že si ho nevšimly žádné nepřátelské drowí oči.</p>
<p>Měkká modrá zář za vytesaným průchodem drowovi prozradila, že se blíží ke vstupu do města, proto zpomalil ještěrův krok. Tento tunel používal jen málokdo. Vedl do Tier Breche, do severní části Menzoberranzanu, která patřila Akademii, a nikdo z mistrů tudy nemohl projít, aniž by vzbudil podezření.</p>
<p>Dinin znervózněl pokaždé, když se ke vchodu přiblížil. Ze stovky tunelů, které vybíhaly z hlavní jeskyně Menzoberranzanu, byl tento nejlépe střežený. Za průchodem dřepěly v nehybném obranném postoji dvě sochy obrovitých pavouků. Kdyby se kolem nich proplížil nepřítel, pavouci by se probudili k životu, zaútočili a Akademií by se rozezněl poplach.</p>
<p>Dinin sesedl a nechal ještěra pohodlně přilepeného na zdi ve výšce hrudi. Sáhl si pod límec magického ochranného pláště piwafwi a odhalil váček, který měl pověšený na krku. Vytáhl z něj insignii rodu Do’Urden, pavouka, který v každé z osmi nohou držel nějakou zbraň a byl ozdobený písmeny „DN“, Daermon N’a’shezbaernon, pradávným a formálním jménem rodu Do’Urden.</p>
<p>„Počkáš tady na mě,“ zašeptal Dinin ještěrovi a zamával mu insignií před očima. Odznaky všech rodů včetně rodu Do’Urden byly opředeny magií, která členům rodu mimo jiné poskytovala absolutní nadvládu nad domácími mazlíčky. Ještěr spolehlivě uposlechne a zůstane na místě, jako by zapustil kořeny do kamene, i kdyby jen několik stop od něj usnula krysa, jeho oblíbený pamlsek.</p>
<p>Dinin se zhluboka nadechl a opatrně vstoupil do průchodu. Viděl, jak na něj pavouci z patnáctistopé výšky upřeně hledí. Byl drow z města, ne nepřítel, takže mohl projít bez obav jakýmkoli tunelem, ale Akademie byla nepředvídatelné místo. Dinin slyšel, že pavouci často a zlomyslně odmítají vpustit každého, kdo nebyl pozván.</p>
<p>Ale Dinin si připomněl, že ho strach a obavy nesmí zdržet. Musel splnit úkol, který byl pro válečné plány rodu nanejvýš důležitý. Odvrátil se od pavouků, zadíval se upřeně před sebe a prošel mezi nimi do Tier Breche.</p>
<p>Ustoupil do strany a zastavil se, aby se ujistil, že se poblíž nikdo neukrývá, a také aby obdivoval nádherný výhled na Menzoberranzan. Nikdo, drow ani žádný jiný tvor, nikdy nevstoupil na toto místo, aniž by užasl nad krásou drowího města. Tier Breche se rozkládalo na nejvyšším místě dvoumílové jeskyně a poskytovalo panoramatický rozhled po Menzoberranzanu. Akademie se nacházela v malém koutku jeskyně, který obsáhl jen tři budovy, jež drowí školu tvořily: Arach-Tinilith, školu Lloth ve tvaru pavouka, Čarodějec, ladně točitou a mnoha věžičkami ozdobenou kouzelnickou věž, a Bojovou Magthere, poněkud prostě vypadající budovu ve tvaru pyramidy, kde se muži učili bojovat.</p>
<p>Za Tier Breche, za zdobenými stalagmitovými sloupy, které označovaly vstup do Akademie, jeskyně prudce klesla a roztahovala se do šířky a dálky, kam už Dininovy bystré oči nedohlédly. Citlivé oči drowa viděly Menzoberranzan třemi způsoby. Celou jeskyní vířily tepelné stopy různých puklin a horkých pramenů. Fialová a rudá, jasně žlutá a měkce modrá se křížily a promíchávaly, šplhaly po stěnách a stalagmitech nebo se táhly v ostrých čarách na pozadí tmavě šedého kamene. V omezenější míře než tyto všudypřítomné a přirozené odstíny barev se v infračervené škále vyskytovala místa mocné magie, jako byli pavouci, mezi nimiž Dinin prošel a kteří přímo zářili energií. A nakonec tady byla samotná světla města, kouzelné ohně a zářící sochy na domech. Drowové byli hrdí na krásu svých výtvorů, a především zdobené sloupy nebo dokonale vytesaní chrliči byli skoro vždy magicky osvětlení.</p>
<p>Dokonce i z dálky rozeznal Dinin sídlo rodu Baenre, Prvního rodu Menzoberranzanu. Tvořilo je dvacet stalagmitových sloupů a třicet obrovitých stalaktitů. Rod Baenre existoval už pět tisíc let, od založení Menzoberranzanu, a za tu dobu práce na zdokonalení sídla nikdy neustaly. Skoro každý palec obrovské stavby zářil kouzelným ohněm, vnější věže byly osvětleny modře, obrovský centrální dóm pak fialově.</p>
<p>V oknech některých sídel hořely svíce, které nepocházely z Temných říší. Dinin věděl, že ohně zapalují jen kněžky nebo kouzelníci jako nutné zlo, nezbytné pro čtení svitků a pergamenů.</p>
<p>Toto byl Menzoberranzan, město drowů. Žilo zde dvacet tisíc temných elfů, dvacet tisíc vojáků armády zla.</p>
<p>Dininovy tenké rty se roztáhly ve lstivém úsměvu, když si uvědomil, že někteří z nich dnes v noci padnou.</p>
<p>Dinin se zadíval na Narbondel, obrovský centrální sloup, který v Menzoberranzanu odpočítával hodiny. Narbondel byl jediný způsob, jak mohli drowové měřit čas ve světě, který neznal denní ani roční doby. Na konci každého dne vdechl městem určený Arcimág do kamenného sloupu magický oheň, který se v něm udržel po celý jeden cyklus – jeden den na povrchu – a pomalu prostupoval Narbondel svým teplem, až nakonec v infračervném spektru celý rudě zářil. Sloup byl nyní tmavý, čarovný oheň vyprchal a kámen zchladl. Dinin věděl, že kouzelník v tuto chvíli stojí u paty sloupu, připravený spustit celý cyklus opět od začátku.</p>
<p>Byla půlnoc, určená hodina.</p>
<p>Dinin se vydal pryč od pavouků a od tunelu, plížil se podél stěny Tier Breche a vyhledával „stíny“ tepelných stop, které by ukryly jeho vlastní tělesnou teplotu. Konečně dorazil k Čarodějci, ke škole kouzelníků, a vklouzl do úzkého průchodu mezi točitou patou věže a vnější stěnou Tier Breche.</p>
<p>„Student, nebo mistr?“ ozvalo se očekávané zašeptání.</p>
<p>„Jen mistr může vyjít ze sídla Tier Breche v době černé smrti Narbondelu,“ odvětil Dinin.</p>
<p>Zpoza budovy vystoupila pečlivě zahalená postava a zastavila se před Dininem. Cizinec zůstal stát v obvyklé póze mistrů drowí Akademie, s pažemi ohnutými v lokti a rukama pevně sepnutýma před hrudí.</p>
<p>Jeho postoj bylo to jediné, co na něm Dininovi připadalo normální. „Zdravím tě, Beztvářný,“ pronesl pohybem ruky v tiché znakové řeči drowů, která byla stejně bohatá jako mluvený jazyk. Ačkoli se Dinin tvářil klidně, ruce se mu chvěly, protože ho pohled na kouzelníka dokázal znervóznit víc než cokoli jiného.</p>
<p>„Druhý synu rodu Do’Urden,“ odvětil kouzelník znakovou řečí. „Přinesl jsi moji odměnu?“</p>
<p>„Budeš odměněn,“ ujistil ho Dinin kousavě a opět se vzchopil, protože v něm začínal bublat vztek. „Odvažuješ se pochybovat o slově Zlovůle Do’Urden, Matrony Daermon N’a’shezbaernon, Desátého rodu Menzoberranzanu?“</p>
<p>Beztvářný ucouvl, protože pochopil, že udělal chybu. „Omlouvám se, Druhý synu rodu Do’Urden,“ odvětil a klesl podřízeně na koleno. Od chvíle, kdy se ke spiknutí připojil, se bál, že ho netrpělivost bude stát život. Stal se obětí jednoho ze svých magických pokusů, který mu rozpustil rysy tváře, takže mu místo obličeje zůstala jen prázdná žhavá skvrna bílého a zeleného slizu. Matrona Zlovůle Do’Urden, která prý dokázala míchat lektvary a masti lépe než kdokoli jiný ve městě, mu nabídla zlomek naděje, který si nemohl nechat ujít.</p>
<p>Do Dininova zatvrzelého srdce nepronikl žádný soucit, ale rod Do’Urden kouzelníka potřeboval. „Dostaneš svoji mast,“ slíbil Dinin klidně, „až Alton DeVir zemře.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ souhlasil kouzelník. „Dnes v noci?“</p>
<p>Dinin si založil paže na hrudi a zamyslel se. Matrona Zlovůle přikázala, aby Alton DeVir zemřel, až bitva mezi rody vypukne. Ale to Dininovi připadalo příliš čisté, příliš snadné. Beztvářnému neušla jiskra, která náhle projasnila rudě zářící oči mladého Do’Urdena.</p>
<p>„Počkej, dokud světlo Narbondelu nedosáhne zenitu,“ odvětil Dinin vzrušeně rukama a na tváři se mu usadil pokroucený úsměv.</p>
<p>„Má se ubohý chlapec dozvědět o osudu svého rodu, než zemře?“ zeptal se kouzelník, protože už uhádl Dininův zvrhlý záměr.</p>
<p>„Až padne smrtící rána,“ odvětil Dinin. „Ať Alton DeVir zemře bez naděje.“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Dinin se vrátil k ještěrovi a pospíšil si prázdnými chodbami na křižovatku cest, která mu umožní vrátit se do města jiným vchodem. Vstoupil do Menzoberranzanu řemeslnickou čtvrtí na východním konci jeskyně, kde si nikdo nevšiml, že opustil hranice města, a kde z rovné kamenné země vyrůstalo jen několik nevýrazných stalagmitových sloupů. Dinin pobídl ještěra po břehu malého Donihradského jezera s mechem porostlým ostrovem, na kterém drowové chovali docela velké stádo kravám podobných tvorů zvaných rothe. Když si stovka skřetů a orků všimla, že kolem rychle projíždí drowí voják, vzhlédla od pasení a rybaření. Věděli však, že jsou pouhými otroky, proto Dininovi nepohlédli do očí.</p>
<p>Dinin by jim stejně nevěnoval žádnou pozornost. Příliš ho ovládala naléhavost okamžiku. Když se ocitl v křivolakých uličkách mezi zářícími drowími paláci, přiměl ještěra kopnutím k ještě větší rychlosti. Mířil k jižní části města a k háji obrovských hub, které označovaly čtvrť, v níž žily nejvýznamnější rody Menzoberranzanu.</p>
<p>Zabočil za roh tak rychle, že málem porazil čtyři gobry. Obrovští, skřetům podobní tvorové se na okamžik zastavili, zadívali se na drowa, pak mu spěšně ustoupili z cesty.</p>
<p>Dinin věděl, že v něm gobři poznali příslušníka rodu Do’Urden. Byl šlechtic, syn nejvyšší kněžky, což znamenalo, že se honosí příjmením Do’Urden, které označuje jeho rod. Z dvaceti tisíců elfů v Menzoberranzanu tvořila jen asi tisícovka šlechtu, děti šedesáti sedmi uznávaných rodin města. Ostatní byli obyčejní vojáci.</p>
<p>Gobři nebyli hloupí. Rozeznali šlechtice od poddaného, a i když drowí elfové nevystavovali rodové insignie na odiv, Dininovy dlouhé, jasně bílé a špičatě sestřižené vlasy a výrazný rudofialový vzor na černém piwafwi jim jasně prozradily, kdo je.</p>
<p>Na Dinina doléhala naléhavost úkolu, ale nemohl urážku gobrů jen tak přejít. Jak rychle by uskočili z cesty, kdyby se před nimi objevil člen rodu Baenre nebo jiného z osmi vládnoucích rodů?</p>
<p>„Brzy se naučíte ctít rod Do’Urden!“ zašeptal si pro sebe temný elf, otočil ještěra a vběhl s ním do skupinky. Gobři se dali na útěk a prchli do boční uličky plné kamení a trosek.</p>
<p>Dinin s uspokojením použil vrozenou moc svého lidu a přičaroval prchajícím tvorům do cesty temnou kouli, kterou neproniklo infračervené ani normální vidění. Asi nebylo moudré přitahovat tolik pozornosti, ale když o chvíli později uslyšel, jak gobři s rámusem, prskáním a klením zakopávají slepě o kamení, pomyslel si, že mu to za to riziko stálo.</p>
<p>Utišil svůj vztek, proto znovu vyrazil a opatrněji volil cestu tepelnými stíny. Jako člen desátého rodu mohl v obrovské jeskyni jít, kam se mu zachtělo a aniž by se někdo vyptával, ale Matrona Zlovůle rozkázala, že se nikdo z rodu Do’Urden nesmí k houbovému háji ani přiblížit.</p>
<p>Matroně Zlovůli, Dininově matce, nebylo radno protiřečit, ale byl to koneckonců jen rozkaz a v Menzoberranzanu platilo pravidlo, které mělo přednost před vším ostatním: Nenechte se chytit.</p>
<p>Na jižním konci houbového háje našel zbrklý elf přesně to, co hledal – shluk pěti obrovských, dutých sloupů, které sahaly od podlahy až ke stropu a tvořily síť komnat, která byla propojena kovovými a kamennými římsami a mosty. Ze stovek výklenků se jako mlčenliví hlídači mračily stovky rudě zářících chrličů, kteří představovali standartu rodu. Bylo to sídlo rodu DeVir, Čtvrtého rodu Menzoberranzanu.</p>
<p>Celé místo obklopovala hradba z hub. Každá pátá byla vřeštík, vnímající houba pojmenovaná podle ostrého poplašného vřeštění, které vydávala pokaždé, když se k ní přiblížila nějaká živá bytost. Díky této vlastnosti byla oblíbená jako strážce. Dinin se zastavil v bezpečné vzdálenosti, aby některého z vřeštíků neprobudil a protože také věděl, že pevnost chrání ještě další, více smrtící čáry. O ty se postará Matrona Zlovůle.</p>
<p>Na celou čtvrť padlo napjaté ticho. Všichni v Menzoberranzanu věděli, že Matrona Ginafae z rodu DeVir ztratila přízeň Lloth, Pavoučí královny a bohyně všech drowů a také zdroje moci každého rodu. Drowové o takových věcech nikdy nemluvili, ale všichni očekávali, že některá z níže postavených rodin ochromený rod DeVir napadne.</p>
<p>Matrona Ginafae a její rod se o nelibosti Pavoučí královny dozvěděly jako poslední – Lloth se vždy chovala podle – a Dininovi stačil jediný pohled na sídlo, aby pochopil, že ke zkáze odsouzená rodina neměla dost času na to, aby vztyčila potřebnou obranu. Rod DeVir se pyšnil skoro čtyřmi stovkami válečníků, přičemž mnoho z nich tvořily ženy, ale ti, které teď Dinin viděl stát na hlídce na římsách, vypadali nervózně a nejistě.</p>
<p>Dininův úsměv se ještě rozšířil, když pomyslel na vlastní rod, který den ode dne pod úskočným vedením Matrony Zlovůle sílil. Jeho tři sestry měly postavení nejvyšších kněžek na dosah, bratr byl schopný kouzelník a strýc Zaknafein, nejlepší bojový mistr v celém Menzoberranzanu, pilně cvičil tři stovky vojáků, takže rod Do’Urden představoval sílu, se kterou bylo nutno počítat. A Matrona Zlovůle měla na rozdíl od Ginafae veškerou přízeň Pavoučí královny.</p>
<p>„Daermon N’a’shezbaernon,“ zamumlal si pro sebe Dinin a použil starodávné formální pojmenování rodu Do’Urden. „Devátý rod Menzoberranzanu!“ Líbilo se mu, jak to zní.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Napůl cesty přes město se za stříbrně zářícím balkónem a obloukovými dveřmi, které se nacházely dvacet stop nad zemí v západní stěně jeskyně, sešli vůdcové rodu Do’Urden, aby naposledy probrali plány na nadcházející noc. Na vyvýšeném stupínku v zadní části malé předsíně seděla ctihodná Matrona Zlovůle a břicho měla nafouklé těhotenstvím, které se rychle blížilo ke svému konci. Po jejím boku stály na čestných místech tři dcery: Maya, Vierna a nejstarší Briza, nedávno vysvěcená na nejvyšší kněžku Lloth. Maya a Vierna vypadaly jako mladší verze matky, byly štíhlé a klamavě drobné, ačkoli vládly velkou silou. Ale Briza se zbytku rodiny v ničem nepodobala. Byla vysoká – na měřítka drowů obrovská a v ramenou i v bocích zaoblená. Ti, kdo Brizu dobře znali, věděli, že za její vzhled může povaha; menší tělo by nedokázalo všechen vztek a krutost nejnovější nejvyšší kněžky rodu Do’Urden obsáhnout.</p>
<p>„Dinin by se měl brzy vrátit,“ poznamenal Rizzen, současný patron rodu, „a povědět nám, jestli už nastal pravý čas pro útok.“</p>
<p>„Vyrazíme, než Narbondel vydá ranní záři!“ vyštěkla Briza silným, jako břitva ostrým hlasem. Pokřiveně se na matku usmála a očekávala pochvalu za to, že ukázala muži, kde je jeho místo.</p>
<p>„Dítě se narodí dnes v noci,“ vysvětlila Matrona Zlovůle ustaranému manželovi. „Půjdeme, ať už Dinin přinese jakékoli zprávy.“</p>
<p>„Bude to kluk,“ zasténala Briza a neskrývala zklamání, „třetí živý syn rodu Do’Urden.“</p>
<p>„Který bude obětován Lloth,“ ozval se Zaknafein, bývalý patron rodu, jenž nyní zastával důležité postavení bojového mistra. Zdálo se, že zkušeného drowího bojovníka myšlenka na oběť potěšila stejně jako Nalfeina, nejstaršího syna rodu, který stál Zakovi po boku. Nalfein byl První syn a kromě Dinina už žádného dalšího soupeře v řadách rodu Do’Urden nepotřeboval.</p>
<p>„Jak vyžaduje tradice,“ zavrčela Briza a její rudé oči vzplály. „Pomůže nám zvítězit!“</p>
<p>Rizzen se neklidně zavrtěl. „Matrono Zlovůle,“ odvážil se promluvit, „víte, jak obtížný může být porod. Bolest by vás mohla rozptýlit…“</p>
<p>„Odvažuješ se pochybovat o Matroně matce?“ odsekla Briza ostře a natáhla se po biči s hadími hlavami na koncích, který se jí svíjel u opasku. Matrona Zlovůle ji zastavila napřaženou rukou.</p>
<p>„Ty se starej o boj,“ řekla Matrona Rizzenovi. „Důležité záležitosti bitvy přenech ženám.“</p>
<p>Rizzen se opět zavrtěl a sklopil oči.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Dinin dorazil k magicky tepanému plotu, který spojoval pevnost v západní stěně města se dvěma malými stalagmitovými věžemi sídla Do’Urden a tvořil tak nádvoří. Plot byl vyrobený z adamantinu, z nejtvrdšího kovu na světě, a zdobily ho rytiny stovek pavouků ohánějících se zbraněmi, které byly opředené magickými glyfy a ochranami. Mnohé drowí rody záviděly sídlu Do’Urden jeho mocnou bránu, ale tak krátce poté, co Dinin spatřil úžasná sídla v houbovém háji, cítil jen zklamání, když spočinul zrakem na svém domově. Nádvoří bylo obyčejné a poněkud holé, stejně jako část stěny. Jedinou výjimkou byl balkón z mitrilu a adamantinu, který se táhl kolem celého prvního patra a obloukových dveří, vyhrazených jen pro vznešenou část rodu. Každý sloupek balkónu zdobily tisíce rytin, které splývaly v jedno umělecké dílo.</p>
<p>Sídlo Do’Urden netvořily na rozdíl od většiny domů v Menzoberranzanu volné shluky stalaktitů a stalagmitů. Velká část sídla zůstávala ukryta v jeskyni, a ačkoli se tak dala lépe ochránit, Dinin si stejně přál, aby palác jeho rodiny vypadal vznešeněji.</p>
<p>Rozrušený voják si pospíšil a otevřel Druhému synovi rychle bránu. Dinin kolem něj beze slova pozdravu projel a vstoupil na nádvoří. Celou dobu přitom vnímal, že na něj hledí více než stovka zvědavých očí. Vojáci i otroci věděli, že Dininův úkol té noci měl něco společného s očekávanou bitvou.</p>
<p>Ke stříbřitému balkónu v prvním patře sídla nevedlo žádné schodiště. Bylo to bezpečnostní opatření, které sloužilo k tomu, aby se vůdci rodu oddělili od poddaných a otroků. Drowí šlechtici nepotřebovali schody, protože dalším projevem jejich vrozených magických schopností byla levitace. Dinin na ni sotva pomyslel a už se vznášel ve vzduchu a přistál na balkóně.</p>
<p>Proběhl obloukovým průchodem a dál hlavní chodbou domu, osvětlenou měkkou magickou září, která umožňovala vidět v normálním světelném spektru, ale přitom nerušila infravidění. Cílem Druhého syna byly zdobené mosazné dveře na konci chodby. Zastavil se před nimi a vrátil se zpět k infračervenému vidění. Na rozdíl od chodby nebyla komnata za dveřmi nijak osvětlena. Byla to přijímací komnata nejvyšší kněžky, předsíň velké kaple rodu Do’Urden. V drowích duchovních místnostech nemělo podle temných tradic Pavoučí královny světlo co dělat.</p>
<p>Když Dinin cítil, že je připravený, otevřel dveře, bez zaváhání se protlačil mezi dvěma šokovanými strážkyněmi a odvážně se zastavil před matkou. Všechny tři dcery přimhouřily nad drzým, domýšlivým bratrem oči. Dovolil si vstoupit bez vyzvání! pomyslely si, jak věděl. Kéž by mohly dnes v noci obětovat jeho!</p>
<p>Dinin sice rád zkoušel, kam až může ve svém nízkém postavení muže zajít, ale přesto nemohl výhružné postoje Vierny, Mayi a Brizy zcela ignorovat. Jako ženy byly statnější a silnější než Dinin a celý život se cvičily v užívání drowích kněžských sil a v boji se zbraněmi. Dinin sledoval, jak se magičtí pomocníci kněžek, hrozivé biče s hadími hlavami na konci, které visely sestrám u opasku, začínají nedočkavě svíjet v očekávání jeho trestu. Rukojeti byly z adamantinu a docela obyčejné, ale dlouhé provazy bičů s hlavami na koncích tvořili živí plazi. Obzvláště Brizin bič, odporná šestihlavá zbraň, jí tančil u boku, kroutil se a svazoval do uzlů kolem opasku, na kterém visel. Briza vždy trestala jako první.</p>
<p>Zdálo se však, že Matroně Zlovůli se Dininova drzost líbí. Druhý syn podle jejího názoru přesně věděl, kde je jeho místo, a beze strachu a bez otázek plnil rozkazy.</p>
<p>Klidný výraz matčiny tváře, který se tolik lišil od doběla rozžhavených obličejů sester, Dinina uklidnil. „Všechno je připraveno,“ řekl. „Rod DeVir se krčí za plotem – všichni až na Altona, který se pošetile věnuje studiu v Čarodějci.“</p>
<p>„Setkal jsi se s Beztvářným?“ zeptala se Matrona Zlovůle.</p>
<p>„Akademie byla dnes v noci tichá,“ odvětil Dinin. „Naše schůzka proběhla bez problémů.“</p>
<p>„Souhlasil s dohodou?“</p>
<p>„Náležitě se s Altonem DeVir vypořádá,“ zasmál se Dinin. Pak si vzpomněl na malou změnu v plánu Matrony Zlovůle, na to, jak pozdržel Altonovu popravu, aby uspokojil vlastní krutost. A to přimělo Dinina uvědomit si další věc: Nejvyšší kněžky Lloth uměly zneklidňujícím způsobem číst myšlenky.</p>
<p>„Alton dnes v noci zemře,“ dodal Dinin rychle, aby ostatním zabránil pátrat v jeho mysli po podrobnostech.</p>
<p>„Výtečně,“ zavrčela Briza. Dininovi se hned dýchalo lehčeji.</p>
<p>„Splyneme,“ rozkázala Matrona Zlovůle.</p>
<p>Čtyři drowí muži poklekli před Matronou a jejími dcerami: Rizzen před Zlovůlí, Zaknafein před Brizou, Nalfein před Mayou a Dinin před Viernou. Kněžky začaly jednohlasně prozpěvovat, položily ruku jemně na čelo svého voláka a naladily se na jeho vášně.</p>
<p>„Znáte své úkoly,“ řekla Matrona Zlovůle, když obřad skončil, a zašklebila se, protože ji sevřel další stah. „Pusťme se do práce.“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Ani ne o hodinu později stáli Zaknafein s Brizou na balkóně před vstupem do sídla Do’Urden. Na dně jeskyně pod nimi pobíhala sem a tam druhá a třetí jednotka rodové armády, Rizzenova a Nalfeinova, a vojáci si připínali ohřáté kožené popruhy a kovové záplaty – maskování proti drowímu zraku, který vidí tepelné stopy. Dininova jednotka, která tvořila spolu se stovkou skřetích otroků první útočnou vlnu, už dávno vyrazila.</p>
<p>„Po dnešní noci o nás všichni uslyší,“ řekla Briza. „Nikoho by nenapadlo, že se Desátý rod postaví někomu tak mocnému, jako je rod DeVir. Až se začne šeptat o nočním krveprolití, dokonce i Baenre bude muset vzít Daermon N’a’shezbaernon na vědomí!“ Vyklonila se z balkónu a sledovala, jak se jednotky seřazují a tiše vyrážejí různými směry, které je klikatými ulicemi zavedou do houbového háje a k pětisloupovému paláci rodu DeVir.</p>
<p>Zaknafein se zahleděl na záda nejstarší dcery Matrony Zlovůle a bojoval s touhou zabodnout jí dýku do páteře. Ale jako pokaždé přinutil zdravý rozum Zaka ovládnout se.</p>
<p>„Máš všechno potřebné?“ zeptala se Briza a prokázala tak Zakovi mnohem víc úcty, než když jí Matrona Zlovůle seděla ochranitelsky po boku. Zak byl jen muž, poddaný, kterému dovolili nosit rodové jméno, protože někdy sloužil Matroně Zlovůli manželským způsobem a kdysi býval patronem rodu. Ale Briza se ho přesto bála a nechtěla ho rozzlobit.</p>
<p>Zak, bojový mistr rodu Do’Urden, byl vysoký, svalnatý muž, silnější než většina ostatních, a ti, kdo ho viděli bojovat, ho považovali za jednoho z nejlepších válečníků v Menzoberranzanu. A kromě toho byli Briza a její matka, obě nejvyšší kněžky Pavoučí královny, spolu se Zaknafeinem a jeho nepřekonatelným bojovým uměním trumfy rodu Do’Urden.</p>
<p>Zak zvedl černý plášť, otevřel malý měšec u opasku a odhalil malinké keramické kuličky.</p>
<p>Briza se zle zazubila a promnula si štíhlé ruce. „To Matronu Ginafae nepotěší,“ zašeptala.</p>
<p>Zak úsměv opětoval a zadíval se za odcházejícími vojáky. Nic ho netěšilo víc než zabíjet drowí elfy, a především Llothiny kněžky.</p>
<p>„Připrav se,“ řekla Briza po několika minutách.</p>
<p>Zak si setřásl husté vlasy z obličeje, znehybněl a zavřel pevně oči. Briza pomalu vytáhla hůlku a začala zpívat zaklínadlo, které ji mělo zaktivovat. Poklepala Zakovi na jedno rameno, pak na druhé a nakonec mu podržela hůlku nad hlavou.</p>
<p>Zak cítil, jak ho zasypávají ledové krystalky, pronikají mu oblečením a zbrojí, a dokonce i kůží, až celý zchladl do jednotné teploty a barvy. Zak nenáviděl magický chlad – tak nějak si představoval smrt – ale věděl, že ho díky krystalkům žádný z tvorů Temných říší s očima citlivýma na teplo neuvidí, že pro ně bude stejně šedivý jako kámen, nevýrazný a nezachytitelný.</p>
<p>Zak otevřel oči, zachvěl se a protáhl si prsty, aby se ujistil, že jsou stále tak citlivé, jak pro práci potřeboval. Podíval se na Brizu, která už začala odříkávat další zaříkadlo, tentokrát vzývací. A protože bylo poněkud delší, opřel se o zeď a znovu přemýšlel nad příjemným, i když nebezpečným úkolem, který ho čekal. Od Matrony Zlovůle bylo nesmírně pozorné, že mu přenechala všechny kněžky rodu DeVir!</p>
<p>„Hotovo,“ oznámila Briza po několika minutách. Zak se zadíval stejným směrem jako ona, a to vzhůru do tmy u stropu obrovské jeskyně.</p>
<p>Zak spatřil Brizino dílo jako první, blížící se závan vzduchu, nažloutlý a teplejší než zbytek jeskyně. Živý proud vzduchu.</p>
<p>Tvor povolaný ze sféry živlů se zatočil a zůstal viset u okraje balkónu, kde poslušně čekal na rozkazy své paní.</p>
<p>Zak nezaváhal. Skočil do živlova středu a nechal se jím nést.</p>
<p>Briza sluhovi naposledy pokynula na pozdrav a poslala ho pryč. „Dobrý boj,“ zavolala za Zakem, ačkoli už ho ve vzduchu nad sebou neviděla.</p>
<p>Zak se nad ironií jejích slov zasmál, zatímco se pod ním kroutilo město Menzoberranzan. Toužila po smrti kněžek rodu DeVir stejně jako Zak, ale z úplně jiného důvodu. Kdyby z toho neměl potíže, klidně by pozabíjel i všechny kněžky rodu Do’Urden.</p>
<p>Zaknafein tasil jeden z adamantinových mečů, magií vyrobenou drowí zbraň, jejíž ostrost zajišťovala smrtící zaříkadla. „Opravdu to bude dobrý boj,“ zašeptal. Kdyby jen Briza věděla, jak dobrý.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />2</strong></p>
<p>PÁD RODU DEVIR</p>
<p>Dinin si s uspokojením všiml, že gobři a další národy, které žily v Menzoberranzanu, a to včetně drowů, mu nyní rychle uskakují z cesty. Druhý syn rodu Do’Urden tentokrát nejel ulicemi sám. V sevřených řadách za ním pochodovalo skoro šedesát vojáků. A za nimi, také v liniích, ačkoli s mnohem menším nadšením, kráčela stovka ozbrojených otroků nižších národů – skřetů, orků a gobrů.</p>
<p>Přihlížející neměli pochyb o tom, co se děje – drowí rod pochodoval do války. To se sice v Menzoberranzanu nedělo každý den, ale zase to nebylo nic překvapujícího. Alespoň jednou za desetiletí se jeden z rodů rozhodl, že by mohl vylepšit své postavení v městské hierarchii tím, že zničí jiný rod. Byla to riskantní záležitost, protože bylo nutné se tiše a rychle zbavit všech šlechticů rodu, který padl „za oběť“. Kdyby přežil třeba jediný, mohl by vznést obvinění a útočící rod by byl vymazán nemilosrdným systémem menzoberranzanské „spravedlnosti“.</p>
<p>Ale když byl nájezd proveden naprosto dokonale, nikdo nebyl potrestán. Celé město, dokonce i vládnoucí rada osmi nejvyšších Matron, potají útočníkům zatleskala a pochválila jejich odvahu a inteligenci a nikdo už o tom dál nemluvil.</p>
<p>Dinin se vydal k cíli oklikou, protože nechtěl, aby od domu Do’Urden vedla k domu DeVir přímá stopa. O půl hodiny později se už podruhé té noci připlížil k jižnímu konci houbového háje, ke shluku stalagmitů, který tvořil sídlo DeVir. Vojáci za ním se nadšeně rozprostřeli, připravili si zbraně a pečlivě si prohlédl stavbu před sebou.</p>
<p>Otrokům to trvalo déle. Mnozí z nich se rozhlíželi kolem a hledali, kudy uniknout, protože věděli, že v nadcházející bitvě najdou smrt. Ale temných elfů se báli víc než smrti, proto se nikdo nepokusil utéct. Všechny východy z Menzoberranzanu chránila zákeřná drowí magie, takže kam by šli? Všichni na vlastní oči viděli, jak krutě temní elfové trestají otroky, které znovu polapí. Na Dininův rozkaz zaujali postavení podél houbového plotu.</p>
<p>Dinin sáhl do velkého vaku a vytáhl zahřátý plát kovu, který v infračerveném spektru jasně zářil. Dvakrát jím zableskl za zády a dal tak znamení blížícím se jednotkám Nalfeina a Rizzena. Pak ho s obvyklou domýšlivostí vyhodil do vzduchu, chytil a schoval zpátky do vaku, který potlačoval tepelné vyzařování. Na zablýsknutí vložila Dininova jednotka do malinkých kuší očarované šípy a zamířila na určené cíle.</p>
<p>Každá pátá houba byla vřeštík a každý šíp obsahoval magické kouzlo, které dokázalo utišit i draka.</p>
<p>„…dva…tři,“ počítal Dinin a dával pokyny rukou, protože jednotku obklopovala sféra magického ticha, ve které nebylo vůbec nic slyšet. Představil si cvaknutí, se kterým jeho drobná zbraň vypustila šíp, jenž se zabodl do nejbližšího vřeštíku. A tak to pokračovalo podél celého obvodu sídla DeVir, až celou první linii obrany systematicky utišily tři tucty očarovaných šípů.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Matrona Zlovůle, její dcery a další čtyři kněžky zatím vytvořily Llothin nesvatý kruh osmi. Obklopily modlu zvrhlé bohyně, kterou představoval pavouk z drahého kamene s drowí tváří, a povolaly Lloth, aby jim v boji pomohla.</p>
<p>Zlovůle seděla v čele v křesle, které bylo nakloněné a připravené k porodu. Po boku jí stály Vierna s Brizou, která ji držela za ruku.</p>
<p>Vybraná skupina jednohlasně zpívala a shromažďovala energie do jediného útočného zaříkadla. O chvíli později obdržela Vierna, která byla mentálně spojená s Dininem, zprávu o tom, že první útočná jednotka je na místě. Kruh osmi rodu Do’Urden začal do sídla svého soka vysílat první pronikavé vlny duchovní energie.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Matrona Ginafae, její dvě dcery a pět hlavních kněžek pěších jednotek rodu DeVir se krčily v zatemněné předsíni hlavní kaple sídla. Scházely se zde v posvátných modlitbách každou noc od chvíle, kdy Matrona Ginafae zjistila, že ztratila přízeň Lloth. Ginafae věděla, že její rod bude nesmírně zranitelný, dokud nenajde způsob, jak si Pavoučí královnu znovu naklonit. V Menzoberranzanu bylo šedesát šest dalších rodů, z nichž plných dvacet se mohlo odvážit na rod DeVir zaútočit, když se ocitl v tak zjevné nevýhodě. Kněžky byly vystrašené, protože tušily, že se tu noc něco stane.</p>
<p>Ginafae to ucítila jako první, ledový poryv zmatku, který ji přiměl zakoktat se při pronášení modlitby za odpuštění. Když Matrona takto neobvykle pochybila, zbývající kněžky rodu DeVir na ni nervózně pohlédly. Čekaly na potvrzení.</p>
<p>„Útočí,“ vydechla Ginafae a v hlavě jí už teď pod sílícím útokem mocných kněžek rodu Do’Urden pulsovala bolest.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Dininovo druhé znamení uvedlo v pohyb jednotky otroků. Ještě stále si jich nikdo nevšiml, a tak se tiše rozběhli k houbovému plotu a prosekali si cestu širokými čepelemi. Druhý syn rodu Do’Urden s potěšením sledoval, jak snadno pronikají na nádvoří rodu DeVir. „Stráže nejsou zrovna dobře připraveny,“ zašeptal uštěpačně s pohledem upřeným na rudě zářící chrliče vysoko na zdech. Dříve sochy považoval za strašlivé hlídače. Teď jen bezmocně přihlížely.</p>
<p>Dinin poznal, že ve vojácích okolo sílí očekávání. Skoro nedokázali ovládnout drowí bojechtivost. Tu a tam se objevil smrtící záblesk, jak některý z otroků zakopl o ochranný glyf, ale Druhý syn i ostatní drowové se tomu divadlu jen smáli. Nižší národy tu byly proto, aby se obětovaly pro rod Do’Urden. Jediný důvod, proč s sebou skřety přivedli, byl, aby uvolnili smrtící pasti a obrany kolem domu DeVir a otevřeli tak cestu pro drowí elfy, pro skutečné vojáky.</p>
<p>Plot byl rozražen a utajení už bylo zbytečné. Vojáci rodu DeVir se na nádvoří čelně srazili s útočícími otroky. Dinin sotva zvedl ruku, aby dal povel k útoku, když šedesát nedočkavých drowích válečníků vyskočilo a vyrazilo. Tváře jim zvrhle zářily a zbraně se hrozivě míhaly.</p>
<p>Všichni se však najednou zastavili, protože si dobře pamatovali, že je čeká ještě jeden úkol. Každý drow, šlechtic nebo poddaný, měl jisté magické dovednosti. Vyčarovat kouli temnoty, jako to udělal Dinin s gobry na ulici tu noc, byl snadný úkol i pro ty nejubožejší z temných elfů. A to teď také udělali. Šedesát vojáků rodu Do’Urden zatemnilo černými koulemi okolí sídla DeVir nad houbovým plotem.</p>
<p>Protože i když provedl rod Do’Urden celý útok opatrně a v utajení, moc dobře věděl, že nájezd sleduje mnoho očí. Svědci nebyli žádný velký problém, protože se neodváží nebo nebudou mít zájem útočící rod identifikovat. Ale tradice a pravidla vyžadovaly, aby se alespoň pokusili provést útok tajně. Taková už byla etiketa drowího válečnictví. Během jediného mrknutí rudě zářícího oka se dům DeVir stal pro zbytek města pouhou černou skvrnou v krajině Menzoberranzanu.</p>
<p>Rizzen dorazil k nejmladšímu synovi. „Dobrá práce,“ pochválil ho znakovou řečí. „Nalfein už vzadu pronikl dovnitř.“</p>
<p>„Bude to snadné vítězství,“ odvětil nadutý Dinin stejným způsobem. „Pokud nezasáhnou Matrona Ginafae a její kněžky.“</p>
<p>„Věř Matroně Zlovůli,“ řekl Rizzen. Poplácal syna po rameni a následoval jednotky prolomeným plotem.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Vysoko nad sídlem DeVir odpočíval Zaknafein pohodlně ve větrných pažích Brizina vzdušného sluhy a sledoval drama pod sebou. Zak z výšky viděl do kruhu temnoty a slyšel řinčení uvnitř magického ticha. Dininovy jednotky, první drowí vojáci uvnitř, narazily na odpor u každých dveří a byli krutě odráženi.</p>
<p>Nalfein a jeho jednotka, která byla v rodu Do’Urden nejvíce zběhlá v kouzlení, pronikli plotem do zadní části sídla. Nádvořím létaly a duněly blesky a magické koule žíraviny a ničily obrany sídla DeVir spolu s otroky rodu Do’Urden.</p>
<p>Na předním nádvoří veleli Rizzen s Dininem nejlepším bojovníkům Do’Urdenů. Když bitva vypukla naplno, Zak poznal, že Lloth jejich rodu požehnala, protože bojovali rychleji a hbitěji než nepřítel a jejich útok byl smrtonosnější. Během několika minut se boj přesunul do nitra pěti sloupů.</p>
<p>Zak se protáhl, aby se zbavil chladné ztuhlosti v pažích, a přiměl vzdušného sluhu k činu. Vrhl se na vzdušném lůžku dolů a seskočil několik posledních stop na terasu nejvyšších komnat centrálního sloupu. Ihned se mu postavili dva strážci, muž a žena.</p>
<p>Zmateně však zaváhali, protože nepřítele v šedi kolem nedokázali najít – trvalo jim to příliš dlouho.</p>
<p>Nikdy o Zaknafeinovi Do’Urden neslyšeli. Netušili, že je dostihla smrt.</p>
<p>Zak švihl bičem, zasáhl ženu a zařízl jí provaz do hrdla a druhou rukou zatím mistrně bodal a odrážel mužovy rány, čímž ho vyvedl z rovnováhy. Oba je vyřídil jediným bleskurychlým pohybem, kdy škubnutím zápěstí svrhl ženu z terasy, pak se zprudka obrátil, nakopl muže do obličeje a rovněž ho shodil na dno jeskyně.</p>
<p>Zak pronikl dovnitř, kde se mu postavil další strážce… a padl mu mrtvý k nohám.</p>
<p>Zak se plížil podél zaoblené stěny stalaktitové věže a jeho zchlazené tělo dokonale splývalo s kamenem. Vojáci rodu DeVir běhali kolem něj a snažili se zformovat obranu proti vetřelcům, kteří už dobyli spodní patra každé budovy, a dva sloupy dokonce obsadili úplně.</p>
<p>Zak se o ně nezajímal. Vytěsnil z mysli řinčení adamantinových zbraní, hlasité rozkazy a jekot umírajících a místo toho se soustředil na jediný zvuk, který ho vedl k cíli: jednohlasný, zběsilý zpěv.</p>
<p>Našel prázdnou chodbu, jejíž stěny zdobily řezby pavouků a která vedla do středu sloupu. Stejně jako v domu Do’Urden končila i tato chodba obrovskými dveřmi, které zdobili pavouci. „To musí být ono,“ zamumlal si pro sebe Zak a nasadil si kápi na hlavu.</p>
<p>Z úkrytu po straně vyběhl obrovský pavouk.</p>
<p>Zak se vrhl na břicho, vklouzl pod tvora, překulil se a vrazil meč hluboko do netvorova baňatého těla. Bojového mistra potřísnily lepkavé tekutiny, pavouk se otřásl a rychle zemřel.</p>
<p>„Ano,“ zašeptal Zak a utřel si z tváře pavoučí krev, „jsem na správném místě.“ Odtáhl mrtvou nestvůru zpátky do úkrytu, vklouzl za ní a doufal, že si krátkého boje nikdo nevšiml.</p>
<p>Podle řinčení zbraní Zak poznal, že útočníci už skoro pronikli do tohoto patra. Ale zdálo se, že rod DeVir konečně zformoval obranu a drží se.</p>
<p>„Teď, Zlovůle,“ zašeptal Zak a doufal, že Briza, která se na něj při splynutí naladila, vycítí jeho úzkost. „Ať nepřijdeme pozdě!“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>V posvátném předpokoji rodu Do’Urden pokračovaly Zlovůle a její podřízené v brutálním mentálním útoku na kněžky rodu DeVir. Jejich modlitby byly hlasitější než modlitby protivníků, proto Lloth obdařila rod Do’Urden při mentálním útoku silnějšími kouzly. Snadno se jim podařilo zatlačit nepřítele do obrany. Brizin mentální nátlak rozdrtil jednu z nižších kněžek kruhu DeVir a ta teď ležela mrtvá jen několik palců od nohou Matrony Ginafae.</p>
<p>Ale útok se náhle zpomalil a zdálo se, že boj nyní probíhá na stejné úrovni. Matrona Zlovůle zápasila s nadcházejícím porodem a nedokázala se soustředit a bez jejího hlasu čáry nesvatého kruhu zeslábly.</p>
<p>Mocná Briza stála matce po boku a tiskla jí ruku tak silně, až jí zastavila krevní oběh a ruka vychladla a stala se v očích přihlížejících jediným studeným místem na těle rodičky. Briza sledovala stahy, pozorovala bílou čupřinu rodícího se dítěte a vypočítávala okamžik porodu. Chtěly využít bolest porodu a použít ji v útočném zaklínadle, což byla technika známá jen z legend, a Briza věděla, že načasování bude kritickým faktorem.</p>
<p>Šeptala matce do ucha slova smrtícího zaklínání.</p>
<p>Matrona Zlovůle je opakovala, dech se jí zrychloval a ona přitom přeměňovala zuřivou agónii v útočnou sílu.</p>
<p>„Dinnen douward ma brechen tol,“ vzývala Briza.</p>
<p>„Dinnen douward… ma… brechen tol!“ zavrčela Zlovůle, která byla tak odhodlaná se i přes bolest soustředit, že si prokousla úzký ret.</p>
<p>Hlavička dítěte se objevila znovu a tentokrát už nezmizela.</p>
<p>Briza se třásla a sotva si dokázala vzpomenout na slova zaklínadla. Zašeptala Matroně do ucha poslední slovo a skoro se děsila následků.</p>
<p>Zlovůle sebrala dech a odvahu. Cítila brnění zaříkání stejně pronikavě jako bolest porodu. Dcery, které stály kolem modly a nevěřícně na ni hleděly, ji viděly jako rozmazanou rudou skvrnu žhavé zuřivosti a pot, který jí stékal po tváři, zářil stejně jasně jako vařící voda.</p>
<p>„Abec,“ pronesla Matrona a tlak v ní narůstal. „Abec.“ Cítila horkou bolest, jak se jí roztrhla kůže a hlavička dítěte vyklouzla, a prostoupila ji náhlá extáze porodu. „Abec di’n’a’BREG DOUWARD!“ zaječela Zlovůle a vyrazila ze sebe veškerou agónii v konečném výbuchu magické moci, která srazila k zemi dokonce i kněžky jejího vlastní rodu.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Zaklínadlo letělo na výkřiku Matrony Zlovůle, prorazilo si cestu do kaple rodu DeVir, roztříštilo Llothinu modlu, zkroutilo kovové dveře komnaty a odmrštilo Matronu Ginafae i ostatní kněžky na podlahu.</p>
<p>Když kolem Zaka prolétly dveře kaple, potřásl nevěřícně hlavou. „To byl kopanec, Zlovůle.“ Zasmál se a vklouzl do kaple. Infraviděním se rychle rozhlédl a spočítal v temné místnosti živé kněžky. Všech sedm mělo rozedrané hávy a škrábalo se na nohy. Zak znovu potřásl nad skutečnou mocí Matrony Zlovůle hlavou a stáhl si kápi do tváře.</p>
<p>Švihnutí biče bylo jediným vysvětlením, které nabídl, když o podlahu u svých nohou rozbil malou keramickou kouli. Kulička se roztříštila a vypustila zrnko, které Briza právě pro takovou příležitost zaklela. Vybuchlo prudkým denním světlem.</p>
<p>Na oči, které byly navyklé na černočernou tmu a tepelné vyzařování, zapůsobila tak ostrá záře jako oslepující záblesk agónie. Bolestivý křik kněžek jen Zakovi pomáhal při systematické pouti komnatou a pokaždé, když ucítil, jak se jeho meč zakousl do drowího masa, široce se pod kápí zazubil.</p>
<p>Z opačné strany místnosti k němu dolehla první slova zaříkání a Zak si uvědomil, že jedna z kněžek se z útoku vzpamatovala natolik, aby byla nebezpečná. Ale bojový mistr nepotřeboval k útoku oči a švihnutím biče vytrhl Matroně Ginafae jazyk přímo z úst.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Briza položila novorozeně na pavoučí modlu a zvedla obřadní dýku. Na okamžik se zastavila, aby obdivovala její krutou krásu. Jílec byl vytvarován do podoby pavouka s osmi nohama, které byly stočené dolů, sloužily jako čepele a drobné ostny jim měly dodat náznak chlupatosti. Briza zvedla nástroj dítěti nad hlavu. „Pojmenuj dítě,“ vyzvala matku. „Pavoučí královna oběť nepřijme, dokud dítě nebude mít jméno!“</p>
<p>Matrona Zlovůle otočila hlavu na stranu a snažila se pochopit, o čem to dcera mluví. Vložila do zaříkadla a do porodu vše a teď sotva vnímala.</p>
<p>„Pojmenuj dítě!“ rozkázala Briza nedočkavě, protože toužila nakrmit hladovou bohyni.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Blíží se konec,“ řekl Dinin bratrovi, když se setkali v přízemí jednoho z menších sloupů sídla DeVir. „Rizzen už obsadil skoro všechna patra a myslím, že Zaknafein už taky odvedl svůj temný úkol.“</p>
<p>„Čtyřicet vojáků rodu DeVir už přešlo na naši stranu,“ odvětil Nalfein.</p>
<p>„Vidí konec,“ zasmál se Dinin. „Je jim jedno, kterému rodu slouží, protože v očích poddaných nestojí žádný rod za to, aby pro něj zemřeli. Náš úkol bude brzy splněn.“</p>
<p>„Šlo to tak rychle, že si nikdo ničeho ani nevšiml,“ řekl Nalfein. „Do’Urden, Daermon N’a’shezbaernon, je teď Devátým rodem Menzoberranzanu a do pekel s rodem DeVir!“</p>
<p>„Pozor!“ vykřikl Dinin náhle a vytřeštil oči předstíranou hrůzou na něco za bratrovým ramenem.</p>
<p>Nalfein ihned zareagoval, rychle se otočil, aby čelil nebezpečí, ale místo toho se ke skutečnému nebezpečí obrátil zády. Nalfein si uvědomil bratrovu zradu ve chvíli, kdy mu Dinin vrazil meč do páteře. Dinin si opřel bradu o bratrovo rameno, přitiskl si tvář k jeho a díval se, jak Nalfeinovi mizí rudá jiskra z očí.</p>
<p>„Tak rychle, že si nikdo ničeho ani nevšiml,“ posmíval se Dinin, zopakoval bratrova slova a nechal bezvládné tělo klesnout na zem. „Dinin je teď Prvním synem rodu Do’Urden a do pekel s Nalfeinem.“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Drizzt,“ vydechla Matrona Zlovůle. „Bude se jmenovat Drizzt!“</p>
<p>Briza sevřela nůž pevněji v rukách a začala s obřadem. „Královno pavouků, vezmi si toto dítě,“ řekla. „Drizzte Do’Urdene, dáváme tě jako odměnu za užasne vítěz…“</p>
<p>„Počkej!“ zvolala Maya z opačné strany komnaty. Pouto s bratrem Nalfeinem náhle zmizelo. Mohlo to znamenat jen jedno. „Nalfein je mrtvý,“ oznámila. Dítě už není třetím žijícím synem.“</p>
<p>Vierna na sestru zvědavě pohlédla. V tu samou chvíli, kdy Maya ucítila Nalfeinovu smrt, zachytila Vierna, jež byla spojena s Dininem, silný nával emocí. Nadšení? Vierna si přitiskla štíhlý prst na našpulené rty a přemýšlela, jestli Dinin bratra opravdu zabil.</p>
<p>Briza stále mířila pavoučím nožem dítěti na hruď, protože ho toužila darovat Lloth.</p>
<p>„Slíbily jsme Pavoučí královně třetího žijícího syna,“ varovala Maya. „A to se stalo.“</p>
<p>„Ale neobětovaly jsme ho,“ hádala se Briza.</p>
<p>Vierna pokrčila rameny, protože nevěděla, co říct. „Pokud Lloth Nalfeina přijala, pak jako by se stalo. Kdybychom obětovaly dalšího, mohly bychom Pavoučí královnu rozzlobit.“</p>
<p>„Ale když jí nedarujeme, co jsme slíbily, mohlo by to být ještě horší!“ naléhala Briza.</p>
<p>„Pak to skonči,“ řekla Maya.</p>
<p>Briza sevřel dýku a znovu začala s rituálem.</p>
<p>„Zadrž,“ rozkázala Matrona Zlovůle a zvedla se v křesle. „Lloth je spokojená. Zvítězili jsme. Uvítejte bratra, nejnovějšího člena rodu Do’Urden.“</p>
<p>„Je to jen muž,“ prohlásila Briza znechuceně a odstoupila od modly a od dítěte.</p>
<p>„Příště se budeme víc snažit,“ zasmála se Matrona Zlovůle a přemýšlela, jestli nějaké příště bude. Blížila se konci pátého století života a drowí elfové, ani ti mladí, nepatřili zrovna k nejplodnějším. Briza se Zlovůli narodila ještě v mládí, bylo jí tehdy sotva sto let, ale během čtyř staletí pak porodila jen pět dětí. Dokonce i toto dítě, Drizzt, pro ni bylo překvapením, protože si nemyslela, že ještě dokáže počít.</p>
<p>„Dost zbytečných úvah,“ zašeptala si pro sebe Zlovůle vyčerpaně. „Ještě bude dost času…“ Klesla do křesla a upadla do neklidných, ale zvrhle příjemných snů o moci.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Zaknafein procházel centrálním sloupem sídla DeVir, plášť držel v ruce a bič i meč se mu pohodlně houpaly u opasku. Tu a tam se ještě ozvalo zařinčení mečů, ale opět rychle utichlo. Rod Do’Urden zvítězil, desátý rod porazil čtvrtý a teď už nezbylo než se zbavit důkazů a svědků. Skupinka nižších kněžek procházela kolem, ošetřovala zraněné členy rodu Do’Urden a oživovala těla mrtvých, aby mohla odejít z místa činu. V sídle Do’Urden pak budou mrtvoly, které bude ještě možné opravit, využity na práci.</p>
<p>Zak se odvrátil a zachvěl se. Kněžky přecházely z komnaty do komnaty a zástup zombií patřících rodu Do’Urden se za nimi rozrůstal.</p>
<p>Ačkoli připadal Zaknafeinovi průvod nechutný, ten, který kráčel za ním, byl ještě mnohem horší. Dvě kněžky Do’Urden prolézaly s jednotkou vojáků celé sídlo a ukazovaly na místa, kde se ukrývali přeživší členové rodu DeVir. Jedna se zastavila v chodbě sotva několik kroků od Zaka a v očích měla nepřítomný pohled, jak se soustředila na zaklínadlo. Prsty držela natažené před sebou a pomalu jimi pohybovala jako kouzelným proutkem, který vyhledává drowí maso.</p>
<p>„Tam!“ prohlásila a ukázala na panel u paty stěny. Vojáci se na něj vrhli jako vyhladovělí vlci a vyrvali tajné dveře z pantů. V úkrytu se krčily děti rodu DeVir. Byli to šlechtici, ne poddaní, takže je nemohli nechat žít.</p>
<p>Zak zrychlil krok, aby se dostal co nejdál, ale přesto jasně slyšel bezmocný dětský křik, když hladoví vojáci Do’Urdenů dokončili práci. Zak si uvědomil, že utíká. Oběhl zatáčku v chodbě a málem porazil Dinina s Rizzenem.</p>
<p>„Nalfein je mrtvý,“ oznámil Rizzen, aniž by hnul brvou.</p>
<p>Zak se ihned podezřívavě otočil k mladšímu ze synů rodu.</p>
<p>„Zabil jsem vojáka DeVir, který tu vraždu spáchal,“ ujistil ho Dinin a ani se nesnažil zamaskovat drzý úsměv.</p>
<p>Zak žil už skoro čtyři století a moc dobře znal zvyky svého ctižádostivého národa. Princové bojovali v zadních řadách a mezi nimi a nepřítelem stály celé jednotky Do’Urdenů. V době, kdy narazili na nějakého drowa, který nepatřil k jejich rodu, už většina přeživších vojáků DeVir přešla na jejich stranu. Zak pochyboval o tom, že by některý z bratrů vůbec tasil meč proti někomu z rodu DeVir.</p>
<p>„Vojáci si šeptají o masakru v kapli,“ řekl Rizzen bojovému mistrovi. „Opět jsi odvedl výtečnou práci – přesně jak jsme si zvykli očekávat.“</p>
<p>Zak střelil po patronovi znechuceným pohledem a šel dál, ven ze sídla a do temného menzoberranzanského úsvitu za hranicemi magické temnoty a ticha. Rizzen byl v dlouhé řadě partnerů Matrony Zlovůle tím současným, a ničím víc. Až s ním Zlovůle skoncuje, buď mu sebere jméno Do’Urden a všechna s tím související práva a on se vrátí zpátky mezi obyčejné vojáky, nebo se ho zbaví. Zak mu nebyl povinován žádnou úctou.</p>
<p>Zak opustil sídlo za plotem z hub a našel si nejvyšší možné místo, kde klesl na zem. Užasle sledoval, jak o chvíli později vyrazil na cestu k domovu průvod armády Do’Urdenů, patron a syn, vojáci a kněžky a pomalu kráčející zástup dvou tuctů zombií. Při útoku ztratili a nechali na místě skoro všechny otroky, ale průvod, který opouštěl trosky domu DeVir, byl mnohem delší než ten, který sem předtím v noci přišel. Ztracené otroky nahradili zajatými otroky poraženého rodu a asi padesát vojáků DeVir se v typickém projevu drowí loajality přidalo dobrovolně na stranu útočníků. Kněžky Do’Urdenů přeběhlíky vyslechnou – magicky vyslechnou – aby se ujistily o jejich upřímnosti.</p>
<p>Zak věděl, že všichni zkouškou projdou. Drowí elfy zajímalo jen přežití, ne zásady. Vojáci dostanou novou totožnost a několik měsíců se budou zdržovat v soukromí sídla Do’Urden, dokud se pád rodu DeVir nestane starou a zapomenulou historií.</p>
<p>Zak je nenásledoval hned. Místo toho se prosmýkl mezi houbami a našel kryté údolíčko, kde se posadil na mechový koberec a zvedl oči k věčné temnotě jeskynního stropu – a k věčné temnotě vlastního bytí.</p>
<p>Bylo by moudřejší, kdyby zůstal zticha. Koneckonců byl vetřelec v nejmocnější čtvrti obrovského města. Napadlo ho, že ho možná někdo poslouchá, možná stejní temní elfové, kteří sledovali pád rodu DeVir a z celého srdce se z toho radovali. Ale tváří v tvář takovému chování a masakru, k jakému tu noc došlo, nedokázal Zak skrýt emoce. Jeho nářek vyzněl jako prosba k nějakému bohovi, kterého nikdy nepoznal.</p>
<p>„V jakém světě to žiju? Jaká temnota prostoupila moji duši?“ zašeptal vztekle myšlenku, která ho celý život pronásledovala. „Ve světle má moje kůže černou barvu, ve tmě září bíle horkem vzteku, který nedokážu potlačit.</p>
<p>Kéž bych měl odvahu odejít, opustit toto místo nebo život, nebo se otevřeně postavit špatnosti, která tvoří základy života mého národa. Vyhledat bytí, které neodporuje tomu, v co věřím a co je, jak z celého srdce doufám, pravda.</p>
<p>Jmenuji se Zaknafein Do’Urden, ale přesto nejsem drow, ani volbou, ani emy. Ať klidně zjistí, kdo jsem. Ať zavalí zuřivostí má stará ramena, která jsou obtěžkaná beznadějí Menzoberranzanu.“</p>
<p>Bojový mistr ignoroval možné následky, vstal a zakřičel: „Menzoberranzane, co jsi za peklo?“</p>
<p>Tiché město mu však neodpovědělo, a tak si Zak po chvíli protáhl svaly, aby z nich vyhnal pozůstatky Brizina magického chladu. Poplácal bič u opasku a pocítil jistou útěchu – vyrval jím jazyk Matrony matky.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />3</strong></p>
<p>OČI DÍTĚTE</p>
<p>Masoj byl mladý učedník, což v životě budoucího mága znamenalo, že byl prozatím jen obyčejný uklízeč. Opřel se o smeták a sledoval, jak Alton DeVir vešel dveřmi do nejvyšší komnaty věže. Skoro studenta litoval, protože musel předstoupit před Beztvářného.</p>
<p>Ale Masoje zároveň zachvátilo vzrušení, protože věděl, že střet Altona s mistrem bez tváře bude stát za to. Znovu se pustil do zametání a využil smeták jako výmluvu, aby se mohl přiblížit ke dveřím komnaty.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Požádal jste, abych přišel, mistře Beztvářný,“ řekl Alton DeVir, zastínil si oči a zamžoural do oslnivé záře tří svíček, které v místnosti hořely. Alton se zastavil těsně za prahem šeré komnaty a neklidně zašoupal nohama.</p>
<p>Beztvářný stál se svěšenými rameny na opačné straně místnosti a k mladému DeVirovi byl otočen zády. Mistr si řekl, že bude lepší provést celou věc rychle a čistě. Ale zároveň věděl, že zaklínadlo, které připravoval, zabije Altona dřív, než se student dozví o osudu své rodiny, a Beztvářný tak zcela nesplní pokyny Dinina Do’Urdena. V sázce bylo příliš mnoho. Raději celou záležitostí rychle ukončí.</p>
<p>„Vy…“ začal Alton, ale moudře zmlkl a snažil se pochopit, co se děje. Nebylo obvyklé, aby mistr Akademie povolal studenta do svých soukromých komnat ještě před začátkem ranního vyučování.</p>
<p>Když Alton pozvání obdržel, lekl se, že neobstál v nějaké zkoušce. To mohlo být v Čarodějci smrtící chybou. Altonovo studium už bylo skoro u konce, ale odpor jediného mistra mohl všechno zhatit.</p>
<p>Při studiu u Beztvářného si vedl docela dobře, dokonce si myslel, že si ho učitel oblíbil. Mohl ho sem pozvat jen proto, aby mu ze zdvořilosti poblahopřál k ukončení studia? Alton si navzdory všem nadějím uvědomil, že je to nepravděpodobné. Mistři drowí Akademie studentům často neblahopřáli.</p>
<p>V tu chvíli Alton zaslechl tichý zpěv a všiml si, že učitel pronáší zaklínadlo. Nějaký hlas v něm vykřikl, že něco není v pořádku, něco na celé situaci neodpovídalo přísným pravidlům Akademie. Alton se rozkročil, napnul svaly a rozhodl se řídit tím, co vtloukali do hlavy všem studentům Akademie, pravidlem, které udržovalo drowí elfy ve společnosti zasvěcené chaosu při životě: Buď připraven.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Dveře se rozlétly a místností se rozprskly kamenné odštěpky. Výbuch odmrštil Masoje na stěnu, ale stejně se mu zdálo, že celé to divadlo stojí za nepohodlí i za novou modřinu na rameni. Alton DeVir vyběhl z komnaty, ze zad a z levé paže se mu kouřilo a do tváře se mu vryl ten nejkrásnější výraz hrůzy a bolesti, jaký kdy Masoj spatřil.</p>
<p>Alton zavrávoral, přistál na podlaze a odvalil se stranou v zoufalé snaze dostat se co nejdále od mistra s vražednými úmysly. Podařilo se mu oběhnout zatáčku v klesající chodbě a vrazit do první komnaty, zrovna když se Beztvářný objevil ve vyražených dveřích.</p>
<p>Mistr se zastavil, zaklel nad tím, že minul, a zauvažoval, jak dveře nejlépe nahradit. „Ukliď to!“ obořil se na Masoje, který se opět netečně opíral o násadu smetáku a bradu měl položenou na rukách.</p>
<p>Masoj poslušně sklopil hlavu a pustil se do zametání kamenných odštěpků, ale když ho Beztvářný minul, vzhlédl a opatrně se vydal za učitelem.</p>
<p>Alton nemohl uniknout a takové divadlo si Masoj nechtěl nechat ujít.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Třetí komnata, soukromá knihovna Beztvářného, byla ze všech čtyř místností ve věži nejlépe osvětlená. Na každé stěně zde hořely tucty svící.</p>
<p>„Zatracené světlo!“ vyštěkl Alton a potácel se vířící, rozmazanou skvrnou ke dveřím, které vedly do vstupní haly Beztvářného, do nejnižší místnosti učitelových komnat. Kdyby se mu podařilo sejít do přízemí a dostat se ven na nádvoří Akademie, mohl by zvítězit.</p>
<p>Altonovým světem byla tma Menzoberranzanu, ale Beztvářný strávil ve světle svíček Čarodějce tolik desetiletí, že už jeho oči nedokázaly rozeznat tepelné stopy.</p>
<p>Vstupní hala byla přecpaná židlemi a truhlicemi, ale hořela zde jen jediná svíčka, takže Alton viděl natolik dobře, aby se mohl vyhnout překážkám nebo je přeskočit. Pospíšil si ke dveřím a popadl těžkou závoru. Zvedl ji lehce, ale když se pokusil dveře otevřít, ani se nepohnuly a výbuch jiskřivé modré energie ho odhodil na podlahu.</p>
<p>„Zatraceně,“ vyštěkl Alton. Dveře byly zamčené magií. Znal zaříkadlo, které takto zavřené dveře otvíralo, ale pochyboval, že je jeho magie dostatečně silná, aby přebila mistrova kouzla. Spěchal a tolik se bál, že se mu slova zaklínadla v mysli docela popletla.</p>
<p>„Neutíkej, DeVire,“ volal Beztvářný ze sousední komnaty. „Jen si prodlužuješ svá muka!“</p>
<p>„Proklínám vás,“ zamumlal Alton. Nechal hloupé zaklínadlo být, protože by ho stejně nedokázal vyslovit včas. Rozhlédl se po místnosti a pátral po nějaké jiné možnosti.</p>
<p>V otvoru mezi dvěma skříněmi uprostřed jedné ze stěn našel něco neobvyklého. Alton ustoupil o několik stop, aby lépe viděl, ale ocitl se tak v dosahu zrádného světla svíčky, takže jeho oči reagovaly na teplo i světlo zároveň.</p>
<p>Rozeznal jen to, že tato část zdi vydává v tepelném spektru jednotnou zář, která se mírně liší od zbytku stěn. Další dveře? Alton mohl jen doufat, že má pravdu. Pospíšil si do středu místnosti, zastavil se přímo naproti předmětu a přinutil se přejít z infračerveného vidění do světa světla.</p>
<p>To, co mladý DeVir spatřil, když se jeho oči přizpůsobily, ho současně překvapilo i zmátlo. Neviděl žádné dveře ani otvor, jen odraz sebe sama a části místnosti, ve které stál. Za celých padesát pět let života Alton nikdy nic podobného nespatřil, ale slyšel, jak si mistři Čarodějce o podobných artefaktech povídají. Bylo to zrcadlo.</p>
<p>Pohyb v horních dveřích místnosti Altonovi připomněl, že Beztvářný je mu v patách. Nemohl dál váhat a zvažovat možnosti. Sklonil hlavu a rozběhl se k zrcadlu.</p>
<p>Možná to byly teleportační dveře do jiné čtvrti, možná prostý vchod do pokoje. Alton si během několika zoufalých vteřin dokonce představil, že to může být brána do neznámé sféry bytí!</p>
<p>Jak se k té úžasné věci blížil, cítil vzrušené mravenčení – a pak už jen náraz, tříštění skla a nepoddajnou kamennou zeď. A možná to bylo jen obyčejné zrcadlo.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Podívej se na jeho oči,“ zašeptala Vierna Mayi, když prohlížely nejnovější přírůstek rodu Do’Urden.</p>
<p>Oči dítěte byly skutečně pozoruhodné. Chlapec opustil matčino lůno teprve před hodinou, ale už se zvědavě rozhlížel. Jeho oči sice podle očekávání zářily, protože byly citlivé na teplo, jejich rudá barva však byla přibarvena modrou, takže vypadaly fialové.</p>
<p>„Je slepý?“ zajímala se Maya. „Možná ho přece jen dostane Pavoučí královna.“</p>
<p>Briza na ně dychtivě pohlédla. Temní elfové nenechávali děti, které vykazovaly jakékoli fyzické nedostatky, naživu.</p>
<p>„Není slepý,“ odvětila Vierna, pohnula rukou nad dítětem a střelila vzteklým pohledem po nedočkavých sestrách. „Sleduje moje prsty.“</p>
<p>Maya poznala, že Vierna má pravdu. Naklonila se blíž k dítěti a prohlédla si jeho tvář a zvláštní oči. „Co vidíš, Drizzte Do’Urdene?“ zeptala se tiše, ale ne proto, že by chtěla být k dítěti něžná, nýbrž aby nevyrušila matku, která odpočívala v křesle u hlavy pavoučí modly.</p>
<p>„Vidíš něco, co my ostatní ne?“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Pod Altonem skřípalo sklo, a když přesunul svoji váhu, aby se vyškrábal na nohy, zabodávalo se mu hlouběji do ran. Copak na tom záleží? pomyslel si.</p>
<p>„Moje zrcadlo!“ zasténal Beztvářný. Alton vzhlédl a uviděl, jak se nad ním rozzuřený mistr tyčí.</p>
<p>Připadal Altonovi tak velký! Tak obrovský a mocný, že zastínil světlo svíčky a pohroužil malý výklenek mezi skříněmi, v němž Alton ležel, do tmy. V očích bezmocné oběti vypadal desetkrát větší než ve skutečnosti.</p>
<p>Alton náhle ucítil, jak se na něj snáší lepkavá hmota, pavouci síť, která ulpěla na skříních, na stěně i na Altonovi. Mladý DeVir se pokusil vyskočit a odkulit stranou, ale kouzla Beztvářného ho uvěznila pevně na místě. Připadal si jako moucha lapená ve vláknech pavoučího domova.</p>
<p>„Napřed dveře,“ zavrčel Beztvářný, „a teď zrcadlo! Víš, co všechno jsem musel udělat, abych tak vzácný předmět získal?“</p>
<p>Alton pohnul hlavou ze strany na stranu, ne v odpovědi, nýbrž ve snaze osvobodit z lepkavé hmoty alespoň tvář.</p>
<p>„Proč jsi nezůstal stát a nenechal se prostě zabít?“ zařval Beztvářný znechuceně.</p>
<p>„Proč?“ zašišlal Alton a plivnutím si odstranil pavučinu z tenkých rtů. „Proč to děláte?“</p>
<p>„Protože jsi mi rozbil zrcadlo!“ odsekl Beztvářný.</p>
<p>Samozřejmě to nedávalo smysl – zrcadlo rozbil až po prvním útoku – ale Altona napadlo, že mistrovi to asi žádný smysl dávat nemusí. Alton věděl, že jeho situace je beznadějná, ale pokračoval a snažil se protivníkovi jeho záměr rozmluvit.</p>
<p>„Znáte můj rod, rod DeVir,“ prohlásil pohoršeně, „čtvrtý rod města. Tohle Matronu Ginafae nepotěší. Nejvyšší kněžka se o takových věcech vždycky dozví!“</p>
<p>„Rod DeVir?“ Beztvářný se zasmál. Možná rozkaz Dinina Do’Urdena přece jen splní. Alton mu rozbil zrcadlo!</p>
<p>„Čtvrtý rod!“ vyštěkl Alton.</p>
<p>„Pošetilý mladíku,“ zachechtal se Beztvářný. „Rod DeVir už neexistuje – ani čtvrtý, ani pátý, ani žádný jiný.“</p>
<p>Alton se schoulil, i když se ho síť snažila držet vzpřímeně. Co to mistr říká za nesmysly?</p>
<p>„Všichni jsou mrtví,“ posmíval se Beztvářný. „Matrona Ginafae se dnes konečně setkala s Lloth osobně.“ Altonův výraz plný hrůzy znetvořeného mistra potěšil. „Všichni jsou mrtví,“ zavrčel znovu. „Všichni až na ubohého Altona, jenž přežil, aby se dozvěděl o neštěstí, které jeho rod potkalo. Ale to teď napravíme!“ Beztvářný zvedl ruce a chystal se pronést zaklínadlo.</p>
<p>„Kdo?“ vykřikl Alton.</p>
<p>Beztvářný se zarazil. Zdálo se, že nechápe.</p>
<p>„Který rod to udělal?“ vysvětlil na smrt odsouzený student. „Nebo snad pád rodu DeVir přivodily intriky více rodů?“</p>
<p>„Ach, měl bych ti to říct,“ odvětil Beztvářný, jenž si situaci zjevně užíval. „Asi máš právo se to dozvědět, než se připojíš k příbuzným v říši smrti.“ Otvor v místě, kde dříve míval ústa, se roztáhl do úsměvu.</p>
<p>„Ale rozbil jsi mi zrcadlo!“ zavrčel mistr. „Zemřeš nevědomý, hloupý chlapče! Zjisti si to sám!“</p>
<p>Beztvářný se náhle zprudka prohnul v zádech, otřásl se v křeči a začal klít v jazyce, který vyděšený student neznal. Jaké zaklínadlo si pro něj znetvořený mistr připravil, jaké odporné čáry, že jejich slova pronášel v tajemném jazyce, který ani studovaný Alton nepoznával, a jejich význam byl tak strašlivý, že mistra přivedl až na hranici sebeovládání? Beztvářný padl obličejem na podlahu. Byl mrtvý.</p>
<p>Alton šokovaně sklouzl pohledem z mistrovy kápí zahalené hlavy na jeho záda – ze kterých trčelo opeření šípu. Alton sledoval, jak se otrávená střela po pádu těla stále třese, pak obrátil pohled do středu místnosti, kde stál klidně mladý uklízeč.</p>
<p>„Dobrá zbraň, Beztvářný!“ Masoj se rozzářil a obrátil velkou vyřezávanou kuš v rukou. Zvrhle se na Altona zazubil a vsunul do kuše další šíp.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Matrona Zlovůle se namáhavě zvedla z křesla a přiměla se postavit na nohy. „Z cesty!“ obořila se na dcery.</p>
<p>Maya s Viernou ucouvly od pavoučí modly a od dítěte. „Podívejte se na jeho oči, Matrono matko,“ odvážila se Vierna poznamenat. „Jsou neobvyklé.“</p>
<p>Matrona Zlovůle se zadívala na dítě. Všechno se zdálo být na místě, což bylo dobře, protože Nalfein, První syn rodu Do’Urden, byl mrtvý a tento chlapec, Drizzt, bude muset cenného syna nahradit.</p>
<p>„Jeho oči,“ zopakovala Vierna.</p>
<p>Matrona po ní střelila jedovatým pohledem, ale sklonila se, aby se podívala, o čem to mluví.</p>
<p>„Fialové?“ řekla Zlovůle překvapeně. O něčem takovém nikdy neslyšela.</p>
<p>„Není slepý,“ ozvala se rychle Maya, když uviděla, jak se matce po tváři rozlil pohrdavý výraz.</p>
<p>„Přineste svíčku,“ rozkázala Matrona Zlovůle. „Podíváme se, jak jeho oči vypadají ve světle.“</p>
<p>Maya s Viernou se ihned vydaly k posvátné skříni, ale Briza jim zastoupila cestu. „Jen nejvyšší kněžka se může dotknout svatých předmětů,“ připomněla tónem, který v sobě nesl tíhu hrozby. Povýšeně se otočila, sáhla do skříně a vytáhla napůl vyhořelou rudou svíčku. Kněžky si zastínily oči a Matrona Zlovůle moudře zakryla dítěti tvář rukou. Briza zapálila posvátnou svíčku, jež hořela malinkým plamínkem, ale drowům se přesto zdálo, že vydává oslnivou zář.</p>
<p>„Přines ji sem,“ řekla Matrona Zlovůle, když se její oči přizpůsobily. Briza přisunula svíčku k Drizztovi a Zlovůle pomalu odsunula ruku.</p>
<p>„Nepláče,“ poznamenala Briza a žasla nad tím, že dítě dokáže mlčky přijmout tak bolestivé světlo.</p>
<p>„Zase fialové,“ zašeptala Matrona a dceřinu plácání nevěnovala žádnou pozornost. „V obou světech má dítě fialové oči.“</p>
<p>Vierna zalapala po dechu a znovu pohlédla na malinkého bratra s neobvyklýma levandulovýma očima.</p>
<p>„Je to tvůj bratr,“ připomněla Matrona Zlovůle, protože považovala Viernino vydechnutí za náznak věcí budoucích. „Až vyroste a zadívá se na tebe, nikdy nezapomeň, že je tvůj bratr.“</p>
<p>Vierna se odvrátila a téměř vyhrkla odpověď, které by později litovala. Způsob, jakým Zlovůle využívala všechny mužské vojáky rodu Do’Urden – a mnoho dalších mužů, které svůdná Matrona uloupila ostatním rodům – proslul v celém Menzoberranzanu. Jak se odvažovala kázat o tom, jak se chovat? Vierna se kousla do rtu a doufala, že jí ani Briza, ani Zlovůle v tu chvíli nečtou myšlenky.</p>
<p>Myslet si takové věci o nejvyšší kněžce, ať už byly pravdivé, nebo ne, dokázalo v Menzoberranzanu přivodit bolestivou smrt.</p>
<p>Matka přimhouřila oči a Viernu napadlo, že ji prohlédla. „Dostaneš ho na starost,“ řekla jí Matrona Zlovůle.</p>
<p>„Maya je mladší,“ odvážila se Vierna protestovat. „Když se budu věnovat studiu, mohu se stát nejvyšší kněžkou už za pár let.“</p>
<p>„Nebo nikdy,“ připomněla Matrona přísně. „Vezmi dítě do kaple. Nauč ho řeči a všemu ostatnímu, co bude potřebovat, aby správně sloužil jako pážecí princ rodu Do’Urden.“</p>
<p>„Postarám se o něj,“ nabídla Briza a ruka jí podvědomě sklouzla k biči s hadími hlavami. „Ráda učím muže, kde je jejich místo.“</p>
<p>Zlovůle se na ni zamračila. „Jsi nejvyšší kněžka. Máš důležitější povinnosti než je výchova mužského potomka.“ Znovu se obrátila k Vierně a řekla: „Dítě je tvé. Nezklam mě! Drizztova výuka posílí tvé chápání našich zvyků. ,Mateřství’ ti pomůže stát se nejvyšší kněžkou.“ Dovolila Vierně zvážit úkol z lepšího úhlu, pak se jí do hlasu opět vloudil výhružný tón. „Pomůže ti, nebo tě zničí!“</p>
<p>Vierna si povzdychla, ale v duchu mlčela. Povinnost, kterou jí Matrona Zlovůle vložila na bedra, jí zabere většinu času nejméně dalších deset let. Vierně se nelíbilo, že by měla s fialovookým dítětem strávit deset dlouhých let. Ale obrátit proti sobě vztek Matrony Zlovůle Do’Urden jí připadalo ještě horší.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Alton si odfoukl ze rtů další kus pavučiny. „Jsi jenom chlapec, učedník,“ vykoktal. „Proč bys…?“</p>
<p>„…ho zabíjel?“ dokončil za něj Masoj. „Ne abych tě zachránil, jestli tě napadlo tohle.“ Plivl na tělo Beztvářného. „Podívej se na mě. Jsem princ šestého rodu a uklízím po odporném…“</p>
<p>„Hun’ett,“ přerušil ho Alton. „Šestým rodem je Hun’ett.“ Mladší drow našpulil rty a přitiskl si na ně prst. „Počkej,“ poznamenal a po tváři se mu rozlil zvrhlý, uštěpačný úsměv. „Když teď vyhladili rod DeVir, jsme asi pátí.“</p>
<p>„Ještě ne!“ zavrčel Alton.</p>
<p>„To se dá rychle napravit,“ ujistil ho Masoj a přejel prsty po šípu.</p>
<p>Alton se ještě víc schoulil do sítě. Být zabit mistrem bylo dost zlé, ale nechat se zastřelit učněm…</p>
<p>„Asi bych ti měl poděkovat,“ řekl Masoj. „Celé desetidny jsem plánoval, jak ho zabiju.“</p>
<p>„Proč?“ naléhal Alton na nového nepřítele. „Odvážil by ses zabít mistra Čarodějce jen proto, že tě k němu dal rod do služby?“</p>
<p>„Protože na mně ječel!“ zakřičel Masoj. „Otročil jsem pro toho slizkého, odporného červa čtyři roky. Čistil jsem mu boty. Míchal masti na jeho odporný obličej! Copak to nestačilo? Jemu ne.“ Znovu na mrtvolu plivl, pokračoval, ale hovořil spíše k sobě než k uvězněnému studentovi. „Šlechtici, kteří se touží stát kouzelníky, mají tu výhodu, že je cvičí jako učně, než dosáhnou správného věku, aby mohli vstoupit do Čarodějce.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ řekl Alton. „Já sám jsem studoval u…“</p>
<p>„Nechtěl mě pustit do Čarodějce!“ Masoj mluvil dál a Altona zcela ignoroval. „Místo toho mě chtěl přinutit vstoupit do Bojové Magthere, školy bojovníků. Do bojové školy! Za dva desetidny mi bude dvacet pět.“ Masoj vzhlédl, jako by si náhle uvědomil, že není v místnosti sám.</p>
<p>„Věděl jsem, že ho musím zabít,“ pokračoval a nyní se obracel přímo na Altona. „Pak ses objevil ty a najednou to bylo tak prosté. Učitel a student se navzájem zabili při souboji. To se stalo už dřív. Kdo by pátral po podrobnostech?</p>
<p>Asi bych ti měl poděkovat, Altone DeVire z Rodu, který nestojí za zmínku,“ posmíval se Masoj a hluboce se uklonil. „Tedy než tě zabiju.“</p>
<p>„Počkej!“ vykřikl Alton. „Co tím získáš?“</p>
<p>„Alibi.“</p>
<p>„Ale co kdybych ti poskytl alibi, a ještě ti pomohl?“</p>
<p>„Vysvětli to,“ řekl Masoj, jenž nijak zvlášť nespěchal. Beztvářný byl velmi schopný kouzelník, takže pavučina, která studenta držela, v nejbližší době nepovolí.</p>
<p>„Osvoboď mě,“ řekl Alton upřímně. „Copak jsi tak hloupý, jak Beztvářný tvrdil?“</p>
<p>Alton přijal urážku s klidem – kluk byl ozbrojený. „Osvoboď mě a já se začnu vydávat za Beztvářného,“ vysvětlil. „Smrt mistra vždy vzbudí podezření, ale pokud si všichni budou myslet, že žádný mistr nezemřel…“</p>
<p>„A co s ním?“ zeptal se Masoj a nakopl mrtvolu.</p>
<p>„Spal ho,“ řekl Alton, který už v mysli jasně zformuloval celý plán. „Uděláme z něj Altona DeVira. Rod DeVir už není, takže se nikdo nebude dožadovat trestu, nikdo se nebude vyptávat.“</p>
<p>Masoj nevypadal nadšeně.</p>
<p>„Beztvářný žil jako poustevník,“ naléhal Alton. „A já už skoro dokončil studium. Po třiceti letech snad dokážu učit studenty základy magie.“</p>
<p>„A co tím získám?“</p>
<p>Alton na něj hleděl s otevřenými ústy a málem se propadl do pavučiny, protože si myslel, že odpověď je očividná. „Mistra Čarodějce, který se stane tvým učitelem a pomůže ti uspíšit studium.“</p>
<p>„A který se při nejbližší příležitosti snadno zbaví svědka,“ dodal Masoj prohnaně.</p>
<p>„A co bych tím získal?“ odsekl Alton. „Jen bych si proti sobě poštval rod Hun’ett, Pátý rod města, a nepodpořila by mě žádná rodina. Ne, mladý Masoji, nejsem tak hloupý, jak Beztvářný tvrdil.“</p>
<p>Masoj si ťukal dlouhým, špičatým nehtem do zubů a přemýšlel. Spojenec mezi mistry Čarodějce? To mu otvíralo spoustu možností.</p>
<p>Masoje napadlo něco dalšího. Otevřel skříň po Altonově boku a začal se v ní přehrabovat. Alton sebou trhl, když uslyšel, jak o sebe rachotí a tříští se keramické a skleněné nádobky, a přemýšlel, jaké přísady, nebo dokonce hotové lektvary nedbalý učedník ničí. Bojová Magthere by pro něj možná přece jen byla nejlepší, pomyslel si.</p>
<p>Mladší drow se o chvíli později vrátil a Alton si vzpomněl, že není v postavení, kdy by mohl vynášet jakékoli soudy.</p>
<p>„Tohle je moje,“ obořil se na něj Masoj a ukázal Altonovi malý černý předmět, neobvykle detailní onyxovou sošku lovícího pantera. „Daroval mi ho tvor z nižších sfér za službičku, kterou jsem mu prokázal.“</p>
<p>„Ty jsi pomohl takovému tvorovi?“ Alton se musel zeptat, protože jen s obtížemi uvěřil tomu, že by měl obyčejný učedník po ruce dostatečné prostředky, aby setkání s tak nepředvídatelným a mocným protivníkem vůbec přežil.</p>
<p>„Beztvářný…“ Masoj znovu nakopl mrtvolu, „…mě připravil o zásluhy i o sošku, ale všechno je moje! Ostatní věci si klidně nech. Vím, k čemu většina slouží, a ukážu ti to.“</p>
<p>Alton se rozzářil nadějí. Možná příšerný den přece jen přežije a soška ho v tuto chvíli zajímala jen pramálo. Toužil se jen vyprostit z pavučiny a zjistit pravdu o tom, co potkalo jeho rod. Mladý Masoj se však náhle otočil a vydal se pryč.</p>
<p>„Kam jdeš?“ zeptal se Alton.</p>
<p>„Pro kyselinu.“</p>
<p>„Pro kyselinu?“ Alton dobře zamaskoval paniku, i když měl strašlivé tušení, že ví, co chce Masoj udělat.</p>
<p>„Chceš snad, aby převlek vypadal věrohodně, ne?“ vysvětlil Masoj věcně. „Jinak by to nebyl převlek. Měli bychom využít pavučinu, dokud je pevná. Nedovolí ti pohnout se.“</p>
<p>„Ne,“ začal Alton protestovat, ale Masoj se k němu obrátil a zvrhle se zašklebil.</p>
<p>„Máš pravdu, je to dost bolestivé a čeká tě spousta problémů,“ přiznal Masoj. „Nemáš žádnou rodinu a v Čarodějci spojence nenajdeš, protože všichni mistři Beztvářného z celého srdce nenáviděli.“ Zvedl kuš, zamířil Altonovi na obličej a vložil do zbraně další otrávený šíp. „Možná bys raději zemřel.“</p>
<p>„Přines kyselinu!“ vykřikl Alton.</p>
<p>„Proč?“ posmíval se Masoj a mával kuší. „Máš snad důvod žít, Altone DeVire z Rodu, který nestojí za zmínku?“</p>
<p>„Pomstu,“ zavrčel Alton a vztek v jeho hlase přinutil i sebevědomého Masoje napřímit se. „Ještě to nevíš, ale brzy to zjistíš, můj mladý studente – nic nedá životu takový smysl jako hlad po pomstě!“</p>
<p>Masoj sklonil kuš a zadíval se na uvězněného drowa s úctou a skoro se strachem. Ale učedník Hun’ett přesto nedokázal ocenit váhu DeVirova prohlášení, dokud Alton s nedočkavým úsměvem nezopakoval: „Přines kyselinu.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />4</strong></p>
<p>PRVNÍ ROD</p>
<p>O čtyři cykly Narbondelu – o čtyři dny – později přilétl kamennou cestou lemovanou houbami k pavouky zdobené bráně sídla Do’Urden modře zářící disk. Hlídky v oknech dvou vnějších věží a na nádvoří sledovaly, jak se trpělivě vznáší tři stopy nad zemí. Vládnoucí rodina se o něm dozvěděla sotva o několik vteřin později.</p>
<p>„O co může jít?“ zeptala se Briza bojového mistra Zaknafeina, když se s Dininem a Mayou shromáždili na balkóně v prvním patře.</p>
<p>„Pozvánka?“ odvětil Zak otázkou. „Víc se dozvíme, až to prošetříme.“ Postavil se na zábradlí balkónu, udělal krok do vzduchu a snesl se dolů na nádvoří. Briza pokynula nejmladší dceři rodu, aby Zaka následovala.</p>
<p>„Nese standartu rodu Baenre,“ zavolal Zak, když se přiblížil. Spolu s Mayou otevřeli obrovskou bránu a disk vklouzl dovnitř, aniž by dal najevo jakékoli nepřátelské úmysly.</p>
<p>„Baenre,“ zopakovala Briza přes rameno Matroně Zlovůli a Rizzenovi, kteří stáli v chodbě.</p>
<p>„Zdá se, že se dožadují vaší přítomnosti, Matrono matko,“ dodal Dinin nervózně.</p>
<p>Zlovůle vystoupila na balkón a manžel ji poslušně následoval.</p>
<p>„Ví o útoku?“ zeptala se Briza tichým kódem a všichni členové rodu Do’Urden, šlechtici i poddaní, s ní tuto nepříjemnou myšlenku sdíleli. Rod DeVir zlikvidovali teprve před několika dny a pozvánka První matrony matky Menzoberranzanu nemohla být náhoda.</p>
<p>„Všichni to vědí,“ odvětila Zlovůle nahlas, protože považovala tichý rozhovor ve vlastním domě za zbytečnou opatrnost. „Ale jsou důkazy proti nám natolik usvědčující, aby přinutily radu zakročit?“ Tvrdě se zadívala na Brizu a její tmavé oči přecházely z rudé záře infravidění do tmavě zelené, kterou měly v normálním světle. „To je otázka, kterou si musíme položit.“ Zlovůle se postavila na zábradlí, ale Brizza ji popadla za těžký černý háv, aby ji zastavila.</p>
<p>„Přece nechcete jít s tou věcí?“ zeptala se Briza.</p>
<p>Zlovůle se na ni překvapeně zadívala. „Samozřejmě,“ odvětila. „Matrona Baenre by mě tak veřejně nepovolala, kdyby mi chtěla ublížit. Dokonce ani ona není natolik mocná, aby mohla ignorovat pravidla.“</p>
<p>„Jste si jistá, že budete v bezpečí?“ zeptal se Rizzen skutečně ustaraně, kdyby Zlovůli zabili, vládu nad rodem by převzala Briza a Rizzen pochyboval, že by nejstarší dcera strpěla po boku nějakého muže. A i kdyby zvrhlá žena toužila po ochránci, Rizzen by jím být nechtěl. Nebyl Briziným otcem, byl dokonce mladší než ona. Současný patron rodu tedy nutně potřeboval, aby se Matrona Zlovůle těšila dobrému zdraví.</p>
<p>„Tvá starost mě dojímá,“ odvětila Zlovůle a moc dobře věděla, o co manželovi jde. Vytrhla se z Brizina sevření, sestoupila z balkónu, a zatímco se pomalu snášela k zemi, urovnala si háv. Briza zavrtěla pohrdavě hlavou a pokynula Rizzenovi, aby ji následoval zpět do domu, protože nepovažovala za moudré vystavovat nepřátelským očím tak velkou část rodu.</p>
<p>„Chcete doprovod?“ zeptal se Zak, když se Zlovůle usadila na disku.</p>
<p>„Jakmile opustím sídlo, určitě nějaký dostanu,“ odvětila Zlovůle. „Matrona Baenre by neriskovala, že se mi něco stane, dokud budu v péči jejího rodu.“</p>
<p>„Souhlasím,“ řekl Zak, „ale chcete, aby vás doprovodil někdo z rodu Do’Urden?“</p>
<p>„Kdyby byl takový doprovod žádoucí, poslali by dva disky,“ prohlásila Zlovůle hlasem, kterým dala jasně najevo, že záležitost je uzavřena. Matronu začala péče všech okolo dusit. Koneckonců byla Matrona matka, nejsilnější, nejstarší a nejmoudřejší a nelíbilo se jí, když o ní ostatní pochybovali. „Splň úkol,“ sykla Zlovůle disku, „ať už celou záležitost ukončíme!“</p>
<p>Zak se Zlovůliným slovům skoro zasmál.</p>
<p>„Matrono Zlovůle Do’Urden,“ ozval se magický hlas z disku. „Matrona Baenre vás zdraví. Uběhla už spoustu času od chvíle, kdy jste se naposledy osobně setkaly.“</p>
<p>„Nikdy,“ řekla Zlovůle Zakovi znakovou řečí. „Tak mě odnes do sídla Baenre!“ rozkázala Zlovůle. „Nemíním ztrácet čas tlacháním s očarovanou věcí!“</p>
<p>Matrona Baenre Zlovůlinu netrpělivost očividně očekávala, protože disk bez dalšího slova vyplul ze sídla Do’Urden.</p>
<p>Zak za ním zavřel dveře, pak rychle pokynul vojákům. Zlovůle sice žádný zjevný doprovod nechtěla, ale síť špiónů rodu Do’Urden bude sledovat každý pohyb nosítek Baenre, a to až k bránám vznešeného sídla nejmocnějšího rodu.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Zlovůle měla pravdu. Jakmile se disk snesl dolů stezkou od domu Do’Urden, vystoupilo z úkrytů podél cesty dvacet vojáků rodu Baenre. Všechno to byly ženy, které se kolem Matrony matky seskupily do obranné formace ve tvaru diamantu. Strážkyně na rozích útvaru byly oděny do černých hávů, které byly na zádech ozdobeny velkým fialovorudým pavoukem – byly to hávy nejvyšších kněžek.</p>
<p>„Baenre poslala vlastní dcery,“ přemýšlela Zlovůle, protože jen dcery šlechticů mohly dosáhnout takového postavení. První matrona matka zajistila Zlovůlino bezpečí opravdu pečlivě!</p>
<p>Otroci a drowí poddaní zakopávali o vlastní nohy, jak se snažili blížícímu se průvodu, který mířil křivolakými ulicemi k houbovému háji, co nejrychleji uskočit z cesty. Jen vojáci rodu Baenre stavěli své insignie otevřeně na odiv a nikdo nechtěl Matronu Baenre žádným způsobem rozzlobit.</p>
<p>Zlovůle jen převrátila nevěřícně oči a doufala, že před smrtí pozná takovou moc.</p>
<p>Když se o několik minut později průvod přiblížil k sídlu vládnoucího rodu, znovu převrátila oči. Dům Baenre tvořilo dvacet vysokých, majestátních stalagmitů, které byly elegantně propojeny širokými, klenutými mosty a římsami. Tisíc soch zářilo magickým ohněm a kolem pochodovala v dokonalých formacích stovka vyšňořených strážců.</p>
<p>Ještě úžasnější bylo třicet menších stalaktitů rodu Baenre. Visely ze stropu jeskyně, který se ztrácel vysoko ve tmě. Některé se špičkou dotýkaly stalagmitových staveb, jiné visely volně jako hroty oštěpů. Byly obkroužené balkóny, které se točily kolem sloupů jako vývrtka a zářily nadbytkem magie a osvětlených ozdob.</p>
<p>Očarovaný byl rovněž plot, který spojoval základny vnějších stalagmitů a obtáčel celé sídlo. Tvořila ho obrovská síť, stříbro na modrém pozadí zbytku vnější části sídla. Říkalo se, že je dárkem od samotné Lloth a pruty má pevné jako železo a silné jako drowí paže. Cokoli, co se plotu dotklo, dokonce i ta nejostřejší drowí zbraň, na něm prostě zůstalo pevně přilepeno, dokud Matrona matka Baenre nerozhodla jinak.</p>
<p>Zlovůle a její doprovod mířily přímo k symetrické části plotu ve tvaru kruhu mezi dvěma nejvyššími vnějšími věžemi. Když se přiblížili, brána se spirálovitě natočila a otevřela ven, aby průvod mohl vejít.</p>
<p>Zlovůle celou dobu seděla a snažila se nenechat ohromit.</p>
<p>Stovky zvědavých vojáků přihlížely, jak se procesí vydalo k centrální budově sídla Baenre, velké, fialově zářící, kupolovité kapli. Obyčejní vojáci průvod upustili, takže Matronu Zlovůli doprovodily dovnitř jen čtyři nejvyšší kněžky.</p>
<p>Komnata za velkými dveřmi kaple ji nezklamala. Středu místnosti vévodil oltář, kolem kterého byly až k vnější zdi obrovské síně v kruzích rozestaveny lavice. Mohlo by se zde shromáždit dva tisíce drowů, a ještě by zůstalo místo. Komnatu zdobily sochy a modly, kterých bylo příliš mnoho, než aby se daly spoutat, a zářily tichým černým světlem. Vysoko nad oltářem se vznášel obrovský svítící obraz, rudočerná iluze, která se pomalu proměňovala z pavouka v krásnou drowí ženu.</p>
<p>„To je dílo Grompha, mého hlavního kouzelníka,“ vysvětlila Matrona Baenre. Seděla na plošině a předpokládala, že Zlovůle je stejně jako všichni ostatní, kdo kdy kapli Baenre navštívili, pohledem na obraz ohromena. „Dokonce i kouzelnici mají své místo.“</p>
<p>„Dokud na to, kam patří, nezapomenou,“ odvětila Zlovůle a sklouzla z disku, který zůstal nehybně viset ve vzduchu.</p>
<p>„Souhlasím,“ řekla Matrona Baenre. „Muži, a hlavně kouzelníci dokáží být občas velice drzí! Ale přesto bych si přála, aby mi Gromph stál v těchto dnech po boku častěji. Jmenovali ho Arcimágem Menzoberranzanu, víš? Zdá se, že teď má pořád práci s Narbondelem a s podobnými věcmi.“</p>
<p>Zlovůle jen kývla a držela jazyk za zuby. Samozřejmě věděla, že se syn Matrony Baenre stal hlavním městským kouzelníkem. Stejně jako všichni věděli, že její dcera Triel se stala Matronou mistrou Akademie, což bylo úctyhodné postavení, které následovalo ihned po Matronách matkách jednotlivých rodů. Zlovůle nepochybovala o tom, že se Matroně Baenre dříve či později podaří v rozhovoru na tuto skutečnost poukázat.</p>
<p>Než stačila Zlovůle udělat třeba jen jediný krok ke schodům k oltáři, vystoupil ze stínů její nový doprovod. Zlovůle se otevřeně zamračila, když tvora uviděla. Říkalo se mu illithid, česač myslí. Byl asi šest stop vysoký, o celou stopu vyšší než Zlovůle, a velkou část rozdílu přitom tvořila netvorova obrovitá hlava. Leskla se slizem a vypadala jako chobotnice s mléčně bílýma očima bez zorniček.</p>
<p>Zlovůle se rychle vzchopila. Česači myslí nebyli v Menzoberranzanu neznámí a říkalo se, že se jeden z nich spřátelil s Matronou Baenre. Ale tito tvorové, ačkoli byli inteligentnější a zvrhlejší než drowové, vzbuzovali téměř vždy odpor.</p>
<p>„Můžeš mu říkat Methile,“ vysvětlila Matrona Baenre. „Jeho pravé jméno nedokážu vyslovit. Je to přítel.“</p>
<p>Než mohla Zlovůle odpovědět, Baenre dodala: „Díky Methilově přítomnosti mám při našem rozhovoru samozřejmě výhodu a ty nejsi na illithidy zvyklá.“ Zlovůli poklesla nevěřícně čelist a Matrona Baenre illithida propustila.</p>
<p>„Četla jsi moje myšlenky,“ rozčílila se Zlovůle. Jen málokdo dokázal proniknout mentálními štíty nejvyšší kněžky natolik, aby četl její myšlenky, a takový čin byl v drowí společnosti nejtěžším zločinem.</p>
<p>„Ne!“ protestovala ihned Matrona Baenre. „Omlouvám se, Matrono Zlovůle. Methil dokáže číst myšlenky, dokonce i myšlenky nejvyšší kněžky, stejně snadno jako my slyšíme slova. Komunikuje telepaticky. Dávám ti slovo, že jsem si ani neuvědomila, že jsi ještě nepromluvila nahlas.“</p>
<p>Zlovůle počkala, dokud tvor neopustil velkou síň, pak vystoupala po schodišti k oltáři. Ačkoli se ze všech sil snažila, přesto se neovládla a vzhlédla k měnícímu se obrazu pavouka a ženy.</p>
<p>„Jak se daří rodu Do’Urden?“ zeptala se Matrona Baenre v předstírané zdvořilosti.</p>
<p>„Docela dobře,“ odvětila Zlovůle, protože ji v tu chvíli víc zajímala její protivnice než rozhovor. U oltáře byly sice samy, ale aspoň tucet kněžek se bezpochyby procházelo stíny velké síně a bedlivě celou situaci sledovalo.</p>
<p>Zlovůle se ze všech sil snažila potlačit opovržení, které k Matroně Baenre cítila. Zlovůle nebyla nejmladší, bylo už jí skoro pět set let, ale Matrona Baenre byla přímo starobylá. Říkalo se, že na vlastní oči viděla vzestup a pád celého milénia, i když se drowové zřídkakdy dožívali sedmi století – a už vůbec ne osmi. Na drowech se obvykle věk neprojevoval – Zlovůle byla stejně krásná a zářivá, jako byla o stých narozeninách – ale Matrona Baenre vypadala sešle a povadle. Vrásky kolem jejích úst se podobaly pavoučí síti a těžká víčka sotva udržela otevřená. Matrona Baenre by měla být mrtvá, pomyslela si Zlovůle, ale přesto žije.</p>
<p>Matrona Baenre už měla dávno zemřít, přesto však byla těhotná a v nejbližších desetidnech očekávala narození potomka.</p>
<p>I v tomto ohledu byla Matrona Baenre výjimkou. Porodila už dvacetkrát, měla dvakrát víc dětí než ostatní v Menzoberranzanu, a z toho patnáct dcer, z nichž každá byla nejvyšší kněžkou! Deset jejích dětí bylo starších než Zlovůle!</p>
<p>„Kolika vojákům velíš?“ zeptala se Matrona Baenre a zaujatě se naklonila vpřed.</p>
<p>„Třem stovkám,“ odvětila Zlovůle.</p>
<p>„Ach,“ hlesla sešlá stařena a přitiskla si prst na ústa. „Slyšela jsem, že je jich asi sto padesát.“</p>
<p>Zlovůle nedokázala potlačit úšklebek. Baenre ji škádlila a poukazovala na vojáky DeVirů, které rod Do’Urden připojil po nájezdu ke svým.</p>
<p>„Třem stovkám,“ zopakovala Zlovůle.</p>
<p>„Samozřejmě,“ odpověděla Baenre a opřela se.</p>
<p>„A rod Baenre? Tisícovce?“ zeptala se Zlovůle bez důvodu, jen aby ukázala, že v rozhovoru si jsou rovny.</p>
<p>„Tak je tomu už několik let.“</p>
<p>Zlovůli znovu napadlo, proč je ta stará zdechlina ještě naživu. Některá z jejích dcer přece musí toužit po postavení Matrony matky. Proč už se nespikly a nezbavily se jí? Nebo proč se v pozdějším věku neoddělily a nevytvořily vlastní rod, jak to obvykle dělávaly šlechtičny, které dosáhly pátého století věku? Dokud budou žít pod nadvládou Matrony Baenre, jejich děti nebudou považovány za šlechtice, nýbrž za obyčejné poddané.</p>
<p>„Slyšela jsi, jaký osud potkal rod DeVir?“ zeptala se Matrona Baenre přímo, protože už ji zdrženlivý rozhovor unavil stejně jako její protivnici.</p>
<p>„Koho?“ zeptala se Zlovůle významně. V tu dobu už v Menzoberranzanu žádný rod DeVir neexistoval.</p>
<p>Matrona Baenre se zachechtala. „Samozřejmě,“ odvětila. „Teď jsi Matronou matkou Devátého rodu. Je to docela velká čest.“</p>
<p>Zlovůle kývla. „Ale ne taková jako být Matronou matkou Osmého rodu.“</p>
<p>„Ano,“ souhlasila Baenre, „ale křeslo ve vládnoucí radě už máš na dosah.“</p>
<p>„To by byla skutečná čest,“ odvětila Zlovůle. Začínala si uvědomovat, že si s ní Baenre neutahuje, ale blahopřeje jí a vybízí ji k větším činům. Zlovůle se při té myšlence rozzářila. Baenre byla největší oblíbenkyní Pavoučí královny. Pokud byla spokojená se vzestupem rodu Do’Urden ona, byla s ním spokojena i samotná Lloth.</p>
<p>„Není to taková čest, jak si představuješ,“ řekla Baenre. „Jsme skupinka stárnoucích ženštin, které se čas od času sejdou, aby našly nové způsoby, jak strkat nos do cizích věcí.“</p>
<p>„Město uznává vaši vládu.“</p>
<p>„Copak má na vybranou?“ zasmála se Baenre. „Ale přesto je lepší, když se záležitostmi drowů zabývají Matrony matky, a ne jednotlivé rody. Lloth by nikdy nesnesla radu, která by se třeba jen podobala totální nadvládě. Myslíš si, že by rod Baenre už dávno nedobyl celý Menzoberranzan, kdyby si to Pavoučí královna přála?“</p>
<p>Zlovůle se hrdě zavrtěla v křesle, protože ji tak arogantní slova šokovala.</p>
<p>„V dnešní době už samozřejmě ne,“ vysvětlila Matrona Baenre. „Město se příliš rozrostlo. Ale kdysi dávno, ještě předtím, než jsi se narodila, by to pro rod Baenre nebylo nic těžkého. Ale něco takového nemáme ve zvyku. Lloth podporuje rozmanitost. Těší ji, že rody mezi sebou udržují rovnováhu a jsou připraveny bojovat bok po boku za společné blaho.“ Na okamžik se odmlčela a na povadlých rtech se jí usadil úsměv. „A zničit každého, kdo ztratí její přízeň.“</p>
<p>Zlovůle si všimla, že jde o další přímou narážku na osud rodu DeVir, a tentokrát ve spojení s potěšením Pavoučí královny. Zlovůle odložila vztek a zjistila, že zbytek rozhovoru s Matronou Baenre, který trval plné dvě hodiny, byl docela příjemný.</p>
<p>Přesto se ale Zlovůle neusmívala, když znovu usedla na disk a proplula na něm sídlem nejvelkolepějšího a nejsilnějšího rodu v Menzoberranzanu. Tváří v tvář tak otevřené ukázce moci nemohla zapomenout na to, že ji Matrona Baenre povolala ze dvou důvodů: Aby jí v soukromí a prostřednictvím metafor poblahopřála, ale zároveň ji náležitě varovala, aby nebyla příliš ctižádostivá.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />5</strong></p>
<p>VÝCHOVA</p>
<p>Pět dlouhých let věnovala Vierna skoro každý okamžik svého času péči o malého Drizzta. V drowí společnosti nešlo ani tak o výchovu jako o výcvik. Dítě muselo ovládnout základní motorické dovednosti a také řeč, jako děti všech inteligentních národů, ale drowímu elfovi bylo rovněž nutné vštípit pravidla, která chaotickou společnost svazovala.</p>
<p>V případě mužského potomka, jako byl Drizzt, trávila Vierna nekonečné hodiny tím, že mu připomínala, že je podřízený drowím ženám. Drizzt trávil skoro všechen čas v rodinné kapli, takže se až na společné bohoslužby nesetkal s žádnými muži. A i když se celý rod shromáždil při nesvatém obřadu, stál Drizzt Vierně tiše po boku s pohledem poslušně upřeným na podlahu.</p>
<p>Když Drizzt dospěl do věku, kdy dokázal plnit příkazy, Viernina pracovní zátěž se zmenšila. Přesto trávila výukou mladšího bratra dlouhé hodiny – v současnosti pracovali na složitých výrazech tváře a posuncích rukou a těla, které dohromady tvořily znakovou řeč. Ale často Drizzta prostě pověřila nekonečným úklidem kupolovité kaple. Místnost měla sotva pětinovou velikost velké síně rodu Baenre, ale přesto dokázala obsáhnout všechny temné elfy rodu Do’Urden, a ještě zde zůstalo sto volných míst.</p>
<p>Vierna poznala, že být chůvou není zas tak špatné, ale přesto by radši věnovala víc času studiu. Kdyby Matrona Zlovůle pověřila výchovou dítěte Mayu, Vierna už mohla být nejvyšší kněžkou. A Viernu čekalo ještě další dlouhých pět let péče o Drizzta. Maya se možná dokonce stane nejvyšší kněžkou jako první!</p>
<p>Vierna takovou možnost odmítla. Nemohla si dovolit dělat si starosti s takovými věcmi. Za několik krátkých let s výchovou skončí. Kolem desátých narozenin se z Drizzta stane princ-páže rodu a bude sloužit stejnou měrou celé domácnosti. Když Matronu Zlovůli péčí o Drizzta nezklame, získá, co jí patří.</p>
<p>„Nahoru po stěně,“ přikázala Vierna. „Postarej se o tamtu sochu.“ Ukázala na nahou drowí ženu asi dvacet stop nad podlahou. Malý Drizzt se na ni zmateně zadíval. Nemohl na ni vyšplhat a utřít ji, aniž by spadl. Drizzt však věděl, jak draze by za neposlušnost nebo třeba jen za zaváhání zaplatil, proto se natáhl a pokusil najít první úchyt.</p>
<p>„Tak ne!“ pokárala ho Vierna.</p>
<p>„Tak jak?“ odvážil se Drizzt zeptat, protože netušil, co po něm sestra chce. „Vznes se k chrliči silou vůle,“ vysvětlila Vierna. Drizztova malá tvář se zmateně nakrčila.</p>
<p>„Jsi šlechtic rodu Do’Urden!“ zakřičela na něj Vierna. „Anebo si to postavení alespoň jednoho dne vysloužíš. Ve váčku na krku nosíš odznak rodu, mocný magický artefakt.“ Vierna si nebyla jistá, jestli je Drizzt na takový úkol připravený. Levitace byla jedním z nejvyšších projevů vrozené drowí magie, mnohem obtížnějším než magická záře nebo temná koule. Odznak rodu zesiloval vrozené síly temných elfů, magii, která se u drowů obvykle projevila během dospívání. Většina drowích šlechticů dokázala shromáždit magickou energii k levitaci jednou denně, kdežto šlechtici rodu Do’Urdenů to s pomocí insignie dokázali opakovaně.</p>
<p>Vierna by obyčejně něco takového na mužském dítěti před desátým rokem nikdy nezkoušela, ale Drizzt jí během posledních let ukázal, že v sobě ukrývá obrovský potenciál, takže neviděla důvod, proč to nezkusit. „Postav se před sochu,“ vysvětlila, „a přiměj se vznést.“</p>
<p>Drizzt se zadíval na ženskou sochu a postavil se tak, aby měl nohy kus před její skloněnou, jemnou tváří. Zvedl ruku k límci a pokusil se na odznak naladit. Už dříve vycítil, že magická mince obsahuje nějakou moc, ale byl to jen pocit, dětská intuice. Když se teď Drizzt soustředil a Vierna mu potvrdila jeho tušení, jasně cítil, jak se mince chvěje magickou energií.</p>
<p>Mladý drow se několikrát zhluboka nadechl, aby vyhnal z mysli rozptylující myšlenky. Přestal si všímat zbytku místnosti a viděl jen sochu, svůj cíl. Najednou se cítil lehký, paty se mu zvedly, až zůstal stát jen na jednom palci a necítil žádnou tíhu. Drizzt pohlédl na Viernu, užasle se zazubil… a spadl na podlahu. „Hloupý mužský!“ pokárala ho Vierna. „Zkus to znovu! Zkus to tisíckrát, když budeš muset!“ Hmátla po biči s hadími hlavami, který jí visel u opasku. „Pokud zklameš…“</p>
<p>Drizzt se od ní odvrátil a zaklel. Vlastním nadšením čáry pokazil. Ale teď už věděl, že to dokáže, a bití se nebál. Znovu se zadíval na sochu a soustředil v těle magickou energii.</p>
<p>Vierna věděla, že se to Drizztovi nakonec podaří. S tak bystrou myslí a důvtipem se ještě u nikoho nesetkala, a to včetně ostatních žen rodu Do’Urden. Dítě bylo také tvrdohlavé. Drizzt nedovolí, aby ho magie porazila. Věděla, že když to bude nutné, bude pod sochou stát, dokud třeba neomdlí hlady.</p>
<p>Vierna sledovala jeho drobné úspěchy a neúspěchy, přičemž při tom posledním spadl z výšky skoro deseti stop. Vierna sebou trhla a napadlo ji, jestli se vážně nezranil. Ale Drizzt ani nevykřikl, postavil se zpátky před sochu a znovu se začal soustředit.</p>
<p>„Na to je ještě příliš malý,“ ozvalo se zpoza Vierny. Otočila se v křesle a uviděla, že nad ní stojí Briza a jako obvykle se mračí.</p>
<p>„Možná,“ odvětila Vierna, „ale to nezjistím, dokud ho to nenechám vyzkoušet.“</p>
<p>„Zbičuj ho, když zklame,“ navrhla Briza a vytáhla zpoza opasku krutý, šestihlavý bič. Věnovala biči zálibný pohled, jako by to byl nějaký mazlíček, a dovolila hadím hlavám, aby se jí stáčely kolem krku a tváře. „Inspiruje ho to.“</p>
<p>„Schovej to,“ odsekla Vierna. „Já vychovávám Drizzta a tvoji pomoc nepotřebuju.“</p>
<p>„Měla by sis dávat pozor, jak mluvíš s nejvyšší kněžkou,“ varovala ji Briza a všechny hadí hlavy, které byly prodloužením jejích myšlenek, se hrozivě otočily k Vierně.</p>
<p>„Matronu Zlovůli bude jistě zajímat, že zasahuješ do mých úkolů,“ odpověděla rychle Vierna.</p>
<p>Briza při zmínce o Matroně Zlovůli bič schovala. „Tvé úkoly,“ zopakovala pohrdavě. „Jsi na takové povinnosti příliš slabá. Mužské děti potřebují disciplínu. Musí se naučit, kde je jejich místo.“ Ale protože si starší sestra uvědomila, že Viernina hrozba by pro ni mohla mít neblahé následky, otočila se a odešla.</p>
