%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/962.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Moorcock,</first-name><last-name>Michael</last-name></author>
            <book-title>Král mečů</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            <keywords>The King of the Swords</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Moorcock,</first-name><last-name>Michael</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>a1eb228a-ec12-40ad-ba71-2948cc3778c8</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>Laser</publisher>
            <year>2003</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p>Název originálu: <strong>THE KING OF THE SWORDS</strong></p>

<p>Ilustrace na obálce: <strong>Juraj Maxon</strong></p>

<p>Grafická úprava obálky: <strong>Jiří Světlík</strong></p>

<p>Překlad: <strong>Stanislav Plašil</strong></p>

<p>Redakce: <strong>Magda Novotná, Helena Šebestová</strong></p><empty-line /><empty-line /><p>Copyright ©1971 by M. Moorcock</p>

<p>All Rights Reserved</p>

<p>Copyright ©1993 for the Czech translation by S. Plašil</p>

<p>Copyright ©1993 for Cover by J. Maxon</p>

<p>Copyright ©1994 for the Czech edition by <emphasis>LASER</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>ISBN 80-85601-68-0</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>ÚVOD</strong></p>

<p>Byly to časy oceánů světla a časy divokých bestií z bronzu, létajících prostorem měst, která se vznášela přímo pod klenbou nebe. Stáda divokého dobytka, mohutnějšího než hrady, plnila bučením rozlehlé pastviny; mladá a halasivá stvoření navštěvovala ponuře se valící vody řek. Byla to doba bohů, jejichž neustálou přítomnost bylo možno vysledovat ve všem, co ve všehomíru existovalo; doba obrů procházejících vodou, doba nerozumných trpaslíků a stvoření zbavených tvarů, které bylo možno přivolat neopatrnou nebo horečnatou myšlenkou a jež neodešla, aniž by způsobila utrpení nebo pokud jim nebyla složena krutá oběť. Byla to doba magie, zjevení a nestálé přírody, doba událostí zdánlivě nemožných paradoxů, které mohly přivést k šílenství; přání, jež se poslušně vyplňovala a přání, jež se stávala opakem; doba nočních můr, které se náhle stávaly skutečností.</p>

<p>Byla to doba zajímavá a temná. Doba vlády Mečů. Byly to časy, kdy Vadhaghové a Nhadraghové, věční nepřátelé, vymírali. Čas, kdy se na světě objevil Člověk, otrok strachu. Nebyl si vědom toho, že většina utrpení a bolestí, které jej obklopovaly, nebyla výsledkem ničeho jiného než toho, že sám započal svou existenci. Byla to jedna z mnoha ironií osudu s člověkem svázaných s tím, kdo sám svou rasu nazýval „Mabdeni“.</p>

<p>Mabdeni žili krátce, ale hojně se množili. Během několika století se jim povedlo získat převahu na západním kontinentu, kde začala jejich evoluce. Před většími výpravami proti územím obydleným Vadhaghy a Nhadraghy je zadržovaly předsudky. Trvalo to několik století, ale nakonec se osmělili. Nesetkali se s odporem, ale začali závidět starším rasám, jejich početné komplexy se ztělesnily v podobě závisti a násilí.</p>

<p>Vadhaghové a Nhadraghové nebyli připraveni na takový vývoj věcí.</p>

<p>Ovládali milion – snad více – let celou planetu a ta se teď začala měnit. O existenci Mabdenů věděli, ale nepozorovali mezi nimi a ostatními divokými zvířaty větší rozdíl. Obě rasy nezapomněly na vzájemnou nenávist, ale jejich představitelé trávili současně mnoho času tvorbou uměleckých děl, abstraktními úvahami a podobnými činnostmi. Byli zkušení, nepřipouštěli si, že by se mohlo cokoli změnit. Hlavně z tohoto důvodu ignorovali znamení předpovídající soumrak jejich epochy.</p>

<p>Mezi oběma věčnými rivaly se už konflikty nevyskytovaly, poslední bitvu svedli před mnoha staletími, avšak i nadále mezi sebou neudržovali kontakty.</p>

<p>Vadhaghové obývali se svými rodinami hrady odříznuté od světa na kontinentu, který nazývali Bro-an-Vadhagh. Neměli mezi sebou spojení a chuť k cestování je přešla už velmi dávno. Nhadraghové žili ve městech postavených na ostrovech uprostřed moří, severozápadně od Bro-an-Vadhagh. I oni žili v osamění a nezajímalo je ani nejbližší příbuzenstvo. Obě rasy se považovaly za neporazitelné. Obě se mýlily.</p>

<p>Člověk, jehož epocha právě začínala, se rozmnožoval jako nákaza a tak se šířil světem. Tato nákaza ničila staré časy, kdekoliv se s nimi setkala. Člověk s sebou přinášel nejen smrt, ale současně i strach. Jeho hlavní starostí bylo, aby po předchůdcích nezůstalo nic kromě ruin a kostí. Aniž si to uvědomoval, byl psychickým hybridem a to nedokázali přes všechnu svou moudrost pochopit ani Velcí Dávní Bohové.</p>

<p>Tak Velcí Staří Bohové poprvé poznali, co to znamená Strach.</p>

<p>Člověk, otrok strachu, arogantní ve své nevšímavosti, pokračoval v ničivém pochodu. Byl slepý k výsledkům pustošení, způsobeného jeho malichernými ambicemi. Současně, vzhledem k tomu, že jeho smysly byly omezené, neměl ani ponětí o existenci mnoha rozměrů vesmíru, z nichž každý byl nějakým způsobem svázaný s ostatními. Člověk nebyl jako Vadhaghové a Nhadraghové, kteří ovládli umění pohybu mezi rozměry pomocí síly vůle, poznali pět Plánů a současně pochopili přirozenost mnoha jiných rozměrů, v nichž Země existovala – pochopili jejich význam.</p>

