%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/973.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name>William</first-name><last-name>Gibson</last-name></author> <book-title>Idoru</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name>William</first-name><last-name>Gibson</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>7caa7baf-3691-4efa-912a-b4dd1ca70984</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2003</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p> <p><strong>WILLIAM GIBSON</strong><strong>IDORU</strong></p><empty-line /><p><strong>Pro Claire</strong></p><empty-line /><p>© Copyright 1996 by William Gibson</p> <p>© Translation by Šárka Bartesová – 1998</p> <p>© Graphic design by Karel Novotný – Steiner – 1998</p> <p>© Cover by Luis Royo via NORMA Editorial S. A.– 1998</p> <p>© Editions by Radomír Suchánek – NÁVRAT – 1998</p> <p>ISBN 80–7174–080–2</p> <p><strong> </strong><strong>Poděkování</strong></p> <p>Japonský ředitel Sogho Ishii mně představil kowloonské Opevněné město na fotografiích Ryuji Miyamota. Byl to právě jeho nápad, že bychom tam měli natočit nějaký vědecko–fantastický film. Nikdy k tomu sice nedošlo, ale Opevněné město mě dost pronásledovalo, přestože jsem o něm nevěděl nic víc, než že bych mohl z Miyamotových okouzlujících obrázků něco získat, což se nakonec odrazilo v základní struktuře Mostu z mé novely <emphasis>Virtual lights.</emphasis></p> <p>Architekt Ken Vineberg upoutal mou pozornost článkem o Opevněném městě <emphasis>v Architectural Review, </emphasis>kde jsem si poprvé přečetl o <emphasis>Městě Temnoty, </emphasis>skvělém díle dvou autorů, Grega Girarda a Iana Lambrota (Watermark, London 1993). Od Johna Jarrolda z Londýna jsem pak díky jeho dobrosrdečnosti získal kopii.</p> <p>Za vše, co vím o záležitostech se sekáním prstů, vděčím kriminálním memoárům Marka Brandona o „Řezníku“ Readovi. <emphasis>(Chopper from the Inside, </emphasis>Sly Ink, Austrálie, 1991.) Pan Read je mnohem děsivější než Blackwell a má ještě méně uší.</p> <p>Dílo Karla Tara Greenfelda <emphasis>Speed Tribes </emphasis>(HarperCollins, New York, 1994) naplnilo mé představy o Laneyho poletové nevolnosti.</p> <p>Stephen P. („Přijatelný“) Brown s sebou při své práci po mnoho měsíců nosil fotopušku, komentoval každý den, a někdy i častěji, s klidnou trpělivostí, když jsem mu faxoval řadu zmatečně nesouvisejících fragmentů, které on měl jaksi interpretovat jako „progres“. Jeho neustálé povzbuzování a zdánlivě nekonečná trpělivost byly absolutně nezbytné k tomu, aby mohla být tato kniha dokončena.</p> <p>Moji vydavatelé na obou stranách Atlantiku také prokázali ohromnou trpělivost, a já jim za to děkuji.</p> <p><strong>1</strong><strong>Kostka smrti K</strong></p> <p>Potom, co Laney skončil svou práci ve Slitscanu, dozvěděl se od Rydella, nočního vyhazovače ze Chateau, o další. Rydell byl velký tichý chlápek z Tennessee se smutným stydlivým úsměvem, levnými slunečními brýlemi a malou vysílačkou s rádiem, kterou měl neustále připevněnou k jednomu uchu.</p> <p>„Je to Paragon–Asia Dataflow,“ řekl Rydell kolem čtvrté hodiny ráno, když oba seděli pohodlně každý ve svém mohutném starém křesle. Zděné nosníky nad jejich hlavami byly ručně namalované a částečně připomínaly blonďatý dub. Křesla, stejně jako ostatní nábytek ve vstupní hale hotelu Chateau, byla příliš velká, takže kdokoliv si do nich sedl, budil dojem, že je příliš malý.</p> <p>„Opravdu?“ zeptal se Laney, nepřestávaje předstírat, že někdo, jako je Rydell, by mohl vědět, kde by mohl sehnat práci.</p> <p>„Tokio, Japonsko,“ řekl Rydell a vysál plastikovým brčkem ze svého poháru trochu ledové tříště. „Říkal mi to jeden chlápek, co jsem ho potkal vloni v San Francisku, jmenuje se Yamazaki. On pro ně dělá. Říkal, že potřebují opravdu někoho dobrýho na práci se sítí.“</p> <p>Tak práce se sítí. Laney, který o sobě s oblibou tvrdil, že je badatel, potlačil zklamané povzdechnutí. „Je to práce na smlouvu?“</p> <p>„Řekl bych, že jo. Neříkal.“</p> <p>„Myslím, že bych nechtěl žít v Tokiu.“</p> <p>Rydell svým brčkem zamíchal zbývající ledovou tříšť na dně plastikového poháru, jako kdyby doufal, že tam najde nějakou tajnou cenu. „Neříkal, že bys musel podepisovat nějakej kontrakt.“ Zvedl hlavu. „Už jsi někdy byl v Tokiu?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Musí to bejt ohromně zajímavý místo, zvlášť po tom zemětřesení a tak.“ Ve vysílačce zapraskalo a ozvalo se tiché šeptání. „Musím jít ven a zkontrolovat vrata u bungalovů. Chceš se přidat?“</p> <p>„Ne,“ řekl Laney, „díky.“</p> <p>Rydell vstal a automaticky si uhladil puky na kalhotách své khaki uniformy. Na sobě měl černý nylonový opasek, ověšený řadou podivného černého nářadí, bílou košili s krátkými rukávy a mimořádně nevzhlednou černou kravatu. „Nechám ti číslo ve skříňce,“ řekl.</p> <p>Laney sledoval muže z ochranky, jak se vydal do neprobádaného terénu a vzápětí zmizel za temně leštěnými panely recepční desky. Je to dobrý chlap, usoudil Laney. Smolař.</p> <p>Laney tam seděl až do svítání, kdy se vysokými obloukovitými okny zadívalo dovnitř slunce a z temné jeskyně jídelny se ozvalo tiché řinčení a cinkání nerezového nádobí tchajwanských kuchařů. Kdyby tam s ním seděl nějaký imigrant, možná by podivným hlasům z Vysokých stepí s dialektem velkých chánů rozuměl. Ozvěny se odrážely od dlaždicové podlahy a od vysokých zděných nosníků, které přežily věky a viděly příchod Laneyho předchůdců, viděly ekologii celebrit a strašného a nedotknutelného řádu konzumního řetězce.</p> <p>●●●</p> <p>Rydell nechal v Laneyho skříňce poskládaný list hlavičkového papíru Chateau. Tokijské číslo. Laney ho tam našel další odpoledne, společně s posledním účtem od právníků.</p> <p>Vzal si oba papíry do svého pokoje, který už se ani nemohl pokusit předstírat, že si ho může dovolit.</p> <p>O týden později byl v Tokiu, jeho tvář se odrážela v pozlaceném zrcadle výtahu, stoupajícím do třetího patra agresivně nepopsatelné budovy s názvem <emphasis>O můj bože, </emphasis>aby vstoupil do baru ve stylu Franze Kafky s neméně podivným názvem <emphasis>Kostka smrti K. </emphasis>Vystoupil z výtahu do dlouhé chodby, kde nápis vyleptaný v kovu hlásal: Metamorfózy. Zde seděli na židlích kolem baru, vyvedeném v uměleckém stylu ze zrezivělé oceli, obchodníci v bílých košilích se saky odloženými na opěradle a uvolněnými kravatami a popíjeli. Vysoká opěradla jejich židlí byla potřená nějakou hnědou lepkavou smolou. Nad hlavami popíjejících mužů se jako kosy vznášela hmyzí tykadla.</p> <p>Vydal se do hnědého světla mezi hovořící muže. Nerozuměl japonsky ani slovo. Na hrbolatých průhledných zdech se v pravidelných intervalech opakovaly motivy křidélek, hmyzí zadečky a chlupaté nožky. Přidal do kroku a zamířil k točitému schodišti, připomínajícímu hnědé krovky.</p> <p>Naproti baru seděly ruské prostitutky a nespouštěly z něho oči. V matném světle vypadaly jako panenky. Nataši byly všude, pracující dívky z Vladivostoku posílali členové Kombinátu. Rutinní plastická chirurgie jim dala výraz krásek, vypadlých z montážního pásu, všechny vypadaly jako slovanské Barbie. Jejich majitelé jim nechali implantovat zařízení, díky kterému věděli o každičkém jejich kroku.</p> <p>Schodiště vedlo do Trestní Kolonie. Byla to diskotéka, která však v tuto denní hodinu byla docela opuštěná. Tiché červené záblesky pronásledovaly každý Laneyho krok, když zamířil napříč parketem. Na stropě visel jakýsi podivný přístroj. Každá z jeho paží se podobala nějakému kousku pradávného zubařského náčiní z lesklé oceli. Matně si vzpomněl na jeden Kafkův příběh. Rozsudek viny, pevně zasazený do zad muže, odsouzeného k smrti. Prudce zamrkal při vzpomínce na oči obrácené v sloup. Rychle ji zahnal a pokračoval dál.</p> <p>Druhé schodiště bylo užší a mělo více schodů. Vstoupil do tmavé místnosti s nízkým stropem, která se pyšnila názvem Trial. Stěny měly barvu jako antracit a za modrým sklem byly vidět malé plamínky. Chvilku zaváhal, byl oslepený a cítil poletovou nevolnost.</p> <p>„Colin Laney?“</p> <p>Obrovský Australan stál za malým stolem, s rameny svěšenými jako medvěd. Na jeho oholené hlavě bylo něco podivného. Vedle něj seděla ještě jedna osoba. Ta byla mnohem menší. Japonec v kostkované košili s dlouhými rukávy a pečlivě zapnutými knoflíky až k límci, který se zdál pro Japonce příliš velký. Mužík na Laneyho zíral přes kulaté dioptrické brýle.</p> <p>„Posaďte se, pane Laney,“ řekl ten velký muž.</p> <p>A Laney si všiml, že mu chybí jedno ucho. Místo boltce měl jen znetvořený kus kůže.</p> <p>Když ještě Laney pracoval pro Slitscan, měl šéfovou, která se jmenovala Kathy Torrance. Byla to nejsvětlejší blondýna, s jakou se kdy setkal. Byla téměř průsvitná, a při jistém osvětlení se dalo tušit, že jí místo krve proudí v žilách tekutina v barvě slámy. Na levém stehně měla vytetovaný temně modrý obrázek něčeho velmi zkrouceného a chlupatého. Bylo to vidět každý pátek, protože v ten den bylo jejím zvykem chodit do práce v šortkách.</p> <p>Vždycky si stěžovala, že nejhorší věc v životě slavné osobnosti bylo právě oblečení. Laney usoudil, že to byla možná zkušenost celé generace jejích kolegů.</p> <p>Položila si nohy na stůl. Nosila puntičkářsky přesnou reprodukci bot čárového rozhodčího, s přezkou na patě a tkaničkami kolem kotníku. Podíval se na její nohy, jejich napjaté křivky, od stažených ponožek až po roztřepený okraj vybledlých džínových šortek. Tetování vypadalo jako nějaká bytost z jiné planety, jako jakési znamení z hlubin vesmíru, ponechané lidskému druhu jako vzpomínka.</p> <p>Zeptal se jí, co ten obrázek znamená. Rozbalila mentolové párátko na zuby a zadívala se na něj šedýma očima, jak hádal, protože byly ukryté za temně zelenými kontaktními čočkami.</p> <p>„Nikdo už není slavný, Laney. Všiml sis toho?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Chci říct <emphasis>opravdu </emphasis>slavný. Už nezbyla žádná sláva, tedy v tom starém slova smyslu. Není jí dost.“</p> <p>„Ve starém slova smyslu?“</p> <p>„My jsme média, Laney. My z těch idiotů děláme <emphasis>slavné osobnosti. </emphasis>Platí tu: Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Přicházejí k nám, abychom je vytvořili.“ Vytáhla ze stolu vibramové opěrky a zapřela se botama o hranu stolu. Skrčila kolena až před ústa a začala se houpat na švédské židli.</p> <p>„Ne,“ řekl Laney, aby se vrátil zpět k tématu, „ale pořád je to sláva, nebo ne?“</p> <p>„Ale je skutečná?“</p> <p>Podíval se na ni.</p> <p>„Bylo to jako tiskárna na peníze,“ řekla. „Mince naší říše. Jenže teď jsme těch peněz vytiskli příliš mnoho, a dokonce i diváci to vědí. Je to vidět na sledovanosti.“</p> <p>Laney přikývl a v duchu si přál, aby ho raději nechala dělat jeho práci.</p> <p>„Až na to,“ řekla a roztáhla kolena od sebe, aby na ni lépe viděl, „když se rozhodneme jednoho z nich zničit.“</p> <p>Za ní, za anodickou řetězovou linkou Cage, za orámovaným skleněným obdélníkem, který filtroval každou částici znečištěného ovzduší, byla obloha nad Burbankou dokonale čistá a oslnivě modrá.</p> <p>Muž měl kolem levého ucha růžovou hmotu, hladkou jako vosk. Laney uvažoval, proč se nepokusil si ucho nechat opravit.</p> <p>„Abych si to pamatoval,“ řekl muž, jako kdyby četl Laneyho myšlenky.</p> <p>„Pamatoval co?“</p> <p>„Abych nezapomněl, posaďte se.“</p> <p>Laney se posadil na něco, co jen vzdáleně připomínalo křeslo. Zlehčená konstrukce z černých slitinových prutů a laminátového Hexcelu. Stůl byl kulatý a velký přibližně jako volant. Za modrým sklem se vlnily umělé plameny. Japonský chlápek v kostkované košili a s kovovými obroučkami prudce zamrkal. Laney sledoval velkého muže, jak se posadil do dalšího z podivných křesel, které se ztratilo pod jeho zadkem, typickým pro hráče sumo, jen s tím rozdílem, že ten jeho sestával jen ze svalů.</p> <p>„Jak jste na tom s poletovou únavou?“</p> <p>„Vzal jsem si nějaký prášek,“ řekl a vzpomněl si na ticho SST a jeho zdánlivě nedostatečný pohyb.</p> <p>„Prášky,“ řekl ten muž. „Z hotelových zásob?“</p> <p>„Ano,“ odpověděl Laney. „Jsem připravený na pohovor.“</p> <p>„Tak tedy,“ začal a zjizvenými dlaněmi si přejel po tváři. Položil ruce do klína a podíval se na Laneyho, jako kdyby ho viděl poprvé v životě.</p> <p>Laney se raději vyhnul pohledu těch očí a zadíval se na mužovo oblečení. Byl to jakýsi druh cvičebního úboru, který byl menším mužům poněkud volnější. Barva se v šeru Trialu nedala přesně určit. Muž měl rozepnutý límec, takže odhaloval abnormální masu svalů. Jeho kůže byla znetvořená celou řadou jizev různého tvaru a velikosti. „Tak tedy?“</p> <p>Laney odtrhl pohled od jizev. „Jsem tu, abych se ucházel o místo.“</p> <p>„Opravdu?“</p> <p>„Vy jste ten, kdo se mnou povede rozhovor?“</p> <p>„Rozhovor?“ Dvojsmyslný úsměv odhalil evidentní zubní protézu.</p> <p>Laney se obrátil na Japonce v kulatých brýlích. „Colin Laney.“</p> <p>„Shinya Yamazaki,“ řekl ten mužík a podal mu ruku. „Mluvili jsme spolu po telefonu.“</p> <p>„Takže vy jste tu, abyste se mnou udělal přijímací pohovor?“</p> <p>Japonec znovu zamrkal. „Je mi líto, ale nejsem,“ řekl, a pak dodal: „Já jsem student existenční sociologie.“</p> <p>„Nechápu,“ řekl Laney. Ti dva neřekli nic. Shinya Yamazaki vypadal rozpačitě. Muž s jedním uchem se mračil.</p> <p>„Vy jste Australan,“ obrátil se Laney na muže s jedním uchem.</p> <p>„Z Tazzie,“ opravil ho.</p> <p>„Tak to tedy vezmeme od začátku,“ navrhl Laney. „Paragon–Asia Dataflow. Vy jste od nich?“</p> <p>„To je ale paličák.“</p> <p>„Hodí se to,“ řekl Laney. „Tedy chci říct profesionálně.“</p> <p>„Dobrá.“ Muž zvedl obočí, přerušené tenkou růžovou linkou ošklivé jizvy. „Tak tedy Rez. Co si o <emphasis>něm </emphasis>myslíš?“</p> <p>„Myslíte tu rockovou hvězdu?“ zeptal se Laney potom, co se chvilku zamyslel nad tak nečekanou otázkou.</p> <p>Muž přikývl a dál si Laneyho pozorně prohlížel.</p> <p>„Ten z Lo/Rez? Z té skupiny?“ Napůl Ir a napůl Číňan. Zlomený nos, který si nikdy nenechal opravit. Tmavě zelené oči.</p> <p>„Tak co si o něm <emphasis>myslíš</emphasis><emphasis>?“</emphasis></p> <p>V žebříčku hodnot Kathy Torrance si tento zpěvák zasloužil zvláštní pohrdání. Ona ho považovala za živoucí fosilii, nesnesitelného přeživšího jedince ze starých časů, z méně rozvinuté éry. Okamžitě a masově se stal populární, a kromě toho se stejně rychle stal nechutně bohatý. Kathy o celebritách uvažovala jako o nějaké zákeřné tekutině, univerzálním elementu jako flogistonu pradávných, o něčem, co se roztahuje po celém vesmíru, a za jistých okolností i kolem jistých individuí a jejich kariér. Rez z Kathyina pohledu trval příliš dlouho. Děsivě dlouho. Narušoval její dokonalou teorii. Vzpíral se řádnému pravidlu konzumního řetězce. Možná nebylo nic dost velkého, co by ho dokázalo spolknout, dokonce ani Slitscan. A zatímco skupina Lo/Rez stále produkovala svá otravně stejná díla v nejrůznějších médiích, jejich zpěvák se tvrdohlavě odmítal zničit, zabít někoho, stát se závislým na sexu, vstoupit do politiky nebo se vyjádřit k nějakému znepokojivému problému – zkrátka neudělal nic, co by dalo Slitscanu příležitost na něho zaútočit. Jeho hvězda zářila možná poněkud nudně, ale jistě, a tím byl pro Kathy Torrance nedosažitelný. Laney se domníval, že právě to byl ten důvod, proč ho tak strašně nenáviděla.</p> <p>„Ne,“ řekl Laney po chvilce přemýšlení a cítil nutkání říct pravdu. „Vzpomínám si na první album, které jsem si od nich koupil. Tehdy právě vyšlo.“</p> <p>„Jak se jmenovalo?“ zeptal se muž s jedním uchem.</p> <p>„Lo Rez Skyline,“ řekl Laney a byl sám sobě vděčný, že si dokázal vzpomenout. „Ale nemohl bych vám říct, kolik dalších alb od té doby vydali.“</p> <p>„Dvacet šest, když nepočítám remixy,“ řekl pan Yamazaki a narovnal si na nose brýle.</p> <p>Laney cítil tabletky, které si vzal proto, aby uklidnily jeho poletovou nevolnost. Měl pocit, jako kdyby se ocitl na nějakém zpráchnivělém farmakologickém lešení. Zdálo se mu, že stěny Trialu se přibližují.</p> <p>„Jestli mi neřeknete, o co tady jde,“ řekl muži s jedním uchem, „vracím se zpátky do hotelu. Jsem unavený.“</p> <p>„Keith Alan Blackwell,“ řekl ten muž, podal Laneymu ruku a pevně mu ji stiskl. Mužova dlaň byla jako kus atletického náčiní. „Říkej mi Keithy. Dáme si pár drinků a popovídáme si.</p> <p>„Nejdřív mi ale řekněte, jestli jste z Paragon–Asia Dataflow, nebo ne,“ začal Laney.</p> <p>„Ta firma představuje dva řádky na kódu stroje ve výzkumném ústavu na Lygon Street,“ řekl Blackwell. „Návnada, ale ty bys jistě chtěl říct <emphasis>naše </emphasis>návnada. Pokud se tak budeš cítit líp…“</p> <p>„Tím si nejsem vůbec jistý,“ řekl Laney. „Tak vy mě pozvete na schůzku o nové místo, a když sem přiletím, tak mi řeknete, že firma, ve které bych měl pracovat, vůbec neexistuje.“</p> <p>„Ale ona <emphasis>existuje,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Keith Alan Blackwell. „Je na stroji v Lygon Street.“</p> <p>Přišla číšnice. Na sobě měla beztvaré šedé bavlněné tričko a kosmetické modřiny.</p> <p>„Dám si Velký průvan, Kirin. A hodně vychlazený. A co ty, Laney?“</p> <p>„Ledovou kávu.“</p> <p>„Já bych prosil kolu Lite,“ řekl mužík, co se představil jako Yamazaki.</p> <p>„Dobrá,“ řekl bezuchý Blackwell, jakmile servírka zmizela.</p> <p>„Ocenil bych, kdybyste mi řekli, co tu vlastně děláme,“ řekl Laney. Všiml si, že Yamazaki divoce pomrkává na malou obrazovku svého notebooku, světelná tužka byla ve slabém osvětlení dobře vidět. „Snad to nebudete zapisovat?“ zeptal se Laney.</p> <p>„Jistěže ne, jen jsem si chtěl udělat poznámku o oblečení té servírky.“</p> <p>„Proč?“ zeptal se Laney.</p> <p>„Promiňte,“ řekl Yamazaki, uložil to, co napsal, a opět notebook vypnul. Pak opatrně zasunul elektronické pero do pouzdra na straně. „Jsem student, a takové věci mě zajímají. Mám ve zvyku zapisovat si chování některých společenských skupin. Její oblečení evokuje otázku: Znázorňuje ráz tohoto klubu, nebo to má hlubší podtext, spojený s traumatem následkem zemětřesení a následné rekonstrukce?“<strong>2</strong><strong>Lo Rez Skyline</strong></p> <p>Setkali se na malé mýtině v srdci džungle.</p> <p>Kelsey se postarala o vegetaci: velké zářivé listy stromů Rausseau, orchideje v těch nejrůznějších tropických barvách (což Chie připomnělo, že se v sítích prodejen prodávaly „organické“ kosmetické produkty v odstínech, které se ani v nejmenším nepodobaly přirozeným barvám) . Jediná z přítomných, Zona, která viděla džungli ve skutečnosti, se ujala audia, připravila ptačí zpěv, cvrlikání neviditelných, ale téměř skutečných, brouků a hmyzu a šustění listí, prozrazující nikoliv hady, ale nějaké nesmělé chlupaté tvory, našlapující opatrně na svých měkkých tlapkách.</p> <p>Světlo, které tady bylo, pečlivě profiltrované vysokým zeleným baldachýnem, Chie připadalo příliš disneyovské – ačkoliv světlo nebylo v místě, které neobsahovalo nic jiného než právě světlo, potřeba.</p> <p>Zona, v podobě modré hlavy mrtvého Aztéka a rukou bez těla, se mihotala jako stroboskopická holubice: „Jasně, tahle děvka bez těla dokázala chytit do pasti jeho duši.“ Stylizované cikcakové blesky vystřelovaly z koruny neonové lebky, aby na sebe záměrně upozornily.</p> <p>Chia přemýšlela, co to vlastně řekla. Byla „děvka bez těla“ výsledkem bezprostředního překladu, anebo to bylo opravdu něco, co člověk v jazyce Mexikánců mohl skutečně říct?</p> <p>„Čekáme na potvrzení od skupiny v Tokiu,“ připomněla jim Kelsey. Její otec byl daňový právník z Hustonu. Něco z jeho způsobu bizarní řeči vstoupilo jeho dceři do hlavy a ona projevila jistou schopnost <emphasis>čekat, </emphasis>což bylo pro Chiu nepříjemné, zvláště pak, když jí to připomněl tvor podobný víle s očima jako talíře. Chia si byla jistá, že Kelsey tak ve skutečnosti vůbec nevypadala. (Chia sama svůj zevnějšek upravila jen nepatrně. Vlastně to byla jen pozměněná verze toho, jak jí zrcadlo prozrazovalo, že ve skutečnosti vypadá. Možná měla o něco menší nos a trochu plnější rty, ale to bylo celé. Tedy téměř.)</p> <p>„Přesně tak,“ řekla Zona a miniaturní kamenné kalendáře se začaly vztekle točit v jejích očních jamkách. <emphasis>„Počkáme. </emphasis>Zatímco <emphasis>on </emphasis>se zatím o něco přiblíží svému osudu. Počkáme. Kdybychom já a moje děvčata takhle čekaly, Krysy by nás smetly z ulic.“ Zona sama sebe prohlašovala za velitelku jednoho dívčího gangu. Možná v Mexico City nepatřily k nejhorším, ale rozhodně se těšily jisté úctě. Chia si nebyla jistá, jestli tomu sama věří, ale rozhodně to jejich setkání přidalo na důležitosti.</p> <p>„Skutečně?“ Kelsey narovnala své rusalčí tělo a nevěřícně zamrkala dlouhými řasami. „V <emphasis>tom </emphasis>případě, Zono Roso, proč se nesebereš, neodjedeš sama do Tokia a nezjistíš, co se vlastně děje? Chci říct, řekl snad Rez, že se s ní chystá oženit, nebo neřekl? A když už budeš u toho, zkus zjistit, jestli <emphasis>ona </emphasis>opravdu existuje, nebo ne, O.K.?“</p> <p>Kalendáře se na okamžik zastavily.</p> <p>Modré ruce zmizely.</p> <p>Zdálo se, že lebka se o něco vzdálila, přesto zůstala dokonale viditelná a přesná do posledního detailu.</p> <p>Starý trik, pomyslela si Chia.</p> <p>„Víš, že něco takového nemůžu udělat,“ řekla Zona. „Mám tady povinnosti. Maria Conchita, velitelka Krys, prohlásila, že…“</p> <p>„Jako kdyby na tom záleželo,“ řekla Kelsey a její rusalčí tělo se vzneslo do výšky, až se ocitla těsně pod zeleným baldachýnem, sluneční paprsek se odrážel od její půvabné tváře. „Zona Rosa je podělaná strachy!“ prohlásila, navzdory své rusalčí podobě.</p> <p>„Přestaňte,“ řekla Chia. „Tohle je <emphasis>důležité. </emphasis>Prosím.“</p> <p>Kelsey okamžitě klesla dolů. „Pak tedy jdi <emphasis>ty,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla.</p> <p>„Já?“</p> <p>„Ty,“ řekla Kelsey.</p> <p>„Já nemůžu,“ prohlásila Chia. „Do Tokia? Jak bych mohla?“</p> <p>„Přece letadlem.“</p> <p>„Kelsey, nemáme na to peníze.“</p> <p>„Máš přece pas. Víme, že ho máš. Tvoje matka ti ho nechala udělat. A my všichni víme, že jsi, abych se vyjádřila poněkud delikátně, ,mimo školu’, že je to tak?“</p> <p>„Ano…“</p> <p>„Tak v čem je problém?“</p> <p>„Tvůj otec je daňový právník!“</p> <p>„Já vím,“ řekla Kelsey. „A létá z místa na místo po celém světě a vydělává peníze. Ale víte, co ještě vydělává?“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Body za časté lety. <emphasis>Zatracený </emphasis>extra body. U Magellanských aerolinií.“</p> <p>„To je zajímavé,“ prohlásila aztécká lebka.</p> <p>„Tokio,“ řekla rusalka.</p> <p>Doprdele, pomyslela si Chia.</p> <p>Stěna naproti Chiiny postele byla ozdobená šesti paprsky z obalu <emphasis>Lo Rez Skyline, </emphasis>jejich prvního alba. Nebyl to však stejný obal, jaký se dá sehnat, když si desku koupíte dneska, ale původní. Kapela tenkrát udělala ze zoufalství své první album pod ochrannou známkou nezávislého nahrávacího studia Dog Soup. Stejný týden, kdy se připojila ke klubu fanoušků, objevila místo blízko Marketu, kde jí obal zvětšili a vytiskli. Skupina patřila k její nejoblíbenější, a nebylo to proto, jak její matka s oblibou tvrdila, že vypadají stále tak mladě. Její matce se nelíbilo, že členové Lo/Rez byli téměř tak staří, jako ona sama. Proč tedy Chia neobdivovala hudbu, odpovídající lidem jejího věku?</p> <p>– Prosím, matko, kdo?</p> <p>– Chromovaný Korán.</p> <p>– Blbosti, mami.</p> <p>Chia měla podezření, že matčina představa o čase se podstatně liší od její v radikálních a záhadných bodech. Nebylo to jen tím, že měsíc byl pro její matku velmi dlouhou dobou, ale bylo to i tím, že její matka byla „nyní“ tak přesná a úzkostlivá. Chia věřila tomu. že to způsobilo množství zpráv a přeplněné kabely. Současnost brousila všechno, včetně dopravních zpráv helikoptér.</p> <p>Chiino „nyní“ bylo bezprostředně flexibilní, byly to okamžité vzpomínky podporované globálními systémy, kterým se nikdy nesnažila porozumět.</p> <p><emphasis>Lo Rez Skyline </emphasis>bylo vydáno, pokud se to tak dá říct, týden (přesněji šest dní) předtím, než se Chia narodila. Věděla, že žádná z tvrdých kopií nedorazila do Seattlu v době jejího narození, ale ona věřila tomu, že i v té době tu byli věrní posluchači. Vizionáři z PacRim skupovali nové písně od nezávislých nahrávacích studií, dokonce i od Dog Soupu z Východní Teipei. Úvodní melodie „Positrion Premonition“ jistě rozechvěla molekuly vzduchu v Seattlu v něčích obývacím pokoji v ten osudový okamžik, kdy se Chia narodila. Věděla, že „Stuck Pixel“, který se dal stěží nazvat písní, protože to bylo jen Loovo pobrukování s kytarovým doprovodem, právě v tom okamžiku někdo někde hrál, když její matka, která v té době uměla jen špatně anglicky, vybrala Chie jméno podle něčeho, co právě běželo na obchodním kanále. Fonetické mazleni těch hlásek ji uhodilo v době poporodní rekonvalescence jako optimálně jemná kombinace angličtiny a italštiny. Její miminko, už tenkrát s rudými vlasy, bylo později pokřtěno jako Chia Pět McKenzie (bylo to, jak později Chia usoudila, k ohromení jejího chybějícího kanadského otce).</p> <p>Tyto myšlenky se jí honily hlavou uprostřed temnoty těsně předtím, než se na jejích hodinách rozsvítil halogenový nápis a ozářil Lo/Rez v jejich dobách Dogsoupové slávy. Rez s rozepnutou košilí a Lo se svým typickým úsměvem a pokusem o knír, který ještě nestačil narůst.</p> <p>Ahoj, kluci. Natáhla se pro dálkové ovládání. Cvaknutí – a krátký záblesk vytvořil na zdi stíny. Cvak: Kávovar. Cvak: Vzduchový ohřívač.</p> <p>Pod polštářem měla v tvrdém modrém obalu ukrytý pas. Na jeho vrchní straně byl zlatou barvou vyražený orel a tuleň. Letenka společnosti Magellanských aerolinií v bezovém pouzdře od cestovní kanceláře.</p> <p>Jdeme na to.</p> <p>Zhluboka se nadechla. Zdálo se, že také dům její matky se zhluboka nadechl, ale byl o poznání hlasitější. Jeho dřevěné kosti v chladu zimního rána zapraskaly.</p> <p>Přestože taxík dorazil včas, nezatroubil před domem, jak byl předtím požádán. Kelsey jí vysvětlila, jak to přesně chodí. Kromě toho Chiu rychle vyzpovídala, aby zjistila podrobnosti jejího života a vymyslela zástěrku pro její nepřítomnost: Deset dní v San Juans s Hester Chenovou, jejíž starostlivá matka se tak děsila elektromagnetické radiace, že ze svého dřevěného hradu bez elektriky vyhodila i všechny telefony. „Řekni jí, že si dáš mediální půst, než se urovnají věci ve škole,“ radila jí Kelsey. „To se jí bude líbit.“ A Chiině matce, která byla přesvědčená o tom, že její dcera tráví příliš mnoho času potulováním se venku, se to opravdu líbilo.</p> <p>Chia měla jemnou Hester ráda. Měla pocit, že chápala, o čem vlastně Lo/Rez jsou, ačkoliv z nějakého důvodu nebyla pro věc tak zapálená, jak by se dalo očekávat. Chia vlastně už jednou měla to potěšení z útočiště u paní Che–nové. Ale Hesteřina matka je nutila nosit zvláštní basketbalové čepice ze zvláštního materiálu proti EMR, aby se jejich mladé mozky nekoupaly příliš často v neviditelném vývaru špatných médií.</p> <p>Chia si stěžovala Hester, že s těmi čepicemi na hlavě vypadají jako Mešbekové.</p> <p>– Nebuď rasistka, Chio.</p> <p>– Já nejsem.</p> <p>– Tak jsi klasicistka.</p> <p>– Ne, je to jen záležitost estetiky.</p> <p>A nyní seděla v přehřátém taxíku s taškou položenou na sedačce vedle sebe a cítila provinění, že ošálila matku, která nyní klidně spala se svými pětatřiceti lety pod prošívanou pokrývkou, kterou jí Chia koupila v Nordstromu. Když byla malá, její matka nosila vlasy spletené do copu, na jehož konci měla sponku z želvoviny. Ten cop se svíjel nad Chiou jako ocas nějakého záhadného zvířete a lákal ji, aby za něj zatahala. Jak smutně vypadal jejich dům, jako kdyby mu bylo líto, že ho opouští, bílá barva se loupala z devadesát let starých cedrových stěn. Chia se otřásla. Co když se nikdy nevrátí?</p> <p>„Kam to bude?“ zeptal se taxikář. Bylo to černý muž v prošívané nylonové bundě a s kostkovanou čepicí na hlavě.</p> <p>„SeaTac,“ řekla Chia a opřela se rameny o měkkou sedačku.</p> <p>Projeli kolem starého lexusu jejich sousedů, který stál před jejich domem na betonových kostkách.</p> <p>Letiště jsou poněkud děsivá místa. Zvláště tak brzy ráno. Všude tam na vás číhá prázdnota, aby si na vás mohla sednout. Bylo tam smutno a prázdno. V chodbách se pohybovali lidé, spěchající kamsi ven. Chia stála v řadě lidí, které nikdy neviděla a které také už nikdy znovu neuvidí. Tašku měla přehozenou přes rameno a pas s letenkou v ruce. Ráda by si dala další šálek kávy. Ve svém pokoji měla sice espresomat, který nemohla vyprázdnit a umýt, takže než se vrátí zpět, bude v něm káva úplně plesnivá. „Ano?“ ozval se muž v pruhované košili a naklonil se přes pult. Kolem krku měl uvázanou kravatu se symbolem Magellanských aerolinií, jenž se opakoval v pravidelných diagonálních řadách, s jasně zeleným cvočkem na uzlu. Chia přemýšlela, jak by asi vypadal mužův dolní ret, kdyby ho vysunul. Napadlo ji, že kdyby měla takové rty, nikdy by to neudělala, aby je špulila. Podala muži letenku. Ten si povzdechl a vytáhl ji z obalu, čímž jí naznačil, že to měla udělat sama.</p> <p>Sledovala ho, jak skanerem přejel přes čárkový kód na lístku.</p> <p>„Magellanské aerolinie, let jedna–nula–pět do Naria, ekonomická třída, zpáteční letenka.“</p> <p>„Ano,“ řekl Chia a snažila se být nějak užitečná. Zdálo se, že to muž příliš neocenil.</p> <p>„Cestovní doklady.“</p> <p>Chia mu podala pas. Muž se na něj podíval, jako kdyby žádný jiný pas v životě neviděl, a s dalším povzdechem ho zasunul do zdířky na pultu. Otvor sevřel své hliníkové rty, které někdo před časem polepil průhlednou páskou, a ta se začínala pomalu loupat. Muž pohlédl na monitor. Chia na něj neviděla. Možná se chystal jí říct, že nikam nesmí. Vzpomněla si na kávu v espresomatu. Určitě bude ještě teplá.</p> <p>„Dvacet tři D,“ řekl, když její pas vypadl z jiné zdířky. Vzal ho do ruky a podal ho Chie společně s její letenkou a palubním lístkem. „Brána padesát dva, modrá čára. Něco k proclení?“</p> <p>„Ne.</p> <p>„Pasažéři, kteří prošli bezpečnostní kontrolou, mohou být požádáni o dobrovolné testy DNA,“ řekl rychle, protože to byl zákon a on to musel říct.</p> <p>Chia vložila pas a letenku do jedné ze zvláštních kapes ve své parce. V ruce si nechala jen palubní lístek a vydala se hledat modrou čáru. Musela jít neprve dolů, aby ji našla, a nasednout do jednoho z vlaků, podobnému výtahu, který jezdí po vnější straně budov. O půl hodiny později prošla bezpečnostní kontrolou a sledovala plomby, které zavěsili na zipy její tašky. Vypadaly jako prstýnky z červených cukrátek. Nečekala, že něco takového udělají. Nikdy jí nezaplombovali zavazadla, když cestovala za svým strýčkem do Vancouveru, ale to nebyl mezinárodní let.</p> <p>Vstoupila na pohyblivý gumový chodník a zamířila k bráně číslo 52, když vtom si všimla modrých záblesků přímo před sebou. Vojáci tam postavili malou barikádu, a jak se k nim lidé blížili po chodníku, řadili je před sebou. Zdáli se být unavení a nemohlo jim být víc než chlapcům z nejvyššího ročníku v Chiině škole.</p> <p>„Doprdele,“ ozvala se žena před ní. Měla husté blonďaté vlasy, které byly bezpochyby výsledkem vlasového příčesku. Žena měla rudě nalíčené plné rty, prodlužovací maskara, halenku s vycpávkami, velmi krátkou sukni a bílé kozačky. Vypadala jako ta country zpěvačka, co ji má ráda její matka – Ashleigh Modine Carter.</p> <p>Chia sestoupila z pohyblivého chodníku a zařadila se za ženu, která vypadala jako Ashleigh Modine Carter.</p> <p>Vojáci brali vzorky vlasů a porovnávali je s pasy cestujících. Chia usoudila, že to by mělo dokázat, kdo skutečně jste, protože vaše DNA byla v pase převedená do jakéhosi druhu čárkového kódu.</p> <p>Testovací zařízení vypadalo jako malá stříbrná hůlka, která vsála několik pramenů vlasů a odstřihla pár konečků. Zdá se, že tohle je největší sbírka roztřepených konců, pomyslela si Chia. Nyní byla řada na blondýně. Před ní stáli dva mladí vojáci. Jeden pracoval s testovacím zařízením a druhý tam byl proto, aby bez ustání opakoval, že jste s tím předem souhlasili a: Prosím, předložte váš pas.</p> <p>Chia sledovala, jak žena chlapci podala pas, a náhle byla nečekaně sexy, jako když se rozsvítí žárovka. Usmála se na vojáka tak zářivě, až mladík zamrkal, ztěžka polkl a málem mu pas vypadl z ruky. Zakřenil se a vložil pas do malého ovládacího panelu vedle zátarasu. Druhý voják zvedl stříbrnou hůlku. Chia viděla, jak žena přiblížila jeden z pramenů svého příčesku a nabídla jeho konec k testu. Celá věc asi osm sekund bzučela, a pak z ovládacího panelu vypadl ženin pas. Voják se stále ještě usmíval, když se obrátil na Chiu.</p> <p>Žena pokračovala dál a Chia si byla docela jistá, že právě spáchala federální zločin. Měla to říct vojákům?</p> <p>Neřekla. Nakonec dostala i ona zpět svůj pas a mohla pokračovat k bráně číslo 53. Hledala tu ženu, ale nikde ji neviděla.</p> <p>Chvilku si prohlížela reklamní nápisy na zdech, než dostali cestující pokyn, aby nastoupili.</p> <p>●●●</p> <p>Sedačka 23E zůstala prázdná, zatímco Chia čekala na start a cucala při tom pepermintový bonbon, který dostala od obsluhujícího stevarda. Je to jen jediná prázdná sedačka v celém letadle, uvažovala. Jestli ji nikdo do odletu neobsadí, bude si moct natáhnout nohy a udělat si pohodlí. Snažila se zahnat nepříjemné pocity a neodolatelnou chuť v poslední chvíli vystoupit. Přesto však zůstala sedět. Možná tu měla sedět Zona Rosa. Chia nechápala, jak mohla skutečně věřit, že by to celé mohlo fungovat.</p> <p>Zvedla hlavu a všimla si, že se k ní uličkou blíží známá blondýna, a Chia měla pocit, že na ni spiklenecky mrkla.<strong>3</strong><strong>Téměř civilista</strong></p> <p>Uběhl už celý týden, co Laney naposledy viděl Kathy Torrance s jejím tetováním, které tentokrát nebylo vidět. Bylo to ve středu. Stála v Cage a ječela, zatímco si on vyklízel svou zásuvku. Na sobě měla sako od Armaniho z tvrdého pokovovaného materiálu a k němu stejnou sukni, která zakrývala stvoření <emphasis>z </emphasis>vesmíru. Ve výstřihu její dokonalé bílé halenky se skvěla řada drobných perliček. To byla její uniforma, když musela na kobereček za nějakou chybu svých podřízených.</p> <p>Věděl, že ječí, protože měla pusu otevřenou, ale jednotlivé zvuky nemohly překonat syčivý příboj generátoru, kterým ho vybavili jeho právníci. Doporučili mu, aby generátor nosil po celou dobu, když se pohyboval v kancelářích Slitscanu. Dostal instrukce, aby se k ničemu nevyjadřoval. Vzhledem k tomu, že stejně nic neslyšel, tak ani nemohl.</p> <p>Později přemýšlel o tom, co bylo příčinou jejího vzteku. Snad některá z jejích teorií o slávě a její ceně, o roli Slitscanu v celé věci, o Laneyho neschopnosti zde pracovat? Anebo se soustředila na jeho zradu? Ale on nic neslyšel, jen pokládal věci, které nepotřeboval, do plastikové krabice, vonící po mexických pomerančích. Notebook, jehož obrazovka byla prasklá a nepotřebná, jenž s sebou vláčel po celou dobu svých studií. Otřískaný hrneček s popraskaným logem oblasti Nissan, poznámky na kouscích papíru, zásady udržování kanceláře, kávou potřísněný fax od ženy, se kterou se vyspal v Ixpapě a jejíž jméno už vybledlo tak, že je nemohl přečíst a z hlavy si je nepamatoval. Zbytečné součástky jeho já byly odsouzené k tomu, aby skončily v kontejneru na firemním parkovišti. Ale nic tam nenechal a Kathy nepřestávala vřískat.</p> <p>Nyní v Kostce smrti K si vzpomněl, jak mu říká, že v tomto městě už žádnou práci nesežene, a jak se zdálo, možná měla pravdu. Neserióznost k zaměstnavateli je zvlášť obtížným vroubkem v životopise takového jedince, a zvláště pak, když se taková záležitost rozšíří po celém městě, zmítaném, jak si Laney vzpomínal, něčím, čemu se kdysi říkalo skrupule.</p> <p>To slovo mu nyní připadalo jednoduše směšné.</p> <p>„Usmál ses.“ Prohlásil Blackwell, sedící naproti němu u stolu.</p> <p>„To je vyčerpáním.“</p> <p>„Jídlo,“ řekl Blackwell.</p> <p>„Já ale nemám hlad.“</p> <p>„Potřebuješ doplnit uhlík,“ prohlásil Blackwell a vstal. Jeho tělo zabralo neuvěřitelné množství prostoru.</p> <p>Laney a Yamazaki také vstali a následovali Blackwella ven z Kostky smrti K, odkud pokračovali do spodních pater budovy Ó můj bože. Vyšli ven z umělého světla. V chladné vlhké noci byl všude cítit zápach zkažených ryb a ovoce, smíšený s přepáleným cukrem a výfukovými plyny čínských vozů. Ale pravidelný monotónní hlas dopravního ruchu byl svým způsobem uklidňující, a Laney se nyní, když se pohyboval, cítil o poznání lépe.</p> <p>Pokud v tom bude pokračovat, možná se zotaví natolik, aby konečně pochopil, co mají Keith Alan Blackwell a Shinya Yamazaki za lubem.</p> <p>Blackwell je vedl k přechodu pro chodce. Laney rukou přejel po nerovnosti na zábradlí. Všiml si, že to byl záhyb na barevné malé samolepce, na níž se vyjímala polonahá dívka a usmívala se na něj ze stříbrného hologramu velikosti dlaně. Jak se změnil úhel pohledu, zdálo se, že dívka ukazuje na telefonní číslo nad její hlavou. Celé zábradlí bylo polepené těmito malými reklamami, jen tu a tam se objevila malá mezera po nálepkách, jimž vypršel poplatek za reklamu. Blackwell se širokými rameny prodíral davem jako nákladní loď, rozrážející mořské vlny. „Karbohydráty,“ řekl přes rameno. Navedl je do úzké uličky s barevnými světly, prošli kolem veterinární kliniky s celonočním provozem, v jejíchž dvou oknech se svítilo, a Laney zahlédl, jak uvnitř chirurgové provádějí operaci na něčem, co vypadalo jako kočka. Stál tu malý živý obraz několika chodců, sledujících scénu z chodníku.</p> <p>Blackwell zamířil do jasně osvětleného obchodu, kde se nad plotnami za žulovým pultem vznášela pára.</p> <p>Laney a Yamazaki se vydali za ním. Prodavač už si zatím zapisoval Australanovu objednávku.</p> <p>Laney sledoval Blackwella, jak si zvedl k ústům svou misku a přičichl si k nudlím. Nabral si do úst a mocnými svaly začal žvýkat.</p> <p>Laney na něho zíral.</p> <p>Blackwell si utřel bradu obrovskou rukou a říhl si. „Dejte nám ještě jednu z těch malých lahví suchého…“ Několika mohutnými doušky vypil pivo a zmačkal plechovku, jako kdyby byla z papíru. „Ještě jedno,“ řekl a položil svou misku na pult.</p> <p>Přesto, nebo právě proto, Laney náhle pocítil nesmírný hlad, když se podíval na svou misku, v níž byly kousky růžového masa neznámého původu, tenkého jako papír, naskládané na hromádce chaluhových nudlí.</p> <p>Laney jedl tiše, stejně jako Yamazaki, zatímco Blackwell vypil další tři piva, aniž to na něm zanechalo jakýkoliv efekt. Když Laney dopil zbývající bujón a vrátil svou misku zpátky na pult, všiml si reklamy na zadní straně obchodu, hlásající něco o Pravém jemném jablečném nápoji z Apple Shires. Špatně nápis přečetl a vzpomněl si na Alison Shires, která byla kdysi předmětem jeho sledování.</p> <p>„Ochutnejte teplý život z Apple Shires,“ vyzývala reklama.</p> <p>●●●</p> <p>Alison Shires vypadala na první pohled jako animovaná kráska, pracoval na ní pět měsíců ve Slitscanu. Byla to obyčejně neobyčejná dívka, která uváděla zprávy pro ředitele, agenty a další.</p> <p>Kathy Torrance sledovala jeho tvář, když se se zaujetím díval na obrazovku. „Není roztomilá, Laney? Je jako alergická reakce na slovo <emphasis>roztomilá? </emphasis>První symptomy jsou něco jako podvědomá iritace, jisté slabé, ale vytrvalé, napětí prozrazující, že jsi byl lapen…“</p> <p>„Není ale tak roztomilá, jako ty poslední dvě.“</p> <p>„Přesně tak. Vypadá téměř normálně. Jako civilista. Nalep se na ni.“</p> <p>Laney zvedl hlavu. „A proč?“</p> <p>„Pověs se jí na paty. Mohla by přestat předstírat, že je číšnice, nebo něco takového.“</p> <p>„Myslíš, že to je ona?“</p> <p>„Máš nejméně tři sta dalších, Laney. Když začneš vybírat ty možné, je to začátek.“</p> <p>„Namátkově?“</p> <p>„Říkáme tomu instinkt. Takže se jí pověs na paty.“</p> <p>Laney stiskl kurzor a světle modrá šipka se zastavila na dívčiných sklopených víčkách. Podrobil ji podrobnějšímu pozorování, jako možnou partnerku jednoho velmi veřejně ženatého herce. Byl slavný způsobem, se kterým Kathy Torrance souhlasila a podporovala ho. Byl to člověk, jenž se ztotožňoval s diktaturou konzumního řetězce. Nebyl příliš velký, aby ho Slitscan nemohl spolknout. Ale on nebo jeho lidé byli velmi obezřetní. Nebo měli příliš velké štěstí.</p> <p>Ale nic víc. Kathy na jednom z černých kanálů zachytila nějaké pomluvy. Záleželo jí na tom, protože konzumní řetězec musí mít své řádné způsoby.</p> <p>„Probuď se,“ řekl Blackwell. „Usínáš. Myslím, že je čas, abys nám řekl, jak jsi přišel o své původní zaměstnání. Pak uvidíme, jestli ti můžeme nabídnout další.“</p> <p>„Dal bych si kávu,“ řekl Laney.</p> <p>●●●</p> <p>Laney nebyl, jak opatrně zdůraznil, žádný dobrodruh. Byl mimořádně zručný na zatajování dat, týkajících se lékařsky dokumentovaných koncentračních deficitů, které za jistých okolností dokázal uvést do stavu patologického hyperfokusu. To z něj udělalo mimořádně výkonného vyšetřovatele, když pracoval v Roppongské pobočce Amos a Andy. (Nezmínil se však o Federálním sirotčinci v Gainesville, ani o některém z pokusů, které mohly být vykonány k úplnému vyléčení koncentračního deficitu. Taktéž zatajil zkoušky s 5–SB a podobnými preparáty.)</p> <p>Relevantní data, v souvislosti s jeho možným zaměstnáním, byla hlavně v jeho intuitivních schopnostech získávat vzorky informací: o jistém druhu chování jedinců, vytvořeném v síti, kdy on či ona kroužili ve světském, a přesto nekonečně multiplexním, životě v digitalizované společnosti. Laneyho koncentrační deficit byl příliš malý, aby se dal zaznamenat na přístrojích. To z něho však dělalo člověka schopného přebíhat z jednoho kanálu do druhého, z programu do programu, z databáze do databáze, a to vše velmi intuitivním způsobem.</p> <p>A to bylo to nejdůležitější, když přišlo na hledání nového zaměstnání. Laney byl ekvivalentem hledače vody, kybernetického vodního kouzelníka. Nedokázal vysvětlit, jak udělal to, co udělal. Jednoduše to nevěděl.</p> <p>Do Slitscanu přišel z DatAmerica, kde pracoval jako výzkumný asistent projektu s krycím jménem TIDAL. Mělo to něco společného s korporační kulturou DatAmerica, ale Laney nikdy nepřišel na to, jestli TIDAL byla zkratka, a o čem vůbec celý projekt byl. Strávil celý čas tím, že se probíral v nejrůznějších datech a hledal „nodální body“, na jejichž zachycení byl trénovaný francouzskými vědci, kteří byli velmi nadšenými tenisovými hráči a nikdo z nich neměl skutečný zájem vysvětlit Laneymu, k čemu ty nodální body vlastně jsou. Měl zvláštní pocit, že jim sloužil jen jako užitečný průvodce. Ať už tedy Francouzi pátrali po čemkoliv, najali ho proto, aby to pro ně našel. A to bylo bezpochyby to nejdůležitější. Pak však projekt TIDAL skončil, a tak už v DatAmerica nebyla pro Laneyho práce. Francouzi zmizeli a Laney se pokusil promluvit s několika dalšími vědci o tom, co dělal. Ale výsledkem bylo, že se na něho dívali, jako kdyby se zbláznil.</p> <p>Potom se přihlásil k pohovoru ve Slitscanu. Člověkem, který ho zpovídal, byla Kathy Torrance. Neměl sebemenší tušení, že ona je hlavou celého oddělení, ani to, že se brzy stane jeho šéfem. Řekl jí tedy o sobě pravdu. Tedy téměř.</p> <p>Byla to nejsvětlejší žena, jakou kdy Laney viděl. Byla tak bledá, až byla téměř průhledná (později zjistil, že to bylo způsobené jistým druhem kosmetiky jedné britské pobočky, která se honosila využitím jisté lámavosti světla).</p> <p>„Vždycky nosíte malajsijskou imitaci modré uniformy bratrů Brooků, pane Laney?“</p> <p>Laney se podíval na svou košili. Tedy pokusil se. „Malajsie?“</p> <p>„Je to způsob stehování, ještě nezvládli umění správného napětí nití.“</p> <p>„Aha.“</p> <p>„To je jedno. Trocha nedbalé elegance nám tady ve Slitscanu rozhodně neuškodí. Přesto si myslím, že byste se obešel bez kravaty. Rozhodně přestaňte nosit kravatu. A nezapomeňte v kapse nosit dobře ořezané tužky. Neokousané, prosím. A také jeden zvýrazňovač. Vyberte si nějakou z těch odporně neonových barev.“</p> <p>„Děláte si legraci?“</p> <p>„Pravděpodobně, pane Laney. Mohu vám říkat pouze Coline?“</p> <p>„Jistě.“</p> <p>Nikdy mu od té doby neřekla Coline. „Uvidíte, že humor je ve Slitscanu nezbytný, Laney. Je to účinný prostředek k přežití. Zjistíte, že druh, který je tu nejvíc životaschopný, je poměrně obligátní.“</p> <p>„Jak to myslíte, slečno Torrance?“</p> <p>„Kathy. Chci říct, že je velmi těžké efektivně citovat nějaké poznámky.“</p> <p>●●●</p> <p>Ukázalo se, že Yamazaki je vděčným posluchačem. Pomrkával, polykal, přikyvoval a neustále si pohrával s knoflíkem na své plátěné košili. Všechno nasvědčovalo tomu, že ho Laneyho příběh zaujal.</p> <p>Keith Alan Blackwell se choval o poznání jinak. Seděl jako kus hovězího, za celou dobu se ani nepohnul, jen několikrát zvedl ruku a zatahal se za zbytek kůže, která mu zůstala po levém ušním lalůčku. Dělal to bez zaváhání a sebemenšího pocitu rozpaků, a Laney si vytvořil představu, že mu to přinášelo jisté uspokojení. Blackwellovy jizvy nepatrně při jeho masírování zčervenaly.</p> <p>Laney seděl na lavici a zády se opíral o zeď. Yamazaki a Blackwell seděli naproti němu. Za nimi se pohybovali černovlasí opozdilci, kteří se tu zastavili na noční kávu. Nad obrázkem sněhem zavátých vrcholků And se vznášely řady holografických tvarů. Nakreslené Amosovy rty vypadaly jako nafouknutý gumový párek. V ruce držel kouřící šálek s kávou. Jeho ruka měla jen tři prsty a byla po vzoru disneyovských obrázků v bílé rukavici.</p> <p>Yamazaki si odkašlal. „Prosím, mohl byste nám říct o vaší zkušenosti ve Slitscanu?“</p> <p>Kathy Torrance začala tím, že Laneymu nabídla práci v síti, to bylo pro Slitscan typické.</p> <p>Zkontrolovala pár počítačů z Cage, vyhnala čtyři zaměstnance z SOJ, pozvala Laneyho dál a pečlivě zavřela dveře. Uvnitř bylo několik židlí, kulatý stůl a velká operační klávesnice na zdi. Sledoval ji, jak zapojila počítače do datových vstupů a vyvolala věrný obraz dlouhovlasého blonďatého chlápka kolem pětadvacítky. Měl kozí bradku a v uchu zlatou náušnici. Jeho tvář Laneymu nic neříkala. Mohl to být klidně někdo, koho potkal před hodinou na ulici, mohla to být tvář hlavního hrdiny z nějakého populárního seriálu, anebo někoho, v jehož ledničce byly nalezeny prsty zavražděné oběti.</p> <p>„Clinton Hillman,“ řekla Kathy Torrance. „Kadeřník, kuchař v suši–restauraci, hudební novinář, herec v béčkových pornofilmech. Ale jeho hlava je samozřejmě trochu upravená.“ Stiskla několik kláves, aby vrátila tvář do původní podoby. Oči a brada Clinta Hillmana se po několikerém stisknutí zmenšily. „Pravděpodobně si to udělal sám. Při tak profesionální práci se není od čeho odpíchnout.“</p> <p>„On hraje v pornu?“ Laney cítil vůči Hillmanovi lítost. Bez své brady vypadal ztracený a zranitelný.</p> <p>„Není to velikost jeho brady, o co mají zájem,“ řekla Kathy. „Je to hlavně pohybové nadání. O to v pornu jde. Zabírají to mimořádně zblízka. Všichni mají své dvojníky, ale někdo musí dělat tu špinavou práci, že ano?“</p> <p>„Když to říkáš,“ řekl Laney a pokradmu se po ní podíval.</p> <p>Podala Laneymu pár průmyslových gumových Thomsonových brýlí. „Udělej ho.“</p> <p>„Udělat?“</p> <p>„Ano, jeho. Hledej ty nedální body, o kterých jsi mi vyprávěl. Záběr hlavy je brána ke všemu, co na něj máme. Je to hrozná nuda. Data jako moře škrobu, Laney. Nekonečná vanilková hromada. Je tak nudný, jak je den dlouhý. A <emphasis>den je </emphasis>dlouhý. Udělej to. Zlepšíš mi tak den. Udělej to, a máš práci.“</p> <p>Laney se podíval na Hillmanovu tvář na obrazovce. „Ale neřeklas mi, co mám hledat.“</p> <p>„Cokoliv, co bude pro Slitscan zajímavé. Což jinými slovy znamená, hledej něco, co bude zajímat diváky Slitscanu, Laney, kteří se dají nejlépe popsat jako zlomyslný, líný, ignorantský a nekonečně hladový organismus, toužící po teplé kůži vyvolených. Já osobně si to představuju jako něco velikosti malého nosorožce barvy vařené brambory, který žije uprostřed temnoty na okraji Topeku. Je pokrytý očima a neustále se potí. Pot mu vtéká do očí, a ty ho pálí. Nemá žádnou pusu, Laney, žádné genitálie a umí jen vyjádřit tiché extrémy vražedného vzteku a infantilní touhy tím, že přepíná kanály univerzálním dálkovým ovládačem. Možná tak ještě dokáže volit v prezidentských volbách.“</p> <p>„SOJ?“</p> <p>Yamazaki zapnul svůj notebook a vytáhl elektronické pero. Laney si uvědomil, že mu to nevadí. Muž vypadal o poznání spokojenější. „Strategická Obchodní Jednotka,“ řekl. „Malá konferenční místnost. Pošta Slitscanu.“</p> <p>„Pošta?“</p> <p>„To je kalifornský plán. Lidé nemají vlastní kontrolní desky. Zkontrolujte počítače a telefonujte z Cage, když vstoupíte dovnitř. Horká deska slouží pro případ, jestliže potřebujete víc obvodů. SOJ slouží ke schůzkám, ale je těžké nějaké zorganizovat, když jsou potřeba. Virtuální setkání jsou tu něčím velkým, je to dokonce lepší než nějaká citlivá témata. Dostanete zásuvku, ve které můžete mít své vlastní věci. Nechcete, aby viděli některé vaše záznamy. A oni nenávidí posílání pošty.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Protože byste mohli napsat něco z vnitřní sítě, a to by se mohlo dostat ven. V Cage by vám nikdy nedovolili, abyste s sebou měl tenhle váš notebook. Zaznamenali by každý hovor, dokonce i každý pokus o hovor, každý úhoz do klávesy.“</p> <p>Blackwell nyní přikyvoval a zadíval se na obrázek Amose s opuchlými rty. „Bezpečnost.“</p> <p>„A vy jste měl úspěch, pane Laney?“ zeptal se Yamazaki. „Našel jste ten… nodální bod?“<strong>4</strong><strong>Program Benátek zahájen</strong></p> <p>„Buď zticha,“ řekla žena v křesle 23E, ale Chia vůbec nic neříkala. „Sestřička ti řekne příběh.“</p> <p>Chia odtrhla pohled od obrazovky před svým křeslem, kde se až dosud dostala na jedenáctý stupeň lobotomické verze Lebkových válek. Blondýna se dívala přímo před sebe, nikoliv na Chiu. Její obrazovka byla sklopená, takže ji mohla použít jako tácek. Na něm měla sklenici rajčatové šťávy. Rychle pohár dopila a zamávala na stevarda, aby jí přinesl další. V pohárech byl z nějakého důvodu kousek celerové natě místo brčka nebo lžičky, ale blondýna, jak se zdálo, o ně neměla zájem. Postavila jich pět vedle sebe na tácek, jako když si dítě staví malý domek pro své hračky.</p> <p>Chia zvedla oči od svých palců, položených na touchpadu palubního počítače, a pohlédla do očí, lemovaných těžkým maskarem. Nyní se na ni žena upřeně dívala.</p> <p>„Je místo, kde je pořád světlo,“ řekla ta žena. „Všude je jasno. Žádné stíny. To světlo je jako mlha, jako když něco pořád padá, každou sekundu. A ty barvy. Věže jsou tak vysoké, že nedohlédneš na vrchol. A dole jsou pak bary, striptýzové kluby a diskotéky. Jsou na sobě naskládané jako krabice od bot, jedna na druhé. A nezáleží na tom, jak vysoko se vydáš a kolik schodů vylezeš, kolika výtahy vyjedeš, je jedno, jak jsou ty místnosti velké, když do nich konečně dorazíš, to světlo si tě najde všude. Je to světlo, které září i pod dveřmi jako prach. Jemný, tak jemný. Propaluje se ti i pod víčka, když se rozhodneš, že půjdeš spát. Ale ty <emphasis>tam </emphasis>nechceš spát. V Shinjuku se nespí. Že je to tak?“</p> <p>Chia si náhle uvědomila fyzickou masu letadla a její nesmírnou neskutečnost letu prostorem, vibrace letounu uprostřed mrazivé noci kdesi nad Aljaškou – bylo to neuvěřitelné, ale skutečné. „Ne,“ slyšela Chia odpovídat samu sebe, zatímco se Lebkové války vlivem její nepozornosti vrátily o stupeň níž.</p> <p>„Ne,“ souhlasila žena, „ty <emphasis>nechceš</emphasis><emphasis>. </emphasis>Já vím. Ale ono tě to donutí. Donutí tě. Uprostřed světa.“ A pak si opřela hlavu o křeslo, zavřela oči a začala hlasitě chrápat.</p> <p>Chia vypnula Lebkové války a zasunula touchpad do kapsy na sedačce. Chtělo se jí křičet. Co to mělo znamenat?</p> <p>Přišel k nim stevard, posbíral celerovou nať, otřel tácek a s cvaknutím ho vrátil zpět na své místo.</p> <p>„Moje taška?“ řekla Chia a ukázala. „Ve schránce.“</p> <p>Stevard uvolnil západky, vytáhl tašku a podal ji Chie na klín.</p> <p>„Jak se tohle rozepíná?“ dotkla se červených plombiček na zipu tašky.</p> <p>Muž vytáhl z kapsy na opasku malé černé náčiní. Vypadalo to jako něco, čím veterinář stříhá psům drápy. Sevřel kleštěmi červené voskové pásky a přestřihl je.</p> <p>„Můžu to tu použít?“ zeptala se, když rozepnula zip a vytáhla sandbender, ukrytý mezi čtyřmi páry srolovaných podkolenek.</p> <p>„Tady to samo fungovat nebude, to je možné jen v první a obchodní třídě,“ řekl. „Ale můžeš se zapojit na obrazovku v sedačce. Kabel je tady, pokud chceš.“</p> <p>„Díky,“ pronesla, „brýle mám své.“ A muž pokračoval dál.</p> <p>Blondýna stále hlasitě chrápala. Chia vytáhla z pouzdra s čistou vodou brýle a ovládací rukavice a položila si je vedle sebe mezi boky a podpaží. Pak vytáhla sandbender a opět tašku zavřela. Druhou rukou zasunula tašku pod sedačku. Tak moc se jí odsud chtělo zmizet.</p> <p>Položila si sandbender na stehna a zkontrolovala baterie. Když bude mít štěstí, vydrží až osm hodin. Ale v tomto okamžiku jí na tom nezáleželo. Rozmotala kabel připojený k brýlím a zasunula jej do otvoru. Ovládání bylo jako obvykle zamotané. Hlavně trpělivost, nabádala se. Roztrhne senzorickou pásku a bude muset strávit celou noc s klonovanou Ashleigh Modine Carter. Malé stříbrné náprstky, tenká ohebná síť pro prsty, je to tak snadné… Vložit prsty a zapojit a…</p> <p>Blondýna mumlala něco ze spaní. Pokud se to vůbec dalo nazvat spánkem.</p> <p>Chia zvedla brýle, nasadila si je a stiskla červené tlačítko.</p> <p>– Musím odsud zmizet.</p> <p>A bylo to.</p> <p>Seděla na kraji své postele a dívala se na plakát Lo Rez Skyline. Až si toho Lo všiml. Poškrábal se na zarostlé bradě a ušklíbl se na ni.</p> <p>„Ahoj, Chio.“</p> <p>„Ahoj.“</p> <p>„Co se děje, děvče?“</p> <p>„Sedím v letadle a mám namířeno do Japonska.“</p> <p>„Japonsko? Blbost. Děláš náš Budokanský disk?“</p> <p>„Nechce se mi mluvit, Lo.“ Rozhodně ne se softwarovým agentem, je sladký jako obvykle.</p> <p>„Jen klid.“ Podíval se na ni tím svým typickým kočičím pohledem a kolem očí se mu udělaly vějířky vrásek. Pak jeho obraz znehybněl. Chia se kolem sebe rozhlédla a cítila se zklamaná. Zdálo se, že věci nevypadají, jak by měly. Možná neměla používat tato pouzdra, která to všechno nějak poškodila, zanesla prach do rohů a vytvořila šmouhy kolem světelných tlačítek. Zona Rosa by nadávala. Když byla Chia doma, líbilo se jí, že umělá konstrukce byla čistější, než byl kdy její pokoj. Nyní se jí však stýskalo, scházelo jí skutečno.</p> <p>Zamířila do obývacího pokoje, prošla kolem dveří, za kterými byl pokoj její matky. Místo se podobalo jen světelné mřížce a scházel mu interiér. Obývací pokoj měl své základní rysy, nábytek byl dopravený z Playmobilu, který předcházel systému Sandbender. Prošla kolem skleněného stolku, který postavila, když jí bylo devět let. Za oknem byly vidět perfektně kulaté stromy. Hnědé kmeny podpíraly jasně zelené koruny z pravidelných listů. Kdyby se na ně dívala dostatečně dlouho, objevil by se Mumfalumfagus a lákal by ji, aby si šla hrát. Ale ona nechtěla. Posadila se na gauč Playmobilu a podívala se na programy, rozházené na desce stolu. Softwarový systém sandbenderu vypadal jako stará plachta vodní tašky (musela konzultovat Co jsou věci – svůj ikonický slovník – aby to vyhledala). Byl opotřebovaný a nápadně organický s malými kapkami vody mezi jednotlivými vlákny látky. Když jste se naklonili dostatečně blízko, mohli jste vidět, jak se v jednotlivých kapkách všechno odráží. Bylo to jako korálková skládanka, jako kůže ještěrů, jako prázdná pláž pod šedou oblohou, jako hory v dešti, jako říčka zaplavující lesklé pestrobarevné kamínky. Chia milovala sandbender, bylo to to nejlepší. SANDBENDERS, OREGON stálo na potícím se plátně, které jako by mizelo pod ostrým slunečním světlem. SYSTÉM 5.9. (Mohla ho upravit na verzi 6.3. Lidé říkali, že 6.4 bylo poruchové.)</p> <p>Vedle vodní tašky ležely její domácí úkoly, reprezentované tříkruhovým vazačem, jeho drátěný rámový obal byl narušený digitálním mangem. Musí ho přeformátovat, než začne znovu chodit do školy, připomněla si. Je to příliš dětinské.</p> <p>Její sbírka Lo/Rezu, alba a remixy byly umístěné ve svých původních obalech. Ty byly naskládané tak úhledně, jak jen to bylo možné, jeden vedle druhého. Kromě toho tu byly všechny suvenýry, které se jí podařilo získat od chvíle, kdy se připojila ke skupině fanoušků v Seattlu. Všechny předměty získala díky šťastné výměně s jedním členem klubu ve Švédsku. Všechno bylo uložené v plechové krabici, podobné obědníku, na jehož víčku se vyjímal Rez a Lo. Švédský fanoušek obrázek naskenoval a pak ho přenesl na kovový povrch. Obrázek pocházel z Nepálu a dozajista nebyl licencovaný. Chia ocenila, že měl na spodním okraji ochrannou známku. Zona Rosa po tom toužila, ale nedokázala Chie za to nabídnout nic víc, než televizní klípky z koncertu v Mexické hale. Nebyly příliš dobré, a Chia se ani na výměnu necítila. Vědělo se však o nevšedních dokumentech z brazilského turné, které snad údajně natočil zástupce z Globa. A právě ty Chia chtěla.</p> <p>Prsty přejela po discích. Její ruka se podobala konstrukci z malých drátků s rtuťovými konečky. Vzpomněla si na klepy. Pomluvy kolovaly vždycky i předtím, ale nyní tu byly nové. Vyprávělo se o Loovi a té dánské modelce, říkalo se, že se chtějí vzít, a ona to pravděpodobně byla pravda, přestože k tomu nikdy nedošlo. Pak tu byly ještě klepy o Rezovi a dalších lidech. Ale to byli skuteční <emphasis>lidé. </emphasis>I když ta dánská modelka měla s člověkem společného asi tolik, kolik Chia s kapesníkem. Tahle pomluva byla ale něčím jiná.</p> <p>Proč vlastně letěla do Tokia, a co přesně chtěla objevit?</p> <p>Vybrala si <emphasis>Lo Rez Skyline</emphasis><emphasis>…</emphasis></p> <p>Virtuální Benátky, které jí otec poslal k třináctým narozeninám, vypadaly jako stará zaprášená kniha v koženém obale. Hladká kůže byla na několika místech ošoupaná až do jemného semiše, byl to digitální ekvivalent opraného denimu ve stroji plném golfových míčků. Kniha ležela vedle beztvaré šedé složky, která byla kopií rozvodového výnosu a soudního rozhodnutí.</p> <p>Přitáhla si Benátky k sobě a otevřela je. Obrazovka zamrkala a systém se rozběhl.</p> <p>Program Benátek zahájen.</p> <p>Náměstí uprostřed zimy, fasády z barevného mramoru, leštěné žuly, jaspisu, alabastru. (Nejrůznější jména minerálů se objevila uprostřed periferální vize.) Město okřídlených lvů a zlatých koní. Hodina šedého a nekonečného úsvitu.</p> <p>Mohla tu být buď sama, nebo se procházet s Hudebním Mistrem.</p> <p>Její otec jí telefonoval ze Singapuru, aby jí popřál k narozeninám, a řekl jí, že Hitler se v průběhu své první a jediné návštěvy rozhodl cestovat po ulicích docela sám jako opuštěný pes právě v této hodině.</p> <p>Chia, která měla jen chabou představu, kdo by tak mohl Hitler být, jen podle obsahu slov jednotlivých písní pochopila naléhavost slov tvrzení svého otce. Kamenná zem náměstí se pod jejíma nohama dala do pohybu jako po hedvábí, když Chia zvedla stříbrný prst a zamířila do bludiště mostů, řeky, zdí a arkád.</p> <p>Neměla tušení, k čemu toto místo vlastně bylo, a proč tak dokonale zapadalo do prostoru, který zabíralo. Voda a kámen mizely uprostřed záhadného otvoru.</p> <p>Byl to nejdrsnější kus softwaru, a zde se otvírala píseň „Postiron Premonition“.<strong>5</strong><strong>Nodální body</strong></p> <p>Clinton Emory Hillman, pětadvacetiletý kadeřník, kuchař v suši–restauraci, hudební novinář, pornohvězda, spolehlivý výhradní nákupčí zavrhnutých kultur tří z extrémně endomorfických členů rozhodné skupiny Dukes of Nuke ’Em, jejichž „Dítě z Války v zálivu“ dosáhlo místa osmnáct na hitparádě <emphasis>Billboardu. </emphasis>Byli předmětem diplomatických protestů několika islámských států.</p> <p>Kathy Torrance vypadala, jako kdyby byla připravená na potěšení. „A co dál, Laney?“</p> <p>„No,“ řekl Laney, sundal si z hlavy virtuální brýle a položil je vedle počítače. „Myslím, že to by mohla být ta nejzajímavější část.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Musí to být Irák. Z nikoho jiného si nestřílejí.“</p> <p>„Jsi najatý.“</p> <p>„Opravdu?“</p> <p>„Musel sis všimnout souvislosti hovorů s Venturou a parkovacích poplatků z garáže v Beverly Centru. Ta souvislost s ,Dětmi z Války v zálivu‘ se dala jen těžko přehlédnout.“</p> <p>„Počkej chvilku,“ řekl Laney. „Tys to věděla.“</p> <p>„Je to hlavní součást středeční show.“ Vypnula počítač a ani se neobtěžovala opravit zmenšenou bradu Clinta Hillmana. „Ale měla jsem tak možnost vidět tě při práci, Laney. Jsi přirozený. Dokonce bych i věřila tomu, že na těch kecech o nodálních bodech přece jen něco je. Některé z tvých tahů nedávaly žádný logický smysl, ale já jsem tě sledovala, a vím, že by to třem zkušeným badatelům trvalo celé měsíce, zatímco ty sis s tím poradil během půl hodiny.“</p> <p>„Něco z toho bylo ale ilegální,“ řekl Laney. „Jste napojení na některé části DatAmerica, kde nemáte co dělat.“</p> <p>„Víš, co znamená dohoda o zatajování, Laney?“</p> <p>Yamazaki zvedl hlavu od svého notebooku. „To je dobré,“ řekl, a zdálo se, že jeho poznámka byla adresovaná Blackwellovi. „To je skutečně velmi dobré.“</p> <p>Blackwell se zavrtěl v křesle, až polykarbonový rám nespokojeně zavrzal. „Ale přesto tam dlouho nevydržel, že je to tak?“</p> <p>„Něco málo přes šest měsíců,“ odpověděl Laney.</p> <p>Šest měsíců byla ve Slitscanu dlouhá doba.</p> <p>Většinu z výdělku za první měsíc obětoval na pronájem mikroprostoru na parkovišti na Broadway Avenue a na nákup nových košil, o kterých si myslel, že odpovídají tomu, co lidé ve Slitscanu nosí. Svou malajsijskou košili si nechal na spaní. Koupil si drahé sluneční brýle a dával si pozor na to, aby mu v kapse u košile nikdy nechyběla jediná tužka.</p> <p>Život ve Slitscanu měl i jisté výhody. Jeho kolegové se uchylovali k tomu, aby nikdy neprojevili příliš zřetelné emoce. Jistá dávka humoru, jak o tom hovořila Kathy, byla velmi ceněná, ale přesto se tu jen málokdy někdo zasmál. Očekávaná odpověď představovala oční kontakt nebo přikývnutí a jen mírný náznak úsměvu. Ničily se tu životy a někdy se tu znovu vytvořené kariéry drtily nebo obnovovaly v surrealistickém a neočekávaném řádu. Protože Slitscan měl za úkol pouštět krev, a ta krev, která vytékala, byla alchymickou tekutinou: celebrity ve své nejdrsnější a nejčistější podobě.</p> <p>Laneyho schopnost určit klíčová data v zdánlivě náhodné spoušti nahodilých informací mu přinesla závist méně úspěšných výzkumníků. Stal se pro Kathy její pravou rukou, a největší potěšení mu přineslo, když se dozvěděl pomluvy o tom, že spolu mají poměr.</p> <p>Neměli – až na jedinou výjimku v jejím bytě v Sherman Oaks, a to nebyl zrovna dobrý nápad. Ani jeden z nich netoužil po tom si to znovu ještě někdy zopakovat.</p> <p>Ale Laneyho to začalo ubíjet, byl neustále na očích, přesunovali ho z místa na místo pokaždé, když měl projevit svůj talent. A Kathy se to líbilo. Jeho brýle, napojené na určenou linku Slitscanu, ho krmily drsnými údaji o DatAmerica a on se čím dál tím víc cítil jako doma. Šel tam, kam ho Kathy poslala, a hledal nodální body.</p> <p>Někdy, když usnul v Santa Monice, měl zvláštní pocit, že musí být ještě nějaký větší systém, pole větší perspektivy. Možná DatAmerica vlastnil své soukromé nodální body, informační chyby, vedoucí k nějakému jinému druhu pravdy, jinému způsobu vědění, do šedých hlubin informací. Ale kdyby tu tak byl někdo, kdo by položil tu správnou otázku. Neměl nejmenší tušení, jaká to měla být otázka, a pokud skutečně nějaká existovala, věděl, že ji nenajde v SOJ Slitscanu.</p> <p>Slitscan pocházel z programování „reality“ a sítě tabliodů z konce dvacátého století, ale připomínal své měkkýšské předky. Slitscan byla vyspělá forma, podporující plně globální veřejné autority. Slitscan ze svých příjmů platil satelity a budování staveb v Burbance, kde pracoval.</p> <p>Slitscan byla show tak populární, že se rozvinul do něčeho blízkého staré představě o síti. Bylo to navlečené na původní úspěšné verze, každá byla vytvořená tak, aby diváka přivedla k jádru věci. Postavili tak diváka před <emphasis>známý </emphasis>a krvavý oltář něčeho, čemu Laneyův mexický spolupracovník říkal „Kouřící zrcadlo“.</p> <p>Ve Slitscanu nebylo možné pracovat, aniž se jeden podílel na historii nebo na něčem, o čem se Kathy Torrance vyjadřovala jako <emphasis>o předělávání </emphasis>historie. Laney měl podezření, že samotný Slitscan by mohl být jedním z těch větších nodálních bodů, o kterých často přemítal jako o bodech, vedoucích k otevření nějakých nepředstavitelně hlubších struktur.</p> <p>Při svém úkolu pátrat po dalších nodálních bodech, které ho Kathy poslala najít v DatAmerica, Laney ovlivnil výsledek obecních voleb, obchod s patentovanými geny, potratový zákon ve státě New Jersey a obrat v extatické eutanázii (nebo sebevražedného kultu, jak se to vezme), zvané Zastávka uprostřed noci. A netřeba zmiňovat životy a kariéry několika desítek slavných osobností v nejrůznějších oblastech.</p> <p>Nebylo to vždycky nejhorší, jak by si subjetky show bývaly pro sebe přály. Kathyiny útržky o Dukes of Nuke ’Em, odhalující zvláštní zálibu skupiny v Iráku, způsobily, že se jejich poslední deska okamžitě stala platinovou (a navíc vyústila ve veřejné procesy a popravy na veřejnosti v Bagdádu, ale Laney předpokládal, že tam byl život těžký i předtím).</p> <p>Laney sám nebyl nikdy divákem Slitscanu a měl podezření, že právě to mu pomohlo, když se ve firmě ucházel o místo ve výzkumu. Navíc neměl na show příliš ucelený názor. Do jisté míry ji přijímal, pokud o tom někdy vůbec uvažoval, jako o skutečnosti života. Slitscan představoval určitý způsob poskytování zpráv. A v Slitscanu pracoval.</p> <p>Slitscan mu umožnil dělat věc, pro kterou měl neobyčejný talent, takže se mu podařilo vyhnout přemýšlení o příčinách a efektech. Dokonce i nyní vysvětloval pozornému panu Yamazakimu, jak pro něj bylo těžké cítit nějaké spojení se svou zodpovědností. Bohatí a slavní, jak jednou řekla Kathy, byli zřídkakdy takoví, jací byli, jen díky náhodě. Bylo možné stát se jedním nebo druhým, ale téměř nikdy se nestávalo, že by se jeden stal obojím.</p> <p>Některé slavné osobnosti, které nebyly ani jedno z toho, byly považovány za něco docela výjimečného. Kathy se na ně dívala jako na jakési křížence, které musela snášet: z poslední doby to byl například jeden masový vrah a rodiče jeho poslední oběti. Neměl žádné kvality hvězdy (přesto ona měla pro vrahy jistou slabost, protože tušila, že v nich alespoň nějaké potenciální schopnosti přece jen jsou).</p> <p>Byl to ale docela jiný druh, který Kathy chtěla, soustředila pozornost Laneyho a nejméně třiceti dalších výzkumných pracovníků na nejsoukromější aspekty životů těch, kteří byli záměrně a alespoň průměrně slavní.</p> <p>Alison Shires nebyla vůbec slavná, ale Laney přišel na to, že měla milostný poměr s někým, kdo slavný byl.</p> <p>A pak náhle Laney něco pochopil.</p> <p>Alison Shires nějak <emphasis>věděla, </emphasis>že tam byl a že ji sledoval. Cítila, jak se probírá hromadou dat, ve kterých se odrážel její život, jeho povrch vytvářel částečky, představované denními zprávami o jejím životě, jak se zaznamenávaly v digitálních strukturách světa.</p> <p>Laney sledoval a nedální bod se začal formovat nad obrazem Alison Shires.</p> <p>Chystala se spáchat sebevraždu.<strong>6</strong><strong>DESH</strong></p> <p>Chia naprogramovala svého Hudebního Mistra tak, aby byl spojený s mosty. Objevoval se v jejích virtuálních Benátkách, kdykoliv přes nějaký přešla průměrnou rychlostí. Byl to štíhlý mladík se světle modrýma očima a zálibou v dlouhých vlajících kabátech.</p> <p>Jeho beta verze se stala předmětem velkého soudního procesu, když právníci, reprezentující jednoho úctyhodného britského zpěváka, protestovali, že tvůrci Hudebního Mistra vytvořili podobu jejich klienta jen s tím rozdílem, že vypadal jako o mnoho let mladší muž. Celá záležitost se vyřešila u soudu, a tak následující verze, včetně Chiiny, byla o poznání obecnější. (Kelsey jí řekla, že se v podstatě jednalo o změnu jednoho oka, ale proč jen jednoho?)</p> <p>Natočila ho do Benátek při své druhé návštěvě, aby jí dělal společnost a poskytoval jí trochu hudby. Naprogramovat ho tak, aby se objevil v okamžiku, kdy přecházela nějaký most, jí připadalo jako docela dobrý nápad. V Benátkách byla totiž velká spousta mostů, z nichž některé vypadaly jen jako kamenné oblouky nad úzkým vodním proudem. Byl tu most Znamení, kterému se Chia vyhýbála, protože jí připadal smutný, a most Pěstí, ten měla ráda pro jeho jméno. Pak tu také byl Rialto, velký a neuvěřitelně starý most, na kterém lidé vytvořili bankovnictví, jak jí prozradil její otec, nebo alespoň nějaký druh bankovnictví. (Její otec pracoval pro banku, a to byl důvod, proč žil v Singapuru.)</p> <p>Nyní na své procházce městem zpomalila a volnou chůzí vstoupila na Rialto. Hudební Mistr si vykračoval elegantně vedle ní a jeho plášť kolem něho vlál v mírném vánku.</p> <p>„DESH,“ řekl a podíval se na ni. „Diatonická Elaborace Statické Harmonie. Byl také známý pod názvem Hlavní akord klesající basy. Bachův Vzduch na G struně, 1730. Procola Haruma ,Světlejší odstín světlé, 1967’.“ Kdyby nyní učinila oční kontakt, uslyšela by ukázky ve správné hlasitosti. Tak by se dozvěděla víc o DESH a slyšela by další ukázky. Měla ho tu však proto, aby jí dělal společnost, a ne, aby ji poučoval. Ale poučování bylo pro něj stejně přirozené jako půvab jeho tváře, světlé vlasy a úžasné oblečení, které nosil. Věděl o hudbě téměř všechno, ale jinak nevěděl nic.</p> <p>Nevěděla, jak dlouho už se po Benátkách procházela. Byla stále ta stejná minuta před rozedněním, protože Chia chtěla, aby to tak bylo.</p> <p>„Víš něco o japonské hudbě?“ zeptala se.</p> <p>„Co přesně bys chtěla vědět?“</p> <p>„Co lidé poslouchají.“</p> <p>„Populární hudbu?“</p> <p>„Ano, myslím, že ano.“</p> <p>Zastavil se a strčil si ruku do kapsy. Jeho plášť se obrátil a odhalil podšívku.</p> <p>„Mohli bychom začít s hudbou, které se říká <emphasis>enka,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl, „i když pochybuji, že by se ti líbila. To udělali softwaroví agenti, věděli, co se vám líbilo. Základy japonského popu přišly později s velkoprodejem výrobku, kterému říkali ,skupinový zvuk’. To byla vyloženě komerční záležitost. Hlavní podíl na ní měl vliv západního popu. Je to však velmi těžkopádné a monotónní.“</p> <p>„Ale mají opravdu zpěváky, kteří neexistují?“</p> <p>„Idol–zpěváky,“ řekl a vyrazil přes most. „Říkají jim <emphasis>idoru. </emphasis>Někteří z nich jsou nesmírně populární.“</p> <p>„A zabíjejí se lidé kvůli nim?“</p> <p>„Já nevím. Myslím, že je to možné.“</p> <p>„Mohou se s nimi lidé oženit?“</p> <p>„O ničem takovém nevím.“</p> <p>„A co třeba Rei Toei?“ Zajímalo by mě, jak se to vůbec vyslovuje.</p> <p>„Obávám se, že ji neznám,“ řekl a mírně zamrkal, jako to dělal pokaždé, když se ho člověk zeptal na něco, co vyšlo po jeho vzniku. Chie ho pokaždé, když k tomu došlo, bylo líto, což věděla, že je směšné.</p> <p>„To nevadí,“ řekla a zavřela oči.</p> <p>Sundala si brýle.</p> <p>Potom, co se procházela po Benátkách, jí připadal interiér letadla ještě menší a nepohodlnější. Byla to klaustrofobická tuba s řadou sedaček a hromadou lidí.</p> <p>Blondýna už byla vzhůru a pozorně Chiu sledovala. Nyní, když si smyla většinu svého make–upu, vypadala už mnohem méně jako Ashleigh Modine Carter. Její tvář byla jen několik palců od ní.</p> <p>Pak se usmála. Byl to opatrný úsměv, jako kdyby procházel jednotlivými stupni, každý z nich byl ovládaný odlišným stupněm váhavosti.</p> <p>„Líbí se mi tvůj počítač,“ řekla. „Vypadá, jako kdyby ho vyrobili nějací indiáni, nebo tak někdo.“</p> <p>Chia se podívala na svůj sandbender. Vypnula červené tlačítko. „Koral,“ řekla. „A tohle je tyrkys. A ty klávesy, co vypadají jako slonovina, mají uvnitř matku. Dají se vyměňovat.“</p> <p>„A zbytek je stříbrný?“</p> <p>„Hliníkový,“ řekl Chia. „Rozpouštějí staré plechovky, které vyhrabou v písku na pláži. Tyhle díly jsou z krystalů. A tohle je spojené pryskyřicí.“</p> <p>„Nevěděla jsem, že indiáni umějí dělat počítače,“ řekla žena a natáhla ruku, aby se dotkla vyřezávaného povrchu sandbenderu. Její hlas byl váhavý jako hlas malého dítěte. Nehet, který spočinul na počítači, byl křiklavě červený, ale na okraji se začínal odlupovat. Ruka se jí třásla, když ji zase odtáhla.</p> <p>„Myslím, že jsem to trochu přehnala s pitím. Měla jsem tequilu. Eddie tomu říká vitamin T. Doufám, že jsem nebyla nezdvořilá?“</p> <p>Chia potřásla hlavou.</p> <p>„Když se chovám neslušně, nikdy si to nepamatuju.“</p> <p>„Nevíte, jak dlouho to ještě bude trvat do Tokia?“ zeptala se Chia, protože ji v daném okamžiku nenapadlo nic jiného, co by mohla říct.</p> <p>„Asi devět hodin,“ řekla blondýna a povzdechla si. „Ta podzvuková rychlost je unavující, že jo? Eddie pro mě zabukoval letenku v obchodní třídě, ale pak řekl, že něco nevyšlo. Eddie kupuje všechny letenky v Ósace. Jednou jsme letěli s Air France první třídou, a tam se ti sedačka předělá na postel a zabalí tě do prošívané deky. Mají tam také otevřený bar, kde je plno lahví a šampaňské a vynikající jídlo.“ Zdálo se, že ji ta příjemná vzpomínka nijak nerozveselila. „A dají ti parfém a líčidla od Hermese. A také pravou kůži. Proč vůbec letíš do Tokia?“</p> <p>„No,“ řekla Chia. „No, za přítelkyní. Chci se podívat za přítelkyní.“</p> <p>„Víš, je to tam od toho zemětřesení hrozně divné.“</p> <p>„Ale vždyť všechno znovu postavili, nebo ne?“</p> <p>„Jasně, ale udělali to hrozně rychle, použili nanotechniku. Eddie se tam dostal ještě dřív, než se usadil prach. Říkal mi, že bylo <emphasis>vidět, </emphasis>jak budovy rostou přes noc. Bylo to jako včelí plásty, jedna stěna se lepila na druhou. Říkal, že to bylo, jako sledovat pozpátku rozpouštějící se svíčku. Je to děsivé. Nedělá to žádný zvuk. Stroje jsou příliš malé, aby byly vidět. Věděla jsi, že se můžou dostat i do tvého těla?“</p> <p>Chia cítila v jejím hlase paniku. „Kdo je Eddie?“ zeptala se a doufala, že změní téma hovoru.</p> <p>„Eddie je obchodník. Vydal se do Japonska hned po tom zemětřesení, aby nadělal nějaké peníze. Říkal, že celá infa, infa, no celá <emphasis>struktura </emphasis>byla otevřená. Říká, že to z toho vytrhlo páteř, tedy tak něco, takže ses tam mohla dostat a zapustit tam kořeny, než se to celé zase zacelilo. A ono se to zacelilo <emphasis>kolem </emphasis>Eddiho, jako kdyby byl zasazený dovnitř nebo tak něco. Takže on je nyní součástí té infa, infa…“</p> <p>„Infrastruktury.“</p> <p>„Jo, struktury. Jo, takže teď je zapojený do všeho toho džusu. Je majitelem klubů a stará se o muziku, video a takové věci.“</p> <p>Chia se naklonila dopředu, vytáhla tašku a uložila do ní svůj počítač. „Takže vy žijete v Tokiu?“</p> <p>„Jen nějaký čas.“</p> <p>„Líbí se vám tam?“</p> <p>„Je to… já… no… je to hrozně <emphasis>divný, </emphasis>chápeš? Je to podivné místo. Dějí se tam velké věci, a oni je napravují ještě většími věcmi. Všichni se tváří, jako kdyby se to nikdy nestalo, jako že se tam <emphasis>nic </emphasis>neděje. A víš co?“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Podívej se na mapu. Na dřívější mapu. Velká část věcí <emphasis>není tam, kde kdysi bývala. </emphasis>Není ani nikde blízko. No, pár věcí zůstalo. Palác, dálnice a velká hala v Shinjuku, ale ten zbytek je, jako kdyby ho pomíchali. Naházeli všechno, co zbylo po zemětřesení, do vody, a teď to zase staví. Nové ostrovy.“</p> <p>„Víte,“ řekla Chia. „Opravdu se mi chce hrozně spát. Myslím, že se pokusím usnout.“</p> <p>„Jmenuju se Maryalice. Je to jedno slovo.“</p> <p>„Já jsem Chia.“</p> <p>Chia zavřela oči a pokusila se posunout sedačku tak daleko, jak jen to šlo.</p> <p>„Hezké jméno,“ řekla Maryalice.</p> <p>Chia měla pocit, že slyší DESH Hudebního Mistra mezi zvuky motorů, vlastně to nebyl tak docela zvuk, bylo to unitř ní samotné. Ten světlejší odstín něčeho. Nedokázala si dost přesně vzpomenout, jak se to vůbec jmenovalo.<strong>7</strong><strong>Mokrý, teplý život Alison Shires</strong></p> <p>„Ona se pokusí o sebevraždu,“ řekl Laney.</p> <p>„Proč?“ zeptala se Kathy Torrance a usrkla si kávy. Bylo pondělí ráno v Cage.</p> <p>„Protože ona o tom ví. Cítí, že ji sleduju.“</p> <p>„To není možné, Laney.“</p> <p>„Ona to ví.“</p> <p>„Ale ty ji nesleduješ. Ty jen prověřuješ její data v generujícím programu. O tom nemůže nic vědět.“</p> <p>„Ale ví.“</p> <p>Bílý šálek cinkl o talířek. „Jak můžeš ty vědět, že ona o tom ví? Díváš se na její telefonní <emphasis>záznamy, </emphasis>co si vybere, že bude sledovat a kdy, víš o tom, jakou hudbu poslouchá. Jak bys mohl vědět, že ví o tvé pozornosti?“</p> <p>Je to nodální bod, chtěl říct. Ale raději mlčel.</p> <p>„Myslím, že příliš pracuješ, Laney. Měl by sis vzít pár dní volna.“</p> <p>„Ne, raději bych…“</p> <p>„Nemohu si dovolit nechat tě úplně vyčerpat. <emphasis>Znám </emphasis>příznaky únavy, Laney. Dostaneš volno. Celých pět dní.“</p> <p>A přidala k tomu i cestovní bonus. Laney byl poslán do agentury Slitscanu a odtamtud do rekreačního střediska nad Ixtapou. Hotel byl postavený z leštěného kamene a lobby mělo skleněné stěny. Za sklem se s bohorovným klidem pohyboval personál, zelené lístky se jasně leskly vedle zaprášených hnědých větví.</p> <p>Laney se tam setkal se ženou, která o sobě prozradila, že upravuje lampy v domech po celém San Francisku. To bylo v úterý večer. Byl v Mexiku necelé tři hodiny. Strávil je v hotelovém baru.</p> <p>Zeptal se jí, co znamená upravovat lampy. Laney si v poslední době všiml, že lidé, kteří měli nějaké tituly, popisující přesně jejich práci, měli zaměstnání, které by on dělat nechtěl. Když se ho lidé ptali, co dělá, odpovídal, že je kvantitativní analytik. Nepokoušel se nikomu vysvětlit nodální body ani teorii Kathy Torrance o slavných osobnostech.</p> <p>Ta žena mu odpověděla, že její firma vyrábí nábytek krátkodobé spotřeby a doplňky. Zvláště pak lampy. Vlastní výroba probíhala hned na několika různých místech, hlavně však v severní Kalifornii. Jednalo se vesměs o umělecký průmysl, kdy výrobce pracuje doma a zaváže se například, že vyrobí dvě stě žulových kvádrů, zatímco jiný se nabídne, že nalakuje dvě stě ocelových trubek ve velmi nevšedním modrém odstínu. Vytáhla notebook a ukázala mu několik kreslených náčrtků. Všechny věci měly podivný špičatý tvar, připomínající jistý druh afrického hmyzu, který kdysi Laney viděl na jednom přírodovědném kanále.</p> <p>Vytvářela návrhy ona? Ne. Vznikaly v Rusku, v Moskvě. Ona byla jen editor. Vybírala dodavatele jednotlivých komponentů. Dohlížela na výrobu a dopravu do San Franciska. Dohlížela na montáž v továrnách, kde se dříve vyráběly plechovky. Pokud náčrtek vyžadoval něco, co se nedalo dodat, zkusila najít nového dodavatele, nebo se pokusila vyjednávat kompromis o změně výrobního postupu nebo volbě jiného materiálu.</p> <p>Laney se zeptal, komu své výrobky prodávají. Lidem, kteří chtěli věci, co nikdo jiný nemá, řekla. Nebo které se jiným lidem nelíbí? To také, řekla. Líbilo se jí to? Ano. Protože měla ráda věci, které vytvořili Rusové, a navíc měla ráda lidi, kteří ty věci potom vyráběli. A co bylo nejlepší, řekla, měla ráda pocit, že na svět přináší něco nového. Líbilo se jí, že to, co Rusové navrhli, se stalo skutečností na místě, které kdysi bývalo konzervárnou.</p> <p>Jednoho dne to tu prostě je a ty se na to můžeš podívat, můžeš se toho dotknout, a víš, jestli je to dobré, nebo špatné.</p> <p>Laney o tom chvilku uvažoval. Zdála se mu velmi klidná. Večerní stíny se téměř s viditelnou rychlostí prodlužovaly na hladké lesklé podlaze.</p> <p>Položil jí ruku na její.</p> <p><emphasis>A dotkneš se toho a víš, jestli je to dobré, nebo špatné.</emphasis></p> <p>Těsně před rozbřeskem spala editorka lamp klidně v jeho posteli a on sledoval ze svého balkonu křivky nedalekého zálivu. Měsíc se začínal vytrácet z oblohy.</p> <p>V noci se ve Federální oblasti na východ odtud začal raketový útok a zpravodajství přineslo podrobné zprávy o poslední akci chemických agentů, vytvářejích pozadí tohoto světa.</p> <p>Mezi větvemi poskakovali ptáci, byl to zvuk, který si pamatoval z Gainesville, ze sirotčince, kde strávil tolik podobných jiter.</p> <p>Kathy Torrance prohlásila, že je spokojená s Laneyho dovolenou. Vypadal odpočatý, řekla.</p> <p>Ujal se spousty dat v DatAmerica bez dalšího komentáře a měl podezření, že by se další dovolená mohla stát trvalou. Sledovala ho jako zkušený umělec, který si znaleckým okem prohlíží drahocenný kousek náčiní, na němž se začíná projevovat opotřebování.</p> <p>Důležitý bod byl nyní jiný, ačkoliv on nedokázal tu změnu nijak konkrétně popsat. Prošel bezpočtem fragmentů, které se objevily kolem Alison Shires za dobu jeho nepřítomnosti, a hledal zdroj svého předchozího přesvědčení. Vyvolal hudbu, kterou si pouštěla, zatímco on byl v Mexiku, a přehrál si každou píseň přesně v takovém pořadí, jak je vybrala. Zjistil, že její výběr byl čím dál více života udržující, přesunula se k novému dodavateli, Upful Groupvine, jehož nejnovější produkt byl hudebním ekvivalentem kanálu Dobrých Zpráv.