<p>Vierna Brize dovolila, aby měla poslední slovo. Chůva pohlédla zpátky na Drizzta, který se ještě stále pokoušel vznést k soše. „Dost!“ rozkázala, protože poznala, že dítě začíná být unavené. Sotva se dokázalo vyškrábat na nohy.</p>
<p>„Dokážu to!“ obořil se na ni Drizzt.</p>
<p>Vierně se jeho odhodlání líbilo, ale jeho tón už méně. Možná měla Briza přece jen zčásti pravdu. Vierna strhla bič z opasku. Trocha inspirace by mohla pomoct.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Příštího dne seděla Vierna v kapli a sledovala, jak Drizzt leští sochu nahé ženy. Toho rána se na první pokus vznesl do výšky dvaceti stop.</p>
<p>Vierna si nedokázala pomoct a cítila zklamání, když se k ní neotočil a neusmál se nadšením nad svým úspěchem. Sledovala, jak se vznáší ve vzduchu a jeho ruce s kartáči se rozmazaně míhají. Ale nejvýrazněji ze všeho viděla jizvy na bratrových nahých zádech, pozůstatky jejich „inspiračního“ rozhovoru. V infračerveném spektru šrámy zřetelně vystupovaly a zářily horkem v místech, kde mu strhla ze zad ochrannou svrchní část kůže.</p>
<p>Vierna věděla, že je dobré děti bít, a obzvláště chlapce. Jen málokterý mužský drow kdy pozvedl zbraň proti ženě, pokud mu to jiná žena nepřikázala. „Kolik tak toho ztrácíme?“ pronesla Vierna nahlas. „Co by se z Drizzta mohlo stát?“</p>
<p>Když Vierna uslyšela, co právě řekla, rychle podobné kacířské myšlenky vymazala z mysli. Toužila se stát nejvyšší kněžkou Pavoučí královny Lloth Nemilosrdné. Takové myšlenky se k jejímu postavení nehodily. Zadívala se vztekle na malého bratra, přenesla na něj veškerý pocit viny a znovu sáhla po trestajícím nástroji.</p>
<p>Bude muset Drizzta znovu zbičovat, protože v ní vzbudil tak kacířské myšlenky.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>A tak jejich vztah pokračoval dalších pět let, Drizzt se učil základní pravidla života v drowí společnosti a donekonečna přitom uklízel kapli rodu Do’Urden. Kromě nadvlády žen (lekce, která byla vždy zdůrazněna zákeřným hadím bičem) ho nejvíce zajímali elfové z povrchu. Impéria zla se často zamotávala do sítí nenávisti k vymyšleným nepřátelům a nikdo v dějinách světa to neuměl lépe než drowové. Od chvíle, kdy drowí děti začaly chápat mluvená slova, je učili, že za všechno špatné, co se v jejich životě stane, mohou elfové z povrchu.</p>
<p>Kdykoli se tesáky Viernina biče zakously do Drizztových zad, vykřikl a myslel přitom na smrt nějakého elfa. Podmíněná nenávist je zřídkakdy rozumem podložený cit.</p><empty-line /><p>ČÁST</p>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p>DRUHÁ</p>
<p>BOJOVÝ MISTR</p><empty-line /><p><strong>Prázdné hodiny, prázdné dny. Prvních šestnáct let svého života jsem otročil jako sluha a skoro si na ně nepamatuji.</strong></p>
<p><strong>Minuty přecházely v hodiny, hodiny v dny a tak dále, až vše splynulo v jeden dlouhý, prázdný okamžik. Několikrát se mi podařilo vplížit se na balkón domu Do’Urden a rozhlédnout se po magických světlech Menzoberranzanu. Při těchto tajných výletech mě vždy naprosto uchvátilo stoupající a klesající světlo časového sloupu Narbondelu. Když se teď ohlédnu zpátky a vidím dlouhé hodiny, které jsem strávil pozorováním magického ohně, jenž pomalu šplhal nahoru a dolů po sloupu, žasnu nad prázdnotou svých prvních dnů.</strong></p>
<p><strong>Jasně si vzpomínám na palčivé vzrušení, které jsem cítil pokaždé, když jsem unikl z domu a usadil se na místě, odkud jsem mohl sloup pozorovat. Byl to prostý zážitek, ale mnohem uspokojivější než zbytek mého bytí.</strong></p>
<p><strong>Každé švihnutí biče pak ve mně vzbudí další vzpomínku – vlastně spíše pocit než vzpomínku – ze které mě zamrazí u páteře. Na šokující rány zbraně s hadími hlavami a na následnou otupělost se nedá snadno zapomenout. Bič se vám zakousne do kůže a vaše tělo prostoupí vlny magické energie, která vám křečovitě stáhne svaly a napne je k prasknutí.</strong></p>
<p><strong>Ale přesto jsem měl větší štěstí než většina ostatních. Když sestru Viernu pověřili mojí výchovou, byla jen krůček od toho stát se nejvyšší kněžkou a měla víc energie, než bylo k takovému úkolu potřeba. Možná jsem toho v prvních letech života, která jsem strávil s ní, prožil víc, než si pamatuji. Vierna nikdy nejednala tak prudce a zvrhle jako naše matka – nebo spíše naše nejstarší sestra Briza. Možná jsme spolu v osamění kaple zažili i něco hezkého, možná sestra Vierna ukázala malému bráškovi svoji něžnější tvář.</strong></p>
<p><strong>A možná taky ne. Ačkoli považuji Viernu za nejlaskavější ze sester, její slova jsou stejně otrávená jedem Lloth jako slova všech ostatních menzoberranzanských kněžek. Nepřipadá mi pravděpodobné, že by riskovala postavení nejvyšší kněžky kvůli obyčejnému dítěti, a ještě k tomu chlapci.</strong></p>
<p><strong>Nejsem si jistý, jestli jsem během prvních let života zažil nějakou radost, kterou jen zastřel neutuchající nátlak zvrhlosti Menzoberranzanu, nebo jestli byl můj tehdejší život ještě bolestivější než roky, které následovaly – možná jsem zažil takovou bolest, že moje mysl potlačila veškeré vzpomínky na ni. I když se snažím ze všech sil, nedokážu si vzpomenout.</strong></p>
<p><strong>Dalších šest let vidím před sebou jasněji, ale nejvýraznější vzpomínkou na službu u dvora Matrony Zlovůle – kromě tajných výletů ven z domu – je obrázek mých vlastních noh</strong><strong>ou.</strong></p>
<p><strong>Protože princ-páže nesmí nikdy pozvednout zrak.</strong></p>
<p><strong>Drizzt Do’Urden</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />6</strong></p>
<p>OBĚMA RUKAMA</p>
<p>Drizzt na zavolání Matrony matky bez váhání odpověděl a nepotřeboval, aby ho Briza poháněla bičem. Jak často pocítil pálivé kousnutí hrozivé zbraně! Drizzt se však netoužil zvrhlé nejstarší sestře pomstít. Vycvičili ho dobře, takže se příliš obával následků, než aby ji nebo kteroukoli jinou ženu uhodil.</p>
<p>„Víš, co je dnes za den?“ zeptala se Zlovůle, když se postavil vedle velkého trůnu v temné předsíni kaple.</p>
<p>„Ne, Matrono matko,“ odvětil Drizzt a nevědomky si přitom upřeně hleděl na palce u nohou. Z hrdla se mu dral odevzdaný povzdech, když si uvědomil, na co se zase dívá. V životě přece musí existovat něco víc než holý kámen a deset prstů.</p>
<p>Sundal si botu a začal prsty kreslit obrazce na kamenné podlaze. Tělesné teplo zanechávalo v infračerveném spektru jasně rozeznatelné stopy a Drizzt byl natolik rychlý a mrštný, že dokončil prosté obrazce dřív, než první tahy vychladly. „Šestnáct let,“ řekla Matrona Zlovůle. „Už šestnáct let dýcháš menzoberranzanský vzduch. Skončilo důležité období tvého života.“</p>
<p>Drizzt nezareagoval, protože mu takové oznámení nepřipadalo nijak zvláštní ani důležité. Jeho život sestával z nekonečné, neměnné rutiny. Jeden den, šestnáct roků, copak na tom záleželo? Pokud matka považovala za důležité hrůzy, které od nejranějších dnů zažíval, Drizzt se zachvěl při pomyšlení, co ho čeká v následujících desetiletích.</p>
<p>Skoro dokončil obrázek mohutného drowa – Brizy – kterého do zadku kouše obrovská zmije.</p>
<p>„Podívej se na mě,“ rozkázala Matrona Zlovůle.</p>
<p>Drizzt netušil, co má dělat. Kdysi mu připadalo přirozené hledět osobě, s níž mluvil, do očí, ale Briza neztrácela čas a takové sklony z něj vymlátila. Princ-páže byl obyčejný sluha a jediní tvorové, kterým byl hoden hledět do očí, byli ti, kteří se plazili po podlaze – samozřejmě až na pavouky; Drizzt musel odvrátit zrak pokaždé, když se některá z těch osminohých věcí plížila kolem. Pavouci byli pro prince-páže příliš dobří.</p>
<p>„Podívej se na mě,“ zopakovala Zlovůle a její tón naznačoval, že s ním ztrácí trpělivost. Drizzt byl v minulosti už několikrát při tom, když vybuchla vzteky tak strašlivě, že smetla všechny, kdo jí stáli v cestě. Dokonce i nadutá a krutá Briza se běžela schovat, když Matrona matka zuřila.</p>
<p>Drizzt se přinutil zdráhavě vzhlédnout. Pohledem klouzal po matčině černé róbě vzhůru a podle známého pavoučího vzoru vzadu a po stranách odhadoval, kam asi zrovna hledí. Zvedal oči palec po palci a každým okamžikem očekával pohlavek nebo švihnutí biče – Briza stála za ním s rukou nedočkavě spuštěnou u biče s hadími hlavami.</p>
<p>Pak ji uviděl, mocnou Matronu Zlovůli Do’Urden, oči citlivé na teplo se jí rudě blýskaly, ale tvář měla chladnou, ne rudou vzteky. Drizzt zůstával napnutý a stále očekával trestající ránu.</p>
<p>„Tvá služba jako prince-pážete skončila,“ vysvětlila Zlovůle. „Jsi teď Druhým synem rodu Do’Urden a přísluší ti všechna…“</p>
<p>Drizzt nevědomky sklopil zrak zpátky k podlaze.</p>
<p>„Podívej se na mě!“ zařvala matka náhle vztekle.</p>
<p>Drizzt vyděšeně vzhlédl k doruda rozžhavené tváři. Koutkem oka zahlédl, jak se Zlovůle rozpřáhla, ale nebyl natolik pošetilý, aby uhnul. Se zhmožděnou tváří přistál na podlaze.</p>
<p>Ale dokonce i při pádu si dal Drizzt moudře pozor, aby od Matrony Zlovůle neodtrhl oči.</p>
<p>„Už nejsi sluha!“ řvala Matrona matka. „Když se tak budeš dál chovat, zneuctíš rodinu.“ Popadla Drizzta za krk a hrubě ho postavila na nohy.</p>
<p>„Jestli zneuctíš rod Do’Urden,“ slíbila s tváří sotva palec od jeho, „zabodnu ti do těch tvých fialových očí jehly.“</p>
<p>Drizzt ani nemrkl. Během šesti let od chvíle, kdy se Vierna vzdala péče o něj a předala ho do služby celé rodině, poznal Matronu Zlovůli natolik dobře, aby chápal všechny jemné odstíny jejích hrozeb. Byla jeho matka – pokud jí tak vůbec mohl nazývat – ale Drizzt nepochyboval o tom, že by s radostí hrozbu splnila.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Je jiný,“ řekla Vierna, „a to nejen barvou očí.“</p>
<p>„Tak tedy čím?“ zeptal se Zaknafein a snažil se udržet zvědavost na profesionální úrovni. Zak měl Viernu vždy víc rád než ostatní, ale nedávno se stala nejvyšší kněžkou a od té doby se stala až příliš horlivou pro své vlastní dobro.</p>
<p>Vierna zpomalila krok – dveře předsíně kaple už měli na dohled. „Těžko říct,“ přiznala. „Drizzt je inteligentnější než všichni muži, se kterými jsem se kdy setkala. Už v pěti letech dokázal levitovat. Ale když se stal princem-pážetem, trvalo celé desetidny, než mu vtloukli do hlavy, že nemá nikomu hledět do očí, jako by tak prostý čin nepřirozeně protiřečil jeho povaze.“</p>
<p>Zaknafein se zastavil a Vierna ho předešla. „Nepřirozeně?“ zašeptal si pro sebe a zamyslel se nad tím, co by mohl Viernin postřeh znamenat. U drowa to možná bylo neobvyklé, ale přesně to Zaknafein od svého dítěte očekával, doufal v to.</p>
<p>Vstoupil do temné předsíně za Viernou. Zlovůle seděla jako obvykle na trůně u hlavy pavoučí modly, ale ostatní křesla v místnosti byla odsunuta ke stěnám, ačkoli se zde shromáždila celá rodina. Zak si uvědomil, že je čeká formální shromáždění, protože jen Matroně matce bylo dopřáno pohodlí křesla.</p>
<p>„Matrono Zlovůle,“ pronesla Vierna nejuctivějším hlasem, „přivedla jsem Zaknafeina, jak jste si přála.“</p>
<p>Zak se postavil vedle Vierny a se Zlovůli na sebe kývli, ale jeho víc zajímal nejmladší Do’Urden, který stál do pasu nahý po boku Matrony matky.</p>
<p>Zlovůle zvedla ruku, aby všechny utišila, pak pokynula Brize, která držela v rukách rodové piwafwi, ať pokračuje.</p>
<p>Drizztova dětská tvář se nadšeně rozzářila, když mu Briza za příslušného zaklínání přehodila přes ramena magický černý plášť s fialovými a červenými proužky.</p>
<p>„Zdravím, Zaknafeine Do’Urdene,“ pozdravil ho Drizzt srdečně a všichni v místnosti na něj užasle pohlédli. Matrona Zlovůle mu nedovolila promluvit a on ani nepožádal o dovolení!</p>
<p>„Já jsem Drizzt, Druhý syn rodu Do’Urden. Už nejsem princ-páže. Teď už se na tebe můžu dívat – chci říct, že se ti můžu dívat do očí, a ne jenom na boty. Říkala to matka.“ Drizztův úsměv zmizel, když vzhlédl a uviděl, jak se na něj Matrona Zlovůle vztekle mračí.</p>
<p>Vierna ztuhla, jako by ji někdo proměnil v kámen. Čelist jí poklesla a nevěřícně vytřeštila oči.</p>
<p>Zak taky užasl, ale jiným způsobem. Zvedl ruku a stiskl si prsty rty, aby se nemohly roztáhnout do úsměvu, protože jinak by se musel srdečně rozesmát. Nedokázal si vzpomenout, kdy tvář Matrony matky naposledy tak jasně zářila!</p>
<p>Briza, která stála na obvyklém místě za Zlovůlí, položila ruku na bič, ale mladý bratr ji natolik zmátl, že ani nevěděla, co má, u Devíti pekel, dělat.</p>
<p>Zak věděl, že to se ještě nikdy nestalo, protože Zlovůlina nejstarší dcera jen zřídkakdy zaváhala, když mohla někoho potrestat.</p>
<p>Drizzt, jenž stál Matroně po boku, moudře o krok ustoupil, dokonale ztuhl a kousl se do spodního rtu. Ale Zak viděl, že se oči mladého drowa dál usmívají. Drizztova neformálnost a neúcta nebyly jen nevědomým přeřeknutím a nevinnou nezkušeností.</p>
<p>Bojový mistr udělal dlouhý krok vpřed, aby odvedl pozornost Matrony matky od Drizzta. „Druhý syn?“ zeptal se ohromeně, a to aby uspokojil Drizztovu hrdost a zároveň ukonejšil a rozptýlil Zlovůli. „Pak je načase, abys začal cvičit.“</p>
<p>Zlovůle potlačila vztek, což obvykle nedělávala. „Naučíš ho jen základy, Zaknafeine. Pokud má Drizzt nahradit Nalfeina, vstoupí v Akademii do Čarodějce. Takže jeho přípravu z větší části převezme Rizzen, i když jsou jeho vědomosti o magii omezené.“</p>
<p>„Jste si jistá, že jeho údělem je magie, Matrono?“ zeptal se Zak rychle.</p>
<p>„Připadá mi inteligentní,“ odvětila Zlovůle a střelila po Drizztovi rozzlobeným pohledem. „Tedy většinou. Vierna mi oznámila, že s vrozenými silami dělal velké pokroky. Náš rod potřebuje nového kouzelníka.“ Zlovůle instinktivně zavrčela, když si vzpomněla na to, jak byla Matrona Baenre pyšná na syna, který se stal městským Arcimágem. Od Zlovůlina setkání s První matronou matkou Menzoberranzanu uběhlo už šestnáct let, ale Zlovůle nezapomněla ani tu nejmenší podrobnost. „Čarodějec je tedy přirozenou volbou.“</p>
<p>Zak vytáhl z váčku na krku plochou minci, vyhodil ji do vzduchu a opět ji chytil. „Mohu něco vyzkoušet?“ zeptal se.</p>
<p>„Posluž si,“ souhlasila Zlovůle, kterou nijak nepřekvapilo, že Zak touží dokázat, že nemá pravdu. Zak si magie zrovna nevážil a dával přednost dýce před křišťálovou hůlkou a blesky.</p>
<p>Přiblížil se k Drizztovi a podal mu minci. „Vyhoď ji do vzduchu.“</p>
<p>Drizzt pokrčil rameny, protože netušil, o co v tajemném rozhovoru mezi matkou a bojovým mistrem jde. Do této chvíle neslyšel o žádných plánech do budoucna pro svou osobu ani o místě zvaném Čarodějec. Pokrčil rameny na souhlas, vsunul minci do pokrčeného ukazováku, palcem ji vymrštil do vzduchu…</p>
<p>A zase ji chytil. Podal ji zpátky Zakovi a zmateně se na bojového mistra zadíval, jako by se chtěl zeptat, co je na tak prostém úkolu důležitého.</p>
<p>Bojový mistr si minci nevzal, místo toho sáhl do váčku a vytáhl další. „Zkus to oběma rukama,“ řekl Drizztovi a podal mu ji.</p>
<p>Drizzt znovu pokrčil rameny a lehce mince vyhodil a zase chytil.</p>
<p>Zak obrátil pohled k Matroně Zlovůli. Něco takového by dokázal každý drow, ale bylo potěšení dívat se, jak lehce Drizzt úkol splnil. Se lstivým pohledem upřeným na Matronu vytáhl Zak další dvě mince. „Polož si dvě na každou ruku a vyhoď je všechny čtyři do vzduchu,“ přikázal Drizztovi.</p>
<p>Čtyři mince vylétly. Čtyři mince chytil. Drizzt přitom sotva pohnul rukama.</p>
<p>„Oběma rukama,“ řekl Zak Zlovůli. „Je to bojovník. Patří do Bojové Magthere.“</p>
<p>„Takové kousky dokáží i kouzelníci,“ odsekla Zlovůle, které se nelíbil výraz plný zadostiučinění, který se bojovému mistrovi usadil na tváři. Zak byl kdysi Zlovůliným manželem, a i když už od té doby uplynula spousta času, častokrát byl jejím milencem. Jeho dovednosti a mrštnost se neomezovaly jen na zbraně. Ale i když Zaknafein poskytoval Zlovůli potěšení, i když ho pro jeho smyslnost alespoň tucetkrát ušetřila, působil jí rovněž bolení hlavy. Byl nejlepším bojovým mistrem v Menzoberranzanu, což byla další skutečnost, kterou Zlovůle nedokázala ignorovat, ale jeho odpor, a dokonce nenávist k Pavoučí královně dostávala rod Do’Urden často do potíží.</p>
<p>Zak podal Drizztovi další dvě mince. Drizzt si začal hru užívat, a tak je všechny vyhodil do vzduchu. Šest jich vylétlo a šest jich opět přistálo, tři a tři na správných rukou.</p>
<p>„Oběma rukama,“ zdůraznil Zak. Matrona Zlovůle mu pokynula, ať pokračuje, protože nedokázala popřít, že se nejmladší syn pohybuje skutečně ladně.</p>
<p>„Dokážeš to ještě jednou?“ zeptal se Zak Drizzta.</p>
<p>Drizztovy ruce se pohybovaly nezávisle na sobě a brzy měl mince opět připravené na ukazovácích. Zak ho zastavil, vytáhl další čtyři mince a naskládal je tak, že jich teď každá hromádka obsahovala pět. Zak se na okamžik zastavil, aby a ověřil, že se mladý drow soustředí (a taky aby podržel ruce na mincích a rozehřál je tělesným teplem natolik, aby je Drizzt v letu dobře viděl).</p>
<p>„Chyť je všechny, Druhý synu,“ řekl vážně. „Chyť je všechny, jinak skončíš v Čarodějci, ve škole magie. A tam ty nepatříš!“</p>
<p>Drizzt ještě stále tak docela nechápal, o čem to Zak mluví, ale podle naléhavého tónu bojového mistra pochopil, že je to důležité. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, pak vyhodil mince do vzduchu. Rychle je odlišil a rozdělil podle loho, která kam patří. První dvě mu snadno přistály na rukách, ale ostatní padaly příliš chaoticky a on poznal, že se zbytkem to tak snadné nebude.</p>
<p>Drizzt okamžitě zareagoval, opsal dokonalý kruh a jeho ruce se pohnuly tak rychle, že vypadaly jako rozmazané šmouhy. Pak se napřímil a postavil se před Zaka. Ruce měl sevřené v pěst u boků a na tváři ponurý výraz.</p>
<p>Zak s Matronou Zlovůlí na sebe pohlédli, protože si nebyli jistí, co se vlastně stalo.</p>
<p>Drizzt natáhl pěsti k Zakovi a pomaluje otevřel. Jeho dětská tvář se roztáhla v sebevědomém úsměvu.</p>
<p>V každé ruce držel pět mincí.</p>
<p>Zak tiše hvízdl. On sám, bojový mistr rodu, musel manévr s deseti mincemi vyzkoušet tucetkrát, než se mu povedl. Přistoupil k Matroně Zlovůli.</p>
<p>„Oběma rukama,“ řekl potřetí. „Je to bojovník a mně už došly mince.“</p>
<p>„S kolika by to zvládl?“ vydechla Zlovůle, která byla sobě navzdory ohromena.</p>
<p>„Kolik jich dokážeme navršit?“ odsekl Zaknafein s vítězoslavným úsměvem.</p>
<p>Matrona Zlovůle se nahlas zasmála a zavrtěla hlavou. Chtěla, aby Drizzt nahradil Nalfeina a stal se kouzelníkem rodu, ale tvrdohlavý bojový mistr ji jako obvykle přinutil změnit plány. „Dobrá, Zaknafeine,“ řekla a přiznala porážku. „Druhý syn je bojovník.“</p>
<p>Zak kývl a vydal se zpět k Drizztovi.</p>
<p>„A brzy se možná stane bojovým mistrem rodu Do’Urden,“ dodala Matrona Zlovůle. Její uštěpačnost ho přiměla zastavit se a zadívat se na ni přes rameno.</p>
<p>„Copak bychom od někoho takového mohli očekávat méně?“ pokračovala Matrona Zlovůle hořce a obvyklým nedostatkem taktu tak opět získala navrch.</p>
<p>Rizzen, současný patron rodu, se neklidně zavrtěl. Stejně jako ostatní v domě – a to včetně otroků – věděl, že Drizzt není jeho dítě.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Tři pokoje?“ zeptal se Drizzt Zaka, když spolu vstoupili do výcvikové síně na nejjižnějším konci sídla Do’Urden. U vysokého stropu kamenné místnosti visely v pravidelných intervalech magické, barevně zářící koule, které zalévaly celou síň příjemně tlumeným světlem. V místnosti se nacházely jen troje dveře: Dveře na východě vedly do vnější komnaty a dál na balkón, ty ve stěně přímo naproti Drizztovi do posledního pokoje v domě a třetí, kterými právě vstoupili, se otvíraly do hlavní chodby. Podle toho, jak pečlivě Zak zamknul nespočet zámků, Drizzt pochopil, že tudy chodit často nebude.</p>
<p>„Jeden pokoj,“ opravil Zak.</p>
<p>„Ale další dvoje dveře,“ namítl Drizzt a rozhlédl se po místnosti. „Bez zámků.“</p>
<p>„Aha,“ řekl Zak. „Ty zamyká zdravý rozum.“ Drizzt začínal chápat. „Tamty,“ pokračoval Zak a ukázal na jih, „vedou do mých soukromých komnat. Věř mi, že nechceš, abych tě tam někdy našel. Druhé vedou do taktické místnosti, která se používá v dobách války. Až – jestli – s tebou budu spokojený, možná tě tam pozvu. Ale k tomu dojde až za mnoho let, takže za svůj domov považuj tuto jedinou obrovskou síň,“ mávl rukou ve velkém oblouku.</p>
<p>Drizzt se rozhlédl a nevypadal přitom zrovna nadšeně. Odvážil se doufat, že když už není princem-pážetem, přestanou s ním takovým způsobem zacházet. Ale teď se vrátil do dob ještě před šestiletou službou rodu, zpátky do dnů, které trávil zamčený v kapli s Viernou. Síň nebyla dokonce ani tak velká jako kaple a pro energického mladého drowa byla příliš těsná. Další otázku skoro zavrčel.</p>
<p>„Kde budu spát?“</p>
<p>„Tady,“ odpověděl Zak věcně.</p>
<p>„Kde budu jíst?“</p>
<p>„Tady.“</p>
<p>Drizzt přimhouřil oči a tvář se mu žhavě zarděla. „Kde budu…“ pokračoval tvrdohlavě, rozhodnut zmařit logiku bojového mistra.</p>
<p>„Tady,“ odvětil Zak stejně vyrovnaně a rozvážně, než mohl Drizzt myšlenku dokončit.</p>
<p>Drizzt se rozkročil a založil si ruce na hrudi. „Tak to tady bude pořádný svinčík,“ zavrčel.</p>
<p>„To bych ti neradil,“ zavrčel na oplátku Zak.</p>
<p>„Tak k čemu to je?“ začal Drizzt. „Odvedl jsi mě od matky…“</p>
<p>„Budeš jí říkat Matrona Zlovůle,“ varoval Zak. „Vždycky jí budeš říkat Matrona Zlovůle.“</p>
<p>„Od matky…“</p>
<p>Zak neodpověděl slovy, nýbrž pěstí.</p>
<p>Drizzt se probral asi o dvacet minut později.</p>
<p>„První lekce,“ vysvětlil Zak věcně a klidně se opíral o stěnu o několik stop dál. „Pro tvé vlastní dobro. Vždycky jí budeš říkat Matrona Zlovůle.“</p>
<p>Drizzt se převrátil na bok a pokusil se opřít o loket, ale když zvedl hlavu z černého koberce, zjistil, že se mu příšerně točí. Zak ho popadl a postavil.</p>
<p>„Není to tak snadné jako chytat mince, že?“ poznamenal bojový mistr.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Vyhnout se ráně.“</p>
<p>„Jaké ráně?“</p>
<p>„Prostě kývni, tvrdohlavé dítě.“</p>
<p>„Druhý synu!“ opravil ho Drizzt, opět zavrčel a paže si vzdorovitě založil na hrudi.</p>
<p>Zak sevřel ruku u boku v pěst, čehož si Drizzt nemohl nevšimnout. „Chceš si zase zdřímnout?“ zeptal se bojový mistr klidně.</p>
<p>„Druzí synové mohou být dětmi,“ ustoupil Drizzt moudře.</p>
<p>Zak zavrtěl nevěřícně hlavou. To bude zajímavé. „Mohlo by tě to tady bavit,“ řekl a zavedl Drizzta k dlouhému, silnému a barevně ozdobenému závěsu (ačkoli většina barev byla dosti ponurá). „Ale jenom když se naučíš ovládat svoji nevymáchanou pusu.“ Zak trhl za závěs, který se pomalu snesl k zemi a odhalil tu nejúžasnější sbírku zbraní, jakou kdy mladý drow (a také mnoho starších drowů) spatřil. Byly zde vystavené halapartny, meče, sekyry, kladiva a další zbraně, které si Drizzt jen sotva dokázal představit – a některé, které si představit nedokázal vůbec.</p>
<p>„Prohlédni si je,“ řekl Zak. „Dej si na čas a užij si to. Vyzkoušej, která ti padne nejlépe do ruky a nejlépe tě poslouchá. Až tady skončíme, budeš je znát všechny jako své nejdůvěrnější přátele.“</p>
<p>Drizzt se s očima dokořán vydal podél polic a najednou viděl celé místo a možné získané zkušenosti ve zcela jiném světle. Po celé mládí, po celých šestnáct let, byla jeho největším nepřítelem nuda. A teď se zdálo, že našel zbraně, kterými proti ní mohl bojovat.</p>
<p>Bojový mistr došel ke dveřím do svých komnat, zastavil se a zadíval se zpět na mladého Do’Urdena. Drizzt máchl v pomalém oblouku těžkou halapartnou, která byla dvakrát větší než on. Ačkoli se Drizzt ze všech sil snažil udržet zbraň pod kontrolou, smýkla jeho drobným tělem o podlahu.</p>
<p>Zak se zasmál, ale zvuk jeho smíchu mu jen připomněl ponurou realitu jeho úkolu. Bude Drizzta cvičit jako tisíc mladých temných elfů před ním, aby se stal válečníkem, aby byl připraven na zkoušky v Akademii a na nebezpečný život v Menzoberranzanu. Vycvičí z Drizzta zabijáka.</p>
<p>Zak si uvědomil, že takový osud naprosto protiřečí chlapcově povaze! Drizzt se příliš často usmíval. Představa, že by měl protivníkovi probodnout srdce mečem, připadala Zaknafeinovi odporná. Ale takový už byl život drowů, život, kterému se Zak snažil celých dlouhých čtyři sta let odolávat. Odtrhl oči od hrajícího si Drizzta, vstoupil do komnaty a zavřel dveře.</p>
<p>„Jsou všichni takoví?“ zeptal se skoro prázdné komnaty. „Jsou všechny drowí děti tak nevinné a mají tak prosté a čisté úsměvy, které pak nedokáží v našem ošklivém světě přežít?“ Zak se vydal k malému stolku u zdi, aby zvedl stínítko zářící keramické koule, která byla jediným zdrojem světla v místnosti. Ale změnil názor, protože nedokázal z mysli vypudit obrázek Drizzta, který si s takovou radostí hrál se zbraněmi, a zamířil místo toho k velké posteli naproti dveřím.</p>
<p>„Nebo jsi jedinečný, Drizzte Do’Urdene?“ pokračoval, když ulehl na polstrované lůžko. „A pokud jsi jiný, tak z jakého důvodu? Může za to moje krev, která ti koluje žilami? Nebo snad léta, která jsi strávil s chůvou?“</p>
<p>Zak si zakryl oči paží a zamyslel se. Nakonec došel k názoru, že je Drizzt odlišný, ale nevěděl, jestli by měl poděkovat Vierně – nebo sám sobě.</p>
<p>Po chvíli usnul. Ale spánek přinesl bojovému mistrovi jen malou útěchu. Navštívil ho totiž známý sen, živá vzpomínka, která nikdy nevybledne.</p>
<p>Zaknafein znovu slyšel křik dětí rodu DeVir, když je vojáci rodu Do’Urden – vojáci, které sám vycvičil – vraždili.</p>
<p>„Tenhle je jiný!“ vykřikl Zak, vyskočil z postele a utřel si z tváře studený pot.</p>
<p>„Tenhle je jiný.“ Musel tomu uvěřit.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />7</strong></p>
<p>TEMNÁ TAJEMSTVÍ</p>
<p>„Opravdu to chceš zkusit?“ zeptal se Masoj a v hlase mu zazníval blahosklonný, nevěřícný tón. Alton se otočil ke studentovi s odporným zamračením.</p>
<p>„Obrať svůj vztek jinam, Beztvářný,“ řekl Masoj a odvrátil se od zjizvené tváře svého učitele. „Já za tvé podráždění nemůžu. Je to rozumná otázka.“</p>
<p>„Víc než deset let už jsi studentem magických umění,“ odvětil Alton. „A přesto se bojíš po boku mistra Čarodějce prozkoumat podsvětí?“</p>
<p>„Po boku opravdového mistra bych strach neměl,“ odvážil se Masoj zašeptat.</p>
<p>Alton poznámku ignoroval, jako to dělal celých šestnáct let od chvíle, kdy přijal Hun’etta za učně. Masoj byl jediným poutem, které Altona spojovalo s vnějším světem, a zatímco Masoj měl mocnou rodinu, Alton měl jen Masoje.</p>
<p>Prošli dveřmi do nejvyšší komnaty Altonova čtyřpokojového příbytku. Hořela zde jediná svíčka, jejíž zář potlačovaly tmavé tapisérie a černý kámen i koberce. Alton vklouzl na židli za malý, kulatý stolek a položil na něj před sebe těžkou knihu.</p>
<p>„Takové čáry je lepší přenechat kněžkám,“ protestoval Masoj, když si sedl naproti učitele bez tváře. „Kouzelníci ovládají nižší sféry. Mrtvými se zabývají jen kněžky.“</p>
<p>Alton se zvědavě rozhlédl, pak se na Masoje zamračil. Tančící světlo svíčky ještě zvýraznilo mistrovy groteskní rysy. „Vypadá to, že nemám žádné kněžky po ruce,“ vysvětlil Beztvářný uštěpačně. „Bylo by ti milejší, kdybych se pokusil vyvolat dalšího obyvatele Devíti pekel?“</p>
<p>Masoj ucouvl a bezmocně, procítěně zavrtěl hlavou. Alton měl pravdu. Před rokem se Beztvářný pokusil získat odpovědi na své otázky s pomocí ledového ďábbla. Výbušný netvor zmrazil celou komnatu, až v infračerveném vidění černě svítila, a rozbil alchymistické náčiní v hodnotě pokladu Matrony matky. Kdyby Masoj nepovolal magickou kočku, aby ledového ďábla zaměstnala, nedostali by se s Altonem z komnaty živí.</p>
<p>„Tak dobrá,“ řekl Masoj, i když stále nebyl přesvědčený, a zkřížil paže na stole před sebou. „Vyvolej ducha a najdi odpovědi.“</p>
<p>Altonovi neušlo, že se Masoj pod černým hávem zachvěl. Na okamžik se na studenta zamračil, pak se vrátil k přípravám.</p>
<p>Jak se Alton pomalu blížil k samotnému zaklínání, Masoj strčil instinktivně ruku do kapsy, v níž ukrýval onyxovou sošku lovecké kočky, kterou získal toho dne, kdy Alton zaujal místo Beztvářného. Malá soška byla opředená mocnými kouzly, která majiteli dovolovala přivolat pantera na pomoc. Masoj využíval sošku jen zřídka, protože ještě stále netušil, kde leží hranice její moci a jestli se v ní neukrývají nějaká nebezpečí. „Jen v nejnutnějších případech,“ připomněl si Masoj tiše, když ucítil předmět v dlani. Jak to, že k nim dochází vždycky, když jsem s Altonem? divil se učedník.</p>
<p>Ačkoli Alton předstíral statečnost, potají tentokrát sdílel Masojovu úzkost. Duchové mrtvých nebyli tak násilničtí jako obyvatelé nižších sfér, ale dokázali být stejně krutí a týrat důvtipněji.</p>
<p>Ale Alton potřeboval znát odpověď. Víc než patnáct let pátral po informacích obvyklými způsoby a vyptával se mistrů i studentů – samozřejmě ne přímo na podrobnosti pádu rodu DeVir. Mnozí slyšeli klepy o tom, co se tu noc stalo. Mnozí mu dokonce popsali bojové techniky, které vítězný rod použil.</p>
<p>Ale nikdo se neodvážil nikoho jmenovat. V Menzoberranzanu se nikdo neodvážil pronést nic, co třeba jen zavánělo obviněním, i když si všichni mysleli totéž, pokud neměl dostačující důkazy, aby přiměl vládnoucí radu proti obviněnému zakročit. Když nějaký rod útok pokazil a byl odhalen, pocítil plnou sílu vzteku Menzoberranzanu, dokud jeho jméno nebylo zcela vymazáno. Ale v případě úspěšného útoku, jakým byl ten na padlý rod DeVir, by pod hadími hlavami biče skončil spíše žalobce než viník.</p>
<p>Koly spravedlnosti otáčelo v Menzoberranzanu spíše veřejné zostuzení než čest.</p>
<p>A tak se Alton rozhodl hledat jiné řešení. Napřed vyzkoušel nižší sféry a ledového démona, a to s hrozivými následky. Ale nyní měl ve svém držení předmět, který by mohl ukončit jeho marné pátrání: svazek, který sepsal kouzelník z povrchu. V drowí hierarchii se říší mrtvých zabývaly jen Llothiny kněžky, ale v jiných společnostech, mohli do duchovního světa zasahovat i kouzelníci. Alton našel knihu v knihovně Čarodějce a věřil, že z ní přeložil dost na to, aby se dokázal spojit s duchem.</p>
<p>Promnul si ruce, opatrně otevřel knihu na založené stránce a naposledy přelétl očima zaříkadlo. „Jsi připravený?“ zeptal se Masoje.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Alton ignoroval studentovu nekonečnou uštěpačnost a položil ruce dlaněmi na stůl. Pomalu se ponořil do nejhlubšího meditativního transu.</p>
<p>„Fey innad…“ Odmlčel se a odkašlal si, protože udělal chybu. Masoj sice zaříkadlo pečlivě neprostudoval, přesto si jí všiml.</p>
<p>„Fey innunad de-min…“ Další odmlka.</p>
<p>„Lloth, stůj při nás,“ zasténal Masoj tlumeně.</p>
<p>Alton otevřel zprudka oči a zamračil se na studenta. „Je to překlad,“ zavrčel. „Z podivného jazyka lidského kouzelníka!“</p>
<p>„Jsou to nesmysly,“ odsekl Masoj.</p>
<p>„Mám před sebou knihu zaklínadel kouzelníka z povrchu,“ prohlásil Alton vyrovnaně. „Podle toho, co do knihy naškrábal orcký zloděj, který ji našim mužům prodal, to byl arcimág.“ Opět se ovládl, potřásl holou hlavou a znovu se pokusil ponořit do transu.</p>
<p>„Prostý, hloupý ork ukradl knihu zaklínadel arcimágovi,“ zašeptal Masoj rétoricky a nechal absurdní prohlášení hovořit samo za sebe.</p>
<p>„Kouzelník byl mrtvý!“ zařval Alton. „Kniha je pravá.“</p>
<p>„Kdo ji přeložil?“ zeptal Masoj klidně.</p>
<p>Alton odmítal poslouchat další námitky. Ignoroval samolibý výraz, který se usadil na Masojově tváři, a začal od začátku.</p>
<p>„Fey innunad de-min de-sul de-ket.“</p>
<p>Masoj se stáhl, v duchu si opakoval lekci z jedné z hodin a doufal, že Altona nevyruší záchvatem smíchu. Ani na okamžik nevěřil, že Alton bude slavit úspěch, ale nechtěl toho tupce znovu přerušit a poslouchat to směšné blábolení ještě jednou od začátku.</p>
<p>O krátkou chvíli později Masoj uslyšel, jak Alton vzrušeně šeptá: „Matrono Ginafae?“ Opět se rychle soustředil.</p>
<p>A opravdu, nad plamenem svíčky se objevila neobvyklá koule zeleného dýmu a pomalu nabývala tvar.</p>
<p>„Matrono Ginafae!“ vydechl Alton znovu, když dokončil vyvolávání. Ve vzduchu před ním visel nezaměnitelný obraz tváře jeho mrtvé matky.</p>
<p>Duch se zmateně rozhlédl po místnosti. „Kdo jsi?“ zeptal se nakonec.</p>
<p>„Alton. Alton DeVir, váš syn.“</p>
<p>„Syn?“ zeptal se duch.</p>
<p>„Vaše dítě.“</p>
<p>„Nepamatuji si, že bych měla tak ošklivé dítě.“</p>
<p>„Převlek,“ odvětil Alton rychle a střelil pohledem po Masojovi, od kterého očekával uculení. Ale i když se Masoj předtím Altonovi posmíval a pochyboval o něm, nyní na něj hleděl s upřímným respektem.</p>
<p>Alton se usmál a pokračoval: „Je to jen převlek, abych se mohl pohybovat po městě a pomstít se našim nepřátelům!“</p>
<p>„Po jakém městě?“</p>
<p>„Po Menzoberranzanu, samozřejmě.“</p>
<p>Zdálo se, že duch stále nechápe.</p>
<p>„Jste Ginafae, že?“ naléhal Alton. „Matrona Ginafae DeVir?“</p>
<p>Rysy ducha se stáhly, jak se nad otázkou hluboce zamyslel. „Byla jsem… myslím.“</p>
<p>„Matrona matka rodu DeVir, Čtvrtého rodu Menzoberranzanu,“ pobízel ji Alton čím dál vzrušeněji. „Nejvyšší kněžka Lloth.“</p>
<p>Při zmínce o Pavoučí královně prolétla duchem jiskra. „Ach ne!“ vykřikla Ginafae, když si konečně vzpomněla. „Neměl jsi to dělat, můj ošklivý synu!“</p>
<p>„Je to jen převlek,“ přerušil ji Alton.</p>
<p>„Musím tě opustit,“ pokračoval duch Ginafae a nervózně se rozhlížel. „Musíš mě propustit!“</p>
<p>„Ale potřebuji od vás nějaké informace, Matrono Ginafae.“</p>
<p>„Neříkej mi tak!“ zaječel duch. „Nechápeš. Netěším se Llothině přízni…“</p>
<p>„Potíže,“ zašeptal Masoj ledabyle. Vůbec ho to nepřekvapilo.</p>
<p>„Jen jednu odpověď!“ naléhal Alton, který si nemínil nechat ujít příležitost odhalit totožnost nepřítele.</p>
<p>„Rychle!“ zaječel duch.</p>
<p>„Řekněte mi jméno rodu, který zničil DeViry.“</p>
<p>„Rodu?“ Ginafae se zamyslela. „Ano, vzpomínám si na tu strašnou noc. Byl to rod…“</p>
<p>Kouřová koule se vyfoukla a zkroutila, takže se následující slova Ginafae nedala rozluštit.</p>
<p>Alton vyskočil na nohy. „Ne!“ zakřičel. „Musíte mi to říct! Kdo jsou naši nepřátelé?“</p>
<p>„Třeba já,“ prohlásil obraz ducha úplně jiným tónem než dřív, hlasem tak mocným, že Altonovi vyprchala z tváře barva. Obraz se zkroutil a proměnil v něco ještě ošklivějšího, než byl samotný Alton. V Materiální sféře nemohlo nic tak odporného existovat.</p>
<p>Alton samozřejmě nebyl klerik a z drowího náboženství znal jen základy, které se učili muži jeho národa. Ale tvora, který visel ve vzduchu před ním a vypadal jako rozteklý, slizký kus vosku, znal: byla to yochlol, Llothina služebnice.</p>
<p>„Odvažuješ se rušit muka Ginafae?“ zavrčela yochlol.</p>
<p>„Zatraceně!“ zašeptal Masoj a pomalu sklouzával pod černý ubrus. I když o Altonovi pochyboval, nikdy nevěřil, že je znetvořený mistr dostane do takových potíží.</p>
<p>„Ale…“ vykoktal Alton.</p>
<p>„Už nikdy neruš tuto sféru, ubohý kouzelníku!“ zařvala yochlol.</p>
<p>„Nesnažil jsem se proniknout do Propasti,“ protestoval Alton pokorně. „Jen jsem chtěl mluvit s…“</p>
<p>„S Ginafae!“ zavrčela yochlol. „S padlou kněžkou Lloth. Kde jsi myslel, že jejího ducha najdeš, pošetilý muži? Že bude skotačit na Olympu s falešnými bohy elfů z povrchu?“</p>
<p>„Nemyslel jsem…“</p>
<p>„Myslíš vůbec někdy?“ vrčela yochlol.</p>
<p>„Ne,“ odvětil Masoj tiše a snažil se držet co nejdál.</p>
<p>„Už nikdy neruš tuto sféru,“ varovala yochlol naposledy. „Pavoučí královna není milosrdná a s otravnými mužskými nemá trpělivost!“ Rozteklá tvář netvora se nafoukla a nadula za hranice kouřové koule. Alton slyšel, jak se dáví a bublá, proto vyskočil ze židle, přitiskl se zády ke stěně a v obraně zvedl ruce před tvář.</p>
<p>Yochlol rozevřela tlamu do nemožné šířky a vychrlila z ní déšť malých předmětů. Odrážely se od Altona a klepaly do stěny kolem něj. Kamení? přemýšlel kouzelník zmateně. Jeden z předmětů mu odpověděl. Zachytil se Altonova černého hávu a začal šplhat vzhůru k jeho odhalenému hrdlu. Byli to pavouci.</p>
<p>Vlna osminohých zrůd se vrhla pod stůl a Masoj se zoufale vyplazil ven na opačné straně. Vyškrábal se na nohy a obrátil se k Altonovi, který kolem sebe divoce plácal a dupal a snažil uniknout hlavnímu hejnu havěti.</p>
<p>„Nezabíjej je!“ křičel Masoj. „Je zakázáno zabíjet pavouky…“</p>
<p>„Do Devíti pekel s kněžkami a jejich zákony!“ zavřeštěl Alton.</p>
<p>Masoj pokrčil rameny v bezmocném souhlasu, sáhl do záhybů hávu a vytáhl dvouruční kuš, kterou před lety zabil Beztvářného. Podíval se na mocnou zbraň, pak na malinké pavouky, kteří pobíhali po komnatě.</p>
<p>„Není to přehnané?“ zeptal se nahlas. Když mu nikdo neodpověděl, pokrčil znovu rameny a vystřelil.</p>
<p>Těžký šíp škrábl Altona do ramene a zanechal po sobě krvácející šrám. Alton na ránu nevěřícně pohlédl, pak se s ošklivou grimasou obrátil k Masojovi.</p>
<p>„Jeden ti seděl na rameni,“ vysvětlil student.</p>
<p>Alton se nepřestával mračit.</p>
<p>„Nevděčníku,“ zavrčel Masoj. „Hloupý Altone, všichni pavouci jsou na tvojí straně místnosti. Vzpomínáš?“ Masoj se obrátil k odchodu a přes rameno zavolal: „Dobrý lov.“ Sáhl po klice, ale když ji dlouhými prsty sevřel, povrch dveří se proměnil v obraz Matrony Ginafae. Roztáhla tvář v širokém úsměvu, v příliš širokém, z úst jí vystřelil nemožně dlouhý a mokrý jazyk a olízl Masojovi tvář.</p>
<p>„Altone!“ vykřikl, rychle se otočil a přitiskl se ke stěně, aby unikl z dosahu slizkého jazyka. Všiml si, že se kouzelník chystá pronést zaklínání a ze všech sil se snaží soustředit, i když mu vzhůru po splývavém hávu šplhají hladoví pavouci.</p>
<p>„Je po tobě,“ poznamenal Masoj věcně a zavrtěl hlavou.</p>
<p>Alton zápasil se zaklínáním, ignoroval odpor k chlupatým nestvůrám a přinutil se kouzlo dokončit. Studoval dlouhá léta, ale nikdy nevěřil, že by to dokázal. Už jen při zmínce o něčem takovém by se rozesmál. Ale teď mu to připadalo lepší než osud, který mu přichystala yochlol.</p>
<p>Hodil si pod nohy ohnivou kouli.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Masoj se nahý a plešatý vypotácel ze dveří a ze žhavého pekla. Plápolající mistr bez tváře ho následoval, vrhl se na podlahu, válel se a strhával ze sebe rozškubaný, hořící háv.</p>
<p>Masoj sledoval, jak Alton plácáním dusí poslední plameny, a myslí mu probleskla příjemná myšlenka. Tiše si pro sebe zanaříkal, protože v tento strašlivý okamžik nedokázal myslet na nic jiného.</p>
<p>„Měl jsem ho zabít, když jsem ho našel v síti.“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Krátce poté, co se Masoj vrátil do své komnaty a ke studiu, nasadil si Alton tepané kovové náramky, které ho identifikovaly jako mistra Akademie, a vyklouzl ven z Čarodějce. Zamířil k širokému, velkolepému schodišti, které vedlo dolů z Tier Breche, sedl si na schod a zadíval se na Menzoberranzan.</p>
<p>Ale ani nádherný výhled nedokázal Altona přimět přestat myslet na nejnovější selhání. Celých šestnáct let si odříkal všechny ostatní sny a ambice, aby mohl zoufale pátrat po viníkovi. A šestnáct let ho potkával nezdar za nezdarem.</p>
<p>Přemýšlel, jak dlouho ještě dokáže předstírat a nepřijít o rozum. Masoj byl jeho jediný přítel – pokud ho mohl přítelem nazývat – a půlku studia už měl za sebou. Co bude Alton dělat, až Masoj ukončí studia a vrátí se do sídla Hun’ett?</p>
<p>„Možná budu celá staletí dřít,“ řekl nahlas, „jen aby mě nakonec zavraždil zoufalý student, jako jsem – jako Masoj zavraždil Beztvářného. Znetvoří si taky obličej a zaujme moje místo?“ Alton nedokázal potlačit pousmání, které mu proniklo přes bezertá ústa, když si představil věčného „učitele bez tváře“. Kdy by to začalo být Matroně mistře Akademie podezřelé? Po tisíci letech? Po dvou? Nebo přežije Beztvářný celý Menzoberranzan? Život mistra není tak špatný, přemýšlel Alton. Mnozí drowové by obětovali mnohé, aby se jim takové cti dostalo.</p>
<p>Alton složil tvář do ohybu lokte a přinutil se tak pošetilé myšlenky potlačit. Nebyl opravdový mistr ani mu uloupené postavení neposkytovalo žádné zadostiučinění. Možná ho měl Masoj tehdy před šestnácti lety, když ho Beztvářný uvěznil v pavučině, přece jen zabít.</p>
<p>Altonovo zoufalství se jen prohloubilo, když přemýšlel nad svým věkem. Nedávno mu bylo teprve sedmdesát a podle měřítek drowů byl stále mladý. Altona DeVira nijak nepotěšilo, když si uvědomil, že má za sebou teprve desetinu života.</p>
<p>„Jak dlouho dokážu přežít?“ zeptal se sám sebe. „Jak dlouho bude trvat, než mě šílenství mého bytí pohltí?“ Alton se znovu zadíval na město. „Bylo by lepší, kdyby mě Beztvářný zabil,“ zašeptal. „Protože teď jsem Altonem z Rodu, který nestojí za zmínku.“</p>
<p>Masoj mu tak začal říkat prvního rána po pádu rodu DeVir, ale tehdy, když jeho život balancoval na hraně kuše, Alton netušil, co takový titul znamená. Menzoberranzan tvořily jednotlivé rody. Poddaný bez rodu se mohl k některému připojit a nazývat ho svým, ale šlechtice bez rodu by nikdo jen tak nepřijal. Zůstal mu jen Čarodějec a nic víc… dokud se neprozradí jeho skutečná identita. Jaký trest ho pak za vraždu učitele čeká? Zločin sice spáchal Masoj, ale Masoje bude bránit jeho rod. Alton byl jen šlechtic bez rodiny.</p>
<p>Opřel se o lokty a zadíval se na stoupající světlo-teplo Narbondelu. Minuty přecházely v hodiny a Altonovo zoufalství a sebelítost prošly nevyhnutelnou změnou. Obrátil pozornost k jednotlivým drowím rodům, ne k městu jako celku, a přemýšlel, jaká temná tajemství ukrývají. Tajemství jednoho z nich se Alton toužil z celého srdce dozvědět. Jeden z nich vymazal ze světa rod DeVir.</p>
<p>Zapomněl na noční nezdar s Matronou Ginafae a na yochlol, zapomněl na touhu po smrti. Alton se rozhodl, že šestnáct let není zas tak dlouho. Jeho štíhlé tělo se možná dožije sedmi století. A pokud to bude nutné, byl Alton odhodlán strávit každou minutu dlouhého života pátráním po viníkovi.</p>
<p>„Pomsta,“ zavrčel nahlas, protože to slovo potřeboval slyšet a načerpat z něj energii, potřeboval si připomenout, proč ještě dýchá.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />8</strong></p>
<p>SPŘÍZNĚNÉ DUŠE</p>
<p>Zak zaútočil sérií nízkých bodnutí. Drizzt se pokusil rychle ucouvnout a vrátit je do rovnocenného postavení, ale neodbytný útočník sledoval každý jeho krok, takže byl nucen se jen bránit. Drizzt zjistil, že se do Zakovy blízkosti dostane častěji jílci zbraní než čepelemi.</p>
<p>Zak v tu chvíli přidřepl a proklouzl pod Drizztovou obranou.</p>
<p>Drizzt roztočil scimitary a mistrně je zkřížil, ale musel se ztuhle narovnat, aby unikl mistrovu stejně hbitému útoku. Drizzt pochopil, že se chytil do léčky, moc dobře věděl, co bude následovat. Zak přesunul váhu na nohu vzadu, vrhl se vpřed a hroty obou mečů zamířil Drizztovi na rozkrok.</p>
<p>Drizzt vyštěkl tichou kletbu, otočil scimitary dolů, překřížil je a chystal se vytvořeným „V“ mistrovy meče polapit. Náhle se však rozhodl jinak, zaváhal, a místo aby Zakovy zbraně odrazil, uskočil, čímž si vysloužil bolestivé plácnutí do vnitřní strany stehna. Drizzt znechuceně odhodil scimitary na podlahu.</p>
<p>Zak také uskočil. Meče spustil k bokům a na tváři se mu objevil upřímně zmatený výraz. „Ten útok jsi měl lehce zastavit,“ prohlásil neomaleně.</p>
<p>„To krytí je špatné,“ odvětil Drizzt.</p>
<p>Zak čekal na další vysvětlení, proto se dotkl hrotem meče podlahy a opřel se o něj. V minulosti zranil, nebo dokonce zabil studenty, kteří mu tak otevřeně vzdorovali.</p>
<p>„Překřížení mečů a seknutí dolů útok odrazí, ale co tím získám?“ pokračoval Drizzt. „Když pohyb dokončím, hroty mečů zůstanou příliš nízko, než abych mohl účinně zaútočit, a ty mi vyklouzneš a osvobodíš se.“</p>
<p>„Ale odrazíš můj útok.“</p>
<p>„Jen abych se postavil dalšímu,“ hádal se Drizzt. „Získám tak nanejvýš nerozhodné postavení.“</p>
<p>„Ano…“ pobídl ho Zak, který nechápal, v čem student vidí problém.</p>
<p>„Vzpomeň si na svoji vlastní lekci!“ vykřikl Drizzt. „Vtloukal jsi mi do hlavy, že každý pohyb musí přinést nějakou výhodu, ale v tomhle žádnou výhodu nevidím.“</p>
<p>„Cituješ jenom tu část lekce, která se ti hodí,“ káral Zak, který začínal být také rozzlobený. „Buď ji cituj celou, nebo ji nepoužívej vůbec! ,Každý pohyb musí přinést výhodu nebo odstranit nevýhodu.’ Překřížením a seknutím dolů odrazíš dvojité nízké bodnutí, a pokud se tvůj protivník odvážil tak útočný manévr provést, zjevně se ocitl ve výhodě! Vrátit celý souboj do nerozhodného postavení je mnohem výhodnější.“</p>
<p>„To krytí je špatné,“ trval na svém Drizzt.</p>
<p>„Seber meče,“ zavrčel Zak a udělal výhružný krok vpřed. Drizzt zaváhal, a tak Zak zvedl zbraně a zaútočil.</p>
<p>Drizzt si dřepl, popadl scimitary, pak vstal a postavil se útoku a celou dobu přitom přemýšlel, jestli jde o další lekci, nebo o skutečné napadení.</p>
<p>Bojový mistr zuřivě útočil, sekal a sekal a nutil Drizzta ustupovat v kruzích. Drizzt se docela dobře bránil a všímal si přitom až příliš známého vzorce. Zakovy útoky klesaly stále níž a níž a nutily Drizzta zvedat jílce zbraní nahoru a směrem ven, zatímco čepele obracel dovnitř.</p>
<p>Drizzt pochopil, že Zak míní dokázat, že má pravdu, činy, ne slovy. Ale rovněž si všiml vzteku, který se Zakovi usadil na tváři, proto si nebyl jistý, jak daleko bojový mistr zajde. Když Zak dokáže, že má pravdu, bodne Drizzta znovu do stehna? Nebo do srdce? Zak se přiblížil a přikrčil a Drizzt ztuhl a napřímil se. „Dvojité bodnutí dolů!“ zavrčel bojový mistr a bodl.</p>
<p>Drizzt byl připravený. Překřížil meče a sekl dolů a samolibě se usmál, když scimitary zazvonily o meče a zkřížily je. Drizzt pak pokračoval v protiútoku jen jednou čepelí, protože si myslel, že tak dokáže odrazit oba Zakovy meče najednou. Uvolnil si tak druhý scimitar a lstivě přešel do protiútoku.</p>
<p>Jakmile se Drizzt začal bránit jen jednou rukou, Zak si uvědomil, k čemu se chystá – předpokládal, že se Drizzt o něco takového pokusí. Zak spustil hrot meče, který se nacházel nejblíže jílci Drizztova bránícího scimitaru, k zemi a Drizzt, který se snažil udržet rovnováhu i odpor podél celé blokující čepele, zavrávoral. Drizzt se vzchopil, než se mohl odpotácet příliš daleko, ale přiskřípl si klouby na ruce k podlaze. Ale pořád věřil, že Zaka chytil do jeho vlastní pasti a dokáže svůj brilantní protiútok dovést do konce.</p>
<p>Bojový mistr klesl na podlahu, vyhnul se tak oblouku Drizztova útočícího scimitaru, otočil se v kruhu a kopl Drizzta do odhaleného kolena. Než si Drizzt stačil uvědomit, co se stalo, ležel na zádech na zemi.</p>
<p>Zak ihned zastavil setrvačnost svého pohybu a vyskočil na nohy. Drizzt se snažil pochopit, jak mistr matoucí protiútok-protiútok provedl, a Zak se zatím postavil nad něj a bolestivě a důrazně ho škrábl hrotem meče do krku, až mu z rány vytryskla kapka krve.</p>
<p>„Chceš mi říct ještě něco?“ zavrčel Zak.</p>
<p>„To krytí je špatné,“ odvětil Drizzt.</p>
<p>Zak vybuchl smíchy. Odhodil meč na zem, natáhl se dolů a postavil tvrdohlavého studenta na nohy. Rychle však zvážněl, odstrčil Drizzta na vzdálenost paže a zadíval se mu do levandulových očí. Zak žasl nad lehkostí Drizztova postoje, nad způsobem, kterým držel scimitary, jako by byly přirozeným prodloužením jeho paží. Drizzt cvičil teprve několik měsíců, ale už ovládal skoro všechny zbraně v obrovské zbrojnici rodu Do’Urden.</p>
<p>Scimitary! Drizztova volba, meče se zahnutými čepelemi, které ještě zdůrazňovaly závratnou rychlost mladíkova rozmáchlého bojového stylu. Se scimitary v rukou by mladý drow, který byl ještě skoro dítě, dokázal porazit polovinu členů Akademie a Zaka zamrazilo u páteře, když si uvědomil, jak úžasný Drizzt bude po letech výcviku.</p>
<p>Ale Zaknafeina nezarážely a nenutily k zamyšlení jen fyzické schopnosti a potenciál Drizzta Do’Urdena. Zak si uvědomil, že se Drizzt svým temperamentem opravdu odlišuje od průměrných drowů. Drizzt měl nevinnou duši, která neznala zákeřnost. Zak si nedokázal pomoct a cítil při pohledu na Drizzta hrdost. Drizzt dodržoval ve všech ohledech stejné zásady – morálku, která byla v Menzoberranzanu tak neobvyklá – jako Zak.</p>
<p>Drizzt rovněž poznal, že mezi nimi vzniklo zvláštní pouto, jen nechápal, jak jedinečný je ve zvrhlé drowí společnosti jeho a Zakův pohled na svět. Pochopil, že „strýček Zak“ je jiný než ostatní temní elfové, které poznal, i když se zatím setkal jen s vlastní rodinou a s několika tucty rodových vojáků. Rozhodně se lišil od Brizy, Drizztovy nejstarší sestry, která se řídila jen horlivou, téměř slepou ctižádostí tajemného náboženství Lloth. A také byl určitě jiný než Matrona Zlovůle, Drizztova matka, která jen štěkala rozkazy.</p>
<p>Zak se dokázal v situacích, které nikomu nepůsobily bolest, usmívat. Byl to první drow, který byl spokojený se svým postavením. První drow, kterého Drizzt slyšel se smát.</p>
<p>„Dobrý pokus,“ připustil bojový mistr, i když se Drizztův protiútok nepovedl.</p>
<p>„Ve skutečné bitvě bych byl mrtvý,“ odvětil Drizzt.</p>
<p>„Jistě,“ řekl Zak, „ale proto cvičíme. Měl jsi mistrný plán a dokonalé načasování. Jen situace byla špatná. Ale přesto tvrdím, že to byl dobrý pokus.“</p>
<p>„Očekával jsi ho,“ řekl student.</p>
<p>Zak se usmál a kývl. „Možná proto, že už se o podobný manévr v minulosti jeden student pokusil.“</p>
<p>„Použil ho proti tobě?“ zeptal se Drizzt a cítil se trochu méně výjimečně, když si uvědomil, že jeho chápání boje není jedinečné.</p>
<p>„To sotva,“ odvětil Zak a mrkl. „Sledoval jsem jeho selhání ze stejného úhlu jako ty a se stejným výsledkem.“</p>
<p>Drizztova tvář se znovu rozzářila. „Uvažujeme stejně,“ poznamenal.</p>
<p>„To ano,“ řekl Zak, „ale moje znalosti prohloubila čtyři století zkušeností, zatímco ty ještě nejsi na světě ani čtyři desítky let. Věř mi, můj horlivý studente. Překřížení a seknutí dolu je správná obrana.“</p>
<p>„Možná,“ připustil Drizzt.</p>
<p>Zak ukryl úsměv. „Až přijdeš na něco lepšího, vyzkoušíme to. Ale zatím mi věř. Vycvičil jsem víc vojáků, než dokážu spočítat, celou armádu rodu Do’Urden a desetkrát tolik drowů, když jsem byl mistrem Bojové Magthere. Cvičil jsem Rizzena, všechny tvé sestry a oba bratry.“</p>
<p>„Oba?“</p>
<p>„Já…“ Zak se odmlčel a střelil po Drizztovi zvědavým pohledem. „Chápu,“ řekl po chvíli. „Nikdo se ti to neobtěžoval říct.“ Zak přemýšlel, jestli má právo říct Drizztovi pravdu. Pochyboval, že by to Matronu Zlovůli zajímalo. Asi Drizztovi nic neřekla, protože příběh o Nalfeinově smrti nepovažovala za důležitý.</p>
<p>„Ano, oba.“ Zak se rozhodl vše vysvětlit. „Když jsi se narodil, měl jsi dva bratry: Dinina, kterého znáš, a staršího Nalfeina, mocného kouzelníka. Nalfeina zabili tu noc, kdy jsi se poprvé nadechl.“</p>
<p>„Bojoval s trpaslíky nebo se zlými gnómy?“ vyjekl Drizzt a oči se mu rozšířily jako dítěti, které žadoní o děsivý příběh na dobrou noc. „Bránil město před dobyvateli nebo zrůdami?“</p>
<p>Zak se sotva ovládl, když si uvědomil, jak podivně vnímá nevinný Drizzt svět kolem. „Pohřběte mladé ve lži,“ zanaříkal si pro sebe tiše, ale Drizztovi odpověděl: „Ne.“</p>
<p>„Tak proti ještě strašlivějšímu nepříteli?“ naléhal Drizzt. „Proti zvrhlým elfům z povrchu?“</p>
<p>„Zabil ho drow!“ vyštěkl Zak podrážděně a z Drizztových zářících očí se vymítila dychtivost.</p>
<p>Drizzt se schoulil a zamyslel se a Zak sotva dokázal snést zmatek, který zkřivil jeho mladou tvář.</p>
<p>„Bojovali jsme s jiným městem?“ zeptal se Drizzt pochmurně. „Nevěděl jsem…“</p>
<p>Zak to nechal být. Obrátil se a tiše se vydal do soukromé komnaty. Ať Drizztovu nevinnou logiku zničí Zlovůle nebo její poskoci. Drizzt potlačil další záplavu otázek, protože pochopil, že rozhovor i lekce jsou u konce. A pochopil také to, že se právě stalo něco důležitého.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Bojový mistr cvičil Drizzta dlouhé hodiny, jak dny splývaly v desetidny a desetidny v měsíce. Čas přestal být důležitý. Bojovali, dokud nepadali vyčerpáním, a jakmile to bylo možné, vraceli se zpátky k výcviku.</p>
<p>Třetím rokem už devatenáctiletý Drizzt dokázal s mistrem bojovat čtyři hodiny, a dokonce při mnoha střetech převzal iniciativu.</p>
<p>Zak si tyto dny užíval. Poprvé po mnoha letech potkal někoho, kdo by se mu mohl vyrovnat. Poprvé doprovázel třesk adamantinových zbraní ve výcvikové síni také smích.</p>
<p>Sledoval, jak pozorný, horlivý a inteligentní Drizzt roste a sílí. Učitelé v Akademii budou mít co dělat, aby i v prvním roce dovedli souboj s Drizztem třeba jen k patovému konci!</p>
<p>Ta myšlenka bojového mistra nadchla, dokud si nevzpomněl na zásady Akademie a života drowů, na to, co s jeho úžasným studentem provedou. Že z Drizztových levandulových očí ukradnou úsměv.</p>
<p>Důrazná připomínka drowího světa za zdmi výcvikové síně je jednoho dne navštívila v osobě Matrony Zlovůle.</p>
<p>„Oslovuj ji s náležitou úctou,“ varoval Zak Drizzta, když Maya ohlásila příchod Matrony matky. Bojový mistr postoupil moudře vpřed, aby hlavu rodu Do’Urden přivítal v soukromí.</p>
<p>„Zdravím, Matrono,“ řekl a hluboce se uklonil. „Čemu vděčíme za to, že jste mě poctila svojí přítomností?“</p>
<p>Matrona Zlovůle se zasmála, protože ho prohlédla.</p>
<p>„Trávíš tady s mým synem tolik času,“ řekla. „Přišla jsem se podívat, jestli to chlapci nějak prospělo.“</p>
<p>„Je to výtečný bojovník,“ ujistil ji Zak.</p>
<p>„Bude muset být,“ zamumlala Zlovůle. „Už za rok půjde do Akademie.“</p>
<p>Zak přimhouřil nad jejími pochybami oči a zavrčel: „Akademie ještě nepoznala lepšího šermíře.“</p>
<p>Matrona zamířila k Drizztovi a zastavila se před ním. „Nepochybuji o tvých šermířských dovednostech,“ řekla Drizztovi a střelila přitom lstivým pohledem po Zakovi. „Koluje ti v žilách správná krev. Ale drowího válečníka tvoří i jiné vlastnosti – jeho srdce. Postoj válečníka!“</p>
<p>Drizzt netušil, jak odpovědět. Za tři roky viděl matku jen párkrát a nikdy s ní nemluvil.</p>
<p>Zak viděl, jak zmateně se Drizzt tváří, a obával se, aby neudělal chybu – přesně to Matrona Zlovůle chtěla. Pak by měla důvod Zakovi Drizzta odejmout – a přitom Zaka ponížit – a předat ho Dininovi nebo jinému obyčejnému zabijákovi. Zak byl možná nejlepší učitel, ale když se teď Drizzt naučil zacházet se zbraní, Zlovůle chtěla, aby se citově zatvrdil.</p>
<p>To Zak nemohl riskovat. Příliš si vážil chvil, které s mladým Drizztem trávil. Tasil meče z drahokamy posázených pochev, proběhl kolem Matrony Zlovůle, zaútočil a vykřikl: „Předveď se, mladý válečníku!“</p>
<p>Když se divoký učitel přiblížil, Drizztovi zahořely oči. Scimitary se mu v rukou objevily tak rychle, jako by je přivolal myslí.</p>
<p>A bylo to jen dobře! Zak zaútočil na mladého drowa zuřivěji než kdy předtím, mnohem zuřivěji, než když Drizztovi předváděl nutnost seknutí zkříženými meči. Meč zazvonil o scimitar a kolem se rozlétly jiskry. Drizzt ustupoval a paže ho bolely dunivou silou těžkých úderů.</p>
<p>„Co to…“ pokusil se Drizzt zeptat.</p>
<p>„Předveď se,“ zavrčel Zak a znovu a znovu do něj bušil.</p>
<p>Drizzt se sotva vyhnul seknutí, které by ho určitě zabilo. Ale zmatek ho stále nutil se jen bránit.</p>
<p>Zak srazil jeden z Drizztových scimitarů stranou, pak druhý, až mladý drow zůstal stát s rozpaženýma rukama, pak použil nečekanou zbraň, vykopl a zasáhl Drizzta patou do nosu.</p>
<p>Drizzt slyšel křupnutí chrupavky a ucítil teplo krve, která mu začala volně stékat po tváři. Vrhl se na zem a odkutálel se stranou, aby šílenému protivníkovi unikl a vzchopil se.</p>
<p>Klečel na kolenou a díval se, jak se k němu Zak znovu odhodlaně blíží. „Předveď se!“ vrčel Zak vztekle.</p>
<p>Fialové plameny magického ohně ozařovaly Drizztovu kůži a činily z něj snadný cíl. Zareagoval jediným možným způsobem – obklopil sebe a Zaka koulí temnoty. Drizzt vycítil mistrův další pohyb, proto padl na břicho a odplazil se s hlavou skloněnou stranou – moudré rozhodnutí.</p>
<p>Když si Zak uvědomil, že ho obklopila tma, vznesl se rychle deset stop nad zem, obrátil se vzhůru nohama a sekl meči ve výšce Drizztova obličeje.</p>
<p>Když Drizzt unikl z temné koule na její opačné straně, spatřil jen spodní půlku Zakových nohou. Nepotřeboval vidět víc, aby si uvědomil, jak smrtící sek bojový mistr použil. Kdyby se Drizzt ve tmě nepřikrčil, Zak by mu usekl hlavu.</p>
<p>Zmatek potlačil vztek. Zak seskočil na zem, vyběhl z koule na opačné straně a Drizzt se nechal vést zlostí zpátky do boje. Těsně předtím, než Zaka dostihl, udělal rychlou piruetu, jedním scimitarem sekl v ladném oblouku, druhým ostře bodl nad první čepelí.</p>
<p>Zak se bodnutí vyhnul a druhý útok zastavil seknutím.</p>
<p>Drizzt ještě neskončil. Krátce a zákeřně bodal a přinutil Zaka ustoupit o víc než tucet kroků zpět do vyčarované temnoty. Nyní se museli spolehnout na nesmírně bystrý sluch a instinkty. Zak konečně nabyl zpět rovnováhu, ale Drizzt ihned vykopl, a kdykoli mu to sekající čepele dovolily, útočil nohama, jednou se mu dokonce podařilo proniknout mistrovou obranou a vyrazit mu dech z plic.</p>
<p>Když vyběhli z temné koule, ozářilo magické světlo i Zaka. Bojovému mistrovi se udělalo zle, když si všiml nenávisti, jež se vryla mladému studentovi do tváře, ale uvědomil si, že tentokrát nemají s Drizztem na vybranou. Boj musel být ošklivý, musel být skutečný. Zak postupně přešel do lehkého obranného rytmu a dovolil, aby Drizzta výbuch vzteku unavil.</p>
<p>Drizzt neodbytně a neúnavně útočil. Zak ho lákal, odhaloval mezery v obraně tam, kde žádné nebyly, a Drizzt se vždy nechal rychle zlákat, bodal, sekal a kopal.</p>
<p>Matrona Zlovůle celé představení mlčky pozorovala. Nemohla popřít, že Zak jejího syna skutečně dobře vycvičil. Drizzt byl – fyzicky – na bitvu víc než připravený.</p>
<p>Ale Zak věděl, že Matroně Zlovůli nemusí prostá zručnost se zbraní stačit, tak musel zabránit tomu, aby Zlovůle s Drizztem delší dobu mluvila. Synův postoj by rozhodně neschválila.</p>
<p>Zak viděl, že Drizzt začíná být unavený, i když také poznal, že vyčerpání často jen předstírá.</p>
<p>„Udělej to,“ zamumlal tiše. Náhle si „vymkl“ kotník a rozmáchl se doširoka pravou paží, jak se snažil udržet rovnováhu, přičemž se odhalil, což Drizzt nedokázal nevyužít.</p>
<p>Očekávané bodnutí přišlo bleskurychle a Zakova levá paže vystřelila, sekla napříč a vyrazila Drizztovi scimitar z pravé ruky.</p>
<p>„Ha!“ vykřikl Drizzt, který pohyb očekával a použil druhou lest. Zbývajícím scimitarem švihl nad Zakovým levým ramenem a nevyhnutelně přitom sklonil hrot zbraně.</p>
<p>Ale ve chvíli, kdy Drizzt podruhé zaútočil, Zak už byl na kolenou. Drizztovo seknutí mu prolétlo neškodně nad hlavou. Zak vyskočil na nohy, ohnal se doprava a napříč a zasáhl Drizzta jílcem přímo do tváře. Šokovaný Drizzt uskočil o kus zpátky a na dlouhou chvíli zůstal naprosto nehybně stát. Zbývající scimitar mu vypadl z ruky a jeho skelnaté oči ani nemrkly.</p>
<p>„Finta ve fintě finty!“ vysvětlil Zak klidně.</p>
<p>Drizzt klesl v bezvědomí na podlahu.</p>
<p>Když se Zak vrátil ke Zlovůli, pokývala pochvalně hlavou. „Je připravený pro Akademii,“ poznamenala.</p>
<p>Zak se zatvářil kysele a neodpověděl.</p>
<p>„Vierna už tam je,“ pokračovala Zlovůle, „a učí jako mistra v Arach-Tinilithu, ve škole Lloth. Je to velká pocta.“</p>
<p>Zak věděl, že vavříny získá rod Do’Urden, ale moudře si nechal myšlenku pro sebe.</p>
<p>„Dinin brzy odejde,“ řekla Matrona.</p>
<p>To Zaka překvapilo. Dvě děti budou ve stejné době mistry Akademie? „Musela jste tvrdě dřít, abyste toho dosáhla,“ odvážil se poznamenat.</p>
<p>Matrona Zlovůle se usmála. „Dlužím, a naopak jsem si dluhy vybrala.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Zak. „Abyste ochránila Drizzta?“</p>
<p>Zlovůle se zasmála. „Podle toho, co jsem právě viděla, by spíš Drizzt měl chránit je!“</p>
<p>Zak se při její poznámce kousl do rtu. Dinin byl pořád dvakrát lepší bojovník než Drizzt a desetkrát bezcitnější vrah. Zak věděl, že Zlovůle má jiný motiv.</p>
<p>„Během následujících dvou dekád budou každý z prvních osmi rodů zastupovat v Akademii alespoň čtyři děti,“ přiznala Matrona Zlovůle. „Syn Matrony Baenre bude studovat spolu s Drizztem.“</p>
<p>„Takže jde o ctižádost,“ řekl Zak. „Jak vysoko vyšplhá rod Do’Urden pod velením Matrony Zlovůle?“</p>
<p>„Tvá uštěpačnost tě jednou připraví o jazyk,“ varovala Matrona matka. „Byli bychom hlupáci, kdybychom si nechali ujít příležitost dozvědět se víc o protivnících!“</p>
<p>„Prvních osm rodů,“ přemýšlel Zak. „Buďte opatrná, Matrono Zlovůle. Nezapomeňte sledovat nepřátele mezi menšími rody. Kdysi existoval rod jménem DeVir, který podobnou chybu udělal.“</p>
<p>„Nikdo nám nevpadne do zad,“ zavrčela Zlovůle. „Jsme Devátý rod, ale jsme silnější než většina ostatních. Nikdo se neodváží napadnout nás zezadu. V hierarchii před námi se dají najít snadnější cíle.“</p>
<p>„A my tím jen získáme,“ dodal Zak.</p>
<p>„O to přece jde, ne?“ nadhodila Zlovůle a po tváři se jí rozlil zlý úsměv.</p>
<p>Zak neodpověděl. Matrona věděla, co cítí. Ale to, co ona, to rozhodně nebylo.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Mluv méně a čelist se ti zahojí rychleji,“ řekl Zak, když s Drizztem opět osaměli.</p>
<p>Drizzt po něm střelil pohledem plným odporu.</p>
<p>Bojový mistr potřásl hlavou. „Stali se z nás dobří přátelé,“ řekl.</p>
<p>„To jsem si myslel,“ zamumlal Drizzt.</p>
<p>„Pak přemýšlej znovu,“ pokáral ho Zak. „Myslíš, že by Matrona Zlovůle s takovým poutem mezi bojovým mistrem a jejím nejmladším a tak cenným synem souhlasila? Jsi drow, Drizzte Do’Urdene, a šlechtic. Nesmíš mít žádné přátele!“</p>
<p>Drizzt se napřímil, jako by ho uhodil do tváře.</p>
<p>„Alespoň ne otevřeně,“ ustoupil Zak a položil mladíkovi ruku na rameno, aby ho ukonejšil. „Přátelé tě dělají zranitelným, neodpustitelně zranitelným. Matrona Zlovůle by nikdy nepřijala…“ Odmlčel se, protože si uvědomil, že studenta děsí. „No,“ přiznal nakonec tiše, „aspoň my dva víme, jak na tom jsme.“</p>
<p>To však Drizztovi nějak nestačilo.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />9</strong></p>
<p>RODY</p>
<p>Pospěš si,“ pobídl Zak Drizzta jednou večer, když skončili s výcvikem. Podle naléhavosti v hlase bojového mistra a také podle toho, že na něj Zak ani nepočkal, Drizzt poznal, že se děje něco důležitého.</p>
<p>Zaka nakonec dohonil až na balkóně sídla Do’Urden, kde už stály Maya s Brizou.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptal se Drizzt.</p>
<p>Zak si ho přitáhl blíž a ukázal na opačnou stranu jeskyně, k severovýchodní části města. Vybuchovala tam a blýskala světla, do vzduchu vystřelil sloup ohně, pak zmizel.</p>
<p>„Nájezd,“ prohlásila Briza věcně. „Menší rody a nás se to netýká.“</p>
<p>Zak poznal, že Drizzt nechápe.</p>
<p>„Jeden rod zaútočil na druhý,“ vysvětlil. „Možná jde o pomstu, ale spíš se snaží získat lepší postavení ve městě.“</p>
<p>„Bojují už dost dlouho,“ poznamenala Briza, „a ještě pořád se objevují záblesky.“</p>
<p>Zmatený Druhý syn rodu stále nechápal, proto Zak pokračoval ve vysvětlování. „Útočníci obvykle ukryjí bitvu uvnitř kruhu temnoty. Ale tihle to nedokázali, takže to vypadá, že obránci byli na útok připraveni.“</p>
<p>„Pro útočníky to nevypadá dobře,“ souhlasila Maya.</p>
<p>Drizzt sotva dokázal uvěřit tomu, co slyší. Ještě děsivější než útok mu připadal způsob, jakým rodina o události mluvila. Byli tak klidní, jako by něco podobného očekávali.</p>
<p>„Útočníci nesmí zanechat žádné svědky,“ vysvětlil Zak Drizztovi, „jinak je čeká trest vládnoucí rady.“</p>
<p>„Ale my jsme taky svědci,“ protestoval Drizzt.</p>
<p>„Ne,“ odvětil Zak. „My jsme diváci. Bitva není naše věc. Jen šlechtici bránícího se rodu mají právo útočníky obvinit.“</p>
<p>„Pokud nějací šlechtici přežijí,“ dodala Briza, kterou celé divadlo zjevně bavilo.</p>
<p>Drizzt si nebyl jistý, jestli se mu nové odhalení líbí. Ale ať už cítil cokoli, zjistil, že nedokáže od bitvy, která mezi drowy zuřila, odtrhnout oči. Celý rod Do’Urden byl na nohou, vojáci i otroci pobíhali kolem, hledali místo, odkud by lépe viděli, popisovali si navzájem bitvu a pokřikovali zvěsti o tom, kdo s kým bojuje.</p>
<p>Taková byla děsivá skutečnost drowí společnosti, a ačkoli nejmladší člen rodu Do’Urden považoval celou záležitost v hloubi srdce za špatnou, nedokázal popřít, že mu to připadá vzrušující. A nemohl popřít ani to, že se na tvářích tří drowů, kteří s ním stáli na balkóně, usadil výraz čirého potěšení.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Alton naposledy prošel soukromými komnatami, aby se ujistil, že jsou všechny artefakty a svazky, které by mohly být třeba jen vzdáleně považovány za kacířské, bezpečně ukryty. Očekával návštěvu Matrony matky, což bylo pro mistra Akademie, který neměl žádné spojení s Llothinou školou Arach-Tinilith, velmi neobvyklé. Alton byl nemálo vystrašený, protože netušil, jaké důvody může jeho návštěvnice mít. Jednalo se totiž o Matronu SiNafau Hun’ett, hlavu Pátého rodu a matku Masoje, Altonova spiklence.</p>
<p>Zabušení na kamenné dveře vnější komnaty Altona upozornilo, že host dorazil. Urovnal si háv a ještě jednou se rozhlédl po místnosti. Dveře se otevřely než k nim Alton stačil dojít, a do komnaty vplula Matrona SiNafay. Snadno a bez trhnutí přešla z naprosté tmy na chodbě do Altonových svícemi osvětlených pokojů.</p>
<p>SiNafay byla menší, než si Alton představoval, i na drowí poměry byla malinká. Byla sotva čtyři stopy vysoká a Alton odhadoval, že nemůže vážit víc než padesát liber. Ale byla Matrona matka a Alton si připomněl, že by ho mohla jediným kouzlem zabít.</p>
<p>Alton pokorně odvrátil pohled a pokoušel se sám sebe přesvědčit, že na návštěvě není nic neobvyklého. Ale zneklidněl, když do místnosti vešel Masoj a se samolibým úsměvem na tváři se postavil vedle matky.</p>
<p>„Zdraví tě rod Hun’ett, Gelroosi,“ řekla Matrona SiNafay. „Naposledy jsme spolu mluvili před více než pětadvaceti lety.“</p>
<p>„Gelroosi?“ zamumlal si pro sebe Alton. Odkašlal si, aby zakryl své překvapení. „Zdravím vás, Matrono SiNafay,“ vykoktal. „To už je to tak dlouho?“</p>
<p>„Měl bys navštívit náš dům,“ řekla Matrona. „Tvé komnaty zůstávají prázdné.“</p>
<p>Moje komnaty? Altonovi se začalo dělat zle.</p>
<p>SiNafay to neuniklo. Přes tvář jí přelétlo zamračení a přimhouřila zle oči.</p>
<p>Alton tušil, že se jeho tajemství prozradilo. Jestli byl Beztvářný člen rodu Hun’ett, jak by mohl Alton oklamat Matronu matku rodu? Zapátral po nejlepší únikové cestě nebo alespoň po způsobu, jak zabít zrádného Masoje, než se ho SiNafay zbaví.</p>
<p>Pohlédl zpátky na Matronu SiNafay a zjistil, že už potichu začala vyslovovat zaklínání. Když kouzlo dokončila, vytřeštila oči, protože si potvrdila podezření.</p>
<p>„Kdo jsi?“ zeptala se a znělo to spíše zvědavě než ustaraně.</p>
<p>Nebylo úniku a k Masojovi, který se moudře postavil vedle matky, by se taky nedostal.</p>
<p>„Kdo jsi?“ zeptala se SiNafay znovu a sejmula z opasku tříhlavý nástroj, děsivý bič s hadími hlavami, které do těla oběti vpravovaly ten nejbolestivější a nejvíce ochromující jed, jaký drowové znali.</p>
<p>„Alton,“ vykoktal, protože neměl na vybranou. Věděl, že si SiNafay nyní dává pozor a prostým kouzlem odhalí každou lež, kterou by mohl vymyslet. „Alton DeVir.“</p>
<p>„DeVir?“ To Matronu SiNafay alespoň zaujalo. „Z rodu DeVir, který vyhladili před několika lety?“</p>
<p>„Jsem jediný, kdo přežil,“ přiznal Alton.</p>
<p>„A zabil jsi Gelroose – Gelroose Hun’etta – a zaujal jeho místo v Čarodějci,“ uhádla Matrona a zavrčela. Alton věděl, že je po něm.</p>
<p>„Já ne… Nevěděl jsem, jak se jmenuje… Zabil by mě!“ vykoktal Alton.</p>
<p>„Já zabil Gelroose,“ ozval se hlas ze strany.</p>
<p>SiNafay a Alton se otočili k Masojovi, který opět držel v ruce oblíbenou dvouruční kuš.</p>
<p>„Tímhle,“ vysvětlil mladý Hun’ett. „Tu noc, kdy rod DeVir padl. Využil jsem toho, že Gelroos začal bojovat s ním.“ Ukázal na Altona.</p>
<p>„Gelroos byl tvůj bratr,“ připomněla SiNafay Masojovi.</p>
<p>„Do pekel s jeho kostmi!“ vyštěkl Masoj. „Sloužil jsem mu čtyři mizerné roky – sloužil jsem mu, jako by byl Matronou matkou! Nepustil by mě do Čarodějce, přinutil by mě vstoupit do Bojové Magthere.“</p>
<p>Matrona se zadívala na Masoje, pak na Altona a zpátky na Masoje. „A jeho jsi nechal žít,“ řekla a na rtech jí opět pohrával úsměv. „Zabil jsi nepřítele a zároveň jsi uzavřel spojenectví s novým mistrem.“</p>
<p>„Jak jste mě to učila,“ procedil Masoj skrz zatnuté zuby, protože nevěděl, jestli bude potrestán, nebo pochválen.</p>
<p>„Byl jsi sotva dítě,“ poznamenala SiNafay, když si uvědomila, kdy k tomu došlo.</p>
<p>Masoj přijal pochvalu mlčky.</p>
<p>Alton je pln úzkosti sledoval. „Co se mnou bude?“ vykřikl. „Je můj život u konce?“</p>
<p>SiNafay se k němu zamračeně otočila. „Zdá se, že tvůj život jako Altona DeVira skončil tu noc, kdy rod DeVir padl. Takže zůstaneš Beztvářným, Galroosem Hun’ettem. Využiji tě v Akademii – budeš dávat pozor na syna a sledovat mé nepřátele.“</p>
<p>Alton skoro nemohl dýchat. Najednou se stal spojencem jednoho z nejmocnějších rodů v Menzoberranzanu. Mysl mu zaplavila změť možností a otázek, i obzvláště jedna, která ho pronásledovala už skoro dvě desetiletí.</p>
<p>Jeho adoptivní Matrona matka si všimla jeho rozčilení. „Mluv,“ rozkázala.</p>
<p>„Jste nejvyšší kněžkou Lloth,“ řekl Alton odvážně, protože jeho touha překonala všechnu opatrnost. „Je ve vaší moci splnit mi mé největší přání.“</p>
<p>„Odvažuješ se žádat o laskavost?“ vyštěkla Matrona SiNafay, ale všimla si muk v Altonově tváři a zaujala ji zjevná důležitost jeho tajemství. „Dobrá.“</p>
<p>„Který rod zničil moji rodinu?“ zavrčel Alton. „Prosím vás, Matrono SiNafay, zeptejte se podsvětí.“</p>
<p>SiNafay otázku pečlivě zvážila, stejně jako možnosti, které vyplývaly z Altonovy zjevné žízně po pomstě. Napadlo ji, že rod by tím mohl jen získat.</p>
<p>„To už vím,“ odvětila. „Možná až dokážeš, že jsi nás hoden, povím…“</p>
<p>„Ne!“ vykřikl Alton. Zarazil se, protože si uvědomil, že přerušil Matronu matku, což byl zločin, který se trestal smrtí.</p>
<p>SiNafay potlačila vztek. „Musí to pro tebe být nesmírně důležité, když se chováš tak pošetile,“ řekla.</p>
<p>„Prosím,“ žadonil Alton. „Musím to vědět. Klidně mě zabijte, ale napřed mi povězte, kdo to byl.“</p>
<p>SiNafae se líbila jeho odvaha a jeho posedlosti by mohla využít. „Rod Do’Urden,“ řekla.</p>
<p>“Do’Urden?“ zopakoval Alton a sotva dokázal uvěřit tomu, že rod, který stál v městském žebříčku tak hluboko, dokázal porazit rod DeVir.</p>
<p>„Nic proti nim nepodnikneš,“ varovala Matrona SiNafay. „A tentokrát ti tvou drzost odpustím – jen protentokrát. Jsi teď synem rodu Hun’ett, na to nikdy nezapomeň!“ Víc neřekla, protože věděla, že drow, který byl tak chytrý, že skoro dvě desetiletí klamal své okolí, nebude natolik pošetilý, aby neuposlechl Matronu matku svého rodu.</p>
<p>„Pojď, Masoji,“ řekla SiNafay synovi. „Nechme ho o samotě, ať může zvážit svoji novou totožnost.“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Musím vám říct, Matrono SiNafay,“ odvážil se Masoj promluvit, když s matkou vycházeli z Čarodějce, „že Alton DeVir je kašpar. Může rodu Hun’ett ublížit.“</p>
<p>„Přežil pád rodu,“ odvětila SiNafay, „a devatenáct let předstíral, že je Beztvářný. Kašpar? Možná, ale aspoň je vynalézavý kašpar.“</p>
<p>Masoj si nevědomky promnul kousek obočí, které už nikdy nenaroste zpátky. „Celé roky jsem trpěl kousky Altona DeVira,“ řekl. „Přiznávám, že má štěstí a umí si zachránit kůži – ale obvykle si potíže sám přivodí!“</p>
<p>„Neboj,“ zasmála se SiNafay. „Alton našemu rodu prospěje.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„Je mistrem v Akademii,“ odvětila SiNafay. „Bude špehovat přesně tam, kde potřebuji.“ Zastavila syna a otočila ho tváří k sobě, aby ho přiměla pochopit. „Žalobu Altona DeVira na rod Do’Urden bychom mohli využít ve svůj prospěch. Je šlechtic ze vznešeného rodu a má právo je obvinit.“</p>
<p>„Chcete využít Altona DeVira k tomu, abyste velké rody přiměla potrestat rod Do’Urden?“ zeptal se Masoj.</p>
<p>„Velké rody by byly sotva ochotny zasáhnout kvůli události, ke které došlo skoro před dvaceti lety,“ odvětila SiNafay. „Rod Do’Urden zničil rod DeVir téměř do základů – čistý řez. Kdybychom nyní rod Do’Urden třeba jen nahlas obvinili, poštvali bychom velké rody proti sobě.“</p>
<p>„Tak k čemu Altona DeVira potřebujeme?“ zeptal se Masoj. „Jeho žaloba nám k ničemu není.“</p>
<p>Matrona odpověděla: „Jsi jenom muž, takže nechápeš, jak složitá je vládnoucí hierarchie. Kdybychom žalobu Altona DeVira pošeptali do správných uší, vládnoucí rada by se možná dívala jinam, až by jiný rod Altona pomstil.“</p>
<p>„Ale proč?“ poznamenal Masoj, který stále nechápal. „Riskovala byste tak velké ztráty, abyste zničila nižší rod?“</p>
<p>„Stejnou věc si myslel o rodu Do’Urden rod DeVir,“ vysvětlila SiNafay. „V našem světě si musíme dávat na nižší rody stejný pozor jako na ty nad námi. Všechny velké rody by raději měly Daermon N’a’shezbaernon, Devátý rod známý pod jménem Do’Urden, dobře sledovat. Má teď mistra a mistru v Akademii, tři nejvyšší kněžky a brzy také čtvrtou.“</p>
<p>„Čtyři nejvyšší kněžky?“ zamyslel se Masoj. „V jednom rodě.“ Jen tři z osmi nejvyšších rodů jich měly víc. Sestry, které se ucházely o tak vysoké postavení, obvykle vzbuzovaly rivalitu, která jejich řady zmenšovala.</p>
<p>„A legie rodu Do’Urden čítají víc než tři sta padesát vojáků,“ pokračovala SiNafay, „a všechny je vycvičil možná nejlepší bojový mistr ve městě.“</p>
<p>„Samozřejmě, Zaknafein Do’Urden!“ vzpomněl si Masoj.</p>
<p>„Slyšel jsi o něm?“</p>
<p>„V Akademii, a dokonce i v samotném Čarodějci se o něm často mluví.“</p>
<p>„Dobře,“ zapředla SiNafay. „Takže určitě pochopíš, jak důležitým úkolem tě pověřím.“</p>
<p>V Masojových očích zaplál horlivý plamen.</p>
<p>„Brzy se zde objeví další Do’Urden,“ vysvětlila SiNafay. „Ne mistr, nýbrž student. Podle těch, kdo mladého Drizzta viděli při výcviku, z něj bude stejně výtečný bojovník, jako je Zaknafein. To nesmíme dovolit.“</p>
<p>„Chcete, abych chlapce zabil?“ zeptal se Masoj horlivě.</p>
<p>„Ne,“ odvětila SiNafay, „ještě ne. Chci, aby ses o něm a o jeho motivech dozvěděl víc. Až přijde čas zaútočit, musíš být připraven.“</p>
<p>Masojovi se zvrhlý úkol líbil, ale jedna věc mu pořád dělala nemalé starosti. „Ale je tu ještě Alton,“ řekl. „Je netrpělivý a troufalý. Jaké to bude mít důsledky pro rod Hun’ett, pokud zaútočí na rod Do’Urden předčasně? Můžeme vyvolat otevřenou válku, ve které by rod Hun’ett považovali za viníka?“</p>
<p>„Nedělej si starosti, synu,“ odvětila Matrona SiNafay. „Pokud udělá Alton DeVir v převleku za Gelroose Hun’etta nějakou politováníhodnou chybu, odhalíme ho jako vraha a podvodníka, který není členem naší rodiny. Stane se z něj zločinec bez rodu, kterého ze všech stran obklopí kati.“</p>
<p>Věcné vysvětlení Masoje uklidnilo, ale Matrona SiNafay, jež byla velmi zběhlá ve zvycích drowí společnosti, moc dobře věděla, jaké riziko podstoupila, když přijala Altona DeVira do svého rodu. Plán jí však připadal spolehlivý a možný zisk – eliminace sílícího rodu Do’Urden – byl velice lákavý.</p>
<p>Ale nebezpečí bylo rovněž velmi skutečné. Ačkoli bylo naprosto přijatelné, aby jeden rod potají zničil druhý, následky pochybení se nedaly ignorovat. V noci zaútočil jeden z nižších rodů na svého soka, a pokud zvěsti nelhaly, zklamal. Příští den pravděpodobně přinutí vládnoucí radu vykonat rádoby spravedlnost a učinit z neúspěšných útočníků odstrašující příklad. Matrona SiNafay se za svůj dlouhý život stala už několikrát svědkem podobné „spravedlnosti“.</p>
<p>Ani jediný člen útočících rodů – bylo dokonce zakázáno pamatovat si jejich iména – nikdy nepřežil.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Příštího dne probudil Zak Drizzta brzy ráno. „Pojď,“ řekl. „Poručili nám jít ven.“</p>
<p>Při té zprávě se Drizztovi vytratily z mysli veškeré myšlenky na spánek. „Ven z domu?“ řekl. Za devatenáct let života nevyšel Drizzt ani jednou za adamantinový plot sídla Do’Urden. Život v Menzoberranzanu sledoval jen z balkónu domu.</p>
<p>Zak čekal, proto Drizzt rychle sebral měkké boty a piwafwi. „Dnes nebudeme cvičit?“ zeptal se Drizzt.</p>
<p>„Uvidíme,“ odvětil Zak, ale v duchu byl přesvědčený, že Drizzt zažije největší překvapení svého života. Jeden z rodů při útoku neuspěl a vládnoucí rada rozkázala, aby se výkonu spravedlnosti zúčastnili všichni šlechtici ve městě.</p>
<p>V chodbě před výcvikovou síní se objevila Briza. „Pospěšte si,“ pokárala je. „Matrona Zlovůle nechce, abychom přišli mezi posledními!“</p>
<p>Matrona matka, která seděla na modře zářícím disku – Matrony matky se jen zřídkakdy procházely po městě pěšky – vyvedla průvod ven z velkolepé brány sídla Do’Urden. Briza kráčela po matčině boku, Maya a Rizzen ve druhé řadě a Drizzt se Zakem procesí uzavírali. Vierna s Dininem se věnovali povinnostem vyplývajícím z postavení v Akademii, proto se na shromáždění dostaví s jinou skupinou.</p>
<p>Celé město bylo to ráno na nohou a hučelo zvěstmi o nepovedeném nájezdu. Drizzt kráčel davem s očima dokořán a užasle si prohlížel vyzdobená drowí sídla. Otroci všech podřadných národů – skřeti, orci, a dokonce i obři – rychle uskakovali z cesty, protože ve Zlovůli na očarovaných nosítkách poznali Matronu matku. Drowí poddaní ustali uprostřed rozhovoru a uctivě mlčeli, když šlechtická rodina procházela kolem.</p>
<p>Cestou do severozápadní části města, kde sídlil provinilý rod, dorazili do uličky, kterou zatarasila handrkující se karavana duergarů. Tucet vozů tu leželo převrácených nebo zaklesnutých do sebe, protože obě skupiny zjevně vešly do úzké uličky zároveň a žádná nemínila ustoupit.</p>
<p>Briza vytáhla bič s hadími hlavami, odehnala několik tvorů a vyklidila cestu Zlovůli, která odplula k vůdci jedné ze skupin.</p>
<p>Trpaslíci se k ní vztekle otočili, ale ihned si uvědomili, koho mají před sebou.</p>
<p>„Omlouváme se, madam,“ vykoktal jeden. „Byla to vobyčejná nehoda.“</p>
<p>Zlovůle si prohlédla obsah nejbližších vozů. Byly naloženy obrovskýma krabíma nohama a jinými pochoutkami.</p>
<p>„Zpomalili jste mě,“ řekla Zlovůle klidně.</p>
<p>„Přišli sme sem, protože sme doufali, že vod nás něco koupíte,“ vysvětlil druhý duergar. Vztekle se zadíval na prvního vůdce a Zlovůle pochopila, že to jsou pravděpodobně soupeři, kteří chtěli prodat stejné zboží stejnému rodu.</p>
<p>„Odpustím vám vaši drzost…“ pronesla povýšeně s pohledem upřeným na bedny.</p>
<p>Duergaři tušili, co bude následovat. Stejně jako Zak. „Dnes v noci se dobře najíme,“ zašeptal Drizztovi a lstivě mrkl. „Matrona Zlovůle si nenechá takovou příležitost ujít, aniž by z ní něco vytěžila.“</p>
<p>„…pokud polovinu zboží dodáte dnes večer k bránám domu Do’Urden,“ dokončila Zlovůle.</p>
<p>Duergaři začali protestovat, ale rychle si pošetilý nápad rozmysleli. Nenáviděli obchod s drowími elfy!</p>
<p>„Náležitě vás odměníme,“ pokračovala Zlovůle. „Dům Do’Urden není chudý. Oběma vám zůstane dost zboží na to, abyste uspokojili rod, kvůli kterému jste sem přišli.“</p>
<p>Žádný z duergarů nedokázal tak prostou logiku popřít, ale protože urazili Matronu matku, bude jejich odměna jen stěží odpovídající. Ale šedí trpaslíci to museli přijmout jako jedno z rizik obchodování v Menzoberranzanu. Zdvořile se uklonili a poslali ostatní, aby vyklidili cestu drowímu procesí.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Rod Teken’duis, který předchozí noci neuspěl při nájezdu, se zabarikádoval ve dvou stalagmitových stavbách. Moc dobře věděl, co ho čeká. Před branami sídla se shromáždili všichni šlechtici v Menzoberranzanu. Bylo jich víc než tisíc v čele s Matronou Baenre a dalšími sedmi Matronami vládnoucí rady. A co bylo pro rod Teken’duis ještě horší, jeho sídlo obklíčili všichni studenti a mistři tří škol Akademie.</p>
<p>Matrona Zlovůle odvedla příbuzné do přední řady hned za vládnoucí Matrony. A protože byla Matronou Devátého rodu a jen stupínek od členství v radě, ostatní drowí šlechtici jí pohotově ustupovali z cesty.</p>
<p>„Rod Teken’duis rozzlobil Pavoučí královnu!“ prohlásila Matrona Baenre a magická zaklínadla zesílila její hlas.</p>
<p>„Jenom proto, že zklamal,“ zašeptal Zak Drizztovi.</p>
<p>Briza střelila po mužích rozzlobeným pohledem.</p>
<p>Matrona Baenre k sobě přivolala tři mladé drowy, dvě ženy a jednoho muže. „To jsou všichni, kdo z rodu Freth přežili,“ vysvětlila. „Můžete nám říct, sirotci rodu Freth, kdo zaútočil na váš dům?“</p>
<p>„Rod Tenek’duis!“ zakřičeli jednohlasně.</p>
<p>„Předem připravené,“ poznamenal Zak.</p>
<p>Briza se znovu otočila. „Ticho!“ zašeptala drsně.</p>
<p>Zak dal Drizztovi pohlavek. „Ano,“ souhlasil. „Buď zticha!“</p>
<p>Drizzt začal protestovat, ale Briza se už odvrátila a Zak se tak zubil, že Drizzt nedokázal nic namítnout.</p>
<p>„Vládnoucí rada rozhodla,“ řekla Matrona Baenre. „Rod Teken’duis ponese následky svých činů!“</p>
<p>„Co se stane se sirotky rodu Freth?“ ozval se hlas v davu.</p>
<p>Matrona Baenre pohladila nejstarší ženu, kněžku, která nedávno dokončila studia na Akademii, po hlavě. „Narodili se jako šlechtici a šlechtici zůstanou,“ řekla Baenre. „Rod Baenre je přijímá pod ochranu. Od této chvíle ponesou jméno Baenre.“</p>
<p>Shromážděním se rozlehlo nespokojené mumlání. Tři mladí šlechtici, dvě z nich ženy, byli skutečnou výhrou. Každý rod ve městě by je s radostí přijal.</p>
<p>„Baenre,“ zašeptala Briza Zlovůli. „Jako by první rod potřeboval další kněžky!“</p>
<p>„Zdá se, že jim šestnáct nejvyšších kněžek nestačí,“ odvětila Zlovůle.</p>
<p>„A Baenre bezpochyby přijme i všechny vojáky rodu Freth, kteří přežili,“ řekla Briza.</p>
<p>Zlovůle si tím nebyla tak jistá. Matrona Baenre riskovala už tím, že přijala šlechtice. Kdyby se rod Baenre stal příliš mocným, Lloth by určitě zakročila. V podobných situacích, kdy byl jeden z rodů téměř vymazán, připadli vojáci obvykle tomu, kdo nabídl nejvíc. Zlovůle nesměla podobnou aukci propásnout. Vojáci nebyli levní, ale Zlovůle v tuto chvíli vítala každou příležitost, která by jí umožnila rozmnožit armádu, obzvláště pokud by získala mágy.</p>
<p>Matrona Baenre oslovila provinilý rod. „Rode Teken’duis!“ zvolala. „Porušil jsi naše zákony a byl jsi přistižen. Máš právo se bránit, ale věz, že sis zkázu přivodil sám!“ Mávla rukou a Akademie, vykonavatelé spravedlnosti, se dala do pohybu.</p>
<p>Kolem domu Teken’duis bylo rozestaveno osm velkých ohňových košů, o které se staraly mistry Arach-Tinilithu a nejvýše postavené studentky. Nejvyšší kněžky otevřely brány do nižších sfér a plameny zahučely a vystřelily vysoko do vzduchu. Drizzt vše uchváceně sledoval a doufal, že zahlédne Dinina nebo Viernu.</p>
<p>Z plamenů vykročili tvorové z nižších sfér, obrovské příšery s mnoha pažemi pokryté slizem a plivající oheň. Dokonce i nejvyšší kněžky, které stály nejblíže, před bizarní hordou ustoupily. Netvoři se rádi podřídili. Když Matrona Baenre dala znamení, dychtivě se vrhli na sídlo Teken’duis.</p>
<p>V každém rohu ubohé brány domu vybuchly glyfy a ochranná zaklínadla, ale ty byly pro přivolané zrůdy pouhou drobnou překážkou.</p>
<p>Pak zakročili kouzelníci a studenti Čarodějce a zaútočili na vrcholek domu Teken’duis blesky a koulemi kyseliny a ohně.</p>
<p>Studenti a mistři Bojové Magthere, školy bojovníků, se vrhli vpřed s těžkými kušemi a pálili do oken, jimiž by se mohla k smrti odsouzená rodina pokusit utéct.</p>
<p>Horda nestvůr vyrazila dveře. Zablesklo se a zaburácel hrom.</p>
<p>Zak pohlédl na Drizzta a jeho úsměv nahradilo zamračení. Drizzt se nechal strhnout vzrušením – opravdu to bylo vzrušující – a na tváři se mu usadil výraz transu.</p>
<p>Z domu zazněly první výkřiky rodiny, křik tak strašlivý, že připravil Drizzta o veškeré děsivé potěšení. Popadl Zaka za rameno, zprudka ho k sobě obrátil a žadonil o vysvětlení.</p>
<p>Jeden ze synů rodu Teken’duis uprchl před obrovitým desetirukým netvorem na balkón velkého okna. Zasáhl ho tucet šípů, a než stačil klesnout mrtvý, tři výboje ho zvedly z balkónu a zase jím mrštili zpátky.</p>
<p>Drowovo spálené a zohavené tělo začalo padat, ale bizarní příšera vystrčila obrovský spár z okna, popadla ho a sežrala.</p>
<p>„Drowí spravedlnost,“ pronesl Zak chladně. Nenabídl Drizztovi žádnou útěchu. Chtěl, aby krutý okamžik uvízl mladému drowovi navěky v mysli.</p>
<p>Obléhání trvalo skoro hodinu, a když skončilo, když se tvorové nižších sfér vrátili branami ohnivých košů domů a studenti a mistři Akademie se pochodem vydali zpátky do Tier Breche, nezůstalo z rodu Teken’duis nic než žhavá hrouda mrtvého, roztaveného kamene.</p>
<p>Drizzt vše s hrůzou sledoval, ale byl si příliš vědom následků, než aby utekl. Cestou zpátky do sídla Do’Urden si krásy Menzoberranzanu ani nevšiml.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />10</strong></p>
<p>KRVAVÁ SKVRNA</p>
<p>„Zaknafein je pryč?“ zeptala se Zlovůle.</p>
<p>„Poslala jsem ho s Rizzenem do Akademie se zprávou pro Viernu,“ vysvětlila Briza. „Nevrátí se ještě několik hodin, ne dřív, než světlo Narbondelu začne klesat.“</p>
<p>„To je dobře,“ řekla Zlovůle. „Obě víte, jaké jsou vaše role v téhle frašce?“</p>
<p>Briza s Mayou kývly. „Nikdy jsem o takové lsti neslyšela,“ poznamenala Maya. „Je to opravdu nutné?“</p>
<p>„Bylo to naplánováno pro někoho jiného z rodu,“ odvětila Briza a pohlédla na Matronu Zlovůli, aby její slova potvrdila. „Skoro před čtyřmi stoletími.“</p>
<p>„Ano,“ souhlasila Zlovůle. „Mělo se to stát Zaknafeinovi, ale neočekávaná smrt mé matky, Matrony Varthy, plán překazila.“</p>
<p>„Tehdy jste se stala Matronou matkou,“ řekla Maya.</p>
<p>„Ano,“ odpověděla Zlovůle, „i když mi ještě nebylo ani sto let a nedokončila jsem výcvik v Arach-Tinilithu. Pro rod Do’Urden to nebyly zrovna příjemné časy.“</p>
<p>„Ale přežili jsme,“ řekla Briza. „Po smrti Matrony Varthy jsme se s Nalfeinem stali šlechtici.“</p>
<p>„Zaknafein nikdy zkouškou neprošel,“ namítla Maya.</p>
<p>„Měli jsme příliš mnoho jiných povinností,“ odvětila Zlovůle.</p>
<p>„Ale na Drizztovi to vyzkoušíme,“ řekla Maya.</p>
<p>„Potrestání rodu Teken’duis mě přesvědčilo o tom, že je to nutné,“ řekla Zlovůle.</p>
<p>„Ano,“ souhlasila Briza. „Všimly jste si, jak se Drizzt během trestu tvářil?“</p>
<p>„Ano,“ odpověděla Maya. „Připadalo mu to odporné.“</p>
<p>„Nehodí se na drowího válečníka,“ řekla Zlovůle, „proto jsme nuceny to udělat. Drizzt brzy odejde do Akademie. Musíme poskvrnit jeho ruce drowí krví a připravit ho o nevinnost.“</p>
<p>„Tolik problémů kvůli mužskému potomkovi,“ zabručela Briza. „Pokud se Drizzt nedokáže přizpůsobit našim zvykům, proč ho neobětujeme Lloth?“</p>
<p>„Už neporodím žádné děti!“ zavrčela Zlovůle. „Každý člen rodiny je důležitý, pokud chceme získat postavení ve městě!“ Zlovůle však tajně doufala, že když obrátí Drizzta ke zlu, získá tím ještě něco víc. Ačkoli po Zaknafeinovi toužila, stejnou měrou ho nenáviděla, a když by Drizzta proměnila v drowího válečníka, skutečného válečníka bez srdce, velmi by tím bojovému mistrovi ublížila.</p>
<p>„Tak se do toho pusťme,“ prohlásila Zlovůle. Zatleskala a do místnosti vešla na osmi pavoučích nohou velká truhlice. Za ní kráčel nervózní skřetí otrok.</p>
<p>„Pojď, Byuchyuchu,“ řekla Zlovůle laskavým hlasem. Otrok toužil Matronu matku potěšit, proto se rozběhl k trůnu, před kterým zůstal nehybně stát, zatímco pronášela dlouhé a složité zaklínadlo.</p>
<p>Briza s Mayou s obdivem přihlížely matčinu umění. Rysy malého skřeta se nafoukly a zkroutily, kůže mu ztmavla. Po několika minutách přijal otrok podobu mužského drowa. Byuchyuch se na sebe šťastně zadíval, protože nechápal, že proměna je jen předehrou smrti.</p>
<p>„Jsi teď drowí voják,“ řekla mu Maya, „a můj šampión. Musíš jen zabít jednoho ubohého bojovníka a zaujmeš místo svobodného poddaného rodu Do’Urden!“</p>
<p>Po deseti letech služby zvrhlým temným elfům byl skřet víc než ochotný úkol splnit.</p>
<p>Zlovůle vstala a zamířila k východu z komnaty. „Pojďte,“ rozkázala a dcery, skřet a truhlice na nohách ji v zástupu následovali.</p>
<p>Drizzta našli ve výcvikové síni, kde leštil čepele scimitarů. Při pohledu na nečekanou návštěvu vyskočil mlčky na nohy a postavil se do pozoru.</p>
<p>„Zdravím tě, synu,“ řekla Zlovůle laskavěji než kdy dřív. „Máme pro tebe dnes zkoušku, prostý úkol, který musíš splnit, aby tě přijali do Bojové Magthere.“</p>
<p>Maya se postavila před bratra. „Hned po tobě jsem nejmladší,“ prohlásila. „Proto mám právo vyzvat tě na souboj, což také teď dělám.“</p>
<p>Drizzt zůstal zmateně stát. Nikdy o ničem takovém neslyšel. Maya k sobě přivolala truhlici a uctivěji otevřela.</p>
<p>„Máš zbraně a piwafwi,“ vysvětlila. „Ale je načase, aby sis oblékl celý oděv rodu Do’Urden.“ Z truhlice vytáhla pár bot a podala jej Drizztovi.</p>
<p>Drizzt si dychtivě zul své boty a obul si nové. Byly neuvěřitelně měkké a magicky se pozměnily a přizpůsobily, aby mu dokonale padly. Drizzt znal magii, kterou byly opředeny. Dovolí mu pohybovat se naprosto tiše. Ale ještě než skončil s jejich obdivováním, podala mu Maya další, ještě úžasnější dárek.</p>
<p>Drizzt upustil piwafwi na podlahu a vzal si od ní stříbrnou kroužkovou košili. V celých Říších neexistovala zbroj tak poddajná a kvalitní, jako byla drowí kroužková košile. Vážila sotva tolik jako těžká halena a ohýbala se stejně lehce jako hedvábí, ale přesto dokázala odrazit oštěp stejně jistě jako trpasličí plátová zbroj.</p>
<p>„Bojuješ se dvěma zbraněmi,“ řekla Maya, „a proto nepotřebuješ štít. Ale zasuň scimitary do pochev, které se k drowímu šlechtici víc hodí.“ Podala Drizztovi černý kožený opasek se sponou z obrovského smaragdu a dvěma pochvami bohatě vykládanými drahokamy a klenoty.</p>
<p>„Připrav se,“ řekla Zlovůle Drizztovi. „Dary si musíš zasloužit.“ Drizzt si začal oděv navlékat a Zlovůle se postavila vedle proměněného skřeta, který si nervózně uvědomil, že boj nebude žádnou jednoduchou záležitostí.</p>
<p>„Když ho zabiješ, všechno připadne tobě,“ slíbila Zlovůle. Skřet se rozzářil. Nechápal, že proti Drizztovi nemá šanci.</p>
<p>Drizzt si znovu připjal kolem krku piwafwi a Maya mu představila falešného drowího vojáka. „Tohle je Byuchyuch,“ řekla, „můj šampión. Poraz ho a zasloužíš si dary… i místo v rodě.“</p>
<p>Drizzt o svých dovednostech nepochyboval a myslel si, že se jedná o prostý cvičný souboj, proto nadšeně souhlasil. „Tak začněme,“ řekl a tasil scimitary z přepychových pochev.</p>
<p>Zlovůle na Byuchyucha konejšivě kývla a skřet popadl meč a štít, které mu Zlovůle dala, a vyrazil k Drizztovi.</p>
<p>Drizzt se pustil do boje pomalu, aby protivníka odhadl, než se odváží provést nějaký riskantní útok. Ale trvalo mu jen okamžik, aby si uvědomil, jak nešikovně Byuchyuch zachází s mečem a štítem. Drizzt nevěděl, kdo protivník ve skutečnosti je, proto žasl nad tím, že nějaký drow může být tak neschopný. Přemýšlel, jestli se ho Byuchyuch nesnaží vlákat do pasti, proto nepolevoval v obezřetnosti.</p>
<p>Ale po chvíli Byuchyuchova nemotorného, divokého máchání pocítil Drizzt nutkání převzít iniciativu. Klepl scimitarem do Byuchyuchova štítu. Skřet-drow odpověděl nešikovným bodnutím a Drizzt mu volnou čepelí vyrazil meč z ruky, lehce se otočil a přitiskl hrot scimitaru do prohlubně v Byuchyuchově hrudi.</p>
<p>„Příliš snadné,“ zamumlal Drizzt.</p>
<p>Ale pravá zkouška teprve začala.</p>
<p>Na pokyn pronesla Briza zaklínadlo, které skřetovi otupilo mysl a zmrazilo ho v bezmocném postoji. Byuchyuch si byl vědom nebezpečí a snažil se uskočit, ale Brizino kouzlo ho drželo na místě.</p>
<p>„Skoncuj s ním,“ řekla Zlovůle Drizztovi. Drizzt se podíval na scimitar, pak na Zlovůli, jako by nemohl uvěřit tomu, co slyší.</p>
<p>„Musíš Mayina šampióna zabít,“ zavrčela Briza.</p>
<p>„Nemůžu…“ začal Drizzt.</p>
<p>„Zabij ho!“ zařvala Zlovůle a tentokrát v jejím hlase zazníval magický rozkaz.</p>
<p>„Bodni!“ přikázala stejným tónem Briza.</p>
<p>Drizzt cítil, jak ho jejich slova nutí k činu. Bylo mu odporné zabít bezbranného protivníka, proto soustředil veškerou mentální sílu, aby odolal. Ale i když se mu podařilo rozkazu na několik vteřin vzdorovat, zjistil, že nedokáže zbraň sklonit.</p>
<p>„Zabij ho!“ křičela Zlovůle.</p>
<p>„Bodni!“ ječela Briza.</p>