<p>Proto se zdálo být velmi nespravedlivé, že tak šlechetné rasy mají ze světa zmizet kvůli bytostem, jež se i nadále příliš nelišily od zvířat. Bylo to, jako by už supové rozbili svůj tábor u těla mladého básníka, který stále ještě při vědomí mohl pouze pozorovat, jak jej ptáci pomalu připravují o zázračný život. A nikdy se nedozví a nepochopí, co zničili.</p>

<p>„Kdyby znali hodnotu toho, co rabují, kdyby dokázali pochopit, co zabíjejí,“ říká starý Vadhagh v románu 'Jediný květ podzimu', „pak bych netrpěl.“</p>

<p>Byla to nespravedlnost.</p>

<p>Tím, že stvořil člověka, Vesmír zradil staré rasy.</p>

<p>Ale byla to nespravedlnost obvyklá a logická. Kdokoliv může milovat a oceňovat Vesmír, ale ten nemiluje ani neodsuzuje nikoho. Vesmír nedělá rozdílu mezi mnohostí stvoření a objektů, z nichž je složen. Všichni jsou si rovni. Nikdo není zvýhodněný. Vesmír, vybavený pouze hmotou a schopností tvořit, tvoří neustále; trochu toho, trochu onoho. Nekontroluje, co stvořil a sám nemůže být kontrolován svými výtvory (i když někteří soudí jinak). Ti, kteří proklínají vesmír, odhodlávají se k něčemu, co i tak zůstane nezasažitelné. Ti, kteří zatínají pěsti, míří jimi ke slepým hvězdám.</p>

<p>Ale neznamená to, že neexistují ti, kteří se pokoušejí bojovat a dosáhnout nedosažitelného.</p>

<p>Takové bytosti se najdou vždy, občas jsou obdarovány nadprůměrnou inteligencí a nemohou se smířit s nezúčastněnou bezduchostí Vesmíru.</p>

<p>Kníže Corum Jhaelen Irsei byl takovou bytostí. Byl zřejmě poslední z rady Vadhaghů, známý rovněž jako Kníže v Šarlatovém Plášti.</p>

<p>Tato kronika vypráví právě o něm.</p>

<p>Už víme, jak mabdenští stoupenci hraběte Glandytha-a-Krae (kteří se nazývali Denledhyssii – nebo Vrahy) vyvraždili knížeti Corumovi jeho příbuzné a nejbližší rody a tak se Kníže v Šarlatovém rouchu naučil nenávidět, zabíjet a toužit po pomstě. Slyšeli jsme, jak Glandyth mučil Coruma, uťal mu ruku a vypíchl oko a jak byl Corum zachráněn obrem Laahem a odvezen na hrad markraběnky Rhaliny – hrad postavený na hoře obklopené mořem. Přestože Rhalina byla mabdenská žena (z rodu pocházejícího ze země Lywm-an-Esh), ona a Corum se do sebe zamilovali. Když Glandyth přesvědčil kmeny Ponyů, lesních barbarů, aby napadly markraběnčin hrad, dostalo se jim nadpřirozené pomoci. Tak se Corum s Rhalinou dostali do rukou čaroděje Shoola, jenž ovládal ostrov zvaný Svi-an-Fanla-Brool – Dům Přejedeného Boha. Tak měl Corum možnost setkat se s velice zvláštními a morbidními silami světa. Shool s ním mluvil o snech i realitě. („Vidím, že začínáš uvažovat v mabdenských rozměrech,“ řekl Corumovi. „Je to pro tebe asi jediné dobré východisko, chceš-li žít v tomto mabdenském snu.“ – „Je to snad sen?“ ptá se Corum. – „V jistém smyslu ano. Je však velice reálný. Je to něco, o čem můžeš říci, že je snem Boha. Můžeš také říci, že je to sen, kterému Bůh dovolil, aby se stal skutečností. Mám samozřejmě na mysli Knížete mečů, který řídí pět Plánů.“)</p>

<p>Shool měl Rhalinu jako rukojmí a donutil uzavřít Coruma obchod. Dal mu dva dary – ruku Kwlla a oko Rhynna – aby mu nahradil jeho vlastní chybějící orgány. Tyto drahocenné a odcizené věci byly majetkem dvou bratří-bohů, kteří jsou, od té doby, co záhadně zmizeli, známi jako Ztracení bohové.</p>

<p>Poté řekl Shool Corumovi, co musí udělat, aby Rhalinu zachránil.</p>

<p>Corum musí jít do říše Knížete Mečů – Ariocha – Boha Chaosu, který vládne nad pěti Plány od té doby, co je vyrval z rukou Arkyna – Boha Zákona. Tam musí Corum najít srdce Knížete mečů, které je uloženo ve věži jeho hradu, a které Shoolovi umožní dát hmotě na Zemi tvar a tak získat moc (bez ní by Bůh Chaosu nemohl vládnout smrtelníkům).</p>

<p>S malou nadějí se Corum vydal v člunu do království Ariocha, ale téměř u cíle jeho loď ztroskotala, když ji těsně minul veliký obr. V zemi podivného národa Raghad-da-Kheta zjistil, že Oko je schopné nahlédnout i do hrozného podsvětí, a že Ruka může přimět strašné bytosti tohoto světa, aby jí sloužily. Zjistil také, že ruka vycítí nebezpečí a nelítostně vraždí, dokonce i tehdy, když Corum vraždit nechce. Uvědomil si, že tím, že přijal Shoolovy dary, převzal i logiku jeho světa a nyní před ní nemůže uniknout.</p>

<p>Během těchto dobrodružství poznal Corum odvěký svár mezi Zákonem a Chaosem. Podivný cestovatel ze země Lywm-an-Esh ho poučil. „Jsi řízen vůlí Bohů Chaosu, oni tebou vládnou a Arioch je jedním z nich. Před dávnými dobami vedly síly Zákona válku se silami Chaosu. Síly Chaosu vyhrály a ovládly patnáct Plánů a jak tomu rozumím, i daleko více. Někteří říkají, že Zákon byl zcela zničen a všichni jeho Bohové zmizeli. Říkají, že Vesmírná Rovnováha byla posunuta příliš jedním směrem, a proto je na Zemi tolik svévole. Říkají, že svět byl kdysi kulatý a nikoli placatý jako talíř…“</p>

