%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/972.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name>WILLIAM</first-name><last-name>GIBSON</last-name></author> <book-title>Virtuální světlo</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name>WILLIAM</first-name><last-name>GIBSON</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>8802aafe-5d44-4b9d-8691-98a8028f10de</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2003</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><strong><image xlink:href="#_0.jpg" /></strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p> <p><strong>WILLIAM GIBSON</strong><strong>VIRTUÁLNÍ SVĚTLO</strong></p><empty-line /><p><strong>Garymu Gaetanu Bandierovi,</strong></p> <p><strong>největšímu kamarádu, našemu příteli</strong></p><empty-line /><p>název originálu VIRTUAL LIGHT</p> <p>© Copyright 1993 by William Gibson</p> <p>© Translation by Šárka Bartesová – 1998</p> <p>© Graphic design by Karel Novotný – Steiner – 1998</p> <p>© Cover by Luis Royo via NORMA Editorial S. A. – 1998</p> <p>© Editions by Radomír Suchánek–NÁVRAT – 1998</p> <p><strong>ISBN 80</strong><strong>–</strong><strong>7174</strong><strong>–</strong><strong>066</strong><strong>–</strong><strong>7</strong></p> <p><strong>1</strong><strong>Jasný záblesk obrů</strong></p> <p>Kurýr opře čelo o vrstvy skla, argonu a neprůstřelného plastiku. Sleduje dělový člun, jak letí ve střední výšce nad městem jako vosa na lovu, smrt zavěšenou na hrudníku v hladké černé tobolce.</p> <p>Před několika hodinami dopadly na severním předměstí rakety. Sedmdesát tři mrtví, přesný počet zabitých nebyl dosud uveřejněn. Ale zde planou zrcadlové zikkuraty dole na Lázaro Cárdenas jako jasný záblesk obrů, přepínající noční přehrady snů na čekající <emphasis>avenidas </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis>je to jako obvykle obchod, svět bez konce.</p> <p>Vzduch za oknem se dotýká každého zdroje světla slabou jaterní skvrnkou, odstín žloutenky nepozorovaně přecházející do hnědavé průhlednosti. Jemné suché vločky fekálního sněhu, vyhřezlé z porušené kanalizace, se ukryly pod příkrovem noci.</p> <p>Zavře oči a zastaví se uprostřed syčení klimatizačních kontrolek. Představí si sám sebe v Tokiu, v pokoji nového křídla starého Imperiálu. Vidí sám sebe v ulicích Chiyoda–ku, pod hučícími vlaky. Rudé lampióny, seřazené do jediné linky.</p> <p>Otevře oči.</p> <p>Stále je v Mexico City.</p> <p>Osm prázdných lahví, plastikových miniatur, je pečlivě seřazeno na okraji malého stolku: japonská vodka, Come Back Salmon, jehož jméno je ještě odpornější než pachuť, kterou zanechává v ústech.</p> <p>Na obrazovce nad pracovní deskou ho čekají <emphasis>ptičky, </emphasis>všechny v krémové dece. Když vezme dálkové ovládání, jejich ostré lícní kosti se zkroutí v prostoru za jeho očima. Jejich mladí muži, blížící se bez varování zezadu, na sobě mají černé kožené rukavice. Slovanské tváře vyvolávají nechtěné vzpomínky na dětství: zápach černého kanálu, ocelové cinkání pod koly jedoucího vlaku, vysoké staré stropy bytu s výhledem na zamrzlý park.</p> <p>Dvacet osm periferálních obrazů, představujících Rusy v jejich nejzasloužilejších spojeních: letmý pohled na postavy, nořící se z kouřem zčernalé paluby asijské přepravní lodi.</p> <p>Otevře další lahvičku.</p> <p>Nyní ty <emphasis>ptičky, </emphasis>jejich hlavy se pohybují jako dobře naolejované stroje, polykají své arogantní, do sebe zamilované přátele. Záběry připomínají nadšení sovětské industrialistické kinematografie.</p> <p>Jeho pohled se stočí na počasí, vysílané společností NHK. Nad Kansasem postupuje fronta nízkého tlaku. Hned potom klidný islámský program, vzývající jméno boží kaligrafickým písmem na fraktální bázi. Napije se vodky.</p> <p>Sleduje televizi.</p> <p>●●●</p> <p>Po půlnoci, na křižovatce mezi Liverpool a Florencia Avenue, vyhlíží ze zadního sedadla bílé lady na Zona Rosu. Nanopórový švýcarský respirator se otírá o jeho čerstvě oholenou bradu.</p> <p>A každý kolemjdoucí má maskovanou tvář, ústa a nos zakrývá filtrem. Někteří oslavují Den Mrtvých a připomínají postříbřené čelisti šklebících se cukrových lebek. Ať už si vyberou jakýkoliv tvar, jejich výrobci všichni zveřejňují tatáž pochybná, obligátní a rádoby uklidňující prohlášení o virových nákazách.</p> <p>Přemýšlí o úniku před uniformitou, snad chtěl objevit něco krásného nebo zajímavého, ale tady jsou jen tváře v maskách, jejich strach, jejich světla.</p> <p>Na rohu se z Avenida Chapultepec vynoří starodávné skřípající americké auto, udělá oblouk, a od rozhoupaných nárazníků cákají velké karbonové kapky. Zaprášená vrstva rzi v barvě kokakoly a rozházená kolečka blyštivých flitrů na celém jeho povrchu: jen čelní sklo je vidět, a je černé a lesklé jako inkoustová skvrna, která mu připomíná smrtonosný kokon dělového člunu. Cítí, jak se ho začíná zmocňovat strach, bezděčný a nesmyslný, ale naprosto přesvědčující, pramenící z karnevalového cadillaku, z této olej spalující relikvie v měňavém rouchu ze zašlé stříbrné mozaiky. Jak je možné, že tento stroj může přidávat svůj zápach do tak už dost znečištěného vzduchu? Kdo sedí uvnitř za černým čelním sklem?</p> <p>Otřásl se, když se díval, jak ta věc projela kolem něj.</p> <p>„To auto…“ uvědomil si, že se naklonil dopředu a oslovil hnědý mohutný zátylek řidiče, jehož masivní ušní boltce mu připomínaly reprodukce hrnčířského umění, jaké nabízel hotelový obchodní kanál.</p> <p>„<emphasis>El Coche,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl řidič. Nemá žádnou masku. Otočí se a zdá se, jako by si teprve teď kurýra všiml. Kurýr vidí, jak zrcadlovitý cadillac jednou jasně zazářil v jasných paprscích světel z nočního klubu a pak zmizel.</p> <p>Řidič na něj nechápavě hledí.</p> <p>Kurýr mu nařizuje, aby se vrátil do hotelu.</p> <p>Probudí se ze sna plného metalických hlasů, ozývajících se v hale nějakého evropského letiště, vzdálené postavy se tiše pohybují v odbavovacím rituálu.</p> <p>Temnota. Šumění klimatizace.</p> <p>Dotek bavlněných pokrývek. Telefon pod polštářem. Zvuk dopravního ruchu, tlumený vakuovými okny. Všechno napětí, všechen strach, všechno je pryč. Vzpomněl si na bar v atriu. Hudba. Tváře.</p> <p>Začíná si uvědomovat vnitřní rovnováhu, vzácnou vyrovnanost. Tak nějak vypadá mír. Ano, brýle jsou tady, ukryté pod telefonem. Vytáhne je a roztáhne nožky s provinilým potěšením, jaké naposledy cítil v Praze.</p> <p>Už ji miloval téměř deset let, ačkoliv takto o tom nikdy neuvažoval. Ale nikdy si nekoupil další kousek softwaru a černé plastikové rámečky už začaly ztrácet svůj lesk. Etiketa na kazetě už nebyla k přečtení od jeho neustálých nočních doteků. Bylo tolik stejných pokojů, jako je tento.</p> <p>Je to už dlouho, co se naučil ji přijímat bez zvuku. Už nepotřeboval žádná zažloutlá sluchátka. Naučil se generovat své vlastní, šeptal jí cosi, jak rychle přetáčel hloupé úvodní titulky, a blížil se ke kopcům, zalitým měsíčním světlem, ve městě, které nebylo ani Hollywood, ani Rio, ale jen jakási softfokusová digitalizace obou.</p> <p>Čekala na něj pokaždé v bílém domě na vrcholu horské cesty. Svíčky. Víno. Šaty, pošité korálky, dokonale ladily s její hedvábnou pletí, černé korálky se táhly jako hladký chladný had po jednom jejím stehně.</p> <p>Daleko odsud, pod bavlněnou přikrývkou, se pohybovaly jeho ruce.</p> <p>Později, když ještě pokojně spal, se pod jeho polštářem ozvalo tiché zvonění telefonu. Zazvonil jen jednou.</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Vaše rezervace do San Franciska byla potvrzena,“ ozval se jakýsi hlas. Mohl to být ženský hlas stejně jako hlas nějakého stroje. Stiskl klávesu a zaznamenal číslo letu, pak poděkoval a zavřel oči před neodbytným světlem, pronikajícím skrz zatažené závěsy.</p> <p>Bílé paže ho obejmuly. Její plavé vlasy jsou věčné.</p> <p>Usnul.<strong>2</strong><strong>Projížďky v gunheadu</strong></p> <p>IntenSecure nechával své vozy po každých třech směnách napucovat. Používali Colbyho speciální automyčky: dvacet ručních vrstev Wet Honey Sienna, a rozhodně pak nevypadáte nejhůř.</p> <p>Toho listopadového večera, kdy Republika Touhy zakončila jeho kariéru v ozbrojené ochraně, přijel Berry Rydell o něco dříve.</p> <p>Líbilo se mu, jak to uvnitř vonělo. Používali takovou růžovou vodičku, kterou dávali do tlakových trysek, aby umyli nánosy prachu z podvozků aut. Ta vůně mu připomínala jednu letní brigádu v Knoxvillu, kdy byl v posledním ročníku ve škole. Nasazovali obytné buňky do obrovského skeletu někdejšího obchodního domu Safeway na ulici Jeffersona Davise. Architekti chtěli, aby úplně oškrábali škvárocementové tvárnice, aby dům byl skoro šedý, ale aby nepatrné množství růžové barvy původního Safeway zůstalo v malých spárách a štěrbinách. Byli z Memphisu a na sobě nosili černé obleky a bílé bavlněné košile. Košile byly zřejmě dražší než obleky, nebo alespoň stejně tak drahé, a oni nikdy nenosili kravaty, ani si nerozepínali horní knoflík. Rydell usoudil, že se tak asi oblékají všichni architekti, a teď, když žil v L. A., pochopil, že to tak skutečně je. Zaslechl jednoho z nich, jak vysvětluje předákovi, že to, co dělají, je <emphasis>expozice integrity průchodu materiálu v čase. </emphasis>Myslel si, že to je nejspíš nějaká pořádná pitomost, ale stejně se mu líbilo, jak to zní. Tohle si asi často říkají staří lidé u televize.</p> <p>Ale ve skutečnosti to obnášelo seškrábat většinu staré barvy z tisíců a tisíců čtverečních metrů odporných škvárocementových tvárnic a dělali jste to oscilační tryskovou hubicí na dlouhé nerezové násadě. Když jste si mysleli, že se předák nedívá, mohli jste to namířit na některého kluka od vás, ohodit ho desetimetrovým proudem smradu, zahnutým jako duha, a smýt mu všechen krém na opalování. Rydell a jeho kamarádi byli všichni potření tím australským krémem v nejrůznějších barvách, abyste viděli, kam jste ho natřeli a kam ne. Samo sebou jste to museli dělat ve správné vzdálenosti, protože zblízka ta hubice dokázala sloupat i chrom z nárazníků. Rydella a Buddyho Criggera za to nakonec vyhodili, a tak odešli po Jeffa Davisově ulici do první hospody, aby to řádně zapili pivem. Rydell tenkrát strávil noc s tou dívkou z Key West, to bylo poprvé, co spal vedle nějaké ženy.</p> <p>Nyní byl v Los Angeles, řídil šestikolý hotspur hussar s dvaceti vrstvami ručně naneseného vosku. Hussar byl pancéřovaný landrover, který dokázal po dálnici jet klidně dvoustovkou, pokud bylo volno a měli jste dost času na akceleraci. Hernandez, jeho směnový mistr, tvrdil, že se Angličanům nedá věřit, že by dokázali postavit leda něco o málo většího než je klobouk, aby to fungovalo, když je to zapotřebí. Říkal, že IntenSecure měl koupit něco izraelského nebo alespoň brazilského, a hlavně, kdo potřeboval Ralpha Laurena, aby navrhl tank?</p> <p>Rydell tomu všemu nerozuměl, ale říkal si, že s tím lakem je to vážně přehnané. Myslel si, že firma pravděpodobně chtěla, aby lidé spojovali ty velké náklaďáky s United Parcels, a současně doufal, že to bude připomínat něco, co můžete vidět v kostele episkopální církve. Na logu ale nebylo příliš mnoho pozlátka. Pěkně decentní.</p> <p>Lidé, co pracovali v automyčce, byli většinou mongolští přistěhovalci. Přišli nedávno a nemohli sehnat lepší místo. Při práci si prozpěvovali své děsivé hrdelní písně a Rydell je rád poslouchal. Nechápal, jak to dělali, znělo to jako žabí skřehotání, ale bylo to jako dva zvuky najednou.</p> <p>Teď leštili řady chromovaných postranních nýtů. Ty tam byly kvůli propojení s elektrickými rámy a na ochranu před davem. Pochromované byly jen proto, aby dobře vypadaly. V Knoxvillu měli skříňáky také elektrifikované, ale úchytné systémy byly pořád mokré, a tak vozy vypadaly o poznání nebezpečnější.</p> <p>„Tady se mi podepište,“ řekl vedoucí směny, tichý černý kluk jménem Anderson. Přes den studoval medicínu a pokaždé vypadal, jako kdyby mu chyběly nejméně dva dny spánku.</p> <p>Rydell si vzal tabulku a světelné pero a podepsal se. Anderson mu vrátil klíče.</p> <p>„Měl by sis trochu odpočinout,“ řekl Rydell. Anderson se unaveně ušklíbl. Rydell vyrazil ke gunheadu a deaktivoval poplašné zařízení na dveřích.</p> <p>Někdo napsal dovnitř nad přední okno zelenou tužkou: „GUNHEAD“. Název se ujal hlavně proto, že se líbil Sublettovi. Sublett byl Texasan, uprchlík z přívěsového tábora nějaké podivné videosekty. Říkal, že jeho matka by upsala sektě i jeho zadek. Kdo ví, co tím chtěl říct.</p> <p>Sublett o své minulosti nerad mluvil, ale Rydell si dal dohromady, že tihle lidé považovali video za Pánův způsob komunikace a samotnou obrazovku za hořící keř. „On je v detailech,“ řekl jednou Sublett. „Musíš Ho <emphasis>pozorně </emphasis>sledovat.“ Ať už mělo toto uctívání jakoukoliv podobu, bylo evidentní, že Sublett absorboval víc televize než kdokoliv jiný, koho Rydell za svůj život poznal, většinou to byly staré filmy na kanálech, které nic jiného nevysílaly. Sublett říkal, že gunhead je jméno robotického tanku v jednom japonském sci–fi filmu. Hernandez podezíral Subletta, že tam ten název napsal sám. Sublett to ale popíral. Hernandez mu nařídil, aby to umyl. Sublett ho ignoroval. Bylo to stále na svém místě, ale Rydell věděl, že Sublett se příliš bál zákonů, aby se otevřeně přiznal k vandalství, a tak jako tak ho mohl inkoust ve značkovači zabít. Sublett trpěl alergií. – Nejrůznější čističe a saponáty v myčce mu mohly způsobit šok, takže jste ho nikdy nemohli donutit, aby vstoupil dovnitř. Nikdy. Kromě toho jeho alergie také způsobila, že byl velmi citlivý na světlo, proto musel nosit zrcadlové kontaktní čočky. Takže společně s uniformou IntenSecure a blonďatými vlasy vypadal jako nějaký druh nacistického robota, což mohlo způsobit jisté komplikace, když vstoupil do špatného obchodu v Sunsetu, řekněme ve tři hodiny ráno, a žádal nějakou minerální vodu a kolu. Ale Rydell s ním vždycky rád sloužil, protože to byl tak úporně nenásilnický černý šerif, že byste těžko našli dalšího takového. A dokonce se zdálo, že nebyl ani šílený. Což byly samozřejmě pro Rydella plusy. Jak Hernandez často nezapomínal připomenout, v Jižní Kalifornii byly přísnější předpisy stran toho, kdo smí a kdo nesmí být holičem. Stejně jako Rydell, mnoho dalších ozbrojených mužů v IntenSecure sloužilo kdysi u policie, někteří dokonce přicházeli i z losangelského policejního okrsku. Přestože společnost vydala předpis, že nikdo nesmí nosit osobní zbraně, očekávala od svých zaměstnanců, že budou vybavení nejrůznějším hardwarem. Nad dveřmi zaměstnaneckých šaten byly umístěné detektory kovů a Hernandez měl obvykle šuplík plný vyhazováků, nunčaků, elektropušek, vykopávacích nožů a dalších věcí, které detektory dokázaly zachytit. Bylo to jako v pátek ráno na střední škole v jižní Miami. Hernandez jim to pokaždé po směně vrátil, ale když byli na výjezdu, museli si poradit jen s glocky a gumgany. Byly to standardní policejní glocky, nejméně dvacet let staré. IntenSecure je kupoval po celých náklaďácích z policejních okrsků, které si mohly dovolit přejít na beznábojnicové střelivo. Kdybyste postupovali podle předpisů, měli byste glocka v plastikovém pouzdře, a to pouzdro připevněné suchým zipem pod palubní deskou vozu. Jakmile jste byli na výjezdu, vytáhli jste pistoli zpod palubní desky a zastrčili ji za speciální nášivku uniformy. Jedině v takovém případě jste mohli opustit vůz s pistolí. Gumgany dokonce ani nebyly střelné zbraně, tedy alespoň z legálního hlediska. Zblízka by jejich desetisekundový výboj dokázal někomu řádně pocuchat tvář. Byly to zbraně používané v Izraeli na potlačování nepokojů se systémem stlačeného vzduchu, s pomocí kterého vystřelovaly kostičky z recyklované gumy velikosti asi jednoho palce. Vypadaly jako výsledek nuceného spojení mezi ručnicí a průmyslovou sešívačkou, až na to, že byly vyrobené z jasně žlutého plastu. Jakmile jste zmáčkli spoušť, začala zbraň vystřelovat v hustém proudu malé špalíčky. Pokud jste se s tím naučili dobře zacházet, mohli jste střílet i za roh, šlo jen o to najít správnou plochu, odkud se mohly střely dobře odrazit. Když jste stříleli hodně zblízka, mohli jste dokonce přelomit na půl i tvrdou desku z dřevotřísky anebo někomu ze vzdálenosti kolem třiceti yardů nadělat hezké modřiny. Teoreticky nebylo ozbrojených lupičů tak moc, a s gumganem bylo mnohem menší riziko, že ublížíte klientovi, nebo poškodíte jeho majetek. Pokud jste tedy narazili na ozbrojeného nepřítele, měli jste k tomu účelu glocka. Ovšem lupiči dokázali proběhnout mezi střelami – a s tím už teorie nepočítala. Kromě toho se také nepočítalo s tím, že jsou vetřelci mimořádně dobře vybavení, a nad to ještě nelidsky rychlí a klinicky psychotičtí.</p> <p>V Knoxvillu bylo dost narkomanů, a kvůli jednomu z nich ho nakonec suspendovali. Vplížil se do jednoho bytu, kde magor jménem Kenneth Turvey násilím držel svou přítelkyni a dvě malé děti a dožadoval se rozhovoru s prezidentkou. Turvey byl bílý vyhublý chlápek, celý měsíc se nekoupal a na prsou měl vytetovaný obrázek Poslední večeře Páně. Bylo to čerstvé tetování, pokryté vrstvou zaschlé krve, a Rydell si všiml, že Ježíš na něm nemá žádnou tvář. Dokonce i apoštolově byli bez tváří.</p> <p>„Kurva,“ řekl Turvey, když uviděl Rydella. „Chci akorát mluvit s prezidentkou.“ Seděl se zkříženýma nohama na gauči své přítelkyně a byl docela nahý. Na klíně měl něco, co vypadalo jako trubka omotaná kouskem lepicí pásky.</p> <p>„Snažíme se ji pro tebe sehnat,“ řekl Rydell. „Je mi líto, že to tak dlouho trvá, ale musíme překonat velice složitý postup.“</p> <p>„Kurva do prdele,“ řekl Turvey unaveně, „copak to nikdo nechápe, že mám poslání od samotného Boha?“ Nezdál se být nikterak rozhněvaný, jen unavený a vyčerpaný. Rydell otevřenými dveřmi do ložnice zahlédl jeho přítelkyni. Ležela na zádech na zemi a vypadalo to, že má jednu nohu zlomenou. Do tváře jí však neviděl. Nehýbala se. A kde byly děti?</p> <p>„Co je tady tohle?“ zeptal se Rydell a ukázal na předmět v Turveyově klíně.</p> <p>„To je puška,“ řekl Turvey. „A to je taky důvod, proč musím mluvit s prezidentkou.“</p> <p>„Nikdy jsem takovou zbraň neviděl,“ připustil Rydell. „Jaké to má náboje?“</p> <p>„Grapefruitový plechovky,“ řekl Turvey. „Plný dobrýho betonu.“</p> <p>„Nekecáš?“</p> <p>„Sleduj,“ řekl Turvey a opřel si tu věc o rameno. Byla to velmi krátká zadovka s komplikovaným mechanismem, spoušť vypadala jako podivně zahnuté kleště a k pažbě byly napojené dvě pružné hadice. Rydell si všiml, že vedou k velké nádrži na podlaze vedle pohovky. Abyste s ní pohnuli, potřebovali byste hupcuk.</p> <p>Klečel na zaprášeném polyesterovém koberci Turveyovy přítelkyně a díval se, jak hlaveň namířila. Byla tak velká, že by se do ní vešla sevřená pěst. Díval se, jak Turvey namířil skrz otevřené dveře do ložnice na vestavěnou skříň.</p> <p>„Turveyi,“ rozkřikl se Rydell, „kde jsou, zatraceně, ty <emphasis>děti?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Turvey pohnul rukojetí a vzápětí do dveří vypálil otvor velikosti plechovky od ovocného džusu. Děti byly uvnitř. Asi křičely .strachy, ale Rydell si nepamatoval, že by je slyšel. Jeho právník potom trval na tom, že byl v tom okamžiku nejen ohluchlý, ale že také utrpěl stav sonicky vyvolané katalepsie. Turveyův vynález byl jen o několik decibelů tišší než ohlušovací SWAT–granát. Ale Rydell si na to nepamatoval. Nepamatoval si ani to, že Turveye střelil do hlavy, nepamatoval si vůbec nic až do okamžiku, kdy se probudil v nemocnici. Byla tam jakási žena z pořadu <emphasis>Policajti v nesnázích. </emphasis>To byla jedna z nejoblíbenějších show Rydellova otce. Ta žena mu řekla, že s ním vlastně vůbec nesmí mluvit, dokud si on nepromluví se svým agentem. Rydell řekl, že žádného agenta nemá. Ona řekla, že to ví, ale že mu nějaký agent zavolá.</p> <p>Rydell ležel a vzpomínal na časy, kdy spolu se svým otcem sledovali <emphasis>Policajty v nesnázích.</emphasis><emphasis> „</emphasis>O jakých nesnázích se tu vlastně bavíme?“ zeptal se nakonec.</p> <p>Zena se jen usmála. „Jen klid, Berry, bude to dobré.“</p> <p>Nenápadně se po ní podíval. Byla moc hezká. „Jak se jmenujete?“</p> <p>„Karen Mendelsohnová.“ Nevypadala, že je z Knoxvillu, dokonce ani z Memphisu.</p> <p>„Vy jste z pořadu <emphasis>Policajti v nesnázích?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Ano.“</p> <p>„Co pro ně děláte?“</p> <p>„Jsem právnická,“ řekla. Rydell si nevzpomínal, že by se někdy s nějakým právníkem setkal, ale po těchto událostech jich poznal ještě spoustu.</p> <p>●●●</p> <p>Displeje gunheadu byly beztvaré tabulky z tekutých krystalků. Ožily, jakmile Rydell zasunul klíč, vyťukal bezpečnostní kód a zapnul základní systémovou kontrolu. Kamery pod zadním nárazníkem byly jeho nejoblíbenější, díky nim se mu snadno parkovalo, viděli jste totiž naprosto přesně, kam couváte. Ovládání Hvězdy Smrti nefungovalo, dokud seděl v automyčce, ale byla to Sublettova práce, aby na všechno dohlížel, na všechno se sluchátky na uších. V šatnách zaměstnanců firmy IntenSecure byly vyvěšené firemní zásady zakazující nazývat to Hvězdou Smrti, ale každý tomu stejně tak říkal. I poldové z policejního okrsku L. A. tomu tak mezi sebou říkali. Oficiální název však zněl Geostacionární bezpečnostní satelit Jižní Kalifornie.</p> <p>Rydell pozorně sledoval kontrolní obrazovky na palubní desce a vycouval z budovy. Dvojité keramické motory gunheadu byly poměrně nové a relativně tiché. Rydell slyšel pískání pneumatik na mokré betonové podlaze.</p> <p>Sublett čekal venku, v jeho stříbrných očích se odráželo červené světlo z koncových světel. Za jeho zády zapadalo slunce. Podle barvy bylo ve vzduchu víc chemikálií než obvykle. Ustoupil stranou, aby kolem něj mohl Rydell projet, a snažil se vyhnout drobným kapkám vody, které odlétaly od pneumatik. Rydell si dával také pozor. Nechtěl se s Texasanem zase táhnout do Cedars, kdyby ho znovu složila jeho alergie. Rydell počkal, až si Sublett natáhne chirurgické rukavice.</p> <p>„Nazdar,“ řekl Sublett, když se vyšplhal do sedadla pro spolujezdce. Zavřel dveře a začal si sundávat rukavice, aby je mohl uložit do speciální tašky se zipem.</p> <p>„Abys něco náhodou nechytil,“ řekl Rydell a sledoval, s jakou péčí Sublett rukavice ošetřuje. „Jen se směj,“ řekl mírně Sublett. Vytáhl balíček s hypoalergenními žvýkačkami a jednu z nich si strčil do pusy. „Jak je na tom starý gunhead?“</p> <p>Rydell se spokojeně zadíval na kontrolky. „Docela to jde.“</p> <p>„Doufám, že nebudeme muset dnes v noci hlídat jednu z těch tajných budov,“ řekl Sublett a začal žvýkat.</p> <p>Tajné domy, jak se jim říkalo, byly na Sublettově seznamu ty nejhorší. Tvrdil, že vzduch uvnitř je otrávený. Rydell byl přesvědčený, že to je nesmysl, ale byl příliš unavený, aby se kvůli tomu hádal. Tajné domy byly o poznání větší než všechny ostatní budovy, byly také dražší, a podle Rydella majitelé bohatě platili i za čistý vzduch. Sublett tvrdil, že každý, kdo staví tajné domy, musí být paranoidní. Taková místa musela být dobře zamčená, nebyla v nich žádná cirkulace vzduchu, a proto se tam udržoval toxický odpad.</p> <p>Pokud v Knoxvillu byly nějaké tajné domy, pak o nich Rydell nevěděl. Myslel si, že je to výhradní záležitost Los Angeles. První, kdo se o tom před Rydellem zmínil, byl Sublett, který pro IntenSecure pracoval už téměř dva roky, většinou při denních hlídkách v Benátkách. Když se Rydell do jednoho z nich konečně dostal, nemohl uvěřit vlastním očím. Jelo se pořád dolů a ještě dolů. Dům byl postavený pod něčím, co vypadalo – i když ne tak docela – jako vybombardovaná chemická čistírna. Uvnitř byly loupané trámy a bílá omítka. Turecké koberce, velké obrazy, podlaha z břidlicových tabulek, nábytek, jaký nikdy neviděl. Ale byl to jen planý poplach, domácí hádka, jak Rydell usoudil. Manžel praštil svou ženu, žena stiskla poplašné tlačítko, teď však oba tvrdili, že to bylo jen nedorozumění. Ale nemohlo to být ve <emphasis>skutečnosti </emphasis>jen pouhé nedorozumění, protože někdo stiskl tlačítko a neodpověděl na zakódované volání, které se k nim vrátilo o tři osminy sekundy později. Zena si musela hrát s telefonem, pomyslel si Rydell, a přitom stiskla tlačítko. Té noci měl službu s „Velkým Georgem“ Kechakmadzim, a Gruzínovi (opravdovému z Tbilisi, nikoliv z Atlanty v Georgii) se to také ani trochu nelíbilo. „Viděl jsi ty lidi, jsou to zákazníci, kámo. Nikdo nekrvácí, takže odsud můžeme vypadnout, jasný?“ řekl později Velký George. Ale Rydell si pamatoval napětí v očích té ženy, a jak si držela límec velkého bílého županu kolem krku. Její manžel měl podobný župan, hustě chlupaté nohy a drahé brýle. Něco tam nebylo v pořádku, a on nemohl přijít na to, co to bylo. Stejně tak nedokázal pochopit, jak jejich životy vlastně fungovaly. Bylo to jako něco, co vidíte v televizi, jenže tohle bylo doopravdy.</p> <p>L. A. bylo plné tajemství, když se na to díváte z téhle strany. Ale smysl v tom stejně nenajdete.</p> <p>Přesto se mu začalo líbit městem projíždět. Ne že by měl namířeno k nějakému konkrétnímu cíli, jednoduše se mu líbila jízda v gunheadu. Teď odbočil směrem k La Cienega a malý zelený kurzor na palubní desce udělal totéž.</p> <p>„<emphasis>Zakázaná zóna,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Sublett. „Herve Villechaize, Susan Tyrellová, Marie–Pascal Elfmanová. Viva.“</p> <p>„Viva?“ zeptal se Rydell. „<emphasis>Jaká </emphasis>Viva?“</p> <p>„Viva. Herečka.“</p> <p>„Kdy to natočili?“</p> <p>„1980.“</p> <p>„To jsem ještě nebyl na světě.“</p> <p>„Čas v televizi je stále <emphasis>stejný, </emphasis>Rydelli.“</p> <p>„Kámo, myslel jsem, že už ses z toho věčnýho vzpomínání vyhrabal.“ Rydell stáhl postranní okénko, aby se lépe podíval na rudovlasou dívku v růžovém daihatsu sneakeru bez střechy, projíždějící právě kolem něj. „Stejně jsem to nikdy neviděl.“ Byla právě taková večerní hodina, kdy ženy v autech v Los Angeles vypadaly tak dobře jako nikdy. Ministr zdravotnictví se snažil vozy se stahovací střechou zakázat, tvrdil, že mají lví podíl na počtu obětí rakoviny kůže.</p> <p>„<emphasis>Konec hry. </emphasis>Al Cliver, Moira Chennová, George Eastman, Gordon Mitchell. 1985.“</p> <p>„No, to mi byly dva roky,“ řekl Rydell, „ale taky jsem to neviděl.“</p> <p>Sublett zmlkl. Rydellovi ho bylo líto, Texasan opravdu neznal jiný způsob, jak začít konverzaci, a jeho kamarádi u něj doma v táboře určitě tyhle filmy viděli, a ještě spoustu dalších.</p> <p>„No,“ řekl Rydell a navázal na přetrženou nit, „včera večer jsem se díval na jeden starý film…“</p> <p>Sublett zvedl hlavu. „Který?“</p> <p>„Já nevím,“ řekl Rydell. „Ňákej chlápek je v L. A. a tam se seznámí s tou holkou. Pak zvedne telefon, protože zvoní. Je to pozdě v noci. On je chlápek z jedny střelecký základny, kterej ví, že právě zaútočili na Rusy. Snaží se zavolat svýmu tátovi nebo bráchovi nebo někomu. Říká, že za chvíli bude konec světa. Pak ten chlap, co zvedl telefon, slyší vojáky, jak přijdou a zastřelí ho. Teda toho chlapa, co je na telefonu, rozumíš?“</p> <p>Sublett zavřel oči. „Jo. A jak to skončí?“</p> <p>„Já nevím,“ řekl Rydell. „Usnul jsem u toho.“</p> <p>Sublett otevřel oči. „Kdo v tom hrál?“</p> <p>„Teď jsi mě dostal.“</p> <p>Sublett nevěřícně vytřeštil stříbrné oči. „Ježíši, Berry, ty by ses na televizi vůbec neměl dívat, když jí nevěnuješ vůbec žádnou pozornost.“</p> <p>●●●</p> <p>Když zastřelil Kennetha Turveye, nezůstal v nemocnici dlouho, necelé dva dny. Jeho právník Aaron Pursley se postaral o to, aby ho tam nedrželi o nic déle, než se zbaví posttraumatického šoku. – Rydell nenáviděl nemocnice, a vlastně se cítil celkem dobře. Jen si nemohl vzpomenout, co přesně se stalo. Ale měl Karen Mendelsohnovou, která mu s tím měla pomoci. Ona a jeho nový agent Willington Ma, který měl jednat s dalšími lidmi z <emphasis>Policajtů v nesnázích. </emphasis>Karen měla dlouhé hnědé vlasy a žádná z ostatních žen nebyla tak hezká jako ona. Wellington Ma byl Číňan, žijící v Los Angeles, a Karen říkala, že jeho otec byl v gangu Velkého kruhu – poradila však Rydellovi, aby se o tom před ním nezmiňoval.</p> <p>Vizitka Willingtona Ma vypadala jako obdélníkový plátek z růžového syntetického křemene s laserem vyrytým jménem na jedné straně. „The Mamariano Agency“, adresa Beverly Boulevard a celá řada čísel a internetových adres. Došla GlobEx poštou v šedé semišové obálce, když byl Rydell ještě v nemocnici.</p> <p>„Vypadá to, že by se o tu vizitku mohl jeden klidně pořezat,“ řekl Rydell.</p> <p>„To by mohl, o tom nepochybuj,“ řekla Karen Mendelsohnová, „a když si to dáš do kapsy a posadíš se, rozbije se.“</p> <p>„Tak k čemu to je?“</p> <p>„Musíš na to dávat velký pozor. Další už nedostaneš.“</p> <p>Rydell se ve skutečnosti s Willingtonem Ma nikdy nesetkal, tedy alespoň donedávna ne. Ale Karen přinesla malý kufřík se zrakovým telefonem a kouskem drátku, takže si s ním Rydell mohl promluvit v jeho kanceláři v L. A. Bylo to nejostřejší teleprezentační spojení, jaké Rydell kdy použil, a opravdu to vypadalo, jako kdyby byl přímo tam. Mohl se podíval z okna, kde se tyčily podivné pyramidy v barvě noxzemské kameniny. Zeptal se Willingtona Má, co to je, a Má mu odpověděl, že to bylo staré Návrhářské centrum, ale v poslední době to slouží jako obchodní dům. Rydell se tam může zastavit, až bude v L. A., což by mělo být velmi brzy, řekl.</p> <p>Turveyova přítelkyně Jennie–Rae Clineová vznesla celou řadu obvinění proti Rydellovi, policejnímu sboru a vedení města Knoxville a singapurské společnosti, která vlastnila budovu, kde se nacházel její byt. Žádala celkové odškodné ve výši dvaceti milionů.</p> <p>Rydell, který se stal policajtem v nesnázích, byl rád, že pořad <emphasis>Policajti v nesnázích </emphasis>tu byl právě pro něj. Pro začátek najali Aarona Pursleye, kterého Rydell samozřejmě velmi dobře znal z televize. Měl šedé vlasy, modré pronikavé oči a na sobě měl džíny, boty od Tonyho Lamy a jednoduchou bílou košili z oxfordské bavlny v kovbojském stylu a kolem krku stříbrnou kravatu. Byl to slavný člověk a obhajoval poldy jako Rydell před lidmi, jako je Turveyova přítelkyně a<emphasis> její </emphasis>právník.</p> <p>Právník Jennie–Rae Clineové tvrdil, že Rydell neměl v jejím bytě vůbec co dělat, že když to udělal, ohrozil tak její život i životy jejích dělí. A jelikož Kennetha Turveye zabil, byl pan Turvey popsán jako zručný umělec, vyrovnaný pracovník, milující otec malého Ramba a Kelly, znovuzrozený křesťan, zotavující se ze závislosti na 4–Thiobuscaline, a opora celé rodiny.</p> <p>„Zotavující se?“ zeptal se Rydell Karen Mendelsohnové ve svém pokoji v luxusním apartmá letištního hotelu. Právě mu ukázala fax, který dostala od právníka Jennie –Rae.</p> <p>„Vypadá to, že se celý den účastnil nějakého setkání,“ řekla Karen.</p> <p>„Co tam <emphasis>dělali</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zeptal se Rydell a vzpomněl si na Poslední večeři Páně v uschlé krvi.</p> <p>„Podle našich svědků otevřeně nabral lžičku té jeho substance a zmocnil se pódia a pronesl třicetiminutovou řeč o spodním prádle prezidentky Millbankové a vyjádřil se také o jejích genitáliích. Pak se odhalil a onanoval, ale nedosáhl ejakulace, a nakonec kostel První baptistické církve opustil.“</p> <p>„Ježíši,“ řekl Rydell. „A to se stalo na jednom z těch drogových setkání, jako je A. A.?“</p> <p>„Ano,“ řekla Karen Mendelsohnová, „díky tomu Turveyovu vystoupení se spustila mohutná recidiva. Pošleme tam samozřejmě naše odborníky, aby si promluvili s těmi, co se onoho setkání zúčastnili.“</p> <p>„To je hezký,“ řekl Rydell.</p> <p>„U soudu to bude vypadat dobře,“ řekl, „bude to nejpodivnější proces, u kterého jsme byli.“</p> <p>„On se tedy nezotavoval,“ řekl Rydell. „Vždyť se dokonce ani nevzpamatoval z poslední dávky, kterou protáhl svým nosem.“</p> <p>„Zdá se, že to je pravda,“ řekla. „Ale on byl také jedním z členů sekty Posledních přeživších satanismu, a <emphasis>oni </emphasis>se o ten případ začínají také zajímat. A proto si jak pan Pursley, tak pan Má, myslí, že bude nejlepší, když odsud co nejdříve zmizíme. Ty a já.“</p> <p>„Ale co ty záležitosti u soudu?“</p> <p>„Uvolnili tě z policejního oddělení, ale jinak proti tobě nezahájili stíhání, a tvůj právník se jmenuje Aaron Pursley s dvěma ,a‘. Musíš odsud zmizet, Berry.“</p> <p>„Do Los Angeles?“</p> <p>„Kam jinam.“</p> <p>Rydell se na ni podíval. Přemýšlel o tom, jak viděl L. A. v televizi. „Bude se mi tam líbit?“</p> <p>„Ze začátku,“ řekla. „Ze začátku se budeš městu líbit ty. Stejně jako mně.“</p> <p>A tak se stalo, že skončil v posteli s právnickou – která voněla za milion dolarů, mluvila sprostě a dělala všechno. Na sobě měla spodní prádlo z Milána, což je v Itálii.</p> <p>●●●</p> <p>„<emphasis>The Kill</emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis>Fix. </emphasis>Cyrinda Burdetteová, Gudrun Weaverová, Dean Mitchell, Shinobu Sakamaki. 1997.“</p> <p>„Nikdy jsem to neviděl,“ řekl Rydell a jedním hltem dopil zbytek silné studené kávy s kapkou mléka, která mu zbyla na dně plastikového pohárku od termosky.</p> <p>„Moje máma potkala Cyrindu Burdetteovou v jednom obchodním domě. Poprosila ji o autogram. Schovala si ho na hromádce svých modlitebních kapesníčků a vedle svého hologramu reverenda Wayne Fallona. Má modlitební kapesníčky na každou pitomost. Jeden na nájem, jiný na ochranu před AIDS, tuberkulózou…“</p> <p>„Jo? Jak je používá?“</p> <p>„Má je na <emphasis>hromádce</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>vysvětloval Sublett a dopil poslední kapku vody z průhledné plastikové láhve. V celém Sunsetu bylo jen jediné místo, kde se právě tyto láhve daly koupit, ale Rydellovi to bylo jedno. Bylo to hned vedle jedné kavárny, kde se dalo celkem snadno zaparkovat. Chlápek, kterému obchod patřil, byl pokaždé rád, že je vidí.</p> <p>„Modlitební kapesníčky ještě nikoho od AIDS nezachránily,“ řekl Rydell. „Raději by ses měl nechat očkovat, jako to dělají všichni ostatní. Měl bys přemluvit i svoji matku, aby to udělala.“ Rydell skrz zrcadlové okno viděl svatyni J. D. Shapelyho, stála naproti betonové zdi, která jako jediná připomínala to, co zbylo z budovy, co tu kdysi stála. Ve východní části Hollywoodu jste mohli vidět mnoho takových úkazů. Někdo na zeď nastříkal růžovým sprejem SHAPELY BYL MAGOR, písmena byla vysoká nejméně tři stopy, a hned vedle nich se vyjímalo obrovské růžové srdce. Pod nápisem byly nalepené pohlednice Shapelyho a fotografie lidí, kteří museli zemřít. Bůh ví, kolik milionů jich vůbec bylo. Na chodníku u zdi ležela řada povadlých květin, vyhořelých svíček a dalších věcí. Rydell se podíval na jednu pohlednici a přejel mu po zádech mráz. Muž na ní vypadal jako kříženec mezi Elvisem a nějakým katolickým svatým s příliš velkýma očima a vychrtlou postavou.</p> <p>Obrátil se na Subletta. „Kámo, jestli sis ještě nenechal do zadku píchnout injekci, tak můžeš děkovat bohu za to, že jsi při svým ignorantství ještě na světě.“</p> <p>Sublett se ušklíbl. „Je to horší než <emphasis>životodárná </emphasis>vakcína, kámo, tenhle svět je plnej nemocí!“</p> <p>„To je pravda,“ řekl Rydell „ale nic ti to neudělá. A pořád je kolem plno starých nemocí, které se vznášejí ve vzduchu. Očkování by mělo být povinný. Mně o tom vyprávěj.“</p> <p>Sublett pokrčil rameny. „Reverend Fallon vždycky říká, že…“</p> <p>„Vykašli se na reverenda Fallona,“ prohlásil Rydell a praštil do zapalování. „Ten zatracený zkurvysyn vydělává peníze tím, že prodává modlitební kapesníčky takovým lidem, jako je tvoje máma. Ty sám nejlíp víš, že to je celý pěkná volovina, že mám pravdu? Protože proč bys sem jinak chodil?“ Zařadil rychlost a vmísil se do sunsetského dopravního ruchu. Jedna věc byla na řízení hotspur hussara příjemná – lidé vás téměř vždycky pustí před sebe.</p> <p>Sublett zabořil hlavu mezi ramena, takže vypadal jako ustarané káně s ocelovýma očima. „Není to celé tak jednoduché,“ řekl. „Prostě mě tak vychovali. Ale všechno to nemůže být pitomost, že jo?“</p> <p>Rydell se na něj podíval a pocítil lítost. „Ne,“ řekl, „myslím, že ne všechno je pitomost, já jen že…“</p> <p>„V jakém prostředí jsi vyrůstal ty, Berry?“</p> <p>Rydell se na chvilku zamyslel. „Mezi republikány,“ řekl nakonec.</p> <p>●●●</p> <p>Karen Mendelsohnová vypadala jako to nejlepší, co se Rydellovi v poslední době přihodilo, a on měl pocit, že by si na to celkem snadno zvykl. Bylo to stejné jako létání obchodní třídou nebo mít kreditní kartu SoCal MexAmeriBank <emphasis>od Policajtů v nesnázích.</emphasis></p> <p>Když s ní byl poprvé ve služebním bytě v Knoxvillu, neměl s sebou nic, a tak se jí alespoň pokusil ukázat všechna potvrzení o vakcinaci (požadované policejním oddělením, jinak vás nemohli pojistit). Ale ona se jen smála a řekla, že se o to postará německá nanotechnika. Potom tu věc Rydellovi ukázala skrz průhlednou pokličku podivné věcičky, která vypadala jako tlakový vařič na baterky. Rydell o tom už slyšel, ale nikdy to ještě neviděl na vlastní oči, také zaslechl, že to stojí víc než malé auto. Někde si přečetl, že tyto věci musí být skladované jen při tělesné teplotě.</p> <p>Vypadalo to, jako že se to nepatrně pohnulo. Světlá věc, jakoby vyrobená z želatiny. Zeptal se jí, jestli to je skutečně živé. Vysvětlila mu, že v pravém slova smyslu to živé není, ale <emphasis>téměř, </emphasis>a zbytek byly Bucky balls a subcelulární automaty. Ani by nevěděl, že to tam je, a ona to nemohla v žádném případě dát dovnitř přímo před ním.</p> <p>Odešla do koupelny, aby to udělala. Když se vrátila zpátky v tom svém spodním prádle, uvědomil si, jak to vypadá v Miláně. A zatímco byla pravda, že by ani nepoznal, že to tam má, on <emphasis>věděl, </emphasis>že to tam je, ale brzy na to zapomněl, tedy téměř.</p> <p>Další ráno zamířili do Memphisu, aby nasedli do letadla Magellanských aerolinií směrem do LAX. Obchodní třída znamenala, že na sedačce před sebou budete mít lepší elektroniku, a Rydellovi se okamžitě zalíbila teleprezenční souprava, s pomocí které jste mohli naladit servomechanické kamery, připevněné na vnější straně letadla. Karen nerada používala malý VirtuFax, který nosila v kabelce. Spojila se s kanceláří v L. A. a nechala si svou ranní poštu přesměrovat na obrazovku na sedadle. Pustila se do toho velmi rychle, mluvila do telefonu, posílala faxy a nechala Rydella vzdychat nad pohledy kamer.</p> <p>Sedačky byly větší, než jaké byly v letadle na Floridu, když létal na návštěvu za svým otcem, jídlo bylo lepší a pití bylo zdarma. Rydell si dal tři nebo čtyři skleničky, usnul a neprobudil se dřív, než byli někde nad Arizonou.</p> <p>Vzduch v LAX byl zvláštní a světlo poněkud nezvyklé. Kalifornie byla mnohem více přelidněná, než očekával, a o poznání hlučnější. Stál tam muž z pořadu <emphasis>Policajti v nesnází</emphasis><emphasis>ch </emphasis>a v ruce držel pomačkanou bílou cedulku s červeným nápisem MENDELSOHN. <emphasis>S </emphasis>bylo napsané obráceně. Rydell se usmál, představil se a potřásl si s tím mužem rukou. Vypadalo to, že ho to potěšilo, a prohlásil, že se jmenuje Sergej. Když se ho Karen zeptala, kde má to zatracené auto, zrudl a řekl, že mu bude trvat jenom minutku auto vyzvednout. Karen nepoděkovala a prohlásila, že jakmile dostanou zpátky svá zavazadla, vydají se za ním, protože jí tohle mraveniště plné lidí jde na nervy. Sergej přikývl. Snažil se poskládat bílou cedulku a zastrčit ji do kapsy u bundy, ale nějak mu to nešlo. Byla příliš velká. Rydell uvažoval, proč je Karen najednou tak hrozně nepříjemná. Možná je unavená z cesty. Podíval se po očku na Sergeje, ale zdálo se, že to toho muže ještě více znervóznilo.</p> <p>Když se konečně objevily dva Kareniny kožené kufříky a Rydellova taška, kterou koupil na svou debetní kartu, vydali se společně se Sergejem hustým davem ven. Vzduch venku byl stejně nepříjemný, ale o poznání teplejší. Nápisy hlásaly, že bílý prostor je vyhrazený pouze na nakládání a vykládání. Všude kolem bylo plno různých aut a ze všech stran se ozýval dětský křik. Lidé se opírali o svá zavazadla, ale Sergej věděl docela přesně, kam jdou – přešli na druhou stranu a zamířili ke garáži.</p> <p>Sergejovo auto bylo dlouhé, černé a německé a vypadalo, jako by ho někdo před nedávném pečlivě umyl teplou vodou a vyleštil s Q–Tips. Když se Rydell nabídl, že bude řídit, Sergej se znovu vyděsil a rychle ho pobídl, aby si sedl dozadu ke Karen. Ona se dala do smíchu a Rydell se záhy cítil o něco lépe.</p> <p>Když vyjeli z garáže, Rydell si všiml dvou policistů, stojících pod nápisem z nerezoceli, hlásajícím METRO. Muži měli na hlavách klimatizované helmy s průhlednými plastickými kryty. Strkali zrovna svými pendreky do nějakého starého muže, ale vypadalo to, že pendreky nemají pod proudem. Stařec měl ke kolenům vyhrnuté džíny a na tvářích velké náplasti, které téměř vždycky znamenaly, že ten člověk má rakovinu. Byl tak popálený, že bylo těžké určit, jestli byl bílý, nebo černý. Dav lidí, blížící se po schodech, se starci a policistům pod nápisem METRO vyhýbal velkým obloukem.</p> <p>„Vítej v Los Angeles,“ řekla. „A buď rád, že nejedeme podzemkou.“</p> <p>Té noci si dali večeři v místě, o kterém Karen tvrdila, že to je Hollywood. Jedli společně s Aaronem Pursleym v Tex–Mexické restauraci na North Flores Street. Bylo to nejlepší texasko–mexické jídlo, jaké kdy Rydell jedl. O měsíc později se pokusil tam vzít Subletta na večeři u příležitosti jeho narozenin, aby ho rozveselil a připomněl mu jeho domov, ale muž, stojící u dveří, je nepustil dovnitř.</p> <p>„Je plno,“ prohlásil.</p> <p>Rydell viděl spoustu prázdných stolů skrz okno. Bylo brzo a uvnitř stěží někdo byl. „A co ty prázdný stoly?“ zeptal se Rydell a ukázal.</p> <p>„Rezervace,“ odpověděl ten muž.</p> <p>Sublett potom prohlásil, že stejně nemá chuť na ostré jídlo.</p> <p>●●●</p> <p>Při projížďkách v gunheadu měl nejraději potulky po kopcích a kaňonech, zvlášť v noci za úplňku.</p> <p>Někdy jste tam mohli vidět věci, o kterých jste si nebyli jisti, jestli tam vůbec byly nebo ne. Jedné měsíční noci se Rydell projížděl v gunheadu kolem jedné zatáčky, uviděl ve světle předních reflektorů nahou ženu, třesoucí se na kraji cesty jako divoké zvíře. Byla tam jen několik sekund, bylo to však dostatečně dlouho, aby si mohl Rydell myslet, že ji viděl, a aby si všiml, že měla na hlavě stříbrné rohy nebo nějakou zvláštní čepici s obráceným chocholem a že to možná byla Japonka, což bylo na celé věci to nejpodivnější. Pak ho uviděla – on <emphasis>viděl, </emphasis>že se na něj podívala –a usmála se. A v dalším okamžiku zmizela.</p> <p>Sublett ji také viděl, ale to ho jen přivedlo do podivné extáze náboženského prokletí, vzpomínal na všechny horory, které kdy viděl, a neustále opakoval řeči reverenda Fallona o čarodějnicích, otrokyních ďábla a živoucí síle satana. Spořádal přitom svou týdenní zásobu žvýkaček a bez přestání mluvil, až mu Rydell musel říct, aby konečně zavřel pusu.</p> <p>Protože byla nyní pryč, chtěl na ni myslet. Přemýšlel o tom, jak vypadala, co tam dělala a jak to, že tak najednou zmizela. Sublett se zatím vrtěl na sedadle spolujezdce. Rydell se snažil vzpomenout, jak se jí přesně podařilo tak dokonale a najednou zmizet. Zajímavé bylo, že si to pamatoval dvěma způsoby, což nebylo tak docela stejné jako jeho vzpomínky na to, když zastřelil Kennetha Turveye, přestože slyšel produkční asistenty a síť právníků, kteří to s ním neustále probírali dokola, až měl pocit, že to skutečně viděl, tedy alespoň verzi <emphasis>Policajtů v nesnázích </emphasis>(která se nikdy nedostala do éteru). V jedné z verzí jeho vzpomínek žena prostě zmizela ve stráni pod silnicí, jako by tam seběhla nebo odplula – to nedokázal říct. Podle druhé verze skočila – ačkoliv to nebylo to pravé slovo – na stráň na druhé straně silnice, nad vegetací poprášenou stříbrem měsíčního světla, a to bylo tak naprosto nemožné, ať už by stráň byla vysoká dva metry nebo dvacet.</p> <p>Mohly vůbec japonské ženy mít tak dlouhé kudrnaté vlasy? A copak stinná temnota jejího klína nevypadala jako vyholená do podoby nějakého vykřičníku? Zatočil a vrátil se do Wilshire, kde zastavil před jednou ruskou lékárnou s celonočním provozem, aby Sublettovi koupil čtyři balíčky speciálních žvýkaček. Nestačil se přitom divit, kolik ho to stálo peněz.</p> <p>V kaňonech ale viděl i jiné věci, zvláště když projížděl kolem hřbitovů. Většinou to byly táboráky na místech, kde žádné být nemohly. Někdy to byla světla na obloze, ale Sublett byl tak plný těch blábolu z tábora, že kdyby Rydell to světlo uviděl právě teď, raději by se o tom ani slovem nezmínil.</p> <p>Ale někdy, když byl nahoře v horách, přemýšlel o té ženě. Věděl, že nechce znát, kdo vlastně je, a z nějakého důvodu mu bylo dokonce jedno, jestli byla člověk nebo něco jiného. Ale nikdy si nepřipustil, že by mohla být zlá, možná snad jen trochu jiná.</p> <p>Nyní se tedy jen projížděl a klábosil se Sublettem o hloupostech, aniž by věděl, že právě tato noc bude jeho poslední nocí na hlídce společnosti IntenSecure. Na obloze nebyl měsíc a jen tu a tam zablesklo několik hvězd. Do kontroly prvního domu zbývalo pět minut, pak pojedou zase zpátky do Beverly Hills.</p> <p>Mluvili o síti japonských tělocvičen společnosti Body Hammer. Body Hammer nenabízel příliš mnoho ve smyslu tradiční gymnastiky. Ve skutečnosti měl vlastně docela opačný význam. Obstarával zábavu mladíkům, kterým se líbil nápad nechat do sebe nabodat injekce brazilské plodové tkáně a ochotně si posilovali své kostry dryáky, kterým se říkalo „výkonnostní látka“.</p> <p>Sublett tvrdil, že to je ďáblova práce.</p> <p>Rydell byl přesvědčený, že to je obchod <emphasis>řízený z </emphasis>Tokia.</p> <p>V gunheadu se ozvalo: „Několikanásobná vražda, zajímání rukojmí, pravděpodobnost přítomnosti dětí. Bendict Canyon. Máte povolení IntenSecure zapojit smrtící, opakuji, smrtící síly.“</p> <p>A obrazovka se rozsvítila jako starodávný hrací automat.</p> <p>●●●</p> <p>Jak se ukázalo, Rydell neměl nikdy dost času, aby si zvykl na Karen Mendelsohnovou, sedačky v obchodní třídě a na žádnou z těch věcí.</p> <p>Karen bydlela v patnáctém patře paláce, kterému se říkalo Century City II, alias Blob. Budova vypadala jako pruhovaný poloprůsvitný zelený prs. Mrakodrap byl třetí nejvyšší budovou v losangeleské pánvi. Když bylo správné světlo, mohli jste téměř vidět skrz a všimli byste si tří obrovských vzpěr, které byly tak velké na šířku, že byste jednou z nich mohli vyplnit klasický mrakodrap a ještě by vám zbylo místo. Uvnitř mamutí třínožky se pohybovaly výtahy, nestoupaly rovně vzhůru, ale v mírně nakloněném úhlu. Ani na to si Rydell nestačil zvyknout.</p> <p>Budova v podobě prsu měla pečlivě korodovanou mosaznou bradavku. Vypadala jako čínský klobouk, který mohl přikrýt plochu dvou fotbalových hřišť. A přesně tam měla Karen svůj byt, pod ní byla stovka dalších, tenisové kluby, bary a restaurace a obchodní domy, do kterých jste mohli jít nakupovat, až když jste zaplatili členský poplatek. Karen žila na kraji, byt měl velká klenutá okna, zasazená do zelené stěny.</p> <p>Všechno uvnitř mělo nejrůznější odstíny bílé, s výjimkou jejích šatů, chodila totiž výhradně v černém, kufry, ty byly také černé, a koupacího plášťě, který měl barvu suchého obilí a který s tak velkou oblibou nosila.</p> <p>Karen říkala, že to je agresivní retro sedmdesátých let a už ji trochu unavuje. Rydella napadlo, že to je vidět, ale ze zdvořilosti to nahlas raději neřekl. Televizní společnost mu zajistila pokoj v jednom hotelu ve West Hollywoodu. Ten vypadal jako skutečná budova, ale on tam nikdy nestrávil příliš mnoho času. Do chvíle, než vypukla v Ohiu ta záležitost s Pooky Bearem, trávil většinu času u Karen.</p> <p>Objev prvních pětatřiceti obětí Pooky Beara pěkně podrazil Rydellovu kariéru jako policajta v nesnázích. Navíc se jako první policisté na scéně objevily seržantka China Valdezová a desátnice Norma Pierceová. Byly to dvě nejkrásnější ženy v policejním sboru v Cincinnatti (byly ohromně telegenetické, řekl jeden z produkčních asistentů, ačkoliv se to Rydcllovi za takových okolností zdálo poněkud nevhodné). Pak se prudce <emphasis>začala </emphasis>zvyšovat sledovanost a překonala všechny ostatní dosavadní žebříčky masových vražd. Ukázalo se, že oběťmi byly děti. Seržantka Valdezová dostala posttraumatický šok, vyrazila do města do jedné hospody a tam provrtala jednomu známému pedofilovi obě kolenní čéšky – byl to mimořádně odporný týpek, známý pod přezdívkou Huspenina, a neměl s vraždami Pooky Beara absolutně nic společného.</p> <p>Aaron Pursley vyrazil vlastním letadlem do Cincinnatti. Karen si na oči nasadila brýle a neustále mluvila s nejméně šesti lidmi najednou a Rydell seděl na kraji její velké bílé postele a postupně mu docházelo, že se něco změnilo.</p> <p>Když si nakonec sundala brýle, seděla a hodnou chvíli jen zírala na bílou barvu na protější zdi.</p> <p>„Mají podezřelé?“ zeptal se Rydell.</p> <p>Karen se na něj podívala, jako kdyby ho nikdy předtím neviděla.</p> <p>„Podezřelé? Mají už i <emphasis>přiznání</emphasis><emphasis>…“</emphasis><emphasis> </emphasis>Rydella překvapilo, jak Karen náhle vypadá staře, a napadlo ho, kolik jí asi mohlo být let. Vstala a vyšla z pokoje.</p> <p>Za pět minut se vrátila a měla na sobě zbrusu nový černý oblek. „<emphasis>Zabal </emphasis>si. Teď tě tady nemůžu potřebovat.“ Pak odešla, nedala mu polibek na rozloučenou, neřekla sbohem, jednoduše odešla.</p> <p>Rydell vstal, zapnul televizi a poprvé uviděl vrahy Pooky Beara. Všechny tři. Přemýšlel, že vypadají jako kdokoliv jiný, tak obvykle lidé, kteří se dopouštějí nejrůznějších odporností, v televizi vypadají.</p> <p>Seděl tam v jednom z jejích oblíbených županů, když vtom dovnitř bez zaklepání vrazili dva policisté. Měli černé uniformy a na nohách tytéž černé botasky, jaké Rydell nosil na hlídce v Knoxvillu. Boty měly zvláštní výztuhy pro případ, že se vás někdo pokusil střelit do achillovky.</p> <p>Jeden z nich chroupal jablko. Druhý měl v ruce elektrický pendrek.</p> <p>„Hej, ty,“ řekl ten první plnou pusou, „máme té vyprovodit ven.“</p> <p>„Mám stejný boty jako vy,“ řekl Rydell. „Vyrábějí se v Portlandu v Oregonu. Stojí dvě stě devadesát devět dolarů.“</p> <p>Jeden z policistů se ušklíbl. „Už máš zabaleno?“</p> <p>A tak si Rydell zabalil všechno, co nebylo černé, bílé nebo v barvě suchého obilí, a naházel to do modré cestovní tašky.</p> <p>Policista s pendrekem ho sledoval, zatímco ten druhý se procházel kolem a klidně dojídal své jablko.</p> <p>„Pro koho děláte, hoši?“ zeptal se Rydell.</p> <p>„Pro IntenSecure,“ řekl muž s pendrekem.</p> <p>„Pěknej ohoz,“ řekl Rydell a zapnul zip u tašky.</p> <p>Muž pokrčil rameny.</p> <p>„Je ze Singapuru,“ řekl ten druhý a zabalil ohryzek od jablka do papírového ubrousku, který vytáhl z kapsy u kalhot. „Máme na starosti všechny velké budovy ve městě a hlavní komunikace a tak.“ Opatrně zastrčil ohryzek do kapsy u košile černé uniformy s bronzovým odznakem.</p> <p>„Máš prachy na metro?“ zeptal se pan Pendrek Rydella.</p> <p>„Jasně,“ řekl Rydell, a vzpomněl si na svou debetní kartu.</p> <p>„Pak seš tedy lepší než většina těch blbečků, co odsud pakujeme,“ řekl ten chlapík.</p> <p>Další den televizní společnost zablokovala jeho MexAmeriBank kartu.</p> <p>●●●</p> <p>Hernandez nemusel mít pravdu o anglických terénních vozech, pomyslel si Rydell, když přepnul hotspur hussar na náhon na šest kol a cítil, jak se gunhead přisál na chodník jako dvoumotorová třítunová pijavice. Ještě nikdy na to tak nešlápl.</p> <p>Sublett vydechl, jak se automaticky zapnulo protinárazové zařízení, a nepatrně narovnal svůj nahrbený posed.</p> <p>Rydell zamířil s gunheadem na obrubník zaprášený jinovatkou, projel sedmdesátikilometrovou rychlostí kolem muzeálního bentleye a ocitl se na špatné straně. Koutkem oka zahlédl vyděšený pohled procházející ženy a Subletl musel rychle stisknout červený plastikový spínač, který aktivoval poplašná světla a sirénu.</p> <p>A teď rovnou vpřed. Žádná auta v cestě. Rydell se zařadil doprostřed vozovky a vyrazil. Sublett ze sebe vypravil podivný kvílivý zvuk a Rydella napadlo, že Texasan se dočista zhroutil pod tlakem událostí a <emphasis>zpíval </emphasis>v podivném táborovém jazyce, který znali jen jeho kamarádi od reverenda Fallona.</p> <p>Bylo to ale jinak, když se podíval, uviděl, že se Sublettovy rty pohybují, jak zuřivě načítá klientova data na obrazovce, oči měl navrch hlavy, takže to vypadalo, že mu stříbrné kontaktní čočky každou chvilku vypadnou. Ale zatímco četl, Rydell si všiml, že nabíjí svůj opotřebovaný secondhandový glock, jeho dlouhé bílé prsty se pohybovaly jako ve snu, jako kdyby si chystal sendvič, nebo skládal noviny.</p> <p>A z <emphasis>toho </emphasis>šla hrůza.</p> <p>„Hvězda Smrti!“ vykřikl Rydell. Byla to Sublettova práce mít na uších celou dobu sluchátka a poslouchat satelitní zprávy, které se okamžitě přenášely na Svět Pravých Poldů.</p> <p>Sublett se otočil a zabalil glock do novin, tvář měl tak bledou, že se zdálo, že se mu v ní odrážejí barvy z obrazovky, stejně jako se odrážely v jeho vytřeštěných očích.</p> <p>„Jsou tam <emphasis>mrtví</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl. „Mají tři <emphasis>děti </emphasis>v dětském pokoji.“ Vypadalo to, jako kdyby mluvil o něčem, co viděl v televizi, jako nějaká špatně přepracovaná verze nějakého starého oblíbeného filmu, která byla drasticky přeobsazená v důsledku nějakých etnických předsudků. „Říkají, že je zabijou, Berry.“</p> <p>„Co o tom říkaj zkurvený policajti?“ vykřikl Rydell a ucítil takový vztek a bezmocnou frustraci, jakou nepocítil v celém svém životě.</p> <p>Sublett se prstem dotkl pravého ucha. Zdálo se, že bude křičet. „Vzdali to,“ řekl.</p> <p>Pravý přední nárazník gunheadu vrazil do něčí poštovní schránky z roku 1943, nepochybně měla na Melrose Avenue velkou cenu.</p> <p>„Kurva, přece se na to nevykašlou,“ řekl Rydell, „jsou to přece policajti.“</p> <p>Sublett vytáhl sluchátko z ucha a nabídl je Rydellovi. „Samé poruchy…“</p> <p>Rydell se podíval na displej. Kurzor byl jako zelená šipka osudu, pohybující se po světle zeleném kaňonu cesty směrem k bílému kroužku, velikosti svatebního prstýnku. Na okně po pravé straně si mohl okamžitě přečíst data, týkající se popisu tří dětí. Jejich puk se zrychloval. Na okně dole byl směšně klidně vypadající osvětlený obrázek přední brány. Zdála se pevná. Na obrazovce stálo, že brána je zamčená a opatřená bezpečnostním zařízením.</p> <p>Právě v tom okamžiku se rozhodl, že do toho půjde.</p> <p>●●●</p> <p>O týden později se všechno konečně urovnalo. Zdálo se, že Hernandez se v zásadě s celou záležitostí už smířil. Přesto nebyl příliš šťastný, že se to stalo při jeho službě, ale vzhledem k okolnostem nemohl Rydella z ničeho vinit. IntenSecure přivezl letadlo plné lidí z centrálního úřadu v Singapuru. Rydell slyšel, že to celé proběhlo bez účasti médií a že tam vypracovali jisté prohlášení ve spolupráci se svými klienty Schonbrunnovými. Neměl tušení, jak bude prohlášení nakonec vypadat, ale byl rád, že to neví. <emphasis>Žádný </emphasis>program typu <emphasis>Soukr</emphasis><emphasis>omý policista v nesnázích </emphasis>neexistoval a jen oprava přední brány Schonbrunnových stála jistě pár jeho měsíčních platů.</p> <p>IntenSecure mohl jistě bránu vyměnit, protože právě tato firma ji tam nainstalovala. Byla to kvalitní brána, s jakýmsi druhem japonské slitiny, zpevněné dlouhými vlákny, a zasazená do betonu. Však také pořádně sejmula většinu Wet Honey Sienna z přední masky gunheadu.</p> <p>Pak tu ale byla také škoda vzniklá uvnitř domu, většinou se jednalo o okna v obývacím pokoji (kterými vjel dovnitř) a nábytek (přes který přejel).</p> <p>Pak tu ale bylo něco, co Schonbrunnovi kladli na první místo, vysvětloval Hernandez. Něco za emocionální bolest, řekl a nalil Rydellovi šálek staré odporné kávy z velké termosky z nerez oceli, která stála vedle jeho stolu. Na termosce byl magnet z ledničky a na něm stálo: JÁ NEJSEM O.K., TY NEJSI O.K. – ALE TO JE PŘECE O.K.</p> <p>Od té noční události uběhly dva týdny, bylo deset hodin ráno a Rydell měl na tváři pětidenní strniště, na hlavě klobouk panamák, vybledlé otrhané oranžové trenýrky, tričko s nápisem POLICIE MĚSTA KNOXVILLE, z kterého začínala utíkat očka na rameni, černé SWATT–botasky od jeho IntenSecure uniformy a na levé paži měl nafukovací průhlednou dlahu. „Emocionální bolest,“ prohlásil Rydell.</p> <p>Hernandez, který byl téměř stejně široký jako deska jeho stolu, podal Rydellovi kávu. „Měl jsi kliku, to je všechno, co k tomu můžu říct.“</p> <p>„Přišel jsem o práci, ruku mám v dlaze a přej jsem ,měl kliku‘?“</p> <p>„Vážně, kamaráde,“ řekl Hernandez, „mohl ses zabít. Policajti by ti nejraději natrhli zadek. Pan a paní Schonbrunnovi se zachovali velmi hezky, když vezmu v úvahu rozpaky paní Schonbrunnové a tak dále. Mrzí mě, co se ti stalo s rukou…“ Hernandez pokrčil rameny. „A kromě toho jsi nedostal padáka, chlape. Jen tě už nemůžu nechat řídit. Chceš, abychom tě přeřadili na ochranu budov? To není žádný problém.“</p> <p>„Ne, díky.“</p> <p>„A co pozemky? Chceš dělat v noci? Můžeš jít do obchodního domu Encino Fashion.“</p> <p>„Ne.“</p> <p>Hernandez přimhouřil oči. „Viděl jsi tady tu svou křepelku?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>Hernandez si povzdechl. „Hele, co s tebou vlastně udělali po tom průseru v Nashville?“</p> <p>„V Knoxvillu. Náčelník mě natrvalo suspendoval. Šel jsem tam bez povolení a správných papírů.“</p> <p>„A ta coura? Ta co tě do toho průseru dostala?“</p> <p>„Slyšel jsem, že se nechala chytit při vloupačce do jednoho obchodu v Johnson City…“ Teď bylo na Rydellovi, aby pokrčil rameny, ale prudce ho to zabolelo.</p> <p>„Vidíš,“ prohlásil Hernandez a rozzářil se. „Měl jsi kliku.“</p> <p>V okamžiku, kdy Rydell prorazil bránu Schonbrunnových v Benedict Canyon, pocítil, že ho zaplavuje cosi velmi vznešeného, velmi čistého a v klinické podstatě prázdného. Když to dělal, nepřemýšlel u toho, a cítil, jak mu stoupá adrenalin a jak ztrácí pocit problematických aspektů svého já.</p> <p>A to – později si vzpomněl, jak zápasil s volantem, přeorával japonskou zahradu přes dvůr a skrz sklo, které se zbořilo jako roztříštěný sen – bylo jako něco, co cítil, když vytáhl zbraň, stiskl spoušť a přemístil Turveyův mozek na stěnu obloženou bílými panely, kterou se od té doby nikdo neobtěžoval znovu natřít.</p> <p>●●●</p> <p>Rydell se zašel podívat do Cedaru na Subletta.</p> <p>IntenSecure mu tam najal soukromý pokoj, protože bylo jednodušší držet tak Subletta stranou od čmuchajících novinářů. Texasan seděl na posteli, převaloval v ústech žvýkačku a sledoval malý krystalický CD přehrávač, který měl pověšený na prsou.</p> <p>„<emphasis>Warlordi 21. století,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl, když Rydell vešel dovnitř. „James Wainwright, Annie McEnroeová, Michael Beck.“</p> <p>Rydell se zakřenil. „Kdy to natočili?“</p> <p>„1982,“ zamumlal Sublett, ztišil zvuk a zvedl hlavu. „Ale už jsem to viděl dvakrát.“</p> <p>„Byl jsem se podívat za Hernandezem, kamaráde. O práci strach mít nemusíš.“</p> <p>Sublett se podíval na Rydella svýma stříbrnýma očima. „A co ty, Berry?“</p> <p>Rydella začala pod nafukovací dlahou svědit ruka. Ohnul se a vylovil z bílého odpadkového koše vedle postele plastikové brčko z malé láhve na vodu. Zasunul brčko pod dlahu a několikrát s ním zavrtěl. Trochu mu to pomohlo. „Jsem vyřízenej. Už mě nenechají řídit.“</p> <p>Sublett se podíval na brčko. „Neměl bys sahat na použité věci. Zvláště pak v nemocnici.“</p> <p>„Nemáš přece nic nakažlivého, Sublette. Jsi jeden <emphasis>z </emphasis>těch nejčistotnějších bastardů, jakýho jsem kdy viděl.“</p> <p>„Ale co budeš teď <emphasis>dělat, </emphasis>Berry? Nějak se přece musíš živit.“</p> <p>Rydell vrátil brčko zpátky. „No, to ještě nevím. Ale vím, že nechci dělat hlídače, a vím, že nechci dělat ani v obchodním domě.“</p> <p>„A co ti smradi, co se dostali do počítačové sítě, Berry? Pochopil jsi, že to na nás celé nastražili? Myslíš, že je chytej?“</p> <p>„Ne. Je jich moc. Republika Touhy se chvilku potulovala kolem. Federálové mají seznam možných tří stovek ,přidružených členů‘, ale není žádný způsob, jak je všechny dostat a zjistit, kdo to vlastně udělal. Ne, dokud se jeden z nich nezachová jako krysa, což se u nich stává docela často.</p> <p>„Ale stejně by mě zajímalo, proč do toho zatáhli právě nás?“</p> <p>„Sakra, Sublette, jak to mám vědět?“</p> <p>„Jen <emphasis>uvažuju,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Sublett.</p> <p>„No to jistě, a Hernandez říká, že mu na policii řekli, že přišli na to, že někdo chtěl paní Schonbrunnovou přistihnout s kalhotkama dole.“ Ani Sublett, ani Rydell neviděli paní Schonbrunnovou, protože byla, jak se později ukázalo, v dětském pokoji. Děti však v pokoji nebyly, protože odjely s tatínkem do Washingtonu, aby se proletěly nad třemi nejnovějšími vulkány.</p> <p>Nic z informací, které té noci gunhead obdržel od chvíle, kdy vyjeli z automyčky, nebylo skutečné. Někdo se dostal do palubního počítače hotspur hussaru a vložil hromadu uměle vytvořených a dokonale podvržených dat do komunikačního systému, tak odřízl Rydella a Subletta od IntenSecure a Hvězdy Smrti (samozřejmě ji nesestřelili). Rydell pochyboval, že by v tom měl prsty některý z mongolských chlapíků z automyčky.</p> <p>●●●</p> <p>A možná v té podivné jasnozřivosti, zatímco se gunhead stále ještě snažil vyšplhat na zoufalé zbytky velkého koženého gauče a kdy se mu v hlavě konečně začaly vybavovat vzpomínky na smrt Kennetha Turveye, došel Rydell k závěru, že tato nanejvýš šílená záležitost, která rozpoutala jeho touhu jít do toho, byla možná přece jen něco, čemu se tak docela nedalo věřit.</p> <p>„Ale kámo,“ řekl Sublett, jako kdyby mluvil spíš sám k sobě, „oni chtějí <emphasis>zabít </emphasis>ty malý <emphasis>děcka.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Po těch slovech si rozepnul popruhy a s glockem v ruce vystoupil z vozu dřív, než se stačil Rydell pohnout. Sirénu a poplašné světlo vypnul už o blok předtím, než dojeli k domu, ale v tomto okamžiku jistě každý v domě věděl o přítomnosti IntenSecure.</p> <p>„Jdeme na to,“ řekl si pro sebe Rydell, zastrčil glock do pouzdra, schoval ho v uniformě, pak vzal gumgan, který byl vzhledem ke svým střelám pravděpodobně tou nejlepší zbraní v pokoji plném dětí. Kopnutím otevřel dveře a vyskočil ven. Botaskami prošlápl tlusté sklo konferenčního stolku. (Potřeboval tak dvanáct stehů, ale rána nebyla příliš hluboká.) Nikde neviděl Subletta. Klopýtal dopředu, pevně svíral pažbu gumganu ze žlutého plastiku a matné si uvědomoval, že má něco s rukou.</p> <p>„<emphasis>Ani hnout, buzeranti!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>ozval se ten nejsilnější hlas na světě. „<emphasis>Policie Los Angeles! Zahoď to svinstvo, nebo ti ustřelím prdel!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Rydell se ocitl uprostřed oslepujícího světla, bylo tak horké, že ho pálilo v očích jako tavící se ocel. „<emphasis>Slyšel jsi mě, ty hajzle?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Rydell zamrkal a zastínil si oči dlaní. Obrátil se a před sebou uviděl cibulovité břicho pancéřovaného bojového vrtulníku. Prudký vítr rozmetával v japonské zahradě všechno, o co se ještě nestačil postarat gunhead. Rydell pustil gumgan.</p> <p>„<emphasis>Tu pistoli taky, blbečku!''</emphasis></p> <p>Rydell sevřel rukojeť glocku mezi palec a ukazováček. Ozvalo se známé prasknutí a pouzdro se uvolnilo, ten zvuk byl přes řvoucí motor bojové helikoptéry přesto slyšet.</p> <p>Odhodil glock na zem a zvedl ruce. Tedy pokusil se o to. Levou paži měl zlomenou.</p> <p>Subletta našli patnáct stop od gunheadu. Tvář a ruce měl oteklé jako jasně růžový balon a zdálo se, že se dusí. Služebná Schonbrunnů, pocházející z Bosny, použila čisticí prostředek, který obsahoval xylen a chloridové hydrokarbony, aby vyčistila skvrny od tužky na dubovém stole.</p> <p>„Co to s <emphasis>ním, </emphasis>sakra, je?“ zeptal se jeden z policistů.</p> <p>„Má alergii,“ procedil Rydell skrz zaťaté zuby. Svázali mu ruce za zády ocelovými pouty a bolelo to jako čert. „Musíte mu zavolat záchranku.“</p> <p>Sublett otevřel oči, tedy alespoň se o to pokusil.</p> <p>„Berry…“</p> <p>Rydell si vzpomněl na název filmu, který viděl v televizi.</p> <p>„<emphasis>Zázračná míle,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl.</p> <p>Sublett se na něj z posledních sil podíval a řekl: „Nikdy jsem to neviděl.“ Pak omdlel.</p> <p>●●●</p> <p>Paní Schonbrunnová toho večera obveselovala svého polského zahradníka. Policie ji našla v dětském pokoji. Byla tak rozčilená, že se to sotva dalo popsat. Byla docela zajímavě svázaná v anglickém latexu za nejméně dva tisíce dolarů, na sobě měla kožené prádlo a kolem rukou pouta značky Smith & Wesson, která někdo nechal za účelem milostných hrátek natřít na černo – zahradník, když uslyšel, jak Rydell parkuje gunhead v obývacím pokoji, na nic nečekal a práskl do bot.<strong>3</strong><strong>Nevydařená party</strong></p> <p>Chevette nikdy nic neukradla, tedy alespoň ne od jiných lidí, a zvláště pak ne tehdy, když se tahala se zásilkami. S výjimkou toho nešťastného rána, kdy připravila toho totálního blbečka o jeho sluneční brýle, protože se jí jednoduše nelíbil.</p> <p>Stalo se to tak, že postávala u okna v devátém patře a dívala se na visutý most přes šedé skořápky velkých obchodů, když vtom se ten muž objevil za ní. Málem se jí odsud podařilo uvidět i Skinncrův pokoj vysoko ve starých kabelech, když se prstem dotknul jejích holých zad. Nahmatal je pod Skinnerovou bundou a pod tričkem, dotknul se jí.</p> <p>Nosila tu bundu všude, bylo to jako její brnění. Věděla, že nanopór byla jediná věc, kterou může nosit v tomto ročním období, ale přesto si raději oblékla Skinnerovu bundu ze staré koňské kůže s čárkovým kódem na odznacích firmy Allied, připevněných na klopách. Malé kovové kuličky na zipech se rozhoupaly, když se otočila, aby ten prst odstrčila.</p> <p>Krví podlité oči. Tvář, která vypadala, jako kdyby se měla každou chvilku rozpustit. V puse měl krátký zelený doutník, ale nebyl zapálený. Vytáhl ho a namočil vlhký konec do malé skleničky s čirou tekutinou, pak si znovu hluboce potáhl. Zašklebil se na ni, jako kdyby věděl, že sem nepatří, rozhodně ne na party, jako je tato, a ne do mimořádně drahého hotelu nad Geary.</p> <p>Ten den to byla její poslední zásilka, obálka pro jednoho právníka, všude kolem doutnal tederlion a všichni byli tak bezvýchodně mimo pojem štěstí, a naprosto chemicky ztracení. Tváře, ozářené pohádkovým osvětlením skleněných doutníků. Oči, planoucí strachem i prchavou rozkoší. Vždycky jí z toho přeběhl po zádech mráz.</p> <p>Zamkla a zajistila svůj bicykl bezpečnostním zařízením v podzemí hotelu Morrisey a výtahem vyjela do haly, kde se jí bezpečnostní technici pokusili připravit o balíček, ale to se jim nepodařilo. Nedala by to nikomu jinému kromě pana Garreaua v bytě číslo 808, jak hrdě hlásala visačka. Přejeli snímačem přes odznak společnosti Allied, prověřili rentgenem balíček, protáhli ji detektorem kovů a pak ji poslali do výtahu s růžovými zrcadly v bronzových rámečcích. A tak jela nahoru do osmého patra a zamířila do dlouhé chodby, tiché jako les ze snů. Tam našla pana Garreaua ve sněhově bílé košili a kravatě barvy čerstvě odlitého olova. Podepsal příjem, aniž se na ni podíval, vzal jí balíček z ruky a zavřel dveře. Zůstala tam stát a přímo před nosem měla tři číslice. Zkontrolovala si vlasy před dokonale nablýskanou nulou. Culík měla vzadu v pořádku, ale nebyla si jistá, jestli byl předek správně. Měla pocit, že jsou prameny příliš dlouhé. Zamířila zpátky do haly, řetízky na Skinnerově bundě hlasitě cinkaly a její nové botasky se bořily do čerstvě vyluxovaného koberce v barvě mokré terakoty.</p> <p>Ale když se otevřely dveře od výtahu, vypadla z něj nějaká japonská dívka. Tedy téměř. Chevette ji popadla za obě paže a opřela ji o dveře.</p> <p>„Kde je party?“</p> <p>„Jak to mám vědět?“ řekla Chevette.</p> <p>„Deváté patro! <emphasis>Velká </emphasis>party!“</p> <p>Dívka měla rozšířené zorničky a ofinu lesklou jako černý plastik.</p> <p>A tak tady Chevette stála s pohárem z pravého skla, plným pravého francouzského vína v jedné ruce a nejmenším sendvičem, jaký kdy viděla, v druhé ruce, a přemýšlela, jak bude asi dlouho trvat, než si hotelový počítač všimne, že dosud neopustila budovu. Určitě ji nepřijdou hledat právě sem, protože někdo bezpochyby zaplatil slušné peníze, aby mohl pořádat takovýto druh party.</p> <p>Byla to opravdu nějaká soukromá party, protože si všimla, jak v koupelně několik lidí kouří led ze skleněného delfína, jehož hladké rysy se leskly ve světle třepotavého modrého plamínku průmyslového zapalovače.</p> <p>Nebyl tu jen jeden pokoj, byla jich tu spousta a všechny byly vzájemně propojené. Byla tu spousta lidí, muži měli na sobě většinou obleky se saky na čtyři knoflíky, košile s vyztuženým límcem a místo kravaty jen malou zdobenou sponu. Zeny přišly v šatech, jaké Chevette viděla jen v módních časopisech. Byli to pravděpodobně velmi bohatí lidé a byli to cizinci. Ačkoliv to, že byli bohatí, bylo už samo o sobě dost cizí.</p> <p>Podařilo se jí položit japonskou dívku do horizontální polohy na zelený gauč, kde nyní hlasitě chrápala a byla v bezpečí, dokud si na ni někdo nesedne.</p> <p>Chevette se rozhlédla kolem sebe a všimla si, že nebyla jediná, kdo se dostal nevhodně oblečený dovnitř. Například ten chlápek v koupelně s chlebíčky napíchnutými na velké žluté propisce, ale to byl mimořádný případ. Pak tam bylo pár dívek, které evidentně pracovaly u Tenderloina. Možná tu byly proto, aby celé sešlosti dodaly ten správný kolorit a nádech místního prostředí.</p> <p>Ale pak se objevil ten kretén a významně se na ni šklebil s tím svým opilým výrazem v tváři. Sevřela v ruce malý vystřelovací nožík, který si vypůjčila od Skinnera. Měl v čepeli otvor, do kterého jste mohli strčit prst, a tak nůž otevřít jednou rukou. Ostří bylo tři palce dlouhé a široké jako polévková lžíce. Jedna strana byla vroubkovaná. Skinner říkal, že to je <emphasis>lomený </emphasis>nůž, že je vlastně dvakrát tak dlouhý, než je délka čepele.</p> <p>„Zdá se, že se moc dobře nebavíš,“ řekl. Byl to Evropan, ale ona si nebyla jistá, odkud mohl přesně být. Rozhodně nebyl Francouz ani Němec. Měl na sobě také koženou bundu, ale byla jiná než Skinnerova. Byla nejspíš z kůže nějakého velkého zvířete, která se vlnila jako těžké hedvábí. Měla tabákovou barvu. Vzpomněla si na vůni zažloutlých časopisů ve Skinnerové pokoji, některé staré obrázky už byly zasedlé jako město, když se na ně jeden díval z mostu.</p> <p>„Dokud ses tu neobjevil, bylo mi fajn,“ řekla Chevette a rozhodla se, že je už možná čas jít, ten chlápek přinášel nepříjemnosti.</p> <p>„Řekni mi,“ prohlásil a podíval se znalecky na její bundu, tričko a cyklistické šortky, „jaký služby nabízíš?“</p> <p>„Co to má, kurva, znamenat?“</p> <p>„Je to docela jasný,“ řekl a ukázal na dívky od Tenderloina na druhé straně místnosti. „Nabízíš snad něco mnohem <emphasis>zajímavějšího</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>olízl si rty a vyplázl jazyk, „než támhlety dvě?“</p> <p>„Jdi s tím do hajzlu,“ řekla Chevette, „já jsem poslíček.“</p> <p>Přes tvář mu přelétl podivný výraz, jako kdyby se na okamžik probral ze své opilosti. Pak zaklonil hlavu a začal se hurónsky smát, jako kdyby právě slyšel nejlepší vtip na světě. Chevette se podívala na jeho skvostně bílé a bezesporu velmi drahé zuby. Bohatí lidé nikdy nemívají v puse ani kousek kovu. Tak jí to alespoň říkal Skinner.</p> <p>„Řekla jsem snad něco vtipnýho?“</p> <p>Ten otrapa si otřel oči. „My dva máme něco společnýho…“</p> <p>„O tom pochybuju.“</p> <p>„<emphasis>Já </emphasis>jsem taky poslíček,'' řekl, přestože Chevette se to ani trochu nezdálo.</p> <p>„Jsem kurýr,“ řekl, jako kdyby o tom sám sebe chtěl ujistit.</p> <p>„Tak se bav,“ řekla a protáhla se kolem něj, ale v tom okamžiku zhasla světla a začla hudba skupiny Chromé Korán „Ona je přítelkyně Boha“. Chevette, která měla pro Chrome Koran slabost a pouštěla si je, kdykoliv se po městě projížděla na kole, se začala pohybovat v rytmu a všichni kolem tančili, dokonce i lidé z koupelny.</p> <p>Když byl ten otrapa konečně pryč, všimla si, jak dobře ti lidé vypadají, když tančí. Ocitla se naproti dívce v kožené sukni a černých kozačkách se stříbrnými třásněmi. Chevette se na ni usmála a dívka jí úsměv oplatila.</p> <p>„Ty jsi z města?“ zeptala se dívka, když píseň „Ona je přítelkyně Boha“ skončila, a Chevette na okamžik napadlo, že se jí ptá, jestli je obecní poslíček. Ta dívka – žena – byla starší, než si v prvním okamžiku myslela. Muselo jí být hodně přes dvacet, rozhodně byla starší než Chevette. I když si jeden odmyslel nákladné oblečení, vypadala dobře: tmavé oči, tmavé krátké vlasy. „San Francisco?“</p> <p>Chevette přikývla.</p> <p>Další písnička je starší než ona sama. Je to ten černý chlápek, co se změnil v bílého, a pak se mu rozpadla tvář. Alespoň si to myslela, že by to mohl být on. Rozhlédla se po nějakém pití, ale všechno vypadalo stejně. Její japonská panenka nyní divoce tančila, rozhazovala kolem sebe rukama, a když se podívala na Chevette, neobjevil se v jejích očích ani sebemenší náznak toho, že už by ji někdy viděla.</p> <p>„Cody obvykle v San Francisku najde přesně to, co potřebuje,“ řekla ta žena, a v jejím hlase byla znát únava, ale zároveň prozrazoval, že si myslí, jaká je to zábava. Němka, usoudila Chevette podle jejího přízvuku.</p> <p>„Kdo?“</p> <p>Žena zvedla obočí. „Náš hostitel.“ Bezstarostný úsměv jí přesto zůstal na tváři.</p> <p>„Já jsem sem jen tak přišla…“</p> <p>„To bych mohla říct taky!“ zasmála se ta žena.</p> <p>„Proč?“</p> <p>„A zase bych odsud mohla jen tak odejít.“</p> <p>„Tobě se tu nelíbí?“ Když se k ní naklonila blíž, byla cítit drahým parfémem. Chevette si s hrůzou uvědomila, jak asi musí být cítit ona, když strávila celý den na kole a ještě se ncsprchovala. Ale vtom ji žena vzala za loket a odvedla ji stranou.</p> <p>„Ty Codyho <emphasis>neznáš?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Ne.“ Chevette si všimla, že její otrapa stojí mezi dveřmi do místnosti, kde se stále ještě svítí, a dívá se přímo na ni. „Myslím, že bych odsud měla vypadnout, O.K.?“</p> <p>„Ale vždyť přece nemusíš. Prosím. Já ti závidím, že máš tu možnost.“</p> <p>„Ty jsi Němka?“</p> <p>„Z Padovy.“</p> <p>Chevette si vzpomněla, že to bývala část Itálie. Severní část, asi. „Kdo je ten Cody?“</p> <p>„Cody <emphasis>má rád </emphasis>party. Codymu se <emphasis>líbí </emphasis>takováhle party. Tahle party už běží několik let. Když to není tady, je to v Londýně, v Praze, v Makau…“ Davem se prodíral chlapec s táckem plným nápojů. Chevette se nezdálo, že by to byl zaměstnanec hotelu. Jeho naškrobená bílá košile už ani trochu nevypadá naškrobeně, má ji napůl rozepnutou a pomačkanou, a Chevette si všimla, že má jednu z těch věcí, podobnou ocelové hřídeli, protaženou skrz jednu bradavku. Tvrdý límec mu táhl košili dozadu. Když došel až k nim, vzala si žena z tácku skleničku bílého vína. Chevette jen odmítavě potřásla hlavou. Na tácku byl také malý talířek s řadou různých pilulek, asi danceru.</p> <p>Chlapec na Chevette mrkl a pokračoval dál.</p> <p>„Zdá se to divný?“ řekla žena, vypila víno a hodila prázdnou skleničku přes rameno. Chevette slyšela, jak se roztříštila.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Codyho party.“</p> <p>„No, nevím, já… jsem tu jen na skok…“</p> <p>„Kde žiješ?“</p> <p>„Na mostě.“ Sledovala její reakci.</p> <p>Její úsměv se rozšířil. „Opravdu? To vypadá tak… záhadně. Ráda bych se tam podívala, ale nepodnikají se tam žádné turistické výpravy, prý je to nebezpečné…“</p> <p>„To není,“ řekla Chevette a pak zaváhala. „Jen se prostě neoblíkej moc výstředně, jasný? Ale <emphasis>nebezpečné </emphasis>to není, tedy není to tam o nic míň nebezpečný než třeba v tyhle části města.“ Vzpomněla si na všechny feťaky tady. „Jen nechoď až na Ostrov pokladů. A nesnaž se dostat do Oaklandu. Zůstaň raději na tyhle straně.“</p> <p>„A tobě se žít tady líbí?“</p> <p>„No jasně, nechtěla bych žít nikde jinde.“</p> <p>Žena se usmála. „Pak myslím, že máš velký štěstí.“</p> <p>„No,“ řekla Chevette, ale cítila se trochu v rozpacích. „Musím jít.“</p> <p>„Já jsem Maria…“</p> <p>„Chevette,“ podaly si ruce. Bylo to téměř stejné jako její druhé jméno. Chevette–Marie.</p> <p>Potřásly si rukama.</p> <p>„Sbohem, Chevette.“</p> <p>„Hezky se bav, O.K.?“</p> <p>„Není to moc hezká party.“</p> <p>Chevette se navlékla do Skinnerovy bundy, pokývala na Mariu a začala se prodírat davem k východu. Zdálo se, že lidí tu o poznání přibylo, možná Codyho přátelé stále ještě přijíždějí. Bylo tu mnohem víc Japonců, jak si Chevette všimla. Všichni měli na sobě úhledné obleky, jejich manželky, nebo sekretářky nebo cokoliv, na sobě měly drahé perly. Ale drahé oblečení jim nezabránilo, aby se nevrhli do víru divoké zábavy. Jak přibývalo opilců, začínal tu být i větší hluk. Byl to takový typický hluk každého večírku, jakmile se lidem rozváží alkoholem jazyky, a to ji přimělo, aby odsud zmizela co nejrychleji.</p> <p>Ocitla se blízko dveří, kde předtím viděla feťaky, ale dveře do koupelny byly zavřené. Skupina Francouzů se bavila mezi sebou francouzsky, hlasitě se smáli a rozhazovali rukama. Chevette slyšela, jak za dveřmi někdo zvrací. „Dovolte mi projít,“ řekla nějakému muži s motýlkem a krátkým sestřihem z šedivých vlasů, a jak se kolem něj protáhla, vylila mu část obsahu v jeho skleničce. Muž se otočil a něco za ní francouzsky volal.</p> <p>Cítila klaustrofobii, jakou někdy poznala, když musela čekat v recepci, aby mohla něco vyzvednout, a dívala se na lidi z kanceláří, přebíhající sem a tam. Možná to způsobilo to víno, protože na pití není zvyklá, a ani trochu se jí nelíbila chuť, jakou jí víno zanechalo v ústech.</p> <p>A pak náhle znovu uviděla opilého Evropana s nezapáleným doutníkem. Lepil se na dívku s očima mrkací panny, která se tvářila zmateně a vyděšeně. Byla to jedna z dívek od Tenderloina. Muž ji zatlačil do kouta a všude kolem bylo plno lidí. Byla už blízko vstupních dveří, chodby a svobody, když se na malý okamžik opřela o záda toho odporného muže. Ten se však nenechal vyrušit od odporností, které na nebohou dívku chystal, jen prudce trhl loktem dozadu, aby si udělal víc místa, a praštil Chevette do žeber.</p> <p>Chevette se ohlédla a všimla si, že mu něco čouhá z kapsy jeho kožené bundy.</p> <p>Pak to náhle bylo v její ruce a vzápětí to zmizelo v kapse cyklistických šortek. Protáhla se dveřmi a ten idiot si ani nevšiml, že mu něco vzala.</p> <p>V náhle tiché chodbě se hluk party rychle vzdaloval, jak se blížila k výtahu. Chtělo se jí běžet. Chtělo se jí smát, ale také se cítila trochu vystrašená.</p> <p>Musíš jít.</p> <p>Kolem prázdných tácků, špinavých skleniček a použitých talířů z party.</p> <p>Vzpomněla si na bručouny z ochranky, čekající v recepci,</p> <p>Ta věc v její kapse.</p> <p>Zamířila do další chodby a uviděla, jak se dveře od služebního výtahu prudce otevřely. Uvnitř stál asijský kluk s kovovým vozíkem, vyskládaným plochými obdélníky televizních obrazovek. Opatrně se na ni podíval, když se postavila vedle něj. Jeho tvář měla ostře řezané rysy, mhouřil oči před prudkým světlem a hlavu měl vyholenou do rovného pruhu, jak to tihle chlapíci s oblibou nosí. Na čisté šedé pracovní košili měl připnutou bezpečnostní známku a na krku mu visel na červené šňůrce VirtuFax.</p> <p>„Do přízemí,“ řekla Chevette.</p> <p>Fax zabzučel. Zvedl ho, stiskl tlačítko a podíval na malou obrazovku. Věc v jejích kalhotách začínala těžknout. Chlapec si pověsil fax zpátky na prsa, zamrkal na ni a stiskl tlačítko označené B–6. Dveře se rachotivě zavřely a Chevette zavřela oči.</p> <p>Opřela se o stěnu výtahu a přála si být v Skinnerově pokoji s podlahou velkou dvakrát čtyři metry a poslouchat vrzání kabelů. Je umístěný úplně nahoře, kde závěsný kabel tvoří hrb, od něhož vedou ocelová sedla mostu, a Skinner říkal, že v kabelu je 17 464 vláken. Každé z nich je tlusté asi jako tužka. Můžete k tomu přitisknout ucho a uslyšíte, jak celý most zpívá, zvláště když je příznivý vítr.</p> <p>Výtah se zastavil ve čtvrtém patře, aniž k tomu měl nějaký důvod. Nikdo nestál venku, když se dveře otevřely. Chevette chtěla stisknout B–6, ale raději se přemohla a počkala, až to udělá ten chlapec s faxem. A on to udělal.</p> <p>B–6 nebyla garáž, do které nyní tak zoufale chtěla, ale jen bludiště sto let starých betonových tunelů s velkým železným potrubím na stropě, zajištěným zrezivělými svorkami. Zatímco chlapec zápasil s jedním z koleček vozíku, protáhla se ven.</p> <p>Sto let staré uzavřené lednice, velké, že by se do nich vešel člověk, padesát vysavačů, nabíjejících se v řadě očíslovaných stojanů, role kobercových běhounů, vyskládané jako špalíky. Další lidé v pracovním oblečení, někteří z. nich v kuchyňských zástěrách. Ale ona se snažila tvářit jako poslíček ve službě, který sem právě něco přivezl.</p> <p>Našla úzké schodiště a vydala se po něm. Vzduch byl horký a mrtvý. Na začátku každého patra na ni zamrkaly senzory, zaznamenávající pohyb. Cítila, jak na ni doléhá tíha celé budovy.</p> <p>Ale její kolo tam bylo. Našla ho v patře B–2, za betonovým sloupem.</p> <p>„Vypadněte,“ ozvalo se bezpečnostní zařízení kola, když od něj byla na pět kroků. Nebyl to stejně hlasitý hlas jako hučení motoru aut, ale vypadalo to, jako kdyby to myslel vážně.</p> <p>Pod vrstvou spreje, imitujícího rez a umělecké výztuhy ze stříbrné pásky, byl geometricky přesný papírový, karbonem obalený rám. Chevette cítila, jak se jí chvějí kolena. Prostrčila ruku bezpečnostní smyčkou pod sedadlem. Ozvalo se tiché cvaknutí, když se uvolnily brzdy. Nasedla a rozjela se.</p> <p>Nikdy se necítila lépe. když šlapala po olejem potřísněné rampě pryč odsud.<strong>4</strong><strong>Pracovní příležitost</strong></p> <p>Rydellův spolubydlící Kevin Tarkovsky měl v nose prostrčenou kost a pracoval ve windsurfingovém obchodě s podivným názvem Foukni Do Mě.</p> <p>V pondělí ráno, když mu Rydell řekl, že se vzdal místa v IntenSecure, Kevin mu nabídl, že se mu poohlédne po místě prodejce v plážovém klubu.</p> <p>„V zásadě ses dobře stavěnej,“ řekl Kevin a znalecky si prohlédl Rydellovy nahé paže a prsa. Rydell pořád ještě nosil oranžové šortky, které měl na sobě, když byl u Hernandeze. Půjčil si je od Kevina. Dlahu už si sundal, vyfoukl ji, zmačkal a vyhodil do pětigalonového plastikového soudku od barvy, který sloužil jako odpadkový koš. Soudek měl na straně samolepicí sedmikrásky. „Možná bys měl pravidelně cvičit, a taky by sis možná mohl opatřit nějaké tetování.“</p> <p>„Kevine, já ale přece vůbec nevím, jak se surfuje. Za celý svůj život jsem byl na moři jen párkrát. Dvakrát jsem byl v zálivu Tampa.“ Bylo asi deset hodin ráno a Kevin měl ten den volno.</p> <p>„Prodej je o poskytování <emphasis>zkušeností, </emphasis>Berry. Zákazník potřebuje <emphasis>informace, </emphasis>a ty mu je dáš. Ale dáš jim taky <emphasis>zkušenosti</emphasis>.“<emphasis> </emphasis>Kevin na důkaz toho poklepal na svou dva palce dlouhou kost. „Pak jim prodáš zbrusu novej obleček.“</p> <p>„Ale vždyť ani nejsem opálenej.“</p> <p>Kevin měl pěknou barvu podobnou hnědým koženým mokasínům od Cole–Haana, které Rydell kdysi dostal od své tetičky k patnáctým narozeninám. Kevinova barva však neměla nic společného s geneticky vrozenými dispozicemi nebo vystavováním se nezdravým slunečním paprskům. Byl to výsledek pravidelných injekcí, komplikované řady nejrůznějších tabletek a samoopalovacích emulzí.</p> <p>„No,“ připustil Kevin, „rozhodně budeš potřebovat trochu bronzu.“</p> <p>Rydell věděl, že ani Kevin neumí jezdit na surfu, nikdy to neuměl, ale občas si z obchodu přinesl nějaké diskety, vložil je do počítače, nasadil si virtuální brýle a hrál si s nimi. Diskety obsahovaly základní pohyby a Rydell nepochyboval o tom, že Kevin dokázal prodat každý kousek informace perspektivnímu zájemci, o jakou jen mohl mít zájem. A to celé – důležité zkušenosti společně s jeho bronzovou barvou, z tělocvičny vydřenou postavou a kostí v nose –mu přineslo požadovanou pozornost. Hlavně z řad žen, ačkoliv to pro něj příliš mnoho neznamenalo, jak se zdálo.</p> <p>Kevin hlavně prodával oblečení. Drahé oblečení, které vás mělo ochránit před ultrafialovým zářením a škodlivými látkami ve vodě. Měl dva celé kartony takových věcí, nacpané v jedné z jejich skříní v pokoji. Rydell, který neměl příliš bohatý šatník, byl rád, když se v krabicích mohl čas od času přehrabat a vypůjčit si cokoliv, co se mu zrovna líbilo. Nebylo toho pravda mnoho, co by se mu líbilo, protože oblečení pro windsurfing většinou sestávalo z černého nanopóru nebo mirrorflexu. Několik kousků mělo loga s nápisem Foukni Do Mě z materiálu citlivého na hladinu UV záření, které se objevovalo ve dne, když byla hladina ozonu mimořádně nepříznivá, jak Rydell zjistil naposledy, když se vypravil na farmářský trh.</p> <p>On a Kevin společně užívali jednu <emphasis>ze </emphasis>dvou ložnic v dome ze šedesátých let na Mař Vista, což znamenalo Mořská vyhlídka, přestože odsud žádnou vyhlídku na moře neměli. Někdo strhnul uprostřed pokoje ze stěny dva pruhy papírové tapety. Na Rydellově straně byla tapeta pokrytá stejnými velkými samolepicími sedmikráskami a řadou nejrůznějších samolepek z Magic Mountain, Nissan County, Disneylandu a Skywalker Parku. V domě žili ještě další dva lidé, tři, pokud jste počítali i malou Číňanku, která žila v garáží (měla tam ale svou vlastní koupelnu).</p> <p>Rydell si koupil za většinu své první měsíční výplaty v IntenSecure spacák. Koupil jej ve stánku v tržnici, kde to bylo levnější. Ten stánek se jmenoval Futon Mouth, což Rydella řádně rozveselilo. Dívka z Futon Mouth mu vysvětlila, jak může za dvacku podmáznout hlídače v metru, aby ho nechal nastoupit do vlaku se stočeným pérákem ve velkém zeleném pytli.