<p>Pokračovalo to několik dlouhých vteřin plných agónie. Drizztovi vyrazily na čele krůpěje potu. Pak se vůle mladého drowa zlomila. Jeho scimitar vklouzl Myuchyuchovi mezi žebra a probodl nešťastnému tvorovi srdce. Briza osvobodila Byuchyucha ze zaklínadla, aby Drizzt viděl agónii ve tváři falešného drowa a slyšel, jak Byuchyuchovi bublá v hrdle krev, když klesl na podlahu.</p>
<p>Drizzt hleděl na zakrvácenou zbraň a nedokázal popadnout dech.</p>
<p>Teď přišla na řadu Maya. Zasáhla Drizzta do ramene palcátem a srazila ho na podlahu.</p>
<p>„Zabil jsi mého šampióna!“ zavrčela. „Teď musíš bojovat se mnou!“</p>
<p>Drizzt se překulil na nohy a ustoupil od rozzuřené ženy. Neměl v úmyslu bojovat, ale než stačil odhodit zbraně, Zlovůle si přečetla jeho myšlenky a varovala ho: „Když nebudeš bojovat, Maya tě zabije!“</p>
<p>„Není to správné,“ protestoval Drizzt, ale jeho slova zanikla ve zvonění adamantinu, protože odrazil těžkou ránu scimitarem.</p>
<p>Musel bojovat, ať už se mu to líbilo, nebo ne. Maya byla zkušená bojovnice – všechny ženy trávily dlouhé hodiny cvičením se zbraněmi – a byla silnější než Drizzt. Ale Drizzt byl Zakův syn a nejlepší student, a když si přiznal, že jiná cesta ven neexistuje, použil proti Mayinu palcátu a štítu každý uskok, který se naučil.</p>
<p>Scimitary se točily a skláněly v tanci, nad kterým žasly Briza i Maya. Zlovůle si toho sotva všímala, protože už spřádala další mocné zaklínadlo. Zlovůle nikdy nepochybovala o tom, že Drizzt dokáže sestru porazit, a tak svá očekávání zapracovala do plánu.</p>
<p>Drizzt se dál jen bránil a doufal, že se matce vrátí soudnost a celou věc ukončí. Chtěl přinutit Mayu ustoupit, přimět ji zakopnout a ukončit boj tím, že ji zažene do bezvýchodné pozice. Drizzt musel věřit tomu, že ho Briza a Zlovůle nepřinutí Mayu zabít, jako zabil Byuchyucha.</p>
<p>Maya konečně udělala chybu. Rozmáchla se štítem, aby odrazila scimitar, ale přehnala to a paže jí vylétla do strany. Drizzt bodl, jen aby Mayu škrábl na prsu a přinutil ji ustoupit.</p>
<p>Zlovůle zachytila zbraň uprostřed bodnutí.</p>
<p>Zakrvácená adamantinová čepel se probudila k životu a Drizzt zjistil, že drží za ocas zmiji, která se obrátila proti němu.</p>
<p>Očarovaný had vyplivl Drizztovi do očí jed a oslepil ho, potom Drizzt ucítil bolest Brizina biče. Všech šest hlav hrůzné zbraně se mu zakouslo do zad, protrhlo novou zbroj a tělem se mu rozšířila příšerná bolest. Zhroutil se na zem a stočil se bezmocně do klubíčka, zatímco Briza ho znovu a znovu bičovala.</p>
<p>„Nikdy nebodneš drowí ženu!“ křičela, když bila Drizzta do bezvědomí.</p>
<p>Drizzt otevřel oči až o hodinu později. Ležel v posteli a nad ním stála Matrona Zlovůle. Nejvyšší kněžka mu ošetřila rány, ale bolest zůstávala jako živá připomínka lekce. Ale nebyla tak živá jako vzpomínka na krev na Drizztově scimitaru.</p>
<p>„Zbroj ti nahradíme,“ řekla Zlovůle. „Teď je z tebe drowí válečník. Zasloužil sis své postavení.“ Obrátila se, vyšla z komnaty a přenechala Drizzta jeho bolesti a ztracené nevinnosti.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Neposílejte ho tam,“ naléhal Zak, jak nejvíce se odvážil, a hleděl přitom na Matronu Zlovůli, na samolibou královnu na vysokém trůnu z kamene a černého sametu. Briza s Mayou jí stály jako vždy poslušně po boku.</p>
<p>„Je drowí válečník,“ odvětila Zlovůle a ještě stále se ovládala. „Musí jít do Akademie. Takové jsou naše zvyky.“</p>
<p>Zak se bezmocně rozhlédl. Nenáviděl to místo, předsíň kaple, kde na něj z každého kouta shlížely sochy Pavoučí královny a Zlovůle seděla – trůnila – nad ním v pozici moci.</p>
<p>Zak ze sebe tyto představy setřásl, sebral odvahu a připomněl si, že tentokrát má něco, za co stojí bojovat.</p>
<p>„Neposílejte ho tam!“ vrčel. „Zničí ho!“</p>
<p>Matrona Zlovůle sevřela pevně opěrky velkého křesla.</p>
<p>„Drizzt už teď bojuje lépe než polovina Akademie,“ pokračoval Zak rychle, než mohla Matrona vybuchnout vzteky. „Dejte mi ještě dva roky a udělám z něj nejlepšího bojovníka v Menzoberranzanu!“</p>
<p>Zlovůle se opřela. Podle toho, co viděla, nemohla popřít, že Zak má možná pravdu. „Půjde,“ řekla klidně. „Drowího válečníka nedělá jen zručnost se zbraněmi. Drizzt se musí naučit víc.“</p>
<p>„Zrazovat?“ vyštěkl Zak, protože byl příliš rozzuřený, než aby se zajímal o důsledky. Drizzt mu pověděl, co mu Zlovůle se zvrhlými dcerami provedla a Zak byl natolik moudrý, aby pochopil, co udělaly. Jejich „lekce“ chlapce málem zlomila a možná mu navěky ukradla ideály, na kterých tolik lpěl. Připravily Drizzta o čistotu, takže teď pro něj bude obtížnější dodržovat morálku a zásady.</p>
<p>„Dávej si pozor na jazyk, Zaknafeine!“ varovala Matrona Zlovůle.</p>
<p>„Já bojuju vášnivě!“ vybuchl bojový mistr. „Proto vítězím. Váš syn taky bojuje s vášní – nedovolte, aby ho o ni konformismus Akademie připravil!“</p>
<p>„Nechte nás o samotě,“ přikázala Zlovůle dcerám. Maya se uklonila a pospíšila si ze dveří. Briza ji následovala pomaleji a zastavila se, aby na Zaka podezřívavě pohlédla.</p>
<p>Zak jí zamračení neoplatil, ale představil si, co by jeho meč dokázal provést s Briziným samolibým úsměvem.</p>
<p>„Zaknafeine,“ začala Zlovůle a znovu se naklonila vpřed. „Celé roky jsem tolerovala tvé kacířské názory, protože jsi nepřekonatelný bojovník. Dobře jsi mé vojáky vycvičil a potěšení, s jakým zabíjíš drowy, a především kněžky Pavoučí královny, rodu Do’Urden pomohlo při vzestupu. Nejsem a ani jsem nebyla nevděčná.</p>
<p>Ale teď tě naposledy varuji. Drizzt je můj syn, ne toho, kdo jej zplodil! Půjde do Akademie a naučí se vše potřebné, aby mohl zaujmout právoplatné místo prince rodu Do’Urden. Pokud se tomu pokusíš zabránit, Zaknafeine, už nebudu odvracet oči! Dám tvé srdce Lloth.“</p>
<p>Zak srazil podpatky, kývl prudce hlavou na pozdrav, rychle se otočil a odešel a snažil se přitom najít z temné a bezvýchodné situace nějaké východisko.</p>
<p>Kráčel hlavní chodbou a v mysli znovu slyšel křik umírajících dětí rodu DeVir, dětí, které nikdy nepoznaly zlo drowí Akademie. Možná bylo lepší, že zemřely.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />11</strong></p>
<p>POCHMURNÁ ROZHODNUTÍ</p>
<p>Zak tasil jeden z mečů a obdivoval jeho úžasné detaily. Tento meč, jako většinu zbraní drowů, vykovali šedí trpaslíci, kteří ho pak prodali v Menzoberranzanu. Duergarská řemeslná zručnost byla jedinečná, ale tato zbraň byla zvláštní pro práci, kterou na ní pak odvedli temní elfové. Ve výrobě očarovaných zbraní se žádný z národů na povrchu ani v Temných říších temným elfům nevyrovnal. Drowové do zbraně vštípili podivné vyzařování Temných říší, magickou moc, kterou se svět bez světla vyznačoval, a pak jí požehnaly Lothiny nesvaté kněžky, takže žádná zbraň nepadla bojovníkovi lépe do ruky, žádná nebyla lépe připravená zabíjet.</p>
<p>Jiné národy, většinou trpaslíci a elfové z povrchu, se také pyšnily svými zbraněmi. Krásné meče a mocná kladiva visely vystavené nad krby a poblíž se vždy našel nějaký bard, který halasně vyprávěl legendu, kterou byla zbraň opředena a která obvykle začínala slovy: „Dávno pradávno…“</p>
<p>Drowí zbraně byly jiné, nikdy se jen tak nevystavovaly. Byly spíše součástí naléhavé přítomnosti než minulosti, a dokud měly dostatečně ostrou čepel, používaly se stále ke stejnému účelu – k boji a k zabíjení.</p>
<p>Zak si přiblížil čepel k očím. V jeho rukou se z meče stalo něco víc než jen bojový nástroj. Byl prodloužením jeho zuřivosti, odpovědí na existenci, kterou nedokázal přijmout.</p>
<p>A možná také odpovědí na problém, který se nezdál mít řešení.</p>
<p>Vešel do výcvikové síně, kde Drizzt na panákovi pilně cvičil útoky s obrátkou. Zak se zastavil, sledoval mladého drowa při cvičení a přemýšlel, jestli bude Drizzt ještě někdy považovat tanec se zbraněmi za hru. Jak plynule se scimitary pohybovaly v Drizztových rukou! Se strašidelnou přesností se proplétaly, jedna čepel očekávala pohyb druhé a v dokonalém souznění se kolem sebe proplétaly.</p>
<p>Mladý drow brzy možná nebude mít soupeře, bude lepší než sám Zaknafein.</p>
<p>„Dokážeš přežít?“ zašeptal Zak. „Máš srdce drowího válečníka?“ Zak doufal, že odpovědí bude procítěné „ne“, ale ať tak či tak, Drizztovy dny byly sečteny.</p>
<p>Zak se znovu zadíval na svůj meč a věděl, co musí udělat. Tasil druhou čepel a rozhodným krokem vyrazil k Drizztovi.</p>
<p>Drizzt ho viděl přicházet, otočil se a připravil. „Poslední souboj, než odejdu do Akademie?“ Zasmál se.</p>
<p>Zak zaváhal a zadíval se na Drizztův úsměv. Byla to maska? Nebo si mladý drow skutečně odpustil, co provedl Mayinu šampiónovi. Zak si připomněl, že na tom nezáleží. I kdyby se Drizzt vzpamatoval z toho, co mu matka provedla, Akademie ho zničí. Bojový mistr mlčel. Napadl žáka bleskurychlými seknutími a bodnutími a ihned zahnal Drizzta do obrany. Drizzt to přijal s klidem, protože si ještě neuvědomoval, že poslední střetnutí s učitelem je něčím víc než obvyklým cvičebním soubojem.</p>
<p>„Nezapomenu na nic z toho, co jsi mě naučil,“ slíbil Drizzt, vyhnul se seknutí a zprudka se vrhl do útoku. „Udělám si v Bojové Magthere jméno, abys na mě mohl být pyšný.“</p>
<p>Zamračení na Zakově tváři Drizzta překvapilo, a ještě víc ho zmátlo, když mu bojový mistr zaútočil na srdce. Drizzt uskočil do strany, zoufale srazil meč stranou a jen o vlásek unikl probodnutí.</p>
<p>„To si jsi sebou tak jistý?“ zavrčel Zak a dál Drizzta tvrdohlavě pronásledoval.</p>
<p>Drizzt se zapřel a čepele se se zařinčením srazily. „Jsem bojovník,“ prohlásil. „Drowí válečník!“</p>
<p>„Jsi tanečník!“ odsekl Zak výsměšně. Praštil do Drizztova bránícího scimitaru tak silně, až mladíka zabrněla paže.</p>
<p>„Podvodník!“ křičel Zak. „Přisvojil sis titul, který nechápeš!“</p>
<p>Drizzt přešel do protiútoku. Levandulové oči mu zahořely a do jistých seknutí scimitarů vproudila nová síla.</p>
<p>Ale Zak se nevzdával. Odrážel útoky a pokračoval v lekci. „Víš, jaký je to pocit někoho zavraždit?“ vyštěkl. „Smířil jsi se s tím, co jsi udělal?“</p>
<p>Drizztovou odpovědí bylo podrážděné zavrčení a nový útok.</p>
<p>„Ach, jaké potěšení mi přináší, když můžu vrazit meč do hrudi nejvyšší kněžky,“ posmíval se Zak. „Když se dívám, jak jí světlo tepla uniká z těla, zatímco její rty mě tiše proklínají! Slyšel jsi někdy křik umírajících dětí?“</p>
<p>Drizzt polevil v útoku, ale Zak mu nedovolil spočinout. Bojový mistr se vrhl do útoku a každé bodnutí mířilo na životně důležitý bod.</p>
<p>„Křičí tak hlasitě,“ pokračoval. „Celá staletí je slyšíš v mysli, pronásledují tě, ať jdeš kamkoli.“</p>
<p>Zak se zastavil, aby Drizzt mohl zvážit každé jeho slovo. „Nikdy jsi to neslyšel, že, tanečníku?“ Bojový mistr rozpřáhl ruce v pozvání. „Tak pojď a zabij podruhé,“ řekl a poplácal se po břiše. „Do břicha, kde to nejvíce bolí, aby se můj křik rozléhal tvojí myslí. Dokaž mi, že jsi drowí válečník, jak tvrdíš.“</p>
<p>Drizzt pomalu sklonil hroty scimitarů ke kamenné podlaze. Už se neusmíval.</p>
<p>„Váháš,“ smál se mu Zak. „Máš šanci proslavit se. Stačí jediné bodnutí a všichni v Akademii tě budou znát, ještě než tam dorazíš. Studenti i mistři si budou šeptat tvoje jméno, když půjdeš kolem. ,Drizzt Do’Urden budou říkat. Chlapec, který zabil nejváženějšího bojového mistra v Menzoberranzanu!’ Po tom přece toužíš, ne?“</p>
<p>„Do pekel s tebou,“ vyštěkl Drizzt, ale nezaútočil.</p>
<p>„Drowí válečník?“ posmíval se Zak. „Nepřijímej tak rychle titul, o kterém nic nevíš!“</p>
<p>V tu chvíli ho Drizzt napadl, a to se zuřivostí, jakou nikdy dřív nepoznal. Nechtěl mistra zabít, nýbrž porazit, umlčet jeho posměšky bojovým stylem příliš dokonalým, než aby se mu mohl vysmívat.</p>
<p>Drizzt byl úžasný. Po každém pohybu následovaly tři další, sekal po Zakovi nízko i vysoko, zepředu i ze stran. Zak si uvědomil, že se pohybuje spíše po patách než po špičkách a obrana před studentovým neodbytným bodáním ho zaměstnávala natolik, že na útok nemohl ani pomyslet. Na dlouhé minuty přenechal Drizztovi iniciativu, protože se hrozil závěru, pro který se rozhodl jako pro nejlepší.</p>
<p>Zak pochopil, že už nedokáže souboj dál protahovat. Líně bodl mečem a Drizzt mu ihned vyrazil zbraň z ruky.</p>
<p>Mladý drow se vrhl vpřed v očekávání vítězství. Zak vsunul prázdnou ruku do váčku a popadl keramickou kuličku, která mu tak často pomohla v bitvě.</p>
<p>„Tentokrát ne, Zaknafeine!“ prohlásil Drizzt a pečlivě kontroloval své útoky, protože si dobře vzpomínal na to, jak Zak v minulosti předstíral slabost a obrátil ji ve výhodu.</p>
<p>Zak mnul kuličku mezi prsty a snažil se smířit s tím, co musí udělat.</p>
<p>Drizzt prošel jednou sérií útoků, pak druhou a odhadoval, jakou výhodu získal, když protivníka připravil o zbraň. Když si byl jist svým postavením, bodl Drizzt nízko a tvrdě.</p>
<p>Ačkoli se Zak plně nesoustředil, podařilo se mu mečem útok odrazit. Drizzt sekl druhým scimitarem dolů a přišpendlil Zakuv meč k podlaze. Drizzt zároveň bleskurychle vytrhl první čepel ze Zakova krytí, zvedl ji, otočil se a zastavil ji sotva palec od protivníkova hrdla.</p>
<p>„Mám tě!“ vykřikl mladý drow.</p>
<p>Žákovou odpovědí byl výbuch světla tak ostrého, že si ho Drizzt nedokázal ani představit.</p>
<p>Zak moudře zavřel oči, ale Drizzt byl tak překvapený, že nedokázal na změnu zareagovat. Hlava mu žhnula agónií. Zavrávoral a snažil se dostat pryč od světla a od bojového mistra.</p>
<p>Zak nechal oči pevně zavřené a smířil se se ztrátou zraku. Nechal se vést bystrýma ušima a Drizzt, který šoupal nohama a potácel se, byl snadným cílem. Zak jediným pohybem strhl bič z opasku, práskl Drizztovi po kotnících a podtrhl mu nohy.</p>
<p>Bojový mistr se metodicky blížil, hrozil se každého kroku, ale věděl, že dělá správnou věc.</p>
<p>Drizzt si uvědomil, že ho mistr pronásleduje, ale nechápal proč. Světlo ho omráčilo, ale to, že Zak pokračuje v boji, ho překvapilo ještě víc. Drizzt se obrnil, a protože se nedokázal z pasti osvobodit, snažil se vymyslet, jak si poradit beze zraku. Musel cítit, jak bitva plyne, slyšet zvuky, které útočník vydával, a předvídat každý jeho pohyb.</p>
<p>Zvedl scimitary právě včas, aby odrazil meč, který by mu jinak roztříštil lebku.</p>
<p>Zak obranu neočekával. Uskočil a napadl žáka z jiné strany. Drizzt útok opět odrazil.</p>
<p>Teď už naplňovala bojového mistra spíše zvědavost než touha po Drizztově krvi, proto prošel sledem útoků a sekal mečem způsobem, kterým by prorazil obranu mnohých, kdo by ho přitom viděli.</p>
<p>Ale i když byl Drizzt slepý, odrážel scimitarem každý útok.</p>
<p>„Zrádče!“ zakřičel Drizzt a v hlavě mu přitom stále vybuchovaly zbytky bolesti způsobené ostrým světlem. Odrazil další útok a snažil se vstát, protože si uvědomil, že vleže nemá šanci mistrovi odolávat.</p>
<p>Ale bolest, kterou po sobě zanechalo žhavé světlo, byla příliš velká a Drizzt sotva zůstával při vědomí. Dopadl zpátky na kámen a ztratil přitom jeden scimitar. Divoce se otočil, protože věděl, že se Zak blíží.</p>
<p>Mistr mu vyrazil z ruky i druhou zbraň. „Zrádče,“ zavrčel Drizzt znovu. „To tak nenávidíš prohry?“</p>
<p>„Copak nic nechápeš?“ zařval na něj Zak. „Prohrát znamená zemřít! Můžeš vyhrát tisíc soubojů, ale prohraješ jenom jednou!“ Přitiskl Drizztovi meč na hrdlo. Byla by to čistá rána. Věděl, že by to měl udělat, že by bylo milosrdnější, kdyby žáka zabil, než padne do rukou mistrům z Akademie.</p>
<p>Zak odhodil meč přes síň, sehnul se, prázdnýma rukama popadl Drizzta za košili a postavil ho na nohy.</p>
<p>Stáli si tváří v tvář, ani jeden neviděl toho druhého v oslepující záři jasně a ani jeden nebyl schopen prolomit napjaté ticho. Po dlouhé, bezdeché chvíli kouzlo magické kuličky vyprchalo a v komnatě bylo hned příjemněji. Oba temní elfové se doslova viděli v jiném světle.</p>
<p>„Je to trik Llothiných kněžek,“ vysvětlil Zak. „Vždy mají takové kouzlo po ruce.“ Po tváři mu přelétl napjatý úsměv, jak se snažil rozptýlit Drizztův vztek. „I když musím přiznat, že jsem ho nejednou proti kněžkám, a dokonce i těm nejvyšším, použil naopak já.“</p>
<p>„Zrádče,“ vyštěkl Drizzt potřetí.</p>
<p>„Takové jsou naše zvyky,“ odvětil Zak. „Naučíš se je.“</p>
<p>„Jsou to vaše způsoby,“ zavrčel Drizzt. „Když mluvíš o vraždách kleriků Pavoučí královny, usmíváš se. Líbí se ti zabíjet? Zabíjet drowy?“</p>
<p>Zak nedokázal na obviňující otázku odpovědět. Drizztova slova ho hluboce zabolela, protože v nich zaznívala pravda a protože Zak pohlížel na zálibu v zabíjení Llothiných kněžek jako na zbabělou odpověď na vlastní nevysvětlitelné podráždění.</p>
<p>„Zabil bys mě,“ řekl Drizzt bez obalu.</p>
<p>„Ale neudělal jsem to,“ opáčil Zak. „Žiješ a odejdeš do Akademie – kde tě bodnou do zad, protože nevidíš skutečnou podstatu našeho světa, protože odmítáš přijmout, jací naši lidé doopravdy jsou. Nebo se staneš jedním z nich,“ zavrčel Zak. „Drizzt Do’Urden, kterého jsem znal, v každém případě zemře.“</p>
<p>Drizzt zkřivil tvář a nedokázal najít slova, kterými by Zakovo tvrzení popřel. Cítil, že mu z tváří vyprchala všechna barva, i když mu srdce divoce bušilo. Vydal se pryč, dlouho však na Zaka upíral zamračený pohled.</p>
<p>„Tak jdi, Drizzte Do’Urdene!“ zakřičel za ním Zak. „Jdi do Akademie a užívej si slávy, kterou ti přinesou tvé dovednosti. Ale nezapomeň, že všechno má své následky. Nikdy nezapomeň na následky!“</p>
<p>Zak ustoupil do bezpečí soukromé komnaty. Dveře výcvikové síně se za bojovým mistrem zavřely s tak konečnou platností, až se Zak zprudka obrátil tváří ke kameni.</p>
<p>„Tak jdi, Dizzte Do’Urdene,“ zašeptal tiše a nešťastně. „Jdi do Akademie a zjisti, kdo ve skutečnosti jsi.“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Dinin přišel pro bratra následujícího dne brzy zrána. Drizzt výcvikovou síň opouštěl jen pomalu a každých několik kroků se ohlížel přes rameno, aby zjistil, jestli na něj Zak znovu nezaútočí nebo se nepřijde rozloučit.</p>
<p>Hluboko v srdci však věděl, že Zak neudělá ani jedno.</p>
<p>Drizzt věřil, že jsou přátelé, že pouto, které se mezi ním a Zaknafeinem vytvořilo, je silnější než prosté lekce a šermování. Mladý drow nenacházel odpovědi na otázky, které mu vířily v mysli, a muž, který byl po pět let jeho učitelem, už mu neměl co nabídnout.</p>
<p>„V Narbondelu stoupá horkost,“ poznamenal Dinin, když vyšli na balkón. „Nesmíme hned tvůj první den v Akademii přijít pozdě.“</p>
<p>Drizzt se zadíval na nesčíslné barvy a tvary, které tvořily Menzoberranzan. „Co je to za místo?“ zašeptal a uvědomil si, jak málo toho o rodné zemi za zdmi domu ví. Zakova slova – jeho vztek – na Drizzta tlačila a připomínala mu jeho nevědomost, naznačovala, jak temná stezka se před ním otvírá.</p>
<p>„Tohle je svět,“ odvětil Dinin, ačkoli Drizztova otázka byla řečnická. „Nedělej si starosti, Druhý synu,“ zasmál se a postavil se na zábradlí. „V Akademii se o Menzoberranzanu dozvíš všechno, co potřebuješ vědět. Dozvíš se, kdo jsi a kdo jsou tví lidé.“</p>
<p>Prohlášení Drizzta zneklidnilo. Vzpomněl si na poslední hořké střetnutí s drowem, kterému nejvíce věřil, a uvědomil si, že se možná bojí právě vědomostí.</p>
<p>Odevzdaně pokrčil rameny, následoval Dinina a magicky se snesl na zem sídla. A udělal první kroky po temné stezce.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Když Dinin s Drizztem vyrazili ze sídla Do’Urden, sledoval je pozorně pár očí.</p>
<p>Alton DeVir se jako celý předchozí desetiden tiše opíral o obrovskou houbu a pozoroval sídlo Do’Urden.</p>
<p>Daermon N’a’shezbaernon, Devátý rod Menzoberranzanu. Rod, který zavraždil jeho Matronu, sestry a bratry, každého člena rodu DeVir… až na Altona.</p>
<p>Alton si vzpomněl na dny, kdy Matrona Ginafae svolala všechny členy rodu, aby si promluvili o tom, čeho chtějí dosáhnout. Alton, který byl v době, kdy rod DeVir padl, pouhým studentem, teď tyto okamžiky lépe chápal. Za dvacet let nashromáždil bohaté zkušenosti.</p>
<p>Ginafae byla nejmladší Matronou vládnoucího rodu a zdálo se, že její potenciál nemá hranic. Pak pomohla gnómské hlídce, použila moc, kterou jí dala Lloth, aby zabránila drowím elfům tyto malé lidi v jeskyních za hranicemi Menzoberranzanu napadnout – a to jen proto, že toužila po smrti jediného muže, člena útočící drowí jednotky, kouzelníka Třetího rodu, který si rod DeVir zvolil za svoji příští oběť.</p>
<p>Pavoučí královně se však nelíbilo, jaké zbraně Ginafae použila. Hlubinní gnómové byli ze všech národů Temných říší největšími nepřáteli drowů. Ginafae ztratila Llothinu přízeň a odsoudila rod DeVir k záhubě.</p>
<p>Alton strávil dvacet let tím, že se snažil nepřátele odhalit, zjistit, který drowí rod využil matčiny chyby a povraždil mu příbuzenstvo. Po dvaceti letech a díky adoptivní Matroně, SiNafae Hun’ett, skončilo jeho pátrání stejně náhle, jako začalo.</p>
<p>Alton nyní sledoval sídlo viníků a věděl jen jedno. Ani dvacet let nezchladilo jeho vztek.</p><empty-line /><p>ČÁST</p>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p>TŘETÍ</p>
<p>AKADEMIE</p><empty-line /><p><strong>Akademie. Drowí společnost svazují lži, donekonečna opakované falše a klamy, které nakonec zní pravdivě i tváří v tvář důkazům o jejich nepravosti. Lekce o pravdě a spravedlnosti, které se učí mladí drowové, nestoudně vyvrací každodenní život v Menzoberranzanu, takže je nepochopitelné, jak jim může někdo věřit. Ale přesto věří.</strong></p>
<p><strong>Dokonce i nyní, po dlouhých desetiletích, mě vzpomínka na to místo děsí, a to ne kvůli fyzické bolesti nebo všudypřítomné hrozbě smrti, protože jsem od té doby kráčel po mnoha stejně nebezpečných stezkách. Když vzpomínám na menzoberranzanskou Akademii, děsím se těch, kdo ji přežili, jejích absolventů, kteří žijí – a užívají si – uprostřed zlých výmyslů, jež tvoří jejich svět.</strong></p>
<p><strong>Věří, že všechno je přijatelné, pokud vám to projde, že sebeuspokojení je nejdůležitější stránkou bytí a že moc připadne jen tomu, kdo je dostatečně silný a prohnaný, aby ji ukradl z ochabujících rukou těch, kdo si ji už nezaslouží. Pro soucit není v Menzoberranzanu místo, a přesto je to právě soucit, co přináší většině národů harmonii. Velkoleposti předchází harmonie a spolupráce.</strong></p>
<p><strong>Lži zasévají drowům do srdcí strach a nedůvěru a hrot meče, který posvětila samotná Lloth, vyvrací přátelství. Nenávist a ctižádost, které tyto nemorální sklony pěstují, jsou zkázou mého lidu, slabostí, již mylně považuje za sílu. Důsledkem je ochromující, paranoidní existence, kterou drowové nazývají připraveností.</strong></p>
<p><strong>Netuším, jak jsem Akademii přežil, jak je možné, že jsem faleš odhalil tak brzy, použil ji proti ostatním a posílil ideály, kterých jsem si tolik vážil.</strong></p>
<p><strong>Myslím, že mi pomohl můj učitel Zaknafein. Díky</strong></p>
<p><strong>Žákovým dlouholetým zkušenostem, kvůli nimž zahořkl a které ho o tolik připravily, se mi v mysli rozléhal křik a navždy v ní zapustil kořeny: křik plný protestu proti vraždění a zradě, ale také zuřivý křik vůdců drowí společnosti, nejvyšších kněžek Pavoučí královny. Křik umírajících dětí.</strong></p>
<p><strong>Drizzt Do’Urden</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />12</strong></p>
<p>NEPŘÍTEL, „ONI“</p>
<p>Drizzt si oblékl šlechtický šat, na Dininovu radu si do boty ukryl dýku a takto připraven vystoupal po schodech do drowí Akademie Tier Breche. Na vrcholku schodiště pak vstoupil mezi obrovské sloupy. Netečně ho přitom pozorovali dva strážci, studenti posledního ročníku Bojové Magthere.</p>
<p>Po nádvoří Akademie se procházely další dva tucty mladých drowů, ale Drizzt si jich sotva všiml. Zrak i myšlenky soustředil na tři budovy. Nalevo stál špičatý stalagmit věže Čarodějce, školy kouzelníků. Drizzt v ní stráví prvních šest měsíců desátého a posledního roku studia.</p>
<p>Před ním a o kus vzadu se tyčila nejúžasnější stavba, Arach-Tinilith, škola Lloth, vytesaná z kamene do podoby obrovského pavouka. Podle drowích měřítek to byla nejdůležitější budova Akademie, a proto byla obvykle vyhrazena jen pro ženy. Mužští studenti bydleli v Arach-Tinilith jen během posledních šesti měsíců studia.</p>
<p>Ačkoli byly Čarodějec a Arach-Tinilth nejkrásnější, pro Drizzta byla v tuto chvíli nejdůležitější budova u zdi po jeho pravici. Byla to pyramidová stavba Bojové Magthere, školy bojovníků, která bude Drizztovým domovem po následujících devět let. Náhle si uvědomil, že temní elfové na nádvoří budou jeho společníky – byli to bojovníci jako on, kteří se chystali začít s formálním výcvikem. Třída o dvacet pěti žácích byla na školu neobvykle velká.</p>
<p>A co bylo ještě neobvyklejší, někteří ze studentů byli šlechtici. Drizzt přemýšlel, jak se jim svými dovednostmi vyrovná, jestli se jeho výcvik se Zaknafeinem dal srovnávat s bitvami, které určitě vedli s bojovými mistry vlastních rodů.</p>
<p>Tyto myšlenky Drizzta nevyhnutelně zavedly zpět k poslednímu střetu s učitelem. Rychle ale zapudil vzpomínky na nepříjemný souboj, a především na zneklidňující otázky, které v něm Zakovy poznámky vyvolaly. Při této příležitosti nebylo na podobné pochyby místo. Před ním se tyčila Bojová Magthere, největší zkouška a největší lekce jeho mladého života.</p>
<p>„Zdravím,“ ozval se hlas za ním. Drizzt se obrátil k novici, který měl meč a dýku nepohodlně zasunuté do opasku a vypadal ještě nervózněji než Drizzt – což ho potěšilo.</p>
<p>„Kelnozz z rodu Kenafin, Patnáctý rod,“ řekl novic.</p>
<p>„Drizzt Do’Urden z Dearmon N’a’shezbaernon, rod Do’Urden, Devátý rod Menzoberranzanu,“ odvětil Drizzt automaticky, přesně jak mu Matrona Zlovůle přikázala.</p>
<p>„Šlechtic,“ poznamenal Kelnozz, který pochopil význam toho, že Drizzt má stejné příjmení jako jeho rod. „Jsem poctěn tvojí přítomností.“</p>
<p>Drizztovi se tady začínalo líbit. Podle toho, jak se k němu doma chovali, často zapomínal, že je šlechtic. Ale pokud ho při Kelnozzově pozdravu napadlo, že by přece jen mohl být důležitý, všechny podobné myšlenky se mu vypařily z hlavy o několik okamžiků později, protože na nádvoří vyšli mistři.</p>
<p>Drizzt mezi nimi uviděl Dinina, ale podle příkazu předstíral, že si ho nevšiml, a neočekával ani žádné zvláštní zacházení. Když mistři začali práskat biči a křičet, co strašlivého je potká, pokud se budou loudat, rozběhl se Drizzt spolu s ostatními studenty do budovy Bojové Magthere. Bočními chodbami je zahnali do oválné komnaty.</p>
<p>„Posaďte se, nebo zůstaňte stát, jak se vám líbí!“ zavrčel jeden z mistrů. Když si všiml, že si dva ze studentů po straně šeptají, vytáhl bič a – prásk! – podtrhl jednomu z nich nohy.</p>
<p>Drizzt sotva dokázal uvěřit tomu, jak rychle se komnata utišila.</p>
<p>„Jmenuju se Hatch’net,“ pronesl mistr dunivým hlasem, „mistr Tradice. Tato komnata bude po padesát cyklů Narbondelu vaší výcvikovou síní.“ Rozhlédl se po zdobených páscích všech kolem. „Nebudete sem nosit žádné zbraně!“</p>
<p>Hatch’net pochodoval po místnosti a dával si pozor, aby ho všichni pozorně sledovali. „Jste drowové,“ vyštěkl náhle. „Chápete, co to znamená? Víte, odkud pocházíte a jaké jsou dějiny vašeho lidu? Menzoberranzan a jeskyně Temných říší nebyly vždy naším domovem. Kdysi jsme žili na povrchu.“ Zprudka se obrátil a naklonil se k Drizztovi.</p>
<p>„Víš něco o povrchu?“ obořil se na něj mistr.</p>
<p>Drizzt ucukl a zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Příšerné místo,“ pokračoval Hatch’net a znovu se obrátil k celé skupině. „Každý den, když záře začne stoupat Narbondelem, se venku na otevřené nebe vyšplhá obrovská ohnivá koule, která celé hodiny září jasněji než trestající kouzla Llothiných kněžek!“ Rozpřáhl ruce, oči obrátil vzhůru a na tváři se mu usadil příšerný výraz.</p>
<p>Studenti zalapali po dechu.</p>
<p>„Ale ani v noci, když ohnivá koule zmizí za vzdáleným okrajem světa,“ pokračoval Hatch’net, jako by vyprávěl hrůzostrašný příběh, „neuniknete nespočetným děsům povrchu. Požehnanou temnotu nebe pokrývají připomínky následujícího dne, tečky světla a někdy i méně jasná koule stříbrného ohně.</p>
<p>Naši lidé kdysi dávno kráčeli po světě na povrchu,“ zopakoval naříkavě, „v dobách tak dávných, že do nich nesahají ani kořeny velkých rodů. Tehdy jsme kráčeli po boku bledých elfů!“</p>
<p>„To nemůže být pravda!“ vykřikl jeden ze studentů po straně.</p>
<p>Hatch’net se na něj upřeně zadíval a přemýšlel, jestli víc získá, když studenta zmlátí za nevyžádané přerušení, nebo když skupině dovolí, aby se zapojila. „Ale je!“ odvětil a rozhodl se pro druhou možnost. „Mysleli jsme si, že elfové jsou našimi přáteli, nazývali jsme je bratry! V naší nevinnosti jsme nemohli vědět, že jsou ztělesněním zla a klamu. Nemohli jsme vědět, že se najednou obrátí proti nám, zaženou nás a povraždí děti a starší našeho národa!</p>
<p>Zlí elfové nás bez milosti pronásledovali po povrchu. Znovu a znovu jsme žádali o mír a vždy nám odpověděli meči a šípy!“</p>
<p>Odmlčel se a tvář se mu roztáhla do širokého, záludného úsměvu. „Pak jsme našli bohyni!“</p>
<p>„Chvalte Lloth!“ vykřikl někdo. Hatch’net narušitele opět nepotrestal, protože věděl, že jakékoli povzbuzení vtáhne přihlížející hlouběji do řečnické pavučiny.</p>
<p>„Správně,“ odvětil mistr. „Všichni chvalte Pavoučí královnu. Přivinula nás ke svému boku a pomohla nám odrazit nepřátele. Byla to ona, kdo zavedl předky našich Matron do ráje, kterým jsou Temné říše. To ona,“ zařval, sevřel ruce v pěst a zvedl je do vzduchu, „nám dává sílu a magii, abychom se mstili nepřátelům.</p>
<p>Jsme drowové!“ křičel Hatch’net. „Vy jste drowové, nikdo vás nebude utlačovat, vždy budete pány svých tužeb a dobyvateli všech zemí, které se rozhodnete obývat.“</p>
<p>„Povrch?“ ozvala se otázka.</p>
<p>„Povrch?“ zopakoval Hatch’net se smíchem. „Kdo by se chtěl vrátit na tak odporné místo? Ať si ho nechají elfové! Ať hoří pod plameny otevřeného nebe! My jsme pány Temných říší, kde pod nohama cítíme bušení jádra světa a kde skály vyzařují teplo moci světa!“</p>
<p>Drizzt seděl mlčky a přijímal každé slovo tolikrát opakované řeči talentovaného rétora. Drizzt se spolu s ostatními nechal polapit Hatch’netovým hypnotickým hlasem a povzbuzujícími výkřiky. Hatch’net byl mistrem Tradice na Akademii už víc než dvě stě let a v Menzoberranzanu se těšil větší úctě než skoro všichni ostatní mužští drowové a také mnoho žen. Matrony vládnoucích rodů moc dobře věděly, jak cenná je jeho výřečnost.</p>
<p>A tak to pokračovalo den za dnem, nekonečný proud nenávistných řečí proti nepříteli, kterého žádný ze studentů nikdy neviděl. Ale Hatch’net se nezaměřoval jen na elfy z povrchu. Mistr nenechal nitku suchou ani na trpaslících, gnómech, lidech, půlčících a dalších povrchových národech – a obrátil se dokonce i proti podzemním národům, jako byli duergarští trpaslíci, se kterými drowové často obchodovali a bojovali bok po boku.</p>
<p>Drizzt pochopil, proč se do síně nesměly nosit zbraně. Každý den, když Drizzt opouštěl komnatu, svíral ruce vztekle v pěst a nevědomky sahal po jílci scimitaru. Podle častých rozmíšek mezi studenty bylo zřejmé, že ostatní jsou na tom stejně. Vždy tu však bylo něco, co překonalo vše ostatní a vracelo studentům jistou míru sebeovládání, a to mistrovy lži o hrůzách povrchového světa a útěcha pouta společného původu studentů, která je měla přesvědčit o tom, že mají příliš mnoho nepřátel, než aby bojovali mezi sebou.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Dlouhé, vyčerpávající hodiny v oválné komnatě ponechávaly studentům jen málo času na zábavu. Sdíleli společná kasárna, ale kromě Hatch’netových lekcí měli spoustu dalších povinností, protože posluhovali starším studentům a mistrům, připravovali jídla a uklízeli budovu, takže měli sotva čas spát. Na konci prvního desetidne se potáceli únavou a Drizzt si uvědomil, že vzrušivé lekce mistra Hatch’neta jejich vyčerpání ještě zvětšují.</p>
<p>Drizzt přijímal celou situaci stoicky a považoval ji za mnohem lepší než šest let, během kterých sloužil matce a sestrám jako princ-páže. Ale přesto zažil Drizzt během prvních desetidnů v Bojové Magthere jedno velké zklamání. Zjistil, že se mu stýská po výcviku.</p>
<p>Jednou v noci seděl na kraji lůžka, před zářícíma očima si držel scimitar a vzpomínal na dlouhé hodiny, které trávil cvičnými souboji se Zaknafeinem.</p>
<p>„Za dvě hodiny máme lekci,“ připomněl mu Kelnozz ze sousedního lůžka. „Odpočiň si.“</p>
<p>„Cítím, jak vycházím ze cviku,“ odvětil Drizzt tiše. „Čepel mi připadá těžší, nevyvážená.“</p>
<p>„Ani ne za deset cyklů Narbondelu nás čeká velký souboj,“ řekl Kelnozz. „Tam se procvičíš víc než dost. Neboj, i kdybys během dnů s mistrem Tradice opravdu vypadl ze cviku, všechno se ti zase vrátí. Dalších devět let svoji dokonalou čepel skoro neodložíš!“</p>
<p>Drizzt schoval scimitar zpátky do pochvy a lehl si na postel. Jeho život ovládalo tolik sil – a začínal se obávat, že v budoucnu to nebude jiné – že neměl na vybranou a musel přijmout okolnosti své existence.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Tato část výcviku je u konce,“ oznámil mistr Hatch’net padesátého dne ráno. Do síně vstoupil další mistr, Dinin, a přinesl s sebou očarovanou železnou bednu, která se vznášela ve vzduchu a obsahovala skrovně vycpané dřevěné tyče, které se délkami a tvary podobaly všem možným drowím zbraním.</p>
<p>„Vyberte si cvičební tyč, která se nejvíce podobá vaší zvolené zbrani,“ vysvětlil Hatch’net, zatímco Dinin obcházel komnatu. Přistoupil k bratrovi a Drizzt ihned věděl, co si vybrat: dvě mírně zahnuté tyče asi tři a půl stopy dlouhé. Drizzt je zvedl a lehce s nimi sekl. Vahou a vyvážením se podobaly scimitarům, které jeho rukám připadaly tak známé.</p>
<p>„Ať je Daermon N’a’shezbaernon hrdý,“ zašeptal Dinin a šel dál.</p>
<p>Drizzt rádoby zbraně znovu protočil. Bylo načase, aby srovnal Zakovy lekce s ostatními.</p>
<p>„Vaše třída musí mít řád,“ řekl Hatch’net a Drizzt se opět soustředil na okolí. „Proto vyhlásíme velký souboj. Nezapomeňte, že vítěz může být jen jeden!“</p>
<p>Hatch’net s Dininem vyhnali studenty z oválné síně, a dokonce i z Bojové Magthere a dolů tunelem mezi dvěma strážícími pavoučími sochami do zadní části Tier Breche. Všichni studenti se poprvé ocitli za hranicemi Menzoberranzanu.</p>
<p>„Jaká jsou pravidla?“ zeptal se Drizzt Kelnozze, který šel v řadě vedle něj.</p>
<p>„Když mistr zavolá tvoje jméno, nastoupíš,“ odvětil Kelnozz.</p>
<p>„Pravidla souboje?“ zeptal se Drizzt.</p>
<p>Kelnozz po něm střelil nevěřícným pohledem. „Vyhrát,“ řekl prostě, jako by žádná jiná odpověď neexistovala.</p>
<p>Zakrátko dorazili do docela velké jeskyně, která tvořila arénu souboje. Ze stropu visely špičaté stalaktity a z podlahy trčely hroudy stalagmitů, které vytvářely křivolaké bludiště se slepými zákoutími a výklenky.</p>
<p>„Zvolte si strategii a výchozí bod,“ řekl mistr Hatch’net. „Velký souboj začne, až napočítáme do sta.“</p>
<p>Dvacet pět studentů vykročilo, někteří se zastavili, aby se rozhlédli kolem, jiní se rozběhli do šera labyrintu.</p>
<p>Drizzt se rozhodl, že si najde úzkou uličku, kde bude moct bojovat jeden na jednoho, a zrovna vyrazil nějakou najít, když ho někdo zezadu popadl.</p>
<p>„Spojíme se?“ nabídl Kelnozz.</p>
<p>Drizzt neodpověděl, protože netušil, jak dobrý drow je a jestli je to při tradičním střetnutí dovoleno.</p>
<p>„Ostatní se párují,“ naléhal Kelnozz. „Někteří budou bojovat dokonce ve třech. Spolu budeme mít šanci.“</p>
<p>„Mistr říkal, že vítěz může být jen jeden,“ namítl Drizzt.</p>
<p>„Když už to nebudu já, tak proč ne ty?“ odvětil Kelnozz se lstivým mrknutím. „Zbavíme se ostatních a pak rozhodneme mezi sebou.“</p>
<p>Znělo to rozumně, a protože Hatch’net napočítal už do sedmdesáti pěti, Drizzt neměl čas zvažovat možnosti. Poplácal Kelnozze po rameni a vedl nového spojence do bludiště.</p>
<p>Kolem stěn síně, a dokonce i přes její střed byly vybudovány můstky, které poskytly soudcujícím mistrům dobrý výhled na to, co se dole děje. Stálo jich tam dvanáct a všichni už se nemohli dočkat prvních soubojů, které jim umožní odhadnout talent mladé třídy.</p>
<p>„Sto!“ vykřikl Hatch’net z výšky.</p>
<p>Kelnozz vyrazil, ale Drizzt ho zastavil a přiměl ho zůstat stát v úzké chodbě mezi dvěma dlouhými stalagmitovými hroudami.</p>
<p>„Ať přijdou za námi,“ naznačil Drizzt znakovou řečí. Dřepl si a připravil se. „Ať se navzájem utahají. Naším spojencem je trpělivost!“</p>
<p>Kelnozz se uvolnil, protože si uvědomil, že udělal dobře, když se spojil s Drizztem.</p>
<p>Ale jejich trpělivost nebyla zkoušena dlouho, protože o chvíli později vrazil do jejich obranné pozice agresivní student, který se oháněl dlouhou tyčí ve tvaru oštěpu. Vrhl se rovnou na Drizzta, švihl tupým koncem zbraně, pak ji zprudka otočil a vší silou bodl. Rána měla rychle zabít a byla dokonale provedena.</p>
<p>Ale Drizztovi připadala jako nejprostší z útočných manévrů. Byla až příliš jednoduchá a Drizzt sotva dokázal uvěřit tomu, že by vycvičený student napadl zkušeného bojovníka tak přímým způsobem. Ale Drizzt se přesvědčil, že jde o skutečný útok, a ne o léčku, proto ho náležitě odrazil. Švihl scimitarům podobnými tyčemi proti směru hodinových ručiček, zasáhl oštěp jednou, pak druhou zbraní a neškodně jej zvedl nad útočníkova ramena.</p>
<p>Agresivního útočníka rozvinutá obrana zaskočila, odhalil se a ztratil rovnováhu. Sotva o zlomek vteřiny později, než se útočník vůbec stačil vzpamatovat, ho Drizzt bodl jednou, pak druhou tyčí do hrudi.</p>
<p>Tvář šokovaného studenta zalilo modré světlo a Drizzt vzhlédl k mistrovi s hůlkou, který na ně shlížel z římsy.</p>
<p>„Jsi poražen,“ oznámil mistr vysokému studentovi. „Padni, kde stojíš!“</p>
<p>Student střelil po Drizztovi vzteklým pohledem, ale poslušně padl k zemi jako kámen.</p>
<p>„Pojď,“ řekl Drizzt Kelnozzovi a střelil pohledem vzhůru po mistrově odhalujícím světle. „Všichni v okolí teď ví, kde jsme. Musíme si najít nový úkryt.“</p>
<p>Kelnozz se na okamžik zastavil a zadíval se kamarádův ladný, lovecký krok. Opravdu si zvolil dobře, když si vybral Drizzta, ale už po prvním střetu poznal, že pokud zůstanou se zkušeným šermířem poslední – což bylo víc než pravděpodobné – nebude mít žádnou šanci zvítězit.</p>
<p>Proběhli ostrou zatáčkou a narazili na dva protivníky. Kelnozz se rozběhl za tím, který se dal vyděšeně na útěk, a Drizzt se postavil druhému, jenž se oháněl tyčemi ve tvaru meče a dýky.</p>
<p>Po Drizztově tváři se rozlil široký, sebevědomý úsměv. Protivník přešel do útoku, který byl stejně prostý a rutinní jako útok muže s oštěpem, jehož se Drizzt tak snadno zbavil.</p>
<p>Stačilo několik rychlých otoček a obrátek, několik klepnutí do vnitřních stran nepřítelových zbraní a meč s dýkou se doširoka rozlétly. Drizzt zaútočil a opět bodl protivníka dvakrát do hrudi.</p>
<p>Objevilo se očekávané modré světlo. „Jsi poražen,“ ozvalo se mistrovo zavolání. „Padni, kde stojíš.“</p>
<p>Rozzuřený, tvrdohlavý student podle sekl po Drizztovi. Drizzt jednou zbraní ránu odrazil, druhou praštil protivníka do zápěstí, až mu meč vypadl z ruky na zem.</p>
<p>Útočník si sevřel zhmožděné zápěstí, ale to byl nejmenší z jeho problémů. Z mistrovy hůlky vystřelil oslepující záblesk světla, zasáhl studenta přímo do hrudi a odmrštil ho deset stop zpátky. Narazil do stalagmitové hroudy, zhroutil se na zem a sténal bolestí. Jeho spálené tělo na pozadí studeného šedého kamene jasně zářilo.</p>
<p>„Jsi poražen!“ zopakoval mistr.</p>
<p>Drizzt vyrazil k padlému drowovi, aby mu pomohl, ale mistr důrazně rozkázal: „Ne!“</p>
<p>Pak se Drizztovi po boku objevil Kelnozz. „Utekl,“ začal, ale pak se rozesmál, když uviděl padlého studenta. „Když mistr zavolá, jsi ze hry!“ vysvětlil, když se na něj Drizzt zadíval prázdným pohledem.</p>
<p>„Pojď,“ pokračoval Kelnozz. „Bitva je v plném proudu. Najděme si nějakou zábavu!“</p>
<p>Drizztovi připadalo, že jeho společník je na někoho, kdo ještě ani nepozvedl zbraň, až příliš domýšlivý. Ale jen pokrčil rameny a následoval ho.</p>
<p>Další souboj už nebyl tak snadný. Ocitli se v uličce, do které ústily další dvě a která se klikatila mezi několika skalnatými útvary, a stanuli tváří v tvář skupině tří drowů – Drizzt s Kelnozzem si uvědomili, že to jsou šlechtici vládnoucích rodů.</p>
<p>Drizzt se vrhl na dva nalevo, kteří bojovali každý jedním mečem, zatímco Kelnozz se postavil třetímu. Drizzt měl s bojem proti několika protivníkům jen málo zkušeností, ale Zak ho na způsoby takového boje dobře připravil. Napřed se jen bránil, pak zapadl do pohodlného rytmu a nechal protivníky, ať se unaví a udělají osudnou chybu.</p>
<p>Ale protivníci byli lstiví a znali navzájem své pohyby. Jejich útoky se doplňovaly a napadaly Drizzta zeširoka a z protilehlých úhlů.</p>
<p>Zak kdysi řekl, že Drizzt dokáže bojovat oběma rukama, což nyní také dokázal. Scimitary se pohybovaly nezávisle na sobě, ale přesto v dokonalé souhře, a odrážely každý útok.</p>
<p>Mistr Hatch’net přihlížel s Dininem z nedaleké římsy. Na Hatch’neta udělal Drizzt dojem a Dinin se nadýmal pýchou.</p>
<p>Drizzt viděl, jak protivníkům sílí ve tvářích podráždění, a poznal, že se mu brzy naskytne příležitost zaútočit. Pak se ho rozhodli zmást, bodali a jejich tyče přitom byly od sebe vzdáleny sotva několik palců.</p>
<p>Drizzt se k nim obrátil bokem, levým scimitarem bleskurychle zahákl oba meče a útok odrazil. Pak využil setrvačnosti, padl na koleno čelem k protivníkům a dvakrát rychle a nízko bodl volnou pravou rukou. Oba je zasáhl přímo do rozkroku.</p>
<p>Studenti upustili zbraně, chytili se za pohmožděné části těla a svalili se na kolena. Drizzt vyskočil a snažil se najít slova omluvy.</p>
<p>Hatch’net souhlasně kývl a spolu s Dininem zaměřil světlo na studenty na kolenou.</p>
<p>„Pomoz mi!“ vykřikl Kelnozz zpoza stěny stalagmitů.</p>
<p>Drizzt se vrhl do otvoru ve stěně, překulil se, vyskočil na nohy a sekl scimitarem zpět, čímž se zbavil čtvrtého protivníka, který se ukrýval, aby ho mohl bodnout do zad. Drizzt se zastavil a zadíval se na nejnovější oběť. Ani si neuvědomil, že tam muž stojí, a přesto to byl dokonalý zásah!</p>
<p>Hatch’net tiše hvízdl a přesunul světlo na nejnovějšího padlého. „Je dobrý!“ vydechl mistr.</p>
<p>Drizzt zahlédl Kelnozze, kterého o kousek dál povalil protivník obratnými manévry téměř na záda. Drizzt mezi ně skočil a odrazil útok, který by Kelnozze bezpochyby vyřídil.</p>
<p>Nejnovější protivník se oháněl dvěma mečům podobnými holemi a ukázal se být Drizztovou doposud největší výzvou. Napadl Drizzta složitým sledem klamných útoků a otoček a víc než jednou ho přinutil přenést váhu na paty.</p>
<p>„Berg’inyon z rodu Baenre,“ zašeptal Hatch’net Dininovi. Dinin pochopil, co to znamená, a doufal, že mladší bratr zkoušku zvládne.</p>
<p>Berg’inyon nebyl pro své vznešené příbuzné žádným zklamáním. Byl zkušený, dokonale se ovládal a s Drizztem kolem sebe dlouhé minuty tančili, aniž by se některý z nich dostal do výhody. Ale pak Berg’inyon zaútočil pohybem, který Drizzt znal nejlépe ze všech: dvojitým nízkým bodnutím.</p>
<p>Drizzt překřížil zbraně a sekl dolů v dokonalém pohybu a v odpovídající reakci, přesně jak mu Zaknafein ukázal. Ale Drizzt nebyl nikdy spokojený, proto zareagoval instinktivně, hbitě vykopl mezi jílci zkřížených čepelí a zasáhl protivníka do tváře. Omráčený syn rodu Baenre narazil zády na skálu.</p>
<p>„Věděl jsem, že je to špatně!“ vykřikl Drizzt a už se těšil, až dostane příležitost Zakovo dvojité bodnutí dolů přetavit ve vlastní výhodu.</p>
<p>„Je dobrý,“ vydechl Hatch’net a obrátil se k zářícímu společníkovi.</p>
<p>Omámený Berg’inyon se nedokázal probojovat ven z nevýhodného postavení. Obklopil se koulí temnoty, ale Drizzt se do ní vrhl, víc než ochotný bojovat poslepu.</p>
<p>Drizzt napadl syna rodu Baenre rychlým sledem útoků a nakonec mu přitiskl jednu z tyčí na odhalený krk.</p>
<p>„Jsem poražený,“ přiznal Baenre, když ucítil hůl na krku. Mistr Hatch’net zvolání uslyšel a rozptýlil temnotu. Berg’inyon odložil zbraně na kámen, klesl k zemi a tvář mu ozářilo modré světlo.</p>
<p>Drizzt nedokázal potlačit široký úsměv. Copak tu není nikdo, kdo by mě byl schopen porazit? přemýšlel.</p>
<p>Náhle ucítil prudkou ránu do hlavy, která ho srazila na kolena. Otočil se právě včas, aby zahlédl, jak Kelnozz odchází.</p>
<p>„Hlupák,“ zasmál se Hatch’net, posvítil na Drizzta a obrátil se k Dininovi. „Dobrý, ale hlupák.“</p>
<p>Dinin si založil paže na hrudi a tvář mu teď žhnula hanbou a vztekem.</p>
<p>Drizzt ucítil na tváři studený kámen, ale dokázal myslet jen na minulost, na Zaknafeinovo uštěpačné, ale bolestivě přesné prohlášení: „Takové jsou naše zvyky!“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />13</strong></p>
<p>CENA VÍTĚZSTVÍ</p>
<p>„Podvedl jsi mě,“ řekl Drizzt Kelnozzovi tu noc v kasárnách. Komnata byla temná a nikdo jiný se ani nepohnul, protože je boj a nekonečné posluhování starším studentům vyčerpaly.</p>
<p>Kelnozz hádku očekával. Hned na začátku, když se ho Drizzt zeptal na pravidla boje, poznal, jak je naivní. Zkušený drowí válečník, a obzvláště šlechtic, měl vědět, měl chápat, že jediným pravidlem je za každou cenu zvítězit. A Kelnozz také věděl, že ho pošetilý mladý Do’Urden za to, co udělal, nenapadne – Drizzt neznal pomstychtivost.</p>
<p>„Proč?“ naléhal Drizzt, protože mu samolibý poddaný rodu Kenafin neodpověděl.</p>
<p>Drizzt mluvil tak hlasitě, že se Kelnozz nervózně rozhlédl. Měli spát. Kdyby je mistr zaslechl…</p>
<p>„Co na tom nechápeš?“ zeptal se Kelnozz znakovou řečí a Drizztovy na teplo citlivé oči zřetelně viděly zář, která sálala z jeho prstů. „Udělal jsem přesně to, co jsem měl, i když si teď myslím, že jsem měl ještě chvíli počkat. Kdybys jich porazil ještě víc, mohl jsem se umístit líp než třetí.“</p>
<p>„Kdybychom spolupracovali, jak jsme se dohodli, mohl jsi vyhrát nebo skončit nanejvýš druhý,“ odvětil Drizzt znaky a ostré pohyby jeho rukou odrážely vztek.</p>
<p>„Určitě druhý,“ odvětil Kelnozz. „Od začátku jsem věděl, že se s tebou nemůžu srovnávat. Jsi nejlepší šermíř, jakého jsem kdy viděl.“</p>
<p>„Ne podle mistrů,“ zabručel Drizzt nahlas.</p>
<p>„Být osmý není tak strašné,“ zašeptal Kelnozz. „Berg’inyon skončil desátý, a to patří k vládnoucímu rodu Menzoberranzanu. Měl bys být rád, že ti ostatní studenti tvé postavení nezávidí.“ Zašoupání za dveřmi komnaty přimělo Kelnozze vrátit se zpět ke znakové řeči. „Vyšší postavení znamená, že si musím mnohem líp hlídat záda, aby mě do nich někdo nebodl.“</p>
<p>Drizzt nechal Kelnozzovu narážku být. Odmítal uvěřit tomu, že by Akademie takovou zradu tolerovala. „Berg’inyon byl nejlepší bojovník, na kterého jsem ve velkém souboji narazil,“ řekl znaky. „Kdybych nezasáhl, dostal by tě.“</p>
<p>Kelnozz potlačil úsměv. „Berg’inyon může klidně dělat kuchaře nějakému podřadnému rodu, vůbec mě nezajímá,“ zašeptal ještě tišeji než dřív – protože syn rodu Baenre spal jen několik yardů od něj. „Je desátý a já, Kelnozz z Kenafinu, třetí!“</p>
<p>„Já jsem osmý,“ řekl Drizzt a do hlasu se mu vloudilo neobvyklé ostří, spíše vztek než žárlivost, „ale porazil bych tě jakoukoli zbraní.“</p>
<p>Kelnozz pokrčil rameny, což v infračerveném spektru vypadalo podivně rozmazaně. „Ale neporazil jsi mě,“ řekl znaky. „Já souboj vyhrál.“</p>
<p>„Souboj?“ zalapal Drizzt po dechu. „Zradil jsi mě, to je vše!“</p>
<p>„Ale kdo z nás vyhrál?“ připomněl Kelnozz důrazně. „Koho ozářilo modré světlo mistrovy hůlky?“</p>
<p>„Čest vyžaduje, aby se každý souboj řídil pravidly,“ zavrčel Drizzt.</p>
<p>„Existuje jen jedno pravidlo,“ vyštěkl Kelnozz. „Cokoli, co ti projde, je správné. Vyhrál jsem náš souboj, Drizzte Do’Urdene, a mám vyšší postavení! Jen na tom záleží!“</p>
<p>Během hádky příliš zvýšili hlasy. Dveře se rozlétly a na prahu se objevil mistr, kterého zezadu jasně ozářila modrá světla chodby. Oba studenti se rychle převrátili na bok a zavřeli oči – a ústa.</p>
<p>Ale díky Kelnozzovu poslednímu prohlášení došel Drizzt k moudrému prozření. Uvědomil si, že jeho přátelství s Kelnozzem skončilo – a možná přátelé ani nikdy nebyli.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Viděl jsi ho?“ zeptal se Alton a prsty přitom nervózně bubnoval na desku stolu v nejvyšší komnatě soukromého příbytku. Alton poslal mladší studenty Čarodějce, aby ohořelý pokoj opravili, ale stěny stále hyzdily spáleniny, které připomínaly Altonovu ohnivou kouli.</p>
<p>„Viděl,“ odvětil Masoj. „Slyšel jsem, že to se zbraněmi opravdu umí.“</p>
<p>„Po velkém souboji je ve třídě osmý,“ řekl Alton, „to je dobrý výkon.“</p>
<p>„Podle všeho je natolik dobrý, aby byl první,“ řekl Masoj. „Jednoho dne titul získá. Raději bych si na něj dával pozor.“</p>
<p>„Nikdy se titulu nedožije!“ slíbil Alton. „Rod Do’Urden je na fialovookého mladíka náležitě pyšný, proto jsem se rozhodl, že Drizzt bude první obětí mé pomsty. Jeho smrt zrádné Matroně Zlovůli ublíží!“</p>
<p>Masoj však viděl menší problém a rozhodl se ho jednou provždy vyřešit. „Nezkřivíš mu ani vlas,“ varoval Altona. „Ani se k němu nepřiblížíš.“</p>
<p>Altonův hlas zněl stejně ponuře. „Čekal jsem dvě desetiletí…“ začal.</p>
<p>„A můžeš počkat ještě několik dalších,“ odsekl Masoj. „Nezapomeň, že jsi se na pozvání Matrony SiNafay stal členem rodu Hun’ett. Takové spojenectví vyžaduje poslušnost. Matrona SiNafay – naše Matrona matka – mě pověřila, abych se o Drizzta Do’Urdena postaral, a já úkol splním.“</p>
<p>Alton se opřel o opěradlo křesla na opačné straně stolu, složil kyselinou rozežranou bradu do štíhlé dlaně a pečlivě slova tajného partnera zvážil.</p>
<p>„Matrona SiNafay má plány, které ti přinesou pomstu, po níž tolik toužíš,“ pokračoval Masoj. „Ale varuji tě, Altone DeVir,“ zavrčel a zdůraznil přitom, že jeho příjmení není Hun’ett, „jestli rozpoutáš válku s rodem Do’Urden nebo ho nějakým násilným činem, který Matrona SiNafay neposvětila, zaženeš do obranného postavení, obrátíš proti sobě hněv rodu Hun’ett. Matrona SiNafay tě odhalí jako vraha a podvodníka a potrestá tvé ubohé kosti tak krutě, jak jen jí to vládnoucí rada dovolí.“</p>
<p>Alton neměl co namítnout. Kromě rodu Hun’ett neměl žádnou rodinu. Kdyby se SiNafay obrátila proti němu, nenašel by žádné spojence. „Jaké má SiNafay… Matrona SiNafay… s rodem Do’Urden plány?“ zeptal se klidně. „Pověz mi o mé pomstě, abych mučivé roky přežil.“</p>
<p>Masoj věděl, že musí být opatrný. Matka mu sice nepřikázala, že nesmí Altonovi jejich plány prozradit, ale Masoj si uvědomil, že kdyby chtěla, aby je výbušný DeVir znal, pověděla by mu o nich sama.</p>
<p>„Řekněme, že moc rodu Do’Urden roste, takže se stává skutečným nebezpečím pro všechny velké rody,“ zapředl Masoj, jenž miloval intriky, které předcházely válce. „Vzpomeň si na pád rodu DeVir, který dokonale zničili a nezanechali žádnou stopu. Mnohým menzoberranzanským šlechticům by se ulevilo, kdyby…“ Odmlčel se, protože mu došlo, že už možná řekl příliš.</p>
<p>Ale podle toho, jak Altonovi zajiskřilo v očích, Masoj poznal, že učitele navnadil natolik, že bude trpělivý.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Akademie přinesla Drizztovi mnohá zklamání, a to obzvláště v prvním roce, kdy na Drizztovo vědomí s tvrdohlavou neodbytností útočily temné skutečnosti drowí společnosti, na které Zaknafein sotva poukázal. Zvažoval lekce o nenávisti a nedůvěře, přičemž na jednu misku vah položil názory mistrů, na druhou pak stejná slova ve světle jiné logiky, kterou přijal jeho starý učitel. Pravda mu připadala tak nejednoznačná, tak těžce definovatelná. Ale Drizzt pochopil, že jednu skutečnost popřít nemůže: Jediní zrádci, s nimiž se za svůj krátký život setkal – a že jich nebylo málo – byli drowí elfové.</p>
<p>Fyzický výcvik v Akademii, nekonečné hodiny soubojů a tajných technik se Drizztovi líbily mnohem víc. Se zbraněmi v rukou se osvobodil od zneklidňujících otázek, pravdy a lží.</p>
<p>Tady vynikal. Drizzt vstoupil do Akademie s mnohem lepším výcvikem a zkušenostmi než ostatní studenti a propast mezi nimi se během vysilujících měsíců ještě zvětšovala. Naučil se nepřijímat prostě obrany a útoky mistrů, ale vytvářet vlastní metody a inovace, které se vždy alespoň vyrovnaly – a většinou dokonce překonaly – standardním technikám.</p>
<p>Dinin zpočátku naslouchal tomu, jak mistři chválí bojové dovednosti jeho bratra, s rostoucí hrdostí. Ale jak se komplimenty množily, nejstarší syn Matrony Zlovůle znervózněl. Dinin byl Prvním synem rodu Do’Urden, přičemž titul získal po Nalfeinově vraždě. Drizzt měl potenciál stát se nejlepším šermířem v celém Menzoberranzanu, ale byl Druhým synem, a možná toužil po Dininově titulu.</p>
<p>A stejně tak neunikla brilantnost Drizztových šermířských dovedností ani jeho spolužákům. Až příliš často ji okusili na vlastní kůži! Hleděli na Drizzta se zuřivou žárlivostí a přemýšleli, jestli se někdy dokáží vířícím scimitarům postavit. Drowí elfové však byli prakticky založení. Mladí studenti strávili větší část životů tím, že sledovali, jak starší rodů překrucují každou situaci ve svůj prospěch. Všichni pochopili, jak cenný spojenec Drizzt Do’Urden je, a proto Drizzta zavalili následující rok před velkým soubojem nabídkami partnerství.</p>
<p>Drizzta však nejvíce překvapila žádost Kelnozze z rodu Kenafin, který ho předchozí rok zradil. „Zase se spojíme? Tentokrát se dostaneme až na vrchol,“ nabídl nadutý mladý bojovník, když kráčel vedle Drizzta tunelem do připravené jeskyně. Obešel Drizzta a zastavil se před ním, jako by byli nejlepší přátelé. Předloktí si opřel o jílce zbraní u opasku a po tváři se mu rozlil až příliš přátelský úsměv.</p>
<p>Drizzt ani nedokázal odpovědět. Obrátil se a vyrazil pryč, ale celou dobu se přitom okatě ohlížel přes rameno.</p>
<p>„Proč tě to tak překvapuje?“ naléhal Kelnozz a pospíšil si, aby ho dohonil.</p>
<p>Drizzt se k němu zprudka otočil. „Jak bych se s tebou mohl spojit, když jsi mě zradil?“ zavrčel. „Nezapomněl jsem na tvůj trik.“</p>
<p>„A o to tu jde,“ hádal se Kelnozz. „Tento rok jsi obezřetnější. Musel bych být hlupák, kdybych se o něco takového znovu pokusil!“</p>
<p>„Jak jinak bys mohl vyhrát?“ řekl Drizzt. „V otevřené bitvě mě nedokážeš porazit.“ Nevychloubal se, prostě říkal pravdu, kterou Kelnozz přijal stejně snadno jako Drizzt.</p>
<p>„Druhé místo je velmi vážené,“ namítl Kelnozz.</p>
<p>Drizzt se na něj zamračil. Věděl, že se Kelnozz spokojí jen s naprostým vítězstvím. „Pokud na sebe v souboji narazíme,“ řekl chladně s konečnou platností, „pak jako soupeři.“ Znovu vyrazil a tentokrát ho Kelnozz nenásledoval.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Štěstěna poskytla toho dne Drizztovi jistou míru zadostiučinění, protože jeho prvním protivníkem a první obětí ve velkém souboji nebyl nikdo jiný než bývalý partner. Drizzt našel Kelnozze ve stejné chodbičce, kterou předchozího roku použili pro její snadnou bránitelnost, a zbavil se ho hned první útočnou kombinací. Drizztovi se nějak podařilo při vítězném bodnutí zadržet ruku, ačkoli toužil bodnout Kelnozze do žeber vší silou.</p>
<p>Drizzt se pak ukryl ve stínech a opatrně volil cestu, dokud řady bojujících studentů neprořídly. Drizzta provázela pověst, která ho nutila být mimořádně obezřetným, protože jeho spolužáci by považovali za společnou výhodu, kdyby se mohli někoho tak zkušeného zbavit hned na začátku souboje. Drizzt bojoval sám, proto musel pečlivě zvažovat každý souboj a ujistit se, že protivník neukrývá tajného spojence.</p>
<p>Takto se Drizzt cítil nejjistější, proto se dokázal výzvě postavit. Po dvou hodinách zůstalo už jen pět soupeřů a po dalších dvou hodinách hry na kočku a myš už jen dva. Drizzt a Berg’inyon Baenre.</p>
<p>Drizzt vstoupil na otevřené prostranství jeskyně: „Vylez, studente Baenre!“ zakřičel. „Skončeme to otevřeně a čestně!“</p>
<p>Dinin, který z římsy vše sledoval, potřásl nevěřícně hlavou.</p>
<p>„Vzdal se výhody,“ řekl mistr Hatch’net, jenž stál vedle Prvního syna rodu Do’Urden. „Je lepší šermíř, takže Berg’inyon zneklidněl a nebyl si jistý, co Drizzt udělá. Ale tvůj bratr se teď prozradil, odhalil svoji pozici.“</p>
<p>„Pořád je to hlupák,“ zabručel Dinin.</p>
<p>Hatch’net si všiml, že se Berg’inyon vplížil za stalagmitovou hroudu několik yardů za Drizztem. „Brzy to skončí.“</p>
<p>„Bojíš se?“ zakřičel Drizzt do tmy. „Pokud si opravdu zasloužíš první příčku, jak se chvástáš, tak vylez a postav se mi. Dokaž svá slova, Berg’inyone Baenre, nebo mlč!“</p>
<p>Drizzt rychlý pohyb za sebou očekával, proto se hbitě odkulil stranou.</p>
<p>„Boj není jenom šermování!“ vykřikl syn rodu Baenre a oči mu zaplály, protože se zjevně ocitl ve výhodě.</p>
<p>Ale Berg’inyon v tu chvíli zavrávoral, protože zakopl o drát, který Drizzt natáhl, a přistál přímo na obličeji. Drizzt na něj bleskurychle skočil a přitiskl mu hrot tyče na krk.</p>
<p>„To už jsem taky zjistil,“ odvětil Drizzt ponuře.</p>
<p>„A tak se stal Do’Urden šampiónem,“ poznamenal Hatch’net a zacílil modré světlo na tvář poraženého syna rodu Baenre. Hatch’net pak vymazal Dininovi široký úsměv z tváře moudrou připomínkou: „První synové by si měli na Druhé syny s takovými dovednostmi dávat pozor.“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Vítězství ve druhém roce přineslo Drizztovi jen málo hrdosti, větší uspokojení mu poskytly zlepšující se bojové dovednosti. Cvičil celou dobu, kdy byl vzhůru a neposluhoval starším studentům. Jeho povinností s lety ubývalo – nejmladší studenti se nadřeli nejvíce – a Drizzt měl víc a víc času na soukromý výcvik. Užíval si tance čepelí a harmonie pohybů. Scimitary se staly jeho jedinými přáteli, jedinou věcí, které se odvážil důvěřovat.</p>
<p>Třetí rok i ten následující velký souboj opět vyhrál, a to navzdory tomu, že se proti němu mnozí spikli. Učitelům začalo být jasné, že Drizzta nikdo ve třídě neporazí, proto ho další rok umístili do velkého souboje studentů o tři roky starších. Vyhrál i ten.</p>
<p>Akademie však byla místem s nejpevnější strukturou v Menzoberranzanu, a i když Drizztovy pokročilé bojové dovednosti jakoukoli strukturovanost popíraly, doba studia mu nemohla být zkrácena. Jako bojovník stráví v Akademii deset let, což ve srovnání s třicetiletým studiem kouzelníka v Čarodějci nebo s padesáti lety budoucích kněžek v Arach-Tinilithu zase nebylo tak dlouho. Zatímco bojovníci zahajovali výcvik v raném věku dvaceti let, kouzelníci nesměli začít se studiem před dvacátými pátými narozeninami, a kněžky musely dokonce čekat do čtyřiceti let.</p>
<p>První čtyři roky v Bojové Magthere se výcvik soustředil na boj jeden na jednoho, na zacházení se zbraněmi. V tomto ohledu nemohli mistři naučit Drizzta téměř nic, co už by mu neukázal Zaknafein.</p>
<p>Ale pak začala být výuka složitější. Mladí drowí válečníci se celé dva roky učili skupinovým bojovým technikám s jinými válečníky a následující tři roky pak zapracovávali tyto taktiky do boje po boku kouzelníků a kněžek, a také proti nim.</p>
<p>Poslední rok v Akademii vzdělání bojovníků završoval. Prvních šest měsíců strávili v Čarodějci, kde se učili základům magie, a zbývajících šest před absolutoriem pod vedením kněžek Arach-Tinilithu.</p>
<p>A po celou dobu jim přitom vtloukali do hlavy pravidla a poučky, které tolik milovala Pavoučí královna, lži a nenávisti, které udržovaly drowí společnost ve stavu kontrolovaného chaosu.</p>
<p>Pro Drizzta se Akademie stala osobní výzvou, soukromou učebnou v neproniknutelném lůně vířících scimitarů. Uvnitř adamantinových zdí, které si kolem sebe čepelemi vytvořil, dokázal Drizzt ignorovat mnohé nespravedlnosti, kterých si ve svém okolí všímal, a do jisté míry se obrnil proti slovům, která by mu jinak otrávila mysl. Akademie byla místem ctižádosti a zrady, líhní smrtícího, vše pohlcujícího hladu po moci, který poznamenával veškerý život drowů.</p>
<p>Drizzt si slíbil, že přežije nepoznamenán.</p>
<p>Ale jak roky míjely a bitvy nabývaly na brutalitě, Drizzt si čas od času uvědomil, že se nevědomky ocitl v situaci, kterou nemohl pominout zas až tak snadno.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />14</strong></p>
<p>NÁLEŽITÁ ÚCTA</p>
<p>Pohybovali se křivolakými tunely tiše jako šeptající vánek, našlapovali opatrně a každý krok zakončovali ostražitým postojem. V Bojové Magthere studovali už devátým rokem a vně jeskyně Menzoberranzanu nyní cvičili stejně často jako uvnitř. Za opaskem už neměli zasunuté vycpané hole. V pochvách teď nosili adamantinové zbraně s dokonalým, smrtícím ostřím.</p>
<p>Tunely se kolem nich občas sevřely, takže se úzkým průchodem sotva dokázal protáhnout jeden temný elf. Jindy se studenti ocitli v obrovských jeskyních, ve kterých nezahlédli strop ani stěny. Byli drowí válečníci vycvičení k boji v jakémkoli prostředí Temných říší a znali zvyky všech nepřátel, na které mohli narazit.</p>
<p>Mistr Hatch’net nazýval tento dril „cvičné hlídky“, ale zároveň studenty varoval, že i „cvičné hlídky“ často narazí na nestvůry, které jsou velmi skutečné a nepřátelské.</p>
<p>Drizzt, který stále patřil k nejlepším studentům ve třídě a stál na jejím vrcholu, svoji skupinu vedl a mistr Hatch’net spolu s deseti dalšími studenty ho v zástupu následovali. Z původních dvaceti pěti žáků jich v Drizztově třídě zůstalo dvacet dva. Jednoho propustili – a následně popravili – za nezdařený pokus o vraždu vysoce postaveného studenta, druhého zabili ve výcvikové aréně a třetí zemřel z přirozených příčin v posteli – dýka v srdci život přirozeně ukončí.</p>
<p>V jiném tunelu o kus dál vedl Berg’inyon Baenre, který zaujímal ve třídě druhé nejvyšší postavení, mistra Dinina a druhou půlku třídy na podobné cvičení.</p>
<p>Den po dni se všichni ze všech sil snažili nepolevovat v ostražitosti. Za tři měsíce cvičných hlídek narazili jen na jediného netvora, jeskynního rybáře, odporného, krabovi podobného obyvatele Temných říší. Ale i tento střet přinesl jen krátké rozrušení a žádnou praktickou zkušenost, protože jeskynní rybář proklouzl po vysokých výstupcích kolem dřív, než mohla drowí patrola zaútočit.</p>
<p>Ale Drizzt cítil, že to tento den bude jiné. Možná za to mohlo neobvyklé ostří v hlase mistra Hatch’neta nebo chvění kamenů v jeskyni, jemná vibrace, která Drizztovo podvědomí upozornila na další tvory v bludišti tunelů. Ať už to bylo jakkoli, Drizzt se naučil poslouchat instinkty, proto ho nepřekvapilo, když koutkem oka zahlédl v jednom z bočních tunelů výmluvný záblesk tepelného zdroje. Dal hlídce znamení, aby se zastavila, pak vyšplhal na uzounkou římsu nad vstupem do chodby.</p>
<p>Když se vetřelec vynořil z tunelu, zjistil, že leží na zádech a na krku má zkřížené scimitary. Drizzt ustoupil hned, jakmile zjistil, že jeho obětí je drowí student.</p>
<p>„Co tady děláš?“ obořil se na vetřelce mistr Hatch’net. „Víš, že v tunelech vně Menzoberranzanu se smí pohybovat jen hlídky.“</p>
<p>„Omlouvám se, mistře,“ žadonil student. „Přináším zprávy.“</p>
<p>Celá hlídka se nahrnula blíž, ale Hatch’net je zamračením přiměl ustoupit a Drizztovi rozkázal, aby studenty rozestavil v obranném postavení.</p>
<p>„Zmizelo dítě,“ pokračoval student, „princezna z rodu Baenre! V tunelech zahlédli netvory!“</p>
<p>„Jaké netvory?“ zeptal se Hatch’net. Odpovědělo mu zacvakání, jako když do sebe narazí dva kameny.</p>
<p>„Hákovci!“ řekl Hatch’net Drizztovi znakovou řečí. Drizzt netvory na vlastní oči nikdy nespatřil, ale věděl o nich dost, aby pochopil, proč mistr Hatch’net přešel do tichého kódu. Hákovci se při lovu řídili sluchem, který měli bystřejší než jakýkoli jiný tvor v Temných říších. Drizzt ihned předal zprávu ostatním a ti zůstali naprosto tiše stát a čekali na mistrův rozkaz. Posledních devět let cvičili právě pro takové situace a jen zpocené dlaně prozrazovaly, že mladí drowové nejsou tak dokonale připravení, jak vypadají.</p>
<p>„Temné koule hákovce nezmatou,“ řekl Hatch’net hlídce kódem. „A nezastaví je ani tohle.“ Ukázal na drobnou kuš s otráveným šípem, kterou drowové běžně používali při prvním útoku. Hatch’net kuš odložil a tasil tenký meč.</p>
<p>„Musíte najít otvor v netvorově kostěném krunýři,“ připomněl ostatním, „a zabodnout mu zbraň do masa.“ Poklepal Drizzta po rameni a ostatní studenti se zařadili do zástupu za ně.</p>
<p>Cvakání bylo jasně slyšet, ale protože se odráželo od kamenných stěn tunelů, drowy jen mátlo. Hatch’net nechal Drizzta vést a udělalo na něj dojem, když student brzy přišel celé záležitosti s ozvěnou na kloub. Drizzt se pohyboval sebejistě, ačkoli se mnozí drowové v hlídce vyděšeně rozhlíželi, protože nedokázali odhadnout, kde nebo jak daleko se nebezpečí nachází.</p>
<p>Ale pak k nim dolehl zvuk, který je přimrazil na místě. Přehlušil rámus, který vydávala cvakající monstra, a ozýval se znovu a znovu, až hlídku obklopila šílená ozvěna děsivého křiku. Byl to křik dítěte.</p>
<p>„Princezna z rodu Baenre!“ naznačil Hatch’net Drizztovi. Mistr začal vydávat rozkazy a seřazovat jednotku do útočné formace, ale Drizzt na rozkazy nečekal. Když křik zaslechl, zachvěl se odporem, a když se ozval znovu, v levandulových očích mu vzplanuly rozzlobené plamínky.</p>
<p>Drizzt vyrazil tunelem s chladnými scimitary před sebou. Hatch’net hlídku přeskupil a rychle se vydali za ním. Nelíbilo se mu, že by měl ztratit tak šikovného studenta, jakým byl Drizzt, ale na druhou stranu měl Drizztův neuvážený čin i své kladné stránky. Když ostatní uvidí, jak nejlepší ze třídy kvůli pošetilosti zemře, bude to pro ně lekce, na kterou hned tak nezapomenou.</p>
<p>Drizzt proběhl ostrou zatáčkou, pak dlouhým, rovným tunelem s popraskanými stěnami. Teď už neslyšel žádnou ozvěnu, jen hladové cvakání čekajících zrůd a tichý pláč dítěte.</p>
<p>Jeho bystré uši zachytily tiché zvuky hlídky za ním a Drizzt věděl, že když je slyší on, hákovci už o nich ví také. Drizzt nedokázal potlačit vášeň a naléhavost, které v něm úkol probudil. Vyšplhal na římsu deset stop nad zemí a doufal, že vede celou chodbou. Když se protáhl poslední zatáčkou, dokázal tělesné teplo netvorů pod studenými kostěnými krunýři, pod ulitami, které se teplotou skoro vyrovnaly okolní skále, sotva rozeznat</p>
<p>Zahlédl pět obrovských zrůd. Dvě se tiskly ke skále a chránily chodbu, tři se krčily ve slepé chodbě vzadu a hrály si s nějakým plačícím tvorem.</p>
<p>Drizzt sebral odvahu, plížil se dál po římse a používal všechny dovednosti, které se kdy naučil, k tomu, aby se protáhl kolem hlídek. Pak uviděl malou princeznu, jak leží u nohou jedné z nestvůr. Podle vzlykotu Drizzt poznal, že ještě žije. Drizzt neměl v úmyslu s netvory bojovat, pokud se tomu dokáže vyhnout. Doufal, že kolem nich proklouzne a dítě jim ukradne.</p>
<p>Ale hlídka najednou vyrazila ze zatáčky v chodbě a přiměla Drizzta k činu. „Hlídky!“ vykřikl a pravděpodobně tak zachránil život těm, kdo běželi první.</p>
<p>Drizzt pak prudce obrátil pozornost zpět ke zraněnému dítěti, protože jeden z hákovců zvedl těžkou nohu s drápy, aby je rozdrtil.</p>
<p>Netvor byl skoro dvakrát tak velký jako Drizzt a alespoň pětkrát těžší. Byl vyzbrojen tvrdým krunýřem, obrovskými tlapami s drápy a dlouhým, mocným zobákem. Mezi Drizztem a dítětem stáli tři.</p>
<p>Ale v tento hrozivý, kritický okamžik Drizzta nic z toho nezajímalo. Strach o dítě překonal všechny obavy. Byl drowí válečník, bojovník vycvičený a vyzbrojený pro bitvu, ale dítě bylo bezbranné a bezmocné.</p>
<p>Dva z hákovců se vrhli k římse a přesně to Drizzt potřeboval. Postavil se, přeskočil je a dopadl v bojovém postavení vedle zbývajícího netvora. Zrůda se ihned přestala o dítě zajímat, protože ji Drizztovy scimitary neodbytně sekaly do obličejového krunýře v zoufalé snaze najít v něm mezeru.</p>
<p>Hákovec ustoupil, přemohla ho protivníkova zuřivost a on nebyl schopen bolestivé, bleskurychlé pohyby čepelí zachytit.</p>
<p>Drizzt pochopil, že se ocitl ve výhodě, ale zároveň věděl, že mu zbylí dva brzy vpadnou do zad. Nepolevil. Opustil pozici vedle netvora, překulil se, aby mu zabránil v ústupu, skočil mezi stalagmitům podobné nohy a podrazil je. Pak se na hákovce vrhl a zuřivě bodal, zatímco nestvůra sebou bezmocně plácala na břiše.</p>
<p>Netvor se zoufale snažil zareagovat, ale jeho krunýř byl příliš těžký, než aby dokázal útokům uhýbat.</p>
<p>Drizzt věděl, že jeho vlastní situace je ještě zoufalejší. V chodbě se rozpoutala bitva, ale Hatch’net s ostatními se nemohl dostat přes hlídky včas, aby zastavili dva hákovce, kteří mu bezpochyby útočili na záda. Zdravý rozum Drizzta nabádal, aby nechal hákovce být, uskočil a zaujal obranné postavení.</p>
<p>Ale dětské výkřiky plné agónie byly silnější než zdravý rozum. Drizztovy oči planuly takovou zuřivostí, že i hloupý hákovec poznal, že jeho dny jsou sečteny. Drizzt sepnul hroty scimitarů do V a vší silou bodl netvora do temene. Všiml si, že tvorův krunýř mírně praskl, proto zkřížil jílce zbraní, obrátil je a udělal do netvorovy zbroje díru. Pak srazil jílce dohromady, bodl čepelemi přímo dolů a vrazil je nestvůře do masa a mozku.</p>
<p>Těžký spár zanechal Drizztovi na ramenou dlouhý šrám a rozerval mu piwafwi. Z rány vystříkla krev. Drizzt se vrhl stranou, překulil se, a když vyskočil na nohy, stál zraněnými zády ke zdi. Ale napadl ho jen jeden hákovec, druhý sebral dítě.</p>
<p>„Ne!“ vykřikl Drizzt. Vyrazil vpřed, ale útočící netvor ho srazil zpátky. Ochromeně sledoval, jak druhý hákovec ukončil dětský křik.</p>
<p>V Drizztových očích nahradila odhodlání zuřivost. Nejbližší hákovec se vrhl vpřed a chystal se ho rozdrtit o skálu. Drizzt prohlédl jeho plán a ani se nepokusil uhnout. Místo toho obrátil scimitary a zapřel je jílci o stěnu nad rameny.</p>
<p>Ani krunýř nedokázal osmisetlibrovou zrůdu, řítící se setrvačností vpřed, před adamantinovými čepelemi ochránit. Přirazila Drizzta ke stěně, ale zároveň si zabodla zbraně do břicha.</p>
<p>Tvor uskočil a snažil se osvobodit, ale vzteku Drizzta Do’Urdena neunikl. Mladý drow zabodnuté čepele divoce zkroutil. Pak se rozzlobeně odrazil od stěny a povalil netvora na záda.</p>
<p>Dva z Drizztových protivníků byli mrtví a padl i jeden z hákovců hlídkujících v chodbě, ale to nepřineslo Drizztovi žádnou úlevu. Když se zoufale pokoušel vyprostit čepele z oběti, vztyčil se nad ním třetí hákovec. Drizzt věděl, že mu neunikne.</p>
<p>V tu chvíli dorazila druhá hlídka a Dinin s Berg’inyonem Baenre vtrhli do slepé chodby po stejné římse, kterou použil Drizzt. Hákovec se odvrátil od Drizzta zrovna ve chvíli, kdy se na něj dva zkušení bojovníci vrhli.</p>
<p>Drizzt ignoroval bolestivou ránu na zádech a zlomeniny, které bezpochyby utrpěla jeho tenká žebra. Lapal mělce po dechu, ale ani to ho nezajímalo. Konečně se mu podařilo uvolnit jednu z čepelí a zaútočil netvorovi na záda. Hákovec neměl proti třem obratným drowům šanci a během několika vteřin padl mrtvý.</p>
<p>Tunel byl konečně vyčištěn a temní elfové si pospíšili ke slepé chodbě. V bitvě proti nestvůrným hlídkám ztratili jen jednoho studenta.</p>
<p>„Princezna z rodu Barrison’del’armgo,“ poznamenal jeden ze studentů v Dininově hlídce s pohledem upřeným na tělo dítěte.</p>
<p>„Nám řekli, že z rodu Baenre,“ řekl jiný student, tentokrát z Hatch’netovy skupiny. Drizztovi rozpor neunikl.</p>
<p>Berg’inyon Baenre si pospíšil vpřed, aby si oběť prohlédl a zjistil, jestli je to opravdu jeho mladší sestra.</p>
<p>„K mému rodu nepatří,“ řekl s očividnou úlevou po krátké prohlídce. Pak se zasmál, protože odhalil další podrobnosti. „Není to ani princezna!“ prohlásil.</p>
<p>Drizzt všechno zvědavě sledoval, a hlavně si všímal lhostejného, bezcitného postoje svých společníků.</p>
<p>Další student potvrdil Berg’inyonův postřeh. „Chlapec!“ vykřikl. „Ale z jakého rodu?“</p>
<p>Mistr Hatch’net přistoupil k tělíčku a sundal dítěti z krku váček. Vysypal si jeho obsah na dlaň a odhalil insignii nižšího rodu.</p>
<p>„Sirotek,“ zasmál se, odhodil prázdný váček na zem a jeho obsah schoval do kapsy. „Není vůbec důležitý.“</p>
<p>„Dobrý boj,“ dodal Dinin rychle, „ztratili jsme jen jednoho. Vraťte se do Menzoberranzanu a buďte hrdí na práci, kterou jste dnes odvedli.“</p>
<p>Drizzt třeskl čepelemi scimitarů na protest.</p>
<p>Mistr Hatch’net ho ignoroval. „Seřaďte se a vraťte se zpátky,“ řekl ostatním. „Dneska jste ukázali, co ve vás je.“ Pak se na Drizzta zamračil a vzteklého studenta zastavil.</p>
<p>„Až na tebe!“ zavrčel Hatch’net. „Nemůžu pominout, že jsi zabil dva netvory a pomohl se zbavit třetího,“ káral Hatch’net, „ale zároveň jsi svojí pošetilostí ohrozil nás ostatní!“</p>
<p>„Varoval jsem vás před hlídkami…“ zajíkl se Drizzt.</p>
<p>„Do pekel s varováním!“ zařval mistr. „Vyrazil jsi bez rozkazu! Ignoroval jsi přijatelnou taktiku boje! Zavedl jsi nás sem naslepo! Podívej se na svého padlého společníka!“ zuřil Hatch’net a ukazoval na mrtvého studenta v chodbě. „Máš ho na svědomí!“</p>
<p>„Chtěl jsem zachránit dítě,“ namítl Drizzt.</p>
<p>„Všichni jsme ho chtěli zachránit!“ opáčil Hatch’net.</p>
<p>Drizzt si tím nebyl tak jistý. Co dělalo dítě v chodbách samotné? Bylo skutečně příhodné, že se skupina hákovců, kteří se v okolí Menzoberranzanu skoro nevyskytují, stala pro „cvičnou patrolu“ lekcí. Drizzt si uvědomil, že celá záležitost je až příliš nápadná, obzvláště když se chodby dále od města hemžily skutečnými hlídkami zkušených válečníků, kouzelníků, a dokonce i kněžek.</p>
<p>„Věděl jste, co za zatáčkou tunelu najdeme,“ řekl Drizzt vyrovnaně a přimhouřil oči.</p>
<p>Drizzta náhle udeřila do zraněných zad plochá strana meče. Drizzt zavrávoral bolestí a málem se mu podlomila kolena. Když se obrátil, uviděl, že se na něj mračí Dinin.</p>
<p>„Drž svůj pošetilý jazyk za zuby,“ varoval Dinin drsným šepotem, „jinak ti ho vyříznu.“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Dítě bylo volavka,“ trval na svém Drizzt, když s bratrem osaměl v Dininově komnatě.</p>
<p>Dinin ho místo odpovědi udeřil bolestivě do tváře.</p>
<p>„Obětovali ho kvůli výcviku,“ zavrčel neodbytně mladý Do’Urden.</p>
<p>Dinin se znovu rozpřáhl, ale Drizzt tentokrát ránu zastavil. „Víš, že mám pravdu,“ řekl Drizzt. „Celou dobu jsi to věděl.“</p>
<p>„Nezapomeň, kde je tvé místo, Druhý synu,“ pohrozil Dinin otevřeně, „v Akademii i v rodině.“ Odtáhl se od bratra.</p>
<p>„Do Devíti pekel s Akademií!“ vyštěkl Drizzt Dininovi do tváře. „Pokud má rodina podobné…“ Všiml si, že Dinin tasil meč a dýku.</p>
<p>Drizzt uskočil a připravil si scimitary. „Nechci s tebou bojovat, bratře,“ řekl. „Ale pokud zaútočíš, budu se bránit. Jen jeden z nás odsud odejde živý.“</p>
<p>Dinin se zamyslel. Když zaútočí a vyhraje, nikdo už nebude jeho postavení v rodě ohrožovat. Nikdo, ani Matrona Zlovůle, by určitě nepochyboval o tom, že drzého mladšího bratra spravedlivě potrestal. Ale Dinin viděl Drizzta bojovat. Dva hákovci! Dokonce i Zaknafein by měl co dělat, aby podobné vítězství překonal. Ale Dinin věděl, že pokud nedotáhne hrozbu do konce, pokud Drizztovi dovolí, aby se mu postavil, posílí jeho sebedůvěru v budoucích soubojích, a možná ho dokonce navede ke zradě, kterou od Druhého syna vždy očekával.</p>
<p>„Co to má znamenat?“ ozvalo se ode dveří. Bratři se otočili a uviděli v nich stát sestru Viernu, mistru Arach-Tinilithu. „Schovejte zbraně,“ pokárala je. „Do’Urdenové si teď boj uvnitř rodu nemohou dovolit!“</p>
<p>Dinin si uvědomil, že se mu naskytla možnost uniknout, proto ihned poslechl, stejně jako Drizzt.</p>
<p>„Máte štěstí,“ řekla Vierna, „že neřeknu Matroně Zlovůli o vaší pošetilosti. Mohu vás ujistit, že by nebyla milosrdná.“</p>
<p>„Proč jste přišla neohlášená do Bojové Magthere?“ zeptal se První syn, protože ho sestřina slova pobouřila. Byl také mistr Akademie, i když byl jen muž, a zasloužil si jistou úctu.</p>
<p>Vierna se rozhlédla po chodbě, pak za sebou zavřela dveře. „Abych bratry varovala,“ vysvětlila tiše. „Někdo se prý chce našemu rodu pomstít.“</p>
<p>„Kdo?“ zajímal se Dinin. Drizzt zůstal zmateně stát a nechal je mluvit. „Za co?“</p>
<p>„Řekla bych, že za vyhlazení rodu DeVir,“ odvětila Vierna. „Vím toho málo, protože zvěsti jsou nejasné. Ale chtěla jsem vás oba varovat, abyste si příštích několik měsíců dávali dobrý pozor.“</p>
<p>„Rod DeVir padl před mnoha lety,“ řekl Dinin. „Copak by nás mohli ještě pořád potrestat?“</p>
<p>Vierna pokrčila rameny. „Jsou to jen zvěsti,“ řekla. „Ale zvěstem je třeba věnovat pozornost!“</p>
<p>„Nespravedlivě nás obvinili?“ zeptal se Drizzt. „Naše rodina se přece musí falešnému udavači postavit.“</p>
<p>Vierna s Dininem si vyměnili úsměvy. „Nespravedlivě?“ zasmála se Vierna.</p>
<p>Drizztův výraz prozradil, jak je mladík zmatený.</p>
<p>„Tu noc, kdy ses narodil,“ vysvětlil Dinin, „přestal rod DeVir existovat. Byl to dokonale provedený útok.“</p>
<p>„Rod Do’Urden?“ zalapal Drizzt po dechu, protože se nedokázal s překvapujícími zprávami vyrovnat. Drizzt samozřejmě o podobných bitvách věděl, ale doufal, že jeho rod se k takovému vražednému činu nikdy nesnížil.</p>
<p>„Jedno z nejdokonalejších vyhlazení, k jakému kdy došlo,“ chlubila se Vierna. „Naživu nezůstal jediný svědek.“</p>
<p>„Vy… náš rod… vyvraždil jiný rod?“</p>
<p>„Dávej si pozor na jazyk, Druhý synu,“ varoval Dinin. „Útok byl dokonalý. Proto se v očích Menzoberranzanu nic nestalo.“</p>
<p>„Ale rod DeVir přestal existovat,“ řekl Drizzt.</p>
<p>„Do posledního dítěte,“ zasmál se Dinin.</p>
<p>Na Drizztovu mysl v tu chvíli zaútočily tisíce možností, tisíce naléhavých otázek, které se dožadovaly odpovědi. A hlavně jedna z nich se mu drala z hrdla jako žluč.</p>
<p>„Kde byl tu noc Zaknafein?“ zeptal se.</p>
<p>„Samozřejmě v kapli rodu DeVir,“ odvětila Vierna. „Zaknafein vždy odvádí dokonalou práci.“</p>
<p>Drizzt zavrávoral a skoro nedokázal uvěřit tomu, co slyší. Věděl, že Zak v minulosti zabíjel drowy, že zabíjel Llothiny kněžky, ale Drizzt vždy předpokládal, že bojový mistr jednal v obraně, protože neměl na vybranou.</p>
<p>„Měl bys bratrovi prokazovat větší úctu,“ pokárala ho Vierna. „Tasit proti Dininovi zbraň! Dlužíš mu život!“</p>
<p>„Vy to víte?“ zachechtal se Dinin a střelil po Vierně zvědavým pohledem.</p>
<p>„Naše mysli tu noc splynuly,“ připomněla mu Vierna. „Samozřejmě že to vím.“</p>
<p>„O čem to mluvíte?“ zeptal se Drizzt a skoro se bál odpovědi.</p>
<p>„Měl jsi být Třetím synem rodu,“ vysvětlila Vierna, „třetím živým synem.“</p>
<p>„Slyšel jsem o bratrovi Nal…“ Jméno se Drizztovi zadrhlo v hrdle, protože začal chápat. Jediné, co se kdy o Nalfeinovi dověděl, bylo, že ho zabil drow.</p>
<p>„Během studia v Arach-Tinilithu se dozvíš, že třetí synové jsou podle tradice vždy obětováni Lloth,“ pokračovala Vierna. „A tak jsi měl dopadnout i ty. Tu noc, kdy ses narodil, tu noc, kdy rod Do’Urden porazil rod DeVir, získal Dinin postavení Prvního syna.“ Lstivě střelila pohledem po bratrovi, který tam stál s pažemi hrdě založenými na hrudi.</p>
<p>„Teď už o tom můžu mluvit.“ Vierna se na Dinina, který kývl na souhlas, usmála. „Stalo se to tak dávno, že Dinin už nemůže být potrestán.“</p>
<p>„O čem to mluvíte?“ obořil se na ně Drizzt. Začínal panikařit. „Co Dinin udělal?“</p>
<p>„Bodl Nalfeina mečem do zad,“ řekla Vierna klidně.</p>
<p>Drizztovi se zvedl žaludek. Oběť? Vražda? Vyvraždění rodu včetně dětí? O čem to sourozenci mluvili?</p>
<p>„Projev bratrovi úctu!“ vyštěkla Vierna. „Vděčíš mu za život.</p>
<p>Oba vás varuji,“ zapředla a její hrozivé zamračení Drizztem otřáslo a připravilo Dinina o sebejistotu. „Rod Do’Urden možná stojí na pokraji války. Pokud některý z vás na druhého zaútočí, poštve proti své bezcenné duši vztek všech sester i Matrony Zlovůle – čtyř nejvyšších kněžek!“ Když se ujistila, že její hrozbu vzali dostatečně vážně, obrátila se a opustila komnatu.</p>
<p>„Půjdu,“ zašeptal Drizzt, který se toužil jen schoulit někde v temném koutě.</p>
<p>„Půjdeš, až tě propustím!“ obořil se na něj Dinin. „Nezapomínej, Drizzte Do’Urdene, jaké místo zastáváš v Akademii i v rodině.“</p>
<p>„Jako jsi ty nezapomněl na to své s Nalfeinem?“</p>
<p>„Bitvu proti rodu DeVir jsme vyhráli,“ odvětil Dinin a vůbec se neurazil. „Svým činem jsem nezpůsobil rodu žádné problémy.“</p>
<p>Drizzta zalila další vlna odporu. Měl pocit, jako by podlaha stoupala, aby ho pohltila, a skoro doufal, že to udělá.</p>
<p>„Žijeme v krutém světě,“ řekl Dinin.</p>
<p>„Protože ho krutý děláme,“ opáčil Drizzt. Chtěl pokračovat a svalit všechno na Pavoučí královnu a nemorální náboženství, které posvěcuje ničení a zradu. Ale moudře držel jazyk za zuby. Teď už věděl, že ho Dinin touží zabít. A věděl rovněž to, že pokud Dininovi poskytne příležitost, aby ženy jeho rodu proti němu poštval, bratr to udělá.</p>
<p>„Musíš se naučit přijímat skutečnost,“ řekl Dinin a opět se dokonale ovládal. „Musíš se naučit rozpoznat nepřátele a porazit je.“</p>
<p>„Jakýmikoli prostředky,“ dokončil Drizzt.</p>
<p>„Jako pravý válečník!“ odvětil Dinin a zvrhle se zasmál.</p>
<p>„Jsou našimi nepřáteli drowové?“</p>
<p>„Jsme drowí válečníci!“ prohlásil Dinin přísně. „Děláme, co musíme, abychom přežili.“</p>
<p>„Jako ty tu noc, kdy jsem se narodil,“ řekl Drizzt, ale už to neznělo rozzuřeně, jen odevzdaně. „Jsi dost prohnaný na to, aby ti takový čin prošel.“</p>
<p>Dininova odpověď mladšího drowa nesmírně zabolela, i když ji očekával.</p>
<p>„Nikdy k ničemu takovému nedošlo.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />15</strong></p>
<p>NA TEMNÉ STRANĚ</p>
<p>„Jmenuju se Drizzt…“</p>
<p>„Já vím, kdo jsi,“ odvětil mág a Drizztův přidělený učitel. „Pověst tě předchází. Skoro všichni v Akademii už o tobě a tvých bojových dovednostech slyšeli.“</p>
<p>Drizzt se hluboce a trochu zahanbeně uklonil.</p>
<p>„Ale tvoje dovednosti ti tady k ničemu nebudou,“ pokračoval mág. „Mám tě naučit kouzlit, představit ti temnou stranu magie, jak jí říkáme. Je to zkouška mysli a srdce. Obyčejné kovové zbraně s tím nemají nic společného. Magie je skutečnou mocí našeho lidu!“</p>
<p>Drizzt přijal poučování mlčky. Věděl, že dovednosti, kterými se mladý mág chlubil, jsou pro skutečného bojovníka také důležité. Fyzická síla byla pro Drizztův styl boje podružná. Souboje, které Drizzt vybojoval, vyhrál díky silné vůli a vypočítavosti, i když mág věřil, že se takovými přednostmi pyšní jen kouzelníci.</p>
<p>„Během následujících měsíců ti ukážu mnoho zázraků,“ pokračoval mág, „artefakty, o kterých sis ani nemyslel, že existují, a kouzla, s nimiž ses nikdy předtím nesetkal!“</p>
<p>„Mohu znát vaše jméno?“ zeptal se Drizzt a snažil se vypadat, že na něj studentovo vychloubání udělalo dojem. Drizzt se toho o kouzlení dozvěděl hodně už od Zaknafeina, především pak o slabostech kouzelníků. Magie přinášela užitek i mimo bojiště, proto zastávali drowí kouzelníci ve společnosti vysoké postavení a stáli v hierarchii na druhém místě hned za Llothinými kněžkami. Byl to koneckonců kouzelník, kdo rozsvěcoval městský hodinový sloup Narbondel, a kouzelníci rovněž zažehávali magickým ohněm sochy, jež zdobily sídla.</p>
<p>Zaknafein neměl čaroděje nijak v úctě. Varoval Drizzta, že dokáží zabíjet rychle a z dálky, ale když se vrahovi podařilo proniknout do jejich blízkosti, meči se bránit nedokázali.</p>
<p>„Masoj,“ odvětil mág. „Masoj Hun’ett z rodu Hun’ett. Začal jsem třicátý a poslední rok studia. Brzy ze mě bude plnohodnotný kouzelník se všemi privilegii, která s takovým postavením souvisí.“</p>
<p>„Pak vás zdravím, Masoji Hun’ette,“ odvětil Drizzt. „Mně už taky zbývá jenom rok studia v Akademii, ale bojovníci tady tráví pouze deset let.“</p>
<p>„Jde o méně důležitý talent,“ odsekl Masoj rychle. „Kouzelníci studují třicet let, než je považují za dostatečně zkušené, aby mohli své dovednosti používat.“</p>
<p>Drizzt opět přijal urážku s taktem. Toužil dokončit tuto fázi výcviku a poslední rok studia a na vždycky z Akademie odejít.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Šest měsíců, které Drizzt strávil pod Masojovým vedením, se nakonec ukázalo být nejlepší částí pobytu v Akademii. Ne že by si Masoje oblíbil. Budoucí kouzelník nacházel neustále nové způsoby, jak Drizztovi připomenout, že bojovníci zastávají nižší postavení. Drizzt cítil, že mezi ním a Masojem existuje jistá soutěživost, jako by ho Masoj připravoval na nějaký budoucí střet. Ale mladý bojovník jen pokrčil rameny a snažil se z hodin získat, co mohl.</p>
<p>Drizzt zjistil, že je docela schopný mág. Každý drow, a to i bojovníci, měl jistý magický talent a vrozené schopnosti. Dokonce i drowí děti dokázaly vyčarovat kouli temnoty nebo zahalit protivníka do neškodných barevných plamenů. Drizzt plnil tyto úkoly s lehkostí a během několika desetidnů zvládl pár triků a menších kouzel.</p>
<p>Ale temní elfové se nerodili jen s magickými vlohami, nýbrž také s odolností vůči magickým útokům, a v tom Zaknafein spatřoval největší slabinu kouzelníků. Kouzelník mohl použít zaklínadlo a dovést ho do dokonalosti, ale když byl jeho zamýšlenou obětí drowí elf, výsledek nemusel odpovídat vynaložené námaze. Na Zaknafeina vždy nejvíce zapůsobilo správně provedené bodnutí mečem a Drizzt, který se během prvních desetidnů s Masojem stal svědkem neúspěchů drowí magie, začal oceňovat výcvik, kterého se mu dostalo.</p>
<p>Přesto ho mnohé věci, které mu Masoj ukázal, bavily, a to především očarované předměty ve věži Čarodějce. Drizzt držel v rukou hůlky a hole, a dokonce několikrát máchl mečem, který byl tak opředený kouzly, až ho z něj brněly ruce.</p>
<p>Masoj Drizzta při studiu pečlivě sledoval, pozoroval každý pohyb mladého válečníka a pátral po slabinách, které by mohl rod Hun’ett využít, pokud by někdy došlo k očekávanému souboji s rodem Do’Urden. Masojovi se několikrát naskytla příležitost Drizzta zabít a hluboko v srdci cítil, že by to byl moudrý krok. Ale rozkazy Matrony SiNafay byly jasné a neporušitelné.</p>
<p>Masojova matka tajně zařídila, aby se stal jeho učitelem. Nebyla to neobvyklá situace, protože výuku bojovníků během šesti měsíců v Čarodějci vždy vedli starší studenti, kteří učili vždy jen jednoho žáka. Když SiNafay Masojovi oznámila, co zařídila, rychle mu připomněla, že má při výcviku mladého Do’Urdena jen sbírat informace. Nesměl udělat nic, co by mohlo prozradit jejich plány. Masoj nebyl natolik hloupý, aby ji neposlechl.</p>
<p>Ale stíny se plížil jiný kouzelník, který byl tak zoufalý, že ho ani varování Matrony matky nedokázalo odradit.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Můj student Masoj mě informoval o tvých pokrocích,“ řekl Alton DeVir jednoho dne Drizztovi.</p>
<p>„Děkuji, mistře Beztvářný,“ odvětil Drizzt váhavě, protože mu nahnala strach skutečnost, že si ho na soukromou schůzku pozval mistr Čarodějce.</p>
<p>„Jaký je tvůj názor na magii, mladý válečníku?“ zeptal se Alton. „Udělal na tebe Masoj dojem?“</p>
<p>Drizzt netušil, jak odpovědět. Magie ho nijak neohromila a netoužil se jí dlouhodobě zabývat, ale na druhou stranu nechtěl kouzelnického mistra urazit. „Zjistil jsem, že na toto umění mé síly nestačí,“ prohlásil taktně. „Ostatním jistě dá velkou moc, ale já věřím, že můj talent je spíše spojen s mečem.“</p>
<p>„Dokázaly by tvé zbraně porazit mága?“ zavrčel Alton. Rychle se však ovládl, aby neprozradil, co plánuje.</p>
<p>Drizzt pokrčil rameny. „Každý má v bitvě své místo,“ odvětil. „Kdo ví, kdo by byl mocnější? Jako v každé bitvě by záleželo na protivnících.“</p>
<p>„A co ty?“ posmíval se Alton. „Slyšel jsem, že jsi byl rok co rok ve třídě první. Mistři Bojové Magthere tvé dovednosti velice chválí.“</p>
<p>Drizzt opět zrudl rozpaky. Ale bylo v tom ještě něco jiného. Přemýšlel, odkud toho o něm mistr a student Čarodějce tolik vědí.</p>
<p>„Dokázal by ses postavit magii?“ zeptal se Alton. „Třeba mistrovi Čarodějce?“</p>
<p>„Já ne…“ začal Drizzt, ale Altona tak pohltilo vlastní tlachání, že ho neslyšel.</p>
<p>„Zkusme to!“ vykřikl Beztvářný. Vytáhl tenkou hůlku a šlehl po Drizztovi bleskem.</p>
<p>Drizzt padl k zemi dřív, než blesk vylétl. Výboj roztříštil dveře Altonovy komnaty a prolétl do sousedního pokoje, kde se odrážel od stěn, zanechával na nich spáleniny a rozbíjel předměty.</p>
<p>Drizzt se postavil ke zdi a tasil scimitary. Pořád netušil, co má mistr za lubem.</p>
<p>„Kolika se dokážeš vyhnout?“ posmíval se Alton a hrozivě točil hůlkou. „A co ostatní kouzla, která mám po ruce – která útočí na mysl, a ne na tělo?“</p>
<p>Drizzt se snažil pochopit, jaký cíl tato lekce má a jakou roli v ní hraje. Má na mistra zaútočit?</p>
<p>„To nejsou cvičební meče,“ varoval a namířili zbraněmi na Altona.</p>
<p>Další blesk přinutil Drizzta uhnout a vrátit se na původní místo. „Připadá ti to jako cvičení, pošetilý Do’Urdene?“ zavrčel Alton. „Víš, kdo jsem?“</p>
<p>Nadešel čas Altonovy pomsty a Matrona SiNafay ať táhne do pekel.</p>
<p>Zrovna když se Alton chystal odhalit Drizztovi pravdu, skočil mistrovi na záda temný tvor a srazil ho na podlahu. Pokusil se vyprostit, ale k podlaze ho bezmocně přišpendlil černý panter.</p>
<p>Drizzt sklonil čepele, protože nechápal, co se děje.</p>
<p>„Dost, Guenhwyvar!“ zavolal hlas zpoza Altona. Drizzt se zadíval za padlého mistra a na kočku a uviděl, že do místnosti vstoupil Masoj.</p>
<p>Panter z Altona poslušně seskočil a připojil se k pánovi. Cestou se však zastavil a zadíval se na Drizzta, který stál ve středu komnaty.</p>
<p>Drizzta ladný pohyb zvířete a inteligence jeho kulatých očí natolik okouzlily, že věnoval jen málo pozornosti mistrovi, který na něj zaútočil, i když nezraněný a zjevně rozčilený Alton vyskočil zpátky na nohy.</p>
<p>„Můj mazlíček,“ vysvětlil Masoj. Drizzt užasle sledoval, jak Masoj poslal kočku zpátky do její sféry bytí tím, že vrátil její tělesnou schránku zpět do magické onyxové sošky, již držel v dlani.</p>
<p>„Odkud máte takového společníka?“ zeptal se Drizzt.</p>
<p>„Nikdy nepodceňuj moc magie,“ odvětil Masoj a schoval sošku hluboko do kapsy. Zářivý úsměv se však proměnil v zamračení, když se zadíval na Altona.</p>
<p>Drizzt na mistra bez tváře rovněž pohlédl. Mladému bojovníkovi připadalo nesmírně podivné, že se žák odvážil zaútočit na učitele. Celá situace ho čím dál víc mátla.</p>
<p>Alton věděl, že zašel příliš daleko a že za svou pošetilost draze zaplatí, pokud nenajde způsob, jak se z nesnází dostat.</p>
<p>„Pochopil jsi dnešní lekci?“ zeptal se Masoj Drizzta, ale Altonovi došlo, že otázka je určena i jemu.</p>
<p>Drizzt zavrtěl hlavou. „Nejsem si jistý, k čemu to všechno bylo,“ odvětil upřímně.</p>
<p>„Ukázali jsme ti slabinu magie,“ vysvětlil Masoj a snažil se zakrýt pravdu, „jak zranitelný kouzelník je, když se soustředí na zaklínání, když je posedlý…“ zadíval se na Altona. „Svojí mocí. Jak dokonale je zranitelný, když se soustředí jen na svoji oběť.“</p>
<p>Drizzt poznal, že lže, ale pořád nechápal, oč jde. Proč na něj mistr Čarodějce zaútočil? Proč Masoj, který byl ještě stále studentem, riskoval a pomohl mu?</p>
<p>„Nebudeme mistra dál obtěžovat,“ řekl Masoj a doufal, že tím ještě víc potlačí Drizztovu zvědavost. „Pojď se mnou do výcvikové síně. Ukážu ti Guenhwyvar, svého magického mazlíčka.“</p>
<p>Drizzt se zadíval na Altona a přemýšlel, co nevypočitatelný mistr udělá.</p>
<p>„Jděte,“ řekl Alton klidně a věděl, že Masojův klam je to jediné, co stojí mezi ním a vztekem adoptivní Matrony matky. „Jsem si jistý, že dnešní lekce přinesla své ovoce,“ řekl s pohledem upřeným na Masoje.</p>
<p>Drizzt se podíval na Masoje, pak zpátky na Altona a nechal to být. Toužil se dozvědět víc o Guenhwyvar.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Masoj odvedl Drizzta zpátky do soukromí své komnaty, vytáhl naleštěnou onyxovou sošku ve tvaru pantera a přivolal Guenhwyvar zpátky. Mágovi se ulevilo, protože když Drizzta seznámil s kočkou, už se o záležitosti s Altonem nezmínil.</p>
<p>Drizzt se nikdy dřív s něčím tak úžasným nesetkal. Vycítil v Guenhwyvar sílu a důstojnost, která popírala její kouzelnou podstatu. Hladké svaly a ladné pohyby kočky byly zosobněním loveckých kvalit, po kterých temní elfové tolik toužili. Drizzt věřil, že by se dokázal zlepšit pouhým pozorováním Guenhwyvar.</p>
<p>Masoj je nechal si spolu hrát celé hodiny. Byl Guenhwyvar vděčný, že mu pomohla napravit škody, které pošetilý Alton napáchal.</p>
<p>Drizzt už na střet s mistrem bez tváře zapomněl.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Matrona SiNafay to nepochopí,“ varoval Masoj Altona, když zůstali následujícího dne o samotě.</p>