<p>„Některé vadhaghské pověsti říkají, že kulatý skutečně byl,“ odpověděl Corum.</p>

<p>„O ano, vždyť Vadhaghové zde byli již dávno před tím, než byl</p>

<p>Zákon vypovězen. A také proto Vládci mečů tolik nenávidí staré rasy. Ony nejsou jejich výtvory. Velcí Bohové však nemohou přímo zasahovat do smrtelných záležitostí, proto tak činí mabdenskýma rukama…“ – “Je to pravda?“ zeptal se Corum. Hanafax pokrčil rameny. „Taková je pravda…“</p>

<p>Později, v Ohnivé zemi, kde žije slepá královna Ooresé, viděl Corum záhadnou postavu, která zmizela téměř okamžitě jakmile rukou Kwlla zabil Hanafaxe (ruka věděla, že ho Hanafax zradí). Corum se dozvěděl, že Arioch je Rytíř Mečů, Xiombarg je Královna Mečů, která vládne nad další částí pěti Plánů, zatímco nejmocnějším panovníkem Mečů, který vládne poslednímu z pěti Plánů, je Mabelode – Král Mečů. Corum se dozvěděl, že všechna srdce Vládců Mečů byla uložena tak, aby jich dokonce ani oni sami nemohli dosáhnout. Ale po dalších dobrodružstvích v Ariochově hradu nakonec uspěl a našel srdce Rytíře mečů, které, aby si zachránil život, zničil. Tím zbavil Ariocha moci a umožnil Arkynovi vrátit se na svůj starý hrad. Corum však vyslechl kletbu Vládců Mečů, a zničením Ariochova srdce předurčil svůj vlastní osud. Hlas mu řekl: „Ani Zákon, ani Chaos nemohou ovládat osudy smrtelných plánů. Musí zde být rovnováha.“ Ale Corumovi se zdálo, že zde nebyla žádná rovnováha, když vládl Chaos. „Rovnováha se někdy posune,“ odpověděl hlas. „Musí se to uvést do pořádku. A v tom je síla smrtelníků, v nápravě rovnováhy. Už jsi začal. Nyní musíš pokračovat až do samého konce. Možná v půli cesty zahyneš, ale někdo jiný tě bude následovat.“</p>

<p>Corum vykřikl: „Já tohle nechci. Já nemohu unést takové břímě.“</p>

<p>Hlas odpověděl: „MUSÍŠ!“</p>

<p>Po svém návratu Corum zjistil, že Shoolova moc pominula a Rhalina je svobodná.</p>

<p>Vrátili se na nádherný hrad na Moidelské hoře a věděli, že již nikdy více nebude nikdo rozhodovat o jejich vlastních osudech…</p>

<p>Ale to netušil, co bude následovat. Nějaký čas žil šťastně s Rhalinou, ale neustále ho pronásledovala myšlenka na Glandythovu smrt.</p>

<p>Jednoho dne při projížďce na pobřeží uviděli Toulavého boha, obra, který procházel moři s obrovskou sítí a lovil.</p>

<p>Po návratu na hrad je zanedlouho překvapil návštěvník, cizinec, Jhary-a-Conel, který se k nim dostal právě prostřednictvím Obra, v jeho síti. Při rozmluvě u ohně jim vysvětlil, že Coruma poznává jako svého přítele, a to i přesto, že si Corum na něj vůbec nepamatuje. Jhary jim vyprávěl o svém putování časem a prostorem, všemi Plány, o tom, že je téměř vždy průvodcem a společníkem hrdinů. Když se ho Corum ptal na Glandytha, Jhary si vzpomněl, že o něm slyšel, že sbírá velkou armádu barbarů a chce zničit, co může. A také slyšel, že má mocné spojence.</p>

<p>Corum by rád znal plány krále Lyra a tím i jeho poddaného Glandytha, a tak Jhary poslal svého přítele, okřídleného kocoura, do sídla krále Lyra. Kocour zjistil, že král Lyr získá pomoc od královny Xiombarg, jedné z bohů Chaosu.</p>

<p>Po kocourkově návratu se Corum, Jhary a Rhalina vypravili varovat krále města Lywn-an-Esh, proti kterému má být veden hlavní útok barbarů.</p>

<p>Tam se ve svatyni setkají s bohem Zákona Arkynem, který jim poradí, kde najít pomoc, ale bohužel, národ, který jim může pomoci, žije v Plánu královny Xiombarg. Corum s přáteli se vyděsil, ale Arkyn jim řekl, že v tom Plánu je jediné místo, které ještě není pod vlivem Xiombarg – Město v Pyramidě, a jeho obyvatelé že jim pomohou.</p>

<p>Pak je přemístí do Plánu Xiombarg.</p>

<p>Tam, po mnoha nebezpečných příhodách, se dokonce setkali s Xiombarg osobně. A v poslední chvíli je zachránila vzdušná loď z Města v Pyramidě.</p>

<p>Tam se dozvěděli, že Město v Pyramidě je obývané Vadhaghy a že by jeho obyvatelé rádi pomohli v boji proti Chaosu, ale aby se mohli vrátit Zdí mezi Plány, potřebují látku, která v tomto Plánu není.</p>

<p>Po vzájemné poradě se všichni domluvili, že vyšlou jednu loď s Corumem, Jharym a Rhalinou pro onen nerost. Kníže s přáteli se vrátil do svého Plánu, kde z hrůzou sledoval postup barbarů. Nebeskou lodí doletěli do hlavního města Halwygu, které pomáhali bránit.</p>

<p>Při shánění minerálu pro Město v Pyramidě jim pomohl bůh Arkyn.</p>

<p>Během rozhodující bitvy o město Halwyg se v poslední chvíli objevilo Město v Pyramidě a k překvapení všech s ním i Xiombarg, která ve vzteku a zuřivosti porušila Vesmírnou Rovnováhu. Tím se ale Xiombarg zbavila vlády nad svými Plány a byla zničena.</p>

<p>Jenom bůh Arkyn zůstal na obloze, obklopený bílou září, s bílým mečem v ruce.</p>