</p> <p>Porovnával její poplatky se <emphasis>záznamy </emphasis>na jejích kreditních kartách a vytvořil seznam všeho, co za poslední týden nakoupila. Víceúčelový otvírák na tokajské. K čemu jí takový otvírák mohl být? Ale pak si vzpomněl na Kathyinu radu, že tohle byla část výzkumu, která mohla vést k nejdůležitějším objevům, bodu, při kterém průzkumníkova důvěrnost se subjektem mohla vést k ztrátě perspektivy. „Je pro nás často nejsnadnější identifikovat na obchodní úrovni, Laney. Jsme nakupovací druh. Brzy zjistíš, že kupuješ jiný druh hrášku, protože to udělal i tvůj subjekt. Dávej si na to pozor.“</p> <p>Podlaha Laneyho bytu byla terasovitě vyvýšená oproti parkovací <emphasis>garáži. </emphasis>Spal v nejvzdálenějším konci nafukovací postele, kterou si objednal na nákupním kanále. Nebyla tu žádná okna. Světlo poskytovala řada žárovek a občas k němu zabloudilo slunce skrz skleněnou výplň na stropě, ale to se stávalo jen zřídka.</p> <p>Seděl na kraji nafukovací postele a představoval si Alison Shires ve svém bytě na Fountain Avenue. Věděl, že je o něco větší než jeho, ale jen o málo. Okna. Nájemné bylo placené, jak Slitscan zjistil, jejím ženatým hercem. Prováděl to pomocí důmyslných zakrývacích triků, ale platil. „Byl to jeho padoušský fond,“ jak tomu Kathy říkala.</p> <p>Mohl si příběh Alison Shires nechat pro sebe jako jednoduchý objekt, jako perfektně detailní model něčeho obyčejného, ale zázračného, který se pod jeho fokusem stal průzračným. Nikdy se s ní nesetkal, nikdy s ní nepromluvil, ale za tu dobu ji poznal daleko lépe než kdokoliv jiný. Ani manželé neznali tak dobře své manželky, stejně jako manželky nemohly znát své muže. Stopaři mohli usilovat o to, aby tak dobře poznali oběti svých tužeb, ale ani jim se to nikdy nepodařilo.</p> <p>Jednoho dne se probudil uprostřed noci a v hlavě mu hučelo. Je tu příliš horko. Asi bude zase něco v nepořádku s klimatizací. Florida. Modrou košili, kterou nosil na spaní, měl přilepenou na záda a na ramena. Co asi teď dělá?</p> <p>Ležela v posteli s očima dokořán, zírala ke stropu a poslouchala Upful Groupvine?</p> <p>Kathy ho podezírala, že mu to <emphasis>začíná lézt na </emphasis>mozek. Podíval se na své ruce. Mohly být kohokoliv. Podíval se na ně, jako kdyby je nikdy předtím neviděl.</p> <p>Vzpomněl si na 5–SB v sirotčinci. Ta chuť, kterou cítil, když mu látku vpichovali. Zrezivělý kov. Náhražka ale žádnou takovou chuť nepřinášela.</p> <p>Vstal, kuchyňský kout okamžitě vycítil, že je vzhůru. Dveře ledničky se otevřely. V jedné bílé polici ležel zčernalý list starého hlávkového salátu. V druhé polici byla napůl vypitá láhev s dobrou vodou. Přiložil dlaně nad zkažený hlávkový salát a přál si, aby z hniloby cítil nějakou radiaci, nějakou životní sílu, která byla až dosud pro vědce neznámá.</p> <p>Alison Shires se chystala spáchat sebevraždu. Byl si tím jistý. Viděl to v náhodně seřazených datech jejího obyčejného života.</p> <p>„Hej, ty,“ ozvala se lednice, „nechal jsi otevřeno.“</p> <p>Laney neřekl nic.</p> <p>„No tak, chceš ty dveře nechat otevřené, parťáku? Víš přece, že to narušuje automatické mrazení…“</p> <p>„Buď zticha.“ Cítil se o poznám lépe. Ruce už měl chladnější.</p> <p>Stál tam tak dlouho, dokud jeho ruce nebyly úplně ledové, pak je vytáhl z lednice a přiložil si prsty na spánky. Lednička toho využila a okamžitě se bez dalšího komentáře zavřela.</p> <p>O dvacet minut později už seděl v podzemce a mířil do Hollywoodu. Přes malajsijskou košili na spaní si jen přehodil lehkou bundu. Na nástupišti stály tu a tam opuštěné postavy a uhýbaly před průvanem, způsobeným blížícím se vlakem.</p> <p>„To určitě nebylo nějaké uvážené rozhodnutí, že?“ prohlásil Blackwell a pustil to, co mu zbylo z pravého ucha.</p> <p>„Ne,“ řekl Laney. „Vlastně ani nevím, co jsem si myslel, že udělám.“</p> <p>„Snažil ses ji zachránit. Tu dívku.“</p> <p>„Bylo to, jako kdyby mě někdo omotal gumičkou, jako nějaký druh gravitace.“</p> <p>„Přesně tak to člověku připadá,“ řekl Blackwell, „jakmile se rozhodne.“</p> <p>Někde pod kopcem u východu z metra v Sunsetu prošel kolem muže, zalévajícího svůj trávník. Byl to jen malý obdélník zeleně, osvícený z dálky modrými světly z ulice. Laney viděl, jak drobné kapky vody dopadají na dokonale zarovnaný zelený plastik. Umělý trávník byl z ulice chráněný svařenou ocelí, vězeňské tyče podporovaly nenatřené dráty. Mužův dům byl jen o málo větší než jeho trávník, byl to pozůstatek z dob, kdy byl tento kopec pokrytý bungalovy. Byly tu i další podobné domy, vtlačené mezi důmyslně pestré tváře bytových komplexů. Malé pozemky z období předtím, než do města vstoupily inkorporace. Ve vzduchu cítil slabou vůni pomerančů, ale žádné nikde neviděl.</p> <p>Muž zvedl hlavu a Laney si všiml, že byl slepý. Oči měl ukryté za černými kosočtverci s videočipy připnutými na oční nervy. Jeden nikdy nevěděl, co sledují.</p> <p>Laney pokračoval dál a dovolil, aby ho to, co ho vyhnalo z postele, dovedlo mezi spícími ulicemi s občasnou vůní kvetoucích stromů tam, kam měl namířeno. Na Santa Monice bylo slyšet vzdálené skřípění brzd.</p> <p>O patnáct minut později dorazil k jejímu domu na Fountain Avenue. Zvedl hlavu. Páté patro. Byt 502.</p> <p>Nodální bod.</p> <p>„Ty o tom nechceš mluvit?“</p> <p>Laney zvedl hlavu od prázdného šálku a zadíval se Blackwellovi do očí.</p> <p>„Vlastně jsem to ještě nikdy nikomu nevyprávěl,“ řekl, a byla to pravda.</p> <p>„Půjdeme,“ řekl Blackwell a vstal. Jeho zadek se zvedl tak lehce, jako kdyby ho měl nafouknutý heliem. Laneyho napadlo, kolik je asi hodin. Yamazaki zatím zaplatil.</p> <p>Opustil s nimi podnik Amos a Andy a vyšel do mlhy, která nebyla až tak docela způsobená drobným deštěm. Po ulicích pluly potoky otevřených deštníků. Yamazaki vytáhl černý předmět, ne větší než vizitka. Byl jen o něco širší a mezi jeho prsty se leskl. V ruce mu vykvetl černý deštník. Zahnutý držák byl suchý a teplý.</p> <p>„Jak to potom poskládáte?“</p> <p>„Neposkládáte,“ řekl Yamazaki. „Jednoduše se to poskládá samo.“ Otevřel další deštník pro sebe. Holohlavý Blackwell byl ve své mikropórové bundě zřejmě proti dešti imunní. „Prosím, pokračujte ve svém vyprávění, pane Laney.“</p> <p>Skrz skulinu mezi dvěma vysokými věžáky zahlédl Laney další, o poznání vyšší, budovu. Viděl tam obrovské tváře, ty zkroucené tváře v jakémsi nevysvětlitelném dramatu mu byly povědomé.</p> <p>●●●</p> <p>Dohoda o zatajování, kterou Laney podepsal, měla sloužit k tomu, aby zakryla skutečnosti, že Slitscan využíval své konexe s DatAmerica takovým způsobem, který rozhodně obcházel zákon. Takové záležitosti se podle Laneyho zkušenosti stávaly velmi často, pokud ne neustále. Tedy alespoň na jistých stupních výzkumu. Od doby Laneyho předcházejícího zaměstnání v DatAmerica se mu nezdálo, že by něco z toho bylo znepokojující. DatAmerica měla méně moci než teritorií. Svým způsobem to bylo právo samo pro sebe.</p> <p>Laneyho výzkum života Alison Shires už zahrnoval celou řadu kriminálních přestupků, jeden z nich mu poskytl kódy, potřebné ke vstupu do haly budovy, k uvedení výtahu do provozu, odemčení dveří v pátém patře a přerušení funkce domácího poplašného <emphasis>zařízení, </emphasis>které by se okamžitě spustilo kdykoliv, kdyby majitel při odemykání nepřidal ke kódu ještě dvě další čísla. Poslední záležitost fungovala jako pojistka proti vloupání. V minulosti se staly případy, při nichž byli rezidenti domu zajati v garážových prostorech a donuceni prozradit svůj kód. Kód Alison Shires sestával z měsíce, dne a roku narození, což bylo něco, před čím bezpečnostní technici co nejzarputileji varovali. Její zpětný kód byl tedy 23, její věk rok před tím, než se nastěhovala a stala se předplatitelem.</p> <p>Laney to vše odříkával, když stál před budovou, na jejíž osmipatrové tváři byl napsaný jakýsi hanlivý nápis proti Tudoru Revivalovi. Vše vypadalo tak ostře kontrastně a detailně v prvních okamžicích dalšího rozbřesku v L. A.</p> <p>23.</p> <p>●●●</p> <p>„Takže,“ vytušil Blackwell, „jsi prostě vstoupil dovnitř. Vyťukal jsi její kód a vrazil tam.“ Všichni tři nyní čekali, až budou moct přejít křižovatku.</p> <p>– Bác ho.</p> <p>V zrcadlové hale bylo ticho jako ve vzduchoprázdnu. Když vykročil po drahém koberci, ze všech stran se na něj dívali další a další Laneyové. Vstoupil do výtahu, kde to vonělo květinami, a vyťukal další část kódu. Vyjel do pátého patra. Dveře se otevřely. Další nový koberec. Pod čerstvě natřenými stěnami prosvítala práce původního malíře.</p> <p>502.</p> <p>„Co tady vlastně děláš?“ zeptal se nahlas Laney, ale jestli tu otázku položil sám sobě nebo Alison Shires, to se nikdy nedozvěděl.</p> <p>Bezpečnostní oko uprostřed mosazného kroužku si ho podezíravě prohlíželo. Bylo potřísněné zbytky světlé barvy.</p> <p>Vstupní klávesnice byla umístěna v kovovém rámečku vedle dveří. Nebyla však v úrovni bezpečnostního oka. Sledoval své prsty, jak se chystají vyťukat poslední čísla.</p> <p>23.</p> <p>Ale nahá Alison Shires dveře otevřela dřív, než stačil kód stlačit. Upful Groupvine se vesele ozývalo za ní, když ji Laney uchopil za zakrvácená zápěstí. V jejích očích bylo něco, co od toho okamžiku považoval jednoduše za pohled poznání, nikoliv obvinění.</p> <p>„Takhle to nepůjde,“ řekla klidně, jako kdyby mluvila o nějaké strojní poruše, a Laney slyšel sám sebe kňourat. Byl to zvuk, jaký od dob svého dětství nevypustil z úst. Potřeboval vidět ta zápěstí, ale nemohl ji udržet. Vtlačil ji dovnitř a zamířil ke křeslu, o kterém jen tušil, kde by asi mohlo být. „Posaď se,“ řekl, jako kdyby mluvil na paličaté dítě, a ona si sedla. Pustil její zápěstí. Rozběhl se do míst, kde předpokládal, že najde koupelnu. Podařilo se mu objevit ručníky a lepicí pásku.</p> <p>Pak si uvědomil, že sedí vedle ní a krvavými prsty ji drží za dlaně, jako při meditaci. Omotal jí zelený ručník kolem levého zápěstí a zalepil jej páskou. Gumový bezový výrobek měl maskovat specifické oblasti při aplikaci aerosolové kosmetiky. Věděl to z dat o jejích nákupech.</p> <p>Kde začínaly její prsty pod rudým nánosem modrat? Zvedl hlavu. Na jedné tváři měla krev.</p> <p>„Nedělej to,“ řekl.</p> <p>„Přestává to.“</p> <p>Laney nyní omotal její pravou paži, bezová lepicí páska mu visela mezi zuby.</p> <p>„Nezasáhla jsem tepny.“</p> <p>„Nehýbej se,“ řekl Laney, prudce vstal, zakopl o vlastní nohu a upadl tváří na něco, co poznal těsně předtím, než si o to rozbil nos. Byla to jedna z lamp jeho známé editorky. Zdálo se, že se koberec vymrštil a uhodil ho hravě do tváře.</p> <p>„Alison…“</p> <p>Její kotník se objevil těsně vedle něj, když zamířila do kuchyně.</p> <p>„Alison, <emphasis>sedni s</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>!“</emphasis></p> <p>„Je mi líto,“ slyšel, jak říká, a pak se ozval výstřel.</p> <p>Blackwell si zhluboka povzdechl, až se mu otřásla mohutná ramena. Byl to zvuk, který přehlušil i dopravní ruch. V Yamazakiho brýlích se odrážela pestrobarevná neonová světla ze stěn okolních budov, za která by se nemuseli stydět ani v Las Vegas. Všechny nápisy se hýbaly a poskakovaly.</p> <p>Blackwell zíral na Laneyho. „Tudy,“ řekl nakonec a zahnul za roh, kde byla relativní tma. Laney se vydal za ním a Yamazaki šel poslední. Na konci úzké ulice vstoupili do Pohádkové země.</p> <p>Zde nebyly žádné neony ani záře z okolních věžáků. Strohé obdélníky z bílého skla, velikosti o něco málo větší než narozeninová pohlednice, byly ozdobené černými ideogramy, každý nápis označoval malou strukturu, jako nějaká stará kabina na zapomenuté pláži. Byly nalepené jedna na druhou, jejich miniaturní fasády připomínaly show na nějakém urbanistickém karnevale. Věkem sešlý cedrový papír napuštěný olejem. Nic, podle čeho by se dalo určit, jak je to místo staré, kromě skutečnosti, že nápisy byly elektronické.</p> <p>Laney se kolem sebe rozhlížel. Ulice postavená leprechány.</p> <p>„Zlatá Ulička,“ řekl Keith Alan Blackwell.<strong>8</strong><strong>Narita</strong></p> <p>Chia vystoupila z letadla za Maryalice, která si dala pár těch vitaminových nápojů a pak zabírala celých dvacet minut na toaletě, aby si nasadila vlasový příčesek a nalíčila rty a oči. Chia o výsledku nebyla příliš přesvědčená. Vypadala mnohem méně jako Ashleigh Modine Carter, spíš jako něco, na čem Ashleigh Modine Carter spala.</p> <p>Když Chia vstala, měla pocit, že bude muset svému tělu radit každý pohyb, který chtěla učinit. Nohy: Hýbejte se.</p> <p>Během letu se jí nakonec podařilo si na pár hodin zdřímnout. Sbalila si svůj počítač a nyní posunovala jednu nohu před druhou, zatímco Maryalice se šourala před ní ve svých bílých kovbojských kozačkách.</p> <p>Zdálo se, že než vystoupí z letadla, bude to trvat celou věčnost, ale nakonec se přece jen nadechly letištního vzduchu v chodbě, kde procházely pod velkými logy, která Chia znala celý svůj život. Byla to loga velkých japonských firem. Všichni mířili chodbou stejným směrem. „Budeš něco proclívat?“ zeptala se Maryalice vedle ní.</p> <p>„Ne,“ řekla Chia.</p> <p>Maryalice ji pustila před sebe na pasovou kontrolu, kde Chia odevzdala japonskému úředníkovi doklady a platební kartu, kterou Zona Rosa vynutila od Kelsey, protože to celé byl stejně její nápad. Kelsey tvrdila, že množství peněz na platební kartě představuje celé jmění fan klubu ze Seattlu, ale Chia ji podezírala, že určitě peníze roztočila a vůbec jí na tom nezáleželo.</p> <p>Policista vytáhl pas z otvoru a podal jí ho zpátky. Neobtěžoval se kontrolovat její platební kartu. „Můžeš zůstat maximálně dva týdny,“ řekl a kývl na ni.</p> <p>Skleněné dveře se otevřely. Uvnitř byla spousta lidí. Musí sem ve stejném okamžiku přilétat mnoho letadel, když tolik lidí čeká na svá zavazadla. Postavila se stranou, kde se jakýsi robot potýkal s hromadou zavazadel. Měl špinavá růžová gumová kolečka a velké oči, které zlostně pomrkávaly, když se prodíral davem.</p> <p>„Teď už to snad bude jednoduché,“ ozvala se za ní Maryalice. Chia se otočila právě včas, aby viděla, jak se zhluboka nadechla a potom pomalu vydechla. Maryalice měla tmavé kruhy pod očima, jako kdyby zápasila s bolestí hlavy.</p> <p>„Nevíte, kudy mám jít, abych se dostala k vlakům?“ zeptala se Chia. Měla sice v počítači mapu, ale nechtělo se jí ho vytahovat z tašky.</p> <p>„Tudy,“ řekla Maryalice.</p> <p>Žena se začala prodírat mezi lidmi a Chia ji následovala s taškou v podpaží. Vynořily se před pohyblivým pásem, odkud z rampy padala zavazadla, narážela jedno o druhé a vydávala se na cestu kolem dokola.</p> <p>„Hele, támhle je jedna,“ řekla Maryalice a popadla černou tašku. Její hlas zněl tak nadšeně, že se Chia neubránila, aby se na ni překvapeně nepodívala. „A… <emphasis>druhá</emphasis><emphasis>.“</emphasis><emphasis> </emphasis>Z pásu vypadla další, téměř stejná, taška, jen s tím rozdílem, že tato měla na straně nálepku oblasti Nissan, třetí největší atrakce v Kalifornii. „Nevadilo by ti, kdybys mi s tím pomohla, zlato? Při tak dlouhém cestování mě vždycky rozbolí záda.“ Podala Chie tašku s nálepkou. Nebyla příliš těžká, pravděpodobně v ní bylo jen oblečení. Ale zato byla hrozně velká, musela se přes tašku naklánět, aby viděla na cestu.</p> <p>„Díky,“ řekla Maryalice. „Tady máš,“ dodala a podala Chie kartičku s čárkovým kódem. „To je zavazadlový lístek. Teď musíme jít tudy…“</p> <p>S Maryalicinou taškou bylo prodírání davem ještě obtížnější. Chia se musela soustředit, aby lidem nešlapala na nohy a nenarážela do nich taškou, a tak velmi brzy ztratila Maryalice z dohledu. Rozhlížela se kolem sebe a čekala, že někde uvidí blonďatou hlavu, jak se vznáší v davu, který byl o poznání menší než Maryalice. Ale nikde ji neviděla.</p> <p>VŠICHNI CESTUJÍCÍ SE MUSÍ DOSTAVIT NA POVINNOU CELNÍ PROHLÍDKU.</p> <p>Chia sledovala, jak se nápis proměnil do japonských symbolů a pak opět přeskočil do angličtiny.</p> <p>Takže tudy. Postavila se na pohyblivý pás za nějakého muže v červené kožené bundě s velkým šedým nápisem přes celá záda: „STŘET ZÁJMŮ“. Chia se na nápis dívala a představovala si, o jaký střet zájmů asi šlo, ale pak pochopila, že šlo asi o firmu, která se zabývala opravami aut, anebo to byl jen jeden z nápisů, přeložený Japonci do angličtiny, aby vyvolal dojem, že něco znamená, a přitom to tak nebylo. Tato záležitost s letem přes Tichý oceán začínala být vážná.</p> <p>„Další.“</p> <p>Zavazadlo muže se „STŘETEM ZÁJMŮ“ zmizelo ve stroji širokém jako postel, ale o poznání vyšším. Stál tu nějaký úředník s videohelmou na hlavě a evidentně pročítal výsledky scanneru. Potom tu byl také policista, ten vybíral pasy, zasunoval je do otvoru na pultě a vydával zpět zavazadla. Chia mu odevzdala Maryalicinu tašku a on ji položil na posuvný pás. Pak mu podala své vlastní zavazadlo. „Mám v tom počítač. Doufám, že tomu nebude scanner vadit?“ Zdálo se, že ji muž neslyšel. Sledovala, jak se její taška vydala za Maryalicinou a vjela do stroje.</p> <p>Muž v helmě nakláněl hlavu ze strany na stranu, když se v jeho helmě objevily výsledky skenování.</p> <p>„Zavazadlový lístek,“ řekl policista, a Chia si uvědomila, že ho stále ještě drží v ruce. Najednou jí připadalo divné, proč jí lístek Maryalice dala. Policista přes něj přejel scannerem.</p> <p>„Ty tašky sis zabalila sama?“ zeptal se muž v helmě. Neviděl ji přímo, ale Chia usoudila, že se na ni dívá s pomocí jedné z kamer, kterých bylo celé letiště plné.</p> <p>„Ano,“ řekla, protože ji napadlo, že to bude jednodušší než vysvětlovat, že jedna taška byla Maryalice, a nikoliv její. Pokusila se přečíst výraz v tváři muže s helmou podle jeho rtů, ale bylo to nemožné.</p> <p>„Tohle sis také balila?“</p> <p>„Ano…“ odpověděla Chia, ale tentokrát už nezněla tak sebejistě.</p> <p>Helma znovu přikývla.</p> <p>„Další,“ řekl.</p> <p>Chia přistoupila na druhou stranu stroje, aby si vyzvedla svou tašku a černý kufr.</p> <p>Prošla další pohyblivou zdí z matného skla a ocitla se ve větší hale. Strop byl vysoký a reklamní nápisy o mnoho větší, jen lidí ani trochu neubylo. Možná tohle nebyla záležitost přeplněného letiště, ale spíš to mělo něco společného s Tokiem a vůbec s celým Japonskem: Bylo tu víc lidí na mnohem menším území.</p> <p>Objevili se další roboti se zavazadly. Uvažovala, kolik by asi stálo pronajmutí takového robota. Možná by sis mohla lehnout na své tašky a říct robotovi, kam chceš jet, a pak si jednoduše zdřímnout. Až na to, že si nebyla vůbec jistá, jestli se jí chce spát. Přehodila si Maryalicinu tašku z levé ruky do pravé a uvažovala, co bude dělat, když ženu během nejbližších, řekněme, deseti minut nenajde. Už měla letiště plné zuby a navíc ještě ani netušila, kde dnes večer složí hlavu. Ani nevěděla, jestli už je vůbec <emphasis>noc.</emphasis></p> <p>Zvedla hlavu a doufala, že uvidí nějaké digitální hodiny, když vtom na pravém zápěstí ucítila pevný stisk. Sklopila oči a uviděla ruku se zlatými prsteny a zlatými hodinkami. Každý prsten byl připojený zlatým řetízkem k náramkovým hodinkám.</p> <p>„To je můj kufr.“</p> <p>Chia očima přejela po bílé manžetě k rukávu černé bundy. Zadívala se neznámému do světlých očí a všimla si pravidelných rysů jeho tváře. Na malý okamžik ho považovala za Hudebního Mistra, který se nějak ztratil uprostřed letiště. Ale její Hudební Mistr by nikdy nenosil takové hodinky. Navíc tento muž měl dlouhé napomádované vlasy, stažené z čela dozadu. Nevypadal ani trochu šťastně.</p> <p>„To je kufr Maryalice,“ řekla Chia.</p> <p>„Dala ti ho v Seattlu?“</p> <p>„Požádala mé, abych jí ho vzala.“</p> <p>„Ze Seattlu?“</p> <p>„Ne,“ řekla Chia. „Dala mi ho tady. Seděla vedle mě v letadle.“</p> <p>„Kde je?“</p> <p>„Já nevím,“ řekla Chia.</p> <p>Muž měl na sobě tmavý oblek s knoflíky až ke krku. Vypadal jako někdo ze starého filmu. Zdálo se, že si konečně uvědomil, že stále ještě drží její zápěstí. Pustil ji.</p> <p>„Pomůžu ti ten kufr nést,“ řekl. „Musíme ji najít.“</p> <p>Chia nevěděla, co má dělat. „Maryalice chtěla, abych jí ho nesla.“</p> <p>„A to jsi udělala. Teď ho zase ponesu já.“ Vzal jí kufr z ruky.</p> <p>„Vy jste Maryalicin přítel? Eddie?“</p> <p>Koutek jeho úst se zkroutil.</p> <p>„Dalo by se to tak říct.“</p> <p>●●●</p> <p>Eddie měl Daihatsu Graceland s volantem na opačné straně. Chia ten vůz znala, protože Rez v jednom takovém natočil své video. Jen s tím rozdílem, že v jeho voze byla koupelna s vanou z černého mramoru a mosaznými kohoutky ve tvaru tropických ryb. Lidé to pochopili tak, že to měla být ironie na to, když má člověk tolik peněz, že neví, co s nimi, a tak za ně nakupuje spoustu ošklivých zbytečností. Chia o tom řekla své matce. A ta jí na to odpověděla, že v tom to není, protože lidé si nemusí dělat starosti s tím, co by dělali, kdyby měli příliš mnoho peněz, protože většina z nich jich nikdy nemá dost. Pak dodala, že by možná nebylo od věci zkusit zjistit, co vlastně „dost“ znamená.</p> <p>Ale Eddieho auto bylo černé s chromovanými doplňky. Zvenčí to vypadalo jako nějaký kříženec mezi RV a jednou z těch dlouhých hranatých limuzín. Chia si nedokázala představit, že by na japonském trhu bylo mnoho takových aut. Zdejší vozy se většinou podobaly pestrobarevným karamelkám. Graceland byl čistý a jednoduchý, vyrobený pro takové Američany, kteří neměli zájem o nákup importovaných vozů. Což, pokud šlo o auta, definitivně zúžilo váš názor. (Matka Hester Chenové měla jeden z těch ohavných kanadských terénních vozů, který ji stál celé jmění, ale na nějž měla záruku na osmdesát pět let. Navíc splňoval ekologické požadavky.)</p> <p>Vůz byl zevnitř vykládaný vínovým sametem, prošívaným do kosočtverců, s malými chromovanými nýtky v každém rohu. Byla to jedna z nejkýčovitějších věcí, jaké kdy Chia viděla, a napadlo ji, že Maryalice si to myslí také, protože seděla vedle ní a právě vysvětlovala, že je to součást „image“ Eddieho populárního klubu zvaného Whiskey Klon. Proto si koupil graceland, myslel si, že se bude ke klubu pěkně hodit, a kromě toho se začal i oblékat ve stylu starých Nashvillanů. Maryalice říkala, že si myslí, že mu ten oblek moc sluší.</p> <p>Chia přikývla. Eddie řídil a mluvil japonsky do mikrofonu. Když Maryalice hledali v letištní hale, našli ji v jednom malém baru těsně vedle příjezdové haly. Byl to třetí bar, do kterého vešli. Chia měla zvláštní pocit, že Eddie neměl příliš velkou radost z toho, že Maryalice vidí, ale zdálo se, že jí to vůbec nevadí.</p> <p>Byl to vlastně Maryalicin nápad vzít Chiu do Tokia. Řekla, že vlaky jsou příliš přeplněné, a navíc to stojí spoustu peněz. Prohlásila, že chce pro Chiu něco udělat za to, že jí vzala ten kufr. (Chia si všimla, že Eddie dal jednu tašku do kufru gracelandu a tu druhou – s nálepkou Nissanu – si položil vedle sebe na sedadlo spolujezdce.)</p> <p>Chia nyní Maryalice vůbec neposlouchala, byla hluboká noc, a navíc se o ni začala pokoušet poletová nevolnost. Právě přejížděli přes most, který vypadal, jako kdyby byl postavený z neonových světel. Všude byl bezpočet jízdních pruhů a malá auta se po něm pohybovala jako barevné korálky. Všechny vozy byly nablýskané a vypadaly jako nové. Byly tu také obrazovky, na kterých běžely reklamy v japonštině a občas je vystřídala usměvavá tvář spokojeného zákazníka.</p> <p>A pak se objevila i tvář té ženy: Rei Toei, idoru, se kterou se Rez chtěl oženit. A pak zmizela.<strong>9</strong><strong>Mimo kontrolu</strong></p> <p>„Rice Daniels, pane Laney. Mimo kontrolu.“ Stiskl jakousi kartu na protější straně stěny z poškrábaného plastu, která dělila místnost s nápisem Návštěvníci od prostoru těch, kteří jí dali jméno. Laney se pokusil kartičku přečíst, ale jeho snaha zaostřit skončila prudkou bolestí mezi očima. Podíval se tedy místo toho na Rice Danielse. Skrz záplavu slz uviděl černé vlasy, malé sluneční brýle s oválnými černými obroučkami, které mu držely na nose jako chirurgické svorky.</p> <p>Nic na Rice Danielsovi se nezdálo být mimo kontrolu.</p> <p>„Seriál,“ řekl. „MIMO KONTROLU. Je to pořad balancující na nejostřejší hraně investigativní žurnalistiky.“</p> <p>Laney se pokusil dotknout pásky na nose. Byla to chyba. „Investigativní žurnalistika?“</p> <p>„Vy jste kvant, pane Laney.“ Kvantitativní analytik. To skutečně nebyl, ale to byl technický popis jeho předchozího zaměstnání. „Pracoval jste pro Slitscan.“</p> <p>Laney neodpověděl.</p> <p>„Ta dívka byla pod intenzivním dohledem. Slitscan se na ni pověsil. Vy víte proč. A my věříme, že bychom mohli Slitscan nařknout z podílu na smrti Alison Shires.“</p> <p>Laney se podíval na své boty. Měl rozvázané tkaničky. „Ona se zabila,“ řekl.</p> <p>„Ale vy víte proč.“</p> <p>„Ne,“ řekl Laney a zadíval se do černých brýlí. „Já to nevím. Nevím to přesně.“ Nodální bod. Protokoly nějaké docela jiné říše.</p> <p>„Budete potřebovat pomoc, pane Laney. Hovoříme zde o vraždě člověka. Nabádání k sebevraždě. Budou chtít vědět, co jste tam nahoře dělal.“</p> <p>„A já jim to řeknu.“</p> <p>„Našim lidem se podařilo mě sem dostat jako prvního, Laney. Nebylo to jednoduché. Je tady tým ze Slitscanu a čeká, aby si s vámi mohl promluvit. Když jim to řeknete, obrátí to celé proti vám. <emphasis>Zbaví </emphasis>se vás, protože jim nic jiného nezbude, aby se sami kryli. S dostatečným množstvím peněz a dobrými právníky se jim to podaří. Ale zeptejte se sám sebe. Chcete je nechat, aby <emphasis>to</emphasis> udělali?“</p> <p>Daniels si stále pohrával s plastikovou kartou mezi prsty. Laney se znovu pokusil zaměřit svůj pohled na předmět v jeho ruce. Tentokrát si všiml, že na plastikový povrch někdo vyškrábal několik písmen v zrcadlovitém tvaru, takže se daly přečíst pozpátku.</p> <p>JÁ VÍM, ŽE JSI TO UDĚLAL</p> <p>„Nikdy jsem neslyšel o něčem, jako je pořad MIMO KONTROLU.“</p> <p>„Náš dlouholetý pracovník se podílí na výrobě, zatímco my tu spolu hovoříme, pane Laney.“ Následovala pomlka. „Všichni jsme velmi rozrušení.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Mimo kontrolu není jen obyčejný seriál. Uvažujeme o něm jako o docela novém modelu. Nový způsob televizního vysílání. Váš příběh – příběh Alison Shires – je <emphasis>přesně </emphasis>to, s čím bychom chtěli vyrazit. Naši pracovníci jsou lidé, kteří svým divákům chtějí <emphasis>dát něco zpátky. </emphasis>Daří se jim, vybudovali základy, prosadili se, a nyní chtějí dát něco zpět – chtějí přebudovat úroveň cti, dát lidem nové perspektivy.“ Černé ovály se o něco přiblížily k poškrábanému plastu. „Naši lidé vytvářejí také ,Policajty v nesnázích‘ a ,Klid a záměr módy‘.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Skutečné aféry z celosvětového průmyslu módy.“</p> <p>„Investigativní žurnalistika?“ zeptal se Yamazaki a jeho tužka se vznášela nad notebookem.</p> <p>„Byla to show o <emphasis>show, </emphasis>jaké produkuje Slitscan,“ vysvětloval Laney. „Záměrné zneužívání.“ U baru nebyly vůbec žádné stoličky a bar měl na délku nejméně deset stop. Museli zůstat stát. Našli si tedy místo kousek od barmana. Byla to pravděpodobně nejmenší volněstojícící komerční struktura, jakou kdy Laney viděl, a zdálo se, že tam stála odjakživa jako přežitek z dob Eda, města stínů a temných čar. Stěny byly polepené vybledlými pohlednicemi, na kterých byl dlouholetý nános nikotinu a kouře z kuchyně.</p> <p>„Aha,“ řekl konečně Yamazaki, „meta–tabloidy.“</p> <p>Hostinský smažil na pánvi dvě sardinky. Obracel je s pomocí dvou kovových hůlek. Pak je položil na talíř, ozdobil je jakousi bezbarvou průhlednou zeleninou a předložil je Laneymu.</p> <p>„Díky,“ řekl. Barman nadzvedl oholené obočí.</p> <p>Přestože byl bar skromně vyzdobený, byla tu celá řada draze vyhlížejících lahví skotské, na každé z nich byla hnědá papírová nálepka, uvádějící v japonštině jméno majitele lahve. Yamazaki mu vysvětlil, že si člověk mohl jednoduše whisky koupit, a oni mu ji tam pro něho nechali. Blackwell si dával už druhou sklenici vodky. Yamazaki upíjel svou kolu Lite. Laney měl před sebou nedotčený pohár s nehorázně drahým bourbonem z Kentucky a přemýšlel, co by to udělalo s jeho poletovou nevolností, kdyby nápoj skutečně vypil.</p> <p>„Tak,“ pronesl Blackwell, dopil svou skleničku a postavil ji hlučně na stůl, až v ní zacinkal zbývající led, „oni tě dostanou ven, aby tě předhodili těm druhým bastardům.“</p> <p>„Asi tak nějak,“ řekl Laney. „Měli svůj vlastní legální tým, který čekal, aby to mohl udělat, a další tým, který pracoval na dohodě o zatajování, kterou jsem se Slitscanem podepsal.“</p> <p>„A ten druhý tým měl daleko větší práci,“ řekl Blackwell a postrčil prázdnou sklenici k barmanovi, který ji tiše vzal a stejně tiše ji v okamžiku nahradil novou, jako kdyby ji vyčaroval odnikud.</p> <p>„To je pravda,“ řekl Laney. Neměl skutečně nejmenší tušení, do čeho se pouští, když souhlasil s nabídkou Rice Danielse. Ale něco uvnitř něj mu říkalo, aby Slitscan nenechal utéct před tím jediným výstřelem z kuchyně Alison Shires. (Jak policisté nezapomněli připomenout, jednalo se o zařízení vyrobené Rusy. Nebylo to nic jiného než jediný náboj, jednoduchá tuba s primitivním spouštěcím mechanismem. Byl určený téměř výhradně sebevrahům, protože se s ním dalo úspěšně vystřelit jen ze vzdálenosti dvou palců. Laney o tom už slyšel, ale ještě žádnou takovou zbraň neviděl. Z nějakého důvodu se jim říkalo Specialita Středeční noci.)</p> <p>A Slitscan od toho chtěl utéct, to věděl jistě. Svedli by vinu na Alisonina herce, kdyby museli, a pak by se celá věc ututlala a zakryla dalšími a novějšími událostmi ve světě plném dat.</p> <p>A život Alison Shires, jak ho poznal v té strašlivé důvěrnosti, by zůstal na dně zapomnění, až by se stal docela neznámým.</p> <p>Ale jestliže chtěl vystoupit v pořadu MIMO KONTROLU, její život se mohl retrospektivně stát něčím jiným, a on si nebyl jistý, když seděl na tvrdé židli v místnosti pro návštěvníky, co by z toho nakonec vzešlo.</p> <p>Vzpomněl si na koraly, na útesy, které se vytvářely kolem potopených vraků lodí, možná by se stala něčím takovým, byla by pohřbenou záhadou, a možná by se časem stala i mýtem.</p> <p>V místnosti pro návštěvníky se mu zdálo, že to je o něco menší způsob smrti, než být mrtvý. A to si pro ni přál.</p> <p>„Dostaňte mě odsud,“ řekl Danielsovi, který se usmál za svými brýlemi a pohladil triumfálně svou plastikovou kartu.</p> <p>„Jen klid,“ řekl Blackwell a položil svou mohutnou ruku Laneymu na rameno. „Ještě jsi ani nedopil svůj drink.“</p> <p>S Rydellem se Laney seznámil, když ho tým z pořadu MIMO KONTROLU ubytoval v jednom hotelovém apartmá v Chateau, ve starém komplexu ještě staršího původu, jeho zděné výstřednosti vtisknuté mezi dvě stejné budovy, připomínající mimořádně odporné kancelářské budovy z posledního roku předcházejícího století. Odrážela se v nich stoletá úzkost roku jejich vzniku a zároveň podivná záhadnost a tichá hysterie, která se zdála víc osobní, a tím méně atraktivní.</p> <p>Laneyho apartmá bylo mnohem větší než byl jeho byt v Santa Monice, vypadalo jako hotelový pokoj z roku 1920, měl zděný balkon s výhledem na Sunset a malý kruhovitý trávník, který zbyl z původní zahrady.</p> <p>Laneyho napadlo, že to byla podivná volba, když vzal v úvahu svou situaci. Představoval si, že vyberou něco více korporativní, víc opevněné a mnohem podivnější, ale Daniels mu vysvětlil, že Chateau měl jen samé výhody. Vzhledem k image to byla vynikající volba, protože z Laneyho dělal člověka, dával mu výraz obyčejného <emphasis>obyvatele. </emphasis>V zásadě to bylo něco, co má dveře, stěny a okna, místo, ve kterém se host může představit jako žijící tvor – v geometrických moderních hotelech by ničeho takového nedosáhli. Kromě toho měl hotel své kořeny hluboce zapuštěné v souvislosti s hollywoodskými hvězdami a také s lidskou tragédií. Hvězdy tu žily za časů starého Hollywoodu, a později tu také spousta z nich zemřela. Lidé z MIMO KONTROLU plánovali uvést smrt Alison Shires jako tragédii ve ctihodné hollywoodské tradici, jen s tím rozdílem, že ji rozjitřil Slitscan. Kromě toho, pokračoval Daniels ve vysvětlování, Chateau byl mnohem bezpečnější, než se na první pohled zdálo. A při té příležitosti byl Laney představen Berry Rydellovi, nočnímu hlídači.</p> <p>Laneymu se zdálo, že se Daniels a Rydell znali, ale důvod, proč Rydell pracoval jako noční hlídač, mu zůstal nejasný. Vypadalo to, jako by se Rydell cítil v informačním průmyslu jako doma, a při jedné příležitosti, když se spolu ocitli sami, se Laneyho zeptal, kdo ho zastupuje.</p> <p>„Jak to myslíš?“ obrátil se na něj Laney.</p> <p>„Máš snad nějakého agenta, nebo ne?“</p> <p>Laney řekl, že nemá.</p> <p>„Tak to by sis měl raději nějakého pořídit,“ řekl Rydell. „Nemusí to nezbytně dopadnout tak, jak sis to představoval, víš? Je to koneckonců jen obchod, že jo?“</p> <p>Do jisté míry to byl skutečně jen šoubiz, a Laney začal uvažovat o tom, jestli se rozhodl správně. V jeho hotelovém pokoji bylo šestnáct lidí. Sešli se na čtyřhodinové jednání. A jeho teprve před šesti hodinami pustili z vězení. Když konečně odešli, Laney prohledal všechny pokoje a otevřel několik skříní v mylné snaze najít svou ložnici. Když ji našel, vplížil se do postele a usnul v šatech, pro které poslali Rydella do nákupního centra v Beverly Hills.</p> <p>Což mohl udělat právě tady a právě nyní, v tomto baru ve Zlaté Uličce, pomyslel si, a tak si sám odpověděl na otázku, co by udělal bourbon s jeho poletovou nevolností. Ale nyní, když dopil zbytek ze svého poháru, cítil jeden z těch přílivů nevolnosti, možná to nemělo nic společného s jeho drinkem, ale spíš s prodělanou únavou.</p> <p>„Byl Rydell šťastný?“ zeptal se Yamazaki.</p> <p>Laneymu jeho otázka připadala divná, ale pak si vzpomněl, že Rydell se zmiňoval o nějakém Japonci, kterého potkal v San Francisku, a tím mužem byl jistě Yamazaki.</p> <p>„No,“ začal Laney, „rozhodně se mi nezdál nešťastný, ale <emphasis>něco </emphasis>se mi na něm nezdálo. Tak by se to dalo říct. Chci říct, že ho tak dobře neznám.“</p> <p>„To je moc špatné,“ řekl Yamazaki. „Rydell je statečný muž.“</p> <p>„A co ty, Laney,“ řekl Blackwell. „Považuješ se za statečného muže?“ Jizva uprostřed jeho obočí se nakřivila, jak se na něj soustředěně zadíval.</p> <p>„Ne,“ řekl Laney, „to rozhodně ne.“</p> <p>„Ale postavil ses proti Slitscanu, že je to tak? Kvůli tomu, co udělali té dívce? Měl jsi práci, měl jsi jídlo, měl jsi kde spát. To všechno jsi získal ve Slitscanu, ale oni se podepsali na té dívce, a ty ses rozhodl jim to vrátit. Není to pravda?“</p> <p>„Nic není tak jednoduché,“ odpověděl Laney.</p> <p>Když Blackwell promluvil, Laney si nečekaně uvědomil jiný druh inteligence, bylo to něco, co ten muž obvykle před světem tajil. „Ne,“ řekl Blackwell mírně, „to tedy kurva není, že jo?“ Jedna jeho růžovými jizvami protkaná ruka zmizela v kapse mikropórové bundy jako nějaké neohrabané zvíře. Vylovil odtamtud malý kovový předmět a položil ho na bar.</p> <p>„Tak, tady máme hřebík,“ řekl Blackwell, „galvanizovaný, dlouhý půl druhého palce. S takovými hřebíky jsem lidem přibíjel ruce k takovým barům. A někteří z nich byli opravdoví bastardi.“ V Blackwellově hlase nebylo slyšet žádnou výhrůžku. „A někteří z nich, když měli jednu ruku přibitou, vytáhli druhou žiletku nebo kleště s ostrou špičkou.“ Blackwell si bezděky přejel přes zlověstně vyhlížející jizvu pod pravým okem, jako by se mu tam něco zabodlo a zastavilo se to až o lícní kost.</p> <p>„Kleště?“</p> <p>„Bastardi,“ řekl Blackwell. „Tak jsi je musel zabít. To je také jistý druh odvahy, Laney. Co ale chci říct, je, jaký je v tom rozdíl proti tomu, co jsi udělal Slitscanu?“</p> <p>„Já jsem jen nechtěl, aby celou věc ututlali. Aby ji nechali… aby ji pustili k vodě. Aby na ni zapomněli. Opravdu mi nezáleželo ani trochu na tom, jak moc to Slitscanu uškodilo. Vlastně mi bylo docela jedno, jestli jim to ublíží, nebo ne. Neuvažoval jsem o pomstě tak moc, jako o způsobu… jak ji udržet při životě.“</p> <p>„Jsou ale i jiní lidé, těm, když přibiješ ruce ke stolu, jen sedí a dívají se na tebe. Tak si představuješ ostrého muže, Laney? Myslíš, že jsi jedním z nich?“</p> <p>Laney se podíval od Blackwella na prázdnou sklenici od bourbonu a pak opět na Blackwella. Barman se přiblížil, aby mu dolil, ale Laney si sklenici přikryl rukou. „Kdybys mi přibil ruku k baru, Blackwelle,“ řekl a položil obě dlaně na desku z tmavého dřeva, na které se tu a tam objevily kroužky po rozlitém pití, „řval bych bolestí, O.K.? Nechápu, co to celé má znamenat. Možná jsi blázen. Ale já rozhodně nesplňuj u ničí představu o hrdinovi. Nejsem žádný hrdina ani teď, a nebyl jsem jím ani v L. A.“</p> <p>Blackwell a Yamazaki se po sobě podívali. Blackwell zkroutil rty a mírně přikývl. „Tak tedy dobrá,“ řekl. „Myslím, že na tu práci budeš ten pravý.“</p> <p>„Žádná práce,“ řekl Laney, ale barman už mu naléval další sklenici. „O žádné práci nechci nic slyšet, dokud se nedozvím, pro koho bych měl pracovat.“</p> <p>„Jsem šéfem ochranky skupiny Lo/Rez,“ řekl Blackwell, „a dlužím tomu hloupému bastardovi svůj život. Za těch posledních pět let, co jsem strávil v base, díky trestnímu právu ve žkurveném státě Victoria. Nebýt jeho… Ale žádný strach.“</p> <p>„Ta kapela? Vy jim děláte ochranku?“</p> <p>„Rydell o vás říkal pravdu, pane Laney,“ ozval se Yamazaki z límce své kostkované košile.</p> <p>„Já ale Rydella neznal,“ řekl Laney, „byl to jen hlídač v hotelu, který bych si nikdy nemohl dovolit.“</p> <p>„Rydell má výborný odhad na lidi, myslím,“ řekl Yamazaki.</p> <p>A pak se obrátil na Blackwella: „Lo/Rez? Oni mají nějaké potíže?“</p> <p>„Rez,“ řekl Blackwell. „Prohlásil, že se ožení s tou japonskou courou, co vůbec kurva <emphasis>neexistuje! </emphasis>A on <emphasis>ví, </emphasis>že neexistuje, ale tvrdí, že nemáme <emphasis>žádnou zkurvenou představivosti </emphasis>A teď mě poslouchej,“ Blackwell vytáhl z jedné ze svých kapes dohladka vyleštěný obdélník s otvorem v jednom jeho rohu. Bylo to jen o něco větší než kreditní karta a snadno se to ztratilo v jeho mohutné dlani. „Někdo chce našeho chlapce dostat, rozumíš. A dostal ho. Nevím jak, a nevím kdo. Ale osobně bych se vsadil, že v tom má prsty zatracenej Kombinát. Ty ruský bastardi. Ale ty, můj příteli, uděláš ten svůj trik s nodálními body pro nás a pro Reze. A ty zatraceně zjistíš, <emphasis>kdo a proč</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p> <p>Spustil kovový obdélník na bar a předmět se zabodl do tvrdého dřeva. Laney si uvědomil, že to byl velmi malý sekáček na maso s malými skobičkami na rukojeti.</p> <p>„Tak se do toho dej,“ řekl Blackwell, „ať je můžeme, kurva, srovnat do latě.“<strong>10</strong><strong>Whiskey klon</strong></p> <p>Eddieho klub byl v horním patře něčeho, co vypadalo jako kancelářská budova. Chia si nemyslela, že v horních patrech budov mohly být takové hudební kluby, jaké měli v Seattlu, ale jistá si tím nebyla. Usnula cestou v gracelandu a probudila se až v okamžiku, když Eddie vjížděl do <emphasis>garáže, </emphasis>která vzdáleně připomínala Čertovo kolo nebo zásobník starodávného revolveru, až na to, že místo nábojů tu byla auta. Dívala se z okna, když zastavili v horní části garáže, kde Eddie vjel do prostoru, kde to vypadalo stejně jako v ostatních patrech, až na to, že tu všude byla další velká a černá auta, přesto žádné z nich nebylo tak velké jako graceland.</p> <p>„Pojď s námi, potřebuješ se něčeho napít, zlato,“ řekla Maryalice. „Vypadáš hrozně unavená.“</p> <p>„Musím se zapojit,“ řekl Chia. „Abych našla přítelkyni, u které budu bydlet…“</p> <p>„To je v pořádku,“ řekla Maryalice a otevřela dveře. Eddie také vystoupil a vzal černou tašku s nálepkou Nissanu s sebou. Stále nevypadal šťastný. Chia si vzala tašku a vydala se za Maryalice. Všichni vstoupili do výtahu. Eddie dlaní zmáčkl tlačítko na zdi a řekl něco japonsky. Výtah mu něco odpověděl, pak se dveře zavřely a oni se rozjeli nahoru. Zdálo se, že se pohybují velmi rychle.</p> <p>Ani to, že nastoupili do výtahu, Eddiemu nijak nezlepšilo náladu. Musel stát příliš blízko Maryalice, a Chia viděla, jak se mu napínají svaly na bradě, kdykoliv se na ni podíval. Maryalice se dívala přímo na něho.</p> <p>„Měl by ses uklidnit,“ řekla. „Je to vyřízené.“</p> <p>Svaly se ještě víc napnuly. „Tak ale dohoda nezněla,“ řekl nakonec. „To nebylo domluvené.“</p> <p>Maryalice nadzvedla obočí. „Kdysi jsi malé vylepšení oceňoval.“</p> <p>Eddie se od Maryalice podíval na Chiu a pak opět na Maryalice. „Tomu říkáš zlepšení?“</p> <p>„Míval jsi také smysl pro humor,“ řekla Maryalice, když se výtah zastavil a dveře se tiše otevřely. Eddie se na ni pohoršené podíval a vystoupil. Chia a Maryalice ho následovaly. „Nevšímej si ho,“ řekla Maryalice. „Někdy bývá pěkně protivný.“</p> <p>Chia si nebyla jistá, co čekala, ale takhle si to rozhodně nepředstavovala. Ocitli se v neuklizeném pokoji plném kartonů a bezpečnostních monitorů. Nízký strop byl vytvořený z vlákenitých dlaždic, zavěšených na malých kovových řetízcích. Nejméně půlka jich však chyběla a ze stropu visely zaprášené kabely a dráty. Na stole bylo pár malých lampiček. Jedna z nich svítila na krabičku s napůl snědenými instantními nudlemi a černý šálek od kávy plný bílých plastikových lžiček. Japonec v černé bundě s nápisem „Whiskey klon“ seděl v křesle před monitorem a z velké termosky si naléval horký nápoj.</p> <p>„Yo, Calvine,“ řekla Maryalice, tedy tak to alespoň znělo.</p> <p>„Nazdar,“ odpověděl ten muž.</p> <p>„Calvin z Tacoma,“ řekla Maryalice, zatímco Chia sledovala Eddieho, který měl stále v ruce černou tašku. Zamířil do vedlejší místnosti a zmizel jí z dohledu.</p> <p>„Zdá se, že šéf je spokojený,“ řekl muž a nezněl o nic víc japonsky než Maryalice. Napil se ze šálku.</p> <p>„Jo,“ prohlásila Maryalice. „Je bez sebe štěstím, že mě zase vidí.“</p> <p>„To bude dobrý.“ Další doušek. Podíval se na Chiu. Písmena na „Whiskey klonu“ byla napsaná takovým stylem, jako když se někdo snaží, aby to místo vypadalo tradičně.</p> <p>„Tohle je Chia,“ řekla Maryalice. „Setkala jsem se s ní v SeaTacu,“ a Chia si všimla, že se nezmínila o tom, že se setkaly v letadle. Což jí připomnělo tu záležitost s testy DNA a její vlasové příčesky.</p> <p>„Rád slyším, že to pořád ještě stojí,“ prohlásil ten muž. „Znamená to, že možná existuje způsob, jak se dostat z těchhle sraček.“</p> <p>„Ale Calvine,“ řekla Maryalice. „Víš přece, že miluješ Tokio.“</p> <p>„Jasně. Kdysi jsem měl byt, kde byla koupelna větší než celý byt, ve kterým žiju teď. A to nebyla vůbec velká koupelna. Byla to jen sprcha. Nemělo to ani vanu, nic takového.“</p> <p>Chia se podívala na obrazovky za ním. Bylo na nich mnoho lidí, ale ona nedokázala přijít na to, co tam dělají.</p> <p>„Vypadá to jako rušná noc,“ řekla Maryalice, a také se zadívala na obrazovky.</p> <p>„Docela jo,“ řekl. „Docela průměrný.“</p> <p>„Přestaň tak mluvit,“ řekla Maryalice. „Rozčiluje mě to.“</p> <p>Calvin se ušklíbl. „Ale vždyť ty jsi hodná holka, Maryalice.</p> <p>„Prosím,“ ozvala se Chia. „Mohla bych použít datovou přípojku?“</p> <p>„Jedna je v Eddieho kanceláři,“ řekla Maryalice. „Ale on je teď na ni na telefonu. Proč se nezajdeš opláchnout do koupelny?“ řekla a ukázala k zavřeným dveřím. „Vypadáš trochu zamazaná. Až bude Eddie hotov, můžeš se spojit se svou přítelkyní.“</p> <p>Koupelna měla staré umyvadlo a velmi novou a velmi komplikovaně vyhlížející toaletu s desítkou různých tlačítek na vodní nádržce. Toaleta byla označená japonsky. Polymerové sedátko pod její váhou zavrzalo, když si na ně sedla, a Chia téměř nadskočila. To je v pořádku, ujišťovala se, je to jen cizí technologie. Když byla hotová, vybrala si jedno z tlačítek a stiskla ho. Objevila se drobná vodní sprška parfémované vody a dívka uskočila stranou. Otřela si oči hřbetem ruky, postavila se stranou a zkusila další knoflík. Zdálo se, že to byl ten správný. Ozvalo se spláchnutí vody a Chie to okamžitě připomnělo letadlo. Umyla si nejprve ruce a pak obličej v bezpečně obyčejném umyvadle. Nabrala do dlaně světle modré mýdlo z nádržky ve tvaru jednookého dinosaura. Slyšela, jak voda přestala splachovat, a ozval se další zvuk. Otočila se a uviděla, jak se pod toaletou rozsvítilo modré světlo. To budou jistě UV paprsky, pomyslela si. Sterilizují.</p> <p>Na stěně byl plakát Dukes of Nuke ’Em. Byla to hrozná metalová skupina, její členové byli zpocení a šklebili se do objektivu. Bubeníkovi scházely přední zuby. Nápis byl v japonštině. Uvažovala, jak mohl někdo v Japonsku uznávat právě takovou kapelu, protože Dukes zastávali názor, že by měli nenávidět všechno, co nemělo svůj původ v Americe. Ale Kelsey, která už mnohokrát v Japonsku byla se svým otcem, říkala, že by jeden nevěřil, co Japonci dokáží udělat z ničeho.</p> <p>Nebylo tu nic, čím by si mohla utřít ruce, a tak vytáhla z tašky tričko a použila je místo ručníku, přestože to příliš dobře nešlo. Jak si klekla, aby vrátila tričko zpátky, všimla si něčeho uvnitř tašky, co předtím neviděla. Vtom ale dovnitř vrazil Calvin.</p> <p>„Promiň,“ řekl.</p> <p>„To je v pořádku,“ řekla Chia a zapnula zip u tašky.</p> <p>„Ne, není,“ řekl a ohlédl se přes rameno. Potom se podíval zpátky na ni. „Opravdu jsi Maryalice potkala v SeaTacu?“</p> <p>„V letadle,“ řekla Chia.</p> <p>„Takže ty s tím nemáš nic společného?“</p> <p>Chia vstala a chvilku se jí motala hlava. „S čím?“</p> <p>Podíval se na ni zpod kšiltu černé čepice. „Pak bys raději odsud měla zmizet. A to hned teď.“</p> <p>„Proč?“ zeptala se Chia, přestože ji napadlo, že její otázka nebyla příliš na místě.</p> <p>„Myslím, že bys o ničem raději neměla vědět.“ Kdesi za ním se ozvala hlasitá rána. Podíval se za sebe. „To je v pořádku, jen hází věcmi. Ještě to není nic vážného. Tak pojď,“ řekl, vzal její tašku a zvedl ji. Šel rychle a Chia musela utíkat, aby mu stačila. Prošli kolem zavřených dveří do Eddieho kanceláře, kolem zhasnutých monitorů (kde předtím viděla řadu lidí tančit v kovbojských botách, ale nyní už si tím nebyla tak jistá).</p> <p>Calvin uhodil rukou do senzorického plátu u dveří výtahu. „Jeď do garáže,“ řekl v okamžiku, kdy se z Eddieho kanceláře ozvalo tříštící se sklo. „Drž se vlevo, jdi asi dvacet kroků, tam najdeš další výtah. Přeskoč lobby, máme tam kamery. Když zmáčkneš spodní tlačítko, dostaneš se do podzemky. Tam nasedneš na vlak.“ Podal jí tašku.</p> <p>„Ale na jaký?“ zeptala se Cia.</p> <p>Maryalice vykřikla, a zdálo se, že tentokrát to muselo hodně bolet.</p> <p>„To je jedno,“ řekl Calvin a rychle zamumlal něco japonsky do mikrofonu výtahu. Výtah odpověděl, ale on už byl mezitím pryč, dveře se zavřely, a pak Chia začala klesat. Taška v její náruči jako by ubyla na váze.</p> <p>Když se dveře otevřely, byl Eddieho graceland stále na stejném místě jako předtím, stál vedle těch černých aut. Našla druhý výtah, do kterého měla nastoupit, jak jí radil Calvin. Dveře byly poničené a poškrábané. Uvnitř byly obyčejné knoflíky a výtah nemluvil. Zavezl ji do jasně osvětlené haly plné obchodů, lidí, pohyblivých schodů a nástupišť. Všude kolem svítila pestrobarevná loga.</p> <p>Konečně byla v Tokiu.<strong>11</strong><strong>Kolaps nových budov</strong></p> <p>Laneyho pokoj byl vysoko v <emphasis>úzkém </emphasis>věžáku s bílými keramickými dlaždicemi. Uprostřed měly lichoběžníkový tvar a pocházely z osmdesátých let, z let Bubliny. Důvod, proč věžák přežil strašlivé zemětřesení, se dal přičíst zručnosti stavebních inženýrů. To, že přežil i částečnou rekonstrukci, svědčilo o záhadných svazcích vlastníků a vytrvalém zápase mezi dvěma nejstaršími kriminálními organizacemi ve městě. Yamazaki mu to vysvětlil na cestě taxíkem ze Zlaté Uličky.</p> <p>„Nebyli jsme si jistí, jak byste se cítil v nových budovách,“ řekl.</p> <p>„Máte na mysli ty nanotechnické stavby?“ Laney se musel přemáhat, aby udržel oči otevřené. Řidič taxíku měl na sobě sněhově bílé rukavice.</p> <p>„Ano. Někteří lidé se v nich necítí dobře.“</p> <p>„Já nevím. Ještě jsem žádnou takovou budovu neviděl.“</p> <p>„Myslím, že je uvidíte z okna svého hotelu.“</p> <p>A viděl. Poznal strohou brutalitu jejich konstrukce, ale nedokázal poznat původ materiálu. „Je to jako Gigerovy malby v New Yorku,“ řekl Yamazaki, ale nedočkal se od Laneyho odpovědi.</p> <p>Nyní seděl na kraji postele a slepě zíral na ty zázraky nové technologie, tak banální a tak zlověstné, jaké obvykle bývají všechny zázraky. Největší obytné stavby na světě působily znepokojivým dojmem. (Černobylský komplex byl ještě o něco větší, ale nic živého v něm nemohlo nikdy přežít.)</p> <p>Deštník, který mu Yamazaki dal, se opět poskládal, jakmile uschl.</p> <p>Začal zvonit telefon, ale Laney ho nemohl najít.</p> <p>„Telefon,“ řekl. „Kde je?“</p> <p>Rozsvítilo se červené světlo a začalo blikat směrem na stolek u jeho postele. Zvedl sluchátko a zmáčkl malé tlačítko.</p> <p>„Hej,“ ozval se kdosi, „to je Laney?“</p> <p>„Kdo volá?“</p> <p>„Rydell z Chateau. Hans mi dovolil zavolat.“ Hans byl noční ředitel. „Nevolám nevhod? Nedáváš si zrovna snídani?“</p> <p>Laney si protřel oči a podíval se ven na nové budovy. „Jasně.“</p> <p>„Volal jsem Yamazakimu. On mi dal tvoje číslo,“ řekl Rydell.</p> <p>„Díky,“ řekl Laney a zívl, „ale já…“</p> <p>„Yamazaki říkal, žes tu práci dostal.“</p> <p>„Myslím, že ano,“ řekl Laney. „Díky. Myslím, že ti dlužím…</p> <p>„Slitscan,“ řekl Rydell. „Jsou po celém Chateau.“</p> <p>„Ne,“ řekl Laney, „s tím je konec.“</p> <p>„Znáš nějakou Katherine Torrance, Laney? Adresa Sherman Oaks? Je nahoře v apartmá, ve kterém jsi byl ty. Má s sebou asi tak dva náklaďáky senzorických přístrojů. Hans si myslí, že se snaží přijít na to, co jsi tam dělal a kam ses odtamtud poděl. Tak něco.“</p> <p>Laney zíral na věžáky. Zdálo se, že se část fasády hýbe, ale to se mu muselo zdát.</p> <p>„Ale Hans říká, že se jim stejně nepodaří v těch pokojích najít nějaké zbylé molekuly. To místo má za sebou dlouhou historii.“</p> <p>„Kathy Torrance ze Slitscanu?“</p> <p>„Není to tak, jak říkali, že to bude, ale mají všechnu tu techniku, a technika vždycky příliš mluví, a Ghengis viděl v <emphasis>garáži </emphasis>některé z jejich záznamů, když vykládali. Je jich asi dvacet, pokud nepočítáš křečky. Mají dvě apartmá a čtyři samostatné pokoje.“</p> <p>„Ale co tam dělají?“</p> <p>„No, ty věci se senzory. Snaží se přijít na to, co jsi tam dělal. A jeden z dveřníků viděl, jak tam instalují kameec ry.</p> <p>Zdálo se, že fasáda jedné z nových budov se náhle zavlnila a nepatrně se pohnula. Laney zavřel oči a prsty se dotkl nosu. Zjistil, že se mu na něm usadila část barvy. Otevřel oči. „Ale já jsem přece <emphasis>nic </emphasis>neudělal.“</p> <p>„Cokoliv řekneš,“ Rydell se zdál poněkud zklamaný. „Jen jsem si myslel, že bys to měl vědět, to je celé.“</p> <p>S tou fasádou se rozhodně něco dělo. „Já vím. Díky. Omlouvám se.“</p> <p>„Když uslyším něco nového, dám ti vědět,“ řekl Rydell. „A jaké to tam vůbec je?“</p> <p>Laney sledoval odraz světla klouzající po vzdálené budově. Bylo to jako pohyb osmózy nebo stahy těla nějakého mořského živočicha. „Je to tu divné.“</p> <p>„Vsadím se, že to je zajímavé,“ řekl Rydell. „A nech si chutnat u snídaně, O.K.? Zůstaneme ve spojem.“</p> <p>„Díky,“ řekl Laney a Rydell zavěsil.</p> <p>Laney položil sluchátko a protáhl se na posteli. Stále byl oblečený. Zavřel oči a nechtěl se na nové budovy dívat. Ale ony tam stále byly. Ani temnota zavřených víček ho před nimi neukryla. A jak se tak na ně díval, rozpustily se a odtekly do bludiště starého města.</p> <p>A on se sklouzl s nimi.<strong>12</strong><strong>Mitsuko</strong></p> <p>Chia použila veřejnou datovou přípojku v nejnižším patře nádraží. Sandbender vytočil číslo, které jí dali, Mitsuko Mimury, „společenské sekretářky“ Tokijského fan klubu (zdálo se, že každý v Tokiu má nějaký formální titul). Ve sluchátkách sandbenderu se ozval ospalý dívčí hlas v japonštině. Hned nato se zapojil elektronický tlumočník: „Haló? Ano? Jak vám mohu pomoci?“</p> <p>„Tady je Chia McKenzie ze Seattlu.“</p> <p>„A jsi stále ještě v Seattlu?“</p> <p>„Jsem tady. V Tokiu.“ Vyvolala v počítači mapu. „Jsem ve stanici metra. Jmenuje se Shinjuku.“</p> <p>„Ano. Výborně. A jedeš sem?“</p> <p>„To bych opravdu moc ráda. Jsem strašně unavená.“</p> <p>Hlas jí začal vysvětlovat cestu.</p> <p>„To je v pořádku,“ řekla Chia. „Můj počítač to zvládne. Jen mi řekni název stanice, kde mám vystoupit.“ Našla to na mapě a označila si to místo. „Jak dlouho mi to asi bude trvat?“</p> <p>„Dvacet až třicet minut, záleží na tom, jak budou vlaky přeplněné. Počkám tam na tebe.“</p> <p>„To nemusíš,“ řekla Chia. „Stačí, když mi dáš adresu.“</p> <p>„Japonské adresy jsou velmi obtížné.“</p> <p>„To je dobré,“ řekla Chia. „Mám globální vyhledávání umístění.“ Její sandbender mezitím pracoval na vyhledání zeměpisné šířky a délky bytu Mitsuko Mimury. V Seattlu se to dalo použít jen pro obchodní čísla.</p> <p>„Ne,“ řekla Mitsuko. „Musím tě přivítat. Jsem společenská sekretářka.“</p> <p>„Díky,“ řekla Chia. „Už jsem na cestě.“</p> <p>Přehodila si tašku přes rameno a nechala zip napůl rozepnutý, aby mohla poslouchat verbální rady svého počítače. Vyjela eskalátorem do druhého patra, koupila si jízdenku a našla příslušné nástupiště. Všude bylo skutečně mnoho lidí, bylo to stejné jako na letišti, ale když přijel vlak, nechala se unášet davem a vtlačit do nejbližšího vagónu. Bývalo by bylo těžší, kdyby se rozhodla nenastoupit.</p> <p>Jakmile se vlak rozjel, slyšela, jak jí počítač oznamuje, že právě vyjeli ze stanice Shinjuku.</p> <p>Když se Chia konečně vynořila z metra, uviděla nad sebou perleťovou oblohu. Šedé budovy s pastelovými neony měly nejrůznější záhadné tvary. Všude kolem byly zaparkované desítky bicyklů, jejichž konstrukce vypadala neobyčejně křehce, jako kdyby byly vyrobené z papíru. Chia o krok uskočila, když se kolem ní prořítil hlučný nákladní vůz, uvnitř kterého viděla jen řidičovy bílé rukavice, svírající volant. Když se usadil prach, uviděla nedaleko před sebou dívku v kostkované sukni a černé bundě. Dívka se na ni usmála a Chia jí zamávala.</p> <p>Pokoj Mitsuko byl ve druhém patře nad restaurací jejího otce. Chia slyšela lomoz ve spodním patře a Mitsuko jí vysvětlila, že to je kuchyňský robot, chystající v přípravně jídlo.</p> <p>Její pokoj byl o mnoho menší, než jaký měla Chia v Seattlu, ale byl o poznání čistší a velmi úsporně uspořádaný, stejně jako Mitsuko, která měla velmi uhlazené oblečení. Bylo jí třináct, byla tedy o rok mladší než Chia.</p> <p>Mitsuko ji představila svému otci, který měl na sobě bílou košili s krátkým rukávem a černou kravatu a dohlížel na tři muže v bílých rukavicích a modrých kombinézách, kteří s velkou pílí a odhodláním uklízeli v jeho restauraci. Otec Mitsuko přikývl, usmál se a řekl něco japonsky. Pak se vrátil ke své práci. Když se obě dívky vydaly nahoru, Mitsuko, která neuměla příliš dobře anglicky, Chie vysvětlila, že otci řekla, že je Chia součástí nějakého výměnného kulturního programu, takže bude ubytovaná u ní. Mělo to co dělat s její školou.</p> <p>Mitsuko měla na zdi nad postelí stejný plakát, původní obal z alba Dog Soup.</p> <p>Dívka odešla dolů a vrátila se s konvicí čaje a zavřenou krabičkou, která obsahovala kalifornské rohlíky a další méně známé věci. Chia jí za kalifornské rohlíky byla vděčná a snědla všechno kromě oranžového mořského ježka, politého nějakou lepkavou tekutinou. Mitsuko ji pochválila za to, jak umí zacházet s hůlkami, a Chia jí na to řekla, že lidé v Seattlu používají hůlky velmi často.</p> <p>Nyní na sobě obě měly bezdrátová sluchátka s tlumočnickým programem. Rozhovor tedy probíhal hladce až na výjimky, kdy Mitsuko použila japonský slang, který byl příliš nový, anebo když do japonštiny vložila nějaké anglické slovo, které sice znala, ale neuměla je dobře vyslovit.</p> <p>Chia se jí chtěla zeptat na Reze a idoru, ale neustále mluvily o něčem jiném. Pak Chia usnula, sedíc s nohama zkříženýma uprostřed pokoje. Mitsuko ji musela přesunout na malé lehátko, které odkudsi vyčarovala, protože právě tam se ráno Chia probudila.</p> <p>Skrz okno sem pronikalo stříbrné světlo deštivého rána.</p> <p>Mitsuko se objevila s dalším čajem a říkala něco japonsky. Chia rychle našla sluchátka a nasadila si je.</p> <p>„Musela jsi být hrozně vyčerpaná,“ ozvalo se z tlumočníka. Pak Mitsuko řekla, že si vzala ve škole den volna, aby mohla být s Chiou.</p> <p>Popíjely téměř bezbarvý čaj z malých keramických šálků a Mitsuko vysvětlovala, že tu žije se svým otcem, matkou a bratrem Masahikem. Její matka byla pryč, jela navštívit nějaké příbuzné v Kyoto. Pak Mitsuko prohlásila, že v Kyoto je velmi krásně a že by se tam Chia měla také podívat.</p> <p>„Jsem tady proto, že mě vyslala naše skupina,“ řekla Chia. „Nemohu se věnovat turistickým výletům. Mám pár věcí, které musím vypátrat.“</p> <p>„Chápu,“ řekla Mitsuko.</p> <p>„Takže to je pravda? Rez se skutečně chce oženit se softwarovou kráskou?“</p> <p>Mitsuko vypadala neklidně. „Jsem společenská sekretářka,“ řekla. „Musíš si nejdřív promluvit s Hiromi Ogawou.“</p> <p>„Kdo je to?“</p> <p>„Hiromi je prezidentkou našeho fan klubu.“</p> <p>„Dobře,“ řekla Chia. „Kdy si s ní budu moci promluvit?“</p> <p>„Právě připravujeme místo k setkání. Brzy to bude hotové.“ Mitsuko stále vypadala velmi neklidná.</p> <p>Chia se rozhodla, že by měla změnit téma hovoru. „Jaký je tvůj bratr? Kolik mu je let?“</p> <p>„Masahikovi je sedmnáct,“ řekla Mitsuko. „Je patologický techno–fetišista–se–sociálním–defektem,“ její poslední slova se srazila do jednoho, byl to výraz, který tlumočník našel ve svém lexikonu. Chia uvazovala, jestli by to slovo neměla zkonzultovat se svým spelbenderem, jehož tlumočnické funkce se automaticky dokázaly přizpůsobit.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Otaku,“ řekla Mitsuko pomalu v japonštině. Tlumočník znovu opakoval neohrabaná a nicneříkající slova.</p> <p>„Aha,“ řekla Chia, „tak to znám. Dokonce na to máme stejné slovo.“</p> <p>„Myslím, že v Americe to není totéž,“ řekla Mitsuko.</p> <p>„No,“ prohlásila Chia, „je to <emphasis>chlapec, </emphasis>nebo ne? Otaka hoši z naší školy se zabývali vojenskou simulací.“ Sledovala, jak Mitsuko poslouchá překlad.</p> <p>„Ano,“ řekla nakonec, „ale říkáš, že chodili do školy. Naši do školy nechodí. Dokončují své vzdělání za pochodu, a to je špatné, protože se snadno naučí podvádět. Pak jsou testováni, přistiženi a neprojdou, ale jim na tom nezáleží. Je to sociální problém.“</p> <p>„A tvůj bratr je jedním z nich?“</p> <p>„Ano,“ řekla Mitsuko. „Žije v Opevněném městě.“</p> <p>„Kde?“</p> <p>„V multiuživatelské oblasti. Je to jeho posedlost. Je to jako droga. Má tam svůj pokoj a jen zřídkakdy z něj vychází. Celý svůj čas stráví v Opevněném městě. Myslím, že se mu o něm i zdá.“</p> <p>Chia se pokusila zjistit něco víc o Hiromi Ogawě, než začne polední schůzka, ale výsledky byly rozporuplné. Byla starší, sedmnáctiletá (stejně stará jako Zona Rosa) a do klubu vstoupila před pěti lety. Pravděpodobně měla nadváhu (ačkoliv to muselo být potvrzeno interkulturním dívčím kódem, nebylo to tak zřejmé) a měla slabost pro důmyslně vypracované ikony. Ale všeobecně vzato se Chia snažila pochopit Mitsukin smysl pro povinnost, vlastní pozici a pozici Hiromi.</p> <p>Chia nenáviděla klubovou politiku a začínala se obávat, že to časem způsobí skutečné problémy.</p> <p>Mitsuko vytáhla svůj počítač. Byl to počítač vyrobený z průhledných korejských součástek. Vypadal jako taška plná rosolu s barevnými měkkými bonbony uvnitř. Chia otevřela zip tašky a vytáhla sandbender.</p> <p>„Co je to?“ zeptala se Mitsuko.</p> <p>„Můj počítač.“</p> <p>Na Mitsuko to udělalo velký dojem. „Je to Harley–Davidson?“</p> <p>„Vyrobili ho Sandbenderové,“ řekla Chia, zatímco se přehrabovala v tašce a hledala rukavice a brýle. „Je to komunita, která žije v Oregonském zálivu. Vyrábějí počítače a vybavují je vlastním softwarem.“</p> <p>„Je to americký počítač?“</p> <p>„Jistě.“</p> <p>„Nevěděla jsem, že Američané vyrábějí počítače,“ řekla Mitsuko.</p> <p>Chia si navlékla stříbrné náprstky na každý prst a zapnula si pásek kolem zápěstí.</p> <p>„Jsem na setkání připravená,“ řekla.</p> <p>Mitsuko se nervózně zasmála.<strong>13</strong><strong>Poznání charakteru</strong></p> <p>Yamazaki telefonoval těsně před polednem. Den byl zamračený. Laney zatáhl závěsy, aby se nemusel dívat na nanotechnické stavby za oknem.</p> <p>Sledoval NHK show o šampiónech v otáčení káči. Největší hvězda byla podle jeho soudu dívka s tenkým culíkem v modrých šatech s námořnickým límcem. Mírně šilhala, snad to bylo tím, jak se soustředila. Káči byly vyrobené ze dřeva a některé z nich vypadaly skutečně velmi těžké a velké.</p> <p>„Dobrý den, pane Laney,“ řekl Yamazaki. „Už se cítíte lépe?“</p> <p>Laney sledoval, jak se fialovožlutá káča roztočila, když dívka znalecky zatahala za provaz. Komentátor držel mikrofon blízko káči, aby zachytil její zvuk, a pak řekl něco japonsky.</p> <p>„Je mi lépe než včera v noci,“ řekl Laney.</p> <p>„Právě pracujeme na tom, abyste mohl vstoupit do dat, týkajících se… našeho přítele. Je to velmi komplikovaný proces, protože data jsou chráněná několika různými způsoby. Nedá se použít jednoduchá strategie. Způsoby, které chrání jeho soukromí, jsou komplexně přírůstkové.“</p> <p>„Ví o tom ten náš přítel?“</p> <p>Následovala odmlka a Laney zatím sledoval, jak se káča rychle otáčí. Představoval si, jak Yamazaki pomrkává. „Ne, neví.“</p> <p>„Stále ještě nevím, pro koho mám vlastně pracovat. Pro něj? Pro Blackwella?“</p> <p>„Vaším zaměstnavatelem je Paragon–Asia Dataflow z Melbourne. Zaměstnávají také mé.“</p> <p>„A co Blackwell?“</p> <p>„Blackwell je zaměstnancem soukromé korporace, která obhospodařuje hlavní příjmy našeho přítele. Pro záležitosti, týkající se kariéry našeho přítele, byla vytvořena jistá struktura, která má optimalizovat průběh a vyvarovat se ztrát. Tato struktura nyní ustanovuje korporativní záležitosti s pomocí vlastního práva.“</p> <p>„Je to management,“ řekl Laney. „Jeho manažeři mají strach, že udělá něco hloupého. Že je to tak?“</p> <p>Fialovožlutá káča kmitala kolem své osy, až se nakonec zastavila. „Stále ještě nejsem v těchto obchodních kulturách příliš zběhlý, pane Laney. Těžko se mi to chápe.“</p> <p>„Co myslel včera v noci Blackwell tím, že Rez se chce oženit s japonskou dívkou, která neexistuje?“</p> <p>„Idoru,“ řekl Yamazaki.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Ideální zpěvačka. Jmenuje se Rei Toei. Je to osobnost, vytvořená softwarovými agenty, je výsledkem informačních návrhářů. Je příbuzná s něčím, čemu v Hollywoodu říkají,syntetická osobnost‘.“</p> <p>Laney zavřel oči a pak je zase otevřel. „Jak se s ní tedy může oženit?“</p> <p>„Já nevím,“ řekl Yamazaki. „Ale vyjádřil se tak, že to má v úmyslu.“</p> <p>„Můžete mi říct, z jakého důvodu najali vás?“</p> <p>„No, myslím si, že doufají, že budu schopen jim idoru vysvětlit: její vliv na posluchače a možná dokonce i její vliv na něho samotného. A kromě toho si stejně jako Blackwell myslím, že jsou přesvědčeni o tom, že tohle celé je výsledek nějakého spiknutí. Nyní chtějí, abych vás obeznámil s kulturním pozadím celé této záležitosti.“</p> <p>„A kdo jsou oni?“</p> <p>„Nemohu být víc specifický.“</p> <p>Káča se začínala naklánět. Laney viděl v očích dívky hrůzu. „A vy si nemyslíte, že se jedná o spiknutí?“</p> <p>„Pokusím se odpovědět na vaši otázku dnes večer. Do té doby, než pro vás bude připraven vstup do dat, si prostudujte tohle…“</p> <p>„Hej,“ protestoval Laney, když soutěžící dívku vystřídalo neznámé logo: šklebící se kreslený buldok se špičatým obojkem kolem masitého krku a velkou miskou polévky.</p> <p>„Máme dvě dokumentární videa o Lo/Rez,“ řekl Yamazaki. „Mají etiketu Dog Soup, což je původně jedno z malých nezávislých nahrávacích studií na východě. Právě oni vydali jejich první album. Lo/Rez později Dog Soup koupili a použili ho na vydávání méně komerčních věcí jiných umělců.“</p> <p>Laney zamračeně hleděl na šklebícího se buldoka a stýskalo se mu po culíkaté dívce. „Oni se vyžívají v dokumentech o nich samých?“</p> <p>„Ten dokument vznikl bez povolení skupiny. Nejsou to materiály z jejich produkce.“</p> <p>„No, za to bychom jim měli poděkovat.“</p> <p>„Nemáte zač,“ Yamazaki zavěsil.</p> <p>Virtuální POV zabzučelo a zaostřilo na jednu ze špiček na psově obojku: při bližším pohledu bylo vidět, že má tvar malé ocelové pyramidy. Pak se na obrazovce objevil copyright varující před nezákonnou distribucí.</p> <p>Laney se díval na video tak dlouho, až pochopil, že se jedná o útržky týkající se public relations skupin Lo/Rez. „Umělecké varování,“ řekl a vypravil se do koupelny, aby tam dešifroval ovládání sprchy.</p> <p>Tak přišel o šest minut, osprchoval se a vyčistil si zuby. Takové věci už předtím viděl, umělecká videa, ale nikdy jim nevěnoval příliš velkou pozornost. Oblékl si na sebe bílý hotelový župan a usoudil, že by se o to alespoň měl pokusit, protože se ho na to bude Yamazaki později určitě ptát.</p> <p>Proč lidé takové věci vůbec dělali? Videu scházel vypravěč a nějaký pevný scénář, bylo to, jako kdyby se stále stejné fragmenty opakovaly v různých rychlostech…</p> <p>V Los Angeles byl jeden kanál, který se věnoval právě takovým pořadům. Uváděla to nahá dívka, sedící před velkým obrazem bohyně. Ale na to se alepoň dalo dívat. Logika těchto ústřižků byla podle Laneyho názoru v tom, že je v takové podobě bylo možné předložit médiím. Možná to mělo být něco jako šlapat vodu, jednoduché opakování lidské aktivity, která alespoň částečně poskytovala iluzi jakési parity s mořem. Ale pro Laneyho, který strávil spoustu svých hodin v podmořských říších dat, ležících pod světem médií, to vypadalo beznadějně. A také fádně, ale on měl podezření, že ta nuda byla jaksi součástí toho všeho, další způsob, jak to zahnat.</p> <p>Proč by se jinak někdo obtěžoval s výběrem a vydáním všech těch kousků Loa a Reze, čínského kytaristy a napůl irského zpěváka, kteří odříkávají hlouposti v desítkách nejrůznějších televizních šotů? Jedním tématem bylo vítání. „Jsme šťastní, že můžeme být ve Vladivostoku. Slyšeli jsme, že máte ohromné nové akvárium!“ „Gratulujeme vám ke svobodným volbám a úspěšné kampani!“ „Vždycky jsme milovali Londýn!“ „New Yorku, ty <emphasis>jsi</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> pragmatický</emphasis><emphasis>!“</emphasis></p> <p>Laney se podíval na zbytek své snídaně. Pod jídelním poklopem našel nedojedený studený toust a v konvici zbyla trocha kávy. Nechtěl se v myšlenkách vracet ke svému hovoru s Rydellem a k tomu, co se mu snažil říct. Myslel si, že se Slitscanem i s právníky už skončil…</p> <p>„Singapure, jsi tak krásný!“ řekl Rez a Lo zahájil skladbu „Vítej, město Lvů!“.</p> <p>Uchopil dálkové ovládání a doufal, že se mu podaří pásek posunout. Chyba. Nešlo to. Yamazaki ve vlastním zájmu zařídil, aby to nešlo. Uvažoval o tom, že by mohl přístroj vypnout ze zásuvky, ale měl strach, že by to Yamazaki poznal.</p> <p>Nyní šly jednotlivé sestřihy za sebou o poznání rycheji, obsah byl už volnější a rozmazaný. Rezův úsměv začínal vypadat zlověstněji, mělo to něco společného s jeho vlastním pořadem, který přecházel nezměněný z jednoho záběru do druhého.</p> <p>Náhle všechno zmizelo ve stínu, na obrazovce se objevil nápis a ozvalo se cinkání sklenic. Obraz měl podivně plochou kvalitu, jakou si pamatoval ze Slitscanu, způsobovaly to malé klopové kamery.</p> <p>Restaurace? Klub? Někdo seděl naproti kameře za řadou zelených lahví. Díky slabému osvětlení a kvalitě malé kamery se nedal nápis přečíst. Pak se Rez naklonil dopředu a čočka se na něj zaostřila. Zvedl ke kameře sklenici s červeným vínem.</p> <p>„Kdybychom vůbec někdy mohli přestat mluvit o hudbě a hudebním průmyslu a politice toho všeho, myslím, že bych vám pravděpodobně řekl, že je jednodušší toužit a získat pozornost desítek milionů úplně neznámých lidí, než přijmout lásku a věrnost lidí kolem sebe.“</p> <p>Nějaká žena řekla něco francouzsky. Laney vytušil, že to byla žena obsluhující kameru.</p> <p>„Uklidni se, Rezi, ona nerozumí ani polovině z toho, co říkáš.“ Laney se naklonil dopředu. Byl to Blackwellův hlas.</p> <p>„Opravdu?“ zeptal se Rez a podíval se do kamery. „Protože jestli je to tak, povím jí ještě o svém osamění a o tom, jak mě nikdo nechápe. Nebo je to snad pocit osamělosti nad tím, že by nám mohlo být dovoleno být pochopeni?“</p> <p>Náhle obraz zmrzl a objevily se na něm datum a čas. Bylo to před dvěma lety. Na obrazovce se objevilo slovo Nepochopeni.</p> <p>Zazvonil telefon.</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Blackwell říká, že je tu jistá možnost ke vstupu. Časový harmonogram se musí posunout. Můžete vstoupit do dat.“ Byl to Yamazaki.</p> <p>„Dobře,“ řekl Laney. „Myslím, že jsem se s tím prvním videem daleko nedostal.“</p> <p>„Rezovo hledání uměleckého významu? To je v pořádku, pustíme vám to později.“</p> <p>„To se mi ulevilo,“ řekl Laney. „Je to druhé video stejně dobré?“</p> <p>„Druhý dokument je víc konvenční. Obsahuje rozhovory s BBC a biografické detaily před třemi roky.“</p> <p>„Nádhera.“</p> <p>„Blackwell je na cestě do hotelu. Nashle.“<strong>14</strong><strong>Tokijský fan klub</strong></p> <p>Prostředí Tokijského fan klubu bylo pro setkání vytvořeno v japonské reprodukci, kterou Chia viděla na jednom školním výletě do muzea v Seattlu, bylo tu hnědavé světlo, které jako by prosvětlovalo pradávnou fermež. V dálce se rýsovaly kopce, pokryté pokroucenými stromy, jejichž větve se podobaly vlnitým černým inkoustovým linkám. Zamířila společně s Mitsuko k dřevěnému domu s hlubokými okapy. Byl to takový druh domu, do kterého se za noci vplížili nindžové, aby probudili svou spící hrdinku a řekli jí, že její strýc je ve spojení se zlovolným warlordem. Podívala se na svůj obraz v jednom z obvodových oken, aby zkontrolovala, jak vypadá, jen si trochu upravila rty.</p> <p>Když se k domu přiblížily, všimla si, že všechno bylo vytvořené z klubových archiválií, takže celé prostředí vypadalo, jako kdyby bylo z materiálu Lo/Rez. Na první pohled jste si všimli papírových panelů, ze kterých byly stěny vyrobeny. Byly polepené nejrůznějšími obrázky skupiny. Rez se svými oblíbenými černými slunečními brýlemi, Loova ruka, objímající krk kytary. Nebyla si jistá, jestli se něco dalo udělat s dostatkem správného grafického zobrazení, nebo jestli na to byl třeba nějaký speciální počítač. Její sandbender také několik takových efektů dokázal, ale jedině pokud měl k dispozici vlastní software.</p> <p>Zástěny se posunuly na stranu, když Chia a Mitsuko vstoupily do domu a usadily se se zkříženýma nohama na koberci. Stále sedíce, pomalu se zastavily asi tři palce nad tatami (kterému se Chia vyhýbala pohledem potom, co si všimla, že osnova byla vytvořená z koncertní stopáže, bylo to příliš zneklidňující). Byl to hezký způsob, jak vstoupit. Mitsuko na sobě měla tradiční oblek, kimono s nezvyklými obrázky a široký pásek. Chia se rozhodla pro černou hedvábnou blůzu a šortky od Marie Kolb, přestože nenáviděla, kolik musela zaplatit virtuálním módním návrhářům, a přitom jí ani nedovolili, aby si udělala kopii. Použila k nákupu Kelseyinu platební kartu, což jí jen o málo zvedlo náladu.</p> <p>Uvnitř čekalo dalších sedm dívek. Všechny na sobě měly kimona. Všechny se vznášely těsně nad tatami. Až na to, že dívka, sedící v čele stolu, byla ve skutečnosti robot. Nevypadala tak docela jako robot, ale spíš jako štíhlá rtuťová napodobenina dívky. Tvář měla hladkou s jen velmi málo rysy. Neměla oči a místo pro ústa bylo vyplněné rovnou řadou malých otvorů. To bude asi Hiromi Ogawa, a Chia okamžitě začala věřit, že měla skutečně přes váhu.</p> <p>Hiromi měla své kimono vyzdobené kreslenou sépií.</p> <p>Představování trvalo hodnou chvíli a zdálo se, všechny přítomné dívky mají nějaký oficiální titul, ale Chia potom, co se představila Hiromi, přestala dávat pozor. Jen se uklonila pokaždé, když měla pocit, že se to hodí. Nelíbilo se jí, v jakém stylu se na prvním setkání Hiromi prezentovala. Bylo to nezdvořilé, pomyslela si, a musela to udělat záměrně, a všechny potíže, do kterých se kvůli tomu dostaly, se také zdály záměrné.</p> <p>„Jsme potěšeny, že tě tu můžeme přivítat, Chio McKenzie. Naše skupina ti s radostí bude ve všem nápomocna. Jsme pyšné, že se můžeme stát součástí celosvětového obdivu skupiny Lo/Rez, jejich hudby i umění.“</p> <p>„Díky,“ řekla Chia a seděla mlčky dál, zatímco se ticho nepříjemně prodlužovalo. Mitsuko si tiše odkašlala. Aha, pomyslela si Chia. Je čas na projev. „Děkuji vám za to, že jste mi nabídly pomoc,“ řekla Chia. „Děkuji vám i za vaši pohostinnost. Pokud některá z vás bude někdy v Seattlu, ráda vám to oplatím. Ale hlavně vám chci poděkovat za vaši pomoc, protože naše skupina si dělá skutečně velké starosti se zprávami o tom, že se Rez chce oženit s nějakou softwarovou kráskou, a jelikož to řekl, když byl na návštěvě tady, myslely jsme si…“ Chia měla zvláštní pocit, že se do toho pustila příliš zprudka, a její domněnku potvrdilo i další tiché Mitsukino odkašlání.</p> <p>„Ano,“ řekla Hiromi Ogawa, „nemáš zač, a nyní nás Torno Oshima, naše fanklubová historická, seznámí s detaily a událostmi naší skupiny, jak jsme ji založily od samého začátku a jak jsme se staly jednou z nejrespektovanějších skupin v celém dnešním Japonsku.“</p> <p>Chia tomu nemohla uvěřit.</p> <p>Dívka, sedící vedle Hiromi po Chiině pravici, se uklonila a začala odříkávat historii fan klubu, o které Chia téměř okamžitě věděla, že ji bude muset vyslechnout do sebemenšího detailu. Jak dvě spolužačky a nejlepší přítelkyně objevily kopii alba Dog Soup v Akihabaře. Jak se s ním vrátily do školy, přehrály je a okamžitě se jim zalíbilo. Jak se jim ostatní dívky vysmívaly, a dokonce jak jim ukradly a ukryly jejich vzácnou nahrávku… A tak to šlo dál a dál a Chie se chtělo křičet. Nezbylo jí však nic jiného než sedět a čekat. Vytáhla hodiny a umístila je na místo, kde měl robot mít oči. Nikdo jiný to nemohl vidět, ale přesto se cítila o něco lépe.</p> <p>Nyní právě dívka probírala první japonské shromáždění Lo/Rez, na papírových stěnách se objevily záběry malých dívek v džínách a tričkách, jak popíjejí kokakolu v nějaké místnosti na letišti v Ósace, v pozadí bylo vidět několik rodičů.</p> <p>O čtyřicet pět minut později se na lesklé ocelové tváři Hiromi Ogawy rozsvítilo červené světlo a Tomo Oshima dokončila své vyprávění: „Což nás přivádí do přítomnosti a k historické návštěvě Chiy McKenzie, zástupkyně naší sesterské skupiny v Seattlu, ve státě Washington. A nyní doufám, že nás poctíš tím, že nám budeš vyprávět o historii své skupiny, jak vznikla a kolika aktivit se zúčastnila, aby uctila hudbu Lo/Rez…“</p> <p>Ozval se tichý potlesk. Chia se nepřipojila, nebyla si jistá, jestli tleskají jí, nebo Torno Oshimě.</p> <p>„Omlouvám se,“ řekla Chia. „Naše historicky pro vás všechno připravily, ale záznam se zničil, když můj počítač projel velkým scannerem na letišti.“</p> <p>„To je nám líto,“ řekl stříbrný robot. „Jak nešťastné.“</p> <p>„Ano,“ řekla Chia, „ale myslím, že alespoň budeme moct probrat to, kvůli čemu jsme sem přišly, jasný?“</p> <p>„Doufaly jsme…“</p> <p>„Můžete mi pomoci pochopit celou tu záležitost s Rezem, jasný? My o tom víme. A jsme rády, že vy také, protože my všechny jsme si o těch pověstech dělaly hrozné starosti. Navíc máme pocit, že to celé začalo právě tady, a ta Rei Toei je zdejší produkt, takže pokud nám někdo může říct, co se děje, pak jedině vy.“</p> <p>Stříbrný robot mlčel. Byl docela bez výrazu, ale Chia mu pro jistotu sundala hodiny z tváře.</p> <p>„A to je důvod, proč jsem tady,“ řekla Chia. „Abych zjistila pravdu o tom, proč si ji chce vzít,“</p> <p>Cítila kolem sebe všeobecné znepokojení. Šest dívek se upřeně dívalo na barevné tatami pod sebou a vyhýbaly se jejím očím. Ona se chtěla podívat na Mitsuko, ale to by bylo příliš okaté.</p> <p>„My jsme <emphasis>oficiální </emphasis>fan klub,“ řekla Hiromi. „Máme tu čest, že můžeme úzce spolupracovat se zaměstnanci skupiny. Jejich publicisté se také zabývají všemi těmi pověstmi, o kterých ses zmiňovala, a my jsme jim slíbily, že jim pomůžeme v jejich úsilí, aby se to dále nerozšiřovalo.“</p> <p>„Nerozšiřovalo? Vždyť je toho už celý týden plná síť!“</p> <p>„Ale jsou to jen klepy.“</p> <p>„Pak byste tedy měly vydat dementi.“</p> <p>„Dementi by těm klepům jen přidalo na <emphasis>váze</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p> <p>„Ale na tom plakátu stálo, že Rez prohlásil, že se zamiloval do Rei Toei a že se rozhodl s ní oženit. Bylo to potvrzeno.“ Chia rozhodně začínala mít pocit, že tu něco není v pořádku. Tak tedy kvůli tomu letěla přes půlku světa? To mohla stejně dobře sedět ve svém pokoji v Seattlu. „My si myslíme, že ten plakát byl jen nějaký nejapný žert. A nebyl první.“</p> <p>„To si myslíte? Neznamená to snad, že si nejste jisté?“</p> <p>„Naše zdroje v organizaci tvrdí, že není žádný důvod ke znepokojení.“</p> <p>„Aha,“ řekla Chia ironicky.</p> <p>„Snažíš se naznačit, že nám zaměstnanci Lo/Rez lžou?“</p> <p>„Podívejte se,“ řekla Chia, „já mám kapelu stejně ráda, jako vy ostatní. Přiletěla jsem až sem, jasný? Ale lidé, kteří pro ně pracují, jsou prostě lidé, co pracují pro ně. Jestliže Rez jedné noci vstoupí do klubu, vezme si mikrofon a prohlásí, že se zamiloval do idoru, a přísahá, že se s ní ožení, pak lidé z oddělení public relation řeknou přesně to, o čem se domnívají, že je správné.“</p> <p>„Ale ty nemáš žádný důkaz, že se něco takového stalo. Jen nějaký anonymní plakát, který prohlašuje, že se ta záležitost udala kdesi v nějakém klubu v Shinjuku.“</p> <p>„Monkey Boxing. Vyhledaly jsme si to. Je to tady.“</p> <p>„Opravdu? Pak bys tam tedy měla jít.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Protože žádný klub, který by se jmenoval Monkey Boxing, už neexistuje.“</p> <p>„Skutečně?“</p> <p>„Kluby v Shinjuku mají jepicí život. Takže už tam žádný Monkey Boxing není.“ Všechny Hiromi jízlivé poznámky prošly sandbenderovým překladem.</p> <p>Chia zírala na hladkou stříbrnou tvář. Ta nevýslovná mrcha. Co bude dělat? Co by udělala Zona Rosa, kdyby byla na jejím místě? Určitě něco násilného, usoudila Chia. Ale to nebyl její styl.</p> <p>„Díky,“ řekla nakonec. „Jen jsme chtěly mít jistotu, že se nic vážného neděje. Je mi líto, že jsem na vás tak udeřila, ale musely jsme si být jisté. Jestliže říkáš, že se nic neděje, pak to tak přijmeme. Záleží nám na Rezovi a ostatních členech skupiny, a víme, že vám také,“ dodala Chia a uklonila se, což Hiromi zastihlo nepřipravenou.</p> <p>Nyní to byl robot, kdo váhal. Nečekala, že se Chia tak snadno vzdá. „Naši přátelé v organizaci Lo/Rez si dělají nesmírné starosti, aby ty nejapné pomluvy neovlivnily Rezovu popularitu. Sama víš, že tu odjakživa byly pokusy ho vyobrazit veřejnosti jako nejtvořivějšího, ale zároveň nejméně stabilního, člena skupiny.“</p> <p>To tedy byla pravda, i když Rezová nestabilita byla poněkud mírná v porovnání s většinou jeho stejně populárních kolegů. Nikdy nebyl zatčený, nikdy nestrávil ani jedinou noc ve vězení, ale vždy byl jedním z těch, kdo se velmi často dostával do potíží. Bylo to součástí jeho osobnosti.</p> <p>„Jistě,“ řekla Chia a zahnala nejistotu, kterou u Hiromi vzbuzovala. „A z Loa se snaží udělat nějakého nudného hudebníčka. A my všichni víme, že ani to není pravda,“ řekla a usmála se.</p> <p>„Ano,“ řekla Hiromi, „jistě. Pak tedy jsi spokojená? Doufám, že přesně tak to předložíš vaší skupině, že je to jen výsledek nějakého šprýmu, a že s Rezem je všechno v pořádku?“</p> <p>„Když to říkáš,“ řekla Chia. „Absolutně. A jestli to tak skutečně je, pak mi v Japonsku zbývají ještě tři dny, abych je nějak zabila.“</p> <p>„Zabila?“</p> <p>„To je takový slovní obrat,“ řekla Chia. „Volný čas. Mitsuko říká, že bych měla vidět Kyoto.“</p> <p>„Kyoto je velmi krásné…“</p> <p>„Už jsem na cestě,“ řekla Chia. „Děkuji, že jste připravily prostředí pro toto setkání. Je skutečně překrásné, a jestli ho budete ukládat, ráda bych si ho uložila do vlastního počítače, abych ho mohla prezentovat celé naší skupině. Možná bychom se mohly setkat, až budu zpátky v Seattlu, a představit vzájemně naše fan kluby.“</p> <p>„Ano…“ Hiromi si podle všeho nebyla jistá, co si o Chiině přístupu má myslet.</p> <p>Tak o tom uvažuj, pomyslela si Chia.</p> <p>„Tys to věděla,“ řekla Chia. „Věděla jsi, že to tak dopadne.“</p> <p>Mitsuko byla v tváři rudá. Dívala se na podlahu, na svůj rosolovitý počítač, který měla položený na klíně. „Je mi to moc líto. Bylo to její rozhodnutí.“</p> <p>„Dostali ji, že je to tak? Řekli jí, aby se mě zbavila, aby mě nějak umlčela.“</p> <p>„Komunikuje s lidmi od Lo/Rez soukromě. Je to jedno z privilegií, příslušející jejímu úřadu.“</p> <p>Chia stále ještě měla na sobě rukavice a brýle. „Musím si promluvit s lidmi v našem klubu. Mohla bys mě nechat pár minut o samotě?“ Bylo jí Mitsuko líto, ale vztek ji stále ještě neopustil. „Nezlobím se na <emphasis>tebe, </emphasis>O.K.?“</p> <p>„Udělám čaj,“ řekla Mitsuko.