<p>„Povíš jí to?“ zeptal Alton věcně. To, že se mu nepodařilo Drizzta zabít, ho tak podráždilo, že ho skoro nezajímalo, co se s ním stane.</p>
<p>Masoj zavrtěl hlavou. „Nemusí to vědět.“</p>
<p>Altonova znetvořená tvář se rozšířila do podezřívavého úsměvu. „Co chceš?“ zeptal se ostýchavě. „Tvé studium je už skoro u konce. Co víc by mohl mistr pro Masoje udělat?“</p>
<p>„Nic,“ odvětil Masoj. „Nic od tebe nechci.“</p>
<p>„Tak proč?“ obořil se na něj Alton. „Nechci nikomu nic dlužit. Vyřídíme to teď a tady!“</p>
<p>„Všechno je vyřízeno,“ odvětil Masoj. Alton nevypadal přesvědčeně.</p>
<p>„Co bych získal tím, kdybych Matroně SiNafay prozradil, jakou pošetilost jsi provedl?“ namítl Masoj. „Pravděpodobně by tě zabila a k válce s rodem Do’Urden by neměla žádný důvod. Jsi pouto, které ospravedlní útok. Toužím po boji. Nebudu ho riskovat jen pro malé potěšení, které by mi přinesla tvá zmučená smrt.“</p>
<p>„Byl jsem hloupý,“ přiznal Alton ponuře. „Když jsem k sobě Drizzta pozval, neměl jsem v plánu ho zabít. Chtěl jsem ho jenom sledovat a něco se o něm dozvědět, aby mě jeho smrt ještě víc potěšila, až nadejde správný čas. Ale když jsem ho před sebou uviděl, když jsem před sebou uviděl prokletého Do’Urdena bezbranného…“</p>
<p>„Rozumím ti,“ řekl Masoj upřímně. „Já to cítím úplně stejně.“</p>
<p>„Ty proti rodu Do’Urden nic nemáš.“</p>
<p>„Proti rodu ne,“ vysvětlil Masoj, „ale proti němu ano! Sledoval jsem ho skoro deset let, jeho pohyby, jeho postoje.“</p>
<p>„Nelíbí se ti, co vidíš?“ zeptal se Alton a do hlasu se mu vkradla naděje.</p>
<p>„Nepatří sem,“ odvětil Masoj chmurně. „Strávil jsem s ním šest měsíců a mám pocit, jako bych o něm věděl míň než na začátku. Neprojevuje žádnou ctižádostivost, a přesto devětkrát za sebou vyhrál velký souboj. To se nikdy dřív nestalo! Dobře chápe magii. Kdyby se rozhodl pro její studium, stal by se z něj velmi mocný kouzelník.“</p>
<p>Masoj sevřel ruku v pěst a snažil se najít způsob, jak vysvětlit, co k Drizztovi cítí. „Pro něj je všechno tak snadné,“ zavrčel. „Nemusí přinášet žádné oběti, nezaplatil za své úspěchy žádnými jizvami.“</p>
<p>„Je nadaný,“ poznamenal Alton, „ale podle všeho cvičí mnohem tvrději než ostatní.“</p>
<p>„O to nejde,“ zasténal Masoj podrážděně. Na Drizztovi Do’Urdenovi bylo něco, co se nedalo popsat a co mladého Hun’etta skutečně dráždilo. Nepoznal, co to je, protože se s tím nikdy dřív u žádného temného elfa nesetkal a protože se to tolik lišilo od jeho vlastní povahy. Co Masojovi – a mnoha jiným studentům a mistrům – vadilo, bylo, že Drizzt vynikal ve všech bojových disciplinách, kterých si drowové vážili, a přitom se nevzdal emocí. Drizzt nezaplatil cenu, kterou platily všechny drowí děti, ještě než do Akademie vstoupily.</p>
<p>„Na tom nezáleží,“ řekl Masoj po několika minutách planých úvah. „Časem se o mladém Do’Urdenovi dozvím víc.“</p>
<p>„Myslel jsem, že už jsi s ním skončil,“ řekl Alton. „Posledních šest měsíců výcviku stráví v Arach-Tinilithu – a tam se k němu nedostaneš.“</p>
<p>„Oba za šest měsíců Akademii opustíme,“ vysvětlil Masoj. „Ale budeme spolu trávit čas v povinných hlídkách.“</p>
<p>„A s vámi spousta dalších drowů,“ připomněl Alton. „Chodby stráží tucty hlídek. Možná na Drizzta celé roky ani nenarazíš.“</p>
<p>„Zařídil jsem, aby nás přidělili ke stejné hlídce,“ vysvětlil Masoj. Sáhl do kapsy a vytáhl onyxovou sošku magického pantera.</p>
<p>„Dohodl ses s mladým Do’Urdenem,“ uhádl Alton a pochvalně se usmál.</p>
<p>„Zdá se, že si Drizzt velice oblíbil mého mazlíčka,“ zasmál se Masoj.</p>
<p>„Možná až příliš,“ varoval ho Alton. „Měl by sis střežit záda před scimitary.“</p>
<p>Masoj se zasmál. „Možná by si měl náš přítel Do’Urden střežit záda před panteřími drápy!“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />16</strong></p>
<p>SVATOKRÁDEŽ</p>
<p>„Poslední den,“ vydechl Drizzt s úlevou, když si navlékl obřadní roucho. Prvních šest měsíců posledního roku, kdy se snažil proniknout do tajů magie, bylo možná nejpříjemnějším obdobím studia, ale posledních šest měsíců ve škole Lloth bylo těch nejhorších. Drizzt se spolužáky poslouchal den co den nekonečné proslovy, které velebily Pavoučí královnu a vyprávěly příběhy a věštby o její moci a o odměnách, kterými obdarovává věrné služebníky.</p>
<p>Drizzt si uvědomil, že označení „otroci“ by se hodilo lépe, protože nikde ve velkolepé škole věnované drowí bohyni neslyšel nic, co by se třeba jen podobalo slovu láska. Jeho lid uctíval Lloth a ženy Menzoberranzanu věnovaly celé své bytí službě bohyni. Ale jejich oběť pramenila ze sobeckosti. Duchovní Pavoučí královny toužily po postavení nejvyšší kněžky jen pro osobní moc, která s titulem souvisela.</p>
<p>Drizzt v hloubi srdce cítil, že to není v pořádku.</p>
<p>Drizzt proplul šesti měsíci v Arach-Tinilithu jako obvykle s klidem, oči upíral na podlahu a jazyk držel za zuby. A teď konečně nadešel poslední den, Obřad absolutoria. Pro drowy to byla posvátná událost a Vierna mu slíbila, že při ní konečně pochopí skutečnou nádheru Lloth.</p>
<p>Drizzt zdráhavě opustil útočiště, kterým mu byla malinká, prostá komnata. Bál se, že se obřad stane jeho osobní zkouškou. Do této chvíle společnost kolem sebe nechápal a teď přemýšlel, jestli se konečně začne dívat na svět stejně jako ostatní, jak sestra slíbila. Drizztovi začaly vířit myslí obavy, jedna pramenila z druhé a zaplétaly ho do dilematu, ze kterého se nedokázal vyprostit.</p>
<p>Možná se bál, že se Viernin slib splní.</p>
<p>Drizzt vstoupil do okrouhlé obřadní síně Arach-Tinilithu a zastínil si oči. Ve středu místnosti hořel v koši s osmi nohami, který se, jako všechno ostatní na tomto místě, podobal pavoukovi, oheň. Na zemi kolem koše seděly se zkříženýma nohama Matrona mistra Akademie a dalších dvanáct nejvyšších kněžek, které sloužily jako učitelky v Arach-Tinilithu, a to včetně Drizztovy sestry. Drizzt a ostatní studenti školy bojovníků stáli podél zdí za nimi.</p>
<p>„Ma ku!“ rozkázala Matrona mistra a místnost ztichla, jen plameny v koši praskaly. Dveře do komnaty se znovu otevřely a dovnitř vešla mladá kněžka. Drizzt se dozvěděl, že je první, která toho roku Arach-Tinilith absolvuje. Jako nejlepší studentce školy Lloth jí během obřadu patřila nejvyšší pocta. Svlékla si háv, nahá prošla kruhem kněžek a zastavila se před plameny zády k Matroně mistře.</p>
<p>Drizzt se kousl do rtu, protože se cítil zahanbený a trochu vzrušený. Ještě nikdy takto žádnou ženu nespatřil a tušil, že za pot, který mu vyrazil na čele, nemůže jen horko sálající z ohně. Rychle se rozhlédl a zjistil, že ostatní bojovníci jsou na tom stejně.</p>
<p>„Bae-go si ‘n ‘ee calamay,“ zašeptala Matrona mistra a z koše začal stoupat rudý dým, který zahalil místnost do mlhavé záře. Voněl silně a odporně sladce. Drizzt se ho nadechl a najednou se cítil lehký, jako by se měl začít vznášet nad podlahou.</p>
<p>Plameny v koši náhle vystřelily do výšky. Drizzt přimhouřil oči a odvrátil se od oslňující záře. Kněžky začaly zpívat obřadní píseň, ale Drizzt její slova neznal. Věnoval jim však jen málo pozornosti. Plně se soustředil na to, aby se udržel při vědomí, protože ho z opojné mlhy začala přemáhat mdloba.</p>
<p>„Glabrezu,“ zasténala Matrona mistra a Drizzt podle jména poznal, že vzývá obyvatele nižších sfér. Zadíval se zpět k ohni a uviděl, že Matrona mistra drží v ruce bič s jednou hadí hlavou.</p>
<p>„Odkud ho sebrala?“ zamumlal Drizzt. Uvědomil si, že promluvil nahlas, a doufal, že nenarušil obřad. Uklidnilo ho, když zjistil, že si mnozí ze studentů pro sebe také mumlají a někteří se sotva drží na nohou.</p>
<p>„Zavolej ho,“ rozkázala Matrona mistra nahé studentce.</p>
<p>Mladá kněžka zdráhavě rozpřáhla paže a zašeptala: „Glabrezu.“</p>
<p>Plameny tančily po okraji ohňového koše. Dým vanul Drizztovi do tváře a nutil ho nadechnout se. Nohy ho brněly, skoro je necítil, ale zároveň byly mnohem citlivější, mnohem živější než kdy dřív.</p>
<p>„Glabrezu,“ zopakovala studentka hlasitěji a Drizzt slyšel, jak plameny zahučely. Zaútočil na něj ostrý jas, ale jemu to z nějakého podivného důvodu nevadilo. Pohledem klouzal po místnosti, nedokázal se soustředit, nedokázal si spojit podivná, tančící světla se zvuky obřadu.</p>
<p>Nejvyšší kněžky lapaly po dechu a pobízely studentku a on věděl, že tvor už je nablízku. Slyšel prásknutí biče – další pobídku? – a učednice znovu vykřikla: „Glabrezu!“ Výkřiky byly tak živočišné, tak mocné, že se do Drizzta i do ostatních mužů v komnatě zařízly hlouběji, než považovali za možné.</p>
<p>Plameny odpověděly na volání. Stoupaly výš a výš a začaly nabývat tvar. Upoutaly pohledy všech v místnosti – upoutaly je a odmítaly pustit. V plamenech se objevil obrovský tvor s psí hlavou a kozími rohy a zadíval se na svůdnou drowí studentku, která se ho odvážila zavolat.</p>
<p>Někde za tvorem z jiné sféry práskl hadí bič a dívka jméno zopakovala, vábila a modlila se.</p>
<p>Obrovský obyvatel nižších sfér vystoupil z plamenů. Tvorova silná nesvatá moc Drizzta šokovala. Glabrezu se tyčil do výšky devíti stop, ale vypadal mnohem vyšší. Svalnaté paže měl zakončeny obrovskými klepety a druhý, menší pár obyčejných rukou mu vyrůstal vpředu z hrudi.</p>
<p>Instinkty Drizzta nutily, aby na netvora zaútočil a dívku zachránil, ale když se rozhlédl kolem a hledal podporu, všiml si, že Matrona mistra a ostatní kněžky znovu obřadně zpívají a tentokrát každé jejich slovo prostupuje vzrušení.</p>
<p>Přes mlhu a jas na realitu dál útočila vůně kouřového rudého kadidla. Drizzt se chvěl, potácel se na tenké hraně sebeovládání a jeho sílící zuřivost bojovala s matoucím vábením voňavého kouře. Ruce mu instinktivně sklouzly k jílcům scimitarů u opasku.</p>
<p>Pak se jeho nohy dotkla ruka.</p>
<p>Pohlédl dolů a uviděl mistru, která se zakláněla a žádala ho, ať se k ní připojí – jako ostatní kněžky v komnatě.</p>
<p>Kouř na něj dál útočil.</p>
<p>Mistra ho vábila a nehty ho lehce škrábala po kůži na noze.</p>
<p>Drizzt si prohrábl husté vlasy, snažil se potlačit mdlobu a soustředit se. Taková ztráta sebeovládání, mentální otupělost, která ho okrádala o ostražitost a bleskurychlé reflexy, se mu nelíbila.</p>
<p>A to, co viděl kolem, se mu líbilo ještě méně. Na duši mu útočila naprostá špatnost celé scény. Odtáhl se od mistřina nadějného dotyku, vrávoravým krokem vyrazil přes místnost a zakopával přitom o propletená těla ostatních, kteří byli příliš zaujatí, než aby si ho všimli. K východu se dostal tak rychle, jak jen mu to slabé nohy dovolily, vypotácel se z místnosti a zabouchl za sebou dveře.</p>
<p>Dolehl k němu křik mladé studentky. Kámen ani mentální štíty jej nedokázaly utišit.</p>
<p>Drizzt se těžce opřel o chladnou kamennou stěnu a položil si ruce na břicho. Ani nepomyslel na to, jaké důsledky bude jeho čin mít. Věděl jen, že musí z odporné místnosti uniknout.</p>
<p>Náhle se před ním objevila Vierna a háv měla vpředu rozevřený. Drizztovi se začala pročišťovat hlava a on přemýšlel, jak za svůj čin zaplatí. Zmátlo ho však, že se sestra netváří rozzlobeně.</p>
<p>„Dáváš přednost soukromí,“ řekla a lehce položila Drizztovi ruku na rameno. Vierna se ani nepokusila zahalit. „Rozumím,“ řekla.</p>
<p>Drizzt ji popadl za ruku a odtáhl ji od sebe. „Co je to za šílenství?“ obořil se na ni.</p>
<p>Když si Vierna uvědomila, že bratr chce z obřadu odejít, tvář se jí zkroutila. „Odmítl jsi nejvyšší kněžku!“ zavrčela na něj. „Podle práva bych tě mohla za takovou drzost zabít.“</p>
<p>„Ani ji neznám,“ odsekl Drizzt. „Očekáváte, že…“</p>
<p>„Očekáváme, že splníš rozkaz!“</p>
<p>„Nemám ji rád,“ vykoktal. Zjistil, že nedokáže udržet ruce v klidu.</p>
<p>„Myslíš si, že Zaknafein měl rád Matronu Zlovůli?“ odvětila Vierna, protože věděla, že Drizzta zmínka o jeho hrdinovi zabolí. Když zjistila, že bratra opravdu ranila, její výraz zněžněl a vzala ho za paži. „Pojď zpátky dovnitř,“ předla. „Ještě pořád je čas.“</p>
<p>Drizztův ledový pohled ji zastavil stejně jistě jako hrot scimitaru.</p>
<p>„Pavoučí královna je bohyně našeho lidu,“ připomněla Vierna přísně. „Jsem jednou z těch, kdo pronáší její vůli.“</p>
<p>„Já bych na to tak hrdý nebyl,“ odsekl Drizzt a ze všech sil lpěl na vzteku, jímž bojoval proti vlnám velmi skutečného strachu, které hrozily rozdrtit jeho zásady.</p>
<p>Vierna ho uhodila tvrdě do tváře. „Vrať se na obřad!“ rozkázala.</p>
<p>„Polibte pavouka,“ odvětil Drizzt. „A doufám, že vám vytrhne prokletý jazyk z úst.“</p>
<p>Teď nedokázala udržet ruce v klidu Vierna. „Měl by sis dávat pozor, jak mluvíš s nejvyšší kněžkou,“ varovala.</p>
<p>„Do pekel s Pavoučí královnou!“ vyštěkl Drizzt. „I když jsem si jistý, že Lloth je zatracená už celé věky!“</p>
<p>„Dává nám moc!“ zavřískla Vierna.</p>
<p>„Obírá nás o všechno, co z nás dělá víc než jen obyčejný kámen, po kterém chodíme!“ vykřikl Drizzt.</p>
<p>„Svatokrádež!“ zavrčela Vierna a slovo jí sklouzlo z jazyka jako prásknutí hadího biče Matrony mistry.</p>
<p>Z komnaty k nim dolehl konečný, zmučený výkřik.</p>
<p>„Zvrhlé spojení,“ zamumlal Drizzt a odvrátil se.</p>
<p>„Dá se jím hodně získat,“ odvětila Vierna, která se rychle ovládla.</p>
<p>Drizzt po ní střelil pohledem plným obvinění. „Zažila jste něco podobného?“</p>
<p>„Jsem nejvyšší kněžka,“ odpověděla prostě.</p>
<p>Drizzta zahalila temnota a zuřivost tak prudká, až téměř zavrávoral. „Přineslo vám to potěšení?“ vyštěkl.</p>
<p>„Získala jsem moc,“ zavrčela Vierna. „Nedokážeš si představit, jak je to důležité.“</p>
<p>„A co vás stála?“</p>
<p>Vierna udeřila Drizzta tak silně, až málem spadl na zem. „Pojď se mnou,“ řekla a popadla ho za přední část hávu. „Chci ti ukázat jedno místo.“</p>
<p>Vyšli ven z Arach-Tinilithu a přešli přes nádvoří Akademie. Když dorazili ke sloupům, které označovaly vstup do Tier Breche, Drizzt zaváhal.</p>
<p>„Nemůžu jimi projít,“ připomněl sestře. „Ještě jsem neabsolvoval Bojovou Magthere.“</p>
<p>„Formalita,“ odvětila Vierna a ani nezpomalila. „Jsem mistra Arach-Tinilithu, mám moc udělit ti absolutorium.“</p>
<p>Drizzt si nebyl Vierniným tvrzením tak jistý, ale opravdu byla kněžkou Arach-Tinilithu. Ačkoli se Drizzt dekretů Akademie bál, nechtěl Viernu znovu rozzlobit.</p>
<p>Následoval ji dolů po širokém kamenném schodišti a do klikatých uliček města.</p>
<p>„Domů?“ odvážil se po chvíli zeptat.</p>
<p>„Ještě ne,“ odvětila krátce. Drizzt se dál nevyptával.</p>
<p>Zamířili k východnímu konci obrovské jeskyně, k opačné stěně, než byla ta, ve které se nacházelo sídlo Do’Urden, a dorazili ke vstupu do tří malých tunelů, které strážily zářící sochy obrovských škorpiónů. Vierna se na okamžik zastavila, aby si uvědomila, který tunel je ten správný, pak znovu vyrazila a vstoupila do nejmenší z chodeb.</p>
<p>Z minut se staly hodiny a oni ještě stále šli. Průchod se rozšířil a brzy se ocitli v klikaté síti chodeb. Drizzt brzy ztratil orientaci, ale Vierna dál kráčela směrem, který zjevně dobře znala.</p>
<p>Pak se ocitli v nízkém obloukovém průchodu, za kterým podlaha najednou zmizela, takže stáli na úzké římse nad širokou propastí. Drizzt pohlédl zvědavě na sestru, ale potlačil otázky, když si všiml, že se hluboce soustředí. Zamumlala několik prostých rozkazů, pak poklepala sebe i Drizzta na čelo.</p>
<p>„Pojď,“ přikázala a spolu s Drizztem vykročili z římsy a snesli se na dno propasti.</p>
<p>U skály se tu převalovala řídká mlha, která stoupala ze skrytého horkého jezírka nebo asfaltové tůně. Drizzt cítil nebezpečí a zlo. Ve vzduchu se vznášela napjatá zkaženost stejně hmatatelná jako mlha.</p>
<p>„Neboj se,“ řekla Vierna znakovou řečí. „Zaklínadlo nás ukryje. Neuvidí nás.“</p>
<p>„Kdo?“ zeptal se Drizzt rukama, ale ještě než skončil, zaslechl po straně škrábání. Stejně jako Vierna se zadíval na vzdálený balvan a na odporného tvora, který na něm dřepěl.</p>
<p>Drizzt si napřed myslel, že je to drowí elf, a od pasu nahoru tak skutečně vypadal, i když byl bledý a oteklý. Ale dolní částí těla se podobal pavoukovi s osmi nohama. Tvor držel v rukou napnutý luk, ale vypadal zmateně, jako by nedokázal najít vetřelce, který se mu vloudil do pelechu.</p>
<p>Viernu potěšilo, s jakým odporem se bratr na tvora zadíval. „Dobře si ho prohlédni, bráško,“ naznačila. „Podívej se, jak dopadnou ti, kdo rozzlobí Pavoučí královnu.“</p>
<p>„Co je to?“ zeptal Drizzt rychle.</p>
<p>„Drider,“ zašeptala mu Vierna do ucha. Pak tiše dodala: „Lloth není milosrdná bohyně.“</p>
<p>Drizzt uchváceně sledoval, jak se drider pohnul a pátral po vetřelcích. Drizzt nedokázal poznat, jestli je to muž nebo žena, protože jeho torzo bylo nafouklé, ale věděl, že na tom nezáleží. Stvoření nevzniklo přirozenou cestou a nezanechá po sobě žádné potomky, ať už je jeho pohlaví jakékoli. Bylo to jen zmučené tělo, které bezpochyby nenávidělo samo sebe víc než vše ostatní okolo.</p>
<p>„Já jsem milosrdná,“ pokračovala Vierna tiše, i když věděla, že se bratr plně soustředí na dridera. Opřela se zády o skálu.</p>
<p>Drizzt se k ní zprudka obrátil, protože si náhle uvědomil, co má v plánu.</p>
<p>Vierna splynula s kamenem. „Sbohem, bráško,“ zavolala. „Tohle je lepší osud, než si zasloužíš.“</p>
<p>„Ne!“ zavrčel Drizzt a bušil do holé stěny, dokud se mu do nohy nezabodl šíp. Bleskurychle popadl scimitary a obrátil se tváří k nebezpečí. Drider znovu zamířil.</p>
<p>Drizzt chtěl uskočit do strany, do bezpečí za balvanem, ale zraněná noha mu zchromla. Jed.</p>
<p>Drizzt zvedl jednu ze zbraní právě včas, aby šíp odrazil, pak padl na koleno a sevřel si ránu. Cítil, jak mu studený jed prostupuje končetinou, ale tvrdohlavě zlomil násadu šípu a obrátil pozornost zpátky k útočníkovi. O ránu se bude muset postarat později a doufat, že nebude příliš pozdě. V tuto chvíli se hlavně musel dostat ven z propasti.</p>
<p>Obrátil se na útěk a chtěl najít bezpečné místo, odkud by se mohl vznést zpátky k římse, ale zjistil, že se ocitl tváří v tvář dalšímu driderovi.</p>
<p>Kolem ramene mu prosvištěla sekyra a jen taktak ho minula. Drizzt zastavil úder jedním scimitarem a druhým bodl, ale drider odrazil útok druhou sekyrou.</p>
<p>Drizzt se vzchopil a byl si jistý, že dokáže nepřítele porazit, i když ho zchromlá noha omezovala v pohybu – dokud se mu do zad nezabodl další šíp.</p>
<p>Drizzt zavrávoral pod silou zásahu, ale podařilo se mu vykrýt další útok dridera před sebou. Drizzt padl na kolena a poté na tvář.</p>
<p>Drider se sekyrami si myslel, že je Drizzt mrtvý, proto k němu vyrazil, ale Drizzt v tu chvíli vykopl a překulil se, až se octil pod netvorovým baňatým tělem. Bodl scimitarem vší silou vzhůru, pak se schoulil, protože ho zalily tělní tekutiny.</p>
<p>Zraněný drider se pokusil odcupitat, ale místo toho se převrátil na bok a vnitřnosti se mu vyvalily na kamennou zem. Ale Drizzt neměl žádnou naději. Teď už mu zchromly i ruce a až se na něj vrhne druhý tvor, nebude mít šanci ubránit se. Ze všech sil se snažil zůstat při vědomí a najít řešení, bojovat do hořkého konce. Víčka mu ztěžkla…</p>
<p>Pak Drizzt ucítil, jak ho někdo popadl za háv, hrubě ho zvedl na nohy a praštil s ním o skálu.</p>
<p>Otevřel oči a zadíval se na sestru.</p>
<p>„Žije,“ řekla. „Musíme ho rychle dostat zpátky a ošetřit mu rány.“</p>
<p>Objevila se před ním další postava.</p>
<p>„Myslela jsem, že tak to bude nejlepší,“ omlouvala se Vierna.</p>
<p>„Nemůžeme si dovolit ztratit ho,“ ozvala se necitlivá odpověď. Drizzt poznal hlas z minulosti. Pokusil se zaostřit.</p>
<p>„Zlovůle,“ zašeptal. „Matko.“</p>
<p>Rozzuřená rána pěstí mu vše připomněla.</p>
<p>„Matrono Zlovůle,“ zavrčela a přiblížila vztekle zamračený obličej na vzdálenost palce k Drizztově tváři. „Na to nikdy nezapomeň!“</p>
<p>Drizztovi se zdálo, jako by její chlad byl studenější než jed, a úleva nad tím, že ji vidí, vyprchala stejně rychle, jako se objevila.</p>
<p>„Nauč se, kde je tvoje místo!“ zařvala Zlovůle a zopakovala rozkaz, který Drizzta celý život pronásledoval. „Poslouchej,“ rozkázala a Drizzt poslechl. „Vierna tě sem přivedla, aby tě zabila. Byla k tobě milosrdná.“ Zlovůle na dceru zklamaně pohlédla.</p>
<p>„Já rozumím vůli Pavoučí královny lépe než ona,“ pokračovala a s každým slovem plivala Drizztovi do tváře. „Pokud ještě někdy promluvíš zle o naší bohyni Lloth, odtáhnu tě sem sama! Ale ne abych tě zabila, to by bylo příliš snadné.“ Trhla Drizztovi hlavou na stranu, aby se mohl podívat na groteskní pozůstatky dridera, kterého zabil.</p>
<p>„Vrátíš se sem,“ ujistila ho Zlovůle, „aby ses stal driderem.“</p><empty-line /><p>ČÁST</p>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p>ČTVRTÁ</p>
<p>GUENHWYVAR</p><empty-line /><p><strong>Jaké oči vidí</strong></p>
<p><strong>bolest hluboko v mé duši?</strong></p>
<p><strong>Jaké oči vidí</strong></p>
<p><strong>zvrácené zvyky mého lidu</strong></p>
<p><strong>a bezuzdnou hru</strong></p>
<p><strong>se šípem a hrotem meče?</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Tvé… ano, tvé,</strong></p>
<p><strong>ladný běh a skok,</strong></p>
<p><strong>ukryté drápy a tichý krok.</strong></p>
<p><strong>Zbraně připravené pro útok,</strong></p>
<p><strong>nevraždí rády,</strong></p>
<p><strong>nezabíjejí zbytečně.</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Tvoje tvář, mé zrcadlo,</strong></p>
<p><strong>odraz v klidné tůni.</strong></p>
<p><strong>Kéž udržím ten výraz</strong></p>
<p><strong>i na své tváři.</strong></p>
<p><strong>Kéž udržím srdce</strong></p>
<p><strong>ve své hrudi čisté.</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Lpěj na hrdé cti své duše,</strong></p>
<p><strong>mocná Guenhwyvar,</strong></p>
<p><strong>a zůstaň mi po boku,</strong></p>
<p><strong>drahá přítelkyně.</strong></p>
<p><strong>Drizzt Do’Urden</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />17</strong></p>
<p>NÁVRAT DOMŮ</p>
<p>Formálně opustil Drizzt Akademii spolu s ostatními, a to jako nejlepší ze třídy. Matrona Zlovůle možná pošeptala něco do správných uší a urovnala synovu nerozvážnost, ale podle Drizzta bylo pravděpodobnější, že si nikdo z těch, kdo se absolutoria zúčastnil, nepamatoval, že zmizel.</p>
<p>Drizzt prošel ozdobenou branou sídla Do’Urden, přičemž přitáhl pohledy obyčejných vojáků, a vznesl se na balkón. „Takže jsem doma,“ poznamenal tiše, „ať už to znamená cokoli.“ Po tom, co se stalo ve sluji driderů, Drizzt přemýšlel, jestli ještě někdy bude považovat sídlo Do’Urden za domov. Matrona Zlovůle ho očekávala. Neodvažoval se přijít pozdě.</p>
<p>„Dobře, že jsi zpátky doma,“ řekl Briza, když uviděla, jak stoupá přes zábradlí balkónu.</p>
<p>Drizzt váhavě prošel kolem nejstarší sestry a snažil se dobře si všímat okolí. Briza nazývala sídlo Do’Urden domovem, ale Drizztovi připadalo stejně cizí jako Akademie, když do ní poprvé vstoupil jako student. Deset let nebyla v životě drowího elfa, který se mohl dožít celých staletí, nijak dlouhá doba, ale Drizzta teď od tohoto místa dělilo víc než desetiletí.</p>
<p>Maya se k nim připojila ve velké chodbě, která vedla k předsíni kaple. „Zdravím, princi Drizzte,“ řekla a Drizzt netušil, jestli je uštěpačná, nebo ne. „Slyšeli jsme o poctách, které sis vysloužil v Bojové Magthere. Celý rod Do’Urden je na tebe hrdý.“ I přes slova, která pronesla, nedokázala Maya potlačit výsměšné zasmání, když dodala: „Jsem ráda, že se z tebe nestalo žrádlo pro dridery.“</p>
<p>Drizztovo zamračení jí vyhnalo úsměv z tváře.</p>
<p>Maya s Brizou si vyměnily ustarané pohledy. Věděly, jak Vierna mladšího bratra potrestala, i o jízlivém pokárání, kterého se mu dostalo od Matrony Zlovůle. Obě položily obezřetně ruku na hadí bič u opasku, protože netušily, jak se nebezpečný mladší bratr zachová.</p>
<p>Drizzt počítal kroky, které ho dělily ode dveří, ale za jeho zdráhavost nemohla Matrona Zlovůle ani sestry. Věděl, jak na tom s matkou je a co musí udělat, aby byla spokojená. Ale byl tady jiný člen rodiny, který v Drizztovi probouzel zmatek a vztek. Ze všech příbuzných jen Zaknafein předstíral, že je něčím, čím není. Drizzt se blížil ke kapli, úzkostně nahlížel do každé boční chodby a přemýšlel, kdy se Zak objeví.</p>
<p>„Za jak dlouho odejdeš na hlídku?“ zeptala se Maya a vytrhla tak Drizzta ze zamyšlení.</p>
<p>„Za dva dny,“ odvětil Drizzt roztržitě a očima dál těkal ze stínu do stínu. Dorazil ke dveřím předsíně a Zak pořád nikde. Možná už byl bojový mistr uvnitř a stál vedle Zlovůle.</p>
<p>„Víme o tvé nerozvážnosti,“ vyštěkla náhle Briza chladně, když položila ruku na kliku dveří. Drizzta její výbuch nepřekvapil. Od kněžek Pavoučí královny už jiné chování nečekal.</p>
<p>„Proč sis nemohl obřad užít?“ dodala Maya. „Měli jsme štěstí, že mistry a Matrona Akademie byly příliš zaměstnané vlastním vzrušením, než aby si všimly toho, co jsi provedl. Zostudil bys celý rod!“</p>
<p>„Mohl jsi Matronu Zlovůli připravit o Llothinu přízeň,“ dodala Briza rychle.</p>
<p>Nic lepšího bych pro ni nemohl udělat, pomyslel si Drizzt. Rychle však myšlenku zaplašil, protože si vzpomněl na Brizinu zneklidňující schopnost číst myšlenky.</p>
<p>„Doufejme, že k tomu nedošlo,“ řekla Maya pochmurně. „Stojíme na pokraji války.“</p>
<p>„Vím, kde je mé místo,“ ujistil je Drizzt a hluboce se uklonil. „Odpusťte, sestry, a vězte, že mé mladé oči začínají vidět skutečnou podstatu drowího světa velmi jasně. Už nikdy rod Do’Urden takovým způsobem nezklamu.“</p>
<p>Sestry jeho prohlášení tak potěšilo, že jim unikla dvojsmyslnost Drizztových slov. Drizzt nechtěl pokoušet štěstí, proto vklouzl do předsíně a s úlevou si všiml, že Zak není přítomen.</p>
<p>„Chvalte Pavoučí královnu!“ zakřičela za ním Briza.</p>
<p>Drizzt se zastavil, otočil se a podíval se na ni. Podruhé se hluboce uklonil. „Jak to má být,“ zamumlal.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Zak se plížil za skupinkou, sledoval každý Drizztův pohyb a snažil se odhalit, jakou daň si deset let v Akademii na mladém bojovníkovi vybralo.</p>
<p>Drizztovi zmizel z tváře obvyklý úsměv. A Zak předpokládal, že spolu s ním zmizela i nevinnost, kterou se lišil od ostatních v Menzoberranzanu.</p>
<p>Zak se těžce opřel o stěnu boční chodby. Zachytil jen část rozhovoru u dveří předsíně. Ale nejjasněji slyšel, jak Drizzt souhlasí s Brizinou chválou Lloth.</p>
<p>„Co jsem to udělal?“ zeptal se bojový mistr sám sebe. Vyhlédl do hlavní chodby, ale dveře předsíně už se zavřely.</p>
<p>„Když se dívám na drowa – na drowího válečníka! – kterého jsem si nejvíce vážil, stydím se za svoji zbabělost,“ naříkal Zak. „Ztratil Drizzt něco, co jsem mohl zachránit?“</p>
<p>Tasil meč z pochvy a citlivými prsty přejel po břitkém ostří. „Byl bys ještě krásnější, kdybys okusil krev Drizzta Do’Urdena, kdybys tento svět, náš svět, připravil o další duši, kterou zničil, kdybys ho osvobodil od nekonečných muk života!“ Sklonil hrot zbraně k podlaze.</p>
<p>„Jsem zbabělec,“ řekl. „Zklamal jsem a nesplnil jediný úkol, který mohl dát mému ubohému bytí smysl. Zdá se, že Druhý syn rodu Do’Urden žije, ale Drizzt Do’Urden, můj žák, dávno zemřel.“ Zak se znovu zadíval na prázdné místo, kde ještě před chvílí Drizzt stál, a stáhl obličej do grimasy. „Jeho místo zaujal chameleón. Drowí válečník.“</p>
<p>Zakova zbraň zazvonila o kamennou podlahu a bojový mistr sklonil hlavu a schoval tvář do dlaní, za jediný štít, který Zaknafeinovi Do’Urdenovi zůstal.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Drizzt další den odpočíval a většinu ho strávil ve svém pokoji, aby se vyhnul nejbližším členům rodiny. Zlovůle ho při prvním setkání beze slova propustila, ale Drizzt se jí nemínil znovu postavit. A stejně tak se netoužil setkat ani s Brizou a Mayou, protože se obával, že dříve nebo později pochopí skutečný význam jeho kacířské odpovědi. Ale hlavně se nechtěl setkat se Zaknafeinem, kterého kdysi považoval za spásu před realitou, za jediné zářící světlo ve tmě Menzoberranzanu.</p>
<p>Drizzt uvěřil, že i to byla lež.</p>
<p>Druhý den, zrovna když časový sloup Narbondel zahájil světelný cyklus, se dveře do Drizztovy malé komnaty rozlétly a dovnitř vstoupila Briza. „Matrona Zlovůle si žádá tvoji přítomnost,“ oznámila ponuře.</p>
<p>Drizzt sebral boty, následoval nejstarší sestru chodbami do kaple a myslí mu přitom letělo tisíc myšlenek. Odhalily snad Zlovůle a ostatní, co doopravdy cítí k jejich zlé bohyni? Jaký trest ho čeká? Drizzt si nevědomky bedlivě prohlédl řezby pavouků na obloukových dveřích kaple.</p>
<p>„Už bys to tu měl znát lépe a cítit se tady dobře,“ pokárala ho Briza, když si všimla jeho neklidu. „Je to nejuctívanější místo našich lidí.“</p>
<p>Drizzt sklopil oči a neodpověděl – a dával si pozor, aby o jedovatých odpovědích, které ukrýval v srdci, ani nepřemýšlel.</p>
<p>Jeho zmatek se ještě zdvojnásobil, když vstoupili do kaple, kde podle očekávání stáli před Matronou matkou Rizzen, Maya a Zaknafein, ale vedle nich také Dinin s Viernou.</p>
<p>„Jsme tady všichni,“ řekla Briza a zaujala místo po matčině boku.</p>
<p>„Poklekněte,“ rozkázala Zlovůle a celá rodina padla na kolena. Matrona matka kolem nich pomalu procházela a všichni uctivě nebo jen moudře sklopili oči.</p>
<p>Zlovůle se zastavila vedle Drizzta. „Přítomnost Dinina a Vierny tě zmátla,“ řekla. Drizzt k ní vzhlédl. „Copak jsi ještě nepochopil lstivé metody přežití?“</p>
<p>„Myslel jsem, že bratr a sestra zůstanou v Akademii,“ vysvětlil Drizzt.</p>
<p>„Tím bychom nic nezískali,“ odvětila Zlovůle.</p>
<p>„Nezískává rod na síle, když má mistry v Akademii?“ odvážil se Drizzt zeptat.</p>
<p>„To ano,“ odvětila Zlovůle, „ale dělí se tím moc. Slyšel jsi o válce, která se chystá?“</p>
<p>„Slyšel jsem o možných potížích,“ řekl Drizzt a podíval se na Viernu, „ale nic přesnějšího.“</p>
<p>„Možných?“ zafuněla Zlovůle, kterou podráždilo, že syn nechápe, o jak důležitou věc jde. „Většina rodů nedostane vůbec žádné varování!“ Zprudka se od Drizzta odvrátila a oslovila celou skupinu. „Zvěsti jsou pravdivé,“ prohlásila.</p>
<p>„Kdo?“ zeptala se Briza. „Který rod osnuje plány proti rodu Do’Urden?“</p>
<p>„Nikdo za námi,“ odvětil Dinin, ačkoli otázku nepoložili jemu a neměl právo promluvit nevyzván.</p>
<p>„Jak to víš?“ zeptala se Zlovůle a rozhodla se nechat přečin být. Věděla, jak je Dinin schopný a že může k rozhovoru hodně přispět.</p>
<p>„Jsme Devátý rod ve městě,“ prohlásil Dinin, „ale můžeme se pochlubit čtyřmi nejvyššími kněžkami, přičemž dvě z nich byly mistrami Arach-Tinilithu.“ Podíval se na Zaka. „A také dvěma bývalými mistry Bojové Magthere a Drizzt získal ve škole bojovníků nejvyšší pocty. Máme skoro čtyři sta zkušených a schopných vojáků. Jen málo rodů může říct, že má víc.“</p>
<p>„Kam tím míříš?“ zeptala se Briza ostře.</p>
<p>„Jsme Devátý rod,“ zasmál se Dinin, „ale jen pár rodů před námi by nás dokázalo porazit…“</p>
<p>„A žádný za námi,“ dokončila za něj Matrona Zlovůle. „Máš dobrý postřeh, První synu. Dospěla jsem ke stejnému názoru.“</p>
<p>„Jeden z velkých rodů se bojí rodu Do’Urden,“ řekla Vierna. „Potřebuje se nás zbavit, aby ochránil své postavení.“</p>
<p>„Taky si to myslím,“ odvětila Zlovůle. „Je to neobvyklé, protože válku mezi rody obvykle vyvolá nižší rod, aby získal lepší postavení v městské hierarchii.“</p>
<p>„Pak musíme být velice opatrní,“ řekla Briza.</p>
<p>Drizzt pečlivě naslouchal a snažil se pochopit. Neodtrhl však oči od Zaknafeina, který klečel netečně stranou. Drizzt přemýšlel, co si o tom otrlý bojový mistr myslí. Vzrušovaly ho myšlenky na válku, která by mu dovolila zabíjet temné elfy?</p>
<p>Ať už cítil Zak cokoli, nedal to najevo. Klečel tiše a zdálo se, jako by ani neposlouchal.</p>
<p>„Baenre to nebude,“ řekla Briza, ale znělo to, jako by toužila po ujištění. „Je ještě neohrožujeme!“</p>
<p>„Musíme doufat, že máš pravdu,“ odvětila Zlovůle ponuře, protože si jasně vzpomínala na výpravu do domu vládnoucího rodu. „Asi jde o nějaký slabší rod nad námi, který se obává o své nejisté postavení. Ale ještě jsem neodhalila nic usvědčujícího, takže se musíme připravit na nejhorší. Proto jsem povolala Dinina s Viernou zpátky.“</p>
<p>„Pokud se dozvíme, kdo je naším nepřítelem…“ začal Drizzt impulzivně. Všichni se k němu otočili. Bylo už dost zlé, že bez svolení promluvil První syn, ale od Druhého syna, který sotva vyšel z Akademie, to bylo téměř kacířské chování.</p>
<p>Matrona Zlovůle však toužila prozkoumat problém ze všech stran, proto to nechala být. „Pokračuj,“ pobídla ho.</p>
<p>„Když zjistíme, který rod se proti nám chystá zakročit,“ řekl Drizzt tiše, „nemohli bychom ho odhalit?“</p>
<p>„Proč?“ zavrčela Briza. „Samotné spiknutí není zločin.“</p>
<p>„A co se s nimi dohodnout?“ naléhal Drizzt, ačkoli na něj všichni v komnatě – až na Zaka – nevěřícně hleděli. „Pokud jsme silnější, tak ať se nám podřídí bez boje. Rod Do’Urden zaujme příslušné postavení a hrozba slabšího rodu bude eliminována.“</p>
<p>Zlovůle popadla Drizzta za přední část pláště a škubnutím ho postavila na nohy. „Tentokrát ti tvé hloupé názory ještě prominu!“ zavrčela. Odhodila ho na podlahu a na Drizzta se sesypaly tiché výčitky sourozenců.</p>
<p>Jen Zak se opět tvářil jinak než všichni ostatní v místnosti. Zvedl ruku k ústům, aby zakryl pobavení. Odvážil se doufat, že v mladíkovi zůstalo něco z Drizzta Do’Urdena, kterého znal. Možná Akademie duši mladého bojovníka zcela nezatemnila.</p>
<p>Zlovůle se zprudka obrátila ke zbytku rodiny a oči jí žhnuly vztekem a chtíčem. „Teď není čas na strach. Nastal čas naplnit sny!“ vykřikla a napřáhla ruce před tvář. „Jsme rod Do’Urden, Daermon N’a’shezbaernon, a jsme tak mocní, že se nás obávají i velké rody. Jsme ve válce neznámou veličinou. Máme na své straně všechny výhody! Devátý rod?“ zasmála se. „Zakrátko před námi zůstane už jen sedm rodů!“</p>
<p>„A co hlídka?“ ozvala se Briza. „Máme poslat Druhého syna samotného do nebezpečí?“</p>
<p>„Využijeme ji ve svůj prospěch,“ prohlásila lstivá Matrona. „V Drizztově hlídce budou členové alespoň čtyř rodů nad námi.“</p>
<p>„Jeden na něj může zaútočit,“ namítla Briza.</p>
<p>„Ne,“ ujistila ji Zlovůle. „Naši nepřátelé by se tak snadno neodhalí – ještě ne. Zabiják by musel porazit dva Do’Urdeny.“</p>
<p>„Dva?“ zeptala se Vierna.</p>
<p>„Lloth nám opět projevila přízeň,“ vysvětlila Zlovůle. „Dinin Drizztovu hlídku povede.“</p>
<p>Prvnímu synovi se při té zprávě rozzářily oči. „Takže se zabijáky ve válce můžeme stát já s Drizztem,“ zapředl.</p>
<p>Matroně matce zmizel úsměv z tváře. „Nezaútočíš bez mého svolení,“ varovala ho hlasem tak ledovým, že Dinin pochopil, jaké důsledky by jeho neposlušnost měla, Jako jsi to udělal v minulosti.“</p>
<p>Drizztovi neunikla narážka na zavražděného bratra Nalfeina. A matka o tom věděla! Zlovůle neudělala nic, aby vraha potrestala. Nyní zvedl ruku k tváři Drizzt, a to aby zakryl výraz hrůzy, který by mu mohl způsobit jen potíže.</p>
<p>„Půjdeš, aby ses něco dozvěděl,“ řekla Matrona Zlovůle Dininovi, „abys chránil bratra, jako bude Drizzt chránit tebe. Nepřiprav nás o výhodu kvůli jedinému zabití.“ Po matčině kostnaté tváři se znovu rozlil úsměv. „Ale pokud se dozvíte, kdo je naším nepřítelem…“ řekla.</p>
<p>„Pokud se naskytne vhodná příležitost…“ dokončila Briza, která uhádla matčiny zvrácené myšlenky a vrhla po ní stejně zvrhlý úsměv.</p>
<p>Zlovůle se na nejstarší dceru souhlasně zadívala. Briza bude výtečnou následnicí!</p>
<p>Dininova tvář se roztáhla do širokého, chlípného úsměvu. Nic nedokázalo Prvního syna rodu Do’Urden potěšit víc než příležitostná vražda.</p>
<p>„Tedy jděte, rodino,“ řekla Zlovůle. „Nezapomeňte, že nepřátelské oči sledují každý náš pohyb a čekají, až budou moct zaútočit.“</p>
<p>Zak opustil kapli jako obvykle první, tentokrát však ještě čilejším krokem. Nenadchla ho představa nové války, ačkoli ho zabíjení kněžek Pavoučí královny jistě těšilo. Zakovi dala naději Drizztova přetrvávající naivita a nepochopení podstaty života drowů.</p>
<p>Drizzt sledoval, jak Zak odchází, a myslel si, že ho těší představa dalšího zabíjení. Drizzt nevěděl, jestli má za bojovým mistrem vyrazit a vyříkat si to s ním, nebo pokrčit rameny a nechat ho být, jako si nevšímal většiny krutého světa kolem. Rozhodla za něj Matrona Zlovůle, která mu zastoupila cestu a zadržela ho v kapli.</p>
<p>„Tobě řeknu jedno,“ začala, když osaměli. „Víš, jaký úkol jsem ti svěřila. Selhání nebudu tolerovat!“</p>
<p>Drizzt ucukl před silou v jejím hlase.</p>
<p>„Ochraňuj bratra,“ varovala ho ponuře, „jinak tě bude soudit sama Lloth.“</p>
<p>Drizzt věděl, co tím chce říct, ale Matrona s potěšením zašla až do podrobností.</p>
<p>„Nelíbilo by se ti žít jako drider.“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Nad černou hladinou podzemního jezera prolétl blesk a spálil hlavy blížících se vodních trollů. Jeskyní se rozléhal lomoz bitvy.</p>
<p>Drizzt zahnal jednoho z netvorů, kterým se říkalo kostnatci, na malý poloostrov a zatarasil mu cestu zpátky k vodě. Jediný drow by obvykle neměl proti vodnímu trollovi šanci, ale ostatní členové hlídky během posledních několika desetidnů zjistili, že Drizzt není obyčejný drow.</p>
<p>Kostnatec se blížil a vůbec netušil, v jakém nebezpečí se ocitl. Drizzt netvorovi bleskurychlým pohybem usekl paže, pak se vrhl vpřed, aby zasadil smrtící ránu, protože moc dobře věděl, jak rychle se trollové dokáží regenerovat.</p>
<p>Z vody za Drizztovými zády vyklouzl další kostnatec.</p>
<p>Drizzt to očekával, ale nedal nijak najevo, že o druhém netvorovi ví. Soustředil se na kostnatce před sebou a zanechával na hrudi zmrzačeného a prakticky bezmocného trolla hluboké rány.</p>
<p>Netvor za ním se právě chystal zaseknout mu spáry do zad, když Drizzt padl na kolena a vykřikl: „Teď!“</p>
<p>Panter, který se krčil ve stínech u vstupu na poloostrov, nezaváhal. Guenhwyvar stačil jeden dlouhý krok, aby se dostala do správné pozice, pak skočila, tvrdě srazila nic netušícího kostnatce na zem a vyrvala z něj život dřív, než stačil zareagovat.</p>
<p>Drizzt se zbavil svého trolla a pak se obrátil, aby obdivoval práci, kterou panter odvedl. Natáhl ruku a velká kočka do ní vtiskla čenich. Drizzt si uvědomil, jak dobře se s kočkou poznali!</p>
<p>Znovu se ostře zablesklo, tentokrát tak blízko, že Drizzt na okamžik oslepl.</p>
<p>„Guenhwyvar!“ vykřikl Masoj Hun’ett, který výboj vyslal. „Ke mně!“</p>
<p>Panter se letmo dotkl Drizztovy nohy, pak poslechl. Když se Drizztovi vrátil zrak, vydal se opačným směrem, protože nechtěl být svědkem toho, jak Masoj panterovi nadává jako vždy, když s ním Guenhwyvar spolupracovala.</p>
<p>Masoj se zahleděl na záda odcházejícího Drizzta a toužil vypálit třetí blesk přímo mezi lopatky mladého Do’Urdena. Ale kouzelníkovi z rodu Hun’ett neunikla přítomnost Dinina Do’Urdena, který vše velmi pozorně sledoval.</p>
<p>„Nezapomeň, komu máš být věrná!“ zavrčel Masoj na Guenhwyvar. Panter Masoje až příliš často opouštěl, aby se v boji připojil k Drizztovi. Masoj věděl, že kočka lépe bojuje po boku válečníka, ale také věděl, jak zranitelný je kouzelník, když se soustředí na zaklínadlo. Masoj chtěl, aby Guenhwyvar zůstávala s ním a chránila ho před nepřáteli a – střelil pohledem po Dininovi – také před „přáteli“.</p>
<p>Hodil sošku na zem u svých nohou. „Zmiz!“ rozkázal.</p>
<p>Drizzt se v dálce pustil do křížku s dalším kostnatcem a rychle se s ním vypořádal. Masoj sledoval jeho šermířské umění a vrtěl hlavou. Drizzt se s každým dnem zlepšoval.</p>
<p>„Vydejte rozkaz k jeho vraždě co nejrychleji, Matrono SiNafay,“ zašeptal Masoj. Mladý kouzelník nevěděl, jak dlouho dokáže úkol odkládat. Nebyl si jistý, jestli je ještě vůbec schopen Drizzta porazit.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Drizzt si zastínil oči a pochodní vypálil rány mrtvého trolla. Jen oheň se postaral o to, že už se trollové nezotavili a nevyškrábali z hrobu.</p>
<p>Drizzt si všiml, že boj už skončil i na jiných místech a na břehu jezera se začaly objevovat světla pochodní. Přemýšlel, jestli přežilo všech dvanáct drowích válečníků, ale zároveň ho napadlo, jestli mu na tom vůbec záleží. Byli tady jiní, kteří s radostí zaujmou jejich místo.</p>
<p>Drizzt věděl, že jediný společník, na kterém mu opravdu záleželo – Guenhwyvar – byl zpátky v bezpečí Astrální sféry.</p>
<p>„Seřaďte se!“ rozkázal Dinin, když otroci, skřeti a orci začali hledat trollí poklady a obírat mrtvoly kostnatců o vše cenné.</p>
<p>Oheň kostnatce, kterého Drizzt podpálil, už sežehl, proto uhasil pochodeň v černé vodě a na okamžik se zastavil, aby se jeho oči přizpůsobily tmě. „Další den,“ řekl tiše, „další nepřítel poražen.“</p>
<p>Líbilo se mu vzrušení, které s sebou hlídkování přinášelo, napětí a nebezpečí a vědomí, že konečně používá zbraně proti odporným nestvůrám.</p>
<p>Ale ani tak nedokázal Drizzt uniknout letargii, která prostoupila jeho život, a odevzdání, jímž se vyznačoval každý jeho krok. Ačkoli v těchto dnech bojoval proti netvorům Temných říší a zabíjel z nutnosti, Drizzt nezapomněl na setkání v kapli sídla Do’Urden.</p>
<p>Věděl, že jeho scimitary brzy použijí proti drowům.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Zaknafein se rozhlédl po Menzoberranzanu, jak to častokrát dělával, když Drizztova hlídka opustila město. Zak se cítil rozpolcený. Toužil se vyplížit z domu a bojovat po Drizztově boku, ale zároveň doufal, že se hlídka vrátí se zprávou, že Drizzta zabili. Zak přemýšlel, jestli někdy najde řešení dilematu, které nejmladší Do’Urden představoval. Zak věděl, že nesmí opustit dům, protože ho Matrona Zlovůle bedlivě pozorovala. Cítila, jaké starosti si o Drizzta dělá, a v žádném případě jeho pocity neschvalovala. Zak býval často jejím milencem, ale měli jen velmi málo společného.</p>
<p>Zak si vzpomněl, jak před staletími bojoval o Viernu, další společné dítě. Vierna však byla žena, její osud byl od narození předurčen, a Zak nemohl udělat vůbec nic, aby drtivý vliv náboženství Pavoučí královny zarazil.</p>
<p>Je možné, že se Zlovůle bála, že u mužského potomka bude mít větší štěstí? Zjevně ano, ale ani Zak si nebyl jistý, jestli jsou Matroniny obavy oprávněné. Dokonce ani on netušil, jaký má na Drizzta vliv.</p>
<p>Zadíval se na město a mlčky sledoval, jak se hlídka vrací – jako vždy čekal, až se Drizzt vrátí bezpečně domů, ale ve skrytu duše doufal, že spáry nebo tesáky netvora ve stínech vyřeší jeho problém za něj.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />18</strong></p>
<p>ZADNÍ MÍSTNOST</p>
<p>„Zdravím, Beztvářný,“ řekla nejvyšší kněžka a protlačila se kolem Altona do jeho soukromých komnat v Čarodějci. „A já vás, mistro Vierno,“ odvětil Alton a snažil se potlačit strach v hlase. Nemohla to být náhoda, že ho Vierna Do’Urden přišla zrovna teď navštívit. „Čemu vděčím za to, že mě mistra Arach-Tinilithu poctila návštěvou?“</p>
<p>„Už nejsem mistra,“ řekla Vierna. „Vrátila jsem se domů.“</p>
<p>Alton se zarazil a novinu zvážil. Věděl, že Dinin Do’Urden se také vzdal pozice v Akademii.</p>
<p>„Matrona Zlovůle znovu shromáždila rodinu,“ pokračovala Vierna. „Blíží se válka. Určitě jsi o tom slyšel, že?“</p>
<p>„Jen nějaké zvěsti,“ vykoktal Alton, který začínal chápat, proč za ním Vierna přišla. Rod Do’Urden využil Beztvářného při svých intrikách už v minulosti když mu přikázal, aby zabil Altona! A teď se Menzoberranzanem začaly šířit zvěsti o válce, proto Matrona Zlovůle znovu vytvářela síť špehů a zabijáků.</p>
<p>„Ty o tom víš?“ zeptala se Vierna ostře.</p>
<p>„Něco jsem zaslechl,“ vydechl Alton a dával si pozor, aby mocnou ženu nerozčílil. „Ale ne dost na to, abych vám to oznámil. Dokud jste se neobjevila, ani jsem netušil, že je rod Do’Urden do celé záležitosti zapleten.“ Alton mohl jen doufat, že proti němu Vierna nepoužila kouzlo pravdy.</p>
<p>Vierna se uvolnila. Vysvětlení ji zjevně uspokojilo. „Poslouchej pozorněji, Beztvářný,“ řekla. „Odešli jsme s bratrem z Akademie, takže budeš očima a ušima rodu Do’Urden na tomto místě ty.“</p>
<p>„Ale…“ vykoktal Alton.</p>
<p>Vierna zvedla ruku, aby ho zarazila. „Vím, že jsme tě posledně zklamali a nedodrželi naši část dohody,“ řekla. Hluboce se uklonila, což nejvyšší kněžka před mužem často nedělala. „Matrona Zlovůle se omlouvá za to, že ti mast, kterou jsi po zavraždění Altona DeVira obdržel, nevrátila tvář.“</p>
<p>Alton se málem zajíkl, protože konečně pochopil, proč mu před třiceti lety neznámý posel přinesl krabičku s léčivou mastí. Zahalená postava byla agentem rodu Do’Urden a přišla Beztvářnému zaplatit za Altonovu vraždu! Alton mast samozřejmě nikdy nevyzkoušel. Při jeho smůle by fungovala a vrátila by mu rysy Altona DeVira.</p>
<p>„Tentokrát tvá odměna určitě nezklame,“ pokračovala Vierna, ale Alton, kterého ironie celé záležitosti málem přemohla, sotva poslouchal. „Rod Do’Urden vlastní kouzelnickou hůl, ale nemá žádného kouzelníka, který by byl hoden ji použít. Patřila mému bratrovi Nalfeinovi, který zemřel při vítězství nad DeViry.“</p>
<p>Alton se toužil na ni vrhnout. Ale ani on nebyl tak hloupý.</p>
<p>„Pokud zjistíš, který rod proti rodu Do’Urden intrikuje, bude hůl tvá!“ slíbila Vierna. „Za tak malou službu je to poklad.“</p>
<p>„Udělám, co bude v mé moci,“ odvětil Alton, protože nevěděl, co jiného na neuvěřitelnou nabídku říct.</p>
<p>„To je jediné, co Matrona Zlovůle žádá,“ řekla Vierna a odešla s jistotou, že si rod Do’Urden zajistil v Akademii schopného špeha.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Dinin a Vierna Do’Urden se vzdali svých pozic,“ řekl Alton vzrušeně, když ho později toho večera navštívila drobounká Matrona matka.</p>
<p>„To už vím,“ odvětila SiNafay Hun’ett.</p>
<p>Znechuceně se rozhlédla po nepořádku a spáleninách v komnatě a nakonec se posadila k malému stolku.</p>
<p>„Ale je toho víc,“ řekl Alton rychle. Nechtěl, aby se SiNafay rozčílila, protože ji vyrušil kvůli starým zprávám. „Dnes mě navštívila mistra Vierna Do’Urden!“</p>
<p>„Tuší něco?“ zavrčela Matrona SiNafay.</p>
<p>„Ne, ne!“ odvětil Alton. „Přesně naopak. Rod Do’Urden si mě chce najmout jako špeha, jako kdysi najali Beztvářného, aby mě zabil!“</p>
<p>SiNafay se na okamžik užasle zarazila, pak se z plna hrdla rozesmála. „Jaká ironie!“ vykřikla.</p>
<p>„Slyšel jsem, že Dinin a Vierna vstoupili do Akademie jen proto, aby dohlédli na vzdělání mladšího bratra,“ poznamenal Alton.</p>
<p>„Výtečná zástěrka,“ odvětila SiNafay. „Ctižádostivá Matrona Zlovůle vyslala Viernu s Dininem jako špehy. Má můj obdiv.“</p>
<p>„A teď tuší potíže,“ prohlásil Alton a posadil se naproti Matroně matce.</p>
<p>„To ano,“ souhlasila SiNafay. „Masoj hlídkuje spolu s Drizztem, ale rodu Do’Urden se podařilo do hlídky nastrčit i Dinina.“</p>
<p>„Pak je Masoj v nebezpečí,“ namítl Alton.</p>
<p>„Ne,“ řekla SiNafay. „Rod Do’Urden neví, že hrozbou je rod Hun’ett, jinak by nešli pro informace za tebou. Matrona Zlovůle ví, kdo jsi.“</p>
<p>Altonovi přelétl přes tvář výraz hrůzy.</p>
<p>„Nezná tvoji pravou totožnost,“ zasmála se SiNafay. „Ví, že Beztvářný je Gelroos Hun’ett, a kdyby nás podezřívala, nikdy by za Hun’ettem nešla.“</p>
<p>„Pak se nám naskytla výtečná příležitost zasít do řad rodu Do’Urden zmatek!“ vykřikl Alton. „Když obviním jiný rod, třeba samotné Baenre, jen to naše postavení posílí.“ Zachechtal se nad možnostmi, které se jim nabízely. „Zlovůle mě odmění velmi mocnou holí – a já zbraň ve správnou chvíli obrátím proti ní!“</p>
<p>„Matrona Zlovůle!“ opravila ho SiNafay přísně. Ačkoli se se Zlovůli brzy stanou nepřáteli, SiNafay nemohla dovolit, aby se obyčejný muž choval k Matroně matce s takovou neúctou. „Opravdu si myslíš, že bys dokázal dovést takovou lest do konce?“</p>
<p>„Až se mistra Vierna vrátí…“</p>
<p>„Tak cennou informaci nemůžeš předat nižší kněžce, pošetilý DeVire. Postavíš se samotné Matroně Zlovůli, mocnému protivníkovi. Pokud prohlédne tvoji lež, víš, co s tebou udělá?“</p>
<p>Alton hlasitě polkl. „Risknu to,“ řekl a odhodlaně zkřížil paže na stole.</p>
<p>„Ale co se stane s rodem Hun’ett, pokud bude největší lež odhalena?“ zeptala se SiNafay. „Pokud Matrona Zlovůle odhalí pravou totožnost Beztvářného, přijdeme o výhodu.“</p>
<p>„Chápu,“ odvětil Alton. Byl zdrcený, ale nedokázal SiNafayinu logiku popřít. „Tak co uděláme? Co mám dělat já?“</p>
<p>Matrona SiNafay už zvažovala další kroky. „Vzdáš se své pozice,“ řekla nakonec. „Vrátíš se do domu Hun’ett a pod moji ochranu.“</p>
<p>„To může pozornost Matrony Zlovůle k rodu Hun’ett taky přitáhnout,“ namítl Alton.</p>
<p>„To ano,“ odvětila SiNafay, „ale je to nejbezpečnější cesta. Zajdu za Matronou Zlovůlí a rozčileně jí řeknu, aby nezaplétala rod Hun’ett do svých potíží.</p>
<p>Pokud si chce z člena mého rodu udělat špeha, musí napřed požádat o mé svolení – ale tentokrát jí ho nedám!“</p>
<p>SiNafay se usmála, když si představila všechny možnosti podobného střetnutí. „Svým vztekem a strachem můžu naznačit, že proti rodu Do’Urden intrikuje některý z vyšších rodů, nebo že se proti němu dokonce spiklo několik rodů,“ řekla a zjevně se bavila možným prospěchem. „Matrona Zlovůle bude mít rozhodně o čem přemýšlet!“</p>
<p>Alton SiNafayinu poslední poznámku neslyšel. Rozrušila ho zmínka o tom, že „tentokrát“ svolení nedá. „Udělala to?“ odvážil se zeptat, i když tak tiše, že jeho slova byla sotva slyšitelná.</p>
<p>„Co tím myslíš?“ zeptala se SiNafay, která netušila, o čem mluví.</p>
<p>„Přišla za vámi Matrona Zlovůle?“ pokračoval Alton. Byl vyděšený, ale potřeboval znát pravdu. „Před třiceti lety. Svolila jste, aby použila Gelroose Hun’etta jako špeha a vraha a dokonale tak vyhladila rod DeVir?“</p>
<p>SiNafay se po tváři rozlil široký úsměv, který však během okamžiku zmizel. Mrštila stolem přes komnatu, popadla Altona za háv a hrubě si přitáhla jeho tvář k zamračenému obličeji.</p>
<p>„Nikdy si nepleť osobní pocity s politikou!“ zavrčela malinká, ale očividně silná Matrona a v hlase jí zaznívala otevřená hrozba. „A už nikdy mi neklaď podobné otázky!“</p>
<p>Odhodila Altona na podlahu, ale neodtrhla od něj pronikavý pohled.</p>
<p>Alton od počátku věděl, že je jen pěšák ve hře mezi rody Hun’ett a Do’Urden, potřebný článek řetězu, který Matroně SiNafay dovolí uskutečnit zrádný plán. Ale kvůli osobní zášti vůči rodu Do’Urden občas zapomněl, jak podřadnou úlohu v konfliktu hraje. Když teď poznal SiNafayinu moc, pochopil, že překročil meze svého postavení.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>V zadní části houbového háje, v jižní stěně jeskyně, v níž se rozkládal Menzoberranzan, se nacházela malá, ale dobře střežená jeskyně. Kovem pobité dveře ukrývaly komnatu, která se používala jen pro shromáždění osmi vládnoucích Matron matek.</p>
<p>Ve vzduchu se vznášel sladký kouř stovky svící, který měly Matrony matky rády. Po půlce století, kterou Alton strávil studiem svitků při světle svíčky v Akademii, mu jas nevadil, ale přesto se v komnatě necítil příjemně. Seděl na prosté malé židli, vyhrazené pro hosty rady, u zadního konce stolu ve tvaru pavouka. Trůny Matron matek stály mezi osmi chlupatými nohami stolu a drahé kameny, kterými byly ozdobeny, ve světle svící oslnivě zářily.</p>
<p>Do komnaty vstoupily naduté, strašlivé Matrony a vrhaly na muže přezíravé pohledy. SiNafay po Altonově boku mu položila ruku na koleno a mrkla na něj, aby ho uklidnila. Neodvážila by se požádat o schůzku vládnoucí rady, kdyby si nebyla jistá, že její zprávy za to stojí. Vládnoucí Matrony matky považovaly své pozice jen za čestné a nerady se scházely, když se nejednalo o krizi.</p>
<p>V čele pavoučího stolu seděla Matrona Baenre, nejmocnější osoba v Menzoberranzanu, prastará a sešlá žena se záludnýma očima a s ústy, která nebyla zvyklá usmívat se.</p>
<p>„Jsme tady, SiNafay,“ řekla Baenre, když všech osm členek usedlo na přidělené místo. „Proč jsi radu svolala?“</p>
<p>„Abychom si promluvily o trestu,“ odvětila SiNafay.</p>
<p>„O trestu?“ zopakovala Matrona Baenre zmateně. Posledních několik let proběhlo v drowím městě neobvykle klidně a kromě konfliktu mezi rody Teken’duis a Freth nedošlo k žádnému střetu. První Matrona nevěděla o žádném činu, který by vyžadoval trest, alespoň o žádném natolik nestydatém, aby přinutil vládnoucí radu k činu. „Který jedinec si ho zaslouží?“</p>
<p>„Ne jedinec,“ vysvětlila Matrona SiNafay. Rozhlédla se po ostatních, aby zjistila, jestli je zaujala. „Rod,“ řekla bez obalu. „Daermon N’a’shezbaernon, rod Do’Urden.“ Matrony zalapaly po dechu, přesně jak SiNafay očekávala.</p>
<p>„Rod Do’Urden?“ zeptala se Matrona Baenre, protože ji překvapilo, že se někdo odvážil Matronu Zlovůli obvinit. Baenre věděla, že si Pavoučí královna Zlovůli velmi oblíbila a rod Do’Urden nedávno získal dva mistry v Akademii.</p>
<p>„Z jakého zločinu rod Do’Urden obviňuješ?“ zeptala se jedna z Matron.</p>
<p>„Mluví za tebe strach, SiNafay?“ Matrona Baenre se musela zeptat. Několik vládnoucích Matron vyjádřilo obavy z rodu Do’Urden. Bylo všeobecně známo, že Matrona Zlovůle touží po křesle v radě a podle síly jejího rodu jí bylo očividně souzeno ho také získat.</p>
<p>„Mám pro své obvinění důvod,“ trvala na svém SiNafay.</p>
<p>„Zdá se, že ti ostatní nevěří,“ odvětila Matrona Baenre. „Měla bys své obvinění vysvětlit – a to rychle, pokud si ceníš vlastní pověsti.“</p>
<p>SiNafay věděla, že neriskuje jen pověst. V Menzoberranzanu se falešné obvinění rovnalo vraždě. „Všichni si vzpomínáme na pád rodu DeVir,“ začala SiNafay. „Sedm z nás sedělo v radě s Matronou Ginafae DeVir.“</p>
<p>„Rod DeVir už neexistuje,“ připomněla Matrona Baenre.</p>
<p>„Kvůli rodu Do’Urden,“ prohlásila SiNafay neomaleně.</p>
<p>Tentokrát zalapaly Matrony po dechu vzteky.</p>
<p>„Jak se odvažuješ něco takového říct?“ ozvala se jedna.</p>
<p>„Třicet let!“ řekla jiná. „Tato záležitost už je zapomenuta!“</p>
<p>Matrona Baenre je utišila, aby rámus nepřerostl v násilí – což by ve vládnoucí radě nebylo ničím neobvyklým. „SiNafay,“ řekla a stáhla rty do úšklebku. „Nemůžeš vznést takové obvinění. Tak dlouho poté se nesmí o podobných podezřeních otevřeně mluvit! Znáš naše zvyky. Pokud rod Do’Urden tento čin skutečně spáchal, jak tvrdíš, pak si zaslouží naši poklonu, ne trest, protože ho provedl dokonale. Říkám, že rod DeVir už není. Neexistuje!“</p>
<p>Alton se neklidně zavrtěl, lapen mezi vztekem a zoufalstvím. Ale SiNafay se vůbec nebála. Všechno probíhalo přesně tak, jak předpokládala.</p>
<p>„Ach, ale on existuje!“ odvětila, postavila se a stáhla Altonovi z hlavy kápi. „Díky této osobě!“</p>
<p>„Gelroos?“ zeptala se Matrona Baenre, protože nechápala. „Není to Gelroos,“ odvětila SiNafay. „Gelroos Hun’ett zemřel tu noc, kdy byl vyhlazen rod DeVir. Tento muž, Alton DeVir, převzal Gelroosovu totožnost a postavení a ukryl se před dalšími útoky rodu Do’Urden!“</p>
<p>Baenre pošeptala pokyny Matroně po své pravici, pak počkala, až Matrona dokončí zaklínadlo. Baenre pokynula SiNafae, ať usedne, pak se obrátila k Altonovi.</p>
<p>„Prozraď nám své jméno,“ rozkázala Baenre.</p>
<p>„Alton DeVir,“ řekl Alton a čerpal sílu z totožnosti, ke které se chtěl už tak dlouho přiznat, „syn Matrony Ginafae. Tu noc, kdy rod Do’Urden zaútočil, jsem byl studentem Čarodějce.“</p>
<p>Baenre pohlédla na Matronu po straně.</p>
<p>„Říká pravdu,“ ujistila ji Matrona. Ženy kolem stolu si mezi sebou začaly šeptat, ale spíše pobaveně.</p>
<p>„Proto jsem svolala vládnoucí radu,“ vysvětlila rychle SiNafay.</p>
<p>„Dobrá, SiNafay,“ řekla Matrona Baenre. „Chválím tvoji vynalézavost a schopnost přežít, Altone DeVire. Na muže jsi projevil velkou odvahu a moudrost. Ale oba určitě víte, že rada nemůže potrestat rod za čin, který spáchal tak dávno. Proč bychom to dělali? Pavoučí královna obdařila Matronu Zlovůli Do’Urden přízní a její rod čeká slibná budoucnost. Musíte nám předložit něco naléhavějšího, pokud chcete, abychom zakročily proti rodu Do’Urden.“</p>
<p>„Nic takového od vás nežádám,“ ujistila je rychle SiNafay. „Vládnoucí rada už nemůže s touto třicet let starou záležitostí nic udělat. Rod Do’Urden skutečně čeká slibná budoucnost. Má čtyři nejvyšší kněžky a mnoho dalších zbraní, v neposlední řadě Druhého syna Drizzta, který absolvoval Akademii jako první ve třídě.“ Úmyslně zmínila Drizzta, protože věděla, že jeho jméno Matronu Baenre těžce zasáhne. Baenrin vychvalovaný syn Berg’inyon stál celých devět let ve stínu úžasného mladého Do’Urdena.</p>
<p>„Tak proč jsi nás obtěžovala?“ obořila se na ni Matrona Baenre a v hlase jí zaznělo patrné ostří.</p>
<p>„Chci vás požádat, abyste zavřely oči,“ zapředla SiNafay. „Alton je nyní Hun’ett, je pod mojí ochranou. Žádá pomstu za zločin spáchaný na jeho rodu a jako přeživší člen má na takové obvinění právo.“</p>
<p>„Rod Hun’ett se za něj postaví?“ zeptala se Matrona Baenre zvědavě a pobaveně.</p>
<p>„Postaví,“ odvětila SiNafay. „Rod Hun’ett je k tomu zavázán!“</p>
<p>„Kvůli pomstě?“ ozvala se další Matrona, jejíž hlas teď rovněž zněl spíše pobaveně než rozzlobeně. „Nebo ze strachu? Mně se zdá, že Matrona rodu Hun’ett využívá ubohého DeVira pro vlastní účely. Rod Do’Urden sahá po vyšším postavení a Matrona Zlovůle touží po křesle ve vládnoucí radě. Možná rod Hun’ett ohrožuje?“</p>
<p>„Ať už jde o pomstychtivost, nebo o zdravý rozum, má žádost – žádost Altona DeVira – musí být uznána jako právoplatná,“ odvětila SiNafay. „Všechny na tom získáme.“ Potměšile se usmála a podívala se přímo na První Matronu. „A možná získají větší uznání i naši synové.“</p>
<p>„Máš pravdu,“ odpověděla Matrona Baenre a její zachechtání znělo jako kašel. Válkou mezi rody Hun’ett a Do’Urden mohou získat všichni, ale Baenre tušila, že jinak, než si SiNafay představuje. Zlovůle byla mocná Matrona a její rod si skutečně zasloužil lepší postavení. Pokud k boji dojde, Zlovůle získá se vší pravděpodobností místo v radě, protože nahradí SiNafay.</p>
<p>Matrona Baenre se rozhlédla po ostatních a podle jejich výrazů poznala, že si myslí totéž. Ať si rody Hun’ett a Do’Urden vyřídí spor mezi sebou. Ať válka dopadne jakkoli, Zlovůle už je nebude ohrožovat. A Baenre doufala, že v bitvě padne i jistý mladý Do’Urden a její syn tak získá postavení, které si zaslouží.</p>
<p>A tak První Matrona pronesla slova, která SiNafay chtěla, a udělila jí tak tiché svolení menzoberranzanské vládnoucí rady.</p>
<p>„Záležitost je ukončena, sestry,“ prohlásila Matrona Baenre a ostatní ženy kývly na souhlas. „Je dobře, že k této schůzce nikdy nedošlo.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />19</strong></p>
<p>PŘÍSLIB SLÁVY</p>
<p>„Našla jsi stopu?“ zašeptal Drizzt a dřepl si vedle velkého pantera. Poplácal Guenhwyvar po boku a podle uvolněných svalů kočky poznal, že se poblíž nenachází žádné nebezpečí.</p>
<p>„Takže jsou pryč,“ řekl Drizzt a zadíval se do prázdné chodby před nimi. „Když jsme našli stopy u tůně, bratr řekl, že to jsou zpustlí gnómové. Zpustlí a pitomí.“ Zasunul scimitar do pochvy, klekl si a přehodil paži pohodlně přes Guenhwyvařina záda. „Ale jsou natolik chytří, aby unikli hlídce.“</p>
<p>Kočka vzhlédla, jako by rozuměla každému slovu, a Drizzt Guenhwyvar – svoji nejlepší přítelkyni – drsně pohladil po hlavě. Drizzt si jasně vzpomínal na své nadšení, když Dinin před desetidnem ke vzteku Masoje Hun’etta oznámil, že Guenhwyvar bude hlídkovat v čele s Drizztem.</p>
<p>„Kočka je moje!“ připomněl Masoj Dininovi.</p>
<p>„A ty jsi můj!“ odvětil vůdce hlídky Dinin a hádku tím ukončil. Kdykoli to magie sošky dovolovala, povolával Masoj Guenhwyvar z Astrální sféry a posílal ji dopředu za Drizztem, kterému dodávala pocit bezpečí a cennou společnost.</p>
<p>Podle neznámých tepelných vzorů na stěnách Drizzt poznal, že se dostali na hranice území, které hlídka střežila. Úmyslně se vzdálil od ostatních víc, než bylo moudré. Drizzt si byl jistý, že se spolu s Guenhwyvar o sebe dokáží postarat, a když nechal ostatní daleko za sebou, mohl se uvolnit a čekání si užít. Minuty, které Drizzt trávil v osamění, mu poskytovaly čas, který potřeboval k tomu, aby si utřídil zmatené emoce. Guenhwyvar, která ho nikdy nesoudila a vždy s ním souhlasila, byla dokonalým posluchačem.</p>
<p>„Napadlo mě, jestli to všechno má vůbec nějakou cenu,“ zašeptal Drizzt kočce. „Nepochybuji o tom, že hlídky jsou důležité – jen za poslední desetiden jsme zabili tucet netvorů, kteří mohli ve městě napáchat velké škody – ale k čemu?“</p>
<p>Zadíval se panterovi upřeně do kulatých očí, našel v nich soucit a poznal, že Guenhwyvar chápe jeho dilema.</p>
<p>„Možná pořád nevím, kdo jsem,“ přemýšlel Drizzt, „nebo kdo jsou mí lidé. Pokaždé, když najdu stopu, která by mě mohla zavést k pravdě, zavede mě na stezku, kterou se neodvažuji pokračovat, k závěrům, jež nedokážu přijmout.“</p>
<p>„Jsi drow,“ ozvala se odpověď za ním. Drizzt se zprudka obrátil a několik stop za sebou uviděl Dinina, který se tvářil velmi ustaraně.</p>
<p>„Gnómové uprchli mimo náš dosah,“ řekl Drizzt a snažil se odvést bratrovu pozornost jinam.</p>
<p>„Copak ses ještě nenaučil, co to znamená být drow?“ zeptal se Dinin. „Copak jsi ještě nepochopil naše dějiny a příslib budoucnosti?“</p>
<p>„O dějinách jsem se dozvěděl v Akademii,“ odpověděl Drizzt. „Byla to první lekce, kterou nám udělili. Ale budoucnost, a hlavně současnost vůbec nechápu.“</p>
<p>„Víš, kdo jsou naši nepřátelé,“ namítl Dinin.</p>
<p>„Máme jich mnoho,“ odvětil Drizzt a těžce si povzdychl. „Schovávají se v dírách v Temných říších a čekají, až polevíme v ostražitosti. Ale to my neuděláme a naši nepřátelé přijdou o moc.“</p>
<p>„Ach, ale naši skuteční nepřátelé nežijí v temných jeskyních,“ řekl Dinin a lstivě se usmál. „Žijí v podivném, zlém světě.“ Drizzt věděl, o kom Dinin mluví, ale tušil, že bratr něco tají.</p>
<p>„Elfové,“ zašeptal Drizzt a slovo v něm rozpoutalo zmatek emocí. Celý život mu vyprávěli o zlých bratrancích, kteří přinutili drowy ustoupit do útrob světa. Každodenní život ale Drizzta natolik zaměstnával, že o nich zas tak nepřemýšlel, ale kdykoli si na ně vzpomněl, užíval jejich jméno jako litanii proti všemu, co v životě nenáviděl. Kdyby Drizzt mohl všechny nespravedlnosti drowí společnosti svést na elfy z povrchu, jako to dělali ostatní drowové, snad by našel nějakou naději pro budoucnost svého lidu. Drizztova mysl odmítala legendu o elfské válce jako další proud nekonečných lží, ale v srdci na ní zoufale lpěl.</p>
<p>Zadíval se na Dinina. „Elfové,“ zopakoval, „ať už jsou cokoli.“</p>
<p>Dinin se bratrově neústupné uštěpačnosti zasmál. Už si na ni zvykl. „Jsou takoví, jak jsi slyšel,“ ujistil Drizzta. „Jsou bezcenní a zvrhlejší, než si dokážeš představit. Mučili náš lid a před dávnými dobami nás vyhnali, přinutili nás…“</p>
<p>„Znám příběhy,“ přerušil ho Drizzt, kterého vylekal bratrův sílící hlas. Drizzt se ohlédl přes rameno. „Pokud hlídka skončila, připojme se k ostatním blíž u města. Tohle místo je pro podobné rozhovory příliš nebezpečné.“ Vstal a vyrazil zpátky. Guenhwyvar mu kráčela po boku.</p>
<p>„Ne tak nebezpečné jako to, kam tě brzy zavedu,“ odvětil Dinin se stejně lstivým úsměvem.</p>
<p>Drizzt se zastavil a zvědavě na něj pohlédl.</p>
<p>„Asi bys to měl vědět,“ škádlil ho Dinin. „Vybrali nás, protože jsme nejlepší hlídka, a tys k takové poctě velkou měrou přispěl.“</p>
<p>„Vybrali nás k čemu?“</p>
<p>„Za čtrnáct dní opustíme Menzoberranzan,“ vysvětlil Dinin. „Zamíříme daleko za hranice města a cesta bude trvat mnoho dní.“</p>
<p>„Jak dlouho?“ zeptal se Drizzt zvědavě.</p>
<p>„Dva desetidny, možná tři,“ odvětil Dinin, „ale bude to stát za to. Budeme jedni z těch, bráško, kdo se pomstí nejvíce nenáviděným nepřátelům, kdo jim ve jménu Pavoučí královny zasadí nejbolestivější ránu!“</p>
<p>Drizzt tušil, o čem je řeč, ale byl to tak neuvěřitelný nápad, že si nebyl jistý.</p>
<p>„Elfové!“ rozzářil se Dinin. „Vybrali nás pro nájezd na povrch!“</p>
<p>Drizzt nesdílel bratrovo nadšení, protože si nebyl jistý, jaké důsledky bude takový úkol mít. Konečně spatří elfy z povrchu a postaví se pravdě ve svém srdci, svým nadějím. Jeho nadšení krotilo něco skutečnějšího, zklamání, které po mnoho let zažíval, a to mu připomnělo, že mu pravda o elfech z povrchu může poskytnout omluvu pro temný svět jeho lidu, ale také ho může připravit o něco mnohem důležitějšího. Nevěděl, co má cítit.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Povrch,“ pronesl Alton. „Moje sestra tam jednou byla – zúčastnila se nájezdu. Říkala, že to byl ten nejúžasnější zážitek!“ Podíval se na Masoje a nevěděl, co si má myslet o nepřítomném výrazu, který se mladému Hun’ettovi usadil na tváři. „A teď se na takovou cestu vydá tvá hlídka. Závidím ti.“</p>
<p>„Nikam nejdu,“ prohlásil Masoj.</p>
<p>„Proč?“ vydechl Alton. „Je to opravdu mimořádná příležitost. Menzoberranzan nepodnikl nájezd na povrch už dobrých dvacet let – Lloth už určitě zuří. K dalšímu nájezdu může dojít za dalších dvacet let a v tu dobu už hlídkovat nebudeš.“</p>
<p>Masoj vykoukl z malého okna v Altonově pokoji v sídle Hun’ett a rozhlédl se.</p>
<p>„A kromě toho,“ pokračoval Alton tišeji, „tam nahoře, daleko od zvědavých očí, možná dostaneš šanci zbavit se dvou Do’Urdenů najednou. Proč nechceš jít?“</p>
<p>„Copak jsi zapomněl na rozhodnutí, které jsi pomohl odsouhlasit?“ zeptal se Masoj, zprudka se obrátil a zahleděl se na Altona obviňující očima. „Před dvaceti lety mistři Čarodějce rozhodli, že se žádný kouzelník nesmí k povrchu ani přiblížit!“</p>
<p>„Samozřejmě,“ odvětil Alton a vzpomněl si na shromáždění. Všechno, co se v Čarodějci stalo, mu připadalo tak dávno, i když žil v sídle Hun’ett teprve několik desetidnů. „Došli jsme k rozhodnutí, že magie drowů může pod otevřeným nebem fungovat jinak, že může mít neočekávané následky,“ vysvětlil. „Při nájezdu před dvaceti lety…“</p>
<p>„Znám ten příběh,“ zavrčel Masoj a dokončil vyprávění za Altona. „Kouzelníkova ohnivá koule narostla do takových rozměrů, že zabila několik drowů. Mistři říkali, že to způsobily nebezpečné vedlejší účinky, ale já bych spíš řekl, že se kouzelník pod zástěrkou nehody pohodlně zbavil nepřátel!“</p>
<p>„Ano,“ souhlasil Alton. „Říkalo se to. Ale pro nedostatek důkazů…“ Nechal myšlenku být, protože věděl, že tím Masoje nijak neutěší. „Už je to tak dávno,“ řekl a pokusil se ho povzbudit. „Nenašel jsi způsob, jak rozhodnutí obejít?“</p>
<p>„Ne,“ odvětil Masoj. „V Menzoberranzanu je všechno strašně pomalé. Pochybuji o tom, že se tím mistři už začali zabývat.“</p>
<p>„Škoda,“ řekl Alton. „Byla by to dokonalá příležitost.“</p>
<p>„Už o tom nemluvme!“ rozčílil se Masoj. „Matrona SiNafay mi nerozkázala, abych Drizzta Do’Urdena nebo jeho bratra zabil. A tebe varovala, aby sis nechal své touhy pro sebe. Až mi Matrona rozkáže udeřit, bez zaváhání to udělám. Příležitost se dá vytvořit.“</p>
<p>„Zní to, jako bys už věděl, jak Drizzt Do’Urden zemře,“ řekl Alton.</p>
<p>Po Masojově tváři se rozlil úsměv. Sáhl do kapsy hávu a vytáhl onyxovou sošku nemyslícího magického otroka, kterému Drizzt začal tak pošetile důvěřovat. „Ach, to vím,“ odvětil, vyhodil sošku Guenhwyvar do vzduchu, chytil ji a ukázal.</p>
<p>„To vím.“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Drowové, kteří byli pro nájezd vybráni, rychle pochopili, že je nečeká obyčejný úkol. Během následujícího desetidne ani jednou nevyrazili na hlídku. Místo toho trávili dny a noci v odloučení kasáren Bojové Magthere. Skoro všechen čas, kdy byli vzhůru, trávili u oválného stolu ve shromažďovací síni a poslouchali detailní plány nadcházejícího dobrodružství a také rozvláčné historky o hanebných elfech, které vyprávěl mistr Tradice Hatch’net.</p>
<p>Drizzt pozorně naslouchal a nutil se upadnout do Hatch’netových hypnotických sítí. Příběhy musely být pravdivé. Kdyby nebyly, Drizzt by porušoval zásady, které vyznával, snad na každém kroku.</p>
<p>Dinin vedl taktické přípravy, ukazoval jim mapy dlouhých tunelů, kudy jednotka půjde, a znovu a znovu jim vtloukal do hlavy podrobnosti, až si cestu dokonale zapamatovali.</p>
<p>I jeho horliví nájezdníci – všichni až na Drizzta – bedlivě poslouchali a snažili se potlačit vzrušení a nevypuknout v jásot. Desetiden příprav se chýlil ke konci a Drizzt si všiml, že jeden člen hlídky se schůzek nezúčastnil. Zpočátku si Drizzt myslel, že se Masoj připravuje se svými starými učiteli v Čarodějci. Ale jak se čas odchodu blížil a bojové plány začínaly dostávat jasnou podobu, Drizzt pochopil, že se k nim Masoj nepřipojí.</p>
<p>„Kde je náš kouzelník?“ odvážil se jednou zeptat po dlouhých hodinách schůzky.</p>
<p>Dinin, kterému se vyrušení nelíbilo, se na bratra zamračil. „Masoj s námi nepůjde,“ odvětil. Věděl, že ostatní možná napadlo totéž, a takové rozptýlení v kritický okamžik nepotřeboval.</p>
<p>„Čarodějec rozhodl, že žádný kouzelník nesmí vystoupit na povrch,“ vysvětlil mistr Hatch’net. „Masoj Hun’ett počká na váš návrat ve městě. Je to opravdová ztráta, protože Masoj mnohokrát dokázal, že je schopný kouzelník. Ale nebojte, doprovodí vás kněžka z Arach-Tinilithu.“</p>
<p>„A co…“ ozval se Drizzt přes souhlasný šepot ostatních nájezdníků.</p>
<p>Dinin bratra přerušil, protože snadno uhádl, kam míří. „Kočka patří Masojovi,“ prohlásil. „Zůstane tady.“</p>
<p>„Mohl bych s Masojem promluvit,“ žadonil Drizzt.</p>
<p>Dininův přísný výraz mluvil za vše. „Na povrchu se budeme řídit jinou taktikou,“ řekl celé skupině a utišil tak šepot. „Povrch je mnohem větší než úzké, uzavřené tunely Temných říší. Jakmile nepřátele zahlédneme, budeme je muset obklíčit, přiblížit se k nim.“ Podíval se zpříma na mladšího bratra. „Předsunutou hlídku nebudeme potřebovat a v tom případě by nám duch kočky mohl být spíše na škodu.“</p>
<p>Drizzt se musel s takovou odpovědí spokojit. Hádkou by si nijak nepomohl, i kdyby se mu podařilo Masoje přesvědčit, aby mu pantera půjčil – a v hloubi srdce věděl, že by se mu to stejně nepodařilo. Potřásl hlavou, aby se zbavil ponurých myšlenek, a přinutil se soustředit na bratrova slova. Nájezd bude největší výzvou a také největším nebezpečím Drizztova mladého života.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Poslední dva dny jim bojový plán pronikal do každé myšlenky a Drizzt se stával stále neklidnějším. Dlaně mu vlhly nervózní energií a oči mu až příliš obezřetně těkaly ze strany na stranu.</p>
<p>Ačkoli Drizzta zklamalo, že se Guenhwyvar výpravy nezúčastní, nemohl popřít, že přímo vře vzrušením. Po tomto dobrodružství vždy toužil, bylo odpovědí na otázky, které si kladl o podstatě svého lidu. Tam nahoře, v podivném, rozlehlém a cizím světě, číhali elfové z povrchu, nikdy dřív nespatřená noční můra, která se stala společným nepřítelem, a proto také společným poutem všech drowů. Drizzt pozná slávu bitvy a pomstí se nejvíce nenáviděnému nepříteli svého lidu. Doposud Drizzt vždy bojoval jen proto, že neměl na vybranou, a to ve výcvikových síních nebo proti hloupým netvorům, kteří se příliš přiblížili k jeho domovu.</p>
<p>Drizzt věděl, že tento střet bude jiný. Tentokrát se nechá vést silnějšími emocemi, ctí svého lidu a společnou odvahou a odhodláním pomstít se utlačitelům. Musel tomu uvěřit.</p>
<p>V noci předtím, než měli nájezdníci vyrazit na cestu, ležel Drizzt na zádech na lůžku a scimitary nad sebou prováděl pomalé pohyby.</p>
<p>„Tentokrát,“ zašeptal zbraním a žasl nad pomalým, přesto však spletitým tancem zbraní. „Tentokrát budete zpívat píseň spravedlnosti!“</p>
<p>Odložil scimitary na okraj lůžka a převrátil se na bok, aby našel tolik potřebný spánek. „Tentokrát,“ procedil skrz zatnuté zuby a oči mu zahořely odhodláním.</p>
<p>Pronášel svá slova s vírou, nebo s nadějí? Drizzt otázku potlačil hned, jakmile mu pronikla do mysli, protože pro pochybnosti, stejně jako pro zbytečné hloubání, tam nebylo místo. Už si nepřipouštěl, že může zažít zklamání. V srdci drowího válečníka nemělo co dělat.</p>
<p>Ale Dininovi, který Drizzta ze stínů zvědavě pozoroval, se zdálo, jako by se mladší bratr pokoušel přesvědčit sám sebe.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />20</strong></p>
<p>CIZÍ SVĚT</p>
<p>Čtrnáct členů hlídky se proplétalo křivolakými tunely a obrovskými jeskyněmi, které se před nimi otvíraly. Kráčeli bezhlesně v magických botách, v piwafwi byli skoro neviditelní a dorozumívali se jen znakovou řečí. Sklon chodeb nebyl povětšinou vůbec znatelný, i když občas museli šplhat komíny ve skále přímo vzhůru a s každým krokem, s každým úchytem se blížili k cíli. Procházeli územími nestvůr a jiných národů, ale nenávidění gnómové, a dokonce i duergaři se jim moudře nepletli do cesty. Jen málokdo v Temných říších by se postavil do cesty drowím nájezdníkům.</p>
<p>Na konci desetidne drowové v okolí jasně cítili změnu. Obyvatelům z povrchu by hloubka, ve které se ocitli, připadala ještě stále tíživá, ale temní elfové byli na neustálý tlak tisíců tun kamene a balvanů, které jim visely nad hlavou, zvyklí. Za každou zatáčkou očekávali, že kamenný strop zmizí v širou otevřenost povrchového světa.</p>
<p>Na tvářích cítili vánek – ne horký vítr páchnoucí po síře, který stoupal z magmatu hluboko pod zemí, ale vlhký vzduch plný vůní, které drowové nepoznávali. Na povrchu panovalo jaro, ale temní elfové roční období neznali a nic o nich nevěděli. Vzduch voněl po kvetoucích květinách a pučících stromech. Vůně působily na Drizzta tak svůdně, že si musel znovu a znovu připomínat, že svět, ke kterému se blíží, je zlý a nebezpečný. Napadlo ho, že vůně jsou možná jen ďábelskou návnadou, která má vlákat nic netušícího tvora do vražedného sevření.</p>
<p>Kněžka z Arach-Tinilithu, která cestovala s nájezdníky, kráčela podél stěny a tiskla tvář ke každé puklině, na kterou narazili. „Tato bude stačit,“ řekla o chvíli později. Pronesla zaklínadlo vidění a pohlédla podruhé do malinké praskliny, která nebyla širší než prst.</p>
<p>„Jak se tím protáhneme?“ naznačil jeden z členů výpravy druhému. Dinin pohyb zachytil a ukončil tichý rozhovor zamračením.</p>
<p>„Nad námi je den,“ oznámila kněžka. „Budeme muset počkat.“</p>
<p>„Jak dlouho?“ zeptal se Dinin. Věděl, že hlídka je nedočkavá, protože mají cíl na dosah.</p>
<p>„To nevím,“ odvětila kněžka. „Ne déle než půl cyklu Narbondelu. Odložme brašny a odpočiňme si, dokud můžeme.“</p>
<p>Dinin by raději pokračoval v cestě, už jen proto, aby jednotku zaměstnal, ale neodvážil se kněžce odporovat. Nemuseli však čekat dlouho, protože kněžka za několik hodin znovu nahlédla do pukliny a oznámila, že nadešel čas.</p>
<p>„Ty první,“ řekl Dinin Drizztovi. Drizzt na bratra nevěřícně pohlédl, protože netušil, jak se úzkou prasklinou protáhnout.</p>
<p>„Pojď,“ přikázala kněžka, která nyní držela v ruce kouli s mnoha otvory. „Projdi kolem mě a pokračuj v cestě.“</p>
<p>Když Drizzt procházel kolem kněžky, aktivovala rozkazem kouli a podržela ji Drizztovi nad hlavou. Drizzta zasypaly černé vločky, černější než jeho ebenová kůže, a on ucítil, jak se mu roztřásla páteř.</p>
<p>Ostatní s úžasem přihlíželi, jak se Drizztovo tělo zúžilo na sílu vlasu a stalo se dvourozměrným obrazem, stínem sama sebe.</p>
<p>Drizzt nechápal, co se děje, ale prasklina se před ním náhle rozšířila. Vklouzl do ní a zjistil, že v současném stavu pro něj pohyb znamená pouhý projev vůle. Klouzal vzhůru pokroucenými zatáčkami a ohyby tenoučkého kanálku jako stín po skalnatém útesu. Najednou se ocitl v dlouhé jeskyni, která končila jediným východem.</p>
<p>Venku nastala bezměsíčná noc, ale i ta připadala drowovi z hlubin jasná. Drizzt cítil, jak ho to táhne k východu, k otevřenému světu na povrchu. Ostatní nájezdníci začali jeden po druhém vklouzávat puklinou do jeskyně. Kněžka se objevila jako poslední. Drizzt první ucítil, jak se jeho tělo otřáslo a získalo přirozenou podobu. Během několika okamžiků už všichni horlivě kontrolovali zbraně.</p>
<p>„Zůstanu tady,“ oznámila kněžka Dininovi. „Dobrý lov. Pavoučí královna se dívá.“</p>
<p>Dinin jednotku naposledy varoval před nebezpečími povrchu, pak zamířil do přední části jeskyně a k malému otvoru ve skalnatém výběžku vysoké hory. „Pro Pavoučí královnu,“ prohlásil Dinin. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, pak je vyvedl ven pod otevřené nebe.</p>
<p>Pod hvězdy! Ostatní se pod odhalujícími světly cítili nesví, ale Drizzta naopak nespočetné, tajemně blikající body přitahovaly. Koupal se v záři hvězd a cítil, jak mu ze srdce spadl těžký balvan. Ani si nevšiml radostného zpěvu, který se nesl nočním větrem, protože ho považoval za součást krajiny.</p>
<p>Dinin píseň rovněž slyšel a byl natolik zkušený, aby poznal tajuplné volání povrchových elfů. Přikrčil se a zadíval se na obzor. V zalesněném údolí v dálce uviděl oheň. Pobídl jednotku k pohybu, bratra dloubl významně do žeber, aby mu z očí vymazal užaslý výraz, a vyrazil.</p>
<p>Drizzt viděl, jak vystrašeně se společníci tváří. Jejich pocity se naprosto odlišovaly od nevysvětlitelného klidu a míru, který ho prostoupil. Ihned vytušil, že je na situaci něco moc špatného. V okamžiku, kdy Drizzt vystoupil z tunelu, hluboko v srdci poznal, že toto není zákeřný svět, o kterém jim učitelé v Akademii s takovou naléhavostí vyprávěli. Bez skály nad sebou se cítil zvláštně, ale ne nepříjemně. Pokud byly hvězdy, které se dotýkaly jeho srdce, skutečně připomínkami toho, co přinese den, jak tvrdil mistr Hatch’net, pak nemohl být tak strašný.</p>
<p>Jen zmatek potlačoval Drizzrův svobodný pocit, protože buď se chytil do pasti, která mu ošálila smysly, nebo se jeho společníci a bratr dívali na svět kolem sebe nečistýma očima.</p>
<p>Na Drizztova ramena dolehlo další nezodpovězené břímě. Byly jeho příjemné pocity slabostí, nebo pravdou?</p>
<p>„Podobají se houbovým hájům u nás doma,“ ujistil Dinin ostatní, když zdráhavě vstoupili do malého lesa, „nevnímají ani neublíží.“</p>
<p>Ale temní elfové sebou stejně trhli a tasili zbraně pokaždé, když jim nad hlavami proběhla veverka nebo do noci zakřičel pták. Svět temných elfů byl tichý a úplně jiný než štěbetající život jarního lesa. V Temných říších by každý živý tvor ublížil komukoli, kdo by se pokusil proniknout do jeho brlohu. Bystré drowí uši vnímaly i cvrkání cvrčků jako něco hrozivého.</p>
<p>Dinin vybral správnou cestu. Zpěv vil brzy přehlušil všechny ostatní zvuky a mezi větvemi začaly probleskovat plameny ohně. Povrchoví elfové byli nejbystřejší z národů a člověk – nebo lstivý půlčík – by neměl šanci zastihnout je nepřipravené.</p>
<p>Ale nájezdníky byli tu noc drowové, kteří byli mnohem obratnější než pouliční zloději. Jejich kroky nedělaly hluk ani na suchém listí a zbroje jim dokonale přilnuly ke štíhlým tělům, takže se přizpůsobovaly pohybu bez jediného zašustění. Bez povšimnutí obklíčili malé údolíčko, kde tančili a zpívali elfové.</p>
<p>Čirá radost elfské hry Drizzta natolik upoutala, že si sotva všiml rozkazů, které bratr vydal znakovou řečí. Kolem ohně tančilo i několik dětí, které se od ostatních lišily jen výškou, protože jejich duše nebyly o nic svobodnější než duše dospělých, kteří je doprovázeli. Zdáli se tak nevinní, tak plní života a touhy, a zjevně je k sobě poutalo přátelství mnohem hlubší, než jaké kdy Drizzt v Menzoberranzanu poznal. Vůbec se nepodobali hanebným, nenávistným tvorům z Hatch’netových příběhů.</p>
<p>Drizzt spíše cítil, než viděl, že se jednotka připravila zaútočit a rozestoupila se, aby získala lepší postavení. Ale on stále nedokázal odtrhnout oči od scény před sebou. Dinin mu poklepal na rameno a ukázal na malou kuš, která mu visela u opasku, pak vklouzl do křoví po straně.</p>
<p>Drizzt toužil bratra i ostatní zadržet, přimět je, aby počkali a povrchové elfy, které tak rychle nazvali nepřáteli, pozorovali. Drizzt měl pocit, jako by mu nohy vrostly do země, a jazyk mu v náhle suchých ústech ztěžknul. Pohlédl na Dinina a doufal, že bratr bude jeho mělký dech mylně považovat za vzrušení a bojechtivost.</p>
<p>Pak Drizztovy bystré uši zachytily tiché lupnutí tuctu tenoučkých tětiv. Elfská píseň ještě chvíli zněla lesem, ale pak někteří z tanečníků padli k zemi.</p>
<p>„Ne!“ vykřikl Drizzt na protest a slova mu vyrvala z hrudi zuřivost, kterou nechápal. Jeho zvolání však zaniklo v bojovém pokřiku drowích nájezdníků, a než stačili povrchoví elfové zareagovat, Dinin s ostatními se na ně vrhnul.</p>
<p>Drizzt do ozářeného údolíčka také skočil, zbraně držel v rukou, ale vůbec nepřemýšlel o tom, co dál. Toužil bitvu zastavit a ukončit boj, který se před ním rozpoutal.</p>
<p>Povrchoví elfové se cítili v lesním domově v bezpečí, proto nebyli ani ozbrojení. Drowí válečníci se nemilosrdně zařízli do jejich řad a sekali a sekali do jejich těl i dlouho poté, co elfům z očí vyprchal život.</p>
<p>Jedna vyděšená žena uhýbala sem a tam, až se dostala před Drizzta. Sklonil zbraně hroty k zemi a snažil se najít způsob, jak ji uklidnit.</p>
<p>Žena se náhle zprudka narovnala, jak se jí do zad zabodl meč a pronikl jí štíhlým tělem. Drizzt uchváceně a pln hrůzy sledoval, jak drowí válečník za ní sevřel meč oběma rukama a divoce jím otočil. Žena se v posledních vteřinách života zadívala přímo na Drizzta a očima žadonila o slitování. Místo hlasují z hrdla uniklo krvavé zabublání.</p>
<p>Tvář drowího válečníka byla plná nadšení a extáze, když meč z elfky vytrhl, sekl napříč a oddělil jí hlavu od těla.</p>
<p>„Pomsta!“ zakřičel na Drizzta, tvář se mu zuřivě stáhla a šokovanému Drizztovi se zdálo, že mu oči září démonickým světlem. Válečník do mrtvého těla ještě jednou sekl, pak se otočil, aby našel další oběť.</p>
<p>O okamžik později unikla z masakru další elfka, malé děvče, rozběhla se k Drizztovi a křičela pořád dokola jedno slovo. Řeč povrchových elfů byla pro Drizzta neznámý dialektem, ale když pohlédl na její krásnou, uplakanou tvář, pochopil, co říká. Oči upírala na zmrzačenou mrtvolu u jeho nohou. Její muka převážila i nad hrůzou z nevyhnutelné smrti. Mohla křičet jen jedno: „Matko!“</p>
<p>V ten hrozivý okamžik Drizztem otřásly zuřivost, hrůza a muka. Chtěl uniknout svým pocitům, ztratit se ve slepém vzteku ostatních drowů a přijmout odpornou realitu. Bylo by tak snadné odhodit svědomí, které ho tak bolelo.</p>
<p>Elfské dítě běželo k Drizztovi, ale sotva ho vidělo, protože upíralo pohled na mrtvou matku. Krk mělo odhalený a stačila by jediná čistá rána. Drizzt zvedl scimitar a nedokázal odlišit mezi milosrdenstvím a vraždou.</p>
<p>„Ano, bratře!“ zakřičel na něj Dinin. Jeho hlas přehlušil jásot a jekot společníků a rozlehl se v Drizztových uších jako obvinění. Drizzt vzhlédl k Dininovi, který byl od hlavy k patě umazaný od krve a stál uprostřed rozsekaných těl mrtvých elfů.</p>
<p>„Dnes poznáš, jak nádherné je být drowem!“ vykřikl Dinin a zvedl pěst vítězoslavně do vzduchu. „Dnes potěšíme Pavoučí královnu!“</p>
<p>Drizzt odpověděl stejným způsobem, pak zavrčel a rozmáchl se, aby zasadil smrtící ránu.</p>
<p>Málem to udělal. Ve zmateném pobouření se Drizzt Do’Urden málem stal stejným jako ostatní drowové. Málem ukradl krásnému dítěti z jiskřících očí život.</p>
<p>Ale dívka k němu na poslední chvíli vzhlédla a v jejích očích se jako v temném zrcadle odrazilo Drizztovo černající srdce. A v odrazu, který mu ukázal opak zuřivosti, jež vedla jeho ruku, se Drizzt Do’Urden znovu našel.</p>
<p>Sekl mocně dolů, čepel však dítě neškodně minula. Koutkem oka přitom celou dobu sledoval Dinina. Současně popadl děvče druhou rukou za přední část tuniky a smýknul s ním tváří k zemi.</p>
<p>Vykřikla. Byla vyděšená, ale nezraněná, a Drizzt uviděl, jak Dinin znovu zvedl pěst do vzduchu a obrátil se.</p>
<p>Drizzt si musel pospíšit. Bitva už skoro dospěla ke strašlivému konci. Hbitě švihl scimitary nad zády skrčené dívky, rozsekl jí oblečení, ale jemnou kůži přitom ani neškrábl. Pak použil krev z bezhlavého těla, aby trik zamaskoval, a s ponurým zadostiučiněním si uvědomil, že by matku potěšilo, kdyby věděla, že i když zemřela, zachránila dceři život.</p>
<p>„Ani se nehni,“ zašeptal dítěti do ucha. Drizzt věděl, že mu nemůže rozumět, ale snažil se znít konejšivě, aby pochopila jeho lest. Mohl jen doufat, že nic nepřehlédl, protože se k němu o okamžik později připojil Dinin a několik dalších drowů.</p>
<p>„Dobrá práce!“ prohlásil Dinin vesele a přímo se chvěl vzrušením. „Zabili jsme dvacítku té odporné havěti a nikdo z nás není ani zraněný! Menzoberranzanské Matrony budou mít radost, i když od těchhle ubožáků nezískáme žádnou kořist!“ Pohlédl na ubohou hromádku u Drizztových nohou a poplácal bratra po rameni.</p>
<p>„Mysleli si, že se jim podaří uniknout!“ zařval Dinin.</p>
<p>Drizzt se snažil potlačit sílící odpor, ale Dinina krveprolití tak uchvátilo, že by si stejně ničeho nevšiml.</p>
<p>„Ne, když jsi s námi ty!“ pokračoval. „Dvě zabití pro Drizzta!“</p>
<p>„Jedno!“ namítl drow, který se postavil vedle Dinina. Drizzt položil ruce na jílce zbraní a sebral odvahu. Pokud drow prohlédl jeho lest, byl Drizzt odhodlaný bojovat, aby elfské dítě zachránil. Zabije své společníky, třeba i vlastního bratra, aby dítě s jiskřícíma očima chránil – dokud někdo nezabije jeho. Tak se Drizzt alespoň nestane svědkem vraždy dítěte.</p>
<p>Naštěstí k tomu nedošlo. „Drizzt dostal dítě,“ řekl drow Dininovi, „ale já zabil starší elfku. Zabodl jsem jí meč do zad, ještě než tvůj bratr vůbec tasil scimitary!“</p>
<p>Drizzt zareagoval instinktivně, podlehl nevědomé touze zasáhnout proti zlu, které ho ze všech stran obklopovalo. Drizzt si ani neuvědomil, co udělal, ale o okamžik později už ležel vychloubačný drow na zemi, rukama si zakrýval tvář a sténal bolestí. Teprve v tu chvíli si Drizzt uvědomil, že ho pálí ruka. Podíval se dolů a zjistil, že má klouby a jílec scimitaru potřísněné krví.</p>
<p>„O co jde?“ obořil se na něj Dinin.</p>
<p>Drizzt horečnatě přemýšlel. Zadíval se na svíjející se postavu na zemi a proměnil všechnu zuřivost, kterou cítil v srdci, v zaklení, které ostatní přijmou a budou respektovat. „Jestli mě ještě někdy připravíš o zabití,“ vyštěkl a ze lživých slov mu kapala upřímnost, „useknu hlavu tobě!“</p>
<p>Drizzt si všiml, že i když se elfí dítě u jeho nohou ze všech sil snaží neprozradit se, začíná se chvět pláčem, proto se rozhodl nepokoušet dál štěstí. „Pojďme,“ zavrčel. „Vypadněme odsud. Ze zápachu povrchového světa se mi obrací žaludek!“</p>
<p>Rozzuřeně vyrazil a ostatní se smíchem zvedli omámeného kamaráda a následovali ho.</p>
<p>„Konečně,“ zašeptal Dinin, když sledoval bratrovy napjaté kroky. „Konečně víš, co znamená být drowím válečníkem!“</p>
<p>Dinin ve svém zaslepení nikdy nepochopil ironii vlastních slov.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Než se vrátíme domů, čeká nás ještě jeden úkol,“ vysvětlila kněžka, když jednotka dorazila zpět do jeskyně. Jen ona věděla, že nájezd má ještě druhý cíl. „Matrony Menzoberranzanu nás požádaly, abychom si na vlastní oči prohlédli největší hrůzu světa na povrchu a mohli tak varovat naše druhy.“</p>
<p>Naše druhy? přemýšlel Drizzt a myšlenky mu zčernaly uštěpačností. Podle jeho názoru už nájezdníci největší hrůzu povrchového světa spatřili: sami sebe!</p>
<p>„Tam!“ vykřikl Dinin a ukázal na východní obzor.</p>
<p>Tmavý obrys vzdálených hor obklopilo slabounké světlo. Obyvatelé povrchu by si ho ani nevšimli, ale temní elfové ho viděli jasně a všichni, dokonce i Drizzt, instinktivně ucukli.</p>
<p>„Je to krása,“ odvážil se Drizzt poznamenat, když se na scénu díval déle.</p>
<p>Dinin upřel na bratra studený pohled, ale nebyl ledovější než oči kněžky, která se k Drizztovi otočila. „Odložte pláště, výstroj i zbroj,“ rozkázala. „Rychle. Schovejte je do stínů jeskyně, aby je světlo nepoškodilo.“</p>
<p>Když příkaz splnili, kněžka je zavedla do sílícího světla. „Dívejte se,“ rozkázala ponuře.</p>
<p>Východní obzor získal fialovorůžový odstín, pak jen růžový, a jak se rozjasňoval, temní elfové začali nepříjemně mžourat. Drizzt toužil to, co viděl, popřít a hodit vše na jednu hromadu se lžemi, které jim mistr Tradice navykládal o povrchových elfech.</p>
<p>A pak se to stalo. Okraj slunce se přehoupl přes obzor. Povrchový svět se probudil do tepla a životodárné energie. Stejné paprsky útočily na oči drowích elfů ohnivou zuřivostí a pálily zrak, který nebyl na podobné světlo zvyklý.</p>
<p>„Dívejte se!“ křičela kněžka. „Dívejte se na tu hrůzu!“</p>
<p>Nájezdníci jeden po druhém vykřikli bolestí a uskočili do temnoty jeskyně, až vedle kněžky zůstal v sílícím denním světle stát jen Drizzt. Paprsky slunce útočily na Drizzta stejně bolestivě jako na jeho druhy, ale on se z nich radoval a přijímal je jako očistec, který ho před všemi odhaloval, zatímco žhavý oheň omýval jeho duši.</p>
<p>„Pojď,“ řekla nakonec kněžka, která nechápala, co dělá. „Viděli jsme vše na vlastní oči. Můžeme se vrátit domů.“</p>
<p>„Domů?“ odvětil Drizzt chabě.</p>
<p>„Do Menzoberranzanu!“ vykřikla kněžka, protože si myslela, že se muž pomátl. „Pojď, než ti pekelný oheň spálí kůži. Ať tví bratranci z povrchu trpí v plamenech, je to pro jejich zlá srdce odpovídající trest!“</p>
<p>Drizzt se beznadějně zasmál. Odpovídající trest? Litoval, že nemůže strhnout tisíc takových sluncí z nebes a umístit je do všech kaplí Menzoberranzanu, aby tam navždy zářila.</p>
<p>Drizzt už nedokázal světlo dál snést. Odvrávoral zpět do jeskyně a oblékl se. Kněžka vzala do ruky kouli a Drizzt se opět jako první protáhl skulinou. Když se jednotka shromáždila v tunelu, Drizzt zaujal pozici v čele a vedl je svažujícími se chodbami zpět do houstnoucí tmy – zpátky do temnoty jejich bytí.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />21</strong></p>
<p>ABYCHOM POTĚŠILI BOHYNI</p>
<p>„Potěšili jste bohyni?“ zeptala se Matrona Zlovůle a v hlase jí zazněl zájem i hrozba. Ostatní ženy rodu Do’Urden, Briza, Vierna a Maya, jí stály po boku, netečně přihlížely a snažily se ukrýt žárlivost.</p>
<p>„Nezemřel ani jeden drow,“ odvětil Dinin hlasem, který zesládl drowím zlem. „Rozsekali jsme je!“ Téměř slintal, když na masakr elfů, který v něm probudil chtíč, vzpomínal. „Probodali a roztrhali na kusy!“</p>
<p>„A co ty?“ přerušila ho Matrona matka, kterou spíše zajímaly důsledky pro postavení rodu než všeobecný úspěch nájezdu.</p>
<p>„Pět,“ odvětil Dinin hrdě. „Zabil jsem jich pět a všechno to byly ženy!“</p>
<p>Matronin úsměv Dinina potěšil. Pak Zlovůle obrátila pohled k Drizztovi a zamračila se. „A on?“ zeptala se, ale neočekávala, že by se jí odpověď líbila. Zlovůle nezpochybňovala dovednosti nejmladšího syna, ale tušila, že Drizzt má v sobě příliš mnoho ze Zaknafeina, než aby jim v podobných situacích k něčemu byl.</p>
<p>Dininův úsměv ji zmátl. Přistoupil k Drizztovi a spokojeně ho objal paží kolem ramen. „Drizzt zabil jen jednu ženu,“ začal Dinin, „ale bylo to dítě.“</p>
<p>„Jen jednu?“ zavrčela Zlovůle.</p>
<p>Zaknafein, jenž stál ve stínech, se zděsil. Chtěl umlčet zatracující slova Prvního syna rodu Do’Urden, ale ta pevně Zaka sevřela. Zak se v Menzoberranzanu setkal s velkým zlem, ale nic ho tolik nezklamalo. Drizzt zabil dítě.</p>
<p>„Ale způsob, jakým to udělal!“ vykřikl Dinin. „Rozsekal ji na kousky. S Llothinou zuřivostí sekal do jejího třesoucího se těla! Toho zabití si Pavoučí královna musela vážit nejvíce.“</p>
<p>„Jen jednu,“ zopakovala Matrona Zlovůle a její zamračení neustoupilo.</p>
<p>„Zabil by dvě,“ pokračoval Dinin, „ale Shar Nadal z rodu Maevret mu ji ukradl přímo z čepele.“</p>
<p>„Pak Lloth obdaří rod Maevret přízní,“ namítla Briza.</p>
<p>„Ne,“ odvětil Dinin. „Drizzt Shara Nadala za jeho čin potrestal. Syn rodu Maevret na výzvu neodpověděl.“</p>
<p>Vzpomínka uvízla Drizztovi v mysli. Litoval, že na něj Shar Nadal nezaútočil a on si nemohl naplno vybít vztek. Ale i to přání vyvolalo v Drizztovi provinilý pocit.</p>
<p>„Dobrá práce, děti,“ rozzářila se Zlovůle, konečně spokojená, že se oba při nájezdu zachovali správně. „Pavoučí královna obdařuje rod Do’Urden přízní. Povede nás k vítězství nad neznámým rodem, který nás touží zničit.“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Zaknafein opustil síň se sklopenýma očima a rukou přitom nervózně přejížděl po jílci meče. Vzpomněl si na okamžik, kdy Drizzta oslepil světelným výbuchem a Drizzt byl bezbranný a poražený. Mohl mladého nevinného muže tak strašného osudu ušetřit. Mohl tehdy Drizzta milosrdně zabít a osvobodit ho od nevyhnutelných důsledků života v Menzoberranzanu.</p>