</p> <p>Později, když čekal, až si bude moci sundat dlahu, strávil na spacáku spoustu času a díval se na nálepky na zdi. Uvažoval, jestli ten, kdo je tam nalepil, se obtěžoval navštívit všechna ta místa. Hernandez mu kdysi nabízel práci v Nissan County. IntenSecure tam měl filiálku. Jeho rodiče strávili líbánky v Disneylandu. Skywalker Park byl nahoře v San Francisku. Dříve se tomu říkalo Zlatá brána, to bylo předtím, než tam vypukly nepokoje, když se rozhodli celé místo privatizovat. Vzpomínal si, že to bylo tehdy i v televizi.</p> <p>„Zapojil ses už do sítě agentur na zprostředkování práce, Berry?“</p> <p>Rydell potřásl hlavou.</p> <p>„Tak to bude na mně,“ řekl Kevin a podal Rydellovi helmu. Nebyla ani trochu jako Kareniny malé brýle. Helma byla z bílého plastu a podobala se helmám, jaké používaly děti ke svým hrám. „Nasaď si to. Já ti to zatím vytočím.“</p> <p>„No,“ řekl Rydell, „to je od tebe moc hezký, Kevine, ale nemusíš si kvůli mně dělat starosti.“</p> <p>Kevin se dotkl kosti v nose. „No jo, ale musíme zaplatit nájem.“</p> <p>A bylo to. Rydell si nasadil helmu na hlavu.</p> <p>●●●</p> <p>„Tak tedy,“ řekla Sonya tak povzbudivě, jak jen to šlo, „tady máme, že jste prošel výcvikovým programem po střední škole…“</p> <p>„Akademii,“ poopravil ji Rydell. „Policejní akademii.“</p> <p>„Ano, Berry, ale my tady máme, že jste byl zaměstnaný celkem osmnáct dní, než jste byl suspendován.“ Sonya vypadala jako kartounová verze hezké dívky. Žádné nerovnosti tváře, žádné chybičky. Její zuby byly dokonale bílé a slévaly se v jeden celek jako něco, co se dalo vyndat ven, abyste si to mohli prohlédnout. Ne však kvůli čištění, protože to nebylo třeba: kartouni přece nejedí. Měla krásná prsa, přesně taková by jí Rydell namaloval, kdyby byl talentovaný kartounista.</p> <p>„No,“ řekl Rydell a vzpomněl si na Turveye. „Krátce potom, co jsem podepsal smlouvu ve sboru, jsem měl nějaké potíže.“</p> <p>Sonya chápavě přikývla. „Rozumím, Berry.“ – Rydell uvažoval, co asi viděla ona. Anebo co viděl ten dokonalý systém, který používala. <emphasis>Nebo jak </emphasis>to vůbec viděla. Jak někdo, jako je Rydell, asi vypadal v počítačovém systému agentury na vyhledávání zaměstnání? Určitě to nebylo nic moc, usoudil.</p> <p>„Pak jste se přestěhoval do Los Angeles, Berry, a my tady máme deset týdnů v pobočce firmy IntenSecure, zabývající se bezpečnostní ochranou obyvatel. Řidič se zkušeností se zbraněmi.“</p> <p>Rydell si vzpomněl na raketomety, zavěšené na spodku helikoptéry policie Los Angeles. Pravděpodobně tam také měli jednu z těch automatických pušek. „Jo,“ souhlasil.</p> <p>„A ze svého místa v IntenSecure jste před časem odešel.“</p> <p>„Přesně tak.“</p> <p>Sonya se na Rydella podívala, jako kdyby se právě stydlivě přiznal k účasti v Kongresu nebo k doktorátu. „No, Berry,“ řekla, „teď mi dovolte, abych si na okamžik nasadila svou <emphasis>uvažovací helmu!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Zamrkala a zavřela velké kartounovské oči.</p> <p>Ježíši, pomyslel si Rydell. Pokusil se stočit pohled na stranu, ale Kevinova helma neměla periferní zobrazování, takže neviděl nic kromě Sonyy, jejího prázdného pracovního stolu, strohé obrysy její kanceláře a firemní logo na stěně za ní. Se znakem za sebou vypadala jako televizní reportérka, specializovaná výhradně na dobré zprávy. Sonya otevřela oči a její úsměv se rozzářil. „Vy jste z <emphasis>Jihu,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla.</p> <p>„Jo.“</p> <p>„Plantáže, Berry. Magnolie. Tradice. Ale také jistá <emphasis>temnota. </emphasis>Gotická kvalita. Faulkner.“</p> <p>Foker… „Cože?“</p> <p>„<emphasis>Noční můra lidové tvořivosti, </emphasis>Berry. Ventura Boulevard, Sherman Oaks.“</p> <p>Kevin sledoval, jak si Rydell sundal helmu a napsal adresu a telefonní číslo na zadní stranu časopisu <emphasis>People </emphasis>z minulého týdne. Časopis patřil Monice, čínské dívce z garáže. S nadšením kupovala výtisky, ve kterých nikdy nebyla žádná zmínka o skandálech nebo neštěstí, ale zato v nich byla přehršle romancí, a ona měla mimořádný zájem obzvlášť o britskou královskou rodinu.</p> <p>„Mají pro tebe něco, Berry?“ zeptal se s nadějí v hlase Kevin.</p> <p>„Možná,“ řekl Rydell. „Je to nějaké místo v Sherman Oaks. Hned tam zavolám, abych si to ověřil.“</p> <p>Kevin si pohrával s kostí v nose. „Mohl bych tě tam odvézt,“ řekl.</p> <p>●●●</p> <p>V okně <emphasis>Noční můry lidové tvořivosti </emphasis>byl velký obraz Spasení. Rydell takové obrázky znal z pojízdných křesťanských kazatelen, zaparkovaných před obchodními domy. Spousta krvavých dopravních nehod a neštěstí se spasenými dušemi, vznášejícími se na své cestě k Bohu, jehož oči byly trochu příliš jasné. Tento obrázek však byl o poznání detailnější, než jaké kdy viděl. Každá ze spasených duší měla vlastní tvář, jako kdyby skutečně někoho představovala, a několik z nich dokonce připomínalo tváře slavných lidí. Ale přesto to vypadalo, jako kdyby bylo autorem buď patnáctileté děcko, nebo nějaká velmi stará dáma.</p> <p>Kevin ho opustil na rohu Sepulveda a vydal se pěšky zpět o dva bloky, rozhlížel se okolo a sledoval chlápky v pracovních čepicích, kteří chystali základy pro zasazení velké palmy. Rydell uvažoval, jestli na bulváru Ventura byly před virem nějaké pravé palmy, protože náhražky byly nyní tak populární, že je lidé dávali úplně všude.</p> <p>Ventura byla jedna z ulic v Los Angeles, která jako by byla nekonečná. Věděl, že kolem <emphasis>Noční můry lidové tvořivosti </emphasis>musel s gunheadem projíždět víckrát, než by sám dokázal spočítat, ale ulice nyní vypadaly docela jinak, když tudy procházel pěšky. Jednak proto, že jste se tu cítili docela sami, a jednak proto, že jste si mohli všimnout, jak jsou okolní domy popraskané a zničené. Prázdná místa za špinavým sklem se žloutnoucí hromadou pošty na zemi uvnitř a možná i kaluž něčeho, co nemohla být dešťová voda, takže jste uvažovali, co to tedy vlastně bylo. Prošli jste kolem dvou takových domů, pak se před vámi objevil obchod se slunečními brýlemi, které byly šestkrát dražší než Rydellovo nájemné za půlku pokoje v Mar Vista. Obchod se slunečními brýlemi měl určitě uvnitř nějakého chlápka z bezpečnostní agentury.</p> <p><emphasis>Noční můra lidové tvořivosti </emphasis>byla něco podobného. Obložená z jedné strany zkrachovalou firmou na prodlužování vlasů a z druhé strany zrušenou realitní agenturou. NOČNÍ MŮRA LIDOVÉ TVOŘIVOSTI – JIŽNÍ GOTIKA, jednotlivá písmena, psaná rukou, byla kostrbatá jako nohy černých kartounových komárů na bílém podkladě. Ale před domem stála zaparkovaná dvě drahá auta: stříbrnošedý rangerover, který vypadal jako gunhead, vyšňořený na přehlídku, a starodávné dvousedadlové porche, jaké Rydellovi pokaždé připadalo, že mu právě upadl natahovací klíček. Pečlivě se porche vyhnul, protože věděl, že auta, jako je toto, mají obvykle hypersenzitivní systém proti krádeži, nemluvě o hyperagresivitě.</p> <p>Bezpečnostními prosklenými dveřmi na něj hleděl agenturní hlídač, nebyl z IntenSecure, ale asi z nějaké sesterské společnosti. Rydell si od Kevina půjčil jedny vyžehlené kalhoty. Byly mu sice v pase trochu těsné, ale byly rozhodně lepší než oranžové šortky. Měl na sobě černou košili od uniformy firmy IntenSecure. Výložky a odznaky už samozřejmě odpáral. Na nohy si obul své oblíbené SWAT–botasky. Nebyl si příliš jistý, jestli se černá hodila ke khaki. Stiskl tlačítko a hlídač ho pustil dovnitř.</p> <p>„Mám schůzku s Justine Cooperovou,“ řekl a sundal si sluneční brýle.</p> <p>„Je s klientem,“ řekl strážník. Vypadal asi na třicet a možná pocházel z nějaké farmy v Kansasu nebo odněkud okolo. Rydell se rozhlédl kolem a všiml si vyhublé ženy s černými vlasy. Mluvila s obtloustlým mužem, který neměl vlasy žádné. Vypadalo to, že se mu snaží něco prodat.</p> <p>„Já počkám,“ řekl Rydell.</p> <p>Farmář neodpověděl. Státní zákon říkal, že nesmí mít u sebe zbraň, jenom průmyslový elektrošokový pendrek v plastikovém obalu, ale určitě u sebe nějakou zbraň měl. Jeden z těch ruských zázraků s úctyhodným kalibrem, který měl původně sloužit na odstřelování tanků. Rusové si nikdy s bezpečností nedělali příliš těžkou hlavu, ale zato měli rozsáhlou obchodní síť se Specialitami sobotního večera.</p> <p>Rydell se rozhlédl kolem sebe. Obrázek Spasení byl v Noční můře lidové tvořivosti typický, usoudil. Tenhle druh křesťanů byl odjakživa příšerně patetický, jak mnohokrát tvrdil jeho otec. Století přišlo a odešlo a žádné Spasení se nevyplnilo a oni přitom stále nepřestávali vyhrožovat. Sublett a jeho kámoši v táboře v Texasu sledovali staré filmy reverenda Fallona – to alespoň k něčemu bylo.</p> <p>Pokusil se nenápadně podívat a zjistit, co to vlastně ta dáma prodávala tomu tlustému muži, ale ona si ho všimla, a to nebylo dobré. A tak raději zmizel hlouběji v obchodě a předstíral, že si prohlíží nějaké zboží. Byla tu celá sbírka hrozivě vyhlížejících pavoukovitých věnců za sklem v oprýskaných pozlacených rámech. Věnce vypadaly, jako kdyby byly vyrobené ze starých vlasů. Byly tu také malé dětské rakvičky, všechny byly leptané a jedna z nich byla osázená břečťanem. Byly tu také malé stolky vyrobené z něčeho, co Rydellovi připadalo jako nějaký starý náhrobní kámen s nápisy zašlými věkem tak, že už se jenom stěží daly přečíst. Zastavil se vedle postelové konstrukce. V rozích rámu byly přivařené postavičky malých černoušků, které podle zákona nesmíte mít v Knoxville na trávníku jako trpaslíka. Černoušci měli čerstvě natřené tváře a opuchlé pysky roztažené do pitvorného úsměvu. Na posteli byla rozložená ručně prošívaná pokrývka se vzorem podobným vlajce konfederace. Když se naklonil, aby se podíval na cenovku, jediné, co našel, byla žlutá visačka a na ní bylo napsáno PRODÁNO.</p> <p>„Pan Rydell? Mohu vám říkat Berry?“ čelisti Justine Cooperové byly tak úzké, že se jí dovnitř nemohl vejít řádný počet zubů. Krátce střižené vlasy vypadaly jako vyleštěná hnědá helma. Na sobě měla tmavé, volně střižené šaty, které podle Rydellova názoru měly zakrýt fakt, že ta žena vypadá víceméně jako poněkud přerostlá strašilka. Podle přízvuku se nezdálo, že byla z Jihu, a bylo vidět, že je v ní jisté napětí, jako kdyby v sobě měla neviditelné struny.</p> <p>Rydell viděl, jak tlustý muž vyšel ven, zastavil se na chodníku a odblokoval alarm na rangeroveru.</p> <p>„Jistě.“</p> <p>„Jste z Knoxvillu?“ Rydell si všiml, že ztěžka oddechuje, jako kdyby se snažila nehyperventilovat.</p> <p>„To je pravda.“</p> <p>„Nemáte evidentní přízvuk.“</p> <p>„No, přál bych si, aby to tak přišlo každému,“ řekl a usmál se, ale ona mu úsměv neopětovala.</p> <p>„Pochází vaše rodina z Knoxvillu, pane Rydelli?“</p> <p>Sakra, pomyslel si, tak mi říkej Berry. „Myslím, že můj otec byl z Knoxvillu, ale většina příbuzných mé matky žila v Bristolu.“</p> <p>Temné oči Justine Cooperovč, v nichž nebylo vidět příliš mnoho bělma, se na něj upřeně zadívaly, ale zdálo se, že nic neregistrovaly. Rydell hádal, že jí mohlo být něco kolem čtyřicítky.</p> <p>„Paní Cooperová?“</p> <p>Žena poděšeně nadskočila, jako kdyby se ji chystal uškrtit.</p> <p>„Paní Cooperová, k čemu jsou ty věci, co vypadají jako věnečky? Támhle za tím sklem?“ zeptal se a ukázal.</p> <p>„To jsou pamětní věnce z jihozápadní Virginie. Pocházejí z pozdního období devatenáctého a raného období dvacátého století.“</p> <p>Dobře, pomyslel si Rydell, donutím ji mluvit o zboží. Přistoupil k věncům, aby se na ně lépe podíval. „To vypadá jako vlasy,“ řekl.</p> <p>„<emphasis>Jsou </emphasis>to vlasy,“ odpověděla. „Co jiného by to mohlo být?“</p> <p>„Lidské vlasy?“</p> <p>„Ovšem.“</p> <p>„Chcete snad říct, že jsou to vlasy <emphasis>mrtvých </emphasis>lidí?“ Nyní si všiml, že jsou vlasy svázané do malých uzlíků v podobě květů. Byly bez lesku a bez barvy.</p> <p>„Pane Rydelli, obávám se, že jste kvůli mně ztratil spoustu času.“ Vykročila přímo k němu. „Když jsem s vámi hovořila po telefonu, měla jsem dojem, že byste mohl být jako pravý Jižan…“</p> <p>„Co tím myslíte, paní Cooperová?“</p> <p>„Že zde nabízíme lidem jisté <emphasis>vize, </emphasis>pane Rydelli. Také jistou <emphasis>temnotu. </emphasis>Gotickou kvalitu.“</p> <p>Sakra. Ta mluvící hlava z agentury právě tohle odříkávala slovo od slova.</p> <p>„Předpokládám, že jste asi nečetl Faulknera?“ zvedla ruku a odehnala něco neviditelného, co viselo těsně před její tváří.</p> <p>A bylo to tu zase. „Ne.“</p> <p>„Ne, myslela jsem si to. Hledám někoho, kdo může pomoci <emphasis>vytvořit </emphasis>skutečnou temnotu, pane Rydelli. <emphasis>Mysl </emphasis>Jižana. <emphasis>Horečnatý sen </emphasis>smyslnosti.“</p> <p>Rydell zamrkal.</p> <p>„Ale vy se mi zdáte, že byste to nedokázal. Je mi líto.“ Zdálo se, že se neviditelná pavučina opět vrátila.</p> <p>Rydell se podíval na hlídače, ale zdálo se, že je muž neposlouchá. Sakra, vypadá, jako kdyby spal.</p> <p>„Madam,“ řekl opatrně Rydell, „myslím, že jste ještě šílenější než pytel plný bláznů.“</p> <p>Nadzvedla obočí. „Tady,“ řekla.</p> <p>„Tady co?“</p> <p>„Barva, pane Rydelli. Oheň. Potomci verbálních polychromů téměř nemyslitelně postupujícího rozpadu.“</p> <p>Rydell se musel na chvilku zamyslet. Uvědomil si, že se dívá na postel, zdobenou trpasličími černoušky. „Copak se tu nikdy neobjeví někdo černý, aby si stěžoval na věci, jako je tahle?“</p> <p>„Naopak,“ řekla, a v jejím hlase se objevil nový tón, „děláme docela dobré obchody s bohatými rezidenty z South Central. Zdá se, že alespoň oni mají jistý smysl pro ironii. Předpokládám, že ji mít musí.“</p> <p>Nyní bude muset pěšky dojít k nejbližší stanici metra, dojet domů podzemkou a říct Kevinovi, že na tu práci nebyl dost jižanský.</p> <p>Hlídač ho pustil ven.</p> <p>„Odkud jste přesně vy, paní Cooperová?“ zeptal se jí.</p> <p>„New Hampshire,“ řekla.</p> <p>Když došel na chodník, dveře se zavřely.</p> <p>„Zkurvený cvoci,“ ulevil si a podíval se na porche. To by určitě řekl jeho otec, ale nedokázal to v tomto okamžiku k ničemu připojit.</p> <p>Kolem prosvištěl jeden z německých článkovitých náklaďáků s pohonem na kanolový olej. Rydell je nenáviděl, jejich výfukové plyny páchly jako smažené kuře.<strong>5</strong><strong>Kupa problémů</strong></p> <p>Kurýrovy sny jsou zpravidla z horkého kovu, stínů, které ječí a utíkají, a hor v barvě betonu. Na svazích vzdálených kopců pohřbívají sirotky. Plastikové rakve, světle modré. Mraky na obloze. Vysoká čepice faráře. Nevidí, jak se za první betonovou horou blíží první granát. Prorazí díru do všeho, do kopců, oblohy, modrých rakví, do tváře ženy.</p> <p>Zvuk příliš rozlehlý, aby to mohl vůbec být nějaký zvuk, ale přesto ho slyší, přijíždějí právě teď, vzdálené <emphasis>cvakání </emphasis>minometů, malé mraky kouře, stoupajícího z šedých hor.</p> <p>Posadil se a zjistil, že je sám uprostřed široké postele. Chtělo se mu křičet v jazyce, kterým si už dávno nedovolil promluvit.</p> <p>Hlava mu třeštila. Napil se vody z karafy z nerez oceli, stojící na stolku vedle postele. Pokoj se otáčel, rozpíjel a zase se zaostřoval. Donutil se vstát z postele a zamířil nahý k starodávným oknům a odhrnul stranou těžké závěsy. San Francisco. Rozbřesk jako zašlé stříbro. Je úterý, a on není v Mexiku.</p> <p>V bílé koupelně přimhouřil oči před nečekaným světlem a opláchl si tvář studenou vodou. Sen ustoupil, ale nepříjemný pocit zůstal. Otřásl se, chladné dlaždice ho studily do bosých chodidel. Ty děvky na party. Ten Harwood. Dekadence. Kurýr dekadencí vždycky opovrhoval Jeho práce ho přivedla do kontaktu se skutečným bohatstvím a nesmírnou mocí. Setkává se s lidmi s nepředstavitelným majetkem. Harwood je bohatství bez majetku.</p> <p>Zhasl světlo v koupelně a vrátil se do postele, proklínaje prudkou bolest hlavy.</p> <p>Přitáhl si pokrývku až k bradě a začal se probírat událostmi včerejšího večera. Byly tam jisté mezery. Přílišná shovívavost. Nesouhlasí s přílišnou shovívavostí. Harwoodova party. Hlas v telefonu mu oznámil, aby se tam ukázal. To už měl v sobě ale několik drinků. Pak uviděl tvář mladé dívky. Byla rozčilená a opovrhovala jím. Její krátké tmavé vlasy se kroutily do špiček.</p> <p>Měl pocit, jako by byly jeho oči příliš velké a nevešly se do očních jamek. Když si je promnul, udělaly se mu před očima barevné mžitky. Studená voda ho tížila v žaludku.</p> <p>Vzpomněl si, že seděl na mahagonovém stole a pil, než se ozval ten telefon a poslal ho na party. Vzpomínal si, že měl před sebou otevřená dvě pouzdra. Byla úplně stejná. V jednom z nich má ji. To druhé je pro to, díky čemuž se těší velké důvěře. Je to drahé, ale tak to odpovídá ceně informace, která je uvnitř. Poskládal grafitové brýle a zavřel pouzdro. Pak se dotkl pouzdra, ve kterém ukrýval její tajemství, bílý dům na stráni, služby, které nabízela. Vložil si obé pouzdra do kapsy u bundy…</p> <p>Ale nyní cítil pod pokrývkou napětí, jeho žaludek se kroutil znepokojením.</p> <p>Měl na sobě bundu, když byl na party, z které si toho mnoho nepamatuje.</p> <p>Nevšímaje si nesnesitelného bušení v hlavě, vylezl z postele a sklonil se k bundě, zmačkané na zemi vedle křesla.</p> <p>Srdce se mu prudce rozbušilo.</p> <p>Tady. Tohle musí odeslat. Bylo to zazipované ve vnitřní kapse. Ale druhá kapsa byla prázdná.</p> <p>Ona je pryč. Začal se přehrabovat v ostatním oblečení. Klečel na všech čtyřech, v hlavě mu bušilo. Podíval se pod křeslo. Je to pryč.</p> <p>Ale ona se alespoň dá nahradit, ujišťoval se, stále ještě kleče na kolenou s bundou v rukách. Najde dealera na tento druh softwaru. Musel si přiznat, že v poslední době ji začal podezírat, že ztrácí rozlišovací schopnosti.</p> <p>Když o tom tak uvažoval, díval se, jak jeho ruce rozepínají vnitřní kapsu a vytahují pouzdro, které obsahovalo jeho poklad, jejich majetek, který on musí odeslat. Otevřel pouzdro.</p> <p>Černý plastikový rámeček, etiketa na kazetě ošoupaná a nečitelná, žlutá průhledná sluchátka.</p> <p>Slyší, jak mu z hrdla vyrazil sténavý výkřik. Tak nějak to bylo před lety, když přiletěl první granát.<strong>6</strong><strong>Most</strong></p> <p>Yamazaki pečlivě přepočítal třicetiprocentní spropitné, zaplatil jízdné a vysoukal se ze zadní sedačky taxíku. Řidič, který věděl, že všichni Japonci jsou bohatí, otráveně spočítal špinavé bankovky a pak hodil tři pětidolarové mince do prasklého kelímku od termosky, kterou měl lepicí páskou připevněnou k palubní desce. Yamazaki, který nebyl bohatý, si přehodil tašku přes rameno, otočil se a zamířil k mostu. Jako vždycky ho při pohledu na něj píchlo u srdce, ranní světlo se šikmo prodíralo skrz spleť sekundární mostní konstrukce.</p> <p>Jeho základní rozměr byl přísně daný, naprogramovaný, ovšem kolem toho vyrůstala další realita, která měla svůj vlastní program. Docházelo k tomu postupně, bez plánu s použitím veškerých představitelných technik a materiálů. Výsledkem bylo cosi amorfního, děsivě organického. V noci byl most osvětlený vánočními žárovkami, recyklovanými neonovými světly a baterkami. Mělo to v sobě podivnou středověkou energii. Ve dne, když se na něj díval z dálky, mu to připomínalo ruiny Brighton Pier v Anglii, jako kdyby se na něj díval skrz polámaný kaleidoskop.</p> <p>Jeho ocelové kosti a napjaté šlachy byly ztracené v porostu snů: tetovací salony, herny, temně osvětlené stánky plné rozpadajících se časopisů, prodavači rachejtlí, sázkové kanceláře, sushi bary, nelicencované zastavárny, bylinkáři, holiči, bary. Komercionalizované sny. Umístění zpravidla odpovídalo podlaží, kudy kdysi jezdila vozidla. Nahoře, postupně až k vrcholům kabelových věží, se zvedala soustava zavěšených brlohů s bezpočtem obyvatel a zónami privátní fantazie. Poprvé viděl most v noci před třemi týdny. Stál v mlze mezi obchodníky s ovocem a zeleninou, jejichž zboží bylo rozložené na plachtách. Když pohlédl do tlamy této jeskyně, rozbušilo se mu srdce. Pod kostrbatým obloukem ze změti neonových trubek stoupala pára z hrnců prodavačů polévek. Všechno se spíjelo dohromady a rozpouštělo se to v mlze. Teleprezence jen vzdáleně prozrazovala magii a jedinečnost tohoto místa, a on pomalu šel k neonovému bachoru a celé té karnevalové změti, zamořené výfukovými plyny. Cítil dokonalou úctu. Pohádková země. Deštěm omývané překližky, rozbitá žula ze zdí zapomenutých bank, zvrásněné plasty, leštěná mosaz, natřené stany, zrcadla, popraskaný chrom, loupající se vlivem slaného vzduchu. Tolik věcí, tolik toho bylo k vidění, a on věděl, že jeho cesta nebyla zbytečná.</p> <p>Na celém světě nebylo nic tak úžasného jako Thomasson.</p> <p>Nyní vstoupil dovnitř. Bylo úterý ráno. Uprostřed nyní známého shonu – vozíky s ledem a rybami, cvakání strojů na výrobu tortil – našel cestu do jedné kavárny, jejíž interiér se podobal starodávnému přívozu, tmavou fermeží natřené surové těžké dřevo, jako kdyby ho právě někdo nařezal z nějaké opotřebované veřejné lodi. Což bylo docela možné, pomyslel si, když se usadil za dlouhým pultem. Na oaklandské straně za strašidelným ostrovem bylo uvnitř bezkřídlé mršiny starého letadla 747 devět kuchyní thajských restaurací.</p> <p>Mladá žena za pultem měla kolem zápěstí vytetované náramky ve tvaru modrých ještěrů. Požádal o kávu. Dostal ji v těžkém silném porcelánovém hrnku. <emphasis>Žádný </emphasis>šálek tu nebyl stejný. Vytáhl z tašky svůj notebook, zapnul ho a zapsal stručný popis svého hrnku. Vzor prasklin v glazurovém povrchu vypadal jako bílá miniaturní mozaika. Napil se kávy a začal se probírat svými poznámkami z předcházejícího dne. Povaha muže jménem Skinner byla neuvěřitelně podobná charakteru mostu. Věci se tu akumulovaly kolem nějaké, armatury původního účelu, až to došlo do bodu krize, aby byla vyměněna novým programem. Ale jaký to byl program?</p> <p>Požádal Skinnera, aby mu vysvětlil způsob přirůstání, který byl výsledkem současného stavu sekundární struktury. Jaké byly motivace stavitele, každého individuálního stavitele? Jeho notebook zaznamenal mužovu nepřímou odpověď, definoval ji a přeložil.</p> <p><emphasis>Kdysi byl nějaký muž na rybách. Trhnul navijákem a vytáhl bicykl. Byl celý pokrytý mořskými řasami. Všichni se smáli. Vzal to kolo a postavil si jídelnu. Prodával škeblový bujón, vařené mušle, mexické pivo. Pověsil to kolo nad barový pult. Byly tam jen čtyři židle, a ten muž vystrčil celou svou budku na dva a půl metru ven. Použil na to superlepidlo a kramle. Zevnitř polepil zdi pohlednicemi. Jako šindelemi. V noci se stočil za pultem. Jednoho rána byl ale pryč. Zlomila se kramle, pár zbytků ještě vidí na holičově krámě. Mohli jste se podívat dolů a viděli, jak vám voda šplouchá mezi prsty. Chápete, vytáhl to příliš daleko.</emphasis></p> <p>Yamazaki se díval, jak mu z hrnku stoupá proužek páry, a představoval si kolo pokryté mořskými řasami, v jistém smyslu to byla podstata Thomassonu. Skinnera ten výraz zajímal a notebook zaznamenal Yamazakiho pokus mu vysvětlit jeho původní význam a význam přenesený do současnosti.</p> <p><emphasis>Thomasson byl americký basketbalový hráč, byl velmi hezký, velmi mocný. V roce 1982 přešel za slušný balík k Yomiyuriským obrům. Pak zjistil, že už nedokáže chytit míč. Spisovatel a umělec Gempei Akasegawa si vypůjčil jeho jméno, aby popsal jisté zbytečné a nevysvětlitelné monumenty, jako jsou nesmyslné, avšak bezesporu podivuhodně umělecky hodnotné, prvky v městské architektuře. Ale shodou okolností tento výraz získal časem také jiné významové odstíny. Pokud byste si přál, mohu vstoupit do dat a přeložit dnešní definice v našem </emphasis>Gendai Yogo Kisochishiki, <emphasis>což je </emphasis>Základní znalost moderních termínů.</p> <p>Ale Skinner – šedovlasý, neoholený muž se zažloutlým bělmem a popraskanými žilkami v modrých očích – jen pokrčil rameny. Tři z obyvatel, kteří předtím souhlasili s rozhovorem, mluvili o Skinnerovi jako o jednom z prvních obyvatel mostu. Umístění jeho pokoje prozrazovalo jisté postavení, ačkoliv Yamazaki uvažoval, kolik z nich by bylo ochotných vystavět svůj příbytek na vrcholu jedné z kabelových věží. Než byly instalované elektrické výtahy, bylo stoupání pro každého velmi unavující. Dnes, když měl ten muž pošramocený kyčelní kloub, musel se spoléhat na své sousedy a tu dívku. Přinášeli mu jídlo, vodu a udržovali jeho chemickou toaletu. Ta dívka, podle Yamazakiho soudu, za to na oplátku získala místo, kde mohla složit hlavu, přestože ho napadlo, že jejich vztah je jaksi hlubší a mnohem komplexnější.</p> <p>Ale jestliže byl Skinner vzhledem ke svému věku a charakteru obtížně odhadnutelný, dívka, která s ním sdílela jeho pokoj, se vymykala obyčejnému typu, jaký Yamazaki spojoval s mladými Američany. Možná to bylo jen proto, že Yamazaki tu byl cizinec, Japonec a ten, kdo pokládal příliš mnoho otázek.</p> <p>Podíval se na pult a prohlédl si místní zákazníky. Američané. Skutečnost, že byl vůbec tady a pil kávu vedle těch lidí, stále vyvolávala tázavé pohledy. Jak neobvyklé. Napsal něco do svého notebooku a pak začal přejíždět tužkou po obrazovce.</p> <p><emphasis>Apartmá v jednom vysokém viktoriánském domě, postaveném ze dřeva s velmi nákladným nátěrem. Byt se nachází v oblasti, kde jsou ulice pojmenované podle amerických politiků z devatenáctého století: Clay, Scott, Pierce, Jackson. Toho úterního rána, když jsem z bytu odcházel, všiml jsem si na straně jedné zdi zbytků pantů. Tady asi musela být kdysi brána. Vydal jsem se po Scotíově ulici a pátral po taxíku. Našel jsem promočenou pohlednici, ležela odvrácenou stranou na chodníku. Postava mučedníka Shapelyho, apoštola AIDS, zmáčená deštěm. Jak melancholické.</emphasis></p> <p>„Neměli to říkat. Myslím o Godzille.“</p> <p>Yamazaki se zahleděl na upřímnou tvář dívky, stojící za pultem.</p> <p>„Prosím?“</p> <p>„Neměli to <emphasis>říkat. </emphasis>O Godzille. Neměli se smát. Když je zemětřesení u nás, nikdo se tomu nesměje.“<strong>7</strong><strong>Vidím, že se máš dobře</strong></p> <p>Hernandez následoval Rydella do kuchyně v domě na Mar Vista. Měl na sobě sportovní oblek bez rukávů a na nohách děsné německé sandály do sprchy, takové, co mají asi tisíc malých výčnělků, které vám masírují chodidla. Rydell ho ještě nikdy neviděl bez uniformy, a tak to pro něj byl v jistém smyslu šok. Na horní paži měl velké staré tetování, románské motivy. Nohy měl hnědé a mohutné jako medvědí tlapy.</p> <p>Bylo úterý ráno. V domě nikdo jiný nebyl. Kevin byl v obchodě a ostatní dělali to, co obvykle v tento den dělali. Monika možná byla v garáži, ale Rydell ji stejně nevídal příliš často.</p> <p>Vytáhl ze skříně krabici s kukuřičnými lupínky a opatrně ji otevřel. Bylo tam tak dost na jednu misku. Otevřel lednici a vyndal papírovou krabici s nálepkou na straně. Napsal na ni tlustou propiskou EXPERIMENTÁLNÍ MLÉKO.</p> <p>„Co je to?“ zeptal se Hernandez.</p> <p>„Mléko.“</p> <p>„Tak proč je tam napsáno ,experimentální‘?“</p> <p>„Aby to nikdo jiný nepil. Na to jsem přišel v Akademii.“ Vysypal kukuřičné lupínky do misky, zalil je mlékem, našel lžíci a odnesl si svou snídani ke kuchyňskému stolu.</p> <p>Stůl měl rozviklané nohy, takže jste se museli posadit a nesměli jste se o stůl opírat lokty.</p> <p>„Jak je na tom tvoje ruka?“</p> <p>„Dobrý,“ Rydell zapomněl, že nesmí pokládat lokty na stůl, miska s kukuřičnými lupínky a mlékem se naklonila a vylila část svého obsahu na igelitový ubrus.</p> <p>„Počkej,“ řekl Hernandez, přistoupil k lince a utrhl několik kousků kychyňských papírových utěrek.</p> <p>„Ty jsou mého spolubydlícího,“ řekl Rydell, „a určitě se mu nebude líbit, že jsme mu je vyplýtvali.“</p> <p>„Experimentální utěrky,“ řekl Hernandez a hodil Rydellovi papírovou roli.</p> <p>Rydell ze stolu setřel mléko a téměř všechny kukuřičné lupínky. Nedokázal přijít na to, proč sem Hernandez přišel, ale také ho nikdy nenapadlo, že by Hernandez mohl řídit daihatsu sneaker s animovaným hologramem vodopádu na kapotě.</p> <p>„To je moc hezký auto,“ řekl Rydell s plnou pusou kukuřičných lupínků a ukázal směrem k parkovišti.</p> <p>„To je auto mé dcery Rosy. Bylo v opravně.“</p> <p>Rydell dožvýkal a polkl. „Brzdy, nebo co?“</p> <p>„Ten zatracenej vodopád. Měly tam bejt malý zvířátka, co vylézají z lesa a dívaj se na ten vodopád, nebo tak něco. Chápeš?“ Hernandez se opřel o kuchyňskou linku a zavrtěl prsty ve svých gumových sandálech. „Měly to bej ňáký koslarický zvířátka, chápeš? – Ekologický téma. Ona je u Zelených. Donutila nás vytrhat všechno, co nám zbylo na zahradě, a teď tam pěstuje ty potvory, co vypadají jako šedý pavouci. Ale v opravně ty zkurvený <emphasis>zvířata </emphasis>nedokázali opravit, aby se tam objevily, víš. Máme záruku úplně na všechno, ale víš, je to jako tříska v prdeli.“ Potřásl hlavou.</p> <p>Rydell dojedl snídani.</p> <p>„Už jsi někdy byl na Kostarice, Rydelli?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Je to tam kurevsky hezký, člověče. Jako ve Švýcarsku.“</p> <p>„Tam jsem taky nikdy nebyl.“</p> <p>„Ne, chci říct, co tam dělají s daty. Jako Švýcaři, co dělají s penězma.“</p> <p>„Myslíš datový banky?“</p> <p>„Přesně tak. Ty lidi jsou chytrý. Žádná armáda, námořnictvo, letectvo, prostě jsou neutrální. A starají se o data všech ostatních.“</p> <p>„Bez ohledu na to, co to je.“</p> <p>„Jsou kurevsky chytrý, člověče, peníze, který na tom trhnou, pak nacpou do ekologie.“</p> <p>Rydell odnesl prázdnou misku, lžíci a mokré ručníky do dřezu. Zvedl misku a lžíci a otřel je ručníky, které pak hodil do odpadkového koše mezi ostatní zbytky. Narovnal se a podíval se na Hcrnandeze. „Mohl bych snad pro tebe něco udělat? To je super.“</p> <p>„Spíš naopak,“ usmál se Hernandez. Jeho tón však rozhodně nebyl ujišťující. „Hodně jsem o tobě přemýšlel. O tvý situaci. Není to dobrý. Vůbec to není dobrý, člověče. Teď už se z tebe nikdy nebude moct stát polda. A ke všemu jsi dal výpověď, takže tě ani nemůžu vzít zpátky do IntenSecure, abys dělal na ochraně budov. Možná bys mohl skončit v jednom z těch roztomilejch oblečků a sedět na krabicích s kořalkou v obchodě. To by se ti líbilo?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Výborně, protože takhle by ses voddělal. Někdo by tam mohl přijít a tu krabici ti sebrat, kámo.“</p> <p>„Zrovna teď mám rozdělaný něco v jednom obchodě.“</p> <p>„Nekecáš? Obchod? A co budeš prodávat?“</p> <p>„Postelový konstrukce s litinovýma černouškama. A obrázky, co jsou ze sto let starých lidských vlasů.“</p> <p>Hernandez přimhouřil oči, odlepil se od linky a zamířil do obývacího pokoje. Rydella napadlo, že chce možná odejít, ale on jen přecházel z místa na místo. Rydell ho viděl dělat něco podobného kdysi v jeho kanceláři v IntenSecure. Obrátil se v okamžiku, kdy už byl jednou nohou v obývacím pokoji, a vrátil se zpátky k Rydellovi.</p> <p>„Někdy to je s tebou pěkně těžký, člověče. Já nevím, kdybys chvilku uvažoval, přišel bys na to, že se ti tady snažím pomoct, jasný?“ Opět zamířil do obývacího pokoje.</p> <p>„Jen mi řekni, co chceš, O.K.?“</p> <p>Hernandez se zastavil, otočil se a povzdechl si. „Byl jsi už někdy v Severní Kalifornii? V San Francisku? Zná tě tam někdo?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„IntenSecure tam má filiálku, jasný? Je to jinej stát, jiný zákony, všechno je tam jiný, je to stejný, jako kdyby to byla dočista jiná zkurvená země, ale my tam máme ten náš bordel. Hlídáme kancelářský budovy a ňáký hotely. Chráněný objekty tam nejsou tak častý, pokud se nedostaneš až na kraj města. Concordia, Obchodní Centrum Hacienda a tak. Máme tam toho hromadu.“</p> <p>„Ale vždyť je to stejná firma. Nenajmou mě. Oni mě prostě nenajmou.“</p> <p>„Jdi se vycpat. Nikdo tady nemluví o tom, že by tě měl někdo <emphasis>najmout. </emphasis>Jde vo to, že bys tam makal pro jednoho chlápka, a ten je na volný noze. Nezávislá práce. Společnost má jistý potíže, takže si na to občas někoho pozvou. Ale ten <emphasis>chlápek </emphasis>nesmí bejt z IntenSecure. Musí bejt nezávislej. Jsou tam kanceláře, a právě tam teď mají takovou situaci.“</p> <p>„Počkej. O čem to tady mluvíme? Bavíme se snad o neoficiální bezpečnostní ochraně?“</p> <p>„Ten chlápek je vymahač, co hledá uprchlíky. Víš, co to znamená?“</p> <p>„Hledá lidi, co se snažej vyhnout dluhům, nebo neplatí nájem. Je to tak?“</p> <p>„Nebo utíkaj před soudním procesem, ale sám víš, že takový uprchlíci se dneska dají docela snadno chytit s pomocí sítě. Stačí, aby se zapojili do DatAmerica, a nakonec je najdou. Nebo,“ pokrčil rameny, „stačí zajít za poldama.“</p> <p>„Takže co takovej vymahač většinou dělá…“ prohlásil Rydell, který si vzpomněl na jednu epizodu z <emphasis>Policajtů v nesnázích, </emphasis>kterou viděl se svým otcem.</p> <p>„…je to, abys nemusel chodit za poldama,“ doplnil za něj Hernandez.</p> <p>„Nebo do licencované soukromé detektivní agentury.“</p> <p>„Přesně tak,“ prohlásil Hernandez a podíval se na něj.</p> <p>Rydell kolem něj prošel do obývacího pokoje a slyšel, jak německé gumové sandály vrzají po tvrdé kuchyňské podlaze. Někdo tu včera v noci kouřil tabák. Stále to cítil. To však bylo v podnájmu zakázané. Majitel jim kvůli tomu pěkně vyčiní. Domácí byl srbský emigrant, který jezdil v patnáct let starém BMW, nosil směšné kožešinové tyroláčky a trval na tom, aby mu říkali Wally. Protože Wally věděl, že Rydell pracuje pro IntenSecure, chtěl mu ukázat baterku, kterou měl připnutou pod palubní deskou svého BMW. Byla asi jednu stopu dlouhá a měla knoflík, kterým mohl spustit řádnou dávku pepřového plynu. Ptal se Rydella, jestli si myslí, že to na ochranu stačí.</p> <p>Rydell mu lhal. Řekl mu, že lidé, kteří například dlouho berou dancer, si občas dají jednu nebo dvě dávky dobrých feferonek. Pročistí jim to nosní dírky. Rozproudí si tím životní šťávy. Úplně je to odpálí. Teď se Rydell podíval dolů a poprvé v životě si všiml, že koberec v obývacím pokoji v Mar Vista byl úplně stejný jako ten, po kterém se plazil v bytě Turveyovy přítelkyně v Knoxvillu. Možná byl o něco čistší, ale jinak byl stejný. Jak to, že si toho nikdy předtím nevšiml?</p> <p>„Poslouchej, Rydelli, jestli tu práci nechceš, v pořádku. Měl jsem den volna, tak jsem sem zajel, a vážíš si toho? Podrazili tě počítačoví piráti, skočil jsi jim na špek, šel jsi do toho moc tvrdě, já to chápu. Jenže, kamaráde, máš to v materiálech, a nic lepšího pro tebe nemůžu udělat. Ale dobře mě poslouchej. Když se ti ta práce pro firmu povede, možná se budeš moct dostat do Singapuru.“</p> <p>„Hernandezi…“</p> <p>„Mám den volna…“</p> <p>„Ale chápej přece, že já nevím nic o tom, jak se hledají lidi…“</p> <p>„Ale umíš <emphasis>řídit. </emphasis>A to je všechno, co chtějí. Jen budeš řídit pátrací vůz, chápeš? On má něco s nohama, takže nemůže řídit. A to je na tý věci tak delikátní. Vyžaduje to jistou chytrost. Řekl jsem jim, že si myslím, že bys to <emphasis>dokázal. </emphasis>Já jsem jim to řekl.“</p> <p>Moničin výtisk časopisu <emphasis>People </emphasis>ležel otevřený na gauči na stránce s příběhem o Gudrun Weaverové, asi čtyřicetileté herečce, která našla cestu k Bohu – k radosti reverenda Wayne Fallona – právě včas, aby se nechala vyfotit pro <emphasis>People. </emphasis>Obrázek přes celou stránku, jak leží na gauči ve svém obývacím pokoji a zírá na řadu monitorů, na každém z nich běžel tentýž starý film.</p> <p>Rydell viděl sám sebe, jak leží na spacáku z Futon Mouth, dívá se na nalepené květy a prohlíží si samolepky na zdi. „Je to legální?“</p> <p>Hernandez se praštil dlaní do modrých kalhot. Znělo to jako výstřel z pistole. „Legální? Bavíme se tady o společnosti IntenSecure. Bavíme se <emphasis>o pěkných hovadinách. </emphasis>Já se ti <emphasis>snažím </emphasis>pomoct, chlape. Copak si myslíš, že bych tě nechal dělat něco, co by bylo, kurva, nelegální?“</p> <p>„Ale jaká je tedy dohoda, Hernandezi? Prostě tam dojedu a budu řídit auto?“</p> <p>„Kurva! Řídit! Pan Warbaby ti řekne, abys řídil, tak budeš řídit!“</p> <p>„Kdo?“</p> <p>„Warbaby. Lucius Warbaby.“</p> <p>Rydell zvedl kopii Moničina časopisu <emphasis>People </emphasis>a našel obrázek Gudrun Weaverové a reverenda Wayne Fallona. Gudrun Weaverová vypadala jako čtyřicetiletá herečka. Fallon vypadal jako klokan s šedými vlasovými implantáty a smokingem za deset tisíc dolarů.</p> <p>„Ten Warbaby, Berry, je ten nejlepší. Je to zatracená <emphasis>hvězda, </emphasis>člověče. Proč by ho jinak najímali? Takže to vem, můžeš se něco <emphasis>naučit. </emphasis>Seš mladej chlap, můžeš se <emphasis>učit</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Rydell hodil <emphasis>People </emphasis>na gauč. „A koho vlastně hledají?“</p> <p>„Hotelovýho zloděje. Někdo něco ukradl. Máme tam naše lidi. V Singapuru kvůli tomu hrozně vyváděj. To je všechno, co vím.“</p> <p>●●●</p> <p>Rydell stál v teplém stínu parkoviště a díval se na lesknoucí se hlubiny animovaného vodopádu na kapotě sneakeru Hernandezovy dcery. Mezi zelenými větvemi dešťového pralesa stoupala mlha. Jednou viděl harleye, na kterém se všechno, co nebylo pochromované, kroutilo, jako kdyby po tom lezli brouci, škorpioni, housenky a taková havěť.</p> <p>„Vidíš,“ řekl Hernandez, „vidíš tady ty skvrny? To měl bejt nějakcj <emphasis>lenochod. </emphasis>A tady měl bejt <emphasis>lemur, </emphasis>vidíš? A prej že je to v záruce.“</p> <p>„Kdy chtějí, abych odjel?“</p> <p>„Dám ti telefonní číslo,“ Hernandez podal Rydellovi kousek žlutého papíru. „Zavolej jim.“</p> <p>„Díky.“</p> <p>„Hej,“ řekl Hernandez. „Rád vidím, že jsi v pořádku. Opravdu jsem moc rád.“ Dotkl se rukou kapoty sneakeru. „Podívej se na to. Prej <emphasis>zkurvená záruka.</emphasis><emphasis>“</emphasis><strong>8</strong><strong>Následující ráno</strong></p> <p>Chevette snila o tom, že řídí folsom, prudký vítr hrozil, že ji odfoukne na kolemjdoucí. Na Sixth Avenue zatočila doleva, takže měla vítr v zádech, projela na červenou u Howard a Mission, na zelenou u Markétu, šlápla na brzdy a za ní se objevily dvč dlouhé stopy.</p> <p>Sklonila se nad řídítky a uháněla na Nob on Taylor.</p> <p>„Tentokrát to zvládnu,“ řekla.</p> <p>Nohy šlapaly, vítr se jí opíral do zad, na vrcholku kopce se rýsovala jasná obloha. Přehodila řetěz na větší kolo, příliš velké pro její přehazovačku, příliš velké, aby se to vešlo do vůbec nějakého rámu, a cítila, jak se lesklé zuby zakously, začínala zpomalovat a viděla, jak ztrácí rychlost.</p> <p>Postavila se na pedály a začala zuřivě šlapat, v žilách jí vařila krev. Už byla téměř nahoře…</p> <p>Barevné světlo pronikalo do Skinnerova pokoje skrz barevné tabulky v kulatém okně. Bylo úterý ráno.</p> <p>Dva malé vypadlé kousky skla v okně byly vyplněné kusy starého hadru. Vrhaly stíny na žlutou oprýskanou zeď s <emphasis>Nation</emphasis><emphasis>al Geographic. </emphasis>Skinner seděl na posteli ve staré kostkované košili, pokrývku a spacák měl shrnutý do pasu. Jeho postel byla vytvořená ze starých dubových dveří, čtyř rezavých os od volkswagenu a tenké vrstvy molitanové pěny. Chevette spala na zemi na úzkém pruhu molitanu, který každé ráno stočila a uklidila za starou dřevěnou bednu, plnou mastného nářadí. Vůně oleje z nářadí někdy rušila její spánek, ale jí to nevadilo.</p> <p>Vystrčila ruce ven do listopadového rána a pak sáhla na židli u popraskaného dřevěného stolu pro svetr. Stáhla ho k sobě do spacáku, navlékla si ho přes hlavu a přetáhla přes kolena. Když vstala, sahal jí svetr nad kolena. Otvor kolem hlavy byl tak velký, že si svetr musela neustále posunovat, aby jí nespadl z ramen. Skinner mlčel, zřídkakdy něco řekl.</p> <p>Protřela si oči, přistoupila k žebříku, připevněnému ke zdi, vylezla o pět příček a otevřela západku střešního poklopu, aniž se obtěžovala na ni podívat. Trávila tu nyní každé ráno, začínala den vodou a pak zamířila do města. Ledaže pršelo, nebo byla příliš velká mlha. Pak byla na řadě její práce, aby napumpovala starý coleman, co měl na červeno natřenou nádrž a podobal se malé ponorce. Když bylo hezky, dělal to Skinner, ale když pršelo, zůstával raději v posteli. Říkal, že ho bolí noha.</p> <p>Protáhla se malým čtvercovým otvorem, usadila se na kraji, spustila nohy do pokoje a mírně s nimi pohupovala. Slunce se pokoušelo proniknout šedou mlhou. Když bylo horko, rozpálilo slunce asfalt na střeše tak, že ho mohla cítit.</p> <p>Skinner jí jednou ukázal v <emphasis>National</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Geographic </emphasis>obrázky těžních šachet v La Brea. Tam někde dole před mnoha lety zahynula velká smutná zvířata. A tak se stala zdrojem dehtu a asfaltu. Nebylo to jednoduše něco, co se dalo vyrobit v továrně. Skinner rád věděl, odkud věci pocházejí.</p> <p>Jeho bunda, ta, co ji pořád nosila, byla od D. Lewise v Great Portland Street. To bylo v Londýně. Skinner měl rád mapy. V některých číslech <emphasis>National Geographic </emphasis>byly uvnitř poskládané mapy. Všechny vypadaly jako nepravidělné pestrobarevné skvrny, a bylo jich tolik. Některé země měly obrovskou rozlohu: Kanada, Brazílie, SSSR. Taky byla spousta malých zemiček, které ty velké pozřely. Skinner říkal, že Amerika to také dělala, ale nikdy se k tomu nepřiznala. Dokonce i Kalifornie byla kdysi velkým státem.</p> <p>Skinnerova střecha byla dlouhá osmnáct stop a široká dvanáct. Přesto vypadala menší než pokoj, který zastřešovala, i když vnitřní stěny byly obložené Skinnerovým harampádím. Na střeše nebylo nic než starý kovový vozík, dětská hračka s dvěma vybledlými ruličkami dehtového papíru.</p> <p>Podívala se přes tři kabelové věže směrem k Ostrovu pokladů. Na jeho břehu v dálce stoupal kouř z ohnišť, tam, kde mlhou zahalené předmostí vbíhalo do Oaklandu. Na nejvzdálenější věži se tyčila jakási kopulovitá věc, rozdělená do sekcí jako plástev medu. Vypadala jako z nového měděného plechu, ale Skinner říkal, že to je jen mylar natažený na jeklech. Měli tam nějaký přivaděč, něco, co se dorozumívalo se satelity. Chevette si říkala, že by se tam někdy měla jít podívat.</p> <p>Z oblohy se snesl šedivý racek a zastavil se přímo před jejíma očima.</p> <p>Město vypadalo stejně jako obvykle, kopce jako spící zvířata za kancelářskými věžemi, které poznala podle jejich počtu. Měla by být odsud schopna vidět i ten hotel.</p> <p>Noc předtím ji někdo popadl zezadu za krk.</p> <p>Nemohla uvěřit tomu, co udělala, jak mohla být tak hloupá. Pouzdro, které vytáhla z kapsy toho idiota, bylo stále ještě ve Skinnerově bundě, pověšené na železné skobč ve tvaru sloní hlavy. Uvnitř nebylo nic než pár slunečních brýlí, byly ale tak tmavé, že skrz ně včera večer vůbec nic neviděla. Bručouni z hotelové ochranky zkontrolovali její odznaky, když vstoupila do recepce, a co se jich týkalo, nikdy ji neviděli sjet znovu dolů. Dříve nebo později ji jejich počítač začne hledat. Kdyby se spojili s Allied, řekla by, že zapomněla na výstupní kontrolu a sjela služebním výtahem dolů, jakmile odevzdala zásilku u dveří číslo 808. Nikdy na žádném večírku nebyla, a kdo by ji tam také viděl? Ten kretén. A možná má podezření, že ho o ty brýle připravila právě ona. Možná to cítil. Možná si vzpomněl, když vystřízlivěl.</p> <p>Skinner volal, že káva už je hotová, ale došla vajíčka. Chevette se protáhla dovnitř, přidržela se okraje a seskočila.</p> <p>„Jestli nějaký vajíčka chceš, budeš pro ně muset nejdřív dojít,“ řekl Skinner a zvedl hlavu od colemana.</p> <p>„Nech mi trochu kafe,“ řekla, natáhla si černé bavlněné kamaše a obula si botasky a ani se neobtěžovala si je zavázat. Otevřela poklop v podlaze a protáhla se dolů. Stále jí z hlavy nešel ten hňup, jeho brýle a její práce. Dolů o deset ocelových příček na straně starého jeřábu. Koš zůstal tam, kde ho nechala včera večer, když se vrátila. Kolo viselo předkem vzhůru a na něm zesilovače z rádia Shack. Přehoupla se do žlutého plastikového koše a stiskla tlačítko.</p> <p>Motor zahučel a velké ozubené kolo ji začalo snášet šikmo dolů. Skinner říkal, že jeřábový koš je jeho <emphasis>lanová dráha. </emphasis>On to ale nepostavil, byl to černý chlápek jménem Fontaine, který to pro něj postavil, když Skinner začal mít potíže se šplháním. Fontaine žil na oaklandském konci s dvěma ženami a spoustou dětí. Staral se o elektriku na řadě mostů. Čas od času se ukázal ve svém dlouhém tvídovém kabátě s taškou s nářadím v ruce, všechno zkontroloval a znovu naolejoval. Chevette měla jeho telefonní číslo pro případ, že by se něco rozbilo, ale to se ještě nikdy nestalo.</p> <p>Koš se otřásl, když dorazil na zem. Vyskočila ven na dřevěný chodník a pokračovala dál podél stěny z mléčného plastu, s halogenovými stíny rostlin za ní a bubláním hydroponií. Na rohu zatočila a zamířila ke schodišti, k rannímu shonu na mostě. Před ní se objevil Nigel, tlačící jeden ze svých vozíků. Byl téměř nový. Dělal obvyklou ranní roznášku.</p> <p>„Vette,“ řekl a doširoka se zasmál. Říkal jí tak.</p> <p>„Neviděl jsi paní s vejci?“</p> <p>„Je ve městě,“ řekl a myslel tím San Francisco, protože Oaklandu se odjakživa říkalo „Země“. „Co tomu říkáš?“ zeptal se a ukázal hrdé na svůj nový vozík. Chevette si všimla hliníkové konstrukce a tchajwanské osy spojené s ráfky kol s novým výpletem. Nigel pracoval pro některé z poslíčků z Allied, pro ty, co jezdili s kovovými rámy. Ani trochu se mu nelíbilo, když si Chevette pořídila papírový. Ukázala prstem nahoru. „Je skvělý,“ souhlasila.</p> <p>„Už se ti ten japonskej krám polámal?“</p> <p>„Absolutně ne.“</p> <p>„To přijde, ale moc na to netlač, je to jako ze skla.“</p> <p>„Přijdu za tebou, až se mi to rozbije.“</p> <p>Nigel potřásl dlouhými vlasy a vybledlý dřevěný rybářský splávek v jeho uchu se roztočil a zachrastil. „To už bude pozdě,“ zvedl kárku a zamířil do Oaklandu.</p> <p>Chevette našla ženu s vajíčky a koupila tři, zabalená v sušených trsech trávy. Kouzlo. Nenáviděla, když je musela rozbalit, byla tak dokonalá, a nikdy nedokázala přijít na to, jak je ta žena balila. Paní s vajíčky si od ní vzala pětidolarovou minci a hodila ji do malé tašky, kterou měla uvázanou kolem svého želvího krku. Neměla vůbec žádné zuby a její tvář se skládala z celé řady vrásek, které se sbíhaly kolem oslintaných rtů.</p> <p>Rozbalila vajíčka, kouzlo paní s vejci, a uložila je do umělohmotné misky. Skinner se zatím přesunul do rozvrzaného křesla a tvář se mu zkroutila, kdykoliv příliš zatížil svůj nemocný bok. Chevette mu podala misku a on ji přiložil nad colemana. Byl to způsob, jak smažil vajíčka, nepotřeboval k tomu žádné máslo, jen trochu vody. Říkal, že se to naučil od kuchaře na jedné lodi. Vajíčka byla sice dobrá, ale pánvička se potom špatně umývala, a to byla Chevettina práce. Když rozbíjel vajíčka, došla si Chevette pro bundu na skobičce a vytáhla z ní pouzdro.</p> <p>Nedalo se říct, z čeho bylo pouzdro vyrobené, ale určitě bylo velmi drahé. Bylo tmavě šedé jako rtuť v propisovačce, tenké jako skořápky vajíček, ale určitě by se nerozbilo, i kdyby přes ně přejel nákladní vůz. Jako její kolo. Už včera v noci přišla na to, jak pouzdro otevřít, ukazováček sem, palec tam a bylo to. Pouzdro nemělo žádnou západku ani pérko. Ani žádné značky nebo výrobní číslo. Uvnitř bylo vyložené černým semišem, ale když se ho člověk dotkl, měl pocit, že je to molitan.</p> <p>A pak ty brýle. Velké a černé, jako měl Orbison na plakátě, co Skinner přilepil na zeď. Skinner říkal, že aby plakát na stěně držel, použil místo lepidla kondenzované mléko. Takové, co se dalo kdysi koupit v plechovce. Dneska už se v plechovkách neprodávalo nic, ale Chevette věděla, co tím myslel, když se podívala na podivnou tvář chlápka s černými brýlemi, přilepenou na bíle natřené dýhové zdi.</p> <p>Vytáhla brýle z černého semiše a ten se okamžité narovnal do hladké plochy.</p> <p>Rozčilovalo ji to. Nejen že to ukradla, ale ještě byly pěkně těžké. Na to, že to byly jen obyčejné brýle, byly příliš těžké. Rámečky vypadaly, jako kdyby byly vyřezané z černého grafitu. Možná skutečně byly, pomyslela si. Kolem jejího papírového rámu kola byl také grafit. Byla to Asahi technologie.</p> <p>Skinner zatím míchal vajíčka.</p> <p>Nasadila si brýle na nos. Úplně černé.</p> <p>„Katharine Hepburn,“ řekl Skinner.</p> <p>Rychle si brýle sundala. „Cože?“</p> <p>„Taky měla tak velký brejle.“</p> <p>Zvedla zapalovač, který ležel vedle colemanu, cvakla a přidržela plamínek pod jednou čočkou. Nic.</p> <p>„Na co jsou? Na sváření?“ Nahrnul jí její příděl vajec do hliníkové misky s rokem výroby 1952. Položil ji na stůl vedle vidličky a hrnku s černou kávou.</p> <p>Položila brýle na stůl. „Nevidím skrz ně. Jsou černé.“ Přitáhla si židli, posadila se a uchopila vidličku. Jedla vajíčka. Skinner seděl, pojídal svá a díval se na ni. „Sověti,“ řekl potom, co se napil z kelímku od termosky.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Takhle se vyráběly brýle ve starém Sovětském svazu. Měli dvě továrny na výrobu slunečních brýlí, jedna z nich vyráběla přesně takové brýle. Museli je stáhnout z obchodů, protože to nikdo nekupoval. Všichni kupovali brýle z té druhé továrny. A tak to zabalili.“</p> <p>„Továrna, co vyráběla ty sluneční brýle?“</p> <p>„Sovětský svaz.“</p> <p>„A jsou pitomí, nebo co?“</p> <p>„Nebylo to tak jednoduché… Odkud ty brýle máš?“</p> <p>Podívala se do hrnku s kávou. „Našla jsem je.“ Zvedla hrnek a napila se.</p> <p>„Pracuješ dneska?“ Skinner vstal, zastrčil si košili do džínů a přeleštil si zašlou přezku starého koženého opasku zmačkaným kapesníkem.</p> <p>„Od dvanácti do pěti.“ Zvedla brýle a otočila je. Na to, jak byly malé, byly příliš těžké.</p> <p>„Musíš sem nahoru někoho poslat, aby zkontroloval palivový články…“</p> <p>„Fontaine?“</p> <p>Neodpověděl. Chevette uložila brýle zpátky do černého pouzdra, zavřela je, vstala, vzala nádobí a odnesla je do dřezu. Pak se obrátila a znovu se zadívala na pouzdro na stole.</p> <p>Možná bych to raději měla vyhodit, pomyslela si.<strong>9</strong><strong>Když selže diplomacie</strong></p> <p>Rydcll nasedl do vrtulníku společnosti CalAir, který odlétal v podvečer z Burbanku. Letenku zaplatil nějaký chlápek ze San Franciska. Chtěl, aby mu říkal Freddie. Na palubě CalAir nebyla žádná zábava a cestující byli mimořádně nudní. Děti plakaly. Dostal sedačku u okna. Dole se rýsovala řada světel, viditelná oknem s vrstvou vlasového oleje nějakého předcházejícího pasažéra. Údolí. Tyrkysové vody několika plaveckých bazénů s osvětleným povrchem. V paži ho nepříjemně bolelo.</p> <p>Zavřel oči. Viděl svého otce u kuchyňského dřezu v jeho mobilním domě na Floridě, jak umýval skleničku. Přesně v tom okamžiku v něm se smrt, klíčící v jeho těle, bezpochyby stala skutečností, přestoupila neviditelou hranici. Mluvil o svém bratrovi, Rydellově strýci, který byl o tři roky mladší než on a byl už pět let mrtvý. Kdysi Rydellovi poslal z Afriky tričko v polstrované obálce s vojenskými známkami. Byl na nich jeden z bombardérů B–52 a nápis KDYŽ SELŽE DIPLOMACIE.</p> <p>„Myslíte, že támhleto je pobřežní dálnice?“</p> <p>Otevřel oči. Dáma, sedící vedle něj, se nakláněla k zamaštěnému oknu. Vypadala jako paní Armbrusterová, jeho učitelka z páté třídy, a musela být ještě starší, než kolik by nyní bylo jeho otci.</p> <p>„Já nevím,“ řekl Rydcll. „Možná. Mně to všechno připadá jako ulice,“ řekl a pak dodal: „Já nejsem <emphasis>odsud.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Zena se na něho usmála a pohodlně se opřela v úzkém křesle. Docela jako paní Armbrusterová. Jakási podivná kombinace tvídu a oxfordské bavlny na kabátě ze Santa Fe. Tyhle staré dámy s botama s tlustou podrážkou.</p> <p>„Nikdo z nás <emphasis>ne</emphasis><emphasis>ní </emphasis>odsud.“ Natáhla se k němu a poplácala ho po koleni. „Dneska už ne.“ Kevin říkal, že si může nechat jeho khaki kalhoty.</p> <p>„Co–cože?“ řekl Rydell, a jeho ruka zoufale toužila stisknout sklápěcí tlačítko, malý ocelový kroužek, který čekal, aby ho mohl odnést do snění. Zavřel oči.</p> <p>„Letím do San Franciska, abych asistovala při převodu mého nebohého manžela do menšího kryogenního zařízení,“ řekla. „Do toho, co nabízí <emphasis>individuální </emphasis>uskladňovací moduly. Obchodní časopisy jim říkají ,butikové operace‘, přijde mi to trochu legrační.“</p> <p>Rydell našel tlačítko a zjistil, že sedačky CalAir umožňují maximální sklopení opěradla o deset centimetrů.</p> <p>„Už je v kryo téměř devět let, ale nikdy se mi nelíbila představa, že jeho mozek se houpe v něčem takovém. Zabalený v alobalu. Nepřipomíná vám to pečené brambory?“</p> <p>Rydell otevřel oči. Snažil se vymyslet něco, co by mohl říct.</p> <p>„Nebo tenisky v sušičce,“ řekla. „Já vím, že je to pod mrazem, ale rozhodně se mi nezdá, že by to mohlo přinášet nějaký <emphasis>odpočinek.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Rydell se soustředil na sedačku před sebou. Byla z šedého plastu a nebyl na ní ani telefon.</p> <p>„Tyhle menší společnosti vám samozřejmě nemohou nabídnout nic nového pro případ eventuálního probuzení, ale mně to přijde, že vám tam zůstane alespoň trochu lidské důstojnosti. Každopádně je to v každém případě důstojnější.“</p> <p>Rydell se podíval na stranu a zachytil její pohled: oříškově hnědé oči a kolem nich drobná síť vrásek.</p> <p>„Rozhodně nebudu u toho, kdyby ho chtěli rozmrazovat, nebo s ním dělali <emphasis>cokoliv. </emphasis>Nevěřím na to. Vždycky jsme se kvůli tomu hádali. Já jsem myslela na ty biliony mrtvých, na každoroční vyzvánění na těch <emphasis>ubohých </emphasis>místech. ,Davide,‘ říkala jsem, jak o tom můžeš vůbec <emphasis>uvažovat, </emphasis>když většina lidstva žije bez klimatizace?‘„</p> <p>Rydell otevřel pusu a zase ji zavřel.</p> <p>„Já osobně jsem nositelka karty v klubu Zesni o půlnoci.“</p> <p>Rydell si nebyl jistý, co znamená nositelka karty, ale věděl, že Zesni o půlnoci je skupina podporující vlastní eutanazii. V Tennessee byla sice ilegální, ale nedalo se tomu zabránit, stávalo se to tam často. Kdosi z jednotky mu řekl, že lidé dokonce nechávali na stole připravené mléko a oplatky pro pracovníky ambulance. Paramedici tomu říkali CUTM. Zpravidla se předávkovali koktejlem z předepsaných léků. <emphasis>Žádný </emphasis>nepořádek, žádné bolesti. Nejčistší známý způsob sebevraždy.</p> <p>„Omluvte mě, madam,“ řekl Rydell, „ale budu si muset chvilku zdřímnout.“</p> <p>„Ale beze všeho, mladý muži. Vypadáte trochu unavený.“</p> <p>Rydell zavřel oči, zaklonil hlavu a zůstal tak až do okamžiku, kdy cítil, jak motory letadla přešly do přistávacího rytmu.</p> <p>●●●</p> <p>„Tomy Lee Jones,“ řekl černý muž. Vlasy měl ostříhané jako podle květináče s vlnitým okrajem. Chyběl mu jenom střapec. Měřil zhruba pět stop a jeho o tři čísla větší tričko způsobilo, že vypadal téměř stejně široký. Tričko mělo citrónově žlutou barvu a na něm byly natištěné pistole v opravdové velikosti. Měly nejrůznější barvy i tvary, Na sobě měl natažené obrovské tmavě modré šortky, které mu sahaly až ke kolenům, ponožky Raiders, botasky s malými červenými světly nad podrážkou a sluneční brýle s obroučkami velikosti pětidolarové mince.</p> <p>„Máte špatného člověka,'' řekl Rydell.</p> <p>„To ne, kámo, <emphasis>vypadáš </emphasis>přesně jako on.“</p> <p>„Jako kdo?“</p> <p>„Tommy Lee Jones.“</p> <p>„Kdo?“</p> <p>„Byl to <emphasis>herec.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Rydell si na okamžik pomyslel, že ten chlap by mohl být od reverenda Fallona. Dokonce měl brýle ve stejné barvě jako Sublett své kontaktní čočky. „Ty jsi Rydell, našel jsem si to v souboru Oddělení při narození.“</p> <p>„A ty jsi Freddie?“ Oddělení při narození byl policejní program, který se používal při pátrání po nezvěstných osobách. Sejmuli jste fotografii osoby, kterou jste chtěli, a dostali jste jména asi dvou desítek slavných osobností, které se přibližně podobaly hledanému subjektu, potom jste mohli vyrazit a ptát se lidí, jestli v poslední době neviděli někoho, kdo by jim připomínal osobu A, B nebo C… Podivné bylo to, že to fungovalo mnohem lépe, než když jim ukazovali fotografie subjektu. Instruktor na Akademii v Knoxvillu jim v Rydellově třídě vyprávěl, že to bylo proto, že tím zasáhli tu část mozku, která se soustřeďovala na slavné osobnosti. Rydell si to představoval jako nějaký druh laloku na filmové hvězdy. Opravdu lidé takové laloky mají v mozku? Možná Sublett měl opravdu velký, ale když ten program zkoušeli v Akademii na Rydellovi, vypadla z přístroje podobizna Howie Clactona, hráče z Atlanty. Nepamatoval si na žádného Tommy Lee Jonese. Ale také si nemyslel, že by vypadal jako Howie Clacton.</p> <p>Freddie natáhl měkkou ruku a podal ji Rydellovi. „Máš nějaký zavazadla?“ zeptal se.</p> <p>„Jen tohle,“ řekl a zvedl cestovní tašku Samsonite.</p> <p>„Támhle je pan Warbaby,“ řekl Freddie a ukázal směrem k východu, kde uniformovaná dívka kontrolovala palubní lístky cestujících, než je pustila ven. Za ní stál velký černý chlápek. Byl stejně zavalitý jako Freddie, ale nejméně dvakrát tak vysoký.</p> <p>„To je tedy obr.“</p> <p>„No,“ řekl Freddie, „neměli bychom ho nechat čekat. Dneska ho bolí noha, ale <emphasis>trval </emphasis>na tom, že půjde se mnou, aby se s tebou setkal.“</p> <p>Rydell zamířil k čekajícímu muži. U východu předal strážci svůj palubní lístek. Černý muž byl skutečně obrovský, musel měřit víc než šest stop, ale Rydella spíš překvapil podivný <emphasis>klid </emphasis>v jeho tváři, a snad tam dokonce zahlédl i smutek. Byl to stejný pohled, jaký vídal na tváři jednoho černého ministra, kterého jeho otec často sledoval. Když jste se podívali ministrovi do tváře, měli jste pocit, že ten člověk viděl snad všechny nespravedlivosti světa, a možná jste tím pádem i uvěřili tomu, co říkal. Tedy Rydellův otec tomu rozhodně věřil, alespoň části z toho.</p> <p>„Lucius Warbaby,“ vytáhl největší ruku, jakou kdy Rydell viděl, z hluboké kapsy dlouhého olivového kabátu s hedvábnou prošívanou podšívkou. Jeho hlas byl tak hluboký, že z toho Rydellovi hučelo v hlavě. Podíval se na jeho ruku a všiml si, že muž měl na ruce jeden ze starodávných zlatých prstenů s diamantem a nápisem WARBABY, vyrytým na okraji velkými písmeny.</p> <p>Rydell mu potřásl rukou, sevřel prsty kolem velkého prstenu s diamantem a řekl: „Moc mě těší, pane Warbaby.“</p> <p>Warbaby měl na hlavě po uši naražený černý stetson a na očích brýle s těžkými černými obroučkami a průhlednými skly. Oči za brýlemi vypadaly jako oči Číňana: šikmé, kočičí oči zlatohnědé barvy. Opíral se o upravitelnou berlu, jakou můžete dostat v nemocnici. Kolem levé nohy měl karbonovou svorku, vyloženou tmavě modrými nylonovými polštářky. Černé džíny, úplně nové a nikdy neprané, měl zastrčené do lesklých texaských bot ve třech odstínech černé.</p> <p>„Juanito <emphasis>říká, </emphasis>že jste dobrý řidič,“ řekl Warbaby, jako by to měla být ta nejsmutnější věc, jakou kdy slyšel. Rydell nikdy neslyšel nikoho, kdo by tak Hernandezovi říkal. „Říká, že to tady moc neznáte…“</p> <p>„To je pravda.“</p> <p>„Na druhou stranu,“ řekl Warbaby, „tady nebude znát ani nikdo vás. Freddie, vezmi pánovi tašku.“</p> <p>Freddie uchopil Rydellovo zavazadlo s evidentní nechutí, jako by to bylo něco, co obvykle nedělá.</p> <p>Ruka se zlatým prstenem se dotkla Rydellova ramene. Jako by ten prsten vážil nejméně deset kilo. „Říkal Juanito něco o tom, čeho se ta práce týká?“</p> <p>„Říkal něco o hotelovém zloději. Říkal, že IntenSecure vás zaměstnal na základě jisté smlouvy…“</p> <p>„Ano, zloděj.“ Warbaby vypadal, jako kdyby měl v rukách tíhu celého světa, a Rydell se nadechl a byl odhodlaný ten nápor vydržet. „Něco zmizelo. A všechno je to teď… trochu <emphasis>komplikovanější.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„O co jde?“</p> <p>Warbaby si povzdechl. „Ten muž, co mu ta věc chybí, je teď mrtvý.“</p> <p>V jeho očích se objevilo cosi nového. „Mrtvý? <emphasis>Jak?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> zeptal </emphasis>se Rydell, když váha na jeho rameni poněkud povolila.</p> <p>„<emphasis>Vražda,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Warbaby tiše, ale zato velmi zřetelně.</p> <p>„Je vám divné moje jméno,“ ozval se Warbaby ze zadní sedačky černého Fordu Patriot.</p> <p>„Ne, jen přemýšlím, kam mám zastrčit klíč, pane Warbaby,“ řekl Rydell, sedící za volantem, když si prohlížel palubní desku. Americké vozy byly jediné na světě, které měly přístroje ještě umístěné na desce. Možná jich právě proto bylo tak málo. Stejně jako harleye s řetězovým pohonem.</p> <p>„Moje babička,“ ozval se Warbaby, „byla Vietnamka. Dědeček pocházel z Detroitu. Vstoupil do <emphasis>armády </emphasis>a přivezl si babičku ze Saigonu, ale dlouho to nevydrželo. <emphasis>Můj </emphasis>otec, jeho syn, si nechal později změnit jméno na Warbaby – dítě války, chápete to? Bylo to gesto. Sentiment.“</p> <p>„Aha,“ řekl Rydell a nastartoval velkého forda. Saigon bylo místo, kam bohatí lidé jezdili na dovolenou.</p> <p>Náhon na čtyři kola, keramická kapota. Museli byste mít pořádnou pušku, abyste do ní udělali díru. Nad ventilátorem se houpal osvěžovač vzduchu ve tvaru borovice.</p> <p>„Proč jsem Lucius, vám ale říct nemůžu.“</p> <p>„Pane Warbaby,“ řekl Rydell a ohlédl se přes rameno, „kam chcete, abych jel?“</p> <p>Ozvalo si pípnutí modemu.</p> <p>Freddie v plyšovém křesle vedle Rydella hvízdl. „Kurva,“ řekl, „to je něco.“</p> <p>Rydell se zaklonil a sledoval přicházející fax: tlustý muž, ležící nahý v kaluži krve. Celé moře krve, ve kterém se odrážel blesk z fotografova aparátu.</p> <p>„Co to má pod bradou?“ zeptal se Rydell.</p> <p>„Kubánskou kravatu,“ řekl Freddie.</p> <p>„<emphasis>Ne, </emphasis>člověče,“ Rydellův hlas o oktávu stoupl. „<emphasis>Coje </emphasis>tohle?“</p> <p>„Jeho jazyk,“ řekl Freddie, vytrhl papír z faxu a podal ho dozadu Warbabymu.</p> <p>Rydell slyšel, jak mu fax šustí v ruce.</p> <p>„To jsou dneska lidi,“ řekl Warbaby. „Hotová hrůza.“<strong>10</strong><strong>Moderní tanec</strong></p> <p>Yamazaki seděl na nízké dřevěné židličce a díval se, jak se Skinner holí.</p> <p>Skinner seděl na kraji postele, žiletkou si přejížděl po růžové tváři a omýval ji v malém hliníkovém umyvadle, které měl mezi koleny.</p> <p>„Ta žiletka je stará,“ řekl Yamazaki. „Proč ji nevyhodíte?“</p> <p>Skinner na něho koukl přes plastikovou žiletku. „Věc se má tak, Scootere, že po určité době už nemůže být ostří o nic tupější.“ Oholil si vousy nad horním rtem a pak se zarazil. Yamazaki byl při prvních několika setkáních „Kawasaki“, teď mu pro změnu říkal „Scooter“. Staré bledé oči, zpola zakryté červenými opuchlými víčky, si ho neutrálně měřily. Yamazaki vycítil, že se stařec snaží potlačit smích.</p> <p>„Připadám vám k smíchu?“</p> <p>„Dnes ne,“ řekl Skinner a hodil žiletku do umyvadla s vodou. Na povrchu mydlinové vody se objevilo několik šedivých vousů. „Ne tak jak onehda, když jsem tě sledoval, jak naháníš ty parchanty.“</p> <p>Yamazaki strávil jedno celé ráno pokusem o vytvoření schématu odpadních vod pro skupinu příbytků, o kterých si myslel, že jsou součástí Skinnerova „sousedství“. Používaly se k tomu průhledné, pět palců široké hadice. Bylo to jako nějaká hra pro děti, když se pokoušel sledovat směr odpadků od jednoho obydlí k druhému. Hadice padaly skrz superstrukturu ve velkých obloucích, kroutily se jako ganglie, aby se zřítily o několik pater níž a skončily ve sběrné nádrži s obsahem pěti tisíc galonů. Skinner mu vysvětlil, že když je sběrná nádrž plná, rtuťový spínač na splávku zapne automaticky pumpu, která všechen odpad odvede tři stopy širokou hadicí do městské kanalizace.</p> <p>Udělal si poznámku, že toto spojení lze považovat za jakýsi styčný bod mezi programem mostu a programem města. Větší zájem měl však o Skinnerův příběh o mostu. Yamazaki nabyl přesvědčení, že Skinner je klíčem k existenčnímu významu tohoto mostu, a tak se vzdal svého fyzického zkoumání sekundární konstrukce, aby mohl co nejvíce času strávit ve společnosti tohoto starce. Každý večer potom ze svého pronajatého bytu posílal nasbírané vědomosti do oddělení sociologie na univerzitu v Ósace..</p> <p>Dnes se vyšplhal do výtahu, který ho vynesl do Skinnerova pokoje, a cestou se přitom srazil s dívkou, která slézala v té chvíli dolů s kolem přes rameno. Spěchala do práce, pracovala jako městský poslíček.</p> <p>Znamenala snad něco skutečnost, že se Skinner o svůj příbytek dělí s někým, kdo si vydělává na živobytí na archaické křižovatce informací a geografie? Kanceláře, mezi kterými dívka přejížděla, byly natolik elektronicky propojené, že fakticky tvořily jedinečnou síť, kdy mapa vzdáleností ztrácí na významu samou povahou jednolitosti a okamžitostí informatiky. Přesto právě tato jednolitost, která učinila fyzickou poštu drahou novotou, mohla být snadno považována za něco jako stvořené pro nutnost využít služeb, které tato dívka poskytovala. Fyzický transport informací představoval úplně jinou podstatu přenosu dat, a tudíž tím poskytoval jistý stupeň absolutní bezpečnosti uprostřed prostoru plynoucích dat. O vašem vzkazu v dívčině tašce jste věděli jen vy, věděli jste přesně, kde to je, jinak byl váš vzkaz v daném okamžiku přenosu nikde a zároveň všude.</p> <p>Skinnerova dívka se mu zdála svým způsobem atraktivní. Zaujala ho svýma svalnatýma nohama a vojensky vztyčeným culíkem z tmavých vlasů.</p> <p>„Sníš, Scootere?“ Skinner odstrčil umyvadlo na stranu, ruce se mu mírně třásly, a opřel se rameny o starý vybledlý polštář. Bíle natřená překližková stěna mírně zavrzala.</p> <p>„Ne, pane Skinnere. Ale slíbil jste mi, že mi řeknete o té první noci, kdy jste se rozhodl, že půjdete na most…“ jeho tón byl mírný, slova záměrně vybraná, aby ho iritovala, aby donutila subjekt k hovoru. Zapnul natáčecí funkci notebooku.</p> <p>„My jsme se vůbec <emphasis>k ničemu </emphasis>nerozhodli. Už jsem ti to říkal…“</p> <p>„Ale nějak se to určitě stalo.“</p> <p>„Hovno se <emphasis>stalo. </emphasis>Prostě se to jednoduše tý noci stalo. <emphasis>Žádný </emphasis>signály, žádní velitelé, žádní architekti. Ty si myslíš, že v tom byla politika. Jeden vyvedený tanec, chlapče, už je to pryč.“</p> <p>„Ale říkal jste, že lidé byli ,připraveni‘…“</p> <p>„Ale ne <emphasis>na </emphasis>něco. To je právě to, co nechceš pochopit, že jo? Říkám, že tu ten most byl, ale netvrdím, že tu na nás <emphasis>čekal. </emphasis>Chápeš ten rozdíl?“</p> <p>„Myslím…“</p> <p>„Hovno si myslíš.“ Zdálo se, že notebook má jisté potíže se Skinnerovými výrazy. A kromě toho stařec ještě ke všemu huhňal. Jeden systémový expert v Ósace přišel s tvrzením, že možná trpí jistým stupněm nervového poškození, možná to byl důsledek podomácku vyráběných drog, nebo utrpěl jednu či více mozkových příhod. Ale Yamazaki si myslel, že Skinner byl jednoduše příliš dlouho v blízkosti nějakých podivných rušivých vlivů, které způsobily, že se most stal tím, čím je dnes. „Nikdo,“ řekl Skinner, a promluvil pomalu a pečlivě odsekával každou hlásku, „k ničemu tenhle most <emphasis>nepoužíval </emphasis>po Little Grande, rozumíš?“</p> <p>Yamazaki přikývl a sledoval, jak se Skinnerova přeložená řeč zapisovala do notebooku.</p> <p>„Zemětřesení to <emphasis>pěkně </emphasis>pocuchalo, Scootere. Tunel na Ostrově pokladů se zavalil. Vždycky sotva stál… Nejdřív ho museli od základů přestavět, říkali, ale museli to časem zastavit, protože jim došly prachy. Tak z obou stran postavili zeď a obehnali to ostnatým drátem. Pak přišli Němci, to bylo o dva roky později, a prodali jim nanomechaniku, aby mohli postavit novej tunel. Byl levnější, mohly tudy projíždět auta a mohlo tam bejt hned několik pater. Nikdo nechtěl věřit, jak rychle se to dá postavit, jakmile dostanou od Zelených povolení. To se ví, tyhle biotechnický zázraky Zelených je donutily, aby sekce pěstovali v Nevadě jako dýně, Scootere. Pak je sem natahali na velkých náklaďácích, potopili je v Zálivu a propojili je. Malý mašinky se tu začaly plazit, byly tvrdý jako diamanty a držely pevně u sebe a ejhle, najednou to tu bylo. Stál tu ten tvůj most.“</p> <p>Yamazaki zadržel dech, čekal, že Skinner ztratí nit svého vyprávění, jak se to už mnohokrát předtím stalo. Yamazaki ho podezíral, že to dělá záměrně.</p> <p>„Pak přišla ta ženská a pořád vykládala, že by se ta věc dala osázet břečťanem… Říká se, že jiný zase chtěli, aby se to zbořilo, než to za ně udělá další zemětřesení. Jenže se nedělo nic. Ve městě bylo plno lidí, co neměli kde bydlet. Mohl ses usadit v parku, kde byly z lepenky postavený města, když jsi měl kliku, a pak přitáhli ty roury z Portlandu a omotali je kolem budov. Tekla z toho voda po zemi, a v tom se nikomu nechtělo ležet. Portland je pěkně <emphasis>hnusný </emphasis>město. Tam to vymysleli…“ odkašlal si. „A tak se jedný noci lidi sebrali a prostě přišli <emphasis>sem. </emphasis>Postavili tu hromadu obchodů a tak. To se tedy stalo. Kašlali na déšť. Počasí si nikdo nevymyslel.“</p> <p>Yamazaki si představil dvě křídla opuštěného mostu v hustém dešti a lidi, scházející se kolem. Šplhají po drátěných plotech, lezou přes barikády. Je jich tolik, že se brány zhroutí a spadnou. Pak začnou lézt na věže. Tenkrát se jich ale víc než třicet neudrželo. Spadli a zabili se. Ale když přišlo ráno, ti, co přežili, se tam usadili. Helikoptéry s novináři kroužily kolem v šedém světle jako trpělivé vážky. Viděl to už mnohokrát na videokazetě v Ósace. Ale Skinner byl přímo u toho.</p> <p>„Nakonec tu možná bylo tisíc lidí. Dalších tisíc přišlo z Oaklandu. A tak jsme začali utíkat. Policajti odpadli, stejně tu neměli co chránit. Měli na starost nepokoje, aby se lidi z ulice nedali dohromady. V dešti na nás vytáhli ty svoje helikoptéry a stříleli po nás těmi světly. Tím to bylo snazší. Já jsem na sobě měl tyhle boty. Vyběhl jsem do jednoho patra a začal šplhat snad patnáct stop vysoko. Prostě jsem se zasekl botama a šplhal. Tak jsem snadno vylezl na kdejakej plot. Až nahoru, chlapče. Bylo mi v tom momentě tak, jako bych mohl lítat. Nahoře byly role z ostnatýho drátu, ale lidi za mnou strkali nahoru všechno možný: kabáty, spacáky, aby je položili přes dráty. A já jsem se cítil, jako bych nic nevážil…“</p> <p>Yamazaki cítil, že byl už blízko, velmi blízko samého srdce celé té věci.</p> <p>„Skočil jsem. Nevím, kdo skočil <emphasis>první, </emphasis>ale já jsem prostě skočil. Dolů. Narazil jsem na chodník. Lidi křičeli. Prolomili bariéry na oaklandské straně. Ty byly nižší. Viděli jsme jejich světla, jak vyběhli ven na nosníky. Policejní helikoptéry svítily a lidi měli v rukách ještě červený signálky. Rozběhli se k Ostrovu pokladů. Od doby, co odtamtud stáhli jednotky vojenskýho námořnictva, tam nikdo nebyl… Taky jsme se rozběhli. Setkali jsme se někde uprostřed a začali se <emphasis>radovat</emphasis><emphasis>…“</emphasis><emphasis> </emphasis>Skinner se díval jakoby do prázdna. „Pak jsme zpívali hymnu a takový kraviny. Jen jsme zpívali. Šílený. Já a pár dalších jsme si všimli, že se k nám z obou stran blízej policajti. Kurvy hnusný!“</p> <p>Yamazaki polkl. „A pak?“</p> <p>„Začali isme šplhat na věže. Lezli jsme po žebříkách, co tam přivařili, aby se tam mohli dostat natěrači. Šplhali jsme dál. Televize tam mezitím poslala svoje helikoptéry, Scootere. Byli jsme rázem ve zprávách po celým světě a nevěděli jsme o tom. Stejně nám to bylo jedno. Prostě jsme šplhali. Ale voni to vysílali živě. Později to bylo pro policajty pěkně vostrý. A chlapče, lidi padali dolů. Chlápek přímo přede mnou měl na botách namotanou černou pásku, která mu držela podrážku pohromadě. Páska se ale namočila, odloupla se a nohy mu začaly klouzat. Bylo to přímo přede mnou. Noha mu sjela z příčky, ale já jsem se na to nedíval… Když už byl skoro nahoře, spadl.“ Skinner zmlkl, jako kdyby poslouchal nějaký vzdálený zvuk. Yamazaki zadržel dech.</p> <p>„Jedna z věcí, která platí, když člověk leze někam do vejšky,“ řekl Skinner. „Nesmíš se dívat dolů. Další věc je ta, že musíš mít pokaždý na žebříku aspoň jednu ruku a jednu nohu. Ten chlápek to ale nevěděl. A ty boty, co měl… Prostě uklouzl, padal dozadu. Nevydal ani hlásek. Byl jsem mu za to vděčnej.“</p> <p>Yamazaki se otřásl.</p> <p>„Ale já jsem šplhal dál. Přestalo pršet a začalo svítat. Zůstal jsem.“</p> <p>„Jak vám bylo?“ zeptal se Yamazaki.</p> <p>Skinner zamrkal. „Jak mi bylo?“</p> <p>„Co jste tedy dělal?“</p> <p>„Díval jsem se na město.“</p> <p>●●●</p> <p>Yamazaki sjel Skinnerovým výtahem ke schodišti. Všude kolem něj se nyní večer ozýval obchodní ruch a z blízkého vchodu se ozýval ženský smích, bouchání karet o stůl a španělské hlasy. <emphasis>Západ </emphasis>slunce byl růžový jako víno a v lehkém vánku bylo cítit smažené jídlo, vůně hořícího dřeva a sladký závan s vůní konopí. Chlapci v otrhané kůži se krčili u nějaké hry s natřenými kamínky.</p> <p>Yamazaki zastavil. Stál tiše, jednou rukou se přidržoval dřevěného zábradlí. Všude jako by zářil Skinnerův příběh, z každé věci kolem, z nemytých usměvavých tváří a kouře. Bylo to jako zvonění z nějakého tajného zvonu, byl to příliš hluboký zvuk, aby ho mohl nějaký cizinec slyšet.</p> <p><emphasis>Procházíme nejen koncem století, pomyslel si, koncem tisíciletí, ale koncem něčeho jiného. Éry? Pa</emphasis><emphasis>radigmatu? Všude kolem jsou symboly konce.</emphasis></p> <p>Nová doba končí.</p> <p>A tady na mostě už dávno skončila.</p> <p>Vydal se zpátky do Oaklandu a cítil, že mu v srdci něco podivného přibylo.<strong>11</strong><strong>Zásilky</strong></p> <p>V úterý nebyla ve své kůži. Nedokázala makat. Nemohla se soustředit. Dispečer Bunny Malatesta to cítil. Ozval se jí ve sluchátku.</p> <p>„Chev, nevykládej si to špatně, ale nemáš měsíčky nebo tak něco?“</p> <p>„Jdi do háje, Bunny.“</p> <p>„Hej, já jen, že dneska nejsi ve svý obvykle dobrý náladě. To je celý.“</p> <p>„Dej mi adresu.“</p> <p>„655 Mo, patnáctý, recepce.“</p> <p>Dojela do 555 Cali na jedenapadesáté. Oděvzdala zásilku a sjela dolů. Po slibném ránu následoval šedý den.</p> <p>„456 Montgomery, třicáté třetí, recepce. Jeď nákladním výtahem.“</p> <p>Zastavila, rukama pevně sevřela řídítka kola. „Ale jak to?“</p> <p>„Říkaj, že poslíčci malujou po stěnách výtahů. Vezmi to nahoru nákladním, jinak tě tam nepustěj, a v takovým případě by Allied zapřel, že je tvůj zaměstnavatel.“</p> <p>Vzpomněla si, že viděla na inspekční tabuli v jednom osobním výtahu na 456 vyrytý Ringerův znak. Zkurvenej Ringer. Zohavil víc výtahů než kdokoliv jiný v celé historii. Má na to zvláštní nářadí.</p> <p>V 456 ji poslali do l EC s krabicí širší, než jakou mohla přijmout, ale k tomu měla nosič na řídítkách, tak proč by měla dělat chlápkům od dodávek kšeft? Cestou jí ještě jednou zavolal Bunny a dal jí adresu 50 Beale, kafeterie v druhém patře. Bylo to zabalené v igelitové tašce, ale Chevette tušila, že to bude nejspíš dámská kabelka. A měla pravdu. Byla hnědá jako z hadí kůže a v rozích měla zelené výhonky. Žena zapomněla kabelku, vzpomněla si na ni, zavolala a požádala vedoucího, aby pro ni poslal poslíčka. To je obvykle dobré na spropitné. Ringer a někteří další by to obvykle otevřeli a vysypali obsah ven, aby zjistili, jestli tam nejsou nějaké drogy. Ale ona to nedělala. Vzpomněla si na sluneční brýle…</p> <p>Dnes se nemohla dostat do formy. V Allied nebyly žádné pravidelné trasy, ale někdy se podařilo získat dobrou trasu úplnou náhodou: vyzvednout tady, odevzdat tam, pak něco tady. Ale to bylo málokdy. Když jste pracovali pro Allied, museli jste těžce pracovat. Její rekord byl šestnáct zásilek za jeden den.</p> <p>Dopravila kabelku do Fultonu v Maconiku a dostala dvě pětidolarovky, když si majitelka kabelku prohlédla a zjistila, že nic nechybí.</p> <p>„Restaurace to měla odevzdat na policii,“ řekla Chevette. „<emphasis>My </emphasis>na sebe neradi bereme zodpovědnost.“ Dáma s kabelkou, která vypadala jako sekretářka, se na ni tupě podívala a Chevette raději zastrčila peníze do kapsy.</p> <p>„298 Alabama,“ řekl Bunny, jako kdyby jí nabízel nějakou skutečnou perlu. „Dej se dohromady…“</p> <p>Šlapala, aby odsud co nejdřív vypadla, pak vyzvedla další zásilku a pokračovala dál. Ale neměla dobrý den.</p> <p>Ty zatracený brýle…</p> <p>●●●</p> <p>„Z taktických důvodů,“ řekla blondýna, „se v poslední době nezabýváme násilnými činy proti soukromým osobám.“</p> <p>Chevette právě přijela z Alabama Street, toho dne to byla poslední zásilka. Žena na malé CNN obrazovce nad dveřmi do Bunnyho doupěte měla přes tvář nataženého něco černého a elastického s třemi trojúhelníkovými otvory. Modrá písmena na spodní části obrazovky hlásala: FIONA X – MLUVČÍ – JIHOISLANDSKÁ LIBERÁLNÍ FRONTA.</p> <p>Světlá chodba do Allied Messengers byla cítit horkým plastem, vůní z laserových tiskáren, zapomenutými teniskami a lapači hmyzu, to poslední připomnělo Chevette vzpomínku na dětský domov v Oregonu. Zimní světlo se prodíralo skrz vysoká okna. Ale nyní se za ní dveře hlučně otevřely a dvě neonové botasky velikosti jedenáct vyrazily ke dveřím. Samuel Saladin DuPree s tvářemi od prachu se zastavil a široce se na ni usmíval.</p> <p>„Máš z něčeho radost, Sammy Sale?“</p> <p>Bezpochyby nejhezčí kousek, pracující pro Allied na dvou kolech. DuPree byl šest stop vysoký černý energický chlápek plný takové síly a elegance, že si Chevette představovala jeho kosti jako vyleštěný kov, chromovaný se stříbrnou armaturou. Jako v těch starých filmech s jedním velkým chlápkem, s tím, co pak šel do politiky, co si rozřízl ruku a sloupl si z ní maso. Většina dívek kosti Sammyho Sala zbožňovala, ale Chevette ne. Byl teplouš, přátelili se spolu, a Chevette si nebyla jistá, jak to celé v poslední době cítí.</p> <p>„Fakt je,“ řekl Sammy Sal a jednou dlouhou rukou si setřel z tváře prach, „že jsem se rozhodl zabít Ringera. A to je pravda, víš, máš z toho takovej <emphasis>svobodnej </emphasis>pocit…“</p> <p>„Ha,“ řekla Chevette, „určitě jsi byl dneska v 456.“</p> <p>„To tedy byl. Musel jsem kvůli němu jet špinavým nákladním výtahem. <emphasis>Pomalým </emphasis>nákladním výtahem. A proč?“</p> <p>„Protože Ringer jim poškrábal mosazný tabulky a růžové dřevo, že je to tak, Sale?“</p> <p>„Přesně tak, zlato.“ Sammy Sal si rozepnul modrobílou bundu a otřel si s ní tvář. „A až bude umírat, bude kvičet jako prase…“</p> <p>„…a musí to začít hned teď, díky systematické sabotáži dílen,“ řekla Fiona X, „nebo se nechat ničit nepřítelem v podobě lidské rasy.“</p> <p>Dveře od dispečinku se prudce rozletěly. Byly tak hustě polepené rozvrhy, lístečky, potrhanými licencemi a faxovými stížnostmi, že Chevette jen stěží tušila, jak asi vypadá původní povrch. Bunny vystrčil ven svou zjizvenou a věčně neoholenou hlavu, jako slepá želva zamrkal do osvětlené chodby a automaticky zvedl hlavu. Jeho pohled upoutal tón hlasu Fiony X a výraz v tváři se změnil, když uviděl, že má na hlavě černou masku, a vypnul mentální kanál dřív, než stačil od obrazovky odtrhnout oči. „Ty,“ řekl a obrátil se na Chevette. „Chevy, pojď dál.“</p> <p>„Počkej na mě, Sammy Sale,“ řekla.</p> <p>Bunny Maltesta pracoval jako poslíček v San Francisku třicet let. Určitě by to stále dělal, kdyby mu neodešla kolena. Byl zároveň tou nejlepší a zároveň nejhorší věcí v Allied. Nejlepší proto, že měl cyklistické mapy města pověšené přímo před očima, byl v tomto směru lepší než jakýkoliv výkonný počítač. Znal každou budovu, každé dveře, každý bezpečnostní systém. Bunny znal nejrůznější lidové tradice, historii, příběhy, které vás přiměly si myslet, že jste jejich součástí, a ať už to bylo jakkoliv šílené, stálo to rozhodně za to. Bunny sám byl legenda. Za svou kariéru se mu podařilo vybourat sedm předních skel policejních vozů, což byl až dosud nepřekonaný rekord. Ale byl nejhorší hned z několika důvodů, ale hlavně proto, že ho nikdy nikdo nedokázal obalamutit. Všechny ostatní jste mohli nějak přemluvit. Ale ne Bunnyho. On prostě <emphasis>věděl.</emphasis></p> <p>Chevette šla za ním. Zavřel dveře. Brýle, které používal na přijímání objednávek, mu visely kolem krku, jednu část měl polepenou lepicí páskou. V pokoji nebyla žádná okna a Bunny měl při práci vždycky zhasnutá světla. Půltucet barevných monitorů byl seřazený do půlkruhu na stole před kolečkovým křeslem s opěrátkem z růžové gumy, takže křeslo vypadalo jako nějaká obrovská larva.</p> <p>Bunny se poškrábal na zádech. „Ty diskety mě zabijou,“ řekl spíš pro sebe než Chevette.</p> <p>„Měl bys nechat Sammy Sala, aby tě protáhl,“ radila mu. „Je opravdu moc dobrý.“</p> <p>„Už jsem se rovnal, zlato. Mám celou páteř na hadry, to je to. A teď mi řekni, cos dělala včera večer. A raději mi řekni pravdu.“</p> <p>„Roznášku,“ řekla Chevette, jako pokaždé, když se chystala lhát. Čekala něco podobného, ale ne tak brzy.</p> <p>Dívala se, jak Bunny odložil brýle, odpojil je a položil je na vršek jednoho monitoru. „Tak jak je možné, že ses neohlásila při odchodu? Volali nám, říkali, že jsi vešla dovnitř, abys odevzdala zásilku, ověřili si tvou tašku, ale ty jsi nikdy nevyšla ven. Podívej, řekl jsem jim, že vím, že teď už tam určitě nejsi, protože jsem tě poslal s další zakázkou do Alabama Street, O.K.?“ Pátravě se na ni díval.</p> <p>„Hej, Bunny,“ řekla Chevette, „byla to moje poslední zásilka, jela jsem zpátky do přízemí a uviděla ten služební výtah. Tak jsem do něj nastoupila. Vím, že jsem se měla hlásit u ochranky, ale myslela jsem si, že budou mít někoho u východu z garáže, víš? Vyjela jsem na rampu, ale nikdo tam nebyl, za mnou stálo auto a troubilo na mě, že mu stojím v cestě. To jsem to měla celý objet a vrátit se venkem do recepce?“</p> <p>„Však víš. Nesmí se to.“</p> <p>„Bylo už pozdě, chápeš?“</p> <p>Bunny se posadil a opřel se v křesle. Chytil se rukama za kolena a podíval se na ni. Zdálo se, že ho něco trápí. Nebylo to jen proto, že otravovali ti bručouni od ochranky. „Jak pozdě?“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Chtěli vědět, kdy jsi odešla.“</p> <p>„Asi tak deset minut potom, co jsem vešla dovnitř. Bylo to v patnáctým patře. Pak do přízemí toho krysího bludiště.“</p> <p>„Vešla jsi dovnitř v 6:32:18,“ řekl. „Vědí to, protože tě skanovali. Pak ten balíček tomu právníkovi. Mluvili s ním, takže vědí, že zásilku jsi předala.“ Pořád měl ve tváři ten pohled.</p> <p>„Bunny, co na tom záleží? Řekni jim, že jsem se prostě zapomněla hlásit při odchodu, to je celý.“</p> <p>„Nikam jinam jsi v hotelu nešla?“</p> <p>„Ne, ne,“ řekla, a cítila to zvláštní lechtání uvnitř, jako kdyby překročila neviditelnou hranici a nemohla se vrátit zpátky. „Jen jsem <emphasis>dala </emphasis>tomu chlapovi ten balíček.“</p> <p>„Myslím, že jim nedělá starosti ta tvoje zásilka,“ řekl Bunny.</p> <p>„A co?“</p> <p>„Podívej se, Chev,“ řekl, „když volají chlapi od ochranky, je to jedna věc. Je mi líto, šéfe, už se to nebude opakovat. Ale tohle byl někdo z firmy, která si říká IntenSecure, a volal <emphasis>přímo </emphasis>Wilsonovi.“ Majiteli Allied. „Takže jsem musel hezky k panu Wilsonovi a panu Bezpečnému, musel jsem poprosit Grassa, aby mě zaskočil v centrále, a on samozřejmě všechno zvoral…“</p> <p>„Bunny,“ řekla. „Je mi to moc líto.“</p> <p>„Hej. Tak tobě je to líto. Mně to je líto, ale pak je tu ten zkurvenej chlápek od soukromejch poldů, sedí za stolem a vyptává se Wilsona, co jsi přesně dělala potom, co jsi tomu právníkovi odevzdala zásilku, jaký jsi vlastně zaměstnanec, jak dlouho už pro Allied pracuješ, jestli máš nějaký záznam v rejstříku, jestli bereš drogy, kde žiješ.“</p> <p>Chevette před očima viděla sluneční brýle toho kreténa přesně tam, kde je nechala, za Skinnerovým <emphasis>Geographic, </emphasis>ročník 97. Nejraději by je odtamtud s pomocí duševní síly odnesla až na asfaltem vonící střechu. Měla ty bastardy hodit do zálivu už dnes ráno. Ale neudělala to, a tak byly brýle tam, kde byly.</p> <p>„To vůbec není <emphasis>normální,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Bunny. „Víš, co chci říct?“</p> <p>„Řekl jsi jim, kde bydlím, Bunny?“</p> <p>„Na mostě,“ řekl a pak se na ni nepatrně ušklíbl. „Ne že bys měla přesnou adresu.“ Otočil se v křesle k monitorům a začal je postupně vypínat.</p> <p>„Bunny,“ řekla, „co teď budou dělat?“</p> <p>„Půjdou tě hledat,“ řekl a mluvil k ní zády. „A máš to. Protože nevědí, kam jinam by měli jít. Ale ty jsi nic <emphasis>neudělala, </emphasis>nebo jo, Chev?“ Na temeni mu prokvétaly šedé prameny vlasů.</p> <p>Automaticky odpověděla: „Ne. Ne… Díky, Bunny.“</p> <p>Jen něco neutrálně zavrčel místo odpovědi a ukončil tak jejich rozhovor. Chevette se vrátila zpátky do chodby, srdce pod Skinnerovou bundou jí prudce bušilo. Vyšla schody a zamířila ke dveřím. V hlavě měla jen jediné: vydat se nejkratší cestou domů, nevšímat si červených světel a zbavit se těch prokletých brýlí…</p> <p>Sammy Sal opíral Ringera o modrý kontejner na odpadky. V Ringerově tváři začínal vzrůstat strach. „Já sem nic neudělal, kámo!“</p> <p>„Zase jsi vyřezával svoje jméno v jednom z těch výtahů, Ringere.“</p> <p>„Ale tobě sem nic neudělal!“</p> <p>„Způsobil jsi potíže. Vím, že to je pro tebe těžký pochopit, ale zkus to: uděláš <emphasis>kravinu, </emphasis>a další <emphasis>kraviny </emphasis>následujou. Jestli ještě jednou vyřežeš svoje jméno do roztomilýho výtahu zákazníka, <emphasis>natrhneme </emphasis>ti zadek, kámo.“ Sammy Sal uchopil dlouhými prsty Ringerovu helmu jako basketbálový míč a zatočil s ní, až se mu přezka zaryla do brady. „Nic jsem neudělal!“ zachrčel Ringer.</p> <p>Chevette se kolem nich protáhla a zamířila ke svému kolu, které měla zaparkované pod portrétem Shapelyho. Někdo natřel mučedníkovi oko modrou barvou a ta mu stékala po tváři.</p> <p>„Hej,“ zvolal Sammy Sal, „pojď sem a pomoz mi mučit tohle zparchantělý hovno.“</p> <p>Položila ruku na čtecí smyčku, uchopila řídítka a pokusila se vytáhnout kolo z ocelového zábradlí. Ostatní kola okamžitě spustila alarm, děsivý jekot, trhající uši. Kvílení sirén a vysokofrekvenční pískot španělského kletí smíšené s jekotem zvířecího mučení. Otočila kolo, zasunula boty do pedálů a vyrazila na ulici. Jak nasedla, málem se převrátila. Koutkem oka uviděla, jak Sammy Sal shodil Ringera na zem.</p> <p>Pak uviděla, jak Sammy Sal nasedl na své růžovočerné kolo s tlustým rámem a napájením ze středového generátoru. Sammy Sal se rozjel za ní. Nikdy tolik netoužila být sama.</p> <p>Přidala.</p> <p>Makej. Prostě makej.</p> <p>Bylo to jako její ranní sen, ale bylo to mnohem děsivější.<strong>12</strong><strong>Oční pohyby</strong></p> <p>Rydell se díval na ty dva sanfranciské poldy, Svobodova a Orlovského, a usoudil, že práce pro Warbabyho by mohla být zajímavá. Tihle chlápci byli skuteční, supertěžká váha. Jejich oddělení vražd bylo největším oddělením, jaké kdy viděl.