</p> <p>Když dívka za sebou zavřela dveře, Chia zkontrolovala, jestli je sandbender stále ještě zapojený, narovnala si brýle a vyťukala volbu do fan klubu v Seattlu.</p> <p>Nikdy se s ním však nespojila, protože na ni Zona Rosa čekala, aby její spojení přerušila.<strong>15</strong><strong>Akihabara</strong></p> <p>Nad městem visely šedivé mraky. Skrz tmavá okna nahlížely dovnitř limuzíny nové budovy.</p> <p>Projeli kolem reklamy na Apple Shires a zamířili do jakési hologramové země, kde tančily smějící se láhve s ovocným džusem. Laney opět pocítil poletovou nevolnost, která, ač o něco mírnější, mu stále byla velmi nepříjemná. Něco probudilo pronikavý pocit viny a fyzickou vzdálenost od jeho vlastního těla, jako kdyby se senzorické signály dostavily zvětralé po dlouhé cestě napříč jinou krajinou, ve které on sám nebyl přítomen.</p> <p>„Myslel jsem si, že si s tím vším poradíme, až se zbavíme těch sibiřkých bastardů,“ řekl Blackwell. Byl celý oblečený v černém, což způsobilo, že jeho tělo vypadalo nepatrně drobnější. Měl černý oblek podobný smokingu, ušitý z černého denimu, na kterém se vyjímala spousta různě velkých kapes. Laney měl dojem, že jeho oblečení bylo japonského původu. Něco takového nosívali truhláři. „Našli jsme je, když jsme cestovali po státech Kombinátu.“</p> <p>„Koho?“</p> <p>„Nacpali Rezovi do hlavy ty nesmysly. Na svých turné je snadno ovlivnitelný. Způsobuje to kombinace stresu a nudy. Všechna města vypadají stejně. Jeden hotelový pokoj jako druhý. Je to syndrom, přesně to to je.“</p> <p>„Kam to vlastně jedeme?“</p> <p>„Akihabara.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Tak se jmenuje to místo, kam jedeme,“ Blackwell se podíval na obrovský, důmyslně vypracovaný chromometr s kovovou obručí, který vypadal, jako kdyby byl vyrobený k tomu, aby vykonával dvojitou službu jako mosazný kloub. „Trvalo to celý měsíc, než mě pustili k práci, abych mohl dělat, co je potřeba. Pak jsme ho dostali na kliniku v Paříži, a tam nám řekli, čím ho ti bastardi krmili a co mu nadělali v jeho endokrinním systému. Nakonec se jim ho podařilo dát dohromady, ale nemuselo se to stát, nic z toho.</p> <p>„Ale vy jste se jich přece jen zbavili?“ Laney neměl nejmenší tušení, o čem to Blackwell vlastně mluví, ale zdálo se mu nejlepší, když bude udržovat zdánlivou konverzaci.</p> <p>„Řekl jsem jim, že je nacpu tváří skrz kolo hondy, kterou jsem výhodně koupil,“ řekl Blackwell. „Nebylo to nezbytné, ale i tak jsem jim ukázal. Nakonec se jich to ale moc nedotklo.“</p> <p>Laney se podíval na řidičův týl. Vozy s volantem na pravé straně ho zneklidňovaly. Měl pocit, jako by na místě řidiče nikdo neseděl. „Jak dlouho jste říkal, že pro skupinu pracujete?“</p> <p>„Pět let.“</p> <p>Laney si vzpomněl na video a na Blackwellův hlas ve tmavém klubu. To bylo před dvěma lety. „Kam to tedy jedeme?“</p> <p>„Už tam brzy budeme.“</p> <p>Vjeli do oblasti plné úzkých ulic, obklopených starými polorozbořenými budovami, pokrytými nejrůznějšími reklamními plakáty. Obrovské poutače na různé mediální stanice Laneymu nic neříkaly. Na některých domech byly patrné pozůstatky zemětřesení. Z diagonálních prasklin na fasádách domů vytékala jakási hnědavá průhledná substance. Vypadaly jako levné hračky opravené nekvalitním lepidlem. Limuzína zatočila za roh.</p> <p>„Elektronické město,“ řekl Blackwell. „Ukážu ti cestu,“ obrátil se na řidiče, který přikývl způsobem, který Laney–mu nepřipadal ani trochu japonský. Blackwell otevřel dveře a vystoupil s neohrabaností sobě vlastní, které si už Laney předtím všiml. Když opustil sedačku, auto se uvolněním jeho váhy výrazně zvedlo. Laney sklouzl z měkkého povlaku a cítil se unavený a zdřevěnělý.</p> <p>„Čekal jsem něco trochu jiného,“ řekl Blackwellovi. A byla to pravda.</p> <p>„Tak přestaň čekat,“ řekl Blackwell.</p> <p>Budova s prasklinami a hnědavými kapkami smoly se otevřela a odhalila bílé a pastelové moře, plné kuchyňského <emphasis>zařízení. </emphasis>Stropy byly nízké a všude kolem byly provizorně rozestavěné nejrůznější kohoutky a vodovodní přípojky. Laney následoval Blackwella středem budovy. Po stranách stálo několik postav, ale on neměl tušení, jestli to byli prodavači nebo potenciální zákazníci.</p> <p>Na konci uličky byl vidět zastaralý eskalátor. Ocelové zuby na kraji každého schodu byly opotřebované. Blackwell pokračoval stále dál. Stoupal před Laneyem a zdálo se, že se jeho nohy ani nepohybují. Laney mu sotva stačil. Vyjeli do druhého patra, kde bylo zboží o poznání rozmanitější: obrazovky, ponorné vařiče, automatizovaná odpočívadla s masážními moduly, vyčnívajícími z polštářů jako hlavy obrovských mechanických larev.</p> <p>Blackwell s rukama hluboko v kapsách svého smokingu procházel uličkou, lemovanou stěnami z plastikových kartonů. Zamířili do bludiště z jasně modrých plastikových závěsů, nad kterými visely změti různých hadic. Všude bylo plno neznámého náčiní. Termoska nějakého dělníka, stojící na červené skříňce s nářadím, vedle dvou hliníkových pilek. Blackwell odhrnul poslední závěs, Laney se sklonil a vstoupil.</p> <p>„Snažili jsme se to tu poslední hodinu udržet otevřené, Blackwelle,“ ozval se někdo. „Nebylo to jednoduché.“</p> <p>Blackwell spustil závěs za sebou. „Musel jsem ho vyzvednout v hotelu.“</p> <p>Prostor, ze tří stran oddělený třemi stěnami z modrých umělohmotných závěsů, byl dvakrát větší než Laneyho hotelový pokoj, ale byl víc přeplněný. Všude bylo nainstalováno plno počítačové techniky: kolekce černých ovládacích panelů byla spojená kabely k sobě. Všude se tu povalovaly bílé polystyrénové obaly, staré zvrásněné plasty a pomačkané plachty obalů z bublinkového igelitu. Stáli tu dva muži a jedna žena a čekali. První promluvila žena. Jak se Laney prodíral po kotníky v obalovém materiálu, kolem něj to šustilo a skřípalo.</p> <p>Blackwell do toho nepořádku kopl. „Také jste tu mohli trochu uklidit.“</p> <p>„Od toho tady nejsme,“ řekla žena. Laney podle jejího přízvuku usoudil, že žena pravděpodobně pochází ze severní Kalifornie. Měla krátce střižené hnědé vlasy a svým způsobem mu připomínala děvčata ze Slitscanu. Stejně jako ostatní dva muži, jeden Japonec a jeden s rudými vlasy, na sobě měla džíny a prošívanou bundu.</p> <p>„Měli jsme na to hrozně málo času,“ prohlásil zrzek.</p> <p>„<emphasis>Žádný </emphasis>čas,“ opravil ho ten druhý, také on byl rozhodně z Kalifornie. Jeho vlasy byly hladce sčesané dozadu a sepnuté do malého samuraj ského ohonu.</p> <p>„Za co jste placení,“ řekl Blackwell.</p> <p>„Dostáváme peníze za přípravu turné,“ řekl zrzek.</p> <p>„Jestli chcete ještě někdy na nějaké turné jet, měli byste doufat, aby tohle vyšlo.“ Blackwell se podíval na zapojené ovládací panely.</p> <p>Laney se posadil za umělohmotný stůl na vzdáleném konci místnosti. Měl jasně růžovou barvu. Na něm ležel šedivý počítač a virtuální brýle. Neznámé kabely vedly k nejbližšímu ovládacímu panelu: byly to ploché proužky plastu v nejrůznějších barvách. Stěny byly polepené starými plakáty: těsně za růžovým stolem byly obrovské ženské oči, jejich laserem tištěné panenky měly velikost Laneyho hlavy.</p> <p>Laney přistoupil ke stolu a prodral se polystyrenem, který mu pod nohama klouzal jako čerstvě napadlý sníh.</p> <p>„Tak se do toho dáme,“ řekl. „Podíváme se, co tu máme.“<strong>16</strong><strong>Zona</strong></p> <p>Zona Rosa měla tajné místo, zemi vytvořenou z něčeho, co kdysi bývalo korporačním prostředím sítě.</p> <p>Bylo to údolí plné plaveckých bazénů, přerostlých kaktusů a červených vánočních hvězd. Ještěrky se povalovaly na mozaikovitých dlaždicích jako hieroglyfy.</p> <p>V údolí nebyly žádné domy, ačkoliv tu několik stínů poskytovaly části rozbitých zdí nebo zrezivělé pravoúhelníkové kovové pláty, ležící na oschlých dřevěných podpěrách. Někdy tu byl i prach z ohnišť.</p> <p>Zona tu udržovala pozdní odpoledne.</p> <p>„Zono?“</p> <p>„Někdo se tě snaží najít,“ ozvala se Zona ve své otrhané kožené bundě, kterou měla nataženou přes bílé tričko. Prezentovala se tu jako koláž vytvořená z filmů, časopisů a mexických novinových útržků: tmavé oči, aztécké lícní kosti, malé jizvičky po akné a černé vlasy. Nikdy nevstoupila přímo do záběru.</p> <p>„Moje matka?“</p> <p>„Ne. Někdo s prostředky. Někdo, kdo ví, že jsi v Tokiu.“ Úzké špičky jejích bot byly pokryté údolním prachem. Na vnějších švech svých vybledlých černých džín měla mosazné zipy, sahající od pasu ke kotníkům. „Co to máš na sobě?“</p> <p>Chia si vzpomněla, že na sobě měla hedvábný oblek od Marie Kolb. „Bylo tu setkání. Velmi formální. Tohle jsem si pořídila za peníze, co jsem dostala od Kelsey.“</p> <p>„Kde jsi byla zapojená, když jsi to kupovala?“</p> <p>„Na stejném místě, co jsem zapojená teď. V Mitsukině pokoji.“</p> <p>Zona se zamračila. „Co dalšího sis koupila?“</p> <p>„Nic.“</p> <p>„Nic?“</p> <p>„Lístek v metru.“</p> <p>Zona luskla prsty a za jedním kamenem se objevila malá ještěrka. Vyběhla jí po nohavici a sklouzla jí do dlaně. Když ji pohladila prstem druhé ruky, vzor na její kůži se změnil. Poklepala ještěrku po hlavě a zvíře se rozběhlo po její noze a zmizelo v prachu. „Kelsey má strach, je tak vystrašená, že dokonce přišla i za mnou.“</p> <p>„Čeho se bojí?“</p> <p>„Někdo se s ní spojil kvůli tvému lístku. Snažili se sehnat jejího otce, protože to byly jeho peníze, které jsi utrácela. Ale on je teď na cestách. Tak si alespoň promluvili s Kelsey. Myslím, že jí vyhrožovali.“</p> <p>„S čím?“</p> <p>„Já nevím. Ale ona jim dala tvé jméno a číslo tvé karty.“</p> <p>Chia si vzpomněla na Maryalice a Eddieho.</p> <p>Zona Rosa vytáhla z kapsy nůž a opřela se o růžovou kamennou stěnu. Na růžové rukojeti byla řada zlatých draků. Stiskla tlačítko na rukojeti a z krytu vystřelilo ostří, zdobené stejnými draky. „Ta tvoje Kelsey není žádná hrdinka.“</p> <p>„Ona <emphasis>není </emphasis>moje Kelsey, Zono.“</p> <p>Zona zvedla kousek zelené větévky a začala čepelí ořezávat kůru. „V mém světě by nevydržela ani hodinu.“ Při předchozí návštěvě vyprávěla Kelsey příběh o válce s Krysami, o tom, jak bojovaly na smetišti a bouraly parkovací garáže. Jak vlastně válka začala? Kvůli čemu? Zona to nikdy neřekla.</p> <p>„Ani já bych to nezvládla.“</p> <p>„Tak kdo tě to hledá?“</p> <p>„Mohla by to možná být moje matka, kdyby věděla, kde jsem…“</p> <p>„To nebyla tvoje matka, kdo vyděsil Kelsey.“</p> <p>„Kdyby někdo znal číslo mého sedadla v letadle, dokázal by určit i číslo letenky?“</p> <p>„Pokud by měli dostatečné prostředky, pak ano. Ale to je nelegální.“</p> <p>„Všechna data se zaznamenávají v souborech Magellanských aerolinií, a aby se k nim někdo dostal, chce to skutečně velké množství peněz.“</p> <p>„V letadle byla jedna žena… Seděla vedle mě. Pak jsem jí musela pomoct s jejím zavazadlem přes pasovou kontrolu a ona a její přítel mě svezli do Tokia…“</p> <p>„Ty jsi nesla její zavazadlo?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Vyprávěj mi o tom. Všechno mi řekni. Kde jsi tu ženu viděla poprvé?“</p> <p>„Na letišti v SeaTacu. Prováděli tam testování DNA vzorků a já jsem si všimla, jak udělala něco podivného…“ Chia začala vyprávět příběh o Maryalice a o všem ostatním, zatímco Zona Rosa seděla, loupala zelený klacík a mračila se u toho.</p> <p>„K čertu s tvou matkou,“ řekla Zona Rosa, když Chia skončila. Její hlas mohl být stejně ohromený jako znechucený, Chia nevěděla.</p> <p><emphasis>„Cože</emphasis><emphasis>?“</emphasis><emphasis> </emphasis>Byla úplně zmatená.</p> <p>Zona se podívala na svůj oloupaný klacík. „To je <emphasis>idiom. </emphasis>Je to ale moc komplikované. Nemá to s tvou matkou nic společného.“ Položila klacík na zem a stiskla cosi na nožíku. Ozvalo se cvaknutí a čepel zmizela v krytu rukojeti. Ještěrka, kterou předtím držela v ruce, se vyhřívala na plochém kameni. Zona ji pohladila a plaz opět změnil barevnou konfiguraci.</p> <p>„Co to děláš?“</p> <p>„To je rušička,“ řekla Zona a vložila si ještěrku do kapsy u bundy, kde zvíře viselo jako brož a rozhlíželo se kolem sebe onyxovýma očima. „Někdo tě hledá. Možná už tě dokonce našli. Musíme se ujistit, že náš rozhovor zůstane utajený.“</p> <p>„A ty to dokážeš?“ hlava ještěrky se pohnula.</p> <p>„Možná. Tahle rušička je úplně nová. Ale oni jsou dobří.“ Ukázala klacíkem. Chia se zadívala na večerní oblohu, kde se vznášel temný mrak s růžovými pruhy. Na chvilku měla pocit, že kdesi vysoko nad sebou zahlédla mávání křídel. Byly to dva letící předměty. Velké. Nebyla to však letadla. Pak náhle oba předměty zmizely stejně rychle, jako se objevily. „Ve tvé zemi je to ilegální. Kolumbijci. Z datových nebes.“ Zona otočila špičatý konec klacíku k zemi a začala ho otáčet nejprve jedním směrem, a pak druhým. Chia si vzpomněla, jak takto v jednom kartounu rozdělávali králíci oheň. „Ty jsi idiot.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Pronesla jsi tu tašku přes pasovou kontrolu? Tašku nějakého cizince?“</p> <p>„Ano…“</p> <p>„Idiote!“</p> <p>„To není pravda!“</p> <p>„Ona je pašerák. A ty jsi beznadějně naivní.“</p> <p>Ale ty jsi mě sem poslala, pomyslela si Chia, a najednou jí bylo do pláče. „Ale proč mě hledají?“</p> <p>Zona pokrčila rameny. „Opatrný pašerák by nikdy nenechal svého bílého koníka utéct…“</p> <p>Chia náhle pocítila podivné chvění v žaludku a bezděky si vzpomněla na koupelnu ve Whiskey klonu a na roh něčeho, co nepoznávala. V její tašce. Bylo to nacpané mezi jejími tričky. Když si utírala ruce.</p> <p>„Co se stalo?“</p> <p>„Musím jít. Mitsuko šla vařit čaj…“ mluvila rychle a odsekávala jednotlivá slova.</p> <p>„Jít? Ty ses zbláznila? Musíme…“</p> <p>„Je mi líto. Sbohem.“ Strhla si z hlavy brýle a rozvázala si řemínky kolem zápěstí.</p> <p>Její taška byla tam, kde ji nechala.<strong>17</strong><strong>Stěny slávy</strong></p> <p>„Na tohle nemáme čas,“ řekla žena a podala Laneymu sluchátka. Seděl na chladné plastikové židli, která se dokonale hodila ke stolu. „Pokud <emphasis>je </emphasis>nějaký způsob, jak to udělat správně.“</p> <p>„Jsou ještě jisté oblasti, do kterých se nám prozatím nepodařilo vstoupit,“ řekl napůl Japonec, napůl Američan s culíkem. „Blackwell řekl, že máte zkušenosti s celebritami.“</p> <p>„S herci,“ řekl Laney. „Muzikanty a politiky…“</p> <p>„Tohle se vám pravděpodobně bude zdát trochu odlišné. Je to větší. Asi tak dvakrát větší.“</p> <p>„Kam se nedá vstoupit?“ zeptal se Laney, když si nasadil brýle.</p> <p>„Nevíme,“ slyšel, jak ta žena říká. „Dostanete seznam souborů, do kterých se můžete dostat. Ta prázdná místa budou nejspíš účty, daňové záležitosti, smlouvy a takové věci… My jsme tu jen jako technická základna. Rez ale zaměstnává i jiné lidi, a ti mají za úkol dávat pozor, aby některé části souborů zůstaly tak tajné, jak jenom to bude možné.“</p> <p>„Tak proč jste <emphasis>je</emphasis> nepřivedli?“ zeptal se Laney.</p> <p>Ucítil, jak na jeho rameno dopadla těžká Blackwellova ruka. „O tom si promluvíme později. Teď se do toho dej a mrkni se na to. Za to tě platíme, není to tak?“</p> <p>Týden po smrti Alison Shires použil Laney účet DatAmerica, aby vstoupil do jejích personálních dat. Důležité body byly pryč a nahradila je drobná redukce. Nebylo to však na první pohled tak patrné.</p> <p>Ale největší rozdíl byl jednoduše v tom, že už žádná data netvořila. Nebyly tu žádné aktivity. Dokonce i její Upful Groupvine bylo zrušeno. Jakmile bylo její vlastnictví zabaveno a různé obchodní záležitosti ukončeny, začalo docházet k úpravám jejích dat. Laney si představoval mrtvé ve svých rouších, rakvích a urnách. Myslel na dlouhé řady na hřbitovech z časů, kdy si ještě mrtví mohli dovolit své vlastní místo k odpočinku.</p> <p>Nodální body se tvořily tam, kde žila, když ještě žila, ve zmatku neustále a prudce se množících styčných bodů, mísících se s obyčejným a přesto nekonečně multiplexním světem. Nyní tu však žádné styčné body nebyly.</p> <p>Podíval se, ale jen krátce, zato velmi pozorně, jestli se snad těchto úklidových prací neujal její herec osobně. Na nic nepřišel, ale věděl, že této záležitosti jistě lidé z Mimo kontrolu věnovali patřičnou pozornost.</p> <p>Její data byla velmi klidná. Došlo jen k několika drobným pohybům v samém jádru – mělo to co dělat s legálním mechanismem zabavování jejího majetku.</p> <p>Katalog každého kousku nábytku v ložnici hostince v Irsku. Podkatalog produktů, které byly obsahem komody z ořechového dřeva ze sedmnáctého století, stojící vedle postele: kartáček na zuby, pasta, tabletky proti bolení hlavy, tampony, holicí pěna a břitva. Někdo je pravidelně kontroloval, aby v případě potřeby doplnil chybějící zásoby. (Poslední host použil holicí pěnu, ale břitva zůstala nepoužitá.) V prvním katalogu byl také pár silných rakouských dalekohledů, které mohly zároveň sloužit jako fotoaparát.</p> <p>Laney vstoupil do paměti a zjistil, že funkce byla použita přesně jednou, a to v den, kdy došlo k aktivaci výrobní záruky. Záruka byla nyní už dva měsíce neplatná. Jednoduchý <emphasis>záznam </emphasis>výhledu z balkonu, odkud bylo dobře vidět moře, o kterém Laney usoudil, že by to mohlo být Irské moře. Bylo tu několik palmových stromů, tenký živý plot, úzká cesta s vyjetými kolejemi, šedavě hnědá pláž a za ní pak už jen šedostříbrné moře. Blízko moře se rýsovala nízká a široká pevnost z kamení, která vypadala jako zborcená věž. Kameny měly stejnou barvu jako pláž.</p> <p>Laney se pokusil vyjít z ložnice a z domu, a najednou se ocitl obklopený archeologicky přesnými <emphasis>záznamy o </emphasis>restauraci pěti keramických kamen v jednom apartmá ve Stockholmu. Byly jako obrovské šachové hrací kameny, věže ze zašlé keramiky byly pokryté lesklou glazurou. Sahaly téměř ke stropu a měřily kolem čtrnácti stop, takže se uvnitř mohlo postavit hned několik lidí. Byl tu číselný záznam, stavební detaily, čisticí pokyny, způsob restaurace a informace o každé cihle z jednotlivých kamen. Do zbytku aparmá se nedalo dostat, ale Laney podle proporcí kamen usoudil, že muselo být rozhodně velké. Stiskl tlačítko, aby se dostal na konec záznamu o kamnech, a všiml si konečné ceny za práci. V dnešní měně to bylo několikanásobně víc, než byl jeho roční plat ve Slitscanu.</p> <p>Vrátil se zpátky a pokusil se o širší pohled, ale byly tu jen stěny a obrovské masy úzkostlivě seřazených informací. Laney si vzpomněl na Alison Shires a svou předtuchu o její smrti.</p> <p>„Světla jsou zapnutá,“ řekl Laney a sundal si brýle, „ale nikdo není doma.“ Zkontroloval počítačové hodiny, strávil tam jen něco málo přes dvacet minut.</p> <p>Blackwell si Laneye zachmuřeně měřil. Seděl na jedné z matrací jako velký černý Buddha a jizvy na obočí měl zkroucené soustředěním. Tři technici se tvářili opatrně a jen stáli s rukama hluboko vraženýma v kapsách svých bund.</p> <p>„A co teď?“ zeptal se Blackwell.</p> <p>„Nejsem si jistý,“ řekl Laney. „Zdá si, že on nedělá vůbec nic.“</p> <p>„Sakra, on nedělá vůbec nic, jenom zmatek,“ prohlásil Blackwell, „kdybys mu zajišťoval tu jeho zkurvenou bezpečnost, věděl bys to!“</p> <p>„Dobrá,“ řekl Laney, „tak mi řekněte, kde obvykle snídává?“</p> <p>Blackwell vypadal nervózně. „Ve svém apartmá.“</p> <p>„A jeho apartmá je kde?“</p> <p>„Hotel Imperiál.“ Blackwell se podíval na techniky.</p> <p>„Kde přesně to je?“</p> <p>„Kurva! Tady, v Tokiu.“</p> <p>„Tady? On je v Tokiu?“</p> <p>„To si piš,“ řekl Blackwell. Hnědovlasá žena pokrčila rameny a jako by se celá zasunula do své bundy. Pak s hlavou skloněnou prošla mezi polystyrénovými obaly a ostatní dva muži ji následovali. Když za sebou spustili závěs, Blackwell vstal ze svého křesla. „Nemysli si, že na mě můžeš něco zkoušet…“</p> <p>„Jen se vám snažím říct, že si nemyslím, že to bude fungovat. Váš muž <emphasis>tam </emphasis>prostě není.“</p> <p>„Je to jeho zatracenej <emphasis>život</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p> <p>„Jak obvykle platí za svou snídani?“</p> <p>„Připisuje to na hotelový účet.“</p> <p>„Je to apartmá napsané na něho?“</p> <p>„Ovšemže ne.“</p> <p>„Řekněme, že si potřebuje v průběhu dne něco koupit.“</p> <p>„Tak <emphasis>to </emphasis>někdo koupí za něj.“</p> <p>„A platí jak?“</p> <p>„Kartou.“</p> <p>„Ale ta také není na jeho jméno.“</p> <p>„Přesně tak.“</p> <p>„Takže kdyby se někdo snažil kontaktovat ho přes jeho data, není tu k němu žádný přímý přístup, že je to tak?“</p> <p>„Ne.</p> <p>„Protože vy děláte svou práci, že ano?“</p> <p><emphasis>u </emphasis>„Ano.</p> <p>„Takže je neviditelný. Pro mě. Já ho nemohu vidět. On tam tedy není. Nemohu dělat to, za co mě platíte. Není to možné.“</p> <p>„Ale co ti ostatní?“</p> <p>Laney položil brýle na stůl. „To není osoba, ale korporace.</p> <p>„Ale vždyť jsi to <emphasis>celé </emphasis>dostal! Jeho zatracený dům! Jeho byty! Kam zahradníci sázejí ty jeho zatracené růže! Všechno!“</p> <p>„Ale já nevím, kdo je. Nemohu ho v tom všem najít. Nenechává za sebou stopu, které bych se mohl držet.“</p> <p>Blackwell se zhluboka nadechl. Laney slyšel, jak vydechl skrz stisknuté zuby.</p> <p>„Musím mít nějakou představu o tom, jaký vlastně je,“ řekl Laney.</p> <p>Blackwell si olízl spodní ret. „Bože,“ řekl, „to je ale požer.“</p> <p>„Musím se s ním setkat.“</p> <p>Blackwell si otřel pusu hřbetem mohutné ruky. „A co jeho hudba?“ Nadzvedl obočí a s nadějí v hlase pronesl: „Existují nějaká videa…“</p> <p>„Já <emphasis>mám </emphasis>video, díky. Opravdu by mi pomohlo, kdybych se s ním mohl setkat.“</p> <p>Blackwell se dotkl svého znetvořeného ušního lalůčku. „A když se s ním setkáš, myslíš si, že budeš schopen najít ty body, o kterých pořád mele Yamazaki?“</p> <p>„Já nevím,“ odpověděl Laney. „Mohu se o to pokusit.“</p> <p>„Sakra práce,“ řekl Blackwell. Prodral se polystyrenem, rukou prudce rozhrnul závěs a zavolal na čekající techniky, aby se vrátili zpátky k Laneymu. „Za chvilku budu zpátky se svými chlápky z Jika Jika. Zatím to tu všechno připravte, ať to zůstane tak, jak to je.“ Žena s hnědými vlasy prostrčila hlavu za závěs. „Naskládejte všechno do dodávky,“ řekl jí Blackwell. „Připravte to, ať to můžeme použít, až to budeme potřebovat.“</p> <p>„My ale žádnou dodávku nemáme, Keithy,“ ohradila se žena.</p> <p>„Tak si nějakou kupte,“ odsekl Blackwell.<strong>18</strong><strong>Otaku</strong></p> <p>Když to vytáhla ven, bylo to hranaté, na první dotek poddajné, ale uvnitř tvrdé. Bylo to zabalené v modrožluté plastikové tašce z bezcelního obchodu v SeaTacu. Taška byla zalepená hnědou lepicí páskou. Bylo to docela těžké a pevné.</p> <p>„Ahoj.“</p> <p>Chia málem upadla do vlastní tašky, když nad sebou uslyšela něčí hlas. Zvedla hlavu a uviděla chlapce, který na první pohled vypadal jako o něco starší dívka s polodlouhými vlasy.</p> <p>„Já jsem Masahiko.“ <emphasis>Žádný</emphasis><emphasis> </emphasis>elektronický tlumočník. Měl na sobě o několik čísel větší košili. Vypadala jako vojenská. Knoflíky měl zapnuté až ke krku. Na nohou měl staré šedé ponožky a bílé papírové pantofle.</p> <p>„Mitsuko udělala čaj,“ řekl a ukázal na tácek s konvicí a dvěma šálky. „Ale ty jsi byla zapojená.“</p> <p>„A ona je tady?“ Chia vrátila záhadnou věc zpátky do tašky.</p> <p>„Šla ven,“ řekl Masahiko. „Mohl bych se podívat na tvůj počítač?“</p> <p>„Počítač?“ Chia byla zmatená.</p> <p>„To je sandbender, zeje to tak?“</p> <p>Nalila si trochu čaje, ze kterého se stále ještě kouřilo. „Jasně. Dáš si také čaj?“</p> <p>„Ne,“ řekl Masahiko. „Piju jen kávu.“ Usadil se na tatami vedle nízkého stolku a obdivně přejel prstem po Chiině počítači. „Je překrásný. Viděl jsem jednou malý přehrávač na kompakty od stejného výrobce. Je to nějaký kult, že je to tak?“</p> <p>„Komuna. Lidé žijící v kmenu. V Oregonu.“</p> <p>Chlapec měl dlouhé černé vlasy hladce sčesané dozadu, ale Chia si všimla, že mezi nimi měl zapletený kousek instantních nudlí.</p> <p>„Je mi líto, že jsem byla zapojená, když se Mitsuko vrátila. Bude si myslet, že jsem byla nezdvořilá.“</p> <p>„Ty jsi ze Seattlu,“ řekl, ale nemínil to jako otázku.</p> <p>„Ty jsi její bratr?“</p> <p>„Ano. Proč jsi tady?“ Měl velké tmavé oči a velmi bledou tvář.</p> <p>„Ty i tvoje sestra máte rádi Lo/Rez?“</p> <p>„Ty jsi přišla, protože on se chce oženit s Rei Toei?“</p> <p>Horký čaj stékal Chie po bradě. „Ona ti to řekla?“</p> <p>„Ano,“ řekl Masahiko. „Někteří lidé v Opevněném městě spolupracovali na její podobě.“ Plně se soustředil na studování jejího počítače. Obracel ho v rukou. Měl dlouhé bledé prsty a okousané nehty.</p> <p>„Kde to je?“</p> <p>„V síti,“ řekl a přehodil si vlasy přes jedno rameno.</p> <p>„A co o ní říkali?“</p> <p>„Že je to originální koncept. Velmi radikální.“ Uhodil do kláves. „Tohle je opravdu překrásné…“</p> <p>„Ty ses naučil anglicky tady?“</p> <p>„V Opevněném městě.“</p> <p>Chia si zkusila ještě jednou srknout čaje a pak položila šálek zpět na stůl. „Máš nějakou kávu?“</p> <p>„V mém pokoji,“ řekl.</p> <p>●●●</p> <p>Masahikův pokoj se nacházel pod krátkým schodištěm v zadní části restaurační kuchyně. Původně to pravděpodobně bylo skladiště. Byla to chlapecká noční můra, takové prostředí, jaké Chia znala z vyprávění o bratrech svých přítelkyň. Podlahu a postel pokrývala vrstva špinavého oblečení, obalů od jídla a japonských časopisů. V rohu se povalovala hora pěnových misek od instantního jídla, jejichž hologramové etikety pomrkávaly za jedním halogenovým světlem. Deska stolu, která byla o něco výš než zbývající <emphasis>zařízení </emphasis>pokoje, byla vytvořená z nějakého recyklovaného materiálu, který vypadal jako laminovaný karton od pomerančového džusu. Jeho počítač se podobal černé kostce. Na jedné polici stála modrá mikrovlnná trouba, neotevřené misky s jídlem a půl tuctu malých plechovek s kávou.</p> <p>Chia dostala do ruky šálek s čerstvě ohřátou kávou z mikrovlnné trouby. Káva byla silná, hodně sladká a byla v ní spousta smetany. Seděla na kraji postele a pod sebou měla místo polštáře prošívanou bundu.</p> <p>Byl tu cítit pach chlapce, kávy a instantních nudlí. Nyní, když byla tak blízko něj, měla pocit, že nebyl příliš čistý, i když japonští lidé podle jejího názoru takoví ve všeobecném měřítku nebyli. Určitě se rádi koupali. Ta myšlenka jí připomněla, jak ráda by se sama teď osprchovala.</p> <p>„Moc se mi to líbí,“ řekl a natáhl se znovu k sandbenderu, který si přinesl z horního patra a položil si ho na pracovní desku před svou černou kostku. Musel nejprve odhrnout hromadu odpadků, použitých lžiček, tužek a bezejmenných kusů papíru a plastu.</p> <p>„Můžeš se podívat, jak pracuje můj,“ řekl a ukázal plechovkou na svůj počítač.</p> <p>Řekl několik slov v japonštině. Na černé přední straně kostky se rozsvítilo několik barevných světýlek, zablikaly a po chvilce zhasly.</p> <p>Stěny byly od stropu k podlaze pokryté řadou plakátů a účtenek. Stěna za černým počítačem byla ověšená velkým čtvercovým šátkem z hedvábí. Na něm byla jakási mapa anebo diagram v barvách černé, červené a žluté. Stovky nepravidelných bloků a geometrických tvarů byly soustředěné kolem velkého černého obdélníku uprostřed šátku.</p> <p>„Opevněné město,“ řekl, když si všiml, kam se dívá. Naklonil se dopředu a prstem našel jeden konkrétní bod. „Tohle je moje. Osmé patro.“</p> <p>Chia ukázala na střed diagramu. „A co je tohle?“</p> <p>„Černá díra. Původně to byla nějaká vzdušná šachta.“ Podíval se na ni. „Tokio má také své černé díry. Vidělas je?“</p> <p>„Ne,“ řekla.</p> <p>„Palác. Nejsou tam žádná světla. Z té vysoké budovy, z Paláce Imperiál, se v noci stává černá díra. Jednou jsem se na ni díval a viděl jsem, jak tam svítí baterky.“</p> <p>„Co se s tím stalo při zemětřesení?“</p> <p>Nadzvedl obočí. „To se samozřejmě nedovíme. Všechno je nyní stejné, jako bylo předtím. O tom jsme byli přesvědčení.“ Usmál se, ale jen koutkem úst.</p> <p>„Kam šla Mitsuko?“</p> <p>Pokrčil rameny.</p> <p>„Říkala, kdy bude zpátky?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>Chia si vzpomněla na Hiromi Ogawu, a pak na ten telefonát, kdy se někdo snažil zastihnout Kelseyina otce. Hiromi? Ale pak tu bylo ještě to něco, co měla ve své tašce v pokoji Mitsuko. Vzpomněla si na Maryalice, jak ječela za dveřmi Eddieho kanceláře. Zona měla asi pravdu. „Znáš klub, kterému se říká Whiskey klon?“</p> <p>„Ne.“ Pohladil hliníkový rám na sandbenderu.</p> <p>„A co třeba Monkey Boxing?“</p> <p>Podíval se na ni a potřásl hlavou.</p> <p>„Pravděpodobně moc často ven nechodíš, že je to tak?“</p> <p>Podíval se na ni. „Jsem v Opevněném městě.“</p> <p>„Chci jít do toho klubu. Do Monkey Boxing. Možná se to tak už nejmenuje. Je to kdesi v Shinjuku. Byla jsem tam v metru.“</p> <p>„Kluby teď nejsou otevřené.“</p> <p>„To je v pořádku. Jen bych chtěla, abys mi ukázal, kde to je. Pak budu schopná najít cestu zpátky.“</p> <p>„Ne. Musím se vrátit do Opevněného města. Mám své zodpovědnosti. Najdi si adresu a já vysvětlím tvému počítači, kudy jít.“</p> <p>Sandbender si mohl najít cestu bez cizí pomoci, ale Chia se rozhodla, že nechce jít sama. Je lepší, když tam půjde s chlapcem, než aby s sebou brala Mitsuko, a navíc její vztahy z fan klubem v Tokiu by jí mohly způsobit problémy. Hlavně však chtěla zmizet odsud. Zprávy, které jí přeložila Zona Rosa, ji děsily. Někdo věděl, kde je. A co to mělo společného s tou věcí, co měla v tašce?</p> <p>„Tobě se tohle líbí, že ano?“ zeptala se a ukázala na sandbender.</p> <p>„Ano,“ řekl.</p> <p>„A software je ještě lepší. Mám tam emulátor, který dokáže instalovat sandbender do tvého počítače. Když mě vezmeš do Monkey Boxing, je tvůj.“</p> <p>„Žiješ tu odjakživa?“ zeptala se Chia, když zamířili do stanice metra. „Chci říct, jestli žiješ v této oblasti?“</p> <p>Masahiko pokrčil rameny. Chia měla pocit, že se z ulic cítí nesvůj. Možná ho znervózňovala skutečnost, že je venku. Vyměnil své šedé šortky za stejně otrhané černé bavlněné kalhoty s gumovými manžetami, které přetáhl přes černé kožené pracovní boty. Na sobě měl stále tu černou košili, ale přidal k ní ještě černou kšiltovku, která, podle Chiina soudu, mohla pravděpodobně kdysi být součástí jeho školní uniformy. Jestliže mu košile byla příliš velká, pak čepice mu byla příliš malá. Otočil si ji kšiltem dozadu. „Žiju v Opevněném městě,“ řekl.</p> <p>„Mitsuko mi to říkala. To je něco jako multiuživatelská oblast.“</p> <p>„Opevněné město není nic takového.“</p> <p>„Až ti dám ten emulátor, ty mi dáš adresu. Prověřím to.“ Chodník se stáčel nad zděným tunelem, kudy protékala šedivá kalná voda. Chie to připomnělo Benátky. Přemýšlela, jestli tam tudy někdy tekla řeka.</p> <p>„Nemá žádnou adresu,“ řekl.</p> <p>„To není možné,“ odpověděla Chia.</p> <p>Nic na to neřekl.</p> <p>Uvažovala, co asi najde, až otevře tu igelitovou tašku z bezcelního obchodu v SeaTacu. Bylo to něco plochého s čtvercovým tvarem a mělo to tmavě šedou barvu. Možná to bylo vyrobené z jednoho z těch podivných plastů, obsahujících kovy. Jeden konec měl řadu malých otvorů, na druhém byla řada komplikovaných tvarů z různých druhů plastu. Nezdálo se, že by se předmět dal nějak otevřít. Neměl <emphasis>žádný </emphasis>viditelný šev ani otvor. <emphasis>Žádné </emphasis>značky. Když s tím zatřásla, nic uvnitř nechrastilo. Možná <emphasis>Co jsou věci – </emphasis>obrazový slovník – by to věděl, ale Chia tím nemohla ztrácet čas. Masahiko byl dole a převlékal se, zatímco ona si u Mitsuko půjčila švýcarský armádní nůž, aby rozřízla žlutomodrou plastikovou tašku. Rozhlédla se kolem sebe a hledala nějaké místo, kam by tu věc mohla ukrýt. Všechno však bylo tak uspořádané a uhlazené.</p> <p>Nakonec tedy předmět vrátila zpátky do tašky, když uslyšela, jak se chlapec vrací přes kuchyň. A tak předmět zůstal společně s počítačem v její tašce, kterou nyní svírala v podpaží, když vcházeli do stanice. Nebylo to sice příliš moudré, ale to ona nevěděla.</p> <p>Použila platební kartu, aby si opatřila lístek.<strong>19</strong><strong>Arleigh</strong></p> <p>Když Blackwell vyložil Laneyho před hotelem, čekal tam na něj fax od Rydella. Byl vytištěný na draze vyhlížejícím šedém hlavičkovém papíře, který drasticky kontrastoval s obsahem faxu, poslaného ze Šťastného Draka – obchodu v Sunsetu s dvacetičtyřhodinovým provozem. Usmívající se Šťastný Drak, vyfukující ze svých nozder kouř, se vyjímal těsně pod stříbřitým hotelovým logem, ve kterém Laney poznal chaloupku zlořečeného elfa Droopyho. Ať už to bylo cokoliv, hoteloví dekoratéři si na to mimořádně potrpěli. V hale vytvořili nejrůznější variace na stále stejný motiv a Laney byl rád, že se dosud nepustili i do výzdoby jednotlivých pokojů.</p> <p>Rydell napsal svůj fax velkými písmeny středně silnou tužkou. Laney se dal do čtení už ve výtahu.</p> <p>Fax měl předepsanou adresu: PAN C. LANEY, HOTELOVÝ HOST:</p> <p>MYSLÍM, ŽE VĚDÍ, KDE JSI. ONA A DENNÍ ŘEDITEL SI DÁVALI V HOTELOVÉ HALE KÁVU A ON SE NA MĚ POŘÁD DÍVAL. NECHÁPU, JAK MOHL TAK SNADNO ZKONTROLOVAT ZÁZNAMY O TELEFONNÍCH HOVORECH. NEMĚL JSEM TI VOLAT. JE MI TO LÍTO. PAK ONA A OSTATNÍ RYCHLE ZMIZELI A NECHALI JEN PÁR TECHNIKŮ, ABY VŠECHNO SBALILI. JEDEN TECHNIK ŘEKL GHENGISOVI V GARÁŽI, ŽE NĚKTEŘÍ Z NICH UŽ JSOU NA CESTĚ DO JAPONSKA A ŽE ON SÁM JE RÁD, ŽE TAM NEMUSÍ. DÁVEJ NA SEBE POZOR! O.K.? RYDELL.</p> <p>„O.K.,“ řekl Laney a vzpomněl si, jak se jednou, navzdory Rydellově radě, vydal do Šťastného Draka, protože nemohl spát. V každém bloku byly děsivě vyhlížející bionické prostitutky, ale jinak bylo všude poměrně klidno. Někdo napsal na jednu stranu Šťastného Draka citát J. D. Shapelyho a vedení mělo tolik rozumu, že ho tam nechalo, čímž začlenili svůj obchod do typického života ve dvacátém čtvrtém století. Mohli jste tu koupit lístky do loterie, baterie i testy na nejrůznější onemocnění. Mohli jste tu posílat faxy, využít hlas–mail nebo e–mail. Laneyho napadlo, že to byl pravděpodobně jediný obchod v rozsahu několika mil, který prodával věci, které člověk skutečně <emphasis>potřeboval, </emphasis>ostatní prodávaly předměty, o kterých si jeden ani neuměl představit, že by je kdy vůbec chtěl mít.</p> <p>Přečetl si fax ještě jednou, prošel chodbou a otevřel si kartou dveře.</p> <p>Na posteli měl mělký košík, vyložený bílým ubrouskem s neznámými předměty. Když se podíval zblízka, ukázalo se, že se jedná o jeho ponožky a spodní prádlo. Všechno bylo čisté a zabalené do malých papírových sáčků s logem elfí chaloupky. Otevřel zrcadlové dveře úzké skříně, rozsvítil vnitřní světlo a zjistil, že jeho košile jsou úhledně navěšené na ramínkách, včetně té modré bavlněné, ze které si Kathy Torrance vždycky dělala legraci. Všechny vypadaly jako nové. Dotkl se jedné s mírně nakrčeným rukávem. Pak se podíval na Rydellův fax, který měl poskládáný v ruce. Představoval si, jak se Kathy Torrance vydala bezhlavě z Los Angeles rovnou za ním. Uvědomil si, že si ji nedokáže představit, jak spí. Nikdy ji neviděl spát, a nějak mu připadlo, že to je záležitost, kterou dobrovolně nikdy nedělá. Při divokých vibracích supertronického letadla se raději bude dívat oknem na šedou prázdnotu nebo na obrazovku svého počítače.</p> <p>A bude na něj myslet.</p> <p>Ozvalo se tiché zabzučení a obrazovka za ním se rozsvítila. Laney nadskočil leknutím nejméně o čtyři palce. Obrátil se a uviděl logo BBC. Yamazakiho druhé video.</p> <p>Viděl z videa už asi třetinu, když někdo zazvonil u dveří. Rez se procházel po úzké stezce uprostřed džungle, na sobě měl sluneční brýle, vybledlý khaki oblek a lýkové sandále. Jak šel, něco si prozpěvoval, byla to jednoduchá melodie beze slov, opakoval ji stále dokola a zkoušel různé tóny a obměny. Jeho nahá prsa se leskla potem, a když zavál větřík, košile se mu odhrnula a odhalila kousek tetování. V ruce měl bambusový klacík, o který se při chůzi opíral a vyklepával si s ním melodii do taktu. Laney měl zvláštní podezření, že právě z této melodie vznikla časem píseň, jejíž kopií se prodalo několik milionů, ale stále ji nedokázal přesně určit. Zvonek u dveří zazvonil znovu.</p> <p>Vstal, přistoupil ke dveřím a stiskl tlačítko. „Ano?“</p> <p>„Halo?“ ozval se ženský hlas.</p> <p>Dotkl se obrazovky velikosti kreditní karty, která byla umístěna na dveřích, a uviděl tmavovlasou ženu. Byla to technická, se kterou se setkal ve skladišti. Odemkl dveře a otevřel.</p> <p>„Yamazaki si myslí, že bychom si spolu měli promluvit,“ řekla.</p> <p>Laney viděl, že na sobě měla černý kostým s úzkou sukní a černé punčocháče.</p> <p>„Neměla byste nyní nakupovat dodávku?“ zeptal se a ustoupil o krok stranou, aby mohla vejít.</p> <p>„Už ji máme,“ odpověděla a zavřela za sebou dveře. „Když se Lo/Rez rozhodne vyhazovat peníze, rozhazuje. Obvykle ale špatným směrem.“ Podívala se na obrazovku, kde Rez stále prozpěvoval a odháněl od sebe nepříjemný hmyz. „Domácí úkol?“</p> <p>„Yamazaki.“</p> <p>„Arleigh McCrae,“ řekla, vytáhla z malé kabelky vizitku a podala mu ji. Její jméno, čtyři telefonní čísla a dvě adresy. „Máte vizitku, pane Laney?“</p> <p>„Colin. Ne, nemám.“</p> <p>„Mohou vám v recepci nějaké udělat. Každý tady nosí vizitky.“</p> <p>Zasunul si kartičku do kapsy u košile. „Blackwell mi žádnou nedal. Ani Yamazaki.“</p> <p>„Měla jsem na mysli mimo organizaci Lo/Rez. Je to, jako kdybyste neměl ponožky.“</p> <p>„Já mám ponožky,“ řekl Laney a ukázal na košík na posteli. „Máte chuť se díval na dokumentární pořad BBC o Lo/Rez?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Myslím, že to nemohu vypnout. Dozvěděl by se to.“</p> <p>„Tak zkuste alespoň ztlumit zvuk. Manuálně.“</p> <p>„Pravý technik,“ prohlásil Laney.</p> <p>„S dodávkou a zařízením za několik milionů jenů, které vám, jak se zdá, nebylo k ničemu,“ dodala, posadila se do jednoho ze dvou křesel a přehodila si nohu přes nohu.</p> <p>Laney se posadil do druhého křesla. „To není vaše chyba. Dostali jste mě dovnitř docela dobře. Ale není to ten správný druh dat, na která jsem zvyklý.“</p> <p>„Yamazaki mi řekl, že by se vám to mělo podařit,“ řekla. „Já jsem mu nevěřila.“</p> <p>Laney se na ni podíval. „Nemohu vám pomoci.“ Měla na levém lýtku tři usmívající se slunce.</p> <p>„To je vetkané do punčoch.“</p> <p>Laney zvedl hlavu. „Doufám, že se mě nehodláte ptát, abych vám vysvětlil, za co mě vlastně vaši lidé platí,“ řekl. „Protože nemohu. Nevím.“</p> <p>„Žádný strach,“ řekla. „Jsem tu jen kvůli práci. Ale za co jsem placená v tomto okamžiku já, je zjistit, co bychom mohli udělat, abyste vy byl schopen splnit to, kvůli čemu jste byl najat.“</p> <p>Laney se podíval na obrazovku. Nyní probíhal <emphasis>záznam z </emphasis>koncertní šňůry a Rez tančil s mikrofonem v ruce. „Vy už jste to video viděla, je to tak? Myslel to vážně, když v rozhovoru mluvil o ,sino–keltismu‘?“</p> <p>„Vy jste se s ním ještě nesetkal, že ano?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Není to jednoduché poznat, co myslí Rez vážně, a co ne.“</p> <p>„Ale jak může být sino–keltský mysticismus, když Číňané a Kelti nemají žádnou společnou historii?“</p> <p>„Protože Rez sám je napůl Číňan a napůl Irčan. A pokud vůbec existuje něco, co myslí vážně…“</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Pak je to Rez.“</p> <p>Laney zíral zachmuřeně na obrazovku, jak Rezův zpěv vystřídal detailní záběr na Loovi ruce, objímající černou kytaru. Předtím se jistý ctihodný britský kytarista v dokonalém tvídovém obleku domníval, že skutečně nečekali, že by se z tchajwanské kapely mohl objevit nový Hendrix, ale od něj to také nikdo nečekal, že ano?</p> <p>„Yamazaki mi všechno vyprávěl. Co se vám stalo a tak,“ řekla Arleigh McCrae. „Až na jeden bod.“</p> <p>Laney zavřel oči.</p> <p>„Ten pořad se nikdy na obrazovce neobjevil, Laney. Lidé z Mimo kontrolu celou záležitost pustili. Co se stalo?“</p> <p>●●●</p> <p>Rozhodl se posnídat vedle malého bazénu v Chateau. Prošel kolem domáckých bungalovů, které, jak mu Rydell prozradil, vznikly teprve přednedávnem. Byla to jediná část dne, kdy se cítil ve své kůži, nebo alespoň do té doby, než přijel Rice Daniels. Obvykle si dával tři šálky kávy, vajíčka a slaninu.</p> <p>Daniels přecházel terasu a mířil k jeho stolu chůzí, která se dala přesněji popsat spíš jako poskakování. Laney v duchu připisoval jeho chování účinku nějaké drogy, přestože o tom neměl sebemenší důkaz. A skutečně, Danielsův jediný veřejný požitek spočíval v několika šálcích kávy bez kofeinu s plátkem citrónové kůry. Na sobě rád nosil volné vlněné obleky v bezové barvě a košile bez límce.</p> <p>Toho rána však Daniels nebyl sám, a Laney v jeho skákavé chůzi vycítil nedostatek dobré nálady. Byla v tom jistá dávka hořkosti, a bolestivě těsné brýle se zdály ještě těsnější než obvykle. Vedle něho šel šedovlasý muž v tmavě hnědém obleku západního střihu. Muž měl vystouplý, ostře zahnutý nos a nad ním se vyjímaly černé sluneční brýle. Na nohou měl boty z aligátora a v ruce nesl zašlý kufřík z ošoupané kůže. Laney měl z dálky pocit, že je rukojeť omotaná kusem ohebného drátu.</p> <p>„Laney,“ řekl Rice Daniels, když došel ke stolu, „tohle je Aaron Pursley.“</p> <p>„Nevstávejte, synu,“ řekl Pursley, přestože to Laney neměl ani v nejmenším v úmyslu. „Právě vám sem nesou snídani.“ Jeden z mongolských číšníků se vynořil z bungalovů a nesl v ruce tácek. Pursley položil otřískaný kufřík na zem a přitáhl si jednu z bíle natřených kovových židlí. Číšník před Laneyho položil jeho vajíčka. Laney podepsal účet a přidal patnáct procent spropitného. Pursley se začal přehrabovat v obsahu svého kufříku. Na prstech obou rukou měl půl tuctu mohutných stříbrných prstenů, v některých měl dokonce zasazené těžké kameny. Laney si nevzpomínal, kdy naposledy viděl někoho, kdo by s sebou nosil takovou hromadu papírů.</p> <p>„Vy jste právník,“ řekl Laney. „V televizi.“</p> <p>„To je tedy pravda, synu.“ Pursley pracoval na pořadu „Policajti v nesnázích“ a předtím se proslavil tím, že obhajoval své slavné klienty. Daniels se neposadil, místo toho se postavil za Pursleyho. Zaujmul svůj typický shrbený postoj a vrazil ruce do kapes u kalhot. „Tady to máme,“ řekl Pursley. Vytáhl kus modrého papíru. „Nenechte si vychladnout ta vejce.“</p> <p>„Posaďte se,“ pobídl Laney Danielse. Daniels za svými brýlemi několikrát zamrkal.</p> <p>„Takže,“ začal úředním tónem Pursley, „vy jste byl ve Federálním sirotčinci v Gainesville, jak se tu praví. To bylo od dvanácti do sedmnácti let.“</p> <p>Laney se podíval na svá vajíčka. „Správně.“</p> <p>„Zúčastnil jste se v průběhu těch několika let nějakých drogových testů? Byl jste předmětem experimentů?“</p> <p>„Ano,“ řekl Laney a jeho vajíčka se od něj jaksi začala vzdalovat jako obrázek v časopise.</p> <p>„Bylo to z vaší strany dobrovolné?“</p> <p>„Dostával jsem za to odměnu.“</p> <p>„Takže dobrovolné,“ řekl Pursley. „Byl jste někdy závislý na 5–SB?“</p> <p>„Nikdy nám neřekli, co nám dávají,“ řekl Laney. „Někdy nám místo toho dávali jen nějakou náhražku.“</p> <p>„5–BS si ale přece nemůžete s náhražkou splést, synku, ale myslím, že to velmi dobře víte.“</p> <p>Což byla pravda, ale Laney jen mlčky seděl.</p> <p>„Takže?“ Pursley si sundal velké těžké brýle. Oči měl chladně modré a kolem měl hluboké vrásky.</p> <p>„Pravděpodobně jsem to dostával,“ řekl Laney.</p> <p>Pursley uhodil papíry o stehna. „No, tak to bychom měli. Jste si tím téměř jistý. Teď mi řekněte, víte, jak tato droga ovlivnila většinu zkoušených subjektů?“</p> <p>Také Daniels si sundal brýle a začal si třít nos. Oči měl přitom zavřené.</p> <p>„Ta věc proměňovala mužské jedince ve fixované vrahy,“ řekl Pursley, opět si nasadil brýle a vrátil papíry zpátky do kufříku. „Stává se to většinou až po mnoha letech. Většinou jdou po tvářích z médií, politicích… A to je důvod, proč je to nyní jedna z nejnelegálnějších substancí, po které každá země přísně jde. Droga, která z obyčejných chlapů dělá jedince, kteří touží špehovat a zabíjet politiky. No, chlapče, to tedy je něco.“ Chladně se zasmál.</p> <p>„Ale já nejsem ten případ,“ řekl Laney. „Já nejsem takový.“</p> <p>Daniels otevřel oči. „Na tom nezáleží,“ řekl. „Na čem ale <emphasis>zaleží, </emphasis>je, že Slitscan může naše materiály snadno zničit tím, že se zmíní o možnosti, ať už je jakkoliv nepravděpodobná, že jste jedním z nich.“</p> <p>„Už chápete, synu,“ řekl Pursley, „zapojili vás do té práce proto, že jste k tomu měl přirozené předpoklady, dokázal jste špehovat známé lidi. Asi jste jim o tom nic neřekl, že ano?“</p> <p>„Ne,“ odpověděl Laney, „neřekl.“</p> <p>„Tak tady to máte,“ řekl Pursley. „A oni teď řeknou, že vás najali, protože jste byl dobrý, ale vy jste byl jednoduše <emphasis>příliš </emphasis>dobrý.“</p> <p>„Ale ona přece nebyla slavná,“ řekl Laney.</p> <p>„Ale <emphasis>on </emphasis>je,“ opravil ho Rice Daniels, „a oni řeknou, že jste šel po <emphasis>něm. </emphasis>Řeknou, že to celé byl váš nápad. Umyjou si ruce a zbaví se zodpovědnosti. Budou mluvit o svých vlastních pátracích metodách, o svých vlastních kvantitativních analyticích. A nikdo, Laney, <emphasis>vůbec </emphasis>nikdo se na náš pořad nebude dívat.“</p> <p>„Tak to je v kostce celé,“ řekl Pursley a vstal. Zvedl ze země kufřík. „To je pravá slanina?“</p> <p>„Říkají, že ano,“ odpověděl Laney.</p> <p>„Sakra,“ prohlásil Pursley, „tyhle hollywoodské hotely jsou tedy něco.“ Natáhl k Laneymu ruku a on mu s ní potřásl. „Rád jsem vás poznal, synu.“</p> <p>Daniels se ani neobtěžoval říct sbohem. O dva dny později pročítal Laney svá vydání a zjistil, že to celé začalo. Měl účet na své vlastní jméno s třemi šálky kávy, smaženými vejci, slaninou i patnáctiprocentním spropitným.</p> <p>Arleigh McCrae na něj užasle hleděla.</p> <p>„A oni to vědí?“ zeptala se. „Ví to Blackwell?“</p> <p>„Ne,“ řekl Laney, „tuhle část neznají.“ Podíval se na Rydellův fax, poskládaný na stolku vedle postele. Ani o tom nevěděli.</p> <p>„Co se stalo potom? Co jste udělal?“</p> <p>„Zjistil jsem, že jsem platil alespoň za část právníků, které pro mě sehnali. Nevěděl jsem, co mám dělat. Seděl jsem u bazénu. Vlastně to bylo docela zábavné. O ničem konkrétním jsem nepřemýšlel. Víte, jak to myslím?“</p> <p>„Možná,“ řekla.</p> <p>„Pak jsem se od jednoho muže z ochranky hotelu doslechl o nové práci.“</p> <p>Pomalu potřásla hlavou.</p> <p>„Cože?“ zeptal se.</p> <p>„Ale nic,“ řekla. „Zapadáte do toho stejně jako ten zbytek. Pravděpodobně sem dobře zapadnete.“</p> <p>„Do čeho?“</p> <p>Podívala se na hodinky z černé nerezové oceli a černým nylonovým řemínkem. „Večeře je v osm, ale Rez se jako obvykle zpozdí. Pojďte se se mnou projít a něčeho se cestou napijeme. Já vám pak povím, co o tom celém vím já.“</p> <p>„Pokud chcete,“ řekl Laney.</p> <p>„Platí mi za to,“ řekla a vstala.<strong>20</strong><strong>Monkey Boxing</strong></p> <p>Mezi stanicemi se za oknem tichého vlaku míhaly šedavé jiskry. Bylo to, jako kdyby něco vibrovalo rozhodnou rychlostí, jen předcházející nutnosti jakéhosi nového způsobu bytí.</p> <p>Chia a Masahiko si našli dvě sedačky mezi trojicí školaček v kostkovaných sukních a obchodníkem, který si četl tlustý japonský časopis s komiksy. Na obale byla postava ženy s obrovskými prsy a bradavkami, které jí prosvítaly skrz síťovinové oblečení jako oči nějakého kar–touna. Chia si všimla, že umělec věnoval víc času vypracování síťoviny, každému uzlíku a zámotku, a pak ženiným prsům. Po tváři té ženy stékal potůček potu, jak se snažila uniknout před někým, kdo na obalu časopisu nebyl vidět.</p> <p>Masahiko si rozepnul horní dva knoflíky u své tuniky a vytáhl šest palců velký předmět čtvercového tvaru z pevného a tmavého materiálu. Nebylo to však silnější než tabulka skla. Opatrně předmět oprášil prsty pravé ruky a pod jeho dotekem se na něm objevily barevné lesklé šmouhy. Přestože ve vlaku byla tma, Chia v černém předmětu poznala kontrolní destičku jeho počítače.</p> <p>Chvilku studoval displej, pak ho znovu pohladil a nad výsledkem se znepokojeně zamračil. „Někdo se na mě zaměřil,“ řekl, „a na Mitsuko…“</p> <p>„Na restauraci?“</p> <p>„Na naši uživatelskou adresu.“</p> <p>„Jaký druh zaměření to je?“</p> <p>„Já nevím. Není v tom žádná souvislost.“</p> <p>– Až na mě.</p> <p>„Řekni mně něco o Sandbenderech,“ řekl Masahiko a vrátil kontrolní destičku zpět do náprsní kapsy.</p> <p>„Začalo to celé ženou, která pracovala jako technická návrhářka,“ řekla Chia a byla ráda, že změnil téma hovoru. „Její manžel byl klenotník a zemřel na nějakou nervovou chorobu dříve, než přišli na to, jak se to léčí. Ale ten muž byl zarytý zastánce životního prostředí a nenáviděl způsob, jak se vyráběla elektronická <emphasis>zařízení – </emphasis>jen pár čipů a ovládacích panelů uvnitř plastové ulity. Ty ulity byly právě tím, pro co je lidé kupovali, řekl, a tak začal zjišťovat, jestli je někdo recykluje, a zjistil, že ne. Takže ještě předtím, než onemocněl, začal sbírat opotřebovaný hardware a začal ho skládat s věcmi, které vyráběl ve svém obchodě. Jednoduše vyrobil pevné bronzové pouzdro na minidisk, ebenové výplně, vyřezávané kontrolky ze zkamenělé slonoviny, tyrkysu a kamenných krystalů. Vážilo to víc, jistě, ale ukázalo se, že se to lidem líbí, stejně jako si oblíbili svou hudbu nebo vlastní vzpomínky, cokoliv… Zkrátka, dávalo jim to pocit doteku s přírodou… A lidé se rádi dotýkali všech těch věcí: kovu, hladkého kamene… A jakmile jsi měl pouzdro, když výrobce přišel s novým modelem, no, zkrátka když byla elektronika lepší, jednoduše jsi vytáhl to staré a vložil jsi do svého pouzdra nové. Takže jsi měl stále ten samý objekt, ale jeho funkce byla lepší.“</p> <p>Masahiko měl zavřené oči a zdálo se, že mírně přikyvuje, možná to ale způsoboval jen pohyb vlaku.</p> <p>„A ukázalo se, že se to začalo líbit dalším lidem. Tak si ten muž začal vyřizovat nejrůznější povolení, aby tu věc mohl začít vyrábět. Jedno z prvních povolení se týkalo klávesnice, jednotlivé klávesy byly ze starých pian a písmena byla vytvořená ze stříbra. No ale pak onemocněl…“</p> <p>Masahiko otevřel oči a Chia zjistila, že nejen že ji poslouchá, ale dokonce je netrpělivý, aby se dozvěděl víc.</p> <p>„Takže pak po jeho smrti začala softwarová technická o tom celém uvažovat a chtěla udělat něco, co by z toho, co dělal, vytvořilo něco jiného. A tak ze všech bank vybrala své úspory a koupila v zálivu v Oregonu malý pozemek…“</p> <p>A vlak zatím dojel do Shinjuku a všichni vstali a zamířili ke dveřím. Obchodník vstal, pečlivě poskládal komiksový časopis a zasunul si ho do podpaží.</p> <p>Chia zaklonila hlavu a podívala se na nejpodivnější budovy, jaké kdy viděla. Měly tvar pradávné představy lidí o robotech – vypadaly jako zjednodušené lidské postavy s rukama a nohama z průhledného plastu a konstrukce z oceli. Tělo se zdálo být postavené z červených, žlutých a modrých cihel v nějakém konkrétním vzoru. Výtahy, jezdící schody a pohyblivé strany se vynořovaly uprostřed bílého kouře, který se v pravidelných intervalech valil z obrovských úst kamenné tváře.</p> <p>„To je Tetsujinská budova,“ řekl Masahiko. „Monkey Boxing byl právě tam.“</p> <p>„Co je to?“</p> <p>„Ósacký institut hraček,“ řekl. „Také Monkey Boxing byl ve stejném stylu.“ Zkonzultoval vlnité čáry na svém kontrolním zařízení. Ukázal do jedné ulice a prošli kolem rychloobslužné restaurace, zvané Kalifornský rajch. Její obchodní značka byla stylizovaná ve tvaru palmového stromu z nerezové oceli a jednou z těch věcí v podobě hákového kříže, jaké si Mešbekové malovali na ruce při hodinách evropských dějin. To vždycky strašlivě učitele rozčililo, ale Chia si nepamatovala, že by si tam také malovali nějaké palmové stromy. Dva z nich se tenkrát do sebe pustili, když se pohádali, kterým směrem mají být háky na kříži, jestli by měly být na levou nebo na pravou stranu. Jeden z nich na toho druhého vytáhl pušku, jakou si sami vyráběli ze starých fotoaparátů, takže učitel musel zavolat policii.</p> <p>„Deváté patro, budova Bohatství mokrých listů,“ řekl a začal se prodírat hustým davem. Chia se vydala za ním a přemýšlela, jak dlouho ještě bude cítit poletovou nevolnost, a jak se dá poznat od obyčejné únavy.</p> <p>Možná to, co nyní cítila, bylo to, co ve škole nazývali kulturním šokem. Cítila, že každý malý detail v Tokiu byl dostatečně odlišný, aby vytvořil tokové napětí, něco, co se stavělo proti jejím očím, takže se unavily registrovat všechny ty odlišnosti, malé uličky lemované stromy, které měly kmeny pokryté nějakým pletivem, neonově avokádové barvy telefonů, vážně vypadající dívka s kulatými obroučkami a šedým tričkem s nápisem „svobodná vagína“. Chia měla oči dokořán, aby všechny ty věci nasála a pochopila, ale nyní byly její oči už tak unavené, že se rozdíly začaly vytrácet. Chvilkama měla pocit, že kdyby přimhouřila oči a podívala se tím správným směrem, všechno by se proměnilo zpátky do Seattlu, do nějaké části města, kam chodívala se svou matkou. Zastesklo se jí po domově. Pokaždé, když vykročila levou nohou dopředu, cítila, jak se jí řemen tašky zařezává do ramene.</p> <p>Masahiko zatočil za roh. Zdálo se, že v Tokiu nejsou žádné úzké stezky, tedy ne ve smyslu malých ulic, které odbočovaly od těch hlavních. Místa, kam lidé odkládali odpadky a kde nebyly žádné obchody. Byly tu menší ulice a ještě menší, ale člověk nikdy nedokázal předem určit, co v nich najde: někdy to byla opravna bot, jindy drahý vlasový salon, prodejna s čokoládou nebo obchod s časopisy, kde Chia uviděla kýčovitý časopis s polonahou dívkou, omotanou v podivné síťovině.</p> <p>Znovu zatočili a ocitli se v místě, které Chia považovala za další hlavní ulici. Tedy, rozhodně tu jezdila auta. Podívala se do jedné užší ulice, která odtud vybíhala, a ucítila ve spáncích podivný tlak. Není to snad místo, kde má Eddie ten svůj klub? Whiskey klon? Bylo to přesně za tímto rohem? Nebo ne? Jak asi mohla tato část města –Shinjuku – být velká? Co když těsně vedle ní zastaví graceland? Co když ji Eddie a Maryalice hledají?</p> <p>Prošli kolem brány, ve které mizela auta. Nahlédla dovnitř a uviděla, že je to jakási benzinová stanice. „Kde to je?“ zeptala se.</p> <p>„V budově Bohatství mokrých listů,“ řekl a ukázal před sebe.</p> <p>Vysoké a úzké nápisy se tyčily na rohu každého patra. Vypadaly téměř jako všechny ostatní, ale ona měla pocit, že Eddieho byl větší. „Jak se dostaneme nahoru?“</p> <p>Dovedl ji do vstupní haly v přízemí lemovaném řadou malých obchodů. Bylo tu příliš mnoho zrcadel, světel a věcí na prodej, až se vpíjely do sebe. Vstoupili do výtahu, kde to páchlo kouřem. Chlapec řekl něco japonsky a dveře se zavřely. Uvnitř se rozezvučela nějaká tichá píseň. Masahikovi to šlo na nervy, jak se zdálo.</p> <p>V devátém patře se dveře opět otevřely a před nimi se vynořil zaprášený muž s páskou na hlavě. Podíval se na Chiu. „Jestli jsi z toho časopisu, pak jdeš o tři dny dřív,“ řekl. Stáhl si pásku z hlavy a otřel si s ní tvář. Chia si nebyla jistá, jestli je ten muž Japonec, nebo není. Nedokázala dokonce ani určit jeho věk. Měl hnědé, krví podlité oči, husté obočí a černé vlasy, stažené dozadu a svázané gumičkou do culíku. Tu a tam měl několik šedivých pramenů.</p> <p>Za ním byl neustálý zmatek a lomoz, jak na sebe pokřikovali další muži něco v japonštině. Kdosi před sebou tlačil káru z oranžového plastu, naloženou smetanými kabely a umělohmotnými úlomky se zlatým a červeným zdobením. Část podepřeného stropu se utrhla a na zem spadlo několik kabelů. Ozval se další křik.</p> <p>„Hledám Monkey Boxing,“ řekla Chia.</p> <p>„Drahoušku,“ odpověděl ten muž, „to jsi přišla trochu pozdě.“ Měl na sobe kombinézu z černého papíru s vyhrnutými rukávy. Na holé kůži měl řadu modrých čar a kruhů, které představovaly nějaké primitivní zdobení. Protřel si oči a zadíval se na ni. „Tak ty nejsi z toho londýnského časopisu?“</p> <p>„Ne,“ řekla Chia.</p> <p>„Ne,“ souhlasil. „Taky ses mi zdála na takovou práci trochu mladá.“</p> <p>„Tohle je Monkey Boxing?“</p> <p>Další část stropu se zřítila na zem. Zaprášený muž si ji pozorně prohlížel. „Odkud jsi říkala, že jsi?“</p> <p>„Ze Seattlu.“</p> <p>„A ty jsi v Seattlu slyšela o Monkey Boxing?“</p> <p>„Ano…“</p> <p>Mírně se usmál. „To je tedy dobré, slyšela o tom v Seattlu… A ty ráda chodíš do klubů, zlato?“</p> <p>„Jmenuju se Chia McKenzie…“</p> <p>„Jun. Já se jmenuju Jun, drahoušku. Jsem majitel, návrhář, DJ. Ale přišla jsi moc pozdě. Je mi líto. Všechno, co zbylo z Monkey Boxing, právě odjíždí pryč tady v těch kárkách. <emphasis>Zbyly z </emphasis>toho jen střepy. Jako z každého snu. Dokud tady ten klub ještě byl, chodila sem spousta lidí. Trvalo to skoro celé tři měsíce. Slyšela jsi někdy o shaolinském chrámu? O celé té záležitosti mnichů–válečníků?“ Povzdechl si. „To byl úplný <emphasis>ráj. </emphasis>Každý kousek toho všeho. Barmani z Okinawy si všichni po prvních třech dnech oholili hlavy a začali nosit oranžové sutany. Já jsem vynikal za DJským pultem. Byla to taková <emphasis>vize, </emphasis>rozumíš? Ale to je přirozená součást pohyblivého světa. Jsme ve <emphasis>vodním </emphasis>proudu a každý z nás se snaží být filozofem. Ale kdo je ten tvůj přítel? Líbí se mi jeho vlasy…“</p> <p>„Masahiko Mimura,“ řekla Chia.</p> <p><emphasis>„Líbí </emphasis>se mi jeho černá košile,“ řekl ten muž. „Mishima a Dietrich v jednom, když se to udělá správně.“</p> <p>Masahiko se zamračil.</p> <p>„Jestliže je Monkey Boxing pryč,“ řekla Chia, „co budete teď dělat?“</p> <p>Jun si nasadil pásku na hlavu. A mírně se zamračil. „Další klub, ale já ho nebudu navrhovat. Řekli mi, abych to prodal. A tak jsem to udělal, i když tady zůstanu jako výkonný ředitel. Dostanu dobře zaplaceno a půjčí mi byt, ale celý koncept…“ pokrčil rameny.</p> <p>„Byl jste tady tu noc, co Rez prohlásil, že se ožení s idoru?“</p> <p>Nakrčil obočí a podíval se na ni. „Musel jsem podepsat <emphasis>jistou dohodu,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl. „Tak <emphasis>ty</emphasis><emphasis> nejsi </emphasis>z žádného časopisu?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Myslím, že kdyby se tu tenkrát neobjevil, mohl by náš klub pořád ještě běžet. A opravdu on nebyl z těch, o které bychom tu kdovíjak stáli. Měli jsme tu Mariu Plaz hned potom, co se rozešla se svým přítelem. Lidé z public relation a novináři se na nás lepili jako mouchy. Ona je tady hodně slavná, to jsi věděla? Ale měli jsme tu i Modrého Ahmeda z Chromovaného Koránu, a novináři si toho sotva všimli. Přesto když tu byl Rez a jeho přátelé, neměli jsme s novináři žádné problémy. Nejdřív sem poslal toho obrovskýho chlápka. Jeho tvář vypadala, jako kdyby ji používal místo kuchyňského prkýnka na krájení. Přišel za mnou a řekl mi, že Rez slyšel o tomhle místě, chystal se ho navštívit s několika přáteli. Pak mě požádal, abych tu někde v soukromí nachystal pro něj stůl… No, musel jsem opravdu přemýšlet, kdo to vlastně ten <emphasis>Rez </emphasis>je. Pak mi ale v hlavě kliklo. Jasně, řekl jsem, fajn, a srazili jsme tři stoly dohromady v zadní části klubu, a dokonce jsme si od gumi chlapců půjčili fialový kordon.“</p> <p>„A co Rez? Přišel?“</p> <p>„Jasně. O hodinu později už tam byl. Usmíval se, potřásl si s námi rukou a zazpíval pár písniček na přání, i když ho lidé ještě žádali o přídavek. Byli s ním čtyři ženy, dva další muži a potom ten velký chlápek. Měl na sobě ohromně hezký černý oblek. Vypadalo to, že byli někde venku na večeři. Rozhodně se smáli na celé kolo.“ Otočil se a řekl něco jednomu z dělníků v obnošených botách a černých ponožkách.</p> <p>Chia, která neměla nejmenší tušení, jaký vůbec Monkey Boxing byl, si představovala Reze a jeho společníky, jak sedí u stolu a kolem je plno japonských lidí, kteří dělali přesně to, co se v takových klubech dělá. Možná tancovali.</p> <p>„Pak náš hrdina najednou vstal a šel na toaletu. Ten mohutný chlapík také vstal, aby šel s ním, ale on jen mávl rukou, aby zůstal sedět. Všichni u stolu se smáli, ale ten obr z toho neměl moc velkou radost. Pak vstaly dvě ženy, že půjdou s ním. Ale jim taky naznačil, aby zůstaly sedět. Ozval se ještě větší smích. Ne že by mu ostatní nevěnovali tolik pozornosti. Já jsem se asi za pět minut vydal za DJský pult, abych pustil mimořádně <emphasis>ostrou </emphasis>muziku ze severní Afriky. Musel jsem dobře odhadnout lidi, abych poznal, co jim mám pustit. Ale pak se Rez zase objevil, vmísil se do davu, ale jen pár lidí si toho všimlo a přestalo tancovat.“</p> <p>Co to bylo za klub, když lidé při pohledu na Reze ani nepřestali tancovat?</p> <p>„No a já jsem zatím přemýšlel, v jakém pořadí jim budu muziku pouštět, když se přede mnou najednou objevil. Usmíval se a měl takové divné oči, přísahal bych, že se sebou na toaletě něco prováděl, jestli víš, co tím chci říct.“</p> <p>Chia přikývla. <emphasis>Co </emphasis>tím jen myslel?</p> <p>„Položil mi ruku na rameno a zeptal se, jestli by mi vadilo, kdyby něco řekl lidem? Řekl, že o něčem už dlouho přemýšlí, a že už si to konečně srovnal v hlavě a teď by to chtěl lidem říct. Najednou se tam zase objevil ten velkej chlápek a chtěl vědět, jestli je nějakej problém. Všechno je v pořádku, řekl mu Rez a pevně mi sevřel rameno. Prej že jen chce říct pár slov davu.“</p> <p>Chia se podívala na Junova ramena a přemýšlela, kterého z nich se Rez dotkl svou rukou. „A tak to udělal,“ řekl Jun.</p> <p>„Ale co přesně <emphasis>řekl</emphasis><emphasis>?“</emphasis><emphasis> </emphasis>zeptala se Chia.</p> <p>„Plácal samé nesmysly, zlato. O evoluci, technologii a vášni, o tom, že lidé hledají neustále krásu, o své vlastní palčivé touze skončit svůj život s nějakou softwarovou panenkou. Samé nesmysly.“ Posunul si palcem pásek na hlavě, ale ten mu spadl zpátky do očí. „A <emphasis>protože </emphasis>to udělal, protože si v mém klubu otevřel pusu, Lo a Rez <emphasis>koupili </emphasis>můj klub. Koupili i mě, a já jsem podepsal <emphasis>dohodu, </emphasis>že nebudu s <emphasis>nikým </emphasis>mluvit o <emphasis>tom, </emphasis>co se tu stalo. A teď, když mě ty i tvůj roztomilý přítel omluvíte, mám nějakou práci.“<strong>21</strong><strong>Muž na stráži</strong></p> <p>Na křižovatce blízko hotelu stál nějaký muž na chůdách. Na sobě měl oblek z bílého papíru, masku proti výfukovým plynům a přes ramena měl pásky, na kterých mu visely zepředu a zezadu dvě velké tabule s nějakým nápisem v japonštině. Balancoval, jak se otáčel kolem dokola na proudy chodců, procházející za ním a kolem něj.</p> <p>„Co to je?“ zeptal se Laney a ukázal na muže, stojícího na podstavci.</p> <p>„Sekta,“ řekla Arleigh McCrae. „Nová Logika. Tvrdí, že svět skončí, až sloučená váha všech lidských nervových systémů dosáhne nějaké specifické hodnoty.“</p> <p>Velmi dlouhá, několikaciferná čísla na tabulce.</p> <p>„A to je ono?“ zeptal se Laney.</p> <p>„Ne,“ řekla, „to je jen poslední odhad celkové váhy.“ Když byli ještě v hotelu, odskočila si do svého pokoje pro dlouhý kabát, který měla nyní na sobě, a nechala Laneyho, aby se převlékl do čistých ponožek, spodního prádla a modré košile. Neměl žádnou kravatu, tak si alespoň zapnul košili až ke krku a oblékl si přes ni bundu. Přemýšlel, jestli všichni, co pracují pro Lo/Rez, bydlí ve stejném hotelu.</p> <p>Laney uviděl mužovy oči za průhledným průzorem. Byl to pohled vážné trpělivosti. Jeho chůdy byly docela obyčejné, jaké používali dělníci, když natírali stropy. „A co se má stát, až nebude hodnota nervových systémů správná?“</p> <p>„Začne nový řád bytí. O tom ale moc nemluví. Zdálo se, že o ně Rez projevil neobvyklý zájem. Snažil se domluvit si schůzku se zakladatelem sekty.“</p> <p>„A–?“</p> <p>„Zakladatel to odmítl. Řekl, že Rez si vydělává tím, že manipuluje s lidskými nervovými systémy a že to z něj dělá nedotknutelného.“</p> <p>„Byl kvůli tomu Rez nešťastný?“</p> <p>„Podle Blackwella ne. Blackwell říkal, že se dokonce zdálo, jako by ho to i rozveselilo.“</p> <p>„A on obyčejně nebýval veselý?“ Laney ustoupil stranou, aby se vyhnul bicyklu, který se objevil v protisměru.</p> <p>„No, řekněme, že věci, které znepokojovaly Reze, nebyly věci, které znepokojují ostatní lidi.“</p> <p>Laney si všiml tmavozelené dodávky, která právě projížděla kolem nich. Vůz měl reflexní neprůhledná okna a poznávací značku zakrytou tmavým plastikovým rámečkem. „Myslím, že nás někdo sleduje,“ řekl.</p> <p>„To je dobře. Nechtěla jsem ten podivně chromovaný vůz, ve kterém by vypadali jako zlaté rybky, ale musela jsem zařídit tu poznávací značku. Kam půjdeme, tam pojede auto. I když zaparkovat tady někde je největší úkol, který je dnes v noci čeká. A teď,“ řekla, „půjdeme tudy.“</p> <p>Zamířili k úzkému prudkému schodišti, lemovanému růžovými stěnami. Laney zaváhal, ale pak si všiml tabule se zářivým nápisem v pastelových barvách: GUMOVNÍK. Zamířil po schodech dolů a dodávka se ztratila z dohledu. Bar ve stylu žvýkaček, pomyslel si, a pak ho napadlo, že si na to všechno začíná pomalu zvykat. Přesto se neodvážil dotknout růžových stěn ze žvýkací gumy.</p> <p>Zamířil mezi růžové a šedé produkty, které na první pohled nevypadaly, že by se daly žvýkat. Stěny byly ověšené starými pozůstatky národa, kde se narodil. Barvená ocel, starodávné kartony, mírně osvícené. Obrázky z gumy. Bozooka Joe uprostřed, postava pro Laneyho naprosto neznámá.</p> <p>„Chodíte sem často?“ zeptal se Laney, když se usadil na barové židli s křiklavě růžovým polštářem. Bar byl vyzdobený tisíci obalů od žvýkaček.</p> <p>„Ano,“ řekla, „ale hlavně proto, že to není příliš známé místo. A navíc se tu nekouří, což je v tomto městě velmi vzácné.“</p> <p>„Co je to <emphasis>Černá Černá</emphasis><emphasis>?“</emphasis><emphasis> </emphasis>zeptal se Laney a podíval se na plakát s automobilem ze čtyřicátých let, řítícím se ulicemi. Vedle nápisu <emphasis>Černá Černá </emphasis>bylo také něco v japonštině.</p> <p>„Guma. Můžete si ji tu koupit,“ řekla. „Všichni taxikáři to žvýkají. Obsahuje spoustu kofeinu.“</p> <p>„V gumě?“</p> <p>„Kromě toho tady prodávají žvýkačky s obsahem nikotinu.“</p> <p>„Myslím, že si raději dám pivo.“</p> <p>Když si objednali u servírky ve stříbrných šortkách a křiklavě růžové halence, Arleigh otevřela kabelku a vytáhla z ní malý notebook. „Tohle jsou lineární topografy některých struktur, do kterých jste dnes odpoledne vstoupil.“ Podala Laneymu notebook. „Mají formát, kterému se říká Živý strom. Verze 7,2.“</p> <p>Laney se probíral řadou obrázků: abstraktní geometrické tvary v lineární perspektivě. „Nevím, jak je číst,“ řekl.</p> <p>Nalila si saké. „Opravdu vás vycvičil DatAmerica?“</p> <p>„Prošel jsem výcvikem několika Francouzů, kteří měli rádi tenis.“</p> <p>„Živé stromy z DatAmerica. Mají nejlepší software kvantitativních analytiků.“ Zavřela notebook a vrátila ho zpět do kabelky.</p> <p>Laney si nalil pivo. „Slyšela jste někdy o něčem, čemu se říká TIDAL?“</p> <p>„Tidal?“</p> <p>„Je to zkratka. Asi.“</p> <p>„Ne.“ Zvedla malý šálek a začala do něj foukat, jako když si malé dítě chladí čaj.</p> <p>„Byla to jedna ze záležitostí DatAmerica, nebo alespoň začátek. Myslím, že se to nikdy nedostalo na trh. Ale právě díky tomu jsem se naučil hledat nodální body.“</p> <p>„Dobrá,“ řekla. „Co jsou ty nodální body?“</p> <p>Laney se zadíval na bublinky ve svém pivu. „Je to, jako když vidíte věci skrz mraky,“ řekl. „Až na to, že věci, které vidíte, tam skutečně jsou.“</p> <p>Položila šálek na stůl. „Yamazaki mě ujišťoval, že nejste blázen.“</p> <p>„Ono to není nic šíleného. Je to způsob, jak postupujete při nízkostupňovém širokospektrálním příkonu. Má to něco společného s určováním vzorů.“</p> <p>„A Slitscan vás na základě toho najal?“</p> <p>„Najali mě, když jsem jim ukázal, že to funguje. Ale nedokážu to udělat s daty, které jste mi dneska ukázali.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>Laney zvedl sklenici s pivem. „Protože to je, jako když se snažíte připít si s bankou. Není to osoba. Nepije. Nemá si kam sednout.“ Napil se. „Rez nevytváří žádný vzor, který bych si mohl přečíst, protože všechno, co dělá, je zastřené. Je to jako hledat osobní zvyklosti ve výroční zprávě předsedy správní rady. Nic tam není. Zvenčí to vypadá jako Živý strom. Když vstoupím do nějaké specifické oblasti, není žádný způsob, podle kterého bych byl schopen určit, jak ta data souvisí s dalšími oblastmi, chápete? Musí to být <emphasis>racionální</emphasis><emphasis>.“</emphasis><emphasis> </emphasis>Poklepal prsty o obaly od žvýkaček. „Někde v Irsku je hostinec s výhledem na mořskou pláž. Ale nikdo tam není. Záznamy o doplňování zásob: vybavení do koupelny, pasta za zuby, pěna na holení…“</p> <p>„Já jsem tam byla,“ řekla. „Je to dům, který koupil od jednoho staršího muzikanta. Byl to Ir. Je tam překrásně. Jako v Itálii.“</p> <p>„Myslíte si, že tam bude chtít vzít idoru?“</p> <p>„Nikdo vlastně neví, co tím chtěl říct, když tvrdil, že se s ní ožení.“</p> <p>„A pak to apartmá ve Stockholmu. Je obrovské. V každém pokoji jsou veliká kamna z glazurovaných keramických cihel.“</p> <p>„O tom nic nevím. Má po celém světě celou řadu bytů, a některé z nich udržuje v tajnosti. Je tu ještě jedno místo kdesi na jihu Francie, dům v Londýně, byt v New Yorku, v Paříži, v Barceloně… Pracovala jsem v kanceláři v Katalánsku a dávala pozor na jeho věci, než se stala ta věc s idoru. Od té doby jsem tam nebyla.“</p> <p>„Ale znáte ho? Znala jste ho předtím?“</p> <p>„On je pro mě pupek světa, Laney.“</p> <p>„A co Lo?“</p> <p>„Je velmi tichý. Velmi. A chytrý. Velmi.“ Zamračila se a zadívala se do svého šálku. „Myslím, že mu z toho ještě nic nedošlo. Zdá se, že celou jejich kariéru považuje za nějaký druh podvodu, který nemá s jeho životem nic společného.“</p> <p>„Včetně toho, že se jeho partner rozhodl oženit se softwarovým výmyslem?“</p> <p>„Lo mi kdysi vyprávěl jeden příběh. Bylo to o místě, kde kdysi žil. Pracoval pro dodavatele polévek v Hongkongu. Byl to nějaký vagón v jedné z postranních ulic. Říkal, že ten vagón byl v provozu přes padesát let, a jejich výrobním tajemstvím bylo, že nikdy nečistili kotel. Vlastně nikdy nepřestali vařit polévky. Celých padesát let prodávali tutéž rybí polévku, ale přesto nebyla nikdy stejná, protože do ní každý den přidávali čerstvé ingredience. A ty záležely na tom, co bylo zrovna k mání. Říkal, že svou hudební kariéru chápe úplně stejně, a to se mu na tom nejvíc líbilo. Blackwell říká, že kdyby byl Rez trochu jako Lo, byl by stále ještě ve vězení.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Blackwell si právě odpykával devítiletý trest v jednom australském vězení s maximální ostrahou, když se tam objevil Rez. Aby tam koncertoval. Lo a ostatní si mysleli, že je to nebezpečné. Byli varováni, že by je vězni mohli vzít jako rukojmí. Vedení věznice odmítlo jakoukoliv zodpovědnost, a v tom smyslu sepsali i své prohlášení. Rez podepsal všechno, co před něj položili. Jeho lidé od ochranky zůstali na jim určených místech a on vešel dovnitř se dvěma kytarami, bezdrátovým mikrofonem a velmi jednoduchou zvukotechnikou. V průběhu koncertu však došlo ke vzpouře. Zřejmě to vyvolala skupina italských vězňů z Melbourne. Pět z nich vzalo Reze do vězeňské prádelny, kterou si vybrali proto, že neměla okna a dala se snadno bránit. Řekli Rezovi, že ho zabijí, jestli nezařídí jejich propuštění výměnou za svůj život. Chystali se mu uříznout jeden prst, aby demonstrovali vážnost svého úmyslu. Pak mu chtěli uříznout další, mnohem intimnější součásti těla, aby je začal brát vážně. A to on je bral.“ Zamávala na číšnici v růžovém vršku z angorské vlny, aby jí přinesla další saké. „Blackwell, kterého rozzuřilo, že došlo k přerušení koncertu, který se mu neobyčejně líbil, se objevil v prádelně asi čtyřicet pět minut potom, co došlo k Rezovu zajetí. Ani Rez, ani Italové ho neviděli přicházet, a vězni ho navíc ani v nejmenším nečekali,“ zarazila se. „Zabil tři z nich tomahavkem. Zasekl jim ho do hlavy jednomu po druhém: raz, dva, tři. Tak to později Rez vyprávěl.“</p> <p>„Tomahavk?“</p> <p>„To je taková malá ostrá sekera. Na jedné straně má plochou čepel a na druhé straně špičatou. Při jistém soustředění a notné dávce síly se s ní dá házet s celkem slušnou přesností. Blackwell na to přísahá. Ti zbývající dva utekli, ale prý se později stali obětí vzpoury. Osobně si myslím, že je Blackwell a jeho společníci zabili, protože proti němu nikdy nebylo vzneseno obvinění za vraždu těch zbývajících tří. Jediný svědek, který to přežil, byl Rez, kterého Blackwell dopravil za barikádu, kterou strážci postavili na hřišti.“ Číšnice přišla s dalším šálkem saké. „Rezovi a jeho právníkům trvalo celé tři měsíce, než se jim podařilo dostat Blackwella z vězení. A od té doby se od něj nehnul ani na krok.“</p> <p>„A za co vlastně Blackwell seděl?“</p> <p>„Za vraždu,“ řekla. „Víš, kdo je to odpadlík?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Je to vlastně speciální australský termín. Já jsem přesvědčená, že nikde jinde by se nic takového nemohlo stát, ale moji přátelé z Austrálie mi to nevěří. Odpadlík je muž, stojící sám mimo zákon, který se zabývá tím, že chytá jiné, a často velmi nebezpečné, kriminálníky. Uvězní je, a pak nad nimi stojí, aby z nich vymámil peníze.“</p> <p>„Co to znamená?“</p> <p>„Že je mučí tak dlouho, dokud mu neřeknou, kam peníze ukryli. A zpravidla to bývá velmi obtížné, protože tito lidé mají kolem sebe placenou ochranku, která na takové věci dává dobrý pozor…“</p> <p>„Mučí je?“</p> <p>„Třeba jim seká prsty, abych byla konkrétnější. Když se dozví to, co potřebuje, zabije je.“</p> <p>A náhle se Blackwell vynořil tiše přímo u nich ve svém dlouhém černém kabátě. Reklamy a růžové obaly od žvýkaček se ztrácely za jeho širokými rameny. Jeho znetvořenou holou hlavu zakrývala velká černá čepice.</p> <p>„Arleigh, drahoušku, ty nevypustíš z pusy jediné slovo zbytečně, viď?“</p> <p>Ale usmíval se na ni.</p> <p>„Vysvětluju tady panu Laneymu tvou předcházející kariéru, Blackwelle. Právě jsem se dostávala k tomu nejlepšímu, a ty jsi to všechno zničil.“</p> <p>„To nevadí. Večeře s naším velkým Rezem už je domluvená, takže jsem tady, abych vás doprovodil. Změna místa. Doufám, že vám to nevadí.“</p> <p>„Kde to bude?“ zeptala se Arleigh, která se ještě nehodlala zvednout.</p> <p>„V Západním Světě,“ řekl Blackwell.</p> <p>„Tak to se mi líbí,“ řekla.<strong>22</strong><strong>Chlapec Gomi</strong></p> <p>Vlak byl nyní o poznání víc přeplněný, místo bylo jen ke stání. Všichni byli namačkaní jeden na druhého, ale oční kontakt se tu řídil jinými pravidly, jen si Chia nebyla jistá jakými. Tašku se sandbenderem opírala o Masahikova záda. Chlapec se opět díval na kontrolky svého počítače, držel ho tak, jak cestující drží strategicky poskládané noviny.</p> <p>Byli na cestě zpátky do restaurace Masahikova otce a ona si nebyla jistá, co by měla dělat. Provedla přesně to, co Hiromi nechtěla, aby udělala. A nezískala nic, než vzdálenou představu o tom, že je Rez nesnesitelný a nudný chlápek. A kde ji to opustilo? Použila znovu Kelseyinu kreditní kartu, aby si opatřila lístek, a nyní aby si koupila lístek zpátky. A Zona jí řekla, že se na ni někdo vyptával. Když použila kreditní kartu, mohli ji snadno vystopovat. Možná byl nějaký způsob, jak získat peníze v hotovosti, ale ona o tom pochybovala.</p> <p>Nic z toho, co se jí až dosud stalo, neprobíhalo tak, jak si to představovala doma v Seattlu, ale přece si nemohla představit někoho, jako je Maryalice nebo Eddie. Nebo dokonce Hiromi.</p> <p>Masahiko se mračil na kontrolní destičku. Chia si všimla, jak se barevné tečky a vlnovky mění.</p> <p>Ta věc, co jí Maryalice nacpala do tašky. Měla ji přímo pod paží. Mohla to nechat u Mitsuko. Mohla to dokonce vyhodit, ale co by potom řekla, kdyby se najednou objevil Eddie a Maryalice? Co když to bylo plné drog?</p> <p>V Singapuru za to lidi rovnou věšeli. Jejímu otci se to nelíbilo, a jak řekl, byl to jeden z důvodů, proč ji nikdy nepozval, aby ho tam navštívila. Vysílali to i v televizi, takže se tomu člověk opravdu jen stěží vyhnul, a on nechtěl, aby Chia něco takového viděla. Nyní uvažovala, jak daleko byl asi Singapur od Tokia. Přála si, aby se tam mohla vydat, a chtěla mít oči zavřené tak dlouho, dokud se neocitne v bezpečí bytu svého otce. Nikdy by ani nezapnula televizi, a jen by byla s ním. Cítila by vůni jeho pěny po holení a zabořila by hlavu do jeho vlněné košile. I když v Singapuru ji asi nenosil, protože tam bylo příliš horko. Stejně by nechala oči zavřené, a jen by ho poslouchala, jak vypráví o své práci, o arbitrážních motorech, které se přesouvají po celém světě sem a tam jako neviditelní draci, rychle jako světlo, a poskytují výhody obchodníkům, jakým byl její otec…</p> <p>Masahiko se otočil a nechtěně vrazil do její tašky, když se vlak zastavil ve stanici. Nebyla to však jejich stanice. Nějaká žena se žlutou igelitovou nákupní taškou řekla něco japonsky. Masahiko popadl Chiu za zápěstí a táhl ji k otevřeným dveřím.</p> <p>„Ale tady ještě vystupovat nemáme…“</p> <p>„Pojď! Pojď!“ Ocitli se na nástupišti. Zde byl cítit úplně jiný zápach. Bylo to něco chemického a velmi ostrého. Stěny nebyly tak čisté a na stropě byly popraskané keramické dlaždice.</p> <p>„Co se děje? Proč jsme vystoupili?“</p> <p>Odtáhl ji k jedné stěně za obrovským prodejním automatem. „Někdo je v restauraci a čeká tam na tebe.“ Podíval se na její zápěstí, jako kdyby ho překvapilo, že ji drží, a okamžitě ji pustil.</p> <p>„Jak to víš?“</p> <p>„Opevněné město. Během poslední hodiny se tam někdo vyptával.“</p> <p>„Kdo?“</p> <p>„Rusové.“</p> <p>„Rusové?“</p> <p>„Je jich tam spousta. Jsou z Kombinátu. Vlastně tam jsou už od toho zemětřesení. Jsou v těsném vztahu s gumi.“</p> <p>„Co je gumi?“</p> <p>„Vy tomu říkáte mafie. Yakuza. Můj otec má s místními gumi dohodu. Je to nezbytné, aby udržel restauraci v chodu. Zástupce gumi se na tebe mého otce vyptával.“</p> <p>„Mafiáni z vašeho sousedství jsou Rusové?“ Za jeho hlavou se objevilo logo na něco, čemu se říkalo Apple Shires.</p> <p>„Ne. Jsou to Yamaguchiho gumi. Můj otec se s těmi muži zná. Oni řekli mému otci, že se na tebe vyptávali Rusové, a to není ani trochu dobré. Nemohou nám zajistit obvyklou bezpečnost. Rusové jsou nespolehliví.“</p> <p>„Ale já žádné Rusy neznám,“ řekla Chia.</p> <p>„Musíme jít.“</p> <p>„Kam?“</p> <p>Vedl ji přes nástupiště plné lidí, chodníky byly mokré od stovek složených deštníků. Venku asi prší, pomyslela si. Zamířili k eskalátorům.</p> <p>„Když si v Opevněném městě všimli, že je kolem naší adresy neobvyklá pozornost, poslali jednoho přítele, aby odstranil můj počítač…“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Protože mám svou zodpovědnost. Za Opevněné město. Distrubuuju procesory.“</p> <p>„Ty máš ve svém počítači multiuživatelskou oblast?“</p> <p>„Opevněné město je nikde,“ řekl, když vstoupil na eskalátor. „Můj přítel má můj počítač. A on ví o mužích, kteří na tebe čekají.“</p> <p>Masahiko řekl, že se jeho přítel jmenuje Chlapec Gomi.</p> <p>Byl velmi malý a na sobě měl obrovské prošívané kalhoty s nejméně tuctem různě velkých kapes. Aby mu nespadly, měl je přichycené oranžovými, tři palce širokými kšandami, přetaženými přes otrhaný šedivý bavlněný svetr s vyhrnutými rukávy. Jeho růžové boty vypadaly jako první dětské botky, jen byly o něco větší. Nyní seděl v hliníkovém křesle a růžové botky se sotva dotýkaly země. Jeho vlasy vypadaly, jako kdyby je měl potřené nějakou lepkavou hmotou, takže měl člověk pocit, že kdyby se jich dotkl, přilepil by si k nim ruce. Přesně tak kreslil vlasy J. D. Shapely na nástěnných malbách na náměstí Pionýrů, a Chia si ze školy pamatovala, že to mělo něco společného s Elvisem, jen si nemohla přesně vzpomenout, co to bylo.</p> <p>Chlapec mluvil s Masahikem japonsky a Chia si přála, aby mohla použít elektronického tlumočníka. To by ale musela otevřít tašku, najít ho a zapnout sandbender. A Chlapec Gomi vypadal, že je spokojen, když mu nerozumí ani slovo.</p> <p>Popíjel z plechovky něco, čemu se říkalo pokari, a kouřil cigaretu. Chia sledovala modrý kouř, jak se vznáší ve vzduchu. Cigarety způsobovaly rakovinu, a kdyby vás s ní někdo objevil v Seattlu, zavřeli by vás. Cigareta Chlapce Gomiho vypadala, jako že má svůj původ v továrně – byl to dokonale rovný bílý váleček s hnědou špičkou, kterou měl v puse. Chia takové cigarety viděla ve starých filmech, které ještě nebyly digitalizovány. Ale jediné cigarety, které viděla ve skutečnosti, byly jen smotané kousky papíru, které se prodávaly na ulicích v Seattlu. Někdy se dal koupit i sáček tabáku, a k němu člověk dostal několik papírku, takže si musel cigaretu umotat sám. Mešbekové to tak dělali ve škole.</p> <p>Stále vytrvale pršelo. Skrz okenní arkádu oroseného okna uviděla přes ulici další arkádu. Právě na té ulici byl stroj, který vystřeloval stříbrné kuličky. Neony, déšť a stříbrné kuličky se slily dohromady, zatímco Chia přemýšlela, o čem asi Masahiko s Chlapcem Gomi hovoří.</p> <p>Chlapec Gomi měl Masahikův počítač v igelitové tašce s růžovým nápisem „Mezinárodní Biohazard“ na každé straně. Stál na stole vedle plechovky s pokari. Co bylo po–kari? Představila si nějaký druh divokého prasete s hustými štětinami a zahnutými zuby, jak to jednou viděla na přírodopisném kanále.