<p>„HOTOVO!“ řekl mohutným hlasem a zdálo se, že světlo prochází celým světem.</p>

<p>„HOTOVO!“</p>

<p>Corum zavolal na boha Arkyna: „Ty jsi věděl, že hněv královny Xiombarg bude tak velký, že vstoupí do tohoto Plánu a nezastaví ji ani strach z vesmírné Spravedlnosti?“</p>

<p>„DOUFAL JSEM. JENOM JSEM DOUFAL.“</p>

<p>„Pak ale to, oč jsi mne žádal, abych udělal, byla jen moje věc?“</p>

<p>„ANO.“</p>

<p>Corum si vzpomněl na všechny útrapy, které prožil, na všechny bitvy, které vybojoval. Viděl před sebou tisíc podob prince Gaynora.</p>

<p>„Měl bych nenávidět všechny bohy,“ řekl.</p>

<p>„MĚL BYS NA TO PRÁVO. AVŠAK MY MUSÍME VYUŽÍVAT SMRTELNÍKŮ, KDYŽ SAMI DÍLO DOKONČIT NEMŮŽEME.“</p>

<p>A potom bůh Arkyn také zmizel a jediné, co na obloze zůstalo, byla kroužící nebeská loď z Gwläs-cor-Gwrysu, která vysílala dolů neviditelnou smrt na ječící a vyděšené barbary, kteří ještě byli na ulicích i na hradbách Halwygu.</p>

<p>Barbaři byli nakonec za pomoci zbraní z Města z Pyramidy poraženi, ale Glandyth opět zmizel.</p>

<p>Přísahal však, že jednou najde spojence dostatečné silného, aby mu pomohl zničit Coruma a všechno, co je Corumovi drahé.</p>

<p>Věřil, že teď už ví, kdo jím bude.</p>

<p>Věřil, že ví.</p>

<p>Tak končí druhá kniha o Corumovi.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Kniha Coruma</emphasis></p>

<p><emphasis>KNIHA PRVNÍ</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>ve které Kníže Corum vidí, jak se mír mění v běsnění.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA I</strong></p>

<p><strong>Přízrak na kopci</strong></p>

<p>Nebylo tomu dávno, kdy množství lidí zemřelo a mnoho jiných se se smrtí již smířilo. Ale nyní byl palác krále Onalda opraven, znovu natřen a ozdoben květinami. Z hradeb se opět staly balkony a podloubí. Ale král Onald z Lywm-an-Esh již neviděl, jak jeho poničené město Halwyg-nan-Vake znovu rozkvétá, neboť i on padl při jeho obraně. Jeho matka vládne zemi, dokud králův syn nedovrší věk dospělosti. V některých částech Květinového města doposud stojí lešení, neboť král Lyr-a-Brode se svými barbary způsobil rozsáhlé škody. Tesaly se a vztyčovaly nové sochy, stavěly nové vodotrysky a už teď bylo zřejmé, že se tiché Halwyg-nan-Vake oděje do ještě velkolepějšího hávu než předtím. A stejně tak tomu bylo po celé zemi Lywm-an-Esh.</p>

<p>Obdobné změny se děly za mořem, v Bro-an-Vadhagh. Mabdeni byli zahnáni zpět do krajiny, odkud původně pocházeli, na divoký kontinent Bro-an-Mabden, ležící daleko na severovýchodě. Jejich strach před mocí Vadhaghů byl opět veliký.</p>

<p>V provoněné zemi vlídných kopců a hlubokých, pohostinných lesů, mírných řek a schoulených údolí, v té krásné zemi Bro-an-Vadhagh zůstaly trosky ponurého Kalenwyru – trosky, jimž se lidé vyhýbali, ale které si pamatovali.</p>

<p>A nedaleko pobřeží, na ostrovech Nhadraghů, smělo těch pár, kteří přežili mabdenské vraždění – bázlivá, degenerovaná stvoření – opět v klidu žít své vlastní životy. Snad tito ubozí Nhadraghové budou rodit a vychovávat děti, které si uvědomí vlastní důstojnost a jejich rasa bude znovu vzkvétat tak, jak tomu bylo před dávnými a dávnými věky.</p>

<p>Mír opět ovládl svět. Lidé, kteří se sem vrátili v kouzelném Gwläs-cor-Gwrys, Městě v Pyramidě, se dali do práce, aby obnovili zpustošené hrady a panství Vadhaghů. Opustili své zvláštní kovové město a vrátili se k tradičnímu způsobu života svých vadhaghských předků. V současnosti bylo Gvläs-cor-Gwrys téměř opuštěno. Stálo mezi borovicemi a smrky odlehlého lesa, nepříliš vzdáleno od jedné rozbořené mabdenské pevnosti.</p>

<p>Zdálo se, že pro Mabdeny z Lywm-an-Esh i pro Vadhaghy, kteří tuto zemi spasili, nadchází nový, báječný věk smíru. Lidé zapomněli na hrozbu Chaosu. Zákon nyní panoval ve dvou ze tří nadpozemských říší – v deseti z patnácti Plánů. Takže – byl Zákon skutečně silnější?</p>

<p>Královna Crief, regentka panující nad Lywm-an-Esh, si to myslela a v této víře utvrzovala i svého vnuka, krále Analta, a malý král v této víře utvrzoval své poddané. Princ Surette Hasdun Nury, dřívější velitel Gvläs-cor-Gwrys, tomu věřil téměř beze zbytku. Zbytek Vadhaghů o tom nepochyboval.</p>