</p> <p>Byl v Severní Kalifornii celých čtyřicet osm minut a seděl u stolu společně s lidmi z oddělení vražd a pil kávu. Ostatní popíjeli čaj. Horký a hodně sladký čaj ze skleniček. Rydell seděl na jednom konci, na druhém konci seděl Freddie, ten měl před sebou mlčko, pak tam byl také Warbaby a Svobodov a Orlovsky.</p> <p>Svobodov byl téměř tak velký jako Warbaby, ale vypadal, jako by měl celé tělo z pevných kostí a šlach. Měl z čela sčesané světlé vlasy, husté obočí a pleť napjatou a lesklou, jako by dlouho stál před ohněm. Orlovsky byl štíhlý a tmavý a husté chlupy měl i na hřbetech rukou. Na nose měl brýle, co vypadaly, jako by je někdo přeřízl na půl.</p> <p>Oba měli ty podivné oči, které vás přišpendlily a držely, byl to pohled těžký jako olovo.</p> <p>Rydell se o tom učil na Akademii, ale nikdy se to pořádně nenaučil. Říkalo se tomu „Oční pohyb k desenzitižáci a rozkrytí“ a ve škole to učil psycholog v penzi jménem Bagley. Předtím učil na univerzitě v Duke. Jeho hodiny zpravidla končily historkami o masových vrazích, které testoval v Duke, o autoerotických škrticích metodách a podobných věcech. Rozhodně to byla <emphasis>zajímavá </emphasis>vsuvka mezi hodinami jako Blokace vysoce nebezpečných zločinců a Scénáře tréninku ostré střelby. Ale Rydell byl obvykle trochu otřesený po hodinách Blokace zločinců, protože instruktor ho neustále žádal, aby dělal zločince. A on nedokázal pochopit proč. Takže měl pak potíže se soustředit v hodinách Očního pohybu. A pokud se mu podařilo si něco z Bagleyových hodin zapamatovat, obvykle to zase při hodině STOS zapomněl. STOS bylo něco jako Stěny snů, ale se skutečnými zbraněmi.</p> <p>Když vám v STOS ukázali vaše výsledky, vrtali se vám v utržených ranách, vašich vlastních i toho druhého, a dělali vědu z toho, jestli ten, co prohrál, vykrvácel, nebo utrpěl hydrostatický šok. Nejednou se stalo, že některé posluchače po několika hodinách na STOS odvezli rovnou na jednotku intenzivní péče, kde je léčili z rozsáhlého posttraumatického šoku. Ale Rydell z toho vždycky vyšel jen s přihlouplým úsměvem na tváři. Nebylo to tím, že by byl násilník, nebo mu nevadil pohled na krev, bylo to tím, že to vše probíhalo v tak velkém shonu. A nebylo to skutečné. Jenže se nikdy nenaučil vrhat na lidi pohledy podle oficiálních pravidel. Ale poručík Svobodov měl talent a jeho partner poručík Orlovsky používal svou vlastní verzi, téměř stejně efektivní, a dělal to přes své podivně seřezané brýle. Ten chlap vypadal trochu jako werwolf, a to pomáhalo.</p> <p>Rydell pokračoval ve sledování poldů ze sanfranciského oddělení vražd. Měli na sobě staré tmavé pláště do deště a pod nimi černé vesty, přetažené přes bílé košile s kravatou. Propínací košile byly z oxfordské bavlny a kravaty byly pruhované, jako kdyby pocházely z nějakého klubu. Manžety na kalhotách a velké pevné boty s vibramovými podrážkami. Lidé, kteří nosili takové košile a kravaty společně s takovými botami, mohli být jedině imigranti, byli to lidé, kteří chtěli vypadat tak americky, jak jen to šlo. Ale když k tomu měli ještě neprůstřelné vesty a obnošené pláště do mlhy, Rydell usoudil, že to musela být jakási póza. Pruhovaná plastická pažba H&K se k tomu také moc nehodila, a právě takové si Rydell všiml, jak čouhá Svobodovovi z otevřené neprůstřelné vesty. Nepamatoval si na modelové číslo, ale vypadalo to jako jeden z těch typů se zásobníkem za hlavní. Všiml si, že munice vypadala jako voskové pastelky, plastikové šroubovací tužky, vyztužené slitinovými proužky, které vypadaly jako velké hřebíky.</p> <p>„Kdybychom věděli, že už to <emphasis>víte, </emphasis>Warbaby, bylo by možná všechno mnohem jednodušší.“ Svobodov se rozhlédl kolem sebe po malém pokoji a vytáhl z kapsy balíček marlborek.</p> <p>„V tomto státě je tohle ilegální, kamaráde,“ ozvala se číšnice s evidentní radostí, že může někomu pohrozit zákonem. Měla velmi husté vlasy. To byl takový ten podnik, kam byste se šli najíst, kdybyste pracovali jako jeden z těch mizerných průmyslových dělníků. A kdybyste měli skutečné štěstí, usoudil Rydell, mohli byste právě s touto číšnicí uzavřít mimořádně výhodný obchod.</p> <p>Svobodov po ní vrhl pár tisíc negativních voltů policajtského pohledu, vytáhl z vesty černé pouzdro na odznak, otevřel je, aby na ně viděla, a nechal je viset na šňůrce kolem krku. Rydell si všiml, jak to ťuklo, když pouzdro narazilo na jeho prsa a odrazilo se od ochranného krunýře, který měl pod košilí.</p> <p>„Až přijdou dva mormoni z Patroly, tak jim to ukažte,“ řekla.</p> <p>Svobodov si mezi rty zasunul cigaretu.</p> <p>Warbaby vstal jako první a v ruce svíral kousek zlata velikosti ručního granátu.</p> <p>Zapálil Rusovi cigaretu.</p> <p>„Proč tohle u sebe nosíte, Warbaby?“ řekl Svobodov a podíval se na zlatý zapalovač. „Vy kouříte?“</p> <p>„Vše kromě těchle čínských marlborek, Arkadiji.“ Jeho hlas byl žalostný jako obvykle. „Jsou plný skelný vaty.“</p> <p>„Tyhle jsou americký,“ trval na svém Svobodov, „licencovaný výrobcem.“</p> <p>„Už celých šest let v téhle zemi není <emphasis>žádný </emphasis>legální cigaretový výrobce,“ řekl Warbaby, a zněl tak smutně, jako nikdy před tím.</p> <p>„Marl –bo <emphasis>–</emphasis><emphasis>ro,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Svobodov, vytáhl cigaretu z pusy a ukázal na písmena na filtru. „Když jsme byli ještě děti, Warbaby, znamenalo Marlboro <emphasis>peníze.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Arkadiji,“ řekl Warbaby s neobvyklou trpělivostí, „když <emphasis>jsme byli </emphasis>děti, <emphasis>peníze </emphasis>byly peníze, kámo.“</p> <p>Orlovsky se zasmál a Svobodov pokrčil rameny. „Co vy můžete vědět, Warbaby?“ řekl Svobodov a vrátil se zpátky k obchodu.</p> <p>„Pan Blix byl nalezen mrtvý u Morriseye. Byl zavražděn.“</p> <p>„Práce profíka,“ řekl Orlovsky, ale jeho slova zněla jako: <emphasis>praseprofiká.</emphasis><emphasis> „</emphasis>Podle toho, co víme, to chtějí svést na nějakou etnickou záležitost, chápeš?“</p> <p>Svobodov přimhouřil oči a podíval se na Warbabyho. „O tom ale my nic <emphasis>nevíme,'' </emphasis>řekl.</p> <p>„<emphasis>Ten jazyk,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>prohlásil Orlovsky. „Ta <emphasis>barva. </emphasis>Chtějí, abychom si mysleli, že to byli Latin Kings.“</p> <p>Svobodov si potáhl z cigarety a vyfoukl namodralý kouř směrem k barmance. „Co víte vy, Warbaby?“</p> <p>„Hans Rutger Blix, čtyřicet tři let, naturalizovaný Kostarikánec.“ Warbaby by klidně mohl dělat mluvčího na pohřbech.</p> <p>„Kurva,“ prohlásil Svobodov nad svou cigaretou.</p> <p>„Warbaby,“ řekl Orlovsky, „víme, že už jste na tom dělal předtím, než někdo tornu hajzlovi podřízl krk.“</p> <p>„Hajzl,“ řekl Warbaby, jako kdyby ten mrtvý chlápek byl jeho osobní přítel, společník nebo něco takového. „Ten muž je mrtvý, to je celé. A to z něj dělá hajzla?“</p> <p>Svobodov seděl a pokuřoval cigaretu. Pak ji zamáčkl do popelníku před sebou, vedle nedotčené porce s tuňákem. „Je to hajzl, věřte mi.“</p> <p>Warbaby si povzdechl. „Měl ten muž u sebe bundu, Arkadiji?“</p> <p>„Jestli chcete jeho bundu,“ řekl Svobodov, „řekněte nám, co jste to pro něj měl dělat. Víme, že s vámi mluvil.“</p> <p>„Nikdy jsme spolu nemluvili.“</p> <p>„O.K.,“ řekl Svobodov. „IntenSecure s ním mluvil. Vy jste nezávislý pracovník.“</p> <p>„Přesně tak,“ prohlásil Warbaby.</p> <p>„Proč tedy mluvil s IntenSecure?“</p> <p>„Ten muž <emphasis>něco </emphasis>ztratil.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Něco velmi osobního.“</p> <p>Svobodov si povzdechl. „Lucie, prosím vás.“</p> <p>„Ztratil sluneční brýle.“</p> <p>Svobodov a Orlovsky se po sobě podívali a pak se oba obrátili na Warbabyho. „IntenSecure zavolá Lucia Warbabyho, aby tomu chlápkovi našel ztracené sluneční brýle?“</p> <p>„Možná byly drahý,“ ozval se mírně Freddie. Sledoval svůj vlastní obraz v zrcadle za barem.</p> <p>Orlovsky propletl své chlupaté prsty a začal cvakat klouby.</p> <p>„Myslel si, že je možná ztratil na nějaký <emphasis>party,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>pokračoval Warbaby, „možná mu je právě tam někdo <emphasis>sebral.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Na jaký party?“ Svobodov se zavrtěl na své stoličce a Rydell zaslechl, jak skrytý ochranný krunýř zavrzal.</p> <p>„Party u Morriseye.“</p> <p>„Čí to byla party?“ zeptal se Orlovsky a podíval se přes obroučky brýlí.</p> <p>„Tu party pořádal pan Cody Harwood,“ prohlásil Warbaby.</p> <p>„Harwood,“ opakoval Svobodov. „Harwood…“</p> <p>„Řeklo by vám snad něco jméno ,Pavlov‘?“ zeptal se Freddie, jako kdyby svou otázku nemířil na nikoho konkrétně.</p> <p>Svobodov zavrčel. „Peníze.“</p> <p>Warbaby řekl: „Pan Blix šel na party pana Harwooda, dal si pár drinků…“</p> <p>„Vypil toho asi tolik, že ani nepotřeboval balzamovat,“ řekl Orlovsky.</p> <p>„Dal si pár drinků. Měl svůj majetek v kapse své bundy. Druhý den ráno to bylo pryč. Zavolal ochranku z hotelu Morrisey. A ti zavolali IntenSecure. IntenSecure pak zavolal mě…“</p> <p>„Jeho telefon je pryč,“ řekl Svobodov. „Vzali si ho. Takže nemáme nic, s čím bychom ho mohli spojit. <emphasis>Žádné </emphasis>papíry, <emphasis>žádný diář, </emphasis>počítač, nic.“</p> <p>„Profesionální práce,“ prohlásil Orlovsky.</p> <p>„Ty brýle,“ řekl Svobodov. „Co to bylo za brýle?“</p> <p>„Sluneční brýle,“ řekl Freddie.</p> <p>„Našli jsme tohle.“ Svobodov vytáhl něco z postranní kapsy svého pláště. Byl to zazipovaný sáček na důkazy. Zvedl ho do výšky. Rydell uviděl úlomky černého plastu. „Laciné virtuálky. Bylo to zašlapaný v koberci.“</p> <p>„Víte, co na nich měl?“ zeptal se Warbaby.</p> <p>Nyní bylo na Orlovském, aby promluvil. Vytáhl další sáček na důkazy, ten vytáhl z vnitřní kapsy černé vesty. „Hledali jsme nějaký kus softwaru, ale nemohli jsem nic najít. Pak jsme ho tedy zkusili prosvítit rentgenovými paprsky. Někdo mu tohle nacpal do krku.“ Černý obdélník. Opotřebovaná a poskvrněná nálepka. „Ale udělal to předtím, než ho podřízl.“</p> <p>„Co je to?“ zeptal se Warbaby.</p> <p>„McDonna,“ řekl Svobodov.</p> <p>„Cože?“ Freddie se naklonil k Warbabymu, aby se na tu věc podíval. „Mc… co?“</p> <p>„Porno čip.“ Rydellovi to znělo jako <emphasis>poločip, </emphasis>ale pak to pochopil. „McDonna.“</p> <p>●●●</p> <p>„Zajímalo by mě, jestli si to <emphasis>celý </emphasis>prohlídli,“ ozval se Freddie ze zadní části patriotu. Měl nohy opřené o zadní část sedačky pro spolujezdce a červená světla na okrajích jeho botasek vypisovala slova nějaké písničky.</p> <p>„Co si měli prohlídnout?“ zeptal se Rydell, sledující Warbabyho a Rusy, kteří stáli vedle jednoho z nejméně nápadných aut, jaké kdy Rydell viděl: šedá konstrukce a grafitová karosérie, chránící přední světla. Na čelní sklo patriotu dopadal jemný déšť.</p> <p>„To porno, co našli v krku toho chlapa,“ jestliže Warbaby mluvil pokaždé smutně, z Freddieho měl pocit, že je neustále v klidu. Jako by byl jeden opakem toho druhého, „mělo zabudovaný jakýsi kódovací program. Je to jako zboží zabalený v papíře, víš? Když ten program spustíš, smíchá se to s dalším textem…“</p> <p>„Ty se vyznáš v počítačích, Freddie?“</p> <p>„Jsem technický poradce pana Warbabyho.“</p> <p>Freddie se natáhl a dotkl se svých tenisek. Červená slova zmizela. „Teď se baví o vážných věcech.“</p> <p>„Jako například?“</p> <p>„Domlouvají <emphasis>dohodu. </emphasis>My chceme všechno, co na toho <emphasis>mrtvýho </emphasis>chlápka mají. Toho Blixe.“</p> <p>„Jo? A co na něj máme <emphasis>myl</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„My?“ Freddie pískl. „Ty prostě jen řiď.“ Shodil nohy ze sedačky a narovnal se. „Tajný to ale není: IntenSecure a DatAmerica jsou víceméně jedno a totéž.“</p> <p>„Nekecáš?“ Zdálo se, že mluví hlavně Svobodov. „Co to má znamenat?“</p> <p>„Znamená to, že jsme spojení s větší datovou základnou, než jakou má policie. Příště, až bude Rubadub potřebovat, aby se na něco mohl zblízka podívat, bude rád, že nám poskytl službu. Ale dneska si hraje na frajera, to ti povím.“</p> <p>Rydell si vzpomínal, jak jednou přišel k Velkému Georgovi Kechakmadzemu do jeho domu na maso na rožni a někdo se ho tam snažil přemluvit, aby se přihlásil k National Rifle Association. „Máte tady v jednotkách hodně Rusů?“</p> <p>„Hodně? Tady? Jsou úplně všude.“</p> <p>„Je to zábavný vidět, kolik z těchhle chlápků se upíše policejním složkám.“</p> <p>„Chvilku o tom uvažuj, kámo. Oni tam u nich měli celej <emphasis>policejní </emphasis>stát. Možná se sem hlásí proto, že jim to je blízký.“</p> <p>Svobodov a Orlovsky nastoupili do šedého vozu. Warbaby se vydal k patriotu, opíraje se přitom o svou hůl. Policejní auto se vlivem hydrauliky zvedlo o šest palců a začalo sténat a prudce se otřásat. Když Orlovsky sešlápl plyn, kolem střechy vozu se rozletěla dešťová sprcha.</p> <p>„Ježíši,“ vydechl Rydell, „jim je snad jedno, jestli je někdo vidí přijíždět, že je to tak?“</p> <p>„Oni <emphasis>chtějí, </emphasis>abys je viděl, že jedou,“ řekl Freddie, když Warbaby otevřel pravé zadní dveře a začal se nemotorně soukat do vozu.</p> <p>„Jedeme,“ řekl, když za sebou zavřel dveře. „Protokol. Odjíždíme první.“</p> <p>„Ne tudy,“ řekl Freddie, „to bychom se dostali do Parku Svíček. <emphasis>Tudy.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Ano,“ řekl Warbaby, „čeká nás ve městě nějaká práce.“ Bylo mu z toho smutno.</p> <p>●●●</p> <p>Město San Francisco bylo skutečně něco. Všechno kolem bylo lemované kopci a postavené pod dalšími kopci, což na Rydella působilo dojmem, no… vlastně ani nevěděl jakým. <emphasis>Být </emphasis>někde. Někde konkrétně. A ne že by si byl jistý, že se mu líbilo, kde byl. Možná to bylo jednoduše proto, že to vypadalo jako přesný opak L. A., a pro ten zvláštní pocit, že jste odříznutí od světla, které je všude. Tady nahoře se cítil, jako kdyby <emphasis>sem přijížděl </emphasis>odněkud, ty staré budovy všude kolem, pevně semknuté k sobě, nic modernějšího než ta velká špičatá s lešením kolem (a on věděl, že ta byla také velmi stará). Chladný vlhký vzduch, potoky vytékající z kanálů na chodnících. Lidé na ulicích, a nebyli to obyčejní lidé: byli to lidé, co měli oblečení a zaměstnání. Jako v Knoxvillu, snažil se přesvědčit sám sebe, ale nějak mu to nešlo. Další podivné místo.</p> <p>„Ne, ne, člověče, doleva. <emphasis>Doleva!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Freddie nadskočil na zadním sedadle. Další městské bludiště. Zkontroloval kurzor na elektronické mapě patriotu a hledal nalevo ulici, která by je zavedla k hotelu Morrisey.</p> <p>„Nekopej do sedačky pana Rydella,“ řekl Warbaby a v ruce držel šest stop dlouhý faxový smotek, „vidíš přece, že řídí.“ Fax dorazil během cesty, Rydell usoudil, že to byl pravděpodobně popis bundy pana Blixe, chlápka, co skončil s podříznutým krkem.</p> <p>„Fassbinder,“ řekl Freddie. „Slyšel jste někdy o Raineru Fassbinderovi?“</p> <p>„Nemám náladu na vtipy, Freddie,“ řekl Warbaby.</p> <p>„To není vtip. Zkusil jsem na Blixovi Oddělení při narození, skanoval jsem to, co předtím poslali ti Rusové. Program říká, že vypadá jako Rainer Fassbinder. Výsledek byl vytvořený na základě jeho podobizny potom, co mu někdo podřízl krk. Tenhle Fassbinder musel vypadat pěkně hrozně, že jo?“</p> <p>Warbaby si povzdechl. „Freddie…“</p> <p>„No, stejně to byl Němec. Nacionalista…“</p> <p>„Pan Blix nebyl Němec, Freddie. Tady se píše, že dokonce nebyl ani pan Blix. Nech mě to přečíst. Rydell potřebuje klid, aby se mohl přizpůsobit řízení ve městě.“</p> <p>Freddie jen něco zabručel a pak Rydell uslyšel, jak jeho prsty cvakají na klávesnici malého počítače, který nosil všude s sebou.</p> <p>Rydell zatočil doleva do místa, o kterém si myslel, že to je to, co hledá. Bojová zóna. Rozvaliny. Ohně v železných sudech. Shrbené postavy, upírsky bělostné tváře.</p> <p>„Nezastavujte,“ řekl Warbaby. „Ani nepřidávejte plyn.“</p> <p>Z blízkého davu něco vyletělo a rozplesklo se to na čelním skle a vzápětí to spadlo a zanechalo to po sobě jen tmavě žlutou šmouhu. Nebylo to snad našedlé a krvavě rudé jako střeva?</p> <p>Na křižovatce svítila červená.</p> <p>„Projeďte na červenou,“ pobízel ho Warbaby. Rydell projel mezi protestujícím troubením ostatních aut. Žlutá skvrna byla stále na čelním skle.</p> <p>„Tady zastavte. Ne. Přímo tady, vjeďte na chodník. Ano.“ Patriotovy zástěrky Goodyear nadskočily, když přejel obrubník. „Otevřete skříňku.“</p> <p>Světlo se rozsvítilo a Rydell otevřel lékárničku. Windex, role šedých papírových utěrek a krabice s chirurgickými rukavicemi.</p> <p>„Pokračujte,“ řekl Warbaby. „Nikdo nás nebude obtěžovat.“</p> <p>Rydell si nasadil rukavice, vzal windex a ručníky a vystoupil. „Nepostříkalo vás to,“ řekl a vzpomněl si na Subletta. Důkladně postříkal žlutou šmouhu windexem, utrhl tři ručníky a otíral sklo tak dlouho, až bylo čisté. Stáhl si rukavice způsobem, jak to vídal na Akademii, ale pak nevěděl, co s nimi má udělat.</p> <p>„Prostě to vyhoďte,“ ozval se zevnitř vozu Warbaby. Rydell to tak udělal. Pak poodešel pět kroků od auta a začal zvracet. Nakonec si otřel rty dalším ubrouskem a vrátil se zpátky, zavřel dveře, zamkl je a vrátil windex a ubrousky zpět do přihrádky.</p> <p>„Dělá se ti z toho špatně, Rydelli?“</p> <p>„Drž hubu, Freddie,“ řekl Warbaby. Bezpečnostní pásy patriotu zavrzaly, když se Warbaby naklonil dopředu. „Jsou to většinou zbytky z jatek,“ řekl. „Ale je dobře, že to víte, musíte si dávat pozor.“ Posadil se zpátky. „Jednou nás tu chytila skupinka, která si říkala Meč prasat. Už jste o tom někdy slyšel?“</p> <p>„Ne,“ řekl Rydell. „Ještě nikdy.“</p> <p>„Kradli z budov staré hasicí přístroje a pak je znovu plnili, jenže je plnili krví. Krví z jatek. Ale sami tvrdili, že ta krev je lidská, rozumíte? Pak s těmi hasičáky vyrazili na Ježíšovu sektu…“</p> <p>„Proboha,“ řekl Rydell.</p> <p>„<emphasis>Přesně,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>souhlasil Warbaby.</p> <p>●●●</p> <p>„Vidíš ty dveře támhle?“ řekl Freddie.</p> <p>„Jaký dveře?“ Recepce hotelu Morrisey na Rydella působila takovým dojmem, že se mu chtělo šeptat, bylo to stejné jako ocitnout se v kostele nebo na hřbitově. Koberec byl měkký a jemu se chtělo na něj lehnout a spát.</p> <p>„Ty černý,“ vysvětloval Freddie.</p> <p>Rydell uviděl černě nalakovaný obdélník, dokonale rovný a čistý, nebyla na něm dokonce ani klika. Nyní, když o tom uvažoval, uvědomil si, že se dveře nehodí vůbec k ničemu kolem. Všude kolem bylo leštěné dřevo, matový bronz, tabulky z broušeného skla. Kdyby mu Freddie přímo neřekl, že to jsou dveře, považoval by je za nějaký druh umění nebo jakousi malbu. „Jo? A co je s nimi?“</p> <p>„Je to <emphasis>restaurace</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Freddie, „a je velmi drahá, takže tam nemůžeš jít.“</p> <p>„No,“ řekl Rydell, „takových restaurací je spousta.“</p> <p>„Ne, kámo,“ trval na svém Freddie, „chci říct, že i kdybys byl <emphasis>boháč </emphasis>a měl plnou prdel penéz, <emphasis>nemohl </emphasis>bys jít dovnitř. Je to soukromý. Myslím, že to patří Japoncům.“</p> <p>Stáli kolem stolu ochranky, zatímco Warbaby mluvil telefonem s někým v domě. Tři chlápci ve službě na sobě měli uniformy IntenSecure, ale byly to skutečné uniformy s bronzovými knoflíky s firemním logem na špičatých čepicích.</p> <p>Rydcll zaparkoval patriot v podzemních garážích, o několik pater níž pod budovou. Něco podobného ještě nikdy neviděl: skupiny lidí v kuchařských zástěrách skládaly na stovky talířů nějaký druh salátu, malé sanyo vysavače hučely kolem v pastelových hejnech, všechen ten personál, o kterém člověk normálně vůbec nevěděl, pokud jste jen stáli v recepci.</p> <p>Služební byt, ve kterém pobýval v Knoxvillu s Karen Mendelsohnovou, měl korejské roboty, co uklízejí všechno, když se nedíváte. Měli tam dokonce i speciální robot, co požíral prach ze stěn, ale na Karen to neudělalo dojem. To jen dokazovalo, že si nemohou dovolit lidi, tvrdila.</p> <p>Rydell se díval, jak se Warbaby otočil a podal telefon jednomu z chlápků se špičatou čepicí. Pak ukázal na Freddieho a Rydclla. Opřel se o berlu a vykročil k nim.</p> <p>„Vezmou nás teď nahoru,“ řekl. Kapitán, kterému Warbaby podal telefon, obešel stůl a podíval se směrem k nim. Všiml si, že Rydell má na sobě košili z IntenSecure s odpáranými nášivkami, ale neřekl nic. Rydell uvažoval, jestli bude mít příležitost si koupit nějaké oblečení, a kde by to měl asi udělat. Podíval se na Freddieho košili a napadlo ho, že Freddie pravděpodobně nebude ten pravý, koho by se měl zeptat.</p> <p>„Tudy, pane,“ řekl kapitán Warbabymu. Freddie a Rydell následovali Warbabyho přes recepci. Rydell viděl, jak zabodával svou hůl do měkkého koberce, svorka na jeho noze se pomalu chvěla jako hodiny.<strong>13</strong><strong>Týrání</strong></p> <p>Někdy, když jela naplno, dokázala skutečně makat. Chevette se tak osvobodila naprosto od všeho: města, svého těla, dokonce i času. To bylo to, po čem každý poslíček toužil, dobře to věděla, a ačkoliv to vypadalo jako svoboda, bylo to ve skutečnosti splynutí či napojení, co to způsobovalo. Kolo mezi jejíma nohama bylo cosi jako podivný dokonalý pozůstatek trpělivých století. Roztomilý i znepokojivý stroj–kostlivec s vyztuženými pnemumatikami, ložisky téměř bez tření a plynovými tlumiči pérování. V takových případech se stávala součástí města, zdivočelý průsečík energie a hmoty. Každým okamžikem dělala celou řadu rozhodnutí podle toho, jak plynul provoz, jak tekla voda v tramvajových kolejích, jak unavený mahagonový vlas nějaké sekretářky padl na rameno jejího kabátu.</p> <p>Navzdory všemu se jí právě tohle začalo dařit. Všechno pustila, přestala myslet a nechala svou mysl ponořit do soustrojí rámu a převodů a karbonem vyztuženého japonského papíru… Ale Sammy Sal se najednou objevil vedle ní, z jeho kola se ozývaly basy nějaké muziky. Musela sjet na obrubník, aby nenajela na kanál. Její brzdy vytvořily na vozovce černé šmouhy, Sammy Sal zastavil a jeho flouro–rimz utichl.</p> <p>„Něco tě <emphasis>žere, </emphasis>zlato?“ zeptal se a položil ruku na její rameno. „Jako kdyby tě snad nějaký zázračný výrobek poháněl rychleji? Co?“</p> <p>„Pusť mě.“</p> <p>„V žádným případě. Já jsem ti <emphasis>sehnal </emphasis>tuhle práci. Jestli se na to chceš vykašlat, chci vědět <emphasis>proč.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Druhou dlaní uhodil do černé pěny na řídítkách a vypnul hudbu.</p> <p>„<emphasis>Prosím, </emphasis>Sammy, musím se vrátit ke Skinnerovi…“</p> <p>Pustil její rameno. „Proč?“</p> <p>Rozkašlala se. Pak se zhluboka nadechla. „Už jsi někdy něco ukradl, Sammy Sale? Chci jen říct, když jsi byl v práci?“</p> <p>Sammy Sal se na ni podíval. „Ne,“ řekl nakonec, „ale ví se o mně, že jsem šukal s klienty.“</p> <p>Chevette se otřásla. „To jsem nevěděla.“</p> <p>„Ne,“ řekl Sammy Sal, „ale ty neděláš roznášku na takových místech jako já. Už proto, že jsi holka.“</p> <p>„Ale já jsem včera v noci něco ukradla. Vzala jsem to jednomu chlápkovi z kapsy. Bylo to na party v hotelu Morrisey.“</p> <p>Sammy Sal si olízl rty. „Jak se ti podařilo mu strčit ruku do kapsy? Je to někdo, koho znáš?“</p> <p>„Byl to jen nčjakej kretén,“ řekla Chevette.</p> <p>„Aha. <emphasis>Ten. </emphasis>Myslím, že jsem se s ním <emphasis>setkal.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Otravoval mě a ta věc mu čouhala z kapsy.“</p> <p>„A seš si jistá, že to byla jeho <emphasis>kapsa, </emphasis>ze který mu to čouhalo?“</p> <p>„Sammy Sale,“ řekla, „je to vážný. Jsem posraná strachy.“</p> <p>Podíval se na ni blíž. „<emphasis>Opravdu? </emphasis>Tak ty se bojíš? A <emphasis>krást </emphasis>ses nebála?“</p> <p>„Bunny povídá, že prý do Allied volal nějakej chlápek z ochranky, dokonce volali Wilsonovi. Hledají mě.“</p> <p>„Do prdele,“ řekl Sammy Sal a pozorně na ni hleděl, „myslel jsem si, že jsi <emphasis>nad věcí, a </emphasis>ty zatím čucháš dancer. Ale Bunny na to určitě přijde. Přijde za tebou a ukroutí ti uši a ty máš jen <emphasis>strach?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Podívala se na něj. „Přesně tak.“</p> <p>„No,“ řekl a zaryl nehty do černé pěny, „<emphasis>čeho </emphasis>se teda bojíš?“</p> <p>„Bojím se, že půjdou za Skinnerem a tam je najdou.“</p> <p>„Co najdou?“</p> <p>„Ty brejle.“</p> <p>„Špiónský, zlato?“ Poklepával prsty do černé pěny.</p> <p>„Ty černý brejle. Jsou jako sluneční, ale není skrz ně vidět.“</p> <p>Sammy Sal naklonil hlavu na stranu. „Jak to myslíš?“</p> <p>„Jsou prostě černý.“</p> <p>„Sluneční brejle?“</p> <p>„Jo. Ale jsou černý.“</p> <p>„No,“ začal, „kdybys šukala s klientama, ale jen s těma roztomilýma jako já, věděla bys, co to je za brejle. I když ty asi žádný takový chlapy nemáš, promiň mi to. Seznámila by ses s architektama, chirurgama, a pak bys věděla, cos to vlastně ukradla.“ Zvedl ruku a ukazováčkem se dotkl kuličky na konci zipu u Skinnerovy bundy. „Jsou to virtuálky, rozumíš? Virtuální světlo.“</p> <p>Chevette o tom už slyšela, ale nebyla si jistá, co to vlastně je. „Jsou drahý, Sammy Sale?“</p> <p>„To víš, že jo. Stojej asi tolik, co japonský auto. I když možná jsou ještě vo něco dražší. Maj takový EMP – vodiče v obroučkách, který mají přiměj vliv na oční nervy. Jeden můj kámoš přinesl jedny takový brejle z kanceláře, kde dělal. Byl to zahradní architekt. Nasadíš si je, vyjdeš ven a všechno vypadá normálně, akorát na každým stromě, na každý rostlině, kterou uvidíš, je takovej štítek a na něm stojí, jak se to jmenuje, a pod tím to je ještě latinsky…“</p> <p>„Ale tyhle byly úplně černý.“</p> <p>„Když je zapneš, tak černý nejsou. Když je zapneš, tak už nebudou vypadat jako sluneční brejle. Já nevím, budeš v nich vypadat úplně vážně jako úřednice.“ Ušklíbl se na ni. „No ale ty vypadáš už tak dost vážně. To je tvůj problém.“</p> <p>Chevette se otřásla. „Sammy, mohl bys jít ke Skinnerovi se mnou?“</p> <p>„Nemám moc rád vejšky,“ řekl. „Ta malá krabice na vrcholku mostu jedny noci spadne.“</p> <p>„Prosím, Sammy. Ta věc mě hrozně trápí. Když jsem s tebou, je to O.K., ale když zastavím a uvažuju o tom, mám takovej strach, až jsem z toho celá ztuhlá. Co mám <emphasis>dělati </emphasis>Možná se vrátím a budou tam poldové. Co řekne Skinner, až se tam nahoře objevjej poldové? Možná přijdu zejtra do práce a Bunny mě vyrazí. Co budu <emphasis>dělat?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Sammy Sal se na ni podíval stejně jako té noci, co za ním přišla a poprosila ho, jestli by ji nemohl dostat do Allied. Pak se usmál. Vesele a významně. Vycenil všechny své ostré bílé zuby. „Tak to drž mezi nohama. Jedeme. A snaž se mi stačit.“</p> <p>Sjel z obrubníku a jeho flouro–rimz rozsvítil bílé neony, když začal šlapat. Určitě zase zapnul přehrávač, protože když se za ním Chevette rozjela hustým provozem, slyšela dunění basů.<strong>14</strong><strong>Loveless</strong></p> <p>„Dáš si ještě pivo, zlato?“</p> <p>Žena za barem měla po stranách oholené lebky dva černé proužky. Yamazaki usoudil, že tam někde by jí asi začínaly růst vlasy, kdyby je neměla oholené. Tetování představovalo kombinaci keltských uzlů a kreslených blesků. Vlasy, které jí ještě na hlavě zbyly, vypadaly jako kožešina nějakého zvířete, které se nakrmilo peroxidem a vazelínou. Levé ucho měl propíchnuté, možná tucetkrát, kouskem ocelového drátku. Za normálních okolností by to Yamazaki považoval za mimořádně zajímavé, ale nyní byl příliš zaměstnaný nad svým otevřeným notebookem.</p> <p>„Ne,“ řekl. „Děkuji.“</p> <p>„Děláš si ze mě prdel, nebo co?“ Její hlas byl kupodivu vlídný. Yamazaki zvedl hlavu od notebooku. Žena čekala.</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Jestli tady chceš sedět, musíš si ještě něco dát.“</p> <p>„Pivo, prosím.“</p> <p>„Stejný?“</p> <p>„Ano, prosím.“</p> <p>Otevřela láhev mexického piva a postavila ji před něj na bar, až z vychlazeného skla odletěly kousky ledu. Pak se otočila na zákazníka, sedícího po jeho levici. Yamazaki se vrátil ke svému notebooku.</p> <p><emphasis>Skinner se pokusil opakovaně sdělit, že neexistuje žádná agenda, žádné podklady pro celou strukturu. Jen kosti, most, čili Thomasson. Když přišlo </emphasis><emphasis>Little </emphasis><emphasis>Grande, nebyla </emphasis><emphasis>to Godzilla. </emphasis><emphasis>Na tomto místě a v této kultuře vskutku neexistuje odpovídající mýtus (což zřejmě neplatí o L. A.). Tak dlouho očekávaná Bomba je pryč. Přišel mor, nejpomalejší pohroma. Když konečně dorazila Godzilla do Tokia, zhroutili jsme se v zapírání a zoufalství. Pravda však byla taková, že jsme tu destrukci vlastně uvítali. Dokonce i když jsme oplakávali mrtvé, jsme cítili, že jsme se stali svědky začátku té nejúžasnější ze všech příležitostí.</emphasis></p> <p>„To je opravdu hezký,“ ozval se muž nalevo a položil levou ruku na Yamazakiho notebook. „To musí bejt japonský, protože to je tak pěkný.“ Yamazaki zvedl hlavu a nejistě se usmál. Zadíval se do neobvykle prázdných očí. Byly jasné, ale přesto jaksi zastřené.</p> <p>„Ano, je to z Japonska,“ řekl Yamazaki. Ruka se pomalu odtáhla od notebooku.</p> <p>„Loveless,“ řekl muž.</p> <p>„Promiňte?“</p> <p>„Loveless. Jmenuju se tak.“</p> <p>„Yamazaki.“</p> <p>Velmi světlé a daleko od sebe posazené oči vypadaly jako oči někoho, kdo se dívá skrz klidnou vodu. „Jo. Myslel jsem si, že to bude něco takovýho.“ Byl to klidný úsměv.</p> <p>„Ano? Jako co?“</p> <p>„Něco japonskýho. Něco <emphasis>,zaki‘, </emphasis>něco, <emphasis>zuki‘. </emphasis>Něco <emphasis>takovýho.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Úsměv se zdál náhle poněkud ostřejší. „Napijte se svý corony, pane Yamazuki.“ Cizincova ruka pevně sevřela jeho zápěstí. „Zahřeje to, že jo?“<strong>15</strong><strong>V 1 015</strong></p> <p>Existoval jistý produkt jménem Kil’Z, který se Rydell naučil používat na Akademii. Vonělo to slabě jako nějaký starodávný tonik na vlasy, chladivá vůně květin, a používali jste to v situaci, kdy se v okolí vyskytovala vysoká míra tělesných tekutin. Byla to antivirová pomůcka, schopná zlikvidovat viry HIV, Krymské Kongo, horečku Mokola, Tarzanskou malárii a chřipku z Kansas City. Jakmile ten muž od IntenSecure odemkl černou kartou dveře do pokoje číslo l 015, ucítil stejnou vůni. „Až vejdeme dovnitř, zase za námi zamkněte,“ řekl Warbaby a dotkl se ukazováčkem své čepice. Muž z IntenSecure chvilku váhal a pak řekl: „Ano, pane. Budete chtít ještě něco?“</p> <p>„Ne,“ řekl Warbaby a vešel do pokoje s Freddiem v patách. Rydell usoudil, že by měl také vejít dovnitř. Vešel tedy a zavřel za sebou dveře muži z IntenSecure přímo před nosem. Tma. Závěsy byly zatažené. Vůně Kil’Z. Rozsvítila se světla. Freddie držel ruku na vypínači. Warbaby hleděl na světlejší skvrnu na barevném koberci, tam musela pravděpodobně být kdysi postel.</p> <p>Rydell se kolem sebe rozhlédl. Starodávný styl, nejspíš velmi drahý. Jako v nějakém klubu. Stěny byly pokryté lesklým bílozeleným materiálem, pravděpodobně hedvábím. Leštěný dřevěný nábytek. Křesla potažená mechovou zelení. Velká mosazná lampa s temně zeleným stínítkem. Vybledlý starý obraz v pozlaceném rámu. Rydell přistoupil blíž, aby se lépe podíval. Na obraze byl kůň zapražený do jakéhosi dvoukolého vozíku s malým sedátkem, kde seděl muž v klobouku, jaký nosil Abe Lincoln. Kurýr & Ives, stálo na obraze. Rydell uvažoval, které z těch dvou jmen patřilo koni. Pak uviděl kulatou hnědofialovou skvrnu zaschlé krve na skle. Byla popraskaná jako vysušené bahno na dně rybníku uprostřed léta, ale mnohem menší. Soudě podle prvního pohledu, na ní nebyla ani kapka Kil’Z. Ustoupil o krok dál.</p> <p>Freddie se ve svých ohromných šortkách a v košili s obrázky pistolí usadil v jednom zeleném křesle a otevřel malý laptop. Rydell ho pozoroval, jak vytáhl kabel a zasunul ho do svorky vedle telefonu. Uvažoval, jestli Freddieho nestudily nohy, když nosí uprostřed listopadu šortky. Uvědomil si, že někteří lidé si v této módě libovali, nosili takové oblečení, jako kdyby něco jako počasí vůbec neexistovalo.</p> <p>Warbaby stál na místě, kde kdysi byla postel, a vypadal přitom stejně smutně jako obvykle. „Takže?“ řekl.</p> <p>„Už to <emphasis>bude. </emphasis>Už to bude,“ řekl Freddie a pohyboval malou kuličkou na laptopu.</p> <p>Warbaby jen něco zabručel a sledoval ho. Rydell měl pocit, jako kdyby skla v jeho brýlích s černými obroučkami na malý okamžik ztmavla. Pravděpodobně to bylo světlem. Pak náhle Rydell získal zvláštní pocit, protože se Warbaby díval přímo <emphasis>skrz </emphasis>něj, upíral pohled na něco, co se pohybovalo, takže se Rydell neubránil a otočil se, aby se podíval na… na nic.</p> <p>Pohlédl znovu na Warbabyho. Muž zvedl svou hůl a ukázal na místo, kde předtím stála postel. Pak hůl opřel znovu o koberec a povzdechl si.</p> <p>„Chcete data z městské policie?“ zeptal se Freddie.</p> <p>Warbaby zavrčel. Jeho oči těkaly ze strany na stranu. Rydell si vzpomněl na dokumentární filmy o voodoo, šamani také tak kouleli očima, když do nich vstoupili bozi.</p> <p>Freddie stále ukazováčkem otáčel kuličkou. „Otisky, vlasy, kousky kůže… Však víte, jak to v hotelových pokojích vypadá.“</p> <p>Rydell to nemohl vydržet. Přistoupil k Warbabymu a zadíval se mu do očí. „Co to sakra děláte?“</p> <p>Warbaby ho viděl. Pomalu se na něj usmál a sundal si brýle. Vytáhl z kapsy svého dlouhého kabátu velký hedvábný modrý kapesník a vyleštil si brýle. Pak je podal Rydellovi. „Nasaďte si to.“</p> <p>Rydell se podíval na brýle a všiml si, že skla jsou zase černá.</p> <p>„No tak,“ pobízel ho Warbaby.</p> <p>Když si je Rydell nasadil, zjistil, že jsou neobvykle těžké. Byly úplně černé. Pak náhle uviděl malé záblesky světla, jako když si protíráte ve tmě oči, a najednou se opět díval na Warbabyho. Přímo za ním visela jakási neviditelná stěna se žlutě zářícími slovy a číslicemi. Když se na stěnu zadíval, symboly se zaostřily, ale on ztratil z obzoru Warbabyho. Viděl, že to byly statě z oboru soudního lékařství.</p> <p>„Nebo,“ ozval se Freddie, „tady můžeme mít třeba tohle…“</p> <p>A postel byla najednou zpátky, zalitá krví a na ní mužské tělo. Měkké a rozpláclé jako žába. A ta věc pod jeho bradou, modročerná, kulatá.</p> <p>Rydellovi se otočil žaludek a v ústech ucítil hořké sliny. Náhle se tu však objevila nahá žena. Ležela na jiné posteli. Její vlasy zářily jako stříbrný svit měsíce…</p> <p>Rydell si prudce strhnul brýle. Freddie se rozvaloval v křesle s laptopem na klíně a snažil se potlačit smích. „Kámo,“ řekl, když se konečně uklidnil, „měl jsi vidět ten výraz, co jsi měl! Je tam část porna toho chlápka, Arkadij to dal do důkazové zprávy…“</p> <p>„Freddie,“ řekl Warbaby, „chceš si snad hledat jinou práci?“</p> <p>„Ne, pane… pane Warbaby.“</p> <p>„Dokážu být tvrdý, Freddie. A ty to víš.“</p> <p>„Ano, pane.“ Freddieho hlas zněl nyní poněkud vyděšeně.</p> <p>„V této místnosti zemřel člověk. Někdo se nad ním nakláněl na posteli,“ ukázal na místo, kde <emphasis>žádná </emphasis>postel nebyla, „vyřízl mu nový úsměv a protáhl mu tamtudy jazyk. To není obvyklá vražda. Takový anatomický triky se jeden nenaučí tím, že se bude dívat na televizi, Freddie.“ Natáhl ruku k Rydellovi a ten mu podal zpátky brýle. Skla byla opět černá.</p> <p>Freddie ztěžka polkl. „Ano, pane Warbaby, omlouvám se.“</p> <p>„Jak jste to udělali?“ zeptal se Rydell.</p> <p>Warbaby znovu otřel brýle a nasadil si je. Skla byla opět čirá. „V obroučkách a ve sklech jsou řídící programy souboru. Přímo ovlivňují oční nervy.“</p> <p>„Je to displej virtuálního světla,“ řekl Freddie, snažící se změnit téma hovoru. „Všechno se dá digitalizovat, a ty to můžeš vidět.“</p> <p>„Teleprezence,“ řekl Rydell.</p> <p>„No,“ řekl Freddie, „ta pracuje se <emphasis>světlem. </emphasis>Jsou to fotony dopadající na tvý oko. Ale tak to přesně nefunguje. Pan Warbaby se prochází a dívá se na věci, může tak ve stejném okamžiku vidět přísun dat. Když tyhle brýle nasadíš někomu, kdo <emphasis>nemá </emphasis>oči, ale musí mít optický nervy, rozumíš, <emphasis>uvidí </emphasis>vstupy. A to je důvod, proč se to vlastně začalo vyrábět. Byly určený slepcům.“</p> <p>Rydell přistoupil k závěsům a rozhrnul je. Podíval se na noční ulici podivného města. Procházelo se tam několik lidí.</p> <p>„Freddie,“ řekl Warbaby, „napoj mě na tu Washingtonovic holku z kódovaných souborů IntenSecure. Tu, co pracuje pro Allied Messenger Service.“</p> <p>Freddie přikývl a stiskl několik tlačítek na svém počítači.</p> <p>„Ano,“ řekl Warbaby a zadíval se na něco, co mohl vidět jedině on, „je to možné. Docela dobře možné. Rydelli,“ sundal si brýle, „podívejte se.“ Rydell nechal závěsy být, přistoupil k Warbabymu, vzal si brýle a nasadil si je. Měl pocit, že by byla chyba, kdyby váhal, i kdyby to znamenalo, že se bude muset znovu podívat na toho mrtvého chlapíka.</p> <p>Černá se rozplynula do několika barev a odhalila tvář dívky. Otisky prstů. Obrázek její sítnice velikosti hlavy. Několik slov. CHEVETTE–MARIE WASHINGTONOVÁ. Velké šedé oči, dlouhý rovný nos, malý úsměv pro kameru. Tmavé ježaté vlasy s šíleným culíkem na vrcholku hlavy.</p> <p>„No,“ řekl Warbaby, „co si myslíte?“</p> <p>Rydell nevěděl, co má odpovědět. Nakonec řekl: „Roztomilá.“</p> <p>Slyšel, jak Freddie něco zachrochtal, jako kdyby mu chtěl naznačit, že řekl pěknou hloupost.</p> <p>Ale Warbaby řekl: „Dobrá. Tak si ji zapamatujte.“<strong>16</strong><strong>Slunečnice</strong></p> <p>Sammy Sal se jí ztratil, když předjel několik nákladních <emphasis>vozů. </emphasis>Při jeho fyzičce se mu na kole málokdo vyrovnal. Dokázal podávat neskutečný výkon. Když musel, dokázal při třetím převodu vytáhnout rychlost na šedesát. Chevette byla jednou svědkem, jak se o to vsadil. Teď ale dobře věděla, kde ho najde.</p> <p>Zvedla hlavu právě v okamžiku, kdy se jí podařilo projet mezi prvními sloupy. Měla pocit, že se na ni most dívá očima z výbojek a neonů. Viděla obrázky, jak to tu vypadalo předtím, když po mostě celý den sem a tam jezdila auta, ale nikdy tomu tak docela nevěřila. Podivný most, kde spala, domov tolika lidí a jejich snů.</p> <p>Projela kolem vozu s rybami, kolo se jí smeklo v drceném ledu a zbytcích rybích vnitřností, o které se ráno poperou rackové. Muž za ní něco křičel, ale nerozuměla mu.</p> <p>Pokračovala dál, projížděla mezi stánky s večerním prodejem a hledala Sammy Sala.</p> <p>Našla ho tam, kde tušila, že ho najde. Opíral se o řídítka vedle vozu s kávou a ani ztěžka neoddechoval. Mongolská dívka s tvářemi jako sysel mu právě nalévala šálek. Chevette zabrzdila, seskočila a zastavila se vedle něj.</p> <p>„Myslel jsem, že mám čas na jeden šálek,“ řekl a natáhl se pro malý hrneček.</p> <p>Chevette téměř necítila nohy, jak se s ním snažila držet rychlost. „Jsi lepší,“ řekla a zadívala se směrem k mostu, pak zamávala na dívku, aby jí také nalila šálek kávy. Sledovala tmavý pramínek černé kávy, byla čerstvá. Dívka otočila kohoutkem a vrátila nádobu zpátky do stroje.</p> <p>„Víš,“ řekl Sammy Sal a zarazil se, než trochu upil. „Neměla bys mít tenhle problém. Nemáš to zapotřebí. Jsou jen dva druhy lidí. Ti, co si můžou dovolit hotely, to je jedna skupina. A ta druhá jsme my. Kdysi mezi tím bývala ještě střední vrstva lidí, ale to už dneska není. A ty a já jsme závislí na tý první skupině, když jim předáváme jejich vzkazy. Za to nás <emphasis>platí. </emphasis>Snažíme se nepokapat jim koberce, když venku prší, a přežíváme, jasný? Ale co se stane, když se naše cesty zkříží? Co se stane, když se jich dotkneme?“</p> <p>Chevette si spálila o horkou kávu pusu.</p> <p>„Zločin,“ řekl Sammy Sal, „sex, možná drogy.“ Položil svůj prázdný hrnek na překližkový pult. „Tak to asi je.“</p> <p>„Ale ty s nima šukáš,“ řekla Chevette. „Sám jsi to přece říkal.“</p> <p>Sammy Sal pokrčil rameny. „<emphasis>Líbí </emphasis>se mi to. Z toho pak vznikají problémy, ale stojí mi to za to. Ale ty jsi prostě šla a něco jsi udělala. Neměla jsi k tomu vůbec žádnej důvod. Zašla jsi moc daleko. Dovolilas svým prstům, aby si dělaly, co chtějí. To nebyl moc dobrej nápad.“</p> <p>Chevette foukala do své kávy. „Já vím.“</p> <p>„Takže jak se hodláš vypořádat s tím, co bude následovat?“</p> <p>„Půjdu do Skinnerova pokoje, vylezu na střechu a ty brejle vyhodím.“</p> <p>„A pak co?“</p> <p>„Budu dělat to, co doteďka, a čekat, až se někdo objeví.“</p> <p>„A pak co?“</p> <p>„Řeknu, že jsem nic neudělala, nic nevím, nikdy se to nestalo.“</p> <p>Pomalu přikývl a pozorně ji sledoval. „Hmm – hmmm. Možná. Možná ne. Někdo chce ty brejle zpátky, může na tebe jít pěkně zhurta. Nabízí se ještě jedna možnost. Odneseme ty brejle zpátky do Allied a řekneme, co se stalo.“</p> <p>„My?“</p> <p>„No, já půjdu s tebou.“</p> <p>„Přijdu o práci.“</p> <p>„Můžeš si najít <emphasis>jinou.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Vypila svou kávu jedním douškem a otřela si pusu hřbetem ruky. „Práce je to jediný, co mám, Sammy. A <emphasis>ty </emphasis>to víš. Sehnal jsi mi ji.“</p> <p>„Máš přece kde spát. Ten starej zkurvysyn tě vzal k sobě…“</p> <p>„Já ho <emphasis>ale živím, </emphasis>Sammy…“</p> <p>„Dostala ses do pěknýho maléru, zlato. Nějakej zazobanej chlápek se rozhodne, že tě dostane, protože jsi mu sebrala jeho data–brejle, možná se to dostane až k soudu.“</p> <p>Chevette položila prázdný šálek na pult a začala se přehrabovat v kapsách bundy. Dala dívce patnáct dolarů za dvě kávy a dva dolary spropitného. Pak se ve Skinnerově bundě celá nakrčila, až se jí kuličky na zipech rozcinkaly. „Ne. Jakmile ta věc bude na dně zálivu, nikdo mi nedokáže, že jsem něco udělala.“</p> <p>Sammy Sal si povzdechl. „Jsi tak nevinná.“</p> <p>Znělo to zvláštně, nenapadlo ji takové slovo použít v takové situaci. „Tak jdeš se mnou, Sammy Sale?“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Aby sis popovídal se Skinnerem. Dostaneš se mezi něj a jeho časopisy. Tam jsem ty brejle nechala. Jsou za časopisama. Když ho zabavíš, nevšimne si, až je odtamtud budu vytahovat. Vylezu s nima na střechu a pryč s nima.“</p> <p>„Dobrá,“ řekl, „ale říkám ti, že to takhle bude ještě mnohem horší.“</p> <p>„Já na sebe beru rizika, jasný?“ Sesedla z kola a tlačila ho směrem k mostu.</p> <p>„Myslím, že máš pravdu,“ řekl Sammy Sal, ale pak i on sesedl z kola a tlačil ho za ní.</p> <p>●●●</p> <p>V celém Chevcttině životě byly jen tři <emphasis>skutečně dobré, </emphasis>a dalo by se říct, že i vážně magické, okamžiky. Jeden z nich byl té noci, co se potkala se Sammy Salem a on jí řekl, že se jí pokusí sehnat práci v Allied, a ono se mu to skutečně podařilo. Další okamžik byl toho dne, kdy zaplatila v hotovosti svůj bicykl v City Wheels a rovnou odtamtud na něm odjela. A nakonec tu byla ještě ta noc, kdy se seznámila s Lowellem v baru U disidentů – pokud se to dalo považovat za něco pozitivního.</p> <p>Nedalo se ovšem říct, že to byly okamžiky, kdy byla nejšťastnější, protože to byly časy, kdy jí šlo o krk, ale kdy jednoduše vyklouzla s notnou dávkou štěstí. Měla štěstí tu noc, kdy se dostala přes ostnatý drát Centra pro mladistvé v Beavetonu, ale to byla skutečně mimořádně nevydařená noc. Na obou dlaních měla od té doby nehezké jizvy.</p> <p>A měla <emphasis>velké </emphasis>štěstí, když poprvé vstoupila na spodní patro mostu, kolena se jí tenkrát klepala horečkou, kterou chytla na cestě zálivem. <emphasis>Všechno </emphasis>ji bolelo, světla, každá barva, každý zvuk, její mysl se drala ven jako nějaký opuchlý duch. Pamatovala si na otrhané podrážky svých tenisek, jak je táhla po špinavé zemi, jak ji bolely nohy, až se nakonec musela posadit, všechno se před ní točilo. Z jednoho obchodu vyběhl nějaký Korejec a ječel na ni, aby vstala, aby vstala, tady ne, tady ne. A TADY NE znělo jako docela dobrý nápad, a tak zamířila právě sem, zaklonila se a spadla, a necítila ani to, jak hlavou udeřila do chodníku.</p> <p>Později ji tam našel Skinner, ačkoliv tvrdil, že si to nepamatuje, nebo spíš o tom nechce mluvit. Chevette si nikdy nebyla jistá. Nemyslela si, že by se mu samotnému podařilo ji odnést až nahoru do svého pokoje, potřeboval pomoc, aby se nahoru vyšplhal sám. Byl starý a mel nemocný kloub. Ale byly stále ješté dny, kdy měl dost energie, takže jste mohli vidět, jak silný asi kdysi býval. To pak dokázal věci, o kterých by vás nikdy nenapadlo, že by je mohl dokázat, proto si Chevette nikdy nebyla jistá.</p> <p>První věc, kterou uviděla, když otevřela oči, bylo kulaté kostelní okénko s kousky hadru, nacpanými v otvorech. Skrz okno dovnitř nahlíželo slunce, malé skvrnky a tečky barev, jaké ještě nikdy v životě neviděla, všechno se jí točilo před horečnatýma očima jako brouci ve vodě. Po nějakém čase nemoc ustoupila, protože jí stařec zabalil hlavu starými ručníky. Měla pocit, že nemoc odešla snad stovky mil, najednou byla ta tam, vrátila se za hranice říše nemocných. Vlasy jí v suchých chomáčích vypadaly z hlavy a přilepily se k vlhkým ručníkům jako špinavá koudel.</p> <p>Když jí konečně znovu narostly, byly o poznání tmavší, téměř černé. Takže potom měla pocit, jako kdyby byla někdo úplně jiný. Tedy rozhodně se změnila její tělesná schránka.</p> <p>Zůstala se Skinnerem, dělala, co jí řekl. Nosila jídlo a udržovala věci v pokoji v chodu. Posílal ji do jednoho ze spodních pater, kde vetešníci rozkládali své zboží. Posílal ji se vším možným: s hasákem s nápisem BMV na straně, s pomačkanou krabicí z kartonu s těmi černými věcmi, co kdysi hrály muziku, s taškou plastikových dinosaurů. Vždycky si myslela, že to není k ničemu, ale k jejímu překvapení to vždycky k něčemu bylo dobré. Za hasák koupila jídlo na celý týden, dvě kulaté věci jí vynesly ještě větší zisk. Skinner věděl, odkud ty staré věci pocházejí, k čemu kdysi sloužily, a hádal, že by se někomu mohly hodit. Ze začátku si dělala starosti, že za věci, které prodávala, nedostala dost, ale zdálo se, že Skinnerovi na tom nezáleželo. Když nikdo nekoupil, jako například ty plastikové dinosaury, věci putovaly zpátky do skladu, jak nazýval přeplněná místa kolem čtyř stěn.</p> <p>Jak postupně sílila a její nové vlasy narůstaly delší, začínala se odvažovat dále od pokoje na vrcholu věže. Ze začátku ještě nechodila až do města, jen několikrát se prošla na oaklandskou stranu mostu a dívala se dolů. Všechno tam vypadalo trochu jinak, i když přesně nevěděla jak. Ale ze všeho nejlépe se přece jen cítila na visutém mostě, kde byla spousta lidí, a každý z nich někam spěchal a něco dělal. Každý den lam něco nového vyrostlo a něco se změnilo. Pokud jí bylo známo, nahoře v Oregonu nic podobného nebylo.</p> <p>Ze začátku dokonce ani nevěděla, co jí přináší ten uspokojivý pocit, bylo to prostě celé divné, možná její horečka způsobila, že byla trochu bláznivá, ale jednoho dne došla jednoduše k závěru, že byla šťastná, trochu šťastná, a na něco takového dosud nebyla zvyklá.</p> <p>Ale ukázalo se, že jste mohli být šťastní a neklidní najednou, tak začala využívat tu trochu Skinnerových peněz na své cesty po městě. A byla toho spousta, co se dalo dělat, alespoň nějakou chvíli. Našla Haight Street a celou ji prošla až ke stěně kolem Skywalkeru, kde stál Chrám Zatracení a všechno se tam tyčilo do výšky, ale dovnitř se jít neodvážila. Byl tu také ten dlouhý park, který vedl do míst, kterým se říkalo Panhandle, a to bylo stále ještě veřejné místo. Bylo trochu příliš veřejné, pomyslela si, plné lidí, většinou starých, nebo tak alespoň vypadali, povalovali se z jedné strany parku na druhou, zabalení do stříbrného plastu, který se leskl jako Elvisovy třpytivé obleky, jak to párkrát viděla na videu v Beavertonu. Chránili se tím před škodlivými slunečními paprsky. Když si prohlížela jedince zamotané do kousku alobalu, připomínali jí tím muší larvy. Dokonce se tak i pohybovali, až jí z toho šel mráz po zádech.</p> <p>Celá Haight Street jí naháněla strach, přestože tam byli lidé, kteří vypadali téměř stejně jako ti z mostu, nikdo normální nebyl v dohledu, a lidé dělali věci rovnou na veřejnosti, jako kdyby se tam nikdy nemohli objevit poldové. Ale ona se na mostě nikdy nebála, možná proto, že tam kolem ní byli vždycky lidé, které znala, lidé, kteří tam žili a kteří znali Skinnera. Ale jí se procházky po Haight Street líbily, protože tam byla spousta malých obchodů, spousta míst, kde se prodávalo levné jídlo. Znala jednu pekárnu, kde mohla koupit den staré bagety, a Skinner tvrdil, že tak jsou mnohem chutnější než čerstvé. Tvrdil, že čerstvé pečivo je jako jed, zacpe vás to. Měl spoustu takových nápadů. Do většiny obchodů mohla vejít, pokud se usmívala, byla <emphasis>zticha </emphasis>a měla ruce v kapsách.</p> <p>Jednoho dne viděla na Haight obchod zvaný BAREVNÍ LIDÉ, a ona nemohla přijít na to, co se tam vlastně prodávalo. Za výlohou visely těžké záclony a před nimi ležely vystavené podivné předměty: kaktusy v květináčích, velký rezavý kus <emphasis>železa </emphasis>a hrst malých vyleštěných ocelových a barevných věciček, prstýnky a takové věci. Malé proutky s kuličkami na konci. Byly zavěšené na jehličkách kaktusů a rozložené na železné destičce. Rozhodla se otevřít dveře a nahlédnout dovnitř, protože viděla pár lidí, jak vešli dovnitř a zase ven, a tak věděla, že nemohlo být zamčeno. Velký tlustý chlap v bílém plášti s oholenou hlavou vyšel ven a zapískal a vzápětí se objevily dvě vysoké ženy s černými vlasy v podobě koruny, celé v černém, a všichni zmizeli uvnitř. Chevette uvažovala, co to celé mělo znamenat.</p> <p>Strčila hlavu dovnitř. Za pultem stála žena s krátkými rudými vlasy. Všechny zdi byly pokryté kreslenými obrázky v tak jasných barvách, až z toho přecházely oči. Byli tu hadi a draci a další havěť. Tolik obrázků, že bylo těžké si je všechny prohlédnout. Chevette tam jen stála a rozhlížela se, až žena za pultem řekla, aby šla dovnitř a nestála jen mezi dveřmi. Všimla si, že žena na sobě měla odshora dolů rozepnutou flanelovou košili bez rukávů. Celé tělo měla pokryté podobnými obrázky.</p> <p>Chevette až dosud viděla jen tetování v Centru pro mladistvé, ale to byla většinou tetování, která si lidé dělali sami s pomocí jehliček a inkoustu. Přistoupila blíž a pozorně se zadívala na barevný obrázek mezi ženinými prsy –které nebyly ani zdaleka tak velké, jako měla Chevette, přestože té ženě muselo být nejméně třicet – měla tam vytetovanou chobotnici, růži, modré blesky, všechno se to spojovalo dohromady, takže jí nezbývala už žádná nedotčená kůže.</p> <p>„Chceš něco,“ zeptala se žena, „nebo ses přišla jen podívat?“</p> <p>Chevette zamrkala. „Ne,“ slyšela se říkat, „ale jen mě zajímalo, co jsou ty věci za oknem.“</p> <p>Žena vzala z pultu velkou objemnou knihu, která vypadala jako školní učebnice, až na to, že byla pokrytá černou kůží s chromovými nýtky. Otevřela knihu a Chevette uviděla přes celou stránku pánské přirození, které tam prostě viselo. Na obou stranách zašpičatělé hlavičky visely dvě malé ocelové kuličky.</p> <p>Chevette jen cosi zabručela.</p> <p>„Říká se tomu <emphasis>amfalang</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla ta žena a začala v albu listovat. „Činky,“ řekla. „Svírač blány. Retní rozpínák. Tohle je obřízkový kroužek. Tady tomu se říká máselnice. Tohle jsou váhové bomby. Chirurgická ocel, niob, bílé zlato, čtrnáct karátů.“ Listovala zpátky k propíchnutému přirození. Možná to je jen trik, pomyslela si Chevette, trik na obrázku.</p> <p>„To musí bolet,“ řekla.</p> <p>„Ale ne tak, jak by sis myslela,“ ozval se hluboký hlas, „a pak to navíc začne dokonce bejt <emphasis>příjemný</emphasis><emphasis>…“</emphasis></p> <p>Chevette zvedla hlavu a uviděla velkého černého chlapa, jak na ni cení skvostně bílé zuby. Mikropórovou dýchací masku měl staženou pod bradu. Tak se tedy seznámila se Samuelem Saladinem DuPree.</p> <p>O dva dny později ho uviděla na Union Square, jak se vybavuje se skupinou poslíčků na kolech. Už jich pár po městě viděla, a musela uznat, že rozhodně upoutali její pozornost. Měli oblečení a vlasy jako nikdo jiný ve městě a bicykly s neonovými koly, řídítka zahnutá nahoru jako ocasy škorpionů, helmy s malými vmontovanými přehrávači a rádiy. Buď někam uháněli, nebo postávali a pili kávu.</p> <p>On tam stál s nohama opřenýma o rám svého kola a pojídal sendvič. Z jeho helmy se ozývala hlasitá hudba, většinou byly slyšet basy, a on v jejich rytmu poklepával nohou. Přistoupila blíž, aby se na kolo lépe podívala. Chtěla vědět, z čeho bylo vyrobené, i prostudovat podrobněji systém brzd. Přímo ji to ke kolu táhlo. Krása.</p> <p>„Helemcse,“ řekl pusou plnou housky. „Nazdar. Kde jsi vzala tyhle boty?“</p> <p>Byly to Skinnerovy staré tenisky. Byly jí trochu velké, a tak vyplnila špičky papírem.</p> <p>„Tumáš,“ řekl a podal jí půlku svého sendviče. „Už mám dost.“</p> <p>„Tvoje kolo,“ řekla a vzala si sendvič.</p> <p>„Co je s ním?“</p> <p>„Je… Je…“</p> <p>„Je co?“</p> <p>„No, hmmm…“</p> <p>Doširoka se usmál. „Je to Sugawara rám, Sugawara kola a brzdy, Zuni hydraulika. <emphasis>Dokonalost sama.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Líbí se mi <emphasis>kola,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla Chevette.</p> <p>„No,“ řekl, „jsou to jen světla, aby tě ty zkurvysynové viděli na silnici a nenapálili to rovnou do tebe, víš?“</p> <p>Chevette se dotkla řídítek a ucítila hudbu.</p> <p>„Sněz ten sendvič,“ řekl. „Vypadáš, že ti přijde vhod.“</p> <p>Začala jíst, a zatímco jedla, začali si spolu povídat.</p> <p>●●●</p> <p>Když si přehodili kola přes ramena, vyprávěla Chevette Sammy Sáloví o tom, jak japonská dívka vypadla z výtahu. Jak ona, Chevette, by na tu party vůbec nešla, kdyby nestála právě tam, co stála. Sammy jen něco zabručel, jeho flouro–rimz měl opálovou barvu, když měl všechna světla vypnutá.</p> <p>„Kdo tu party vůbec <emphasis>pořádal? </emphasis>Zeptala ses na to někoho, Chev?“</p> <p>Vzpomněla si na Mariu. „Cody. Říkala, že to byla Codyho party…“</p> <p>Sammy Sal se zastavil a nadzvedl obočí. „Cody Harwood?“</p> <p>Pokrčila rameny a papírové kolo na jejím rameni se nadzvedlo. „Já nevím.“</p> <p>„Víš, kdo to je?“</p> <p>„Ne.“ Dorazili na plošinu, položili kola na zem a tlačili je před sebou.</p> <p>„Jsou v tom velký prachy. Dělá do reklamy. Levine Harwood byl jeho otec.“</p> <p>„No, říkala jsem, že byl bohatej.“ Nevěnovala mu příliš velkou pozornost.</p> <p>„Firma jeho otce podporovala v obou volbách prezidentku Millbankovou.“</p> <p>Ale ona právě aktivovala bezpečnostní smyčku, rádio nechala být. Sammyho flouro–rimz začal pulzovat, když jej postavil vedle jejího kola. „Připnu ho k mému kolu. Tady to bude stačit.“</p> <p>„To je to, co říkám,“ řekl Sammy Sal, „o poslední dvě jsem přišel.“ Sledoval ji, jak vytáhla smyčku, omotala ji kolem rámu jeho kola a dávala pozor, aby se nedotkla růžovočerného smaltu. Pak smyčku zavřela otiskem svého palce.</p> <p>Zamířila ke žlutému výtahu, byla ráda, že je na místě, kde ho nechala, a ne na vrcholu věže. „Musíme si s tím poradit <emphasis>správně, </emphasis>O.K.?“</p> <p>Vzpomněla si, že chtěla Skinnerovi koupit v Johnnyho obchodě sladkokyselou polévku s citronem, co měl tak rád.</p> <p>●●●</p> <p>Když řekla Sammymu, že by se také chtěla stát poslíčkem, že by také chtěla své vlastní kolo, dal jí mexickou sadu sluchátek, která ji naučila znát každou ulici v San Francisku. Tři dny a měla to v hlavě, i když Sammy tvrdil, že to není stejné, jako kdyby měla v hlavě mapu. Potřebuješ znát budovy, jak se dostat dovnitř, jak se chovat, jak zařídit, aby ti tvoje kolo nikdo neukradl. Ale když ji jednoho dne vzal, aby ji seznámil s Bunnym, stal se zázrak.</p> <p>Trvalo to tři týdny, než vydělala tolik, aby si mohla opatřit své první opravdové kolo. To byl také zázrak.</p> <p>Pak začala pracovat společně s dvěma dalšími dívkami z Allied, Tami Dvě a Alice Možná, a tak se stalo, že se dostala do COGNITIVE DISSIDENTS. Bylo to té noci, co poznala Lowella.</p> <p>●●●</p> <p>„Nikdo tady nezamyká dveře,“ prohlásil Sammy Sal na žebříku za ní, když Chevette nadzvedávala poklop.</p> <p>Zavřela oči a uviděla skupinku poldů (tedy alespoň jako poldové vypadali) stát kolem Skinnera v jeho pokoji. Otevřela oči a prostrčila hlavu skrz otvor, oči měla v úrovni podlahy.</p> <p>Skinner seděl na posteli, svou malou televizi měl opřenou o prsa a z jeho starých šedých ponožek mu čouhaly prsty.</p> <p>„Ahoj,“ řekla. „Přivedla jsem Sammyho. Je od nás z práce.“ Vylezla nahoru a udělala dost místa Sammy Salovi, aby mohl otvorem protáhnout hlavu a ramena.</p> <p>„Nazdárek,“ řekl Sammy Sal.</p> <p>Skinner se na něj podíval a na jeho tváři se odrážely barevné odlesky z televizní obrazovky.</p> <p>„Jak se máte?“ zeptal se Sammy Sal a vlezl dovnitř.</p> <p>„Přinesla jsi něco k jídlu?“ zeptal se Skinner.</p> <p>„Johnny Thai bude mít za chvilku hotovou polívku,“ řekla a zamířila k polici s časopisy. To byla pěkná pitomost, co řekla, protože Johnnyho polévka byla vždycky hotová, uvařil ji už před mnoha lety a jen do hrnce přidával koření a ingredience.</p> <p>„Jak se máte, pane Skinnere?“ Sammy Sal stál mírně nahrbený, helmu svíral oběma rukama, nohy měl od sebe a tvářil se jako malý chlapec, který se právě setkal s otcem své dívky. Mrkl po Chevette.</p> <p>„Na co mrkáš, chlapče?“ Skinner vypnul televizi a obrazovka zhasla. Chevette mu ji kdysi přinesla z nákladní lodi v přístavu. Říkal, že už nepozná rozdíl mezi „programy“ a „reklamou“, ať už tím mínil cokoliv.</p> <p>„Mám něco v oku, pane Skinnere,“ řekl Sammy Sal a začal šoupat nohama jako opravdu nervózní chlapec. Chevette měla chuť vyprsknout smíchy. Stoupla si za Sammyho záda a sáhla mezi časopisy. Bylo to tam. Bleskově to zastrčila do kapsy.</p> <p>„Už jsi někdy viděl, jak to vypadá ze střechy, Sammy?“ Věděla, že se jí na tváři objevil ten šílený škleb, a Skinner se na ni zamyšleně mračil a snažil se přijít na to, co se děje, ale jí to bylo jedno. Vyskočila na žebřík vedoucí na střechu.</p> <p>„To tedy ne, zlato. Musí to bejt něco.“</p> <p>„Hej,“ ozval se Skinner, když otevřela poklop, „co to do tebe vjelo?“</p> <p>A pak byla nahoře, v jedné z těch podivných oáz klidu, které člověk občas potřebuje. Obvykle se tu proháněl vítr, takže jste měli chuť si lehnout a zůstat tak, ale byly i takové okamžiky, když se vzduch ani nehnul a všechno bylo naprosto klidné. Slyšela Sammyho Sala, jak šplhá za ní po žebříku. Vytáhla pouzdro a přistoupila k okraji střechy.</p> <p>„Hej,“ řekl, „nech mě taky podívat.“</p> <p>Zvedla tu věc a chystala se ji vyhodit.</p> <p>Vytrhl jí to z ruky.</p> <p>„Hej!“</p> <p>„Mlč.“ Otevřel pouzdro a vytáhl z něj brýle. „No tedy. Ty jsou pěkný…“</p> <p>„Sammy!“ Natáhla se po nich. Dal jí místo toho do ruky pouzdro.</p> <p>„Vidíš, jak se to dělá?“ Otevřel je a přidržel oběma rukama. „Levá je <emphasis>aus, </emphasis>pravá <emphasis>ein. </emphasis>Jen to trochu posuneš.“ Dívala se na něj, jak to dělá. „Tady máš. Můžeš si to zkontrolovat.“ Nasadil jí brýle na nos.</p> <p>Když se podívala, uviděla před sebou město. Finanční oblast, Pyramida s jednou stranou odvrácenou od Little Grande, na obzoru se rýsovaly kopce. „Kurva,“ řekla. Kolem se tyčily mohutné věže, budovy byly obrovské a stály v dlouhých řadách až ke kopcům. Každá z nich musela mít základnu větší než čtyři bloky a všechny se podobaly cedníku, v jakém si dusila zeleninu. Pak oblohu zaplnil nějaký čínský nápis. „Sammy…“</p> <p>Cítila, jak ji popadl za rameno, aby neztratila rovnováhu.</p> <p>Čínský nápis se proměnil v anglický.</p> <p>SLUNEČNICOVÁ SPOLEČNOST</p> <p>„Sammy…“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Co to kurva je?“ Jakmile se na cokoliv zaměřila, objevil se na obloze další nápis, byla to technická slova, a ona jim ani trochu nerozuměla.</p> <p>„Jak to mám vědět?“ řekl. „Ukaž, podívám se.“ Natáhl se pro brýle.</p> <p>„Nazdar,“ slyšela Skinnera zezdola, jeho hlas se ozýval z otevřeného poklopu. „To je Scooter. Co tě sem přivádí?“</p> <p>Sammy si sundal brýle a Chevette si klekla nad otvor ve střeše a podívala se dolů na malého Japonce, který se tu párkrát stavil, aby si popovídal se Skinnerem. Asi to byl student nebo nějaký sociální pracovník nebo tak něco. Ale dnes vypadal ještě ztracenější než obvykle. Vypadal vyděšeně. A někdo přišel s ním.</p> <p>„Nazdar, Scootere,“ řekl Skinner, „jak se máš?“</p> <p>„Tohle je pan Loveless,“ řekl Yamazaki. „Chtěl se s vámi poznat.“</p> <p>Když se cizinec usmál, Chevette uviděla uprostřed jeho šklebu zlatý záblesk. „Ahoj tam nahoře,“ řekl a vytáhl ruku z postranní kapsy svého dlouhého černého pršipláště. Puška nebyla příliš velká, ale zacházel s ní velmi obratně, jako tesař s kladivem. Na rukách měl chirurgické rukavice. „Proč neslezeš pěkně dolů?“<strong>17</strong><strong>Past</strong></p> <p>„Funguje to tak,“ řekl Freddie a podal Rydellovi debetní kartu, „že zaplatíš pět stovek, aby ses dostal dovnitř, pak dostaneš půjčku na zboží v hodnotě pěti set dolarů.“</p> <p>Rydell se na kartu podíval. Byla to karta nějaké holandské banky. Jestli tohle byl způsob, jak mu budou platit, možná právě nastal čas, aby se zeptal, co za to vlastně dostane. Ale možná by měl raději počkat, až bude Freddie v lepší náladě.</p> <p>Freddie říkal, že Container City bylo celkem dobré místo na nákup nějakého oblečení. Rydell doufal, že to bude slušné oblečení. Nechali Warbabyho popíjet bylinkový čaj v jakési podivné kavárné, protože, jak tvrdil, potřeboval čas na přemýšlení. Rydell šel zaparkovat patriot, zatímco se Warbaby a Freddie o něčem dohadovali.</p> <p>„Co když nás bude potřebovat, co když chce auto?“</p> <p>„<emphasis>Zapípal by </emphasis>na nás,“ řekl Freddie. Ukázal Rydellovi, jak vložit debetní kartu do přístroje, aby mu dala účtenku na pět set dolarů a lístek na zaplacení parkovného za patriot. „Tudy,“ řekl Freddie a ukázal na řadu bezpečnostních přepážek.</p> <p>„A ty si nic nekoupíš?“ zeptal se Rydell.</p> <p>„Kurva že ne,“ řekl Freddie. „Já tady svoje oblečení nenakupuju.“ Vytáhl z peněženky kartu a ukázal Rydellovi logo společnosti IntenSecure.</p> <p>„Myslel jsem, že jste přísně nezávislí.“</p> <p>„Přísně, ale jen občas,“ řekl Freddie, zasunul svou kartu do jedné přepážky. Otevřela se. Rydell ho následoval.</p> <p>„To musí každej zaplatit pět set babek, aby se dostal dovnitř?“</p> <p>„Proto tomu lidi říkají Past. Ale jedině tak si můžou bejt jistý, že pokryjou náklady. Nejdeš dovnitř, pokud nemáš v úmyslu něco utratit. To jim dává garantovanej prodej.“</p> <p>Ukázalo se, že Container City je největší částečně zastřešený obchodní dům, jaký kdy Rydell viděl, pokud se tedy to místo, kde parkovaly nákladní lodě, dalo nazvat obchodním domem. A pětisetdolarový garantovaný nákup podle všeho nikoho neodradil, bylo tu víc lidí než na ulici, alespoň to tak na první pohled vypadalo. „Peníze z Hongkongu,“ řekl Freddie. „Koupili si kus Embarcadero.“</p> <p>„Hele,“ řekl Rydell a ukázal na vzdálený nepravidelný obrys za železnými konstrukcemi a osvětlenými věžemi, „to je ten most, co na něm žijou lidi.“</p> <p>„Jo,“ přitakal Freddie a podivně se na něj podíval. „Jsou to samí šílenci.“ Pobídl Rydella na eskalátor, který mířil na bíle natřenou palubu dopravní lodi.</p> <p>Když vyjeli nahoru, Rydell se rozhlédl po Container City. „Je to šílenější než celý L. A.,“ řekl s obdivem v hlase.</p> <p>„To tedy ne,“ řekl Freddie. „Já jsem z L. A. Tohle je jen obyčejnej <emphasis>obchoďák, </emphasis>kámo.“</p> <p>Rydell si koupil tmavě fialovou nylonovu bundu, dvoje černé džíny, ponožky, spodní prádlo, tři černá trička. Celé to přišlo na něco málo přes pět set. Použil debetní kartu a vyrovnal rozdíl.</p> <p>„Hej,“ obrátil se na Freddieho, když si naskládal zboží do velké žluté tašky, „tomu říkám dobrej obchod. Dík.“</p> <p>Freddie pokrčil rameny. „Kde byly vyrobený ty džíny?“</p> <p>Rydell se podíval na etiketu. „Africká Unie.“</p> <p>„No jo, práce otroků,“ prohlásil Freddie, „takový sračky bys neměl kupovat.“</p> <p>„To mě nenapadlo. Mají tady něco k jídlu?“</p> <p>„Jo, na tržnici…“</p> <p>●●●</p> <p>„Už jsi někdy zkoušel tyhle nakládaný korejský sračky, kámo…“</p> <p>„Mám vředy.“ Freddie si metodicky nabral plnou lžíci bílého jogurtu. Netvářil se přitom nijak nadšeně.</p> <p>„Stres. To máš ze stresu, Freddie.“</p> <p>Freddie se na Rydella podíval přes okraj růžového plastikového kelímku s jogurtem. „Chceš bejt vtipnej?“</p> <p>„Ne,“ řekl Rydell. „Jen o vředech něco vím, protože si doktoři mysleli, že je měl můj otec.“</p> <p>„Opravdu? Tvůj táta? A měl je, nebo neměl?“</p> <p>„Ne,“ řekl Rydell. „Měl v žaludku rakovinu.“</p> <p>Freddie přimhouřil oči a postavil jogurt na stůl. Zachrastil ledem v papírovém kelímku s Evianem a napil se. „Hernandez,“ řekl, „nám vyprávěl, že ses někde učil na poldu…“</p> <p>„V Knoxvillu,“ řekl Rydell. „Já jsem <emphasis>byl </emphasis>polda. Jenže to netrvalo moc dlouho.“</p> <p>„Já tě poslouchám,“ řekl Freddie, jako by chtěl, aby se Rydell uklidnil, možná aby ho dokonce začal mít rád. „Takže jsi prošel tréninkem a takovejma věcma? Takový ty policejní věci?“</p> <p>„No, vlastně se snažili nás naučit od všeho něco,“ řekl Rydell. „Pátrání na místě činu… jako třeba dneska v tom pokoji. Mohl bych říct, že neudělali tu věc se superlepidlem.“</p> <p>„Ne?“</p> <p>„Ne. V superlepidle je jistá chemikálie, která reaguje s vodou v otiscích, rozumíš, protože otisk sestává asi z devadesáti procent z vody. Takže máš na to lepidlo takovej malej ohřívač. Dá se napojit na obyčejnou zásuvku. Zacelíš dveře a okna neprodyšnou páskou a necháš ten malej ohřívač zapnutej na dvacet čtyři hodiny, pak se vrátíš zpátky a uděláš v pokoji čistku.“</p> <p>„Jak to uděláš?“</p> <p>„Otevřeš dveře a okna. Pak utřeš prach, ale v tom hotelu to neudělali. Nechá to všude takovej film a smrdí to…“</p> <p>Freddie zvedl obočí. „Doprdele, ty seš málem <emphasis>technik, </emphasis>že jo, Rydelli?“</p> <p>„Většinou je to jen selskej rozum,“ řekl. „Jako třeba nechodit do koupelny.“</p> <p>„Nechodit?“</p> <p>„Na místě činu. Nikdy nepoužívej toaletu. Nesplachuj. Už jsi někdy do záchodu něco hodil? A všiml sis, jak voda stoupá nejdřív nahoru a pak klesá dolů?“</p> <p>Freddie přikývl.</p> <p>„No, možná tam někdo předtím něco hodil. Ale ono to při každým splachování nefunguje tak docela, takže to mohlo zůstat v nádrži. A pak přijdeš ty a spláchneš ještě jednou. Pak je to ale už pryč najisto.“</p> <p>„Sakra,“ řekl Freddie, „to mě nikdy nenapadlo.“</p> <p>„Je to selskej rozum,“ řekl Rydell a otřel si rty papírovým kapesníkem.</p> <p>„Myslím, že pan Warbaby se v tobě vůbec nespletl, Rydelli.“</p> <p>„Jak to?“</p> <p>„Říkal, ž,e by byla škoda, kdybychom tě najali jenom na řízení. Chová se k tobě tak divně, kámo. Já sám tomu nerozumím.“ Freddie čekal, jako by věděl, že se Rydell bude ptát.</p> <p>„No?“</p> <p>„Všiml sis tý svorky, co má Warbaby na noze?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„A viděl jsi ten most, když jsme vylezli tam nahoru?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„A vzpomínáš si, jak ti Warbaby ukazoval obrázek tý poslíčkovy holky?“</p> <p>„Jo.</p> <p>„Tak teda,“ pokračoval Freddie, „ona je ta, o který je Warbaby přesvědčenej, že sebrala tu věc. A ona žije na mostě, Rydelli. A ten most, kámo, to je pěkně kurevský místo. Lidi, co tam žijou, jsou anarchisti, antikristi, <emphasis>kanibalský </emphasis>zkurvysynové, kámo…“</p> <p>„Já jsem slyšel, že to je jen skupina bezdomovců,“ řekl Rydell a matně si vzpomínal na dokumentární film, který viděl v Knoxvillu, „jen se snaží přežít.“</p> <p>„Ne, kámo,“ prohlásil Freddie, „<emphasis>bezdomovský </emphasis>parchanti žijou na <emphasis>ulici. </emphasis>Tyhle zkurvysynové z mostu jsou něco jako vyznavači satanismu a takovejch sraček. Myslíš, že by ses tam mohl jít podívat? V žádným případě. Pustěj tam jen <emphasis>ty svý, </emphasis>chápeš? Je to jako kult. Jako nacionalisti nebo tak něco.“</p> <p>„Nacionalisti?“</p> <p>„<emphasis>Černej </emphasis>kult,“ řekl Freddie a nechal Rydella, aby pochopil, že to pravděpodobně nemyslel rasisticky.</p> <p>„O.K.,“ řekl Rydell, „ale co to má společnýho s tou svorkou, co má Warbaby na noze?“</p> <p>„Právě tam si to koleno <emphasis>zmrzačil,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Freddie. „Šel tam, a věděl, že tím dává svůj život v sázku. Snažil se tam najít jedno malý bejby. <emphasis>Holčičku,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>dodal Freddie, jako by to chtěl podtrhnout. „Protože ty <emphasis>zkurvysynové </emphasis>to tam dělají.“</p> <p>„Dělají co?“ zeptal se Rydell a vzpomněl si na vraždy Pooky Beara.</p> <p>„Kradou děti,“ řekl Freddie. „A pan Warbaby a já, <emphasis>ani jeden z nás </emphasis>tam teď už nemůže, Rydelli, protože po nás ty hajzlové jdou, chápeš mě?“</p> <p>„Takže vy chcete, abych tam šel <emphasis>já?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zeptal se Rydell a nacpal svůj zmačkaný papírový kapesník do krabice s Kim Či WaWa.</p> <p>„Řeknu panu Warbabymu, aby ti to vysvětlil,“ řekl Freddie.</p> <p>●●●</p> <p>Našli Warbabyho tam, kde ho nechali. Seděl v tmavé kafeterii s vysokým stropem, o které Freddie řekl, že se jmenuje Severní pláž. Warbaby měl na sobě zase ty brýle a Rydell uvažoval, co skrz ně asi vidí.</p> <p>Rydell vytáhl z patriotu svou modrou cestovní tašku Samsonite a společně s igelitovou taškou z Container City zamířil na toalety, aby se převlékl. Byla tam jen jedna velká místnost pro obě pohlaví, a byla to pravděpodobně i koupelna, protože tam byla i vana. Ne že by ji někdo používal, protože tam stále ještě byla namalovaná mořská panna a měla v místě pod pupíkem, kde začínaly šupiny, zamáčknutý hnědý cigaretový oharek. Rydell zjistil, že Kevinovy khaki šortky měly na zadku rozpáraný šev. Uvažoval, jak dlouho asi takhle chodil. Ale v Container City si toho ještě nevšiml, takže doufal, že se to stalo cestou od auta. Sundal si košili od uniformy IntenSecure a hodil ji do odpadkového koše. Potom si oblékl černé tričko, rozvázal si tenisky a začal přemýšlet, jak si převleče kalhoty, ponožky a spodní prádlo bez toho, aby se přitom dotkl podlahy, protože byla celá mokrá. Napadlo ho, že by to mohl udělat ve vaně, ale ta vypadala také pěkně zašle. Nakonec přišel na to, že by to mohl zkusit, když bude stát na svých teniskách a zčásti sedět na toaletě. Všechno, co ze sebe svlékl, pak naházel do odpadkového koše, a uvažoval, kolik peněz mu ještě na kartě, kterou mu Freddie dal, zbylo. Zastrčil si peněženku do zadní kapsy svých nových džín a oblékl si novou bundu. V pramínku rezavé vody si omyl ruce a tvář, učesal si vlasy a uložil zbytek svého nového oblečení do samsonitu. Přidal tam i igelitovou tašku z obchodu, do které chtěl později dávat špinavé prádlo.</p> <p>Rád by si dal sprchu, protože si už ani nepamatoval, kdy naposledy nějakou měl. Čisté oblečení ale muselo stačit.</p> <p>Warbaby zvedl hlavu, když se Rydell vrátil zpátky ke stolu. „Freddie už vám něco málo o mostě vyprávěl, že je to tak, Rydelli?“</p> <p>„Říkal, že jsou tam satanisti, co žerou děti.“</p> <p>Warbaby se po Freddiem podíval. „To je přece jen poněkud přehnané, ale bohužel velká část toho je pravda, pane Rydelli. Rozhodně to není moc příjemné místo. A navíc dokonale odolává zákonům. Například se vám nikdy nepodaří tam natrefit na naše kamarády Svobodova a Orlovského. V žádném případě se tam oficiálně neodváží.“</p> <p>Rydell si všiml, jak se Freddie ušklíbl, ale Warbaby po něm vrhl varovný pohled.</p> <p>„Freddie mi naznačil, že byste chtěl, abych se tam šel podívat, pane Warbaby. Abych tam našel tu dívku.“</p> <p>„Ano,“ řekl vážně Warbaby, „to je pravda. Přál bych si vám říct, že to není nebezpečné, ale není to ten případ.“</p> <p>„No… Jak moc nebezpečné t<emphasis>o je, </emphasis>pane Warbaby?“</p> <p>„Hodně,“ řekl Warbaby.</p> <p>„A ta dívka, taje taky nebezpečná?“</p> <p>„Mimořádně,“ prohlásil Warbaby, „a co je horší, vůbec na to nevypadá. Koneckonců sám jste viděl, jak vypadal ten zavražděný muž…“</p> <p>„Ježíši,“ vydechl Rydell, „vy si myslíte, že to udělala ta holka?“</p> <p>Warbaby smutně přikývl. „Je to strašné,“ řekl, „tihle lidé umějí děsivé věci…“</p> <p>●●●</p> <p>Když vyšli ven k autu, všiml si, že zaparkovali přímo před plakátem J. D. Shapelyho v černé kožené bundě a žádné košili. Tucet mimořádně vyzývavě vyhlížejících andělů s dlouhými blonďatými vlasy ho odnášelo do nebe. Ze žaludku vyčnívaly jakési modré spirály DNA a útočily na něco, o čem byl Rydell přesvědčený, že to musí být viry AIDS, až na to, že vypadaly spíš jako nějaký druh rezavé vesmírné stanice s robotickými pažemi.</p> <p>Napadlo ho, co to muselo být za podivného člověka. Musel být tak podivný, že se mu nikdy nikdo nevyrovnal, usoudil. Ale bylo ještě podivnější být Shapely a být takhle mrtvý a muset se dívat na svůj nadživotní obraz.</p> <p>ON ŽIJE V NÁS, hlásil nápis nad kresbou velkými bílými písmeny. A MY ŽIJEME V NĚM.</p> <p>Což byla v jistém slova smyslu pravda a Rydell měl v sobě očkování, které to potvrzovalo.<strong>18</strong><strong>Kondenzátor</strong></p> <p>Chevettina matka měla kdysi přítele, který se jmenoval Oakley. Když zrovna nepil, jezdil s náklaďákem, nebo alespoň tvrdil, že jezdí. Byl to muž s dlouhýma nohama a daleko od sebe posazenýma modrýma očima. Na každé tváři měl takové hluboké vrásky, což mu dodávalo výraz opravdového kovboje, jak Chevettina matka často říkala. Chevette si ale myslela, že díky tomu spíš vypadá poněkud nebezpečně. Což obvykle sice nebyl, ledaže by vypil jednu či dvě láhve skotské a zapomněl, kdo je, nebo kdo je s ním, často si v takových případech pletl Chevette s její matkou, ale pokaždé se jí podařilo mu utéct, a on toho později velmi litoval a koupil jí ring–dingy a další dobroty ze Sedm –Jedenáct. Ale co Oakley občas dělával – a ona si na to vzpomněla právě teď, když se dívala skrz otvor ve stropě na toho chlapa s puškou – bylo, že ji brával do lesa a tam ji nechal střílet z pistole.</p> <p>Ten chlap měl tvář dokonce podobnou Oakleyovi, ty oči a ty rýhy v tváři. Jako kdyby to měl od častého usmívání, což v tomto okamžiku rozhodně nedělal. Ale určitě to nebyl úsměv, který by lidi přiváděl do dobré nálady. V koutcích měl zlaté korunky.</p> <p>„A teď slez dolů,“ řekl s důrazem na každé slovo.</p> <p>„Kdo, sakra, jste?“ ozval se Skinner spíš zvědavě než rozčileně.</p> <p>Z pušky vyšla rána. Nebyla moc hlasitá, ale ostrá, a z hlavně vyletěl jasně modrý záblesk. Chevette viděla, jak se Japonec zhroutil na podlahu, jako kdyby mu nohy vypověděly službu, a ji v prvním okamžiku napadlo, že po něm ten chlap vystřelil.</p> <p>„Drž hubu!“ Pak se obrátil na Chevette. „<emphasis>Řekl jsem </emphasis>ti, abys slezla dolů.“</p> <p>Náhle ucítila Sammy Sala, jak se jí dotkl zezadu a prsty ji pobídl, aby šla k poklopu.</p> <p>Ten chlap možná nevěděl, že je tam nahoře Sammy Sal. A on měl brýle. Chevette si byla víc než jistá, že ten chlap rozhodně není polda.</p> <p>„Omlouvám se,“ ozval se ten Japonec. „Omlouvám se…“</p> <p>„Vpálím ti mezi voči podzvukovou titanovou kulku,“ řekl a usmíval se u toho. jako kdyby říkal: <emphasis>Koupím ti sendvič.</emphasis></p> <p>„Už jdu,“ řekla Chevette, a on nevystřelil ani na ni, ani na toho Japončíka.</p> <p>Měla pocit, že slyšela, jak Sammy Sal o několik kroků ustoupil, ale raději se neotáčela. Nebyla si jistá, jestli má za sebou poklop zavřít nebo ne. Nakonec se rozhodla, že ho nezavře, protože jí ten chlap jen nakázal, aby slezla dolů. Musela se protáhnout přes okraj otvoru a zachytit se poklopu, což ho mohlo přivést na myšlenku, že má u sebe třeba pistoli. Jako to vídala v televizi.</p> <p>Seskočila dolů a snažila se držet obě ruce tak, aby na ně viděl.</p> <p>„Co jsi tam nahoře vůbec dělala?“ zeptal se stále ještě s úsměvem. Jeho zbraň ani v nejmenším nepřipomínala Oakleyův starý velký brazilský revolver, byl to malý kus zašlého kovu, barvy Skinnerova starého nářadí. Kolem úzkého otvoru na jednom konci byl tenký kroužek ze světlejšího kovu. Jako zřítelnice v oku.</p> <p>„Dívala jsem se na město,“ řekla a necítila příliš velký strach. Vlastně necítila vůbec nic, jen nohy se jí trochu chvěly.</p> <p>Muž se podíval nahoru, jeho zbraň zůstala přesně tam, kde ji předtím držel. Nechtěla, aby ho napadlo se jí zeptat, jestli tam byla sama, protože její odpověď mohla zůstat viset ve vzduchu a on by poznal, že lže. „Víš, proč jsem tady.“</p> <p>Skinner seděl na posteli, opíral se zády o zeď a zdál se být tak ve střehu, jak ho ještě nikdy předtím neviděla. Japonec, který vypadal, jako kdyby byl přece jen postřelený, seděl na zemi a nohy měl roztažené do písmene V.</p> <p>„No,“ ozval se Skinner, „hádám, že půjde asi o peníze nebo drogy, ale to máte teda kurevskou smůlu. Dám vám padesát šest babek a zrezivělýho humbolta, jestli ho chcete.“</p> <p>„Drž hubu.“ Když jeho automatický úsměv zmizel, vypadalo to, že nemá žádné rty. „Mluvím s ní.“</p> <p>Skinner vypadal, jako že se něco chystá říct, nebo že se dokonce začne smát, ale neudělal to.</p> <p>„Brýle.“ Jeho úsměv se vrátil. Zvedl pušku tak, že Chevette hleděla přímo do její hlavně. <emphasis>Jestli mě zastřelí, bude je stejně muset hledat dál, </emphasis>pomyslela si.</p> <p>„Hepburnová,“ řekl Skinner a na jeho tváři se objevil šílený úsměv, a pak si Chevette teprve všimla, že Roy Orbison na plakátě má uprostřed čela vypálenou díru. „Je to dole,“ řekla a ukázala na otvor v podlaze.</p> <p>„Kde?“</p> <p>„Mám to na kole,“ řekla a doufala, že Sammy Sal neseskočí do starého zrezivělého vozíku a nezpůsobí tím randál.</p> <p>Muž zvedl hlavu a podíval se na otvor ve stropě, jako kdyby jí četl myšlenky. „Opři se dlaněmi o stěnu,“ řekl a přistoupil k ní blíž. „Dej nohy od sebe…“ Puška se dotkla jejího krku. Jeho druhá ruka vklouzla pod Skinnerovu bundu a hledala nějakou zbraň. „Zůstaň takhle stát.“ Přehlédl Skinnerův nožík s vystřelovací čepelí. Mírně pootočila hlavu a všimla si, že omotává Japonci kolem zápěstí něco červeného a gumového, dělal to jednou rukou. Napadlo ji, že to asi budou ty voskové proutky, co se kupují ve velké plastikové krabici. Trhnul Japoncem za ty červené pásky a odtáhl ho po podlaze ke stolu, kde ráno jedli snídani. Jeden konec té červené věci protáhl skrz svorku podpírající stůl a pak ji omotal kolem Japoncova druhého zápěstí. Vytáhl z kapsy další červený proužek a zatřásl s ním jako s dětským hadem. Sklonil se ke Skinnerovi a také mu svázal ruce. „Zůstaň pěkně v posteli, starce,“ řekl a přitiskl mu pušku ke spánku. Skinner na něj jen nehybně hleděl.</p> <p>Vrátil se zpátky k Chevette. „Půjdeš po žebříku první. Chci tě mít před sebou.“</p> <p>Jakmile také jí omotal zápěstí tou červenou věcí, cítila, jak je to studené a slizké. Spojil oba konce k sobě. Byla to plastiková pouta, jaká mají děti na hraní. Byl to jeden z těch molekulárních triků.</p> <p>„Budu tě sledoval,“ řekl a ještě jednou se podíval na otevřenou střechu, „takže buď hodná a žádnej spěch. A jestli skočíš, nebo se budeš snažit utýct, vypálím ti ránu přímo do zad a zabiju tě.“</p> <p>A Chevette ani na okamžik nepochybovala o tom, že by to udělal, kdyby musel, ale pak si vzpomněla na něco, co jí kdysi v lese vyprávěl Oakley. Bylo prý těžké střílet na něco přímo dolů, a bylo ještě těžší střílet vzhůru. Takže možná by měla jednoduše makat, jakmile sleze dolů, musela jen překonat asi šest stop od žebříku, tam už ji nemohl vidět, ale když se podívala na stříbrošedé oko pušky, usoudila, že to přece jen nebude ten nejlepší nápad.</p> <p>A tak se protáhla otvorem v podlaze a klesla na kolena. Nebylo to jednoduché, když měla svázané ruce. Musel ji popadnout za Skinnerovu bundu, aby neupadla, ale podařilo se jí položit nohu na třetí příčku a prsty se zachytila za první. Pak začala pomalu sestupovat dolů. Musela se jednou nohou zachytit další příčky a pustit druhou nohu z té předcházející a rychle se přidržet, aby neztratila rovnováhu. A pak udělat totéž znovu.</p> <p>Ale zatímco tak komplikovaně lezla dolů, měla dost času přemýšlet. A to jí pomohlo rozhodnout se pro to, co se jí za tu chvilku zrodilo v hlavě. Bylo to podivné uvažovat právě takto, ale nebylo to poprvé. Něco podobného zažila v Beavertonu té noci, co se rozhodla utéct přes ostnatý drát, a to ani příliš důkladně neplánovala. A pak se jí totéž přihodilo ještě jednou, když ji řidiči náklaďáku zatáhli do spací části vozu. Tvářila se, jako že jí to nevadí, a pak jednomu z nich vylila do tváře termosku s horkou kávou, druhého kopla do hlavy a rychle odtamtud zmizela. Hledali ji celou hodinu s přenosnými svítilnami, zatímco se ona prodírala bahnem u břehu řeky a nechávala komáry, aby ji žrali zaživa. Světla ji hledala v okolních keřích.</p> <p>Seskočila na zem a o krok ustoupila. Ruce držela před sebou, aby je viděl, kdyby se náhodou chtěl podívat. Rychle sešplhal úspornými pohyby a bez zbytečného hluku dolů. Jeho dlouhý kabát byl vyrobený z nějakého černého materiálu, který odrážel světlo, a Chevette se zadívala na jeho vysoké kovbojské holínky. Věděla, že by se mu v nich dobře běželo, kdyby musel, i když byste nikdy nevěřili, že je to v takových botách vůbec možné, ale byla to pravda.</p> <p>„Kde to je?“ usmál se a v koutcích úst se to zlatě zalesklo. Vlasy měl stažené z čela dozadu, jejich barva byla zčásti blonďatá a zčásti světle hnědá. Pohnul rukou, aby nezapomínala, že má zbraň. Chevette si všimla, že se mu začínají potit ruce, kapky potu prosvítaly skrz gumové rukavice.</p> <p>„Musíme to vzít…“ zastavila se. Žlutý výtah byl na místě, kde ho se Sammy Salem nechali, tak jak se ten chlap dostal nahoru?</p> <p>Další kousky zlatého lesku. „Vylezli jsme po schodech.“</p> <p>Vylezli po natěračském žebříku, který měl některé příčky už docela prorezivělé. Proto tedy neslyšela výtah. Žádný div, že ten japonský chlápek vypadal tak vyděšeně. „No,“ řekla, „tak jdeme?“</p> <p>Vydal se za ní k výtahu. Oči upírala na zem, aby ji ani nenapadlo zvednout hlavu a snažit se zahlédnout Sammyho, který mohl být kdekoliv kolem. Nemohl mít dost času, aby se dostal dolů, protože jinak by ho slyšeli.</p> <p>Přidržel se jí rukou za rameno, když přehodil nohu přes okraj výtahu a vlezl dovnitř, po celou dobu ji pozorně sledoval.</p> <p>„Tohle přijde dolů,“ řekla a ukázala na jednu páku.</p> <p>„Udělej to.“</p> <p>Posunula páku o jednu zarážku a pod nohama jim zavrněl motor. Výtah se začal snášet dolů. Na dně bylo malé světlo žárovky v kleci z korodovaného hliníku a Chevette napadlo, co by asi dělal, kdyby sem někdo přišel, řekněme třeba Fontaine nebo někdo jiný, kdyby prostě přišel zkontrolovat stav elektriky. Kdokoliv. Pravděpodobně by ho zastřelil, usoudila. Nebo by ho chytil a shodil do temnoty. Bylo mu to vidět na tváři. Bylo to tam.</p> <p>Vystoupil ven první a potom pomohl jí. Zvedal se vítr a mohli jste cítit harmonické chvění mostu, který hučel jako tlumená harfa. Slyšela, jak se kdesi v dálce někdo směje.</p> <p>„Kde to je?“ řekl.</p> <p>Ukázala na místo, kde stálo její kolo, připnuté k Sammy Salovu. „Je to to růžovočerné kolo.“</p> <p>Ukázal puškou.</p> <p>„<emphasis>Ustupte,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řeklo její kolo, když od něj byli na pět stop.</p> <p>„Co to je?“ zeptal se a opřel jí pušku do zad.</p> <p>„To druhý kolo má hlasový alarm. Lidi se aspoň drží stranou od mýho kola.“ Sklonila se, aby uvolnila Sammyho kolo, ale nedotkla se poznávací smyčky pod sedadlem svého kola.</p> <p>„Myslím to kurevsky vážně, hajzle,“ pokračovalo její kolo dál.</p> <p>„Vypni to,“ řekl.</p> <p>„Dobře.“</p> <p>Věděla, že to musí udělat najednou, sáhnout na stranu a přejet palcem a ukazováčkem po nevodivé gumě pneumatiky.</p> <p>Ale byla to skutečně náhoda, že rám zasáhl jeho pušku. Uviděla jasný záblesk mezi jejím kolem a pistolí, horký, fialový a silný asi jako prst. Brzdové kondenzátory v horní tubě vyprázdnily nashromážděnou energii do systému proti krádeži, zabudovaného do falešné rezi a důkladně obtočených stříbrných vodivých pásků. Muž klesl na kolena, oči upíral do prázdna, malá stříbrná bublina slin se mu vytvořila mezi napůl otevřenými rty. Chevette měla pocit, že z pušky v jeho ruce vyklouzl tenký pramínek páry.</p> <p>A makej, pomyslela si a chystala se dát do běhu, když vtom muže udeřila nějaká černá věc a on padl bezvládně na zem. Ve tmě za nimi se ozval zvuk podobný lámání křídel. Role dehtového papíru. Zvedla hlavu a uviděla Sammy Sala, stojícího na karbonové vzpěře mostní konstrukce. Rukama se přidržoval trubek, a ona měla pocit, že se na ni usmívá. „Pusť to z hlavy,“ řekl a hodil něco na zem. Brýle v pouzdře. Přestože měla svázané ruce, zachytila je, jako kdyby brýle věděly, kam mají namířeno. Nikdy nepochopila, proč to udělal.</p> <p>Protože malá pistole vydala tichý zvuk a objevil se modrý záblesk. Sammy Sal přepadl po zádech přes mostní vzpěru a zmizel. Prostě byl pryč.</p> <p>A Chevette se dala do běhu.<strong>19</strong><strong>Superkoule</strong></p> <p>Yamazaki z místa na podlaze, kde momentálně klečel, zaslechl výstřel. Zápěstí měl spojená lesklým plastem a připevněná ke kovové svorce, která podepírala Skinnerův stůl. Nebo to snad byl jen zvuk nějakého hydraulického zařízení?</p> <p>V pokoji to štiplavě a nepříjemně páchlo. Pochopil, že to musel být zápach jeho vlastního strachu.</p> <p>Oči měl na úrovni rozbitého bílého talíře, na němž černal zbytek slupky od avokáda.</p> <p>„Řekl jsem mu, co mám,“ ozval se Skinner a namáhavě se postavil na nohy. Ruce měl svázané za zády. „Nechtěl to. Asi ani nevěděl, co vlastně chce, že je to tak?“ Malá televize sklouzla z kraje postele a dopadla na zem, obrazovka vypadla ven a zůstala viset na duhové pásce plochého kabelu. „Do prdele.“ Nahrbil se a prudce zamrkal, když přenesl celou váhu na svůj nemocný kloub, a Yamazaki dostal strach, že stařec upadne a ublíží si. Skinner udělal jeden krok, pak další, a nakláněl se přitom dopředu, aby udržel rovnováhu.</p> <p>Yamazaki zatahal za plastiková pouta a zasténal, když ucítil, jak se stahují. Bylo to jako živé.</p> <p>„Kruť s nima, škubej, dělej, co chceš,“ ozval se za ním Skinner, „ale ty svině se budou jen utahovat. Kdysi to používali poldové. Pak ale někdo řekl, že to je proti ústavě.“ Ozvala se rána, která otřásla pokojem, a světla zamrkala. Yamazaki se ohlédl přes rameno a uviděl, že Skinner sedí na zemi s koleny nahoře a naklání se dopředu. „Támhle jsou nůžky na plech,“ řekl stařec a ukázal nohou na oprýskanou zelenou bednu s nářadím. „Když se mi podaří je dostat, bude nám to stačit.“ Yamazaki ho sledoval, jak začal posunovat prsty skrz díry v otrhaných šedých ponožkách. „I když s nima možná svedu hovno, až je dostanu…“ Pak se <emphasis>zarazil a </emphasis>podíval se na Yamazakiho. „Mám lepší nápad, ale asi se ti nebude líbit.