</p> <p>Chlapec Gomi si potáhl z cigarety, až se koneček rozhořel. Zadíval se přes kouř na Masahika a něco řekl. Masahiko pokrčil rameny. Před sebou měl čerstvý šálek kávy z mikrovlnné trouby a Chia měla další kolu Lite. V Tokiu se nikde nedalo sedět, pokud si člověk něco sám neobsta–ral, a navíc bylo jednodušší si koupit něco k pití než cokoliv k jídlu. A také to méně stálo. Chia však za svůj drink neplatila. Postaral se o to Chlapec Gomi, protože ani on, ani Masahiko nechtěli, aby používala Kelseyinu kreditní kartu.</p> <p>Chlapec Gomi znovu promluvil. „Přál by si s tebou mluvit,“ řekl Masahiko.</p> <p>Chia se naklonila, rozepnula tašku a vytáhla sluchátka. Měla dvoje, a tak jedny podala Chlapci Gomi, druhé si nasadila sama a stiskla spínač. Také on si sluchátka nasadil na hlavu. „Jsem z Opevněného města,“ řekl. „Rozumíš tomu?“</p> <p>„To je MUO, že ano? Multiuživatelská oblast.“</p> <p>„Není to ale ve smyslu, jak to chápeš ty, ale asi tak zhruba víš, oč se jedná. Proč jsi v Tokiu?“</p> <p>„Abych získala informace o Rezově plánu oženit se s idoru jménem Rei Toei.“</p> <p>Chlapec Gomi přikývl. Být otaku znamenalo vědět spoustu informací, chápal, co to je být fanouškem. „Máš něco společného s Combine?“ Chia věděla, že řekl <emphasis>Kombinát, </emphasis>ale tlumočník to špatně přeložil. Měl na mysli mafiánskou vládu v Rusku.</p> <p>„Ne,“ řekla Chia.</p> <p>„A ty jsi přišla k Masahikovi, protože…?“</p> <p>„Mitsuko je společenská sekretářka tokijského fan klubu skupiny Lo/Rez a já patřím k té samé v Seattlu.“</p> <p>„Kolikrát ses v resturaci zapojila do sítě?“</p> <p>„Třikrát.“ Když si kupovala hedvábný oblek od Marie Kolb, když se spojila se Zonou Rosou. „Platila jsem za softwarový kostým, já a Mitsuko jsme se pak zúčastnily jednoho mítinku a nakonec jsem ještě volala domů.“</p> <p>„Za ten softwarový oblek jsi platila kartou?“</p> <p>„Ano.“ Podívala se z Chlapce Gomi na Masahika. Stále ještě pršelo. Nekonečná kaskáda malých stříbrných kuliček za sklem na druhé straně ulice. Hráči se krčili na židličkách a ovlivňovali záplavu kovových koulí. Masahikova tvář byla dokonale bezvýrazná.</p> <p>„V Masahikově počítači jsou jistá tajná data Opevněného města,“ řekl Chlapec Gomi. „Jsou to cenné plány, které byly ukryté v bezpečí. Když začalo být zřejmé, že Masahikova a Mitsukina uživatelská adresa na sebe strhává neobvyklou pozornost, byl jsem poslán, abych zajistil jeho přístroj. Často si vyměňujeme hardware. Jsem dealer se secondhandovým zařízením. A to je důvod, proč mi říkají Chlapec Gomi. Mám vlastní klíče od Masahikova pokoje. Jeho otec ví, že mám povolený vstup dovnitř. A nezáleží mu na tom. Přišel jsem tedy, abych se podíval po tom počítači. Blízko je malá civilní rekreační oblast. Restaurace je odtamtud dobře vidět. Když jsem uviděl Oaklandské Overbombery, přešel jsem přes ulici, abych si s nimi promluvil.“</p> <p>„Když jsi viděl co?“</p> <p>„To je skupina kluků na skateboardech. Mají jméno po jednom kalifornském fotbalovém klubu. Zeptal jsem se jich, jestli si nevšimli nějakých neobvyklých aktivit. Řekli mi, že tam asi před hodinou viděli nezvykle velký vůz…“</p> <p>„…Graceland.“</p> <p>„Daihtsu Graceland. Je jich tu méně než v Americe, myslím.“</p> <p>Chia přikývla. V břiše měla znovu ten zvláštní svíravý pocit. Dostala strach, aby nezačala zvracet.</p> <p>Chlapec Gomi se naklonil se svou cigaretou na stranu a uhasil ji v malé chromované misce. Chia přemýšlela, k čemu ta miska vůbec byla a proč to udělal, ale předpokládala, že zřejmě musel nedopalek někam odložit, jinak by mu spálil prsty. „Graceland zaparkoval blízko restaurace. Vystoupili z něj dva muži…“</p> <p>„Jak vypadali?“</p> <p>„Byli to členové gumi.“</p> <p>„Japonci?“</p> <p>„Ano. Vešli do restaurace. Graceland tam na ně čekal. Za patnáct minut se vrátili, nasedli do vozu a odjeli. Pak se objevil Masahikův otec. Rozhlížel se do všech směrů a díval se po ulicích. Nakonec vytáhl z kapsy telefon a chvilku s někým mluvil, pak se vrátil do restaurace.“ Chlapec Gomi se podíval na její tašku. „Nechtěl jsem zůstávat v rekreační oblasti s Masahikovým počítačem. Řekl jsem tedy veliteli Overbomberů, že mu dám lepší telefon, když tam zůstane a zavolá mi, kdyby se ještě něco dělo. Overbomberové stejně neměli nic jiného na práci, a tak s tím souhlasil. Odešel jsem. Telefonoval mi za dvacet minut, aby mi ohlásil, že se kolem zdržuje šedá dodávka značky Honda. Řidič byl Japonec, ale ostatní byli cizinci. Myslí si, že to byli Rusové.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Protože jsou velcí a oblékají se ve stylu, který asociuje s Combine. Stále tam ještě jsou.“</p> <p>„Jak to víš?“</p> <p>„Kdyby odjeli, zavolal by mi. Chce získat ten nový telefon.“</p> <p>„Mohla bych se odsud zapojit? Musím si hned zavolat na Magellanské aerolinie, abych změnila svou rezervaci. <emphasis>Chci jet domů</emphasis><emphasis>.“</emphasis><emphasis> </emphasis>A nechat balíček od Maryalice v kanystru za Chlapcem Gomi.</p> <p>„V žádném případě se nemůžeš zapojit,“ řekl Masahiko. „Nesmíš ani použít svou kreditní kartu. Když to uděláš, najdou tě.“</p> <p>„Ale co mám tedy dělat?“ řekla, a její vlastní hlas ji vyděsil. Znělo to jako někdo docela jiný. „Jen chci jet okamžitě domů!“</p> <p>„Dovol mi, abych se na tu kartu podíval,“ řekl Chlapec Gomi. Měla ji v kapse své parky společně s pasem a letenkou. Vytáhla kartu a podala mu ji. On otevřel kapsu svých prošívaných kalhot a vytáhl malý čtvercový předmět, který vypadal jako několik vrstev plastu, slepených dohromady. Protáhl Chiinu kartu otvorem a zadíval se na čtecí zařízení. „Nedá se z toho vytáhnout žádná hotovost. A navíc se dá velmi snadno vypátrat.“</p> <p>„Moje přítelkyně si je téměř jistá, že mají i číslo mého letu,“ řekla Chia a vzpomněla si na Zonu.</p> <p>Chlapec Gomi začal poklepávat krajem kreditní karty o hranu plechovky od pokari. „Existuje jedno místo, kde bys to mohla použít, aniž by na to někdo přišel,“ řekl. Klep. Klep. „Kde Masahiko může vstoupit do Opevněného města.“ Klep. Klep. „Odkud by sis mohla zavolat domů.“</p> <p>„Kde je to?“</p> <p>„V hotelu lásky.“ Klep. „Víš, co to je?“</p> <p>„Ne,“ řekla Chia.</p> <p>Klep.<strong>23</strong><strong>Zde v Západním Světě</strong></p> <p>Když vyšli z růžové mozaikovité strže Gumovníku do prudkého deště, Laney uviděl, že ten pochodující vývěsní štít z Nové Logiky je stále na svém místě, jeho malované sendvičové tabule zářily v blížícím se večerním šeru. Jak Blackwell otevřel Arleigh dveře malé limuzíny, Laney se ohlédl, aby se podíval, kolik celkové váhy lidkého nervového systému přibylo, zatímco byli v baru.</p> <p>Nakonec nastoupil a všiml si znovu těch tří katalánských sluncí na jejím vnějším lýtku. Blackwell za nimi zabouchl dveře, pak otevřel přední, kde mělo být místo pro řidiče, a vtekl do vozu pohybem, který působil dojmem velké rtuťové koule, zahořující se svou vahou do tekutého betonu. Auto se prohnulo a zaskřípalo, jak se snažilo přizpůsobit jeho náhlé váze.</p> <p>Laney viděl, jak mu jeho černá čepice sklouzla do čela, ale ne tak daleko, aby odhalila červené tetování na jeho krku.</p> <p>Řidič, soudě podle jeho zad, mohl být tentýž, který je vezl do Akihabary. Vjel do hustého provozu. Déšť vytvářel velké louže, v nichž se odrážely neonové nápisy na okolních domech.</p> <p>Arleigh McCrae používala parfém, který způsobil, že si Laney přál, aby tu Blackwell nebyl, aby byli na cestě úplně jinam, než kam měli namířeno právě teď, do docela jiného města, a aby se těch posledních sedm let jeho života nikdy nestalo, nebo aby se to stalo jinak, nebo možná aby byl zpět v DatAmerica s Francouzi. Ale jak se jeho přání začala komplikovat, zdálo se mu to čím dál depresivnější.</p> <p>„Nejsem si jistá, jestli se vám to místo bude líbit,“ řekla.</p> <p>„Jak to?“</p> <p>„Nezdáte se mi, že byste na to byl ten správný typ.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>„Možná se pletu. Spoustě lidem se tam líbí. Předpokládám, že když to budete považovat za mimořádně vydařený žert…“</p> <p>„Co je to?“</p> <p>„Klub. Restaurace. <emphasis>Prostředí. </emphasis>Kdybychom se tam objevili bez Blackwella, pochybuju, že by nám dovolili vejít. Zřejmě by nás tam vůbec nepustili.“</p> <p>Laney si vzpomenul na jednu japonskou restauraci v Brentwoodu, vzala ho tam tenkrát Kathy Torrance. Nebyla ale typicky japonská. Japonci ji jen vlastnili a zajišťovali provoz. Vnitřní interiér byl udělaný ve stylu nějaké východoevropské země. Restaurace byla vyzdobená folklorním uměním té země a všichni, kdo tam pracovali, na sobě měli typické oblečení – vypadalo to jako šedé vězeňské oblečení a k tomu obrovské černé boty. Muži měli po stranách oholené vlasy a ženy nosily dvojité copy, smotané jako sýrové bochánky. Laney si dal jako předkrm nejrůznější malé párky, byly to nejmenší párky, jaké kdy viděl, některé z nich byly naložené v pikantní kyselé omáčce, jiné byly s přílohou. Nedokázal určit, odkud jen párky mohly pocházet, a možná právě v tom bylo to kouzlo. A pak se vrátili do jejího bytu, jehož dekorace vypadala jako poněkud luxusnější verze Cage ve Slitscanu. Také tady to nefungovalo, a jeho několikrát napadlo, jestli právě to ji ještě víc nerozčililo, když se rozhodl jít k lidem z<emphasis> </emphasis>pořadu Mimo kontrolu.</p> <p>„Laney?“</p> <p>„Omlouvám se… To místo… Rezovi se tam líbí?“</p> <p>Prošli lesem mokrých deštníků, pod nimiž lidé na chodníku čekali, až budou moct přejít na druhou stranu.</p> <p>„Myslím, že tam rád odpočívá,“ řekla.</p> <p>Západní Svět zabíral celá dvě patra kancelářské budovy, která tak docela nepřežila mohutné zemětřesení. Yamazaki by určitě řekl, že to reprezentovalo odpověď na trauma a následnou rekonstrukci. Během dní (někdo dokonce říká, že to trvalo jen několik hodin), následujících bezprostředně po neštěstí, vznikla v bývalých kancelářích firmy, která vyměnila své akcie za členství v nějakém golfovém klubu, provizorní diskotéka. Budova, prohlášená strukturálně za nestabilní, byla pohotovostními dělníky ve spodním patře zastavěná, ale přesto bylo stále možné dostat se dovnitř polorozbořenými podzemními patry. Každý, kdo si přál vyjít poškozené schody až do jedenáctého patra, se ocitl v Západním Světě, bizarně atypické odpovědi na nečekanou destrukci, která zabila osmdesát šest tisíc z původních třiceti šesti milionů regionálních obyvatel. Jeden belgický novinář, snažící se popsat celou scénu, řekl, že to připomínalo zkřížení mezi trvalým masovým probuzením několika podkultur, o kterých do neštěstí nikdo nikdy ani neslyšel, jako tomu bylo za okupace v Paříži, a Goyovou ideou o tanečních party (za předpokladu, že Goya byl Japonec a kouřil volné metamfetaminy, které společně s nekonečným množstvím alkoholu byly v počátcích Západního Světa jedinými substancemi volby). Ten Belgičan řekl, že to bylo, jako kdyby celé město ve svém záchvatu a zoufalství spontánně a nezbytně otevřelo své ukryté kapsy vesmíru duše a natřelo těch několik zbývajících nerozbitých oken černou barvou na akvária. Nebyl odtud žádný výhled na zničené město. Jakmile začala probíhat rekonstrukce, stalo se všechno to předtím součástí tokijské psychické historie, veřejným tajemstvím, urbanistickou legendou.</p> <p>Ale nyní Arleigh vysvětlovala, jak šplhali do jedenáctého patra, že to byla docela určitě komerční operace, když zničené budovy vděčily za své přežití nelicencovaným penthousovým klubům, jako jediným okupantům. Za předpokladu, že zůstanou i nadále bez licence, a o tom ona nepochybovala. „Každý tady Západní Svět zná,“ řekla a šplhala nahoru. „Myslím, že je tu nějaká tichá dohoda, která povoluje, aby tohle místo fungovalo, přestože na ně nebyla přidělena žádná licence. A to je právě to, za co lidé platí.“</p> <p>„Kdo vlastní tuhle budovu?“ zeptal se Laney, sleduje Blackwella, jak se vznáší těsně před nimi. Vypadal ve svém dlouhém černém kabátě jako kus hovězího, připraveného na pohřeb. Schodiště bylo osvětlené nepravidelně zavěšenými bioluminescentními kabely.</p> <p>„Jsou to jenom dohady, ale říká se, že se dvě skupiny nemohou dohodnout na tom, které z nich vlastně hotel patří.“</p> <p>„Mafie?“</p> <p>„Jen místní ekvivalent, ale jen velmi přibližný ekvivalent. Původní budova před zemětřesením měla barokní styl, nyní však je to jistý druh okultní kutlury.“</p> <p>Laney se podíval dolů, když prošli kolem jedné světelné smyčky, a všiml si, že na schodišti jsou ztvrdlé stružky něčeho, co připomínalo zelenavý jantar. „Na schodech je nějaká hmota,“ řekl.</p> <p>„Moč,“ řekla.</p> <p>„Moč?“</p> <p>„Biologicky neutralizovaná moč.“</p> <p>Laney vyšel mlčky několik dalších schodů. Začínala ho bolet lýtka. Tak moč?</p> <p>„Po zemětřesení nefungovaly vodovody,“ řekla. „Nemohli používat toalety. Lidé tedy začali chodit na schody. V každém případě to bylo příšerné, ačkoliv někteří lidé k tomu cítí jistou nostalgii.“</p> <p>„Je to tuhé?“</p> <p>„Existuje jistý produkt, který vypadá jako instantní polévka. Je to ale nějaký druh enzymu. Většinou se to prodává matkám s malými dětmi. Když děcko potřebuje čů–rat a nemůže si dojít na záchod, udělají to do malého plastikového kelímku. Pak do toho nasypeš trochu toho prášku, a ono to ztvrdne. Je to neutrální, nepáchne to a je to zcela hygienické. Pak se to jen vyhodí do odpadků.“</p> <p>Prošli kolem další světelné smyčky a Laney viděl miniaturní krápníky na jednotlivých schodch. „Oni tu věc používali…“</p> <p>„Měli toho spoustu. Pak tím zaplavili celou budovu…“</p> <p>„A oni pořád…?“</p> <p>„Ovšemže ne. Ale nechali si Grotto.“</p> <p>Další patro. Další smyčka podmořského světla.</p> <p>„A co s tím potom udělali?“</p> <p>„To raději nechci vědět.“</p> <p>Laney už ani necítil kotníky, když se vynořil z Grotta. Zamířili do místnosti z černých stěn, osvětlené modrými světly a vztyčenými pozlacenými nosníky. Po chemicky zmražené moči byl Západní Svět zklamáním. Řada kancelářských bloků, vybavená různorodými pohovkami, sedačkami a bary. Uprostřed cosi zářilo. Zamrkal. Tank. Americký, pomyslel si, a velmi starý.</p> <p>„Jak to sem jen dostali?“ zeptal se Arleigh, která právě podávala někomu svůj černý plášť. A jak je možné, že se podlaha nezřítila?</p> <p>„Je to pryskyřice,“ řekla. „Jen napodobenina. Stereo litografie. Ta věc je otaků, přinesli ji sem po kouskách a tady to slepili dohromady.“</p> <p>Také Blackwell se vzdal svého koženého kabátu a odhalil tak kus oblečení, které připomínalo sako, ale zdálo se, že bylo vlněné a mírně napuštěné aluminiem. Ať už byl materiál jakýkoliv, bylo ho tolik, že by se s ním dala potáhnout dvojitá postel. Vykročil dopředu, bludištěm křesel a nízkých stolků, se stejně nenápadným odhodláním a vedl Laneyho a Arleigh s sebou.</p> <p>„Tohle je Shermanův tank,“ řekl Laney a vzpomněl si na CD–ROM z Gainesvillu, ten o dějinách armádních strojů. Zdálo se, že ho Arleigh neslyšela. Ale ona si pravděpodobně s CD–ROM nikdy nehrála. Čas ve Federálním sirotčinci tě donutil k hraní si s mrtvými médii.</p> <p>Pokud měla Arleigh pravdu a Západní Svět byl udržován jako nějaká turistická atrakce, Laney přemýšlel, jaký druh turistů sem chodil v dobách, kdy byla spodní patra zahrabaná v šest stop vysokých hromadách rozbitého skla.</p> <p>Lidé, kteří seděli v křeslech nyní a nakláněli se nad nízkými stolky pro své pití, nevypadali jako většina ostatních lidí, které až dosud v Tokiu viděl. Byli v jistém smyslu docela jiní, a prodloužený oční kontakt tu mohl být bezesporu velmi zajímavý, přesto v jistém smyslu také nebezpečný. Vzdálený pocit, že soustředěná váha nervových systémů přítomných lidí by rozhodně byla děsivá. Nebo jinak. Že by tito lidé byli předurčeni k jistým kombinacím obličejové nehybnosti a intenzity pohledu?</p> <p>„Laney,“ řekl Blackwell, položil mu ruku na rameno a obrátil ho k pohledu páru velkých zelených očí. „Tohle je Rez. Rezi, to je Colin Laney. Pracuje s Arleigh.“</p> <p>„Vítám vás v Západním Světě,“ pousmál se na něho a zelené oči sklouzly na Arleigh. „Dobrý večer, slečno McCrae.“</p> <p>Laney si všiml něčeho, co poznal při svých setkáních se slavnými osobnostmi ve Slitscanu. Binární bliknutí v jeho mysli mezi představou a realitou, mezi tváří z obrazovky a tou, co jste měli před sebou. Všiml si, jak se to vždycky zrychlilo, až se ty dva pocity spojily, a výsledkem byl zpravidla úplně nový náhled na tu osobu. (Někdo ve Slitscanu mu řekl, že bylo klinicky dokázáno, že poznávání slavné osobnosti se odehrávalo v jedné konkrétní části mozku, ale on si nikdy nebyl jistý, jestli to ten muž myslel vážně, anebo žertem.)</p> <p>To byly poslušné celebrity, ty, se kterými se Kathy už vyrovnala. V budově (ale nikdy ne Cage) měli nejrůznější aspekty veřejných projevů jejich života a každý z nich byl podložený nějakým druhem smlouvy. Ale Rez nebyl poslušná a krotká celebrita, a navíc v sobě udržoval velkou část sebe samého. Laney by o jeho kariéře mnoho nevěděl, kdyby ho Kathy tak moc nenáviděla.</p> <p>Rez nyní rukama objímal Arleigh a zval ostatní do stínu velkého tanku, aby jim řekl něco, co Laney nemohl slyšet. „Pane Laney, dobrý večer,“ ozval se Yamazaki v zeleném kostkovaném sportovním obleku, který mu smutně visel z úzkých ramen. Prudce pomrkával.</p> <p>„Yamazaki.“</p> <p>„Už jste se setkal s Rezem, ano? Dobře, velmi dobře. Stůl už je připravený k večeři.“ Yamazaki se dotkl prsty knoflíku na límci levně vypadající bílé košile a zatahal za něj, jako kdyby mu byl límec příliš těsný. „Slyšel jsem, že se pokusy o nalezení nodálního bodu minuly účinkem.“ Polkl.</p> <p>Rez se vydal kamsi za obrovský tank.</p> <p>„Pojďte,“ řekl Yamazaki a pak ztišil hlas. „Děje se něco mimořádného. Ona je tady. Večeří s Rezem. Rei Toei.“</p> <p>Idoru.<strong>24</strong><strong>Hotel Di</strong></p> <p>Seděla v malém taxíku společně s Masahikem a Chlapcem Gomi. Masahiko seděl vepředu na místě, které v její zemi obvykle patřilo řidiči, a Chlapec Gomi seděl vzadu vedle ní. Měl tolik nejrůznějších kapes na svých kalhotách, a v nich měl tolik nejrůznějších předmětů, že pro něj bylo obtížné se pohodlně posadit. Chia ještě nikdy neseděla v tak malém voze. Masahiko měl kolena přitisknutá až téměř k bradě. Řidič měl na rukou bavlněné bílé rukavice a na hlavě čepici, jaká se nosila ve filmech ze čtyřicátých let.</p> <p>Chiu napadlo, že jeli tak malým autem z toho důvodu, že Chlapec Gomi za něj platil, a bylo zřejmé, že neměl příliš mnoho peněz.</p> <p>Nějak se jim podařilo vyklouznout z deště a zamířili na starodávně vyhlížející několikapatrovou dálnici. Ocelové kosti celé konstrukce hlasitě skřípaly a kolem nich se tyčila střední patra vysokých věžáků. Možná to opět byla čtvrť Shinjuku, protože míjeli budovu společnosti na výrobu hraček. Tyčila se daleko od nich na opačné straně. A pak tu byl ten nahý muž za oknem. Projeli kolem tak rychle, že si vlastně vůbec nebyla jistá, jestli ho viděla. Seděl se zkřízenýma nohama na kancelářském stole a ústa měl dokořán jako při nějakém tichém výkřiku.</p> <p>Pak si začala skrz hustý déšť všímat dalších budov, ty byly přehnaně osvícené dokonce i na místní poměry. Vypadaly jako televizní reklamy v oblasti Nissan, jako izolované elementy parku, vyčnívající z vrstvy mnohotvaré neosvícenč struktury. Na každé osvětlené budově zářil nějaký nápis: HOTEL KRÁLE MIDASE se zlatou korunou a žezlem, BANFFSKÁ SPRCHA SVOBODY se záplavou zlatého světla, omývajícího zelenomodré hory. A nejméně dalších šest rychle za sebou jdoucích budov. Pak Chlapec Gomi řekl něco japonsky a řidič nepatrně přikývl.</p> <p>Sjeli na dálniční přivaděč a zpomalili. Ze zatáčky na rampě, osvětlené sodíkovým deštěm, viděla v dálce křižovatku. <emphasis>Žádná </emphasis>jiná auta nebyla v dohledu. Nedaleko vyrůstaly trsy mokré trávy a pokrývaly krátký strmý svah. Nebylo tu vůbec nic, takže to tu vypadalo docela stejně jako na okraji Seattlu nebo kdekoliv jinde. Chia znovu pocítila stesk po domově.</p> <p>Chlapec Gomi se po ní poočku podíval a začal se přehrabovat ve svých úctyhodných kapsách. Pak odněkud z rozkroku vytáhl poskládané papírové bankovky, svázané silnou elastickou páskou. Když projížděli kolem několika jasných světel, Chia si všimla, že pásku rozvázal a oddělil z balíčku tři bankovky. Byly o něco větší než americké peníze a na jedné straně měly logo nějaké společnosti, jejíž jméno znala Chia celý život. Nacpal si tři bankovky do rukávu u svetru a vrátil zbytek tam, kde ho předtím našel.</p> <p>„Už tam budeme,“ řekl, vytáhl ruku z kapsy a narovnal si kšandy.</p> <p>„Kde budeme?“</p> <p>Zatočili doprava a zastavili. Všude kolem bylo podivně bílé světlo, dopadající společně s deštěm na olejem poskvrněný beton, na kterém byly natřené dvě bílé šipky, z nichž každá ukazovala opačným směrem. Šipka, která mířila stejným směrem, kterým se vydali i oni, ukazovala k malému čtvercovému otvoru uprostřed bíle natřené zdi. Z horního okraje visely pět palců široké růžové plastikové proužky, sahající až na zem. Zakrývaly to, co bylo za nimi, a připomněly Chie stuhy při hodinách tance. Chlapec Gomi dal řidiči tři bankovky a čekal na drobné.</p> <p>Chia cítila, jak má ztuhlé nohy. Natáhla se ke dveřím, aby je otevřela, ale Masahiko se rychle otočil a zarazil ji. „Musí ti otevřít řidič,“ řekl. „Kdyby sis otevřela sama, mechanismus by se rozbil, a to je moc drahé.“ Řidič zatím vrátil Chlapci Gomi drobné. Chia si myslela, že mu dá nějaké spropitné, ale on to neudělal. Řidič se sklonil a udělal něco, co nebylo vidět, ale dveře vedle Chiy se otevřely. Vystoupila do deště a vytáhla z vozu svou tašku. Pak se podívala na zdroj bílého světla: byla to budova podobná svatebnímu dortu. Na neonové tabuli stál nápis HOTEL DI. Masahiko stál nyní vedle ní a pobízel ji směrem k růžovým stužkám. Slyšela, jak se taxík za nimi rozjel. „Pojď.“ Chlapec Gomi se svou kostkovanou taškou prošel skrz plastikové proužky.</p> <p>Ocitli se na téměř opuštěném parkovišti. Stála tu jen dvě auta. Jedno bylo šedé a druhé tmavě zelené. Jejich poznávací značky byly zakryté černým kouskem plastu. Chlapec Gomi přistoupil ke skleněným dveřím a ty se tiše otevřely.</p> <p>Nějaký hlas řekl cosi v japonštině. Chlapec Gomi odpověděl. „Dej mu svou kartu,“ řekl Masahiko. Chia vytáhla kreditní kartu a podala ji Chlapci Gomi, který, jak se zdálo, zahrnoval hlas celou řadou otázek. Chia se kolem sebe rozhlédla. Uviděla světle modrá a růžová světla v tak malé místnosti, která jako hotelové lobby nedokázala ani nabídnout žádné místo k sezení. Na monitorech se střídaly obrázky s interiérem velmi podivně vyhlížejících pokojů. Hlas odpovídal na otázky Chlapce Gomi.</p> <p>„Žádá pokoj s optimální síťovou kapacitou k zapojení,“ řekl tiše Masahiko.</p> <p>Zdálo se, že se hlas a Chlapec Gomi konečně dohodli. Zasunul Chiinu kartu do otvoru nad něčím, co vypadalo jako malá růžová fontána. Hlas mu poděkoval. Otevřela se malá dvířka a do růžové mističky spadl klíč. Chlapec Gomi ho vzal a podal ho Masahikovi. Chiina karta se opět objevila. Chlapec Gomi ji vytáhl a podal ji zpět Chie. Pak předal Masahikovi kostkovanou tašku, obrátil se a odešel. Skleněné dveře se za ním opět tiše zavřely.</p> <p>„A on s námi nepůjde?“</p> <p>„Do pokoje můžou jen dva lidé, a on má práci jinde. Tak pojď.“ Masahiko ukázal k výtahu, který se otevřel ještě dřív, než k němu došli.</p> <p>„Cože jsi říkal, že je tohle za hotel?“ zeptala se Chia, když nastoupila do výtahu. On se postavil za ní a dveře se zavřely.</p> <p>Odkašlal si. „Je to hotel lásky,“ řekl.</p> <p>„Cože to je?“ Výtah se rozjel vzhůru.</p> <p>„Soukromé pokoje. Pro sex. Platí se na hodinu.“</p> <p>„Aha,“ řekla Chia, to všechno vysvětlovalo. Výtah se zastavil a dveře se otevřely. Vystoupil a ona ho následovala úzkou chodbou, osvětlenou jen slabými bodovými světly. Masahiko se zastavil přede dveřmi a zasunul do zámku klíč, který dostal v recepci. Když otevřel, rozsvítila se uvnitř světla.</p> <p>„Už jsi někdy v nějakém takovém pokoji byl?“ zeptala se a cítila, jak zrudla v obličeji. Nechtěla, aby to tak vyznělo.</p> <p>„Ne,“ řekl, zavřel za sebou dveře a začal si prohlížet zámek. Pak stiskl dvě tlačítka. „Ale lidé, kteří sem chodí, se někdy chtějí zapojit. Takže je tu servis, díky kterému se dá člověk těžko vystopovat. S telefony je to tu stejné.“</p> <p>Chia se podívala na kulatou postel s chlupatým růžovým potahem. Zdálo se jí, jako kdyby byla postel plná hmoty, s kterou se vycpávají zvířata. Část stěn byla hrubá a část hladká a bílá, což Chie připomnělo jeden mimořádně odporný sladký zákusek, kterému se říkalo ring–ding.</p> <p>Ozval se podivný zvuk. Chia se otočila a uviděla, že si Masahiko sundává kryty kolem kotníků. Pak si zul černé pracovní boty. Z jedné ponožky mu čouhal ven palec. Obul si bílé papírové sandále. Chia se podívala na své vlastní mokré boty a usoudila, že by měla udělat totéž. „Proč tohle místo vypadá tak, jak vypadá?“ zeptala se, když se shýbala, aby si rozvázala tkaničky.</p> <p>Masahiko pokrčil rameny. Chia si všimla, že symbol Mezinárodního Biohazardu na jeho tašce měl téměř stejnou barvu jako kožešina na posteli.</p> <p>Otevřenými dveřmi uviděla koupelnu. Vzala si tašku, vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Stěny byly polepené černou lesklou tapetou a na zemi byly černobílé keramické dlaždice. Rozsvítilo se komplikované světlo a ozval se ptačí zpěv. Koupelna byla téměř stejně velká jako ložnice, s vanou velkou téměř jako černý plavecký bazén. Bylo tu ještě něco, a Chia v černém předmětu poznala toaletu. Vzpomněla si na Eddieho kancelář, položila tašku na zem a velmi opatrně k toaletě přistoupila. Byla černá a chromovaná. Měla paže a tvar jako křeslo. Na malé obrazovce hned vedle byl pohyblivý displej. Část nápisů byla v angličtině a část v japonštině. Chia sledovala jak „(A) Potěšení“ vystřídalo „(B) Super Potěšení“. „No tedy,“ řekla.</p> <p>Potom, co důkladně prostudovala zlověstně vypadající černou mísu, sundala si kalhoty, opatrně se posadila a udělala svou potřebu, aniž se dotkla sedátka. Nechá někoho jiného, aby za ní spláchl, pomyslela si, když si myla ruce, ale pak uslyšela, že se toaleta spláchla sama.</p> <p>Vedle umyvadla byla růžová papírová taška a na ní bílý nápis Toaletní potřeby. Byla ovázaná malou stříbrnou páskou. Vzala ji do ruky a podívala se dovnitř. Obsahovala celou řadu různých kosmetických pomůcek a nejméně tucet nejrůznějších druhů kondomů. Všechno bylo pečlivě zabalené jako sáčky s cukrovím.</p> <p>Na levé straně nad umyvadlem byla připevněná černá lesklá skříňka s velkým zrcadlem. Byla to jediná věc, která v této místnosti vypadala japonsky, tedy v tom starém slova smyslu. Chia skříňku otevřela a objevila tři skleněné poličky a na nich v modrém igelitu zabalené náhražky mužského přirození. Měly nejrůznější barvy i velikosti. Další předměty ve skříňce pak už nepoznávala vůbec: kuličky, něco, co vypadalo jako dětské chrastítko, miniaturní tyčinky s dlouhými gumovými štětinami. Uprostřed toho všeho seděla malá černovlasá panenka v kimonu z barevného papíru a zlaté látky. Ale když se pokusila panenku vzít, kimono a paruka spadly a odhalily další náhražku. Ta měla dokonale nakreslené oči a ústa v podobě Amorova luku. Když se pokusila paruku a kimono vrátit na své místo, rozházela celý obsah skříňky, a tak ji raději zavřela a ještě jednou si umyla ruce.</p> <p>Když se vrátila do ring–dingového pokoje, Masahiko právě zapojoval její počítač k černé desce na polici. Chia položila tašku na postel. Ozvalo se cinknutí a pak se povrch postele začal houpat, jako kdyby se postel proměnila v mořský povrch. Růžová kožešina se pomalu zvedala a zase klesala…</p> <p>„Jejda,“ řekla a vzala tašku rychle z postele.</p> <p>Masahiko se na ni podíval, ale pak se opět vrátil k tomu, co předtím dělal na polici.</p> <p>Chia objevila, že pokoj měl jedno okno, ale bylo ukryté za nějakou zástěnou. <emphasis>Začala </emphasis>zkoušet úchytky, které držely zástěnu na svém místě, až se jí podařilo ji odhrnout stranou. Okno mělo vyhlídku na parkoviště vedle malé bezové budovy. Stály tam tři nákladní vozy. Byly to první vozy, které v Japonsku viděla, že by nebyly nové a dokonale čisté. Zpod jednoho vozu vyběhla urousaná šedivá kočka a rychle se ukryla pod dalším. Stále hustě pršelo.</p> <p>„Dobrá,“ slyšela spokojeně prohlásit Masahika. „Půjdeme do Opevněného města.“<strong>25</strong><strong>Idoru</strong></p> <p>„Jak to myslíte, že je tady?“ zeptal se Laney Yamazakiho, když obešli Shermanův tank. Na masivních ocelových kolech byly zaschlé kusy lepidla.</p> <p>„Pan Kuwayama je tu,“ zašeptal Yamazaki. „On ji zastupuje…“</p> <p>Laney uviděl, že několik lidí už sedělo u nízkého stolu.</p> <p>Dva muži a jedna žena. Ta žena musela být Rei Toei.</p> <p>Pokud by ji vůbec čekal, pak by si představoval průmyslově syntetickou tvář složenou ze tří tuctů nejkrásnějších žen Japonska. To byl obvyklý způsob v Hollywoodu, a toto pravidlo se dodržovalo v případě softwarových agentů ještě přísněji – jejich postavy algoritmicky pocházely z nějakého lidského prvku ověřené popularity.</p> <p>Ale ona nevypadala jako nic takového.</p> <p>Rovně sestřižené černé lesklé vlasy se jí otíraly o bledá holá ramena, když otočila hlavou. Neměla žádné obočí a víčka a řasy měla pokryté nějakou bílou prachovou substancí, takže její černé duhovky ostře vynikaly.</p> <p>A teď se její oči setkaly s jeho.</p> <p>Zdálo se mu, že překročil linku. V geometrických rysech její tváře ležela zakódovaná historie dynastií, strádání a hrozné migrace. Viděl kamenné hrobky v prudkých alpinských stráních, jejich střechy pokryté sněhem. Rada otrhaných poníků, jejichž dech se sráží v chladném vzduchu, mířící po horské stezce napříč kaňonem. Záhyby vzdálené řeky se podobají stříbrné stužce a železné zvonky se ozývají v modrém soumraku.</p> <p>Laney se otřásl. V ústech měl chuť zrezivělého kovu.</p> <p>Oči idoru, poslové z nějaké vzdálené země, se setkaly s jeho.</p> <p>„My jsme tady.“ Arleigh přistoupila k němu a zavěsila se do jeho rámě. Ukazovala na dvě místa u stolu. „Jste v pořádku?“ zeptala se tiše. „Zujte si boty.“</p> <p>Laney se podíval na Blackwella, který zíral na idoru a v tváři měl něco jako bolest. Ale jeho výraz rychle zmizel a ukryl se hluboko pod maskou jeho jizev.</p> <p>Laney učinil to, oč byl požádán. Klekl si a vyzul si boty. Pohyboval se, jako kdyby byl opilý nebo náměsíčný, ačkoliv věděl, že není ani jedno z toho. Idoru se na něj usmála.</p> <p>„Laney?“</p> <p>Laney se posadil, poskládal si pod stolem nohy a oběma rukama sevřel polštář. „Co?“</p> <p>„Jste v pořádku?“</p> <p>„V pořádku?“</p> <p>„Vypadáte jako… jako kdybyste byl slepý.“</p> <p>Rez se usadil na svém místě v čele stolu, idoru měl po své pravici a někoho dalšího – Laney si všiml, že to byl Lo, kytarista – po levici. Vedle idoru seděl starší muž s brýlemi bez obrouček a hladce sčesanými šedými vlasy. Měl na sobě jednoduchý a velmi drahý oblek z nějakého lesklého materiálu a bílou košili s komplikovaným zapínáním. Když se muž obrátil na Rei Toei, Laney jasně viděl, jak se světlo její tváře odrazilo na okamžik v kulatých sklech brýlí.</p> <p>Arleigh se prudce nadechla. Také si toho všimla.</p> <p>Hologram. Bylo to něco vyrobené, pohyblivé, promítané. Cítil, jak se na chvilku nepatrně uvolnil, a povolil polštář.</p> <p>Ale pak si vzpomněl na kamenné hrobky, na řeku a poníky s železnými zvonky.</p> <p>Nodální bod.</p> <p>Laney se jednou zeptal Gerrarda Delouvriera, nejtrpělivějšího tenisového hráče ze všech Francouzů v TIDAL, proč byl právě Laney vybrán jako první (a jak se ukázalo také jediný) recipient s takovými schopnostmi, které ke svému účelu hledali. Neucházel se o to místo, řekl, a neměl žádný důvod věřit, že ta pozice byla vůbec někde vyhlášená. Řekl Delouvrierovi, že se ve skutečnosti hlásil na místo servisního technika.</p> <p>Delouvrier, který měl krátké, předčasně šedivé vlasy a opálenou tvář, se opřel v křesle a protáhl si nohy. Zdálo se, jako by podrobně zkoumal své semišové boty. Pak se podíval z okna na jednu bezovou budovu, pokrytou únorovým sněhem. „Copak to nechápeš? Vždyť tě nic neučíme. Jen tě sledujeme. Chceme se od tebe učit sami.“</p> <p>Byli ve výzkumném parku DatAmerica v Iowě. Delouvrier a jeho kolegové tu měli kryté tenisové kurty, ale neustále si stěžovali na jejich povrch.</p> <p>„Ale proč já?“</p> <p>Delouvrier vypadal unavený. „Přáli bychom si být na sirotky milí? Jsme nečekaným teplem v srdci DatAmerica?“ Protřel si oči. „Ne. Něco se s tebou stalo, Laney. A svým způsobem se to snažíme napravit. Je to to správné slovo ,napravit‘?“</p> <p>„Ne,“ řekl Laney.</p> <p>„Neměl bys hazardovat se svým štěstím. Jsi tu s námi a máš práci. A na tom záleží. Pravda, v Iowě je teď zima, ale práce pokračují.“ Podíval se na Laneyho. „Ty jsi náš jediný důkaz,“ řekl.</p> <p>„Důkaz čeho?“</p> <p>Delouvrier zavřel oči. „Znal jsem kdysi muže, byl slepý. Ovládal echolokace. Chápeš?“ zavřel oči, aby to demonstroval. „Jako netopýr. Bylo to fantastické.“ Otevřel oči. „Dokázal prostudovat prostředí do posledního detailu. Řídit bicykl uprostřed hustého provozu. Vždycky byl přesný. Patřilo to k jeho schopnostem, byly absolutně skutečné. Ale nikdy to nedokázal vysvětlit, nikdy to nedokázal naučit někoho jiného…“ Spojil prsty obou rukou k sobě a začal si protahovat klouby. „Musíme doufat, že ty nejsi ten stejný případ.“</p> <p>Nemysli na fialovou krávu. Nebo snad byla hnědá? Laney si nepamatoval. Nedívej se idoru do tváře. Ona není z masa a kostí, je to jen informace. Kdyby ses jí podíval do tváře, zase bys to celé spustil. Ona představovala nějaký nepředstavitelný zdroj informací. Ona vyvolala nějakým neznámým způsobem nodální vize, přiměla ho to sledovat jako vypravěče.</p> <p>A tak se mohl jen dívat na její ruce, jak jí.</p> <p>Jídlo bylo velmi komplikované. Představovalo mnoho chodů, servírovaných na jednotlivých obdélníkových talířích. Pokaždé, když před Rei Toei postavili talíř (muselo to být ale v poli toho, co jí promítalo), bylo to zároveň zakryté přesnou kopií hologramového jídla a hologramového talíře.</p> <p>Dokonce i pohyby jejích hůlek přinášely záblesky nodální vize. Protože také hůlky byly informace, ale ne tak mocné jako její tvář a její pohled. Pokaždé, když její „prázdný“ talíř odnášeli, objevilo se na něm nedotčené jídlo.</p> <p>Ale pak ty záblesky začaly znovu, Laney se soustředil na své vlastní jídlo, které se neohrabaně snažil pojídat svými hůlkami, a poslouchal rozhovory kolem stolu. Kuwayama, muž s brýlemi bez obrouček, právě odpovídal Rezovi na otázku, kterou Laney přeslechl. „…výsledek souboru důmyslných konstrukcí, kterým mezi sebou říkáme ,stroje touhy‘.“ Rez se zájmem rozšířil své neobvykle zelené oči. „Není to ale v doslovném slova smylu,“ pokračoval Kuwayama, „ale vidiny <emphasis>agregují subjektivní touhu. </emphasis>Bylo rozhodnuto, že ten molekulární soubor bude ideálně vytvářet architekturu artikulovaných tužeb…“ Mužův hlas byl dokonale modulovaný a jeho angličtina postrádala jakýkoliv přízvuk, takže Laney nedokázal určit, odkud ten muž pochází.</p> <p>Rez se usmál a obrátil oči na idoru. A Laney automaticky udělal totéž.</p> <p>Pronikl jejíma očima, a najednou se díval na prudký svah, který jako by se skládal z malých obdélníkových balkonů, z nichž každý byl v jiné úrovni. V oknech se odráželo oranžové světlo zapadajícího slunce a obloha byla petrolejové modrá.</p> <p>Zavřel oči a po chvilce je znovu otevřel. Před sebou měl další talíř s jídlem.</p> <p>„Asi vám to opravdu chutná,“ řekla Arleigh.</p> <p>Po chvilce soustředěného úsilí s hůlkami se mu podařilo chytit a polknout kostičku něčeho, co chutnalo jako omeleta z chutney. „Je to výborné, ale přesto nechci fugu. Rybu s neurotoxiny. Už jste o tom někdy slyšela?“</p> <p>„Už máte druhou,“ řekla. „Pamatujete si na ten velký talíř se syrovou rybou naaranžovanou jako lístky chryzantémy?“</p> <p>„To si ze mě děláte legraci,“ řekl Laney.</p> <p>„Na rtech a na jazyku po tom máte takovou divnou chuť? Tak to je ono.“</p> <p>Laney si jazykem olízl rty. Dělala si z něho legraci? Yamazaki, sedící po jeho levici, se k němu naklonil. „Existuje jistý způsob, jak vyřešit problém, který máte s Rezovými daty. Jste si vědom celosvětových fanouškovských aktivit kolem skupiny Lo/Rez?“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Mnoho fanoušků. Zaznamenávají každé spatření Reze, Loa a ostatních muzikantů. Mají o nich ty nejpodrobnější detaily.“</p> <p>Laney věděl ze vzdělávacího videa, že Lo/Rez byli teoreticky duo, ale spolupracovali nejméně s dvěma dalšími hudebníky, někdy jich bývalo dokonce i víc. Rez byl od samého počátku známý svou nechutí k elektronickým bubnům. Poslední bubeník, „Slepý“ Willy Jude, seděl naproti Yamazakiho. Hrál se skupinou už několik let. V průběhu večeře obracel své neobyčejně velké černé brýle směrem k idoru, a nyní se zdálo, že si všiml Laneyho pohledu. Černé brýle s videopřípojkami se otočily. „Tedy,“ řekl Jude, „Rez sedí vedle hliníkové termosky a poulí na ni oči.“</p> <p>„Copak vy ji nevidíte?“</p> <p>„Hologramy jsou složité,“ řekl bubeník a prstem se dotkl svých brýlí. „Vezměte moje děťátka do Nissanské oblasti, já zavolám a nechám je trochu poopravit. Pak je uvidím. Ale tahle dáma je na nějaké zvláštní frekvenci. Jediné, co vidím, je projektor a kus nějakého ektoplastu, jasný?“</p> <p>Muž, sedící mezi Judem a panem Kuwayamou, který se jmenoval Ozaki, se omluvně uklonil Judeho směrem. „Je nám to hrozně líto. Opravdu strašně líto. Bylo by potřeba provést nepatrné úpravy, ale to v této chvíli není možné.“</p> <p>„Hej,“ řekl Jude, „to není problém. Už jsem ji stejně viděl. Jsou toho plné hudební kanály. Třeba ten klip, jak na něm s nějakým mongolským princem šplhá po horách…“</p> <p>Laney ztratil hůlku.</p> <p>„To je jeden z posledních singlů,“ řekl Ozaki.</p> <p>„Jo,“ přitakal Jude, „je docela dobrý. Má tam na sobě zlatou masku? Dobrá.“ Nacpal si do pusy kousek maki a začal žvýkat.<strong>26</strong><strong>Hak Nam</strong></p> <p>Chia a Masahiko seděli proti sobě na bílém koberci. Jediné křeslo, které v pokoji bylo, vypadalo příliš křehce, mělo zkroucené tenké nožky a sedátko z růžového plastu ve tvaru srdce. Ani jeden z nich nechtěl sedět na posteli. Chia měla na klíně svůj sandbender a pohrávala si s jednotlivými klávesami. Masahiko měl svůj počítač položený před sebou. Kontrolní destičku zasunul zpátky do černé kostky a místo toho nyní vytáhl klávesnici společně s dvěma malými oválnými černými kloboučky, které byly připojené optickým kabelem. Další kabel vybíhal z počítače do malé otevřené zásuvky v zadní části sandbenderu.</p> <p>„Dobrá,“ řekla Chia a naposledy stiskla tlačítko. „Dáme se do toho. Musíme se s někým spojit…“</p> <p>„Ano,“ řekl. Zvedl černé kloboučky a nasadil si je na oči. Když je pustil, zůstaly na svém místě, ale vypadalo to velmi nepohodlně.</p> <p>Chia zvedla své vlastní brýle a nasadila si je na hlavu. „Udělám…“</p> <p>Něco v jádru věci se pohnulo současně ve vzájemně nemožných směrech. To nebylo jako normální napojení. Byl to snad nějaký softwarový problém? Bylo to jako nepatrné světlo, pronikající skrz poletující cáry.</p> <p>A pak ta věc přímo před ní: budova z biomasy se tyčila před ní v celé řadě nerovných a nepravidelných vrstev. Mělké, nepravidelně rozložené balkony a tisíce malých oken, odrážejících stříbrnou mlhu. Obraz se rozkládal do obou stran periferální vize a na vysokém nerovném hřebenu poškozené fasády vyčnívaly černé zkroucené hadice a antény, omotané změtí kabelů. Za tím vším se rýsovala obloha v barvě petrolejové modři.</p> <p>„Hak Nam,“ ozvalo se vedle ní.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Město temnoty. Mezi stěnami světa.“</p> <p>Vzpomněla si na šátek, který viděla viset na zdi jeho pokoje za kuchyní. Byla to mapa něčeho pevného a chaotického z malých nepravidelných segmentů v barvě černé, červené a žluté. A pak vykročili dopředu k nejbližšímu vchodu. „To je MUO, že je to tak?“ Vypadalo to jako o něco větší verze prostředí, které připravil tokijský fan klub na setkání, nebo jako tropický les, který Kelsey a Zona sestavily v Seattlu. Ale lidé v MUO hrají hry, vytvářejí si pro sebe charaktery a něco předstírají. Dělají to malé děti a osamělí lidé.</p> <p>„Ne,“ řekl. „To není hra.“ Nyní už byli vevnitř, pomalu zrychlovali a svíjející se hustota celé věci byla neustálý vizuální náraz, optické bubnování. „Ulice Tai Chang.“ Na stěnách a zdech se střídaly nápisy a dveře se míhaly jako balíček karet v rukou zručného hráče.</p> <p>Nebyli tu sami, byly tu i další postavy, pohybovaly se jako duchové a oni všude cítili pronikavý pohled jejich očí…</p> <p>Úlomky trosek a prach se proháněly kolem společně s třepotavými čarami podivného druhu, když procházeli jednotlivými chodbami. „Zadní ulice Almova domu.“ Zatočili do ostré zatáčky. Následovala další. Pak je čekalo krátké stoupání v bludišti schodišť. Stoupali tak dlouho, až se Chia musela zastavit, aby popadla dech. Zavřela oči. Viděla před sebou drobné hvězdičky, ale tlak zmizel.</p> <p>Když oči znovu otevřela, ocitli se ve stejně velkém, ale o poznání uklizenějším, Masahikově pokoji za restaurační kuchyní. Scházely tu prázdné misky od instantních nudlí a hromady špinavého prádla. Masahiko stál těsně vedle ní a díval se na zářivé vzory na kontrolní části svého počítače. Vedle něj stál na pracovní desce Chiin sandbender. Všechno bylo o něco hladší a lesklejší. Podívala se na něj, protože byla zvědavá, jak se tu prezentoval. Uviděla však jen jeho kopii. Možná tak o rok mladší, protože jeho černé vlasy byly o něco kratší. Na sobě měl tu samou černou košili.</p> <p>Za zdí za počítačem byla animovaná verze jeho pomalovaného šátku, červené, černé a žluté části jako by nepatrně pulzovaly. Jasně zelená čára vyznačovala cestu z vnější části do středu, kde také končila uprostřed jasně zeleného kruhu, vyjímajícího se uprostřed jednoho mimořádně zářivého žlutého čtverce.</p> <p>Podívala se na Masahika, ale ten stále hleděl na barevné kontrolky.</p> <p>Ozvalo se cinknutí. Chia se podívala ke dveřím, které byly vykreslené jako mimořádně nevydařená napodobenina dřeva, a uviděla, jak někdo pode dveřmi prostrčil malý bílý čtvereček. Klouzal po podlaze směrem k ní, až zmizel pod postelí. Podívala se pod ni právě včas, aby viděla, jak se čtvereček zvedl a vletěl na okraj matrace, kde se zastavil. Konečně si mohla přečíst vzkaz. Byl napsaný stejným písmem, jaké používali ve Whiskey klonu, nebo mu alespoň byl velmi podobný. Stálo na něm: Ku Klux Klan, a potom následovala řada číslic a písmen, které rozhodně nevypadaly jako adresa, kterou by znala.</p> <p>Ozvalo se další zazvonění. Podívala se ke dveřím a uviděla malou šedou koloběžku. Byla plochá a pohybovala se velmi rychle. Dojela k malému bílému čtverečku. Vypadala jako krab nebo pavouk s mnoha nožkama. Bez zaváhání bílou kartičku spolkla a vyrazila zpátky ke dveřím.</p> <p>„Dokončil jsem svůj úkol v Opevněném městě,“ řekl Masahiko a otočil se od kontrolní desky.</p> <p>„Co jsou tyhle věci?“ zeptala se Chia.</p> <p>„Jaké věci?“</p> <p>„Vypadalo to jako vizitka. Protáhlo se to pode dveřmi. Pak se objevila další věc, ta se podobala šedému, z papíru vystřiženému krabovi, a tu vizitku snědla.“</p> <p>„Aha, to je reklama,“ vytušil. „Jakýsi podprogram, nabízejícící kritiku.“</p> <p>„Ale ono to žádnou kritiku nenabízelo, jednoduše to snědlo.“</p> <p>„Možná osoba, která napsala ten program, neměla ráda reklamy. Je mnoho takových. Anebo nemají rádi ty, kdo reklamu vytvořili. Z důvodů politických, estetických, osobních, všechno je možné.“</p> <p>Chia se kolem sebe podívala, aby si prohlédla reprodukci jeho pokoje. „Proč si nepořídíš něco většího?“ Okamžitě ji napadlo, že to možná bude proto, že je Japonec, a oni jsou na to pravděpodobně zvyklí. Ale přesto to byl ten nejmenší prostor, vytvořený ve virtuální realitě, v jakém kdy byla. Navíc ve virtuální realitě neplatilo čím větší, tím dražší – pokud ovšem jeden nebyl jako Zona, která pro sebe potřebovala celou zemi.</p> <p>„Opevněné město je koncipované jako stupnice. To je velmi důležité. Stupnice <emphasis>znamená </emphasis>prostor. Původně obývalo třicet tři tisíc lidí 2,7 hektaru ve čtrnácti patrech.“</p> <p>Nic z toho nedávalo Chie žádný smysl. „Musím se zapojit, O.K.?“</p> <p>„Ovšem,“ řekl a ukázal k sandbenderu.</p> <p>Připravila se na tu podivnou věc, co se pohybovala najednou dvěma opačnými směry, ale nic se nestalo. Na skleněném stolečku v jejím pokoji se sem a tam proháněly barevné rybičky. Podívala se z okna na stromy a přemýšlela, kam se poděl Mumfalumpagus. Už dlouho ho neviděla. Bylo to něco, co pro ni její otec udělal, když byla ještě malé mimino. Byl to velký růžový dinosaurus s dlouhými řasami.</p> <p>Zkontrolovala poštu na stole, ale nic nového nenašla.</p> <p>Odsud mohla zavolat. Zavolá matce. To jistě, co by jí řekla?</p> <p>– Ahoj, jsem v Tokiu. V hotelu „lásky“. Lidé mě honí, protože mi někdo dal něco do tašky. Co myslíš, že bych měla dělat?</p> <p>Pokusila se raději napojit na Kelseyinu adresu, ale uslyšela jen hlas, oznamující, že Kelsey Van Troyer v této chvíli není k dispozici. Jako další zkusila adresu Zony Rosy, ale zařízení bylo mimo provoz. V Mexiku se to stávalo velmi často, a zvláště pak v Mexico City, kde Zona žila. Zkusila tedy Zonino tajné místo, protože to bylo na hlavní trase v Arizoně, a ta nikdy nevypadávala. Věděla, že Zona nemá ráda, když se u ní lidé objevují, aniž o sobě dali předem vědět, protože Zona nechtěla, aby firma, která síť vybudovala a pak na ni zapomněla, zjistila, že se tam dostala právě Zona Rosa a vybudovala tam svou vlastní zemi.</p> <p>Zeptala se sandbenderu, kde se vlastně zapojila, a ten jí odpověděl, že ve Finsku, v Helsinkách. Zdálo se tedy, že bezpečnostní <emphasis>zařízení </emphasis>hotelu funguje.</p> <p>U Zony bylo jako obvykle těsně před soumrakem. Chia se dobře rozhlédla po suchém dnu plaveckého bazénu a hledala Zoniny ještěrky. <emphasis>Žádné </emphasis>však neviděla. Obvykle byly právě tady a čekaly na ni. Ale tentokrát to tak nebylo. „Zono?“</p> <p>Chia zvedla hlavu, přemýšlejíc, zda uvidí ty děsivé kondory, které Zona chovala. Obloha byla překrásná, ale prázdná. Původně byla právě obloha nejdůležitější součástí celého tohoto místa. Vážná obloha: hluboká a čistá a šílená mexická obloha tyrkysové barvy. Vodili sem lidi, aby jim prodali letadla, vrtulníky a další vznášedla, když bylo všechno ještě v počáteční konstrukční fázi. Uprostřed toho všeho byla dlouhá přistávací betonová rampa. Ale Zona ji proměnila v úzký kaňon. Ostatní věci patřily Zoně: ohniště a mrtvý rybník i polorozbořené zdi. Přenesla sem spoustu věcí, z nichž některé byly možná i skutečné. „Zono?“</p> <p>Ozval se zvuk, jako když na plech dopadne kamínek.</p> <p>– To je v pořádku. Byla to jen ještěrka. Ona tu teď prostě není.</p> <p>Zvuk se ozval znovu. Tentokrát o něco blíž.</p> <p>– Sakra, Zono, přestaň si se mnou hrát.</p> <p>Ale ona existovala.</p> <p>Ryby na skleněném stolku plavaly sem a tam.</p> <p>Celé to bylo poněkud strašidelné. Chia si nebyla jistá proč, ale bylo to tak. A stále to přetrvávalo. Podívala se na dveře své ložnice a uvažovala, co by u Zony asi našla, kdyby tam ještě chvilku zůstala. Postel, plakát <emphasis>Lo Rez Skyline, </emphasis>Loův agent vítající ji tím přátelským způsobem. Ale co kdyby tam našla něco jiného? Něco tam čekalo. Stále jí v uších zněl ten chrastivý zvuk na svahu. Nebo co by se stalo, kdy šla k těm hrubě vykresleným dveřím od matčiny ložnice. Co kdyby otevřela a on tam byl pokoj její matky, a místo ní by tam na ni čekal někdo docela jiný? Utekla, to bylo celé. Podívala se na hromádku alb skupiny Lo/Rez a na malou krabičku na svačinu, pod kterou měla program na virtuální Benátky. Zdálo se jí, že by jí přišla vhod společnost Hudebního Mistra. Otevřela program a sledovala, jak se uprostřed zimního rána rozsvítilo náměstí a kolem ní se začaly míhat fasády domů a kolonády, jako kdyby rychle přehrávala film.</p> <p>Odvrátila se od vody, kde se jako noty na papíře pohupovaly černé gondoly. Zvedla prst a zamířila do bludiště ulic. Uvažovala přitom, že toto místo bylo stejně podivné jako Masahikovo Opevněné město, ale stejně, o čem to celé vůbec bylo?</p> <p>Když však překročila už třetí most, uvědomila si, že její Hudební Mistr tu není.</p> <p>– Hej.</p> <p>Zastavila se. Za výkladní skříní nedalekého obchodu byly vystavené karnevalové masky. Měly dlouhé nosy a prázdné oční jamky.</p> <p>Zkontrolovala sandbender, aby se ujistila, že ho nevypnula. Ne.</p> <p>Chia zavřela oči a počítala do tří. Donutila se cítit pod sebou koberec pokoje v hotelu Di. Otevřela oči.</p> <p>Benátská ulice, vykládaná dlažebními kostkami, se na konci otvírala do malého náměstíčka, kde vedle fontány uprostřed stála nějaká neznámá postava.</p> <p>Chia si strhla z hlavy brýle, aniž se obtěžovala zavřít program s Benátkami.</p> <p>Masahiko seděl naproti ní. Nohy měl křížem a na očích černé kloboučky. Jeho rty se pohybovaly, ruce měl na kolenou a na nich měl navlečené rukavice. Rychlými pohyby prstů se domlouval s virtuální klávesnicí.</p> <p>Maryalice seděla na chlupatém růžovém potahu na posteli a v ústech měla nezapálenou cigaretu. V ruce držela malou šedou pistoli a Chia si všimla, že má křiklavě červeným lakem čerstvě nalakované nehty. Lak ostře kontrastoval s perletí zdobenou pistolí.</p> <p>„Začalo to znovu,“ řekla Maryalice a přiblížila pistoli k cigaretě. Zmáčkla spoušť a u hlavně se objevil malý plamínek, kterým si zapálila. „Tokio. Řeknu ti, že se to děje pokaždé.“<strong>27</strong><strong>Ta fyzikální věc</strong></p> <p>Laney stál u černé gumové mušle na pánských záchodech a díval se na Rusa, který si u zrcadla česal vlasy.</p> <p>Zařízení vzdáleně připomínalo gumu s propadlými okraji. Bylo zřejmé, že kanalizaci zprovoznili, ale co by asi řekli, kdyby člověk chtěl také přispět svým podílem ke Grotto? Na cestě sem si všiml, že jedna z tyčí byla obalená něčím zeleným a průhledným, zespoda osvíceným, a on doufal, že to nevytvořili z toho, co odřízli na schodišti.</p> <p>Bylo po večeři a on pravděpodobně vypil příliš mnoho saké. On s Arleigh a Yamazakim sledovali setkání Reze s novou verzí idoru, tou, kterou Willy Jude viděl jako velkou stříbrnou termosku. A Blackwell si na to začínal zvykat, protože Laney tušil, že Rezův tělesný strážce neměl nejmenší tušení, že tam idoru bude, do chvíle, kdy vstoupil dovnitř a kdy mu to Rez oznámil.</p> <p>Arleigh se celou dobu bavila s Loem, mluvili o jeho majetku a pozemcích, které vlastnil po celém světě. Laney musel poslouchat Yamazakiho názory na fan kluby teenagerů a musel uznat, že na jeho tvrzeních něco skutečně bylo, ale to budou muset ještě zjistit. Blackwell nepromluvil s nikým ani dvě slova, místo saké pil pivo a odstrkoval od sebe jídlo, jako kdyby se snažil vyplnit mezeru v bezpečnosti, o kterou se dalo postarat, pokud byste ji metodicky nacpali dostatečným množstvím suši. Australan byl se svými hůlkami úplné eso, pravděpodobně by vám je dokázal zabodnout do oka nejméně padesáti různými způsoby. Ale hlavní pozornost patřila Rezoví a jeho idoru, a v neposlední řadě také Kuwayamovi, který s nimi s oběma vedl živou diskusi. Druhý muž, Ozaki, tu byl pravděpodobně jako jistá pojistka, kdyby se musely například vyměnit baterie ve stříbrné termosce. A Willy Jude byl dost roztomilý a svobodný, jak jenom to v dané situaci bylo možné.</p> <p>Technici mohli být v této společnosti snadným zdrojem drbů, a tak se Laney několikrát pokusil zahájit konverzaci právě na toto téma. Ale Ozaki neřekl o nic víc, než bezpodmínečně musel. A protože Laney nemohl vypudit Rei Toei ze svého zorného pole bez toho, aby se dostal do nodální vize, musel své chování přizpůsobit pouze tomu, co mohl zachytit pohledem. K tomuto účelu byla výborná Arleigh. V rysech její tváře bylo něco, co se mu na ní mimořádně líbilo a k čemu se s oblibou vracel.</p> <p>Laney se zapnul a šel si umýt ruce k umyvadlu, vytvořenému ze stejného materiálu jako mušle. Všiml si, že Rus si stále ještě česal vlasy. Laney neměl žádný důvod k tomu, aby si byl jistý, že ten muž je skutečně Rus, ale soudil tak podle jeho černých parašutistických bot s kontrastními bílými švy, kalhot z černého hedvábí a bílého koženého společenského saka. Musel být buď Rus, nebo někdo, jehož zaměstnání má něco společného s Kombinátem, s tou komunisticko–mafiánskou organizací.</p> <p>Rus si česal vlasy s takovým soustředěním, že se Laney nemohl ubránit, aby mu svým chováním nepřipomněl mouchu, která si se stejným zaujetím tře přední nožky. Muž byl mimořádné urostlý a měl velkou hlavu. Vlastně se mu rozšiřovala od obočí nahoru, takže vytvářela dojem jakési koruny. Na to, jak se muž soustředil na česání svých vlasů, jich přece jen měl velmi málo. Na temeni měl malé kolečko. Laney si pomyslel, že všichni tihle chlápci tu byli hlavně proto, aby získali vlasové implantáty. Rydell mu říkal, že byli po celém Tokiu. Viděl o tom nějaký dokumentární film, kde se říkalo, že jsou všichni tak surrealisticky brutální, že se s nimi nikdo nechce dávat do spolku. Pak mu Rydell začal vyprávět o dvou Rusech, byli to policajti ze San Franciska, se kterými se jednou zapletl, ale Laney musel odejít na schůzku s Ricem Danielsem a maskérkou, a tak se konec toho příběhu nikdy nedozvěděl.</p> <p>Laney zkontroloval, jestli mu mezi zuby nezůstal nějaký zbytek od večeře.</p> <p>Když vycházel ven, Rus si stále ještě česal vlasy.</p> <p>Zahlédl Yamazakiho, jak prudce pomrkává a rozhlíží se kolem sebe. Vypadal ztracený. „Je to támhle,“ řekl.</p> <p>„Co?“</p> <p>„Záchod.“</p> <p>„Záchod?“</p> <p>„Muži. Toaleta.“</p> <p>„Ale já jsem hledal vás.“</p> <p>„Tak jste mě našel.“</p> <p>„Všiml jsem si, že jste se při večeři vyhýbal pohledu na idoru.“</p> <p>„Správně.“</p> <p>„Domnívám se, že hustota informací je dostatečná k určení nodálního posouzení…“</p> <p>„Uhodl jste.“</p> <p>Yamazaki přikývl. „Aha. Ale není to ten stejný případ jako s jedním z jejích videozáznamů, nebo dokonce ,živým‘ vystoupením.“</p> <p>„Proč ne?“ zeptal se Laney a podíval se směrem k jejich stolu.</p> <p>„Dnešní verze je nejnovější prototyp.“</p> <p>„Jsme snad náhradou za Beta–testy?“</p> <p>„Mohl byste popsat podstatu nodálního posouzení, prosím?“</p> <p>„Je to jako vzpomínky,“ řekl Laney, „jako útržky z filmů. Ale něco z toho, co řekl ten bubeník, mě přivedlo na myšlenku, že jsem právě viděl její poslední video.“</p> <p>Někdo zezadu Laneyho prudce odstrčil, až spadl na blízký stůl a rozbil skleničku. Cítil, jak pod ním sklo praská, a několik okamžiků hleděl před sebe na klín nějaké ženy v šedých latexových kalhotách, která začala křičet ještě předtím, než na stůl vůbec dopadl. Něco tvrdého, pravděpodobně její koleno, ho uhodilo do hlavy.</p> <p>Podařilo se mu vstát, držel se za hlavu, a v tom okamžiku si vzpomněl na jeden experiment, kterého se zúčastnil ve vědecké sekci v Gainesville. Bylo to povrchové napětí. Nasypali jste na povrch vody ve sklenici pepř. Pak jste vzali jehlu a přiblížili ji k plovoucímu pepři. Ten okamžitě začal před jehlou prchat, jako kdyby byl živý. A on viděl, že se něco podobného děje právě zde. V hlavě mu hučelo, ale místo pepře to byli lidé ze Západního Světa, a on věděl, že jehla musí tlačit u Rezová stolu.</p> <p>Záda bílého koženého saka… Ale potom viděl, jak se Shermanův tank uvolnil, otočil se k němu, obrovský a nic nevážící, a pak zhasla světla.</p> <p>Dav začal ječet, ale tma způsobila, že zvuk byl tak pronikavý, že si Laney musel zakrýt uši. Tedy alespoň se o to pokusil, protože do něj někdo vrazil a on spadl na záda, instinktivně se stočil do klubíčka a rukama se chytil zezadu za krk.</p> <p>„Hej,“ ozval se nějaký hlas blízko něj, „vstaňte, nebo na vás někdo šlápne.“ Byl to Willy Jude. „Já vidím.“ Ruka se sevřela kolem jeho zápěstí. „Mám v tom ultrafialové světlo.“</p> <p>Laney dovolil bubeníkovi, aby mu pomohl na nohy. „Co je? Co se děje?“</p> <p>„Já nevím. Pojďte. Mohlo by to být ještě horší…“ Jako na zavolání se ozval strašlivý bolestivý výkřik, který zmrazil všechny přítomné. „Blackwell jednoho dostal,“ řekl Willy Jude a Laney cítil, jak ho bubeník uchopil za pásek. Vrávoral a klopýtal, jak se snažil ve tmě pohybovat. Někdo do něj vrazil a křičel cosi japonsky. Laney se snažil jít dál, rukama si kryl obličej, a šel tam, kam ho bubeník táhl.</p> <p>Najednou se ocitli uprostřed relativního klidu. „Kde to jsme?“ zeptal se.</p> <p>„Tudy…“ Něco praštilo Laneyho do holeně.</p> <p>„To byla židla,“ řekl Willy Jude. „Sorry.“ Laney cítil, jak mu pod nohama křupe sklo.</p> <p>Uprostřed temnoty se objevilo malé zelené světlo. Ušli několik dalších kroků a Laney uviděl Grotto. Willy Jude pustil jeho pásek. „Tady už asi vidíte, že jo? Vidíte tu bioluminescentní věc?“</p> <p>„Jo,“ řekl Laney. „Díky.“</p> <p>„Já to ve svých brýlích nevidím. Vidím jen teplo lidských těl, ale nevidím schody. Musíte mě odvést dolů.“ Chytil Laneyho za ruku. Společně vyrazili po schodech dolů. Kolem nich proběhla trojice černě oděných Japonců. Zmizeli za nejbližším rohem. Laney odkopl ze schodu nějakou botu, aby o ni Willy nezakopl.</p> <p>Když zatočili za roh, uviděli před sebou Arleigh s lahví šampaňského v ruce. V koutku úst měla několik kapek krve o něco temnějších, než byla barva její rtěnky. Když uviděla Laneyho, zvedla láhev nad hlavu. „Kde jste byl?“ řekla.</p> <p>„Na záchodě,“ odpověděl Laney.</p> <p>„Tak to jste o tu show přišel.“</p> <p>„Co se stalo?“</p> <p>„Sakra,“ řekla, „nechala jsem tam kabát.“</p> <p>„Pojďte, pojďte,“ pobízel je Willy Jude.</p> <p>Další schody a další patra, Grotto se vzdalovalo z dohledu. Lidé spěchali dolů kolem nich, někteří běželi ve skupinkách, jiní osaměle. Brali schody po dvou a utíkali, co jim nohy stačily. Laney si třel žebra v místech, kde upadl na skleněný stolek. Bolelo to, ale zdálo se, že se nezranil.</p> <p>„Vypadali jako lidé z Kombinátu,“ řekla Arleigh. „Velcí oškliví chlapi v šeredném oblečení. Nevím, jestli šli po Rezovi nebo po idoru. Jako kdyby si mysleli, že můžou vejít dovnitř a dělat si, co se jim zlíbí.“</p> <p>„Co chtěli udělat?“</p> <p>„Já nevím,“ řekla. „Kuwayama tam měl nejméně tucet chlapců z ochranky, co seděli vedle u dvou stolů. A Blackwell se pravděpodobně modlí za takovou scénu každý večer, než jde spát. Sáhl do kapsy a pak zhasla světla.“</p> <p>„On je vypnul,“ řekl Willy Jude. „Měl nějaký druh dálkového ovládání. On sám ve tmě vidí lépe než já se svými ultračervenými brýlemi. Nevím, jak to dělá, ale dokáže to.“</p> <p>„Jak jste se dostala ven?“ zeptal se Laney Arleigh.</p> <p>„Měla jsem v kabelce baterku.“</p> <p>„Laney…“</p> <p>Ohlédl se za sebe a uviděl Yamazakiho. Jeden rukáv u saka měl natržený a v brýlích mu chybělo sklo. Arleigh vytáhla z kapsy telefon a tiše klela, zatímco se snažila ho uvést do provozu.</p> <p>Yamazaki je dohonil až v dalším patře. Všichni tri pak společně pokračovali dolů, Laney stále držel bubeníka za ruku.</p> <p>Když vyšli ke vchodu na ulici, nebyli lidé ode dveří nikde v dohledu. Jediný policista v plastikovém pršiplášti cosi zuřivě mumlal do mikrofonu, připnutém na klopě, obcházel přitom v malých kroužcích a dramaticky ukazoval bílou holí kamsi před sebe. Na střeše budovy se rozhoukalo několik sirén a Laney měl pocit, že slyší helikoptéry.</p> <p>Willy Jude pustil Laneyho ruku a upravil si brýle na úroveň světla na ulici. „Kde je moje auto?“</p> <p>Arleigh sklonila ruku s telefonem, který, jak se zdálo, nyní fungoval. „Měl bys raději jít s námi, Willy. Auto už je na cestě…</p> <p>„Nic takového,“ ozval se Rez. Laney se otočil a spatřil zpěváka, jak právě vychází ze dveří. Vytáhl z kapsy u saka něco bílého. „Ta fyzikální věc. Trávíme příliš mnoho času ve virtuální realitě, na to jsme zapomněli, že je to tak? Vy jste Leyner?“ natáhl ruku.</p> <p>„Laney,“ řekl Laney, a v tom okamžiku se před nimi z postranní ulice vynořila Arleighina temně zelená dodávka.<strong>28</strong><strong>Záležitost kreditu</strong></p> <p>Maryalice otevřela zásuvku na levé straně růžové postele. Na sobě měla černý kostým s velkými červenými růžemi ve stylu Ashleigh Modine Carter. Vytáhla malý talířek z modrého skla a položila si ho na kolena. „Nenávidím tahle místa,“ řekla. „Je spousta způsobů, jak si sex zošklivit, ale je dost těžké ho udělat takhle směšný a patetický.“ Odklepla šedý konec cigarety do modrého talířku. „Kolik ti je vlastně let?“</p> <p>„Čtrnáct,“ řekla Chia.</p> <p>„To jsem jim asi tak řekla. Je ti čtrnáct, vypadáš tak na patnáct, a ty ses nenalepila na mě, nýbrž <emphasis>já </emphasis>na tebe, že je to tak? Byl to můj tah. Naplánovala jsem to na tebe. Ale oni mi nevěří. Řekni, copak jsi nějaký agent? Řekni, jsem snad pitomá? Řekni, copak tě Rezovi chlápci poslali do SeaTacu, abys vyzvedla to zboží? Řekni, jsi sem snad podstrčená a já jsem pitomá, že nevěřím, že by děcko něco takového dokázalo?“ Potáhla si z cigarety a přimhouřila oči. „Kde to je?“ Podívala se na Chiinu tašku, rozloženou na bílém koberci. „Kde?“</p> <p>„Nechtěla jsem to s sebou odnést. Jen jsem nevěděla, že to tam je.“</p> <p>„Já vím,“ řekla Maryalice. „To jsem jim taky říkala. Chtěla jsem si to vzít zpátky, až budeme v klubu.“</p> <p>„Ničemu z toho nerozumím,“ řekla Chia. „Hrozně mě to děsí.“</p> <p>„Někdy pro Eddieho něco vozím. Jen pár věcí pro klub. Je to ilegální, ale ne zas <emphasis>tak </emphasis>moc ilegální, víš? Není to nic tvrdého, opravdu. Ale tentokrát si Eddie domluvil něco jiného. Mělo to co dělat s Rusy, a mně se to nelíbilo. To zase děsí mě. Ta věc. Je to jako živé.“</p> <p>„Co to je?“</p> <p>„Tohle. Říkají tomu montážník.“</p> <p>Chia se podívala na tašku. „Ta věc v mé tašce je nanotechnické montážní zařízení?“</p> <p>„Je to něco víc. Je to jako vajíčko, nebo malá továrna. Vložíš tyhle věci do jiného stroje, který je naprogramuje, a ony začnou stavět, co je třeba. A když jich je dost, začnou stavět všechno, co chceš, aby stavěly. Existuje nějaké právo, které zakazuje tu věc prodávat Kombinátu, a proto to tak moc chtějí. Ale Eddie přišel na způsob, jak to udělat. Setkala jsem se v SeaTacu s dvěma hroznými Němci. Odněkud tam přiletěli, myslím si, že z Afriky.“ Zamáčkla cigaretu o modrý talířek a kolem se rozšířil ostrý nepříjemný zápach. „Nechtěli mi to dát, protože čekali Eddieho. Hodně jsme se handrkovali po telefonu. Nakonec přece jen povolili. Měla jsem to dát do tašky společně s dalšími věcmi, ale byla jsem z toho nervózní.“ Podívala se kolem sebe po pokoji. Položila modrý talířek se zamáčknutou cigaretou na malý černý stoleček vedle postele a stiskla nějaké tlačítko tak, že se přední část stolku otevřela. Uvnitř byla lednička s řadou malých lahviček. Maryalice se naklonila dopředu a nahlédla dovntiř. Zapalovač v podobě pistole sklouzl z postele. „Žádná tequila,“ řekla Maryalice. „Řekni mi, jak někdo může dát vodce jméno: Vrať se, lososi…“ Vytáhla malou bílou lahvičku s rybou na straně. „To je Japoncům podobné.“ Podívala se na zapalovač. „Stejně jako Rusové, kteří vyrábějí zapalovače, co vypadají jako pistole.“</p> <p>Chia si všimla, že Maryalice už neměla vlasové příčesky. „Když dělali testování vzorků DNA v SeaTacu,“ řekla Chia, „nastavila jste místo svých vlasů příčesek…“</p> <p>Maryalice otevřela malou lahvičku, jedním hltem ji vyprázdnila a otřásla se. „Ty příčesky jsou z mých vlastních vlasů,“ řekla. „Nechala jsem si je narůst, když jsem držela takovou zdravotní dietu, rozumíš? Když kontrolují ty vlasové vzorky, chytají lidi, co berou nějaké povzbuzující prostředky. Některé z nich zůstávají ve stopových množstvích ve vlasech ještě dlouho potom.“ Maryalice položila prázdnou lahvičku vedle modrého talířku. „Co to dělá?“ zeptala se a ukázala na Masahiko.</p> <p>„Je zapojený,“ řekla Chia, protože jí nebyla schopná rychle vysvětlit podstatu Opevněného města.</p> <p>„To vidím. Přišli jste sem, protože se tohle místo nedá najít, že je to tak?“</p> <p>„Ale vy jste nás stejně našla.“</p> <p>„Znám se s taxikáři. Zkusila jsem to. Ale Rusy to také určitě napadne, pokud je to už nenapadlo.“</p> <p>„Ale jak jste se dostala dovnitř? Bylo zamčeno.“</p> <p>„Vím, jak se pohybovat v místech, jako je toto, zlato. Mám své způsoby.“</p> <p>Masahiko si stáhl černé kloboučky, které zakrývaly jeho oči, a uviděl Maryalice. Podíval se zpátky na kloboučky a pak na Chiu.</p> <p>„Maryalice,“ řekla Chia.</p> <p>Chlapec Gomi se prezentoval jako životní kopie sebe samého, velké oči a dlouhé vlasy. „Kdo vypil vodku?“ zeptal se.</p> <p>„Maryalice,“ řekla Chia.</p> <p>„Kdo je Maryalice?“</p> <p>„Je v našem hotelovém pokoji,“ řekla Chia.</p> <p>„Ta vodka stojí stejně jako dvacet minut zapojení,“ řekl Chlapec Gomi. „Jak může být někdo další v pokoji hotelu Di?“</p> <p>„Je to komplikované,“ řekla Chia. Byli zpátky v Masahikově pokoji v Opevněném městě. Vrátili se tam jediným kliknutím, tentokrát nemuseli procházet spletitým bludištěm chodeb. Minuli ikonu, která jí připomněla, že nechala Benátky zapnuté, ale na to bylo příliš pozdě. Masahiko řekl, že si musí se zapojením pospíšit, jinak se dostanou do potíží. Maryalice řekla, že jí to nevadí, ale Chie se ani trochu nelíbilo, že je Maryalice v jejich pokoji, zatímco oni jsou zapojení.</p> <p>„Tvoje kreditní karta vystačí na dalších dvacet šest minut,“ řekl Chlapec Gomi. „Pokud se ovšem tvoje přítelkyně znovu nepodívá do baru. Máš v Seattlu nějaký účet?“</p> <p>„Ne,“ řekla Chia. „Je mé matky…“</p> <p>„Na to už jsme se podívali,“ řekl Masahiko. „Účet tvé matky by nevydržel pronajmutí pokoje a poplatky za zapojení do sítě. Tvůj otec…“</p> <p>„Můj <emphasis>otec</emphasis>?“</p> <p>„Má otevřený účet u svého zaměstnavatele v Singapuru u obchodní banky…“</p> <p>„Jak to víte?“</p> <p>Chlapec Gomi pokrčil rameny. „Opevněné město. Prostě si věci zjistíme. Jsou tu lidé, kteří vědí o všem.“</p> <p>„Nemůžete se vloupat na konto mého otce,“ řekla Chia. „Jsou to jeho peníze.“</p> <p>„Zbývá dvacet pět minut,“ řekl Masahiko.</p> <p>Chia si strhla brýle z tváře. Maryalice zrovna vytahovala z ledničky další lahvičku. „Neotvírejte to!“</p> <p>Maryalice se provinile usmála, ale lahvičku upustila. „Možná bych si mohla dát nějaké brambůrky,“ řekla.</p> <p>„Nic,“ řekla Chia. „Je to strašně drahé! Docházejí nám peníze!“</p> <p>„Aha,“ Maryalice zamrkala. „Správně. Já také žádné peníze nemám. Eddie sleduje moje karty, jakmile bych se s nějakou napíchla, okamžitě by o mně věděl.“</p> <p>Masahiko promluvil na Chiu, aniž si z očí sundal černé kloboučky. „Máme účet tvého otce…“</p> <p>Maryalice se usmála. „Což velmi rádi slyšíme, že ano?“</p> <p>Chia se chystala si znovu natáhnout brýle. „Budete jim to muset odnést,“ obrátila se na Maryalice, „tu nanotechnickou věc. Já vám ji dám, vy jim to odnesete, dáte jim to a řeknete jim, že to celé bylo jen nedorozumění.“ Padla na všechny čtyři a začala se přehrabovat v tašce. Hledala tu podivnou věc, když ji našla, podala ji Maryalice v tom, co zbylo z modrožluté tašky z obchodu v SeaTacu. Tmavý šedý plast a řady malých dírek dávaly předmětu podobu malé nevydařené pepřenky. „Vezměte si to. Vysvětlete jim to. Řekněte jim, že to bylo nedorozumění.“</p> <p>Maryalice se zamračila. „Vrať to zpátky, O.K.?“ řekla a polkla. „Chápej, problém není v tom, jestli to bylo nedorozumění nebo ne. Problém je v tom, že teď nás obě budou stejně chtít zabít, protože o tom víme. A Eddie jim to dovolí, protože musí. A protože už mě má plné zuby, ten nevděčnej zkurvenej parchant…“ Maryalice smutně potřásla hlavou. „Mezi námi dvěma je konec, jestli se mě chceš zeptat.“</p> <p>„Vstupní kód povolen,“ řekl Masahiko. „Prosím, přidej se k nám. Máš tu dalšího návštěvníka.“<strong>29</strong><strong>Její horší já</strong></p> <p>Arleighina dodávka voněla dlouhořetězovými monomery a zahřátou elektronikou. <emphasis>Zadní </emphasis>sedadla byla odstraněna, aby v uvolněném prostoru bylo dost místa na černé kontrolní desky spojené kabely a umístěné mezi chomáči obalového materiálu.</p> <p>Rez seděl vepředu vedle řidiče, culíkatého japonského Kaliforňana z Akihabara. Laney se mačkal s kontrolními deskami mezi Arleigh a Yamazakim. Willy Jude a rudovlasý technik seděli za nimi. Laneyho bolela žebra v místech, kde padl na stůl, a zdálo se mu, že je to čím dál horší. Přišel na to, že měl ponožku nasáklou krví, ale nebyl si jistý, jestli byl raněn, nebo jestli to vůbec byla jeho krev.</p> <p>Arleigh měla k uchu přitisknutý telefon. „Řešení osm,“ řekla řidiči, který stiskl tlačítko vedle elektronické mapy. Laney si všiml, jak se na mapě objevila nějaká tokijská čtvrť. „Vezmeme Reze zpátky s sebou.“</p> <p>„Odvezte mě do Imperiálu,“ řekl Rez.</p> <p>„Je to Blackwellovo nařízení,“ řekla Arleigh.</p> <p>„Nech mě s ním promluvit.“ Natáhl se k telefonu.</p> <p>Zatočili doleva, do širší ulice, jejich světla zachytila hlouček lidí, spěchající od Západního Světa, všichni se snažili tvářit, jako že se tam ocitli čistě náhodou. Sousedství bylo urbanisticky nepopsatelné a, na rozdíl od provinile vyhlížejících chodců, docela opuštěné.</p> <p>„Keithy,“ řekl Rez, „chci zpátky do hotelu.“ Dopadlo na ně ostré bílé světlo policejní helikoptéry a na betonové zemi se objevily dlouhé stíny. Rez poslouchal hlas v telefonu. Projeli kolem pojízdné jídelny s nočním provozem nudlí. Interiér vypadal za žlutými plastikovými záclonami poněkud strašidelně. Obrazovky za pultem pomrkávaly. Arleigh šťouchla Laneyho do kolene a ukázala přes Rezovo rameno. Na blížící se křižovatce se vynořila tři bílá auta s modrými světly na střeše. Po chvilce bez jediného zvuku zmizela. Rez se otočil a podal jí zpátky telefon. „Keithy se projevil jako obvykle. Trvá na tom, abych jel s vámi do vašeho hotelu a tam na něj počkal.“</p> <p>Arleigh si vzala telefon. „Ví, co to celé mělo znamenat?“</p> <p>„Lovci autogramů?“ Rez se chystal i se svým křeslem otočit dozadu.</p> <p>„Co se stalo s idoru?“ zeptal se Laney.</p> <p>Rez na něj pohlédl. „Pokud byste unesl novou formu – a já si myslím, že je nádherná – co by vám potom zbylo?“</p> <p>„Já nevím.“</p> <p>„Reina jediná realita je v říši pokračující sériové tvorby,“ řekl Rez. <emphasis>„Celý proces </emphasis>je rozhodně víc než jen pouhá řada jejích různých já. Její formy se pod ní potápějí, jedna za druhou, jak se stává jasnější a komplexnější…“ Zdálo se, že se šikmé zelené oči zadívaly zasněně do dálky, a zpěvák se otočil.</p> <p>Laney sledoval Arleigh, jak si kapesníkem otírá koutek rtu.</p> <p>„Laney…“ zašeptal Yamazaki a vtiskl mu něco do dlaně. Kabelové brýle. „Máme globální databázi fanouškovských aktivit…“</p> <p>Žebra ho stále bolela. Poranil si snad nohu? „Později. O.K.?“</p> <p>Arleighino apartmá bylo nejméně dvakrát tak velké jako Laneyho. Mělo vlastní obývací pokoj, oddělený od ložnice a koupelny pozlacenými francouzskými dveřmi. Čtyři křesla v obývacím pokoji měla neobyčejně vysoká a úzká opěradla, každé z nich se zužovalo do tvaru elfí chaloupky z leptané oceli. Křesla byla neuvěřitelně nepohodlná a Laney se hrbil na jednom z nich a soustředil se na nepříjemnou bolest žeber. Krev na jeho ponožce, jak se ukázalo, byla jeho vlastní. Pocházela z řezné rány na lýtku, kterou zalepil mikropórovou páskou z profesionálně vyhlížející lékárničky, co našel v Arleighině koupelně. Pochyboval, že s bolavými žebry se dalo něco dělat, ale přesto uvažoval, zda by mu přece jen nepomohlo, kdyby si žebra ovázal nějakou zpevňovací bandáží.</p> <p>Yamazaki seděl v křesle po jeho pravici a připevňoval si roztržený rukáv kostkovaného saka pozlacenými zavíracími špendlíky z pohotovostního balíčku Chaloupky zlomyslného elfa. Laney vlastně nikdy neviděl nikoho, kdo by někdy využil pohotovostní balíček. Yamazaki si sundal rozbité brýle a při práci držel sako velmi blízko tváře. Vypadal tak o dost starší a jaksi klidnější. Po jeho pravé ruce seděl rudovlasý technik, který se jmenoval Shannon. Seděl vzpřímeně v křesle a listoval v nějakém časopise.</p> <p>Rez byl natažený na posteli a pod sebou měl řadu polštářů. Willy Jude seděl u nohou postele a seřizoval si své slepecké brýle. Panika v Západním Světě se, jak se zdálo, ještě nedostala do zpráv, ačkoliv bubeník říkal, že zachytil zmínku o incidentu na jednom z klubových kanálů.</p> <p>Arleigh stála u okna a přikládala si na opuchlý ret ledovou kostku, zabalenou v bílém kapesníku.</p> <p>„Řekl ti, kdy si myslí, že se vrátí?“ zeptal se Rez z postele.</p> <p>„Ne,“ řekla Arleigh, „ale vyjádřil se jasné v tom smyslu, že chce, abys tu na něj počkal.“</p> <p>Rez si povzdechl.</p> <p>„Nech lidi, ať se o tebe postarají, Rezi,“ řekl Willy Jude. „Vždyť jsou za to placení.“</p> <p>Laney vzal za hotovou věc, že všichni musí počkat společné s Rezem na Blackwella. Ale nyní se rozhodl, že se zkusí vrátit do svého pokoje. Jediné, co mohli udělat, bylo zastavit ho.</p> <p>Blackwell otevřel dveře z chodby a zastrčil do kapsy něco, co rozhodně nevypadalo jako hotelová karta. Mikropórová páska vytvářela velké X přes celou jeho pravou tvář a sahala mu až ke koutku úst.</p> <p>„Dobrý večer, Keithy,“ řekl Rez.</p> <p>„Ty teda musíš bejt pěkně nasranej,“ řekl jeho tělesný strážce. „Ti Rusové jsou pěkný řízci. Nebylo by dobrý, kdyby tě dostali, Rezi. Vůbec ne. Moc by se ti to nelíbilo.“</p> <p>„A co Kuwayama a její nová forma?“</p> <p>„Musím ti něco říct, Rezi.“ Blackwell přistoupil k posteli. „Viděl jsem tě chodit s ženskými, které bych sám nechtěl potkat ani v noci, ale alespoň to byli lidi. Slyšíš, co ti říkám?“</p> <p>„Slyším, Keithy,“ řekl zpěvák. „Vím, jaký máš na ni názor. Ale zvykneš si na to. Tak se věci mají, Keithy. Nové způsoby. Nový svět.“</p> <p>„O tom nic nevím. Můj táta byl starý dokař. Když se ze mě stal kriminálník, puklo mu srdce. Zemřel ještě předtím, než jsi mě dostal z B–Divize. Určitě by se mu líbilo, kdyby viděl, jakou jsem na sebe vzal zodpovědnost, Rezi. Za tebe. Za tvé bezpečí. Ale teď opravdu nevím. Tohle by na něj asi velký dojem neudělalo. Možná by mi řekl, že jsem blázen.“</p> <p>Rez vstal a překvapil Laneyho svou rychlostí, když zamířil k Blackwellovi a uchopil ho za mohutná ramena. „Ale ty si to nemyslíš, že ne, Keithy? V Pentridge sis to nemyslel. Ne, když jsi pro mě šel. A nemyslel sis to ani tehdy, když jsem se pro tebe vrátil.“</p> <p>Blackwellovi se v očích zaleskly slzy. Chystal se něco říct, ale vtom Yamazaki náhle vstal, prudce zamrkal a oblékl si zelené kostkované sako. Naklonil krk a prohlédl si zavírací špendlíky, kterými sako opravil. Pak si najednou uvědomil, že všichni v místnosti na něj upřeně hledí. Nervózně si odkašlal a posadil se.</p> <p>Ticho se prodlužovalo. „Byl jsem docela mimo, Rezi,“ řekl Blackwell a přerušil ticho.</p> <p>Rez poplácal svého ochránce po zádech a pustil ho. „Byl jsi ve stresu. Já vím.“ Rez se usmál. „A Kuwayama? A idoru?“</p> <p>„Měl tam svůj vlastní tým.“</p> <p>„A naši útočníci?“</p> <p>„To je právě trochu podivné,“ řekl Blackwell. „Kombinát, Řeži. Říkají, že jsme jim ukradli něco, co patří jim. Tedy to je všechno, co se mi podařilo zjistit.“</p> <p>Rez vypadal nechápavě, ale zdálo se, že to pro tuto chvíli vypustil z hlavy. „Vezmi mě zpátky do hotelu,“ řekl.</p> <p>Blackwell se podíval na své velké hodinky. „Ještě tam mám své lidi. Počkáme dvacet minut a pak to půjdu zkontrolovat.“</p> <p>Laney využil této příležitosti, vstal a protáhl se kolem Blackwella ke dveřím. „Jdu si dát horkou sprchu,“ řekl. „Polámal jsem si tam žebra.“ Nikdo nic neřekl. „Kdybyste mě potřebovali, zavolejte.“ Pak otevřel dveře, vyšel ven a pečlivě za sebou zavřel. Zamířil směrem, kde doufal, že najde výtah.</p> <p>Byl tam. Vešel dovnitř, opřel se o velké zrcadlo a stiskl tlačítko s příslušným patrem.</p> <p>Výtah odpověděl něco japonsky.</p> <p>Dveře se zavřely. Laney zavřel oči.</p> <p>Když otevřel oči, otevřely se dveře. Vykročil ven a zatočil špatným směrem. Pak se obrátil tím pravým. Zalovil v kapse a vytáhl klíč. Překvapilo ho, že jej tam stále ještě měl. Napustí si horkou vanu, vysprchuje se, to byl jeho nejbližší plán, když se blížil ke svému pokoji. Vyspí se. Tak. Svleče se, lehne si a nechá se unášet do bezvědomí.</p> <p>Zasunul kartu do zdířky zámku. Nic. Znovu. Cvak.</p> <p>Kathy Torrance seděla na kraji jeho postele. Usmívala se na něho. Ukázala na pohybující se obrazovku. Jedna z postav byl nahý Laney s největší erekcí, jakou si pamatoval, že by kdy měl. Dívka mu byla matně povědomá, ale ať už byla kdokoliv, nepamatoval si, že by to s ní někdy dělal.</p> <p>„Tak tam jen tak nestůj,“ řekla Kathy. „Na to se musíš podívat.“</p> <p>„To nejsem já,“ řekl Laney.</p> <p>„Já vím,“ řekla a byla viditelně potěšená. „On je <emphasis>příliš </emphasis>velký. Já bych jen <emphasis>ráda </emphasis>viděla, jak to zkusíš dokázat.“<strong>30</strong><strong>Etruscan</strong></p> <p>Chia si znovu nasadila rukavice a brýle a nechala Masahika, aby ji dovedl do svého pokoje. Ikona virtuálních Benátek divoce blikala. Byl tam Chlapec Gomi a ještě někdo, přestože si ho hned nevšimla. Na stole stála sklenička, která tam předtím nebyla, špinavá, okraj byl prasklý a na dně něco leželo.</p> <p>„Ta žena,“ začal Chlapec Gomi, ale někdo si odkašlal. Byl to podivný suchý kašel.</p> <p><emphasis>„Ty </emphasis>jsi zajímavá mladá žena,“ řekl hlas, který zněl jinak než všechny hlasy, které kdy Chia slyšela. Podivný, chraplavý, jako kdyby byl sestavený ze suchých knihovnických zvuků, takže hlásky jednotlivých slov zněly jako svištění kabelů ve větru, jako praskání konzol, jako bouchání suchých listů o sklo. „<emphasis>Mladá </emphasis>žena,“ ozval se znovu ten hlas, a pak následovalo něco nepopsatelné, v čem Chia poznala pokus o smích.</p> <p>„To je Etruscan,“ řekl Masahiko. „Etruscan pro nás připravil vstup na účet tvého otce. Je ten nejlepší.“</p> <p>Něco se tam na několik sekund objevilo. Vypadalo to jako lebka nad špinavou sklenicí. „To nic nebylo, opravdu…“</p> <p>Chia si řekla, že to celé je jen prezentace nějaké osoby. Jako když se Zona prezentuje tak, že se nikdy nedá dost dobře zaostřit. To bylo něco podobného, ale o poznání extrémnější. A spousta práce byla vložená do audioprezentace. Ani trochu se jí to nelíbilo.</p> <p>„Vzali jste mě sem, abych se s ním setkala?“ zeptala se Masahika.</p> <p>„Ach, to ne,“ řekl Etruscan. <emphasis>Ach </emphasis>znělo jako polyfonický chorál. „Jen jsem se na tebe chtěl podívat, drahoušku.“ Následoval opět ten podivný smích.</p> <p>„Ta žena,“ řekl Chlapec Gomi. „Ty ses s ní domluvila, aby se s tebou setkala v holetu Di?“</p> <p>„Ne,“ řekla Chia. „Ověřila si taxíky, takže nejsi tak chytrý, jak sis myslel.“</p> <p>„Dobrá.“ <emphasis>Dobrá </emphasis>znělo jako kamínek, odrážející se od dna vyschlé žulové fontány. Chia se zadívala na sklenici. Na dně ležela obrovská stočená housenka v barvě mrtvé pokožky. Všimla si, že měla malé růžové ručky…</p> <p>Najednou sklenice zmizela.</p> <p>„Omlouvám se,“ řekl Masahiko. „Jen se s tebou chtěl setkat.“</p> <p>„Kdo je ta žena v hotelu Di?“ Kreslené oči Chlapce Gomi byly jasné a vzrušené, ale tón jeho hlasu byl přísný.</p> <p>„Maryalice,“ řekla Chia. „Její přítel dělá obchody s těmi Rusy. Chtějí tu věc, co mám v tašce.“</p> <p>„Co je to?“</p> <p>„Maryalice říká, že je to nanotechnický montážník.“</p> <p>„To je nepravděpodobné,“ řekl Chlapec Gomi.</p> <p>„Tak to řekni Rusům.“</p> <p>„Tak ty máš v pokoji pašované zboží?“</p> <p>„Mám něco, co oni chtějí.“</p> <p>Chlapec Gomi se ušklíbl a zmizel.</p> <p>„Kam šel?“</p> <p>„To mění celou situaci,“ řekl Masahiko. „Neřekla jsi nám, že máš s sebou pašované zboží.“</p> <p>„Neptali jste se mě! Neptali jste se, proč mě hledají…“</p> <p>Masahiko pokrčil rameny. „Nebyli jsme si jistí, jestli jdou právě po tobě. Lidé z Kombinátu mají nesmírný zájem o takové, jako je například Etruscan. Mnoho lidí ví o Hak Namu, ale jen málokdo ví, jak vstoupit dovnitř. Jen se snažíme ochránit integritu města.“</p> <p>„Ale tvůj počítač je v hotelovém pokoji. Stačí jen, aby vešli dovnitř, a mají ho.“</p> <p>„Na tom už nezáleží,“ řekl. „Nejsem už zapojený v procesu. Mé povinnosti přešly na ostatní. Chlapec Gomi si nyní dělá starosti o svou bezpečnost venku, rozumíš? Trest za držení pašovaného zboží je ostrý. On je mimořádně zranitelný, protože obchoduje se secondhandovým zařízením.“</p> <p>„Myslím, že by vám teď neměla policie dělat starosti. Raději bychom je měli <emphasis>zavolat. </emphasis>Maryalice říká, že ti Rusové nás zabijí, jestli nás najdou.“</p> <p>„Policie není zrovna šťastný nápad. Etruscan se vloupal na konto tvého otce v Singapuru. To je trestný čin.“</p> <p>„Myslím, že se raději nechám zavřít než zabít.“</p> <p>Masahiko o tom chvilku uvažoval. „Pojď se mnou,“ řekl. „Tvůj host čeká.“</p> <p>„Ne ta housenka,“ řekla Chia. „Zapomeň na to.“</p> <p>„Ne,“ řekl. „Není to Etruscan. Tak pojď.“</p> <p>A najednou byli venku z jeho pokoje a pohybovali se rychle bludištěm v Hak Namu po točitých schodištích a chodbách. Podivný svět se míhal kolem nich. „Co <emphasis>je </emphasis>to za místo? Komunální prostor, je to tak? Ale čeho se tak bojíš? Proč je všechno tak tajemné?“</p> <p>„Opevněné město je ze sítě, ale není v ní. Nejsou tu žádné zákony, jen dohody.“</p> <p>„Nemůžete přece být v síti, a přitom v ní <emphasis>nebýt,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla Chia, když vybíhali po schodech do posledního patra.