<p>Zak se zastavil v dlouhé chodbě, otočil se a zadíval se zpět na komnatu. Drizzt s Dininem v tu chvíli vyšli ven, Drizzt věnoval Zakovi obviňující pohled, pak se významně odvrátil a vydal se pryč bočním průchodem.</p>
<p>Jeho pohled se do bojového mistra hluboce zařízl. „Takže to došlo tak daleko,“ zamumlal si pro sebe. „Nejmladší válečník rodu Do’Urden je tak plný nenávisti, která ztělesňuje náš národ, že mě nenávidí za to, co jsem.“</p>
<p>Zak si znovu vzpomněl na okamžik ve výcvikové síni, na osudnou vteřinu, kdy Drizztův život balancoval na ostří jeho meče. Opravdu by bylo milosrdnější, kdyby tehdy Drizzta zabil.</p>
<p>Pohled mladého drowího válečníka Zaka nesmírně pálil v srdci a nedokázal se rozhodnout, zda by Drizztova smrt byla milosrdnější pro mladého drowa, nebo pro něj.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Odejdi,“ rozkázala Matrona SiNafay, když vplula do malé komnaty, kterou osvětlovala jediná svíčka. Altonovi nad rozkazem poklesla čelist. Byl to koneckonců jeho soukromý pokoj! Moudře si však připomněl, že SiNafay je Matrona matka, absolutní vládkyně rodu Hun’ett. Několikrát se nešikovně uklonil, omluvil se za svoji váhavost a vycouval z komnaty.</p>
<p>Masoj matku obezřetně sledoval, zatímco ona čekala, až je Alton nechá o samotě. Podle toho, jak byla SiNafay rozrušená, Masoj pochopil, že její návštěva je důležitá. Udělal snad něco, čím matku rozčílil? Nebo spíše udělal něco Alton? Ale když se k němu SiNafay zprudka obrátila, tvář jí zářila zlem a Masoj pochopil, že není rozzlobená, nýbrž nadšená.</p>
<p>„Rod Do’Urden pochybil!“ zavrčela. „Ztratil přízeň Pavoučí královny!“</p>
<p>„Jak?“ odvětil Masoj. Věděl, že se Dinin s Drizztem vrátili z úspěšného nájezdu, z útoku, který chválilo celé město.</p>
<p>„Neznám podrobnosti,“ odvětila Matrona SiNafay a uklidnila se. „Někdo z nich, možná jeden ze synů, rozčílil Lloth. Prozradila mi to služebnice Pavoučí královny, takže to musí být pravda!“</p>
<p>„Matrona Zlovůle si pospíší, aby to napravila,“ namítl Masoj. „Kolik máme času?“</p>
<p>„Matrona Zlovůle se o Llothině nelibosti nedozví,“ odvětila SiNafay. „Alespoň ne v nejbližší době. Pavoučí královna ví všechno. Ví, že chceme zaútočit na rod Do’Urden, a jen nešťastná náhoda může Matroně Zlovůli odhalit, v jak zoufalé situaci se ocitla, než ji rozdrtíme!</p>
<p>Musíme se rychle pustit do díla,“ pokračovala Matrona SiNafay. „První útok musí přijít během deseti cyklů Narbondelu! Bitva propukne naplno krátce poté, dřív než si rod Do’Urden spojí svoji ztrátu s námi.“</p>
<p>„A kdo bude tou náhlou ztrátou?“ pobídl ji Masoj a doufal, že už zná odpověď.</p>
<p>Matčina slova byla pro jeho uši sladkou hudbou. „Drizzt Do’Urden,“ zapředla, „oblíbený syn. Zabij ho.“</p>
<p>Masoj se opřel, sepnul štíhlé prsty za hlavou a zamyslel se.</p>
<p>„Nezklam mě,“ varovala ho SiNafay.</p>
<p>„Nezklamu,“ ujistil ji Masoj. „Drizzt je sice mladý, ale už je mocný protivník. Jeho bratr, bývalý mistr Bojové Magthere, je vždycky poblíž.“ Vzhlédl k Matroně matce a oči se mu rozzářily. „Můžu zabít i jeho bratra?“</p>
<p>„Buď opatrný, synu,“ odvětila SiNafay. „Tvým cílem je Drizzt Do’Urden. Soustřeď se na něj.“</p>
<p>„Podle rozkazu,“ odpověděl Masoj a hluboce se uklonil.</p>
<p>SiNafay se líbilo, jak syn bez otázek plní všechna její přání. Obrátila se ke dveřím a byla si jistá, že Masoj úkol splní.</p>
<p>„Pokud se ti Dinin Do’Urden připlete do cesty,“ řekla a obrátila se, aby Masoje za jeho poslušnost obdarovala, „můžeš ho zabít taky.“</p>
<p>Masojova tvář se nad druhým úkolem až příliš rozzářila.</p>
<p>„Nezklam mě!“ zopakovala SiNafay a tentokrát zazněla v jejích slovech otevřená hrozba, která sebrala Masojovi vítr z plachet. „Drizzt Do’Urden musí do deseti dnů zemřít!“</p>
<p>Masoj se přinutil potlačit všechny myšlenky na Dinina, které by ho mohly rozptýlit. „Drizzt musí zemřít,“ šeptal si pořád dokola ještě dlouho poté, co matka odešla. Už věděl, jak to udělá. Jen musel doufat, že se mu brzy naskytne příležitost.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Drizzt se procházel chodbami sídla Daermon N’a’shezbaernon a na každém kroku ho pronásledovala strašlivá vzpomínka na nájezd na povrchu. Jakmile ho Matrona Zlovůle propustila, opustil síň a při první příležitosti unikl i bratrovi, protože toužil zůstat o samotě.</p>
<p>Obrazy v jeho mysli však zůstávaly: Zlomená jiskra v očích mladé elfky, když poklekla nad tělem zavražděné matky, ženin výraz plný hrůzy a bolesti, když jí Shar Nadal vyrval život z těla. Elfové z povrchu zaměstnávali Drizztovy myšlenky a on je nedokázal vyhnat z mysli. Doprovázeli Drizzta na jeho toulkách a byli stejně skuteční jako v okamžiku útoku.</p>
<p>Drizzt přemýšlel, jestli ještě někdy zůstane sám.</p>
<p>Drizzt upíral oči na zem a byl tak pohlcen prázdnotou své ztráty, že se ani nedíval, kam jde. A proto když obešel roh a do někoho vrazil, překvapeně uskočil.</p>
<p>Stál před ním Zak.</p>
<p>„Jsi doma,“ pronesl bojový mistr roztržitě a jeho prázdný výraz neodhalil žádný z pocitů, které mu vířily myslí.</p>
<p>Drizzt přemýšlel, jestli dokáže zamaskovat úšklebek. „Na jeden den,“ odvětil stejně nenuceně, ačkoli byl na Zaknafeina stále nesmírně rozzuřený. Poté co se Drizzt stal svědkem zvrhlosti drowích elfů, mu činy, které měl Zak provést, připadaly ještě horší. „Moje hlídka vyráží při prvním světle Narbondelu zase ven.“</p>
<p>„Tak brzy?“ Zak byl upřímně překvapený.</p>
<p>„Povolali nás,“ odvětil Drizzt a vykročil. Zak ho popadl za paži.</p>
<p>„Obvyklá hlídka?“ zeptal se.</p>
<p>„Jde o něco konkrétního,“ odvětil Drizzt. „Něco se děje ve východních tunelech.“</p>
<p>„Takže povolali hrdiny,“ zasmál se Zak.</p>
<p>Drizzt ihned neodpověděl. Zaznívala v Zakově hlase uštěpačnost? Nebo snad žárlil na to, že Drizzt s Dininem mohli bojovat, zatímco on musel zůstat v domě Do’Urden a plnit úlohu bojového mistra rodu? Toužil Zak tolik po krvi, že nedokázal přijmout, že každý musí plnit své povinnosti? Zak přece vycvičil Drizzta s Dininem. A stovky dalších. Proměnil je v živé zbraně, ve vrahy.</p>
<p>„Jak dlouho tam venku budete?“ zeptal se Zak, kterého nyní víc zajímalo, kam Drizzt půjde.</p>
<p>Drizzt pokrčil rameny. „Nanejvýš desetiden.“</p>
<p>„A pak?“</p>
<p>„Domů.“</p>
<p>„To je dobře,“ řekl Zak. „Už se těším, až se vrátíš zpátky do sídla Do’Urden.“</p>
<p>Drizzt mu nevěřil ani slovo.</p>
<p>Zak ho náhle plácl do ramene, protože chtěl neočekávaným pohybem vyzkoušet Drizztovy reflexy. Drizzt se však cítil spíše překvapený než ohrožený, proto nijak nezareagoval, neboť nevěděl, co strýc zamýšlí.</p>
<p>„Co se pak sejít ve výcvikové síni?“ navrhl Zak. „Ty a já, jako za starých časů.“</p>
<p>Nemožné! toužil Drizzt zakřičet. Už nikdy to nebude jako dřív. Ale Drizzt si nechal tyto myšlenky pro sebe a jen kývl na souhlas. „Rád,“ odvětil a přitom přemýšlel, jak ho potěší, až Zaknafeina zabije. Drizzt teď znal pravdu o svém lidu a věděl, že je bezmocný, že nedokáže nic změnit. Ale možná může něco udělat s vlastním soukromým životem. Když zabije Zaknafeina, své největší zklamání, možná se dokáže oprostit od špatností kolem sebe.</p>
<p>„To já taky,“ řekl Zak a přátelský tón jeho hlasu ukrýval skutečné myšlenky – které byly stejné jako Drizztovy.</p>
<p>„Takže za desetiden,“ řekl Drizzt a odtáhl se, protože už nedokázal přítomnost drowa, kterého kdysi považoval za nejdražšího přítele, jen aby nakonec zjistil, že je stejně zvrhlý jako zbytek národa, snést.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Prosím, Matrono,“ žadonil Alton, „je to můj boj. Já vás prosím!“</p>
<p>„Nech to být, pošetilý DeVire,“ odvětila SiNafay a v hlase jí zazníval soucit, emoce, kterou zřídkakdy cítila a nikdy nedávala najevo. „Čekal jsem…“</p>
<p>„Tvůj čas je už téměř u konce,“ odsekla SiNafay a do slov se jí vloudila hrozba. „Už jednou ses ho pokoušel zabít.“</p>
<p>Altonovi poklesla čelist tak groteskně, až se SiNafay musela usmát.</p>
<p>„Ano,“ řekla. „Vím, že jsi se pokusil Drizzta Do’Urdena zabít a zklamal jsi. Kdyby nedorazil Masoj, mladý válečník by tě pravděpodobně zabil.“</p>
<p>„Zničil bych ho!“ zavrčel Alton.</p>
<p>SiNafay se o tom s ním odmítla hádat. „Možná bys vyhrál,“ řekla, „ale odhalili by tě jako vraha a podvodníka a obrátil by se proti tobě celý Menzoberranzan!“</p>
<p>„To je mi jedno.“</p>
<p>„Ale není, to tě můžu ujistit!“ zavrčela Matrona SiNafay. „Vzdal by ses šance na mnohem větší pomstu. Věř mi, Altone DeVire. Tvé – naše – vítězství je na dosah.“</p>
<p>„Masoj zabije Drizzta a možná Dinina,“ zabručel Alton.</p>
<p>„Ale jsou tady další Do’Urdenové, na které může padnout ruka Altona DeVira,“ slíbila Matrona SiNafay. „Nejvyšší kněžky.“</p>
<p>Alton nedokázal potlačit zklamání, které v něm vzbudilo vědomí, že nesmí Drizzta zabít. Opravdu po tom toužil. Drizzt ho tehdy v komnatách Čarodějce zahanbil; mladý drow měl zemřít rychle a tiše. Alton chtěl svoji chybu napravit.</p>
<p>Ale zároveň nedokázal ignorovat slib, který mu Matrona SiNafay dala. Líbila se mu představa, že zabije jednu, nebo dokonce víc nejvyšších kněžek rodu Do’Urden.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Měkkost přepychové postele, která se tolik lišila od tvrdého, kamenného světa Menzoberranzanu, neposkytla Drizztovi žádnou úlevu od bolesti. Další duch povstal a vytlačil do pozadí dokonce i obrazy masakru na povrchu: duch Zaknafeina.</p>
<p>Dinin s Viernou Drizztovi prozradili pravdu o bojovém mistrovi, o tom, jakou roli sehrál v pádu rodu DeVir a s jakou radostí zabíjí jiné drowy – drowy, kteří mu nic neudělali a nezasloužili si zemřít jeho rukou.</p>
<p>Takže Zaknafein se také účastnil odporné hry, která tvořila život drowů, nekonečné snahy potěšit Pavoučí královnu.</p>
<p>„Jako jsem ji potěšil já tam na povrchu?“ zamumlal Drizzt nahlas a uštěpačnost jeho slov mu přinesla alespoň malou útěchu.</p>
<p>Útěcha, kterou Drizztovi poskytlo vědomí, že zachránil elfské dítě, byla v porovnání se všeobjímajícím zlem, které nájezdníci na elfech napáchali, nepatrná. Matrona Zlovůle, jeho matka, s potěšením naslouchala vyprávění o krveprolití. Drizzt si vzpomněl na hrůzu na tváři dítěte, když uvidělo mrtvou matku. Cítil by on nebo kterýkoli jiný drow při takovém pohledu něco podobného? Nepravděpodobné. Drizzta nespojovalo se Zlovůlí žádné láskyplné pouto a většinu drowů by příliš zaměstnaly úvahy o tom, jaký dopad bude mít smrt matky na jejich vlastní postavení, než aby cítili nějakou ztrátu.</p>
<p>Cítila by Zlovůle lítost, kdyby Drizzt nebo Dinin při nájezdu zemřeli? Drizzt opět znal odpověď. Jediné, oč se Zlovůle zajímala, bylo, jak nájezd ovlivní její vlastní mocenské postavení. Nadchla ji představa, že její děti potěšily zlou bohyni.</p>
<p>Jakou přízeň by Lloth prokázala rodu Do’Urden, kdyby věděla pravdu o tom, co Drizzt provedl? Drizzt netušil, do jaké míry, nebo jestli vůbec se Pavoučí královna o nájezd zajímala. Lloth pro něj zůstávala záhadou, kterou netoužil rozluštit. Rozzuřila by se, kdyby znala pravdu? Nebo kdyby věděla, o čem teď Drizzt přemýšlí?</p>
<p>Drizzt se zachvěl při představě trestu, který by ho čekal, ale už se pevně rozhodl, a to bez ohledu na následky. Za desetiden se vrátí do sídla Do’Urden. Pak zajde do výcvikové síně a připraví se na znovushledání se starým učitelem.</p>
<p>Za desetiden Zaknafeina zabije.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Zaknafein přejížděl brouskem po lesklém ostří meče, ale sotva jeho ostré škrábání slyšel, protože byl pohlcen city, které v něm nebezpečné, vroucí rozhodnutí vyvolalo.</p>
<p>Zbraň musela být dokonalá, bez zubů a trnů. Musel to udělat bez zlé vůle a beze vzteku.</p>
<p>Jedna čistá rána a Zak se zbaví démonů vlastních chyb a ukryje se opět v soukromých komnatách, ve svém tajném světě. Jedna čistá rána a udělá to, k čemu se před deseti lety nedokázal odhodlat.</p>
<p>„Jen kdybych tehdy našel odvahu,“ naříkal. „Kolik žalu jsem mohl Drizztovi ušetřit? Jakou bolest musel v Akademii zažít, že se tak změnil?“ Jeho hlas se dutě rozlehl prázdnou místností. Ale byla to zbytečná slova, protože Zak došel k názoru, že Drizzta už rozumem nepřesvědčí. Drizzt byl drowí válečník se vším, co k tomuto titulu patřilo.</p>
<p>Zaknafein neměl na vybranou, pokud chtěl, aby jeho ubohá existence měla ještě nějaký smysl. Tentokrát meč nezastaví. Musí Drizzta zabít.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />22</strong></p>
<p>GNÓMOVÉ, ZÁKEŘNÍ GNÓMOVÉ</p>
<p>Zatáčkami a odbočkami bludiště tunelů Temných říší se tiše plížili svirfnebli, hlubinní gnómové. Nebyli ani hodní, ani zlí, takže se do světa prodchnutého špatností vůbec nehodili, přesto však přežívali a prospívali. Tito hrdí bojovníci, kteří umně kovali zbraně i zbroje a dokázali se lépe vcítit do kamene než zlí šedí trpaslíci, dál těžili drahokamy a kovy, ačkoli na ně v každé zatáčce a v každém zákrutu číhalo nebezpečí.</p>
<p>Když do Třpytivého Skaliště, shluku tunelů a jeskyní, který tvořil město hlubinných gnómů, dorazily zprávy o tom, že dvacet mil na východ, na místě, kde vrtali kamenočervi thoqua, byla odhalena bohatá žíla drahokamů, musel štolmistr Belwar Svárlivec předběhnout tucet ostatních, aby získal privilegium těžební výpravu vést. Belwar i ostatní věděli, že pokud výprava pronikne čtyřicet mil dál na východ, kam se kamenočervi určitě provrtají, ocitne se nebezpečně blízko Menzoberranzanu a i cesta tam jim zabere aspoň desetiden a budou přitom muset projít územím stovek nepřátel. Ale svirfneblijská touha po drahokamech byla silnější než strach a každý den v Temných říších přinášel nová nebezpečí i tak.</p>
<p>Když Belwar a čtyřicet horníků dorazili do malé jeskyně, kterou jim zvědové popsali a označili ji gnómskými značkami pro poklad, zjistili, že zvěsti nepřeháněly. Ale štolmistr si dal pozor, aby se příliš nenadchl. Věděl, že ani ne pět mil odsud žije dvacet tisíc drowích elfů, největších a nejobávanějších nepřátel svirfnebli.</p>
<p>Ze všeho nejdříve rozkázal vykopat únikové tunely, točité chodby, které byly tak nízké, že jimi tři stopy vysoký gnóm pohodlně prošel, ale vyšší pronásledovatel už ne. Gnómové pak v tunelech vystavěli ochranné zdi, které měly odrazit útok nebo poskytnout ochranu proti ohnivé kouli.</p>
<p>Nakonec začali s těžbou, ale Belwar postavil celou třetinu horníků na hlídku a sám také procházel štolou a v ruce držel magický vyvolávací smaragd, který nosil zavěšený na řetězu kolem krku.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Celé tři hlídky,“ poznamenal Drizzt, když s Dininem dorazili na otevřené „pole“ ve východní části Menzoberranzanu. V této oblasti se nacházelo jen málo stalagmitů, ale nyní se nezdála tak prázdná, protože se tu procházelo několik tuctů neklidných drowů.</p>
<p>„Gnómy není radno podceňovat,“ odvětil Dinin. „Jsou zákeřní a mocní…“</p>
<p>„Stejně zákeřní jako elfové z povrchu?“ přerušil ho Drizzt a zamaskoval uštěpačnost falešným veselím.</p>
<p>„Skoro,“ varoval bratr pochmurně a zcela mu unikl tón Drizztovy otázky. Dinin ukázal na skupinu žen, která se připojila k jejich jednotce. „Kněžky,“ řekl, „a jedna z nich je dokonce nejvyšší kněžka. Zvěsti o gnómech musejí být pravdivé.“</p>
<p>Drizzt se zachvěl vzrušením, které ho před bitvou vždy přepadalo. Ale tentokrát to bylo jiné vzrušení s jiným druhem strachu, než byl ten z fyzické újmy nebo z gnómů. Drizzt se obával, aby se neopakovala tragédie z povrchu.</p>
<p>Potřásl hlavou, aby se zbavil černých myšlenek, a připomněl si, že tentokrát – na rozdíl od nájezdu na povrch – pronikl nepřítel do jeho domova. Gnómové překročili hranice drowí říše. Pokud byli gnómové tak zlí, jak Dinin a ostatní tvrdili, pak Menzoberranzanu nezbylo než odpovědět silou. Pokud to byla pravda.</p>
<p>Drizztova jednotka, nejoslavovanější ze všech, byla vybrána, aby výpravu vedla, a Drizzt zaujal jako obvykle místo v čele. Drizzt si však stále nebyl jistý a úkol ho nijak nenadchl, takže když vyrazili, dokonce zvažoval, že svede hlídku z cesty. Také ho napadlo, že by se mohl s gnómy setkat sám a varovat je, aby utekli.</p>
<p>Drizzt si uvědomil, jak je jeho nápad absurdní. Nemohl změnit menzoberranzanské zvyky ani zastavit čtyřicet vzrušených, nedočkavých válečníků, kteří ho následovali. Opět se ocitl v zoufalém postavení.</p>
<p>V tu chvíli se objevil Masoj Hun’ett a všechno zlepšil.</p>
<p>„Guenhwyvar!“ zavolal mladý kouzelník a velký panter přiběhl. Masoj nechal kočku sedět vedle Drizzta a opět zaujal místo v řadě.</p>
<p>Guenhwyvar nedokázala potlačit nadšení z toho, že Drizzta vidí, stejně jako Drizzt nedokázal potlačit úsměv. Napřed se zúčastnil nájezdu na povrchu, pak strávil nějaký čas doma, takže Guenhwyvar víc než měsíc neviděl. Když Guenhwyvar procházela kolem Drizzta, šťouchla do něj tak silně, že štíhlého drowa málem porazila. Drizzt ji za to poplácal a drsně ji podrbal za uchem.</p>
<p>Oba se však najednou otočili, protože si uvědomili, že se do nich zavrtává něčí nešťastný pohled. Masoj si založil paže na hrudi a tvář mu rozžhavilo zamračení.</p>
<p>„Nerozkážu kočce, aby Drizzta zabila,“ zamumlal mladý kouzelník. „To potěšení si nechám pro sebe!“</p>
<p>Drizzt přemýšlel, jestli se kouzelník mračí proto, že žárlí. Žárlil na vztah mezi Drizztem a kočkou, nebo na Drizzta všeobecně? Když se Drizzt vydal na povrch, zůstal Masoj doma. Mohl se pouze dívat, jak se výprava za nadšených ovací vrací z vítězného tažení. Drizzt od kočky ustoupil, protože s kouzelníkovou bolestí soucítil.</p>
<p>Ale jakmile se Masoj vydal pryč, aby zaujal místo dál v průvodu, klesl Drizzt na koleno a objal Guenhwyvar pevně kolem krku.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Když opustili známé tunely, v nichž obvykle hlídkovali, byl Drizzt ještě šťastnější, že ho Guenhwyvar doprovází. V Menzoberranzanu se říkalo, že „v čele drowí hlídky není nikdo sám“, a Drizzt si to během posledních měsíců moc dobře uvědomil. Zastavil se na konci široké chodby, zůstal nehybně stát a soustředil zrak i sluch na stezku za sebou. Věděl, že se k jeho pozici blíží víc než čtyřicet rozrušených drowů, připravených k boji. Ale Drizzt přesto vůbec nic nezaslechl a ani v tajemných stínech studeného kamene nezahlédl žádný pohyb. Drizzt pohlédl dolů na Guenhwyvar, která mu trpělivě čekala po boku, a znovu vyrazil.</p>
<p>Cítil žhavou přítomnost válečné výpravy za zády. Tento hmatatelný pocit byl to jediné, co Drizzta přesvědčilo o tom, že nejsou s Guenhwyvar úplně sami.</p>
<p>Den už se blížil ke konci, když Drizzt zaslechl první náznak potíží. Přiblížil se ke křižovatce, opatrně se přitiskl ke stěně a ucítil v kameni jemné vibrace. O vteřinu později je ucítil znovu a uvědomil si, že někdo rytmicky buší krumpáčem nebo kladivem do skály.</p>
<p>Vytáhl z brašny magicky zahřátou látku, malý čtvereček, který se vešel do dlaně. Jednu stranu tvořila silná kůže, ale druhá v infračerveném spektru jasně zářila. Drizzt jí zablýskl do tunelu za sebou a během několika vteřin se vedle něj objevil Dinin.</p>
<p>„Kladivo,“ řekl Drizzt znakovou řečí a ukázal na stěnu. Dinin se přitiskl ke kameni a kývl.</p>
<p>„Padesát yardů?“ zeptal se Dinin rukou.</p>
<p>„Méně než sto,“ potvrdil Drizzt.</p>
<p>Dinin zableskl vlastním kouskem látky do tmy za sebou rozkaz, aby se všichni připravili, pak spolu s Drizztem a Guenhwyvar obešel zatáčku a vydal se směrem, odkud se ozývalo klepání.</p>
<p>O okamžik později spatřil Drizzt poprvé svirfneblijské gnómy. Asi dvacet stop před nimi stáli dva na stráži, drowům dosahovali asi po hruď, byli naprosto bez chlupů a jejich kůže se strukturou i tepelným vyzařováním zvláštně podobala kameni. Gnómské oči v infravidění jasně žhnuly. Jeden pohled Drizztovi s Dininem připomněl, že hlubinní gnómové jsou ve tmě stejně doma jako drowové, proto se moudře ukryli za skalnatým výstupkem v tunelu.</p>
<p>Dinin dal ihned znamení dalšímu v řadě a ten zase dalšímu, až byla varována celá jednotka. Pak se přikrčil a vyhlédl zpoza paty výčnělku. Chodba pokračovala za gnómskými strážemi dalších asi třicet stop, pak se mírně zatáčela a končila velkou komnatou. Dinin do ní neviděl, ale do chodby z ní pronikala jasná zář, kterou vyzařovala shromážděná masa pracujících těl.</p>
<p>Dinin dal ukrytým společníkům opět znamení, pak se otočil k Drizztovi. „Zůstaň tady s kočkou,“ přikázal a vyrazil zpátky kolem zatáčky, aby s ostatními vůdci vymyslel plán.</p>
<p>Masoj, který stál o kus dál v řadě, si všiml Dininova pohybu a přemýšlel, jestli se mu konečně naskytla příležitost se s Drizztem vypořádat. Kdyby hlídku odhalili a Drizzt byl vpředu úplně sám, mohl by Masoj Drizzta Do’Urdena potají zabít výbojem? Ale příležitost, pokud někdy existovala, rychle pominula, protože ostatní drowí vojáci se shromáždili kolem Masoje. Dinin se rychle vrátil ze zadní části průvodu a připojil se opět k bratrovi.</p>
<p>„Komnata má mnoho východů,“ naznačil Dinin Drizztovi, když byli opět spolu. „Ostatní hlídky se přesunují na pozice, aby gnómy obklíčily.“</p>
<p>„Nemohli bychom s nimi vyjednávat?“ zeptal se Drizzt rukama téměř nevědomky. Poznal výraz, který se Dininovi usadil na tváři, ale už nemohl zpátky. „Poslat je pryč bez boje?“</p>
<p>Dinin popadl Drizzta za přední část piwafwi a přitáhl si ho blíž, příliš blízko, ke strašlivě zamračenému obličeji. „Zapomenu, žes tuhle otázku položil,“ zašeptal, pak Drizzta opět pustil a považoval záležitost za uzavřenou.</p>
<p>„Rozpoutáš bitvu,“ naznačil Dinin. „Až dostaneš zezadu znamení, zatemni chodbu a proběhni kolem stráží. Dostaň se ke gnómskému vůdci, on je klíčem k jejich kamenné síle.“</p>
<p>Drizzt netušil, o jaké gnómské síle to bratr mluví, ale rozkazy zněly jednoduše, i když poněkud sebevražedně.</p>
<p>„Vezmi si s sebou kočku, pokud půjde,“ pokračoval Dinin. „Celá hlídka bude v okamžiku u tebe. Ostatní skupiny vrazí dovnitř dalšími průchody.“</p>
<p>Guenhwyvar se přitulila Drizztovi k boku, víc než ochotná následovat ho do bitvy. Drizzt z ní čerpal útěchu, když Dinin odešel a nechal ho v čele samotného. Příkaz k útoku přišel o několik vteřin později. Drizzt potřásl nevěřícně hlavou. Jak rychle se drowové rozmístili!</p>
<p>Nahlédl za gnómské stráže, které dál stály tiše na hlídce a neměly ani tušení, co je čeká. Drizzt tasil scimitary, poplácal Guenhwyvar po zádech, aby jí popřál štěstí, pak přivolal vrozenou magii svého lidu a zahalil chodbu koulí tmy.</p>
<p>Tunely se rozezněly vyplašené výkřiky. Drizzt se vrhl vpřed, skočil do tmy mezi neviditelné stráže a překulil se zpátky na nohy na opačné straně koule jen dva kroky od malé komnaty. Viděl, jak kolem pobíhá asi tucet gnómů a připravuje se k obraně. Jen málokdo však věnoval pozornost Drizztovi, protože k nim zvuky boje doléhaly ze všech stran.</p>
<p>Jeden z gnómů se po Drizztovi ohnal těžkým krumpáčem. Drizzt zvedl scimitar, aby ránu odrazil, ale překvapilo ho, jak je malý gnóm silný. Drizzt by přesto dokázal protivníka druhým scimitarem zabít. Ale v každém jeho pohybu se ukrývalo příliš mnoho pochyb a vzpomínek. Kopl gnóma do břicha, až drobný tvor odlétl stranou.</p>
<p>Belwar Svárlivec, kterého měl Drizzt na ráně jako dalšího, viděl, jak snadno si mladý drow poradil s jeho nejlepším válečníkem, a věděl, že nadešel čas použít nejmocnější magii. Strhl si magický smaragd z krku a hodil ho Drizztovi pod nohy.</p>
<p>Drizzt uskočil, protože ucítil silnou magii. Za sebou uslyšel své společníky, kteří přemohli šokované gnómy a blížili se ke komnatě, aby se k němu připojili. Ale pak Drizztovu pozornost zcela upoutal tepelný vzor na kamenné podlaze před ním. Šedé linie se mihotaly a plavaly, jako by se skála probouzela k životu.</p>
<p>Ostatní drowí bojovníci se s křikem prohnali kolem Drizzta a vrhli se na gnómského vůdce a jeho podřízené. Drizzt nevyrazil za nimi, protože cítil, že to, co se děje u jeho nohou, je nebezpečnější než bitva, která se rozpoutala v jeskyni.</p>
<p>Před Drizztem povstal patnáct stop vysoký a sedm stop široký humanoidní tvor ze živého kamene.</p>
<p>„Živel!“ vykřikl někdo. Drizzt se otočil a uviděl Masoje, který s Guenhwyvar po boku listoval knihou zaklínadel a zjevně se snažil objevit nějaké kouzlo, kterým by mohl proti neočekávanému netvorovi bojovat. Drizzta šokovalo, když vyděšený kouzelník zamumlal několik slov a zmizel.</p>
<p>Drizzt se zapřel a zadíval se na netvora, připraven okamžitě uskočit. Cítil, jakou má tvor moc, že mu v údech koluje hrubá síla země.</p>
<p>Netvor se zeširoka rozmáchal a švihl Drizztovi paží nad hlavou, zasáhl stěnu a rozdrtil skálu na prach.</p>
<p>„Jenom ať mě nepraští,“ zašeptal si Drizzt pro sebe, ale jeho slova zněla jako nevěřícné lapání po dechu. Živel se opět rozpřáhl a Drizzt po něm sekl, ale jen ho škrábl a odštípnul z něj kousek kamene. Živel se zašklebil bolestí – Drizzt mu zjevně přece jen mohl kouzelnými zbraněmi ublížit.</p>
<p>Masoj stál pořád na místě, jen byl neviditelný, slova kouzla měl připravená na jazyku, ale sledoval souboj a čekal, až se protivníci navzájem oslabí. Možná živel Drizzta dokonce zabije. Odevzdaně pokrčil neviditelnými rameny. Masoj se rozhodl nechat gnómská kouzla, ať za něj odvedou špinavou práci.</p>
<p>Netvor máchal pažemi a Drizzt se vrhl vpřed a protáhl se mu pod nohama, které se podobaly kamenným sloupům. Živel rychle zareagoval, dupl těžkou nohou a mrštného elfa minul jen o kousek. Podlaha mu pod nohou do vzdálenosti mnoha stop popraskala.</p>
<p>Drizzt bleskurychle vyskočil na nohy a sekl a bodl živla oběma čepelemi do zad, pak rychle uskočil z dosahu, když se netvor znovu prudce ohnal.</p>
<p>Zvuky bitvy se začaly vzdalovat. Gnómové se dali na útěk – alespoň ti, kteří byli ještě stále naživu – ale drowí válečníci jim byli v patách, takže Drizzt čelil živlovi sám.</p>
<p>Netvor znovu dupnul a podlaha se tak otřásla, až Drizzt málem upadl. Živel se na něj vrhl, padl na Drizzta a využil tíhy svého těla jako zbraně. Kdyby Drizzt zaváhal nebo kdyby jeho reflexy nebyly tak dokonale vycvičené, stvoření by ho určitě rozdrtilo. Podařilo se mu uskočit do strany a utržil přitom jen lehkou ránu, jak ho zasáhla netvorova paže.</p>
<p>Drtivý dopad zvedl ze země mračno prachu. Stěny jeskyně a strop popraskaly a kolem se rozlétla sprška odštěpků. Živel se vyškrábal na nohy a Drizzt ustoupil, protože ho taková síla šokovala.</p>
<p>Stál proti netvorovi sám, nebo si to alespoň myslel. Hlavu živla náhle zahalila koule žhavé zuřivosti, která mu na obličeji zanechávala hluboké škrábance.</p>
<p>„Guenhwyvar!“ vykřikli Drizzt s Masojem jednohlasně, Drizzt nadšeně, protože našel spojence, Masoj vztekle. Kouzelník nechtěl, aby Drizzt souboj přežil, a neodvažoval se jakkoli zaútočit magií, na Drizzta ani na živla, protože mohl zasáhnout vzácnou Guenhwyvar.</p>
<p>„Udělej něco, kouzelníku!“ zakřičel Drizzt, který zvolání poznal a pochopil, že Masoj je stále nablízku.</p>
<p>Živel zařval bolestí a jeho křik zněl jako balvany řítící se dolů po skalní stěně. Drizzt se pohnul vpřed, aby kočičí přítelkyni pomohl, ale netvor se náhle zprudka otočil a vrhl se po hlavě k zemi.</p>
<p>„Ne!“ vykřikl Drizzt, když si uvědomil, že Guenhwyvar rozdrtí. Ale kočka se s živlem na kamennou zem nezřítila, společně se do ní ponořili!</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Postavy gnómů ozařovaly fialové plameny magického ohně a ukazovaly cestu drowím šípům a mečům. Gnómové bojovali vlastní magií, ale většinou šlo o pouhé iluze a triky. „Tady dole!“ zakřičel drowí voják, jen aby vrazil tváří do kamenné stěny, která vypadala jako vstup do chodby.</p>
<p>Gnómská magie drowy sice mátla, ale Belwar Svárlivec se přesto začínal bát. Živel, jeho nejsilnější magie a jediná naděje, se v hlavní komnatě vypořádával s jediným drowím válečníkem už příliš dlouho. Štolmistr chtěl mít netvora po boku, až začne hlavní bitva. Seřadil gnómy do těsných obranných formací a doufal, že tak přežijí.</p>
<p>Ale pak drowí válečníci prohlédli gnómské triky a vrhli se na ně a Belwarův strach přemohla zuřivost. Ohnal se těžkou sekyrou a ponuře se usmál, když ucítil, jak se mocná zbraň zakousla do drowího masa.</p>
<p>Všechna magie už byla zbytečná a všechny formace a bojové plány se rozpadly v divokou rvačku. Nezáleželo na ničem jiném než na tom, jak zasáhnout nepřítele, cítit, jak krumpáč nebo čepel proniká do masa. Nejdůležitější bylo, že gnómové nenávidí drowy a temní elfové ze všeho nejraději sekají svirfnebli na kousky.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Drizzt si pospíšil vpřed, ale našel jen neporušenou podlahu. „Masoji?“ zalapal po dechu a hledal odpověď u drowa, který podobnou magii studoval.</p>
<p>Než mohl kouzelník odpovědět, podlaha za Drizztem vybuchla. Bleskurychle se obrátil, zvedl zbraně a postavil se živloví, jenž se nad ním vztyčil.</p>
<p>Drizzt v bezmocné agónii sledoval, jak roztrhaná mlha, která tvořila velkého pantera, jeho nejdražšího společníka, sklouzla živlovi z ramen, a když se přiblížila k podlaze, rozplynula se.</p>
<p>Drizzt uskočil před další ránou, ale ani na okamžik neodtrhl oči od mizejícího oblaku prachu a mlhy. Přestala snad Guenhwyvar existovat? Ztratil jedinou přítelkyni navždy? Drizztovy levandulově fialové oči zahořely novým světlem, divokou zuřivostí, která mu doutnala v těle. Beze strachu pohlédl zpátky na živla.</p>
<p>„Je po tobě,“ slíbil a vyrazil k němu.</p>
<p>Živel vypadal zmateně, ačkoli nemohl Drizztovým slovům rozumět. Rozmáchl se těžkou paží, aby pošetilého protivníka rozmáčkl. Drizzt ani nezvedl čepele, aby ránu odrazil, protože věděl, že i kdyby sebral všechnu sílu, nepodařilo by se mu to. Padající paže už ho měla na dosah, když se Drizzt vrhl vpřed.</p>
<p>Jeho rychlost živla překvapila a z následného bleskurychlého sledu úderů se Masojovi zatajil dech. Kouzelník ještě nikdy neviděl v bitvě takovou ladnost, takovou plynulost pohybu. Drizzt šplhal nahoru a dolů po živlově těle, sekal a bodal, vrážel mu ostří do trupu a odštěpoval kusy netvorovy kamenné kůže.</p>
<p>Živel vyrazil dunivé zařvání, točil se a snažil se Drizzta chytit a jednou provždy ho rozdrtit. Ale slepý vztek dodal úžasnému mladému drowovi na mrštnosti a živel těžkými plácnutími bil jen do vlastního těla.</p>
<p>„Nemožné,“ zamumlal Masoj, když konečně popadl dech. Mohl by snad mladý Do’Urden živla porazit? Masoj se rozhlédl po okolí. Kolem leželo několik těžce zraněných nebo mrtvých drowů a mnoho gnómů, ale hlavní ohnisko bitvy se stále vzdalovalo, protože gnómové unikali malinkými tunely a doběla rozzuření drowové je dál pronásledovali.</p>
<p>Guenhwyvar zmizela. V komnatě zůstali jen Masoj, živel a Drizzt. Neviditelný kouzelník roztáhl tvář do úsměvu. Nastal čas zasáhnout.</p>
<p>Drizzt přinutil živla naklonit se na stranu, už ho skoro porazil, když jeskyní prolétl záblesk, který mladého drowa oslepil a mrštil s ním o zadní stěnu komnaty. Drizzt nehybnýma očima sledoval, jak mu ruce sebou škubají a bílé vlasy mu poletují kolem obličeje. Nic necítil – žádnou bolest, žádný oživující nádech v plicích – ani neslyšel, jako by jeho životní síla zamrzla.</p>
<p>Útok zlomil Masojovo kouzlo neviditelnosti. Zjevil se a zákeřně se smál. Živel, který se zřítil na jednu velkou rozdrcenou hromadu, se pomalu ponořil do bezpečí kamenného podlahy.</p>
<p>„Jsi mrtvý?“ zeptal se kouzelník Drizzta a jeho hlas prolomil dramatickým zaduněním ticho Drizztovy hluchoty. Drizzt nedokázal odpovědět a vlastně ani odpověď neznal. „Bylo to příliš snadné,“ řekl Masoj a Drizzt tušil, že mluví o něm, ne o živlovi.</p>
<p>Pak Drizzt ucítil mravenčení v prstech a v kostech a jeho plíce se zhluboka nadechly a roztáhly. Zalapal po dechu a snažil se ovládnout. Uvědomil si, že přežije.</p>
<p>Masoj se rozhlédl, jestli se náhodou někdo nevrací, ale nikoho nespatřil. „Dobře,“ zamumlal, když uviděl, že se Drizzt probírá. Kouzelníka potěšilo, že Drizztova smrt nebude tak bezbolestná. Snažil se vymyslet jiné kouzlo, které by ho víc pobavilo.</p>
<p>A v tu chvíli ze skály vystřelila ruka – obrovská kamenná ruka – popadla Masoje za nohu a vtáhla ho do kamene.</p>
<p>Kouzelník zkroutil tvář v tichém výkřiku.</p>
<p>Drizztův nepřítel zachránil mladému drowovi život. Drizzt sebral ze země jeden ze scimitarů a sekl živla do paže. Zbraň se do ní zařízla a netvor, jehož hlava se vynořila mezi Drizztem a Masojem, zavyl zuřivostí a bolestí a vtáhl lapeného kouzelníka hlouběji do skály.</p>
<p>Drizzt popadl scimitar oběma rukama a sekl, jak nejsilněji dokázal, takže málem rozetnul živlovu hlavu v půli. Tentokrát se netvor do Zemské sféry nevrátil. Byl mrtev.</p>
<p>„Dostaň mě odsud!“ dožadoval se Masoj. Drizzt na něj pohlédl a sotva dokázal uvěřit tomu, že Masoj ještě žije, protože byl až po pás uvězněný v kameni.</p>
<p>„Jak?“ zalapal Drizzt po dechu. „Ty…“ Ani nedokázal najít slova, kterými by svůj úžas vyjádřil.</p>
<p>„Prostě mě odsud dostaň!“ zakřičel kouzelník.</p>
<p>Drizzt se rozhlédl, protože ani nevěděl, kde začít</p>
<p>„Živlové se přesouvají mezi sférami,“ vysvětlil Masoj. Věděl, že musí Drizzta napřed uklidnit, pokud se chce dostat ven. A také pochopil, že by mu rozhovor mohl pomoct rozptýlit Drizztovo podezření, že výboj byl určen jemu. „Země, kterou zemský živel cestuje, se stane branou mezi Zemskou a naší Materiální sférou. Když mě netvor vtáhl dovnitř, kámen se rozestoupil, ale není to zrovna pohodlné.“ Trhl sebou bolestí, když se kámen kolem jedné jeho nohy začal stahovat. „Brána se rychle zavírá!“</p>
<p>„Takže je Guenhwyvar možná…“ začal Drizzt.</p>
<p>Vytrhl sošku Masojovi z přední kapsy a pečlivě si ji prohlédl, jestli v ní nenajde nějaké praskliny.</p>
<p>„Dej to sem!“ obořil se na něj Masoj zahanbeně a vztekle.</p>
<p>Drizzt mu sošku neochotně vrátil. Masoj jí věnoval rychlý pohled, pak ji schoval zpět do kapsy.</p>
<p>„Je Guenhwyvar v pořádku?“ Drizzt se musel zeptat.</p>
<p>„Do toho ti nic není,“ vyštěkl Masoj. Kouzelník se o Guenhwyvar taky bál, ale v tuto chvíli měl větší problémy. „Brána se zavírá,“ zopakoval. „Jdi pro kněžky!“</p>
<p>„Než mohl Drizzt vyrazit, sklouzl ze stěny za ním kus kamene a do temene ho zasáhla jako skála tvrdá pěst Belwara Svárlivce.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_7.jpg" />23</strong></p>
<p>JEDNA ČISTÁ RÁNA</p>
<p>„Unesli ho gnómové,“ řekl Masoj Dininovi, když se velitel hlídky vrátil do jeskyně. Kouzelník zvedl paže nad hlavu, aby si nejvyšší kněžka a její pomocnice mohly lépe prohlédnout, co se mu stalo.</p>
<p>„Kam?“ obořil se na něj Dinin. „Proč nechali naživu tebe?“</p>
<p>Masoj pokrčil rameny. „Tajné dveře,“ vysvětlil, „někde ve zdi za vámi. Asi by mě vzali s sebou taky, kdyby…“ Masoj se podíval dolů na zem, do které byl stále po pás zabořený. „Gnómové by mě zabili, kdybyste se nevrátili.“</p>
<p>„Máš štěstí, kouzelníku,“ řekla nejvyšší kněžka Masojovi. „Dnes jsem se naučila nazpaměť kouzlo, které tě z kamene osvobodí.“ Pošeptala rozkazy pomocnicím, které si odvázaly od opasků měchy s vodou a váčky s hlínou a začaly s jejich pomocí na podlaze kolem uvězněného kouzelníka kreslit čtverec o straně deset stop. Nejvyšší kněžka ustoupila ke stěně jeskyně, aby se připravila na modlitbu.</p>
<p>„Někteří utekli,“ řekl jí Dinin.</p>
<p>Nejvyšší kněžka pochopila. Rychle zašeptala pátrací zaklínadlo a zahleděla se na stěnu. „Támhle,“ řekla. Dinin si s dalším drowem pospíšil k místu, na které ukázala, a brzy našli téměř nerozeznatelný obrys tajných dveří.</p>
<p>Nejvyšší kněžka začala se zaklínáním a jedna z pomocnic hodila Masojovi lano. „Drž se,“ přikázala, „a zadrž dech!“</p>
<p>„Počkejte…“ pokusil se Masoj namítnout, ale kamenná podlaha kolem něj se náhle proměnila v bažinu a kouzelník zmizel pod hladinou.</p>
<p>Dvě kněžky Masoje o chvíli později se smíchem vytáhly.</p>
<p>„Hezké zaklínadlo,“ poznamenal kouzelník a vyplivl bahno.</p>
<p>„Má svůj účel,“ odvětila nejvyšší kněžka. „Hlavně když bojujeme s gnómy a s jejich triky se skálou. Naučila jsem se ho pro jistotu, kdybychom narazili na zemské živly.“ Zadívala se na hromadu u svých nohou, ve které se daly jasně rozeznat oko a nos takového tvora. „Vidím, že mého kouzla nebylo zapotřebí.“</p>
<p>„Zničil jsem ho,“ lhal Masoj.</p>
<p>„Samozřejmě,“ řekla nejvyšší kněžka, ale neznělo to přesvědčeně. Podle ostrých hran poznala, že netvora rozťala čepel. Nechala to však být, protože pozornost všech upoutalo zaskřípání kamene ve stěně.</p>
<p>„Bludiště,“ zasténal bojovník vedle Dinina, když nahlédl do tunelu. „Jak je najdeme?“</p>
<p>Dinin se na okamžik zamyslel, pak se zprudka otočil k Masojovi. „Mají mého bratra,“ řekl a dostal nápad. „Kde máš kočku?“</p>
<p>„Někde,“ zdržoval to Masoj, který Dininův plán pochopil, ale nijak netoužil Drizzta zachránit.</p>
<p>„Přivolej ji,“ rozkázal Dinin. „Kočka Drizzta vyčenichá.“</p>
<p>„Nemůžu… tedy,“ vykoktal Masoj.</p>
<p>„Hned, kouzelníku!“ rozkázal Dinin. „Pokud nechceš, abych vládnoucí radě řekl, že několik gnómů uteklo, protože jsi odmítl pomoct!“</p>
<p>Masoj hodil sošku na zem a Guenhwyvar zavolal, ale nebyl si tak docela jistý, co se stane. Podařilo se snad zemskému živlovi Guenhwyvar zničit? Během několika vteřin se objevila mlha, která se zhmotnila do podoby pantera.</p>
<p>„No?“ pobídl ho Dinin a ukázal na tunel.</p>
<p>„Najdi Drizzta!“ rozkázal Masoj kočce. Guenhwyvar začichala kolem, pak se rozběhla malým tunelem a zbytek drowí hlídky jí byl v patách.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Kde…“ ozval se Drizzt, když se konečně začal prodírat ven z hlubin bezvědomí. Pochopil, že sedí, a cítil, že má ruce svázané před sebou.</p>
<p>Malá, ale velice silná ruka ho popadla za vlasy na temeni a hrubě mu trhla hlavou dozadu.</p>
<p>„Ticho!“ zašeptal Belwar drsně a Drizzta překvapilo, že tvor hovoří jeho jazykem. Belwar Drizzta pustil a připojil se k ostatním svirfnebli.</p>
<p>Podle nízkého stropu jeskyně a nervózních pohybů gnómů si Drizzt uvědomil, že se skupinka dala na útěk.</p>
<p>Gnómové spolu začali tiše hovořit jazykem, kterému Drizzt nerozuměl. Jeden z tvorů položil gnómovi, který Drizztovi rozkázal, aby byl zticha, a který byl očividně vůdcem, rozčilenou otázku. Další zabručel na souhlas, pronesl několik drsných slov, pak se obrátil k Drizztovi a v očích měl nebezpečný výraz.</p>
<p>Vůdce uhodil druhého gnóma tvrdě do zad, poslal ho do jednoho ze dvou nízkých tunelů, které z jeskyně vybíhaly, a ostatní rozestavil do obranných pozic. Pak přistoupil k Drizztovi. „Půjdeš s námi do Třpytivého Skaliště,“ řekl váhavě.</p>
<p>„A co pak?“ zeptal se Drizzt.</p>
<p>Belwar pokrčil rameny. „To rozhodne král. Když nebudeš dělat potíže, řeknu mu, ať tě nechá jít.“</p>
<p>Drizzt se cynicky zasmál.</p>
<p>„No,“ řekl Belwar, „když král rozkáže, abychom tě zabili, postarám se, aby to udělali jednou čistou ranou.“</p>
<p>Drizzt se znovu zasmál. „Myslíš, že tomu uvěřím?“ zeptal se. „Mučte mě hned teď a pobavte se. Takové jsou vaše zákeřné způsoby!“</p>
<p>Belwar se rozmáchl, aby ho udeřil, ale ovládl se. „Svirfnebli nemučí!“ prohlásil hlasitěji, než měl. „Drowí elfové mučí!“ Odvrátil se, ale zprudka se otočil zpátky a zopakoval slib. „Jedna čistá rána.“</p>
<p>Drizzt si uvědomil, že gnómovi věří, protože mu v hlase zaznívala upřímnost, a musel přiznat, že je to mnohem milosrdnější osud, než jaký by čekal gnóma, kdyby ho Dininova hlídka zajala. Belwar se obrátil a chystal se odejít, ale podivný tvor Drizzta zaujal, proto se toužil dozvědět víc.</p>
<p>„Jak jsi se naučil můj jazyk?“ zeptal se.</p>
<p>„Gnómové nejsou hloupí,“ odsekl Belwar, protože si nebyl jistý, kam Drizzt míří.</p>
<p>„To ani drowové,“ odvětil Drizzt upřímně, „ale jazykem svirfnebli u nás ve městě nikdo nemluví.“</p>
<p>„Ve Třpytivém Skališti žil kdysi drow,“ vysvětlil Belwar, který byl teď skoro stejně zvědavý jako Drizzt.</p>
<p>„Otrok,“ namítl Drizzt.</p>
<p>„Host!“ vyštěkl Belwar. „Svirfnebli nedrží otroky!“</p>
<p>Drizzt opět zjistil, že nedokáže popřít upřímnost, která Belwarovi zaznívala v hlase. „Jak se jmenuješ?“ zeptal se.</p>
<p>Gnóm se zasmál. „Myslíš si, že jsem hloupý?“ zeptal se Belwar. „Chceš znát moje jméno, abys ho mohl použít a očarovat mě temnou magií!“</p>
<p>„Ne,“ protestoval Drizzt.</p>
<p>„Měl bych tě zabít za to, že mě považuješ za hlupáka!“ zavrčel Belwar a hrozivě pozvedl těžký krumpáč. Drizzt se neklidně zavrtěl, protože netušil, co gnóm udělá.</p>
<p>„Moje nabídka platí,“ řekl Belwar a sklonil krumpáč. „Nedělej potíže a já řeknu králi, ať tě nechá jít.“ Belwar nevěřil, že se to stane, o nic víc než Drizzt, a tak jen bezmocně pokrčil rameny a nabídl Drizztovi druhou nejlepší možnost. „Nebo jedinou čistou ránu.“</p>
<p>V jednom z tunelů se spustil povyk a Belwar se otočil. „Belware,“ zvolal jeden z gnómů a vběhl zpátky do malé komnaty. Gnómský vůdce střelil po Drizztovi ostražitým pohledem, aby zjistil, jestli drow jeho jméno zaslechl.</p>
<p>Drizzt se moudře díval jinam a předstíral, že nic neslyšel. Ale ve skutečnosti jméno gnomského vůdce, který projevil soucit, opravdu zaslechl. Svirfnebli ho oslovil jménem Belwar. Bylo to jméno, které Drizzt nikdy nezapomene.</p>
<p>Pozornost všech upoutal boj, který se strhl dál v tunelu, a krátce poté vběhlo několik svirfnebli zpátky do jeskyně. Drizzt podle jejich vzrušení poznal, že drowí hlídka je jim v patách.</p>
<p>Belwar začal štěkat rozkazy a organizovat ústup druhým tunelem. Drizzt přemýšlel, co s ním gnómové udělají. Belwar nebude mít šanci drowí hlídce utéct, když s sebou potáhne zajatce.</p>
<p>Gnómský vůdce náhle zmlkl a ztuhl. Příliš náhle.</p>
<p>Drowí kněžky vyslaly napřed ochromující zaklínadlo. Kouzlo uvěznilo Belwara a ještě dalšího gnóma, a když to ostatní zjistili, vyděšeně prchli k zadnímu východu.</p>
<p>Do jeskyně vtrhli drowí válečníci, které vedla Guenhwyvar. Drizztovu úlevu nad tím, že vidí kočičí přítelkyni nezraněnou, pohřbil následný masakr. Dinin s jednotkou zmatené gnómy s typickou drowí divokostí rozsekal.</p>
<p>Během několika vteřin – strašlivých vteřin, které Drizztovi připadaly jako hodiny – zůstali v jeskyni naživu jen Belwar a druhý gnóm, které polapilo kouzlo kněžek. Několika svirfnebli se podařilo prchnout zadním tunelem, ale většina drowí hlídky jim byla v patách.</p>
<p>Jako poslední vstoupil do komnaty Masoj, jenž vypadal v zabahněných šatech naprosto uboze. Zůstal stát u východu z tunelu. Drizztovým směrem pohlédl jen jednou a zjistil, že vedle Druhého syna rodu Do’Urden ochranitelsky stojí jeho panter.</p>
<p>„Zase jsi měl pořádné štěstí,“ řekl Dinin Drizztovi, když mu rozřízl pouta.</p>
<p>Drizzt se rozhlédl po mrtvolách v jeskyni a nebyl si tím tak jistý.</p>
<p>Dinin mu vrátil zpět scimitary, pak se otočil k drowovi, který strážil ochromené gnómy. „Zabij je,“ rozkázal Dinin.</p>
<p>Drowovi se po tváři rozlil široký úsměv a zpoza opasku tasil zubatý nůž. Podržel ho bezmocnému gnómovi před tváří a posmíval se mu. „Vidí to?“ zeptal se nejvyšší kněžky.</p>
<p>„To je na tom kouzle nejzábavnější,“ odvětila nejvyšší kněžka. „Svirfnebli ví, co je čeká. I teď se kouzlu vzpírají a snaží se osvobodit.“</p>
<p>„Zajatci!“ vyhrkl Drizzt.</p>
<p>Dinin s ostatními se k němu otočili a drow s dýkou se vztekle a zklamaně zamračil.</p>
<p>„Rodu Do’Urden?“ zeptal se Drizzt Dinina s nadějí. „Mohli bychom získat…“</p>
<p>„Svirfnebli nejsou dobrými otroky,“ odvětil Dinin.</p>
<p>„Ne,“ souhlasila nejvyšší kněžka a postavila se vedle bojovníka s dýkou. Kývla na něj a válečník se opět zazubil a bodl. Naživu zůstal už jen Belwar.</p>
<p>Válečník hrozivě zamával zakrvácenou dýkou a přiblížil se ke gnómskému vůdci.</p>
<p>„Toho ne!“ protestoval Drizzt, který už nedokázal nic víc snést. „Nechte ho žít!“ Drizzt toužil říct, že jim Belwar neublíží a že zabít bezbranného gnóma je zbabělé a hanebné. Ale věděl, že apelovat na soucit svých bližních je ztráta času.</p>
<p>Dinin se tentokrát zatvářil spíše vztekle než zvědavě.</p>
<p>„Když ho zabijete, nezůstanou žádní gnómové, kteří by se vrátili do jejich města a pověděli ostatním o naší síle,“ namítl Drizzt a držel se jediné slabé naděje, kterou dokázal najít. „Měli bychom ho poslat zpátky k jeho lidu, aby řekl, jak byli pošetilí, když vstoupili na území drowů!“</p>
<p>Dinin pohlédl na nejvyšší kněžku, aby rozhodla.</p>
<p>„To zní rozumně,“ řekla a kývla.</p>
<p>Dinin si motivy svého bratra nebyl tak jist. Aniž by odtrhl oči od Drizzta, řekl válečníkovi: „Ale usekni mu ruce.“</p>
<p>Drizzt sebou ani netrhl, protože věděl, že kdyby to udělal, Dinin by Belwara bez milosti zabil.</p>
<p>Válečník zasunul dýku za opasek a tasil těžký meč.</p>
<p>„Počkej,“ řekl Dinin s očima stále upřenýma na Drizzta. „Napřed z něj sejměte kouzlo. Chci slyšet, jak křičí.“</p>
<p>Několik drowů postoupilo vpřed, přitisklo Belwarovi hroty mečů k hrdlu a nejvyšší kněžka ho osvobodila z magického sevření. Belwar se ani nepohnul.</p>
<p>Drowí válečník popadl meč oběma rukama a Belwar, statečný Belwar, natáhl beze slova paže před sebe.</p>
<p>Drizzt se odvrátil, protože se nedokázal dívat, a očekával, obával se gnómova výkřiku.</p>
<p>Belwar si všiml Drizztovy reakce. Zavinil ji soucit?</p>
<p>Drowí válečník máchl mečem. Belwar neodtrhl oči od Drizzta, ani když mu meč usekl ruce v zápěstích a paže mu zahořely agónií.</p>
<p>Belwar nevykřikl. Neposkytl Dininovi to zadostiučinění. Když dva drowí bojovníci odváděli gnómského vůdce ven z jeskyně, naposledy pohlédl na Drizzta a za netečnou maskou mladého drowa rozpoznal skutečná muka a lítost.</p>
<p>Když Belwar odešel, vrátili se do jeskyně temní elfové, kteří pronásledovali prchající gnómy druhým tunelem. „Průchody jsou tak malé, že jsme je nechytili,“ stěžoval si jeden.</p>
<p>„Zatraceně!“ zavrčel Dinin. Poslat zpátky do Třpytivého Skaliště gnóma bez rukou byla jedna věc, ale nechat uniknout zdravé členy gnómské výpravy, to bylo něco úplně jiného. „Chci, abyste je chytili!“</p>
<p>„Udělá to Guenhwyvar,“ prohlásil Masoj, přivolal kočku k sobě a na okamžik se na zadíval Drizzta.</p>
<p>Kouzelník velkou kočku poplácal a Drizztovi se divoce rozbušilo srdce.</p>
<p>„Pojď, mazlíčku,“ řekl Masoj. „Čeká tě lov!“ Kouzelník si všiml, jak se Drizzt při jeho slovech neklidně zavrtěl, protože nesouhlasil s tím, jak Masoj Guenhwyvar zneužívá.</p>
<p>„Jsou pryč?“ zeptal se Drizzt Dinina a do hlasu se mu vloudilo zoufalství.</p>
<p>„Poběží celou cestu zpátky do Třpytivého Skaliště,“ odvětil Dinin klidně. „Pokud jim to dovolíme.“</p>
<p>„A vrátí se?“</p>
<p>Dinin odpověděl na bratrovu absurdní otázku zamračením. „Ty bys to udělal?“</p>
<p>„Takže jsme splnili úkol,“ namítl Drizzt a marně se snažil Masojovi zabránit v tom, aby pantera využil tak nečestným způsobem.</p>
<p>„Vyhráli jsme,“ souhlasil Dinin, „ale naše ztráty jsou veliké. Když nám kouzelníkův mazlíček pomůže, možná se ještě pobavíme.“</p>
<p>„Pobavíme se,“ zopakoval Masoj významně s pohledem upřeným na Drizzta. „Jdi, Guenhwyvar. Do tunelů. Ukaž nám, jak rychle dokáže běžet vyděšený gnóm!“</p>
<p>Guenhwyvar se vrátila už za několik minut a v zubech táhla mrtvého gnóma.</p>
<p>„Jdi!“ rozkázal Masoj, když mu Guenhwyvar upustila mrtvé tělo k nohám. „Přines mi dalšího!“</p>
<p>Tělo dopadlo na zem a Drizztovi při tom zvuku pokleslo srdce. Zadíval se Guenhwyvar do očí a uviděl v nich smutek stejně hluboký, jako byl ten, který cítil sám. Panter byl lovec a svým způsobem byl stejně čestný jako Drizzt. Ale pro zákeřného Masoje byla Guenhwyvar jen hračka a nic víc, nástroj, který uspokojoval jeho zvrhlé touhy a zabíjel jen proto, že si jeho pán zabíjení užíval.</p>
<p>V rukou kouzelníka byla Guenhwyvar obyčejnou vražedkyní.</p>
<p>Guenhwyvar se zastavila ve vchodu do malého tunelu a téměř omluvně se po Drizztovi ohlédla.</p>
<p>„Jdi!“ zaječel Masoj a kopl kočku do zadku. Poté se rovněž ohlédl po Drizztovi a v očích měl pomstychtivý výraz. Masoj propásl šanci zabít mladého Do’Urdena. Bude si muset dát velký pozor, jak chybu vysvětlí nemilosrdné matce. Masoj se rozhodl, že si bude s nepříjemným setkáním dělat starosti později. Teď cítil zadostiučinění, že aspoň může sledovat, jak Drizzt trpí.</p>
<p>Dinin a ostatní netušili, jaké drama se mezi Masojem a Drizztem odehrává, protože nedočkavě čekali na Guenhwyvařin návrat. Byli příliš zaujati představami o tom, jak vyděšeně budou gnómové hledět na dokonalého zabijáka, příliš je ovládla děsivá zábava, zvrhlý drowí humor, který přinášel smích tam, kde byly na místě spíš slzy.</p><empty-line /><p>ČÁST</p>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p>PÁTÁ</p>
<p>ZAKNAFEIN</p><empty-line /><p><strong>Zaknafein Do’Urden: učitel, mistr, přítel. Ve slepé agónii svého vzteku jsem Zaknafeina nezřídka nepovažoval ani za jedno. Žádal jsem víc, než mohl dát? Očekával jsem dokonalost od zmučené duše? Chtěl jsem po něm, aby dodržoval zásady, kterým nerozuměl nebo které nebylo možné tváří v tvář jeho zkušenostem vůbec dodržet?</strong></p>
<p><strong>Mohl jsem se stát jím. Mohl jsem žít uvězněný v bezmocné zuřivosti, pohřbený pod každodenním tlakem špatnosti, která ztělesňuje Menzoberranzan, a neutuchajícího zla vlastní rodiny a nikdy neuniknout.</strong></p>
<p><strong>Je logickým předpokladem, že se učíme z chyb předků. Myslím, že to mě zachránilo. Kdyby mi Zaknafein nešel příkladem, nikdy bych neunikl – ne za života.</strong></p>
<p><strong>Žiju lepší život než Zaknafein? Myslím, že ano, i když mě často přepadá zoufalství a toužím po tom, co bylo dřív. Bylo by to snazší. Ale pravda nic neznamená, když klamete sami sebe, a principy ztrácejí na váze, když idealista nedokáže žít podle vlastních zásad.</strong></p>
<p><strong>Takže jsem zvolil lepší cestu.</strong></p>
<p><strong>Lituji mnoha věcí, svého lidu, sebe, ale hlavně bojového mistra, kterého jsem ztratil a který mi ukázal, jak – a proč – používat meč.</strong></p>
<p><strong>Neexistuje žádná větší bolest. Ani říznutí ozubenou čepelí nebo žhavý dračí dech nebolí víc. Nic vás v srdci nepálí tolik jako prázdnota, která ho naplní, když ztratíte něco nebo někoho dřív, než jste si ho naučili vážit. Častokrát pozvedám číši v marném přípitku a omlouvám se muži, který už mě neslyší.</strong></p>
<p><strong>Zakovi, který mi dodal odvahu.</strong></p>
<p><strong>Drizzt Do’Urden</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />24</strong></p>
<p>POZNAT NEPŘÍTELE</p>
<p>„Zemřelo osm drowů a jedna kněžka,“ řekla Briza Matroně Zlovůli na balkónu sídla Do’Urden. Briza si pospíšila zpět domů, sotva zaslechla první zprávy o střetu s gnómy, a zanechala sestry na centrálním náměstí Menzoberranzanu, aby se shromážděným davem počkaly na další informace. „Ale zemřelo skoro čtyřicet gnómů, takže je to jasné vítězství.“</p>
<p>„A co tví bratři?“ zeptala se Zlovůle. „Jak si vedl v bitvě rod Do’Urden?“</p>
<p>„Dinin jich zabil pět jako při střetu s povrchovými elfy,“ odvětila Briza. „Prý beze strachu vedl hlavní útok a zabil nejvíce gnómů.“</p>
<p>Matrona Zlovůle se rozzářila, ale tušila, že Briza, která trpělivě stála a tvářila se samolibě, se chystá říct ještě něco dramatičtějšího. „A co Drizzt?“ obořila se Matrona na dceru, protože na její hry neměla trpělivost. „Kolik svirfnebli padlo jeho rukou?“</p>
<p>„Žádný,“ odvětila Briza, ale dál se usmívala. „Ale stejně se proslavil nejvíce ze všech!“ dodala rychle, když uviděla, jak se výbušná matka začíná vztekle mračit. Zlovůle nevypadala pobaveně.</p>
<p>„Drizzt porazil zemského živla!“ vykřikla Briza. „Skoro sám, jen s malou pomocí kouzelníka! Nejvyšší kněžka, která hlídku doprovázela, prohlásila, že ho zabil on!“</p>
<p>Matrona Zlovůle zalapala po dechu a odvrátila se. Drizzt pro ni byl vždy hádankou. Nikdo neuměl s meči zacházet lépe, ale scházel mu správný postoj a úcta. A teď zabil zemského živla! Zlovůle viděla na vlastní oči, jak takový netvor roztrhal na kusy celou výpravu drowů, zabil tucet zkušených válečníků, a šel si po svých. A přesto syn, který ji tolik mátl, jednoho vlastnoručně zabil!</p>
<p>„Lloth nám dnes projeví přízeň,“ poznamenala Briza, která matčinu reakci tak docela nechápala.</p>
<p>Když Zlovůle uslyšela Brizina slova, něco ji napadlo. „Svolej sestry,“ rozkázala. „Sejdeme se v kapli. Pokud dnes rod Do’Urden v tunelech na celé čáře vyhrál, pak nám možná Pavoučí královna laskavě poskytne nějaké informace.“</p>
<p>„Vierna s Mayou čekají na zprávy na náměstí,“ vysvětlila Briza, která se mylně domnívala, že matka hovoří o bitvě. „Určitě se během hodiny dozvíme všechny podrobnosti.“</p>
<p>„Bitva s gnómy mě nezajímá!“ pokárala ji Zlovůle. „Pověděla jsi mi všechno, co je pro náš rod důležité, a ostatní je podružné. Musíme hrdinských činů tvých bratrů využít.“</p>
<p>„Abychom se dozvěděli víc o našich nepřátelích!“ vyhrkla Briza, když si uvědomila, co matka plánuje.</p>
<p>„Správně,“ odvětila Zlovůle. „Abychom zjistili, která rodina ohrožuje rod Do’Urden. Pokud nám Pavoučí královna skutečně projeví přízeň, možná se s námi podělí o informace, které potřebujeme k tomu, abychom nepřítele porazili!“</p>
<p>Krátce poté se čtyři nejvyšší kněžky rodu Do’Urden shromáždily kolem pavoučí modly v předsíni kaple. V misce z nejčernějšího onyxu před nimi hořelo posvátné kadidlo – svojí sladkostí připomínalo smrt a milovaly ho yochlol, Llothiny služebnice.</p>
<p>Plamen postupně měnil barvu a přecházel z oranžové přes zelenou až po jasně červenou. Pak přijal konkrétní podobu, protože slyšel volání čtyř kněžek a naléhavost v hlase Matrony Zlovůle. Vrcholky plamenů už netančily, nýbrž se vyhladily a zakulatily do holé hlavy, která pak začala růst a stoupat vzhůru. Nakonec plamen zmizel, protože ho pohltil obraz yochlol, která se podobala roztopené hroudě vosku s groteskně protaženýma očima a ochablými ústy.</p>
<p>„Kdo mě přivolal?“ obořila se na ně malá postava telepaticky. Yochloliny myšlenky byly na její postavu příliš mocné, takže v hlavách shromážděných drowek přímo zaduněly.</p>
<p>„Já, služebnice,“ odvětila Zlovůle nahlas, protože chtěla, aby to slyšely i její dcery. Matrona sklonila hlavu. „Jsem Zlovůle, oddaná služebná Pavoučí královny.“</p>
<p>Yochlol zmizela v obláčku kouře a zanechala za sebou jen uhlíky kadidla doutnající v onyxové misce. O okamžik později se yochlol znovu objevila, tentokrát v plné výši, za Matronou Zlovůlí. Briza, Vierna a Maya zadržely dech, když tvor položil dvě odporná chapadla matce na ramena.</p>
<p>Matrona Zlovůle chapadla bez námitek snesla, protože si byla jistá důvodem, kvůli kterému yochlol povolala.</p>
<p>„Vysvětli, proč ses odvážila mě rušit,“ pronesla yochlol záludně v myšlenkách.</p>
<p>„Abych ti položila prostou otázku,“ odvětila Zlovůle telepaticky, protože k dorozumívání se služebnicí nebylo potřeba slov. „Na kterou znáš odpověď.“</p>
<p>„Tolik ti na ní záleží?“ zeptala se yochlol. „Velmi riskuješ.“</p>
<p>„Naléhavě potřebuji znát odpověď,“ odvětila Matrona Zlovůle. Tři dcery zvědavě přihlížely, protože ačkoli slyšely yochloliny myšlenky, matčiny odpovědi mohly jen hádat.</p>
<p>„Pokud je pro tebe odpověď tak důležitá a služebnice ji znají, zná ji i Pavoučí královna. Nemyslíš, že by ti ji poskytla sama Lloth, kdyby se tak rozhodla?“</p>
<p>„Možná mě Pavoučí královna dodnes nepovažovala za hodnou odpovědi,“ odvětila Zlovůle. „Ale všechno se změnilo.“</p>
<p>Služebnice se zarazila a převrátila protažené oči v sloup, jako by komunikovala s nějakou vzdálenou sférou.</p>
<p>„Zdravím, Matrono Zlovůle Do’Urden,“ řekla yochlol nahlas po několika napjatých okamžicích. Hlas, kterým promluvila, byl na tvora tak groteskního vzhledu příliš klidný a přívětivý.</p>
<p>„Zdravím tě a tvoji paní, Pavoučí královnu,“ odvětila Zlovůle. Pokřiveně se na dcery usmála, ale k netvorovi za sebou se ještě stále neotočila. Zlovůle měla s Llothinou přízní zjevně pravdu.</p>
<p>„Daermon N’a’shezbaernon Lloth potěšil,“ řekla služebnice. „Muži tvého rodu dnes zvítězili a překonali i ženy, které je doprovázely. Musím odpovědět na volání Matrony Zlovůle Do’Urden.“ Chapadla sklouzla Zlovůli z ramen, yochlol zůstala stát ztuhle za ní a očekávala rozkazy.</p>
<p>„Jsem ráda, že jsme Pavoučí královnu potěšili,“ začala Zlovůle. Snažila se přijít na způsob, jak otázku správně zformulovat. „Jak už jsem řekla, přivolala jsem tě, abych získala odpověď na jedinou prostou otázku.“</p>
<p>„Ptej se,“ pobídla yochlol a Zlovůle s dcerami podle posměšného tónu poznaly, že už otázku uhádla.</p>
<p>„Říká se, že můj rod je v ohrožení,“ řekla Zlovůle.</p>
<p>„Říká se?“ Yochlol vyrazila drsné, zlé zasmání.</p>
<p>„Věřím svým zdrojům,“ bránila se Zlovůle. „Nepovolala bych tě, kdybych hrozbě nevěřila.“</p>
<p>„Pokračuj,“ řekla yochlol, kterou celá záležitost zjevně pobavila. „Nejsou to jen zvěsti, Matrono Zlovůle Do’Urden. Jeden z rodů vám plánuje vyhlásit válku.“</p>
<p>Maya nedospěle zalapala po dechu, čímž si vysloužila zamračený pohled matky a sester.</p>
<p>„Prozraď mi jméno toho rodu,“ zaprosila Zlovůle. „Pokud dnes Daermon N’a’shezbaernon Pavoučí královnu skutečně potěšil, pak prosím, aby nám Lloth odhalila jména našich nepřátel, abychom je mohli zničit!“</p>
<p>„A co kdyby druhý rod Pavoučí královnu taky potěšil?“ nadhodila yochlol. „Zradila by ho Lloth kvůli vám?“</p>
<p>„Naši nepřátelé mají všechny výhody na své straně,“ protestovala Zlovůle. „Znají rod Do’Urden. Bezpochyby nás každý den sledují a vymýšlejí plány. Jen žádáme Lloth, aby nám dala stejné informace, jaké mají naši nepřátelé. Odhalte nám jejich totožnost a pak se ukáže, který rod vyhraje.“</p>
<p>„Co když se ukáže, že vaši nepřátelé jsou lepší než vy?“ zeptala se služebnice. „Povolá pak Matrona Zlovůle Do’Urden Lloth a bude žadonit, aby její ubohý rod zachránila?“</p>
<p>„Ne!“ vykřikla Zlovůle. „Využijeme sil, které nám Lloth dala, abychom protivníky porazili. I kdyby naši nepřátelé byli mocnější, Lloth si může být jistá, že za útok na rod Do’Urden draze zaplatí!“</p>
<p>Služebnice se opět ponořila do sebe, aby našla spojení s domovskou sférou, s místem ještě temnějším, než byl Menzoberranzan. Zlovůle stiskla pevně ruce Brize vpravo a Vierně vlevo. Ony naopak ujistily o svém poutu Mayu, čtvrtou v kruhu.</p>
<p>„Pavoučí královna má radost, Matrono Zlovůle Do’Urden,“ pronesla nakonec služebnice. „Věř, že až boj vypukne, obdaří přízní vás – možná…“ Zlovůle s sebou při posledním slově trhla, ale neochotně přijala skutečnost, že Lloth nikdy nic neslibuje.</p>
<p>„A co moje otázka,“ odvážila se Zlovůle protestovat, „kvůli které jsem tě povolala?“</p>
<p>Znenadání se zablesklo tak ostře, až kněžky osleply. Když se jim znovu vrátil zrak, zjistily, že se yochlol opět zmenšila a mračí se na ně z plamenů v onyxové misce.</p>
<p>„Pavoučí královna neposkytuje odpovědi, které už znáte!“ prohlásila služebnice a čirá moc nadpřirozeného hlasu se zařízla ženám do uší. Plameny vyšlehly v oslnivé záři vzhůru, yochlol zmizela a zanechala vzácnou misku roztříštěnou na tucet kusů.</p>
<p>Matrona Zlovůle popadla velký onyxový střep a mrštila jím o stěnu. „Známe?“ vykřikla rozzuřeně. „Kdo ji zná? Kdo z rodu má přede mnou tajemství?“</p>
<p>„Možná ta, která odpověď zná, to ani netuší,“ ozvala se Briza, aby matku uklidnila. „Nebo ji zjistila teprve nedávno a ještě neměla šanci vám o tom povědět.“</p>
<p>„Ona?“ zavrčela Matrona Zlovůle. „O jaké ženě to mluvíš, Brizo? Všechny jsme tady. Jsou moje dcery natolik hloupé, aby jim taková hrozba unikla?“</p>
<p>„Ne, Matrono!“ vykřikly Vierna s Mayou jednohlasně, protože je děsila Zlovůlina sílící zuřivost, která se vymykala kontrole.</p>
<p>„Nezahlédla jsem žádné znamení!“ řekla Vierna.</p>
<p>„Ani já!“ dodala Maya. „Celé desetidny trávím po vašem boku a neviděla jsem nic víc než vy!“</p>
<p>„Naznačuješ, že mi něco uniklo?“ zavrčela Zlovůle a sevřela ruce u boků v pěst, až jí zbělely klouby.</p>
<p>„Ne, Matrono!“ vykřikla Briza tak hlasitě, až všechny překřičela. Na okamžik matku uklidnila a obrátila Matroninu plnou pozornost k sobě.</p>
<p>„Takže to není žena,“ namítla Briza. „Je to muž. Odpověď možná zná jeden z vašich synů, Zaknafein nebo možná Rizzen.“</p>
<p>„Ano,“ souhlasila Vierna. „Jsou to jenom muži. Nechápou, jak důležité mohou být drobnosti.“</p>
<p>„Drizzt s Dininem byli venku,“ dodala Briza, „za hranicemi města. Na hlídce je doprovázely děti všech mocných rodů, které by se nás mohly odvážit ohrozit!“</p>
<p>Zlovůliny oči žhnuly, ale uvolnila se. „Až se vrátí do Menzoberranzanu, přiveďte je ke mně,“ rozkázala Vierně s Mayou. „Ty,“ řekla Brize, „sežeň Rizzena se Zaknafeinem. Musí u toho být celá rodina, abychom se dozvěděli, co se dá!“</p>
<p>„Bratranci a vojáci taky?“ zeptala se Briza. „Možná zná odpověď někdo, kdo nepatří k nejužšímu kruhu rodiny.“</p>
<p>„Máme je všechny svolat?“ nabídla se Vierna a do hlasu se jí vkrádalo vzrušení. „Shromáždění celého klanu, válečné sezení rodu Do’Urden?“</p>
<p>„Ne,“ odvětila Zlovůle. „Ani bratrance, ani vojáky. Nevěřím, že s tím mají něco společného. Kdyby odpověď neznal někdo z nejbližší rodiny, služebnice by nám odpověděla. Stydím se, že musím položit otázku, na kterou bych měla znát odpověď, a místo toho ji zná někdo jiný z rodiny.“ Zaskřípala zuby a vyštěkla: „Nelíbí se mi, když mě někdo zahanbuje!“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Drizzt s Dininem se vrátili domů krátce poté, vyčerpaní a šťastní, že dobrodružství skončilo. Sotva prošli vchodem a zahnuli do široké chodby, která vedla k jejich komnatám, narazili na Zaknafeina, který přicházel z opačné strany.</p>
<p>„Hrdina se vrátil,“ poznamenal Zak a zpříma se na Drizzta zadíval. Drizztovi neunikla uštěpačnost v jeho hlase.</p>
<p>„Úspěšně jsme splnili úkol,“ odsekl Dinin, kterého rozčílilo, že ho Zak do pozdravu nezahrnul. „Vedl jsem…“</p>
<p>„Vím o bitvě,“ ujistil ho Zak. „Mluví se o ní po celém městě. Teď nás nech o samotě, První synu. Mám s tvým bratrem nevyřízené účty.“</p>
<p>„Půjdu, až se mi bude chtít!“ zavrčel Dinin.</p>
<p>Zak do něj zabodl zamračený pohled. „Chci si promluvit s Drizztem, a jen s ním, takže jdi.“</p>
<p>Dinin položil ruku na jílec meče, což nebylo moudré. Ještě než stačil pohnout zbraní v pochvě, Zak už ho uhodil dvakrát do obličeje, tasil dýku a přitiskl ji Dininovi k hrdlu.</p>
<p>Drizzt užasle přihlížel a byl si jistý, že pokud budou pokračovat, Zak Dinina zabije.</p>
<p>„Odejdi,“ řekl Zak. „Jinak zemřeš.“</p>
<p>Dinin zvedl ruce do vzduchu a pomalu ucouvl. „Matrona Zlovůle se o tom dozví!“ varoval.</p>
<p>„Povím jí to sám,“ zasmál se Zak. „Myslíš, že kvůli tobě hne prstem, hlupáku? Podle Matrony Zlovůle si muži určují hierarchii sami mezi sebou. Jdi pryč, První synu. Vrať se, až najdeš odvahu vyzvat mě na souboj.“</p>
<p>„Pojď se mnou, bratře,“ řekl Dinin Drizztovi.</p>
<p>„Musíme si promluvit,“ připomněl Zak Drizztovi.</p>
<p>Drizzt pohlédl z jednoho na druhého, šokován jejich netajenou krvežíznivostí. „Zůstanu,“ rozhodl se. „Opravdu mám s bojovým mistrem nevyřízené účty.“</p>
<p>„Jak si přeješ, hrdino,“ vyštěkl Dinin, pak se obrátil na podpatku a vztekle odešel.</p>
<p>„Udělal sis nepřítele,“ poznamenal Drizzt.</p>
<p>„Už jich mám dost,“ zasmál se Zak, „a než zemřu, bude jich ještě víc! Ale to nevadí. Tvé činy probudily u bratra žárlivost – u staršího bratra. To ty by sis měl dát pozor.“</p>
<p>„Otevřeně tě nenávidí,“ namítl Drizzt.</p>
<p>„Ale nic by mojí smrtí nezískal,“ odvětil Zak. „Já Dinina neohrožuji, ale ty…“ Nechal slovo viset ve vzduchu.</p>
<p>„Proč bych ho měl ohrožovat?“ protestoval Drizzt. „Dinin nemá nic, po čem bych toužil.“</p>
<p>„Má moc,“ vysvětlil Zak. „Je První syn, ale vždy tomu tak nebývalo.“</p>
<p>„Zabil Nalfeina, bratra, se kterým jsem se nikdy nesetkal.“</p>
<p>„Ty to víš?“ řekl Zak. „Možná si Dinin myslí, že další Druhý syn zvolí stejnou cestu, jakou si vybral on, aby se stal Prvním synem rodu Do’Urden.“</p>
<p>„Dost,“ zavrčel Drizzt, kterého už celý hloupý systém vzestupu k moci unavoval. Uvědomil si, jak dobře se v něm Zaknafein vyzná. Kolik drowů zavraždil, aby získal své postavení?</p>
<p>„Zemský živel,“ řekl Zak a hvízdl. „Dnes jsi porazil mocného protivníka.“ Hluboce se Drizztovi uklonil, aby se mu bezesporu vysmál. „A co čeká mladého hrdinu teď? Možná démon? Polobůh? Určitě není nic, co by…“</p>
<p>„Nikdy jsem nezažil, abys tak hloupě plácal,“ odsekl Drizzt. Bylo na čase, aby byl také uštěpačný. „Probudil jsem snad žárlivost ještě v někom jiném kromě bratra?“</p>
<p>„Žárlivost?“ vykřikl Zak. „Utři si nos, ty ufňukaný kluku! Mojí čepelí padlo tucet zemských živlů! A také démonů! Nepřeceňuj své činy ani schopnosti. Udělej to a zemřeš,“ dodal důrazně a skoro vycenil zuby. Drizzt znovu přemýšlel, jak opravdové bude jejich „cvičení“.</p>
<p>„Znám své schopnosti,“ odvětil, „a vím, kde leží mé hranice. Naučil jsem se přežít.“</p>
<p>„Stejně jako já,“ odsekl Zak, „a to už celá staletí!“</p>
<p>„Čeká nás výcviková síň,“ řekl Drizzt klidně.</p>
<p>„Čeká nás tvá matka,“ opravil Zak. „Chce všechny vidět v kapli. Musíme schůzku odložit.“</p>
<p>Drizzt kolem Zaka beze slova prošel, protože tušil, že rozhovor za ně dokončí čepele. Drizzt přemýšlel, co se to se Zaknafeinem stalo. Byl to stejný muž, který ho učil, než před lety odešel do Akademie? Drizzt se ve svých pocitech nevyznal. Díval se na Zaka jinak, protože se dozvěděl pravdu o jeho činech, nebo se bojový mistr od té doby, kdy se Drizzt vrátil z Akademie, opravdu změnil, víc se zatvrdil?</p>
<p>Z myšlenek Drizzta vytrhlo prásknutí bičem.</p>
<p>„Jsem váš patron!“ vykřikl Rizzen.</p>
<p>„Na tom nezáleží!“ odsekl ženský hlas. Byla to Briza. Drizzt se připlížil k nejbližšímu rohu a vykoukl zpoza něj. Briza s Rizzenem si stáli tváří v tvář, Rizzen nebyl ozbrojen, ale Briza držela v ruce bič s hadími hlavami.</p>
<p>„Patron,“ zasmála se Briza. „Bezvýznamný titul. Jsi muž, který nabízí sémě Matroně, nic víc.“</p>
<p>„Zplodil jsem čtyři děti,“ připomněl Rizzen pohoršeně.</p>
<p>„Tři!“ opravila Briza a znovu švihla bičem, aby svá slova zdůraznila. „Vierna je Zaknafeinova, ne tvoje! Nalfein je mrtvý, takže zůstávají dva potomci. Jedním je žena, která stojí nad tebou. Jen Dinin je ti skutečně podřízený!“</p>
<p>Drizzt se opřel o zeď a zadíval se do prázdné chodby, kterou právě přišel. Vždy tušil, že Rizzen není jeho pravým otcem. Nikdy mu nevěnoval žádnou pozornost, nekáral ho ani nechválil, nenabídl výcvik ani radu. Ale slyšet Brizu, jak to říká nahlas… a Rizzen její slova nepopírá!</p>
<p>Rizzen se snažil vykoktat nějakou námitku proti Briziným pálícím slovům. „Ví Matrona Zlovůle o tvých touhách?“ zavrčel. „Ví, že nejstarší dcera touží po jejím titulu?“</p>
<p>„Každá nejstarší dcera touží po titulu Matrony matky,“ zasmála se Briza. „Matrona Zlovůle by musela být hloupá, aby to nevěděla. A můžu tě ujistit, že hloupá není, a ani já. Až bude stará a slabá, titul jí seberu. Ví to a přijímá to jako fakt.“</p>
<p>„Přiznáváš, že ji zabiješ?“</p>
<p>„Když ne já, tak Vierna. Když ne Vierna, bude to Maya. Tak už to chodí, hloupý mužský. Takové jsou zákony Lloth.“</p>
<p>Když Drizzt tak neřestné prohlášení uslyšel, zahořela v něm zuřivost, přesto však zůstal mlčky stát za rohem.</p>
<p>„Briza nepočká, až stáří oloupí matku o moc,“ zavrčel Rizzen, „ne když dýka všechno urychlí. Briza hladoví po rodovém trůnu!“</p>
<p>Rizzenova následující slova zanikla v nerozluštitelném křiku, protože bič se šesti hadími hlavami práskal a práskal.</p>
<p>Drizzt toužil zasáhnout, vrhnout se na ně a oba je zabít, ale samozřejmě nemohl. Briza jednala, jak ji učili, řídila se slovy Pavoučí královny a prosazovala svou nadvládu nad Rizzenem. Drizzt věděl, že ho nezabije.</p>
<p>Ale co když se Briza nechá unést? Co když Rizzena opravdu zabije? Drizztovi se však v srdci rozrůstala prázdnota a netušil, jestli ho Rizzenuv osud vůbec zajímá.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Nechal jsi ho utéct!“ řvala Matrona SiNafay na syna. „Zjistíš, že není radno zklamat mě!“</p>
<p>„Ne, Matrono!“ protestoval Masoj. „Zasáhl jsem ho bleskem. Vůbec netušil, že jsem mířil na něj! Nemohl jsem však úkol dokončit. Netvor mě uvěznil v bráně do své sféry!“</p>
<p>SiNafay se kousla do rtu, protože musela synovy námitky přijmout. Věděla, že Masojovi svěřila těžký úkol. Drizzt byl mocný protivník a bude nesmírně obtížné zabít ho a nezanechat žádnou stopu.</p>
<p>„Dostanu ho,“ slíbil Masoj a na tváři se mu usadil odhodlaný výraz. „Zbraň mám připravenou. Drizzt zemře před desátým cyklem, přesně jak jste rozkázala.“</p>
<p>„Proč bych ti měla dát druhou šanci?“ zeptala se SiNafay. „Proč bych měla věřit, že příště odvedeš lepší práci?“</p>
<p>„Protože chci, aby zemřel!“ vykřikl Masoj. „Dokonce víc než vy, Matrono.</p>
<p>Toužím Drizzta Do’Urdena zabít! Až zemře, chci mu vyrvat srdce z těla a vystavit si ho jako trofej!“</p>
<p>SiNafay nedokázala synovi takovou posedlost odepřít. „Dobrá,“ řekla. „Zabij ho, Masoji Hun’ette. Ručíš mi životem za to, že zasadíš rodu Do’Urden první ránu a zabiješ jeho Druhého syna.“</p>
<p>Masoj se uklonil, pak opustil místnosti. Grimasa mu však ani na okamžik nezmizela z tváře.</p>
<p>„Slyšel jsi všechno?“ zeptala se SiNafay znakovou řečí, když se dveře za synem zavřely. Tušila, že Masoj možná poslouchá za dveřmi, a nechtěla, aby se o rozhovoru dozvěděl.</p>
<p>„Ano,“ odvětil Alton tichým kódem, když vystoupil zpoza závěsu.</p>
<p>„Souhlasíš s mým rozhodnutím?“ dotázala se SiNafay rukama.</p>
<p>Alton nevěděl, co říct. Neměl na vybranou a musel se řídit rozhodnutím Matrony matky, ale nemyslel si, že bylo rozumné nasadit Masoje na Drizzta znovu. Na dlouhou dobu se odmlčel.</p>
<p>„Nesouhlasíš,“ řekla SiNafay bez obalu.</p>
<p>„Prosím, Matrono matko,“ odvětil Alton rychle. „Nikdy bych…“</p>
<p>„Odpouštím ti,“ ujistila ho SiNafay. „Nejsem si jistá, jestli jsem měla dát Masojovi druhou šanci. Příliš mnoho věcí by se mohlo pokazit.“</p>
<p>„Tak proč?“ odvážil se Alton zeptat. „Mně jste druhou šanci nedala, i když toužím po Drizztově smrti víc než kdo jiný.“</p>
<p>SiNafay se na něj tak zamračila, až ho připravila o všechnu odvahu. „Pochybuješ o mém úsudku?“</p>
<p>„Ne!“ vykřikl Alton nahlas. Přitiskl si ruku na ústa a v hrůze padl na kolena. „Nikdy, Matrono,“ pronesl znakovou řečí. „Jen nechápu podstatu problému tak dobře jako vy. Odpusťte mi moji nevědomost.“</p>
<p>SiNafayin smích zněl jako syčení stovek vzteklých hadů. „Na této věci jsme se shodli,“ ujistila Altona. „Nedala bych Masojovi druhou šanci o nic víc než tobě.“</p>
<p>„Ale…“ začal Alton protestovat.</p>
<p>„Masoj se znovu vydá Drizzta zabít, ale tentokrát nebude sám,“ vysvětlila SiNafay. „Budeš ho sledovat, Altone DeVire. Chraň ho. A ručíš mi vlastním životem za to, že úkol dokončíš.“</p>
<p>Alton se rozzářil vědomím, že se konečně pomstí. SiNafayina hrozba mu nedělala žádné starosti. „Jak bych vás mohl zklamat?“ nadhodil věcně.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Mysli!“ zavrčela Zlovůle a přiblížila tvář k Drizztovi natolik, že na obličeji ucítil její horký dech. „Něco víš!“</p>
<p>Drizzt se před mocnou postavou přikrčil a nervózně pohlédl na shromážděnou rodinu. Dinin prošel před okamžikem podobným výslechem a teď klečel s bradou v dlani. Marně se snažil najít odpověď dřív, než Matrona Zlovůle použije jiný způsob výslechu. Dininovi neuniklo, že Briza pohnula rukou k hadímu biči, a to jeho paměti nijak nepomohlo.</p>
<p>Zlovůle udeřila Drizzta tvrdě do tváře, pak ustoupila. „Jeden z vás odhalil totožnost našich nepřátel,“ vyštěkla na syny. „Tam venku na hlídce jste narazili na nějakou stopu.“</p>
<p>„Možná jsme něco viděli, ale nedošlo nám, o co jde,“ nadhodil Dinin.</p>
<p>„Ticho!“ zaječela Zlovůle s tváří rozžhavenou vzteky. „Promluvíš, jen když budeš znát odpověď na moji otázku! Jinak ne!“ Obrátila se k Brize. „Pomoz Dininovi vzpomenout si!“</p>
<p>Dinin složil hlavu na paže, schoulil se na podlaze a vystavil záda mučení. Kdyby to neudělal, jen by Zlovůli ještě víc rozzlobil.</p>
<p>Drizzt zavřel oči a vzpomínal na všechno, co během hlídek zažil. Když uslyšel prásknutí biče a bratrovo tiché zasténání, mimoděk sebou trhnul.</p>
<p>„Masoj,“ zašeptal Drizzt téměř nevědomky. Vzhlédl k matce, která zvedla ruku a zastavila Brizin útok – k dceřině podráždění.</p>
<p>„Masoj Hun’ett,“ pronesl Drizzt hlasitěji. „V bitvě s gnómy se mě pokusil zabít.“</p>
<p>Celá rodina, ale hlavně Zlovůle a Dinin, se naklonila vpřed a visela na každém Drizztově slovu.</p>
<p>„Když jsem bojoval se živlem,“ vysvětlil Drizzt a poslední slovo téměř vyplivl, jako by chtěl proklít Zaknafeina. Střelil po bojovém mistrovi vzteklým pohledem, pak pokračoval. „Masoj Hun’ett mě zasáhl bleskem.“</p>
<p>„Mohl mířit na netvora,“ namítla Vierna. „Masoj tvrdil, že živla zabil on, ale nejvyšší kněžka jeho tvrzení popřela.“</p>
<p>„Masoj čekal,“ odvětil Drizzt. „Neudělal nic, dokud jsem nezískal nad netvorem převahu. Pak použil magii, proti mně i proti živlovi. Myslím, že doufal, že nás zabije oba.“</p>
<p>„Rod Hun’ett,“ zašeptala Matrona Zlovůle.</p>
<p>„Pátý rod,“ poznamenala Briza, „vládne mu Matrona SiNafay.“</p>
<p>„Takže to je náš nepřítel,“ řekla Zlovůle.</p>
<p>„Možná ne,“ řekl Dinin, a už když slova pronášel, divil se, proč to nenechal být. Nesouhlasit znamenalo přivodit si další bití.</p>
<p>Matroně Zlovůli se jeho váhání nelíbilo. „Vysvětli to!“ rozkázala.</p>
<p>„Masoj Hun’ett se zlobil, že se nemohl zúčastnit výpravy na povrch,“ řekl Dinin. „Nechali jsme ho ve městě a on se pak musel dívat, jak nás při návratu oslavují.“ Dinin se upřeně zadíval na bratra. „Masoj vždy žárlil na Drizzta a na slávu, kterou získal, ať už právem, nebo ne. Mnozí na Drizzta žárlí a rádi by ho viděli mrtvého.“</p>
<p>Drizzt se neklidně zavrtěl, protože poznal, že poslední slova jsou otevřenou hrozbou. Střelil pohledem po Zaknafeinovi a všiml si jeho samolibého úsměvu.</p>
<p>„Jsi si jistý tím, co říkáš?“ zeptala se Zlovůle Drizzta a vytrhla ho tak ze zamyšlení.</p>
<p>„A pak je tu ta kočka,“ přerušil ji Dinin. „Masoj Hun’ett má magického mazlíčka, který má však radši Drizzta než kouzelníka.“</p>
<p>„Guenhwyvar se mnou hlídkuje v čele skupiny,“ protestoval Drizzt, „přesně jak jsi rozkázal.“</p>
<p>„Masojovi se to nelíbí,“ opáčil Dinin.</p>
<p>A možná proto jsi mi kočku přidělil, pomyslel si Drizzt, ale nechal si slova pro sebe. Vidí snad spiknutí už i v obyčejné náhodě? Nebo je jeho život opravdu tak plný zvrhlých intrik a tichých bojů o moc?</p>
<p>„Jsi si jistý tím, co říkáš?“ zopakovala Zlovůle a znovu upoutala Drizztovu pozornost.</p>
<p>„Masoj Hun’ett se mě pokusil zabít,“ ujistil ji. „Netuším proč, ale jsem si tím jistý!“</p>
<p>„Takže rod Hun’ett,“ poznamenala Briza, „mocný protivník.“</p>
<p>„Musíme toho o nich zjistit co nejvíce,“ řekla Zlovůle. „Vyšlete zvědy! Chci vědět, kolik má rod Hun’ett vojáků, kouzelníků, a hlavně kněžek.“</p>
<p>„Pokud se mýlíme,“ řekl Dinin, „pokud rod Hun’ett naším nepřítelem není…“</p>
<p>„Nemýlíme se!“ zaječela Zlovůle.</p>
<p>„Yochlol řekla, že jeden z nás zná nepřítelovu totožnost,“ namítla Vierna. „Máme jen to, co Drizzt řekl o Masojovi.“</p>
<p>„Pokud nám ovšem něco netajíš,“ zavrčela Matrona Zlovůle na Dinina. Hrozba v jejím hlase byla tak ledová a strašlivá, že Prvnímu synovi vyprchala z tváře barva.</p>
<p>Dinin procítěně zavrtěl hlavou a schoulil se, protože už neměl co dodat.</p>
<p>„Připrav vše k obřadu,“ řekla Zlovůle Brize. „Zjistíme, jak si Matrona SiNafay stojí v přízni Pavoučí královny.“</p>
<p>Drizzt nevěřícně sledoval, jak se zběsilým tempem rozběhly přípravy a po každém rozkazu Matrony Zlovůle následoval nacvičený obranný krok. Nežasl nad precizností bojových plánů své rodiny – od drowů nic jiného neočekával – nýbrž nad dychtivou září v očích všech okolo.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />25</strong></p>
<p>BOJOVÝ MISTR</p>
<p>„Taková drzost!“ zavrčela yochlol. Oheň v koši zmizel v obláčku kouře, tvor se objevil za Zlovůlí a opět Matronu matku objal nebezpečnými chapadly. „Ty se mě odvažuješ znovu povolat?“</p>
<p>Zlovůle s dcerami se vyděšeně rozhlédly. Věděly, že si s nimi mocné stvoření nezahrává. Služebnice tentokrát skutečně zuřila.</p>
<p>„Rod Do’Urden Pavoučí královnu opravdu potěšil,“ odpověděla yochlol na nevyslovené myšlenky, „ale tento čin nevymazal nevoli, kterou tvůj rod v nedávné minulosti v Lloth vzbudil. Nemysli si, že všechno je prominuto, Matrono Zlovůle Do’Urden!“</p>
<p>Matrona Zlovůle si nyní připadala malá a zranitelná. Její moc tváří v tvář vzteku jedné z Llothiných osobních služebnic bledla.</p>
<p>„Nevoli?“ odvážila se zašeptat. „Čím můj rod Pavoučí královnu rozčílil? Jakým činem?“</p>
<p>Služebnice vybuchla smíchy. Kolem se rozlétly plameny a pavouci, ale nejvyšší kněžky se ani nepohnuly. Přijaly žár a havěť jako součást pokání.</p>
<p>„Už jednou jsem to řekla, Matrono Zlovůle Do’Urden,“ zavrčela yochlol ochablými ústy, „a naposledy to zopakuji. Pavoučí královna neodpovídá na otázky, jejichž odpovědi už znáte!“ Služebnice zmizela ve výbuchu silné energie, který povalil ženy rodu Do’Urden na podlahu.</p>
<p>Briza se vzchopila jako první. Moudře si pospíšila k ohňovému koši a uhasila plameny, čímž zavřela bránu do Propasti, která byla yochlolinou domovskou sférou.</p>
<p>„Kdo?“ zaječela Zlovůle, jež opět byla mocnou Matronou matkou. „Kdo v mé rodině Lloth rozzlobil?“ Zlovůle náhle znovu vypadala malá a drobná, protože plně pochopila yochlolino varování. Rod Do’Urden se chystal vyrazit do boje s mocným nepřítelem. Bez Llothiny přízně však pravděpodobně přestane existovat.</p>
<p>„Musíme najít viníka,“ rozkázala Zlovůle dcerám, protože si byla jistá, že žádná z nich to není. Všechny byly nejvyšší kněžky. Kdyby se některá z nich v očích Pavoučí královny něčím provinila, yochlol by ji jistě na místě náležitě potrestala. Služebnice měla takovou moc, že by dokázala srovnat se zemí celé sídlo Do’Urden.</p>
<p>Briza si strhla z opasku bič. „Získám informaci, kterou potřebujeme!“ slíbila.</p>
<p>„Ne!“ řekla Matrona Zlovůle. „Nikdo se o tom nesmí dozvědět. Ať už je viníkem voják nebo člen rodu, je vycvičený a dokáže zvládat bolest. Mučením z něj přiznání nevymámíme, obzvláště když ví, jaké důsledky bude jeho čin mít. Musíme ihned zjistit, kdo Lloth rozčílil, a provinilce podle zásluh potrestat. Pavoučí královna musí stát v boji na naší straně!“</p>
<p>„Jak tedy viníka odhalíme?“ stěžovala si nejstarší dcera a neochotně si přivázala hadí bič zpět k opasku.</p>
<p>„Vierno, Mayo, nechte nás o samotě,“ rozkázala Matrona Zlovůle. „Nikomu neprozraďte ani nenaznačte, co se tady stalo a k čemu se chystáme.“</p>
<p>Mladší dcery se uklonily a odspěchaly. Podružná úloha se jim nelíbila, ale nemohly s ní nic dělat.</p>
<p>„Napřed se rozhlédneme,“ řekla Zlovůle Brize. „Uvidíme, jestli se nám podaří odhalit viníka z dálky.“</p>
<p>Briza pochopila. „Věštecká mísa,“ řekla. Pospíšila si z předsíně do kaple. V centrálním oltáři našla vzácný předmět, který hledala, velkou zlatou mísu ozdobenou černými perlami. Briza chvějícíma se rukama postavila mísu na oltář, pak sáhla do nejposvátnější z mnoha přihrádek, ve které rod Do’Urden ukrýval nejcennější majetek: velký onyxový pohár.</p>
<p>Zlovůle se připojila k Brize v kapli a vzala si od ní pohár. Zamířila s ním ke kropence u dveří a ponořila ho do lepkavé tekutiny, která představovala nesvěcenou vodu jejího náboženství. Pak zazpívala: „Spiderae aught icor ven.“ Jakmile Zlovůle rituál ukončila, vrátila se zpět k oltáři a nalila nesvěcenou vodu do zlaté mísy.</p>
<p>Poté se s Brizou posadily a dívaly se.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Drizzt vstoupil do Zaknafeinovy výcvikové síně poprvé po více než deseti letech a měl pocit, jako by se vrátil domů. Strávil zde, přímo na tomto místě, nejlepší roky života. Ačkoli od té doby zažil mnohá zklamání – a bezpochyby jich v životě zažije ještě mnohem víc – nikdy nezapomene na kratičké období nevinnosti, na radost, kterou poznal, když byl Zaknafeinovým studentem.</p>
<p>Do síně vstoupil i Zaknafein a zamířil k bývalému žákovi. Drizzt nespatřil ve tváři bojového mistra nic známého nebo uklidňujícího. Kdysi tak běžný úsměv nahradilo věčné mračení. Bojový mistr se choval rozzlobeně, jako by nenáviděl všechny okolo, a možná nejvíce právě Drizzta. Nebo Zaknafeinovu tvář vždy hyzdil úšklebek? Drizzt zapřemýšlel. Copak mohl stesk zakalit Drizztovy vzpomínky na první roky výcviku? Byl učitel, který Drizztovo srdce tak často zahřál lehkovážným zasmáním, vždy studený, číhající netvor, kterého teď Drizzt viděl před sebou?</p>
<p>„Co se změnilo, Zaknafeine?“ zeptal se Drizzt nahlas. „Ty, nebo mé vzpomínky?“</p>
<p>Zdálo se, že Zak zašeptanou otázku neslyšel. „Aha, mladý hrdina se vrací,“ řekl, „válečník ověnčený vítězstvími, která překonávají jeho věk.“</p>
<p>„Proč se mi posmíváš?“ protestoval Drizzt.</p>
<p>„Bojovník, který zabil hákovce,“ pokračoval Zak. V rukou držel meče a Drizzt tasil scimitary. Bylo zbytečné ptát se na pravidla nebo na zvolenou zbraň.</p>
<p>Drizzt věděl už předtím, než sem přišel, že tentokrát žádná pravidla nebudou. Střetnou se oblíbenými zbraněmi, kterými zabili tolik protivníků.</p>
<p>„Zabil zemského živla,“ zavrčel Zak posměšně. Vrhl se do prostého útoku a bodnul jen jednou čepelí. Drizzt ji srazil stranou, aniž by o tom přemýšlel.</p>
<p>Zakovi zahořel v očích oheň, jako by první kontakt přetnul všechna citová pouta, která bodnutí oslabilo. „Zabil dítě elfů z povrchu!“ vykřikl obvinění i kompliment. Druhý útok byl strašlivý a mocný. Rozmáchl se a sekl Drizztovi po hlavě. „Rozsekal ho, aby ukojil vlastní krvežíznivost!“</p>
<p>Zakova slova silně zasáhla Drizztovy emoce a uvrhla jeho srdce do zmatku, jako by na něj útočil nějakým zákeřným mentálním bičem. Ale Drizzt byl zkušený válečník a pro jeho reflexy bylo citové rozrušení podružné. Scimitar vylétl vzhůru, zachytil padající meč a neškodně ho srazil stranou.</p>
<p>„Vrahu!“ vrčel Zak. „Líbilo se ti, jak to dítě křičí?“ Vztekle na Drizzta zaútočil a sekal a bodal ze všech úhlů.</p>
<p>Drizzta pokrytecké obvinění rozčílilo, proto se bránil stejně zuřivě a řval jen, aby dal průchod vlastnímu vzteku.</p>
<p>Následující sled bleskurychlých pohybů by každého přihlížejícího připravil o dech. Temné říše ještě nikdy nespatřily tak strašlivý souboj, jako kdyby dva mistrní šermíři zaútočili na démona, který protivníka – a je samotné – posedl.</p>
<p>Adamantin jiskřil a štípal se, oba bojovníky potřísnila krev, ale žádný z nich necítil bolest, žádný nevěděl, jestli protivníka zranil.</p>
<p>Drizzt sekl oběma čepelemi ze strany, takže přiměl Zaka rozpažit. Zak se však rychle otočil a zasáhl Drizztovy scimitary tak silně, až mladého válečníka srazil na zem. Drizzt se překulil, vyskočil na nohy a byl opět připraven.</p>
<p>Najednou ho něco napadlo.</p>
<p>Drizzt zaútočil shora, příliš vysoko, a Zak ho přinutil ustoupit. Drizzt věděl, co bude následovat, a otevřeně k tomu protivníka vybízel. Zak zaútočil sledem pohybů a nutil Drizzta držet zbraně vysoko. Pak zaútočil manévrem, kterým žáka v minulosti porazil a který mohl, jak si myslel, skončit jen vyrovnaným postavením: dvojitým bodnutím dolů.</p>
<p>Drizzt překřížil čepele a sekl dolů, jak musel, a Zak se napnul, protože očekával, že se dychtivý protivník pokusí útok vylepšit. „Vrahu dětí!“ zavrčel na Drizzta a provokoval ho.</p>
<p>Nevěděl, že Drizzt našel řešení.</p>
<p>Drizzt se soustředil na Zaka, na samolibou tvář s falešným úsměvem, která žíznila po krvi, sebral veškerý vztek, který kdy cítil, veškerá zklamání mladého života a kopl.</p>
<p>Kopl mezi čepelemi, přímo vzhůru, a vložil do pohybu všechnu zuřivost.</p>
<p>Se zapraskáním rozdrtil Zakovi nos. Bojový mistr převrátil oči v sloup a po pohublých tvářích se mu rozstříkla krev. Zak věděl, že padá, že se na něj divoký mladý válečník bleskurychle vrhne a získá výhodu, kterou Zak nikdy nezvrátí.</p>
<p>„A co ty, Zaknafeine Do’Urdene?“ Zak slyšel Drizztovo vrčení jakoby z dálky, jako by padal do velké hloubky. „Slyšel jsem o zločinech bojového mistra rodu Do’Urden! Jak miluje zabíjení!“ Drizzt se blížil a s ním i jeho hlas a jeho vztek vracel Zaknafeina zpět do bitvy.</p>
<p>„Slyšel jsem, jak snadno Zaknafein vraždí!“ vyštěkl Drizzt posměšně. „Vraždí kněžky a jiné drowy! To si to tak užíváš?“ Otázku zakončil seknutím scimitarů, které mělo Zaka zabít, zabít démona, který v nich v obou žil.</p>
<p>Ale Zaknafein byl opět při vědomí a nenáviděl sebe i Drizzta. Na poslední chvíli zvedl meče, bleskurychle je překřížil a rozhodil Drizztovy paže. Pak vykopl, a i když jeho kopnutí nebylo tak silné jako Drizztovo, protože ležel na zádech, mířil přesně a zasáhl Drizzta do rozkroku.</p>
<p>Drizzt se zprudka nadechl, odtančil stranou, ale přinutil se vzchopit, protože viděl, jak se stále ještě omámený Zaknafein zvedá na nohy. „To se ti to tak líbí?“ zeptal se znovu.</p>
<p>„Líbí?“ zopakoval bojový mistr.</p>
<p>„Přináší ti to potěšení?“ Drizzt se zašklebil.</p>
<p>„Uspokojení!“ opravil Zak. „Zabíjím. Ano, zabíjím.“</p>
<p>„Učíš ostatní, jak zabíjet!“</p>
<p>„Zabíjet drowy!“ zařval Zak a znovu se na Drizzta vrhl. Zvedl zbraně, ale čekal na Drizztův pohyb.</p>
<p>Zakova slova Drizzta dokonale zmátla. Kdo byl drow, který stál před ním?</p>
<p>„Myslíš, že by mě tvoje matka nechala žít, kdybych neplnil její zvrhlé příkazy?“ vykřikl Zak.</p>
<p>Drizzt nechápal.</p>
<p>„Nenávidí mě,“ řekl Zak a ovládl se, protože začínal chápat Drizztův zmatek. „Jsem jí odporný kvůli tomu, co vím.“ Drizzt naklonil hlavu na stranu.</p>
<p>„Copak jsi tak slepý, že nevidíš zlo kolem sebe?“ zaječel mu Zak do tváře. „Nebo tě pohltilo, jako pohltí všechny, kdo žijí ve vražedném šílenství, kterému říkáme život?“</p>
<p>„V šílenství, které pohltilo i tebe?“ odsekl Drizzt, ale už to neznělo přesvědčeně. Pokud pochopil Zakova slova správně – pokud Zak hrál tuto vražednou hru jen proto, že nenáviděl zvrhlé drowy – pak jediné, z čeho ho mohl obvinit, byla zbabělost.</p>
<p>„Nejsem šílený,“ odvětil Zak. „Žiju, jak nejlépe umím. Přežívám ve světě, který není můj, který není blízký mému srdci.“ Jeho nářek, způsob, jakým svěsil hlavu, když přiznal svoji bezmocnost, rozezněla v Drizztově srdci známou strunu. „Zabíjím, zabíjím drowy a sloužím Matroně Zlovůli – abych utišil zuřivost a podráždění, které cítím v duši. Když slyším křičet děti…“ Zprudka zvedl oči k Drizztovi a znovu se na něj vrhl, ještě desetkrát zuřivěji.</p>
<p>Drizzt se pokusil zvednout scimitary, ale Zak mu jeden vyrazil z ruky, až odlétl přes místnost, a druhý srazil stranou. Drizzt začal ustupovat, ale Zak ho rychle následoval, až ho přitiskl ke stěně. Hrot Zakova meče škrábl Drizzta do krku. Z ranky vytryskla kapka krve.</p>
<p>„Dítě žije!“ Drizzt zalapal po dechu. „Přísahám, že jsem elfské dítě nezabil!“</p>
<p>Zak se trochu uvolnil, ale Drizzta nepustil a dál mu držel meč u hrdla. „Dinin řekl…“</p>
<p>„Dinin se spletl,“ odvětil Drizzt rychle. „Oklamal jsem ho. Srazil jsem dítě k zemi – jen abych je ušetřil – a zamazal jsem ho krví jeho zavražděné matky, abych ukryl svoji zbabělost!“</p>
<p>Zak šokované uskočil.</p>
<p>„Toho dne jsem nezabil žádné elfy,“ řekl Drizzt. „Jediní, koho jsem toužil zabít, byli moji společníci!“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>„Takže teď známe pravdu,“ řekla Briza s pohledem upřeným do věštecké mísy, ve které sledovala konec souboje Zaknafeina s Drizztem a slyšela každé slovo. „To Drizzt rozzlobil Pavoučí královnu.“</p>
<p>„Celou dobu jsi ho podezřívala, stejně jako já,“ odvětila Matrona Zlovůle, „i když jsme obě doufaly, že tomu tak není.“</p>
<p>„Měl před sebou tak slibnou budoucnost!“ naříkala Briza. „Jaká škoda, že nepochopil, kde je jeho místo, a nepřijal naše hodnoty. Možná…“</p>
<p>„Slitovat se?“ vyštěkla Matrona Zlovůle. „Chceš se nad ním slitovat a ještě víc podráždit Pavoučí královnu?“</p>
<p>„Ne, Matrono,“ odpověděla Briza. „Jenom jsem doufala, že budeme moct Drizzta využít v budoucnu, jako jste využívala celé roky Zaknafeina. Zaknafein stárne.“</p>
<p>„Chystáme se do války, dcero,“ připomněla jí Zlovůle. „Musíme uchlácholit Lloth. Tvůj bratr si přivodil svůj osud sám. Sám se rozhodl, co udělá.“</p>
<p>„Rozhodl se špatně.“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Slova zasáhla Zaknafeina tvrději než Drizztovo kopnutí. Bojový mistr odhodil zbraně stranou a vrhl se na Drizzta. Sevřel ho v tak prudkém objetí, že mladému drowovi chvíli trvalo, než si vůbec uvědomil, co se děje.</p>
<p>„Přežil jsi!“ řekl Zak a hlas se mu zlomil potlačovanými slzami. „Přežil jsi Akademii, kde všichni ostatní zemřeli!“</p>
<p>Drizzt objetí zdráhavě opětoval, protože stále netušil, jak moc je Zak nadšený.</p>
<p>„Synu!“</p>
<p>Drizzt téměř omdlel. Přemohlo ho přiznání pravdy, kterou vždy tušil, a také vědomí, že není v temném světě jediný, koho způsoby drowů dráždí. Není sám.</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Drizzt a odstrčil Zaka na vzdálenost paže. „Proč jsi zůstal?“</p>
<p>Zak na něj nevěřícně pohlédl. „Kam bych šel? Nikdo, ani drowí bojový mistr, by v jeskyních Temných říší dlouho nepřežil. Příliš mnoho netvorů a jiných národů žízní po sladké krvi temných elfů.“</p>
<p>„Určitě jsi měl na vybranou.“</p>
<p>„Jít na povrch?“ odvětil Zak. „Každý den čelit bolestivému peklu? Ne, synu, jsem tady uvězněný stejně jako ty.“</p>
<p>Drizzt se takového prohlášení obával, bál se, že mu nově nalezený otec neposkytne odpověď na dilema jeho života. Možná žádná odpověď neexistovala.</p>
<p>„Však ty si v Menzoberranzanu poradíš,“ snažil se ho Zak utěšit. „Jsi silný a Matrona Zlovůle pro tebe a tvůj talent najde to správné místo, ať už tvé srdce touží po čemkoli.“</p>
<p>„Mám žít život vraha jako ty?“ zeptal se Drizzt a marně se snažil potlačit vztek.</p>
<p>„Copak máš na vybranou?“ odvětil Zak a zadíval se na kamennou podlahu, která ho nesoudila.</p>
<p>„Odmítám zabíjet jiné drowy,“ prohlásil Drizzt rozhodně.</p>
<p>Zak k němu prudce vzhlédl. „Budeš,“ ujistil syna. „V Menzoberranzanu zabíjíš, nebo jsi zabit.“</p>
<p>Drizzt se odvrátil, ale Zakova slova ho pronásledovala a on je nedokázal umlčet.</p>
<p>„Neexistuje žádná jiná možnost,“ pokračoval bojový mistr tiše. „Takový je náš svět. Takový je náš život. Dlouho jsi tomu unikal, ale štěstí tě brzy opustí.“ Popadl syna pevně za bradu a přinutil ho, aby na něj pohlédl.</p>
<p>„Přál bych si, aby tomu tak nebylo,“ přiznal Zak upřímně, „ale není to tak strašný život. Nelituji toho, že zabíjím jiné drowy. Říkám si, že je tak zachraňuji před zvrhlostí jejich bytí. Pokud tolik milují Pavoučí královnu, tak ať za ní jdou!“</p>
<p>Zakův úsměv se náhle rozplynul. „Až na děti,“ zašeptal. „Často jsem slyšel křik umírajících dětí, ale nikdy, to ti přísahám, nikdy jsem žádné nezabil. Mockrát jsem přemýšlel, jestli jsou taky zlé, jestli se rodí zlé. Nebo jestli je zlomí tíha temného světa tak, že se přizpůsobí našim odporným zvykům.“</p>
<p>„Zvykům démonické Lloth,“ souhlasil Drizzt.</p>
<p>Oba se na dlouhou chvíli odmlčeli a zvažovali svá osobní dilemata. Jako první promluvil Zak, který už se dávno smířil s tím, co mu život nadělil.</p>
<p>„Lloth,“ zasmál se. „Je to zvrácená královna. Dal bych cokoli za to, kdybych mohl s tou odpornou ženštinou změřit síly!“</p>
<p>„Skoro ti věřím,“ zašeptal Drizzt a podařilo se mu usmát.</p>
<p>Zak od něj uskočil. „Opravdu bych to udělal,“ zasmál se srdečně. „A ty taky!“</p>
<p>Drizzt vyhodil scimitar do vzduchu, kde se dvakrát přetočil, než ho znovu chytil za jílec. „To je pravda!“ vykřikl. „Ale už bych na to nebyl sám!“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />26</strong></p>
<p>RYBÁŘ TEMNÝCH ŘÍŠÍ</p>
<p>Drizzt se toulal bludištěm Menzoberranzanu, kolem stalagmitů a pod ostrými hroty velkých kamenných špic, které visely z vysokého stropu jeskyně. Matrona Zlovůle výslovně přikázala, aby celá rodina zůstala v sídle, protože se obávala možného útoku ze strany rodu Hun’ett. Ale Drizzt toho ten den zažil příliš mnoho, než aby poslechl. Musel si něco promyslet a kacířské myšlenky, i když pronesené jen v duchu, by ho v domě plném nervózních kněžek mohly dostat do vážných potíží.</p>