“</p> <p>„Pane Skinnere?“</p> <p>„Podívej se na tu svorku.“</p> <p>Celou věc držely pohromadě přivařené nýtky. Vypadaly poměrně odolně. Napočítal různorodé hlavičky devíti hřebíků. Diagonální svorka byla zřejmě vyrobená z kovových plátků, spojených dohromady ve spodní části zkrouceným drátkem.</p> <p>„To jsem vyráběl já,“ řekl Skinner. „Tyhle tři části jsou z čepele pásový pily. Nikdy jsem neměl čas upilovat zoubky tady nahoře.“</p> <p>Yamazaki přejel prsty po drsném povrchu.</p> <p>„Scootere, nepřeřízlo by to ani hovno, proto jsem je použil.“</p> <p>„Mám přeřezat plastik?“ Připravil zápěstí.</p> <p>„<emphasis>Počkej. </emphasis>Když tu věc začneš přeřezávat, nebude se jí to moc líbit. Musíš to udělat rychle, jinak se ti to zařízne až na kost. Řekl jsem <emphasis>počkej</emphasis><emphasis>…“</emphasis></p> <p>Yamazaki ztuhl a ohlédl se za sebe.</p> <p>„Jsi moc blízko u prostředka. Když začneš řezat tam, sevře se ti každej kroužek kolem zápěstí a ty hajzlové tě nepustěj. Musíš nejdřív přeřezat jeden kroužek. Ale to ti povídám, hejbni sebou, protože to jinak přeřízne tebe. Já se zatím pokusím otevřít tohle…“ Palcem u nohy převrátil bednu s nářadím, až to v ní zarachotilo.</p> <p>Yamazaki přitiskl tvář co nejblíž k červeným poutům. Voněly slabě nemocnicí. Nadechl se, zatnul zuby a začal zuřivě řezat kolem zápěstí. Ta věc se začala zmenšovat. Bylo to jako ze železa a bolest začínala být nesnesitelná. Vzpomněl si na Lovelessovu ruku kolem svého zápěstí.</p> <p>„Dělej,“ řekl Skinner.</p> <p>Plast povolil a ozvalo se absurdně hlasité prasknutí jako v dětských kartounech. Byl volný, a na okamžik se červená páska kolem jeho levého zápěstí uvolnila, jak absorbovala zbytek hmoty.</p> <p>„Scootere!“</p> <p>Začalo se to utahovat. Nahmatal bedýnku s nářadím a překvapilo ho, když uviděl, že je otevřená, když ji patou převrátil a řada kovových kousků se rozkutálela kolem.</p> <p>„Modrý držátka!“</p> <p>Nůžky na plech byly dlouhé a neohrabané s držátky omotanými zamaštěnou modrou páskou. – Skinner viděl, jak se červená páska stahuje a začíná se Yamazakimu zařezávat do kůže. Jednou rukou nůžky vytáhl, přiložil jejich čelisti k Yamazakiho zápěstí a přenesl celou svou váhu na rukojeť. Děsivá bolest. Detonace.</p> <p>Skinner si zhluboka oddechl. „Jsi v pořádku?“</p> <p>Yamazaki se podíval na svá zápěstí. Na levém měl široký namodralý pruh. Na několika místech krvácel, ale nebylo to tak hrozné, jak čekal. Druhou ruku měl poškrábanou od pilky. Rozhlédl se po podlaze a hledal zbytky červených pout.</p> <p>„Teď pomoz mně,“ řekl Skinner. „Ale zahákni to pod ten plast, O.K.? Nesnaž se vytáhnout kus ven. A tu druhou půlku udělej o něco rychleji.“</p> <p>Yamazaki ověřil funkčnost nůžek, klekl si vedle Skinnera, protáhl jednu část ostří pod plast kolem mužova pravého zápěstí. Kůži měl téměř průhlednou a na ní stařecké skvrny a tmavé zkroucené vystupující žíly. Plastik se snadno oddělil se stejně směšným prasknutím a okamžitě se začal stahovat kolem Skinnerova druhého zápěstí, jako kdyby byl živý. Yamazakimu se ho podařilo přestřihnout dřív, než se mohl stáhnout, ale tentokrát, jakmile se ozvalo prasknutí, jednoduše zmizel.</p> <p>Yamazaki zíral na místo, kde předtím byla červená pouta.</p> <p>„Bacha na dveře!“ vykřikl Skinner.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Zamkni ten zkurvenej poklop!“</p> <p>Yamazaki po kolenou přelezl podlahu, zavřel poklop a zajistil ho bronzovou západkou, která byla pravděpodobně kdysi součástí nějaké staré lodi. „Ta dívka,“ řekl a podíval se na Skinnera.</p> <p>„Může <emphasis>zaklepat</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Skinner. „Chceš snad, aby se ten zkurvenec s bouchačkou zase vrátil?“</p> <p>Yamazaki nechtěl. Zvedl hlavu a podíval se ke stropu na otevřený poklop. Stále ještě otevřený.</p> <p>„Jdi nahoru a podívej se po buzíkovi.“</p> <p>„Promiňte? Co jste říkal?“</p> <p>„Podívej se po tom černým klukovi, jasný?“</p> <p>Yamazaki, nevěda, o kom to vlastně starý Skinner mluví, vyšplhal po žebříku nahoru. Když prostrčil hlavu skrz otvor, udeřil ho do tváře prudký závan větru. Měl podivný pocit, že stojí na vrcholu starodávné lodi, na nějakém železném škuneru, plujícím v temných mořích s potrhanými plachtami a šílenou nebo mrtvou posádkou, se Skinnerem jako dementním kapitánem, vykřikujícím z podpalubí rozkazy.</p> <p>„Nikdo tam není, pane Skinnere!“</p> <p>Začalo hustě pršet a deštivý závěs zahalil světla města.</p> <p>Yamazaki opět zastrčil hlavu zpátky a <emphasis>zavřel </emphasis>za sebou poklop. Upevnil západku a zatoužil, aby byla vyrobená z nějakého pevnějšího materiálu.</p> <p>Slezl ze žebříku.</p> <p>Skinner už stál na nohou a vrávoral zpátky k posteli.</p> <p>„Do prdele,“ řekl, „někdo mi rozbil televizi.“ Svalil se na matraci.</p> <p>„Skinnere?“</p> <p>Yamazaki si klekl vedle postele a zadíval se zblízka Skinnerovi do očí. Starcův dech byl rychlý a povrchní. Zvedl ruku, roztáhl prsty a důkladně se poškrábal ve změti bílých vlasů pod rozepnutým límcem vybledlé flanelové košile. Yamazaki cítil kyselý zápach moči, šířící se přes nakyslý pach rozbušky z Lovelessovy střely. Podíval se na Skinnerovy džíny, kdysi modrá látka byla nepřetržitým nošením vybledlá do šedá, na některých místech byla lesklá od oleje, a Yamazaki si všiml, že se Skinner pomočil.</p> <p>Stál tam několik minut a nebyl si jistý, co udělat. Nakonec se posadil na rozviklanou židli vedle malého stolečku, u kterého ještě před chvilkou seděl jako vězeň. Přejel prsty přes zubaté ostří pily. Podíval se dolů a všiml si něčeho červeného. Leželo to na zemi vedle jeho levé nohy.</p> <p>Zvedl to. Lesklá kulička z tmavě červeného plastu, chladná a mírně poddajná. Bylo to jedno z pout, buď jeho, nebo Skinnerovo.</p> <p>Seděl, sledoval Skinnera a poslouchal, jak most v bouři sténá a skřípe, jak staré kabely zpívají podivnou písničku. Rád by k nim přitiskl ucho, ale cítil podivný strach, který nedokázal vysvětlit, a proto to neudělal.</p> <p>Skinner se jednou probudil, tedy alespoň to tak vypadalo. Snažil se posadit a volal přitom na Yamazakiho v domnění, že je ta dívka.</p> <p>„Ona tady není,“ řekl Yamazaki a položil Skinnerovi ruku na rameno. „Copak si nevzpomínáte?“</p> <p>„Nikdy tu nebyla,“ řekl Skinner. „Dvacet, třicet let. Zkurvysyn. Čas.“</p> <p>„Skinnere?“</p> <p>„Čas. To je <emphasis>ten největší parchant, </emphasis>že jo?“</p> <p>Yamazaki přidržel kousek červeného plastu Skinnerovi před oama. „Podívejte, Skinnere. Vidíte, co se z toho stalo?“</p> <p>„Superkoule,“ řekl Skinner.</p> <p>„Pane Skinnere?“</p> <p>„Scootere, jdi a <emphasis>vyhoď </emphasis>to, do prdele!“ zavřel oči Zahod to <emphasis>daleko</emphasis><emphasis>…“</emphasis><strong>20</strong><strong>Velká prázdnota</strong></p> <p>„Přísahám,“ řekl Nigel, „že se ta zasraná <emphasis>věc pohnula.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Chevette se zavřenýma očima cítila tupou část keramického nože na svém zápěstí. Ozvala se silná rána a pak měla náhle jedno zápěstí volné.</p> <p>„Doprdele! <emphasis>Ježíši</emphasis><emphasis>…“</emphasis><emphasis> </emphasis>jeho ruce byly drsné, ale rychlé, když se ozvalo druhé prasknutí, Chevette otevřela oči. Červený plast se začal zmítat ze strany na stranu a Nigel ho sledoval, otáčel přitom hlavou jako sádrový pes, kterého Skinner jednou našel a poslal ji s ním, aby ho prodala.</p> <p>Všechny stěny úzké místnosti byly pokryté kovovými troskami částí Reynoldsových trubek a zaprášených tyčí se zrezivělými dráty. Nigelova dílna, kde vyráběl své vozíky. Dokázal také spravit jakékoliv kolo, které mu přišlo pod ruku. Splávek na lososa, který mu visel na levém uchu, se kýval na opačnou stranu než otáčel hlavou, pak se rozcinkal, když Nigel uhodil do podivné kuličky z červeného plastu.</p> <p>„Teda,“ řekl ohromené, „kdo ti <emphasis>to </emphasis>nasadil?“</p> <p>Chevette vstala a otřásla se, třesavka cloumala celým jejím tělem jako něco živého. Způsob, jak se ta pouta hýbala, jí připadal odporný.</p> <p>Přesně tak se cítila toho dne, co se vrátila do přívěsu a zjistila, že se její matka sbalila a zmizela. Nenechala jí tam žádný vzkaz, jen plechovku s ravioli na plotně a otvírák na konzervy. Od té doby nevzala ravioli do úst a věděla, že to ani nikdy neudělá.</p> <p>Ale ten pocit toho dne přišel, spolykal všechno uvnitř, a bylo to tak velké, že se jeho přítomnost dala prokázat aritmetikou nepřítomnosti a vzpomínkou na lepší časy. Pohybovala se kolem toho, ať už to bylo cokoliv, od jednoho bodu k dalšímu, až nakonec skončila za ostnatým drátem v Beavertonu, v místě tak špatném, že bylo jako kousek rozbitého skla, tlačící na velkou prázdnotu. A tam si začala uvědomovat tu věc, která spolkla celý svět, přestože to bylo jen stěží vidět. Nebyl to už vlastně pocit, jen nějaký druh plynu, něco, co téměř cítila v hrdle, když ležela v chladné posteli a uvažovala o své další cestě.</p> <p>„Jsi v pořádku?“ zeptal se Nigel, mastné vlasy mu padaly do očí, červenou kuličku držel v ruce a v koutku úst přežvykoval kousek plastikového párátka.</p> <p>Dlouhou dobu se podivovala, proč ten pocit nespálila její horečka, proč nepřerušila náhodně některý obvod, aby se mohlo všechno vrátit zpátky. Jenže jak si zvykala na most, na Skinnera, na poslíčkování v Allied, pochopila, že tu prázdnotu postupně vyplňovala všedními věcmi, ze základů starého světa vyrostl úplně nový svět, jeden den překrýval druhý – ať už tančila U disidentů, nebo proseděla celou noc s přáteli, nebo spala stočená do klubíčka ve Skinnerově pokoji, kde vítr otřásal překližkovými stěnami a kabely hučely jako (jak říkal Skinner) nejpomalejší moře na světě.</p> <p>A teď se to všechno <emphasis>rozbilo.</emphasis></p> <p>„Vette?“</p> <p>Jednou viděla dívku, která skočila z mostu, vytáhli ji na velkém plastikovém háku, z nosu a z úst jí tekla voda. Skinner říkal, že když někdo takhle skočí, má všechny kosti rozbité a klouby rozdrcené. Proběhla nahá barem a skočila po hlavě přes zábradlí ze stolu nějakého turisty a strhla přitom smetanou imitaci japonské rybářské lodě. V těch místech se teď vznáší tělo Sammy Sala, možná už byl za mrtvou zónou, odkud už před lety odešly všechny ryby, protože voda byla plná toxického olova, které do ní napadalo z bezpočtu vrstev nátěrů. Možná už ho uchopil proud, který odnášel mrtvé z mostu. Lidé říkali, že ten proud se táhne až k Mission Rock, kde se na surfech kolem betonového pobřeží China Basin prohánějí v mikropórových oblečcích pracháči.</p> <p>Chevette se sklonila a začala zvracet, podařilo se jí většinu toho dostat do prázdné plechovky od barvy, na jejímž okraji byla kůra zaschlé základovky, kterou Nigel používal na každou svou opravu.</p> <p>„Hej, hej,“ poskakoval kolem ní, ale díky své přirozené ostýchavosti se jí bál byť jen nepatrně dotknout, jeho ruce se vznášely nad ní v obavě, že mu pozvrací jeho práci, takže by musel udělat něco, co ve svém hnízdě neměl nikdy v úmyslu, a to uklidit. „Vodu? Chceš vodu?“ Nabízel jí zvětralou studenou kávu, kterou tu měl, aby s ní chladil svařovaný kov. Na povrchu plavala olejová oka a jí se znovu zvedl žaludek. Překonala se a raději se posadila.</p> <p>Sammy Sal je mrtvý, Skinner je možná také mrtvý. On a ten student jsou svázaní tou odpornou plastikovou žížalou.</p> <p>„Chev?“</p> <p>Položil plechovku s kávou na stůl a místo toho jí teď nabízel plechovku s pivem. Odstrčila ji stranou a rozkašlala se.</p> <p>Nigel se šoural po místnosti, pak se otočil a vyhlédl ven trojúhelníkovým oknem. Třáslo se ve větru. „Je bouřka,“ řekl, jako kdyby byl rád, že vnější svět pokračuje ve svém obvyklém rytmu, jakkoliv drastickém. „Prší jako z konve.“</p> <p>Utekla od Skinnera a pušky ve vrahově ruce, od jeho očí a zlatých záblesků v koutcích rtů, od zavázaných rukou a shrbeného postoje, když se snažila udržet rovnováhu, od pouzdra s brýlemi toho idiota. Chevette to všechno viděla, jak se to míhalo rychle před jejíma očima, a když přišel první poryv deště, zdál se jí téměř teplý oproti děsivému klidu. Skinner určitě věděl, že začne pršet, každý den sledoval svůj barometr ve starém dřevěném pouzdře, podobném kormidlu nějaké staré lodě. On dokázal předpovídat počasí. Možná to věděli i ostatní, ale měli ve zvyku počkat a pak před tím utíkat, do poslední chvíle měli otevřené své stánky, aby udělali alespoň ještě jeden obchod. Hodinu před bouřkou byla nejlepší atmosféra pro prodej, lidé zbrkle nakupovali, zatímco jindy by s koupí dlouho váhali. Přestože se tu a tam někdo ztratil, když byla bouře příliš silná, nikdy to nebyli zbrklouni. Nováčci se často poutali i se svými zavazadly k vnější straně struktury a někdy, když přišel vítr z nečekaného směru, se celá část uvolnila a zřítila. Ona sama to sice nikdy neviděla, ale lidé o tom vyprávěli divoké historky. Nic nedokázalo nové příchozí odradit od toho, aby na mostě hledali přístřeší, ale ne každému se to povedlo.</p> <p>Otřela si rty hřbetem ruky a vzala si od Nigela pivo. Napila se. Bylo teplé, a tak mu ho podala zpátky. Nigel si vytáhl z úst párátko a zvedl plechovku, aby se také napil, pak si to ale rozmyslel a postavil ji vedle své svářečky.</p> <p>„Něco se děje,“ řekl. „<emphasis>Poznám </emphasis>to.“</p> <p>Chevette si masírovala zápěstí. Tam, kde měla předtím pouta, jí naskočila růžová vyrážka. Uchopila keramický nůž a automaticky ho zavřela.</p> <p>„Jo,“ řekla, „jo, něco se děje…“</p> <p>„<emphasis>Ale co, </emphasis>Chevette?“ Setřásl si vlasy z čela jako vyděšený pes a začal se nervózně přehrabovat ve svém nářadí. Jeho ruce byly jako dvě malá špinavá zvířátka, která tiše a agilně řešila problém, na který jejich pán sám nestačil.</p> <p>„Ten japonskej parchant tě votravoval,“ usoudil, „a ty ses teď nasraná…“</p> <p>„Ne,“ řekla, aniž ho poslouchala.</p> <p>„Potřebuješ pořádný ocelový kolo. Těžký. S velkým košíkem vepředu. Ne papírovej sráč, omotanej ňákou šílenou kravinou, co váží asi tolik co sendvič. Co kdybys narazila do au – autobusu? Narazila mu do zadku. Vá – vážíš sama víc než to tvoje ko – kolo, přeletěla bys a ro – rozbila si… rozbila si…“ Zkroutil ruce, jako by se snažil přesně naznačit nehodu, kterou měl před očima. Chevette zvedla hlavu a všimla si, že se Nigel třese.</p> <p>„Nigeli,“ řekla a vstala, „někdo mi tu věc nasadil z legrace, rozumíš?“</p> <p>„<emphasis>Hejbalo se to,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl. „Já to viděl.“</p> <p>„No, nebyl to zrovna <emphasis>nejvydařenější </emphasis>vtip, O.K.? Ale já jsem věděla, kam jít. K tobě, jasný? A tys mi to sundal.“</p> <p>Nigel potřásl hlavou a vlasy mu spadly zpátky do očí, ve kterých se zračil ostych, ale i jisté potěšení. „Měla jsi nůž. Řeže dobře.“ Pak se zamračil. „Potřebovala bys <emphasis>ocelovej </emphasis>nůž…“</p> <p>„Já vím,“ řekla. „Už musím jít…“ Sklonila se, aby zvedla plechovku. „Vyhodím to cestou, a promiň.“</p> <p>„Je bouřka,“ řekl Nigel. „Neměla bys chodit ven uprostřed bouřky.“</p> <p>„Musím,“ řekla. „Neboj se, budu v pořádku.“ Představa, že kdyby ji tu našel, zabil by bez váhání Nigela, ji vyděsila. Vyděsil by ho. Ublížil by mu.</p> <p>„Tohle rozkrájím,“ řekl a zvedl červenou kuličku.</p> <p>„Raději se toho zbav,“ řekla.</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Podívej se na tu vyrážku.“</p> <p>Nigel odhodil kuličku, jako kdyby byla jedovatá, a otřel si prsty o špinavé tričko.</p> <p>„Nigeli, nemáš náhodou šroubovák, který bys mi mohl dát? Na ploché hlavičky.“</p> <p>„Moje jsou všechny opotřebovaný…“ Bílá zvířátka se začala přehrabovat v nářadí, šťastná, že mají co dělat, zatímco je Nigel zachmuřeně sledoval. „Vyhodil jsem všechny šrouby s plochou hlavičkou hned, jak jsem je vytáhl.“</p> <p>„Stačí mi klidně i opotřebovanej.“</p> <p>Pravá ruka se zvedla a třímala svůj poklad. Mírně zkroucený s černou rukojetí.</p> <p>„To je ono,“ řekla a zapnula si Skinnerovu bundu.</p> <p>Obě ruce se k ní natáhly, Nigelovy oči ukryté pod dlouhou ofinou. „Já… mám tě rád, Chevette.“</p> <p>„Já vím,“ řekla, stojíc s plechovkou s vlastními zvratky v jedné ruce a starým šroubovákem v druhé. „Já vím, že mě máš rád.“</p> <p>●●●</p> <p>Zrušovaná plastiková střecha chránila horní patro mostu před deštěm, voda stékala po nosnících a elektrických kabelech a tu a tam vytvářela kaskády, miniaturní Niagarské vodopády, poskakující po překližkách a vlnitém plechu. Chevette od vchodu do Nigelovy dílny sledovala, jak se zhroutila jedna markýza, plná galonů stříbrné vody. Břichatá plátěná vana náhle s třeskotem povolila a okamžitě se proměnila v mokré cáry vlající plachtoviny. Nic tady nebylo v žádném slova smyslu plánované a problémy drenáže se řešily, jak přicházely. Nebo se neřešily vůbec, to bylo pravděpodobnější.</p> <p>Polovina světel nefungovala, ale to mohlo být proto, že je lidé jednoduše vypnuli, vytáhli tolik zásuvek, kolik jich stihli. Ale pak zahlédla podivný růžový záblesk v transformátoru a zaslechla ránu. Bylo to u Ostrova pokladů. – Blesk se postaral o zbytek dosud rozsvícených světel a Chevette náhle stála uprostřed temnoty. Kolem bylo pusto a nikde ani živáčka. Jen jedna stowattová žárovka v oranžovém plastikovém krytu, třepotající se ve větru.</p> <p>Vykročila ke středu podlaží a snažila se mít na pozoru před padajícími kabely. Vzpomněla si, že stále ještě drží v ruce plechovku, a tak ji odhodila stranou a poslouchala, jak se kutálí po zemi.</p> <p>Pomyslela na své kolo, odolávající větru, jeho kondenzátory budou už asi vybité. Někdo ho určitě sebere, vezme i Sammy Salovo. Byla to ta nejcennější věc, jakou kdy vlastnila, a vydělala si každičký dolar, který pak vysázela v City Wheels. Neuvažovala o svém kole jako o nějaké věci, měla k němu stejný vztah, jaký mají lidé ke koním. Byli poslíčkové, kteří dali svým kolům dokonce jména, ale Chevette to nikdy neudělala, snad proto, že své kolo považovala za něco živého.</p> <p>Makej, řekla si pro sebe, <emphasis>jestli tady zůstaneš, dostanou tě. </emphasis>Obrátila se zády k San Francisku a zamířila k Ostrovu pokladů.</p> <p>Kdo jsou oni? Ten člověk s puškou. Přišel si pro brýle. Přišel pro brýle a zabil Sammyho. Poslali ho snad lidé, co volali Bunnymu a Wilsonovi? Soukromí poldové? Chlápci od ochranky?</p> <p>Pouzdro měla v kapse. Bylo hladké. A ten podivný obrázek města, ty věže s rozložitými vrcholky. Slunečnice.</p> <p>„Bože,“ řekla, „kam? Kam to jdu?“</p> <p>K Ostrovu pokladů, kde se potulují vlkodlaci, úchyláci a šílenci vyhnaní z mostu, co se tam prohánějí po lesích? Skinner jí vyprávěl, že tam kdysi bývala vojenská základna, ale po Little Grande se tam rozšířil mor, bylo to něco, co vám nejdřív z očí udělalo kaši a pak vám vypadaly zuby. Říkalo se tomu Horečka Ostrova pokladů. Asi po tom zemětřesení něco vyteklo z některé nádrže na námořní základně. Proto se tam nikdo normální neodvážil. V noci tam byly vidět ohně a ve dne se nad ostrovem vznášel kouř. Všichni to místo raději obloukem obcházeli. Lidé, co tam žili, nebyli stejní jako lidé, co žili na visutém mostě.</p> <p>Nebo by se měla raději vrátit zpátky a pokusit se najít své kolo? Stačí hodina jízdy a brzdy budou zase nabité. Viděla sama sebe, jak jede na kole, možná by zamířila na východ, pořád by jela, až by dojela do nějaké země, do pouště, jakou vídala v televizi, pak přes zelené farmy, kde pracovaly dlouhé řady velkých strojů a vykonávaly to, co jim farmář nařídil. Ale pak si vzpomněla na cestu z Oregonu, na náklaďáky, které v noci kvílely jako ztracená šílená zvířata, a pokusila se představit si sama sebe, jak jede mezi nimi. Ne, na takové silnici pro ni nebylo místo, určitě nejsou ani osvětlené a všude kolem je také tma. Kde mohl člověk jít a jít, aniž by někdy někam došel? Takové místo nebylo, a ani kolo by jí v tom nepomohlo.</p> <p>Možná by se měla vrátit zpátky ke Skinnerovi. Vylézt nahoru a podívat se… Ne. To zamítla. To nejde.</p> <p>Prázdnota se vynořila uprostřed deštivých stínů jako otravný plyn a Chevette <emphasis>zadržela </emphasis>dech, aby ten plyn nevdechla.</p> <p>Bylo to stejné, jako když něco ztratíte. Teprve v tom okamžiku si uvědomíte, že jste to měli. Pochopila odchod své matky jako způsob, aby si uvědomila, že tam byla, jinak by byla jen místem. A ona přitom byla vším, stejně jako počasí. A Skinner a jeho kamínka, do kterých musela kapat olej, aby bylo kožené těsnění vlhké a pumpička fungovala. Člověk se přece neprobouzí každé ráno, aby nad každou malou věcí říkal: <emphasis>Ano, ano, ano. </emphasis>Ale život se skládá z právě tak malých věcí. Stačí jen někoho vidět, když se ráno probudí. Nebo Lowell. Když měla Lowella – pokud vůbec mohla říct, že ho někdy měla, což asi stejně nebyla pravda – ale dokud byl s ní, byl také jednou z těch malých věcí…</p> <p>„Chev? Jsi to ty?“</p> <p>A náhle tu byl. Lowell. Seděl s nohama zkříženýma na rezavém chladiči s nápisem KREVETY na boku. Kouřil cigaretu a sledoval velké dešťové kapky, odrážející se od plátěné střechy. Už ho neviděla tři týdny, a první věc, která ji v tom okamžiku napadla, byla, že musí vypadat strašně. Vedle něj seděl malý skinhead, kterému v okolí říkali Codes, přes hlavu měl přetaženou kapuci bavlněné mikiny a ruce zastrčené v dlouhých rukávech. Codes ji nikdy neměl rád.</p> <p>Ale Lowell se na ni usmíval s cigaretou v puse. „No,“ řekl najednou, „neřekneš mi ,ahoj‘, nebo něco?“</p> <p>„Ahoj,“ řekla Chevette.<strong>21</strong><strong>Bar</strong></p> <p>U disidentů</p> <p>Rydell si celou tou záležitostí s mostem nebyl docela jistý, pokud šlo o to, co mu vyprávěl Freddie cestou zpátky z North Beach. Vzpomínal na dokumentární pořad, který viděl v Knoxvillu, a byl si jistý, že v něm nebyla ani jediná zmínka o kanibalech nebo nějakých kultovních sektách. Napadlo ho, že Freddie asi chtěl, aby si to myslel, protože Rydell byl ten, kdo tam měl jít, aby přivedl tu dívku Chevette Washingtonovou.</p> <p>A teď už tu opravdu byl, sledoval lidi, jak se snaží rychle uklidit své věci z dosahu deště, a vypadalo to méně zlé, než jak mu to popisoval Freddie. Spíš jako nějaký karneval nebo pouliční tržiště, až na to, že to bylo zastřešené. V horní části byly šílené malé chatrče, byly to vlastně boxy a pojízdné maringotky, vytažené nahoru a přilepené lepidlem, takže vypadaly jako konipáscí zavěšení v pavouci síti. Mohli jste klidně vylézt skrz otvory nahoru mezi původní dvě patra. Všude byly nejrůznější druhy schodišť, vlnitého plechu, překližek, a dokonce tam byl i jeden letadlový podvozek s vyfouknutými koly.</p> <p>Na spodním patře, jakmile jste prošli kolem řady maringotek s jídlem, byly hlavně bary, byly to nejmenší bary, jaké kdy Rydell viděl, některé z nich měly jen čtyři židličky a žádné dveře, jen kus dřeva s uzamykatelnou závorou.</p> <p>Nic z toho však nezapadalo do všeobecného plánu, alespoň to tomu nenapovídalo. Nebylo to jako velké obchodní domy, kde se do skuliny mezi spoustou obchodů vměstnal další a čekalo se, jestli se ujme, nebo ne. Toto místo ale <emphasis>vyrostlo </emphasis>před očima, nebo mu to tak alespoň připadalo. Jeden obchod se lepil na druhý, až byl celý prostor zaplněný jako celistvá masa a žádný kousek neladil s druhým. Kam se člověk podíval, byl jiný materiál, a téměř nic nesloužilo svému původnímu účelu. Procházel mezi stánky s předními částmi z tyrkysové formiky, falešných cihel a z kousků dlaždiček naskládaných do tvaru květin. Jedna chatrč byla dokonce pokrytá plíšky ze zašlé mědi z rozebrané skříňky na součástky.</p> <p>Rydell se přistihl, jak se nad tím vším usmívá, a nikdo z lidí mu nevěnoval žádnou pozornost, ať už to byli kanibalové, nebo ne. Lidé byli stejnou směsicí jako materiály, které použili na stavbu svých stánků: různé věkové skupiny, rasy, barvy, a všichni nyní spěchali před bouří, která se chystala každou chvilku vypuknout. Jak se prodíral kolem kárek a jedné staré dámy, balící proutěný kufr, začal se prudce zvedat vítr. Malé děcko vrávoralo a zoufale se přidržovalo rukama velkého červeného hasicího přístroje. Rydell ještě nikdy neviděl dítě, co by mělo takové tetování. Chlapec cosi prohodil v ciz.ím jazyce a v dalším okamžiku byl pryč.</p> <p>Rydell se zastavil a vytáhl z kapsy u bundy Warbabyho mapu. Bylo na ní vyznačené, kde dívka žila a jak se tam dostane. Přímo na střeše té zatracené stavby, v malé chatrči, postavené na vrcholu jedné z věží, z které visely změti kabelů. Warbaby měl krásný rukopis, opravdu úhledný. Nakreslil a označil mu tuto mapu na zadním sedadle patriotu. Tady jsou schody, pak půjdeš po chodníku a dojdeš k výtahu.</p> <p>Najít první schody bude asi oříšek, protože když se kolem sebe rozhlédl, uviděl celou řadu úzkých malých schodišť, proplétajících se mezi stánky a malými bary v absolutně žádném sledu. Usoudil, že všechny nejspíš vedly do stejného krysího hnízda, ale nebyla žádná záruka, že jsou propojené.</p> <p>Začalo se ho zmocňovat vyčerpání a on uvažoval, kde, a hlavně kdy, bude moci složit hlavu. Co tohle celé mělo vůbec znamenat? Do čeho ho to Hernandez vlastně navezl?</p> <p>Začalo pršet, vítr ještě o dva stupně zesílil a místní lidé se začali vážně shánět po přístřeší a nechali Rydella krčit se mezi dvěma starodávnými japonskými prodejními automaty. Celá struktura, pokud se to tak dalo nazvat, byla dostatečně porézní, aby propustila spoustu dešťové vody, ale dost velká a neohrabaná, aby se divoce zmítala ve větru. Celý most začal vrzat, skřípat a sténat. A pak začala zhasínat světla.</p> <p>Uviděl výbuch drobných malých jiskérek, když se nedaleko od něj zřítil kabel. Někdo vykřikl, ale slova přehlušil vítr, takže jim Rydell nerozuměl. Podíval se na zem a uviděl, jak se jeho botasky potápějí ve vodě. To není dobré, pomyslel si. Kaluže, mokré boty, střídavý proud.</p> <p>Vedle prodejního automatu stál stojan na ovoce, stlučený dohromady kusy starého dřeva jako dětský obrněný vozík. Ale pod ním byla nějaká police. Byla asi šest palců nad zemí a zdálo se, že tam neprší. Vlezl dovnitř a zvedl nohy. Páchlo to tam přezrálými mandarinkami, ale bylo tam z devadesáti procent sucho a navíc prodejní automat zachytil větší část větru.</p> <p>Zapnul si bundu vysoko ke krku, zasunul ruce hluboko do kapes a myslel na horkou sprchu a suchou postel. Myslel na svůj spacák v Mar Vista a najednou pocítil nesmírný stesk po domově. Bože, pomyslel si, za chvilku mi budou chybět i kytky nalepené na zdi.</p> <p>Plátno na jedné chatrči se protrhlo, dřevěné podpěry praskly jako párátka a na zem se vylilo snad dvacet galonů vody. A pak ji najednou uviděl, Chevette Washingtonová stála nedaleko od něj. Jako kdyby se mu to zdálo. Nebyla od něj ani dvacet stop. Jen tam stála v dešti.</p> <p>●●●</p> <p>Když jeho otec onemocněl, přestěhovali se na Floridu, kde si Rydell našel přítelkyni. Jmenovala se Claudia Marsalisová, byla z Bostonu a její matka měla přívěs ve stejném kempu jako Rydellův otec, hned vedle Tampa Bay. Rydell byl první rok na Akademii, ale měl párkrát prázdniny a jeho otec znal způsoby, jak mu opatřit celkem levné letenky.</p> <p>A tak mohl Rydell přiletět na prázdniny a strávit je se svým otcem. Někdy večer si vyšel ven a projížděl se kolem s lincolnem z roku 94, který patřil matce Claudie Marsalisové. Dívka tvrdila, že vůz měl původně barvu třešní, než ho přivezli sem dolů, ale díky soli se lak už dávno oloupal. Evidentně nahoře v Bostonu vyjížděli s autem ven na silnici jen v létě, takže mu kapotu neničily chemikálie. Měl modrobílou poznávací značku NÁRODNÍ PAMÁTKA, protože to byl sběratelsky cenný veterán. Byl opravdu staromódní, z lisovaného plechu, a ani nebyl zevnitř osvětlený.</p> <p>Ve větší části Tampa to bylo poněkud drsné, silniční nápisy byly poničené cvičnou střelbou z pistole těch, které pálila v kapse. V okolí byla spousta pušek: každá dodávka jich měla pár vystavených za oknem společně s párem pořádných psů. Claudia Rydellovi párkrát kvůli floridským chlapcům s kýčovitými čepicemi, co se proháněli kolem s puškami a psy, pořádně zavařila. Rydell jí tvrdil, že to s ním nemělo nic společného, on byl z Knoxvillu a lidé v Knoxvillu nevystavují své pušky na odiv. Ani nevystřelují díry do dopravních značek, protože se přece mohou obrátit na policii. Ale Claudia byla jednou z těch, pro koho všechno jižně od D. <emphasis>C. </emphasis>bylo stejné. I když to možná jen hrála, aby ho pozlobila.</p> <p>Ale v noci to všude kolem vonělo solí, magnoliemi a vlhkem a oni se projížděli v lincolnu se staženými okénky a poslouchali rádio. Když se setmělo, sledovali spolu světla lodí a velkých jeřábů, které se pohybovaly jako nejpomalejší UFO na světě. Někdy se dokonce na zadní sedačce trochu mazlili a Claudia říkala, že na Floridě je všechno příliš zpocené, a Ryddel souhlasil. Dělali to proto, že byli oba tady dole, cítili se sami, a krom toho tu stejně nebylo nic jiného na práci.</p> <p>Jedné noci poslouchali stanici z Georgie a začalo „Já a Ježíš ti natrhneme zadek“ od jedné metalové skupiny, která zpívala o potratech, přívržencích ajatolláha a dalších nesmyslech, a Claudia, která to ještě předtím nikdy neslyšela, se začala smát tak, že se málem počůrala. Nemohla uvěřit, že může někdo něco takového vůbec zpívat. Když se konečně uklidnila a otřela si slzy, zeptala se Rydella, proč chce být poldou. A on byl z té otázky celý nesvůj, protože mu připadalo, že Claudia považuje to, že se přihlásil do Akademie, také za nějaký žert, jako byla ta přihlouplá píseň. Ale také proto, že to byla jedna z věcí, o kterých dosud příliš neuvažoval.</p> <p>Pravda byla možná v tom, jak společně se svým otcem sledovali pravidelně <emphasis>Policajty v nesnázích, </emphasis>protože ta show skutečně učila lidi respektovat policii. Viděli jste, jakým problémům musí policie často čelit. Nejenže se museli potýkat s kriminálníky, ale také s právníky, se soudy a tak dále. Ale kdyby jí řekl, že chce být policistou kvůli nějaké televizní show, určitě by se mu vysmála. A tak o tom chvilku uvažoval a nakonec jí řekl, že šel do Akademie proto, aby byl v pozici, kdy může pomáhat lidem, když se dostanou do nesnází. Když to dořekl, jen se po něm podívala.</p> <p>„Berry,“ řekla, „ty to myslíš vážně, že jo?“</p> <p>„Jasně,“ řekl, „asi jo.“</p> <p>„Ale Berry, když jsi polda, lidi ti jedině budou lhát. Lidi o tobě budou uvažovat jako o nepříteli. A mluvil s tebou budou chtít jedině tehdy, když se dostanou do skutečně velkých problémů.“</p> <p>Rydell se otočil od volantu a podíval se na ni. „Jak to můžeš tak dobře vědět?“</p> <p>„Protože to dělá můj otec,“ řekla a ukončila tím hovor. Už se k tomu od té doby nikdy nevrátila.</p> <p>Ale Rydell si na to často vzpomněl, když řídil gunhead pro IntenSecure, protože to bylo stejné, jako když byl člověk polda a přitom jím nebyl. Lidé, pro které tu byl, aby jim pomáhal, se ani neobtěžovali mu lhát, protože oni platili účty.</p> <p>A tak byl nyní na mostě, vylezl zpod stojanu na ovoce a vydal se za dívkou, o které Warbaby a Freddie – kterým Rydell nevěřil ani nos mezi očima – prohlašovali, že v hotelovém pokoji podřízla toho Němce, nebo kdo to byl. A ukradla brýle, které od ní měl Rydell získat zpět. Stejné jako měl Warbaby. Ale jestli je ukradla už předtím, proč by se vracela, aby toho chlapíka oddělala? Otázka byla, co to všechno mělo s ním společného, co to mělo společného s hodinami, které proseděli s otcem u <emphasis>Policajtů v nesnázích? </emphasis>A odpověď byla nasnadě, snažil se stejně jako ostatní nějak vydělat na živobytí.</p> <p>Potoky deště protékaly nejrůznějšími otvory v horní části mostu a dopadaly do spodních pater. Objevil se růžový záblesk, zřejmě do mostu uhodil blesk. Rydell měl pocit, že dívka odhodila něco stranou, ale kdyby se zastavil, aby to prověřil, mohl by ji ztratit z dohledu. Nyní se pohybovala a snažila se vyhýbat vodopádům dešťové vody.</p> <p>Technika uličního dohledu byla něco, co se v Akademii příliš neučili, pokud si nebyli jistí, že z vás bude mimořádně dobrý vyšetřovatel. V takovém případě vás pak strčili rovnou do kurzu pro pokročilé. Ale Rydell si přesto koupil malou příručku. Problém byl, že k takové činnosti byl zpravidla nezbytný ještě jeden partner a museli jste mít navíc ještě rádiové spojení a kolem pár náhodných obyvatel, aby vám poskytli potřebnou kamufláž. Jenže v situaci, v jaké se nacházel nyní, mu nezbývalo než se tiše plížit za ní a doufat, že si toho nevšimne.</p> <p>Věděl, že to musela být ona. Poznal ji podle toho šíleného účesu, dlouhý culík jí trčel z hlavy jako japonským bojovníkům. I když nebyla zdaleka tak tlustá jako oni. Z velké motorkářské bundy, která nejspíš dva roky visela v nějaké stodole, jí trčely hubené nohy. Dívka vypadala, že asi těžce pracuje, na nohách měla kalhoty z nějakého lesklého černého materiálu, vypadalo to téměř jako Kevinův obleček z obchodu Foukni Do Mě. Kalhoty měla zastrčené do tmavých vysokých bot.</p> <p>Snažil se ji nespustit z očí, a přitom musel zůstat tak daleko za ní, aby si ho nevšimla v případě, že by se nečekaně otočila, a tak se ukrýval za jedním z vodopádů, když vtom náhle zaslechl, jak na ni někdo zavolal: „Chev, jsi to ty?“ Rychle padl na kolena do kaluže a ukryl se za hromadou odpadků.</p> <p>Voda za ním dělala takový hluk, že neslyšel, co si povídají, ale alespoň je viděl: Mladý chlapec v černé kožené bundě, o poznání novější než byla její, a ještě někdo v černém s čepicí na hlavě. Seděli na nějakém chladiči a chlapec v kožené bundě kouřil cigaretu. Vlasy měl vyčesané do hřebenu – dobrý trik v dešti. Cigareta opsala velký oblouk a zmizela v kaluži. Chlapec seskočil a zdálo se, že mluví na dívku. Ten druhý také seskočil a pohyboval se přitom jako pavouk. Měl na sobě velkou mikinu, jejíž rukávy mu o šest palců přesahovaly ruce, a přes hlavu měl nataženou kapuci. Vypadal jako nějaký děsivý stín z jednoho starého filmu, který Rydell kdysi viděl. Stíny se v tom filmu oddělovaly od lidí a vy jste je museli chytit a přemluvit, aby se k vám vrátily zpátky. Sublett by určitě věděl, jak se to jmenovalo.</p> <p>Soustředil se ze všech sil, aby se nepohnul, a klečel v kaluži. Pak se ti tři dali do pohybu. Oba chlapci se postavili po jejím boku a ten, co vypadal jako stín, se ohlédl za sebe. Rydell zachytil část bílé tváře a tvrdé ostražité oči.</p> <p>Počítal: Jedna, dva, tři. Pak vstal a vydal se za nimi.</p> <p>Nedokázal odhadnout, jak daleko ušli, když se mu najednou ztratili, jako by vypadli ze zorného pole. Vytřel si z očí vodu a pokusil se přijít na to, kam mohli zmizet, když si všiml, že pravděpodobně sešli schody do nižšího patra. Objevil otvor, mířící do spodního patra. Jak vstoupil na schodiště, zaslechl nějakou hudbu a zahlédl namodralé světlo. Ukázalo se, že světlo pochází z malého neonového nápisu s velkými písmeny: U DISIDENTŮ.</p> <p>Chvilku tam stál a poslouchal vodu dopadající na transformátor a pak vyrazil po schodech dolů.</p> <p>Byly z dřevotřísky, polepené brusným papírem, aby neklouzaly, ale on stejně málem spadl. Když už byl na půl cestě dolů, pochopil, že místo s neonovým nápisem je bar, poznal to podle vůně piva a kouře.</p> <p>Dole bylo teplo. Bylo to jako když člověk vstoupí do parních lázní. Všude se hemžily spousty lidí. Někdo po něm hodil ručník. Byl úplně promočený a uhodil ho do prsou. Přesto ho Rydell vzal a otřel si s ním tvář a pak ho odhodil směrem, odkud ručník přiletěl. Někde za ním se hlasitě zasmála nějaká žena. Přistoupil k baru a našel si na jednom konci volné místo. Vylovil z kapsy promočené bundy dvě pětidolarové mince a hodil je na pult. „Pivo,“ řekl a ani nezvedl hlavu, když k němu někdo přistoupil a vzal si dvě mince. Bylo to jedno z těch amerických piv vyráběných v Japonsku, co se v Tampa moc nepilo. Zavřel oči a vypil půlku láhve najednou. Když otevřel oči a položil pivo na pult, někdo vedle něj řekl: „Napíchnout?“</p> <p>Zvedl hlavu a uviděl bezbradého chlápka s růžovými brýlemi a růžově natřenými rty, s řídkými světlými vlasy sčesanými dozadu a lesklými od něčeho jiného, než je jen dešťová voda.</p> <p>„Cože?“ řekl Rydell.</p> <p>„Řekl jsem ,napíchnout‘.“</p> <p>„Slyšel jsem,“ řekl Rydell.</p> <p>„No a? Potřebuješ?“</p> <p>„Podívej,“ prohlásil Rydell, „jediný, co teď potřebuju, je tohle pivo, jasný?“</p> <p>„Tvůj telefon,“ řekl muž s růžovými rty, „nebo fax. Napíchnu ti ho na celej měsíc. Třicet dní a za dalších třicet zadarmo. Nelimitovaně dlouhej, domácí. Potřebuješ zámoří, můžeme si promluvit o zámoří. Ale tři stovky jsou za základní napíchnutí.“ Jeho hlas zněl jako kolovrátek a Rydellovi to připomnělo hlasový čip, který byl k dostání k jednomu druhu dětských hraček.</p> <p>„Počkej…“ řekl Rydell.</p> <p>Muž dvakrát zamrkal za růžovými skly.</p> <p>„Ty mluvíš o tý záležitosti s kapesním telefonem, je to tak? Aby se nemuselo platit telekomunikacím?“</p> <p>Muž na něj jen hleděl.</p> <p>„No, díky,“ řekl rychle Rydell. „To voceňuju, ale zrovna u sebe nemám telefon. Kdybych měl, s radostí bych využil tvých služeb.“</p> <p>Muž na něj stále hleděl. „Mám dojem, že už jsem tě někde viděl…“ Nebyl si jistý.</p> <p>„Kdepak,“ řekl Rydell. – „Já jsem z Knoxvillu. Přišel jsem se sem schovat před deštěm.“ Usoudil, že je čas trochu riskovat a rozhlédnout se kolem, protože zrcadla za barem byla zamlžená a jen tu a tam po nich stékaly pramínky vody. Otočil se a uviděl Japonku, tu, co vídával na kopcích v Hollywoodu, když se tam projížděl se Sublettem. Stála na malém pódiu a byla nahá, kudrnaté vlasy jí sahaly až k pasu. Rydell překvapeně zahučel.</p> <p>„Hej,“ ozval se muž vedle něj. „Hej…“</p> <p>Rydell potřásl hlavou jako mokrý pes. Postava byla stále tam.</p> <p>„Hele, myslím to vážně.“ Zase ten trubec. „Máš nějaký potíže? Možná bys chtěl vědět, co na tebe mají. Nebo na někoho jinýho. Když máš to správný číslo…“</p> <p>„Hele,“ řekl Rydell, „počkej. Co je to za ženskou támhle nahoře?“</p> <p>Růžové brýle se otočily.</p> <p>„To je hologram,“ řekl docela jiným hlasem, zvedl se a odešel.</p> <p>„Sakra,“ ozval se za ním hostinský, „právě jsi zlomil rekord v odpálení Hovňouse Eddieho. Za to si zasloužíš pivo, kámo.“</p> <p>Hostinský byl černý chlapík s barevnými korálky ve vlasech. Usmíval se na Rydella. „Říkáme mu Hovňous Eddie, protože si nic jinýho nezaslouží. Pověsí tvůj telefon na krabici, co v ní nejsou ani baterie, zmáčkne pár knoflíků, vezme si tvoje prachy a potom dělá blbýho. To je celej Eddie.“ Otevřel další pivo a postavil je vedle prvního.</p> <p>Rydell se otočil zpátky na japonskou dívku. Nehýbala se. „Jen jsem se tu chtěl schovat před deštěm,“ řekl, protože ho nenapadalo nic jiného, co by mohl říct.</p> <p>„Na to je dobrá noc,“ řekl hostinský.“</p> <p>„Pověz mi,“ řekl Rydell, „ta dáma tam nahoře…“</p> <p>„To je Josienina tanečnice,“ řekl hostinský. „Dívej se. Za chvilku bude tancovat, jakmile začne hrát písnička, co má ráda.“</p> <p>„Josie?“</p> <p>Hostinský ukázal. Rydell se podíval, kam ukazuje. Uviděl velmi tlustou ženu v kolečkovém křesle, její vlasy vypadaly jako skelná vata. Na sobě měla modré džínové lacláky a bílé tričko velikosti XXL. Obě ruce měla zasunuté v něčem, co měla na klíně, a vypadalo to jako hladký šedý plastikový rukávník. Oči měla zavřené a tvář bez výrazu. Rydell si nebyl jistý, jestli spí.</p> <p>„Hologram?“ Japonská žena se vůbec nehýbala. Rydell si vzpomněl na tu noc, co ji viděl. Rohatá stříbrná koruna a rozevláté vlasy. Tato žena neměla ani jedno, ani druhé, ale přesto to byla ona. Byla.</p> <p>„Josie to tady vždycky promítá,“ řekl hostinský, jako kdyby to bylo něco, čemu nemůže zabránit.</p> <p>„Z té věci, co má na klíně?“</p> <p>„To je interface,“ řekl hostinský. „Projektor je támhle.“ Ukázal. „Nahoře nad tou reklamou na NEC.“</p> <p>Rydell uviděl malé černé gizmo, připnuté k osvětlenému nápisu. Vypadalo to jako nějaká stará optická kamera. Nevěděl, jestli NEC bylo pivo nebo něco jiného. Celá stěna byla pokrytá různými nápisy nejrůznějších druhů a on poznal jen několik z nich, o kterých se domníval, že to jsou reklamy na nějaké známé společnosti, prodávající elektroniku.</p> <p>Podíval se na gizmo a zpátky na tlustou ženu v kolečkovém křesle a bylo mu z toho smutno. Také ho to trochu rozčílilo. Jako kdyby něco ztratil. „Ne že bych věděl, co to je,“ řekl pro sebe.</p> <p>„Je to na oblbování lidí,“ řekl hostinský.</p> <p>Rydell si představil, jak někdo sedí u cesty v údolí a čeká na auta. Jako když on a jeho kamarádi leželi pod keři na Jefferson Street a házeli lidem pod kola plechovky. Znělo to, jako když spadne puklice. Dívali se, jak řidiči vystoupili a nechápavě kroutili hlavami. Takže to, co se mu stalo při projížďkách v gunheadu, byla jen obdoba téhož, někdo si jednoduše hrál s drahou hračkou.</p> <p>„Do prdele,“ řekl a soustředil se, aby v davu našel Chevette Washingtonovou. – Teď už nevnímal zápach piva a kouře, ale zato cítil mokré vlasy a šaty okolních lidí. A najednou ji viděl, i její dva přátele, jak se hrbí u malého kulatého stolku v rohu. Ten jeden měl teď kapuci staženou na zádech a odhalil Rydellovi bledou, uhrovitou pleť s vytetovaným ptákem na místě, které by bylo pokryté vlasy, kdyby nějaké měl. Bylo to takové tetování, co si uděláte sami, nebylo jako ta, co se vytvářejí počítačem. Holohlavý chlapec měl ostrou malou tvář, obrácenou k němu profilem. Mlčel. Chevette Washingtonová říkala něco druhému chlapci a tvářila se přitom nešťastně.</p> <p>Pak se hudba změnila, ozvaly se bubny, byly jich snad miliony. Ozývaly se kdesi za stěnou a divoké statické vlny se mísily s ženskými hlasy, podobnými křiku ptáků. Nic z toho nebylo přirozené. Hlasy zněly jako dálniční sirény a bubny, když jste dobře poslouchali, ani trochu nezněly jako bubny.</p> <p>Japonská žena – hologram, jak si Rydell musel stále připomínat – zvedla paže a začala tančit, vlastně se jen pohupovala. Nikoliv však podle bubnů, ale podle interferencí, přebíhajících hudbou nahoru a dolů, a když se Rydell otočil, všiml si, že tlustá žena má oči dokořán a její ruce se v plastikovém rukávníku pohybují.</p> <p>Nikdo jiný v baru tomu nevěnoval sebemenší pozornost, jen Rydell a ta žena v kolečkovém křesle. Rydell se opřel o bar, sledoval hologram a uvažoval, co asi bude dělat dál.</p> <p>Warbabyho seznam vypadal následovně: nejlepší by bylo, kdyby dostal holku i brýle, další nejlepší možnost byly jen brýle, třetí možnost bylo definitivně získat alespoň tu holku, ale jedno z toho se mu rozhodně muselo podařit.</p> <p>Josieina hudba skončila a hologram přestal tančit. Od několika stolů se ozval opilý potlesk. Josie kývla nepatrně hlavou, jako kdyby jim děkovala.</p> <p>Rydell si pomyslel, že nejhorší bylo to, že Josie byla připoutaná v kolečkovém křesle a mnoho toho tedy natančit nemohla. To mu připomnělo jednoho slepého muže v parku v Knoxvillu, který tam celý den seděl a hrál na starodávnou kytaru. A tak tam seděl, slepý, se svou starou kytarou, která už dávno nešla naladit. Zdálo se, že nedokázal hrát o nic lépe, než hrál, a Rydellovi to připadalo nefér.</p> <p>Kousek od stolu, kde seděla Chevette Washingtonová, se teď zvedlo několik lidí. Rydell neváhal a rychle si přesedl a vzal si s sebou pivo, které dostal za to, že se zbavil Hovňouse Eddieho. Stále sice neseděl tak blízko, aby slyšel, co si mezi sebou říkají, ale mohl se o to alespoň pokusit. Začal uvažovat o způsobech, jak začít konverzaci, ale zdálo se to beznadějné. Ne že by snad vypadal, že se sem nehodí, stejně měl pocit, že většina zdejších hostů tu není stálými zákazníky, jen náhodní zbloudilci, které sem zahnal déšť. Jednoduše neměl ponětí, co je to za podnik, a z nápisu „U disidentů“ toho moc nepochopil, i když podle jména by nejspíš stejně na nic nepřišel. A kromě toho ať už Chevette Washingtonová s těmi chlapci probírala cokoliv, zdálo se, že to je něco nepříjemného.</p> <p>Ten kluk bude asi její přítel, pomyslel si. Něco v jejím chování prozrazovalo naštvanou přítelkyni, a z toho, jak se zarputile tvářil ten chlapec, usoudil, že byla nejspíš jeho expřítelkyně…</p> <p>To vše se však v tomto okamžiku zdálo bezpředmětné, protože hovor v celém baru náhle utichl, a když Rydell zvedl hlavu od svého piva, uviděl před sebou Orlovského, upírsky vyhlížejícího poldu z oddělení vražd sanfranciského policejního okrsku. Vstoupil dovnitř ze schodiště, oblečený do mlžáku, na hlavě klobouk fedora, který vypadal jako upletený z barevného plastiku, a na nose ty děsné brýle s polovičními obroučkami. Orlovsky tam stál, z lemu kabátku mu stékaly pramínky vody, a zatímco si jednou rukou plášť rozepínal, dělaly se pod ním mokré loužičky. Stále měl na sobě tu černou neprůstřelnou vestu, a nyní, když zvedl ruku a položil ji na pažbu svého rychlopalného H&K, Rydell se pokusil zahlédnout pouzdro na odznak, které měl předtím zavěšené na šňůrce kolem krku, ale neviděl je.</p> <p>Na Orlovského zírali všichni přítomní z baru.</p> <p>Muž se kolem sebe rozhlédl přes okraje svých brýlí a dal si přitom na čas, aby jim uštědřil řádný policejní pohled. Hudba, nějaké divoké techno, zněla jako bomby, rozléhající se prázdnou kaplí, a začínala nabývat jaksi jiný význam.</p> <p>Rydell si všiml, že Josie, žena v kolečkovém křesle, si Rusa prohlíží s výrazem ve tváři, jaký Rydell nedokázal dost dobře rozluštit.</p> <p>Když Orlovsky zahlédl v koutě u stolu Chevette Washingtonovou, vypravil se k ní. Stále si přitom dával na čas. V ruce držel pušku.</p> <p>Rydellovi to připadlo, že Rus jednoduše zamíří a zastřelí ji. Rozhodně tak vypadal, ale jaký to musel být polda, aby něco takového mohl udělat?</p> <p>Teď se Orlovsky zastavil u stolu. Byl v ideálně přesné vzdálenosti: dostatečně daleko od nich, kdyby po něm snad chtěli skočit, ale na druhou stranu dost blízko na to, aby on mohl dobře zamířit pušku, pokud se k tomu rozhodne.</p> <p>Dívčin přítel, jak si Rydell s potěšením všiml, vypadal, že bude mít každou chvilku plné kalhoty. Holohlávek zase vypadal jako přimražený, ruce měl na stole, a Rydell viděl, že mezi nimi má kapesní telefon.</p> <p>Orlovsky se na dívku podíval svým trénovaným okem. Jeho tvář byla ve světle šedá. Neusmíval se. Posunul si na čele svou plastikovou fedoru a řekl: „Vstaň!“</p> <p>Rydell se na ni podíval a všiml si, že se celá chvěje. Nebylo pochyb o tom, že Rus myslel právě ji a nikoliv její přátele – přítel vypadal na omdlení a holohlávek jako nehybná socha.</p> <p>Chevette Washingtonová vstala, a jak se třásla, shodila na zem židli.</p> <p>„Ven.“ Ukázal ke schodům. Orlovsky chlupatou rukou pohnul pažbou H&K.</p> <p>Rydell slyšel, jak mu vlastní kolena vrzají napětím. Naklonil se dopředu a rukama se chytil okraje stolu. Cítil pod stolem nalepené staré žvýkačky.</p> <p>A pak zhasla světla.</p> <p>●●●</p> <p>Později, když se snažil vysvětlit Sublettovi, jaké to bylo, když Josie poslala svůj hologram na Orlovského, Rydell říkal, že to vypadalo přesně jako speciální efekty na konci <emphasis>Dobyvatele ztracené archy, </emphasis>tč části, kdy ti andělé, nebo co to vlastně bylo, vyletěli z té bedny a pustili se do nacistů.</p> <p>Ale všechno to Rydellovi připadalo hrozně rychlé. Když zhasla světla, zhaslo úplně všechno, i nápisy na stěnách, a Rydell prostě zvedl ten stůl a hodil ho, aniž o tom příliš uvažoval, a rozběhl se tam, kde stála Chevette. Pak se objevila kulička světla a expandovala od bodu na stěně, kde předtím byl horní okraj nápisu NEC. Měla barvu hologramové kůže, něco mezi medem a slonovinou, a uprostřed se objevily její oči a vlasy jako rychle plynoucí satelitní bouřkový systém. To všechno teď bylo kolem Rusa, nad jeho hlavou a rameny se objevila tři stopy velká koule, a jak se otáčela, její oči a ústa se otevřely v tichém výkřiku, několikrát zamrkala a oči se zvětšily. Každé oko bylo na malý okamžik stejně velké jako světelná koule a bílé zuby mohutné jako mužská ruka.</p> <p>Orlovsky se po kouli ohnal, a to na chvilku odvedlo jeho pozornost od zbraně, kterou svíral v ruce.</p> <p>Rydellovi to tak poskytlo dost času, aby popadl dívku, a nikoliv jejího přítele. Zvedl ji, zapomněl na všechno, co se učil o zatýkání a poutech, a rozběhl se s ní ke schodišti tak rychle, jak jen mohl.</p> <p>Orlovsky něco křičel, ale nejspíš to bylo rusky.</p> <p>Jeho strýček, ten, co kdysi sloužil u Africké armády, říkával, že kdyby měl popsat, jak vypadá ženský zadek, když ženská jde, bylo by to jako dvě koťata rysa v pytlákově ruksaku A přesně to problesklo nyní Rydellovi hlavou, když před sebou do schodů tlačil Chevette Washingtonovou jako pytel zeleniny. Nic sexy v tom ale nebylo.</p> <p>Byl jen rád, že ho nekopla do oka, nebo mu nezlomila některé žebro.<strong>22</strong><strong>Rub–a–dub</strong></p> <p>Ať už ji popadl kdokoliv, nepřestávala se svíjet a kopat kolem sebe. Ale on ji držel tak daleko před sebou, že na ni málem padl.</p> <p>Pak se ocitla nahoře, kde bylo světlo, a dívala se na stejnou plastikovou pušku v barvě dětské hračky v rukou dalšího z těch velkých šeredných chlapů v pršipláštích, tenhle byl bez klobouku, s mokrými vlasy shrnutými z obličeje, a vypadal, jako by mu byla malá kůže.</p> <p>„Pusť ji, sráči,“ řekl ten chlap <emphasis>s </emphasis>puškou. Měl stejný akcent jako monstrum z jednoho starého filmu. Stěží se udržela na nohou, když ji ten, co ji dosud držel, pustil.</p> <p>„Sráči,“ řekl chlap s puškou, a znělo to spíš jako <emphasis>suáči,</emphasis><emphasis> „</emphasis>co jsi tím chtěl dokázat?“</p> <p>„War,“ začal ten, co ji popadl v baru, a rozkašlal se, „baby,“ řekl a narovnal se. Pak zamžikal, chytil se za žebra a podíval se na ni. „Ježíšmarijá, tys mě kopla,“ mluvil jako Američan, ale určitě nebyl ze západního pobřeží. Měl na sobě levnou nylonovou bundu, jeden rukáv měl zpola utržený a z otvoru mu visely bílé chomáče prošívky. „Zkus se jen hnout…“ plastiková puška mu mířila přímo do tváře.</p> <p>„War – baby, war – baby,“ říkal ten chlápek, nebo to tak alepoň znělo, „war – baby mě poslal, abych ji přivedl. Parkuje támhle u těch dvou nádrží a čeká na mě, až se s ní objevím.“</p> <p>„Arkadij…“ To byl ten v plastikovém klobouku, který se právě objevil za chlápkem, co ji předtím popadl. Měl na očích ultračervené brýle na pozorování v noci, takové legrační s centrálním tubusem, který mu vyčuhoval zpod krempy klobouku. V ruce měl něco, co vypadalo jako miniaturní plechovka na aerosol. Řekl něco ve svém jazyce. Rusky? Ukázal malou plechovkou zpátky ke schodišti.</p> <p>„Vy používáte v tak malém uzavřeném prostoru slzák?“ řekl ten, co ji chytil. „Ublíží to lidem. Způsobuje to trvalé dýchací potíže.“</p> <p>Muž s napjatou tváří se na něho podíval jako na něco, co právě vylezlo zpod kamene. „Ty řídíš, jasný?“ řekl a naznačil muži v klobouku, aby to zahodil, ať už to bylo cokoliv.</p> <p>„Měli jsme kafe. No, ty jsi měl čaj, Svobodové, jasný?“</p> <p>Chevette přistihla muže s utaženou tváří, jak se na ni podíval, jako kdyby se mu nelíbilo, že slyšela jeho jméno. Chtěla mu říct, že slyšela něco jako <emphasis>RUB </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> A </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> DUB, </emphasis>tak nějak to ten chlápek vyslovil, ale to určitě není ono, že ne?</p> <p>„Proč jsi ji chytil?“ zeptal se muž s napjatou tváří, ten Rub – a – dub.</p> <p>„Mohla by klidně ve tmě utéct, že je to tak? Nemohla vědět, že tvůj parťák má brejle na noc. Kromě toho mě sem poslal, abych ji našel. O vás nic neříkal. Vlastně říkal, že byste se sem nikdy neodvážili.“</p> <p>Chlápek s kloboukem stál nyní za ní a trhl jí pažemi, aby držela. „Pusťte mě…“</p> <p>„Hej,“ řekl ten, co ji chytil, jako by chtěl všechno urovnat, „tihle pánové jsou <emphasis>policejní </emphasis>důstojníci z oddělení vražd sanfranciského policejního okrsku, jasný?“</p> <p>Rub – a – dub tiše zasyčel. „<emphasis>Zkurvenče.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Poldové?“ zeptala se.</p> <p>„Jasně.“</p> <p>Což vyvolalo u Rub – a – duba pohrdavé zachrochtání.</p> <p>„Arkadiji, jdeme, ti špinavci nás <emphasis>zezdola </emphasis>pozorujou…“ Muž s kloboukem si sundal noční brýle a začal poskakovat, jako kdyby potřeboval na záchod.</p> <p>„Hej,“ řekla, „někdo <emphasis>zabil </emphasis>Sammyho. Jestli jste poldové, tak mě poslouchejte, on <emphasis>zabil </emphasis>Sammy Sala!“</p> <p>„Kdo je Sammy?“ zeptal se ten muž s roztrhanou bundou.</p> <p>„Já s ním <emphasis>dělám</emphasis>!<emphasis> </emphasis>V Allied. Sammy DuPree. Sammy. Zastřelil ho.“</p> <p>„Kdo ho zastřelil?“</p> <p>„Ry – dclli, kurva, drž hubu.“ Znělo to <emphasis>kuhva, dvž ubu.</emphasis></p> <p>„Ona nám tu říká, že má informace, týkající se možný vraždy, a ty mi říkáš, abych držel hubu?“</p> <p>„Jo, já ti říkám, abys držel hubu. War – baby. Von ti to vysvětlí.“</p> <p>Chevette měla opět svázané ruce, a tak šla s nimi.<strong>23</strong><strong>Uděláno a vyřízeno</strong></p> <p>Svobodov trval na tom, aby se Rydell přivázal k Chevette Washingtonové pouty. Byla to pouta Beretta, přesně taková, jaká nosíval na hlídkách v Knoxvillu. Svobodov řekl, že on a Orlovsky potřebují mít ruce volné pro případ, že se jim lidé z mostu budou snažit zabránit, aby dívku odvedli.</p> <p>Ale jestliže ji chtěli odvést, jak je možné, že jí nepřečetli její práva a dokonce jí ani neřekli, že je zatčená? Rydell se rozhodl, že jestli se celý případ dostane před soud a on bude povolán jako svědek, v žádném případě nebude křivě svědčit a neřekne, že slyšel, jak jí čtou její práva. Tihle Rusové se podle jeho názoru chovali jako kovbojové, byli přesně takoví, jak Rydella v Akademii učili, aby se takovým nikdy nestal.</p> <p>Svým způsobem však byli přesně takoví, jak si je většina lidí více či méně představovala. A to bylo, jak tvrdil jeden lektor v Akademii, kvůli mytologii. Bylo to jako něco, co nazývali syndromem otce Mulcahye v situaci zajatých rukojmí. Když někdo věznil rukojmí a poldové museli rozhodnout, co dělat. Všichni kdysi viděli starý film o otci Mulcahym, takže si řekli, jo, mám to, seženu kněze, seženu rodiče toho chlápka, položím pušku na zem, půjdu dovnitř a promluvím s ním. A vešel dovnitř a nechal si vypálit pár ran do zadku, protože zapomněl, že tak se to děje ve filmu, ale ne ve skutečnosti. A mohlo to také fungovat obráceně, takže jste se postupně <emphasis>stali </emphasis>tím, čím jsou poldové ve filmech a v televizi. Na Akademii je před tím varovali. Ale lidé, jako jsou Svobodov a Orlovsky, lidé, kteří sem přišli z jiných zemí, ty mediální kraviny prožívali ještě silněji. Stačilo se podívat, jak se oblékají.</p> <p>Tedy lidi, jak on potřeboval sprchu. Horkou sprchu. Zůstal by pod ní tak dlouho, dokud by to vydržel, nebo dokud by nedošla horká voda. Pak by se otřel osuškou a navlékl na sebe suché a čisté oblečení v hotelovém pokoji, který mu Warbaby objednal. Poslal by si dolů pro pár sendvičů a kbelíček s ledem s čtyřmi pěti lahvemi mexického piva, jaké pil v L. A. A pak by se pohodlně usadil s dálkovým ovládáním před televizí. Možná by si pustil <emphasis>Policajty v nesnázích. </emphasis>Možná by dokonce zavolal Sublettovi a vyprávěl mu o posledních událostech v Severní Kalifornii. Sublett vždycky pracoval v noci, protože je citlivý na světlo, a tak když měl zrovna volno, díval se na některý ze svých filmů.</p> <p>„Dávej pozor, kam <emphasis>šlapeš</emphasis><emphasis>…“</emphasis><emphasis> </emphasis>Trhl jeho pouty tak silně, že Rydell málem upadl. Sel mírně stranou, aby se dívce šlo o něco pohodlněji. „Hej. Sorry,“ řekl.</p> <p>Dívka se na něj ani nepodívala. Rydellovi se těžko věřilo, že by byla schopná skočit na chlápka, chladnokrevně mu podříznout krk a protáhnout mu otvorem jazyk. Je fakt, že u sebe měla keramický nůž, když ji Svobodov prohledal, malý kapesní telefon a ty zatracené brýle, co po nich všichni šli. Vypadaly úplně stejně jako ty, co měl Warbaby, až na to, že byly v pouzdře. Rusové byli teď se sebou spokojení, když měli brýle v bezpečí vnitřní kapsy Svobodovovy vesty.</p> <p>Něco mu říkalo, že dívka není ani vyděšená. Nebyl na ní vidět ten typický provinilý strach, jaký jste poznali už třetí den potom, co jste začali dělat tuhle práci. Byl to spíš strach <emphasis>oběti, </emphasis>přesně to to bylo, přestože se právě Orlovskému přiznala, že ty brýle skutečně ukradla. Řekla, že to udělala předešlou noc na party v hotelu. Ale ani jeden z Rusů se nezmínil o té řeznické vraždě, ani o Blixovi, nebo jak se ten chlap vůbec jmenoval. Dokonce ani o krádeži. A ona navíc mluvila o tom, že někdo zabil Sammyho, ať už byl Sammy kdokoliv. Možná byl Sammy Němec. Ale Rusové tomu nevěnovali sebemenší pozornost a Rydella umlčeli a ona nyní tiše šla a jen tu a tam za něho zatahala, když začínal usínat.</p> <p>Jakmile se bouře utišila, začal most opět ožívat, ale bylo bůhví kolik hodin ráno a ještě tu nebylo příliš mnoho lidí, aby zkontrolovali škody. Světla se postupně tu a tam rozsvěcela a kolem několik lidí stíralo z podlahy vodu. Bylo tu také pár opilců a pak ještě nějaký chlápek, co vypadal, že je řádně zfetovaný, který mluvil sám se sebou a táhl se za nimi nejméně jednu míli, až Svobodov vytáhl svůj H&K, otočil se a řekl, že ho nakrájí do kočičího žrádla, jestli nezmizí v Oaklandu jako včera. Chlápek ho poslechl a měl přitom oči navrch hlavy. Orlovsky se tomu smál.</p> <p>Došli k světlům, kde Rydell poprvé uviděl Chevette Washingtonovou. Podíval se na zem a uviděl své vlastní stopy. Všiml si přitom, že dívka má na nohách stejné botasky s podrážkou Lexan, jako měl on.</p> <p>„Hej,“ řekl, „to jsou nejlepší boty.“</p> <p>Podívala se na něj, jako kdyby byl blázen, a Rydell si všiml, že jí po tvářích stékají slzy.</p> <p>Svobodov zabodl ústí H&K Rydellovi pod bradu a řekl: „<emphasis>Sráči, </emphasis>řekl jsem ti, že se s ní nebudeš <emphasis>bavit</emphasis>!“</p> <p>Rydell se podíval na Svobodova úkosem a změřil si jeho pažbu. Počkal, až bude moct říct O.K.</p> <p>Pak už se na ni nesnažil promluvit, dokonce se na ni ani nepodíval. Když si myslel, že by mu to mohlo projít, mrkl po očku na Svobodova. Kdyby mu sundali pouta, mohl by toho zkurvysyna nakopat.</p> <p>Ale jakmile Rus uvolnil pušku z jeho brady, Rydell si všiml, jak se za ním něco pohnulo. Byl to jenom okamžik, ale později mu to došlo: dlouhovlasé stvoření, které na ně zíralo z malého vchodu do chatrče, ani ne metr širokého.</p> <p>●●●</p> <p>Rydell neměl vůbec nic proti černochům nebo přistěhovalcům, na rozdíl od ostatních lidí. Vlastně to byla jedna z věcí, která ho dostala do Akademie, přestože ve škole neměl zrovna nejlepší známky. Zkoušeli na něm celou řadu různých testů, a nakonec došli k závěru, že není rasista. Nebyl, ale ne proto, že by o tom příliš uvažoval. Jednoduše na tom nic neviděl. Lidé kolem toho tolik nadělali, tak proč by měl být také takový? Nikdo se přece kvůli tomu nevrátí odkud přišel, aby žil tam, kde předtím, že ano? A pokud by to udělali (a on o tom pochyboval), už by tu nebyly žádné mongolské bufety, a možná bychom my všichni poslouchali Pentecostal Metal, a krom toho prezidentka je také černoška.</p> <p>Přesto musel připustit, když se on a Chevette Washingtonová prodírali mezi uličkami s rukama svázanýma k sobě pouty, cinkajícími v hloupém nočním unisonu, že přece jen k některým černochům a přistěhovalcům má jakýsi vztah. Warbabyho melancholie televizního kazatele ho poněkud ovlivnila. Napadlo ho, že Freddie je, jak by ho nazval jeho otec, zkurvenej zmrd, Svobodov a Orlovsky odpovídají tomu, co jeho strýček, který odešel do armády, nazýval párkem kamenných prasat. Před sebou viděl Freddieho, opírajícího se o přední kapotu patriotu, jak přikyvuje nad něčím do sluchátek a na botách mu svítí další červená písmena. Musel sedět před deštěm v autě, protože jeho tričko s natištěnými pistolemi a velké šortky nebyly ani trochu mokré.</p> <p>Warbaby stál ve svém dlouhém prošívaném kabátě s čepicí staženou do čela na úroveň svých virtuálních brýlí. Vypadal jako mrazák, – pokud se mrazák mohl opírat o berlu.</p> <p>Ruský šedý obrněný vůz stál nosem proti patriotu, s pancéřovanými koly a grafitovým pancířem, který křičel na každého, koho by to mohlo zajímat: Já jsem policejní auťák! A zdálo se, že o to spousta lidí zájem měla. Rydell viděl dav lidí z mostu, jak je sledují mezi štěrbinami v betonu a otřískanými jídelními vozy. Malé děti, pár mexických žen s lodičkami na hlavách, prozrazujícími, že pracují nejspíš v nějaké přípravně jídla, drsně vyhlížející chlápci ve špinavých pracovních kombinézách, opírající se o lopaty a košťata. Všichni se jen dívali, jejich tváře byly opatrně bezvýrazné. Tak se lidé tváří, když sledují poldy při práci, a jsou zvědaví, co se děje.</p> <p>V ruském autě seděla shrbená postava s koleny zapřenými o zadní stranu přední sedačky.</p> <p>Rusové přistoupili těsně k Rydellovi a dívce a vedli je k vozu. Rydell cítil, že to je reakce na přítomný dav. Neměli tam ta auta tak nechávat.</p> <p>Svobodov těsně vedle něj podivně vrzal, způsobovalo to brnění, které měl pod košilí. Rydell si toho všiml už předtím. Svobodov kouřil jednu ze svých oblíbených marlborek a vyfukoval kolem sebe modrý dým. Puška teď nebyla vidět.</p> <p>Zamířili přímo k Warbabymu, Freddie se šklebil na celé kolo a Rydell měl chuť ho nakopat. Warbaby vypadal jako obvykle stejně smutně.</p> <p>„Sundejte mi ty zasraný pouta,“ řekl Rydell Warbabymu a zvedl zápěstí i se zápěstím Chevette Washingtonové. Dav obrátil svou pozornost na pouta, ozvalo se několik znepokojených hlasů.</p> <p>Warbaby se podíval na Svobodova. „Máte to?“</p> <p>„Tady.“ Svobodov se poplácal po vestě.</p> <p>Warbaby přikývl a pohlédl na Chevette Washingtonovou, pak na Rydella. „Dobrá,“ řekl Orlovskému. „Sundejte jim pouta.“</p> <p>Orlovsky popadl Rydella za zápěstí a zasunul magnetickou pásku do zdířky v poutech.</p> <p>„Nastupte si do auta,“ řekl Warbaby Rydellovi.</p> <p>„Nepřečetli jí její práva,“ řekl Rydell.</p> <p>„Nastupte do auta, budete řídit, vzpomínáte?“</p> <p>„A je tedy zatčená, pane Warbaby?“</p> <p>Freddie se začal hihňat.</p> <p>Chevette Washingtonová nastavila zápěstí Orlovskému, ale on zastrčil magnetickou pásku do kapsy.</p> <p>„Rydelli,“ řekl Warbaby, „nastupte si do vozu. Naše práce tady skončila.“</p> <p>Dveře šedého auta se otevřely a vystoupil z něj nějaký muž. Měl černé kovbojské boty a nepromokavý plášť. Slámové vlasy neurčité délky. Když se usmál, vystoupily mu na tváři hluboké rýhy, jako kdyby mu je tam někdo vyřezal. Měl světlé oči a usmíval se. Měl falešné zuby a v koutcích zlaté korunky.</p> <p>„To je on,“ vydechla Chevette Washingtonová chraplavým hlasem, „on zabil Sammyho.“</p> <p>A vtom dlouhovlasé stvoření, to ve špinavé košili, co ho Rydell zahlédl na mostě, napálilo se svým kolem do Svobodovových zad. Nebylo to ale obyčejné kolo, mělo zrezivělý starý želený rám a mezi řídítky přivařený těžký ocelový košík. To kolo pravděpodobně vážilo nejméně sto liber, a dalších sto liber bylo naložených v košíku starým zrezivělým harampádím. Přišpendlil Svobodova tváří ke kapotě patriotu. Freddie nadskočil jako vyplašená kočka.</p> <p>Dlouhovlasý mladík přistál na Svobodovovi, popadl ho za uši a začal mu hlavou bít o kapotu. Orlovsky se chystal vytáhnout svůj H&K a Rydell viděl Chevette Washingtonovou, jak se přikrčila a vytáhla něco ze své botasky. Zabodla to Orlovskému do zad. Vypadalo to jako šroubovák. Zasáhla brnění, které měl pod košilí, ale rána byla dostatečně razantní, aby ho vyvedla z rovnováhy v okamžiku, kdy stiskl spoušť.</p> <p>Nic na celém světě nezní tak, jako beznábojnicová střela vypálená z automatické zadovky. Nebyl to zvuk podobný samopalu, ale spíš ohlušující exploze.</p> <p>Zdálo se, že první rána nic nezasáhla, ale Orlovsky, kterému visela Chevette Washingtonová na paži, se pokoušel otočit pušku proti ní. Druhá střela zamířila směrem k davu. Lidé začali křičet a odnášet děti.</p> <p>Warbaby stál s ústy dokořán, jako kdyby nemohl uvěřit tomu, co se děje.</p> <p>Rydell stál za Orlovským, když se znovu pokusil zvednout pušku, a to byl právě jeden z těch okamžiků.</p> <p>Kopl Rusa vší silou asi tři palce pod zadní část kolena, a jak se Orlovsky zhroutil na zem, ozvala se třetí rána.</p> <p>Freddie se snažil popadnout Chevette Washingtonovu, pak jako by si poprvé všiml jejího šroubováku, vykřikl a rychle zvedl svůj laptop oběma rukama nad hlavu. Šroubovák ho těsně minul. Freddie zaječel a počítač pustil.</p> <p>Rydell popadl volné pouto, které měl ještě před chvilkou kolem svého zápěstí, a zatahal.</p> <p>Otevřel postranní dveře patriotu a vtáhl Chevette za sebou. Sám se posadil na místo řidiče a před sebou uviděl, jak dlouhovlasý chlapec tluče Svobodova do zakrvácené tváře, všechny ty kousky rezavého smetí pokaždé nadskočily.</p> <p>Klíče. Zapalování.</p> <p>Rydell si všiml, že Svobodovovi vypadly z kapsy u vesty virtuální brýle a Chevettin kapesní telefon. Stočil postranní okénko a natáhl se pro ně. Někdo strhl dlouhovlasého kluka ze Svobodova. Buch, buch, buch. Rydell zařadil zpátečku a uviděl, jak muž z policejního vozu zvedl malou pistoli, držel ji oběma rukama přesně tak, jak je to učili ve STOS. Zadní část patriotu do něčeho narazila a Svobodov odlétl z kapoty společně se spoustou řetězů a starých trubek. Chevette Washingtonová se snažila dostat ze dveří pro spolujezdce, takže Rydell ji musel držet jednou rukou za pouta a druhou rukou otáčel volantem. Na chvilku ji pustil, aby mohl zařadit, a pak ji zase chytil.</p> <p>Dveře pro spolujezdce se s bouchnutím zavřely, když se rozjel přímo proti muži s širokým úsměvem. Snažil se vystřelit, ale místo toho se raději rychle klidil z cesty.</p> <p>Patriot projížděl vodou a jen tak tak se vyhnul velkému oranžovému tahači na odpadky, stojícímu vedle jedné boudy.</p> <p>Podívala se do zpětného zrcátka, most se tyčil za nimi jako něco omotaného chaluhami, za ním šedá obloha a Warbaby, šourající nohama a mířící berlí na patriot, jako by to byla magická hůlka.</p> <p>Pak z konce Warbabyho hole něco vystřelilo a zasáhlo to zadní okno patriotu. Rydell zahnul prudce doprava, až se málem převrátili.</p> <p>„Kristepane,“ řekla Chevette Washingtonová jako někdo, kdo mluví ze spaní, „co to <emphasis>děláte?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>On nevěděl, ale neudělal to právě včas?<strong>24</strong><strong>Píseň centrálního mola</strong></p> <p>Když světla zhasla, Yamazaki ve tmě sáhl po své tašce. Když ji našel, začal se v ní přehrabovat a hledat baterku.</p> <p>V bílém světelném kuželu uviděl Skinnera, jak spí s otevřenými ústy pod pokrývkami a roztrhaným spacákem.</p> <p>Yamazaki prohledal několik polic nad stolem: malé zavařovací sklenice s kořením, další stejná sklenice plná hřebíků, starodávný bakelitový telefon, připomínající mu původ slova „vytáčet“, role nejrůznějších tvarů a barev samolepicí pásky, zamotané měděné drátky, kousky něčeho, co vypadalo jako naviják, a nakonec pár zaprášených svíček, svázaných kouskem gumičky. Vybral tu nejdelší z nich a našel vedle hořáku zapalovač. Postavil svíčku na bílý talířek a zapálil ji. Plamen zablikal a zhasl.</p> <p>Držel zapalovač v jedné ruce, přistoupil k oknu a zatlačil ho do hlubokého kulatého rámu.</p> <p>Nyní zůstala svíčka hořet, ačkoliv se plamen svíjel a pomrkával v průvanu, jehož zdroj nemohl Yamazaki najít. Vrátil se k oknu a vyhlédl ven. Tmavý most nebyl vidět. Déšť téměř horizontálně narážel do okna, malé kapky ho bodaly do tváře, jak pronikaly prasklinami ve skle a korodovanými částmi opěrných drátů.</p> <p>Napadlo ho, že Skinnerův pokoj je možná vyrobený tak, aby fungoval jako zastíněná kamera. Kdyby se odstranila malá střední tabulka kostelního okna a ostatní tabulky se zakryly, objevil by se na protější stěně obrácený obraz.</p> <p>Yamazaki věděl, že centrální pilíř, do kterého byl zakotvený střed mostu, byl považovaný za největší kameru na světě. V černém interiéru stavby byl malý otvor, kterým pronikalo světlo vytvářející na spodním patře obrovský obraz nejbližší věže a okolního zálivu. Nyní však zakotvené srdce mostu obýval bezpočet tajnůstkářských obyvatel a Skinner mu vážně radil, aby ho ani nenapadlo tam chodit. „Nejsou sice jako ti cvoci v lesích na Ostrově pokladů, ale stejně bys je neměl otravovat. Jsou to hodný lidi, jen prostě nemaj rádi, když jim tam někdo leze, rozumíš mi?“</p> <p>Yamazaki překročil hladký kabel, který narušoval podlahu pokoje. Byla ho vidět jen malá část, jako nějaký matematický vzorec narušující topologický povrch v počítačové prezentaci. Sklonil se, aby se kabelu dotkl, a přejel po jeho viditelné části rukou. Každý z třiceti sedmi kabelů obsahoval čtyři sta sedmdesát dva drátky, odolával a stále odolává síle několika tisíc tun. Yamazaki cítil jakýsi vzkaz, obskurní okamžik, otřásající hladkým kabelovým hrbem. Jistě to bylo bouřkou, most disponoval jistým stupněm pohyblivosti, natahoval se a smršťoval teplem a chladem, obrovské ocelové zuby pilíře byly zakousnuté do bahnitého dna zálivu, dna, které se nepohnulo ani při zemětřesení v Little Grande.</p> <p>Godzilla. Yamazaki se otřásl, když si vzpomněl na televizní záběry zkázy Tokia. Byl tenkrát se svými rodiči v Paříži. Nyní tam vznikalo nové město, jednotlivé budovy tam doslova rostly před očima. Patro po patru.</p> <p>Světlo svíčky mu ukázalo Skinnerovu malou televizi, zapomenutou na podlaze. Položil ji na stůl, posadil se na židli a začal si ji prohlížet. Obrazovka neutrpěla žádnou viditelnou újmu, jen jednoduše vypadla ven a visela na krátkém barevném kabelu. Poskládal kabel zpátky dovnitř krytu a zatlačil prsty na obou stranách obrazovky. Skočila zpátky na své místo, ale bude to teď fungovat? Sehnul se, aby si důkladně prohlédl kontrolky. Zapnout.</p> <p>Na obrazovce se začaly prohánět žluté a fialové diagonály, pak se ve spodním levém okraji objevila část loga společnosti NHK. „…patřící k majetku Levine Harwoodovy agentury pro styk s veřejností a reklamu. Dnes odpoledne odjel ze San Franciska po několika dnech svého kontroverzního pobytu, aniž oznámil skutečnou příčinu své návštěvy.“ Koňská tvář, přesto však docela pohledná, se zvednutým límcem na pršiplášti. Velký bílý úsměv. „Jeho společnice…“ – záběr na letištní halu s postavou štíhlé ženy s tmavými vlasy. Měla na sobě luxusní černý plášť a vysoké lesklé boty se stříbrnými podpatky – „…je Maria Paz, osobnost z Padanského mediálního světa, dcera filmového režiséra Carla Paze…“ Zena s nešťastným výrazem v tváři zmizela, aby ji vzápětí vystřídaly záběry z Nového Zélandu, kde se Japonské mírové jednotky přesunovaly v ozbrojených vozech na letiště, „…ztráty způsobené nezákonnou Jihoislandskou liberální frontou ve Wellingtonu…“ Yamazaki zkusil přepnout na jiný kanál. Obrazovka mu opět nabídla žluté a fialové diagonály a pak se objevil obraz Shapelyho. Dokumentární drama televizní společnosti BBC. Klidné, vážné, hypnotické. Po dvou dalších neúspěšných pokusech naladit jiný kanál Yamazaki nechal britský překrývací dabing zaniknout ve větru, sténání lan a vrzání překližkových stěn. Soustředil plně svou pozornost na známý příběh s jednoznačným a předem daným vyústěním.</p> <p>James Delmore Shapely se ocitl ve středu zájmu průmyslového odvětví AIDS v prvních měsících nového století. Bylo mu jedenatřicet let a živil se prostitucí. Byl dvanáct let HIV pozitivní. V době, kdy ho doktorka Kim Kutniková z Altanty, Georgia, „objevila“, si právě odpykával dvěstěpadesátidenní trest ve vězení za žebrotu. (Jeho postavení HIV–pozitivního člověka, které by mu automaticky vyneslo mnohem tvrdší trest, někdo, jak se zdá, „stopil“„.) Kutniková, badatelka z Sharman Group, americké pobočky Shibata Pharmaceuticals, deset let prosívala vězeňská lékařská data a hledala individua, která byla HIV–pozitivní, a co víc, která byla asymptomatická a měla normální počet T–buněk (což byl případ Shapelyho).</p> <p>Jedna z vědeckých iniciativ Sharman Group se zabývala možností izolovat mutantní druh HIV. Vědci se domnívali, že viry se řídí pravidlem přirozené selekce. Několik biologů firmy Sharman tvrdilo, že je virus HIV ve svém genetickém formátu mimořádně smrtelný. Pokud se mu nedostane kontroly, tvrdil tým společnosti Sharman, prokáže virus stoprocentní smrtelnost a nakonec zničí svůj hostitelský organismus. (Jiní badatelé společnosti Sharman nesouhlasili s poukazem na dlouhou inkubační dobu, která přispívala k reprodukci hostitelské populace.) Jak dopisovatelé BBC opatrně podtrhli, myšlenka lokalizace nepatogenního druhu HIV, s výhledem na překonání a neutralizaci smrtelných druhů, mohla být potvrzena už o deset let dříve, nebýt diskuse o etických důsledcích experimentů s lidskými subjekty, čímž se celý výzkum pochopitelně zdržel. Základní pozorování Sharmanových vědců vycházela z jednoduché teorie: Virus si přeje přežít, a to není možné v případě, že zabije hostitelský organismus. Lidé ze Sharmanova týmu, jehož členem byla také doktorka Kutniková, naočkovali HIV–pozitivním pacientům výtažek krve individuí, u kterých se domnívali, že jsou infikovaní nepatogenním druhem viru. Věřili, že je možné, že nepatogenní druh zničí smrtelný druh. Km Kutniková byla jednou ze sedmi vědců, kteří dostali za úkol lokalizovat HIV–pozitivní jedince, u kterých je vysoký předpoklad, že jsou nositeli nepatogenního druhu HIV. Rozhodla se, že zahájí své pátrání mezi chovanci státních vězeňských zařízení, kteří jsou: a) v dobrém zdravotním stavu a b) jejich HIV–testy byly prováděny nejméně před deseti lety. Díky tomu vybrala šedesát šest možných účastníků – a mezi nimi byl i J. D. Shapely.</p> <p>Yamazaki sledoval, jak Kutniková – hrála ji jedna britská herečka – vzpomínala na zahradě v Riu na své první setkání se Shapelym. „Překvapilo mě, že jeho počet T–buněk přesahoval l 200 a že jeho odpovědi v dotazníku indikovaly, že ,bezpečný sex‘, jak jsme o něm tenkrát uvažovali, nepovažoval tak říkajíc za prioritu. Byl velmi otevřený, vstřícný, skutečně velmi nevinná povaha. Když jsem se ho zeptala ve vězeňské místnosti pro hosty na orální sex, dokonce se začervenal. Pak se dal do smíchu a řekl… no; řekl, že ,kouřil péro, jako kdyby na tom bylo něco divného‘…“ Herečka – Kutniková – vypadala, že se začne červenat. „Ovšem,“ pokračovala, „v té době jsme ještě skutečně nerozuměli přesným vektorům infekce, protože – ač se to dnes může zdát velmi groteskní – se do té doby nikdo nezabýval výzkumem přesných způsobů přenosu…“</p> <p>Yamazaki přeskočil tu část, kdy doktorka Kutniková zařizuje Shapelyho propuštění z věznice na základě Federálního zákona o dobrovolné účasti na výzkumu AIDS. Projektu Sharmanovy skupiny bránili fundamentalističtí křesťané, brojící proti infikování „HIV zabarvené“ krve do systémů pacientů nemocných AIDS. Jakmile byl projekt zastaven, Kutniková objevila klinická data, která prokázala, že nechráněný sex se Shapelym zřejmě odvrátil symptomy několika jejích pacientů. Následovala její náhlá rezignace, útěk do Brazílie se zmateným Shapelym, shánění finančních prostředků na pozadí hrozící občanské války a další události, které se dají popsat jen jako extrémně pragmatické klima pro výzkum.</p> <p>Byl to velmi smutný příběh..</p> <p>Lepší je sedět při světle svíčky s lokty na Skinnerově stole a poslouchat zpěv centrálního pilíře.<strong>25</strong><strong>Bez pádla</strong></p> <p>Stále říkal, že je z Tennessee a <emphasis>nepotřebuje </emphasis>se nechat zatahovat do takových sraček. Ona uvažovala o tom, že určitě umře, když viděla, jakým způsobem řídí. Stejně budou mít za chvilku v patách poldy nebo toho chlapíka, co zastřelil Sammyho. Stále ještě nechápala, co se děje, a nebyl to snad Nigel, kdo se vrhl na toho poldu se ztuhlou tváří?</p> <p>Ale on zatočil doprava na Bryant, tak mu řekla, aby to vzal raději doleva na Folsom, protože jestli se za nimi ti bastardi vydají, usoudila, že bude nejlepší, když se vydají do Haight, to bylo nejlepší místo, kde se mohla snadno ztratit, a právě to měla při nejbližší příležitosti v úmyslu. Tenhle ford byl přesně takový, v jakém jezdil pan Matthews v Beavertonu. Pokusila se někoho bodnout šroubovákem. V celém svém životě ještě nikdy nic takového neudělala. A zničila počítač toho druhého chlápka, toho s ostříhanými vlasy. A ten náramek, co měla na levém zápěstí, jeho druhá půlka se houpala otevřená na tři palce dlouhém řetízku…</p> <p>Muž se natáhl a popadl ji za volnou část pout. Něco s nimi udělal, aniž spustil oči ze silnice. Pustil. Pouta byla zamčená.</p> <p>„Proč jste to udělal?“</p> <p>„Aby ses za něco nezachytila, třeba o kliku nebo dopravní značku…“</p> <p>„Dejte mi to dolů.“</p> <p>„Nemám klíč.“</p> <p>Chevette s pouty zachrastila. „Sundejte mi to!“</p> <p>„Zastrč si to do rukávu u bundy. Tyhle pouta jsou opravdu moc dobrý.“ Zdálo se, jako kdyby byl šťastný, že může s někým mluvit, a jeho způsob jízdy se trochu uklidnil. Měl hnědé oči. Nebyl starý, tak kolem dvaceti. Levné oblečení, jaké se prodává v K–Martu, bylo celé mokré. Světle hnědé vlasy. Ostříhané, ale ne moc nakrátko. Sledovala, jak se mu na krku napínají svaly, jako kdyby žvýkal žvýkačku, ale žádnou v ústech neměl.</p> <p>„Kam jedeme?“ zeptala se.</p> <p>„Copak já vím?“ řekl a nepatrně přidal plyn. „Řekla jsi, abych zatočil doleva…“</p> <p>„Kdo jste?“</p> <p>Pokradmu se na ni podíval. „Rydell, Berry Rydell.“</p> <p>„Barry?“</p> <p>„Berry. Jako lesní bobule. Hej, tohle je ňáká hlavní ulice, jsou tu semafory a tak…“</p> <p>„Správně.“</p> <p>„Tak kam mám zatočit?“</p> <p>„Doprava!“</p> <p>„O.K.,“ řekl a rozjel se. „Proč?“</p> <p>„Do Haight. Je tam spousta lidí a poldové tam neradi choděj…“</p> <p>„Mám tu zapíchnout auto?“</p> <p>„Za chvíli na auto můžeš zapomenout.“</p> <p>„Mají tady bankomaty?“</p> <p>„Hmmm.“</p> <p>„No, tady jeden je…“ Všude v autě se válely střípky z roztříštěného zadního skla. Ani si nevšimla, že o ně přišli.</p> <p>Vytáhl ze zadní kapsy otrhanou peněženku a začal z ní vytahovat karty. Byly tři. „Musím zkusit sehnat nějakou hotovost,“ řekl a podíval se na ni. „Jestli chceš vyskočit z auta a utíkat,“ pokrčil rameny, „dej se do toho.“ Potom sáhl do kapsy u bundy a vytáhl pouzdro s brýlemi a Codesův přenosný telefon, který sebrala, když U disidentů zhasla světla, protože od Lowella věděla, že lidé v nesnázích víc než cokoliv jiného potřebují telefon. Hodil jí to do klína, telefon i brýle toho parchanta. „To je tvoje.“</p> <p>Pak vystoupil z auta, vyrazil k bankomatu a začal do něj zasunovat karty. Ona seděla a dívala se, jak se automat vynořil ze svého brnění, vždycky to tak dělaly. Ostýchavě a zvědavě se vysunula kamera, aby zaznamenala transakci. Stál tam s prstem na rtu, jako kdyby pískal, ale nevydával přitom žádný zvuk. Podívala se na klín na brýle a telefon a přemýšlela, proč jednoduše nevyskočí z auta a nedá se na útěk, jak jí řekl.</p> <p>Nakonec se vrátil, prstem přepočítal bankovky, zastrčil je do kapsy u džín a nasedl. Jednu kartu vyhodil oknem směrem k automatu, který zatím začal zalézat do své škeble jako krab. „Nechápu, jak to mohli tak rychle zrušit, když jsi Freddiemu udělala díru do laptopu.“ Vyhodil další a pak poslední kartu. Ležely před bankomatem, zatímco se zatahovala jeho lexanová roleta, jejíž hologramy pomrkávaly v záři halogenových světel auta. „Někdo to tu najde,“ řekla.</p> <p>„To doufám,“ řekl, „doufám, že je najde a odjede s nimi na Mars.“ Pak udělal něco se zpátečkou čtyřkolého náhonu forda a začal poskakovat pozadu do ulice. Nějaké další auto projelo kolem, řidič musel prudce sešlápnout brzdu a stlačit houkačku. Pusu měl přitom do velkého O a Chevette se to líbilo. Jako poslíčka ji často právě takoví řidiči na ulici ignorovali. „Do prdele,“ řekl a uhodil do řadicí páky, nakonec se mu podařilo udělat to, co chtěl, a vůz se rozjel.</p> <p>Pouta jí dráždila vyrážku od červeného plastikového červa, která jí naskákala kolem zápěstí. „Ty jsi polda?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Tak ochranka? Něco jako na hotelech?“</p> <p>„No…“</p> <p>„Takže,“ řekla, „co teda jsi?“</p> <p>Na jeho tváři se odrážela uliční světla. Zdálo se, ze uvažuje. „Někdo, kdo plave proti proudu bez pádla.“<strong>26</strong><strong>Barevní lidé</strong></p> <p>První věc, kterou Rydell na Haight Street uviděl, když vystoupil z patriotu, byl jednoruký a jednonohý muž na ska–teboardu. Muž ležel na břiše na prkýnku a posunoval se nezvyklým pohybem, který Rydellovi připomněl pohyb raněné žáby. Měl pravou ruku a levou nohu, což mu alespoň dodávalo jistou symetrii, ale na noze mu scházelo chodidlo. Jeho tvář měla barvu šedého betonu, takže Rydell nedokázal odhadnout, jaké je ten muž rasy. Jeho vlasy, pokud nějaké vůbec měl, byly ukryté pod černou pletenou čepicí. Ostatní části těla měl zahalené v oděvu, ušitém z jednoho kusu něčeho, co nejspíš původně sloužilo jako gumová hadice. Když projížděl kolem Rydella, zvedl hlavu, projel několika kalužemi, co tu zbyly po bouřce, a zamířil do nedaleké aleje. Cestou řekl – nebo alespoň Rydell měl pocit, že to řekl: „Chceš se mnou <emphasis>mluvit? </emphasis>Jestli se mnou chceš <emphasis>mluvit, </emphasis>raděj bys měl držet <emphasis>hubu</emphasis><emphasis>…“</emphasis></p> <p>Rydell tam stál s taškou Samsonite přes rameno a díval se za ním.</p> <p>Pak najednou zaslechl něco vedle sebe zachrastit. Byly to zipy na kožené bundě Chevette Washingtonové. „Pojď,“ řekla, „nechci se tu moc dlouho potulovat.“</p> <p>„Vidělas to?“ zeptal se Rydell a ukázal taškou směrem před sebe. „Jestli se tu nějakou dobu zdržíš, uvidíš ještě horší věci,“ řekla.</p> <p>Rydell se obrátil zpátky na patriot. Zamkl ho a nechal klíče pod sedačkou řidiče, protože nechtěl, aby to vypadalo, že se dá snadno dostat dovnitř, ale zapomněl na zadní okno. Ještě nikdy se neocitl v situaci, kdy by si přál, aby někdo ukradl auto.</p> <p>„Seš si jistá, že to auto někdo ukradne?“ zeptal se jí.</p> <p>„Jestli odsud rychle nevypadneme, ukradnou nás i s ním,“ odpověděla a dala se na pochod. Rydell ji následoval. Cihlové zdi byly pomalované až tak vysoko, kam jeden dosáhl, ale nevypadalo to jako žádný známý jazyk, s výjimkou sprostých slov, která byla napsaná tiskacími písmeny.</p> <p>Nezatočili ještě za roh do postranní ulice, když Rydell uslyšel, jak někdo nastartoval motor patriotu. Naskočila mu husí kůže jako v nějakém hororu, protože si uvědomil, že za sebou vůbec nikoho neviděl, pak si ale uvědomil, že nikde nevidí ani toho muže na skateboardu.</p> <p>„Dívej se na zem,“ řekla Chevette Washingtonová. „Nedívej se nahoru, nebo nás zabijou…“</p> <p>Rydell se soustředil na špičky svých bot. „Ty jsi strávila nějakej čas se zloději aut?“</p> <p>„Nemluv. Nedívej se. Jen <emphasis>jdi.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Slyšel kola patriotu vyjíždět zpoza rohu. Vůz mířil k nim. Jeho prsty v botách vyluzovaly skřípavý zvuk pokaždé, když udělal další krok. Co když poslední věc, kterou bude vědět než zemře, je to, že cítí patetické nepohodlí promočených bot a ponožek a vědomí, že už si je nikdy nepřezuje?</p> <p>Rydell slyšel, jak se patriot rozjel, řidič se potýkal s americkým typem řazení. Rydell se chystal zvednout hlavu..</p> <p>„Nedělej to,“ řekla.</p> <p>„To jsou tvoji kamarádi, nebo co?“</p> <p>„Jsou to piráti. Lowell jim tak říká.“</p> <p>„Kdo je Lowell?“</p> <p>„Viděl jsi ho U disidentů.“</p> <p>„V tom baru?“</p> <p>„Není to žádnej bar.“</p> <p>„Ale nalívalo se tam,“ řekl Rydell.</p> <p>„Tam, cos čmuchal.“</p> <p>„A ten Lowell tam byl taky?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„A ty?“</p> <p>„Nerozčiluj mě,“ řekla rozzlobeně.</p> <p>„Ten Lowell je tvůj kámoš? Ňákej přítel?“</p> <p>„Říkal jsi, že nejseš polda, a přitom se tak chováš.“</p> <p>„Já nejsem polda,“ řekl. „Můžeš se jich zeptat.“</p> <p>„Lowell je prostě někdo, koho jsem znala,“ řekla.</p> <p>„Dobrý.“</p> <p>Podívala se na samsonite. „Máš v tom pušku, nebo něco?“</p> <p>„Suchý ponožky a spodní prádlo.“</p> <p>Překvapeně se na něj podívala. „Já tě nechápu.“</p> <p>„Ani nemusíš,“ řekl. „Jdeme jen tak, nebo máš snad nějakej nápad, kam bysme mohli jít? Jako třeba že bysme vypadli z tyhle díry?“</p> <p>●●●</p> <p>„Chceme se podívat na nějaké vzorky,“ řekla tlustému muži. Skrz každou bradavku měl provlečené něco, co vypadalo jako visací zámek. Bylo to odporné a Rydell se na to nemohl dívat. Muž měl na sobě otrhané bílé kalhoty s rozkrokem mezi koleny a malou modrou sametovou vestu vyšívanou zlatem. Byl velký, měkký, tlustý a měl celou kůži pokrytou tetováním.</p> <p>Rydellův strýček, ten, co byl v Africké armádě a nikdy se nevrátil, měl také pár tetování. To nejlepší měl na zádech, byl to velký drak s rohama a škodolibým úsměvem. Nechal si ho udělat v Koreji, byl osmibarevný a tetování prováděl počítač. Strýček Rydellovi vyprávěl, jak mu počítač zmapoval záda a ukázal mu přesně, jak to bude vypadat, až to bude hotové. Pak ho položil na stůl a malý robot mu vyčaroval tetování. Rydell si představoval robota jako nějaký druh vysavače, jen s tím rozdílem, že měl chromované paže a na koncích jehličky. Ale jeho strýček říkal, že to bylo spíš jako jehličková tiskárna, a musel tam chodit osmkrát, pokaždé mu udělali jednu barvu. Byl to velký drak a vypadal mnohem barevnější než druhé tetování, co měl strýček na paži – to mělo tvar amerických orlů a obchodní značku Harleye Davidsonu. Když jeho strýček pracoval na zahradě, Rydell se díval, jak se mu drak na zádech hýbe.</p> <p>Tlusťoch se závažími na bradavkách měl kromě hlavy a rukou potetované úplně všechno. Vypadalo to, jako kdyby měl z tetování oblek. Byla to však úplně jiná tetování než američtí orli a logo Harleye, a navíc jako by se vpíjela jedno do druhého. Rydellovi se z toho málem točila hlava, proto se raději podíval na zeď, ale ta byla také pokrytá vzorky tetování, které jste si mohli nechat udělat.</p> <p>„Ty už jsi tu <emphasis>jednou </emphasis>byla,“ řekl muž.</p> <p>„Jo,“ odpověděla Chevette Washingtonová, „s Lowellem. Pamatujete si na Lowella?“</p> <p>Tlusťoch pokrčil rameny.</p> <p>„Můj přítel a já,“ řekla, „si chceme něco vybrat…“</p> <p>„Tvýho kámoše jsem tu nikdy neviděl,“ řekl tlusťoch, a přestože se snažil být milý, Rydell v jeho hlase zaslechl tázací tón. Díval se na Rydellovu tašku.</p> <p>„To je v pořádku,“ řekla. „On se s Lowellem zná. Taky je z ulice.