</p> <p>„Těžko se to vysvětluje,“ řekl. „Funguje mezi sítí. Začalo to s podílem na Killfile…“</p> <p>„Zona!“ Stála na nerovné střeše, pokryté podivnostmi.</p> <p>„Ničeho se nedotýkej. Některé věci jsou pasti. Přišla jsem pro tebe.“ Zona, která se prezentovala ve fragmentovité podobě, vykročila dopředu.</p> <p>Po Chiině pravé ruce leželo jakési starodávné auto, převrácené přes jakousi tuhou hmotu, která připomínala něco jako vánoční stromek, prorůstající pravým bokem vozu. A za tím…</p> <p>Hádala, že střecha Opevněného města představovala něco jako smetiště opuštěných věcí ze snů. Byly to nejrůznější fantazie, odhozené svými stvořiteli. Bylo jich tolik, až z toho přecházel zrak, a některé z nich se dokonce pohybovaly.</p> <p>Pak náhle zachytila na petrolejově modré obloze nějaký pohyb. Snad to nejsou Zoniny ptáci.</p> <p>„Byla jsem na tvém místě,“ řekla Chia. „Nebyla jsi tam, ale něco…“</p> <p>„Já vím. Viděla jsi to?“ Jak Zona procházela kolem vánočního stromku, na kulatých stříbrných ornamentech se objevily černé páry očí a sledovaly každý její krok.</p> <p>„Ne, jen jsem měla pocit, že něco slyším.“</p> <p>„Já nevím, co to je.“ Zonina postava byla mnohem rychlejší a pohyblivější než obvykle. „Přišla jsem sem pro radu. Řekli mi, že jsi byla na mém místě a že nyní jsi tady…“</p> <p>„Ty tohle místo znáš?“</p> <p>„Někdo odsud mi pomohl mé místo získat a postavit. Není možné se sem dostat bez pozvání, chápeš? Moje jméno je ale na seznamu. Přesto nemůžu jít do spodních pater, do samotného města bez doprovodu někoho odsud.“</p> <p>„Zono, dostala jsem se do děsivých potíží! Ukrýváme se ve strašném hotelu, a je tam i Maryalice…“</p> <p>„Ta děvka, co tě podvedla, ano? Kde je?“</p> <p>„Je v hotelovém pokoji. Říkala, že se rozešla se svým přítelem, a je to on, co tu nanotechnickou věc…“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Ona říká, že to je nějaká věc na stavbu nanotechnických domů.“</p> <p>Postava Zony Rosy se zaostřila a nadzvedla překvapeně obočí. „Nanotechnologie?“</p> <p>„To je to, co máš v tašce?“ zeptal se Masahiko.</p> <p>„Je to zabalené v plastikovém obale.“</p> <p>„Okamžik,“ řekl a zmizel.</p> <p>„Kdo je to?“ zeptala se Zona.</p> <p>„Masahiko. Je to bratr Mitsuko. Žije tady.“</p> <p>„A kam šel?“</p> <p>„Zpátky do hotelu, kde jsme zapojení.“</p> <p>„To ses tedy dostala do pěkných sraček,“ řekla Zona.</p> <p>„Prosím, Zono, pomoz mi! Myslím, že už se nikdy nevrátím domů!“</p> <p>Masahiko se znovu objevil, v ruce měl tu věc, zbavenou igelitového obalu. „Skenoval jsem to,“ řekl. „Okamžitá definice zněla: Rodei–van Erpův primární biomolekulární programovací modul C–7A. Je to laboratorní prototyp. Nejsme schopní určit jeho přesný legální status, ale výrobní model C–9A je v nanotechnologii označený Třídou l a je chráněný mezinárodním právem. Podle japonského práva je ilegální vlastnictví <emphasis>zařízení </emphasis>Třídy l trestáno doživotním vězením.“</p> <p>„Doživotí?“ řekla Chia.</p> <p>„Týká se to i termonukleárních zařízení,“ řekl na vysvětlenou, „jedovatých plynů, biologických zbraní a tak dále.“ Podal objekt Zoně, aby si ho mohla prohlédnout.</p> <p>Zona se na něj podívala. „Doprdele,“ řekla, a její hlas vyjadřoval respekt.<strong>31</strong><strong>Tak se věci mají</strong></p> <p>„Chápeš, jak se věci mají, Laney? Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá? Můžeš utíkat, ale neschováš se? Znáš tahle rčení, Laney? Jak se některé věci zdají být klišé, protože se dotýkají jistých pravd, Laney? Mluv se mnou, Laney.“</p> <p>Laney se usadil v jedné z miniaturních židlí a třel si žebra.</p> <p>„Vypadáš hrozně, Laney. Kde jsi byl?“</p> <p>„V Západním Světě,“ řekl. Neměl chuť dívat se na sebe na obrazovce, ale zjistil, že se stejně nemohl dívat. Věděl, že to nebyl on. Zmapovali jeho tvář a nasadili ji na tělo někoho jiného. Přesto to byla jeho tvář. Vzpomněl si, že před mnoha lety slyšel někoho říkat, že zrcadla jsou nepřirozená a v jistém smyslu nebezpečná.</p> <p>„Takže ty jsi teď přiložil ruku k dílu v Orientu?“</p> <p>Ona nerozuměla, pomyslel si, což znamenalo, že nevěděla, kde předtím byl. Což znamenalo, že ho tam nesledovala. „To je ten chlápek,“ řekl, „ten Hillman. Bylo to</p> <p>tenkrát, když jsem se ucházel o místo. On je porno hvězdá.</p> <p>„Nemyslíš, že se k ní chová mimořádně hrubě?“</p> <p>„A kdo je ta dívka, Kathy?“</p> <p>„Vzpomínej. Pokud si pamatuješ na Clintona Hillmana, Laney…“</p> <p>Laney potřásl hlavou.</p> <p>„Mysli na herce, Laney. Mysli na Alison Shires.“</p> <p>„Jeho dcera,“ řekl Laney, neměl o tom žádné pochybnosti.</p> <p>„Rozhodně si myslím, že to je příliš drsné. Hraničí to se znásilněním, Laney. Myslím, že by z toho mohl být případ.</p> <p>„Proč by to dělala? Jak byste ji mohli donutit, aby to udělala?“ obrátil se od obrazovky ke Kathy. „Chci říct, ledaže by to bylo skutečné znásilnění.“</p> <p>„Můžeme si poslechnout zvuk. Poslouchej, co říkáš, Laney. Chci říct, posedlost je jedna věc, ale aby ses ji snažil dostat takovýmhle způsobem…“</p> <p>Laney málem upadl, když se pokusil vstát z křesla. Nemohl najít dálkové ovládání. Stiskl tedy první tlačítko, na které dosáhl. Správné bylo až třetí.</p> <p>„Chceš si pustit ten škvár od Lo/Rez, Laney? Rock and rollový životní styl? Neměl bys to raději vyhodit oknem?</p> <p>„Co to všechno má znamenat, Kathy? Nechceš mi to rovnou říct?“</p> <p>Usmála se na něj. Byl to stejný úsměv, jak si ho pamatoval ze svého pohovoru o zaměstnání. „Můžu vám říkat Coline?“</p> <p>„Kathy, jdi s tím do prdele.“</p> <p>Zasmála se. „Měli bychom to vzít od začátku, Laney.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Uvažuj o tom jako o další nabídce k zaměstnání.“</p> <p>„Ale já práci mám.“</p> <p>„Nabízíme ti další, Laney.“</p> <p>Laney se vrátil ke křeslu a pohyboval se tak pomalu, jak jen to bylo možné. Bolest začínala být nesnesitelná.</p> <p>„Co se stalo?“</p> <p>„Žebra. Bolí mě.“ Našel způsob, jak si sednout, aby to tak nebolelo.</p> <p>„Snad ses nepral?“</p> <p>„Byl jsem v jednom klubu.“</p> <p>„Tohle je Tokio, Laney. V klubech se lidi neperou.“</p> <p>„To byla opravdu jeho dcera?“</p> <p>„Ano, ovšem. A s největším potěšením o tom bude vyprávět ve Slitscanu, Laney. Svedená a přinucená k sadistickým hrátkám člověkem, který byl posedlý slávou jejího milujícího otce. A tak jen tak mimochodem přišla k nám a je nyní jednou z nás.“</p> <p>„Proč? Proč by něco takového dělala? Protože on jí řekl, aby to udělala?“</p> <p>„Protože,“ <emphasis>začala </emphasis>Kathy a podívala se na něj, jako kdyby si dělala starosti, že by mohl utrpět nějaké mozkové poškození, „protože ona se sama chce stát herečkou, Laney.“ Dívala se na něho s nadějí, jako kdyby čekala, že to snad konečně pochopí. „Velký průlom.“</p> <p><emphasis>„Tohle </emphasis>že má být její velký průlom?“</p> <p>„Průlom,“ řekla Kathy Torrance, „je průlom. A víš co? A já se snažím, já se opravdu moc snažím, ti taky <emphasis>k jednomu </emphasis>pomoct. Právě teď. A nebude to poprvé, že ano?“</p> <p>Telefon zazvonil. „Měl bys to vzít,“ řekla a podala mu sluchátko. „Ano?“</p> <p>„Ta databáze fan klubů,“ ozval se Yamazaki. „Musíte s tím okamžitě začít.“</p> <p>„Kde jste?“</p> <p>„V hotelových garážích. V dodávce.“</p> <p>„Podívejte, není mi zrovna nejlíp. Může to počkat?“</p> <p>„Počkat?“ Yamazaki zněl zděšeně.</p> <p>Laney se podíval na Kathy Torrance. Měla na sobě něco černého, ale ne dost krátkého, aby to odhalilo její tetování na stehně. Vlasy teď měla o něco kratší. „Budu dole hned, jak to půjde. Nechtě pro mě soubory otevřené.“ Zavěsil dřív, než Yamazaki stačil odpovědět.</p> <p>„Co to mělo znamenat?“</p> <p>„Shiatsu.“</p> <p>„Lhan.“</p> <p>„Co ode mě chceš, Kathy? Jaká je dohoda?“</p> <p>„Chci jeho. Chci způsob, jak se k němu dostat. Chci vědět, co dělá. Chci vědět, co si myslí, že dělá, když se producíruje s kusem japonského softwaru.“</p> <p>„Chce se oženit,“ řekl Laney.</p> <p>Její úsměv zmizel. „Nehraj si se mnou, Laney.“</p> <p>„Ty chceš, abych ho začal špehovat.“</p> <p>„Půjde o průzkum.“</p> <p>„Blbost.“</p> <p>„Jak si přeješ.“</p> <p>„Kdybych měl něco, co by se ti hodilo, chtěla bys, abych to na něj nastražil.“</p> <p>Opět se usmála. „Nepředbíhejme události.“</p> <p>„A co za to?“</p> <p>„Život. Život, ve kterém nebudeš jako posedlý šílenec, který se popásl na atraktivní dceři objektu své posedlosti. Život, ve kterém se nikdo nedozví o sérii nešťastných farmaceutických pokusů, které tě ošklivé a trvale poškodily. Zdá se ti to fér?“</p> <p>„A co ona? Ta dcera. Ona tohle všecho udělala pro nic?“</p> <p>„To ti může být jedno, Laney. Dělej pro nás a dones mi to, co potřebuju. Ona je jen obyčejná nula. Nic pro nás neznamená.“</p> <p>„Je to tak jednoduché? Ona si to nechá líbit? Potom, co musela udělat?“</p> <p>„Pokud chce, aby jí zbyla byť ta nejmenší naděje na to, že se jednou dočká slávy, pak <emphasis>ano</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p> <p>Laney se na ni podíval. „To ale nejsem já. Je to podvrh. Kdybych dokázal, že je to podvrh, mohl bych vás žalovat.“</p> <p>„Opravdu? A ty by sis to mohl dovolit? Skutečně? Bude to trvat celé roky. A přesto nikde není napsáno, že musíš vyhrát. Máme spoustu peněz, a s takovými problémy si umíme poradit, Laney. Máme spousto času.“ Ozval se zvonek u dveří. „To bude pro mě,“ řekla, zvedla se a rozsvítila bezpečnostní obrazovku. Laney zachytil pohledem mužskou tvář. Byl to Rice Daniels, tentokrát bez svých černých slunečních brýlí. Otevřela dveře. „Rice je s námi, Laney,“ řekla. „Byl pro nás nesmírnou pomocí v otázkách tvé minulosti.“</p> <p>„Pořad Mimo kontrolu tedy nevyšel?“ zeptal se Laney Danielse.</p> <p>Daniels na něj vycenil neobvykle bílé zuby. „Jsem si jistý, že můžeme pracovat spolu, Laney. Doufám, že nemáte žádné zábrany kvůli tomu, co se stalo.“</p> <p>„Zábrany,“ odsekl Laney.</p> <p>Kathy se vrátila zpátky a podala Laneymu bílý štítek s tužkou napsaným číslem. „Zavolej mi zítra před devátou. Nech vzkaz. Ano, nebo ne.“</p> <p>„Ty mu dáváš na vybranou?“</p> <p>„Tak to bude větší zábava. Chci, aby si to promyslel.“ Natáhla se k Laneymu a zatahala ho za košili. „Ty stehy,“ řekla. Obrátila se a vyšla ven, Daniels za nimi zavřel dveře.</p> <p>Laney seděl a hleděl na dveře, až se znovu ozval telefon.</p> <p>Byl to Yamazaki.<strong>32</strong><strong>Nepozvaný</strong></p> <p>„Musíme <emphasis>zaútočit,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla Zona Rosa a zdůraznila to rychlým pohybem hlavy mrtvého Aztéka, kterým se prezentovala. Byli nyní s Chlapcem Gomi a Masahikem zpátky v Masahikově pokoji v Opevněném městě, daleko od hypnotického chaosu přeplněné střechy.</p> <p>„Zaútočit?“ zeptal se Chlapec Gomi a jeho oči byly jasnější než kdy předtím, přesto jeho hlas prozrazoval jisté napětí. „Na koho chceš zaútočit?“</p> <p>„Najdeme způsob, jak bojovat proti nepříteli,“ řekla vážně Zona Rosa. „Pasivita znamená smrt.“</p> <p>Něco, co Chie připomínalo oranžovou pobřežní loď, proklouzlo pod Masahikovými dveřmi a zamířilo po zemi do pokoje, ale než se na to mohla zblízka podívat, spolkla to znovu ta nohatá věc.</p> <p><emphasis>„Ty,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Chlapec Gomi Zoně Rose, „jsi v Mexico City. <emphasis>Ty </emphasis>nejsi ani fyzicky, ani legálně <emphasis>ničím z </emphasis>toho, co se tu děje, ohrožená!“</p> <p>„Fyzicky?“ řekla Zona Rosa a opět se proměnila v rozzuřenou formu své prezentace. „Tak ty chceš <emphasis>fyzicky, </emphasis>ty zkurvysynu? Sakra, já tě zabiju, fyzicky! Ty si myslíš, že to nemůžu udělat? Myslíš si, že žiješ někde na Marsu nebo něco? Přiletím sem se svými děvčaty a nasekáme ti ten tvůj japonskej zadek na kousíčky! Myslíš si, že něco takovýho nedokážu?“ Vytáhla vystřelovací nůž se zdobenou rukojetí a zamávala s ním Chlapci Gomi před obličejem.</p> <p>„Zono, <emphasis>prosím tě</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>prosila ji Chia. „On neudělal nic špatného. Jen mi pomáhá! Nedělej to!“</p> <p>Zona zavrčela a čepel vystřelovacího nože opět zmizela. „Neprovokuj mě,“ řekla Chlapci Gomi. „Moje přítelkyně je v pěkných sračkách a já mám ve svém místě nějakýho zatracenýho ducha…“</p> <p>„Já to mám ve svém sandbenderu taky,“ řekla Chia. „Viděla jsem to v Benátkách.“</p> <p>„Ty jsi to viděla?“ Fragmentovitá postava se začala pohybovat rychleji.</p> <p>„ <emphasis>Něco </emphasis>jsem viděla…“</p> <p>„Co? <emphasis>Co </emphasis>jsi viděla?“</p> <p>„Někoho. Stál u fontány na konci ulice. Možná to byla nějaká žena. Ale měla jsem strach. Utekla jsem. Nechala jsem Benátky otevřené…“</p> <p>„Ukaž mi to,“ řekla Zona. „V mé zemi jsem to nedokázala zahlédnout. Ani moje ještěrky to neviděly, ale zneklidňovalo je to. I moji ptáci létali níž, ale nic nenašli. Ukaž mi to!“</p> <p>„Ale Zono…“</p> <p>„Teď hned!“ řekla Zona. „Je to součástí těch sraček, do kterých ses dostala. Musí to tak být.“</p> <p>„Můj bože,“ řekla Zona a zírala kolem sebe. „Kdo to vytvořil?“</p> <p>„To je město v Itálii,“ řekla Chia. „Kdysi to byl celý stát. Vyvinuli bankovnictví. Tohle je Svatý Marek. Je tu také modul, kde můžeš vidět, co dělají na Velikonoce, když patriarchové přinesou kosti a takové věci, zasadí je do zlata a modlí se k bohům.“</p> <p>Zona se pokřižovala. „Jako Mexiko… tady voda teče až ke dveřím a místo ulic je jen samá voda?“</p> <p>„Myslím, že část města je dnes dokonce <emphasis>pod </emphasis>vodou,“ řekla Chia.</p> <p>„Proč je tu taková tma?“</p> <p>„Líbí se mi to tak…“ Chia se rozhlédla kolem do stínů pod arkádami. „To Opevněné město, Zono, co to<emphasis> je</emphasis>?“</p> <p>„Říká se, že to celé začalo jako část Killfile. Víš, co je to Killfile?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„To je starý výraz. Způsob, jak se vyhnout přicházejícím vzkazům. Když jsi měla Killfile, fungovalo to tak, že vzkaz nebyl přijat, jako kdyby nikdy neexistoval. Díky tomu tě nikdy nemohli dostat. To bylo v dobách, kdy byla síť ještě nová, rozumíš?“</p> <p>Chia věděla, že v době, kdy se narodila její matka, ještě žádná síť nebyla, tedy téměř nebyla, ale jak s oblibou prohlašovali učitelé ve škole, to se dalo jen stěží představit. „Jak se z toho mohlo stát město? A proč je všechno tak přecpané?“</p> <p>„Někdo přišel s nápadem obrátit Killfile naruby. Tak se to ve skutečnosti nestalo, rozumíš, ale lidé si to mezi sebou tak vyprávějí: Říká se, že lidé, kteří založili Hak Nam, byli rozzlobení, protože síť byla na začátku volná, mohla sis v ní dělat, co jsi chtěla, ale pak se začaly vlády a společnosti rozcházet v názorech, co jsi mohla a co jsi nemohla dělat. Takže ti lidé našli způsob, jak něco vytvořit. Malé místo, velké jako kapesník. Udělali něco jako Killfile na <emphasis>všechno, </emphasis>všechno, co neměli rádi, a obrátili to naruby.“ Zona mávla rukou. „A pak to odtlačili na druhou stranu…“</p> <p>„Na druhou stranu <emphasis>čeho</emphasis>?“</p> <p>„Tak to ve skutečnosti vůbec nebylo,“ řekla netrpělivě Zona, „je to jen <emphasis>příběh. </emphasis>Jak to ale udělali opravdu, to nevím. Tak se ten příběh mezi lidmi vypráví. Šli tam proto, aby se vyhnuli zákonům. Aby tam nebyly žádné zákony, stejně jako tomu bylo, když byla síť ještě nová.“</p> <p>„Ale proč to místo vypadá tak, jak vypadá?“</p> <p>„Tak to vím,“ řekla Zona. „Ta žena, co mi pomáhala vybudovat moji zemi, mi o tom vyprávěla. Kdysi blízko letiště v Kowloonu, v dobách, kdy Hongkong nebyl v Číně, bylo jakési místo, ale před mnoha lety se stala chyba, a to malé místo s mnoha lidmi patřilo Číně. Takže tam neplatily žádné zákony. Stalo se z toho místo stojící mimo zákon. A lidé se začali stěhovat dovnitř a stavěli další a další patra. Žádná pravidla, jen budova a v ní žijící lidé. Policie se dovnitř nedostala. Ráj drog, děvek a hazardních her. Ale také obyčejný, běžný život. Továrny, restaurace. Město bez zákonů.“</p> <p>„A je to stále tak?“</p> <p>„Ne,“ řekla Zona. „Zbourali to dřív, než se z toho místa znovu stala Čína, a vybudovali park z betonu. Ale tihle lidé, ti, co udělali do sítě díru, našli nějaké <emphasis>záznamy o </emphasis>původním místě. Historii, mapy, obrázky. A znovu to celé postavili.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Neptej se mě. Ptej se jich. Všichni jsou blázniví.“ Zona se rozhlížela po náměstí. „Jde na mě z toho místa zima…“ Chia uvažovala, jestli by měla nechat vysvitnout slunce, když vtom Zona ukázala před sebe. „Kdo je to?“</p> <p>Chia sledovala svého Hudebního Mistra, nebo někoho, kdo vypadal jako on, jak se k nim blíží z ulice, plné malých kaváren. Jeho tmavozelený kabát kolem něj vlál a odhaloval podšívku v barvě leštěného olova.</p> <p>„Mám softwarového agenta, co takhle vypadá,“ prohlásila Chia, „ale neměl by tady být, dokud nevkročím na most. Když jsem tu byla předtím, nikde jsem ho nemohla najít.“</p> <p>„A tohle není ten, koho jsi předtím viděla?“</p> <p>„Ne,“ řekla Chia.</p> <p>Aura kolem Zony se rozzářila do dlouhých paprsků, a jak se jako ježatý mrak rozpínala, zvětšovala se i Zona. Jednotlivé mihotavé plošiny jejího těla o sebe cinkaly jako duchové rozbitého skla. Kolem ní poletoval pestrobarevný hmyz.</p> <p>Jak se postava v kabátě blížila po dlážděném náměstí, rozpouštěl se jí pod nohama sníh.</p> <p>Zonina aura se hrozivě naježila a nad jiskřícími úlomky světla se rozšířila temnota. Byl tu také zvuk, který Chie připomněl modré tvory s velkými křídly, šustot křídel kolumbijských kondorů ze Zonina datového ráje. A pak byli náhle pryč. Zona vyštěkla něco španělsky, s čím si Chiin elektronický tlumočník nevěděl rady. Za blížící se postavou Hudebního Mistra uviděla fasády velkého náměstí, mizící pod záplavou sněhu.</p> <p>Zonin vystřelovací nůž se zaleskl, jako kdyby byl živý. Zlatí draci na plastikovém držáku honili své ohnivé dvojité ocasy v miniaturních oblacích čínské výšivky. „Dostanu tě ven,“ řekla Zona a odsekávala pečlivě každé slovo.</p> <p>Chia viděla, jak svět plný sněhu polykal její Benátky. Otřásla se a sledovala stopy ve sněhu a postavu Hudebního Mistra. Ten se náhle začal měnit v Rei Toei, v idoru.</p> <p>„To už jsi udělala,“ řekla idoru.<strong>33</strong><strong>Topologie</strong></p> <p>Arleigh na něj čekala u výtahu v pátém patře hotelu u garáží. Oblékla se znovu do toho, co na ní viděl, když se poprvé setkali. Kromě mikropórové pásky na oteklém rtu měla džíny a nylonovou bundu, ve které vypadala poněkud kompetentně a jakoby ve střehu. To byly dvě věci, o kterých si Laney mohl v tomto okamžiku nechat jen zdát.</p> <p>„Vypadáte hrozně,“ řekla.</p> <p>Strop byl velmi nízký a pobitý tabulkami ze světle hnědého vlněného materiálu, který měl snížit hladinu hluku. Mezi nimi se proplétala řada bioluminescentních kabelů a těžký vzduch byl plný sladkého zápachu výfukových plynů. Bezchybná řada malých japonských aut zářila jako mokré barevné bonbony. „Yamazaki se tvářil, že to je velmi naléhavé,“ řekl Laney.</p> <p>„Musíte to udělat nyní,“ řekla, „protože nevíme, jak dlouho to bude trvat, než všechno uvedeme opět do původního stavu a do provozu.“</p> <p>„Tak se do toho dáme.“</p> <p>„Vypadáte, že byste měl raději zůstat v posteli.“</p> <p>Přidal do kroku, ale pohyboval se nejistě a trhavě. „Kde je Rez?“</p> <p>„Blackwell ho vzal zpátky do hotelu. Jeho lidé nic nenašli. Tudy.“ Vedla ho mezi čistými nárazníky. Laney uviděl zelenou dodávku, zaparkovanou přední částí ke zdi. Dveře byly dokořán. Kolem stála barikáda z oranžového plastu. Rudovlasý technik Shannon právě cosi prováděl s červenočernou kostkou, položenou na skládacím stolku. „Co je to?“ zeptal se Laney.</p> <p>„Espresomat,“ řekl a vložil ruku dovnitř, „ale myslím, že je zanesený.“</p> <p>„Posaďte se tady, Laney,“ řekla Arleigh a ukázala na sedadlo spolujezdce uvnitř dodávky. „Potřebujete si odpočinout.“</p> <p>Laney se vyškrábal do sedadla. „Na vašem místě bych to nezkoušel,“ řekl. „Mohl bych tu usnout a vy byste mě pak nevzbudili.“</p> <p>Yamazaki se objevil za Arleigh a prudce pomrkával. „Vstoupíte do dat Lo/Rez stejně jako předtím, Laney, ale zároveň vstoupíte do databáze fanouškovských aktivit. Hloubka pole. Dimenze. Data fanoušků vás vybaví jistými osobními daty, která potřebujete, ano?“</p> <p>Arleigh podala Laneymu brýle. „Podívejte se,“ řekla, „jestli to nebude fungovat, ať to jde k čertu.“ Yamazaki zamrkal. „Tak jako tak vám najdeme hotelového doktora, až skončíte.“</p> <p>Laney se zády opřel do křesla a nasadil si brýle.</p> <p>Nic. Zavřel oči. Slyšel, jak se do brýlí spustil proud. Otevřel oči a ocitl se ve stejných datech, jaká už předtím viděl v Akihabara. Bez charakterů a dokonale pravidelných rysů.</p> <p>„A tady přichází fan klub,“ slyšel říkat Arleigh a obrysy náhle zprůhledněly, hloubka sítě se otevřela a odhalila svou organickou velikost.</p> <p>„Něco je…“ začal říkat, ale pak se ocitl v apartmá ve Stockholmu, kde byla velká keramická kamna. Ale tentokrát to bylo místo, nikoliv jen dokonale uspořádaná řada faktů. Za zdobenými dveřmi kamen tančily zářivé plamínky.</p> <p>Svíčky. Podlaha byla z dřevěných parket, každá byla široká asi jako Laneyho rameno. Na zemi byly měkké koberce. Něco ho pobídlo, aby vstoupil do vedlejšího pokoje. Prošel kolem koženého křesla, na kterém byly rozložené různě tvarované dečky, a zastavil se u černého okna s rozhrnutými závěsy. Na zamrzlé pláně za oknem se snášely velké sněhové vločky.</p> <p>„Už něco máte?“ zeptala se Arleigh zdálky.</p> <p>Neodpověděl, jen sledoval, jak se jeho pohled obrátil. Zamířil do centrální haly. Když procházel kolem velkého zrcadla s ornamenty, všiml si, že se v něm neodráží jeho obraz. Vzpomněl si na CD–ROM, který měl v sirotčinci: strašidelné hrady, děsivě zamořený prostor… Cvak. Tady. Cvak. Tam. A nějak pokaždé cítil, že nikdy nenajde ten zázrak, tu věc, za kterou se vlastně honil. Protože to tam nebylo, usoudil nakonec, nikdy to tam nebylo, a tak nakonec ztratil o takové hry zájem.</p> <p>Ale tady hlavní zázrak byl. – Cvak. Ložnice. – Byla to Rei Toei. Ležela v moři bílých polštářů a z měkké bavlny jí byla vidět jen hlava a ramena.</p> <p>„Ty jsi byl náš host dnes večer,“ řekla. „Nemohla jsem si s tebou promluvit. Je mi to líto. Nedopadlo to tam dobře, a navíc ses zranil.“</p> <p>Podíval se na ni a čekal na horské údolí a zvony, ale ona se mu jen zadívala do očí, neobjevilo se nic, a on si vzpomněl, co mu Yamazaki o ní říkal.</p> <p>Ucítil v boku prudkou bolest. „Jak to víš? Že jsem byl zraněn?“</p> <p>„Četla jsem předběžnou zprávu chlapců od bezpečnosti. Paul Shannon v ní uvádí, že měl pocit, že jsi byl raněn.“</p> <p>„Proč jsi tady?“ („Laney,“ slyšel říkat Arleigh, „jste v pořádku?“)</p> <p>„Našla jsem to tu,“ řekla idoru. „Není to nádherné? Ale on tu nebyl od chvíle, kdy byla renovace dokončena. No, on tu vlastně nikdy nebyl. Ale ty jsi tu byl, že je to tak? Myslím, že díky tobě jsem to našla.“ Usmála se. Byla velmi krásná, když se vznášela uprostřed té bílé. V Západním Světě si ji vlastně nemohl dost dobře prohlédnout.</p> <p>„Vstoupil jsem sem už jednou,“ řekl, „ale takhle to tu nevypadalo.“</p> <p>„Ale je to teď mnohem lepší, že ano? Je to mnohem lepší, protože jeden z umělců, který se podílel na tvorbě kamen, o tom napsal podrobnou zprávu. Jen tak pro sebe, pro přátele, ale vidíš, jak to vypadá. Bylo to v datech z fan klubu.“ Zadívala se se zálibou na svíčku s krémovými a modrými kroužky na obvodu, hořící ve svícnu ze zašlé mosazi. Vedle svícnu ležela na stole otevřená kniha a pomeranč. „Tady se mu cítím velmi nablízku.“</p> <p>„Já bych se cítil blízko něj, kdybys mě odsud pustila ven.“</p> <p>„Na ulici? Vždyť sněží. A navíc si nejsem jistá, že venku vůbec nějaká ulice je.“</p> <p>„Pusť mě do datové konstrukce. Prosím. Musím dělat svou práci…“</p> <p>„Aha,“ řekla, usmála se na něj a on náhle hleděl do datových tváří.</p> <p>„Laney?“ řekla Arleigh a dotkla se lehce jeho ramene. „S kým to mluvíte?“</p> <p>„S idoru,“ řekl Laney.</p> <p>„Našel jste tam o ní nějakou zmínku?“ zeptal se Yamazaki.</p> <p>„Ne. Ona byla v datech. Nevím, jak je to možné. Byla v novém modelu toho místa ve Stockholmu. Řekla, že tam byla proto, že jsem ji tam zavedl, když jsem tam byl předtím. Pak jsem ji požádal, aby mě pustila ven…“</p> <p>„Kam ven?“ zeptala se Arleigh.</p> <p>„Kde můžu něco vidět,“ odpověděl Laney a zadíval se do zarostlého kaňonu, který mu připomněl Arleighin Živý strom 7,2, ale tentokrát organický, každá část byla hustě popsaná výkladem. „Yamazaki měl pravdu. Zdá se, že data fanoušků to celé rozjela.“</p> <p>Slyšel Gerarrda Delouvriera v laboratoři TIDAL a nabádal ho, <emphasis>aby se nesoustředil. To co děláš, je opak koncentrace, ale my se to naučíme ovládat.</emphasis></p> <p>Letěl. Prolétával deltou bývalých přítelkyň, stupni nejrůznějších přísah dívčího přátelství, osobním pohledem na Reze a Loa, společně s nějakou ženou na nějakém veřejném místě, každá část byla osvětlená důležitostí události toho, kdo byl jejím svědkem. Tohle byla pro Laneyho ta nejpodivnější část dat, perspektiva, v jaké se ti dva rýsovali. Byli jako lidé, a přesto jako by nebyli. Všechno bylo fanaticky precizní, ale vždycky složené kolem posvátného pancíře celebrity. Tady celebrity dokázal <emphasis>vidět, </emphasis>nikoliv však pohledem Kathy, ale jako paradoxní kvalitu základní substance světa. Viděl, že kvantita dat zde soustředěných skupinami fanoušků byla mnohem větší, než kolik toho za celou svou existenci skupina kolem sebe dokázala vytvořit. A jejich umění, hudba a videa byly jen malou částí toho všeho.</p> <p>„Ale tohle je moje nejoblíbenější,“ slyšel idoru říkat, a pak sledoval Reze, jak vystupuje na pódium v nějakém přeplněném klubu, všechno v korejské růžové jako kartounová verze tropického melounu. „To je to, co cítíme.“ Rez zvedl mikrofon a začal mluvit o nových způsobech bytí, o něčem, co nazýval „alchymickým sňatkem“.</p> <p>A pak ucítil, jak se Arleighina ruka dotkla jeho ramene, hlas měla napjatý. „Laney? Omlouvám se. Potřebujeme vás zpátky. Pan Kuwayama je tady.“<strong>34</strong><strong>Kasino</strong></p> <p>Chia se podívala ven na ulici, kde hustě sněžilo. To udělala idoru. Chia nikdy nechtěla, aby v Benátkách pršelo, ale nevadilo jí, jak to vypadalo. Zdálo se, že to sem dokonale zapadá. Bylo to jako v Seattlu.</p> <p>Idoru seděla v apartmá, kterému říkala Kasino. Chia viděla kasina jen v televizi, ale žádné nevypadalo tak jako toto. Zde bylo několik malých pokojů s tapetami na stěnách a velkým starým nábytkem s nohama ve tvaru lvích tlap. Všechno bylo tak přesné, že se to dalo téměř cítit. Byla to vůně prachu, pomyslela si, ale také parfému. Chia nikdy v mnoha takových modelech v Benátkách nebyla, protože se jí zdály jaksi strašidelné. Neměla v nich takový pocit jako na ulici.</p> <p>Zonina hlava se vznášela nad stolem s lvími nohami a vydávala přitom bzučivý zvuk. Zona tak sama sebe vytvořila: malá modrá neonová miniatura její aztécké lebky velikosti malého jablka. Udělala to proto, že jí Chia řekla, ať toho nechá a zastrčí nůž. A to ji rozčililo, a možná to také ranilo její city, ale Chia nevěděla, co jiného by měla dělat. Toužila po tom si vyslechnout, co jim idoru chtěla říct, a tak jí Zonin styl „já jsem nebezpečná“ v tomto případě poněkud vadil. A to bylo všechno, co mohla udělat, protože si lidé, když byli zapojení v síti, skutečně nemohli nijak navzájem ublížit. Tedy ne ve fyzickém slova smyslu. A to byl u Zony právě ten problém. Kelsey a ostatní si z ní kvůli tomu dělali legraci, ale Zona byla dost divoká verbálně, že se to odvážili dělat jen za jejími zády. Chia nikdy nevěděla, co si o tom má sama myslet. Kdyby se totiž Zona nechovala tak, jak se chovala, scházelo by to její osobnosti, ke které to bezesporu patřilo.</p> <p>Nyní Zona mlčela, jen vydávala ten bzučivý zvuk, čímž Chie připomínala, že je stále tam a že je stále ještě rozzuřená.</p> <p>Idoru začala mluvit. Vysvětlovala Chie starý benátský význam slova <emphasis>kasino. </emphasis>Nebylo to obrovské vyšňořené místo, kam lidé chodili za hazardem a sledovat různá představení, ale podle jejích slov to sloužilo ke stejnému účelu jako hotel lásky, ve kterém se s Masahikem ubytovali. Lidé měli své vlastní domy, kde žili, ale tato kasina, tato tajná malá apartmá, ukrytá po celém městě, sloužila jako místa, kde trávili čas s docela jinými lidmi. Ale nebyla příliš pohodlná, rozhodně ne tak pohodlná jako toto kasino, kde idoru neustále přidávala další a další svíčky. Říkala, že miluje svíčky.</p> <p>Idoru měla nyní střih vlasů jako Hudební Mistr, vypadala jako dívka, která se snaží podobat chlapcům. Zdálo se, že se jí líbí i jeho plášť, protože se neustále točila dokola na patě, aby odkryla podšívku. „Viděla jsem mnoho nových míst,“ řekla a usmála se na Chiu, „mnoho různých lidí a věcí.“</p> <p>– Já taky, ale…</p> <p>„Řekl mi, že to takhle bude, ale já jsem o tom neměla ani tušení, opravdu.“</p> <p>Prudce se otočila. „Když jsem tohle všechno viděla, jsem <emphasis>mnohem</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> </emphasis>Je to pro tebe také takové, když cestuješ?“</p> <p>Mrtvá hlava se rozzářila modrým světlem a ozvalo se krátké zapraskání. „Zono!“ zasyčela Chia. Pak se otočila na idoru. „Ještě jsem toho moc nenacestovala, a myslím, že se mi to ani nelíbí. Jen jsme sem přišly, abychom se podívaly, kdo vlastně jsi, protože jsem nevěděla, že jsi v mém softwaru, a možná v Zonině, a to ji rozčiluje, protože to místo je její soukromí.“</p> <p>„To je ta země s nádhernou oblohou?“</p> <p>„Jo,“ řekla Chia. „Neměla by ses tam vůbec dostat, leda by tě o to ona sama požádala.“</p> <p>„To jsem nevěděla. Je mi to líto,“ řekla idoru a vypadala přitom velmi smutně. „Myslela jsem si, že můžu jít kamkoliv – až na místo, odkud jsi ty.“</p> <p>„Seattle?“</p> <p>„Úl plný snů,“ řekla idoru, „okna až do nebe. Viděla jsem obrázky, ale nevede tam žádná cesta. Vím, že jsi odtamtud přišla, ale ono to <emphasis>tam je</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> </emphasis>a není!“</p> <p>„Opevněné město?“ Muselo to být Opevněné město, protože právě odtamtud se Zonou přišly. „Jen jsme se tím místem procházely. Zona je ve skutečnosti v Mexico City a já jsem v hotelu, jasný? A myslím, že bychom se raději měly vrátit, protože nevím, co se tam děje…“</p> <p>Modrá lebka se rozpadla a místo ní tu opět stála Zona. Byla zamračená a vážná. „Konečně jsi řekla něco rozumného. A proč se s tou věcí vůbec bavíš? Ona není nic, jen drahá verze té hračky, kterou jsi ukradla. Teď, když jsem ji viděla, si myslím, že Rez není nic jiného než patetický blázen…“</p> <p>„Ale on není blázen,“ řekla idoru. „Je to tak, jak to oba <emphasis>cítíme. </emphasis>On mi říkal, že nás nikdo nepochopí, tedy rozhodně ne ze začátku, a že nám budou bránit. Ale my nechceme nikomu ublížit, a on věří, že z našeho spojení nakonec vzejde jenom dobro.“</p> <p>„Ty syntetická couro,“ vykřikla Zona. „Ty si myslíš, že nevidíme, co děláš? Nejsi skutečná! Nejsi ani tak skutečna, jako je tahle ubohá imitace potopeného města! Jsi vymyšlená věc a chceš z něj vysát to, co je v něm živé!“ Chia viděla, jak se Zona znovu mění v modrou lebku. „Ta holka přeletěla celý oceán, aby tomu přišla na kloub, a teď je její život v nebezpečí a ona je příliš hloupá na to, aby pochopila, že ty jsi příčina toho všeho!“</p> <p>Idoru se podívala na Chiu. „Tvůj život?“</p> <p>Chia polkla. „Možná,“ řekla. „Já nevím. Hrozně se bojím.</p> <p>A idoru zmizela, vypařila se z Chiina Hudebního Mistra jako barva beze jména. On tam stál uprostřed světla dvaceti svíček a výraz jeho tváře byl dokonale nečitelný. „Je mi líto,“ řekl, „ale o čem že jsme to vlastně hovořili?“</p> <p>„Nemluvili jsme spolu,“ řekla Chia, a pak jí náhle někdo sundal z hlavy brýle a odnesl tak Hudebního Mistra, Benátky i Zonu pryč. Chia uviděla ruku, na jejímž každém prstě se vyjímal velký masivní prsten, spojený zlatým řetízkem k zápěstí. Světlé oči se zadívaly do jejích.</p> <p>Eddie se usmál.</p> <p>Chia se zhluboka nadechla, aby začala křičet, a další ruka, nikoliv Eddieho, velká bílá a páchnoucí metalickým parfémem, jí zakryla ústa a nos. Pak se další ruka dotkla jejího ramene a zatlačila ji dolů. Eddie ustoupil a odhodil brýle na bílý koberec.</p> <p>Podíval se na ni, zvedl jeden prst, přiložil si ho ke rtům a řekl: „Pssst.“ Potom ustoupil stranou, takže Chia uviděla Masahika, jak sedí na koberci s Černými klouboučky na očích a prsty v rukavicích pohybuje po virtuální klávesnici.</p> <p>Eddie vytáhl z kapsy něco černého a dvěma dlouhými tichými kroky přistoupil k Masahikovi. Udělal cosi na té černé věci a naklonil se k němu. Chia viděla, jak se dotkl Masahikova krku.</p> <p>Ten sebou několikrát prudce trhnul, křečovitě narovnal nohy a tiše se zhroutil na bílý koberec, kde zůstal bezvládně ležet s pusou dokořán. Jeden z černých kloboučků mu spadl z oka, zatímco druhý zůstal na svém místě.</p> <p>Eddie se obrátil zpátky na Chiu.</p> <p>„Tak kde to je?“ řekl.<strong>35</strong><strong>Kolébka budoucnosti</strong></p> <p>Shannon nabídl Laneymu pěnový pohárek s trochou velmi horké a velmi černé kávy. Za ním za oranžovou barikádou stál dlouhý bílý land–rover s ocelovými chrániči a matnými skly. Kuwayama tam čekal ve svém tmavošedém obleku, ve sklech jeho brýlí bez obrouček se odráželo zelené světlo z kabelů nad jeho hlavou. Řidič v černém obleku stál vedle něj.</p> <p>„Co chce?“ zeptal se Laney Arleigh a ochutnal Shan–nonovo espreso. Mělo hořkou chuť.</p> <p>„My nevíme,“ řekla Arleigh. „Ale zdá se, že mu Rez řekl, kde nás najde.“</p> <p>„Rez?“</p> <p>„Alespoň to tak říkal.“</p> <p>Yamazaki se objevil Laneymu za zády. Jeho brýle byly buď opravené, nebo si je vyměnil za jiné, ale dva spínací špendlíky stále držely jeho rukáv na svém místě tak, jako předtím. „Pan Kuwayama je člověk, který stvořil Rei Toei, tedy v jistém smyslu. On je zakladatelem a vedoucím oddělení Známého Aspektu, společnosti, která se podílela na její podobě. On byl iniciátorem celého projektu. Požádal nás, aby si s vámi mohl promluvit.“</p> <p>„Myslel jsem, že nejdůležitější pro vás je, abych vstoupil do dat.“</p> <p>„Ano, to je,“ řekl Yamazaki, „ale přesto si myslím, že byste si měl s Kuwayamou promluvit, prosím.“</p> <p>Laney ho následoval mezi černými moduly k oranžové barikádě a sledoval, jak se ti dva vzájemně uklonili. „Tohle je pan Colin Laney,“ řekl Yamazaki, „náš zvláštní badatel.“ Pak se obrátil na Laneyho: „Michio Kuwayama, šéf oddělení Známého Aspektu.“</p> <p>Nikdo by neuhodl, že Kuwayama byl před nedávnou dobou uprostřed ječícího davu v temnotě Západního Světa. Jak se jen dostal ven, podivoval se Laney, a nechytila tam idoru jako vánoční stromeček? Laney cítil, jak mu v botě čvachtá krev a jak má lepkavý pocit mezi prsty. Kolik sloučené váhy lidského nervového systému na celé planetě přibylo od chvíle, kdy on a Arleigh odešli s Blackwellem ze žvýkačkového baru? Cítil, jako kdyby toho sám mnoho získal, a všechno mu to bylo velmi nepříjemné. „Omlouvám se,“ řekl, „ale nemám vizitku.“</p> <p>„To je v pořádku,“ řekl Kuwayama tím svým přesným, nezvyklým anglickým přízvukem. Potřásl Laneymu rukou. „Vím, že máte spoustu práce. Ceníme si toho, že jste si udělal čas, abyste se s námi mohl setkat.“ Množné číslo způsobilo, že se Laney podíval na řidiče, který měl na nohou podobné boty, jaké nosil Rydell v Chateau, pohodlné šněrovací polobotky s gumovou podrážkou. Přesto si byl téměř jistý, že řidič nebyl druhou půlkou zmiňovaného „my“. „A teď,“ prohlásil Kuwayama Yamazakimu, „kdybyste nás omluvil…“ Yamazaki se rychle uklonil a vrátil se zpátky k dodávce, kde Arleigh zatím předstírala, že dělá něco s espresomatem, zatímco koutkem oka sledovala, co se děje. Řidič otevřel zadní dveře land–roveru a pobídl Laneyho, aby nastoupil. Kuwayama se posadil z druhé strany vedle něj. Když se dveře za ním zavřely, zůstali sami.</p> <p>Něco, co vypadalo jako velká stříbrná termoska, bylo zasazené na sedačce mezi nimi.</p> <p>„Yamazaki nám řekl, že jste měl během večeře nějaké potíže,“ řekl Kuwayama.</p> <p>„To je pravda,“ odtušil Laney.</p> <p>„Upravili jsme rozsahovou šířku a…“ idoru se náhle objevila mezi nimi. Usmívala se. Laney viděl, že iluze byla dokonce vybavená i vlastní sedačkou, takže se tak v zadní části vozu vytvořilo další místo k sezení.</p> <p>„Našel jste to, co jste hledal, když jste opustil Stockholm, pane Laney?“</p> <p>Podíval se jí do očí. Jaký to musel být počítač, když dokázal vytvořit něco takového, něco, co dokázalo opětovat váš pohled? Vzpomněl si na fráze z Kuwayamovy konverzace s Rezem: stroj touhy, agregátor subjektivních tužeb, architektura artikulované touhy… „Začínal jsem,“ řekl.</p> <p>„A co to bylo, co způsobilo, že jste se na mě během večeře nemohl podívat?“</p> <p>„Sníh,“ řekl Laney a uvědomil si, že začíná rudnout. „Hory… Ale myslím, že to bylo jenom video, které jste vytvořila.“</p> <p>„My žádná videa s Rei neděláme,“ řekl Kuwayama, „tedy ne v tom obvyklém smyslu. Vynořují se přímo z její zdokonalující se zkušenosti se světem. Jsou to její sny, jestli tomu tak chcete říkat.“</p> <p>„A také vaše sny, že je to tak, pane Laney?“ řekla idoru. „Máte na to talent. Yamazaki říká, že je to jako když vidíte tváře v mlze, až na to, že tam ty tváře ve skutečnosti nejsou. Já nevidím v mlze žádné tváře, ale Kuwayama říká, že je jednoho dne také uvidím. Je to jen otázka času.“</p> <p>Yamazaki říká? „Já to sám nechápu,“ řekl Laney. „Je to něco, co dokážu udělat.“</p> <p>„To je mimořádný talent,“ řekl Kuwayama. „Máme skutečně štěstí. A s panem Yamazakim jsme měli také neobyčejné štěstí. Přestože ho najal pan Blackwell, má nesmírně otevřenou mysl.“</p> <p>„Pan Blackwell není příliš nadšený Rezem a…“ ukázal na idoru. „Pan Blackwell zřejmě nebude mít radost ani z toho, že tu s vámi teď hovořím.“</p> <p>„Blackwell má Reze rád svým osobitým způsobem,“ řekla idoru. „Cítí vůči němu zodpovědnost. Ale vůbec nechápe, že naše spojení se už uskutečnilo. Naše ,manželství‘ bude fungovat. Až Blackwell a ostatní konečně pochopí, že naše spojení je pro nás oba to nejlepší, všichni budou spokojeni. A vy to pro nás můžete udělat, pane Laney.</p> <p>„Opravdu?“</p> <p>„Yamazaki nám vysvětlil, co máte v úmyslu dělat s daty archivu fanoušků Lo/Rez,“ řekl Kuwayama. „Ale ta data říkají jen málo nebo vůbec nic o Rei. Navrhujeme připojení třetího stupně informací: Přidáme vám k tomu ještě Rei, a vzor, který z toho vznikne, bude portrétem jejich spojení.“</p> <p>Ale vždyť ty sama o sobě jsi informace, pomyslel si Laney a podíval se na idoru. Spousta informací, které procházejí bůhvíkolika stroji.</p> <p>Černé oči opětovaly jeho pohled a byly plné něčeho, v čem se dala tušit naděje celého světa. „Uděláte to, pane Laney? Pomůžete nám?“</p> <p>„Podívejte,“ řekl Laney, „já tady jen pracuju. Jestli mi Yamazaki řekne, abych to udělal, tak to udělám. Pakliže na sebe vezme zodpovědnost. Ale chci, abyste mi něco řekli, O.K.?“</p> <p>„Co si přejete vědět?“ řekl Kuwayama.</p> <p>„Co to celé má znamenat?“ Ta otázka Laneyho překvapila, vlastně si nebyl jistý, co se vlastně chtěl zeptat.</p> <p>Kuwayama se na něj pozorně zadíval skrz brýle. „Týká se to budoucnosti, pane Laney.“</p> <p>„Budoucnosti?“</p> <p>„Víte, že naše slovo pro ,přírodu‘ je docela nové? Je sotva sto let staré. My jsme nikdy nevytvořili zlý pohled na technologii, pane Laney. Je to součást přirozené jednoty. Přes veškeré naše snažení se jednota neustále zdokonaluje.“ Kuwayama se usmál. „A populární kultura,“ řekl, „je kolébkou naší budoucnosti.“</p> <p>Arleigh udělala lepší espreso než Shannon. Laney se krčil v zadní části dodávky na hromadě plastikových obalů a s novým kelímkem s dvojitou dávkou kávy sledoval Yamazakiho. „Co si myslíte, že děláte, Yamazaki? Chcete, abychom si oba dva ukousli větší sousto, než dokážeme spolknout, nebo co? Blackwell rád přibíjí lidem ruce hřebíky ke stolu a vy se tu domlouváte s idoru a jejím šéfem?“ Laney trval na tom, aby se usadili v zadní části dodávky a měli tak víc soukromí. Yamazaki seděl naproti němu a prudce pomrkával.</p> <p>„Já jsem se s nimi na ničem nedomluvil,“ řekl Yamazaki. „Rez a Rei Toei jsou téměř stále v kontaktu, a poslední úpravy jí dovolují jistý stupeň volnosti. Rez ji pustil do své databáze, kde jste se předtím byl podívat. Udělal to bez toho, aby o tom informoval Blackwella.“ Pokrčil rameny. „A teď vstoupila i do databáze fanoušků. A to, co oni navrhují, by nám mohlo umožnit dojít k nějakému závěru. Blackwell je víc než jen přesvědčený, že tu jde o nějaké spiknutí. Ten útok v klubu…“</p> <p>„Čeho se to týkalo?“</p> <p>„Já nevím. Pokus o únos? Chtěli snad ublížit Rezoví? Zmocnit se idoriných obvodů? Celá záležitost byla provedena s neuvěřitelnou neohrabaností, ale Blackwell říká, že tam nechali punk Kombinátu… Je to správně? Punk?“</p> <p>„Já nevím,“ řekl Laney.</p> <p>„Aha, punc.“</p> <p>„Tak vy si nemyslíte, že nám za to Blackwell useká prsty, když to uděláme?“</p> <p>„Ne. Jsme zaměstnaní společností Lo/Rez.“</p> <p>„Paragon–Asia?“</p> <p>,…ale Blackwell je zaměstnancem Lo/Rez Partnership. Když nám Rez řekne, abychom něco udělali, musíme to udělat.“</p> <p>„Dokonce i přesto, že si Blackwell myslí, že to ohrozí Rezovu bezpečnost?“</p> <p>Yamazaki pokrčil rameny. Za jeho ramenem bylo skrz okno vidět, jak Shannon tlačí před sebou šedý modul, který právě vyložili z Kuwayamova land–roveru. Byl nejméně dvakrát větší než ty černé, které používala Arleigh.</p> <p>Laney Shannona sledoval, jak kontejner tlačí kolem oranžové barikády.<strong>36</strong><strong>Maryalice</strong></p> <p>„Přestaň křičet, prosím,“ řekl jeden z těch, co ji držel, a pak pomalu pustil ruku, kterou jí zakrýval ústa.</p> <p>„Kde je to?“ zeptal se Eddie a znovu se na ni zadíval svýma bledýma očima.</p> <p>„Tam,“ řekla Chia a ukázala. Viděla otrhaný okraj žlutočerné igelitové tašky, vyčnívající z její otevřené tašky. Pak si všimla, že Maryalice spí na růžové posteli stočená do klubíčka. Boty s vysokými podpatky měla stále ještě na nohou a k tváři si tiskla polštář. Horní část malé ledničky byla pokrytá řadou prázdných lahviček.</p> <p>Eddie vytáhl z náprsní kapsy zlatočerné pero a přistoupil k tašce. Naklonil se blíž, perem odsunul roztrhaný igelit a podíval se pod něj. „Je to tady,“ řekl.</p> <p>„Je to tam?“ řekl ten druhý, který stále ještě držel Chiu na koberci, kde předtím seděla.</p> <p>„To je ono,“ řekl Eddie.</p> <p>„Jen klid.“ Ruka pustila její ramena a muž, který za ní pravděpodobně klečel, vstal, přistoupil k Eddiemu a podíval se do Chiiny tašky. Byl vyšší, měl na sobě tmavý oblek a boty ve stylu Divokého západu. Měl ostře řezané rysy, vlasy o něco světlejší než Eddie a na pravé tváři mateřské znamínko. „Jak si tím můžeš být jistý?“</p> <p>„Bože, Jevgeniji…“</p> <p>Muž v tmavém obleku se narovnal a podíval se na Maryalice. Přistoupil k ní a strhl jí polštář z tváře. „Jak to, že ta tvoje ženská spí na posteli v tomhle pokoji, Eddie?“</p> <p>Eddie si teprve nyní všiml, že to je Maryalice. „Kurva,“ ulevil si.</p> <p>„A ty jsi nám tvrdil, že ta holka nemá s tvou ženskou nic společného. Říkal jsi, že se setkaly v letadle, že to celé byla jen <emphasis>náhoda. </emphasis>A je snad <emphasis>náhoda, </emphasis>že je teď tady? My nemáme náhody radí!“</p> <p>Eddie se podíval od Maryalice na muže – musel to být Rus – a pak na Chiu. „Co tady, kurva, dělá ta štětka?“ Jako kdyby to byla Chiina chyba.</p> <p>„Našla nás,“ řekla Chia. „Říkala, že jí to poradil někdo z taxikářů.“</p> <p>„Ne,“ řekl ten Rus, „<emphasis>my </emphasis>známe lidi od taxikářů. Je to příliš mnoho náhod.“</p> <p>„Máme to, O.K.?“ řekl Eddie. „Proč to chceš ještě komplikovat?“</p> <p>Rus se poškrábal, jako kdyby si chtěl strhnout pihu z tváře. „Prosím tě, trochu uvažuj,“ řekl. „My ti dáme izotop. Ty chceš vědět, jestli to je izotop, který můžeš testovat. Tak nám dáš tohle.“ Zabodl ostrou špičku svých kovbojských bot do Chiiny tašky. „Jak si můžeme být jistý?“</p> <p>„Jevgeniji,“ řekl velmi tiše Eddie, „musíš vědět, že obchody, jako je tenhle, vyžadují jistou dávku upřímnosti.“</p> <p>Rus chvíli uvažoval. „Ne,“ řekl. „Dávka upřímnosti není dost. Naši lidé zjistili, že stopy tý holky vedou k velký rockový kapele. Pro koho dělá, Eddie? Dneska večer pošleme lidi, aby si s nima promluvili, a voni se na nás vrhnou jako vzteklí psi. Přišel jsem o jednoho muže.“</p> <p>„Já nepracuju pro Lo/Rez!“ řekla Chia. „Jsem jen členkou klubu! Maryalice mi tu věc dala do tašky v letadle, když jsem spala!“</p> <p>Masahiko zasténal a zdálo se, že začíná pomalu přicházet k sobě. Eddie měl stále tu černou věc v ruce. „Jsi připravený na další pecku?“ zeptal se Masahika, jeho hlas byl napjatý a vzteklý.</p> <p>„Eddie,“ ozvala se Maryalice z postele. „Ty zatracenej nevděčnej hajzle…“ Posadila se na posteli, cigaretový zapalovač držela oběma rukama a mířila s ním na Eddieho.</p> <p>Eddie ztuhl. Vypadalo to, jako kdyby mu <emphasis>zamrzla </emphasis>krev v žilách.</p> <p>„Dávka upřímnosti,“ řekl Rus.</p> <p>„Ježíši, Maryalice,“ řekl Eddie. „Kde jsi to sebrala? Máš vůbec tušení, že je to nelegální?“</p> <p>„Jdi s tím někam,“ řekla, „a vlez mi na <emphasis>záda</emphasis><emphasis>…“</emphasis><emphasis> </emphasis>Maryalicin hlas nezněl opile, ale Chia podle jejích červených očí poznala, že opilá je. – Byla to ale taková děsivá opilost. „Tak ty si myslíš, že můžeš lidi pořád jen tak zneužívat, Eddie? Využít je, a pak je odkopnout? Co?“ Jedním podpatkem si pomohla zout jednu botu a pak druhou. Vstala jen v punčochách, mírně se potácela, ale zapalovač ve tvaru pistole zůstal přesně namířený tak, jak to dělají v televizi policajti.</p> <p>Eddie měl stále ještě v ruce elektropušku. „Řekni mu, ať to odhodí, Maryalice!“ pobízela ji Chia.</p> <p>„Odhoď to,“ řekla Maryalice a zdálo se, že ji těší, že to může říct. Bylo to něco, co slyšela říkat jiné lidi celý svůj život, a konečně to mohla sama také říct. A myslela to vážně. Eddie elektropušku pustil na zem. „Teď to odkopni.“</p> <p>Teď přijde druhá část, pomyslela si Chia.</p> <p>Elektropuška skončila jenom několik stop od Chiiných nohou, těsně vedle jejích virtuálních brýlí, které ležely vzhůru nohama na bílém koberci a stále byly připojené k sandbenderu. Viděla malé čtverečky, odrážející se ve vnitřní straně čoček, byly to jednoduché videočipy. Jestliže Zona vstoupila do Chiina softwarového systému a aktivovala ho, viděla by teď Maryaliciny bosé nohy, Eddieho boty, kovbojské holínky toho Rusa a možná část Masahikovy hlavy.</p> <p>„Ty nevděčníku,“ řekla Maryalice. „Ty nevděčnej parchante. Padej do koupelny.“ Popošla kousek stranou tak, aby zapalovač mířil na Eddieho i Rusa a aby byly dveře od otevřené koupelny za nimi.</p> <p>„Já vím, že jsi naštvaná…“</p> <p>„Hovno! A hovno patří na hajzl, Eddie. Padej do koupelny.“</p> <p>Eddie o krok ustoupil s rukama vzhůru, jako by usiloval o pochopení. Také Rus o krok ustoupil.</p> <p>„Sedm zkurvených <emphasis>let,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla Maryalice. „Sedm. Když jsem tě poznala, byl jsi hovno. Bože. Ty a ty tvoje arogantní kecy. Je mi z tebe nanic. Kdo za tebe platil tvoje zkurvený účty? Kdo ti kupoval jídlo? Kdo tě, kurva, oblíkal, ty ubohá hnusná nulo? Ty a ty tvoje kecy a to tvoje natřásání, a to, jak jsi musel mít <emphasis>menší </emphasis>mobilní telefon než ten chlápek odvedle, protože – a to si piš, zlato – jsi měl i menšího ptáka!“ Maryalice se nyní třásly ruce, což způsobilo, že její zapalovač vypadal ještě hrozivěji.</p> <p>„Maryalice,“ řekl Eddie, „já si cením všeho, co jsi pro mě udělala, všeho, čím jsi přispěla k mé kariéře. Ani na chvilku jsem na to nezapomněl, drahoušku, věř mi, nikdy. A tohle celé je jen nedorozumění, zlato, je to jen taková malá zastávka na cestě nahoru, a kdybys jen na chvilku odložila tu zatracenou pistoli a napila se se mnou jako civilizovaný člověk…“</p> <p>„Kurva, drž hubu!“ vykřikla Maryalice z plných plic a její slova se slila v jedno.</p> <p>Eddie rychle sklapnul jako loutka z pimprlového divadla.</p> <p>„Sedm zkurvených let,“ řekla Maryalice, že to znělo jako dětské kňourání, „sedm zkurvených roků, a dva z toho tady, Eddie, dva z toho tady. A já jsem kvůli tobě lítala sem a tam, Eddie. A vždycky tu bylo to <emphasis>světlo</emphasis><emphasis>…“</emphasis><emphasis> </emphasis>Maryalice začaly po tváři stékat slzy a rozmazávaly jí make–up. „Všude. Nemohla jsem kvůli tomu světlu, co se rozlízalo po celým městě jako mlha, vůbec spát… Padejte do koupelny.“ Maryalice udělal krok dopředu, Eddie a Rus o krok ustoupili.</p> <p>Chia se natáhla a uchopila elektropušku, nebyla si jistá proč. Zbraň měla pár tupých chromových výčnělků na jednom konci a malé červené tlačítko na druhém. Překvapilo ji, jak málo předmět váží. Vpomněla si, jak je kdysi chlapci od nich ze školy vyráběli z malých fotoaparátů.</p> <p>„A to světlo mě vždycky najde,“ řekla Maryalice. „Vždycky. Nezáleží na tom, co piju a co si na to ještě dám. Najde mě to a probudí mé to. Je to jako pudr, který proniká pode dveřmi. Nedá se s ním nic dělat. Dostane se ti do očí. A všechen ten jas…“ Eddie byl na půlce cesty ke dveřím, Rus stál za ním a byl už téměř v koupelně. Chie se to ani trochu nelíbilo, protože neviděla Rusovy ruce. Slyšela, jak se v koupelně spustil ptačí zpěv, když senzory zachytily Rusovu přítomnost. „A tys mě do toho dostal, Eddie. To Shinjuku. Tys mě dovedl tam, kde mě to světlo mohlo dostat a odkud jsem nemohla utéct.“</p> <p>A pak Maryalice zmáčkla spoušť.</p> <p>Eddie vykřikl, podivně pisklavý zvuk se odrážel od černobílých kachlíků. To přehlušilo cvaknutí zapalovače, který na první cvaknutí nechytil.</p> <p>Maryalice neztratila hlavu.</p> <p>Natáhla paži a klidně stiskla spoušť znovu.</p> <p>Tentokrát zapalovač chytil, ale Eddie se plný vzteku vrhl přes místnost, odstrčil zapalovač stranou, popadl Maryalice za krk a začal ji pěstí bít do tváře. Jeho vzteklý řev přešel v „Děvko! Děvko! Děvko!“. Po každém vyslovení toho slova ji prudce uhodil.</p> <p>A tehdy se Chia, bez toho, aby příliš uvažovala, zvedla z místa, kde tak dlouho nečinně seděla, že nemohla nohy přimět k pohybu, takže se musela kutálet, aby mohla chromové úchytky přitisknout Eddiemu ke kotníku a zmáčknout červené tlačítko.</p> <p>Nebyla si jistá, jestli to bude na kotníku fungovat i přes jeho ponožky. Ale fungovalo to. Možná proto, že Eddie měl velmi tenké ponožky.</p> <p>Ale zasáhlo to také Maryalice, takže oba sebou společně trhli a padli si do náruče.</p> <p>A pak se kolem ní prořídl Masahiko, který popadl dveře a prudce je zavřel za Rusem. Oběma rukama uchopil kliku, vyskočil a nohou v papírové botě se zapřel vší silou o dveře a visel na nich. „Utíkej,“ řekl, když mu začaly docházet síly. Pak mu povolily paže, pustil chromovanou kliku a přistál na zadní části těla.</p> <p>Chia viděla, že se klika začala hýbat.</p> <p>Opřela elektrickou pušku o dveře a stiskla tlačítko. A nepustila ho.<strong>37</strong><strong>Pracovní zkušenost</strong></p> <p>Laney seděl v dodávce na místě spolujezdce, virtuální brýle měl položené na klíně a čekal, až Arleigh napojí Kuwayamův šedý modul. Podíval se oknem na betonovou zeď. Bok už ho tak nebolel, ale setkání s Kuwayamou a idoru, a pak jeho diskuse s Yamazakim v zadní části dodávky, ho zmátly tak, jako nikdy předtím. Pokud Rez a Rei Toei rozhodovali o všem společně, a pokud se Yamazaki rozhodl jim v tom pomáhat, kam to celé povede? Nevěřil tomu, že by se Blackwell probral a našel nějakou krásu v tom, že jsou Rez a Rei spolu. Co se týkalo Blackwella, byl přesvědčený, že se Rez chce jednoduše oženit se softwarovou kráskou – ať už to má znamenat cokoliv.</p> <p>Ale Laney věděl, že idoru byla mnohem komplexnější než kterákoliv hollywoodská syntetická dívka. Zvláště pokud Kuwayama říkal pravdu o tom, že videa jsou její „sny“. Všechno, co věděl o umělé inteligenci, pocházelo z jeho práce pro Slitscan, když dokumentoval nešťastný osobní život jednoho z hlavních badatelů v této oblasti, ale věděl, že ve skutečnosti se UI nikdy nedalo dosáhnout, a poslední pokusy toho dosáhnout měly být přesně opačne než vytvoření softwaru, který se dokonale choval jako krásná mladá žena.</p> <p>Pokud měla existovat skutečně pravá umělá inteligence, jak argumentovali někteří její zastánci, s největší pravděpodobností se měla vyvíjet způsobem, který částečně předstíral lidské chování. Laney si vzpomněl, že jednou zachytil lekci, v níž sledovaný subjekt Slitscanu tvrdil, že UI se může vytvořit náhodou a že lidé by okamžitě nemuseli poznat, k čemu to vlastně bude.</p> <p>Arleigh otevřela dveře na místě řidiče a nastoupila. „Omlouvám se, že to tak dlouho trvá,“ řekla.</p> <p>„Nemohli jste čekat takové zdržení,“ řekl Laney.</p> <p>„Není to ale softwarem, je to zářivkou. Má jiný příkon, takový, jaký používají Francouzi.“ Uchopila oběma rukama volant a opřela se o něj bradou. „Takže to, že se teď snažíme vypořádat s obrovskou masou informací, není žádný problém, ale nemáme ten správný kabel, kterým bychom to propojili.“</p> <p>„Můžete to nějak spravit?“</p> <p>„Shannon má takový kabel ve svém pokoji. Pravděpodobně na tom má napojené porno, ale za žádnou cenu by se k tomu nepřiznal.“ Poočku se po něm podívala. „Shannon má v ochrance přítele. A ten říká, že Blackwell ,vyslýchal‘ jednoho z chlápků, co se dnes večer snažili dostat Reze.“</p> <p>„Takže po tom šli? Chtěli Reze?“</p> <p>„Vypadá to tak. Jsou to lidé z Kombinátu, a tvrdí, že Rez ukradl něco, co patří jim.“</p> <p>„Ukradl co?“</p> <p>„On neví.“ Zavřela oči.</p> <p>„Co myslíte, že se stalo s tím mužem, co ho Blackwell ,zpovídal‘?“</p> <p>„Já nevím.“ Otevřela oči a protáhla si záda. „Ale nějak jsem si jistá, že se to nikdy nedozvíme.“</p> <p>„A to on může? Mučit lidi? Zabít je?“</p> <p>Podívala se na Laneyho. „No,“ řekla nakonec, „má jistou výhodu – dokáže nás přesvědčit, že by to mohl udělat. Je to prostě daný fakt, že to dělal odjakživa. A víte, co mě na Blackwellovi nejvíc děsí?“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Někdy si uvědomuju, že si na něj začínám zvykat.“</p> <p>Shannon prudce otevřel dveře vedle ní a podal jí kabel.</p> <p>„Za chvilku to bude,“ řekla Laneymu a vyskočila z dodávky ven.</p> <p>Laney se podíval na tmavé betonové zástěny proti větru a vzpomněl si, jak kdysi spolu se dvěma kamarády ze sirotčince, Shaquillem a Kennym, hlídali schody před Obecním úřadem v Gainesville. Shaquille se společně s Laneym zúčastnil jednoho programu drogových testů, ale Kenny byl odsunut do jiného <emphasis>zařízení </emphasis>v Denveru. Laney neměl nejmenší tušení, co se s nimi stalo, ale byl to právě Shaquille, kdo Laneymu prozradil, že když jim píchali pravé drogy, měl v ústech chuť korodovaného kovu, hliníku nebo něčeho takového. Náhražka nechutná nijak, říkal. A byla to pravda. Podle toho se to dalo poznat.</p> <p>Párkrát (snad pětkrát nebo šestkrát) je všechny tři společně poslali na pracovní brigádu do Gainesville. Sbírali oběti, které tam lidé nechali před Obecním úřadem, než přišel jejich čas u soudu. Oběti byly považovány za hazard se zdravím a byly obvykle pečlivě ukryté, a vy jste je často našli podle zápachu a bzučení much. Byly to obvykle zbytky částí kuřat, omotané barevným vláknem. Shaquille tvrdil, že jednou dokonce našel i hlavu kozy. Tvrdil, že lidé, kteří to tam nechávali, byli drogoví dealeři a dělali to proto, že to bylo součástí nějakého náboženského rituálu. Laney a ostatní měli zelené latexové rukavice s oranžovými náprstky, po kterých naskakovaly puchýře. Házeli zbytky pomocí biohazardních klacků do bílých popelnic s víkem. Shaquille tvrdil, že zná dokonce i jména některých bohů, kterým tyto oběti byly poskytovány, ale Laney se nenechal zmást. Shaquille si vymýšlel jména jako O’Gunn a Sam Eddy, a když do bílé popelnice házel kuřecí peří, říkal, že ti lidé místo toho měli raději investovat do lepších právníků. „Dělají to, když čekají. Vsázejí na to.“ Laney dával přednost brigádám v restauracích s rychlým jídlem, přestože je potom prohlíželi pokaždé, když se vrátili, jestli nemají drogy.</p> <p>Řekl Yamazakimu a Blackwellovi o tom, že věděl, že Alison Shires chce spáchat sebevraždu, a tak si oni teď pravděpodobně myslí, že dokáže předvídat budoucnost. Ale on věděl, že to nedokáže. Bylo by to stejné, jako když drogoví dealeři ukrývali kousky kuřat kolem soudních schodů v naději, že změní něco, co se má stát. Co se stane v budoucnosti záleží na tom, co se děje nyní. Laney věděl, že to nedokáže odhadnout, a něco mu říkalo, že to nedokáže nikdo. Nodální body se vytvářely, když se mělo něco změnit. A on pak viděl místo, kde se ta změna pravděpodobně přihodí. Bylo to, jako když někdo zmáčkne spoušť. Možná něco tak malého jako to, že si Alison Shires koupila otvírák na láhve. Ale kdyby tenkrát začalo zemětřesení a zbořilo její byt na Fountain Avenue… nebo kdyby ztratila ten nůž… Ale kdyby použila svou vlastní kreditní kartu na nákup Speciality Středeční noci, což nemohla udělat, protože to bylo ilegální a muselo se za to platit hotově, pak by nikomu nebylo jasné, co má v úmyslu.</p> <p>Arleigh otevřela dveře. „Jste v pořádku?“</p> <p>„Jistě,“ řekl Laney a uchopil virtuální brýle.</p> <p>„Jistě?“</p> <p>„Dáme se do toho,“ řekl a podíval se na brýle.</p> <p>„Je to na vás,“ řekla a dotkla se jeho paže. „Až skončíme, seženeme vám doktora, O.K.?“</p> <p>„Díky,“ řekl Laney a nasadil si virtuální brýle na oči, v ústech měl chuť…</p> <p>Data skupiny Lo/Rez se smísila s archivem fanouškovské databáze, byla plná nových informací a map, které se rozpustily, když se na ně zaměřil…</p> <p>Shaquille ukazoval Laneymu kozí hlavu. Byla stažená z kůže a do lebky měla zaseknuté hřebíky. Shaquille jí pootevřel tlamu, aby mu ukázal, že koza má vyříznutý jazyk a místo něj krví nasáklý zmačkaný papír s nějakým nápisem. To bylo jméno prosektora, vysvětloval mu Shaquille.</p> <p>Laney zavřel oči, ale obraz zůstal.</p> <p>Otevřel je a spatřil před sebou tvář idoru s kožešinou kolem hlavy. Dívala se na něj. Měla na sobě nějakou vyšívanou kožešinovu čepici a kolem ní padal sníh. Ale pak se náhle její obraz zachvěl a zamířil mezi mapy, procházející vrstvou dat, a Laney se uvolnil a nechal se táhnout do samotného jádra, středu celé databáze. Pak se ocitl na druhé straně.</p> <p>„Počkej…“ řekl a měl pocit, že chvilku trvalo, než uslyšel vlastní hlas.</p> <p>„Perspektiva,“ řekla idoru. „Yamazakiho paralaxa. Zdá se, že ho něco otočilo, aby se mohl dívat na data, ale z nějakého nového úhlu a z větší dálky. A všude kolem… nebylo vůbec nic.“</p> <p>Ale skrz data, podobná o něco komplexnější verzi Arleighina Živého stromu, běžely současně dvě pararely. Rez a idoru. Rezová začínala na konci, bylo to jako něco mladšího, první záchvěvy počátku jeho kariéry. A rostlo to, jak to postupovalo dál… Ale pak začala jeho pararela slábnout, Laney viděl, jak se ztrácí… A to bude ten bod, pomyslel si, kde se zpěvák stal tím, co Kathy tak nenáviděla, jedním z těch, kdo zabíral místo celebrity, protože on byl celebrita, protože byl jistou veličinou…</p> <p>Idorina data začínala někde později, a začínala jako něco hladce vytvořeného, záměrně vytvořeného, ale scházela tomu jistá komplexnost. Ale tam, kde byly ty body, kde se nachylovaly nejblíž k Rezovým datům, viděl, že začínaly získávat na komplexnosti. A pevnosti, pomyslel si. Lidskost. Tak se začala učit.</p> <p>A obě pararely, vytvořené v čase, představovaly nodální body, a jak se blížily k současnosti, kde se spojovaly dohromady, získávaly na pevnosti…</p> <p>Najednou stál vedle idoru na lavici, kterou už předtím viděl v ložnici hostince v Irsku. Hnědozelené moře omývalo pobřeží a vytvářelo bílé vlny, vítr si pohrával s uchy na její kožešinové čepici. On sám vítr necítil, ale slyšel ho, byl tak hlasitý, že ho jen stěží dokázal překřičet. „Vidíš je?“ volala idoru.</p> <p>„Co?“</p> <p>„Tváře v mlze! Nodální body! Já nevidím nic! Musíš mi je ukázat!“</p> <p>A pak byla pryč a moře zmizelo s ní. Laney se znovu podíval na data, kde se spojovala digitalizovaná historie Reze a Rei, jak se mění v něco jiného. Kdyby se v Los Angeles pokusil, našel by v informacích o tom, že si Alison Shires koupila nůž, nodální body?</p> <p>Pokusil se o to.</p> <p>Nyní se díval na bílou nerovnou plochu. Nebyl to však sníh. Pak kolem přeběhly zdobené kovbojské boty a on zahlédl kousek něčeho křiklavě růžového. Když obraz zmizel, vystřídal ho jakýsi třírozměrný předmět, o kterém Laney neměl ani to nejmenší tušení, co by to jen mohlo být. Vzdáleně mu to připomínalo losangelský autobus bez kol.</p> <p>„Apartmá 17,“ řekla idoru. „Hotel Di.“</p> <p>„Di?“ Autobus zmizel a vypadalo to, že si kovbojské boty odnesl s sebou.</p> <p>„Co je <emphasis>hotel lásky</emphasis><emphasis>?“</emphasis></p> <p>„Cože?“</p> <p>„Láska. Hotel.“</p> <p>„Myslím, že se tam lidé chodí pomilovat…“</p> <p>„Co je Rodel–van Erpův primární biomolekulární programovací modul C–7A?“</p> <p>„Já nevím,“ řekl Laney.</p> <p>„Ale vždyť jsi mi to právě ukázal! Je to <emphasis>naše </emphasis>unie, naše křižovatka, od které se odvíjí všechno ostatní.“</p> <p><emphasis>„Počkej,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Laney, „máš tu něco <emphasis>dalšího, </emphasis>jako by to přečnívalo, nebo co…“ Námaha vyvolala v jeho boku prudkou bolest, ale v dálce se rýsovaly kopce, zkroucené stromy a plochá střecha nějakého domu…</p> <p>Ale idoru byla pryč a Laney měl zvláštní pocit, jako by ten dům požíralo něco zevnitř. A pak v dálce zahlédl něco, tyčící se do výšky. Okna různých tvarů a zamračená oblaka.</p> <p>Arleigh mu strhla virtuální brýle. „Přestaňte křičet,“ řekla. Yamazaki stál vedle ní. „Přestaňte, Laney.“</p> <p>Zhluboka se nadechl, opřel se dlaněmi o palubní desku a zavřel oči. Cítil Arleighinu ruku na svém krku.</p> <p>„Musíme tam jít,“ řekl.</p> <p>„Kam musíme jít?“</p> <p>„Apartmá 17… Přijdeme pozdě na svatbu…“<strong>38</strong><strong>Hvězda</strong></p> <p>Když elektropuška přestala vydávat bzučivý zvuk, Chia ji odhodila na zem. Klika už se nehýbala. Z koupelny nebyl slyšet žádný zvuk kromě tichého cvrlikání tropických ptáků. Otočila se. Masahiko se pokoušel nacpat svůj počítač do plátěné tašky. Vrhla se pro svůj sandbender, popadla ho a obrátila se k růžové posteli. Její taška ležela hned vedle a stále z ní vyčníval žlutočerný igelit z bezcelního obchodu v SeaTacu. Ta podivná věc byla stále ještě uvnitř. Chia ji vytáhla a odhodila ji na postel. Sklonila se na zem a uložila sandbender do tašky. Náhle se otočila ke dveřím od koupelny, protože měla pocit, že něco zaslechla.</p> <p>Klika se znovu pohnula.</p> <p>Rus otevřel dveře. Když pustil kliku a vyšel ven, všimla si, že v ruce drží předmět, podobající se růžovému maňásku. Byla to jedna ze sexy hraček ze skříňky v koupelně. Použil ji jako izolaci. Stáhl si to z ruky a přehodil si to přes rameno. Když vykročil ven, ptačí zpěv utichl.</p> <p>Masahiko, který si právě pokoušel obout jednu ze svých černých bot, se na Rusa také podíval. Papírové pantofle ležely na koberci.</p> <p>„Tak vyjdete?“ zeptal se Rus.</p> <p>„Je to na posteli,“ řekla Chia. „My jsme s <emphasis>tím </emphasis>neměli nic společného.“</p> <p>Rus si všiml elektropušky, ležící na koberci u špičky jeho pravé boty. Zvedl nohu a pak silně dupnul. Chia slyšela praskání plastového krytu. „Artemi, můj přítel z Novokuzněcovska, si tímhle způsobil velkou potupu.“ Strčil do zbytků elektropušky špičkou boty. „Artemi nosil hrozně těsné džíny. Je to móda. Vytáhl pušku a potom náhodně zmáčkl spoušť. A tak si zničil vlastní mužství.“ Rus na Chiu vycenil velké křivé zuby. „A my se tomu smějeme, že jo?“</p> <p><emphasis>„Prosím,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla Chia. „Jen chceme <emphasis>jít</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p> <p>Rus prošel kolem Eddieho a Maryalice, kteří leželi smotaní do sebe na koberci. „Ty jsi náhoda, jako když si Artemi ničí svoje mužství, ano? Ty se jen náhodou znáš s tímhle majitelem toho fajnovýho klubu.“ Ukázal na bezvědomého Eddieho. „Kterej je pašerák a tak dál, ale <emphasis>ty </emphasis>jsi jen náhoda?“</p> <p>„To je pravda,“ řekla Chia.</p> <p>„Ty jsi od Lo/Rez.“ Znělo to jako <emphasis>Lor</emphasis><emphasis>–ess. </emphasis>Přistoupil k Chie a podíval se jí do tašky. „Ty víš, co to je.“</p> <p>„Ne,“ řekla Chia, „nevím.“</p> <p>Rus se podíval na ni. „My nemáme rádi náhody, vůbec. Náhody <emphasis>nepovoleny</emphasis><emphasis>.“</emphasis><emphasis> </emphasis>Zvedl ruce a ona si všimla malých růžových skvrnek na třetím článku každého prstu. Ve škole už takové skvrny viděla, a tak věděla, že se jedná o laserovou techniku odstraňování tetování.</p> <p>Podívala se mu do tváře. Vypadal jako někdo, kdo se právě chystá vykonat něco, do čeho se mu příliš nechce, ale o čem ví, že to musí udělat.</p> <p>Pak ale postřehla, jak se zadíval kamsi za ni a oči se mu přitom zúžily. Otočila se však právě, aby viděla, jak se dveře do chodby prudce rozletěly a dovnitř vstoupil muž tak velký, že se dveřmi sotva protáhl. Na tváři měl velké X z mikropórové pásky, prozrazující jeho nedávné zranění. Na sobě měl těžký plášť v barvě kovu. Chia viděla, že má jednu ruku zasunutou v kapse a v druhé obrovské zjizvené ruce držel něco černého.</p> <p>„Job tvoju mať,“ vydechl překvapeně Rus.</p> <p>Cizinec vytáhl ruku z kapsy a třímal v ní předmět podobný obrovským chromovaným nůžkám, které se daly předělat na sekeru i ostrou pilku a snadno by dokázaly ustřihnout někomu hlavu jako párátko.</p> <p>„Mou <emphasis>matku</emphasis><emphasis>?“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl ten cizinec, jehož hlas zněl téměř potěšeně. „Mluvil jsi o mé <emphasis>matce</emphasis><emphasis>?“</emphasis><emphasis> </emphasis>Jizvy na tváři se mu leskly. A další jizvy měl na holé hlavě.</p> <p>„Ach ne,“ řekl Rus a zvedl ruce tak, aby mu ukázal dlaně. „To se jen tak říká.“</p> <p>Dovnitř vstoupil další muž a protáhl se kolem chlapíka se sekerou. Měl tmavé vlasy a volně střižený oblek. Kolem hlavy měl pásku s videočipem, zakrývající jedno jeho oko. To druhé, které bylo vidět, bylo jasně zelené, ale přesto Chie chvilku trvalo, než muže poznala.</p> <p>Pak se musela posadit na růžovou postel.</p> <p>„Kde to je?“ zeptal se ten muž, co vypadal jako Rez. (Snad jen s tím rozdílem, že se zdál o něco silnější.)</p> <p>Ani Rus, ani muž se sekerou neodpověděli. Muž se sekerou za ním podpatkem zavřel dveře.</p> <p>Zelené oko a videozařízení se obrátilo na Chiu. „Ty víš, kde to je?“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Ten biomechanický primární modul, nebo jak se to jmenuje…“ <emphasis>zarazil </emphasis>se, dotkl se sluchátka, co měl v jednom uchu, a poslouchal. „Promiň. Rodel–van Erpův primární biomolekulární programovací modul C–7A. <emphasis>Miluju tě</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p> <p>Chiu to překvapilo.</p> <p>„Rei Toei,“ vysvětlil a dotkl se pásky na oku, a ona pochopila, že to musel být jedině on.</p> <p>„Je to tady. V tašce.“</p> <p>Naklonil se k modrožlutému igelitu, vytáhl tu věc ven a převracel ji v dlani. „Tohle? Tohle je naše budoucnost, záruka našeho manželství?“</p> <p>„Promiňte, prosím,“ řekl Rus, „ale měl byste vědět, že ta věc patří mně.“ Jeho hlas zněl ublíženě.</p> <p>Rez zvedl hlavu od nanotechnického zařízení, které držel opatrně v ruce. „To je vaše?“ Naklonil hlavu jako zvědavý pták. „A kde jste k tomu přišel?“</p> <p>Rus si odkašlal. „Výměnou. Tady s tím gentlemanem na zemi.“</p> <p>Rez se podíval na Eddieho a Maryalice. „Jsou mrtví?“</p> <p>„Jen utrpěli elektrošok. Většinou to nebývá smrtelné. Udělala to ta holka na posteli.“</p> <p>Rez se podíval na Chiu. „A kdo jsi ty?“</p> <p>„Chia Pět McKenzie,“ řekla automaticky. „Jsem ze Seattlu. Já… já jsem členkou vašeho fan klubu.“ Cítila, jak začíná rudnout.</p> <p>Obočí nad zeleným okem se lehce nadzvedlo. Zdálo se, že něco poslouchá. „Aha,“ řekl a opět chvilku mlčel. „Opravdu? No to je úžasné.“ Usmál se na Chiu. „Rei říká, že jsi byla centrem toho všeho a že ti musíme být velmi vděční.“</p> <p>Chia polkla. „To říká?“</p> <p>Ale Rez se zatím otočil na Rusa. „My to musíme mít.“ Zvedl nanotechnické zařízení. „Domluvíme se. Řekněte si cenu.“</p> <p>„Rezi,“ ozval se muž u dveří, „tohle přece nemůžeš. Tenhle bastard je z Kombinátu.“</p> <p>Chia viděla, jak se zelené oko zavřelo, jako kdyby se Rez snažil silou vůle uklidnit. Když pak oko opět otevřel, řekl: „Ale oni jsou přece <emphasis>vláda, </emphasis>že je to tak, Blackwelle? A s <emphasis>vládami </emphasis>už jsme několikrát předtím jednali.“</p> <p>„Ale to byly <emphasis>legální </emphasis>vlády,“ řekl ten zjizvený muž, a jeho hlas prozrazoval obavy.</p> <p>Zdálo se, že si toho Rus všiml. Pomalu sklonil ruce.</p> <p>„Co s tím máte v úmyslu udělat?“ zeptal se Rez.</p> <p>Rus se podíval na věc, co Rez držel v ruce, chviku uvažoval a nakonec na něj upřel zpříma oči. Svaly na tváři se mu zachvěly. Zdálo se, že se rozhoduje. „Vyvíjíme dokonalý projekt veřejných prací,“ řekl.</p> <p>„Ach, bože,“ ozvala se Maryalice chraplavým hlasem z koberce. Chia ji v prvním okamžiku nepoznala. „Museli mi do toho něco dát. Museli. Přísahám, že mi tam něco dali.“ A pak začala zvracet.<strong>39</strong><strong>Trans</strong></p> <p>Yamazaki ztratil rovnováhu, když dodávka prudce vyjela na rampu, vedoucí z hotelu. Laney držel Arleighin telefon u elektronické mapy a vytáčel číslo hotelu Di. Slyšel, jak Yamazaki padl mezi hromadu plastikových obalů. Když Laney dokončil číslo, rozsvítil se displej a několikrát to píplo. „Jste v pořádku, Yamazaki?“</p> <p>„Díky,“ odpověděl. „Ano.“ Znovu se pokusil narovnat a naklonil se k Laneyho sedačce. „Už jste našel ten hotel?“</p> <p>„Je to na cestě po dálnici,“ řekla Arleigh a podívala se na displej, když se auto vynořilo z východní části hotelového parkoviště. „Stiskněte tlačítko tři. Díky.“ Vzala telefon. „McCrae. Ano. Priority? Jdi s tím do prdele, Alexi. Přepoj mě.“ Poslouchala. „Di? D jako Daniela a I jako Iveta? Sakra. Díky.“ Zavěsila.</p> <p>„Co se děje?“ zeptal se Laney, když zamířili na dálnici. Těsně za nimi jel obrovský kamion, předjel je a jeho nerezové nárazníky se zaleskly tak, že je Laney zachytil svým periferním viděním. Dodávka se otřásla, když velký kamion projížděl kolem nich.</p> <p>„Snažila jsem se spojit s Rezem. Alex říká, že s Blackwellem odjeli z hotelu. Měli namířeno přesně tam, kam my.“</p> <p>„Kdy?“</p> <p>„Asi tehdy, když vy jste zrovna křičel u počítače s brýlemi na očích,“ řekla Arleigh. Vypadala vážná. „Omlouvám se,“ řekla.</p> <p>Laney se s ní musel hádat nejméně patnáct minut, než konečně souhlasila s jeho návrhem. Pořád jen opakovala, že chce, aby se na něj podíval doktor. Potom tvrdila, že je technik, a ne badatel, že není ochranka a že její největší zodpovědností je zůstat s daty a s moduly, protože kdyby se toho někdo zmocnil, získal by tak celý obchodní plán Lo/Rez plus knihy, plus to další, co jim svěřil Kuwayama v šedém modulu. Povolila až tehdy, když Yamazaki odpřísáhl, že vezme veškerou zodpovědnost na sebe, a Shannon ještě s tím druhým chlápkem s culíkem slíbili, že se od modulů nehnou ani na krok. „Nedojdete se ani vyčůrat,“ trvala na svém Arleigh. „Budete chodit ke zdi, sakra,“ řekla. „A přivolejte půlku Blackwellových lidí, aby vám dělali společnost.“</p> <p>„Rez ví, kam má jet,“ řekl Laney. „Řekla mu, že je to tam.“</p> <p>„Co je tam, pane Laney?“ zeptal se Yamazaki.</p> <p>„Já nevím. Ať už je to cokoliv, oni si myslí, že to poslouží jejich manželství.“</p> <p>„A <emphasis>vy </emphasis>si to také myslíte?“ zeptala se Arleigh a předjela řadu malých barevných aut.</p> <p>„Myslím, že ta věc je toho schopná,“ řekl Laney, když něco pod její sedačkou začalo hlasitě a vytrvale cvakat. „Ale nemyslím si, že to znamená, že se to musí stát. Co je <emphasis>sakra </emphasis>zase tohle?“</p> <p>„Překračuju povolenou rychlost,“ řekla. „Každý vůz v Japonsku je vybavený takovým zařízením, které se při zvýšené rychlosti spustí. Jedete rychle a ono to drnčí.“</p> <p>Laney se obrátil na Yamazakiho. „Je to pravda?“</p> <p>„Ovšem,“ řekl Yamazaki a snažil se překřičet vytrvalé cvakání.</p> <p>„A to to lidé jednoduše nevypnou?“</p> <p>„Ne,“ odpověděl nechápavě Yamazaki. „Proč by to dělali?“</p> <p>Arleighin telefon zazvonil. „McCrae. Willy?“ Chvilku bylo ticho a ona jen poslouchala.</p> <p>Pak Laney cítil, že sebou dodávka mírně trhla a zpomalila. Cvakavý zvuk ustal. Arleigh zavěsila telefon.</p> <p>„Co se stalo?“ zeptal se Laney.</p> <p>„Willy Jude,“ řekla. „On… on se díval najeden z klubových kanálů. Říkali, že Rez je mrtvý. Říkali, že zemřel v hotelu lásky.“<strong>40</strong><strong>Obchod</strong></p> <p>Když se nikdo neměl k tomu, aby Maryalice pomohl, Chia vstala z postele, protáhla se kolem Rusa a zamířila do koupelny, kde se okamžitě spustil ptačí zpěv. Černá skříňka byla otevřená, světla zapnutá a mužské náhražky byly rozházené po černobílé podlaze. Z chromovaného ohřívacího tělesa vzala černý ručník a zinku a vrátila se zpátky k Maryalice. Poskládala ručník, položila ho na zvratky na bílém koberci a podala Maryalice zinku.</p> <p>Nikdo nic neříkal, ani se ji nesnažil zastavit. Masahiko seděl na koberci s počítačem u nohou. Zjizvený muž, který zabral v místnosti nejvíc místa, sklopil sekeru. Visela mu vedle stehna širšího než Chiiny boky.</p> <p>Maryalice se zatím podařilo posadit, otřela si žínkou rty a rozmazala si zbytek rtěnky. Když se Chia narovnala, ucítila Rusovu kolínskou a zvedl se jí z toho žaludek.</p> <p>„Tak vy říkáte, že něco vyvíjíte,“ řekl Rez, který stále ještě držel nanotechnickou věc v ruce.</p> <p>„Máte příliš mnoho otázek,“ řekl Rus. Eddie zasténal a Rus do něj kopl. <emphasis>„Důvěra,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl.</p> <p>„Nějaký projekt veřejných prací?“ zeptal se Rez a zvedl obočí. „Rostlina na filtrování vody, nebo něco takového?“</p> <p>Rus upíral pohled na sekeru mohutného muže. „V Talinu,“ řekl, „brzy vybudujeme exkluzivní obrovský obchodní dům, bohaté předměstí plus prvotřídní farmaceutické továrny. Byl nám neprávem odepřen nárok na dokonalou výrobní technologii, a my toužíme po stoprocentně moderní operaci.“</p> <p>„Rezi,“ řekl muž se sekerou, „vykašli se na to. Tenhle bastard a jeho kumpáni potřebují tu věc, aby si postavili v Estonsku novou továrnu na drogy. Je čas, abych tě vzal zpátky do hotelu.“</p> <p>„Ale neměli by větší zájem o… tokijské budovy?“</p> <p>Velký muž vyvalil oči a jizvy na tváři mu zrudly. Jedna část jeho mikropórového X se uvolnila a odhalila hlubokou ránu. „Co je tohle za <emphasis>kravinu? </emphasis>Vždyť tady žádné skutečné nemovitosti nemáš!“</p> <p>„Ale Známý Aspekt ano,“ řekl Rez. „Reina manažerská firma. Investují do ní.“</p> <p>„Vy hovoříte o výměně tokijských nemovitostí za nanotech?“ Rus na Reze nechápavě zíral.</p> <p>„Přesně tak,“ řekl Rez.</p> <p>„<emphasis>Jaké </emphasis>nemovitosti?“</p> <p>„Nějaké pozemky v Bay. Ostrov. Jeden nebo dva. Jeden ze starých pozemků s toxickým odpadem, ale od zemětřesení to tam bylo vyčištěno.“</p> <p>„Počkejte,“ ozvala se ze země Maryalice. „Já vás znám. Vy jste jeden z té kapely. Hrajete s tím vyhublým Číňanem, s tím kytaristou, co nosí na hlavě vždycky nějakou čepici. Já vás znám. Byli jste <emphasis>slavní</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p> <p>Rez se na ni podíval.</p> <p>„Myslím, že tady bychom o obchodu neměli mluvit,“ řekl Rus a poškrábal si mateřské znamínko na tváři. „Já jsem Jevgenij Starkov.“ Natáhl k Rezovi ruku a Chia si znovu všimla těch růžových jizviček po tetování. Rez mu rukou potřásl.</p> <p>Chia měla pocit, že slyšela, jak ten velký muž zaúpěl.</p> <p>„Občas jsem se na něj dívala v <emphasis>Daytonu,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla Maryalice, jako kdyby to něco dokazovalo.</p> <p>Velký muž vytáhl volnou rukou z kapsy malý telefon, stiskl několik tlačítek a přiložil si telefon k uchu, které – jak si Chia všimla – mu chybělo. Poslouchal. „Hm,“ řekl a sklonil telefon. Přistoupil k oknu, k tomu, co ho Chia objevila za závěsem, a podíval se ven. „Myslím, že by ses měl na tohle podívat, Řeži,“ řekl.</p> <p>Rez k němu přistoupil. Chia viděla, jak se dotkl černé pásky na oku. „Co to dělají, Keithy? Co je to?“</p> <p>„To je tvůj pohřeb,“ řekl ten velký muž.<strong>41</strong><strong>Světlo svíček a slzy</strong></p> <p>Kancelářská okna se mihla velmi blízko za zátarasy proti zemětřesení, lemujícími dálnici. Vyšší budovy ustupovaly před menšími a pak se náhle kdesi uprostřed rozsvítilo světlo s nápisem HOTEL KRÁLE MIDASE. Elektronická mapa začala blikat.</p> <p>„Třetí odbočka napravo,“ řekl Laney a podíval se na kurzor. Cítil, jak Arleigh přidala plyn, a slyšel, jak rychlostní <emphasis>zařízení </emphasis>varovně zacvakalo. Další zářivý nápis: BANFFSKÁ SPRCHA SVOBODY.</p> <p>„Laney,“ zeptal se Yamazaki. „Tušil jste, že by mohlo dojít k Rezově smrti, nebo nějakému neštěstí?“</p> <p>„Ne, ale ani by mě to nenapadlo, i kdyby se z dat vynořil jistý náznak úmyslnosti. Náhody, akce někoho, kdo nereprezentuje…“ Cvakání přestalo, jakmile Arleigh zpomalila a blížila se k výjezdu, který vyznačovala mapa. „Viděl jsem jejich data jako proudy, splývaly dohromady, a ten proud ukazoval směrem, jakým nyní jedeme.“</p> <p>Arleigh sjela z dálnice. Nyní byli na výjezdu a blížili se k dlouhé táhlé zatáčce. Laney uviděl tři mladé dívky ve vodou nasáklých botách, jak sestupují z prudkého svahu, porostlého nějakým druhem ostré trávy. Zdálo se, že jedna z nich na sobě měla školní uniformu: podkolenky a krátkou plátěnou sukni. V ostrém světle sodíkových lamp na křižovatce vypadaly tak neskutečně, ale potom Arleigh zastavila dodávku, a když se Laney podíval dopředu, zjistil, že silnice je úplně ucpaná tichým, nehybným davem.</p> <p>„Prokrista,“ řekla Arleigh. „Fanouškové.“</p> <p>Pokud byli v davu nějací chlapci, Laney je neviděl. Bylo to moře černých lesklých vlasů, každá dívka stála tváří k bílé budově s jasně ozářeným nápisem: HOTEL DI. Arleigh stočila postranní okénko a Laney uslyšel vzdálené kvílení sirény.</p> <p>„Nikdy se přes ně nedostaneme,“ řekl Laney. Většina dívek držela v rukou zapálené svíčky a jejich světlo ozařovalo slzami zkropené tváře. Byly tak mladé, byly to ještě děti. Právě to Kathy Torrance na skupině Lo/Rez tak nenáviděla, způsob, jak si skupina během let své působnosti dokázala obstarat neustálý přítok adolescentů. Dívky, zamilované do Reze, který vypadal v nekonečné přítomnosti sítě stále na dvacet, jako když se svou kariérou začínal.</p> <p>„Podejte mi ten černý kufřík,“ řekla Arleigh a Laney uslyšel, jak se Yamazaki začal přehrabovat v plastikových obalech. Vzápětí se mezi sedačkami objevil malý černý kufřík. Laney ho uchopil. „Otevřete to,“ řekla. Laney rozepnul zip a uvnitř se objevil šedý plochý předmět. Na podlouhlé nálepce se vyjímalo logo Lo/Rez. Arleigh vytáhla předmět z tašky, položila ho za okno na palubní desku a prsty přejela po straně, aby našla tlačítko. Na obrazovce se rozzářilo velkými zelenými písmeny LO/REZ. A pod tím: “POMOCNÝ VŮZ NA TURNÉ“. Hvězdičky začaly blikat.</p> <p>Arleigh posunula dodávku o několik palců dopředu. Dívky bezprostředně před vozem se otočily, uviděly obrazovku za oknem a ustoupily. Pak se dav tiše a pomalu rozestoupil, aby dodávce udělal místo.</p> <p>Laney se zadíval přes moře černých truchlících hlav a náhle si všiml Rusa ze Západního Světa. Stále měl na sobě to bílé kožené večerní sako a snažil se prodrat davem. Hlavy dívek mu stěží sahaly do půli prsou a on vypadal, jako kdyby se brodil davem černých hlav a zapálených svíček. Výraz jeho tváře se dal popsat jako zmatený, téměř vyděšený, ale když uviděl za oknem dodávky Laneyho, zašklebil se, změnil směr a vydal se přímo k nim.<strong>42</strong><strong>Kontrola</strong></p> <p>Chia se podívala ven a všimla si, že mezitím přestalo pršet. Za plotem parkoviště stála spousta malých nehybných postav se svíčkami v rukou. Několik z nich stálo na střechách zaparkovaných vozů a další si vylezly na střechu nedaleké nízké budovy. Dívky. Japonské dívky. Zdálo se, že všechny upřeně hledí k hotelu Di.</p> <p>Velký muž právě říkal Rezovi, že někdo zveřejnil zprávu o jeho smrti, že byl nalezen mrtvý v hotelovém pokoji. Bylo to už v síti a lidé se chovali, jako by to byla pravda.</p> <p>Rus vytáhl z kapsy mobilní telefon a mluvil s někým rusky. „Pan Lor–ess,“ sklonil telefon, „slyšíme přijíždět policii. Ta nanotechnická věc způsobila vážné problémy.“</p> <p>„Dobře,“ řekl Rez. „Máme auto v garáži.“</p> <p>Někdo zatahal Chiu za loket. Byl to Masahiko. Podal jí tašku. Předtím do ní vložil sandbender a pečlivě ji zapnul. Poznala to podle váhy. On sám měl svůj počítač v kostkované tašce. „Obuj si boty,“ řekl. On už byl obutý.</p> <p>Eddie byl stočený do klubíčka na koberci, ležel tam tak od chvíle, kdy do něj Rus kopl. Nyní k němu Rus znovu přistoupil a Chia viděla, jak se Maryalice, která seděla na koberci vedle něj, přikrčila.</p> <p>„Máš štěstí,“ řekl Rus Eddiemu. „Ctíme naši dohodu. Izotop bude doručen. Ale už s tebou žádné další obchody dělat nebudeme.