<p>Existoval mezi nimi však jeden, který si nebyl tak jistý. Nebyl jako ostatní z jeho lidu, ačkoli i on měl vysokou, souměrnou postavu a růžovou kůži se zlatavými skvrnami. I on měl protáhlou hlavu se světlými vlasy a očima tvarem připomínajícími mandle, jejichž zřítelnice byla žlutá a duhovka purpurová. Ale na místě pravého oka bylo něco, co vypadalo jako drahými kameny posázené oko mouchy, a místo levé ruky cosi jako šestiprstá železná rukavice. I ta byla pokryta temnými drahokamy. Přes záda měl přehozený šarlatový plášť. Byl to Corum Jhaelen Irsei, ten, který hubil bohy Chaosu a byl nápomocen při vyhnání jejich pomocníků, ten, který si nepřál nic než mír, ale tomu míru, který právě panoval, nedůvěřoval. Byl to muž, jenž nenáviděl své cizí oko i svou cizí ruku, ačkoli mu mnohokrát zachránily život a tak spasily nejen Lywm-an-Esh a Bro-an-Vadhagh, ale i Zákon sám.</p>

<p>A přece se Corum, ač obtížen svou sudbou, dokázal radovat, když viděl povstávat starý domov z popela. Lidé stavěli hrad Erorn opět na témže skalnatém srázu, kde stával po staletí, než jej Glandyth-a-Krae srovnal se zemí. Corum si pamatoval všechny detaily prastarého sídla své rodiny a jeho radost rostla spolu s hradními zdmi. Štíhlé a barevné věže se opět tyčily proti obloze a obhlížely moře, které zelenobíle bouřilo a tříštilo se o skály dole pod nimi a vhánělo vlny do pobřežních jeskyní, jako by tančilo radostí, že Erorn opět roste do původně znamenitosti.</p>

<p>A uvnitř vytvořil důmysl a dovednost řemeslníků z Gwläs-cor-Gwrys vnímavé stěny, které měnily tvar a barvu podle přírodních podmínek, vodní hudební nástroje s krystaly, jež vyluzovaly melodie podle toho, jakým způsobem byly vyladěny. Nedokázali ale obnovit malby plastiky a rukopisy, které Corum a jeho předci v klidnějších a nevinnějších dobách vytvářeli a shromáždili, protože Glandyth-a-Krae je zničil, když zavraždil Corumova otce, knížete Khlonskeyho, matku Colatalarnu, sestry – dvojčata, strýce, sestřenici a jejich družinu.</p>

<p>Když Corum vzpomínal na to, co všechno ztratil, cítil, jak jej opět zalévají vlny jeho staré nenávisti k mabdenskému hraběti. Glandythovo tělo se nenašlo ani mezi těmi, kteří zahynuli v Halwygu, ani mezi těly jeho vozatajů, Denledhyssiů. Glandyth zmizel – anebo možná spolu se svými muži padl v nějaké menší potyčce. Vyžadovalo to veškeré Corumovo sebeovládání, aby nenechal svou mysl obírat se pouze Glandythem a tím, co spáchal. Raději si vymýšlel, jak hrad Erorn učinit ještě krásnějším, aby jeho žena a láska Rhalina, markraběnka z Allomglylu, byla ještě více okouzlena a zapomněla na svůj hrad, který – když jej navštívili – nenašli. Glandyth jej zničil tak důkladně, že z něj spatřili pouze několik kamenů, ležících v mělčině na úpatí hory Moidel.</p>

<p>Na Jhary-a-Conela, jenž si takové věci připouštěl velice zřídka, učinil hrad Erorn obrovský dojem. Prohlásil, že jej inspiruje a vrhl se do psaní sonetů, které – na tom trval poněkud neodbytně – jim pak často čítával. A maloval průměrné portréty Coruma v šarlatovém plášti a Rhaliny v rouchu z modrého brokátu. Maloval tak velké množství portrétů sebe sama, že by zabraly více než jednu komnatu hradu Erorn. Také věnoval spoustu času zhotovování skvostných šatů pro svou maličkost. Někdy jeho výtvory zahrnovaly celý šatník, včetně nových klobouků (ačkoli svůj starý klobouk měl nejraději a vždycky se k němu vracel). Jeho černobílý kocour s křídly se někdy prolétával komnatami, ale většinou jej nacházeli, jak spí na těch nejnepohodlnějších místech.</p>

<p>A tak jejich dny ubíhaly.</p>

<p>Pobřeží, na němž byl hrad Erorn postaven, bylo známé příjemnými léty a mírnými zimami. Dvě, a někdy i tři úrody za rok bývaly běžným jevem; obvykle mrzlo málokdy a v nejchladnějším měsíci zasněžilo jen jednou, dvakrát. Často se lidé sněhu vůbec nedočkali. Ale zimu poté, kdy byla dokončena obnova hradu Erorn, začal sníh padat velice záhy a nepřestal, dokud se duby, smrky a břízy neprohýbaly pod třpytivou bělostnou tíhou, nebo pod ní nezmizely úplně. Závěje byly na některých místech tak hluboké, že jezdce na koni by nebylo vůbec vidět, a přestože slunce během dne oslnivě svítilo, nehřálo, a tak se sníh téměř nerozpouštěl. A tam, kde sníh přece jenom trochu roztál, byl za krátkou dobu pokryt novým bílým přídělem.</p>

<p>Pro Coruma toto ojedinělé počasí skrývalo náznak něčeho zlověstného. Na svém hradu byli dobře chráněni, netrpěli nedostatkem zásob ani ničeho jiného a nebeská loď čas od času přivážela návštěvy z toho či onoho nově vystavěného hradu. Vadhaghové, kteří se na této zemi nedávno znovu usadili, se nevzdali svých vzdušných lodí ani poté, kdy opustili Gvläs-cor-Gwrys. Proto nehrozilo nebezpečí, že by se zpřetrhaly kontakty s okolním světem. A přece se Corum soužil. Jhary jej pozoroval s jistou veselostí, ale Rhalina přijímala takové stavy jeho mysli s mnohem větší obavou a snažila se jej upokojit, jak jen to bylo možné, neboť se domnívala, že v duchu opět dumá o Glandythovi.</p>

<p>Jednoho dne Corum a Jhary postávali na balkonu vysoké věže a hleděli do vnitrozemí, pohřbeného pod bílým nánosem.</p>

<p>„Proč si dělám těžkou hlavu kvůli počasí?“ obrátil se Corum na Jharyho. „Nyní už věřím, že vše se děje, protože bohové tomu tak chtějí. Ale proč by se bohové obtěžovali, aby působili takovou kalamitu?“</p>