“</p> <p>„Vy lidi z <emphasis>mostu</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>prohlásil tlusťoch, jako by měl lidi z mostu rád. „Ta bouřka byla <emphasis>hrozná, </emphasis>že jo? Doufám, že to nenadělalo moc velký škody… Minulej měsíc jsme tu měli kunčofta, co přinesl velkej obrázek a chtěl ho udělat na záda. Byl na něm most a celý okolí. <emphasis>Moc hezkej </emphasis>záběr, ale von to chtěl přesně v tý velikosti a neměl na to dost <emphasis>široký </emphasis>záda…“ Podíval se na Rydella. „Možná by to ale pasovalo tady na tvýho kámoše…“</p> <p>„A nechal si to nakonec udělat?“ zeptala se a Rydell si všiml, že má zvláštní schopnost donutit lidi mluvit.</p> <p>„Tady u Barevných lidí poskytujeme plnej servis,“ prohlásil tlusťoch. „Lloyd to nacpal do grafickýho stroje, otočil to vo třicet stupňů, zvýšil perspektivu a je to <emphasis>skvělý</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> </emphasis>Takže, jestli se chceš podívat na nějaký kousky pro sebe nebo pro svýho velkýho <emphasis>kámoše</emphasis><emphasis>…“</emphasis></p> <p>„No, vlastně hledáme něco pro nás pro oba,“ řekla Chevette. „Aby se to k sobě hodilo, chápete?“</p> <p>Tlusťoch se usmál. „To je<emphasis> romantický</emphasis><emphasis>…“</emphasis></p> <p>Rydell na ni nechápavě pohlédl.</p> <p>„Pojďte za <emphasis>mnou,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl tlusťoch, a jak šel, třásl se jako rosol, až se z toho Rydellovi udělalo nanic. „Můžu vám přinést trochu <emphasis>čaje?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Co takhle kafe?“ zeptal se s nadějí v hlase Rydell.</p> <p>„Je mi líto,“ prohlásil tlusťoch, „ale Butch to v poledne zapíchl a já nevím, jak se zachází s kávovarem. Ale zato bych vám mohl uvařit moc dobrej čaj.“</p> <p>„Jo,“ řekla Chevette a pobízela Rydella před sebou, „čaj bude fajn.“</p> <p>Tlusťoch je odvedl do malé místnosti s dvěma obrazovkami přes celou zeď a koženým gaučem. „Hned budu zpátky s čajem,“ řekl a odšoural se, stále se přitom tak třásl.</p> <p>„Proč jsi mluvila o tetování, co by se k sobě hodilo?“ zeptal se Rydell a začal se rozhlížet po pokoji. Čisto. Holé zdi. Jemné světlo a žádné stíny.</p> <p>„Protože nás nechá o samotě, než se na nějakým dohodneme, a protože nám to bude dlouho trvat.“</p> <p>Rydell položil samsonite na zem a posadil se na gauč. „Takže tady můžeme zůstat?“</p> <p>„Jo, dokud nás bude bavit prohlížet si obrázky.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>Zvedla malé dálkové ovládání a zapnula obrazovky. Pak se začala probírat nabídkou. Samé záběry na poletovanou kůži. Tlusťoch se vrátil s dvěma hrnky kouřícího čaje na malém podnosu. „Tvůj je <emphasis>zelenej</emphasis>,“ řekl Chevette Washingtonové, „a <emphasis>tvůj </emphasis>je mormon,“ řekl Rydellovi, „protože jsi chtěl kafe…“</p> <p>„Díky,“ řekl Rydell a vzal si hrnek, který mu nabízel.</p> <p>„Teď se do toho můžete dát, vy dva,“ prohlásil spokojeně tlusťoch, „a jestli budete něco potřebovat, zavolejte.“ Vyšel ven s táckem v podpaží a zavřel za sebou dveře.</p> <p>„Mormon?“ Rydell si čichl k čaji. Necítil nic.</p> <p>„Nemají kafe, tak ti přinesl čaj s efedrinem.“</p> <p>„Jsou v tom drogy?“</p> <p>„Dělá se z rostliny, která obsahuje látku, co tě udrží vzhůru. Jako kafe.“</p> <p>Rydell usoudil, že to je stejně příliš horké, takže se to nedá pít, a položil hrnek na zem vedle gauče. Dívka na obrazovce měla podobného draka jako Rydellův strýc, jenže ho měla vytetovaného na boku. V pupíku jí visel provlečený stříbrný koužek. Chevetle Washingtonová přeskočila na další obrázek. Tentokrát to byla zpocená paže nějakého motorkáře s tváří prezidentky Millbankové, vystupující ze šedého pozadí.</p> <p>Rydell si svlékl vlhkou bundu a všiml si, že má na rameni roztržený rukáv. Z trhliny mu čouhala levná bílá prošívka. Odhodil bundu za gauč. „Ty máš ňáký tetování?“</p> <p>„Ne,“ řekla.</p> <p>„Tak jak to, že o tom tolik víš?“</p> <p>„Lowell,“ řekla a přeskočila dalších několik obrázků, „on má Gigera.“</p> <p>„Gigera?“ Rydell otevřel samsonite, vytáhl pár ponožek a začal si rozvazovat tkaničky u bot.</p> <p>„To je malíř z devatenáctýho století nebo tak něco. Klasik. Biomechanika. Lowell má přes celý záda jeden jeho obraz. Jmenuje se N.Y.C. XXIV,“ řekla. „Je to jako tohle město. Vyvedený jen v odstínech černý. Ale chtěl ještě něco na ruce, a tak jsme se tu byli podívat.“</p> <p>„Proč se neposadíš,“ řekl Rydell. „Bolí mě z tebe za krkem.“ Chevette přecházela před obrazovkou sem a tam. Rydell si sundal mokré ponožky a hodil je do igelitové tašky. Pak si navlékl suché. Uvažoval o tom, že by mohl zůstat chvilku bos, ale co když budou muset rychle zmizet? A tak se raději obul. Když si zavazoval tkaničky, posadila se vedle něj.</p> <p>Rozepnula si zip u bundy a svlékla si ji. Pouta hlasitě zachrastila. Rukávy černého trička měla ustřižené a paže měla hebké a bílé. Natáhla se na konec gauče a položila bundu na zem. Opřela ji o zeď, kůže bundy byla tak tuhá, že to nebylo těžké, a bunda tak zůstala s pažemi svěšenými, jako kdyby spala. Rydell si také přál usnout. Chevette znovu uchopila dálkové ovládání.</p> <p>„Hej,“ řekl Rydell, „ten chlap v pršiplášti, ten, co zastřelil…“ Chystal se říct toho dlouhovlasého kluka na kole, ale ona ho popadla za zápěstí, až pouta hlasitě zachrastila.</p> <p>„Sammy. Zastřelil Sammyho. Nahoře u Skinnera. On… on chtěl ty brejle a Sammy je měl a …“</p> <p>„Počkej. Počkej chvilku. Ty brejle. Každej je chce. Ten chlap je chce. Warbaby je chce…“</p> <p>„Kdo je Warbaby?“</p> <p>„Ten velkej černej chlap, co prostřelil zadní okno u auta, co jsem ukradl. To je Warbaby.“</p> <p>„Ty si myslíš, že <emphasis>já</emphasis> vím, co jsou zač?“</p> <p>„Nevíš, proč je lidi tak moc chtějí?“</p> <p>Podívala se na něj stejně, jako byste se dívali na svého psa, kdyby vám řekl, že to byl skvělý nápad utratit všechny vaše peníze za lístek do loterie.</p> <p>„Začneme znovu,“ navrhl Rydell. „Řekni mi, jak jsi přišla k těm brýlím.“</p> <p>„Proč bych měla?“</p> <p>Zamyslel se. „Protože bys byla dávno mrtvá, kdybych neudělal tu pitomost, co jsem udělal.“</p> <p>Teď se zase zamyslela ona. „O.K.,“ řekla nakonec.</p> <p>●●●</p> <p>V mormonovém čaji toho tlustého chlápka asi opravdu něco bylo, nebo Rydell jenom jednoduše překonal bod únavy, kdy se začnete cítit ještě víc vzhůru, než jste se kdy cítili. Upíjel čaj a poslouchal její vyprávění, a když byla zabraná do svého příběhu tak, že zapomněla posunovat obrázky na stěně, udělal to za ni.</p> <p>Když to seřadil do nějakého sledu, vyšlo mu, že dívka je z Oregonu, nemá žádnou rodinu, přišla sem a nastěhovala se na most ke starému muži, podle všeho řádně praštěnému, co měl špatný kloub a potřeboval někoho, kdo by mu pomohl. Pak se jí podařilo získat práci jako poslíček, kdy na kole rozvážela po San Francisku zásilky. Rydell o poslíčcích věděl z období, kdy pracoval v pěší patrole v Knoxvillu, protože jste je museli pokutovat za jízdu na chodníku a dopravní násilí a oni vám kvůli tomu řádně zavařili. Ale vydělávali tak celkem slušné peníze. Ten Sammy, o kterém vyprávěla, že byl zastřelen, byl další poslíček, černý kluk, který ji dostal do Allied, kde pracovala.</p> <p>Pokračovala ve svém příběhu, jak sebrala brýle z kapsy nějakého chlápka, když byla na jakési opilecké party, kam náhodou zabloudila při svých toulkách po hotelu Morrisey. Rydellovi to nedávalo příliš valný smysl, ale nebyl to příběh, jaký si lidé obvykle vymýšlejí. Nic takového, jako že jí ty brýle jen tak samy vklouzly do ruky, ona je prostě ukradla v náhlém počinu. Udělala to proto, že ji ten chlápek otravoval. Titěrný zločin, kdyby se neukázalo, že ty brýle mají tak velkou cenu.</p> <p>Ale podle jejího popisu toho hajzla z Morrisey Rydell pochopil, že to je stejný chlap, co si navlékl kubánskou kravatu, v Německu narozený Kostarikánec, který nejspíš nebyl ani jedno, ani druhé, hvězda Warbabyho mládeži nepřístupného faxu, jehož případ vyšetřovali Svobodov a Orlovsky. Pokud vůbec něco vyšetřovali.</p> <p>„Do prdele,“ řekl a přerušil ji tak uprostřed věty.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Nic. Pokračuj…“</p> <p>Rusové byli tupouni, to už věděl. Byli z oddělení vražd a on by se vsadil o cokoliv, že vůbec žádný případ nevyšetřovali. Mohli Warbabymu sehnat detaily o místě činu, stačilo se jen podívat do policejního počítače, ale zbytek byla jen hra přichystaná pro něj, pro Rydella, pro najatou pomoc. A co to vlastně říkal Freddie? Že DatAmerica a IntenSecure je v zásadě tatáž společnost?</p> <p>Ale Chevette Washingtonová pokračovala ve svém vyprávění jako kolovrátek, jako když lidé začnou vyprávět a musí to ze sebe všechno dostat. A tak vyprávěla o tom, jak se Lowell, to byl ten chlapec s vlasy a ne skinhead, co byl vlastně nějakou dobu něco jako její přítel, vyznal v počítačích a uměl s nimi různé kousky, pokud jste na to měli peníze. Jí to trochu děsilo, protože on pořád mluvil o policajtech a o tom, jak si z nich vůbec nic nedělá.</p> <p>Rydell přikyvoval a automaticky posunoval další obrázky s tetováním – dáma s růžovými karafiáty, seřazenými nad jejími bikinami – ale ve skutečnosti poslouchal něco, co se odehrávalo v jeho vlastní hlavě. Hernandez byl IntenSecure, hotel Morrisey byl IntenSecure, Warbaby byl IntenSecure, Freddie řekl, že DatAmerica a IntenSecure bylo jedno a totéž…</p> <p>„…Touhy…“</p> <p>Rydell zamrkal. Hubený chlapec s truchlící tváří J. D. Shapelyho na prsou. Ale vy byste byli také truchliví, kdyby vám z očí rostly vlasy. „Cože?“</p> <p>„Republika. Republika Touhy.“</p> <p>„Co je to?“</p> <p>„To je právě důvod, proč Lowell říkal, že ho poldové nevzrušujou, a já mu na to povídám, že je celej posranej.“</p> <p>„Počítačoví zloději,“ řekl Rydell</p> <p>„Ty jsi neslyšel ani slovo z toho, co ti tu říkám.“</p> <p>„Ne,“ připustil Rydell, „ne, to je pravda. Touha. Republika Touhy. Posunuj teď obrázky ty, jasný?“</p> <p>Vzala si od něj dálkové ovládání, přejela obrázek s oholenou hlavou a sluncem na temeni, planetami otáčejícími se nad ušima, ruku s ječícími rty na dlani, nohu pokrytou modrozelenými šupinami. „Říkala jsem,“ pokračovala dál, „že z toho byl Lowel posranej, jak se spojil s Republikou Touhy. Vykládal, jak oni můžou dělat s počítačovejma systémama, co se jim zamane, takže každej, kdo si s nima hraje, to pěkně schytá.“</p> <p>„To není žádná prdel,“ řekl Rydell. „Už jsi někdy ty chlapy viděla?“</p> <p>„Ale ty je přece nemůžeš <emphasis>vidět,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla. „Oni tak nějak <emphasis>nežijou. </emphasis>Můžeš s nima <emphasis>mluvit </emphasis>po telefonu. Nebo si na to vzít takový speciální brejle. Ale to je hrozně divoký.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Protože vypadají jako <emphasis>raci </emphasis>a jiný hovadiny. Nebo nějaký televizní hvězdy. Můžou vypadat jako cokoliv. Ale já nevím, proč ti to tu vlastně vykládám.“</p> <p>„Protože bysme museli jinak vypadnout, teď mi řekni, pro co se rozhodneme, pro nohy jako ještěrky, nebo karafiáty v rozkroku?“</p> <p>„Je řada na tobě,“ řekla a seděla tak dlouho, dokud jí nezačal vyprávět svou půlku příběhu.</p> <p>Začal o tom, že je z Knoxvillu, a o tom, jak se dostal na Akademii. Jak vždycky sledoval <emphasis>Policajty v nesnázích </emphasis>a jak ho hned potom, co se sám stal jedním takovým policistou v nesnázích, odvezli do Los Angeles, protože nechtěli, aby Poslední přeživší satanismu ukradli jejich trhák, ale potom začaly ty vraždy Pookey Beara a oni o něj ztratili zájem, a tak tedy nastoupil v IntenSecure, kde řídil gunhead. Vyprávěl jí o Sublettovi a o svém spolubydlícím Kevinu Torkovském z domu na Mař Vista. Pak přeskočil přes Republiku Touhy a noc, když řídil gunhead do domu Schonbrunnových v Benedict Canyon. Vyprávěl o tom, jak se u něj jednoho rána zastavil Hernandez, jemu to připadalo, jako kdyby to bylo už několik let, a nabídl mu práci pro pana Warbabyho. Chevette chtěla vědět, co dělají ti vymahači, a on jí vysvětlil, co měli dělat a co nejspíš podle něj dělali, a ona na to řekla, že to rozhodně nezní jako dobré zprávy.</p> <p>Když skončil, Chevette se na něj zadívala. „A to je celý? Tak takhle ses sem dostal a tohle tedy děláš?“</p> <p>„Jo,“ řekl, „tak nějak.“</p> <p>„Bože můj,“ řekla a potřásla hlavou. Oba pak sledovali několik obrázků s tetováním po celém těle, na jednom z nich byly různé elektrické obvody, jako kdyby se dívali na zastaralou rozvodnou skříňku. „Máš oči,“ řekla a zívla uprostřed dalšího obrázku, „jako do sněhu vychcaný díry.“</p> <p>Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. S vrznutím se otevřely a někdo strčil hlavu dovnitř. Nebyl to však ten tlustý muž, co se při chůzi třásl jako rosol: „Tak co, vybrali jste si něco? Henry už šel domů…“</p> <p>„No, ono je to moc těžký se rozhodnout,“ řekla Chevette Washingtonová, „Je jich tolik, a my si chceme vybrat opravdu to nejlepší.“</p> <p>„To je v pořádku,“ ozval se znuděně ten muž. „Tak vybírejte dál.“ Dveře se opět zavřely.</p> <p>„Ukaž mi ty brýle,“ řekl Rydell.</p> <p>Sáhla do kapsy a vytáhla pouzdro s brýlemi a telefon. Podala mu brýle. Pouzdro bylo vyrobené z nějakého tmavého materiálu. Byla to malá skořápka, tvrdá jako ocel. Otevřel pouzdro. Brýle vypadaly přesně jako Warbabyho. Velké černé obroučky a tmavé čočky. Vážily víc, než by jeden čekal, že budou vážit.</p> <p>Chevette Washingtonová otevřela západku na klávesách telefonu.</p> <p>„Hej,“ řekl Rydell a popadl ji za ruku, „určitě mají tvoje číslo. Jestli začneš telefonovat, nebo přijmeš nějaký hovor, budou tu během deseti minut.“</p> <p>„Tohle číslo nemůžou mít,“ řekla. „Je to jeden z Codesových telefonů. Když zhasla světla, sebrala jsem to ze stolu.“</p> <p>„Myslel jsem, že jsi říkala, že nekradeš.“</p> <p>„No,“ začala, „jestli to měl Codes, pak to určitě štípnul. Codes krade telefony lidem ve městě a Lowell pak sežene někoho, kdo změní číselnou kombinaci.“ Vytočila číslo a přiložila si malý telefon k uchu. „Je to hluchý,“ řekla a pokrčila rameny.</p> <p>„Ukaž,“ řekl Rydell, položil si brýle na klín a vzal telefon do ruky. „Možná je to mokrý, nebo jsou vybitý baterky. Za co to Codes vůbec prodává?“ Přejel prstem po zadní části telefonu a hledal způsob, zda by se telefon dal otevřít.</p> <p>„No,“ řekla, „za různý věci.“</p> <p>Otevřel kryt a uviděl vedle malé baterie pevně smotaný miniziploc. Pravděpodobně se přerušil kontakt. Vytáhl balíček ven a rozmotal ho. „Tak věci?“</p> <p>„Hmmm.“</p> <p>„Za takovýhle věci?“</p> <p>„Hmmm.“</p> <p>Podíval se na ni. „Jestli je tohle 4–Thiobuscline, pak je to kontrolovaná záležitost.“</p> <p>Podívala se na sáček s šedivým pudrem a pak na něj. „Ale ty přece už nejsi polda.“</p> <p>„Ty tohle ale nebereš, že ne?“</p> <p>„Ne. No, zkusila jsem to asi jednou nebo dvakrát. Lowell to občas bral.“</p> <p>„No, rozhodně to nedělej, když jsi se mnou, protože já jsem viděl, co to dokáže. Když si normální lidi dají dvě dávky, úplně po tom zešílí.“ Poklepal prstem na sáček. „Je toho dost, abys z tuctu lidí nadělala úplný magory, ani bys tomu nevěřila.“ Podal jí sáček, vzal baterku a zkusil ji vrátit tam, kam patří.</p> <p>„Věřila bych tomu,“ řekla, „viděla jsem, co dělal Lowell…“</p> <p>„Oznamovací tón,“ řekl. „Komu chceš volat?“</p> <p>Chvilku uvažovala, pak telefon vzala a zase ho zavřela. „Stejně nebude doma.“</p> <p>„Ten stařec má telefon?“</p> <p>„Ne,“ řekla a nahrbila ramena. „Mám strach, že kvůli mně zabili…“</p> <p>Rydell nevěděl, co jí na to má říct. Byl příliš unavený, aby mohl dál posouvat obrázky na zdi. Paže nějakého chlápka s vlajkou konfederace. Přesně jako doma. Podíval se na ni. Ani trochu nevypadala, že by byla unavená. Pomyslel si, že to je jedna z výhod, když je člověk mladý. Doufal, že není na žádném ledu nebo danceru nebo nějakých podobných drogách. Možná byla pořád v jakémsi šoku. Řekla, že Sammy byl zabit, o další dva lidi měla strach. Určitě znala i toho kluka, co se vrhl na Svobodova, ale ještě nevěděla, že i on byl zastřelen. Je zajímavé, co člověk nevidí, když bojuje. Rydell rozhodně neměl žádný důvod, proč by jí to právě teď měl říkat.</p> <p>„Zkusím zavolat Fontainovi,“ řekla a znovu telefon otevřela.</p> <p>„Komu?“</p> <p>„Dělá Skínnerovi elektriku a tak.“ Vytočila číslo a přiložila si telefon k uchu.</p> <p>Rydell zavřel oči a uhodil se hlavou o gauč tak silně, že ho to téměř probralo.<strong>27</strong><strong>Po bouři</strong></p> <p>„Tady něco smrdí jako chcánky,“ prohlásil vyčítavě Skinner a probudil Yamazakiho ze sna, ve kterém stál vedle J. D. Shapelyho na velké tmavé pláni před nekonečnou zdí, popsanou jmény všech mrtvých.</p> <p>Yamazaki zvedl hlavu ze stolu. V pokoji byla tma, jen malý pramínek světla pronikal skrz kostelní okno.</p> <p>„Co tady děláš, Scootere?“</p> <p>Yamazaki sklonil hlavu a v zádech ucítil nepříjemnou bolest. „Bouřka,“ řekl, jako by ještě napůl spal.</p> <p>„Jaká bouřka? Kde je děvče?“</p> <p>„Pryč,“ řekl Yamazaki. „Copak si nevzpomínáte? Loveless?“</p> <p>„O čem to mluvíš?“ Skinner se opřel o lokty, odkopl spacák a jeho tvář se zkroutila zhnusením. „Potřebuju se vykoupat. Potřebuju suchý šaty.“</p> <p>„Loveless. Našel mě v baru. Donutil mě, abych ho dovedl sem. Myslím, že mě asi sledoval, když jsem od vás předtím odcházel…“</p> <p>„Jasně. Drž hubu, Scootere, O.K.?“</p> <p>Yamazaki zavřel pusu.</p> <p>„Teď budeme potřebovat trochu vody. Horký vody. Nejdřív si dáme kafe, pak se umyju. Víš, jak fungujou kamna?“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Ta zelená věc támhle, co je před ní ta červená nádrž. Běž k tý nádrži a já ti řeknu, jak se pumpuje.“</p> <p>Yamazaki vstal a prudce zamrkal, když se opět ozvala bolest v zádech. Doklopýtal k velké železné bedně, na kterou ukazoval Skinner.</p> <p>„Určitě si zase šla zašukat s tím svým čápkem. To je k ničemu, Scootere…“</p> <p>●●●</p> <p>Stál na Skinnerově střeše, mírný větřík mu třepotal s nohavicemi u kalhot a připomínal včerejší bouřku. Díval se, jak se město koupe v podivném kovovém světle, a úlomky jeho snu se pomalu vzdalovaly… Shapely na něj mluvil, jeho hlas se podobal hlasu mladého Elvise Presleyho. Říkal, že svým vrahům už odpustil.</p> <p>Yamazaki se díval na Transamerický mostní pilíř, byl obalený výztuhami, kterými ho vybavili po Little Grande, a z dálky slyšel hlas ze snu. <emphasis>Oni to líp neuměli, Scootere.</emphasis></p> <p>Skinner dole nadával, jak se omýval houbou a vodou, kterou mu Yamazaki přihřál na kamnech.</p> <p>Yamazaki si vzpomněl na svého poradce v Osace.</p> <p>„Je mi to jedno,“ prohlásil Yamazaki anglicky, jako kdyby chtěl, aby mu San Francisco bylo svědkem.</p> <p>Celé město bylo Thomasson. Možná celá Amerika byla Thomasson.</p> <p>Jak to mohli chápat v Ósace, v Tokiu?</p> <p>„Hej, vy tam na tý střeše!“ zavolal někdo.</p> <p>Yamazaki se otočil a uviděl na horní traverze Skinnerova výtahu nějakého černého muže. Na sobě měl silný tvídový kabát a háčkovanou čepici.</p> <p>„Jste v pořádku tam nahoře? Jak je na tom Skinner?“</p> <p>Yamazaki chvilku váhal, vzpomněl si na Lovelesse. Jestli měli Skinner a ta dívka nějaké nepřátele, jak je jen mohl poznat?</p> <p>„Jmenuju se Fontaine,“ řekl ten muž. „Chevette mi volala, řekla mi, abych sem zašel a podíval se, jestli Skinner tu bouřku přežil v pořádku. Starám se o jeho dráty, dávám pozor, aby jeho výtah fungoval.“</p> <p>„Teď se zrovna myje,“ řekl Yamazaki. „Během bouřky byl trochu… trochu popletený. Zdá se, že si <emphasis>z </emphasis>toho nic nepamatuje.“</p> <p>„Asi tak za půl hodiny to opravím, aby sem šel proud,“ řekl muž. „Přál bych si, abych mohl říct totéž o mojí čtvrti. Přišli jsme o čtyři transformátory. Jen co já vím, tak máme pět mrtvých a dvacet zraněných. Už měl Skinner kafe?“</p> <p>„Ano,“ řekl Yamazaki.</p> <p>„Taky bych si trochu dal.“</p> <p>„Ano prosím,“ řekl Yamazaki a uklonil se. Černý muž se na něj usmál. Yamazaki se opět protáhl otvorem ve střeše. „Pane Skinnere! Je tady muž jménem Fontaine, to je váš přítel?“</p> <p>Skinner se právě soukal do zažloutlého teplého spodního prádla. „Je to beznadějnej parchant. Pořád ještě nejde elektrika…“</p> <p>Yamazaki povolil závoru na poklopu v podlaze a otevřel ho. Během okamžiku se na žebříku objevil Fontaine, v každé ruce držel tašku s nářadím. Položil jednu tašku na zem a druhou si přehodil přes rameno a začal šplhat po žebříku nahoru.</p> <p>Yamazaki nalil zbývající kávu do nejčistšího hrnku.</p> <p>„Nádrž na palivo je rozbitá,“ prohlásil Skinner, když Fontaine protlačil tašku skrz otvor. Skinner na sobě už měl nejméně tři flanelové košile a snažil se je všechny nacpat do starých vlněných armádních kalhot.</p> <p>„Děláme na tom, šéfe,“ řekl Fontaine, vstal a narovnal si kabát. „Měli jsme tu pořádnou bouřku.“</p> <p>„To říkal Scooter taky,“ prohlásil Skinner.</p> <p>„No, on si z tebe ale nedělá srandu, Skinnere. Díky.“ Fontaine si od Yamazakiho vzal hrnek s kouřící kávou a začal do něj foukat. Pak se podíval na Yamazakiho. „Chevette říkala, že se možná nějakou dobu nevrátí. Víte o tom něco?“</p> <p>Yamazaki se podíval na Skinnera.</p> <p>„To je k ničemu,“ ozval se Skinner. „Zase utekla s tím zmrdem.“</p> <p>„O tom nic neříkala,“ řekl Fontaine, „vlastně toho moc nenamluvila. Ale jestli se tu opravdu neukáže, budeš potřebovat někoho, kdo by se o tebe postaral.“</p> <p>„Dovedu se o sebe postarat sám,“ řekl Skinner.</p> <p>„To já vím, šéfe,“ ujišťoval ho Fontaine, „ale na výtahu je pár upečených servomotorů. Bude trvat pár dní, než to budu moct spravit. – Někdo bude muset chodit nahoru a dolů po žebříku, aby ti mohl přinést jídlo.“</p> <p>„To může udělat Scooter,“ řekl Skinner.</p> <p>Yamazaki zamrkal.</p> <p>„Opravdu?“ Fontaine zvedl obočí a podíval se na Yamazakiho. „Vy tady zůstanete a budete se o Skinnera starat?“</p> <p>Yamazaki si vzpomněl na svůj půjčený byt ve vysokém viktoriánském domě s koupelnou vykládanou černým mramorem. Jen koupelna byla větší než celý jeho byt v Ósace. Podíval se z Fontaina na Skinnera a pak opět na Fontaina. „Bude mi ctí zůstat s panem Skinnerem, pokud si to bude přát.“</p> <p>„Jak chceš,“ prohlásil Skinner a začal namáhavě stahovat povlečení z postele.</p> <p>„Chevette mi říkala, že tu možná budete,“ řekl Fontaine. „Říkala, že tu bude chlapík z univerzity…“ Položil hrnek na stůl a ohnul se k tašce na nářadí. „Říkala, že lidi jako vy mají obavy z nezvaných hostů.“ Rozepnul dvě přezky na tašce a otevřel ji. Nářadí uvnitř zachrastilo. Role izolačních kabelů. Vytáhl něco zabaleného v olejem nasáklém hadru a podíval se, jestli ho Skinner nepozoruje. Pak tu věc zasunul za jednu sklenici na polici nad stolem.</p> <p>„Můžeme se postarat o to, aby nikdo, koho neznáte, nemohl až sem nahoru. Šlo by to zařídit tak na dva dny,“ řekl Yamazakimu tichým hlasem. „Tohle je osmatřicítka speciálka, šest nábojů s dutou špičkou. Udělejte pro mě něco, vemte si to, a až to nebudete potřebovat, vyhoďte to. Uděláte mi tím velkou službu, rozumíte? Je to, abych tak řekl, <emphasis>pochybné provenience,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl a ušklíbl se.</p> <p>Yamazaki si vzpomněl na Lovelesse. Ztěžka polkl.</p> <p>„Budete tady nahoře v pořádku?“ zeptal se Fontaine.</p> <p>„Ano,“ odpověděl Yamazaki, „ano, děkuji.“<strong>28</strong><strong>RV</strong></p> <p>Bylo deset třicet, když se opět ocitli na ulici, a to jen proto, že Laurie, kterou Chevette znala ze své první návštěvy zde, řekla, že se tu co nevidět ukáže ředitel Benny Singh a že už tam tedy nemohou zůstat, zvlášť když její přítel spí a vypadá přitom, že omdlel nebo něco takového. Chevette řekla, že to chápe, a poděkovala jí.</p> <p>„Až uvidíš Sammy Sala,“ řekla Laurie, „pozdravuj ho ode mě.“</p> <p>Chevette přikývla a chytila Rydella za ramena a začala s ním třást. „Probuď se. Musíme jít.“</p> <p>Nemohla uvěřit, že mu to všechno vyprávěla, ale musela to někomu říct, jinak by se zbláznila. Ne že by však skutečnost, že to řekla nahlas, celé věci dodala nějaký smysl, a potom, co jí Rydcll vyprávěl svou část příběhu, to dávalo smysl ještě méně. Zpráva o tom, že toho parchanta někdo zabil, jí připadala neskutečná, ale jestli to tak bylo, byla v ještě větším maléru, než si myslela.</p> <p>„Vzbuď se!“</p> <p>„Ježíšmarja…“ Posadil se a začal koulet očima.</p> <p>„Musíme jít. Brzy tu bude ředitel. Moje přítelkyně tě nechala trochu prospat.“</p> <p>„Kam půjdeme?“</p> <p>Chevette už o tom uvažovala. „V Penhandle je místo, kde se dá na hodinu najmout pokoj.“</p> <p>„Hotel?“</p> <p>„Ne tak docela,“ řekla. „Je to pro lidi, co na nějakou chvíli potřebují postel.“</p> <p>Sáhl za gauč pro svou bundu. „Podívej se na to,“ řekl a prostrčil prsty otvorem na rameni. „Koupil jsem ji teprve včera.“</p> <p>●●●</p> <p>Sousedství, které ožívalo v noci, vypadalo ještě děsivěji než ve dne. Dokonce i žebráci vypadali hůř v tuto noční hodinu. Například člověk s vředy, co se snažil prodat půl plechovky se špagetovou omáčkou. Chevette ho obešla. Ušli další jeden nebo dva bloky a začali potkávat brzké davy denních povalečů, mířící do Skywalker Park, bylo sice jednodušší se v davu schovat, ale bylo tu také více policistů. – Chevette se snažila vzpomenout, jestli je to ochranka z InlenSecure, z té společnosti, co o ní mluvil Rydell.</p> <p>Uvažovala, jestli Fontaine zašel za Skinnerem, jak jí slíbil. Nechtěla mu po telefonu příliš mnoho prozrazovat, takže mu raději nejdřív řekla, že se chystá na nějakou dobu pryč, a požádala Fontaina, jestli by se nezašel podívat, jak se Skinncrovi daří, a prozradila mu, že tam možná najde toho malého Japončíka, co se kolem poslední dobou potloukal. Ale Fontaine určitě poznal, že je vystrašená, proto se jí začal vyptávat, a ona mu řekla, že si o Skinnera dělá starosti, že by tam mohl někdo vylézt a otravovat ho.</p> <p>„Nemyslíš tím lidi z mostu,“ řekl, a ona mu odpověděla, že ne, ale že to je všechno, co mu k tomu může říct. Na druhé straně telefonu bylo několik okamžiků ticho a ona slyšela jeho děti, jak si hrdelními hlasy prozpěvují nějakou africkou písničku. „Dobře,“ řekl nakonec, „podívám se na to.“ A Chevette mu poděkovala a zavěsila. Fontaine toho pro Skinnera už mnoho udělal. Nikdy o tom sice Chevette nevyprávěl, ale znal Skinnera celý svůj život, nebo alespoň tak dlouho, co byl na mostě. Takových lidí bylo mnoho a Chevette věděla, že Fontaine dokáže zařídit, aby se nahoru na věž někdo z lidí občas podíval a dával pozor, jestli neuvidí nějaké cizince. Lidé to dělali jeden pro druhého a také toho Fontainovi hodně dlužili, protože on byl jediný člověk, který se vyznal v elektrice.</p> <p>Nyní procházeli kolem pekárny, která měla před obchodem jakousi železnou klec, kde jste si mohli sednout k malým stolkům a dát si kávu a pojíst bagety. Vůně čerstvého pečiva Chevette připomněla, jak velký má hlad. Napadlo ji, že by tam možná mohli zajít a nakoupit si tucet baget do tašky, možná by mohli koupit i trochu tvarohu, když vtom jí Rydell položil ruku na rameno.</p> <p>Otočila hlavu a uviděla velké lesklé bílé RV, jak zatočilo těsně před nimi na Haight a mířilo k nim. Bylo to, jako když vidíte bohaté lidi řídit v Oregonu celé konvoje, na přívěsech mají lodě nebo malé džípy a motocykly. Přes noc zastavují v kempech obehnaných ostnatým drátem a hlídacími psy a nápisem na vratech ZÁKAZ VSTUPU, které to pravděpodobně myslely vážně.</p> <p>Rydell zíral na RV, jako kdyby nemohl věřit svým očím, a vůz už mezitím zastavil těsně vedle nich. Šedovlasá starší dáma stáhla okénko na straně řidiče a vyklonila se ven. „Mladý muži! Promiňte, ale já jsem Danica Elliottová a mám takový dojem, že jsme se setkali včera na palubě letadla z Burbanku.“</p> <p>●●●</p> <p>Danica Elliottová byla důchodkyně z Altadena, která žila dole v Jižní Kalifornii a vypravila se do San Franciska stejným letadlem jako Rydell, jak tvrdila, aby svého manžela přestěhovala do jiného kryogenního zařízení. No ne tedy přímo svého manžela, ale spíš jeho mozek, který byl zmražen potom, co muž zemřel.</p> <p>Chevette slyšela, že to lidé dělají, ale nikdy nepochopila, proč to dělají. A jak se zdálo, Danica Elliottová to také nechápala. Ale přesto sem přijela, aby, jak sama prohlásila, obětovala dobré peníze na špatnou věc a přestěhovala mozek svého manžela do dražšího místa, kde mohl mít led ve své vlastní soukromé nádrži a nemusel poskakovat ve velké nádrži se spoustou dalších zmrazených mozků jiných lidí jako dosud. Chevette připadala jako skutečně milá dáma, jenže ona o tom dokázala vyprávět hodiny, a tak po určité době Rydell skončil za volantem a pokyvoval hlavou, předstíraje, že poslouchá, zatímco Chevette navigovala a soustředila svou pozornost na elektronickou mapu palubní desky RV a rozhlížela se kolem, zda neuvidí policejní auta.</p> <p>Paní Elliottová se ujala přemístění mozku svého manžela už předcházející noc a říkala, že to na ni emocionálně velmi zapůsobilo, a tak si pronajala RV, kterým se chtěla vrátit zpátky do Altadena, aby si svůj výlet mohla užít, jenže se příliš dobře nevyznala v San Francisku, a tak když si vůz ráno vyzvedla z půjčovny na Šesté, ztratila se a nemohla najít výjezd na dálnici. Nakonec skončila s vozem na Haight Street, která podle jejího názoru rozhodně nevypadala jako příjemné a bezpečné sousedství, ale stará dáma nepochybovala o tom, že to tu může být zajímavé.</p> <p>Chevette neustále vypadávala z rukávu Skinnerovy bundy uvolněná pouta, ale paní Elliottová byla tak zaměstnaná hovorem, že si toho nevšimla. Rydell řídit, Chevette se tísnila uprostřed a paní Elliottová seděla na sedačce pro spolujezdce. RV byl japonský vůz a měl tři elektricky upravitelné sedačky se zabudovanými mikrofony a opěradly na hlavu.</p> <p>Paní Elliottová řekla Rydellovi, že se ztratila, a požádala ho, zda by nemohl řídit a odvézt ji někam, odkud by se snadno dostala na dálnici do Los Angeles. Rydell na ni chvilku hleděl s pusou dokořán, pak ale potřásl hlavou a řekl, že mu bude potěšením. Nejprve paní Elliottové představil Chevette a řekl, že se dobře vyzná ve městě. A pak řekl, že on je Berry Rydell.</p> <p>Paní Elliottová řekla Chevette, že má opravdu moc hezké jméno.</p> <p>A tak teď seděli ve voze a mířili ze San Franciska. Chevette měla výborný nápad, že by Rydell mohl přemluvit paní Elliottovou, aby je vzala oba s sebou. A jediné, na co dokázala myslet, bylo to, že sedí ve voze a míří pryč od chlápka, co zastřelil Sammyho, a od Warbabyho a těch ruských poldů. Připadalo jí to jako docela dobrý nápad, a kromě svého žaludku, který už vypadal, že se sní sám, se cítila o něco lépe.</p> <p>Když Rydell projel kolem rychloobslužné restaurace In–and–Out Burger, vzpomněla si na kluka jménem Franklin z Oregonu. Vzal brokovnici a sestřelil z nápisu B a R, takže to vypadalo jako IN–AND–OUT URGE. Vyprávěla o tom Lowellovi, ale on si nemyslel, že to je směšné. Nyní přemýšlela o tom, jak Rydellovi o Lowellovi vyprávěla. Kdyby to Lowell věděl, zešílel by vzteky, protože Rydell byl něco jako policajt. Ale dělalo jí starosti, jak se Lowell předcházející noc choval. Jen seděl, chladný a zamilovaný do svých konekcí, a ona mu vyprávěla, že se dostala do maléru a že někdo právě zastřelil Sammyho, a že ten někdo určitě půjde i po ní, a on a Codes tam jenom seděli a vrhali po sobě ty podivné pohledy, a jak vyprávěla, líbil se jim její příběh čím dál méně. Pak do baru vešel ten polda v pršiplášti a oni se posrali strachy.</p> <p>Byla to pravda. Žádný z jejích přátel Lowella neměl rád, a Skinner ho nenáviděl už od prvního pohledu. Říkal, že Lowell nosí hlavu tak vysoko nad prdelí, že by mu po ní mohl stejně tak dobře vyšplhat a zmizet v ní. Ale ona vlastně nikdy předtím žádného doopravdovského přítele neměla, alespoň ne tak, jak měla jeho. A on se k ní ze začátku choval hezky. Kdyby si jen nezačal s drogama, dancer z něj udělal pořádného hajzla, a k tomu se ještě přidal Codes, který ji nikdy neměl rád, a začal mu do hlavy tlačil, že ona je jen obyčejná venkovská holka. K čertu s tím.</p> <p>„Víš,“ řekla, „myslím, že jestli brzy něco nesním, umřu hlady.“</p> <p>A paní Elliottová začala vyvádět a nařídila Rydellovi, aby hned někde zastavil a sehnal Chevette něco k jídlu, pak se začala omlouvat, že ji nenapadlo se zeptat, jestli už měli snídani.</p> <p>„No,“ řekl Rydell a zamračil se do zpětného zrcátka, „jen jsem doufal, že se nám podaří vyhnout polední dopravní špičce…“</p> <p>„Ale…“ začala paní Elliottová, pak se jí však tvář rozjasnila. „Chevette, drahoušku, když si přelezeš na zadní sedačku, najdeš tam ledničku. Jsem si jistá, že tam lidé z půjčovny dali košík s obědem. Vždycky to tak dělají.“</p> <p>Chevette to připadalo jako skvělý nápad. Rozepnula si pásy a přelezla přes svou sedačku a sedačku paní Elliottové dozadu. Byla tam malá dvířka, a když se skrz ně protáhla, rozsvítila se světla. „Hele,“ řekla, „tady vzadu je to jako malej domeček…“</p> <p>„Užij si to!“ zavolala za ní paní Elliottová.</p> <p>Světla zůstala rozsvícená i potom, co za sebou zavřela dveře. Ještě nikdy nebyla uvnitř žádného takového vozu a první, co ji napadlo, bylo, že je tu téměř stejně místa jako ve Skinnerově pokoji. Snad jen s tím rozdílem, že tady to bylo asi desetkrát pohodlnější. Všechno bylo šedé, šedý koberec, šedý plast, šedá imitace kůže. Ukázalo se, že lednička je malá roztomilá věcička, zabudovaná mezi skříňkami. Uvnitř byl košík zabalený v plastikovém obale. Odtrhla ho a našla uvnitř nějaké víno, malé sýry, jablko, hrušku, oplatky a dvě čokoládové tyčinky. V lednici byla také kola a láhev s vodou. – Sedla si na postel a snědla sýr, oplatky, čokoládovou tyčinku, co byla vyrobená ve Francii, a vypila celou láhev vody. Pak zkusila zapnout televizi, na které byly dvacet tři kanály.</p> <p>Když byla hotová, hodila prázdnou láhev a roztrhané papíry do malého odpadkového koše, připevněného na zdi, vypnula televizi, zula si boty a natáhla se na postel.</p> <p>Byl to zvláštní pocit ležet na posteli v pokoji, který se pohyboval, a ona ani nevěděla kam. Napadlo ji, co bude asi zítra.</p> <p>Těsně předtím, než usnula, si vzpomněla, že má stále v kapse u kalhot Codesův sáček s drogama. Měla by se ho zbavit, protože prášku bylo určitě dost na to, aby se dostala do vězení.</p> <p>Vzpomněla si, jak se po tom člověk cítil, a uvažovala, jak mohli lidé utratit všechny své peníze za to, aby se právě tak cítili.</p> <p>Byla si jistá, že Lowell se toho pocitu rozhodně vzdát nehodlal.</p> <p>●●●</p> <p>Probudila se a on ležel vedle ní, RV se pohybovalo, ale ona si byla jistá, že předtím někde stavěli. Světla byla zhasnutá.</p> <p>„Kdo řídí?“ zeptala se.</p> <p>„Paní Armbrusterová.“</p> <p>„Kdo?“</p> <p>„Paní Elliottová. Paní Armbrusterová byla moje učitelka. Připomíná mi ji.“</p> <p>„A kam tedy jede?“</p> <p>„Do Los Angeles. Řekl jsem jí, že ji vystřídám, až bude unavená. A taky ať nás nebudí, až bude přejíždět přes hranice. Když jim dáma, jako je ona, řekne, že neveze žádné zemědělské produkty, je dost pravděpodobný, že ji nechají jet, aniž by se dívali dozadu.“</p> <p>„A co když se podívají?“</p> <p>Ležel u ní na úzké posteli tak blízko, že cítila, jak pokrčil rameny.</p> <p>„Rydelli?“</p> <p>„Hmmm?“</p> <p>„Jak to, že můžou být ruský poldové?“</p> <p>„Jak to myslíš?“</p> <p>„Když se díváš na televizi na nějakou show o policajtech, půlka z těch velkejch chlápků jsou Rusové. Jako ti chlapi tam na mostě. To byli taky Rusové, že jo?“</p> <p>„No,“ začal Rydell, „v televizi to vždycky hodně přehánějí, protože vytvářejí takové show, jaké chtějí lidi vidět. Ale pravda je, že se dostaneš do situace, kdy většinu pouličních rvaček rozpoutají právě Rusové, a tak zákonitě na ně potřebuješ ruský poldy…“ Slyšela, jak si zívl a protáhl se.</p> <p>„A všichni vypadají tak jako ti dva, co byli U disidentů?“</p> <p>„Ne,“ řekl. „Všude jsou křiví poldové, tak to prostě je…“</p> <p>„Ale co budeme dělat, až se dostaneme do Los Angeles?“</p> <p>Neodpověděl jí a po chvilce začal hlasitě chrápat.<strong>29</strong><strong>Mrtvý obchodní dům</strong></p> <p>Rydell otevřel oči.</p> <p>Vůz se nehýbal.</p> <p>Zvedl své timexy před tvář a rozsvítil na nich světlo. 3:15 p. m. Chevette Washingtonová ležela stočená do klubíčka vedle něj. Přes sebe měla přehozenou svou bundu. Měl pocit, jako kdyby spal vedle staré kožené tašky.</p> <p>Převracel se na posteli, až našel roletu přes okno, byla přímo vedle něj. Mírně ji nadzvedl. Venku byla stejná tma jako uvnitř.</p> <p>Zdálo se mu o třídě paní Armbrusterové, bylo to v pátém ročníku na základní škole v Oliver North. Právě se chystali pustit žáky domů, protože v Učitelské síti ohlásili, že kolem je plno chřipky Kansas City, takže by děti z Virginie a Tennessee měly zůstat týden mimo školu. Všichni si museli navléknout ohavné papírové masky, které jim sestry toho rána přinesly. Paní Armbrusterová jim právě vysvětlovala, co znamená slovo <emphasis>pandemický. </emphasis>Poppy Markoffová, která seděla vedle něj a už jí rostla prsa, řekla paní Armbrusterové, že jí tatínek vyprávěl, že chřipka KC vás může zabít, než stačíte naskočit do školního autobusu. Paní Armbrusterová – také měla na tváři masku, ta její však byla mikropórová a pocházela z lékárny – na to začala vysvětlovat význam slova <emphasis>panika, </emphasis>a spojila její význam se slovem <emphasis>pandemický, </emphasis>protože obě slova začínala stejně. V tom okamžiku se Rydell probudil.</p> <p>Posadil se na posteli. Bolela ho hlava a začínala mu být zima. Chřipka z Kansas City. Možná dokonce horečka Mokola.</p> <p>„Jen žádnou paniku,“ řekl si pro sebe.</p> <p>Ale měl zvláštní pocit.</p> <p>Vstal a tápal dopředu, kde viděl kousek světla, prodírajícího se pod dveřmi. Našel kliku. Stiskl ji a otevřel.</p> <p>„Nazdárek.“ Zlatý úsměv v koutcích. Malá automatická pistole mířila Rydellovi do očí. Odstrčil sedačku pro spolujezdce a zamířil zpátky. Boty na středním sedadle. Zapnuté světlo.</p> <p>„Kde je paní Elliottová?“</p> <p>„Paní Elliottová je pryč.“</p> <p>Rydell otevřel dveře dokořán. „Ona pro vás pracuje?“</p> <p>„Ne,“ řekl muž. „Pracuje pro IntenSecure.“</p> <p>„Posadili ji do letadla, aby mě sledovala?“</p> <p>Muž pokrčil rameny. Rydell si všiml, že se zbraň ani o kousek nepohnula. Muž měl na rukách chirurgické rukavice a tentýž plášť, jaký měl, když vystoupil z ruského vozu. Vypadal jako australský prachový plášť, jenže byl vyrobený z mikropóru.</p> <p>„Jak věděla, že nás najde před tím tetovacím salonem?“</p> <p>„Warbaby byl asi na někoho moc hodnej. Pověsil na vás pár svých lidí.“</p> <p>„Nikoho jsem neviděl,“ řekl Rydell.</p> <p>„To jsi ani neměl.“</p> <p>„Řekněte mi něco,“ řekl Rydell. „Vy jste ten, kdo oddělal Blixe, toho chlápka z hotelu?“</p> <p>Muž na něj pohlédl přes pažbu své pušky. Malý kalibr by pravděpodobně nenadělal příliš škod, a z toho Rydell usoudil, že střelivo bude nejspíš nějak upravené. „Nechápu, co to má dělat s vámi.“</p> <p>„Je to moje <emphasis>práce</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>řekl.</p> <p>Hmmm, Rydell se zamyslel a v hlavě mu hučelo jako v počítači. Na pravé straně dveří byla lednice a dřez, takže tudy se hnout nemohl. Kdyby se otočil doleva, chlápek by ho určitě dostal, a s ním i dívku.</p> <p>„Ať tě to ani nenapadne.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Nehraj si tu na hrdinu. Jsi jen policajtský hovno.“ Sundal nohu z prostřední sedačky. „Tak teď pomalu. Velmi pomalu. Sedni si na místo řidiče a polož ruce na volant tak, aby svíraly úhel tři čtvrti na dvě. A tak zůstaň. Jestli se hneš, střelím tě rovnou za pravý ucho. Ale to už nebudeš slyšet.“ Tón jeho hlasu Rydellovi připomínal veterináře, mluvícího na koně.</p> <p>Rydellovi se nelíbilo, co mu poručil. Neviděl ven. Jen tmu a odraz světla z kabiny. „Kde to jsme?“ zeptal se.</p> <p>„Máš rád obchoďáky, Rydelli? Máte tam u vás v Knoxvillu nějaký?“</p> <p>Rydell se po muži podíval.</p> <p>„Dívej se dopředu.“</p> <p>„Jo, máme tam obchoďáky.“</p> <p>„Tenhle ale nebyl zrovna ten nejlepší.“</p> <p>Rydell sevřel rukama pěnu kolem volantu.</p> <p>„Jen klid.“</p> <p>Slyšel, jak muž podpatkem boty kopl do přepážky. –“Slečno Washingtonová! Hej, vstávejte a mávejte, slečno Washingtonová! Ať se také můžeme těšit z vaší přítomnosti.“</p> <p>Rydell uslyšel dvojitou ránu, jak se dívka probrala ze spánku, pokusila se vyskočit, ale místo toho se udeřila hlavou o strop a pak spadla z postele. Po chvilce uviděl její bledou tvář. Odrážela se v čelním skle. Viděl ji a viděl i toho muže s pistolí.</p> <p>„Zastřelil jste Sammy Sala,“ řekla.</p> <p>„A tys mě zase chtěla elektrizovat,“ řekl muž s jistou dávkou humoru v hlase. „Teď hezky přelez sem, otoč se a opři se o palubní desku. A pomalu. Tak je to správné. Teď se nakloň dopředu a opři se o sedačku.“</p> <p>A tak se ocitla vedle Rydella, opřená nohama o palubní desku, zády k čelnímu oknu. Jako kdyby seděla na kolotoči.</p> <p>Což mu dávalo rozdíl asi pěticentimetrového oblouku, než jednoho z nich střelí do hlavy.</p> <p>„Chci, aby sis sundala bundu,“ řekl, „takže abys to mohla udělat, budeš muset pustit ruce ze sedačky. Zkus, jestli se ti podaří mít vždycky alespoň jednu ruku na sedačce. Dej si na čas.“</p> <p>Když se jí podařilo bundu setřást z levého ramene, hodila ji muži k nohám.</p> <p>„Jsou tam nějaké hypodermické jehly,“ řekl, „nějaké řezné zbraně či jinak nebezpečné předměty?“</p> <p>„Ne,“ řekla.</p> <p>„A co třeba něco nabitýho elektrikou? Zdá, že v tom máš bohatý zkušenosti.“</p> <p>„Jen brejle toho hajzla a telefon.“</p> <p>„Vidíš, Rydelli,“ řekl, „řekla <emphasis>hajzl. </emphasis>Tak si ho budou všichni pamatovat. – Muž bez jména. Další bezejmenný hajzl…“ Volnou rukou se začal přehrabovat v kapsách bundy. Pak vytáhl pouzdro a telefon a položil oba předměty na širokou polstrovanou palubní desku RV. Rydell otočil hlavu a sledoval ho, přestože ho muž důrazně napomenul, aby to nedělal. Díval se, jak muž poslepu otevřel pouzdro a vytáhl brýle. To byl také jediný okamžik, kdy z něj spustil oči. Trvalo to ale jen sekundu.</p> <p>„To jsou ony,“ řekl Rydell, „teď je máte.“</p> <p>Muž vrátil brýle zpátky do pouzdra a zavřel ho. „Ano.“</p> <p>„A teď co?“</p> <p>Úsměv zmizel. Když se přestal usmívat, vypadal, jako kdyby neměl žádné rty. Pak se mu úsměv vrátil. A byl o poznání širší.</p> <p>„Myslíš, že bys mi mohla z ledničky vytáhnout kolu? Všechna okna a zadní dveře jsou zamčené.“</p> <p>„Vy chcete <emphasis>kolu</emphasis>?“<emphasis> </emphasis>řekla Chevette, jako kdyby nevěřila vlastním uším. „Jakmile se jen trochu pohnu, zastřelíte mě.“</p> <p>„Ne,“ řekl. „Možná ne, protože chci kolu. Mám sucho v krku.“</p> <p>Obrátila se a pohlédla na Rydella. V očích se jí zračil strach.</p> <p>„Dones mu tu kolu,“ pobídl ji Rydell.</p> <p>Protáhla se přes sedačku dozadu k ledničce.</p> <p>„Dávej pozor,“ připomněl jí Rydell. Když se dveře ledničky otevřely, zahlédl odraz jejího světla v čelním skle a zachytil pohledem její krčící se postavu.</p> <p>„D – dietní, nebo obyčejnou?“ zeptala se.</p> <p>„Dietní, prosím,“ řekl.</p> <p>„S kofeinem, nebo bez?“</p> <p>„S kofeinem.“ Mužovi se z hrdla vydral podivný zvuk a Rydell vytušil, že to byl asi smích.</p> <p>„Nejsou tu skleničky.“</p> <p>Udělal ten zvuk znovu. „Stačí mi plechovka.“</p> <p>„Je tu tro–trochu nepořádek,“ řekla, „tře–třesou se mi ruce…“</p> <p>Rydell se po muži po očku podíval, jak si vzal červenou plechovku a vylil trochu hnědé koly na opěradlo. „Díky. Teď si můžeš sundat kalhoty.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Ty černý kalhoty, co máš na sobě. Prostě si je sundej. Pomalu. Ponožky si nech, ty se mi líbí.“</p> <p>Rydell v čelním skle zachytil výraz její tváře, pak si ale všiml, jak ztuhla. Sklonila se a bez dalších řečí si stáhla kalhoty.</p> <p>„Teď se vrať zpátky k palubní desce. Tak se mi to líbí. A zůstaň tam, kde jsi, ať si tě můžu prohlídnout. Chceš se taky podívat, Rydelli?“</p> <p>Rydell se otočil a zadíval se na její holé svalnaté nohy. Ve světle kabiny byly smrtelně bílé. Muž se dlouze napil kokakoly a pozoroval přes okraj plechovky Rydella. Položil plechovku na palubní desku a otřel si rty hřbetem ruky v chirurgických rukavicích. „Není to špatný, co říkáš, Rydelli?“ řekl a ukázal bradou na Chevette Washingtonovou. „Řekl bych, že je v ní jistý potenciál.“</p> <p>Rydell se na něj podíval.</p> <p>„Otravuje tě to, Rydelli?“</p> <p>Rydell neodpověděl.</p> <p>Muž opět z hrdla vyloudil ten zvuk, který byl zřejmě smích. Opět se napil koly. „Myslíš si, Rydelli, že se mi líbilo, když jsem kurvil toho posranýho hajzla?“</p> <p>„Já nevím.“</p> <p>„Ale myslíš si, že se mi to líbilo. Vím, že si myslíš, že jsem se tím bavil. A máš pravdu. <emphasis>Opravdu </emphasis>jsem se u toho bavil. Ale víš, v čem je rozdíl?“</p> <p>„Rozdíl?“</p> <p>„Neměl jsem ho tvrdýho, když jsem to dělal. To je ten rozdíl.“</p> <p>„Znal jste ho?“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Chci říct, bylo to osobní, proto jste to udělal?“</p> <p>„No, myslím, že by se dalo říct, že jsem ho znal. Znal jsem ho tak, jak bys nikdy nikoho znát neměl, Rydelli. Věděl jsem o každým jeho kroku. Chodil jsem spát a poslouchal jeho dech. A tak jsem podle jeho dechu poznal, kolik jich měl.“</p> <p>„Čeho?“</p> <p>„Byl to opilec. Srb. Ses snad bejvalej policajt, nebo ne?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„Musel jsi někdy někoho sledovat, Rydelli?“</p> <p>„Tak daleko jsem se nikdy nedostal.“</p> <p>„Je to docela zábava, když někoho sleduješ. Cestuješ s ním. On tě nezná. Ani o tobě neví. Jen hádá. Pak přijde na to, že tam jsi. Ale neví, kdo jsi. Někdy ho přistihneš, jak se na někoho podezíravě dívá v recepci hotelu, řekněme, a ty víš, že si myslí, že jsi to ty, ten, kdo ho sleduje. Ale nikdy se netrefí. A tak ho pozoruješ, Rydelli. Trvá to celý měsíce, a ty ho začneš <emphasis>milovat.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Rydell si všiml, jak se Chevette Washingtonová otřásla.</p> <p>„Ale pak, po několika měsících, po dvaceti cestách letadlem, po řadě hotelů, no, pak se to prostě začne otáčet…“</p> <p>„Pak už ho nemilujete?“</p> <p>„Ne. Nemilujete. Začneš čekat, až ho budeš moct vojebat, Rydelli. Začneš čekat, až budeš moct zradit jeho důvěru. Protože kurýr je něco hroznýho. Hroznýho.“</p> <p>„Kurýr?“</p> <p>„Podívej se na ni, Rydelli. Ona to zná, i když jen rozváží tajný papíry po San Francisku, je kurýr. Ona je <emphasis>důvěryhodná, </emphasis>Rydelli. Data se stávají fyzickou věcí a ona je převáží. Není to snad pravda, zlato?“</p> <p>Stála nehybně jako sfinga, bílé prsty zarývala do látky na prostřední sedačce.</p> <p>„A to je to, co dělám, Rydelli. Sleduju je, jak to převážejí. Sleduju je. Někdy se lidi snaží jim to sebrat.“ Dopil kolu. „A takový lidi zabíjím. Vlastně to je na tý práci to nejlepší. Byl jsi někdy v San Jose, Rydelli?“</p> <p>„V Kostarice?“</p> <p>„Přesně tak.“</p> <p>„Nikdy.“</p> <p>„Lidi tam vědí, jak mají žít.“</p> <p>„Takže vy pracujete pro datové banky,“ řekl Rydell.</p> <p>„To jsem neřekl. To musel říct někdo jiný.“</p> <p>„On taky ne,“ řekl Rydell. „Měl u sebe ty brýle a měl je předat někomu v Kostarice. A ona mu je vzala.“</p> <p>„A já byl rád, že to udělala. Tak rád. Měl jsem pokoj vedle něj. Prošel jsem spojovacími dveřmi. <emphasis>Představil </emphasis>jsem se. A tak potkal Lovelesse. Poprvé. A naposledy.“ Jeho zbraň se za celou dobu nepohnula ani o kousek, přestože zvedl druhou ruku v chirurgické rukavici a začal se zuřivě škrábat na hlavě, jako kdyby měl vši.</p> <p>„Loveless?“</p> <p>„Mé <emphasis>krycí jméno.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Pak řekl něco, o čem Rydell usoudil, že to bylo ve španělštině, ale stačil zachytit jen <emphasis>nombre de.</emphasis><emphasis> „</emphasis>Myslíš si, že to je tvrdý, Rydelli? To se mi líbí.“</p> <p>„Jste Američan?“</p> <p>Naklonil hlavu mírně na stranu, když to Rydell řekl, a jeho oči se na okamžik zadívaly do prázdna, ale pak opět zaostřil. Byl tvrdý jako chromovaný okraj hlavně jeho pistole. „Víš, kdo začal s databankami, Rydelli?“</p> <p>„Kartely,“ řekl Rydell. „Kolumbijci.“</p> <p>„Přesně tak. – Oni přinesli první expertní systém do Střední Ameriky, aby koordinovali dodávky. To bylo v roce 1980. Někdo musel přijet tam dolů a nainstalovat systémy. Válka drog, Rydelli. Na obou stranách byla spousta Američanů.“</p> <p>„Dobrá,“ řekl Rydell, „teď tedy vyrábíme naše vlastní drogy, že ano?“</p> <p>„Ale oni tam dole mají databanky, takže už obchod s drogama nepotřebujou. Mají to, co mělo kdysi Švýcarsko. Mají takové místo, kde můžou mít to, co si jinde lidi nemůžou dovolit.“</p> <p>„Vypadáte trochu mladý na to, že byste pomáhal celé tohle dát dohromady.“</p> <p>„Můj otec. <emphasis>Znáš </emphasis>svého otce, Rydelli?“</p> <p>„Jistě.“ Tedy asi ano.</p> <p>„Já ho nikdy nepoznal. Musel jsem kvůli tomu projít celou řadou <emphasis>terapií.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Určitě byl rád, že to zabralo, pomyslel si Rydell. „A co Warbaby? On také pracuje pro databanky?“</p> <p>Na mužově čele se objevily krůpěje potu. Otřel si ho hřbetem ruky, ve které držel pistoli, ale Rydell si všiml, že vzápětí nastavil ruku do stejné pozice jako předtím, jako kdyby tam měl magnet.</p> <p>„Zapni přední světla, Rydelli. To je v pořádku. Levou rukou pusť volant.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Protože když to neuděláš, seš mrtvěj.“</p> <p>„Dobře, proč?“</p> <p>„Udělej to, jasný?“ Pot mu začal stékat do očí.</p> <p>Rydell sundal levou ruku z volantu, zapnul světla, dvojité kliknutí a přepnul je na dálková. Dva kužely světla se zakously do stěny mrtvých obchodů, mrtvých nápisů a zaprášeného plastiku. Na nápisu v dosahu levého paprsku stálo: MEZERA.</p> <p>„Jak mohl tomuhle místu vůbec někdo říkat obchod?“ řekl Rydell.</p> <p>„Snažíš se mě zmást, Rydelli?“</p> <p>„Ne,“ řekl Rydell, „já jen, že to je hrozně divný jméno. Všechny ty obchody vypadají jako mezery…“</p> <p>„Warbaby jen najal pomoc, Rydelli. IntenSecure ho zavolá, když se věci příliš zkomplikují. A ony se zkomplikují, vždycky se zkomplikují.“</p> <p>Vůz byl zaparkovaný na malém prostranství v obchodním domě, všechny obchody měly výkladní skříně natřené nabilo. Těžko říct, jestli byli pod zemí, nebo ne, nahoře byla střecha. „Takže ona ukradla brýle z hotelu, hlídaného IntenSecure, proto zavolali Warbabyho?“ Rydell se podíval na Chevette Washingtonovou. Vypadala jako jedna z těch chromovaných figurek na přední části starých aut, až na to, že měla na nohách husí kůži. Nebylo tu příliš teplo, a Rydella napadlo, že se pravděpodobně nalézají v podzemí.</p> <p>„Víš co, Rydelli?“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Ty vo tom víš hovno. Ať už ti řeknu, co chci, nebudeš tomu rozumět. Pro někoho, jako jsi ty, to je těžký pochopit. Nevíš, jak se takovýhle věci chápou. IntenSecure <emphasis>patří </emphasis>ke společnosti, která vlastní informace, obsažené v těch brýlích.“</p> <p>„Singapur,“ řekl Rydell, „Singapur vlastní taky Dat–America?“</p> <p>„To nemůžeš dokázat, Rydelli. A nedokáže to ani Kongres.“</p> <p>„Podívejte se na ty krysy támhle…“</p> <p>„Chceš mi zamotat <emphasis>hlavu</emphasis><emphasis>…“</emphasis></p> <p>Rydell se díval, jak dvě nebo tři krysy zmizely v obchodě zvaném Mezera. Prolezly skrz ventilátor. Mezera.</p> <p>„Ne. Viděl jsem je.“</p> <p>„Napadlo tě vůbec, že bys tady teď <emphasis>nebyl, </emphasis>kdyby si zkurvenej Lucius Warbaby minulej měsíc nešel zajezdit na kolečkových bruslích?“</p> <p>„Jak to?“</p> <p>„Zlomil si koleno. Warbaby si zlomil koleno, takže nemůže řídit. Proto jsi tady. Mysli trochu. Co ti říká poslední stadium kapitalismu?“</p> <p>„Co je s tím?“</p> <p>„Copak tě v tý tvý Akademii nic nenaučili?“</p> <p>„Jistě,“ řekl Rydell, „učili nás spoustu věcí.“ Uvažovat: jak se zachovat k šílenci, který vás drží jako rukojmí. Nemohl si vzpomenout, jak mu to vlastně říkali. Nechtě je mluvit a příliš jim neodporujte, tak nějak to bylo. „Jak to, že informace v těch brýlích tak každýho zajímají?“</p> <p>„Chystají se přestavět San Francisco. V zásadě od základů. Přesně jako je to teď v Tokiu. Začnou pokládáním základů pro sedmnáct komplexů, které zabudují do infrastruktury. Osmdesátipatrové budovy s kancelářemi, byty a obchody. Dokonale soběstačně. Parabolické reflektory, parní genarátory. Nové budovy, kámo: Budou požírat svůj vlastní odpad.“</p> <p>„Kdo bude požírat odpad?“</p> <p>„Ty <emphasis>budovy. </emphasis>Budou samy <emphasis>růst, </emphasis>Rydelli. Jako rostou v Tokiu. Jako ten mnohopatrovej tunel.“</p> <p>„Slunečnice,“ vyhrkla Chevette Washingtonová, ale vzápětí litovala, že to řekla.</p> <p>„Někdo se tady <emphasis>díval</emphasis><emphasis>…“</emphasis><emphasis> </emphasis>Zlaté zuby se rozzářily.</p> <p>„Hej…“ Začni se zase chovat jako ztřeštěnej šílenec.</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Tak v čem je problém? Když to chtějí udělat, tak je nechtě.“</p> <p>„Problém je,“ řekl Loveless a začal si rozepínat knoflíky u košile, „že město, jako je San Francisco, má jasnou představu o tom, <emphasis>kam </emphasis>chce jít a <emphasis>kam by mělo jít, </emphasis>stejně jako ty. Ale upřímně řečeno, ono není kam jít. Jsou tam lidi, jsou jich celý miliony, a ti by nikdy <emphasis>nepřipustili </emphasis>existenci takového plánu. Krom toho se to taky týká pozemků…“</p> <p>„Pozemků?“</p> <p>„Znáš tři nejdůležitější faktory ovlivňující úspěšnost koupě pozemku, Rydelli?“ Lovelessova prsa bez jediného chloupku s umělou pigmentací se třpytila potem.</p> <p>„Tři?“</p> <p>„Místo,“ řekl Loveless, „místo a <emphasis>místo.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„To nechápu.“</p> <p>„Nikdy to nepochopíš. Ale lidi, kteří vědí, kde kupovat, lidi, kteří viděli plány, kde ty věže budou stát, oni to pochopí, Rydelli. Oni to <emphasis>všechno </emphasis>dokonale pochopí.“</p> <p>Rydell se zamyslel. „Vy jste se na to podíval, co?“</p> <p>Loveless přikývl. „V Mexico City. <emphasis>Nechal </emphasis>je ve svém pokoji. – <emphasis>Nikdy, </emphasis>povídám, nikdy neměl nic takového udělat.“</p> <p>„Ale vy jste na to měl dohlédnout,“ vyklouzlo Rydellovi z úst.</p> <p>Loveless se nyní potil po celém těle, přestože tu bylo chladno. Bylo to, jako by mu celý jeho lymfatický systém vypověděl službu. Neustále pomrkával a stíral si pot z čela. „Jen jsem <emphasis>dělal </emphasis>svou práci. Práci. Celý roky. Můj otec taky. Ty jsi neviděl, jak tam dole žili. Lidi tady nahoře nemají ani tušení, co dokážou peníze, Rydelli. Nevědí, co jsou skutečný peníze. Žijí si v těch rezidencích jako bozi. Některým je už přes sto let, Rydelli…“ V koutcích Lovelessova úsměvu se objevila bílá pěna a Rydell se ve vzpomínkách vrátil do bytu Turveyovy přítelkyně, když se mu díval do očí, a v tom okamžiku náhle pochopil, co to Chevette vlastně udělala.</p> <p>Nasypala mu do koly, kterou mu přinesla, celý sáček toho svinstva. Nemohla to do plechovky nasypat tak, aby si toho nevšiml, a tak vylila trochu koly na povrch a omyla okraj. Pak to důkladně zamíchala.</p> <p>Muž měl už košili rozepnutou odshora dolů, tmavá látka byla nasáklá potem, takže vypadala ještě tmavější, a jeho tvář začínala brunátnět.</p> <p>„Lovelessi…“ začal Rydell, aniž by měl představu, co mu vlasně chce říct, ale v tom okamžiku Loveless vykřikl. Bylo to děsivý křik, asi jako když si králík zachytí packu v pytláckých kleštích. Začal se bouchat pistolí do rozkroku svých džínů, jako by ho tam něco škrtilo, něco, co musel zabít. Pokaždé, když zbraní uhodil, vyšla rána a vyryla do koberce na podlaze díru velikosti pčtidolarové mince.</p> <p>Chevette Washingtonová vyskočila od palubní desky, jako kdyby byla na gumičce, přeskočila prostřední sedačku a zmizela v zadní části kabiny.</p> <p>Loveless znehybněl a jen se třásl, jako kdyby se atomy v jeho těle náhle zastavily. Pak se najednou usmál, jako kdyby skutečně zabil tu věc, co měl v rozkroku. Po chvilce začal znovu ječet a vypálil několik ran do čelního skla. Jediné, na co si Rydell vzpomněl, bylo, jak jim jejich instruktor vyprávěl, že předávkování dancerem vypadalo téměř stejně, jako když si nasypete do koly aspirin. Do koly.</p> <p>A Chevette Washingtonová podle všeho začínala také šílet, snažila se dostat ven z RV zadními dveřmi.</p> <p>„Sto let starý sráči,“ řekl Loveless a začal fňukat, „a pořád jim to jde..“</p> <p>„Tam venku,“ řekl Rydell, „u Mezery…“</p> <p>„Kdo?“</p> <p>„Svobodov,“ řekl Rydell a doufal, že to zabere.</p> <p>Z malé pistole vyletěly střely jako gumové kostičky z gumgunu. Když vystřelil potřetí, Rydell se natáhl, deaktivoval zámek na dveřích a vypadl ven. Přistál na hromadě plechovek a polystyrénových kelímků. Kutálel se. Kutálel se stále dál, až do něčeho narazil.</p> <p>Malé střely vytvářely v bílém skle mrtvých obchodů velké díry. Pak se celá tabule s rachotem zřítila.</p> <p>Slyšel, jak Chevette Washingtonová bouchá zběsile do zadních dveří, a přál si, aby toho nechala.</p> <p>„Hej! Lovelessi!“</p> <p>Muž přestal střílet.</p> <p>„Svobodov je hotovej, kámo!“</p> <p>Chevette stále tloukla do dveří. Ježíši!</p> <p>„Potřebuje ambulanci!“</p> <p>Klekl si na zem a opřel se o jakousi dlážděnou fontánu, která páchla chlórem a prachem, otočil se a uviděl, že Loveless přelezl přes sedačku řidiče, tvář měl lepkavou a lesklou. Ten muž byl trénovaný tak důkladně, pomyslel si Rydell, že dokonce dokázal potlačit to, co s ním dělala droga. Stále se pohyboval přesně tak, jak je to učili v STOS, pistoli držel oběma rukama, mírně se hrbil a byl připravený kdykoliv vystřelit.</p> <p>A Chevette se stále pokoušela dostat zadními dveřmi RV ven. Pak se Loveless otočil a vypálil dvě střely do zadní části vozu. A Chevette rázem utichla.<strong>30</strong><strong>Karneval duší</strong></p> <p>Ve čtyři hodiny Yamazaki slezl po žebříku, po kterém sem předcházející noc vyšplhal společně s Lovelessem.</p> <p>Fontaine odešel dvacet minut předtím, než znovu zapnul proud, a vzal s sebou, přes Skinnerovy protesty, velkou hromadu špinavého prádla. Skinner strávil den tím, že se přebíral v zelené bedně s nářadím, té, co ji převrátil, když hledal štípačky na červená plastiková pouta.</p> <p>Yamazaki sledoval starcovy ruce, jak ohmatávají nářadí jedno po druhém, a měl pocit, že v nich vidí nečekanou sílu, nebo to snad byly jen vzpomínky na úkony, které s nářadím vykonávaly. „Můžete to nářadí kdykoliv prodat,“ prohlásil Yamazaki spíš k sobě než ke Skinnerovi. „Někdo by to určitě koupil, ale pak byste určité potřeboval přesně to, co byste prodal.“ Yamazaki neznal anglické výrazy pro většinu nářadí a spousta z předmětů mu byla dokonale neznámá.</p> <p>„T–řezák,“ řekl Skinner, zvedl pěst a mezi ukazováčkem a prostředníčkem přidržel zrezivělý kousek železa. „Tohle je ta nejužitečnější věc, jakou můžeš mít, Scootere, ale většina lidí to vůbec nezná.“</p> <p>„A k čemu to je, pane Skinnere?“</p> <p>„Dělá to kulaté díry větší. A taky kulatý, když to správně používáš. Dokáže to řezat většinu kovů, ale poradí si to i s plastem a syntetickými materiály. Cokoliv, co je pevné a tenké. Jako třeba sklo.“</p> <p>„Máte spoustu nářadí, pane Skinnere.“</p> <p>„No vidíš, a nikdy jsem se neučil, jak ho používat.“</p> <p>„Ale postavil jste přece tento pokoj?“</p> <p>„Už jsi někdy viděl pravého tesaře při práci, Scootere?“</p> <p>„Ano, jednou,“ řekl Yamazaki a vzpomněl si na jednu demonstraci na festivalu, rychlý pohyb černých čepelí, vůně cedrového dřeva. Pamatoval si na stavební materiál, beztvarý a světlý. Pro festival byl postaven malý čajový dům. „Dřevo je v Tokiu velmi vzácné, pane Skinnere. Neviděl byste tam, že by se byť jen sebemenší kousek někdy vyhodil.“</p> <p>„Ani tady není dřeva nazbyt,“ řekl Skinner a přejel palcem přes okraj dláta. Měl na mysli Ameriku, San Francisco, nebo most? „Než jsme tu zapojili elektřinu, pálili jsme třísky. Městu se to ani trochu nelíbilo. Bylo to špatný pro vzduch, Scootere. A copak ho dneska neničí stejně špatně?“</p> <p>„Domluvili jste se?“</p> <p>„To dá zdravej rozum…“ Skinner uložil dláto do zamaštěného plátěného pouzdra a položil ho opatrně do krabice.</p> <p>●●●</p> <p>Po horní části mostu směrem k San Francisku se pohybovalo procesí a Yamazaki okamžitě litoval toho, že nechal svůj notebook ve Skinncrově pokoji. Byl to první důkaz existence rituálů, který tu viděl.</p> <p>V úzkém, uzavřeném prostoru bylo nemožné, aby se podíval na celé procesí, viděl jenom hrstku jednotlivých účastníků, kráčeli po dvou nebo po třech, ale bylo to bezpochyby procesí. Možná pohřeb nebo nějaký pochod na něčí památku. Nejprve šly děti, bylo jich zhruba sedm, šly jedno za druhým v otrhaných zaprášených šatech. Každé dítě mělo sádrovou masku, která zjevně představovala Shapelyho. Nebyl to však pohřební pochod, několik lidí vesele poskakovalo a zdálo se, že mají radost z pozornosti, kterou na sebe poutali.</p> <p>Yamazaki, který měl namířeno do jednoho vozu, aby koupil horkou polévku, se zastavil mezi obchodem s knihami a stánkem s ptáky v klecích. Cítil se, jako by tam s termoskou pod paží nepatřil. Jestli to byl skutečně pohřeb, možná by se slušelo nějaké gesto, nějaký postoj, který by měl zaujmout? Podíval se na prodavačku knih, byla to vysoká žena v zamaštěné vestě z jehněčí kůže. Šedé vlasy měla vzadu svázané do uzlu připevněného dvěma růžovými plastickými hůlkami.</p> <p>Její zboží představovalo z větší části zažloutlé paperbacky v nejrůznějších stupních rozkladu, každý svazek byl zabalený v průhledném igelitovém obalu. Všechno zboží měla naskládané před vozem. Když uviděla kolem procházet děti, začala vykřikovat podivné fráze. Nejspíš to byly tituly jejích knih: „Údolí panenek, Krvavý poledník, Rozumy řetězové pily…“ Yamazaki, uchvácený výstřední americkou poezií, měl nutkání se ženy zeptat na <emphasis>Rozumy řetězové pily. </emphasis>Ona ztichla a také Yamazaki si povšiml dětí.</p> <p>Ve výrazu její tváře nebylo nic, co by prozrazovalo, že si procesí vyžaduje něco víc než jistý náznak pozornosti. Všiml si, že automaticky začala přepočítávat zboží, a zatímco sledovala procházející děti, její ruce se pohybovaly po otrhaných knihách.</p> <p>Majitel stánku s ptáky, bledý muž s pečlivě oholeným černým knírem, se škrábal na břiše, a také jeho tvář postrádala jakýkoliv výraz.</p> <p>Za dětmi poskakovalo pět tanečníků s maskami kostlivců z La Noche de Muerte. Yamazaki si všiml, že masky byly jen napůl maskami, mikropórové respiratory byly pomačkané tak, že připomínaly šklebící se čelisti lebek. Lidé v maskách byli evidentně teenageři a otřásali se v jakémsi divokém, chaotickém tanci, který jistými prvky naznačoval prvky erotiky a násilí. Na černých kalhotách byly vyobrazené bílé kosti a na hýždích se vyjímaly pánevní kosti. Jak tanečníci–kostlivci procházeli kolem, jeden z nich se ostře zadíval na Yamazakiho. Měl temné modré oči nad černými širokými nozdrami bílého respirátoru.</p> <p>Následovaly dvě vysoké postavy, – černí muži s ohyzdně bezovými tvářemi a kostýmy chirurgů, světle zelenými plášti a dlouhými rukavicemi z červeného latexu. Představovali snad bílé lékaře, kterým se nepodařilo zachránit mnoho lidí v době před příchodem Shapelyho, nebo snad představovali brazilské biomedicinální firmy, které tak úspěšně a lukrativně dohlížely na transformaci negramotného prostituta Shapelyho, který se stal perfektním zdrojem výdělku? A pak se objevil první nebožtík, zamotaný do několika vrstev mléčného plastiku, uložený na dvoukoláku, jaké se tu vyrábějí na dopravu zavazadel a zásob potravin. Kárky, vybavené úzkými paletami z dřevotřísky, byly zepředu i zezadu obklopené muži i ženami bez speciálních kostýmů a Yamazaki si všiml, že se nedívají ani doprava, ani doleva, jako by se vyhýbali pohledu okolostojících lidí.</p> <p>„Támhle je Nigel,“ řekla prodavačka knih. „Nejspíš si ten vozík, co ho na něm vezou, vyrobil sám.“</p> <p>„To jsou oběti bouřky?“ odvážil se zeptat Yamazaki.</p> <p>„Nigel ne,“ řekla žena a nepatrně přimhouřila oči, když si všimla, že ji oslovil cizinec. „Podívejte se, jaký má v sobě díry…“</p> <p>Bylo jich celkem sedm, každý ležel na jednom vozíku. Pak následovala žena s mužem ve stejných papírových oblecích a nesli mezi sebou laminátovou litografii Shapelyho, jeden z těch kýčovitých portrétů s velkýma očima a propadlými tvářemi, což v Yamazakim vyvolalo mírný pocit přecitlivělosti.</p> <p>Nakonec se objevila malá postava v červeném. Bezocasý, bezrohý ďábel, tančící s obrovskou puškou – zastaralý typ AK–47, už dávno v něm nebyly žádné střely, zásobník byl vyřezaný ze dřeva a to celé bylo namočené do červeného smaltu a osahané řadou rukou celého procesí.</p> <p>Yamazaki věděl bez zbytečného ptaní, že červený tanečník představuje způsob, jak zemřel Shapely, jako kdyby v jádře věci byla přítomná nějaká strašlivá hloupost.</p> <p>●●●</p> <p>„Pane Skinnere?“ Notebook byl připravený. „Viděl jsem dneska nějaké procesí. Odnášeli z mostu mrtvá těla. Asi nebožtíky po té bouřce.“</p> <p>„Nemůžou je nechat tady. Nemůžou je ani hodit do vody. Město na tom trvá. Proto je odnášíme na kremaci. Někteří lidé, co nesouhlasí s žehem, pohřbívají své mrtvé na Ostrově pokladů, určitě se asi divíš, jaký to vlastně celý má smysl.“</p> <p>„V tom procesí byla spousta věcí, odvolávající se na příběh Shapelyho.“</p> <p>Skinner přikývl před svou malou televizí.</p> <p>„Děti s maskami J. D. Shapelyho, dva černí muži převlečení za bílé doktory, Shapelyho portrét…“</p> <p>Skinner zavrčel a pak pronesl: „To už je ňákejch let, co jsem tohle viděl.“</p> <p>„A nakonec šla malá červená postava. Tančila. A měla s sebou pušku.“</p> <p>„Hmmm,“ přikývl Skinner.</p> <p>Yamazaki aktivoval záznamové zařízení svého notebooku.</p> <p><emphasis>Víš, já jsem to nikdy nedostal. Od něho. Ten kousek z něho, co teď žije v každým z nás. V mým věku v tom nevidím smysl, a beztak jsem nikdy žádný léky nebral. Přihodilo se, že jsem nikdy nechytil ani ten druhej druh, i když ne že bych neměl dostatek příležitostí. Jsi moc mladé], aby sis pamatoval, jaký to bylo. Já vím, já vím, vy si všichni myslíte, že můžete žít ve všech časech najednou, všechno máte na záznamech, všechno si můžete přehrát. Digitálně. A to je přesně to, co to je: playback. Jenže si nemůžete pamatovat, jaký to bylo, když jste se dívali, jak jich přibejvá. Tady to nebylo tak hrozný, ale Thajsko, Afrika, Brazílie. </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> Bože, Scootere. Ta věc nám dala. Působila pomalu, pomalu, tak hrozně pomalu. Všechny retroviry jsou takový. Jeden muž mi vyprávěl </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis>a on měl ten starej druh a taky na něj umřel </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> jak se žilo v těch srandovních malých časových kapsách, kde spousta lidí měla pocit, že ta zasraná věc nikoho nezabije, dokonce ani ženský. Chápeš, vždycky musej bejt ňáký starosti, život je sázka do loterie. Můžeš třeba umřít při narození anebo umřít dřív, než se toho zbavíš, anebo se smířit s tím, že tvůj život už nikdy nebude jako dřív. Ale v těch kapsách na to byla spousta prášků, šlehy na jiný věci, na ty, co předtím zabily spoustu lidí. To byly časy, Scootere. Jenže pak přišlo tohle a všechno se vrátilo zpátky. A my se přehoupneme přes rok 2000, a ta věc to celý mění, v Evropě začaly občanský války a AIDS se opět daří. Víš, zkoušeli to na nás s tím, že to je jen věc teploušů, že to přinesla CIA, říkali, že to byla Americká armáda na nějaký základně v Marylandu. Říkali, že to lidi chytili od nějaký zelený opice. Kristepane. Víš, co to bylo? Lidi. Bylo jich kurevsky moc, Scootere. Lítaj z místa na místo, a to se vsaď, že u toho bacil či dva chytej. Každý místo na tyhle zatracený planetě je jen pár hodin od jinýho místa. No a pak přichází ubohé] zkurvenej Shapely. Má v sobě mutantní druh, kterej tě nezabije. Neudělá ti to vůbec nic, až na to, </emphasis>že to <emphasis>sežere ten starej druh k snídani. Ale těm píčovinám, že byl Ježíš, nevěřím.</emphasis></p> <p>„Zbylo nějaký kafe?“</p> <p>„Napumpuju vodu.“</p> <p>„Dej tam kapku Tři–V–Jednom, do tý malý dírky, Scootere. Olejnička je tady. Potřebuje to trochu promazat.“<strong>31</strong><strong>Strana řidiče</strong></p> <p>První střelu neviděla, ale musela proletět kabelem nebo něčím, protože se rozsvítilo světlo. Druhou střelu viděla, tedy viděla díru, kterou vypálila v plastikovém polstrování. Něco uvnitř se zastavilo a studovalo to střely: v jednom okamžiku tu žádná díra není, v dalším okamžiku je. Není nic mezi tím. Vidíte, jak se to stane, ale nemůžete vidět, jak se to děje.</p> <p>Pak padla na ruce a na kolena a začala se plazit, protože tam nemohla jen tak stát a čekat na další střelu. Když se dostala ke dveřím, viděla na podlaze své zmačkané kalhoty, ležely vedle sady klíčů na šedém plastikovém koberci. Tam, kde se střela zavrtala do podlahy, to páchlo kouřem. Možná se koberec spálil, protože viděla, že okraje jsou opálené a jakoby ohořelé.</p> <p>Slyšela, jak muž ječí kdesi venku, byl to chraplavý a unavený křik, provázený echem. Zadržela dech. Ječel, jak oni (kdo?) udělali nejlepší PR na světě, jak prodali Hunnis Millbankovou, teď prodávají Slunečnici. Pokud to slyšela správně.</p> <p>„Tady dole u dveří. Na sedačce řidiče.“</p> <p>Byl to Rydell, dveře na straně se otevřely.</p> <p>„Nechal klíče v zapalování,“ řekla.</p> <p>„Myslím, že běžel tam, co kdysi byla Stěna snů.“</p> <p>„Co když se vrátí?“</p> <p>„Pravděpodobně se stejně vrátí, když tady budeme okounět. Vlez sem a podej mi támhle to.“</p> <p>Protáhla se dveřmi a mezi sedačkami. Otevřenými dveřmi viděla Rydellovy ruce. Popadla klíče a hodila je na stranu bez toho, aby se po nich dívala. Sebrala ze země kalhoty a stáhla se zpátky. Uvažovala přitom, zda by se vešla do ledničky, kdyby skrčila nohy.</p> <p>„Proč si tam vzadu nelehneš na zem…“ jeho hlas se ozval od místa řidiče.</p> <p>„Lehnout?“</p> <p>„Abys minimalizovala možnost zásahu…“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Začne zase střílet, když udělám <emphasis>tohle</emphasis><emphasis>…“</emphasis><emphasis> </emphasis>Kolem čerstvé díry v čelním skle se rozletělo sklo a Chevette rychle padla na zem. RV sebou trhlo dozadu, prudce se otočilo a ona slyšela, jak rozzuřeně praštil do palubní desky, když se snažil najít nějakou funkci, kterou zrovna potřeboval, zatímco kolem svištěly další střely, každá byla prudká a nečekaná, jako když někdo tluče neviditelným kladivem a snaží se přitom udržet rytmus.</p> <p>Rydellovi se nejspíš podařilo vůz seřídit, jak potřeboval, protože byl jedním z těch chlápků seshora z Oregonu, a ti uměli s brzdami dobře zacházet.</p> <p>Tak si uvědomila, že křičí. Nebyla to slova, jen nekoordinovaný jekot.</p> <p>Náhle zatočili a vůz se málem obrátil na bok. Chevette pochopila, že RV pravděpodobně není auto, které by bylo zvyklé jezdit velmi rychle. Teď však nabírali rychlost a ona měla pocit, jako kdyby jeli do kopce.</p> <p>„Kurva,“ slyšela nadávat Rydella tím svým podivně obyčejným hlasem, a vzápětí narazili do dveří nebo do vrat nebo něčeho takového.</p> <p>Byla zpátky ve Skinnerově pokoji a četla si <emphasis>National </emphasis><emphasis>Geographic. </emphasis>Byl tam článek o Kanadě, jak se rozdělila na pět nezávislých států. Popíjela z papírové krabice chladné mléko a pojídala slané tyčinky. Skinner ležel v posteli se svým televizorem a sledoval jednu ze svých oblíbených show o historii. Vyprávěl o tom, jak se během jeho života tyto show zlepšovaly. Jak začaly černobílé a trhavé s vojáky, pobíhajícími vojáky sem a tam, jako kdyby měli v kalhotách mravence. Obraz byl celý zrnitý a obloha plná škrábanců. Jak postupně zpomalili pohyb lidí na filmu a pak přišli s barvou, zrnitý obraz se zlepšoval a škrábance zmizely. A bylo to na hovno, prohlásil, protože každý kousek filmu byl jen přibližným popisem událostí, něčí představa o tom, jak to pravděpodobně vypadalo. Byl to výsledek nějakého rozhodnutí, stlačení nějakého knoflíku, ale přesto to stálo za to, pokračoval, jako když poprvé slyšel Billy Holiday bez šustění a praskání.</p> <p>Billy Holiday byl pravděpodobně nějaký chlápek jako byl Elvis, pomyslela si Chevette, co měl na sobě ty blýskavé oblečky. Ale to bylo v dobách, kdy byl ještě mladý, ne když potom ztloustl.</p> <p>Skinner rád vyprávěl o historii, jak se měnila do plastiku, a ona obvykle předstírala, že poslouchá, když jí něco vyprávěl, protože jinak by se mohlo stát, že by strávil den, aniž pronesl jediné slovo. Zvedla hlavu od časopisu s obrázkem dívky s modrobílou vlajkou Republiky Quebec a najednou uviděla na okraji Skinnerovy postele sedět svou matku. Vypadala krásně a smutně a jaksi unaveně. Přesně tak vypadala pokaždé, když se vrátila z práce a stále ještě měla na tváři make–up.</p> <p>„On má pravdu,“ řekla Chevettina matka.</p> <p>„Mami?“</p> <p>„O tom, jak se historie mění.“</p> <p>„Mami, ty…“</p> <p>„Každý to dělá, zlato. Není to nic nového. Jen filmy zachycující historii, to je celé.“</p> <p>Chevette se rozplakala.</p> <p>„Chevette–Marie,“ řekla její matka jakoby z dálky, „utekla jsi a poranila sis hlavu.“<strong>32</strong><strong>Fallonville</strong></p> <p>„Jak dobře že jsi říkal, že toho chlápka znáš?“ zeptala se.</p> <p>Rydellovy botasky skřípaly na malých úlomcích skla pokaždé, když sešlápl brzdu. Kdyby tak měl trochu času a smetáček, mohl to zamést. Musel tedy alespoň vyrazit to, co zbylo z čelního okna, kouskem rezavé tyče, kterou našel pohozenou kdesi vedle silnice, jinak by dálniční hlídka uviděla díry v okně a zastavila je. „Pracoval jsem s ním v L. A.,“ řekl, zařadil a přejel přes pneumatiky náklaďáků, které ležely ve dvou řadách na silnici jako kůže nějakých netvorů.</p> <p>„Jen aby se z něj potom nevyklubal někdo jako paní</p> <p>Elliottová. Ona taky tvrdila, že tě zná.“</p> <p>„Ale já neznal ji,“ řekl Rydell, „setkal jsem se s ní v letadle. Jestli je Sublett součástí nějakého spiknutí, pak je celý svět podvod.“ Pokrčil rameny. „Pak bych si začal dělat starosti s tím, co jsi říkala.“ Stejně si ale dělal starosti, jestli, řekněme, Loveless nebo paní Elliottová nenechali v autě lokalizační štěnici, nebo jestli je Hvězda smrti právě teď nesledovala, aby je mohla kdekoliv zastihnout. Říkalo se, že Hvězda smrti dokáže číst titulky v novinách nebo zjistit, jakou máte velikost bot, podle vašich otisků.</p> <p>Pak se ve světlech objevil dřevěný kříž, jako kdyby odněkud vyskočil. Byl asi dvanáct stop vysoký, s vodorovným nápisem NALAĎTE SE a svislým nápisem NA JEHO KANÁL. A na tom kříži, na kterém obvykle býval přibitý Ježíš, byla zaprášená stará televize, provrtaná kulkou z dvaadvacítky. „Už musíme být blízko,“ řekl Rydell.</p> <p>Chevette Washingtonová jen něco zabručela, pak se napila z plastikové láhve s vodou, kterou koupili u benzínové stanice Shell, a podala ji Rydellovi.</p> <p>●●●</p> <p>Když vyrazili z obchodního domu, Rydell si byl téměř jistý, že se co nevidět ocitnou na dálnici. Zvenčí vypadal obchodní dům jen jako nízká budova z tmavých cihel, okna byla zakrytá tabulkami z recyklovaného materiálu, který měl barvu včerejších zvratků. Projel kolem velkého parkoviště, kde se povalovaly staré plechovky a matrace, až nakonec našel tu správnou cestu.</p> <p>Nebyl to však výjezd na dálnici, ale čtyřproudý přivaděč, a zdálo se, že Lovelessovi se navíc podařilo vypálit jednu střelu do navigačního hardwaru, protože na mapě byla Santa Anna a kurzor se nepohyboval, jen blikal. Místo, kde se nacházeli, Rydellovi připomínalo okrajová satelitní města při zhroucení euroměny.</p> <p>Chevette Washingtonová byla stočená vedle ledničky. Měla zavřené oči a neodpovídala. Rydell měl strach, že Loveless zasáhl také ji, ale věděl, že nemůže zastavit, dokud nebude bezpečně vzdálený od obchodního domu. Neviděl na ní však žádnou krev ani viditelné zranění.</p> <p>Nakonec se mu podařilo dojet ke stanici Shellu. Poznali jste, že to byl Shell, díky kovové vývěsce nad vchodem. Dveře od pánských toalet byly vyvěšené z pantů, dámské toalety byly zajištěné řetězem s visacím zámkem. Někdo vzal samopalem útokem automat na popcorn, alespoň to tak vypadalo. Otočil RV a zajel na parkoviště v zadní části stanice. –• Tam uviděl skutečně velmi starý trailer Airstream, takový, jaký měl soused jeho otce v Tampa. Vedle hibachi klečel nějaký muž a dělal něco s hrncem. Vedle něj stáli dva labradoři a pozorně ho sledovali.</p> <p>Rydell zaparkoval, zkontroloval, jestli Chevette dýchá, a vyskočil z kabiny. Došel k muži vedle hibachi, který mezitím vstal a začal si otírat ruce o kalhoty červených montérek. Na hlavě měl starou rybářskou čepici a za kšiltem zastrčený lísteček. Nitky na výšivce Shell, kterou měl na montérkách, byly vytahané a potrhané.</p> <p>„Ztratil jste se,“ řekl ten muž, „nebo máte nějaký problém?“ Rydell usoudil, že tomu muži muselo být nejméně sedmdesát.</p> <p>„Ne, pane, nemám problém, ale docela určitě jsem se ztratil.“ Rydell se podíval na černé labradory. Oba na něj upřeně hleděli. „Ti vaši psi nevypadají, že by ze mě měli velkou radost.“</p> <p>„Moc cizinců tady nevídají,“ řekl muž.</p> <p>„Ne, pane,“ prohlásil Rydell, „to si dovedu představit.“</p> <p>„Mám taky dvě kočky. Dávám jim sušený krmení, ale občas si chytnou nějakého ptáka a sem tam i myšku. Tak říkáte, že jste se ztratil?“</p> <p>„Ano, pane, přesně tak. Teď zrovna bych vám s jistotou neřekl, ani v jakém jsem státě.“</p> <p>Muž si odplivl na zem. „Vítej v klubu, synu. Když jsem byl mladej, tohle všechno byla Kalifornie. Tak to Bůh chtěl. Teď je to Jih, tak mi to alespoň říkali, ale víte, co je to ve skutečnosti?“</p> <p>„Ne, pane. Co?“</p> <p>„Hromada šťastnýho koňskýho hnoje. Jako ta ženská, co se utábořila v zatraceným Bílým domě.“ Sundal si rybářskou čepici a odhalil dvě velké bílé rakovinové jizvy. Otřel si čelo zamaštěným hnědým kapesníkem a nasadil si čepici zpátky. „Tak říkáte, že jste se ztratil?“</p> <p>„Ano, pane. Mám rozbitou mapu.“</p> <p>„A víte, jak číst papírovou?“</p> <p>„Ano, pane, to vím.“</p> <p>„Co to má ta holka s hlavou?“ podíval se za Rydella.</p> <p>Rydell se otočil a uviděl Chevette Washingtonovou, opírající se o křeslo řidiče, jak hledí směrem k nim.</p> <p>„Tak si stříhá vlasy,“ řekl Rydell.</p> <p>„Ať se propadnu,“ řekl muž. „Kdyby neměla ty vlasy, byla by docela hezká.“</p> <p>„Ano, pane?“ řekl Rydell.</p> <p>„Vidíte tu krabici s meltou? Myslíte, že byste mi mohl zalít šálek vodou, až začne vařit?“</p> <p>„Jistě, pane.“</p> <p>„Dobrá, já se půjdu podívat po nějaký mapě. Skeeter a Whitey tu zůstanou a budou vám dělat společnost.“</p> <p>„Ano, pane…“</p> <p>●●●</p> <p>RÁJ, JIŽNÍ KALIFORNIE</p> <p>KŘESŤANSKÁ KOMUNITA</p> <p>TŘI MÍLE</p> <p>ZÁKAZ STANOVÁNÍ</p> <p>BETONOVÉ RAMPY</p> <p>CELOPLOŠNĚ VYSÍLANÉ PROGRAMY</p> <p>ELEKTRIFIKOVANÉ BEZPEČNOSTNÍ OKRUHY</p> <p>PLAVÁNÍ POVOLENO</p> <p>LICENCE KŘESŤANSKÉHO DOHLEDU (STÁT</p> <p>JIŽNÍ KALIFORNIE)</p> <p>327. KANÁL</p> <p>A za tím se tyčil další vysoký kříž, ten byl svařený ze zrezivělých kolejnic, byl to jakýsi rám pro staré televizory, jejichž mrtvé obrazovky hleděly na silnici.</p> <p>Chevette Washingtonová nyní spala, takže o to přišla.</p> <p>Rydell uvažoval o tom, jak použít Codesův telefon, aby získal Sublettovo číslo v L. A., a místo toho se ze sluchátka ozvalo směšné zvonění, které ho téměř donutilo opět zavěsit, ale ukázalo se, že to je jen oznamovací tón, protože Sublett odjel za svou matkou, která náhle onemocněla.</p> <p>„Chceš říct, že jsi v Texasu?“</p> <p>„V Ráji, Berry. Matka je nemocná, protože se společně s hrstkou dalších přestěhovala do Jižní Kalifornie.“</p> <p>„Ráj?“</p> <p>Sublett mu vysvětloval, co to je, zatímco si Rydell prohlížel mapu.</p> <p>„Hej,“ řekl Rydell, když už měl zhruba představu, kde to je, „co kdybych se za tebou zajel podívat?“</p> <p>„Myslel jsem, že máš v San Francisku nějakou práci.“</p> <p>„No, až tam dojedu, tak ti o tom povím.“</p> <p>„Víš, že tady říkají, že jsem odpadlík?“ zdálo se, že to Subletta těší.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Odpadlík. Protože jsem matce ukázal ten Cronenbergův film, Berry. <emphasis>Videodrome. </emphasis>A oni říkají, že je od ďábla.“</p> <p>„Myslel jsem, že všechny ty filmy v sobě mají Boha.“</p> <p>„Jsou taky filmy, ve kterých je ďábel. Alespoň to tak říká reverend Fallon. Říká, že to jsou všechny Cronenbergovy filmy.“</p> <p>„On je tam taky?“</p> <p>„Bože, to ne,“ řekl Sublett, „je v těch tunelech na Channel Islands mezi Anglií a Francií. Nemůže odtamtud odjet, protože potřebuje úkryt.“</p> <p>„Před čím?“</p> <p>„Před daněmi. Víš, kdo ty tunely vykopal, Berry?“</p> <p>„Kdo?“</p> <p>„Hitler. A jeho otroci.“</p> <p>„To jsem nevěděl,“ řekl Rydell a představil si děsivého chlapíka s černým knírem, jak stojí na skále a práská kolem sebe bičem.</p> <p>Nyní se objevil další nápis, ten však nebyl tak profesionální jako první, jen černá písmena, namalovaná sprejem na dvou dřevěných prkýnkách.</p> <p>JSTE PŘIPRAVENI NA VĚČNOST?</p> <p>ON ŽIJE! ŽIJETE I VY?</p> <p>SLEDUJTE TELEVIZI!</p> <p>„Sledujte televizi?“ Chevette se probudila.</p> <p>„No,“ řekl Rydell, „fallonitč věří, že Bůh je právě <emphasis>tam. </emphasis>Chci říct, v televizi.“</p> <p>„Bůh v televizi?“</p> <p>„Jo. Je to něco jako pozadí nebo něco takovýho. Sublettova matka je členkou církve, ale Sublett je něco jako její omyl.“</p> <p>„Takže oni se dívají na televizi a modlí se k ní? Nebo co?“</p> <p>„No, já myslím, že je to spíš jako nějaký druh meditace, víš? Většinou se dívají na staré filmy a tvrdí, že když se budou dost dívat a dostatečně dlouho, vstoupí do nich něco jako duch.“</p> <p>„My jsme v Oregonu měli Osvícené nazarenské ariány,“ řekla. „První církev Ježíšova. Survivalisti. Stříleli po každým, koho uviděli.“</p> <p>„To jsou špatný zprávy,“ souhlasil Rydell, RV zamířilo na malý vrcholek. „Tihle křesťani…“ začal, ale pak uviděl pod kopcem kužely světla ozářený Ráj.</p> <p>Bezpečnostní ochrana, o které se zmiňovali na tabuli, představovala pouze plot z ostnatého drátu. Rydell pochyboval, že by v něm byl zapojený elektrický proud, ale každých deset stop visely poutače s upozorněním, které rozhodně vypadalo dostatečně efektivně. Tam, kde končila cesta, byla jakási brána s domkem na straně, ale všechno to chránilo jen hrstku táborníků, několik pojízdných přívěsů a pár polopásáků zaparkovaných na betonových plochách kolem něčeho, co vypadalo jako stará rádiová věž, obklopená satelitními disky. Ty byly poměrně drahé a vypadaly jako barevné žvýkací bonbony. Někdo si dal práci a vykopal malý rybníček na koupání, ale celé to vypadalo jako průmyslová nádrž, protože kolem nebyl jediný brouk ani pták.</p> <p>Přesto bylo celé místo dobře osvětlené, a jak se blížil z kopce, slyšel hučení generátorů.</p> <p>„Bože můj,“ vydechla Chevette Washingtonová.</p> <p>Rydell zamířil k domu a stáhl okénko. Byl rád, že stále ještě funguje. Z domku vyšel nějaký muž v oranžové vlněné bundě a čepici, v ruce měl pušku. „Tohle je soukromý pozemek,“ řekl a podíval se na rozbité čelní sklo. „Co se vám stalo s autem, pane?“</p> <p>„Narazili jsme na divokou zvěř,“ řekla Chevette Washingtonová.</p> <p>„Mohli bychom navštívit naše přátele Sublettovy?“ řekl Rydell a doufal, že odvede strážcovu pozornost natolik, že si nevšimne děr po střelách. „Jestli je chcete zavolat, tak o nás vědí a očekávají nás.“</p> <p>„Nemůžu říct, že byste vypadali zrovna jako křesťani.“</p> <p>Chevette Washingtonová se naklonila dopředu přes Rydella a přísně se na něj podívala. „Nevím jak ty, bratře, ale my jsme nazarenský ariani z Eugene. Vůbec jsme sem nechtěli jet, protože tu nemáte smíšené rasy. V dnešní době jsou smíšené rasy úplně všude.“</p> <p>Strážný se na ni podíval. „Když jste nazareni, jak to, že nemáte vyholené hlavy?“</p> <p>Dotkla se rukou svého šíleného účesu, krátkého ježka. „A za chvilku mi ještě řekneš, že Ježíš byl Žid, copak nevíš, co tohle znamená?“</p> <p>Muž nyní vypadal poněkud nejistě.</p> <p>„Máme vzadu pár posvátných hřebíků, jestli ti to něco řekne.“</p> <p>Rydell viděl, že strážný váhá.</p> <p>„Hej, kamaráde,“ řekl, „zavoláš nám teda Subletta, nebo ne?“</p> <p>Muž se vrátil zpět do domku.</p> <p>„Co je s těmi hřebíky?“ zeptal se Rydell.</p> <p>„Kdysi mi o tom vyprávěl Skinner,“ řekla. „Hrozně mě tím vyděsil.“</p> <p>●●●</p> <p>Sublettova matka Dora pila kolu a mexickou vodku. Rydell už párkrát předtím viděl, že to lidé pijí, ale nikdy to nemělo pokojovou teplotu. A navíc byla kola zvětralá, protože ji koupila i s vodou ve velké plastikové láhvi v supermarketu, a obě láhve vypadaly, že už je má nějakou chvilku. Rydell došel k závěru, že na pití nemá chuť.</p> <p>V obývacím pokoji Dořina vleku byl gauč a s ním ladící pohovka. Dora ležela na pohovce s nohama vzhůru, aby podpořila cirkulaci, jak tvrdila. Rydell a Chevette Washingtonová seděli na gauči, který vypadal jako dvoukřeslo, a Sublett se usadil na zemi s koleny pod bradou. Na stěnách byla řada předmětů na malých zdobených policích, a všechno bylo velmi čisté. Rydell došel k závěru, že to bylo pravděpodobně kvůli Sublettovým alergiím. Byla tady toho spousta: obrázky, plakáty, figurky a předměty, ve kterých Rydell poznal modlitební kapesníčky. Byl tu také hologram reverenda Fallona. Zaujímal stejnou pózu jako obvykle, ale ta tvář byla opálená a pravděpodobně vylepšená plastickou chirurgií. Byl tu také obrázek hlavy D. J. Shapelyho v životní velikosti. Rydellovi se ani trochu nelíbil, protože měl pocit, že se na něj jeho oči neustále dívají. Většina cenných věcí byla soustředěná kolem velkého lesklého televizoru, který pocházel z doby, kdy se ještě nevyráběly velké a ploché obrazovky. Televize byla zapnutá a na ní se odehrával černobílý film, zvuk byl však ztlumený.</p> <p>„Jste si jistý, že nechcete nic k pití, pane Rydelli?“</p> <p>„Ne, madam, děkuji,“ řekl Rydell.</p> <p>„Joel nepije. Má alergii, víte?“</p> <p>„Ano, madam.“ Rydell ještě nikdy neslyšel Sublettovo křestní jméno.</p> <p>Sublett na sobě měl nové bílé džíny, bílé tričko, bílé bavlněné ponožky a bílé papírové nemocniční boty na jedno použití.</p> <p>„Vždycky byl velmi citlivý, pane Rydelli. Pamatuju si, že jednou olízl řidítko kola po nějakém jiném chlapci a pusa se mu potom málem obrátila naruby.“</p> <p>„Mami,“ řekl Sublett, „víš, že ti doktor říkal, že bys měla hodně spát.“</p> <p>Paní Sublettova si povzdechla. „Ano, dobře, Joeli. Já vím, že si vy mladí chcete spolu popovídat.“ Podívala se na Chevette Washingtonovou. „Je mi líto tvých vlasů, zlato. Jsi tak hezká, ale neboj se, to ti zase časem naroste. Jednou jsem se pokoušela zapálit plynový gril, to bylo v Galvestonu a Joel byl tehdy ještě malý chlapec, byl tak citlivý. No ale ten vařič jednoduše vybuchl a spálil mi úplně novou trvalou, drahoušku, a…“</p> <p>Chevette Washingtonová neříkala nic.