<p>Ve městě panoval klid. U paty Narbondelu se objevil jen tenký proužek žhavého světla a většina drowů spala spokojeně ve svých domovech. Krátce poté, co Drizzt vyklouzl z adamantinové brány domu Do’Urden, pochopil, že rozkaz Matrony Zlovůle byl moudrý. Tiché město mu připomínalo přikrčeného dravce, který jen čekal, aby se na něj za zatáčkou vrhl.</p>
<p>Nenajde tady žádnou útěchu, žádné místo, kde by si mohl promyslet vše, co se ten den dozvěděl, co mu Zaknafein, se kterým ho nespojovala jen krev, odhalil. Drizzt se rozhodl porušit všechna pravidla – to koneckonců dělali všichni drowové – opustit město a vyrazit do tunelů, které tak dobře poznal během desetidnů na hlídce. O hodinu později se ještě pořád procházel a cítil se docela v bezpečí, protože byl stále v místech, kde se pravidelně pohybovaly hlídky.</p>
<p>Vstoupil do chodby s vysokým stropem. Byla deset stop široká, měla popraskané stěny, které lemovala suť a mnoho říms. Vypadalo to, jako by tunel kdysi býval širší. Strop ani nezahlédl, ale Drizzt tudy prošel aspoň tucetkrát a dobře to tu znal, takže místu nevěnoval žádnou pozornost.</p>
<p>Představil si budoucnost, kterou bude sdílet s otcem, od něhož už ho nedělila žádná tajemství. Spolu budou neporazitelní, dvojice bojových mistrů, které bude pojit ocel a emoce. Věděl rod Hun’ett, čemu čelí? Drizztovi však ihned zmizel úsměv z tváře, protože si uvědomil, co to znamená. Spolu se Zakem se snadno prosekají řadami vojáků rodu Hun’ett, řadami drowích elfů – budou zabíjet vlastní lid.</p>
<p>Drizzt se opřel o stěnu a poprvé pochopil muka, která otce po mnoho staletí trápila. Drizzt nechtěl být jako Zaknafein, žít jen proto, aby zabíjel, existovat chráněn štítem násilí, ale copak měl na vybranou? Mohl snad opustit město?</p>
<p>Zak se zalekl, když se ho Drizzt zeptal, proč neodešel. „Kam bych šel?“ zašeptal Drizzt a zopakoval tak Zakova slova. Otec prohlásil, že jsou uvězněni, a Drizzt měl stejný pocit.</p>
<p>„Kam bych šel?“ zeptal se znovu. „Měl bych cestovat Temnými říšemi, kde náš lid nenávidí a kde se osamělý drow stane kořistí každého, na koho cestou narazí? Nebo vyjít na povrch a nechat si ohnivou koulí na nebi spálit oči, abych se nemohl dívat, jak umírám, až mě dostihnou elfové?“</p>
<p>Logika námitek polapila Drizzta stejně jako Zaka. Kam by mohl drowí elf jít? Nikde v Říších by temného elfa nepřijali.</p>
<p>Takže měl zabíjet? Zabíjet jiné drowy?</p>
<p>Drizzt se otočil a znovu se opřel o stěnu. Ani si ten pohyb neuvědomil, protože mu mysl vířila bludištěm budoucnosti. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, že se zády neopírá o skálu.</p>
<p>Pokusil se uskočit a opět se plně soustředil, protože se v okolí něco změnilo. Odrazil se, podařilo se mu však jen zvednout nohy ze země, jinak se ani nepohnul. Drizzt neuvažoval o tom, v jakých nesnázích se ocitl, a zběsile hmátl rukama dozadu za hlavu.</p>
<p>A přilepil se k průsvitnému vláknu, které ho drželo na místě. Drizzt v tu chvíli pochopil, jak byl hloupý. Nezáleží na tom, jak sebou bude škubat, jeskynnímu rybáři Temných říší neunikne.</p>
<p>„Hlupáku!“ nadával si, když ucítil, jak ho netvor zvedá ze země. Měl to tušit, měl být v jeskyních opatrnější. A ohnal se po něm holýma rukama! Zadíval se dolů na jílce scimitarů, které měl zasunuté mimo dosah v pochvách za opaskem.</p>
<p>Jeskynní rybář ho začal zvedat vzhůru ke svému chřtánu.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Masoj Hun’ett se samolibě usmál, když viděl, jak Drizzt vyráží do města. Už neměl čas a Matroně SiNafay by se nelíbilo, kdyby znovu zklamal a Druhého syna rodu Do’Urden nezabil. Ale zdálo se, že se Masojovi trpělivost vyplatila, protože Drizzt vyšel ven sám, a dokonce opustil město! Nebudou žádní svědci. Bylo to až příliš snadné.</p>
<p>Kouzelník dychtivě vytáhl onyxovou sošku z váčku a hodil ji na zem. „Guenhwyvar!“ zavolal, jak nejhlasitěji se odvážil, a rozhlédl se kolem, jestli ho někdo v okolních stalagmitových domech neslyšel.</p>
<p>Objevil se tmavý kouř, který se vzápětí zhmotnil do podoby Masojova magického pantera. Masoj si zamnul ruce. Byl přesvědčený, že je prostě skvělý, když vymyslel tak lstivý a ironií prodchnutý plán, kterým ukončí život hrdiny Drizzta Do’Urdena.</p>
<p>„Mám pro tebe úkol,“ řekl kočce, „který se ti určitě nebude líbit!“</p>
<p>Guenhwyvar se nahrbila a zívla, jako by pro ni kouzelníkova slova nebyla žádnou novinkou.</p>
<p>„Tvůj přítel se vydal na hlídku,“ vysvětlil Masoj a ukázal na tunel. „Sám. Je to příliš nebezpečné.“</p>
<p>Guenhwyvar se napřímila, protože probudil její zájem.</p>
<p>„Drizzt by neměl být venku sám,“ pokračoval Masoj. „Mohli by ho zabít.“</p>
<p>Zlý podtón drowova hlasu prozradil panterovi plán ještě dřív, než ho vyslovil.</p>
<p>„Jdi za ním, mazlíčku,“ zapředl Masoj. „Najdi ho ve tmě a zabij ho!“ Bedlivě sledoval, jak kočka zareaguje, jakou hrůzu v ní vzbudí. Guenhwyvar zůstala stát tak ztuhle, až se podobala sošce, kterou se přivolávala.</p>
<p>„Jdi!“ rozkázal Masoj. „Nemůžeš odmítnout splnit rozkaz svého pána! Jsem tvůj pán, nemyslící potvoro! Zdá se mi, že na to často zapomínáš!“</p>
<p>Guenhwyvar se dlouhou dobu vzpírala, což byl sám o sobě hrdinský čin, ale neodbytný tah pánova rozkazu převážil nad jakýmkoli instinktem velkého pantera. Guenhwyvar vyrazila napřed zdráhavě, pak rychleji, protože ji hnal pravěký lovecký instinkt. Proběhla mezi magickými sochami, které strážily vstup do tunelu, a snadno zachytila Drizztův pach.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Alton DeVir se schoulil za největší ze stalagmitových hrud. Masojova taktika ho zklamala. Masoj nechá kočku, aby za něj odvedla všechnu práci. Alton ani neuvidí, jak Drizzt Do’Urden umírá!</p>
<p>Alton se dotkl mocné hůlky, kterou mu darovala Matrona SiNafay, když tu noc vyrazil za Masojem. Zdálo se, že artefakt k Drizztově smrti nijak nepřispěje.</p>
<p>Alton našel v hůlce útěchu, protože věděl, že bude mít dostatek příležitostí použít ji proti zbytku rodu Do’Urden.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Drizzt zpočátku bojoval, kopal a točil se a snažil se vklouznout pod převisy kolem, v marné snaze zpomalit vzestup k tlamě jeskynního rybáře. Ale i když se jeho instinkty válečníka odmítaly vzdát, moc dobře věděl, že nemá šanci neodbytný tah zastavit.</p>
<p>Asi v půlce stoupání, třicet stop nad podlahou, s jedním ramenem zakrváceným a druhým zhmožděným, se odevzdal osudu. Pokud existoval nějaký způsob, jak krabovi podobného netvora porazit, odhalí ho až v poslední možné chvíli. Zatím se mohl jen dívat a čekat.</p>
<p>Možná bude lepší zemřít než žít mezi drowy, uvězněný v zákeřné struktuře jejich temné společnosti. Dokonce ani Zaknafein, silný, mocný a věkem zmoudřelý Zaknafein, se nedokázal se životem v Menzoberranzanu vyrovnat. Jakou naději měl Drizzt?</p>
<p>Drizztova sebelítost však pominula ve chvíli, kdy se změnil úhel jeho vzestupu a on nad sebou zahlédl okraj poslední římsy. Znovu se v něm probudila bojechtivost. Jeskynní rybář ho možná zabije, ale Drizzt mu napřed pořádně nakope zadek!</p>
<p>Slyšel nedočkavé cvakání netvorových osmi krabích nohou. Drizzt už jeskynního rybáře jednou zahlédl, i když netvor utekl dřív, než ho Drizzt s hlídkou mohl chytit. Stejně jako tehdy si představil, jak bude bojovat. Dvě z netvorových nohou byly zakončeny ostrými klepety, která rozštípala kořist na kousky, aby se mu vešla do tlamy.</p>
<p>Drizzt se obrátil tváří k útesu, protože chtěl netvora spatřit, sotva se jeho hlava vynoří nad římsu. Nedočkavé cvakání sílilo a Drizztovo srdce tepalo do rytmu. Už byl u římsy.</p>
<p>Drizzt nahlédl přes okraj a ocitl se sotva jednu nebo dvě stopy od netvorova chobotu s tlamou jen několik palců za ním. Klepeta se po něm natáhla dřív, než se stačil zapřít nohama. Takže netvora nenakopne.</p>
<p>Zavřel oči a znovu doufal, že smrt bude lepší než život v Menzoberranzanu.</p>
<p>Z myšlenek ho vytrhlo známé zavrčení.</p>
<p>Guenhwyvar se protáhla bludištěm říms a jeskynního rybáře uviděla právě ve chvíli, kdy se Drizzt dostal k poslední římse. Pro kočku stejně jako pro Drizzta nastal zlomový okamžik. Buďto budou žít, nebo zemřou.</p>
<p>Guenhwyvar sem přiběhla na Masojův přímý rozkaz, nemyslela na povinnost a řídila se jen instinktem, který jí přikazoval totéž co mocná magie. Guenhwyvar se nedokázala rozkazu a podstatě své existence vzepřít… až do této chvíle.</p>
<p>Pohled na Drizzta, který byl jen několik vteřin vzdálen od smrti, dodal Guenhwyvar sílu, kterou nikdy dřív nepoznala a se kterou tvůrce magické sošky nepočítal. Okamžik hrůzy dal kočce život nad rámec magie.</p>
<p>V okamžiku, kdy Drizzt otevřel oči, boj už naplno vypukl. Guenhwyvar na jeskynního rybáře skočila, ale málem z něj sklouzla, protože netvorových šest zbývajících nohou bylo ke skále přilepeno stejným slizem, který polapil i Drizzta. Nebojácná kočka však zuřivě škrábala a kousala a snažila se najít otvor v rybářově ulitě.</p>
<p>Netvor se bránil klepety a s překvapivou mrštností jimi cvakal nad hřbetem, až zasáhl Guenhwyvar do přední tlapy.</p>
<p>Rybář už netáhl Drizzta nahoru, protože měl jiné starosti.</p>
<p>Klepeta se zařízla do Guenhwyvařiných měkkých svalů, ale kočičí krev nebyla jediná tmavá tekutina na netvorově hřbetu. Mocné drápy odtrhly kus ulity a velké zuby se zakously do masa pod ní. Krev jeskynního rybáře potřísnila skálu a jeho nohy po ní začaly klouzat dolů.</p>
<p>Drizzt sledoval, jak se sliz pod krabíma nohama při styku s krví rozpouští, proto když uviděl, jak stružka krve stéká dolů po vlákně, které ho drželo, pochopil, co se stane. Pokud se mu naskytne příležitost, bude muset rychle udeřit. Byl připravený Guenhwyvar pomoct.</p>
<p>Rybář zavrávoral do strany, Guenhwyvar se mu skutálela ze zad a Drizzt vylétl vzhůru a opsal ve vzduchu kostrbatý kruh.</p>
<p>Krev stékala po provaze, a když se dotkla Drizztových rukou, ucítil, jak se provaz uvolňuje.</p>
<p>Guenhwyvar opět vyskočila na nohy, postavila se rybáři a snažila se najít způsob, jak proniknout přes cvakající klepeta a zaútočit.</p>
<p>Drizzt si uvolnil ruku. Tasil scimitar, vrhl se vpřed a zabodl ho jeskynnímu rybáři do boku. Netvor se vzepjal a trhnutí společně s proudem krve Drizzta zcela osvobodilo od pout. Drow byl natolik mrštný, že se stačil zachytit výstupku ve skále, proto nespadl příliš hluboko, ale tasený scimitar mu vypadl z ruky a zazvonil o zem.</p>
<p>Drizzt jeskynního rybáře na okamžik rozptýlil a Guenhwyvar nezaváhala. Kočka se na netvora vrhla a zakousla se mu do stejných míst jako před okamžikem. Guenhwyvařiny zuby pronikly hlouběji a rozdrtily orgány, zatímco sekajícími drápy odrážela klepeta.</p>
<p>Ve chvíli, kdy Drizzt vyšplhal zpět na úroveň, kde se bitva odehrávala, se už jeskynní rybář otřásal v předsmrtné křeči. Drizzt se vytáhl nahoru a pospíšil si k přítelkyni.</p>
<p>Guenhwyvar však před ním couvala, uši měla přitisknuté k hlavě a zuby vyceněné.</p>
<p>Drizzta napřed napadlo, že bolest kočku zaslepila, ale když si ji rychle prohlédl, poznal, že tomu tak není. Guenhwyvar měla jen jedno zranění, a to nebylo vážné. Drizzt už ji viděl zraněnou hůř.</p>
<p>Guenhwyvar dál ustupovala a vrčela, protože když hrůza okamžiku pominula, na mysl a srdce jí opět dolehl Masojův rozkaz. Kočka se snažila s pudem bojovat, vidět v Drizztovi spojence, ne kořist, ale nutkání…</p>
<p>„Co se děje, přítelkyně?“ zeptal se Drizzt tiše a snažil se potlačit touhu tasit scimitar v obraně. Poklekl najedno koleno. „Nepoznáváš mě? Kolikrát jsme bojovali bok po boku!“</p>
<p>Guenhwyvar se přikrčila a zapřela se zadníma nohama. Drizzt poznal, že se připravuje ke skoku. Přesto však netasil zbraň a nijak kočku neohrožoval. Musel Guenhwyvar věřit, musel věřit, že panter je vším, zač ho považoval. Co ho mohlo přinutit k tak nepochopitelnému chování? Co tady Guenhwyvar tak pozdě vůbec dělá?</p>
<p>Drizzt si vzpomněl na varování Matrony Zlovůle, aby neopouštěl dům, a pochopil.</p>
<p>„Masoj tě poslal, abys mě zabila!“ vyhrkl bez obalu. Jeho tón kočku zmátl. Uvolnila se a ještě se nechystala skočit. „Zachránila jsi mě, Guenhwyvar. Odolala jsi rozkazu.“</p>
<p>Guenhwyvar zavrčela na protest.</p>
<p>„Mohla jsi jeskynního rybáře nechat, aby za tebe odvedl všechnu práci,“ namítl Drizzt, „ale neudělala jsi to! Zaútočila jsi na něj a zachránila mi život! Bojuj s tím, Guenhwyvar. Vzpomeň si, že jsem tvůj přítel a mnohem lepší společník než Masoj!“</p>
<p>Guenhwyvar opět ucouvla. Ovládalo ji kouzlo, které však nemohla uposlechnout. Drizzt sledoval, jak kočka nastražila uši, a poznal, že vyhrává.</p>
<p>„Masoj je tvůj pán,“ pokračoval a byl si jist, že kočka je natolik inteligentní, aby jeho slova pochopila. „Já jsem tvůj přítel. Jsem tvůj přítel, Guenhwyvar, a nebudu s tebou bojovat.“</p>
<p>Rozpřáhl paže a s odhalenou hrudí i tváří se vrhl vpřed. „I když mě to bude stát život!“</p>
<p>Guenhwyvar nezaútočila. Její city, stejné city, které ji zaplavily, když poprvé spatřila Drizzta ve spárech jeskynního rybáře, byly silnější než kouzlo.</p>
<p>Guenhwyvar se vzepjala na zadní, skočila a vrazila do Drizzta. Povalila ho však jen na záda a začala ho hravě kousat a šťouchat do něj.</p>
<p>Přátelé opět společnými silami vyhráli a porazili toho dne dva nepřátele.</p>
<p>Ale Drizzt zaváhal, a když si promyslel vše, co se stalo, uvědomil si, že jedno vítězství ještě není konečné. Guenhwyvar teď byla s ním, ale stále patřila jinému, který si ji nezasloužil, zotročil ji a nutil k životu, na který už se Drizzt nedokázal dál dívat.</p>
<p>Drizzt Do’Urden už nebyl zmatený. Poprvé v životě před sebou viděl cestu, po níž se musí vydat a která ho zavede ke svobodě.</p>
<p>Vzpomněl si na Zaknafeinovo varování a na nemožné alternativy, nad nimiž donekonečna přemýšlel, aniž by našel řešení.</p>
<p>Kam by mohl drowí elf jít?</p>
<p>„Nic nemůže být horší než zůstat uvězněný ve lži,“ zašeptal mimoděk. Panter naklonil hlavu na stranu, protože poznal, že Drizztova slova jsou nesmírně důležitá. Drizzt opětoval jeho zvědavý pohled pohledem pochmurným.</p>
<p>„Odveď mě k pánovi,“ požádal. „K nepravému pánovi.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />27</strong></p>
<p>BEZSTAROSTNÉ SNY</p>
<p>Zaknafein ulehl na lůžko a upadl do nejklidnějšího, nejpříjemnějšího spánku, jaký kdy poznal. Tentokrát se mu zdály sny, spousta snů. Nebyly děsivé, právě naopak. Zak se osvobodil od tajemství, které ho celý život pronásledovalo.</p>
<p>Drizzt přežil! Dokonce ani hrozivá menzoberranzanská Akademie nedokázala zničit jeho nezdolného mladého ducha a smysl pro morálku. Zaknafein Do’Urden už nebyl sám. Sny, které mu běžely myslí, mu odhalovaly stejně krásné možnosti, jako byly ty, jež provázely Drizzta ven z města.</p>
<p>Budou bojovat bok po boku, neporazitelní a jako jeden budou čelit zvrhlým zákonům Menzoberranzanu.</p>
<p>Ze spánku vytrhla Zaka ostrá bolest v noze. Ihned si všiml Brizy, která stála v patách postele a v ruce držela hadí bič. Zak instinktivně sáhl po zbrani.</p>
<p>Meč byl pryč. Sebrala ho Vierna, která stála u stěny komnaty. Maya na opačné straně držela v rukou Zakův druhý meč.</p>
<p>Jak se jim podařilo proniknout nepozorovaně dovnitř? Zak nepochyboval o tom, že použily magické ticho, ale stejně ho překvapilo, že nevycítil jejich přítomnost včas. Ještě nikdy ho nic nezastihlo nepřipraveného, ať už byl vzhůru, nebo spal.</p>
<p>Ale ještě nikdy nespal tak hluboce a klidně. V Menzoberranzanu byly příjemné sny nebezpečné.</p>
<p>„Matrona Zlovůle tě chce vidět,“ oznámila Briza.</p>
<p>„Nejsem správně oblečený,“ odvětil Zak věcně. „Opasek a zbraně, když dovolíte.“</p>
<p>„Nedovolíme!“ vyštěkla Briza spíše na sestry. „Zbraně nebudeš potřebovat.“</p>
<p>Zak byl přesvědčený o opaku.</p>
<p>„Pojď,“ rozkázala Briza a pozvedla bič.</p>
<p>„Raději byste si měla být jistá tím, co má Matrona Zlovůle v plánu, než se začnete chovat tak drze,“ varoval ji Zak. Briza si uvědomila, jak mocného muže ohrožuje, a tak sklonila zbraň.</p>
<p>Zak vstal z postele a zamračil se napřed na Mayu, pak na Viernu, aby podle jejich reakce zjistil, proč se ho Zlovůle rozhodla povolat.</p>
<p>Když opustil pokoj, obklíčily ho. Držely se od něj v obezřetné vzdálenosti, ale přesto na dosah. „Musí to být vážné,“ poznamenal Zak tiše, aby ho slyšela jen Briza, která kráčela vpředu. Briza se otočila a věnovala mu lstivý úsměv, jenž ho nijak neuklidnil.</p>
<p>A stejně tak ho neuklidnila ani Matrona Zlovůle, která se naklonila dychtivě vpřed na trůnu, ještě než vůbec vstoupili do komnaty.</p>
<p>„Matrono,“ pozdravil Zak, hluboce se uklonil a roztáhl přitom noční košili do stran, aby upozornil na své nedostatečné odění. Chtěl, aby Zlovůle věděla, že se mu nelíbí, jak ho takhle pozdě v noci zesměšňují.</p>
<p>Matrona na pozdrav neodpověděla. Opřela se o opěradlo trůnu. Štíhlou rukou si mnula špičatou bradu a nespouštěla přitom ze Zaknafeina oči.</p>
<p>„Možná byste mi mohla říct, proč jste mě zavolala,“ odvážil se Zak říct a v hlase mu stále zaznívala uštěpačnost. „Rád bych se prospal. Neměla byste rodu Hun’ett poskytovat výhodu tím, že unavíte svého bojového mistra.“</p>
<p>„Drizzt je pryč,“ zavrčela Zlovůle.</p>
<p>Zpráva zasáhla Zaka jako políček. Napřímil se a škodolibý úsměv mu zmizel z tváře.</p>
<p>„Opustil dům, i když jsem to výslovně zakázala,“ pokračovala Zlovůle. Zak se viditelně uvolnil. Když Zlovůle oznámila, že je Drizzt pryč, Zaka napadlo, že ho se zvrácenými posluhovači vyhnala nebo zabila.</p>
<p>„Je to čilý chlapec,“ poznamenal Zak. „Určitě se brzy vrátí.“</p>
<p>„Čilý,“ zopakovala Zlovůle a podle tónu hlasu to nepovažovala za právě dobrou vlastnost.</p>
<p>„Vrátí se,“ ujistil ji Zak znovu. „Pro povyk ani mimořádná opatření není důvod.“ Zamračil se na Brizu, i když věděl, že ho Matrona matka zavolala ještě z jiného důvodu, nejen aby mu pověděla o Drizztově odchodu.</p>
<p>„Druhý syn neuposlechl rozkaz Matrony matky,“ zavrčela Briza a přesně podle plánu rozhovor přerušila.</p>
<p>„Je plný energie,“ řekl Zak a snažil se potlačit zasmání. „Je to malý přestupek.“</p>
<p>„Energie má spoustu,“ poznamenala Zlovůle. „Jako jiný čilý muž rodu Do’Urden.“</p>
<p>Zak se znovu uklonil, protože považoval její slova za poklonu. Zlovůle už o jeho trestu rozhodla, pokud se ho vůbec chystala potrestat. Nezáleželo na tom, jak se bude u soudu – pokud se o soud jednalo – chovat.</p>
<p>„Rozzlobil Pavoučí královnu!“ zavrčela Zlovůle. Zuřila a Zakova uštěpačnost ji už unavila. „Dokonce ani ty jsi nebyl natolik hloupý, abys něco takového provedl!“</p>
<p>Zak se zachmuřil. Opravdu se jednalo o vážnou věc. Drizztův život by mohl být ohrožen.</p>
<p>„Ale ty víš o jeho přečinu,“ pokračovala Zlovůle a znovu se opřela. Líbilo se jí, že si Zak dělá starosti, že se jí podařilo zahnat ho do kouta. Odhalila jeho zranitelné místo. Teď byla na řadě ona, aby se posmívala jemu.</p>
<p>„Tím, že odešel z domu?“ zaprotestoval Zak. „To je jen drobná chybička. Lloth by s takovými věcmi neztrácela čas.“</p>
<p>„Nepředstírej, že o ničem nevíš, Zaknafeine. Víš, že elfské dítě žije!“</p>
<p>Zak se zprudka nadechl. Zlovůle znala pravdu! Zatraceně, Lloth znala pravdu!</p>
<p>„Chystáme se do války,“ pokračovala Zlovůle klidně, „ale Lloth nestojí na naší straně, a to musíme napravit.“</p>
<p>Zpříma na Zaka pohlédla. „Znáš naše zvyky a víš, co musíme udělat.“</p>
<p>Zak kývl. Cítil se chycený do pasti. Ať už udělá cokoli, aby Zlovůli zastavil, jen tím Drizztovu situaci zhorší – pokud to vůbec bylo možné.</p>
<p>„Druhý syn musí být potrestán,“ řekla Briza.</p>
<p>Zak věděl, že i toto přerušení bylo pečlivě připravené. Přemýšlel, jak dlouho Zlovůle s Brizou rozhovor nacvičovaly.</p>
<p>„Takže ho mám potrestat já?“ zeptal se Zak. „Nezbičuji ho, to neudělám.“</p>
<p>„Jeho trest není tvoje starost,“ řekla Zlovůle.</p>
<p>„Tak proč jste mě probudily?“ zeptal se Zak a snažil se udržet si od Drizztových potíží odstup, spíše kvůli chlapci než kvůli sobě.</p>
<p>„Myslela jsem, že bys to rád věděl,“ odvětila Zlovůle. „Když jste se dnes s Drizztem ve výcvikové síni tak sblížili. Otec a syn.“</p>
<p>Zak si uvědomil, že všechno viděla! Zlovůle a asi i ta zatracená Briza celý souboj sledovaly! Zak sklonil hlavu, když si uvědomil, že nevědomky dostal Drizzta do potíží.</p>
<p>„Elfské dítě žije,“ řekla Zlovůle pomalu a každé slovo pronášela pečlivě a zřetelně, „a mladý drow musí zemřít.“</p>
<p>„Ne!“ vykřikl Zak, než se stačil ovládnout. Snažil se najít nějaký způsob, jak Drizzta zachránit. „Drizzt je mladý. Nevěděl, co dělá…“</p>
<p>„Věděl přesně, co dělá!“ zaječela Zlovůle. „Nelituje toho! Tolik se ti podobá, Zaknafeine! Až příliš.“</p>
<p>„Naučí se to,“ namítl Zak. „Nebyl jsem pro vás přítěží, Zlo… Matrono Zlovůle. Jen jste díky mně získala. Drizzt je stejně dobrý jako já. Bude pro nás neocenitelný.“</p>
<p>„Nebezpečný,“ opravila ho Matrona Zlovůle. „Vy dva spolu? To se mi nelíbí.“</p>
<p>„Jeho smrt pomůže rodu Hun’ett,“ varoval Zak a chytal se stébel, jen aby Matronu od jejího úmyslu odvrátil.</p>
<p>„Pavoučí královna si žádá jeho smrt,“ odvětila Zlovůle přísně. „Musíme ji uchlácholit, pokud má mít Daermon N’a’shezbaernon v boji proti rodu Hun’ett nějakou šanci.“</p>
<p>„Prosím vás, nezabíjejte toho chlapce.“</p>
<p>„Soucit?“ pronesla Zlovůle. „Ten drowímu válečníkovi nesluší, Zaknafeine. Copak jsi ztratil všechnu touhu bojovat?“</p>
<p>„Jsem starý, Zlovůle.“</p>
<p>„Matrono Zlovůle!“ zaprotestovala Briza, ale Zak po ní střelil tak ledovým pohledem, že sklonila bič, aniž by ho použila.</p>
<p>„A pokud Drizzta zabijete, zestárnu ještě víc.“</p>
<p>„Ani já po tom nijak netoužím,“ souhlasila Zlovůle, ale Zak poznal, že lže. Nezajímala se o Drizzta ani o nic jiného kromě přízně Pavoučí královny.</p>
<p>„Ale nevidím žádnou jinou možnost. Drizzt rozzlobil Lloth, a než půjdeme do války, musíme ji uklidnit.“</p>
<p>Zak začínal chápat. Vůbec jí nešlo o Drizzta. „Vezměte si místo chlapce mě,“ řekl.</p>
<p>Zlovůliny tenké rty se roztáhly v širokém úsměvu, který popíral její předstírané překvapení. Přesně to od začátku chtěla.</p>
<p>„Jsi zkušený válečník,“ namítla. „Sám jsi řekl, že nemůžeme popřít, jak jsi pro nás důležitý. Tvá smrt by Pavoučí královnu uchlácholila, ale zanechal bys po sobě v rodě Do’Urden velkou prázdnotu.“</p>
<p>„Kterou zaplní Drizzt,“ odvětil Zak. Tajně doufal, že se Drizztovi, na rozdíl od něj, podaří uniknout a zákeřné plány Matrony Zlovůle obejít.</p>
<p>„Jsi si tím jist?“</p>
<p>„V boji je mi roven,“ ujistil ji Zak. „A bude mnohem silnější, než kdy byl Zaknafein.“</p>
<p>„Jsi ochoten to pro něj udělat?“ ušklíbla se Zlovůle a v koutcích úst se jí nashromáždily dychtivé sliny.</p>
<p>„Víte, že jsem,“ odpověděl Zak.</p>
<p>„Pořád stejný blázen,“ odsekla Zlovůle.</p>
<p>„Jistě vás dráždí, že víte, že Drizzt by udělal totéž pro mě,“ pokračoval Zak nebojácně.</p>
<p>„Je mladý,“ předla Zlovůle. „Můžeme ho to odnaučit.“</p>
<p>„Jako jste to odnaučila mě?“ vyštěkl Zak.</p>
<p>Zlovůlin vítězoslavný úsměv se proměnil v grimasu. „Varuji tě, Zaknafeine,“ zavrčela vztekle. „Pokud uděláš cokoli, co by obřad, kterým se pokusíme Pavoučí královnu potěšit, narušilo, pokud mě na konci svého promarněného života ještě jednou rozzlobíš, dám Drizzta Brize. Ona a její mučící nástroje ho pošlou k Lloth!“</p>
<p>Zak stál nebojácně a se vzpřímenou hlavou. „Nabídl jsem se, Zlovůle,“ vyštěkl. „Pobav se, dokud můžeš. Zaknafein nakonec dosáhne míru. Matrona Zlovůle Do’Urden bude bojovat věčně!“</p>
<p>Zlovůle se třásla vzteky, protože ji několika prostými slovy okradl o vítězství. „Odveďte ho!“ zašeptala.</p>
<p>Zak se nevzpíral, když ho Vierna s Mayou přivazovaly v kapli k oltáři ve tvaru pavouka. Díval se hlavně na Viernu, v jejíchž tichých očích zahlédl soucit. Také mohla být jako on, ale všechnu naději už dávno pohřbilo neodbytné kázání o Pavoučí královně.</p>
<p>„Jsi smutná,“ poznamenal Zak.</p>
<p>Vierna se napřímila a zatahala za jedno ze Zakových pout, až se zašklebil bolestí. „Škoda,“ odvětila, jak nejchladněji dokázala. „Rod Do’Urden draze zaplatí, aby Drizztův pošetilý čin napravil. Ráda bych se podívala, jak bojujete bok po boku.“</p>
<p>„Rodu Hun’ett by se takový pohled nelíbil,“ odvětil Zak a mrkl. „Neplač… má dcero.“</p>
<p>Vierna ho udeřila do tváře. „Vezmi si své lži s sebou do hrobu!“</p>
<p>„Popírej to, jak chceš, Vierno,“ řekl Zak.</p>
<p>Vierna s Mayou ustoupily od oltáře. Vierna se ze všech sil snažila mračit a Maya potlačila pobavený smích. Pak do komnaty vstoupila Matrona Zlovůle s Brizou. Matrona matka si oblékla nejhonosnější obřadní roucho, černé a tenké jako pavučina, které jí obemykalo tělo, a zároveň se kolem ní vznášelo, a Briza nesla posvátnou truhličku.</p>
<p>Když začaly s obřadem, zpívaly Pavoučí královně a doufaly v odpuštění, nevěnoval jim Zak pozornost. Soustředil se jen na vlastní naděje.</p>
<p>„Všechny je musíš porazit,“ zašeptal si pro sebe. „Nesnaž se jen přežít jako já. Žij! Zůstaň věrný svému srdci.“</p>
<p>Plameny v koších vyšlehly do výše a celá komnata se rozzářila. Zak cítil horkost a věděl, že se ženy spojily s temnou sférou.</p>
<p>„Vezměte si…“ zpívala Matrona Zlovůle, ale Zak její slova vytěsnil z mysli a soustředil se na poslední modlitbu svého života.</p>
<p>Dýka ve tvaru pavouka mu mířila na hruď. Zlovůle sevřela nástroj kostnatýma rukama a její zpocená kůže se v oranžové záři plamenů nadpřirozeně leskla.</p>
<p>A stejně nadpřirozený byl i přechod mezi životem a smrtí.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />28</strong></p>
<p>PRÁVOPLATNÝ MAJITEL</p>
<p>Kolik času uběhlo? Hodina? Dvě? Masoj pochodoval sem a tam mezi dvěma stalagmity jen několik stop od vchodu do tunelu, ve kterém zmizeli Drizzt a Guenhwyvar. „Kočka už by měla být zpátky,“ bručel kouzelník, kterému docházela trpělivost.</p>
<p>Po tváři se mu rozlil výraz úlevy, když o chvíli později vykoukla zpoza jedné z nestvůrných soch, které střežily ústí tunelu, Guenhwyvařina velká černá hlava. Srst kolem tlamy se jí podezřele leskla čerstvou krví.</p>
<p>„Je po všem?“ zeptal se Masoj, který sotva dokázal potlačit nadšený výkřik. „Je Drizzt Do’Urden mrtvý?“</p>
<p>„To sotva,“ zazněla odpověď. Ačkoli byl Drizzt idealista, musel přiznat, že ho trochu potěšilo, když nadšený žár v kouzelníkových tvářích zchladila hrůza.</p>
<p>„Co to má znamenat, Guenhwyvar?“ obořil se na ni Masoj. „Udělej, co jsem rozkázal! Zabij ho!“</p>
<p>Guenhwyvar věnovala Masojovi prázdný pohled, pak ulehla Drizztovi k nohám.</p>
<p>„Přiznáváš, že jsi se mě pokusil zabít?“ zeptal se Drizzt.</p>
<p>Masoj odhadl vzdálenost, která ho od nepřítele dělila – deset stop. Možná se mu podaří pronést zaklínadlo. Možná. Masoj viděl, jak se Drizzt pohybuje, rychle a sebejistě, a nijak netoužil riskovat útok, pokud existoval způsob, jak se mu vyhnout. Drizzt ještě netasil zbraň, i když ruce mladého válečníka spočívaly lehce na jílcích smrtících čepelí.</p>
<p>„Rozumím,“ pokračoval Drizzt klidně. „Rod Hun’ett a rod Do’Urden jsou ve válce.“</p>
<p>„Odkud to víš?“ vyhrkl Masoj bez přemýšlení, odhalení ho tak šokovalo, že ho ani nenapadlo, že by se z něj Drizzt mohl jen snažit vymámit jednoznačné přiznání.</p>
<p>„Vím toho hodně, ale zajímá mě jen málo,“ odvětil Drizzt. „Rod Hun’ett chce bojovat s mojí rodinou. Netuším však z jakého důvodu.“</p>
<p>„Aby pomstili rod DeVir!“ ozvala se z jiného směru odpověď.</p>
<p>Alton stál na svahu stalagmitové hroudy a shlížel dolů na Drizzta.</p>
<p>Masojova tvář se roztáhla do úsměvu. Jeho vyhlídky se najednou naprosto změnily.</p>
<p>„Rod DeVir Hun’etty vůbec nezajímá,“ odvětil Drizzt stále klidně i tváří v tvář takovému zvratu. „O způsobech našeho lidu toho vím dost, abych pochopil, že se jeden rod o osud druhého nezajímá.“</p>
<p>„Ale já se zajímám!“ vykřikl Alton, strhl si z hlavy kápi a odhalil odpornou tvář, kterou si znetvořil kyselinou, aby utajil svoji totožnost. „Jsem Alton DeVir, jediný, kdo přežil pád rodu DeVir! Rod Do’Urden zemře za zločin, který spáchal na mé rodině. A ty budeš první.“</p>
<p>„Ještě jsem ani nebyl na světě, když k bitvě došlo,“ zaprotestoval Drizzt.</p>
<p>„To je jedno!“ zavrčel Alton. „Jsi Do’Urden, odporný Do’Urden. Na ničem jiném nezáleží.“ Masoj hodil onyxovou sošku na zem. „Guenhwyvar!“ rozkázal. „Zmiz!“</p>
<p>Kočka pohlédla na Drizzta, který kývl na znamení souhlasu.</p>
<p>„Zmiz!“ vykřikl Masoj znovu. „Jsem tvůj pán! Nesmíš mi odporovat!“</p>
<p>„Nejsi její pán,“ řekl Drizzt klidně.</p>
<p>„Tak kdo jím je?“ obořil se na něj Masoj. „Ty?“</p>
<p>„Guenhwyvar,“ odvětil Drizzt. „Jen Guenhwyvar. Myslel bych si, že kouzelník bude magii okolo sebe lépe chápat.“</p>
<p>Guenhwyvar tiše zavrčela, jako by se posměšně zasmála, skočila k sošce a zmizela v obláčku kouře.</p>
<p>Kočka kráčela sférickým tunelem k domovu v Astrální sféře. Kdykoli předtím se nemohla dočkat, až se vydá na cestu a unikne odporným rozkazům drowího pána. Ale tentokrát se při každém kroku ohlížela po černé tečce, která představovala Menzoberranzan.</p>
<p>„Uzavřeme dohodu?“ nabídl Drizzt.</p>
<p>„Nejsi v postavení, abys mohl vyjednávat,“ zasmál se Alton a vytáhl tenkou hůlku, kterou mu dala Matrona SiNafay.</p>
<p>Masoj ho přerušil. „Počkej,“ řekl. „Možná bychom mohli Drizzta využít v boji proti rodu Do’Urden.“ Zadíval se zpříma na mladého válečníka. „Zradíš svůj rod?“</p>
<p>„To sotva,“ zachechtal se Drizzt. „Jak už jsem říkal, válka mě nezajímá. Rod Hun’ett i rod Do’Urden můžou jít do pekel, kde určitě skončí! Můj zájem je osobní.“</p>
<p>„Musíš nám něco nabídnout, abys něco získal,“ vysvětlil Masoj. „Jak bys mohl chtít jinak uzavřít dohodu?“</p>
<p>„Mám něco, co vám můžu nabídnout,“ odvětil Drizzt klidným hlasem. „Vaše životy.“</p>
<p>Masoj s Altonem jeden na druhého pohlédli a rozesmáli se, i když to znělo poněkud nervózně.</p>
<p>„Dej mi sošku, Masoji,“ pokračoval Drizzt nebojácně. „Guenhwyvar ti nikdy nepatřila a už nikdy ti nebude sloužit.“</p>
<p>Masoj se přestal smát.</p>
<p>„Na oplátku,“ pokračoval Drizzt, než mohl kouzelník odpovědět, „odejdu z rodu Do’Urden a bitvy se nezúčastním.“</p>
<p>„Mrtví nebojují,“ ušklíbl se Alton.</p>
<p>„A vezmu s sebou ještě jiného Do’Urdena,“ vyštěkl Drizzt. „Bojového mistra. Rod Hun’ett na tom určitě získá, když Drizzt i Zaknafein…“</p>
<p>„Ticho!“ zavřískl Masoj. „Kočka je moje! Nepotřebuju uzavírat dohody s ubohým Do’Urdenem! Jsi mrtvý, hlupáku, a bojový mistr rodu Do’Urden tě bude do hrobu následovat!“</p>
<p>„Guenhwyvar je svobodná!“ zavrčel Drizzt.</p>
<p>Drizzt tasil scimitary. Ještě nikdy doopravdy nebojoval s kouzelníkem, natož se dvěma, ale moc dobře si vzpomínal, jakou bolest dokáží zaklínadla způsobit. Masoj už začal jedno pronášet, ale Drizztovi dělal starost spíše Alton, který držel v ruce hůlku a byl mimo jeho dosah.</p>
<p>Než se Drizzt stačil rozhodnout, co udělat, bylo rozhodnuto za něj. Masoje zahalil oblak kouře. Kouzelník ustoupil a šokované přerušil zaříkání.</p>
<p>Guenhwyvar se vrátila.</p>
<p>Alton stál příliš daleko. Drizzt se k němu nemohl dostat dřív, než použije hůlku, ale pro Guenhwyvařiny kočičí svaly nebyla vzdálenost tak velká. Zapřela se zadníma nohama, odrazila se a prolétla vzduchem.</p>
<p>Alton však obrátil hůlku proti novému nepříteli včas a mocným výbojem zasáhl Guenhwyvar do hrudi. Ale jeden výboj nemohl rozzuřeného pantera zastavit. Guenhwyvar byla omámená, ale bojovala dál. Přistála na beztvářném kouzelníkovi a srazila ho ze stalagmitové hroudy.</p>
<p>Záblesk Drizzta oslnil, ale přesto se vrhl za Masojem a mohl jen doufat, že Guenhwyvar přežila. Oběhl patu druhého stalagmitu a stanul Masojovi, který začal připravovat další zaklínadlo, tváří v tvář. Drizzt nezpomalil, sklonil hlavu a s napřaženými scimitary vrazil do protivníka.</p>
<p>A prolétl přímo skrz něj – byl to jen obraz!</p>
<p>Drizzt narazil tvrdě na kámen, ale odkulil se rychle stranou, aby unikl magickému útoku, který, jak věděl, bude následovat.</p>
<p>Masoj stál dobrých třicet stop za svým obrazem a tentokrát se rozhodl nic neriskovat. Zasypal Drizzta deštěm magických výbojů, které uskakujícího bojovníka úspěšně vyhledávaly. Zasahovaly Drizzta, škubaly jím a zraňovaly ho.</p>
<p>Ale Drizzt dokázal ochromující bolest potlačit a znovu nabýt rovnováhu. Teď už věděl, kde skutečný Masoj stojí, a neměl v plánu pustit ho znovu z očí.</p>
<p>Masoj popadl dýku a sledoval, jak se Drizzt blíží.</p>
<p>Drizzt nechápal. Proč kouzelník nepřipravuje další kouzlo? Náraz znovu otevřel ránu v Drizztově rameni a magické výboje mu roztrhly bok a nohu. Ale rány nebyly vážné a Masoj neměl v přímém souboji šanci.</p>
<p>Kouzelník stál s dýkou v ruce bezstarostně před ním a na rtech mu pohrával lstivý úsměv.</p>
<p>Alton ležel tváří na tvrdém kameni a cítil, jak mu mezi roztavenými dírami, které bývaly jeho očima, volně stéká krev. Kočka dřepěla na skále nad ním a ještě se zcela nevzpamatovala z magického zásahu.</p>
<p>Alton se vyškrábal na kolena a zvedl hůlku k druhému útoku… ale hůlka byla zlomená.</p>
<p>Alton zběsile popadl druhý kus a nevěřícně se na něj zadíval. Guenhwyvar se znovu blížila, ale čaroděj si toho nevšímal.</p>
<p>Uchvátily ho žhnoucí konce hůlky, moc, která se uvnitř magického předmětu sbírala. „To se nesmí,“ zašeptal Alton na protest.</p>
<p>Guenhwyvar skočila zrovna ve chvíli, kdy zlomená hůlka vybuchla.</p>
<p>Menzoberranzanskou noc rozzářila ohnivá koule. Z východní stěny obrovské jeskyně a ze stropu se zřítila suť a Drizzt s Masojem spadli na zem.</p>
<p>„Teď už Guenhwyvar nepatří nikomu,“ ušklíbl se Masoj a odhodil sošku na zem.</p>
<p>„Nezůstal žádný DeVir, který by se mohl dožadovat pomsty na rodu Do’Urden,“ zavrčel Drizzt a jen vztek potlačoval jeho zoufalství. Soustředil veškerou zlost na Masoje a kouzelníkův posměšný smích Drizzta přiměl, aby se na něj rozzuřeně vrhl. Sotva se Drizzt dostal na dosah, Masoj luskl prsty a zmizel.</p>
<p>„Neviditelný,“ zařval Drizzt a marně sekal do prázdného prostoru před sebou. Námaha ulevila jeho slepému vzteku a Drizzt si uvědomil, že Masoj už před ním nestojí. Musel kouzelníkovi připadat tak pošetilý. Tak zranitelný!</p>
<p>Drizzt se přikrčil a poslouchal. Seshora, od stěny jeskyně, slyšel tiché mumlání.</p>
<p>Instinkty Drizztovi napovídaly, aby uskočil stranou, ale on už mágy natolik prohlédl, aby pochopil, že Masoj bude podobný krok očekávat. Drizzt předstíral pohyb doleva. Uslyšel konečná slova zaklínadla, ale oslnivý blesk neškodně zaduněl do skály vedle něj. Drizzt se rozběhl přímo vpřed a doufal, že se mu zrak vrátí dřív, než se dostane ke kouzelníkovi.</p>
<p>„Zatraceně!“ vykřikl Masoj, který prohlédl Drizztovu léčku, hned když chybně vypálil. Ale zuřivost se okamžitě proměnila v hrůzu, když Masoj uviděl, jak Drizzt běží po skále a přeskakuje hromady suti a náspy s ladností lovecké kočky.</p>
<p>Masoj se snažil najít v kapsách vše potřebné pro další zaklínadlo. Musel si pospíšit. Stál na úzké římse plných dvacet stop nad podlahou jeskyně, ale Drizzt se pohyboval rychle. Neuvěřitelně rychle!</p>
<p>Drizzt zem pod nohama nevnímal. Kdyby uvažoval jasněji, připadalo by mu nemožné stěnu jeskyně zlézt, ale teď ho to nezajímalo. Guenhwyvar byla pryč. Ztratil ji.</p>
<p>A za všechno mohl kouzelník na římse, ztělesnění démonského zla. Drizzt přiskočil ke stěně a volnou rukou – musel asi odhodit jeden scimitar – se zachytil výstupku. Pro normálně uvažujícího drowa by to bylo málo, ale Drizztova mysl ignorovala protesty svalů v napjatých prstech. Už mu zbývalo jen deset stop.</p>
<p>Drizzta zasypal další déšť magických výbojů, které mu v rychlém sledu dopadly na hlavu.</p>
<p>„Kolik kouzel ti ještě zbývá, kouzelníku?“ vykřikl vzdorovitě a ignoroval bolest.</p>
<p>Masoj ucukl, když se na něj Drizzt zadíval a upřel na něj žhnoucí levandulové oči, které věštily jeho zkázu. Mnohokrát viděl Drizzta bojovat a vzpomínka na mladého bojovníka v bitvě ho pronásledovala po celou dobu, kdy vraždu plánoval.</p>
<p>Ale Masoj ještě nikdy neviděl Drizzta rozzuřeného. Kdyby tomu tak bylo, nikdy by nesouhlasil s tím, že se pokusí Drizzta zabít. Kdyby tomu tak bylo, řekl by Matroně SiNafay, ať jde a sedne si na stalagmit.</p>
<p>Jaké kouzlo má použít teď? Jaké zaklínadlo by dokázalo zastavit netvora, jako je Drizzt Do’Urden?</p>
<p>Okraje římsy se zachytila ruka, která žhnula vztekem. Masoj na ni dupnul podpatkem boty. Zlomil mu prsty – kouzelník věděl, že mu prsty zlomil – ale Drizzt stejně vyskočil nahoru, postavil se hned vedle kouzelníka a zabodl mu scimitar do hrudi.</p>
<p>„Zlomil jsem ti prsty!“ vydechl umírající mág na protest.</p>
<p>Drizzt se podíval dolů na ruku a poprvé ucítil bolest. „Možná,“ řekl nepřítomně, „ale to se zahojí.“</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Kulhající Drizzt našel druhý scimitar a opatrně kráčel sutí, ve kterou se proměnila stalagmitová hrouda. Ve zlomeném srdci bojoval se strachem, ale přesto nahlédl do nitra zkázy. Zadní strana kopce strašidelně zářila zbytkovým žárem jako maják v budícím se městě.</p>
<p>A to se chtěl vyhnout odhalení.</p>
<p>Na dně kráteru ležely rozházené ostatky Altona DeVira spolu s ohořelým kouzelníkovým hávem. „Našel jsi mír, Beztvářný?“ zašeptal Drizzt a zbavil se posledních zbytků vzteku. Vzpomněl si, jak na něj Alton před lety zaútočil v Akademii. Mistr bez tváře a Masoj tehdy vše vysvětlili jako zkoušku pro začínajícího válečníka.</p>
<p>Ale Alton DeVir ho teď nezajímal. Prohlédl zbytek trosek a snažil se najít nějakou stopu po Guenhwyvar, protože netušil, co se při takovém neštěstí s magickým stvořením stane. Ale po kočce nezůstalo nic, co by třeba jen naznačilo, že tady Guenhwyvar vůbec kdy byla.</p>
<p>Drizzt si opakoval, že neexistuje žádná šance, ale spěch ho usvědčoval z toho, že propadl sebeklamu. Proběhl kolem dalšího stalagmitu k místu, kde s Masojem stáli, když hůlka vybuchla. Onyxovou sošku spatřil téměř ihned.</p>
<p>Něžněji zvedl. Byla teplá, jako by ji výbuch také zasáhl, a Drizzt cítil, že její magie zeslábla. Drizzt toužil kočku zavolat, ale neodvážil se, protože věděl, jak je cesta mezi sférami pro Guenhwyvar namáhavá. Drizzta napadlo, že pokud je kočka zraněná, bude lepší, když si nějaký čas odpočine.</p>
<p>„Ach, Guenhwyvar,“ zasténal. „Má přítelkyně. Má odvážná přítelkyně.“ Schoval sošku do kapsy.</p>
<p>Mohl jen doufat, že Guenhwyvar přežila.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" />29</strong></p>
<p>SÁM</p>
<p>Drizzt obešel stalagmit a vrátil se zpět k tělu Masoje Hun’etta. Neměl na vybranou a musel protivníka zabít. Masoj zaútočil jako první. Ale tato skutečnost nijak nerozptýlila pocit viny, který Drizzta přepadl, když se na mrtvolu zadíval. Zabil drowa, připravil o život jednoho ze svého lidu. Chytil se, stejně jako Zak před dávnými lety, do koloběhu násilí, který nikdy neskončí?</p>
<p>„Už nikdy,“ přísahal Drizzt mrtvole. „Už nikdy nezabiju drowího elfa.“</p>
<p>Znechuceně se odvrátil. Ale když se zahleděl na tiché, hrozivé stalagmity obrovského drowího města, pochopil, že pokud se bude řídit svým slibem, v Menzoberranzanu dlouho nepřežije.</p>
<p>Drizzt vyrazil křivolakými uličkami Menzoberranzanu a myslí mu vířily tisíce možností. Všechny je však potlačil, aby neotupily jeho ostražitost. Světlo Narbondelu stoupalo. Začínal drowí den a město ožilo. Pro obyvatele povrchu byl den bezpečnější než noc, protože světlo odhalovalo zabijáky ukryté ve stínech. Ale ve věčné temnotě Menzoberranzanu to bylo přesně naopak.</p>
<p>Drizzt si dával při chůzi dobrý pozor a držel se dál od houbových plotů, za kterými se ukrývaly domy předních rodů, a to včetně rodu Hun’ett. Ale cestou nenarazil na žádného dalšího protivníka a během krátké chvíle se ocitl v bezpečí sídla Do’Urden. Proběhl branou, beze slova si pospíšil kolem překvapených vojáků a odstrčil stranou stráže pod balkónem.</p>
<p>Dům byl podivně tichý. Drizzt předpokládal, že všichni už budou vzhůru a budou se připravovat na nadcházející bitvu. Ale víc už strašidelnému tichu nevěnoval pozornost a rychle zamířil k výcvikové síni a k Zaknafeinovým soukromým komnatám.</p>
<p>Drizzt se zastavil přede dveřmi do síně a rukou pevně sevřel kliku. Co otci navrhne? Aby odešli? Vydají se se Zaknafeinem nebezpečnými stezkami Temných říší, budou bojovat jen tehdy, když budou muset, a uniknou tak těžké vině bytí pod drowí nadvládou? Drizztovi se taková myšlenka líbila, ale když teď stál před dveřmi, nebyl si jistý, jestli se mu podaří Zaka přesvědčit, aby ho následoval. Zak mohl během staletí života kdykoli odejít, ale když se ho Drizzt zeptal, proč to neudělal, vyprchala bojovému mistrovi barva z tváří. Opravdu byli uvěznění v životě, který jim Matrona Zlovůle se svými poskoky nabízela?</p>
<p>Drizzt se svým starostem ušklíbl. Nemělo cenu hádat se sám se sebou, když Zak byl jen několik stop od něj.</p>
<p>Výcviková síň byla stejně tichá jako zbytek domu. Příliš tichá. Drizzt neočekával, že zde Zaka najde, ale zdálo se mu, jako by tu nechyběl jen otec, nýbrž něco víc. Jako by zmizela celá otcova přítomnost.</p>
<p>Drizzt pochopil, že něco není v pořádku, a tak kráčel k Zakovým soukromým komnatám stále rychleji a rychleji, až nakonec běžel. Vrazil dovnitř bez zaklepání a nijak ho nepřekvapilo, když našel postel prázdnou.</p>
<p>„Zlovůle ho musela poslat, aby mě našel,“ hádal Drizzt. „Zatraceně! Způsobil jsem mu potíže.“ Obrátil se k odchodu, ale něco upoutalo jeho pozornost a nedovolilo mu odejít – Zakův opasek s mečem.</p>
<p>Bojový mistr by nikdy neodešel z ložnice beze zbraně, ani kdyby nehodlal opustit dům. „Zbraň je tvůj nejdůvěryhodnější společník,“ řekl Zak Drizztovi aspoň tisíckrát. „Vždy ji měj u sebe!“</p>
<p>„Rod Hun’ett?“ zašeptal Drizzt a přemýšlel, jestli nepřítel v noci magicky nezaútočil, zrovna když on bojoval s Altonem a Masojem. Ale v sídle panoval klid. Vojáci by určitě věděli, kdyby se něco stalo.</p>
<p>Drizzt meč zvedl a prohlédl si ho. Nenašel krev a spona byla rozepnutá. Žádný nepřítel Zakovi opasek nestrhl. Váček bojového mistra ležel hned vedle a také byl netknutý.</p>
<p>„Tak co?“ zeptal se Drizzt nahlas. Vrátil meč zpátky na místo vedle postele, ale váček si pověsil na krk, pak se obrátil, protože věděl, kam má jít.</p>
<p>Musím se setkat se zbytkem rodiny, uvědomil si, ještě než vyšel ze dveří. Možná mu dokáží vysvětlit, co se stalo Zakovi.</p>
<p>Drizzt zamířil dlouhou, vyzdobenou chodbou k předsíni kaple a celou cestu v něm sílil pocit hrůzy. Ublížila snad Zakovi Zlovůle nebo někdo jiný z rodiny? Ale proč? To Drizztovi nepřipadalo logické, ale myšlenka nešla zaplašit, jako by ho varoval šestý smysl.</p>
<p>Pořád nikoho nezahlédl.</p>
<p>Drizzt zvedl ruku, aby zaklepal, ale ozdobné dveře předsíně se před ním samy magicky a tiše otevřely. Jako první spatřil Matronu matku, která seděla samolibě na trůně v zadní části komnaty a úsměvem ho vítala.</p>
<p>Drizzt vešel dovnitř, ale jeho neklid nezmizel. Byla tady celá rodina: Briza, Vierna a Maya stály po boku Matrony, Rizzen s Dininem pak nenápadně u levé stěny. Byli tu všichni. Až na Zaka.</p>
<p>Matrona Zlovůle si syna bedlivě prohlédla, protože si všimla jeho četných zranění. „Přikázala jsem ti, abys neopouštěl dům,“ řekla Drizztovi, ale nekárala ho. „Kam jsi šel?“</p>
<p>„Kde je Zaknafein?“ zeptal se Drizzt místo odpovědi.</p>
<p>„Odpověz Matroně matce!“ zaječela Briza. U opasku se jí významně houpal hadí bič.</p>
<p>Drizzt se na ni zamračil a ona ucukla, protože ji zamrazilo stejně, jako když ji tu noc zpražil pohledem Zaknafein.</p>
<p>„Rozkázala jsem, že nemáš opouštět dům,“ zopakovala Zlovůle stále klidně. „Proč jsi neposlechl?“</p>
<p>„Musel jsem vyřídit nějaké záležitosti,“ odvětil Drizzt. „Naléhavé záležitosti. Nechtěl jsem vás jimi zatěžovat.“</p>
<p>„Čeká nás válka, synu,“ vysvětlila Matrona Zlovůle. „Sám jsi ve městě zranitelný. Rod Do’Urden si nemůže dovolit tě teď ztratit.“</p>
<p>„O své záležitosti jsem se musel postarat sám,“ odpověděl Drizzt.</p>
<p>„A vyřídil jsi je?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Takže věřím, že už se to víckrát nestane.“ Pronesla ta slova klidně a vyrovnaně, ale Drizzt pochopil, jak vážná hrozba se za nimi ukrývá.</p>
<p>„Přejděme k jiným věcem,“ pokračovala Zlovůle.</p>
<p>„Kde je Zaknafein?“ odvážil se Drizzt znovu zeptat.</p>
<p>Briza tiše zaklela a sejmula bič z opasku. Matrona Zlovůle ji zastavila nataženou paží. Bylo potřeba taktu, ne krutosti, aby Drizzta v tento kritický okamžik ovládly. Až porazí rod Hun’ett, bude na trest dost času.</p>
<p>„O osud bojového mistra si nedělej starosti,“ odvětila Zlovůle. „Pracuje ve prospěch rodu Do’Urden – dostal zvláštní úkol.“</p>
<p>Drizzt jí nevěřil ani slovo. Zak by nikdy neodešel beze zbraní. Pravda proplouvala Drizztovými myšlenkami, ale on si ji odmítal připustit.</p>
<p>„Naší hlavní starostí teď je rod Hun’ett,“ pokračovala Zlovůle a oslovila tak všechny v místnosti. „První boje se mohou rozpoutat už dnes.“</p>
<p>„Už se stalo,“ přerušil ji Drizzt. Všichni se k němu otočili a zadívali se na jeho zranění. Chtěl se znovu zeptat na Zaka, ale věděl, že by tím jen dostal sebe i otce, pokud ještě žil, do potíží. Možná mu rozhovor napoví, co se stalo.</p>
<p>„Došlo k nějaké bitvě?“ zeptala se Zlovůle.</p>
<p>„Znáte Beztvářného?“ zeptal se Drizzt.</p>
<p>„Je mistr v Akademii,“ odpověděl Dinin. „V Čarodějci. Často jsme s ním jednali.“</p>
<p>„V minulosti nám byl užitečný,“ řekla Zlovůle, „ale myslím, že už není. Je to Hun’ett. Gelroos Hun’ett.“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Drizzt. „Možná to kdysi byl on, ale jeho jméno teď je… bylo Alton DeVir.“</p>
<p>„To je ten důvod!“ zavrčel Dinin, když konečně pochopil. „Gelroos měl zabít Altona tu noc, kdy rod DeVir padl!“</p>
<p>„Zdá se, že Alton DeVir byl silnější,“ přemýšlela Zlovůle, které začalo všechno docházet. „Matrona SiNafay Hun’ett ho přijala do rodu a využila,“ vysvětlila rodině. Podívala se na Drizzta. „Bojoval jsi s ním?“</p>
<p>„Je mrtvý,“ odpověděl Drizzt.</p>
<p>Matrona Zlovůle se spokojeně zachechtala.</p>
<p>„Takže mají o jednoho kouzelníka méně,“ poznamenala Briza a vrátila bič k opasku.</p>
<p>„O dva,“ opravil ji Drizz, ale nijak se nevychloubal. Nebyl na svůj čin hrdý. „Masoj Hun’ett už taky nežije.“</p>
<p>„Synu!“ vykřikla Matrona Zlovůle. „Získal jsi pro nás ve válce velkou výhodu!“ Rozhlédla se po shromážděné rodině a až na Drizzta je všechny nakazila nadšením. „Rod Hun’ett už možná ani nezaútočí, když se dostal do takové nevýhody. Ale my je nenecháme uniknout! Ještě dnes je zničíme a staneme se Osmým rodem Menzoberranzanu! Smrt nepřátelům Daermon N’a’shezbaernon!</p>
<p>Musíme ihned zakročit,“ prohlásila Zlovůle a vzrušeně si mnula ruce. „Nesmíme čekat. Musíme přejít do útoku! Alton DeVir je mrtvý. Spojení, které ospravedlňuje válku, zmizelo. Vládnoucí rada musela plány rodu Hun’ett znát, ale když teď Matrona SiNafay přišla o oba kouzelníky, bude chtít bitvu rychle zastavit.“</p>
<p>Zatímco ostatní osnovali plány, Drizzt se nevědomky dotkl Zakova váčku.</p>
<p>„Kde je Zak?“ zeptal se hlasitě, aby přehlušil rámus v místnosti.</p>
<p>Okamžitě se rozhostilo ticho.</p>
<p>„Nemusí tě to zajímat, synu,“ řekla Zlovůle a i přes Drizztovu drzost se stále tvářila klidně. „Bojovým mistrem rodu Do’Urden jsi teď ty. Lloth ti prominula tvoji neposlušnost. Už tě nezatěžuje žádný zločin. Opět můžeš vystoupat do úžasných výšin!“</p>
<p>Její slova se do Drizzta zařízla jako ostří scimiatru. „Vy jste ho zabili,“ zašeptal, protože pravda byla příliš strašlivá, než aby si ji nechal pro sebe.</p>
<p>Tvář Matrony zažhnula vzteky. „To ty jsi ho zabil!“ odsekla. „Pavoučí královna rozkázala, abychom potrestali tvoji neposlušnost!“</p>
<p>Drizztovi se zadrhla slova v hrdle.</p>
<p>„Ale žiješ,“ pokračovala Zlovůle a uvolnila se, „tak jako žije elfské dítě.“</p>
<p>Dinin nebyl jediný, kdo v místnosti zalapal po dechu.</p>
<p>„Ano, víme o tvém klamu,“ ušklíbla se Zlovůle. „Pavoučí královna ví všechno. Dožadovala se nápravy.“</p>
<p>„Obětovali jste Zaknafeina?“ vydechl Drizzt a sotva dokázal slova pronést. „Dali jste ho té vaší zatracené Pavoučí královně?“</p>
<p>„Dávej si pozor, jak o královně Lloth mluvíš,“ varovala ho Zlovůle. „Zapomeň na Zaknafeina. Už tě nemusí zajímat. Starej se sám o sebe, synu. Nabízí se ti sláva a vysoké postavení.“</p>
<p>Drizzt se v tu chvíli opravdu staral sám o sebe. Nečekalo ho nic než boj a vraždění drowů.</p>
<p>„Nemáš na vybranou,“ řekla Zlovůle, když si všimla jeho vnitřního boje. „Nabízím ti život. Výměnou budeš plnit mé rozkazy, tak jako je plnil Zaknafein.“</p>
<p>„A dohodu se mnou dodržíte stejně, jako jste dodržela tu s ním,“ vyštěkl Drizzt uštěpačně.</p>
<p>„Dodržela jsem ji!“ zaprotestovala Matrona Zlovůle. „Zaknafein si lehl na oltář dobrovolně, kvůli tobě!“</p>
<p>Její slova Drizzta zabolela jen na okamžik. Nedovolí, aby svalila vinu za Zaknafeinovu smrt na něj! Nemohl jednat jinak ani při bitvě s elfy na povrchu, ani v tomto zvrhlém městě.</p>
<p>„Moje nabídka je dobrá,“ řekla Zlovůle. „Slyšela ji celá rodina. Oba tím získáme. Co ty na to, bojový mistře?“</p>
<p>Drizzt se zahleděl do Zlovůliných ledových očí a jeho tvář se roztáhla do úsměvu, který Matrona Zlovůle považovala za souhlas.</p>
<p>„Bojový mistr?“ zopakoval Drizzt. „To sotva.“</p>
<p>Zlovůle opět špatně pochopila. „Viděla jsem, jak bojuješ,“ namítla. „Zabil jsi dva kouzelníky! Podceňuješ se.“</p>
<p>Drizzt se ironii jejích slov skoro rozesmál. Myslela si, že zklame tam, kde zklamal Zaknafein, a nechá se chytit do pasti, z níž nebylo úniku. „To ty podceňuješ mě, Zlovůle!“ prohlásil Drizzt s ledovým klidem.</p>
<p>„Matrono!“ vykřikla zlostně Briza, ale držela se zpátky, protože si uvědomila, že ji Drizzt i všichni ostatní naprosto ignorují a soustředí se na drama, které se před nimi odehrávalo.</p>
<p>„Chceš po mně, abych sloužil tvým zvráceným plánům,“ pokračoval Drizzt. Věděl, že se ostatní nervózně dotýkají zbraní a připravují si zaříkadla, že čekají na správný okamžik, kdy budou moct zaútočit a kacířského hlupáka zabít, ale nezajímalo ho to. Vzpomínky na bolestivé práskání biče, které provázelo jeho dětství, mu připomněly, jak byl za své činy potrestán. Drizzt sevřel v prstech kuličky, které mu dodaly odvahu pokračovat.</p>
<p>„Jsou to všechno lži stejně jako náš – tvůj – lid!“</p>
<p>„Tvoje kůže je stejně tmavá jako moje,“ připomněla Zlovůle. „Jsi drow, i když jsi nikdy nepochopil, co to znamená!“</p>
<p>„Ale já vím, co to znamená.“</p>
<p>„Tak se chovej podle pravidel!“ vyštěkla Matrona Zlovůle.</p>
<p>„Tvých pravidel?“ zavrčel Drizzt. „Ale tvoje pravidla jsou stejně velká lež jako odporný pavouk, kterého prohlašujete za boha!“</p>
<p>„Drzý spratku,“ vykřikla Briza a rozmáchla se bičem.</p>
<p>Drizzt zareagoval jako první. Vytáhl ze Zaknafeinova váčku drobnou keramickou kuličku.</p>
<p>„Ať vás zatratí skutečný bůh!“ vykřikl, rozbil kuličku o kamennou podlahu a zavřel pevně oči. V komnatě vybuchlo zrnko uvnitř kuličky, které bylo opředené mocným světelným kouzlem, a zasáhlo citlivé oči drowů. „A vaši Pavoučí královnu taky!“</p>
<p>Zlovůle se zprudka zaklonila, až se velký trůn se zaduněním převrhl na podlahu. Ze všech koutů místnosti se rozléhaly výkřiky bolesti a vzteku, protože náhlý záblesk světla všechny oslepil. Vierně se nakonec podařilo pronést protikouzlo a ponořit komnatu do obvyklého šera.</p>
<p>„Chyťte ho!“ zavrčela Zlovůle, která se ještě stále snažila vzpamatovat z těžkého pádu. „Chci, aby zemřel!“</p>
<p>Ale ostatní se ještě nevzpamatovali natolik, aby rozkaz uposlechli, a Drizzt už byl dávno pryč.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Volání se neslo na křídlech tichého větru Astrální sféry. Duch pantera se postavil a nevšímal si bolesti, jen známého hlasu, který přinášel útěchu.</p>
<p>Kočka vyrazila, aby odpověděla na volání nového pána, a vpřed ji hnala veškerá síla i srdce.</p><empty-line /><p>###</p>
<p>Krátce poté se Drizzt s Guenhwyvar vyplížili z malého tunelu a přeběhli nádvoří Akademie, aby si naposledy prohlédli Menzoberranzan.</p>
<p>„Co je to za místo, které nazývám domovem?“ zeptal se tiše kočky. „Podle původu i barvy kůže je to můj lid, ale já se s ním necítím spřízněný. Jsou všichni ztracení a vždycky takoví zůstanou.</p>
<p>Kolik se mi jich podobá?“ zašeptal Drizzt a věnoval městu poslední pohled. „Ztracené duše, jako byl Zaknafein, ubohý Zak. Dělám to pro něj, Guenhwyvar. Odejdu, protože on nemohl. Poučil jsem se z jeho života. Byl temným svitkem, do něhož se nejvýrazněji zapsaly odporné sliby Matrony Zlovůle.</p>
<p>Sbohem, Zaku!“ zakřičel a v hlase mu zazníval konečný vzdor. „Můj otče. Vzmuž se, tak jako to udělám já, protože až se v příštím životě znovu setkáme, nebude to v plamenech pekelných, k nimž je odsouzen náš lid!“</p>
<p>Drizzt pokynul kočce, aby ho následovala zpět do tunelu, který vedl do nezkrotných Temných říší. Drizzt sledoval její ladné pohyby a znovu si uvědomil, jaké měl štěstí, že našel společnici, která vyznává stejné hodnoty, že našel opravdovou přítelkyni. Život za střeženými hranicemi Menzoberranzanu pro ně nebude nijak snadný. Zůstanou bez ochrany a tak sami, jak by mezi zlověstnými drowy nikdy nebyli. Ale Drizzt byl přesvědčen o tom, že jejich život bude stejně lepší.</p>
<p>Drizzt vstoupil s Guenhwyvar do tunelu a bez jediného ohlédnutí Menzoberranzan opustil.</p><empty-line /><p><strong>R. A. Salvatore</strong></p>
<p><strong>Domovina</strong></p>
<p>1. vydání</p>
<p>Anglický originál Homeland</p>
<p>vydaný Wizards of the Coast, Inc.</p>
<p>Překlad Kateřina Niklová</p>
<p>Obálka Todd Lockwood</p>
<p>Grafická úprava obálky René Balický</p>
<p>Jazykový redaktor Jiří Popiolek</p>
<p>Odpovědný redaktor Libor Marchlík</p>
<p>Vydalo nakladatelství <strong>FANTOM </strong><strong><emphasis>Print</emphasis></strong></p>
<p>jako svou 97. publikaci</p>
<p>Ostrava 2007</p>
<p>Tisk Printo, s.r.o., Ostrava</p>
<p>Doporučená cena vč. DPH 239 Kč</p>
<p><strong>www.fantomprint.cz</strong></p>
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAMkAjQDASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAAAAECAwQFBgcI/8QAXRAA
AQMDAgMEBgUGCAoHBgUFAQACAwQFERIhBjFBEyJRYQcUMnGBkRUjQqGxMzVSc7PBFiRicnW
ytNElNDY3Q1NjdJLhFyZGgsPw8WV2g6LC0idFVFZkRFWEk6T/xAAaAQEBAQEBAQEAAAAAAA
AAAAAAAQIDBAUG/8QALBEBAQACAgIBBAIBBAIDAAAAAAECEQMhEjFBBBMiUTJhcSMzgfBCw
RSRsf/aAAwDAQACEQMRAD8A8iuf50qv1zufvVZWrp+davP+uf8AiqqAQhCAQhCAQhCAQhCA
QhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhKGuccNBPuCBELVoOFr9cwHUVoq5mH
7YiIb8zsuhovRHxbVgOkpoKUH/XTD/wCnKDiUL1Cj9B1yfj12700P6phf+OFtUvoOtDP8au
tXL+ra1n45QeKoX0FT+iPhCAYfRzT+ck7v3YWvTcCcLUoxHYqM+ckev8coPmcNc44a0knwC
vU1hvFaR6ra6ybP6EDj+5fTtNaLbRgCmoKaEDl2cQarYAHLZB82wejni6o9iyTt/WFrPxIW
pSeh/iyp/Kw01L+tmB/q5Xv6EHicPoPvJcO3ulEwZ30anfuC1YPQXTAA1F+kceoZTgfiSvV
0IPOIfQlw+3eavr3+Qcwf/StGD0R8IQtAfSTzEdZJ3b/LC7ZCDmKf0ccIUxyyyQuI/wBY5z
/xK0ouF+H4GgR2S3tA/wD4zf7lqoQVIrXb4COxoaePHLREArIY1vJrR8E5CAz7vkjPu+SEI
DPu+SM+75IQgM+75Iz7vkhCAz7vkjPu+SEIDPu+SM+75IQgM+75Iz7vkhIcoFz7vkjPu+SE
IDPu+SM+75IQgM+75Iz7vkhCAz7vkjPu+SEIA9EIPRCD5Run51q8f6534qqrV0ObpVfrn/i
qqAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQti2cI8QXgs9RtNTI1/syFml
h/7xwF2Vr9Cd5qA19yrqajB5sZmR4/Afeg81To4pJntjiY573HAa0ZJK95tnod4ZoiH1QqK
92NxK/S3Pubj7119vstrtUYjoLfT0zf9nGAT8UHz5bPRxxXdHDs7TLAw831GIwPgd/uXW23
0HVb2tdc7vFCerIIy/7zj8F7IhBw9v8ARFwpREOlgnrXD/XynGfc3C6eh4fs9sINDa6SnI+
1HEAfmtFCBAMDA29yEqEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhC
EAkSoQIlSZSoBCEIBCEIBCEIEccY9yEp6IQfKd5AF6rQ05Anfg+PeKpq7expvtc3OcVDx/8
xVJAAEnA3KEIQCEIQCEIQCEIQCEIQCEIQCEIG26AQgnJyrNDba65ziCgpJqmQ/ZiYXH7kFZ
C76z+h3iOv0vrjDboyd+0drfjyaP7wu5tHob4doQHV757jJ/LdoZ8hv8yUHhlPTT1cohpoZ
JpHcmRtLifgF11n9FXFN1DXvpG0MThnXVO0n/AIRk/ML3qgtNutcXZ0FDT0rccoow3PyVxB
5da/QhbowHXS6T1Ds5LIGhjfdk5J+5dna+CeGrNg0dopw8HIfI3tHA+92SFvIQINhgcvBKh
CAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQ
hIgEqRKgEJAPNKgEIQgEIQgRxxj3ITX8x7kIPla8b3mtOc/Xv3PvKpq5eQReq0E5Inf/AFi
qaAQhCAQhCAQhCAQhCAQhS01JU1s7YKWnknldyZGwucfgEESF3dj9EPEV00SVojtsDtyZe8
/H80fvIXoVk9EfDdrDZKtklxmA3MxwzPk0fvyg8Nt9puN2l7K30M9U/qIoy7Hv8F3Fm9DN+
rtL7lNDbozzaT2knyG33r2+mpaejhbDTQxwxtGGsjaGgfJSoOIs3ol4Ytmh9RDJcJm7l1Q7
u5/mjbHvyuxpKGkoIRDR00VPGOTImBoHyU6EAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhC
EAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCECE4QHBwyMoSoBCEIBC
EIBCEIGP5j3ITnDOPchB8q3tobfK5rRgCoeAM5+0VSV28xmK91sbjktneCcc9yqSAQhCAQh
CAQp6OgrLjOIKKlmqZTyZEwuP3L0Dh70NXauLZrzM23w9Ym4fKf3D70HnC6Wxej7iS/hr6a
gdDAcfXVHcbjxGdz8AvbrFwBw3w/pfS29ss7R+Xn778+IzsPgukQeaWL0LWqkLZbzVyV0g5
xR/Vx/wB5+5d9bLNbbPAIbdQwUrB/q2AE+89VeQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQ
gEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEmUqEC
b5SoQgbqA8fknIQgEiVCAQhCBriRj3ISuPL3IQfLHEAxxDccf8A6mT+sVnrR4gBHENwyD/j
L8f8RWcgELasHCF84kkDbbQvfHnDp3jTG3/vH92V6nw36GrZQhk98mNfOMHsWZbE0+fV33e
5B5HZ+H7tf6jsbXQy1Ls95zR3W+93IL07h70KRM0z8QVvaHO9PTHA+LufywvU6SjpqGnbT0
lPHTwsGGxxNDWj4BTIKFqsttslMKe20cVNGOehu58yeZKvoQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEI
QgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgE
IQgEIQgEISIFQm5OeSXO/JAqEm+eWyDnPkgVCEiBUJoeCcb/ACTkAhJkE4QgRzsY9yE15AI
yeiEHz/D6P+IeI7/Wup6V0VMal+aqfusI1HcdT8F6Pw76I7DaA2a4ZudSP9aMRA+Tevxyu5
p/8XiHTQPwUiBkcbIoxHGxrGNGA1owAnoQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQg
EIQgEISIFQkzvhJq25FA5CaXYGSmGdgOCQCfNBKhVzVxjmcdN0010Ibq1ZHkpuC0hVHXCAD
2xnwUZukOPa5eATcF9CoxV7JQS1wwOhTn1zIvbc3xG6eUFxCpC5Q4zrHzTTdIR9oKeUF9Cz
Rd4y4gDOEv0rHjc4PknlBoIWTLeoGey17vimfTTXcg1merip54rps5RlYj7oQ38vHnnsVXd
fWgEl/LwWby4w06PKMhcrJxGGu9sgeZVZ3FbCNJfq8MFX7kNOzyPFJraOoXFnifYd9u42yU
1/FOO+ZG46kBT7kNO17Rn6QR2rP0guFl4oYGgtLs9fAHomO4jyNTpNOACQU+5Ed52zB9oJO
3ZgnOcLimcQiRvaCTb3pzb1rfpGR555qfci6dn6xHjOoI7dq4z6bdGT2h948U6n4jDW6RIC
0nOC7cK/chp2InjPVHbs8Vx8nEkUnsHDuuCoG8QtyGlxIHmn3Ijt+2Z4pDVRD7QXGC/N1Y7
TLSM5J5KI3+JwdpduBkNzuVn70XTtTWxfpBIK+HONQyuHbfdbd3sjJP2iq8nEL4mBznhgc4
gYIyVfuDvzXxdHAo9fizu4ALzE8RyGZwD3HHewD+KaOJgclz3+5u6vmj1H16H9MfNPFXCft
t+a8sHEYLO64nwJKmp+IssOp+DndPMenesMz7QThMz9ILzqC+ue4FpOo9Mqwb8/TvL96eY7
3to/0kvas/SC4WO+kEF02M8gCrTb1qxl+f3p9yQdhrZnmEusZXLRXjH2grMdzLzzVmcG5LI
A4b9ELEnr+8PchXyG7T/4vF/MH4KRRwf4vH/MH4KRbAhCRAqEmUmoeKByE0vATXTMYMlwCC
RCiNRGG5L2j4qKWtiY3IcD7ipsWUqzfpOPod/AlRi8AkAtxk7KeUNNZCyzdgOTNgdyThNde
Wl3cLNOcblPKGmskWLLf42kNYQ49cDkq7r9KzLnStAJ2Gnkp9zFdV0WULl5L/OX6WvcPcAk
deHnGudwJ6h2Fn7sNOpyk1NBwXDPhlcfNfIow8vkfPp20tOSp4rrE6IFwz9rvHJCn3ZvS+L
p3zxxt1OeAEz1uPGQSVzkt6AbnU0NHjtlVn3rDu64Oz0S8sPF1bqpoGQM/FV5Ljoce7tjmu
YF6aXae1Grwyoqm8sYSHSDZZ+6eLpXXYDJLtjywmfTBfGezIDgdi7quSfdoQ3U84HXBWa++
kuPZuALOeTzWPuZL4x6ELi5w1Gdgb1A5hQm+0oB+teXcsnYZXnLuIHxy7vAadidXXwws6ov
TZnMkDpDpf7AOAVfPI1HeVfE8Tpy2WYsDO7vyJTqS+sDJJamYNwMt25e5ebVt7q3gUzHRx7
6j1VGa51MgaXVAcGnYZwFNZ3vZuPRa7ianklMLKzUQMgNStuxmZEIyQ0M7QtHtHyXm8l0zG
MOY3bDi3GTur0XEEbJQ59UQ0OyAMbjwKlxyJY9B+mYI5HOa2QvA2yCoTeKxsUYewFrjrLQ7
BIXFy8U0pY4mcnXkuZq2VZnGFPE4yGEPlAwwuOdKz451dx6LR1jqtv8AFXkGZhDXO+z71LV
gxtAfJ38bZO+y4eD0gw+ruZIY2DGGNYw5HnlU67jGiqmNBe8lu+oEq+GWtWJuOsfczHJiMa
g7mTJsD4KtVXqeONj2ywPc4btDt2HwK4WfiJkj3ntXYdyAHIqj9Ls7QyEOLiMbqzip5PRP4
SzshcXyxhwOCBv8VA7iqUnSZwceAXAOurXY2dsgXSEHeN5+K39pPJ2/8LJWyAOORzTJ+LpD
I3RjGjceeVxX0pCCSIXEnqXKN9xa7BZHpOPFPsz9HlXZ1fErXyt0Of7Heyds+Srv4lmDgxk
uBjfP4LjnVjndAEeuH7TQ74rX2om66Z18dJkCUjfOSMqFl2kbI3tJnhn8kbrBFaB/o9vek9
dwMCJufElamGkdHFfOzd3S54Hsl/RP+m26S494gcieZXNGvdj8m1J68cD6tu3vTwHTN4jlD
QH6ZS1uGtI2Cgm4hmmnkky0a9OQOQAXPmsJPsNHuChMx5gBWYI6mW/SPmMgk1Z2G2Nvclfx
PVCTW7vHk0Z9keS5UTPHIpfWJP0vuT7cV0lVxLV1mlzmNadOk6evmoG3OaMe0fgVhCokbyI
+SX1mX9L7k8B0UF/fGND+80dDzHxSniWdmezzg77nK5s1EhG5HyTe0dnOU8IOik4hnkzk+1
88p9RfXS6MNLHsABc3qua7V+c6komkByHJ4QbUl6ne5peeXikddZpCHFxySsYzPPNyQSvH2
lfEbkdwnacscWqL1+UkjJWU2eQEd448k9sziSS7mtTDaNT6SmwcdUC4ztAPeAKvcKUlJX3E
R1up0elx2xnkk4loorbchDTyukhLdTCenkus+nzvTVxsx8kEV5qIyQ17sZ6KVl5l095ziT4
rLdO7T3Tg+4KLt35GXfcpfpsoxtuC7z91uvIG6nj4hmYAwOOOu265l1VLq2ckFRKTnVv7lz
vCrsoeKajTgDJzzI3WrR8UzsALmk+K86FVOw5a8g5Wkzia4tGMwnbH5MLF4cvhXor+JdWk4
O48ELzyTii5OIJMXLowIWfs5nT6Vg/xeL+YPwT1msrtEEWeWgb/AAUMl0GXc9upXTykGs6R
jRknCglrYIX4e/49FiTXN2l2pzVkVNcyeVkjTq05Bb0WLySLp00t7gDgGOByfFV5LyzI1Ss
GdtlwdRPUxumcw51uJA6N9wVSrp56mAOdXmJ466v3Ln9y7a07ya+CN7S+TU13s74We++EOe
84cwc9R5LgqibsJmSSXDUdOCc8vgs2e40oeWSXB5Dsk4OxTeVTp6JJeX1JJjkzp37p2UH0h
MWgMa7HNxJ5LgBxBR0ob6vUPA5FrRsQnzcbkxtZG14a0Y0jGFPHJdx2wvBkc6Jzy0j7ROM+
aSTiCnbHkuc9uw8MLzSp4mqZ3ZDQ3HgqEl0q5famdjwWvtW+029bdxFTyvMbS7RncF3L3qG
S/wALCS1wAaOQI3K8lFbUjlK4fFMNTO7nK/5q/a/s8npDb9CzIfPu8lzu9t80ruK6CBzzrY
8vGMk8l5mXuPMkpFfsw8nfy8aQ4e0S5adhhUZeLoSzswXEAYyuO6IWvtYxN11Y4vax2rQ4n
GMjZPbx5UseHNa442wTthcihPt4m66So40rZsgMw0nONSrN4rr2DEZDfjlYiFfDFNtc8TXH
7Mmn3KKS/wBwk9qYrNQr4z9C6bxXEY7d2D0URuFUSSZnZPNV0K6glNVOTkyuz70nrE3+sd8
1GhXQcZHnm9x+KbqJ6lCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAh
CEAhCEAhCEAnNTU5q6Yex0XCUE1Vd4YIDhzzgnoB1KtcbVEc15a2EgwRRhkZH2scz88qLgu
XsrpjTqMkbmAeOcZ+7Kl44t8VsvbKWGQva2EOyee5yvo4/H+HS3/T053OchMxk4+CeEmDnY
Jlj1HniF7dL9uSVowUp3cjByvJZ302UhOY3qU4DI5J+NsLrjx/KbVnglyFK5u6FxuN2bek1
3pA9Rq5abSCYXFh38DhVp/SLTPPtOwRvgclwV8cXX6vJ5mof/AFiqK8X25W9u9qPSBCWkMi
kcT15LHHGlXHr7OJp1HPe6LmkKzDE3W3LxbdJGlrZGsB56W7rOnudbUHMtQ8/FVULUxkQ4y
Pd7TifeU3JPVCFQJdLtOrB05xnG2UiMnGOiAQhCAQhCAQhCA6IR0QrQIQhQCEIQCEZ2whAI
QhAIHNCArPYEIQoBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIDG2UIQgEIQgEIQgEIQgEIQgE
IQgEIQqBOamp7QuuE7R1vAUT3XkTRtDpIm5YPFx2/DKo8Vskh4krIpXue5khGXHJKvcFyeq
Oqq7Vh1MwPZ5u3AH3/AHLEulTLWXGWolcXSSHLnHmV7sXXKf6cVwAR/KUkRLHHDg3bckJjX
Y281IyLtnPJe1gAzl3U+AXrxm8dx54rlu+fFJ5KWU5cAOTdgo2jdeHLDWWlTRYDgSMjqnzN
aJCWHLc7JMAYI6hSENYWOBDsjJHRe7Hj/HVRXcN0KaYxPfqawsBHIFC4Zcc2qC9MDL3XMGc
NqHjf+cVSWhxB/lFcf96k/rFZ6+O2Bz6fFCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCEA4QCEIQHRCEK0CE
IUAjlzQhAIQhAIQhAI6IR0VgEIQoBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCE
IBCEIBCEKgQhCsgEqEoC1MUIpGjZNDVJjC9GGKOj4bifPSVsMbS55i1ADrg/wDNZl3hbT3S
anBz2R0E+Y5rb4GrI6C5uqpXdyGM5HiTsB+/4LAuORcqjVnPaHc+9d8bt35P9uGxsidDJnX
2oILMcsdc/claWCI62lxI7ozjB8UkenS4n2xgj96dHG14e57tLWjw5noF9DDH8HmQIA2zhO
I3CcJHmNsZcSxpJa3oCea8dx/ITRhpiIIJcT3T4J0EJnk7LIb5u2ASiCVkDJmyNw7kAdwrM
U9PUQOhqI9NRj6uVu2fIhe71GpP2oSxFkhaXA46hCR7XNeQ7YjmELjlrbKO+OD77XubyNQ8
j/iKoq5eH9pea1+ANU7zgdNyqa+A6BCEIBCEIBCEYQCEDmhX4AhCFAIQhAIQnRxSTSNjiY6
R7jhrWjJPwQNQggtJa4EEHBB6IQCEIQCEIQCEIQCEIQCOiEp9kKz5CIQhQCEIQCEAEnAGSj
BxnG3igEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQqBCEIBCEJoCEJVZAJQEAKQN8l6OPjtZ2a
GpQOqeG9UuF6vsWTabMwnY2S4SHlhPHQ2LVj1R7c958jR8v/VHE9MKa/wA7G76mtf8AMAqS
xR5cJHfk4cyPJ8Ao+JNRuzXP9p0Ebj8WhXGdPTyf7cZjDhwK0IqeKS3vc+YRCNpfyyXuJwG
/iqjIWvpnzB41MIBZ4g9VLNIBSxQjn7Tv3L3ccsweaK5HJAR1CQbFcb72yu0EAq6htM6URh
/JzuQKsyPpoqYwyxH1ljyBJ5KrQQCprooTII2ucA555NHiug4yhtrLh2dE/XJDG0PI5O/5r
tctZTF2wn4bZbTR1DGvqIXdpjBLeRQrdui10THGkdN4OAQuOWU3XSYWzbmrySb3WkhoPbvy
G8h3jyVNW7sQbvWEYx2z+Qx1KqL4TkEIQgEDmhAOCrPY9c4NY8+ie4VlPRQ1FdSzPbATAJH
YAacYxvzKm4r4Iob9dLDT0UFPbK+spzNXRxtxoaGglxaOudh4/BchZuPmWfg2fh+O3vJnL3
OqGz6SHHGCNtsYCxrBxVcLBxBHeWPNTM3LZBM4u7Rp5glL7G9V8CUFRw9NeLHcJpG0lQaeq
iqmhrm741AjpvlTcRej2g4fmoYJ6uuBnqmQum7EOjkYRu9hHLfbB396q1nHlN6hU0Nss4p6
WuqhU1jJZi/tTnJYMYw0/PdOvPpFNbbY7dQUBpqYVLKh0csxkDS05DWZ9lueifAt8Q8FWin
4+o+H6GSqbF2TfWdMetwwPabzyT54ASXv0b0NBHZp4Lq+np7lMYXurWAGJ2/PTkdMYz8U93
pSiHFxv8VlDTNTGCoYZyS8eIONse5ZPEXG0F64bobNT2s0TKCUvhc2cvwDnY53PPnlQaN89
HVBZoqyD6WlluEE0ccUPY6WydocM38diT5BPvfo1p7XZq+ZtxkbWW3SJRUMEcVRkZPYk+1h
ZPEXH9wv9PamOibDLb9LnSNOe1kbsHH4fiVb4o4/o+KKWOSqsMf0kIuzNQZnFjc8y1nLPhn
OEGtS+iy1euWikq7/ACNmulMZomsg5nAPwAB+KocOcM1VvPEtdT3MQVFmjkiBbFkvzkZBPs
nHx3TnekyB12sdwNrk1WenMLW9sPrNgMnbbkqtHx7TUzOIWOtsrm3txO0wBiBB8t91BS9HV
sjvPGlLTTsp5W4c8sqozIx2B1AIytmi9H0NxqJq2ulqKemqbhJTUzaOn1hmknL3fosCy/Rn
caG0cXx3G41cdNTQRPLnPzk7bAAcytCh9I8ENtuVmuNtfXW6qqZJodExiewOdnBI6clRyl2
s5tN/ltT6qGcRyhgnhcHNcD1GPwXdj0T283M2UX6R1zfR+swt9XxG745Xn81TDVXds0NNHR
wmRumJhJawZ8TufeV6lxbx1arTe4LtaAyurvo800c7J/q4yeZc3GSR03Qc1wlwDRX6INrqy
sgnfUvgb2MGqNukc3PO3MHln4J9s9GTauW8MqrzDT/RFT2c3cJ+rG5f8uQUlq9J8NHa7TT1
dnNRU2qVz4pWVBY05zkloG5367KKP0jUzXcRF1slP048uOJh9Vkfzd90ght3B9iud3r4ae6
Vs9FBLHHDPBTF/aF3MnYAAbbk58lK70ZyM4yrbM6u/idDT+tTVQZu2PGQMfpKvYOOaezcMy
2KstRqmesNqI3xzGI6gQRqwMnktBvpTY3i2qvJtbnU1dStp6mlMo7wAwCDj/zlW+xo3rhq1
z+j+xxcP0jDPc6tjPWZIwJX7H2j0HU4WZL6M6aX6Vobdd3T3W0tDp4nw6WSbZ7hz+Kr1/pE
hfZbdb7Xa30RtlUJ6cmfWMDOxyMnn4qeq9JlP6xcblb7S+mulypxBNIZtUbcDGprcZz8VAy
P0c0U3D1Jfor2XUMmTUyGDHq4aDnI1bnUA3HUlLa/Rq2toKN9VcJaaa4xPmpT6uTE1g3Bkd
nu5HySW/0iUNJbamzS2mWa0zU7YWUxlaCx2O+/Ondxd3veki9ItHU8JxWG8WiWsZS4bA+Op
MWWjZofpG+3zV30K1p4BgquH6y83K9R0UNHU9hKGx9oAQQCQQcHn0W4/wBEVF9K1Vuj4gzU
il9Zp4jCclni48ue2y56j4zo4ODa3h2S3SBtZUdsZIpQAzvA6QCD0C2x6VaQcTG9fRE+TQC
j7P1gctWdWdPuUHE8P2SS/cQ0tnZMyF9RJo7R/JuAST58uS6iX0dU7uKKKxxXSSmlqGOc9t
ZTlrmlvRpGzsjJG/Lz2XLWa5UluvsdfV0RrIGOcTCZNJ3zg5HUc1v8Q+kCoutRan0bJo/oq
QyQy1EgklcSQcOcAMgAAefVBbHo3IqKCnoL3HNcpKt0EsQhcBC6ManuDjzDRj3kq/xnZZbt
Baq5tdFBSS1Pq8kTqTsJGyOdh02jPezjp5LLr/SXU1HGlHxBS0YgipWaBTF+Q/OdZJAG5zz
8gq3E/F9qvFzjuVDZ5oKvtWyySz1TpNxvpa3kAgu8U8FWq1cX22xUlZK0SxNNS4xOe4eLhj
OScHYDZU+LOB47BY6K80ldJUU1VIYiyeAxSMcM9D7itp/pSoP4Zw8Qx2WUONKaedrpwTjYg
s2wCMfesbiLjOgu/ClLYaO2T0rKWoMrHyVHakg6tjkZz3vFBFw5wTFfOHK291F4joYKN+h4
dCXnpvsfNdEfRDTfTLraOI4xK+l9YgZ2B1OHIk9AM/HfyXOWXi6ltfBlzsEtFNI+vfq7Zso
AZjGNsb8vFdCfSrQfwmpryLRU/U0TqUxmobvkgh2dPv8AuQUeB+EqkPp73NMIddS6ko/4qZ
8S4P1hA5Naep6ha3CXC1Gyr4qhu7KOsraBmplZIe0jaXNcdZG48D4hZFk9IdHR2CssNyt9T
UUMsr3wmGp7ORjSc6S4Dx8PEqrYONbbZIb5Ay0ythukYiYxk+eybpIyS4Ek75QTXX0ZzQOs
n0Tco7gy7nSx+gsDTjOrf7OM/JJV+juJ1sulRarv65U2dxbWQPgMfIZyw5ORsfkpJfSSIrd
w/DQUMkdRZXA65JAWyjThwwACM58U6u9IdCyK8y2e2T0tXemtbUOkmDmRYBBLAADk56oIfR
TabbeOJpoLlRR1bGUzpGNkzgOBHMcj8VJ9BxTeje7XgU1CZRcNDXtjd2rO+BpbvpA35Y6rJ
4G4qg4Ru81fPSSVWuAxBjJAzGSNzkFWo+NKWHgmt4eZQz9pU1hqWzmUYadQIBGN/ZGUHU8H
+j+00F9io765lbcH0Prfqboz2cQztk57x8iMc1yr+DJK7h+58StrIYo4a0wimbHjcvA9wAz
ywuji9LNr+k6a71FinfcW0ppp5W1ADXDyGPHPPxWLaOOrdR8PXOy19rmqaaqqvWItE2gg6g
cOIHkOSDF4v4Wk4SusVvlq2VL3wNlL2MLQM52358lhLt75xZw/xVxNHcbnb6qKmZROiMQmB
OsA6CCAOp6riEAhKkXTSBKhASQGEid0SK2AShIntC1hN0K0bqUNGM564wiNnce7bYdVcjib
2cLjICGtc8txjG+3vX1eHjkm6zrZhY1gY3f2wDgbqJ8ZBc4ZwD15rRkp2tobe95OZnOe/SN
wNWNvgnRU7NE8uHGGKXQ/WO8Gu5E/EL0bjXju6ZWk6dXTOE1w2V6opJKV08Ergwsw7S4bu9
ypOXPkxlx3GbNV0FmhMtuEOQ3t6gNc7+Q0ZP4lZ/EE/rF8qH4wA7SB4ADC6WywwR8INqCRr
fO4uP6LWgZHxOFyNfk1jnnm/vH4ryz09PJ/twyJ2CR+kMFT0dLLWyPawtAYwvc55wGgDx+7
4pKWVgilgfE1xkHdfjdjhyx94U1PBUywvggaS6VpkeAcdxu+/wB692E1g80m1Qc0gG6UDOP
NKBglPHpzT0hzUxM5apBk/FT3WTF3me05GvY+IVNjtErXeByn1BL3l3mt67dJb46dVbbpJb
KCKBg7rhrHxQsyG6NNPEyTSTGzSNuiF4suOXK7j2Tkmvbm7kQbnVEcjM7n71WVu7RGG71kR
OSyZ7c+4lVF8V5ghCEAhCEE0FJVVQ/i9NLNggHs2F255DZApKk1Xqnq8vrGrT2Wg68+GOeV
6lwtJdB6IxJaXPFYy5hsZjwHadTNvduVv1VZZbhxlxBT0VVSsuklubDDMHBv1ne1Brv0t28
ldjw+ajqKVxiqIJYZQQCyRha75FIaOpa+Rhp5Q6Nup7Sw5aPE+AXsD7lHTUPBbb3NGy8RVo
bUGUgyNiyWnX5Eaea0r1SmGi48kc+A+uRtfTtbI0uLRFg7Dcbj7lq6uh4q6y3Blmbd30z20
b5eybIRs52M7eXmq8tFVwQR1EtLNHDL7Ej4yGv9x5Fet1dSyp9GPCklROJaGKoZ9IgSAdwO
OARnfG23NWuP5ailtdwbRx01XbLg0TioqKlpZC4DAbAwb52B6rI8cht9bUDMNHPIC0vyyJx
7o5nYcvNMkpKmKBlRJTyshk2ZI5hDXe48ivoWKvlZxZw7TR1DRSS2t7qljS0Nc/S32vPK5H
iypnr/AEU1ElXIJZ4rrI1mcZZGHkNwPDCDyWOKSV2mNjnuxnDRk4Uwt9c6RkbaOoL5G62NE
Tsub4gY3HmvRPRBM6Gj4idqa0MpNUZcBs8ZxjPXC66iu1xfHwNI+oJfV5Fa8gZcNJOHHoOS
zseEw089RMIYIZJZTsGMaS4/AJssUsEropo3xyNOHMe0gj3gr2Wkjpn1XHNFbXRw3ySUml0
kNe5gAOGH355KxJNZ66+8IfT/AGEd39XeakP0912nuB/TVnfdUePUlnrKm401C9opJKkgRv
qj2TMHqSenmorjQyWy4T0Uskcj4HljnRO1NJHgeoXrTGcQ0nGdgt1+rKSoiirZOzbqD5Xxu
BOp+2zQMDdcBx9mH0gXZwYABVFzQW7EbY26hBzwgmc0uETyANRIadh4rW4Y4Wr+K7i6ht7o
WyMZrcZX6QG9T5r0u78SMl4Ag4lopaenkmpjRVFLHG0a5SNIPjhoz81zvoWGOMKh5HdFHIC
Ty3Iwg4isopoKjSWO7MvLGSlpa1+Dg4JWlxFwhceGXUUVc6J09aztI4oSX93OBv4k9F3nE8
9Vc/Q8yoqh2tS25OGdABawPcBsOQ5LevVrZduP+F2OqxTGG2F7X6WuJePsgHbVvn4K5XdHh
k1NUUxAngkiLhkCRhbkfFbdj4Lu19oaqugEcVPSRGWR0xLSWgE5aMb8l6lfYoKrheyvvsRD
o7w2OY1MrZHtZqcMOcNsHAyOivyU91gruMG1T80EtBqoGNe0tDdDh3WjcdB5qDwAMcRqwdO
cZxshzXMdhzS0+BGF7Tw7TzV/BPCdRTtieaWvAmedI0tGoYOefhjmuC9KDBH6QLjpZoGWkA
DH2Qr8DlmU1RIwvjgkexoLi5rCQAOZRDTz1Di2CGSUgZIY0uwPgvoRlTXx3jh1zGhtsloXu
r3loEQw0EOceQ3x965mOSL+BUtVwO1xqoLu6WaGEAyPi1uDQRzLcFu3LCg8d5HBT2Qyy47O
J785xpaTnHNdp6WXWp/Fwdbey7QwN9b7LGkS755bZxjK9Hoqmshk4FgiYBDVUzhWYiG5EII
1HG26DwMxyCMSljtBOA7GxPhlKIZXRGVsbzG04Lw04HxXs3EDqit9H/FjaqAOFJdHMpwIg3
REHsxjA8Cd1pxB0PElifahHJwnPb3RzacGFha1x1PPIH2Rk78wg8FZG+QkRsc8gZIaM4Hir
9PZKipsdTd2z0rYaZ4Y6N8wEriceyzmRvzXrFvoHx8PCv4A9XlfFcpn1UTyMSRanBodn7Ib
pP3rJpYp5fRFxRJOyKWUXA/WwxjQe+wuLCB7Oc8kHli7an9Ft0rIKWWnudrzU0zKgRS1GiQ
Nc3V7OCcDxXK3G011pfAyugMLqmFs8QJB1MdyOy9NoPRzxDHw5Tst74BUXOEeuVskhLoods
RMx0xzwd8AckHnFLbKV9DX1NXcI4HUuGxRNbrdO8k7DfYbblUoqaaaWKNjDmZ2lhOwJ5czs
vTJLe+H0MVEPYtkdFcuzZL2enWBIBnPhnK2OMqQ1HDRc0VFrlgqaZklukYHRynIDRC7qMb9
3w3CDy3iLhi4cMVrKO4dn27ohK5kTi7Q0nAyceRUFmtbLnV6KiqbR0zGOkknc0uwGjOAOp6
Y819AcQuq6W5Xaup4213YUTS62CAa5QdXf1EEnHgPA+IWFwFaJrXauH9D5aqnrXyyTBjGCK
JxbydkanHYDnsUHhzw0SOEZLmgnBIwSEsML55mxMHecQN+Q969h4XfBPeeJ+GWU1LTVrKqS
popZIAS1wdkEgjfTsR5ZUdlknv9ZxJxFSVEkktM1lLDT0jIw97GnOrJHdBIJ28Sg8tvNDTW
25SUlLWisbFhr5WsLWl/UDPMA9eqpBji0vDSWjmcbBeiemambFe7bO2nbEZqMFzmtADiD4j
Y810dmojN6PIaSYTWSRtvkf61oD6edhJJLj0dy8COhQeMBri0u0nSNicbJF7vU0wt/DVJU2
W2OutsqbcInUuqNtPGcZdI9x31ZznBXhr24lcMAYJGAcgLeM2GEbJMJ5bskxuu1xQNbkgBO
cwtJ8lNRx66mNuBuUVDcSuHmu84/wANptWSFOISYXmsUikam6U8Lrx49pVyOMGiLuxOe0/K
k7Yxywr9XDK230bndkGOY7SGYzjPN3moLdTTV0boIMyPaHO0HYMaBu5awgpp6WJxY2DMxjf
3852yNugPivqyySOmOO4LvSuooLMcuYDTNcHAbg5/vVy00styu92pBIKgzwPJkAwHOGCD80
243mW80RgnggpvU4i+J8YJdlpA05JTY+Iqu1GpqaWOBzp3AF5Zpc0ADYY8Suf53HXy6bku2
ZLWVVVVQiURB8cXYZkGxGCN/PzWK7bbPLZdaKCAyU0klRHNWzS6p6eQaYwManAnpgDmuUmL
TK8tADdRwAc4GVvcuN05cksvbqbTK+Xg+SliZmU1jWjHMhw/vC5+66G3GRsbtTWdwHxxst7
gyrZB61A9w1zRkQNIz9YBsfln5rnKtpbN3hg5OxXnxaz/AIRGM55q1USODtLSW5aGnB6Ks3
mCnucXOLj1Xt4/4vPvUAQDjZA5oJWoyDuVO5oljD29NnD96loPUmS6q5jnM8GndPrp6ATg0
MUjGdQ52VLe9O0x1jvakSRthCtg0z2hzoH58jhC5Ze01/bLuZJulUXczM7PzVVXb0AL3XBo
wPWH4/4iqS/PNBCEbY80Al+yUiXotYjYg4sutPw66wRuhFC9xeWmFurUftauedh8lj6natQ
JznOV11j4d4ZrOHJblcrpWxSwNLpexiaY2knDGZO5ecHYdPBaNNwJw7Bwvb+ILvfp4Kasjc
NMcWSZcnDR5YBzlZHByPdJhz3FzjzJOSUnaSZJ7R2TzOTuvR+GvRtbr1QURqpblTVFZC+Vj
tMYjGCcDB7x2wcgY3CoWrg+3262NvV8mmew3H1SCGBjXB5DsFztQPd8uuF2tlRw2p2jRqOn
OcZ2ylL3loaXuIbyBPJevcT8Fw3/ANIE9GxwordbrcyWRsDBsN+60csnH3Lmazge1zWK23+
0185oKqobBUMmaHSQOLsdMA/80mtDiO2l59o/P84pHSyEaTI4jwJXpcvott8XEN1tn0lU4t
9C2pB0Ny8nOR5DIC8ydsR7lnLWugrZHsBDXuaDzwcJe3mGPrX7cu8VucIcPRcQV07KkVfq8
EJkcaVrS7PTd2Gge8q7x9wdT8JVFAaSrknp66DtWiUDW0jGQcbHn0XNXKiWQSdoJHB/6QO/
zSOe97y9zi5x3LiclDAHPa1zg0E4Lj0Xo1T6NbPb6ZlRVXueSKahNTDNDADGS0Zdl3QbgAc
0HnZnldJ2hleX/pFxz801z3Pdqe4uPiTlehUvo3tLqW1VtTfJHUlyhcRLBEDokAyQc8mgDc
nmVrWuy8PV3o0phVvFJFUXLsPXYoB2sgDiGavD3oPKoo56h7aeFkkrnHuxsBJJ8gEgfLA5z
Q58bgcOAJB+K9LtvAs1i4lvzaW7uiktNGZopGxBz3Ne043OzTtzHwWHHw3w3Lwm+9TXisFQ
2Iax2Q0Ondk9m0nckcz4Dqg5T+OOpnSjtzA0hrn7loJ5AnllM9YmLmu7aTU3dp1HI9y7Liu
zTWLgixMjuTp6auLqjshEIwHEA5PVxGcbnkuJVoe6aVzS10jyCckFxwT4pTUzk5M8mcafbP
LwXrcnDFmunCvClNJrofXotcxoqbU6V+kYc89APE+KwqD0ZQyTVktTW1E9FDX+pwyUUYcXn
fMhzsGjG5UHAtmlbHobK8NBzpDjjPimvkfI7VI4vd4uOVpcRWdthvlVbWVkNYyE92aFwLXA
7jl18Qq1pgo6q6U8NwqTS0j3/WzAZLG+IC1fUGpf+MrpxFTU1PV9jHHTM0MELNGW+BxzWHF
PNASYZXxk7EscRn5LuzwDZJ+JrZZaW+TCStjdJI2aDS+MYywY/SIycHkFDVcDWmC92+yQXi
SrrnSvZcGQwk9hpGcN23J5eGVkcOSSSSck9VKKqoAAE8u3LvnZd1ffRrHS01pntNVUSG41I
pjFUsaHsd490kY2K6K0cL2C0Wniumhb69X2ymcHVM8Q+reY3fk/AZHXwQeS661zPanLZATz
OHAc/fhMbUzshMLZ5GxO5sDzpPwXqdh4Wr4uEmW+e6+qfSNK+qZK+naYoGuwNDpTu0uAGQC
vKpGGKV0ZIJaSDg5CBY55omubHK9jXe0GuIB96cx9V2GhjpeyJ04aTpJPRdX6OOF7dxPdql
lxlk7OkgM3ZMH5Qctz0wSNuq3+BuH6ikpDcoa+VlDcqkwUx9UbLjQXaZnh2QzBB36IPMpXS
l2JS8uYNOHE5GOikZXVcYaGVUzQ3kBIRhdfFwLDBUVlXfrr2dvirRSirpgJBK92+rOcBoBB
PPnhbXB9hsooeLmdtSVbaGMCmuT4iRGC12XAeWPuQeaGpndH2ZnkLP0S848eSV9XUyBgkqJ
Xhm7A55On3eC6bjHg6m4ct9quFDcTW01xjLmuczSQQAc48Dlcogm9dq9ev1mbVjGrtDnCRt
XUsYGMqJWtByGh5AB8V1PovoaK5cc0lJX0kVVA9khMcoyMhpI2+C1OIuB6OelrrrbLgZakX
HsPVTAY2kueWtawnnjxHgUHACeYSmXtXiQ836jn5oinmh1dlK+PUMHQ4jIXrvDXB9htFTe6
GcNuNzt9IHyumhHZxPLc9zx5jmuYtfAFI62Wqrvdyko33mTRStij1BvgXnz8Ag4mSeWYNEs
r3how3U4nHuT/AFqpMHYesS9l/q9Z0/JXuJOH6rhm+T2urc174iC2RvJ7TyIU3CFDHcuK7b
RyiFzZZ2t0zNLmO8nAEHBWpBmCoqWwGATyiI84w86fkmxjLsL1em4YopeJOL2epW7TSRYjj
NO4iPLM5jGcD45XlcQJd7hlezhxlyjNI8KMc1NIogN105sdZpFmiBdVxNBw5zwB8ThSXCLs
K+eLOdDy3PjhQ0ziyZr282kEe9SV2r1uUueHuLslw6k7ld5/tnwqFACUpQF5ZhuqAE4DyTw
zIPlzSFpYcFeucNjNWrdVOpKsPBwHNcx2OoIwnxSPfSTsc7Jj0uH4FVIo3yytZG1z3E7Boy
VZhikEFVKInuja3S5w5NJO2fkvRI3jbpPTuqZaaolihe+Ng+seBs0HbdS1LKmMGfsj2MUuN
eO6HcwEy31PZWyphFQ5pme0GIN2cB1z5LYusZc2qhaJKaGWNk7YCdWs45/ily1XTGbxYHrU
mqSbUdekjPv/APJVJ2wVpkfaQzMbE58jQHZHJrRzz9yqFM/TlfbWsjXieOSLJe2RuAPHKt8
a0TKHiKSKLBjc1r248xk/flWOCGH1iqqCzU2lh7YDxcM4H/nwWTdKqStdHLO4uc1zgT7zn9
68uO7dR3y/21EDHnspJWGMtB6sDvmE6cxunkMAIj+yCdwFNcHQPdD2Li4Np4w/bk7G4Xvxm
nm11VYbFBBb7zyU80cIpaaaOYPe8OErMbsIO3zGFX1EnOAm5tNaT0tNPWTNip4nSPceQCWe
nNNO6EkPkBwSDkAp1LUzUrXyRyOY4jSMHHvSshcKZ1U4bE6Wk9T1Utu2tSxA5+k4546oTcZ
8ELz3K7RWuZzdKo5JzM7n71WVi4fnGp/Wu/FV18F0CEIQCU8kic7kumE/G1HY2Pj+mtFpo6
CXhuhqjSOc9s7ydes/bxy1ch8FRuPGTrlwfR8OSW+JraSTtGVAkdqLiSSSOW+orHp7Ldaum
FTS22qnhJI7SKFzxkc9wFaitlLHw5LX1Tav1mWYRUrWRkR8skucRv5Aea5q6ym9LE9NJbp5
LHSTVVBTmnbM57gSzAGwHLkFQo/SJJDaqq21VopayCWqdUwNlc76lxdqx5gHksik4Su9Tcq
ChqKWShdXPEcUlTG5rST05c/JS8Q8H19iuFZTsinqqejIbLVthLY9RAJ38Nwu/jN6RtyelO
4Hip19hoII+1pxTz05c4tlYDn3g7rPr+MZai2U9rtdBHb7fT1HrPZNeXl8mcjJPQdAsil4c
vFXSCshtlTJTEZErYyWkLu+HeEaNvBtddKh7JDpLCGblpGNvLmu+OGEm61jj5K03pcllrqm
rdYKPtaum7CZ4e4Od8fDfkvOpSC/YYGNh4LoeLOGP4Ovo3Nq21LayLtW6Y3N0DwOefPouel
OXD3BceTGY43TPy6DhjjB/DtBcbfLQQ1tJcY9Msb3Fp28xuncW8ZO4rp7dE+3xUn0fF2UfZ
PcQW7bb+5X2+jepqeCmcS0NeKlujXJTCEh7QD3sHO+FjXzhz6LrqKjo6l9xlrKdk7WxwFpw
8ZAAySSvOrEXSScb3CXghnCzo2diyTV22Tr05yGe7Ky4rHWm8QWusifQzTPDc1LHN0g9cYz
hSXGw1dFdqygp2SVopH6XywwvxjxIIyPig6SS/NsXo7dY6e7Q18txcJDHG0/xRh9tpJ6k45
eCqWrjllDwpHYKq0RVccFR6zC8yuZ385GrHMDwWD9A3jtzB9FVvahnaFnYO1afHGOSgpLdX
V85go6OeolbuWRRlxHvAQdPa/SFV0dTeqqspGVc95Z2cri4sDBv7IHvU9P6QaKGzwUJ4apD
JTUr4IZg8ksLgQXgHbUc7lce+hq46z1N9LM2p1aexMZD8+GnmpJbVcYKttHNQVMdS72YXRO
Dz7hjJQbnEfF4v8AYLTavUG07bazQyQPLi8YA3+S5lW5rXcIKIVc1FURwa9HavjIbnwytiP
h+3O4Rde3VNYJg0s7AU7i0yatna8adGOe+crWU0N+g9LE1BbrdQR2pj6ekgNPIx0pxMwjG/
gf71Ss3H8FqoLhaX2gT2mseXspzO4Oiz0DvDKwpeHzSWe3XaepZLBWSlhihyZGgYzzGM+Su
cS8N0lmmpIKOpqKl1SS7tZad8TGtJ7rcEZLgOeNlJBi3CqhrKuSano46OIgBkMZJDQPM7k+
ZUtiuMVovVLcJqRlYynfr7GQ91xHL5HB+Clv9HQW+4OpLfLUSsiAbJJOzQXPxvhuAQ3wzuq
NPR1VWSKammnLeYjYXY+St+B2jvSJRtu9vuVNYY4JKSolqJcSkmdz24y5x323Va2cfutfHN
ZxNDbmu9dDhJA5/LVgnB94XKyUNZDV+qS0szKjIHYujIfk8tuaWrt9bb5BHW0k9M9wyGzRl
hI+KyOvqvSMHWy30dvtLKP6Nq/WYD2zn9SSDnc5zurlT6Uqeb6XMVhZE67wCKoeJzknSW5x
y5FcRLZ7nA+Jktuqo3T/AJIPhcDJ7tt1LX8P3S23X6Lno5DWaQ4RMaXEgt1bY57eHgUHRu9
IFPW8L0lnu9lZXPoQGwSds6MEAYGoDntj34XGyP7SRz9LW6jnDRgD3KWooKyjmbDVUk8Erg
C1ksZa458AUjqOqZD2zqaZseS3WYyBkHBGfeg3eCeLf4I3OoqnUYqo6iAwvZr0kZIOQfgtS
2+kKCm4fqeH6yzdvbZHl0ETKhzHRAnVp1cyM7/Fcg231pZI8Uk+mIlr3dmcMI3IPgVBha8e
tjtLP6QaahtldaK2wU9Ta6mTtI6Vri0RHAHM5J9kHPPO/VRW3jmChpb9T/REccd5YI+zp3a
GQMDS0Boxvz59VypoqsRvlNLNoY7S93ZnDT4E9CnW+lFdcaekMvZCeRsevTnTk4zjqsjprr
xlRXq32G3VVue2ntRa2T6zPaswA4bYwThc3c5KOa6VMlvhdBSOlcYY3HJa3OwJXU3L0Z3O3
8W0FgbUMnNc3WyoawhrQM6tvIDPxCxeIuG5rDxHLZI5vXp49IPYxnckZwBzOxCB/B/ETOFu
II7s6mdUmJj2tjD9OS4Y3PuK3L16RzeqWldLbyyvoKkzUlS2TZo1ZDXNxg+HwXGSUtRDUer
SwSsnBx2TmEOz4Y5pZKKrih7eSlmZFqLNboyG6hzGfHyQehP9KtE6ura1vDwjqLhTCGpe2o
PeI6gYx+/ksuh4+gdYrfa7zbH1n0XMJaWWObQ7bk12xyOi5KWhrIWdpLSTxswDqdGQMHlv5
pTQVjaQVhpJxTE4ExjOg/8Ae5Ki7xFfqria+T3Wsa1skx2Yz2WAcgFd4Glp6XjG21dXUxU0
FPMJZJJSQAG7nl1Su4MuEfDNNfC9krK14ZTQQNMkkh3zkDljB8VjwUlVPUGngppZZm5zGxh
c4Y57Ddd+OSztK9Bf6QaGj4g4hqIaKSqjup0Me2QMw0NxnBHxXENpJKJsdV2kMg1YMbX5Px
CpP1te5r2lrgcEEYIKblwXux8MbuIs1cxqJdZ0joA0YAGSf3qthLqOMYRlazsyu2TmjScjm
nsc50oIwXeaaMAAl2CeWE+UM7Uhrmlo5EciuuOpBGGZkDScb4J8E9rBrfggtZk58UweKssD
GUb3k957gGjxA5q4Yz2FfEYxIwjDg1uc+JRHE17g2XZzNiPLorjpxdWV9ZUyxRzODcMAxnG
2wVCeeSd5kkx2kmAcDHJdPLpq6LAXQgyYLSTpa9rsaT1VuVzoaCMjtBJNl7gfZe3kNlQeSH
BjW6XY0kc8lS1MweQ1oc1rAGhrju1Nwl1FmOaNtva1rnBxmyY9G3Ib6v3LWrao0/qr43TRm
Sn0E51F4I5jwz4LmjK7QGYxg5yrtXUNfR05Y2QOAOpzjs456eCdVrHPUVmy/XAuc5rftadi
R1CZPEYZiwsc3O4DueDyTdX2uqmkaHwskbreW7SOPIeAVy7jPtu2ipNusgmaMOmqDqPi1o5
feVV4jtzrdWx0udReO1GPBx7v3YXRcOWFtxscUkpHYwuM7t98bgj7vvWLxNPLVSw1+CAMxt
d7jt8gQvJL+Wo9WX+2xdUlOZYy3BcNDgRy/wDOE6N8kcczCz8pGM6hyGQcprpXyOe55z2h1
OJ5kqw+4Syzdu4BznQ9k7I6AYH3AL3Sx45pVDHGPWAS0HBKGjbdPEhbF2W+HHJQR3MLG+y6
HMNB2A5qWWcup44ge6CSAoHH5JurYLOWcINe6FDqJQvnXlu10S4fnGo2x9a78VXVm5AC51Q
HISu/FVl89sIQhArBl496HHJSIWpetD1LhCnu44Qiio+JKSk9cD24fWNb6rHk6iI+ZkcRjP
Qe9T9vHLwBwhT09bResU1xD3NnmbpYNT8F7c5A3HzXk3VCyPbbvU26e+cOVJmbR1Tbt2k9N
642SHGMulBzgA7bnBPgp+Jbkx9DfzabzFVyVDhDNSTVLDHHGWjL4W57x5/f5LwwHukfFLFv
Kwfyguk9wfQ3D/0Xa4aGKlusM1Mbf2YklrRku54DCcDmVi8MmN3ANzo3Sxdu+smLYhK3URk
bgZXkYY1kzmEZ0uK2eGJmxX2nJJaNYBLQvbOHUvf/AGN4+47X0iUP0/UcP0FPV0nbeqljny
VDQ1jwGkhx6civJKuMw1UkTi0mNxYS05BxtseoWveYhFdqiIAjEjh3hvzWI/2z71x5p44SM
329RsfFL+FKDhl08jH0FRBLDWRNka8tDn5Di0HIOPHotyOs4cb6UJ4TU0zIZrSyGlnjlAbG
SDkB2cA4JXiKF5Eeuvq63+HfDNBUm39lR1PZU/ZVHrE7o8c3v8D4LUNxNFV+kExVscFSZM0
+ZmseXhn2cnmvGrVdquy3BlfQvayojB0Pc0O0k9Rnr5qvPPLVTyVE8jpJZHFz3uOS4nmUg9
9puIJP4ScLudeIvV5KB3rhNSzBfgEa9+a5ihfS1fDPFFrtlVFT3o175W6ZmsdOwOy0Mdnf4
FeSoBIOQcFUe7y3Hh+48SUtLVVdNHeXWh0TqlsjS1krhjBdnBcsWxVFypPSDZ4r7fqKrfS0
r4sxzNLY4xyLnnm4+HNeRI35nqoPYK27T1/APFkVyr2TuZXEU0b5mEhgc32Rnlz5LSvFbFB
Zo7lw4+hmo6qgbTzMqqsNggYG/wCq6u5+fkvEpaWop2sdNBJGJG6mF7C3W3xGeYSspauSNp
ZTzOY/UWlrCQ7HMjxx1Vo9ZnL/AOCHAfZerdoKnUPWHBkZwM949P8A0Wjc5aL+FfDVSKl9J
N65L21vnqGvZFlp1PG5DQfv8F5DdL/cbvTUlLVzA09GzRBCxoaxg8gOvms4uc45c4k+JKg6
X0ivbJx3d5GPa9j59TXMcHAgjY5C6r0fmuPoz4jFuc5tWJW9i5jg1wd3eRXmH2VsW3iu6Wq
y1VopTB6pWZMzXwtcXbeJ32wMLWXwPYnXuxP46oYq+ppm3RtsMb6nWNLJDvp1ctXXyWH2s0
HClvtd6lpZbxDdW+pCqma4hjX6tTnZ2ZjI38QvICSTknJPVK5znnLnFx8SVke08Q1lGy82C
uNTNbqoXT6yifUtfGNXtyNIOzTtvtnJSzW4VnpSu1XPczG+Gj1UEcVS1rpAW4LQ4Hub589/
BeKuc5xy5xJ8yjW/Vr1HV453QewcY8QPtL+ELu4wTTU4c2rYJmzkAhmppdkkn2sE9VFx7xX
9BVtGLVcY66OeobXCA4dHFGAAGbfpO1k9eS8q9RrOybJ6rP2bml7XdmcFo5kHwHin0s9Rar
hTVfYjtIXNlYyZmQ7qMg8wUHrHGd/gda/8GVznw3+ETCmAwIGgHWfe52Af5rl5Va7jLaLrT
V8LWufTyB4a4ZBx0IWmLxWX+/OrK17A8xlrWsaGsjbjYNaOQWMymnndIIIZJezaXv0NLtLR
zJxyHmvZcdcMrPy9T9JF/gbw+H224a4L62N4pW4xC1u7yccnOJYPg5ef8HQescYWqMgaRVM
c7JAAaDk8/ILG3+SWNr3SNbGHF5OGhvMleStPbouJvXLXaHSaTc/pg0sji9uuOMSa3b55aQ
0FPiprdL6TOIIp6lsVRcaJgpJ2SNDgCNLtB6OyBheIviqIm63skYNZbqcCO8OY9/JM7R+oP
1u1Dkc7hQez22vr5vSdao7nSUtH2NNNC8mdsssjGt7pldyzqwRyKivFdPc/RvxMysnbPJDd
ntga4ty1gkbjA8Oe68d7R+sv1u1Hmc7lHaPwRrdg8xnmg9hu1Ldo+GoILvcYpbZA2KavkEj
XawCA2CJreTQMZPUrbdUMg4sqqqWop5OFKq2Dcvb2DS3k1o/S35c914H2smkt7R2k7EZ2R2
snZ9nrdoznTnbPuQe02itrYeBLDUcPyNEVPcD6wHSNAjgL3bPJO2xCs2qts/EVXxNNY5JGV
zqpkkZppGxSztYBgMJ5AkHPwXholkawxte4MdzaDsURyPidqje5jvFpwUHf3u5WOp4lraji
60mGpkYzRDbpwQ0751kHBdyyuCmdGZnmHIj1HQHcwM7KMkk5O5QtTKwODsJdY80xC3OXKJp
M0sPPKcOz8Sq6XK748/8ARpY1NAKA/u46eah1+SNa7z6iM6TAZSElpyoteUagrfqJZ0aStk
LZA/q05HvSl5c8ucck75UOoJdak5tGkucjdTyVMklLHA8ksjJLfLKqiTCXtjjGy7Y8+PzTV
PY5zHamnBHVPje9rHMydDuYUAfun9oeQOEnLCTt3NluLqewU0AcWioL43n+SDt95ysC8xTU
wjhmcd3OIGevLP3LZ4YpTdLQYGjVJTSaw0cyDsVn8YzCa5Rhp1CBvYkjq4cyszLV6evL/aY
2gluC8Y6JuNJwHKInATRJ0K6XlxePSc82nPVLnfZVy/cYTdZBXK80NLDk3GM5PRQiRwSmUn
YrF5caugAeiEZyheXa6JcARcakH/Wu/FV1ZubdF0qm5ziZwz47qsvM0EIQgEBCEg7qycG8P
z8HxcTXa7VUUDJ3RVEcMIJB2DQ34kEnwKmtvBfDFRww3iSsvFZFQsqXxStZCC8DOGAee4JP
msGLi90XBUnC5t8L4JJDL25e4PD9t8Zx0GyWLjB0fBMnC30dCYZJO1M5kdr15BzjOOg2VHR
cI8C2i9wwSVcFzbFVVErIKgFjGFgHd5nJPPkOihtXANsmg4jqK641MTLJKWgxRh2pu5BIPX
bkq1q9JlVa7Va6M2ikqX2p5NPNIXZAOcjAPmd1FH6Q5I4b7D9EU5jvbtUw7V+WbY7pz5kqy
jXvvCthtdfYaxlRWPttzbrmDxmTGByx1OeXinv4atlHxVaKG1PuM88j2vqo3sbqgbzxt9rG
5Gdk21ekejkfamXG0QAWyPRBIHOdyAGSD12zlb3/AEn2eOpbPHbhHIwufqa32yRgknmvbje
TU01Ipcc8HUEdCy/U008b5KpsNQyRwf7RxkY6jwTXeivh1l+qbKbrXvq2UXrLPq2hoG/M9e
XJYl69Ibq6zPtf0LSwU5qRUN7N7huHat9+pz80rvSvUu4lffTZqXtpKT1VzO1fp05znnzxk
Lzcty6mTN9qdLwTSS8CfwgkrJhP6+2l7NrRpALw0nxPNUePOGafhLiL6MpaiWdnYMkL5AAc
nOeXTZWrV6QJrbYamzPtVJV00lT6xE2YuPZOzn/vcuqzuL+KZOLrs25TUcdLKIhG4RvJDsc
juuI34uAaM8DRcQaq2qdLTukJpdDmxPBwGObzx4nO3grzvRlb6S0l1wuE1LUGiFSKt5YKbW
dxF+kTjqFi0npBlt1lNFQWyGmndTGmfMyV2l7SMaizkXbndTVHpGdcrHTUFysVBW1NJF2cN
TNqOkYwDpzglXHujF4U4bk4mvXqLZOzijjdLNI3chjRk48Sei3aLg+wcRXi20VgudSe1ifL
Wx1DBrgDeeMbEnwWDwtxPV8K3xt0pY45DgtkieO69p5jyWu/0iVEPEVPdrVaaK3Nhc5z4YW
7Tl3tazzOQtao0arg+2WS4WKsglcXVFY2Ka3XDQ6UDVjVpb9k+a3OI+DaLif0gXagFcKKWk
pI3UtOyIEPAb+A8Oe65C58cUtfeILjDw5RU0jJ21EzmucZJXA5A1dB7ua1KHieO+8bu4qqq
+nsclKxjnRkOk9YA2c1o8SPxV8am2Xx5DSh1BVMuNbV1NTThzmVMbYxCwd1oa0eyNiQPBaf
DzrfB6P60SXutp4yx3rDY6djmdo72Y2PduHEAZA6LkuIrvLfr5WXKYYM7yWt/Qb9kfALobV
6Q6W32ejt8nDNDMaNjhHMSdQeRjXjlq5Jnj46lI0K/h6mn4L4SbLVwU0VdOWOlbTAFhcObj
zO+3go7z6ObZbHVVGy41b7gyeKKnD4g2KTtT3O91IGScclg3fjI3fhS32J9AyL1A6mTtkcS
49cjlupL5x/dL3FaBIyOKW14c2Ru5lkGMOI+A2WFdEfRnap625WKjuVUbxQU7ZfrGN7GYkZ
IHUeG6z6nhqyUXoqjvTjO+uqqkMDi0dx7dQLP5uxOeZwE6p9J8k09Rc6e0Q015qaX1aWqbI
4t0/pBn6SyDxi2XgVnDFRbmS9lM6WKo7RwLXEk5I68ynYOFOFI75Q3O6Vs0kVDbYtbxCAZJ
HYyGtzsPeuntvBVvoL3w1d6N5uFpub9Lo6uNpcxxaTg42P/JcnwpxfUcMeuQGljrKKuj7Oo
p5CRqGCMgjkdytEekJ8NZZxS21kVus5c6ClMriXuII1OdzPP/zlB0vFHBdpvE/E1yprhMyt
th1OgEIbE1oGzR1OwxnxVSst1LWei7hqNsUNK+tr2xSzRRDLt3NBPifxWYfSST9Pf4IjBvY
xIe2d9X3cbfEkqmeOWnh6z2f6MYGWupZUCTtTmQgkkHwzlUdHU0BtXpIit095rXuo6OOOiE
FM15eXADsxH7OnBdnPvKgn4SpuJuJL1Xi5VlxpaHQJX08LRJLKdtEYHd0jHyVJ/pJgm4krL
zPYIZH1dKKdzTM7LANiWnpkYB9yko/SfHQXOR1LYoIrZPStp5KJrsAYycgj+cUG/wAJcG0N
n9IUtFFWwV0XqJlZ2jGvczJAIdg4Dh+BWEyxvpPR3e7zS3J8ZkqBDNAyIN1ASAadXPHezgb
cvBXuA+JLPTcQV91NLT2ulgo3MZAwufJK5zgeZ5nb8FhT8ZNZwhW8NfR/+MzmV0/afa1gjb
4AL1+OXh/9f+2dq3AnCNLxbXVcFTWyUwpoe1xHHqLhyO55dFtH0d22aLh+52u8zChudQITJ
MwCSN++MAebSPfhReii52y0XO41Fzr6eljfTdm3tnEayTnAwPJVajjplNLZ7fRUAjtlkqe3
ZEJi8zSBxOouxyyTjbqvLl7V0XEXC44gvtFY5uI2VN3jlcJoo6cRxwxYLy8gDd5GnPiSFhX
n0fUdLHbJaK4yQ+vVQp3wV4ayWPLsB+kfZ2+9UZ+O5hx2OK6KjbDM7HawvcXNf3dJHlkKS8
8aWu53mO5N4ag1ulbLUCaZz+1x9kfojxxzWVJxxwbT8KNgbGa4yvkcx3bxt0OA5Oa4ePgd+
as8OcBW268Lt4guN8FHSxTllTiMu7Nu2P8AvEkeWCqfFPHBv9op7RT0j4KSGYzDtpjK8HGA
0E8mjJwEy38YR0fAtZww+gMgqpDJ24kwWu2xt/3U0NbhvgK0XwyyGsuBp31rqenlhibp0Dk
9xdjn4DPIptF6NqeW58QUtXdjEyyjUXMh1a2luoHn4dFHafSNHb7Da7bU2dlS+1VPbU8gmL
BzJyQOZ3PknR+kiNtff6p1rJ+mmhjmiXHZgN07bbq6Gqz0W2J9baYxfKvsrtAXwAwDWXAas
noBhY1p9HgqX3Oerlqn0lDWeqMFJDrkmcXYyB0A2J96sx+k6NklhlNpy+zRGNv1u0gLNPht
vgqK0+kltvqrxHNbXT266yOkdAJi10ZPPDvP+5QULr6PLtBfau32Zn0vFThrjLTkHSHZwHb
7HY7LlZI3xSOjkaWvYS1wPQha9RxHPFWSSWUSWmBzQ3soJnEuxndzju4781juc573Pe4uc4
5JPUoEQhCgEIQqBCEKAQhCAQhCoMoyhCboUFSs3UQUjOYXp4kd9wHK2gdJVSyaI5Wdizze7
+7965u7tLZZi8Z0ycjzyt+Gk/6m0FUx3sSSB48CTsVX44pm05pJGtIdVM7eTP6R2I+7PxXr
mpd/96erKT7Tk3clFnfwUjzsolx5PbyQuckJC7wSdUi47U4FKTv5JmUAqbEwGyExp23Qgku
f50qs/wCud+KrK1dMm61eRg9s7b4qqvOoQhCAQhCCzT22uq4+0p6OeZmoN1RxlwyeQyOqJb
ZXwVoopaKdlSeUJjOs+4c16PYLnUUPoee2ir2wVv0gHMa2drZAzUzJxnOOa6iou1nZ6Ue1q
qymzUWgQ01T2rXNZLqORqB7px1TY8Sr7XX21zRXUc9KX+yJoy3Puym0VurblI6OhpZal7Rq
LYmFxA8cBeg3+pbReixlmvk8VRdY60+p6ZRK5sYIOrIJwD3vmFX9G1LSGzXmrFY1te0MZFT
vq/V2vbnVknOSMha2OInoqmilfBVwSU8zBns5Wlpx8VNR2u53CKSajoaioji9t8cZcG/Jdn
6YqiGqv9BVQTwztfSAF8UrX5IPI49/VblsHa8G2Os4bv1DbJ6FkjKts0obu72nFv2nAcvuX
fHP8YjioeCqyq4MfxEypbKDMIY6WKNz5HOzjHkudktlfFVPpZKKobPG0ufGYzqa0bkkeHmv
VLXc5Ld6K/4pdGNrXXTW17ZmtkfGZBl2M5GcFdA+5Uo9MQqG1tJ6nLadEsvbs0OIJwCc+ON
lxzytvavDvoe59rBF9H1PaVDdULeydmQeLdtwr1/ssNsq6WipIq2Sd0LTK6aEsD3nmI24yQ
OXvXdcN1c9/wCLrvJeLw7tqCCWOiiFUIQ4F3sh45DGOS2rpWxzXngeeSppO1hkLagsqWvEW
24Lic496wPHX2e5xwSzyW+qZFCdMj3QuAYfAnGytQW+ij4dluFU6p9ZfKI6aNkeIyMZc5zi
Me4DdevVF4kqxxxTT3KKWm04pI3VDNJyzPd33XH8Rytl9D3D8bZo3vimJexsjS5oOcEtzlW
dUcRSWyruMhjoKWape0Zc2KMuIHicLVpuGZqmw3G4STx0zraQHQPjd2khPw2x5rsPRbIIbR
XNqKeOalmqYyTFUCOeIt5PAJGWj7loxSU0fBvHEEV0bWMkqH+ryyzN1zDbURvk79euF6bye
5Imnk9HRVFbL2VLTyTyAF2mNhccDmcBWRZ7g6sbR+o1AncMiJ0Tg4jxxjOF0fo4p6ia/vlp
bg2hZDEXSkTNikkbn2GuPLJG56BdzQW6pl4ur7hdrvFJdJLeX09PT1OhrA4kBgf1GANx4ld
NzC6YeY8UWemtVwjoqMVUj+xb2j5o9IkeeegYzjOynZwBco+E6viGueKOKDZtPJG4SPOcbg
4wN+a9buctvZxfwvU3V0ALYpGhzpGkNlwCASenPcrDvLJ6b0c3+iuNxhnqXVrng+sB7tBeC
DjOeXRefly8rK3HkQtNyNJ62LfVGn06u27F2jHjnGMKovoa1QU9phdbY69tRQPtIZFJPWtc
HuwRpbHnAG/NeFV9mqqKgp7jL2PYVb3iINkBcNJwctHJcVXeD+Fp+Lbu6ghqGUwbEZHzSNy
GgED5klPl4MuDONDwsJIvWe00MkedLXjGQ74jdb/Cf0fYuDprncpamF1dVsDHUmh79MZDgH
AnYF39VdlfaOnm9I3DXEUD4hHL3KgmVuWu0ktLt9tjj4LXwPI7pw9U0PENTZqTtK+emeWO7
GF2SR7WBucA9VmSwyQSuimjdHIw4cx7SCD5gr2uzMt1Zd+MaHtxFcJ63tYnxVDY3yxghzQ1
/TJHTxXnvpArKy5cSCavgoYagxBrmUkvaYwTjW7q7H7lrGbukc6bbXijFaaKoFKeU3ZO0f8
AFjCWO13GZuqKgqXjTry2Fx7vjy5ea9e4k7Kb0fzR1swt1RDRxMY+mqA+nq8EEMDQeYPlt4
ro6e6SM4ttVMa1jaN9qeZWCVugyBzeeOuD96UfPUlFVw07KiWmmZDJ7EjoyGu9x5FSMtlc8
PLaKoIjxrIid3M7jO22V6jxNX1VX6L2S1M7ZqqnujiA9zSWNbI4Dbw5BT+k7iO522a30tBV
MhpauJrp3QhuXPa4H2h4YC1j7HBss9fZYmmvp3wGrg7WMOBHd35+B25e5Zpt9bXSyupKOeo
DN3GKJztPvwNl6L6WJKmS92+UTCSifS/V4kBbrOrJA58tO6u2uWafgnh6XhmUCooqxjq6KN
4a/ByHF46t3+R8l9C8n+hjde2dPO+F+DqviqoqWQVENOykbrmMudQG/JvXksOejqaZ7GTU8
sZkGWB8ZaXjoRnmvcbRV2ub0kX8WqaDVJRMaTG4Br5Rz0+PTOPNYF440dbI+FjdWxz3eke5
1eO69zIyS3SemotwfIhfNt7aeWOpKlsXaup5RHnGssOM5xz96dHQ1Mh2gkDQ/Q55aQ1p8Ce
i9V484pfw7caOKgrY6yGapbXNg0gxxxYADP8AvO1O+SZx9fYmWqMW2u7Smv5jmjpmtAEDQe
+dvtOdgH3OCiuJ4j4IuXDksFPKfWqiSEzSspmOe2JucAl3XOCmfwQqmcHHiaWphbTOeGRRt
y57nasEH9HHNe5XKomhuU1RR1zppoKDLbWHNaypzqBJceoONv71xFAab/owoZLrG1tMLs19
THjGGdpvt4dFcUeWSUNXBBHPNSzRwyexI+MhrvcTsUjKaSUNbFE98jjs1oyT7gvaOPXVFLZ
7hFTQQVdtuDRMKiqqW9nCQ3AbAwb6tgVzfoaP/Witjy14FGcbZ3DhghdcbPG3Q87koqinfF
6zTTRNk3bqjLS4eWea3rnwvRQilFsufrhqptOt8ZjZTA4w2VxGA/J38ML0S5V9RDwxZ47ti
S8fSw9UbOA57YxJzIPTTkfJR8V3mtZ6SrXYojE22SVMM7mMjbiR+dyT1XG+1eT3q0y2S6S2
+eaGaSLGXwu1MOd9j1VFel8ZO4Yh48uwv1LVSNcIzTGkeGgDTuvN5uzMzzCCI9R0B3PHRZo
YhCEAhCFAIQhAIQhUCEISgQhCBQpWcwowpGr1cSPR+BIRdaaSgqG5gb3iM8i0Aj57rF4lkk
rhWzSPIMFQC1ngHZG3u0p9grZLfa5DC/RNK4S5B+y04x80vFNOYaN1Xq2uLmzNb165HwOV6
/G7tr07/ByR5KEqUphAyvPm8hnIhJzICcW7pASHZXFofZPvSIb7JSLPxA9u45IStAwhXQlu
f50quv1zvxVVWbn+dKr9c7n71WXBQhCEAg42xnzQhAIQhAIQjorAuyeCzs8b68/AhRoW5np
ClIhCxld1QhCFAIQhBJk9kHAkfZOEgGyczBgePAgrd4T4cN/lrJZnvZR0EBnqHRt1Px0DR4
leqa6tZY0YHMnHmrVJJJFVxyguLoyNOTyXofBVt4bbx9RR2mc3Kmmo3TPZVRDML9sDwyoLx
wlbZ7BXcR0VxqamoZWPZM2SINa46iCGgb7dF6ePPGZyMWOLu09dd55J3xvmcxmp5YwkNb4n
HILFLiSSSSTzPivZKXggu4VrqWGtraKaaiZPOXRNDZSGk6M51afLxXGU3DPDL+FH3aou9Y2
eKEF4bCOyMxG0TXHcu8fALzfU5zLPpvH05IQ1D6c1AjldDGQ0yBp0tJ5DPIKLJPVdpxLaJr
NwDYDHcXy01wc6oMAjDGhxA3J5uO+N+Sr8I8N2C+Ucr7lc6qlnjc57+yiDo4oWtB1vceWTs
PFeVpy0bnAOaDsRySanbd47ct16Dw56OaK6UEFwqqurbTVs8kdO+Fjfq2Nz9ZLnkCq9p4Co
J475U1l4cYbNIQXUjA/tGjfUCdvgum+oOKgjnlna2Bsj5T7IYCXH3Y3Unq0sZY6SN7Q9upp
c0jUPEeK9IovR7S0vFFjmtl8mbTV8LqmlndGO01tAdjHLBBB92QrNy4Wg4kv8jX3uWtqaCB
30gIIGsbFo2bHE3lkkOXo4rjvtmvLJg8BrSXFreQJ2Cj1v277s+9el1XoyirL9b6KgryyKr
YZZ45tPb0oAGQ5o94CtV1vstN6Iq2W1xO/xjsnVE0TRK8CTG5HT/wBE5bjvcI8pL3kYL3Ee
GU/W9/tPc7HLJyvSR6JqQcRUNpN3lInonVL5BEOjgMAdOfVedTRCCqliBJEby3PjgqcWrkV
PSl754i95djujJzgJhkkiJ7N7mZGDpcRkKSjH18XxKinG/wAF9S46wZVtb43hzHFjhyLTgh
MJLiSSSTuSeqc5MXx+Sfk3FmhrX0Vwp6wMZM6ne14ZKNTXYOcEeCs3i71N8r3VtSY2OwGsi
ibpZE0cmtA5BZqFiWT2JvWJsh3bSZ5Z1nKUVMuC0yvLT9kuJHyUCFqZ69CSSeWRjWOkc5rf
ZaXEge4LU4c4nuXC1ZLV2wwiWWPs3GWMP7uc7Z9yx0LOV2LFXWz1lY+qlee0e4u7pIDfIeA
UZnmLg8yvLm8iXHIUaFlSvkfI7U97nHllxykQhAIS4QRsE8QiEIU0BCEJoCEJcLUgRCXCFb
jpAQRzGEHnzyjOeZQpIFCkCjCkC9XHB0vDzI5K+nNQdNNGNUzjyDcb/irXFdaK2LRjS2nfp
hA5Bh6fAj702FnZ2NlDFF/GXtE0rxzIzsD5YKW8SRy2zS84EUZjjwOTmkfiDn4L3Wbrt/4u
V6c0wndPTCMFeTN5yHmE0jdO6pp5rgsIzk73JqdHzPuSDGd1j4intG3JCA/ZCCW6/nar3z9
c/fx3VVWroc3WqPjM78VVXFQhCEAhCEAhCDugVuNQzySIQrvoCEZQr0BCELIEIQgEIQgfFu
S3xGF0PBvF1TwjcJZ4oGVMNRH2c8DzgPHvXPwDMoCfjTKR5r1YY+XHNs121Fx82h4kju1JY
qSnhgifHDSxEtaC45LieZJU9Nx0IrHVWyK1NY2WodUsl7UnRJq1DY8wFxLMk7FbVLSU8tpn
kdMI5YWDDHc5SXdPgvbx8WPuuVt266t9KugmpNkhdPV0nY1D+1cCRuNvLdYVJ6Q6Gms9NQH
hijL6WB8cM+olzHOBBeAds7rJ4hoo6W022ZsjXPma/U0H2cFc4vF9TjjjlrF1xu46S+8Xi9
8NWqzOoGw/RjdLJhISXDAByPgrPDXGlBY7M62VfDtNcGSTiV75HkF2OWR1xvhckheXTT0Cg
9JmugrrXc7NFXUc80k8UZeWdnqJOk45jdXeDOILKLDxE24yUNF693YqJrnRhwDeQIBx7/Fe
b0+znn+QVGF2k6iO7g9I74b/AG+uZbGNo7XTmCkpBIcNyMai7qcKSwcXVlDxPceIaKkb2VS
4GemdJz1HofEHkuFjWjbo3yTP7OURmNhk3PPTvhfQ4OLG49xnfbuKniz6DvYvVvslLRsZKY
5o9RMk4cATl3TkMY8FlXj0g09w4arbHT2OKjhqZu1aWSk6TqDice/K565VE9WW1004e+Y7t
8MbLLfvk9Vnn4pFlejwel/RU0VXNYoZaunpjA+ftSC4HGcDoMjK5CquVDW26Snp7Q2OpdVv
qPWdZc8Rn7B8h4rEVikeY5gQ4gHY48Fx4MJ5wq7TRfxiARObI7QXEDpzyFDVN+riePtA/it
C22314v8AVJD20bHOe150nA8PH3KnVOjNJGwO+tY9wc3HT/zlfUyvWjXTOcExPdzTCvjcvs
hEIQuKhCEqBEJUK6CIQlTQRCXCE0F6c/gjG2QkS5OFv/ITCMJyXn708YGYRhOIQAniEATgM
IA8VJG3U8DGcldcMN1LRJF2ZAI5jKhIWjcY9FRpxuAFRIXTmw1lqIjwjCdpKUNOVwmDWyAK
aJup7R4lMazmr1vijE3az57OPctBwXHoF6eLC7HU0rm09eydxP8AGJAyMOH+j+0793wKz6x
glq7hRRv1NEjnxn9LH/JLA99ZTS1j5MGkjDGjyOzQPdv8lSmndFPBVs9oDB94/wCS9f8Abt
f4shwIdhN3WhdKZkNQ18Tw+OVusY+z/JPmFRXlznw4X2j5FNd4qbGTzUT8DkvNlNJDGe2Eh
G+ErdnAqaQAuBxzWJN4tGNbshOCFA+6DF1qwDkds78VVVq6jF2qwTn65+/xKqrioQhCAQhC
AQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQhCB8L9EgcVNK7VNqHgqymblzQeoXq4crcfBmxYgy44XQTU/wD
guIjWXPkY1gcAc7fZPv6LBpG65mtHU4XSTPlZ6pSU+WzR1GTC/lFJnp5EYX1eP+LlfbE4lh
fS3WameC0xvxpPTYLGWvxNLWS3md1wmZNU6vrHsIIJ+CyF8n6m7zu3XH0EBCAvPj7aSQ/b/
mlNCdCfb/mpoXeeoiRivUdNLNl0YJGQw457qkzktC2VElPVxSMaSI5GyEe4r6n0/wDFg+52
6ejlmje12mnfoJdsRlZT+a2uILk+43SrmOzZZM492wWK4LHPvxm1+TMKRmxTFK0ea8/Dj+R
Wzaqjtap4cx72aXECPYt25+5W4aYVFTB67GyrgDC7MDwHNG+Q7zWXbyyjqSapsozGezdE7d
riNifEeScKkaJZOyaHsYWiSM457bj5r6Orfay9Rlzae0cWDDcnAPgolI8KMr5PNPypCIQhe
ZQlSJVZQIQhaAlAyUYT4yWE45kYWpAgYSUhGFoUj4mUtU52C90ehg8STufkqLhvuuueGsZU
MRhKeaRctKUDKdhNHNPBGF0x0lIR5ICUoHvWukK0KzSlrKiNz/ZDhlVm7q1GwuIAHwXo4pu
s29rl+kinuL3w+z0WSVeqInRlwcDkHHuVN4WuXHtd7uyAZSgDOEdPcjONwsRVqKGJg7SZxD
fLmfcE+SY1Ba2NjWMYMNaPxPmqjQ5/Qkq0ylnMevQ5rPE7BdZbepOmp02LVM2WimtLGAvlP
aNeBu9wHL3Yys1xP1kD9t9gejgnU8xpJ2SRT9nI0jvN5tVm8zw1dYaqNweJRku06Dnrsr41
18ulB0gkhEcm3QHwIVNzC12D0Vh+DnOQT1Uet2nT0Uyx37cbUIPeATHHmpC3dRuHP3Lx5wi
NTgExNd8FXVmIh0GnqFx4+9xaaBshKAMblCaZLdN7rVH/AGzvxVVWrp+dav8AXP8AxVVeds
IQhAIQhAIQhAIQhAIQhAIQhAIQhAIQhAKaB4aDqGW5GVCnN9ly68WVxy3ErSgc2Csa9oGkE
OC6ajihlfaZpCJBPK4ylh3GT7J81xzHZYD4FdVSSB0FJiItAiLpizGXBvJ3vC+xhl5Tpysc
7f3wuvNT6vEIohIQ1gOcDKzlNVv7SpkdnOXHfxUK+RzX866wIQhcop8fMjySJGHDwl6rth6
RKwLZs9Z6nDWNa1ju3g7PcZx3gsdnJWYyWaMfaP719Xgn4sb7dxwTJDJxLYYBDGcyzMl1MD
tY0k4OfcF2slFRcScR8Q8OV9BTGmpooXU0scLWOhLm5J1Dz/evKOH7/wDQF7p7i6m9ZNK55
ZHr07kYz95W7c/SlLLHcHWu0xUNXcg1tRVdoXuwBpAA6bLzfVYZXPc/X/tqUUPo/sn8HqO+
3TiIU1HOHMeWR5xICcNHjyOfcp7rY6BnBPDMsslPTwVNSGzVLIdLwx2cucepA+BWBVcXw1P
AtNwwLeW+rydq2o7UnL8kk48O8Vedx1TTWOy2ue0CWO1yskOqXaXAOQR8VjimW9/2Vek4U4
et9fauzvNU5lW4vkjnpw1whwSDgci7GAOuVYbwLYTxbbrM251jzVxmaSJ8Ia5gA1NafAkA5
8NloU/HdqrbhTytsTGyvrBJM4SBxeQ0huCfDIx02UFb6QaaGvt9fR2iOFtLLM6UPfl0hd/K
6Hcnddt83rv1f014zW3DcW0tDQ8T3CmtxcIIp3ta1zdOggnLR5DkF6pWVUUFBweHW6imbdz
FFVh9O3v6mjJ5bHJyvJuIbnTXe9VFwp6M0rJ3l7ozIXkuJyTnzyuud6T7cILYz+DgldaWgU
na1BIaQ3SCcc1w+oxvTMWb96MqKLiG71TJ30tnoqYVT2xN1PBId3Gg/wA0nfxAWPX2SPgp9
n4stU7Lpbak5Y2ojGdWDlrhy5Z9xCjtvpJr4rndJ7rTtrqW7N0VMGrTgAEDSemxIWZxDxV9
K2mgslFSmltlBkxRvfre5xz3nH4n5ry2We1ddweIrh6NeK556WnL2NlkjIiGYyWZODzClvV
FTVfof4fmdHTwTzzMjfUGMNwNTm5JAzyAXLcHcbR8N0FwtlbbhXUNe3EjA/SRsQR7iD9ytX
jj+kunCdNYY7KKSOlka+ExzEhoBz155BPxKyq3efRxbrTL9Htvomu1TLG2ipNGnWx5A1OPT
fPyXRWbhix2Oh4npY/47cbbTAuqJoW/VvLCfqz4e9cVxFx39L8UW7iClofVqihDQGOfqa7S
cj8Steo9KNBM+6vj4f7J92pxHUvFQSS7BGQOXIqbCWv0XsqbdSura+WmrKyldUxO7Merxt2
0iR55E5CrWngGkqOGpb5cb0KWKKr9We2OLXghwBweucjBGyB6R6et4WpbPerN69JR47F4nL
GODRhusDnttjrhV6bjWnbwXNw8+2n6yq9ZMkTw1rTqDsBvhsAumG6iDjPhaPhS9eow1TqiK
SBsjHvADt+hAXMOHiuq4x4ni4suENdFRvpTHEIi1zw7O+2FyztiV7Mpft47REUIKReSqUJ2
U1C1KHJRg/JMT4+ZyOYK1je0Pj5rc4bhiqL3TwyHZxGkHqQc4/FYkYwVfpdfaRmLUJNfdLe
eei93DNxnespWjxLG1l3qwwYBlc7HgDyWCeS1akuk7SSVznPccFzjuSst+xOF05cdSbS3eW
zUmkpuSDzTmvJ6ryyzemomgeYjkNBPmnvlmmGHvJA5DOwUbT7kZydl6ZZrQkazI5hMLnAFr
jkIBcOqR++6ZZSToDZCPMJ75GEDSxrdvFQ56JDnGQMrl9zoK52SNlFJsCn565HuUUjsheXl
y6WIypIXYkG6jSt9oLyY3V20skHJQnSN72R1CF6cpqsm3T861X6534qqrV0/OtX+uf8Aiqq
8jQQhCAQhCAQhCAQhCAQhH2VYBCEKAQhCAQhBV10BKORSJR1Vx9iWA7keK6CGZjo3CEktFM
Q7O2k/3LnGnDgtWkqNFLPE6TQxzCQMc3eC+r9Nl+OnOsmT2ympX+0Ui+XyXeVdAhCFmA5FP
Iwd+qYpHHJb7guuHyiSIEnAWjNSGF9EBIyQzMD9LDkt72MHzVCmnkppmyxO0vbyOFdt1VG2
5MqKljngPDiWHB59F9bhv46ZNNJI+vlgy2NwDidZxyGce9U5Y3xkB7S088EYWje6yGpu81V
Tse0SP14lIJyfcqNTVTVcgknlL3AaQT0A6K8lliIAFYgYxzJXPkDS1mWg/aOcYVcBWIYg9k
j3agGNzkDO/QLlwzsbFtrGUVzhustNrpmNMY7uQXBmPxIKdUUs8NppppAewrXdo09CWkg/i
sztql1tbCZ807ZS8RZ5OIGTj3YVuMmSSCjnqXuhwC0M7xbq6AeK9mu9tS9aVLlDBFXSsppR
NDnLXjqCM/8AJUcbq1UwPp5nxSNLXMJBB6FQgEuXn5cd5Rn5XLjbXUVJRTEf4zD2g/4iP3L
LIXd8b0gpuH7BhuxpBv1zzP4rhSN14+X8pK654+N0akSlIvJYyEIQshQpG8tlGFKzovRwzd
SrojxCSQeiqTD6wjwWrLHponkdHNH3LMqBiQ+4L6HPj+CelcpEpTV8rL20VCRCzsKpI/yjR
4qMDJA8VJsKkAcgQF0wvz/YlZs7Hguh4bqqCnrGmuBa0biQDOHDkcLnmjEhHmtO2U76qpgh
YN5ZRHnwX0+GS42VmWzLpcustK+aRlI0uizkPdsSeZOFgyc91sVkLmMlyN2PLflzWPKdyt8
3WKW23dQEoykdzQ3qQvl77aOH3p3e5gqPJS5wFqZCYSHGMoLjzCh1bpweDz2WvO00dkkppJ