<p>Jhary pokrčil rameny. „Pamatuj – říká se, že pod vládou Zákona bude svět doveden k dokonalosti. Možná, že to probíhá právě teď, a že nová dokonalost se projevuje změnou klimatu, takže v těchto končinách zavládlo naprosto neobvyklé počasí.“</p>

<p>Corum zmateně zavrtěl hlavou; téměř Jharyho neposlouchal. Opřel se o zasněžený parapet a mhouřil oči v oslnivém lesku třpytícího se sněhu. Daleko odtud se rýsovaly obrysy kopců, stejně bílé jako vše ostatní v okolí. Zadíval se k nim. „Když nás minulý týden navštívil Bwydyth-a-Horn, říkal, že v celé zemi Bro-an-Vadhagh to vypadá stejně. Nemohu si pomoci, ale hledám v tak nezvyklé události, jakou tato sněhová zaplávaje, nějaký význam.“ Vdechl chladný, čistý vzduch. „Na druhou stranu – proč by Chaos posílal trochu sněhu, když to nikomu nezpůsobuje žádné obtíže?“</p>

<p>„Takové množství sněhu by mohlo přinášet problémy farmářům v Lywm-an-Esh,“ řekl Jhary.</p>

<p>„Pravda… ale v Lywm-an-Esh nenapadlo zdaleka tolik sněhu jako tady. Připadá mi to, jako kdyby něco chtělo, abychom tu zamrzli… a byli ochromeni…“</p>

<p>„Chaos by si zvolil mnohem okázalejší gesto než příval sněhu,“ podotkl Jhary.</p>

<p>„Jestliže to ovšem není to něj razantnější, na co se zmohou – teď, když Zákon vládne ve dvou nadzemských říších.“</p>

<p>„Já se tím nezatěžuji. Jsem přesvědčen, že za tím vším stojí Zákon. Bude to výsledek několika nepodstatných zeměpisných změn, ke kterým došlo při vymaňování našich pěti Plánů z vlivu Chaosu.“</p>

<p>„Ano, asi to tak bude. Alespoň je takové vysvětlení nejlogičtější,“ přikývl Corum.</p>

<p>„Pokud je třeba vůbec něco vysvětlovat.“</p>

<p>„Zdá se, že ne. Jsem zřejmě až moc podezřívavý. Doufám, že máš pravdu.“ Otočil se a právě se chystal vejít do věže, když ho Jharyho ruka zadržela.</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>Jhary zašeptal: „Podívej se na ty kopce.“</p>

<p>„Kopce?“ Corum se zahleděl do dálky; snažil se zaostřit zrak. Celým tělem mu projel osten znepokojení. Něco se tam pohybovalo. Zpočátku si myslel, že to musí být nějaké lesní zvíře, možná liška, která se vydala na lov. Ale bylo to příliš veliké. Bylo to příliš veliké, aby to byl člověk – dokonce velký člověk na koni. A přece měl Corum pocit, že mu ten vzdálený stín není neznámý jenom si nedokázal vzpomenout, kde už jej viděl. To „něco“ se mihotalo, jako by částečně existovalo v tomto Plánu, částečně v jiném. Dalo se to do pohybu směrem od nich, na sever. Zastavilo se to a snad se i otočilo, neboť Corum pocítil, že se na něj „něco“ upřeně dívá. Jeho šestiprstá ruka se bezděčně zdvihla k fazetovému oku a uchopila pásku, která jej zakrývala a zabraňovala, aby ustavičně nehleděl do děsuplného záhrobí, z něhož si v minulosti přivolával na pomoc nadpřirozené spojence. Corum musel vynaložit značné úsilí, aby nechal ruku klesnout. Připomněl mu ten stín něco, co zahlédl v záhrobí? Nebo je to snad nějaké stvoření náležející Chaosu, které se vrátilo, aby bojovalo proti Erornu?</p>

<p>„Vůbec nevím, co si o tom mám myslet,“ řekl Jhary. „Je to zvíře nebo člověk?“</p>

<p>Corum otálel s odpovědí. „Myslím, že ani zvíře, ani člověk,“ vypravil ze sebe konečně.</p>

<p>Stín pokračoval původním směrem, přešel vrchol kopce a pomalu zmizel.</p>

<p>„Naše nebeská loď je stále tady dole,“ upozornil Jhary. „Neměli bychom to pronásledovat?“</p>

<p>„Ne,“ vypravil Corum z vyprahlého hrdla.</p>

<p>„Ty víš, co to bylo, Corume? Poznal jsi to?“</p>

<p>„Už jsem to kdysi viděl. Ale nedokážu si vzpomenout kde nebo za jakých okolností. Ta věc, Jhary, – dívala se na mne nebo se mi to pouze zdálo?“</p>

<p>„Já ti rozumím. Zvláštní pocit – jako když se člověk náhodou střetne s pohledem někoho jiného.“</p>

<p>„Ano – něco na ten způsob.“</p>

<p>„Zajímalo by mne, co to od nás mohlo chtít a jestli existuje nějaká souvislost mezi tímto stvořením a naší sněhovou nadílkou.“</p>

<p>„V mých vzpomínkách to není spojeno se sněhem. Spíše – s ohněm! Teď si vzpomínám! Vzpomínám si, kde jsem to – nebo něco velice podobného – viděl! V Říši plamenů, ano, potom, co jsem zabil – co moje ruka, tahle ruka, uškrtila – Hanafaxe. Už jsem ti o tom přece vyprávěl!“</p>

<p>Vybavil si tu scénu. Otřásl se. Kwllova Ruka vymačkává život z ječícího a zmítajícího se Hanafaxe, který Corumovi v ničem ani trochu neublížil. Hukot plamenů. Mrtvoly. Slepá královna Ooresé s netečnou tváří. Kopec. Dým. A na kopci postava, která se na něj upřeně dívá. Postava náhle zastřená oblakem kouře.</p>