</p> <p>„Mami,“ řekl Sublett, „teď, když sis dala svůj drink, bys mohla…“</p> <p>Rydell sledoval Subletta, jak uložil ženu do postele.</p> <p>„Pane bože,“ řekla Chevette Washingtonová, „co se mu stalo s očima?“</p> <p>„Je citlivý na světlo,“ řekl Rydell.</p> <p>„Vypadá děsně strašidelně.“</p> <p>„Neublížil by ani mouše,“ řekl Rydell.</p> <p>Sublett se vrátil, podíval se na televizi, pak si povzdechl a televizi vypnul. „Víš, že nesmím odejít z vozu, Berry?“</p> <p>„Jak to?“</p> <p>„Je to tím, že jsem se stal odpadlíkem. Říkají, že bych mohl kontaktem zničit kongregaci.“ Posadil se na kraj sklápěcího křesla.</p> <p>„Myslel jsem, že ses zbavil Fallona, když jsi přišel do L. A.“</p> <p>Sublett byl rozpačitý. „No, matka je nemocná, Berry, takže když jsem sem přišel, řekl jsem jim, že jsem se vrátil, abych rozjímal. Meditoval a tak. Jenže pak mě nachytali, jak se dívám na <emphasis>Videodrome. </emphasis>Viděl jsi někdy Doboru Harryovou, Rydelli?“ Sublett si povzdechl a otřásl se.</p> <p>„Jak tě nachytali?“</p> <p>„Mají to seřízený, takže můžou monitorovat, co sleduješ.“</p> <p>„Jak to, že jsou vůbec tady?“</p> <p>Sublett si prsty prohrábl slámové vlasy. „Těžko říct, ale myslím, že to má něco společného s daňovými problémy reverenda Fallona. Většina toho, co v poslední době dělá, s tím souvisí. A co ta práce v San Francisku, Berry? Nevyšlo to?“</p> <p>„Ne,“ řekl Rydell, „nevyšlo.“</p> <p>„Chceš mi o tom říct?“</p> <p>A Rydell řekl, že chce.</p> <p>●●●</p> <p>„Myslím, že prostřelil vedení k ohřívači,“ řekl Rydell. Byli zpátky v RV za plotem tábora.</p> <p>„Tvůj přítel se mi líbí,“ řekla.</p> <p>„Taky ho mám rád.“</p> <p>„Ne, tak to nemyslím. Chci říct, že mu na tobě záleží. Opravdu.“</p> <p>„Vlez si do postele,“ řekl. „Já se vyspím vepředu.“</p> <p>„Není tu čelní sklo. Zmrzneš.“</p> <p>„Já budu v pořádku.“</p> <p>„Ne, budeš spát vzadu. Už jsme tak přece spali. To je v pořádku.“</p> <p>●●●</p> <p>Probudil se uprostřed temnoty a poslouchal její dech a praskání suché kůže její bundy, kterou měla přehozenou přes ramena.</p> <p>Sublett předtím poslouchal jeho příběh, občas přikývl, tu a tam položil otázku a v jeho zrcadlových kontaktních čočkách se odrážel jejich obraz, jak sedí v křesle. Nakonec tiše hvízdl a řekl: „Berry, mně to tedy připadá, že ses dostal do pěknýho maléru. Opravdovýho maléru.“</p> <p>Opravdu měl potíže.</p> <p>Rydell sklonil ruku a pohladil ji po její a dotkl se přitom peněženky ve své zadní kapse. Měl tam všechny peníze a také vizitku Wellington Ma. Nebo tedy to, co z ní zbylo. Když ji viděl naposledy, byla přelomená na tři kusy.</p> <p>„<emphasis>Velké potíže,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl do tmy, a Chevette Washingtonová nadzvedla okraj bundy a přitiskla se blíž, aniž změnila rytmus svého dechu, takže věděl, že stále tvrdě spí.</p> <p>Ležel tam, přemýšlel, a po chvilce se mu začal v hlavě rodit jeho vlastní nápad. Byl to ten nejšílenější nápad, jaký kdy měl.</p> <p>●●●</p> <p>„Ten tvůj přítel,“ řekl jí v malé kuchyni Sublettovy matky, „ten Lowell?“</p> <p>„Co je s ním?“</p> <p>„Máš číslo, na kterým bysme ho mohli zastihnout?“</p> <p>Nalila si mléko na ovesné lupínky. Bylo to takové mléko, co se namíchá ze sušeného prášku. Vypadalo jako rozpuštěná křída. Byl to jediný druh mléka, jaké Sublettova matka měla. Sublett byl totiž na obyčejné mléko alergický. „Proč?“</p> <p>„Myslím, že bych si s ním chtěl o něčem popovídat.“</p> <p>„A o čem?“</p> <p>„O něčem, s čím by mi mohl právě on pomoct.“</p> <p>„Lowell? Lowell ti nikdy nepomůže. Lowell se stará jen o sebe, na ostatních mu nezáleží.“</p> <p>„No,“ řekl Rydell, „proč mě s ním jednoduše nenecháš promluvit?“</p> <p>„Jestli mu řekneš, kde jsme, práskne nás. Určitě by to udělal, kdyby věděl, kdo po nás jde.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Prostě se mu to <emphasis>líbí.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Pak ale přece jen Rydellovi dala telefonní číslo.</p> <p>●●●</p> <p>„Nazdar, Lowelli.“</p> <p>„Kdo to, kurva, je?“</p> <p>„Jak se máš?“</p> <p>„Kdo ti dal…“</p> <p>„Nezavěšuj.“</p> <p>„Poslouchej, ty hajzle…“</p> <p>„Policejní okrsek San Francisco. Oddělení vražd.“</p> <p>Rydell slyšel, jak si Lowell potáhl z cigarety. „Co jsi říkal?“ zeptal se.</p> <p>„Orlovsky. Policejní okrsek San Francisco. Oddělení vražd, Lowelli. Ten velkej hajzl s tou kurevsky velkou puškou. Co přišel před nedávném do baru. Vzpomínáš si? Hned jak zhasla světla. Byl jsem tam taky a mluvil s Hovňousem Eddiem.“</p> <p>Lowell si znovu potáhl, podle zvuku řádně zhluboka. „Podívej, nevím, co chceš…“</p> <p>„To ani nepotřebuješ vědět. Můžeš klidně zavěsit, Lowelli, ale jestli to uděláš, chlapče, měl by ses rozloučit s kamarádama, protože jsi viděl Orlovského, když si přišel pro tu holku, že je to tak? Viděl jsi ho. A to se mu ani trochu nelíbilo. Byl tam totiž na vlastní pěst. A on je jeden z nejhorších policajtů, Lowelli. Je hroznej jako rakovina.“</p> <p>Ticho. „Nevím, o čem mluvíte.“</p> <p>„Tak mě dobře poslouchej, Lowelli. Poslouchej. Když nebudeš poslouchat, řeknu Orlovskému, že jsi ho <emphasis>viděl. </emphasis>Dám mu tohle číslo. Dám mu tvůj popis a taky popis tvýho skinheadskýho kamaráda. Řeknu mu, že jsi o něm všude vyprávěl. A víš, co on udělá, Lowelli? Přijde za tebou a odpráskne tě jako psa, to udělá. A nikdo ho nezastaví. Vražda, Lowelli. A tu pak bude moct <emphasis>osobně </emphasis>vyšetřovat, pokud bude chtít. Ten chlap je ostrej, to ti teda řeknu, Lowelli.“</p> <p>Lowell si několikrát odkašlal. „Tohle je ňákej vtip, že jo?“</p> <p>„Neslyším, že by ses smál.“</p> <p>„Dobrá,“ řekl Lowell, „řekněme, že nekecáš. Co potom? Co chceš?“</p> <p>„Slyšel jsem, že znáš lidi, kteří dokážou zařídit nějaký věci. S počítačema a tak.“ Slyšel, jak si Lowell zapálil další cigaretu.</p> <p>„No,“ prohlásil konečně, „co když jo.“</p> <p>„Republika Touhy,“ řekl Rydell. „Potřebuju, abys zařídil, aby mi poskytli jistou službu.“</p> <p>„Žádný <emphasis>jména</emphasis>,“ řekl rychle Lowell. „Mohlo by se stát, že by někdo poslouchal…“</p> <p>„Oni. Budu jim říkat <emphasis>oni, </emphasis>jasný? Potřebuju, aby pro mě něco udělali.“</p> <p>„Nebude to ale zadarmo,“ řekl Lowell, „a nebude to ani levný.“</p> <p>„Ne,“ řekl Rydell, „ty to zaplatíš.“</p> <p>Stiskl tlačítko a přerušil spojení. Chtěl chudákovi Lowellovi nechat čas na přemýšlení, možná si bude moct najít Orlovského v Občanském seznamu, aby se přesvědčil, že tam skutečně je a že je pracovníkem oddělení vražd. Poskládal telefon a vrátil se zpátky do přívěsu. Sublettova matka měla klimatizaci zapnutou příliš vysoko.</p> <p>Sublett seděl v křesle. Díky svému bílému oblečení vypadal jako malíř pokojů, až na to, že byl příliš čistý. „Víš, Berry, uvažuju o tom, že bych se možná měl vrátit do L. A.“</p> <p>„A co tvoje matka?“</p> <p>„No, je tady také paní Bakerová, je z Galvestonu. Jsou už celá léta sousedky. Ona se o ni postará.“</p> <p>„To, že tě považují za odpadlíka, tě trochu vzalo, že jo?“</p> <p>„Jistě,“ řekl Sublett a otočil se, aby se podíval na hologram Fallona. „Stále věřím v Boha, Berry, a vím, že jsem jeho tvář viděl v médiích, jak nás učil reverend Fallon. Opravdu jsem ho viděl. Ale to ostatní kolem toho je bohapusté plácání, to přísahám.“ Sublett vypadal, že se každou chvíli rozpláče. Stříbrné oči těkaly kolem, až se zastavily u Rydella. „Myslel jsem taky na IntenSecure, Berry. Ale po tom, cos mi včera vyprávěl, nevím, jestli bych se tam měl vrátit do práce. Když teď vím, co dokážou za věci. Myslel jsem si, že se snažím chránit lidi před zlem tohoto světa, Berry, ale teď vím, že jsem jen pracoval pro společnost, která nemá vůbec žádnou morálku.“</p> <p>Rydell přešel místnost a zblízka se podíval na jeden modlitební kapesník. Uvažoval, který z nich měl asi chránit před AIDS. „Ne,“ řekl nakonec, „vrať se zpátky do práce. Vždyť ty přece chráníš lidi. Tahle část je skutečná. Musíš se nějak živit, Sublette.“</p> <p>„A co bude s tebou?“</p> <p>„Co má být se mnou?“</p> <p>„Oni tě najdou a zabijou tě, Berry. Tebe a ji taky.“</p> <p>„Kdyby se dozvěděli, co jsem ti řekl, zabili by i tebe. Neměl jsem ti to říkat, Sublette. A to je taky důvod, proč odsud s Chevctte musíme co nevidět zmizet. Abychom tobě a tvé matce nezpůsobili nějaké nepříjemnosti.“</p> <p>„No,“ řekl Sublett. „Já už pro ně nepracuju, Berry. Ale odsud také odcházím. Musím.“</p> <p>Rydell se podíval na Subletta a znovu si ho představil v jeho obleku společnosti IntenSecure s glockem za opaskem, a náhle se ten velký šílený nápad otočil, otřásl se v základech a objevil se v docela jiném úhlu. <emphasis>Ale nemůžeš ho do toho zatahovat, </emphasis>říkal si v duchu Rydell, <emphasis>nebylo by to přece fér.</emphasis></p> <p>„Sublette,“ slyšel sám sebe říkat o minutu později. „Vsadím se, že tu mám pro tebe nabídku, kterou jsi ještě nezvážil.“</p> <p>„A to je?“</p> <p>„Dostat se do maléru,“ řekl Rydell.<strong>33</strong><strong>Notebook</strong></p> <p>rýže</p> <p>drátěnky</p> <p>smetáček</p> <p>čisticí prostředek</p> <p>spacák</p> <p>palivo do sporáku</p> <p>olej</p> <p><emphasis>Teď spí. Rýže s kari z thajského obchodu. Ptal se, kam odešla dívka. Řekl jsem mu, že Fontaine o ní slyšel, ale neví, kam odešla, ani proč. Pistole je na polici. Váhám se jí dotknout </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> (těžká, chladná, páchnoucí olejem, temné modrý povrch na bocích a kolem vlisů bubínku je vyleštěný častým dotekem až na stříbřitě šedou.</emphasis><emphasis> „</emphasis><emphasis>SMITH </emphasis><emphasis>& </emphasis><emphasis>WESSON.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> Thomasson). </emphasis><emphasis>Dnes večer zase mluvil o Shapelym.</emphasis></p> <p><emphasis>Jak s ním zatočili, Scootere, to byla pěkná sviňárna. Všechno je to samá sviňárna. Jenže nakonec tě kvůli někomu z nich napadne, jak to, že tyhlety zatracený náboženství trvaj tak dlouho a jak vlastně vůbec vznikly. Třeba to jednoho dne byl on sám a pomatený zkurvenci kvůli němu zabíjejí lidi, anebo jen říkali, že to jednoduše dělají pro něj. Kdysi to byli lidi od Ukřižovanýho Ježíše, nikdy nemluvili, akorát v pondělí, a to byl den, kdy šli a nabrali z vlastního hrobu lopatu hlíny, Scootere. Pokaždý, když je napadne, že některé] z nich by v sobě mohl mít jeho ducha, prostě to udělaj, udělaj to těma chromovanýma hřebíkama, co nosí každej z nich </emphasis>v <emphasis>koženým pytlíku na krku, chápeš, ta kůže musí bejt z nenarozenýho jehněte. Kurva, určitě si říkáš, že museli bejt úplný magoři, Scootere. Ale dneska už to je jedno. Po roce 1998 už stejně žádnej z nich nezůstal.</emphasis><strong>34</strong><strong>Útěk z Ráje</strong></p> <p>„<emphasis>Vnitřní tuba, </emphasis>zlato,“ řekla paní Sublettová. „Talitha Morrowová, Todd Probert, Gary Underwood. 1996.“ Seděla v houpacím křesle a na čele měla vlhké zinky. Měly stejnou barvu jako její bačkory a také byly z froté.</p> <p>„To jsem nikdy neviděla,“ řekla Chevette, listujíc v časopise, který byl celý o reverendu Fallonovi. Byla tam i herečka Gudrun Weaverová, zavěšená do Fallonova rámě kdesi na nějakém pódiu. Kdyby zvedl hlavu, pomyslela si Chevette, dosáhl by jí nosem leda k prsům. Vypadal, jako kdyby měl kůži nastříkanou nějakým růžovým voskem, měl tak tenké vlasy, jaké Chevette nikdy neviděla, jako velmi krátce střižená paruka, která mohla kdykoliv vstát z hlavy a odejít.</p> <p>„Je to celé o televizi,“ řekla paní Sublettová. „Pojednává o ní tak přirozeně, že to má zvláštní význam pro naši církev.“</p> <p>„O čem to je?“</p> <p>„Talitha Morrowová je novinářka a Todd Probert je bankovní lupič. Ale on je <emphasis>hodný </emphasis>bankovní lupič, protože jen potřebuje tolik peněz, aby mohl své ženě zaplatit transplantaci srdce. Carrie Leeová. Pamatuješ si na ni? Většinou hraje zralé ženy. No, Gary Underwood je Talithin expřítel, ale pořád ji miluje, a to není dobrý. Vlastně je – jak se tomu říká – erotoman. A jak tak na ni pořád myslí, zlato, mění se postupně ve zloducha. Nejdřív jí posílá rozřezané Barbie panenky, pošle jí i mrtvýho králíka a pak dokonce i erotické spodní prádlo, potřísněné krví…“</p> <p>Chevette nechala starou paní mluvit. Dokázala jednoduše vypnout, jak to často dělávala se svou matkou. Uvažovala, co spolu asi Rydell a Sublett projednávají. Měli něco za lubem a šeptali si o tom v kuchyni.</p> <p>Pozorovala mouchu, poletující kolem věcí na polici paní Sublettové, pohybovala se velmi pomalu, jako kdyby pro ni byl let v klimatizovaném vzduchu příliš obtížný.</p> <p>Uvažovala o tom, jestli se do Rydella nezamilovala. Možná to bylo proto, že se osprchoval a oholil a oblékl si čisté prádlo z té své hloupé tašky. Jeho šaty byly úplně stejné jako ty, co měl na sobě předtím. Možná nic jiného ani nikdy nenosil. Ale musela uznat, že má v těch džínách pěkný zadek. Sublettová matka říkala, že vypadá úplně stejně jako Tommy Lee Jones za mlada. Kdo byl Tommy Lee Jones? Možná na její city zapůsobila skutečnost, že se chystá něco provést Lowellovi. Myslela si, že byla do Lowella zamilovaná, něco k němu určitě cítila, teď to však vyprchalo a nezbylo po tom vůbec nic. Kdyby tak Lowell nezačal brát dancer. Přemýšlela, jak asi bylo Lovelessovi, když mu do koly vysypala celý sáček danceru. Zeptala se Rydella, jestli ho ta dávka mohla zabít, a on řekl, že ne. Řekl, že toho vypil dost na to, aby nějakou dobu šíleně vyváděl, a až přijde znovu k sobě, bude mu hrozně špatně. Pak se Rydella zeptala, proč to Loveless udělal, proč se pistolí bouchal do rozkroku. Rydell se poškrábal na hlavě a řekl, že si není jistý, ale byl přesvědčený, že to mělo co dělat s nervovým systémem. Říkal, že někdy slyšel, že to také může vyvolat priapismus, a ona se ho zeptala, co to znamená. No, řekl, je to jako když je muž jaksi příliš stimulovaný. O tom nic nevěděla, protože u Lowella to vždycky vyvolalo podivné stavy, které neustoupily ani potom, co droga vyprchala. To všechno by nevadilo, nebo by se to alespoň dalo snést, kdyby ona neskončila celá bolavá a on ji nezesměšňoval před lidmi, s kterými se stýkal, jako například s Codesem. Rozhodně však nehodlala ztrácet čas s tím, aby si dělala hlavu, co na Lowella Rydell chystá. V žádném případě. Jedinou starost jí dělal Skinner, ráda by věděla, jestli je v pořádku a kdo se o něj stará. Bála se teď ale telefonovat Fontainovi. Pokaždé, když Rydell někam volal, děsilo ji, že je někdo vystopuje a najde. Kromě toho ji tížila i vzpomínka na její kolo. Byla si jistá, že už ho někdo ukradl, a to ji rozesmutnilo téměř stejně jako myšlenka na smrt jejího přítele Sammyho. Rydell jí navíc ještě řekl, že si myslí, že Nigel to taky koupil.</p> <p>„A pak,“ pokračovala Sublettova matka, „Gary Underwood proletí oknem a spadne na takovej plot, co jsou na něm ostrý špičky.“</p> <p>„Hej, mami,“ řekl Sublett, „Chevette už z toho určitě brní hlava.“</p> <p>„Jen jsem jí vyprávěla o <emphasis>Vnitřní tubě,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla paní Sublettova a narovnala si na čele zinku.</p> <p>„1996,“ řekl Sublett. „No, Rydell a já ji na něco potřebujeme.“ Sublett na ni mávl, aby za ním šla do kuchyně.</p> <p>„Nemyslím si, že to je dobrý nápad, aby chodila ven, Berry,“ řekl Rydellovi. „Rozhodně ne ve dne.“</p> <p>Chevette se podívala na pouta kolem svého zápěstí. Rydell už jí uřízl volnou část pout s řetízkem. Použil na to keramickou pilu, kterou si cestou od někoho vypůjčil. Trvalo to dvě hodiny.</p> <p>Rydell seděl na plastikovém stole, kde předtím snídala. „No, ty jít nemůžeš, protože jsi odpadlík. A já tam nechci být s hlavou vraženou do zrakových telefonů. Jeho rodiče by mohli vejít dovnitř. Mohl by poslouchat.“</p> <p>„Nemůžeš jim jednoduše zavolat obyčejným telefonem, Berry?“ Sublett vypadal nešťastně.</p> <p>„Ne,“ řekl Rydell. „To nemůžu. Oni to rozhodně nemají rádi. On říká, že se mnou budou mluvit jedině tehdy, když se s nimi spojím zrakovým telefonem.“</p> <p>„V čem je problém?“ zeptala se Chevette.</p> <p>„Sublett má přítele a ten má zrakovej telefon.“</p> <p>„Buddy,“ řekl Sublett.</p> <p>„Je to tvůj kámoš?“ zeptala se.</p> <p>„Jo, jmenuje se Buddy,“ řekl Sublett, „ale virtuální realita a zrakovej telefon a takový ty věci jsou proti církvi. Bůh zjevil reverendu Fallonovi, že virtuální realita je nástroj satanův, protože když s tím začneš, přestaneš se dívat na televizi…“</p> <p>„Tomu sám nevěříš,“ řekl Rydell.</p> <p>„Buddy taky ne,“ řekl Sublett, „ale kdyby se o tom dozvěděl jeho táta, utrhl by mu hlavu. Má ty virtuální věci schovaný pod postelí.“</p> <p>„Prostě mu zavolej,“ řekl Rydell, „řekni mu, co jsem ti vyprávěl. Dám mu dvě stě babek a zaplatím náklady a čas.“</p> <p>„Lidi <emphasis>ji </emphasis>ale uvidí,“ řekl Sublett a jeho nesmělý stříbrný pohled se obrátil na Chevette a pak zpátky na Rydella.</p> <p>„Co tím chceš říct, že mě <emphasis>uvidí?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„No, ty tvoje vlasy,“ řekl Sublett, „je to pro ně rozhodně dost nezvyklý. To ti můžu říct.“</p> <p>●●●</p> <p>„Tak, Buddy,“ řekl Rydell chlapci, „tady máš těch svých dvě stě babek. Teď mi řekni, kdy že se to tvůj otec vrátí?“</p> <p>„Ne dřív jak za dvě hodiny,“ řekl Buddy a jeho hlas se třásl nervozitou. Vzal si peníze, jako kdyby byly horké. „Pomáhá vylejvat novej podklad pro palivový články, co přivezli z Phoenixu na kongregačním tahači.“ Buddy nemohl spustit oči z Chevette. Měla na hlavě slaměný klobouk, který patřil Sublettově matce. Na nose měla velké sluneční brýle s citrónově žlutými obroučkami a skly, které se na stranách zvedaly. Chevette se na něj zkusmo usmála, ale nepomohlo to.</p> <p>„Vy jste Joelovi kamarádi, je to tak?“ Buddy měl až téměř na kůži ostříhané vlasy a v puse rovnátka na zuby a Adamovo jablko velikosti třetiny jeho lebky. Dívala se, jak mu poskakuje nahoru a dolů. „Jste z L. A.?“</p> <p>„Přesně tak,“ řekl Rydell.</p> <p>„Já… já bych tam ta – taky chtěl jet,“ řekl Buddy.</p> <p>„Dobrá,“ řekl Rydell. „Tohle je první krok tím směrem, jen nám musíš věřit. Teď počkej venku, jak jsem ti řekl, a zavolej na Chevette, kdyby někdo šel.“</p> <p>Buddy vyšel ze své malé ložnice a zavřel za sebou dveře. Chevette měla pocit, že tu nežil kromě Buddyho nikdo ve stejném věku. Místnost byla úhledná a všude visely obrázky Ježíše a Fallona. Bylo jí ho líto.</p> <p>V místnosti bylo málo místa a navíc tu bylo hrozné horko. – Chevette chyběla příjemná klimatizace Sublettovy matky. Sundala si klobouk.</p> <p>„Dobrá,“ řekl Rydell a zvedl plastikovou helmu, „posaď se na postel, a kdyby nás někdo vyrušil, vytáhni zástrčku.“ Buddy mezitím pro něj přichystal zapojení. Rydell se posadil na zem a nasadil si helmu, takže mu neviděla do očí. Pak si nasadil rukavici, s kterou se vyťukává číslo, a srovnal si kolem sebe ostatní věci. Sledovala jeho ukazováček, jak se dotýká kláves na klávesnici, která tam ve skutečnosti nebyla. Poslouchala, jak mluví s počítačem telefonní společnosti a domlouvá čas a poplatek.</p> <p>Pak zvedl ruku. „To bychom měli,“ řekl a začal vytáčet číslo, které mu podle jeho slov dal Lowell, jeho prst se pohyboval ve vzduchu. Když byl hotov, sevřel ruku v pěst, zatočil s ní a spustil ji do klína.</p> <p>Několik sekund jen nehybně seděl, helma se pohybovala ze strany na stranu, jako kdyby si něco prohlížel, a pak se hýbat přestala.</p> <p>„O.K.,“ řekl podivným hlasem. Nemluvil však k ní. „Ale je tu vůbec někdo?“</p> <p>Chevette cítila, jak se jí naježily vlasy na krku.</p> <p>„Ach…“ řekl a helma se otočila. „Ježíši Kriste…“<strong>35</strong><strong>Republika Touhy</strong></p> <p>Když Rydell ještě chodil na střední školu, měl rád Stěny snů. Měly japonskou licenci a instalovaly se na nejrůznějších místech, zpravidla však ve starých obchodních domech. Některé byly ve zrušených biografech, jiné v nepoužívaných obchodech. On sám však nejraději chodil do jedné staré kuželny. Byl to dlouhý úzký prostor, a když jste se pokusili o rychlý pohyb, všechno kolem vás vypadalo pokrouceně.</p> <p>Byla celá řada způsobů, jak si se zařízením hrát. V Knoxvillu patřily zpravidla mezi nejoblíbenější přestřelky, kde jste dostali do ruky pušku a mohli jste střílet na zlé chlápky a oni zase stříleli na vás. Celé se to bodovalo. Bylo to jako ŠTOS na Akademii, ale grafika nebyla dokonalá a chyběly tomu barvy.</p> <p>Ale v té době měl Rydell nejraději, když tam mohl přijít a vytvářet věci z ničeho, prostě jen z polygonů, nebo co to vůbec bylo, a mohli jste viděl, co ve stejné chvíli vytvářejí ostatní lidé, a dokonce i dát vaše výtvory dohromady s jejich, pokud jste chtěli. Dával si přitom na sebe dobrý pozor, protože tuhle věc nejraději dělaly holky. A ty obvykle vytvářely jednorožce a duhy a takové věci, zatímco Rydell rád vymýšlel auta snů, jako kdyby byl konstruktér v Japonsku a mohl postavit všechno, co chtěl. Když jste byli se svým výtvorem spokojeni, mohli jste si ho vytisknout nebo ho nahrát na kazetu, pokud jste to měli animované. Na vzdáleném konci místnosti seděly pokaždé dvě dívky, které na sobě zkoušely plastickou chirurgii, pohrávaly si se svými tvářemi, vlasy, a když vytvořily podobu, která se jim líbila, nechaly si své zdokonalené já vytisknout.</p> <p>Rydell sedával blíž u vchodu a modeloval konstrukce z nitek zeleného světla a pak mezi ně vkládal různobarevné vrstvy a povrchy, aby viděl, jak to bude vypadat.</p> <p>Na to vše si vzpomněl, když se cvaknutím přenesl do Republiky Touhy. Měl stejný pocit, jaký prožíval, když si představil, jaký prostor je kolem Stěn snů. A to byla moc divná věc, protože když jste vzhlédli od toho, co jste dělali, skutečně tam nic nebylo, tedy nic zvláštního. Jenže když jste se vrátili k práci a navrhovali auto nebo něco jiného, zmocnil se vás ten zvláštní pocit, že se nakláníte přes okraj světa a prostor se někam navždy propadá.</p> <p>Cítili jste se, jako byste ani nestáli na podlaze starého biografu nebo v kuželně, ale na nějaké pláni nebo možná skleněném panelu, a cítili jste, že se od vás táhne na míle daleko a nikde nekončí.</p> <p>Takže když se dostal od loga telefonní společnosti opět k té pláni, řekl jenom „ach“, protože viděl její okraje a viděl, jak nahoře a dole a kolem visí oblak mlhy, která neměla žádnou barvu a zároveň měla všechny barvy, na jaké si dokázal vzpomenout.</p> <p>A pak se tam objevily postavy, byly větší než mrakodrapy, větší než cokoliv na světě, jejich prsa byla ve stejné úrovni jako pláně, takže se Rydell cítil jako malý brouk nebo nepatrná hračka.</p> <p>Jedna z postav byl dinosaurus. Vypadal přesně jako pravý T–Rex. Měl krátké přední nohy zakončené něčím, co vypadalo jako ruce. Další postava vypadala jako socha nebo nějaký přírodní útvar se spoustou prasklin a štěrbin, měla tvar muže s copánky, s uvolněnou tváří a přivřenými víčky. Byla celá z kamene a mechu, copánky měla stočené z břidličných hor.</p> <p>Pak se podíval na třetí postavu a řekl: „Ježíši Kriste.“</p> <p>Postava byla stejně velká jako dvě ostatní, ale byla celá sestavená z televizorů, všechny obrázky se spojovaly a prolínaly a zdálo se, že nemohou udržet žádný tvar. Mohla to být stejně dobře žena jako muž. Nešlo se na ni podívat přímo, protože z toho bolely oči. Bylo to, jako kdyby se někdo chtěl dívat na milion kanálů najednou. Ozýval se z toho zvuk, jako když se řítí vodopád kamení, a také svištění, které se snad ani s žádným zvukem nedalo srovnat.</p> <p>„Vítej v Republice,“ řekl dinosaurus, jeho hlas mohl patřit krásné ženě. Usmíval se, slonovinové zuby vypadaly jako chrámové sloupy. Rydell se pokusil podívat na zářezy, byly na okamžik docela jasné, ale vzápětí se rozplynuly.</p> <p>„Nemáte potřebné třetí vlnové pásmo,“ řekla copánková hora. Měla hlas, jaký se dal čekat od hory. „Jste v prostoru K–Telprostoru.“</p> <p>„Mohli bychom vypnout emulátor,“ navrhla věc zhotovená z televizorů. Její hlas se podobal hučení vodopádu.</p> <p>„To nemá cenu,“ řekl dinosaurus. „Nemyslím si, že z toho bude smysluplná konverzace.“</p> <p>„Vaše jméno,“ řekla hora.</p> <p>Rydell zaváhal.</p> <p>„Sociální pojištění,“ řekl dinosaurus. Znělo to otráveně a Rydell si z nějakého důvodu vzpomněl na otce, jak pořád vyprávěl o tom, jaké to bylo dřív a jaké to je teď.</p> <p>„Jméno a číslo,“ řekla hora, „jinak odejdeme.“</p> <p>„Stephen Berry Rydell,“ řekl a odříkal řadu čísel. Sotva stačil vyslovit poslední číslo, ozval se dinosaurus: „Jak vidím, bývalý policista.“</p> <p>„No tohle,“ řekla hora, která Rydellovi neustále někoho připomínala.</p> <p>„No,“ řekl dinosaurus, „docela nedávno bývalý, jak to tak vypadá. Pak pracoval pro IntenSecure.“</p> <p>„Takže podraz,“ řekla hora a mávla rukou směrem k Rydellovi. Bylo to obrovské krabí klepeto z žuly, pokryté lišejníkem. Vypadalo to, že zakryje celou oblohu jako bok kosmické lodi „<emphasis>Úzký </emphasis>konec okraje?“</p> <p>„Vypadá to, Rydelli, že jste vyvolal mimořádnou pozornost našeho Lowella. Ale on nám neprozradil ani vaše jméno.“</p> <p>„Nezná ho,“ řekl Rydell.</p> <p>„Nezná rozdíl mezi vlastní prdelí a dírou v zemi, ha, ha, ha,“ řekla hora a sklonila klepeto. Napodobila nasam–plovaný Rydellův hlas. Rydell se pokusil podívat se jí do očí. Zahlédl záblesk klidných modrých tůní, šustícího kapradí a zurčivých potůčků. Pak se obraz rozostřil. „Lidi jako Lowell si myslí, že je my potřebujeme víc než oni nás.“</p> <p>„O co vám jde, Shephene Berry?“</p> <p>„Nahoře v Benedict Canyonu se něco stalo…“</p> <p>„Ano, ano,“ ozval se dinosaurus. „Vy jste byl ten řidič. A co to má společného s námi?“</p> <p>Teprve teď Rydellovi došlo, že dinosaurus a všichni ostatní se zřejmě mohou podívat do všech záznamů, které na něj mají. Právě teď a kdekoliv. Měl z toho podivný pocit. „Prohlížíte si moje záznamy,“ řekl.</p> <p>„A nejsou moc zajímavé,“ opáčil dinosaurus. „Benedict Canyon?“</p> <p>„To jste udělali vy,“ řekl Rydell.</p> <p>Hora nadzvedla obočí. Keře se zmítaly ve větru, skály se začaly sesunovat na okraji Rydellova zorného pole. „No, vlastně jsme to nebyli my. Použili bychom rozhodně elegantnější způsob.“</p> <p>„Proč jste to ale udělali?“</p> <p>„No,“ řekl dinosaurus, „do jisté míry proto, že to mohl udělat kdokoliv, nebo protože se to muselo udělat. Myslím, že byste se měl podívat na manžela té dámy, který, jak vidím, mezitím už požádal o rozvod. Zdá se, že má velmi pádné důvody.“</p> <p>„Takže on to na nás nachystal. To s tím zahradníkem a všechno kolem?“</p> <p>„Myslím, že nám Lowell bude muset něco velmi vážně vysvětlit,“ prohlásila hora.</p> <p>„Neřekl jste nám, co chcete, pane Rydelli,“ řekla ta televizní věc.</p> <p>„Jedná se o nějakou práci. Potřebuju, abyste to udělali. Udělali to pro mě.“</p> <p>„Lowell,“ řekla hora a potřásla hlavou, až se jí copánky roztočily. V Rydellově periferním záběru se objevila kaskáda břidlic a na vzdáleném svahu se zvedl oblak prachu.</p> <p>„Co kdyby za to Lowell zaplatil?“</p> <p>„Lowell?“ ozvala se televizní tvář, „vždyť ten je nám ještě dlužen.“</p> <p>„Dobrá,“ řekl Rydell. „Rozumím vám. Myslím, že by vám mohl zaplatit ještě někdo další.“ Nebyl si jistý, jestli říká hlouposti nebo ne. „Ale budete mě muset vyslechnout. Poslechněte si můj příběh.“</p> <p>„Ne,“ řekla hora a Rydell si najednou vzpomněl, koho mu ta hora vlastně připomínala. Byl to chlápek, kterého vídával občas v dějepisných show, který vynalezl zrakové telefony, nebo co to vlastně bylo. „A jestli si Lowell myslí, že je tady jedinej pasák, tak by si to měl ještě jednou rozmyslet.“</p> <p>Pak náhle postavy začaly blednout, rozpadaly se do menších částic a Rydell pochopil, že je ztrácí.</p> <p>„Počkejte,“ řekl, „žije některý z vás v San Francisku?“</p> <p>Dinosaurus se vrátil zpátky. „A co když ano?“</p> <p>„No,“ řekl Rydell, „líbí se vám tam?“</p> <p>„Proč se na to ptáte?“</p> <p>„Protože se celé město zanedlouho změní. Chtějí s tím udělat totéž, co teď provádějí v Tokiu.“</p> <p>„Tokio?“ Televizní věc se se zaburácením vrátila zpátky, podobala se ohnivé kouli, co ji viděl U disidentů. „Kdo vám to řekl?“</p> <p>Vrátila se i hora. „V Tokiu teď pro nás není mnoho místa…“</p> <p>„Vyprávějte nám o tom,“ řekl dinosaurus.</p> <p>A Rydell vyprávěl.</p> <p>●●●</p> <p>Když si sundal helmu, Chevette měla klobouk opět na hlavě a v ruce držela brýle. Dívala se na něj.</p> <p>„Ať se propadnu, jestli tomu rozumím,“ řekla. Mohla slyšet jen to, co říkal on, a navíc ke konci mluvil hlavně on. „Ale myslím, že ses dočista zbláznil.“</p> <p>„Nejspíš jo,“ řekl.</p> <p>Pak zaplatil za hovor. Stálo to téměř tolik, kolik peněz mu ještě zbývalo.</p> <p>„Nechápu, proč tu zatracenou věc přepojují přes Paříž,“ řekl.</p> <p>Ona si jen nasadila brýle a pomalu potřásla hlavou.<strong>36</strong><strong>Notebook (2)</strong></p> <p><emphasis>Město ve slunečním svitu ze střechy téhle boudy na vrcholku věže. Otevřený poklop. Slyší Skinnera, jak rozkládá a skládá svoje věci. Lepenková krabice. Pomalu ji plní předměty, které vezmu dolů za vetešníkem, co má zboží rozložené na mastných plátěných dekách. Osaka je daleko. Vítr přináší zvuky kladiv a písní. Dneska ráno se mě Skinner ptal, jestli jsem neviděl štiku ve Steinerové akváriu.</emphasis></p> <p>„Ne.“</p> <p>„Nehýbá se, Scootere.“</p> <p><emphasis>Opravdu řekl Fontaine všechno? Jenže on našel její kolo! To není dobré. Bez něj se daleko nedostane. Ta věc ho stála ruku a nohu. Kolo má uvnitř rám z papíru. Je japonské výroby, ale jak se tomu jen říká? To je k ničemu, Scootere. Kurva, vždyť je to tvůj jazyk. Zapomínáš ještě rychleji než my</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> Je to trubka papíru, kterou pak obalej aramydem nebo něčím takovým. Ne, to by tam nikdy nenechala. Ten den, co ho přinesla domů, strávila tři hodiny tím, že na kolo stříkala umělou rez, věřil bys tomu? Umělou rez, Scootere. Pak to obalila starými hadry, rám a prostě všechno, aby nevypadalo nový. No, dává to víc smysl, než když ho jen zamkne, vopravdu jo. Víš, Scootere, jak se láme kryptonitovej zámek? Musíš mít hever od volva. Hever od volva do něho pasuje jako dělanej. Jednou dvakrát zapumpuješ a lup ho. Jenže teď se tyhle zámky stejně nepoužívaj. Jenom některý lidi je pořád s sebou tahaj. Jsou to ty vzhůru nohama, toho si určitě všimneš</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> Víš, já jsem ji tenkrát našel. Už ji měli na káře a chtěli ji odvézt do města. Povídali, že než ji tam odnesou, bude už stejně po ní. Řekl jsem jim, ať jdou do prdele, a vodnesl jsem ji sem nahoru. Tenkrát jsem to ještě zvládal. Proč? Ale hovno. Protože. Když vidíš lidi umírat, projedeš jen tak kolem nich, jako by to byla televize?</emphasis><strong>37</strong><strong>Century City</strong></p> <p>Chevette nevěděla, co si má o Los Angeles myslet.</p> <p>Pomyslela si, že ty palmy jsou nějak divné.</p> <p>Když tam jeli, Sublettův elektromobil se táhl za velkým bílým trailerem s nápisem BIO–INSTALACE, NANO–TRONICKÁ VEGETACE přes celou zadní část a koruny těch falešných palem vyčnívaly z vozu, všechny zabalené v plastiku.</p> <p>Jednou to viděla v televizi u Skinnera. Ukazovali, jak ty stromy sázeli místo původních, které zahubil nějaký mexický virus. Bylo to něco jako most v zátoce nebo jako to, co podle Rydella a Subletta chtěla ta slunečnicová společnost udělat v San Francisku: takové ty věci, co jako by rostly, poněvadž jsou udělané z maličkých mašinek. – Se Skinnerem spolu jednou sledovali nějaký pořad, a tam říkali, že jsou nové stromy vyrobené tak, aby v jejich korunách mohly hnízdit všechny druhy ptáků a potkanů stejně jako na těch stromech, které uschly. Skinner jí vyprávěl, jak jednou v L. A. narazil džípem do opravdické palmy a vypadlo nejméně deset potkanů, a ti mu přistáli na kapotě a jen tam stáli a neutekli, dokud je sám neodehnal.</p> <p>Rozhodně to nevypadalo jako San Francisco. Měla protichůdné pocity. Vypadalo to, jako kdyby tu někdo nazdařbůh rozsypal hromadu věcí. A že to je skutečně velké místo, s horami někde v pozadí, a že tu proudí nějaká energie, která rozsvěcuje všechny ty věci. Možná to bylo tím, že přijeli v noci.</p> <p>Sublett měl maličký eurocar, který se jmenoval Montxo. Věděla to proto, že se celou cestu z Ráje dívala na logo na palubní desce. Sublett říkal, že se to rýmuje se slovem pončo. Vyrábí se v Barceloně a doma to jen připojíte do zásuvky a počkáte, až se to nabije. Na silnici z toho nedostane víc než šedesát, ale Sublett kvůli svým alergiím nechce jezdit v ničem jiném. Řekla mu, že je to klika, že může jezdit v elektrickém autě, ale on jí vyprávěl, jak se bojí elektromagnetického pole a rakoviny a tak.</p> <p>Když odcházeli, matka a paní Bakerová se dívaly na televizi na Vesmírného lovce. Byly z toho celé pryč, protože to je první film Molly Rindgwaldové, jak říkaly. Jenže ony byly celé pryč prakticky ze všeho a Chevette nikdy nechápala, o čem vlastně mluví.</p> <p>Dívala se na pouto. Nanesla na ně epoxidovou pěnu a spoustu růžových a modrých náplastí. V podstatě to vypadalo strašně, ale už se to tak nepodobalo poutu.</p> <p>Rydell trávil víc a víc času telefonováním a dvakrát dokonce museli zastavit, aby nakoupili další baterie. Platil Sublett.</p> <p>Chevette trápilo, že už jí nevěnuje tolik pozornosti. A zase spali v jedné posteli, v motelovém pokoji, ale k ničemu nedošlo, i když Sublett spal v autě na sklopeném sedadle.</p> <p>Rydell pořád mluvil s lidmi z Republiky Touhy, co se s nimi znal Lowell. Používal k tomu už obyčejný telefon. Snažil se někomu nechat vzkaz na hlasové schránce, nějakému panu Momovi nebo Maovi. Jenže to nevypadalo, že by to k něčemu vedlo, a tak volal zase lidem z Republiky Touhy a pořád jim celou věc opakoval, všechno, co se jim stalo, a žádal je, aby to poslali do hlasové schránky pana Ma. Rydell říkal, že tam jinou poštu nemá, takže když mu to tam pošlou, určitě si toho všimne.</p> <p>Když konečně dorazili do L. A. a vyřídili pokoj v motelu, byla Chevette trochu rozrušená, protože právě po tom vždycky toužila. Její matka podle všeho prožila v motelu pokaždé hezké chvíle. No, ale nakonec se ukázalo, že motel je něco jako maringotkový tábor s malými zděnými domky, rozdělenými do menších pokojů, a bylo tam plno cizích lidí, kteří pořádali barbecue v místech, které kdysi zřejmě sloužilo jako plavecký bazén. Subletta mimořádně rozčílilo, že nemůže udržet hydrokarbony a tak, ale Rydell řekl, že to je jen na jednu noc. Pak Rydell zašel za těmi lidmi a chvilku si s nimi povídal. Ukázalo se, že to jsou Tibeťané. Kromě toho dělali dobré maso na rožni, ale Sublett jedl jen své jídlo, které si koupil v lékárně. Vodu z láhve a žluté tyčinky, které vypadaly jako mýdlo. Pak se vydal spát do svého montxo.</p> <p>Tak tu tedy byla. Vešla dovnitř budovy, které se říkalo Century City II, a snažila se vypadat, jako kdyby tam nesla nějakou zásilku. Město se podobalo podivné zelené věci kuželovitého tvaru na třech dlouhých nohách. Mohli jste vidět, kam vedly, protože stěny byly z nějakého skla a dalo se dívat skrz. Byla to v širokém okolí největší stavba. Mohli jste ji vidět odkudkoliv. Rydell tomu říkal Kaňka. Uvnitř jste potkali stejné lidi, jaké jste většinou mohli vídat ve finanční oblasti nebo v obchodních domech, nebo když jste roznášeli zásilky.</p> <p>Měla na sobě své odznaky a v motelu si dala řádnou sprchu, ale i tak ji to místo děsilo. Všechny ty stromy podél dlouhé obrovské chodby v jedné obří noze a všechno pod podivným filtrovaným světlem, které sem ze stran pronikalo. Stála na míli dlouhém eskalátoru mířícím kamsi nahoru a kolem ní se pohybovali lidé, kteří sem bezpochyby patřili. V dalších dvou obřích nohách byly výtahy, říkal Rydell, které se pohybovaly vzhůru v nakloněném úhlu stejně jako výtah ke Skinnerovi. Ale Sublettův přítel tvrdil, že tam je spousta lidí z IntenSecure, kteří výtahy hlídají.</p> <p>Věděla, že Sublett byl někde za ní, tedy tak to alespoň předtím dohodli. Rydell je vysadil před vchodem. Zeptala se ho, kam pojede on, a on jí na to řekl, že si musí jet vypůjčit baterku. Chevette uvažovala, jaký by asi byl, kdyby se neocitl v situaci, jako je tato. Napadlo ji, jak by se asi chovala ona, kdyby nebyla v situaci, jako je tato.</p> <p>On a Sublett předtím pracovali pro společnost IntenSecure, která v této budově zajišťovala bezpečnost. Sublett tedy zavolal svému příteli a zeptal se ho, jak přísné to tu je. Podle toho, jak se vyptával, to mohlo jeho příteli připadat, že má zájem se ucházet o novou práci pro společnost. Ale on a Rydell usoudili, že by se mohla dostat dovnitř, zvlášť když jí bude neustále v patách.</p> <p>Co jí na Sublettovi vadilo, bylo to, že se tvářil, jako kdyby se chystal spáchat sebevraždu nebo něco takového. Jakmile se s Rydellem dohodli na plánu, bylo to, jako kdyby se věci děly mimo něj. Neustále vyprávěl o tom, že se z<emphasis> </emphasis>něj stal odpadlík, a popisoval filmy, které se mu líbily, a bez přestání mluvil o někom, kdo se jmenoval Cro–nenberg. Byl podivné klidný jako někdo, kdo ví, že brzy zemře. Jako kdyby se s tím už smířil, snad jen s tím rozdílem, že se neustále rozčiloval kvůli svým alergiím.</p> <p>Zelené světlo. Projeli kolem.</p> <p>V motelu pro ni zabalili balíček, který měla s sebou. Uvnitř byly brýle a na balíčku stála adresa Karen Mendelsohnové.</p> <p>Zavřela oči a říkala si, že by jí Bunny Malatesta ukroutil hlavu, kdyby nedoručila nějakou zásilku. Stiskla tlačítko.</p> <p>„Ano?“ ozval se jeden z počítačů.</p> <p>„Poslíček společnosti Allied. Mám tu zásilku pro Karen Mendelsohnovou.“</p> <p>„Zásilku?“</p> <p>„Musí ji podepsat.“</p> <p>„Autorizovaný čárkový kód…“</p> <p>„Její rukou. Musí mi to podepsat vlastní rukou. Chápeš to?“</p> <p>Ticho. „Předmět zásilky?“</p> <p>„Copak si myslíš, že to otevírám?“</p> <p>„Předmět zásilky?“</p> <p>„No,“ začala Chevette, „píše se tu ,soudní obsílka‘ a je to ze San Franciska a jestli neotevřete dveře, pane Kouzelníku, pomaže to příštím letadlem zase zpátky.“</p> <p>„Počkejte, prosím,“ ozval se počítač.</p> <p>Chevette se podívala na rostliny v květináčích vedle dveří. Byly velké a vypadaly jako živé a ona věděla, že Sublett se ukrývá za nimi, přestože ho neviděla. Někdo mezi kořeny zabodl cigaretu.</p> <p>Dveře se s vrznutím otevřely. „Ano?“</p> <p>„Karen Mendelsohnová?“</p> <p>„Co se děje?“</p> <p>„Zásilková služba společnosti Allied, San Francisco. Můžete mi tohle podepsat?“ V ruce však neměla žádný papír.</p> <p>„San Francisco?“</p> <p>„Tak mi to řekli.“</p> <p>Dveře se ještě o kousek pootevřely a uvnitř se objevila tmavovlasá žena ve světlém froté županu. Chevette se dívala, jak kontroluje odznak na Skinnerově bundě. „Tomu nerozumím,“ řekla Karen Mendelsohnová. „Všechno posíláme GlobExem.“</p> <p>„Jsou příliš pomalí,“ řekla Chevette v okamžiku, kdy Sublett obešel rostlinu a odhalil černou uniformu. Chevette viděla, jak se její tvář odráží v jeho stříbrných kontaktních čočkách.</p> <p>„Paní Mendelsohnová,“ řekl, „obávám se, že tu máme bezpečnostní pohotovost.“</p> <p>Karen Mendelsohnová se na něj překvapeně podívala. „Jakou pohotovost?“</p> <p>„Není se čeho obávat,“ řekl Sublett. Položil Chevette ruku na rameno a vedl ji dovnitř kolem Karen Mendelsohnové. „Situace je pod kontrolou. Vážíme si vaší spolupráce.“<strong>38</strong><strong>Kouzelná míle</strong></p> <p>Wally Divac, Rydellův srbský domácí, mu opravdu nechtěl půjčit svou baterku, ale Rydell lhal a slíbil mu, že mu za to sežene něco mnohem lepšího v IntenSecure a přinese to s sebou, až mu baterku bude vracet. Možná jeden z těch teleskopických obušků s bezdrátovou špičkou, říkal, něco vážně profesionálního a možná téměř nelegálního. Wally byl policistou amatérem. Měl rád pocit, že si dokáže poradit s jakoukoliv sílou. Stejně jako celá řada jiných lidí, ani on nedokázal posoudit rozdíl mezi řádnou policií a společnostmi, jako byl například IntenSecure. Wally si nemohl dovolit jejich služby, bylo to stejné jako s jeho autem, které koupil v bazaru, ale tvrdil, že vůz byl <emphasis>už někým vlastněn. </emphasis>Jako kdyby první majitel, který mu auto opatřil, byl nějaký zlodějíček.</p> <p>Vlastnil dům, ve kterém se svou rodinou žil. Dům měl světle modré plastikové stěny, které trochu připomínaly natřené dřevo, a malý falešný trávník před hlavními dveřmi. Ten však vypadal opravdovější než AstroTurf. Kromě toho mu patřil i dům na Mar Vista a ještě pár dalších. Jeho sestra sem přijela v roce 1994 a pak se sem přistěhoval i on, aby se zbavil všech problémů z rodné země. Nikdy toho nelitoval. Říkal, že to je prima země, snad až na to, že je tu příliš mnoho přistěhovalců.</p> <p>„V čem jsi přijel?“ zeptal se ze schodů svého renovovaného domu dva bloky nad Melrose.</p> <p>„V montxo,“ řekl Rydell. „Z Barcelony. Je to elektrický vůz.“</p> <p>„Ty ale žiješ v Americe,“ řekl Wally a uhladil si šedivé vlasy z čela. „Proč v něčem takovým jezdíš?“ Jeho BMW bylo ukázněně zaparkované na hlavní cestě a jemu trvalo nejméně pět minut, než se mu podařilo vůz odalarmovat, aby mohl Rydellovi podat baterku. Rydell si vzpomněl na Vánoce v Knoxvillu, když nové vysílačky skupiny z narkotického odpálily poplašné zařízení na každém autě v okruhu deseti mil.</p> <p>„No,“ řekl Rydell, „je to dobré pro životní prostředí.“</p> <p>„Je to špatný pro tvoji zemi,“ řekl Wally. „Jen si to představ. – Američan by měl řídit něco, na co je hrdý. V nejhorším případě sis mohl opatřit japonský auto.“</p> <p>„Donesu ti to zpátky, Wally.“ Zvedl velkou černou baterku.</p> <p>„A ještě něco jinýho. Slíbil jsi mi to.“</p> <p>„Žádnej strach.“</p> <p>„Kdy zaplatíš nájem na Mař Vista?“</p> <p>„Kevin se o to postará.“ Nasedl do malého montxo a nastartoval. Auto se mírně rozhoupalo, když příliš prudce sešlápl plyn.</p> <p>Wally mu zamával, pokrčil rameny, pak se vrátil zpátky do svého domu a zavřel dveře. Rydell ho ještě nikdy neviděl bez jeho oblíbeného tyroláčku.</p> <p>Podíval se na baterku a prohlédl si ovládání. Nebylo to nic moc, ale aspoň měl pocit, že má něco, čím by se mohl bránit. Navíc to nebyla smrtelná zbraň. Nebylo sice těžké opatřit si na ulici pistoli, ale on opravdu po žádné netoužil. Kdybyste měli pistoli, reagovali byste zřejmě poněkud jinak.</p> <p>Zamířil zpět ke Kaňce, snadno projížděl na křižovatkách a snažil se držet v jízdním pruhu, určeném jen pro elektrické vozy. Vytáhl z kapsy Chevettin telefon a stiskl předvolbu do Utahu, bylo to číslo, co mu dal v Ráji God –eater. God–eater byl ten, co vypadal jako hora. Rydell se ho zeptal, co to je za jméno. Odpověděl, že je čistokrevný Indián. Rydell o tom ale pochyboval.</p> <p>Žádný z hlasů nebyl skutečný, všechno bylo digitalizované. God–eater mohl docela klidně být žena nebo tři docela jiní lidé, nebo všechny tři postavy, které viděl, mohly stejně tak dobře být jen jeden člověk. Vzpomněl si na ženu v kolečkovém křesle U disidentů. Mohla to být klidně ona. Mohl to být kdokoliv. A právě to na tom bylo tak strašidelné. Slyšel, že kódované číslo zvoní v Utahu. God–eater pokaždé zvedl telefon uprostřed pátého zazvonění.</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Ráj,“ řekl Rydell.</p> <p>„Richard?“</p> <p>„Nixon.“</p> <p>„Máme zboží na místě, Richarde.“</p> <p>„Už je určená cena?“ Na semaforu naskočila zelená a někdo vzadu začal troubit. Řidiče rozčílila neschopnost montxo dělat takové věci jako například přidat plyn.</p> <p>„Padesát,“ řekl God–eater.</p> <p>Padesát tisíc dolarů. Rydell zamrkal. „Dobrá,“ řekl, „to se mi zdá fér.“</p> <p>„To si piš,“ řekl God–eater. „Mohli bysme ti pěkně osladit život ve vězení. Vlastně bysme tě mohli docela zlikvidovat. Nic na tom není.“</p> <p><emphasis>Vsadím se, že tam máte plno kámošů, </emphasis>pomyslel si Rydell. „Jak dlouho odhadujete, že bude trvat, než dostanu odpověď?“</p> <p>God–eater schválně a dlouho uvažoval. „Bude to rychlé. Deset, patnáct maximálně. Musíme všechno nachystat. Tvoji kámoši se z toho poserou. Ale raději se nesnaž plést se nám do cesty. Tohle bude jako něco, co jsi ještě v životě neviděl. To nový zařízení, co právě chystaj.“</p> <p>„To doufám,“ řekl Rydell a přerušil spojení.</p> <p>●●●</p> <p>Dal parkovacímu hlídači číslo Karenina bytu. Po tomhle už na tom opravdu tak moc záležet nebude. Měl baterku zasunutou za džíny pod riflovou bundou, kterou mu půjčil Buddy. Zřejmě patřila jeho otci. Řekl Buddymu, že mu pomůže najít nějaké místo, až bude v L. A., ale ve skutečnosti doufal, že se o to Buddy nikdy nepokusí, protože si dokázal představit kluky, jako je on, co nestačí ujít ani dva bloky od stanice a už je má rychlý městský predator. Objeví se jen oblak dýmu a hvízdání kol a žádný Buddy už není. Potom ale začal uvažovat, co by asi tak dělal sám, kdyby byl na chlapcově místě. Kdyby musel žít v přívěsu s třikrát šest stop velkou ložnicí polepenou Fallonovými plakáty a potají, když se otec nedívá, používal virtuální realitu. Jaké by to bylo, kdyby se ani nepokusil odtamtud vypadnout? A to je důvod, proč musíte obdivovat Subletta, protože jemu se podařilo vypadnout i přesto, že má nesnesitelné alergie.</p> <p>Rydell si však o Subletta dělal starosti. Je to šílené, když si jeden dělá starost o druhého v situaci jako je tato, ale Sublett se choval, jako kdyby už byl mrtvý nebo tak něco. Jednoduše se pohyboval od něčeho k něčemu, jako kdyby mu bylo všechno jedno. Jediná věc, která ho pokaždé probudila k životu, byly jeho alergie.</p> <p>O Chevette si také dělal starost, až na to, že to, co ho znepokojovalo, byla bílá kůže jejích zad těsně nad pasem jejích černých cyklistických kalhot, když ležela stočená na posteli vedle něj. Tolik toužil se jí dotknout. Líbilo se mu, jak jí přes tričko prosvítaly bradavky, když se ráno posadila, a v podpaží jí byly vidět černé chomáčky chloupků. Teď právě se blížil do bytu těsně vedle jezdících schodů, hlava Wallyho pepřového spreje, ukrytá v baterce, ho chladila na zádech. Věděl, že možná nikdy nebude mít další šanci. Možná bude za půl hodiny mrtvý nebo přinejlepším na cestě do vězení.</p> <p>Objednal si dvojitou kávu, zaplatil z posledních peněz, co mu zbyly, a podíval se na své timexy. Za deset minut tři. Když včera v noci volal z motelového pokoje na Warbabyho soukromé číslo, řekl mu ve tři.</p> <p>God–eater mu dal číslo. God–eater vám mohl sehnat jakékoliv číslo.</p> <p>Warbabyho hlas zněl velmi smutně, když ho uslyšel. Vypadalo to, jako kdyby byl zklamaný. „Tohle jsme od vás, Rydelli, nečekali.“</p> <p>„Je mi to líto, pane Warbaby. Ale to ty zkurvený Rusáci. A ten kovbojskej zmrd Loveless.“</p> <p>„Na obscénnosti není čas. Kdo vám dal tohle číslo?“</p> <p>„Mám ho od Hernandeze. Dal mi ho už předtím.“</p> <p>Ticho.</p> <p>„Mám ty brýle, pane Warbaby.“</p> <p>„Kde jste?“</p> <p>Chevette Washingtonová ho pozorovala z postele. „Jsem v Los Angeles. Myslel jsem, že bude nejlepší, když od těch Rusáků zmizím, co nejdál to půjde.“</p> <p>Pauza. Možná Warbaby položil ruku na sluchátko. Pak se ozvalo: „Dobrá, předpokládejme, že chápu vaše chování, ačkoliv nemohu říct, že bych ho schvaloval…“</p> <p>„Můžete sem přijet a ty brýle si vyzvednout, pane Warbaby? Tím by se snad všechno urovnalo.“</p> <p>Další pauza. „No, Rydelli,“ řekl smutně, „nerad bych, abyste zapomněl, jak moc jste mě zklamal, ale ano, myslím, že bych mohl přijet.“</p> <p>„Ale ať jste to jenom vy a Freddie. Nikdo jiný, je to jasný?“</p> <p>„Ovšem,“ řekl Warbaby. Rydell si představoval, jak se podíval na Freddieho, který bezpochyby zuřivě klepal do nového laptopu a snažil se zjistit, odkud je ten hovor. „Budete tu zítra, pane Warbaby. Zavolám vám na stejné číslo a řeknu vám, kam máte přijít. Ve tři hodiny. Přesně.“</p> <p>„Myslím, že jste se rozhodl správně, Rydelli,“ řekl Warbaby.</p> <p>„To doufám,“ řekl Rydell a zavěsil.</p> <p>Nyní se podíval na timexy a usrkl si kávy. Tři hodiny. Přesně. Položil kávu na stůl, vytáhl telefon a začal vyťukávat číslo.</p> <p>●●●</p> <p>Trvalo jim dvacet minut, než dorazili. Přijeli dvěma vozy z opačných směrů. Warbaby a Freddie v černém lincolnu s bílým satelitním talířem na střeše. Freddie řídil. Pak se objevili Svobodov a Orlovsky v metalízově šedé ladě.</p> <p>Díval se na ně, jak se setkali, a všichni čtyři vešli do vstupní haly Kaňky, prošli kolem kinetických skulptur a zamířili k nejbližšímu eskalátoru. Warbaby vypadal smutně jako obvykle a opíral se o hůl. Na sobě měl stejný olivově zelený kabát a stetson. Freddie byl oblečený do velké košile s růžovými nápisy, laptop nesl pod paží. Rusové z oddělení vražd přijeli v oblecích ve stejně šedé barvě, jako byla jejich lada.</p> <p>Chvíli počkal, aby se přesvědčil, že se s nimi neobjeví i Loveless, a pak začal vytáčet číslo do Utahu.</p> <p>„Prosím, Bože,“ říkal, když odpočítával zvonění.</p> <p>„Je vaše káva v pořádku?“ zeptal se asijský chlapec obsluhující v kavárně.</p> <p>„Ano, je výborná,“ řekl Rydell, když God–eater zvedl sluchátko.</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Ráj.“</p> <p>„Richard?“</p> <p>„Nixon. Jsou tady. Jsou čtyři, ale není tu Smíšek.“</p> <p>„Dva Rusové, Warbaby a jeho řidič?“</p> <p>„Přesně.“</p> <p>„Ale ten poslední tam není?“</p> <p>„Neviděl jsem ho…“</p> <p>„Jeho popis už máme. Dobrá, Rydelli, dejme se do toho.“ Zavěsil.</p> <p>Rydell zastrčil telefon do kapsy u bundy, otočil se a zamířil rychle k eskalátoru. Chlapec z kavárny si pravděpodobně myslel, že ta káva Rydellovi přece jen nechutnala.</p> <p>●●●</p> <p>God–cater a jeho přátelé, pokud to přece jen nebyla jedna osoba, řekněme nějaká dementovaná stará dáma z hor v Oaklandu s pár miliony dolarů a nekonečně špatným společenským názorem, v Rydellovi probudili neobyčejný pocit strachu. Nebylo nic, co by nedokázali, pokud jim jeden věřil. Ale jestliže byli tak mocní, proč se museli skrývat a vydělávat peníze zločinem?</p> <p>Rydell na Akademii prošel několika lekcemi počítačové kriminality, ale byla to pěkná nuda. Celá ta historie o tom, že počítačoví zloději byli původně velmi chytré děti, které se vloupaly do telefonních společností. V zásadě každý zločin, kterému se kdysi říkalo zločin bílých límečků, se později stal počítačovým zločinem, protože lidé v kancelářích s pomocí počítačů dělali úplně všechna. Ale byly tu také i jiné zločiny, které se daly nazvat počítačovými, protože se obvykle týkaly profesionálních zločinců, a takoví lidé sami sebe stále považovali za počítačové zločince. Veřejnost, jak jim Fed vysvětloval, měla tendenci si myslet, že počítačoví zločinci jsou poněkud romantičtí, něco jako nezbedné děti. Veselí vandalové. Říkal, že lidé kolikrát ani nevěděli, že jim takoví vandalové třeba přestěhovali zahradní altánek, a oni si toho vůbec nevšimli, dokud tam zrovna něco nepotřebovali. Rydellova třída se tomu srdečně smála. Ale dnes to tak není, pokračoval Fed, vaši moderní počítačoví zloději jsou asi tak stejně romantičtí jako teroristi napumpovaní ledem nebo posílení dancerem. A je mnohem těžší je chytit, ačkoliv když se na jednoho pověsíte, zpravidla dopadnete několik dalších. Ale většinou se sdružují v buňkách, které pak vytvoří větší skupinu, takže vám se zpravidla podaří posbírat jen členy jediné buňky. Jenže ti nevědí, kdo jsou členové dalších buněk, a dávají si záležet na tom, aby se to nikdy nedozvěděli.</p> <p>God–eater a jeho přátelé, ať už jich bylo mnoho nebo ne, museli představovat také jen jednu takovou buňku, kterou nazývali Republikou Touhy. A jestli tedy byli odhodlaní se do toho dát a pomoci mu, měli pro to podle Rydella tři důvody: za prvé nenáviděli představu, že by se San Francisco přestavělo, protože jim existující infrastruktura s celou řadou mezer vyhovovala, což jim přinášelo spoustu peněz – a to byl právě druhý důvod. A pak tu byl ještě jeden důvod, díky němuž se rozhodli mu pomoci.</p> <p>A teď šplhal po eskalátoru a prodíral se mezi lidmi, kteří tu žili nebo pracovali, a nutil se, aby se nedal do běhu. Nechtělo se mu věřit, že God–eater a ostatní udělají skutečně to, co tvrdili, že udělají. A jestli to neudělají, tak je v háji.</p> <p>Ne, říkal si pro sebe, oni jsou v háji. Musí být. Někde v Utahu se otočil talíř a nastavil se směrem k zálivu, ke kalifornské obloze. A God–eater a jeho přátelé k němu začali vysílat celé balíky signálů. Balíky, tak jim God–eater říkal. A kdesi vysoko nad Kaňkou, nad celým L. A., byla</p> <p>Hvězda Smrti.</p> <p>Rydell se protlačil kolem šedovlasého muže v tenisovém oblečení a vyběhl po eskalátoru. Ocitl se až těsně pod mosaznou bradavkou. Lidé vcházeli a vycházeli z obchodního centra. Fontána s vodou omývala zubaté tabulky zeleného skla. A právě tam přicházeli dva Rusové, jejich široká šedá záda mířila k bílým stěnám komplexu, kde se nacházel byt Karen Mendelsohnové. Warbabyho a Freddieho nikde neviděl.</p> <p>3.32. „Do prdele,“ řekl a věděl, že to nevyšlo, že ho God–eater podrazil, že potopil Chevette Washingtonovou a Subletta, dokonce i Karen Mendelsohnovou, a byl to jeden z těch okamžiků, kdy se do něčeho dal, aby v poslední chvíli zjistil, že se spletl.</p> <p>A pak se nečekaně za dlouhou prasklinou ve skle objevily ty <emphasis>věci, </emphasis>vznášely se nad tenisovými kurty. Byla jich jen hrstka, možná tak deset nebo dvanáct, a byly černé. Nevydávaly vůbec žádný zvuk a vypadaly, jako by poskakovaly. Hráči na kurtech se zastavili a sledovali je.</p> <p>Byly to helikoptéry, ale byly tak malé, že by se do nich těžko někdo vešel. Menší než mikrosvětla. Měly tvar jako létající talíře. Francouzské Aerospatiale s vysunovacími střílnami. Takové, co můžete vidět ve zprávách z Mexico City. Rydell hádal, že jsou nejspíš pod kontrolou PCOKS – Pohotovostní centrálně ovládaný komunikační systém – který ovládal i Hvězdu Smrti. Jedna z helikoptér se otočila asi dvacet stop nad jeho hlavou a on si všiml, jak se z postranního krytu vysunuly nějaké pušky nebo raketové hlavice.</p> <p>„Sakra,“ řekl Rydell a podíval se vzhůru na budoucnost bezpečnostní ochrany.</p> <p>„POLICEJNÍ ZÁSAH. ZACHOVEJTE KLID.“</p> <p>Nějaká žena kdesi v obchodním domě začala ječet a vůbec nepřestávala, takže to znělo jako mechanická siréna.</p> <p>„ZACHOVEJTE KLID.“</p> <p>A většina lidí tak učinila, všechny tváře rezidentů této vysoké budovy byly ztuhlé napětím a jejich oblečení se chvělo v průvanu.</p> <p>Rydell se dal do běhu.</p> <p>Proběhl kolem Svobodova a Orlovského, kteří se dívali na tři helikoptéry, jak klesají dolů. Oba Rusové měli ústa dokořán a Orlovsky vypadal, že mu spadnou brýje z nosu.</p> <p>„LEHNĚTE SI TVÁŘÍ K ZEMI. HNED, NEBO BUDEME STŘÍLET.“</p> <p>Ale rezidenti, štíhlí a většinou světlovlasí, se ani nepohnuli. Stáli s tenisovými raketami v ruce nebo tmavými lesklými papírovými taškami z obchodního domu a sledovali helikoptéry. Pozorovali Rydella, jak běží kolem nich, a v očích se jim zračila zvědavost.</p> <p>Proběhl kolem Freddieho, který nyní ležel na žulovém chodníku a dělal to, co mu helikoptéra nařídila, ruce měl nad hlavou a laptop mezi nimi.</p> <p>„ZACHOVEJTE KLID.“</p> <p>Viděl Warbabyho, skrčeného na železné lavičce, jako kdyby tam seděl odjakživa a díval se, jak ten čas běží. A Warbaby viděl jeho.</p> <p>„POLICEJNÍ ZÁSAH.“</p> <p>Hůl měl opřenou vedle sebe. Zvedl ji a Rydell si byl jistý, že se chystal po něm střelit.</p> <p>„ZACHOVEJTE KLID.“</p> <p>Ale Warbaby vypadal smutně jako snad nikdy předtím, jen zvedl hůl k okraji svého stetsonu, jako kdyby se chystal salutovat.</p> <p>„PUSŤTE TU HŮL.“</p> <p>Hlas z amplionu patřil policistovi, který se ukrýval v bunkru v City Hall East. Informace získával od helikoptéry pomocí teleprezenčního přenosu. Warbaby pokrčil rameny a neochotně hůl odhodil.</p> <p>Rydell utíkal dál, proběhl otevřenou bránou a zamířil ke dveřím Karen Mendelsohnové. Byly napůl otevřené, Karen a Chevette Washingtonová byly obě uvnitř, oči měly navrch hlavy.</p> <p>„Dovnitř!“ vykřikl.</p> <p>Jen na něj zíraly.</p> <p>„Zmizte dovnitř!“</p> <p>Vedle dveří byla řada velkých rostlin v květináči velkém až do pasu. Viděl Lovelesse, jak se vynořil za nimi a zvedl malou pistoli. Loveless na sobě měl stříbrný sportovní kabát a levou ruku měl v sádře. Jeho tvář byla pokrytá mikropórovými leukoplastmi, které neměly ten správný odstín, takže vypadal, jako kdyby měl lepru nebo něco takového. Jeho tvář křivil opět ten úsměv.</p> <p>„Ne!“ vykřikla Chevette Washingtonová, „ty zkurvenej zabijáckej <emphasis>parchante</emphasis>!“</p> <p>Loveless ještě o něco zvedl pistoli, byl už jen asi stopu od její hlavy, a Rydell si všiml, jak jeho úsměv zmizel. Bez něj Loveless vypadal, jako kdyby neměl žádné rty.</p> <p>„ZACHOVEJTE KLID,“ připomínala všem helikoptéra, když Rydell konečně nahmatal Wallyho baterku.</p> <p>Loveless nikdy nestiskl spoušť, což musíte uznat, bylo dost impresivní. To, co následovalo potom, co Rydell zasáhl, připomínalo Sublettovu nejhorší alergickou reakci, jen to bylo mnohem strašnější a rychlejší.</p> <p>●●●</p> <p>„Ty šílenej, <emphasis>šílenej zkurvysynu,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>ječela pořád dokola Karen Mendelsohnová, její opuchlé oči vypadaly, jako kdyby proběhla vosím úlem. Ona a Chevette zachytily částečně pepřový sprej a Sublett měl takový strach, že se raději ukryl v Karenině koupelně a odmítal vyjít ven. „Ty šílenej, bláznívej hajzle. Víš, co jsi udělal?“</p> <p>Rydell jenom seděl v jednom jejím bílém retroagresivním křesle a poslouchal, jak venku ječí sirény helikoptér. Později se ukázalo, že to Republika Touhy všechno na Warbabyho nastražila. Žoldáci, zabývající se rozmisťováním bomb, co pracovali pro Sonoranskou separatistickou frontu, uložili u Karen tolik výbušnin, že by mohli jediným zásahem zlikvidovat celé Malibu. A kromě toho postupovali podle scénáře zajatých rukojmí, aby si zajistili, že chlapíci ze SWAT dovnitř vrazí s nejvyšší opatrností, pokud budou muset. Ale když tam vnikla skutečná protiteroristická jednotka, mohlo to být pěkně nebezpečné, nebýt toho, že je Karen právnickou v <emphasis>Policajtech v nesnázích. </emphasis>Přišli opravdu rozčilení policisté a ze začátku se rozčilovali ještě víc, ale pak se tam objevili Pursleyho lidé a zdálo se, že našli způsob, jak je uklidnit.</p> <p>Zajímavé bylo, že lidé z policejního okrsku Los Angeles nikdy nepřiznali, že se napíchli na Hvězdu Smrti. Neustále opakovali, že jim někdo zatelefonoval. A toho se drželi, bylo to pro ně evidentně tak důležité, že byli nakonec ochotní spoustu dalších věcí nechat být.</p> <p>Ale když seděl a poslouchal Karen, postupně přišel na to, že má pravdu, že je rozhodně ten druh hajzla, kterého <emphasis>měla ráda. </emphasis>Pomyslel na tu bizarní ženu v obchodě s lidskými vlasy, nemohl si vzpomenout, jak se vlastně jmenovala, jen doufal, že se jí daří dobře. God–eater totiž potřeboval nějaké losangelské číslo, které by mohl zapojit do svého falešného databalíčku, číslo, odkud měl přijít tip. Rydell jim nechtěl dát Kevinovo číslo, ale pak našel ve své peněžence číslo z Noční můry, které si napsal na obal časopisu <emphasis>People, </emphasis>tak ho God–eaterovi dal.</p> <p>Pak k němu přistoupila Chevette, tvář měla od pepřového plynu opuchlou, a ptala se ho, jestli to vyšlo, nebo jestli jsou totálně v hajzlu. A on jí na to řekl, že to vyšlo a že jsou v pohodě. Pak přišli poldové a nic nebylo v pohodě, ale naštěstí se ukázal Aaron Pursley s asi tak stejným počtem právníků, kolik bylo policajtů, a nakonec se objevil i Wellington Ma v tmavě modrém saku se zlatými knoflíky.</p> <p>A tak ho Rydell konečně poznal osobně.</p> <p>„Pokaždé je to radost setkat se s klientem tváří v tvář,“ řekl Wellington Ma a potřásl mu rukou.</p> <p>„Moc mě těší, pane Ma,“ řekl Rydell.</p> <p>„Nebudu se ptát, co jste to udělal s mou hlasovou schránkou,“ řekl Wellington Ma, „ale doufám, že už to znovu neuděláte. Váš příběh je však fascinující.“</p> <p>Rydell si vzpomněl na God–eatera a těch padesát tisíc a doufal, že Ma a Karen a ostatní kvůli tomu nebudou naštvaní. Ale věřil, že ne, protože Aaron Pursley už dvakrát řekl, že celá věc je ještě větší než ta záležitost s Pookey Bearem, a Karen neustále omílala, jak je Chevette nepředstavitelně telegenická a jak získali nový a mladý úhel pohledu a jak se Chrome Koran přetrhne, aby na to mohl udělat hudbu.</p> <p>A Wellington Ma dal Chevette a Sublettovi k podpisu smlouvy, ale pro Subletta je musel prostrčit pod dveřmi do koupelny, protože ten stále ještě odmítal vyjít ven.</p> <p>Rydell podle toho, co říkala Karen, usoudil, že už jí asi Chevette vyprávěla celý příběh, zatímco se ji snažili se Sublettem udržet v bytě a zabránit jí, aby nestiskla žádné z poplašných tlačítek IntenSecure. A Karen evidentně věděla vše o virtuálních brýlích i o tom, jak se dají přehrávat, takže strávila většinu času tím, že se o to pokoušela, a nyní tedy věděla všechno i o Slunečnici, nebo jak se tomu vlastně říkalo. Bez ustání opakovala Pursleyovi, že to je dynamit, protože by do toho mohli zaplést Codyho Harwooda, když správně vynesou karty, a že si to ten bastard zaslouží.</p> <p>Rydell vlastně za celou dobu neměl možnost se skrz ty brýle podívat.</p> <p>„Pane Pursleyi?“ váhavě k němu přistoupil.</p> <p>„Ano, Berry?“</p> <p>„Co se teď bude dít?“</p> <p>„No,“ začal Pursley a poškrábal se na nose, „vy a vaši dva přátelé byste měli být zatčeni a převezeni do vazby.“</p> <p>„Opravdu?“</p> <p>Pursley se podíval na své velké zlaté hodinky. Kolem ciferníku byly vykládané diamanty a na každé straně měly velký kousek tyrkysu. „Asi tak za pět minut. Domluvili jsme to tak, aby tisková konference mohla začít v šest. Hodí se vám to tak, nebo byste se raději nejdříve najedli? Můžeme požádat službu, aby vám sem něco přinesla.“</p> <p>„Ale vy nás chcete nechat zavřít.“</p> <p>„Kauce, Berry. Už jste někdy slyšel o kauci? Zítra ráno vás propustí.“ Pursley se na něj usmál.</p> <p>„Budeme tedy v pořádku, pane Pursley?“</p> <p>„Berry,“ řekl Pursley, „máte potíže, synku. Jste polda. A ke všemu čestný a v potížích. V hlubokých a poutavých. A dovolte mi, abych to řekl, jste v tom až po uši.“ Poklepal Rydella po rameni. „<emphasis>Policajti v nesnázích </emphasis>jsou tu pro vás, o tom bych vás rád ujistil, my všichni to teď urovnáme.“</p> <p>Chevette řekla, že vězení je pro ni fajn, ale mohl by někdo zavolat do San Franciska člověku jménem Fontaine?</p> <p>„Můžete si zavolat, komu jen chcete, zlato,“ řekla Karen a mávala Chevette před očima kapesníkem. „Bude se to nahrávat, ale my dostaneme kopii. Jak že se jmenuje ten váš přítel, ten černoch, co ho zastřelili?“</p> <p>„Sammy Sal,“ řekla Chevette.</p> <p>Karen se podívala na Pursleye. „Měli bychom zavolat Jacksona Caleho,“ řekla. Rydell uvažoval k čemu, protože Jackson Cale byl nový černý chlápek, co hrál v jednom televizním filmu.</p> <p>Ale vtom Chevette přistoupila k němu, přitiskla se na něho celým svým tělem a zadívala se mu do tváře přes ten svůj šílený účes. A jemu se to líbilo, přestože měla červené oči a teklo jí z nosu.<strong>39</strong><strong>Oslava šedého dne</strong></p> <p>Patnáctého listopadu, v sobotu ráno, čtvrtý den se Skinnerem, Yamazaki v obrovské plátěné bundě s kapuci, páchnoucí po vosku ze svíček, vystoupil ze žlutého výtahu, aby udělal obchod s vetešníky. Vzal s sebou papírovou krabici s několika velkými kousky zkamenělého dřeva, levý roh kolouška, patnáct kompaktních disků, viktoriánskou novinku ve tvaru čínského hrnku, ozdobenou písmeny „OXO“ a vlhkou kopii <emphasis>Kolumbijské literární historie Spojených Států.</emphasis></p> <p>Prodavači rozkládali své zboží, ráno bylo kovově šedivé a zachmuřené a on byl vděčný za půjčenou bundu, její kapsy byly plné starých pilin a drobných kousků dřeva. Když se k nim blížil, uvažoval, jak by se k nim asi měl chovat, ale oni se sami ujali iniciativy, obklopili ho a neustále vyslovovali Skinnerovo jméno.</p> <p>Za zkamenělé dřevo dostal nejvíc, pak dostal dost za hrnek, potom za osm kompaktních disků. Nakonec prodal všechno až na literární historii, která byla už velmi vážně poškozená. Poskládal peníze do ruky a šel se podívat po ženě, co prodávala vajíčka. Také potřebovali kávu.</p> <p>Došel až k obchodu, kde pražili čerstvou kávu, když před sebou náhle uviděl Fontaina. Límec dlouhého tvídového kabátu měl zvednutý, jako by se chtěl ukrýt před ranní mlhou.</p> <p>„Jak se daří stařečkovi, Scootere?“</p> <p>„Pořád se ptá po té dívce…“</p> <p>„Je ve vězení v L. A.,“ řekl Fontaine.</p> <p>„Vězení?“</p> <p>„Dnes ráno ji propustili na kauci, tedy alespoň to včera večer říkala. Byl jsem zrovna na cestě sem, abych vám předal tohle.“ Vytáhl z kapsy telefon a podal ho Yamazakimu. „Tady je její číslo. Jen moc nevolejte domů, rozumíte?“</p> <p>„Domů?“</p> <p>„Do Japonska.“</p> <p>Yamazaki zamrkal. „Ne. Nerozumím…“</p> <p>„Nevím sice, co dělala od chvíle, kdy udeřila ta bouřka, ale měl jsem moc práce, abych si s tím dělal těžkou hlavu. Sice máme proud, ale musel jsem se postarat o jedno zranění, který se nikdo neobtěžoval nahlásit. Našel jsem toho chlápka v něčem, co zbylo z jednoho skleníku, ve středu ráno. Bylo to kousek pod vaším doupětem. Nevím, jestli se ten chlap uhodil do hlavy, nebo co se mu vlastně stalo, ale pořád se tady kolem potuluje a pak najednou zmizí. Zdá se, že je v pořádku, kosti polámaný nemá. Na boku má ale spáleninu, mohlo by to bejt i od střelný rány…“</p> <p>„A to ho nevezmete do nemocnice?“</p> <p>„Ne,“ řekl Fontaine, „to neděláme, leda když nás o to požádají, nebo když víme, že ten člověk stejně umře. Spousta z nás má víc než dobrý důvod se takovým místům vyhýbat, protože vás tam prověřují počítačem a tak.“</p> <p>„Aha,“ řekl Yamazaki a doufal, že se zachoval taktně.</p> <p>„Nějaký děcka,“ pokračoval Fontaine, „ho našli už přede mnou a sebrali mu peněženku. Ale je to zdravej chlap a někdo ho nakonec pozná. Divil bych se, kdyby ho nepoznal, když má prostřelenej bok.“</p> <p>„Ano,“ řekl Yamazaki, který se tomu všemu raději nesnažil rozumět, „mám stále ještě vaši pistoli.“</p> <p>Fontaine se kolem sebe rozhlédl. „No, když budete mít pocit, že už ji nepotřebujete, vyhoďte ji. Ale ten telefon budu potřebovat časem zpátky. Jak dlouho se tu hodláte zdržet?“</p> <p>„Já… já nevím.“ A byla to pravda.</p> <p>„Přijdete se dneska odpoledne podívat na průvod?“</p> <p>„Průvod?“</p> <p>„Je patnáctýho listopadu. Výročí Shapelyho narozenin. To se musí vidět. Spousta mladých lidí si svlékne oblečení, ale nevím jak dneska, když je takovýhle počasí. No, uvidíme se. Pozdravujte Skinnera.“</p> <p>„Ano,“ řekl Yamazaki a usmál se, když se Fontaine vydal svou cestou. Duha na jeho čepici se natřásala nad hlavami davu.</p> <p>Yamazaki došel k dodavateli kávy a vzpomněl si na pohřeb a tančící rudou postavu s červeně natřenou puškou. Symbol Shapelyho.</p> <p>Shapelyho vražda, někdo říkal, že to byla oběť, se stala v Salt Lake City. Jeho vrahové – sedm těžce ozbrojených fundamentalistů, členů bílé rasistické sekty – byli asi měsíc po útoku na letišti zavlečeni do podzemí a v současné době jsou vězněni v Utahu. Dva z nich však už zemřeli na AIDS, protože odmítali vakcínu, která byla pojmenovaná podle Shapelyho.</p> <p>Od procesu nepromluvili, jejich velitel prohlásil, že nemoc byla boží pomstou na hříšnících a bezvěrcích. Hubení muži s oholenými hlavami a prázdnýma očima byli gangsteři Boha a jako takoví budou hledět ze všech historických záznamů navěky.</p> <p>Když Shapely zemřel, byl to velmi bohatý muž, pomyslel si Yamazaki, když se zařadil do fronty na kávu. Snad byl i chvilku šťastný. Viděl, jak díky jeho krvi vědci odvrátili cestu světa do temnoty. Nyní však řádily další varianty nemoci, ale vakcína získaná od Shapelyho zachránila celé miliony lidí.</p> <p>Yamazaki si slíbil, že se bude dívat na průvod na počest Shapelyho narozenin. A musí si s sebou vzít notebook.</p> <p>Stál uprostřed vůně pražené kávy a čekal, až na něj přijde řada.</p> <p> <strong> </strong><strong>Věnovaní</strong></p> <p>Tato kniha splácí velmi speciální dluh Paolu Polledrimu, zakládajícímu kurátorovi architektury a designu v San Francisku, v muzeu moderního umění. Pan Polledri zplnomocnil v roce 1990 na výstavě <emphasis>Visionary San Francisco </emphasis>svou práci fikce, která se stala součástí „Skinnerova pokoje“. Také pro mě dohodl spolupráci s architekty Ming Fungem a Craigem Hodgettsem, jejich překreslená mapa města (ačkoliv jsem ji znovu překresloval) mi pomohla s popisem Skywalker Park, Pasti a Slunečnicových věží. (Z další práce uvolněné pro exhibici, práce Richarda Rodrigueze „Sodoma: Odraz stereotypu“ jsem si vypůjčil Yamazakiho viktoriánský dům a jeho melancholii.)</p> <p>Termín Virtuální světlo byl vytvořen vědcem Stephenem Beckem, aby popsal formu instrumentace, kterou představoval. „Optické pocity přímo v oku bez použití fotonů“ (Mondo 2000).</p> <p>Rydellovo Los Angeles vděčí za svůj vznik knize Mika Davise <emphasis>City of Quartz, </emphasis>zvláště pak jeho poznatky, týkající se privatizace veřejných míst.</p> <p>Jsem dlužen i Markusovi, alias Furovi, jednomu z editorů <emphasis>Mercury Rising, </emphasis>který vydává Asociace poslů – cyklistů ze San Franciska. Tito lidé byli tak laskaví a poskytli mi kompletní soubory a pak o mně rok (omlouvám se) neslyšeli. <emphasis>Mercury Rising </emphasis>existuje, aby „informoval, pobavil, rozčílil a podpořil“ komunitu poslíčků. Tam jsem načerpal inspiraci pro práci Chevette Washingtonové, a kromě toho vytvořil i její charakter. <emphasis>Makej!</emphasis></p> <p>Dále děkuji všem, kdo mi poskytli asistenci, správné částečky ve správný čas a uměleckou podporu: Laurie Andersenová, Cotty Chubb, Samuel Delany, Richard Dorsett, Brian Eno, Deborah Harryová, Richard Kadrey, Mark Laidlaw, Tom Maddox, Pat Murphy, Richard Piellisch, John Shirley, Chris Stein, Bruce Sterling, Roger Trilling, Bruce Wagner, Jack Womack.</p> <p>Speciální dík patří Marthe Millardové, literární agentce, která pro mě našla vždycky pochopení.</p> <p>A také Deb, Graemovi a Claire s láskou za to, že snášeli, že trávím všechen čas při práci.</p> <p>Vancouver, B. C.</p> <p>Leden 1993</p> <p>SCI–FI • THRILLER • FANTASY</p> <p>SVAZEK 29</p><empty-line /><p>WILLIAM GIBSON</p> <p>VIRTUÁLNÍ SVĚTLO</p><empty-line /><p>Z anglického originálu</p> <p>VIRTUAL LIGHT vydaného firmou</p> <p>BANTAM BOOKS, NEW YORK, v roce 1993</p> <p>přeložila Šárka Bartesová</p> <p>Vydal Radomír Suchánek – nakladatelství NÁVRAT,</p> <p>ul. Kosmonautů 2, Brno</p> <p>jako svou 490. publikaci</p> <p>v roce 1998</p> <p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a. s.</p> <p>Doporučená cena včetnč DPH 186 Kč</p> <p><strong>ISBN 80</strong><strong>–</strong><strong>7174</strong><strong>–</strong><strong>066</strong><strong>–</strong><strong>7</strong></p> <p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p> </section> </body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w AARCAMaAjADASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAgMBAQEBAAAAAAAAAAAABAUCAwYHAQAI/8QASBAA AgEDAwMDAwIEBAQDBgMJAQIDAAQRBRIhBjFBEyJRMmFxBxQjQoGRFVKhsSQzwdEWQ2I1U2N ykuElJjZ08Rc0c4JEk/D/xAAaAQADAQEBAQAAAAAAAAAAAAAAAQIDBAUG/8QAKREAAgICAg ICAgICAwEAAAAAAAECEQMhEjEEQRMiBVEyYRRxI0KBFf/aAAwDAQACEQMRAD8AwWkSynRFj 3YTceK+2kEDxXmjjOkAf+o1cUAI5/pTKKiQT27V5kB+T3HNWMMjkYqOxV57mgZ8OMcZ+KHZ SGbjzRZwF93GO1DsCck0AVEAiq8HB+1XZGcVFsigR7KdsUTA818x9YAg8ivWH8JGPnioKh7 qMUARAIGKkHYDFeM2a+UE+aAJFyR3r7jZ35rwIc8qcfOK92gcDmigPlYqBzVi4I7c1AKzEY XmiIgMn1SABQBCK3YycDOfirnWK35Y7pfCjtVZaSY7bfKgfzfNEW9p6ah3O5zTArjgknPrT tgDxXzKbqX0YvbGvc0XMzSlYYgMke4fFEQQLBEFTBPn80AV/s0W1MO3kjOfvSWRGhlaNhz8 1pQhY5JwaD1WxDxiVOWXvToBCw2jFX2UsMU4acEpjxVbHIxjkVANhgBUgHwTvPPtXkHhAfF aPTAUxGzLsQbW+9ZaCQpJuTl/FObBiu3cec5IqkxMr1WP9pcsEHsJyvHilpLP7jWjvoP3lt xjeozSiC0IfDcg0MaA9uUx81U6FeAKam1TP4+9VXCBFxjJNIdinkd69GaseH35zXoiIx/vS AiAXYKO9eSssSYXl/Ir6STYdqcE9zVO0rznOfNAHg5HNerycfNfceanbLvmH25oAslYIgX7 c/mqBwanOd0rD75NShgLZJIoEF2sLSbDnHNV6lMZLr085WMYBo6FhDZl8YKjGaTMSzEk+7P NN9Aec1HJHmvRx5r0qCR96kZ8jMfcfFfbyT2qZxHCB3Y96ryMUxElkr4HNV818DigCwV7kq px5qKHNWBTtPGaBkR2AqLAg9qvjjzg4r2ROeBxQAKWOa+DYqTjHNV0hEic19mo4NWYUou36 vNAEQTmpep4NeFdpxUc0AenaRkd682+a85zmvTzQB5iphcfaogVLmgZNF9w5BopYzxjFURL kA4oxV4BAqkBIQjIwuM96ruIivAaixuReD9Q80vuA+7ljQIlDYgnLSxp+aLC21su4yq5PhD mlwA+okE/eoqw3ZpAMZLlCmFGP6UMsrAmoEh+5rxQcUAXby/GaviRBknmggxU5GMVashKnH FAFuiY/wAIBI/mNXEDknH2qrRDu0ZV/wDUaK2rgA+KAKCgYbif6VWwGcjiiiMrz3HaqGXLc 8UDIuN0YyKobIOMcCiNoYEHsKqZdoyeRQBSyjAINRODy3YVay5wcYFRZQnLcigRI+xUzgn4 qp3L/j4FFj2osjoCpHFCvjuowM0AQYfaokAZHmpHJYDGaslMeFVV96jDGgDxLiRRtzkfBqR uGAG2NRVPB7mvcAADvQBJppGI92PwK8zlssc14c+Fr3gDOOaAL1nKghRjParTduEVFGXP+l BhmdhGqksfI8UYuLaPYq7nPdj4pgMrJEjGc+8jkmiAV2Y7HPekZu2wcHmvv3j7Vy3Ip2BpU X2DtmoMpIK5796W2N8Zm2s3PimaYU5JyTTsRndTsjaz7h9ElAMhA4FanUI45bN2lxhe1ZlG 7qTj4qGOyMcnpsGzg0fbXpTL7ck9qXuNrZByKKspA0mxl3fFCA02mytJGXK4PgfIqN1bhGL JwpGaos3kSVS0oTHYCm80KXls4jbLINwqxMzMszI2AKgJgchxRCxpM5XHvFCXNv6WWkYcfe pGiEkfG7xQ8kxcenGP618XkuXCITto42UdvCDjLUDFjx4GSearPAomRMsSPHeq/TJ5xxSAp oy3X0oC+OW7VQI9/A+asuWCAIPAoAo5LnOMk0bHGvHbgUHEh+ojijNNjMr4znBzTQi3UJgt pHFjBPJpWTzk0dqD+rdcDheKF24BLChgQ4zXqKXbivH5bgUTpyAu7t2UUkBRNgSkCqiTU3G WP5qBPigD6vhzX32r40gJLgNRcRBXAoMHHir4pMHNNAGLGeBipmHjnzUVnztBq0SqTjOOKY wGeIKPFBng4py0aMvJBBoGeECTt+KVACd6mMLmpmE7xntVq24pAVnlQT3qBTzRXpYGMVXt7 8U6Ao2gV4V+KvKYFQK/agCrB+KmvBr0r9qsit2kYcUAXQEY245NFwDnaf717BYYwS1SlZIz jPIqkB7KSGAByR8UJJEQpL8k1cjke8eaFmnOStJiB3HNRr0kmvPPFSBNXweRXpbNQwQalQB 8OT2q0Hg1WKkp4Oe1MYdoJX/BFyMneaIdm3duKF0BQNJV8/zHijDhmLAUCIAeSePiqyMsWF WMSpqPt92GoGQfG3kcVVsOMsO3ZaJx2JPYVTK6oCx7UCKZVCjccgnwe1VCLgPJnHgVcInkX 15jiPwDXkjEsuRlaYEJn37QTtUdqqUF22qMs3cVZMd5VET3VIOLZSqe6Ru7fFICuRBAu3OX NUkYxxUydzZJyfmvMc0ARwK871Ip8V6FIXtSGQOcVNfcMAV5yKsXCx9+TQB7HL6ClY/qPdv io72Oecn5+agwH5qQ+nJFMDxVYntU2iPgciroDhhu7fNNLW1W/t5ZI8fwzgj5ooBTbGSN+B yaa2j3BcgniiE0YbdzNgjvUL0LYW5bPuIwBT6FYLqs7zvFYw+5ifdip6ho3pWSSxLiRB7x8 1foVqpQ3b4eRjw3xTcx70KrlsnzToRi1aIwkFPd/wBaqhf0nz5P3phqlg9pc7lGEc+aCkiy CwHb7VPsYxhuFtmSRufgfenmn37RzLLj6/bisnDIRuQ8g8c+KbWt0Inh9NsqvcnwapMGE67 H/h9ys8IO2cZXHg0pFnPORNdkqD2HzWxQQanaCOXGU9yfmlc88RLJIORx2oaEhCXSGTCLhR X1xdOFXawIq67SEjCDk0BJt+kdhSKPfWVn5FXCEMgOeKDGVfIFHxv7SMAHwDQBERBSWyOKA nIaQnOc8Uwlf04jk8mgFw8uewPj4pMC+3icruC5x4+adQIqwPIiAe3AxS6BmVwq84+1NWAS BEHOeTVJCFP7Znzk45qtoMZBpsYQUXLfmoG2HJP0geaGgEEhw7faiosxWPA5k70PIm+4ZV+ aYSxMqqv+UUkgFhBB7VHHNFNGyjkZqh0IOcUhleK+xUsV4e/FAiJz3qz1D6QTA+eO9R4GOe O5NeYAIYY5+O9ICxX8/NfCQ5yScV4q+Mf3rwjBxiiwL1umU8UQJw6e5eaB9M7d4HFSBI5Oa YwwMknB4xREapt8mlyOTyBzR0BYLk/2piZY8TSeBivhZ4TNG24DICU4q9oSU44yKpKxCYWr M3I4q39gW4Ud6YLAQAG5zV4iCgAAn5o4hYkexkjO1R470bb2YUADt96O9AMPpx+TXkibYyB nPinQrArydbZPaAfxSQzs7FjwD4o65tpnJ3ZyTQEsYjY48VDKRes5UAAVUwLFmNVrnOauX3 nvikMpPJ7V4RVjYBx5qJGaQHgPNTHHNRxxmpdxzQI+PBzXo814ScYrxfPNMYx0BQdJQn/Ma OOMkYNCdOrnSFyeNxo4qGYqKBA7A57VBUAbkE0S8QUYJ5oeeVYE3MfcRxQMjJLsjZtvAoJc u/qScRjtRE0jyQRl8BWNBSymY4PtAOAKBE57lpQVHYdhRlvE72xiZcs4yv2NW2VpaeiGlAd sd81OC9G9URNpBwG+1MQE0JtiVkbbN5zXn7G4aH1xGSp5yOc0zvVSViLlfUGPa44JrZdHdH w6706s6aiyuDtK4HtPxSYzmO0EkV8UxwBW+63/AE+Tp6yXUIJjKrNh1xjFYfaEXvkdxSArC 87fNebSGJ8CrE5AK963g/TqGDphdZvL9oWMe4x44NAzBrEBGZW5+BVWB5rW9LdMw9VanJZm 4eBYkypA70/1v9LINI0S6vzqLyNboWC7e9AHM9o/vVqw+3BzVsEPqSKre3djJHcV1Gz/AEl tLixhm/xOYGRA30jjNAHLI4GmmSBT37n4rR2SxwQenEoGANx+a2Vv+l2i28zo2tsZ2OCpK5 H9KOm/TVYoW/Z3m9scCQd6aYjEiVI09SWRVQ/UTWeuANZ1cKJdkA4DE4FHa/a3UNxLDeRGC O34wf5j9q1PT36WW2saDa6idTniNym8ptGBTbEZ2GXTNMhMK3K8eO/NDvr49y20DSZ7E8AV vIv0b09HLf4i8jecgVc/6TW23/2kUA/9IqeQHM5hfX2TczJHGBkL3NL9xG+InnPeurTfpLa x2ssx1adyiFsACudaLpMeq9SR6Y8roskpTd54p2NCJsiUjnPipes3tIOMHkCuu3X6O2SW8k g1OUempb6RzXJriFYLqWMNwjlQT5pWA90a+eJN5OUXB57k0ZqUEc837uLhJRkr8GlEDJEnq u+9iMBB2radHaFFrnr2dxM0ZKZGB2qm9CMPMkYPD+4UJ6OQxPatB1v0/F03rC2kM7zBkySR WcEzICCakpEShGBjIrqnQvSOm2+hPrGvxrsl5jEvGBXLod08scajLM4C/nNdg1roy+fpNbi bVLiae3hDCHACDjnimJmF621rR7t/2WjackEEZ5m8tWThTe3J/BqVxJ6sm5VII4NWRRlExw c/PegEMtIg2ybmwa9ub1BcsS2ATgD4rXdAdKQdRaddPJPJAy4UbRmh+t/07tOl9FF/FfSzy M+3DgCiwM9DOjtnt96+uJl2nBzx3pPBcsgAPIr1pC6tySCO1PkB9p8Rnv1GPJLD4rQNaKQx K5J7VoP086Fs9c0uTUZbqWOQPs2qBg17r+hS9P3/AKUgzE3/AC5PmhMDKtYZG1h3oW40/H0 r2p8squffywPevnhRs85zToDKSWjBtuPvUBZM54H9a6radB2N103/AItJcyLLsJ2ADFZSPT 1VwNoyWwM/FSA3/Tvo63uTPq+sxL+zjXaA/Y/ehetNc6eVn03Q9JhH+e5K/wC1dCg6KjutI ggbU7lYSoJjTgGsJ1L03bWOoS2dqfah5JHehdiZiobEsNxGaoktSHIxitWtnCkOGIyOOKpf ToZsMe1OgMqq+/aSQPNMBYCaL2cnHii59NhglDK2QfmrPWS3OVI7eKVDF6aW8eDnn4o+Kyb G5h2q2C83ctyT24o+Eb0Jbt8VSQmUQRlYsMtW7CV7duwq7YAuSea8yAMjvVokq9LHIz+KmI 2Vec5NXBgWzips24AnigCjYcZx/eqpITIvtODVzPk4FQkY/SRj8UDFV9/CiIzyKQTHLk570 /vMyMUC8fJpVcWn8QLnFZspAa5PaphTkVcIAg7816Ank80hlLKe5OPtUSQSABj5qTOGc/Aq GRmkB8xx27V9nionivfFAj3Jr0ea8HNTVeDQAz6cAbSFHnceaNIAJGaV6HcRw6Ou98HceBV r6luDemuPuaYFt1crCuS2W+KBeKSUo+GO7tnsK9RRLIWuGOfFMjI8UIilCgKMqB3IoGANaz tEihSQDyTXvoFJ1RFDAjLZoySaZYR/PEfI7ioytH6avKdrrjYV/wBqBABIhn2jKg+KLaOV0 DqQD2wKqaN1lU3A9sn0v8VY0pt1ZYyMZ+qkBdG0lzAI+0keTz5rd/pjqDWuszWUmES4XOzw G+a5yu/Z60Bw47jNNtF1k2t5bTg+lNEwLf8AqFMGdv6r00ap03d22NzbCy/kV+eZEKOyP9S tgiv0xZ3CX1jFcLjbKgOPzXCes9F/wrqe6iCFY5DvT8GpBC3pvTDqmvWdmqlg0gLfiugfqr qi2tpZ6LC2FUBmA+BwBQ36WaWiS3OtzqFjgQqpP+tZLqHUJNe6iu79mzbo+B+B2xTBmm/Sm D0tZMjuA7odqf8AprfddMF6Svc+VxXPf0zd5erizDG2IgD4Fbv9RJPT6RuD8kCgTOGgiF42 U4ORX6M0Ri2h2TeTCv8AtX5sKtNPGijOCCcV+kdB/wDYNjgY/gr/ALUMb6OV9UsidV3jB2R gwOQfNdI6QvmvtAhkeTey+0sfNcs6n0y+1PrK7ijglMbyYGwHmup9N6ZB0307HDIwiVRvkZ j2NAvRhf1csfX1TTxGwAlB9QZ780vW8vLO2SzgupBFGMKqse1W9R64vUvVBe2UPa2g2K58n 7UOwDtzhSB4ql0I1P6czTyXl6J55JTwRvbNMP1NuJrbpR2hkaNy4G5TigP05jVbm7IU+OaZ fqNAtx08qN29Tt81IHHItT1ZIzjULgDGMeoTmjuiFf8A8aWLEHmXJNXWtpHPJLbwgOYly5x /pTbpWyjh6nsmA535zTKSOuaocaXdH/4Tf7V+Zr9VW5dh5cnNfpfVlzpF2oPeFv8Aavzbcq AJA49wY4pCRRBcemOB54zXSf0xuPW6ic+pn+FjFcvUqDuGePmt/wDpM7N1OOcKIzx80xln6 t2hHUCXYOU2bWHwa54HAclhkV07r+UXXUdzZSYKFQFz4aub3NlPayMJEwAcZ+KBRNL+nOjf 4v1XCWTdDB/EYGu+sscsTRnBVgVI+1cx6Ft06a6GvdenAEk6n089/inf6aa++r6bPDcvumh cnnvg0gZyLq3Sm0fqe7tGTCK5ZMeQe1CxxqV5+rFdN/V3Q95t9XjT6fZIR/pXN7eEyEbV9v ck+aaGno6r+lEi/t7uHsVwal+sjhemLcHzcD/agv0gcyT6mfA2gUV+tH/6atP/ANp/6UvYn 2cW4A4FfZKjuRXxHFRPLgZplHdP0jQJ0kxz9Up/pWq1vRrbXNPa0uFHI9jeVPzWE6FuJIv0 81CRCVeMsVYfOKadAdbrrtsLC+YJeoOCT9Y+33qSTl3UllqPTmqPZ3CnGfY3hh80ug1ORT7 2rvfVvS1r1Rpj28gC3CKTFJ5BrgV9o13pepPY3cbI65Gcd6djOw6TeFv0rafOSI2/3rCWZk nZWJxg1sdMj9H9ImQg8qf96xtnB6Wx95/FCEjtumc6bbf/ANMVyjry5ZNeuPTzkHmur6Xzp dsf/hj/AGrjvXFx/wDmG9UD+bvR7EZaTUZg5GSQRUrfU3jyGPf5oGfcCSpzVEakAkHmnZVD K61AOpBGT4NLvXOTk5quTcO+Rmod+1FjGtrKWxg8CnVvdhOODxWUikaM8Nx8Uxtrkr7sDAp piZoUdX7iovKFRiF7UmbWBGM4/tXk2poYDyctTsQ3S6TYCTnjtVom9T6Rxmsvb3UzSABvbT mO6Cp3yfOKLAKc98kr8VF5Cw4bmqZJfUQFiRQzO+e+RmiwLnlPIIBpfcygn4q2R2RCd3egX RpG/NIZFpAw4IwKoeTNWy2+xe9UMUCgUgPhgnHmo557V9vGeFrzec47CkB4O/NT4FRA+DX2 2gCW7Hapqc9qjt5FWRgDNAFenf8As1eP5jRCRkYdwdhOKp0td+nruyFVuee9H59UCNPoz2N AItG133HAwOAfNVsyMxyCCTya8Ysq8jBTiohC6k7sGgZcJZFR0U4LdgfNQSQDKkAlu6t4+4 qRiYoHLA47GqzHLI2/HbsR5oA+aX2iFzvGfaalLGqwAEe8nkV8scTQMRn4z8GoepNJEU8g9 /NMR8YzHHvAy/bHjFRXZI67M7vIHirZXzBvGc9jmqodm5CgIf4HmgDtn6Y61/ifT5tn/wCZ anafx4oT9T9HNzBbX0YO9T6Zx8Gs5+nmp/4drkavlFufZIp458V1y5tYruL0p0DpnODSEzn +sn/wr+nkWnw+26vOCPOD3rnTxxJhIAQFHnyfvW1/UPU47rWBbRnIt12jHg+axLgohJ8UAa z9LkYdSOSP5DzW0/Uv/wDR1x7d3I4rG/pZKsnUEgU5/h1uuvIxL0ndgjsM0BI4bZxLDGrd5 Hx/Sv0Pon/sOyz/AO5X/avz3EM3CqO+RX6G0UbdFsx/8Ff9qBvoH03Uba+vbqARotxbtg4A yw+ay/6oabql5p8MtjcMtuDtnQHHHzWVuOoZdC/VGeZpD6BkCyL4INddmit9T09o2w8FxH3 HwaBHFrKKGxhS3idSPODyTRPqR4yR24r296ZfpvUpFkZdu7cjMe4+KS6ybgsYoHIB/lHGao DpX6dTxSvdrG4YrjIHii/1IS5k6cC2oyxkAJ+BWc/R2J4pNTDrhht7mtJ+osrQ6Ckiru2yc 4qfYmc8tFisSkMDEPKQsmRyTTDRS1t1XaIw7y4xSW2dbl3ZgVLcqSDkHxUobya112xvpScJ IASf96t9Ajt2qDdpdyMf+U3+1fnLUELTuU7qxr9Ij07u077o5k7j4Ir8+dR6XcabrV1byoy j1CU47jxUDQhaDgnORW3/AEkGeqyPAjNYqOXbMVccDiup/pLoslul1rNyNkeNsZPYjyaLGx D+o128XWczQ43R4Jz+KzOixTa3rUNkxLieTmrerdVOp9UX11G2VaQgY+3Fa79INDWa/n1iV fbANqMRwT5ovQaRqutOndVvNAstH0a3V4oseod4UcUm6G6U6n6e6iFxdWqLayLtkxIDWc6p 676ii6ku1s794LdHwkagUsi/ULqZZVZtWm4OSpAwRRsR3PqTTU1fQbq0I5ZCVz4NcElVtPg mjYEFSV5rv2g6iuraHa3gIcyRjcfv5rkf6l6UbDqAhVPo3HvGBwPtQhDr9FySmoE+dtMP1m //AE1af/tI/wBqE/RuMLFft9wMUb+sa7umrX/9oH+1L2N9nFWHivIk3S5HOKlKNozU7YhFY nyKdlM6z0cm39L9Rznnf/tXLLS6ksZ0uIJWjkjOVYHsa610ogH6WXhP8yuf9K46Cd3wf96B I790P1lb9TWCxysEv4lxIn+b7ireselIOoLIyRIFvIhlGx9X2rg+l6tcaRfx3to5WWJs/Gf tX6C6W6ltuptJju4TiUDEsefpNIRnwr236XyRSKVdAQysOQc1zpLtsqAcDPauu9efw+j70g AceBXEI5s7FJ7kUxo/Q+jEnRrQ/wDwl/2rjHWrqvVF+MZ9/auz6MMaNZj/AOCv+1cV68cJ1 ZfcgYft80C9mXmUbsgd6qOQMd/xVkkm/JB4zX0A3zxDHdwCP60yjU2H6ZapqPTp1YTIpKl4 4WB3MKxjxsjmNgFZThh8Gv07pqR2uk2sJwqiMKM/iuA9b6d/hvVl7bgADdvGPOeakVmfCgc 1JptqbQK8APaq3U57jFMZHec/mp7g2QSajsxyW4r4FVPcnFABMWQNqHv9qPgikCjOaXxXpi GEjG75IzXzS3svJLY+BwKYhvNdJGAHYAD70HNe2+c7yfsKGWzml5Zgv55rx9P2ctLmgDybU AeIwf61SbqQnJOKkbdecH+tVtGF7tmgD4PLLnBJAqvBJ+9SXcp4JFSXOe1IZHB816BUsZr7 FAHiipAVJV+BXqr96APsduKmo718VOcVYEPigCrS9jaWqdjk0YAUBXsR2NL9NjY6ar44DHm i0mJHvGfAoEixXDkox5PavJGJAJ4I4/NVyxMgU+anGGdhG3jmgZftUIiy/Q3keKiD6DbRzE x9vParV9y+CPg1YixzRFSMtnn8UACMGd2aLgj6lPYivotjHJDbzwPxVkhX3BRkD6ftXwEkE iSn84IpAGtBiDaFBBHn5oax09zdLITtZDmjIZcrunG5GPYdlq+MLb3oLPuV152jIA/NAE2v TYzfvW+pGyDXWdP6x0q60OO5/dosrQ5KZ5ziuIO7azqPpJ/Dt4zzR1xe21lGIoiX2cYUdqY nsJvpzdXc1wxLPI5JNK7265/bwgOzDk/5aHutakcERRqme580s9Vkbcrnce5oGb/9LtS0/S dYvJb26SFBGAC3k1tOr+rdCvul72C11KN5Wj9ir5NcMDDGCOO5r3j/AC8UE0XwMxuYiZCPc Nx+1d807rPpy2061gk1OIOsaqQT5xX59LZUnHJonT44SwacEo3he9A2aLqa2TWurr6ezmV4 Mghl8/iuodIapbaf07FBd3gPojhnPOPiuVxMbW5DRRhYQfbjuKJN/skNtyyP2yexqtCOl9U TaLrWmkrdwtJHyvPJ+1ciu5GmvztYoqEjcKMvr4pCIYl944Yj4pVbx/uZnRGbYO33qQSOif pbe2Onw3xuJxG0jgDeeTinXWuv6Td6E9ulwJHc4CjvXKjus5PUt5TKo4K/BrQRywz6b6Uyr 6p7ZHY0x0KI5poLmKNgR6R2/wBKMvbhb23JMYDYIx8H5qlzI0DsMGSLCsD9u1EwKrqTIAJC vIHaqEaDpD9Ql021TTtXVjEh2pMoyQK1WoN0l1NApuby3ZvDlwrCuW3Fsm/IUH4pBq7pG/p RnB/mxUDo6aekOgdOm/dXWqLMFORGZQc/0FKer/1Gt2sTo3TsRitsbTKF28fArB6fGHcySe 4J819elXcMoyR4+aAoCXJfGfcx7n/euuab1LoOhdAPZWd6j3hiO5V77jXJG9yk8g/zZryIj I8UBQ1vRJdWazkZkH1HyaXQJn3P54pjBcoImRuc0IIG/cBAwAB3Uw6Otfpz1LYWHT5s76YQ tG3AI7ig/wBSNc0TW9HSTT75GurZ/px3HxWHSQQ2ksrA5YbQfvSh5VOScEjzQKjov6ZdU6X pFldrql0sMjsCOO4rU6t1j0NqsKwahdpPGrbgpU4zXC9wPG0c1AoqjleKQ2jtEOofpmpG1L cfYoawHXB0241530ZoBa7RtCHAz5rJFcNwOMV6Vx24oCjr3T/UOi2f6fPps19GLlomGwHPJ rk5ibJOMAH+9UgY5815k7uST/XvTBIMGn3LJ6pTang006X6kuel9YjuYJAYycTRnsV8mlE+ pXU8KQsdqJ2AoUDd5pBR2rq3rzp/VulLiC1u91xKgKxlT3rk0NwizoXOPeN32FAmNDjB581 9s93P/wC+gEqO92f6kdLW1lbwyagd6RqCBGTjiuU9cavaat1Rc3dhJ6sDgYbGM0Jo/Sd5rF hd38KbYLZNzs/AP2FV6T0/qWqy+np9lJKRwTt4/vSsKCNI6a1TWNLudQtIgYbYHdnzSy0uC LyDCY/iqDn813bofpabQ+nJLC/Clp8l1U5wD4rmPV2gRdP9SGGHDRbxIgzk4z5oGdK6xvbm 00nSZYSQpmj34+OK53+rKL/4rWVOPUiUn+1dJ1WFtV6R05o8sS0bYHNc3/VWRH6qEa/+VEo P9qCPZhgjMfqrQdHdJv1NrP7R2KRAbpGHgUiUEZ8813H9K9BbTdBN7MmJ7o5ye+3xQUwPTP 0e0i3lla+lknUnEag44rFdd9GRdLXsT2zF7Sf6A3dT96c/qP1bef8AiSOx026kiW2YBwpx7 s0164L6xp3T9lLzPdMpfPcfJoEjlsMIY+FPwRRgEY7HkeKddeLpVlrUdrpgAMEQWcr2LfNZ sMQS4OR3FMpbJTXAXtwaHkmabapPavZQGPqN/aqN43cDA8UDPnYAZGR9qqPf81M+414U+TQ BHGfNfAc969xipIpJ7UCPlUk176ZzU0Q7vpNW7Tye5oAgBx96kIhjPk1IKpHwfvVyKCmeKA KwnHbOKtiiLZJFRaQR+3OftXonwMCmANox36YsZHG481bJGY3wVwo5B+ap0hS2mLjOQT2ot g7qBIDgdqQkSjZZFKt3PaqGUxOQTk/NWLCS4RT9waKitkALSHJoGRULJCFAxx3qy1ZY2ZmI wB2+a8uJEWHghMHFCNuIGzJJ84oAnHiWf1CMKDyKZsI5LdVP/MY8D4FUWFuWGWRnz3GO1XS i3QO0syo5HtAPakBGGKX1wrsNg8eGFTuNMjjVJoJDsGSU3UE1xNG28fxYwOGXnH5qdvI7Lv c4RuMGgBK0rB2CNsEjZ9pxUG3bj7ucYODTG+0Z4UM8LiVDzx3FRsdHlvoTMrqqL9+aYC9Ru OO/+9XC1fcq7D7uBx5pvp9tHZuWTbLMDzuHFGXey/gMrKFUfy9tp+RQAkGlT7HZtqlO6luf 7Va+kosQeO5Vmxkjtiqo2nju9py3jJ80ReWbxLGWcgSHGV5FAAK2zvL6JIDHsx7VFYZIJj3 BQ/0NM7cJ6DRywl5B9JHBNVS2Mkg9WMhWXurGgAuK7DoS0p3EcqRxQpnVGLc7s+2oOySwhk yki/UKHSQkkMckDAoChhE7Sll43eW+1GWOy3spJtoymdv3qu2tpI41zH/zed1eyyxw2jo2Q xGFwOKAPLbUI57d4xEqyk57+fmi7eVhDHvG6QHg/NJooVimSZn5H1YHcVoopbZyssR3ZGAu OxpWBJv4rNLEgyVxIvyPmpRqqIVj5Xb3Peq4HlNyQyhWPYr5HkUTeyRJCSiFNvfNUIXX108 CO6DOB3+KyrerOXmcjnnPzTi6vOCpGQfBpPI6yTAKMBT/AEpDD1Uw2qjjJ7/eg2c+r+Dmpt ORjnOPFDyMWbd8nxQBK5cyyeoQBnwKp4ByBV23dE5+Koxgd6ALEkw2fFFW59afdwQBigQOx p5YWxjiGCMnk8UAVXs6m2jt1zjuaXHPbGM0VcktcNznB4qswHORQAPtP9q9421YfaCDiqXG F+KAI8mTvxUzExi9Qkd8YqIBC881LYSMDt3oArB5716B5zVixE9xmrFhOSPBoAGPAOBwa+U HFWTrsAXGKlGgK5+aACtIisZdQii1OR4rZj7nXxXQouiug5E3DqIEP9IaQCubrGrcYxnzTD StFuNU1GGygUl5GA4HYfNAG817qLSNJgsentHYT2UbBrp1PDj4z5rTS9f9M6TZqlkA7bRiO FMf60svP0o0q10SVoZ5v3cce4OW9pP3HxXMFjMM5VRuZc5+M1IuzvXSuuTdQae17LCIgXIQ DniuPdYwvB1RfRO7N7+CTnj4rrPREIsemLVZMK0uWx+awv6laZ6HUQuQOJ13f1oF7NX+mmq Lf9Oi1fl7VsYPPHiuV9dySz9YXzyxsrbsYI7gV0nplbTorppdQvs+pduOB32+Kdah0/071b HHeShJDjIkjYA/1ph7OM9I9NXPUWtRQRriGMhpXPYD4rtek6/Yy6xPoFvgGyRVBB+qs9rOr 6N0TpEmn6GiNdygjKnJH3Jrl1ld6ha6l/iENy6XROWfOM0De2dM1L9OVuutJdbup41sC3qy L5yKyPVvVskvVv77TgDFbRmGEkcZ7ZqnUOrde1W1Fvc3rbce4Lxmki2qBcEHb3HPmgEgNxJ czNNKxMjElifJq30hGmW7miDGsY28bvtQ8hbGM5x80xvQNIAfJFVGPIG3JPmiGTevu4qOAO xx/wBaAKMYbFe7ST2qZQYLYOKkg4PjFAEMAsQRjFWKqgZ817hSM55Hz5r0AsRkAH4pgSRSG DA9qmx3uSRg/aornPepKueT2oAqkAxknGKp9U59ucCr5NpzihSvu5oESLE8+ashPJ3Gqwvm iIBvyKBnugIv+HKz57nFGTEiQ5bOfAoPQZvT0oA4Iyat3CR2KA8c4PzSEgm3kRVycFgMVU8 u5mVGyRzVUaEMXPn+1EC3AYPG4AxyT5oA9i02aeMyycKecnxVy3VlZJtwLiXHD+BS6a/uWz HJKSg4C54xQRZi3ikUMJNYui5VZNqnuqigJJSzkhhnyTXikZO7moMPcT8UDsY6I5bVYUyfT c4dT2IrRav07d6dbLcQAzW55DDutIen4d+qo4IATk5rqdhN6ljiQ5UDBUjuKpKyGznMVwgt NkjfxWPOe2KpVktXklibbz9JPFajqXpLMKXmnruQctGO4rJOisXYggoOQ3zSaoE7CSbdHSZ WI3A5x81CeYKom3l1BwR8mgAxlYHO0ntXqTyxErOpwfpPg0hlqxuLmITHMTc8d8Uc9m8UL+ oN8QBKjPYVTaxNu9XGQRyG81flCxG4mPyvxTsCcqpLp0cw3F0GFwO9V3KbbeM7g7v3xwVq2 S5jRQYuI1GAD4pZO8/udGyG+fFAUfXEatcbrWMlMYYfNB7AXOGHt5Uf9KMinktwrLjLfHip v6H7IZC+ozZOO9AFlnqBMex/+YPp57CvGD3VwsfgUvB9CXchBamOmXAVzPL2wRg0gD47KKR 1j9uD3NVaf/wOoS2ZAIz7HJ4qUEx9berZjz9J7imUixTQMpjywGVJ7g0ACs7Q6mI0JBU84G M1fqMpl4JIDdxXlusE2ZpmLNDgZHcYoW8DzRmWInBPtyKEAjuW2SMj5yM96CRGWJpSPqPFN 9UsdyLdIS3GJMfNL5H/AISRjhQM0wBznP5r0DH3r4AE81fDFvlH25oA+mX0rZR/M3cUHzjm ibt/UlY5zjjFD4JIGKAJpgMtPrdjHpjyS9zwuKX6fY+vA2/IHfNObqAxwQwRglVXJ+9HQhQ LZ25H0n+9fPBIoHNNbe2JGWBqw2RdjgEjNS2WJWtM44yaFuIsTrEFOT4rXQaYCcspz4oS00 r93rsrMpCQjP8AWixNCmPS2K5IIFXRaWwBJ7CtYunrtIC8VD9g3IUcfFKxozRsSF4WqTake PNa3/DwQFVCSTijL7ofUrfTzfYUoBuKeQKLB0c1vlIlVPOPNEC3JiX2cAA88Gj7e1hveprW 1lBCNIAwz966X130jAtrb3thbhFjXZIqjx4NVZJl+j+nrDU+nNWaaPfdRLui+wxTf9KNPjO pXNxIAzwrhftRn6e2hjF+OMGEimP6f2T20965UBS2M/1qbBhmt6heaboWozXj/wAW4b04EH gVzfRdFmvtQiijXczvlzjt811XqTp6XW3iKTBVjH0mqrTS7TpezeUAPcuODTEnQv1zUv8AD tV0ywtm/h2xAcCnet6Bba+bWSU4MLBwfkfFYq4je6uXnlOZHbJPxT+Lql7XTP27QmSVRtVg aBGb/UK+F7fx2ULYgtxtK44zWSi9aAMsM8iqf8rECnV8rzzvJJksxyaBMBU4UUbKoX+kXYl tzHyxOSasW3BzyMYq9YSHJbivpXEfn+lUAPIgjxjB/pQ82Nuc4+1EPMrd/bVBReNxzzRQWC ORnscmqNhyM5phJGrMOwqBiypGePmgAIrubatRaLntxU5XSJjt7j5qaqzKD4oAGZAfbzXrD YpyO9GPGOCBQtwuOxNMRRvUd/6V6svu5GTQ7hnbuOK+TG7k0AHRc5OKnvGMDg/FDpKir3rx nBYOKALTIG9u3FUSpt5HNeGT3HPOa83bqAPlb7VYkoTOKqJwteDkdqQz7SHVdPAZC2D4NHP dWm32h1cfFLtLVhp+5Wxz2qRyWJJpCQyj1SFAIxbEoB2J7mhJrl5Cf5QTwB4odRk816Qd1B