“</p> <p>Ozvalo se cvaknutí, a pak další, a Chia sledovala velkého muže bez levého ucha, jak poskládal svou sekeru, aniž se na ni podíval. „Vlastnictví té věci, co máš v ruce, je těžký zločin, Rezi. Tvoji fanoušci přivolali policii. Myslím, že bude lepší, když mi to dáš.“</p> <p>Rez se na velkého muže podíval. „Já to ponesu sám, Keithy.“</p> <p>Chia měla pocit, že v očích velkého muže na malý okamžik spatřila záblesk smutku. „Dobrá,“ řekl. „Je čas jít.“ Zastrčil poskládanou zbraň do kapsy. „Pojďte. Vy dva.“ Ukázal na Chiu a Masahiko vyrazil ke dveřím. Rez následoval Masahika, Rus šel těsně za nimi, ale Chia si všimla, že klíč od pokoje zůstal na lednici. Rozběhla se zpátky, aby klíč vzala. Pak se zastavila a podívala se na Maryalice.</p> <p>Žena vypadala bez rtěnky a s rozmazanými líčidly staře a smutně. Byla to tvář, která toho hodně vytrpěla, pomyslela si Chia. „Pojďte s námi,“ řekla.</p> <p>Maryalice se na ni podívala.</p> <p><emphasis>„Takpojďte,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla Chia. „Za chvilku tu bude policie.“</p> <p>„Nemůžu,“ řekla Maryalice. „Musím se postarat o Eddieho.“</p> <p>„Řekni tomu svému Eddiemu,“ ozval se Blackwell, „že jestli se slovem zmíní o tom, co se tu stalo, budou mu boty malé.“</p> <p>Ale zdálo se, že ho Maryalice neposlouchala, nebo pokud ho slyšela, nezvedla ani hlavu. Velký muž vyvedl Chiu z pokoje a zavřel dveře. Dívka šla chodbou a za zády měla Rusa v tmavém obleku, jehož pestré kovbojské boty se mu při chůzi třpytivě leskly.</p> <p>Rez vstoupil s Masahikem do výtahu. Velký muž popadl Rusa za rameno. „Ty zůstaneš se mnou,“ řekl a strčil do výtahu Chiu.</p> <p>Masahiko stiskl tlačítko. „Máte nějaký vůz?“ zeptal se Rus Masahika.</p> <p>„Ne,“ odpověděl Masahiko.</p> <p>Rus zavrčel. Chie se z jeho kolínské obracel žaludek. Dveře se otevřely v malé recepci. Rus vyrazil ven a rozhlížel se kolem. Chia a Masahiko vyšli za ním. Dveře od výtahu se za nimi zavřely. „Hledejte nějaké auto,“ řekl Rus. „Pojďte.“ Vydali se za ním skleněnými dveřmi a zamířili k parkovišti, kde Eddieho graceland zabíral nejméně polovinu parkovacího místa. Vedle vozu stál stříbrnošedý japonský sedan a Chia přemýšlela, jestli patří Rezovi. Někdo zakryl poznávací značky obou vozů černým plastikovým krytem.</p> <p>Slyšela, jak se skleněné dveře znovu otevřely, otočila se a spatřila vycházet Reze s nanotechnickou věcí v ruce. Velký muž šel za ním.</p> <p>Potom náhle z růžových plastikových pásů, visících nad vchodem, vyrazil skutečně rozzuřený muž v lesklém bílém večerním saku. Za límec saka držel menšího muže, který se mu vší silou snažil vytrhnout. Pak malý muž uviděl skupinku lidí a vykřikl: „Blackwelle!“ a podařilo se mu vyvléknout se ze svého saka, ale muž v bílém ho druhou rukou bleskově popadl za pásek.</p> <p>Rus nyní křičel rusky a zdálo se, že ho muž v bílém lesklém saku vidí poprvé v životě. Pustil pásek malého muže.</p> <p>„Máme dodávku,“ řekl ten malý muž.</p> <p>Muž bez ucha přistoupil k muži v bílém saku, zlostně na něj pohlédl a vzal mu sako druhého muže. „Dobrá, Rezi,“ řekl a otočil se na zpěváka. „Víš, o co jde. Je to stejný, jako když jsme opouštěli ten dům v St. Kilda, jasný?“ Přehodil sako Rezovi přes hlavu a ramena a povzbudivě ho plácl přes ruku. Došel k růžovým pruhům a odhrnul jeden stranou a vyhlédl ven. „Sakra,“ řekl. „Dobrá tedy, vy všichni. Hněte sebou a držete se při sobě. Rez doprostřed a nastupte si do dodávky. Než napočítám do tří.“<strong>43</strong><strong>Snídaně sekáče prstů</strong></p> <p>„Ty nic nejíš,“ řekl Blackwell potom, co sám spořádal už druhý talíř vajec. Navštívili jídelnu ve spodním patře hotelu Elfova chaloupka a trval na tom, aby se k němu Laney připojil. Výhled z místnosti byl podobný tomu, jaký měl Laney ze svého pokoje, jen s tím rozdílem, že to bylo o šest pater níž a slunce se odráželo od vzdálených parapetů nových budov.</p> <p>„Kdo pustil ven tu zprávu o tom, že Rez je mrtvý, Blackwelle? Idoru?“</p> <p>„Ona? Proč si myslíš, že by to dělala?“ vzal kousek toustu a začal s ním vytírat talíř.</p> <p>„Já nevím,“ řekl Laney, „ale zdá se, že ráda něco dělá, a ne vždycky je to snadné pochopit.“</p> <p>„To nebyla ona,“ řekl Blackwell. „Už jsme si to ověřili. Vypadá to, jako by se nějaký jeho fanoušek z Mexika zbláznil: – Použil nějakou drastickou zbraň na centrální část tokijského klubu. Získal kontrolu z konvertované korporační sítě ve Státech a vydal prohlášení. Přivolal všechny fanoušky v Tokiu, aby se okamžitě sebrali a vyrazili k tomu hotelu.“ Nacpal si plnou pusu toustem, polkl a otřel si rty bílým kapesníkem.</p> <p>„Ale Rez <emphasis>tam </emphasis>byl,“ řekl Laney.</p> <p>Blackwell pokrčil rameny. „Právě se tomu snažíme přijít na kloub. Máme toho v rukách teď víc než dost. Musíme zbavit Lo/Rez těch klepů o smrti a uklidnit posluchače. Novináři přilétají z Londýna a New Yorku, aby si promluvili se Starkovem a jeho lidmi. A také s jejími lidmi,“ dodal. „Bude to perné.“</p> <p>„A kdo byly ty děti?“ zeptal se Laney. „Ta malá zrzka a ten japonský kluk?“</p> <p>„Rez říká, že oni jsou O.K. Máme je teď v hotelu. Stará se o ně Arleigh.“</p> <p>„A kde je to nanotechnické zařízení?“</p> <p>„To jsi neřekl,“ řekl Blackwell. „A už to znovu neříkej. Oficiální verze o nočních událostech se teprve připravuje a to zařízení v tom nikdy nebude hrát žádnou roli. Je to jasný?“</p> <p>Laney přikývl. Podíval se ven na nové budovy. Buď se změnil úhel světla, nebo se parapety mírně pohnuly. Podíval se na Blackwella. „Je to jen moje představivost, nebo se váš postoj k událostem v posledních několika hodinách změnil? Myslel jsem, že jste v zásadě proti tomu, aby se Rez a idoru dali dohromady.“</p> <p>Blackwell si povzdechl. „Ze začátku ano, ale teď to začíná vypadat jako hotová věc, že ano? Je to vlastně skutečný vztah. Možná jsem staromódní, ale myslel jsem si, že se jednou usadí jako každý obyčejný chlap. Najde si někoho, kdo se o něj bude starat, bude sbírat jeho ponožky, pořídí si mimino nebo dvě. Ale to se asi nestane, že ne?“</p> <p>„Myslím, že ne.“</p> <p>„V tom případě,“ řekl Blackwell, „mám dvě možnosti. Buď toho hlupáka opustím a nechám ho, ať si dělá, co chce, nebo se pokusím přizpůsobit tomu, čím se hodlá stát. A koneckonců, Laney, bez ohledu na to, co se stane, nesmím zapomínat na to, kde bych byl, kdyby tenkrát netrval na tom koncertu v Pentridge. Ty to nebudeš jíst?“</p> <p>Podíval se na smažená vajíčka, chladnoucí na Laneyho talíři.</p> <p>„Moje práce skončila,“ řekl Laney. „Neudělal jsem to tak, jak jste to po mně chtěli, ale udělal jsem to. Souhlasíte?“</p> <p>„Bez diskuse.“</p> <p>„Tak bych měl raději jít. Jakmile mě vyplatíte, vypadnu odsud.“</p> <p>Blackwell se na něho se zájmem podíval. „Tak rychle? Kam pospícháš? Copak ti s náma není dobře?“</p> <p>„To ne,“ řekl Laney, „já jen, že to bude pro nás všechny nejlepší.“</p> <p>„S tím by Yama určitě nesouhlasil. Ani Rez. A to se nezmiňuju o naší madam, která si bezpochyby nenechá svůj názor pro sebe. Myslím, že s tebou počítají jako s dvorním prognostikem, Laney. Leda by se samozřejmě ukázalo, že celý ten obchod s Kombinátem byla pěkná kravina a že sis celou tu věc s nodálními nesmysly jednoduše vymyslel – což je, co se mě týče, vlastně docela zábavný. Ale vážně, o tvé služby je teď velký zájem, dalo by se dokonce říct, že je o tebe mimořádně velký zájem, a nikdo z nás tě neuvidí rád odcházet.“</p> <p>„Já musím,“ řekl Laney. „Někdo mě vydírá.“</p> <p>Jeho poznámka vyvolala v Blackwellovi nevšední reakci. Naklonil se mírně dopředu. Růžová jizva na jeho tváři ještě víc zrůžověla. „Opravdu?“ řekl tiše, jako kdyby se Laney právě přiznal k nějaké neobvyklé sexuální úchylce. „A můžu se zeptat, kdo tě vydírá?“</p> <p>„Slitscan. Kathy Torrance. Je to pro ni v jistém smyslu osobní.“</p> <p>„Řekni mi o tom. Všechno mi to řekni.“</p> <p>A tak mu to Laney řekl, vyprávěl také o pokusech s 5– SB a jejich záznamech o tom, že účastníci těchto pokusů po jisté době začnou trpět posedlostí po celebritách. „Nechtěl jsem to vytahovat na světlo,“ řekl Laney, „protože jsem si myslel, že byste to mohli považovat za příliš velké riziko, že by vás to přesvědčilo o tom, že bych byl něčeho takového také schopen.“</p> <p>„Ne že bych s něčím takovým neměl zkušenosti,“ řekl Blackwell. „Teď máme v Tokiu jednoho chlapce, který je autorem všech písní, které kdy Lo/Rez vydal. A to se nezmiňuju o Modrém Ahmedovi, který byl úvodní písní pro Chromovaný Korán. A navíc je ten muž expertem na exploze. Pozorně jsem ho sledoval. Ale my máme kapacitu, chápeš. Takže nejbezpečnější místo pro <emphasis>tebe, </emphasis>pokud se k nám přidáš, bude právě <emphasis>tady, </emphasis>v srdci celého bezpečnostního aparátu.“</p> <p>Laney o tom přemýšlel. Dávalo to smysl. „Ale nebudete mě tady chtít, když se tu Slitscan potlouká. Já sám bych to nechtěl. Nemám žádnou rodinu, nikoho, kdo by mohl utrpět nějakou škodu, ale přesto s tím budu muset dál žít.“</p> <p>„A jak to tedy navrhuješ udělat?“</p> <p>„Půjdu někam, kde se lidé tímhle hnojem nezabývají.“</p> <p>„No,“ řekl Blackwell, „když se ti takové místo podaří najít, půjdu tam s tebou. Musíme žít s tím, co zbylo z přírody. Ale do té doby, Laney, si já rozhodně promluvím s tou tvou Kathy Torrance. Vysvětlím jí jisté věci. Nic složitého. Jednoduchou, <emphasis>jednoduchou </emphasis>zásadu příčin a důsledků. A ona <emphasis>nikdy </emphasis>nedovolí Slitscanu, aby na tebe vztáhl ruku.“</p> <p>„Blackwelle,“ řekl Laney, „ona mě nemá <emphasis>ráda, </emphasis>má své důvody k pomstě, ale zároveň také ví, že <emphasis>potřebuje </emphasis>zničit Reze. Je to velmi mocná žena uvnitř celosvětově mocné společnosti. Jednoduchá hrozba z vaší strany ji nezastaví. Jen ji to podráždí, přivolá <emphasis>své </emphasis>lidi od bezpečnosti…“</p> <p>„Ne,“ řekl Blackwell, „to neudělá, protože to by bylo násilí ve velmi <emphasis>osobním </emphasis>jednání, až s ní budu hovořit. A to je klíčové slovo, Laney. ,Osobní‘, ,tajné‘. Nesetkáme se, nebudeme se při vzájemné konfrontaci zabývat touhle hlubokou a významnou a krvavě nezapomenutelnou epizodou jako zástupci našich úctyhodných beztvářných společností. To vůbec ne. Bude to jen mezi mnou, Kathy a tebou. A uvidíš, že to bude velmi intimní setkání, a jak já pevné věřím, bude to pro ni to nejpřínosnější setkání, jaké kdy zažila. Protože já do jejího života přinesu nové jistoty, a my <emphasis>všichni </emphasis>potřebujeme jistoty. Pomáhají budovat charakter. A já zanechám tu tvou Kathy s tím nejhlubším přesvědčením, že pokud se mi připlete do cesty, <emphasis>zemře – </emphasis>ale až potom, co bude přesvědčená, že to je skutečně to, po čem touží.“ A Blackwellův úsměv, který po jeho monologu následoval, odhalil jeho bílou zubní protézu a Laneymu přeběhl po zádech mráz. „A teď mi řekni, jak jsi ji měl kontaktovat, abys jí dal vědět, jak ses rozhodl?“</p> <p>Laney našel v náprsní kapse vizitku s tužkou psaným telefonním číslem. Blackwell si ji od něj vzal. „Aha.“ Vstal. „Je škoda, že jsme si museli takhle zkazit dobrou snídani. Zavolej si ze svého pokoje hotelového doktora a dej se trochu do pořádku. Vyspi se. Já se o všechno postarám,“ řekl a zastrčil si černou vizitku do kapsy od bundy.</p> <p>Jakmile Blackwell opustil jídelnu, Laney si všiml, že na jeho dokonale vylízaném talíři zůstal stát na hlavičce dlouhý hřebík.</p> <p>Laney si nechal svá žebra, plná žlutých, modrých a fialových modřin, postříkat nějakou podivnou tekutinou a ovázat je mikropórovou páskou. Vzal si prášek proti bolesti, který mu předepsal doktor, dal si dlouhou horkou sprchu, vlezl do postele a přál si, aby se zhasla světla, když vtom mu přišel fax.</p> <p>Na něm byla adresa: PAN C. LANEY, HOTELOVÝ HOST</p> <p>ŘEDITEL DNE MI ODEVZDAL MOJE PAPÍRY. JAK PŘÁTELSKÉ. NO A TAK JSEM TEĎ U OCHRANKY ŠŤASTNÉHO DRAKA. OD PŮLNOCI DO RÁNA. MŮŽEŠ MI SEM POSÍLAT FAXY I INTERNETOVOU POŠTU. ALE LIDI JSOU TU FAJN. DOUFÁM, ŽE JSI V POŘÁDKU. CÍTÍM SE ZODPOVĚDNÝ. PŘESTO DOUFÁM, ŽE SI UŽÍVÁŠ JAPONSKA.</p> <p>RYDELL.</p> <p>„Dobrou noc,“ řekl Laney, položil fax na stolek vedle postele a téměř okamžitě tvrdě usnul.</p> <p>Spal až do chvíle, než mu z recepce zavolala Arleigh, jestli by se s ní nesešel na skleničku. Podle modrých číslic v rohu obrazovky bylo devět večer. Laney si na sebe oblékl čerstvě vyprané spodní prádlo a svou oblíbenou modrou malajsijskou košili. Pak si všiml, že jeho jediné bílé kožené sako utrpělo několik prasklých švů, když ruský šéf Starkov nechtěl dovolit, aby ten druhý muž nastoupil do dodávky.</p> <p>Přešel recepcí a narazil na vyděšeného Rice Danielse. Byl tak rozrušený, že si dokonce zapomněl nasadit své originální černé brýle. „Laney! Proboha! <emphasis>Viděl </emphasis>jste Kathy?“</p> <p>„Ne. Spal jsem.“</p> <p>Daniels se netrpělivě houpal na patách. „Podívejte, tohle celý je kurevsky divný, <emphasis>ale přísahám</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> </emphasis>myslím, že byla <emphasis>unesena</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p> <p>„Zavolali jste policii?“</p> <p>„To jsme zavolali, ale jsou jako <emphasis>Marťani. </emphasis>Jen se přehrabovali v jejím notebooku a chtěli vědět, jakou měla <emphasis>krevní skupinu</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> </emphasis>Vy <emphasis>víte, </emphasis>jakou má krevní skupinu? Víte to, Laney?“</p> <p>„Světlou,“ řekl Laney. „Jako sláma…“</p> <p>Ale zdálo se, že ho Daniels neposlouchá. Změřil si Laneyho ramena a vycenil na něj zuby, byl to jakýsi projev přátelství. „Opravdu si vás vážím, chlape. Nemáte žádné skrupule.“</p> <p>Laney si všiml, jak na něj Arleigh mává od vchodu do hotelového baru. Měla na sobě něco velmi černého a velmi krátkého.</p> <p>„Dávejte na sebe pozor, Rice,“ řekl a potřásl mu studenou rukou. „Ona se zase objeví. Jsem si tím jistý.“</p> <p>A pak zamířil k Arleigh. Usmál se na ni a ona se na oplátku usmála na něho.<strong>44</strong><strong>La Purissima</strong></p> <p>Chia ležela na posteli a dívala se na televizi. Dávalo jí to pocit skutečna a normálnosti. Bylo to svým způsobem jako droga. Vzpomněla si, jak často její matka sledovala televizi, když její otec odešel.</p> <p>Ale toto byla japonská televize, kde dívky podobné Mitsuko, v krátkých námořnických šatech, jen snad možná o něco mladší, roztáčely na dlouhém stole obrovské dřevěné káči. Skutečně dokázaly je roztočit. Byla to nějaká soutěž. Mohla sice zapnout elektronického tlumočníka, ale zdálo se jí uklidňující, když nevěděla, co říkají. Nejzábavnější část byla, když se točící káči začaly zastavovat.</p> <p>Používala tlumočníka jen na zprávy NHK, týkající se pomluv o smrti Reze a shromáždění dívek se svíčkami před hotelem Di.</p> <p>S radostí sledovala Hiromi Ogawu, jak zapírá, že by věděla, kdo zaútočil na místo v síti její fanouškovské skupiny a pak vydal příkaz ke smutečnímu shromáždění. Nemohl to být člen fan klubu, zdůraznila Hiromi, ať už místního, nebo mezinárodního. Chia věděla, že Hiromi lže, protože to nemohl být nikdo jiný než Zona. Ale lidé od Lo/Rez jí dali přesné instrukce, co má říct. Arleigh řekla Chie, že celá věc byla zahájena ze zapomenuté sítě nějaké letecké společnosti v Arizoně. Což znamenalo, že Zona nechala zničit svou zem, protože se do ní už nemohla nikdy vrátit. (Přestože se Arleigh zdála Chie velmi milá, nic jí o Zoně neřekla.)</p> <p>A viděla také záběry z helikoptéry na shromáždění a taktické obranné čety, stojící čelem k dvaceti pěti stovkám plačících dívek. Nedošlo k mnoha zraněním, všechno probíhalo v klidu, až na jednu dívku, která sklouzla z chodníku a rozbila si kotník. Skutečným problémem ale bylo odtamtud všechny lidi dostat, protože spousta z nich přijela namačkaná po pěti až šesti v taxících a neměli se jak dostat domů. Někteří si vzali rodinné auto, a pak je nechali stát a doběhli zbytek cesty pěšky, a tak vytvořili ještě větší zmatek. Došlo k zatčení několika lidí, bylo to však jen za drobné prohřešky.</p> <p>A viděla také Rezovo prohlášení, ve kterém ujistil lidi, že je živ a zdráv a že ho celá záležitost nesmírně mrzí, a že s tím samozřejmě neměl nic společného. Neměl sice na tváři černou pásku přes oko, ale byl stále oblečený v tmavém obleku a tričku. Vypadal zase o něco štíhlejší, někdo ho zřejmě upravil. Ze začátku mluvil s humorem, usmíval se a tvrdil, že nikdy v žádném hotelu Di nebyl, a vlastně nikdy v životě nenavštívil <emphasis>žádný </emphasis>hotel lásky, ale teď si myslí, že by to přece jen měl udělat. Pak přešel do vážného tónu a řekl, jak je mu nesmírně líto, že lidé byli ošáleni a zmateni nějakým nezodpovědným hlupákem. Nakonec svou řeč zakončil s úsměvem, když prohlásil, že celý incident mu ve svém důsledku byl k užitku, protože kolikrát se člověku přihodí, aby se mohl podívat na svůj vlastní pohřeb?</p> <p>A viděla lidi, vlastnící hotel Di, kteří vyjadřovali lítost. Neměli nejmenší tušení, tvrdili, jak se to jen mohlo stát. Chia měla pocit, že projevovat lítost zde bylo velmi oblíbené. Ale majitelům hotelu Di se podařilo vysvětlit, že v hotelu nebyla žádná lidská obsluha, aby měli zákazníci co největší soukromí. Arleigh, která to celé sledovala, řekla, že to prohlásili z komerčních důvodů, protože jejich hotel bude bezpochyby plně obsazený na nejbližší dva měsíce. Od této chvíle byl také slavný.</p> <p>Celkem vzato, zprávy posuzovaly všechny události jako velkou hloupost, která mohla mít vážné následky, nebýt klidného a profesionálního zásahu policie, která dokonce přivezla i elektroautobusy, aby odvezly dívky zpátky do města.</p> <p>Arleigh byla ze San Franciska a pracovala pro Lo/Rez. Znala se s Rezem osobně a byla to právě ona, kdo řídil dodávku z davu ven. Podařilo se jí setřást policejní helikoptéru, když udělala na dálnici něco naprosto šíleného, jakousi otočku do U přes betonový zátaras uprostřed.</p> <p>Přivedla Chiu a Masahika do hotelu a objednala jim dva sousedící pokoje s rohy do podivného úhlu a samostatnou koupelnou v každém z nich. Požádala je, aby se tam oba ubytovali a nezapojovali se do sítě ani netelefonovali, aniž by jí řekli. Mohli si ovšem volat servisní službu. Pak odešla.</p> <p>Chia se okamžitě osprchovala. Byla to nejlepší sprcha, jakou si kdy v životě dala, a měla pocit, že si oblečení, které měla na sobě, už nikdy v životě nenavlékne. Dokonce se na své šaty nechtěla ani podívat. Našla igelitovou tašku, do které se dávalo oblečení určené do prádelny. Naházela do ní své šaty a všechno vyhodila do odpadkového koše v koupelně. Pak si na sebe oblékla čisté šaty, které našla v tašce, všechno sice bylo zmačkané, ale ona se v tom cítila ohromně. Vysušila si vlasy fénem, zabudovaným nad umyvadlem v koupelně. Toaleta nemluvila a měla jen tri operační tlačítka.</p> <p>Pak si lehla na postel a usnula, ne však nadlouho.</p> <p>Arleigh neustále nakukovala dovnitř, aby se ujistila, že je Chia v pořádku, a aby jí řekla novinky, a tak ji ubezpečila, že je součástí toho všeho. Arleigh řekla, že Rez je teď zpátky ve svém hotelu, ale že přijde později, aby s ní strávil trochu času a poděkoval jí za to, co pro něj udělala.</p> <p>Chia z toho měla podivný pocit. Teď, když ho viděla na vlastní oči, ztratila o něm tu představu, jakou až dosud měla. Zmocňoval se jí z něho takový zvláštní pocit. Byla zmatená. Nemohla se ubránit vzpomínce na svoji matku, která tvrdila, že Lo a Rez museli být téměř stejně staří jako ona.</p> <p>A bylo v tom ještě něco jiného, na co si vzpomněla, když se krčila v zadní části dodávky za malým japonským chlapíkem, s rukávem u saka připnutým zavíracími špendlíky. Podívala se z okna a viděla ty tváře, když se dodávka snažila protlačit davem. Nikdo z nich nevěděl, že Rez se uvnitř krčí ukrytý pod sakem, ale možná to nějak tušili. Chia měla zvláštní dojem, že se přihodilo něco, po čem už nikdy nebude stejná jako předtím. Nikdy už nebude klidná tvář z davu. Protože nyní věděla, že byly věci, které ostatní dívky nikdy neviděly, o kterých se jim nikdy ani nezdálo, byly to šílené věci, nebo dokonce i <emphasis>nudné </emphasis>věci, které se stávají a ze kterých pak vznikají hvězdy. A znepokojovalo ji, když si pomyslela, že se na ni Rez přijde podívat. Kromě toho tu byla ještě skutečnost, že byl ve stejném věku jako její matka.</p> <p>To vše ji přivedlo na myšlenku, co řekne ostatním, až se vrátí do Seattlu. Jak by ji mohli pochopit? Napadlo ji, že by tomu snad mohla rozumět Zona. Chtěla si se Zonou promluvit, ale Arleigh jí řekla, aby se teď raději nepokoušela s nikým spojit.</p> <p>Nejdéle se otáčející káča začala zpomalovat a kamera se zadívala na dívku, které patřila.</p> <p>Masahiko otevřel dveře, spojující oba pokoje.</p> <p>Káča se ještě několikrát otočila na hraně a pak spadla. Dívka si rukama zakryla tvář a v jejích očích byla vidět bolest z porážky.</p> <p>„Musíš se mnou jít do Opevněného města. Hned teď,“ řekl Masahiko.</p> <p>Chia vzala dálkové ovládání a vypnula televizi. „Arleigh nás požádala, abychom se nezapojovali.“</p> <p>„Ona o tom ví,“ řekl Masahiko. „Byl jsem tam celý den.“ Měl na sobě totéž oblečení, ale všechno bylo vyprané a vyžehlené a jeho otrhané černé kalhoty vypadaly s puky poněkud nezvykle. „A také jsem volal svému otci.“</p> <p>„Zlobí se na tebe kvůli těm chlapům gumi?“</p> <p>„Arleigh McCrae požádala Stárkova, aby si promluvil s našimi zástupci gumi. A oni se mému otci omluvili. Ale Mitsuko byla zatčená blízko hotelu Di. To mu způsobilo nepříjemnosti.“</p> <p>„Zatčená?“</p> <p>„Za nějaký přestupek. Zúčastnila se smutečního shromáždění. Vylezla na plot a spustila poplašné zařízení. Nemohla pak slézt dolů, protože mezitím přijela policie.“</p> <p>„Je v pořádku?“</p> <p>„Můj otec se postaral, aby byla propuštěná. Ale radost z toho neměl.“</p> <p>„Mám hrozné výčitky, že to je moje vina,“ řekla Chia.</p> <p>Pokrčil rameny a vrátil se do svého pokoje.</p> <p>Chia vstala. Sandbender ležel vedle její tašky společně s virtuálními brýlemi a rukavicemi. Vzala to a odnesla do vedlejšího pokoje.</p> <p>Tam byl nepořádek. Masahikovi se nějakým zvláštním způsobem podařilo proměnit hotelový pokoj v takový, jaký měl doma. Povlečení na posteli bylo zmačkané. Otevřenými dveřmi do koupelny viděla ručníky rozházené po podlaze a vedle umyvadla se povalovala vylitá lahvička od šamponu. Zapojil počítač na malém stolku, jeho černé kloboučky na oči ležely hned vedle. Otevřené kelímky od espresa se povalovaly všude kolem, a pak tu byly nejméně tři tácky s prázdnými keramickými miskami od jídla.</p> <p>„Viděl někdo Zonu?“ zeptala se a odstrčila na stranu polštář a nějaký otevřený časopis. Posadila se, položila si počítač na klín a začala si navlékat rukavice.</p> <p>Pak si všimla, jak se na ni podivně podíval. „Myslím, že ne,“ řekl.</p> <p>„Vezmi mě dovnitř stejným způsobem jako poprvé,“ řekla. „Chci to ještě jednou vidět.“</p> <p>Hak Nam. Ulice Tai Chang. Zdi plné oživlých vzkazů v nejrůznějších jazycích. Kolem se míhaly vchody do dalších chodeb a ulic, každý vchod ukrýval svůj vlastní tajemný svět. Tentokrát si Chia všimla řady tiše sledujících duchů. To musí být lidé, kteří tu žijí, když s nimi jeden není v přímé komunikaci. Město duchů. Ale Masahiko se tentokrát vydal docela jinou cestou, nemuseli šplhat do prudkých schodů, ale procházeli místy, kde bylo s největší pravděpodobností nejnižší patro původního města. Chia si náhle vzpomněla na černý bod, na obdélníkovou prázdnotu, kterou měl namalovanou na velkém šátku ve svém pokoji v restauraci.</p> <p>„Teď tě musím opustit,“ řekl, když vyšli z bludiště do prázdnoty. „Chtějí soukromí.“</p> <p><emphasis>Zmizel, </emphasis>a Chia si v prvním okamžiku myslela, že kolem není vůbec nic kromě slabého šedavého světla, které tu svítilo odkudsi seshora. Když zvedla hlavu, světlo se rozpustilo a vytvořilo vysoko nad její hlavou vzdálenou oblohu, pokrytou podivnými tvary. Vzpomněla si na střechu města a věci, které tam zůstaly zapomenuté.</p> <p>„Je to divné, že ano?“ Idoru stála vedle ní ve vyšívaných šatech, drobný vzorek se při každém jejím pohybu zaleskl. „Je to velmi smutné. Ale on trval na tom, abychom se sešli právě tady.“</p> <p>„Kdo na tom trval? Víš, kde je Zona?“</p> <p>A pak byl náhle před idoru malý stolek nebo stojan se čtyřmi nohami. Byl to velmi starý kus nábytku, nohy měly tvar dračích pracek a zelená barva se začínala pomalu loupat. Uprostřed stála zaprášená sklenice a na jejím dně cosi leželo. Někdo si odkašlal.</p> <p>„Tohle je srdce Hak Namu,“ řekl Etruscan stejně suchým hlasem jako předtím, který zněl jako milion vzorků starých suchých zvuků. „Je to tradiční místo na vážné rozhovory.“</p> <p>„Tvá přítelkyně je pryč,“ řekla idoru. „Chtěla jsem ti to říct sama. Tenhle,“ ukázala na sklenici, „se přihlásil dobrovolně, že ti vysvětlí podrobnosti, které já nechápu.“</p> <p>„Ale oni jen zavřeli její část sítě,“ řekla Chia. „Ona je v Mexico City se svou skupinou.“</p> <p>„Ona není nikde,“ řekl Etruscan.</p> <p>„Když jste se jedna druhé ztratily,“ řekla idoru, „vzpomínáš? V Benátkách. Tvá přítelkyně vstoupila do tvého systémového softwaru a aktivovala videočipy v tvých brýlích. To, co viděla, ji ujistilo v tom, že jsi ve strašlivém nebezpečí.</p> <p>A já věřím, že jsi skutečně byla. Musela rychle vytvořit nějaký plán. Vrátila se tedy do své tajné země a spojila ji s tokijským fan klubem skupiny Lo/Rez. Nařídila Ogawě, prezidentce fan klubu, aby poslala zprávu, ve které by vyhlásila, že Rez zemřel v hotelu Di. Vyhrožovala jí zbraní, která mohla totálně poškodit síť tokijské skupiny…“</p> <p>„Ten nůž,“ řekla Chia. „On byl <emphasis>skutečný</emphasis><emphasis>?“</emphasis></p> <p>„A <emphasis>přísně </emphasis>ilegální,“ řekl Etruscan.</p> <p>„Když Ogawa odmítla,“ řekla idoru, „tvá přítelkyně použila svou zbraň.“</p> <p>„To je vážný zločin,“ řekl Etruscan, „uznávaný ve všech státech.“</p> <p>„Pak se jí podařilo dostat vzkaz s pomocí toho, co zbylo z Ogawiny části sítě, do veřejné sítě,“ řekla idoru. „Vypadalo to dostatečně oficiálně, a výsledkem byla rychlá invaze fanoušků k hotelu Di. Ti se měli stát bezprostředními svědky.“</p> <p>„Ať už byl její další plán jakýkoliv,“ prohlásil Etruscan, „prozradila svou přítomnost v síti. Původní vlastníci si začali být vědomi její přítomnosti. Musela opustit své místo v síti. Pronásledovali ji. Byla donucena zničit své krycí jméno.“</p> <p>„Jaké <emphasis>krycí jméno</emphasis><emphasis>?“</emphasis><emphasis> </emphasis>Chiy se zmocnil nepříjemný pocit.</p> <p>„Zona Rosa,“ řekl Etruscan, „bylo krycí jméno pro Mercedes Purissimu Vargas–Gutierrez. Bylo jí dvacet šest let a byla obětí syndromu znečištěného prostředí, který se nejčastěji vyskytuje ve Federální oblasti v Mexiku.“ Jeho hlas byl jako déšť, dopadající na tenkou kovovou střechu. „Její otec je mimořádně úspěšný právník v oblasti trestního práva.“</p> <p>„Pak ji tedy musím najít,“ řekla Chia.</p> <p>„Ale ona by si to jistě nepřála,“ řekla idoru. „Mercedes Purissima je vážně syndromem zdeformovaná a posledních pět let žije výhradně mimo své fyzické já.“</p> <p>Chia seděla uprostřed pokoje a plakala. Masahiko si z očí sundal černé kloboučky a přistoupil k posteli.</p> <p>„Zona je pryč,“ řekla Chia.</p> <p>„Já vím,“ zašeptal a posadil se vedle ní. „Nikdy jsi mi nedořekla, jak to bylo se Sandbenderem,“ řekl. „Bylo to docela zajímavé.“</p> <p>A tak mu začala vyprávět.<strong>45</strong><strong>Štěstí</strong></p> <p>„Laney,“ slyšel, jak říká, a hlas měla spánkem zastřený. „Co to děláš?“</p> <p>Seděl u telefonu z cedrového dřeva. „Volám do Šťastného Draka v Sunsetu.“</p> <p>„Kamže?“</p> <p>„Je to obchod s dvacetičtyřhodinovým provozem.“</p> <p>„Laney, ale jsou tři hodiny ráno…“</p> <p>„Musím poděkovat Rydellovi, říct mu, že ta práce vyšla…“</p> <p>Jen zasténala, převrátila se na druhý bok a přehodila si polštář přes hlavu.</p> <p>Laney viděl oknem průhledné jantarové stěny nových budov odrážející světla města.<strong>46</strong><strong>Pohádka o rekonstrukci</strong></p> <p>Chie se zdálo o pláži plné rozbitých kousků spotřebitelské elektroniky: o pobíhajících malých krabech s nožkama jako starodávné pruhované resistory. Nad Tokio Bay se vznášel světle šedý opar, který měl zakrýt první hrůzy: mořské obludy nebo nějakou armádu mimozemšťanů.</p> <p>Jak se blížila, vynořil se před ní Hak Nam, ale díky logice snů se vůbec nezvětšoval. Moře jí omývalo kotníky a lákalo ji do vody. Opevněné město se najednou začalo zvětšovat. Vynořilo se mezi vraky a pozůstatky světa předtím, než se věci změnily. Nepředstavitelná tonáž, shozená sem obrovskými bagry za účelem velké rekonstrukce. Miniaturní mouchy Rodel–van Erpa tu divoce bzučely a zvedaly balkony s železným zábradlím, za kterými byly ložnice. Řada nepravidelných oken odrážela světlo proti mlze. Věc trvalého lidského přírůstku, monstrózní a skvostná, je zde rekonstruována, převedená ze své poslední inkarnace jako říše konsenzuální fantazie.</p> <p>Infračervený alarm se tiše rozbzučel. Světlo zářivého halogenu dopadlo na potištěný šátek s černou plochou uprostřed, reprezentující prázdnotu, neznámou adresu, legendu Killfile. Chia dálkovým ovládáním zapnula espresomat, zalezla zpátky pod přikrývku a čekala, až uslyší známé syčení páry. Téměř každé ráno chodí na kontrolu do Města, aby si vyslechla drby v nejoblíbenějším kadeřnictví v ulici Sai Shing. Pokaždé tam najde Etruscana, někdy je tam s Klausem a Roosterem a ostatními duchy, a oni ji tolerují.</p> <p>Je na to hrdá, protože se znali s Masahikem. Jsou tak staří, tak neuvěřitelně staří, nebo se tak jen chovají? Ať už je to jak chce, zdá se, že vědí všechno první, a ona se naučila si toho cenit. A Etruscan se vznášel v prázdnotě. Díval se dolů na to, co mohla být ulice Lung Chun.</p> <p>Etruscan ji má rád. Je to podivné. Říkají, že on nemá rád vůbec nikoho, ale spravil účet jejího otce, přestože mu zapomněla dát vstupní klíč. (Vzpomínka na klíč jí připomněla, že klíč od apartmá číslo 17 má ukrytý v kosmetické skříňce, kterou dostala v letadle, když se vracela domů. Je vyrobený z bílého plastiku s povrchem, který vyvolává dojem omšelosti jako starodávný mechanický klíč, na jednom konci je zubatý a na druhém konci má tvar korunky, jakou nosily kdysi princezny. Občas ho ze skříňky vytáhne, aby se na něj podívala, ale vypadá to jen jako obyčejný kousek umělé hmoty.)</p> <p>Etruscan a ostatní špehují celou dobu Projekt. Tak tomu alespoň říkají. Díky nim Chia ví, že ostrov idoru ještě není dokončen. Sice stojí, ale není ještě stabilní. A na to se musí dávat pozor i při nanotechnickém způsobu stavby pro případ, že by přišlo další zemětřesení. Chia přemýšlela, co bude Rus dělat se svým nanotechem, a občas si vzpomene i na Maryalice a Eddieho a Calvina, toho chlapíka z Whiskey klonu, který jí odtamtud pomohl jen prostě proto, že si myslel, že by měl. Ale všechno jí to připadá, jako kdyby to bylo hodně dávno, mezi Opevněným městem a školou.</p> <p>Přišla na to, že její matka dnes již ví, že nebyla u Hester, ale nikdy na to ani jediným slovem nepřivedla řeč. Snad jen kromě toho, že se už dvakrát zmínila o antikoncepci a bezpečném sexu. A to Chia ještě nebyla doma ani čtyřicet osm hodin, pokud nepočítala čas, kdy cestovala. Rezoví se nepodařilo se s ní sejít, aby jí mohl osobně poděkovat, a Arleigh řekla, že koneckonců bude lepší, když pojede domů dřív, než se jí někdo začne zbytečně vyptávat, a tak ji poslali první třídou společnosti Japonských aerolinií. Arleigh ji v noci odvezla zpátky do Narita. Nejely však tmavě zelenou dodávkou, protože ta byla podle jejích slov dobrá už jen do šrotu. Chia se stále cítila velmi zle kvůli Zoně. Měla podivně hloupý pocit, protože ji považovala za svou přítelkyni, která byla nyní mrtvá, ale její přítelkyně vlastně nikdy ani neexistovala, byla to jen nějaká dívka z Mexico City se strašnými problémy, a tak se Chia nemohla ubránit a celé to v slzách vyprávěla Arleigh. A Arleigh řekla, že bude muset jednoduše počkat. Protože ta dívka v Mexico City potřebovala být víc než kdokoliv někým docela jiným. A nezáleželo na tom, že <emphasis>nebyla </emphasis>Zona Rosa, protože ona si Zonu Rosu vymyslela. Prostě počkej, říkala Arleigh, protože se brzy objeví zase někdo jiný, někdo nový, a bude to, jako kdybys ji už znala. A Chia o tom přemýšlela, když seděla vedle Arleigh v jejím malém rychlém autě.</p> <p>– Ale já jsem jí ani nemohla říct, že jsem to věděla.</p> <p>– To by to zkazilo.</p> <p>Když dorazily na letiště, Arleigh s ní počkala, až projde celní a pasovou kontrolou, našla někoho, kdo ji vezme na palubu (která vypadala jako jakýsi hybrid mezi barem a kanceláří), a dala jí tašku, ve které byla bunda s velkým logem skupiny Lo/Rez. Rukávy byly vyrobené z průhledné celulózy a podšívka vypadala jako tekutá rtuť. Arleigh řekla, že to je trochu kýčovité, ale že snad má nějakou přítelkyni, které se to bude líbit. Bunda byla z jejich turné v Kombinátu a měla na zádech vyšité nápisy ve třech různých jazycích.</p> <p>Chia si ji na sebe nikdy neoblékla a nikdy ji ani nikomu neukázala. Visela jí ve skříni v igelitovém obalu. V poslední době nebyla ve fan klubu příliš aktivní. (Kelsey už tam také nebyla.) Chia si skutečně nemyslela, že by jí někdo věřil, kdyby jim vyprávěla, co se vlastně stalo, plus všechny ty další věci, které jim nemohla říct už vůbec.</p> <p>Ale všechen její čas nyní patřil Městu, protože tam byla Rei s Rezem. Staly se z nich stíny mezi ostatními, ale přesto je vždycky poznala. Pracovali na Projektu.</p> <p>Byla tam spousta těch, kterým se ten nápad nelíbil, ale také těch, kterým se líbil. Jako například Etruscan. Řekl, že to je nejšílenější věc od dob, kdy se Killfile otočil naruby.</p> <p>Chia někdy nevěděla, jestli si všichni nedělají legraci, protože se zdálo nemožné, že by někdo mohl něco takového udělat. Postavit to na ostrově v Tokio Bay.</p> <p>Ale idoru řekla, že to je místo, kde chtějí žít teď, když se vzali. Byli odhodlaní to udělat.</p> <p>A jestli se jim to podaří, pomyslela si Chia, když zaslechla syčení espresomatu, pojedu se tam podívat.</p> <p>SCI–FI • THRILLER • FANTASY</p> <p>SVAZEK 31</p><empty-line /><p>WILLIAM GIBSON</p> <p>IDORU</p><empty-line /><p>Z anglického originálu</p> <p>IDORU, vydaného firmou</p> <p>G. P. PUTNAM’S SONS, NEW YORK, v roce 1996</p> <p>přeložila Šárka Bartesová</p> <p>Vydal Radomír Suchánek – nakladatelství NÁVRAT,</p> <p>ul. Kosmonautů 2, Brno</p> <p>jako svou 499. publikaci</p> <p>v roce 1998</p> <p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a. s.</p> <p>Doporučená cena včetně DPH 189 Kč</p> <p><strong>ISBN 80–7174–080–2</strong></p> <p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p> </section> </body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAMaAjABAREA/8QAGw ABAAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAQFAgMGBwj/xABTEAACAQQBAwMCBAIHBAUFDgcBAgMABAURE gYTIRQiMRVBIzJRYQdCFiQzUnGBkSU2dbM0NUNi0RdWk5ShN0VHVWNygoWiscHCw9IIU1Rz krLw/9oACAEBAAA/APGaUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSl KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSl KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSl KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSl KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUq9xfReezaqcZbW92zIH4RXsBcA/qvPY/wACPFT5f4W9aQRNLNhTHGg2zvcwgK P3JeqP6Jd+s9L3rDudvucvqEHDW9fn58d/93e/vrVXkP8AC7rO4hSaDDGWJxtXS5hZWH6gh /NZN/CvrZBt8Gyj9TcRD/8ANWuX+GPWkMXcOBndf/knSQ/6Kxrnr/GX+Lm7OQsri0kPwk8T IT/qKjUrKOOSaVYokaSRzpVUbLH9AK6u3/hn1C1mLzIeiw8DDavkblYdj/DyR/mK2w/wxyt 7E7YrK4TKSL/2NnfhnP8AkQK5nKYfI4S8a0ydlNaTr/JKut/uD9x+4qHV5i+jM7m+IxlvbX bsgftxX0BcKf1Xnsf4EeKs/wDyUdcf/EL/APp4v/3Vj/5LOtvOsG5IOiFniOv/ALVUeW6ez OCZRlcZdWfI6VpYyFY/sfg1XVYYzBX+Y0LL0zuz8FjkvIY3ZvHwrsCfn5Aq/wD/ACUdcf8A xC//AKeL/wDdVDlMDf4bYvhbI6vwaNLuKR1Ot+VViR8fJFV1XmL6Mzub4jGW9tduyB+3FfQ Fwp/Veex/gR4rfkP4f9S4lUbJWUFkHOlNzfQRhv8ADk43XOUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSl KUpSlKUpSlKUpV30VdS2fW2Fmhbi/rol3+zMFI/wAwSK9m/jtdSwdE28MbaS4vUWT9wFZtf 6gf6V8/V9A/wJupZ+ibiGRtpb3rrH+wKq2v9Sf9a8a6yvbq66ty63FzNMsd9MqCSQsFAdgA N/HioWLz2Xwkqy4zJXNoyneopCAf8R8H/Ovauheu8d/EG0bp3qm0tpr7iSnNBwuAPuB/K4+ fH+I/bz/+Jn8PW6MyCXNkzSYq7YiIt5aJvngT9/HkH9N/ps8TBBLdXEdvBG0ksrhERRssxO gB/nXuNpgsZ/B/oyTOXsUd5nZgI0Y+QsjDwifsNEk/J0f2FeMZbMZDO5CS/wAndSXNxIfLO d6H6AfYfsKiRySQyrLE7RyIdqynRU/qDXtfQ2Ysv4odPXHTPVKi4vrRe5DcEgSMvxyB+eQO gf1BG/vXlXVfTN50lnpsVeaYp7opR8Sofhh/4fYg1n0VdS2fW2Fmhbi/rYl/yZgpH+hNezf x0u7m06Ps/TXEsPdvQj9tyvNeDnR18jwPFeDWeRvcdci5srua2mB2JIpCrb/xFfQn8N+p16 /6UuLLOQw3NxbERXCsoImUjwxH2J8/H3G/FeM/xC6XTpLq24x0BJtXUTW+zshG34P+BBH+V czX079Vu/8AyQfVe5q7+i93mP7/AGt7/wBfNfMVKu+irqWz62ws0LcX9bEv+TMFI/0Jq7/i /eT3X8R8hFK5KWwjjiX7KvBW/wDvJriaUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUq16 U/wB78L/xCD/mLXs38e/90LD/AIgv/LevBK97/gJ/uhf/APEG/wCWleM9V/735r/iE/8AzG qqqTjMhcYnJ22QtXKzW0qyIQdeQd6/wr6d6ux0HV3QF3GiB/UWouLc/owHND//AN+teP8A8 EcImS6ye/mQNHjYTIu/tI3tX/2cj/lVx/H/ACDtkcRjAxCRwvOw+xLHiP8ATif9a8hpXWfw uyD47+ImJdXKrPKYHA/mDggD/Uj/AEr07+O+FS66btMwi/i2U3Bm/wC4/j//AGC/61410p/ vfhf+IQf8xa9m/j3/ALoWH/EF/wCW9eCV7t/AnB3NhhL/ADFyjRx37IsIbxyROW2/w2xH+V ee/wAWM/adQdcTTWTiSC1iW2WRT4cqSSR+22I/yri6+kf/AICf/qD/APRr5upVr0p/vfhf+ IQf8xauv4r/APul5j/58f8AykrkKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUq16U/3v wv8AxCD/AJi17N/Hv/dCw/4gv/LevBK97/gJ/uhf/wDEG/5aV4z1X/vfmv8AiE//ADGqqpX 1b0qGj/h9iRP8jGRcuR3/ANmK8z//AIfdeqzo+/CDX+r1Ufx3Rh1xbMVIVrBNH9fe9ea0q2 6T3/TDDa3/ANPg+P8A+4K9+/jEwH8NciCfl4QP/SLXgHSn+9+F/wCIQf8AMWveP4w/Q/6M2 f176h6f1g4eh4c+XB/nn41rf/sql/h90J0BncYuWsobq+aNyjRX7gmNh8ckTQPjR+4rjv4h dadYpkbnp2/ePHW8J4dmzXgskf8AKeXyVI+29fYivPaV9I//AAE//UH/AOjXzdSrXpT/AHv wv/EIP+YtXX8V/wD3S8x/8+P/AJSVyFKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKVa9K f734X/AIhB/wAxa9m/j3/uhYf8QX/lvXgle9/wE/3Qv/8AiDf8tK8Z6r/3vzX/ABCf/mNVV VhgcPcZ/OWmKtVJkuZQmwPyj7t/gBs/5V9F/wARs3b9K9A3McTcJZofR2qg+dldbH+C7P8A lXkX8Gs7Hh+t0t53CQ5CMwbJAAfe1/8AaNf511H8f8Wx+k5dV9o528jf/aX/APNXjNK67+F eNfJfxDxahCyW7m4cj+UINg//AOXH/WvQP49Z+OPHWOAik3LLJ6iZQR4QAhd/4kk//Rrybp T/AHvwv/EIP+Ytezfx7/3QsP8AiC/8t68q6C6xn6N6hjvByezm1HdRA/mT9R+4+R/mPvXsv 8SOkLfrvpqHLYgrPewRd21kQ/28Z88P8/kfv/ia+dGUqxVgQQdEH7Ur6Ux0f1L+CUcMJ2ZM IYxrz7hERr/UV810q86ItWvOuMLCm9m9ibx9grBj/wCwVO/ifOlx/EfMuhBAmVPH6qiqf/a DXK0pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpXRdAYq7y3WuKjtYXdYbuOWV1UkRqrBi T+nxXs38bMVd5PoqN7SF5jaXayyIiljx4spOh+hYV8719EfwTxN3jOiZJLuJ4Wu7tpUR1Kn jxVQfP68TXlPV/RPVEfU2UuvoV7JDPeSvG8URkDKzkg+3f2NRcT/DXq/MSKsOEuIEJ8yXS9 lV/f3aP+gNem4G16R/hFYyXGUyUN7m5U04g9zgfPBF+w8fJ1v9q8t6360vutcx6y5Xs28QK 21uDsRr+5+5P3P/hXOo7RuroxV1O1ZTog/qK9u6e60xH8R+mJOleprhbXIyIFSZjxErD8rq fjlv8Al+/2/QeX9TdFZzpW9kgv7ORoVPsuY1LROv2O/t/gfNV2LwmUzdwLfF2E93ITrUSEg f4n4H+det4b6P8AwbwU9zk54rzqO8QAWsL7KD7KT9hv5P3143qvJM1mb7qDLXGUyMvcuLht sR4AH2AH2AHgVadAYq7y3WuKjtYXdYbuOWV1UkRqrBiT+nxXs38bcVdZLomOS1ieU2d0s0i opY8OLKT4/TkK+d69X/g1159Pul6YyUoFrcP/AFSRj/ZyH+T/AAY/H7/41M/ir/C+6lvZeo On7UzCYlrq1iXbBvu6j77+4H3/AMa8fmgmtpTFPE8Ui/KOpUj/ACNex/wb66s0x/8ARXLTJ EQx9G8h0HDHzHv9dkkfrvVcT1x/DvK9KZSUxW0tzjXYtBcRqWCrv8rfoR8efmuVtbK7vpRF Z201xIfhIYy5/wBBXpHTeGj/AIaQHqrqbhHkzEwxuMLAyMxGubfoNHX7bP30K82u7qW+vJ7 uduU08jSSN+rMdn/2mtVKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKVZxdTZ+CFIYc5kY 4o1CoiXcgVQPAAAPgVl/SvqT/zgyn/AK5J/wCNav6QZv1nrPrF/wCp7fa73qX58N748t71v zqtv9K+pP8Azgyn/rkn/jT+lfUn/nBlP/XJP/Gtc/UWcuozHcZnITIfBWS6dgf8iarqUpXQ YzrzqrDwdiyzdysWtCOQiRQP0AcHVbrn+JHWN1A0D564RG+eyqxH/VADXNySSTStLK7SSOd szHZY/qTWNWcXU2fghSGHOZGOKNQqIl3IFUDwAAD4FZf0r6k/84Mp/wCuSf8AjUK9yF7kph Nf3k93Kq8Q88rOwHzrZPx5P+tR1YqwZSQQdgj7Va/0r6k/84Mp/wCuSf8AjUO+yeQybo+Qv rm7ZBpTPK0hUfts+KjV0ON6+6sxMQis87dLGPhXYSAf4BgdVJk/id1nJG0f1yVAw0THFGh/ 1VQa5q6u7m9nae7uJbiVvmSVy7H/ADNaqUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKV1OSu8LbWOJl/o vYgX9o00xiuLlXQ9+WP8MtKwB4xgjkrDfyCPFQrvpO+hEk8EttJZq0AWaW5ihb8dFki5Iz7 UlW8/Kji/uIUmsH6RzSXVxatbQia3lMLJ6qLbyAAmOP3fiONgFU5MCwBGyBUaLBZGfHG/jh QxcWdVMyCV0XfJ1jJ5so022AIHFtn2nUz6DN9AglW1QXU04aR5LqNTDCwURMU5gxqzOSXkU LoxaYcjymnpF8Z1ReWN36a8tbFpAZPWwxRyMOYiV2MgCFmT3R8hIFDa+N1zM0MttPJBPE8U sTFHjdSrIwOiCD8EH7VNxeBymaS4kx9m80dooe4k2FSJSdAsxIAH32T4AYnwpI3W/S2bu57 uKCwd/RKr3EgZe3GjEcXL748SDyDb1x22+IJG4dG5ozwwhbFmngkuIyuTtirRodO3Lua0NN 9/5W/utrC76P6gseK3OLmSVu3qDYM2n1xPbB58SWC71rkeO+Xio2ft4rPP31nBbPbR207QL FIwZxwPHbEEgsdbPE8dk60NCotnZz390ltbR85X3oEhQABskk+FUAEknQABJIAq5k6NyFvi b+9uJrOJ7KWFTEbyA81kiaUMp5+72heIXfLkdflIqA+JurKC2vr61c2cjIWWOVQ4UjkAfkx llBKll9w8gMBVnl+l7p+o8xBirVFtbbIT29vG86q0nFyBHGHblKwHH2ryb3L/eG91n0hNDB Y5OWJMjbS4+a+lgguIy0YQS8eYD8u3uNeTDiRyKDT6FctSuvmvenpMVlMjZdK2Pat8hDBbL NNdcjFIszbfU35tRr8ePJ/aqa6xbZCfI5HD2Tx4tJ5WgSRwHEYPLQUsWcohBbjy4jyx15qb cdPC/tcU+It0iL4v1V29zeIi8hcyRFyzlVAJCAL+4+TsmvkwuSMmOtzjuxLd23fhJbj3Y+T nutyOlUBT59q8VDHxtjCvLOewuntrmPhKmtgEMCCNggjwykEEEbBBBBINZ43G3uYyMGPx9u 9xdXDcY40+Sf/wAAB5JPgAEms8jiL/Fdv1sHa7mwNOrcWGuSNoni67HJDpl2NgbFMjiL/Fd v1sHa7mwNOrcWGuSNoni67HJDpl2NgbFRoYZbmeOCCJ5ZZWCJGilmdidAAD5JP2roMJ06z5 yTGX9i91LNj7mWzFrOJFkkWF2RlZOQkHJCNKfzDR+CphRdLZu5yJsLWwe7n7DXAFqyzK8a7 2yuhKsNgr4J93t/N4rCLp3Jz3U9tBFDO8HEMYbmJ0ZmG1RGDFXdvOkUljo6B0dZ2XTGVyMF jNax2zrkJ2t7YNeQqzyAbK8S4IPx8gfmX+8u0fT19FbSZC5t0ksrVtziK8iDvGJBGWj8ksv I8RIqsu/10ak9SdOyWOSzFzaxQw4y1yU9rCHuUD+xwOKqzc30HTZAPz5+9bJulMjMmLsbHF vLfTM0dwFmSR1mJYiN1Vj2gETepArbEu/C+2L/AEQzv/8AQ/8Ad/tU/tP/AOT+b+2/+R/tP +7VNUzGYm8y8kyWgh/Ai7srTXEcKIvJV2WdgPzMo+fvU1+kc0l1cWrW0Imt5TCyeqi28gAJ jj934jjYBVOTAsARsgUTo/qCS1t7hcXMVu4hLbJsdy4XZG4498n1rZ4g6UhjpSCc7DAzJlW sb+1R4pIOZuY7qPhCnIASrLzETAMOGi2iSU2rEFaOlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUrpr656V ubPGxeuy8n0+2MPD0MUff3LJJ+fvNw33OO+La1vR+KwxnVMUeVnuctYpdWsqwcbRQDGvYZD EvFt7HBDFyO2CyMTy8hpnSvVOMw08GSvnvnyQyHqLmWKGN3uI9oQO87ckO+6WCj8QNxZgDs Vl5e4W7xttE8l8ZcfBJbW6CFFWdTLJIsjtzPAgy+UCtvjrkOW1s/6Q4KPpu8xVub6EXePij MaWsSotwjRuzOwblKGdH0zEdsMQqkHQ3y9X48ZXNvjshmsVFlLtbw3duF73INKe3wWRdLqY eeZ8x717tJx97cervp7nlM3elZ9zydyQ7O/c2hyb9TobP2roOkLL1OO6kea2vJbRMaomktY +TR/wBYhbl58HQRm4kjYRvK/mBc5imx1/Ys14kS40WNiRArNJq4FwXk9447cEaXloN8sV20 W16gig6blsGgdr0LJDBc7G44pGjZlB+QBwkXiPBFxJ8eQ9nNmOm558iDeZRYrvF2tiriwjL BojDtiO98EQLrz/Of7vuo+pb61ynU2SyNkZjb3ly86CZAjjmSxBAYjwSRvfnW/HxWGCurey y8VxdT3MESq4L20aSMCUYAFHIV1JIDKTplLD71Z3GYws9hmLYW1zGLme3mt1iREV3jjlRmY bIjDNJ3OChgPKAgaYLvO4+7lv7rVzHc5xtZD8NWS3UyrK5i9wLksgIDceI2pLk8xbXPWtq1 1kDZZXO4+3myU+QQWmonue6E3G5Emk4lCA+n/MTxGtGFjM5gI7XHC9bIpcWuNurJzDBG6Du mfRALgt4nB+Rrt603Pa8/krS1s/SC2vfUtLbJLMOAHZdt7TYZg2ho73vzohWBAh1eWt1hU6 Su7Ca7vlvbieO4CpaI0QaNZVVeZlB03dBJ4+NHwazx2etbZcZdzxzG+wmvRIgBim1K0q9wk 7Xi7sToHmul9hHIzZOoMPcdOY7AzSXnpo7bU0gso+cM4leRXU8wZV4yyR8WZQORcDZ1WFxm 8KlraY+1mvp7U49rC7kltUidV9SbhXQCRgSGIBUkbCkbHLa02Wv4rw2tvbK4tbCD08DSAB3 Xm7lmA8AlpGOhvQ0NtrkZnQ8Ms/XWCSGJ5GGQgcqikkKrhmPj7AAkn7AGt/1iLp2eODF21y ssGQhvZo8ggDRSwlgsWlI2AXfkx4lvHtTR3Cvb/HxYp8di1uTFczx3MzXQXlGyK6rGvH8wA kfbnXLx7U0eUXE5H6XkBcmLuo0UkMiBuJKSI0b6OjpuLHR0QDrYPxVvbZ3H4+W2sbYXMuPh W7V55I1WZmuYRE7BAxACqF0vLyVO2HIBd2NzeFspY7EzX30+CC8Czi1QzSS3EIiJKdwBVVQ uhyYkqfI5aSssr/Hy4pMdlFuRFbTyXMLWoXlIzqitG3L8oIjTTjfHz7X2ONha9X/jZS7vbb nd3NzJe2rR+Ft53SRWKb2U8yJJyGzuCMfoy6EyWHfpy3x9y95LN4Vi1tG3pfxSxeKTkHZeG x2W0vJ2bYOqm9VdQYfqe+u7qWS8heOWVrJlsoxzjc8xE6q4C8XLnuDmz9wk/AFTZutbW86m ssre5XOz26ZJcg9m+miteJLCONTJp/JCh/ZxUH2nehCxOZwGN+hcrnIyfS8vJevqzjHND2+ IH4v5vwV39hzPk8Ry5aYRLPIIHd4gxCO6BWZd+CQCdHX22f8AE1bdNXeKx91Nd5Ce8huEiK 2j29ssvbdgR3DuRCGUHa6Ow3Ft+3TW1p1Nj8ZYfTsZl+oLK1gnNwrWxWJ7xmjiVlfi+owGj bifxNB/g692FnmcBF9L71zkR6XEXNlNws4z75e75Xco2o77fOj7B493tzsup8fj7Wxhs7/K WsoxbWM91BCqvAxufUco9SDmCSUOynjz53xrkKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKs8Jgps9NNbWlx CLtInkitmWRpLjijOVTipHLSnwSNkjW6zxOBTK2V1dHMWNkLRe5KlwsxYJyRA3sjYEcnUa3 v9teaqaUpSpOSsJcXkZ7C4ZDPbt25QhJCOPzLv7lTtSR42DokaJjVMs8VPe4/IXsTwiLHxJ JKryAOwZ1QcV+T5YbPwPudkAmxjxQ2E1xPDAl/tkL8jwjDlO43EH28lcaG29h8eV3svcJe2 CbmVGkVTJJHE3cMUe1VZGK7UKxYcTvyCD8MpbXksY+M9J3J4ZTdWyXHGPkGjDb0rhgCG0Af uCGUgkEGodK3Wdt6y6S378MJfYV5n4pvXgFvgbOhs6A3skDZG68xN1ZSPFInKWGISXMaAk2 2248ZPGlbZXY+xYKdNtQy2Knw2QNlcvC8oijkLQyCRNOiuNMPB8MPI2P0JHmodK3Wdt6y6S 378MJfYV5n4pvXgFvgbOhs6A3skDZGd/YS42dbe4ZBOF3LECeULbPsf9GA0SPOt6OmBA0wx NPPHChQNIwUF3CKCTryzEAD9ydCt2TsJcVlbvHTsjS2k7wOyElSysVJG9eNio1KUpW61tvV SGMTwxOdBBK/AOSwGuR9q/OyWIAAPn4BzydhLisrd46dkaW0neB2QkqWVipI3rxsVGqZcYx 4LE3vfhktzcvbwunL8YqAWZQQCFAZPzaPvGgdNrCysJb1LqRGRI7SAzyu5OlXYUDxsklmVR 4+WBOgCRGpSlTExU74OXMB4fTxXKWxXuDucmVmB4/IXSHydbPxvR1DpSpiYqd8HLmA8Pp4r lLYr3B3OTKzA8fkLpD5Otn43o6h0pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpXR9E4zIX+UunsrG5uVjx94 jtDEzhWe2lVAdDwWPgD7n4qYkq3eF6hmug8GXhx6wX0cqEPO4vIfxT48MBpXB0SQG2xZ+O/ NxWkPSUaW3Tz+m9JbPHlC8SxGdlQyhW7YeRuRkUoZGC6Y8QEHHC9sIAsyR4uGawSVBgXSI8 8iTKo4Fk08vJCxf7xuAg7e+Bs8/hYJb7Ltf4b6Zi8d1BDb9+0szH2bZzIZG5BSW2Oyw3sLz UKArBTUSzDDvaZLL4Wxjube7j9NZJCnau7PTc97DB1/IEmOy3NjycrtbC5yFn07krLFXK4i 6illuXnvvpVu3BJHZIn4BGJVQonUA6ZZFUe0KTz/VwNndWeEeGzWbF2yRXMlvFEpkmI5OHZ B7mTYjOyfMZPgsaoK797GQYTqWOzsbNMQliDjr1uEb3EQuYSTzJBlYgAsDso+kAQngdnUNn aPlbOxtOknNr9USGxkeeKFb+DkQEjZY0Z1ccPxWaQr7fd79tuj+pQ3GXtbWzsfUnDRv25sR b20i6vE2biIgpGQrMxO+PARufIBHn5hyF9BNemK5uIrVY0mn4s6xLrggZv5RoBQD+mhUau5 nkOAxOGv58HZrbrLbSm2vLGItdKYiWMcxDGVHDFn5D8JnjUfFSmhsbTN2GFuYbHJcWvbwSW 9pBC9w2pfTRjSnYYosiKeSsJ0Xiyhd5wSXvq83DY9Pw467fERvJbXkNtI21uo/fIhiRIlCH ZBVRpVkO/DVm2EyNvlJ7ufFPq3x+NR1lsElcA2wB33h24o9xOHmZSUKga1yFcZ1XjVw/VuW x8du9vFb3ciwxvvYj5Hh8+SCuiD9wQai4fIJi8xa30tpDeRQShpLeZFZJV/mUhgR5GxvR18 jyK7Oe2WLMY/Aw2Vnl5u7d3hltLGBZHX8TtEIB71Cp31jLcXWRE1xCk6b22ubtclbWtljpL +0vrKdRFYwxGKPsuJDKpGkUMIu6rHto5bet+c8pihaZ/NQ4jG2N5cplLhLm3dUeK3s9goRo gRqduHcEGPgo5Rk+62vbW2t8xnXPT/1qaTN3frDDNDwgg9jJ3JGjfsqecvuDRkcW2dp7fM5 bK6gtYLqa2mjt7nl2ZXjISXidNxPwdHwdfFaa7zOWcTR85sNY4/DPi4Z0uLaMbW6NqrIokJ ZuTOVUxkn2EyFd7lrDOwwQdS2eKv8LZ4m1axguFhMBh7s/pRxV5XPMIZfw294A0SSG5PW7E Yx7nKoL/puG5zBsb5rnH+kaMIqw7gkaKPj23ZyU1oeODABmV22HpzIZHpua+Tph5bq+w0c6 zwWDLqUXvECNEARS0HEniuyo3/MxZ11j7r1eYixONe4jGQupslJJj1NxCxYOG5AM0cBTiUb Y5alJ8aAdTYJsdgJ5rnCoZ8VkIUfVoLeLskSBlAQ92SIsiBZ5G2+9DiwYtJymDgTICVMFDD EmXzMVu6254TyKgNsmjtW/EUosYHE8SvEktumXGZK5x3UTZDpuGK8gxsUrPFadt4CLhPLRr pYmMYcn2qSicvhmLcZVz0akEvWeGhurWG6hlvoo3hmBKMGcL5AI3re9HwdeQRsGzurK1Po/ wCkdtDid30Mcfo4wvOyPLuSDjy7irpOEp5F+Te6Tj7V1ZWp9H/SO2hxO76GOP0cYXnZHl3J Bx5dxV0nCU8i/JvdJx9srJ2mRHQuQe9xljjxHkLRouyUjMkPCcLxHL8Vdt7ZPcXHIl3CErx kMixTxyPCkyowYxuSFcA/B4kHR/Yg/vXedT43tZrKwzYGzit4r4rhorWHXrH74DRAxnlIpX nyAO42CoDHvgdl1Y3Vz19m7C2wttbxYpppIre3xC3EojaVFDJE2u6SHUgOSqqzFANKBJyuK v8AFY/K3OL6e5xXdzjJLflbLdRc3t5ObJpe1J+JJw8KUBccQDx0+kWWGusraRdLTZDt5e5i mj5Iot7QBDCZHljcxIytIRIGjJAJ5HiCumwxM1xa4K2XpGGSK5wlzczas5C9y8ZmMRL75jZ 7J9hUt3VXypRR5zSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpWccMsqSPHE7rCvORlUkIuwuz+g2wG/1I/WsK UrOaGW2nkgnieKWJijxupVkYHRBB+CD9qwqTYXq2M7TGztrpuOkFwpZY22CH4ggMRr4YMp3 5BoIchk53nEVzdyzTqjSBWkZ5XJIBP3ZiG0Pk6NaYYZbmeOCCJ5ZZWCJGilmdidAAD5JP2p HDLKkjxxO6wrzkZVJCLsLs/oNsBv9SP1rClboryeG1ntopOEVxx7oAG3CnYBPzx3o6+CVUk bUa01nDDLczxwQRPLLKwRI0UszsToAAfJJ+1DDKsCTmJxE7MiyFTxZgASAfuQGXY/cfrWFK VuWyum7fG2mPciaZNRn3IvLkw/VRwbZ+BxP6GsJYZYHCTRPGxVXCupBKsAynz9iCCD9wRWF KzhhluZ44IInlllYIkaKWZ2J0AAPkk/apJGSvLG2hWGaS1h7vZCRe3YAeU+B5YLxLE7IULs 6A1DqwzWWOavUujZW1oUgjgCW5fiVRQin3sx3xCj5+367Jk/0M6q/wDNrL/+oy//ALaqZoZ baeSCeJ4pYmKPG6lWRgdEEH4IP2pJDLEkbyROizLzjZlIDrsrsfqNqRv9Qf0pJDLEkbyROi zLzjZlIDrsrsfqNqRv9Qf0rdYXcNnO0k+Otr9SvER3DSBQdjz+G6nfj9defisL28nyF9Pe3 UncuLmVpZX0ByZjsnQ8DyftWE0MttPJBPE8UsTFHjdSrIwOiCD8EH7UjhllSR44ndYV5yMq khF2F2f0G2A3+pH61Jw+TfDZi1ycUEM8tpKJY0m5cOQ8qTxIPg6Pz9vOx4qNNIss8kiQpCr sWEaElUBPwORJ0P3JP71hWcMMtzPHBBE8ssrBEjRSzOxOgAB8kn7VnEjwdm7kte7b90gCQM I5SuiybBB+GXeiCAw+Nit2Yyb5nMXWTlghglu5TLIkPLhyPliORJ8nZ+fv40PFQ6VnFDLO5 SGJ5GCs5VFJIVQWY+PsACSfsAawpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpXTdH28+Rss/i47yG2iubGIu 1zOIoVK3UGncnx4Bb9/JA2ToybWHpuKTqWM4bKdqztFCpdXUazowuo0J/sTwbTKNaOgHGzy 2um/wPTmPxUAnzDpkGgt7h0RXkZllVHKiMxqoKo+99474a0vL22FtiMHjOsr9LW8vLVOnJX me6uZFHcZJ0jQALE/DizfJV+XH8qbPHksvBYW2Umixl36u0HExy6YfKglfcqk8SSvLiu9b0 N6qwjxmMPSsl+vqbi8C7ZoZ4wts3cC8ZIiOZUpo90HjydU1vdSuq8HgsJ3LSxyvqL+0uTbz xbdueuQZ/MSCPTKBxDSb5fm9u2k9I2sWYw30a/urmOyuM9YpqHTFWkjuFJUE6BOlBPnwAdH QFbOiba1xfUnTVzcT3iXeRuY5Ld7VwFiTvGIq4PluZR1IBAVSD79lRohx2JtuilF5mexcZK I3scPvO2iaaONeIiIOyHHLuprnsqeI5cnXX3fT/Tdu90sc+UlWyx9vkJJGEaGVZBCO0F88S TMDz5NxGxwfXJtMXT2MjyVx6kXLWSQW04ZrqO3WFZohLp5WVubKDoIiFn0zADjxOeT6ewGD tWF7dZG5uFyV3j3MMccaJ2impACSW8ODw2vLlrkvHb77vpDFTZybF4y5vI/TZuLFSTXPF+f daQBgq61w7RHyee9+z8tV/WE2Ou57W6ssw9/IVZJEZ3k7YBBDc2hi2WLOSOJPIMxYlzqoxF ta3eUhgvZ+zC3LZ5hORCkqnI+E5MAvM+F5cj4BroLjC9O2lnkL6eLLr6S5toUs+7D7hLC7E 98AgqWRirBCCoX557TfjejLKXOXeHvJ5gVyT46K9MqQRhgwQMIyGeZiWXaLx4gryYBuS6LG XDwdFBL2TLxpdStGTDPGUaYMpbjGU3wVDCzAuvNwg17eaVPVkbRdY5qN5nmZMhOpkcAM5Ej eTxAGz+wA/at3TVlhbtL2TMR3zR2qpM72syRiOLfFieSMWYs0SqoAG2JZlA2Jth09jMjip7 gC5tJHguLm2ae6jPIRK78BEF5yArGwMu40DchrahW3T4TpuKymyLQ5SLHyWlu9rOLqORjPI zK6lO2uwpjm1viD2D7h3FIsMx9O9f1PbNe5e5fGRdiYyvEPVRLeRBhvge2wY7Le4yMS547Z W5zrWPHw9Y5WDHWj2sUN3NGYzIrLyEjD2BVXiutaXzrXyao6v3vJ8h0rnL26k7lxc5e1llf QHJmS6JOh4Hk/at8WMTM3lm2RnmfLdSStLbzJxWKNmmaMGRdbPKRW3x1wXTDmTwFhdWdvdd L4jMZg3N7FbYsQpBbXaLPv1cyqzclcrEq6Xlx1yaNR99Vh6fx62tlfie5e1GL9feLpVdm9S 0HCP5AHLgOR3422j4SqzLWEVmbW4tmc2t/B6iBZCC6LzdCrEeCQ0bDY1saOl3xEKGaW2njn gleKWJg6SIxVkYHYII+CD967Dr7G2WPy2UnnSae+vsldPHLBco1vCol/I4CkmXRJK8hxDx7 8kgFtrXEYjqzCxz3hu7W2SO724NvO6XcKllXwV4Esqk8iwYn2flMLqvB4LCdy0scr6i/tLk 288W3bnrkGfzEgj0ygcQ0m+X5vbtovTGMxmSnkW/8AUzMrIEtLWeOKaRSTyZC4IdhpQIh7n LjR9pqwuMZishj+nre2tprS4kxstzc3PcVwyRPcNIeARSzkRnjtwNBVPxyrTjcDisrmMIyS XltjMrfGzaMlZZonXt7AbSqVPdT3aBG29rcQWhZ6JI8d0+Y7maZHxpYCVFXtn1EwZV18ryD EEkk7348KGAx2KvLPLXOTlvB6C2SeOK2VfxdyohBZj7fzgb0db5eePFpVzgsfj5bm+uTcy4 +FbRkgjkVZma5hMqKXKkAKobbcfJUaUciVk2vS9lJ6iyjhvL/IrLZywLFcJAsltPw0WDIwV wZI1PuIBl35CEmbaYzpeK1yM6ZuazxmQuZcfA8zMztFEYZO4QsDc9sUbh+ERx48jskcNSlK UpSlKUpSlKUpSlKUpSpljlrzHWt5bWxhEV9F2pxJbxyFl3vQLKSvnR9uvIU/IGpq9XZpJGl S5hSZ4jG86WsSyvtlbkzheTPyRWDklgw2CCSa0jqLJi1itjLCyR8BtraJnkVCCqOxXlIg4r pGJX2r49o0fqLJyZi4yzywtdXW/UbtojHNvRPKPjwbyA3lfzAN8+ahXl5Pf3T3NzJzlfWyA FAAGgAB4VQAAANAAAAACpUmdyMmIjxTTILWJeChYUVynMvwLgcmXmS3EkjejrwKX+dyOTgW G7mRl5c3KQojTPojnIygGRvLe5yT7m8+473YjqfK4ODs4+S2Re+twDJZwysJFGlYM6EgjZ1 o+NnXyaWHVGYxc7T2N0lvIZ++pSCP8JyRsxjj+GGAAYLoMoCkEDVYHqPLNay273fc7vPlNJ GjzAOSXAlILqrFm2AwB5tse47rKuZ+rcvceq7j2f8AW7ZLWbjYQLuJPyqNJ7daXRGj7U/ur rN+s867yP37ZGkWJeUdjAhXtBljZdIODKGIDLpgNaPgawyPVuXyvb9a9nL27k3Q1YQLylOu TNpBy5aHIHYbQ3vQpP1dmrj1Ra5hR7u5S7llitYo5DMv5XDqoZWHk7UjyzH+ZtwsjlrzKds XJhVIt8Ire3jgjBOtnhGoXkdAE62QoG/ArDHZG6xV6t5Zsiyqrp74lkUqylWBVgQQVYjRH3 qaep8qYJoHktpI55453WSzhf3RjSAbQ6VQOIQaUKSutEgyV656ijumuo7yGO4a5N13Us4Vd ZSFDMpCbXkEUMBoN55b2dl63zi9viccO3E0KaxNr7UblyUfh+FPNtj4PI/qaqclkbrLZGfI XrI9zcNzldIljDN9zpQBs/JOvJ2T5NSsd1DkMXYyWVsLNreWUSulxYwT7YAgHciE+ATr9OR /U1MHXPUQkMnrIS7d0Oxs4SZFlZ2kRiU9yFpGPA7XZB14GqxMvfpa29r3+dvbSiWOKRFdNg kgEEEMoLMQp2Bzfx723Kk6nys0+Tnkktmkyy8bxjZw/iDe/Hs9p2AxK6JYBj5ANacpncjmp 5Z8hMk0krBi3ZRdEFj7eIHEEuzEDQZjyOz5qvqzg6hyFvh3xMYs/SSfnVrGBnY+7R5lOXIc 20d7G/BFaLbL39pYy2UE/GGXexwUsvIabgxG05KArcSOQAB2PFSh1PlVS0QSW3btIDbxobO Eq0ZPLi68NSDkOXv37vd8+aXHU+Vup7SZ5LZGslZIRDZwxKEYkshVEAZTttqwIPJvHuO8Ic 3ILq9uryCG8murZoF7saFItgKCq8fbxUaUJx46XXtBU18MrQTxzIELRsGAdA6kg78qwII/Y jRqzuep8rePePcyW0xvWZ5ednCQHYAM6Dh+GzADbJokgEkkA0j6pzcWOksIr944JoPTyhFV WljGtK7gcmAA4jZOlJUaUkHTf53I5OBYbuZGXlzcpCiNM+iOcjKAZG8t7nJPubz7jtjc7kc TBPDZTJGs7I7Ewo7K6BgrozAlGHNtMpBG/mhz2U9FZWa3jxxWDc7ftAIyMGZgeSgEkM7lSS ePJta2an4vPQjOW2ays8xmx0sUtrbWtpGsT8G58PDKIlLfdVbyzHRPzWX2WvMja2dtcmExW MXagEdvHGVXe9EqoLedn3b8lj8k7WOWvMda3ltbGERX0XanElvHIWXe9AspK+dH268hT8ga lS9T5WfIi/kktjL2Ft2UWcIieNdcVaMJwYDS62DriuvyjUW2zGStL6W+gvZlup99yYtyZyT y2SfluQDA/IYBgQQCNlhncjjIGhtJkVeXNC8KO0L6A5xswJjbwvuQg+1fPtGq+lKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlWeHwM+ZhvZ47qztobGJZZ3uZgmlLhdhfLNrlvwD+g2zKrWGP6Gy2Svbq3gK GO1WJ2nSKaZWWVecRCxoz6ZPdsqNfDaJAKw6Ryl08thJNY2jfVI8c4nYM63BEnEbQMwUlSu /wApJHzxJXPEdMXMs1jc2Fzjskbq5nt1tjFM3NY05SMVMYPHgwYcT3PcOI5jxYX/AEgi3OR jyE9th4rLHxz2QkjmHNDOsZeTcPcY7LgllUlivECMDTGYdbp8TaS2+Fe+u57WK4tpJzDK8D DuR/y8ULIByeMs53GNB2cScZNK088kzhA0jFiEQIoJO/CqAAP2A0Ks8b09LkMVPlHv7Gzs7 edIJHuJjyDMrEHgoZyPbrwp+d/CsV3WPSOQvsjNjBNbRZKOd7dLJmZ5ZZU/Mo4BgoH95yq/ J5aViKOujXo2T1vopc3i4rmNbg3ETNKWt2gUNIjhYz5A5aK7U8GAJOtycH0ncz3Fn2jZ5KD IWLXE0UcczSQwiQIT4iLBxINAoH8qeQKE7ZXpgQ2eYu8lc2eOvbK5gijtEilVDG8LugA7ZI ZlVdcyG8P3NMdnPq7p3J4jFRXF1ira07k4W8eOCRPx+LaVS6KoXQc6hLJy2d8e0q8hXTYgI +LhixMOOurx+XrLO9iVpp/cdCEsPC8SoAjYTFmbQIClWSxVhksWmetLqzspsjkrhI8cWZFi XlGVQNwCLxEhJJYLx468ggYRdGTzPbumVsfSXME80N4yXCxSdkcpVAMXMlV8748TogEsCKz g6eexwFzl+9jr0S40TovcbuW4edYS3B007b7ieNhT7tg8OXM1fno69bKW2Lgu7O5vpZZYpr aFnaS1aJQ0gdeOzob1w58irBeR+YeewF705fJa3y6MsQljbg6c1JI3xdVdfKsPco+NjYIJf Q3XDfUpr6zhLRd6G1kdhLPH3O3yTS8T7g3gsG0jHWvJsLbojIXr2Ys7yxuFubtbJpVlZYoZ yCeBdlCudA/2ZcHQ1vkvLXF0fdT9ns5HHSeolNtDwnJ7lz4/AXS+W9y+8fhe4e/zS26Sa59 F/trHR+tsZb1eYn9iR8uYbUZ9w7cnxsfhnz5XlQVbHp24bCTZSG5trhbZY3uooi7Nbq50hZ uPDZJHtDFhs7A4txk9M2cF/js/byx2aOtikqXdySPT6uIgxH+KsfgFjrS/JDYWHSGTyWVax teEqiD1K3MaSSI8PIKHUIpdhyIXQXanYYLxbW+Hoq7bL3OLu8jY4+5t2QcboyqXV0MgcAIW VQg5MXC8ARy0dgc/NGsU8kaTJMqMVEiAhXAPyOQB0f3AP7Vc5HpK9xoZHvLGe5WBLk2ttP3 X7LIH5gqOJAB8gMToFtFPfUb6Ddeh7/ch7/a7/otnv9nW+7x1rjr3a3y4+/jw91WE/RN7bO 8cuSxYkigjuZ1W65iGBwpEhZQVIBdV4qS7EgqrAgmEenbiO9mhuLm2t7aFY3e9kL9njIvKI jSlyXUghePLWyQAraQ9O3HO59dc22OitWRHnuC7oWcFowvbVywZVZgwHEgb35G8L/FXljh7 S4nezaGa5uI4+xJHI/JO2H5Mm/b5XiCT9yBpttCs7b1d0kHfhgDbLSzPxRABsk/c+AfABJ+ ACSAZWYw1xhZ4EmdJY7mBbi3mRXVZY2JAYB1VgNg/IG9bGwQTc5DCLf4PC3dmtjbSnFySNb Ix7tyYpp+5J9/IRORLFQdEJvjxGcmAhsbGe3N3iLh7CKPJ3Dn1H9ZhcIIoh+GGX+0G9Mu+8 uz7Nrp6ywPo+oMzLZyWbwwX0vctrU7NohkITkAOIXyB7SQpIVuLEAwrnpi6gsYryK7s7qF7 kWkkkUhWOGYjYRpHCofAO2RmUAbJAKkyuosXdYnHFLuGx78uUu45Z7ZlJZoeC8QgUdpQXYg DXIMNqAqGucpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUqzxWTtbDH5W2uLSad7+2ECPHOIxFp1k2QUPL3Rp4 2PHL9QRZ3nU2KvmlglxF4LGWK1DRrfr3edvE0SNz7WuJRjteO+XkEDxWi5CWvSt2khs4nyN 9b3Nvb21ys3CNUn5AgMzJruoNOQx399HWy96wlv8/Hk5rNAogngliRyCyzmUzEMQdHc8nHY PEcQeWiW0WmbxdlLepDhXa0urQW/ZluyWZhKkoaRgo5DaBSFCe37htsZtl1fZWT4YJi7l4s ZPFcduS+5ASIPPa2h7Su55uvu5ELoroVzMxiaeQwI6RFiUR3DMq78AkAbOvvof4CrOxymPg wFxjLqxuZmuLuG4aWK6WMBYww4hTG3kiR/O/nideCG6CHr+yt8rNkIsNchpsoci8X1DikpL I3CQLGC4RlZk2dKX8hvPLjJjE08hgR0iLEojuGZV34BIA2dffQ/wFdBfdWK+Vxl7jrF4Vxc 4mt0vLk3LKAylYg+lPaXgOKfI5Odnl40f0iikyN49xZO1ld2kVk0Mc4WURRdvt6kKkcvwU2 eOj7tBdjWC5qwjxuSsExP4V1LDJbg3LHsmNJEDN427ESlvBUcgPHH2Uy2YxuVvmvXxcyXF1 cm4vXF3vkSSWWIcNRqSx/N3CNL58HlTVcxZXDHH2cN1ge5cWcTKJornti4YuzfiqFJZQGVf aVbQPu/LxlQ9VxOkD5XFpkrlMo+QkeWQKkncMRkUoF1s9rWztQHb270RuvOtFlfHXEFlcm8 xuQ9bHc3t6blpjqPxL7V5HcSAFSoCjWifdUU9SWsv1bvY+ZvXWMNlBwuQvZSLt8C20PNvwY 964g+7QGxxoK6a76tgkyFtJbY6ZLSCKeARXF4Z5VhlQxmJJSo4oiE8AQ3FixPLeqor+aymn X0Fm9rAq8Qsk3ddjsklm0oJ868Ko0B4J2TYfXYE6Y+jw2cweTzM8l0XhLc+XdSIr7JeIWPk G/KGGvduugH8QMb65bhsFeMkV9BewIcn/YmIyFIV3FxEI7h4oqgjz7jsAVmO6mxWO+k9vEX j/S8lJfJyv19/LhxQ/heNdqPZ++n8DkOKXIpjOlLzGKYX+pSrJbRCdZ3toGKu/Nk0ObNDAN EbHbfapyHLma6mXq+ylwkuMOLuQsmPS0H9e9kLqYmLxx8OKh3iDODssT4ZfO6bE5KKwN1Fc 273FrewdidI5RG/EOkgKsVYA8o1+VPjY8b2JkfUUXdkt5bJzi3tPRLbxzhZUiEomGpCpBYy DkSV0eTABRxC52eawdva5C3bC3gW94R7gyCqRCpVgh5RNti6KzMNeQAoVdg017LBPfTzWtt 6W3klZooOZftKTsLyPk6HjZ+dV1PUuRt8bdRC1gtnv2xdvateW96k8fD0yxSjipYCTw6b5a 4+QuyHqp/pD/V+76X/afpvR+r7nt7Hb7eu3rXPt+zlvXH+Xn76m3XU2Kn+o9vEXiesxsFin K/Vu32u3xc/hDlvsx7Hj+fz7hxwvupcfe3LRti7kY2WC2jltzeKZecEfbjkWQRgA8dggqwP Jvg8SuheooroXcOWsnmtbloHWO0nELRdlGjiUMyvtQjkeQWOlJb53pvsvZXWAt8dDjntpYb ua55rccotSBQUVCvIACNNEux8NvexrTgslFicvFezW7zrGrgLHKI3VmRlV1cq3FlJDA6Oio qT1FnYM4tiY7OaCW1ieJ5JbozGYGV5AzEqDzJkYsd6JOwFHiptr1NioPp3cxF4/o8bPYvxv 1Xud3ucnH4R4670mh5/k8+08sMtkGtOl7Xp2WS2nuY5+7LJBIJVjjXmYow6Hgx5TTuSN/nU ctgqujK9RRXxv5rWye2ussxfISPOJFfbiQrGvEcFLgHyWb2qOX5uVvfZ+Hqq1vsbaY70xml juIXvMxGiW4jLgQp3AidoCUhUXRHk7YeBC6tz+Nysl3b2VvM3+17u8S7M3slWVh8RlAV9qR /Lf3vHka5mlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlTMdYwX3cSS/htJV0y+oBEbL55nkNkMBohdHkAQPd xVtMqWo73ZmmfjKBDziC808+5tMeLfl9o2PJ8+PMrDYtctc3ELXaW5htJ7leSFjIY42fgNf BIU+SQAAfk6Br6k5K1iscjPaQ3SXSwtwM0euDsPDFSCdrvej9xo6G9CNSpNhaxXs7QSXSW8 jL+C0mgjPsaVmJ9gI37j4B1vQ2wwvIoIbp4ra59TEugJQhQOdeSAfPHe9E6JGiQp8CVnMWu HyXo0u0u17EMwmRCqsJIlk8BvOvfryAfHwPitBtYlxSXhukMsk7RrbrosFVQS7efaCWUL4O 9P8cfMarDDYtctc3ELXaW5htJ7leSFjIY42fgNfBIU+SQAAfk6BYbFrlrm4ha7S3MNpPcry QsZDHGz8Br4JCnySAAD8nQNfVhj8Wt9jcpeG7SNsfAkwhKEtKGlSM6PwAOYJ2d/GgfJFfSl KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKV03SV7c2OK6iktrmzt5TYp2mmkhSXm Jo2/DL+7kFVz7PPIKfzBK6OO/bF31+9jPi58rdQWDmU5YQhgIGFyTPHMm2M3EspfbH3aOuQ qbCZMhY30LTY60t5epLN+/Har6eIOLgFuLgExAAEI/gDfgbNX6tbX72Nxd39nLLbxZGC59R n4ZbkpJbBYkM7kK22Z+JRSi8vI5c91KZJpeorHKy39tPio4HjxlpPfDVnIbciKLhzDxhJFR O8Qmygk5DYNc/wBXX1xkMrFLeCx9SsAWQ2dw9xs8mI5ys7820R5DsAvFfBUgdH0xfTR4fpm 1a/x0Fo+Xm9ajXNvG7Wx7RYS+QxRuEoIbw3FAQfwxUZ543sMXeZ26sbieK7vIfE8U3YHbRb fcaE/gJKrsFClOO9KQ4DScRfTJlU9Zf465zC2N8tzd3VzbyoyvDxgjMshKSPz3sgt7HCk8V ZVh4zMX83TeRurvN9uW476SzG+U3E34KqEmhbbTI2wiEH8MtIx8CrDMSu1kcVhspbWl3LaW YvimWhEV6i2wiK8+QRRGyspjLEv3C35VGoWbzBm6SjsrYYv6b6S2SMG6dphOqp3SsHcKxtz Em3MahgW9xLjlzOClsoMvFJfhO0FcK0ic0SQowjdl0eSq/FiNHYBGm+D01rkxbZiybJX1td ZkQXsct3JKlxG3ctylukkhJRyHLbYkqFdQzaUqmdk5ucjHHkcjZz5dbG/W5vJb+IqyyW5jg jMxbjI4Zm8gtpXUE6Qqmd1erf47OX0+ftgmQw1mojmuS0tzcQ+nD8kGzyDJIAXA3yLDa8mG f1Ljjs7Ja56ztMc1sr4W27340HG4icIiqC0bjjpt65sA+3CmQaepczdZDDwrFk5mfqi5F7c 2885VIuGogNsQqoZVl1snSRQ7I41w1KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSplzlry6sYrJzClvFrSQ28cXMgaBcooLsATotsjk3nydw6sLDB32SgaeH00cQbgJLq7it 1ZgASFMjLyIBGwN65DetjejI429xN61lkLd7a5RUZon8MoZQw2PsdMPB8j4Pms7fEX9zYi+ jg1aG5S19RI6xx91gSF5MQPgEk/AGt62Kh0qZicTeZu+WysRC1w+uCS3EcXMkgAKXYAsSRo Dyf0rTeWkljdPbTNCzprZhmSVPI34ZCVPz9jWmlKUrd+JYX3/AGLS28v/AHJoyVP+auvj9w R+opeXk9/dPc3MnOV9bIAUAAaAAHhVAAAA0AAAAAK00pSs4YZbmeOCCJ5ZZWCJGilmdidAA D5JP2qbFgcpPnzgYbN5MkJ2gMCEEh1JDDYOtDR2d6ABO9VX1Jscbe5N5ksrd5jbwPcS8fiO NBtmJ+wA/wBSQB5IFYejn9D60x6t+72g5IHJtbIA+Toa3r45LvXIb00pW70c/ofWmPVv3e0 HJA5NrZAHydDW9fHJd65DeEMTTzxwoUDSMFBdwigk68sxAA/cnQrClWF7g76wu7W2uPTBrt Q8LpdxPEylim+4rFAOSsCSfGjvVMtg77CPEl96YNKodVhu4pjxIDAngx0CGBBPyD43VfW70 c/ofWmPVv3e0HJA5NrZAHydDW9fHJd65Dems4ommcohQEKze9wo0ASfJI86HgfJOgNkgUhh luZ44IInlllYIkaKWZ2J0AAPkk/as72znx99PZXUfbuLaVopU2DxZTojY8HyPtWmpkmIv4r Vrp4ONuIkl7vNeDByQoU70zbDDiNkcH2BwbUOlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpVz1H+K2Pub f3WJsYIYSv5FdIk7y6/lbul2I8E8+XkOCZXp5Yxf5DM2yXt5jltrc2MjFQqcOAaTtkMBGER CNqQ7qGOwVa8w2Fxsd4+Iuopp7OfN4tJYDLwkjMkU5MTsB+ZGbi2gpJU/kJ8V8eOwk+Oxlv FjHSe8w1zeS3T3LMwkh9QRwUaUBjDoghvaQBpgXbkKuejP8AfjA/8St/+YtRsPibrKXcaw2 r3EffiidVlWIuzsFVFdvAZvOvB8BjrSnXXrg+nZFsb+aw7sNzbZH22Ek0EDmCESK8bT8nby WUkhRyX8pCnnDs8ZgnKZi9s+zanEG9e1hDyxh/V+mAAMquV1pv7QHl53r21nYYvFZjI3OJx OGQ3k09rPZnI96JjC3HuKESQ+3bK4/MRF3GLEgGuVzE9hc5i6mxdp6SxaU+nhJYlU+F3yZj yI8nyRsnXjVRoTEs8ZnR3iDAuiOFZl35AJB0dffR/wADXeS4XpfHX19DeWN5N383d4+2htY WmkRIzGFEf4qac93QLCQEhfHg8uArvOmY7TIYTpzH3OBtr2CbMzRXErNOGjRjaqX2kgAP4i rsjXhfGyd8/e4ox9E4rLDGvCZbu5ge6CvxmUCMoTsld7MoHHW+B+SCao66/qLA2Np05NdRW aW11ZZBLKQQmV12UkLJJI54vKpjG+2qp7tjfIBeQr0ySCwuf4iy3kFn6eay6ut4DJ3WZp+5 NKzF9+BpohxCgaBIPI+6ufisOn4emLRbi1vJ8nfWM90jQQF2Qo8qrpu6FVB2ttuNjrkeQ8c ZvT2MjS9NhZYma+uJ8JcXKX0JdmLSWrgoFG1KKzGLWuXcH5h/Z1plxFs/RV33IO1NjraC8U RvNIytM0Q3KxIiXmjhlVF5aQBmBQhuMro8Nb45eksllJsK+QurK7t15PM4hSORZB71TR1yU eeQ8lPjRDzJ8dhMLjMnNJjHvrq2u7RES5uWVYhLDI7RSKnElkZSrHanko8LplbZLiLZ+irv uQdqbHW0F4ojeaRlaZohuViREvNHDKqLy0gDMChDZx4vDv11Dg5ME5srTMrj5LiG4kUzKXZ B3SeQ5Hjy9nDYDgDyCnE0rrLi8gbCdPYzJSasZcbKyOQT6aY3NwFkGtkKSFDgA7UfBZUIm3 GPxo6jvZc0vdhxmEsZCsX4yO3atov5JE5L+ISCrj4B2R4MWeHpy0xmTyMODuZmiu7QW6X0j woEmhkc7jVuXHaEr+ITox+46bnp6sxllicclnZ+p1a5nI2rNNPzDiPshWCgAKeJAOhskfOt BeWq26btbK9vrqG9geUDH3csXGTiEkSB3Vj49wBX42POt7AINzJgbE9I3s72aQ3ljaW9zzi Mrv8AivGAJnJEQDrIXRUUtoe5gVbnv6/t7Gxv8i8NtbXst7lLwvf8pVaB1kBMCqSASqspLF SD3dKfbs8TXR5hIbawXEw415Ft7S3vfVLLIWR5o4WcuuynElwg0qnxHtjohra/6bxiWMLvj po5bbLw4+4ix4llkYMH5xl5PbJcL2wPw1VNuCOQYBeGpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKmY7M 5XEdz6Zk7yx7uu56ado+et63xI3rZ/1rTZ3t1j7pLqyuZrW4j3wlhkKOuxo6I8jwSP8AOpV h1BmsVA0GOy99ZRM3Mx29y8altAb0pHnQHn9q3HqzqRp0nPUOUMqKyLIb2TkqkgkA78AlV2 P2H6VU1JsMnkMVO0+OvrmylZeBkt5WjYrsHW1I8bA8ftUq56mz952vVZzIz9iUTRd27kbtu Phl2fDDfgjzWcfVnUkTyPH1DlEaZucjLeyAu2guz58nSgb/AEA/StI6gzSvaOuXvg1kpS1Y XL7gUjiQnn2jQA0PtWdvmPTx3Vx25pcpddxHvJZuQCSKVk9pGy7AsCxYjTH28tMKypNhJj4 52ORtrm4i46CW9wsLBtjztkfxrfjX+dSrnqLKz32Tuo7ya0+qyvJdxW0rJHJyLEqRvyvuYa O/Bqsrd6269D6H1M3pO73vT9w9vnrXLj8cteN/OqzvcnkMk/O/vrm7bkX5Tys55EKpPk/Ok Ub/AEUfoKjVYXXUGavklS8y99crOqpKs1y7iRVJZQ2z5AJJAPwSahQzS208c8ErxSxMHSRG KsjA7BBHwQfvVnH1Z1JE8jx9Q5RGmbnIy3sgLtoLs+fJ0oG/0A/Sor5nKyWtxavk7xre6lM 1xEZ2KTOSCWYb0zbAOz58CsIsnkILQ2kN9cx2xZnMKSsELMpRjxB1sqSpP3BI+K3nqDNNAk By98Ykga3WM3L8ViIAMYG/CkKu1+PA/Sq+rnGdQfSsHc2lot5Bfy3Mc8d7b3fb7XBXXXELs 7WWQE8h8j9DuvjyeQix0mOjvrlLKZuclssrCJ28eSu9E+0ef2H6VvPUGaaBIDl74xJA1usZ uX4rEQAYwN+FIVdr8eB+lB1Bmle0dcvfBrJSlqwuX3ApHEhPPtGgBofaot1e3V9IJLu5muH G9NLIXPlix8n9WZif3JP3rTVhf9QZrKwLBkcvfXsStzEdxcvIobRG9MT50T5/etEOTyFtex 3sF9cxXUShEnSVldFC8AAwOwAvt1+nit8fUGaiSRI8vfIs0/qJFW5cB5dhu4fPltqDy+dgf pUy3616kgvYLuTNX1zJbMZIRcXUjqj8SobRbyQGPg+D8EEEg0dWeLydrjLeeRbSaS/kilhS UzgRKkkZjbcfDZbizaPMDevB0QUXU2fg7PZzmRj9PEYYeF3IO2nj2ro+F9q+B49o/SsD1Bm me7dsvfFr1Ql0xuX3OoHEB/PuGiRo/aq+pMmTyEuOjx0l9cvZQtzjtmlYxI3nyF3oH3Hz+5 /WpUnU2fmkaSXOZF3bhyZruQk8GLJ53/KxJH6E7FVlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlWeHwM+Zhv Z47qztobGJZZ3uZgmlLhdhfLNrlvwD+g2zKrPoN167sdyHsdrv+t2ex2d67vLW+O/brXLl7 OPP20+g3Xrux3Iex2u/63Z7HZ3ru8tb479utcuXs48/bVtm8Isn0SG0WxijGL71zdwMeyVF xKvedjttkBfBHLZCBQdJWnH9LQzRZRr7KW1qttaJc2twe40U6tMkfMcY2JXyVI0GDEAgcXA kyYCGxsZ7c3eIuHsIo8ncOfUf1mFwgiiH4YZf7Qb0y77y7Ps2unq3BR2eWzF4LiztIvqVzH a2PF1kkRZePJAF4hBsgEkDaMBsrqtGYw723TtldW/o5be3la3up7Ys+7lttouUAbSKBqNnQ cOWx3NtQVZrg3+lx3st9ZwPNE00FtK7CSaNWZSynjwHlHADMGJXQB2u5l30VmLPp1c3LFq3 7UczL2pBxjfXBuZURtvknhXLDl5A02pVl0bD9SayyObsYpI4LwzRRtIXt5oIixRwIz4B+Su wQjhSTrdZF07cToTDc2zvIzLZxbcPfBSQTECo8bBA5cSx2qhmBUSbbpJrn0X+2sdH62xlvV 5if2JHy5htRn3DtyfGx+GfPleWmHpmafFtkEv7NooO012F7jekSRgFZ2VCv3HtVmcefbtWA trj+H89x1HlrDD3iXNrjpzG8ohuJWjPNwqOqRFi2kJLKvDx+byAa/M2PoOmbG3nsYbe+tsl e21y6eXcoIPDNsg8SzAa8ff5JJoKsMNYXWQubhbVrYNDaTzv6groosbFgobe21vWhsHz41y E+76KzFn06ubli1b9qOZl7Ug4xvrg3MqI23yTwrlhy8gabUDDWF1kLm4W1a2DQ2k87+oK6K LGxYKG3ttb1obB8+NchPvOj7qw5C4yOO5xxQzzLFOZezDJwAlYopBUNIoIUljvYUqQx39Qd JW2Lvr/0uas5bS0yXon5CbuW/IycTJ+GAdCNt8OXkeAdipNt0VKty1llsjY28ETZJUkjJZj LbxgtyKozBdhW4to8QxABYcodz0tcLYtcSZTF9q2x/rIjFzJmhM7RjRWPyxfQ05BAZQdcSF zuOh5rW3e7kzmIFpH2O5P3ZPb3ozJH7CncO1Cnwp/N/wB1+EXK4m6w2Agiu7W2inkyFzFK6 yrJKGhCLwOt8AC7HwfdyBI0qE0dXPRqQS9Z4aG6tYbqGW+ijeGYEowZwvkAjet70fB15BGw dNngbq8tUlSSFJZ9+ktnJEt3o6PbGtHyCBsjkwKryYECZbdJNc+i/wBtY6P1tjLerzE/sSP lzDajPuHbk+Nj8M+fK8l30VmLPp1c3LFq37UczL2pBxjfXBuZURtvknhXLDl5A02oeWwb4j kkt9ZzXEMphubeJ27lvIN7VgygNoqwJQsoI+fK7r4Y1lnjjeZIVdgpkcEqgJ+TxBOh+wJ/a ugm6NkgnvIZM3i0ayyEePlLNKqiRyRvkYwAo4ybJI/s2+dry0XXS0lvPbxx5SxuFlg9TLJH 3VW2h2NPJzjUgNscQAS210DzTkt+kr24N24vLGO2tIFuTdSz8UlhZwgdBrkw2TsBdggqRz0 hunt5P6PpgYbqxnWbHy30MyPKIZUjkkdmEbRAi5/CdO4SB2xx+4NcTXRx9JZG7sYbmS8xcF vFj1vC7TopWFp2T3cRt2DbJHuIHFPzcUqZZYlcJgsrfSXmLF7BPbLCbm2NwskMkUkq8VaNl BkAQqWAI4sG4b0am86fuu47oLOOXugXFkkpU2HJtKJC/hV2QCSx4HSuVY6M2Xoa6guMhA+Y xAkxezej1J/BAkVN/l92+W9LyI1xIDlUMK96YurG1mna7s5jDElw0UUhL+ncqEm+NBWLppW If3AlAPNZv0jkGgtpbKa2vxcXaWP9XZuKXDD2x82ARj8+UZlGtk6Kk0dKUpSlKUpSlKUpSl KUpSldH0p6dLHPyXa20kTY8R9mW7SB5T34nIj2dlgsbMNBhsAEHYUxf6Q/1jtel/2Z6b0fp O57ux3O5rua3z7nv5a1y/l4eyn9If6x2vS/7M9N6P0nc93Y7nc13Nb59z38ta5fy8PZUq46 ptZYrS0hw6QWMNo1lPGLhmkuIjMZRtz4Vg2mBC65A7BQ9sa4OpoI2uYZcZ3rFrEWdvbGcjt qJlmHNgNvt1JbXHfM8Sg0BvyGRSz6dsenrww3bxXIluGtZ1bjCvIxxLIvJC25p2JAbXNBv2 lQ6g6rtepLq8uMhYXju8skto5vgzwcwPw2YxnnErDaoOPHkw2d7qTkerMXnElsJsbc21tc3 cEqySZAsLVELjtKBEQsSrK3FVTanz7xpRy176X10/oe96Tut2O/rucN+3lrxy1revG6sGy9 lPiLe2u8c811ZwPb20ouOMQRnd9sgXbMGkYghwPC7U6IZkMvZZC0RpMc/wBQEENu05uPwgk aqilYwoIYqigksw8tpRscbOXq+yfJW8qYu59FBBcwCGW+7kyxzRGPtpKye2NAdopU6JbyeX iFb9SrAYJ/p6C7x7Fsa8cpCWwLlwCp2ZArMWXbb2fcXXSjTb9QS2/TdxhRAhWZmIlJO1Vmi Zxr7ndvFo/Yc/B2CtnL1fZS4SXGHF3IWTHpaD+veyF1MTF44+HFQ7xBnB2WJ8MvneF/1Rjc nfZNrjDTJZ5G5W7eOC94y94GQ7LsjKV/GcaCDwE87DFsLXKYG9tLHG5GxubS2hu7i6mktrr xxkUDhGrRsQR24wvJjs72QG5LzlXnTcYtfVZSee2jtktLuAhrhBKXkt3RAIt8yCzqNhSB5J Ogdachl7LIWiNJjn+oCCG3ac3H4QSNVRSsYUEMVRQSWYeW0o2OOGAydrichJc3dpNdI9tNA EinERHcQxk7KN8KzaGvnX6aNnddTYqf6j28ReJ6zGwWKcr9W7fa7fFz+EOW+zHseP5/PuHF f9V2GQvsnJJhNW1/creGH1TcjODIQXbXlPxnBVQh0F0wILNNuuucbd3jXLYGaIy3N9NMsV9 7WF1F2nA5RkhgArb2Rvl7QCAtfL1PZd/GyW2Je3W0tJ7OaP1XJXjlMnPhtdoR3pOJYvr275 aPLXL1Ja31rk1yOPmkuMnkkvpZLe5EaLovtFUox8iWTySde3wdENs6m6lx+egYW2LubSV8h PfO8l4sq8pgvNQBGuhtF15OvO97GucqwwGSiw+fscnNbvcrZzrOIklEZZlO1HIq2hsDfj42 PHzUy36iitTBLHZObjGsTi5XnB9OvMuBIAoEhVmLKfb7ieQZdINNv1BLb9N3GFECFZmYiUk 7VWaJnGvud28Wj9hz8HYKshl7LIWiNJjn+oCCG3ac3H4QSNVRSsYUEMVRQSWYeW0o2OLOZe yy8815Hjngvbudri6le45rzYkkRqFHBSWJ0xc+F0w0eVTV/L1NBftiospjPUWlhoywxTmMz kRRxActHivCCLYGzvmQRyAXZedS4+e7nnixdz/tBpTk2uLxXe5V2R9KVjRYyrpzBCnyfIK+ 0616ktfR39pJj5uzLYiys1S5A9OglE22JQmRjIAx/KPLABQVC7MV1Ta2EFt6nDpez2tpPZR l7hkj7UokJ2q6JblK3nlrj4ADacc5XTf0mxX0D6d9IvO99N9D3vXrx/t+/wA+Ha3/AGn25f l8b37qzyfU+Fv8Zc2aYW+iaZbYK5yKMFa3haGMkdkbGm2w2Nn4IqFcdRRXRnlksnFxkmByk qTgeoXmHIjBUiMsyhmPu9wHEKu0O+66lx91f9R3ZxdypzikKovF/AYyLKSfw/eOaLoe327G yTyGd11Nip/qPbxF4nrMbBYpyv1bt9rt8XP4Q5b7Mex4/n8+4cZt319A8hmtMTNHLHfW97a 9++MqQGFnKwhQigQgSEKi8SNn3EaA4ylKUpSlKUpSlKUpSlKUpSpNrjMhfQXE9nY3NxFarz nkiiZ1iXRO2IHtGgfJ/Q1Nl6T6kgQPN09lI1LKgZ7KQAsxCqPI+SSAB9yRUl+hOqlsYrr6B kT3JXj7Qs5e4vEKeRHHwp56B+5Vv0qsusNlbG1F1d4y8t7cymESywMicwSCuyNcgVYEfPg/ pW+2xDplJcblLa8s7gRE+6FuUBC8+cia5FOIJOvIB5Dlri2d70/kFvb6OzxGUEVgqtP37Zg 8S8d85AB+GGALAEnQ8bbXIwhjMg1k96LG5Nqiq7TiJuCqWKAltaALKyg/qCPtVnN0tk7bFS SS4jKLexMZJ42tJFW2twviR9r8Meejsa7Tb3vwwnTktxn8LaZm2vrKyys6JFMICDKrEAFC2 gR7l8jegd6Pwam5srqz7XqraaDvxCaLuxle4h+GXfyp14I8VpqTHaSzwWwgsrl5Z52iR1BZ ZW0mkQAeWBbz5O+a+B90uMyEGRGOmsbmO9LKgtniYSlm1xHEjezsaH32Ks8p05Lb/TIrG2v p7m4tO5cwvAQ8UvqHhKcRsgclVRvySR8E8RWRYzIT5E46GxuZL0MyG2SJjKGXfIcQN7Gjsf bRrCzsrrIXSWtlbTXVxJvhFDGXdtDZ0B5PgE/5VbZvpyW0voxira+urKZbZYZ3gO5JZYEk4 e3Y5Hn4QEnWvJ+SxmCW5gvXu7LKCTFsXvEhty3sAPsJ4/gsCrbZ9jjyOtoFeskxmQix0eRk sblLKZuEdy0TCJ28+A2tE+0+P2P6VphETTxid3SIsA7ogZlXfkgEjZ19tj/EVbZzp26x+Sy /pLO8lxmOvpbY3ZiLIvF+IDOBxDeV/T5H61GXD5CCewN5ib7tXzKYEEbI10pI8REqdkhhog H5Hg1MzfTdxip7O0jsMo090xEbXNm8HeJI4oiEbLDY5aJHJtDYAZ8MvgvRNiLe1jvJLu+tu UsEsPGRZ+9JEY1QbPgx6G/JPnQ3xFZ6K69d6H003q+72fT9s9znvXHj88t+NfO6tsl05LDL ibTH219c3t7aNJNbNAe6sqyyo6BBs6Xtffz4JOvgV8GGytzdPa2+MvJbiOXsvFHAzOr6Y8S ANhtI518+1v0NYW+MyF3A89tY3M0Uau7yRxMyqqBS5JA8BQy7P25DfyKlNiHls7D0NteXV1 cRGWUJC3FQZTEiqNe73Ae4EglwugVO4s2MyFtBJPPY3MUUU5t3keJlVJQNmMkjwwH8vzUar nHYL6p0/Pc2Ud5dZNL6KBLaGHkGR45XJGtszfhHxoAAfffthWuGyt9am6tMZeXFuJRCZYoG dOZIAXYGuRLKAPnyP1q3i6FzqJZXGQxt9ZWtzdi2kdrKVngG4xzKcfIJk0oB2xUgVUS426e Ga/tsdeLYLpxI6F1RGcqvJwoB9yld6AJU+PtWm8srrH3T2t7bTWtxHrnFNGUddjY2D5Hgg/ 51pq56XwP9IclJamTgFiGjvXvd1ii+x9vdljLffiG150DpxmOtbzFZm5mlmW4sbZJoURRwb c0cbcjvfgP4AHn9RrRi3WMyFjBbz3ljc28V0vOCSWJkWVdA7Uke4aI8j9RWFm9ql0jXsM01 uN844ZRE58eNMVYDzr7H/wDGrDqmyx+M6jvcdjo7lIrKeS3LXEyyNIyOy8vai6BAHjzr9TU WTDZWL0fcxl4nr9ek5QMPUb1rh492+S/G/kfrWD4zIRz20D2Nyst2qPbxmJg0ysdKUGvcCf gj5reen80r3aNiL4NZKHulNs+4FI5Av49o0Cdn7VX0pSlKUpSlKUpSlKUpSlKVZ4G8gt7q4 t7yThaX1tJbykgkAkco2OvdxWVY2PHZ0pGjvR6DGZPG5jqLJx30EzdPnjccD7WghtvEKkgj bGLcA23lpgdswG4T57u4e3yT5PjnLbLz3yoINl3k7BDnwEC7jc68nfEcdEkbrnPYazzFkuJ jmTGW/qZFAG3gln5BZF5HZeNOx42BzhOm88zKwWZtMTcwWcXUKQG2tL1PqSCdVYzR6jiTSc +KSfibKqAzOQNgF4vT2fSxwdvbx5Kzx9xZX0t0XuMetzIwZYgvZ2jAODE3yyAkp7vkrNgy1 lPHhI7zqeEpaYS7tXWVblhDLKsqquu2f5ZYwSuxqIj7Luvvr+L+hsNw6vHlMgqWbkgaltYD 4fX2BIhQaHzbP7tlhU2PJYr+nUObPUCJZ3WZXIyW4hm1Ciu0n4vt8yANxHAONs3uA8tUZae 2l6ZtozmYb6+XJXU0wAmLuJBGBIWdADsxE/O/euxvYFBXZ4XL+gwODmup/wAKO5yltEZk7s cPctoVG0IO0DycmAB2C3gk6MWbNRSX8ltc5O2mEmPNlHe2lkIIbTlJzPBFRWKkFlc8Q2pZN BwAHtpc7j06amsrbqyZrgYQWDo8U6LMy3RdVUgHa9oug5Bfa6jxydUr8ne4q4luMdDmLYLd Wlinr1im4KYIRG8TjgH4syhwQrDaR7HyUjTZewys2StjP6D13p/6/OjEy9pNP3QgZh3W1Kd c/eq73+cWGby2EzHrIPrdywuFx88l3c2rc5Ggt3jkUAM3KQlwRyKqSGBbQDNnl8xhbmbOXE OY7sM99eTWsYglhuFMyKOUbA8CjnSuJPPBCQAzaqFl8+l3g+FvkrNElsbW1e0THr6ljEsYb uTcB7OUXIadj+QcR548tDGss8cbzJCrsFMjglUBPyeIJ0P2BP7V2HWOQxHUN9eTWeSs7Zbe 5uJokWOcR3ayEOGAKk94nkrluK6WML7V8WF1e9PTwXFla9UW1mTlILxL4W100zqolBleQrz af3qxX2xg+VILNqrvL3FR3c/ZzFs0d7BLZ24tYpimKh5Iye50RmDDuI5VdkO7HmWKnZeZjE mDH2aZia5mGIfGyXzwOFtT32ZSpJ5shQmM6AIjb4J3GIX1ew9R6Lv/APvb9P8AqvBt8u5y7 mtc+HD8D+92v5f+zq2GfxcENpaw5tLm5GGOPe5vrEyW8TLd91dqwdmXgCq+zx+H4U7CRrrN C/6fylhN1TDyub601GLeWGJ444zGzCONOIQbi14DFYQSoYKtXN51Di5c5jJv6VQy2MHUk+S aLhc8Y4WZHT2mPXIFZBob0Zf0LEQpcxawdNTWcfWMMs30QWBjjF2O6y3RkVdmIDj2WaMb1r kR4Uk1GyV/jZ0yif0itp1OBtLK1XhcaLxmFnRdx+0bhc+dDci/q3HiavMNdwvgMlhpcmmON 5PbymSYSGKRIxJtG7asSeTowBGvYfIIG7fF5PG5jO36ZGCaTDtFFdXTn2u7W6gd1tEe+b8R NF/z3IO2YAnd091DZtdYrJ5PPejvrfNz3tyRDJuRZBAXJ4LoKwjlXQ35ZRx4ksu6DMWsF1h A3WMLfTcRd2yzAXeoZnEqxldxbHtkiGwPAiI+yg85mDYz4fDCDKW0stpj2jlhVJQwc3Dvx2 UAJ4y/O9exvP5eVHXTW95i8R0qIhJjsxcXtyktxZyi5XshEPbIK9scgZJQ3uYeU19zVhkpc LJL1HfR9R2MsuWtA3aSG5BNwZYppANxABSySBdn4K7Pyai9YZ9Mt6t7fJWclvfXxuktLfHr DJGPfx70nBSzgSa8FwSXPLwOXM2cEdzdJDNdw2iNvc0wcovjfngrN5+PAPzXR9RQ4K7zObz CZ+2uluJ5p7W1t4p1ldnk9oYvEFUKG5Hyd8eI1vkOmsc709YZFTbdR20Kw5m3vjcCC6MtzC vdVzJIULtKyuOS6WPyeP5mApsdmLGwtrKWfN213eC7yPdZ4ZZf+kQLEkr849OvJOTDy3Fh7 SdqNFvfNk+o4MXNkLa9tbm0NlPLa2YtoIIy5l5qAqHjG3GViVTZRgTx9x5ClKUpSlKUpSlK UpSlKUpSs44ZZUkeOJ3WFecjKpIRdhdn9BtgN/qR+tZ+tuvQ+h9TN6Tu970/cPb561y4/HL XjfzqtNKsLbDy3GKOTa5tobVbuO0dnclkZ1ZuRRQW4gIfOvPwAdHUlOlr9pngaazjnjtprp omuFLCKNOfIa2G5gEqFJJHu8IQxpqk5KbIT5Gd8rLcyXobhM10zGUMvt03Lzsa1o/GqjUqZ lsVPhsgbK5eF5RFHIWhkEiadFcaYeD4YeRsfoSPNYX+TyGVnWfI31zeyqvASXErSMF2TrbE +Nk+P3qNSlKUpVzF0rkpeoocGOylxNcm07sj8IlmGuacyNFlLAELvZ1x5bXdNSlTMRjvquU hsu72u5yOwvJm0pPFF2OTtriq7HJiBsb3TL476VlJrLu93t8TsrxZdqDxddni674suzxYEb Ot1GMMqwJOYnETsyLIVPFmABIB+5AZdj9x+tScXip8tNPFbvChgtpbl+7IF2saF2Cj5ZtDw B/j4AJEOlKVMtsY93DLNFPCUt7Y3E5PIdoB+AU+PLMxQDjse8bI03HT6269D6H1M3pO73vT 9w9vnrXLj8cteN/Oq00qSbCVcUmRdkWKSdoI1JPJ2VQzkfoFDJvet8xrem1GrdZ2c9/dJbW 0fOV96BIUAAbJJPhVABJJ0AASSAKmnBubWW8ivrOW0i5h51dgAwJCpxZQ3J9Ar48gknXCTh Ca1eLuC4Pp3WJZESVWDSBuJXj4+6tyBOgQPnyAdNKVMnxU9vh7PKO8JhvJZY41SQM4MfDly A/L+caB8/fWiCdMV7dQWs9rDczR29zx70SSEJLxO15D4Oj5G/itNKUpSlKUpSlKUpSlKUpS ldT0VJfel6ggsILaaV8ejgT28Uijjcw7JMgIChSxJPtGgx/KCM/RWv0n/o0P0X0Pc+odsd3 1va32+f5uXd9na+O37+P/AGtctDK0E8cyBC0bBgHQOpIO/KsCCP2I0a9AyWDtAmXmvoLayw 56igkhuI0iSX0chmDNF45tGVCFQoKniSoPFtZ2ePknw6x57G47HWP1vHhykiQCS1PeXYIbc iAMdS+WYczzYISpLO8v83GkPSd5jrsY3I8kaOMSyKbZlT8KKKPivNuIYr7mbjs8dDAYSaDp GeV8Ujz2uPt8hauthGE/PEzMGYGS5HCRjJy/DjOxogpxqP4gWOWm6uzV1PYahtrl+Tw2yII 42lcRmXgBpm+QX9zAg7IINcnXf9OdPSXnTKJLi/UJfWN1LbtFZp7pUEvD8dtyNLziAEMWgV 0x37wdOVj9XaRzXePhjw4xEHbySw6aS6S1RVVZfJZu4ojaMbUAOSoZS4wv7+CTpefNpbYsG /ghx6262NujQzpszSJpAd8QpJUAD1KjluIVx9kjyX0CR2vq3aVQtvpj3jvwmlIY7+PBB8+K 9Dzlhe28/UE1l0rbK1hmUtLELjOSokhkJPEgiQt+DrmGC91eAXa1ui6fEfVthj7bEW3Yx/U VzBcJNbIQlm7Q9oSlx7gwaQRlySx8ISdV5nNE0E8kLlC0bFSUcOpIOvDKSCP3B0a7DpW6tp cTFJcW+OIwty9zMs1pCzXcJiciNmZdheadsE8vdcJ91QHj5pWnnkmcIGkYsQiBFBJ34VQAB +wGhXYWVjOvRkEseDhkFxx4+osxIL5vU8QIp1IkWU8eBhGvYjuDs11i2GTj6gsbC0xUMVpa 9XXHJRZRK0cXct5E4tx5D2kt7Tsxqf5E8c/bWps8tghHjIW6ftbmKO9ub3GRB42MpjmW6cq wRts2kLe1DEfzeaps1h7zH9GYp7+yhtLlL65idWWOO44lIWUOvhzolyOQ8Bl+Ay75yGGW5n jggieWWVgiRopZnYnQAA+ST9q9Mv7LKpdSWd90zY2ttJBcQtKMRDD3LuS2kaOGE8ORCSJwU qWLMN8iHQCHDgruOTEs+FSW6GGYyraWkFzNA63TJze22BI3ErGefkEsT7ozpJBkcriLSwt7 XCywSdRXNu7RQItsSz2/BY5ABJxJZtcDzMa/3U8Tx07eXAtry1wt4bkW2Ut7hlx0du//AET 8IPBCNRMWkYKG2zbB3oqBR39/BJ0vPm0tsWDfwQ49bdbG3RoZ02ZpE0gO+IUkqAB6lRy3EK 4muv6Ks8p9OyOQten0ykETR8Q+NF0ZZRvUQJVuK6Yu5AB0iryUupq6x/TF9Jjri1yWGR57m C+YLbWUSj1EfeAAm8sZBJFoQQ6XgA3kcwYthihkOnFlsel4b2YYSKT8GCV2aRcgyHZVt8nR W2R7tKQpVQRUrOWF7bz9QTWXStsrWGZS0sQuM5KiSGQk8SCJC34OuYYL3V4BdrUnF9JJa9T XtnNh/wDZcmbksuLWqsRFtOIeeXfZXhKpQp75CSOQPAimtLlbXBDIXNjjo7jE21xYzWk+Pg 5yTlkWN35JvmA5IDAk+lk8+59YZuK0h6SjS26ef03pLZ48oXiWIzsqGUK3bDyNyMilDIwXT HiAg48TVz0//wBDznb/AOk/TT2OP5/7WLucfv8A2Xd5a/k578bqw9LdDpWzkx+KtriyktJX yFzJbqRFOJJAAZz7o2CCEhAwDEr7W5kN0GatMjlMVlLqfC20saYGxnt7mGyRHjPG1LkcAPa R3NEjQEbqpAVxXnl6JxfTi6h7NwJW7sXaEXBt+RwAAXR8aAGvjVdB0lC7YrqK7TCw5B7SxS WOWWBpRbsJo/Ot8fy82PIHYjO/bzB6OPEDF31+7dL3N3kpILCVLOG2TmFkgZrh1ikikUKJg FOkHEkKCo2pr4hPNg2gw+Cs7lIsveGeJyLmOzgZYQFaXfFEPBh3tqdRkq6+6t2HtsPDY3Zx mDmz9uclcRySlo04WihO00rvExhVgZDzUxHwx37Rx4ClKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlbo ryeG1ntopOEVxx7oAG3CnYBPzx3o6+CVUkbUa00pUzI5N7/txrBDaWsO+1a2/LtoTrkfcSx Y6GyxJ0AN6VQIdKUpSlKUpSlKVMyOTe/7cawQ2lrDvtWtvy7aE65H3EsWOhssSdADelUCHS s4ZFinjkeFJlRgxjckK4B+DxIOj+xB/epOTyb5KSH8CG2ht4u1BBDy4RLyZiAWLMds7HyT+ b9NAQ6UpSt1neT2F0lzbScJU3okBgQRogg+GUgkEHYIJBBBrCaRZZ5JEhSFXYsI0JKoCfgc iTofuSf3rClKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSrbDY431jlZRlUslt4IzKjByJUaeNDy4g+1Sy sfk7C6U/I6PG9JY2x6ztLaTI+vhss3DYXimz0jszvwUBm9yntMr7A479vcHk1l9/tmNbzK9 Q3k1n3Wt7K7vbfnM7hUZw+nZliTkv8AMxHPaoSX1hL0ta2GOSfLZhLO5a7uLJrZLdpTDLFw 3zYeOPv8lORAK6DksF3ZDpPF42fICbPu8WLu/SXTx2RLM7F+AiBYcjqNuXIoF0eJfxtjOh5 b/K3uJe7cXlrdmz5Q25eBJORVTLKxUIrN4XQZiQRx3xDVjYiygxFvc3eReG6vIHuLaIW/KI orummcNtWLRsAAhHldsNkrNyHScePwCX8mVtvVGCG4a1MsWykgUqFAkMhYB1JBjUaDEMdDl zlKmYnLXWEyAvrJ+FwsUkaOCQU5oyFgQQQwDEg/YgV0+V6vz8GKw3PK3lwl5iJ47iOe4kdJ ec1zEWYcvLBdaJ+OK/pqqW+6e9HDdol13b7G/wDWNv2+Kw+8J7H37+Lsqt4HkjjzXbCmrdZ RQT30EN1c+lt5JVWWfgX7Sk6LcR5Oh50PnVWHUGLx+Jnht7S+ubifiTcxT2qwtbtvwh1I/u 15I/l8A+7kFqaucZhbC6wdzl77LelitrmOBoIrZpZW5q5BAJVf5D4LDwGPghQ/R4Xp++x8F 7b3GZsbN7bITWttJK8QWC5jCh5VaSRGQaZRyRXPgNxDJGa5a6sXh6Zx176/vRXFzcILUBtQ Mgi2TvxyYMvx9lXzvwKyrbCYa1yltkbm6yaWUePgWdl7LSPIpkVCFA8b94+SNkqPA5Ms236 WtZYru7mzCQWMNot7BIbdmkuIjMIjpB4Vg21ILa5AaJQ9waLfp2K6MEUd64uMkxGLieAD1C 8ygMhDERlmUqo93uB5FV05o6zhjWWeON5khV2CmRwSqAn5PEE6H7An9q6mbpB7POekw+Z71 5aZeLHtN2mgWOZ2ftsjAlvHbbkdDiQOPMe6rpLaZc3HbY+6s72O7xuRiS0tYrcushtmLMEh klCs7cdEMGPEoAqKq1S2PT2Dgz8uLyF9eSzW9jdNdolovGGeOBmKq3dHPgwfz4BKAeVbkNI 6StmwRygzEMfdilntY52hjMkaM6+5TLzDsY2AVUddlRy+eOb9H2X1i2xMGdS4uZoEundYOE KQm37zHnIy+7Q8AgKQVLMh2FhdYQCPPyTre210t0olUW7oRAuyoi0jyKoUKAqh20nD4+BR1 1/SNvLlMN9Mjvkx7SZ6xEV2Izzjdo7gAhlHInajiN6BO9rsmnQuPitOp+nry7vUt57u7je0 ia3EqyIJeDFj54ElWVCATyXZ4DTmjy9i9nZ4h2v/AFaXVj3owAwWAd2RTGOX6MrE6AG2Ot/ JrK3WVnPkL6CytY+5cXMqxRJsDkzHQGz4Hk/euwxtksvTi4/B5dJbmTPWMaTdgwNFMyTqHD gFjHvRUnTDTHgpPumunpMoFt7+xntp8Xkl9PAluDE/pnZ5OMUkioXPH3BgdKUAVFUVSvhpW 6DNxBO4igYXkpa2MSXHIpFpHLblMbNo+wKheT3HkvLlqzhETTxid3SIsA7ogZlXfkgEjZ19 tj/EV0b9PQYq+u3bNzWr4rNx2MlwluR21Jk1OpVuXIdljxA/TTGrPL2FrNBdomemtksbZJb 3HRY4QFec8SuCiyFC+yrspYcSI0AHHjFw1KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlWeHzQxMN7C2Ms75L2 JYpBcmUaUOH0ODr8sqn/6P7ndtD15PDkbm/wDoeLee5yCZFi3qNLOm+JAEvxt3bR2NsfsAB WR58xPIExdj6Yt3IbV1eSK3l0BzTm5JJ0NqxZW0OSkKoCbqCS6x1tZ3djbXJgu3u3nleUy3 DvrmJDz8hgqA6APt+QSSZN51a199Q7+Fxx+o3yXs+jOPeu/A/E8Kecm/v+IdEaXjKHX12uR GQGHxfqVyD5CN2SVhHK/DuaDSEabtg+QSpJKlTrVZLnzLZembF2JMavHbSlXZraJmZiiAuV IBd9MwZhy2G2FIwu8495YrBLY2ZuO1HC15wYytGgARfLFF0FQbVQxC+SdtuvmkWWeSRIUhV 2LCNCSqAn4HIk6H7kn96wpVtls8mVsrW1GHsbIWi9uJ7dpiwTk7lffIwI5Ox3rf768VheZ6 6vLV4njhSWfXq7lARLd6Ox3DvR8gE6A5MAzcmAIrKk429XHZGC8eztr0Qty7F0paJz9uQBG xvzrejrzsbFSsxmhl+B+mWdo4lklklhMryTM/HZd5Hdj+XY8/JY/c1WVZ2eaFph5sY+Ms7m Ka5iuHeUyhyY9gL7XA46ZwfG/efOwpEy66vmvbq5uLnE46Uz3L3caOkjJBM4Xm6qX03IopK vzXxoAAkHTlpbO3wdjiba/hvnguZ7h5rdJFjAkWJQv4iq3Idok+NaI8nyBTVf8AS97Z2Fnm 3ubizV5rEQxW11FI63B7sblfap4+2Mje1ILKQRrkulepphDfwvYWbxXlsLVEPcC2sQcOFjA cfzhW23IkjZ2Wblps89dWdqkSRwvLBv0ly4JltNnZ7Z3oeSSNg8WJZeLEk1lZwyLFPHI8KT KjBjG5IVwD8HiQdH9iD+9dBN1rdvPeXMOOsba6u8hHke/GJS0U6ElSoZyuts50QR7z+i60W 3UyWd6Li3wGLjjEEsPYAm4nuLwdi3c5klNqBy4jZIAJJpb9UyQywTyYuxuLmKA2zzyd0NNC YTDwYLIFAEZA2oB9oJJO96ZeoZZ7LsXFhYzSqrxw3BhIaBHZmZURSIwNu5BKEry8EaXjnc9 TTT5mLJx2FnbNHbC1aGLuGOSIR9oq3Jy3mP2Egg68jTear7+9W9nV47O2s40XikNupCqNk/ LEsx2T5Yk/YeAAI1XmB6pkwEAjixdjdMt3FeLJcd3kskYPb/JIo0OTeCPPLzvxpjeq7jF3c FzDj7GR7Sfu2YnR5BajlyKJtvKk78NyKkllKsSxjZjOPmYbJJLGztjZxNGGtkZOYZy52vIq PcznShQOWgNAAVlZwzS208c8ErxSxMHSRGKsjA7BBHwQfvV4nWV/bWvYsbLHWRNzDdtLDar zM0ZJDjlsLst+VQFGtKFDMGwtupks70XFvgMXHGIJYewBNxPcXg7Fu5zJKbUDlxGyQASTWc nV80ljPaticd/WbGOynl4SdyRYwgjbfP2svbU6XSsfzK2hqgpXTJ1zdfiibD4i5W5uUu7oT 2xf1Ey8vex5bGy+yqkL40AFZw2E/WHesr62HT+LRr9XWe4DXDTMWZHJLtKSTyjRhvY2D49z b5ylKUpSlKUpSlKUpSlKUpSrDF4HKZpLiTH2bzR2ih7iTYVIlJ0CzEgAffZPgBifCkjdb9L Zu7nu4oLB39EqvcSBl7caMRxcvvjxIPINvXHbb4gkYHp3Ji1luRFCyR8zpbmJnkVCQzoobl Ig4tt1BX2t59p1hLgsjBjhfyQoIuKuyiZDKiNri7Rg81U7XTEAHkuj7hs+CyMcFtPJCkcdy yKjPMi8C42nc2fwww9yl9BlBYbAJqfF0N1FPdT2sFnDNcW9ytrLFFeQu6ysNhdB9nwGJI8D g+9cG0sOmb+DIcr/ABU1xDDbT3MkcTqQpiQsVlIYcOLcA6Eq4DAABmXezN9PBrq5ucTbpb4 +2tLOVxcXiBlaW2WTW2K82JDnSj7eAPAqslwWRgxwv5IUEXFXZRMhlRG1xdoweaqdrpiADy XR9w3X0pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKV03SFl6nHdSPNbX ktomNUTSWsfJo/6xC3Lz4OgjNxJGwjeV/MC5zFNjr+xZrxIlxosbEiBWaTVwLgvJ7xx24I0 vLQb5YrtpOB6hwWMxUds5voZJ7S5tr309rEebSLIqv3Cwd1CtGO17V5Lz3se6pyt9isjbx3 e7wX4toLfscFESdqNI+fPkS+1TfHiui35jx927I561uVyd3BHML7N79ajgCKHcqyt2yDtuT opGwOC7X3k8hYW/V2POXwt3PDcwra3cd7kHiVXe5ljSNRvZXmSY3fkx2DcSeDol2JzHTdlj IbWa8yhaFr8ApYRkMtxCIVPmYaIChiP1JG/HIszn8FmorfHzXF8lnaQQC3uFsIhKjpEsUgK CUcw4SNuTOSvAKBrzT+kOCj6bvMVbm+hF3j4ozGlrEqLcI0bszsG5ShnR9MxHbDEKpB0OTm ESzyCB3eIMQjugVmXfgkAnR19tn/E1hSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlKs7PCie1S5vcnZ4yKXfYN0JSZgDolRGjHiCNbOgSCASVbW7KdLX+Is5rq4m s3SGW3iYQ3CyEmaEyqRr5XiNcvgn8pbRIqTGogSQTIWZmUxgHkoAGifGtHZ1o79p2B43hVt 0707cdTXrWFjc2yXpVmgtpS4a4IVmIUhSoOl/mKjyPNacDhL3qPN22Ix6obm5YqvNuKqACS Sf0ABPjz48AnxUW8gjtrp4YbuG7RdamhDhG8b8c1VvHx5A+Ks26ehXD2uTbPY5YrmXtKhW4 5qw4Fwfwte0SKTonfnjyPio2bxJwmRNi97bXciKDIbcOBGx/kYOqkMPuNeD4PkECvpWckao kbLMjl15Mqg7jOyNHYHnQB8bGiPO9gYVnFGsjlXmSIBWbk4OiQCQPAPkkaH22RsgbNYVnFD LO5SGJ5GCs5VFJIVQWY+PsACSfsAawpSlKkw2Es2Oub/AJIkFsyRsWJ2zvvioA++kdtnQ0p 87IB0wxNPPHChQNIwUF3CKCTryzEAD9ydCt2TsJcVlbvHTsjS2k7wOyElSysVJG9eNio1KV JNhKuKTIuyLFJO0Eaknk7KoZyP0Chk3vW+Y1vTajUrOONXSRmmRCi8lVgdyHYGhoHzok+dD QPnegUUayOVeZIgFZuTg6JAJA8A+SRofbZGyBs1hWcMayzxxvMkKuwUyOCVQE/J4gnQ/YE/ tVhm8KMJNDCcnZ3ryxJLq2EvsV0V0J5ovyrA+N6++qrKmY/GPkpo4YZ4Vdu40gfkOzHGnNp G8eV4hjpdt7D48jcOrO5wN1b9oLJDcNcyhLRLcl2ugfh0UDfHel92jyJXXJXC1lKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlKUpSldHf4zIdSywX+Fsbm/jW0t4JUtomkeB4oUjIdVB0CULKfgg/OwwWzx0 GXtumMtLBapmJVyFhbxzdg3cSMIpU4rsFHK80j+GX3Lx3tGq2yXSE1tkLW2tOnfTpDl8mkb yWkkpmhRFkiOmP4rcVftqTxcr53tyec66xgspcXdrYvbestCZWMSRB5UlkRtpGOEbBQnKMe UJ0222Tp6JxmQv8pdPZWNzcrHj7xHaGJnCs9tKqA6HgsfAH3PxXWYGC4l6ntcpbWtzNeZXI W8V9EIH5WzQywSXjyrr2EzdtgRtQrsCFOgOfsMRlLLDLFBgUmvRdypk4ry0BMEHbiMZkZxu 3U8pTzBQ6BPL2giVYw3uH6Hx17d4W8SH11zKuQWB+5Zq8duqTR7IQ7PwW+SvsZG9whY3pi6 wfVtvbZ7FzNE0Uz2ytGUW7dYWaIJzX3MXMY4MpO2Csu9rVuYWb67eL0WkFxaYuOVluohI0M guF07RxoiRkx7biYxtY+RBVn5SYsBmcXeX17F0j6iJrazn7UmI73duGiUvEoKHtpzeRn4ga 7YQFCVo+FksL+1lyXS2sj9IkKWdtbovqLpbxlcorJIjt2mL6CsoXRUKApXhuo+H1254Y/6d +XlamRXMbcRy3xChWLbJUKvEkroa0N3SyQS5G7iuLWG4DY29Kd0E9tlt5HV1G9cgV8b3re/ kAi9zcVpD0lGlt08/pvSWzx5QvEsRnZUMoVu2HkbkZFKGRgumPEBBxrOhJLpOopI7OBJ55c feIkbW6zFm9PIVAVgdkkAaA8gkeQSD0FpjLjKz21x6HFsjYa+gvJkito7cXKm4KAOAIxIAs TbU74Dlvjs1zHRFst51th7aSwS/jku41kgdC6lN+4kD5CjbefHjyCNiugtsDkMjFibx+n0t p/V3sBQY9uISGJXRBH47sgKzBQ5Jdk4uWAOqzrrGCylxd2ti9t6y0JlYxJEHlSWRG2kY4Rs FCcox5QnTbbZO7oqzyn07I5C16fTKQRNHxD40XRllG9RAlW4rpi7kAHSKvJS6mrrH9MX0mO uLXJYZHnuYL5gttZRKPUR94ACbyxkEkWhBDpeADeRzBospj798bbw4/DQy4yW2texcrarze 4dI+4qSgBpX7hkUx7bXu9o4Ar2Bw1xletr6W56XSeG06niiA9E/EwyGVpXkYeXH9lJtyVHI AAI3E8zgoL69nyN5Lh7aIY5o7eS3ixkTNCNyHi/dHCNfYQ88gd10u9gtXQS9NGxyuPxUfSa Ja3XUV1ZvNJaO7yWfKMrp33ocOZDrogRkqR7y1evT97Ja4rFP0l6d58Jdy3GrF+9JNEZ+2S zbZW5dk+3XLuKp2pRRX5uK0h6SjS26ef03pLZ48oXiWIzsqGUK3bDyNyMilDIwXTHiAg48T Xo1hiZri1wVsvSMMkVzhLm5m1ZyF7l4zMYiX3zGz2T7CpbuqvlSijRPgrq56UustJ05+LdY RLlrqOyMao63mtoqgIu4ArHS74jl8MxabNhJ5cr9OPTUKstjke3ZtYBbm2Ih9h2hPfQOFSO Ztl2L+OXEjzaWGWBwk0TxsVVwrqQSrAMp8/Yggg/cEVux2NvcterZY+3e5uXV2WJPLMFUsd D7nSnwPJ+B5rs7aK3bqq7EuOfI3lphrRILKMI0puFjt45ECOjgsq93alG1xY6BXY5bqPh9d ueGP8Ap35eVqZFcxtxHLfEKFYtslQq8SSuhrQ6bpjGx5PA2iQYGG8uDFlkaRIXkkJW2iaNz o/mDuFXxoFhocjyrhq9GhivLD+IOK4Ymzgxa5uOLG3JtI0MsBkKqUbQ76lOJ7h5lTwIZS3u i38WUtOnMbPP0pYm+u8hNbTOuOH4w4Q8YtJ7UYnmvsCurRsAVfubm5np24yGVykEPTttbR2 nUUFnaj0rwwiOVpN9x00xViYDvftDgJxDAV5tSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpWcUMs7lIYnkYKz lUUkhVBZj4+wAJJ+wBrCtzWV0vc5W0w7cSzPuM+1G48WP6Kea6PweQ/UVppWZhlWBJzE4id mRZCp4swAJAP3IDLsfuP1oYZVgScxOInZkWQqeLMACQD9yAy7H7j9aRQyzuUhieRgrOVRSS FUFmPj7AAkn7AGsKUrOKGWdykMTyMFZyqKSQqgsx8fYAEk/YA1hSlZiGVoHnETmJGVGkCni rEEgE/YkK2h+x/Sk0MttPJBPE8UsTFHjdSrIwOiCD8EH7VYY3ITWdjdi0xsLzdpxJe6kaSG JwI2GuXAKQ5XZUnb+CDrVfLDLA4SaJ42Kq4V1IJVgGU+fsQQQfuCKwqzvOmc/j7V7q9weRt bePXOWa0kRF2dDZI0PJA/zqspSlKVnLDLA4SaJ42Kq4V1IJVgGU+fsQQQfuCKwpWc0MttPJ BPE8UsTFHjdSrIwOiCD8EH7VhSrCLp/NT445GHEX0lkFZzcpbOYgq75HkBrQ0dn7aNV9brO yushdJa2VtNdXEm+EUMZd20NnQHk+AT/lUq/6fzWKgWfI4i+sombgJLi2eNS2idbYDzoHx+ 1V9KVf3ltm8vh4bi06bmtcRb92ZWtLeZ4QToSSGRyx+I1B92hw+Ad7rMjhsriO39Txl5Y93 fb9TA0fPWt65Ab1sf61GEMrQPOInMSMqNIFPFWIJAJ+xIVtD9j+lIoZZ3KQxPIwVnKopJCq CzHx9gAST9gDSSGWJI3kidFmXnGzKQHXZXY/UbUjf6g/pWFKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlWeBx 1rk7y5gupZo+3Y3M8XaUHk8cTSAMSfC+3yQCft43sWeVweCx2DjP1XeWNtBcdnbnn3VR+HH tBU0r75d1t8fygtpbm06Zw8jpilyeR9HeZLFK47EYZhPbSOrfJ03JmGtkKDv8AEOtVlhgcB kfpnZkyK/U75sbDzMY4uO3+O2h4X8VfwRs+D+L+vJ1f2XT1rfYnG3Md1Mks8t76stGCsaW8 SSngN+5ijN8lQToeAORtJra1zfTeEtrOe8gtIrnIyMl04ma3SOGGV1QjiH2AzAaQcmIP946 8JbxQTNkcW9zBZX+Pyds9vNKGcNHaF2VmUKHU8o2HgeQRr2hm03+B6cx+KgE+YdMg0FvcOi K8jMsqo5URmNVBVH3vvHfDWl5e3dlcF03jJ8uQcpNFiMgLJkMkatcsxl1o8T2woibZ0/Px4 