S5HmlGCVfYbzICjeMYU+BkKCQ5eVx5JqEpqEIXnjS4DqaD5ITYj9WMoXvnc2yLqMXarH+2f
+JVVWbmc3SqP+2d+KrL57QQhCAQhCAQhCAQhCARnZCEAhCEAhCEAlSJQtzsIlaN8JOqVvth
MZ2FVlxLadrs89lXcMOI80pfmMN8F6sMvDcZMd7RSJXe0Ui8mXutBCELIB4qWQaS3HgolLJ
u1h8l24/VSnxN1HYKxoDKhrWuDuWSFDSyyRuLY8ZkGkg9QrtrNIy4RmtEhja4FzWbk78l9b
gsuPTOj6uhLrxPTNABaXYGdtgqE0EkONbS3PLI5rb4lqqCrvTprfHLEH4y2UacFY9ZWT1cj
TPJrLBpb4AeSvJd47ppWVnUG04YManHJO4OOgVce0pW/WSgbDJwMnYLnw3sTSPcKaOIuy0d
7BbgjPmrMlSc0kwl77Yw0nRjTg7Y8dsbqtU41lrSdI2A1asfFXfoq4SWFty7Fxo45CztM8i
fJezchJS3kap2z6NPbND8F2o+ZPmTkrMjB7VvvWgSJ7bs0a4TnDW5JB2JJ+SoRj65vvXPKd
xfl6L6Sog2wWTH2YtP3BeZu3Xp/pHw+wW3fOlzm/cF5i7ZfPk/0p/y68v8oiKanOSLyZe3M
iEJViBQp4hlzfMqFqsRSGKVsjMZaQRkL2/TzvaVsPZrtkzh/rQFl1bCHMP6TAVpfSsRtVTT
yRAzTTCRrxsG88j71QrKsVUNOzsw0wR9mSPtbk5+9fQzm8bKZWVQcmJ7k1fH5JqrCISjkUL
noLH7YSsP1wJ/SyhntBI0ZeB5rcnU/wAixk9q4+a6ThZ9G+vip69zmRPd3XsHea7mCuaYDq
V6mc5j43NOHNe0gjpuvp8M3LGJlrKVfuskTp6z1Z5ELHhrQ7m7crEl3JVyY5dJk5y8lSWeg
FyujaZ27S1xOPILpyzc0v8ALLTHIwUnIqSeN0UrmOGC0kFRL5Wc8ctNHJRgBGM8kpGB5K6D
UgThu3HgmqBwclDk1C1KJGPAcM7jqoXHU4nlkpw6lMXPkvRAhCFy0qZj8NwhNbyQu0yRNdM
fStXgYHbO2+Kqq1dPzrV4z+Wdz96qrzqEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEoSIC1j7Aea
VIhXYkkHez4pqVx5e5NXbLLtA45cUiELz32oQhCgFI78kz4pieO9CfEFdsJ7iFhBdK1oaXZ
PsjqrUBIqWFjhGQ8YJ+yqbSWuBBwfEKzC76xvv6r6H02UnTNXbu6V12kfNMyrfqBL28nrNf
7R2xvy8Fq8QUworm+JvZgENcBG7IGRnmqNXLFIyHsoms0x4dg5LjnmV15LLDSBgaWu1E5xs
pISGPDu7t0cMgqEEBzAnhY4cpsqTOTnlnwXoFFc6dvBMNrfjRKx4PvzsfmvPhs3K1IpXmjY
3Jw1pPuXqzxmcm2+OyXtTbO6DWwE6XAhwzjKZSAuq4hzy8fimye24kea0eG4oJ79Sx1TxHD
2gL3HoBupnddpjN5SOr4tqfXOFYZMghlbKwe7JXnbuq9UvFh9T4GrGSvB7GqdLG7PtB3LHz
XljxzXi3Lx3X7duadxEUmEpSLw5uJEqELMD2c1L5qNnNXMSxUY7w7OU8sjmF9H6fDcSoSD1
2TcErYpIHOtVQ807ZTqa0TEZLD4ArOiM7JpIGEB0mWOG269mUl6LjrSo4KMqeaMseWnmDgq
IBfM5cfy0ANzG53gQjGSn4xTu/nBPhbGS0yE6cb45qY8e7IGxRlztgdhlMiH1rfett90ip6
aWCnpw2OWIta52C4Z65WLCQJWk8sjK6cmEwyxi2SfKwBpcSdt1ODhm2PFdjVcW0kskdBHaI
XRtaGksaNWccx0WBU00VZDNPTwR6IvadFluP5zf3r3cd17mkvHPisgv1ud5nK0LFWCjrdeM
l50fDqs7syWuczcN5+Scxml8WSQXHfHTddMsZUxtl2juDxLVSSD7RzhVCFerKf1eokiJJ0v
I3VNwXy/qMfy20GHBTi7LSMc1GheeZ2TQkhwdQPgl0b7JIeZQ5xaSM7Lpjrwm0GMHBTSlyX
JAMnAWVDSQUwp5OCMdExcs72oQhCyFBQjCE3UWbrn6Wq84z2z+XvKqq3djm71hxjMzz95VR
ZUIQhAIQhAIQhAIQhAIQhAIQhAIQhAIQhAdUFCFfgO+yCkUjWaothyUfIrtljZqoRCELgoQ
hCoFJAcSAdDsVGnRbSNPmt4dZwDtnHpupGOxg5wVG85kd70NK645+OSLdXKZpi4nwVYHfJ3
ASOecYTS7u48Vvk5d3Zorn6pNWMeQUvJxCgHMKxUDE5I9k8k4crq5X9pVimc5z2sa1hBIJ1
8tl18XD9QGhjqOHWadwdiqbh7ichzfILjIPrXhnZl2GnZmxPmVegrpInxVmH64yGM/RIA3C
+lMrnOqY2Soa1jo3sa5kbdLMamHOvfmi2GnbcITUveyDWO0cwZcG9cKOSUh+DEANzpduBlR
wsMkrWNG7nADCW7pL29Tr6qN3oyp3VrZJGP1MjcDg5ydBPlheUPG5XqQq6a6WE2Js0fqxBp
6UZ73asGrWR4E7fFeYzxuieWvBDgcEHovPx4/jlP7ejn+FUpqe7mm4XgznbgTlhL1SHmnkb
A+Kzj3sOj9pXKow/ViEPaNI1asHfy8lWp4nSzMY3GpzgBk4GVbuMs81c/1kMEre47QABtt0
9y+nwXWKX006Kpe3h6qibVNZFrGYycFx8cLDdgP2JI8Vchkpm2+ZskEjptQ0Pa7ugdcqrMX
Oc17nNJc0Hu9F6MrqbXK7kSVrB3JY4XxxPb3S77RHMhV2AnOBnHM+CszTRS29jHzzPmjfhj
T7DWY3x55VR0zuyEQwG5ycdSvHyZyZbCyPb6voA3L858sJIXYAP6JymSbBrfAZSw+3pPIrz
TO/egs1UzZnF7YmxAj2W8lUbzU9QW6jp5DYKBvNdOfL84NJjHvcXtfpG2o55A9VoVGmw1Lf
VJWVErmg9uDlhB8B/esmCUtc0nljBGeYT5mujLoXHLQctyvp4/lJSXU6NdIXzOc8adRy4NG
ArFVTOgdStbJqM0bX77hpPRRR4ncyN+ARhuRzIz+5SXKm9TqxDpcwtaCQeYzutX2muti40k
9JUOZVEmQjIJ6rOeFs3CicyZxke941GPtJDnfAI39yyHArx/UY7m1vVQoQ4bpF8u9UPjcGv
yVM7S5u3NVk9r8DC6ceep40p4YcYStYGgkkJpd3c5TC84wOS1csYhCQXb8kiBzSrz++2iIQ
nBpIVmOwowByQl0e9C1pE92GLxWDwnf+JVRXr2Qb7XFvL1h+P+IqiuShCEIBCEIBCEIBCEI
BCEIBCEIBCEIBCEIBCEIJInlh2SStAORuCmDmnPcSF3me+PVT5NQhC4KEBCUc1rGboQ7JWb
Ob70FIOavrIOk2kd701Of7ZTUz9hQ7O34pEuh2M8x5JFLv5ApmTEs0P3HTKhQtcedwu4LDW
b5a8hBLmjGXDHmoWuITtQPUhe3Hlws66Z0dqc45JyfErc4TqbfTXpr7o3VSljg7bJBxsR55
wsIK3RSup5RKI2SYBGHjI3GF345vFcbrKVtU1L9H8SUslPO2SAzNljnOw0A8z4Yxuq/FlTR
VnEFVPb8ervfluBjPj9+V0PD9l+kuC7lU50yUmpzHeII7zfkFxtwlkmm7WRoBIDRpbgYAA/
ct7ltv66ds+sNftRfzTcodzSL5WeX5OITwfqSPByYlHsuWMLqqe1xI5J+5UTH6eYVgTM07h
ezizxs7qFbLI2B0eohjjkjPVRuOBvsmvmz7LQFESSckqcnPJ1OzR+pp5jHmjSAA4nbwTELz
fc37NFc4ucSeqRp0nKELnu72p7pNQ5bpgQhbudyu6J4z3crUrXQz2ujna8duwGKRvXA5FZE
ZGkgp/aN5BfR4uWTGbqftYi0mRuehypKqSWonMsj3SO0AlzjnZVQ7BBCcZC7n4YXqx5Jb2z
8abFwkNQ2J08sksh0ai9wDfZ5AD8VjOxk4HVSyTvm06/sgDZROdz2XLlymtFu6he3BTdKe4
E+9KxuOa+fcPKtEbFqB3wQkawNd3vklOS/bon6jycMFbmOP6Q141nIOPAKLBBUrhg5G/koi
cnJXPP32oHNHNK0gPGdwgBc/YAE8nASZ22TXHJXTckC63eKE1C57os3U5u1WcY+uf+JVVWr
rtdqvbH1z9viVVXJQlc7Uc4A8gkQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIAyChXQEIQkAhCFdAQTlC
FN/AEIQkAlCRC1OuwIQgc1L7EhDXHmmlhxkbjySybP2TQfDZdcrN6QNOlwOMpXEE5CaULHl
roGErTg8kiFneqp7iCdhhNykQt3ktRIwrctvYixVxewOlfLExh/R5k/gsFq1bM4Pq46eV2m
B0jXyHwAzv8ALK+h9PlvHS4/ydfBcaizRUtrp2ExQATVo563PGCD5BpA965a/tbT6aJpyIJ
ZNJ8WnGD8ltWziAMZepZA0yVkR05Gdy4fuz8ly1bKZnNcTk6QD8F0uNkr0cmWPhqKJ5o6JX
c0nRfJvuvOE6P7Q8k3onR+2Ex/lA1CMboUARg4yD7kIQBnqAsgQnlrRGxwkBc7OW49lMVAh
CFAIQhWBzTz80h2KQbFPk3wR1XWd4/4Q9m7fcrtHS084d2tT2OB1YTn5LPjdh2PFatDTwSx
HNxjhJGC17T+K9/0+Us2uM3VaZsbBiIucBzcRj7lA5W5o6eAHE3bu8G7BVM7Lpy2bZs1QCl
OEmfBJjPXZcr1Og1zsHKka4PHuUTmgbkpYwOeVwwtmWqHnYKJ2DurGzgo3M3V5MaRD1RlOL
d0FmBlefxqmoRhACdhwGyE8M2CE1RJdfztV75+ufv8SqqtXP8AOtV0+ud+KqrioQhCAQhCA
QhCAQhCAQhCAQhAOARgboAHBQRgp4ZqbtjOMpp3GfBb1+KEQhCwoQlQumkIhCFiqEIQoFCE
BBXX4QiUe0kR1Wf7DnnLspqVyRM/5KXVsR4pEIWfYEIQoBCEBWB7VbpJOzL3DY6C357Ko0K
7DTvNK6YA6Q4NJ8z/AOi+p9NEntNTkjV4EKlJk7eC7DgSxUt7q5217iymiiJc/OME7Df3lc
1V0UsFVVwubl1O9zXkDlg4/Fd7ZlvH9N5Y3UrNcMFNKe8Ji+RyzWTECVuc58EiMkDnz5rmp
Xe0UidjVuOaat5TsCEIWAIR0whAIQlwtaAAnaUALRprc+a01dd9mBzG/Er0cfHKSbZhCUHL
cJXDdN5Fc9eNQcjlSBxzsm7EJcaRnO66Yy4+hJ2zhGWZ2Jydkwc0oLZOZw5Ie6V13vvfSaO
BwEjpMDbmmlyYVOTmsmooccnKAcckiVeXe+xKyU43SudqGyiSh2+66zO61TRzd3BOBISRnL
wPkkOPFJf0Fc0DcFCbqOd0HV8FbdiUHbkhMycIWdia6gfTFZjl278fMqo8YKv3BoN3rhz+u
fjPvKpO3C5zD8QxCELkoQhCAQhCAQhCAQhCAQhAGSByQSNI7QBgx0Sxxh+W57+cYTDhsvdO
wOxUjZjFUmQAFdsbN9soTscIUk5Bmc5owHHIUa55TVsaKEJAlK1L0hEIRhY9qEIQoAJUg80
q6Y9xCISlIgChKkwpZtQhLhCTEIlwlCXC6TjQ3ASgJ2Eob4LpOPtNlAW5FJF/BgRtH1vrJc
4+I07fvWIrlM/U1sTjhpcCV9Dix6awuq9A4Qtrn2j1KIgTVIM8h8Ggd0fifisC5z9nV3Jxw
0V1KNQx9oOGfvbn4rU4NvbYrtUSS7NdGcAfZGMD7lyd2qu3nk35SuI9x/8ARZwxv3Lt7eSy
cU16/wC7ZDwolK/kol4PqJrN4YEIQvPVDSWkEJ8jg86gMeKYnN9krWFuriGoQhZQox1SuAH
I5TSl2LR4rUvwoSpAE7Gy3jEK0LtbJQ6/Rzep/CeMj4LjG9F6Jw4M+im/HwkaQvVj1N/3P/
1rD287cOfimeRUknNRlcs5qsQDwUmomPR0zlRBOHmpjdBHDdAd0KdzSFqWWXcUmQeaTbKCE
i53L9hcJdKaCntVx1Qgac7ILeqlbgp+nPRdpxb9JtAzZ4OcJOqn7LJBCjdGQVm8eWJsDDtk
gJbthKGEJcHGwTQdjwQnNAxuhPFT7k7F5qz07Z/4lVXDBIVi7fnis/Xv/EquTkrnhfx0I0J
XDdIuFmrpQhCFAIQhAIQhAIQhAIacOB8EIQOeMkOJHe3wOidNGGBpbnDhkZTXEHAA5BSyd6
ljJO4JGF01O2f0iO7AfBNUsLe0a9nXGR8FEmc9VoBBQhZ+ADmlCTkU4blbw/SEKRPI2TFM8
dATk1OCYKQoQUK/KAJQENG6s0tO6qqooG+1I8NHxOF34uPyFfCXStjiWzNsd3koGzdsGNad
WMcwCsnku14p7hdy6NA3SpUYUmFQhCUJS0gA9EgW5jpDlNGdPJQqy4aYIdt3Au+/H7l6+P0
sdBwjbai6V76em/KOZtlYt1o5aK4z00zSHxOIcD713/owpxFI+YODaioBbHnowbk/E7fNYP
G8TZuJZqpnKojcXgdHtGCPuB+K5Tkt5rj8PXnjftTr/tcdIFDhTOUS8n1E/N5ICE1OSLy5R
SdE5ntbpCkBwVP42Bcb4QnubncJp5brplhoNPNOAzGT4FNT43AZBHMLnj/LtSBOCanBdcUS
MbsvReGt/RZf4xtvkefJeeM6Bdva65tLwU6jzg1bJyfhgD716/HePX7jXHN1w7+qhIUz8bq
Fy5csYhEoOEnVKQuEUoKCU3OEZWvIOO6aR4JfxSjnhS9ho2Tgc+9Lpz0RpV8bArchTNftzU
GD8EhaRy5LpjncU0ttcCenwTX4B5qszdw3x5pdy7C3ee34NJ2xl24wh0YHPZMB0cuaMk7kr
cuGtWdppINIG6Exr2/aJ+SFxvLNrot1GLvWDn9e/wDEqt0Vq7jTeKweE7x95Vfm1efjUgbq
OPJMT4zh4TXDDiFM51sIhCFyUbYQhCAQhCAQhCASgbhIlbzC1j7DmEds3I2yp6punUzbDXn
71V6qxMTJO5x3y3P3LeN3uM2dihkZDVsfK0uYM6gOuygcMOISxkiQY5qWeLTFDKOUjT8xzW
veH+GkCEIXNC46pWndNSq43V2Hk7JmEoQ7ku2X5TYanDkmpw5Ljh7CFKkKdjktyboVvNXrW
H+vxPjzqa7UPIhUgN11nBNubV1NRM8HTE1jfi53/Ir38UmONta455ZyM3iiWSovdRNLzLsf
LYLIDS7YDJXX8cULIKiaRjThtU5hP/daQFyIG674yZYyxeaa5KTTvyS6VYjhL3Bo3JWxdOE
7naKOCrrKfs46huWnPs+R8CtzHHHUt7YmNvpz+SGkdDzTOqnezTzULhg+K58uGvTJQtaupO
zFJFjB7NoJPmNX/wBSo0FO6rrYKdjdTpZGsA95XS8UiMRwVMePraicN/mtLWj7gtS6sjrhN
421PwvevUeIGTDPYxsLWt/kgLKdWmvvZDztLOcDwzkf3K9wTY5r7duxY8sYGEufjOFm3G21
di4ndRneeCUaCB7XgVn8fuWT3p3yytwjEl5kKFWaqN8VTJHI0te1xDgeh6quV5PqP5PIalw
jCVeaRSFNSlIueQkZJhuk8k1ztTspqFr7mWWPjQIGxQhc6qUtxvjY8kjeaWKQaS13wTi0Dk
vZjjMp5YsnNW3FV5pKSI8mRSj/AIjlYjRkgLu6PguSSWzwiXvVkDpJM/Y8vwXqwyxxn5N8c
tvThHclE5XK2mfSVUtNIMPicWn3gqk7muHNGNapE7mE3KUtc1ocWkNdyPivNLpTShKhZ0AF
L5puEBN6DgSNwntkHUJmx5HHvRpIK3jllPQkBa47JS3fJ8OSRrQNyUj3lxw3kuvx2hrTh2w
UjW43KI2hrgSnEZVww+VMILnbIkOBgKXZu3VMwM56reWGohgjON9kIc92dghea+O1TXg6rz
Wnxnf+JVVjsK1d/wA71Z/2z/xKpjmuON8aqQDScpJRh/vSs3JHimvOfguuXeCGoQhedQjqh
CAQhCAQhCATm7uCanMdpJPktY3sNUzHZliycbAKFPLjI5oDQCNhhXG6ShzdM2l22DupCGOp
sB7i9jzhvTT4ptTFJDMWyHLvFS072TXBpIbGx+2M7DZdMdTLV+SelVCdI3Q8tznBxlNWNaA
hCFAo5p5GQmBO1LthZqyhicORQUrVMcewicBsgjdPaF6OPDeWkK0ZXS8Jyspp5p5JZGdk1r
mNbye/UMZ8ua51g7y7C02hr6mKFha8SNie4tOQC4ZwfivdZMePVdeCW5yqnFdSytf6zrk7a
Sd/asJ7nTBA9y5xrcuC6S9WzTxDNbQR+XLWknG+NlgxREyaOucLfHqYzRy9511dk4XqDRU1
wdpHrDy2LPQDm79y6S8Udf20FsuMsklHUMbG0O3LHY2dn3/im0zKuxRUNJPkzhgJD9+yaeQ
A+9T8S3d/rjKasb2jBpEg68hy8CvBlnlnnt9LHjmOMk9OL4i4ZNoiY7tg6TJbLGR3mH+49F
y72L0W9W+Wpr6mnrpz25gL6d79hJjBH3ZXAzMA3Xs4r549vB9RhMculqxGenqX3CCSJj6Nh
kHaEbnlsOp3Rcq59TDR0+O7TxEDzJJJP3q7aJjW08Ftlpm+owTGoqZI2d8t65d4YyopfUbp
xO+SmhMFvDtWgc2xtG/3D71f/LuMTcw1Pl3vA0Qt1NS0Af2VXcWGZx6tjA7o+O5+S53iz/C
LI6+F5dVUUvq0rgd3DPcf+75KvQ3qsqOJfX4Q7tXd2NjfstxgAfBZ0T5o6irgn1NdK0h4ds
cg5H3gLjjxWZ3KvVbLhr/vTJuFLVUdZLBWxvjnae+1/PJ33VE81qXiSaeudJUTuqJCG5kcd
yMDH3LNcFy+ox9V4b1bDUpRhDl5b1A0pEqVwAO265XsNQhCwoKEIUAntcQmJwXXDaJ2b816
PBPUR1Nvp2VmZqxrMSAZEbcYeAfLAXnDDgK7BcqiEska9w7IYbvyzzX0cJMse3Ti5PDaXiL
X9OVnaODn9q7JbyPmsdytTS9rIX7kk9VWcN1z5oxld5WmJS5xAaXEgchnkgpCvFUATnEuJJ
5lNRlTYMIylG6eGtA3Wphv0IxknkpWg9UwvxySFxPVWXHETZHVDSCeSgBITgXO2C6Y8ppPs
OqUnZRMBBwSnczuuk5P6TRyaQcI5FLzUuW1AGyE7khY3A67nN1qx17d/wCKpK3dfztV/rn/
AIlVF5N7U5pw4FK8YKYnnfC7Y9zSGISkYSLjZq6UIQhQCEIQCEIQCENaXOAAySndk/JGk5C
slvoNUsMQe2R7naRGM+ZPRRJ7ZMAjoRgq462lI6Rz8ajnCfTBhqY2yZ0lwBI6JHRaYWyZ59
PBR8jlXdl2qzXsbHXSsY4OaHEAjkVWU0jPqY5dQJeTkdRhQrpn3ltCgboIwUrUO5q6/EIhC
FnQd0Q0boHJWbdEypquxlkEbC1zsnxDSR+C7YybiIQE9vJDWkjKka3ZfQ4sO9h8MZccjouz
4Xrp6O3aTT6InzCSOfHORv2fkfmuWoGRvqGCRxawuAc7wBO5XolnoKStudNbqVxNHE18jC7
rk8z58gtfUZSY6r0cGPfl+nN32vlrqOpnlpS5pqtZqgOUhHs+7Aysyz09NVPk7WRzJ8t7Lo
3PXJ6LRvVPNR3CvtDnjsvWGv57bZwfiCiS1QUpg7MSCVzcyB4xvzGB4YwszUxkjpJcs7l+m
rc6i5UVbFLWziZ2xjlJ1Nfp802qdcuJZ5Ll6oXNkOnU3ZowMY3WbUNqq6FtNEHylhLg0DkM
bn5BEss5bHC52WMbpa0HZuPJYmGta9u1zu1y8OuN3uDKevLGSU8GCSMBrRvk+a5u5RQdsRS
tJjaB3sEajjc4K2M1VU4DS5wYzDiAfZHimUEQmfVUxexvaRn2m5JxuAPArphfGf4c88PLUj
Bp7lV0VJU0kEhZFUgCXA3cAeWfBRwTdlBK1oOqXDc+XPH4JJ4y1z9vZOD706npXzywxYI7R
3tEdOpXa6jxze9Ow4Ip3UcgunZh8pPZUzD9t/X5KjxHUz3Oqkr5oRHV07+zqdLcZGe64/h8
lJbLyxnE1AGHRS0zwyJvQDx955lU7hchLcLmM92qDsn3Oz+5eaS/c8q91mPhpzs+7zlV3K5
V001M9omjcwyND26h7TTyKqPT6j1t8++zAkccoRjdfOt3FKDywlc4oAwmuO6uU1iECCkCVc
p6CIQhc1KnNTE9q7Ye0TD2VftsTZhOHN1aIHv+QVAcl0nC8VODUesEjtKSYNwOey+lh1NmE
3XONa7sy/G2cEqN2y06V0Qs1cxzS5xfGWuz7OCVmvGy58mN0Wa0jIB8kmEp2SZXjy9hMIO5
SoWLADZBOUI05Vu9agalARpKUYzusa/YAAOYUjXYUaMrpLoTN7zwAOZSF25CY1xDgQgjfmt
eWw7bPNOB8E1oT1rsLglCVCnimxdvzvWfr3/iVUVy7n/DNb1zO/8ArFU15GgnBNTsYXTBA7
llNTs5bhNTk97UIQhcwIQhAIG5CEA4OVYHxvMcoewZLTtlDpJNRJOCeaYCQcq4+NrKSF8mC
XZOM74XTHue2apoS7bn7k8RamjSckrExt9LvRjjk5AwPDKRK5pY4tPMILC3Tn7QyFNVQDsA
TsErmlp368kgadWFdqhAaCk7JxMoD+125b7fcu+ONuFv6RTHNKQkCcTkLePoN6IQlxlZ0Do
n0bddXCzONTw0n3lRnknQPMUzJAMljg4Z8k3+cF2WMMnexvJriAUgBVi4ajXzOc0NLzq0tG
AM77Ko5+kjHNfax1Eatnjhlr4I6n8k6Rofg47ud16Xb6alfX0DKRwjgYHOE2d3jUdLcdeS8
0tsAqa2ON0hiacuLwMkYBP7l29tZVmst3ZMcXNpQ5o+ZyvN9TN/L2fT+qw6mmDeKJIaibtY
jKPrRv3M8x8FuUVJJd7q+SRzpGsY4l7+ew2z9yo2Okc65T1LyWOaHEENzknbHyyustFN2Fq
rasjTqbp+a48uevT0zHxx/wAuYoaXs5qkiV0eiNwGB7WTjHx3T7Pam1lfI2RmdLXEY8cHC1
7c0GlrHAsGoYOoZJ36K1wrTA3B58Sfjss5clkyaykkt/TMskApqqrgDnNbJGWuwzUSshlA9
hqKiEls0L8lw37pyD95C6Jj3UnEQ0uMZeSNWM4z5KlQszxFNRy7CcOjd058vv8AwTHK93+m
8pL24C40ro6p8BBD3SjYjC0LtXd4RQkGGjiFNDgf8TvifxS3qCWluDny5MrHnOo5wQsp7+0
ga0eZPv8A/OF9Caykr5uc8MrEMDi2Vr985ykmdmZzvErouGOEqniGSTs3iNsbSdThnosGsp
5KWpfHI3S5pwQszLG5WT3EuNmKS8ymaC3yOJLhTBhJPg4/uWQ4ZVueQvjja4+zlQSsMbi3n
jr4rHJhvFxzu8lchOahwQ1fPk1khSozzUh5JmN1OTshEicQkXCxSJUYQp6AnNSJWjddMZ2J
2rsaa1vju9BRDul9G3Pvcwn+5chEBnfkvR55SeOrc+kpnyEU0YEROlzsMx+9fR3Zj/xXThn
y4agpXzGrpwDr7Jzg3xLd/wC9ZxGVt0NdNbL6+ZsbTKJHN0kZGTkY+9Z9dRVFHKW1EDoXEn
uuGOq3nhtnKTXTPeCmKV6jK+byY9sw1KkQuHalylBTUKzKxEoI6lI7HMJmUoK6ee+gJMZT2
hrjucJxjIGQcp42hrWnITsAlDB3hnxTjsVvGSJSgb5QOfihKBkraFOfFCXCEBd9rzW/r3/i
VTVy8fnmt/Xv/EqmvC2PcnN3GPBNStOlwK1jdUHVInO2ckI6rWU6QiEIXNQhCEAlBaGEfaJ
SIQA5p8shkcMnZowPcmIV31oCt0bhG+N+R7XVVFM0hrc89LfvK6cftnL0SV4kBdyOr7k6f/
F4tjy5qBPkJ0sy0gY8eanlvZo6SVr6gyMbgHGy16i308VHWtjmbM6J7HRub1aRufgsQDwW5
QnTROnw0tma+ItJ3GBnK9H093uVpiJUiFiIE4JqXorA1x3SsBc8AcykPNSU7xHUMeRkNcDj
xWMe8+xtXl5fVQudsfVYc+fcCyTu4la96qmVUNK5kQjMcWg4675H3FY6+xvUTL21LZUaHhw
5gEH4gj969C4RrW+tGeQ59XpGtaPEhn/JeYUjsS6c41fiu44QOh0pecYjdz9yxzyZYber6f
u6alFJLFLNjZs24GPa3/8AVdbVRercKtxtrOXLBmhaLmymaBiNjGH5AkroeJPqrHTwjq1fP
zu8sXr5LvLHTn7Y/Ta6lmpveI7pG5WnwvllWARjLlWorez6JmqHgBzHBo+WT+P3K7w2M17A
QAeaZ2WZGdnjkxOInClv7pSS0skzn4qo2qjm4tZLE4ua8ghy0uOKfRXSOx+U3VOptrLdNSz
sG2ljhjp0/cumFnhP3p0wu8Z/hJx5YA8VFTE3dze0GPv/AHlebRDDsHmF7tcnQ1FFSvcQWy
AsOfAjH714jXUxpLpUQPGCx5b7t12+k5Lcbjfh4s5uTL/h6n6MI2MtErjsS7H/AJ+S834zY
I+JKxgH+kK7Xg65eoWiOI7OlE0o9zQMfvXEcWTsqOI6mZhy17sj47qcMv38q1yTWNv70wHt
yPconZO5yT4lXIIzL25AB0Myc+9U3cyF7cvTxZT5RuGyaE8poXzs52yCCm7jcp6QjKxljv0
uyc0ukZTQMOTiVJrXYa4JqecEJuFyznfSgKRoUYCmYNl14se0qzSRGaojhbze4NHxOF6nDR
tj9I9E1wkOmn/K43eQ3GR5dFx/o/o4aviulEwaWsy/vcthldgbxSn0ox1Lph2WjQJCdsr1c
tu/Gfqu/FNY7cDxBSOouJK2J2QWTk/flb/EVrqLjG0MM1TNJGKiEloAwRl4J8sbJ/pBtL4r
9LXx4kgqO+17DkEqQ3/1SxWsveJJonnRD4M/SPvPILflcscMsXTGY7ymXqvO5GkZHIqEhbH
EMMsN6qRPTtp3udrMTDkNDtwsgjdeXnnfTy61dGpEpSLx2AQhCmgISpcFWQAUrCeqY1hJUo
bgea74Y32DrySEZdyS8yEHmt1KAE8JmU4Y8EiJBjCEmNuRQqG3j881v69/4lU1cvH56rf17
/xKprwNhCEIHc2jySHkhp3x4oI2XWdxCI5oQuSgggkHYhCEIBCEIBBBBwUIJLjkoBK4nkUi
exhkOBzHTxWp+kMQckZQRgkIUVctEYnutPCSAJXhhzy32VxjJI6aqi0l0dPqbqHQk4/csmK
R0UrJGnDmEEK9BcJGRVEBOWVDg54A54OR+K9X091BRwlVy50HqNS1jZGyxyMbIx46gqmQQc
FMpq6QiUc0YQdgp67DOpSt5pErea44+1as+r1LS85dGRv5KiFowfxmlmbgZ7AEZ6luP+azw
N19m92M1JE062uHQrveFQJpY24BEj2tIx5jK4WPOAu54Eya0vI7kDXSuPkAf+SnN1x16/pb
q10Ac+S8yVGkO1SuxjwBwFq8U1j5pIacsDQxoOQeeVyFi4wp6C5mO5Rl8DnlzJBzZk538Qu
wufqt3a2soKiOZntZYRt5YXhzlxzm49OWUuc/oQyBvD0m/ee9+PgQFBYKtsVyjL3BrTyBUT
nmLh2g1gZlMhx73Z/clsttdU1TZHuIAOwWNTxu1snjd/2r8eV0UtwDIzkxtAPv5pt3eKix0
k7SBs5pPycPxRx5b3mVkkGqQEbu55Kz7dUCs4PkkncGtpalus7nDdOn9y64yfbxsXjs/Fcl
qa+bhmF7GgiOXBOcHAGefguS4sjb/CKSZnszsZIPi0Eq3c+K5Kmjba6Fhjo+TtQ70h8T4Dy
TOIYnObaah5a7tadg2HQbLvxY3DLd+dsclmWOp8NG0UjjR0ta+TTG6KSnaB0Jzv8A/MuOvM
ElPd56eTOqKQsJPXG37l69brPG+kipc6RSajgfpd1ea8YwOF7nrc5bLUyNB824/vTg5JlyW
OfP3jqfChYKY1NRWxDBPqsh+QWNM3S8gjkV0/BAEl+dGRnXBKD/AMJXO1YAqH77ZXq3vKz/
AA8mU/CVVPJM5J5OFHn7l4OT25AlKkR1XLanbHCQj4pQU8NytzDz9Ii0nwSYwpyPJMLQtZc
GUXZjdypmDdMAwVdt1vqbnVtpaOB80zs4YwZJW+LH9ntf4fusdlubKyek9ZjDHNMerSdxjI
PiF0FOOHb1UhsdbUUkr9mipYCM+bgVzc1sr6Sb1eaklZIdtLmEFa9t4MvFwOI6N7CBnLtl6
s5jPy3p2w8vTqDw5XUtXBSVMTa6lqmGJrjJjRnk4HyU9w4NFPYYGa2Ganc5736O8GgZx/K5
bLmojXWG7wwXepcYonDU2N+vS3yWhxXxVKydlNTTEgAYf0ewjLXfI4XluPLcpMa73LH3Xnt
VI+ad8kji97jkk8yqh5rVvcHq1yli1BxGCSOhIzhZbwp9RO9vHerTcJMFKl5rx9UIAfBGN0
7KM7q6gAwlStYP/VMTtWy6Y6gXIHVNJycpEqu0KlJTUAbrOzRwTwExoUzGrphNoe1ndCFMA
MBC9PhGd1TvH56rf17/AOsVTVy8nN6rf17/AMSqa+M6hCEIBOzndNShdMLqoQ80JXBIs5zV
UIQhZApJIwxrDk5cMqNSSP16T4DC3jJZUqNCELChK1xaQWnBCRCBSc7nmkQnNjc5jngZDea
vdDRzWtZ7e2sq4A5+mKSUROd1aTyOFkq1QSvjnboJzqBAHj0Xo+ny1lqi3XUsjDPTuBc6kk
LSR4ZWaumbVyUV3kuTmtkE7HHS5uWuO2QfksG4CMV8xix2bnlzcdAd16ubGzVRB0TCcpXHp
lNXizy+AJQkQsY3VV0loqo30E8JhYWxYmx1OMBwz5gqjdIIYLjK2nB7BxDo889J3CitcoZL
I1zsNfG5p+Smq2l0FNK45JZp38uX3L7PFfLGVPjSGIArtuEo3x0VZVNdpEEJLgeTs7YPzXF
xDBC7yxNMfB90lJxqDW+/mU57+L1/Te9uTr546qWJkUDY9DdLj1efFaENrrKO0xXOGpMTJJ
CzDXkHI5/irUvDEpt9NdqHVPC9uZmjd0bhsfgmML5KcwBxOMkNwkss6bmN8t10/ElRLScI2
aWnnDZRGDqbuQTglcw3ivicDs4692OWWxtyfkF0fF9Aym4ftLImYeYWl2Ou3NY3Dtxp7VWt
nqYmyAdHLjx443j3rfsy3bO3P1d7vRm1TV04ceeHELquC3xy8LXeGV/tFukYySefy2XMXuZ
lbUvlY0AF2wC6T0et+ovMThuaXUM+SvLjrDf+GePK/d7uyXOpttlvLWU1LDNHLSNa5rxnS4
jcjzTL09snDdrqP9UXM+AcSPxT6fhKW667lNVNp6RgOZZPEdApqSOmqOGjDUlzoaer0uLeZ
a7HL5Kbxmu92e3psttxdLw5cmxxSTTTB0tVRvqCM+z3sLzrirNLcqig1ueGS9oNR5amgldW
eHbxFW1TojG6KGi7MaXcmOBOPeMrnOKbPPTQivrZWNqJ2xaIWnVlmnGonp7I2804JjOTcvt
5+XdlY1mu0tmr/WoQC8Mc3BGRuMKlUOZK8vY0Nyc4HREMoiOXRtkyQe8nSPpXUziI3tqC/I
we4G+HvXsy1O3j3vHSnyDnHoFHHjS/J6J0zsM0jfJzlRx9fcvlcuX+pJEOB3SucXOJJ3PMp
7ItXs7+SUwOGD08wtzjy1sNYF2fBfCEXEdHWSSPLZWjs6ffA14zk+WAuQEb8eyV1/Dlzda7
ZE5lQYHgTyg6c5OnSB95XpmOePH+PVb4sZcu0b+Db9U3UwiFj5mYGQ5mnbYLCu9tmtlbLT1
OkTxuxI1hBAPhsrFpvFVS3plYyTEuvUXY3Ud7qJKu51k0pcXvfqOoYPyXb896y1prPwuO4y
+q6fgWvgt91qJpH9nKKV/Yy59h2P38ly62uFm6701nYmYSRPaWYzsWnf4Ljcd7jlhdZRJLx
Jdp53SvrZz3uQkIx7ls2Xim7VFfBRQOk1zP0kulLsj9y5Dk8NZk9B5roYoX8P0MslQOzr6q
PSxv2oYzzJ8CeQC75YY+OtNY55eW9ut4msFJX1lPBbJ/WKp+8rw/Icf+S8+urZaW4Pp5nEu
h7gyeQHgtixcS1lLdmVDAGRU8TtMbR0x4+OVm+rm435kdRqBmkHaY5jKxxY58fWV6jvyXHP
GWez3QRnhiWqqoMyzyA08xO/dOHDzXPyBdTxdYa3h18VFJK+SlI1Qk8t9zhcu/K4c2ssfKf
Lhn1ZESBzQU5rcrwybvTJE5jM7nknhjQl1AFd5x6/kmyhjU3AykMgz/AHJO0ypcsDRxCMpp
cXICnl+gp6YTgEMO425FOxurIgbz2UrOeCmNCkZzXbCdotxROezICFfpKmjhpwyaJ7n88t5
IXr1/RMYwbuB9NVuTj69/4lUlevAH0zW/7w/8SqRbghfn3QiEpGCk6KgSpB704DwIK3hQ5r
dRGeSY4aXEJ4ONvFJIdW+F1zkuPSGIQhedQhCEAhCEAntiLmlwBwOZTcDAIOT4eCnik00sr
d8nC6YSW9pTqGCOacxyHGWnT71HBMYHubza4Frh4pjXkPDgcEdQmuPeJWt6ksTRCMEhSU8v
Y1EcuM6HB2PHBUZOShc5dZbjTsKKopJqSSlqTpbNVNdG8t2Y0g6t/lsuVnZome0HUA4jPir
UlQHUVLC3IeNRd787fcqj2lri1wIPgV9DlymWPSWokJXfgkXgs7UICELM9iaF5jeHDouiuU
sFRRROgj7NjGsJb4EjBx5ZGVzTDuFpU8pwIznDgW78vEfevqfTZdJLo+njc9wwPuXePiNFw
MWOOHSTZPwAH71wtLL2dQ0nYArrrzWMn4PZ2Moc6KZzZGg7gk7fDAXfm3bjP7ev6eyY2oKO
4XekmldbZcCOPtJY9sFjccx1XQ099s93pZqmeiZT1bGbdmNifNedC6T5JjlLHPaWOweY6ha
1o1Pa1oGcub081zy48cu3XHkmWfT0m/tp5K22U9S4Mi7IhxI5bBZVZwxw+8AyXaGPJxvthT
cZPLLjStI2ER/+lcfDJRv4gp2XF4bSOk+scTgYXDixyuEsul3JhNtF1j4UpZnPkvUkzWvwG
QR8/MFWeDzSHi+qgo9Ypp4HNaJHanEctz4riJHtdVydie4HnT7srqeB2SDiene3wwfdkL0c
mFnHbbtxxyly1ImilpRW1FFcJnCnijl7OPUQO0xt9+UnD1SyC13Z5Y2VsL45Qxx2dg8vvWZ
xmx1JfKloOHGZ2APef71Fw5Ssq47kyUl0raV0sbQTuRg/hlZ8ZcN/4ejPk/PTq4rqKK0Wue
CZ+bnI5tQM5IbnGPgFk8X1NJTw3C3RgOeysb2ZecuDNJzv4ZWIysie0mQSwQxNLqOMd4B+R
1PTbdQXutkq5s1cDo60uLpXO2LgQMDHT/mtY8OstuOfLvG9sV23JRvKe/ZRE97AC3y5vAhl
9rHgiI4cfNpCST8o734T6beoaDyOy+TvfJ/y0aCRuFNHWTRlnf1BnstduPkoSNLi09DhOGC
u2Fs9UXo61hLe2h1DPeLTgkLWbUOjstQY5Hsa+BjCAzU12XEkF3Tl8VzrR0B2V71jTb3wAy
Zc9p9ruEAeHivo8duePbWGWtq8D9EwcpqyobNVySNDsOH2jk8vFQQhjpmCR2lhcA5wGcDxV
i4ULqWQOY4yQPJMUuMCQeK3bqMTelPfK1OHpHMvtGWy9ie0GH4zpWWrNFOKWrhnLQ8RvDi0
8iB0XLG7pLqx2XBFFA3iC41VdSCY0LHSDbIjdn2tPVcxVVE9yuk8ksrpHyylxc7md+a2qC7
fwf42dMXH1Wd2JAd8xvH7s/cq3EtsfZr4+SMNNNMdcTm8iD5dF0wv+pu/MdMvXTf4S4bFyt
lfIwtMj3tgb4tGck/IKjUdjYLm+qljElWZC6GN3sxtzs5w656BaPA/Ff0XQVFM+LtA2USNa
OZztj5rn7hUG43iorK47ai+XG2f5I/Bc5M7y5TL07Y38OnZcQS3LijggXGSGN0cTidAaASB
zc3zC8nf1wuidd7tdxJE2VzWwxF8UUewY1vQAeS56V2t5djBPMDxWft+GFxrjy2XVivjfdS
8mqN25Q0nkvDjfG6cyl55JpJPVDxvlIueVu1KgJOSc3dSBQPBPA5JE9o5brtjjtCtGMJ+2U
Nhe8gAdVZLIIGnLtcngOQXqw4r89IibE92+FPAaaLvzhz/AAa1VZJ3ci448FEXjnlTPkww6
x9rF6W46n91jWtGwAQs4yeCF5Lz5b9qtXfe71v+8P8A6xVIbHAW/drdK641cjYyWmVzsgea
y/VJDg6Tt5Lx7VVII25JhCsOiO+dk3sSqiDCF2/DHBdFxHaqOojfM2Vlf2NdhwwyHTq1DbY
7ELRn4BsdsmfJcKqoNFU3GGmopmPADo3NDnPO2+AfuVV5ulDivSv+ilv0YPrZhWuuXYgHGP
V9YZrxjzyTySRcAcP3CtpZaGrqmW6Ornp66WRwJZ2YyCDjYHHNNjzVObG9zS9rHFreZA2C6
/irg2n4YtDpp3yGrlr3xUzdYwYGgEPO25OQF0MLqNvomtlHSNr4nXKuMEnq4a50rvtAjm4Y
5DnlTY8tQvQ+IuBbVRWIXGjbW00kVWynkiqZWPc4OOM4b7B8ipbpwPw3DNxDbqOe4eu2anN
T2khb2bht3Mcyd+f3K7Hm6DsvUbhwxY71UcN2+kZPRB1vNRNJhpzE0FzthzeSOZWbS8I8P3
+GhuFmkr46V1wjo6qKpc0vAdyc1wH3YTY4AHBS6sZA5FeiT8J8IQUFwq+1urmWqtbTTgaMz
FxIGn9HGOZ+SR/AFnpb9fKarq6r1K30DK2J0YBfpdjY9Cd/JWZDztLhzsuAJA5nC9EoeA7H
eK6y1NBU1jLbdGzMLZsdrFIwZO4GCOqjp7ZbJOHb+2z1NdHSQy08UjJwwmV2rDjsNh1G6b6
HnyF6RcuAeH46q82qhqa43C303rIfJp7IjAOnbfPmqPHdJZKbhjhl1uppYZZ6PtA4ho1tJ3
LyNy7PwwoOGJ39yvzSvrIY3uGXxsDdQ+0B0XRUPDVgoeHbfdOIqmtZ9KSOZCKVrSIWt+07O
558grvB9g4auUVYauS4iKi1unrg5scDWA9w4Pe1HwwvRx8mrZkjgn88pq2uJorcyva+16jT
vYCHH7R8fLPPCxVnkmsl9BCELmAHC07TV04lFNWktp5Du8DJjPRwWYgFdOLkuF6G5dKGW21
5p5XsecBzZIzlrwdwQfBT1VWI7PHAxzcvyZMNIPPbPisiCsc2MQy9+Mcgfs+7wTpXGQd15e
3G2fs+S+tjyTPH+1mWto2bnzXUcLVM5r4aVoD9b24BG+VyzAQ8LVsjibxSRguGuVre7z3PR
c5Ortviz8cpXo3pGucdDVw5ZrcW4Az7t15nX3MVcuoNIwMYXSekWNtPe+xilc9gaMBxJ0+W
65FkQecDqpxSzCTFrlyv8Z6gZUuY7UAuw4DrZKjiKAamxAA7rjZo+zOOa2uDapsHEVMJPYc
7BTO3VxqcN1nHVekqCI3oVETtTZACTjkfBZ3B+j+EbYH6iyeF8bgOoIPPy6rd9JEZfcWuA0
tEDH6ffkfuXGU8/YXOnlbg6XAgHkd1eKeXDp6Mtbl/qKVS6SObsXOcRCSGgnlv9yZUTyVEj
ppXF73c3OOSVfvsYbe6oN0lr36gW8t99vms9zQ3bOV6pdyV5M+rYqSEqWCkkjg+kJoy2ma7
DXHYPd4DxTQGEl8pIjbuccz5BQVldNWaGvdiKIaYowe6weS8H1HJMb/bEisTkk+KfA7TOw+
BTEZXzpdXarFYwR1b2jlnZRtVquhf2VPVkdydpAPm3Y/iF2HCvB1kuNnlr7ldWx6MAhuwYT
yBJ5r1+srVxxuV6cQ0ZO3NSmKfTkxO0+OFdvlpNorC2KVs1O7eKZhy14VD1l+nSXEjwXomX
iWauqa4+St0dyMEUsL42Sxys098ZLPNvgVTLtW6TCed3uMzpoz25jopKmil7aCMtaS4aXZP
l4ZVNrTk56JI3vicCwkEciFLKS0aScvdu5d8dfyS6XKyUVVto5DvJE10Tz4gHu/ct6proOI
OEIO1MbrlQdx5cCHGP7JzyPguUjcdDmZ2yCtPh2qFPcjSyGMU9a0wS9o3IweXu3xut2SyZT
4axvabhsl1xbCD35WFrfNw3H4LT419RFcxtve1zJR20pHR5+z8FhRCa13lrZAYpaeYEjwwf
7l217sdvdRy3psreypyZDEdjM07tx8TgqZ2TOWumH8LFP0eta289i1rBVyxODTK3LY29SR1
JXI3+NjLzVCONsY7QhzG8muzuB5Kagu1TBeG1zXlspcXEjbosuaZ00skjiSXuLiSuXJPyt/
aZZS4aV3c0g5pzgkyAvBZ25nEZ6KMjBwnFx6JvNZzsvoCcE1OAypiHA5U0TcpkcbnnDRk+5
STfUxlv2uq9nFj4/nl6iI5KhwdpacAbKMuOcklRjmlJyvHny3O7tUpdlNyUIXK3alyhIhZH
Z3eSSsvNX6o/S2Fobz9ogd771QhqKlsgDxHIeWDsr0rhT3qd7QAO1cHDxBO6a+BsFU6KQOH
gce7C59ekZr4qV7iCHRO6tcNvgVG+ARu0gNweW6uzRBkpzkgHkmiNpzkAY548FYNOwVl6sl
NcI7Q1k0VbDoldpJ089xuMOGSq18vF1u9HbaGtbG1lsj0QhjS04GANW+5GAt+2cPet2SX+N
OinjpZKxrGfbAIAB8BvzWhNw9TWi1Pq6rXUTGlEzXTQfUOcR+SDwfaSKwH+kPiUXf6TJpzN
6p6rp7M6NOcl2M+1nr5LGtXEN3tFnudppnRmnuLcTF7SXDYglpzsTld9/Am21YpgwV1NJVU
gqDMIddPHlurSXZ2WezgRs1ottxgrhNFWShkpazHZguLQ4eIVRzVXxldK25UNZXU1HUeo0x
p4opYdUZaRguIJ3d1z4hV6biy60NFbqSmEDW26rNXA7Rk6yOR33HkuptfDNPV36rsMxDmU7
nu7cM7+G8//ROm4FtLa2ma64ythrYw+laIR2jznGktJU2vbmrlxvXXCgmoRb6Clp56htS8Q
xOBMgOS7JPU81FNxlc5rnd650VP2l5g7CoGg4DTj2d9jt5rr4PRxbqq5VtNHc55mUj2RExQ
Bzi53MkZ9lvUrnhwkx/ETbT6y0RmoEPrONsZxqwruCuzjy6QRWsQw0rZ7UCyOo7PLpIyMFj
t927p83HNd2lF6lQUNDT0dSKptPBGQySX9J2+48ui6Gp9FcMdfAxtwmZBIySSUyQASRhnln
fPTdc7xDwi+zTweqzOq6apgE0Ty3S7B5gjfcIilNxLXzUNxpXRwiO41baqXDTkPacgDfYbr
pLPxz2tbfLndW08dTPbGU8EXZExylpGAR7vNJUejR7LOyqgr5HVLmQvDXQ4ieZDjQ1+d3Dq
MKveeC6Sx1NJTVVyqWMlnMcsktE5rWgDd7CM6xnboVFU/wCH1zhuVvqqW30lNT26J8dPSsa
7s26hhxOTklZtu4jqaC23KgMcYjr5GyucWknU05AHlldH/AGKa/UFtjuM4irKR9WC+mxNE1
vQsz15jfqqTODxWcVMslHUzOiY0PnnqqUwGEddTT8MeKopv48uzr1cbqaamE1xpvV5Ghp0t
bjGRvzTXcbTSUdngqLTQ1DrRgRySsJ1sGe44ZwRumy8POdxW7h+GVskgqvV2yPGnO/MjotW
5cEWy2dlUy3ac0BnlppZfVO/HKzwbndp8cq+Qzbdx5VUVHHSz2yhrY6ad1RSCdjv4u8nO2D
uPIqzQekippLS+3VFmt1ZHLO6eUyxkdo8nOSBscdFX4o4ZorDPTQ01wkqXzwiZ7ZIezMQPs
gjJ3I3Vmi4KoK+wT1lPeGvrael9algEXcjGcaXPzs74JsYefpqeq7OGOFzy6aKGIYa3xaPh
+CyCMK5FHJA4SRuLHDkQoZYnk6sHc7rplyeUmxChOMbvBJod4LGwiEY8QjCBVLTVMlNKHsx
nkQRkH3qNvPGcJ5jJHI78vNd8LZdxGuykjqYGTNwwP8ADk0+fkn0kElDeqczsczQ8OPTO/M
FYzJJIiMEhbNBeQ+EUdY0zQ6stye9Gf5J6e7kvo4csz6vtrHUq3xhcBcbu+pbnDtgDusij9
sk9FevFvlp3iZjhNTP3ZKPwPgVmRyaXea3NY2NZ3eVPqjqkKktMnY3SmkzjEg/FQyHUUsPd
kY4bYcFL3kzLq7en8ebtpJQ46ZaIAE89j/zXnlS/SWkcwu64vnbVcN2apa/Xhj4yccjtsuB
lIeMDmFfpp+D0c19RpXR4mNNUBznl8IDyW4GobYHuGFmga5WtPInf3KfOqnY051N6nwVSaQ
RxSu640j4/wDJdrfDDv4efO7u1GrqHVVS+V2BqOwHIDwUKEL4GVuV3UCEIWRpPn7awQRH/Q
Tux/3hn/6U6AVMtJHTQ1Gps0mTCOeRsD96oxuJp5GdMhytxPhY+FkzXMaBuYxkuXv4u+1nt
0MEQZTu4fuEIMr3a2vDgTEcfcuWqqZ9LO6J/MdfFbt2pqWWmZU2qhrGxsbmWeY5GeuMbBVL
hLFX26OpjbofD9W8E7kdCuuUljrn3Nfpkt5JwTMpwKxhXnSxAl4DQS7oEtQzsHlj3NLxzLT
kfNWrU0PqXg6s9m7GlwbvjxVCfmfHK9HJlrj6XXWyxv72VM52XBw6hVmbKQE4Th5L49o1Ll
NHUSxVcfd7SMB7c50uGxVie6vuVpgpJQ0S0TC2Jw+2znpPmOeVjdoSwN6DklZJocHDmOS7X
LHpN3bRoLZNVVbDG0uY6N0gd0wAc/JZTm6SQF2nBXEdLbqO5UlaWhronSQF36WN2/HZcY92
t7nH7Rzhcc75WzTV14xC4dU1SkBMcF4+TCzsMQnNaXKZlPr5chuT4LGPFlnejaAKxBA555h
o8XHAT2uhjwBFrdn2if3J+p08gJ5eHgvZxfTzy7p0mMHq8Qc1xIccAjbKoVGS73LSuZLY4h
uBoyFkvOQr9XnMcfCMzumZwchCEL5DYShIlCsCkIQhaR1lf+cKrYH6x/4lDpHSwMkOkvjIa
QOfkVLcQPpGoIc1wMhBweSW2uaY6unYxn1seoOduQB4Lz1UFUWF+QD3gDvsrNpt8dW+arrH
CG3UnemkPJx6MHmU22W6pu9SKWIaGsGZZnbCJvUlSXu5wVEcVoth/wAF0hHeAwaiTq4+Sv8
ASNiwV90uNbeK6C11NS2pozSQsgblsAJBbn/hXTMNbS0U76Xh67CepgMbqVzs0wcRgu0nce
KT0SNIorp4GSP8HL0Jb0OBhqq+L1KV1kvna0tOyEwtka2B5DcZc3qo6GvvVHPbjHYKzsaaO
SOeLSMSBz9Q0+5VuKXEXO+YJ2ZU43//AIoXNcJud2HCuXE5vUo5+TFkdVTUNwoqqour7TXd
vcKg9yHAkp4+eSeQPkVPUw3CfiG33GSz1s0dDTubCZAO11u+07kBg4KvcQkj+EO59mjx83q
1xAT/AAgrACR/gSfl+sYp6Vh2CgrLVTzwT2yuaZ5WTGWA6XOc05wSeYPVPik4gbdjObKHUr
qjtdBgGpo8A5O4mJEnBHe/08fx+rV6nJ/g3w1ufzlF+1croTtnqmCNrbXWSRDW2QzkdoQ/m
B5BVqhlQ+Vrae2StYyDsGdrCJMN/cVzvFT3C13UhxGIKnr/ALaNZHB0jzwzKdTvy1T15fxc
rOqu3oczKtlGBT0E75ezjYGOx2cen7TR4qpdInXGNkE1krJ4TUGolbJ0yMYacrS4bJNtuRJ
z9Zt//pYuR1v/AIEX52t2RaoCDnzcro23ZLa2sZS4oK5kMUD4RI55bUNDvPO4HgThR1JrWV
LWx2R8tOGRROfNHqkkaw7ZcD8VxkMsn/Rw89o7P0dKc5/27Uy/zSj0VcLuD3BxqJMkHc7Ij
oau13OpuVdKyyCOCrmEheKcdsMY3a/fS7borN7oq+5voaZ1Bcamkpqv1iZ87GiR/LDRjAIG
OZ5rQa93qsHeIzf4Rz6aFDxY94oONCHEaaKDGDy7oQc3UWziH+E1bdobE2f1pxdoqqcStY3
oMHlyV42xjOEjam2G9RzSkvnNPE0NmkPLV10DoNktukkNxvnfdtw5ERvyPZnddVwe5zhcdR
JxLFjJ5fVNVg8creHa6haDWUU9KHkhrpYy3V7srNkoC0Z+yveeKbdFcW0scrmNaHu3fyGy5
13AzXlxLYnjOxY/OR0SmnlEls2zh2fdsk+i3shdM4d0OwPevSq3gWWXVjtGsO4GNh5LNl4L
r45WytEcwbybqU3TTgHUTh3jHhNdSNklGcvd4Ac12s/C9xDsGjc7Oc98ALO+iayF74jCad7
hzcOfuKbHMR2t0rJH5a3sxkgndNdQPaCSD8Oi154TA93aQytHJziE10kWJBG2Xc5A8FrtGL
2MgBGXEJGhzcEH5hagZ3vyb8EKGRrWvLOycCDghameUCNq5Xx9g7BbzIBIB94SMMTXbsIHg
d0gjbzaCDnqnubJO1sQZy+9dZ9Tyz5VbEFrqmOMbpaeXo1wy3z3VQwiM47RvPmozHKx++Wk
Jvau06SM56+C6Y/Wck9xdumluAn4OhoXSNdJFVF7Rqzhun+9c+GPa7dqiDmhgZoJd1dlNzI
3bGOuQV1w+t8f/FcsvJbe4xx5IWbXamOEbtjzI8MqwyeQEanOIG+PFVqgT1EslRJ3i52Sfe
nN9XOTDxkYVkKU078MwPa6eCH00rBuw4HVeFUSEuPIpA0nkCgkhBIkweTcoa9wcHA7jkkja
7JAByR0SBpzjBXbHLUmkW6q6V1bE2KpqpJI2eyxztm+4Ktrfp0AnSdyE9sJ8MqVtO8fY+5e
vDiyz+TdqAMIGShSuDioiCNlrPHwqNWyMDnTuJbkREAOGc+7zWbNgSu8NSu2mWVjpmMxh7M
Hb8FQn/KO961nf9OV0v8ACBpapmdnjLnHboFVBITg4rHHza9sLhfTuGA0g455Q2JpOeirAp
3bOHLkvTOXH5Gzb46B9Q0zQgsbz73NMurKDtXGmjLW+BPJZOs51NOCguL+e61Mpb0tymtaI
RvsmOY4nZSDwUojdpzpIHiVnLhmcY2Snp3SnS3bbJPgnSlrG6GOz1cfFIakxQmNuwPtHqVB
HqmfgfHyUyyx49YY+ydnM7zjpyrlBH2lVHHzBcM48FCZhGwxRAAdTjcqaik9XeZQcHGAu3D
JOvkqa9vjfVvawjSwaRjyWKeas1cut5J5kqqvm/V5zLPS4hABJwNyl0kjI8VotZT01tY/d1
XK/bHJjP7yvNx4eV79NKXq82cCM58MKNwIOCCCOhWtT2yvkAmjbJ4hwVWsE75T61ntP0j1W
rML6NXW6p7oQRhC5DsLhTMNwqHaQHGQ7jb/AM/81ZtVpllo665do2CnpYyDI441uxyCtttU
tbW1dTNIKWhheTJUP2DcdB4lUbzcYLhTMtlrhMFrhcXDU7v1Dv0iuPvoUIb1WNs8lugaRTS
ykyOYO/LtyJ8Nk2OpoZDp1+radg1wyE2I9g9rmnAaOhxt5Jh7Nzz3Wn4JpHq/on0eo3Isc1
wMkZBac9HLv15z6H42R0l3LABmWLOPc5ejLoR5pxV+c75v9ip/soXMcJn6jhT+mpfwYun4q
OLpfP5lT/ZQuY4T3g4U/puX8GLA9B4i/wC0P82i/F6tcQf5Q1n9CT/tGqrxCB/1i2+zR/i9
WuIP8oKz+hJ/2jEVj8T/AJTgj9fF+zCvU/8Ak3wz1/wlF+1cqPEw7/A+3+ni/ZhXqffhrhn
+kov2rlfkc1xZ+artuPyFT+2jWPwb/kxL+uqf7OVscWDNqu23+hqf20ax+DNuGZf11T/Zys
/A9N4a/Nty/Wf+Cxcf/wBh+IP6Jg/F66/hn823I/7T/wAFi5HH/UjiDbH+CYPxer8DDhx/0
byf0dL/AGhqZxCP/wAJ+Fv94k/BPg39G8g/9nTf2hqZxB/mn4X/AN4k/BSfKO7YP4pAPDiC
H+oouLfzdxr/ALlB/VCmbvSwb5/w/B/UUPFv5v41/wByg/qhWKybb+cb5/7tRfsyuq4N9m4
/rYv2TVyttObjfN/+zUPx+rK6rg7lcf1sX7JqQaN7iErImkA5cRgjIWdVsMk81BTF8b4I2u
EjRge5bNxe2njFU/cQ5LW+LjsFkUwew9tIHOledT/eeYUy9ij2l0pwBHWPJHPtGamkJxrH1
IMNZTilcdmVdOMtB/lN6LZJcwgE4aRtkJvZsB1YG/PZRWRQesNkj9YAlOrGCcAjxWlVstkD
T6xDKQDsdOrCsRxtMgzpa1neJ8AoopJqkSySFuh7iYQP0emfNIjNltdpuRAZJBMD9iXY5VW
bhaigl1NpGRuIwdC15aPt26ZqdkvvHJENJPCDGyaXsubWP72n3HmgwH8JUU7MCndjO5a3YF
ZdXwFSSSe09rick53K76FroWPd27mYGTnGkKrJPd2uIbHRVLc7OkJYfwKo87qfR+wu+plwc
+KVnBVVHTimL2iEv1vc1vezhd06pgiObjQPoj1mYe0i+Y5fHCXsg0GSmkbMOezshwTdHm03
Clze/LIYzoOkDTjI8VQn4dqA938SfqHItbs5evTG3Q0wrpak0rHgZyMhvkqEVfY6qTs6a9U
rpHbBjxp3TdHkz7RUiLQYHBrSSAW4O/mqklukyG6SDnwOy9nqKbsC31pkbYD7T2N15HiAon
8KMn+vp/V6hkneDg4tJHTyTY8YmtkkR06T5lRtp3N7uM9ML2R/CErxh0LmtwcA4dhZUnCDi
+UO7EOa3uZbjBV2PN6eGJpc2oic4aTjQcb9PvQ6jjeTpy0AAnU7fPVd7LwnUSNE1RC3s/02
jAJ6hQHg2KXvU87nYGTjCeRpw7qCNjiyPvFzcaj0yn1dspWyxChnklY6Jpe57NJY/q3zHmu
2ZwYWai+CWbIIbp2x5lMbwVM3Ie5wJ5kt9lPIcKy2TYJbE443JAUYtz9sNcPhld7T8LVXau
0a5C/u4aOYUM3DtRFE8GnLZGHA32U8jThzRVTT3S4dTgclIx1ZC5xY7U7GCfHK7COwzmIyN
ZIwPbs0HJ8DnyUZ4dkj7pY7PTzT7i6rjXRvzqfEPkojG05c9hHhhdrPYAyNjnNcBncHKkj4
ahmYS1rmTxe0Hbggq/dv7TTjaadlO8lrHDIxlV5GRPdnSd912D+FJu1LS5mktyZM7Z8FW/g
5M7cw91o+a192/scm6nYMnJGOie2ijecidoGOoW6bBUPfp7M5JxyUcljmiOJGOY7lpIV+5T
THFEw4xO0Z+5IKVuS3tWjC032mTSNuZ2KqS217DuCN8LX3MkQupQwkdtG7HUHmtG3WI11O+
YSlrGHDiI3OA+QVL1J4OcFaVDNcKSn00krmM16iA1bn1PJh6Wa32uz0tvt8LY6I65vtTzxu
G/gAQsOpie9xJna8555WnUXu8CD1d85e3Oe83JUDL1cAws+rcHDSdUQK3/8AO5ta1C6rEkh
lc7oR/OCswUr20xcMZd1zyWlHX1bnB7oqd+BjBhG6l+lJwwh1FSHTuB2IXLD6jLHK5a2aYo
ppQdOnJPROmZLCAHNIWo2vzK2V9tp3Y30hhCa6aGSQl9CwknoThdcfrMsZZIzpgODickFJp
cN8Fb4FG6QaqNzR1AclMdJKHfVSNH2W6sgLy3klrWmAwEvaPMLQt8HrdyjY4d0uAWnDbrfs
8ulBBWpa6CljqBLqe3S7UNgr96THSydu8tdrYy1jSxjmkb7LgeOLIykLKiBuGP5gdCu6tl0
Yyn7EF5adhsq1fboLrE6nllIZ4EbheLHkyme/h28pdx41pJ3QvRn+jyk1d2tcAfJC933uP9
uGlK+XFtbXupa6rdFFAcRQNZhm32j4kqCGjfUkerlkzdOe44EqaqjZLcqim0AyPkJie4bjx
CzHUkTZHN0ljwd9JwuUKkfTuikxK0tyeR6Jnqjnse9gDmxnG3UJ7YMaCHPc4kBoJLj7lp3a
D+Dtjp4KgtFfWSGUxNOXMbyAKtR23oja4UFzeWOa10kYa4jZ2A7kvQlw3osuFTW2qrZOGNj
gdG2KNjcacg5z8l3K3PSvNeKR/hS+H+RU/wBlC5fhQfUcKf03L+DF0/FP5zvh/kVI/wD+UL
mOE/yHCn9Ny/gxZHoPEXLiL+bRfi9WuId+Iawf+xJ/2jFU4i5cQ/zaLp5vVviD/KGs/oSf9
oxBj8T+3wQP9vFt/wDDCvU/+TXDP9JRftXKjxP7XA+/+ni/ZhXqf/Jrhrkf8JRb/wDxXK/I
5riz803U/wCxqRn/AONGsfg3/JiX9dU/2crY4tP+Crrv/oan9tGsfg3H8Gpf11T/AGcrPwP
TeGvzbch/tOX/AMFi5DlwRxB5WmD8Xrr+Gvzbcf1n/gsXIf8AYjiD+iYPxer8DDg/zbyf0d
L/AGhqZxAP/wAKOF/94k/qp8P+bZ+3/wCXS/2hqj4h/wA0/C/+8SfgpEd43/FIP/eCH+oou
Lfzfxrt/wD0MH9UKZv+KQf0/D/UUPFv5v42/wBxg/qhWKybaT9I3vPXhqLl+rK6rg7lcf1s
X7Jq5W2/nG+Y/wD21D+zK6rg7lcf1sX7JqT4GrdY2v7HWdmuJxnmVUIIGQ0EdclHElfBQsp
+3gqJWvcQDAwuLSPHCzKe+2yWTsXVpid+hUxmMj5qZexqRbkxOJLhu3fm1Pc4t5syPI7paY
B9QwNLHtIO4dn706SSOjidUy99rTiNrRlzj7lNCOpbgNpY8B8vemPg3w+KUnsi3Iwxuxx0C
igjIL5pi0zzHLy37h8ArDnZbjG2MKhrGGF7o9WcciTzCdI/ugE89tkRR/Uh+N2HSSfDole+
OnYJ397J0xMz7TkFesi1QtoD9ZqIfNqPIdAp2kuia8AZ9lzT0woY4JGtcZSXSPOp7sdf7k5
keJfZLte2rPI9FA9rnY2B9xCTTEG6WxBrjyAGMlSNaB7QOR1TJcQsNU5hc9m0LM+05URTsj
kqRbxC3RFH2naE8n59nHu3URipnsMdREx7H7ElgOUxomga17ndrMHa3EjmeuFYmD45tcOHx
Sd4fFBC23UcEbtEeI3+BOx8gludtjqaKKjZUPiFOAHiB+l4223CmjnbE2WrmaWw04yc9XeA
Tbc1r53zyjRNVt+sB/8AlHw5IMZvDroQTFerqw5GHetF2PLBBV+nZeYXCKauhrYfsmqhw8e
Wpu33LSj0Sam+y9h0uBSuY6IbafcoH0ccwLw8sGRu1u7crHY6/wA1XIX01sfTseWta5jmvx
71duE07aKOCGNzKqsOk6XYMbervgPvK0GuD2tlxjOxB8Voc7NX1tK8uq+HXuY3/SUM4ef+E
4K2KWldPTCaphfFq7zWau80eB6K8QCq8w9Xp5Hxud2kndj1OzgpoUn3O0RvMIuENPJ7JbId
LkCgpp2EtfBLncOD8rQbSwzwsFRGyU4AdqYMF3jhAtNAHBzaWNhHVg0/gmhmutkLG5wAPEO
yniyNL8jBGOZ3ytFtFT05MkcXeA6kqCtHrLxSR1ElPOGdpqj8M8t01PkUprRT9npMeT1c4K
o+xMMwk0gkcsLTZRXRjfq7p2nh28Id+GFYgZWacVTYS79KLIB+BTxn6GO6xsc46oSSRz5hR
ycOuw1zZA3+TpXSdmW+y8glV3PqQ4jRI8DqMJ4wc3Lw857s9fEJr7EXty6PJHPO+V0/atG0
rJGHxLcj7lKyMHDgA4EJ4wcZJw5EYw00zWBvLAVWThmnkGDHg+OldtNN2MuiOill2yS0jA+
ZTRLHIcSUs8Z/lMyPuU8Iu3nr+DYn57xzufZ2RBwt2ILHEFurOMc16O2GF3sAH3BMkt8Uh1
aAHdcp4jzaq4UbLqBjGXEHIHJZ8nB3ZOJw5xzsMcl6sbfGdhpPuKY62g/3rPhfgeTHhaWLk
wg52ONk2fh6UtIMbi7O2G7Y6r1r6NjPdzg9Mpn0SBnLMq2VNPJGcMzNfkxnGM7hWRw5qAw3
S4c8BeofRLG7lp+Sc20xOO7VnWR08w/gxqeC3YE42U0XDbI3Euhy3wXpTbPEPsc/JONojzy
wpcKrzqPhphccNDQeWRyV2Ph6NrgC0ADqAu3FqaN0Pt2oY04Two5WG09lpc0HPjhW2W88+e
Vu/R8mcBuAntoCG80+2bYL6UggaOiFuSUbsj3IT7Zt4zc3ht1kfHgvZINIxnfZT3GB769sE
7o4auQN1uf3WjO+Sp6m42uz3WSop2OuNwAy1mnEULj4k8yFz9UypuNXLWXGoMk8h1EN5A/8
ltGy6vo7K7Rao/X61uxrpW/VRn+SOp81RfC+af1qoldU1Uu7pZDk+4DoEkM1a5oZTmE9m3v
RvbnI8QrgqXsaztrdHM5zTpdA/AB8wVN6V33otj7OjuI04HaR/g5d2uH9GWfVLhq59pH+Dl
3C6z0jzTira6Xs+DKn+yrmeE/yHCnL89y/gxdNxT+dL5uB3Knn/uoXL8KY7DhT+m5fwYso9
C4iGRxF/MovxerXEP8AlBWf0JP+0YqvEXLiHb7NH+L1a4g/yhrOn+BJ9/8A4jEVj8T+1wRy
/Lxfswr1P/k1w1/SUX7Vyo8Te1wPt/p4v2YV6n/ya4a/pKL9q5X5HN8Wfmu7YP8AoKn9tGs
fg3H8GZB/tqn+zla/Fn5qu23+hqf20ayODD/1Zk3xiap/s5WfgemcNfmy5frP/BYuQB/6kX
8/+yIPxeuv4a/N1y/Wf+Cxch/2I4g/omD8Xq/Aw4d/RvJ/R0v9oamcQf5puF/94k/qp0P+b
d/9HTf2hqZxCceibhb/AHiT8FJ8jvG/4pB/7wQ/1FFxb+b+Nf8AcoP6oUrceqwf+8EP9RRc
Wn/B/Gv+4wf1QrBk23P0jfM9eGov2ZXVcHcrj+ti/ZNXK27e43zH/wC2ov2ZXVcHcrj+ti/
ZNSDXucZkbHjOxPJZr6ftBomiZKzwkaHBbVQAcB2cYPJU9UUcT6idwjhjGXvcdsJZ2IKaGk
tkTpxAyCMeyG7AuPQBUKOlvTfWJDc4GyzP1wRvp8iIfo5zv8lZgqDcZm1EzdELTmnicOQ/S
Pn+CuPaxzSA7fxB5FQU+1vLPadQ1Pk9joz8xlOjrHvJZNQTQOA3e1wew+7r8wrD9XY9o4b8
nYUbW+s4bE7SRu8n7IUEz5o6S2yVFQQIuudhhUJbnbnXBpqZ5Y3sYOzjMLtLQRzBxg5RNou
U8Uut/qVOMRsI2ld+l5jwWlHMXRuAbqMYyMcyFRHTVFJWszSVcU45Ya7f5J4hDSQ8HdV6gU
tUz66nDuocNnNPiCNwnUjYo5GU8XaPB37zi448yUFwsaHuAOGgd4noFnxyNuFR60MiOMFsD
fEdXfFM9anrq6oFM9sVO0mISOGcyDy6jOQg/wAIWOw2pttRp2IfC6PHyJV9i2e83vNPvT20
3aUIYNnBx0lQCprA9jKigbkjvSwy5YD7jg/ci6Vj4I4aWmY2Sqf3ww5ADc7k+CBtdS6uypn
NLaWLD3O/1jumfdzSviD25Y9ocNwfBRzw3d0/bUN0hbA8dyGWn1AeIJBymxT13bCK5WoR55
VNJJrYfeDgj5H3qWC0/spdE+xLu68t6OHilDe9qkeGwxd+RxPQKSnp2COeMANa/fUPHxVes
pZ5RDRMjfLTYLp5NvrPBv8A58FdCOkgfX1D7lLkGUaYm/oR52+ex+SvtY8HsSCWubs7wKGi
Vo/JPAHkpmHURudkgZG8yNA9l32s9FBG2OtrW1IcXMgyyMdCervPwUtXFJJDI2meGSyENc5
x5DrjzwnxM9XY2MRaY2DDceColIwTnYO/FOachND2vGx3S7h3XdUErxHG57uQGVVp4pRGai
XAmedRA6DoFLkTuJ+ww495U3RA1p0nyO4T1HpO48Nwkc4MbrzsqGzOJGlvtu2afDzUkY0tD
c5IGCT1TIAXAyPGC7kD0ClJ09D8FAuEjnBjS47AJVA8iaURg5a05d/clCwF5GZDkkkg4xsp
kY2QFQYUNQ5uGxFpPaHTt0HipicDKjYzU8ykbkYHkFBEy3UjW4bAxp8QMFSNpmsGGPe3/vZ
/FSjwSqhukYwd1C1rpt9bmAHAIPMJ73d8RjmefkFJjAHkgiELxyneffhSBp6nKUHKVAmPNJ
h3j9yOZTkCDPVBSoQNw7yRjPMBOQgaWjbYckJx5BCg8EupkpqqUzWwObI7LJWSbn3hUpaig
dGOzdUCY82Oj2+aucS1tFSSMihqX1VU4l0rBu2MHk33hQUF/oqCHXLZhNUk7Omf3R8FzFzh
63yVtxFQ9mikpml8sjjho25ZT6a4WaaWYz9sS12Q2BvdcPf0WbW3Wpvp0z147PO1LEOzYPh
1U8MfYWp8Gns4jLlwAxnClix6d6PaoVVLXOjpYKaFr2CJsbtTiMHJcfFdguC9FbWto7kWjn
JHvnns5d6us9I804pz9J33+ZU/2ULmOE/yHCn9Ny/gxdPxTvdL5t9ip3//AMULmOFN4OFP6
bk/BiyPQeIv+0X82i6eb1a4g34hrPOyT/tGKrxF/wBof5tF+L1a4g34hrP6En/aMQY/E3tc
D/r4v2YV6n/ya4a/pOL9q5UOJj3uBz/t4v2YV6m/ya4aP/tOL9q5X5HN8WAfRd2zt9RU/to
1j8G7cMy4/wBdU/2crY4sx9F3b9TU/to1j8Gf5My/rqn+zlZ+B6bw1+bbl+s/8Fi5Af5EcQ
f0TB+L113DX5tuX6z/AMFi5Ab8EcQH/wBkQb/F6vwMSD/Ns/f/APLZv7Q1M4g/zTcL/wC8S
f1U+Af/AIbvP/s6b+0NUfEP+abhf/eJP6qkHeNOaSDf/tBB/UUXF35v41/3GD8ApWf4pB0/
w/B/UUXFp/wfxr4+owf1QrBkWzJuN86f9W4v2ZXV8G8rj+ti/ZNXK27a43zb/s1F+zK6rg3
YXL9bF+yak+Bs3Spp6KhlqqqURxRtOXE4WHT1k9ZRBwo9QJ1QRzHaQeJ8FqXmghrJKZ87XP
bA8vazPd1Y2JHXHRQvb2sRaH6DzB8CmXsVjXsjw6vts1K//WRDtGfEjkrQf2jBJFLDJGfB2
/yT4+0kgDpdIcdjvtnxUDKWKSV0xbHG2POqZwAwOu6yLEbtFHJI9wDdZBOeiqzxevUrKWjm
ZHTSd54L+/MPAHwVaR8F4jEMQey2tOdzpNQfHx0/j7lN9H0NTEyjnhDGs/xd7SW6P5ORyVE
0HrFKQx9KQwDA6hWo5GmRr2tdkHlnCp09tnhGiC41sAb9gva8D/iBP3q7DT1YmZ21U2UN3L
tAaceaBtTTZk0wtGp3IdAsyesjjkkt1DNl4/xqoDt2fyG+f4Kd10llun8Whf6m4EPqh7IPT
HiPNNiqLtTxyMqrbRPDXnQIpMa29DuOaB8RzEAxxDMbYwrrXufSidxOWZa849rHVYzrjSjI
q7XVUIG+uIB7P/lJwtM1cVttPbynuuOpjQMl46ADxPgkD5K2OnpRVStdgkCGMDeRx5bJlHT
yN1T1Dw+qlA7Rw5AdGjyCgrqi3tqoZ7g58Lwz6mVudGDzHhlOpa6mqnObRXGnqMc2h4Dh8F
RbawMeYiCGynIOM6XJ5lEbCX6sg4IxzKbG5wmjjeCHE+9SSzRMlkwAJGt5u9keBPggpXKql
hjbbqTetqckkb9izq8/u8SqlZavpNkIkudfBJStDJm083Z9oP0j/wAldoKLsGOnMsdTUznV
LOxw73gB5DoFbjBFQ1z2OBcNOSEGMzhhkA1RXu8MP2XGq1Y+DgQr4mfa6Az1NVNVkd2LtA0
PkceQ2ACsTYpWPfPI2OljGt0jzyHgqdIyavnbcp2hrBkUkJ+w0/aI/SP3BAR0ThRTQ1k7y6
rz272PIMbjy0npjkoqThw0W8F3ubXjY65+0B+DgVovj1MexzWvY8btIRHrMTZclxZ3Xfyh4
+9AU8NVEcSVzpgf0mtB+5SurGisFM1hdgZkcOTPDPvVSuqzSaW08Imr5gexg1bY6uPgB1Vi
ipXQQFr3a5HnVK4/acVREaqva1witYw0kAGUAO80R1lUfytrnj82va4fircZc3LHEuc3r4h
Sk7c8IGMmBjL3Nc0Do7mq088ZEbiB2ZOQ4nGT4J+v1t5a38k3r4lPLWwuaNPcccYxyPinsE
dZA/lI35qVsjH+y4H3FAa0/ZHyTJTFC0yODQRyOFQ6WRkUbnveGtaMknoFTt90ttU0tpK6G
cg97S8E581NHCdTp37veNweg8FJ6tTvH5GMj+aEEoIPJHuUYgY3GnLQOgOEyUyFwjidg8y7
nhBI4Oc4DHd5kp6oy2xtRP27qmqY7HsslIaPgpBT1Mf5OqLh4Stz94wgsnnlJJII2Fx6fem
xOl0ntmsaR1a7IIUDpqmaF7oIo9Wfqu1ds4eO3JNieJhGXu9t3Py8lKqrTWhuXNgJ8ASFJG
+YnEkQb5h2UEmCHeRQ49BzKHODGlx5BM1OOlwjO/PPRBIBgJU3UerSEqoVCTJ6IGeqBUIQg
DyCEE8kKDwOvpHR1s8zYC5zn7NaOecLNqRAWhkmWPO5a5pGldbNbJ3z9pHI5uQHDy26KjVW
6QDvBj985cOa5yjmfVQAThszR1acH4K/bqdskcvZVDpO7ns3vxp9+VqGxzMpO2a0adQGAo6
ezRTRyyTtBGkjTuDnxS2aXTvvRlCYaKvDp4ZCXs7sbw7Rs7nj/wA7Lt1w3owomUVFcGsYGB
0jD9zl3K6T0jzTin853zf7FT/ZQuZ4T/IcKf01L+DF0/FP5yvm+O7U/wBlC5fhPaDhT+m5e
vkxZR6DxF/2i/mUX4vVriHP8IazH/8AZJ/2jFV4iO3EP82j/F6tcQn/AKwVn9CT/tGIrH4n
He4H2/08X7MK7Tf5M8Nf0nF+1cqXE2NfA+f9fF+zCu03+TPDX9JxftXK/KOb4sJ+i7t+oqf
20ax+DP8AJmTp9dU/2crZ4tH+Crr+oqf20ax+DP8AJqX9dU/2crPwr0vhr823L9Z/4LFyG/
8AAi//ANEwfi9dhw1+brl+s/8ABYuPH+RHEH9Ewfi9X4GHB/m2k/o6b+0NTOIf803C+f8A9
RJ+Ckg/zbyb/wD5dL/aGpnEH+afhf8A3iT+qpPkd0w/xSD/AN4IP6ij4t/N/G3+4wf1QpR/
ikGT/wBoIP6ii4t/N/Gv+4wf1QrBkW3843vp/wBWov2ZXV8G4xcf1sX7Jq5W2/nG9np/BqL
9mV1XBvs3H9bF+yarBp3iGplbEaWsfTOa4klrQ4OHmCqUAuId/GpoKjJwHtjLD8slaF3lZT
UvrDpWxlmw1HY5WQLu6uph9CGB85dpdNMe7EOpA6lS+xNdK6K2tgp9Bnqn5Igj3e/+4eZTa
6SlnZTsr3PggG/ZNGYw7wefL5Ke2WdlvfJUPe6oqp8GWpkwXPP7h5BWpqd8cvbQNDtRAkjd
7Lh4+9NCNkEMjNcb2vbjmzdHYNdGW41DmMjr0TpbZRvqBPoLJBsHRvLc+/HNEzo6NrRNNJJ
qP1cQ3c4+AU0JpM6mBz2MlIGrPIqpO2prpX0scT4qLH1kv2p/JvgFA60y11aa24SuaWuBp4
GHaLA5k/aP3KV9JU1ExLLhPSytb+TjwWO/lAEKjQj0RRCLSGsA0hvl4KMuja8QStbpd+SLv
6qpxU11jeO0ujZ2Hm11OM/Agpa2sgpHMhlj9aq396KmbuQR9o+A8ygWvdQ0lN29Yzuud3IM
ZdK7oAOp8lB6rPXzNrKxjY5GAiKEbiMHx8XKaSW4GKN4gpqmpj3kiORkfyD4pYLiyQDtaOq
ppDzaQHY+IJQFPDIP4rOQ6OTeMgbsd/cmT00UrTFU0kcjhtjSCT7ldgkbNKzsy8gbnU3Tj5
qIXOlluU1HG4OqYoyS5rdWkeHv8kFUujs7WMiYX1crC2npQ7Ow6k9ANt1FS0bqWOeqqAKyp
qG4qG42e39EA9B0TrJJSGNz6e6RXCeRxMkkjtMmf0dP2ceC1nZe06oXRkdUGDBwjw9E6N8N
CY2O78T45XsI642K1aeiZSSCVlZUCGJpLmSSamH3k77e9S5a23j1twa3PtDbTvsq1fb5q6o
iic9hoIwHugDsPld01fyfLqghobjNdZZJH0jfo6do9XMv+kO/Np5A7YVT6ZqnO0TcL3JhY7
BMT2EDHUd7l8FuPwYSx8EgbjHdbyRG1xgbIcPlaMEjm4efmqMuHiKkfP2IpbqHA4JfRvAHx
xhXK67QWmnhDopZZ53fVU8Tcvd47eA8UXC4NoGsAjM9ZLtBTNdgu8z4AdSkobe6KQ1tZKJq
6Voa+QDutbz0tHQfigr1VQ+G79vFY6ipD4W4qoZG55+zgkclYiv1M5/ZywVkDgM/W07gPmB
hTiIRyuZqIbKcgDbS7xHvVlmod07uHPz80CwytmYHsdqaeRwq9S+KemdpqmRRg4kfkcuoz0
UNXLLWPdQ0chjx+Wnb9gfojz/BSC30NPSOpxTtMLh32EZDvM+KBae4W4hsUFbTO27obIOSt
5a4Y2I96oiyWgsDfoyjLeY+ob/cnR263W8drFTxwiMc2jCC5sCN8KBkcks7nzhulp+rAOfi
VCyKesnbUve6JjN4ox183f3KE2illnklbPVROJ7zY53NAPuynsaqA0N5KlDbpIH6mXCqc39
CRzXD8M/epJpzEBEw9pM7kP3lXYlmkLAA1pcXbbDknRsDAd8k8yqU0VxkgYyOsjgnDsl5i1
tcPDGQlYy6sPempZR+rcz95QXTscpcpkRmLfrmsa7wa7IUDq0Go7NkZexu0kjeTD4JvQUvN
TIY2H6th77h1PgFYLe7gbY5KhFV1THyRi0yMjYe45r2YePHGdlYFXnGuCZhPQsz+CkomY7V
z2PUJxIAyThIMY1ctlVqZoCIy+oa2Jx8fb8sq26ErczPDzkMae6P0vNTKvHX0r3FrJmZHTK
nDmuGQQR5JAqAcqMyBziwZ5bkJWOwwdxw8imxIhNDwfH5JSQOaoVCTO+MpUAeiEHkEKDz6n
ie+OMOa9wLRgA78lBNCI43tmYA1u5BHJcLJ6ReIbTcp6eOWGWGCRzI2SxDZoOwyMFX4PSyJ
pGOuVkikdka3wyFuf8AunP4rn41dusc8dlG0jukYBwmCnhcxzBjD+ZxjZZv/SLwvcXDtW1V
E92xLogWjz7pK2Ke5cOVtPpobzSOkJG0kgYXeWDhZyi7X7ZWmy0EgpGRyTVVTHBH2jtLA45
3cRyH4robNcp6/wBbgqo4m1FHN2MhhfqY7uhwIJ8ncuixGwGnslZA+jgrHz40xvw+MkctXu
5qbhiot9otBo6enqQ2JznzSvjDdch3ccA/d0AC3KlVm0bp+O5xPSmSnkqJQ/WzLHA04G+di
Oikp2SU3ElJam2Wz6GF1Rqpo8Opm9H+zgOcQBt+5aw4koC4DTKCeRLQqdurqeirrlUT5c+r
qRI0gbhgY0NB9x1fNXc/aaV6q/A8UvtElBRPEk8cLonkmeZuMiXTjBY3J69Cl4jv7rdeRTC
ho5nvha1rZ3ES1Qc7BZHsc42JB8lly0kk9yle1tPolrm1YrXNPrLA3HcHTG2M5GxOyffKOS
4V1bJFHTSxV7I2drUtPaUmn/V45+PMbpsbd3llfdI6Ggt9BPJQ05qS6qH5IDZoZgHBIzv0w
q9xvcNJYbTWU9HRQwVDmvD6ruw0p06hyBwc7DluoLlW1LLi6ttbIpHTUhppvWCWnn3XAgHO
N9lBLCySltEVIyKrdbIyw01a3EcxLca84OCN8bdU2NGouVri4SF7u1rp42yx5dA6NrtbnHZ
u43DiAd/JZtfTQSWW3zUFHRR9tHUukbb2gx6jCRjLeZ6ZTJGmislupg0yVdum9YY1zMwuOS
dHPIAzgHpjkrtgvVNTRVMlQx3b1dQ6eRkMf1cZIAw3PPlz6qXKequqW6Xat4ftNvfSUdC8V
UcUfZzSOjkllLACMBpHLmSeimv9TTWejpIPUbYxteDFUesnRC1rW6sEhpyM5AyFWvt9nrYJ
aOjpaZ8E0RY99VnMedshoGHfMKSS/Op7VTUVtaydzIhDJLV5GAG41YGdR8iR70uU/ZpcqYb
Zb+GTNPbqBzTFpEELA6OQuOzW7bgnB5eabeYbbQcMxOqLRRTthLGx0xa3smSuIGxxsM9cKj
Ey1Cy2+2uq61ooHNkZLEGhxeCTnByOpwOiZaJaag4VNsq2uuDu/lk7QY35cSBy5cuninlE0
06CaapNfQTUFC2voZGS4Y4uhe9zctdnTkEDbkorbPPdrjdKK42ygdExjWTywvMjZX/6t2po
zgfJV+Gn2+w298bATVVEhmne1ndLzyA39kcgrFkuFNarLDSyb1DQ50jmjIe8knPnzCu4aUK
2aSnfX0NRaqCGqqbZN2bqN+t7I2NIa1/dGAc7eey0OEWPYLhrYW5kixkYz9U1Y3DV6htlZJ
S17qE1EpJqKoTOdNK7ORnU0beWcBdey60jxljtQ8W4KSwVb7Z6a6upjVsdLHA5zhFnuuJH2
h1VOrtkU0bDAxsMsXs6RgEfonyRd6qkuEsMXrtTQyRklkjXhgdnp1BQw+qML6m4ySMG3aTu
aAPdgDKlonttM2GMOjZNA4+1E6QuDT5Z6LSDi1pdI4CMbuc7YBYkdfV11a36MpzHTMbjt5w
Wh58m8yPNWpRHUzh1dBLLLFu2EHuH+UByJ96sEVPcq2qqXS0FERRteWmWY6S8Dqwdfipm1c
UU7qj1Cd4eO9URjWQfAjmPkrkVbTSAAP0O/QeNJCf2OmXtoSA4+23o4f3oK7LtbpHBgqQ15
+xIC0n4FWmyRtjdPqaGNHtOOMKL1qlkyMh7282Dcqr9HTXMtfc3NELHamUsJ7n/AHj9r3cl
Q6G6xVrJPVnmNzTvIWEg456fFNoo7fEH1FJPC58/edLI/Ln+8n8OivyQtcwNGGhvskDGn3K
OooaSqawVVPDM4DbWwFAgj1VEZ1NBByHMOU2opTNIewmEQ315G49ygllprSfV6Gla+plB0Q
xjA95PQJYKKd0jKqrnLpwNmM2Yz+9QQVDq6Z5oqNj6enG0tZJ7T9uTB4+Z28FNBQRUkHZUg
ZHjcEe1nxJ6lO7GpfLM6nuEscmxMMjQ9jfdsDj4qSGOuLsVL6Z7ehijLT95KCtU2iluDW1E
1JBJO3aQ6Bn3g8woYKOC2xvnmramGlyO7NOX6j0AzkqzV1wopG01LEamum3EbTs0Dq89B+K
ZUuLo4p62idUVVPuWU7s6Qebmg8/xTQhdRyXudtRcGllGwgwUh2JP6T/3Don1dmpLrUtbWw
SOlgYewmZI5h0nmCWkeSmgrqScF0VTIzxEsLm/iArjJo4onzySNbExuXSOOAgym2QxgMpb3
dISD+TErZN/PUCfvU1TcZaXFut7fXbgd3ajhsY/SeRy93Mp1JeKa4tndSQVAaWZZN2Wnthj
mzPNRWWa2eqdnbptJ1EyNny2XX11A75QPrZrg10VRS26nq3sGioY92iQebHciPJNiuriQ2e
0XGnzjcNEjfm0lXpNTJRO2HVIO77WNQKsCNzHdx2mPmR4KivBMJnsEet+Dl2thbpHxQy5U1
VM+niLnDBb2jfZLhzaHeKqVbK24VL6WRrqS3tOHPa76yo9xHst+/3K+2mgFKKaOMRxAYaGb
afcgzaO60FLT+rxUNfTsiJBBpXnfO5zg5z4q5T19NWH6qV+eemSMtP3qzF2wj+sw5zTjI+0
P71DWVApoWySQPke52lkcbc5PmenvKCYyx08AdUSsY0HAc44HkoZ2xGtY+oq2BoH1cJIGT4
+ajiozO4T12mSQ8ohuyP3efmmz26mqXthraSKpjGeyfIwO0eW6DRbIxwy17SOmDlIWNMmsc
8YPmqUdnt0Q0RUjYf1Xc/BNM7piaS2uHcOmScnIZ5DxKf5F2UyCJ3Y6XyDkCdkkEHZAuedU
jt3OI5qvFbmUcbzBrc6T8rqecyeeehVWlswhjDqW63BoP6cok389QKDWewPA8RuD4J2+N+a
r08c0DXdvVdqPEtDcKsJ5bnrFJI6GFhGJwM9oeuPLzV2HVUs1TO6ipi+Pb62cD2AejfF34K
1TUsNLA2CFmljenPPmfFVpPXn1LRBUQxtaO/G+IuLvMHIwnl1wa4aY6d7ep1Fp/AqbE8bXs
cWk6mc2k9PJPJAGScAeKZJMyGF0srgxrRkk9FWke+eJ/axNNPI3ugnBPk7wCW6DS6S4SYjc
WUrThzhzkPl5efVWOyZCwBkY0fogcvNRU804iDX0Log3YBjgRjyViOXtBux7f5wwkU7S3lg
fJROk1PMMOAR7TgNm/8ANMFYHTGOKNz2M2e8ch5DxSMfMx7wykboLs6muHe803tFlrGsbpA
2SjI2woxMScGN7D5jZOMga0uccNHUqh2oAZymj6w5Ps9PNNa8TR5LDjwO2U4SHkY3D4KbD8
JUgcCk1AnAWgpPLZCQvaAEKD5WvJzeqz9c78VSV28gi81mRj6534qkqBCEIJ6avrKN2qlqp
oHeMchb+C3KT0gcUUTS1l2kkaeYla1+fmFziFNQdxD6Uq5wDK610VQ1pBGgOjcPjkrao/Sj
ZZHk1tsq4CAMGN4kz784XlqFPGD2qLjfhSrcNF1dT75xLC5v38ls0lXQ1sn8SudHU+IZO0k
L58QCRyOFPBdvoSpZVUkmH07nNP22bqFkz+10iJ5OM4xzXiFJfrvQH+KXOqh8mSuA+WVuUv
pM4ppnhz65lQAeU0TT94AKlxy/Zt7HM2akja+fEbH4xk55pkT2PaRpZIDzDdl5wPTDX1MfZ
XK00k8eRtEXRkfPKuw+krh+aYSPoK2hJ2Iic2Rvv6FTKX4WV3cjYaoaJIOQw3dN9SpHM7zH
tPlyXPUvF/DFRJH2V+dE8nGmeJzR88YXR01fba14FJdaKcvGzWTtJ+WVJ37gZHSUrsCTU0j
w6+CT1ZuMMc5x65atiCjc52ZWNcANmj8cprqd8LnNDcjG5b4J4m2SKXY5IcTyI2wozRanAP
G43WqynY4aWah70kkBc3dnLq1NdDNNsikOlzA8c991NFbIoRIIqSNplZpeQ3BIVllLETrBw
4HkrDGh2NLtxzCbRQdQsdB2b4tbOWlw1BSMoaSNsYFO1ro/ZcRkj5rRa0hvMEeHgn/Z7zQc
eaorRBzDkOznpnkp934a5vmCDySaGnf2dXQJ+nGMOIGNuqRAZTylZrx9rG6UufUN7PWIozs
Q32iPf0TiSCACN+eycxrdWMfFaDmUFO2JrY2NZp5FvNRCmZG/vaoHH7UbsNd8FZ7Lu91yNM
mMEgjzCuhXknZA8MdM+d3SNrck+9V20tdXv7SuIgiB7sETskjpl39yvsYWjDGho8gmmA9pq
Be1x6h2yaFd7paVugODY/syFurT5H+9TNdJ2YL2sJP2mO2KcIpMaXSuJz1A3ULqOWJ2aSq7
EE5LCzU0/wByaC1NZT2+mNTVyiJvJuebj4AdVWiurp43D1GeCR+dDX4a6QeRzsfekkhZBWM
mlopqtw/05Ido9zTy+CsySU9TFokY/DjycwghBToa220bezbHNSvee+Z4nanO83dT8VptMM
0jZGlruzyQ4dPiqrvX6ckdk2ti+yQdL2+Rzsfeq1RDPWUzo7lmlp3O/I0xJc4eDnD93zQWB
drdLXtou2a+cjJa0Zb8Tyz5KsLa+4VBfdqqKobFITFSwuxGzB2Lhzc737eSnip7ZDRCCFkU
EB5fZ+PvUE1Bb5ZO3rKaGbbAqQ3cD+UR+KDTmp2TxdmS5mPZc04LT4hR+qiaJrapkcso+1p
2d5+RVJzLPaYhVSziKPkwunc8E/yRk/coe1ut7dpp2yWuhG3ayN+ulH8kfZHmd/JBJV1FBa
JooGwyT1MuTDTRb58yTsB5lFPQXGWV1dVXAiozmKCP8lEPAj7XmfkpHNraCMQMkY9uMMqZm
l5afB+MfNWBLXxtbqpIZiRuYX4H3qCp6rdZZZKmluElK9xAkp5oxLGCOrORwferkBrY2aqq
SmcGjLpWtLB5nBJ/FV6m9U9POKWFprK886eA5LP5x5NHvVer7StphT3ih1EnVHHFKRG8jk1
x2+/ZUWvXqi4ufFbm9nDj/HHDLSf5I6+/kiYVzYo6eOtEdQPZmki1Ml8nDIwfcUynukbSIp
aKupSwYLHQ5aB725GFoxTwzw9o14cxu+ojAQVmvuTI/rIKaV45ljyz7iCppaqOmp+2qiImj
oTkk+A8VV+m4ZZR6tTT1MQPfnjZ3G/E8/hlRudbYrkaieZzpn7xvmB0MHgw8h+KCZlXWSEy
z0rYqRzeRce0Hm4dAm09ZLBmE2t7Im+w6Atcxw8uv3K62aOQZbLG4eTk2miiiY8N7sZdkDO
zfcgkhqGzjIa9p8HtIKjqamCkYXyHd3Jg3Lj5BMNY2oppvo+eGWaM6cud3Wnzwm0lAyOT1m
eX1ipI/KHk3yaOgQVquppaujZJUtqWMjcHS07WEuPgHNGSQrMN3trg1jKmJmBsx3dI+BU88
AkLXtdolb7Lh+B8QiSWni0esOijc84AcRuUEmpjm9oCCB9pQC40pkYwygOf7G+zvMJk1K6r
kdHUOa2nBGmNpxr/AJ3l5KyaeFwwYmEadOMDl4J38Cn2cMtc41VRHI+M5jh1YDPMjqfNXu6
5uDgg9FV9TiL9EsLJmfZc5oJb5ZTuwgp2ufBThzxyaxSdKmLo6eLc4Y0cyeShmkbN2X8YYy
F/PfBf5ApIqV75hUVT9Tsd2Mewz+8+akkp2nJaxrs7lhGxV7oljaxjA1gAaBsAm6Cx/dPdP
MeCYyCINBZFoz0Bwop55cugpWZmAGXvB0N/v9yW6iLLiQwkjOOg6qKON8pEkwx+jH0b7/Eq
JtG9m7p3Pkd7RJ2Pw6KSNgALGvkaR0Jz+Knd9iwQCEo5bqIfVMLpJSR4uwEg1zHO7GfIla2
Hkuc7S0Y8XJzWhowE0teTgOIx18U7do3ISBx5BCjL3HGluRhCDxe5Wqiv7YH1MIidGwNBg7
ufM5yqjeBbSTjtKn/jH9yELPwHO4CtA/0tV/xt/wDtUT+BrU1oIlqtzj22/wD2oQkZRngq1
g/lan/jb/cmngy2AA9rU/8AG3+5CFQ13BttA/KVPX7Y/uRHwdbXuAMlTv8Ayx/chCqpHcE2
sD8rU/8AG3+5IOC7YR+Vqf8Ajb/chCinDgm1kH62p2H6bf7kO4JtYaD2tTv/AC2/3IQlQ08
FWwF31tTs7Htt/uUv8BrVj8rVf8bf/tQhZtIeeBLSGg9rVc/02/8A2qMcEWvI+tqv+Nv9yE
Kyi7SWE0jcUt4usAAwBHU6R+C16a53qhAbHfK57Rt9aWPz8S3KEJZ006a136sqJNMwifjT3
tOD9y2xL2m5Y3PllCFzlCuDXs3YNtwd1Ue4tk0jkhCZLE0D3FpyfgpmgfDwQhZxKDjfYc0N
cRt0QhdEWI8Fo7oUj8Dk0bhCFpDmPIHIJ+vlsEIQKHeQRq8ghCoQu29kIyMeyEIRSEj9EJD
jnpCEIgOANmhJkD7I+9CFVVJnB5LHRsc3PIjKkgfkadDcDbACELPyhjLbQU85mio4WyPOS4
N3/wCSkELWSBzXPHlrJHyQhUEsjg9oBxq2Kzrhb/W6tkPrlXBAd3RQS6A74gZ+RQhZowpr3
Jw9eYLRbqKkjp5CS4lhLyfEnO58yuuje2qpfromODwNTSNihCmN7WoIZnw1s1KDqiYwOaHb
keWfBZ1lqZb9JXOrjqihn7JsDdmYHiOZ+JQhWexvtIjAY1jQ0bAAclSnkNNWwsjALJ3Ycx2
4Hu8EIWqkW+whznsmH3hY8rnXK8zUVQ4+rRRhwjYdIcc9epQhSi7JS08DGuhgZHpGMNGA4e
BHVOhtNBCO0ipxGX7kMcQB7hnZCE+US1DvU6R8kbQXNBOXElQUVLBLTmeWISyVA1PL9/gPA
IQnypjqSnqKw0U0QkijaHxlxOph8jzVhtMyk0xQPkawncF5d95yhCfAbcZHhkcLHGMSOALm
+1j3pJaaKijM9O0seOe573v8UIU/anOptJ7Rk87C/cgPyPgDnCngBaCHPc/zchC1BVMj6iu
lhc9zWRgYDDhNZPNJTvPauaYn4BGNx5oQudUQVsz36XaT54V18hELnhoy0HCELc/iypW+qf
WMe6drXFjjp25K+2QnT3RuhCmF6WnB2egVaKoe+SUEDDeSELVQnrMhA2b8kIQg/9k=
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABXAQABAREA/8QAGw
ABAAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAUGAwQHAgH/xABFEAABAwMBBQUEBgcECwAAAAABAgMEAAURB
gcSITFBExQiUYEyYXGRFSNCUoKyZHSSoaKxwRYmM9E1NkNEYnJzwuHx8v/aAAgBAQAAPwDs
tKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUrRtV5t17YcftspMhtpwtLUkEYUOY41vUpSlKUp
SlKUpSlKUpSlVPVF51VYo0q4xoVrkQI43vE4vtQnzIxj5VHaX1VqvVkB+ZCjWdlLLnZ7rxd
yTgHp8ax3fXepdLSGxftPR1RnDhL8R87qj5DI4H3HFXKy3mFf7W1cbe5vsueYwpJHNJHQit
+lKh9TSn2ramHDXuTLg4IzCsZ3Cr2l/hSFH0rnWzh9zTGuLhpmaojtiUIJPArRkpP4knNdd
pSlKUpSlKUpSlKUpSlKgdcHGiLx+qr/lVZ2Mn+7s8Z/3zl5eBNS2096I1oWaiUU77pQlgHm
XN4EY9AajNjsOUxpqTIeCksSZG8wCOYAAKh7iR+6ug0pVfZkMT9XSHXHmw3a2+7tJKxxdWA
pZ9E7o9TVJ2qxhAu9r1Nb3W+3QsIXuqB8SfEgn0yPlXSrTcmbvaotxjnLUlsOJ92eY9Dwrc
pSlKUpSlKUpSlKUpSlQOuTjRF4P6KqqJsttdxnWOeuHe37cjvG6UtNIXk7o4+IHz6eVRQCo
m0VFv1y65cmUK3G3H1kNje9he7y3TyI/yrtjaENNpbbQlCEjCUpGAB5AV6pWnd7kzZ7RKuL
5+rjNKcI88DgPU4FRGntNw0WWO7dLfFfuEgdvKcdZSpRcWd48SOmcele9QaRtV1scuGzbor
L7jZ7JxDKUqSvocgedVbY9eVuQJlhkZDsNZcQk9Ek4UPRX866QSEgqJAAGST0r42426gLbW
laDyUk5Br1SlKUpSlKUpSlKUpSoDXS9zQ93P6KofPhVa2M4/s5P/XD+RNb203SZv9m79Eb3
p0FJUABxdb+0n49R/wCa1dnWuY8+xLh3WUhuTbmt4uuKx2jQ+18RyPoetSq9XTpUBy5262N
NWxCd4TrlI7BK0+aUgFWPInGaiYe1NCXWvpO2hMR5zs0TITvbN73kRgEHrjGfdWXVV2N3uF
rtqbfchaxJS/OfMJwApTxSjGMkFQGeFXKDcotxStUVa1BBAVvtKRj9oCvU2czb2O3fS6pOc
YaaU4c/BIJrkS1zbNtJcv8AarPc3be64VOjua0lSVDxgAjz4ir9dkI11pWXBtz8iE4vdB7x
HW0QQc7pBAyDjpX3Qml5WlLGuFLlofcceLmG87iMgDAz8M+tWalKUpSlKUpSlKUpSlV+86V
XfWno8u+XFMZ72mGuzSnHl7OSPWtKz7Po+n1KVar3c42+crTvoUlZ96SnFWxIISAVFRA4k9
a5FtK0NbLLbXb3AD4W9KAcZKh2aArOcDGRxx161brPDs+rdEKgIucqXGeQlKg4tPaxlDGE8
AORHUHNfYezm2wNOPWhl9xxbz6JBkOgEhaCCkgDlwGPU1b68uOIZaW64oJQhJUpR6Ac6rei
dYJ1bDluKaSy9GfKChOeKDxQrj5jn7xVlJwM8T8KgNRaqXpqM5MmWmQ5EQsJ7ZpxB58uBII
rbs94k3eOxKFqejRn0BxC3XEZwRkeEE1r6j1BM09GdmmzuTIbSQpbjLyQpPnlJ6e8ZrHpvU
8rUsNqcxaSzEcUpPaOSUlQwcHwgedTcpyQ0yVRmEvuDkgubmfXBqBtGqJ94uMqI3YXGkwnu
xkOrko3Uq5kDA8XD+dWJa0ttqcWoJSkEqJ6AVWdE6wGrY85S2UsOxXykIGeLZ9g8euAc/Cv
j2uI8fVUyxLgynjGbQoORWlOnJGSFAcRjIr3P17abWGjPi3KN2yt1vtYS0758hn41mc1fHZ
SVOWi9IQOJUbevAHnW3p2+N3+xN3ZLfYtOqXuhR5JSogE+XAZrDG1M1dHVossR24NtqKFyQ
oIYBHMBR9r8INZZVzuUJBdcsrj7SeKu6vBawP+UgZ9ONZ7PfLdfohlW6QHUJO6tJBSptXVK
kniD8aruodeSNMvNpn6ekBt9ZSy6mQ2Qsj4cvWtq56qudmjKlztMSu7IGVuR5Dbu4PMjgce
+pWw3+36jtqZ9tdK2iSlSVDCkKHQjoa0dRapVpqMuZLtMhyIhYT2zTiDz5cCcjjwrJAv025
W9mdGsUjsX0Bbe++2klJ5HGeFYrvqeVY7eZ82xSuwSpKVlp1tZTk4BIzyzVgScgHGMjlX2l
K1rjb4t2t78Ca0HI76Clafd/nXHLvofU2i5qrlY33346OIej/4iU+S0dR8x8KsGldrbUpxu
FqBtLDijuiW3wbJ/wCIfZ+PL4V0sEEZByDUXfx3mOxbEnBnuhteOfZjxL/hGPxVTkoGk9rg
CcNwb+1wA5Bz/wCvz10aqdtV/wBQZnD/AGjX5xU5pc50paT+htflFSL7DcmO5HeSFtOoKFp
PUEYIrnezt13Tupbto6Us7ray/FKvtJ4Zx8U7p9DXQJ8xu32+RNe/w47anFe8AZrQ0tb3Lf
YmRJA73IKpMk+bizvK+Wceler+S/FatqfanuhlX/T5rP7II9RVPeQnSm1th5P1cK/NbihyS
HP/AGB+1V2ttni2x2Y+yCp+a+XnnVe0onkPgBwAqjbYTutWJf3ZhP7hXSM5rmWvFqtka36N
tLimvpWSpbqhwKULc9nh0yo+ia6JbrfHtVuYgRGw2xHQEISB0H9a2a5pqt5WjtoduvMP6uP
dfq5rafZcIUAVY88KBz7vfWTbL/o20frn/bV+nSosK3vSJziG4zbZLinOWMcaoOx2E+1b7n
OLKmokp9Pd97hvBOcke7iBn3VK7VgDoKXkZ+ta/OKm9JEq0haCefc2vyis9xfiPSGrNJbLn
f2neHQJSBn8wrfAwAM5wOtfaUrUl3KPClQ4zxUFzXC01gcN4JKuPoDW3XO9pmi4Eizyb7CY
QxMjjtHtwYDyOuR5jnmp/Z3JkStC2xySoqWEKQFKPEpSohP7gK9dg9e9SSnmpsiKzbU91Qp
nd8bigFLPiSeQ3B86r20qwS0adRd2rlLkyLY8l5Ha7ngGQCRupHXB9Ku1kuTd4skO4tnKZD
KV/A44j55qtbWFBOg5I+860P4hU9pYFOlLSCcnubXH8IqVrnG02O7Z7rZ9Xw0+OK6GnyOqe
Yz6bw9RVruT7V4ct9vYIcYlgSnldOxSQoD8SikfDNTlV5bLt61LIW1MejNWxvu6VM7uVOLA
Uv2geQ3B6mq9tK07IVpk3JFxlyX7c4l5Ad3MJGcEjdSDnkfSrlYLmm82GFcUkHvDKVKx0Vj
xD55qibZPE1YmvvSlcf2R/WulAYAHlXL9oY7jtG05cnvDHyhJXjgClzj+5QrqNK5jtVSq5a
g07Z2E5eccKuHMAqSP6E+lZdsY3oVlYx4VyyCrPLgB/WsO0jR7UCytXe2duswnEqfaeeW6h
SehIUTyOM+4mr3py7xb5YYlwiBKW3EAFtIx2ahwKcdMGoHasrd0HK4Zy60P4xWfTOmLYvS1
sLqHlqcitrUe8ugElIPIKwPSthOmWIOroV1hNOJR2DrT+XVKAzulJwSccjyqx0pSqTtKtd8
nxrZKsTKnXoEgvkII3wceEgHn14VktG0SM4wlm/QZtrnIGHEriuFCj5pIB+RrFfZlw1rGNk
ssOQxBkECXcZLKm0hvPENpVgqJ+GKnnpDGmrQ3Cg2+XK7qwEsssMqXvYGACrGBx51r6OWpq
zMsSWJTc5zefldswpGXVHeVxIweJwPcKkL4uOq2PRZTEh5qU2ppSWGFOnBGOQHCqds1k3Sz
236Eu1nuLKUvEx31R1FG6ror7vHj61m2lKlXvTyrVbLZPkyC+lRKYyggBOc+IjBqes107tZ
IMd63XFDrMdtC0mKo4ISAai9U3+7SYwtdmslyLktQaclKYKEtIJAURnjnBPHkKn75Zmbxp6
VaVABDrJQjP2SB4T6ECq/syt0+Lp4SLoFiQfqG0ODBbabJCR8yo/KrLc7n9HMqUiFLlubpK
G47JXvHoM8h61FaNccbtKGpkaUzcH1LkSu1jqQO0UrJGSMHGQB7hUpeVsG3OxpMaRIakoU2
pLDJcOCOPLlVL2dSrnYLU5arxaLiyw26pcd8sFSQg8wrGSOPHl1qO2jy3NRv2tFottxlohO
qcdcTDcCcHd4DIGTwNdIt10j3NsrZRIbIGSh9hbSh6KArT1RpuJqmzOW+USg53mnkjJaX0I
/qKj7HcLzZ4qLbqKE88pkbjc+KgutupHLeA8SVfEcak3b8jcxDgTpbx9ltMdTYz71LAAHrU
bZdMP8A069qW+Kbdubqdxlps5bit/dSTzPmfearm0xqffF2tFrtVwld0fU46UxlAdMYJAzy
NXyLLYvMFxLkOQ0hadxxmUyWzgjiMHn6Vz7Tke96D1LPtqbTOn2R5zebdYb39zyUPPhwI9w
NSm0OS5fNLOW62wLg/KcdbIQIbgwAcnJIAqZ09dO72C3xZFvuLT7MZDbiFRF8FJSAeIGOlb
M/USozCjGs9zlvbpKG0RlJBPkVKwBXjRzU9Gnm3rq2tufJccekIXwKVKUcDHQAYAqcpSlKU
pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpX/2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMkAjQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LooooAKKKMj1oAKKKKAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigBD1ppiiY5aNSfUrT6KA
IXtraXiS3icf7SA1m3Phnw5eZ+1+H9Onz1821Rs/mK2KKAOQuvhp8Pr1ds/gnRW68iyRSM+
4Fc5dfs/8AwkvW8yTwfDE5GMwTyxj8lYCvUqKAPDr39l34V3SlYLbUrFiPvQXWcf8AfYNc3
efsh+EpHZrDxRqtsM8LKiS7fyxX0rRQB8kX37H10Iz/AGZ43jkbsLizKfqrGuau/wBkr4gR
Fjb6vol0vUYkkU/qtfblFAH5/wB/+zZ8W7EkpoNveRgjDW93G2f+Akg1zl38G/ilZL+/8C6
qwC5Jih8wDHuua/SOkoA/LW/8O+INNdo9R0K/tGU7WWW2cHP5VmPE0J/eo0Z/212/zr9XGG
RjGRWRe+GfDep5GpeH9Nu9wIzPaI5x+IoA/LjAIypB+lJg+lfpDffBf4W6i5a58EaaxP8Ac
Vox+SkVzN/+zN8Jr1i0ej3Vlnta3TKB+eaAPgSkNfbF/wDsmeBLiMjTdY1ixcg4MjrNg+vI
Fcjffse3aPnTPG8cy44+1WhU5/4CTQJnyqOtPbpXvepfso/Ee0c/2fe6Tqa4JG2Voifb5xx
XK6n8APi1pSkv4Tkuvl3f6HMk2Py6mkB5WelJXS33gfxnprsl/wCFNVtiDjD2jk/+Ogiufn
je3fy7iN4XBxtlUoc/Q0gIqUUAAjIw1LjA6YoGOTvSscU0evag0CGZzSjp0zQaB0oAXnsMU
c96KKBhRScZGelDY3fL0oELRSDpS0CCiiigAp3zYpo607dQA7c2P9mkopO9AC0vRtvFN7UL
QA6hWbmm9qUdaANrTr25htSkU5VdxOCcUVnQMBFjcBz0NFAz9VaKKKoYh+6fpWNb67aT+Ir
jQY4bgXdtGk0m5MIEfdtOc88qa2u1cVp5B+MWv9CP7KtB/wCRJqCWdpkZxkZoyvqK5DXtTE
mu+H7exvcsNTMNyiPgf8e7tsbH/ATj6VX8T6jdafZ2q+abGKXUYYbyWKbcYLdjjcTgGMNjG
7t60Bc7jj2o4rBnurK28SaXYNFcC4uUmMJjb91hQpbdzycEYOKx/C0t5deFrGe6k88tO++d
pirABzt+vOBigLna5HqKMjpkVxdzc33h+4udTkklv9CnkY3UbkvJZckF0HJMfTK9RnI9Kf5
8M/jDRVgufNtLnTZZVVZMxyrlNpwODweD6GgLnY5HqKXIzgEZriNJ1G4i8Ya/p0V1Jd6bD5
RieVt4huG+/CrdTxg7ece1afhozWdxqGiXMkjtaymSBpH3FoHOVHqdvK59RQO50lFFFAwoo
ooAKKKKACijIpMjOM80ALRRketGR60AFFJkZxmloAKKKKACiiigApO55pa4b4g/EfQ/h1ZW
V1rEc0xvJTHHHABuAA+Zzk/dH9aBN23O4xS1XtLu3vrGC9tJVmt541ljkHRlIyD+RqxQFwo
oooGFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUGjI9aM0AJzWZc6Dod7IWvdFsbktnJltkbr1JJFa
maKAPP9R+DHwt1Zne88E6aXfq8cZQ/hjFchqX7L3wrv1YwWF/p8h+61vdthfwORXt+aKAPm
K8/ZB8Pskh07xhqUMn8AmhjdR9cAE1xuo/sjeMYCTpvibS70dlkjeI/1FfZ+aMj1oA/P7Vf
2bPixpoymhW+oqef9DulY/k22uL1f4bfEDQzt1bwfq0GBncLZpBj6pkfrX6a5HrTW/D6GgD
8pri3ms5DHdwyW7jqsylCPqD0qE4zwa/U+80bSNRheLUNLtLpH5bzoVYN9ciuO1L4MfCzVQ
63PgnTVLnJeCPymz9VINK6QH5w9RkUe9fdWo/ss/DC9/48f7U0xvWG7L/o4auI1D9j+FmZ9
I8cOq9QLq1DE+g3KRj8qBHyZg4zjinD7v0617zqP7K3xKs2Jsp9K1BeeY5yr+3DKB+tcTqv
wX+KOig/bfA99OCpwbfFwB/37JpAee7c0Vdv9I1bSplg1XTbuymYcJcQtGx/BhVPbg7T19K
YiM9aKeV5pNopDFopOMA54paBCdOvNOwv96m7RR06UAG35T9aWjBHUUUAWYmIjAzj8KKdDs
8oZ60UAfqnRRRVFAeh4zVJrCyMrztZQtK42s/ljcwHQE496u0m5T0PfFAFCPTNOgwYbCCP9
553yxgYfGN3A+9gAZ9KlFlaEzsLWLM67ZDsH7wc4B9ep/OrJxt614/baJbXHx/1rR5rnUX0
1dHhvVtft84RZXlKsw+bjgdAcUEuyPVobWCDCpbohChVKoBwP6e1NXT7BYhClnAEUhhGEG3
Oc56dc815b4xsNc+G9sfGnhfU7250i0cNqWjXczXCNCT8zwlssrjOcZIr0m217R59Psr7+0
reOG9iWaFpZQhdSMjGT70CTWxfW2hQOEiRUclmCrwSeuR3zULadZPLDMbKEyQKY4mMYJRfR
fQe1Sx31lLa/a4ruGS3/wCeqSAp+Y4pi6npzQLcLqFs0LNsEglUqW9M5xn2oKsgjsreGFYk
t0WNW3qoQYU+oHr71IlrALs3ZgjFwU8sy4+bbnOM+maRdQsHkSNL63Z3+6okUlvoM80n9pa
duZft9vlSQR5q8Edc80BdFqiq631k+zZdwtvXcmJAdw9R6ini5t2cIs8bMeihgTQF0S0VA1
7aLL5TXUSyZ27S4Bz6Y9fake/sY7pbSS8gS4YZETSAOfoOtAyxQTVd7+xjm8mS8gSXbv2NI
A2PXHpTre6tbyPzbS5iuE6bonDD8xQBzPi7XvFWjNB/wjvg4+IEdSZGF2kPlkdBggk5HpXj
urftH63oepPp2s/Dl7C7TloZ7xlYDqDgx8g19GMOc4zXyZ+0/HGvj/Q3AAZtObccdf3pFBj
Ucoq6PUdI+JXxK17RbfWdI+FMVxZXKCSGQ6will9cFM1j6p8fNY8M332fxd8Nr/TCfulZ9w
k91LKFP513XwXfzPgv4az/AAW2wfgxFdbrej6br+lXGlaxZRXllOu14pBkH3HoR2IpDSk1c
5XwL8VPCnj/AHxaTcyQX0a73s7ldkoX+8MHDD6Gu+XOOTmvz5121vvht8Tby306/b7Tot4W
hmXILKMMo/FSFPbqa++dHvxquhWOphdou4Em2g527lBx+tAU5825eooopmoUZopO9AASvOT
0r5J+N9trHi/UNX8X2RV9C8OXS6Qq/wB5+ssn4OVX6c9q+kfG2uSeH/Buo6haDffFRBaJ13
zyEJGMd/mYfgKp6Z4G0+1+F6+CLpfPgltGhuHYZMkjgl3PuWJNBlUjzrlOG/Z18Vf238PW0
K4mZ7vRZPK+fq0LfMh98cj8q9rHSvij4X6nd/Df45/2TqrNFHJO2l3Zb5VwT8kh/Hafowr7
W3KByelAUpc0fQWiiig1CiiigAooooAKKKKACiiigApGIA5paa4yuM4pMDk9Q+Ivg7S9Tm0
671lBdQEpLHGjv5Z9DgEA+1U/+FseAAhd/EMUagZzJG68fiKwJp5vDXxuttFgnSTSvEaPeT
2kyAiO4AI3oeo3bckVt+IfFV5pHii08OR6ZZ3H2+2lmiaRmUfICWVgAewFcUqlS/xJFK3Ut
/8AC0Ph9uwfF2nJ8u875ccYz3qzp/xC8EapZS3un+KNNubaE4eRJ1wv15qjqXhubVLeMar4
c0TUIYCHSDe/JHTAYbc+maYfBfhxVOPBOkQRuMnMca4P0AwDSlVrJWSTGlG5pwePvBd0Zfs
3iawl8pdz7Zgdg9TTG+IngWOcwy+K9MSQKHKvcKPlJwDzWPcfD3wleSux8JaVvZNpePbuHo
enrjtUS/DTwrbWgtD4X0yUM24tcYLt+OPYVlKtiVrZF8sO51sXivw1cWTXsOu2L2yfelWZS
o/HNVj468GBCx8UaaFHJP2heP1rJs/Afh2GNY38KaXsxztVSD26Y71Yfwv4aidEbw5pUYX5
lAVV49enOKFWxFrtIXLDuXF8feCnPyeKdMbHXFwpx+tZGo/EfSJZoLDwq8WvarckrHFBJ8k
YB5eRhnCjP1PQDmoV8IeD/NMieHdJuvn3GSQxtz16YrUs9PsNGguW8P6Vplu853Da6xq8mM
Lnb2zx68nFZvEV5PldkPlitjLHhbVNTVbnxd4rvAzD/j0sJPssK+uNvzn6k8+1VYfAnh6F2
Gj+KNYspCDtkh1N3JPuHyv6V0d14cuL2xa2u9VmikmiEc93bN5crncCdpwdmfmHHQGoLfwZ
p+nBl0m6u7cNH5bxNcF45BnO4hs4brz7miWHk7NK/m2K6MabxNrfgZreHxc7apo0nC6xGgE
luf8Apsi8EZ/jX15Her9t8W/hvcBhH4y0wtGPmBmAxWw9hfQRvbLbwanZyqd8cuAFPoAcgr
04NcvL8P8Awmdxl8AaSXJ5+ZBnPJHb1Naxc6Wl7g+Vmufil8O/tUVqPF+mGWbGxROPmz0q7
eePPB1hOLe88SWEMx5CGYZNc2vw38KCRi3w50vGAFO9T7/hzUf/AAq/wc91HM/gCwRkYshE
3TI64zTlVrbRQKMe50moeLPBHkSrqesaW0aIJHSZlICHoSDng1yV74b+BPidxHNp/hqeVun
2cpE/OP7hB7ipn+E3g4hf+KNhjYD76XRUk/XOf6U60+GfhG3cyR+BLORt2RK9wGbOB3z9fy
pqtW6oXKjhNa+AvwMu77yLbV30W56eVbagp5PqH3H+Veca78A/h1BevZaT8YNPtruMEm3vy
jMMerBhj8q+ibn4e+G7iYvJ4Asi3J3CZQST3zTv+Fc+FPkI+HmnMV7l1J596qNatzaoOWPc
+Mdc+EN1plulxY+NvC2rq2f9RqARvx8wAGuKm0DU4ZWiMUchXr5Uiup4z1FfoN4et7HUrK8
vNH8N6bax20j28Xnvu8x1O187QQF4A71He3mnR+EdT8ST6JZWv2OCSOWG5hRikyHGwnuN3T
nnNL29Tl5mg5UfnhdWN1YOou7d4Aw3AsOozjP51XBBAIIOenPWvvL4UeH4tS8Iza/rFhp9+
Nane4eKW1Ty4cEgKqkEAdT+NbGtfC/4X65M0WoeCNOEY/5a26mFs/RMV0053jdmfKfnuQSV
OeBS+lfZev8A7M3wwuGKabqup6VcOflKyCaNB6BSB/OuI1j9k7WooJJ/D3i+xu4SMAXaNEz
+xIyta3Qj5xjJ2Dn9KK9jf9mv4rIQsOmaddx9pYtQUKfzoqgPvOiiigYh5UgelYtpqT6k14
+nqhjtZnti0mRvkQ4YD2DZGfatvtXO6NZXejLqVpJE88TXUt3A64+YSMX8vr1BOMn2oJZd0
XVI9Y0uO+iRky7xyxtyYpEYo6/gykVwenyj/hpzXIyT/wAi3bHn/ru1dp4e0u50jQzbXbiS
Z5prh9nRTJI0hUeoXdgHvivMku9ZtPj/AKh4nHhbVptEuNNj0xrtLf7joxfeFJ3FSTjpmkS
27HpPjNof+EC8QeeU8v8As+fO7p/qzj9cV5Ho8cVt8H/hReaxbpJ5V3bFjJF5jLGYJsDABJ
47AHmum8YQeJPiHbDwppGlXOl6Dcuv9palfDymkiByY4UzuJOOSwArb8VaZLbJ4Os9J0yee
203U4ZGWBR+5hWKRMkkj++OmT1oBq5W8A29pPZ+JNT063RdA1W9M1hDtwrIIlSRwn8AZ1b5
cD1PJp3w70nTbj4b6Ik1nDJHBLPIiFAF3iaQbsdOO1SaPBqPhjxD4g0ttNurjRrp21KyuYg
GWJ5BmaHGcj58uOMfORnisSwTxPafB2y0Oy0a9s9VuZXtZTIqlrON5HZ5Tg4OEbjHOSKBbG
p4btbfxJ4zuvFi28SaXpZaw0oLGqiRhxNOOOhI2D2Bp/iy1traws/CHh+1gt9T1l2jEqRqz
W8GczTk9c4JAP8AeYela0FwNEs9G0LQtDujaq6W3Me1LaIKcuxJGeg6ZJJzWZoCXZ1/WfFG
uaZdxXkzGztIjFuaG0jPyjgkbnYljz3HpQNpdjSm8IaDa2LyQ2SgWmmiztwSdsMaBsbQOhO
eT3wPSuYQW3h/4Kab4mtbaP8AtaDRoFjuASSXeNFyT9WzXYrqd3ceELu+vtJubSZxMiWu3d
Iy5ZY+FyPmGD7Z5xWXpWjjXvhBaeHNQt5rSRtNjs5o5U2NFKqKPxwy5yKY7LmNi38OadD4f
j0a6gW5iMeyaV/9ZK+PmkLddxOTmvOrG5cW/hLxdqywy3enX02iX9yYwdyM3lo+fQOkYz/t
GvQ7LUdVi0KNNQ06WTWIk8tkUfLPIBjep6BCeeeQM+lZQ8IPbfC+68Nu6XF48MkplVfla4J
LhgO2HwfwoBrQ210+0uNdvL6e0hkeOJbdXeIF+7NgkZwQwH4VkfDGKKL4fWYiijjBmueEUA
HE8gHT2Ara0ZrtPDNvc6hDIt3JF5s8f3ishGWUewPArL+HMN3a+BbO1v7KeyuY5Ji8Uwww3
Suw9jkEGkHVHW96+S/2ogT490Hv/wAS1uB1/wBaa+tO9fJf7UZz480JRwf7NY59P3p6UMit
8B7d8FCB8F/DuOB5Lf8AoZrq/EfiPRPDGkS6prl/DZ28Sl/3jAM+OcIOrH2FeKfDP4ZnXfh
bpGof8Jp4lsFuYnP2W0vQsMfzEcKVrw74neEda8EeNf7O1i8m1SFgJ7W4nLH7Qmejdt2eCB
6j1oIc3GJestB1v4z/ABT1HULGwMdne3fmXc+CI7eHgYZv7+0DgfxV9v6faQWGmW1jbDENt
GsSD/ZUYH8q5n4eanoGt+AtM1Lw5a21lZSxgG2t1CrDIB8yEDuD/SuuXAHWg0pxsrjqKM0U
zUKQ4HJparXl3BZWdxeXUgjgt42lkc9FVRkn8hQJnk/j7xZpUfxV8PaFqUV3Pp+lI2p3K21
u0/74/LArKoJGMu35V0ifFbwiy7s6qvHQ6VcZ/wDQKyvhBHNqej6v471CF47zxLePcLv6pb
J8kSg/3cDI/wB6vURmghXep8V/HW40jVvGlt4o8Pxagn2iIJcvPZyQKkqn5WG8DLEfltFfT
vwv8VDxf8OdJ1iSRWuvKEFyAc7ZV+VvzwD+NRfFfwsPGHw01bTI03XUSfabbt+8TkD6HBFe
Hfsy+KfsniDUvCNy+xL5PtVurDkSIAGGfdSOPUGghLln6n1dRSdqN69M0G4tFIHU9DmloAK
KKKACiiigAooooAD0pD0pT0pGOBS6gePeMZfL/aM8Cx+VuWS2lAJ/hPznNP8AHst2vxl8Iw
W9s8/n2V4uI03EEIfcY6jmqfj6cRftFfDwCQI7Ryg8dvmAqTxhrdlF+0J4KIuVMNra3QnfO
FiZ1IVWboCSOAa4alryXXQq10dVLrN/qfjOLRJtLu7azWwa4MMjhGnbeFPQnKgHpnqRWb4j
uZNDFvY22nzw2V7bXUbxGTzI49kLOJPUYI5Oa7TUdI03X7a3kud6PGd8FxBKYpYj32uvIz0
NVL7w1bS6bqMdtdN9tvLd7Zbm7dp/KVgVIUE8DnOARk0pUpSle+gHH6ZqDR6b4XtkxHe3BW
8+0HKxyRbMsEP8bHIwnXGT2rsfC98dZ8N2erXNuPOulMhUYYJkn5QfYcVCPCNjc+DLDw5qW
2UWUUaxTwZRonQYWRDklWH9cdKyNE0rxH4SVtNt4Pt9k8jOjxBNseW3MShZSmcngFhnoAOK
lU5Q13AuXur2b+I7HRIXP2a7Wd3AJXzHTGY8+wJJA9KffzRaPe6T5WnN5N7craPEpDZ3Dg4
PIAxk47dauW3hOxTTHsrqSW7L3Ul4JmbbJDI5JzGy4K4zgVdh0Szgu0vcy3F3EuyKW5laUx
jGDjJ4z3I5NT7CUtW/6+4u5keE1SXw3eBrWN3huriMfuwA21jx7+maybLVRH4H0O9mhVPPu
BbyeUgPB3DcOM9QDxzXQeGdEvdB0a4sZr6G7ne4lnWRYiirvYtjBY9PrWMvgu9TwbpOhHWI
PP026W4W4WJlDbS3GA2R97rmlOh7sVHdJgtzTLyz+Er68uL1zAbZzuAwRxksM8jvwayL7Td
Of4Ztq8d3dSH7CLkTCdlL/KGyfrW3Lo+szaDdaWdRtFE1sYEbyHOCeCzZfJ47cVHdeH725+
H0vhZr+2Wd7L7IJ/JJUDbt3bN2envRGneK51rZ9Qfkb2kFG0SykTG14Ucc56qDXHa5PHa/E
yCRw0kKaY000SAuQqsw3bO55xxzXV6Qi6bo1np1xdwyyW8KRb0G0NtAUcEnHT1rLbQ7iT4h
J4pTUojCLD7EbXyyWI37927PByT2reThOCgmtCbM47UdWnh+FkmvSsjwSXyNZp5xBit2mVV
Vm7NjqD93OO1b+iNDp2k6prbqVa3DkoJDICFG7Bbo4ORggcVU8S+AEvxcppoH9m30qTX2me
aYkkdWDCWNh9x8jkdG7+tW73QJNb8NX2lgXumma3a2X7cyui7urBUfk49TWUoSVT3SktDBt
de/sq2h1e+vGnvpri1F6qSZGJxwoXsEJXGOnNbfhuV3+KHjSJyoS3Fosa84UNFuJ9OWJ6VD
4g+HNprHhGDSbBLGy1CI25+3fZyxHlMp4AYHJ2469zT7fwdr0Hi3W/EC6pYltT8hkj8hx5T
RqFySH+bOPw7VpGMlruJlMXV6l745FpcXay6XOjW8MMgA+aBX6HIOSScGllmvf7R8CvNe3E
j6lcNJMksudxEBfjHAGRnFXrfS0sdK8X3bWN39vvXY3Mat5guJPKUKYs84K7Rg9CD9atWWg
Qaronhe8vvPs9R0i3Vok+75Mxi2Nkd8cj0qeSz1YzAKav4D1rVLrTlGr+FpZDPc2sDbrnTX
bliqjqpJ3Edau+JhoE/wX12707beabc2U1yrgFzJI2W3nvu3YP1FVvh2ZYNAurbU9Va1vrW
4n+3RSxxo4feT5hyMlSuCGzgj6Vzz2d/b/Brx1PYBxZ3t1cz6epjA/cHGWC4wFYhiOOhqOb
3fKwdTb+FN2V+E+geYvymFmXK44LEg11TNbmTy4lIc8Eg1wPwzubhvhboBFuyxG2G1lbIA5
9a3xf26XWJLlEfBO0tzmt4y0ILU0MDMxjZtwOCRzmq93A6pbiSZiq/MsQOF+prFbVGS5klg
ZiQ3EfXd61T1jW5b26LQqNiEYUHG0Y61SlpsI6X+1L2zUQwSCNBztx70VzMerzLEgnVy+Oo
P/wBaiq5hXZ7fRRRXSAUlLRQAhHHTP1pMH1Jp1FACYP1o59P1paKAG4I4A/WgAjr+OKdRQA
mD0zRzS0E4oAbg5zRg5Ge1LuHoaAwJxyD7igAwe386Mc9KWigBMHOe1KBRQTigANfJf7UZI
8faEFAH/EsY57/6019V3N/Y2mDd3cFvkZHmyKn8zXyB+0dqtnqfxMsfsV9BdR21isTGJw4U
tITjI9jSexhXfun0H8E/+SLeHev+pbr/AL5qP4xeAl8deBriG1iU6vYqZ7JyOSw+9Hn0Ycf
XB7VifAvxj4Zn+F2laP8A21aRahZKyTW0soR0+c44PWvYMhwGQgjHUHrQWkpRPi/4H/EB/B
njRtE1WZ4dH1JxFKrk/uJgdqvjtz8rV9oK64weCea+Rv2h/h3/AGFr6+MNNgC6bqcm26RRx
Fcf3vYMP1+tP0D9oLWLH4apoH2UXXiaJltrS7l5jMZ4DP8A7S8Dng9e1BjCXJ7sj6uvdT07
TYTNqF9BaRgZLTSBBj8azrfxh4Tu51gtfEmmzSNyFS5Qk/rXm2h/DLwuNHk8R+M7lfG2upE
1xPcTy+ckZwSyRKDtUcY6c1833HiPRfGfiu2s7vwdpmn2N7MsEX9nQlLmAseCrZIdgecFRn
pkdaZcqjifeYkRlVkcMrcgjkGvJvjZrs//AAj1p4I0lwdY8T3C2aIDhkgz+8k+g9+vIrzz4
caX8RtA+JesfDhvFstlbWlt9piklgFyjpuwrRqxGwEZ4zgEHiu2ufglrN74xt/GNz8SNQl1
q3IMM72UZWIYIwqbsAYJ4980FczktEer6PptrouiWWk2kYS3s4EgjUdAFGBWiOgrltK0bxj
aXUban4ut9RtlPzRDTFiZhz/EHOO3auo3AfL3oLjsITk4xyfaviLxlbTfC/8AaAkvrONra2
hvF1C32choXOXX36uPxFfYGvaX4j1B4ToniZdGjQHzB9iW4Mh7EFmGK8s8VfAO/wDGepx6n
4g+IF1d3cUXlIwsI0CrnJwA3rQTUV9UezafqVnqemW2o2cyy29zEs0bDncrDINfPn7Qfj7x
l4Z1rTNH0G6m0qwnt/Oa8j+UzPuK7A2OijBIGD81dr4Y+GPjLwhYw2Oj/E24ksYDlLW6sEk
RRnoPmzj2zxXpF/o2m6qkceq6da36RncqXMSyKpxjIDA4NAayj2OC+CfiTX/FXwyttU8Rlp
7tbiSFJ2Ta08a42uccdzz7V6hVaC3t7W3jgtoEhhiG1UjG1VHsBVjI/OgqKsrMWikyKNynv
QULRRnFJuUd6AFooyKM4oAD0pCMjigsO5xRkDr9aAPM/iB4H8T654o0XxT4Sv7Cz1TTI5IQ
L8MyFW7/ACgnNZMGm/H6BXSW+8J3WW3B28wN9PuY+n1r2HercClrnnRjN3ZSk0eVf8It8Vd
Yljk1nxVp+lohB8rTIST75Zwc+2AO9Vrn4YeNW1B5rT4i3EVuw2+XJArtjP8Aex/SvXqQkD
1P0rF4Ki9ZK4+eR5LB8NfG0Fuf+LhXT3KuWjcKqoB7rsPPvUf/AAgXxamudt18T/8AROMxx
20e4j0zsr14EdqUnFNYKitoicmzy648A+PZI5Hh+JN3DcdIyIItgHuNlU7X4d/ENIG+3/EO
S9n24V/LVcHP+6ePwr13I9aTIoWDpLaIczPHv+FcfEsBwnxMkRchlAhyzHuGJGMfRahk+F/
xBdJYU8fCKF23ALGdwP1AGf8APpXtGRQSB1NP6nRa1iHOzxa7+F3xFuJ4nj+JLQ+WAOIs5x
9asRfDHx6yyfbPiVczMyhUKRKm317GvXwB1xQWwPuk/Sp+p0WtYIfMzwWf4M+P5p8r8R2gi
yCFWLJ69cgLWpZ/CDxZbQyEfEm+jmIwrRRqAD3JyOa9haZS21ldfcileeKKMvK6gDuTjNT9
ToL7CHzyPHLP4Y/Ei1lYS/FG4mhOflSBUP48c1Qv/hj8RJJFWX4k3LwZJWNbdev1xXtKSS3
YEo/dW3b+8/8AhVkPxtXBUcdaX1Wj/Khc7PEbX4bfFiG0Ro/irLacdPs4lLfgeF/CpovBPx
ZCqbn4rMbYE7iLQByfrjpXssxAVWPCqefamghovkI256VfsKVuVR/MOY8jl8HfFWW3xbfFO
Jgq8KbJCyn1z3qq3gD4oXGXm+JUZkYclbfaTzwCBj+Yr1y6+wIvm3AERI4K8En09zVNrW8e
IyWjtaoenmjLGs3haPWCY+c8xlPxbsZIbS7sfDesm2b9xeSyNHI/GA2CCQfxqrqS/HLXtNu
7KXSdFisZxjEs/wBwDpxtGSOv4V6vbWENii3Mq/aL5jzJLyR9PSiaS7L5MbTYBzlsH/Cq9l
Hu/wAf8xXOC8L+Cr+x8NWOm6rrLR6dp0KwmO2G1pyBz8x56k9q0jZaNHPut9HgjABG5gXc5
9zW7PNGYNt3FLGvUMqkgGqWI3IG4TEHCMn8VaWQjz2ebTjOw027CsrkPaz5CkD09PzxXPag
lleTFbi3uLW4ycMknyn0I7GvTfER0qF5F1hIPLYbcOgyRjpxzmuMT4dnXf8AStHgurK2HCz
XzlYwPVFPNTyvckoWkZs7SOCPVrnAGf3yqW/l0oqTUPCviayuvstp4l06aKNQAxTJ+mcUUr
ofKz6SooorvEFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABSEZFLRQB41+0BYxw/DeTWreSa31CC5iRJ4Z3j
YKx2kcH0Nd/4H0u103wbpItg26azhkld3ZjI5QEsdxPcn864v8AaF/5I7d8f8vUH/oYr0Lw
t/yJ2if9eMH/AKLFBmn77NgCiiig0CkIzS0UAYmreFfD2u3CXGs6Pa38qIUVpk3YHXFZY+G
3gQcf8IlpgGMcQAV19FBLinuce3wy8AOQzeD9LLA5z5AyD65rqLK0gsbKKztohFDCoREXOF
A7DNWKKBpW2KGq6Rput6fLp2q2UN5aS43wzLuVscjNfI3xw0DSfB3xR0WTT9DtINK+zxzm1
RcRyhZPnVh3yBj8a+yK88+K3w5g+IXhj7Khji1S0zJZzOON3dG/2WH5HBoMqkbotfDxvA19
4bGreCLSztba8VTPDAgVo2x9x17Ec8d6j0/4T+AtM8Uv4lsdBhh1DcJE5JSJwc71ToGz3r4
4Sbxt8L/FTqkl3ompRNhlz8ko7EA8Ov1/SvoDwH+0fpWo+RpvjS1Gl3R+UXsIJt3x/eHVSf
bI+lIiNWL0kj2z+wLT/hLf+ElUbbw2ZsjwMMm8OCe+QR+prWRdqBfSoLa8tru1juLSZJ4ZF
3JJEdysOxBFWAeKZ0JIWvGfjt8RtR8DaPpdvoF3HDqt5c+Y25Q37hPvfmSo/E17LuFePa/4
Sj+IujeM9TcJJLcZsdKkwCYhbkksOON028H1CrQRNtLQ9I8L69B4l8J6Zr1vgR3sCy7QchW
x8y/g2R+FbXavn39mjxK9x4e1TwjdHZPpkpmgRvvLG5+ZcdtrD/x6voKgcHdXMzWZ9ZtrDz
dE06DULoHHlTT+SCP97B/lXj3ij486j4O19ND1/wAAzw3rIsiiK/R0dWOAQdvqD+Ve54r5H
/aLGPjFo5/6crfPv++koJqtqOh9D6brHji8vrZb/wAE2+nWbsDJI2qLJJGvc7QnJ9s1t622
vw6c8vh+2s7q8XpFdSNGrj0DDOPyrVxjpSnpzQaI+dvEPx98WeGvEzeHNW8E2ttfqyrta5Y
o27oytjlT6163oN149urmCTxBpej2Vux+dba5eVxwcYJAHpXlP7SvhFrzw3Y+MLVGa401vI
uSnB8pz8rE9sMf/H69G+Eni0eMvhvpuoyS+ZewL9luyevmoACT/vDDfjQZRbUrM7yTf5beX
jfjjd0z715P47+IXjfwDpLatf8AhjTbvTllWLz4LtgQWzjKEcDjrmvWT0NeWfES3XxX438J
eBAqS2xnOragpPSKEjYOOhLkcHrzQXLa6N7wdrfjrW0tr3XfDdhpNhPEJV23TSTAEZAK4wO
3c12rHCkk4FNVNu0AABeAB2FRXt3BY2FxeXLhIYI2kdjwAAMmgrZHiPj74x3fhX406N4dtZ
In0lQiakpUE5kbjB7FRg477q9y3oy7lbIOORzXzL8U/h/JffByLxlLA/8AbbXTareNt+cRT
kYQnt5aCMf8APrXqfwt8U3Xiv4N2l9bskmq21u9m65x++QbVyf++efrQZKT5uVnL6V8ebFP
HPiPQdS0u8u4bS5ZLF9KtWuGaMHBLqvTnnPvXTyfGjw7FG8s2geKIo0BZnfR5QqgdST2FXf
hh8O7PwHoGHSOXWb3M1/cjks5OdinrsGePXrXQ+Mgf+ED17BbmwnHB/2DQP3ktTh9P+PPgv
VfM/sux16+Ef3/ALNpjybfrtzVif40+G4EMlzonia2hXl5JtIkVFHcknoK81/ZWPPitQTnd
Bweg+/X0pLGssZjdQ6twVYZBHoR6UBFuUbnB/C/x1P480XVNXljjjtkv3itQq4PlAAru962
/FPjjw34Qt45da1ARzTEJDbRKZJ52PRUQckmuKsI7b4M+APFOoXkKCzGoTXFjCrffVyPLTt
zn8h9K434F6Be+MNd1H4r+KXF5fyTNDZGQZVCPvso7AfdX0waBcz26nqdh4g8b62FnsPCEW
k2jjMcuq3X7xl7ExIMr9CaXUdW+Iekhph4X07XYVTJSwuzDMf91ZAQfpkV2qgqWJxgnP0pX
TeMcUGljivCXxO8LeLb2XTbaeew1eE4l02/j8mdSByAp649vrXR65c6xbaTLPoOmxalegqE
t5p/JVgTyd2D2ryL4/8AgmO48Nr490hvseu6IVla4iyryRbhnkfxA4wfTIrqfg74/bx/4FS
7vGU6tZN5F2VwN7YyrgdtwwcdjkUE82vKzgvFPx48XeC9aGk694Dhtbh1Dx4uiyyKTjKkdR
kYrrpfF/xeh00al/wrrTrqAosgjttR3SspGeFIAz+NeS/tRZXxp4aIj62jkcdP3i/5/Gvpr
Si8vh/S2HDNaRMTgcHYOaRMVJtq55F4d/aJ0a/1/wDsHxFoV14cvnkEKvctujDns/AKfj61
7QYY7gxPKqyMvzKTyOetfMn7T+g6bb3ega7Cg+23fmWs+ODKqgMGPqeSM+le3/Ci9u9R+EP
hm6v5C9y9imXY5LADAP5AVEkOEnexU8UeLPFnh6LUr5fAo1DSrFS4ng1JA7oByShXj6Zri/
B/xpvfG1/PYeG/hzcTSW8fmyMdRjQKM46kdc16j4zBbwVruFz/AKBMCCOvyGvnb9l68hgv/
ESSJuY28O3uTz90fmKlNNCk2pWPZ21/4jocxeAIki7rcavGc/QhOPxrC8UfEbxj4W8PTa1q
Pw6lWxjYB5odRjlEWTjdjaCBnjNemvbS3Sh9RYpEcYt1PB/3j3+lQ6tBZ6jaS6PqHlG2v4n
t/s7MAZEK4bAPXA9Kk0cbIzvC9/BrPhjTPEYtGFzf2y3H71t7IG5x6VsSXAUhrlJeejEcCs
vw1pUnhnwnpGiyTrMLO3W387GM7enHbitoOD8yvnPSgpEH2m3uQsP2gCReRk4JqFkczFGAR
sYIqxdNahQt1Cp3cDAwxPtVSeyme2DxTSWeTwrHLn60rMZWuLyO3mWBXeS4fhYUG4n8KVLB
yBcXW3TWB4WNgWJ/vexq1DDBpVnFFAh86QZeR+XY/Wq0sNzPuMMscTn+KQZocQKFnoem6fd
3msvGt9coCUnn+Yk/0/CsjUJ7vUIibq9mjLjIaM52D/ZHete6Opw7Qmnx3IK4kdH+9+FZF5
Kmmwme+PkQjkFz9zPY4qLvYRjt4fijCrb+JLoJjPzwKTmio1124uh5um+HL+8t8lRMqgBiD
2yaKOVD5j2rNLVcXKEA4OCMg+tMe+iQkZJ4zXTzx3uIt0Zqj/aMKhfNO0mpvtUGM7xVcyAs
UVWW+tmOBJUguIWGRIDjrzS5kBLRTPOjzjcM04Mp707gLRSB1PcUE4pgLQaM0h5oA8e+P9y
t58NpdFsRJc6hPdQ7YYULkANkk46Djr9K77wRf2t94L0gQM3mQ2cMcsbqVeNggBDA8g8V0J
XPcihRhifWgnltK4+ijNFBQUUUGgAozUZD54bH4Uqhh945oAfRQKM0AGaaSM9KUmuO03xY9
58VPEHg+byl/s+1t7mDH33EgO78iB+YoE2aniLwn4f8XacbHXtNhvoedhcYeI+qMOVP0NfN
PxC/Z61HRPP1TwbPLq1mgzJZSDNzGO20jG8de2frX1kDx6+9IUBJPGexx0oZEqakj4j+Enx
J1TwN4ottMup5JdDuZViuLZ24gJON6Z+6QcZHcCvt1SCoIIIPIIr5F/aS8LWWk+MLHWdNhE
T6tEwmjjGMzKQAwHq2QD9K+qdCWWPwzpaTAiVbSIOD1zsGaRlSvFuLMrx34jTwt4G1fWjLH
HJBAREX6eYxCJn23EVg6B44+HWjeHdO0iHxjpki2kCRlvOwZGA5Y+5OT9aXxLKNd+K3hrwo
vzW1gj61eIVypK/u4Af+BMzf8BFeghVwGAx+FM33Z8j2+vaJ4O/aeGraLqcVzomqS4llRiY
0E33ue5V+f+BV9d7vbmvA/wBpfwsL/wAGWPiWBMXWmThJJEXkROcfhhsHNej/AAy8SL4q+G
mjauWDTGEQ3ABziRPlIJ/DNBnTTTaZ21fJH7RYz8ZNHx1+xW//AKOevrftXyL+0Y3/ABefS
Plziyt//Rz0Dq/CfXNLTe+KdQamZrejWev6DfaNqEYktLyFoZFIzwRjP4cH8K+Y/ghqt14C
+LerfD7WZVQXUhgBJIBmTOwjPZ1zz3+Wvqp54kkWJnCu4JUE8nHXHrXzH+0b4cutF8U6L8R
NKLRSNIkUrrxsmj+aN/xAI9to9aDKenvH09vDJnpkV5/4ChGseIfEvjlgGXULkWNm2P8Al2
gyoI9dz7z+Apmp+Mv7Y+E1hquinF94iSO0tVHVZpflb/vj5j/wGu00XSbbQ9DsdHsxi3soV
hTjGQBjJ9z1+pNBa1NBh8p5xxXn/wATta02y0nTNF1W/hsrXWrxLa4kmk2gQL88oz23AbPq
4r0E8CvOtIEfib4wa5qUgWaz8PQJpduCAyid8STn/eAEa/nQKXYsan44+GmraVdaVc+LNJa
C5haB1+0KflYY6V4l+zl4hi0bx5rfgtr6O4tbrdJayg582SMkZB90wcV9Q/YrUA4toQT1wg
r5f+NlpJ4B+Mfh/wAfabH5cM7LJJhcIHQ4cfUoSfwoImrWkfU69SPasvxON3hDV1xnNnKP/
HDV+zuYr2zhu4DuhnjWRCO4IyKp+IRnwvqgP/PrL/6AaDSWx87fsrE/avFC+ohJ/wDHq+nD
XzD+yuuLzxMwPGyH+bV9PGgzo/CfPP7Ul9ND4b8O6er7Ybm8kdxjglEBXP03H869I+DNvDb
/AAZ8NCFQqyWomI/2mJY/qa4z9pXQJdS+HNnrMMTyvpNzvcL/AAxuNrMfoQtbnwD16HV/hD
ptupHnaazWUgB4G05X65UqaCVpUZ6jPAlzCYpC4B7o5U/mOadHGI0CDOAMDJJP5nrTg2aXN
B0GJ4sto7zwZrdrKFKS2M6ncMj/AFZr5p/Zbupbfxfr2l5zHLaLJ17o+Af/AB+vof4h6tBo
nw38Q6jcZCR2Mqgj+8w2KP8AvphXhf7LWizGbXvEU8JCbY7OKTszfefHr/BQYT/iIzf2pyP
+Ey8NHPK2smB6/OtekXXxmtfDPgyxvL3wX4lSCO3hi8+Wy8uEsVAHzseh9a85/akyfFvhlh
uI+yS8D03rX0ZDpFlrXgW20jUIVms7uwjhlRh95TGKQop80rHztpfh/Wv2hvFX/CVa5cw6V
4f09/sqWMEheUAfMV9t3dzg+gNfTFtpGm2lhb2drZpBbQRrFFHGCoRQMACvknwNq958FPjZ
e+F9alP9k3Eq288h4Uqx/cz4/EAn0J9K+v5JD5apCdzsOCOQPfNRNXRdLrc5rxZBZxeFNXh
Qy+Z9imwoYnjaetfMP7PWuLoWt6xdf2BqmsFraNFGm2xnMXzdSO1fU/iWFbfwNroXlzZTFn
PVvkNfPH7K4H9reI+SR9mhH/jxpJWiTU/iI9kl+IUzIVj8C+MN3XP9lE/zNcRD4uuvEvx+8
Paf/ZOoac+mWVzL5OqRfZ3kd1UZCgnIwB6d691DDGwduOa4/XvDkl34+8NeJ7YR504zQXRL
7SYZEPT1w4HTsxpJIuSbsbMk08aFLizfaepHP4iqz3tzvW2soGknbjnonuatx3bXNykPniC
BlJAYjdMB1Cj0Hr7ip1ljS5HkRhEVcDjlvrWbXmakccUdmwmmk+03uz5pWPC/QdhTBOHbO8
O56knpT4DGWYuNwGe3U02WG1ZCJIFyRklTg07sCRiLm3IGTPHyuT1FVH+4VPbrkdKrzwQwE
XEN9LasT8oPzZ9vrUWoaXfXxiimkeGGT74BwzUtREEz3N7P9l0iNZnXIknY4jiPv6/QU2a0
s1tTa3cp1a7bmSZh8qeyj+Val08dtD/Zloght4QFbb1PH+eax57i2iAXzkjb0IwM02gNuwl
+zWMcUSq6DOOcYGaKw1mTYu24TGP71FICJ/EDwxKWuQQqAAA9/SsW/wDGYVpGjkIMa5bJ4+
leDt8fPD8zqs3hK/UAbfkvAeP++ayZ/i/oLQyQR6PqUMUgww8xST+OK53Tqt2sO57zN8RLV
RiWRzhflxgAt6VTm+JsMbxRkgvLyMNwBzz+Yr5+Hjrw9csXkh1IN/DEqoVx25zxRc3mnySQ
ET3Rt/sgnGMDbnnb17HiumjgsRU+BCPeofiFHMZB9rVWQ5IJx/nrVmD4i27Bi1yc9FUHqa+
fL638jQ4NfSS5WxuZPLgkLqSzAZbAz2GKy49TZp42S7k8ts4LDkEf5Fbf2didrA9Nz6rh8d
xuu8XJZuhX2q0fHcMaK32oYbGMHrXyWNeuLeMRLfNhlDEN15561MPEs0hYSXoy+AGBwRWf1
WtDRoV0fUcnxJRiwNyQVwOPf/8AXVgfESEOjNenEijb8w/Gvlj7Rf39hLPHcxmKHBbdJz1/
/VVqXVbiVYCGtUgjUxK2/DNg55PrSdCqtbA3Y+sIPiAjNEq3Wd4z2OPrW/F4vhVf3syscZP
NfHH/AAkV0t4v2LbDCOgMwbn3NaqeNNYtI2R7zexOQA6kH2rK00M+yI/EFuzYYj7u7IParU
er2khwHGPU8V8r23jvUExviyWjLF0kBx7cVswfELUGtIro2ziIj5l8xcn265qlOa3QH0yl5
bOcLMpP1qbzFI6j86+brT4qR7GNyrxFDgjPK5rqrX4kWEgSKO9VsAZ55p+2fYD2gsBjJHNI
zYBPpXl8fjmHam+4BUt8ozWgnjZMBY5A5GS249qPbodmd39pi3hA2TjNO86PHDg1wieJkun
zG6KBncQR/OpzqauhaO4XCDJ5GcUfWEPlZ2nnR4+8KFnicna44rj4b6XzSpnAWQZUsK0ILl
Yzv3gtjBxV+1FZnQ7h259cV8i/FPxL4h8GftFT+KrW1kgMSRJGJEIiu4wgDLuxg5H5ED0r6
niuR5blZUBHQdQagvoNN1HTmttTtbe9tnXa0csYdT7YNV7S5nOPMrGD4K+Kng7xnp8LWGqQ
216QPMsblxHKh9AD94ehFb+teLvDfh2xkvda1qzs4UBJLygsR7KOT+AriLj4PfDC8kV/+EX
t4W7fZpHhC/QKat2Xwi+HVjKs48MW91JGdyNeSNcbT2xvJxT57aguax5np9je/HH4t2vi2e
ymtvBmikLaNOm03bA7sKD2LAEn0UY717zqninw7okMzatrljZmBd0iy3CKy8Z+6Tn8MVbjl
jt4UiSNI0TgIigKv4VQubHQZ7h7ufS7S4uG4MjwqzH8SKPaJjUOqPOPhL4j0jxHqnijxtc6
1bLdave+Rb2006K8FtFlY125yM5J9817MCCoIOQe9co+geEJ5fOn8PaeZMAeZ5ChuOnNdFH
cQJCiphVAACjsKpSQJNHN+N5fDl94V1bw/rus2NkL21eMpcXKRkZBwcMc9QK+ff2ePiDpug
XGq+E9c1W2traR/PtZ5ZNqb87WG77oBxnOa+mLzQdB1Scz3+kWV3KwC75oVc49OaqS+CfCE
5zN4Z0xx/tWqf4U+ZEyi3JM1jqmnLZJetfW62rjKzmVQjD2bOK+QPj3rWk6r8YbG40zUbe9
hgtII3kglDqGEjMRkccAjvX1hP4V8N3dnDZXOi2c1tAD5ULRAomeuB0qAeBvByhRH4Y0tQO
Bi1TAH5UwnHmVi9/wkOgkZGuaeR6/ak/xrN1Lx94L0uylur3xRpixxglgl0jsfYKpJNWj4O
8KsMHw7p3/AIDr/hUEvgTwZOczeFtKc/7Vqh/pQVqeafD7xu3xL+MOq6vaK8ejaLZfZ7NH/
i81/mkI9T5Yx6CvQvH/AIVi8YeAdW0KVVLzQloCw4SVfmRv++gK1dH8MeH/AA80zaHo1npx
nwJDbRBN+OmcfU1sHJGM0CUdLM+YP2dbXWdUv2h1XLaX4aaVrVHPMd1N8rD6BQ+PQsa+ndp
B65HpWVo3hzR9AN7/AGRYxWovblrucIPvyN1Na5GQRQEI8qscn4z8d6D4Q8M3+qX2o2wmhi
Yw2/mrvmkx8qhc5POKyPhLBDZ/DfTZZb+G7v8AUM6hdyIwJM0x3sDjuN2PwrpT4N8Ks7u3h
7T2eQlmZrdSST1PNQ2vgPwfZXEdxZ+G9Pt5Y2DI0UIUqR0IxQDTvc6HeGPH5141+0Ja6Pqv
wsu3l1O0ivtNlW6hjaZd7kHayBSc8g17Ls9W/wDr1z0/gPwbdTPNdeGNNnldi7NJbqxJPU8
0Dkrqx5r8BfiBpWp/D6x0DU9VtYNV0z/RVimlCPJH/wAsyAxyTjjivSfG2taZovgzVbnUr6
C1U2soXzZApc7DgKD1J9BUP/Ct/AW8OPCGkhlOQwtVBB9c1Sl+Evw7uHZ7nwtZzljk+aGf8
sniglJpWPD/ANmHVNPs9V8Q2d5ew289wsRhjlcI0gG7O0Hr9K+pwecGuFHwf+GauHTwXpiM
MjKxbTz7iuo0XQdJ8Paf9g0azSztdxfy0JIyep5NAoRcVYtX1lbahYT2F7Cs9tcIY5Y3GQy
kYINfNllpHiL4CeObm9isbnVvA1++JZLcF2tl6qxUdCuevccelfTZFMkiWRSrYIPYjNBUo3
MzQvEGieItOXUdC1K31C1kAIkgfdj6jqD7Hmrl9qVjplo93qN3DZ26DLSzyBFH4msC6+HXg
m9vJLy48NWP2mQ5eWOPy2Y+pK4psPw38D290LmPwzYtMMfNKnmdOn3iaBq55f4wu9X+Nl3D
4Z8IrNa+E4JVkvtalQolwQeFiBHzgcn0Jx6V6/4b8PaT4S8N2uhaTCLeztV2qWPLE9WJ7sT
1rYSBIoxHGAiDoqjAH0xVXU9H03WbT7HqtnFeW+4MY5RkZHQ0Al1PlL9pfULW88faRHa3MN
wLazy4ikDbCZOQcHg4XpX0x4P13Rta8K6ZNpWo290i2sYISQFkIUZDDOR+NVH+GPw+dy7eD
dIZyclmtVJNW9M8CeENEvhfaN4c0/T7oZ/e28ARuevSgzjBxk33PJ/2i/AC674ZXxfp1sJN
Q0pCLgIpJltj14HXaTn6E+lRfA/4uaZf+HIfC/ibVYrbVrMeVBLdShRdRD7vzHjIHHJya97
lto5omhlVZIXUo6MMhlIwQfrXJD4VfDkKF/4QnRsD/p0XikNwd7os+M9RsoPAutPcXMMaNZ
S7SZFG7KnGMnmvnD9mLVLDTtf163vbuG3ea1iZPMkVQ2G5Az1POa+hJPhT8OpCfM8H6a4PY
xZH5U0/Cz4cRoMeCtHULk5+zLwO9J7A4tyubv8AbGkyRPLHqVq6p94rMpx+tZF34j8Pw28t
7q+vWVnYxZ2q1wmZB+eT9BVSL4b/AA8aB5R4M0yOLoALcDd70r/DL4eSxxh/BWkkghvntVO
DWV0tGae+cJ8PvFkPxI+MGu+ILYONM0iyWy05DwArvlpMf7Wz8gK9jK5OQMf0rH0fwh4a8O
G4/sDSLfSGuMeY1mgj34zjPr1Naj212QfJu1+jrQ2KKstRhgKEsFGxxxz0NVZ5PKUJFE807
jCovUn/AA96tJFqEZZZtrq4wuwd/WnQwG0gM74e6k4LEdPYe1KJRUhtFsW+03W2e9Iyifwx
ew/xppuJTIJpJC7dx2H0pZHWP5pQ+CfvMOtN3ROCI2VsdQDQBFJtZmZ/vM2R7ioxJsQjy43
U8bXjBqXyQI2YjLJ0BNUrmeK3QbgGZjhEB5Y+mKVwGPa6fIQz2Ue7HOOKKuLpMrxo97qC2s
rDPlL/AAjtRSA/NUqD15oUAmnY5pF64r0lqSW4ic4zx711EYLaLbyqTkW8sRx1yJAR+jVy0
fGa6zRGDWcqPysamTH4jP8AKvo8s+K1wbsb1jcWN3pl5Y6xdmGws7cW9oq5ybpjnd9M5LH0
AFclArxeYj53QbupyM4wavXEe/7NaSkrEiNdXDAcjJ/+JwB9asTyPr93cXWnaYIWaHymhiH
yoFAAYn3A+965Ne9y8rJ5uZWOZuGJlYg5UAAVVYsxADdTitLU9PudMvJLO8UJKuGIVg3UZH
I4rPB2uGz0NeFiU/aXZKWp2mi6XJceHtet0uIFnjjV40ZwDIQ6khfoMmsK9068GgpfiFhEk
zI57Kx//VUukW13ftepBA80yQu5CjOACATxUUst1/YM6r5ghMiswIO0n37Z6VtOC5Gn2N7J
owHLZHJ9cimebIufnb86lIx+XaoiK+dnG0iCzb3lzGsmyeRAR0DUgvroEETvxjHNQoBtb6U
m0bR2oaGWxqd/uLG6kJY5OT1q5Fr2qQ423j4znn1rI/ixUgXp3qYpNhc6WLxpr0aBBeEgHP
NXo/iF4kSN4/tpKPwRjt6Vx4HPIqUYA4+v4V0RoRlo0S5HoFj8R9bWOO0jChc9upHfNX0+K
+oxSyfuAVbgHJ6V59FE0GnSXRwGkcwxfXGSfyqnwR8owK7vqFBJLlB3PYrL4w3kl5Enly5J
CKi9W9hXrmjfEvw1ciG0l1R7G5jYrNHMOQwOCK+bPh7pY1Tx9pdsyF4w5kf2CqTn8wPzrR8
fafJo3xI1FVO2OUi6jA9GXP8AMn8qmeTUKkuS9mWrqHOfWWneLPD9426HxJZPK7YVBIFxWl
J4i021tvPGqwTAHDpHIDXxH4PWa68XWke4naJJWHqFRjmsf+09QQnF1IrHk4Y8HrXLPh/lf
uzDn0ufftn4nt5IHljZtmcKWxWla6kl3vK3CAJw2e3vXwBaeJdciBiTU7hVI6CQ8mrsPj/x
VAromtXJVxsYF+orCWR1Iq6mJVD9AJLxYYBkq6txwM5rNee3ju2tm2CU9QW6V8Ut8TPFsNn
aXEOqzAgGJsN0I6fpUU/xV8UPbvO1/I1w7/OxPLAds1y18qxFJatDU7n2W8ysrFCGAPI9KV
b4oU3SDbj14xXxVb/GrxlDIGF8Ww2SGGQR6V0cP7Q2s7lW70y3ZAOi5HNeS6VWPmXeJ9iR6
gFKur7kxyQatNqpjAlXcIz03d6+RY/2hI/KZG0hopWGA+/IroNO/aF0IWkcV3bXLSgDcccD
3FT+8jug0Z9RJqaSIdykH1BxVlb2Ix4Dqp9Cea+dYfjr4SuQNt80bDtIuK3dN+KHh+9hzBr
dkdwz877SPbmqdSSCx7T/AGhvc7GUAdiamjvMj5sZ9q8zh8U6RdwiZdUtN4GcLIDn2rQi17
zLYvFIhx0UODSVa24OPY9FSVXGRSmWMHG4ZrgoPETjHD9MnnipotXkv5WEGV2nGc1pHExew
uVnavOiHDZ69qerqwyGFcVFroDsZCyHpkniphrILHBZB/ezwav2yFZnYbh6ikyvrXHtqbqQ
WkLIfQ1E+qfuzIJXXb1HJpqsFmdsKWuJPiYwXDbXdowBksMVpW3iVJQS0bBVxlsVaqLqFjp
OfSiqEGpwTAEcZ6cirYmQ9SPzq1JMRJRSBgehpadwCijNFMAopMn0paACiikzQAtFFFABRR
RSuAmKryq00nl5xGv3vf2qz2poUAY/Gh6gQvEHA4yB0HpVeVZBj096v+2ajaMMOeazcboZV
xkAkE9qimbyhvCliflC+9WWXYnsvNVohy13Ig9IlqRD40a1iwZC08nJyfu0rjzLQMfvIeaa
EIxI5+cnrSRkbyJOVYYIp2AQDhSVHHbsarz2dlNgyW67uxU7atOCr4J6deKrTyKse7knoqj
+KgCk9l5J2WtzIpl4WM/1pbez8jWmmuVErqu5QOQhxV9E+xqC3zXcoxnrtFECMLpiTy4wST
1NKyAyrp1uZvOlC7mHp70VPMCj7MqdvGce9FQUfmf3oUfNxSd+hp6DDV6cTMsR1v6M7GQwR
9ZFMY981gRjg4610fh2IzX6okgWcANEOzNuAAr6DLXy1Lsh7lvUvOmupIrZC0t9clI0Uc7F
IVF9+f5Vt3luvh7w9q/h7TrxLtLq0t7qW6hP32EpV4wf7gwwI7kZ6Yq9o9pJp15E12my41G
BrGzZxgxBgS0oB6fOcD33elYdrKp0iD5fna2urVuwz8rKMe3OK9+T53c2UUtTA8QFTr1yFG
1E2oqgYwNi1knjkde1aGqv5mpzuTuLN978Bis9s4IrycVG8jFbnV6X4kni1T7Ta/6OJrV7S
dYhtBLKRu+ucHPqKzn1S4tfDU2mRSMIruVXZTyAFHHXv0qlpAD6tbW742TOsZ/Pj9aNcQR6
1cW2CBDIY8em3g/rWbn+5u9ykzKIyaTb3Bp4GQD7Z6UuPY15PLd3HcZgkYzSkdPancjtT5Y
3ibawGcZGDmm4aXAq523MeemKmHWq05Ilj7ECrI5NYU0nJpDJcdKkQfMMDLZ4HqaaBxk5xn
tXZ/Djw9/bvjKDzR/otij3k5IyAkY3YP1IAr3MPSVuZiiuaVjI8QW7WU1vpv8Az5RLG/8A1
0YZf+YH4VkAZ/LitfXJxdRWt2TmS5eedyep3Pkf1rHxnOD/AJ7V6Ead2iai6I9b+CtoE1i+
1Z8AIiWyHGfmdskD8Fqf42wCXWtN1RBl5oZYWIHdGzj/AMeqv4JumsofDmk2wxJeXq3k3+y
AQqD8QM/jWP4mvru+h1ewuZTKtrfSXMat/Dufa2Pbp+VCp/vlI7rJUEhPhNo9xqvi3U3gTI
tdJupGb+6THhf1zXnspHmGvef2dJLaK+8YvMMgadlvdATkfWvDr+3eG6Lm3kiimzJEGGMpk
4xUxlKVeceiMJR/dpkMDhZUbGQpzj15GaW5jEV1IuCAGJGeuO1LArG4RUTcSygDv1/wrd8U
6dJa6nPIyFY0uJbYk9yjHt6bcYPsa6JJNWOZaq5nWlu11pGobFJNuouMDsBwT+orMkizYGQ
ZwGxn8K9R+E+hwaprE1vqMyQWmpQzafGxYZaVkyox+Gc1w+p6e+m2WoaZcAi4tbny244yMg
/yrgxC5rx6pG3L7tzjiuCcEim4FSMPnPBxTcV8XLdkiCkwMY5xS0VGvQYYI6E5oDyAZDsp9
jinAg0oXK09XuBNFfXsQzFdyxnn7rEVpW/irxFaD/R9YuY+McOaxsYGKbScV1C9tjtLf4pe
N7ZFRNcmZVGAG5robH48eNbMjLxOM8/JjNeU496McYrKVKD6D5me4237QuruYhfaVFII+u1
iN1b9l+0BpTTFrzTJYUcjo24ivm/Ao+vNQ8PB+Q+Zn1jbfHXwq8ZR7iQAHhWTmr6fGDQZ4Q
INRV88eW3BNfH+Ocjv681ZtQwn3gnA9+KqnhVKVkxczPra8+IumyWjQGKPzyd2/dyPbipLT
xssltZ/aL0yEqTtQ4Oey18twXFwJAfNbrzzXQ2c10GBDs23GM9q6Z4KWvKwc7H1Va+KriGc
RMnk44/ekA+/NdTZeK1jthNJKjNj+E59K+R7LWdTN6UMry5PzFjnn1r0/RJtUktCwRwo+Uq
eckVxSo1aepm60Vuz3iDxZG7YaYxt3Bq2nicB2zNuHGMV4JNr0+mxtNdSCIjOQw4NUrT4p6
GmobHvgucAnqD9alura9i4TjPY+l4vESOMB1JAzVj+2o9m4vn2FeH2PjvRZl8uDUYpC5+X5
q3bPxDDIuXkUnJVdpz9Kj20lua2PUf7fhDKpZRn1609det24/H8K8sXWIstktnnnPU//qxR
Pq8cdsriRi54AHJo+s20FZHrEeu2DqjeZ9/oKsjUrM5zOox2JrxmHVGLLFJKWXHTIAFWn1F
1twok/eMdq+1UsR3FY9hW5hfBEqc+9SBlPRh+deRjVLpZDG8nzL3XkVow6zeFMRys0mDhOn
ar+sisz03I9aXNeXxeLr+KXZJuY/7PY1r23jByoMo+oNWsRFhZncZozWBF4ms3xu4zV+HVr
OZAwfANaxqRYjR60nSokuInHyuDTy692FVcBkiB/lI4PWgopK5H3elSjBHFGRRYCs6Dbhsk
+1V2XgnA5q60aMMcj3FV3ilI/dzL/wACFJ6AQys3krKXx/e9KjtkBU3cy8A/ux7+tBt7lo3
jmkCo/ZR0qxO6K4QDAQY+lQBAVcks+NzHrTpVxGrLwQaUMpGcgj2PNOBDIVPfmgCrNaFmVl
jByOtFStM6BVDHGKKzHc/MHb7mngd6b3xUqnNevFIglhGHBHBx3rX0xJGuYYY1LSOQqhepJ
YYxWXGuOTzitrRZWt9Xs5wu5oiZgOmduWA/MCvfwStJGbep6741htr/AEK28XWRZFtbhbAg
jOWjGd4Pbd1+p968/m2tfTybAkRvhOqjoFkjY8ficfhXT6RrTPHY+H71nk0+a3MU0YGfnkJ
beB/eBK/lXJ6pZXel6hdWF4rJcWx8qRGP3Skh/Pg5r2aKcfdZ1VfhujlpiXlJPtUGOanlwJ
pPQMcUkEcL3aJcTmCInLuRnavc471hUheWpxK9yNGaKRZI2KuhBUjsabPLJc3Mk87l5JGLs
x7knP8AOprmJIJ3jjlMydUk2kbx647fSqvO6vLrU3FWL1Q5yzhQxyVGAaZtPYmn0ZFZxplX
GbCeCcj0pWBAz29KXqO9IewNTUhyoZSuiDcAegAq2v3iKoSEtdk+rVfXPmGvPoWdRtDLCgH
HGT2Gcc16x4Z1e18J/B3UZ7WJW1rxBI1rGzAfJbr1b2yc/lXk4L7doPB9u/at/U0nttLhhm
JOGK4J4XA+7+G4/nX09KkpQSY6TteRnahMs06QRYEFsvlR4GM46n8Tmq0Sb5kiXGXOMnsex
/WkbaMgA7uMGnxSNHIkij5kYMvGeQQa7I251foZuzep7d8PPCWrX3jOzvXtAlvFKjH5wSir
jqB06Cs3xt4L1bR/FF7cNAPslxLKgYnGQ5J3AdwK6L4K3moaPrsF5q5KW2t7jHJJx5pBxu/
PFT/GSfVNX1G61vTEMlloUgglw33Cx2nA789fwrz3VnHE8vQ9eSvQsebfDi+v9Pl1z7GRHD
d2ywTsThgrP0HuelcdrF091dqsshdLZFgiz/CgJwBXpvgnRWg8F3GqAbXvb6KEc8FUV3/mO
tWPgz4L07XrzUtd12KN7WBTBDHPyrOeWPvgV01K0ITnUXkcqg5QUDxwEh+OOcjFaF9M9zpl
nK8jPInmRuxOd3O4Z98s1aPjXRoNC8aahYWjb7Lf5tu46NEwyuPwNZUbqdKe3YZk84MPYYO
f8+1bwmpxUu5xyiotxNrwhcwpfSxXG4mOJ7iHa5QiULwQw796b4kixf6gzX76gZHSVrh+DK
SMlj75JH4VlaJObbWYHJ2hg6Nkdip4q/Cq3Hh+9eViZQI0XPcjOf0rnqR3HF+7Y4mT/WNzU
FWbhdk7jGKrc18JWVqjQxcCm4p4B25xxRWdmAwDBxUykYxUXfNOHFIAY03FKxpKGAlFLikp
AFFIelIDk80AOXkZNalvB5diJmyC54+lZ1vEZp0hXq7AV0GpARJBAmPkX8+a9TA004ymx2I
ogFQHnOa7HS4GbR9QvgFP2aENjPUk4zXK2qx8tKwHovrW2NWS18F6zZ7gkl2sKqg9A5JpVJ
WjbqZSTZo6RPEShJ+Zupr3vwtKiaVv4KR5DSvgBVHevlay1tbNIcxhnTBIP3TVp/HOvPY3F
ot7JFBc582OM4DDOcfQ1w1l7Wmop2Mp0VKSZ6941vJ1Xm6SaG4DOjoQc5zivCLhCLghgQeQ
frjNTnxDe+SkJlYxxjao/uj0HtVW9ufNlyoIckE5+ld9KUXSs+htTpqGxY0d5k1GCNZWTLb
flYiur8NX+vvr1zFa38nnRJJtUy8ZCnByTiuGjdxE+3jLA5710GlWZ+zi4mG4MwXBPX1rgl
FPc21OrXxzr6RwQxXxmmbc7g4yMHHX8KWP4ma/a2UVxLhw7NjI9DiuQ1GG3DzSWYMUasdnP
O3sD+tYDXE5WOJ5WeKM5CdhWbowWjQXZ65b/FhrVE822JzyTgV12jfE/Q7+1uZLyeZb0FRb
hQAg9d1fO94weUADaMcAVd0uAbC7/ePpULBwnLlQczR9Q2XixbsJNFeKz9yCMVu2+tPMxlk
kYuvRge34V8yWlrctzHK8ZAyNpIzWvFqHiCxQG31CRVHZ+Qacsqe8WR7ZJ2PowaqqMQ/zHr
noTU8eoQu4bcvHJGK+dE+IPiKDckrRTgdAVwRWvZ/E9xCPt0SIWOCueceua46mBqw6Gimme
5/2qFkGThh/CprSh1PbECJGXB5B9a8Mj+JmheYq3BeNs8ktkV0mn+N9CvSEg1KFRnoZME1z
OnVj0Hoe22usNtG2QlycHnAFXf7clUhPMLHGevavPNN1SGcB45llBGR84P61f+2FwztkdAu
R296TqTW5XKd7HrzNESHOR0Gali8TYHztjHvXmdzefZpCYpdyt3BqpBq8gZgse9jnOWzV/W
ZCsj2GLX1kHTPvU/8Aa8bLu3Y9z1ryyy1d8gneMkADsa1F1CUElh8w65PNWsQ+pNj0D+2Oc
K4Apn25bjAUgNnrng1wP26RZ9hBPfOePzrTs75y3BAGMcNmtFiLhys61ZbY/LMAWHUg4qVU
Zo3W3mDr1Cv2rnxcrt3YJLHNSLftDvkDEAcYq+dCsasiXoK/uh07NRVE380io288iiq9ogs
fm6Fy1SKtO8vDU4LivejAi5KgO2tCzc+bEzD7qOP0P+NUV+6BWlp8fmXUMf8AfAx+dfR4OH
vIy3Z0Ud1JZ6rfagHCvZoqxn/bA2qR9OT+FbA8N6p4g/su5mvoXnvoQ88sjHFuGbCNK395h
zjuB70un6BNq2px2OzZHNczXUsh6LEhxknsB8wre1nWEso7nQrFopLOHUIZN8YAE7eWSG+n
IwOgA9a9CpNqVoHaoaXZ5Fq1tBZ61d2ltO08UUrxrIy4L4OC30yDWh4emhEz6dctClrebUu
pHXeIowQdwPXPHAHXpWcqi51Fi33Xdmb6ZJP9a7M6Rba54ft5tNgjh1V3e5uo04VbVDgOR2
xyT602kl7xzKN5XRg+I10iJRp2mW0ubSV2S5diTcwt91yO307VzTJ6HmvQdXuLe+0SwtNCt
JWtrBfIuX2FjKW+7Kx7dcY7cVwRHzHjBH5D2rmqQUhTWug+ytmup2RVJCozt7ACmRRl43c9
EUZ+vSur8H2PnWPiS8IyttprrnHQswH9Kx7OBW0jVJupjEQX6kn/AAqo0oq67Cton3KaWbS
aRPeY4hkjjJHqwb/CqD+vqK9I8K+HZdU+H3iudIyRDFE69/mQlj+ledSDrgYFefi1GzS6Gj
i1qzKTmcZ/vVpJy7fWs5BiQE+taUYAU569a8HCa1GJ6I6fwbpseo+JoTcoWs7ON725PZY4l
LnP1wB+NSeKMJFpUJcmSS2N1KD2eRif/QQp/Gt/wNFbweDvEd3NIsct5LbaWjHoqyMWk/8A
HVrM+IghHxF1iO1h8m3ikWGFD1CIiop/EKD+NfU0pa8q/rb/ADNLWhochg4+Wrun2rzTqqg
sewH61Xx2rufh/B5WqPqstn9otrJN8pPRdx2An8yfwrsvyLmsYwjzSN/VLnWNVtdB03T1Mt
xa3DWtlFENpxtQBfxJzmqUVzqcmm6hp91NLveG5M4cnlgAefUjafzrp/CWq/2j8V9Km0+1E
M1uEjRR8ymThZJMdPu7v0rM8U61/YninxVpl1p6SXOpxtGZWAU27sfmdfrknA9a5LtT9mo+
Z6i0pt9DtvCGnRxfDLw9DtV5D9snZcYwFt2IOPbcK8v8Ga/Jp+hXcE0u2OGzkKKDwXcjJx6
9q9Rsb+XTtK8F2s1y0s2p2dys7OBlFlHlgD04Ue9eBWRih1KO1uZNkInWKZl/uhsN+gJrDD
RcnPnWj/zZEpOHK0Lrl+NRtrInJNtui3HuhOQPw6U7Ql06bTdZhuoN9x9nWaA56bGDOPxUM
PxrY+IWn29h4/1u0hCpGZzNEq8AK4DAY7cZrmNOuBaXokC7vlKbT3BBzXpQScVY8+o7ybZV
m2RXJmjztDhhnsM5/lW/byJBp8STKQr3fIYYIGM/yNYDENztwSDzW9q9y1zpcN2q4DOFJPU
kIBms5+7dsmJxeogNeyMvTccVRwavXRzKxPOaqgDHNfB4iSdVlj0A8rFQNw2KtKAIiarkAt
UTWiAZg0Zp9JtGM1kAw9aCCEDZ60N96jFJgJmiilxSASmkDFPxSEcUwNHQ4w2rQ5GQDn8gT
WprDQyfY5ImBxAFYf7QJrN0WZIdTjZzhRnP5Gi4lBkI5ABOBXs0Kijhnbe5VxZZWES/3aqS
SvIx3FsUH5jyzBfSlA28q4Psa8yU3JiSI2OR8wP1qMsc4qZlycngUBAflHes9QIkV3lRAMl
mA/Wrcqg38ueNvSprKzJvI/n2KvzFj2qA83EjA53MSPpXUouNO76gSSosdrCB95sn9a6PSp
jI2lwSYCfaFB47EjP6VnXUET2umKMIzRvvY9B85/pXQaU/hmwhWS80651SRQTj7QYU/DHJo
hC4SlymLrSraajfWa5G2UhQRzisOaERRKWGCwJzXYarqnh+e5keDw3FaowICxXMjEH1JJOa
5O6KyS5jJMYzgNzgUpx7iU0yrNCyFWZt24ZFdLoFi1xLBF/fYCsCdgyx4/uivQfCNi9xeW6
RoWYlcAd6qi1GTkRVlaDZ3c/hJ7OCFIMtNtG5GT9ciqbXFvbW1zY6hZhiVwrBOQfxrs5vFC
6HrRsxFDduRtlJXIjOOnPpWL4ikg1e+Q2duVBBJwvLHvgeldFKpOW+xwRVmmzyPUYQkm9Tw
c4rBnUM4PBJ9a9A8QaNJZMHkVgrLxu6iuDu0CONtdErNaM7oSuZNxvDHJyKrqSDwSPoat3I
z1qsAK8ifxas11NOx1rVbGRfst/PGo7K5xmu00r4o+KbI+U119oAGSZRnNefQgmRV9TV9Ig
pnY8FXAP0Oaj2cZboNT02T4uXyH/TNMUqTkFGxn35rTsfitos0Kfa0khZieQM9+5ryrWI1W
2t5AcnywT+OaxOfJVMkAHpWE8LT6DufTum+PfD94wWHVIw3GMtiu0tNXguIkeO581T/EP8/
wCc18VkkHIOO3FaVhrWqWAH2TUJ4QOgVziuZ4KMtmFz7dhe3dE2SDIXG0nite2gVgChVskY
Jr4rs/iD4niTDam8iAYw/X866fRPjl4n0ieMThbuEHkMcUpYRpXQe0Z9fiJ1hKqNx9ay7hp
wWAwew9K8q0L9ovw5dIE1W1ns3PXyxvFdL/wt3wHf2zbNXWIsdvzgis/ZSHdHVG/dAqv94D
nBorPtdd0G7s4p7fULaWNl4YSDmisuWRd0fEuDuox82KeOv4UKCTn9DX6BGi3rY5r6DgAMY
rd0C2a61WxjQZYv5Y9yen61gg/Nz0Fdd4TjePUtPuWVhHFdKZHXqoAyWH0HP4V6+HXKrihr
JWPVJ0tbOx1vTf3qahc2zCAqeNit5jD6Nk4x/d968zlkWSdZlJ2ssMo7f9MyP0rtviNfx2v
xCm1bTi5iXyiwI6ZUcr/snBH1BrkmtkkuXtoQQsW8qw7g4dfyFaYeLUfaPdnoVmnojl9KlN
rrqNgPiYRuCMgrn5uPpmu4eRdMvIfEWjnybTWy8JichhDCpAZfYEAEZ65rgbYH+0pgH2MWd
AfQk4z+tdLplzPfT/8ACPRMqx6q6xRlxxAqZCn2GQc+1dFSOlzihKzsX767uopr3wz4dEk2
nuu6IwIQ0oHzhmxz2IJPTBrhb8l72SRgMyfPgjuQM4x2z3rq7nX5tNtrCDSJXifTJpFlmHD
z7jglj6EAgDpg1yty4ZFAXaVYr17HkfhUKN0KctTvPAN3BF4a8S6a8O+XVYTAkgPCFEL/AK
4rmdN8geCdW3viaWeMRjuQoJJ/Wtrw+osdDs9ScfuBqHluR/cMeD+hNczOn2a4uLQrgQyyK
fQg5x+mKOVJyaNJRajE9l+G+sWOjfDmeK5AP9pTyM4xn92iAfzBrwrUYRb6hc24/wCWbsBx
1GTiu2trtobO20qMEulkwZR/ecFj/OuHv5xcXEs+Sd/OT34FebiaajGcl1Nq07xikYQPNak
Q4Uk9eKyyRitWPmNRt6pivncCrzkc0tj0sQFvhd4UsNPiHmahd3U0wAyXkDqi/TCjA7cmof
ilp0mn+N5S7RyiaGErJE+9GIiUMN3chgfzpLW4kj8IeH1hZvtbJPHAR/C0kuzp643Vn+IrO
DT4Z9Mt9Uj1S0jcNHcRg4jlwN6kdua+toQa5WvP8Wat+4cwBk568E16HpDJo/g6O4Fyu2/l
eK5hHJ8tQApP45Ncno+mPdia+uFP2SEHJIwGfoo/OtTwvoN5r93JCZTDZRcSzD5tvsB3Pau
uduWzM6adzpvh9dGHXbe3spFW9upwJLhuBFGDnaD26cn0Aqj8S7wTeM5y37x4rmZfMRw3mR
l/lAPfGWH0xWd4hWLSddi03SAUJgVJoVO5w+edzd84B49cVR1K2kXTjPPzOpGS3RfYe/FZq
EZVPaxfSxs6loch6rPqujp4t8GX8UbPpFrYrL9nZssfLySgJ77jnmvLpL6yPi6bVbazQWF+
JXWCTnyt+cjPcg1Ya8P/AAh2lXSuXNv59tgkA/OAwHv0rK1630eDV7e18P3k09sI1EizoVa
GXA3j/dz0rGnTUHp2t+JM5txRPe6j/aWnahNqDGfVnljcTsoBZApXH8q57Koxw2Ocirosrm
W7EO9dxGTjoPrTrjTYLdcfbkkYDBCocCuy1rI55NtlBFLMsSc5NXL+fbpP2XPzRTZ/TFU14
uRscnA64xUEzMyzFjnJzXnYqdlYIuxlzElQ+OnFQbh3NT7d8DAnvVY8Ej0r4utH3uZ9TQfv
IjGD3pgJ3UNjgU3PzVhJ3AfQPu0mRtzQpqQGsPmpKc3JyOlNpMA6GikPJyaM0gFopM0tMBy
MUfcvWpncEbg2GqvR0FWptLl6AS5OOppByeajDH1p27mpuMlHp2q9ZxCWeNDwM8mqRx5MJH
BOcn1rQ019twjEZwc/WuiMbPUTZo3UMcVzIgXYuAAPxrCiG+4wp+8cCtvUboyzTTr/AByD+
RrGs323aOwGFcfzrrrvlhFIplh7oHyI5ckxZHHHerNmTPeAnCxgE4J7AVmyN5l3Kw7sa2tE
CsLx2Tcsdo56dCcAH8zXHGTve4/Uj1MqYbdgeWO7g+oqLUrZbfykRAoZQcjvkVcu7eATwQ/
MUSFHYAeoz/hWdcXjXIjjm4MKbVbHJ+tN+YrIzWJGB6V7f8IY4pdZSR13usYKA9M5xXhzNn
d716d8P9a/sLVra6dsIi8gnGfxp0oOaaRzYhNwsju/GLJB4uui20+WxXAPU9an1drvT5tP1
GzCl4IgWbj5s4PT8fSuF17WW1HX575pR+9l3gV1VxrtrdaRFC1wiP5YXBYc13UoSVOMDiSl
ZD/GWp2/iG3tbiFR56Qr5rYwM49OK8jv4UJLBskHtXTanqccSeSjAoMfd6fpXO3LDzSGHUb
hkY61clGC5Tpp3MKaJmTCqWY9MCok069c/JaSEdvlPNX5XeMh0faR6VUGtalHICt5Jkf7WK
8ypFXOl832Rwsby0ZZZ7WSNQe6nFP83eLlgvyu6mpG1W9vVZbu7dgF3YJyKppIv2d1LYYsD
xTbSWg4uX2jU1RjJp0Bx1RR/OsPqC2ce1a13ubSIG5I3EZ9MViD1NZz1GDGl3fKPamsTSVi
3Z2AlDYHBNGfeosnZjvS5qk+49CeJVZsseR0zTmldjtLHj1qBWo3Z70+b3bCsjWsrm7jtQs
dzIq5PAaiq1sT5A57+tFQPU6XwxoVx4i8T6do9upMl1MsfHp3P5c10vxb8I2/g74hXOm2ae
XZyIk0CAdEK/4g/nXV/s+abFN4+fVbgosVlCxXeeshBAA98ZP4V0v7Rtjb36aT4gtfn2p5b
kf3W+ZT+hr7h1OXExor4TWFP9zdo+cwvOa9E8IXcZ8Havps8m2W4ZZNPTHHmICZR/wJSBXn
gDbuprdimurTStKvYHRRHK8isp5VwwAz+AH5Gu5Urs5acnGWh0Muof2xqk8IbfJ5KOiH70u
ECyJ+mR7g1u6PoLR28ss97FFarbGZLyQfIY89D/db5iMevHpWDoulS6h4ptm00MFlKzRHH3
QeefTHIP0rpvHOrWlvpE3hvS3il02aNb+CVc587cRKM9wccD6GnUk1JQidityObPKtTNtb6
1cDTrlrmESMVkKFM57kc+tSaff3FvObi2D+aqYyP4FHX8OKzcMXBwzN2C9a7zwx4b1CHVdW
s/Mg86OwdpS3zBIymWHThssoH0NbSlZanLFc0jlp5PPvpG4BnBzjpk84/DFUvOVY/m68cn6
c1parpU+lx6bcyOGF5bi4jIPQEkf0FY7MWYenYelUmmtCZqzPQLTXdMPgtPDM9ii5fzvtm8
hllIxgr02gYrl7iM+ezScyIQrqxzuP94+xFXPBelQa94stNFu7k28FyWEko/hAUnPP0qa/s
WSf94WY7jE7AY5U4z7EjBqPcTaN0nJJj9I1iz0TVo9e1O0/tCQEmOAPtDZ4LH2xniuQupIS
l3IibUPzRgc7cnpXqXhbwXpOteHdT1LXb9bN5beaSxXdgnyxlnx6AcY9zXk18skMEsbg7w2
1s9fevLxc7qVuiJmn1Mz+HJA9BW2hPlIQuAo2fjWFkHnvnNbkEm61H/XXP6V4GXa1H5ky2O
ie8eGx0CSNyPs8ZbAPTEzEn+dTaTp4v7i9upGMGmKWeR2OM8kgD396yLJX1B7WyJ8tY1KM5
7AnP9a2dXvo0tV0+0AW3j4z/ePqa+2pr3SbkUuo2955dqsU1vYKchI2z17k9zWuuv2+n2ht
tMzDCgwzdNx7k+prlIJBCsrZOWx09c1XkaSVypPy5PG3gVbFzdjVTV/ss8s9tHvnkzulk5P
NUrzU7q8iEc0xaMHIA9aqNjJz1qJn/TvXPWqRStYV7mrFd58PT2bnDCVZI17Zxiop0aBhPH
KJJ0wZf9knoKoRzpbBrqUA7fuL6ntWfDdzyXkryv8APNy3PU5rya+OjCUYLdl20Ndbu5jkk
dJTufhiDUbyyvjzGLfWoS7I5QjkcUbyQSTgdq6/rSaFYtWq5nZvbpUM2dr5AGSas6UollmZ
yAqgcntVW+YJ5pz/ALtc9Wa9k5sVrGWuVj579arMfmP1qwCPJBJ7VWPU18lVd0jQXrTcDNL
TcnNc7AXtiiiikApYkKAAu3r703NLjnNJQAUUUUgCjNFFABmiiigBO9LRSHpQBYYg28WP4W
Iq9aEhMjqDwazs4tx/vmrsL7YgRxzXZe4y3dAfYBIBwZj/ACqnaRArMehA3D65qS5lP9miE
k58zdSWoXzZM4wIya0xDvZeRTdxdKiR9RWOchVbOSfXBrZ0S8FpBe2v2cyyXSeSJM8INwOf
0rnEDvMCpJJPbvXf+EtHE+safa3C5ha7jiY+g6n9K4m+XUaVzMmXFjqc9y0azJDFHGp4PGA
cDvwD+dc3uDwDjJLE5PXGK3vEjZZ5gctLI2B7Z6VzQd49yY56D2puVySsNxcMenpVtr6YHG
88dBVQ9fpSc53YzThJx2Yid7u4ZR87DHvU0d9dIAfMYj35qsUZkzgnFNYkE8Y9qvmle9xWL
c2oSzY8yQjHpU/9qySQos67mXgN3IrOCuOTx9akV1HYE+tNyd73CyLUk4cFgc1QY5c08+ow
PpUTHJzWc23qBZicEFPVcGmxqzOFxknpTIjtcnHtViBPNn8nODng1UQNq2t457IWt3fJCu7
JTuPeoLzRrRXxZ6lHMT2b5c/SqKwxGxuXYMZ43UIwPGOc5qmThsZJB6ZqpNWM+VjZo2jlKN
gEccdKjyamKh1XbktnBBGc1L/Zt8UDi1lI7fIRketZuN3cvmS3ZV7Z70VK0MkZKyRsuOuV6
Uyoaa3GtdhtB6UMCKApNKwGpZRlrfPl5+Y0VNYxzfZjiM43HtRT5WO6PZ/hXKLC2SV1xve5
vTz/AAxQlR/49IfyrofHE41LwFY2nzFrjQluVBP8UEmD+ma4Xwzcm3sr6Lp5Gjso+ssg/wD
iq0/EmqmLR/BcmQVFrcWsq9ipkx+XIr7p0L11I9CMv3NjyXBySDj3rX0WSOQyaZNwl0hWIf
3ZAcoc/XIz/tVlvGYrh4j/AAEp+Rqaz3/aotvBU8Yr0Uru55MfisexeFrF9K+GN9rbwst40
ptY2I5SJx836jGfevM9Uu3ntFjzzbysqnvtbn+Yr1u91W2Onf2WjgQ32l7BjgLcqxLcf74/
KvG5OVkTA5OPqaww6blKUjtxGiSRLoNnbS6glxqDvHbRNtPl43GQ52AZ64OCfavQfDR3aZe
atcGf7bdSeXboOBclFwwbP8B+YfU+1czoejx3nh+WaS4lg1K0/f2dqQNrqjDzGb35AHqAa9
BsdFt7uwuTLm3IjNvYRDjMi/NvP+yTnPu1TXkm1cuhTbueW65cLd6XAJrlle0HkWkO370YJ
3MT25wB+NcsW+62O/Su/wBR0mO9u5VvZHs4re2wpC7y0mDsUf7zH8Bn0rgGRwNpXY/p0wfp
9a6oLT3Tjqq0rM734ZeELrxXda2trdRQTWuns6NJ/eYgfh0I/GtDT7e3uvCHiyDU/Mju9HW
KWEAjhi3lMD3PY1n+DPDmual4T8QaxpN5HaRWuxJMylDICckZ7/Suev8AUbtppS8skbSKEn
VT/rSvc++RXM6bm5WkWp8qR6V4I0weKvEoginW00+1sWsd7Y5Z4yu0DuSSzcdhXjmuWc9nc
XdpcriaCQq57MfX8a9P+GVnJr/i3SLD7QlpYafIJndvus5I7+/AH0PrXnviq2NnrGp2rS+a
YpniDg5DBW2g5/CuPFxtzwT6FzaaTOTAAYk1sWis1rGB/EayzjHNa9k2bHcOsZ/nXz2WNe0
XoZMuu5gUxRMQD94jvTdkzgM4ZgehIqFX+YttDvnIBPFTPeStyz7m6A9APwr7SFSKiYN6gJ
2jztVQw45FMe7uDHsMnyn1UAmq7MWyW6mmAjNcFbEWdkWkSFj3Oaj+8ducZOKHdRjJpbUK9
/GC3y7hmvMqV5Smo3GolfUuJ1iGPkAFZ6kpKCOoNWbuTfdyvnPzHB9qrjnuK8GvPmrOXZl2
NRpd77mPzEDOKa0g5FQgKAC/Qjg0EgHjvXaqzlBoLGjbuYdHuZc/NJIqD8OTWZdykhULEkD
HWrEk4FnBbDoGLMaoTNvc4oxFZuKghWHNxbZPfiq3Tj0qzcZwqggYqseteZNjFpv8VLRWcg
FpKAC38JpcH0o5WMSijBH3hilosFhKQ9KWkPSpAQE5pT0ptGTQIUE5p1MpQTmgBT0popzdK
b1Bo8gJRzbt/vVbiBMSgd6qRjcjr6YNXLUM7IiDLDmuuCvKI0R3eRO654XFRrIw5BPzDbRK
5klkY9zz9aVE/c7vSonLmbGaGnQj7O04xlCF/HP/ANavR9EuIYPEHnqwADSyovbd5Py/riv
ObCVUtZYz14cfUGtu3vlnu447bzA+1Fx33bQD/KsZK6sXFlTWSz3EFuD8ixGbPof8gVivJ5
1w8oTC4A4+lX757o3d020ExqInbH3BmqqFbUgyRSFmU7kZcYPtQiWtTOPXjip4YwSAwJBqJ
s5PGOau2qszLjnBFa0o3ZPmap0mWPRzdswXPCgDr3rFMZSUM4GQO4r1OxtrOf4XajeSw7ru
2cRoCeme9edXeHTzFw2a9JUVKLfYxhPnbXYpssYjMkrGVscIvGKreZ0BAx6DipXA24FVute
ZPR2NSyApXiPA/wB6q7jHAp8Y77VP4801+vTHtUvYB0AJnUHpuHFXYht1XjAAkqnC22VD6H
NWi6vfNIOAz54q4jsS3qmK8urc8DzM4HTrVe+h8p1b1Ga0dcWNNYkkTO1sOSfcZqDVE/0O1
kwfmXr+ND1VgasU7W6uLVy9udjDksBgitAeIdVZQsmozkAYALngVSRw+9SMHy8Y9cc1UzkU
udkOEZbmlNqEszHzXaTd1yc5qg6Ec9qdEm/pV0xK1vkrir1krsn4djMoBZecgUsiFWxTT09
KwehotTp9LnuXssxv8u4jrRVDTS/2Q4IPzGinzMXKjv8AR42im1GGYkrIsFuCD97Eyr/Srv
jGApomn2UchJsbq+X8FkXH8qTSNevZddsLzUNHjle2dbthsdBInmNMWbHY7+uOgFLq3idrb
UJb1NHt5PNku9yy5Kj7R0x7jkiv0N86mpW2/wCGOvalY4W9X/TWf/nqN/5gVpeHYJGuJL/y
t8VoBJJznAz8v61kyzecYwFAMcax4/vbR1qzpN2bS7Yb/wB1MpSUdmU9D+BraMry0OCG9zp
DqU7WDRIQzxS7wfrjd+oB/OpbS0W78WWojClSwuCB05IIX8z+lO0G3sbGHUNQ1S1a6ihQxw
xE8PKw+XPsBlj7ijwtcxRa/ZO4O6a+jjz3KqNxx7BttDdlJI6G3pc7JfDltDqemu1w097d3
hhvIlOEhBbCqB1zt5Prmu0v9IUBr6HUfs11MomtYdu4zyDkofReBg+prgvBTyXPjSCO4k8x
ZL55mZj94oHwf5V1ly0ky2Lo3z/Zo9pBOQwJ/DrivIrqXOo3PVw2qZheLNFXUtStUgZbNZJ
p4Z5f4YhFh9x/3VkNeTa9pv2O3sLhuftEZLsBgFtx5+hAzXsnindd6LrmxvmtNXYM2equhQ
/qgrzDWw9z4X09GbMsUEkq+4R8fyJrswtSTitTz8RH3nc5+HVby3sUtYLh0i2ktGGIVsnIy
OhqCabzSZ+cuRuHvVTkYz9B/On7sDbXemo6o4JMvQXcsdolrDKYxu8yR1OMkdPyqjqMyywy
N6dD/ePrQWAXaOlUr18QfjXlZjWtTZUGylu4+arVlMyu8fZxVEHPX0p6sVYFOor4ujN05pr
oamuCNoPegtUAlV8MPunrT/M49q+kWJTSsQ4jy3GKapxmoy+aQtXJOrdlJDmlIBXPB7YogY
RszY5wRUTnirM8Qj0tGH3pDg/SsU25OfYZlltx+tMbgEelO4xx0pv4147d7MCZJchQecVMG
VnDGqq7RznB/vVOZ0EQVY1Vu57muunPQBskgDF+3SoVbLk+lDuGUYGKZWNSV3cB7tk5HJqO
lHWnbayb6gNxXXeC/hz4p8d3qxaNYO1sGCy3bnZDCO5LHg468c1V8H+Gz4h1+3tp3FvYI4e
6mY4CRAgtz3J7D34r7L8OS3Enh6wbw1pVvbrqTyRacJHBgsLVBgysox1x0Hfqa7/Y8keeRU
Y3ep5afhJ8PPCmlTST22peMr+FlVhbSMse4nGAiDp7k0zXPArWVrFc6V4d0FobnCx2DQNcz
RNtJKHYx5XBz+Vem6fLbLbymx1CS5lWYTpcvAqGfBZGZFXGFDkDJOfpXWah408CeFLttJ1G
eC1vrCGORv3PLbhwV2/xUvrKpO0UdHLbRI+ah4J0u5jlh1v4eT2166AxNYtLDDkjqev1I6j
0ryDxJ4Y1LwzftbX9lNCGGUaRT90nj5h16e2a/QqLxz4Yuk0adbjzLbWZDFa3Hl/I0uM7Ce
qtgEYrL+I/w40/xvo0unvDHFcshaC528rJ6N7GspV1WWqsZtXdnofnQetB6V0vi/wlqnhLW
ptO1G3aNo2Kk4wPYj2Nc0V4rlatoZyVhtFA6049KCRo609MY5pg64qwE8tfmPJ6J6VSg3qg
IjuPBHFA64p+XJwOnpRtH403DoAi4yR0yMVbs9yszj+FTUG3irkCMLGYhSzsQAAM8V00ou+
o723KohYxlsZ4qeKN5tsSJz3Pb8asNa37W+UspwuOW2cVTjeW3DAgr65GKys7ttaApJ7HUa
D4dt769RLrUYbaM9XcZUV2cPg7wjGgeLxlJby4+V3tGA3/AFz0ry+2vblSIkk2rnPB61uNN
dLH5hctxuC7c5Par5qdznnCo37rNLWfC0VtJP8A2drkV6rNknaVLe/PWuWu5ppbjZdBcoCo
YHripbm9uoJzDNKxlAAbcOn0qhd3DMg5Bz7U3yNXRVPnjpJlJuWx3xWppi7p1AxnOM1l5Ib
JrW0hsXCtnGGFRRfvXRrL4dD0Iy21hp+o6fIG/wBIhSRFJx83r+VcXq9h9gvHtck7FUnPuo
b+RFa10bzVdW8uM73SFiA3AIUEkflVLWb19QvRcyoQ7RorD02qF/kBXqRldNHPBWZzMi8Gq
uMVeuF5JxiqB615VZWkdIucUhOTRQOtYO7E9B6ffWrMf+u46g5FV0+8alB2tu+lbwQ07nRa
0sbPBcNgCW1Q/iFx/wCy1nXTrJoNsT99JCp+lW9UnMul2kjMDsiwB9Gz/WsnONNZD1D5/Sk
U0V4OZsex/lUVPibEqt9f5VGayIL2nrukWt1IEKbWHzelc1bTNDJW1ZXPnTn5utbxd1YzkZ
F6uLt9vSq2KtXTL9ubb0zT5RD5A2/erFq5otC7p2Psp+X+I0U7TmAtTj+8aKgdj0TQ9cvPJ
tpmlEjvpN3pfzrnhEJQf+PgD6Cs6PX54vDVtbkxuq3Mt4RIu4sVTYo+nzHFV/DJ8zUtPhbJ
/wBKMZwf76Y/pWNPIw0u2TPSMt+bY/pX6LZJXFzPkKKEjBYbqtQ2+6zluRMpaFhui/jYH+M
e3aqat61aszLDNHNs3ox2kHo47inRd5aGUdDodQuJIdD0uDfktGZJAvUMeBn/AICB+fvVdL
r+yX0aZ7dJ5fLN1GpyBuLnGcEH+D171W1ZZIL6ePzN0fAjY91A4P5DFXfEhEuq2UYjeEwWl
vF5cgA8s7dwxjgg7s/jXQ9+XubXur9j1TwiYr46Xr8GmW9jJL9u87yZXb5liJJZWyAcnqOK
6vwvO994Lm1JrW0D6XApBmyWkx82M8ADpjg8/pxPgLWbHSdBvV1FZCtvFdgKi7grSIELMew
H9asaHqkieBvECW6gRiGISHOAF8zArxa8Jubt0aPXov3Uy9o8cus2/ii20+zgvZZzHeRxXD
kK480MckEHADNxmvJP7SbXvFVjbSW0NrE+62WK3GEAYc4Bzxn3rsvAuvLpsfi2c3DLctpsk
UMSqC5Lc5Gew656mvNImNnr8Mkb7TDdDHBPO7jA9e1dlCLjKa9DjxbTs0ZrpJBNJFIpDxsY
2B7EHBpQCRkVJqEzS6tdzSA75J5HYlSDksTzmoN2Pu9a2lVS3PNa1HSYVc96zbs5iH1q28h
x81UrjJhHpu/pXzeOrc10aRRVHSgnFHSjGK+eZRPA+N30qyGz+VUk+9UqHC1105O1gLG7kU
7djmo4yOSetG5vmJ6Vo2wHIu593vVrVHXZbwRfdRcn61XUmKHzG6twKrTSmQKD1HWrlU9nT