SR653c14BxXrnsK8oAkqgipwQG6uUhTG5jj71WvtUnPNE6S8MWpQSTMFUNnJpiNjpfTkNuo iVt8x7sfFPYIbi1JQye1V/vQSSIqidHDBj7WB70Ytw1xggEeCKuJDD7W/VYwrkjnsec0o6m 6Zg1WE3NoBHN3IAwGop7ORP4m4ksOB8V5b37Kxjcgkd6polM5w9tJCxgljKOhqcLkqVlj3x fPxW51PS7fUZQBhZH8ishq+nT6bKYmQr8kdjWTRqnZXaXKJK0aMGx9GT3r2V038qQ2eQPFK 0ZCwD5Q+NoouCSYudx9wHJPkUkBfPMoGNoxjk57VQjAp6h5x2xVUjBixHu+RXsE4hhdWTG7 6TTAn9TghcAjgVBmERzn3PwCey16rMQC52nHaqZPcvJ3E8gGgCdzB6TbiQwbu1XWkbeoAmG jPBPxVMaeoYxISFPiio5P20+0sFjoAlJBNYXeH/iRsAQQeKPS6YQud3uxxQslysqPC/0d1+ c1CNHhIhLYbOQT2oAti/cWq+pFlhIQX4zijRcNcoUXcETkZqmTUZLeaMDHIAbjg0YFjll3s 4RcZCr3zQBGBEltXifbh8n75/FZeaLY7DuQSK0jI0N1tcbozyj+RSK+T0rmQKT3J5oABbIN E2+4QPNj7Chj73AHJzjFFXzGCJYAcbRk/emgF5OX85zzVtvG00oRO5PGapAPcE5pnoyOt2h KB8nv8UgHelafKiLG3POWFNjAsjHjhePzXzyJp2nyXLfUfaM0ptNQnuZ1VMqAcmiXQIcJaI owAaIjtVByVxVRvI4I98p/rQB6hj9Qqx48VnRQ/SNNo4obT4CJbiTb/zHzn7ULa6qgXLZwe 1NrKVJIto4zQBJoc8jgfmpJbjHY1aV3AE8farUdcbRnjxQIL0LTDcalGW5EXJ4rasIrqGSI EMpBUgeKQ6aF0/R5LoMN83Aq/p9bhTI75Mb9yfmmSzlej6O8n6om02tiGYsc+BXZPVtdTSe 1zuUAo4NJLPp2PSuoNR1yWQE3AxEo7rXli8lrdNOOztlh80xF+jaK2kLehgAhB2n5FAvMbT SUtrM4kclpGHin13fxy2zRx53MOx8Ul/bHccnG4dhQFnlvreoxxhDtbA5ZhQtxJPdSb5nLE HijDCmM9sCoNEpwy/2oELjEOeMk8mhnj3I3AFM5I8E4PJoaSH2HFOh2JJYhluO1BSoPHem1 zC5DBQe3ekk6zKCCTVUFgV87omVI480nlvWDZPuNH3sMxA5OPNI7lWjYrzzQMIN1lcMakt7 GGyPilbh1HJJqrJHOTQMeG6DY/2r13zGRnbSq1fJyzGiZpQAcmgAe5lzMOcj8UZZXCdmFLZ GDHIFS9Ut2bBoAczyog9uDmgLmUSOM9hVKh2X3E1Iqhj7kt8UCBDguTgmvMHkr2FeupU8VD JHGcUhk1bjBGa+3eKgD8E16PqFAEw3HI/rXytzmvNpZSR8154oAsJLDivBxXgPxxXq855oA q0x/wDggv3NWNjxVGn5/ZAj5NXE89qQI9U17yWFeKOfNTGKCyODu5Fe7c1InPzXoXC5oCj4 IAhJNVFSMZzg96uAz3rw4FAcRno+vvpxWGUCW2Lcg9xXQ9LvtPvIUeynV8/Wufctcnddy/m pWl1cWcyywyFGU9we9VFkSidmZmd2iwBx9VJzpxLSOCdwOQfmkUHXa/tIkuIjJMTh8cAD5+ 9N7XWrS+tv+FulZ1P0s2DWjlZmo0WwgvfYTuo4ojULAXNsTchSWO3NBL+5gnR4YhI3nJwP7 0cmptgfvbMxopyCjB+fxU6ZXRjdW6Ynsm9SMbo/x2rPzM4Owkgg8n7V1lruDUI2KAFe2GGD /asZrnT6SyO9qcsO6UuIJ/szcAB8kHGAPmiYk3R+lIpbnvQDI0Emx1IZfHxRME7s3fAFSUX SelnCrh14waqcBSnHuY8/apSurRGU/wDNB9o/zVG3/wCKleQDOPHxQBNGJLKTn3cD4q+a1R otkoClucg1JY1VSWXndnIqudo5HSRGPt7igCmMMkm2TsPpfxVu0ybj6vu7D7V88ZVHDDcr8 qB2FBnfCdrMfU8D7UAFG6nikSN19QDxjvRNtcxGTEg9HJ4APIoO2uJogWAVo2OGyMkUVPbo GQvgK/0SfP2oFY2WX15Fjb3iPs/zSPVSJbuTHIzijYoVglgjimZWzlgWyDQ2pJsncd/NN9D BNPgD3G7sqd80LfSma5bPimSRCHTsk4eTnP2pQ/JP570kDPEy3jtWo0O0bdFngtzzSGyiZy Bjz3rbWNusaJcOcCJc8eaaQMVdV3YWeG0VjhBlx96UW+oeh9PBNVX9213fy3BOdzcZ+Kpkw 2DwKH2C0Gy6sZE2Mc0CrFpi2eKr9Isexq6KAk4PFSMcWc4eLDHt2p/pcjuBtY8Vn9O0x53V VJwa3WkaIYVG7GMVLA8AlPbJou1inb6lxmjAkUSnAH5r61mUH3f3pCbC4I5FgETNlRyBTex v4rSHbcOscQ53Hx+aWxtuOcjHis3+oWo/sunzAh99w2Dj4qkS2PD1NFrXU0mn2civa28eWY fzNTbYNormv6Xwt+7uJyMKE2/1ro7uQucjFMGqLCqg4/1qpijHAPalmoawluNoILfmgotUM rYUkMT8UWKh27gHb3rwdsjih7be/Lc/ery3JwO9MRU/Jxnn8UOQSc5/pRMgJGao2HdycU0B 4oBRtyDmgZtKjdi3A80xJAUjvQd05A4JqgEeo2saRN7RkVk72KI87ea2FyjzqQW/qazt3Yn eQec+RSZSMvKhMmAP6fNePbbhnZsxT1dPUsWYYC+aruYEWNvbgeDSKEikRtioyzFs1a6E5O aH9LceaAKwjN25q+GAA7n4Aq1I/SGQM1XLcAjAFAE/3Kl/p4FVPMoYkVQWNeHnvQIuabK7S B+aqGM5IqGfFTU/NIZ8yr3FeYGRipk8cgYrxeDQB58969A+1e9zXqg55oA8wc1YinG7HFRY 4qyNvbigAPTx/wACPyat5zmqtOP/AAYH3NW5OcUhomgzUgB8V4h5qaA5+KC0exgZ5FXLATz jivG+kdqJTsAals1jGwYxc5/0rxocrxRMgA9wqI7UrL4A5hO2qmQr4Bo5hhM1SU3HtQmQ8Y IIyeM4zUjEQQUJBHkHmi44R8c1M2wB4Peq5C+IM0rqe9sR6NyDcwHjDd1p/Z32jahkCf0XP ZJG2k/isn+2+BkfNUtbbTvU4IpqaIliaOiCOyixGt17vAZ8tU7qEIFdWBB7sK5pIZmfduYk djnkURDq2o2i7VmZk8hua0U0YuDNVqOgw3wOQqSd1YHvWUvbO4s5CkykFeAQODTKDrBsKtx bHH+Ze9Oob/Ttat/TkeMg/wCY4K0NJkpmPjf2+4Hd/KfimEEMkMAuF2gAe7Hf+1Eav0vcae v7iD+NbnkMnIFL7ed0O0DPyKmqKsaTANafuYzj/MoFCW8YkyccEZya8/frDCY1wUfuT3qCT IyloAxJGDntSGXXDxyRYTjaOcUrjkUyH1T7mPtY+Kc+nFBZMgA3N9QPcUpNrGZFw/tZsD5o AKt4/wBrIY5lyJvpYcg0VNaC3kWKN99tMvIf+U/aqzFL+3Ns0+9h/wAvAq3Tbj93DNZXP/O U5ye/4FMR8jxQJ6Mki7gf4b45q/UbP1xA6sCe0mP96j6IWM29zF/EHCPjv8UU1xHHp5QNiS MYY47mgGItXmCusaDhRilQ54Jq65dpHLEkioKAq7yOKTAZabFMs6e3KHyPFaXVrxrLQ3jx7 pPauf8AWgOn4HckjlcjFR6tu/VvY7VMBYRkn71foGZxBwMnmrgg/mP9qqkwku3IYY8VNfdw pxUDCYURm5ptbaWbgjYOD5pRZ49T3Vp9PufTAAGKllDawsEsVXd3FOBqUcYCKecVm7m+ct9 qlbSkyBnBOakT2aMEygEEnNEwwxquHx/eln79IIlC4HFAXOsiNtzPgUCo0NxqMVrhc8/FYP 8AUDVk1C6tIkb/AJYOa+1TXRKhEb+75zWTvriS6naZm5AxVIVHSuhXisNGM8nDStnPzWnk1 SFoyCw7Vy2x1kppkFrk+wYo6G8mnYN6hCihg1s0bmO6viTwD2ppBaxROHH1YwBSbT23YOMn 5p/aLggtQgYamQoUHmpDg8ZNeqAPI/NRL45qyGS796rcZODUtxYfavDwOadCI7QF7ZNRmsy YS5UA+KmvCknNKr/X0gm9EnIA7mqAEuIMrkZzntS2aFYsqeSf9KGv+p41JRSCSfFKE1iSS4 ODkk8VLKGcojY7QcDznzQN9HvwFHtAqXqNy7nJ8moy3AKAdhjvSGJJo9rf9Kq9I4+nHxRN1 OnqAFs0LLeJ9KLzQM9CnB5zigpUIfJ7far3mH1dvkVUWLrweKAKGB714BVmcKeKhuz4oA8A I7iveMdua8U57mvgecigZMe4YNfduQOK+HHNfbzu7cUAeqPd7u1TyM4HI+aip4I+akOAFHb 5oEfbeOTXqjnFeEc88CvUGM/70DPdLtxNpAKj3An+tQKlWww5ovp1saeuVyu48imN1pH7lf VtwVb7+aTVgnQlC5fgVNV92BUyDGTGykMO9fD3cAjNSzSJ8AdwUmilBAodAWcDjNFYbGBUy OjGtkSC3ivsCrcELVWSpOamzajwnK4qaRl3CoMk16oATOOatt5BBcLJjODzTjV7JkmlaJSW FxCm9ozzVXA4IOTWq/xuxkgCyJzig3XTrk5XCk1vLEn0zCOaSe0Itue3FVyqDwDTa50vGTA +77ZpebeWA4mUjPmsnjaNVljLQOgVeCP718VRh2FEGMEYIzXhG3jaoH4qLZo4r0BtbKVOMZ oeSzHgMM/FMREu/PJAqJQHOCRVKRm8V+jyx1PUtOAjjumMXmNjlT/SiZVh1I+tagQ3H8ygY BP2oX0B/m/0qUYaKQOrHI8iqUjL4aKhaGS6KOdrEcZ7Zr6C3kiulCg5xkrnINObmEyrBdoo 2t7ZMDsaoUxgOxHpyZ9jVTOaqYDPeG5lICiMjjFewRu8oKYVk4Ge2a8ljMrtKwBx/lFMLRI YbTMxI3+R4oGVToJGExyJE+rYe9RdFnbI4Zh/DnXuD8GiokzOSBuRcEHHf81KaGS1V5ogss T8+kByp+QaYgQ3F0tnkAtMG2uD3zV96rW9nGsmN7rkEfNTslivJROhaOReZFPml+u3Qd9ig 5Bzn4oEKWG+XhgpPzV1tGodg53bSDgdjQq4c4bk0ys4sMpKYBOMf5hS7Gabppx6UxMYRIQS WrJahdG7vZpmJy7ZH4rRzGTTNDnUAZujjOewrKMCTmn6FR8u3PB5NTDKh45NVhc847VIHzi kMNtGXILcc03iLekAr4pFHuJ5o6O5EaYzj7Gkxju2I2/xWzV4vESTgjAHFZyTUGHYnFVPeP gNupUBpJLxnbBagL1xID7qVxX7HhjzV+Sw3/NFDBZo9sTNkUuQ7kKnGS1NrxQbR2OR7arsd M3RQznwckfNVYiyGMRDGOQKMtJ5TLlSAgqckAd8qDt7GvYrQ7yqZAqWA+02/UMAzDNOU1MM Rg4x4pBZ6eVwx700t7DDA8ndTQmPba9EpGAaNVy3Y4oG1SOBMY5ojeAnerRDLvUCnGcmq5r pFG45OKGLsWwDQV7cH0WC/VTsVFt7rkAhKxtsx9Wa531BrHrXJ9CUMp4NS1u+uA7LtOPNZk k7icd6lspILgk9TAkYAf70fG6QlHXaaThyOM/irPWfIXNIody3m+MknaB96DN+u5gTnjgUC 7vt2+arw3BGM0woJmlMgORj4NCE+7jxUmYsB7qi4C+2kIjuyDk16rkDFRx4xXozmgD0vwRU CfipY4qLdqYHm4g8jvUhjNQ7mpbT5pATyK+OCeKjxir4GijJaVCwI4xQBWMDuDUkODzUeTz 4J4qZ49uP60wJfV4r5c814DxUxz2FAFmgzrFpwwcNknNP9O1Dcw3NuNZHS2xa9/Jphaz+mw z3J4oQGpv9Kh1JN9uQtwBnHzWZlglglaN0KOvcGnFrdP8AvY0if3d807vdLh1y13oQtyvkf zU+N9DjOnRiVJ3D5NFrnFQuLSW1uNkqFWXg8VNTgd6xlrs7MfZPPioldwr4V7nH4qDpRLd7 cfFefivDg9q9FA0fbfJqQHfGRXnkfFelgMmhNhJIJsppFlwWJWp3V07ybRggVRattiZj3NR XLMTXQ51E5I4+Uy3cDy65/FQZFK8E/wBa9/1qxYWm4HH5rFNyOhxjH2UFMcA15tGMmjlsVL e6QVeNLtigzIc/mqWNsl5oxE4UZyM4+9Swvc0wl0rALQyBgPFATROgIZSKUoSQ45ItDuzs5 m6fvJFlVlYZUCs/75FHtPwPjNP+kZv489i+DHKuQCe1K7y3OnarLb5JWM5Ga07Rwy1PZL0Y YlVWcIwGWNV3aqDt3Fo/geamu24HrHsoyc+aH9YtIdvIB4PikiBhHbGG19SJyUIBIY8ihBq QLH05GDKeVAzj7180k2wBm7k8CqDgzK0SD1HIX8/mmtg9D2CWOxt3vplBZ1xt/wCtY6/uzd XLuOATwK0etqYYYo2mG1FxtHk1lHXMhweDVMlbLIYS+CCOf71odHjEk8cIAdlIOT/LSSziM jiMDIb47it5oenQWUX7jAzGpJY96EhvRTrX7Wa4SwcAIw7jw1ZO80+S0kZXXgeR2xTm4vI7 m4kuCW2uTl15KUZp3pSYt7grPHKeJM9hUvsRj9uPHH2r0RZXbzu7081jSUsL90hO+HupFKn Qq2cEE9jQPsiiFSMjGalLke0Ec18GYEA84+amRuI3Yx4NA/QOy4XLGqe2A3GTRMzhF3cEDt Vt8YCtuEUK6p7z96BA8aBHGTmnFqodc5GPvSmLGQMY+9MIZRGuCwxSKI6xhLUKuPccUXA6Q WkSFuQBSy9mE1zDHk7QdxqFxOWdsNxnigQ+ikBG18KBzkeamLyJXxkCs4b2ReN3io/ud/1k g0hGzTV44nCHBH2phHqAIDITXO0um4O4jHmm9jqDDGWyKYjdLqTKuCMmvVvCwySTWZXUPVI Ib80dDdhAozkGnYqHTXQ2ZUn+tKrq6JLbGqFxdHaV3cUjuJmjyRJgt25osKBtRkL7t580kl T3YA4o2ZnfLbs1QfcRxQUChCD4r5uDleTREkIw2DzVATanOeaAPjlu5zXhQ4qzaFU5OOK8Z WIHPFAA7ccc19jAGeatf6MYz96gM9x2oAhj3cdq9AI5NfNjOf8ASvC2eDQB8Se1eBh2Ir3k dvFeDjnOaBHwxntU9wbFQPfvU1GAM0AR81IY/rX2RntXwGT2oGe/61Icr969UAmphR2pgeK Md6uVeDUVAJ2gc0QkBKnxQAo0wj9p/U1buOR8VDTomOn7x8mvTmkShjYXOxi+7aV4ya0mna ttA2vgjmsUGIouG8aJOBx8eTTTodG+mt4tb0/czAS5wjj5+DWTns5rSV4Zl2up5Hz+Kd9OX bG0aSZgqk4VacTWUGuQBVx6qr7XqnDmiseRwezF547V9jNEX1jPYTmKdCpzwfmqBnnPeuZp rs9KEkzzxivR2rwHjNejmpLR9g4r488V6xwBmvcc012E+i3ACBRXyACvOCRUuB37VU3boWK NKz1Ey2c8CrGmY4A4r4t7BgcV5jFNtxVIIJSls8O7OcmpLIynGTiviRjvXmPNZcpo6VGBYl xJA2Qcj4oppIbuHDAB6BOSOKlCp9QYBzWuPI/ZzZsMHtFCPJYXyzIffG2QPmmHUE8d3HFqM YGJV2yD4PxVl1pzSqHAw3jihFgZ7Oaxce7O5Pz5rSSaOKVTX9gv7oftvR9P3vwH8VZHbILX buAK9z96GMbt/CTuSBtx2o70kSMCQbXI7Z71JiwGYS2/vVwyE/T81bpij1JLpx7VGcHwahf I85SOMbQPNHTgWenpGrxhyMsreapCk6E+q6l67GMcgeaWADGfNSuJfVmY4AGfAryIqDnuBT YkPtCt0DG4YbR8571o7+5/baDmPIMxwPxWd0WzfULuNW4gTnaD9VPOonWW7hs4yoSFfFXf1 DtiaFUjUsU9JyO3g1CN5IUaW2i4k+pW7Z+RXt0yq4jBJAbPJqIvJIkbfEdp4UjkCsdl1oax 6hBqVqLOXak8a+1x5+1Kri2ZWYN9XkVGC2V71JVk2xDlmHzWmFnIyJJLtkgcAEgcinZC0ZG TCnt271Q0rAHnA71p73p2RizRujxqeSPA+/xSbU9DvNMkRZ0wJBlD4I/NMYpmJcome5zXsr FmPnxzVeWWZjj6OCPg17HueQK5wO5NAi2N2Hary+1cknJocsok9hJUHvVxLS98ACkMrdyPd 3I4qsyM/cYx3ogBScbefmoOmCeM0AUsRvP+leufUIAGDX3p+anHG27KjH5piK9rr7W4Bq6J /SX25IqRRnPIxipLE3YdjSGGwXKqAEPPmjEuZMHB/FA21sCoLe00aYjt3K3agCuS6uT7c9u 9CPFcSPluwGaZJb5kJJyCOa+kiCKeaQC5bYEEEc4+araA4BAH96vldI2xjJNQb3MFC+41Qi hlI+MjvUCu76uR4on0zGzAnDealDEGPFAARjGwgjmoGI7Tj4pmIlzyMH5oaZQrHnigAAgem ADzXjDcp54qcqAZIFQGxRls/agCtwFUY5NQZhgcc1853PntXu0eaAPu/wDTvXh+3avSp7+K mi5PNAivHOamFYipiM7ue1SZSFwD5oGV7Wq2NFERLdz2qfp+wYIr0RggAgmgDyOPK8d6mkB /15omC14znijILTcu779qABYbXPJBz4+9GwxEK2VyaLWBFXPYiqGu4gWA8cUxWI9EgE+kBV +rJ4oeW3kRm3IRg4r3RZGSwVkJVgx5pskkV8qxXH8OQcBvmkOhEFIOMZ+1RHHb+/xTS6017 bc5OQP5hSvnNAWMLfU5LbaF9wxz962OgalFbwIx5B7gHtXPgcGi7O8kt2IRyARg5q4zolqz qM1vDrVsUn272P8ADfyKyGpaXcabO6Sr7R2f5r7SdcZf4bscL5zWrae31G2/b3GDkcE+KuS WRWViyOD30YQHjGK+B5phqmlSadKeC0bdnpfuxxiuOUWtHpRmpKz0ckfFWwDdId3YVWBgVf Gu2MuTVwVhlejz/wAypkfaqlJ896uByOayk9nRjX1JhgVAAqagEdqrjXc2BV4Rx4qpX6Jxc U9kQAO4qYZT3UVEqfmrEiJWoUmdDxpkt0W36alHLGHGFxioiE156TO4UCtY5JX0YZMMa7H0 V3AYMnGQKRTTIdTEi4wGx/Q1fPH6MOC3NLiP9a2y5bSRx4fH7kHHS5YLktuQR7ty5YDg1ZL NptrKC6G5/wAyr4++aFlZmiDOcnAAzQUgye2BWWT60isWFSbYSq2018DC52A52kcik+sags tw4WPntuPim9pst7SS5lBJbhTWZ1CYTXJIQrVx6OPIvtQMPdRVrbtIwCIWPx4oeGMyNtzjN ajRLIRyqWBIPmqgrM7NB0/p/wDh9mbqbAZQT9hWYkuWmupp3YZJOM1quoZntenxCvEk5wB5 rK2+gzGJWmmWGNv5nP8A0pz0VBNvQIsjSZEv8x+qmVnYXWx5DGxt9o4xn+tFJDpGmRYj3Xl x4LfTVZ1K7aX1RMUOMYTtj4xWDkkdUPGk1bK4dOIjItSWydxibvWitp4orOOOViPDFhjbVO lyf4srIFVL6MZUjjeP+9eequZoJ1IZj7wwyRSTsxnDi6YxtpLQfxYn9QMPfs7f1o65fTda0 /8Aw27HpsRiJ/g+Kz9vbvptwslk2+KQ/wAVByMUdcm1ltnniJxt5j7EH5rRSMnFoyV901c6 VC4nYMTIQdvOR4NKXgKSemAA+OfsK3cV6by0SC6j9XHKsvdR96RLon8aRxKJBI2WPwKbYJC H0sAYGRUxAzHkVoT0/cRncIWYMMggcGro9BuWVWMRGeanZRn/ANswA2L+arMLtkDIx81soO nppgqgBSfvVl30zLaL/wAtnP2HajYm0YoWhwNw/vVgtSzcDIrQPppjxvXP2x2qkWzo2AAM1 LY0K0tdqknmprbjHA/vTP8AanB5xz4qtoVAIJJx3osdAaIytwCfsatZiBkAADuBVhlQ4AGK GuJduQo/JpiIy6iqbio8cilU99IW3AnafvX0oMjE1U0QOORtFMROKf1GLMSQO1XG4Xup5oI KVBCjGTU/RLYGDzTAv9VzJuyT8mi0nCKSACaEihYbVAOaLW05IPmgCJuHOSe32qlmZ1ORgH satuI/SXG7NCfuY0G0kvnx8UCZNgdm0gc1W8AYjJ7VCW5BIweK+MpPMZpgVy27Bu2c9qrVG PBUmjbfkEyc/wDSphAzFVGB80ACJESpDCpEbSAR/ai1jC8V48G4jav9aB0DkhsAD+oqSJkF cAk1eLUggEEn7UTHbgke3BAoEDRw7SMrmi4rX1cYXbRUVo28fiihAEhcvgADvQAOlphR8fa iRFtAOMCp2rIbOPcvccGpSbSpAOMUEivULl4z7MAUpM7Ekk4ovUEZpD7uKEEZ2nkUxlOi5O nD8miHAzjuftVGh/8As8fk0Wye/g1m2dMI3Eutr1kQwXA3xN5PihL61Xd6kS7l+RVm3xmvl cwnGN0Z7j4p2RLH+hY0ZBqKg7seKeG1gmhdkBHt4xSSRSjFc9qoxJxO6SBlPIP960GjajJN eDc7YJ7AZrOKQKtt7mS3k3xHaaabTEzrKz2t1YiGRRIG9p45rK6z0/JpzmSJS8Dc7v8ALQV jr7o6twp8k9q11hqkd3b+lJtaNhyvetpqM1XsePI8bv0YgjOBXo+M9qe63o37Zf3FopeFjy B/LSQFfByK42nDR6cJRybPVFWLUB3GKsFYs7YpUWxZVgwp1bLHcxFCADSRRzk0TDM0bAqa2 hlS0zHLgk9xGj6O4OUORVkemPjG3mo2msMpAccCmseqoVyMVtxxvaOZyzR1QEulSfzDAr1r e3tIix5arrjVCAcGktxcyTMSzcfFTKUIrQ8cM2WW+ii7kM0hx2ocR7pVWr+47YqVnGXuxxn Fc8JOeRHoZcawYmTvbfYiKqntSuRC38MfUTgVpry5hUKNoyBg0BHHBPcbgv0DOfiuqeNSn2 eZHM4Y+hdqrS2lpHEse7aME/eslIS8zZPNaHXrt2LRq2RnvWd7ZHmnqqOJtt2X2q5IQLyfN bjpy1V2jH1EdxmsbY27Skejn1R5+K6BotuNJ0Se7YZdELEnyacdKyf6BNX1901YLHFG8duM e8Z5pNeXL3ty00g25/lHahndpHaVu7nNWKDnFcs5ts9jx8MYrZ6OePP4qRGDjFfdqmPFYXs 7q1oI0O4eDXraRAeHA4roWv6IsynUIYwzd5Ao5Nc1gurjT7xbqAAsvhhxW60Dry2vWS1voz byNwWP0tXTCmjyfKhNu0hYpWJ0aNjGzeGHBNW31j+5SGWOJUmY5YhuD/SmXUGkiOaK5TEtq 7Dt2FLHlNlO0u55EAwqoM4FDVM5O+y4Wgid7qIASMuNvYGk17ZTT3SySoY1lXDorYH96dNr drdelECBjupGGoG+uHY7VlSWND7COx+zfeiyaA5bG8sYEjjeRiW/hhmPavb+XWEs0MJMSxn kA53VedUmuLRYCux0I9Nie/2zRTF1m2PnBUA/k0+TQ6PNKfUDta5uU/bgbiFHIPxVkWtCK+ Fzd3LLDI/pou7P9TSa8uGtj6aORCOef81Z65uHvbhYWP8AN7dvarUiHE3utXdudSaOIgggc jsaUz3EKJnGaWSTzsyrs3FRtzVoiaSL38fas3RokWPdIF3JwPJ+aEaVpeBwPJq02g27RwO+ K8cIvt+RigATaN4BNUvlS2096LdUTHyKpfYFIAySf7UxULzndjbnPmpJYs/JHFHwqpfsGFG KF4G2ix0KEsSBnbV62fYjvTT0CE3ce48CvHTBCsAMUWKgOOBSnf3ZqUu1E9oy2OaJeMAEg4 /FCyo6R5wWzQAjurllJQDI+aXHJbIFMbobz9ODUILFmZcDnFXYqAsNtC4/0q5I5TwgJB+1P bXTY090qBitFtHawj1BtA+BRYqFMNi5VVfIzRaWG2M8nnzRqTxyjIxircgjgUmxgMNicY4Y fBotNOIX6cD4oxUj3KScGiV2N9LZNACtLYMeAOKtS1BOdmMUdtRT2H5qSMpyAP606Jsp/b4 GR/apXEUX7GQMpA2+fFFjYVHOCBQjXBl0+Q8HBI5piE8M7W9ki3B3KT/DI+M1edwJxjk0vL x/swiNvTfznupzRX7geoYSPco5PzTADuIizHHJoYWzcg0wlOO1VMhJJyRx3oAUaEv/AOGhv uaLbhs4obQVJ0zIPYmiWGT3rJnXj/iRyO9eHsfvUttfHkcCkaej23untH9q5RvqBr6+ghuF 9WAZJ7j4qB5wK8G6Jt6cfI+atMwnjFrx7cnnj7VAZx24NNpjBJCG2kM3ihl9EnY8ZyPNVZz tUDCR1AzTvS9Ua2ZSzZ8UqkSIEgPioFVRQVkyaaA6HYavEC8Uh3JJjOeQM0NrPTxhQ3tifV g7so7rWV0+6ZjuaXbjjB/mrV6H1CiSmIjcpGCD5q3U1TCE3jdoQj5HYd/tVqDPmtDregK8R 1DT1JXGXiFZxD8D+lcWSDie3gzRyRtF4qa8Gqx/++pjvWLO+NF6jAzmpRzMPNUgmrFqeTRr wUuy4yk15gnxxUefFT528VLk2bRxqKItyRwBiiNMOydmxVBG4VdZDAYit/Gf2s4vOV46RVf EGV2+atgQ2+mtIThpf9qpeMz3KoD3YCveorl4rf0IF9qDaTXTDc22eV5TUMcYIx9/cbp3VT wDQm7PwM+a+kyzEk+anDBJPIqRJuJPb4q12eaOenIWe49NQ25zg47VtOqH/aaPb2inDOMt9 xUOktEMEa+r/wAzuSR4pf1Nd/vNYZVP8OEbQKc3xib+PDnkQlCefFWgea9C8YzxUwnb4rgc tnvxgRC5q3AxwKiE91XBciobOiMSGzPJFQaAMQR3HmiNuRXqLip5V0W8alpod9K6s5c6RfO Xhk+hmPY1dd+romptFJg7vo47is24dHV4jsZTuB+9aCTWbPX9LFlqDC2vUH8OU9m+1dUJ2j xPM8Rwlyiher2t5qRmCbZE+rHBFXzNHNd+jsWB3XkHj1BWYv7XUtJfEm5QzZDryCPzTDTHt 9VTbLLIJoz7ZD4rQ81odR6Au/03mb0mGVXPKnyapgsprO4lRZGmjHIY8kUbaNdW9o/ruLgE bVkTutB3M9xBZSz7vcw+aVhTAJg1yk8k+1QgwADwTSnT4vWnLgALB3J+TULidmtl92Gf3Nt PFS05pYdMmdiGE7+3j4q0tCGJuUjyMD85qH79MYFJHZw2N2c9/tVyAkZX/Wk4jsYT32DvU/ 0oQTu7bsGrILYzAtnvRSwBQBkcVPQwI75SckjNEw27EDj2+T80XHbZHzRMMXGMHFJsZVBZp u4GAaJWFMEjxVqREnOMYq0RgHGKmwKlQEfTmqJ4csM8UdJhQdoxQUzlxkeO9UhAM7NCCdwo Nrx2yM4/NETR7gSTnmlt66IO1WiSp2RicgZ+avjuBCo9oP3pSznJwDzUt7BeSeKoVjVdUPj j7Ggbq9cnjsTyKEaQsODk/Ir3ezAZXOPPzToQxsmdmDE4X4otr1VBTdyKTerJkY4Ar7Lltw 896KAdJeySFdp+1NbdzEnvYAn4rPWsEmCVbg0YplVve2cfegQ1M4OADlamswwQhxSsT8YyA RXv7jaDk96oQ0/dFjs4GB3oJZW/w+RlPlhzQ37japJ4+9Az6io09o1DFmJ5HAoAGe4T0lBB 3A848jNMLeVZJdxbvwPkClDgvChyoY/FX21y28jZhlwM0AOzGpxg5r1Yclhnj719avugBYg satJ97AY7VQjNaCx/w4D7minOGoLQ/wD2d38mjDyeTWDO7F/E+X3HivfmvVH3r1hxU2aEOw rwipDOa+/mpiZER8YJx57UDOpEpBOPO6mKZ3EULPD/ABNzDOeAKaZllhatAgUGMlic+OO9V gHtiiWLbSjAqmcrxUhFG0Jc7sHgGtDk4tAhY8Y4/FGWN2YJ0fJG0g1RLD6e0hgRVIOOw80b Bqzodp1C3qh1fdGQN3xii9V0KO8g/wAR00AORl4l+PtXO0vWVVReFFbPpfqKYqlu7AAHj7i rdSWxwlLG7QrzglSCNvj4P3q6MhvBrTa908t7m/sOWAy8fzWYTjIOQVOCPNcOWDie/wCLnW VUuy8AVNagpA8VaCPiuWR6kf0egc1M1An4FSGCAT3qTaz0+1aLtl22rMo4NCHLDnk0wlBt9 NPjNdWBaPM86W0v2B2qZmeZu0QJ4+azWuXkjysdzZPgdq04xFpzf5nBNYfUJzLMSO1dcVSP B8jJzn/oFVSTxyfvWl6ZtB629lz96QQJuYKBya6J0tpqC2jDcE960Rz+rNDBKLPS5Jj3VDz WCbMkjyEg72JrZ9VzC00qO0TvKefxWPAUEqK5fJlbo9r8di1yfshsqW3IFTKqR2qSrg8CuR s9jiRCZGM81MDFTC18FqWzWMTwCphcCvQKlkr2qbNUikgGqnhD5BonbyeO9RCHNNNozlBSW yMOo3dkgjcLcwA/8qQZGPtTew0zRdbR10+6bT7p15gc8E/Y0olUvhQKFlgaJyQSr+GFdMMn 7PI8nwk9xGv+Aa9pRETrK9uhJIByPz96U32ohZGhlWRJZPbgjAx+K1OkdbXdnpy29xbG6dD gMzcYpdqGuSaldercWcDJ4Upz/etHOJ5q8XLfRnb+0VIIzHyftRkelz/tIoVUgAZ/vTaysI tVmURDGGB2eBWvOjxrjC8gYp89GE4cXTOVzaNdq+SDRNtp7Rr7jk/Bro02jI/DUOenImYFv HalzZOjI21hKV+nH4og6a2VLA5NbCLTEgOAMmvnsUY/Rg1PIDOJZKGxg9vFW/tgEDLnvTz9 gqqc1RLCiCkAsMJZSAMfeqzHhQCeRRckyx5GRQEkxckA4/FUgIzHn6uM0JcOqnA8irZgyx5 yMUqu7sxthxx4NWhMrluApYGk9yxmkz4qy6ugz8Hg1QzZAIrVIhg7hmbjtUSDg7iTV6e/OF zzVsVtvYkjAp2IESPPA4FWC1bnAYj5pgkKB9saj80XHAVG3jnz8UBQqitiRjacfeiEgUNnH FHrEiseQ33qiUphjjt2poD0Ns5GBiq5LjJyCM0MLouD9qpDsSQSaYi9pD9XfNSQFjy3FUKd qk/NWR7m2/FAi1wFiJduPFLGRnT+ECQMlqcemPTYyE7cfFLJYJDCZYgdmeaYEMF1ST24A4A qQlXLBlILAc1BRhcL2I7VasilyGAIx2pAXW92UXDnbkYU/PNORIqxA7ckjmkGxfUGRkeB8U 0lmMcKhT4qkITaJ/7PH5NHEDdigtEH/wCHj8mjwNzVzyO/F/E94UcjNQye1TbC8CvCpxUml FfIPFeocGpba+C5bNUIkg7/AGqIUSzbz2UYFWHKpgY5qSIETAH3NRZpxtEWRXQAgYqiOJhu jYgRjkD5orB28cA17gcnGPvQp0OWFSQueP1peUVceKEmjCuVXxTuREkQZWhHt1BPqdvn4rV TOOfjuPQqXAIzR2nXv7W6WUDJXtUbm02Irpkr80GQQe3NUv2c3WmdK0bqVPTLyyY/9I80bf 6bBrVv++07as4HuUdmrmNrdvburDnFa7pTqAQ3LiRsRtyE8Z+arU9McZSxS5QK9rIxRlKuv BU8GrEz/X4rWalpdtrtsLu0YC4C5BHG+sm8ckErRSqVkX6ga8/LicWfSeJ5kc0Un2Whd1e7 VHzVSHjOas3fNYHpro9U8jHir7i4N48UK/1/FByPtBx3ojTSVaSYrnauBXVgbujyvPaUVJ+ hdreqlEaJQYwvAx5rKMTM3J785plrkhF4Tjn4pWvfJ7/Fdh877HGk2ZeQMfdgjGK6f09a4i yR+KwXTNu9w6sing8iukRSCy0ySc4BjQ9vmmumCjbUTL9T3P7nV2RT7Ihtx96VBftU5ZDPM 8zctI241IBdnbmvMyStn1/jYuEEioj4qaivh3xUwKyOqMT4CvQMGvsVL7UjRJHykYORXhwa 9K4FfZpD0ejnz2qPck16vJwePxUn44osVFXIOaltEg9wqRXgV6RkcDFUQ0iiWPH4qsIOdwJ +KLdRtGaike64jB7bhVRe9mE/rFs03TVksF1EkY3Njc+fFa4x/ispoN67axIpiJw2MAcYxW skcKTiuqvqfJ5pOU22VMgzyKgVBHGB+ag9wRyRgULJqES5Jbt4pUZhLBf60Jc3EcIyWFL7j Wwu4AYNIb3V2kbsSDT4gPp9RUghfilFxLJJkh8ULavJOwAJzjtTEWZKANwadUAH6O9cs2TQ 77o2OF9vimUkDRrwCape1kkj5XiqQWKZmLZLGlV2AxOOa0Z02QtyMj70JcaOPUyc/iqTEZQ 2pdu2BVy23pDBHH3p5JbRQqcDml12yuCp4I+K0sTAWURoQuOfiq1leP2/PzX0qMqkKTQ8pk 2ZJ4xTQhhBMAN2Oam91gkL8UugDCLO4nNfSMBwT7qYBAnbkdia8JkMeMjPmowhOCfmiSqA5 RTz80CAGAU5BqeeNxOKveMH+Wqmi4xyaYH0amQbscUbAh4BUc+arhQopyc0Vb8qUPHmmIsb aYHx/KKUB5ntmaPhAeQTTS8mW2tSwHLcClB4gHqclueDQwPs25Tehy+OR4ocfVvwC3jFeoS u7CZ3DAPxXkQZJQSPHagAhVL7Sn1Ac0ZdKUgVs80OIyS8rH0lGOfmvLq/Mw9JF9o8/NMAbQ //AGd/U0cCQaC0PP8Ah4/+Y0x2n5rmkehiX1IHB5r3x3r3afivfTJPbtSs1pnyrkVIKBXqp tH5r4DmpbNVBEQnuyxqwH5NRIPmvl70rKUSe3IxmvAlSz7a9B+9S2apHhSvGRWUgjNT745r 4qTmjkU8dgu0oAn1xn/Sh7myG0yIRj4pgUOK8VGXPGR8VpHIcGXxndpGddCp5q6zuv28g44 80Ve2xdywGPtS2SMowzW6afR5zhKL2dC6a6iK3awFl9HblD8fatJqNjZa3EJEKrMB7ZF/m+ 1cetL2W1fMbEA8VqdN6n9GBAxyYzwKrUlTJg5QfKLC54J7S5MM6bSDwfmvJGGMinWq30N1a wTzxBojjJHBBNLL2zihbfBL6kR7kHO01wZcVPR9D4nnLLHhLTAWbf4JpuzRadYLv2g7cnNL rVPUuQuCccn70L1Rdsyore3jha2wR1Zx/kcttRM9qU4ub15BjbVVrbNK42ruP2qkbidxPOe 1aPp20aWQMqZ5ro7PL9ml6X02S2ttyZ3t3FOeobh7TS47UjDSnn8U70O2VIBujw2KyvU91+ 71mRVbKxe0VGWXGJ2eFieTOv6EyjPPzU8YFegEdx5xXzHC15XZ9dVIiBlqmTjjGarRgeany eaCkz7P3xUi+VAOOKgOe9fEZPHYUiiY934qexcc17FGXYLsLZ8CnWnaNcTH1BEoTzv8f1ql BsyyZ4Y1cmJyiADGaikTTSBFUsSeMVoL3TdH0sCW7vgUPPpg96v0nV+nfWX9rdRJK3tAPYV osEmedk/J4kvr2IptNngA9RCp7/0qgQttMhB2D7VtdR1CzgRnuPTmKjBIPj7Ujn6y0RSLZb dSh757VXwM51+WT7QohgM8gROS3YV9c2slncrHKCJAc1sdMttGu9k1owjkxuwO39as1TQk1 S6jkjZUZR7mz9VUsNC/+jGUqa0LtBOdVZ88OgNaKVl4OcUNZ6b+1UnYCUTGRQl2k5bgkD4r atHizkpSbLru5hEX1isxfX6xSEJyTTZrRpBhicmvY9CV+SmfvSIM8DNeyBdncd6ui0iX6Su a1FroscLZIo5bGMHIFMdmXtNKlRuE2/emltppJxIc8d6c+gi89q8KKg4oJsAa0ijTaFyKFa JQPpxTSQZG1RQs0I28mmFi2SE8nxnil96jhSQMfenRjXIPxVE0SsSM5phZk5rV5Bkml1xZs mTtBPitY9siMcA0JLbpkFlqkBjZoJtxyvehZ7VmgbI+kVrZbVCWIHnsKVaqsdvZTZG0mtEx CWOIrbjDY4qoRl5CXxRMUxktB25IHNWCFWmC7uwyaBFUcKMc7sYotI1IB5ANeQ2bGTg4XNM Us2IGMcVSEwVoRtODkHtiqf2p3j705/aNjOMVJbUEdqqhCoW+EI85qF1/w1uZMfbNOEtlQH 5JoTVIo49MkWRwoPI+c0UFi+aL1tKjZuSwyKShXQ4Y5G7mtNJAZ9FtTAcBV80kW1iVyZ5Dk 8jHk0mNFUUZlLpHwFWvJlkEgkAyEGDRqzCBZBAAm1cZ+TQSFxKN+Dk5JNAFEjyEHO7Y3Jz2 ryNe/emETLJItu6+0nH3onWNJjso1miYgN4oAYdEaLaXvTqTTBixcjhqaT9Igq7W0xB8IR3 rP9J65NZaAsMKJuDn3HvT6x6suFuALlFdDxkdxWTo6YLKlaEdzbS2cvozRlWHzVWeDx3Peu iXNnDqlpteNW3rlXxyKwEsQhlkhJzsYrWMlR24MnNFRPOPivOQM1NlFfY9vNRZ1cTwc1IJ9 q82nPFTXPzSZcUebD2r3bipZ4zipKM1NmqhZEL8irAMjivtpr0CpbNVE8Cc816Y/ipqM1ML 8VNmnAEkg3g4Wll1Y5HuGDT3bz2qDxKw5FaQy0zj8jxFOJlLm0a3A8j5qhW2MCPFaK6sw4w T3pTdWDwH2rlfkV1xkmeFlwSxPosl1a6nRY/VYqBgKTwKcaZ6lvZtLK2YnxuXNZgcN+O9Er dyjjecDgDwapqzOLp2jb2dzbwRyXUZ3KfaufFZTW703d0zEe7Pz4pxoU9pJaG0uidsxxn4N Z7VbE2V5JGuSit7X+aaVLRM8kpu5A8a7pRz3roPSFmQiFRk5rBWi+pcqSMj7V2DouyVbZH2 +0+aqKEaC4lWx0uWcnBVD/euZvI0szSMclm3ZrbdZ3y29gtsv1SHt9qw6nwK4vJlej6D8Ti qDyssB4NVue3NSbO3BqsDmuQ9ps9XjirM8dsVAVMnigpaIsc9qstYJbm4SGJHdmPAA/1r2z s5764WC2Qs5PI+PzWuRLLpPTpJZ5FM/lye5+BWuPG5Hn+X5qwxr2QgsItNVRcBXYDLZPApP rXXHoRmC1KnwFFIOoeqZb6T0LY+mp5fnmlFtZyXcwEYBA7s1daxqJ85PNLI7kfXFlqOrTme cO+48MTwKYw9P2lvbs888gkK+0RnsaZSytpmkKxkAV/aPnNZe+1eaS39OFihPDHzVr9Gf+g 43tvd3qQyXEjBF28t7WNLJJyty8YiB2N2A4oKK3nf3ojEZ7eBRiRyiVxxvP8A2ptqyGpfoY WOt3ySCKO9MAbGFLYBro/TfUSbNl1KzM2AGZeAftXG9jRS4dc88g0+07XZtPiJjX1AmBt7e 00NfoP9nczdpcxqIXRs8HBod0TcS68fasTb9XQQxW0+E9NiFYYwR981vbJbbUbVbm3nEisP Bzip70Kv0DKqN2WpkFe1HLaCMYI8d/mvPRAPApcAsCzJg1NQ5A4oxYh8VYIRjGKVBYGImI5 r4w8UYY8VWwAp0IE9ILVMicE4oxsA1TIOeO1AC94wF7DmhJBlT7cHtTKUKARnApZcSFc4Oc eKQAcgKA/JoC4G0e5QBRksnknvSbU9RMU6RKN+QSUUZNWgKLyYW8e5SASewNZbV7lp7yRFL TFRyB2FF3TtdXbNdyelBuxtzgfg0rur1ElkW0TIIAyO2f8ArVgeRuqxwKffvbJA/lPxTiO2 X/ECn0sEBCn4pNOu1beXaEIOSo75+9MbEPPrscjynLx7sfA+KaAcpEPpwMCj4bcsPAHxVEc LNJlQTzTWGFsbmGMVaJZWtt7fHFeeipH1c/aili3kEKT9qkYP8gH3xV0TYvEXvwecduKzvV cTJLE3hRyDWyEByQRz34rC9X3jT6gypINkYwaUkCC7ST9rZLE5LYG4AnuDSuSFpFQsRGckg d6YH020Kxu85MeY3+ftQTK7xK8SgGI72ZjUMtFbIsSTsR7+O/z+KrRHeUbk3b8HgYqbvHcW b3byfxXblR2qKXcjSwmMcgdgO9AFtlCRcrJIuFU8H4o/qG4t5bVY45g799opMGum3eoWVCT kDxV0T20amIpubvvoEE9IdP3N/oi3CSIibyOTTT/w7exahHblAy5zvHxTD9OAP/CkX/8AUP itNc3tpZRGS4lRR8A8msuKs3hmmlxRTfXsek6fu+rauB+a59MxllklJw0jZIpjrOsSancna Cluv0DyaXYYjtgfOKym03SPQ8fG4x5S9kCD2+K9IOKuFtMygqjEePaaktlduPbbyH/+01k7 Ovkv2UAVMVNoHhH8WNlP/qGKiBxnvUs1i12j0D21NBmvAPtUwvHHFSzeJILUiAK8HHfmvSD UG6JKoxnNe48ivgcDAqQBAqWaI+xjmvMAjtzXqqTXoYg4IpDaRSyjGGXv5oaaI42qAQfBpi q7u44rySJCBxVxm4nPmwKaMrd6ay7niGeeRQEkToRuGPtWruYGGShpFqETxSqZoyAw7/Nd+ OfJHzfleO8LtdAkVxIgCq23B4NXTTvOx9TJ470L7Qx2njNWQK87hAeCa1OMcdL6d/iGoLBg /fjxXaNKsbfTrNI422jtz81h+ibNLOP1pBgqfqIroQEd5GI48EkZU/BqroPezBdU3Ru9ZdF bKxcf180oAxxjBraydA3MkzyyXi7nOW4zyaqb9P7vZlLtC3/qrzcmObldH0njeX4+PGouRk DnGCagVrQ3nRusWoJESygeUNI54ZLeTZKjIw7hxisnGS9HoQzY8n8JWVDAqUamSZI0BZmbA WoE480fohENy91JgLCuct2qoRtkeRl+ODaNBdXFn0jpICj/AI24HuPla5zr+qz304aeUuin +GhPc+TROs6rc6vqbTzMWji/y9jWduZDLPvbk9lr0IRSR8nkm5TbbD7OGKSGe6uG+kbf61U 2rPEoitxtUD6vkVVNN6emxw7eWOTVVjbSXVyqIDycADzVMzXYbdX8+pwxW7D2p/lFPtL6bS e3heZDmTkKRziqLTRzFFdTMmGjdUAJ+a3mlQJJMm0qFijCjB81z5Ja0dONbKp+nbSDTHSCE K22sFDFHcXLwFTu37VxXWJk/wCGcHnINc3ni/ZXofbhhP8A6GuXHN+zdJMYv03a3OhfudoE qKQx+4rPX+jG2t45lOEmTB+1dA0qFrrpqUOvBnJH4oK7sY7nQvTRMyLOFFCyyjIlwjJHOpG mjtBGVwyHAHzW7/THqN/3D6c5wzDIyeDS7WdBkjmRUXDOm6keg7rHXfVXAeEk/wBa7YS5I5 Zw4n6EiJlTngnuKkYhQWi3JuLKN24YgE0xNamHsrCgCvDUm4qBPFQMi2apfvU2NVux+1IZU +fihpSR27UQ2aGmUkYApAAXEpAOW4FLp5RknPFHXcDspGOaCFnIcqx8UIAGZl9PcfNZrUbu 5g1EenEoG3HqMOBmtkdOZ/bjx3rOXWkT3WqTxXNyILaNRuwMhv61aAzLWtvJcerfXJmDnOx ec/igDHIUla3jCRmQbYyMscU7a3stLYTQEsjISygZPf58VTHFepYR3aKsUbMzLu5b+tMBRf G4ubuN1i2MF9qnzTWzhjsZIL+RtwVcOvnPxVv7GXWL95YJlE0MQZ9+FLfiiLOO1n/cvAx9W 3GSjLkN/wBqoRo9HeLU4DcxoUXPHFOI7Qk9wVNUdNQ3B0qL1bUQRnL4J5P4o3Vpxp1mHX6n dVXx3NaollbQYONuAPil+sXq6XDE5XeXbaI17mml/fWen2zNNOu/HCZyWPxWAvm1XUNTt7y VJLON5Csbv2T71TaJSsK1rXNQaxcr6dkBwsbHMjD8eKw8zSTAh1JYd8nvTbWoFGouFuP3Ui jLSfP9KAmt5l2uUwCOADjArKTKSJ2tzJFBJb7SyMvuBPb70TpaXMlrcM67UkXarMeKBEDO5 9Qu4Ud0FF2M0hjkjc5iVPap+aVlH37FIbdTJLvC/UF8mrxN6EURjgCrJ2bzVKj1LDbGW3EY 2geanFZzvbIryBfRG4fNMAeeWSGGJAc+rnOfzVZCFyBnI4ou5tR+1tpmbA5yfnmgpiqSMUy wPkVLAM6XvbyDR0SGdkTecAGjpGlnkPqOzsf6170PoF1qmkKyjZEXILn/AKV0fS+nrLTYwV jEkn/vG71k02ztjlx44JVsxumdM6hfFWeP0Yh/O1bTSOmbDT05QTM3cvzTEg+Rz9qsmu7az g9WaVURR5pqCRlLNObpEltbaMbFhRfwtWbI0GdqKP6Vj9S63yGj0+LnP/Mf/pWcuNWvbpy8 t1Jn/KDgVMskUbY/Eyz23R06bTrHUEMcsMMwPcjGawnU/Ti6NKktvuNtKfj6DSq11G9tJFk iuJAVOcFu9dPjgh17Rov3kfEigsPOanU+jWp+LK27Ryn0ZfS9T02CHjfjivlBxzyK7HHptm loLQW6eiBjYRWd1boSGXdLp7enIedjdqyliaOvD+RjKX2MFsIqSrRN5YXOnT+hdRlG+T2NU D78Vg7R7EKkrifFQpyea8HP4r3uMGvs84xUGlUSXjtXpAIrwcV75PbipKr9kc7eOcV8ckea Yafo95qcm22hYg93I4FbHS+hrW32y3res4/lHatoYpS9HFn83Fg7Zz02k0ylo4nZR3KjgVl tanaS5ZGOVj9q12nrS8t9G0J47eNY94xhRiuFXD5csTnJJrvx4+KPnPL8t+S+qRWWQqgVMN /MaeaBp0dxOplyeeMcUkWJiN+CAa2fSFkwnEjHfHjjArQ5Dd6RYpDGip7gnuOeRWm0oRkSS BQMtSnSlEcLZBw3z8VntY6nvFuZbOzYQxocFh3NROah2b4cEs8uETfXOp2Vkpa4uET+vNJr nrrSYTiP1Jj/AOkVzpmkuXDMzyyMeGJJJNP9L6MvL0Ce7f8AbQfB+quf5pSdRR6T8DBhjeW Q7X9RLHfta2lUUyRtG6qtG/hB/k7cEUimPS/T6lWT93Ov33UC/Xc8cgWx0+GJP8vIJquSep dmMsHLeBNf2Ua10pJpk4aJi9uxwGx2+xoe20yebTbgMMEnb24xWr0/XU1mzmS4RY5kHvjB8 fIoHUbyCCL0kmHqIv8AywOAPv8AeqjiV2jPL5WRx+OfZzTWIf8AD8xbgFH8i9zSAyepOrHx /pTTqG4aS9fKkO3JpUhCqyjBJ8mtjhRdcOzLFGF7A810joTpeOC0S/u0DMfoz4rA6Rbi61C KOT6c9q7VpaK2kpGpwFGBUyf6KqlZzy7uoxf3kLt3ugSo8gV7c3Wnp6kljeS27hvau4kUH1 Pps9prk/pg8kEEUhQXpl9iCQ5wVxWLX7N4N1aNZpnWt5bObbUQJI2OBIKu1+BLpBd2sgaPg 1k5DJFIEkjKk9wwpzC8l1BHZQhgSct8AVnPEo7RtjlZ0vpe3P8A4cgVxy3OKCu8Wl9FFjCG 4BA+1U9L6wbbTmtJw2+FsDP+Wq9a1K3GoWrrIpHqrkZrlf2egpq7LtdCRzW0hGVEhXPyCKw +qWUUWsJ6JKtPuBHiuidQ2e+EMMlVw6Y+9YHquKUXloYVLufCDJ3V04XT2Y5d1R0bpLUvXt LUhe6bH5zyPNa3xmudfpxa3ahmuI3jVf5HGCK6JkbRk11JnLJHjDNVlauGG5BzUWAH9aqiS grVRjJY5XA8GitpP2+1VzSRwJumkVF+WOKVAU+iD/3r4wg+KGj1uwlnEMEhlcn+QcUaLiHe I2ba57KfNFDBntgcjH+lVfs154plt+aiycH8GihWKbmKGK3YufbuC5HHesRfCC2urp9QmMk TOANpzgD5rRX2+TTlXVJDHFJMT6adyBWeukjFjHFp9qZkeVi0pHIGfvSZSE94AbCaSyixbk H3P3/pQ40qS6tLWOS+C74yVTONmfmmnUWmSzW/qLeJDAzLmFe+aBa0sXv2ME7ieDZtU8knz x5FMbAo7eGO4mV9y3FuoG9DgH/vmnVjmTTJZdOtTBfsCJF7Kyn896FSe4vJLw3FoimQ4Q/J HwaKtJpLzTHtdQLQ/t5NqyxjufuaaYG4sIpbTRIPWj3SCMexPJrFdYW3UF/NDIkJto2fEcR bJJHn7V0i0QCygA5HpqAf6d6QdUXKWmo6YXYIqyFiScAjFa+jM53bavfaVI4ubaM3O7G+fJ Kn8GrtRvNS1q6s1vJf4G/G9BgDinvVD6Z1Mxi0u0nu7xe0sQwmfufNZq5nntrm3sNZb0DCu FSHvn81I9DHU7bStH097fTAbm8kUerKo3BRWYmje5KjeIVAAAfua0Q1K56d0CRIbEejc5X1 pRg5PxSjWLOSK0gMtwJ2wDtC4Cg/ihgDm/RRLHChUmPZ7OdxHehpPUNqp2hNq/Ue9GWdvAI phJLsm9PMTqMA0LJP+5tQn0emNvA+o0hlEM7xWu1twbGUJPGKPljuVsYXVGbC7iWPFVppkt xpqzNhI1X8k1fHqMY0c200eHx7HpgUQW0t0It+9+eFPCgVDUrV4rt1C7UHhaYQafd3dnEqe q0q/SijtTqDQT6WdSmUN8D6hQFjD9MR/wDlGM5PEh4raJyMgcf5axv6YKD0dG3n1DTDXuqo 7APb2mHm8kdlqW6RUISk6Qdq3UNrpUbbmDz+EB7VhLrVLvVJHeeQ7SchPC0P6jXDyTTkvJI c7zUsKBgVyzyfo9nx/FjD7PsiMZzUtg74OKksZZgoG5ieAK3HTfSCoi3mpDJPKxnsKzjFyO rLmhhXJi/pnpGW8dbu+QxwjlU/zV0GJFjRUjACKMKB4FTChVAwAoGFC9hUgo4+R5rsjFRR4 ObPLM9nmPntSrXOorfR4cDbLcH6Ywe1B9RdVxabG1vakPcHjPha59NcS3M7SzvudjliayyZ klSOzxPBc/tPoK1HUbnVLkz3TEnwvgVCDT7q4jMkNtIyAcsBxWo6b6f0m5CzzXSzv3EYOMV t0jgtoNqqkUSjsBgVhHC57Z25fPWD6Y4nGmj2sVdSrDwaiO/ArY9T6hoU26KGAS3P/vE4Ar OafptzqFyIbYFmP82OBWLx06TPRw+Sp4uUlx/2CxRPNIscaF2bgKBWx0Poneqz6lwvdYhT7 QemrbSYg7KJLg/U58fineADzXVjwVuR43l/k3N8cev7KYLeG2jEcMaogGMAVM8f96ke3NC6 jcLbWMsrHBC8V1JJdHjNtu5M5n+pOoC5n9FG4TjFcwnQK+M5NajXLt7rUJppuACdv3rLSEt IWIxmmUkStd7SCMMe/ArqvSNm1vDG23LEe1TXOtCtP3N5GuOAa6/p2nyCe3aLKqiYPFALQx 1S6jttNkmx6bIvaue2lndare+lDGZHZss3gfmtj1GJr57fS7Yb5ZTlj8CjD+x6M0bcVDzkf 1c1zTjzez0/GyfFD6r7Mog0zS+lLMXd66vc9+fP2ArNax1Xf6q5WNmhg8KpwcUu1LU7rVro 3FzJuJ7L4A+KDJxWEslfWJ6nj+Jb+TK7kfZyeTmrIs+shUFs8Z+KoLEnAHNEWUEzz7ImDNj OB80oK2a5pLi/Q7trq103abtlM0nAVOf70qvdXg9C7iicNI0gUuO/4ojU9Jm02zS49VBJcf ynkisfNcLFO5c5w2TgY5rvjpUfMZHctHmsqqO5ZT6jYwxPihdJt47y7WJ8Zfj+tV3s/wC4k EkjEhh/ahIpXgkWSJiHU5DCgzRpbKzfTeo0tpk2shwT8g10/RJcWrKT/NkVgrBbzUtKbVpd rSp7WPnb81oNF1VZoy+/BfuvlalvjtmkVy0X9ULAuq2srjIce4D5q636WtLy2dowI2f3KfN CazcCaGOUY3RMDzRuj6iZIsAkBRgVxzybtHTGDjECueibcRlrm6LEHirdF6c9JjLGQxJ8/F HzXsLRt674A+alpnU+lCcRxEnbwSO1YOUpumzSNpaQi6ruRo0rbBgzqB+Kw7Tmd9xZiwOc7 u1dY6w0621i3tbqLHfaWx81zfX9Ek0VZnltic/TIDjaPmunGktGTbatjrS+p5YY1E996sSj BSUdvxR0PUukJKk8q+mufbIV5rns9xGVicZ2Ac/c1C7vvVjTapAQ5A8VcvHTdkfL6Ot2HWE dy8jw5ECd5G4zTCz6hXVkeQXaxwRnGM8k1xqPVWW2KPn0pOGC080JLd7FpYpyiDkqe4rOWC vYKVnbobpILQSsQFA4ye9DS64qbf4ajPl3Arll7rd9c6FNbxTNMqjO7djGKy4k1vU5VKGZs cDua3xtpUzFpNnZtS660uyiKPeRiXzs5xXPNc64tri5f0vWmU+Wbg/0pPbdGapeOwe3uC57 ZQgU8s/0w1eWMGW3VDjkueK0bJ4pAegdftpNyXe23Rn+UHmt1F1bB1FBbmCNkmaQbB/lpVY /pHcAlru9iAI7Iucf3rY9O9H6f0+pMJaWQ8mR/wDoKexNoej6Rnk4FD6hMlvYzSySCNVQkk 0VQmqJHLpsySIGBXsRmn6MzHHXlENi/wCzNwVRmcv5Hjk0puNUmme39R47FWY4VBl8H5FNd c067nkRbYrClvAAVP8AN+KyVwFju41mlxNtxvbutQaxKdav7K7vlg9dmkEgJkQnaf6Uvs2u bnql1tD6UhOFlPHb4o3EVpNEsFqkrFywll7NQkV9PEZ53tlk9VmVSBgD4IPjFMA/0pbWN7a /dS8jFhMScKc/70y0G0WCN1u994s7rhkPA580lvFvba1gt7iT14GIIZAC3Pg0xs0e2u7O10 q4kntWlVpI89iKEwOruRbWpIAIjTkDwK5B1BqMOs6+zfupJecJCw4H2FdK1HS9R1K2nhmvf QiZcqsQ5A+Cawdv05Z32uwWKu0exSTIp5RvnNaNmdBcFzqX7ePT8R6Jb4y0jAKWH2rIa5BF BrQjgu5Lgj3C4c5P9K0ms6JeaVuOq79QhZtqTO5JX+lZybTUiv5DErSR7eFByaNjLtS6huL zSbezu0Q+kPZIf5/vS4agsrRepktuG7nuPiq79HUiJwVIGAuOartraaGUFbdt3nd/0oYUM5 bQ30dxdWVqTaZP8R24X8Cl4hms0Cz+6MrlWXxmtNp1ld6nZvbaZaTIH+r1faufJrT2PTenW MKy6mUnuIwAUXkDFOgejI6bYXupadFDaWzNkYMnYU9i6S0+0s1OpvvdVzsTvmm83UtlZRNb xqsKKPaEGKx+sdTrONqykc9x5qkiLNDe6zZadYejbBYOPdj6iPzWVk16Jnbhufk96SXV69y 3ckDyaFYtgkHJobQ0jR9LdQTWnR62NsMSPIdzfAqoqXYsSTnuT5pZ02M6WD2wxxTYfbzXFO W6Pd8XGowTR6BgYFWwQNcSiONWZj2H3qdnZXF/OsFvGXkbsB4rovTfS0WkAXNxiS5I8jhah Rcma5M8cSt9lHTXScdkq3eoLunPKr/lFaoD44x2FfeO5OfPzXxIVSxOAvdj2FdUYqKPDyZZ ZZWyX0jBwB3J8Csp1H1atqrWmnkPIeGf4oLqbqwzb7HTzhBw75/2rIck5Jye+TXPlzeker4 fg2/kyljSM7szHezclj3rwDC8V98kjv5r7xxXI/2e+o0tE4ZZYZA8UhjbwQcUxude1O9t1t 5rliid8cZpZjOKYaVpc+q3awQr5958KKcZSekZzhhj95rot0fRbjV7kRRKRGDl5Piul6VpF rpVsIoEAOOW8mvdM02HTLRLeAYwPcfk0YDzXdixKK2fM+Z5svIlxX8Ue8dq+7CviRXhPf7d 62PPTsiT9sjzWS631Mx6ebaB1Z24yK+6p6r/AGe6zsSGmIwzg/T9qyV1KVtV9RyzkbiT81P NdI2eCUIKbMNqslwQC2FXPNKxkkfzUfq05kuWQnjPFD2sPqzqo4yaog2fQ2lCWYSkEc11mC MQw5zhQtZTorTP21orHnNajVLhLHTZJW7Yx/em+gSbdIjpsUcKXGpz+exPgCue69q0msai0 7sfTXiNfgVutbaRukWMIOWjG7A8ea5pgYBP9hXHnk+ke5+NxRk3kl2tEO/Ga+ZVB9rAr8mp ge4e2mumdMahqrgrH6UR/mcYH9K54qT0j1suWGONydCSNXlmVIVZ5CfaoHNbTRNAXQ7Y6vq WPVxlUzwDTJdN0rpWz9eeVWnQcORyT8Csvqut3OtELckxWpOQiHkiuzHjUdvs8TyfIn5CqP QD1L1CAzONtxcSfSm3Cxj4FYe63FmaSQNK55QD6a2q2MN1cj0k/lIy3PHz+aVvZ6fDqCwKh yOSSe9b3Z5jiZQRsZNre0fevJECtlDnPNONZtIEuNrttfdwg7gUoYbWKht204oM+mdH6LuY W0AwsFzzkfNKbyI2moGWFmikLHOOxpNoV/cWbMsJDA/y03a7N2G3Ag/fkis8jtUb4l9rL4L 67uFaN7bf9weaYaHciKcxsGXn6SO1AWKPHIHdScds1Zq0kroGhjlZ8fy8YrjlH0duvZsNtl NhZZIwD3BNLdYXRNMt3EN1Evqf+7GSD/SufyajeCT0iszN2xV46e1maBZ5IWhjduGNNYUtt mcpyb+g4uetHt9K/wAOtot21twlds8/0pFq3Uuo604j1C49RVXAULgVsbD9Mrf/AA399dXr SMRuKoMCmlt01pdj0+10tmhkwfe4zWvKMOjBpybs5DgIGjbPI4zUN38PaRnHmnPUF3aXd8v 7aNVCLtJHYn5pI4KuAe9dEXaswlp0eiLIJLe3vgUx0mK6eR/2r7BjnPagAD6HYe40fpVxPG TbQKDnmlIIdmh0F7eHV44ZpTMZeJ1xhQK7RYaTp1jEptbaNFI9pAriEMjWlzHdz2zJJMQOC Mf2rp0Ws3mn2lszSKUkQAEjIBqFJJbNPjlN8YmvC44xXoHxSGPWriaAPGImb43d6rn6tSzk Vby3aLP3BqlKLRnLHkj2jRH5/vVM1xFbx75pAg8ZpC3W+llS8c28jj0wMNmsX1D1XLeXTum 5YwOx521TdIlR/Z1ZX3JuXkEZBFB3WoWkMT/unVEHfJ70h6L199V0n6Wb0jt3DyPmrdZSG/ vEsiyjcuZB5xTsmho1pY6lbvJFJ/zRt3o2eK51rmh2mk6zID61wPTJ3MCdv9a22l2aaYXW2 Y/twv8Ayzzz819f6UuswzTWk/p3Eq7CWGVxUtFJ0c5axknuLJFO0JGWyvOB8mgorO6lsJwk JeHcQXVuR9yK1kHR9zc6hNFcTOfTj2bl9ozR9n0TdWVjcQBxI0qjac4x+anZVozH+GvaRKb eX90kCB347H4Bo2KyguJrS+sJIrOYyZMWeSfuKlf6Fq2nuwQiJpl2kKfa9WaPBb2+sabHdu 0V2oIIwCCB96ENs0Np1R6pvYL1DFJEPaQCA3Hisbp8Ut3rHrWYZZGJyz5Cqc1vLCD9ymoAR o7PJ7d4yKI0zp+OAvLOAXY5IUYFbJGRmrrp/UNTl3X928pBA/h/R/aqrrpj9uGFqPTYdgvm ugiGKJcBQAKV32oQWgc4Rcdy1UhWc6uejdUuLhZJGitwMH1G5NNk0PRtHuI5rrN3O4Hvkbg H7CqtU6qtHikkmnTPYKp5FYPWOppbycLDIwAG1WNFDuzd631TZwMYraXBTgIBistP1SdrFC WdzyKy0iuzkSOSfHn/AFoiO1kk2rChdvnFFhRfdahcXUm5iVHxS8j1Hz7u/mnkOizHDXDBd 3ZQecVU9glqz7SWA7E0gAI7GWQMwB2Dyauez/bpkPnNMrYiOxmik+ong0JesI4FHkjtQMH6 Z/8AZS//ADGtDp2ny6jfR2sIyWPJ+B80D0bouoXmhLLBBvjZiNxPaundG6N/hlo8kyoZ2Pf viuVxuR6q8iMMKoY6LodrotsI4VDSHlpD3JpoCOTnxzXm3J+cVGQoqb2cKq92+K3SSPMcnO VsmXWOL1GcKijlj4rCdS9UyXbtZWTlYAcO4/mqfVfURuFFlaSfwv5nHk1k/OPPxXLly7o9r wfCpc5nmPbtI7HP5qQGTn/SvMd84AH3q0RSekZfTbYP5scVy9nt/VdkM4FfH/avSPdipAc5 7ntj5qd9F+i6xs5r67jtoVyz+ftXU9E0iHSLNY4195HvfyTSro/QlsLX95IuZpeRn+UVpwf PjxXfgxpKz5j8j5fyz4R6R6Pj/WvOK9rw9q6TyjzsM/61kerOqP2yNY2TZkP1sD2q3qvqb9 ihtLQgzsPcR/LXPJZGkJd3LFjlm81y5sv/AFR7Xg+Df/LkWi6zi/dXgMhJwdzE+ao1+52xk Aj5GKPsyLOwkunGGk4H3FY3WNSa5ZvTXbHnzWmKNLZz+dl55ddIVSsZJiW5Oae9MaabrUUD ISM0jhT1JFA5JNdP6J0xY4xMy4PzWyOE3Wj2a29uqheAKQ9c6ltiSwRsHu2PjxWqiYJDnHt A5Ncw1y9a/wBVllJyoYqPxWOedRO78di+TNb6Rsum+o7K809bG9lRJVG0h+zCiJel+nZnMm EGfiTiuacYBJ5FSeabHErAf/PXMs1raPUl+Pak5QlR0UL0roQLn0N4++80p1T9QBs9LS4gB 4dhjH4FYgqXbceT/evtuO1N5f0gh4Ebubsuv7+71CUz3UzSP8MeBR1rIovYZJYt6entz4FK ifvzVltfPASAS6+QR2oxz3svycKcEo+hxZTi2afK7S2SlZa79axvZLidNyk5Unz8VoLOyl1 BCzErCGygIOSfilms2c9xtj9PKZwAD2rrTPEzJJ/2ZueSa8unm2nc3JPcgUGNwbb6ZOT/AF Nao2iwA28cO9sYJ8mtH070fFpsH7/UYxJcOMxRt2jH3rRKzlZnNC6YupI1u7v/AIeLuFPDG mNzNa2YKwRjcPJ8001K/ZsgdhwB8VmrgNJJk+axm0mdGKDeycc893KBvbGeAK22gaOHiUzZ OTzWa0O0Hqhic89q6NpEahVrim+UqOuT4xDIundLeHabOPdj6tvNDSaAYQYBLm2Y9m8U8jY ImTzirCBJH27/ADXQ8cXE4FmlGWmZ02zafpU0EcrSA527u/4rI9d9QjSen4dGtnBupl/i/w DpBp11h1jaaDatBC6y3x4Cf5fua49NNdapqPqzMZJZXy2eSP8A7VOLHW2E5uTPbayMjyRMv AT2nzmgpLeQRHcPcpxk1uLTTBGspwCYucmsnfO5uJJT/wAtmPtB7VrCdujSWHjDkxYzNkIT 2q+zma2lV+V+4r1JEiy0UZYnsWwcVW5ncgs2cngcVr2YJUafSZVmvY5J8yknA3H6R+K7B/h UMugxx8YRcr9q4np8Twj9zcxeqic7Q2DXZOn7r/EuklCNtf0/ozytRJJp0axcoyTTMXds9r cusbsAD3BrwaxdKux39UdgXAJH9aqvi63Do+cr3BoTAxxXm21I+tWLHPGtWAazdD98Z0KoW X/yx5+9V2qSXfpiQFI5Dhm8tQl7d7L309gJJ4HzRmnSSS3sBZGfDcKp4UV6EX9T5fOlGbo6 Xoif4faR6eAYUCg7lHLD70Jb75NbuL+6iZYiPTjYHgihbvUZZJNNihvFtgz7JTkFvxRc2jX 1lcyCK5kmhY9+xz+Dxj8VSORjyzBVkdZQIj2wchqhbS3NtN+5Vd1vI7B1zgD71m7htTsoiY wZFzkKvt2j8Grv3Et/p6pb3hikByyMpBNO2KkbG3u5JgJMDZ8jzX016YQHbJB/uKU6aLmez RY3OU4JNGtaqvprPNglfcM/UaZLAeooJL/TYGG4EyYDL3FCWnTVw2owm5G6NFOJWPu5p8b+ 2trfCHKpxnvisvrf6gWmliUJIJHB9oBzQoj5Gq020ttGtWBm3BmzuY1GbqGwgDs86AJ/6q4 1rnX+o6w+Id0EQHjzSL97d3DfxLl8N3xzWqolqzq2tfqNbxI0dq+9vtXO9U6m1HU52UuwU+ M0uW3ZVLOrHyGphY2VvNYvLP6hkx7EUcmixpCQRzTSlNruzdgBmmsOgXk3owSR7DIcqGGDT Lp+3vIo57mKOPaH288suKLtbq91LqawZpDGFzsYjxS7H0Dv08bJl9fY6ce5W4z8Grb15rfT 8WoQRKfcAPco/NNertPU7ngUrICCzKeOftS7U+m5IrFZZLoy5QHC5FJCsSx6iRCJYgzsn5O fzXzXpuLWVpVWORudvyKvuIv2elLumQeqMBFGCKlO9jNYwo8eZAoG5RyKoAAXcsvEacBcVV PHIU9eV8k8Y+KsDSWwIHvjPbHeo3gzArA96Q6Nh+leqzPo8OmJCChdiX+K6hFGI/amAB8Vy r9I2jSwdh/zSwAFdYAwOeKzW2aZNJL+j0kggDzWF6q6jlmlk0+3JWJThnHcn4rdfB+KQan0 baalcm6SVonk5ceDUZFJr6nR4c8WPJyyI54FOO2B25NG6fpF5qThbaBm/wDWRgCtxD0xoum R+teMH2+ZDxQGpdZ21mht9JhU443Ywtcqxpbmz2P8yWT64Y/+krLo+x06MXGqzqxHOCcLQe u9RadJaNp9hao6dixGAPxWbvtVvNRmMl1Mz/AzwKGB5xSlkXUTTF4knLnmlb/RIf5Qcn5NN undOOp6rFFt9inc32pUMZyf7V0DoSwEVg90w90pxn7UsMOUtm3m5vhwto1SKEjVFHCjAFSD Z8YxXw4/Ne54r0kq0j5D+z7/AGNJepNbTSLBihzM4wgprczx21u88hwsakmuT6zqMuq6g8z kkE+xSeAKwzZOKpHoeB43zzt9IDmlkmlaWViXbljTbSOmpL6N7u6zBaoNwJ7v+KP6Y6Y/fb b28H/Dj6FP81aDqa6Sy05YIwACMYHgVlixN/ZnoeZ5yxr48RzjqK+jgYwICEC7VIHasLIwJ IVjgHzWh6gmG7buySck5rPBAZMYyPkV1I8Ju/s+xlotoJbhGIzzXYOnbIJYjjIIz+KwvS2n GVo3CjA+RXT7KFooAI1wp71aAKuEmOlypbL/ABNhCiuTyIyStG4O8MSc12CG5hSU2zP/ABQ M7R8Vz3rO0jtdaZo1wswDkY81yeQr2et+Ky8cnxtdmcLAntXxINSZQTxUOAa46s+g32RJxw BUST44r1iDnjmofk1SRDZFzxV9kkbTh5V3InuK/wCb7UMw570RbSbVzx7TkVrCkzlzNqLoY 61fXMsZjtUFsqKMBTj+1IEhvCyPGZCzNgrydxp5HbJqc+4Mwl7gE8EVs+ntMVYhcSxrtU4U 47mu6Oz53JDhbkQ0Lp2O0t11C8iBnwCFNQ1a4dlYVorwlodp5rN6igPmtpKonNF2zKXQ3SH ikt1fW9u+zJkf/KtHateS3t2bCxH/AM7jxU7DRIrMAuA8p7sRXnzkk9nfC6pENNn1WRt9tb qi+S9a/Sdcv7Nl/f26mEn/AJieKzbTXUzPFbj040HuYjvWm6MjeQTWN4m5XG8Buaye+ipdb NxZTJPCJEYMrjIotaT2kL6bMsCj+Ae32pup44roxy9HBNK9HBuvFjHVVyqg73k5NE9NaGgu P3UykLEMgnya1PUfS3r9TveyKBG2G5FL9f1WO2t49K0xQ91MdrEdjRKXpG2KNoXanqv7LTm RcevKSzKozgVm9QstPfTVureWRZyMyBz7T+KImuNV0WaQ3i7DIcHIDAj4zSYp/iF76cREW9 sruOAKqMK2PLmcvqQS2upbUTi2cwL9UiqSBVtrBHNcKsEZlJ7Iec0fJfXOkxtaIwAxhsHKs Ku6fsZowdTW+itpFOUVlzvq3/Riux/puhyOLeRtKm9dGyP8rfYitbLqstjdxiO2itp9oM8X YEfammgdR293pCzyFDMi5O3zisv1JfxXly0gBHPHzXPKTgjs8fD82RKtAvUd5aXt4Li1GN4 ww85pOGPY1475P+x81HJyTx281ybcrPpoRWKHFGevSF1IyEjg0wgub6OVEsV4lGEBHJ+TSy cb9QbONpbmrrW6uDe4jfcx/hof8gr0Yqonymd3kf8Asb9P6c8mrKNYLvASQcZ4Pgg/NdMS4 msVSIapBJCoxtuB7lHjmstZabNaiGEoxjcg+7nc1F32m6bdb7u6uWUocBM8ceD81STMHRpJ byKawluQEk9NT7wfb/eszZX9i+byaT0PB2nNZDqTqOd4xZWr+nAowBHkCstJfXDnHrEAjaR nvTog6/c9Zafptqf2km3byOfqrLan+pElxNHNbM4aPh1PY/isMkUsqhTuI+5pzovS2oazcr FbxBQ3OZDgcUx0Sn6l1q+LiGWSONzlsGgVsZriQ7d00uMsF5NdAP6eDT4I3mdryU8+kgwv9 6LtLu007T7+J7GOxeUFFZcNj7Z8UWCQitOhb06DLqV4ViRI96IvLGqdO1PTtJsQtto6zXjd prg8f2rf30tlc9HRwpdgERqCI35Jx2qMPSGj/wCCIkkG6RkzvJ5BoAwswa9u2nvQq/w8+nC uAKr0aG4jhBEqhRufYRyR+ae3ehTaXb7YZzKm1iUbuB+aK0ayj/ZiO6gGwxE/enTFaM/pM7 wK8+0RrOzADwTRFrdW9vq9vOXQekhDZ7Ch+oI5LbT1WNBCjthVXluPNCfspbfTpZ5HLrJH7 Se/3qloOxhea7JqDzQs0QQuMMB4Br7W+oAkKWtuAePc/wAH4pXYRCWII8fsJ5ZftR97o/7y ACGArlgVA5Y0JWLSFF7E13PGy7hG4Df1oq3jjhtnYIcq2MEVpLTpS6aCKSb2sq8KfFWNpVj bxM13OrkNnalVxYuRlv8AC7m6YlIzg8jAq+fQJntNu0Iw8scVqJdYsbSzJiAAAwB5rJanrT zRkq55PbNDSCyn9P79tLhgugDsWQ7x8iuvp1JpDqCLxBkZwTzXFOlmJ0Zf/nNOVALEnANec 8zjJn0ePwcebFGV+jqTdSaSqFxeKxH8o70i1LrkqCunxEk/zvWMACDIbmvCcnvUPO2jTF+M wwdvYTealeX0ha4nZ8+CeBQrHJA8VIYHevvaO/aseTfZ6cYRSqKoj4qSDya8DDd24qQO7nt SKSJBdzDHcmuu6NbC10q3hAxtQVymzQPdQqfLiuwQjbFGPAUf7V1+OvZ4X5iTqMS2vaiDXk jiONnPZRk113R4NejI9c6t6cC6fE3L+5yPiszoGkNrGoLFjES+5z9viqtYvWv9UnnyWBbCj 7VvOltNXTdIR2AEswy2fiuNL5Jn0Mpf4ni0v5MbRxx20IiRQqoOw7Cua9b6m9zO6IWwvwa2 er69aRRyWkMwe4KkADxXKtXvlldtx+jjvya7E10jwXGX/YzF43vYFyxP3zipafb+tMu0ZND TEmU5xye1P+n7WX1Gl/bepGq5wp5NMRuuldOnXazgLGBzW3UBCG3fwgvNJOn43m0dRJEY2b we4q3Wr1tP0BixxJJ7QPilN8UVCLnJR/YHol62o9YzyjOwIVH9KD/UBg2pwjt7OaZdE2Btb OXUJxt9TkZ+Ky/UWo/4lq8s2Mop2rXJNtY9nt+NFPyk49RQoyVqBOTnFT7cURbaZeXrhbe1 kcnzjAFc0Yt9HrznCCuTAWIHiqzya19r0DqMwzPOkJ+B7quf9O5POoKW+ClbxxSOCfm4bqz Dsea+BIJArQal0fqdkNxRZoge6HkVf070vJf3IluVKW8Ry2e5q44nZlk8rGladnvS+g3N9I JpMxwIeG7Z/Fb0iOMrbxjAXxU7f0reMbAqxqMKoob1/c85A9vNehCHFHgZszyysndZOcH6a x3Vd69np8jowDv7VrXXLDYM8EjNYXrTa6W0ZP1Nk08n8SMfYv0OwNpZCdxmWb3MT3o45z9v 9am0iLDGi+FFRhBkkryMltnpw0iTfxbiCyUACVgWI74rd6XYQROtwq4OzaKxOlp+51yRxys ICg/c1vtPUmMD4oi6lRnlloNuIw0YJ8dqtjbKKahMQsIzVRlVQqlu/YCuh/VnHVoQdcpeC0 jktNxJ9pCjvmuO6i19p+pCS6hkiYHA3Aj+1d/vbmNIQGAY/B8Vj9ZtoNVl2TRCXd3yKznlU JaOmDlKHE5Rf3zaisUUrbApzgHNHNoVlFo37wXLrcryA30kUbr/AEbJYo09mvqRn/y/IrLS NME2vvwDyCfp/pXTGamrOeUXEthBvLuMXBbavceMVZfbY7kW+nyP6TdlY8rRsOqwyaWdOSJ QWHuYjn85pesOyQPEw9R22oM8j81QkdI6A1HS7bSrq1nKmaIcuT3HxSrUboXd3JKnCk+0Vf o3R9+9iv7eBgZfdNK54Y/b7U3XoC+YZeeIE98CuTNym6R7HgZMWGLc3syTMc96puLkRLz5F bFv08vQMpexk/GKX6l0XdWVpJLcTIAFJzipWNp7OnJ5mJxdM58itcXEhztJrYdH6NDJfrNO qtGnIHkmsnabmlYoMhMlitP7LVriztWkjjdg/ZgPpFdh4UndtG513WLa2ZpQoDIu2NEOc/f Fc9u9anmk9POQckLnvXqXl1eTm7w38U7S2eE/pR+laFFKr3E/pyAMRljwf+1UnRlVmbuLW4 lX1wuVzjHwaqgsWudQS2eM7nIHxitRPLZ3d3DBM0EEMGWOxt28jwaM6X0uO/u5tQeJRGm7a u7vQx6HFr0RpdikF7H6uUxv3jK5+a0aRI0cX7cRSoH4lVdpU/il2m3up2siF4w1jjkfUa0F rPZxzCZYRH6mACh4OfkVNiAOpLVrhYYzqy6eqrzzgtWShFx+zurOBFu0MmfWI5P9a13UdvL cxjbMqwbSC3p5b+/iktv09PY6dbzxkxbnUNtbO/nvQC0UaxpdrbR2ErwlbhwpKl/98cVtoA v7KPcOygUk1zTk1LVIIJX2pHFjcPBphY6ZeW8SW8k5nh8fNarQmxbfWkl9JNIqHbjZV9lpo tYFMgLbY9uK0kVrHHHsxj7VVdXFrbREyFePk1WiLOda/p899qEK28bHZkBQM4ox+mby+01b X0vSAHJfj802vuprOyO6D0gwHK+ayeo/qCZdymUqO3FPSCx1Y6BpmjRkTzhz3IByBU7nqCy th/wqKpx9WOa57e9VvICiFmBHelEt9dXByXPH38Uckuh0zb6l1pcSgpHJ7Sfd4NZqXXikrG Ns7vnmkxdy55J+9VtGc4Hepc2NINn1aV2OPPmg/UZ88k15sJTJU5HmiY7R9m9iACKnY6Rs+ gOnINU6M9VWKXHqHB8GvL3TrnTp/SukKDw3g06/Slf/AMmIc95Tmthe2VvqEBt7iMOpHHyK 5smLls7/ABfOni+v/U5Xnbx2+D814Binur9L3On5mgHrQd+O60iIIFcTi4n0eLPDKvofE7s CvXw2F+KjXueaXZtd6ZIYHFeng14CMV6p5pDQTZt6dxE58OK7DAd0CMDkbRXGQed2e1dS6b vxe6NEwOSo2n811+M60eJ+WxtpSQ3xgCl3UFy1totzKvB24FMOSfzSHrFiNAkweCcGunJ0z xsEbzRiYDTFjfUovXYJGp3sW848U217q2e73W9g5it1G0Y4LVnZOTjJ/wC1Rwz4GfwK8+M3 XFH1eXDB/wDJP0ExM1vaTXR5dhhSxrJXef8A+Ydw8r59ueBWlvL6MXK2bRF4VTnFZHUpVe5 aOJQiZ9tehBUkfL55852Qt4/UmAYZrpXR2nJ7XVcH5rnlgi/uEUyqvP8ASux9IQr+1TOO3B 8GtEYMfiHCZDcngj5pTqOmSa3q0MDKy2tuMufDH4p6qeO5z/aluv8AUMOj23pRYe5fgAePu ajLVW+jXx1Ny+i2AdU6zHYWg0uzwHK4bb/KPisVZ2VxfTLDbRNK/bI7D8000rRb3qC8eRiR GxzJK/n8V0LS9JtNJg9O2QDjlvJrl4Syu30es8+Pw4cY7mZ3RuhoYds2osJX7+mPpFaeGK3 t4tsEaRovgDGKG1fWrTSLUy3DgnHtTyTQGmao+s6PPKFAYggIPxXTGMI6XZ5s55s33ydCzW OrpTcva6agJUkFzWcm1XWmmLG/l48CtbouhwJZB54iszH6e5oq36dgF36kmGQc4xT4SezSO XDCNVYL03c6le2rG8GY1HDsOTTaSRI49iAAd+K+1CZYLCRIwFH0qBQF5IIbePDe4KM1tBV2 cOSXKVo9ludseO9DyuRZQhe88v8AoKFu5tltv5Ga9luNs+nRj+ZcgVpJkJDa94RQe4XFYPr KJnjilQElDz9q2+oSAlgTyBWV1No50aJv5h3NRma47Lwp2LbSQz26MMH24zVcN2Y7u5EhwI 0yv5oPT3NleGByTGW4q28026uNX2QKSr4OfFea+KO6zQ9KxokAklbEtw27Hk1vbKLauf8A/ hWf6f0JNPRXmIkmYf8A0/itRF2x2zRihbtmOWaWii7E0sqRxg7AclqHu2htpxIT7iPaKZbh wM8Ut1XTzexn0ziVORWuWMlHRljab2Jbq9M7kZPJqEcZZlyOM0PFbypcFJFKsDzmmkcWAO9 eaoyvZ3aUdFNyijB2hsDjjtWW1vodNTia4tV23A92AOGrcQ2JkmG4cYppHbRwphVGa68eN9 nPOa6PzZLay2Vy0MitHcxvyMdq3HQvSA1W6/xG7RjCpz7l+s10G/6M0TUbz93cWgM2ckrxm mtvbQWUCQW8Sxxp9IFdPLVGL1s9VVjVViG1VGAvwK+Lj4qR4yc96qc4UkDJAprRPZ8ZQKT9 UTKnTl26gH2EYP3o/mVAQNhbxWe6uJttEnLuCrALj+tOwo5LbWkjTrbRSbRJ9eK6L01oDTa ZIrrt2n+GrDvWMjuobWZgkOJAQFb/ADGuk2NtJJoUQbMLEbiy9xR2X0hHfaFDaTmZYZoMnL K/CH7il1/ps9zKrW0qx2pGJBGPc39K091JqGnlvXvFu4XXsy84+DVCaTbXGnG6hSSCU/SQ2 QDTRAgu+lLB7mL/AAi4RrgAerGP+3zRmn31tp1lcWrD0p4txYE9qqvv/EWnRkxW9vIoz/EH 1f2oXpzS7a+gnlvyzyyvk06A23TzyT9PwyiRSzg547CvtQ0qRUJt0kVFGcZ4zQGn28ekoRb 3ojhY/QxyAaLv+tbLSyquS0jjAOeKKsV0H9P/ALi7sXW/RTGx2hCME/mmU1paNCluJNixsC BntjxWMh64tEhlknuA289hx/SsnrH6h3V3c+nDH6MI7Mp5P5qkJs69NPZWpaWQqZO5/FJrz ra1t5wicqfpxxXIbjrDVbjgzHaRt58ilU+o3crBnlbjxniquhVZ1bU/1FNqjKNvqeFznFYz VusLjUhs9Uqp7kntWXaQu2HbJPJ+1Xx6dcTr/Bt3lGcBscUchpHlzdSPMxaYuD5oc5wM9qa f4FdR3kVteEW5kGcfaiTotmqysJjL6fycVJVCSPYz+4tn4FWpG6MPb3+aOsp7WJG3x5bOAc Zqu/nVpkYrtUnigCQ01toeRtoxnIq2K3gaZgoBG3uT5r64uwY0jjcnI5FCLIAzRk7W7hqAK 5pZEzEW9oPiprcqwAycBcVCfezHC5z5FQijyCe32oA6n+k7f/kxFP8A701tANgyTWK/SgKO jY8nGZTW1BUHG4HntUsnfZfGiyIQQOePyKyfUXSStG93YA7hy0f/AGrXqVI44r1TlsgYP37 GpljUkb4s08U7izjTKyOVYFSvcHxXnkCug9UdNR3cD3lmgWdOWUfzVgSpXIcFSDyPINcE4O LPpfG8mOeNrsjwKkpFRIr3OO1RR1xbdk8k9q03RetC0vjaSnEU3058GssO3eprIUYMDh/5S PFXCXGRlnxrNj4Ha/uO3il2vWX7/Rp4F+ojIpB0z1akwWzvmCSAYWQ9mrWh1xuyv9DxXoWs kaR8rPHPx8tv0calVw7Iy4YHBB8VZZpuZpCOIx/rXQ9a6VstUYzowhmAzvXtWJvoRpo/blw SCct/mrnjhcZbPUzfkITw0uzNatc/tlKA7nk8jxWdC8kj580z1Ug3BdRkH5oCNf4ygE8mul HjDTRreI3Ue5Q655VhxXY+nbSOK2QJlQeQM8CsT0ppyzLh0VsD4rpFla+lCAOwGMVoiWCdR apJpdjmNsSOcDislouk3HUF+Z5izJn+I57H7Uf1EZtW1uLS4CTsPuPwa2enWEWm2iQQoBgY Y/JrlcXknvo9OORePhXH+TLLW0hsoFghQJGo4x/1pZ1B1FBotuSWDTsMIo8UfqN4tjZS3D/ yDIrkd/fzahevcyuWLE+0+BVZJ8FSMvD8f558p9Hmoajc6hdNcXEhLk4APYU56XutQs4ppY WWO3xyH7MftSK1SF5i1y+2FFLMfms9q3Ud7eBbcOY4IidgTjI+9Z4Yu+TO3zssYx+KJu//A BzqVxrsVjBAkqlwpCj/AK10WSb0YQCoDEcjPauVfpbam61Se9mXcsKjDH5NdDvboEEZ7ea7 4q+zwZV6K9Sl9RIIs/W+f7Up1279NQoPLEURcSgX9rHnPs3/AN6Ra/cgTIT2DVQ4oM1CQvY gAfy980Zp9s961hcEfw41KsTULSFLlY92GUjI+9NbVtuQEVIk4XFHGyZyroOktYZF7ZqpdH spG/iWsb/cirBeRHjepoi2uFl4UBsd8Umk1sSbQKemtIkOTZpn5FWDp60j98IKMOx+KZgBs HHFWFQV2gVg4R/RpzkJt4tFPqSb3H2oU66sVyuT7c4PNNb7S0vItpYo3gislqXTepxElU/c R/buK55KUXo6IuEuzaRPFOiupypGcivNu+UsJOR8VgNJ1nUNDvBDder+1Y494ztrfWky3UY mhmV0byK3UuSMZRp2iN1p6XQDHAcdiKpjspIydwyfmmQGPFfFgBlqhwXbDmyuFQgGRg1JwB ljwKiJNzduKmcMME5HmjS0JgM2oW8BwzMfxQr63bDw5/pX2rW4gt9ypvYntWS1HVf2/tEHP /zUOUY9m+Lx55f4mmfqG1Xgq5P4rwa9Yke5mT8isKdaUNl4mz8g1NdUs5eWdgfg0vkg+jSf h54+jdpqdnO38K4Qn4zWa/UKfZo0aoR7m5A80pd42G6J8/g0p1y8k2QwszHnIBOcVdKrOam nTM/aK5uoruWMsN3GTXWxcQSackzymKIKPd2H4xXOYbZ4is8//LByD4FbaSS2VrCKSQqoUO /pjKt+alMuVBd1BDeWYuRI0sTYAOeP7VTFdx2VqkZIG6TaAeP6UddS2yxFYwqA84XsayXUF 8to7zzHcVH/AA8YPCnyTVJGbF/VHVjpM0UBAkGQQPFZG21+8gkXMx9Mcle4Jqi8umvLl5Xb 3P8AUKD2+MYHirEMLrW7y5lDtO+M5C7uBVFzqN1eFRLIW2dvtUbaymupFigiLs3atNpvQ13 d7P3E8NuC3JZ8sP6UrQ6MwY5nTknb8VYlrvQbA8jnjaBmumWvR+hW0hilmku2QgELwM/ir7 tINE1+0/wvSEdRDllVcHNKxnP9P6b1G9m/b+isbH6d/FM7voWXTIVku7lSWONq84rUWV2dQ vdReSxkXcncjhDQF3Ffh4YZ2JK+4KeeKfYrFut9OWltaaZHbYSa6+snzSyx1m70Jms5ovVt g5ywrRa7Mz32kethXQ5x4CikMl36jzoI94VjkEfeh6EirUNVh1bVLeRZSFUbcse1UPfloJ4 oYs91yfzQV3agSgwxFCeapgleLeM/V3/NAwqNHDLEWAC98VL9sHmyxDqvAzUUnVCTKpB8Gv UnjdjwSaYEIgI5DuIwKg+XYsgBr2UAtwNvHaq4MhyDmgCaB1OCdp/y1dbgOzbkqO3ewOMEU XFDIGLBCRjxRTAP6R1e9s+n0hhkCx7z2705Gv6iMN+5bv8A1rL9MgjR0Of5jTfPGSa5Jydn sYMWN41aNTZdaahCAJkSZPxg0+0/rHTrvEcpaCQ+W+k1zvfxjGfvUVbBznt8ULI0Ofi45PW js0bxsgeNg4I7g5BrH9W9PY3anZpyf+Yi/wC9Zmy12+09hJBMwGfpY5BrZ6R1haamf292oh mYYYE+1qpuM1s51iyePLlHZz88ISOSOwoIXcskxRI9pHcGtV1ToQ025/c22GtpjkMDwDWZn IWVJAOfn5rDjXZ6ryfJBSTJqZyucAHNTUSeSKl3Ga8Gc8Vm2dMVrR6qtxliPuKdaZ1Jf2H8 NpDcRjsrt2pKp/vUZpfTXGPcfFVFyXROTFCS+x0GLrK0urdolgdJ2BHA4H9awnUt6XkUSOA ytkAd6ssXeys5bqUjG3AIHNKNTu7e7Au1ySy4ywrug20fM+RGEcn1FF5K8smBRWmQmSQAJ5 70HEnrSEjsTWr0OxTcoOdufirMTYdLWvpMhC4JHuxW0J9C3eRmwqrkn4pLpMARDsHAA5qXV V7+00J1BGZvaB9qc3UdjhF5JqKKOk4BcXl1q0u3dI5VBnnFavxgcisp0Xp1q2jxzYb1Acnn zWqwFG0DFKHVl+S28jM71w7poDFM4LAN+K5aZdz4QZ47mutdSIL2BdN7ev3b/LXNtR0W90u VoprdtidnUZGPzXNmjcrPT/H5oxg4sTaxP+10tUDgmc5IHdMVn1kUbhIMgDimVzZ3V/fMtr DJLIq7mQc8fNL4YWluUg2kl32dvOa3j0ednlyyN2dY6AtV07pf19uGnYt+R4qq61kG6lty3 J7H4ps9s2laFa2h4MUYDVznXLsx3xljY7gefuK6ZaSOWG2zptpDa3UUDEE3KxgCT+Wkuv6F JcSZjmUqvJ+xovQbxL7p+B4hnCgMc45q+RZGmcuvtZP71SWiLpk7O49O3ihWEKQuN3/aiAA 8e0ZGTnmlLzrbW0KyOQi5JJ7ikvUHXIgh/b2DqXxy+O1U2ktipsY6/frp/wDBVg08nA2n6P zWl6eifT9NjWdmeeQbnY+PtXFo9SnMn7h5GkLMGYk5rs+k6lDqOj29xC4Kuo3fmsIq2aS6H qTqBirf3C57gZ80qkcC4RQauKH9uQW4bIyfvVSjRKdjGOUN2YMD2IORUw+fvmuW22qanoWo ziCcyIshzE5yCPt8VpdP6+024YR3Qe2kJxhhx/esFOLdGrxSSs1E1pb3KlZoUcHwwpdDoba fK0mnXDRhjzE3K0wjvbeWJZFlUqwyDnxV4dWAKncD5FDin0K2UxvMqfxlAI7kdqWy33r6jH EpIT896M1B5PRKR8Z8ik1vas11HJnAQ81yZsjUlFG2OKq2Pg2CQFNSU+4ZAGe9VlvcFB4xV qKueB4rdMyeiu+Cm1YnwK5VrUg/eyc55rofVN2bXRpCrYcjAFcsmkMrsX5JPesPIaPb/FQf Hkyhs1WVJBq0896gxONueK5key4lW+RDlHIx8VU15LLclpXUYTaoYd6m7+nzSm6uN9yVJAB rqxWzx/OjFLodz6mJLVbQldoxuPn8VudJ1fTP8OilKbSUCMTyM/FcqDiK0Ll1BJwM96Y2d/ 6em+mju4YfTjgH5zXQkeNLo1eoa6Q1z6ksKIxwoUZNYXUb03hKeocKc8nJNXmyvjIDhSJOw c5zmj7XQI5Jj+4JgK9+OM1ekQjMtbSNEJFTCf5iKv8A2McdvG7MTI57eAK1gsjLbSR7Yyts Odp70k4iunUW/qAAFPgfNKxjnRtMEaJMRHIpHuj7Ej/vV9/p8aTRC29ZXPKqXyFP3oKLqWK wRVhtPUk78iqrTqiSW6d3hhYs2VGMn8H4pUM1+hWSwsjyuy3LjceM58V91FqJ0zVVvbe73y xxBWhZO9Aad1LqdzI7JZKCgwpH0r/WjOo7Q6hoVvfS+k18pAO0+1qKQt+xPZ9WSATn9ovrT nOGOAP6VRf6tqN8xO9YkC91XBqqW2uvQEkMSF0ONyjNfafZXDEvdAuki+3jsaaYUBXlxuW1 Ny7SPH2z3INWLcQCPaVy3kY8VcdHuZdRBMWUCY4FeHTniDtJgNnGPtVMSFcySzXalY8IewH cUpljVb1o9p9p7VrbbS7uYqsVvLL5G0c15b9E6hLdSTzvDDGf87e4UJBZlJJHfKlcj/arII 8ICuR9wM5rYr03odkhknvvWweQBVMl/pOn3EcVjaovPMkgziq4/sViG30m7mcSLCxU+WpjF 0/FFma9nWM/5U5r2bUZri6cNdFlQ8DsP7UvvL53lZ/U+nsBRoQyA0mNdyxSSEeWOBUvWQAt uRVI4VeKz018zMozuHkVEzvIST28CixhXTTj/CkXPO4013dwOeaq6N0CXUdDWaOULhyK0X/ g65BI/dpXLLG2z0sXkRjBWJdxqBbmm8nSepBN6bXQdh5qr/w3q6jJtHP9ajg0dX+RCXTFpb KkA/0Pavgx4JJP4o5tA1VRk2Ugrz/AtVBwLCU/0qakbLLCttBFrrs8Vk9ndD9xbuMbG7j8U muWXPtBIB8eKap09q7HAsJR+ajedPatBEC9q6AnyaEpNieTHFfVoAWf2j2n4qXrMCRsNPLb o3WZ41f0kXI8+KKHQupxgvNLBFGoyzFqTxtsteTjS/kZkyMOSNuPmvI0aV97HknitHZ9IG6 lL3F8iwjsw7GmM/T+jaba+tHMZ3Az7jwKtYpHPk83FRnb/ctmtnGgVcZdjWV1SYer6cO3Yv GPmnWpXk3pPKZtyt2yPFZmeQSSDaMAV0xVI8eb5S5BWnxnJfg8/TW70NJzAqhAG+MVlNDgV 2BfgE11DRNOhiVDF7sjuDmqS9kvQ701Ctsu8jOOwrKdbX3q3iWiDCxrk/k1tIg204XZIBtA xWf6q6ea8g/dLMDcRjsB9QqM6bjo6fCnCOe5dAHROtR2srWE7gCTlCT3Nbvvgg5riZjZHOS yMDx8g08sOstS0+IRZWdBwA3escWatM9Dy/Bc/wDkh7N5r9lNdWRktWIuIjuXb/N9qzfUvV y/4CbRYDHqMwCCNx9Pil1z+pGorAdlnGhPAwckfesXJNc6tqDXsshdl7Hxmt3ki1Z5cfFnz 4+zWdPpZ9IwS3l7KtzqU6Y9JTwo+DVHSehLqnU02rzRKttGd4XHAb4pJbw3U9wEC+o7nH3r qFhbQ6NocdsoIbblyR3NGNubv0a+RjhijXsA6hut8crlxxx+a5dqTiSZiD55rTdRapuZ4h2 J71j5cu5bNazlejkxqtnQ/wBLXMun3cMpBVW3KpFNtd1BNPb1G2RR/J/2rDdFa1/hGoOHP8 GYc/alvVvUEus6o4RyIEPAHmmp6JlD7BOsdVzaxKbYARxKSdy+fiss0jzu2OD8VZJlFXYCm e4bvVafwyCBjNZuTZSSQbCCkMkTAZK8EVrf0510Wt+2mXD/AMKbmPJ7NWOilLSD+1fBJYLh Zo22uGzkHsaISpjlG0d+ZAokcMPacjNMFxLApwCGH9qwXSfV0GrWxt7xgtwq7W5+r71t9OJ /b7XIZP5cVvJ2rMEqZi+qbI218J1/5cvckcAilCWMV5j1AT9viug65pv7uxlixuwN6nH81Z fSbKV3wInznBBFccoU/wDZ1wy/UZaVBIYki3H01AXH2rSQx/sYSVLvgfT8UNBFDp0atMCC3 gCrjevKFEcRAY4yfiiqIcr6CYZ2niBMfB8faovbRCNgoOWqEcsq3OwjKgYzR4AZPGanjGWy baAym0gE8AUTEcLVci88mk2v65HpdqURsyuMAfFZ8uLtmkMbytRXsz/WmpCe5ECPkR/FZBi Sc1fcTPO7SOSzMck1Qe1cspcnZ9d4+L4YKJA96rY4qZFVtgZzQujSTKJiV4IBzSC62m9K58 +KezY2Fj4FIJJgHYled3Brqwnheey24QNEiKuSO9FaUSD6chKbewx3oSETPKFj798mtjGLC RLWVwssxGCqcEH/AK10XR5NWXaXpssr+uxBQjIJ7IPxTGe40x29H9yAVXEgcYDGvrK5sZr0 fuBfQlMKSybVoLULzRPVlmjtp5WDEF3Pt4qWwQsMiyTyJE8iq+faB9X/ANqEuZjFbpCcSbS Mgdx9s050+WzmRLkMYzHnCyDBP4pFqN/HBqRNrHvEhyyNxg1SAIsLaf8AcuzWiEAZQSHO2o Q6DNfXRdkhtWH8h7Gp6V/ib6mXezldZSMYHat2NKlwrXIhij8hmy9OmxNiOTT9ZewS2NrCY o//AHR5/wD3U1m/cXvTscDW6xSxHgjsftTZbzS7FvQEzSMRyucUuv8Aqy0t5hBBAh+MYOPz T40Tdg9loWowWMqekJBOOAPFO9O6bl/bRpLhMdwfFZyfryVTsaRIo177TzUZf1Iht/by/t4 Iq1FEts3MWiWVqpd25xgnNItTuNEsGa4EEbsByZORWB1H9Q9QuiwRiI8cAVn73Vr27IeSQs GHzTdCSZsr7q26lkKWo9O18kAA/wBPtSC76hmJ9tw3/qOc/wBqzzSzs3Ltz4FfLEGbDNtNT ZVB82qoh/hbmz9Rahp5ZJwGB3BvA7ivBAG4Cs+PIXNEppd/FA1wls6oBneRxiix0DM7vIwj HP2rxIHclGOOfNERyj9yxdRkEDcBWig0eynT1jOzk+MYoEZY2jBsKeaKtrOSQHMZ4HfFbqx 0WxjwxgU7R3NA6teQabkCLGeBgUBZ9+mshXpobj7d5rZRENz4rF/puNvTqE9i54rcxMmAMd xUiJh/KgnFfJMWPtwBVbSCLIqtJEfsOT8U6EMklBXB71ek3zilSXGD844oiOQE5Ip0FjBXB BIpbr75tYRn/wAwcUQsvOCeDQ96gnuLfJ9iZLU0gsbA/wADaGwMDmk95AdUnNqrOYlP8STP BHxXrztqDftYSVgxhpPmmkKRxRKkYAAHYVXELKotJsYkSNYcog4DVk+sbtIVESbEXPAHxWx uJfSgd2OMDj81yfq25S5uCGZjgkgAd6iQ0ZrVL9bqbaoIjUeKBjwPq5+KhK2+fco2jPaira 3iLjcWyWxxUlDXRbUTDfJeNGAfpC5rpelTG2070raRfVcYBJ8/96zGgWM6lWt/TkjBwwYYN bGz0aGV0BJRtwcYFOwekNEuZLexX9wAtwF5ye9ApfGbG1sn5NCdW30umrEYdju/GGPYVj5d Z1Ocbd6wqR2QVEsqidODw8mXcejQdQWmmvEZfUWGfuQD3rJALk4Oea+dXY7pS0n5NfCVM4I KgfauCb5Oz6Lx8csceMpAF7BdzXA9M4UjG4+KOs7VhFHBCm/nAAHLGpJNEzYEgI+PNbDp61 s9Ms21K6KmY/SnlR81rDlPXo5c8sfj3kTthvTfTRsf+LvF/i4yg+KaahK0altvqcZ75FWSa gslks0X8SFx3XmszqV9Kkhe1dvgqewrvjxgqPn5ylllyYNe6VBqqlZVG4nOUG00mm6CmJJt rsD7OKsTqBra523oypP1juK1Vhq2nXUQdLqNvycGtEoSRDuJz/Uenb3RLN5p1BTgblPBzWW JHrHBwM5zXUv1AlSXQ1MT+1nAJrl10rW0xjJwQc/kVjKKi6RSm2grU9jlWEgY7fFL2LOoJG KtT3qgBG4nt8VKW2kE2I0LDGWApDKYW2yrjtT39p6kXqKnccikuwK4Kn2ntn5o9dSkSEDH5 walouL0QEr2UiSW59NkP1Dv+K3nTX6k2qItvqSMjjgSL2/tXN3kMkhYivolZgMHGPGOaqMu KM2rP0HYdQWl8nqW86SR+Dv5/qKZJc2ypvUoSe+3FcL0DQtS1OcR2wkSMMN7hsDFdZsNPXT 7RLaJC23u3+Y1qmpEONDczLcSAsMgfNXwEOxLKAqnihLcdsoRRwwiYPGe9RNIasg0iqxLcD vmr4JEddyNuU+aFniE1uy9/j71DSbV7VGDtwey/FYR0y6Ti2T1a4Wzs3nP8ozXMNSu5r65a WU9zx+K6jq1sLvTpIm8isBP0/eOx9OMbQeMnGawzxbZ634yeOK5S7EG0nJB4FVsMd6NvrKe wkCS7QW7YbNLy/Jz471zUe8pcloiz4NUseDnmrHbPwM1VJJ7cdvvTSM8j0USj+C3PikQ3Su sYA4803u2Kwuc9hWfXf6hKk89zXbiWjwvOl9khikTqhJwVXnk1pLC5SPT4ormBGDN7JIyNy 1k4ZSjqrMSn81HrdLFILiKHcqcBW4BrRo4EdC0zV7WOEi8eWSBvapA3Y/NR1eSE2Ukenx26 K/+dCQ3/as9o73MFm17YIHWV8PBIuQG+RUuoNU1aILCvpQq2PVEWc0kTIWXOpx2kYLSAGLK +iwyCftSy11Ro5jcjZ6hOfeMgUNqkySvwdz+WNLvOBnNaUQbT/xU6sGluCzp9LIcAGgD1Zd i4lllnaYnhc9hWeij3soGST8DuaaW2gX1zGvpWkpOe7DAp2FEbzW7y9bd6hT5I70PHLPtZl Zzu7sTWt0/9P8AVJ1AkEcKtx7uTTz/APhRJFYyMdRzIqlgqrxRYdHNAzO4V3/PNSXYchFZ8 d8DNPJNAgtYJnlf+JHyBj6vmidLgRleazCqZfaARnFFgZ60s7i9nMVpbmRgO2cYp6OkdUeE vIkUEY+Tmo6Il3Y6zePEY3kUHcXO0f0plFrUlwTBqbm3VDkkjhvsKVgK4umyzSf8RxEuWbH mq9BS1lv/AEriJZACRuNaqHVdDksJ44ZCDsO4HyaT6DpFpcXcu1Szpzt3Yz9xRYxxLDFb2r +lDGh24GBijP2wudJWCQ7i0fIpVd295a2RVWeWOR9qhvqWn8ULi3tlYYO0ZpiZziBFstQkt 7pdyvlXGOVPir9mpaYwa1YvH3C4zxT/AK60Uegl/EpDDh9o7/epdKRtqlsgLZ9HgsfiimSh fb9WXMJ2XNuTnyOKnrt3a6xBFOnKqMOPIrVXdppb70ntw7DjcwrH6r0+1ujTWDkB/qQ1TQk y79P5PT6fjYt/OeK2C3O1gCxB+BXPOjrwW+iqpxy5xWj/AMZXGRg5780hmqEyEZI3HHmhY7 ndJkqV57ClH+OQCEHfg0MeoYUf+GpLDkk06A0fq7X9p+5FWx3K5+o1kv8AxA8haQACqjrtz 3Df2ppAbtZ1ZeWx/Woy3FuSpeZQo781g/8AE55vqlP96mlxubnJ+5NXSJpm6XWLGGPbFhiP A7UPN1FMMiFVUffvWWS43DB4/FEq22BpX7D/AHqukFDg6jPcREyynHfFc+6g1OaS7eCBAcc E47VoTdFuAcDH96yerlzcSlCFU/V8msJdloUBSGy3BzyKZaVGkl0uG9Mg+aBRQ45PNNtDs5 JrkMoUlDwGpFHQOm4FMskKRbGU5Lbid4+a1d1OlpDGqDl3C7qX6LEsSpv2K2AMnjNR6lufS hl4yIh7T9zSk6iOEeU1EyOvag2oanLJn2Idqil69yTzmvCQTk5JPcmvvxXmTds+www4QSRI tzivDg8Y/pXnmjdOjje4DSjhe35NEI2wz5FjxuUj62sVgiW7lARM/HNJ9e1UJiCxkb3+4tn xR2v6japcR/xyVjyhjHn71kGTZcMswJycq/zXpRjwVI+TzZJZZWzS9N9ay6UWhnLyQt3BPa trYdS2urIBb2e8ee3NchkId2Bxmvra+ubFs2tw8Tf+k4q4yoxas65NYaZqMjRy2G1x/T/ai LDpLS435XbjnaCa5xZdZ6za7VYibJ7tW60Tq+4msXnlskRE/nycuftV3GiUpNa7CestJt// AAxLFApVl9ygnviuUXkaPax3BkJcgK4PcVvtU6jl1I7WGAf7YrFappMweSVBuiHuLAc1lzT lR0ywShBNiuAR5OeMdjV8MphJaN2DnyfihCpGFXx2r3cwJ3DBoMS53VxgDBzk5qpmzkAYFV luc1Jc5GePzRQbJRKdpcDPinukad+/u7a3UgmQ8t9vNK1uZCojSNTjsQMVr9AvI9Hgjb9sJ HP1lvApNoqMWdChgsrG2jt7baNoAwvdvzRVoxlfaSygfBrFt1ZFG+61tff4z4ppadX2lxEp kRoZxwzL2pKSB45GukRVUKzsueAfmowPcEEhwyduRWbg6os/U2NvlJJ5J7VobSdJLETrlYw M4zUudhxaLXuVDpFIDGWOFPzR0akHOQcUgVZdT1EThSIUwFB+afxIw7e0VMHewmqLJCPSJY 4UCsPr1wt1qEMdncbmJ27B2FaXqK+FlpEzjueBXNLW9lhvvWQ5PfmpzTp0eh4OByi5hU0Ni OohBKS0CnDlm80HrdqtvqGEjAhYgpt5yKij2Mwke6llWUsTlR3FSvNSiuJbRFUrbwEbSRyf zXMmvZ61STSX6LOoLU/vLeO3hAJiBwBjNKb+xe0jjaQEFxRet6kb7UGljYqijC4PihdSuVm trZA5Yovu5pqjJuSSTE16/wDwz/ik8WNpOaZapJiAgcZNL4lQbSxJX4FdeNaPJ8p3MhKRke asaV1Cp9Wf5R4r65T3EopAq0zJtVViw47ue9aHINba+m06wINzJbsRuRR/MaAutUu7lAJJR ITyXB5NDXjyuVDuZfj7Ci9LtI5Z1Ex+o8ccUkhMBhj9dwTxk4yRTa+0Z4dPR8RgnyDzToaM 9s77FjuIWGdhGMf2pbdw/uUENvCBNG4/h7zux9s0NjSBdCWK3miuZYpWWKT3EJkV1m2ks9W 0/wBO1lizt4wcGue6Gmow3MtrbuUQ8ESLlf6im1mlxFqZSIEbfqCr5+RSBo2emC6kT9uo3S xfU3wKemKRbWT1WI9hzis909d3dzqEiFfcg+srtzRWr6hciNrZX97dwK0VVZk0YDXU9SZ7Z FJbPBHxV2iaWbZd23cd/b7UYloTPKxJJ7En5oqBktmeAsqNjgZoTsfQgttCS41LUJpNwSNt ygefsaf2GiW+oqf3Y3Ko4UVd04nqx3bSLne2381o7Swiiy0Yxu8UUFmHl6OsprB3gJgmhkY gnkEfBrO6Prk2garKXs1bIKlc8fmurX+nAWEiR5UtzWO1vph7nSWuIYc3VucgY4YU6EmQk6 rsb4pE9k6SbvbzkCtDt9WJJkkTAXsOaSaLpemdTaPjYba9hGPUj9pJ+aAW81DpWdrO+haWB jw/gj5FUgezS6glre6e8EokZ3QgH44rG9HTNZz3Vhuw7HC8/FbC01bT7/8AbvbXCkZ5UnB/ tWT1+ybp7qAXkQISdtwcdgD3FOyUhjcW19eXLIkvsJ9xo2Ox22wy5Zsc/wB6Ps7i0k0/9xb lZFPcjvmpJAShbtkZx/WrVMDjuiHGmx8nljTFW9xBJxS/RZI4dKUyeWOKYRmKZd+4YHFYll sEx5U9q8llwTioCDH0nv2waj6ZYFd3u+DTsC63lypU14ZznaOwqMULoM4qppViY76EwoMjl xz2FXxuzZAbNLEvlAO1Mj71E3crdvaPtQ50WsZobZvUcx+qFAFfS6s0oW1gU4I2nPk/NJre R4oVdeW3Z5NXQSvGJLhOGHIzU82zR4ko2HXFw1vGVkmUcABccisxeSF533uWHiiJ7j95/EP tPdj96Bc7pC2O9HZgiy2jJkHHftWj06K/glhaEK6u23YB7h96S6bCZLxBnINbO1b/AAvUIr kuHQxktGBkp96RX9D3T7ecH1731EjthvbceGobqq9kkhgjY49Ybzj48VfAJdXtPWlaRLWd+ 5ONv4FJdevUutQMceDFbr6aD5ArHLKond4OPllT/QPHaPLZtOhHtPKeao4xX0U7xtuRiM8G mDaUH0gX8MwfB/iL5Fef09n0imk7l0LzVNzevZwr6TYctk/irQCcDuT2xUNVhWxgjmPvkAO 9fABrXDJKWzl85c8NGdZludQkM7HaTlTX13BJAPTP8SI8ow8VbPbBrdbiPLofI8UKl80QCE b1zzXfbbPmels8O0xKRtZ/OKH93+Uj80VcXEJTKwqMnuO9D+4YAYlfjNMm/wBEoo3kcbFJI 7ntWxiv5G0yKFVCIF/lPmstK0sWxVPtI5HzWgikaSzjDqF2jgCs5vR2+HDlOyQLE/8AqNa7 pDT0ummknjRoJF24fzWOLHPHatL0/rFxbwNCiKyoC+Mcis8P8ju8y/j0fa9+m1t6jzWNwsH 83pueB+Kyr9Has0LNFbmdQfqHGabXvXXrXEivatIV4Jdu39KKtuotRvdPZ4z+2iRTjFdR4Z jZOnNVjba2nOp+TRtj03O0RNz6MB8MzigdQ1q/uJixvpWGcY3EUA1xOf8AmSsw/OaGCZrV0 7T7TgzJLJ5OeBXpaLP/ADIyPjNYwyMzElm/vXyvIDlXP96xeO2bRyUbUlBym0nzU40TIJGN 3HHFYkXEw+mZxz80bDrN3bjAfeB80viNFnXs3FhBHNdJhMBO5+a2zRSTaYYYMrnAGK5fpXV kEYxcxsh7kiuk9P6zaahFF6T4LDgNxmuepJ0y5Si9oZ28k9hZJGU7Hk03tp1mQEYBqPoLPB sYZFeRWot02548GtoKUX/RzSaaEHWzt+xhQcCRyCPmstLaaZYNFDfb3lkGWK/yZ7U866vkU WkJJMivv/ApHqL6dcTjUXuwfaoEI77qyntnr+KpLFFC690t7bUVtYpN4f8A5ZPxQYspGumt 39hj5kpwT6trNrN37W4ECjxivL2e3msJNSQ4aRAjKPmlxR1LPLjQjt7Ga/leO2XcFPOSBxV d7pc1mheTYR2+rmrLe2vS8Lx5RZTtDbsZr3WNNksFUzXkcpJ+kHJFUo0Yzy7RndVwIQMUNb wMUztOCOKJv2Csu7keB5qqK6kLEDAH2rojdHlZ2nkCImg/bbZmwVyT8moG2jcevKVijxkBz zVy2oWAFvfLJzx4FUXZjgQA5lk/9Q7U+zLoI0W3/capE8uBETjkZzW81q1hg0Z3hSNHC/Xs A4+33rnlo1zcMkgzsQ90G0CthBDrd3aNmQXMDDByAcj4pksDgtdVtrcXNvcteeov0qACo/6 1NHtL+7jaZJIrmEYIcbS1OLH1YLbbFDsaNcdx7aU3bRXsssLvidRkOT3/AAaTQgpkt9JeO5 9Zo5JD7wW3YFMtGu3kv1eKUH1A2cYIIHz8VkLP91LBJDeXCxxjklhkkZ+e9NNI16y0i+W1t YTKJTtycDP2oSsbZ0zSpllY7ztkQ+4AcYoe9jZr12xnIyKX2Fz+wv45Eib07huVJzTm7tjd A4YpgcBautGZmdOtZ7mef1dqqGOBnk0N1J0nc6mVuLK5ELKmHVh3/qK09po62oDxs28nk96 Z/tf4MmTksKajoGzil0de0Z4opt8duT7cMeT+RzXRulurbLVoI7VmaO5RcMCOG/rUOtNFa7 6YaSFCZbc71x3rK9MaHH1BpTSWd61rqcZ9wzgMPvTF2dRkcSqAMHjya8ihXaCRx5HzXOYeo NV6bvDYaopIXuvfePlTXQNMuor7T4riI7lcbhg5qrsVGG1c/wDhPqhLyBT+1umwV+Ce9aqe 2ttUtNlwizQsu4Z7/wBKH620MatokpQfxovep80s6J1yO808WU7BZ7f24Pcj7VS/sSAL/oC 3MxfT7p7Zu4B8Unu59U0rGn61bG4tJB7XJz/UH5rpggZ5cmo3mk2+pWzW91EHRuPx+KHEEz lNhfJoOqRNBc+tZyth1J5x+K6PCiTJ6iHKsoII8jisL1L0Hcaaj3Ng3q2/8yH6hXnTfXJ0y zFreRNKqDarDuBntSi67BmN0W3SfSBvG73H+lTlxBGI/TYgea+0IAaSp+HNGqdzPvIZT2rG zb43xBbeeBUCkuCexzRkTqELq4Y/cUO9rFM7KntIFVyQyQsFAY4GOOxqrIqhjDeIysJFxjz VapBdzFSuOeDQ0kwjtdhTLkcgUTp6sEQn6c8Uxol/godsRyDmld9HNZ3JgLgle+KfzXC2qG ZjgL8VnZZWu7lpSAS2Tx8VND5NDGyglubfK5ODyfivtTZ0tAiHAQe4g+aMikGm9OLtPvlPN ICWckMx5bJFFDlNtUeI4WHB7V9GSXyeSeAPiq3wGZRyue9F2UO+ZceKbJrQ90+CO3tGkZcS KPbWy0Gw/c6e08ygSSpsyR4+KzNo6PeWtkI87zuZvxXTbGBVtx9KpjPFEUEtCzUrVbHQk9R sehHhCpwCTXPsl2JzjPf81qes9QBdLKNyVPvasnnx2rly7dHteBDjGyfIBwe3+tMdI1A2sw jfBik4ZTSwsGbk1dabA5ml5Cdh8muWcbR6DlqmNr20i0+RpmGVfmJaUykzhlkOQ3c/NFteP qFu6NhnTlR8j4oAv98YqIRadjg401ITS/udOkk9MZibjb4FLpGSQ7wNp+K1R2uuGUMD80HN pdpKSdpU/au6OVHlZvAbdxM8vL4AHPg1MxGMkYGfkGnI0W3/AM5xV0WnWsJ4BY/ereVGEfC yXvoBsbB5HE0xwB2BpuCSuPFeqARhQAB4oi3g3H4FYtuTPSx44YY7KRHxkGmVjcf4Zpd3ek 7WdNiZ85o620CW4QMImZD4Hmh9c6b1m+ijt4YFhgj+mPcCR+a2x462cHk+QpfVGJltLl/47 IVEp7/NaSRf2HTGxrkiWT+T7UdY9Ea7cRrHNsVEPBY0wu+gZriMCbUEUjwoJrVHnvRy6QFz jYRz3PmoFQByf9a3d3+nhhBf9+CB8jFJbjpu0gJ9TUU3DwOalypgo2ZwN4qXNNDplgeFvQT +KFuLOGIsFmD/ANafNA4NAzLiMH5rwnkAV6Y2K9wQPvUDlO470+xUESMJdqxpnA5p3pHU1x Zzwi6y8MXZezL+KRxEjaqMN7HzV+ze4hkKqc/UOaTUWUmzsOh9f2ssscLS7kbjL8Mv9ad9Q 6vcQyQ21hGHedciTPAHzXBYGe2vA0Ls3pkEjGc12O0vhf8ASaXa2zJIF25+aiSqJpiS+RWh ff6OlzOGk1RTcOuAr81mdS0+fTZzBcIRjlT4P3ry7nkaXcXO4H2/IrRa/OkelaW90AWyCc8 kiudfbZ7XOWKl+xPdxarc2Vvb/tnaKJcgqvBpVPOY7UWmGR0clga1PVE+oW0kF9aTN+xZBt CnABxSyw0a0udNbWNTu2CO23CDJzVcHZgs+rZcmpaVLpcDXO+NoVyFTHJpJd3+nu7tHbOxb sztkimNxB07KfQtzcF0XC+3IY0oGlXzsSLSXC85K44qmjGPG+Qj1Bx6y4Xk+aqj2opyPfni rL4/8UPJXgj4qKTAD6AW+T4rVdHFkdzbDhI8OGVcH5Y0uuLgTTFvqY92NfTzGdgXkJAqKPE zhdvA800jNsuV5BAEMrCPPKg1tun9Yt0s/wBv+8MJUcRnsaxc0sAX041yRzTfTobF4o5rj3 NjDRKOSKYmx9c6uqOGEbMkh9rxjg/mgnu7SSZXELGZvaSDgYoWOSQTrHbOBApIVByR9jntU Z4pZrwOFKKBg+4H/ahgg0aNasW9ORpXk5Jz2+33oHVtAuNOaC8s90yrl34+mtJpmnWkcCiT ej7cqyHIatXpunetablCPEeCrjuKlJjbM7071CNa6clsYJIk1OEbog/8/wD96YdMdUm6zbX h2TK210f6lP8A2oXXP0sSdmvdElNrc9xFn2k/YjtXP5W1fRNdX98jrdIdp3fzf1/61aMz9A QFSu3aR+auwChwKyvTHWen6skdnLIIb1BgxOe/4PmtTv4qyTxoUaAo65UjBHzXKdTspuiuq 1ubVv4Fw2QhHGCeVrrLMCoIPNZbr6wF1081yi5ltW9RT8/akCLNX0Ky6o02N2G19uY5V7r/ APasdZ32rdCXRt7u3aexY5Mi85/7VrOh9VXUtB2tj1IWwyjx8U7mhiuIjHPCHQ+GGaoBFpn WWja0uyKcRsf5ZeKyvVmnQaPcJrOlShZXb3KpyK0modCaNcv6sCG1lzndF/2rH9Q9Fa3an1 bSVr2EckKcEfkeaQzd9La1Fq+lR3IOXAxIPg06MilT2P8AWuOdL9RS9NGeOW3LoW96btpB/ rXQ9I6ksNYANvNiQ90bhvxVp2S0N5YRMjh13KwwR8iuUazpQ6c1uV5bZZraTmMNwBXY4IiQ CRwaUdS6PYalZPDejA42Ed85pSEjhXT8ijTlXODuNMWAJIHzml2hRj/ClYgZ3HFH8g8jFc8 kdmKfpnoGMkee9QIcEBSMuf7VcpAQnuTXkCs0m4EYHcUky5pEZdNl9ZY8hlZdxYeKNhgAjC 54ocu8kzzQyn2DGPk1ZaXS+nK9x9UXcVpZy+wPWrgRj9qpye5/FCWluUC7eXl4QVVJItxNv OSWbGTT3T7SOKE3THcwHsX4piANYlYFbde0Kj+9LnkBUY7+avuHV5HfPBzwe9DBM+4cUAQH 1duDTayxbMrbC5OOMUHbxq8qqeSTWx0eyjRNzqC/YZ5pFDTTtPitm/eONz7cAjwK0mn3Zut OEsefecAEfFZeMzT3npSblRiBgdhjwa0kZTT4BjCJ2VRT9C/sy3Vdq0ST6i0o2r7QuO5rDr qc/qEMcgjkfetZ+oF+ghhtI2zvbe3zWT0i2NzqEfYqrZPHis+Nm0c810NwHEallIJGeasaX IAA2geKbTtHI6xyKGVRxigX09pHJgOQewzWMsdnpY/LTX2Kre5/bTiQDOO9WXYQXBKfQ3uF USW08J2vGwK/616qtJGyt3XmsnBo6VkjLZ8Dxx5r4Eiq99eEknAoo052Wbu/NSUF+MZqCrk 4ptpek3N8+IIiR5Y9hWkcbfRlPKo9gQRYlLuQMCtD0zZ2moL680m0L/5Z4Jpl/wCErUWjR3 MuXYdx4rOX3TmrQt6VnL6ieMHGK6I4+O2eZm8rn9YG5bU7eBfSieNFX+XPagpeotOt2Ly3A ++Bmsza9H65On8e69FT3+aLToSxtx6l1eu/yScCtuTq0cLSsL1D9QrO1Xbbo0x8YOaztz1x r19kWlqkQ8MFOasv7rprRwI7WAXM4+BxSG+6imnO1FESnsiioc5FKKKtQvdWueb68YN8Z/7 UskCAex2dvJry7vHnccNgfNVJM4XbgCo2VaRBtwwTnHjFfARFWyG3VLaWPOcV56ZPYVX+xd lYyBweamY2428kjtRUGn3MpxHEzfcDNEGxazdWuEdTtJGUIqeUbpD4SoDW4QHLwgkCqy+9w 23aM/y+KLiMSBlxlj2yK+WykkO2LaD3JJwKLQUwqy2Ww4VZxIDkp9Qrfadr9zH0ytjDEZH+ naozgf8AesBaQS28jXTN6bw8qducmtx0jqlvfySTmcWc7cFNvDn5A+aiS1o0hJRkmz7TtEb 1DqGqH0baPkg93+1C60uoa3Mbm3t2NsnthXxirtatNVnmdZEleEnI74rS2I/b6NDbpCQdvO 7vmsU1WjvzZKqXsSaZcSQaLLpmqRerCU9hByUaqdCuoYLUaVexZjuWbkj6T4q2+uAbyW1Rd sSjLcfUaUXFx7lVhx4z3FWp3o43b2VXel32jau0MEuDgsjkfy15caprZ0/Mk38Irgtnk0xZ RdX9sJ5mBCELuNC3nTb+ixFwqmM/SW7inZSnoxc7r+4ZmJOfAqAjkcZwOaJdVWWXONynANf RKcFZW48bRWq6OeTtgRi920kf0r0thAuOPxRaxgQs+3scDNUHczYA4FMkjtJjJ3ADHFW284 hG/wBRi2OMeDQ0r9x2qUYyFAPfiihGlsI19P8AemIh3+sNkD81fYW7XN8SrGCHOWIH1Uu0/ Ubi3H7cybo85wecVudF1i1t9LlmuPTZE9zZAzj7UVYN0Dx6bOJ1NvIs0A4Uk4Y/itRpjtZy BSHjBHaSudWXWUUPUryxyE2Hqbo1Zew+1dR07UYNVg/cJKl3CTwV/l+xp0TyG0FzuIj3AZ5 3DsaUdY9Owa3pNwRCjXKoTG+OcimQhDOohfYo/wDLPaio1lKMkmNvgCmI4F07oE2sX88Fvc tb39spZA5xlh4rU2HXfUGgziw1219QKcbmGG/oe1A9ZWk3TXV/7yyYoWPqbgOAa3mg6npfW 2jgXdtFLMoxKhHP5z3pDIWX6g6LdSrEzNCxHdhlf6kU7v44tR0qZEdWSaIhWByM4rPXP6Za HKrG09W1c+Ubj/WsrOOo+gtQwJHnsGPn3Kf+1VYqJfp5czaZ1HPYy+2OYleTzuFdXMeeM/3 rjOuyRalOuv6RL6NwhBnhB5Q/I+a3XSPV0Ov2Yjkk9O7iGJEb+b7inFg0aNhtc4qYiIU/ev iy+mTIQmPk80ul6q0e3kMLzszjjAXsaeiTm/VmlQ6X1sJbmES21w25l7Cidb6YXTI11TQJC 5KhlTPKj5FPermsdetPRjUpLH7kkYYxWN0HqCbRL/8AY6pkxsNquedtRZSQ3sf1E1Cew/bT sEuohtJbjfQOpdT6jfgJNKU2cYU1LqPp+G8lju9LAWSXnjs1Zed7y2dortCpB5NCkPiCaFI qaSpb/MQKayNF6IZXzn6vtSTSVJ0ZTjjeascttIJOKTCLaDi4U+08GiYG3QSIg2vt70qguG UemQPsTR9ncqsZLjJAIJqKN3K0GWibbVGK+4jOfk0v1UPAxUMB62Mj8Uxa7SNBFGu4+PtSW 7nMt2Wm9yjjb8VaMPZQoUSAjkDk08vwiadDJbvtbv37g0ptId+8nhRyM1bKJFCev2I9oHbF AwYJvQyMfxVag5Oe1T3BdynIXmoDLEKPNADPSrJZpRLJxGDxmtcxgt9KeUMFA5BHz4pDptl M9jIg4bblfvV9nN/ifoaYisixHfOx+RQDHnTbT3crXd638XcfTT4+5pzfMHmWMsD6fPegNH UAPMzkKCSRjmhtSvP2mn3V7MeXyqr96GIxHUl6b7W53ByqexcfFNNDhjtdMNw6/wASVgAc+ KzOd8zZP1HP4rTWWBYorHgcgUi1+xi0u0gKoPHc9zUotyMrkgHvxWTmv7pb0urkBTwDWhs9 Tge2R55kDHAIFNB7GrOJRmTnNUS2qBllTgjx8irVaN1ByAvzQN7cbmEdvJ9Od1EoqjXC5WB 3sAguSinK9xVSbiPj70203SrrV5FiiQuw7k1tbLoy102JXuR60x7L4FZQxWzrnn4L+zO6H0 tPexrcTMEh77c8tWs9Q2MIt7a32qOAAO9Ei1kiKpCBu+B2Aq9n2LtDgt847Gu2OOlo8zJml N7AorKa4Ae5cxKf5RRoW0tE2xjkdyaT6x1Pa6JFummjd/8A3YOWNc81/rTUdZLrHm2t/wDI nBP5NDqO2Z7fRudb640vTA0SMJ5h/KpyP71zrWOrdR1ZiZJPTiz7Y0NJo3X1Q0i7we9RaNS +4LhSeFrOU76LjCj6Ny8hLEnPipTEDCjir7W2a5b04IHkc/5RzT216H1m6ALwiMHtuODWTN UZNVbJCg8+atjs5pWCxxlvuK3UP6fX0Bz6UUh/+eio+ltTjPFuo/BrKU2ujWEIvtmTsun5J cetJgfFazR+ldPJBdd4Hevv2F3bviW2kQDztwKZafKQNu84+wrlyTkdajCtGj0zS7G3kAjg QLj4FX6ta6UtrvuLVJAeANvNKJtZjsI1Ehy3jFE2cU08q3kFwJ45eHifwKIStGEo07Fb9E6 DriPJbRtDKndVNeJ+mVhLYOtrcypNjBDcin97azaa6Xdkm2MNl0HfmmNpcx3BS6hJCnh62j sxk9aORS6Jd6DqRtNR3NGFOPIOexrV9F6NbSxtdtEpMZxHkdvk06670qXVrGGSzg9Z0buvf FFdJft/8L9qqky+14x3XFbcTPkwmdCi7jyT4NJb1naQt2Ap3eEsc+BSbUGCITj21zzpPRpG /Zn5Ibd0mmuWZdx8eRQT2+nxtFKWZ2I7UfeRqUKqKzt1I8ZbYSQDgYFEWVVntxObi4LFtoz hftVMt16SEe9nIOSTmqI3cFsAkYySRVN3ehIyr/5eMCrXY2qQjeRzKzLwWPIq6GV1CruVjn 4odWXZuwS5NWooyMDBxnNbejH2XSMXiAPluwr5IMc7TzV1ogOEcf1opIWLKueAKXIqhPc2m z3kHBr22tw8QUryWxmi9RKAosjYVzjvVcEEtnc26Ssoidsqc9xVIgNjtfTvBGPC55r25hUe 0swDcE5pnBp0t1MXgOAO7t2qGpw28cix++5k/wDT4poLM/caYLaI3EL+pt+fiidC6i1Dpy7 Sa2lzG31x59pHmmUdsY4GMybVIxtY8/2rNNGIbgsy7olbBFOxNHftC1yHWdPS5tF3H+YNyQ a0EDZXJGD8Vw7SbLqLSbUavocpuLVv5EPI+2K2HTv6pWs5FtrML2kynBcD25+/xTSsho2Wo aFaajcNJdQrIrJjBHmuXae8vRPXL275SCV8bflSeK67b3tvdQiW2lSWNuQynINcx/V6DZc2 V8mA2NpP4o6EdSj2PEGTGxu1BX9rBcwNBMgkiYchhmkWg9TQPoNnKzEkRgHP2oPWer/RiMs HqMHOBjGBQmhuLMJ1V0tddN3zT2ZaS1k5Gw+6MHwRSbRZ7ux1OLULZwCrZ3Z4H5rXW+py6j fGRyWQcPvPDUs1/Qkt0mvtNYxZ5eMcrT4sZvpbhtZsIb6O4ALp3U8fisRpdvbR6heSXV4fV WThH/mNZi017U7RCLeR/TGMp4p7Z9T2d8EgvbNUH1PInepYJDm7vl9UAnazHjJ4ApVq1pFq 1tKtumZoBu3fIptdWdtd2q3NmVZFHtIP+9Q0q3kWT1MjDgjA7HFZo01Qi6f1qbEOnXBJMb5 VvI+1XdRSxSGVSmW2g5qjqGz/AMN1RL6Ndiynkj5qeoQwyxGQMW3IDkmqbIQp6YtxPogGM+ 7t81ZPpvrIZIewOGA8VPo7D6IVH1Bj/SjrBore3mSVgrK5Lg+aslCCW0liPg4HxXkDs0cmQ O3inQlj1W9aCIsqqO6+ala6RA0t1AGxsUY/rQMTu5jgyMhj9LfegTzySS3k/NN76JbVmjJM iAcY8GlojkHOME/6Uhob6SLJctczBXCe1D4oGWVjuEhyqHCgeBVUTCeRXfGYx7jjvVZPqM3 u4PP5oAqdyWYckfPzVkfcFQSVOfxVRzu48eKIhDODFGeSOWoAf2V3d3g9CwTBYDc7dhR9ra /4Xqn7dJNwuV9zt/m+1S6f2/sI22gAAr/WqeqbxAIbaP8A54IKEH6T80AzR3N/DBJDZxJvm kI3AfyL5JrNdb3KLDFao+ctuIpnpNibZHnml9WVwAXNY3X7xL7U5HQe1Pbn5osQNplqby9S NQOWwc0/1IrpasqMCU4Aqvpu39KJ5WCq55GaE1qSaa4QE7gx5x80FEbfTv3sJmkOGbtii49 ABxuft2ou1jKWsSMCuxcDjvR6MAmPP3rRIQimjbTQ0TSM+/tzwKP0LSZ76RY4ssXPf4qFzA +p6gkEP0xjLt4UV0TpOxt7G0N4E9oG1M+T80KNsvnwQ40rTbXQbAQphpSPe5+aKUPdKCMbR VCxm+JIbPNLOqOp7PpizMbENMw9sannNapKKo5nKUnbGd/f2um2xmmdFA7knmub9Q/qHJKz w6YgRe281lNZ6hvdbnLzyEJ4UHigkgJALn8L5NZymVGBNp5Ly6Mtw5lc92NfS+47QMD4FO9 D6P1XWpA8URihP87jt+BW407oHTbFgJAbide+7tWe2aaRzrS+nr3UW9kRC/5iMAVrtO6GtN vqXspfZ3CCtqLJIkCLsjUdlFLdY1BbW1cRlGKj2oh7n7ih0kUrYLbT6dpIEdlYhWHAYr9X9 ac21/d3Sb9sSA+CvI/pWYstUEyLFeKSWfPHGK9k6htYvYLaSfYxAYvjisuRfxs1zm6j2kCG RT8iqIrm4kkMZRVk8H7Ui/8AGCi3WO3s9sg/ztmox9TsQx1CNtw5V0GMfms5ZI3RSxS/RsE jlMYyQxx2bmhXjsJWEb2yBz3K8UkTq60MDS2Cz3TKMFccCrJ9VsxYG9tTI0+3cIx3U1Emhq Mgu70C0lR4vUZWYe0ycgUv02DUun7lVmjMtoxxvjOQKK03qKDUktxPIv7lhzkccVqQmIy8Z 7jhW7VCSBtrsoW+gPppI6lZR3P+1UmA6bcBosiFzlgO1SMVtdALeQemwPtZeMGmIhVbf0mb cpGAxraCMmz2NFwSn0PzislrV43TutR3MKqsd1w9ayEelH6ZPnisJ+pE0a/tozy2eMfmtnp ELbNIs4urZJ1wd/NLL8srqhHc5NEaYPS0a1SYhH2DjzQ1zcqrbZMZzwa5JdmyFF2QGfZ3A8 1mbqGZi7xMM5yRWl1DaQzbgM98UhKhpW9KVc47ZpI0QsnRjGwL7SfBpLqU0hg9KWQe3tinl 8jyIwBG4Vlr0tnDZroxoibK4Cd2QOMdzRZUl1YDvQKDBGWz9hR8MzMgygGP9K1ZkhnboFZe BkDzTGztJbl2KD2gZYkcCgrC1nuhvihdvuBxWjdZ9P0QQoMPKcuSOazotv8ARn76ysZpooJ Zt2Cd+PFLtY6fl09VuIpzcW+MjJ5UUXLGIr4OQRu7U1mJvLWaJI/b6fLGnZLWhfoeux3EP7 SaX0sdv/UKZET3M+NPhVAv85rDRxZxJFkuhPbvWh0++uNSijtYpCjdmUGtCaGlxbRW+TPdq 7kZKrzg1nd261u45NuC25T54rUPpEFtblJrgvIR2Udqy01usKyKSRubkkUmNmy/TbqddPju LK6UmKQ5DKOxxS3qjQY7nWzJZyBzcMGkHxk0l6avBaamsJICuc+6tdp6E3byHJYjua0irIY k03WdY6I1oRSys9uxw6Z9pX5H3p/13q1preiQ/tpVmb61OeRn5plNpdjq1o0d5EGOOD5B+a 5/qnT0+nXbx2UzTR47Zwf7VMlXYJX0NOn78tp8to0uTEAyjx962WnaZbXCeq6HaMbgfxXJ/ Vnsph7XhZe4YYrq2hapHf2qywtmIoC3/pIHmoLsRXNr+01aWC2Ps+o/bNNFVGtjHt9QOuD8 GlmqXLXGsLJbDuMN9xTVMqqxrkYGa6cb5IylpmMjeTpfWWWa3Elu5+kjIYVq7rp7Q9ZtFub aL0vUXKtEeM/epalpsGq2TRsf4o5jbyDWe6a1WTTr97K79sRYrjwrfaspKmVYI11fdMXktt cLujYcj+Vh8j70/wBBuluLYzo2R4HxRWr2dtqtsYJkBKfSR4+9YpTe9P3EnosXjz3x7TUDN N1eol0sMBypzSuzlF1pMTcN6Y2mvYeo7fUrR7W/X0mccMBxSiNzpt20ZlzC4yNvalQFXT14 bTRN0Q95bk/NQlu3muGeYZD/AFeKI6V0ltQ0obm2pv70+n0Czjtn2oWKAkn5rQko6c09bdZ pz9DHCVbc3K6bcXhZSWlQbTiq9L1GGx0ses+5g3CUFdzyTySyXQxIykxqfA8UDAJJW2iSTn I/tU0A2LKRlajcqDbooOdoy33ou8hFzYrHZLv2oDJIvZR8VLRcWhU0m93VMAOaleRrEE2fG K+t0QXAVuOOM1C8m/jFDg4GOKBFBJVvb3pjpKt+7BVcg8EUFFGSMAcnvTXSzHFamZzgIfqp iG2m3g029uonwYFX1AD4NfDS59UsLjVJE/iSkemPIXNKobuKfXFe6iYRPjj/AGzWz1y5Fno hEX8MyjCkePxTomwS+uksdCeYZI2bRu4OawVrG11dqjc7zk4qy71C8lhEE07ugP0Z4NT0i7 hs7r1Zk3fGOcVNFI0sqCzt0gWP3MByfApY2nXIuPUto3Yr7vcOKfQ3dnfFXWVSTzg9xTL9u ZbVkUjc3wauKsLM82rt6i/uowGQcnFWh2vSDZYl39x/l/NOLLpSO+DxZKkclweaq1e2tejr do4vdcy4JYnxWvGkTyArqWPTYEsoyGuJWAkcd/xW+slc6dbWcfLbRz8VyXTHN/rkbOcl2zy a6DrXU69M6VmMhr2YbYx/lHzTj1ZM9jHqnq2Dpa0FrbFZrtlwAP5T8muOX99d6lePdXkrST Ocljzj7AVO4uLi/vXuLhzJLIc5Pmtn0z0MLmNL/UUYITlY/J/+1Yt8ilGtmW0Tpy/1mYLBC xTzIeAK6fovQ+l6XCs12P3EgHudxwtNP3VvYRCz060UuBg8YAoKWW7uPbM3ppnlFPeo5cSq 5BMmraZaHYsjgDsEGKX3nULzI8NhC4Zu0hr14IwASqMB2BHaqndQNq4GPgVjLI/RrHGvYqm /xVuWnYkjkbsUKLWQNuklz9qaSzAjxQcjKRXPKTfZ0wSXQBfAiMzIcFe2PNUw2odAzOwB7q PFEXDA4QdjXwIUgfI4FRfo2SLoIY4nBUH8k1U2oQzan/h02FjYck9yaR3eq3ltqiNLGUjQ/ R8ir9Xsf38S6lZPkjlseKlY2tsbyW6Rr9N0e1s5zLbepGGHK7sg/wBKdwWNvkbY1Bz2A4NZ bpbXBexLb3LBJ04938wp7N1NYafKIX9QuOMgcVlxkpUKTtaAeoOmGt3Go6cSgVtzxr4NPNB 6iuL+FYmiV5lHuGcZozTdTs9VhPot3HuQ+aW32iPp1wL+zyi92C+DW8W0c73pmrheK5i5Xn ytWovpDbyy/fxS/T5UvY0lB9KbHK0ciSrIQW3Ke9dUDknplGqxzvbbrUZcDisPF0zqer6wL vWGxBEcqme9b+5kEUY+KUXU7yxH0TVTkStEZ4gVKkjAGF+RWfubFlcuCXGexNFTi7iBJc/1 oSfUiDiQ/wBawezVMDuYUGFGQzfNIbvRpUufXjk9mefFaSaVWPqZBIHBoC4fei7Sfc3PxSN EIb629CP2vgkVkLws0hywOD2rZX8PrXDbpO3YVj9QjWK5IH1E1tjJmUwruOQORRQZljL45U Z7d6phDbuBTS0jACyOqsAeQfitm6M0rLv/ABXqP7W2iiZIQDg7Fx/emUGsTahFF+4ckhuQK Sa1pcdv6V9H7Y5W8HgVZpWobWWCVlVfBcYBpPY0zQajbq11vIxEgXZxTTTLRLy0lgAwWOCf 6Uia/e9nSE4CxnO1exphaXk8DSKAUZxyopclEdaM1p9mbLWHEiholdlYfmo32m3Gm3xutPf Kg7sr3ojV4ZLa6hnkLLFI2CB8/enmjWRv5fVaVEgj4cN3YULbsXoX2/VNvfx4uIRFMoxuHY 0purhbh5SDuXPBHan2q6NYXl20lshhB4BQd/6Vmr/TzpsyLO25WPtde4/Ip+yQu90rNhHdw DEoXc/4+af9L3bXdtl/rjGD9/vQmjapBeIbK42q2wqhPZ6p6anSw1ea3duHYqAe4IrSDqQp G2jfaMnjIpFcj1b4Lgg7sg07cbUz3GKVuD++RmHGa2zQtWiYOmedUafb3lkqMu2Tja4HIrI 2mo33TWoi2kHs/nGeGB81utYOIlJHtwBSTrXS430eDUY1IlUhWz5GK449mjZLTbhbjUhIjK 6MmQRTol/a23GeM1zWyt7/ANTdapIdvJCHBArQ2Gu3kG2Gcvgfyyrz/Q1vjlTJkrNYpMZzu zj/AErGdVQta6x6qD2TgMPyK08dzHPAHhP5XHI/NLdeszfWIK8yw5Kj/pWk9kINsbpbvTYn 8lRk1QpjLTpIEIJ4BFIenr701axkf6jkfanQjUyMfI4NZqNlWL7zR7CYER/wpTzkHIpJPCY P4Uqb9v8AMDWokt4+/k0M1ir5z/vRwDkVdCYOgZLYwx4phrWo/soWiRd8so4HwKSdIX8Nl0 +zPy24kL80wtY5LlbrUrhFZimI0z9IoEe6Bp9uIDdSrukxnB8Uv1UbbwMCWLnz4prpDJDpG 9nyzk584+1Iri4N3qEuP5eAPxQ+hlkNlLqN7+zgOABhmoqKRbLSp9PB/iJIQ5+ad9PaeYPV mceM5FZea5CPdNje0sxwKPQdi+V/TlyRyRQxByCavuVeN1kflm8fFVZGdtSMNtF5LFeKssY Fu7to/U2W6ncQ3c1RDJJNEI404P1GjUSRb+CP0ikZGAfJFAH11ZSSzmS2jJWIbs1qpzHqOm Q20k6owjHOe3FDtcWWl6c4I3M/sVF7tSWGBrS1upLkMJ2GVXP0iqEJL0A3TRxHOxtoPzTyw 6bu1jjmMQkH1FSaSWCiS7Xgvhs1vNJuJZVZimE7ZoqyjOXGjXiOZgoUHnavdatsZdRiKs8j +mh5FbFwuNrIG4xQstmvpkRIA2a1jAmxp0pqP7qB7gKcK+zB71kv1MuDLrManIUIMVudNsY bCyiVUAMh3visD+oi/wD40uP8oOaqapGcdyEOi3a2V/FcOMqhy2f9K8v7u51O8aeVtxY+3J 7fihokYqeM5OK0vTnT51K4ijZCy7suf8orFX0a0NOiuk0uyt9eAiBDlQ3/AJhreT3odxaWY HbBcfyj4FQW23hdOsxtWIYYjwPijI7SGyiKqo3DuafGhXYM0aRJsHAHk+aCmk2nH+tXXl0H Upj+tKJJizZ8CufJI1hEtdsyBd2DQly6o7KDVc0mTndig5pO+cnNcrkdSiWPKAC1DPLg5x3 qDyFvxVTyAnIPao7NYqiNxdJBG0jrux2Bqp7Nr1kuI5yhIBUeBUNRga4tHUHJxxQGhan6Mp tbhjg8LnxTUdOgt8tj6600ahaLHPgSqOHFJdNurjQdSNrdJugc8jwfvWmibsdwx9u1Rv8AT bfWbQxxupmX6WB5rKOT1LouUV/6MLbQdNvZY7xFOD7lKng1oZtLtL+1MMkKDI4bHINYDQNY n0S7Gn3wYR5xk+K6RZyh4w6MDGwyGHmoemZzerRjP21909qaL2XdkN4IroljNDqVmGGHVxh h8Ghrixg1K1ZH2tx7W8g1X0zbPawywsPpfGfmurEm+zmyStWEW2nNHes2SI17H5pm5KMp7i prX0pAQk11KNHK5WAak49Pv38UqtXIUhh54oq7YyMfIoKI7ZDmomxRWyV3IoUqfNZnU1j75 wRWiuY/UJf47Uh1pI0hdjwcdj5rA6EhXbzb8ruJ48UNftMYhHFMkcmR9dC2UcsrMyuU+F+a KvNLkuIBO6szp8imWgCaO5hiZpYjISOGDd6yFx77lwykMGPHxWllmkuEaJQwYf6VmphKty5 YEODz963gZ5C0AIFycfFOtLjEqMXwePFJ0lRowrqDg9ieaeWcwiiCRxjBHinMIFuo2L3Giv GuS0fuVTQ2gRW+q6Y9lcRqXgPBPcCmgmmEJaUog24ANIOnUJ1W6IY52E8fmpT0NrZ9JDe6P e+vbbrhIjlTjOPsaZaXrkeoaruumSCQ989v6U70fcryu8O5cckjORSubo+PU7qeWJjbnOQA OCapbJeizqmJJNJkKH1ShBUg5pJousXEbJaliyMdpPwKqvdM1XTo2Uyu8HkE8Urtbn0rpZt pIXwPNVRNnRAvsyM/akesxfub63RsYJ5ptZXyXtossPxhlz9JpbeKTqdqmMknmpWhss1Lpx XsTc2IMc0XJQdm+4+9ZuyuXa9LTHMrHjPcMO2a6dBHlFQcgDtWb6j6dgMcuo238OaIbiq9m qk6ZLHthdC8sYpWHOMN+R3qKgS3GQcFe1YbTOp7uyTadjIxztPj+tabRdYgvblSx9Iv9O/s ftXRztURRdqdxJI6RnjDY/NMdXiS66YuIXAztGKA1BFe8BA3AOMmr7yYDSZg3lfbXNWzT0Y zQ7uSyvtsh9oO1lrUXsUGoW8kLoDjlWHcH7Vjru0kaJrxDzuwQKd9NaibpfQlOXjHGP5hTA XfubzR58tleeC3Icff703t9Sj1CEPFOiOfqQ96NvbKO+t2gkT8cf8AWsTeWE1hOy5IKngr5 qlImg/VLB7S5FzE49x7/Bou31KSVN24b04J+aU2uoSSP6c4MysMAZ7V5bkW+o7Tu2E4OfGe 1OwH6Xpb6m5+KsM+AfxVZVNoAAz4NDTSooILjIpqbDiJdALjSiVA4Pc0RHeyweoNxPqDB5q 3pIIdPjRlDBmORXuq28f7pltVZiv1bewoEVx6sy2YskGxScs1EWL2n0AYZed580pdNo3HI+ fzVluOGI/lGTQ2M6BdapFp/T5lV1YvxwfNYe2k901wRk54FfRFrmbLsxQchSeK8LBZpQOCf HihsAS4fe2eck+arUb3Vcee9ezMSattF5yBlj2pAMdCGXljPg031RUh0w3QP8WP6M0p0iRb a+kWf2cZzRepepq1tJNHG0drByB/mNNCYdounkW41C7f1ZpfoB7KKq6kvFGmGIY3sduR3FF vqUUFrp9vlX/h+7H8tZnXLlbi9CRtvRfihjoI0W0DFCBhu5IrZWUSW1oSx4HP5pBoFmVaOR GLCTnB8CmOsXpgVLW290shxj4FVFCZZp3UFtdyukn8IgnaT2NOLZo7mVDG4cZwcGki9ORvb qpkILD48040LSE0ydVQs2WHc10wsiWkaPcInWEruDDgjxWB6/sj+6imIyCuAa6DM0cdwrPy uMEjxWf6vtBeaSksZEnpt9Q8ClkVozh2YKw0xpDEm1tx8fNdP0jS30ywESJiZxy/xSPpixS e8E5GUhUNn71tbZt4LsDzWSRs2Ss4hYwksd0jck0BfXbHJ+avuJSWZc+O1KL1tqAFsE0paQ oq2C3EzYyDyaBaUgEEjvU53IQ4OcGkWq3zwOmRwecDzXDNcmd0NItutWhjkKc8dzivkuEmj Lo24UI6w31tvjA9T4/70sguHs7rDcDsVrLin0bp12M7i8igYBnwzcD7UNI9xaPvmcPE/JIH ah9TsWa3N1A3qZ5P4r3RbyO6haxuTnPAZvIp19bQcqdMa208cwXaQW8Chr/p9Lp/Wgb05O5 Hilt5FcaVMVVjsP0NWk0HUI9Rg9OQ7Z14P3rGTcFyRonFun2U2Wl3ktoYL649v8vp96TX1l e6HdiSOVthO5XreQ2+SMkcVO70yLULRoJlGD2PwaxWapbRU4JLQgtxD1dpxyixX8I5I43Ud 0rrktjKdOv1YKpI3H+XFI9LtrrQepY4nyBvxn/MK3t507Hf6nDcAhUI/i4H1V0Or10Yt0g6 3095rlLqyvCLd+SueK0cMQjXAH9fmhrO3jgiWGJQqKPatHKOBmunFGlZwTZ7jFDXb4TiiGO BS+Zi7H4rZmIK6nYTSxH/AOJ57U3mx6Y47d6Qoy/uJFPbOa55mkSjVJ7hY8wuVAPNZXUr+a Y7JG3Y8mtRNNEyOrZ/FI7iBJixwvHYGskbJAdlPHCmWGWP3ximBuvUUbHwSPpNJbyNQM4Ku PIpda6pMl1+3ugAP5WNaUFnt8LiSRhENmCfHNZxneKaTeNzHyRWtutPnlRpYrpckZ2j4rIz EOXKg43VrAU9l1vYm9jJXIPg0TbTtY3YhuxlTwCDxV+nSYhG0gkfFFz2i6nb7CVVweGof9i S0Xh4gwjaFnzyATSy/Fzpmo/vbeIRRP8AUq8jFQt7650u4EN4m+MHAYitNbpDq1k0agPG6n dzyKS/oci/TdShOgSNESZZOwH8tX/4wtppUSxszTH6jjmspospspZrTO59xGD4xTmKGVgC7 LtJ5FPlxJ432HalLPLFHElurRy4OT3Oax3U+kf4VqYRUKo6hvwa3+mI1zMpf/lQ8g/YVn+s lkv4zOMkoTt/FWn7JaFnTmqW9tNGkoCBxsJzwfvTddk/USGMho0GcjmsRBC/qxxyMYkkPDM OKb2txcdPagVkywPY91cU2gs6Vbj3b8bvFJ+qbhba0ljLbQ+Aw+RR2j6paX1r6ySqi49wJA 21k+ptWh1XV1tonYwxcFlGdxqUgM6bYWOoKlxCPS4Ppnyppnc2x0xTPATNav2B7x/irNd0i WLTIb4o/wBW0s/dhTTp9kutICSqJFHtYVrFWSAWWuxSlVlcgqeWJ70/uJxJopY45X2jzWZ1 TpxUd3s32juUNLoNVvbJGgmyYydu1u4qZKgQ7tAhh2Muck8GkySNpOsb0PsU9vnNMbO5SSE yA5wD2pdqnv8ATuMYDcGpRZpri6uDDvimU5HC+aVSRS3trLJIcyp2xV9mYprCFgyZAwWJr7 14LWUj1lbd3AFIDMBXSXdnawP9qLnuheKs0renPGMdsBh/3oq6to2uzyuHTIoC5jkUAlSVX jIFUSxlDJJPCpLk48CovG5J42j70st55IWypNNEuROuGPuxQAt0KeYWkdtCMO5OG+Aa1r2v +G6QyLhpWHuPzSfTbextDC8Lncv0hqY6pfu9nukQAscDaaqyaEAgeZysntAPxRVtY+ut00S YhROSfJoGKRy7NliSckZpqyy2+jMrsU9RsgD4oGVRoogEuCGxxilZkIkfOctRtxeb4REgxg Ypfu9v3FAEoozI/OfinukwWdqrSTnhP7iksE2yThc57D70ytklTNxNbmUryVzgGgC+e3N5P HfNEUjLYjiHdxWot3smtZElQQ7YyGjY8jil+nzx3KRXU+2IDLY8KBQGoN/i+oLdQo62kRwZ Rx6lMTFV4iwxrMHJRshf6ULZQPcbti75Dx98UTrEkC3JihQqAc8nIxV2iwlLsen7scEg0qK vRptFgNrBnls8AnxQV/YNc3v7pJjFKp+P9q0kKCOELgAEdqi8Kv8AUoz+K3jB1ohsRxahqt pEEYi5A84AIp909qM15PGJrdkYHvmhpNPjcNj2k+RTPSbZLT01VtxB5NaQTRMmqG13jaSe3 waz8jf82AvgSAjFO79sJis3qD7Mse4rSfWxQQ86ctHj08bm2+ofcv2FaDcsKg+MUh6auP3F j67eTimd3IVG0nxWSVqwfZRLLvkLDxzSHULkZZ3fHPFMZLgIko7cVkteuG9JT4z3rDI9G8F spv8AVLiJvpBQ0NLIuqWp7blFQ9ZbyDa3ccClsVw1ncng4zgj5rlZ1qiyxvDZ3ARyQM4YUw 1S0W5hFzAOfOKE1G3F1CLqLG8d8ea80bUfd+3lPB+fFZtauJce6kS0rUhC/wC3m+huMHwao 1fTXsbgXducITnI+as1fT/TJuYx7SeQP96M0u8S8thZ3OC3YE+RUt1uPXspRt1Lv0FWDw69 p5gk/wCco8efvSZUuNG1IFiVaM8fcVZLFPoWoJLEx2Z4x/tWjuraHqHSxcQKP3CDP/2rO+L /AKZa332jQafMl7axzx42sM/g1G9urnTZxK6CS1IwcdwaU9EyuEnsnB3qc4NbNLaOdfRkjD qe4Irja4zKlKlsUixj1qe2utjIIDnJ/mrVRR4QN3AqmGBYwEVQAowBR0QGzFdmOO6OLJMvi GFFXVWvYVYK7o6RxtkZO1BlATn70ZJQ7DFKTGgK7YDjNZ0Y/dP9zT++bCA/f4rNMw/dN371 hI0RReKRG2O9KpLdVJdznjgZ708uTtySAVxSW8KujbRyKg2QivZkilY4YBhyM9qWSQmfAUh XHKk0y1FUCccswpI5eM53HitoEMsGsTJG1pdgIy8Kw80BbbXbDZJNSvJUmj9+CR2PmqrOUQ DLIWGO9aJURYRltPm3g5SQ00ht1kuEZnKxtyqg96EmeG+0qQAASRe7+lH9Pp+5sFlbkxNjJ qJ9Fxe6GF1pouQIXIZSMYxytJbrRb7SZjJYXLMqjwcGtVGZGPqxpy3BbNWS2w9AK8gZ2PYC s1IppHPYrySDUP3F0h9QMGKjjNdE099BuEjnJcCQA7M9j5rO9X2sRs4pBGqsp2lgMGsvBdX MPtSZwoPIzxXQt9mL0dSvtXt2P7SD04Ih2APLUo1GIPbSqvGUOKzWlrHez7ZmdpO+8GtSZ7 eOMRNIoIXHuPNJ2CoRzaa1x0nHJtHr22QD8rX2kQR65p72UxUyxqPTb/LTWx1Gxj014HlTG GGDWe6ZuEstefcw9LDYpgLpre40a+NvdBioOCM8OK2nTMFgtxJJCqyYQMCedp+KlqcdjrMO JYySfpcDBFZc2Gp6NdvJp8jOqd9vn+lFhZs+q4f3ehTHd9A3DHzWb6PnBt54CfdndXsHVZu 4WtdQhI3Lhivf+1J9MvBpesMoJaJztJ+1XB0yGbSaASBsk5xSPUrGOe39MqBLu4NP4ZFkTI 5BoO7QB92ARmt8kbVkxZjoZZtMuzHKgwe4H+9MriBLuybYCxxuVqsv7WO5kYEgOoyDSmO6u bC5OSdp4wRwa5jU8sJJVzDuGfvTK0jlQEsqkZ7nvSeVzHdidVwpOeORWgt5FuIBJHyp7/Y0 AmVz28fqKxOD5zXkiJIDEFyhHer5TKAQAHGe5FDr6gRlKkDxzSGKGQQSlWztr4qyHdGeCKN uoWlG7bgqODQ9nJgsrgGmSNLy3UJvX2sg9uKB1K8e4EcaHhQCR96dXJjt0b1SCFGPzWaLPu aQDgnj8UxBmko0k64Xd7uaJ1e+WVvSGVZGwVIofTJv2dykhPsZSf61VfTfuJ/3JQhfmgAcu WG4pjFUZxk4GSaImbj25x96HjG6QA0AXRKY5Y5Plu1bK0hQgZGQRyKyskcgRZAvsQg0/F/6 kKW9kheeRcbvC1QMFtbI6nq72aSn9rAcnb/N9q0LzQ2yPsCiJRgLjgAUp0ZV0a71D1X90ce cn+YnvVV3qkMlgjlgshz7adiqzPX5LXTyH/zDuGas04XiSq1uSC3bPzVADXlyAW5c/wBhW6 tNJga2iicHKDIZeDU1Y+hda9SXFuyQ3UYYjuwPanMOu2s4ysqknx2oO86bh9LEBxMfJ70pm 0C7gzEItzEZVvtWickLs16XMTrwwP4o6xIDAbsg+a51EdRspFjVmXPGOcZrRaNq0kU0UFyx MzNjGOK1xzd7JlHRs7zLAbqy+rFQWDH+1aO9JMS4NZPVWYPgmryvQsaHfR1xvsJIs/Q/FOb uXexOeSKyfRl4seoSQMcBxmtPdY9wHPxUx/iEl9hbPlwV8n4pFqEaywmHOWPYfFOL2UYGwE FeeKVwxJd6lBDIxCyOAxHeuXIdMdKzKes1ncEPwAcGib+39e3NxDg4FNevOnotL1h4rLcVV VOD5zWh0roeGLo03t07/vGjMoXPYfisWmafIjn2m33pSiFzmM/PzXmp2n7eYTRcBjzt8U76 e6WXXdeihywgbLSEfFEXkWhR9TPpyrPLp0Bw+w5Y/NKt8ojc9cWLtPv0vbUxykFl4I+aW3U T6bdK6E7d2VPxT/p3QLPVutTZ2ySJYjLLk+7b9zTO30Kx1nqptJUs9pFIdw3cgDvzUcKeum X8qa32hdE8Ou6cUwPUX6fzQmi302kagYGB2lsOhqc6WOh9aS2cCzfsEk2lU5Y09tbXTp9Tl 1CFWEJwI1m7gjvWM4cE0awyKbTQ10TS5INQnvpNoSYfw1XwK1EBCMD3pNBcxDby3P8ANtOB TWCVNu71BtHnNcfbDIxgg5zRMY4xS9L62UZ9VSfjPP8Aaioru3dQ3rKMd93FduL9nHNhq9v +tTBxxQcN7bSMUSUFvGeAaKBGOf611w6Odnz8jIqlwT4zULu5eMrDCA80n0jwo+TS+QLJIQ zT3Uq/UYm2qtU0Fl10Aqbj4PasnPOP3zdsBuQKezRo0Ez28zxSRjc8MzZyPms7exxQmK4mj d7cje6xfUaxlEdk76WJk4bkjsKz93ehFZEUdsZpj0+mndQ6msETSiFXZmjZvcFx80vvbGFb qf8AbrK8ayFVwCwAH3qeNbNIysQzEzOSR2FKbplMpQcHODk9q0OtWs8EMdxbruCcug81n7i yur0C6hs53xy+2M4q4obYumRk85yaL09S5IZcj4qi6RhjerK3kEYIoiytru4K/t4JnA8ohN akXslfWf7SITwMQH9rrTfo9hJBNGeRuyaEFunq+jOsyuT9LjFAxJc6dfO0cU5hRsNsBx/U1 LVlXTOjQQEQ7F4HzmoXI2Io3+o2fA4FDaWtpe2yzItyoI92Q3+9PEW1jhX01J/JzWXHZXIz 2t6QLvR5sbs/Uo/FYK3tnuoZE49SL3EeSK6teXShSoXvwBXNL5DpuuyEAqM5x8g1pAzbF0b yW0gKnBU54rXaQiatH6m8CRR7h3xQOnaQtzLazBN6zsRID4qy+0296Y1AXlmGkgc8jx/Wm2 NIZx9OpIGxIykDwO5rKwD9trwjZsH1du7sa22g63baipRJAJc/Sfms51hYHTtXjulGFkO4c dmHekmI0j2MUXIMjYHlsUEdqOwQMWxySfNNLC9ivtMhuuMMOf6UHcogd5AcKeRihDFF1p9t eMS6bJQPrXis3dQS28m2UHbnhvmtNNIY5SRnbj4oWWEXcREiHHg/FWiSWhazgi2uHC+FNN7 yZfTJXJrDSxtBMUA5U8Me9P7PUGlVI5cCQDn71tz+ouJ9LODIWdCigd6g721wpQLvH3FWzL 6juc7vtQyssUpKpnHcCsbLQHdae0I3WzFkPdD4qqyv2tZFzkRg+5R5pqLkvnZEB8g0ov4tl xnG0NzigTQ7S+hn5Vx+PNesx2d8A/NZ14njCkHO4ZyviiLW+kQ+nIdy/J8UDsZF8jac4zS+ UelKygcHmjMh4w2crmg7rAYnFAgq8nGzbLuMhHGew+9AICzBCeQc/ar7uNgd+cqeRmoW2BI rhwGxkAimSMjbBbeF502w84/NATghWyeDRVxqU15YiOdVAjbgjzQEzlxgdqBkGOSozkUTZW kk8pK7dw7D5oRFJOFPOfNH2kUjXiRQy7JW4b7CgAq8k9G0NtGN0jDBHxT3pS3ifT1OzBY4Y +aM0zSbeG324DSOCGduTQNlq0eivPavFumRiYlXswNNMTI9SQQy34SNdswiJcA98dqyNzkS bCOR3zXQrVFt7SS8vQpklG92YcqPArAXszX2oSSIv/MbCgfFD2NOkNumLBJ52mZSQp4OO1b eNRDECx8cHFJNItmsbSOPszcmn2Tj5I+a0xolnyr5JyT5qRxnLANivMkDn+woLU9QksYx6S BnIzhviunRBbLbQs28ofb3PxQlpHFNdh1UMqHh6otLuT9o9xcufUmOBH8Ci9JUCcIBgfFSk vRolo0VyuY1x8c1ktaBWRmbtWynGISBxWV1qPeuRwaMq0RDszun3zWWpRTjsGwfxXQnmWWB ZlPtYZ4rmMxaOUgjitf0zqQurEwOctHwM/FZYpejWS9hd37gcdqy0N5OvVFozhkQTKB/etL qEqQR7nyR9qVn9tdenIveOVW+/BqcqKW0bDXdN/xHruNHAMKRCSQntgCoabqzave67IGIt0 tWSJf8oFedUdZaOulejZXCNe3IWN8AggeeaVdE6pp+mahOb+YJFLFtywyGOe1c7BK4tk9EY 9MdDNezcXmoZWIHghfkVDoTT4rOw1jVrpVm2IRlx3JGc1nev9fbUtbj/aArY2q7YQOBTiHX tPT9N30+3uQ19dcPGByKGP0H/p3Kv7TVdbK4ESMFOPNUfpupW71rXJ+AgYgn780JZ6/puh/ p1Lp0d0DfTPlo8ckealYa9p1r+nF5a20v/HXQIaMDlaNUKuxr0VDDPfajq9xGkgjiZssM85 NIumr+4m125dLD93EXZ1TB2qfFX9M9Q6bpXQtxaNeD9/O/MeDx/WnPTV5pkfTc+ni4/azSs W9YA+8f0qHXRorVuhvp0+pz38KSGJQ5xJF7SoHwPNeyBH1GW1gAERnC7B9u9A6RPp9jqRln mEjxxn03jjO3P385ojTLyOHU4ru4DKh3vkKTkmsJNNK/2JJ7GN1DENSnktkjg/bKAW2g5q6 4jW7axLRKl1IMk44UfjzQDM3+GMzKxE0hLEDLYz8UyhlFxeyXMat6ccIVQwIyRWkZp2Q40R kYvp9wkmHaNwsL7QPdTqI/wk3HJCjP5pFbH14be1RH3esZpCykAD4zT5fA54rddIzF0kjLe X8o+qKIbf7V5MzWelRGAe5yMtjPf5q6eJ4rpriJVlVxtmjPxQ3qpFH6cN3PHGOyelkj7Zqh Cy9tluLK6vYrz1JIUII2Yyfil/TGoNfaTd6jcxqP2yemAy8femkl0P2hs47SaN2m3Et3cfJ NJ9V1A2fSt1BY27PctKS8YTHtzUugJ9NWNlobanq8Ywrx4ZO43d6stdRubZ4pImj2TuC0Co MEH/rSex6w0Q9NNaTnbNct/wARGAQYvvTPTZ9FtoYLkXzXqwj+AipyT9zSfRSB9fS0s+qFS RcW0uHlUD6RRet2/UE93FddLX9q1kigi1XAJ+c0nnu7W41x77WULRTcMisQYxX1pFoemait 9b68Rbo2RGqncftSTQ2tCO7juer+trWwvtOj0+cHbMFH1/em3VHVMvT1/wD4L0/HFaRW4w7 bASzUp1HrWE/qAusxxFYocADyw+9M9Xi6M6i1P/Fm1trVpcNLDsOSftWhA0vnXXehoNXu4k W8jf8A5yqATUori10H9P5r+6gSUXT7grDuaR9QdTWd5ZW+k6QDHp9uRuYjlz84orqPWtMvt FstKt23pBHlgykDOKnpl1o0PR+q3F9IUkljksvR3lNgHpfbisX/AOLIotUmsriNo4llbYwG OM+at6I16w03SL+2eYi/mysUWM5H5ou60O11eAJMoSYjiQDkH70nQlYRGIbmISxPvQ87hzW Q6zt0W6imA4ZcHip6ZfXPT2snTrzIidsYJ4x4NPuotPivdPkjGNwG5SKS7KYB01Mq6Vas2M JKc/2rS3QimtJEkTKY5B81hOlJ2keSyfjB3gH5FbOeUCzLuSPbSktlejG3fTcywHUNO3LLE SSq/HyKsGoP1TpJsJsfv4eVZv5gO/8AWtXoMnqWvtGef7iknVnTklpcjWdJyCOXVB2NNMkU aLdnT7p7OZmFvL7XBH/LatKyYO1R/D2jFYi+1M6hOs7RFZgP4gHGSPNabS786hZJJuClRsb J7keabVgiU6erMwI7jAqBiMcQA7KfNSOUlyzZHjFWDLWzjyT5oQ2Z/XrQBVuYwfd9XFLU1B kthBJEpYHiUfUK02oWjS2gjHgg1ltRtxb3hQ/Twa0M6CrbUGVWL+5SfqJxR8Lxt7lwdwzSW ezZBvjO6NhkVKyvTA4DHcvbB8VBadDxSodm4oLUo/UiL4GQcf0or1FZcjGDzmqZHD58qR2o Q2K7eQA7Gxtr5bVnBZBnmoSpskIx25FHWjNJBjOKolA0Uz25MT8qPFeyP6mXU8H58Vdc2xZ d4HuH+tBrwNvagA+SISyK244/lHxVUlufTaRCF57URDFJPqAhU8YzVV+xWdrdBgDlqTspV7 ItufbDHjtlqHdsrtxyO9F2oKxmRux7Gg5MB2YfzVRJ4uAuRyfim1nF6MMN3kHa/vx3ApXHG VZQDktxWht4RHpk4z2Q5zQI0c12ttpz3asuwJ7fyaRaLDK2rO93HvllQOuf5Qas0azn1dLY OCtnbd8nPqGjdd1G30bU45YVPqBNrqoGMfFMRT1bf+hYi2XmWbg47YrO6BYNd3okJzEnJP3 qnWtUOqX3qlTGgHsXPb5rQ9OwRxWZZSDIw+nNSMbq3uHGcUbAwYe48480EqnjAK/1qxSDk8 nH3rSLoTDlLccZz8Uv1KaBZ1SVN7AVclw6ZG78fFEIqvyyKSe2RWznYkqM9dSRmVSnc84+K daDGZLhGPfNR1CwSaMMihCvcgc1f07GyzgBs4HmlFuzSTXEeXPY5FINRjDKSa0N4Dgg0jvV bHyPNa5HoygY6+gwWIwaq0m6axv0kBIVjgimOox+47Rx5pO+Y39vJ8VxJ1I37RrJr+K5ung fiNl4P3pFiXS9UVCSYpD38c0x02MapppVMC5gPf5qqVzf2piaMG7hYFc/at5K1ZMXTF+v6X 60X7mFcOvfHcihNNvjNF6L43KP70aNfczm3vIdhPtOPFKNStjZXQmgbMbcg1ySRtB8XYZem JoxHJnBPB+KVIZLK5xng9/uKLkZruCMAck+6r7iyWaHYOWUcNU3WjRrltEZYVv7cMv1DzQ+ lytBc+m/G7g1C2uJrKXEinHbFMY7RJ51ucYHfFS3XQ0rdhsWnWjzeqyZJ744FPbJRGiiNQF HilcHDduKaWpPHiuTJs7EqXQ+s3bjI8cU3tAeAeQefwaT2jAYyabQTKpGDXMtaIybQ0i2xr udgPuaMiIx3yB2OaSX1vLqOmS28Ybcw9pHzXvTF7NfWX7aZcXFr7XU967MfWkcMzQqwI71Y r8c8VT6JVWZj9IzQmiarb6zbySxcNG5RlPgiuqNmDoA1C8uNJ12OZwDaTjG7/Ka0PqoY/Uz lNu7NCappcOqWMlrLwGHtb/KfmszoN/dwre9PajJm4iRvQY8bhjitEQMNP1N9Uubp8j0Bwg 819d2/Of6ZpL0DcH9jd2s4xNFMcg98ZrSXAGCD55rKfZaRx/rHQv216bqBdvqtjaO1fdOaj 6Fu2n3Dem6nKAnGa3ev6cl2kWf/LfdXOup7H9lfx3SAENwRRF8lQ+htqd+oG10ILcZpJJOU yyBnI7Zoi2v42l9O4Uj/L6vc0NdukDO8EgOe6/FNLZpehLeOrXRdQcHuG+aiC3/AMy+B8VB zvdmY8k+a+jkKHaea2Ri+xjp84lcxu2GB9pNPldjbbImRpF/zDNZRw6SCWMdvitDo9xLcRA qyjnnjms5ItC+5jubLUI7th6TucjFdD064dbWP1GWRyM5UHJrK9QW5bSPWc7mjcY4wRT7p6 5WWyWNXDNGoBOaTVoPZHqrQBqunfu4123UI9o+RSvp7XUntxYXw23EftBbzWtjcrnAZj32n 4rJ9TdNh5jeafuSV/cyfNJMTFMMaWnU8jK2GWTbgHvmtlfMLW3OQrLjsTXNS9zZXytco6Nu BIYfFbW00601dxdJqbyqVBaFjjHzVSQJn2mXF3/zbdVVAfnvTs3Jkw7uVUj3Jjuaq0uwSaS RbYbIkbABpnNazKy7HRV7/TUjtGM6l6dtpLSTUrTMEoGXTwwrJ6dqUlgzbWKg+McV0zU7Bp LSdnl9RipG0Vz7RUhe+eK6jUq2QQ3iqi7JY6stZtr8rv8A4Ug/1ppJhrfK4GTWKOn3BeaS0 XMSscAdxRmma20KiC5ZimeCx7U6HZo7pQEUg845FZrWrZvQW4Azjg/itHcur2wZCCCMgiho 4UubRkcDa3j4pWFWZ3S5UY+jKcsfpHirtX0kxAzxJhce4DxQFzBLY3g+Fbg1pLe7F9a7lOS ww6mqYCTT7n+CYXGT4+9GKCRyABSy9tntZiynCg+0jxVsOoAoEk7/ADQBbd25aIyAcr/rVV kwEbKW5zmrJ7t/TCIMg96AjYqxJPIP96Yg97slsAYxQ52yEt5qDE9xxmpR4ycigQwt7mWDU UMOGaQenyO2fNEa1YQ2UqxxuZJMZkc/zGmV3YQ6d00sqricupD45zSrUpCxEkx5K8fNUxC/ 1ilmF7nxQsSknk9qkuSMse3YVKFMyYz3/wBakZf6JSNZAPpbLfijJJW1BXEe4W8QwccbjVT o02LaNjyMufAFMbJ2uLRLWFBxwSP9zTAM6IvGW4a0kY7e6ih+praU3j3BB9NuS57VdNBH04 8N4uXLLt477qG6h1OWbTYoXjMZkO7H2ql0TRmUiaWbYoLEnx8U2trd7WE3EcrpIDgLRHS8S +q8siLlfpLVq2t9+JTEihe3FJIszlr1BcQjbcI0gPY4wRTeHWLK54E3pk/PFe3GkWlxJuYY YjjHilN103LET6L7kXkfanRJolZZMBOfx2o2EkgfNYyytL9X+t9qn6c1r7UsUUONrY7VpEG FjngjNAR6iujauiMMxSA5PxR6qeAKzeuzSXOqx29niVoULyKB2+1F0I1sesW+pXUkNuCyqP qoS9XHHkd6u6Zhhl0j91awhdx/iBe4PxSnqPUZILqOytlPrsMsMcgVcnURR7Fd+cbsCkVyS MGnN4+TkkfcUpuh48Vys6F0G9OXZttRVc4D8c0x1+BrS6XUIRgZ9yjzWbtpTFMr5HBrdEx3 toocbldMdu1bwdqiGtmW1q0ivrJdQtsFk/5gXzQsJF9pjQyRbXjHGatkD6XePZyE+jL9PxX ulkyLIWbLJ7QKxmi4vZXDai3hQY9xHuq4IccnFXsMsTg8jmobeeQf6Vyu7O2MqRS6KAXZFw PJq6LDBSmCtJp5Lxbp7Me/1GAQfmul6H+nbtBE9/PsVlDemnen8bZn8yTMzAuJAFBYn+VRk 1p9M6b1K6KuVFvGxGDJwf7VttO0LTNMQC2tVGP5yMmsv1Dcy33Xun6Yk7RpBhyqnG7NH+Ov ZnPym3URtadHRxkNc3LSEHkLwKdwaTZ249kIP3PNFgY48DipVosMEc0ss32yKoqD2qB+BWP 16WfpjXhrkcZexnwl0FHKn5rZVXPbw3MDQzxrJG4wysMg1aSRnYPYalZ6nAJbSdJkI5APb8 1llD6D136UK7LS/XeQO26lfUmg/wDgu4g1vRJJYoRKFnhzldp+1M9a1G0vdW0WWKVC0oDgj wKZSRtazPV3T76lGmoWLGK/tuUZf5h8GtMP96+ZQRigRyywu30DqAy6h/CkucetGVPuPyK2 7SxzQerC4eNuQR5rOfqpboun213yrISpYDn7Vmentcv9AuIbXUcmzuQCjnxmolG0UnZtb4A qR4rBdbQg6erqPobNbi/YmIlOVPIPzWK6sOdKkB5yayiqZfaMvqKtLFaXSk5aP3H70FcXJk TJAz24pzYOraPHlQSnk0kuojG5ZO3et0SC5JPbFfYw4B4Br7PIr58lhVCGVkiA7JWyGyM/a vI5H0fUAQS0TH+mK9hICjHHGKKKJcRCObBz2+1Sxjy4nj1PRZliIfK5Uec1R0dcK8k0JI38 H8YpHHFfaLOJ4NzRefjFRTVFt9XW/tF9LcQWUdvvU16D2dNMk6MDEVJHckZoS/luERpZJDg jIVV7UQ+qKNPgniXPrYbAFDardE2/qokjEEEqBUVRQo1ezGs6RKf20gmgG5ZCOWrG2N3cW8 waIvuXvj+X810ddVFtACLZ3Urkg1hdSMVrr5nhUrG2HII+fFWmJo13RvUEV0zW8zBJwc+44 3VoLrV7MQNJDMZNjbSFH0muX3VtLaTG9twQoYNkeK22jtFqWmie3cKG+sY53fek0NE7ucyq zxsIlYeW7mufXiNaam5kBwWyMdjW8u9PRAFUO7fes5rWnmeEMi7ZI+33FKLCi7RXUROyD2G hdZ0RJUa6txtYDLL8/ig9D1BoZBayHCseCfn4rTB2QBiuciqAzmjX7+ibKYkY5TPcfandl/ yORznms3qkRtL9plBUMcin+m3f7izWQEAj6hQ0JaFGrwvOx2jlTxQdhNJFPhjtHYj5rQyIs ku8nuaSaraiC93DKo3OaaYNF9xtZinAQjPNLru0jiAeN92f5aZeks1mkinxg/egLlSAAxyB 2pgDwzGM4bt25r6QLncG71Fl3HioE4/NMkIGcKe9EJERy2ORVaKGiTA5xzViEqvHFAzZdZv HbabBbhhgMGx9qyjj2/uZSSx+lT4FX61fyazdSXQBWAABVNCXJyiHcR7e1VIlAROHYjzXwY 7hgkY81An3Hnkmr/R2wHJ9xIpDHVnpiMmSzEuO481bZzxaKskM4O4vkAdzR2lqTaxMeFUcm grcx6r1Ym9AyIMfnFMA79ndauwvL8iPcP4MI/lHyaRdRmUX8duWDuigfatXdzlWZxggEgHP YCsTNcG41KS4bLbTxQA20i0KoiEvuJ5+K2I5jVSMYHmlGkQZgQ4BOMk19qOo3F3d/wCGabt 393k8LWkRMcIoKswXn4xzUHTavYknvQMY1SzjAcrcr5wcNRUGoW1w+3ftkXujcGmIsCKMgJ j+lXRZJzjnFfAnk5xXtxcRWdu9zM4CKuSfmn0BRqmpRaXZvNI3vI/hqO5NfdEaXtke9ulzc XKksSOwpRp0M2uaidSuo/8Ah04gRv8Aetro6BZjzztxipW2J6QJ0O6W82pWjjakUxbPxUdF toNa6s1HVGUSwoBEhbscUi1LVH0S61azXInuT7G+c1temrJLDQraIDDsu58eSadWyXpFkvT Gjz/XaJnHJU96RzdN9NSX/wCy2sJguSAc4o3q68u7CKzktZ2hVpgHx5FLuksXWr6reyHfuc KrGjjGw5SISdAaRJykkyeTg1B7D/DcW6OSmPburVzZWNvTwGCkgeDXPNS6mku7WRGXZeBzH sFaNKK0KMm3slrenC9tSVA9WPkH5rN3FlLZW8Oowkq3aVD5rY6fav8As47chpHIGR96NvOm IxpU8l+QkaxkhB4PisZRs3cqMXaLd6tqUdtZIXON0h8D7Vt9K6HViJdRl4/90lLP00aBbO5 QY9Xfz84roMCgHJ/1oWJEvNIwf6k6Za6ZpVlc2UCxPFJwQPq/NaTonqyHWbKO1mIS7jUZXP cUu/UlfV0uzhGGLzgYNC9V9K3EENhquiR+leoiq6x8buKTVEXyWzpOeM54rnmvMbH9UrG4I GJlANaHpDqL/G9KUzYF1D7Jk85+az2tTJqX6l2dqna3AZjSaYRSTOkD58Hmq7i5jtIHnmbb GgyzfArz11zhecUHqkBvtNubZjj1YytKgfYXZ31vf2qXNtIHif6W+au3Z7Vhf091SBdOn0y 4lEbWcpQbjgEVsoL61uyy29wkrJ9QRs4pDPNQsYtSsprScApIuDXJ9H0efR/1Ch0/UZMxIT 6LN2K+MV2EAkdsZrnv6pQBP2F3A228VtqEdzSGjoO7nHxXvOc+KyPRfVj6xAbK9jKX9uMSB uC33rV5Y9zgUhGU/UiFZulpAeTvHbvQN/0wusdCWqAkXNvFvjOO/wCaf9X2D6l05dQRHDqu 8H8UJ0NqB1Hp5YZSPVg9jUyloy3TOrnUNNNnMf8AibX2sD5HzS/qSD1dOuBjOBkDFX9X6Tc 9Na2dbsRm3lb+MgHY17HqFrrFrvicHcMOnkVm1TLi9GF0+422MkOeQaAndjn47Udqdl/ht+ VQko5JFBTc8Y71a6AFI4GK+HK/cVYV8VAqQeKolhdud6g+RTCIoWUsOaXWSkimUaD+Ue6pK Q5gdZIwjDcpGCDSjXtGt7O3W8t3xubbsPajrYsoGc5qWrx/utKkX/IcikhtEumuo4yYrK9G Qo2o3xTK/F1BclluP4Tn2pis1b2EN7owmgGLuA+4D+ZfFM7DUTeQpDI4Z4hjJPNSwQ3t452 IYnlvB7Ul6y09gkV0gACcNjxT+3ICj1Tz4IqjWAlzaGA8hhj+tSimxb00ItVsZ7eXBzEdw/ Hmk2lazNoF8/pgyQk4dfn71DS7mbSdTaBQQz5RsfFOrDQ7e51NoZE3QhNzEn57VZA6Oq22o Wa3FvIDxyM8iksszPk4zzS/WdBm0eVp7CdnjHOzPaqbLVf3IEUhAfy3YUkhoo1azKN+5jGP LAeDTDTNVkurf0mPuXj81bKFmDRt9JGKR2xNjqGC3A4qgY+uLIX0LLIeccfakNtc3GjztEy 5Un3D5rRCYCPjJyKqntYbuHbKuG8N5pWFA6Xi3SFopF/GORVOpKZLBfUbOPNAXVlNYSerCx ZR/MKJS6W8s2Vv+YB2+aYA8M221IGfae1UM+5wTyK8R1LEMD+BXjAg8CqJs+7vx2/FeSxpj IOanjcoweasKAQ425PmgCuBxGBu7USpyOF4x5oH7eBRUM2Rg0AFTn0rIqVIOKCmf+GvfOO1 H6uTtPPgUtJ9yfimIrCHcGptHZCa3Ys3jg0tyfX705YkaW+CfpNICzSY7vUYDaxMY4k4d/8 AN9hTK7tzol5bXkEPtWIoB9/vQ3RjH0Tyfr+aedTE/wCHW/J/5tUhGQm1aVLaVACfUbPPgm qdLRo7xGcA+SMd6HvCf3I5/mNM9H5uTn5X/ehFsd3d5NbxJZWEe6eUEu5GAoqzSpdL06Exi 5VpWOXc9yfij7jiWIjvtNJ7pF3v7R/arIHTalZRnBvYVY9wzgcVWyadqMZxJDNtP1I3I/rX KeoWP+Lycn6RS5ZpUGEkdR9mIp2SdYvtTj6eaJri6/cQSNhVPLLQ9tFcdS30jXMpNpEMoid j8ZrlzSSP9bs2Pk5ro/6bO/8Ah8vub/mfNTY0bG5uLbStNae4ykEYAOF7Urs/1H6ctiG/cS HHj0jVXX7N/wCFbj3H6l81yAefxQnTEzd6p1nY6nrq6jJ9EbDauzuAa3lt+qnSghQtdzRsR yohJxXBvivT2oUnYmrOy9U/qN01qWjPbWc0sk7H2loiNp+ar6U6/wCl9K0gQT3EqTM2XPpE 5rjx7j8VIefxRydhSo7pL+p3SjDAvJuf/gmsDqPVWmT9RNqMJOwNwuzGR81hq9FOU2wiqZ3 HSP1G6OtLcNPdSiYjkegTg191D+pvS99o1xb213K8rrhQYSP9a4ce9feKSkxtWzoOkdWaPo mq2t3bzyMki7bldhGD8/et9B+qnSKrzezA+f4JrgLdx+K88f1p82Jo67rPX/T+sdTWUj3cq adbe/8A5JyzVqpP1a6LcAfvJjjt/ANfnhvqNfVPJgkdW07rrQNI6ynvLW5kNhcj3/wzwfxX 2m9d6BD1pPqU88n7ZgQr+mcn+lcpP0CvPNFgfoVv1d6SH03cxz/8E1OD9Wuj8bpr+b8egea /PLjv+aiO9JsZ0XXOsNNTXbqfRbpzb3HfMRHfvWr6P696M6e0/wDjajO91NzKTCePtXEV/m /Fet9P9BSH6P0cf1i6MP8A/nTf/wCk1ketP1C6c1i902SzupJY4JQ0gaIjA+a45X1AjsWuf qF05F1JY6xo9zIWXC3C+iVyv/WtWv6wdHH3G+nUkdjAeK/OXipD/ln80qHZ+jH/AFd6LeMo b6fDAg/wTzWS6P8A1D6f0bVb17m5eO2lZimIiSeeK4+fpr1fpNMR3nqH9SejNY0ua1F/L/E Hb0DXNE17TtO1P1bG5kaE8HKEVkT9AqNJodmu1XqGwu7gOjsQB5WgX1WzfB3t/wDTSA9v61 54oQWPDqVpn62/+mvjqNmRje3/ANNI6+phbH9tq1pDJ7y23/5aZJr+lqQRIw//ALDWOr3zS Y02bhOptKA90rcf+g1eeqtGaNkaZ9rrgjYawA71980qHyZrdK6is7G+fdK3oHOPbVM2tWEG qfuLSRvTJyRtrML5rwU6FyZ0eHrTSsZkmkXjsEqq66v0p2QxzvgHJyhrnteip4ofJmputas JdXS6SVgmQT7Ke2nWGjwLMTO4dmwPYe1c58f0r4dqbQcmdBver9Knj2pNIfnK96zl1f6eZP UglcE+NtIT2FfURikLkzUWnUdsqbJ2bjztqjUNUsJnV4pGyRz7azvivRVJBbNdadR2KwBZZ GVhx9OaKXqXSh9U7/8A0GsNXtS0NSZtm6i0l1KtK5B/9FJZdSs47gtDKxXx7e1I/mvPFNIT