TfjnMzjvpGcv8Z3e96O5kg7nHjz4MV3rZ1vXxut+Bx1rk7y5gupZo+3Y3M8XaUHk8cTSAMS fC+3yQCft43sWeVweCx2DjP1XeWNtBcdnbnn3VR+HHtBU0r75d1t8fygtpanA2tvfZu2s7m C5nW4YxJFbSJG8kjAiNQzgqoLlQSQdDdXk+P6OGNvclbHLyxWdzBbiESxgTF0kJYSFAVXaH W496UbAL/hysHibXCXOQvrrNPbQRLbLE6u0JkW4jM0ZJWKbiyhFOuJ04BDgopOjGdP9PXoh KPfXcEGQlhv7uOZYlW2CPIkyxtGWBKRyNx2x/CI+XXTG4m0vunLyFGubOO5WW+hE9zEeZgS UoojCc5BwEgMu405FholAG39V2dubf63lTc3t1eWlkkTQXaExP6NCXuNqx2zflU8SwSQ7Gg TxNdzZJax47AXqTTSZGzxE88ViYgIblFuLgurycvy8OZZCumVSoYFhVZg8Hgp8GuQzeV9F6 i5kt4jt/w+CxkvxWJ+5/aj2lo/y/m87XRHaYCPpRb+5gyJvJOcMTLcxrG86kE+ztk8FR4yS WBLNoDW2WmsvS+ug9d3vSd1e/2Ndzhv3cd+OWt6343XW/0e6bbLXVrI15YrirZpMiLi7DqJ e6kfbV0gJHEuNtwYEgge3TnmMvBYW2Umixl36u0HExy6YfKglfcqk8SSvLiu9b0N6qwxGMx l1hru5n9TcXUaykQ208aNCFj5I5RgTKpbfLhooqMx+RV11XZ25t/reVNze3V5aWSRNBdoTE /o0Je42rHbN+VTxLBJDsaBMK4wWFSfKAG+hit8fZX0L9xJWjWUwc1YcV5kCc60U/L5+fDL9 P4WDJ5eysZ75Fws7C5mnCOZYu8sRKKNaZS6+C2nGzuPXE2E3SGAhyUWOFzkXuLrN3OJjJ7a pDweNUkJ8l9CQErpeWyAV47eFZYbATYu1ycttkWtEsZ3vZEvI14XEbKqooMRPFjJD9m13x5 /DbfJ1c2v+4+U/wCJWf8Ay7qsLDFxJjpcvlIbk2UbRokULCN52fuBSrspAUdmTZ03lQuvJK 2Bx30DG5m4SXvGSK1t7eTjwdUuUMwf5PFu1GY2UEj8VhyIHus8olrBDdX1tNNcXiYSxjubO WILCsT28KdzlyPc4sYyF0pDsjDYQ7rI8HgoumILy+yvZv7y2kuIE251xd0VOAiIbk0ZHIyL rl+U8fdoyVpgLXp20nhgyK393EjwmS5jMZA2srlBHsL3FdUHMkhSzcfAagrpun4sbN0rkky lzNb2/wBSsvdEnLZ4XPhj8out7YK5H2RvioVxZ5LL9TWuImjhtZpZY7W2iB/BhVyOHEjltD z5cgW5ci22LEm9x0nT03TD2k0+UTFLmbRbnnIoKhorgGdAFbiSACU0x0gHNt7XCPCY7G5LF 20tll7fLz306RwQZCLmODtHDxftgKxmUqW347TMF0y6oup7vH3ubkmxz3MkXFVMk7q3JgNe wKicYwAFVeI0qjwv5RU0pSlKUpSlKUpSlKUpSlKVZ4W+tca11dTGZrg20sEMSIOD92J42LP y2vEPyACtvWvb81nDmprqCPHZG8eGy4hJJoLSN52RR7ELbVnUELpWfQCroe1RVhL1vkLS8P 0hoYreP0/ba4soJJC0ESxJJtlYq2lJABPEsdE+SYUHVuXtvS9h7OP0dy91BxsIB25W+WHs/ wAND4HFNa4rqpmlaeeSZwgaRixCIEUEnfhVAAH7AaFTRncimOtLCOZIorKc3Fu0UKJLHIfl hIAH34H3/lX+6NbrrqnN3cFvbvfvFBaz+oght1WBIZND3IqABT42NDwSx+WYlF1PlYMib+O S2EvYa3VTZwmJI23yVYynBQdtvQG+Tb/Md4DqLJi1itjLCyR8BtraJnkVCCqOxXlIg4rpGJ X2r49o1un6ty9z6rvvZyesuUup+VhAe5Kvwx9n+Ox8Hk+98m3X5LI3WWyM+QvWR7m4bnK6R LGGb7nSgDZ+SdeTsnyam4a9x+NiuLuSS5e9aCe3jt1hXtFZYmj5GTnsEcydcDviBsb2NMud yM+OFhJMhi4qjMIUErouuKNIBzZRpdKSQOK6HtGteKy15hrprmyMIleJoiZbeOYcWGmGnUj yNg/sSPgmugi60mPTt1BNccb5pYRDBHjbcWhhj7p4Og0p207P5Q6ZFPydrR2udyNpPcTCZJ 2um5zC7hS4WR9k8ysgYFvLe7W/c3nyd648xkovWcb2bd9v1DM3JpCd7JJ88iGYE/JDuN6Yg zbLq7NY61htrW5hSKCJ4VBtYmLRuWLRsSpLoS7Hi213o62BpJ1bl5rpriV7Ny0SRNG1hAYi EBCHt8OHJQSobWwp0DrxVNVte9T5W+S1WSS2iNmwa3e1s4bd4iCWHFo0UgcmLa3rZ380j6n ysTyPFJbRmRua9uzhUQvoDnEAn4TaVdsnEkqDvYBrNercutjHZq9mIo7ZrVGFhB3FiYMGUS cOQ3zbZ3slifkmq/G5G6xORgyFkyJc27c4neJZArfY6YEbHyDrwdEeRVg/VuXbtLzs0ii56 gjsIEibnx5c4wgV/wCzQ+4HRRSPIFVl5eT3909zcyc5X1sgBQABoAAeFUAAADQAAAAAqVb5 3I2uKfGQzIls7O39ihdS6qr8ZNc1DKoBAIBHg+CakydW5ea6a4lezctEkTRtYQGIhAQh7fD hyUEqG1sKdA68UteqMslqcc2Tmt7KeIW9y0ESGR4djwx8GTio4qGbwu1BCkipXVHVc2Yz9z dW07yWbXZuolubaMMTslVkHu7gQEovMsAvgAAla1y9cZ+a6gunms+9b3LXcbjHW4ImYaZzp PLHQOz91U/KgjTc5pI8PcY+xlm/2lLHcX7GJYE5Jy1GiIdcAzsdnW9JpV4+6mq2supslYY7 6fAtibbkHKTY63lLMOWixdCWI5MASfAJA8Vg3UWTbKSZFpYTNJEsLqbaLtMiqqqpi48CoCL ocdAqD8gGtD5e/l7Xen7/AGrl7od9Fk5Svx5s3IHnvguw2wdfudyrrqfK3l7b3kslss9uvB Gis4YtpxCcGCoA68QF4tscdjWiRWB6iyZtZbYSwqknMbW2iV41cksiMF5RoeTbRSF9zePcd yZ+ss1co6StY6kWNH44y2UukZUohIj8qDGntPjSga14qjqzg6hyFvh3xMYs/SSfnVrGBnY+ 7R5lOXIc20d7G/BFYXucvr/HWthcemMFooSHhaRI6qN+OaqGI2zEgnySSdnzUwdT5HIQPjc plrmHG3DK9yLa3RmldQSHZdp3GJI5MzbOlJJKrpL1bkRlxf2pSMRWi2MEdxGlwI7dUCcfep GyoPIgDZZ/ADEVX5PLXmXkhe7MP4EXaiWG3jhRF5M2gqKB+ZmPx96h0pSlKUpSlKUpSlKUp SlKV0fSNnazRZe8mu7G3lsrRZIGvYGmRWaaNCxQI4YcWK6IPl1IHja65sDdZW1ly1tJjtr2 WuoLcmNLfuEKrOxAiTkxBKq/t5H2qFYLpzfTF1g/UCW7s7lrS59Nci2kLdlzy4AkgA8gjHw SRrTcW8VTV1PUWGhlmlyaPY4m1FpZmK3KyATSNaRyMkWlbZBI2WPguvI+7dOo8NDNMMnbvY 4+1K4+KS3RZNQGa0WTn+VtrtX2ds+wdg72d1/02seAgs5ZcXZ3ljlL2ylneUqbuRRDxXZ34 2WAYhUUa5FS22rLTpO7up8ZA11bW0uRu5bIRzrKrQToVBSQcPBJkTWtjz51o6o6sMLiTmr1 7UXttaFIJJy9wH4lUUuw9isd8Qx+Pt+ugWRxJx1ljro3ttcDIQGdEiD8o1DFNNyUDfJXHgn 8p+xBOvEeg+qQ/Uv+je7e+XHlxPDnx93Dlx5cfdx3x86q9yK31/Bb4s4zF3N1kbuIWWRx6R RLKAGXtaQKqkmVGIYK42vMfl4xcr0bkcNdWkV7NDDDd8+NxMksCLwAL7WVFc6BB8KeW9Lyb xUqDoxI4r9sjlba2SPHxXtnOyTBJkeZI+fHtF+Plh5UEkqRtdmpsvT+KxttlrSO+sbsyYu0 uFuXSYtaF5LYs3lB7WErEaDPxAB0SQefyHTtxjYMhJLc2ztjsh6CeNC/Lnp9MNqAVPbf778 eQN1U1cwdOCbBPljmcdGscXNrdjKZAeTKqeEKh24kheW+PuOlBIm3fSuaVex/s6Z5LmytVS 3eIs0ksJaLTKPC8Tpm2FdvO30WCz6Vx80GQkl6kxzLBYpcxSxd8oCZ1iIcdrkNbPjQPvQja 7Ir+pbVrDJRWLQW0PYtLfxbyCRWLRK5bmB7yxcneyBviCVVaqasMFGsmXiV5rGKMK7O1+D2 SoRiwPEFtkAgcfdsjiQdGujueibzJ5i4tMa1n6fHxRo5tobiYxFuRCScYe40vhixKAKfb7N Kg5K9s58ffT2V1H27i2laKVNg8WU6I2PB8j7Ve4iwtch0dke61jZyW+Qtib64LcgjRzjhpe RI5KvhFJ87PhdrFHTM0djc3V5f2dn6a5it5I5e4zfiAsjqURlZCqswIJ2F2N7XlCzGMfDZi 6xks8M8tpKYpHh5cOQ8MByAPg7Hx9vGx5qVjenpchip8o9/Y2dnbzpBI9xMeQZlYg8FDOR7 deFPzv4Vis2PojINkYcfJeWMVy12tlOhlZxbTvy7aOUUgluDD2FgpGm4mqifGPBh7PJ9+GS K7lliCJy5xtHwJDbAHkSKRon5+x8VGhiaeeOFCgaRgoLuEUEnXlmIAH7k6FdBd9F3FhPdR3 OXxaLYzmC8kEzstu5LcAdKS5bi2ggYro8wmjqEnTd6s9zDeS21g1vO9tu6l4rJOp0Y1YbGx 92JCLscmHJd20fTz5HpnG2yw2dhkVyV1aMs3JJrmXUHCMjyQ22ZfIVF/mKlttGv8at/a4E2 tvbWanFmW6m8hFC3MyGWQ+SSdKPuSSFUeVWqW/sJcfOscjJJHIvchmjJKTISQGUnXjYI0QC CCCAQQI1X9z0k1t63/bWOk9FYxXrcBP70k48Au4x7j3I/nQ/EHnw3Ggrs5epHusHl8nb4rE W3HJQJbx/SrV+zFItwxTZj935E8kb9v7mqifFy5u7uMjaw21j6+eSSxx3Ih5lLH2RALohfy jfHkQVTkwKibdYaHI4vEXSPY4iCPFhri4lWThJJ6maMb4q7NIwXev0RtaVdCFcdO3ow6Xst zYhYcel4kUZ27wvcNF5KrxLByNhm2AQP5Sq0dKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlW2EymPx1tkYL+x ubpb6BYNwXSwlFEiyE+Y32dxr/lv52NWy9YY18WcdcYe8e3exjtXVMjxWMq0TM0S9sqnNou T7DEk72PPKNl+pcfk4M0ExdzDLlcgl8Ha8V1iYB9rrtjkCZZPuP5fnR5c5XU5LqzH5YRWt5 jb6THwQQRwQnIKZIGjTt+xzEQquui6hfLKp2NarC86oxt20sX0aY2jxWuoZb3ZMlvE0UZZl RdoUY8lGmJ8h1+KZLquwzF1dzX2E9j3017bww3TKivKEDiTYLOp7an2lD5bRGxxYzrL099B fZSw+o3NtknyMbd7sq0rlDIXCr5/s1K64gHeww9tc5NIss8kiQpCrsWEaElUBPwORJ0P3JP 71uxl/LisraZGBUaW0nSdFcEqWVgwB1rxsVnlsj9UyBuRF2kWKOGNC3IhI0WNNnQ23FRs6A J3oD4pib6DHZAXNzYQ38QikQ28xIRiyMoJ158EhvBB8eCD5FhF1FFjJ7U4Sye3it7uK9ZLu cTtLLGTw2VVNKAzeAAfc2yfbxWeZxGOy9td2eIuVihWXl3L0NOXZCqssgjCoUOmUhNhhvZ8 cbC46ysLlCsuFml5WL2j92/Zu7/WRcK7njyLFgeeiOXI8e34rTL1RjZ7G7hfDTC4usbBZNO t7rzEIgG4lCOO4EPEaPufbHa8MMr1Ta5HHZKBcOkdzlLtL24uXuGYrKO5y4KNAL+IdA8iAW 2WPErzldNaZDD5DG2mGTDzd6KKYo8+WjhhM7poytyjXWuCaXmB7FHkli0nJZ7EQ88fPYPkQ GxzTPFeBYmNvbrE8Y0h2CWlHNW1+UjYHujS9WwT3l5Lc46a7iubFbU+pvC80hWZZQ00oUGT ygTwFPAKoII3WjLZHB5eO6uxbXlpcx21rb2kRuVl5GNQhZvw1HHtoPuCGI0CCeFBVn09k7X DZiLIXVpNdG398AinERSUflfZRgeJ8gEaJA3sbBmfWsGLV8emFvEsJO3JIoyC955kMvFy5i 4heMpXiEH5VO/ndHNIss8kiQpCrsWEaElUBPwORJ0P3JP71YYzJ2tvY3OPyFpNc2lxLHMRb ziGQPGHC+4o446kfY473ryNEG5wWfnsspP1LctZiFIhBHaBwWdolQ26BOXc4I8cLFyRsRkF mY8W5OraxymPgwFxjLqxuZmuLuG4aWK6WMBYww4hTG3kiR/O/nideCGtpOtLVb6/yFpipo7 u5y8OVjMt2HjjeMseJURqWUmST+YHRX9CWrMnmrC6wdtiLHE+litrmSdZ5blpZW5qgIJAVf 5B5CjwFHghi9TCYlnjM6O8QYF0RwrMu/IBIOjr76P8Aga6PI9TYrI/Vu5iLxPqmSjvn436+ zjz5IPwvO+7Jo/baeDxPLDI9T2WTyN7NdYl5LWe7kvoLdrrRimk1zDMqjnGxVdrpW0q6dfc W3WnWFuk+MvL7H3N1e2eUlyc0q3aRrPI5UkcREeI3HGfk/wA3xscdNx1LjzFaWtpi7mOzjt GsrmKa8WRpojMZhphGvBg52Doj2rsEcg1Rk8j6+SFY4uza2sXZtoS3IonJm8tocmLMzE6A2 x0FGlEOra46gluOm7fCmBAsLKTKCdsqtKyDX2O7iXZ+44eBolqmrm2y2Kh6ZuMVLjbx7i4l SZrhb1VQOgkVPZ2ieOpTsctnXgilj1D6OG0d7Xu32N/6uuO5xWH3l/emvfxdmZfI8k8ua6U TW6rtZcNYYaawvJLC3tjDNCb4aZzIZO7GDHqN+RZdkMSjcf3KXqbFGCCzhxF4lmti1lMr36 tI6d/1ClW7QCsH+dqwK+NA+a5mlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlTMdYwX3cSS/htJV0y+oBEbL5 5nkNkMBohdHkAQPdxVtMqWo73ZmmfjKBDziC808+5tMeLfl9o2PJ8+PMrDYtctc3ELXaW5h tJ7leSFjIY42fgNfBIU+SQAAfk6Br6k5K1iscjPaQ3SXSwtwM0euDsPDFSCdrvej9xo6G9C NSrDOYtcPkvRpdpdr2IZhMiFVYSRLJ4Dede/XkA+PgfFV9KVJsLWK9naCS6S3kZfwWk0EZ9 jSsxPsBG/cfAOt6G2G+awskgvJoskky27RxxAJxad2BLMqkgiMcW9xG/KbUcjxr6UrdZW3r L6C178MHflWPuzvxjj2dcmP2Ub2T+lTc1ioMYthLa33rIb62NwjmIxlR3ZE4kEn3Dt+dbGy QCwAY18YiKSGR3Vgu4wqAhm2PBOxoa2d+fIA152N2StYrHIz2kN0l0sLcDNHrg7DwxUgna7 3o/caOhvQws4oJrpIrm59NE2wZShcIdeCQPPHetkbIGyAx8Gz+gwGzycqZSGSbGWySyxxoW V2aVYyqOPayrzXbfc+FDL76pqUrdZW3rL6C178MHflWPuzvxjj2dcmP2Ub2T+lYTCJZ5BA7 vEGIR3QKzLvwSATo6+2z/iam2GNimga9yFw9pYq3b7qRCR5H0DxjQsvIgEFiSAoI2dsoa2i 6UsLyzjvLLN84ZYr10Sa1ZJN28KSFCAWUM3I/wA2go3sseA5yMRFJDI7qwXcYVAQzbHgnY0 NbO/PkAa87GFKVYZTFrjrbGTJdpcC/tPU+xCojPcdCnn5IMfk61vetjRNfW60s576ZobaPm 6xSSkbA9qIXY+f0VSf8q00pUmwtYr2doJLpLeRl/BaTQRn2NKzE+wEb9x8A63obYTY8Xi5H k45tBHbt+M7QFS6aG2iBO3PLahTwOijHQ59vBsVA3T8+WgvufZuYLdoGiKuC8bsW3sjiGjZ RoknWyF8A1lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKV03SV7c2OK6iktrmzt5TYp2mmkhSXmJo2/DL+7k FVz7PPIKfzBK6OO/bF31+9jPi58rdQWDmU5YQhgIGFyTPHMm2M3EspfbH3aOuQqbCZMhY30 LTY60t5epLN+/Har6eIOLgFuLgExAAEI/gDfgbNX6tbX72Nxd39nLLbxZGC59Rn4ZbkpJbB YkM7kK22Z+JRSi8vI5c91KZJpeorHKy39tPio4HjxlpPfDVnIbciKLhzDxhJFRO8Qmygk5D YNc/1dfXGQysUt4LH1KwBZDZ3D3GzyYjnKzvzbRHkOwC8V8FSB0fTF9NHh+mbVr/AB0Fo+X m9ajXNvG7Wx7RYS+QxRuEoIbw3FAQfwxWlMm9l0cuMt/pBhjtp4r/ALt8xJnMkmisKScZm4 mLjJwcA8TyAT24ZDJi4skkur62mwv0uGCO0SVO410tssYbtA81ZZV8yMBtEKhmVlVs8pk3v embfGWf0gWEltaxRdy+YSCcCPuEQmThC3MSbkZEBXkeR5+7oFyeaky7JddSY67s0troEzXc V6JJmtJWknEa8+MSsnEAKukYLx28gPOWmRit85jpMvdW19mIluu5cvciRCzQ6tVedW0WWTZ 7gb2Bk944aTOXLXVzmryR7rHWmZbGrFbXFrfk8Ze+rEtdSSMOZh5jl3COJCb37aizrd3vTG TtrjI4u4unyloxcXMCPIwikR2LEqXAZ0BfypJdwx2zHlr2znx99PZXUfbuLaVopU2DxZToj Y8HyPtXW9K9SvZ4mJZ8tNbnCXL3tlAJmCylonHEr/MvdES8V0eM0x+CzLJseq8nL03Nmp83 fDIYuB8fFzuJCJjcNtTvZPIKs5JJUAxQa3oipuHyT29z0xHJlrGGCO7tJmtvWQy2wRYzzk4 t/wBHkUMeQY7eRyy+VFRbS1ezOJ1lrOK4s8RIhFpl7WORn9W54LOWYRNwlDb+WUMo+W1svJ g+T6gkx8uLmW8xdjOJI2SSIyia1DFml2ygyFywlIJ+XB+a5XrIo3WeZlimhmimvpZY5IZVk RlZyykMpI+CP8Pg+RWHTE0VvnEkllSJuxOsEjsFCTmFxE3I+FIkKEMSApAOxrdXIF9Pa585 TL2N1eHFpGXa+iZ3YXMcgXnv8ZgkbHal9DimwQFHRvn+/wBX4lkfBQ4uLLpLZSNedxo7UFt njJIyW68Cvs1G3IJxXaaWjeeN7DF3mdurG4niu7yHxPFN2B20W33GhP4CSq7BQpTjvSkOAy 06glxObxkl/l3OQdpYMnkLa5MrC1kCqoMiE9yRBzcEctfhjZ4cFk2XULw5JbGO9hu5cZiEt ce1zetGizl43m4zK6BdDuoGVlDIiLtgRy5PqO6e9ztzcSizErce56NmePkFAb3MSXbYPJtt ybZBYHZ3WhTK4OHDrNDb3Vtcy3ERuJVjjmEixqy82IVGXtAjkdMCRsEKHs+mrBcXnxvI443 aWN4XWS4ga3QtA6RL3GbtyMzMNqNgAjZPvC25ubs9NzX5y1i1/Pho2knbIwG7a4S97qe7n3 OQhC+P+6q/KqBoz5iv8dnhFm7FlyOejvbG1N0Nsj94cz/LGSGTlzKlQnu4+wNxN7Zz4++ns rqPt3FtK0UqbB4sp0RseD5H2rtugJre0gtpbrJ20VrPkO1d2818kCdrUYJljHvnVg7BR+RC rFtqz1hbXxhx2It7i/sziLCJ4MvarcxFrjVxKxQKDyl2rrwddqrNyDIQzBiupb1OlGyf1a8 hu8NbNjbZBM/BxOdprX8yos53tQO1b63xIql6Jvp7HPube/8AQvNY3USym5EC8jA/AFyQB7 whGz8gH7VaWV/AFheTKQzWCSuc8jynnkSZWPMK+nl5IVCfeNwXPb3zPOYKWygy8Ul+E7QVw rSJzRJCjCN2XR5Kr8WI0dgEab4PTWnUEuJzeMkv8u5yDtLBk8hbXJlYWsgVVBkQnuSIObgj lr8MbPDgsmy6heHJLYx3sN3LjMQlrj2ub1o0WcvG83GZXQLod1AysoZERdsCOWF1ncjFgs3 d217i7S7bIWrbsLhBNsROsrI7MZXPJkDOCwYtIQxVnJm5G3S72ZsrhYfUXeH5Ol1aypH27d opW7KtxKo7ja6463/KCRWdX6yWGx8nrLae8t57hJjPl0u7gR9uN0DykgOPEnERjiNhf7Qtv iaUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpUy5y15dWMVk5hS3i1pIbeOLmQNAuUUF2AJ0W2Rybz5O4dXN 10ll7S1Fy6WciGIzKIL+CZ3QEhmVUcsyji2yAQOLb+DqmrOSJo0jdihEq8l4uGIGyPIB9p2 D4OjrR+CDVni+mMrmYIprKO2KzTm3iEt5DC0sgCkqqu4LH3r8D+YVpyWDvsVBBPc+maKdnS OS3u4p1LKFLDcbNogOvg/rVfVhicjfYd5b+xa2VuJgbvRRSkq4OwEcHYIBBIHgHRPu0YUMT TzxwoUDSMFBdwigk68sxAA/cnQrCpmKs8ldXTS4uOYzWcTXbSRHiYVjHIvy/l1rwf10B5Iq HW62s57vu9iPkIIjLIxIVUUfck+B5IA/UkAbJAOd1kbq8gt4JmQRWy8Y444ljUeACxCgbYg LtjtjobJ0KjVuubOez7XqI+2ZohKikjlxP5SR8jY8jetgg/BBO76teDF/TVMMdufzGO3jSS QcuWnkC83XejpiRsL48DUYxMIEmJTi7MoAcFtgAna72B7hokaPnXwdYUqwfA5SNL53s3C45 Ua7bY1BzIVVbz4bba4/mBDbA4nUKGGW5njggieWWVgiRopZnYnQAA+ST9qTRNBPJC5QtGxU lHDqSDrwykgj9wdGt1jjb3JvMllbvMbeB7iXj8RxoNsxP2AH+pIA8kCo1SbTG3t+jtZ273B jZFZIvc+3PFdKPJBbS7A1tlHyw3pmiaCeSFyhaNipKOHUkHXhlJBH7g6NbrHG3uTeZLK3eY 28D3EvH4jjQbZifsAP9SQB5IFaYZpbaeOeCV4pYmDpIjFWRgdggj4IP3rCpIxt6cU+VFu/o knW3M58L3CpYKP1OlJOvjxv5G41SbrI3V5BbwTMgitl4xxxxLGo8AFiFA2xAXbHbHQ2ToVG pSlWC4LIsiyGFEidY2WaSZEiIkPFdOSF3sNsb2OD71wbVfUnI429xN61lkLd7a5RUZon8Mo ZQw2PsdMPB8j4PmtMMTTzxwoUDSMFBdwigk68sxAA/cnQrClKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUp Xc2L2osunDBDN9cixss2OlMo7JlW6nZVMfHkz+G4aYhn4KVIJqF09YdPjB29xlrW8urjIX0 trGlrAZZAEWI/h6lQByZfHJZASF9vghqnN2tlb2OEms4HiN1j+7Pzk5l5BPKhb4GgQg0APA 18nZO7o6aVusen4DK5iTKQOsZY8VYyICQPsSFXZ/YfpWnCRLdpci5L3EWPge7iseZAnfaKw 8HYAX3tx8lIj5X8y3NlicIlzLkchC8dsuLW/axCtJ2XedYgpHcRypVxIu3BCumy4G3jZaxw wwuRvMfY3kDx31oImufZqKWCRyFj22lLJsEsxKlPPyWr+lLWyv+rcTZZCB57W5u44ZI0k4F gzBfnR8bPnWiRsAj5FtFYdPw9MWi3FreT5O+sZ7pGggLshR5VXTd0KqDtbbcbHXI8h441/R 0ay5543mSFXx98pkcEqgNrL5PEE6H7An9qt0scF/SV8ZPh+VpbY2aaOa3uXjku9WvdSZuXI LyC8wgA4lwG5cSDu6Sx9lm7pYpcbDaW+YufR8LaS5dyqiNmESBtDgSsjNMzL8FVPAqay1s8 YOljcPi/UTCITXDtNLDOieoCGSI6MTREaj8guHZjritWGXwWLuMrkLLF4h4jY56LHRRR3R5 3KyNMCC77VSDEAp0NBvdzPmoXV1lafSsVlrfhyumlty0An7DpCsYQxmcl2ADFCfABTiF9vJ sOlcfbZmzuMfHjbObIrc2zxz3Mkyr2mlSJkPBh8vJH/LviZPOwtW0Fn0lkuF9Dg7mK1lbKh YkvGU8YLdJIj7g+iATsbPvJOyukrfhXsMzjun7WTpaxa1uMzLFOInutQo3pELg93wSZFGzs bC6Hk7qLDAC56fwuRbDex7m8Wa4dpUiljjjWRWc+fauptiMBmWNgPcN1Z5Kzs7UZK+aOZ0y WEivLlVMidwnIRKWjMvN+LhAwZ9k8uWhviN9viMEOs2gt8bNaw47qSCwQwXjiSQSPN5ZzvX Fol48Qp4kgsW0485q86OMS55zOjvEMffF0RwrMvpZdgEg6Ovvo/4GrOOyxU9tyTD2y3GSw0 15Avdm7drJDJKG4+/ejFCx03P38fhdirB4encXkMxdXFh6QY2WHGNFbCaVHldJRO3m4R+JM bKPfrgdFCSSK+ztsVaQXwfpl71lyElrZR3rzLczOw0kfCNlAMetvoMSZEXS8gwldPYyNL02 FliZr64nwlxcpfQl2YtJauCgUbUorMYta5dwfmH9nUWTA2J6RvZ3s0hvLG0t7nnEZXf8V4w BM5IiAdZC6KiltD3MCrc+Qrr+jbC1yWGu7e6ZGU5SyKWzFgbx+3c8YAy/kLnS8iQFBJ340c LS8hu+jc2Lfp+zJe+tyEiNw3aAguCXH4hPtCM3u2Pc29gALby4bpL+ltphYcdfTLbZmPH3L qjRJIpZk/EkMj7YlQRxWPYEngeOPNwfTJrW8yseIhZLHtRJYtNK3NXLgzysGDHWlU8OC8pE 8D8rTbrC2dpZ3UdtjvV3dvkrJY43aRpT3oZHe1cIRtldAhKhW5Bvj4FT1XjVw/VuWx8du9v Fb3ciwxvvYj5Hh8+SCuiD9wQavcfbYiTBW+ZkwVnJb2tjcpdq0s4ea4VolRwBIBx3PBvRHz N48JUnFY7FXYwFhPjHmtHyFolwTczRTxvOnkOjewrIVDK0Y324lDEMwIopLWztsNj4lxPrL jIWMt006ySCWErJKvtAPDgBCGbkpOi/uHgrb5aHF3Yn79g/cx+Gx1086TkSS7S1jKDYKqvC T+6W5De9e2powXTlx1bNYjEPFaWXUUON4JdPymSVpgebHfhTEugoU8SQSW0488pSlKUpSlK UpSlKUpSlKUpSlKVYX/UGaysCwZHL317ErcxHcXLyKG0RvTE+dE+f3oeoM0z3btl74teqEu mNy+51A4gP59w0SNH7VousnkL6C3gvL65uIrVeEEcsrOsS6A0oJ9o0B4H6Clhk8hip2nx19 c2UrLwMlvK0bFdg62pHjYHj9q3w3WQyebjupsq63zMGS8ubhg3NR7NyH8p2FAYkAeNkAEjO 6kyuGzAuWyE0WU8yTSRzMJoXbfJXb5D6PuGyRy0dMGA0PmcrJa3Fq+TvGt7qUzXERnYpM5I JZhvTNsA7PnwK34LJ2uHvkyElpNcXdtKk1oVnCRo6nY5rwJddhfAZToHz52IseTyEWOkx0d 9cpZTNzktllYRO3jyV3on2jz+w/Slhk8hip2nx19c2UrLwMlvK0bFdg62pHjYHj9qlWfU2f x9qlrZZzI2tvHvhFDdyIi7OzoA6Hkk/wCdaLXM5WxtTa2mTvLe3MomMUU7InMEENoHXIFVI Pz4H6Vsk6gzUqRpJl751hn9RGrXLkJLst3B58NtieXzsn9azbqbPt3OWcyJ7kqzPu7k9zrx 4sfPlhwXR+RxH6CtF5mcrkI3jvcneXSSSiZ1mnZwzheIYgny3EAb+dDVRoppYHLwyvGxVkL IxBKsCrDx9iCQR9wTVhZ9TZ/H2qWtlnMja28e+EUN3IiLs7OgDoeST/nUL1t16H0PqZvSd3 ven7h7fPWuXH45a8b+dVKPUGaa9S9OXvjdIzOs5uX5qxUISG3sEqqqT+gA+1bourOpIEKQ9 Q5SNSzOVS9kALMSzHwfkkkk/ck0j6s6kieR4+ocojTNzkZb2QF20F2fPk6UDf6AfpVZNNLc zyTzyvLLKxd5HYszsTskk/JJ+9brDJ5DFTtPjr65spWXgZLeVo2K7B1tSPGwPH7VnJmcrL6 PuZO8f0GvScp2Pp9a1w8+3XFfjXwP0rCwyeQxU7T46+ubKVl4GS3laNiuwdbUjxsDx+1SrP qbP4+1S1ss5kbW3j3wihu5ERdnZ0AdDySf86ixZPIQWhtIb65jtizOYUlYIWZSjHiDrZUlS fuCR8VvPUGaaBIDl74xJA1usZuX4rEQAYwN+FIVdr8eB+la8vlrrN5SbI3r8ppeIJ2ToKoV Rskk6UAbJJOtkk7NYR5PIRY6THR31yllM3OS2WVhE7ePJXeifaPP7D9K33XUGavklS8y99c rOqpKs1y7iRVJZQ2z5AJJAPwSaDqDNK9o65e+DWSlLVhcvuBSOJCefaNADQ+1aIsnkIMicj DfXMd6WZzcpKwlLNvkeQO9nZ2fvs1hbXt1Z930tzNB34jDL2pCvcQ/Ktr5U68g+KwmmluZ5 J55XlllYu8jsWZ2J2SSfkk/egmlWB4BK4idldowx4swBAJH3IDNo/uf1qaOoM0r2jrl74NZ KUtWFy+4FI4kJ59o0AND7VrfM5WS1uLV8neNb3UpmuIjOxSZyQSzDembYB2fPgVKHVnUizv OOocoJXVUaQXsnJlBJAJ35ALNofuf1pH1Z1JE8jx9Q5RGmbnIy3sgLtoLs+fJ0oG/0A/Sqy aaW5nknnleWWVi7yOxZnYnZJJ+ST96wpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUqww2JOZu2tlvba1YKCvf DkysWVQiKiszMSw8AfAJ+1X9909a/0ctIYr/CrLbZC6t2vUmYLePwgZVDMPIBZhyIWMa2WH Lk1HbYG6l7vqZIcf25TAPWkxc5h8xDx4YbGy2lXY5Muxu56fxINjdetkxFvcWUsriPIJKJL dkChmlVY2DJtlCpJ8yAAA7dHzyWCltMcbeY4VLtYLd7ueGQymO1bt8JNIpRTydFYoS7AKQp VneSpuumLq09arXdm0tlkhjpY+4V0556fkwChD238kgjXkAealdRYu6xOOKXcNj35cpdxyz 2zKSzQ8F4hAo7SguxAGuQYbUBUNc5XU9HyXEtjmbaCDFvJDaCeF763tiEfvwoT3JhoDizDR OtnwNms/pyf0nmRbSza9sLG4mv4HZY4FuY0kJ7aEEPxIQlAChZXA1HojDqLDQyzS5NHscTa i0szFblZAJpGtI5GSLStsgkbLHwXXkfduqw9O3DYSbKQ3NtcLbLG91FEXZrdXOkLNx4bJI9 oYsNnYHFuNhk8LeYnC38t3FjpJe7ZQd6CWNyivAZQFVRryAm5RrZVgC4ZzXM102Twt5icLf y3cWOkl7tlB3oJY3KK8BlAVVGvICblGtlWALhnNVOPsLq5xuUu4WthFaQI04lKlyrSoo4A7 O+RG2GtDYJ92mubTCLZdO9QG8WxkvIrSJmiLE3Fk/qIhog6GyrENx5FdcWKElTWS9N3sSAd 22adGVbm37vF7MsQF7pbSqNkAnZCEhX4sQKk5HpCbGrk0ky2OlusVs3NtC8jOB3Vj2G4cD5 dTrlsb0QCCBWZbGPiMgbR54bj8KOVZYeXB1kRXUjkAfysPkCoddNe4m1j6UjjjT/adpFFfX I0NiKckeW15UL6QqoJIM8n7hefs7uSxukuYVhZ03oTQpKnka8q4Kn5+4rs+uLJbS4y3rbbH QwrfSw4n6fHArArIOSydrxxEZXYk94YprwXqlu+isxZ9Orm5YtW/ajmZe1IOMb64NzKiNt8 k8K5YcvIGm1pzXTgwtrFP9Zx173ZXREtTKSwUkFwWRQU5AqGBIJB1vi2tOHwM+ZhvZ47qzt obGJZZ3uZgmlLhdhfLNrlvwD+g2zKrSbfpK9uDduLyxjtrSBbk3Us/FJYWcIHQa5MNk7AXY IKkc9IdMXTtxOhMNzbO8jMtnFtw98FJBMQKjxsEDlxLHaqGYFRZ5DCLf4PC3dmtjbSnFySN bIx7tyYpp+5J9/IRORLFQdEJvjxEqSws5+r45I4MdaRNY2hhtXWRkM8tqhQLGqyPJpzyIII bWmO3G6X+jF1FHdtf3dnj3tpZ4RHcSHc0sK8pI0KgryG1A5EBiwAJ86w6ltWsMlFYtBbQ9i 0t/FvIJFYtErluYHvLFyd7IG+IJVVqprtsl01JfPZ2WOmws11fTyGT0CysZTGG5yoDENRAK 3ti2HfkFDcVSPnM9gL3py+S1vl0ZYhLG3B05qSRvi6q6+VYe5R8bGwQSssG93jZL+S+s7OI d0Qi4dgbho0DuiaUgNpk1yK7LADZ3qZd9FZiz6dXNyxat+1HMy9qQcY31wbmVEbb5J4Vyw5 eQNNqsxmMfJSTfjw20NvF3Z55uXCJeSqCQoZjtnUeAfzfpsjfZ4Ge/wCpkwNrdWck0lybdJ xMBC53rkHPyp1saGz40CSBVnjOnJ7a8F2Gx2QiitrqX+3HbWWGLmy6YalZC0baUMjj7leRH M1Z3mBurO1eV5IXlg16u2Qky2mzodwa0PJAOieLEK3FiAejyXTUl89nZY6bCzXV9PIZPQLK xlMYbnKgMQ1EAre2LYd+QUNxVI6+foLK2txdR3NxZ20VrbJdPLcu0O4mk7fIRuok8Nvxw2d eNlkDczSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpVtgMpj8U91JeWNzcyTQNBG8F0sJiVwVkPujcElSV8jwG J+dFZMmdw0luLT6FN6S3lM1pCb7+do41futw26sYlbSdsjkwB+OOkdQ+r7/wBatfqPO5kvE 1J2dTvrmW4jyjcV5KOJ9o4snnc2DqbFTWrrmMReX9xc33rb2SO/WFLp9txBUREqoDv+Ugnm 3n8oVddTYqf6j28ReJ6zGwWKcr9W7fa7fFz+EOW+zHseP5/PuHHdLmU6jtcnZW2Ks4LvJXK X9xdXeRWILIC/Lt8yihT3TxU8mALbLeCmHVHUGIyk93BBaXMq/VL28juVuQqyCY6X2GPYA4 RHROzph45Djy1XOFy2Kx+Pv7a9xt5dPfRCF3hvVhCoHjkGgYm93KMed60fj71Kx3UuPhlW6 yWLubq8W0ey7sF4sKtEYTCNqY29yodAgge1dgnkW3ZLqzH5YRWt5jb6THwQQRwQnIKZIGjT t+xzEQquui6hfLKp2NardB1Jb5LHNhIsa6GfHraKZsqkUMDp23LoHUIgd4uTgkliRplO+Wn P5nHmyusUkDzzuthu6iuVMSPb2wiZQoU8xtpRyDaPtI8D3c5Z2kl9dJbQtCrvvRmmSJPA35 ZyFHx9zXR5/M482V1ikgeed1sN3UVypiR7e2ETKFCnmNtKOQbR9pHge6pxWTtbDH5W2uLSa d7+2ECPHOIxFp1k2QUPL3Rp42PHL9QRYN1TayW2VeXDpNkMvAY7q5e4YLz7iP3ERdcSSvIg kjlrXFQUOi46iiujPLJZOLjJMDlJUnA9QvMORGCpEZZlDMfd7gOIVdoc7jqS1ueoMzfPj5h Z5nl6i3FyO4vKRZTxk4aHvQfKH27Hz7qjZ7M2ubuVuUxiWMiQW8CrDMzJxjj4EkPsknS68j QXR5Elqr7N7VLpGvYZprcb5xwyiJz48aYqwHnX2P8A+NdNJ1x6jKXvqosjLhbiKRIsR9R/C g5LocQYyvFN7QBBxKp59vnnIpMeMiXmtrl7LkxEKXCrLx88R3ChGx42ePnR8Dfi6yHUuPyG VyEz4u5Fjk5/VXNt6xS4n5OQ8cnbHEASMvFlYaY/fiVi3WYxt9HC93i5nu1iggllW74p24l VBwXh7XKIAWYuvljx8jjnn8ziMsHktMRc2tyzRBZJb0SrFDGhRYlURr40E9zFj7B52STv6U 9Oljn5LtbaSJseI+zLdpA8p78TkR7OywWNmGgw2ACDsKda9SWvo7+0kx83ZlsRZWapcgenQ SibbEoTIxkAY/lHlgAoKhdNj1D6OG0d7Xu32N/6uuO5xWH3l/emvfxdmZfI8k8ua6UTbXqb FQfTu5iLx/R42exfjfqvc7vc5OPwjx13pNDz/J59p5bn6wxvK6MGHvI+/bW1v/1jossMRjK OyxqWideBdAV2U3seNYXvV9lO+Zmt8Xcwy5aeWWRXvucLCQfDx8AHKMXdD4KlgTy4+YuWyO Dy8d1di2vLS5jtrW3tIjcrLyMahCzfhqOPbQfcEMRoEE8KOExLPGZ0d4gwLojhWZd+QCQdH X30f8DXTXPVWIa+a9tcHcxSyL6djLfhwlt2GgMUeo10eDLpm5kFATvbb5+/mspp19BZvawK vELJN3XY7JJZtKCfOvCqNAeCdk2GNzsGOwd3YrZzPcXXNXc3REEilQqiSHjpmQ8mRtjTMD5 0BWGQy9lkLRGkxz/UBBDbtObj8IJGqopWMKCGKooJLMPLaUbHHDA5SDEXz3U0N4z9orDLZX htpYWJHuVwrfK8lII+GNZ43NxWfVsGemsEKxXfqxa2rCFAwbkqrsNxUHXjXwNbHzVnjep8L YWEdocLfSCJrwqwyKL7biMREH8E+Qiro/3tnWjxHLVeXHUUV0Z5ZLJxcZJgcpKk4HqF5hyI wVIjLMoZj7vcBxCrtDNueqsQ1817a4O5ilkX07GW/DhLbsNAYo9Rro8GXTNzIKAne23ChzO ItrbKW8GIuUjvbRbaMm9BZCJFk5ue3pzyRBpQg4jXknlVHSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpW61sr q+kMdpbTXDjW1ijLnywUeB+rMoH7kD709Fdeu9D6ab1fd7Pp+2e5z3rjx+eW/Gvndbo8NlZ fWdvGXj+g36vjAx9Pre+fj264t86+D+lWeO6UvZ76TG3+My9redoXCKli8jdsEhtx6DHfwr bC8gFOgxZKyPG3WQ9Zc4zHXktpbbeQqhl7CeSObKoHwD50AdHwK35vp3K9PTQx5Ozmg78SS Rs8TKrbRWKgsBtl5AMPsdiqyry46cluIsUMHbX2RlvMf6qZEgLMjCaSNtKu/aCgGz87343o abrpbNWlljbt8dctFk1U27LC55MzMqp8eWYLyAG9qyn71FbDZVb6SxbGXgu4+PO3MDdxeRU LtdbGy6gfqWH6ipSYK4TCZK/ubK+VrOdLfXp3VI32eZkfiQCulXgSCTID/KQampMuMyEFoL uaxuY7YsqCZ4mCFmUOo5Ea2VIYD7gg/FW11g4IrMXltj8vPFNtl3EUW3HZMgVn4ESNrUm14 gxqD4LkRw5emc/B3u9g8jH6eITTc7SQdtPPubY8L7W8nx7T+lMniHxuLxlxJbXkb3sTSl5o WjjI5aVU2Pf7eLlgSNSKNDRJsLDpdZ8VBNe+utLm4yFpAgNoWU28yyESoo90hJjOgAPjwST 7efmMTTyGBHSIsSiO4ZlXfgEgDZ199D/AVux1hLk71bWFkQlXkd3J4xoil3Y62dBVY6AJOv AJ0KtrWHpW8aa3H1G1eK2nkjuZriLhO6RMyKU4jt8mA8c3P8o3vkNPUOC+lziayjvJcY0Vu Uu5oeILyQJKVJG1De4njskD7n5rTNgcq18sNvhMinqZZVtoXhZ5G4Eh1GlHJl1ptAaIPgVW Vus7K6yF0lrZW011cSb4RQxl3bQ2dAeT4BP+VWeVwXDPx4zCR3l/3baCaJezuV+cCSn2LvX 5j4BOgPk63VNXTYWx6YvI7e3uIsjPdmxubm5aG7SJI2iWVxGFaJt7SNPPI/n/bVV93Y2WRu 7KHpq1vp5Z4C0tox78qSBn2AVReQ4KreB42fPilpiIr3pya8g9TLkFyEFqlukYKssiSka1s sxaPWtDX778RbnG3VhHcR3uOvLe4hljVzKhQRclYhWUrvkwAI8jwreDvYwv8AGZDFTrBkbG 5spWXmI7iJo2K7I3pgPGwfP7VGqTjLCXK5W0x0DIst3OkCM5IUMzBQTrfjZq6t+n8fL15ZY aWe5TH308BidQrTCKYK8Yb4Abi6hiNgHZAbQBpY8ZkJcdJkY7G5eyhbhJcrExiRvHgtrQPu Hj9x+tRqs4umc/P2ezg8jJ6iIzQ8LSQ9xPHuXQ8r7l8jx7h+tbrnEQQ9OxZgW2RCXOooi8J ESyD87d3XF1PE8VGmB5bPsBkjLh8hBPYG8xN92r5lMCCNka6UkeIiVOyQw0QD8jwar6zhET Txid3SIsA7ogZlXfkgEjZ19tj/ABFXOW6WyEGZycGMx19dWVnkJLNJ1hZwWEnBVLKNcjtfH 3LDx5rC96Qz9nnJ8N9KvJ7uDk3GC3kbuIG49xRx2UJHhtaqvt8ZkLuB57axuZoo1d3kjiZl VUClySB4Chl2ftyG/kVKyeIfG4vGXElteRvexNKXmhaOMjlpVTY9/t4uWBI1Io0NEmspSlK UpSlKUpSlKUpSlKUrpukLh0x3Uls2SmsLefGqJHTkV36iFQWVTsrp2UkAkKzaDflL6vYeo9 F3/wD3t+n/AFXg2+Xc5dzWufDh+B/e7X8v/Z0XL2Bvo7GWfuWhxrY+4vCjanbbPFIfHMIji ED+YpCPb57YmwdSWtzNmYYLmzsYrm5gazbJ2QuI0t4UkjSMrwk94RowDo+FbbbPu0LmLO5x uSnvsx3ppbm7liTsSQ3XKVFHcUoe1xkOlkRidIrcfLVpydnZ52dbmxykJa2xEMlwJYpESPs wRRlOXH85cMBvSnaAMWbiOZrs5MhiJ+lsdhfqVnFM1jxlu1jnDROLh5RFKeJ3FxkPhFYmRF JPFQaWeUxOOkwsq5SGaa1sbqwYC1d4kLtchZH5r5T8aM8QrErz2AQFbMZ8+hzVs/VFsO5i1 tYUtLR7aGVu/wBwoixxqCOJkBZ1TzKw8rtqYC/wVrioFuMrbR3E2Pu7WRp4J5ZLdpFmVUGg USL3KxZA0nJmH5WbXE13PUOTjS9F/e5aa+uJ8Jb2z2MwdmLSWqEOWO1KKzCXe+XcH5R/aVn NnLe56sknn6rSW3lwJsnuH9Syu5tu0UIMfIgy/ifGvv8Am8VTXmbspemwsbP9VuYIbO6Yr4 MMTMR+wBVbUAjzuF963t7zIZnp21tbhba8s8kIsvbXwheCbnfxoZQ3dlkUkysHBZSBGPJXZ ZhWzpvOYrFvG1z1fcvI2ZtsjyME2uAEol7h8kSMrcW4hgTwHJgWZPP5o1inkjSZJlRiokQE K4B+RyAOj+4B/apOJyP0vIC5MXdRopIZEDcSUkRo30dHTcWOjogHWwfipU2Pw9tBJcDMpeh lIht4YpI5gxHtMnJeCgfJCs+yOIOjzXppclYPd3na6stoyMNZWdnPxugIpImhZuOotqA0Lt sD5dT8ltbzm+n5erYb2TMolrZ9RTZMSLbysZo5WhZQoKjypjPPlrQ8rz+K8/mESzyCB3eIM QjugVmXfgkAnR19tn/E1Z4i4tWx17i57lLFrxomF46syhU5ExPwBbixKt4B90abH8y3uazG Jy15d28OYm3fW1l3MleQOpLQxBXjkCl3KsQrEjfvjUaI1IOczt/Fk8vLdwq4VlRS8gAeZlR VaVtb9zkFz5Plj5PyZnShsYr64nvspbWK+kuIFEySsXaWCSMEcEbwCw3vXg+N1hj5bNLXI4 eS/ht/UyxlMhwkMbLGW2jALz4OSrflPujTa/zL0dj1Ph44sjezSoZJru00jpJ6srHE8Ul0h X2LOTIZByY6bkfJCkxsY+LsMOuPuOroTF9XtLseiW5V4VXmkroWiADgOh39+H3IAOjP3OIv On7Cys8jjo5LO5uXaG2t50j08cZXgzqXfZjK7cghmA1wUMOTq/6Zlx+Pjvcnc39mLmO2lit 7GdJz3y6hGDFF0FMbyAe9SG470PNXWNyGDubzprLXGSx2JfFXI7llHHdMFgWYSLolX25ZpS ffrRT481FObig6fgtLXMWMZsrS4s3AxwknuOckp3FI0e1jZZQDt0YDmeJOg3IV0dnm7KLps rIz/VbaCaztWC+BDKyk/sQFa6BJ87mTW9bSTl8+l3g+FvkrNElsbW1e0THr6ljEsYbuTcB7 OUXIadj+QcR54zbbMY+369iz0XUnp7W7y/rpYUjnHaj5OxWXS+X4uUAQOp5vtgPLctkMSbC ytbsXttcR3bSiMRBw3FG489Oq+1jviRv4YHRUgQoY1lnjjeZIVdgpkcEqgJ+TxBOh+wJ/au w6xyGI6hvryazyVnbLb3NxNEixziO7WQhwwBUnvE8lctxXSxhfaviTdZvFnK9QpYZix1k8g t6lzf44ywcQ0/sCtG7ctSp5KDyHG9aL1mfzhyfS9vC+fe8lOUurqS2dHjbjJx4uVA7anYkb irHXd8fLaz6wz6Zb1b2+Ss5Le+vjdJaW+PWGSMe/j3pOClnAk14LgkueXgcuTpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUqTa5PIWMFxBZ31zbxXS8J44pWRZV0RpgD7honwf1NRqmWeKnvcfkL2J4RFj4k klV5AHYM6oOK/J8sNn4H3OyAY0MayzxxvMkKuwUyOCVQE/J4gnQ/YE/tSGNZZ443mSFXYKZ HBKoCfk8QTofsCf2q5yPS0liGWHKWN/OkCXLW9t3Q4hZBIHHONQQFYMQCSBskaViKOlKzij WRyrzJEArNycHRIBIHgHySND7bI2QNmsKVJv8nkMrOs+Rvrm9lVeAkuJWkYLsnW2J8bJ8fv WkRqYHkMyBlZVEZB5MCDsjxrQ0N7O/cNA+dYUpSrCLDyzY45Bbm2Fsit3HZyDG43xjI1vk3 groEEbO9I/CvrOaNYp5I0mSZUYqJEBCuAfkcgDo/uAf2qTi8VPlpp4rd4UMFtLcv3ZAu1jQ uwUfLNoeAP8fABIjRQyzuUhieRgrOVRSSFUFmPj7AAkn7AGsKVJyVhLi8jPYXDIZ7du3KEJ IRx+Zd/cqdqSPGwdEjROeQxU+NhsZZ3hYX1sLmPtSB9KXZNMR4DbQ7H2+Do7AY7FT5TuLav CZo9HtPIEZl88nBbS8V+W2fAJb8qsVX+Mewht5mnhlS55tCY+XvjVygk8gaVmVwAdN7TsDY 3DpSlZwxNPPHChQNIwUF3CKCTryzEAD9ydCt2TsJcVlbvHTsjS2k7wOyElSysVJG9eNitMk aokbLMjl15Mqg7jOyNHYHnQB8bGiPO9gYVYRYeWbHHILc2wtkVu47OQY3G+MZGt8m8FdAgj Z3pH4a7XE3V1dG0VO3dNEJIYJAVefYBVUGvLMp5KPHL4GyVBwvbJbJ+36y2uJFYq6wMWCkB Sfdriw2Su1JBKEjwVJWFhLkp2t7dkM5XcURJ5TNsexP1YjZA8b1obYgHC8tvR3T2/fhmKaD PC/JN68gN8HR2NjYOtgkaJlW2HluMUcm1zbQ2q3cdo7O5LIzqzciigtxAQ+defgA6OteHxU +bzFri7V4UmupRGjTSBEBP6k/8A3DZPwASQKwuLCW1srS6lZALxWkiQEluAYpyP2ALK4A3v 2HYAIJjUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKVf9HWkl3krns42a9eK2Lgw2iXbwe9BzEDkLL88dH458v 5at88JbHpcXkeExaG6yl9A9/bWpeGRPZxETPtQu+YQqAQI/aQefKS9jIMJ1LHZ2NmmISxBx 163CN7iIXMJJ5kgysQAWB2UfSAITwO+LGTv17j7N+m7OfDHLiOwY2gTv23JvcCujcIECuXb mBpSTpyH8/9Fdeu9D6ab1fd7Pp+2e5z3rjx+eW/Gvndd7nbO7h1YHDPjspPi7SO1umjlWW9 428SzW45niG02vYAx4GPTGTRipaQ2XRywt0zNcP6af112xjjS1uBJIqq7tEXR1CxERiROW1 HE8zylXmJyMGIsLXM4BMfjwts+UvlxaRPaw81jCrIULNIwKyOQWO248V4ODVyzDDvaZLL4W xjube7j9NZJCnau7PTc97DB1/IEmOy3NjycrtbqPHhr1+nocbY5mU2mSuzc2+PRXXayLAQI x4BKq6bJXVwnEe2Nq88ubK6s+16q2mg78Qmi7sZXuIfhl38qdeCPFdB0lC7YrqK7TCw5B7S xSWOWWBpRbsJo/Ot8fy82PIHYjO/bzB6OPEDF31+7dL3N3kpILCVLOG2TmFkgZrh1ikikUK JgFOkHEkKCo2ppbG1sruC7ihwNtK39IrWOK3S65M8bif+rifeuPsA5j53sk6Gt9/aA51Y5b W2bIR4/lY2jY5LR5Z+6dLPbrte5wLsq704WEENy4Nh6FLhMnjorCF8vc41JJbOG2VpIrtbl drEANo3Z2zonhSXBChOK1fW1mbPPpyjs4zNY2srLZmLt8jAnMgR+0bbkfGtggjwQTadK3Vt LiYpLi3xxGFuXuZlmtIWa7hMTkRszLsLzTtgnl7rhPuqA7k9NJ0ctwvTvrPU208t5fR9mKG 3n7kgUFu1tGCiIiNZEDbUBTzPKLfWV6tpZrZYC2vMU0Fo0MpttGa4ZYzIizLxeVjIZFMYZt DloDgCtf1lhrrH9TZmQYya1sY8lLDGwgKRLslkUHWh7CCB/dII8Vs6EsZb/qKSGOG5lX6fe CT00JldVa3kXYXY2dsABsbJA35ro8dHk16hSXF4iF8XJjbmHHTJi4n7+7N2VXfgRJNtNONn 3CRR7SQYskUEfSpJ6eS9aWC4e+vrd7dbe3uO5KFHcEZ4kARMqJIqttAFPP3b7yGKDrKxxl5 05bWVv9PjuktEtQkk9x6PaqGkDMxMo4cDyVmX3KzFuXMdXa+qxE4Z8RKYB3beRk5luTaZkR EEZK8Rx4LsAN55bPT43HNDZ4ae8wtzeSjAu1jbiIcp5DesTwV0dXIikL6KN7Ty8eGDG2eRF 7mchZdHI8ETQ/1R7FL1jcBfMJITUYPJpJFVV48RH+GStUvXGJvcZ9Ha+w6Yy4ktJFuFig7a STLcShiNeCSvA+3wAy8QF4isOkoXbFdRXaYWHIPaWKSxyywNKLdhNH51vj+Xmx5A7EZ37eY PQL07eWOVvLtsL21W2sZZo2x0bkNLDzk8TDtQRdxJA0hU9sqABx5CuP6rxq4fq3LY+O3e3i t7uRYY33sR8jw+fJBXRB+4INdz9Il+uJZSdKW0nbtMgyY+WwKTw8YRwBaJtzR8gqRzE8mYy EabiRzONabJWj3tnjrG+yEk7LfQvbRpFDbBU4sFAVY1J585V0U4qeSctte52wvEzGZfHYuz yMz5u8+oF4o50igPbaPnJ/2CnlLtgyEabZBT28x1LYPa4rpy5OL9CtzjdlhEyiZhNL7yW/M xQxt8/DLrS6FWnSt1bS4mKS4t8cRhbl7mZZrSFmu4TE5EbMy7C807YJ5e64T7qgO5PTSdHL cL076z1NtPLeX0fZiht5+5IFBbtbRgoiIjWRA21AU8zysLmDJZLOW80mHS4X6NbTQNaYy3l lj3DbhpPT6XvLtjGA3tXbFf7MgbsdhJLuIXY6SscgpnzCtLZ20rW8pESmIoVI9vMNGmtD54 gP7qh2WNAkscredPvcXl7hmngt4LVI/Uzi64bjiMbRki3IYgRkcffoE8q4/qPh9dueGP+nf l5WpkVzG3Ect8QoVi2yVCrxJK6GtDqf4eYm4v7RGOHfI2bZ6wWZWgd4uAWcOW19lDqTvx5X kCDo59GWE9tmsElri4ZuN8gy73UQD2kyzkKhY6MWlCFda5uWQ89cFpuqMJdWeOwk30j0y/T S08kCFo5CtxIvcL7IbYaI8gdadNaUqK5mlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUrdc3k932u/ JyEEQijUAKqKPsAPA8kk/qSSdkknTSrC4yxlxSY6CytrSLkkkzRFy1w6Kyqzc2bRAd/C8R7 j48DVfSlKUrd6yf0PohJq37vdKAAcm1oEn5OhvW/jk2tcjvTSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKV18V1ms30lgcGmVuSt7lJrNY5rh+1xC2ojVh59qltga8edCqnqH BW2G9O9rk4b1J+QKiSFpEK68kRSyKFPLwS2yQ3gaBLp7BQZj1Et1eTW1vbcTK1vam4kjU73 KyBgREgX3MN6LKNHl4lf0WtTjrOWPMJLd3uPlvo4Et24osXcMiu7a0dRMBoNtgQdLp21t0t y6YkzMNzM3ZiWV+5b9uKRS6oRE5blIys6htIFB37vy8rC3x8WJwPVFg16j30VpGl5bm3H4b rdQjSS+eQU7Vx7QW465gBhQYDFrm8/Y4p7tLQXk6w950LBSx0PA+ST4HwNkbIGyLnFdPscl jrjEZdGjma4je4kiCKDDEHmAVzxeNo30O4UDbIcINms8vhoZ8tM0uVhONs7FZwLJY5Wtou6 IxEqJKycubhj+KSQxdiXJBqYcRZO9zdPkX+lWzIhuY7flKzSAlEEZYe7Stv3cRwbTN7eULI 2EuMvWtZmRyFSRHQnjIjqHRhvR0VZTogEb8gHYqVY4qCWxF7kL70VvLK0Fu4iMnORQpbkAd qih15N5b3DiredSbfBtjZ3my9ymPaC7e1jDwC5U3EZUuHXyO2vJeR02+Q4q/u11vUVvLk7m +hS+Sya1ymekRkjIaZVjjdo9qBssCwJY/l2POgpr4MS+QscLi58x6ebLSwW/qTYsUnhI2qC dSe52m4IUIXTlVJKxKUqbXpSK/ubEWOUSW2uWuEknkjEQVoIxJKV5MAV4sOJcps/mCDzV5P DD6vqdJ8rZm0vcbHcNJbxxytbqt1CqwqI3cLoDiqCTjrt8iuvbzkvTsVrc3El5evHjYFgf1 EcAeVu/H3IlEfIDkV2TtuI4t7ieIasyNhLjL1rWZkchUkR0J4yI6h0Yb0dFWU6IBG/IB2Kz w9pa5DMWtne3vobeeURvclAwi34DEFlHEHWzvwNnzrVTcthLXGYuG49VeC7luZovSXNmIWV I248z7yfJ9uta5LIN+zyxmFsLrB3OXvst6WK2uY4GgitmllbmrkEAlV/kPgsPAY+CFDh096 aa5fJ3XZsbbtcri3j7rSd1C8XBCV3yQFvcV0Ad6bSkOnvTTXL5O67NjbdrlcW8fdaTuoXi4 ISu+SAt7iugDvTaU9BlsJBmupbme6yPbt7exsDLLYWRl0ptYyZhEOBWFQuyQBx5IOPnxWXO Ew0ln06ltdXiXeQtucyiz59w92ZTwAckuSgRV0A3gll2dTf6JYrGpk/qt1eBBjUu7ZltVMs W7lYX5oJdK4YMvAsdBiTxZeNMrjrm16QjebL2fqTbQSSx84RLNAwRootiQytwDK3Fo1Gl/M wjirkrK29ZfQWvfhg78qx92d+Mcezrkx+yjeyf0rs8d09ODnOn8RHeXd3dY2Fnt7rHi2uIp Bdw6UgltLwIckNx0QT+XxRTYbESRZaTGZe5u1x0CzK8lkIlnBmWI6/EJUe9GGxs+QQuvNhe 9PYPH4HJTSX15LcRS2TW0otFG1ntnlVWHd0NnQY+7jwGt8iBnedFTYrK2NrY5y2OUOQjsyq zxhopi2g6duR34qy+WZUYbX27JC4Na2HVGQjtrXOQ2lrDbXE/blx7QBXRO47duIuvv47JB2 AhUKAsaFh+moTmrW8hvIZcdHbDIhr2KNOaLP2eDo8oTzINaMgBU/Ozxqjz1s1pm7mJ8gmQY sJDcrKJO4WAbbMrMC3nTaZhyB8n5O7CYa1yltkbm6yaWUePgWdl7LSPIpkVCFA8b94+SNkq PA5MtgOkrZsEcoMxDH3YpZ7WOdoYzJGjOvuUy8w7GNgFVHXZUcvnjhF040PT/1+2nd2tVS4 YXFoBBIO4qERlzuYqzKHHDgDsFjtefR5LB2F31Pk58pkppLSa+zTLbQRM3YlhTnyO2UciCr eNg8EUnyeNFF0xhZkt7mPNXxspbSe4kuDjkAhaM67bfjaDN40N/MkQ/n8ctSlKUpSlKUpSl KUpSlKUpSlKVc3fU91NfWt1Z2lnjPR3LXcMVnGRGkzFSXAct/cQcfygKNAedwsjkI73trBj bOwij2e3bBzyJ1slnZmPwPG9D7AEknfh84+F5vDY2c1x3Y5oLiZGMltInLiyEMB8tshgykq uwdVMturWtvRf7Fx0norGWyXmZ/eknLmW1IPce5J8aH4h8eF4pOr5pLGe1bE47+s2MdlPLw k7kixhBG2+ftZe2p0ulY/mVtDWA6tvRZXsHo7FpshB2bu7eDnNOOSsGJYkBvb+ZQCSeTbcB hX4fJvhsxa5OKCGeW0lEsaTcuHIeVJ4kHwdH5+3nY8VYRdUyW9pb2tvi7GGOCeeX290l1mX hJGdyH2lAq7GmAUEMDsnTHnzFdySR4uxS1mg7ElkquInTkH0W59wnmobfPfgDfEcawizjx3 U7tY2clpccediUZYfaNJriwYMv8Ae5cjttk8m5Qry8nv7p7m5k5yvrZACgADQAA8KoAAAGg AAAABUqwzEtjA0DW1tdxBu5FHdIXWGXQHNRsedAbU7VtDkrcRrO2z11F3fUxw5DuSmcetBl 4TH5lHnyx0Nhtq2hyVtDVzJ/EG5uJpJrnBYiaWWW5kZ+EybM6BJPCSAeUAXet+N7LEsYVp1 fNYzWMlticdH6SWGZlVJAtxLChWORwH/MNsfbxDFiWDVhF1TJb2lva2+LsYY4J55fb3SXWZ eEkZ3IfaUCrsaYBQQwOycF6jEcN/DFhsdHFe2wtuCCUdlQ4fanntm5hW25b8oH5fbWdz1TJ d3pmkxdj6Z4IoZbId0wyCJeMbHchcMqgAMrA62D4ZuVTeXk9/dPc3MnOV9bIAUAAaAAHhVA AAA0AAAAAK01YZnN3ueu1ur1kMiqVHBdDZZnc/4s7ux+wLEAAAAWeGyNjYdJZKOdrG5nnu7 dxYXMUpMqIsgJDIBxO5FIIdSQrA+Dpq+LPXXqp5byOG+iuePetpwRE3EaTQQqU4jwvArpdq PaSCiz116qeW8jhvornj3racERNxGk0EKlOI8LwK6Xaj2kg2DdbXsl766XG4truNbcW862v ba3aFSqOgQqCfIJDBlPFRrioA0WfVdxaQWMP0+xmWygmt9yI/KaOQSgqzBgQB35PyFd7G98 V1vPWlwYkjXEYtVS0azRRC5UR94TJtS3FirjwWB5bPPns1X3ece8sVglsbM3Hajha84MZWj QAIvlii6CoNqoYhfJO23Csrn0d9BddiGfsSrJ2p05RyaO+LD7qdaI/SrY9UyG2u7YYuxEFx aCzjjHd1bR9zu+w9zZJk9+3LeRr8viknVMk13NdS4uxeS7Vlv990C9LMrkvqT2nmgb8PgN+ Na8Vne9ZX+Qt7qG5sscfURQR8ktVTt9qNo1ZVXS8isjDZB1scePFdabnqe6nvoshFaWdrfp ci7ku4oy0k0wPIO3MsB7iSVQKpJ8g6XWdt1Mlnei4t8Bi44xBLD2AJuJ7i8HYt3OZJTagcu I2SACSaDqmQW1pbHF2Jgt7Q2ckZ7urmPud33nubBEnv2hXydfl8VU3lz6u6efsQwBtBYoU4 ogA0APufAHkkk/JJJJMrHZY46yyNqLK2uBkIBA7yl+Uahg+14sBvkqHyD+UfYkHNc4/0uOy lsbOd4YmhguZUYyQxszMVUcuB8u5BZSwLbBGl1YJ1lIIHhlwmLmWa0itLgusvKdIhGIyWEg KkdpfyFQfuDoa3XHXk9xc99sHi1Zp7meUL6jUrXEfbmB3L4DDXxrRUa153FnzPpenbrHQ3k NzLlZUnnEMHCO2X8zRKCo0zOIy3ABQIUALDwtBSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpUmwx11k52htVQ lF5u8kqxpGuwNs7EKo2QNkjZIHyRU1Ol8w89zB6VFltp3t2jeeNWklU6aOMFvxWB17U5H3L /AHhushhluZ44IInlllYIkaKWZ2J0AAPkk/armbovqC2nkhuLJIWhYrOZLmJVtzvQ7rFtRh v5S5Afxx3umKwF1Ml+Z8e7TxK9vbwyyrCWudqCoRmV3ZVJPBNnmYwQQ2jR1bZHpbN4mBpch YPbcFR2jdlEiowGnKb5BdsF5EaDe0nl4rdkcBdW1ljoose7XTsY7nhKssgnZjwiKIxMZ4qN K6q5buDzxAUem8jjoprm9xqXVlHBHNLPb3aOqRtNwBSRGZORZWQAhv5jx8bE3N9FZRMzkXx 2MdMaMhc29ozyBRJ25CojTkdu32CjbMVbWyrai2mLSXp1r44vncJFJ2x6pV7yedzdot3G7e mG0HA8dtrtuHoKsMRgsjnJ+zj4UduSoDJMkSl2OlQM5ALHR0oOzo6Hg1MuOk76OyxVxBLbT nJQd0RrcxcovdIDyHPYULHyZyAq+QxBU1Nm6Re+v8sbL01na2cCzWvfvYdTxmRYg3cMnAk+ 4sykqHBT27AHMwwy3M8cEETyyysESNFLM7E6AAHySftVtc9M5nD30Ud7iu7KLkQta8+4xff tjdY25Lz0ePwXGypI81uyuCKXVpZ42x2s3NhcG8inDEAMymSNu2qxrrZOjol24qyqsCTBZG PIx2BhRpZV5xtHMjxMg3txICU4ji223peLbI4nUW8s57C6e2uY+Eqa2AQwII2CCPDKQQQRs EEEEg1nYY66yc7Q2qoSi83eSVY0jXYG2diFUbIGyRskD5Iq6z3TrL1NJjsbYvaLHaW00kV3 OE7BaGNm7kj8VU83154jkQABsCqy1wWRu57iEQpA1q3CY3cyW6xvsjgWkKgN4b2737W8eDr O26cy113QlpweKUwmKaRIpHkHzGiOQzuNgFVBYFlGvI3MvMIl3BhfpNt2muMaZ7p57lVQMJ 5Yy7O3FUU8VAB18qNljs015Zz2F09tcx8JU1sAhgQRsEEeGUgggjYIIIJBqwtels3e46LIQ WDm1nZkgkdlQTOutonIjmxJ0FXZYhgAeJ1FtsRf3djLewQcoYt7PNQzcRtuCk7fipDNxB4g gnQ81Ng6Sy9x6XtpZ/1u2e6h5X8C7iT8zHb+3Wm2Do+1/wC62s/o4tsBBeXNg8jGcS3PG5Q SpbELw0gJZA5Y+90I8xcT7tNn1f05Pg85keFp2bFL6WKFe4GaNeTdsONll5KNry1yAJGx5q HJiJMVfWf1uCaK0klAm9O6NIoBHcT5IWVQfKNoqSNgbrdmorNsXjb6Kwhx9xd91vT27yNG0 KsFST3sxDFxMpHL4QHQ3tqmGRYp45HhSZUYMY3JCuAfg8SDo/sQf3ro85jY77KwWWHxFnYh LG3uZXW4dU/Fhicl3mkKqoZ+K+R+YDySK5+8s57C6e2uY+Eqa2AQwII2CCPDKQQQRsEEEEg 1Zp0f1BJa29wuLmK3cQltk2O5cLsjcce+T61s8QdKQx0pBMaTBZGPIx2BhRpZV5xtHMjxMg 3txICU4ji223peLbI4nUzE4GaXK3Vhe2qcYYOc0puo4uwhZAsqM7qjglk0N6dX8EbDiVk+i c7HdSSR4T0lv3WgiX1SSc3QAFFflqSUn+VfJYOFUcSqwrTDSSdO3V6bPuTPxa35TordleRl kWPkHfRUDkFZQBLvRXa01WGCs2v8vFbLaJdhldnie4EA4KjMzdxiApVQWBOxsDYI8GzyfS1 2mR9Ja29tDFDBGxnnyEAEofbIzv3DGrONlYw2+AB92i55+aGW2nkgnieKWJijxupVkYHRBB +CD9qwpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUq26dv7Swu7iS8ubmBXg4IYbWK5Vm5KdSRSEK66BOifDBT 9qtrDqyC0sZrW1u8vhbdb6a6it8bOT3VcIBE0hZSvER6DlX/OTx8abloRE08Ynd0iLAO6IG ZV35IBI2dfbY/wARXU5bM4DJfXeNzkY/qmXjvU3Zxngg7nIH8X834za+x4DyOR42dp1j07Y 9TT5uEZESy5d7xytpCJJIWKMI+4XYx8SZQQv9op4sVB9vBzCJZ5BA7vEGIR3QKzLvwSATo6 +2z/ia6m8zOAl+qdm5yJ9ViLayh52cY98Xa8tqU6U9hfjZ958e33Tbvqjp17U2NpNl7a0jy Vvd2wt7eGEwxoXUqvF/7UI4PeYszlVDAcdmF9Z6dmbJpK95ALyxS279tjoU7rCZZTIYVkVI 9CNE0pO9cjokg2Fz1T03Jn7HJRz5QrBnp8rIjWUYPGQxtwH4x2QYgN+PDE/bRrH6miXp9MX Bl81DFawS2yWsJEcN0rySMJJNOeJ1JopxfYTXIctry1XnTuTxmPgu1yXqZVkaM+kWCOSG4U BuSsWIMbHYCyptkDPoealWmXwBhwgv4rx5bC2lhk1DHJGhLzvGwRmHd98sZKsVGkIIYN4sL 3qnBX0PbuHykoOLNi47MSFit2s6cdNqNWUFeIUiMcQO4BXGQiJp4xO7pEWAd0QMyrvyQCRs 6+2x/iK7N+q8LBlcjlLb100s2egysEElukalY2dijOJG4ncrDYU/kB/m0sKXqaI5K3kny+a y8SwXMDzXxHKJZojESkZdvKg8vzjl4Ht1yNfBfYqxuLm0tzeS2F7bC3uJ5EVZf7RZA6IGIG mRBxLHkA3uXkOMbLX8V4bW3tlcWthB6eBpAA7rzdyzAeAS0jHQ3oaG21yOeMvrVbG5xeQM0 dpcyxzGa3QPJG8YcL7SyhlIkcEbB2Qd+CrW2S6gwuTlksxBfWmPngsw0hKTzRy28JiBC+wM pVmBGwSdNsfkrS2dx+TivbPIC5sraZrVoXt41uHRbeJoUVgWQElX2WBHlfC6Pt3YnqmLH4p rCDI5rFxRXctyiWMw5XCuqARu4K8Soj/Pwb85PEa0c7XM9OpBjRM9401njWtw8mOhnSKYzm XkI3k4yLxkkT3Aa9rAb/LWdV5a1zeZGQtXvG7ltAkvrCGkDpGqHbg+/fHfIhSST7RVhg83h cfB0+bma+7uMyj306R2qMpUiPSqTINncK/IH5z/AHfdptM7j7SWwutXMlzg21j/AMNVS4US tKhl9xKEM5JC8uQ0oKEczoteoIoOm5bBoHa9CyQwXOxuOKRo2ZQfkAcJF4jwRcSfHkPNv+p osnioLSfL5qOLsW9s9ghBtoliVFMgBf8AEJCcuHFPc35vb7pVz1Vior7K5PHyXjXc+bhytr HcWqiP2GRuLkS7HmVvgHwg+OXtor2/x8WKfHYtbkxXM8dzM10F5Rsiuqxrx/MAJH251y8e1 NHlFyt99QvI597420EP5OH9nEkfxyP93535+dLvQwxwx7XqjJvcpalXDPbIrOrcTxIDEAjl x2NjxvyK6C16qit83eTwXN9YxXGPhsEu7YDvxrEIQHChl8sIdFefgOfLa80WXvfqGUmufU3 l1y4jv3snOWTSgcmPnW9eF2eI0NtrZ6CzzOAi+l965yI9LiLmym4WcZ98vd8ruUbUd9vnR9 g8e726WzmKXHWFirXjxNjTY3xMCq0e7g3AeP3nlpyBpuOwvypba52Gbwsd3G8019AuNtDbY 2WO1SV+TM7GZwZF4sDIzIFPtPD3HgS8q0zPSuNmwPpbnLyRYvJG9l7tnEGfaRbC6l/vw+N/ Af5JX3RX6miXp9MXBl81DFawS2yWsJEcN0rySMJJNOeJ1JopxfYTXIctrRZK0tbP0gtr31L S2ySzDgB2Xbe02GYNoaO9786IVgQN/T02KtcxFc5jvNbwfiLHHbrMJHH5VdWZQU3+Yb2QNe N7F5a9R4/Hpd29jneoLdr5o7i5ySRqJ5JVMu14CUe1hKpJLk8kPjz45a9uPV309zymbvSs+ 55O5IdnfubQ5N+p0Nn7VppSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpUyfFT2+Hs8o7wmG8lljjVJAzgx8OX ID8v5xoHz99aIJh1nJDLEkbyROizLzjZlIDrsrsfqNqRv9Qf0rdYWEuSna3t2QzldxREnlM 2x7E/ViNkDxvWhtiAcLy29HdPb9+GYpoM8L8k3ryA3wdHY2Ng62CRonOysJb1LqRGRI7SAz yu5OlXYUDxsklmVR4+WBOgCRGrOSGWJI3kidFmXnGzKQHXZXY/UbUjf6g/pUmzxU97j8hex PCIsfEkkqvIA7BnVBxX5Plhs/A+52QDDrOGNZZ443mSFXYKZHBKoCfk8QTofsCf2rCpmWxU +GyBsrl4XlEUchaGQSJp0Vxph4Phh5Gx+hI80xeKny008Vu8KGC2luX7sgXaxoXYKPlm0PA H+PgAkQ6UrOWNY3CpMkoKq3JAdAkAkeQPIJ0ftsHRI0awqwlw8sOOGQa5tjbOq9t1ckyOdc owNb5L5LbAAGjvTpz3RdN3s1ybYS2yyrj2yDo8uisYjMoH/eYpxYBd+GG9abjU0pSpmWxU+ GyBsrl4XlEUchaGQSJp0Vxph4Phh5Gx+hI81DrOGGW5njggieWWVgiRopZnYnQAA+ST9qwq ZkMVPjYbGWd4WF9bC5j7UgfSl2TTEeA20Ox9vg6OwIdTLPFT3uPyF7E8Iix8SSSq8gDsGdU HFfk+WGz8D7nZAMOsxDK0DziJzEjKjSBTxViCQCfsSFbQ/Y/pSGNZZ443mSFXYKZHBKoCfk 8QTofsCf2qTkcVPi+2t08Imk2e0kgdlXxxcldrxb5XR8gBvyspbTZWc+QvoLK1j7lxcyrFE mwOTMdAbPgeT96wmjWKeSNJkmVGKiRAQrgH5HIA6P7gH9qwrOWNY3CpMkoKq3JAdAkAkeQP IJ0ftsHRI0akz4qe3w9nlHeEw3ksscapIGcGPhy5Afl/ONA+fvrRBMaGNZZ443mSFXYKZHB KoCfk8QTofsCf2q5yPS0liGWHKWN/OkCXLW9t3Q4hZBIHHONQQFYMQCSBskaViKOlKUpSlK UpSlKUpSlKUpSlX/R1pJd5K57ONmvXiti4MNol28HvQcxA5Cy/PHR+OfL+WuqisGXDerazt pLp8pkhjlitBJjppGjiGk5b5AiOQQqFPJwo/lIOnAYq+u8jgY7zC2y3NvmZEyUc1hFEI4Je yVEqlQAG5SiMMN78J5AAzihmkh6YiyVjZ3FnDY3CRrFHbhri5je67ccbhT3Nssfgc0ZnUsG LjlClgM+avGt+m/R5aPGq9tYTRRTSSTd9QWNusaqG7Jf2dse1e5rZ5Ut7XJRdP5S7TpWzbI pkrWISLZd7ts8bh04HlGG5FAY+PtaXXEEIEucX0klr1Ne2c2H/ANlyZuSy4taqxEW04h55d 9leEqlCnvkJI5A8CPMJoZbaeSCeJ4pYmKPG6lWRgdEEH4IP2rvIbbJ5fH9JxpZWcluLGUoT YxO7vE9ySEUANKwVQeBPAuU5/n2bOXp6FYry+u8XkYMdPhFN9LZ2cYcul8vIcE1FE/biBZP mPR5cirE8h1His9c5WeebCokSLJJHJjbDt2zwI2zJGVUcowGX3nZ0V2fiovRqQS9Z4aG6tY bqGW+ijeGYEowZwvkAjet70fB15BGwem6c6ekvOmUSXF+oS+sbqW3aKzT3SoJeH47bkaXnE AIYtArpjv3g789ib+O09JjsTNcZaaxsReQXGNWSaOIWqoDACGYKGVxI+lKt21HkEnlejZFj 6iHKFJy9pdxpA5Opna3kVY/aQSWYhQAQSSAPNW8dzDicpYTZuxs7O/ue9BfQy4+MrbxMqiK cwcCFdWLNxAUssa+PeWer6uBs7qzwjw2azYu2SK5kt4olMkxHJw7IPcybEZ2T5jJ8FjU3AW kn9Eb67XGw8P6wj3tzaJNC2ol0hcnlA68toVH4jyKp/LULrawfH59EbF/TBLY2sgtxEyKpM Cc9BvJ94cEkk7B2Sd1ew2cU+H6fd8NYw4ie0P1a9jjBkjUXEq9wuSWjbS7XWu43s04AjGm4 srhrXpHHQ4CxtfrEEavLPbOPUv6lwu5Dt1BUoxMZUlZB/LwAvB07eXAtry1wt4bkW2Ut7hl x0du//RPwg8EI1ExaRgobbNsHeioFZL09J/Qq7E2L5Sw42C+tpIrNI1ALRFmWTzLP+HIxfZ CRnY1rgV4a8srrH3T2t7bTWtxHrnFNGUddjY2D5Hgg/wCddz0xjHusP0zF/RuGWLI5ea1ub s2jSPLB+EW0x2F8d33Lor2mKkHmTpS0hsujlhbpma4f00/rrtjHGlrcCSRVV3aIujqFiIjE ictqOJ5nkysfq7SOa7x8MeHGIg7eSWHTSXSWqKqrL5LN3FEbRjagByVDKXEL0Vr9J/6ND9F 9D3PqHbHd9b2t9vn+bl3fZ2vjt+/j/wBrVf0PK0PXWCdAhJyEC+9Aw0XAPgg+dHwfkHRGiA a63pfCXd7eo+ZxVs0V3kFtLpILCBQntiBSSTXG2IEg0I1EjvzUlWCkYPib/H9PYpExMzZ04 1khtL7GrKpQXkjP20cEtNp0OuOlj5tvyNcTjLKU9R2lhPjnuJfVpC9i7mFpG5gGMsfyEn27 +1dzHjRLcZf6nZ3KWUOGjN16DEpbXKL6xH1LCp4JIVRiDv8Aswr6OiKr7rH5a7mzltdYSz7 t1bf7MFhjURLgpcRndsQgZ17budjZKaLEgDVhm4L+2wGZhtrXF8WXG3FwYILVkQPZyCRuSg qhLr7dEHbjh/aDlhm7XDnOY+zm6f8AQ4gZeOKK/mmjijntORBKFY0aRCvFjIzuVHH3bfbRc Pj8vdZwR5jpC2mn+n3jJA1gYHIWElGMMXDxz0qvx2S5AYsq8M7XA391NjcoMPxlucQ11L2s Ss3Mi4MYaK39sTN22h2CNBWL/m0TTdZYKe1zNxc2mKmhsfTW1w7xgSRJ3Y1JPcQBCpk5gFd KSCFAA0OZr0ODGh8peZCyxNsttFaY5nhhs0mEfctg5G5tpFGSrFpnDMp4nyC2597099Gt54 Vxc0UsWXyaYiG7s+5byco4gm+e+bFEYRDTc3C+dA785vLHJfWHtLmwmhv5ZRu1Ft235P5AE YA1vY0APuNCu3ztndw6sDhnx2UnxdpHa3TRyrLe8beJZrcczxDabXsAY8DHpjJoxUtIbLo5 YW6ZmuH9NP667Yxxpa3AkkVVd2iLo6hYiIxInLajieZ5cNSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpUzHYb K5fufTMZeX3a13PTQNJw3vW+IOt6P+lbJun81bWUl7PiL6K1iYo872zqiMG4EFiNAhvbr9f FQooZZ3KQxPIwVnKopJCqCzHx9gAST9gDWFbpbK6g73etpo/TyiGbnGR238+1t/De1vB8+0 /pWmlbrOyushdJa2VtNdXEm+EUMZd20NnQHk+AT/lWd/jMhip1gyNjc2UrLzEdxE0bFdkb0 wHjYPn9qjVutryez7vp5O2ZojE7ADlxP5gD8jY8HWtgkfBIMrEZY4ef1MVlbTXSMslvPKX5 W7qdhlCsFJ3o6cMPA8fO6+lKmYmZ4b5RDjob+4l1HBFLG0mpCRxKoDp234CsGU70VNabj1U +76570nqJX3cSbPcfwW9x+W9wJ+/uH61hDDLczxwQRPLLKwRI0UszsToAAfJJ+1YVYZHLHI 2WOtTZW1uMfAYEeIvykUsX23JiN8mc+APzH7AAQpYZYHCTRPGxVXCupBKsAynz9iCCD9wRW FK3Xl5Pf3T3NzJzlfWyAFAAGgAB4VQAAANAAAAACtNKzlhlgcJNE8bFVcK6kEqwDKfP2III P3BFBDK0DziJzEjKjSBTxViCQCfsSFbQ/Y/pWFKzihlncpDE8jBWcqikkKoLMfH2ABJP2AN ZrZXTdvjbTHuRNMmoz7kXlyYfqo4Ns/A4n9DWmlKzihlncpDE8jBWcqikkKoLMfH2ABJP2A NZ+iuuz3vTTdrtd7n2zx4c+HLf93n7d/G/HzWmt0V5PDaz20UnCK4490ADbhTsAn5470dfB KqSNqNLOeO2ukmmtIbtF3uGYuEbxrzwZW8fPgj4rPI38uTvWuplRCVSNEQHjGiKERRvZ0FV Rskk68knZqNSs4oZZ3KQxPIwVnKopJCqCzHx9gAST9gDSSGWJI3kidFmXnGzKQHXZXY/UbU jf6g/pWFKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlXnRwibPOJ3dIjj74O6IGZV9LLsgEjZ19tj/EVhmf6vY 21vYecTL+Ikw/NcSgaYyfo68tcPhA2wWDmSS6wNta4i5ubNp7wX9xhLmZ2icdh0ks2lWJl8 E6Uq5beuS8ePgPWi9w2Ahxd1k4rbIraPYwPZSPeRtzuJGZWRgIgeKmOb7LvsHz+IusOr58Y LSxs7U5QyxqJI1vLmOQJbsqmIsFjX8Rk4H8zcUVF2dcUqcDZWV9fPHfS6CxFo4vUJb99tgc e64KR6BZtsPPHiPLCry26c6cEFzc5PIXONikyE9pbJdB1mhWMISzokT82AkXabj8qRy8+3k KvOrYZZ+us+kMTyMMhdOVRSSFV3Zj4+wAJJ+wBq9tujMPcXWPilnvLTnkoLG5iMsc0x7ofi xRQBA3KMgxszsuzse0c6+x6dxGTlx88Fzc29lK12kzXBHJhbQrMz+1TwDhtcdSFNb2/xRsT 0zLPfw4+5ub6QY9rm1WKcqqSISZEZnhUuBGDLsKn5Sg2SDVZ1PZY/G5uSxx8dzGLdVjuEuJ llZZwPxF2qKNK212AQeOwdEadN2WPv8jJb5CO5kXsPInYmWILw9zs7FHPFY1kbSqWJAAHmr nDdPYLO5Fo7YX1tZ3V2LW0nu7qJDGTxCniFJnYsw2iBQgK8n03JdnRNta4vqTpq5uJ7xLvI 3Mclu9q4CxJ3jEVcHy3Mo6kAgKpB9+yo1tjcZdYeyjkkvrq5GBkubJQ8cKq6XE5lQji21UC RwSwJ4EeCyqu+LGYnG9QXyW8d9BFZQC2u2nvoUWKSSNlnUymI8io5oERGZ+LMp8AHlczjvp Gcv8Z3e96O5kg7nHjz4MV3rZ1vXxut+MsbVrG5ymQE0lpbSxwmG3cJJI8gcr7irBVAjck6J 2ANeSy9B1JbWtzl7rNZCe8vbSG2x0Z04juLh5bRWVmY8wviN2Y+470PuWXmMtjvpeQNsJe6 jRRzRuV4kpIiyJsbOm4sNjZAO9E/Ndbd4fpu/wAy/wCHNjLSyxFrd3Be4HGTnHbqoBSAlW3 Ltm4PyO/C72K98T0tBYZHIi9vshFa3cEMUduBGrrJG7Edx13tWRhy7Y3w/KOfsmwdH4WTPj FNeX3G0zMWLupwibnaQyAMib/DAMRXZZ9huWhrgYuNweAvpse6rkZIb6W4s4Y+/HHJLcRpG 0Z3wYIsjSqnE74E7LsKzv7DGXcsmTv1vpLxceMnlIxcRgyyTSoqhCI9ICsqy/DeG4eCCaws 7jFf0Ry0czZGXGR5K0khtRIquHaKcMC+io1r84QluC+1d+3n8zjvpGcv8Z3e96O5kg7nHjz 4MV3rZ1vXxumJx31TIC2MvaRYpJpHC8iEjRpH0NjbcVOhsAnWyPmrqwxFrPeWWVx8t5aWh9 VIEMwNxG9rEJmCyBQPcCnF+IKkn2niC2ZuLTKWvUd/bXN9FIcfETbyrEy8Rcwrw5qF9qgRl QqJr8vgL7+Wq/tcVh36cN7M95LN4MsltJG3pfxQpDwHTsvD3CQMF5OieDs1NzHTOKhvr21x jZF/p+XTHSFkWWSfmZdFI117l7RXXI8yQfZ+Wt/0DHWmUwtzZm8LXdzLbrbWWSillS4RUMX G4VBGNtLHsgNxAPkttV15+bGXuCyd3jLy+dRkLSOVJ+2Y3Iin4shCIQo0yqnFQFA8eQqchX U23TeMv4MRBay3LT5C7trd71ZY5IYzIDzVohp42VvC8jqQI7DQ1Vf1DZ4K29O+EyHqOfISx c3k7etabm0MW97I4hTrjvZ5aG7DWmAfB3N9loMi7W8vBmt7mONSWXcSAGNiWJSUsToKq/zM Qp35XB4LHYOM/Vd5Y20Fx2duefdVH4ce0FTSvvl3W3x/KC2lpcOuNfMWqZhpksHlC3Dwtxd FPgsPa29fOtHeteN7ro3wuMxV3jo7j12KyZu7hvdfRkIkTMsYEgQBGaVGj7hOlKFyOJGt8u JxF9ksrksvc3NpbW7WsKRXE4UlpImYcZIYZFMYEZCcUClCpBAAB4mlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSrDE5y+wjyvY+mDSqUZprSKY8SCpA5qdAhiCB8g+d1nH1DkIrG8skFmLe9lMsyGxgPuII2 pKbTQZuPHXHZ1rdZ47qnN4mBYsffvbcFdFkRVEiowO0D65BdsW4g6De4Dl5rO7zSQWNrisX LNJY2ty13yuolHemIUbaLbJxAUAAlvlyTpuIwynU+VzMEsN7JbFZpxcSmKzhhaWQBgGZkQF j72+T/ADGouMy15iJJntDD+PF2pVmt45kdeStoq6kfmVT8fat9t1HlrXulLvm8spmMs0aSy JIfmRHcFkc6BLKQxKqd+BqFZ3cljdJcwrCzpvQmhSVPI15VwVPz9xVnfdW5fJQ3cdy9n/Xf +kvFYQRSS+8P7nRAx9ygnz5IqUOv+pBO8wu7bk863JBsLcr3gSRKF4aEnuO3A5Hxs+BqEOp 8qIIYEkto44J5J0WOzhT3SDTg6QbVgeJQ7UqAutAAbrHPhMrFmr6R3vLBo3sbaG3SODkrFg CFIEahvcQq+4lvKk8qppppbmeSeeV5ZZWLvI7Fmdidkkn5JP3qbi85fYdLhLP03G6UJMs9p FOGUHkB+IraGwDofcD9BU9OueoopkmivIYpY5VljeOzhVoiERNIQnsUpGilV0CBoggncaw6 ozGLnaexukt5DP31KQR/hOSNmMcfwwwADBdBlAUggapcdUZi7ntJ57pHls1ZI5OxGGZWJLh zx/EDFm5B+XLm298m3hadR5ax9UYbvb3kqzSyyxpJJ3F5akV2BZXHNiGUhtne6i5LI3WWyM +QvWR7m4bnK6RLGGb7nSgDZ+SdeTsnyaWGRusZO01qyAuvB0kiWRJF2DpkYFWGwDog6IB+Q Kmy9U5u5yIv7q/e7n7C25N0qzK8a60rI4KsNgN5B93u/N5qsmmluZ5J55XlllYu8jsWZ2J2 SSfkk/erP+lGYLwFrpHWCAQLE8EbRMgCgB0K8XOkj8sCfw08+1dD1PlTBNA8ltJHPPHO6yW cL+6MaQDaHSqBxCDShSV1okGTF1xn4bqe6Saz71xcrdyOcdbkmZRpXG08MNk7H3Zj8sSdMe aW+tVscw/Gxhle5jisrGBHeViOS8wAUVh437gOK+whQBhc9T5S6z95mpJUa5vWYzJIgliZS QQhSTkCq6XQO9cV15Aoep8qYJoHktpI55453WSzhf3RjSAbQ6VQOIQaUKSutEgwslkbrLZG fIXrI9zcNzldIljDN9zpQBs/JOvJ2T5NaYZpbaeOeCV4pYmDpIjFWRgdggj4IP3qbJncjJk Y78zIssS8I1jhRIlQ72gjACcTyba603Jtg8jvcep8qyXaGS27d3ALeRBZwhVjB5cUXhqMcj y9mvd7vnzUXL5BMplJryO0htEfiFhhRVUAKFBIUBeR1skAAkkgD4renUWTTH29gJYTb22gi m2iJKhzJwZiu3TmeXBiV3rx4FST1nne/NOJ7YSz3cd7JItjAGM6HavsJ4IO/jweTb3ybecf XGfijWJZrPtJz7cbY63ZIg6hXCKU0isB7gugdkkEk7033VuXyOLOMuHs/SHjqOKwgi48WZh oogI0Xf4P87f3jumqzuOo8tcx2qNd9v0nb7TQRpE+41CxlmQAsyqNKWJI2dEbNaMjlrzKds XJhVIt8Ire3jgjBOtnhGoXkdAE62QoG/AqbjurcvirW2trR7NUtJTNAZLCCR43JBLBmQty9 q+d79q/oKjS53Iz44WEkyGLiqMwhQSui64o0gHNlGl0pJA4roe0ar6s16jywykeSa77t1HE 0QaaNJFKsrBwVYFTy5uW2DyLMx2STSLqLJxXU9x3YZTcce5HPbRSxe0aTUbqUXiNqugOKkg aB1VZSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpVnh8DPmYb2eO6s7aGxiWWd7mYJpS4XYXyza5b8A/oNsyq0 y4ws+K6fyE0sVnLyubaFLgShn7ckbzKVQjaq6iNuR4sNFfu4FBV5k+kr3FwTPLeWM0sEEVz LBbz9xkhkCcX5AcNcpFXQbfnkAVIY2E38N83a3Vlb3Tw2xvLlbTnNHMiRTMDxQsY9PsqRyj 5r42SAQTX4zpaTJ2ltdLlLG3juFuW/G7u4zAqvIG4xnzwYMNbBAI3vxWDdOCOGwmlzOOjiv bY3PNzKOyocpphw2zcwy6QN+Un8vuq2xHTEltl73EZVsWjxNEe1etLGzEo0iuCiF0jCDcnL iAre7gwVkqTgrq/klnS4s2luJXNpEimM3umIJhTiAF2CFBC8iCqgsCo3W3STXPov8AbWOj9 bYy3q8xP7Ej5cw2oz7h25PjY/DPnyvLTD0zNPi2yCX9m0UHaa7C9xvSJIwCs7KhX7j2qzOP Pt2rAYdU4m1wfUd7jrS9S7it55IwwDck4uy8X5Ku2AA2V2vnwaqatkw91JisdPJc2MNrdzz hJHdQ0fbVC5kIBbWiOKeWPnivuHK2t+nZrKyy9nJZw3011jYLnH3EcUhdw11EgMasFYcuTD yuzocfa3uqZsAUysljb5SxvI4FL3F5AzmCBQ3EksyDY3rRUHkWULyJAqFf2EuPnWORkkjkX uQzRklJkJIDKTrxsEaIBBBBAIICwsJchO0cbJHHGvcmmkJCQoCAWYjfjZA0ASSQACSAV/YS 4+dY5GSSORe5DNGSUmQkgMpOvGwRogEEEEAggSsPgZ8zDezx3VnbQ2MSyzvczBNKXC7C+Wb XLfgH9BtmVWvOn+lL6e9vrSSxtr62hWGUydud9l1LwsvZRpQrrskEAcTo8H4FcLWwntvWHL QYi3uo76aK2F0oRTdLxEifhqYyi8kPGQrGCVIPHuK0K06KzF5062bii3b9qSZV7Uh5Rpvm3 MKY11xfwzhjx8A7Xeyfom9tneOXJYsSRQR3M6rdcxDA4UiQsoKkAuq8VJdiQVVgQTS5Gwlx l61rMyOQqSI6E8ZEdQ6MN6OirKdEAjfkA7FZ4fGPmcxa4yKeGCW7lEUbzcuHI+FB4gnydD4 +/nQ81e4fpsrEMvFeYvIRxreFIHd0JaCIvz4vGA4HKNwnnkCAwAD8am7wb2dis8t9Zi47Uc zWfNhKsbgFG8qEbYZDpWLAN5A02qyrxukr1cdb3ZvLEvdWj3kFsk/OV4058/yghSqozEMRv yBtgyjO76KzFn06ubli1b9qOZl7Ug4xvrg3MqI23yTwrlhy8gabUrqrHw2OOhkjucLJJczs ZTYCQmZk2pdOUaqsW9/kPFnLa2FCx8tVneYG6s7V5XkheWDXq7ZCTLabOh3BrQ8kA6J4sQr cWIBr4YmnnjhQoGkYKC7hFBJ15ZiAB+5OhVtmOmLrDSXUT3dndy2Mpju47WQuYPdxDN4AKk 68jfEkK3FiFrCXp24gQGa5tkeNlW8i25exDEAGUBT42QDx5FTpWCsQpuenumjZdW2wvxY3s dnnosZdWr82DMzMA/wAy+x9bPyo5Lo6NZD0jkLq9s7Wzmtrw3bSRh7dmkVHjUPKvgbcqpB2 gYNv2Fj4qzzPRmQfM5CRlscXaQQLdIsztCEtzJ2l0josjFdEElOTFd+5nXnU3vTF1Y2s07X dnMYYkuGiikJf07lQk3xoKxdNKxD+4EoB5qmro8RYWuQ6OyPdaxs5LfIWxN9cFuQRo5xw0v IkclXwik+dnwu1hJ03erPcw3kttYNbzvbbupeKyTqdGNWGxsfdiQi7HJhyXc2fFSz9OYq0i xqQZBchewTkqUduCQMTKWPtCBm3vSqASde4nnKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKs8Vk7Wwx+Vtri 0mne/thAjxziMRadZNkFDy90aeNjxy/UEWeY6mxWRxNxZ22IvLeWb0mpJL9ZFX08RiX2iJd 7Rjvz86Px4PM10111Nip/qPbxF4nrMbBYpyv1bt9rt8XP4Q5b7Mex4/n8+4cdFz1NA2cizt pjO3k/XC+mkmnMkbSBuZVEAXihYnYJZtBQGHnls/pTa2cGLixOHS3OLyBvopbi4aZ3YiP2v ripG4xvSjwFA0QxZZ9VRW+bucg9ncqHtI7S3a1uxDPbLGI1Vll4H3FI+LEKNh28AHVSbjqv B3cdz3cBeQy3dtb20xtskqoI4lQBUDxOQpMcZ8lm9o92idwl6mgiuI7mDGdqawlZsSe+Sto pkaRVcEfi8GYspJHknlzXSiNb9QS2/TdxhRAhWZmIlJO1VmiZxr7ndvFo/Yc/B2CtnL1fZS 4SXGHF3IWTHpaD+veyF1MTF44+HFQ7xBnB2WJ8MvndT1FlYM3nLrJW9j6MXMryuhlMjFmYs xLaA+W0NAeAPk7Y1ldZDew9NWeKhuxDd3Fvc3kzR2d7G5jEsMUcciypzVXVkZh8kFAdDYNb z17AkEr2tjkbW/axezS8iypDgGcz9xiY+TOWPuIYBttoLsaqJM7j/VzTW+KeCO/VkyFus6i J1ZlfUICAxBWUFQS+tKDyAIavyeR9fJCscXZtbWLs20JbkUTkzeW0OTFmZidAbY6CjShjMj 6CSZZIu9a3UXZuYQ3EunJW8No8WDKrA6I2o2GG1LJ5H18kKxxdm1tYuzbQluRROTN5bQ5MW ZmJ0BtjoKNKN+KydrYY/K21xaTTvf2wgR45xGItOsmyCh5e6NPGx45fqCLO86mxV80sEuIv BYyxWoaNb9e7zt4miRufa1xKMdrx3y8ggeKhQ5qwNj6S9xPdihuZbm1ihuWjjRpAgZH2GZ0 /DQABlbXL3bIIwbL2U+It7a7xzzXVnA9vbSi44xBGd32yBdswaRiCHA8LtTohrC66mxU/1H t4i8T1mNgsU5X6t2+12+Ln8Ict9mPY8fz+fcONZn8na5bIR3NpaTWqJbQwFJZxKT20EYOwi /Kquxr53+uhWV1MnWcV5nzk8jjXkU2lxb9q3uBGeU5lMjcijeNzy8RrwOAJbRLVmQy9lkLR Gkxz/UBBDbtObj8IJGqopWMKCGKooJLMPLaUbHGprprXqbFQfTu5iLx/R42exfjfqvc7vc5 OPwjx13pNDz/J59p5QrrMY2+jhe7xcz3axQQSyrd8U7cSqg4Lw9rlEALMXXyx4+Rxzz+ZxG WDyWmIubW5Zogskt6JVihjQosSqI18aCe5ix9g87JJo6ub7qH1kN26Wvavsl/1jcdzks3vD +xNezk6qzeT5A48F2pqYYmnnjhQoGkYKC7hFBJ15ZiAB+5OhXU9Z5a1XqDOxY23hQ39y/qL mG6E8c8XcEicNbC8iEZvcx5DQ4DamsvuofWQ3bpa9q+yX/WNx3OSze8P7E17OTqrN5PkDjw Xam6teu7CC+kvJOnu7NcZKHJzyesZW76F20nt0qcn8AhiAWBYkqyV9t1Lj7KwtrS2xdyBDP ds7SXitziuIxE6jUY0wRV03kcgSVIIUaIcziLa2ylvBiLlI720W2jJvQWQiRZObnt6c8kQa UIOI15J5VKuupsVP9R7eIvE9ZjYLFOV+rdvtdvi5/CHLfZj2PH8/n3DjzNW1jlMfBgLjGXV jczNcXcNw0sV0sYCxhhxCmNvJEj+d/PE68ENNyPU9lk8jezXWJeS1nu5L6C3a60YppNcwzK o5xsVXa6VtKunX3Fj9XM9pCzWryZAXd1c3M8so7VwLhQkqGNVUqCqgbDbG21rY485SlKUpS lKUpSlKUpSlKUpVt09i8flrmeC9vrm0aOCSdDDarMGWON5HB3IujpPHzsnzqtyYjCyYC8ya ZW+5W06wLEbBAHZxIYyW73gERe7weJOhy+apoRE08Ynd0iLAO6IGZV35IBI2dfbY/xFTcBi 1zefscU92loLydYe86FgpY6HgfJJ8D4GyNkDZGi4tYoLK0mF0kstyrO0SaPaUMVAY78MSrH WvClDs8tCNW6zigmukiubn00TbBlKFwh14JA88d62RsgbIDHwc7+1isp1gjukuJFX8Zo9FF fZ2qsD7wBr3DwTvWxpjpAi7Dku4lDKFQIOJXR2Sd+CDx0NHez5GvOFWEeLWTpy4y4u05Q3c VsbYIeWnSRg5Pxr8MgAbPzvXjcVLOd7GW9WPdvDKkTvseGcMVGvnyEb/T/CtNScdaxXl6sM 90lrEFd3lbXhVUsQoJG2IGlGxtiBsb3UasyIuwhDuZSzBkKDiF0NEHfkk8tjQ1oeTvxusLW K9naCS6S3kZfwWk0EZ9jSsxPsBG/cfAOt6G2G+4xsVu8M/qHlxsk5g9XHENsyBDIVQsCQO4 NcuPIEb4nYGvI2MFj20jv4buVts3pwTGq+OB5HRLEbJXQ4ggH3clWHSlZkRdhCHcylmDIUH ELoaIO/JJ5bGhrQ8nfizTDWoxWOyE+TSOO+nngbULN6do1Qgv8AqCZATxDaXyOR9oz+gwGz ycqZSGSbGWySyxxoWV2aVYyqOPayrzXbfc+FDL76pqzhhluZ44IInlllYIkaKWZ2J0AAPkk /augxnTuIv8raYd888eQuJ0hLJaCW2VmYDQlV9sfOtheJb+bj76rMpi1x1tjJku0uBf2nqf YhURnuOhTz8kGPyda3vWxonQbWJcUl4bpDLJO0a266LBVUEu3n2gllC+DvT/HHzGpSsyIuw hDuZSzBkKDiF0NEHfkk8tjQ1oeTvxNx+LW+xuUvDdpG2PgSYQlCWlDSpGdH4AHME7O/jQPk ivpW6yignvoIbq59LbySqss/Av2lJ0W4jydDzofOqs8njcVb5iG2jvfTwyRbl3Kt2LZ/cAp kjAWRTpWLICVDkaZlINff2sVlOsEd0lxIq/jNHoor7O1VgfeANe4eCd62NMY1ZgRdhyXcSh lCoEHEro7JO/BB46GjvZ8jXmbHi1k6cuMuLtOUN3FbG2CHlp0kYOT8a/DIAGz87143X0pSl KUpSlKUpSlKUpSlKUpVn09eQWWVL3Mnbiltri3MhBIQywvGGIHniC4J0CdA6BPipkjSdP4O WzN5CL+a+t7qJrK6SXsiJZRyMkbEBi0g0AdjiSde3l2Fl1Wz9QYyWLNo65fKQ5DIpdXA7MC pGnIAOeKgOZgA221BAV+EZqzpK6GPyeGSDK2OPtrS7UZhZrhOMziYlX+4lXjwCldiNlZ/YD zam6rQCxwAF3Y3PZx5gLWciEeJ5WUlF0yko6H3KGJJ37g2qjD5a6wWYtcpZPxuLWUSJskBt fKnRBKkbBG/IJFdu3UFra5uwxsOXfJWMLXt3E97csQbmUSi3LOCvE67L8tqUeWQllO+MWXL XVzmryR7rHWmZbGrFbXFrfk8Ze+rEtdSSMOZh5jl3COJCb37aizrd3vTGTtrjI4u4unylox cXMCPIwikR2LEqXAZ0BfypJdwx2zHlr2znx99PZXUfbuLaVopU2DxZTojY8HyPtXW9GXNlY YO7u72eGIrkrR4H9Sgkt2VZl7/AGfLyrGZUbgAORHzoMKza9zcPTGbtb7qZBcTz280msus5 nj7U6Mv4btzJIiUr58cC2lGxePn+/1fiWR8FDi4suktlI153GjtQW2eMkjJbrwK+zUbcgnF dppabA9QZKP6mGubOfLpLDFCZ8j6WOO3Xu80iljljUIGMeo1biRohSF2OPycqz5W7mQWwWS d2AtUKQgFifYrAEL+gI2Bqut6fv4rfEYCW5W21Bd5NIO4BGvdNvD2izrxIPcZfeWBXweShQ Rujyd7ddTyXE0uLhvEx/F5LTL9qXfdGuF3Kzgy8SATyYdrkngjQ3x51ZrazOQ6lS7xkXUU0 t5HKxUXcLSQOGNsN+0kTPorxB5D8xANF1lk73I+jGR+neoj5+bW+e8k4njrnK0kg47DcVDe DyJA5AnDoaZ4M5cOktjHvH3Scr5oQhZoWVAO77dlyo19wTv28q6CyyDQSWOTlu7G7zFzhmV JZ8kFc3HquX4kqyK0benIALMuwOHnytaLPqA3WVyONyWXTG2s09tdu+NuXCCWJkEhV2Lcm4 dxy22LyRIVZvbyXWcGZsMbl87PYvJJkL+QpzRzC0kcYgaSIEu0ayIfDBvYgXRHFTKt8h2Yc NLmszjr/J29zf8Asa67j83t0EDPMh14dU1J3NrtdMO23CFfXU+TTPS3s2IjuvpEcTCDICRp GFykmjJJIxmfgh/KzaARfB9tcTNE0E8kLlC0bFSUcOpIOvDKSCP3B0ak4bI/SM5YZPtd70d zHP2+XHnwYNrejrevnVTfoEP/AEv6tZ/TPzd7vR+o4/p6fnz579uvy788uHvrprF5pMXh8Y 2Rxy2b4S878LX9uqtMWnaESbb8waSFlDflJYgAhyNgmjh6RntTk7G6aPH291aR3F9E6CVXi dljtvyRsqmRX57eU7Kj3SA6OurlvqfUMeSv7a8ia7kXGQQuCbeQTe88BoxjiHVtgdx2VgH1 zXDrTJvmNWlv9IWxkvv9mlL5nkWH3BfDSMlsminJSI/IXxpDx4y9s58ffT2V1H27i2laKVN g8WU6I2PB8j7V1uEcz4Xp9WuobPsX2RMcu4oTsQQOB3GGlct7VkbZQlSPygVeXEuMkWfJX0 ljkI2wwiuoBm4+/cTR3gfg8jHm7dtF2yrpguoyAU1xnVj5G6yrX1/mUy6zs/p7kXCOzR8tj casTCDy2EIGtka8GrDAX2QtOjL9Mdf2dncyZK27TepghuAOEiuVZiHCgvGNggAM/nReuj+q R2Ofub9spYxWON6it2s1tbqLUNkTJ3ezHGd8WV4uYQe475bKtqHh4JrawwdueqLG3ubC7vG lSLJRiSC3kjiDCKRj2wze/jpvzSb2CshTdDm8vFPe3FzkMXd5q5W3MIOZKLb2ymZWjE6TL5 2ImKGRi3IMeTAkef5OVZ8rdzILYLJO7AWqFIQCxPsVgCF/QEbA1XQYKW0XpKYZL00llHmbS ea2WaJLiaJVkWUKOQdhp0A+w2xGvcas2vIjgHHUeZscjAmUs50tbaQNLLagShlj4gdtdN7Y yU4efahYBs8LfmLqLDPlMpjru6jyUMtvcd2IxW9mOXcBLaWNT7SkZAZCjaWMsOVfDl8pksV e467zyRXVnkLe4t2e7Cw2yRrMrtDxPEBS0eli2SAOCnXjkKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUrOG Jp544UKBpGCgu4RQSdeWYgAfuToVuu8be2CI15bvbmRnVUl9r7Q8W2p8gBtrsjW1YfKnSbG 3tvjrbITW7x2t2zrBI3gSFNctfqAWA38b2PsdYW1nPd93sR8hBEZZGJCqij7knwPJAH6kgD ZIB00rOGaW2njngleKWJg6SIxVkYHYII+CD963XuNvcclq95bvALuAXEHPwXjJIDa+wJU63 8jR+CDUalKUqZkcteZTti5MKpFvhFb28cEYJ1s8I1C8joAnWyFA34FQ6UpSlKUpSlKzhlaC eOZAhaNgwDoHUkHflWBBH7EaNbslkbrLZGfIXrI9zcNzldIljDN9zpQBs/JOvJ2T5NaYZpb aeOeCV4pYmDpIjFWRgdggj4IP3rCpmRy15lO2LkwqkW+EVvbxwRgnWzwjULyOgCdbIUDfgV DpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKVedOw4trHNXOQsHvJLO0Se3XvmNA3fjQhgBsg8/sR 45AaJDLZ3lhh4kvRDikDWePtMmS88jB2lMHKHQI1EBOQPmTag9z7VKuunbaCTNSW/Tk15b4 3qRLaMRGbcsJaQNByBI+ViAOuQMg8nYFYXYxN3lWaXF2wgsYGgN8Hu5bKeVGjTbMru4iVGV U4HZLRk6VuKyRjLNcTMLnHwo9hksq0WFkmkbkVigJXuqR7YlUsTyBfgAN8tiHgYsEMP6m/t LwvmL6WzW2sInkIRey4SP8ZfdykGuYlBKp48HlxldNa2eMHSxuHxfqJhEJrh2mlhnRPUBDJ EdGJoiNR+QXDsx1xWpOUsMOvU+as7PFJHBhWuHjt+/I8l5wlC8WO/yqOT+0BuCMC2/wAQTc jj4fpOOy1xhHjtrbAm4gtZ2kELu18VI5Aq5XjOHUctgFNsw8tX4u1wUVvkstl8ZNBEktrHD aNG8yr3o5JOQAlibie2CpLnSt55n3DnMnDFbZW7ggiuYoop3RI7pQsyKGIAcD4YD5H67qNS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKk2uTyFjBcQWd9c28V0vCeOKV kWVdEaYA+4aJ8H9TUqXqbPz97vZzIyeoiEM3O7kPcTz7W2fK+5vB8e4/rWEfUGaheF4svfI 0CqkTLcuDGqhlUL58AB3AA+Azfqa3HqzqRp0nPUOUMqKyLIb2TkqkgkA78AlV2P2H6VFTM5 WO1t7VMneLb2somt4hOwSFwSQyjelbZJ2PPk1sPUGaZ7t2y98WvVCXTG5fc6gcQH8+4aJGj 9qr6mJmcrHa29qmTvFt7WUTW8QnYJC4JIZRvStsk7HnyawlyeQnyIyM19cyXoZXFy8rGUMu uJ5E72NDR+2hWa5nKrfR3y5O8F3Hy4XAnbuLyLFtNvY2XYn9Sx/U0tszlbO+lvrXJ3kF3Pv u3EU7LJJs7PJgdnZGzv71GM0rQJAZXMSMzrGWPFWIAJA+xIVdn9h+lYUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUrpumsTa3eNmW6TdxlJTY4/wDylVDJ7Tr2N3f TJyOhxmf9yujF2P1PpW4tbaxhkv5MvaQwy/EjdxJwI9k6C8lB+3n5J0Naeoelsj036drwbi ueQjk7MsWyuuQ4yojeOS+daO/BJBAjYjEnLT9oXttakssad0OzSOx9qqkas7E6PkLoeASCQ Dcjp+ywllY5LK3yR3MGUlt7yyVO4+omiDKgKGNmHJieTFCCo8nkKqYLV+ocpfyxmzsnMU94 IFVkj0imRo4wAdaUNoHQ0Nb+N2eHwAF5apcXeOlt8jYiYK/d5uGm7Xbj4xs4mDqdcVYe075 KSDU56NYs3cxJNYyrGwQNjwexoADSFgCwGtcjssQTtt8jMsOmsplbTFpbC2db+e4EKpppV7 ao0hfiC+guiE8t4PFfcOUbPYC96cvktb5dGWISxtwdOakkb4uquvlWHuUfGxsEEycj0le40 Mj3ljPcrAlybW2n7r9lkD8wVHEgA+QGJ0C2invpfdKy425htrvLYtJ5VSQotwXCRNH3OZZQ V0B44glmOuKsGUnOfo+5tobqaXIWaRQWKX8Tssy+phZ+AZAY9j3kL7wu9gja+6sLnpaS0vT DJlLH0yQRTS3o7ohjEq8o1O4w5ZlIIVVJ1snwrcbDN4GO86pa1gkx2MBtrJVijLyo0r28Z4 xiISO+zyPIbB8bbbDfM3tnPj76eyuo+3cW0rRSpsHiynRGx4Pkfauj6iw0Ms0uTR7HE2otL MxW5WQCaRrSORki0rbIJGyx8F15H3bp03hFT1U18ti8j4u7mS0uGPejX07skyr4XewNAkto 8wutONMnR2Wx2Ehz9xapNaqsU8kLxzBTE5XiTIFCMG5L4Ryw5fA03HPq3BR2eWzF4LiztIv qVzHa2PF1kkRZePJAF4hBsgEkDaMBsrqq+XCXGOQXMy21y9qyteWXJ+duNgASga0CdKeLbU kKxRiBXQZvpOW6z9+kV1i8fZNkMk1urKdosBDOp7SMygJ5VT9lOgOQ5czkcScdZY66N7bXA yEBnRIg/KNQxTTclA3yVx4J/KfsQTX1eXfTt7HkpIL65sbaO3ggaW7U7gQPErRjcanmxH90 MWIZtkBmqb1FhFl6ilEa2OLs4bSzaaVWLW8TvbxnSlOZcs3IjXInTMSQGYQoekr02lzd3l5 Y2EFpOkMr3E+zt1LIyqgZnUgDTKCCDsbUMVwuumZrX6j/X7Ob0FtBdHt9z8aKXt8WTaD47q bDcT58b0aqYYmnnjhQoGkYKC7hFBJ15ZiAB+5OhVhlcFNi7W0vBcQ3dne8xBcwrIqOUIDgC RVY62POtedA7BAmRdG38trZyre47u31s1zb25ul5uiluZJ/InEIWPNlHyBtlZRGk6duFu44 0ubaW1kg9SL5S4hEIYoznkoYAOpXRXZOgobku0fTtw13JG9zbRWscHqTfMXMJhLBFccVLEF 2C6C7B2GC8W1uh6VlltLm+fLYuKytp0ha4a4LBuallYIoLkED448gSdgcH42eB6IzVymUVc aklzG0lhEHR5QlwCvPyiOgIUlQ0hVQXDBtoSOQq8k6XKYqG/XNYuQzNFGkAldWLuqtx5sgj 2gYczz0mwCQSAbCXp26usxgFxX07097wgs5yCIZZY9dwt3o1L7didFWHuEa8uPEQoujb+W1 s5Vvcd3b62a5t7c3S83RS3Mk/kTiELHmyj5A2ysowPS0gtru5GUsTBb2gvI5B3dXMfc7XsH b2CJPZpwvk7/AC+ah5rEnC3qWpvba7LwRzh7cPxCuodR71U74lT8ff8AXYFfSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKV0zdX+khsLXBHL4m0t9i5jgymmuduW5EpGoD6PHkQ3hUGvb53N1firWSe4x OCmtLiTJQZGNZLxXhieJnKoI1iU8NSMNcgfC+fHnn8jPjZe2mNsJrVF2Wa4ue9I5OvGwqKF GvA472TsnwBNwedgxFjfW8lnNM91wAeG6MO1AcNE+l5PE/JeShl3wHkeCJWf6nss1BdomJe GS4yE96jyXXPtGYR8wAFXZ3F4J8BWI0TphUYnI/S8gLkxd1GikhkQNxJSRGjfR0dNxY6OiA dbB+K6CPq3DCGCJunZo/S2MllBLBkOMgSR3LluaMpYrIy+FA27kAewR85kZrKe9aTH2b2dt xRViebusCFAJLaGySC3gADegNV0HrB07jMbaTNbXM6z3pnitrpJR2J4YofEiFlDELJreyCA SpBG+fv5rKadfQWb2sCrxCyTd12OySWbSgnzrwqjQHgnZPTdS5G3xt1ELWC2e/bF29q15b3 qTx8PTLFKOKlgJPDpvlrj5C7Ieob9S4/+k1tlosXcpFBaJb9o3imQMkPZSRJO2OLKAjA8Tp l2NeNZ3fVsFxfWF0mOmU29tcWk/cvDI1xHKZOTciuxKRM5LHaliCFAHGoR6h9ZfZKTKWvft spc+quIbeTtMsu3KsjENrXccaIYEMfvphZv1rZytdP9D9M09tbW4FpeyRhliiMZSQnbNE+1 5IGXYjXyWHI0efyUWYz99k4bd7ZbydpzE8okKsx2w5BV2Nk68fGh5+aucl1Zj8sIrW8xt9J j4III4ITkFMkDRp2/Y5iIVXXRdQvllU7GtVpx3VNraSrd3mHS+vltHsu49wyRtEYTEu0XR5 BSF2GAKj4DnuVFusxjb6OF7vFzPdrFBBLKt3xTtxKqDgvD2uUQAsxdfLHj5HGb1B1Xa9SXV 5cZCwvHd5ZJbRzfBng5gfhsxjPOJWG1QcePJhs73UW46iiujPLJZOLjJMDlJUnA9QvMORGC pEZZlDMfd7gOIVdobDJ9aWtxfW2Qx+Kmtru3y8mVBuLsTRl5ChZeIjQ8dxpr3b1v52CKyW+ xuVyF5dZFJoIo7FYrOOKTb8o0WOEMeJDeFBb8m/cRo6Q01dHfdS4+9uWjbF3IxssFtHLbm8 Uy84I+3HIsgjAB47BBVgeTfB4lV91Ta5K5ZLjDpFj5YLaOW2tbhlbnBHwSRXfnogFl0QRxP nbaetF11FFe4a+tLiyf1NzPbyRyRThYoUhjMccYQqWYBGYbL7OlJ2QeW/+lNqcdeRSYdJbu 9x8VjJO9w3FFi7YjZEXWjqJSdltsARpdo1LjLqKxytpeT2qXcVvOkj2764yqrAlDsHwQNfB +ats/wBSQZrGw2vpLwTQ3LzC6ur43EkodEUiQlRth21AI4gKAOJPuO+16mxUH07uYi8f0eN nsX436r3O73OTj8I8dd6TQ8/yefaeWhupLX0dhaR4+bsxWJsrxXuQfUIZTNtSEBjYSEsPzD woIYBg2EfUUXdkt5bJzi3tPRLbxzhZUiEomGpCpBYyDkSV0eTABRxClzOIGKu8f9IuUjuLu CcGO9A4pErLo8oztmEkhLeByIIUAcTKyXVGNyt1dy3WGmeKS+mvoIvW6CyShO4shCAum410 F4MBscidEczXUt1L093bGQdN3MosFijhiucgskQRZRI4KiEci5Mm+RIHcOhoKBZ47qC3y2R xV1LG8EeHyiX095f5ZJJpIz2+e1cK0rAQjXbHgALxJOzU2vU2Kg+ndzEXj+jxs9i/G/Ve53 e5ycfhHjrvSaHn+Tz7Ty3YzKWU0mIuDD6W0w9s1tfma8RnuoZGkMixx8Vbk3clXxvjyUll0 Xqpub2yyxzOUyPNMldTia3SA6Tm7lpNqQfaBvXuBBK+GBJWppSlKUpSlKUpSlKUpSlKUrOG GW5njggieWWVgiRopZnYnQAA+ST9qtsZgvWQZmGaO8XJ2MSGG0SHyzmeOJlYfm5DnoKBsn7 jWjhZYiKSxzhvfUwXuMgV0gMYUcu/HG4ffkEc/jXz8ka0d0fTkttY5c5e2vrG9s7SO5t4Jo DGHVp0jLNy86951oeTvyNaNTLZXUFrBdTW00dvc8uzK8ZCS8TpuJ+Do+Dr4rdLhsrBJBHNj LyN7mVoYVeBgZXVuLKo15YN4IHkHxWE2MyFtBJPPY3MUUU5t3keJlVJQNmMkjwwH8vzUq/s ILWxaYwXkFw19LAIJ1I7CxhSVZuIDvtwDrjx4eR7xqsqZa4bK31qbq0xl5cW4lEJligZ05k gBdga5EsoA+fI/Wpt70hn7POT4b6VeT3cHJuMFvI3cQNx7ijjsoSPDa1TDYiDI2NzdPbZGQ WH4tx6WEyK8evC8gCIm2CeTbXjyOtoFeFeWsFvj8fIhmaa5ieWQupVAObIqrse78hJYEj3c dAqdw6vMJ05LcZ/C2mZtr6yssrOiRTCAgyqxABQtoEe5fI3oHej8GvTDZWS6t7VMZeNcXUQ mt4hAxeZCCQyjW2XQJ2PHg0usNlbG1F1d4y8t7cymESywMicwSCuyNcgVYEfPg/pWFrjMhf QXE9nY3NxFarznkiiZ1iXRO2IHtGgfJ/Q0kxmQix0eRksblLKZuEdy0TCJ28+A2tE+0+P2P 6Vna4bK31qbq0xl5cW4lEJligZ05kgBdga5EsoA+fI/WrOx6ccx3n1HG5eGbGfi3cUdqx3G V2FJ4/gt4J5PteJY62gWSBFh8hf3vpcdib6WUQJKYVjaV+JVTz0qj2ksCPHwy+T8mScF3+m bPJY+O8urhpboXaLDtIUiER5eNnjqXZY6HnWvGzXjGZBrJ70WNybVFV2nETcFUsUBLa0AWV lB/UEfasLuLszKvp5oNxRtwmO2O0B5DwPa2+Q8fBHk/J01JlxmQgyIx01jcx3pZUFs8TCUs 2uI4kb2djQ++xW9cPkEu7iwmxN8b1FQCERsrxszIFLIVJIPIKB42XXz9jc3XR0uIguI8ja3 0mQt8pBaC2ijKLcxOJfdEzKSxZoiFPHX7NvQ5arC36fzV3BBPbYi+niuWKQSR2zssrAEkKQ PcQFbwP7p/SoU0MttPJBPE8UsTFHjdSrIwOiCD8EH7VbYPBeq6mxGNzEd5Z2+SliCuIdO6O dKy8tAqT45eQPJ0daNfJjMhE8aSWNyjTQeojVomBeLRbuDx5XSk8vjQP6Vm+Gysd1cWr4y8 W4tYjNcRGBg8KAAlmGtquiDs+PIqzwPTj5ixe6XG5e4FvKeXorVpVnGh+GrBSI3BIJLbHFi dbULJUyYzIRY6PIyWNyllM3CO5aJhE7efAbWifafH7H9KlW+BvfqVja5C1vLGK8ufTrK9q7 HYcI/FdbdlJ0VHnfj5qvmMTTyGBHSIsSiO4ZlXfgEgDZ199D/AVeYHpx8xYvdLjcvcC3lPL 0Vq0qzjQ/DVgpEbgkEltjixOtqFkhnA5W4jFxaYTIm3/CQv2WcF3VNe4KB7i6lR86dRs/J0 PhsrHdXFq+MvFuLWIzXERgYPCgAJZhrarog7PjyK3v07lV6diz/o5jYSSvH3RE3FePEcida Cln4g78lWH2qLf4zIYqdYMjY3NlKy8xHcRNGxXZG9MB42D5/ao1KUpSlKUpSlKUpSlKUpSl Ks8HeQW0l3BPJ2PW2zW6XWifTkspLaHniVDI2vPF28N+VrmDNWYa5x0eR7BkxAxv1NlkCyk TLIS3EF+HbUxL4JKqmwoJCysbncVZ+saSaxu5LTFx2kQvoZmTISJcLKCQo3xVUEa8yNhY9g AlVin6QkHUNwnUkMxyVsRbx3CTtck9+OUCVu1w5kIQSGI5H515rC/z1qpyOQsrx+7kmje3t EDIca0bqykNrW0VTHGU/kY77f5DN61vbWDO9UK2RfIS5C7aMQSIwNq0cv52LbGwqtGnEn2O 2+H5DhmMxiXtc3e2OYmF/kMvFkrWOGB1MIBmOmckcXXueePIbC8S2yVsOqbdM9lXwyZu2W6 iz2SftTibjaxMwOywQqqgxOxIOhzBOvcV88ro5L2x/ofHDJkUlu+x2Y4YUlSWId8v25D/AG bxfMm/z82UflWra7vunZc5nr5cxDOtzfC6hSe2maJgWlbkkY0JJUDIAJeKEvIDtfccM3ksV kcjcyW3UCWot8zdZGK4jhm5yJN2ivaHEfiKYzvmUGyNNrZELIW6Z7G4vtZu2mlxmGf1PdEw 7fCV2WPkU1vjIiL548l4g+V5ctXoz57p3HSdy2ycN0LbN2mQHbgmM13HG0gZnkkALTEMCyn jGPlfLMK5y4y5xUCC2y6ZTIfUEyCXqK5WB1Db13VBZnYqW9uvw02W+FdYSWVvPa4nHQvbwW 6tPNbMd9m4mIZ49kliUQRRHevdEx4gk7Yq9sYemJorvIositcdm3RJVuI2eJV5I6+xlcgK6 v8ACIePlqk5fPpd4Phb5KzRJbG1tXtEx6+pYxLGG7k3AezlFyGnY/kHEeeNf0zf4uA3FlnF eTHzNDOY1B8vG4Otro7MTTIPOuUik61yWbb5mG7w19c5XKo15NPdSiJI5I7hZJY1BdGTUZW Q6V1f4RDxG2qbm7/G5b1lo/UVtJJdLj5mvpkuCjPBbvDIrHtlyxZuQPHRG9kHxWeJzGPi+h PcdSckg6gkyN2txHP3GX8PjI4VWUue0/wzaMo8+WIzGSsGfD29z1ZbTxWWGvLMsy3TIkkgl RNAxb1xkjGwPAiI+yg8/wBYXcN/nFuocmmSL2lsstwok20iQpG++4qkkshO/uCPvsCHgr+L GZeK7mVyqq6h4wC8LMjKsq717kJDjyPKjyPkXNrlMdYS2WOa9S6WGC9ha/RH4KLiExqgDKH 7aMS59oO5JNKfl1pc2lph81jG6mSeOXHxxQx8JxFJItwJQsYK/AAfywT3SHXglj0dnmsBa9 TXuTg6phiWfqCHIE+nuFJhUzl1Xih3tJlXR47PMflAZvNpo1inkjSZJlRiokQEK4B+RyAOj +4B/aug6dzdlYWDC8Z/U2E7XmNKrvjMY2X/AAJ7i2z6bxxib7ni9LjLqKxytpeT2qXcVvOk j2764yqrAlDsHwQNfB+a6rEZXGWWYx3qs16xDl4snJezxS7t1XZdSNMxlk9vLjtdxp72+Vm YLMWtjZo79YwwXvdyRllAu+chmhRI3LCLZ/EjEnnyPafzDQ5zF3tqcVFZvkXxUtrdm89RGj M03tUKF4/9ohVinIhfxH9yfzW9vc4i9tbqX67Z4U5C+kf03anf6fbuSHSMJHwLOOIOivtjC 707ALvqLv2MBs85Z2HO2s7bglhxuY2iEQLyTLHyCBouYKu7eEHEeeNza9Q4sdV5HLP1VCiy dQW97G5S55vbIJQyjUfj2ShOJ0Paw/LonzaaNYp5I0mSZUYqJEBCuAfkcgDo/uAf2rpsIMa MAIJ+p7awnuZyJA8Vw7WsBHGTgFjKlpAF3oqeKBSxDsBYXeawtxnZly2R+rWFzbWMk0kay7 ee3VEfZYK5ZkE6g/BMqkkaJWpt8yuSgdr3Kvjr0ZB8jLdxxktcMQuuITWpEIYpvS/iv7k/m mR5TCZBLOaa9fDBM9NdentEbnbwymDTIwUBQixvogE7C6XRJGGfucRedP2FlZ5HHRyWdzcu 0NtbzpHp44yvBnUu+zGV25BDMBrgoYcnSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUrOGaW2njngleKWJ g6SIxVkYHYII+CD96zvL26yF091e3M11cSa5yzSF3bQ0Nk+T4AH+VZ2GTyGKnafHX1zZSsv AyW8rRsV2DrakeNgeP2qNSlKUpSt1ne3WPukurK5mtbiPfCWGQo67GjojyPBI/zrTSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSl KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpX/9k= </binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w AARCAMbAjADASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAgMBAQEBAAAAAAAAAAAABAUCAwYBAAcI/8QAQhAA AgEDAwIFAwIEBQMCBQQDAQIDAAQRBRIhMUEGEyJRYRQycSOBFUJSkQczYqGxFiTBQ3IlU2O C4TQ1ktEXVHP/xAAZAQADAQEBAAAAAAAAAAAAAAAAAQIDBAX/xAAiEQEBAQEAAwADAAMBAQ AAAAAAARECEiExA0FREyJhMnH/2gAMAwEAAhEDEQA/AFUqJv2NJtBA7UO6pkxBwU7kjrRst vGwyY+FHPNUJAkgJCZA7E1zQ0FsRKoKhOvvXFhBl9SrhTir/p9pDD0fvxUXRU5UAinpuhoQ 5ARd3uRUpYhKo3Yz7KK7HGxiBIVR3q7JiIEaDGPuxSAAQKj7VBUt3IrjQqjjc241dJIRJkx lyPaqJklmX7duTmgOTxRNlZSFHwBVaQW5fC72THHHSvGBVkUOecc5NTjUqpYLyDwKonFhii kKqdgbtViW4LlEIZR1FQKGaTDr0796tEpjlCDgdqAqNssr4RcMpxtIq54Y0wqQhn/HSiI1Y yEhPV7561MoMGVjyOwoBYIJWk5h5PfbUxpiyusj5J6fijwszFXVW/BPSvBn9XB+eOlMA3tU imVQVOe2OlRmtWf7sDn9qlsiEuxid7HOa7cTbXMaOD8E0wgLKJMFjgdqGuEEMhAUMG60blm QKNox/NnpQ0mYrgM0u7d/MRxQFTQQTKCYwFX271Q/lNFgQjCmr5XURuWPOeKHCE5UEsvUgC gIOiynA2A9h3oZolVSNw3Z/tRa7VVwE2nHBqnY2xQCDk8nFMKDDtYE8+5rjRxtIFUnHuBRL LkHKnI7HvVcYYtySMdAKDUrCFXk7lJ7VNvLRg+1X+K68RKgsBk9garUBMrsB+c0yekmZzux hemPapKshIVEU55GRU0dWQqdqjHYVX5rOceawA4zQEdsirtZgvzioZjQ4Mh56nFTbbIVG4n b2xVe5pGwMBV70BFQzZA5GeM11kLFgSoI/wB6kzR7chfVnrXmXOCBz70wj9HsiLPIB7Cq0A UerPPQVY21VOAG989qrXI+wDJ7ntQHNoHOCPzXSwcEA5b4FSzgAEqx988V4LkenqPYUB3ay KA5xuqPlxgZJye3FXeT5m0gc/mvLHiU7hnA6UBHy0aRQz8Y6Cj1ZLjTntN2Hj9Sfj2oTyQ0 RnjUAA4bHOKq3AYOwk/1CnLhWagVaNAwH5JqLFHPoBqzYTxkkHsa8VRDypBHSpNxPMRj6ev U+1TUKx4IAzyT2rkSeYpzISc1d5LZwBlevSkagQq7HB/+41M2+1cAeYoPerwGKlWXjsa66K oVgRzxgCgKogqscJt46VIozpiR+D7jpVmxg5PIB6ZryPuBUt065oDscEcnpLbQOje9Em0j2 ErMOn27a9DGjFE2oT3JOKtn8hWXduznnbQEYLKMIWMpJ7DbUZggIVUzjq1Xb38s7GdUPZut Q5VNzE5boMUgqaXzeDAAg4BUZNC6rCjWYdAfR2IptEzQxekLubtjNUt5ksTq6+kggjFOEzF qIxMC7BRn2p81pGsOeHVx24pGqpBdESglQccVoIUinslaJ8Y4AfrVBmJo/KmZB2PFPrGSOW yUh1DLwRjmgNXt2jlDHH7V7SptkjQlQd9AMChlQjzRz8c1SsKE7WYj/Vii3xGm1UQDuRyai H3DEkfHYg0tCjDJCU271PsajGnmDaHCYHPxV7oGGcHA6Zql9yj7Ni55OetAcWMs/pO4jqcc VJ4sopVVY55+KkVUAbH6jvV1umUaElfUMg0QgogRT6iATVMhUE7lziuvEAzevgVAxHZuOev emFR2jkDHxihZf8yjmDHhVBFAyjDntTD6d5RZAgfpzx3qSwyblZM7e4968X2kcDoM8VdGp2 Eg5PbNc6lDxkFmdDnPGTVrIrRgmPGO2Km0e1Fd8OM/2qckg3rhO1BKAp8slolK56A1yRVYH azKMdhVwZCu/aT2xVk5k+mLwqC3TZTwABDIiDa2f+TUPLKDdIAhB6ijtqhQQPVjkDtQxhhZ CXZ2yeh6UYC5ljkuGYhuOASK84ML7QdwPfFMGiQKPLOcHpXhbIHy0bEt7GmC7eSfRHlj0Nc df1cFtuB1A5zTCaMFwiDbjqaj9Og287h2NAUW6NFFlpGaT3Iqc7mOMes5PUYolsqSi4PctV LyxGRfuJXpimSaxuIw7SMWx0NUSNKuApKIfuIrplaR8hsY9+9DvM5yr4A+BzQbu0Ko3DcSe uOaodYxcZ8sK3t1zU3u1WHaN37ih4W3ZYjMi9Ae9AWOyx5Cpy3Xmh5fOKErGGRe1GpkwnKq sh53GoxqzRsHmx/pWmAR8yaMNIQwHRBxVbMTPhYWTjnBosbI1ysbEA8nPNU3U4DgRA9OSaA HcKjlSOevNcWU/aRlf7VwSgqeCXz1qa3ChGCoGPTJoNS25VwGIB65FVpuMhBGF981eH9I3N xnnivMY1baXJ3fHFBBjGpk9MhK/NRaFQSFU7R3q/YgyFOPnHWqyGZvRIwApm5FGS21Xwe/H FVXBIIAbgfFX7wBgMSe/wA1Q7NvB4OfagIMyjAKnmpl42jx5aj571WSUPqXOT1Pauu2fSiD 80ycL7uQoUDp810mRnBfhfiuFAyepxkdhXgWQZzk0BJAmWBVfz3qsNuLYB2+1dLNjooz1ya tRGxk+j2HvQFQCsB6QpHuOtXoqk7TJswOw61U4VWy5Zj2A7VJEWYlnZlVfcUB5nCphUJJ6N mq5FHG3IJ61Y7AcInHvXUTzc7xgjsKAJ03iRraVgIphjPsaqaJ4pmtinqU8NnrVcT7SY04P uRVxBaQGZizdiKe+iz2rKhMq6Hd+a4FeMnEXUd+1XlIhyMhu5NRLqHP3H5qVKYxu5wpGeas A3EgZIH+1dBAH24Ga8ikMwDMynnigOMwA27SBURMGJUsV/8AFT2sxwSMDpk1Ao6noufekbx YjO1nO3+Y1fAkZcMWUn296jHGWYIxwM5bPejIkjXdtA46ZHWgV0RrIpLIFH8vcmpMiMgBk2 P2UCro4xsUuVGeme1WK6biibGb+pqZK4YNzESOc4439KncQKqjzCHI6Y7VfuE2MojEcEZoa 5aYy4it8ADqGpE6rnyiIxsHct1qDsUwC+0dyO9eMsgTDAbm+Ki8shjx6S3csOgp6Gd1W3WP UGKvkHkH3o/S5VntXRkGV/m71Xraloo5SgGOMjvVOhT4vCj42uOlP9BbfRrNasM8ryDSqCQ xSK4H2nkVobiM8oqAD3as9cRmKdlPXPaiCn8ZDJmNFVTyec5rrEHsoI7e9CaY/m2TkMN8f8 vuKsKyN6twIx/alYI6+9CN234+K6sxP8pLfI4qr1KDx+55r0bsmM5b/wAUGmeZPUQFPXiur 5EciyKxLA15n3DAXH4qLghNqAHP96JSsduVWO4O1eG5yTQ7yhnwScfAoy5ZJoowB6wMNQas iZCgE9xTKIuAQB6h70vnA8zj/emkju0QyFFLrkYanDfU0zgjAfAGc12PyzklT+BXkDkDdGA MdBXiJVkHpUDsc1jgWeXFu9OQvcVJQgJ+4gdOKhy4yRg98GuoXfOV2r255NUScfKeYynGeB 0qMjhmAK4z2z0rm47wpBIHzU2SPO91wPg0BUyJuLF8KB/eo+XGxB3BvYVP0MVBXKjvUwgHU KCemKRoiMSHoAR7Cq5A8eQQfg1apdWIC4B/3qt4zgsx9ffntTClwAQ4btUEcMdvlHnqT2qZ TcBtLBe+BXfKcesDcfk0grICDlA/xQ7HLqvkFTnnFGGEyDIAZu+egryREKwZgC3QA9KcHwJ KywKWA5NBzMFPmjdk/FEFwkxRpFbHHIquV4pWAR2yO2OKRhMiRvUrHHP4qQfJyibl6Y6GjY oAqlWwWPUZqMsWzbtUE54APSiBQrEKd8YAPZjVEkSCQ5lzuHQdKLkTD4ZCSepNQdEyUCA8d AKog6xRCMgStu9gaG3IpYCPLdmIq02zDLM20dsVAqQuQ52kUhioNnAC7yTzkYxXC0o5SJMA 96iY3Vd4yATzzyasaH0bsEr8Gg1Ekg83CABf5h2rkjqZBhAcdKshZXyuCoH9VVyMF6KGA70 yUsXd9q4UDriusXd/0yCw6/NSRo3yFjwe5z1qxRFHnoD2AoNTIpUgHKsf7VXJBkKVYbqufY cspye+TVLugHHJPv2oCBjOPUwJzjiolBk7Tx2xVjYjTB6GuooADRHHuWpgPkQDLLk/IqJmL PnBXI9qtnUE+ubJPWupGCgXeCB0JpkpwHIABbHJzV2HfsFA6VzypA+0cd+D1qQV3IB9K9zS NBGl3sBzj3q0sJF5PPYDoKtMURRQmcfzEV5UQMBGOB7igKF3lgcBj81YUJJIXH78Vd6iB6F 568V1PMPQenptphUvBG1ckcHAonywsZdgoIPY1KOCbGEXaD1JrvlmKPy22OWPXNAUSLtGeX zUiNoBZRgjjNe2FQyyIeem2rYrIzbQVIUdjSCqMl1OEAHzXFEjqVWNQR7HrRX00apgks2em eKuSxAXIUgjnigAoYCAEdB6q79OsYwyE855pioDMCYD6eBzVzEYy6BPcNQAcELSlW2YwOPa rpI3RQyoXJ7Y4ogyB4SyY2jjNQnlCRqA25h2FACzKVCySxL8DPSvK8KshGMHsK5Jb7iXcZz 0Ga7GqsVMirhenbFAWNGIEc7lBccc80vUzKSYicHqxNHTvaYHoZnPGRQ7+XlUjTcD1GelSE JGBwDKxYDkqOlUld2f1fR/q61fPbokeQdoPQDrQaiPJ+7A/qFBuXcYltXVpM4GRSS2lMM6P 7GnhjUg4TdkfgUimTZcOpG0g9KrkrGoJUKG2mQMM+o0o1eEuomCAAe1ERXMctmgbCsBjdmv KoaMrKQVI4HtQC/R5Nl6qFgFk4OelMry2ntpcOCUJ4I6GkMihJSAQQDxTD+KXF15cEsmI1G FxV+rEe9EDB9TFlJPNd8wGQBUGOxJ61yNQECu+ee4rkiLjKqc561m0WOWLBsYx7Vzy/WCXJ J6c1za7LgDGO5FWi3P0/mbt237gKZKzvUHkf361AA7SY+D3NReRNo2rge9Vlz0HAPWngWh8 KMEZ+aBuyTJyQfxRpCGL7Rx/vQN1nOcYoJ9WIJPPC4HQ9a45VV3FTx81yRym07Nxxziq8mQ Ev6B2xWcJY2ApYLn4JquIbmyMqT2zXQjsMfynuajEit6WJBU8H3pmISIBwwkwO4rrhC5DOM Gq1DFgMDGf3qU0TlvRtPvmkHHkhAA3gAVFmVyCM1QUweYwB81bEZADjJB7DoKR4mCqyf52c 9B811sqS24OcUHMwQbApHOSRVErKECxBsjnrRaMGLI4QBTtz155rofyenJPXdQ0TFsbj6vY DpREkiMu10BUdAD1pwkd0xyoVMHoQaqwFkDuwyh5FdldyowBGR2zQbMjHacvk5IFGhbewZk 3p6VbmqsM0eXZUC+x61ege5tzEFIKHIJHaoSW4C7SVLHsKOv6IriAyW3gMfnNW8wbTkMW61 QYTHwCvA614FjJvD7uOM0ooRJI6gFFQc87jQ0t0DIyDqe6jFQeEsvq3Fv9q7CskjLFsyR3N UQWVpd5jOPzUDvB2knAHtxR00LiQs6jPbFc8qQxldyrnqTS0FxiXduUtIPcVaiEAbjsB6DP WrvJCDDylV9h3odkUsV3ggdDmmFUyt3YAHjbVEqRmMRBiMcnHNXMjLuLLu9hVIk3NuxsA46 U9CoJEXXMbFR1wetWSuin9Ndox0FQdDyY3OD2qY3DI25bGN1BoJtbIKkE+3U10AGQps2YHX FWpbsnQjcec96mwCAqxO8/wAxpEFkjJYeoMKqeIx8Fc5561aEAcFSw980RFEsyttGdvc0aY NY9xXACsT/AGq4QKxIJBf3HaiYrJt2/IAq5LPax2Lgnqc5p6QNodpBXBx1yaj5LfTPOqhgp wyjnFGvbo7bfKIK85r1iwjmkhk9Mcox7CnPZUvjIZMBmU+3vVoiIyqOc9ckVwW0qTnfhkU8 FTmj7eDzE3Kpye7Uv2P0GWJnRWEmcdQRir1hGFYrgewotLU7B6ge/wAVcluFXPnDNMFzoxO 1Azc8CopZ/qg9Ceu7pTJ4ZQcoQCe9dFtIyYbk/AoAP6Zg2Q6tjrjtVixjdu8w/IzRItGCFG IA71KO0SFs78r7daApW0tS2AcseetTcLDCYzLt7ZFWK43MFjX3GBUXDSBi4Q56DvRodZY/J Uq+ZB0qoAksZVDoT1zU47aFCHZwp/NQea23FU5alp4gzxIGVYwVHIWqpZQsYfaF3dcV1WuC 5KqqqPiq/MIlBYB896Wni1HhSNi24ntmqSUIAVwATzntUnmRBtYqW6AGqhBGxGXzk9qNJOZ GlddhUKOw71LylUbmf1+yrVY8tJw2CccbaIMjsnGRjtjrRoUEBiGft04oaZgJtyZY/wBWOl GzTfpBDFtOOCeaBRSfV5nXqKRoyMucK53fIpLqUW243Ackc0ymx5uFc5+RQ+qRlkjfrt4OO tVyKhpW1keNgG79KMmVBGykElhgFe1L9OVob3bjO9elMiuMFcLtPTNFJnXRo2IYEfmrLdFk lQbtpJppqEaTRmRyAVFJgORjrVxNP2SKCba7tgDgDvUGkUONgKnPU0DbXriNoZGz7E8mjFc 4GQxB+KXUOVNw7oMSZ560RYgpI8TnKyLg0OsIA5Ugn5qRzGFYZBB5NKUWKJMJKV2ekdia4B uyFX8mrrhWkfewBz0NUPIccsQB7Uw8gyuDIFFCXh6DOcd6KVlx9vXuaGvPuHTHxQH08yCAr uU8jtVkchkOQuFPc1W29QuzDnHOa6krqvrQAmohPeW/LA55xXI0lDbjzjoCKkshPD4HPG2p vuICgn5NI3F3GQenA9x2q12WPPUk+9UuNisB6T7+9V7vNgYI3rTqKcmlbiYbzDhVOO5rkob aeqjvVEbvgBSF9+a8ZWJK5DfANRVRXI5XGRx2NC+Y+7cmAO/NXzbtnIwKARV80qpO0/70jw xR2cDlefbtU96KdpAIz265oaLdHLxgA/7VbIik7hIN1VpITg+YDtXHfmoygqQsa7Qa6rR4L NyVq2OaJizqrE/PQUGgsphiaXLe2KZXvhq/g8NDV/Nh8llDFRndg0ueZ5IGGETHv3rbXUvm /wCFm7usY6fmqnuF8fOipJBiTzN2FAbrmtLdeDdT0/SP4nK8ACqCYucio+DdNS/1Jr+cD6a zXezHoSO1aV/EH/UnhLVJvLCpExVMdwKJBrASSl4FCYBboB7001Dw5f6Toseo3E8IMmNsfO 7mueCdJfVtYiedcW1uN75/2onxrqzatqhigP8A29ufLjAPVqJAX2ujNdaTLqZvLaMxg+h39 TftVeiaPNrmox2tu8YYoWcnkLTDVvCS6NoVtem6Z7i4xmJgMc06/wAPbYWqX+ouirsTAI6c UZ7DF6vYy2Ory2MmyUoQqlOhJovW/Cd3odjbXTyQu1xg+WoORRljA2q+JotwJ8248zOOwNM f8S7xptWgtYjhbWPLY9z0qsJnNL0E6rY3N42oW9qIRwkjeo0gYPIjADcFbBIH+9a7UfBkOn eFU1mS7k8+XBEWBg5oPwxocuszSJLPDbQRr+o7HBH4pYeswUJx6ScdCasMhY4VM7e9bCaw8 F20/wBPLqF42DtMoUbc1T4r8Gw6Bp0N/ZXRntZyAC3UZpYNZRRIRuGVHtVuw5yMvx0NaPwb 4QHiIzie5lijiHBUdTV0HhvR7G9kttZ1d1w+FSIAkD5NGDWSkXzGwYwhHfPWpK7xyAOmB7q Otb/XP8NreK0ju9KvCYzy5mYYC++aq0fw54U1G4SyOrzy3nQEDCk/FHjRrKxIpUkJ17Gq1i IfJOPjNO/EWhzeH9WNkkwljddyMeDShkckggAf80/hB5TKAd2Nv+nk1oNH/wAP9T1qFbq6l FpbEZDSdSKJ8EaRDq2uBGXMFsN7D+o0f478Q3M+otpNnJ5dvAP1Anf4pz+m9H/h3osf6Ufi f9X+nKYzS/XPCWo6FEs5K3Ntn/MQdPzSC2hjaRsJIW65RScVo4fFer2+jPpk1ussBUqJJUb KiiESsp8tW3KN7hQT0XPejdW0yLSzbiHUYbvzRl1jx6aloOhDWNRgsHmYRuCzso6V7WdKtt K1m4sraRpYY1ABYDO49uKYFWvh24uvD82sNdLEqZ2JjrQNpbsIlZ5GDEZIFbjUrJLbwJBaP crbBgCzHr+1J9K07w5eyJZm8u0nYYWR+AT8U8IjeIkHcoHHFQWAIoONxxTHWbGfQtRktJpd 8e3dG5HLCjItAt4NEXVtZuZFiflIoR/yak2dZiWKxR4J61AxbULcO/bJxintjbeFdTla3We 40+UrlZJHG00ilXy9RksLdo7mQPsRkOQ9KwQPLGc4ePPHJHahJIXUD7cHqw6itrJ4Z0zRrN LjxDeymaUZW3hr1j4e8L+IvMttOnubS6AyFk5zS8arWEErplY4yzk4yTQ7yssxX+YdcUZql je6Vqc+nTcvE2A2PurYT/4f2EHheDUXu2guGUNIzngftS8T1hHUv6wCT8jpXFcg+UW5PI21 vdC0zwXf3K2LSXMlw4wHfgE/FIfGPhyHwzriJbu0kLDcAeoqpym1njcuHCLj5J61e87gAhs /mp6jE8bpJGB5co3DjnNBEvjEmQMccVNmHLq+GSSTduk/dugqAkdJGGA+7uBUEYJAVV1O7q DXYQzZ2M2emOlBos0nmELGpyO4qDxlon3rg44wKOMbIoWQgHH9qHDEP6iWJPT4oBMtx5V4k hOdpxyMU7fEkikY9QyMCkeoRCOdxnvkU2024FzpxMjATQ8LjuK0zYjQerxusabhhSaVYUdD T+6Qz2h3SKSOQp61n24OcYogdUjuTxTa3ffboyZz0PPFKAeg96YafJt3xMM9wKKILwgkyXJ PfJqJlk2nbg46ZrzAICxi69q88Y279hA7VJoSSsy5cYx2FUjEq85UCpOSSAygivZBBA4+DT D24OwAGMD+9DXQx2wKvB3HA/2qm59PGc0w+ttaiI+jJwB1qiaNjgBQfcUzleMHCK/QZz+KC kJEvAwPmoxIYxlVBVQPiukFUJbNXLEChJBwTyfauGNFHJJB9zSACRT1O7B712HdFKMfY3By KPWJeAOQenxUpLbBBUKCeuaJ6O+4AeF0c7CvPQVWgMY3sg3njNMxCN/LZPtUZLeFULSZ68C l0IXy7uPtIPbFUFGijLCMEe4pk0aSEEHBHTAqJtcrlW2k/wC9Iy6FizBjGc9h2qUiyCRiUG D2xRohEK+p8H5qh1JLHcD+9BgVicHiPjPQUUF9O1V2Z6iousigNvx8VESMxODtA7k0rTiMo MgaNgoBHTvW1sIJr7/DGa0t0MkmNqqOT1rHJBuJLj9zWj8NeMLfw/pslpNbSSkOSpQ8VfFw rFOuyDwr4Rg0WHAursb5hnmrPAyS3XgrU4IoyZCTtXvms9rWpnV76XULgEM/CA/yj2ph4N8 YW3hqKeK7gkk81sqUpzr2M9HUr/8AR3goROw/iV71B6jNZXSLVL7V7S2BLs0gYmoeItcfxL rBupInSFfTGp7D3ojwzfQ6HrKXk8EkyKuF2+9K2WjPTQ/4kXv/AH1rZxttW2Qsf7UdGTo3+ HDTEgSXIzz33VkdYu5da1Wa9MTBGYAIeuKca9rg1XTbTTILR4ooQN+89cdKrYS/wBbPNqz3 EuNttH1HTml2pN/FtfkHUzThOPYGjNB1c6HpV1AbN3uJ8hWUjHxQGmSfQ6pb3U0Bk8slnAP c0/0R9/iBKkcFjpgPojUMwHxST/pWGLSv4rq15JZwSfbHD97+1c1+7l13VHu/LaFQAqAnOK Zv4k0+80aPS9as5HMWAJIj3HSj1oJIbbQJLu2hSxvLkysFUSEAf7U7/wATJgtlp+kwKFCAS FR2x2pfZ6tZaNqkU9pp8s0S9WmYFv2obxDey6/qkl4kLRrswiseaLfQaTwvnR/AVzqP2vKp K5/tWD8uW5kUK26SeQZyOTk1p9T1w3Hhi30e3tGjC4DsW6ilNmVsb+1uGg8xYmDMAeaVDV+ PJjZeHrHSoXKeYAG98YrOeBdMM3im3cnKW43jFX6/qv8A1Bq63DQNFFDHtVSc1zw3rC6DdX Mv0rTNKu1CD0p/slfjaZtT8WTbZAqW48v8mk/0wVeXJz70a8c1zcyTyqN0rl2U9RVrRZxv2 jHQVNvtUPf8NZIodUuYMbS6ArnvSjxFYyWfie8Nym1JXLq56EV6PzbWeO4tmaKWI5VhWhPi 23vYlg1jSBcMB96dDVT4TO6Pq1/oyvFpy2twZm4DoWY1sfElxPH4OU3sUMd1cYDBF4GaTXH iCytImGi6MkE+OJJedv4oPVtfvNZtrKC4iCtEMyOTw5pwjLwFbLFNd3zHKwR4BpNGsmp69G mARNc7if8ASDRGm+IX03Q7mwjtN0sxI8wN70JpN7JpOpw3T2xmCL0zjmjQfeOnY6vaWzjbA iZXPQmk1hCb/XLS3tyzusgdsDhQKKk159Qllk1eyW6t2b0IDho/wavh8R2umQlNG0jyJZBj zZGzigI/4gXlu+tw2vqd0j2lUGTk1Tp3i+a0tBpeo6eJ4VGFWVSr4/ekd5PcJqAu2fdcB/M 809zTq58TWGtRIdY0nfNGMCWJsZoonsbb+H/Dfiu3mfThJaXMIyUPIBpP4Jsol8YLHKF3Q5 wB7iiE8UQaXbS22iaeLZpR65pWyazi3d5pt5He2koe4Vt5I7/mpth4e+M7qU+Krjz22mMbY t3t8Vb4Ct5b7xL9WoPlQJlpOxPtUbvxvpWqxxnW9DE1woxujahb7x28Ni2n6Jp6afCwwz/z Gj1ump8SMut/4krBbncvmBMjocU5/wAT9Q+mFjpSuQqqGKjvWK0LVxoeuxanLCbgoSQN3U+ 9e8S+IpPEesNfNF5Xp2omc4FG+hh5/h7bNqPitCwytuN546UP/iJqf1PiqZEOfJGziqfBni N/C0txIbPz3nXAfdjFJr1bjUdSuLyTbumkLkZ6UtmHntcrnUdLMQYmWE5x3xS7Y8inBJx2J oq3t5I2LrMFI7DvV8ccITMpVCfmi9aJMLgjHn0qR8VfGJCCc5x0xXZWRG2iTcewquOVMtG3 pyOSBUmn5RkOTKdvc9apY+S2M7wehq8HgCPgfNViEh2DSLz3FMirU7ZYisocln6iu6Q1v9S Y5X2FvtardUhKxCT7sHqOaU7sHNaRNag2g87ay8+470i1C0NtctHnjOQa0mi3P8Q085IEsX GT3FU6rZmeHzSo3p0460fKIyxDdcdKvt5B54PepOjFNoHfmq402zJu4GaYN3Mm0YGfiqWeR uG9I7c9KPFuCm4MQCODQssGfSCSfxxWeqCO+4gnAIq2NfMXAGfmotBkncckdMVYkZzhQc1Q djiKk+gD5NCX20AYHNMQsm0jdzQGopsAycmiE+xYLjAOeB/xURAQuT6v2o7yShGMdBUipOf UoHcin4o0BJFgbVU4xVDwHjgD3FMyqnhQXxVMkZYEbMHtSwADHyF5x8VPyCTwePmifJKHBw AB1qLISoxjJ7VNhqDlWxgDHcd68eR9oHepNEcgKRx1xzXfLIbIIz80jUMHZgcDH4rjoHfls HsKscuWG7AX4qLxs2Cuf7VGGDnhye3Xua40TKoAjU+9XlXDklARXvLldztPHUUGomhEiqcD n3qpoY1cDbnIo4qT6crnH9q7FAFHClz3Jp2b7KUsKiQlVJBHaoNaspA24Pt7058nBB2gEd6 jIhbDcEjuRSyq0gnsn38cBh7dKoWyCDax5HQ4rQy2wcdcDuKpNrxuK5x0FT7OUkW0diAJOO +aPitTgYf+1Ei2ZplB2bfamEUJXBwMDtijLRaXpbMrkrux896IWz3OCzEn80xKbujBMe9c8 tc53B61nCL0G8oA4PA9wa8YUUkDLe5zRDKmAXYD49qrPlD7WGO/zVxIaUD7UH71W1qHi6nc OcVcVy+d4UDpXGDYLAEqepqbDUJbEkGQrkdRU2V3yQAVFTVQq7iApPTFeG3IHOSP2owB5IS w+8/HxQ7B2bY3U98UwYKsW0nOeuKrYYZcKSB2oCpIyEOTsUe/eokAEADJPtV7uzjDqi+241 Dzo0ZQJYxx2NAWYUAHJyfeuSFRIAAC34qsTh/TvU/g1cNzR7imfagOt6o8mQrn2qBd1Iz9v TPeuhRjJJDdsVNiqxg5/wDzTCCsM7Q/53CuPwu45YDoMVMIo9bkAH2rhKkbRJxnk0BWGYkM sYX4xUyHkb1HavxU1BB2q4x7tUX2BwA4DD/VSCuSOMEAlyT7dBXRbL1LPj3zVqzDkDBI75r hIzuaXJJ7dKNAe5tfNUMuQV/q70I0Lj1S4wOmKZyNHHne7HPSl9w6scCTGafdl+DmWArlVW QbsHPNDPIp+0bB3A70TcKZQd0gBHvVQt12FXIJAyDWVWHTC+tPwciuG3kl9LMrDrmr0hjkb 1Btvx3oiK32/wCWNvy3SgFf0YLgA89gasSyVARjjvtFMmt0aUO8oyOgHSoSuAP0gxbphKd9 DQ30igBEViCOc1EaYGBdSSc9AaKgj6iZiCezHGK7KEjXyxIOf6T0oGhoYI0Zslsjg5/8UNJ FA0pUFyT1JojEJdVYsR7moTNAhfap3HoaAEljWNSD0z+TUNsajg4xzk1GUMmCAWZupweKsS 2mMTeYu5T7DpVBXHK7DIGTnuKKWzTb5rBiW7KKq+nZCBlhiiFdk2qpZh8CikrvI0e0eFYtm RxxWRKbXKtkFTW0mFzuzkkHoCKzOr2j297luknINVzSojQZvIuyD9rjpTyRZJn5OAOazFqx huEY84PStTLCFjVlZicZxngUdCFusQCK2DxJxn1cUgnbMg7DHGK1UmXUqyl1bjB6Um1ewjt I1dAQT29qcoM9JlWSwGSpxxg1e6FgVjxgfFLPD9yGc2xVOmVz3psD5bYAK7zyewpWewEcIs fph56ZqqTIfGwDHzR0sLc4fzM9NpqhYmYlW9KjqTQNVRBWYgkqT2AoDVotiA4pltXB2OM0q 1NsqAWzinA+5OnqUNy2B3+K8q+kjyxgV6TlgRkgAcn8VH1gHHBJraskQDg4XGelUSI4zhuO 9EYJPrI/aqXjIyPVj3qLFK1dcdyBVbkMc7QKtEWT6Mn3qDQu7HIAAqcCvYM+kcHqRXin8qt j3NWlf0+K5tCnkckUYHNsf2jOfevLG5Px2rq7S3z8VaiyNxzipsMM8O0knrVapt6IGzRbRM 3AGBnnNS2Y4Uj80Tk9C/TMScKAT1PtXUiZSy8MQO9EkYOXOfbbUNuTv71UmJpTrck66XK0R 2t7jqKb6R4CXUNIt7v+NXimZAxGRigNaQ/wmcjHK1ufBzbvCtgf/p08NgvF/hEaBZQ3cerX csjSBcMRiuxRKqjqSQOTT/8AxLb/ALSwj67pulLtoCjauOO9T1zDlINXhYm2RZXhDyBWZDz g1sV/w2s5I1b+MaiMgH7x/wD1WW10EW8Dt1WZef3r61anNpCfdB/xTkhPnet+F9B0FYv4lr 2pr5xwgUgk/wC1K1h8Hxn/APdtaPzt/wDxTv8AxF9ev6OuAcbjzQhgyu4JHj8U6A1vpfhC8 fYniW/hZugmYL/yKan/AA/uTGJtN13zgRx5o3A/2pfNZ2842yQRH5K1TZ3t94TnFzZyPNYs f1oGOdo9xS2BC+0/xBorl9RsVmtxwZoBkAe+K7BNBcQ+ZE4eM9xX1C0urfVLCO4iKyQzLnH X9q+feLvDx8P3X8X09D9HK2J4R0T5FFgBZiQqB07Z7VGdiEynJz2FXptlhV02lGGQTQWoXT 20AVE3Su21EH8xrM4rur+O02q2WkccRoMlj8Ux07wt4g1kLKyLptuehflyPxWj8IeDIdNjX UdQXzr+UbvXyI/gVZ428TyaPBHY2OGvrnhf9A960kz6Gb1Lw/4R0FgNV1G7vrpv/SV8n+w6 Uu+s8NR/5fhidl93fBNVQad5JM04aad+WkY8k0Uqgg44HbPNLQlBJ4Hu5BFe6fc6c7cBiTt H704k/wAPw1uLjQNakZGGVWVt6n96QTWi3CkSBWHs1T8Oa5N4W1aOBpGbTrhtpVjxGfinLo UXcepaLceTrNoYgThZ05Rv37V4TruDoMg9MHOa+t3dnaapZmG5jWaGRehGa+SeINDm8K6ys Idjp9wcxMf5D7UWEsEpOSRn9+lS8GeGrTxNd37XtxcAwt6RG+AKFVAzZDOQD2HWtD/hh6dX 1dPhTS5Mwuf8ONDtraSeW6vikalj+r2rJJ/0Ox3NDqrKDjfyRX1fWv8A9lvP/wDi3/FfHdH LGwUEDHmHr3p30TTaP4a8Fa9ldPvbpZR1jaTa39qnqP8Ahtc2MZn0W/lmZefIuTkH8Gs5cv 8Aw6/s9RtsRyJKASoxkfNfZbeTzreOX+tQ1Eym+LRSSSSSW9ypt7qI4kjbtVckRUhdit81o /8AEWzht/ElldooDzja/wA0qMCrjJwCaz6mU5Qvhjw7aeIPFc1nfvL5aw71CNjmtv8A/wCK 9BGczXhHt5n/AOKReBQF8ezADA+nOM19RkOI3P8ApNaT4VfBhp4s9b1C3tC7RRSbEDHNXSQ TZ2F8N3GaJt/XqmqSAgt5561N0eRwWcBvbbWfX1UDWwaTzIdo8xR6TihkMy3GxiobPRaZ2w kjn/y8Z6nHWrJbMiQtDjLHOTVXnedRudYr8G+GrHxLrV/BqTTfpKGUI2KB8W6FaaF4lFnY+ Y0flgkO2TWl/wAOF8rxhqEeQcwjp+aC8XMH8ezEgEJEOtP9K/bLssiKq+Sw57VN7J5EyzNF joD1pm8j7mO1SD0wOa60buo3Rn5OayUWizdIciUnPTIqwWd08YCzDGOaZrZ7ypJCBeg96m4 TscHuO1MiuO1lRdrYkPvU0twkq4lBKnkAdKKDqGwzjA7CqmcISIQDnq3ejQpnRppT+rtA7K aVa3YGSzRsGQg/cO1MpSVfZ5gAI7GolY5IXhaXlhyTRKGKLtE3Zj81pYZHuLKFhsXA5560i uYUtborG4mCnNMLS5FzEVRMY6jtV9fALYSeZ/mqfgdqE1VfqLQ5cF17d6tjhxlhhce/WqRG m87m69u5qYZLZy+RdI+SMNzitin6vqyGQjgGsbdxGG4ZQCFzkZp1Z6gzWKZcll9OMVd/qDN 5kjdlXj8c80Bcyysp3vu+BXGvCy4AIx1oSWZ3IBfAHYUoE4nUZ3BgaEv2DLkAj81as36lVX rM6ZYfvVG+7FVABJ7DAz8VxU9e44H5NWlQZABH0A4/avOgcY2AfvXRjFAxqxH/AIrzKu0Lg HBqTRAdOmOx616NMEkgj4pYavaFfIYJjtiq2iDMS3I7UTgs2AR+4qDKcg5qbAH8jkMP96kY whJIBz0q4AuP1P8AYVExNwpUEdqWGp24kyAuT2FWhQPzUxGAcEbQeM11IyOhXI96WGpYN0A 2qfeubAPSD05zV5iBOWcFz1GeK6Il6j+3vTwKWQek7ePnvXPJRl4yBjmr2HPTbjpXY1ARt2 OfengJ9Yj26POACfTzitd4KI/6TsfbZWb1VkTSblhz6CK0fgnP/Sdln+j/AM1NgJP8R/XPp UZyQZucVUysFAA28cZq3/EIE6jpGM/5pqU0Gdo3EZHOaWGQeJlYaUrPyVlTkfmvp2nHdp1u feMf8V838VIE0cKD1lT/AJr6PpoxptuP/pj/AIpBhfHuD4o0pTnGG6VUAmSN2MdM1b45JPi 3TQP6TQUpJkwTnHYUrf0Vn7XqxA5IIPehLqQ+UYtvEowcciryqsOSRj2qJhRlCsSfasbVyG v+Gd5ILa70yVs/Tvlfwa2GqWiX+mXFrIuVljIxWE/w/XHiXUtn2hQDX0Rj6Dn2rfn4mvkmh ITbzWjkbraQqMntTHwrYjVvF8s0y7oLFcKO273oHTkVtU1V9uVMxwRT/wDw1Vc6m/8AMZaU nsN1059q+V3Eh1bxhf3btlbc+WmelfUpTiFz/pNfJtF9T3zknLTnNOgXLG5bGfwKiIwuc9f YUX3PAx2OKgsahTgEsetRhg3h80lTnGO1Bahp0clnIoJJVcqT2Ip5HHiNl2Z/I5que2KWsr sBjYeP2p4Gt8FX7ah4XtJJDl0XYx+RVHj7TV1HwvOQuZIP1EPtih/8NlI8MAnoZDin2u7f4 He7unkt/wAVZPmWnyCfTIp+CxHIApt/htkeINXBXb6U4pb4fg36JDyPuOOKceAVCeKNXUf0 J1qZMDZa2caJeH/6Lf8AFfKtBhJ0sOVVsucCvrGrLE2k3SzsUjMZ3MOwr574c8K2utaeTp/ iCVrZXIKKuGFOzQVXlv8AxDU7LTbdd8ryBnC87QPevrqBLW1UOwVY0AJJ4GKzLaFD4P0e4v NGszd3gXJaU5Zqx7atrPiq33X16Ircn1W8Hp/Y0vgW+IdRTxH4qDweuzshtEi9Hb4rrBd+Q u3tk9q5b2yWsKxwx7EHapMFZ+ZCPjFTbpp+C9o/xAk75tzX06b/ACJP/af+K+YeD8J4/Ix1 tzzX0+f/ACJP/af+KufCfGNNaP6m/LISTOeaOVkV/MERPbOaU2kvlXN8vJPnnoKPW6IPqXG e+Kyv1UXncZRgBc9yelWNh1wGyR1xQUu3YSzM2e1St7hRIoA9J4IA6VfHU3Ed877hh/h6Qv ja9VehgHX80F4lY/8AXN5iPeNg/ajvAKAeOb7a24eSKV+InZ/Hl6oYgYwcU+ocrpWQH/LXk daiNm3ErjHfFQA2IS8kmAenc1yZ9hUhTtI6E81ktMujSDy2yuOh60NJMwRkWFi3uRUWlk2E qBu989K958xiC4/JAoNQXkb1eTg9+1R88liF2oF7YqyUgKMl+fc4oYhAWyxf49qkK3kMk2A ue9elu0RdvAJ+KjuCRuE496Fb9Rhtb87hTAHU1hSIlI03N3XtQWmytHMY2fAI4prdW/1MLI ANw70hjdobkZXLKcYrSe4k8Zzt25JJ44qtYCVI3ertzU1YFlP27u57VORUHR9xHvUmW6lDI 6B2AyvBOaGsJnjchWwCO9MJ4ppYmBXjrkUqiPl3AJ7GrnwjHzXJwsZz7kdapl3ITkrk9aPk GwAxsWBHtQciqeqZPvRAhAhOWC5x3FRu8eXznNXRAjChCDUb0N5R9HHvTJ98G04Zc9Bn+1d ZVIAQcVFpdxVQNigDP9q6XVRgEnPSttQ6q7lGMIR/vXN3rILFjXFWMjcX5zzipoQMlDuo8h iDqwUbV5JrgiYeokDB6CrSWVN+evYVU0pIOQCfijQmzIr+krz8V5VcnDMCPeqoguSzKwJ96 uViGOQT8Yo0JMqohUEMT8dKgoJPqAIHxVo2lSTngVFORjnBoAd1VZN2AuelTIVsEZB7mrJc 4A25z371W7sB0wBU7hosFCkrktnvUCilSWPPepcbc7hz3NQcuq+g5HalbBgDWJFTR7gjB9H StR4MGPClj/7Kx/iGXZo04LDkYxitr4TTZ4XsF/8ApCpl02e/xEDC50ll6+dVrK7spfIIHa o/4kDEGny/0z1FpmSMEOTwODStw8KvFZH8KVD/APNT/mvotiMWMA/0D/ivmXiWUy2cClfum Tv819PtRttIh7IP+KcukwXjYZ8Yab77DQVzA6sW7jsKM8bPs8Y6aT/QetUSxI+5vOzzzzWX 5PqoGjuNsY9JBJ6GrXljihMsjDCjJz2oK7nihbLNtC/zHpVOnWN94tvha2wK2Kn9aYDAI9h WUltV6xq/8NrJxZ3WpyKQbmT057gVptd1CPS9GubuRguxDjPc1Yi2WiaYiF0gt4ExljgYFf PNb1mXxZfhIgy6VbtkH/5x/wD6rq+Rmp0ND/DzK24STuXbj3pp4FuBZ+JL/T3O3zh5iZ716 FBsXoqgYAoHU7eaCeHVNOH/AHNsckf1r3FTPofTnXcjL7givlemRNbatqdhIdpSYkDvivoO ga9a69YJPC4EoGJIz1Q/isz4z0iax1OLxBZRNIoG25RRzj3qwpeJwcJgkdzxUwFJGeCK7a3 VteQia3mWRSPzj4rw3ckESH29qWBwsyHAbB+RxS7WbprfSZXyNzDaD7k0zkZI0DzMAgHqLH gUFpljN4s1hH2FNKtGzuxgSt8Uw13g+wOn+GbOFxhym5h8mhPHupCx8OyQocz3R8tFHU560 7vr+00mya4upVihjHc/8V87a4uPE2s/xW5VktITi2iI6/NAWWFn9FpsMAVtygZz70V4CO7x Tq5PXYlWB2aQFs/vUfARL+Jtaf4UUg12vjOgXw/+i3/FfKPC97N4ZaDUoebSZttyo6D5r6z ra7tEvF94W/4r5doEUc2gtDLgxszKc0UPrcE8N3bpNCwkikGVI6EV818U6M/hjVjqlrGW0+ 5b9VR0jY96O8E602mXreH72XKH1W0hPUe1bi+soNRs5LS5QPFIMEGj6HzbiaMSxuuGGetVk dg2T7mqbizm8N6u2k3O428hzbzY6j2oprcMcsuCPes7DVeFcQeP49zEl4SASa+qONyMvuCK +R3e/StRtdXhGfIcCQDrtr6tYX0Go2UV3bSK8ciggg1fPwV8cjjkttZ1S3JAKzEgEUTHA8g IeQr7CnPjnQ7jT9YGu2kLSW8gxcKoztPvSpJLC8AlSXdx2OKjqezlQa1BAR23EVw26RgKFK t+auBt8tglccZJoK5u1aX6WxVri7k9KqnP71OHp7/hpD5niLUrpclFQJu+c1m9ZuFfxtqM2 70q+3itzaJa/wCH/hJ5ruRfrJwWI7s57Cvn1pa+fJJd3J/WncyMD81fVyFJtGXEiybSACD1 x1qlE86fBXYg7nrRb23oyo249hXvpW4Kglj054rO3VSSegihIixIU4Peoi4IG8KBk8DPFEP ayg7GjTJ6881TLGY0K7FGO/WkA8zyM3Bj29xnmoxxeguoH7mq2VWOGYAntioMiRnc9yQvTG KAm9uGcB2UL3KnnNQcBARHEFOOGPepCDaMhnYHnJriW4ml3POxC9ARxTANoneXrj3INJNXt jBd7hgq3IIrXGJFTqOevHWlOr2ZNqWDZCnIXHaq5pVbpZhm0xZmAdwMFK6yBTvNuqfmgPDs 5VpYg4U9Ru6UwnBLM010CT7DinfRKJDJtIMasD0xWfv4vKuWxgfitA7xhNwdt3Qe1LdSgV4 A67mZfu4pyjFllcedY7duSvBNTMIyGJyMf2oPRGT6gxP0anklmgJ/XAP9JpgvjgBO8uQRVO pEmAgEEfAplFHGilt4kfPTND6miC0J24PfFBPtrgkfbxgf8VBWYPtK4z8VEuWKliRwP+KkX 6ZYE1rELGG1T0I+BUU4XACgVwhieOR8d6tCIq5wd3tTwInBfaqsfntVZBDNtXBFXDZkZJ4H SoBidxCkexFGB4BiuSwH7VzJGMEtmrC/oChcMe571zDhMcZ+KVhubcMQrZJ7VPOEC4wR0qt VKjhgpPUd68SAeELN71BuEyY64NRxK6nO3+1TUyEYCBcVxDIchgOaYUOhVTkjNUnbxycn3o on+qPjNQk8guOOlRZps/4mYrokrYPUfPetBpHjnw9Z6RawNeHckYDAIeDVTwQzIQRlfY9Ko +khA4gjx/7RS59H6A+OPFWj6xp1vDY3JkmWYHbtIPWitxMarn+Udat+hgBz9PHkf6RmrtiD gerjmjqeQ9Mz4glS3W0aQkRrMGY9eM1tk8f+GkiQHUBwAPtNLjBDLlZY0Zcdxml8tlZIxzC v4K9ac/1hPeJr7wh4kuoLiXXXtpIR6SgPNLBb+GANreL5tp7AGr7q3hCbhaJx09NLltImfc 0CJg/00vKX9Hg6GD/D6Bw9zql1fuvO1mJB/ana+ObS3txbeH9GlZQOCybFFJP4VDvEiwj1D IIFHwxiNQAvpp7/AAi+9GseIJRJrNyBCDlbaLhf396MtoRGhSNNoHAHYUeEU43KAPbvVqRB nJBUDsKMpB41baA2AR71akTEdcj3q/yiAO5NQUM+QM4HYd6qTAWvpcsFydQ0ic2l4OvdH/I pna+OLm3Tydd0yQA8GaFdyt+1dSNmYekjFXSDeoLRj4BNME89n4UvZWudI1z+GzscshJCk/ K176XUhjb4l0sqP5igzR82m2NyT5llC7D2WhX0HSlGGs4w2eBRSUfQ6ArCXXvEq3e3nyYjt Q/sOtND41t0gFr4c0uSZUGFYpsjFCxaRp9uNy2UfJ64ovykhiJWML8CgyWazv8AWLgXWvXQ l2nKW8fCL+3emLFUjUKCAOAvSrAvrG2NiT3qTqhbLAZFSFDJkZCkfvSbwp4n0/w7qmpJqCz iSVvSETdmnZ4f7mA7AdKR6iq/xuMKF6e1K9YbS3f+IWjXFjNEIL0b0IGYazHhiMPpDuYyA0 