<p>„Snad je to jen bláznovství,“ zamumlal. „Mé svědomí mi připomíná tu nevinnou duši, kterou jsem utratil, když jsem zavraždil Hanafaxe. Možná si uvědomuji své provinění a představuji si vinu, jež mne proklíná, jako stín na kopci.“</p>

<p>„Hezky se to poslouchá,“ pravil Jhary téměř uštěpačně. „Ale já nemám nic společného s Hanafaxovou záhubou a ani netrpívám pocitem viny, o kterém vy, lidé, pořád hovoříte. Já tu postavu viděl první, Corume.“</p>

<p>„Ach ano, máš pravdu.“ Corum s hlavou skloněnou proklopýtal dvířky zpět do věže. Z jeho lidského oka kanuly slzy.</p>

<p>Když za sebou Jhary zavíral, Corum se na schodech obrátil a upřeně se zahleděl na svého přítele.</p>

<p>„Ale – co to tedy vlastně bylo, Jhary?“</p>

<p>„Nemám tušení, Corume.“</p>

<p>„Vždyť ty toho víš tolik.“</p>

<p>„Ale tolik jsem zapomněl. Nejsem hrdina. Jsem pouhý společník hrdinů. Já se obdivuji. Já žasnu. Nabízím moudré rady, kterým hrdinové málokdy naslouchají. Sympatizuji. Zachraňuji životy. Vyslovuji obavy, jež hrdinové nedokáží vyslovit. Nabádám k opatrnosti. Já…“</p>

<p>„Dost, Jhary. Ty snad žertuješ.“</p>

<p>„Ano, žertuji. Myslím, že žertuji. A jsem taky unavený, příteli.“</p>

<p>„Mám už dost společnosti zakaboněných hrdinů, těch odsouzenců k děsivým osudům – a to ani nehovořím o humoru, protože ten u nich neexistuje. Já bych si dal na chvíli líbit společnost obyčejných chlapů. Chlastal bych po hospodách. Vyprávěl prasečinky, krkal a bláznil po běhnách…“</p>

<p>„Jhary! Ty si neděláš legraci! Proč říkáš takové věci?“</p>

<p>„Protože už mám po krk…“ Jhary se zamračil, zarazil a překvapeně zamžikal. „Tedy, proč vlastně, kníže Corume. To mi přece není vůbec podobné. Ale ten chraplavý hlas – byl můj!“</p>

<p>„To byl tvůj hlas.“ Corum se zatvářil stejně překvapeně jako Jhary. „A vůbec se mi nelíbil. Proč, když jsi hledal příležitost mne vyprovokovat…“</p>

<p>„Počkej!“ Jhary si položil ruku na čelo. „Počkej, Corume. Cítím, jako by něco chtělo ovládnout mou mysl a postavit mne proti přátelům. Soustřeď se. Necítíš totéž?“</p>

<p>Corum chvíli beze slova zíral na Jharyho, a pak mu vztek ve tváři nahradil výraz překvapení a nejistoty. „Máš pravdu. Něco jako jedovatý stín tady vzadu, pod temenem. Jako by mne to nutilo k nenávisti a hádce. Co myslíš, je to vliv toho stínu, který jsme zahlédli na kopci?“</p>

<p>Jhary potřásl hlavou. „Kdo ví? Omlouvám se za svůj předchozí výlev. Ale – to jsem určitě nebyl já, kdo k tobě hovořil.“</p>

<p>„Já se také omlouvám. Doufejme, že ty stíny v našich hlavách zmizí.“</p>

<p>Tiše a zamyšleně sestoupili do hlavní části hradu. Stěny se stříbřitě třpytily, což bylo znamení, že sníh venku začal opět padat.</p>

<p>Rhalina je potkala v jedné z galerií, kde fontány a krystaly vyluzovaly jemnou melodii milostné písně, kterou kdysi napsal Corumův otec pro svou ženu, Corumovu matku. Byla to konejšivá hudba a přiměla Coruma, aby se na Rhalinu usmál.</p>

<p>„Corume,“ řekla, „jen před několika okamžiky se mne zmocnila podivná zlost. Nedokážu si to nijak vysvětlit. Zmocnila se mě chuť udeřit jednu z našich sloužících. Já…“</p>

<p>Vzal ji do náručí a políbil na čelo. „Já vím. Právě jsme s Jharym pocítili přesně totéž. Obávám se, že to má na svědomí Chaos, který v nás nenápadně pracuje a nutí nás, abychom se navzájem nenáviděli. Takovému nutkání musíme čelit. Musíme se pokusit najít zdroj toho všeho. Mám dojem, že si něco přeje, abychom se navzájem zničili.“</p>

<p>V jejích očích se objevilo zděšení. „Oh, Corume…“</p>

<p>„Je nutné se proti tomu postavit,“ opakoval.</p>

<p>Jhary se opět poškrábal na nose a svraštil čelo. „Zajímalo by mne, zda jsme jediní, kdo trpí touto posedlostí. Corume, co když to postihlo celou zemi? „</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA II</strong></p>

<p><strong>Nákaza se rozšiřuje</strong></p>

<p>Nejhorší myšlenky přicházely ke Corumovi v noci, když ležel v posteli vedle Rhaliny. Někdy se mu ve snech zjevoval nenáviděný nepřítel Glandyth-a-Krae, ale jindy to byl bůh Arkyn, pán nad Zákonem, kterého nyní začal vinit ze všech svých těžkostí a neštěstí. Byly však noci, kdy se jeho vize obíraly Jharym-a-Conelem, jehož jemnou ironii pak považoval za nejapné zlomyslnosti, a dokonce se mu zdávalo i o Rhalině, která – rozhodl se – jej vlákala do svých tenat a změnila tak jeho skutečnou sudbu. Tato noční můra byla ze všech nejhorší, s ní Corum zápasil zuřivěji než s ostatními. Cítil, jak mu tvář ovládá škleb nenávisti, jak se jeho prsty zatínají v pěst, rty se křiví do zlé grimasy a celé tělo se zběsile zmítá s jediným přáním – zničit. Celé noci se snažil ovládnout tyto příšerné záchvaty, a přitom věděl, že Rhalina trpí stejně jako on, bojuje se zběsilostí, jež ji celou prostupovala. Bezdůvodnou zběsilostí. Byl to vztek vyrůstající z ničeho, a přece se zaměřoval na cokoli, aby se vybouřil.</p>