cHuwIzUbdakNM6c15oCDrQ1BOTSZouwAdKSg9aWi+oCrWx4f0S78Ra/Z6NYj99dSqgJ6DPG
T/KsheteqfDp7fwxZHxTcwtNfNuWwtwMbmwVMrnsignB7lsdq68JRdaemyA3/Flhp/hwR+H
fDoBjtwqg7vmmc5AkY9yW3Nj+6BX0ZY2X/CO+C1Z5RDbaTocUA3kffYGR29/l7e1fM/hDTh
d+KbL7S7XCxzJJPM/QlvlUflXrH7Rut3Fl4CGk28kiR3GpJbXGz5d8aQhgtVj6/M/Zx2R02
skzlz8S7Oy+IHw5uI1EekXOmbbyIjhVmmPzn6EI34e9N8Y2U2m/E6zOpGS6eW0RGmYf61oi
0Rb8VjVvxrzzWL/SVg8DalqWhyvp0mjLGzWbFZYfLkdNwJyG6fdOM98da9E+IuuyeK/hp4a
8UeHbhtSexvJLO8lgiZXdxEGDMpGVyqBiOgJI9a82acomkKiU0eg63oelv4Qk022uFtrXVt
s9hK5P+j36YaMj0yVwfcivUvhx4uTxp4DsdXkVorwAwXcbfejmThwfxr5ii+Mvhp/h/B4W1
SzvPEOoS7fKFuRCsL5+QbyCd3+6K774L+NbK+8T6hcqpshqsixahaMxP2e+XID5PBWRQOeP
mBGOa58O5xjaY6tpXaNv4/eCbLWvCC6gtqEuIH+edRlo1wcE/wCzkc+xr4evLWSzvJLaVcN
GcEZzx2I9jX6XRwaf4q0uS7YP5NzA1rLby9UKucg/7QPH5V8H/FTwpL4X8S3Nm+XSCUxxuV
+9GfmQ/wAx+Ar0k00c7V1c85PAxTR1p9FYpXdjIt2VsGDzP9yIZNV2YvJub7xOavuVt9Mih
HWX52/DgVQcZGa9GqlCKjEQoGTUqDkcZpqDCZqZU71nGOoE0MkcUJzCHkOcMe1WLfW7uzXb
bSGJiOWTgmqLjAps8W1VOMV0KUrNx0sFrnU2vxD8UW0TQRa3feWTkKZiVH4dKpzXcviC9M+
pX8UJKndNKhP/AKCCTXOxAs4XIH1qxEQWKu2QD0HeuenVb+Iy9lG/MtzsLLQPB7wGZ/F06z
jBVBp7NuP13dP1pk1zb29mIYbiK5V2QFzEVdVUk9CO/FN0rUtKt7b974ekuABjzBdMvJ6fw
mmanqfh+8jZbXR57LkgObnzOPyGO9U4QexMXUUrGR4jure81u4uLYDy2csDjBIrOum80o/r
GKGhVpSsW6QDnOcn8arlj0II+tcvLZtM6dxnIUAVq6cSh3dxzWXjgmrlrJtjBq6OjJsdfol
2ItcNxKAf3bqMn1WrGrRWV5HdXkCbZI8ZAGBmsKzkLShh2FWVuXjWeHdxNHXqJcq0OaUG5I
52fPOcfhWe33jWncjO4jmsxhhq8yv8R1AOlWreSCIqzRJI3+3yPyqqOlGMc1nF2Bmy19bFS
01lbE9AFUj+Rqm7I7ZSEIPQZwPzqnu6VPFKUK9Plbdg961579CVE1hFJcaNlT/qgSfpmqDq
wsSR93fz+VaFhay3lvJIrgd9q9h3qtqSx2rypFLvjliUrxz7g1D0Nd1cyaKnSCaQBkGFbcA
B2AGagPIzWT0MwqaCdoRlW+aoaKIysA5izPu9eaVjupmaN2OKLjN3TCPsZw38RopNNLfZDg
ZG40VIzofD0gi1ayIb7tyjfoazblcWcWBn93j9a09CsJrrUNsS5aKCSZm6YAUnNaEukLP4b
06SIfvJZZYMj+8AGFfpkkrWZCi3GyONHWrdnKI5Y0Zvl3bkHoarYAHPFNBxtx1BzXFF8k9D
LqaNxeedbKpOZIWO0+qn/A5rWv75NU8SWUqQJbxiKFQo6DaoyffkE+wOK5nflunJ/WrkVyI
GWY8yeSyD2J710qqm0x3smjqrbU7GLwxqeyJmv7pLhpHkUhUQOuwr2J6k0/R76NvDGuSPft
BJ5cQEIyRLljkfhjNc5cX072drZyyR+XbWTRR7ByC7BiD6nIFPstWFv4e1DSvsccn2p45Pt
B+8hXPH45ocb387HRCtZbnTeFHl8jXnV49kdorMrYbOJVJIyM5wDWLNAiePJLeUAQG7dmDH
+DJOc9jjoe1R6HqiaZDcCcCSO6cxSgn+HYwOPoWBH0qhPqP2i+nu3AWQ2/lcdNxAXP5DNDT
TbXUmVRNIz7qVbi8mnRTHHK5kVWbcQCT1J6moiMV0nhDwvN4q8Qw6fG3lwBg08x6Qxjqfqe
n410/xc+H9r4J1mxl0hjJpN9CChJyUkH3lJ/WuStyc3I9yVTk4uZ5ZL1NQOMwyEjoatSLUJ
wLSfnvXzeIjq0CKJJIGaQ0HqaQ1477jHx9T9KmHWo4fvH6U/wBK6aewEqkAcihjlSR0FMzi
pEXPA55Fbx1kkBNfEIsHJGFqirAD1q3qTZnA+lUTwazxlva2XQBWbngU0nmkJpK42AtIetK
OlIetABRRSqrN0FEU5O0UMuabbLdX0cTBmTO5wvXA9Pc9PxFepeJ5fsH2bw/EA1xDt+1mMf
L5pHyQL/sxjr/tFvQVzHw70m6/4TjRLi4tWNt9qRmMo2owDDueMYrttY022tvjTLaLfw3sc
ZnvA6SBwcKXI4468fjXt0GsNQd9GaxSTNvRo2sfDdrLa8TPqX7yUDdylu0h/wDHiPyrX+Kc
8vjL4R2mvxSNun+zXpjJBKlovKk+nzofzo+HrW2vWEdkqq5/tyaI5PUTW7BT+n61T+Gl+dX
8N+MvhrqEMY1Gxjmms0kGDKiH51Hfg/MPc18/GSlUs92dkuVxR4jLqF3f+DoLUXJV9LmkV0
yQTFKdw4HYPv5/2hXp3wJ8QXtld6r4Pjg88a1ZPLapKflFwgYgH0DrlfXkV5vdRLpOpi+8l
pLCbMU8W7b5iE4dP0B9iAat2d3q2j+IwmioTdeW1tbTxJxLG8QCkeh2fNnrz61viKahzKRz
RjaVzp9T0A6B4h0/VvBOozaXaXYQssgDTWcoPzryM8HlT1FenazrOieBfEXgaysXt7y7kkz
qska7vPRyOW7nB+fJ5yDXPeMNG3+GNI8YWk8d1Ld7Y9TW3BVRc7clueQWPX/ayR1xXntyjf
bVvby5nLpFvzGwBUk4UfzrzIJtJXO1qCjzH3noNhJZ3GqXAuFe1v7j7VFEB/qiyDf9dzAt+
NfPv7T2hb9Pt9UWNmCIqttHfJAJ9v8A63qa9p+G3iEeIfCscjDbNZObVxnIIXo35Vz/AMcb
Bb74aahNgMYOCR12k/0r0ae9jhiveaPz8YDeR6U+MbmA9TT7lNlxIqggqxGKW2AMhLfwjNa
0knVV+hg9yS7fMm3+6MVAgzxSuSzF+1IhAHTFb1Zc1RsRNkhMVNGdy4qAOPUUiz+W5HUVpz
xQE0nzfL61Nfp+9dD1U9PwFVDIJLhMdM9K0dcZI9blK8qRk4+ldEWvYyku9hozbaISvIS2A
iFqev7vA6HA+tPsbSa7uILeNghuTsB9jVuzhhW+h+3f6gF0dv8AaAOP5V5CYNHa+GrhP+EX
vLE+W63bxKwZfn3BiQAfzzUV/bpDoV9DNbRxAxo1tIqDc481gfocmsbR7yFdGigUFZhJvLe
xAwR71bv/ADo7SbfKSJ7ISorHOzEoOB/Opkr6nVePLawmnactvYXZaNd7wuST1AVgK5C8UL
dtt+6Tmut/tPPh7eoQeWTBKQeSG5B/Q1yU7ebc7h/EKuLbOZq2xWJwKsQNkY96rk5bA5+lT
23Lj0zV09JaiZv6bxPt9s1Oy/ufOHXeV/SqlpIEZ3HpjNTkn7Ii+mWzmvVvoTbW5jy5UZBO
M4rPkyT1zWy4H2MgDB3HOax34Y5NedXWpYylXqQeh5pw6UysraCF6mpEGR7imL1qdMLF5me
Q2KcQubOkXgij2AgFgwP5U/zY7gXMAjDSfZWQEjow5/rVW0s1FxAm475R8w9OeDU2s6TPo8
8rJKGMT7CfXPelJ62NVF8tzPfEFvBLHJkOSSPrxVDdg7fUYNSF/lKkcdh6VCah6mVgpKKXI
9akQUlLRQM2dOZltSP9o0U2w/49j/vGigZ23hrV7PSrDW1uQz3d1bfZ4Rjg5OCSe1Oj8QQw
+G5LMK32tLyO5hYHhdoIP51zUQj+0lZCcGrzWtpsB5x2+av1LkT3M/aNKyKl3Pb3mo3Usae
WszlwrD7pPJA9s5qrLHGoUjOamlWzQkRljjuDmoNyhAfNx7Vy1FGO5mu7IivfBxSpFJIxVU
JI/OnvciKBdkgaY9SO1UmuJTP5jPl/XvXmVcRTgykrlg5BywOehBqWJSyFPNjjB5O9sZqpN
eTTACSTew/AVFu7nFZSzFRdooOU0liQyeW91GCecjJAPpxV650LVLQRy3NqYQ6713EZ29j6
1hBuOBk1p6W+Lh5pPnS3TeMnq3QD6ZNdeGxntHaSCSseleA1WzmsNMUeW99cB7hyD88cfzs
Ae4yMU3xXrKaxpkEVy5e3uDNE5OSBKrl4yB24YD6VgWesaloy6Nf/AGt/tggdoWbBEUJDBY
wPQ5Y/U1HfWuqx6na+H/Pkji8+OdMHPlySqoDZ7dh+FdM4x5/aSsdfM1S5YnHzRsreW42uC
QR05HWqlxH5dnJz1at3UYbh5557oN9rjc/aNw5zk8n6HIrFv+LTaRg7s15OOoqEZSOdoyvX
60UdzRXyPkMki+8fpUgB44qFDhqlDENXRSegD+AOafbt+8HHeoS2WqeAYIcc10wetwGXzZn
FVic1JOxaZiairlrS5puQCUUE80Vg2PTqL2o7474zVvStLvdZ1SDTNNiElzcNhQSFA4zkk9
gAfyrtZLHS/h7ebNWs9L8R6ogZhD5zS28TEDaTjGWB7ZxXTRo+0XM9EUotnF6fps2ozBIeE
6tIRlVFdYbvw/4YtIJdIE13rCr+8uLhVaJT6ImD+ZIP0rF1XxXrWr+csskVtbO2421rEsMX
P+yoGfxzWGRIqeZuJ5xk85NbrE06ceWkte4LRmpfeIdZvZjNc30xY8Z3ZKj0HYVc8H6k+ne
K7K/VA/lsSUOCOQQfrwT1rGWWKTKMihm/i9aavm2dyk0TY2Hj371xzqTn8TuDR654TvRoGp
XD2QaSxkkj1HTZi2N3lHBPH8YQkMOuQR0rR8Ta0NC+JOj/ABm0Bd9ldXRj1KNRkJcKMSxkd
g6HcvrXBaLrNxYXpEO1rC7YXKxP0ST+Laf4T29wfaup06ewj1u70C6nz4c8XxbCJD81leL/
AKpgegKthc91auaVr8xve6KPxGtEsNcv7CB8ack5mtyMEmGQeZG3/fLCsTRLaDVdLjE9pq1
w2mE71sWHmPE5ATbuBACyEcYz8/oKt+IYLm58I2V24P8AaWik6PqUbH5mVSfIfH+7lR6Fay
PB/irUNC8RWkiXEotyxil8sfMEOV3Af3gDkHsQK1q1XUim+goy1szqfC3jSbRZZ7PWpp59B
uSY7mKVcPg8ZXPdT8w9SK43xDqGoQ63f2zyKI1Ii/d/dePqh98ghvxpPEbalJrV5Lrkolu/
OIJRMI57Pj0I5H1qpfySS6JpzTE+cgKDI6pk7ST3I5FZxjZXFOV/dR7t8FfiPNpHxVi025c
Jo+rIVYE8I+3cG/MY/GvbPHHjDQ5tM1TRWu4HaZN6sGBGCMqQO4zivjLQFmt/Evh66BCs11
CykjJAVhk/Sug8Ua1HMmn3FpGyT2drDFNtP+sTyUwf+AnIP4elUnyyuEXbVnDazCYdZukVd
oDkhfQeoPeqKNtV8nkjrVzUrpb2VJsneBkg1n9a3bs+ZGDdxQTg80lAwB1opXEGaWk69Kct
KKb3AfAM3Mfs2asX7Ge4Evc0umRebqsCEZBP9KL0gzKE4wp/rXpRVsK/UaEgu3tltpIl/eQ
OWHvUrwXBd1kYgkedj3NQiJIo7d8/M65OfrXQWgS5vgWUugCoVXkkV5b0Vy4q7sEdusWlid
CEG8QurHq2A34AA1X18XdtfNBJcLN5cYjV06FewrWa0e51XT9KZSE807gRjJY8H8sCsrWdO
mtb2ZHJG1ipVuCMHvQpXsjWcWtjGMdwbbztrmFm7dMirGnRWLXWzUmuIosEsYUDMp7cEjP5
1oXOnahaabDBIo2TYuFUHJAI4H8qp3kkQtLZvuXWNsmParpysznkmaw0vwlMUEeuXMRIyxu
LQAZ/4Cx4qlJosMcbS2eoW86g4Cq2CR64IFZs0TLbw3Akz5nUUyBlaRsscexrpU02tDFQkt
eYvRkx7kIA45xWvBEr2MmAfOxhc9Nvc1kwBQuduc8V1OkxW7aNrEs7N5kdsqwgf3mcf0rr3
RqcnKx2OuMDOazJsBiCK2ZUDRSSDqzZxWPP941x11YoYpFNPWkHAJPQUVz3EKKuqiDTHkbJ
YzAAfhVIcjA9avO23TY1xks7N+WMVURGhvFvq1u6nIKIR+VbOtzJLfSCaPKypvC5+98vH61
z9y2+OGVeCiqpP4VY1K++0tZOTuKx+WfalJa3NVN2sZtwyypbMyhWK7WI6HB/wqG7iEdy4j
4j4Iz1p77fssJyPlLA+1WdRgH2W3ulORKuD7EVBBlUbaWjNSSFFFJQM2tNH+in5CfmPSipt
HkiSxIdVzvPU+wopXGbmtae1hc+TKGWUMQYnUrIvpuU/dqjaWFzeXUVtFA0rzHaiDjP49qr
TXlxc3L3M08s88nLu7Es31zya6Ftmh6bJHcOTdyIPPIPzAkZSEemerHrjiv0aOJUo3ZnGF3
qVfENnpViltBYyPNME/fzEYRm6fu/UDoW71zjldoqa7vbi7mL3Em4AbUXsij+FfQVnvL8x/
SvFxOMu7IbVxZH681E0pJ+UYGPWmOxbmmZ9a8ac77lLQkTc5wAck4FWHSSF/LmQo3oagQkA
4JBPQirYuXewe1k2sAwdXI+ZSBgjNVFprVjIVf5wAce/pWtavLJpxsLWzdzJIrsyAlsAYC8
d+c/hWbawecxbzY4hnADZ+b8q0/7RvrdIoY7g2627Ep5PykH1z3r0sE3HVk2Tep0Et1ZQ6j
bahqEJeLHkLpz5RoxGABv7hScn3r1zRfi/FbadcXMfh/T2sLNYYQRCgKnJ3HnnGB8o9RXgd
/qV3q84n1Cbz7lVGZsfM4A7nuajF6BpL2AjyJJRMSD1wMYrtrVITXvq5pGq4OyR2fi/wARp
4g1u+vtKtLeKVEY3U0EexbqPOd5BP3s155dSCW03DgZ6ZzTluDbszAbgVK4z1yKgxnT3GP+
Wn9K8uviXOEorYiTu7lPHpTRw2D3qU4BPvTckAqMDPcjpXgPQQ0Ngjmn7uajPOOtOHStYOy
AXJJqzMTFCkY4YjJ9qit1D3CL2zzTrs5nIHbiuhPlpX6sCAZJJJzzSGl4FIa49gG/xU/BJ+
Vdx9PWmfxVsaHpn9o3U0kr7LSzjM8zE4BA4C/Uk1dOHNNIaOgiey8I6ZPDcWkc+r3KgeaTz
AvBwnYN6n2xXHyM8xeV2yzHJLNk81av7w3l4HLkxx/KoPPFUi2UKBeCep7fWta9ROTitkaN
9EaNpbJeXsNuSsZDZYscemAPfP8AWk1DyW1h4ICDBETGCpyGI6ke2c09NMvY4La4ljaJLlw
sYOVZ+M5XPYiob3Tp9PvfszLkkZXaQfw4riWr0KaaWxUmAWTKgj0q5AVuYCp+8BUN2ksTrH
JhSEB2+gqujSRSCSNsFea0M0XreSSL9yGKtGd6L2NdH5sOo6d6ouWZM52N7enrXOiVb4LLE
qx3cfOD/GO+K6M37W3gyyuFubH7PLcujWiTZmRsclkx93HTnrUS0NIvuUY9anstb+1X2bmG
batyAcGdQRnJ9eM/UZqO0uYNLa5J+ZJgzLIByyj7gXuD6/QVFPbiVVmhO63bgn+7UQhktSI
JYftNsTvEQ4wfVT60uW6sLZ3I7m5k1eW3kunYOn7suxJyg6fjjj8vStRtNvvEGqKUh8qzhj
UIjHHlxrwCf1/OqVuvnO32WEqi/eZuo+vpXReHZY5bi5s4LqNleImYsfl2rznJ9D+uaHdR0
NYRTd2Z7wzW108qSBTp3EIHO+RhjC9+M7vwpPEMMulf2b5qPHcMGeSFhjCnt7g5pp1y00++
eaztI7m5R8pNKScEdwKpazqt74iuIry/uGdolKF8c/eJwuPrSvK6sN8lmkZdzAyw28wxsl3
bQOT8pwPz5qseCQeCOxrYlebTI4NwQXRHmBWH+qHIHHYnOaypDI8m+UHzHOWzxz9K2TOVrQ
jxRTsGjFDTWpJJboGMmf4RTF9Klt+HI9VqIAduK6PsAaugqG1iM/3Uc/kpqjK4bcCuSyYB9
DmrOlz/AGaaaTHIjYD8Rj+tU5DhwAeAMZrsm+XDKPdjQ8ybinXgAAV1OgjFzC+MMXGOP1rl
HVvMC/7ORXe6VpslrLpcrk7bh/kHqAwBP515NaSUbG1JXZtavcvJ8Q3ufLGY5EXAGPugVQ8
Z26L4n1L5cKZWP4HmrORNe6rfHO+K8Qcntk//ABNHjgg+IJZ41wJ1EhP+8uf61jBu6R3qPu
lHUJrSTQTJGf8ASkSFUbPRdpz+oFcU9lcfY1vNo8suUHOST1Oa6GGB7jT5SpI2wFsfQ1Wt9
reGSgJO27xj0yK2hpc4qiOeLMbZ4G6o24f4VFFw2R3q3qEJtr51UcZxVIDEhPatIrVGDRvW
kQMakjrWi0hitZIwTtfGQO+DmqFsw+zAkYIHFWJW/wBGB6GvWivduSykT+7cfpWLcD5sVpl
j83vWdcjEw+lcdfVXKKxJzxSts3HYCF7A0lJ3xXEIevqKsn5rWIZ5y3FV1BxU0f3VB7GtE7
BYvzYj09MdXdefoP8A69Omg/4lEN2T8xYqRUdwSbKAejn+VBfzNL2HO1Xzim3cZnlv3RUcg
NmrP2h5tNe3Yj92Q6/1FVegwaUNt3AdGGKgCHFJg4p+MUlSSJSjpzRxRQM19PC/Zj1+8aKT
Tx/ox4z8xopWGdv4Q0y3t7C78XatGGsNNAW3jdeLm5OdiD2GNzfSuPv7yW8u3mkkZmZizMe
rMTkt9TXV+MNUubWwtvDCXUgtLPawgkXYyNtG7cqnAIJbHcg1whkwc9a+jxNXkXIi6lo+6O
Z81EwOaNwPSg5rzL63Mhh6Gm7TkZ70/jvSrgnJ6D0pWuBIAu0AHJpUieWQRx7ck4+Y4H608
LG64TcjDt61Gx+YqeB7VrpFajLNxaTWD+ROE6ZDRsGU/Qjimq6LiSYbx0VM1B5mQqZ+Ufw/
4UoOXxjgdK1VX+UehvW+txR2JtZtBsJk6+btKyD6MD1qF20dbJm8q5adz8r+YMKPQjHP1zW
epPls2PlzjNRsxZfLUZJ4wa6Pbe7oDd1YdMLdVwd7yf3s4AqGTixQ9d5JzVtLiC3jaNrWO5
lPAeQnCfTBHNQ3x2JAjdcEn2rkqO8ZMkpbc0xl4p+eKbnOa8tgM20bc8DvT+Mc05Y3kIROp
qo3bSAltoSqed27Gq8hzIx963LsxWljHboOVXk+9YDdSRzmuvFQ9k1BCTuKQcU00/IximEg
EZ4z0964hh+GcDketdGFvLbwW0NrEZILuRZZ51Hy8AhEB9uT9awrW3N3dxWyqS0jheBnGe+
BXrmuPpMVpoXhTSJVms4EFzdT5+WZsEkcDjB449a7cJS505PY2hG61PPLbwrqUlgb+YeTbh
zEP9ph2q34X0FNS8U2emDlpXVCzHplgOPTr716zrdtb6b8KtFhH+tuI3upMjbgs2eozkEdz
6VzvwStV1L4t2PmJ5qo5lyRjhe+Pqa82ctJW6HR7NRaR0Xxn+zaV4y8PeHbJVSHSbcSMEAX
kdxnPbtivK5mk1FLnUWGJo5Cv+TjFdX8bNYFx8X9ZljJ/ct5WP72Fx3rA0O2aX4favcKrFY
pQzszAKMjtRSVo3YN80mjjG825ndpCWZjkmnCPegKfdJwF7k10HhWBJpWMsIZIcysx+mAPz
NZmnMV1WOOEfP5hC4788fzq79TmUdn3JNP0TU7t5HtYD+4G53IwFPYA+tU7iBzcYmia3ugM
EOuN/1r6n+FPg6HUNOmW5gIMiLcHcRnfnqR+IxXinxM8NXGnfErVbV90aNJvhD91IyBnsDz
XJTxMZzcGbSpWWhxZljS2it1t/stwnDyBjiUfjxVu1vUWYW97lV7P6/4fhVC7jhSGIxTyP8
A7EnO3mq8K3Esn2eBGmJOFjUZJrqTXLcyvZ6nY6polzbQQmTy7p7lBLbujZD46o+O+O/0rn
NW1htSvJJYNOs9JjaOOJ4LNWRCUH3iGJ69Se5ra07VtV0Wx2Xvh6SdFJNu1wjDym6cetWPB
fh1fEvj/Q7fWohNb6heKskXTzEwSenrjFZqd3qaSSdrHK2cenDc1/dSKB0jhXn9a2LLWNL0
9nuLPTWuZUXEfm/dTPcjua63xv4DsvDes39tbTKYBcyW4JGBCBJtHv8A/qo8D+CE8S3Mmiv
IC8eoC3kkjk/h55/Q1LqRlG6NI0pXseZySTXl/JPcy75ZW3s+Oc/4dq6C60nT7XTNNWVGS4
upWEs5kGyNcjgKB1Hc557VP448NL4P8d3eiCXzIoJAVYjnaemataReKl3FM0yj7Ll1dkDhC
TknaeuP6UTl7t0RGPvWZxtxAIbmWFWZkViFYqRuAPDc+tRFQD15r0fx/pGttoGj+JdSt2Fv
dFo0mbb+9Ochht68EHJ7kivPMAnHeumhUVWmY1YckrCRcSimOCC2OmTUowGFNYZbHqa6N4q
JmT2SfupnPQDBqs+WIq8GMemlQMM5qnIpAQfxY5rrxelOMBmj5Stf2yA9VGa9GuJUGt2Nqr
fu7JEiGB3+8365rznTH/4mkEjjdhl4PtXZRTubi5u8fNGDJkDv1xXkVoJ2OihuLHIom1GE5
Pmy7+uOjE1d8Z7mntJnbJNtHyOOdvP61k3dvcadfzQ3S7ZcAk5z1Gf61Lr941xbwbiTsjC5
NJR95M7G7RYmlADTLjecs0DKABWDbTGNb60Aysm2RceqmtfTrhkspE7FSKwJ2+z6iGJOHFa
xRxVNipqUolnDc52jrVHHJqafIlOf1qInPPeq2ZizdtyPsi1JK/7lR2FU7eXMCqac8mRgjN
enGdookiJzmqNyP3m7tV1uBkVSkDNng1zVLtAVKbglqkZSB0puK43oIkXripE6fjRGo25PJ
7VIAAAPersUTSEmDH90gj8qlgUHTpge1NaFnh3oCVxVhIyNOnPTGDzQhmSBk4NRkc1In+sX
60wnk+1SIa1NqQ4NMINSSGz3oxSnI60mRmgZsaembY4bHzGijTyv2Y5GfmNFAytczyTTvLK
7O8hLOWOdx9SarMTT2BLZNPW3klQsiFvavQbdTUXW5ApA6mnk9DnipI2KHYqZ7EEUPsV8Mv
Hoe1O2giE88DmpIkPXin+U7YMaHB6e9G2SNyrDDDqDQotALjGOcNUDYLHnmpxG0px3zW7ae
GDd2bzwatYbk6xPLtY/mK29m6mxSi2rnNbGByBSoWLcVcnt3t5WilUBl44Oc/iKjhheR9sa
ls9xUOlJOxNhhklWNl6KecU2GR36EA1sjQbyS1edZrQBByjXChj9BmsiWzntZtsq7T14II/
MUThOn0KsOij33KqOpbmjUX3XKgdAMVJbARs8v92qUshkcE9qznLlpcvUhO43FBNBNI3FcI
wznirtltUtMeoGBVEEVJHIVXaO9XSlyyuBLdTvIxGciqgGCalY5zmo6mU3NtsErDTSxRyz3
EcMETyyyMEWONcs5P8ACB6k0h5yew6/417R4MsbX4b+Cl8e6pGj+JNUVo9CtnXPkJ/FcN6E
j7vp+NOEHLXoVGLZRv8ARdJ+GHhu2ju3jvfGV+ga4hGMaWh52D/poe57UzwlbRzeDbrUnkV
bu9uFsLfJGQGbc789v4a5K/0rUNRt59ZvZpJHmYuXckls9cnrWv8ADu+m/tWytJJc29ncfa
BG3Q8f41usWoXS7HXT1mr7Ha/FK5W1f7DEFC2lokO4Hnd3x2Ap/wCzqiw+J9T1dyBBa2rlm
xkDgnB9K8/8a6m9/q97J5hfzZiAT1b3rsvhbHNY+AfGesRnbtsWjUgZwcf3u3UcV5qWl+5r
L3qnoeV+ItRk1nxVqepyszNcXDvz6E13vgj7M3w516F2QSPJgLI3X5cjAxXmKHdIxHdjXqv
gK2e48Aaz5L7JI51ZsANlduD8p+vWtZO0Uc1K7m2YXhvSvO8E+I5ijIyHbvxzkAnH+fWuS0
t9l7GygjDDA75r37wj4ftZ/C2vxoo8yRGkZiCchQFI9hjafxrwSzgmi11LRcrKJ/KGR1boK
y5lecextUp8nL5H3T8MoDEsEaKUtWtFVF8wOC3U4PUdOn1rzr9pDwfHJo0XiW1jZbqyYCUg
/fj3f0NeieCbxbSPRHupEimkthH86gZAJGOO+c1N8U7eG70K6s5dqrNEcbgSDkY5rwlNwkp
Le5q43lY+CJFJcMG3Ej5gP4a+jfgp8IbnU7Wx8SarH5VqJPMhibhpB659P/115X4B8Gz+I/
iJFpV2uLO1uM3Tv0wDjH4/0r7r12ay8NeGG+xLHbRQxBEjUcBfQV7FSXN7qOanBp69Tgvjf
odjZfCa/wBUt7aONrRFGcchenH5185fBa/sn+MOm3N5CWjgjkMUSKTh/b2GTX0H8QPGfh3x
D8GNc02e7RLia0KxR7+WcEDA9fm9PSvn/wAAPa+DtBvvFU3kSzm1dEExwHYnAUcEk/iKKdm
tC1GV1czvG/iN9R8ba9FPuI/tPiNz82FbgfTH8q7X4TavpGjWt94j1J1jInkvygPDqgIVev
8AeIxXiEYuPKudauSR5rNtc8bmbqQD6VDZ3lxchNOFw0UEjKrZbggEHH581uqS5dCva+9yn
pHirwzrHiLwZqnxPviPOurwSrGf4Yclcj1GePwrzi1F1YSYuYXTzFDru4BU5wfpX19LZabe
6J4c8Ix+TLbMY0aPeGRtw5yO+Rnjseazfjt8LtPk+Hdtqmg24F9oqrH5acboOjD6rwaxhJS
bix1YWakjwXW9butW8ExaVJcXDxWCh1iADRqoHLHuDk9q87+bAPTPTNdXoOoXmga3Pa6hGw
V4HtrmJ+oVhjgHuM5rmZ4xFPJGHEnluV3Zzu9x+ldGGhyNx6HNWlz+8R845oU5YDtmlwSKl
tId84J+6pzXp0abqTSRzpktyR5dsgz8oLGqo/ey5PcgCrF0xDsx6kYFLp8ObuIMcZPNPF3U
+UaJoY/K1XGDtTv+FdHa3CrZyZORJ1P0NUbWxW+umYSCJpbjy0JPHA//AFVdW38uf7NKVcx
sVYjocGuCaTWp10Yl3VrltU8Ty3AI+baMfQAUmqR/KN64Kr0NX9L01LzULbChUfdI2Tjhcn
+lF7Ab+K2eMAIxaNhnng5/kRWaaTVjpadmjEsxuhwoO3BwfWsrU4XYvOAMRADrXSXJEU+xU
ESIgCjsa5y7ugY5ogQd5GK2tbU4aj0sZcqGSyMx6jiqRA2++KuxSYikt2xtbJ/GqjLtbGc0
t9TItWzEAAVd2krkiqdpGWkAUEsTxitCdZCwhQ7n6HHavYwlPng5S6CZTlJZ9kfX2p62TOc
yAnPetG10x4/m2ksxxmtSSzjiXCjc2OTnrUcvO2TcwlsYkRgq7uKoS2mM4XBrphbSJIAQBu
9aZeWhQElRkjtWdSiuXQZy0IH3T2qUgBhRNGY5OmKkJQxIwA9641puUaH2bbYxOvAkH61JP
GqaTKxOSxCj0NRW0zNaeWxzsxgelXLp1fT0jAUiSHcBnoQetSkaJK1zmVOyYSAbsHoaYcFm
96UsNx+tNHJzWZlcDxTTzTjyM0mKVhCfWmjrS5pKQGvYMy2xG4fePaikssfZzz/EaKB3KwB
xk0FnDh0cgr0xT5GVj8v5U0RnbnIC+pr0U7bCBpJJJPNyfNPU+tSRLKZcCLe2OcjpUJUoR8
4J+tTmV44xIjFGI7HrVRaTvIYXEU0M22VGVhzj0pJZGlCGQliBjPenxzm7tPKmYtLEcoxPU
ehqsWPQ/lWs3G3PHYZLnBwKQKGOT9cnr+FR7xuyePrT0YNnFKEnckn3O6BW+Yr3xzQ63MCr
+7eFX6ZBXd9KVJnjVViO0j+LvVmTVb+aHyLq5kuouyzMX2/QnkV1e7LqMoCMNlm5Y+vOfzp
jZB747jNSHK8qQF9PSpYlBO58Y7e9Y8jm+VsRA7CK0CdGbmqQ461PfSBpuR09Krrk152Id5
2XQEuooIoHOfajaQMmmE4rnAdSjrTQc8U/bjnNSAoHWmNgU7PBqMctlvu5HB71W+gHWeAvD
ltrviUPqjmPR9OjN7fOoziNf4f+BEhfxNdDf6jqHjvxcbicbbaIiOCBSVSGMDgKO3Aqxg+G
fhVBpESsmq+IJFurt/4lgH+rj+h+9j6VZ0G3TQdHeebBnYDcTwCT9e9aV5exgqfVnbQp3ep
o+LYI4NB+yxq4ITLkDGDj1FeVaRNPYa0mwAGXKnBxkGup1rVBNIQuUXbjJHRu9cI90y3yzg
52PnJHp1ripwfKa4ipFyVjY1hS14se3ADE5zXrHhZVtP2c/Ec5kVftMhgYDnOccH8B9Me5z
Xlt/Gst0k5YKDB5nPfPoK9KnuWsv2ZY7fzAftl0HxvYbRubjHQj5f1qp3jZGcd2zxWBWaRV
HLM3T0r1n4YGFvDHiWFlj8yNUYEth/4hgDuPWvKrJRHeQNu43gZIx+letfDVRp2v6tZTRhn
mtyUPUDjOfbiqqr3bIyo/Gdx8LdYtjr76TdTxKZ42Mb+X83cEevOd3/6q8h+Imly+G/idch
gVVnWVW5GQenXn8a3J3utH1RLyB2hnjk8xOeT9T7jArrfHmjW/xK8Ex+LNDK/2ppqH7RaZZ
pHQsBjPqOD9BXLJclXme0tzpq+8mjtNH1mbUPhpbXFvekXem4d+m5lBH5fe49a7S41uHxd4
BffMv2+1UpKPMBLEDOd34fnXgvwq8RSJpv2CaVtpBikjYDDHoM554Hr3rpra+Xwt4iAimeT
T7iMPGB825MnAIOc4NedUo2k0dEbNKXYg8I31vo/iaeJhsElwXY7fmIA6+46fka948f30J+
GT6l56+TFGPMc84FfPmsra2fiAT2gZjMfOiOcuyEkE46AZGPzrY8Q+LoJ/g/rfhe7nRLxUj
eBWfBYFgMD+ddapttS69S6sUo+0j0PIvC1rfeOPibYaZayNFCZCN+CyQxkkkgduua3fH+hP
pni8eCFaSLTrJy0s3TzQehA+maX4WXzeHhFLAmLi8kw8jfLjH8IPpW7+0BqkP9u2Oo20ga5
urRUcDkB046/Q11c1p2tocmsYcz6nk3ivULKa5i03TgwtLMbVZurHuaoaUVSdZBjzFOUP90
+tZBJdizEsSc5JzzVu3cJgngd66rHCpXlc92+HHie6ufHVje3Mpkh02FmVigHy42gknt0Ge
uTXa3fiq9v9YaFruWa3upPKa23MHYf7p+8SCD+FeReAblLazubp7jy2cpCySR7lZeclh3UE
DgdyK9Ag1my8Ox+frjPDAu1ntJXV5pBuGDAx5z6+1cE171kezSa5bszPiP4Alv8AT38TaXp
s4uZI0O3ruCgktjqOPx7V4PITLLJKVCs75ZQOBntX1ldeKdY1/QTe6bqLacksbIltFDuiEb
KcAnuSuOfrXzd4qitJNZlvbOBLczMzzW8WNkLFiRs77SMZz0biu/De69TjxVLTmRgLGcdKs
wIEQDHuahRgBzn6UskmEI6fSvcw9qd5s88hl3SzD0Bq1C3kzxuV4x3quAvyhSQTy2avXsQS
3hYnGOM15c580nNgWtOdpHsYSVVY5WkJHHJI/wDiRWpmQytcsrCOR2IfHDc9qo6NaRyWl3e
SymOO3TK4HLMT8o/r9K2ry9FzZWVvGwWOzgAxn7zM2WP8q5ZyTdkd1N8qNfRipEzKOYbKVu
vUk4/rVeMuNLhmzgmeRen3eBUum3DW/h/VLlQCHCQBm4HJJIHr0FZcuosPDtuEI2R3sm9QM
dUXB/SsuV85s5pIhvZC6Y3DgYPHNcjdSKl51Bwa1p73BIVs47HrXPzbnlLkc5rtcTzp2crg
8mZMgDmoi2WApSvQ+1OiiMkyoOrGlCDlJQW7JNTTsQQvcH75GE9vetXTbUbRK3Lk9SKzlXc
4jQcDgV0NlGQqx4OfXtXt1GqbVKPQTL8EJVPMbqflAA7etdP4b8Ny3imdoWMmDsQjgfU1lp
dWdvsEpCheuT1/+tXQn4maHpOnJaWdszusewlejZ65NcU5z2ihXS3KOqaGI7lnQI0kfDZ9f
auF1FpPtLo6lSCRitnVPiKlypSC2dCcfNuArjrzVDcsZ3k+YkkYqPaNK0iU2yvdpu+YH8az
Uysm3NWGuw4I7elVGb94SK55NN3LL8Mu2Nh3NW7fBIyeikcjtWSj4w3erVvOd3OehFQt7Dv
pYz2GCw9KaSM4BqULuZs1ERhugqWiRe2KYTijmkPPSpAKD0pcH0pD0pWGatkcW54/iNFMs3
UW/wBSTRSCwwZ6gAHOKTlmPUj0qPzCfveueKcArMBG3J7Hiu6MriGtjrjmluThY19V5p6Ru
HDSKQOtVp5PMcMBxilV92NnuARuY3D55B/SrE21sSoevWqVTW8igNG3APT2qKU9OVjLkcsB
gkSW3BZj8r7yNv4VGo2NgDg0zBDY71IOnFdUWIkUjdzSuy5qMYJxmkcjtVuWmgCoC7BT0Jp
8jYl2DotJEwRC3tVbzNzM3Q1LnyIBtztL5HWmKoIprHPJ60orzZvmlcBOeeeKTjvTjwMUz6
ikA4H2pd2BzTR35o60gHYOM1raBpR1LUHebcllbIZriUDO1QCQPqcEVk7iAADg+9b80z6Lo
R05JQLi/AkuArcxjoqn36n8a1pae8zSKXU6H+05vEespeXUu2CBRx0wQOAPoAKfqeprKrRv
IXXfwCMZPrVS0gSx8NR7guZjvKlen4/hWBf3Sw7VjJLdee1YzbnJyZ1c/KrEuq34C+UgBJ4
9cVjWVm99qFvaIwDzyCPce2T1qElpDvJO48nNWLO5eyv4LqFirxOHyO3/AOvmqgveRzXvJX
Ow8SQxw3WoQxlJEiKW4ZWyvyjnB+o7VveJ7iSx+DGhaaWU+bOZWXcGIO1iMEdPvdOv51yer
3H2iTewKNNJ5hQDpnqOucVt+OpBB4U8MWXlbGjV5ANu3OQvAGBjofXr1rOrrUszovaMmeex
k7g65J4PPFepaI6jUdP1KBSyugjfI4Pbt14rzqzSC7leJgI5HYuvOAPat/SdQk08eWxZTG2
Vx0BHSqZjSlytM9Mu7OHVr+TTmliju5BiFXOA5z1+vX8z6VmaZf638OvFAmuYpltn/dzJyo
dcAkj3/pzTNQD6hpcOs28bNMhUSyRt8obHU+hP+Ndjpup6N4z0JNL1CIR3Nv8AMrSNks7HA
5J6Yxkf4Vx1E1Fp7fkegve1RS8QeDxbakPHnhJ0m0XUjvmiVs+VLnOT7HI/KpItRstanXTt
aMccE4/dyx8vbMB1HoM9aq6Hr9/8N9Sm02/g/tPQrtiJLeQnAGSMjjCtx+NdbqngG28V6ZF
r/wAO76CXy5CzQsSpBwDxxz9KzUlo3qu44tRXKcI0v2G5l0fW0cpEwWO6QkKyDIBx/dJbd+
GK89kW98Sa2988gS1tm2l2IDMBkYx+ma9gEsUCNpnjCyltL4BkaWUAcDG0Kem4nI/Cq1l8O
4ri5jXTpkEC/vAxIO4EjK9PmwT29D+O/PCOrZo43SSeg/WtL0TVtGsb3w35aRwwgSRA4ZGV
RuGPXg49eteJeL9UnvtUSKViwt1K4JPGep/SvV/Fvh+18Dvbtb6z511KAzwR9U44zz7/AP6
q8P1G5e91Oe5kwDI3TpV0rdNjixLsuVFdcVNCcMecY71EAARUkLDzcevrW63OFI9I8B3kkJ
SC1hD3LOH2SLuVwFJKNn1GTn2rBl12O88USX9xAbqCJ8WttISVABHA9Bx/kUml6hDp/hLVJ
nVvtEgWK3kTOUdjk59Pk3VhaReLZXRnaNTtA2AjIyOnH1rNR1Ot1LJJH1f4A1vxX4nhW0uz
Y6Hp8seIFWMI8i/3gvsOAfWvPvjl8OZ9D8nxFa6ol9HcMVm2RiNh0JyBx1x09Oayfh+1quu
Wuq65qFzdEF2+yQgtv4yF9l68V9WeIPDNj4k8ABJ7PZLHBlUI5Hy8gj/PSohJqpY65SbglL
Zn5+KPkGBwRnNQyMS4GK2NZsTpusXtjINr28xTHoOf6isUkeb617U6i9mkjy3HlbTFHLZ6+
grT1JkcwwoQxVcnH0ql5qrCirgtuz0ojbfIXbkk849K859hI6ZBLD4b+zoFXeyzuT6DgD9a
q2reYXTON2MEiq9xqLrHLEp+V1CDP930qPTJolMkhzuC4GTmpSNVKzNvVbh4dNt7cHbuzIy
54J6Dj6Csb7fnSJLUrjbN5mc9eMVDf3k15K0rsBtwBj0qntOPm6da6aNCT3QpyuxJJSzZxy
fSmgE8lc05FZmKqMmtOy0l5jukLfTpXROmooxbsYxXJOKu2MYSRpGP3V4rUn0OIMNoZSeme
Qapx2k63PkDBBOOvT3qcMmqysh3LFsiIDI4yetSyak8abUOB3GaqT3CqfLiIKjjPrTI7Zrh
8r3r06yhTdlqxXI5Lm6uGPzcGmiyd03NyB781eS1CMQRyO3rWhCgAwM49xWUaPPuwSMRbIZ
yI/8ACkeycD7oP0rrrexNwpYIcAc5Wro0DdCS6Kv49qwq04rS50QouSujzt7XGcAA1VaF1J
BGK7G90oRStEVBKjPpWPcWLAFm4UcVyunfYxaaepgkkHGaswtg5zmkmtyvaoAxQkVg/dkIm
T7xqIqS1PR+c4pHX5+ARVbq4iMD3pcAfdNTNH8uf0qHjOAKxAeoLd6a5A+XFSKNqE+1RdSc
0AXrQA2wywHPpRS2gX7OOSOfSio1GUs0AYYNnkdzR3p6J5jBegPU12RWtkIleeRrUFzyTiq
ZHyoN3b+tWbkhUVI+2BUDbTFER1xz+dTXblJX6ARmlwD7e9J1NFYLR3As7wyhicEcGmC4cE
gH5ajTAYhzhWpm0qWBGK3dR20AuBw4ypyfag7s4I61VRzGDt496mhDsd7kk1rCfPZAPlYhc
CqwY1LO43bRUGcVlWlrYBxNG/Hamgk9qco2uCeRWADs5GcUnSjuR+NJmgY7J9Aab0znA704
Ak8V0Xg/w5H4i1dvt139h0u0XzLu57qucBV9WJ4H506cHUfKilG7sP0LQIH0e68Saxdra6d
aNsSIEebeSf3EH93uzHoPWqmmae+r38t5JGRDv3MByAOw9fxqXVcahrJ0/SoWe2hZooo8Zw
Ae/v05q/4e1H+zbO/sJc29yxO4kYb6H1q6jS91Gqir2toN17U0RhBCpRVG0DHIHvXLM2U3N
wzt+lWbyRJJ5JOdi9OfvGqe0Y+vI9qyRE227CkgHngdfwqSKNnlTg7SwGQp/n0qPgck44zk
jjj3r0TX/K0nQvDWk2+N0GjC+lZyMtNM4Y545x2zWkFb3mKKuc/qNzBJ4yYSqFhD7NxP3Rx
/Sr3xEvEutStLeNtwghKbd2ce/U8Y9OK5TUJS2oXE543SHJHH5fzqXV7iae/eKYRKbceRiE
gr8o25B79KyqK8+ZF8/uOJQQkNlSB9OoroLK5S/P2OVhHKB8rE4B/+vWHaxeddxxgAbjgYq
W+RbW+Pkt9zkHuDVdLmcW0j0Dwnrkema/HYanGBDORE4Y4XB459D71qeJ9Mn8N69BNbQE20
u2WFjysgJJGD3HBry6bUWuk3XAzL/f8A4ic5yfevXPhnrWmeLLU+BfFhZ1kXNlclsPE+cBR
3I5Ncs04yv0O2nUTVmWrfxRpOtWgi1mNTNGJGxk7JWxhPpgZH45rn9M8Rah4a1iO/8O6jPb
Sx42qOh9Vx0Iq94g+Gmv6DdgSRq1sWZknjXhl6enXP51nWXh90vWbUG8mCJsOzqeB68VN6f
T7hycme06Z8V/Dfi61TS/G2iKL0hF8+KIHLbiTweRzj9a5vXdatfDOrC28JxG4aUhwZhkAH
k4A9sda4m41XSvPWLTNP80gr+/Ziijpknv7/AJ1ylxquowzpdC6PySCMDOTgfrjFY+wUndD
51Dc9B1bSLC38Nf274iv5CZfM8mBWGZHUDco5JBBz164FeI3MonupJ8AbmyMDGK1Nc1y61W
6d5mYl2LNv75/lWQeSCe1dlOLirM5atRT2G4ozhgQvOadmlX76n3FamHkT3PyKttz8pJfDc
M2eCfw4qBCySZ3AZ4OelXLyERzyAFcKeD1yDVIgZ4GT6UloU+h7F8MHiXU4LprZZJVcHMmd
kSg8sw/H9Qa+wfDutRajZtbDJJXd85HQ42gc9Dn9a+FPBesTW7SJltrYRjnGRg8n6f4V7/4
T8SNKLexheSO+VlaVhjaSsagpx23Rg475rGaad0epC1SCXVHkHxq8Pro3jy5nhIaOeVjIy8
DeSef515cyctivpP45aDNqOnnV41Fw1tGrqwwS8YZjxj0Vs/SvnaRV3fLyCO3Q+9dlLWNmc
eIg1O5DANis23JPr2qwjopjZFG5AST/AHqiJ2IVHGe9PjjbyjIQAoH50SRzXIJJHdyXOe5q
S2coSV6Gq5y2TnGT2qxaIGmCH7neroU3VqKCA0vs0EFoLi5OWf7iD+dZ5R5ptoBOelW5pGu
bokj7vyKPQVsabpqySx7lzkgV7OLqxpL2cOg7XItL0W4uZEEEJJPViOBXax+Gbu3jAkHAx8
wHBrq9D0i0ieKKFQdpwxz0rs5vD1zIPOTcygdDyFFeBLFqLsS6UmeH6hb+QgWFwzY6EVyN7
cPEkqgAGTgkdcV6f47gjsII7aME3VwcA9MHPPFeT6ooW9aNCCF4OPWvdwcf3Uq7Bw5XZlaM
GRsntW9p8Yyu5SBWXYW7FQxPWtq2RjIAFyB71zKelyNbmh/ZasxdCyg9DWvp+iNO6Lbxs5b
vjIFWtCsmnuEt5Q53NlfQ8V7r4d8NafY6dG6xl5FUj5uOc1y18WqMdTvw9LmV5HH6H4GZEM
l5jLL93Fad74UtLa3VwoZv7oHau8RFiiAiUlsYIJ5rP1KGUqWA5I5U9gBXivGyqSu2dsOWO
iPHte8Lm5n+1IOW424xiuH1TQ7u2LQyemRx1/zxXvF1Z/aIhMYmclchCe/fNcbq9lBcxsjh
kdCSp2/e5xXrYfEc2jHOlCS03PBr+zdHO4HHc1hTLh+Oleo+IdBeKDzVjJD55H9a81uo2jk
ZSuKdZJu6PLqUnB6ldSQcYqQ7z1G360RbRz3qQoJDgEsfQ1F7IyIiGOMHOaFicEZU81p2em
O5DkcCthNKk2bvJJAo5UUoN7I5h1IUg8Y4qIK3Jwa6Q6duU7oj0zWf9iKyYCnk8ilyCaa6B
Zx/6MMtzmitzT7JWslPl9z2oqAs+xx/O7B65xVpB5cJPUmojHuuAV5B5GKsS/LCWPSu+lDW
UiCgz7mJNBx5ceB/Cf51HkHJ96ewIVB6DFcbu3qAzoaMihqYRx1rJprcB2QeDzTs7l9x3qL
NOVsGqWjAtRWjOAxIxT5mWMgBulVjM4XAbFRFievPvXU6sIxtFagKzEtnrTgOajHJqXpzXJ
1uAq/LnHcYNGPm+UYHpSdaU9KAEbOaQDB60pJNKEZiAoySemKAJreGS5uI4I8b3YAZOAPcn
0FdHqWrafZ6NDoehNJKicz3bLs85yOcL2AzwTzXUaV4Q0HQfhrD4z8S6hHJe6qHTTNMVNzs
qnBlIPTnpngdee3DXVuFtGeUxwo53LEpzgAngH+veuhT9lH3XqaqLsdf8LDpi+ILie8b/SF
hJiilOAcckg+tYXja8t7/AMSzT28CxMWw2wYBrJSeazFvOoBVHDLnqB3H0NVbq4Ms7yfd3n
IA7VxpXfMazqe57OxX3FlGfp+FB5OaOB0orRHMIwXy3LDAwRn8K63xNd376yW1IKssthbRx
gkNiLaNuMcdBXJY+YYHPQY4Nb2rTLdtZzQmNydOh3lZGcoU4PLd89gTiqv7rQ1tcxJMGV3C
gndnnmocHaB6DFTkfK3OecUzvjjNQ9tA8jS0DTDqN7KBMIPJjMgYjOTnGKzrwsbqTeuxicH
noa67w3DJZaHeaksR3zny0kbhVC8nnpXKfLLfBpVI8xs5x3PSuipHlgkW1aNivsb5SwPzHr
jp3P8ASrOn3k9heQzwyGKSNw4dTghh3z9OK0IJVGn3jXEA8wlWtmPdlOGXHZdpJz6qKz1QT
l2f7zZYkDvXK0mrMhLXQ9/0f4twRaEtrqbG7+VHwyl0Qr90EDoM55POayte8TeG9aaSNJEs
2BO5lyi7SOPlHGc9PrXneoKskVhp2kK0NnbWguJWLBXunOQ5z34IAB6YOOtPtrHT7O+s7WS
6MtrfxsbiNFJks2H8RyByMA8cYzXAqMISujb6zrytGlc31hFZXUOmeZcTuH8sohG0DuT34/
Ln1rkYbW4uEN0syb4hykeWcDjOew68Hv0rViv0s4o7m1vHid/3UjnDFkJ54z7Aj0rVubNpb
Z4rCYRCI4jhQlwQVLAgbQDnby2e4OO1dF2viNGubQ4WbAYZB59eopMZ5Wp7lDvDA5ViRluC
xHX6VEOBit07rQ5mrOwyjr1pcDHWkpiNSCIT2ahvlkUkgc/OOgP0AyPxrOlX5+MEZwa27Vj
/AGdGittbBGazZ7eQu3QgnORWrg7AW9GnbTpluX4hmVkHsc8H/wCtXeaDqbG7t/LkaGVGG2
VGI5LAjn0zz7ZxXF+UjWCwnkKvBHaotOv7qC/CFiQxClVH8qJ0rI3pVHFntt5rmo+KDqOkq
VhuHtPttiFP3XjOWjYd9y449RXhaDez4yMHoe3tXq2iSR2njzSY5JwJZkSXOMmPLbiPxXjn
1rk/Fekwab4uvpLK4SbT5mLxSAYBB6f1H4VFKVpWZ0V7yjzHNLb5bcw4HNQ3MwZSicKO1aE
6+WG+Y/SsVgcnHTNbTWpwsNqrED3q1bEpEXxyeBVViSAMDirMbZjAHavSwCjGpzMQ+Fys4J
612OmXBDo0WMgdT2rlLIYG48nNdPpcLyOqDo3Briqyc5Nm9OHMej+GdSUXSLLyrknHXPvXu
EVxappAnJHlKmWwR0xXimnQw2DW0bqvlYAcqvINaXj3xP8A2P4Sa1tWEby4jRVrx50XWqxh
E2qRcY6nnXjPxDFqfi26vmkQwWoKQJ/ePrXmzs8sxYnLEkk/Wpp5mZHy2ck1Xtxl9xPNfV4
uoqdOOHhsjibvqatopChSRxXSafBGU3kZcLkA1z9qDwPeu40FVnmhEkaLtP3yOuOgNebzu1
2aUYc8+U7jwbZHzYsjKkrtJ+vNe22EG9I4ivKjv0715/ops9PsfNj3CXgKSMg5/lXofh+K4
1DT/N80FWJJIGO54rw8WnPWT0Paq0XTpqxsR6dHImRj6qKrX2kxMCUQFiMMD0PvXQ21v5cY
HQY5NMlRC/zYBx+FeNOXvaHA3Z6Hns9p9m3qyKMfdyeh/wAK5i70ze7EAlSucBc9813PiLC
JjgjPYdR6GudiZDIPnU5GBkV20a7jaSJu1K54/wCJg9uJoSgMfTH+frXjetW5FyGUcEZr6C
8VwRieVyw2biOnv/8AWrxnxJbbZt23G1ucdwa+hhUVSA68uY4gJtccda1rKzLnOR9apXCMr
A7eOSK3LLPlDBAyKSVjmhC71NTT7VWlESgkEV3mn6UggBkiyOwz09K5vRrGa5CusZY7uD0r
uraK4+zrHjcTkcf1/wA96zqVVHQ9mnQsrswrjQI5I3ZI9qn071yV7pPlNlY8ENg4NewxWV1
9k+8kQ9JOCPzrCvdNJRvNRNvJyMc1rTrRluzOdKL2PP7K3kW0UCNuporoRpTxgKPLA69KKh
2MPZnjCSMhwOP6Vb3B4yD0NUCctU0RPPoK6aNSyszyiN4c7scAGkZs4z2GKlJwp96ruPuH1
Gf1NZz0egDT3IphJxT24XAplYSeoAaKKKQB2oo70UAA61IDkUwDmndKYDqOuc0gNBoAUfrT
ssMYx6Y9famgDJNKCRz6f569qa3Gjr/FE1zZa1At4y3J+wWrRlmL+WhiUqoB7gYHFc4BLJd
xRM27nvzj2z3rqtc025t7u2nu4Sl9dWsLJBnf9nhChTK5/hJ6Kp9fpXNW95aw6ozvvktQGS
Hd1APQmiqveN22rD9WvY7kw7IVi2rggetZg+UdBmn3TxyXDPEfk6Cou2aiKsjKTuOFLSAU4
AEVRA3v9evvWlI88+mWQklM0cXmRxx7/wDVjrwPSqG0VoW9tcNpNxfxL+6tJYw7e8gZVH/j
pqopu9ikVUUGzdznIbvUBG446bsDOOmTU6nFm6j+93rZ8G6bHqXiu1WZQ0EJ8+bPQIvPP5U
UqfPKKKUbySNHV/tenaXaWlwGVFTclv06+tcg8m6TKHDZzuH9K6bxdqLalrN1cTHZAzHao6
nsAPwrm0geZnZRnaM88VriJqU+VdCp72JJPLLIRN5krAbs9vb6Vaj221pI0m3aV3KR1yOAP
zP6VmqGeQhFyw/hHc/5xViW6D2SQ7fmB+b6CuVkJ2FS4kMIheJX8tTtdicxjrng11/hXwNq
2vz38OBbPDayTPu4fO3cE9Rng+hrkdNG+467cjBz3Fe6fCG/t9F1YxsgkM6NEZHPIyOea4s
ZUdOm3Hc6cNS9pO7PLdR0a2j0lmhZUnQRzqq8h43XPJ9QeMetReE9ej0jUozqaG408MA6MS
Qi7gxKj6qM1PrWqQ2WrX8NrCv7qaWNQTkbGbcv4gk/gBWBaRyQ3sV7dR71Y5eM/wAadwfSq
pxdWnZ9UNvlqaHe/Efw8jpP4y0uCOPTbi78oxJn5MqCHPAwpJIHrwa8zya9OS+YaVeaNF9p
/wCEeuQiB5YiqQSdVBYcBTkEZ6bvSvNLmI21w0L/AMJ4Oc7qrDOXLyPoTXik011GY60wk07
dxzTM5NdXkcptwBhbq3QAetLIpA3Fec8VledIAQD93oKkW7mJ55J7HpXdGrHlUWBpRzthlG
QO4qvcgxypdxnaAc+lEdzCUBbCv3q0rQSwOoYEkcCiXK47jNPRfElzpGu2msm0EzRvtMkhO
CCMdR079j1q5qOmy6zrepadpkIaa333USbjxHjzCBuA6e+M1g6TBJfXsWmibyo5H+bJwKt6
zq0Nh4hvbvSUW0mtCkcMkRByR8rMSRzkf1rzJ6O6OqE3yWZlvP8AaY1mBYbhyDxg9x71Vwe
9X5rO+t7aC9vDF5d67MhDDJbuSB0qi7YcjBrvg1UinfU5ZXTE9aFfZyf0pMhjUb5Dda3u4q
6EWoLoRscg4ro9J1yCC9gM2QgYE1x+R3PFWrdf3ZI61lSpucrGsKjgezWfiO2vdWWOIv5J+
7v4Fcp4+14X+pR20TEpBzj36Vx8E80K/upWRgc5DVVeQmbzJpWkc9Se9c8I+zqcxrOvzrVC
zEBVXJJoi4JPrTHkV3yF4qxCmWUY4JxW9Wpzzucy1NqyUsYyDgV3vh6MhTIzbVHIwM5NcEi
S7o4ID87NgV2Ok6XqFtbebmWVu4U9KqpH2cLzZ6uAoKU+aXQ9S0yS5vpI4WL7wRjI7f59a9
n8MRvbaelqrAgHOQK+fvBms3UGqi3kQiBjhg3JJr6D0JxFaPK+fn6bu1fM42u3okeljqia5
VsdHK22EgNhuuayorma4vHQsCiDqPWpbi4Q2p3MOfeskXZtLf5Au936+1eXC70seMY/iKXd
IygfxfdA5Nc2z+TBI7rgLz9K39aRpo5ZJARtbqB1+lZVui3FlLGY8tjvXXC6SRMkzz3xFcw
XzlQfIzk5A4ArzzxRozw2EN2ehU7jjqcnFeg+J7UKQoAVy5OAeo/z/Oud8YRXCeGIonDDCK
wJHXmvewyaSTNo0JSV2eO3y40+J1HI4Oa2tNtN0UWQ3TPSq19HHJZSQ9GAyK39KjWS1tiyk
nABz+tdMnY1o0k52PR/Cmlrc20cgVYxGxyD3H+f51txafnV3WNSiFsgMOtQeF3eBAWbYr4w
T0Of/wBdad9I1vrqO7EJ1GTXiVKknUkmelJNaF6SALcsiAxqRk7B3/CqeuWbtYkBU5H3tvb
FWr65Ed/G5IWPbkg8ZyKNTmZ7IljxkEnPtwBU0pyi02ea+aLPPr62ZZ02ISCgNFW7+WcXC4
D42DoPrRXdzicz5uxTw2xdp70bRTCK7onjjiwOPamMwPl8dv6mkwR0pXP7qIeg/qac5AMbu
aZT8g8U04HGc1mAlFFFIAHJpwABptKCSaYDutLikFLTAMUdRRQ2FXJ6VfS4Cj7w4yM8iuw8
HaJO6y+LLjZFp2ksrCR1DLPPwUiCn73qfYAd6wdB0O91/WI9NsyFcgtJI/3YkHJdvQD/AAr
u/Emt2iadaadpqmLRdMQrbRHhppD96VvViec+mBWsIr4mawXVnGa1qN3e399e3MzveXsu6R
yRuPO45x9R+I9qxiQMjpyTxUkkjSSmVjl2yfpUJBJ5rJ6vUlu4o547UoGeM0i9aO9SyCTGD
inYxTKXdSAd9elbNjO0Hh2+gOdt2VG31KnIP1HP51i9Rk9BWyzJZ2GmrMN3Jlb3Brqw6VpS
fYpGXtdItzLxJkr7kV23w+tHlh1W4B2xxQFnz0PsfqSK46dlazhUKVwzfNu7ZyOO1er+HLO
LS/gbPqTZFzql35YP/TNBz+tPBfxEzpoW5tTzuSEz3VxdXB3hHIWoxp7XCMIy4d13D6Z549
qJ7yJbNbYP8zN8+eDnNeh/D/TYr+7ijMZllZtke8ZSTjJUnscAn8q46s0veKpx9pM4uDS4T
YWd3bRtHJFIWcY+8QcEfkDXPalbG01O4gLZCsSD6gnivedS8FxaL8RJNDKMLHUIxc2hzkgM
Qp/Jv0Jrzbx3oEmm3jvIm14W2MK4Y1+Wt7NmlbDpU+aPQ5WzHlXShscjgmvRPDc5iV7reMw
K2Pc4rzd2VoopM/MvBrdt78QabgyMMgnj1p1oc8bEUKihIxtWmFzrk8wOFLdqsWUonvmaVi
oYhee4rJJLyMfWtbT4GYYVNzZ2rz95icAfhnP4V0/DFRMovnndH0T4Ua1f4L6tppgE0l1NK
sgKbgAGwoOOSAAK+atXsptO1JrOfLNF8ob+8PWvuP4ZeGdP074WW9teoZpJkMj7jnJbPODj
3r5U+JunPb6jJM8WHjmeFnCYAAPy59/pWFN8srHVWgnC66HnOB1pVBzkVbsrC4v50gt1Uyu
QFDOFyT061Lqmk3+i6i+n6nb/AGe5QAtGJFfGRkHKkjoR+ddXMkzzlFtXM/J3H3pcn1pDjJ
ppPFNokfkZz3qSByHHPeoD6CpoUUcs3TtSGatrcTwXImtztmXlCDjmmsqT206eaivcBTnBb
DhiTuP8JOTzVR7hQyhWKnpkU9LYsEMaEEnGd+S1JouLZ1nhm7W/sz4WvorWCS6bYLi7Te6k
/dK//W9a5KaCW2meGVCrozIdwwcqcEY7fjWmL7FyixW5iUOGQRj/AFTjvGT09x+VaHic3Wo
XNxq94g33cwlMidGLbs9eVO4NkHkYootxnpsayjzI5g5xmomclucYqUqQgqtJn0zXoVW0kY
Fqys5NQv47WPjdkluu1QMkn8BXU+H/AAzfeIdSS1063keIkqHC8HHUk1g6Xcmyt7pkXMlxF
5CkdgT8x/IV7/8ACnW9N0mwjt7lzFJgKjFOH/H8zVVJ+woc0VeRtSgpM868U+A7jw9F++ia
M464zk15xcblO1xyB0r6z8a3dl4l02WKO2BFs5DE9V5x37V8xa3ZLBfy+Xny9xHJzjmuGEn
Ugu5pVjZXMQNxgcCrdtIclWPbgn1qEw7Rmr+i2Qv9Yt7V2CRM48xz/Ag5ZvwArWEHKaRzp6
6HbeE9IN34m0mzuAy7sSvjnryB+VfVP/CI6bZ6UFjso0cphiRls14b8K5F1f4jvfJEvkM7M
oK8BFHH8q98utajdZbXcPMwdvr0rxM+xMpV+SGySPZpJxS5ep4Dr7nSPFiCLcgjkUuPbP8A
gDXt1h4iMmjrIXC8AAZr598a6k8fiWcy5PlqCCe47itXSPiHby28UTQtCV6EjO7/AD/SsJ0
Z1KaaNKri3yyPdLvXnitVVTlCPmdvqKtzHz9Kt7yNldSOeeteU6j4ts54lZZBGiJ8+Rwc1L
B8Q9Mh0lI2vIxbx8KVOSx/u4rnpUKis7GUqKS0Z6dfTh9KllCBiiDC56msLTrsQTeXcDb5g
G7/AGCao+GfH3h/UdFktnmWOfJYmRs/p9K4Hxp4+s9HaL7LKlxLuB2rjJAPBP48V6FOm27N
GVNRV+cl8Zagttd+S4XhiuepFcx4i8U2ur+Gra33r59sgjZc8MB0rjvE3jm31hC8IbzWO4n
3NcGbucksJGGeoz1r1UtLI1q4yMNIq5qz3UkuqERldpGCBXWafOUjiXcuBn9a88ileGRX3n
Oa6Sw1IDZlsH0osctCvadz2rSLstb2RkYEKFbGcZBJA/mPzrX8RzquoM24nLbPw9a4O01y3
GvQ2Czxtal4h5npgZP61qeNvEVtDcYUjyW/5aeqjqfXmvPlRl7RPuetKvTfvJnRa3eh4opR
lgEAIPcU6+ull0qJgTuZPu59j+lea3PjeGawwTsUfLz1wP4uKiTxwpgwvKINoJ6njrT9gzB
16T3PSltJXghIIQBAANworG0zxjpmpWQmlaVWQ+XgKOwHv70VfszByp3PnumNT6Y1d8TxSM
ufSlc/In5UdaMZRM+tRy8zAZgUHpTu9NajlAbQOtFOC1IAQKQDBqQLx1oA+Uk07ANpRQO9F
NK7sAo68U4JJJIsaIZGYgBR1J9B70i4xkjPbriuz8PWC6Xp7a3dKGu5wYrJCuAh/wCexB9O
3vXRTg5PyLjDmNpLSPwxoL6BBNGb+5VZNUulP+rXqsAI646t78dsVw2s6jHeXCR2rZtouEx
396XVdRMj/ZonPlDl2znzG7nP1rKIBOelE2tkVKf2UOHQ000vTvSVk9jIAMdKMcZpRQemBU
AICc8mlHLEEdKbjkEdqcM5JPWmMdg7fl65wK1NZP8ApENuvSKIL+maoWqmS7ijH8TqP1qbV
XEuq3DDpvwPw4rojpRfqVHYiKg24fAB6nivVb+5eH4eeHdI2siRxNIRngksTmvKY2BAjbnc
QB+den+I5H87TrCNgCLWFFzz1XJNb4JJQlJm1Jqzued6qMXhIAUn5ge1ezfBF7fVtZtrR8+
fbv5qhc9cY64P1ryG9spp7ufY4bZ2xy3HYfhXX/BfXB4f+KWmNPtjhupfIYycKCe5/l9SK8
eqk02XRk4S06nv/wAZ4YbS78O6kx8qa1uhHNMTt2QyAK+PYbga8x+KcKXdjLqSx7RPAJyM5
w+PmH/fX8jXrvxrTTtR8KXMZkjVwoYmRtqxjac859ADj2rxPUtR/tnwNZXQGEMLRM2O5G4/
+Pb/AMjXmYiH72FRHo68skzxYNxsz06U55j5JQk4qIo0chB6g4oIJPNexo9TxdnYdHXYeGk
j8yOdxxEWOBjrjAP6/pXIKAq5rqdIfy4IRgAsfm461Mlc1pOzufVHw78SS3mhxJKH2DbGmM
/MOc449hjOM14j8ZGR9WuxIwUgqVUgA5zzwK9R8Bsi+H4N87K7KfKzgKp4/Lp+vFeaa7pi+
Jk8T6mqBTAJGXJDPsVgqKp7AYYnHUYrzVV5Wkz1qsLwdjjPB8trZalFqEoPl2v75xjIbHIH
5iuT1C+l1TVbnUJyPMndpDgAAE5PAHA4q8LoQeGmjEg3zvswOoANYsez5sZzXpJXbZ48nay
GZG6g9aTHzUtWZMXGaduwhU9KaBk4pc44IyKOgmWtOhgmu189yIlG5iK0be7tEnmhZsxNkR
se1VLWLbpN3ckgFdqfme34VmhWPJPWotc6Iz5VY7PQtQspI7qyu7ZJ2lUrG3o/8J/OpbW9T
UdNeOW4mkuLSLFvBIwKqyknp3zluvrXGQymCcOPUZrofEMCWM9hqNrIAl/D5h29jnkVm42d
r7m0ZqSb7C3Qg1PZcxwraqUAdv4Q4GCD6Zxn8axjBhirkZ6HnOD9a6iKzhtNKsNeEqzWV5N
9nuLbIBye/pWZrWmW+m6hd2Vs/mR28xAfPJQjIPv6Zrrw1dX5JbIzqQsuYyd/lOig/KhzXq
+m+JdKm8G2ljDdp/aBfYIyNpUHrzXlKxhx1NLgRqePmJGD6V2VI815MxpVeR3ParjxPaadr
Ki5vQbW/tvKkO7cFYLwePpXjV1cfbJWAcsuTz6810JhtY/DZDxR5bnzDy1cvEPnYDgA5wB0
rhirO6NKlVyRL/Dhug6mp7VWggmlRiHlHlrg9B3NVixxnkirFpKjTRiQHaCOD6V10qig2+p
lBe8rnvHwgs/sglvJtyKUCgA9QetdjqGrzpdSMqMBgnAH4f0rn/ArRPpNpGCiyXgZkGfuqB
0/Su+li02O1uHkKy3C5zED8wAHp6V8hiqilVk2rs96m7HzR40upn1KaWRCu47RxjisrThHJ
bjjcRwQDzXT+P3guojNgIwyScYOQeBXHaJLGC6McNnNe5Rd4HNU96pqb3+kOmxXZkxjYD0F
Vxb7VJ24z1BrYiksiVMsWDjqp61BcmA5AiLntknFbxSLlSXRmNNHuBcyOjf7DEVzOpv+9xu
ZiDjLHJrpL26eNdijaAOpFcvcsXkYk5zzVNLc4qt0rFTOfapFwBzUdLgmhM4x5xjOOlAkZB
gMc03qvNCAbjRJp7CvYnS4uFYMsjAjoc1LLdXd2f30zv7sc1VHHWpuKk0ux0+EQKrc/WoEk
ZU2qaWc8DFQrxzQQdz4Tk2aPINjH98x4+gopnhW+NtpEkYUMPOY5I9hRUgcWSfWmMTu60pP
NNraJIvensCI4+mTz+pqOnN/q4vof5mqAaetManUVnIBlPHIxSYHpS1IDwuBmnYyMU1Dk4N
SgVrHUCELyacU44P/ANephHgbiDgc8VcsNMm1K+W2twD/ABM+cCNccsfoP89qtQuxrUdpGm
C7laa5IFrCcuem4/3R71e1nVXZDCvEjLs25yETsKlu7iGCBYLYFYIRiEH+LvuP161zMzs8p
L8sa2m+RcqLvZWItozTh6UlHeuYzHd6KWjGalgAxQcZ460YxSgDvStYBvINKTihsZ7mk6ng
ZI7dzQt0BoaMgl1eDI4U7j+Aqm7+ZM7/AN5if1rS0qGaIXl20TIIIWxn1PArKGeTW9T3KUY
27lrYltstdxL0O8Y9673xBdrP4ljZQypEoUA+ipj+lcDYt/xMIT/t10d/KPtLS7sHGBXXhv
8AdpFReha0meQavvgYoySZLKMnHpjvxn611fi3we+lXlh4js4Wi02/QRuyDZ5M+PkxnpnH5
1wGg3mNYjhuSqiRuGIOM+h/z+FfZlho1pr/AMBru2kCyE20jRMeqN1XHccgV4FTXQ7KLXs2
2eQTavJ4t+Hst9q1oqSZMMLEEIjoBvc/3mY54PYCuFsJo4vDV/phc/6PNlUPVQQWUfgfMFR
+HNdb+y9Q064+WQP5mOfkJ+VuvXp/49VBbgx65JCka5uLYrj+8wOR9TjNZTh7luxvOaVjib
xNl7Og6Kxx+dV9wq7qoC6nKV6HtVA89OK7Y/CjynuyY8Iua2LK9iUxRlJcrgl15ArHcHhM8
1uaDtiZ3JILUMqCuz2LwZqyR26RCcvCiswk6q3Xt+J/Ss/wdq9vN4b1Syljy8zEDjquD/U1
x9jqT6FfTFgFieFmQDoGI6VT8PS3jXYtbEtI7r9yNdzvk8YHbFeZVoc6du57Eay0izktTjM
WpTxZ+UOdmPSoIuT9atarb3Nvqc0dyrLKp+cP1z7+hqtEvzV6UbWVjxZ/EyM9T9aTNObqfr
TQBnrVEDgBjkUcE7T0PFLSUDJ97vD5OcRqc/U0wsqEDrTSRtxUfLHA5pjFZgTnOMVO93cz2
cdq77o4c7B/dz6VBtA6/lTt205FJpBcvLqMi6DJpMjMYDJ5qn0NLHqQe8tZbxDKI4xDKo+8
6DuPcVnliwJ6A8EU3HPHXOaFFJ3HzvYvsyrK/l52Z+XPp2z70zed688E9D3oALwqw5HTFNw
RkZHBxxzXbKTcbCLr3TmycsT5hYBQegFQtcJLHhIvLnX+NOAwqAsepPSmADrnHpXNysLib2
xk5yeoqeKT51xww5BqEnI5pFPzDuc1XLoHVM9G8HeO18P6tDPdW7XMcSMojBwMkYrQufiLe
xaveaiIGVbrICyjgA9PyrgdERDfRb+QG3sPUDtVjxLeefOqgbfRR/CPSuT2MOa7R3+2nGOj
K2sa/calK6yDIOOag0xyspZvmyetZZycHPtV2xk8qXPXNbJJbHKqjlK7OwhZXT5ZCJM8A9D
TJLowIfOnyPTNZxugqjblmI4FZ8Uct5dEPzzyfStox0uzs9q9FEnvLtJ2JALHtms2WGR8sE
wO9dhHoUTxIIgWbGScZ2j1NPudA2r0cD0IxWLnG5MqU57nAMhUnrikyP71bWp6Y9u5ZQWU/
pWKY8Ntxg+9BxSjyiZp6r6d6aB2NTpGzhSAQfSkSMwe9OyatfYpiMsCPwqKW3eH7wqh2ZXI
LDODtY4BpQgA5PNBdwoXPyjoPSnxRySHaF3E+goEdJ4ejuP7Ok8mN3XzTyFz2HtRU+g2t3F
pzKm9QZCcBiOwooKscZ/FTTT9vNMwd1bGYHpTpP8AVw/Rv/QqaQwO3FPZf3Uf0P8AM0AR0t
FFZyAKCOKKUdaIgPQY5qReDUec8CpEHOSAQOoPet4gWVDOVjjUs7naoUZJJ6DFdbNH/Ymmy
6IJF8+YiS/kTtjpED6Dgn1P0FQaNZjS9Pj1OSPzNRuV/wBCjbgxrnHnexPIXP8AvVl3c6tJ
5cbFlyWZiOXPTd/n616EKPLHmZS91Fe5cynPbsvoKzZU5LY4q87HdnqagdgUYMPpWFVXQii
BingD0FKVGcA0bTXLyiDA9KMClANOVSzhQCS3HFCg3srgMwKNjMwCLk/pV17W1tIs3VyJJu
ohiOfzNU3u3IIiQIvsOK0lTjBe+/kBL9nSEhrmQYI+6p5pVv0g5tYVyDkF1BI/GqJ5OSc5p
ApZgAKz9tbSCC9jcjuJpPDuo3lxKzmeVIcsegHzGsUZCHsfT0rcmAh8I21oVXdJO0xPqOBW
RLF5a7S25z1p4jmXKpGrXUfpy79Utkx1ety7QuzoGGTJt6fWsGyk8q/glTqrg/8A1q6WYxS
aiuw4R5Ax9jjmumgr4aQK3Lqcy0bRtySD/Cw457V9kfCLxadc+FaaaswjvuYgXTeqke3Pp0
OAa+WdMsYNUup7CVsBs7GHGG7YPrXo3w0uL/wj4mtdM1RBDFPMFkD9ASDtb6Ef1rxKzWljr
wsW3Z7M4HVI7jQPH19azkf651Yhflfd3A9Cap6reSWGq2syH54pN5xwQBwfz/rXYfGSzhi8
XS31upVQ/PevOtWfzLiNsliUBJPerXwmdX3G4kmtoF1IyRnMcoDxn/ZPP51mjr+NX58zaHa
3JyWilaJj9RlR+QNUF++BVx2MJblsgNPvxwq1qWD7Y1Ctz7isuQrHACD80rf98jt+dXbWUb
ArMAPWmOLsy7rl0zWdspO4kk/XPau2+EentLd6jqsm3Jh2xMf4sdR7fdAz7V5pqczTXKxIC
QnyqF5PNe2/C6WOPS7mHKpHbxfPuj53Y5HPFc2IdoHZh0pVLs8l8aoy+I5ZGxvbP8+P0rAj
bnrXSeNrmO/8R3NxbjMMfy5z1P4VzCcc1rSd4I5K9vaOwMRupBgGgkFqD0rQwHE8Uing0qq
zqzqpIHX/AGfrTDuB9qAFLc0qEjLDH40wj0p2Tt2kUAIzlnz/ACozRRQMePfvTTkGgEjvQS
CDnrTQFu0bdGV9KsSeY0Sx7iUUkhewJ61RsnKy4OADV9mJ6Hj2r0KNnGzAhMWB9aTy/apgM
nk0jsFziqcIpXERFAByM1EuFfhck9KkMjEVGWbtwa55+RRd0yYQSeYThgMZNQXjS3DNMzgk
t1zzUCSeW+6RS456Gm+YcIu3CjOfxrmTu7GnNdWJY7WZ4GnVCY16nHApiSBWyBXZ2+p6dD4
RuLBLffcuAR8v9a42KNpZggJBPt0FEYzcuVBOKjZo0rd9thPdNy33Ix7nrXR+FNDur+4RUj
yCfvetYdpbG4mitEJCA7ifWvbfC+lpYaWJVTZJxjPGaWY4j2EFFbnoYKj7SVzV0DwyseBJE
EyeXAH5/pWrqHg1bqGaRsMCOq8BK3dGU3djEsdukcScs6jDS85JJ5z+legGxiTSiNigN29R
Xx0sbP2p6FVcp8p6v4RuIZJIVAkB5XPArzjW9Le1lfdHhl6gdq+r/FemsykwqgG1shuMjHr
2rw3xhpqmMTIFUuNpXHJA/wAj86+iwmI9oveOCdOM4nkg+9iup8P6abwxkR+Y0jbUB7D1rn
LiMxTEAcLXoXgi5hjaJpEXePukjpXZOTiuaJw0Y80+WR1Fr4EluYMoskhUfNkYH+f8fauP8
RaJHas8AUKytwfWvoGy1axigW3zG8qrkc4BPp/L8zXkfiRhd6pIGUAuzY5JxXDhsROc5cx3
VKfunkBTD7SMspxiu28PaDJdGKOIZkcZLEZABrltQiMGoOSoxuwfrXrPgW6t90MZx5jYy3Y
nJwK7asuSPNE4qMbz5SxF4OeGJUXzh3PHU0V3l9rViZkEU6kKgUn3yc0V5X1mqdbgj5PqaC
L5vMeiOPe3+zVl+I6+mpR5vekeUZr/AOtb60pP7pPxof7+71pzr+7g/wB0/wAzXPKWoEVFF
FZgFOXvTR1qQLxz0rRDHLjqeldP4b0qCZ21bVIQ2n2rgCENg3EuMiMH09T2A96o6FokurXE
nJgtLZfNubjblYk/qx6AdzitfV9XjAjhs4fs9tGu23gBz5a92J7sepPrx2Fenh6aiuepsMZ
rurTXF1JJI6m4n/1mBgJ6KB24xx6AVz5bJHOfU0mWZmZ23E859aaTg9cVNSu5PyAeTmmNS7
uOtNByaxc76EkZGTSheafilVd529Pf0qUr6IBFiLvhTg0ks4t1aKDO49Wp006xr5EZ57mqY
iJgeXzF+RgpXdhjn0HpRUqql7tMBqgtknr3p21ifl5NKke87uPTjpVpFC9a5YwctZAVvJI6
1KijA471IyhuRTxGdhIPGMYz1rojFIaJtWY/YbFAMYiz+tZbZETM3JJrf8R2xhubaKJgw8m
M8HOMr0rElTEfFLGfxJeiNGrsgjAE0e4HG4Z+nFdHcYh1NcfdVwQPb/JrmwMsOMe/4it24d
5FaVvmKmtsMm6NSxKfQu6YAviEoehYcBsY5r1rxZp+3wZp3iaG882aF1hlIP3MDKnI69Mfj
XkujJLqeu28MSHdMQmMZ47mvpWXwu8Pwx17QtXhczNB5tq6x5BCrwR6HPPSvDqJ8yuenhXa
m2eN+OrkeINDi1WBS/n26SSHOcsByMnvXlkhEoiJPJQDr6CvQrC5E3gSFbmUs0DGFV3cKQQ
Mfka86ziUA9Aa6E+hy4h80kzQt3DaBe2zdVlSVfryv8jWYibn2rV+MeXFcsvzKVAxj3pdHi
hm1aKCc4V8r+O04/XFI530M+R2eTOOnFPRpFXIG5VpkqGOVoz1TrSq+I2T+9VLYlmppMXnX
TXUh4Q9PX3rs4tXm0vRdakRT/pDpEORhcjk498VyOnMsWyJhnnkr1pmsTs11LAcbTID168V
MoqW51Rm4RuiveXYa0jtggGGLu46yMen4Y4/Cs89Dir97b+RFAGXa5G5vp2qkRVKKjsc0m2
7siB5yetKW44Wg8mjbimQSwTvDIHhbae4bkH8KtTPaXUf+pFrcjrtPySfh2qkDhs0rHLBsZ
PvQNStoGAMhiQ3cU3fhcYyKmuZkuJA6RhGChWqELzQDE680tLjFGM0CEo/DNOC0gGG/r6U0
NPWwvKjcwYDtirUQnePeSkadizdalMOmpaebPePcXJ6Qxx4A+rd6qFXlYFzg9h2AqlNrRFN
WJHmywRHDnuQMU7JxinJEAME5zSsoXgV1Qi0rskiOaURu4JXAA7mkYkcgc1qaXaJdXUaN0H
zY9TUtpRbZUI8zsY7RsoDMOvek3bSGGGwa9H1zw4ieHFvIfnKYLJjgV5xIm0gAEe1cVOqp3
aNatLkdzrtJvNKi0mR55BvOfl7muaWQLeyGA4jdiOey1b0L7CuoIL/AGiLtkd6drH2R9TJs
gAoHUd6cZOM+ZDl70EzpfCsMDXqXMj5cHaFx27V7NGGeGGMN8uMsQOa8S8MTrGdxGOcZ/Cv
btAljFzYxyynfJg4HI545ryMzlKbufQYPlULnd6HHFE8dtEwZEAyx6mutkv2kIhfBSFfu56
+9ebaRqAbWp0ZwmGO1hxn/OK3DrdtHqKCdJAxOA3BCdK+elT5ZJHNWUpSLl+VvGljJX5OcE
Z4rw/4gRmHVRHGQsLDIwO/0r2KC5jL3V2rnylHIY4zXjvxIuEOqJIeN8QcfTJ/xr18A7VOU
xXus8b1ZVW5Y561Z0TU3tW8sSlG/hzVDUpfNnB9eao5bdu3V9IedOXLU5onrUfiyJdUt2ml
CqSF47kL94+n/wCusvxFrK2Wo/aLeRZHBGDn73Hcdq8+QmQ72Zt1OkYvKcux/wB41jGjGMu
Y1liXKJPeXjXc8k7cb2Ln2rpPDWstaSRbZNm0gnIrkkTLEF1THOW70iu4IKkjNaWvoc0Kko
y5j1I65G7s8joWLE8YorkNGCmxYsxJ3nr9BRWXsYG/t2YaDb8tFw37gUbWVtrABl9KjuWYl
Vr1nLlpyOMqn71Pf/Vp9D/M0wfK1PbmJD9a4AIunFFB60HpQAowTzWlpOl3Wq38VjZIrSSn
HznaqjuzHsAM5NVbS0nvb2K1tonmnmIRI0GWc+gr0m4TTfBnh6TSopFk1S5UC+mQ8DuIUP8
AdH8XqfpXo4alzaz2RcY31MrVb2003SItG00lrWJt7uRhrqYcGRvQAcKOw9ya5GWVpHMjNk
nr7U65uWupfMcnjgKe1QVpVrc75VsiZEjDIBpJBhacD0pHPy1hLYRCG4xShuaYOtPFYgSBu
KbJIQnFKvWlYZB4zWnTQClnJy1TJFn5mqRYo8g4wak28GsoU23dgNAA6VJntSBCcYqVYR1Z
gK6o0py1QDAmauQQ5ZcjjIqHMKEfPuNX7J/OuYYlUgs45/GqhBRmrjW6KmrTn+1nTsvX8BW
dP9xQen3j+NWdRIfVpQDkGQ5/OqsvJPscCuLEVHKpI0vZMZaQm4voogMlnH867e7s4rSyNu
6gz3BOFPZf71Vfhxp9reeM4rm+G61sYnupQPRR8oP1YgfjWrrcslzc3N9OVSac7QoHCKRwB
/ujH4mvXwK5cPJs1p0/c5ir8PfLg8cWk0qh0jkAz07/AOf1r6l+J/iQ26aTZafH9qurqPcY
IyDwFPf09eOg6182fDzRnuNZlvpvPSytRuldfuhQeWY56AZ4r3PwBqsOuweIdd1Bf3iwtDa
yEkgWwGQBk8Fj3zXzVRx5mzvw6tBM+eNVmt7K618R2zxW/nh44mHKMeo/TFcKSzS7s5r2jx
jHodloN1q0sn2m7uSUtbZzxGxHLEevT/Z/OvGWwpyDmqhJdDixMeWpy/M2BarHoL3D8vK28
bfyrIjZo5g4fy2Vtyn+7XVXMAHh2EI2VZQ+PfFcso3SLn1opu6MZqwy4fzbmRyyksfm20wU
rffNJ92tDJl+Fl3cfK2B83rTXQT6t5eNwDDK/jVaNyvzLxtrZ0qDKG7kC75G+VmPPHWhmsV
eyE11BFcR7RtBXA+lYjGt7xCSbkMQRnGMjjGKwDQgrK0rCUUUnrQYjgMkClcKCFXt1pqdKO
4oGhyLnJpyIDGXPY0qr/ozMo4zzSD7ooGN5Y57UEYpyjIpc9qBMQKWG1epppjPO77w4qeBQ
06BjtGevpT5Rvu3VDznj396B20IY3KcAA59as2+CScAVEIWEO/0bH40qZSXnua0g7SElYtS
YHWoWIJ4GakZ81ExJPtXbN3AYhwx4q5Y3j2l5HOnVTkZNVDjtSYGOe/pXLOPMXCXKztdW1n
WYtIgs7iBIYZTnerZ8zuOKpweFrvULBr0oWYruPOAv4VzPmygrliwQg4au407xq0MTq+nlr
eOEqpQZPmdjXJPnpwtTW+51QnGcveOHKPZ3bDPK96XezEsxznnNOnvDc3zXLxqGZ9xB7n0q
J33uW2qu452r0HtWq2OdWvoXrK6NvNlRlSORXb6Z4wihube+e4/fRuqeU3QJjtxXAQDa/4V
LFj7SJCDge1Z1KanpI6qdadPRHrWl+PtKXxDHPcTuIFO4ts+Zjjt7UurfEky6iG0qEtGAdz
t29MVwSW8M1skmA+DnkdKtJerb6VJBEioSecdTXHPCUpO/Kbe1k9TVb4h6vFby2VzMDHKME
Hsc5zXKa34in1W45kLrj7x6n2FZV8xlmLHrgU7TrSO6uiJpNsK9ff2rop0adL3onNOrNy5S
lIzMaaq7q9LPg1ZvDb30NuxTHXHQeteczJ5EzoP4a0hUjU+ExqU5RGf7LUlJuptamRJ/CKK
3Y9JW48O/athUqT+87GsDDK21qnmKlHlOj0Vh9gbJ/jP8PsKKTQ2kGnsA2B5h/kKKkkxyFX
oKhlZWC8VMxHrVR2zXbUJGMN3WnMcwp7EikpSf3adK5gI6citI6hQSxOBgZJPbigqW4Xk10
+j3tn4YtTqSqlxrMqEQAqClp/00/3/AEHRa3o0+Z3kM37MWngLTJJJSG8QXKbX2HP2JSMlA
eznoxHQcda4S91Ca+umlkG1c/KgOdvtUV1dTXc7yzOzuxLEk55PqfXufWoBXRVxHMvZ09kM
lDcU4NxTBTqxiSSK1Nc5NJ2pdu5utPfQBoVmOFpxBB5BqdVAHvRJgjrVclkBGvWpe9RrxjF
WEiLlQBzWlOjUqO0QI0TzGwBnPeptsMHMg3kdqmMUduu0HLn9KpSZLEsea9KpRWGjtdgOed
iey57Coi2epoO0DqKjaQgggceteZOo3u/kA/K4z1rf8KLDP4mtPPbZChLu3ooBJrmWlZmPO
foK29AWVprySNC3lWzsR7YqaDvURcdyhNlbiSdiSDnaT71SP3RnrUjNJgsScckBvrTJBgbg
Mgjj61xS3a82ObUtUd54Nli0zwprOoyrmS5dLWEDuR8x/D7tVr25P2Qz+dlSpVC3YEnLH3J
yfxpmladJc2VnEC3kW486d0BOzceDj3GBVXUn82+EGBiWUKFzgY/Wvoot0sLzPax0y+BHps
91H4Z/Z6toVjK3ut3B+cHlUHXOfw/Oq/gLW3jtNUs1VBI9qIY+ME4zgL7H+lY/xcvo01Pw7
oduV8jT9NjIUHI3P1zwM9PSuWtb6ey04Q2QK3FwPNfLZ2geh7fSvkJRuubudPteWSXkXfHm
oabKyJD50kyJtAY/LEASWHuSenpXCENv6j8K1dXuIr8W92gCzuCsyg8bh0I9iKzY4zIwxxX
TSV0kcFaXPPmOqt7mGTwbHE+fNQ8HP8IJGPzOa5yNSZpDt4AJq9aP5VlNBncSePbIPNV4AM
TAnnCge9EKfK7ClK6SKv2c/ezzUDferXZF29KypADK2OK761D2cE+5kxoJ24xXRWEyObdFU
FUHOR/KueyNvWrmn3RtLtWHOBwDz1rhbujSnK0jT8R5edXwdu0cntXP4HrXTeIt7GBiQweP
Ixx/npXMsBnrQuwVPiArx1pjHGAKt3CIluhXgnrVKrcbGQ/GVzV6ztPtO8BhkKTjHPAqkOR
wasWty9tOjLzg8j1HpUlIt6RZanqeoJpWlWpvLq4BCwqoLNjqefSo76xvdMv5tP1G1ktbmE
7XhlXayH3HvW94W1i68P8AiSDxHYobfypgYpnj8xEJ4IYelXPiZ4vuPG/i4a3dW9vDMYhGW
tvuSqDgPyMgn0JNczlV9ty29y34m7hHk5nucWpAHNChncKB14FCqNwJp8HyXC7zldwJxzn6
V0mC1JJ7eW2dUkAyw7HNPtDCkvmzH5VHHua19OTQZPGti2tPL/YwlQ3GGyzJ3AK11/xP1X4
f6prdtN4K0aCysIYvKKKNhlP94rjgDpyck1zyrONRU1F69TeNLRvocxc6Sbbwja6jKD5t2x
lA9B0rmGJwCTmt3XdSluooY0nYwKgCIeCgx0+lYB5wucjNdEU07BXtf3S2BkA0HA60gbAxm
mFq6m9DnYpKjnFIWyOKjJOaTccYqecQpftQss0aMscjBW6gGmY5qWOMtxjmob5tC4kQ3E9P
zqxDEzsobAB7+lPEG08oc1NFkMOPvfL0qUlHWRpFe8bNjYx3EgCxgxgYHHJrr4fDVmUBe3O
DxgfSn+GtKkkMQFtu6YIFezaLpum2Xh24EtqktyzdevGe1eLjMa4zsj3KdCEY3PnXU7WTT1
dLfJiBwVYdPpXPC9OCu4HjrXpPiWxhi1q4s2cRxSZaJmONvpzXlTRr5hA7E9K9ChPnhc4MR
HkegM+9iTTba4NvdxyHoGDVYjhMm2KMZdzgCn32k3unKr3UJVW6NW90ckot+8doPiReweFx
pdvafKVZSzHqDXnszNJIznuamkkaSFUC4C9xVUEhlLDj0rOFOEPhFOcpDW4XmnL92llcPIx
QBVPTPNMBJ6CtDE1oNYubfSnsY+Y5OTmswnJNK6vt5FIhVW/eIXGPWixpKXNodd4YsJbjSp
JEBI84jgewoqDw9qV5Z6dIluxVHlL4HY4A/pRSIOeIJfaBxVeRCOgq7gLx39ahkWvQlTIKf
J7U4/6tPqadt2k0Ov7pCPeuaUQGq+08DFDMWOSSTSUlD+EBR1pabT154pQTewCjkU/oOaAM
KT6UoGVIxk+laK97AKBkdaeABxjmpobUyYDEID3boKtzpZwSCOGfzuPmZU2jNehTwsmuaTs
BSB4o2F+hwB1JqYyW8TEyLuPZT61VmuJpzgIVXsAKtwhTXvu4EoaFOOp9qmjl5yoOe1Z4Rx
wEbP0q7BG+DwSfYV04OpVcrQVkBYLKIWebJbtWZLN5hG3gCrE5Z48L071n8ZKntWWZ125KM
dhD9xPGaPKbHXihQo5BqQNxXkLuxipGoxmtnTJ2tYNRaIhfMtjHn2J5rHDd6t284+z3aZ5M
fH5iuqlJJ6ef5FRepSVjKGdx8oXp6GkYAmJenGPf8PenSQ7LSM5P70k/hVjSYUudYtIJXCR
s43MwyMDk8fhivPprnqL5GjVmkemPEul+GRYAgzzYluc7HKtgArvHIAyuO1ee6hcob95Qdq
qdyDjJ59q6HxDrimZ4B+8UKqknAxg544zjpx7VyQlmuZlmkbcVwMEcDHt0r1sfXUY/V4mtS
d7It6tqZ1rV/tt0fLLqigE7sKoxj+Zoh1FbQnZ8xLfMUHRPQV1DeLrltBSym0zS5o0P+tay
TeB7MBmuJu5PNYuQoyc/KMV8/Bt6SWxErrVEa4eRmJ75qZTjjaMH0qrHJgnipA5z1r0KbSj
oY67stR8M47EZ/KooWzOeeAajMjA5B6jFNgb5yaXL76EzRZsQuw7VjM4LZJ5rWmeIWMahMN
hgTnr71lYQtzXXjp3cY9gBSPSpreJpZR1Hr7VDnHStCyISDcRznrXDTjzOwr2ZZnme5t4le
T5o8qC3pWM4IZgSDzWosmTMOCOozWWzEuRxnNRKNpWNJO5LctlEHoKq/rU8ytwT0qHgVVTc
kcu0kZB/CnspUgldwHPFRbqliZlOIyEz26g1mLRuxfs9ReC1e1fD2033lPb3H0qF4W+yLcr
jy2Yr7gj+lM8nfgqCG/u9KvE7dHMJU8ybgSeBQaxXNozNUH0pwVi6qB8xIA5xUs0JhcYkSV
SMhkORVuxtbkTxXps3kgjcEsRhfz9aLoziruxXlR1uUt5WMQVtpYjp6/iK0r/VdNh2Q6VZq
BFgLM4yWPc1JfK93o0d3IuHlkeQE9cE1z3XnHy9PxoNJe4yWSRpZGduWY5J60wMBn1qeOLC
ElcnH4D8Kik2kcru9ui007MholRgwUYyx9KSQMCAFP5UsM7sPLG1ABjCAjPtU1wsIMfkySP
uQNIXAGHPUD24Fa3uhFXBHWmN96pCMCoiDmswFPqDWlZB0x5YBkc4ye1ZnTNa+kSg38Sntz
welXGap3k9y4fFY7LRfCcFx+8uZt8rHAUgg1T1vw9FZySG2idETgl+ufUV6P4OjtAn2y/Zj
uIjjyO/+f6VQ8W+Sz3McCkNGCXyOnP/ANb9a8KOLqTr2ket7KKjoYXgfxFDDcpb3UmyWMEB
mOASP/113SeM7N766tPtCBkiyjKeCQelfPl1KftpjQ4IbAYcHPrXUjT7M6LDMNyF2wZASOf
rW1XCwlJSM4YhpcpF4o8SzX7yxEBm3kBx6VyO9gQc0+fiZgCdueM1HXoU4qEbI8+rOU5XLV
tdtDcxTgf6ts1u6rr82vx29sYdhX7oH8VZdrBYf2fPJdS7ZwAY13darLeTgxOpVWi4UgdqV
k3cFJxVmdHpdxo9ppt3b39s0l04K7MfdOODXJtwx7CrV55+RNJKJGlGTt7VSLf3uKajYlyA
LuIAGSelTrG6y+Wy4PoetMhuWgnEyAEr2I4qxdXpurjzioUgY4qhROiurnRG8LG1hRjeLgk
len41yRHzVIzOAcNx396jyehqVHlE3c6LQgP7Pbn/AJaH+Qoo0TjTyNufnP8AIUUCMzb0z3
qKQCrZAIwAMjpURjz1r3JUmZ3ZVEWR0qR4gLaP15qUgjjNNkU+RH75rJ0guyg4weKjzirDQ
MW4BpwtXJGTjNY+wnLoUVgCelPAx061cW3iUfPhqnRo4x8sSn6810wwV/jlb0ApxQzTbhGj
EAHJA4ArSSxaKya6bATzPLwe5x2qwdRupbfyGMcUOMERxhd31xVK5uC8SpI7CNPuqDwD6iv
WjhqWGp+0Wr8wK8k7HheuelSIpVdzkA+9UxKiOWQc+ppDIztk5ryHiLS5t/0Amd4wSxAf3q
EyyM2EYjPQCkRSzFU6mlYiFdq/e7msZTlL3tkBYT9yu6eTJP8ACTUs+uXslgtisgjtkJICo
AQfr1P41mEknLEk0nfmpli5pcsNAJEeWRgNxYn3olXbKRVi2VVh8zgse3pVaRi0rE0qkOWm
uZ3bAaM9qU7selJzmnZ4rnQDcnOM1YgJCSr3K8e/NV84yD3qWLg/8Bqk7DW465dnEA6BEwB
VmwdbaKa7JwwXav1qmcyRKD94cCnSuSUhXt1HqainLklzmk5XdwlmaZ9x+Xgd881f0i4t4d
RjW7YrG3y7xj5fesrkMR6VIil5AiqWduAo7/Ws5rmu29WSnqddqFokcDyJGuxgWDD7rj1Br
kHbPGMCtqVZ7HS1Bl80bjlM5RCR0U55J71gsfcn3NYwTRc2KMDpTiQOc1GpFKa6UzJkmflp
0ahVz61DzipI2y6rWkXdoC5dCPYoUscdd1VNqM3JxVm5xtPFUgQW4rXGfxLgh0iqOlXIeIA
BVN42j+9n8anhZvKyB0rmhLldxjXkKTEVXGS+eM5p7ZZyTSovc0rtyuJksihofequADVrPB
B9KrsAGNVMQ3p0FA25+YH6ilpMc4rIZOkoK7HYsnYnhlrUtbyL7G9ncKskUhBBzkoR0NYg5
YYxnORzXXHwc9pceElutWtltPEcSzJKFJ+zRmTa28ccgg0nJJamkHZnPyRiCdHimSePOQzj
j8a1I1lv4oV1LVGjtkfCwLwAByQB0yeme2a72T4VaHNYLc2HxG0u+bynlMbLsKqqbvXr/Ws
HX/APiHwubO2drPVmvpzbWv2GTzmd1VWIA/4GB9cis1KLepso8uqKmuara36xQwwpbWVqvl
pEvQKOnuT6nvXLD/S7kJboEXOBu6YpL2SYStBJF5LxMUdSuCGBwQaNO2fa1Zzgj7p7A1re5
E580lc646N5WhCRbhFzwdoLc/WuQnRRMwLZI46Yr0Ox1aDUNNk0aVN+MsjrwQccmvPLtBHd
OgyQCeSck0HTilFRTiNgUCTipm4qO2CGXMhO0dhV8R2bEATSD2Ip3OKyM8475poAzxWjJa2
uMpM+fViKrGFsEoPlHt1p3DlK2BUsJeOVZImw3Y9hUbfTGKcnXjjPGcUnZ7j2eh22l+JNUa
KyWFSEspTIAnUnIyfejVvE95c31xOuU84cqxyc96h0KW1tLWJjIkUgb7r9SPX/AD6Vkau8D
3zujsGJ9OPzrijTh7TRHbzvk3MmcAyGRSSSSeasQ3kzWklrPM5hwSgU9Gqs5Ofmxn2pmB2B
rt5TjbaFLuR85359aToMbaAPmGOlO8ss3y80iSMnnjNLu96mNnOP+WTdM9Kb9nl9KLi5WM3
ZxyeBxmozyealeFlOO9MKOOq0BYjpy9Kb0604dMUCH7uOtJ95sCnIu4cU5Ym3YIxmgDpdDt
n/ALOPyn75/kKK3NBtpW0sERA/NjOfYUVlcvlORwGYdqGABAz1q9FBYLcbLm7Plj7zQoGH4
Z61eGo6LY5Nlp73Enaa6Iz/AN8jj9a+8p4aNryZhylOz8P6pfWzXcduIbROs87qi/gSefwr
OnEcEfJWQq2Mg8Ut1ey3UpeVifQdlH9PwxVCUPJCp3DrxiuLEV6NO8KKuxkhvQBhQo/Cqr3
LM2WOBS/ZDgGRwtOKWsQxzI3pXmSnWejdkMiV2c/KCasopK/MSKrtMekYCD260hFw4yd231
7VFOrGm+bcC3LdRRRhVBYjvmqEk7Sk7j9KRkYH5sfnSAAVnWxdSro9gHIFH3qlDxDGRn61C
PU1LHD5rgH7uea56d5yUY7gXLY7yeFQdc+lU7hkaZinbg+/vVy8KLCqQJsVR1PUms0KRz61
2YuTppUmAUHp1o/rThETyTtHqa85K4E0XyW4561AzDNPaQBdgbdjviosZrWU72QDhSkHFKO
lFTcBP4sEVJGSZBx14pnGc0iswbOcYOai+ox68SFT1BxUTM3mMw67qkY4nzn73NRc8n3oat
oMMncT61esJts4RUU5+8zdB7Y/xqkB3rU0Yw/bNrkKzYVd33Wz1BrKWw1uP1edpfL5IXrjG
M1jtz0rV1YbJ2HJx13cEe1ZOeKIvQqe45UO3JHFO2MRwKmVR5IHenogA9abdiCsEbH3TSgF
Dk8GrfAOCf0qORQVyOTQp2d0BJEwmnIZflEeT9arRKXmA7eg5zT7c7RKcc7MUltPJDOJolG
4ccjpW9aXPFPqNbl7ULNUVZISwPdGXaRVNXT7PEixbGGQ7Zzu5zn+lS3t9LeMnmoAV6Edaq
ru3dOK54Jpag9x+3n2peADigc5xTTwcVrexI7PP4VFJkHkU89KYxPTtRe6AaPWk5yCMfjR/
KjIqBEjmLykESurKp3szZz9K6D7XfXVrpml6jEyQ2EbrCzAhlSRg3PqB1/Gua3D0z7V2Q1F
9atNH+zxRnUNLszDJ5jYFxEhLL/vMASPcfSoqLQ6KFufUrat4aitfs0tjfrLFdx7sDgqxOC
P6/Suh8PXD+E9V0bXL5pbw2czvbQK2FWUoSvJ6fMVJPoKztV0y7tb6bGkX9g3mKDCo80LIR
nCkZ6gggelXzqUUfw81K4vYYvPmYWthG5zIshZGlnI7cRhR/vGua12enP2UIttHntxM1xdT
TzOGldy7EDGSTkn1pibgcZx700jcSRxz/n8qkiwrgkZ9q7FseLsdJpckel2c97Lhrl1KRKO
vPU1zkm5n+ckt3NalnG2oSsjZZ8cY7VSuYHtpSjZJB5JoN5u8UiOADcQeatlcD5RVKNv3gr
SCFk3dvWqIirojSIH+Hnrk1MruF2bsr6VLGhI6EZHHHWoSpBI24qbo1VhWtopTiPO/wDu1G
1hcxDeYJAPoaXzJEwFbBJ4xUq396jgeZuI4pSbFdFUxShvMcMAO7CpkK8bsMPRqv8A9qXLG
SO4tll28EuQQtU7iOVzuEAjUgEZIrNO+gcxE6QFxuAA9Fq1B/ZSs5OQ2OCx61T+zTkZEeRu
2Zz39KiMMnIIwcZ2k/hQ4x7kmtMNLmkf7O6RKFwFPIJrLljaElVIb/aHeo1tZyoZI8huFx/
F7ClaGdFJdGwPfpTXqTcekskXDO2WGeGzgUrXTNF5eDj6VSLL2HOc5zS+afc1XKF2Sbsnr0
qTdmPaR+NVCD1B60/ccVQrlj7I8jBYQST0zilawuFHMTc+gzVdJZEcFHII6Vox6rNhfMxwe
1IRUSMx8H9atW4EkoRhj6VXmmaRy3rRaMRdKOtMZ6Hpkpt7Pyw7AZ9PYUVNbzk26FYQBiis
TY85jErMM8+nYCpCr9znHXHb2qoGK08SRLE4aMMzAbWyRsOeT756c168KsEuVr8TlJsIT8z
YqF50jhVYkwwJ+Y9KYGd2wqFiPao5OIlDcHJ61U68owtBfMBrzySffYflTQw7/pTKOe3WuB
yk/iYEvnY/1a7PfvTS7seWJ+pp8VtPMNyREqO/aklikgcpLGyN6HirkppXtZARnGfekJp64
6kUEDIHrWDuMYOcAVfs0J3OR8vSqqQs7EL1FajRNbW6q4xkZxXs5dR9/wBtJaICrdkGPC+t
UMnirrpI7HGMVGWjiGwAE1ji489RuWgDo7ZNnmSj361XlbzHyM46AVLJIXUDdx6VHwABXNW
nFpKKAiwM4xUq8DgZpAhJOBVhURI/euYCCkpzYzSfjTAQJkc0uzggUoIxRnng4oEDqdqnvT
AvzfWpWP7oHrg0kWGf6VUtwI2K7sHg1f0tbdrkicgIBnd12n+9jv8ASqMqlW+tPggkmYhAS
cdqzmtNRrcs6k5a5b5lcEcP3P196pcMyryecVLLE8TruzyO9RxH94gXruqVpHQqT1LzxBEV
cYOKRY+MmppDvl9aesTNjAyfSsr3EVSBj3pqjLYAxU5jbJypHPpTliJbjNNMClNEUbfHxnr
S2axG5VJpNkeckmrbjDYfpUc1uoUtGW47HpWnNdDTsaMnh+eR90D+Yr/dOKz57F7clZmHy+
gxzV631SaJfLjkkVNuAcZIP6VTnmuL5hG6gDP3scn61CbT1NHy20KqIzqGApGXbWrHbNFHt
HIqCS1Dk461pzamVjOyKY3NTywFGweKhIOKoCM0lKww2DSUMQowDxUoVsb0OcdvX2qGpomy
pA600r6AnYsx6pqMG0Q3twm07gVcjB9Rz1xxmmXEv2grIokLBQGeVgTnHQUqqMcikbhSB0r
R0VFXK55bXKvQ4pwwCM0mMmlHUc96y3J9Tr/CccUU8lwYy7ohwB1zXO6jOZbyVmGDuPTmug
0h/sXh+a5YfPKGVRnGf8K5WZg0hOc0up11fdpqNtRE+8K2YJ1giwwJJ9OaxosmVQO5rVdds
gXvimzCOxoxXdoYwpVi2cknsKsPZxSRCeD5lasN4CQSG59BSxNeQ8xF9o9DxWbjrdMu7Lc9
kx/1akn+tUWSSOQbgc7hkVsW+qXsTpI6I5X1XNSS31tdOftMSIWOcgYqLyQ7XMuZ7ctcRyK
6mRwQRg4x/wDrps8sc7RKuVK4AyBknOa0H061kQvBKNx5wTWdNbPCw3DDdvejRgTG5T596Z
ZSQFP8Qz+hFVzILi4LFMBh8wDYz75qFkY8jJz3oCECr5RWZL5luVhUpJmJt2QQN3+FLM6ym
ecBhuUIRnj8qrnPpzTlwAFY4HU1PLbYizKxiI4x+VN8s+lXVC9QTS8elVdhylURjvSFVHy/
w1PjqcGoCcnFFxBsjY5U0hQJjB3UgXHQ05V5GOcVZJIigjJIqxZYW6BCjg9T0qHaAnC0JKY
zkCldDPTLYxTWyMsg4GDjpmisLw9LPNpbNk8SEdfYUVFiuY4jlelJGnmShWOB605qfbIpLN
39K6oO8tTI2dOt7y8Q2mnJsjPLMBktVPVLS4tgIrofMMnJGK9U8E/YbW7sbKQRoLogZK87u
tZXxKtbW51S5lgHkx27fKGwM8DOaTxk6lV07aFuCUb3PJznpipbeMSTBGGRnmmyLgkj/wDX
VzTQn2nDfN7etVTVp6kHqvgbwEPEMDS3O9YAmQqkKB+Nc14/8LDQNTSGKUyQ4wA53FT9a7v
QvFD6b4caG1dVmWdQcDIK9MfnXI+PL03N1M7Pu3uXyxzjtXCq2JlXk5P3extypRuecdelJg
lhjk+lSLFuUs3K5pfNKDagFdkUt2ZlmLbGmW4frio57kyt94senNQrHK5yCST61ILRo/nfg
/WvTdapOKjGNkIW4laNjGvTAzVZRnqM1ZmQHEinOetKtu7gFRketcWIbc9SlqVihHalRAzY
Jx9at+Q2ecUxo8fwk1zMvlG7GBwVqdYARypFTxSwFV88lWHTAokmJ/1ZIX3FQ5IViu1shBw
elV2g46iri5Y/M3NBROh4qVIkzmTZ7ik49avskeMGqrwEZKqSKtO4rDcfuH59MUxPlHvS5x
GU7k0gXirkySSQb4VcfwnB9qk0+Vbe8WdwSqc56bc8ZpocrZSR4B3MKS1n8mVcjdGWBYHuK
qulZWGi5qhHmxEHJIyHzkN9KoQfPdR7uQT0q1fMnnEREtCx+TP8I9KrWmBfQj+HNYL4Snqz
SMZ8zAXp6VZFsWUHH496vmJVIO3FNdQARjmudDS7leAyBtrP8o45qz9ltGYlG5IzzUJC475
oV9gyTtJPQ+lDKSRKdP3qWITaDj7wzTGsU2BeozikWUlgcnPr6/5/pVyS5s51XhonUcgcpn
+dTdrYpJFNrJSmB8pFVmtmWUbSea1o1aSQhWDnoCOAf8/1oWBg7oxUMrFTk9KrmJUSBI18o
Bs0vkrjATr3xVh4GQclSoxjB61FuVXwxOB70r36jcbbmdc2wc5K8dM1jSJ5bshUjFdRIqlO
ijP+f6VhaouLwkkAAYPNb025OxErIzJBwPWo8VPI/wAhGBj1qEmt5bmYlSwg/NUQ61NEcZ9
6UXZjJgTSNnafpSGkzlTWrndWEQ06NS0irjOSBTfWp7Q4uUb0OaxW5UdWjoNRYW2nQWn/AD
zTJ9ya5lzlycda09Su2uJSc+1ZTEZ54oe5tWnd2Ldgm66BxnHNassZ3MxU5NUtKhd5jIvGB
jmugNq0sQbcufrWcpWJirGSqnIyCDVlEk25ePj+dStb4YBkJ96fKjmLCZAFZc9yyDgHHAU9
hUDxqxIySM8ZFSxeYXAfI9eO1SvExUsPu44PrRzWGZiiWKQ7WOPUGtK3DXMDJIxYj7pHUUx
FQkISF+taFvBHCyMzAE/3T1olO60Awpo5kba6kD1qu2cEgmtrUGWaTasodgM9MfhWOFkIJ2
4pwk3uTzEQyR1NKN2772frRnDbTwc4pVGc46+la3sF0GXXrigEnpzUqqNp+UNT1XeowmMel
QZ2INx288VARg5xV1lABDAU3ytwIA6UwKdOjLZp7JtOODShcNwKq6JFZiE6VHlqshcjkHNO
EIZwqjcS23A7mpA7HwvZMdGLsxG6Vj0z6D+lFbpsH0iQ6ckoTyY4QQwPJMMZJ/Mmip5h2Z5
C27sc0RMYpAeuO1SN7cVCeWrqemxB0dn4kZdRtJsGNrVw6nPQ1du7u916+MhRppWfA7j8RX
IQbSWLDkHAr0fwyn2YHCqsh+cHd1UYzn860U1Rj7RK7G23oYur6RqsVskuoWKxRhMhgmK5Q
YgudwGQP1r6C8V+IrO/0a3slgQoI8krj5+BwK8H1G0WK6Ko2Mkk+wrGniateLlUWqKnC2xZ
sdXubBGbeJUc52Mehon1G91qcGcLsGflUdazf3McQLHeRTReTZwmFA6bRzXTCNKMlKrqwT0
szT+xNMC+5Yol6ljiqxS2iOFy59qWIpKuZZskdAx6VPkbB86gr0xV1cbTvaER2RCjSsSFTy
x6mpWtINhlubhiw52qetRvMeWzk/pUJYsMsa454ipU62JJIJUS4XMalD/erdgXTGRYkmxkf
N3wa5zB5I/nVi385GDxISR1HXNY1FKSvc0izZm0dS7+XOigcgs2M1mPHJbqd+046YOc1qR3
KLaq00TZ/iGOTUrXGizwBFSQueS0hAA+lZKco7mhzrAtlivPpSkuxAPQdBXQS22kxxboLpX
kwMj1qsLKOQKQ6MSexqvaJoUkraGPh+gx9alig3kAyH64rWm0edIRKIXCHo2OKrx20qEhh0
6heSKlyXQzSKv2Yh+Mt9aQRMHK4OT+VaIjYkHDY9SMU0whiOpHtxRGbuVbsc/Mm2U9hTBwK
sXjfOQRg5x1quGyMYrq6GLVh6F/JkIX5emfemwDLHdwAuSP0qQTP9mEC4AJyasQS3wtHjtE
2Qq6u0qR5O4HjLf0qq2yBalJ8+XtYEEHgelOsFDahApbC7+p9auahLqN7N5l6u6cn5pGXBP
uapxLi6jAIJDAjFYJ3iV1sdg43AZGKikA5xzTo1kkIAYNj8KZslYncTjsBXNfsbJFduAcE1
D5pJ+4SD+YqyVYA/IaQRE5wxHHpRcGrERkiQZIfJ7CrVnaS3TMqFOegZsVXkicjrk+q0RiQ
Rna24p19RSe2hN7F9oJIG2MOV96ga4ijPlPgsegIp8FzI22Jl3J69TVie3SeHeyglRgcUua
2jLtzK6K5fAUqRx1zzUkc0byBniDY9KzpY3jIVWP4U1bh0496uxnzNOzNO6liSF5IUcBBkh
wP8//AK642WQSXBdm8xm5OPWuneQmIB8YPUN0NY97aG3lElvESrDv2+la0pco52ZSkhIQM/
HpUHBP0qWWUuvHOOorQtLWIxFmXJ5roeupPLfRGWFPpSg7WqwgUTOrdjxUMoxKcHIoJsODE
0vOMGmrxT15YCmtSSDGSRVi3GwFjUJIyasMdlumOrc0ikQu5ZmyajODge9KSelIkZkkC+pp
Et3Z0OlhILUEkDce9WpJ/wB58gBx3qmITFCqnp6UrELz0965ZO8jcvC43/efGOxpfOtsEPK
F+gzWcpEjAEE57gcVbfR7cWyznU7UO3IiyxOPwGKhpdx2fQlaSzj2EXe4d1A/Om3l/byxbL
RCqJxz1rOktViJZ5VPoUyad9otVTCwhvUkcmnawhqoJpdhlBHqTS+YsZ2rIeOOKqSujsSib
PSo0YqRzWlrkORe8xGcNIM85GTV6KXTlPz2mVbryaylOW3Yye9SeYxztH49qlxuLmNRrbQ5
mAiu5bXJ7x71/wAapXVglsBJbXUdynqoK8fQ1VXCuStX4Lli33sY7CizQGbuYY2fdNSrKUG
BW59gjuUMhgBY8kjisGePyJmjBYJkgVSknogasKZS3UA0KwOOtRqCO2adWlgHgRk5PFP8r5
ugqMqD05qSNpVIIZufWpCwSZXgitDw/HFca5aRyJvQSbsdMkc81myOWO49a6/4ZQ20vj+y+
12TX0EKtJJbL1kAHI545psDutUm+16vcX0FtbrDcCNkBG7hYkT19VNFaviNNFi1uQ6dp7ad
E6qzWph3eU2MYBB9AD+NFQVdHzkzCo8c5p7E5xQoB9q7mrmJXyVkJ6e1dZo+r20OlXJuJP3
rKY19eeOtcqwAJJ5IqW3i8x0UjIzzmojBzfIhnSf2o0lrHZ2ak+WMeYTnH0rGvbuFQ0FuhY
n/AFkjHJzS3NwLaLyY8HI5K1TgRTEJGALM2K7a0YYZckPi6sNyLaWAwOR3qaFBCCygZ96sv
E2BnaMcke1QZAbGMV5bdxvQeqh2+bFTFVPAJz+lRKAWxuxVna6qNrD8azZUWhq2ox87DntU
qW8UZ3cH2JzT8AqDkMacEPTFQ2zay6DVVDn5Rgn0qzGY1TkYx36VCYn2/KMGkVJDjI496nX
uNaFqRgYTypz071ntEVyeAD09qsAMgOAAo7VC75GM81abRLloQ7RgAEZ+lLypynGKAMnjHH
pU6wuVyVwK050lsZ3ZNb6jdx7U81tvYEnFbbaq7uJHijGQM4Qc1hCEAc/WrSHKAHr0FYysx
qWpvXN9a3NmCbKJFTgYBBJ9azIxEVyqDdjpWpHpEuoWkfksjMq8gnGaQaBqa8IkZIzkBgCB
WCko9TVSOX1bTvlE8Q5B5Hp71hk4JzXoQ0m9FszSQt5XQseea4/U7Q2955RXB9q7aM+fTqR
KK3KsKgwYX/WOePYdzWto8y2moRvIyvBuH7qQ5VvqDxWYYzb43fefgKK2tJ0eS+u0YQl8EZ
A7V0Yn3UlIKa10G68VuNRuJks47aOMZCQjAOT2FY+mQibU0PGEBbHrW3r1vcWV5842So3HH
b0rI0plOrjyhtV1Y4xnFctPWF0FRWkdOFLqqrgFe/TPtUZQ7sYA7cU6F5i4Eack/gK2oykV
tm50+GY55OSvP+TXI5WNFZmHnjBU/nSBQOQoOfeuiW0tL2wmMVosV0mH+9uBX0wfSufubZ4
GYEkEdulKNRPZFuPKrjQ6HgxhvrSlYTyI1XPcVXQyKcdaftJUnGM9q1RNkxRJFHholxjrz0
qeK/aLcoY+W4wy1WVWPyqoPrkUCN0OGAzTsuorNbGmqWU8SIquZW6KWG3+VQTaYyE4hx3qF
GOSGA57ir0LsrAgjAHrWbXLsyt90ZskDYUvFnB9ab5IB5BIP97oK2CsE2N0bof4nHI7dKsx
6E8lsk6XCbWJBzk7frij2yjuNUb7HGXmjrIALYKHznr1qgIb1ZHjEUgPTA5rvpNDnGfLdXA
Gc9OKoNBJ16fXitYYhPYmVJpnJzaVcQwCY7i45YelUQjZOR15FduYCVK7eCO/U1zup23lTg
rwPTFdMJORk42M0rt7Usf3s+lOIOeTxTGO2M+p4roVkYkQ5Y9ufzq1coyxxhuMDpSWFu13d
xxIMkkVNqUoe8cAYUHA/Cs76miWlzOOB1qxZKGukOOhqu2PrWlpEZMpbAxnFPoTTj7x0iys
FA8pGXHcZoZraVGD2HzdRs4FSmEeXvC5x0GabKowDHgEjHXoK4HudTsjMeORnyoKr1+XvUO
wckqSR6Vqpk/OPugYznNRSqM4RMAnJOetUmupPLcy2iKjIyCe1C26vwxIHrVx4uCcjr0zmm
dsYFUtSXErfYVwQvr3NMayZOw/Op3Yp7nrSi5Ug7hjNO5PKiqUCj5W5qIB1PHSrhZGHC81E
R6dfSmQ0kQDIOMc+lTRSqkm4qDSFSfZqYYyO1ArG3BqSJGuIjnPOKbqdpbTslxE7RlxyoG4
fn2rHTep+XrXTaKbSWFob1FBwcMx+UE1lNcruil5nLyI8RKkHg4oyPWu/l8CtqsUk+mX9pJ
tUOEVyxP5dK5qXwrrsFzJbzabLHJGSH3jaB6cmqjXhLZi5WYwznA4qXzCpGW/Sp5NI1BE8w
2+5PWNg/8ALn1qF7W4RyssDIy9VbrmteZDiRysCfl/E+ldT4Ed11uZo8q3klgDnBPtjmqel
eFdQ1uB5NOKSOpx5Y+8TjNd18KPDet23i65nS0kgkSzl8szKBhwV45rOVSKdricWjUunl1C
7kuNpRs7W3SHkgdeR9KKv6oNX/t2/wDt+J5vN++rKoI2r2FFK6EfOzgh+RTSSDirUse1/mO
agKsZgqrmvSbSJcWiLplR3q/boI7R3PJziq4XdJjbx0zVy6/cWnPBz079K7cHaPNN7IRmzu
jtuAO4flS25Qs0TkgEcGoVJJ45yatQRecCNu0joa8+pNzlzMaTZcjglfJTnIxuNK+nykZyp
z71oaOwtzGk658z15x7V3UfhUanYR3EDxRyMcY7g5/l71wVqyp/EbRpXPLmgaNmDqQw9Kci
GR1QNjPrXTavoOpacQZ4Mo/SQZ2n8frWIbYxyAyKQeo7URnGSvF3E4NE8djtHysfrVpbZ42
2uQaIpCq4HINXY4/MGdoBPRWbrUSuiloiEQjdhTk+9I8HHK8jsK0BZXIw4tZCpHB2kge9RX
ENzAf9IheLIyCRjIrLnBalEW4KE8bQecnmohaxtghdp9+9aiCy3AS3DLnnCx5pswtwSYSzE
jB3YAoUmDizKWxVELBsHPbvSlyihWU4qxgjO1sAdB61ExOMuox3rRMmxGZF9BzVi3hEuF3q
BnqT0qq3lMRhSKdEUycN07UxpIvyWzQtkXMZzxw/So3u5bR1dblwy8bkORVWR+gGV9cd6jJ
Z1A3ZGfXpUOK6g7o6Ky8V3dtbyRRHercszjJJrm9cvTdXsE6gFz1GMZqIwtvJViQDxzVaRS
LqDgltxHPvWtGMYy5kK46FS04lkILDnmtaG5uHkVIWktkz99HIP5VneW6yttUk54q2kUwVS
4JJ7jrXTiJc5UPdepr6rA91ZpI84lPQsTk1ymkxlNaC5wQCOK6u3Rvs6A5IHX0rDs9qeJWY
x4VlPFc1PROJdTXU6CxuHklETRpICeuOVAx/hXQz6npUTxwSaeJZYcq0okOT/wDW4rmk1KS
1V2tokR274yR6H/PpWSTNLceY0x39c1yum57kqbjsdZId8onsmKqMbWPVfanyy2EkbG7tgW
AI3o21t3rWLp13OtyFQE4Ofb3q/exvcMZgNoPLR7sbaVraM157ozsLg4w30qo8hD4XBqfYw
YjaR/hUL53ZPFbxVkK9xokcNw2akjl3kkkH61ByeVwDTwrsjPnABwaYyyiqSQqgd6nTaCcs
F9vWqIyGYBuAOtMEm3k54NFgNI3lyhQRyYEf3cdqnk8RaqSEe7aSIdF6Y/KqMYLrkDOeo70
ySLDFtvB6Y7VnKEXuiudrZmkfEN6GQo2FAwys24NTofEJjLh7CAo57DpWIEPT1phjY9T17U
lSh0QnUl3NuW6t3cNbgLuOSp5rm9YkUkJIhHJIYCrW50GM4FVr1POsgxGWU5ropLllZGUm2
tTEOMEL371HccKnPapcgMRiobgZkCH+Edq9C2hzGjoEoTVIznB6fWoL0AXcygcB24/GpbRG
tUE7DB4xx71DeTLNeSOp4Y5rK2ps1aNikSAeldL4ct0kEe8DJY9TiuafjJAz2rqNMgaO3iZ
ZSrY7cVM9iqS1Oje3aM/KokUDhg3HaqzQRl/mGCp5K96UXUsSbcgg8lXPH+eansx9piZkRW
YL/Ccn8q4GmjoaTKPkqhYLgq36VG0IJw2OOlXpomU4xg57j+lRSx/OCBsB4HuaFJMm1iiyK
QRtqF7YDLDkAVeCAvhnx65qRLaPcy78j1q+axnuzGaHcAApNJ9k5B2/getbDRKGPcUm1QgV
TgD1o5yuUzDbqvJBBqMoo52/jWmxCsckVnzygMz4IGatNszkkQuinHyj60x49oyVGKeWViD
k4NNcHcQG6VWpNiIRlmyvFWVBAGGINLGuEAJ59qQgRknDEdqd29wsyzDqM8c6tH+7KDCvH8
oX+tdHbeKtUS1ktbm4Nzby8vvOWP4/lXJh0Y4BxUqs4GFyR7DpWLown0KOyXUbYuJ0TynC4
HlkElf8eB+R9avrLpl3PFNcb0uUY7WkwA/AALY9MVzUbZsobt5o1/eFSB1z/kfoatpMURlB
RhnqRnionSa2BKxZuLwWd6ZbGXyDn5WhJUA+vFd78OfFd03iZYb9451WBivmDPOMn69BXl0
8sUk2A5C45xgE10fgO4mg8eWIEmYizrkjIGUPWj2MHr1CSud34lhuLnXprmK1KxygEbEAB4
xn9KKv6pfhZYVjaOPCNuBOefMf+mKK1UWY2Pm14t5+9nHXjoKpM8YYrGTkU691LzQEhUxjG
D71no58wgDr3ruheQ27mhahYm+0SIG2fdB6ZqO7kM1uBLhn3khu/SopJgkYTcTzmoJZ/MRc
DkE16NWcVTVNGRXwVbrjHpViO4dBkHGO9Vj39frSr6EA+1eaNXR0WnXUk8u0RB3U71z1PuT
Xc6R4hn0qZPMhORy0ZPGO5BrzjT7hrQkncC3pXSW93DOIBKeIyTz8wOfauPEU1NWkjrps9M
j8TaLqnlwzvLCGXo4yF68VzGp6PZXk/lWssWTgiZRgEHkHj8qqy69o+ks8dvEjS5yzYOzHf
Hr0NY7+MJLydrayhGZDu3HjA9fwFeZSw8oy/d6I1lJPcsJpUUUEkst2hjTBHbdziq63hgYy
QWwi2thd3O4etJNgxhrq63nPTp34Ap8scl6kSQkzMeQv92u581tWYy8iNtQv5VG67fHXr0q
u8rM2Xmdz3yc1b/sfVIYt8tpMsfVnxwBVZkHGBge/WoVhxsM3g9Ax96kW4AyXQEdcYxQsfy
kg4P8AOpPlZNrKAcYzVWKZE8sUpDFVXjrUD7ZPlRgfrSunln7oZaiJXnAH0AqkRqKVZMbcY
HXNRHgnEZBznINS7CVO35x6mljgLDO04HGcdKdybEGGI6k5PerCLkBdp+op6wNkEnjNThCq
DJKk9qTYKJEIMMMMPpUF/FIluZIvvRkMBmr4IVctTSyOQidKlTaYOFyHTdSs55N9xazMMfN
tHf2rctJfDUpT7TPMihsOdwXbz7jn9Kw/sFvLIH+aF/78bFTUkcU6EAXzvg5HmKHx+YNE7T
0uXG63Oi8Taj4Y02L7N4blmvCy4Z3U8HPOeOP0FcbpEUtzdy3smcklVBHetW5N3c8Xdz5o5
KoiLEi59lAqJZFhUJGUQD+7RTXJDlQpNtljyOCS4xj86h8oE524pnmYBw2e1KGeRcFsgCq6
EWbJoT5coKZQd8d62bDU7aK/R7h5I4lycIgfkemax7beScqGAHT0qNwpfJCk5zx2pSimjRN
xOruz4cvreOeS9MMoD7ownJGeOnH61kXFlbAA2V2lyD/CBhvyrOKOVwgGFGOD1qVAQV+cqR
1aslDlK5r7kPlnIOzafQjGKeEPlBCo5POD2q8XFy+ZJEQnqzcD/PSrNxbxbgba7hlGwDIyq
/matza3GtTEeLJbsB2FRhMds1ofZsq2+dEI5xnOarnYCF3ZJ9qFO4MuWUQ8hncEEgYcd/aq
rkybYwcDqfU1biaVLRk3N5Xp6GqasAdxI9adyWMMTCTIo2719AO9WQVYk54x1oJUIFAH4mi
4rFBoyMgnOarXCssEnptxWqYk4bg56rnkVVvzbw6ZLJkBipHNXBu5Mtjk2PJI6U2JTcXaR9
3IA/OlXAjbOc9hT9OB/tK3A/56DFehqkYwV2kbmsRR20Kof4PlH1rnWbJ3d62/EciyXTlXy
N/SsFgQe3SkjSq9bIQYaVA3dgK7+GCJIo9pJIUcDvXB26hrqMP93cK7sTMoAUYwP4a5azaF
S31GTRH5sg8/jVWIGGTdG7K46Y4NXikrgsgY5HHHWqktpdRzjhlyOprNK+5bVndGousstvH
E6hmBO5j1J9iOat+bp86wSRLAMckSEgt9TmufSxvHZysEjJjI+WrtjoGsSt5i2T4OAGK4H6
1lKnF6mkZtjrhINzPHuA9FGVUexqt5+xRukBNbl3oGpWtn5BSONSd2S45/Wsh9MdeJbq3Qn
rmUcfhTitBsrmf58K3XoKcWLrhQcjrxVlLS0RXzdRsRjlAW/lTlNnk7Rcy8cBYiK0sRdlEI
OQQfoaiaBZH+cngelamxtgKaddHnuAv+eahdbiWcpb6U+c/KGckn9KcbEt3Mf7I4IycenGK
VbWZZTkk8j8a6O30TW5lMrWsUCg4GRn8a6yw8AajfRnfO8gKghYlCg/iQaqUlHcSPOFtpdx
IjdsDkYzila0bYNxA9mOK9cu/hoLNdkQuLx1QNLGGPye2R1HIrPPh7SGuBZ23h83Fy3zMAx
baPY9+3FQqsXoXdnl/2aINgnk9NvNalpomo3IXyLK6n3dSkZ/rivVLPQWi0+QweHQpjYBS3
BH4d66i2v/EVrHZOvhdmtZuM9HXH+zUOq90D0PK9M8D+Jb23RI9JkUEk7ppAoz9Pw/T3ro7
T4U+IbyQq9xbxAryAHb/CvXBY6lfSwzvAbOFeSGXkGt7QYpWtbv7WpV4nCLCRktxmoVSUug
jxHTvgvPfXc0F5funlnaWRNuR7ZzXofhf4P6Ro+s2eqebc3MsEgZfNYYBxg8ADjk17DYaVG
8aXQQKXUZUryK00s9rksVKjpgYrphCUtzPmPBfiDoej6Z4jhh0+2EEUlsJWVeRuLvn+VFaf
xWhWPxdbKmcfYkPP++9Fa8rRN0fEBt5ScsQq+rUmz5v3SlsfxEYzX0jN+zNq8kqtJr1ltI6
AE/5/+t70/wD4Zw1GKRTJq2n7Bwu3d1rSpiaMfgYuVnzYtncTyYAXgZzmphYzbdhUBQ3Le1
fQN38BtVUsINT09SoIOSR/SsaX4J+JEiBGp6a4zhsSH5frx/nFYfWoPdlch49HZRKh3RZbt
704WUDLxEQw7g16bP8ACvV4FPm6rpYYAgj7R+tV4/htqjY26xpRyOcXHT9Kj2yDlPN3092I
8tmHoc0iWs0DFklLHuOgr0W58AapbQMW1LTnKn+Gft+VULnwF4gtY45rhY0ikAKuXGD0qlV
DltscHe3dzKDC5+TjrTdNtZrm8URExhclmH8NdrN8PNZuGYQtbO/XiQdK2fDnw+1+ETR/6I
CACSz9fanKrHl0BRd9Tm5dMulgie4beoOQO49PzqrMJU5VsYPbjFeg6l4V1ZQqXE1spxyvm
8n8KxLrwzcJt3NA2f7so4+tc6qc25q0jJ0y6u5x9klvJHjcFQjyHGakurV7Y4AYqOrdhz/+
r86uW/hW5W4ilieAt1+WbA/OtK40e4mtWREXzV+8fOBBH+f51k2ubQEcvncp3HGDx703Zk7
i9aaaPPIGO6NQP70gqP8As2Xf5ZeJf9pn4rTXsBlyRK4JBJIqsy7T8vHaunPh282ZW6tSfR
Xzn1pD4WvtqkzWxVuh3n+op81kM51H29FLY/Spi+UwwIz2rQfQ50A8yaFCzFcA5xSjRZlIR
ZYzjnOc5ovdaAUV2quQSCKA6HguQPrUr2TKctKmT1x2qGO23SN+86DgbevPWpswehKCpTnp
SKQCMgAj0q8ujSMwBuY04ztLc9KculMVY/aYwQcYIODU2GijwWPBH4f596mXarZ/n/n61cO
lypEzeeoI4Ix9f8f5Ux7LarF7qNmA3BVBJNPlbE2U5Adu7GPp3qu6O3IQKvbNa32bZwemck
7M8UxopScQIkjZxwn86FFkXMgwFeTICT2/z+NSIrRrjIz61oiO5lAKpEvb7g4/zmrFvaNIW
E07R/SMGm1I1jOJmwzTLIwBGXGCQvao5BLkBVxjrjmujk0pYtqte3MjEZwkYGB61ZfTQSPK
urssw+Vdo+b8Rn+VSrrccmnsclGs5UrsPP8AdBqwsF0wOLeTHfKmukh026MgCS3eWJC4bqP
X+XrVw6HfieO1kuLuV50Dg7zhT6Z/Cq5rEHLHT9Qcgm2mKrxnYT/L6VKmk6iVK/ZJyf8AdO
B7Yr0e08JtK0e62updx2sZJmGw8emf8mu00j4faHdyvFLYS+ZGB/rHdtx9ueRUe0u7JFJLq
eDpoGrFd/2RwCeA3y/zqzH4V1aVgTGiDBPzSKOfTGa+jX+FGkT6YWTT7OE/xmV3GwZ7c85r
AT4XaFZtHC9yJ7ksWEYU4254578UnUS0KVjx9PC+oRHDS2wbGMGdcH8M1C/hS5EgZ721AXn
iQf0NfRel+EdNs7RGhsYJ9g2b/LHBPrkVJe6D5UrW1vp8IZQCJCigMe4ArJ1GtR6HzU3h6Y
DcLmJyeOM/pgelTR+HJ5DlCz7hwREx/pXv8enOt7KDLHFbhzwcFd2OoHakg0jUnmKRSKSVJ
IUYB7cf57Uo1mw0PA18KXzuESK43+nlEfrRc/DrXrqwlUadcZAJ+ZME+45r6JtvD+sXN0Un
mtljt1BU9WY/7X+RWqNI2zxxzmad5VJLKSAP/rVaqyTuiGos+Oo/h74kNoZP7NnORjkAcmr
+mfDTxHb3SXVzpdwUTngqO1fYqeGTFbRGNWCj7xA6ipx4fLnDROY365FdDxVVxtYjlimmj5
Ov/hN4ivAGj08Kyk5JmH1/kRUafBPXpo13S20bAchpM19h2+jQoig2r7gME44NXINBhZd3k
Dk4wcCiNapshtpu7PkCL4EazC8csl9Z7R8xzk11sPwvuo40kF3bKpGGKwEn8M19NSaCZSFe
3j2KMLzmlOgNhcCL5RwpHSiSqS3EnFHzXaeArycFFvniIXOEgVTxxwT/AJ6Vff4XSNYrcm9
vJjn51BUY/SvoxdDi3D5YgxHPAzStotmhWN34bjAFL2M+W4lJdT5huvAFtaxy+dcXgyv/AD
2Py++BWfB4KSUmB3eUsuQyyuykY9z1r6Vfw1p5vpbrybiS4YbQj52D6dqd/YIaFYV094lQj
mMKMEfjUQp1EtSuaK2PnJPh1bTyvH9hw8HeUZU1p2vgbSYISbqG3hlRd6osf3zXuF14Turm
QAxkxnAO2TZ+JxUv/CIzIqmOCBnVSV8xzlW7DpyKr2VQOdHhF1oNrcxQRwWDJlfMIC7VOOo
J7VJo/hn7RaT3PkiNmfy40I+UD+te+weD45VSS+2K27cY0Ylfp7itOXw5anZ9mVIVU52bQR
n2p+wqPqL2qPDI/COmXJSwgJeXqWVeAe9Ty+DNFtvs4Ed2Z48jaVwrkdhivbP+EatAiqjmI
g5YoACf8KdJ4etHhWINLgEkEueDQ8NMXtUeIN4axL9jjs/s6zrukdjxn09jUmn+Gb21Btrc
usTE7XUH5h/dr2qz8PW1oHR3MyMc7WGauw6XaQzeakZBHQFiQPwq44d/aJdTseR22iXq3bG
FLpioCEHI46dfSunsfBkUESyeYLafG0ZTn869D2r1wKCqk5IGfWtlho3uL2jOUtPC1q1uwu
Y2Lq25c+vrW5Dp0QhCzRozYwOOlaGBRjNbxpRirIhybKhsLcoU8tQpOSAOtSrbW6DasSgfS
pqKpQSFdiYFFLijFWSeI/FrP/CYW3I/48k/9Deim/Fz/kcbb5sf6Enb/beis2M9Ek0tmKMO
MKM4+lUJtKc43EjnPWuzaBSmM9gKjNghHPNcksOn0KuefX2gKxbksW4BzxXP3/heTy5VROX
A+6cZr1v+zUzkkEDoMV5D8V/EXjf4f+EdQ8TW02kyRJepBbWslmXPlMOCz7x82QeMdMVl9V
XYfMYN94BmljIkiXDDPyjJrmb34f3bSoViYKFI25I3f0r2U63J4fmgHivVbO/TU4lbTrexs
THO7qpaYbNzblC7TuyMcgjpTW8efDxrPw/dwXT3kXiLd/ZptrZpTcMvVBjowORg+hqvYtbC
ueKL4AuTLsIVQcEbu+OvpVuPwDfzPEss5dlwoMuSAvoOuK9Hj+Inw4ubSyvo576O2ub46aX
axdVt7ktt8qU4+RifWptZ8W+CPD2parp15JfyX2jpHNeQw2LyGJHPyvkD7vPWo9lPqFzhYP
A9xAWLqGY9BzyM1JF4UvYbxWjiDDPQEiu71zX9OE+m6F4fvY217W7cTaRJdW7m1mU8liw9F
525yePWul0O0h1bR47lJ5JShaJ5ZLY25kdCVdgjdBuB7ms3Rb2L5keQT+Dbq8Hmyj58ZZSc
4HpUD/DOW8SMlxGiLk7V4OfU16ZpnjHwTqutRaPp2ohbi7kmt7KeSImG4mi4dEY43lfTjOD
g1w4+LevW/wACo/Fs2m2s+rS6rNpsQit2+zx7JigdlBznC8DPJPtWkaElqLmM21+FDiJS7M
6BjiNMgkdiP8960m+Fls1iXjaVZn4KkHCjP0616xp8Gvr4PurvUri0/tAiSe3ljtGQLHyyC
SNjnfjhuetYXwa8R6r48+HMPiTXVtUuLmV0EVrAY1UKcdyc59a09i2TdHnSfCFfIZWd9g5D
Y6/pU1v8JLCIMlw8sgzwdvA4/wDr19C/YbfYFCYHtQLGEDAXjOeafsJdx3R89zfCSETB4oh
sY5GM1Wf4b3Yj8mIRxbkIYlAMV9HfYoeML0pPsEBGCmRSWHa6j5j5tf4OzywKWviHQjpHkY
x+NQJ8LYLZpEgm+VB8xbA3fzr6Zawtm+9GTj1NQTaPZynJiwfWh0ZC5j5lX4d2rWv2c2yy7
ASWzt55xyazrP4WGeULI8SsITIXcZUfkevFfTs3heymXDjIHQGov+EWtQp2ttONvHHHpSVO
aHdM+dZPhtHFCXgEcki4zKFAXHtVqXwBp7qqra72Rcbh0JPevoEeFbPIPUAYqxF4ds4wAOM
DGBSdObKvGx82y/DSCOVDLaTzwZ+cQt8w+nb/ACKgb4ehbl/J0ox2zEBd7gsPxr6efQ7Urh
Ux70i+H7AMGMSk/SqVKT0FzI+bo/hrb3bozafsfO0gSE9PWtCL4Wp5rTvZKjgLsWMcAgdSM
HP8q+ik0q1Rdqx4HpT/AOzrXGPKXHTGKTw831FzI8Ds/hjpouSzWjfdwpVcAHjt6cCrVp8K
oBPKWRQGjOGHRWBr3VbOJSSF6+1P+zxbcBFXvwKX1WT3Y+ZHh4+GFuJGdVLA4BY849q04Ph
tEcRi0DKowFJwD+FeurbxKc7QT9KeUU4yoOK0WF7sOfseVn4fQ29r5MdpESTkOV+7VzT/AA
wbdWWWzguiRkhk6H/Zr0gqp6jNL5af3R+VP6qHtGeeSeH41ffMsrAgDbszz61sWKCF12xsZ
B8oIGMius2rjGBTQiDooH4ULC22Ye0OJvop7+GO51KBovM3RCAMeV9T71TtPDl1aFpLGZnj
jXanm9sjoPWu/lgimQpIgYfTpUS2FqiBRGSAc8sal4Nc17jVSxycWgWMMVsLrd57/NhWxj/
GrEemh7oxpGRDHlwZecDviuq8mLcG8tcjjOKcEXn5evWq+qoTqNnF2Xh+ylulZ7FZfLJZXY
cNnuRXRPplvHamO3t0jc9McVqBVAwAAPajArSOGgkS5swl0aI7FMWxzne4H3q1RaQqgUxg4
G3PtVmjFXGjFC5mRCNVTaqjAHApDFv3IwG32qbAorTlT6CuyBLWKP7oP4mnLEi8qMVLRijk
iF2IAKCAaXFGKqyENEaA7goz60FRxkZp2KKAEoAFLikNABgelGFzQKXFABgUYoooAMCiiij
UAoooo1AM+tFGAaKYBRRRQAUUUUAFFFFAHiPxaOPGFsP+nJP/AEN6Kr/GFyvjS1AOP9BT/w
BGSUVDQHu1FFFUAhziuB+KngO4+Ivgh/DkOpJpwedJmmZC5woPGPxrvz9084968+13x7reh
QXlw/w41q6tLR3Bngkhbci87wobdg/SmBU8YfDm58R6p4Z1+zv7S31nQVeNVuYTNbTo6gOp
Xr24PbNJqnw3l1PXfBGoRXtlZr4ZuGupIba1ESTlh91VXhB/OuA/4av8Ik4PhvVQ2eBlBVy
0/ab0S/y2n+C9fvBnk28HmYHb7oNKyFfWxeX4IX3/AAikmhnxBAFPiRfECyiA9pC/lkZ9eM
1t678L7zV9d8b6ourwRr4p06CxCGNv9HEQ+8COucnj6VhH9o3S4VL3vgDxVbRjkubE4x+OA
Km0v9pr4XX8vl3M2o6We7Xdr8o/74LfyosBa8UeEbfW9B8M+AGS9TWdIjtbm01i3gKRQiMh
JGWToG2hjt9xXq62dvHpq2EaFLZYvJADHIXG0c9enesnw5418KeLbYzeG9es9RVfvJE+HX6
ocEfiK6EDLUtAPK/Anwwm8EXLWkd9p2padbXElxZGexU3UJfPymXrgZ6jmsz/AIU1ff8ACq
08Crr8O1dVbUvtPlE5DSNIUxnjlsfhXtGB6UYGMYpoZn3Vtcy6LNZo0SzSQGJXYEqCRjnvX
L/CzwTP8PfA8XhebUY9QEEryJOiFNwY55FdzgUgUDoMUwFooopAFFFFGoBRRRQAUYoopgJi
jgUtIetABkUtA6UUAFFFFIAooopgJkUuKKKADFFJS0AFJS0UAGKKKSgBcUg60tFABSUtFAB
RRRQAjHaM8/hQKWg0AFFIKWgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiii
gAopPoa4Lxr8W/A3gKFxrWtRyXqg4sbUiWdj6bR938cUrgd9XM+KvHPhbwTZG98S63bWKBc
rGzZkkPYKg5NfJXjj9qTxfrfm2XhK3Tw/ZlivnnElww+vRfwGR614NfX9/qt699qV7NeXLk
lpZ5C7HPXk0XFc+kPGvxd0fxt4i/tPR9LvvslvELVXkZUMmCW3Y7ff8A0orxTw4y/wBlH52
/1h/kKKVwufpfRRRVDCkIBBBHWlooA/Mvxlaiz8deI7NAqpDqF1GoAwAFkIwK/QvwBFEnw3
8MMkSKTplsSQoGT5S1+fnxA/5KT4sP/UVu/wD0a1foN4B/5Jp4X/7Bdt/6KWlczjqzpGRWU
gqDn1FcJ4z+FPgfxvbSrq+hwpdsMLe2y+VOh9d4+99Dke1d7SEAg5Apl2Pz6+Inw68TfCHx
PBc2+oSm1mJex1W2JiJIHKnB+VuencDI7ive/gZ8dpvFVxD4Q8XyqNZK/wCiXuNovAB91h2
cevRvr19X+J/hK28Z/DbV9FmjUz+SZrZyOY5lGUYenIwfYmvzpsru50++t9QsneG5t3WaJg
xDIynK89R2pEvQ/UgZ3ZyT/SnHpXOeDPEA8UeBdF8Qrwb+1SRgOBvxhsf8CBrz74w/Gqz+H
MK6Tp0K33iK5jMkUTN+7t1zw8n15wvf6UFX6nrs91BaxGS5njhjAyXkYKMevNczJ8Sfh9FM
0UvjjREdPvKb6MEfrXj3w8+GWqfEKwi8c/FrU7vWPtyiWz0ppSkCREfK7KuBkjoBjrzmvZY
PAfgiC2S2h8G6IsSgAA6fH0Hrlev1pjRtadq2m6tbpcaZqVtfQvyJLeZXU/iKvKcjPWvDfG
vwOsUtpdf+GMk3hjxHBmVEtJWjiuSOdpBOFJ7dvasX4PfHqbX9Qh8HeOGW21lm8m3vMBRcM
OCj44D5BwRwaBXPomaWOFN0jqi+rNgfnUQvbbqLqE/8DH5dagv9O0/U7RrXVLGC/gY58m4i
WVc/RsivkH9oT4c2Gm+PtFHhHSooJ9Yt5pZLO3GxC0RXLKOxIboPT3oC59lxSJIgZHDqf4g
QR+lPr49/Zm+I95ZeIU8AX9wG06+LzWm/rHLjJRfZsZx2wa+wEzt5OTQFx1NY4PXHanV5/w
DFrxyvgPwJc6hABLql2Ra6fB1LzNwDj0Xr+FAztxeW3ObmLg4++P8AGhbqCaQxxTxSPjO1X
BJ/I1+cGi6Dd6j8TrHw5re9rq41Jba73tlixfLgn165I9a/QvRfCfhfQPLbRPD2n6e8aeWs
kFuivt9NwGT+JoEmbi/dznNNZtmWZgqDqScAVw/xJ+JGi/DTw7/aOoK1xdTHy7SziIDzN/R
Rxk/1rxbwTpfjj473c3iXxxrFxY+FIZGSDTLB2gW4bgFM91GOWOST0xzgGfQ154w8K6dcfZ
7/AMTaXazZx5ct3GjfkTV6w1jS9UiEul6nbXsRON8EqyD6cGub034XfDnS7QQWXgrRwmMZl
tVmY/8AAnyf1rkvFXwI8IajbyXfhSJ/CeurloLzTXeNd3YOoP3c/wB3B+tAHsI6VFJKkSs8
kgRVGSWIAH518veAfjp4g8L+LX8B/FUktBMbb+0W+/A4OB5mOHQ/3x2IPIya+nLmzstS097
S9toby1mXDxTIJEce4PBFArjxd2xUYuoj7hx/jSG7tVxm6iGeOXHP618sftC/CPStE0ZPGf
hWxXT4IpAmoW1vkIFP3ZFHRcHAIHGDmqv7MOn+ENa/ty21nSba/wBat3SWE3SCQCEjBChuM
hs9s80CufXCkEcVE8iopZ3CgAnJOAPWpFVVQKihVAwAOwpk9vb3VtJbXMEc8MqlXjkUMrg9
QQeooKGi6tSMrcxEezigXMJDYuEIX7xDD5fr6V8qeNfh1oHiX9oax8HeE7ZtMt4rYXOstbE
7IwSD8ozhW24GOnzCvo3RPBfhfw/o0mk6XodrDaSqFmRk8wzD/bLZLfjmgVzeF3asMrcxEe
zihrq1Uc3MQ+rivmH9pbwb4f0PwzpfiLQrCLTLt7wW0v2UeWjqysQSo4GNvYd6t/s2eCvD2
seB77xDrelxaneSXjW6m8USKsYVSAFORnJPOM0BfWx9ILeW5bb9pi5PQuM/zqVJ4XYKsyMx
7Bga5bWvh14J16Axal4asmJXaJIo/KkUAYGGTB4AH5V8V/EHR9S+FPxansPDmt3jmxWO9t5
yTvhVwSoY9CBgjJ4OaAP0CpGOFJ9K8n+D3xfsPiPpYs7wraeIbWMfaLfoswx/rE9vUdq9ZP
I5oC5AbqBZNjzxq390uAaGu7ZRk3MQ+rj/ABrnfEngXwn4jsr0apoVnNPcRkNceWFlyBwd4
w3H1rxH9nXwN4e1HQtb1XW7CLVruHUJLKNrsCRURDjhTlcnrnGfSgLn0okivyrAjGQQcgin
1DbWttZ20draQRwQRLtSONQqqPQAdBUxoGNYZHFRW1zBcqzW86TKrFCUYMAw6jjuK4f4teO
U8BfDq+1ePLajKPs9lGBktK3AOBzgDLH6V8+fs0ePZ9N8X3vg3VrlhFq7tPCz9RdDl+fVxk
49RQJux9hUU1TnNOoGFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRzRzQAUUUUAFFYuveKPD/AIXsmvfEG
s2umwDvPIFJ+g6mvAvGn7V+g6ek1r4K0yXV7kcLd3IMUA9wPvN+lK4H0o7BELswVRycnH61
5L44/aB8AeDTJapqH9takg/49rBgyhvRpPur9ASfavjjxj8W/H3jeZv7b1+ZbU/8udrmGEe
2wHLD3YmuG+n6UXFc9p8a/tIeP/FfnWel3C+HdPY8JZnE2P8AakPP5ba8Yld5JWkkdnc9WY
5J/Gm0lILhn/CilxRQI7Dw0caU4xnEp/kKKd4ZR20pzGhI809s9hRSGfpXRRRVjCiiigD80
/iD/wAlL8W/9hW7/wDRrV+g3gH/AJJp4X/7Bdt/6KWvz58f/wDJSfFn/YVu/wD0a1foN4B/
5Jp4X/7Bdt/6KWpM47nTUHpRSMMqQelUaDJ9v2eUvjbtOc+mK/MHWWgbxBqMlvgwfaZPLK9
Cu44x+GK/QL4u+MoPBHwy1TVGm2Xk0RtbNM/M0rjAwP8AZ+8fYGvz/wBC0a+8Q6/Y6FpcJk
vLyZYY1XopJwT+HU0rkTPvL4KzJY/s9+Gbm4O2OCwaVz6KGYn9K+LPtV14++L0c2pT+fJrW
rpHI57RtKFAH0Wvv3SvDFppXw+g8I2rYt4rE2QYd8oVLfiSTX59+E2/sP4paKLjKLY6tEsm
eyrMAT+lA3sfpFBBHbwpBEipHGoRVUYAAGBxUp60iEH5h0PNKaY0I2MV8B/HLSm8O/HHW/s
LeQJJI7+Jo+NjOobIx6Gvvtug68nFfCn7Rl3Fc/HPU0iw3k21vE2D/FsBI/DpQKR9h/DnxA
3ir4a6Drsrbprq0QzEj/loBhv/AB4GvOviYB/w0R8KxjqbofXmOuy+Dmkz6L8GfDNlcn98b
MTMP7pf59v4Zx+Fch8Sf+TifhZ/29fzjoDoeB/GzwVd/DT4ow+INAdrWxv5vttlKmcW84OX
TjtnkD0Jr63+Gnja08f+A7HxBb4Sdx5d1CP+WUy8MPp3HsarfFPwLb/EDwBeaIwVb5B59jK
w/wBXMudv4HofrXyx8BvHNx4C+I0vhvWw1vYapL9kuI34FvcA7Vf8T8p+o9KA2Pt+Rgq5Yg
ADOT0Hua8A0Ef8Lg+Os/iiZPO8I+EXNvpwYfLcXOeZB6gEZ+gT1rpvjb4svtM8N2vhDw4zS
eJPEz/Y7aOI/NHGTh5Pbg4B9ye1dp4E8IWHgbwXp/huwwwtlzLNjBmlP33P1P6ADtQM+LLL
J/aogLEkjxG3J/32r74Jwfxr4Lhwf2q4lHH/ABUZ5/4Ga+9CeSvQ0CR8DfHnxNd+I/jHrCX
DE2+lSHToI88IqH5iPctuP4ivtbwFo9voXw50DSreFI0hso9wXoXZdzn8WJP418IfFrT5tP
8AjP4rguIyhfUJJlB67XO5T+KkGvvzwvdJfeDNEvIzlJ7GCRfoYwaBLc2aKB0oFBZ8bftVa
Ctl8QtM16GMKupWnlyH+9LGcZP/AAAqK9q/Z68UT+Jfg7ZJdyvLc6XK9g8jnJYLhk/JWUZ/
2a8s/a3vIZNW8L6aGxNFDNOw/wBliFH6qa739l7Sbiw+Ek17OMLqF/JNF7oFVP5q1BG7PZN
V02z1rR73SdQiElpeRNDKnqrDBr4NjbV/gd8cMNuZdMuCjDBH2izboB65Xkf7S1+geB6V89
/tMfD8654Vh8Y6dDvv9GBE4Vfmltyf5qefoTQU0e7abqNrqul2mp2MomtbuJZYpAeGVhkGs
3xf4lsvCHg3U/EmoOBDYws4BP336Kn1JIH414N+y947a80u78B6hODLZg3ViefmiJ+dfwJz
9G9q3/iK7/Ej4waH8L7V2Ok6Yw1PW3TlWx9yJvzH4uD/AA0Bc2fgd4ZvbDw7eeNPEHz6/wC
Kpft0u7lo4jzGgPYYOcem30r2Go44kijWOJFREAVVUcKB2p4oBI+fv2rlz8L9K9tUj/8AQH
q7+y5/ySGf/sJS/wDoCVT/AGrv+SYaV/2FI/8A0B6u/svf8kiuP+wlL/6AlAup7ngdcV88X
2nWOr/tjajpeqWsd3Y3Ph7y5oZRlXUryK+h/SvBY/8Ak9qf/sBD/wBBoGeMfE74Xa98IfE8
Hirwpc3H9jecGtbtCTLZOekcnt2B/i6Hmvob4O/GLT/iLpqafqDx2niW1T9/ADhbgDrJH/U
dvpXqGo6fY6rpdzpupWsd1Z3MZjmhkXcrqRyCK+Kfil8LNd+EviSDxV4UubpdGEqvbXaNmW
zfPEbn07A9+h56gH27MP3Mh/2T/KvFf2bv+RK8QZ/6Dl1/6FV74QfGPT/iLox03UTHZ+JLa
ImaDOFuVxzJH/Udvp0o/s34/wCEO8R4x/yHrr/0KgXU9v7012CrknHOKVunHWvLfjd45m8H
fD+S20vzH13WH+xWMcXzSZP33UDngHAx3K0FHJ2LD4t/H99UP77wr4KPl2+R8lxed29GAIP
4L/tV4r8bvCF18Pfiuut6KjW1jfyjUbGRQQIpg26Rc9vm5x6Ma9k+G3j3wr4D8Baf4ei8L+
LGnjQS3Uq6NIfNnYZc5PUdAPYCs34v+MPDnxF8BS6VbeGPFCarbyCexml0d1VZB1BPZSMgm
kS9Ue2fDvxfbeOvAOmeJIMK9xHtnQf8s5V4dfzrq6+Mf2aPHZ0LxjceD7+Xy7LWSTBu48q5
UcDnpuUfmB619lRnqPSmNMkoo70UDCiijFABRRQaACioJ7i3tYmmuZ0hiUZLyMFA/E15P4v
/AGhPAPheV7aC8Os3KjJSyIIU+hbpmpcl0A9fqCe5gtkMlzPHCg7yMFGPxr4u8V/tV+MNRZ
4PDFjbaLb4/wBbIPOlx+PANeT6x8TPHOt+d/aXiO8uWmTy2LPjK/3eOAKm7EfZ/jD9oj4c+
FJXtY9RfW71cgwaeN4U+jP90frXz34t/ak8d64Zbfw9Bb+H7ZsrmMeZNjsd54B+grwUAYwO
lNP3hTC5oanrGqa3ftfazqVzqN0c5luHLn9en4VS98596O1J2NMLgvzdPlxTmD+/50U5WxQ
Ib2ainMfm3L8rUygB1IelJRQB2fhiSRNJdVd1HmngH2FFN8NRudIJELMPMPP4CikM/S2iii
rGFIzBULEhQBkk9BSnocV594g+GMHiYXcOpeMvFC2l2SXtYL1I4gD1UAR5Kn0JNAHwT4suo
77xlr17AQYrq+uJkK91aQkfpiv0G+HeoWM/wz8LmG8t2xptupCSD7wjUEfXNedH9lr4bH/l
713/AMC0/wDiKVP2XPhzE2+K/wBeRv7y3iAj/wAcosZrQ9vNxAoy08YHqWFeb+M/jf8AD/w
ZFMlxq6alfpx9j08iWTPoxBwv4mufb9mfwBIV+1an4huUHSOW/BA/8crb0v4A/CrSyrL4XS
8dT9+6ldyfqM4P4igq58p+INa+IXx48apJZaTPdRx/LbWUHMFrHnkliMc8Zc4yfoBX0z8G/
gnY/DqH+19WaK/8RzIVadMmO3U9VjzySRjLdT0+vrWm6bYaVYx2WmWEFhax8LDbxqir+C8V
cpWHYY33cCvkz9oL4O6hHrV3498L2rz2tx+91G2gHzwuBzKoHY4yff2r62prjK9KYPU8m+C
XxR0/x14TttPvLsL4jsIVjuoJDhpQAAJh6g8Zx0Jx6V60f0rzTxD8FPA3iDVV1dLO50PVVf
zBfaRMbaQt6nAK/pmoT8M/FyfuLb4veIYrPoI3hhkcD08wjP40DWh1Hjbxz4e8B6BLq2vXy
RYU+TbggyXD44VV6n69q+V/h18N9e+LnxAufHnim0a30OW7a6mLLt+0tnIijHdcYBPI6gde
PfLL4FeCo9c/trXZNU8UXuMBtYujOqfRcDj2ORXqMEMUESwwIscSKFVEGFUDjAHagTVxsKe
WgRFCIuAFAwAAOmK8R+Jt3bRftF/C2J5AHDTrtHYsyBf5GvZdX0+bU7H7NBqt5pjk5E9mUD
j2+dWGPwry/VfgJ4d1zXo9e1bxT4nu9Ti2+XdNeRh0x93btjAGMnoKAseuHPPbuBXyB+0x8
PP7J16Pxzpdv/oWpsIb1VXiOfsx9nHX3WvqHRvD11o8jtN4n1nV1KBFjvniYJ7jZGpz7kmp
vEnhzS/Ffhq90DWImmsrxCjhDhgeoYHsQec+1AHg/wABNG13xjrg+KPjO4e7ks4F03Si4wM
IpR5B9ckfUvX0iMcHoaoaFo2n+H9Bs9F0uAQWdnEIYk6kADue59T61l6/4YutbuGePxZrel
wvGI2g0+SJFbrk5aNmBOex7UDPiSC+tk/abi1Ayf6OviNsn/tqV/nX6ACvCh+zB8P0mE6al
4gWZX8wSfbU3Fs53Z8vO7PevUtB8N3eiyBpPFWtatEqbFi1B4nA9DlY1Yn6k0CsePftC/CO
+8WCPxf4ZtzPqtpF5d1aIPmuYhyGX1YdMdxx2GYv2dvidaX+gQ+A9buvs+q2BK2gnbabiLO
dgz/Gufu/3QMdDX0QAcAZOfpXn3jH4P8Agfxnef2hqGmyWepBgwv9Pk8mbI6HPQnpzjPvQF
j0IdBWbrGrabommXWq6xfRWNjbJvlnmbaqj+p9q8/T4a+MrIeTpXxh1y3tQNqR3FrDcso/3
2GTVaT4H6drN3BdeOPFOt+K2gbcIbiYRQMfeNOPxGDQM8Av9P8AEH7RHxhutQ0q3ktdDgKQ
pdzLgW9up6+7Nknb6n05H2Loeh6f4d8P2WiaXAIbKziEMa9OAOp9STzUmmaRpmiadHpmkWE
NjZxDCQQKFUZ6nA6n3rSHSgVgHIzVa6tYLuzntLiISwToY5I26OpGCPyzVmigZ8A+LNI1j4
LfGhZNKYhLSYXlhIwbbLA38B/DKH8a+oPgb4avbHwrc+MdfG/X/FEv2+4kK7SqHlE9uCT/A
MCx2rb+IXwv0L4i3GjXGsNLDJplxvDRLnzojy0Tc8A4HPbn1r0FEVEVEXaqjAHoKBWHUgpa
hniaa3kiSZ4WYcOmMr7igZ4H+1a6j4Z6XGPvNqaEfgjf41a/ZadX+El2AeU1OQH/AL9pXQ+
KvgrpPjaWOTxR4p8Q34t8mGMzxIseeuAseO3epPCfwY0vwQZP+EZ8VeILGKYhpIRPE8bn3V
oz+YoFbW56l2rwOH/k9y5/7AS/+givZ77Trq8sIbaDWryykQczwBN8nHfcpHv0rzlPgbpMf
i//AIS1PF3iUa7kk3v2qMu2RggjZt24424xQM9bHWqup2Fjqml3On6laR3dncIUlhlXcrqe
oIqLTLK4sbfyrjU7m/bP+suNu4e3ygCtCgD4e+Kvwq1z4T+I4/FfhW4uhonmhre6iOZLBz0
Rz/d5wD36Hnr7J+yzJNN8ONWuJ33STarK7n3IBP45Oa9y1PT7PVdKudN1C1iurS5jMUsMq7
ldT1BFct4A8Bab8PtKvtI0m4nksrm7e7jWXkxBsfu89wMcHrjr60CsdfPIkMEk0jrGkalmd
zgKAOST2FeB+BHT4rfGzVviE48zQfDn/Ev0hTjDyYyz+3Bz/wADHpXp3jLwP/wmVrJYXXiX
WLDT5k8uW1sZEjSUd8ttLfUZwe9YPg/4O2PgQyx+GvFWvWttK4klt2kieN2AxyCnXHcYOMe
goGenA/Mf8P50MeBRGGCgM24gdcYzSTgtEyKxVmBAYDofWgD4c+O/g+bwF8Vk1nR2a1tdTc
X9u8bfNBMGy4H/AAIAj64r61+GfjW28e+AbDXY3j+1FBHeRI2fKmA+Yfj1HsRXLeLvgfpHj
m/ivPEninXLwwZ8lDJGEiB6hQE/XrSeFvgdpPgu5km8M+LvEOn+cQZUSeNkkI9VZCO9BNj1
zvRVdSIIR50pwijMj4GfcnpXn/iz4z/DzweGXUNejuboZH2ez/fPn8OB+NJtIo9H70yWRIk
LyOEUDJZjgD8a+QvFX7WeqXDPD4R0OOyi6Ce7O9z74HArxLxJ8T/HPisSDWPEV5LC5z5Kyb
U/75FQ23sI+5fFHxp+HXhRZEvvEUVzcrkGCz/evn044H414N4u/aw1OcGHwdpSWaZx515+8
f64HAr5hLM2S3U0KMDNLlb3C51fiX4heM/F87S694gu7pCf9Vv2xgeyiuXB/wA4xTd1L1ql
FILjsbkam0oZl6d6TnvT1EIRyOevf0oAwxG7d7+tH5UtAA1J1GKdSUAFLRRigAoo/i20fea
gAoztpKKAO08MEf2VJl2/1x/kKKTwzu/sp/8Arqf5CikOx+ldFFFUMKKKKYBmjNFFABmiii
gAooooAKKDSA+1AC0UGkFAC0UUUAFFFFABRRRSAKKKKNQCiiigApOaWimAnNLRRQAUUUUgC
iiimAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRVTUNQ0/S7NrvUr63srdSAZbiVY1B9MsQKALdF
eS+IP2g/hX4dmaKTxENQmU8x6fGZv14U/ga8k8QftezFZIvC3hJVIJCT6hNu3D12LjB9iTS
uB9aGsTXvFnhrwzbtca/rtlpsaDLefMFbHsvU/gK+CvEHx6+KfiNis3iaWwhwR5NgghBB9S
OT+Neb3VxcXlwbi8uJbmVjkvM5c5+ppcwrn294k/am+HekSPBo8d7r86cA26eXEx9nb/CvF
/EX7VXj/VDs0S1sNDhIwdi+dIf+BNwD+FeB0hwTS1YHX698TfHfiMOmr+KL+5RusfmFV/IY
Fcg7OW5OSe9O4HcU04NNRGJ+NKtAAzTu+BQIaetKOlLSZFAWHAEjjFGPWkpcj1oEFFFHHqK
dgCkNL0pxU8ZPFIdhv16UUtNyMjmgQUU7vikoASl/hooyNtACUY456UtPhglm3NGjFEIDN2
TNAz0PwZbNL4fLgJgyt1HsKK3fAvha4uPCsc6TWxV5XOXuUU9cdCPaipuM+7o7l3RSQvIHa
rAkJ7CiiqAfmjNFFIAJ4pm8+goooADIcdBTfNb0FFFACGZgOgpomYjO1fyoopgHnN/dX8qD
MwP3V/KiigA89j/Cv5UvnN/dX8qKKQAJm54Wnea2wHAoopgBlbPQUhmb0FFFAAJm9BTjK3o
KKKADzG2k4FR+e/otFFAB57+i05ZmI6CiigBfNb0FAlb0FFFAAJWz0FKZWA6CiigBPNb0FM
M7hsYWiigBfOb+6v5UgmY/wr+VFFAEu8+go3n0FFFAB5h25wKBISOgoooAUOc9qdniiikA3
caXcaKKpAGTTZWKxkjtRRSYHl3iubXdQu/s1t4o1PSoXBBWx8lD16hmjZgfxrx3WPg5o2s3
E82seJ/EuozA8yXN8sjN9cpRRTRLM5fgD4MIz/aGsj5sYE8eB/5DpJfgF4NR8LqOs/8Af+P
/AON0UVaBDR8BfB3fUNYP/beP/wCN0v8AwoXwd21DWB/23j/+N0UU7IYq/ATwcTj+0dY/7/
x//G6nX9n/AMGN/wAxHWR9J4//AI3RRQIsr+zv4IaJmOpa3kf9PEf/AMbpD+zv4I3H/iZa3
0z/AMfEf/xuiipZQf8ADO/ggE/8TLW//AiP/wCN05f2d/BA+b+0tbyP+niP/wCN0UVIgP7P
Hgnp/aWt/wDgRH/8bpYv2dvBDNg6lrZ6/wDLxH/8boopDHL+zl4HeMMdT1wHn/l4i/8AjVO
uf2cvA0RG3Udb6A/8fEXp/wBc6KKBFX/hnvwUWGdR1r/wIj/+N1K37PPgjIP2/Wf/AAIj/w
DjdFFUImH7O3gZoyTf6z9w/wDLxH/8bpqfs7+ByZc3+tfKuR/pEf8A8boopFFb/hn7wWHC/
wBoazj/AK7x/wDxulH7PfgnJ/0/Wf8Av/H/APG6KKRJPH+zx4HaXab/AFrBH/PxH/8AG6ji
/Z68EmRlOoayR/18R/8AxuiigBU/Z68EEMf7Q1ngZ/4+I/8A43TT+z34Jyw+36zj/rvH/wD
G6KKAJo/2ePA5Kg32skHr+/j/APjdeleHf2dfhdbWKm50m51GRTkPd3TNjjjhcL+lFFAzL8
a+J5/h/rsPhrwvpemWmmw26skZttxyS2SSTz0FFFFYs1P/2Q==
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABuAIgBAREA/8QAHA
ABAAMAAwEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwEDBAII/8QAOBAAAQMEAQMCBAUBBgcAAAAAAQIDBAAFB
hEhBxIxE0EUIlFhIzJxgZEWFRckQqLRM1ZykqGxwf/aAAgBAQAAPwDZa5pSlKUpSlKUpSlK
UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpXBIHk1GXLJbJaEFVwuceOAN/MvnX6Cov+8rDP+Y
Iv+r/AGoOpWGE6GQRf9X+1WGPMjS2UvR30ONqGwpKuCK7gd+K5pSlKUpSldbzzUZhb77iW2
m0lS1rOgkDkkn6VQ8o6r4hBbdgF1V09VspUIoC0DfGirY/8Vky8yt0Yl+14bbYzfcUB1anF
k8eOVa34NfM/qDlRjx3Wp3wjDiSG22UjWgde4+31rpiZbnN5f8Ah4c6bMcVx6bTQV7fQCpR
mHl7bgek4RIlPj5vVeYeJ2DvfBAqYs3Uq42iWI9wly0ylqAMWe2G47I8/mHzj+DutSxnMYe
Qp9IfLITsdyQfRdI8ltR8j315+1WOlKUpSuKpeZdTrNiqXIwUZdw7doYbPHnXKtEDXPHnis
On5PlOc3SLCkTluuvqSw00ghpCiTxsDQ8nya612T+kcnaiZbalvR0/8Rpt4p7gRwUrT51sH
X7VuacLsF7wYWyzRkwYM1pLzb6mu5wHjRIVzsj337/eo+6dPrPbJkm8qtqbq+PSVFghfoNt
hCQFE/5TsjZ2P5qh3rqHmNolLXFt8ayxSoobbaioUn9l9vzfqKgl5fnL5Nw+MuAbJKytDZD
Z0dnehrVcOdSMgluFU9UOX3fmLsJkq/7u3Yrttl3adnNu2ZbttkKcCEW9D61B0q0NpWeEE+
NnwPetgwHqFGyLut0pRRObJGiOCB9/14371fKUpSuFKCElSiAB5JrDOofV6TMfXa8akKjxk
K0ua2SFu/8ASeCkefvxUJ05wFeaXJU+4yP8A24fW+f8R5XnQ/cgk1IdSsdl4Xk8O+2mFHiw
EOoVHVHQQEODntVs8n5SeONVr0+2W/KsdjTJVtizX1RfVjiQ33BKlIB4342dV4LDkM622Kx
x79avgZU2SISGkBKUo0lRB1s6Hy61VY6h5dc2rxKxUJMP4x1hMGeNgJSQn1N65PJ1xUV1RQ
83acZw1lPxt0jNoUpLYJ9TSO0a+uyFfxVtu0+3GHPt4ndl0g2OQHrdG7kx0AoBJUnXnka59
zVVwW34c30yRcMmhxNLkuIL7je1+RrRHNGel0SH1FiPtXS2qhKdTLbgrWoOqa7uNDWiN1R8
ruMSbnM+Vav8B6Lu2Fa7SFIGuNb8kcVt/TPLjlWNoMpwGfF/CfHurQHzn9f/AHurlSlK+XG
0utqbWkKSoaIPuKzbKOi1juTK3rKk26UlCiltKiptxXtvZPb+38Vjd3sl9wi8oRKS5GfbO2
3miexXHParXPB519a2jCM7tufWt6y31qOiUpPpqZU5xIRryN6Pd58frUhc/T6aYW27EUuS1
FlaCXCeG3F8p4PPaDx+lePqa7b8g6YuXeFILyI6m5Ed1lXKVEhPP04VyPaonMXbPkkTHLxH
uapEqA4hRhQkh55adpKj277hrt+nuK9T2RW+65O3crZaJQvUqOY8H+1GFMtJKCVLV3bPgb8
De6r/APWhvM/IY1usVubdkRXfj7gJa1JUgJ7O5J1rwePANeHIu17pxYURoTsYQJJDjQRsu8
67/wB9E/TmrXc7um4XORmNmfafQ1Yy3Hj9wVIS8pwEAtjZAAqn9TcVxzHbZbn4brzV0lJ9R
be1OJd3ruV3E8aP0HNd/Qm4ljJ5sRSVKEqPwoIJ+ZJ3yfbjfmt7pSlKVD5PjVvymzO26e0C
FDbbg/M2ryCD7cgb+tfm7LcbuuFX9MZ5xQLYC40pr5O9OzpQ0eDsH33VyHVhvIMQfx+9Wtc
mc816TbrSwAtR32qIP5dfLzv6+K8LWOZPbumN1EucY8BDwL0EthZIBTpaVA+CdeOOCajsfz
NcKwRbezFa+Pgz2n2HG2+1brYJKkLWBvRJA59v0qcn5je13m2zroqJAMdbz0ZthAkKV6iSC
FBJ4IBHn+Kj7Lil8kXGZMxy2KlQpbK2FJfAY0het/m1/I4q422x5nDilyVjsIvISgOOGSha
VoR+UBvnRA43vmq5PvCbZcnr87bJEG5tq22pr8Nr098DtA3zv386+1RLDl+6w5KxEkvxY7k
dhRSpLRCEoBG+Oeea3jGsXteM29uNBhtNupQEOPhCQt7Xuoj6+dVNUpSlKVXM5xRrMMbet5
7UyE/iRlqJAQ4Bob+3JH71+brKzCj3t6JdX1Rkem4z6qfCHCCEk8fl3rf2rQ7bDyXKMYON2
y7CXHZdWH7p6ivRU0EgJZG093B51rWiK8+J4y7k3ps49EdtdoTtMi6PpHxL4PC2wpPyngnj
WuButYx3BsfxlDKoEBsyWklPxTiQXVb87VVhpUVkOOW/JrU9b7g13JcTpKx+ZB9iKqHSzGH
cRN8iTVtLcbkIAfTsBSe3Y8jjzV2t96tl1cebt85iStg6dS0sKKDzwfp4P8V7qUpSlKVlWW
9KzfuoTE9slMCUnvl9qdBBQANef82v2rSrba4dot7UCCwlmOygISkfQccn3/U16G2m2UdjS
EoSPCUjQr7pSledmG0y/IdSOZCgpeySOAB/8r6Zhxo61rYjtNKcO1lCAkqP315rupSlKUpS
lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKVxSlKUpSlKUpSlKV//2Q==
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAzAJUBAREA/8QAGw
ABAAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAECAwUGBAf/xAA+EAABAwMDAgIHAwgLAAAAAAABAgMEAAURB
hIhEzEiQRQVFlFhgdEHIzIkQnFykZOhwSVFUlNUY2RzlLHS/9oACAEBAAA/APstTSlKUpSl
KUpSlKVFTXifvVqjOFuRc4bK0nBS4+lJB92Caxe0Vjzj11b/APlI+tSdRWNON15gDIyMykc
j9tXRfLQ5+C6wlfqyEH+dXF1txG4T4xHv6yfrT1rbeP6Qi89vvk8/xp62to/rCLx/nJ+taQ
6mmXiUuLpeI1KbaUpLtwkkpjJUPzU45cOT5ccHmr9DWCENKRdrQ+8D96yqItCPkoLJHzFTA
1UETfVeoGE2q4bQpG5zLEgeZbWcZ/VOCK24uluJwJ8bOcY6ye/7auZ8Md5bH7wU9YQv8Yx+
8H1qPWMHOPTY+f8AdT9aoq7W1BAVcIqSewLyR/Oo9cWvOPWUTPu66frV0XS3uLQhE+MpThw
hIeSSo/DnmvSaq42l1pTa87VpKTg44NcfpGw2pNlfhvW2DIet0x5jrOMBRcKTwtROTkgjNe
fSkZvU2mmLuLJYYnpIVtb9C342kp5OR5j9lb1Nlsca3l+5WizMrbazIUllHTQPPkpHh486y
sWnTkptaY9ttbqE4zsaQcZ5GeOOKsnS+n0p2ossAJPkGE/SoVprT2/Bs1vyPEPuE5GPPtXm
Xb9INxG5K4dpSxKc6TbhQgJdUo42g45Jx2rZi3oCG2GgI8VgYQwz4U/DOMcfDtzXN2+w6et
NwduaNQOrkFa0zXHpgUl457LHZJTxjGMYropFshXSEI9wYj3CLkLQH0hY+B57/prUR9PaIn
bEx7VZny4kkdNttWQOCRgc47VkRobSCjhOn7aSPc0k4qfYXSLYK/Z+3AJHJLKeBRvRejnWQ
43YrYtpfIUllJCs/Hzq/sXpJgAmwWxIJwCqOjv8xWkVb9Mqtd2uSNLWpTVsfdaWjop3LDZ8
Z/DwcZwP0cjNY7hpy3QH4K02u3Fcy5spjraipQtlsEqOCAOQE9/jXemprntLcqvrZThKbq8
AffkJJ/7ri9JQ76r7ObdKt8kyWYs1Tvq9DYSp1tLytyN+ec8nB79q6HXdvNys5nxy5F6EOQ
ZC1eDc0WlDpqHmdxSRntg1otSLc0/foF0ualoivuRGS60g9FTKM7kLA7K3K3c8EcDsa6vWE
q6qiMxrIyHnnkKe3JWUkpbUhRQkjjKxkc1lubLl3XZ5kFl5mQ1KbccK8tqba7rQv35HG334
91cxeMj7PrGtLyV9G8MYWfzsSCK3dlmOe22ooz0tsx2nmShtx070qU2jAAPG0nPA8zWstKI
69B6uZKUFlEu4p5weOTz867S1OB6zw3AUkLjoOU9vwiuCtCejZ9OXJ7YLVb5souOtHBbJcc
QhRP8Ad884+BPANX0C8xadPXBUkJYeYXIUSpna5tSVEK3Y5G3sTXqi3GW9C0464twJutudT
JUpQKXD0epvx/ayD8sj3VWxuIl/ZfYOmUuLach5Q2N3Z5PcDtwKpqlEuTarklCXpSo1/jKa
QElZSkBpRAHuGTWWU6lSbjq3TBCkMLcbuENwfdTkt/jUkeTgAICvPGDWwu8uPdzpK5RgtTM
iah1vjslTKyMiurNTXJW25mzT71FmW+5J6k9bzTrUNx1DiFJTggpB7Y7V59OSoWlrKLXb4d
/uIS6pSA5b1oVlSsnxKSlOMknk1snNTSVJ2OaSvSkqHILbJHz+8rDMv3rCE5FnaNvD0Z1O1
xtbDSgR+jfV4mo/RIqGWdM6g6aBtSFR0kgeQ5XnFZjqp3BPszfeP9Oj/wB1hOomyhDB0leS
gHclJht7UnOc/jwDmpOoEdYu+yV46itu5fojeTjtk7/L+FS3qFOxTSNJXhKHCSpPorYCie5
I3+dZEamcS2kJ0ve0p7BIYbGPlv4qh1CERg17KXjoKSQWxFbIwe4KQuvPFvEeBHXFY0vfvR
z4eiYwUgA+QBX2+Has41E34UDSt5AZ8KPyNACRjHh8XbHFGb+3GSUx9KXhoDnDcRtI/gqqR
b2Y7kl2Ppi+ZkvdRze22Mq2pTwCvthIrWR3IbMK520Q7zb4s5xxTkf1atakFY8exaApOFcn
zIJPavW5KYmTLDb7Xbp7TEOSFHqQnGW2m0tqA5UkDzArrjU0pSlKUpSlKUpSlKg0pSlKUpS
lKUpSlKUr/9k=
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABpADIBAREA/8QAHA
AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAgGBwMEBQEC/8QANhAAAQMDAgIHBgUFAQAAAAAAAQIDBAAFE
QYSByETFDFBUWFxIlKBkaHBIzKSscIVFkNicrL/2gAIAQEAAD8AuWvlxxDTanHVpQhAKlKU
cAAd5NVvqbjbZLRIXFtUdV1eQcFxKwhkHyVzKvgMedaNl49WyS8lq82t2Ek/5mV9KkeowD8
s1acSVHnRGpcV1LzDyAttxJyFJIyCKzUUVR/G/WEldyTpeG8puO0hK5e046RR5pSfIDB9T5
VUdFXzwJvi5mnZlnec3KgOhTQPc2vJx+oK+dWnRRSzcXG0N8SrpsVu3dEo+RLaeVQyip1wk
1TA0vqd5y6SOrw5MctqcKSoJUCCnOMnuI+NX9YtR2zUkZyTaXlvx217OlLS0JUe/aVAZx5V
1KKUzWNxN21hdp27cHZS9h/1Bwn6AVxqKzwExV3GMmapaYpdSHlI/MEZG4jzxmm5tNtgWi2
MQLYwhiI0nDaEdmDzznvznOe+tysb7qI8dx5w7UNoKlHwAGaTp5zpX3HPfUVfM19NuMJivN
rYK3lFJbdC8bAM5GO/PL0xWJONw3Zxnnissrq/WXRELpY3noy6AF7e7OOWaafQUtU3QllfW
veoxEJKvEpG37VIKxvMokR3GHBlDiShQ8QRg0od4ty7ReZttcOVxH1tE+O0kZrUSlSjhIJP
kK9UhTailxCkqHcRgg180ynB0OjhvA6UqwVu7M+7vP3zU4opcOM1nTa9eOvtpIbuDSZHlu5
pV9U5+NQlhL4jvPNBwITtC1I7Bk5GT3dnL0r1x912OQ48pz2/yq9rHnnz+1a9MvwinIm8Ob
elPJUYrZWPMKJ/YiprRVT8e7S29Y7fdgpCXYzxZIJwVpWM8vHBT9TUW4IMxZ1/ultmxmpEe
TBJW26gKScLT3H1+ldzjJp6z6e0hBatFuZhpdn7l9Gnmr2FdpPM1TFMdwWiOReHjC3AR1mQ
46nPhkJ/jU+opZeKDepE6ul/11T7jSXVdUVz6ENnmkI7uzGfMc6wcM71MsmuILkOMZJlKEd
1pIJJQojJGPDGfhVqceCz/ZkQLP4vXk9H+heaoFKVLUEpBUpRwAO0mm7sFuTaNP2+3JziNH
Q3z8QBmuhRWtcLdDusJyFPjNyY7owttxOQaG7dBZW0tqGw2phJS0UtAFsHtA5ch6VTPH65b
7jabWkj8Jpb6x/0do/8n51XuirabvrO0wggrSuUgrA9xJ3K+gNNjRRRRSucSryu968ub6gU
oYdMZtJ7ko9n6kE/Gu5wPg9Z14ZJHKJFcX8ThP8AI0w9FFFaF7u0exWWXdZR/CitFwj3j3A
eZOB8aUibKcnTn5j2OkkOKcXjsyo5P71POC1+i2fWKo0xwNouDPQNqPZ0m4FIPrzHqRTFUU
UVx9U6dj6q0/Is8l1xlD20hxvtSQQQcd/ZVC3Hg/q2NdpMSFbzLjtElqQHEJDiM8u08j4ip
PpPgjco92iz77MjtssLS70DCipalA5CScAAZ7cZ+9XXRXlFFFFFFf/Z
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABpADIBAREA/8QAHA
AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAgGBwMEBQEC/8QANhAAAQMDAgIHBgUFAQAAAAAAAQIDBAAFE
QYSByETFDFBUWFxIlKBkaHBIzKSscIVFkNicrL/2gAIAQEAAD8AuWvlxxDTanHVpQhAKlKU
cAAd5NVvqbjbZLRIXFtUdV1eQcFxKwhkHyVzKvgMedaNl49WyS8lq82t2Ek/5mV9KkeowD8
s1acSVHnRGpcV1LzDyAttxJyFJIyCKzUUVR/G/WEldyTpeG8puO0hK5e046RR5pSfIDB9T5
VUdFXzwJvi5mnZlnec3KgOhTQPc2vJx+oK+dWnRRSzcXG0N8SrpsVu3dEo+RLaeVQyip1wk
1TA0vqd5y6SOrw5MctqcKSoJUCCnOMnuI+NX9YtR2zUkZyTaXlvx217OlLS0JUe/aVAZx5V
1KKUzWNxN21hdp27cHZS9h/1Bwn6AVxqKzwExV3GMmapaYpdSHlI/MEZG4jzxmm5tNtgWi2
MQLYwhiI0nDaEdmDzznvznOe+tysb7qI8dx5w7UNoKlHwAGaTp5zpX3HPfUVfM19NuMJivN
rYK3lFJbdC8bAM5GO/PL0xWJONw3Zxnnissrq/WXRELpY3noy6AF7e7OOWaafQUtU3QllfW
veoxEJKvEpG37VIKxvMokR3GHBlDiShQ8QRg0od4ty7ReZttcOVxH1tE+O0kZrUSlSjhIJP
kK9UhTailxCkqHcRgg180ynB0OjhvA6UqwVu7M+7vP3zU4opcOM1nTa9eOvtpIbuDSZHlu5
pV9U5+NQlhL4jvPNBwITtC1I7Bk5GT3dnL0r1x912OQ48pz2/yq9rHnnz+1a9MvwinIm8Ob
elPJUYrZWPMKJ/YiprRVT8e7S29Y7fdgpCXYzxZIJwVpWM8vHBT9TUW4IMxZ1/ultmxmpEe
TBJW26gKScLT3H1+ldzjJp6z6e0hBatFuZhpdn7l9Gnmr2FdpPM1TFMdwWiOReHjC3AR1mQ
46nPhkJ/jU+opZeKDepE6ul/11T7jSXVdUVz6ENnmkI7uzGfMc6wcM71MsmuILkOMZJlKEd
1pIJJQojJGPDGfhVqceCz/ZkQLP4vXk9H+heaoFKVLUEpBUpRwAO0mm7sFuTaNP2+3JziNH
Q3z8QBmuhRWtcLdDusJyFPjNyY7owttxOQaG7dBZW0tqGw2phJS0UtAFsHtA5ch6VTPH65b
7jabWkj8Jpb6x/0do/8n51XuirabvrO0wggrSuUgrA9xJ3K+gNNjRRRRSucSryu968ub6gU
oYdMZtJ7ko9n6kE/Gu5wPg9Z14ZJHKJFcX8ThP8AI0w9FFFaF7u0exWWXdZR/CitFwj3j3A
eZOB8aUibKcnTn5j2OkkOKcXjsyo5P71POC1+i2fWKo0xwNouDPQNqPZ0m4FIPrzHqRTFUU
UVx9U6dj6q0/Is8l1xlD20hxvtSQQQcd/ZVC3Hg/q2NdpMSFbzLjtElqQHEJDiM8u08j4ip
PpPgjco92iz77MjtssLS70DCipalA5CScAAZ7cZ+9XXRXlFFFFFFf/Z
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCADLANkBAREA/8QAHA
ABAAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAEHBQYIBAMC/8QAORAAAQMDAgUCBAUEAQMFAAAAAQACAwQFE
QYhBxIxQVEiYRMycYEUI5GhsRVCUnLBFiRiM0Oi0eH/2gAIAQEAAD8AuVSiIiIiIiIiIiIi
IiIihStL4raiuGm9HmptkgiqJ52wfFxvGCHEke+y93D/AFN/1XpOmr5XtdVM/KqeVpaBIPH
2IP3WzIiIiIiIiIiIiIi/EsrIYnyyO5WMaXOPgDqVpugdZVOr7pfy4xGio52MpDGwjmYeb1
HPcgArdVClV5xuifLoHLI3P5KuNziBnlGHbrUeAt5MVzr7NLVBsczBLDCR8zx8xB/1/hXii
IiIiIiIiIiIiLT+KN9/oWhq18c7IqmpAghDhnn5jhwHvy5K07gBTTtpLxUuEjYHvja3I9Ly
A7OPcZH6q4VClfKqpoKymkpqmFk0MrS18cjctcD2IXLukb7T6Z15TXJrOamjmcwhxxhjstz
9gc/ZdRwzRVVOyeCVskUrQ5kjDkOB6EFfsbBSiIiIiIiIiIiIqR4+Xed1wt1mBZ+HbF+JO3
q5yXN/TA/dWFwxoqOh0DbY6Kq/Eskj+K92QcPdu5u3TBOFtihSi5j4qWV1l13WgQthgqiJ4
GtwBykYOw6eoOVq8Fr3QVOj4bS2rYa6lc90kBJ5g0uOCM9R9OisdERERERERERERYbWFRNS
aOvFTTyOilio5XMe04LSGnBC5V56u7V8bZ6iSeeZ7YxJM8uO5wMk7rq3TFki07pyitcUbGG
CICTk6Okx6nb+TkrLKFKKpeO9gFRaqS+wwAyUzvhTyc2/IflGP9j+6rLh/qmPSGqYrlPE6W
BzDDMG/MGOIyQO5GOi6foK+lulDFW0U7J6eZvNHIw7OC9CIiIiIiIiIiIqd4xa/pHUUumLZ
M6Sdz8VUsb/AEtA6xnyfI7YWncILA2963hmlDHQ29pqHseM8x6N/cg/ZdJooUosRqmwwam0
7V2mcuDZ2ektOCHA5af1AXKVfQ1Nsr56GsiMU8Dyx7T2IOFdHA3VDJrfUWCsqyZoX89KyR4
+QjdrR7EE491biIiIiIiIiIiLXNd6kpdM6Vq6ud4+LJGYqeMOwXvcCBj6bn7LldznPcXOcX
Occkk5JK6G4LWB1q0f+PmEZluMhlYQwh7WD0hpJ9wT43ViooUoiprjlpIFkOqKYAEYhqxnr
/gQP1B+yp+grZrdXwVtO9zJYHh7S1xByPcLq3SuoqXVFgprnTPYS9g+MxpP5cmPU3fwVmER
ERERERERfiWVkMT5ZXtZGxpc57jgNA6knsFzTxS1YzVOq3upJviUNIPhU5xjP+R98uzg+ML
w6A0o/V2p4KF4e2kZ+ZUyNaSAwds9iegXUcEEdNTx08LQ2OJgYxo7ADAC+iKFKIvNcaCnut
uqKCrZzwVMbo5ADg4IwcFcqaq05V6Xv9TbKqMt5HZif2ew/KQe+3X3yszw01qNH3/mqnPNu
q8MqGt/t8Px3xk7e66WpaqCtpo6mlmZNDK3mZIx2WuHkFfVERERERERFT/GDiHA2jm0xapS
+aQ8tXMw7MAO7AfJxv7fVUrFG+aVsUTC97yA1rRkk+F0vwz0W3SGnwaiMC41gD6k927bM8b
ZP6rc0RQpREVccatNNuulRdYmsFRbXBxJB5nRnYtH3IP2XPSsrhHr1tguBs90qXNt1UfynO
3bDJ/wD0+pz5XQIIIyNwVKIiIiIiIq34ta9GnrX/SbbU8tzqfmcx3qgZ52Ozjtj2JXPZJJJ
JySrR4H6ZjuV7nvlSwOit+Gwjm3Ep748AZ/VX2iIoUoiL5zwtqKeSB/yyMLT9CMLlTV+k6/
SF6koathMTiTTzY2lZnY/XGMjtlYJX9wh14L1bRY7lLEyro2MZTlz8OnZgjGPLQB9cqzkRE
REREWu601dQ6Ssc1VPM0VLmEU0I3c9/QbeB1PsCuXK6tqLlXTVtXK6WeZ5e9zjnJK/NLTTV
tVFS00ZkmmeI42Dq5xOAP1XUegtLs0npamoC1v4lw+JUPAALnnfBx1x0+y2RERQpRERYHWW
lqXVun57dO1rZcF1PKf/bkxsdu3kLly62urst0qLdXRGOop38r2n9j9CN18aWqnoqqOqppX
RTROD2Pad2kdCui+G3EWn1bQCjrpI4btCMOZnHxh/k3/AJH3W+IiIiIixGqdRU2ltP1N2qg
HCFuGR5wZHno0H3XL2o9R3HVN3fcrlLzyuHK1o2bG0dGgdh1/UrF9VevCrhl/S2w6hvUb21
+SaendsImkY5nD/Lfp22VroiIoUoiIiqfjdpGOrtTdSUsTW1FLysqXdC+MnAOO5BI38fRUW
vZaLrVWS609yon8lRTv5mHGfYj7jIXTOiNb2/WdqbPC5sVZG0Cpps7sPkeWnfBWzoiIiL51
FRFS08lRPII4oml73u6NAGSVznxV1xT6uvEMVudzW+jaRHJhzTK52CSQfGMDbytDVg8H9Im
/6lFxqoiaG3YkJOOV8mfS0g9R1P2XRSlERFClEREX4lijnhfDKwPjkaWuaehB6hc0cRtCVO
j7w6SJnNbKp7nU72g4YM/IfcZH1Wmg4XrtV1rbLcobhQTuhnhcHNcD136HyPZdKaE19btZ0
ADCILhE38+mc4Z/2b5b0W2oiIsfe73QaetU1yuMwigiGT5cezR5J7LnDWXES8arr5i2ompL
e9vw20kchDS3/wAsdSeu/wBFqSyenLDValvtNaaPlEs7j6nHAaAMk/oCuotMacotLWOC10L
ByxjMkhG8j+7j9T+nRZdEREUKURERFjr9ZaTUNmqbXWsa6KdhbktyWOxs4e4O4XMWrtIXLS
F3fRVkZdESTBUAemVvke/keVgV6LfcKu11sdbQzvgqIjlj2HBC6L4e8R6LVlA2nrZY6e6x+
mSMnAk8Obnrnwt5RFi9RahoNM2ia43CVrWRNJazPqkPZrR3OSFzbrbXNx1ncvjTkw0cRxBT
A+lg8ny4+VrK9VtttZd7hDQUFO+eomcGsYwfufA9+y6P4ecP6bRltEk3JNc52/nzAfKP8G+
2w+pW5oiIiKFKIiItOunESgtmu6TS748umGJp3O5WxOIBb16gj+QtxXkulrorzb5aC4U7Ki
nlGHMcP3+q514icOqvSFc+qpY5JrRI78ubr8L/AMXn77HutIX6ilkgmZNDI6OSNwcx7TgtI
3BB7FXzw44rwXmKK03+ZkNwHpinds2fxnw7+cK0Fr2r9a2rR9vdNWTMfUlnNDShw55d8bDx
7rm7VGq7pq26GuuUucbRQtPoib4A/k91hlltNaauOqbvHbrdFzPPqe8/LG3IBcT43XSGj9C
WjR1KW0TDLUyNAlqZPmeRnoP7evQLZlouteJkOlL1R2int0lfVzOa6SNpxysJwOXy474C3i
N3PG1/KW8wBweoX6RERQpRERFRXHpjINR2qeJjWSup3Oc9oALiHbZPfC3ThvxLpdUQw2mtd
I27xxZc5zQGzkZyW46bDforBXwrKOnr6SWkq4WTQTNLJI3jIcD1CoHXvCa4WKplrrJBLW20
5cWtwXwexHVw9wOnVVwQWkgggjYgoCWnIJBHcK0NK8Zrja7IbVW0wrKiKIR0U7j/AHdhISR
kdNxv/K0K/VN4udfJdbv8WSSoeR8ZzfQ4jbDSNiBjG3hYxbPo/Qd41dXRCCmkioc5kq3tIY
ADvg9z7BdIaf05a9M25lFa6ZsTABzO6ukPlx7lZVa1rXW1v0XbBU1TTNUSnENO04Lz5Pge6
qPh7Xyaw4stul5YJ3lsk0LXElsRactDfZudl0CiIiKFKIiItM4m6Oj1XpuQwwtNxpB8Snfs
CfLST2I3+oCovh5ev6Dri21ha1zHyiB/McYa/wBJP2zn7LqZSirbXnDWwahruajqobfe543
uiiBAbUFu5Jb9Tu4ee6oa5Wyss9wmoK+B8FRC7lex4wR/+Lyr30t3miiZS1fPV0Ldvw0jzh
ozk8h35CSOo9/K3rQWmtDakuzX1NfPFI085tk4DWOznDWyZy4D7Eq/4IIaWBkFPE2KKMYax
gwGj2C+iLn3jndYq3WEFDE4k0FOGSDsHOPN/Batq4J6OdQ0Mmo66n5Z6kBtJzZBbH3d4w7b
9PdWwiIiKFKIiIoIyMFUBxb0BLZK+XUNDh1BVS5kYBj4DyemBtynsrD4R6q/6g0oylqah0t
dQflyF+AXN/tIx1AGBn2WW1FxD01plxirq9r6j1fkQD4jwR2OPlP1wqq1Vxuulzj/AA1hgN
tiIHNM4h0xOe3YD9VXbrvcXXUXV1ZKa4S/FE5d6ufOc/qr40tcdPcU9ORU99p6ee6UzC2Zu
OV7eoD2b56Yz2yq/wBbcIbjpuCW426b8dQMJJGPzYmdcu7HvuPCrx2Owx5UA46LftL8YNRW
J7Yq6Q3Wl5iXNnefidMANfvgbA4we6tmw8WdKXtoa+t/ATANzHV4YCT2Duh3WX1pqRmldL1
d0OPitZywNIyDIdm5GRtnr7KgNI6Tu/EPUUlRLIfgiT4lXVSAkdflHknxnoulqOkgoKOGjp
YhFBAwRxsb0a0DAC+6IiIoUoiIiLTtY6y0dTWqutt3roqnIMM1JDyvlBO2zT0I657YXN7a6
W31tQ+1VdRBG8uY17HFj3R5yAcH2Gy+J56gySyS88hIzzElzyf5W8Wfg3qu70TKtzKaiY/d
ramQh5HnABx91h9X6Du2ijS/1KSnkbVc3I6BxI9OMg5A8hZXh/ofVdyulNdLcX2yCM87ayQ
EBwDsENGPUeux22XSJaHNLXAEEYIPdc/8Q+FNxs9TU3e0tNZb3vL3xsH5kOdzkd2/RV/bLV
W3e5w26igdLUzP5GsA7+/j7rea3gjqqlpRLAaWrkOPyYpMOH3dgfutBrKOpt9ZJSVcL4J4X
Fr2PGC0hfaqvFxraGChqqyWanp3OdFG92Qwnr/CvDh1rLQ1l0/S2iC5/AqNjK6oiLDJI7r6
gMbE4HsFZzXNe0Oa4Oa4ZBByCF+kRERQpRERa/e9cadsVvlq6i6U0hjG0MMrXyPPYBoOfv0
VKap4w6gvNa7+kzvtdEG8rY2YL3eS52P4wq/c5z3FziXOJySTuV6aS11tdTVVTTU75IaOP4
k8g6MbkAZP1PRbxwZ06y86uNbPHDLT21okcyTfLznkIHsRn7LopYbU+lrZq21/0+5seYw8P
a+MgPYR4JBWUpoGUtLFTx55ImBjc9cAYC+qLwUVktdurKisoqCCnqKp3NPLGwB0hznc/Ur3
qlePNhc2Whv8MUTY3f8AbzvGz3P6tz52BCqV9vqo7dFcHQuFLNI6JknZzmgEj/5BedbppTi
pqDTEcNL8QVtBFt+HmO4bjADXbloHYdFd9g4jaZ1BDT/AuMUFTPsKWdwbIHePdbQCD0UoiK
FKKCQBkkAe6wN21tp+zx1xqLhG+WgYHzwREOkaCQBt9XD9VSutOL131A6SjtTn2638xALHY
lkGdiXD5foP3VeE5OSvfa7Ddr2Xi126orPhkB/wYy7lJzjP6FWtprgQQ9lRqOuY5oOfw1Nn
1DHd5wQc+B2Vn2XSlk0/bJLdbqCOOnm/9VrvWZP9ic5+6omuin4S8So5Ieaopmj4jWuOPix
OBBzjAyDnHbYLoG0XWkvdqp7lRSB8NQwPbvuM9j7joV7UREX5c5rGlznBrWjJJOAAud+KWq
X6w1VFarW78RS0jzFAIwT8WQ4Dj77jb2+quq1aPtdLpCl09V00dZTRsHO2Vg9bs5yce60TU
fAmiqXGewVzqV7nOc6Go9TMdg0gZH3yqau1or7HcZKC5Uz6eoiOC13f3B6Ee4XjW6aP4o3v
SjmwPcbhQgAfh5nn0AZ+Q9uvv0V8WfW9gu9lgurbhBTxTO+HyzyBhbJ/hv3/AJWfByMqUUK
VovE/W100Xb6Sa3UUUpqJCx0027WHGQMAgkn9NlRl91xqPUYfHcblI+B0nxBAz0xtPbA8DP
dYmgljZXRPnjbLGThzXnY52yfp1+y9P9AuUtzfQUVJPWP5iI3QxFwkbnZw9j1z0Vp6R4HB0
cVZqaoc1xw78HCR6cHo524OR2HnqrZtNltljpjTWuihpIieYtibjJ8nyvcip/jxp8y0tFf4
YpHvi/IncPlYzOWk/ckZ9wtM4b8RajSFcKSte+W0zO/MZuTCf82j+R3XSLHtkja9hy1wBB9
l+kRFS3FviTO2eo0xaHOia30Vc42JPXlafHTJ+oWu8GdOtvOr/wAbPE51PbWibmDiOWXPo6
deh29l0Wix11sFpvcJjuVvp6nLeXmfGC4D2d1H2Vbam4GUFQyap09UupZQ38ulkJcxx/2Jy
P3VOXSxXSy1n4O5UM1NOWhwY8dQe6i4GhjgpYaKSZz2x5qXPPoMmf7R4AIG/cFe+xa11Dpy
cyW65StDy3njk9bXgdsHOPthXPw24l3DWt5qKCsoKenbDTfFD4S7JPMBjc+6shQpWp8SLLc
9Q6Vktts/CNMjwZpKkkBjG75bgHfIH2yqLtrtF2YyS14rLxWwtcGQNYG0r5B0POHcxb9h9F
6NE6CrddXeSZzDRWxjyZZQ3p4Yzyen2XRtutlJa6Gno6SIMipomxR5OSGgYAydyvWiItc19
YqvUejK+10RYKiVrXMDzgOLXB2PvjC5ku9kudgrnUV0o5KWdu/K/oR5BGx+y6r05dob5p6h
uVO0tZPC1wa4glvscLJoi/MkjIo3SSPaxjAS5zjgADqSVyvqutk1ZryunoKcvfV1HJFGw83
NgBoIx1zjKunhLom5aQt9dJdmxx1NY9uI2ODuRrc4yQcb8ysFERfiSGKUYkjY8YIw5oOx6h
c8cTeG8+l6mS60HNNa5n77bwOP9p9vB9wFXquzgdpe42+WtvddTyU8c8IigbIwtL2kh3MM9
tgrgUKUWj3PhLpu56lZepI3x+vnnpWACKZ3XJGO56+VukEEVNAyCCNscUbQ1jGjAaB0AX0R
ERFr+rdG2vWNA2nr2FksRzDUMHrjP/I9lkLJZKDT9rittuh+FTxDYZyT7k9ysgiL41dLBXU
c1JUsEkE8bo5GE/M0jBH6LV9KcN7HpG4VFdRtfNPKSI3TbmFv+Lf/AL6rbkRERfiWKOaMxy
xtkY7q1wyD9lpNPwj0vTakF4bA9zQeYUbyDCHdjjr9s4W8AAAADAClQiIiIiIiIiIiIiIiI
iIi/9k=
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0