rFQ4waayehAAidOtVLIAoOwkj24FLy08B6nYtPAJIE8u4gO+Jwe/tT7Tf8SLIafGl/bXQu0 G2QJFkEjvSxnbHG5TnpUC0akhivPUkVPngxf4m8WaDrulvBLa3qTJ6oZPJ5Vu1JtB1ZtQs9 lwkgljO0lxjdV11OhIVMHHxQyySZYiTaX7AdKm/lVODKeVNu1oQQ3Bz3oWwvdW8OTmTSXWS 2c5e2kPH7e1UBgF2l2cfNRlnOcA4C9s1P+Q/FrYP8StMZPJ1ezmtWYYYFNymld5B/hzqchm TUTZyNyfJcp/tis9MEurYTOR6DhhQLTWjny0hVgp645NaX8iZzrRvp3gCHmXxDdTgfyLKef 9qlB4r8P6IDH4a0l5Jjx9ROMfvms0Dub9K1VQO+KJiAKEmIdeam/l/ivD+rbprvWLr67Wbl bhwfRGpwi/gUQbeBlUrwO+KAEvJ3QZU+5xV0V/ujIQLtHAAqPK36efwd+mX2qzc8ZJ6VJo9 q+mfcemRQSzTmdQ0OVPf2qyS6G7Crxnk0TosQkWF5MLIfMHBNUSQRrITI5OO2avBB3Y3K5/ mIoZlkeTkO/wAk0xiR+mCgp6zXpIvNiHoUE88DpUI4scrAdw96vUFj6ztHxxThK2iIjwBtK 9zUApkfeW4X+kYoiQIx3tI2OmAK6IgYiYwQfkdaoBwHdyxTcg74qi9jEkflFMbh1otZpEb/ ACc++RxUZHaRwzyIMdAKRMKALHVVDHKq3qzWs2xOo8qJWDDO72pJ4ltiLj6lVX1ddtNNAvV m00eZjKcHFXfc0Lmtrd3COhLD2PFRktRcRvHHtAIxyKIRjvLqhI9vepNvEeUIVmPT2qYGFc PZX5BOCjVqk/Wjjn4fcOg/80l8QWjxTrcEg7uuKJ0e4Eli0ZLEp2U1oQ7yQ7ZMe0jptobVB /2RBXaavjuI0C70I/8Acao1KcSWzbGXb8UaH2Ix9B04HGfivLGN3XdVsgy6joxA6fipCNev cVt4s9VYIORXYxgkliSa43L4UkfNdfbuChiT71WFrvmIrdOema5JIyPkY46YrxWTeVyMdck VwpvkyW4FAcRg0hJfn2FXqSy7l5I+apYc4VAMdxXSCoGTtFSazJJ+0j3OK68ce3mQ/tVPmS BiiZx74qYLSAKMtU4euHy1GAzc+5rjBAxJZiR0NdfCqSB6v+KhIfQeucdPepsMNNKSRtzgd ah5uV7EZqflvIvCEH81HyXGAOKmmtJBwA2Pfio7kckYzt9q7Er7ezfNeZRjO0/mmSuSRx9p 4NezjGTyRVgi3JllJHbFcS3kPUY+T2p4TyhWTg5xUWgjONynPcE0RHEi5Gcn3PeolGjbhAw PvRYagW0Z4ONtDzWSvJhWAx7Cj1VSSxwv5roRUUnf170vGDVEcJWIKw6dDVn0sZYAtn3rpk bbt3qPzXAZM7d4bPemFpjjjBIUsB/evImWJ9Kn2NVsWVBuwB+eaitwu8jZ/wDmjQNBQKMnJ qBxg7AE59utUCYMTtyalu2oWcnA6Zp6WJqzp6cqSenFTl2hRub1+1ViVB0weOtQkuVL8jIH Tb1peRrhkDK8Z9xVbISd2BvPeqTIGXC7s55NWrKVj4YKemCKnyNE7I1II/vUSyOCA5LVHdy BJJz7gV5J8yYGGH4o8oHstvQHK47kdaizK25WPPuTXJ7osckEYqhvUOMDJ6nvU+QxeMZ27z +1Z2+Yfx+NRlsD+9O2LoueAD3HalEtvJNrUPlyAM3GWqOujwe8u05dT+4qAkLAAsVXPFduY p4ZWjkOdvX2oaRpDxgqnuKz8tXgvzFJLF1IFVM8TgkLxQiu2SAjY/5qLCZeshX2wKLRi1o4 Wl9KE8VVLGGOAuMVwJIHLeYcH4rkkkijZgZPekpWqLuzuCjtzVMqQ5DKp3989KtYnZukCg9 qokliyMEnPYdBSsEqnbIFdFjHq7VRbwGMNuiUN3PvRbSKT6sADpzVbsN33Ak9qf6H7QdCFA wN3fAr0UM4Y5kAHYYqDMuSSxCjrViKAyncW3dz0FGHqMqMRyoLf7VGOPy1BCkHvxxV5d0LK 20KejCqI55cbs5560Et+rYHmMg/FSjLvGSwEZzxu71TJcsZBtmw3sV61UZ5MfqSBsHkEUAd C7bTvckk9BzXi1wTtDIMdMDmgvNMkfoZcj24qv6lFG1JSZe4NPRhms05URpyc8sKnPuYA+j K9RjmhLSaQsVJAJ6YqTyOXbaQuOvuapP7XhAoXdnrnFeEzrIyrGVz0zVKHzE3ysV+KhNOmF WNsEUaSUyTylQ0rKvfFVOjmTaFJH9XtVomd/SE5PzUGkcr5XnKp/m4pgs1e082xZd+WXkD3 pLoF99DemNx6W6gitM2BH5bygk91rH3Y+l1AsgPDd6vm+sJtJLpNm5Cc9qF807W3Kdx70LF eebCrHAb2rjeftLbhtb5xUmD1IefEyu24jngcClOnz+RcldxVW4NO3iWMjefQepJ61n7pPI umCnjOQRWnJU2lmZmwqt/7jVdyStsQwBFRjn3xK+CzHjNcuWUwFQcke5oN9wD7SMP2HX8VM n1ZBz7+1QeML/mArgD/iorww8ske9dWVzpl88qTj5qeYgOUJPvmqdr7sEnAPWvDzHyNvGaX sxTMJLXK9VODVbNtUAkGox7l3Iw9LDFVFQp28nFGhezDACtj4FdbaqAvzz3oYBsdQPzVjbs g7uam0xAlwdgYDNc8wqAocD5xQ/Q8kE965xnfjn3peRrnlAI59XsO9cbLHjn5NUNKi+7H8V 5XZ+TwSKm0xQyvoBUk+1ceHcVLt+QKFQkA4YA+5qzzQwycn96WwLcxY2xgkDrVZ+0qucH56 VEzq3H2+3zUQ+EJZsU9JdyQAx6fNcLEn1E7fYd6qaUgjawAPuK95uWwJDR5BeiblHYH3HSv EBU+4ntmqvPKnj1D5rwul6KBmnsC2MKiEkBh2zUWQOpbbjNUmZtxy3HsK8X3NwOfg1Ow3jG QDlQcdc15CoPp5P4qIJVSJH5PTFdTK7ctgUE4UZnJLYFcBZcjbx7152XdhT85rhdmbAclT7 Cka1ZAMBgB+Ki8y7TtGBXCP5SGyK4SOcoRSoiDH9P1HPPGaluZFBY/jFQ3beuAPmuPIG48z jHtUmnk43CTB9jXd4A9TEH3AoYMuOHDZPQ1bvCABmBHYUsDxdTk7mz+K4oPIX+5FdaRvuwB 7ZqveQM78k0ZDWkMqkE8/nrXGVcAEcn27VVuUAMXyc9K4ZFOWVwD80gmyoSMHGO3vSDVDEd WgWW5aAE8Fe1OFn3HaQDjvSi72ya3GHVSAOnvRZLAbNFnpN5gC8OP5qh6mTLdR3NdMzYx/l jpwKrdlCAqxLA96n5DQCSFixArzQc4DHJ5qZZsZY43d6i8gzsO5sDORUmgRtAUONw5FUOS5 LEZI6jFS3hlLYYsvaqVUOjKGPJycnpRph5wApDsCSeFAofARSCQrUxe3h2AjPHcULLbJJyu Sc9KRl843Efqde4riIqkmPcWPcmiZrURgDAQ/PNXJAA4bKkEUGEIJjxsPXnJqLvsG3J+BRr WZaXLEfjNc8vBJbapB4HXikNBLEZRgMR39VVEyQ5CSYzTIgSElfSB13d6Hmh2D7Qd3Q1WFo RXZ2CySDiuK8bmQBxn3FSxHHMMKdzD811oEjDMQcnpTwtUOwLY/l/FWRGCNSzAE1IxSsq4I 2454qTWzhFwB8jvRh6itzAsiyAFNvzRF5Iqurpt2uMjA5NCm3DDIU47k1YwD2RVWIaLpVT3 MTfuqlvAzEOBj84Ir3mRnbtkxn360GoZ1DvnGfauO3kSjbyPmpwxX1G13Qtj2Iql5YAdwnL ADkUK+1yd4wxPBWvYRRtIOf+arCFLcorI6OuPnrSnVi80plVPSepopnU+gYZ/gdKrvFLwlS xJApwIaZP6dhfnHSinJeQky5AH20lgcxzAL0pmNipljz/AGzTsCc20qO+e2aA1KPeqyLEVA 96JMqBshwo+Bk16QtJCQ5PPQHvTnoF1mxLeWD+2aKuLciM+/5oFQYpcngg9qZzSqbfIGMiq pR95kiVW9TcbR/xUVijXHHX+apz43qpBIIH/FcwcdQF9q7cc6tl2OQuCPc14DPBOBUvLBUn PWuhIzjJ3UsPUNrZzwV+KrKgPk5z80SAQMhkVR2FeGzPBDH3qcMOYg4yDj4rn05xnbux80T sBJAOR3rpRUTavU981FhhHjB5xz8VWUAXIycdhRgTbuCjoOtQ2AA7UKmp8T0GS2SuwnPtVf lyAk8/vTBo25IA+aqkjGPVk5qLyZfIAqkPwO+KirKwwueOgo1oFK8LnHvVfkEIcjAPtUWAM 7quOT+KrLtnocGivpGYZVeBVEkLg5Bz8Cpumra428YJOK8spIPOCa60Ujc7e396r8uQHJGF 7YpaF6yncBgnHYVNpMKSvfqKqjSQoCFx8mpgdT1Ip6MVvIwXAGamrHb0wT3ryncSepFdZuD xnFGh7eCPfHaueaofJbnsK9hMbiME9AK9iNiSeooDvnEDcXGPxVbSnP38fFe8vk9xXmQBgt LTxczh41kTLMvXBqDXG5fUTjNegbYWjxhWHWhyMBlKgYPX3p9X1pRY0yKTjDZ7VFZA3JIB/ FVOT6QoxnrxUW64BPTvUarFvmRFcnr+a95kZ9R4xx1oUYUdMt71w5bOEI+T3o0YKLru4HHy a6ZM8qM/NBhs49OPfJqQZkXk8HpijyGL2fYMFQa40ilSNnJofzDggj8VIzlFwE6dyaNGLlI 6hQMUovWxqse0gH4o52Lgcn8LSe5X/wCIqWOB3o0HcjgYJ7e5qJlOd4X+1VcF+DuQDpXi5K ja2Oe9LVYuLFsgkEGurnJKoD/qzQwB3Et0rpZ0GF6GkBDSHbyoB74HWqBHEHJEYye5qO4qO W3GuCdEPqU9O56UgtBGOxHsKrkBTgFRzzxUJblOApAz1FQeVf5ug9u9I0jApbJ9ZPc9qioQ vxGGI75qAu8bgVwO1Rim3HjGfeg1pRpCW2bSevNVpEEdtyZ9uamd7SAMdwbqR2rpJThFz80 BA+WQAMD3FceK3nhyXOU7LV0eJEYGMqyjP5rlmUeQjgK/GKuJpdsRSRux3BIqJkjVhhSxPB NXyRRGaROpQ96paJw+VAOaKFbzJHkSAcdCKqWdZFJV2BzxkdaJ+mAUllBb2qP0yKhZ0Pxz0 oClpCY9rsFUdqqBUOQuVUjk+9XFYtoJ5/NSdVZfTH27UAJv4I24A6E1Vsy5aXDbugx0q428 ijfhgvtmpARFdp3bm6/FMBRHBu9IDNn7c1F0RCd6uuOgzRipaxqoQMXPUmqZovMIBwo6lqZ BlwftX85rkkUQPpc+rr8UQsb48teR3bFe+nRQQSxHfFMM1dR/T3bANkdqYwYkhXack9c1HV 7aNY1ljGTnBNc0qUFGjOav9EtKBXwQOPYV4x7hknFEMm1OFx7FqrZTnJjH9+tIFV9D5cobI w3tRNo3mWjRnkjpVl1Gr2zenDf8UDBMYhuH71X6J+i3IbAxxgf8VzG05A/AxVjRqD6Tjgdf xXNrEDkse3tXawVFSeThB7muLGpGD0+KsaPjB5z1roXbkAdRTCooi8gZHtXmA25C4I7VaEx 1/vUjFkhs5qcOKFSRuowPepEADBfP7Veys2AuMdxVZhIYA9KnDVg8Y+3muegNu5Y9+au8gh jgZB7mpLGqKDwc96WBUFJTkcGvMARhscd6sZSO3+1V7CR6kyv/ADRhonG3IAqssw/px7Yok I237No9qraHOcrzUWHAsh3MNzY4qswp1HBowxgryvI6Cq2Qk/bnPaovJ6GMS7shxjpUJYgP SDRLQsBmMbSO3WrJ7bKRyA/dw1LxGgEiUgrv4qJjXhUP5otrZ1bJXjsaqaBgSwBIqfGgO0O AQDjNcKMuMMoq2SORT9proiJXIBx80vEwZMi5AIz7kVHLjO7FGi3YnbgVCS2JAJ5x/vSwBf NJHAxUWkUnABOaueBz9q4HzUBAVO3B3VOGqMpRtw4I7VEvufO0lT/tUzEcjIJrhhI79O1GU a7tVhx1HtVbQljz3qzYyOOfT3qW5gwwKWHqkRbVwp5quRCEOATmjUVnQgr361026DndnFLx GlRTK5YYAqaw7hyTgUxe3QruCbs9ai0RBwF/tS8T0uEQD45GTXiuWKsM460w+lc9SMH/AGr 3kopx0P4o8RpaEIBw238UteH/AOIHOXPfFaB4Qy8DnPNIzdLaa4svmNsTqNuac5LTERKcAZ qRixnZHwKK3G4YTBeH5yOK4XCqQBge9GHoIwu7eoHHtXjbL3YkDsDRhYEEZxkVWse2QMORj mpsGgWt2bJRGAPbPSotHJtwAM0yEZIPbJrhgwckfGBRg0Fd2apHHOgGyQYPwaDaz8wYJOBz xxWiggSS3kgYkkDctCeSPuHHbkVXUKUqFtg9SR05qK2yo4Byw/NNlhVlO4c1S1uVzhMfNRi tBMQmdsRI7gVz1lg3Kr7UYlvlCNvPfJqMlsAwIJxijDCx/UJPvx6c9D7VZdB4J1aGM4bkVc IvVggsKvMYnt2jYlSnIxV8+/Sb9JdSjZ51YArvGTQrJLH9shAHf3ps6RyqC4b0cUK0cf8Aq yO1TfpwIJpVIbgcck1QbiUOUZC5bkEdqYAKwyUI7ciq2hKfzgftRDCBGQ/5XB+a8xmP/qKg 6Va9teb9yoGT/eoyafGSuSd35pkHKyBChl38++KsWRYY8kbj8VcbNDk7jx7V2WFY48KCc0y CiVWfcEKkjoaixXGfLLPV15bzK8JRMIR9wqswTSNuLYx84zTwKHMgHqbyx+c1U5cAYlBB64 70S0e3LbNzN05qrywHzt5+aZBrq2M0DIg9Pcn3pNYSeRfBHJxnBxTu4acNgNkf0gUnvrdoL pZQm0Hmq5B06RbSxct+TUBHHIu5EYkds1yECSMSLg7uoqTqZGO2NhjrSCpk5KlR+3NKLmFo ZGUrgHkU2LSq5SMbhVF/A7W4kYeocVcJ+gHkZsbeTgdvirAp2jJx8VV5mzk+w/4qcbKSDkn Ndmxi7sXdjPp7ivFBu9A4qLELk8ge4rnmerOeDTJMqV6/uK8uD0BqDEZ5OSa9vYrjdgfHQ0 hiwLt6D8ipBMj7C1VBmZh0q0SEnKpSN4x5GOnxXGQ9h6RXC7sCCAD71MEhMMwx8UBwD1DDH 8VzABIyf3qSDjcD+5qByHOTk+9GmjKS0J8seodCaqsfPMJa6VfMz/L0qwjfjPHxU9gAxnmk HWhUr92M1WY0XkkADv711324w1cZ/RjvRcDgxywOM9OKsWMmLDnnr0qCt044HvVgkDZbdx7 YpBVs3+kniovCQcKm4fNWBzvwBxVpUtGG35x1xQYZ4cgDjPtUWtSR1wKscfqDAJ9znpXZGc DAXj3oyDQckADknp7+9cMJyMDIosOdnTjtUeQMnIWpvJ6DeNdx9PTvVaoPM4AFHqFc5A4+a 48QU4CjBqbyYP6dHYADp1JqDWce70HFGNb5xkYrgidVKjH5peILZLEluBjFVNaSg8E/mmTZ bqCRXCxQZJwPipvJl4ilVOc4z1qtAwcgqaYO+EbNcgMbxg4GT3pTktCqx28r/erI1LHCrxR RSJiMMPnNe8tMHaTT8aNCy7EI3cY7ChrrdiPyx6SeaPNsCSdufg0PfwlBExJI3dBR4jQsky QyN5pCKO9JbiaGG/Wf6cyMTwAQQwrQSxRySzh4y6bcnvWe+jt5ZWKAqmeDnBBpXktM9P1Fd ReRRb+UY+1Em3RgT3Pv0qPh3TfpopJpEO9iRknORTP6dHY5X9qc49HKVPaMAMODjsKh5WH2 kFfk03MMYUkZGKqkRWUbHGc9cUf4h5AUhZgB7GrdhGcjmrmjONzk/gV5oA6EqCGI6mp/xjV cKxq3mbuR2quSFRIRyB1Gak0DKOTk16RJFXLHp2p+PoT64VVEIA5qlY5GyARg9OK5GzuCWH fiiEURDcW9Pep8VVR5Ij5JBbvkVERhzjaSf9qILb3wWXnpXpGb7Vdcil4wtD7DkoB261Wil TkoSTxmiwADkLj596rcevJBxR4/wwUluQ+0YzmoSQbY8Nt5+KNPlMCCxU1WVUJneW+MUryc oJ7TADE9ORiq2gZ13nBPbjpRw2uMbj8CuJCsY3AlieoJpeB+RdJbu/O7BPWuPbqAue3U0zm jBGAuFHNCtEhYAucHqBR4F5BDDFH0ZjnpUEt12ncrKD3J60f5TM2M8DpUWj9eW5J4qvCjQg tPMt5I/UAOV5oOS2MfX1cdKbKBljjIHHWqEQHI8ojJ4zTvJaV+Ru9QT+56VS9s5Tjd+QKby WqeaNyAj3zVMqFGwhPPAB7VPjRpTNaXLJu3At24xS/VNOlex8x929OcVqVhYLlzuB7AVTLD 5ivCEJDjBOOlVlGspozNJG0RYAL0pmNwDJ5mc+wpRAo0zWmgl9SE4NaY2iA4jA5HJzRYNKG t36kgD4rrQR7dpc4NMxDtcAx8duc5qq6icIQIse1GHr6V9SSQc54Hf4oiOdguWf8AYUlExC jptwP+KJhm4x1J+aXP5U2HC3KodpflverEkiOTgtjoaVF29Jyo+KmJ5GbbkVp/lT4mRlXGG qBmVWwgyPzQnmIy5PUcGpKVzkHB96L+S6eCY7k+btzz2+aI8w9ASPkClc24/qB+UoiOYyRb g5QHrWnl61P7wVJIdoAJHPOKmGbO0sCD0NAmZUJBYtUxcZG4IMfJxU/5DwU8rgEA9PavAsA CWBBHQ0vmu1XleNwqtL1sblPIqevyYchosgx6ifzUGuEzxlvg0va4lkIPT5qtppd3P7VP+W n4mZkY9FCk+9VySMG/Ubg9KGMsgwB37+1QMh5zg/mn/kLDAM2P5cdzmrUlG3gdO9LIrhsfy 7farRMXYBOB7Vc/IWD+CRg4z1q2343IwGD80Gu04LcHvXWyjAxtz71pOtLF6DLlWPTpXWCZ wOTUCVIB6t3rqqWOOg+KoPcfaGGfavMnADNg/wDNTGwDhcEcZNSkyQoH98UtGKjBg5HWpog cE5GB2rv6pzg8HvUgg5XHPf5pBFog4B/tzVbRgr93qHc1ecBPURmoYXHHOelBhwhxgEf2rn 0+ByBzROwhSMYxUQmSDk4+BSsAK5tcwNtPqx1Ar1nboLZCF5I60w8l3hYAdautLMC3Xjmlm UaWm0VyMJz3NW/SbemTimy2yjt1rrRpsbjnFPYRHJAQCeV+TQV2hMSdSd1PzGrwBmGfelWp PDDGqlgHLcD3p+rC0vUOt9N3ygpV5CfUy+bHkE5FM7C5tr7UbopnciYpNJOySSphnO7t2rO 3DaDTnMlpgDGDgY7UaYsqMnGP96VaFKHtGG0o6tnB707Ta7AkGtOb6AR4S3AOBVZt0T0gnP xTYwb0yByOtBXCBc4IFX6IKI0XiQEn4rh28qTx2rpY7RtPHevSOoXcTk+2KYQAEhIxjPSqp ol3gEnjr81bucMGUACqm3M5LNj4qOsE3VbRoBhgQPauiPeh9OBjvU2PQKcmomT0kO5J7AVO Q9qpYY9hY4GKgUiXbgtz1OK7kBsliR7VySUH1ck4qfGGg8Y3hgxXHQVzlhuY42/714SHAyu R3NdyN/HK9c1PjD1xVUkkgfgCqmVfMOxW6dDVhfBJDA/FeJfjacnvU5DVBMpuHA7g17YjKS GyR2r0npUkgk1UWkYBsY+KqYVrsgCjg9a4gCjIG5++K4SMHcAD2xUVYkHGF+e5p+idYNjAG M9cVBVYsVDhB+K7v2khGye5NREzDJZl57ij0HHjx0YFc9elVySMrBRl1PZa5JMWGNu4A9zX VfOGWMD2o2BWTJtJCcDv7VE4d8t0UcVKWSZiVPpU1WY0zkuMe/ej0EgS43+ZtHtiq2kO04z x/N71aXRvSM4X4qkmQg+WB8g0BkvFFoyzR3qDg8GnenyxXOlRyu+W6Goa7bfVaa+1SSvPB6 Ur8LXOxpbSQg5GUBPekZ+/lpHgD9yaom2NEeSvHWuy7WOGUhs9jVj7fLIYqOO9INS8ZUgFe wqwIyjO0ZoiSNsgEdh/xUdoVhkkiuWReqDyRkVMb3bCnbipSDd0I47VONcEAf3ph1N5HOPj NTYPgnI6V4bicYzXHUEgc/igYsif0YZevXNRimEW5OozxVflueAcYqlldGJ6Vtx16xHU96M dv5gQCahvOPW/A7VXGoPpcnmqpcIcE8jtUWqgh2Qxlcg46VWpwMLihvMJB7ZrkZLEjk1Fun IMVzgqz157jykzlW+DQjbsHIINCySFiOc1FqpDB79wvDDHx2qkXBkHBznvVMe1iC3J9qIUR xtwo5pbRi2FXOMDj80xhRl69PalqSkkgAgdgKPhZgoO7FXz0mwagVF9a9egrpAIwuP71V50 eBvcD5J4rxeDtOgx7mt52nBMOGO05IFFD05Kilx1KzjG03SA+2amdXskTm5Qj2FXPyYWDQo 2ZPWosSHGSSKXSa/YA8y+o9BjrXV17TREzyykEdFAyTR/kgwxIBPLHFRaZFznjHc0tuNdtR ErLIyIRydvIpHNewTTgm6lk3NwpUjii/khNPJf2y43XCftXI7+0PSdeO5rL3u4MhiTEf8AN 71U1ihQMLggnnBNZ/5VY2iXEMi5EocD2NXxnCjnj81irW1jijdvP7cESY5qqWW7E4RLzcOv D0+fzS3Bj6A0saxnc4HxmpQ3USxgbhj81irK6NxKwYPIzfaAa6L+9t5pVeIhU4AZu9af5Ij K2v8AEbYNgzKKBbU4DqJ2uSAvOOlYq9165tVMd1CP1DgFetSs9QW5kZNsm1RknNF6l+DK2H 8YtZIGTf5bZIGRWVvZbi5uQkt0oEbZBx2qL6tHNN5MSOADtwMUg1m/u4LxkjhPT+Y80urky CTb7PbVJLfVWeOY7G64H3ChtVg1FZybKdY43PG5aDsDeTXcUnm+WGQZPtRDwTz6l9JNfyFF G5c96xne+l5grT0vrA+bezeYi9doxT2y1qOb9T6d1UdCT1rNXiXSRARX3mruwQRyBXrVkMj FyzgDAGcDNbcdeKbN+Npb6zE0rCT0L0HzS3U9Ztolc8OynlemRWbl1hIyUaJF29y1RvtWt2 jilMEMivgOc1t5zPTPK0dnewXtl9RHkR9x7ULJrNrCQrI4DH7scCkazFZjHYTpHEy5MfNUT X0sMZilkhXPQOp5qPNbWCZZMMs6EEcc1Hy2J8wzisZPeygoLdBGyrlsAkGh4NWmUhtTmnjQ 8qFU4NTepaclbZZI3JCSqzfBqDqC3LHj2rJR6vZrJJPZyHag53cEmnOn6ne3EDOkUbp7+YM in5QYYhWP+ke5Ne2Y4duD1xQJ1HZKokO4jhscijVvdMMP6t0Y2HUbc0boc3eWpVQcCo4Ypn G0981OS8014iYJ3Lf+3FdgjFzGJICZW6HHapPVQHo45x2rg5G8qQfzRDWN4Gz5TAHrUDbTl vLEZOem7ip9gHJIWPUj2qLtIwwhK/8AmrXxGSrkblOMA1U8mB1QD5alqvSJSQdSGod3Ckov XuauZfMUsr5UDkg1RP8Ap2/mMRGh6N71Oh7zkBzkr2rqmMjO4FTQZv4Ta+cGVxnaD7mi/pZ 44lkkhdEb7WxwarRilifNGx85r0izdVk4FQac5KelQOpPWhZ5ofK2m5APcZo0YKB8seu4yz VEyKCCW4+aGjSEIC7Bh1GW6V0urvkgbe3NGli552kOQGVR/T3rjuApO9gW/wBqqM52g7lz7 E1W53hS8mSew7U9GKZnVbeRPNJyD0HWsn5jW14kqsc5/tWsk8gxsok6jGQKy97CVyeDiiGf CWWQCRs4Ye9SklYITsU8e9BabdPPZLhdzJxRUsO+IuwEZ/PWmH03k+rOcAf8VB8ZBJGe9G+ QQoBXsP8AiovbqzAKh296zykDKovq659qmsY28Aj3opbbP8v4qwRlFK7eT3qfGmBAxkjP5N c3gnJbBHxRz23A4Ge+aoeA7jj/AIpeIVlht4PU1S4yOc8H2q+C2aFdpy5Jzk1PyGdTu4pyU BSpyGzUrmPc6yBhhhRK2p24YgV4wLsC8nHtRlBe0YzjJ5rqo3QkD8UaYSeFXH5qH053HavN R4noGZHDcZNUGA87lA/emRib7cDNVi2fJBGT3pXk50BSFyuBn9q4InLFW3Gm0VqQODgVJrQ ZJBJx3qbzVToDBaBuCG/vR0FlFn7SCOvNSjjfAOcDtRcUZI9RA/8ANKQqoSxtXb1wFwO5Jr j6bY9Wts/uaYBeynjFVESewx2qyCHTdNVgFs1JPSvHTrInJtAMUSSQSC235rgD4wGJ+TSCk adZEj/tkP8A4rv8J06ZSJLYAe4OKvVeQWPHxVgA3YDZA7YpwA18O6Y3VHYf+7pXZfDWlyxl QrLjoQ3SmAwM7QPxUU2k7Qppgqj8Kaajh2eZz1wWODRI0HTC/wD+mPPuxoxmPTNeMnIAPQU bACk8PaRIpQwFQfYmqf8ApjTF4hDI2OGzTEvxk9PeqnnjhXM0gUZ9JolGFUWg3Nq423BMSn OV4K0SmgpcyM8srsHHXPeiLy6SCxdwSc9zV9rPvs4yp4I96ryLGO17Tp7S78sxebGcYY8kV LTdMvHabdBjK8NyAK2fmJn1IrEe4q9ZAFBCjnqAKejHz+K2urdzFJFtDH7lU5NUzaZd3d2x ETCMDGWFfRWkUtgRrj3xXvQw5wfjFVPYZq18NhrKORJsyhe/FI49Oez1GVpZC7FTgZ5r6HI 4+ndY19W0he1YNDfLrGJME7seo8ij1PZXa9ai2VSsiupY+2aCnvLyKXCRKUzgMByKcvbXD6 wpMy+XnBTbQJh265KoMyoXwAoyKLSItQiluPU7NkHn01dZ6fN5bKu9lxuXKfaa+g39pbxac jBFZsjLEcmj40URJsRFXaOg5q5A+bxR64rhY2yc53CGj5dF1XUkUXKh2Q5VyoGK3p2/yoB+ 1VOpZcdPxVeJMRJ4S1WPZJbXuZGXDDiiZvDd7No6Q3JW4uUPB44HtWrPC8MBioRszZO7A7n FTOJp6xem+C5EW4F6sYWT7B15qNp4ImtjIrXICnspNbUx+aDty3P9q40SBfWxwfaqnMGsld 6JLptmZYmTeBwME5pOL69LbZLbef8A2YrdzGOGMybs/DdKkqI2GGz1DstF5/UDFT3kly0YX SUAQYbkjdXdCj1XFxHHD9MAcqAa2LJGvCgbh3x1qKrls7QD7ilzxZfouVnvptYOStw+e/rq uax1KdFHmOXXr660TKjAjGPn3qKJHFuyQCR71Xj/ANL0x76Nqb3HqkIX/wB1cl8P6kxIEo+ MmtZu3Moxk+1RlycswUN0AqLwesYNC1uJGjF4FU9VXoaquNG1mTZHLeGSNei9hW03FE5wWP YVWqBVZ249qXgNZSPwyFiRDcOp3bjjpmmbxzSwLZzySzwp9p3dDTLaCGZmP5qnZuHpcj9qr xo0mfRrdSC0THPfcaqfSIFPMII9808a3BXbuOag1rkHA4HfPWl44ekf8KhU+pMIegzUTYrC f0lO49PinEmxAArhf2qoQttLeaMn260YRf8ASuTt2dRyah5RRgGTcB70f9IMMWkYHuc1RJE i4w7EDuT1pYYKRY9xAiHyM8Vnb8MGZVXAB7d61ARJARg4pPcwKJZRk5xxQCjTLh4Lho84Dd jTtXBi/VyT7CkVzE0AjuVGOa0VvKJrRXVA2V5NMPsrwszc4HA7/FeMTBQAFx+aOeFQQQuTg dPxXBbIOSOfaujIz0D5ZTvnNeIUY5INHCENxjAHevSQK42Bcn3pXmDQYRDXmjTtgAUWtsSB 6QP3qRtwRjaD81PjD0vVGLEbcD3qQt92SPtH+9GfSsDu7e1TWEAcjHwKPCDS4x85xgVIW4H QCmPkZGfb3rogTqQM0vE9LRCOgUYqLw5bbjim4tkI4FeNsmPtpeI0lNoD7cdMV5LPLMTjmm 30vOVA5rv0vwKc4g0uFou3AAPyagbcNkbQAOopr5B6KBiq5YQkMjuRwDUXiDS6OBTGDsAz0 NTMO1QAuT70XpyiaxVgQQelEeQc8rkUp+OU/IrKFhjkUOqu900ROcDODTxbZSc44pfAm7xD OmfSIxxU3gaoNufb9q6YQSNyn9qcfTKTnFcNsTjHAo/xjyKhCFwE7/FS8lgTg80z+nGeVrw tlzytH+M9LDA2ASefiumI4yORTMwIPiveQBjABzR/jHkVeRuyADn5rnkSdAAKbmCvfTgZPv U/4x5M9dQXot2EaqT3pNdi7NgqsmXVs4K4rcG3Xb7UBrcSLpxwcHI5ov4x5Ed5BdnTC0ir9 oonT4Zo7GMSKGJHGBR9+oOing/aP3q6xR2toVTJAXnNLwPyDCBwuSuD2qSo24YU/vTFrYtg GuiADPFP/HR5FzQvjB4HsK7GnUnt70wNvvwdxB7V5oUIxyTVeBeRY+SPuxWVuYT/ABppATw wzW1kW2gISVlUnoCay1zH5uqzBGBwwxj2qepg1WkRbVtwbqecmhLS2uJNdk23J2+Z9uOtG2 0CNqzqX2YPDk9KM0a0WLX5UbEhxnIqZ7A3V5Le3s1SXKlmAHHWmEaARRFR1UUv8R3MaW4tp YGJc5VgK94YdprJmkd22Ngbq6J9QPdZHJxgKKqKrCN27avzTBohncKW6yhGmu4UnNVh6k8L EqQOOucda6YQWO7jHb3ohEzawjJxsFQaIGUDJGO9EgUmPap2ZGahsVvbCiiGReVyQarMaKv pBKinlIp1SNhZu7Y2DtVgybeNVAAK54rutAtpjqBgDHSpwqwsYCvDbetLPYUCIE7sFfg1FM mRvSSo7UWYg2CW7VWFk9W3HHvReaehxICxJT7egquQmRQ5jGRVzjfLwQPc1IxADs5HcdqWd HoQgEerO747VU3lOcNuJ98UUyEwcDHyDVYaPCxmM4A5alnQDRDdG+SV9hXVXdGVLZ/PWrB/ MqqOe/tUNuG5yXHfFXzL+02h5iv2q2e3SqXKpkFzkD2o6aMbgykDPzgUM0UbMWdxgdQO9Ve bClC+lxwzYqIRAxIJb2FEyLGQNoIFQSBMdOe2aU/HT2ApYmflwFXtiq2ijkO31cdccUx8kh xyDu4PtVRt4lchnJYe1F/FS8iyRIB9pcYqCmAD1bjt9x1pk8CsNu5T+9caIeWERV/JqP8AH VeZXJJGp37Cf/FLZjE94TuP24NPmspCGG1cHrk0Hc6fDIyZIBB7UeFHlGZeFLmxmgwC6EkG u6E+61e2Y4ZTxk0xs7dIr+4jGNoPt1pRfxDT9QLj7G5FLKev0hgDgccD/iubSD2NWkjaDtJ 4FRUjqB17GtdZIFdwzx+K6qnqRUiQTggipduv9qNCGAOAK8FPbipYHXOK7jNBg0Ba/dCSVw KKEYBzQW4rrewDhl5pjg0tKIeWD1J57V1U9q7ggE11GJX1UKeC13Fdr2BSNwqO1cx7ipc9q 9igI89qF1CM/STHP8hozHxSfxPdT2els8IXkYJalb6Czw/g6TEaZ55pP4UZ30SNnIJJzxTn 9qnm+g9jmkMAdPF04x6WjFP6RRuT4ukU/wDyhR0Z3xnpXeldr1USNePviu/vXN6ZK7hkdaA 7gHtXP2rxZVzkgUvu9ZtbeNirbnXsBS2AxxmvY4oKLVbd4UkZiCwzjFdbV7Feswz7UbKBbD 01ndc1C2ZDAUkaQMOCMCjZ/EdlEcKS/wAis5qeqade3IaWXy2Jxio76z4c9nGrW0s2miWG6 aFQoylStNMu2tY2GqzbSOi0v1a0sm0ySaG+b7AAoepaFeW1laoTcSyELjDHgVGzfZ+2kt4W hiWMyPIf6261aEPSs5/G72V3KTRxqpwARnIqu38Q331DLJtKr0OODV+fJZWkTLFgTnBqZwF 9XSs+niCbMgMcec8DdUW8RXfmiL6eIE9DuyKc7g9rNbs4rt0LiVQnftWdEYttRZUJIyOad3 2uXyQuXtN6qPuHSkFrLcXFyszbfWc1HWWgwjjVvEAVUUowztPT81fYRTtrt0beVUcDC56Uv Zrv+PhojFGcYyecV22/i41K5Nq8Uj9+ODRPQXaxHcRMLm6uEkdTyA2R/atH4fCCwB9I388V lZ4NUmOZrSBBn1Mx60dYRXWR5pYJ0/Tq5ZqfbYtt29RSnXlVdNYMxGSMc0G74k2xm5d16ZH FJtcn1e+mSIwNHHHyeeD81ek18aFYYcE/YOP2qTgDp/vWY0fWp47i5W5dpVRRt9hxQWmeLb u81VondPJV8YI7UvOQ2uZEyc4/aosfL4AyoHeoS6pYCMsbhBgZNAQeIbW5uTHAwlQDljxWm wtU6/O9vo8swibB49Ioiwj87S4ZWb0lc89aXa/fPc2slkiqP5sn2q3RtStmtktWGwIvL570 t9jRy/qnYEHHQ16RH5/p7gd6sM9qqlllVMDqTS/+L6b6j9cMD29609DVgt2U7jGuO/NRClU ZunPAA4qt76CGFrhrgGHqSvNAWOv2d0ZBLI/lbvSdtHqAZJFvIYvkL1XtUZTs6ld3YCimlt ZVUwuu3GQQapk8jGTIob3zTyDQ7MQUYw+rtVczu+SfTjrRLmFvV5iEY4O6qQ9uFKiYlj2zV YWqFdJYiuGP5qshfSqIF96Kf7AMHA6kDrUH5O5ECfmq8U6ElwSFQMTnnivMrKm4xYPzV+XU 5dsntjpXpw6octkHmnORoWQhuC2DVNwo3JIBww60ZEpm3ZUcD00NIS8LKT6gcgVUhWqzHGk YyqgseearIbbuyNo6VJTv9LDn3xXZHWKMDaxJ6DFTeRKo2MwLOTgdOaoZISBhTnNX+Y7cFP zUJZQxACEY9hUWGWqiDVHVMDevU0D4hsGuLQyqAWj44plIB9eHCc4q4KskL7yAvtUeOq19j P8A4oV7oJdpCer9DU7q8htyA3J+KU3d4s93E4yhj6cday06edsVLg/ilkWpwOWUYAQZY5qE uuQQ7fUDu7A80yNeO4rpbApMvia0LEFH47gV2TxJaIobyZWX321Ow0pJQuvgsQqhOSaag7h uzkHoRWS1DVobu4LxRPlk2gY5zTCwv74W6Qi0kkZVHLHGKNhQ8kzsJz2qFqVeEHrQL3eoNE waxCjb13dKrsbjUvpRss0PJ530aZyAOwrtL0m1Qj1Wsf8A/Oi4jORmRVU+wOaFLa9XMkDkc 1wk46UB0HNKfE1wttosrMobIwM013Efymkfi8B9DkVlJzU9fDifhNT/AASLnrzTukXhDcuh orDG04p5+aOPgr3FZuN8eOJFznMQ/atJxWUhSKLx/Kw3F3iHJ7UuhGlnNyFzAqk/6jQckms Z9EMP/wDKmQORXiRTwFRbXTkCOAcdd1LhY6+rMzOjEnPDVpviu0ryGWe11+RyHIweOD2r1z aahbxj/t/NH8xHWtTXDwKXgNYmXUZIiqt5i47e1R22LSfUSXRLMOVNa+40+0uuZoVJ98c0t n8LWUjEoWTPYVl1+Lr+q1lNRsUlmRrW6VUA/moGa1bzEQEztn+VeK2P/TOnw8SvI34qwDT9 Ogd7eBjIo43Lmic59JlH0XUoLd7uaEgdgz0wtLDWpYo3SKNkK9zTHUdWW90yRJFK4Htxmgt I1J7SZSd8nGAgPFRZzqpuCLDwpdbpWup2TccqqtwKLg8OLDI4+pJUjAUnoauvtYARQPNBYc he1I2upzLgyEEnu1XnMLaIsNJR7q5DyiQoCpzXodJj8pXSbBiY5I5zQ2m3JtpLlTIrySHgg 8Cr7ZZLaJhJeR7mJOAaJguuS3n1AliadiqDgUNbWjlEuUbCg81A2wjaRy+Gbk4HFC3d60dq Yo5GUDtirliXWKfxjesnB6nPejLWB7WWW4+uwjHJXvWc0iGS61BVkuPKDHJZhnNPblJLafy 4pYpx2OOanzm4DIXlrOFBkklfsm2hbdb6WWVrc3KrnAAXgVO3utTgt/PWGAKD1xzV66lqFt KvleUPMG5uOK01L0Ol6lcSZluLlPmqNT0fV7P1rLLdwuMYB9S1JfF16dQQOEEA+8KM4/emX /VcMlwVQfpActR6z6bPwaDrEjGSODaH/wDmN0o6HwtdWyhltrdZc5Z93WnA8T2rxiZI5GiB xux3qnUPFFnDBJDJvjkK+k4pZz/Rpdc+HNUuoUX9JTGc53cMKUzaHqem3iXDxK6A8iKmFn4 vYeRA2ZcnBAHJp5/GVYgfw+4z8rVTnn+jWc1p5Xs0nRJMsNpXpikUPnCbe4wF6Cvo0U8dzl JbBwD3dak2nWROfpoz+1aWWpjCq89wrSsVXacKm3Oap/g9y8mI7ZnUtkkDAxX0JLS1jziKM f8AtFVytb28JMjlQO9Kfjv7o1mI9OnjYtDYIVxgo44qa6VNcK0UsUECt2Uc0/lnhghWQnar 9/evPAuQRgZGck1pOINZ8eGLWFR5Usqe/q4qL+HbRHBaaVg3+rinTDcwCuRjsehoaZlSf1M uMdKucwtA/wAIsYmKCENx79K6LGFW3RxqpUdAKMBhYgMBk9CK477AyB9pHtzmtJIWqXeRgo VMY64qDYOd0fPUk1IvKEwg5PUnih5Y9qb2lbd7ZqyRBLZbG72BNVMzMMMCD7Z6VNOmNu5jz moHCP6sEnsDRuEsjCqUIfoeeKquVEUzbeD1FVyu5XClQc9Aa9cqZYomJBK8NSgqCb1ILOuD 2HWouzO5PpC46mvSEKqgD+1Vj1K2MbaOutGIBtpI3qQfYVROZGZdrAAHkdqu2opxsAxzmhr k5VWVQATzzUW+jQnWQTo4246VFiyKcoprsg2gbnUA9l61WFDoSDgY9+tKeg+nXehvPMXF2w 4HaqT4Zdxk3r5/FaAn4FRO89MVzZFkkXhiNEKyXDup6gcZqS+GLMXAfB8sD7Sac4f3H4rvq +DTwTCZPDdujSksSr/aP6aKXSrO2tdjRq2B9zUeD7jFLPEFw8ensI0DZ4Oe1KSSi30RW/mR asFj8sBjwetbBeFAPUDk4rCWEcq6pAXCp7EGtyrMR93SmnlXesVtZegG3rmhNDctYAB84Jr up3MQs5Y5SRxil2mXsdnpjBHBk3dDU31VNH6vevcjqahBIZoVcdxVmM9cU1OZ+a9ux1NdwB 2r2B7UB4NkZzSXxSM6SckgZ7U66DtSzXl8zTHBxmp6+Gp8MhjpeQ2AW9qcKCOpzSrw0hj0z ac8NTelx8FerLW0bHxvPM78BMAGtQzqg3MQAPestFOp8Wz7HUjy+uaXdEakEHkdK7xQtlIZ LdTkHnmvROTeyDdwB0zVaBVe5969mvdaYer1er1Ac25OaoupjBGGAzziiOc0HqTBYVyDyw6 UrcgE4UqCQOma4Y0K8qMfipJgxrx2rpHFAIvEYs00mbaYw47DrWd0O3iur+HEpHp5orXLe0 gmmdYrku38x+0ULoSvc3kdu0exX5LjrXL376aS+mrbRIi+9WGfkVWdAi2lcKQec45pjKRa2 h54QYBJoO9vrmBYXjQEOPVmtrzzInaQWPhuB9RkOTuU9M8U0m8Oh5FbjC9s0HaT6lJdO1tb L6jy27NaGMzw2Za4dTJjOegqOOZRaTXelTpbOc5UdvakF9a5JGF+3PNbGa4W409gkiu5HQV n7q1aRnOVXEfqz2qrM+FLrPW262kDxMoZfjNarTdNh1O2+rP3njLLikmm2O+6R8ZRT1Petx 50FpCmcKrcAD3qOedu07SmTw9tgYmY8A8V7T9Ehlt0eSUumeVNO7iQJbs5I27etA6LKGtGU tltxOPitfGSlq0aNpyxmNbOLB68UE3haw3EhcA9gKaLKr5JfGO1WKwYEgcVfjC0rHh60VAi 8KORU00SxV/MljWVv9YzRsEpljLAd8c16QbsDG7P+1E45LaEk0rT2ZJVgiQocgquKJLIvJZ ACO5xUTbxuMMf7UNNp9qZAsoZy3TJq/UJe0sLHHmqfwaizYPpAPtk0P8Aw6234ji2Y75qv+ HPk4R5M9Du4qtIRESZHBCjjrmlmszwW9oVnYbpDheKuit4lunRsjA6b6VXz212bmDcp8ocZ bnNLyCvVpzssId5AbGSRTxuIk5UsB1JrL3k0Fx9DAVmVg4ySeK0F9/DbdozO52nAHqzmjnr 2HZmUOucDPHXmlup+VGrMHGf+KOmhtBEZYz6F6YNA6jbQtbFkhByucmtLfQiy0mie1GCvTr 7VFACS6MGNesLSCSwT0ADvVxt4IiEQ4H4rTn4mhHjLEEkZ780OYj5jAjjsc0bOFjQhFVsnk 1So9OEDFj3btVkrmiVQFIxxz80KsW0tgZz3NFyWzsMyAlj71UtoqMSScd8tRQpaL1bynJ9h UZJEMZjJ69jV7lEHErA9AOwqgYW6xtDjH3EU59KhhFGBwzKfmuuuwZ/lNXNvEuTH179RXGj ByZMkdhR1yJQhQvuwoAPU560HdDaFIiGAemaOkAGAMrihLjDgeWuTn7jWVioGky2f0wB+K6 qwquCCeKIZ5h6WQbe5969iMKxII46Ug+uF0BAOBwKi0sSgkyAY+axz3UstwIUuHLkD/iuKs rmRWkm3JweOK4v838jTxOLbxFHJftatE/BOJAeDTG21W2ubloEOHXtWPWwcxyMJRsU5yRzm qTMLSdXSXZIO6jn96XPdtLMfQuOtKNZv7QWckWSz/ApNF4mm43vnHfFDS6qZXl2oGDjocVt qbfSuO4MVxBIFyK2Vpe+fCHWPn2FYQwXtxs2GPjpz1o2y1PVYkKRRxuFODgjil7lLmnl9cT ytcx+VhgMjNIws5jyRt57VVcapfmZzLAQ+PUQa9HdyyW6sI2GTyCKz669rkaCzl1RGSPcM4 4D8A06VrvaMpHu74NZ+41XyrdC9tLlAPUR0oC48TXssQSzG3PV8c1UobNGkI9e39jVgORWH tLy7lOGafJ+5hTGEylG/wC4nJ7D3p+QaXgcMRSbxNcPFpjG3ZN/+rpQcd3dbj+jIxX3agdc uPN0thIuxvg1HV9K59nfhu68zR43kK7yecUzuL2C1hMsr+kdTWO0W6ni0DEZX0scg0BI0sq SK11IQecE5FKdWQVqtavbefRmuIrrAAyMHk1jbG8SfUVSNsOVJZs9qillHcabJJJdssnRVz x/ak9ncy22qlPLVzGhBYDGajr/AGVPT61o8itp0eBgf80NZ3YfXZ4QuABVOg6nGdPhWWSGP jpu5qy1urIajLKZFB7NWvPxNOgTXjkc1GOaORNyOGB7g1IsvvVhU91HHKkbZy/Src0r1O4S C8td7hVJ70xaZQAexpaE+1KdV1C2EaxNOu8OMjuKZeb3xxS6+trWVfOEEasG9TMvJqOrsOL bbU4pJ/pw2QF+6mAPFJoI7P8AiHmJICdv+XtpqJAegNOX0QTW1jOlTbwAMdaT+HooEkhOGD Eenjimd/cwvEbeYCVmPCD/AM1Kx3nazIqKnCqq1FkvSt9J6qZ/IKpEHTv70pv/AKy9WGFkM aL923rin8qhlIkY7T2FQlYqqhCFGOp61d51OgNMCxXXkwwlIgvUjqaM1JFe1YMWwOw71G0n keVhJjAHXGM1Zcs7RMsMWTjqaJMgZy6vJ00/bbaa8Tg4D/8Amr4YZGg3XAC+j1MT9xpvskF htkClwMhfagpLO5u5AZfREq85OAam804RRxSGUPHGzhTxg7RRmo3eobIBJAgQng5yRXbvyI JV/wA2fb0ji+396LuLi1kjh8yb6c/0Hk0sLRFxK8unJHICCRzio6UsaSlWb9XHBHtVl3c2U 1ssX1BG4YDCk8a3FreshnOQMqeuRUdbLq57aGzAKOEYMQxq4ziMmJhtcjjHSs2L+6gLLbyK C3JytDvqWqqG3zEnsdlac9+k57aawxcWbDODuIo1F2IF64rE/wAV1KK2ZrSRWPcbath8Q6k Y/wDuEdRt4KrncarnorGulzt9ABaltwdRM0ePKUZ6mk2k+I40LRXbSRzMc/q9KaT6onmpiR GB5BB6VVswYrvNMvZSX+qEfwDStrbVbMei9mYE9BzTWXV8IQNruOc5oOy1OaS9cFMk/arGp thYzN/JqAlkLtJn+rHWg7pZ4vLaQREuM+luf3rXRPdTXlwohgbPUMeKX6tpVw65ayhQEdYu 9Lxv3SrMLdST/qPcBFQ8LnJpo1s97bCWKSZ+epWgEto47iGMQqMsMhvetuJL2KJfLW2CDoq mnORazkF3eIpsIFZ8csSvSi7hNVay/WnCDH9PQU3huDAZHkRN56lVoLVroPp7tl8jBIrTMn 0fVdrZ38llH5V0QvfiiY7GdEV5Znk+DwKpsL4tYRlWIz1Bq2W+VmVXZsDsDWvFhWLGSNnCB VAHJNQ81uREqkCq3uVC5CHnp81Dz5PsQBa18onHpjI5J3r+M81Bw6gBQuD155rqOonZW2bi OCB3qoPOc7pFwD2HNPSQkn2TqDEOnAPeuSEx/rMeT0XHSuSSA6hGxycL3FTZyyEMV59hzRz fYqsPJPEHchB2Aql58gj7gOwHNSVkLtuJGOnzUUKZJJ2e/HNXaUVNIuzJBUfIoS4dVgBDcZ 7CjJ3iLjJc/txQOqyCGzJEZAz371HV9KiQIYAkswPTIqW2QoxjCmqklZ4EYjjb2qcQaQNzh ew96W7CxpZLG7gjLiNicDjHTihVXUoAzIWO/rkZravt3bSpBwO3xUPLTP8AL/auWfikh3q1 iS2plAoyMH+mojTb66lBaLr1O2tugQzMrKpwO1XhY8cDFPwg9skng4MuZbog/A6Us1DTLPS rnyiZZCVzur6EIuen7msp4hTOsfcMFcbcdafjP0V9Mxc6VI3l3dpfrFFjlXODRfhnQJ45py 8xm3ncGU5FSmsnnkS0igILno3atHZ+G7u3gRYb5oeOQBWd3cVzmaS3dhdRTPG6sWA7VUPp7 YoGE+COnfNG6jDe2l55Ul3I3+r3ojS9HF8H8+4lUg5HFZdc230qYGbW7dbI20rOwb7t45Wg 21HTXVQsmzZxhV6imOpeE7xi8ttOs27qrDBpR/0zqKLt+hY+5zVSdT6XoVBr1pC0gguJAcY GV4NWya3GyoLadmZRh80PD4VvnhLtbhSDwuavfw1Nbwo6QkO3BC9qd2HJqKa06oyBsZ+7NU 37n+HMwmjOf5SeaJbw7dRANPGzDr6aVa1FBbWTlSVcdmqb1/VeODNLuYxp+57qNBnGCK8Li 2DSZvY1YggDb1oDSUE+l7c9WzgVc8cMjEzoHccA9MVPlMweN0Vp/wBB/Dp47vaJBnZJmk1j NLDOY7iDzAxwjnuKv1K4W3gijaFTG55IPNeklhZ7TYuSWGADULaIQJ9KsaW8SADmSo6PHDZ TOL2RJEOSCaa2lhFeuAXwF6oO9Mn0jT8qXgTA45quJfpUo+ttoQ3kTYX2zxQragJSSbiRPw a066XZL0to8fiuSadatGyG1QBuMqKvry/SZIy2owW9xbwyfxEuwYEgnOKM/ic0NvHsP1JPA Cg0cvhuxU5EX7E0YIIrKA7EAC9OKx8OpfdV6CWmoXbWUsrWxR1+1WPWqrya6ksRLdgQqDna nJNG27tJHIzL5gHIAoC6uZbVmuLiJQgH/qsABWtIRZs8zCRFVEK4DEc0St1g+WXzg4z7n4r MR+LpJraYq1tGo+zDVn5vFuxv89nK9AvXNK9Z8Pnm1vp7tYb1La2tvMlf7nxwBRyXcEcghG BtHJr5bJ40ktoBGlwRPJzI3UgUJaeLYgTLLNNJvPQnn9qfngx9dOo2pcKG3kngLzRCurnBX GPevlyeNINHgMjIz3En+VCvJHyTS2TxfqM4aS6vfpVY5Co2Wq/NOPsh8scnbxUDeW4cIZAC egr5lpXjVIIdjS7x7yNkmnVr4tt5U8y5aM4+1UUk0eUDayKHX0sAT3oJdPna5keWYmNhgLn pWVPiy989WtImmjJ+0rimdrrmrSymQ6c/lkfaTgijylGGn8P2x+XCoQA/ceSataCGGINJbr K477aHg14M+ya0ki9zkGjo7+3nBEbjPsRT9UF002JFxaRFe69DVkgiMq3MbqARjG3pUdSt/ qXSOSRk9mSqrGC3s1aGNpZ1frnsazym59VGIZZh5cwXr6cYrK+Krl3jhmtLvasg+zOMGtrZ RwEyAW2znByOtcvdJs7m3cPbxHA9Pp6U8uejma+RX41OOQ+XemGLaMqHxmp2puljUz6lMVI 9IRiSDW8a30eKylS4tVeYDgsvWrNKbSvIjj/hitIO4UcVPO/DuMYLGC5Q/UPeOf5eTU7PS4 VnmiMt80bL6EJ+019O/h0BClIVGeelDPp0S3ynaDV9c1MsYO30C+jCzwX0nDcBxkY9qcRR6 sAWWa3RgMbtnNa820EcYQIo5yQBVF5cWen25kkiyD7DmicZBrE6aviOK/uGWS3lBPtRn8R8 Rjz90EZ8sZUEdaY6bdLPqT7Iynm9Mij9Rt2gikuIpQWjXJyafM2fRcfN7m/1HVr6Ka4hS1m VwuAvBrSyw6iqgfWRjjn00pSdbvUIpZ5V3u/2kYxWvD2LkrE8cjr1xzRxNK4UwW9+Fy115n 7VXqySjTJAZSMdgK0SQhWJJAGOMCl+uJs0WeSSRAx6E1peMnspSrT7Z/oYmBLlv9qKihZmK IAzdD8VHQ5kuNMTZJuKfd2qyxGXnIOMtjrT5kFqMtq6KP1MnP8AavCCUHd/c0RMVEWVxkHG akqJsHnSEjrwa2nKNDpGVfzgigDjmpPGC+8SD346V5Ckkb8bow3AqqWWPZtjUHHYVpE0FKo bVU3OxynQUTK3kQkH1A+3Wh5XX6yNgoyy4I9q9JtXB9TMOvtSn00w0SRhiFUn3qi4vLYKAx Td8VN/WN2CM9iM4FDSRQBTlNxPcinbf0UVy31rGQyzgHuDSzVbyOWxbZOjNnjnr+KMn062u BtaAqMcnNIdX0lbe03WxwobjdWXV6xUnsSmt2v06KwlGBggLUrTVJbjeLONQF/+YaCi0y+g t0kBRtw7mrBpckvMkgRh2SonXR+MfcZHz0GeBzUfMIxiHcxqtpMDKJwQO/xXAXbGHZfiqxK CSsNSZBGE9IyaJMhXqA1BDI1QliWOzmilZST/AOKmQ6757bwGOB7VlPF83l38Z55GQR2rWC Rj/wCmAPc1jvGYc3sRDDpRfRX2jYyzXl2ggIaRFzkCtfbGYwL55Kyd8VivC1ytpcyO7Kxxz z0rW2eq2twQkcw388Cpl0SYsntBcXkckhXag7jrRipEnQD9qrbL4y/prxZQO4qsVq4MCDs6 /NRw3GWUGqPQ5yGZfeveaqtjJcijBq9mw23OfgVHYQckilcN1u1KZSeVHTNHLKzc8fnNKez XnjHGaxvi62Se4eFYkyyZz81rlkPTeGrHeLp3F4UV08wrgYrP8k/1Pm+xHhTRYJtHUy8OGx 6aaroVm8zjByPeslpUmqxQRoJtmW9GPf5rWaXJeozpfTRvJ13KKz45l+xVtnwg8YaRaQ2kR DMOfxSjSr3TrK6jGoLvjTlSgya2utraTWTPd+pEGRxxmsTCZLzU4otLaAH/AFJnFLrnKNfS dPube8tFubaPajjjIwa9qGBFGc87xVOmpJb2yw3UytIP6BgVO+uIIxECdxZwAPatZPSR+Mr xmvEYGFqIYdSx6VRLdxxpvPAzgfNB6nIWVMk5PxQ8smIiZjtUcgE8mptLtjMku2NepJNZDX /GNrC5itbaS9mXjI+0VF9H9F6lreoQ7ltoBDHjhu5r57rXijfI8dwk8z5wfOJA/YVdq88t4 wu72/ntAeVhU8/2pLc3Mtx6V2FF+1peWNRF4HutaihhCW9kiS49TZ6Uut79rcmXfuZu/Uio anABK0jXCYbnA60tBXsxrTNTPRlFdxkMZHPqPXvU5rpsoYVEUajIJ6mgII97hQob4q+WPaF EnIz0zyKVh/XUllkmLvI5L9waIkEUP3PyeuTk0MGjZ9sTFR7k13yijB9m7HfrSMxs7zyCfK iL57uKNj1y5jJyyqD2zgUkedGyXlccfavFQSSWMYRdwJ4JGaWBrY/El5CiETpuP2Kq5IpjF 4gmjIe/1GaQ9RDG3P71iISYS8mZPMxxntXLWVElJDb2bqXNMs19Us/EcN6yrFMsIH8r9T+9 OIHuXb9MKvclXzXy60ZiuWMJJPBVsEUcNX1TT38y1d8L1IwRWVt1V5mPqdrqN1Iu2aASbOM 5xXbUi4nMiN5DKejNkGsjpPj6OWHydTRRuGMlcf7im0djol9AZLO5lgmPKsJCVzVy6jMa6E zEjcyA/B60RLNtVlCFmxWGbVtV0cpFfQ/VRKf82PIOK0dtrET2wuoI2ZCMsCcmtJf0kHfsZ hhrYo54BI4pno9mkdiheMB+5osfT3tuCy4DjOO9WxRxxxgR8oo45pTm+WnvpYeF44FCiJTO X5J6/FdkuT5ZAUsT0GKXvcTNdmJMq233q7SwfI45YgAD+alupG0u7ZoZpljGMhieamU8tlL vI59j0pLq13p2DLPExkXjApd9ejke0aTT7K9IM7SORhSTVPiFrnfI9rOAuOVOaFt5oGdJYY QvqGC1F6pJvmdWU8pxtrPm+js9sxbS3ErIywLK/TpxWi8MgiO8d4wrqOTigdH4ut8fRVOcU fpl4tvp11KwIDsRmq49e00x07fLZl3kJ9RxuNJvEFxLLI0DKRGoyPZqM0qWP6Ry8rFUOSKV atq9pLIY0WY46YWturvJc/VmjX0FjpJ3qQzse1Q0/UIC03Lnc3AAomzkB0pSsfqOeo6Uus5 p4L7ZwFOSTiplsw/p000MqomWUA816doijFZHIA644qpmeV0GMDOee9cd8h98ucA4VRXTNZ qbKQPC/qYjPQd6vKyFRiFFBPG2hNMnVYZMgoM8DHJq+Vp58FSVA6ACnx8Kh5vLi1BVaXOEy RirjLEB6dw+aAll26qitgejvzV7OxXZyQx6gYxT5p10ykcBpG/80M6+olg/4qbSAHgOAOOt VP8AUseu1PfNFJxVVgUUNnuc9KWa8+ywK5yMimGW2bQSP+TSjXJYxZbSCGLAe9T16hz6Lgk UWsaANyo60ZCsYG/HBH+9DxEC0jweQo7VKBma1k6MQegNE+C/X1ERKpGwscAf8VBlckkMD+ TVEh8x1UTnGBnbx2r3I4UgDuxOcUYkMIJBqwDOMFexzTDYsAAGee5NJFl8vWiyyb1xjINH3 MreSeSOe5qOVUcAepmH4BrIeNgTPBjC54zWiHkKFMjZz2BpR4gNu9zBvQlR2NHc/wBSl9l+ gwWyLIJbcyORw3vWi0h4wdgsTHj/ANQgUktZ83gMUbIoyAPenmmbngILMDuOaw/HLq+sMEu 43kdI+SpwQKsMrcZX+9KbOZILu5LZAB9qKN3GwyshOexFdEmoG7yEO8ZPbFVbuc7MZ7k9KH a4k2hImAPckdK95rBMlgSR3p4CO0Zv4/ek+rA704tEeZQ5cD4rO20o/i17uyARyc0dp90rT eSZiFHQmspZKrD6WQQwPIu3KL0rD6jYzSQtqDL5kjk49Vam9vLeC1IY7g/BwaS3sto2lxuI pkdftweCan8ns+SGyW99IuHZPM4QZ6GtX4bjvLeKSK7cs5bgt7VkVumfVLXczZU8g1rv4lC lySySsAOaz4yXaqveM7r6XQJNp3K2AcGsTol3qRvlj0/y1AH3EU38Y3cFxozsgdCT0NIPDl /bWd0I7jewcYVlxxU/ku3Ycj6VJeXltp8UjNG8+PX7Vm01q6kcMJIgRITtbkk0xhmtCh4lP HelukpBNqPniBiFcgAiovVPG5spZbiw8yVNsrr0FdRcRBpkBEY4B96jazLMF2q6N09QqOqS qIW3SbIkHr+a3nuI+M3ql/Ld7zKxWBScntisRdeJt072mmWfoHHmEf71pL+OXUWYANFagcK eC1Z+eOxsZMbTLIekacD9zXP1mtefhBPLtLPLIZZT3HOKTT3jDIXsepp5rFy8v3bLeP8ApQ c/3pBFEJpyqglSOpq+RQTNmXPUn2FW/TSlCyx4HuetXuqxMV9G5egHNSZ3dASQnbk1eliqO JcYYlW7Y60UqRR4LjJ75612ErFFlipduhJ6VT5/lN928dxU32qCF8tnIhjRR/q61dFbvKcG dVcdu1DfVoFDrCWkB7jiiFuI7k4mh8rI4K0qqWCLexhlDF9qEHBJHBpnp3h03wLI+xF6HHB qVnJpy2Sqrq/Pr31oLTWrRFWKJose3SufvrqNJJ+iC48LXtrJ5u0zx9itDNoxuTg2rqBzjZ jNb3/qCzgiy0UshHTYvFFWt1NrEe60hi2jru61PnYWPls2jlB59o5UIfUjdQar+vmt5VeRE YdCQcZ/Ir6ZdeGzJP5xXym/mCj0mlF74LS7dgYwmeQ46Vc/J/RkrNC1ttXZUBe3kIyoBypo ZH1HQbsB/PeDd0U0fLo1xoUw82J3UH0uh4rSRww3+mKLmVYgxG12HQ9s1Xn7RefQjSPFYnt 44p1eVR0DcOP2709sNTt0UyQQs4Y85GNp/FYnUfD+qWjxT3MylQfTJAByK12h3c0Aj3BLmF gMttww/NX5WVl4ythFEBEJ1BJYZxV25YotwULjllFchlJKrgAFcjFWsgPNbS6nMVo0LoGQZ zQMsQ+oM0cYY4wxzzRbOoGzhT2pBaNMNcmG9iCPt7UUDJpyAhXahzghup/FI/EMjx7F2Ruj Hn3q7V55RqNuqoAqNyWOM0m1rVLiW9EEFvEdpzljUdWYcRuNQtoZIo3yGGMBRXdQ8QWnns4 D4VMfbWdml1GS5aXESMh5yf8AinPkXVxoxuJVTcy8YFRz6UX6fr1vDcMYklKyDAwO9Wi6ka GSNIJ1G7cy4NJAzWSbXd03HgoOlG2LSyRSO95ctkdc4q5E1ovD87S200iQSSIvUd6FvtYtr mVwkZjCgjAHOaDtLpoNMmeBpgcEBycZpXbNcJBIx/mXcc9TVW+sEaK21O2gsB+pIH7gjNJr PUIJbtpBebQGO4NRVldE6ar/AE5YYOTSTS2hM87SxAK0nI74o08axNWtpZVQTmRuiqoPNXP eL5JKqynnquKzt1b6ekqzWLXEEi9GzVVyLt4yxupGXrjNaT8nSPGGlhfKnmeZLGSG4yelEy 6pbiMu85VemQOtIdK0e3mVpSsozycnrRkmjxOAgMnlg5Az0queus9FZA0er2suvIFY4UY3t 3o+71Ym4SGGRVU/zE0lSyt4/EBEaljt6+1FNZR36t+lgqcfmlOuvkOyGDXMjpLGl1CCvJJI OaBS91GSRo1KEJwPmr4LGWLydtpCFh5Jb+b80NNby+fI4KoWOdqdB+KJfyD0nJqV8I2DwoN pxx3pBql9cTBw8ixrngY5pmLKdYpJZJCcDPXpWbvQ2zLNlicnNHV6/ZyRobK9maySRmBAGO vJpzpMkbNuZ1AccikllYRy2kJAPK5PNGLaJbx5XgjnFac79Rcr6e8sYwV4yBnI+KX39y5g8 uNMIfuYGoG6O4EnPA4J+KovbpVjCJgk9hWndniiT2phuogd23IB5xTC+uWS0jcKdrMODWfF y628i4Zct028UxnmdrSMSD7cY5rn/HWnUMtQndLZGWPbkjBpNrMZmfzEu1BUZKZ5ovVLqQ2 sQ3Kq8cGlN8bWO5QMdxdcnnpW3V9MverNDYvKQWLYPvWms2UxlQzDDc4rJWk0FvcloMYz2N NYdSkYsokVAT1PSsOOpK1sthlZ3ERvrmHcWYHPNFO7AbfK4PUis3bz/SzSXRmVpGPIXvVz6 5Km5mwynouela89TPabDtUgU7T5invlutcNvGzEEvjtk0ki1ecHcSCTyATRE155tk7EsHxk hTzT8ucPKWyeUuq3MTSBCR6ct1q20i/WVn5XOM5rHxMZ9eMjh1GcgMc1pIbi3jkXbLz3xk1 zXLV5kOdVWOOyBjTJB65rP3H1Lsu+TYOoyeKYX2pxSWZ+7I6EilJv0XDtLuOOFxT6stL9K7 JSNYQtMZmz1xgVrLiZBMRtxkdc0l0Wxj1WzuL8SbZoG4XGOKqe9E0udz5qLFR3XY7qa0KRF DH1IbqaVaTfmzdovpraRyv/AKgzj96K1K/MVnIGKsrDvxis5YXhik2CRcMf6c1M2qr6JYXD 3drvV4gxXlV7VTpkjW1xmSYIxf0rUdDs7e1tHuQ3mPIM7h2o3SLG3vrvzrhd/lnNGaVrW6a k4jaWSYSs/THQUp1m7cz+RbRmeQfeMelfk05smVQ+z0rjCr7VjvFt3PG7Wtu7Qwt/nSLwW+ K06/15TzPKkuq6lO++OFxJg4faeBWcuxcSNhpVjBHp7k0ys9OdYpJUk8uEH1Suf+PegNbur W2RVhRtvufuY1y+7XT6kZ6/gcSlMO7DvngUBdLOkwRwQcdFoiW8lYl3V/KPZf8AyaplufqA DLMFGOABzXRyyoXaR9zAH461ZGcdt3+9ceWErhIzn3apIAjK0jgA9hVEsit3YljGzAdAeKs VZkk+xV/HNchkaQ/eSB0BPSixNBCATB5re4zUWqD+fIXLZb+wxUvLvrlt0Csw6cCmcF2Jx+ nYDI9xRNu1xI48xBEn9KCs71YuSUFDY3kabWRlbvjHNHxt5QTzY0BBxgqRTmwWKNwWtWlB/ vWitYrKfpBH09QcZxWPXWrnpnrXVYYQNu5D0xkEU2stRQ3KS288cbDqDxmmY0iwzva1h29y eKV6jYaD5g2TeW+ex4rM9l9Nfb6sJkAltvUf5lPBoqM2tw/lMoQ9gWFfK5dRNkzi2vTIUPp UnpTCz8RahIEkuLEzIf8A1EPIq5fW1N4/jb6ppRePDxqQOF4zkVjDaT2Lzw3Y3WrnI91rTW Hi6FI9rqygdpBk0zgu9K1n9ORN5IzyuKqeN+J3qfWTsw93afSKxuI+wzyvyKbeGrfz1m067 QxyofS46kVObw6ml3YvdNuVjBP+W9Te8s0uFuXMomH3GMYU/wB60knyo6++mhtoJkWJWbc0 Zxn3FMHY4wODQllLJcxiUsu09AKsmBlbaAVZehro5me2W6EulkedQpHp5JNLrd8ag8iQSFh wXboabSOttGWuGy+OwpHFNHEZnaeQZOQrUuqIVa9AjX8NxMW9JyQHpN4j8iS3RreJ0cnlt1 S8QQXF3OJopmm54QDpVMuj3Oo6Ysf1qhl4Ctxg1n11J7qvYBbGGCS3e7WR1l689K0FzLcQW JitmUw7eAR2pU1pPZR2qXk6y4bbtU5NQ1W7a2YmPKqRjaelTOpfisRgFu9zF5pycdD0FH3z xIkSRhVJHOBwaRx3LpJA8dqxLNgEjg0frCXkE8LzWjRLjgnoauUhreT/AAiRsHABxmk8Etv c6MZXDefnbkdAK9dzRqiqJiwfqlD6IwkjuoVUBRk4JqvpGkCxpp36ZO0D9qG0RUcSH0cNyS KCutWa00s20ZUMTQ9m0YsppjfFCoyVXHNLQ1OEkl4eIAdsUNqDKhHluoOMYIrKJre/Kee8e P5yAcVVNqk01r5UKu7qcmU8ZrTylhZWxspl3KhJwRkkVc0qNIACTj5rM2F5O1q8hJSREwA9 Stri8ZP1LiJieg5rXnvIi8iLwyrqTvAyBQOSOtFabNJsJ3ZTP+9IWmkF1KJpFQEcbe9E2ly wtnCZzngCpnWU7D6SVmU72OOwFVvLtT7MnsfalRuL8qNpTPsapa61Jd2UHHatb+RPjTG4e3 uIyjl8HqFrJ6ztEoWJCEHQmmc9xfNbt5ahD3NI71blcNM+c/OanuyxXMsPNPurtoY0j8sJj BOeaYJPtjYFWbHfNZ3T7iaNPLhjyzdxTMG6SElnA96mdejsbqWVywZnDHAwAOvFBXkl0GAA AJ/2o4TrJNgL2FV6gEihEjRSJnu2DmjuTn0iXSW8+rO0idchhwDxRt1NfvDGF2npkClzXlv PKIo0LyZ5xxTLUJxDbxeWCMnrS559Kt9u3sd9LFHvKhOOKDvbSYyEkgHaMc9ab3Mpaxjbdl uCRig9VmH1ETOvVe1V1z6RL7ctPDVxLZpdoWkwcsmcCjHSVAc2qMMdFPNCRT7oF8uR0G71H zOP7UeJooz6bjcDxWX4ubd1dufCuSO4d/8A9MUX81Z9MUKgkMzjO0Z4ok6l5JIMe7ngk5oO S/SS9jJATPsauyT1oXvvWIeWu9uhXHShXmubP9QzKinqOtFz3kEd7DCrMGk9+9KNTV0vp/W uw8hTR1zRKFspZrvxDJIHDDb7U9SKaTKWoBk+RisnpMsg1n9G4VM9c9/itis8gGTHgdypqO efKH1Qupm4trNGkkidW+5R1BpWbg7d4RTxxgUVrE0LWjYicN70mglb+HKy8+rgmpvOfRK0m iajJp9nM0d+qSyNzAUyCKsuGhaZHYFiRkhOMVmoEcXCM5wSa0bZdVU4Vh0OetOcyz2PlCao cWEkixBgvQNSFUlvDGRGkYJ52jpTzVWEWmTAvGzHsDzQfha2s7m6YXlwsQC5G48GotnMV9O 9MvLzT41gcI0JGN2K0mkHywSjDEvxWcka3VljhcsnOOeP2p9pZ8u3QKfV/wAUcXypX41ens Es5JHP2gkkisZrbrdXSzXT/wDbqSQoH31tLZzHpbyS+oYzjHWsffD6y5824QRxr9gHtV/ln ouLlJ72b64boF2qg4UjhRWR1CWISSn1SSNxlh0/FbHXNUS1twqQhMfag6n5NYy+utQvd0ux Y1HV2UAftXPzG1pNcmaZMbG2D2GBQbZhXCxrz3omSYyEruZj3IPFVOsanMmWP9NbxAMKWf3 JoxbIqA8kqp+Tk1EzcbUj2jtgc1UUctlgw991MDVSMYHmk++BV7RGUBYUaL/U5wDQNvevBI dmCD8U0W5uJsM8JkXsCOlRdOKTa3EYBNwrA/0tRcG6PO2chgO5NEWswXG2zjDZ+4jIrQWMK XY/UEDDH2qtZddY05hGl5fxqDGzfktxVn8bv2Ihhy0ncpWom0eKa1CQoFzwxx0qOn2em6Gh Z2G755JrLyi8JrabxBNIPNSaRPbHWuz2Tq+69hlCk8IT0rQaj4yaK1FvaxrEx6FhzildnPf 352wQLLMT6mkbp+1E2l6iiJNBK+X9M2/+onk0wsZUt5S9uCEA4Qmu6t4K1dLRNSW4hdUO4o i859qJ0LTLq40+S5ubVwoyTnrS64qp3D20v2kt1EunQyFh92BUjbFH8xbB1UDPpbFVaSlzA FmeErGP8tCOWrW28Qu7bM4KsRymelVz+O2Muu5r59Prd1PcNDFbsMHCgnOPzVa3l5ZyeakD 3BY+t3H6a/immsaxpmnzNbRRJDtPMkgySaV/9TQzabdW11KrNIMR7eP9qcmDda7TtftkthI 0YSQjlFPH7U4iuy6iZP1IpOQf6a+SaReyzboUmRtnKxPwT+DW40TUVubbzIA6SQ/dAe9b8d 3crLrnPZxO9y8+2JVKnueaEk06QM87ruP9I70wtr1J4WNuoEo6xnqKouLu6jiMgXA74GcVr eZfaNv6KbmK8kQ/TxhMD+ms3qUF5bOrXET7epZRgCn91rc+G2yMD8DFIdQ1m6juEbLPGww6 tyDWXU5qppRK0WpX0TWxcqvUniua/DcRxR7WwDxjuaYykQmMxRKscjZ4HSq9dkLxRBU5Heo kkWzd3Jf2dvFiVtmQQDWnu7/U57C0S5AZAowCcmk3iNZWsLfYNwyM7RTJ55DFBuGQiCtIRf q1v5d1ESpy46CqfD1sfqLlnz1xiidZnklvIH42Bfu6Cr7ZUtLEypcQzBzkiPqPzR5SUB9W0 +1RFDYznpjNWabpls8HECtu6kihr3W4XjCoi5XqxNTt9eijhDKVIU9M1pM1PsRJb2UTEfTx gDg4WgbtInuFCIoX2AxRWrajEqKEQevDA5pTLqC5U+lWb2Oaq4PY2zijF1KjLuxTAW0PRIg uKVaVc+fdTBs7yOD70RfTtZiM54dtvXkVXOYm6VTxCS/uMkKE4ANWWqL5ZCvznOaGyrX8jA lgTyfej1EcVqZHAXLcDPWo/Zjlt1eJZRIDg4qNzuCAZBJ7ihtKvjM1zDhVxytXtPuuIwMHn n2rWWYkJeW7izkJbOBWauW3gDsOlabWZUjLGV18vPKA8ms5dTQPIWtozGh/lPNZ9q5quB5x xCWP4ogTXvIfcRjnNWadKqxtk4J6Va9xvgZc9/3pKbt5WhcHnGOfjiqJ7hnjCFmbPTJr0lx LdzMqMnQZ7Clep33lD9SQlk4wK16srGT2HKTw3ZdoTKBzxxTprzNrFIQFX2JzWSt2e43sk/ qY4wzGmsem3kMIhl3HHqHBxUS4uw+vJ2NsCdy5HTtQd9OWMLlhgLQkl8iMI7iQ7gP2qu61C Ixl403YXAFPropBMd+ryCJYtxzy1ETNbW7BZ5MF+iis7Yw3V7chZJxAGGc5xRa6F9bNIjXy q0XRnlHP4rLzkVh7bGCbcTuOwdDS64uLc3SsIcbW96U7p9NuMRmR+cHDZBppFcpcBdtigk+ Tmql0Ja1qDLe2MkcBcjooNItUv5572QtCYnJ+0nnFMdXeeO+tGdVQg8Y6Uu1OYTak7jIbp7 070JDaNYm0COSDSoTKDzKZPUf2orS5LqG2P1TqnPHOeKzKwSzAFHZCDjOTT/SrCWG3JuLkT 7uiEdKfJdKdWDmBmNwHGDgZqjTo/wD4Ih27sua7rTR+aojTCqORUYf+38Nw3O7/ANblM81N ns/0MsLH65n8248jZ9oKkk06ksbFDEk16UQDlipzmkdjcJOM+ZtXPQnGabytbPEEMJYnuWz RPx7+03q6TaybRInigy7buH96r0h4oGfdarMGXB3dvmjJksTExwv4NCMVEXo4J49PTFR1zJ 6VLo1LtbZ0WODzMdM9q02lXlxMyqLcrnHJOKxawS+emyTkj3rUWFhcwwrM85IHQA1O4rH0a 2lMlk0ZUcLwc8ZrMXAdZiqhSc5d26L+Kb6PdxtZmJnG5lOAaRataSx7hI+2BfUQOrH2rTu/ 6on3GY1zUIIpmIhEh+ayGpfWX7+bPKywj7V6D9hW8l0w3H/d3cOeP0YQMD8ml1/pUbKssqh cd26fgCufm+219RiBas+SD5UY+PuoeddsoROv98061IB5EtoMgDqTQLIkTi2hwGPLSmtNJS LaeMhwjBh8dqukjVG3GLczDjcautbV7mRlV3ZOh9/zVZ03Zc+SzHcD1JpeUV41UsURfMrru H8oFT2IinbJIynqAatm0a5O6SKMMI+GwarWBBF6jtPfg0WwYutb+SykUoN8R/kfk03s9Wtk nYm3MTOMgq3ApF9LbsATcnOOhBoq2tblgBa+pR3K9ajqc055Rpm8QsYfIEqqp6svWjdNutK aAiWGRpD0YDcaQW+iatPjMcKj+oitPpvh6+wpkl3nvtwBWHWRcK9SsLK9dVht50/1t1qqDS LZJw7NdAgYwrEZre2mj28bKtz5iuehByKbJpccPKFZMe6iieX6F6jKwXyx2YtUeZEx1Yk0V b6jHY27FbsmQjgMpwa1saI4AMEWMcekc0m1LThcP5rwJlenGMVpdk1nMrNPrWsXrgG+gjjz jCjBp3oN1cWswkmk3qxwTuzSy5so0bhB/alcl35MnLEAHoDxUT8ntXhsbTXfDpvrlb+zihk LL6ldcg/NYjxb4d1a4Be30lUkRdu+LjNarQNVfzI8yMUPHJrT6lZLqdg8SytGWHpZTjBreW dTYz9z1Xyyx8PM1hbDUIxBs4aQthga2WnaSLK1WW1nM4Tnjqa+Z6tcanZXlxazyu5RsDJ7e 9O/Cvii7gjRN6uucMGNEsl2nZ1W4e7kEqvbQKkh+4muzS3alZoeGBw6HoavsZLe5JbBCyjl R2PvRqaZsPmGQuegPcj2ro2WemGWFVzHBeQt9WiQN/Ky96xeryafDerBM82AMgJ3rVXek3C 6lm3idoz1LP8AbSXV9MeR9kwgGB938wrPpcK/Ot5IIvM85Rn0mq9U8mW2XdMU29zUntrZ9i fxIJs7Mh60Pd2c8ylFuYpEPvxWWWNPRdfzy/RBUkZgCOR0xRzMJEQxjcwjHBPWh7vTZ47JF C5O4ElTkUQqoEz/ADL7UW0ZCe5v7iWGSK6gC7ehFOpriO08K27NaxJHJwGU+rPzS6+a2Mbl g+75oaO58y18mSRTGB9rdqLzuUgt2kcaDy037uc0MHnC4ESf2o3/ALdYjkqQKqVoHbywVGe nNawq7LNc3OlJIQgeE7SD3qH0t0yqx8sZGcqM0QkWwOoMR2jJy3FFR2dzJapLGsaqTy2/pT 9kSRfVJK3kytvB5OKv1JrllgdmY7vu/NXzLLbXLbgFLdChyDVckpntmjwWeM7xn2pyihiky yghsZ7V5VnnlAZsp0wT0qC3W8t1yKOjRZY1dJEjxz6qQCQRTW96FdjgcYrqfVrK8UUrZB4B FaGy0q3ub5JxqUQJGWBGRTOGKza93ySI5XuFwDT33idZKRrq3xLIiuR/WODSy6y5eV0CZ5A A4rReJtQikn8mHG1fisxO8jLhn4HQUziyASeXvQqMe9Ws0zxbm2/tVNvJ+iV2jr93tRcJg8 shiGpG12oabewqZVEbjgek1n5baV5W82NnY9OeBWrk1qJiAIieBQZuLGe5KTKUQ8kr1quqz jLxwSQOTGo9PJzRX1104Akk244zvp0YdJBco8jKex61Gaz0Z7cxx2Moc8hy9Z3f4vYXxMbl 1jQISR1PJNNPqkt4Rbfw6ISKPvcZJpedNVXje2idHTv70Vdy3EgBkttxA+7vWknr2m32Hlu llQq0KpjqVFCpcx22JF3EN7ivTCYvuMJIxwMV4GX6Fla2IKHI3e1RYocmq/UWLEJ5ZT3x0q EF/BgtKdx7FTihtMliknMRs5GMykfmqmeNZTC9jtCtg+rkVWliVzPFc3Alkk27PtBOcVy2s IHufOS6Clj1YZq1r3SIGCjTlkYd2frVh1iCceVHZ29qCOGIzWV6u/FSPS2sUbn/ALgMP6gK 9axRmXasjFvfNBxXbIrJw2PYURalQxd5NvHOTVy4VinVAsMpUv5gYciqY4El0Z7ldwEbYIz xQupEyMXVv0xx1omwjZ/Dd00b+hXyynuKco+DrSKGO0WYQeaTz16UVbXctzNG4jWPYcYz1F C6bcoLZEztU9WA6UTbwW/nPFNcnY5yjp70pTsaFtHs7tGL3MVuT/UKV3NrY28QiF6jkNjCr 1FMbeGCTEckjmPHUjNRFvp4jZWgIkB9L44p9JgERWa3agTNsAHqC1obe6txH5Ss7L2JHWl1 pbK5cpNG4HYCj7NVWJlMmGP+1Y77aHemsfOhUx+nOd3tR2vWSyzicn9NRkBe/wCaSWc9sSi pKzODjg1qYFWbSm8z1leTzWvFlntnfV1mcOmZ2Hmu3EcHv8mkGuzW1rG51KbdddfLj6KPan up3t1ZQM8SqtzNwpxny096+bXUM0+qOd73UsjdW7/P4qckOW1CSaO7JmAFvAPjk0JbgXFyZ Nn6UfA9zTSeK3MYieRFeP7vk/FMNK0R59FuNnpdjkHHOKz6uN+YUQXSQTyiOTYoTPq7moWt vcakpkWNWIP3Zrmo6BOkiBW5A7jrRPhe/wD4ZPLbXo9DnA46GptmbDn0VZaXcPKR5jqcY3B uK0VnoCRxD6orMAc9BXPpws2VG1TyKbK/6QxyR2rG9WqoK7tLVosi1j9PAGwUucGNSqBVX+ kDFOJwzLhzg+1LLqPc4UDP4qdEdsnfbhvt9jTezunboSAOgFIxuThSf37UfprMmRuDZ/2oo xqY7ppoUfgMvByOtNormJYyCnJHvWYtpCnp656HNN7eQ7RkhmHb2que8ReTNGj2qV+4djVk 0McgG4ct7UKkoUEyLwOTipvdoBv2lVxwD1redzPbPxrO+K0+hhTy1ADnGfakFtZwLG09ywC Dkk1pNTkXVI2hlTKk8H2pdFpJCGCV/NT+VT2rn6st9N+fUJrbxfCt+LPT7B5TnBYjAHzWw0 vVpjqUdqDuLDLjsKqs9FtirMsKI2MFlGKcaZpFvYS+Yibmb+c1r+OW30z6zHzv/EG0Ft4mS RVwsyc/mkNpBLaTC5MG+An1Fe1bH/EiCafUYEhA3bcg96z2l3ckU3lkbosYlX2p93Krj3Gm 0i4ZIkltnEkTdOft+DW1064jljKA4k6kV8+WJbaMyWcweE8tGvUVqNNvGDwmQ7eOCR1FV+L pn3ye3FstxbvESVJ6n3rFa14evomaa2mLKBwpPSt0JUlj3IQR70qu5jCWU25bvwcium/GPx 8wuZbq2EUc0O8StgsV6V2+jhQIvmEqBkFR3rY3V3ZTGOGSKHzgcqD3+KWak2iXDhZWNtz0P Qmue8+/TSdf1iru/ktHjCSFQWGRntTV7hJhvikTGOSBnNB69o1slwsyyOyHug3DFG6PYaTb WUskRkmZxxk/afxR1MiphJqTRyAjz9sn9JXrQtgQY2XbmRTwcU0142AijlSExzKPW27OaV6 HcnZM4CuCftNOXYXxfu1JkbyofNAPO1BxXZdP1RVTNtjdyCQBRYu/JIk2pHnsDUTqYcguQw B7sa1mI9/wpkW8LlJisaA4OelXRxJ5e0Xa7c8gtgGiJLiCWYrLKscZ7Fcg1GaGwWIqkkTAc 429aeDVMN3Zh5UuLYyr/L5bdKEe8sxqkf0qtHGy7W3Nk10hJR5cdq0Wf5s9aU+TP9VgxEFT 2FEP9DYmRJJrdnCgk4OOaKsYlOY3csvYYrhsnE4lwQrjPSr3nWIYAIbtSBuIrNLdSzqhTpg cmlN1qGd3ltwOhFDyTXX2nHPvQ7I+D0BJzigSISyPKxLgk0NKcKo7jsaYFfSGedVJHTFBXC kygA7m/FOBxPSpxg596Osp44o2M1skgxwaHgszNGxedYmXorDrVy28gYI7ptxkMORRga1rm 21T0WlssPA9THApRdmWyu/LJiyOh3UBFcSyxvbwo25jnANHTaLIbcMsZzjJ3HJqrdRzPH1r pubrZuW4gSqTqFyB69RiX8CqLewRnK3SOF7Bfep29nYxK4u7OSdz9p34AqL0rxExXUrrn+K ADu2KmZppAUS+83PQ9jQEdtFHOoWICMtyM54o2502e3uDb2y5hcb1bHvT20ZIjGTEWW6dvg hqNj1S3gt2iwZEYYO41RaaZiKaO8t5nLf5bK32mvF7NLVYvoM3UTcszcMPxStsLJXRrcSSw tBbsph4Ug4qi8vIBeO/k5MvJJPejFTTpM3UkKRN3QHAqL3+lf8A+vE7dvV1qpPSd/gCO5Vm VEtYXkY8DGasjspMtNPas6q2OuAKIXVtOBHl2cSyr2BqZ1/d6YrYLnr6c1N/+qm/xO90t4X jhj06PfOAVkEmQKhJ4YvpJxbu8LTbd3lq/ah7jXrmUqhViB224q1JLdv1svHJjk5ORU3f6q aXX9g0Vsozypww9qe+FrVEtxDCytNKMtG65Uik986m18sby7Nxk8Gn3hCEZOQd6LjOarmjr 45LpOo299MjRWwU9FzgCufwSZwu+4ghKnOEphd3E0d4XCLJ2xjJrt5A15CNsRWTrlRiqtiJ qyGyt0Kj6piR1weKmLWIXBkW7bB6oeRVcVnFsHmKQQOcmiEFkoAO459qnz/4fj/1fDDBHuK Ac+1ci0+1Nx52XVvmvH6fP6buoHbFHWdmGdZFuAWHZqzt39L+ftywtY2vQu0ZXneOwrQ6Vc oryRg/psTtPuaojtiQ6iNQXXGV7UTp9iLSAEuWLHABWq4lievZZrGltbxyXExDmQ8f+BWM1 LUDpHmxQxIZ3T1vjn8Ct34mkeRRGg9EKZPya+Ya/LuaWYjy2AAHyarq+xzNZWO4I1hZbolv Vlh2r6nYSW1xbpNYSjOBuQHpXzMW8aXaxuBvaPLE88030azdmKpctBKOhXoaw/Lzvtt+O/p 9HNrHKoE1rk9d1CXmgabI/nPEM98Ck9vqOt6dGxuf+5Rf7kVbP47tvp/1bCWJ17e9c0lafB jywtMiK4wgwFo4u20Zxj8V8/k12S61WKaGMQxFufc1uYpfqI1IGcDnmqvN5+pvtJokYbi+f gUPLbKPUo5PamCOAoVQBtqt/U25+fwKWDSkxerk8ir4AUmG0cGpSQuWPXGc4qyJSzgnIwOl Tih0J/VVienUYpoCkZLLnYw4pSspBCg44ogTiaBdpYmM4bjpR+iMfqCcAAmqJ5G3cNkHivW QRpQ0hJHQgUW8UUSkkZHUU5AGWEMACRjHJNRmurWCPMWJJBxWe1LX2Nw0ccbKq8Y96Dgknu 5PUxhjPfvRPp2ej0eIZbVissyRo3O0imGj+LknmSGTDqxwGHGKTnwpBqCbjPIVI6n3pRpeg 6vpmueXLC307NiNj0rWTqe0/wCtjS+JUZtaMmchVzge1DWWnW84cDEVwRlG7P8AFG6tBLFq 7zEbl8oDB6H4oIOsaxqv6QJyCeqH4ov/AK9pnz0GtrRLS9ZJf0JG456VozD5tqpMYEsXQjo aBvPqWtlkkRZmHInUdR7Go22ovGiSwzAjOGU1XM8aXV8o0dhO67MYZJeSMdKvvrOaVC0ExV sdMUljke2nf9Zdr+pD/SfanNneGSIeaR5g4YL3ro5usb6YTXbO6j1G0c2yPKZMM+KC15VS5 MLWALty3zW+1jTV1IxOkuxoznFKtR0NpP1nch8Yx70rxf0qWMCUg0+TCKWVl3Pbk52/IojS 7eGaSS4tiXVv5QvSq9R0y4a+klJAlTgY7irdLv5tInUpGGWQ4ce1Z9bioo1XSLO8SV5EKuq k7geKRaBp8QtppXXcQ2AR0xWt1iWJLebeVTzQcZpHoNv/ANtMsZyhPXtRNw9AXlxa28xVoi 7dvah/4tDGCJNMyMdTxWra1LIq+WrNCcoSvNUXszvvaaNDvGG9Iq+dTWXfW08vcdJQqeFJq 1dlxaea1uIJf5ExTJnSWNLYxHy0OV9PSrJ5Elw80UkuwYGBjAq/dT6hfH/FGtSwjTy1437e lQWadBlghPc4pi+RbmNI5kik5KigJ47VWHrcj5NHv9hU+pOyBWKnBwMUulluJXZhEo9iaNa OLzD5a8Hu1e8uMNhWU80j9AibvaSY0x89qmkczoGdUAozyQXKs67T7dqsjl+mOPJjlVTzuN MF8ixY/wAk5H+9Q8ssu+NGDL1zTC7vlmfMdnEmB/KaXSys4KiMrnqRRAqKlm5Yk0TbxYU7j 06V6OxupIgVtpSAOu2jbPT55FJWFyBweKNgCrC0cySJOX99nBom11R/4qrLJI0Q42OetCRb kmjZQQAeaMjs1jvmO5Rhshac9FcphfxNIBPbNlSensaul0Sa2tEuLrdsk6Y6123cxtjIZGP NEiFyT1lTr6j0q8l9p2lF3pQgcIqvkjPX3pjPbXF/4cjKyGOW2OCR1xXriZ0j2RxBSe5PNS 0m5aOZ7aeUbJVwOe9KWSi7YViwWXAfU7g4HICmpjRbFsAyXbMfbvT+3htWQqu6RgcFe9A+I r/+DQJHHGFuJOVGeVp5/SnRV/BbFpf+4lkgVTyZmwTTeLwno01sbqz1SKR158rHJ+KyLX0m pXStqUpxjG7FOvC1xbWWquJGDwyHb5Z6n5qZnw7sEvpFuX8wW8kLHjYy9f3q+KxtFI3RyDA /q61pdW0+WeGB7B2OwZ8pz94+KSndtJICuOGU9RRZlEux4WOnsh3xeXxnJbNDDSYCGZJ1Cm q2vI7dy0sLSr3VTRFvrNkxDJpDN8u2AKfqn7hVqNiLdrdzcCRGfhfanfhFSrTyNJsQHA4pF rVysl3EwRYwDuKg5ArQeDpW+nkklQmJ3wD2qZ6o6+C7/ZFdEpIHfGc4qlb28dd8Y4704WeO 31JrgBJouhBXtV1vqEcN7I8MC+S//psKw/J31OvUVzJnsni+rnJKR7yOuBU4JGDFHgXPz2p 5ZW17BeNd2sXpbnYRwaqTTpL2/kkKFZSeQOgqZe7fivQeCPzVICqG/FMbaxuJOVdEA9q9bw W0N39P54eVjjCHNOmsYLSHdLKsee7NW3PH7qLSx7O6iYOlxuPsTTGC6lmhEbgB0H3UuvNRs opFiN5FI7HCqnJq2YzQWhkYCJB/MxwaqTKWo6orSaHNKcF89a+a6hp/1F0XmOBEN7A96+mi ZL/SntlDSbh1UcVmdcs7eTTifK2TIhVh3Io/JP3D4uPmd9B9l0W2+a2APYUZaamLdVHlF+x PvVuqWwEMRKqsYQ7RnkGqotFuRZxTKrur9CB0NZ+sa43/AIc123vLPyJMMDxg9RVOt6RFIj FIcBeVaspZWdzb3KSqjxSAckdGptJq+oqAHjDR54561hZ79Lms1fWM9u6loySDnPYVqNB1P zohE6+pRjNByzJcH9SFlJ6nPFAB57S4DQ+oZ7Ubs9nmt5HID1IK/FWv5rcDCrSXT9ShnXy2 9MmOlNUlULwMk/NZkrkDbue/FdE0coSNQwKcHNWAMy7sLn4NQGDliQuP96QTJTHTmueZMpG 2bbF3T3qti54BAHvVRbLYPJFBnVnOo9R7VddXIlC4H7Ukil24GKvNwScHBFPQKuLCxmUGRd r9mFLZ4I4Zg6hWUfFH+cCnHPHvQckL3VqViJBY4pe1attZY2wkMJYE5wG4rS6dBcXSJuBjj jOcE5qjRdNgtikTgEsnX5p80SwQOUOBjgV0/j49bWHd9kF1e2pupPqH3R5wMDoatNvBPbbJ rYPG3R/ipppkNzAJSoSXJz7N+akltewIxVPt+1c8Gqyy+4n/AOE8lnc6QTJZS+Zbn7o25rk UMN+TNHF5bAcqvej572crg2DIw4IPSlU091BJ58du64+5AM/vR6l9HfY9JY7c75AQoHR161 0axDluPJZ+nGRULHULi+jLAJKnTEi4Iol2uMpttokx3AzW282emXtTJfSzSRtA43q3QHGaM FzdDL3sW09sHikkmn+bqq3Vw8gx7NgL+1G6jHcNHG8cgdR3NVPXwFWoMj3LSjCNnBBHUVlb 2Vra+lgZMIw3q1aDUpHEvqXJI6qOtItVlW6sAw4eMlSe+Knq6qKtVWbWLGGRVXy1HXNc0u4 WDSLlYxjYMbvmuWF9B/A5rcyhZVBAz3pEVdNPLR3OAxw0QPWoW0Wm6vElnG0kgZ2baeeaE1 LUJrW5deNvUEjrQNvFYCwT/uFhnBzzV2pwteQwTR3KNtGCQaqfE2e1P/VN1DwIkb/7K8PGN 1jH065P+ilsxeJtj3THH9IqH0Usw3CR2HycUeWDxP18UNNtEkbRk9QFoSV7OaUtCu5yckUv t9GnkYSidgOnWm1rpyWse8Nvf5IzSt0SYIUQGML9J25avJ9K8RjEKZ7dq5KLhlCr9vsOtUz ROiBxGdw7ZpyliPlbW9DwdeQRULq18474niX+rjg12S3R1U7Qhcc5NVeT5aGHfkduaejAc9 tJCh2yRn4FRiF0yBsquOxFWhAnVQ/PvVrYkwcED2BpGLivNXSEQrchUYYwMUfpX1sAfEuAe tLIYAcYyD800t2EIO72okiana2GlX0Intncocd+hoiTStPEySF2DbcdazHhi/8Aor5rSQER yDjJ6Gtj9M7Ahk3g8iurm82fHP3OpfqP8Jj8rKMSjfa2elSayKIFFz+aFkvpUlFulrI2DgH OAKKdblZI/LhVlP3EnpVf6J3t1LGHKv8ATrMV6ljV90bGaz8uTTFgkU8SJ1q6M26dmJY4wt E6jcaRoVsj6jOhkkGVjJyay6/B+O+9Vz+Ttmy11o9lPfxW7Hdwpxkj5rEW8zXupy3N67ys2 Tk9RTvWdYuNWupHW722sfAjjPUfikt462kqvGBIjD0v0P71nfXxvz/1TcRvAWaLEkbd8dKm t4rvHsAWRBnefeofVZQspKseo7GqnYSBWSPD9PzULbHUvEs1xptgbe5MVzHwXBprbTz3w8y 8i3yLgNIq+lvmvnqqyXS+btkbGdueBW88I+NZdOh+ivbETWzng46fvVfUZ4miadEzZ8pcdq SeJNKnkXdBdRQoo5TPWtXfRwIovYGP08vIUHO34rJ63ZC4/XSck/0kdKi/632ue4zVuxtk/ Wy4J/IrXeCtTtd08MsBcE5VcUjtdGe63PI0jRL/AEHBp3oCQ6frCW1uruzrlmJzinP6Os+N vAYr0ER2YjjU9xzTBNDsYR5923JGQCelCwQ3VvOJoCJFbGUc9K7rsz3EnlowdjH9qc4NXZ+ 6ziy+8VWFjCsNmA8zDCA8DHvWavr66eOS30+UmSfmV1b7aotjZPC9tfxJd3Y9KqjY2D5pFq N5d2N9Fbei0izgCIeoj5NT5KkOtMtL3TrSSS0f6u7c4LnjZUbi6FmrPqU091OOcY9INFwaN BPbeat5dRlhnO+gIfDkTzzm61W4kUcg+1AwpudSWaPzo5I7eXdwoTmpXerW4h8y/wBTe6ZV 4hV8AVXc6E0bMYb55V92XoKzN3DHFceWGSTn1HGMUp6OSHsHj7WLdSLSVY4z6Vjx0pzot1a knUtXvhNJIPVCW9K1iCtqoyIWcDqV4oSSSCU8vKAOimrl/pXlvNcvdN8QyRafpSIgz6pFHC 0xgfSdFsRaW+qG7lT7oxzivndveLbxYgn2Z7bea7bW0v1HnJMNzc5DUrgks9a+x2mipq9qs rSxxMVyDuGf3FUzeGpUjZGMMyjqUYZr5nevqEMQa2nnLtw2DxT3w7q8+kWxm3u1yw+yT1Cs eueWkvUG3Xh+EkhRICDznPFJ7jTL60mXcTNDn+XqK1Fv/iBLOmzUbGJR2YL1qxdU0nUvTGh Q9SyjFZXnPi53/WbjspJV861uosj+Q8GrjdapZgGeEOo6bDmmtz4Thuk+thuDGM8NjFdSyu YBhoJJCP54znP7UssVsqq31a0kALb0PcUw/RlhDxMMnnk0IbeSZCpsZMe5TGahFYvI4QDyQ OzEipv/AMAgq5+9Tj4PWuMVJC7SD7Gu3Fpe26jbub2wc0FI91wXXHucc1H1UFZCSjANXYJJ OeDSpNSKZbGexyOlVN4mtkZjIuSvHFHjb8P00KErjAxxV4l/7dYTISVOelZ2HxXp7nYhOf8 AVV3/AFRYRjcPUScYFGdQemx013eVAp4U011vUlstNJ/9R+EHzWGXxvb2KFRBuldfT8Urk1 i91K/ja8ZwjH0sDwnzW068ecZeFt1vNA1GW6gljmQrcIOUpta6kki4PDL1DcGs1Yb5biOT6 gR3sC8Y6TLTtWtbqLz5o2jlPBwOhrbjr0y6mUZHqVtdO0YI9JwwYdapmsILgkwXJjY9utJW 06V5X2XSls5XtxU3TUoFVkeIleOuKq2FNcvNDMCmeGdt2clx0/tQwuCo2vqcSEDrnk/tTOC /1K2RUuYI5EbqwbpV81tpuonPkRrPt9LkUZL8G39lA+ruUAVkkH8pU9aLiaSC2P1CcDpVX0 Lxcs6hEPO2hW1hjKyKQYgMAHvVy+JZqFxeBlYooGB7VitfuoIywjXaZBzj3rT306CAlfRK/ Re1YTXYbyKZHkB2NwCBU3r+q5gGCI3IYlyoHtRH8KkONk5yR0K1odH09FtULBXJGTkVDUbi 206NpJpAJP5UFZ+6v0RxaGu4Ga5UdyAOa49vpscbxS3MgGeOOlW29/DfzEzWkW5ed3mYq6V LRiWNowJ9nBq5E6Dgl0y39MU4cnuwr0kllID+tg9zioS29kp9EMqnPXANc2RMPvcMOmUFF5 GqZzbHH6rsB028ULPDbKoYyzk+2TRcjW9um+S5Y5/0VRLdJxgMy9mK0ZgRtjbxSJKJ5Sw7M TVt2b6eXfCX29hmqYLhDJjy1Pye1GCe5YbA6qvfmmAkUl7seGcsO6n2NUrPdbxlj+9O4rqR SAfJI7nFX7oHO8xxH/7aZFku/Yp4BPXirbaGQuBnAPejfJglwCMfAFFxRwQLlf8AekVqn/L U88ihPPZmYg0RdTxk7c80IvlK5y5/FUSjXtMe12X0G4qfjGK0XhjXPrLdbSST9RRxnqaa31 gl5btHPIxQqMccDivn0iT6HrJ2tko2QfcUpvJ/X0G4vWSQKsIYnuaFmvrkcIowOoAqu31+K aJJfKVnI5FTOucForYE96PO/wBLxn8Rg1S7WaNpFxGGG701m/FjpdavLLdE7SP0iOtbKzuZ 7thutAiHqT3rB+J7j6rXZhjAjG0CnLc2jJpXBeGBgUjAHRh/VVvnWrsYyrKsh7nODQaJ5sb g8MvSq1U7cNweoNI1ksXlOVLdD7VKJt8e0nCqeCetSSUTKqyLl171WQdxCd/5cUGthjgeRv MkI49JAzT+HUNtmtnbTmIouW3L1pNpMHmOerSA4C0Vqtq9tcozsp3DsaJ6KzWj8L+K0e7/A IbdY8pxgFv6qa+Ir5NOh2Gxd8/a/vWO/hcd5p4nQbZF6FKP0nxCHj/hmtylhH/lSN2p/wDq F/5+LFuY54VZ4GSMn1Irdav0ye6kv2GmRJaxAc55Y15YLm1mZoRHNbycqTyK5BKllqKXWGT /AOZHjg1jbZ6a+r7OCmrySrvvZME4wprZW9jcWsEVrYGPznUNM8nJxWZXV4SqzwxE7TkA96 d6Vrk9xqavcWojSddgfoBVcdf1HXP8IdeW20vxHBb2Uap5wzJKpyN1Z/xdMy3CMyl3TGGFN vG19LYP9ELQHDbhJGvLUHp93a32nO10SLkDHlsMn+1F+ifFbXl7c6dDNZ3B87GGjz2rU6bL cCwQzIPUmHz1pboXhJrqMXMhaMLyAfTmj9a0eVEhZNS2EMN0aHqKclK2BLy4ihja2jR5Cw4 2jArLyaZY+uS7ukhweI85NaLWlmhl2QsVRUGCeSaw2pWDySbmOOeo6mr9Qprt2bRVK28h56 MelCPPDbpyRJJ8dKoeKRSY92R81Ulo5kAIORyaSzCCaFoWeQKGXkcUOLuN29KAMOc4qs28r N6Yio7kmihp7LCCcHNAMrLWhFHs8nKker5or+MWykOsS78UrFrKsQ3LsHtnrVEkERO6MEMO vNRZKoze+imH6bSgk8rnpR0DXNuolWby1I6OKzRfy5Ayvsx1qT6mHbc7SE9OtHiWteupahL EEXUFeNDny1rtrqerLMXhleJvfHFZW21GCIYBZCx6gUadbQkB7h8AdBxRhVqofF2tpORPOp C+/Gaa22vnU4ybvb5YGSw7VktJk0q4bc8rF+p3npTq4srW8tisL/cOqHGaPEtO9H1DRru4k gGoHav9x+9aBdJ0yZg0dyh46k9a+P2Wi6lpmqmaGQCPOSpb7hTbUfGbxXSWoseOjFCRzS8e Z+j2volx4attxBt94bkMOlfPdQ8IammrzXE1owt8+jYuRitJpWt6zZRJM0QFqRuJlfPFNIP 8StNmuvpWhy54yDkGicc34J3Z9YaTwstzC0tvhbiPkLnrQjaQtxaSKYfp7tezfzV9QkbRdX kxayx2151HbNBX+jSXyMjxBpoxxIg61l1z1y157lfM7axm8sRXAyemDxtNaPQkmnheyuEUS xDMZP8AMKru7V5bkWszGKUcAsMUakE9vAkdyCu37ZVHIrLq79a769C7WeS3dSIhIingnhoz W00u9tb23/zf1CMNnjNYa3ufqJPIuJVRu0p6NT2xtzaR+Xdv5iOfRLF2qvx3xrHuad3Okyb WkhmwR2Yf+aVFbhFIb9QE+9PjM0MKYkWWMDnPWhZTFL+olruA64HNdOS/GO4XiBnI2SEccr UQ3kFo2Owk5Vh1zV0jQ7A8bsjf0svSohGkbEjoTjgg9KU9H9D6rJPJaJFAMysf1CKUTMCVX 0iROqsMZrQCQIyymMY+3HvWdu7oyarKWC5HTjpVdWfRyV3MiC4aWaYZHAXHSuG9hVB5rK6H tjOKH1fTL+4nE9rMiseoPShotP1+NC3m27fBTpUffaxWpa8lhbhLSPzJH+3jgVi9TF5PcNN NmQuOw6VrJG1n0osNs5HVtlDzya2Fy0Vpx2C1RMapMZAaFiPwakjBsnawGfmtUz6u648m0U f+0V6PTNSlXObZT1+wU9gZdmCrwp3fJNQMybdpUg++a2CaPesCWe1+fRUG0GUgqZIPyIxVS aWxj5I5JYQVU4zUAtwpIDllHYmtfc6IzWJIdBInTYMZrOLpbvKVMoznnIpACqFZUyDyffrW i8yxuUQSQtGyDnb3pa+kTQRlg4fHOKOjUvHGdjEkc+npStC+RbFh+kHVscA0RaFgAGjVlXp VcFtukG5Gwf8ASaYRW0nRIWIHfaaColRFLCXAAI68UBcSgcqOO5omfzxD6I2DL1G3rSzbcs SpjfnsBmnlJ7gkg85HXFVRKBIwBBHzRCaTqk+CsRRT3birP4IYRi6vVUjsgzRlEsbC4SX0g OFGBnmsv4l0YzW5uoslkPPvWoYu4GVUjA4xUhChUr5eQwwc1pZL8RLXz/Q736C7EFyqPG5+ 5h0rdxQwqFdVQKRkYFYzXtCNpdsd5VH9SkDj8U48L6qLuL6KU5ki4XPcVMk1drQ7gW4PHxX zjV3W61y6OVUDgMa+g3pdbGcIAGCHGOtfOJrkpbSKYkkJznd1zT6+Fz9BWCLDd/rrlZDjNX 6lZ/TSZRw0famMGl+f4cW7Iw8Zyppffbl2iTJEi5Gam+jlLBjdkN06VOCTbco56Z5NcQEty gIr24xMQY/2NBu+c9tfMwOQTyaturl55FjmU8faRVM0cjqssibFPTFdEfmxn9XhTwD1oI80 u/i0m5R3YNEw6Z6Gjda0WPVrb+KaPHv2cyjpikEVqsgw7YGOtafwLpt1qmqS25uZFgVcYU4 X96cvrC6mXSKz1WfTGWGVzJBJ9yf01rH09b/TlnRvMTGQeuKQeKvDtxpl5LFKrYHMb44YUX 4K1hrLbazSBreVtrqeqn3qLFbnuHOiy3F0v0oVcocA4rZ6fpkl3pMtnLkSp6o36YpQ9jFp9 /HEjBVlO8OvzWk0dwl08OHIK/cxqeJnWUdXYFa1SHRpLnVWTdEMAkdcVltH1HRbjVXvp7NV aMcEc7q3YXT7yafS7jbID6ihNYjVrjQbXW4LGwHlqJAshA9PX3q+pnwubDDUtQubm4iZJPL hn+1M4IH4qjT4m1aSWOBkMsJxhjyav1e3tG1NrsLtMEZ2jseKRWN+ulWv1qDc0jk59qUufR Z/BesXJUlJVJlHpIzSA6NcXhEjKVx0x0pzN9LM/wDELkOzt6goGRmhrhr0zLun9UozHCoxg fNK04zuoac0SgKV3A4PPAoV4xD6WfLnutEara3CMyM/6jH7QcCk4Fy8RDsRt4zRD0Ykkcbq 10GaIHp3NXvrdrLdpIbfEEfCxmkMrO+MsxIrolXYS+GPz2qyPL29tryTzSX2npGOMUK7tMo EKrEp6Z5NLoyr9iamqysRhiPbFIxsFvJcStEF8w9yeAKlcabHbqdz7j2C84qsicREBiDjmq GmeJcSHPHBBoFVtbyMMKjEZ6ioNbur42sAPeiP4xcwweVAVxjqRk1Ust/OQwQufxgU/ZIeu N/S2Pc0ysdfntyqSE+WpwMUNsu3PMa5PYDNRksLnIZlUf7UYWxr4LmW/QSWcQ3gcO7UG2vG wuCl/aRbh/p61nbMXySmO3mdPgCiL6LUG2fUoZAB170vE9OrjV4Neja3hvTaAj7C3pNDLoI sLcyxyl5xyrZ9J/FKodHkvIybdDvU9DRC2ur2WLcxyMvUqehpGIsNeS3voxdxy7Vbllc5r6 1YeL7a3u7aAIXhmQFXzk/vXxhrGSc/ZJFzyuKd6faPGyQM8x2+pW2n+1Hliby+16rpdlq9m JXgV2xlW6H+9UwadZpp4hmJx0BccikfhjX3axFtc+Zg+lX2nitMqF0VZV38dScZovMvsS2M 3qHg+SVGa2K7OoXtS6CfVdHPlyRsYl7YzWwnsprdfMtJmQ55RjkGoea0i/8Acptcj7D0P71 nfxRXnSa316GWJ1X9Nz1J4q62vdTQborqOaLrtwKPfTNPlQrcBYGb3AoN/D1nGP0ZztHJZH /8UTmweqOjufrojLjypU+5DyDQUlvDcgqN0Ux6YPpaq44ZLWQOlwkq9MM2CRXJWjgYSMxUE 5AzV5qVNxeGCH6eVgrJ9ue5pBZeZdXEruQjEnlqfa/aNexxSW6orOMnceTS42Fu0ao3qkH3 H2qbLaqXIUXOk6hI7k6rHGD0AA4oZdJnRNsmtyZ+B1p4unWxYqDkD+brXDZRKcCIZHQnvWt 4smlOpSb+HxxKQ2qTMwqiWzs9v6l7M5PsTT+S2jVclTkjsKFaCMFcKST2Aqcp6UxWtlGpYP KzL0yxo36mFVzsJ3Vcq2y5Vvu9qukt47iEG3ZGbuOmKJxS8oDikZ2+wIuepqU9xptrL5csr sxHQdK61hcCZDtJUdqSay5j1GRNoyRjp0rXLOUbtO0udGcrv8zPw3WiUj8OY4jwT/Ueaxkj wqix2/qYdZCehqmS5ZZBtOXHTmsl43+dDVQIhCCOu8VZ5+mhlMJtvnpXzqSaeXO/0+4rqbu FUfk5pypx9NjuIJf8oQbvgirfPCjl4lH5FfNEdrf1B8t75rq312XOPXnsarRjf3EXndZVwR 2NB/TNbjEDx7x3bvWMe9u4kOZirdgDVF3q11PCr/UuzL9wBonQ8WovLfW7kkK8OCOgalo8P atuJIU/l6R/xW59O55AB3Bprp+uSIcNKzcdGotEmN60GwjPPA/4qsxnOA3WrvODc47D/irA AVB2cEVvIyLL+wS+s2gk644Psaw1xYXGkX6XEQIeM8/NfTfJGByaX6tpEdzCWXPmDt71PXK pVOn3iahbRzLt9Qw49jWG8QWX0msThQAsnIxWgsJJdJvtpUGJz6ge1LPEdpPHdSzshdJeUk HSsrfS59NfDSQ3emJbtIjgfcueRWT8Q3UFzqMsUEYRIW2j5o+yt/o3ju45GVth3bR1pBOA1 5IxB9bZOaduwpMqoRuJUKpj5qTOvnMk5PxxTS1jiOnyyEf5XI+aVndNG0zoTg8GpXAjqXm2 pISvbNWbFRfUxDfFFwwxkK6lQT/LULqFlbJXGO1LTz0Jt9JlngEkVyM9k96Y6Frk+hreWxL qZlx0xg0ltL1radTyUB5rbDRk1/TvqLSSE3Ea7sZALfFVIi3+k954jmk0vy7yQyFxgK3O35 pfaG1yZISHl689qFkDCWVJo+c4I9jVAtwsbSwsOOoJwamqnx9cguba40uyMzMWZB6h2NOdJ vgbyKNgQOm496+YeF/E1tY238N1JCyM2VlzylfQo5Ue1WaIpJH1R1NT1z72FvrDzUtPjsb+ PVQuR9kpX2NI9e0jw/BptwZisRl/UST+bPxWt0+6XUNHwu15QuCp96VPp9prti1jqMapcRk gLjnHxWn32j5XxubWtQiuEWO5eZEG0AnPFaHQbWe5tdl6yiFm3KBRPij/AA7XSLdbqxunMg OSCO1L9G8SQjFldYQjguBg5qLGm/xuNLijtrvyzbeZEU53dqT63qdtppkn8lZHz6R7VS/ia SHMEpjeOUbY5R1H5rNeIb6FXS1iXzmcep80ZMwp9V3HiG2v7nzjbqZvZzwKIe50swiR4UDY +1e5pAI7YkRxIUb+ZjTOysowv1l3hI14RD9zmpsUWzi3n3lIvLOeKGl00bAVnR29ulOdZ06 Jdl0ZTCXHCDnApGbcXEm23LSsOopwLBZxQReuQ7z2HSpstvCgYXDEH+Xbii7XTdRK+q09A/ mYV2XT1hYi4lMmORGvai0y17mac7YlO3u2KnbaTLenYik/6j0NMkw7LG6COMfyp3/NTvNVf yfpbVVhQDkg05YVVJp+l2DL9S/mTD+RORRJnE4Kw23o+eBQ1laxuvnTjHcKOrUS92BII4Yw 8p+1M+kVpKzrkcd+42xKlpGf/UbqfxTC20i2YB5XM7d3c8UC0aMR9fN5knXYp4WjrOGbVSF P6NnGMDHG6riKKWKNUbyDCu3tXodGgvCskszOQeRimVlpdpD0UAnoc5p9Z2ZVRtVePeqsRK Wad4fjRg0cQi5+5u9P30CLyw80iMQMhT3q9EE9swPrlXgLR1lpuEHmnc2OhHSl5Z+leO/tk 77SLu+Ii03TEJU8yHgUNDbyaTdpHrFrNHnqY8stb+SJreP0yGNCeqipSCLUIDbRy+rHqYr2 rPqbdaT16ZxWuJIFfw9LFPGDlo3xkU5s9aildLe5tZI5wMMSOAa+c69p1/4V117rSpJZEJ3 OOxrXaFr9p4h0oScx3KDDDPQ0pR8aaO7tLyRo7a5RnX7lBzVd7GyoHZAyjqoGc1k7Dxbpmm 6qbW50+O3uHbb5q8Bq2dvqNrdELFIrE9hT+jS5FgvCAQGX/wCVJ1H4rraLFH+pZqUbuuaMv NLincTKCsi9CKEaW4g2xyMwJ6OO35qc/plk2mpJNiRAsncHoajeWEfkeTKo2D7cHkUReSX5 YmaBXTH3qeopchiZMCaVSD3GRRkLXJJGDRpcxM5hGEIHQVRdXMHlmWC3c4+/I6USJ5FnIkc MMdu9TSc+VK7JgDop70/EyhbiVgQqIg6gdzVipcCIS+ZEQe3cVZNcKSxaEI2OoGaU3M2xd2 6VT7YpeWDNG73Leot8ACi0tkcDzW2bvkVhr7VZhz9RMrZxgUGLua5dIUupQ8hwGLc053P3C 8a39xo9qSSs4QdevWl8trHHEzi6SPJxnI5rPCOygmEF9rMwlB5VjTpV0HylU3kTrjqzCr8p /E2WK7m6tIVXbdSSN7A9ayOoam8mqSejyxjGWPJreRS6TboqLNbgds7a9c6Xp2oIJWggmX3 GKV056fPo7uCE7XViDzxzUmurZjwct2BFb3/p7SThVgiHH8rCunwxpiAt5SE/ml4q8ow0bq 67s5PYV4zJHcLGyhc/ca2L+FtPZ9yFl/0g8VW/gqxk9W+Rc/vS8KPKMfczRb9u8fBqeI/LB jk69cmtQfANoTlbuUAf6RVi+B7YwNB9XMc852DNHj0PKMUQrSY3ZP5qBtmhnKnOCPzWuf8A w/tgpP1k37IM1KfwVHNbKLS5mjZOpYZzR40/KMrp1ozajEJcbc9Wo8WiG+uNoyA3BpxbeGo tLRrm4lknKKSQ44FLtE00ayZ5TeG3O87UHtTwmuWRwAcjGB0oyG45BLUtAQuAS2MDpVsYKN 6f7k1Xkmw5jfK56mrwu5uP96UxuVOS5H/FGRTkfzD81XlqcL9X0pSfOTkHqKAjh3wNZXIBh b7C3Y1qCVljAzweoFItQi2SmMenByM1HUPQF7pUWn6O6Q8k8kmsLdWsj3BboTX0Yzi70ySG QfqJ/vWcltCWDALlemamxUpDMPptPNsgzLJ1quHT9SjsTK1uDEPejpIHudUjttgLO3JHYVu ZNPhGnrbL6lC45qYq18p2MJPN2GM9RxR6Ml2QZm2sRjnoacahpU0TOCTsHcrxSKS3ZZmKDe F7ike+nW0+FC5cHGOMV2OdtMmtypfyCwJZTipwR392pWGB3GcBlXgVyC3J1IW8774lOW9qf wX21niTR9Nl0m31TTWadpMeaijNZVtGklUlFdcjIVhW28PtFp1lMYHLpIcKhomIPcvmWJE5 p26iXHzeTSbtU3sgG04NazwLfSQ3x0y5kykoyq9cGtH9BC0hyikY54rttpVul2s9tCkMq9G A60pp3qHFjdHS79ghI7EEdaf/APaamouANky9GHUUiuNOnu0E5kXIGDVmixT2t8I3O5D/AD Zq5MR9HQ2cl888F+TNEvCFhivlfj7w6umXyy2iEBj9vevs10fIl8z+TvSXVNLsry4TUVjMj qOQ3IxVdc+vQ569+3ww6hcJGbdotvy3UGgxdzNMPMOSD1HWvo9/a2Oq6vIqWGUTgsBgE0G/ hyy/iSWrMtvG/wDOo3HNZyNNhTBOrKi2tiJJCOh5596Ois7q2Q3V9B9RMf8ALjUcLT2FNF0 RpI4VWZ1HqnbiuNrf1JH0Eauo7ip6mQ9Zl9E1TVZTPd5ijJ+z4pzYaJZ2MZdVEZA5d6Yo07 gyXB2k+x6UJeQC6UIwYqD1JxmoPf0V6lqLtmK3YlOxzSeTIk8uNgWb7jnJFPX04W6tKyA5G FUdqAvbOPT5Vk3q5dct2wfalPavha5YKY06njJoMo8imPYu1TyR3pvLbPbwCV1XfJ9o+KXy BYXAjOeOQelVCoc+aAEjY8nGB2q9maxjCKu6Z+pHUVC3cB2mYHJ+3jvR1roly9s+pTTMuT6 cjrWkRVOi2Mk949xcMVgT7y3etDBf295IbeF9sa8YHekN/qLpD9FCFwOZGzyxqejyLbQyXc /pHRRVy56RedbC3uILOPYzA47E5NFDWY49ioxJbt7VkLtpIFhlSTzN+W6dKO0fdcyq8m1c9 WI6VPf5OvkHP459bbSriYXRlBG0j1NngVoLa/u55ACiGNe4PJrJ399bW0EdnZkO2PWfc060 29Sx04GQr50nQHpip5vv2dh3dTLtBfcq9h2NDpdJawOc+t+g+KqmuVks1MjBSw4+KWLqMDM VC73H9VaeUKQXqk1q8aidlChfbmsNqNhJ4fvhrWm5a0c/qxjvWymMdzATOiBQOKhcNZ/9OT 2lrtad14VhU/bqv+M7qel6V4p0Z76O6MNxCu9VBHX2NX+Dr+5h01LuRC/l+nCjk1l/Bsci+ JJ7O8LQsQfRjhq1kuqQaFdToroFXqueBR/0v+PoNhfLe2yygFSRyG6126tjKu5CAwrA2vjd LmREs0aQd9qmthpetR3ZET5WTHQiq2AtuppIZSs1wF+KWXOoRROI1kQ56miPGFmyy+eAdrV i5biRkMe0BRxnFZd92KnOn6XVt5pkefYucFgahea7oVtuEmoSuf8AStZVVQ5Ly4XsM0NKkD MU2KoHfrmpnZ+LQN4s0QDh7hsd9ooGfxVo0jFpIbs47cDNIJojk4xs7ULc25aNdjNIc88cC q8tPxONRubPWNOe602BoGgPKsc7qVaTNHFqVrNKMkuBg1do0iJftb4ISVSCPmhVtpv4zHvj KqkoHPtT9EN8RW8J8QXNxIymNVBx7ms80MhtzcCIKjt6c961Gv2Xn62LeFNsYUPKw9qSXMj 3l6scMf6cfpRen71VTF2k2caIby5G4DhVPvThfNTEEUxQSDoDjFAwQm48u3J4TlgPejYrS4 udSxECFQd6g8WWu+O6SN5/LJzhs0TJdX8bMFmZh2OeKgdEkOCxyFycmrjthjAOSo60bYMjs V9qKgOZifgir/4xfgjEhY/ivST29q8UU864kXJA7CgrvVLC1idEu98ufSoA6Ub0Mg9/EGow 8KFzjuKhH4l1SN1dpRkHoV4pb/HbBYVEg3SdyO1dNxbXSZjkU8cDPNLy6Pxh7qOv6pGFulE YhkHUDvROn67qj23mymPaenFBaZHHqmjXFvKWLwDcmKHSc/wxVOV7Vc6qfGCNV8Q3k1vNZz JHtfjIFIPDbCG7n3RiQjoDx3pwEW4tI5TjcnDfNLIgtrrrgHCSoKLackaJGaMhVORgVcAiM Mg5NVRpudWJ7DrVzMuRwTUmsWRQenPsavV5AMkAj29qFBTqV6VZHKhGR79KNIWs7KARXr+M 3dtuGNwFQDhhwDXd7Af5ZwaqdJxl5Ltkl4O0jhhRDeXNBvBAAGT8VX4lg+ndbmDGf51FKdP 1GCCb9X9SCT7s9jT0sNPDdoJ764vH9RHCfFalIFnjMTEqPehNAjQWbSpGArtxj2prGVJwBW vPOxn1fZNJb+QxgnBdD3x1rOaxov00slxCp2N2Wt9NtdMEAml8sQfMbJkMOlZ3j2udMfZzT W2gSLayMkkhzntilC2zwsrFd0k55UCtVdW+y2eIRbVB4Arul2CXE4eVDtj6cVNlnpUv7XaZ aukcaMgAA79qNkgk3YEiN7EGjTBbN1DftVkVlGZNyRnb7YpTmi1XbWl3Hw5ByOKMFm5w0sw UD2FFR287/dGQtXx2Ek2FcEJW04jG0NbEQ+hcsD1NHRQSj9TIA6jAo1dMiWMBFwR3qx4igF Vv6VJJ7RWVLuPY2Mjhge9C6hqNrY2bL6RjjB4FeuJI7GNp5Hwo6L7mslqVyLyM3F4+Yd/Ma +1VJ6Tu1O61Y6tYSWmm2yRkH1TKMD5rKzRz3l2lhZuV2f50vUmtHq2oI2gSpoqIgKY9PU18 88MnUo9VdWMkbMfVuzWXWNeT/VPDl5cuLeJxHFj1Ox5NRsZrfSHWwin3sByQOtX67rUdrCQ Zd02MUq0G2F27XTKSCetZWe1/pqLabfEz5GP6jQ0LFp/OMu+PPGaheT29tDtmfGeka0uW/t wSA4UdlJ4FR36PmaZay0KWKThmWYHoehrCTak82pL57F13fmtHqYN7bLCHbjnr0FZ36T6Ue YWVtvY0c4qj7nUd0+1cFYl96W7hMN27nOSKoSYySN6FXf71bbpm4kaJslB0qswh9rA93qCW sSts6yN7Cn3ii6WKysYYAxt0HJHvV+lR2dj4alne4Rby54G7qPilWpXTM6wxBdiL6u5JrSf 6xn9pDNAZGeQKWZhkVdK6pbQRy8BRkgd65LM6pkSYJ6jFDeaZ9gK529zULwytrmSQlUf9LH ANMLXVZ7QpEm0H+rrikqTi3XJIDfHtV1kAzM5kwhOTmpsVGmhvnZvM8xS54PHWtRevGttBM 77WKdDWFWeKAKzyo5JGwAVq7hoWNrNPlnZB6e1Ln4V+mc8hubW32y7UAyecGo/9tAonTDeZ xnd3pHqupSuwht1jHQZ7gURphhc/SlySRuy3vR5eywwuNWWCN3lAKqM7QOaJ8M38Gt3WWt2 jC8AkYzQ8SRSS4dAxXqDQuuanc2SLDpUIjk6g1fNm+03/AI9rrW2n+NVAUKHTAYdjRcHguz uElvbp3nWblnJ4rLm7vIr5bi/VZsr62PY1rNB8ULLssZWRoZQcbe1VsvorsJb6/fw9H5Gm2 sflg9QOT+9HaH4lW/kQyxNDKvAOe9ZzWtQNl4tkheTdAeikcVp7YQ3kUUttFGg6/k0psuHW 9kt11LS/LmAO9etfP9U0qSwmeN19GeMDrWx0bVAsQt5gAy8ZzU9ZsRe27SKckdMVXXOwp1l fL9WgjgSK5hxzwykcUlmklcltojB4ArRatbFt8bswVTk8Vnr0qqx7CWXPI71zZlxvErxI4N PEgIJPFLlEoIVGO5hkAdqIlWW7IjAPlDofmq8NAFjJzJuxke1VCeWOaGeOVgAwIPBzmntyy Sara+ZF6ZArE+5oSTTVhBeR8ZTimccInsbR4smSNgDn2qp7TQOpi8n1aa1gwu/AUHg0G9gL W8EakPJGP1PamuvW7xayk8bAKqgnnnNLEa5eZ5goLSnn8U7SgrTrdzOjLHjzH/tWghtlivJ ZiecY+KF0qHADsckdBRxJ3Tcbc+9HN0qBeSSS0mVGwWfAOOlZe+vG0+Z4FZpN49ZJyK008n kWZcAk9ce9ZrSDBqWsrFOpEJYkrjvRachPOZ2zJh3i/qxwP3qDlBFuWND8k819gl0Gxj0vy UhRY5B0xWSufC9sls2EG7P3ntUeeKkYY8x7lyGb3rtpctDdLIY+entWh1HS1NuhMZBX+ZRW dulaNtjHgHINVOpRZjaWN2ySJJDKyRyDDAUc0W1GjByA2RmlukWLXNhHcwy7V6MO1OriMrA pB5xz80aWKINqAp0DDk0m1N/Luo3A5HeiLqd4mHaluoyPKnmKAQO4plG4+juWBJiJOBgV36 W74GxFOPessPFWpk58/gDoKk3ia8ePHnHcemK0/wBGedtPFbThyHKknsKktvOjfbxWdTX7u JF/Xy59wKmviW5LeqZsY6BaN4GdtKtvcsT6eO1XmO5XAIJx8VkJPEV9gFbooufaunxJej7d QPPQbaX+g/3HXdjfz3Du1udrHAyayes6bcaPchmiYRyHkEcCml34k1jAC3qke4WuTalc6zb /AE99P5gxwcUW8yejk6/azwdr3kXTWFyx8uTmMk9DX0O2t5JlymAT2r4nf2U+mXiq7MF+6N xWr0jxJqF7pmxLkJJFw3OCRRz34jrjfj6SdPlA9RRfksK8tvaRn9a8hB/94r5k+qXdxJhri RsdcuaqkMkkJkW4Jc8EZp380/hf4rX0id/D8O7zr6A+43VSuv8Ahy3T0zKw/wBIr5hJHuU7 2Aai1SCayUqg8yP7tvcUv8//AAT8P/X0RPFmlL6obZnUd8VZb+NtPkyEtcYPvXz+0LPOqMS kLjAwajc20+nzBzzEe61N/Nar/FH0z/qK7kf9OCJYz0z1o+y1sswWVB/9vasJo12biDYMll 6GtHYREkAnBNHPfVovMjZRXCSruTpVN0/lxmR8kDoKr0+JggzwtAa5qj28q26KpDcEnrW89 VnfbPXlzdalqhtskIOMAcLQd/ZNDG1vGGbjGfc0w1O/hsLcrDkyP1bHJrAalrWtCYmFWWMH 0lupo66HMaqw0caJpUk91PvlY5VD0WsRc69dTapLHG0SljguOwrT6fNqF5phF/gu45z2FYa /itINTkW2JZFb1saXUyelc32J/h8mpXoj80sin1PWj86PT7RLO1G0gcZpQ93DYRR4IO8Daq 9/zRFiBK8l1czASBeAf5RWciqFv3kLAI3mSnqT2qqe2S2gVthkkz6j2FE6aqGaadm3g8Lkf 70HPOk+qCJZDsj5b2peInSxZpwpO0ergfFCajCFh82QhWPAxzTSMSXL9EZQe1B6u0UV1HHt JOemazn1pQNtYxJKh35ON2TRGl2yXEFwyBhIG4Iq2LE975SqoUjAAplpdgbHTLmXOTzmriN Jp9QcTRwPGrCNhyetS1ITC/8A0wFV1BBqpI2ur/eygDPXFN9aSRfp2lRBGVwhX/zT/R/tnb hDGwDNk9c5rsQO4FWUkjkCrpLC5aTATg9G967cRRWNv5a8yHqR1owaA3F5dpBJo63mSIFWB B7ioRKEg858Fj04oeNWMjO+WBHakfxeblQ3mFA205Az0rW3d+LnQ7TUGBVvtKj4rHFhgbYw uOu/vTm5u5Bp8FicKijdgfNELPY2O6YqZPJ3M/SowX9xZTCeVQFQ5A7il1u8kkn+YwCdBmi 3Akt2Tnd3JrKTFtHqWpqbOHWbcNIJfSyLwFPzXLfVFNuHvZYy5HRTkrS/QYxPFPo87hg67o snHNB2MEdpJPHKweVG2suOBVWftM/i2NL26gu49m9CDtkPtXdDga1lsy8u1uQPanAukh0qU RgcJyMYoARxXOmWhZnV1O6MoOp9qJSpR4nja9vnlQMzxfcVrT+HL9beyilVxIyrkxdaIms0 ewNxHFgumH3Ckfh6SS3vmzGrQN6SV6ir++0voEN/b39sZY9scoH29Kb6VeCWMwuf3zWSUx2 1xhQ2HGQMUVYXLC6BKtGwOcDvW/PuM7AniW3FpqJX+SU96yl5HBb3BAYDf0PavpGv20eo6c kxj3OvcdaxY0syzfr2sjqDgbVNc35ec6b8XYTyvHCijIKj+UVRbws120oUPnkfFaM+HZJZS q6ZKVPQkVanhfUVUi209489STWeVXlCdm8x8TEAFetMfDkiysBtIQEj81NfBWt3MwW5SOKI fzluaf6f4am0+IJEY2A5yTWnPNR1YV63p0KobiJTJPIMH/SKS6ZajDStnA4IIrWX6vCrI3p 3Dk0ljS3tLQv5gy7YGTxR1PYnxO2jWNCx4APAoiYB2Uluo9IAoZWBkRAPSTyQacfTxyRrtP Io5Ks3e/pwYbhyCACazvhp57a9uikYeZMlQRWq17TJblCsPqcdCO1LNB3afrZNwAAy4OR3p del8gr7xD4ha6K+Y6KBgAoQBTW1vNWXw89zeRI5Y+k4p9qRspss0YJHOKA1vULQeHzGtwhk zxGOorPdVIwt74m1C7QW6QxxBW/lFKL2Se4C+fjOeoHWmjKiyO8gHq6kUFIkckyojHBPB+a 15wrG88LwqmhJsBCk8g0fcKVTKpkCqdFtWttIgSctvxnFFzMMYwfxU2kz9wA8hLqMfNUPZe cGjRVQEU6uoVlQbUVTnqaBuop2dVjwAByVpacZeTaig7+D2xXYztUyOm3P2/NUmNnO932qv +9c8ze3qcnHStE6JS83P64jjFWwttQzNkj+Vaq0+NriTJbAB5oi/d1l2bRtA9OKQ1Xn05IY k9MGpIgAy+Fx2oeN2LhiQPgdq5MQCXBPTr70HqyeZF9g3arrXOQ2OBzkUoJkkcYGd1HQRSu NkeWI680WDTW9R9aRo3HCD0EdjWXTz9PviGO10PI9xWsghlhjGRtGOfegNWsBer5qDEijqO pqZf0djmWkQTx+qJuuD0rqt+qMdWHTNLtPuRaubeckRP1+DTNLePzQRJkfy/NFmCVONBI5i AQZ7saIhgkgZkCgbxjr1oW5hWO5VmUgDkEU3tk+rsyxIUr0z1qaYFIbhHj2FQQ3Oa0sUO6E LOEkHtSWFEWXdvdh34rQwRMFBX1KRxSgqEdr9Lco8RCo/Ue1bHS7dQBgZPYkUisoyzhZIQT n2rXabB0PRVFdH4+c9sO6YLsiQAkDPvWP1u5MmoOGQEJ0rQarcwxp+s2ApyKxmrairmWdyv lICd2etbSI0Neana28TTPF5kwGF3dBWe0+7XVNQZZgVI5ANRs7ltS82Z8JGThRTFI0gRUij UysODU3r2rPS7VCtvpjJHKFkZTt55NfMnleJpd7YZjz81vk0We7kee7nBWEZRc96xuowK92 VDhctg5FP8lt9lxkDWjyXFyPXnA4z2oiS4dybcEj+rHerGigsEd0bIVcDP8AMaXWkw+oE0v Unp3rNf1qrCCVrQqrBTjA+KXGx+jaR1kEm44YtT7TowtsGJPr5OewoHWZEQxhIy0IOTt7mq s9J5vtXZzfTRlkAwoyaXX0k1youW2qTxuxRKkSWbqF2F+nxQOouFiht/OHpGTj3rGNqrs55 hqEflH7eCQK2slnI2gSANlpG6g1iNHiMl02Xbd0BHevo0iC18OQ7gxLc5q4ispb6WbefDuC eoweKIu0LIqy+rB4zXoZWWQnYSrHjNSeYz3ax4Ix1PtRIVr18I4IYpNxGRjaKT3UNi8wEk8 itnOKcXqxNblLhzs/q7ilDpZQt5wL3B6JkcVpYjmo3UcEUSxxs756ZFByII16nHsOtWiZpJ WllJG3ooqiSQzzeltgPxWdaurtkkUE8kgKGo3UzPBe+T7IPxigZPLEsccjFACNxHt70ZqEt rbXSLY3b3C7fVI45/FGegsXCR7sc/HSiPP8xAvQd88Uve4kdF3nA+OhrscqrIDtJb5PFRh6 ZQ30NrOJQp8xPtYng0c3ru/qAE2Sru9PXNLNRhWBre4U+iVc9OAavsZlAbzJiuOgYUWYBNx I2Cm5z5i468ULpurSIFsnGGibKE167Z2ZGRsYOTSu5kMeoieJGkJ7dqIG9s9XQnyw++CYYY Hs1By230F6XtgnkS8nnvQWh7ZIiZ8CCQ+tDxs+aaTQLFGYY5/PgboQc7auIpyJTcacGRgZF HHtmhrLXGW5aGXaLheNpPJ/Fd0gG1zA5HqGUJ70i17Qb2TU11Czy8qkFlU9RVTYVyx9B0XU VvvNtW4k25wa7HPNaSHZN9rYZGXikFtPKGgv0HlSx4EimtDdSJK8cm8BXGeBWub9RPQxtce NQD9x7KKGl1UytkySRAe/GapjUM+6Jw2P6qnJGZsfUFSfYDpTmDFccyX8jgSOykYOTRVtiK Hyy+Qg4JNDGLy8GJo1PTipu58nygI9x5JNHqDFOpwR3loWB3HufasTdwiGNoJUbaG3Ke1bt ZQuUIjIYc4FKb2waQER4IJ/mGaw753405ufSe2WNooniYle4Ip5BG7gYBOB7cVTb2IXEf1C IyjI9OBRSHAw1wMDjgVnObDtDO0gm2KQW6n2UVkta1azfXIordhJt4kI96da/qMOlafLBLO I5roEq3fFfM5k8vM8W7YT956mqs2CfX0qO9iKqUiEpx0JrK+IboTXpcWkKlePSa7puuXFpB HM8ImhxgnHSrNS1+zvAdsMSfIXmscxqQ+YZOCuMduxqm2uhYaik/lh9jZKHoa5cyo7H6fJJ 7njFC28Zecljux1ya1kTa+p6brNtrFt51odjLwyH+WiGLrlyAT71890u8/g1+k8bAwycSKD 0r6Azx3Fil1bOJo8ZITqKmzUqDtLEkM273HAoaQOdwRSfYioPfb35fbn37VFbr0kCUYFZ2L jFABz6CTgdzXliZuGKrjuTVecHI69wKksjft3zW6DKFhDHhW3HrgDg1SzTzSbiAB7GoCRQm RL6unAqIKcDeWHc5pG4wAJMWMjqCai6ysnqIGKKEMe0rG+c9Se1WpAghwJFPz70jLlQqvBw /UUfZ/ppnOX7+9UvbMTkEYPT4qduZUY4QdMZovsj6CctprExklT1I5oeGWJd4Ctlu56Ubpr sNLDOu5i3epMC2cIAOp4qbDlZ/UdJLwtKi8ZySKCsLo20ohuM7P5W9q1W4vHhWXGcEYpbq2 jpPGWQ4wMjHvTl/pLLi2R4PNEu9evBo3S5C0fpQkDg55rL6bfyWMv0l1nyicc9q0Ns6Qyb4 Zgyt0GeKVh6Y3Fo7IGjUDJ/lplYu6xqjjGOOO1VWAM4Ccc9h3p5o8cb3DQNEAGGAcdDRzym 9CtPhmknULnH4rVxr5EQXPPc0u0u2e1jKyjD5rmqX6QqdrEt04rqkyMd0p8Qz7pSu7Kj2r5 9rc6zOLdHDAt9inr+a1OuSyjSp7kc+5HavnlrIW1HzmZlHue9T1Vcw0uIRbmKID7hyQcBaO tpVt4xPJyEGBzSpXS8mCFiFQ5I96K1CRJIRCgIOO1T/1VWanr6xOtvbffKOcdqxWoTSiY72 yVbPSnOi2Bm1B3kbPlH+brVOs7DJKViQ9t1V1bS5knou/Xv3jiVckjpRGmaep1gW0vJj5NX 6CE8p5S36ijaM9qjbyS2GtmSQA7+570oLWmlwy+UhKAdSPalV9cCe1MbRmNFbCkd6mZJXuM ZAUnJqi6l3sNwyoPGBxR1fRcz2ojkSMsDyq8gk0quGEzvM46ntTGVGeJ0O0M/I4pfOzRwGJ 8Hn2rONaL0LarNkE88cVtXvWGgNAwBwcg5rI6HIijDMBg/b70+1qa3+lhNssiuR61IxR+yo C0Mk11lh6U6Yq6S9dXZooRJt4OOtUrKYdNlaM+thjOelLpJ3sLGHHqdzuYnrWnPpF9mzXjN EWmtQidTv70kvtQkumPlqqQr0UDFXXN7Jc24URZFByWYEG5jye3tRehOcc8zNrwR5hoXLrg kk4OasEEajAk9QFRPMeACSP96laLOJCXc81OLYRlV61WDHJEd3D56ZrzP5aYXG6gJq53HnO D71Npn9TbRwKGAQ4O/wBXerFkYnjrQGnEZm8ExXEvBST0k9/xS+FFkjDyyAjNEQ3RvvDv0T OBJA27Z0yKWpMYzxge3xR17KG01zGIdoPUdSKSyXkglG0jAPt0oyNmchgcHvuHFVyQpcuz9 QB1T3qYodbagkY3EZBHqNaPRXglt8Wx3o/DA9VrB/qxyCMxsFJ796Niu7rTpx5G8AnkUyxu 4Sto/lTzliregnqKMa5R428mZ1kIwCPel9hHHrFqA29XdeSOxq3yRZPvZclTg7jj96125sZ q7SS9tpTDcN5gfuR1rUW1tJqFlGyJ64+qHgGk/mnzIyEVlkPPxTzTpJ7dHAXKZyDmtefiL6 rqrt/TMPluOozULi9tLcfqzxxkdRvpvLaJqdqVjcCYDoDzXzzX7GTT70CXTUJPG5mOKx7uN J7PpvEujwNua7Q8dEOSaVS+ONLUsypO+OmBWTvdPL3e6CNUIGSo6UPJpVyVDElAevtWXm08 Wtk/xCtkG2KxfJ7scUN/1zePzBY5J7GsudHckFmbb71p7DwvqupQRpFHIIx/PjApee/D8Ub zxVqktoJY4YkdWwy45FE6LqmoXcMz3UiEAZwgwRTu28JaNoiGTWNQZGYYKk9aT6jvM0tvo0 apZ7DtkI5aq9/tHr9FMsaeKHulaZZZIuI89RWavbebTWNpcDIHQHiq7TVLnR9Tea3AD5IkU jg1obzV9N8SWoivo/p5h9ko6E+1L/qoF8LzW9272c4/TI4FW6royW7u0CegcAEUneKTQ9VQ I4MZ5yDnitNLfLdWIuC4KBeR7Gs+tl9Lnxj7wNAGXbh++KHtlZIjM3TtU5Wee6eVvtJ49q8 IppHVcHyz1xWv6R+1sJEpy0fmknARa1WnrfaJarOqlA//AKRPFAaELOyuw5RyxGAzLwpouT Vi0UtrdSqzBsq/apt/h4cWWuw3npvdOVF6FlHWixp+jXE5EUUoOM4Y4FZaW+m8tIo5UaLuU 612O+uJhtLuIAMDHGaUv9LP4ti8OXRIzERj4qM3h+63bWgY7jztFbFr/bjcVUYGCTUH1S1T JkuUGOwNdV/Hy5/OsePDt2uMQ4x7ivPot0y7REq4POe9aeXxBY8gPn5ApdLr9nv9Ebsfc9K nx5/qvLr+AY9EuAoyqqD1wKPi0cKgZIdxHY0LP4llXBjSML/c0DL4gu5mx5wUfHFLOYf+1O 49Fecf9xLHAnbmoXXh/T4o90OpK0uftJ4FITqEjtksS3sa79Y2Mnmp2HlaPyY4NPCxyq4Vh yK5G6FSGA3EUlS+nSLEIDBuua9HJI/LE7iedtK4c03Xyo/T0z0zUsrt2ueKXxFiSjIx7gt2 o6FSUzjOPaoUW6zpcVzDuiiDMB1zSjS/Nt3a3mX0LyM1rigIwAGxQN5owmJkjVt45yOlMDt LuQGjlRsPGelbONFluIbuBT5cgyxHY1irKNViAlVg4Hatro4W3s0UsTv52k1p+Lnax/L1kM 7y/ZQHztPTnvWR1bVBHP8AqSlFJ+40ff3clyZJFI2wnBArEeKvPvUTyx0GSK0/Jf4X456N7 y7W60K5ijmeXf0RDwawapKshJDIAxGM9KY6HqT20v0kgOG96F1VVjuyELbGbO0Vhut5MX6d KrXLIBgj7j709RkmUyoFJXjisja3DQzsYlJU9TWj0p8x4VuX5/FVz9T0D+pex1GXKhRIv9q VTxXHkO8gwjEkE960V9HFJcxB8H1Ac0P4mi8myjhiwCTzV56TLlZjTbqW3vETO0M3OelM9X 2NcRzRsPSeTmhYbBPLkuZW3mNeB81SkoktSNoPOeO1SrPbQw2ovPKmhlyWXmhJ1dbnyB/L1 yaJ8LxzxBpJeIm+z3qeqwpaFpgcvL046UXn0UvspmLC5z6gBx8UNdRlSWZgxY8AUdOgitVR j6mGSfals7OoAwcHpUY0G6aWMhHlgEjIPtRF7fzSIqXVwW29OOlL7KUpJgM2GGDUbqUqSvU A9TS/Zfo3syLuBFJHllsc0HrUTpcOg+yNeoqGl3TrIsYYBCehFHamirZzyDcWbqauVF3Q+j R/URk78kdquu4Z1n8yJVkjIwy96n4YZCj5RcqOD71DVbizin3MsnmnsjYFOT0LbuB57aKOP crptPVD9wpftAPlgZLHjnpVoQvKWBChuRmupC7yhtn2HORSV+g8lr5O4OV39hVBCKfWMn3o +/JM4lC845oQkNyEx8Cg1eEK8DvV6Q/p5DKO496qCvv5XcK9K7faFPFAWpcsjbgcMOuKPuC s9tDLFbgZ/wAwjpQQT9JZSOTwwxTTRbmO2vVikw0FwCrA0EijBoiZJF44AFVRuscTbGKsx5 AqpiyXE1uiIqq5wT1q+CF3G7ygSPfvU2Hq+3hbzkmkYAAdGo64t11KzaXeiSJxjpQd3LhEV IxlRyKD+tlhdZQfQ46dqMGmnh3Uls7vyXuZEHbnvX0CzNnqcTid1aQodpPevk7zpK4ZFAc8 nArT6AJZzFIruDGclc1fPWekdQ20iSV7l4TuP08hH7VsQ8jW4ljQKijHHesrplvcQ6jcXZK oZTwvatVo9vftDNJdLsjzlAw6itpcjO+0tHuXile6O3PRlB7U21LT7LxJpuSRnGVYdQayDT m21l5EwEwQy56088O3PkI6sCsbHK5qespzYxd7Y/RXRSZc+UcMR7VdbpFBI0Eiq8bjdGSK0 PijT/MkF5b4P9anuKz88Q2qRggDg56Vydc43562LrCwN5eqkMQLZzyOBTm/8USaKBaWxSVU GJCBypqnSZ10vRJr6VlWWQ7EJrCxzHVNXe2vXKSF8q6HGRV8zIm+6IutaN/qbNIsl2xOUix k/vXJ9S1eVxCvl2zp/wCkVxxV897p3hi9BSJzIeGc8mgr/VIteuG8tWtyB6H9/wA0tPGavt Lu5NQkL7YpGOce9Vm3ltLNhKpyT17VprnT3urFPqJFF1H0cHqKWrayzyiOVlA/pbvSnSsKH LOschLMvTBpsnrs4bKFSvntl/gUK9rlJYECDyznJbpXk8+22hZBLLIuAw6KKr6WuaubaKfy bRR5MfGfc1TDdAQ7EGG/qNCklZXXl2Bpnb2vnWyRzIN0nQ+1FENdGmvbiE28iRCNjwcc1bq 82nxw/R26xHYP1JO5NAWebaCWONGRwCMk80kBK745i3qPDfNASJEZd0bCjpg040TUVnU28i FUA60mjtmJMeMt2561ONpoWdU9JxzxRZ6BqsdzJNta5Zsjg5r06OiHOd1XRRAw7ZODjJJ6i q4tu4CST0Z4z3o3SyKF3bFJkIx044qM5lkRh5q4I7VK5uESTaJFYA8Adq9bKkkjSFgR7GmF MVuGh9cmfiutbkMGUg46c0TKgTJjPB7HtXERZEwzgt2oChRLNJlgOPbtRqpHGmJMEe9UNvt 29GM45Bq6KRJYjjGaQXAo2FAOB0xxV0aEHgAY9jQhUYAJ2k9OaIglRCEILEn+9UQ5I2x1OD 3PaioEwuCSeapgd5D9u1R1Bok4lbuGHtTwtFxRucA9PiihDg9TzQcIkBwXwO5oqNVGCWBPz RINTNvEBuCkMO9NhKIbeGdTwo96Xs42BQVJPXFTuHfyY4kIxjkGt/x+trHv3gSOVbmO68hm Bc5IPvSG7a7WY+tXXZggCnmjsr3dy0hULGTgHjNLLkuk0sse2VHB9PtWXXtrJjF/U+XqoYH B3Y/FMdWtXYxSKT6uuOlJdSG29aVDyW5A7VpILqK90YQkYmXqDWdXCeOIx3DI/QDPFSjuXt 5swzbCf7UX5SySoo5LDHB6UJfWqQHJJ3g8A0Bc1wWG0y7y3II6g0NqGpm+ubaE7lZDtYUbY JGbQSuo+7A9zVusWkCPbtHHtYjcT+KubiLmlmrQ+Tci1tmZiVBbnigzYvbqrOeCeQPaibYy ahqnmFgMcHHcURqXk2iNACXZ+pPag9NY9Rhs7ZSqbkAG3nNVajewXnlKoyQe3asyt6fNjVg di8AVqbex+ktDcgAlxn1CnulklL71V8suXyvSlTSIHxu3jsKbyZlkZWUAIMk44JpPJlWJYd +OKhaVnIDI3AHtmrrm3kWI3PlBQeME9apQgMvpHWml+k0sUccYXYBkjvQVKIpWiYMAcg9O1 auJRdaY+drb16CsucbGVRhe57020S7LwSWhyWUZHvQEtBfymnhwdy9AaD1KUSXYZgAqnnby aYaTu/icqkDcVPalDK0k8xDHcrncDVfpM+rZPJ2AqCxHY1y1O642iPAbqc1a43Wu/cOeMgV TpYU6mkcm4jsRUxVXTyKrPuwUGFBFDOtnEjOgdz2GeBRN7HGpk82MqA/JFL7qWNofLt4ysY 6se9UUQkOCDv6jNQaSRuP96qSNiwJJI96uVSvLAHmkYi1k8px5nKuMGvXEZtZwSSRnKEGqp CzLwAB3x2oklr+z8ot+pByuO4oC3UtraikiJtGwEmoNdvEokAyM9apacmP1jJxgfFC7zJjL YxRQZRXW9hGRhpBx+aoijMiS2rcupytUSvhQjMMjkYFNdKtTqSGS1cC8hGdjfziiCuaFaRT XI8xSGHvTmwE9vrBVG9OeRUYkaIw3sSqjMcSof5TU/qFOogkAZPJBpWexrUT5gWOTDYPetZ oGvrc2rw3e0eUAM+4rLafdxPA9ndN+g/2Mf5TRmnRi0vfpJimydfRIOhrf6xqWtotnqxlRf 0JVyGPSuWF8siIXcuE6bTR6FNTt7nTbkr50WduOtZBZzZxzRKcGNsE1M2U/sbiaVbvTJOFB xwc1kRE7+hmxz0HWirOby9rLLkOmcHuaAt7vN4y853VP5p+1cUx1ZYW0M2pf1xruUMe9YNo r6a7iurePaw43HpxWg8SpcvPEkYYiU4JHtQuqRvb6G9ukwWSMgpjrWV6/TWQHrTM9rmeIzS Eepz2NJBNd2aRukbbGHUjitHbzjUPDcqyY81Bj1Ughvp7GA2d3B50TfaO4qYbURSJqunwzR uoljGHizy34oDXzDDYI9u+2QfyH7hSm2huoJPrbGNgqc4Y9Ku1aUXoS/ijZSy4kHbNGQgcS CZIpFZRNIcHJ4q9rZtNO+a4iZm+1FbNAWsay+bFuwx5WoSWgtlSXzlfJwyZ5WrkJZGVe9Yl lU9TnpR0V0si7iwQRHjFLmijEhZZBjHArkLhXaFgArdTSw2m1uKOXSYNVt2IP2yBf+azz/r RF5Mbe1HaTqSG2u9OlbbC4yu73pWFkmRhGMgHoKqwo6oEI3EnepypzVstwrfqowViPUtDJL LE+GUZB6GuzOsp8wIqn2FGBoJSQd+d24dCagYVdMheeuD0qyWRGwUUD3NER2iXNrIYpMSJz sI6iohk0ix5yQuV9upqaXESDgMR7ioNGA2c4APPFeHcoDt/FUBZlzGQFDA1SgKsdy7c/7V6 J06MDz0BqfmhgMEbjTJe8IkAGCXxwRVCMI2GyPkdQTRVtLMgIJG75qmaAhjISPcj3oGpeZI 5yFUn8VZCCHBYertzUbYjblo22npV4iDSKqhgvXmgqZQsHXn7u+KNgV27cAce9AW5YHnAAp hbsWOdwz7CrQIjCg8Yz3q9Nmc5H7iq448k8cnqaL+ldlGAG/ajBqsMCOc8dMV2be0WBxx1N cKyJ1GD+OlQlkaO2GchmOB3rX8fyo7BwxyW9qzyL97ZBA61TctGyeUjLvxkjvRl4ZVgjWSY RBecEdaTX9zAsyTRyjeOCp71j19aT4yt5EX1BlICZ7fNd068eyvA043r0PxTTXrZXdJUXBI 3HjikEzMoLx9ejCpW07xwyFbkNtHbHGaGvYWmi80qDg9RSm21FpoBDJwE6Gn2mW6yQZEu4E 5xVRF9ey22kmjuY0cAKvavXl68rzSMc7RtAqrUN8eouzcEdBQm8TgpyGd/70jz9rNDlit9T SSZwqNwc0TrJEmoN5LK4P2leapvraNY+EOEwM0Z4djR7hiw3BBwDT/4X/Sr+FSFPNmO0596 P/irzwpbueIvY9asv1/7qQK3B7e1CaGLaDUma5TcrDA44zS/av1phiRbPcRt83oWFK7pPJT aRvJ70/wBWmjmEUSYbLcYpTq5RGVFzuA6YoolARo5lUkBcH+anZRfKJZ4ySPekHmOH3Eim8 TQXVrgOqv0wTigqostPNw+0naN3v2qBZNO1geW425xmmhkW0gWKJfX9u49zQWqaSRH9Ruz3 Ip4WmEUywarDLgKH/m96B1DT3GoSSr9sh5xREMX8T0ZQpxNCf3qh4nlUMJSk6cYJ4p56Lfa KW0rWzxbCGj5Ax1FC6epn1iNUJGPemyGVIN14yq6jgo3UfihtBH1WtvKPtUe1Egt9CdUSJP Mjl3bepIHWs/dSrIojhXZEPfvTbWrty8ke4bS1Z98kEFSRnijr6fPxa+QgQuOnGKggDcZJI qwRBowSRnoAKkVWMgblxUrd2F0wrD5walEGikXaO+CPeqgVUncCc9MdqI0yOSedkQbjtJX3 NBJX0KqyukimNu3saHhVRJyBxUBuDMjv0Jyp7GuNuAJHQjvQE7gJLNmNgMVbaXM1hdJNCwD x8/mh4QUXdtoiN1eTPOR3Io0NJrt291ptpqNugjMg/UUDjNJbO7uGulZiOvPFP47Yv4OaYs CEbpSSzUy3IBO1O9Poo0+m3rXAlhZSO6g07t7nzbdIpZlR0bKMe3xWElvJNLuvNgkyp96ci 6bZHdEgwy889jVc1NjTvN9Nqsd5DcZfcBIOxFZXxNeTRa/crbjIk5x2p5pmLx2yQSy5FJPF MEzXEMqdQNrftVd+5sTzP0ZWepLJaW7MRuA29OlSg8z+LlEYEPzmsxpcshcwMOrjHNPxL5E jy7iDGOcVFuxUmVC71G5TxGquS1unpyferfEcSJapKqNulyKBuopZ9M+ocBQX3Fu4FOkji1 TRUiM49IBRie4rKTa030y9mJRbSxoR5ijn2pNeXRlkUEepODinNzAtv9QjttlUc89aT6Vp0 +r6kIoU9KnLH4okw9RtLhg+HmkEZ7A09hltvpyixlVPXceDS/WdJbTbzCjg9vehreWQHydw OegJ6Us0JXscVvOJLdsFTke1A3MivceZxz1Wu3DbS2/cWB6dqoO3Ib36irkKjiLZXVg3UdD 2r00ZkhVoPUB1IrkcSPZGTaN3bJqqKbYhiZSvyKAjJt2hgDhuvwautLmS3BCDcpHIx0qUcQ a3fDgqen5oeJJGz3HtmgnHaS4kL4yfaohW/NSUmNuBg/mvBWBZgeKYaOOTchIQLgc7u9EWV yLa6BMfobgkHrVTIzgbV4OMgmoPFKBhcZFRDqvVYhb6kUiB8lxkZoXY1u+c/ptRc5e7CqQ2 9eM1W8J4UqWK+9UUQj4lBXDA9qm4wOgUE8HvVcSFWwBnHPBoyOJdu5uv+o96YWWSEuu45Pt RmpRptOU2j3FCWbGK5Ad1LHpjpTi8thJaqVDH5FOJtJklRVXap4ohJxI2VBOOuRVaw7X9We vGaNhgO1s49X7UQ6hE5d/sG72phazdN5UN8Cg0BQbNmT2I70XDFn1MoB+KZHFqgZhuPJ7Vp bLT8gSZ49qy1hL5bqzrx8Vt9Lu1li2quMir59ovov1LSDMuLdMu3t2pDqenGCeNN+1UxuJP ette3P0dszDGSKxGoXhlkKjLHqSa15kktrK225FeuWj/AE4niKTxbMenqDXzW7aeK6LMGXB zgit5Bqdtal0nYnd/LnjNJPEULS24lQL5bDqB0rm69+46Of4Xvei+gjIfDgAbccUFeWBQGb zFYEcgUPYCWG6XvETycU88mO8hdrQKrrwyn+akpkireb6QSPamGnam1hLtdSY24Ye1VS2c8 U5kMThAecVG7QB1kGAPYmj4M00urm3muVkDiVCMfIoCIxW+oK68rnjmpWPlNeQpIdu7+xoy 4sIpLiVY127ORnuaZKbl/O81iDtJ7UPpd29pcMUfg8dK8spjYxSE/AoPzGWdiowvtSGNHpt odQd558hQeGxxVV6wWVoLeNcDndt60w0y5jfRMZCuvUUvSe4HmOE9KjgkUWehPpdZXji/VJ MkZ6HtVupyCW8HlN6QOSKpnlYyLPMNgJ4AFRmkQyr5eQCOTSUHQESEvkr3wKvWArcI8SMyA 5qv0iIgSZyeaJE0SwhmRzjjg4pwqYzpI93AzhVBbhe5plqbKli0eBuK5FII9TzOgaFfLX7S ev8AemWryZhgnQELnDfirjO/QPhm5dNRMT52ye/ejr6yki1VtpISQZFK3ZbbU0dSRtORxit VLsvIUl3ZAGRzyKcmwrcus7qthK3lzQBpAVwyZ6Vf4czbySF4/LLcc1RrRmiRXjcoc9VPau 6YcgDLbmHXvmlPVP8AQXVhvvpB/IDnNLuCD6gAPemuro1mkcHO5zucmlLglsbcjPJqb9Xz8 WLufCptUe9VH0MVdN3PWrIk8ks2cgjjvVZcGM4wcHoetI3tybcEEEmm3hdlXXIkDgBwV5pS EZkyI92ehHaidN8yLU4Sn+arZG7pTgqu9iEV9cIWAIkbr+agjMEOMN70briSvq0kk8SxO4z tHIoIBQMBufzRRFu4sV2DtgipRxkbsf71zYQqgD1Hk1asblSQwyO1SZrHqS2/hmazY72lbo O1DW90kVuACASMEmhC58jy27N2FVnyUTbvJOelO+ywffRxyLGN6uMfy0VZN51g1oT6V5HNL 7ck4xwvfIqSTNbzkLwM0QVprGQ2H006s2R/L7iivFC7tK+st0Z0flgP5aSPcPKYZS2AOKa6 fdIJZdMny0NwOCT0NaT+Iv1mdLctMpUE4bIz0rTW5SRnhcBnlPSs9Fay6fq0tkx2oCdue4o y2lIuUl3Z8snPNZqaO5XyLMQmMMB1XsaRz6hbLGywr5OzqFbvQ00ep6rI80e5IgeNxxml5s ZNzFrmKNj2LZzU5+1A7rVJbtnMhPXG40z8NXjWepK1sS4k4cUmurea1Pq8tg3Rh0rXeDP4Z HbF2kC3RPIb/wAUX4Bfie0F5ag5IkTkHFYKYukvI2Mpr6Zf7bpfRLu5+0CsbrVirP5gBGGw xA6UoCPc0uR1J/3qBBDcqcjtV88McMim2uN+fjmq43dWJZsP8irJ1ZGUgGJivtmpEISTJG4 9sdq6Wnlbb5itn2qL+YMIX6f2oNanlhNiFsnn1VH9SNuFJDe1SWVkALRByO4qUkrzbSqFMd xQFLoxHKkfmuj0jg9atR5Q4DMCB/VUZEBLFevxQTQvh5Ay+haikvoZRyc8c84qLG5dgOhPb FQjiIuM7SxpGI2q5Vc7ST0zzmq7pLmGXZLC8bdt3QiuSKy+sOAwOfmnryjWNGRHdfMhHGep qpE2sy6OH8yMj09h3o20dpuSoJPGPaoBNr4DAHoautkMP6ygFQetIVB0a3k3hOQea01hcpd WwRjz7e1KzAblPMwBkdqO0exlRuQSKqJqc9msWW6D2qCqknLAggelQetH6naSJHv2nntS6I eS+DyT3NMo4Y2yB2PZe1WiILtHIHvmrgokPpx+B2rsa5OG7UjF2cRYjDbh2FaG0me3jZg2M DpSjT7fdIuwEmnUtu8MRLdx1rf8U9sfyX0WX2oSSnJkJA7Ui1C6FtayyBskjPNEzMVaTzHB 54xSXU5UNqobJDnGBS/Lq/xxkpJ3uLnfK5xurYWt5aT2flFg4Vcc1mBaq059GMnue1DlrmG eRYwxQHtXM2ETSCCeQKhZQ3pxxR+mSRR3BaVwsZXJz2rn8PS9gV1Ug498c0mu7a7sXZzyo/ enL7FmtPO8Gq/o2j4RPvwMZrNaha+U5AQ8HgmidO1dYdpbCueBjpTM2kOoQs0co35y3wDT+ pnpmbctJhP/AFFOQfamlhqA811ucbz3NUXely2kwAG5D1ZTQR9TkSNyOFNJQ2+hMc7OpOG5 BIzQKIxm5HB702UtPZKhHqXoe1AtE0bbmUsfcdKQX2cyw3BByV6Vorme3i0uMhc7z7dKzqL C+0kFs9QD0oh38y3ZMuqD7QeaJRZoS8/VUoPUAcqe1BQxO0uzox9zVn1bqpUoAegzUo1LSx 705J/FM3HDRsVCru/FejuJDJjYuTxgjij7+OGErLGOR1HWgbnCSpcxJiM/d+aUKrL+M/Uqo U5Cg+kcUygkjv7JbVpwhHv3NUmZZpVcHGVxnHWqbnSZ7a3W5hIOT2PNXE32b6zpudPiOAGQ YLZxkVZoFwrwG3cAkD05PWgLTxCrRLbX8QZOme4plaray3KPabFUVpP6zu5lA6xaFbaSRQc dqM8PWkctn5hGJMcE0df2IlspI1Jc4yAKosvLtLGOU+gRryKee9T5esZ+8B1DU5BKf04jya W3zq0u6HAjHGBTq6iUPJLGP05vUTSR12sSgAHYHmsq25+Kc+2R8ZqO0bcZGWP9qmZSG9Sg/ tXNu47z9oqVJxxsp2LKB85qDhixZpsEHjHeosqtygIrqjJ2gD96AvYlxl3ZmI4Y1Wu1mIz6 h0FcLMpG3g11XZXBWP8A2oCSyMzYc4q9f00JVxnpg1EF352Bf2r2Yy4XGPmkYmBYjAYpZVD ScqfY0vuBJBO0bH1A9R3q0Q7iXPAXoSa5exttin5G4ck9CaohMUu2BNqljnvUrnNwQFUqyj JxVEcyoiIT6uuRRitI0bPyGbv8UjE2n6ttG6vwvDA+9FMzzhVL7Z4zldp5NBaPOFuZIpRlX 4APvRMheG8DMowpwcDtVRnRusRSG6sr4pwy7GJ96F05gmrMrruGT+1OrR1urCW3fDFPWhPt WfhnMeotKjhRnk07BLrRXETSQmGOdY0Yct0xSiPSLAOVgDXbj7nLYUUJq11eSXKRIC0Z5GO M0bpNjEX3Xm4jtErYA/NLYqwvvrCCC4VGUSZP2o/Sh7SLy9ajiST07hgg9K+hjTNNaEFbJQ SOKwWtWH8O1cmFG2P0weRUCNXNNChMSyAMBlmx1rMazepCphTJMn8x6UrmkuGfcZpd3YGh2 cth2ckjqGNOYft6WJ4RHIEG48hh3qJAZT5qksejCjoLq2Kx+cjYXjIquYWkkh8p2C9gaABB XGcHIq3erLjI/NeEYOccke9cwATtTpQBEcW5QElAzzyamYJVZSp3Z7A0IqjJyCP3qxMI3oZ vzSCyU4bDAZFNtDtLWZGluEZv3xSlYi0iu3q55p0k5WPakOIsdqVNWzhW/wAwlj0NSiZwSf frUQiHlRkjuamuRndn4qg6+0upRee9HaRK63ZRtoTqM0FCu6T3U9jTCK1/m4HPFBX4Hv4fK 1BmYbfM5GBXU8xISP5fmnMlkbi3jkLAuh6fFVm3ST0rz2IoLUNK2swVxwK2OnRW6Krcc1jY gLKcI/C54NbDS2SSMbsYI4q+WfQu+ihuI2AJJHYCkL2IOcg4B4p/KhiiL5wKEgjWZSFbPOS DV2JlAwWC7NucZ+Kqa08qTbgnHtWhggLAjZhasstKW4umJ+wUvE9B6TAzMFA4+aN1a8hSDy cjI680Tqaw6bAfJHrx2rE3V00rFz3Pc1vzkms77oK5kMly0aNhT396Wa6j74I4nzt7e9E3V 0tqwcspLHqOgofVrmExRSbhIxI+09Kx/JdbczC2+gnglTncx5wBVd0uyEMwZg3XHGDTK/kR YYplJJHU0rvJSSN7ja/t71i0VWl6PKaBpCFJ455FOLN4buA2soRQo9TOeTWZuYtkoKY/I71 yK5ZJd0qbuefxRpUdqNhHbOZbRGdM88Zqq1klh3Swy+W2PUpPBpmNcSONIVRY4yOSecULd2 MMrebHIMtzkdDRTik6hFIpYMRJ/Mp70CYUcMScE/bVVxEQ/sQeDURMY/TKvB9qRibK6eJ8M 2RnBHvRd7ciRdsS7Rj7aWuqxsHQjnkZ5q5ZDLEAQC3uKCQilaJsHPxTmzcTqVdgG+O1JEDl iVXH5ou3LId6sAfaimuv44YZsFM/6veqbpWinRwqsrDPpNHzr9XZEbB5mOpNJlaQ/pP9y8D NAFTT5kB6bhgrVQUPbtGx+VqCAiVAVySetW3gCt5aDbjqBQSFtcPHmKQbh2FamAxy6XHOxA 28EZrGh3Rt5PI6U207UdhZGIG/+VulXzcT1HNY0kwS+dEv6UnOaWCeeHiOQqB1xWmbVhFGU uo1mi/l2DpS6aK0umLWqFRjmiwpf6caJqAm00CSYkg4+aYzQKIApUmNh/esrpe62ujCzELJ wMjitTA7RxvE6lgq9+9ac3Yz6mUufy57CWz+0j7OaylwqpMA7H0nBFaa5IEyThdm3NJNQjj +o3sPQ4yD81n19a8g8DccDjsa5hypG0bT196s9IB9JUD5qp1kyCGAB7mpUkykkg+gY/vXlj UcBgc9fiimgE1iJQwMqcMc5yKFeRdoXPPuBigPSSbsAvnHxUQcAMHyfaosFXHJOe1TZzgEY A6YxQF3nuVGHA9+K9IxzuU7h79KqiQE5zkCpF8ZXnntig1e4upBLH4phfQtHY2y/VpLH12A cr+aDwAVyDzVkkQGTu9RGRmjSDuySOzK2McUTaPtUsZiCBwD0oZIi7HkKO+KuhaHATAds96 AnbyGOfzN/JPJpw8wmiEkYZhjDY5pPdBU/T4B68UfoM03mbDMsY+R1pwqO0C92Xwil+xvSf ihdRhe2vriEHAByPxUdSWW01QswwH9SFau1qUyLDe9d6bXPyKq/Cn0vEjW8iSSSM5HQZzTO 21I3GWUYwecVnW3ycqDxU7a4eBt6c+4rOxb6Ro1xJcKTuBCe5obxVpLmL6iNTuxkEHpSDTd TmgiO1gpY5p7Jrx+hQSrvMgwcUtT8YFriZTsd87Tz8VcUjnGU5fH2jvVmsWyQ3fmRofLk54 NDQRmMieOTGD0qjVHfE20hl+CKnvHyR70Zd3O8LKIwQOuaHjYPcDYAA3VTSN7eTggbu3FeR VAIKlGNGfRI8mIm2kDkZ4oaRJElIxwKAj6zgFNwHWrXaNSP08cVD1Y3liBUnO6MN5o5oJzz GYYOQexFEWt3JA5STDLjpmhWhIQMJAR7ZqEm1VwpyaDaCSIMAsf2nrXNi5VQxDCmosiABIy g47UPcwohACnd2IoLVawB1Ji5PzREbSL6duMDmowo3TBA9qJO4qMAqR3pkYWTB8ZyARg5q8 WqRjap5zkGgIA643PmmcNygCqRuPvinKlVJZiQEyJuPY0RZJLFIijO0UdCqtGS2AD2qQgKA HkjNOQrRwMjW5D9D0qMSJCxfuPYVQLo52lMYowTiSMJwSetaxI3TWFzIWfKr7Gjbu7treEp B93uKVPcCFPKjbGOtL5buXYQo3An9634/Hvuse+/wBRTf6jKd5OfbJrM39zhGCvuPXGKc3p DQt+phh/KRWT1WeWNRgDaT27VH5rnpf45qm7xdWnkBtsmM8d6TXKtAEJ3cDpRyOq3QYk4Ud c1RdKrqz7uhz15NcjoxZZ3IltzEyFlPY9qBc7ZXB4A+0+1eivBHON+QmK9PtYERnejHOelC lcbiSUo7en3q2AxMxDHIHAHc1QscayFTHt+SaskiAZXjwoHfNBJ3KiJhuTj3qInlCABjtHY dqLjVZkKSPnPNDShYjg9xQFBdpDmRQR/VUzHDKn38jpxU7WLKMSoce2ajLDEqh0O0jtnpQF EkKwsGi9anqDUPSo3Ien3L7Vc4B2hT6z1JNU+VjcoOCe+aA8zMeQMr+al5ilVZGIPQiolTC FAO4H2rqguTjbkig19td+VKFl3FT3zxRjWirFJeLIrf0r70qaFtpJB4ou0i3xJH62DH+U9K CqJuBjO7aT1A7VAs0rF1OTjk1a1o0UuJIWHPGe9SKlGBQgc4xigAzEWcE5/eugZPGA3vTow t5CuAu0DnjpSeRR5xKkp/5oDsV5JAdqtuGejdKte/kyDGqpn7toqjylI3MPUO9dVuMMMKO9 AxP6liQ6kgg8Ctfpd5He2YAIEwXDZrGyYChlX8088ObZSfL5YDoOtXzfaO5sXXZV4ZQ0gba ecUmJVozFKDtXlM00uMoJwQDublRQFzGvB25GOlT19Pn4CZCgyV9XbvQ+XLYIJNGsPMbGDn HSh5CAuDwwPWksTpc/007o6BhINuDVN1bPa3bRuoI6iqd+11bb6gc57U61CIXenQ3sKBXQY fnrTSSSbuMj9xUgnnMqZFQbczBskCrxkAHcp+R1pG8rLExUg9amsUxJKt6evPWqg43DK0XE YkA3Bie9Bh45JFfaQrAe4rs7SMQeCT0+KiSVLeWCFY8ZqBVnYAjBHagOpmOJg33HsDXoj5T iQqeOtVzL5bBtvpNSZl2kKCM8/mgLZ5DNJvK4J+0VZCcMqEYJ6mhFzvAkJC9qIt9u/wAwHK D360EL1WV5JYYnOGjHDe9aDRbS01jR2srhWE38rjoDSK6iea3S5JGM4wR0orS9cutHk/TCs rdRinKmz0E1TQtT0dyssR8n+WUDg0rYeXjJGa+m2PiS28QW0mlXUHlyyKdhI4Jr55qunz6f fSW0wwyNxnuKLDl1OBto3EnntTeBjNbrlcBeM4pbEo8hSMlv9qMgm22TR79jM37VnVuXVvu hIHIFJ0LQTGNj+k3U46U4uHkijTjIz1oC/hMMwPBDjPxTmkGd/p5sKd4rrARuGQZB5BPavA 78qVC8VzyCoIaQHHamQiOR1j25xnkkd65NO+OF61FZVEO1U5968H7tkkdh3oNSZHfjPp71a 0UPl5BP71BriIMCseMe9SWRiNzruTtzTJUIgTgHIq0WbAHI4IyOasPkSJtiRg3yakm9AQy4 xwKDa1n3MA7+37VYkaS5IIJ7VTccRuRwRilpnlVjiRh+9JBzDborEyn/AHo2JIJBhXBHtWK urq484/rP/eibC4m5/Vb+9M8bE2sYO/dgDsK8DAmArYz3pLY3EzRndKx596raaT68jzGx7Z pDGnWeNODJ+2aIGoQ7fu5/NZCSWQO2Hb+9DrPMJhiRv71Uqby2RlWQkq5ye9M9KgLRtK7gg dDWQsZpcf5jf3raaUzfw1vUf71px7rPu4jIVdyDkDufelN/eCN/LhXHzR9zJJ9E53tnPvSS 7ZjOhLHp71199Xnn0w458r7AXF00aszksW4rO6hdGYmFGJxz+Kf6kzBXwx6e9ZhSfPznrnN eferXbJIHBxHul5YHrXpGhyGQEuexq2T/ACX/ADQ8npRCODQp4hNmCqrnue1DtkEA52/Fem JKLk96iSfMAzxSCaglsA5J7ntRsRRFMZKn/VVEf2t8VZbj9NvzTJavmkqsMeAOMnvUru0G5 XZSTjG2jYWPkryegoR5HM0mXJ/egRSlsysABgd2B6VTIyZdFb0++OtFXTEWIIJyaTyOw4BO MUDR4j/SB2g/NVFCyjKjHuK5aSOW27jjHSrLgkHg45oCF1BCqrtOAR70MqtEciMH8GmUqjy V47UDEThuaAKXbLb+lcnufauQxy27LIjYAPPNTsmPmuMnGyqdx8txk9aAvvZPrLoOrtgLzk 9KGiTdIVVixHUe9F6YoZJMjPBpfpzsNSOGI9VBQxWdl/S2lQRjrUzok8sfmFgB1Az1qGsEi 4BBNH28sh0hSXbOPelVEclsVQgvyO1TiQiIcZA65qKMzXrAkmmrALpchAwaASoxMrKFytM9 AaSLU0UoVB60sJIQEHk050pm+piO45xVT6nr4t1JWW8fYdm49WqrY4jIGGwOKL1ckzjJ9qn ZAMhzzR19HPwkmVoMuJCrezChpQJE8wKM96aXPqFzu5x0zSoOwtz6jzSilBJyATwfbtWh8J 3MPnS2l2+YmHCsKRTHDp8irdNZhqMWCRlqcTU76z+hvp4GyFDEqR3FUoisOHwfxTnxJ/8Ar k+VpS3BXFF+nHIIx5zZB46Gr5JE8o7hhh2oRZHDN6j1o6cf9wnyBmkoM+1LbhcE/PNVRkKd wUk0beAbV4oeUkMMHHFIlDs0zKNgz3qU67QMIcqO1WkYCmqZmbzCMmmFaiS4O4dutXx4wI2 ABHcGqEJEmAcZq3p5ZH9VIjONZZttukq7evq71VIjrPsGA3sKubjBHGK4pO/dnn3pg50S6j trqO6uCPR6SCOlEeLtLS8P8ShIdJB6W9qX9VGfinenMz6NdIzEqo4BPSr/AEn9sYGSGIK7k ODgrV63KRxqCob2Yiva4oCqQMcUttHZoypYkDtWSzC9m+oaNFBAbjFFGONlEUyFtvQ1Rc8C 0I61ZcSOGYhiP3oCLw28nBQFs444xQ81kA3pXge5oqYn6VTk5J5NCB2Mx9R6UBVPGqJnyyp 9wapTeCNuMf8ANHxEtYSEnJyaXkkRg55phJohM+Su3964qBfSy0VDyi5qEhPm4o0Ip12jg9 sVbsIhyznPzVBZhIME9KKhJa09RzyaZP/Z </binary> </FictionBook>