bHT6ha78q7YPfipDUbPy7f8A00jr6mKzQJqliv8AO3/01YdVsD/5jf8A01m6+oC2On1G1yS Hb/6a9/xG1A4kP/00k8V8aAs//9k= </binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAMaAjABAREA/8QAHA ABAAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAQFAgMGBwgB/8QAWBAAAgEEAQMDAQUEBQcIBwERAQIDAAQFE RIGEyEUIjFBBxUjMlEWYXGBJDZCdZElM1JWlLPRNDdDkqGxstIXVWJygoOiwQikJzVTVGZz k+FFlaO0wuLx/9oACAEBAAA/APGaUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSl KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSl KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSl KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSl KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKV6R9nWQtOkOlcz1XeR pLNIwsrKJh5d9cm/l5Un+FefX19c5K+mvbuUyzzuXdz9Sf/srRSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKVbYXpjL9QkjFQRXDg67fqYkf8A6rMCR5+daq5/9FHXH/qF/wD9vF/5qoMtg 7/ByiLIJDHISRwS5jkZdfqEYkfzqvq8w3Rme6hgE2Js47tfO1S6iDr515UtsfH1FScj9nnV WIs3u8jjFtYEGy8t1Co/gPd5P7h5qPi+i89m1U4y2t7tmQPwivYC4B/Veex/AjxU+X7LetI ImlmwpjjQbZ3uYQFH7yXqj+5Lv1npe9Ydzt9zl94QcNb1+fnx3/7O9/XWqvIfsu6zuIUmgw xlicbV0uYWVh+oIfzWTfZX1sg2+DZR+puIh/8A5VHu/s36ysozJN0/dlR89oCU/wCCkmuad GjdkdSrqdMrDRB/Q1+V1Nn9mnWOQsoL20wry29xGskTieIclI2D5b9Ky/8ARf1l/wCpv/vm H/z1m32VdbqNtgnAH1NxF/5qxX7LetGOlwpJP0FzD/56hZfoXqTAwwzZXHC0inmEMbyXEYU udkAnl4Hg+ToD6mt1h9nfVOUhM2Ox8V5EDovb3sEig/psOa/b77OuqcXCJ8hj4rOInQe4vI I13/EuK5uWJoZnicqWRipKOGUkfoRsEfvHit1lYzX8xiheBGC8iZ7iOFdfxcgb8/HzXRxfZ f1nPAs8OG7kTryWRLmEqR+oIf4qgyOKusW6pdNbFmJHGG6imKkfIPBjx+frr6/pUOlXf3Vm 77o/73PuxWNn9Oo+OLOeRIGvPkqCT58qPp4pKVLx+LucmzrbvbAoQNT3UUO9/GubDfx9N/8 AbXRj7Ket2UMuCcgjYIuIvP8A9VVGW6Vy+DEn3lFb27x65RG8hMnk6/IHLH5+gqooBsgDXn 9TquksPs96nykZkx1hDeIPBa3vYJAP5hzUTPdIZ/pmOGTM42S1SckRsWVgSPptSdH+NU1ZR RNNMkSFQzsFBdwqgn9SdAD958V0dh9nfVOUhM2Ox8V5EDovb3sEig/psOag5bpbLYPuDJR2 1vJHrlEbyFpBs6/IHLH/AAqopSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKzhmlt5kmhkaOWNgyOh0VI+C DX1L0fnP2u6Htr3ugXE0BinK+OMoHFv4efP8AMV8wZKwuMXkrmwul4z20rRyD94OqjV232Q 2Fze/aFZSwsVjtFeedgdaQDX/aSBUT7R+qpeqerbmVZi1lbOYbVQfaFB0WH/vEb3/D9Kr+i rqWz62ws0LcX9dEu/3MwUj+YJFezfbtdSwdE28MbaS4vUWT94Cs2v8AED/Cvn6voH7CbqWf om4hkbaW966x/uBVW1/iT/jXjXWd5dXfV+XFzczTCO+mVO45biA7AAb+ABV10B9oeV6azNv BcXclxi5nCTQzOSIwSBzXfwR/gR/2enfa70XZZjpy4zttCiZCxTumRfHdjH5g366HkH92vr Xz3XbdX9ZXlxhMHgLG9KWdpjYO8sL65yFBsMR86Ghr9d1xNfSP2tf81l7/API/3iV84RSyQ yLLE7Rup2rKdEH9xrs8v1dc9Q/Zlb2GSuxPe2GSUKztuR4jG+if10djf8N1c/YNdSx9YXtq rfhTWRdx+pV10f8A6j/jX79vN3NJ1fZWjN+DDZB0X9Czts//AEj/AArzCleo4DLXkH2BZxY 5SvavBAhG9qjmPkP/AKm/xry6lZRRSTzJDEheSRgqKPkk+AK+n8b0XaW/2dnpNmU8rYxzsP OpmHIt/JiCP3ar5ju7WWyvJrSdeMsEjRyL+jKdEf4itVK+mPsrvJrj7MsbLKeTRJIik/ors FH+AAr5ruJ5Lq5luJmLyyuXdj9STsmtdKnYbNZDAZOLI4y5aC4iPhh8MPqCPqD+lfU2cw2O 6rws2IyHFxJGrEKRziY74uP0O96/ga+YOpunb3pbOz4q+G3iO0kA0JUPww/cf+NVVemfYVe TQdV38CH8OSwZ2U/Uqy6P/wBR/wAa83ubiS7upbmZuUszl3b9STsmtdKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlKUpSvV/sJ6jFpmLrp+eTUd6vegBPjuKPI/mv8A4a0fbl03939QwZyBNQ5BeMpH0lX/A Irr/qmvL69R6WP7G/ZJluon1He5hvS2Z3puPldj/wCtv/hFeXVa9Kf1vwv94Qf7xa9m+3v+ qFh/eC/7t68Er3v7BP6oX/8AeDf7tK8Z6r/rfmv7wn/3jVr6ewl11FnbXFWiM0lxIASB+Rf 7TH9wGzX0P9qOes8D0Le20sgM99CbaCLfubkNE/wA2f8AD9a+Z6Ur6R+1r/msvf8A5H+8Sv m6lekfYT/Xuf8Au+T/AMaU+3b+vcH93x/+N683pXouF/5hOof7yj/74a86pXc/ZTiILjqCf OX/ABFhg4DdSlvgsAeI/wCwn/4RXX/ZJ1tPlussza30hH3q7XcKEjSsvgqP/g1/JK537bOn jiur1ycSagyic9j47i6DD/Dif5mvOaV9I/ZL/wA1ll/8/wD3j183UpSvZeu+rrzo77UcfkL fk8DY2FLmDehKnN/H8R8g/wD766/q3p3Gfad0fDe4yWNrjh3bK4PjR+qN+gJ8EfQivnG7tL iwvJrS7haGeBykkbDyrD5Fd/8AYh/XO8/u2X/xJXnVKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlTMRk 7jC5e0ydqdTWsqyL51vR+P4H4/nX0h1djbbr77OpJLPTtNAt3ZsR5DAcgP3bG1P8a+bMbj5 8plLbHW67nuZViQa+CTrzXf/AGwX8FpdYvpGwP8ARMNbKGAO9uQNb/eFAP8A8RrzerXpT+t +F/vCD/eLXs329/1QsP7wX/dvXgle9/YJ/VC//vBv92lchJj/ALPcr9oN1YXs2chnuMhKkj u0Kw9wu3jYBYAt4H/bXbdUY+b7M+mGvuisVaIAeN5NKrSSqv0bZPkAn4+B48fNeFZfNZLPX zXuVvJbudvHKQ/A/QD4A/cKhUpX0j9rX/NZe/8AyP8AeJXzdSvSPsJ/r3P/AHfJ/wCNKfbt /XuD+74//G9eb0r0XC/8wnUP95R/98NedUr0rqAfsZ9lePwCkpkM43q7wfVY/BVf3fCj+TV wmBy02CztllYCedrMsmh/aAPkfzGx/OvoD7TsVD1b9nLX9jqY26LfW7j+0nHba1+qk+P1Ar 5wpX0j9kv/ADWWX/z/APePXzdSlK9F+2/+udn/AHbF/wCJ60/ZZ1+3SuUGOv5T903b+/l8Q OfHMfu/X/H6V3X2t/Z+mcsW6kw8fO+hTcyR+fURgfmGvlgP8R/AVxf2If1zvP7tl/8AEled UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUr3f7C+pDe4O5wM77ksG7kOz/0THyP5Nv8A6wr8sOirfpv 7Tcz1JdRhMVZW7XsDaIAd97A+njT+P3rXiuXyc+azF3k7k/i3UzSsN/Gz8D9w+P5VDq16U/ rfhf7wg/3i17N9vf8AVCw/vBf929eCV739gn9UL/8AvBv92leM9V/1vzX94T/7xq9u+ynra LqvBvgssyy31tFwYSefUw/Gzv5I3o/yP1ryr7R+iZejc+UiVmxt0S9rITvQ+qE/qP8AuIrk aUr6R+1r/msvf/kf7xK+bqV6L9hkqx9fOrHRkspFX955Kf8AuBqV9vVs0fWFlcn8stiqjx9 Vdt/94rzClej2KCz+wDJPIdeuyaiMH66KfH/UP+FecV0/2d9OjqXrG0tJgPSwn1FyT8dtfJ B/idD+dXXU/wBp/wB5565lTp7BXlvExit5buz7rmME687Hz5OtfWqn9vf/ANEul/8A+Xf/A O1ex/ZT1anVfTtxaT2lpbS2TdswWyFI+2w9ul2dfDD+VeGdZYI9N9WZDF8SIopSYSR8xnyv 8fBA/iDVJX0j9kv/ADWWX/z/APePXzdSpeLxs+XyUNhbFBJKT7nOlUAEkk/oACf5VEr0X7b /AOudn/dsX/ievOq9n+xz7QdiLpXKyeR4sZmP/wDTP/2f4fpXWWXQUeC6/u+oMcqpZXllKs sI0O1KWU+0f6J0T+4j94r5spSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpXQ9B9RHpfq+xyLMRBy7VwN 6Bjbwd/w8H+Vevfbd1Eth0pDioJPxsm43o/9Evkn+Z4j/GvAKV0XQGKu8t1rio7WF3WG7jl ldVJEaqwYk/p8V7N9tmKu8n0VG9pC8xtLtZZERSx48WUnQ/QsK+d6+iPsTxV3jOipJLuF4W u7tpUSRSp48VUHz+vE14z1/irrE9bZaO5idBLdSTRMykB0ZiwI/X5qpxGWvMHlbfJ2EnbuL Zw6H6H9Qf1BHg19Fj7n+1voEb4o0n82tZwP/3/AMwa8D6i6PznTF5JBkbGVY0PtuFQmJx+o b4/l81SVLxeMu8xkoLCyheWaZwoCKW1s62dfQfrX0p9pWJucn9nWRsrRGlmWNHVEXbPwZWI A/XQNfMDKVYqwIIOiD9KVZ9NZ2fprqGzy9uOT20mym9c1Phl/mCRXtPXOGtvtS6TtMz03cJ cXVnyKxctFgwBaM/ow0Nb/wDt3XhV5Y3ePnMF7azW0o+UlQqf8DV3050Jn+pbhVtrJ4LYeZ Lu4UpFGv1Oz8/wG6tevc/jPu3G9I4CUT4zFAs9z/8AnEx3th+7yf8ArH9BXFRxvLIscaM7s dKqjZJ/hXsXT/SeY6X+ybNZCKymOXycIHZUESRQ70fHzvizNr5+P0rxxlZGKspVh8gjRFfl ehfYpcZCDrlEtoJJLW4hdLlhvigA5An6fIA/nXa/bT0VdZi2t89jLdp7i1XtXEcaEu0fyG8 fPE7/AJH91eFCNzJ2wjFyePHXnf6ar6d+zXE3OM+zrHWV2jRTNG7sjrpk5szAEfroivn2+6 I6nsLyS2kwWQcxsQHjtnZWG/kEDRFYW/RnVF1KIounskWP+lauo/xI1XdJ0XcdAfZ9ls5lu C5W9gFnBCr77CyHTeR4LEb+PgD5815ti8Zd5jJQWFlC8s0zhQEUtrZ1s6+g/WvSPt1xF1Dn 7DJCJ3tWs1gMoT2q6sx0T9NhhXllfqO8UiyRuyOhDKynRBHwQa+ivs16/TqzBSWN/MPve1i PcB8GdNa5j9/6/v8A4186UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpU7KZvJZr033jdvcekgWCHlr 2oPgePn+J8moNKs4ups/BCkMOcyMcUahURLuQKoHgAAHwKy/avqT/WDKf7ZJ/xrV+0Gb9Z6 z74v/U9vtd71L8+G98eW96351W39q+pP9YMp/tkn/GsZeps/PC8M2cyMkUilXR7uQqwPggg nyKrKl2OXyeMV1x+Ru7QSEFxBO0fLXxvR81JbqnqJ0KPnsmysNEG8kII/wAaq6sLXqDN2Nu ttaZi/t4E3xiiuXRV2dnQB0PJJrb+1fUn+sGU/wBsk/41Evstkspw+8MhdXnb3w9RM0nHet 62fG9D/CotKl47K5HET9/HXs9pL420MhUn+Ovmug/9KPWnEKc47gfHOCJj/iVqty/WPUeeT t5PMXVxHrRj58UP8VXQP+FU1b7O+u8fP37K6mtZtEdyGQo2v02KnftX1J/rBlP9sk/41BvL +8yMwnvrue6lC8Q88hdtfps/StFWNt1FnLO3S3tczfwQp4WOK6dVX+AB0K2ftX1J/rBlP9s k/wCNa06izkVxLcR5m/SabiJZFunDPr42d7OtnW62ftX1J/rBlP8AbJP+NP2r6k/1gyn+2S f8aftX1J/rBlP9sk/41ovc5l8lCIb/ACl7dRBuQSe4d1B/XRPz5NZWvUGbsbdba0zF/bwJv jFFcuirs7OgDoeSTW39q+pP9YMp/tkn/GqyWWSeZ5ppGklkYs7uxLMT5JJPyaxqTjsleYm+ jvbC4e3uI98ZF+RsaNRqUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpXcdCYLEda2k/T10y2WViBmsbt FH4g/tI4/ta+QfnW/oNVJxH2P5yXMXEWbAx2OsvfcXmwVdB5PbP18A+T8fX9K4/P3djeZeZ sXarbWEZ7dugHuKD4Zj8lj8kn9dfQVXUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlKUrOCCa5mSC3ieaVzpUjUszH9wHzXTx/Zj1nIiuMHKvIbCvLGjf9UsDVLkOnszirpLW /xd1bTSNwRZIiOZ/RT8H+VRLu1msbya0uU4TwSNHIuweLKdEbHg+RUu16fzd9brc2mHv7iB 98ZYrZ3VtHR0QNHyCK2/sp1J/q/lP9jk/4VCvcdfY2VYr+yuLSRhyVZ4mQkfqAR8VHqzi6Z z88KTQ4PIyRSKGR0tJCrA+QQQPIrG56dzlnbvcXWGv4IU8tJLauqr/EkaFbP2U6k/1fyn+x yf8ACpWMwvVuIyVvkbLB5WO4tpA6MLOT5H0Pj4Pwa67P9YfaT1Fh58Vc9O3EMFwAJGt8fMr Eb+NknwfrXD/sp1J/q/lP9jk/4VX3Vpc2Nw1td28tvOmuUUqFGXY2Ng+R4INWH7KdSf6v5T /Y5P8AhT9lOpP9X8p/scn/AAp+ynUn+r+U/wBjk/4U/ZTqT/V/Kf7HJ/wqPc4TLWc0EN1i7 yCW4bjCktu6tKfA0oI8nyPj9RUj9lOpP9X8p/scn/Cn7KdSf6v5T/Y5P+FVksUkEzwzRtHL GxV0dSGUjwQQfg1jSlWWI6czWefjisXc3YB0WjjJVT+9vgfzNXJ+y7rTTEYNyVGyFniJ/wA A2657IYu/xNwbfI2U9pKP7E0ZQn+G/kVFpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK9n6W xsPQH2WXHWPp0ly93CGhd15CJXYKgH7vIY/r8fSvIr3K5DI3zX15eTT3LNyMruSwP7v0/lX p/2UfaPffe9v07m52u7e5bjbTTHk8Un0Gz8g/H6g6rzvqv+t+a/vCf/AHjV+9OdS5LpjKw3 2PuJE4ODJEGISUfVWHwdivpfOXE+Z6DvLrCSv3ruwaS2eM6Y7XY0fofpXypJJJNI0krs7sd szHZP86xr1D7DZ8gOo7vVzKuMt7RnnUt+GCSNHX0Pgnf7jXJ9b9Y33V2dnuJJ5BZK5Ftb8j xRB8HX6n5J/fVv9jmUurL7QLO0jlcQXiyRyxhiFbSFgSP1BUV2X265fJ4yfCjH5G6tBIs3M QTNHy0U1vR8/Jryf9q+pP8AWDKf7ZJ/xqywf2jdU4S/iuVy91dxq23t7mZpEkH1Hu3r+I81 +/aTdxZDrzIXsB3FcLBKh/8AZaFCP++um+0r7R802dmw2JvpbG0sgInaB+LyvociWHkaPjQ /Sua6Y6n6gm6rxEUudyUkb30KsjXchDAuNgjfkV639t2Rvsb0pYy2F7cWkjXyqzwSshI4P4 2D8V4vZ9b9U2Nws8HUGQ5r9JLhpFP8VYkH/Cui+0Tqd+rem+mMnMqJccbmKdU+OamPZ/dsa Ov31b/YNlbpOo73FGV2tZLUzCMseKurKNgfvDH/ALK/ft4y14eo7PFLPIlqloJTGrkKzMzD ZH18KK8ppSvTfsz+zSHMW/7R9Qjt4qLbRQk673H5Zj9EGj/HX6fNR1n9ot7mLhsfhJGxuEg PCCC3Ha5qPG21+v6fArjYbm4t5xPBPJFKDsSI5Vv8RXq3QHWMHV3Ho/rKNMhHOpW0uJR+IG A/KW+d6Hhvnxr61yH2gdC3XROWEQZ58fP5trgj5/VW1/aH/b8/w5SlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKV9KdENi+svsstMbMOcIthZ3CBtMjIAN/uPgMP5V4x1t9nWX6OuXkeNrrG ltR3iDxr6Bx/ZP8A2H6VzFldSWN9b3kR1JbyrIh/ep2P+6t+bvY8lnshfwqyxXV1JMgcAMA zEjevr5qFXvf2G9R/eHTs+Emfc2OflED8mJiT/wBjb/xFeYfaZ04em+tbyBFItrk+ogP/AL LHyP5NsfyFcnXqMI/Y37EZZiOF/wBSS8V389rX/dxB/wCvXl1df9lH/OXh/wD35P8AdPXZ/ wD3Qf8AyjA/+5P/AN8deO1JtcfPd2l7dR8RHZRLJKW35BdUAH79sP5A1GoSWJJJJPkk/WrX pT+t+F/vCD/eLXs329/1QsP7wX/dvXglNnQGzoedV6R9hP8AXuf+75P/ABpT7dv69wf3fH/ 43rzelWGAxT5zP2OLQkG6nWMkfIBPk/yGzX0B9qVzH099mFxZ2SiFJFjs4lUeFQ/I/wCqpF fN9K22l1LZXkN3A3GWCRZI2/RlOwf8RX0x11ioervs6uGRA8htheWzAAkMF5DX8RsfwNfMV KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUq/6R6yynRuS9Vj3DxSaE9u/5JR/9h/Q17/0r9oX T3Wtv6ZHWG6ddSWNzrbfrr6OP4fzFcv1r9itlfrJfdM8LO5+TaMdRP8A+6f7J/7P4V4dd2l xY3UtpdwvDPCxSSNxoqR9CK1V032edRDpjrOyvpHC20jdi4J+BG3gk/wOj/KvXPts6cGW6V TMQLynxrcmI+sTeG/wPE/wBrw/pzDSdQ9RWOJiJBupgjMP7K/LH+QBP8q637YcxFedVRYe0 HG0w0At0UfAbQLf9nEf/DXAV1/2Uf8AOXh//fk/3T16V9s/7Nd7EftB968uM3Z9B29a9m+X P+WtfvrzH/8ABx/+lH/3vXWXv7F/+iPOfsoZzL3Lf1Xq/wDPf51eO/pr5+K8opVr0p/W/C/ 3hB/vFr2b7e/6oWH94L/u3rwSlekfYT/Xuf8Au+T/AMaU+3b+vcH93x/+N683pXXfZTo/aV h9/wCnJ/u3r0/7eiw6OsQCdG/XYH/6t68CpSvqzpFzJ9nuIaRuRONi2T/+rFfKdKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUqfl8TLiJrZJG5rdWkN1G3HW1dA2v5HY/fqoKO0bq6MVdTtW U6IP6ivZPsr+1C+u8lB07nZjcd4cLW6b84YDwrH67+h+d/x8Vv284m3tOocfkoQFkvoWWUA fJQjTfx0wH8q8spX0t9nOah6x+z+OC+AmkijNndq39oAaB/mpH891xHRHTv7DZHqnP5JCy4 NXgt9kfikjYP8AMFB/8deS3VzLeXc11O/OaeRpJGP1YnZP+JrVXX/ZR/zl4f8A9+T/AHT12 f8A90H/AMowP/uT/wDfHXjtSrXIz2lne2kfExX0axyg7+FdXBH79rr+BNaBDKYDOInMKsEM nE8QxBIG/wBdA+P3VhVr0p/W/C/3hB/vFr2b7e/6oWH94L/u3rwSlekfYT/Xuf8Au+T/AMa U+3b+vcH93x/+N683pV50/c3PS3U+GytzGYk5pcDfy0RJUnQ/UBv/APhr3b7XrH71+zi6mg Hc9O8dypX6qDon/qsTXzbSv1EaSRY0Us7EBQPkmvp7qW9j6P8Asxm04R7exW2h8fMhUIvj+ Pn+Rr5gpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlewdVdCXfUP2ddN5rFQ968s8ZEk0S/ml j4gjX6kEnx+hP8D5A6NG7I6lXU6ZWGiD+hrrPs06evM51lYSQxuLaymW4uJwPaiqQdE/Gzo DX/CrP7YuqbfqLqlLWykWW1xqGISL5DuT7yD9R4A/lXn9K9F+xXqP7o6tOMmci3yi9sD6CU eUP/eP5iur+3fPrb42zwEDgSXT9+4APnivhd/xP/hrw+ldp9kNrLcfaTjWjXawCWSQ/wCiv bYb/wASB/Ouz/8AugbadhhLlYmMMfeR5APCk8NA/pvR/wAK8YqxwvT2W6hvY7TF2M1w7kDk qniv72b4A/ea6D7QMfb9NHH9K20iyvZRd68lU/5yeTW/5BQoH7jXHVd9FWst51thYYV5P62 Jv5KwYn/AGvZvt2tZZuibeaNdpb3yNJ+4FWXf+JH+NfP1K9O+wa1lk6wvbpV/ChsWV2/Qs6 6H/wBJ/wAKy+3ixuU6stL4xN6eSyVBIB45K7bH/wBQ/wAa8vrqujfs/wAx1Zk4oxazW9gGB nunTiqrvzx3+Zv3D+dROuruG76wv1tUEdrauLWBB8KkQCAD/q7/AJ16P9mH2hWN9iV6R6jd FBQw28suuMqHx2239fOh+o8fPzwPXXQuQ6MyrxyRvLj5GJtroD2sPopP0Yfp/MVy9el/Zp0 Ky3UfVfUYFjibH8aI3Ht7rj4Oj/ZHzv6kADdVn2m/aA3WWSS2swyYq0Y9kMNGVvguR9P3D6 D+Oq4elKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKV0MfXnU1vJataZa4tUtLeO3iihciMKgAG 1OwSdbO/qf5VYS/aZlbyNRlcThMpKv/AE15YKzn+YIqPlvtG6hyuOONSS3x1iRprbHwiFG/ jrzr9265alKzgnltbiO4gcpLE4dHHyrA7B/xqy6l6kv+q8zJlckYxM6qgWJSEUAa0ASf3n5 +SaqqV0eP6/6kxIcY28t7IP8Am9PYwR8v48UG6lt9qvW7DTZ1yD9Dbxf+WsP/AEodZf8Arn /72h/8lZr9qvW6jS51wB9Bbxf+WuayORu8tkJr+/nM9zO3KSQgAsf5eKjVe4vrTO4QL913F vaMqBO5FZQByB+rcNn+JNT5vtR6zuIXhnzJlicaZHtoWVh+hBTzXN3t9NfzCWZIEYLxAgt4 4V1/BABvz8/NaYpWhmSVApZGDAOgZSR+oOwR+4+K6Sx+0XqnFwmDH5CKziJ2Ut7OCNd/wCC pDfar1uw02dcg/Q28X/lrD/0odZf+uf8A72h/8lbP/Sv1x/6+f/8AYRf+WuRd2kdndizMdk n6mvyunw/2i9TYe2Fol6Ly0A0La9QTJr9PPkD9wNSovtJu7ac3Fr0505bz+dSxY4BgT9R5q lz3Ved6mlD5fIy3IX8sfhUX+CjQ+vzqqilKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKVZ33T2Qx0lmlybMeu/zDR30EiMOXHZZXIVeWxtiB4bz4OmR6d yeKkuY7uKFTaaE5juYpBGxYqEJViOe1b2fm0rHWgTVZWZiYQJMSnF2ZQA4LbABO13sD3DRI 0fOvg6wpSlTIMTeXOLuclCIWt7XXeHqIxIoLKu+2W5lduo2BrZ+a3wdPZC4w75aM2fpI/wA 7NfQK6n3aHAvy5Hg2hrZ14Bqsqzs+ncnfWqXEEUJEu+zG9zEks+jr8ONmDybIKjiDtgQNkE VCvbOfH309ldR9u4tpWilTYPFlOiNjwfI+lZ3uNvcclq95bvALuAXEHPwXjJIDa+gJU638j R+CDUalKmY7E3mU7hthCqRa5y3FxHBGCd6HORgvI6JA3shSdeDWGRxt7ib1rLIW721yiozR P4ZQyhhsfQ6YeD5HwfNYWdnPf3SW1tHzlfegSFAAGyST4VQASSdAAEkgCpt907k8fYm+nih e0Eqw+ot7mKaPmwYheSMRy0pJHyBreuQ3Fscbe5N5ksrd5jbwPcS8fiONBtmJ+gA/xJAHkg VGpSlKUpSrC/wWRxkCzXcKKvLg4SZHaF9E8JFUkxt4b2uAfa3j2nWu5xF/aWMV7PBxhl1o8 1LLyG15qDtOSgsvIDkASNjzS5xF/aWMV7PBxhl1o81LLyG15qDtOSgsvIDkASNjzWyXB30G OF9N6aOMqriN7uITFW1xPaLc9EEEHj5BB+PNV9KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpXWYOz gzeNx0t5H3YcNcut2pJUyWnB7jtpr5b8K68nR3Ig3r8th0ZdrfZGDKXkb3F9N1PYtM7ylYn MnePLtpxHJWBYE7HkDQHINpx9j0+bCG6y+FuYZ8ndtbw2llbyysiCOFlMXKdSGbvbBbuA7X SgeGdKpjrXHWd+Mak9zLBl4ZzPK5VwlorroIV4jTsp8k+5jsHjxwnx2CtcMkV5i7yPLXltc 3PZgt3ZrZkkmUIGaYcUXs+4NG7AcvdvXHjK6bpXH22Zs7jHx42zmyK3Ns8c9zJMq9ppUiZD wYfLyR/2d8TJ52FqlzE9hc5i6mxdp6SxaU+nhJYlU+F3yZjyI8nyRsnXjVWfS95PYWXUNzb ScJUxq6JAYEG6twQQfDKQSCDsEEggg1KvIrI9FX95jyi29zkLImDntoJBDcc00STx5Hakk7 UjZLBgMMriLCCHK20UHZ+6OHav+bEZDm4A2CePvUmVOH9hG3z/OIvVEMt51bctZxPNBfTls cIlLCSAsViWMD6AAIFHlSvHQKkC96cxEfUGYP35BDcXGVyUkD3EbvLI7+0yNAsJEY49zmzu SnEgqrcWDRZre1uOkITNbI8ttgRPBMWYNG33k6EAA6IKyHewfga19azrDFHE5xYfu18as1p bTi3ZXAVmhQuBzJbQk5jyTogj6Vp6dtYbi7uJbmC2kgtoO7I13JIsMYLKgZxEO4w24ACaO2 Un2gg59XYyDEdRz2dtFNDF2oZRFMhR4zJEjlSpJK6LEaJYjWiSfJzsnli6cR8liXvMMbuRI 5o5TE8M5RC4V9EAsqx+HVgQp46PI1KmxsePmyV1en73lx3p41tp2dSEdNAyhW5L2tJGUDAK 7KvIgabO6sIrGwzeLsGdrrlaztCxHeSARu80TEa5GN2j5roHcRYqOB41mKtcjdwQ2ccDy2V 9kIYu0siRtPMAwVUZgdECQgnRC815fK76lcZj4BZZOxihj9XY5aJjapOtvII7RiGj7xLt5d lJOhtSAPHJodzgra5jz8llg9Jb4iyvY2h7zi2d1gZwCWPtKvKfdsgJsEaNcZVz0lFZ3PUVv ZXlhDei93bwpM8iqsz+ImJRlPEPx5fPtLaG9U6his7WPGWkFhDb3KWMUt1LE8jd5pFDqfcx A/DZN6A9xf5HGs+nYcW1jmrnIWD3klnaJPbr3zGgbvxoQwA2Qef0I8cgNEhlm2GLx14cdE1 kgXNNIz3UbvwxgV2BC7YghFAkfuEntsvlPzmLJa2dthsfEuJ9ZcZCxlumnWSQSwlZJV9oB4 cAIQzclJ0X9w8FZuXsOn7TB+kt7W8fJxWNrdPOkB4qZVjZu4/dK8PxeI1Ep3wHI+S3J1fz+ qx1nlIp+9dZO9iH3iW23pU7qP+IfnumQJvfhd8Tt2IS0y/tzHXdw3iG432ZD+WXuXcUsfE/ B5Rqzrr5VSR4G6Zf25jru4bxDcb7Mh/LL3LuKWPifg8o1Z118qpI8DdV8uQm6jxGSusqlsJ LCCL01xDbRwEvzSMQngoDDt8yFOyBF7dAMDzldN0rj7bM2dxj48bZzZFbm2eOe5kmVe00qR Mh4MPl5I/7O+Jk87C1S5iewucxdTYu09JYtKfTwksSqfC75Mx5EeT5I2TrxqrfCWVjNgrqR 8cl1eMtxw77yx+1Ig3KFl9hZNl3WT5UIF8sak5ew6ftMH6S3tbx8nFY2t086QHiplWNm7j9 0rw/F4jUSnfAcj5LW9pDjcblFe0wds0AtMpDzmkuFlJS2JMcyFl4yqDpynsPdPHRUEeeUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlZxzSxJIkcrosy8JFViA67DaP6jag6/UD9Kk2uZytjam1tMneW9 uZRMYop2ROYIIbQOuQKqQfnwP0pHmcrF6zt5O8T1+/V8Z2HqN73z8+7fJvnfyf1qbP1B6eO zhwS3mNSzllmjkN3zmDyKivp0VNLxjUa1vy3k70K+PJ5CLHSY6O+uUspm5yWyysInbx5K70 T7R5/cP0qNWcU0sDl4ZXjYqyFkYglWBVh4+hBII+oJrCrCw6gzWKgaDHZe+sombmY7e5eNS 2gN6UjzoDz+6oQmlWB4BK4idldowx4swBAJH1IDNo/vP61nLe3U9rBazXM0lvbcuzE8hKRc jtuI+Bs+Tr5rdbZnK2djLY2uTvILSffdt4p2WOTY0eSg6OwNHf0pa5nK2NqbW0yd5b25lEx iinZE5gghtA65AqpB+fA/St8vU2fnuoLqbOZGS4tuXZle7kLxchpuJ3sbHg6+ar5ZpZ3DzS vIwVUDOxJCqAqjz9AAAB9ABW6wyeQxU7T46+ubKVl4GS3laNiuwdbUjxsDx+6sLm9urzteq uZp+xEIYu7IW7aD4Vd/CjfgDxW6xzOVxmvu/J3lnrlr087R65ceXwfrwTf68R+grTZ3t1j7 pLqyuZrW4j3wlhkKOuxo6I8jwSP51hDNLbTxzwSvFLEwdJEYqyMDsEEfBB+tSbnM5W8vor6 6yd5Pdwa7VxLOzSR6OxxYnY0Tsa+tSo+rOpInkePqHKI0zc5GW9kBdtBdnz5OlA3+gH6VCO TyDWSWRvrk2qKyLAZW4KpYOQF3oAsqsR+oB+lZ5fLXWbyk2RvX5TS8QTsnQVQqjZJJ0oA2S SdbJJ2ah1nNNLczyTzyvLLKxd5HYszsTskk/JJ+tbrXJ5CxguILO+ubeK6XhPHFKyLKuiNM AfcNE+D+prCK9uoLWe1huZo7e5496JJCEl4na8h8HR8jfxWceTyEWOkx0d9cpZTNzktllYR O3jyV3on2jz+4fpSTJ5CXHR46S+uXsoW5x2zSsYkbz5C70D7j5/ef1qNVnedTZ/IWr2t7nM jdW8mucU13I6No7GwTo+QD/KoUt7dT2sFrNczSW9ty7MTyEpFyO24j4Gz5Ovmkt7dT2sFrN czSW9ty7MTyEpFyO24j4Gz5Ovmt2RzOVy/b+88neX3a32/UztJw3reuROt6H+FMvlrrN5Sb I3r8ppeIJ2ToKoVRskk6UAbJJOtkk7NRoppYHLwyvGxVkLIxBKsCrDx9CCQR9QTWFSY8nkI sdJjo765SymbnJbLKwidvHkrvRPtHn9w/SkmTyEuOjx0l9cvZQtzjtmlYxI3nyF3oH3Hz+8 /rW+TqDNS5GPIyZe+e9hXhHctcuZUXz4Db2B7j4/ef1qvpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUqZjMY+ Skm/HhtobeLuzzzcuES8lUEhQzHbOo8A/m/TZFvd9L2tvhIbmPNWMt4+QntOCyt25OBiAKO UCAe8sWZgvErryGAsB0tbX95Zs95Z22Lkxtwbe6hSYLNLBEWkJLRB29/vJKkBdorEqFFfH0 Nlp8JNl7cpPaosskbpFNxlijLBnDlOCj2MeLsrHX5fK7hSYc46CG7uLmxmlVYp5Mc7uHMTh WUkgAMGVlOkcsA29DTcbDrTA/d+cy9zbSWZtoslJC0Fsf+S8mcxqQBx8qjeFJ48dNxPiuZr r57m3t7S4lx+PxeSwywSRxDtILu0Z1KLJKSokLAupJ90XJgEIITjDk6Gy0GEhy9wUgtXWKS R3im4xRSFQrlwnBh71PFGZhv8vhtJuirtJ7y2hyNjc3VpkI8d2IzKGlnckKFLIF1tXGyQPY f1Xe6f7PM1BexWxe2UTQTTJLcF7VT2l5Oup1Rt6K+dcfO96ViumPou4ngtp7bL4u4jvZ2tr QpM/K4mATSBCoZSS+tuFA1skBkLQsxatZY3DRmC2Tv2jXPOKQSNKWlddswHggIq8NkLxJ8M zCqmra/wCnbixxS5Nbm2u7YT+mle3LlYpuJbhyKhXOgfMZYePnRXdZDK0E8cyBC0bBgHQOp IO/KsCCP3EaNdZ1DDd34u5YIcXBbWOLsp5ljtIIXYzJblioVQxPcbe/hQSNgNxaVkOlXyEa QWF70535e9PM0EzR97sq3J4zIiqsXgjSHiWLnfBNRVMOClsLHKXoNjfQJj1lguBIQCrzrCX SN1DMQRInuUcT7gd8Cecrqej5LiWxzNtBBi3khtBPC99b2xCP34UJ7kw0BxZhonWz4GzULq C/CQQ4Jba2Bx7FJrkWKQTSyAcSCQivxXRAD+5jtm0SFSz6d6aNtn8JezixythJlIbK5Rebx JKx/ISQqyEDZ9hdfA3sMOWzC4T09lLf397iIXTEJdWTTw99ED3QjLSKkbq7D3rpgxXmnxxP ClvMTdXkb3/CzhuHiFw1hCCsna47MwTXEKfL8QQQp5BBHoib+wl/6z0X3niPWem9V2PWr/m u13eXP8nx41y3/a/J76iv07e21jfXcNzY3Fmlok/eU+Zo2nEe41dQ4IkUgniugCN6Ycs890 VmOnLFLu/i4oZRDIO1InbkIJC7dVV/yt5jLL4+fK7oKV1+Qhjydjhb62htosuuPkvHjS0iS C5SOefl7FULyVI9kMCHUEeCAHZVre86msEvY8XbWFtaWd1OohS1WQPDC8ikwpzYszHWgxXk SAACRGvOjslHNkLrJ3eOx6W1ykc7St29GVDIhWFF5hSNaXgCN/lHB+NZ9w3Xoe/3Ie/2u/6 LZ7/Z1vu8da4692t8uPv48PdVt03hFT1U18ti8j4u7mS0uGPejX07skyr4XewNAkto8wutO Itz0k1t63/AC1jpPRWMV63AT+9JOPALuMe49yP50PxB58Nxo4YmnnjhQoGkYKC7hFBJ15Zi AB+8nQqTmbWexzl/aXRhNxBcyRymBQsfJWIPEAABdjwAB4+grfZYN7vGyX8l9Z2cQ7ohFw7 A3DRoHdE0pAbTJrkV2WAGzvUnI9JXuNDI95Yz3KwJcm1tp+6/ZZA/MFRxIAPkBidAtop76j fcN16Hv8Ach7/AGu/6LZ7/Z1vu8da4692t8uPv48PdXQXfSdz1Fm5nxVpDZ20VjYySLDBNI kbSWyMAFjV38kOeRB+PLbI3Fx2Llx8FxFk4cXBcW93LBaetY+bpAodCVVkZRyQ6lITkVO+P cVoTdJXq463uzeWJe6tHvILZJ+crxpz5/lBClVRmIYjfkDbBlEb7huvQ9/uQ9/td/0Wz3+z rfd461x17tb5cffx4e6qylKUpSlKUpSlKUpSlKUpSrPA5SDEXz3U0N4z9orDLZXhtpYWJHu VwrfK8lII+GNWEPVFlwg9VgbacxZR78RK/CAI5iLxLHo6Gogo2SArMOJOiJj9bWUvZE+Mvr gxtdc5p8n3JpkntxC3N2jPuAVeJAAAUAqT7qqbjNWF5j44rjE/0i2ikhte3cssMSM7v5Qgu zKZG0eYHhdhtHkusxjb6OF7vFzPdrFBBLKt3xTtxKqDgvD2uUQAsxdfLHj5HGVl+pcfk4M0 ExdzDLlcgl8Ha8V1iYB9rrtjkCZZPqP7Pzo8ucq/vuoca91eX2Kwn3bd3fdTS3HOGGOQFWC R8RpihKklivuYqq+3jGyGXsshaI0mOf7wEENu05uPwgkaqilYwoIYqigksw8tpRscZMnV90 02FnjtoVlxEscyctlZHRIo12PGl4W8exve+Z2AQFWGaweOyHegwt4YTbTwsGyCmVjKhjJ5d rjxCltAJvkdliNKNmI6lx+MgwofF3M0uKyD3xdbxUWViE0uu2eIBij+p/tfGxxhZvKY/I22 OgsLG5tVsYGg3PdLMXUyNID4jTR3I38tfGjuprqc71fZZjHXtnHi7mATzxTQNJfdwW4TuAR KvAARBZWCoACp+Sw0Bz+OmsoL1ZMhZveW3F1aJJu0xJUgENo6IJDeQQdaI1V1F1Lj3nyRvs XcyxXtpBZRpDeLG0UURj47JjbkxEMezoD83gbGpn7WdPeunvf2dvu7LAbZD96rqGEwNAEX8 HyAjDy2ztFJJ93KN+02K+4Pu77ovO992+h73r14/wCf7/Ph2t/5z6cvy+N791czVzhctisf j7+2vcbeXT30Qhd4b1YQqB45BoGJvdyjHnetH4+tYXWUx97hLe3nsblsnbr21vfVLxZARxV k7eyFUcQeWxvW+Kqo6MfaBjfXLcNgrxkivoL2BDk/8yYjIUhXcXEQjuHiiqCPPuOwBC/anA fd3ofuLI9r0Pot/ekfLh6j1G/8x+bn4/TX035qs/aH+j930v8AlP03o/V9z29jt9vXb1rn2 /Zy3rj/AGefvqb+02K+/wD7x+6Lzs/dvoez69eX+Y7HPn2tf5v6cfzed69tP2mxX3B93fdF 53vu30Pe9evH/P8Af58O1v8Azn05fl8b37qhZbMY3K3zXr4uZLi6uTcXri73yJJLLEOGo1J Y/m7hGl8+DypqVeZTOY+e2xgxVlfWFzjF4QzvfLIQvceTftjQhuUngg+AB435qVD1egztxl Z7KZJZrGG2RrG4W2kgZFiUyRsIyE5CNhoKNK5X4+WY6oxuUxNxax4aa1uJ/SEul7yiQ28Ri UKhTlxKs3guTvXk6O4X7Q/0fu+l/wAp+m9H6vue3sdvt67etc+37OW9cf7PP31Kx3VNraSr d3mHS+vltHsu49wyRtEYTEu0XR5BSF2GAKj4DnuUy2Qa06XtenZZLae5jn7sskEglWONeZi jDoeDHlNO5I3+dRy2Cq8/CYlnjM6O8QYF0RwrMu/IBIOjr66P8DU3P5KLMZ++ycNu9st5O0 5ieUSFWY7Ycgq7GydePjQ8/NScbnYMdg7uxWzme4uuau5uiIJFKhVEkPHTMh5MjbGmYHzoC rbqXI2+NuohawWz37Yu3tWvLe9SePh6ZYpRxUsBJ4dN8tcfIXZD1U/tD/R+76X/ACn6b0fq +57ex2+3rt61z7fs5b1x/s8/fU286mxV80sEuIvBYyxWoaNb9e7zt4miRufa1xKMdrx3y8g geKhQ5qwNj6S9xPdihuZbm1ihuWjjRpAgZH2GZ0/DQABlbXL3bIIm2vU2Kg+7u5iLx/R42e xfjfqvc7vc5OPwjx13pNDz/Y8+08oX7Q/0fu+l/wAp+m9H6vue3sdvt67etc+37OW9cf7PP 31TUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKVutbK6vpDHaW01w41tYoy58sFHgfqzKB+8gfWszjMgqXbtY3 IWyYJdMYm1AxPEB/HtOwRo/Wt8XT+anxxyMOIvpLIKzm5S2cxBV3yPIDWho7P00ak2OC72A yWTu47yHtWwmsm7Oop9TxxSe8/PHuDwB8nyRrRs7TpjGy5jCW90mXtrbN3MYheS348I20OI ZgBIxZl96+0LxbiSxROcjxmQlx0mRjsbl7KFuElysTGJG8eC2tA+4eP3j9aS4zIQWgu5rG5 jtiyoJniYIWZQ6jkRrZUhgPqCD8VKyeIfG4vGXElteRvexNKXmhaOMjlpVTY9/t4uWBI1Io 0NEmsrdZ2V1kLpLWytprq4k3wihjLu2hs6A8nwCf5Vujw2Vl9Z28ZeP6Dfq+MDH0+t75+Pb ri3zr4P6Uixt1eSWdvZY68luLiJmRFQyGfTNtkULviApB+fKMd/QBhsq3f44y8Pp+53tQN+ F29dzl48ceS8t/HIb+aLjbqGaNbrHXn41s1xEgQozpwYiQbU7Qa5EgaIU+R8gmLuktbfIXd peQ4yeUILwW5ZD5O+JOlZhxbxyHwfIqwy3S2QgzOTgxmOvrqys8hJZpOsLOCwk4KpZRrkdr 4+pYePNLrpbJw2VuYsRlHuQ3C75WkirBIzARxaK/mIKNvfnuqAARs1/3Nlf/AFZef8m9X/m G/wAx/wDlfj8n/tfH760zxduG2b080XciLc5D7Zfew5J4Ht8cfk+Vbz9BppUkYzIMlo62Ny VvWKWrCJtTsDxITx7jsgaH1roP2NuLPIz43JY/KG8tZyAlrbO4vU93EREr7STG5DEEFA5A2 nF+fkxmQix0eRksblLKZuEdy0TCJ28+A2tE+0+P3H9KlRdM5+fs9nB5GT1ERmh4Wkh7iePc uh5X3L5Hj3D9ai3WMyFjBbz3ljc28V0vOCSWJkWVdA7Uke4aI8j9RUarbDYiLK2OVK+pe9t oI3tYIYwwlZp44yD9d/iDQA8k/I1pq/0V1670PppvV93s+n7Z7nPeuPH55b8a+d1Z4zBesg zMM0d4uTsYkMNokPlnM8cTKw/NyHPQUDZP1GtGFbYbK3l9LY2uMvJ7uDfdt4oGaSPR0eSgb GidHf1re/TuVXp2LP8Ao5jYSSvH3RE3FePEcidaCln4g78lWH0qTb9FdSXJu0GFvkltIFna F7WQO6s4QBV4+STyP8Ef9KjS9M5+Dvd7B5GP08Qmm52kg7aefc2x4X2t5Pj2n9KzyOCuEyN 7FjbK+uLWzaRGma3cEiLQkdhxHAAsCVPlA6gk/Jr7myurPteqtpoO/EJou7GV7iH4Zd/KnX gjxWmlSb/GZDFTrBkbG5spWXmI7iJo2K7I3pgPGwfP7qjVYDp/NGeGAYi+7tw0iQx+mflI0 Z04Ua8lSDsD415qLbWV1ed30ttNP2IjNL2oy3bQfLNr4Ub8k+KztcZkL6C4ns7G5uIrVec8 kUTOsS6J2xA9o0D5P6Gs7y1gt8fj5EMzTXMTyyF1KoBzZFVdj3fkJLAke7joFTuHSlKUpSl KUpSlKUpSlKUpSr/pzIiyw3UMBzHoTeWKxRw7l/HYSKxHsUj8iyL7iP8AOa+CxG/FZewghx VzLP2fujn3bDgxGQ5uSdEDj71Iifn/AGEXXP8AIMwMb+y8NsOp7ZJTBI9xH2rhpDr3xWy7j 4hRJtiQwUtJshu2pMqXMYmez6juGzE0IzFsvYxscDsIWSWNkjYkhAqBSqFd+zZ0p1GbCXqe yuurbS/lzdjFj5MzHkWhixvbeJEZmHedIwzSANxGjICWYlhoE1ZzcUHT8Fpa5ixjNlaXFm4 GOEk9xzklO4pGj2sbLKAdujAczxJ0GlZjLWWQky8k/U8N48uEtbWFpFuWMkqNC0igtH420L nZ0CZFP1bjC6wz6Zb1b2+Ss5Le+vjdJaW+PWGSMe/j3pOClnAk14LgkueXgcuTq56Zntori 8S7vLO3hmtuDR3sUzRXH4iMEYw+9dFQ4I+qAHwTV7Y9S28UD+jy6WjW+UuL1J8lYpd3MqOI +BQlGAlHbJO2QElfd8lUeSsJrXGJcdQWMvDDekuYbyG6dGIue4kTMih1CqykFCRuHj+Ujcm z6gx5kwRl6mmNpZ9QTX7w3pnklSHkjIz8UKlzwkPtJ902/qxGGIyVhDjDHddWWyzytlFuSy 3TGcTwpGhYiI8gXjDnfnXE65eBTZGaxyAju4s4lsbi0tLOS1McvIdtIkYykLx7e4y44l28J 7d742HWOQxHUN9eTWeSs7Zbe5uJokWOcR3ayEOGAKk94nkrluK6WML7V8WFvnrWwzfT9/Le Pjbi+u0yuYdgx+BxH5QWBkBnk4hVXjcqPKgERcTlrK2+4vWdTwyem6gkyF7tbluY/D4yHcf uY9p9fX8Ub1tuNL1RPbTWeEjhzMOTls7E20rRiYcOMsjKNyIvt4OoGvjiR4Gt0FK6bK5ewn hytzFP3vvfh2rDgwGP4OCNkjj7FBiTh/Ydt8PyGz6jzGPmxfUkOP6k7yZHLreJaCOdFdS0p bW14n88JPLj5iPg8ULQsvn0u8Hwt8lZoktja2r2iY9fUsYljDdybgPZyi5DTsfyDiPPHfkc vbftFZSY+f76mluZvUpaJNHHerNpG9jglJpVLhuA4gGPj5FQsxYwZLMXVhjL+E2GCsSkU8o ISUR+XKsvIfiSu7LybR5qoI2q1zNXPTl9HarlLV770ByNibZbg8+CfixuwbgC3FlRl8A75A Hxsib972HqPRd//wDhv3f968G3y7nLua1z4cPwP9Ltf2f+jqTDl7FbHKQR5dIZ48MuPjuCs oa+bvrIdaUkL217Q5kbUJsKCVWVNd4DvzynN2dxwtrBY0eC4eJmigMbsIyqh5VZRwEmoysh DfJ1nlcth7jKi7teokgkj6iuL6GaO0kk4JK0DLIVZR4QI+x5JZQACDyEI3uCaTIWf3ilvBL i1gDQJPLAri6SUpAsnvAKKTpyo7hbyFINaRnrVsRbG3vHtMxOttaXF0QwEcULsQ3tB0NLa6 KDluB9jzt+jvOocXLnMZN+1UMtjB1JPkmi4XPGOFmR09pj1yBWQaG9GX9CxHJZae2l6Ztoz mYb6+XJXU0wAmLuJBGBIWdADsxE/O/euxvYFBUzDPBHnLB7q6mtLdbmMy3EBIkhXkNupAJD AeRoHyKvepbzFT9OY+0sLuxMtpdzs9vZ28yIFkSLTK0g5ONodlyGBOgCoBrnLJ3jvoHjuvS OsqlbjbDsnfh9qCw18+AT48V2edy1lkv2m7XU8J+9cvBLHzW5/Et17mg34f5V7ie0/wD5I6 B0vLTl8rjL3MZH0ua9Ggy8uTjvYIpd3CtoooGlYSx+7jy0u5H96/LRWymOycAkjvUwLW2Uu b+OONHZkSQRcVh4KByTtHXIxjyuiPPGLnp7a+xWFYZmG6uLPG9mWMibmpEzssYLJrwkgHzo dtgD+XlTNBGO5q7hbhErjQf3k8doPb+YbO96HtOifG9NKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKVJx1hL k71bWFkQlXkd3J4xoil3Y62dBVY6AJOvAJ0KQY29ucjb4+O3f1V00awxv7C5k1w+deCGBB+ NEGtM0axTyRpMkyoxUSICFcA/I5AHR/eAf3VhWccMsqSPHE7rCvORlUkIuwuz+g2wG/wBSP 1rClTExU74OXMB4fTxXKWxXuDucmVmB4/IXSHydbPxvR1DpSpN9YS454Y52TuSwJOUUklFc ckB+mypVvBPhgDo7A34XDy5zI2+Ptrm2jubmdIY0ncoDy37t61oaA1vkSwChjWtra6xkNhk Vn7Ms+5rcxuRIoVyok2Pj3qwHne0J0AQTGmmluZ5J55XlllYu8jsWZ2J2SSfkk/WsKUqZZ4 qe9x+QvYnhEWPiSSVXkAdgzqg4r8nyw2fgfU7IBh1Mx2KnyncW1eEzR6PaeQIzL55OC2l4r 8ts+AS35VYrpuoI7eQLFdw3Q8++IOANMQPzKD5ADDx8MN6OwJWLjyffijsprm2XIsbIyRiT jKCV5IeAJce5dqAT5Hg7FRb229HfT2vfhn7ErR92B+Ucmjrkp+qnWwf0rTUk2Eq4pMi7IsU k7QRqSeTsqhnI/QKGTe9b5jW9NrCys58hfQWVrH3Li5lWKJNgcmY6A2fA8n61hNGsU8kaTJ MqMVEiAhXAPyOQB0f3gH91YVMx2Me/7kjTw2lrDru3Vxy7aE74j2gsWOjoKCdAnWlYjfk8D dY1YZO5DdwzW3qlmtSXQRd1owzHQ47ZR4OiOQB02wKypmWxU+GyBsrl4XlEUchaGQSJp0Vx ph4Phh5Gx+hI81haY29vp7WG2t3drycW8BPtWSTajiGPjfvXfnxyG/mtM0axTyRpMkyoxUS ICFcA/I5AHR/eAf3VhUzHYqfKdxbV4TNHo9p5AjMvnk4LaXivy2z4BLflViuyLEm6uza2V7 bXUxVjEkYcGZgxAReSjbEDkB9QQB7zwrPJ4GfF2NteSXVncRXMskSm2mEnFowhcHXjwXA/f rY2pVmrKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSum6HsL+6vrya1xXr4YLYmc+iW6ZPIKqisrAO7LwD FW4hmbWlJHWR4jJTTYKLJdF2dnLlcu8N32sdx1bMkLhQPIj0hfyNOvaY7DdwtDxfT97k8el 5N0l+K0WUteMdi6rB27dez4Hy4l7iBn5MTsEllBGdzZ5XLZy3uWx9s8ceGtriIQYmGeZgYb dWZIAFEg5PxHPaKBJx8pocr1vjkx3UbCG09LDc21vcRqGV0bnEpcqyAIy8+Y2gC+CAABoVm Gg9TnLC39H67u3Mael7vb7+2A4c/wCzv439N7rvY/vKG4y9ra2dj6k4aN+3NiLe2kXV4mzc REFIyFZmJ3x4CNz5AIi5Gwun6vsMND07Z48GxhvBbjHF3d1teTkBzzkYFWAjLcGdBzBJcnf kcKYbuO8tMNyyE+IL20T2cTd65S6EcmrdFMYcQ7LRAEp5LbZS1QrSDM2/T+ZuE6fha6bJWM fbWz70cUpjmDfh+UD7kVShGkaXQVTxC0XVeAuMPn8sseNubfH2+Qkt4XeN+AGyyLyPySmmH nZBBqpskeS+gSO19W7SqFt9Me8d+E0pDHfx4IPnxXoeZ6duMhlcpBD07bW0dp1FBZ2o9K8M IjlaTfcdNMVYmA737Q4CcQwFLzAvLLhrten7me4M93DMv3fDbv7YVkjLWqewMu3cRuS0oTy eLKBJw2HurrMx3EWEheW16gxhe6s7ExFEEbGRXRdrEy6QyKugrsQSQF1yHVeJuMZY4BrjDv jJJMeVlVoHjMkizygluXksV4E/oGXQA0K5yu/l6ek/Yq7E2L5Sw42C+tpIrNI1ALRFmWTzL P8AhyMX2QkZ2Na4FeMw+QTF5i1vpbSG8iglDSW8yKySr/aUhgR5GxvR18jyK7O5yFn07krL FXK4i6illuXnvvuq3bgkjskT8AjEqoUTqAdMsiqPaFJlQWEa/emIyFm/pcPhoYslPibSJpW kNxDK6sy6BZVUoSzH/Mu/+kKqbqwv36guZ8hirNLgxP8Ac8dtZLFZ3jiRddscQJl4MzLvZc iNTz2FaTaWSxWuau0wFtc5C2xcc92pti6WNz6kAgIPYp7Q7jIQQCrrpVDx1vhxV1cyYm/Xp l1kuMM07NaY1ZdP6pgZhbvpZSUdBx+FWVWUAKoEXL3eTj6UM1ouOiitc3ecrmwhiVI23Ayd iTXMeSSvE8ii/wCiniFhbK1lx9j/AEaGXGS7+/Lt4wXs/ewGmPmPScWTX+cclfxNcBKx1/A Om4sw1tiy2OtJ7N4HsbdjPKzIIpGJT82pCwBBJFrJ59z6sIOm55OmHjbAetuI7G2vLSOKyC LLyeEtxdT37jaSNz0QsZJAH5CtnF0+951fdK3SULWmP6kht44o7FljW3cymRnK+XXXZf3Eq oZQAEbifLLqyurGQR3dtNbud6WWMofDFT4P6MrA/vBH0rTV/wBN2WZnsb2fGW0N/CksUU9h JH3GnLCQgonyWCo/uQh1DMQQORF7iIJrKTO22LtbZbqXFxy3FlPBHMtnILqIMhaUEBQpLkM fZsByWjLCv9Fa/dP/ACaH7l9D3PvDtju+t7W+3z/Ny7vs7Xx2/fx/6WugOOksr25a46cvL/ JrY4tYbVYEaURel4yv25YpAVDxopbjsN45DZBz6fimyCYe0gwVjPix1FcxS27RR3AjjJtyF Ew90hUFjsMeSRktyRSB5nNDLbTyQTxPFLExR43UqyMDogg/BB+ldH0bF34M4kOLs7+8SxSW 19QvIq4niXSKSFZjy8KQSxAXRDFWtrSyWK1zV2mAtrnIW2Ljnu1NsXSxufUgEBB7FPaHcZC CAVddKoeOt8OKurmTE369MuslxhmnZrTGrLp/VMDMLd9LKSjoOPwqyqygBVA0XONV7CzmyN vbLZPmcmY5LfcdlJJ24u0iP4AiaSMqDsaUN5XiSOf6igaKC0e/tUssw7SC5tUgEHGMBe07R qAEY7caAG1VG17uTUdd/wBW9PSWfTN202L7V1jb6KIyRWaW6JEwlU8QNySRc0QLNKSX3oaI flyGCisp8vFHflO0Vcqsj8EeQIxjRm2OKs/FSdjQJO1+RX0pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlbvWT+h9EJNW/d7pQADk2tAk/J0N638cm1rkd6aUpSlKVJsL1bGdpjZ2103HSC4Ussbb BD8QQGI18MGU78g1pmmluZ5J55XlllYu8jsWZ2J2SSfkk/WsKUpSlKUpSlKUpVhjsscdZZG 1FlbXAyEAgd5S/KNQwfa8WA3yVD5B/KPoSDX0pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUq2wmGtcpb ZG5usmllHj4FnZey0jyKZFQhQPG/ePkjZKjwOTLZ2fRcc9zeG4yiQ2dutuySntI7ieMyx7E sqKDwB5AOSD4HIbYQv2fsraCSXIZdI1a7ms7ea1i78LvGF5OzbBEf4iEMquSN+3wAbO+x8W ZweCJvUjvY8NM8VuluArJDNcOxdhoKSqnRAYswPLjvkYcXTjQ9P/f9tO7taqlwwuLQCCQdx UIjLncxVmUOOHAHYLHa85PUuKgl6qzt7kL70VvLl7qC3cRGTnIr7bkAdqih15N5b3Diredc ze2c+Pvp7K6j7dxbStFKmweLKdEbHg+R9K3YizgyGUhtLmeaFJeQDQW5nkZuJ4oqAjkzNpR 5HlquoumcVc5ieys8veXcVvErSSQWCsVP9sk93tiJPAaQyAbI1tfdVFk7CXFZW7x07I0tpO 8DshJUsrFSRvXjYqwxuCgu8Hd5S5vJokg5qBBamZUYKComIYdpXYhEbTbIb44+Zt10wuHw8 OVOUs2vEiguvSSNAwZZOLKAhcuzadSVaMLoN5IA5butMVBL1J1FdWV96ma1vppbyLtFFjVp uIKMT79M6q3hdEjjzXbCvuOnYrUzxSXrm4xrAZSJIAfTrzCExksBIVZgrD2+4jiWXbhlenY sZBlyL15ZcXlBYMhgCrIpEunB5HR3E21142PJqHgMWubz9jinu0tBeTrD3nQsFLHQ8D5JPg fA2RsgbImS4bEDFNfwZe5nW3u4ba51ZBV1Ish5xEybcDtHQYITsb15At5OiQJmx8nUkKQwX OSQCSGXijWyIWOgDpnUKTrelUeWbS1X/s1j2tp7iPKXLK2PN9ZJ6Ne5OqyNG6svc9hUozeC /sVmOtaqv6gxlriMp6K1u5rnhEjSmaAQtG7KCYyodtMu+LbOwwYa8bNZV5cdNLAZ4PvBBd4 9guSSSIhLYFwhIYbMgVmCtpd7PtDrthnm+mYMbcZO2ssn6+bEyst4OwYlC9wRhkJJ5aZlVh oaLDjzXbDC46ditTPFJeubjGsBlIkgB9OvMITGSwEhVmCsPb7iOJZduOnvbLF4SfOSWWbe3 ssdlDBHA9gZJ7SVjIOcBL63xjA5FlJCliA6RborrphcPh4cqcpZteJFBdekkaBgyycWUBC5 dm06kq0YXQbyQBy3daYqCXqTqK6sr71M1rfTS3kXaKLGrTcQUYn36Z1VvC6JHHmu2FfcdOx WpnikvXNxjWAykSQA+nXmEJjJYCQqzBWHt9xHEsu3ErJ9L43Hx3rHMzDs30drbSTWXGK5Vl DGYMrsSgX3bVW2rxH+34kv0Eq3MKyZN7GKaC6f/KNoYpkeCMSMrRI0hUFWVgSQdbIU+znhh +moTmrW8hvIZcdHbDIhr2KNOaLP2eDo8oTzINaMgBU/Ozxqjz1s1pm7mJ8gmQYsJDcrKJO4 WAbbMrMC3nTaZhyB8n5OeAw8ebyElrLkIbEJbTT9yVHYHtoXI0oJ+FJJ/QHWzpTYP0xZPAk lrlnka6tJby0jkteDGOISdzu6YhCe0/EKX3ocuG6i/s9/R+16r/KfpvWek7ft7Hb7m+5vXP t+/jrXH+1z9lW3TePixs10s96iX8+Gu5Tatbhx2ntHdNSeeMhBVtAAcCQX2SlRrro+G0w8N 3Pm7OG4eKCZ4pJI9KkvEjQV2lLBXViDEBoNonS8t1x0fiba8zNq3UnvwvI3J9C/vAmWPUfu 8t7tENxHLQBKkyLpvcU+H6byRhvoZElubJSoiZZmhlheePkd8Qp9pZAW9yA79qluZrrOlcE bnD3V82Ts7D1vcsYZJ5Ik4EdtnYs8qFVKsFJQSHi0gK+Ry02/TOGC4b7w6j7By8SuphtOaW +5WjPcZ3QBQV+Rv4bxoKWhZbCWuMxcNx6q8F3LczRekubMQsqRtx5n3k+T7da1yWQb9nmvx tot/kYLV5HQStx3HEZXY/RVQfmYnwB4BJGyBsib1FgmwN3bxGV3juYO9H3UCSoOTIVkQMwV gyMCvIkfXR2oqaUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKsMdljjrLI2osra4GQgEDvKX5RqGD7XiwG+Sof IP5R9CQZ9x1a13M/fwuOe2kigRrTc4jJhQpG+xJz5BCV/NojyQT5qNb9QyxQPFPYWN2O+9x D3YSFt5XC8mVEKoQeCe1lZfaBx0SDJturWtvRf5Fx0norGWyXmZ/eknLmW1IPce5J8aH4h8 eF47E6ykEDwy4TFzLNaRWlwXWXlOkQjEZLCQFSO0v5CoP1B0NaLnqu4u8jeXk+PsZBdTtci B0d4oZ21ykQMx8kjZViUbxtSFUCmmmluZ5J55XlllYu8jsWZ2J2SSfkk/WpuEyxwmRF8llb XciKRGLguBGx/tqUZSGH0O/B8jyARP/awLavaw9P4iKFu2yoI5WCyRmUrIeUh5t+Mw0/JSA o1oaqszGTfM5i6ycsEMEt3KZZEh5cOR8sRyJPk7Pz9fGh4rfZZx7DGyWsNjZ95+6FvSjd5F kQI6A8uJUqCPcp1yYjRO6Xece8sVglsbM3Hajha84MZWjQAIvlii6CoNqoYhfJO23nkuorj JJPu2traW7bnezwBw922+W35MQBy93FAq70de1dYXmeury1eJ44Uln16u5QES3ejsdw70fI BOgOTAM3JgCJN/wBW3uQx15ZPZ2MYv50ubqZINyyzLy2/JieJYudhdAeQoUMwavw+TfDZi1 ycUEM8tpKJY0m5cOQ8qTxIPg6Pz9POx4rfaZx7L1SR2Nm9vcSrMtvKjPHFIvLgygttuIdgA 5ZSD7g1XMn2g3NxNJNc4LETSyy3MjPwmTZnQJJ4SQDygC71vxvZYljpx2etjJjLq6js7ZMH EI1t4hMZMgjMzNG2yyBWLOGJ4jjI2lfQSufvbyfIX097dSdy4uZWllfQHJmOydDwPJ+laat pc3cZFBbTNbWz3TKt5e8X53A2CDKRvYB0x4rtiAzB2ANWHWPUEeQzmVGONmba8uXke6tYnj a6QtyRXDa1x8bAVQzKGbmQGqsvM9dXlq8TxwpLPr1dygIlu9HY7h3o+QCdAcmAZuTAETMt1 fNmLW/gmxOOiN/crcySwpIrq4LHY95B8ySfmDH36GgqBYd3nHvLFYJbGzNx2o4WvODGVo0A CL5YougqDaqGIXyTtt55LqK4yST7tra2lu253s8AcPdtvlt+TEAcvdxQKu9HXtXWF5nrq8t XieOFJZ9eruUBEt3o7HcO9HyAToDkwDNyYAjcvVWSF1ibhuy7YmVJYQU8OyBFBbR8+yKJfG vCA/mLEzbfrZra3S2Tp7EdmLviFNTjtiaMRyjYlBbko+WLEb8EAACKOqZBbWlscXYmC3tDZ yRnu6uY+53fee5sESe/aFfJ1+XxVTeXPq7p5+xDAG0FihTiiADQA+p8AeSST8kkkkysLljh b17oWVtdl4JIClwX4hXUox9jKd8Sw+fr+uiJ9t1a1t6L/IuOk9FYy2S8zP70k5cy2pB7j3J PjQ/EPjwvGH9/XXoex24e/wBrset0e/2da7XLeuOvbvXLj7OXD21Jx3Vt7jQrpZ2M9ysD2w urmDuv2WQpwIY8SAD4JUnQC7KeytMmfM8EKXGLsZ5UWKOS4dX5yxRhQqHT6UcUVeSBWIH5v Lb3T9UyXF3m7qTF2Pcza8Z9d3UZLByU/E8Euqt52NjQAGwc8p1a2Uxs1icLjrYTen3LCZ+Y 7KGOPXKQjwhK/Hnez50aoKs7HOPZ2ItJLGzvEjlaa3NyjN2JGChmADBW3wTw4Zfb8eTvOa/ TNJi7CZbHGR2MDQLdETEMu2fbgczsszH2qPL/AKAadSZts5kY5eTtFbwJBE0igO4HlpG1/a d2eQ7LHbkcjrdRcTk3xGQF2kENx+FJE0U3Lg6yIyMDxIP5WPwRW/MZx8xDZRPY2dqLGJoYv TIy/hly4UgsQeJZvP5jvbFj5qspSlKUpSlKUpSlKUpSlKUqTYY66yc7Q2qoSi83eSVY0jXY G2diFUbIGyRskD5Iq9temJJ+n8inouOTs763D3Et0iQrBJHKQeRIQKxVCHLENyQL8+6stun Mtdd0JacHilMJimkSKR5B8xojkM7jYBVQWBZRryN6LbEX93Yy3sEHKGLezzUM3EbbgpO34q QzcQeIIJ0PNW/7IZGLHWeRt4rbIR3OPlu5YluEJt0HcBchX5aUIG2QBzIQgn2mvGEvLe1iy F3bc7QcJJYo7mMTCNiNMU8tGrbGnZePuX55DdhnemJoczlXso7aDHw5Sayg715HGdrIBxAd wxADptvIAOyfk0v+lb6CyWKGxQ3VlP6a+43cUkhuXY8IkRXJYcQPhd8u6CTx0ueF6YkbKtZ 31l6w3NjdmzNldJMjTpCzqNxFgzAhfYCD7lJ8HTUV/jrrGTrDdKgLrzR45VkSRdkbV1JVhs EbBOiCPkGs8Vh8lm7prXF2U15MkTSskS8iFUbJ/wDsH6kgDZIFTbLp25+/ILS+i/o3tmnmg uYeHY5cWZZi3a+dqCW1z9vz4rOHpXMZTI3MVrY20LJOkfaN3HGnKXZiWNpH/EDAEqQW2NHZ 3s4XXSGdsrUXNxY8ImiM0Z7qHvICeTRgNuRQFLErsBSGPtIJ0jCXlvaxZC7tudoOEksUdzG JhGxGmKeWjVtjTsvH3L88huwzvTE0OZyr2UdtBj4cpNZQd68jjO1kA4gO4YgB023kAHZPya 3dWWkbQNNbYxLRbC7ezuQDErQORtICqMTIE4SanYbk2d/lFc/jcbe5jIwY/H273F1cNxjjT 5J/+wAeST4ABJrfdYHKWc9vBNZuZblu3HHGRIxk2AYyFJ1ICV2h0w2NgbFboumMrPkTYRx2 xl7DXCsbyERPGu+TLIX4MBpt6J1xbf5TrdY9MXbXeNe+jT0N2ouHeG8gBW3DBWYsz8Yzs8R z17/b8+Kmx9NteYbKlMaltkLbIQbc3YW3ht5I5WGmduIUlU07O3LkgB8+6mtcDlLye4ghs3 Ets3bkjkIjYSbIEYDEbkJDaQbY6OgdGq+ra16Wzd7joshBYObWdmSCR2VBM662iciObEnQV dliGAB4nWmwwWRycDTWkKMvLggeZEaZ9A8I1YgyN5X2oCfcvj3De5+ls3HZW13JYOkd4qNa q7Kr3AZuI7aE8nO9eFBIDKT4YE6brBZG0nt4TCk7XTcITaTJcLI+wOAaMsC3lfbvfuXx5G7 yfpWeHp+xmgxHqLv+nPcyi5EsLwxxxESq0ZChU5sPDHbgg7/IKy16RzV7am4t7aF9RCXs+q iE3FiAp7Rbn7iy8fb7uS63yG85ui+oLaeSG4skhaFis5kuYlW3O9DusW1GG/slyA/jjvdRr bpzLXXdCWnB4pTCYppEikeQfMaI5DO42AVUFgWUa8jcyXo3IDF2d/bzWc4ubF7x4heQCRFV pOWk58m0sfI6Hg7XW1NVN7jrqwS1e4VAt3AJ4WSVXDISV37SdHasCD5BB2BUalKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpVnhb61tVv7W9MyW9/bCB5YUEjxaljkBCFlDbMYXXIfm351ozEu8A uDvsas+Rj799byoxto32kaurMfxBpj3WYJ5A4heR2WHQWnWPTtj1NPm4RkRLLl3vHK2kIkk hYowj7hdjHxJlBC/wCcU8WKg+2jtM7j7SWwutXMlzg21j/w1VLhRK0qGX3EoQzkkLy5DSgo RzMnGZzAR2uOF62RS4tcbdWTmGCN0HdM+iAXBbxOD8jXb1pue1r7+9wuTEFzPJfR3XYt7Z4 0hQpEsSJGZAxfchKpvhpPLfm9vus+o81jOsMrO6eu9SZ5Pu8RWMfKZZG5LCyK4ClZGf3jmz 9wkjYArZkeofuu+wbyWu8jZ3KX2VjEnEyzoVVUfwfeEj5MSWIeeXYU8lqvxd103jMkZBd5S SJrS5haY2kYblLE0QAj7vgKGZi3Pz4HEa5GFmL3H3WNw0NnJctLZWjQTiWFUXkZXk2pDnY3 IR5A/KD9dB01e4+wyUs2RkuY4ntLiAG3hWRuUkTR70zr4Acn5+mvrsW1rmenUgxome8aazx rW4eTHQzpFMZzLyEbycZF4ySJ7gNe1gN/llX3UHTeRuby/e9zUN7e2kFszyWsdw0SrGiSES d1C7Pw0W0u1ZwVPLxh989KxX1l6a5y4tLXG3dkO5ZxGT8UzcT4lAOhOd/HlB493tQ9QdOrg rjECTI20N5YwxSCCyhISZGid2b3hpuTK5Usy9sMQAQ3jR1V1Bh+p767upZLyF45ZWsmWyjH ONzzETqrgLxcue4ObP3CT8AVhmuoMLkMdmBDBfG9y2QjvyXKLFA34vJNDZcDukBvby2DpeO nqemr61xfU2NyN6Zhb2dyk7iFA7ngQwABYDyQBvfje/PxVnBnMVjcTZ29q15dSw3N53UlgW JXguIlhPFg7cX4JsbUgFvqF92iLPWuLusZFYRzXVjj7l7h/UARPddwIsqMoLBUKRhNbbe2J 8NxEqz6qitMrcm2ub7H2r4+OwguLUATQKjRsXVAygGRo2LKHGjKx239rC4zGKvsbkILvI5e a4u762lE88SzO6RI6FmYyA8iJGITyBxVeR3yGeYzuFzGRvhOL70TZCfIWxSNFlZpuPOJwWI UexQHG9aJKNy0vP5O/lyuVu8jOqLLdzvO6oCFDMxYgb342a6OOytU+z7G3WWtsilucldNDL bxjhJ+HAOBLeF5FGAcctdtvY3njKwXWWMs8qc5fR3MeSlyjXlz6O3jPcjZlYIsjsWjAPd2q j3q3FmA8isvL/p57np6MNfXllj1EN4ktusLSR995Tx4yN5IkZfka0Dvz4sL3q7HGzsY4GvL l7SW6R1e2ito3guIVjftrGSsLDTaADAsxcnyVpj850rY4+Gw5Zc9n139K7ER5+ot1h/zXP2 61v8AOfyf+3+HbZPEr91TRtHfWyi0ihu8u2NJguYYVQ6SYyhGVjEnaIjUuRGpb3MxostmcB kvv3jc5GP70y8d6m7OM8EHc5A/i/m/GbX0PAeRyPGztOsenbHqafNwjIiWXLveOVtIRJJCx RhH3C7GPiTKCF/zinixUH21MedwtumMWMX0rW1pc2EkjRogWKU3A5heR5NqcHjyUAoRs8uS ws3f4W9scdbWC3yNj7RoO5OEInYzs4PEfkGnZvlvOl86LmjpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKVbZHApjjjicxY3EWQ UyJNEs3GNA5TkwaMHXJX8AE+0+PI3pzmJODys2Oe9truW3Zo5mtw/FHVirL71XZBHyNjz81 njMKMhY3N7Nk7Owt7aWOJnuRKeTOHKgCNGPxG3zqpOZ6Wkw0F3IcpY3jWV2LO5jt+7yikIf X541BH4T+QTVfi8VPlpp4rd4UMFtLcv3ZAu1jQuwUfLNoeAP4+ACRGijWRyrzJEArNycHRI BIHgHySND6bI2QNmsKUpUzEY771ykNl3e13OR2F5M2lJ4ouxydtcVXY5MQNje6ZfHfdWUms u73e3xOyvFl2oPF12eLrviy7PFgRs63UYwyrAk5icROzIshU8WYAEgH6kBl2P3j9a3X1hLj nhjnZO5LAk5RSSUVxyQH6bKlW8E+GAOjsCNSlZzQy208kE8TxSxMUeN1KsjA6IIPwQfpWFK mYvFT5aaeK3eFDBbS3L92QLtY0LsFHyzaHgD+PgAkQ6UpSlKUpSlWdzgbq37QWSG4a5lCWi W5LtdA/DooG+O9L7tHkSuuSuFwiw8s2OOQW5thbIrdx2cgxuN8YyNb5N4K6BBGzvSPwr6Uq SbCVcUmRdkWKSdoI1JPJ2VQzkfoFDJvet8xrem1GrOGGW5njggieWWVgiRopZnYnQAA+ST9 KwpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK6zpz0t7jbae97LjAXLXLxTab1EBQyCI7/KndiCfUcrr42 dNy000tzPJPPK8ssrF3kdizOxOyST8kn61nZ2V1kLpLWytprq4k3wihjLu2hs6A8nwCf5V1 Ofxqw/adlI8zbvbxT3d1NAtzuJJyWkMW2OtRu4VSwIGiTyXWxYYbFT3ebgW7x01tlnscgL6 2s7IK8cJtisTmFeIV2Z2UL7eWozoF+TbLfD3uTykno+m0vMMMXcLj7iHH/U2xMZeRFAefko VuRYCQuFAOtaLrGPeY7OZFLGxS0mw1nPFN2oYVM6+nEphOhogmVWCeOTBSORUVwddn0rdW0 uJikuLfHEYW5e5mWa0hZruExORGzMuwvNO2CeXuuE+qoDusspFc4KTPPa4gS4y2ltprc422 UTzSsOzIBwALAFm0AdC2behIalX6tbdSLhJOnrHHxXeG5JbmwHce4ayPHg0gaQN3gEAU+WX ztixKHBXccmJZ8Kkt0MMxlW0tILmaB1umTm9tsCRuJWM8/IJYn3RnSSDI5XEWlhb2uFlgk6 iubd2igRbYlnt+CxyACTiSza4HmY1/0U8V/WmKMODx2QOOmgm9TPbzyyWUVox0sbxh4YvbE 3uk0GJZgOW+JULxldzn8bnbPpSOG46ahtUjtoZbu6OLSEwAEIiCUryZ22jueRO346Xg4PEw ytBPHMgQtGwYB0DqSDvyrAgj9xGjXpnVa5GzTqbKTdPWLSwZlVgvHsEYpCxn/OuuBJ9h26k kSox3uIjnPRWv3T/wAmh+5fQ9z7w7Y7vre1vt8/zcu77O18dv38f+lqwGOt0tOnocpj7awx 9xd2Rm9TAkTyRsu3eO5B5SRsGLPy12i0aj4qba2M2Q6it4m6WvsVL935ATAQRmd4zbsqkQR xxDQZiFYgc2bjy9uhzPVVvdEQXNvj0jwiqiWN1FZqgkUoCBJKqjnLpTzGzpxIBoVF6NSCXr PDQ3VrDdQy30UbwzAlGDOF8gEb1vej4OvII2DZ3Vlan0f7R20OJ3fQxx+jjC87I8u5IOPLu Kuk4SnkX5N7pOPtjZ22aPFCTJWFtj70TqtlHbIFWa24tybxvmoIThKSS/J/c/H21GGg9TnL C39H67u3Mael7vb7+2A4c/7O/jf03uuwv7Oa5kyOL+77aS9lxcbW0CYmO2vO4t0pPKFASkn bMh0h90QRj+6wyGNuYrS/bH4HEXeU/wAmSobeGGdvxLV+6EiUmM7ZGbiEPhi+iAjLX4i1xk NzlnxmGfMXSNaqlraducxBo3NxwEkcoaNZQqB9E64+88jy05G3lh6XtpMZ0vbQG+yl5axzJ CbtmQ9vhGkjclY75qroN/hkqQS5a5vMdfLmLaPL9L20FnA0jM0WOite/eNbyPHbxHge4qun BR+IHYbbkHRRDMLN9+3i9FpBcWmLjlZbqISNDILhdO0caIkZMe24mMbWPkQVZ+WvMYK6Nrl 7dunPTC0xFrkC8dkUcXDmHusW1tV0Zx2xpF7bEKCpNWbemsus8Klj076O2jzcMVlfTdkpcQ Fyu4wIlMqleDdxmkK+08gW21HnFyNh0da3d309Y2t1c3dxb3F2tgg2vbi4roDgjb5j2qrK0 TD2t3NzeobO0fK2djadJObX70SGxkeeKFb+DkQEjZY0Z1ccPxWaQr7fd79sjto16hkF1iUv LyHF8rWxhx0VpcvIZwD3LfhIncEbO2uLbjCt4Pka5LedcTl73H9Hwx3S5K0ijMluLtoWeJx ImgvbDcym4+A4tKF4gqnGN1108cLjlEWDewgizN/BHM0TgyxfhmEl23sa5hdeCFJ8nkTxNW fT15BZZUvcyduKW2uLcyEEhDLC8YYgeeILgnQJ0DoE+KrKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpWcU Ms7lIYnkYKzlUUkhVBZj4+gAJJ+gBrClZiGVoHnETmJGVGkCnirEEgE/QkK2h+4/pSaGW2n kgnieKWJijxupVkYHRBB+CD9KwpWcMMtzPHBBE8ssrBEjRSzOxOgAB8kn6VNk6fzUWRjx0m IvkvZl5x2zWziV18+Qutke0+f3H9Ki3lldY+6e1vbaa1uI9c4poyjrsbGwfI8EH+dWYhzGU w8SY/CzLYRypHI1pBI6TT+FUuxLbc8wAuwBzPFRyO6alSbDGZDKztBjrG5vZVXmY7eJpGC7 A3pQfGyPP7633/T+axUCz5HEX1lEzcBJcWzxqW0TrbAedA+P3VX0pWcsMsDhJonjYqrhXUg lWAZT5+hBBB+oIpJDLEkbyROizLzjZlIDrsrsfqNqRv9Qf0rClKmYfJvhsxa5OKCGeW0lEs aTcuHIeVJ4kHwdH5+nnY8VGmkWWeSRIUhV2LCNCSqAn4HIk6H7yT++s7OyushdJa2VtNdXE m+EUMZd20NnQHk+AT/ACqbF0zn57qe1hweRkuLbj3oktJC8XIbXkNbGx5G/mqyrCHLGHAXO I9FbOtzOk7XDF+6rICFA03HWnceVP5j+g1X0rOGGW5njggieWWVgiRopZnYnQAA+ST9KQwy 3M8cEETyyysESNFLM7E6AAHySfpWFKzlhlgcJNE8bFVcK6kEqwDKfP0IIIP1BFYUpSs5oZb aeSCeJ4pYmKPG6lWRgdEEH4IP0oYZVgScxOInZkWQqeLMACQD9SAy7H7x+tYUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKVc4DHYq8s8tc5OW8HoLZJ44rZV/F3KiEFmPt/OBvR1vl548WlXOCx+Plub65Nz Lj4VtGSCORVmZrmEyopcqQAqhttx8lRpRyJWTa9L2UnqLKOG8v8istnLAsVwkCyW0/DRYMj BXBkjU+4gGXfkISZtpjOl4rXIzpm5rPGZC5lx8DzMzO0URhk7hCwNz2xRuH4RHHjyOyRw1d fd9P9N273Sxz5SVbLH2+QkkYRoZVkEI7QXzxJMwPPk3EbHB9cmlYjFWGGvL/IyZaaytkitB EDKyN/SYjOoLrDJtk4DR4D3KHBQqBVTaYfCyWmTkS5uck1u04hNs6QsEVdxzGJwWkVjssFI MaoxPyKmZrG4WfJGS1s7m0tbHF2t3doJ0ZpVeKAKqajUKxaUcnO97ZuPjgaDLWEVmbW4tmc 2t/B6iBZCC6LzdCrEeCQ0bDY1saOl3xFfXZ2X4l1iurP7GPseczf2EuLULHCnH8xVt2fLX/ 5VtFdHjxldZj7yefKYv0Ml5iOoLaKGKxUAdibajgADoxcwdnfNZGlJPBSTWnFdOWV/g5Jpm mgumtp7iGWSdFV+0rvwSEAu6kRsO6WRQeQ8ldPnlun8LbwXqY6e+kls8fbX5luAiq6yiEcO C70dzBuXLxrjo65mv6M/rxgf7yt/wDeLVhjMb09kMjh8RbZnKPFkcgI7xGtliKj2rEwXmyk 7eQcixIBPt/0tONx2Cvp55RDfCytlRXmnvIrdSSW3IWKNokLsQqsjnTaY8dGz/Y/CwXdtjZ ry+nvbnM3GJDoiRxRsjRqsvksWA7gJXxvZHJeO3opbHFWeGs5LoXjXd/bPcRSxOvbi1JJGE aMrttmLywcaD/lPHTW0PTeCXOSWrS315F2LSWK3jliguJllhWR2XlyVmBYAQjbNzGmPEk77 qzt7rpfEZjMG5vYrbFiFILa7RZ9+rmVWbkrlYlXS8uOuTRqPrqvgweKm9D7bxfWYS5vP8+p 4Txd/wA/k8oex+X5HL8x155mupi6fws8WCs4J75shm4FKSOESGCUzPEAVGyyll1vYKgctNv guGK6csr/AAck0zTQXTW09xDLJOiq/aV34JCAXdSI2HdLIoPIeSunzy3T+Ft4L1MdPfSS2e Ptr8y3ARVdZRCOHBd6O5g3Ll41x0dczy1dN1DkeWPiuY4uFx1BEt5ey8vLFHeNlGgNK8sbS sPjZjAA7e2zTpvGN0+95NLc2s9vBFcyFpY5HljeSNGK240UA7qlWeQcxogaYlN2VwXTeMny 5Byk0WIyAsmQyRq1yzGXWjxPbCiJtnT8/HhN+NmN6Mspc5d4e8nmBXJPjor0ypBGGDBAwjI Z5mJZdovHiCvJgG5LVx2mAj6UW/uYMibyTnDEy3MaxvOpBPs7ZPBUeMklgSzaA1tl6TB4O3 xOfwmQsZ7m1uoMza2k8MlyjysspbyyoB2SRG6mJmdhshtaBeotunMP9+YLB3jXguL6WIXF5 azxywMHYgLFoaOjxVn5EBlkAVtDfJ0rrP2cw8OVnR2vJrCK2tZRNLPHaBe7CshZmIf3eTqJ FdmAbRPD3Mn09gMHasL26yNzcLkrvHuYY440TtFNSAEkt4cHhteXLXJeO3hTYG1wvqPvySZ +N9Pj09ER7Hi485DyHuUc10ntLbO2TQ5WkHSGKhkssde3N4+TusvPiXMPFYYXRo1EgJ2zqO 4Dx0pbetrx29Xa2Vlb9OHLW0t4+Rh1Is1tcIvpJBKAA8eu5x46YSqQvJ0X5Bq364x2Mxudy FxfQ3N1c3uUuZA9peRiGOMS+Y2PBvxdEkjfsDxkgkla0dT2GMtMVIQt8VgnW2wzyXEZWS2K 99nZVjB3+MjaJB/HA/6Nt8hSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpUyxy15jrW8trYwiK+i7U4kt45Cy7 3oFlJXzo+3XkKfkDUqXqfKz5EX8klsZewtuyizhETxrrirRhODAaXWwdcV1+Uai22YyVpfS 30F7Mt1PvuTFuTOSeWyT8tyAYH5DAMCCARssM7kcZA0NpMiry5oXhR2hfQHONmBMbeF9yEH 2r59o1X1cz9W5e49V3Hs/6XbJazcbCBdxJ+VRpPbrS6I0fan+iuknVuXmumuJXs3LRJE0bW EBiIQEIe3w4clBKhtbCnQOvFaR1HlhYz2Zu+aTyySySPGjSlpABIRKRzHIKA2j7hsHezSTq PLSzWcr3ezZRCKFRGgXiECaZQNPtFVG5A8lAU7A1UW4yN1dzzzzskklwoRiYl9qgjQQa9gA UABdaUcR48VGqTHkr2LHSY9Lh1tZW5PGPgnxv+AJVSR8EohO+K6jVbS9UZie0FtLdI6rAtu jmCPuxxBQgjWTjzVeI0VBAPJt75NvOy6uzWOtYba1uYUigieFQbWJi0bli0bEqS6Eux4ttd 6OtgaT9W5e49V3Hs/wCl2yWs3GwgXcSflUaT260uiNH2p/orqFicteYS+W9sTCtwmuDy28c vAgggqHUgMCBojyP1rZDnL62zceZg9NFeRMHQpaRKiMBoERheAI+d6+fPz5rO06iydh6r0s sMXq5VmfjbRex15cWj9v4bLzbRTiRvxrQqZL1xn5rqC6eaz71vctdxuMdbgiZhpnOk8sdA7 P1VT8qCIZ6iyZtZbYSwqknMbW2iV41cksiMF5RoeTbRSF9zePcdyX6zzrvI/ftkaRYl5R2M CFe0GWNl0g4MoYgMumA1o+BrSOp8qqWiCS27dpAbeNDZwlWjJ5cXXhqQchy9+/d7vnzWdp1 fnbDkbK+9Kx7gDwRJGyK++SKwUFU2xYINKG9wAYA1TV0eQ6kA6fxeMxl3c6gtHguFmtkXgz yO7GJ+TMAwkKNrjyVBvYOhFsurs1jrWG2tbmFIoInhUG1iYtG5YtGxKkuhLseLbXejrYGk/ VuXuPVdx7P+l2yWs3GwgXcSflUaT260uiNH2p/orqmqzyfUOQy9rDbXYs+1B/mhDYwQlBtj oFEB47Zjr42d63UmLrPOxQdhZ7YxGBIHjexgZZUQKEEgKHuFQi8S2yPOiNneE/VuXufVd97 OT1lyl1PysID3JV+GPs/jsfB5PvfJt7l656ijumuo7yGO4a5N13Us4VdZSFDMpCbXkEUMBo N55b2d4S9ZZqWDslrFF7D26mPGWyMkbhgyqyxgqDzf4I/Mf1reOv8AqQTvMLu25POtyQbC3 K94EkSheGhJ7jtwOR8bPgai2fVuXsZEkgezDxSmWFnsIHMBLctRlkPbUMSQq6AJJAGzUbIZ UX9lawGztopIWleSaKFI2lZ23r2KvtUAcQd622johVi2aWr3SLezTQ253zkhiErjx40pZQf OvqP/ALKubrqy8ivJ/uqTs27xW0StLBG0m4IhEkqkgmN9ciCp2pbwx1upt11rcy4OPt30wy 0t9NdXR9FCkXJ1RVkQg+2Ve3sOEVtyNog7Lc/jsvf4ruein7Xc0TtFbiw3xddg8XXZ4uNMu zojZqVZdT5XHQWMNrJbIuPna4ti1nCzJIRotyKEk/HyT+Vf9FdJOp8rJbR2zSWwiibkqLZw qCO4ZeB0nuj5kt2ztN68eBWb9TZC+urg5GeFor6Uvct6CCQoWADyRqQArkAElSpYgEnYBGn MZb1sNlYW7zegxsTRWyyn3Nycu7lQSFZmb4HwAo23HkaylKUpSlKUpSlKUpSlKUpSpNhZLe zskl5bWcaLyea4YhVGwPhQWY7I8KCfqfAJF1N0RkLQXj5C8sbCKynjhle4lYN+IhdG7YUya IA8FeXnyBxfjJg6Fe4tbK3+8rO3zFxkp7B7S4kZQrRmMcQwTjyHNifcdgqF221qpGAJndTl LEQQqvqbsM7QwOSQIywQ82JU67YcEAkEqGI3Q9JXptLm7vLyxsILSdIZXuJ9nbqWRlVAzOp AGmUEEHY2oYrGiwN16qeK8khsYrbj3rmckxLyG00UDF+Q8rwDbXbD2gkWC4qVOmL6yfGo2S TKWkcckamSWRZIpiFUgkMrcVYFfzbB2w46hP03etPbQ2cttftcTpbbtZeSxzsdCNmOhs/Rg SjaPFjxbVhB0lMbM3+PzWIvU7V17QJASIoecmlljXbBXXWvILAjXEsui76KzFn06ubli1b9 qOZl7Ug4xvrg3MqI23yTwrlhy8gabVBSrOzwou8PNk3ydnbRQ3MVu6SiUuDJshvahHHSuT5 37D42VBtpug54cjbWH35i3nucg+OUL6jSzprkCTF8bdF2NjbD6AkYGzjtOnJZ5HxD3CxP6N 25iS4tzKY2dUKcXbly4lyHVQ54+Iyk2H7N8ja5jFW+Zf01reX0dpO4jlQxO2/YGaPi7HiwD JzTYBJAIJ1phobfAR3M1/0+YpWltrbIs0jHWlLgwiMuWHMhXZAVG/1hIqbrpi6tPWq13ZtL ZZIY6WPuFdOeen5MAoQ9t/JII15AHmrOLoDP5W+yXajheW3vpbU9iCTtyzKfcq9uPjGvldF +C6b9A2uTpXWdRYiNbxcrawY4Qx2NldS4yJ39sbRQgs2jsKZH4kF+4eXL4PKs830mbrrGSC zurG2iyOZu7K3j4uqwOkgARgqeARImuOx5860dab/CLkcPgZ7JbG3uZseVW0Rj3ryRbiZSQ PO2IC/mI5H2oCRxGFnY76cSWQYiO8liIs/UvwkkheXtM3le2WD8gGdgyqHOiFjZKzqWL0/U 2StvTw24trl4FhhO0jCEqAG0C2go9xG2+T5Jqsq/tukmufRf5ax0frbGW9XmJ/YkfLmG1Gf cO3J8bH4Z8+V5SrrpxLbFXdmuQxbS2cCZKe4UTFpopFQRRpuIcSDICfIB7y7/ACe1+wVxI4 jtc7hbqRlndVW4eMMkQJd1aRFVl2pUMCQSGO9I5WskwBiu445MpYpazQd+O9ZnETpyKbC8O 4TzUrrhvwTriOVTZuiMhaC8fIXljYRWU8cMr3ErBvxELo3bCmTRAHgry8+QOL8YWU6bvcRB K9xLbPJbTi3u4YpebW0hDFVYj2kkI/5S2uJDcT4qpqZh8VPm8xa4u1eFJrqURo00gRAT+pP /AHDZPwASQKsLbpK9vcjZ2VneWNwbqdbZpkn/AAoJjv2OxA86B0V5B9EIXIIrC36cFxfC0X M47meCbQyy7lYkCJQiMzt4PuQMnx7vcNrbp+6gvpVvxZ23pLk27R3spWOeZD7oQyf9rbVVB G3XkpN7LgVu+seo7KwisfUy3d1a460IJYMJNnhGqMqgR7UF+CjlyDAoStRbdJNc+i/y1jo/ W2Mt6vMT+xI+XMNqM+4duT42Pwz58rywyfSV7i4JnlvLGaWCCK5lgt5+4yQyBOL8gOGuUir oNvzyAKkMZvU/SmTwOEsXurFIFhYw3LiOQM07FmG2dFDDioUdtnQcC2xz93LV0eFxq5fpi4 tYre2S6OUtVF5JvccbRTl+TeeMahOZIHwCTvQ1XxYUTXU6pk7P0Vvx7mQIlEILD2gApzLEg jQXftY64qWFZSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpVt07mYsJd3E8kFy7SwduOW0uRbzQNyU80fi2iQp U+PIdh9as8l1ViMlYSW74O5gaZrNpOzfjgBbxmIBFaMsAUZvzMxB0dnRBlftzjTmEyL4GZ2 jy8mUjU335GftMygiPz74h5IPtZhrlpxz9pk7W39VZzWk02LuZVkMAnCyoU5dthJw1yAdgd rohj4B4lby2yNvfdMZe7ysFtNHJd2apaw3qQTRxxRSIvaDFmIUNEu2V9gt9QWWpHUPqZrlM na96xue1yt7eTtNH2kKRcHIbXFCV9wbYJ3ttMJSdXMlpMy2rx5A3drc208Uo7VuLdSkSCNl YsArEbLbOl3vR5Z4nLWD5SztoLf7ttPUreTqbph3Z41YxosvgwptiqsSSncLM7cRq5yGUxu PZL27ttkRTW0VhZZSzdGE0TJJL/R4QiMo0Pcu32vnUZB5bIZeyyFojSY5/vAQQ27Tm4/CCR qqKVjCghiqKCSzDy2lGxxi5dcamUmTEtM9mvEI0zcmJ4jkQeK7XlvRKqda2AdiodW3TnUEv Tl+93FAkxZVHFiRpkkSVD/DnGmx9V5AEEhhNwuQbBYDISyyW0gyMDRW0AkDushDRNIyqdoF ikmADa2ZFIVgCVi/fsCdMfc8NnMHk8zPJdF4S3Pl3UiK+yXiFj5Bvyhhr3bqU/U9l+0dtn4 8S4vRkEv7ovdbV3D8ysYCjgpJP5uZGl0fB5RcnmMbd4O2xtni5rQ29zJMHa77isHVFIK8Ae WokJO9bL6UAhVs5cynUdrk7K2xVnBd5K5S/uLq7yKxBZAX5dvmUUKe6eKnkwBbZbwUwzPUW LvcrkxNZPf2v3pdXtk6TmFW7rLvuAqWZSI08Aow93nyNctSupk6nws096Xwt92rvH29iUXI oGVYjHpt9n5Ihj+n+l+o47h1xZff4yr4R5BFlHydvC154SSQoZAxCDkNxgprjxP5uY8VXxd TQRrZ3C4zt3+N5CweOc9mAd1pVJjYFnZWkbRL68LyDablhDnrKLp+PEmwuWV2Buf6ZuNz3O XcjjKERy8QsfPZHHft9xqHn8lFmM/fZOG3e2W8nacxPKJCrMdsOQVdjZOvHxoefmq+ra36g lt+m7jCiBCszMRKSdqrNEzjX1O7eLR+g5+DsFbDIZFLPp2x6evDDdvFciW4a1nVuMK8jHEs i8kLbmnYkBtc0G/aVEn9rOnvXT3v7O33dlgNsh+9V1DCYGgCL+D5ARh5bZ2ikk+7lpsurMf ZRWITG30ctpj2sxcQZBY5VYzd0yRt2jwO2kUjztX1v5JZLqrEZKwkt3wdzA0zWbSdm/HAC3 jMQCK0ZYAozfmZiDo7OiDpy/UuPycGaCYu5hlyuQS+DteK6xMA+112xyBMsn1H9n50eXOVc 9GlF6zw0ss0MMUN9FLJJNKsaKquGYlmIHwD/H4Hk1NteorXCZi27GK4W9pfJd3EEN6HE08X LgEk4sBEpZtAciQx27e0rFxOessVBkoUsLllu2XtlbztsIwHBhlZUBkjbkvJVKb4D48a35H qeyyeRvZrrEvJaz3cl9BbtdaMU0muYZlUc42KrtdK2lXTr7i1nD9oNrFlZsiMG6SS5Q5BoY b5kil9yMFlHEmQqyM6nkFDOTx17TRL1D2cFeYa3teNvPK5jaSTk6I7RMykgAM27eLTaA/P4 PIcZt11Nip/vHt4i8T1mNgsU5X6t2+12+Ln8Ict9mPY8f2/PuHGvzmXssvPNeR454L27na4 upXuOa82JJEahRwUlidMXPhdMNHlU1f4Lqn7hw91aW9tM1xc3MMzsbjUMqR8h2pIgu3Rg7h hyAPt/Q70plsVF3bOPG3hxdxweaCS9Uy91OXF0kEQA0HYaKsNM314laalKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlK3PZzpYxXrR6t5pXiR9jyyBSw18+A6/4/wAa01JsLWK9naCS6S3kZfwWk0EZ9jSsx PsBG/cfAOt6G2GF5FBDdPFbXPqYl0BKEKBzryQD5473onRI0SFPgaakm1iXFJeG6QyyTtGt uuiwVVBLt59oJZQvg70/xx8xqsMpi1x1tjJku0uBf2nqfYhURnuOhTz8kGPyda3vWxomvqw ymLXHW2MmS7S4F/aep9iFRGe46FPPyQY/J1re9bGia+lKUpSpNhaxXs7QSXSW8jL+C0mgjP saVmJ9gI37j4B1vQ2w33thZW1p37fJJdEzmJFROJIVVLuQTtVLMAhI2wDEhCOJr6VJsrWK4 S6kmukgW3gMgB0WlbYVUUEjZ2wJ8+FDHzrR35TFrjrbGTJdpcC/tPU+xCojPcdCnn5IMfk6 1vetjRNfSlKVusrOfIX0Flax9y4uZViiTYHJmOgNnwPJ+taaUqwisLKTHG8fJIhRWEkBT8X ueeAUb9ykeS2xx02xvgJK+lKmRWMD2MNxJfwxPPcmEIQW7agAtI+tsF9y60rb0/xxAbZm8b FiMreY4XDzS2d3NbsxiCqyo3EMPcfJIbY+mh5O/FfSrzAdOxdQWWQEF68eQtIDOlu0AKTqG RQiuG33GZ9KvA7Ohvz4w6b6e+/prtprr0lpZW0lxNN2+bNxRm4IpIDOQrEAsPCsf7NVMwiW eQQO7xBiEd0Csy78EgE6Ovps/wATWFKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlXnS+TltXyGM9c9pbZW0kg kIlMYLgFogTviAXAQlvASR9kAkjqrXqibqHqK+w9x1DkVxIljmt7tZ5A6xWnuMh3shmiV5D pdmURnQANaH67z8mHt84uf7d1Dl555LI3kmpFPYZIhGG5GLxL86UAMN7IB05PN2EV9ZYk5e bJYuKW6uxLdO06rPKXEDyDWmUDtSMvEkGSUEEkoN2Ivpkyqesv8dc5hbG+W5u7q5t5UZXh4 wRmWQlJH572QW9jhSeKsq4dP9S3f3M8puLG6vZLuR8jLlb6VC8HbiEYdRIpuFHGUcNSEDxx 9+m321xcXWOw2OkyGLS0bA3STwi8tolaX8YwiUBhtgZIWAfyGLN4YOahZvMGbpKOythi/u3 0lskYN07TCdVTulYO4VjbmJNuY1DAt7iXHLia7+C6Nn01i7fGZOGxzMuNKLdRZOJfaLp5DA 2mHZYq6yF2Yb4cANlga/Fz29nbWsL3VtHj7ZmXO2vfQm8IkbXAAnugpxVCpIRwX9m+4bDFX SYy2xUsc2OkvvuR4rUPkFj7cxvDIQ0iSKYW7Lt8su9lfJ2tJMvk2xOXls77EWV9NkrTTWd3 FHICInSRllkbuH3MgaTkQS0pDFWcnT1Yy3Njn1W8x0ltaZeP7tgguoOMduRLy7MaN4U84S3 EeSNtsq2uMsu566Ds9nu91eHf4dve/HLn7eP68vGvnxXo2Svra7zmQvMvf466x1r1Jbywxi 5hlUWhaQymOJSSVYPEX4gljstsq2sLXNZC66itxfvhY5xj8gDKs7ZEonp2IMju03tBU6RTv Xc2un91FNe2q5Cw+/rmG+ycff792ZBdIvJALbuMvIS8H2zfn9hVfdx4LKt8o0N9FBkcok2V ubS9tru6W6EiSpLBxt45JQeLkSeSxJCgoCw4aSzsnurf7snt+p7F57PDPa3MceUWGRmFxI0 UIkZl9uwgJRx7EbidNHzzlzuTxrYi8yvUdnJNNfXMd/c4+9ieVILiKEFiIjyLJxfidEK0SA bUIDX2uTmuMrDZJnH7eExaRQEZGO3d5Cyd1IriTaIQzsAyD3RxBQSDurDL39zDj8hPhcriI Zb25x80c1pewpKWNuyTMGdhMv4jDZchtM5PhpCX3nBibrK2+H+4miOXuZZ+7fGOE2jBDCOM UiidNdzcYEhHkcQW00KxeaTF4fGNkcctm+EvO/C1/bqrTFp2hEm2/MGkhZQ35SWIAIcis9b a/dP8AymH7l9D2/u/uDu+t7Wu5w/Ny7vv7vx2/Zy/6KuTro+hpngzlw6S2Me8fdJyvmhCFm hZUA7vt2XKjX1BO/byroIbm7v4MdDd5axlW9w1018Z8jBynuNTCDvMz7Zl5W/AOfZo61xbV R621+6f+Uw/cvoe3939wd31va13OH5uXd9/d+O37OX/RVdYzMSY+bpcPm4bWFL6ydre3vke DhwId+I0bdgrkSBjqRpHPwtMNlLqbKYB8j1TDJPiMu73V1cZAnhDIsA4KxO3UlZUPDajySQ h5HzyaNYp5I0mSZUYqJEBCuAfkcgDo/vAP7q7PGXeRHQuPSyydjjxHkLtZe8EjMkPCAtyPH 8Vdt7o/cXHEBHCALhl8uYekIkwlzDZ2M2SvQlvFNELkWziPgkoUmQqeLg8iQeKb2AlWHUOY OQytnFEOnxj/AL0R8d37p5lEHI8Q6GRhBFxKc04xn8oC+wheb6xu5LvJW3eyU168VsEImu0 u3g97ngZ0AWX55bHxz4/2auulZ81adM9vG9Q2dg13cssaSZWKAW6sAsssicgxb2oE8NoB2C hijGUIo7npGfEnK2M7SY+3ltEuMpEiJLziZhHFsJCyq0iuXPNzsr8yCp+TzRxWYhu0zNnFa TZvIpNLj7yJpVtLnt6kIiYsWGnZSwJVkTY8KK4zqS+nvvSY5b/1VrhbGOJS9yGHI8TIF2dP p3KDhv2Rr8heVUFdN0pbXP3dmLi2vrO1mktkitmlyENvJ3VuIJNrzdSNKhIb42Nb3V7YzWN xLM+KmsbS2yUF5eXEU13Bb9iSSG4hgtwrMPCEvphrazKWVQBUVMm9l0cuMt/ugwx208V/3b 5iTOZJNFYUk4zNxMXGTg4B4nkAnt4alKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlSY8jdRY6SwjZEgmblJxi UO/x7S+uRXag8d8dgHWxupWT6eyGItYbm7Nn2p/80Yb6CYuNsNgI5PHasN/Gxre6rKUrdd2 c9jMsNzHwdoo5QNg+10DqfH6qwP8600qTb429u7K7vYLd3trJVa4lH5YwzBV2f1JPgfPyfg HUalWGJwd9m3lSx9MWiUuyzXcUJ4gFiRzYbACkkj4A86rRf466xk6w3SoC680eOVZEkXZG1 dSVYbBGwTogj5BqNSpmKy15hrprmyMIleJoiZbeOYcWGmGnUjyNg/uJHwTTE4m8zd8tlYiF rh9cEluI4uZJAAUuwBYkjQHk/pTI4m8xfbNyIWSXfCW3uI54yRrY5xsV5DYJG9gMDryKh1J GNvTinyot39Ek625nPhe4VLBR+p0pJ18eN/I2scbe5N5ksrd5jbwPcS8fiONBtmJ+gA/xJA HkgUyONvcTetZZC3e2uUVGaJ/DKGUMNj6HTDwfI+D5qNSpIxt6cU+VFu/oknW3M58L3CpYK P1OlJOvjxv5G41KmWeIv7+NJLWDuI0piLB1AQheW3JPsXiGPJtDSOd+1tabmzns+16iPtma ISopI5cT+UkfI2PI3rYIPwQTpqZHiL+W1W6SDlbmJ5e7zXgoQgMGO9K2yo4nRPNNA813Gki aNI3YoRKvJeLhiBsjyAfadg+Do60fgg1ZySZifpKMPAn3PaXfBJRbxqRO6kkc9c2JVfI2QA E3/ZqppVguCyLIshhRInWNlmkmRIiJDxXTkhd7DbG9jg+9cG1X1nLE0LhHKElVb2OGGiAR5 BPnR8j5B2DogisKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKuenorO6jydpPYQ3Fy9jLLayyvIvZaNS 7H2sAfw1fWwfcE+Byp1bFZ23UVxZWdhDZCy1bzJC8jK0yeJWBdmPEvy4/HtC7G91nloZbnH 9MQQRPLLLj2RI0Uszsbu4AAA+ST9Km2GCsgcdYXEKTtk2kWa/jm5JYFHZW4lTwYKoErltgx uuuH5zpjsrH9j5Jo8ckt32O9JNM8qSxDvhO5GP828XxHr8/NmP5VqswNhFk83bWtyzpaljJ dOhHKOBAXlYfPkIrHWiTrwD8Vf9UTQ5a2tczNeW2RMN3JFeDH9yJESWR50Ud5AeRZrgbAYA Km/P5pWRweCnzl5ZwWE1lbWPUEOOJgkeaWSKRpuR0d7YdocAq70dHmfNIrDBXE9jaXuMx1r cL6u6uvuy7e6Bhig7kY332X3MsgZQytpR5TezFlXFmzzk+Itrm3tp8Mj6mhMaswvYVJjBkk PH2gbLn3BvgaA353FdMxZUYuwsMpI1llFsrh7a2PKVOTKRyaVw0rcPZpYwff7fgLRdTQW0V xZvaWdnbwzW3NZLKWZorj8R1LqJveuipQg/VCR4IrPo4xLnnM6O8Qx98XRHCsy+ll2ASDo6 +uj/A1Z2tlj+oEwNnax3NhjTlFtHhmmWSWV5ivOVJOABIVUVl4gJqM+TIa329t0lkb6KWHE 3xtjaXpcIGtYmeKDuLxLSTEsPO/cANxniRsNCmucFF05ZZVOmrY3Vzd3EDxvdTmAKiQkFVD hwff9XPkv87UJu6kssVZYaa8tcPbRxZS7DYqdJZmMdusaM4O3KlgXRT+bTiYbHFdVPRn9eM D/AHlb/wC8WpV7NZRYC1mxFm/3e92Gvre7m7rmZAe2GZAmoyjvx0FYnu+TwUi2yOIwpji4W NnYWmcyUaY6+7kreltuKGQvyk4ll7iA/IDCcbHFdbsVho8zh3sRgrzG256gsbS6dWdiF/GQ liw0JQZAGPhdsmkX+1GtjhJshHdYWzuYFbH5OORmt2ihYraOQF5SyksOR5e4DRTwPJNF1X/ +N4P7tsP/AO0iqVhrfHL0lkspNhXyF1ZXduvJ5nEKRyLIPeqaOuSjzyHkp8aIfObEWGKmyV yYPX+h9P8A0Cd2Bi7qbfulCrHtNqI64e9l3r8hucVgbALkMZJJyiGSxzrZzFhJNK0M7C0LK Bxfm3aZzxCkMSARxrnLQWM8GQzRxds4tWiVcajy9oK4YGVjzMnEFVH5h7pU869rWF1hbO0s 7qO2x3q7u3yVkscbtI0p70MjvauEI2yugQlQrcg3x8CwvMNaYm96ksIsU4k795FFDcSTxcr eNRIhiYe1yg1Kwl3yURcfJrnOrI4Is2otVmWFrGzdFmmMrqGtojosdb1vXgAD4AA0BbYDHY S8x2BhnxjyXWVyklhPcPctpE/B0yKutMBL45FhvlsNsBUFvhLfpG3tpor6a9yVpLe6giZ+L xvMiHfdChVEZLbiYhWfTDY44QYrGcMXdpZQiE4g3N219cSmJX9S8PNxEOZUkKoVNEEqSSAx N7H07jorrJYso8cByGMmSxuFeN55JLaZxbeCxjLM/DbMeA8lmI8+eXk8dzdPNDaQ2iNrUMJ covjXjmzN5+fJPzXW4zBW2Ukx0dtg/UPddP3U8iw95iJo2nVJQA35i0cY1+UltBfIqZiYMR eSYDDXfTfcF1LbyTdq7nDW6OyRGR9sVVpWCNoIoEbIAxLqyQ8fbYiTBW+ZkwVnJb2tjcpdq 0s4ea4VolRwBIBx3PBvRHzN48JUm/hsbTpzLWmNwaSxyNjZ0EsksksfOxlkZyVZQSnvbfHj 7m2NABeDpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUrOGaW2njngleKWJg6SIxVkYHYII+CD9awq5/bP qr/WXL/7dL/5qrIr26gtZ7WG5mjt7nj3okkISXidryHwdHyN/FZyZPIS46PHSX1y9lC3OO2 aVjEjefIXegfcfP7z+tZ47M5XEdz7syd5Y93Xc9NO0fPW9b4kb1s/41ssOoM1ioGgx2XvrK Jm5mO3uXjUtoDelI86A8/uqZYdYZq1vWmuclfXcUrcp4nu397cQocE71IoClHIPFkQ6PHVb 8x1dLkIIEgkyhlhnWdLnIZE3U0LKDoRMETtgk7b52UT44+aw9QZpnu3bL3xa9UJdMbl9zqB xAfz7hokaP0rXJmcrL6PuZO8f0GvScp2Pp9a1w8+3XFfjXwP0rTeXt1kLp7q9uZrq4k1zlm kLu2hobJ8nwAP5Vux2ZyuI7n3Zk7yx7uu56ado+et63xI3rZ/xrC/yeQys6z5G+ub2VV4CS 4laRguydbYnxsnx++pX7TZ/13rvvzI+r7XZ9R6uTucN748t74786+N1oTKXT2tvj7u7vJsZ BKHFmLgqg8nfEHaqx5N54n5Pg0yeR9fJCscXZtbWLs20JbkUTkzeW0OTFmZidAbY6CjSjCw yeQxU7T46+ubKVl4GS3laNiuwdbUjxsDx+6t8ebyDZGS8ushfTNcr2rt1umWWeLwGQud7BA A8gjwPB1WvJ5H18kKxxdm1tYuzbQluRROTN5bQ5MWZmJ0BtjoKNKMLjJ5C7gSC5vrmaKNUR I5JWZVVAwQAE+AoZtD6cjr5NSv2mz/rvXffmR9X2uz6j1cnc4b3x5b3x3518bqLf5PIZWdZ 8jfXN7Kq8BJcStIwXZOtsT42T4/fVhjOoPurB3NpaLeQX8tzHPHe2932+1wV11xC7O1lkBP IfI/Q7rLO9usfdJdWVzNa3Ee+EsMhR12NHRHkeCR/Os48nkIsdJjo765SymbnJbLKwidvHk rvRPtHn9w/St8nUGalyMeRky9897CvCO5a5cyovnwG3sD3Hx+8/rUW2vbqz7vpbmaDvxGGX tSFe4h+VbXyp15B8VufM5WS1uLV8neNb3UpmuIjOxSZyQSzDembYB2fPgVhf5PIZWdZ8jfX N7Kq8BJcStIwXZOtsT42T4/fW+36gzVpBBBbZe+gitmLwRx3LqsTEEEqAfaSGbyP9I/rSPN 5BkktrrIX01lcz967t1umUTtsFmO9gsdD3EHyAfOqkz9S3UNxbNhJrzFxWlsbaIx3R7pQyN IQ7qF5e9z8ADQX5I2Y0vUGanxwx02XvpLIKqC2e5cxBV1xHEnWhoaH00K0X+TyGVnWfI31z eyqvASXErSMF2TrbE+Nk+P30iyeQgtDaQ31zHbFmcwpKwQsylGPEHWypKk/UEj4qw/bPqr/ AFly/wDt0v8A5qrJb26n73euZpPUSiabnIT3H8+5t/Le5vJ8+4/rUq66gzV8kqXmXvrlZ1V JVmuXcSKpLKG2fIBJIB+CTUKaaW5nknnleWWVi7yOxZnYnZJJ+ST9awpSlKUpSlKUpSlKUp SlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKV3/bucjjsFc3uI s48LdWzNlL+HFwwrFq4lUsJUQcXCKnFQfcQo4ty4tzM3TF1Bj7K5a7s3lyMSyWdpDIZpptu U4hUBAYEfDEfOhtgyiNf4eWxgWdbm2u4g3blktXLrDLongx0POgdMNq2jxZuJ1Z4iwtch0d ke61jZyW+Qtib64LcgjRzjhpeRI5KvhFJ87PhdqxuEOOE+SyMtigs50tzb3HN/fKjGGX2o6 SRjRk+SHVNaIYct03Qc8ORtrD78xbz3OQfHKF9RpZ01yBJi+Nui7Gxth9ASK+36ZmvLW6ms 7+zuntopJ+zF3C7QxkhpfycUXwSA5Vj49vuXfRw9OyZXqiS8x+KtktbfH2khhSCWWKOaW0V kPBEkZgH255AhuJDH3eYTdMS3WAsbAxWNllIcpd2Lh3PdupgIeEexy2dllB8RjxsgttqOzw N1eWqSpJCks+/SWzkiW70dHtjWj5BA2RyYFV5MCBWVbY3p6XIYqfKPf2NnZ286QSPcTHkGZ WIPBQzke3XhT87+FYrhFgbr1U8V5JDYxW3HvXM5JiXkNpooGL8h5XgG2u2HtBIsFxUqdMX1 k+NRskmUtI45I1MksiyRTEKpBIZW4qwK/m2Dthx1YWHTEd50+cfHd4h7y4y9rbpeJI7mN2j n3CxAPt5KumRSjE/nYL7eYnxjwYezyffhkiu5ZYgicucbR8CQ2wB5EikaJ+fofFbMNiTmbt rZb22tWCgr3w5MrFlUIiorMzEsPAHwCfpWjJWS47Iz2aXlteiFuPftWLROfrxJA2N+N60de NjRrqpepHusHl8nb4rEW3HJQJbx/dVq/ZikW4Ypsx+78ieSN+395qLcdKZPNWV71PZ2KWtl O091DbJHIVSFWYtp1TtqF4sNMyk8fC+V3FvOjb+y5I17jpZ0ihmeGK6VuEUvALIz/wCbC8p FU+7fnloppqX3RmSs742MU9ne3SXy2EkdtLvtzOWEalmAX3cGPgnjrTcT4rZkOhstjb21t5 ygjulldZ3imhVViXnKSsiK+lT3bCnfwuyCBog6XM97LEM1i0tY2hj9e0r9hnlXki74clOg2 yygKUYEjxvO06KzF5062bii3b9qSZV7Uh5Rpvm3MKY11xfwzhjx8A7Xa76KzFn06ubli1b9 qOZl7Ug4xvrg3MqI23yTwrlhy8gabVBXR5fpaG1yUNtYZS2uIjaQ3NxKe4FtlaKNi7lo19p L+0DbHarrkQDS39hLj51jkZJI5F7kM0ZJSZCSAyk68bBGiAQQQQCCBZt0lerjre7N5Yl7q0 e8gtkn5yvGnPn+UEKVVGYhiN+QNsGUb5Ohc1FhIcq0aLFIsUhDh41RJCoRjKyiLR5p4Dkjl 5A4txk2vRF1B1NbWE0uOvzFkks7uBLsxorEsQjSaGuaxvrhyYa0QH0p5aaVp55JnCBpGLEI gRQSd+FUAAfuA0KubDpK9yGOs71LyxjF/O9tawvPuWWZeOk4qDxLFxotoDwWKhlLD07eyRW TXFzY29scf6w3G+SxQmZox3O2pZm7hC60xHIA6CkLU3lt6S6eDvwzhdFZYX5I4I2CPqPBHg gEfBAIIFhj8Jkcjiu5ZrbSLNkILNIyyd5pnV+Gt+VXwdkkAnXzxPGTleisxirq0geLu+s59 pzFJAPYAX2JlQqqqQxYjiBvz4bVo3S33j0/i7bGzYiSYS38rXqXHaE6RxwvpjLpgw2wCkKA PdriS5opOnbhbuONLm2ltZIPUi+UuIRCGKM55KGADqV0V2ToKG5LvD7huvXdjuQ9jtd/1uz 2OzvXd5a3x37da5cvZx5+2qylKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUq5zWWxWQx9hbWWNvLV7GIwo8 16swZC8kh2BEvu5SHzvWh8fWlxn0C4KXG281pd4eIKs0kyyh2ErShgvAa07t4PLxxH0JOm+ ysEtibLH2PoreWVZ7hDKZOcihgvEkbVFDtxXy3uPJm8aYzJ2tvY3OPyFpNc2lxLHMRbziGQ PGHC+4o446kfY473ryNEG5wWfnsspP1LctZiFIhBHaBwWdolQ26BOXc4I8cLFyRsRkFmY8W qcR1BLiLC/tEgSQXa6DMSODGOWIn944TyePHu4negVazxXV9lj8VbWEuLuZljgnhmVL7txy GVZFMoQIQJQsgTm3IcV1r4IwvOpsVfNLBLiLwWMsVqGjW/Xu87eJokbn2tcSjHa8d8vIIHi mO6oxtj90v9zTc8bkpL/jFe8Y2LcNIAyMwUdqPyWYkBvPuBWLb9RRWpgljsnNxjWJxcrzg+ nXmXAkAUCQqzFlPt9xPIMukFHXTYVrKLozKtfxQ3EUl9bEQLfJDcaVJgXRTsnRkQHaMNM2v I5LCHUPqZrlMna96xue1yt7eTtNH2kKRcHIbXFCV9wbYJ3ttMJSdXMlpMy2rx5A3drc208U o7VuLdSkSCNlYsArEbLbOl3vR5Z2nVtni7UJjMDDDN662vhJNcSSBJIix4qoI9nu0AxZgC2 2YlSsLJ5qwusHbYixxPpYra5knWeW5aWVuaoCCQFX+wPIUeAo8EMXwwGUx+Ke6kvLG5uZJo GgjeC6WExK4KyH3RuCSpK+R4DE/OisLIzWU960mPs3s7biirE83dYEKASW0NkkFvAAG9Aaq wtstioembjFS428e4uJUma4W9VUDoJFT2donjqU7HLZ14IrBsvZT4i3trvHPNdWcD29tKLj jEEZ3fbIF2zBpGIIcDwu1OiGs5Op8LNPel8Lfdq7x9vYlFyKBlWIx6bfZ+SIY/p/pfqOOcn Wlqt9f5C0xU0d3c5eHKxmW7DxxvGWPEqI1LKTJJ/aB0V/QlqyDKYa0ylrcW2JvEhg5sd5DV wXK6RlkVAF4MAy+wne9kggCba9WwW+Uvsk2Oma4uO2EK3hVXVV0yXA46nWQhWk/LyIJ8cjV e2Xsp8Rb213jnmurOB7e2lFxxiCM7vtkC7Zg0jEEOB4XanRDMhl7LIWiNJjn+8BBDbtObj8 IJGqopWMKCGKooJLMPLaUbHGpq/n6mgmmjIxnGKSxis75TOS1wsaRqOJ1qPRhR18H3b5F1P GqzJ5H18kKxxdm1tYuzbQluRROTN5bQ5MWZmJ0BtjoKNKLq16mxUH3d3MReP6PGz2L8b9V7 nd7nJx+EeOu9Joef7Hn2nlCusxjb6OF7vFzPdrFBBLKt3xTtxKqDgvD2uUQAsxdfLHj5HG6 g63xUWYvMk+DvGe5y8WVVBkVAR4+ZCn8E7XlI5+h1xH0JPHzGJp5DAjpEWJRHcMyrvwCQBs 6+uh/AV0GI6lx+MgwofF3M0uKyD3xdbxUWViE0uu2eIBij+p/tfGxxzl6mxRggs4cReJZrY tZTK9+rSOnf9QpVu0ArB/nasCvjQPmufvJYJrp3tbb00PgJGXLkADWyx+WOtkgAbJ0ANAdB j7uTpvBx3Xds3u3yVnfWsSzpNsRLMTzCMSnmRBxbiTs6+DqvGXsrK9hnw+OeBUWRJRd3Hfa ZXXg6EqqAKVJHtAYcmPL8vG2s+rcNZWcVinTs3p4fVcJPvD8Y9+FYm5Nw4HwD8IPhP0bnCb qS19HYWkePm7MVibK8V7kH1CGUzbUhAY2EhLD8w8KCGAYNp/aH+kdr0v8Akz03o/Sdz3dju dzXc1vn3Pfy1rl/Z4eyqalKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKmDDZUxxSDGXhSaVIY2EDad3UMig6 8sykED5IIIre3TOfXucsHkR25VhfdpJ7XbjxU+PDHmuh8nkP1FLLEOMhDHlLa8t4ZLZ7tQI WDzRqjOCvg6VuOueiq+WOwDVZWcIiaeMTu6RFgHdEDMq78kAkbOvpsfxFW2c6dusfksv6Sz vJcZjr6W2N2YiyLxfiAzgcQ3lf0+R+tZ4rpyW+w99eSW18JRAj49UgPC6b1EcTgN/aIMgGl B8nyRrTaYums1HPu5wGUaKKdIp0W3dGDMV0myp4swddbB/Mvg7rPqHAvgvTxyWuRjMvJu9e WrW6uPGlVWG+SgjkdkbbQ2AGephhluZ44IInlllYIkaKWZ2J0AAPkk/SpsfT+alyMmOjxF8 97CvOS2W2cyovjyV1sD3Dz+8frVfVtddLZq0ssbdvjrlosmqm3ZYXPJmZlVPjyzBeQA3tWU /Ws4MF27PNrk47yzv8bbRzR28kPD80saHny8j2yAga873sa00YdP5pntEXEXxa9UvaqLZ9z qByJTx7hog7H0rMYHK28ZuLvCZEW/4qB+yyAOivv3FSPaUYsPnSMNj5AdM582sV0MHkTbzc O3KLSTg/MgJo60eRIA/XY1SyxDjIQx5S2vLeGS2e7UCFg80aozgr4OlbjrnoqvljsA1WUqZ LhsrBHBJNjLyNLmJpoWeBgJUVeTMp15UL5JHgDzWm8srrH3T2t7bTWtxHrnFNGUddjY2D5H gg/wA6s8ZgueVvMdmI7yyuILG4nWEw8X5pC0ihg2iqkLveiT4HjexXyYzIRY6PIyWNyllM3 CO5aJhE7efAbWifafH7j+lWeTwS20Fk9pZZQyZRg9mk1uV9hA9gPH8ZiWXTJoceJ1tyqVNz ZXVn2vVW00HfiE0XdjK9xD8Mu/lTrwR4rOXGZCDIjHTWNzHellQWzxMJSza4jiRvZ2ND67F WH7IZ8Y29vnxV5GlhKsdwj28gdNozliOPhVUAknWuafrVNUkYzINZPeixuTaoqu04ibgqli gJbWgCysoP6gj6UfGZCOe2gexuVlu1R7eMxMGmVjpSg17gT8EfNXVt0fkFscicjjcpa3scC PYwPaMguGM8UbDz5JHdGgo8kjyNaalixmQnyJx0NjcyXoZkNskTGUMu+Q4gb2NHY+mjWFnZ XWQuktbK2muriTfCKGMu7aGzoDyfAJ/lXQZzp7FY/F3N1ZXV5M8UtiEE0aoCk9s0pY6J93J SOPwo+rb2KK/xmQxU6wZGxubKVl5iO4iaNiuyN6YDxsHz+6o1SZcZkILQXc1jcx2xZUEzxM ELModRyI1sqQwH1BB+K3jp/NM9oi4i+LXql7VRbPudQORKePcNEHY+lLXp/NXyRPZ4i+uVn VniaG2dxIqkKxXQ8gEgEj4JFbrHpvJ3ORxttc2F9bxZFgYpRZyOXj8FnRQNyBVPL2/Sopxt 1c5iXH2WOvDcd11SzKGSZeO9qQFBLAA79o+D4FXp6XsrjOS4uw+9LgektruKWK07z8HhR3D RJ8EmQBfdoHSsdMXXlqUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKmY7K3OM7np47N+5rl6myhuNa38dxW18/ TW/wCVMjlbnJ9v1Edmnb3x9NZQ2+96+e2q7+PrvX8663MZayyEmXkn6nhvHlwlrawtItyxk lRoWkUFo/G2hc7OgTIp+rcZVvnrWwzfT9/LePjbi+u0yuYdgx+BxH5QWBkBnk4hVXjcqPKg EaMRkrCHGGO66stlnlbKLcllumM4nhSNCxER5AvGHO/OuJ1y8Dj8ljHxnpO5PDKbq2S44x8 g0YbelcMAQ2gD9QQykEgg1GhjWWeON5khV2CmRwSqAn5PEE6H7gT+6uw6xyGI6hvryazyVn bLb3NxNEixziO7WQhwwBUnvE8lctxXSxhfavhLmMTPZ9R3DZiaEZi2XsY2OB2ELJLGyRsSQ gVApVCu/Zs6U6jOeQvbWZ8V3Mi+Hu8pOuTydyUZjC4HGNwE9wZj3pgFCjVwg3xAYUvU5sZZ 457LKW1zGWeOG0tkl4WcAIMahpETkSWfZ1skFiSWNRunZ47fMxvNeQ2cRilR5J4nkjYNGyl GCe7i++BK+QG2PIroLfN2CNlLO0yFnAJ5bV458latdQaiidGRA8cjhduO3yXYRdMQfB5XJ3 TX2Vu7x53na4neUyvGI2kLMTyKqSFJ3vQJArpsbmMXZpgbk36ept8fc2UkT2xkSFpDc6eTY 0y/jRnSh9jnsbADJsla3NrlorvPWMsn3WtrbCCxaCJ29Ss5SNUjHjSttnVPc+vIHKtnUnVc k18+RxuWs/xckMhBb2+NSOSEqXZDM5jXm689a3ICS5J+OW63zWFjyjWWMyP3XiDY34ImWUq 8lwrKiHiGY8V9OG37dwsRs6LSsRe4nG5XD3A61to4se0Es7Rw3Ze7dWCsDuLwqwlo1GyNL8 L3G1oxGSsIcYY7rqy2WeVsotyWW6YzieFI0LERHkC8Yc7864nXLwODpXo1nmbYdUl7HOzO8 ltkpbu7x6zRpIDbswl7chXUxZOTKpCe2LiRo65+HL2GKmxtsJ/X+h9R/T4EYGLuppO0HCse 025Rvh72bWvzmTjL3FW8tvjpsxbFbW0vk9e0U3BjPCY0iQcC/FWYuSVUbeTQ+C+GXz6XeD4 W+Ss0SWxtbV7RMevqWMSxhu5NwHs5Rchp2P5BxHnjNtsxj7fr2LPRdSentbvL+ulhSOcdqP k7FZdL5fi5QBA6nm+2A8tFhy9jY2FjNPl0v7yPIX0krRLKZk70aRpcKXVQWVo+4PcG3w8qd ldNpf2Nrc47HDK2zrardCTISQStCySx69OBoSds+4FgAQZnKjxyZeXuHuMZmbZci6bntJLd Skknd7UMqFIy3kRhnULzIYRgfLDieWrqchm4RF0lJNfJmY8XABPYuZOKkTM/A8146MZRPHI ezXwF2ju7EvDZv1I5a4yC3xykkUvOy0G5HQBYyuSpbieO44/e3ylhNeYuCzzU1r1PZxvdWL 2lnY28dyFhh7sUixhzEu+SrKrbA2W2xPNiIuTvcVcS3GOhzFsFurSxT16xTcFMEIjeJxwD8 WZQ4IVhtI9j5KRpsvYZWbJWxn9B670/9PnRiZe0mn7oQMw7ralOufvVd7/OL29y/T9/L3z1 Pc8pbvFSTSvDLHcgQwmOWRWAcchzDbLb2r63pS9L1LeYqfpzH2lhd2JltLudnt7O3mRAsiR aZWkHJxtDsuQwJ0AVANctXc5jLWWQky8k/U8N48uEtbWFpFuWMkqNC0igtH420LnZ0CZFP1 bjnkerrc9R2+VGQtprJszFkTZ2eOSKZEV2Yd2TgnKQByBpnBJYlh4LQrfI4TDWGHgGTfINb 5C4a+S3tmVJLaaOJJAjPxbZRWUe1Tst5GlZsLe+xE2Sktpb6FLG0xsdtbLcd8W9w4dGkD9o d0o0hmlXejvhvQHGt+aymJyd5d29vlIYkyFtZf002rxLH2YgjwyRop4qzANqPmoKRj/2kmX nUmNup71LTNQvLdxY+R7zMY7uozQwNHICpWU8yWU8tfRxyI0X4ClKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lK3W7vb6u4Lrs3EEqGMIWWQHyeakDQ4kD6g7I1vzrCaaW5nknnleWWVi7yOxZnYnZJJ+ST9 awqZkMVPjYbGWd4WF9bC5j7UgfSl2TTEeA20Ox9Pg6OwIdKv7Xp9orGyy9v1HjoJZZStuOc 8cizIEYrzMYVGHNPcWCgnfLQJFNe+q9dP67ver7rd/v77nPfu5b88t73vzupTYeWPFWmSmu baOC8adI/eWYNEqkhgoPEsXUAH9dnSkNVfSpkWMea+hgWeFbee5NvHfScktyQQC3JgCFAZW OxsAjYFb89h/uW+S37kx7kQk7dzD2Z4vJHGSPZ4N45AbO1ZT9dCspSlKUqzxUmVsLW7y2Ny E1gIOELywzNG7lySIxx8+QjN50PZ874gwrKznyF9BZWsfcuLmVYok2ByZjoDZ8DyfrWE0ax TyRpMkyoxUSICFcA/I5AHR/eAf3VJy2Knw2QNlcvC8oijkLQyCRNOiuNMPB8MPI2P0JHmod KUpUzF4qfLTTxW7woYLaW5fuyBdrGhdgo+WbQ8Afx8AEiNFDLO5SGJ5GCs5VFJIVQWY+PoA CSfoAawpUnJWEuLyM9hcMhnt27coQkhHH5l39Sp2pI8bB0SNExqVYWGHlyMDTxXNskcTf0g yOV9Omh+Iw15UnY9uzy0utugbXkMVPjYbGWd4WF9bC5j7UgfSl2TTEeA20Ox9Pg6OwIdTMh ip8bDYyzvCwvrYXMfakD6UuyaYjwG2h2Pp8HR2BhDYSzY65v+SJBbMkbFids774qAPrpHbZ 0NKfOyAdMsMsDhJonjYqrhXUglWAZT5+hBBB+oIrClKUpSlKUpSlKUpSlKUpSldH0VFbvf3 ryY58lcxWha0tIwjPJJ3IweKOjqxEZkOijaAJ8EbF4kEk1nm3xXSlmmThvrThBIiXU0fKGX uKI9BC21LGMR+zbbUdteCzwL3dncP0909DkpYMvYlWETTxFjC5mgLklTCsmhvflSpZmHE0y 2PvBkgLnCQwtDFLFhxJjY7U5KdXj5O8QReXscsiMNEqqe9iwes9Fa/e3/Jofvr0Pc+7+2O1 63u67fD8vLte/tfHc9nH/AKKrrJ2F5dYaGzlxdn6+5wn4NpbxRvMJ0v2L8EG3jbg8hZV0Bp xodsqvMdbWZs8+nKOzjM1jaystmYu3yMCcyBH7RtuR8a2CCPBBNBXZrjXsvs+sb3J9O5G4i S+uJ435NDCqvHbhGk9hLI5GhxZN6IB35EXHPdZSC4yNvaW2Uyt1dyvkluY1KxwEK3P6CNWY yc5BopxTTR8vd0GL6fN1iCmNxFzlMYZ816O4ktnb2+njEMg0AORaPiNj829AMBrn83a3UOG jNtirb7n9JbPHem3VSZ2jQyhZvDSN3DIChZgoDe0cAVuupsE2OwE81zhUM+KyEKPq0FvF2S JAygIe7JEWRAs8jbfehxYMWs5X9JfwwmyxceFtuq7y3uTcWVv244TJAAvJ18HTP8HfFf8AR T28fmsPeY/ozFPf2UNpcpfXMTqyxx3HEpCyh18OdEuRyHgMvwGXfM1edLyCV8hi+xbPJkLS RIHlt0ldJVBdRHyBPJ9GMBSDuQEbKgVh1bdw3PUVwlstn2bXVsklnDHFHPw9plAjAHvYF/r oMBsgCs+iLZbzrbD20lgl/HJdxrJA6F1Kb9xIHyFG28+PHkEbFdHY4rvLicllenuxq5v7ZY I7bsq7RQg28OmUh37odRzDs5Uq3PWqwjtHu+p5O30pc2tzHj+ckC20N1NC3dC902vCNCSpC cOK6DCXyfJsLLGPdSYiL9m8dLFkeoLq1ubuztGkilg5Rlu0x2FTXd4suiqxEqQeZMbBdMXU mANreYZ3a5tLto1WyVW78YlCgzPuQyh4tdiPQ4gMd+8Gzw+Ezfq8FYXfRdtLAWtXv3kxCoI YwyoF58QzsQVlc8m8niVVUkDcrNj7+16ct0t8NC9uLab7zmntV3b3CyyrxaYgNE4VYiI+Q2 So4tzIa3zmIyE9pkre4wLx/d2BsLhZfSMJRKFgRmZyOWggmXjsKO2x48lLVwV5ZXWPuntb2 2mtbiPXOKaMo67GxsHyPBB/nWmup6Q7eRtrnDu1jbSGeC6S7uLSKZkRZFWRfeNlQrd1vOgs L7GmY1dYy7scnaXWTh6TS9N1kJhcW9t2I4rO2Cx9tXYwt2l0ZB3FMZPFiW2u188ro+hLGW/ 6ikhjhuZV+77wSemhMrqrW8i7C7GztgANjZIG/NdHjo8mvUKS4vEQvi5Mbcw46ZMXE/f3Zu yq78CJJtppxs+4SKPaSDFkigj6VJPTyXrSwXD319bvbrb29x3JQo7gjPEgCJlRJFVtoAp5+ 7feQxQdZWOMvOnLayt/u+O6S0S1CST3Ho9qoaQMzEyjhwPJWZfcrMW5cx1dr71iJwz4iUwD u28jJzLcm0zIiIIyV4jjwXYAbzy2amyR5L6BI7X1btKoW30x7x34TSkMd/Hgg+fFeh5ywvb efqCay6VtlawzKWliFxnJUSQyEniQRIW/B1zDBe6vALtaz+6LLDXWVtIulpsh28vcxTR8kU W9oAhhMjyxuYkZWkIkDRkgE8jxBXkuo7K6tsJ0xJcW00SSY1+DSRlQ39JmbwT8+10P8GU/U VQV3NnH6zCdPpNj4ZMMls0WUyHZ5G2HqZm13fPbdVYOqrouXUEOCq1hjL+Bum/vg22L5Yi0 ks5YJbG3JnlkYCGQlk9zaLNrTHVs2yO6ahddyX091jp7qC2iilx9q8Jit4oWfdtDyOkAJXl sKT7RxZV/KQOWpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSrCHLGHAXOI9FbOtzOk7XDF+6rICFA03HWnce VP5j+g1X0pSlKUpSpNhdw2c7ST462v1K8RHcNIFB2PP4bqd+P115+KwvbyfIX097dSdy4uZ WllfQHJmOydDwPJ+laaUpSlKUpSlbry8nv7p7m5k5yvrZACgADQAA8KoAAAGgAAAABWmlKU pSlKUpSlKmXOTeexisooIbW3TTOkPL8aQDXccsSS2idDwo23EDk24dKUpSlKUpSlKUpSlKU pSlKVYYTGLlsiLRmudlSyx2lqbiaQj6IgI2dbJ2wACsdk6B6yDpi6+6Mrgu6j2ttkLK8mvI oVfs2zW87tKxUnkFTR4hmHLYUnltqaPG9PN0xlb1Ly+eWC7gitpGs1UkNFK3FgJiACyeT7i Aikb5EC5v8Ao4Nd4bp+TPWMLRXfoZUUoxErsxaQJHI7MdgJydYjoRAgaPGpxnS2OyfqZo81 q0tO3HLM0cUXKZ+ZATvTIGTUbHZKt5HsHnWdv0baypao2ftpLm9yEuOt0tomlRpUKBWLniO 2eYJYbIDLoMSwWpyeKgs7G2vbO+9XbzSyQFzEY/xIwhbiCSSmpF4seLHztV15rKs8Bh483k JLWXIQ2IS2mn7kqOwPbQuRpQT8KST+gOtnSncuHxrRtdtlJoLCWUwWs01p75JAqluaK7cEX mu2BZvcOKt7gsqz6ax6QX331lLnH3GPnkhuIorNZljZRpV59xQWdg6qq7/IzHSgkTOqsfFk ZZskl6hvIcXY3M9uluI40jMMEegRoBuTqeKrxCn82xxqpvunvRw3aJdd2+xv/wCMbft8Vh9 4T2Pv38XZVbwPJHHmu2F1YYuDHYjqTGS5KFLxLaKO9jktjxgYXcIPGRQzMq7IcADZ1xEgAY Rb3opUyr4zHZVLueHKR4yZpITEgkkZwhB2SR+G3LwNH8vMe6q/qHBW2G9O9rk4b1J+QKiSF pEK68kRSyKFPLwS2yQ3gaBNNVz09goMx6iW6vJra3tuJla3tTcSRqd7lZAwIiQL7mG9FlGj y8SoOk45Om0ys2VtreWaCS4ggkliUMiMykHlIJORMbABY2BJX3DZ485V5b4HHHAWuVvM4lu bueW3SFLZ5DG6BCC58aXTgkryIBXSsSwXAdPek7/31dfd3C5ks01H3tzprmG4nwi8l5MOR9 w4q/nVZe2c+Pvp7K6j7dxbStFKmweLKdEbHg+R9KsMJhrXKW2RubrJpZR4+BZ2XstI8imRU IUDxv3j5I2So8Dky2dn0XHPc3huMokNnbrbskp7SO4njMsexLKig8AeQDkg+ByG2Cz6Rx9y 9tE2admbIS2d1LbWyywW6oCRNz7g3GQCwJC+1JT/AGPKLpjCzJb3MeavjZS2k9xJcHHIBC0 Z122/G0Gbxob+ZIh/b8bum8fFjZrpZ71Ev58Ndym1a3DjtPaO6ak88ZCCraAA4EgvslKjWn TLrho85a5Oa1e37c5uJIGiiUGRULRSAmSRo3deXGPSkHRPt52eSwMOS6gu8OMxCsWH7zXXZ tY7aFD3EjLIHkVS7My8uRQDjxQsqoKrJOlcba29/d3XUMJt7O5hh1aQ+okkEsbOpHFu3yHH RAkIBV/cdLzsMR0nNZJlo7nK2NlK08+KWaSWNQroU7jBpJI2VSGCkorko7gr5APE1nDK0E8 cyBC0bBgHQOpIO/KsCCP3EaNdZ17hosdnctdX89zBfXmQuJrW09MCrwd0gSM5YcQx56AUk8 N+AwNLfoJbp8bwybwRXt3DatLdWhjBMoYpJEvIu8bcGCsyxgnXx7uEa26cjyFikOJzvqO/k rWyeF4XijM0glCyfJ2g0QpIDaZtqvjlcnEo2Ztki6gxwtfu2WNreQLIjRwRh2R47eSUBXIM nLkG5iR1AYLyr4enIOoxNlpM+kUU05t7aW8W3ttsiITyQzDhGodABH3NKPyjSg8hUzD2lrk Mxa2d7e+ht55RG9yUDCLfgMQWUcQdbO/A2fOtVNy2EtcZi4bj1V4LuW5mi9Jc2YhZUjbjzP vJ8n261rksg37PNNXR5Hpa1tJWtLPMJfXy2iXvbS3ZI2iMIlbTto8gpLaKgFR8hz26i/s9/ R+16r/KfpvWek7ft7Hb7m+5vXPt+/jrXH+1z9lU1KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlWGJyxxRugbK 2vYruDsSw3BcKV5o4O0ZSDyRfrVtP11ezRhkxuOt7tZbWYXcMbq4kt14xME59saUkaCcfPx 8ahP1GBY3dlbYbHWsN32ywQSycGQSLzXuO3uKysPO9eCNMN1uTq+ZMxb5b7pxzXkVyLuWUp Ju4mGyHb3+33EtxTipOtggACHaZoWvqomxlncWd1Ksps5TKI0ZeXAqVcP7Q7gbY7DedkAiZ Z9XzWf3ewxOOeXH3z30chSROUra3tUdVCjhHpVAA4D6FgVp1Dj2jtLLIYGzewtbma5McTTh 5C667fIy+F9sYB8kcAfd7g1BVhhcscLevdCytrsvBJAUuC/EK6lGPsZTviWHz9f10QsMxLY wNA1tbXcQbuRR3SF1hl0BzUbHnQG1O1bQ5K3Ean2fVrW9qkNzhcdkHFybqWa8M7vcS72Gl1 IFfWyAGBHlv9Jtrnq1rn1v+RcdH62xism4Gf2JHx4FdyH3Dtx/Ox+GPHluUO8z11eWrxPHC ks+vV3KAiW70djuHej5AJ0ByYBm5MARMg6wuoYblHx2OuJL2IRXs08BaS6AdW2x5eG9uiy8 SSeRJcK42Tda3bz3lzDjrG2urvIR5HvxiUtFOhJUqGcrrbOdEEe8/ouqjI5CO97awY2zsIo 9nt2wc8idbJZ2Zj8DxvQ+gBJJh1Z4fOPhebw2NnNcd2OaC4mRjJbSJy4shDAfLbIYMpKrsH VFzj/dcdlLY2c7wxNDBcyoxkhjZmYqo5cD5dyCylgW2CNLqsrpoMtZ2HRllbqcde3a3087W 1xbyM8HJI1RweIU67bbQsynkvJW17ay2z11F3fUxw5DuSmcetBl4TH5lHnyx0Nhtq2hyVtD VfNNLczyTzyvLLKxd5HYszsTskk/JJ+tTcdljjrLI2osra4GQgEDvKX5RqGD7XiwG+SofIP 5R9CQZ9x1a13M/fwuOe2kigRrTc4jJhQpG+xJz5BCV/NojyQT5qHa9QX9nHfpCYVF/syARK oUlXQlQNBfZLKutaAc6AIUiScouN6XmxFtepdNkWjlm4IeNug8tGC6g8mZYyxXx+CnubelY 7q29xoV0s7Ge5WB7YXVzB3X7LIU4EMeJAB8EqToBdlPZW9OspBA8MuExcyzWkVpcF1l5TpE IxGSwkBUjtL+QqD9QdDUWXqaafOZDJyWFmy5Pfq7T8QRSbZXPnnzHvVX8MPI1+XxQdRj0Nz ZNhsc0NxcxTkASpx7YKog4uPbxZwSdseZJYtojdddXzXt1c3FzicdKZ7l7uNHSRkgmcLzdV L6bkUUlX5r40AASDQVnDIsU8cjwpMqMGMbkhXAPweJB0f3EH99XOR6pkyr3rXmLsXF3PJcq o7oFvNIAJHTUnksVU6bkAR4AGwbBPtBuUvpbsYLEc5b5MgRwm/5SpYiTfc5H859pJQfRRs7 rLPqabHWs0NjYWcDvfRXsUw7jPA8ZJjC8nKlV5MPcGJ5HZOhrO26mSzvRcW+AxccYglh7AE 3E9xeDsW7nMkptQOXEbJABJNRrHOPZ2ItJLGzvEjlaa3NyjN2JGChmADBW3wTw4Zfb8eTus pVhmc3e567W6vWQyKpUcF0Nlmdz/Fnd2P0BYgAAACvrqepc7CJYoMZNY3P+T7e2a/t4ZEl4 rCscke3C+CVb3ceRVuPLjtBU/f116HsduHv9rset0e/2da7XLeuOvbvXLj7OXD21WUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKVus7Oe/uktraPnK+9AkKAANkknwqgAkk6AAJJAFW1piYobHqCLIWr+tsr SKa3cSjgu54lLDXhwyybVgeOjsb2CB6L6gF3d2q2SSSWKhroxXMTpbgtx/EdWKoQQdgkEAF joAkaY+nr6K2kyFzbpJZWrbnEV5EHeMSCMtH5JZeR4iRVZd/ro1NzvTE0OZyr2UdtBj4cpN ZQd68jjO1kA4gO4YgB023kAHZPyarLvBZGxguprmFEWzuzZTgTIzRzaY8SoO9extNrR4nR8 VoxuOustkYMfZKj3Nw3CJHlWMM30G2IGz8Ab8nQHk1vu8HfWWOTITemNtJO8CPFdxSFnT8w AVidDwd61plO9MNz+jYLa+ystjPhocm8ttPJCjmbnzjhkdVURuu+TKoIOz+mqZZ8fY4tsfL hbOLLPKXd4pJ+VmvIntsGkKl/IBGvYBpiXLcI2R6WzeJgaXIWD23BUdo3ZRIqMBpym+QXbB eRGg3tJ5eK0vgsjHBbTyQpHHcsiozzIvAuNp3Nn8MMPcpfQZQWGwCanxdD5+a6ntUhs+9b3 K2kiHI24ImYbVBt/LHRGh9VYfKkDC36VzBtJL+Oxtry2RbgMY7uOQJ2lPNyEfel8MD+Ukp+ YOA11fdM4++t5LfB49472SfGrbie9XRWezaQptuK8i6739SQFC/B5KbHXUGOtshIqemu2dI nWVWJZNcgQDtSOSnRA2CCPFRqsMXgcpmkuJMfZvNHaKHuJNhUiUnQLMSAB9dk+AGJ8KSNf3 Rf/AHp929j+k/Oua8ePHlz5748OPu5748fdvXmn3Rf/AHp929j+k/Oua8ePHlz5748OPu57 48fdvXmrrL9MSRtiLazsvTzS431F0090nb33pE7hlJCBGATid6IZdFidtCi6Qzssc8wseFv byrFLcyypHCpZeSnuMwQqRoht6PNNH3rvTjunMtlL6SytrTjcRSiF0uJEg1ISQI9yEDmSDp fzHifHg1hFgsjPjjfxwoYuLOqmZBK6Lvk6xk82UabbAEDi2z7Trd1D09N09cwRS3FtOJoI5 QYbiOQgtGjkEIzaAL6BOgwGx4rTiMFkc5P2cfCjtyVAZJkiUux0qBnIBY6OlB2dHQ8GpKdH 9QSWtvcLi5it3EJbZNjuXC7I3HHvk+tbPEHSkMdKQTugwiWuOza5G25XUFjHcWk8VyrxaNx HGxBTav8AmZdhtAhgQT+WA+CyMcFtPJCkcdyyKjPMi8C42nc2fwww9yl9BlBYbAJqTB0jmr i6e1jtoe9HfegdGuolKz6YhPLfXgwB+CRoEnxROksvLYvexpZyQp3vKX8DM3ZG5OKh9tpfd 4B2CCNggmvvcddWCWr3CoFu4BPCySq4ZCSu/aTo7VgQfIIOwKjVcwdJZe49L20s/wCl2z3U PK/gXcSfmY7f2602wdH2v/otqphMSzxmdHeIMC6I4VmXfkAkHR19dH+Bq86v6cnwecyPC07 Nil9LFCvcDNGvJu2HGyy8lG15a5AEjY81GfpfMJPbQelRpbmdLdY0njZo5WOljkAb8Jid+1 +J9rf6J1J/YbqIw9+OzhnhEXeaaC8hljROfDkzK5Cry5eSQNI5+EYiBHgsjJkZLAQossS85 GkmRIlQ605kJCcTyXTb03JdE8hufisEXuruzyVjpYeDG4F5FAFJBZVEkjdtlkXeiNnQDryV WVsG6Tz1yjXqYV7SCWeSOONz2x3FOjEgkbkzbPEL5ZirAbKtqvtsRf3djLewQcoYt7PNQzc RtuCk7fipDNxB4ggnQ81vtencneY838UUK240eUtzFEeJcRh+LMDw5sFL64g72fB1Z5vpWT py1y3qIPViG+WzgvY5UMQ8yFthXJWXUa+w74qzcgCUNczSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSrDE38 Vmbq3uVc2t/B6edowC6LzRwyg+CQ0anR1sbG13yF/i+rbTFeoNrLcwyWuPFnjJGtIpizC49 R3JAzcVPMHQAbiGHklNtGW+6Yhs8ybWXIwvkrYxxWvpEaO3PdjlCdwy8mUdvjyKg6O9fStC ZLDv05b4+5e8lm8Kxa2jb0v4pYvFJyDsvDY7LaXk7NsHVTequoMP1PfXd1LJeQvHLK1ky2U Y5xueYidVcBeLlz3BzZ+4SfgCsM11BhchjswIYL43uWyEd+S5RYoG/F5JobLgd0gN7eWwdL x0/MwzS208c8ErxSxMHSRGKsjA7BBHwQfrVt1JmbXLXEQx9n6K0j7jiBQFUPJIztpR48ApG D8lYkOh4VXTN3irC8uLjJz3kfK2mgjW2tll33YnjJPKRda5g687+PFZzXWFvcVJHeXd819b MY7OZbRPxYAukWU93wQdAEBiq+NuAoSwvMzgJfvTs3ORPqsRbWUPOzjHvi7XltSnSnsL8bP vPj2+6Nd53H3ct/dauY7nONrIfhqyW6mVZXMXuBclkBAbjxG1JcnmN2YzmIubQDH3eUiuMf OhxbNEFIjCoCZGEp/EBQaZR8KB4XgsW79psLPm+6YLnHY9bS8RYbWBH1LcCQE8OSgBVkVN7 2ywp4XellP1VgLRobqykyNxcW9zjJ0imtY4kf0kRjILiViOQJbfE61rzvYospf4VunLPFY5 b6WW2u5pzc3ASNXWRIxrtry0dxgfmPxvzy0lHXTdIWXqcd1I81teS2iY1RNJax8mj/pELcv Pg6CM3EkbCN5X8w0ff1ry+7+3N91+h+7+5od/h3u/3Nb48u554b1x9vLf4lPv615fd/bm+6 /Q/d/c0O/w73f7mt8eXc88N64+3lv8AEq0g6rxVilrbYyXL2Pbxr2Ml/Gy91f6T3w6IpXW/ II5+A+tnht84xFlemM7kb981cWTZCzX7xdBNKGSKZSzgkAj3KOPMce4nubQ5QrPqTGPc3k+ Riue0y28UVisUc0U8MUZjCyM2ikhUKBMg2vKQhRvVbsD1DgsZio7ZzfQyT2lzbXvp7WI82k WRVfuFg7qFaMdr2ryXnvY91N1Bf4/Iy2k1mtyJVtIIZzKFCho4Y49KBvY2hPIkb5AcRx227 p3J4zHwXa5L1MqyNGfSLBHJDcKA3JWLEGNjsBZU2yBn0PNWFnmcBF91965yI9LiLmym4WcZ 98vd8ruUbUd9vnR9g8e72vvnAfs16L1OR9X90ei4+jj7fP1Xqd8u7vjv2fl3r3a/s1CyOet blcndwRzC+ze/Wo4Aih3Ksrdsg7bk6KRsDgu195PITcn1Nip7XKT2S5GPJ5HJRZJJQ6xpbO DKSo1tm49w6bak7B0vHT4XPVOPlzcMttYvZ4/sXUbwxBR22uRIHdUGgSiyKg8jksKb4bAWv z+RxV5Z4m2xkV4PQWzwSS3LL+LuV3BCqPb+cnWzrfHzx5NTVeWvUEUHTctg0DtehZIYLnY3 HFI0bMoPyAOEi8R4IuJPjyHo66PL53H3EuXvLEXLXOcZmuUnjVUtlMqzFUIYmQ8lUciF8A+ 0lvbMzPU2P6iyKyZXL9QS2Vxdm5mtNqyWinke3ErOQ593EOQnEAnid6FhaDFZmDqS/t1y90 j2JN20dmsSWyd+3MSxoHf2oqSHiWA4RgArosKmw6qisblre2ub6xtUx/oIL23A9Si98Tl+I ZRtm5LxDDira23HbaXzOPyAyNpkb7KPFdTwTi9kRbid2iR00ys66DCQn8x4hQvu/NUnE5zA WP3E7NkU+7cvJfPEII5PYe3xQPzXk34Kgnio95OvaA0a0zuPtJbC61cyXODbWP8Aw1VLhRK 0qGX3EoQzkkLy5DSgoRzOiTJ4w9Kx2DepuLwLpVmgjC2zdwtyjlB5lSmx2iOPJ2fe9VYdQZ zAZG1zhsmyK3GSySXqCaCPgdGXYJD7XxOR8Nvt72Oek5OlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUqZP ip7fD2eUd4TDeSyxxqkgZwY+HLkB+X840D5+utEE4WFhLkp2t7dkM5XcURJ5TNsexP1YjZA 8b1obYgHC8tvR3T2/fhmKaDPC/JN68gN8HR2NjYOtgkaJ00rc1q8XcFwfTusSyIkqsGkDcS vHx9VbkCdAgfPkA6atstgUxVla3QzFjei7XuRJbrMGKcnQt741AHJGGt7/drzVZHDLKkjxx O6wrzkZVJCLsLs/oNsBv8AUj9awrOGGW5njggieWWVgiRopZnYnQAA+ST9KtpemnXH3l3Bl cddegiWS6ihlYvHt1QAbUB/c/5kLL4/N5XlTUpSlTLPFT3uPyF7E8Iix8SSSq8gDsGdUHFf k+WGz8D6nZAMOpmQxU+NhsZZ3hYX1sLmPtSB9KXZNMR4DbQ7H0+Do7AjQxrLPHG8yQq7BTI 4JVAT8niCdD9wJ/dVnJ03ewJMZ5baNoIGuJV7vMpGCqo212CJGdQuidghjpCGMWzxU97j8h exPCIsfEkkqvIA7BnVBxX5Plhs/A+p2QDhkrCXF5GewuGQz27duUISQjj8y7+pU7UkeNg6J Gid9hh5cjA08VzbJHE39IMjlfTpofiMNeVJ2Pbs8tLrboGr6zihlncpDE8jBWcqikkKoLMf H0ABJP0ANTbfDy3eNu7+G5tmjsoFmnQuQ68pRGFCke47IYkbUAjZBOqr6mWeKnvcfkL2J4R Fj4kklV5AHYM6oOK/J8sNn4H1OyAcLiwltbK0upWQC8VpIkBJbgGKcj9ACyuAN79h2ACCc8 Pip83mLXF2rwpNdSiNGmkCICf1J/7hsn4AJIFQ6zihlncpDE8jBWcqikkKoLMfH0ABJP0AN YUpSpk+Knt8PZ5R3hMN5LLHGqSBnBj4cuQH5fzjQPn660QTDpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSl X/R1pJd5K57ONmvXiti4MNol28HvQcxA5Cy/PHR+OfL+zXQS2882HM2NwGCuphl72K7mt0D RNCO021LN7IRy13F48FC+5CxLVlrZWo9Z+zltDltX00cnrIw3CyHHtyHlx7att+co4lOK+6 Pl7rexxVkttjZEs7m9w4ymVNi8icfUkQR+nALJxLO8WgpUhmUjifK1FlgM+avGt+m/R5aPG q9tYTRRTSSTd9QWNusaqG7Jf2dse1e5rZ5Ut7XJRdP5S7TpWzbIpkrWISLZd7ts8bh04HlG G5FAY+PtaXXEEIEX2E+68xlrPE4iG4uIclPFPbXichBZe0xNtyCiMC3KbYKhUPNOW2ws7C3 jw2anxdmk2PWe7ihyN5aJNHLGsY4KznTW8gDAoVH4jyKp1xqzzVpkcpispdT4W2ljTA2M9v cw2SI8Z42pcjgB7SO5okaAjdVICuK82r0nHdNZZDhhe9J3N7HFgbxGjubSbjHLzunQHjrTE 8AB8+8EaPEhZW2VixMt5b4m2jucpgVuHMuOhWF2S+VeXFk7aqISjNoBdcXPnTVCvre3XAWc Nl0o95E0Fo0N4WQRTXDCMyIrLGssrFjIhjEra9xAHAcZuZ6fyF7lcpHj8QmLksuooLSwuIL ZoFhWRpPcXUbILdhgSTx5qEChgK5zL2E5xc13mcXDjLpeJtriCIRx5DbAEKi/hlQnuEkYC6 Hu5GRTXQZu1w5zmPs5un/Q4gZeOKK/mmjijntORBKFY0aRCvFjIzuVHH3bfbVltDkzlVts5 g7O0uLuxvIoo3x8UEsrdljEBEFGm7oUI4UMzEqGbWhbDD3Vj0297L07Y3F1b4FXZvTq7QSp elduiHQYR/mMikntMG3xkU16emk6OW4Xp31nqbaeW8vo+zFDbz9yQKC3a2jBRERGsiBtqAp 5nlxlzZXVn2vVW00HfiE0XdjK9xD8Mu/lTrwR4ro+irGK7teoJL2G+bHx49DcvZQiR1UXML 6GyACVRjsnwFY6PEipV1YX79QXM+QxVmlwYn+547ayWKzvHEi67Y4gTLwZmXey5EannsK1z 6IiXGT3+Fhnvkwj9jG2hiMhnF63PUJWQBuDyMVMelIcAKU9nGZZO51WUgwnZdpYx92l+4Wc heSHthdMzb2ihSpJUBdaHVZuxlnvetrGPpq2hhxas9s0FiVa3U3MZ3yHnTR8n229KDw4psV na46d7LOwY/D2dxixbJ92SsAj30YuoDrkGVpWfQ5DyyOQiiMsEPJdZWX3f1nmbUW3pUjvpe 3EI+AVC5KaH0XiQR9NEaqzwFpJ+yN9drjYeH9IR725tEmhbUS6QuTygdeW0Kj8R5FU/lqVm 4rSHpKNLbp5/TektnjyheJYjOyoZQrdsPI3IyKUMjBdMeICDjcrBfY7qKC0t8PbWk72mSji sZMZEbhdW5KpvTd+PahUlPuk/FB8Ego8Exxsl7lMLc2ljLgeV9LirQMJGXIBiyHfAlo1DbB 4hPKjgAKo7qwv36guZ8hirNLgxP8Ac8dtZLFZ3jiRddscQJl4MzLvZciNTz2FbdBYzx22bu rWw/pkOIjkyMEdsHit5xeRtxKaKr+HHzZD4U9waUKVXT1RdWyYNrm2t8cEz1z6m3SK0hSSz hRQGjBC8gvcJTft2bdm89w1UdDwyz9dYJIYnkYZCByqKSQquGY+PoACSfoAaunxKz2GLyOY w6Y9Td3lrx7BtoSY40MELt48GXuIzs3PQbk/t2snDJeW+bg546GHP3FjkI5rEWEflRbEwkw 8dI7MGHEAclVdrpyXjTW81r0nJeXOIsVV2LySSWsbQ3bC50ezcRMCje3h2U0vbR3B8it3Vt qMfk8y8+KscfbWl2xw7Q26cZnEwDJ9RKvHmWDbEbKqewHg11jenhNn7o/cdjcWD9TwSWkbx IDJaOZgWQDTvFxCMANoRGx0Qr15rlriee+ZLizhsnt9w+nigEXa4k+1h+YsPglyWOvJNdn0 tj7q5wfTdq+G9TaZHNzxSyyWpk/BZYA4QkaXYSQ8x7h2m0w01Mbhrm89GTjLNFTCXtrevPB DCsdynqOCszABZgFiYnw/Ecj7eRrTNiJ5sbgrJcVZ2vrbmzWKO8tghmLofclwh5yxMW5SDw Yy0aj4q9i6eaf0t4elXv5RBkYZ1nxwtyCturw84LcgRMWZlXkS7BgwI2nHymlKUpSlKUpSl KUpSlKUpSlWE2WM2AtsR6K2Rbad51uFL91mcAMDtuOtIg8KPyj9TuvpSlKUpSlKUpSlK3XN 5Pd9rvychBEIo1ACqij6ADwPJJP6kknZJJ00pSlKUpSlKzhkWKeOR4UmVGDGNyQrgH4PEg6 P7iD++t1/fy5CdZJFSOONe3DDGCEhQEkKoO/GyTskkkkkkkkxqUrOGRYp45HhSZUYMY3JCu Afg8SDo/uIP76k5jJvmcxdZOWCGCW7lMsiQ8uHI+WI5Enydn5+vjQ8VDpSlKUpSlKUpSlKU pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUp SplzhsrZ30VjdYy8gu59dq3lgZZJNnQ4qRs7I0NfWmRw2VxHb+88ZeWPd32/UwNHz1reuQG 9bH+NQ6zjhllSR44ndYV5yMqkhF2F2f0G2A3+pH61hSs4YZbmeOCCJ5ZZWCJGilmdidAAD5 JP0rClblsrpu3xtpj3ImmTUZ9yLy5MP1UcG2fgcT+hrTSsxDK0DziJzEjKjSBTxViCQCfoS FbQ/cf0rClKzihlncpDE8jBWcqikkKoLMfH0ABJP0ANYVuisrqfs9m2mk9RKYYeEZPcfx7V 18t7l8Dz7h+tYGGVYEnMTiJ2ZFkKnizAAkA/UgMux+8frSGGW5njggieWWVgiRopZnYnQAA +ST9KwpSlZmGVYEnMTiJ2ZFkKnizAAkA/UgMux+8frSSGWJI3kidFmXnGzKQHXZXY/UbUjf 6g/pWFZywywOEmieNiquFdSCVYBlPn6EEEH6gisKUpSlTPubK/df3p92XnoP8A877Ddr83H 8+tfm8fPz4qNDDLczxwQRPLLKwRI0UszsToAAfJJ+lYVnJDLEkbyROizLzjZlIDrsrsfqNq Rv8AUH9KwrOKGWdykMTyMFZyqKSQqgsx8fQAEk/QA1hSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKV1lx6 W9wnT2Mu+zCXxsr210dKUl9TcaRmPgo5AX3EBCQ2wOYbPJ4kXHVnpb+1ud22LsjLD3UtuDC 2hUiSWX2xAE62QdtpdbbYX3TvT2Ktshdz3N9eLbz2nZityqLJHcQNKv4jLvY189sb4/lHP2 SsT0zZSKuKusneenvMvjlYQwIOUc8MrxMdkkPptEAlV2T+J41UphMZdjHXNkt89tcTzwPGz Rh3MKI5k5HSxKwkG98hGFZizgaqZddN4WAzJGbmeW4xb3tlHFeI6o8busqNJ2wJAqxu+14g 8Cqltqxm2+GwOMyWTuPWXNhFYLHYTpcXPJu/NFKJk5pbv4ULJH+TR/MHHgHib2KCC+nhtbn 1VvHKyxT8CndUHQbifI2POj8brTXRtJb47pW3sp574nKwPdqYpE7UZEjoEKFdsGaFSxDqPy EqxjXdtd4fpu/zL/hzYy0ssRa3dwXuBxk5x26qAUgJVty7ZuD8jvwu9ivfE9LQWGRyIvb7I RWt3BDFHbgRq6yRuxHcdd7VkYcu2N8Pyjn7MOpsUmGw8Fil9Nc+my9/buHiVEDR9leS6JJ5 LxJ2fGtAeCW5mlX/3Da8fu/uTfenofvDubHY4dnv9vWuXLt+ee9cvbx1+JVpgba1xFzc2bT 3gv7jCXMztE47DpJZtKsTL4J0pVy29cl48fAetF7hsBDi7rJxW2RW0exgeyke8jbncSMysj ARA8VMc30XfYPn8Rdb8viMdFi7Ge8lvEhxlzFZT2/eikuBDI0shbiqgQvyWX8N2dgTptBRy k5e1wV/c5JsjNmvW4a0DXERnimBk76I0YfgmjuQ8n4tyd3f3cdy6bDCWkFzcxYyG+uMky2r RRLdRIDa3caq6ktGQWHfWPlsbMgbiApFcrmFxqZi6TDtM9gkpW3eZuTuo8Bj7V1v51oa3rz rdQ6v4MdgIembLJXsuRe4urme3dIVjVIeAjIcbJL6EgPH28t65Lx26bA2uF9R9+STPxvp8e noiPY8XHnIeQ9yjmuk9pbZ2yaHK9TDxS47F9M5e5uZLmPPXmNt2gcdqFj6dS/uGyoYk8AF5 cieSn50x2FrmrPDz5m/eO2scCZHd5GBZReyRInIJIVA5rrSN4UDwPIqJMVhoJr+/S6mv8Ta ywxILdu3JI8qMwXm6eFXg4LlNsVGlAbaut5e/1L3vUTXPcsbJu9ONSSbtYjybyfcfk+T5+p qgrpulOnLLOduK8aaE3VyLWK4M6RRxseIGkIZ52267VePEcSzANteZqwwVhFk8vFaTM4Vld gkZAeZlRmWJd79zkBB4Plh4PwemuOnem7e1nkuYM1Y3VpjxeT2UksburG5EQjYlEMZKlW2V PiUNr26khWHT2MyOKnuALm0keC4ubZp7qM8hErvwEQXnICsbAy7jQNyGtqFawz8OKuo8nLa feNpcW2Ex8hjNwskc6FbVQraVT7Qy+PIZgG9vHicMTb4/CfaRjMfj3vor2xzMdpNM0qlLhR JwdgAFMYOtcCX2HILePdUX+FsrOTGYwRXk1/c9tpri1lS4hkDMRxgRQO4w8KTz1zV1HwDW/ q6whS3sMnFPyablaPD6qO67XYjiC/ixoqN7HTwoOteWLEheZqzwOOtcneXMF1LNH27G5ni7 Sg8njiaQBiT4X2+SAT9PG9ispSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKs8n1DkMvaw212LPtQf5oQ2M EJQbY6BRAeO2Y6+Nnet0t+osnbXUlyksLvLbR2sgmtopUaJAgRSrqV8dtPOt+2rlOtbmTB3 3rL6abLXEtuNyWUMkU8USuoExY/iN+JvbIx3GnneitZjurs1i+4ba5hZ5bkXby3FrFPIZhv T85FLchskHfgsT9TSHq3L28cUcL2aJDLNKiiwg0DKpWQEcPKsp1xPjQUa9q6wuOqMxdz2k8 10jSWStHARBGOMbE7jIC+6PRICHahSVAAOq02udyNpPcTCZJ2um5zC7hS4WR9k8ysgYFvLe 7W/c3nydwpppbmeSeeV5ZZWLvI7Fmdidkkn5JP1rCrCLO5GDHGwjmQRcWRWMKGVEbfJFkI5 qp221BAPJtj3He79qMwXgLXSOsEAgWJ4I2iZAFADoV4udJH5YE/hp59q6HqfKmCaB5LaSOe eOd1ks4X90Y0gG0OlUDiEGlCkrrRIM0db5K4vYZ8nBY38cM8lz2XsLdVklddFn1H7gTx5fU 8R5BCsOcpUz73v8A7r+7e/8A0b41wXlx5cuHPXLhy93DfHl7tb81Kx3VObxMCxY+/e24K6L IiqJFRgdoH1yC7YtxB0G9wHLzUKTJXsuOjx73DtaxNySM/APnX8QCzED4BdyNcm3dDr/qQT vMLu25POtyQbC3K94EkSheGhJ7jtwOR8bPga0SdZZqTHTY/lYpazKyvHFjLaMENx5a4xjRJ RDsedop+grfF1XMtyc1JO/3zHA1pb+nto7eKKMxmMPyj0SyqxVRxGtIeRC8TzlK6O36kGO6 StbDHXdzHepdy3EqvbIYl5qiqyOWJEi9vYcKGHcbRGvdUY7L3+K7nop+13NE7RW4sN8XXYP F12eLjTLs6I2alWXU+Vx0FjDayWyLj52uLYtZwsySEaLcihJPx8k/lX/RXWcvVuXmkgdnsw IImhSNLCBYyjNyKsgTi68vcAwIDeRo+ajR53Ix5GS/EyNLKvCRZIUeJkGtIYyCnEcV0utLx XQHEa15XMZLN3S3WUvZryZIliV5W5EKo0B/9p/Ukk7JJqHVti+qMxhYIocddJAIZzPE/YjZ 43IUMVcqWAIRQQDogaIIJqsmlaeeSZwgaRixCIEUEnfhVAAH7gNCrPpvJ2+JyMk8/NC8DxJ OkCTmEt4Y9pyFkDJzQhjrTk/IAqwyfVES2slrihC/qomiu7iTE21sZY9grGI05BeLAtzBDE ld/kU1Csurs1jrWG2tbmFIoInhUG1iYtG5YtGxKkuhLseLbXejrYGs7jrLNXUE8MrWPG4gF vKVxlsrNGAAq8hGCAOK60fHFda0KwTq7NJdW90tzCJreUTK/pYtvIAQJJPb+I42SGfkwLEg 7JNYQ9T5W3MbRSWytDOJ4X9HCWhYP3AIyU2i8tngul8nx5O8Mj1Fk8pYx2N3LC1tDKZYoo7 aKNYiQAQnFRxU6BKjQJ8kb81WVMxWWvMNdNc2RhErxNETLbxzDiw0w06keRsH9xI+Cah0pS lKUpSlKUpSlKUpSlKVf9F3RXOxY/09nN94bt4/U2kUwWZlZIm26kqokZSdfIHwdarZYSPb9 HNEsFi0uTyHYgmnt4S0arGO6DJIPYCZYSCD44sdr8nPIdIXVtJPd5TLYiyQ31xbFg50ZY2A YCKJCyqeWx7QAAN8eScnUHSVti76/wDS5qzltLTJeifkJu5b8jJxMn4YB0I23w5eR4B2Kzx fTFwMrlMRysZ8oGlsbWEs7s8ysObIoRgBxDANJwA5cgQUJXOfp/74xGMu7QY7HRW2IE128k vDn/S5YjJo7Z28AnQPwFA2UUzelsH93ZS29fYY7IQz5ewtecsnPlFMrSArH4IVl7bBm4n28 SCDIo5ybpu9R7ZbeW2vBcs8fO3l2kckYDSKzHQ0isrFwSmjsMQDqLkcY9h25Fnhu7Wbfaur fl23I1yHuAYMNjYYA6IOtMpMOpmMxj5KSb8eG2ht4u7PPNy4RLyVQSFDMds6jwD+b9NkW8P Rsk89nDHm8W7XuQkx8RVpWUyIQN8hGQVPKPRBP+cX403Gwtemsi/Sk2Qgx9ndCKKf094tvL p7dS3cfZj7fIcX4mRlcDftJ7XFeYLGYjH5qCC4s8i5xFrcpKFl7luzPbEkclVQr91taBYKA Dx2wNFf9O3Fjilya3Ntd2wn9NK9uXKxTcS3DkVCudA+Yyw8fOiu6mryw6aymVtMWlsLZ1v5 7gQqmmlXtqjSF+IL6C6ITy3g8V9w5Rs9gL3py+S1vl0ZYhLG3B05qSRvi6q6+VYe5R8bGwQ Tnjenpchip8o9/Y2dnbzpBI9xMeQZlYg8FDOR7deFPzv4Viu6HpK9Npc3d5eWNhBaTpDK9x Ps7dSyMqoGZ1IA0yggg7G1DFY33Ddeh7/ch7/a7/otnv8AZ1vu8da4692t8uPv48PdUy56S a29b/lrHSeisYr1uAn96SceAXcY9x7kfzofiDz4bjGlwlxjkFzMttcvasrXllyfnbjYAEoG tAnSni21JCsUYgVYdW4KOzy2YvBcWdpF95XMdrY8XWSRFl48kAXiEGyASQNowGyuqzxPRRu 8jjBPkbaSwushHY3M1sXIhlbz2w5TizEAgFOag6JIBBOEPSU11b26pmsQbST1UsNwBJ7uzG jyg6j7g0p2FYD8rED3AvhD0XcXGNjyCZfFiA2gvJOczo0Ufd7R2rKCxDBhpOX5dDZZA2u4w s+K6fyE0sVnLyubaFLgShn7ckbzKVQjaq6iNuR4sNFfq4FBUmwslvZ2SS8trONF5PNcMQqj YHwoLMdkeFBP1PgEjPL4m6wmUmx16nGaLiSNEbDKGU6IBG1IOiARvRAOxVhYdJXuQx1nepe WMYv53trWF59yyzLx0nFQeJYuNFtAeCxUMpbO06KzF5062bii3b9qSZV7Uh5Rpvm3MKY11x fwzhjx8A7XeEnS5TFQ365rFyGZoo0gErqxd1VuPNkEe0DDmeek2ASCQDvi6IyFy9ubO8sZ7 a5gnmhumlaCJ+yNyKO8qEkePIHHyfOlcrXy4G69VBFZyQ30Vzy7NzASIm4jb7LhSnEeW5hd Lpj7SCZNt0le316ILK8sZ4WglmjuzP2oZBGvJ1BkCkMPG1IBAIY6Q8qS9KXCwd6HIWNwskD 3FsI3flcxxhjKyqygqF4P/nAnLiePKt8nQuaiwkOVaNFikWKQhw8aokhUIxlZRFo808ByRy 8gcW45t0LepmFxZyWOMwvhYSskjskMzcu2rEId8+Da47460/A+KwwXS0OTigurvKW1vb3EF 6y/5zlHJBFz02oz40yN43tQw3y0KR9DZafCTZe3KT2qLLJG6RTcZYoywZw5Tgo9jHi7Kx1+ Xyu5ma6bW+mkysMuLxGPjgsFkRpSBG8toj+EHKRgSD50SSSfOnK4Y3pSaCRLa5nxy32QuZc VDFOZGNrcKyhy2o2RvDBQQToyqwIKkry00axTyRpMkyoxUSICFcA/I5AHR/eAf3VhSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSrnO9Q/tDloLy8teESb7kcMmmbnK8smmIOtvI/HwdDiDyIJMrqbqXH56B hbYu5tJXyE987yXiyrymC81AEa6G0XXk6873sazv+q7DIX2Tkkwmra/uVvDD6puRnBkILtr yn4zgqoQ6C6YEFmsIftBtYsrNkRg3SSXKHINDDfMkUvuRgso4kyFWRnU8goZyeOvaYU3U+F bDyY+DC3yE482KSPkUbivqPUBiBCNnn4+R7fHg+amwdcYWC5hnTAXxaGeynUHJpotaxmOMH 8D4IPu/U/GqqE6ktbPG2trj8fMj29zcyFri5EiSxToI3jZVRT5RVXkGB8sRrY4wMlkormCC ysrd7axt2eSOKSUSuXcKHZn4rskIo0AAAo8b5Fq+rPA5SDEXz3U0N4z9orDLZXhtpYWJHuV wrfK8lII+GNSbTqmW0GWCWNsgyTO4SIFEgZkljIVf9EJPIAPoQh3oENpbL2U+It7a7xzzXV nA9vbSi44xBGd32yBdswaRiCHA8LtTohrCXqjGz2N3C+GmFxdY2Cyadb3XmIRANxKEcdwIe I0fc+2O14Z53q+yzGOvbOPF3MAnnimgaS+7gtwncAiVeAAiCysFQAFT8lhoDlq6n1g6dxmN tJmtrmdZ70zxW10ko7E8MUPiRCyhiFk1vZBAJUgjfP381lNOvoLN7WBV4hZJu67HZJLNpQT 514VRoDwTsm9wrWUXRmVa/ihuIpL62IgW+SG40qTAuinZOjIgO0YaZteRyWLddRRXuGvrS4 sn9Tcz28kckU4WKFIYzHHGEKlmARmGy+zpSdkHlh+0P8AR+76X/KfpvR+r7nt7Hb7eu3rXP t+zlvXH+zz99YXHUEtx03b4UwIFhZSZQTtlVpWQa+h3cS7P1HDwNEtuuOoorozyyWTi4yTA 5SVJwPULzDkRgqRGWZQzH3e4DiFXaGV1B1Xa9SXV5cZCwvHd5ZJbRzfBng5gfhsxjPOJWG1 QcePJhs73VhJ1/ZNdrPHhrkCLIW17AsmQ5iEQs5ECjtgLEFkYKoAKk7JYaUVn7T2VrBi/uv EvbT4vIG9iaW67qOdRjTLxB2eyhJDAbL6CggLrPUlrL97d7HzN66xhsoOFyF7KRdvgW2h5t +DHvXEH3aA2OO/MdTYrI4m4s7bEXlvLN6TUkl+sir6eIxL7REu9ox35+dH48HmatunczFhL u4nkguXaWDtxy2lyLeaBuSnmj8W0SFKnx5DsPrWGfysGZyEd3BY+i1bQwvEJTIm40CArsbC 8VXwSx+fcasMR1Lj8ZBhQ+LuZpcVkHvi63iosrEJpdds8QDFH9T/AGvjY4xbjMY25x8du+L maW0ikgs2a79iRs7uOahAXdTI2mDKvhdqQCGsG6l6e7tjIOm7mUWCxRwxXOQWSIIsokcFRC ORcmTfIkDuHQ0FAtsR1Ja5q9SGS209tFfS+oy2XB9T3bXtBJHbhyYssagoV0v08F65k9Q+m mtkxlr2bG27vG3uJO60ndQJLzcBd8kAX2hdADWm2xlWPUuPsrlY1xdycbFBcxxW4vFEvOeP tySNIYyCeOgAFUDivyeRbO16mxUH3d3MReP6PGz2L8b9V7nd7nJx+EeOu9Joef7Hn2nlCus xjb6OF7vFzPdrFBBLKt3xTtxKqDgvD2uUQAsxdfLHj5HGzk60tVvr/IWmKmju7nLw5WMy3Y eON4yx4lRGpZSZJP7QOiv6EthbdWYuztraygwDrawNdlna9JndZ4BEw5ceAI+d8PhVGh7i1 fcZqwvMfHFcYn+kW0UkNr27llhiRnd/KEF2ZTI2jzA8LsNo8rDJdT4W/sJLQYW+jErWZZjk Ub228ZiAH4I8lGbZ/wBLR1ocTKl6iSP7/wAwscMaZ3uNbWTXKzyRzPzSSRuHEqqpLOFDAbM iHT8Sw4ylKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlSbC1ivZ2gkukt5GX8FpNBGfY0rMT7ARv3HwDrehtgv YbKB+FpePdFWKs/Z4IQAvlSTsgtz+Qp0FOgSVWNW6CznuYbmaGPklrEJZjsDipdU35+fc6j x+taaUpSlWF/YWVpAssGSS67zbhRE0wj0dmQb9jb8cfd8Md8eDOkxLNcx21lMl5KbT1UvbI 4oBGZWUNvyVQefghgygHQJZTFrjrbGTJdpcC/tPU+xCojPcdCnn5IMfk61vetjRNfSrDH4t b7G5S8N2kbY+BJhCUJaUNKkZ0fgAcwTs7+NA+SK+lbrK29ZfQWvfhg78qx92d+Mcezrkx+i jeyf0rOSyYwXN5bc5LKCdYe64CNtw5Ta7OiRGx8Ega+fjdhicDBlMlhrA5SGGXKS8WPAuLc FyihteeZIPt0BooS2mPGmpSlKVc5vAwYqxt7q3ykN+Jbme2fsoeKtEI+RDfDKTJtSPleJ8E lVpqUrdd2c9jMsNzHwdoo5QNg+10DqfH6qwP86lY/FrfY3KXhu0jbHwJMIShLShpUjOj8AD mCdnfxoHyRFsrOfIX0Flax9y4uZViiTYHJmOgNnwPJ+tZm1iXFJeG6QyyTtGtuuiwVVBLt5 9oJZQvg70/xx8xqUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSum6He8t768urXIw2YS2KurX8dq9w SQUjVmZTxLqpcqyngGAIJAPTS53J41sReZXqOzkmmvrmO/ucfexPKkFxFCCxER5Fk4vxOiF aJANqEBppszzvrfGfefclxuNS2xlzLPyjguiUeQ898RrckSSD2gLEdgKJBJx+XlikykNrnk schJi0F5epdmNJrlbpGLhlP4jLCSCVBLkSFefLk2cphPRV3j5MpZ3H+TYJ7WOTIx8VkDRM4 igXSxOqtIrFtySHZX8ziuGsu566Ds9nu91eHf4dve/HLn7eP68vGvnxXoeZf75yuU9TmcWI F6igNlI9xbypBbu0nN1i5aKnnCz+PcQS2yrEVPWkqXmDx073cNxdwXM8Uxkyi3tyqFY2jDy Dw677hHbHBd6PvLb3dKz5q06Z7eN6hs7Bru5ZY0kysUAt1YBZZZE5Bi3tQJ4bQDsFDFGO6U wnoq7x8mUs7j/ACbBPaxyZGPisgaJnEUC6WJ1VpFYtuSQ7K/mcVGzEs2Q6jgR87YjDz5RTj llljuFtbcueLds7EUaqV5Rvw3pQVPA8bxcnIr2NxFmoYb8RZG1kllzqTXAD2waBZJ+SqV7g JUp7FPEHT8tw5b2S3xFnFYZ2FM5PYuv3lFlEHeHq5JWiYsVMTMsiyl5CCeHDQJYVoxs/d9G brqCztktsJe4u6aa85cn/pBSMBORdArREMAUPEBSW0p4Cu/+8uOOzslrnrO0xzWyvhbbvfj QcbiJwiKoLRuOOm3rmwD7cKZAyHUH3lNa26Z/iufyUF3f99u5DbaSMeUY8eAkMo4PvawRH8 umaVe3lvJ913U+QtnvoGvoBLPlku7iKR7cG2LzbA0JSSrppI9jZD8jVTjHyDdQTT5DPQyX8 Fjvuw5KCKaQmRQEF221D8W5cgWPAdvY8hbPO5Fzi83Hj8/ZwQ3foblktb9uE+7aRZwEJMjM 8gUMHHI7Vn0NsJNzmVvurcQBJhYMVDmYriykF+WeO2Ri3w8rLbrw47j1GSQgCnjpaZ543sM XeZ26sbieK7vIfE8U3YHbRbfcaE/gJKrsFClOO9KQ4DUvUU7SwWiX90l7mEaQ3N0k4n5RkL 2kaRSQ7DTnYJ0rIu/bxWb0VcXUVr1BHaXNtaytj0aOeZVHBxcwhdSEHgdt4bYAbixI4hls7 TJvBa5qS2vrEZJcXGt1dNLCHnuhch+UTMdswiHlk/NInIFmKO2Fp1letghk5+oLw5axtriy hRrlyZBKyFWPnZbi055A6Bgh3o8Q1hkbi8v57+3bIYV0ixdi9rCbyzW39UpgDkJy7ZYCOZS SPyaX8pUGbPc9nP26R5bF+hvep7ue74ZG3IktJDEdOQ++2ypJtD4JCggniK5jFz29nbWsL3 VtHj7ZmXO2vfQm8IkbXAAnugpxVCpIRwX9m+4eQrrMBdyWvSN9xyUNiknqEcxXaLLJuJQEl gI5TI2+KFf82zSMfirDJ5eW7yVtPPnkuLqTFwDGvJdmQWdz2oObsSSsbMVlXZ8q+nbh7XqM zQ3Nlmybyze+GISK8ma6jX1VwLpJCU2w7jCJNMyg8mUnbFwzXlz1Kf2txEsdxi7XFx5mJ7O WG+d5UteRBHEyMtvGY2AZNR79o46Qhef6hF9fdMY4XuXschdwXd00sgvonlKmKIjkSeTkGK RQx3vioUlTHvkKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpUyxy15jrW8 trYwiK+i7U4kt45Cy73oFlJXzo+3XkKfkDUOlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpS lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSl KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK UpSlKUpSlKUpSlK//Z </binary> </FictionBook>