<p>Vražedné představy. Představy o mučení a mrzačení horším, než které na něm Glandyth kdy vyzkoušel. A <emphasis>on </emphasis>byl tím trýznitelem a ti, které mučil, byli lidé, jež nejvíc miloval.</p>

<p>Mnohokrát za noc se probouzel s křikem. Z hrdla se mu dralo jediné slovo: „Ne! Ne! Ne!“ Tehdy vyskakoval z postele a třeštil oči na ležící Rhalinu.</p>

<p>A Rhalina zírala na něj.</p>

<p>Její rty byly zkřivené, v děsivém šklebu na něj cenila zuby, chřípí jí planulo hněvem a připomínalo roztažené nozdry krvelačného zvířete a z hrdla se jí dralo hrůzostrašné vytí.</p>

<p>V těchto chvílích se Corum snažil ovládnout svůj amok, křičel na Rhalinu, připomínal jí, co se s nimi děje. A pak naprosto vyčerpaní uléhali a choulili se jeden druhému v náručí.</p>

<p>Sníh začal tát. Jako kdyby přinesl mor nenávisti a zášti a teď už ho nebylo zapotřebí. Jednoho dne se Corum neudržel, vběhl do ledových závějí, sekal do nich obnaženým mečem a s proklínáním je obviňoval z šílenství, které postihlo všechny obyvatele hradu.</p>

<p>Jhary si byl ale přesto jistý, že sněhová záplava byla sice náhodná, ale naprosto přirozená událost. Vyběhl za svým přítelem a snažil se jej uklidnit; Corum nakonec meč sklonil a zasunul do pochvy. Stáli napůl oblečení v ranním rozbřesku a oba se chvěli.</p>

<p>„A co ten stín na kopci,“ zasípal Corum. „To byla také náhoda, příteli?“</p>

<p>„Možná, že byla. Připadá mi, že všechny ty události se přihodily, protože se možná stalo něco docela jiného. Něco to napovídá. Rozumíš mi?“</p>

<p>Corum se otřásl a vykroutil paži z Jharyho sevření. „Vězí za tím vším něco hlubšího. To máš na mysli?“</p>

<p>„Ano. Něco hlubšího a nebezpečnějšího.“</p>

<p>„Cožpak není to, co se nám přihodilo, dostatečně nepříjemné?“</p>

<p>„Ovšemže je.“</p>

<p>Jharyho slova Coruma rozladila. Pokoušel se usmát. Náhle jej zachvátil pocit naprosté vyčerpanosti. Veškerou sílu spotřeboval na zápas se svými krvelačnými tužbami. Otřel si hřbetem ruky čelo.</p>

<p>„Přece musí existovat něco, co nám pomůže! Já mám strach – mám strach…“</p>

<p>„Všichni máme strach, kníže Corume.“</p>

<p>„Mám strach, že Rhalinu jednou v noci zavraždím. Opravdu, Jhary.“</p>

<p>„Bylo by nejlepší, kdybychom všichni bydleli sami a ve svých pokojích se zamykali. Služebnictvo je na tom stejně špatně jako my.“</p>

<p>„Už jsem si toho také všiml.“</p>

<p>„Oni musejí být také odděleni. Mám jim to říct?“</p>

<p>Corum sevřel jílec meče a jeho levé krví podlité oko se rozšířilo a ulpělo strnule na Jharym. „Ano,“ řekl nepřítomně, „řekni.“</p>

<p>„A ty se zachováš stejně, Corume? Pokouším se teď svařit lektvar – něco, co by nás uklidnilo natolik, abychom si byli jisti, že si navzájem neublížíme. Určitě to poněkud utlumí naši ostražitost, ale je to lepší, než se navzájem pozabíjet.“</p>

<p>„Pozabíjet? Ovšem.“ Corum hleděl upřeně na Jharyho. Hedvábný kabátec toho šviháka jej odpuzoval, ačkoli nebylo to tak dávno, kdy si myslel, že ho obdivuje. A tvář toho člověka měla takový výraz! Posměch? Proč se mu Jhary posmívá?</p>

<p>„Proč se mi…“ Corum se zarazil. Zase jej na okamžik ovládla posedlost. „Musíme opustit hrad Erorn,“ řekl. „Možná, že se v něm usídlil nějaký – nějaký duch. Nějaká ďábelská síla, kterou tu po sobě zanechal Glandyth. To by bylo vysvětlení, Jhary, už jsem o podobných věcech slyšel.“</p>

<p>Jhary nevypadal příliš přesvědčeně.</p>

<p>„Je to jedna z možností!“ zaječel Corum. Proč je Jhary někdy tak tupý?</p>

<p>„Jedna z možností.“ Jhary si třel čelo a mnul si kořen nosu. Oči měl krhavé a začaly divoce těkat sem a tam. „Jedna z možností. Možná. Ale musíme odtud odejít. Máš pravdu. Musíme se přesvědčit, zda ta nákaza zasáhla pouze Erorn. Musíme zjistit, jestli i na ostatních místech lidé trpí tím, co sužuje nás. Kdyby se nám podařilo vyprostit nebeskou loď – sníh, který ji zasypal, už téměř roztál… Musíme se dostat… Já musím…“ Zmlkl. „Už blábolím. To je tou únavou. Ale musíme vyhledat nějakého přítele – třeba prince Yuretteho – a zjistit, jestli pociťuje stejné záchvaty.“</p>

<p>„To už jsi navrhoval včera,“ připomněl mu Corum.</p>

<p>„To se nikdy nedozvíme, pokud tu zůstaneme trčet,“ odvětil Jhary poněkud ostrým tónem.</p>

<p>„Dobře,“ řekl Corum. „Vezmeme si vzdušný člun a vyhledáme prince Yuretteho. Cítíš se natolik silný, abys tu loď kormidloval?“</p>

<p>„Já tu sílu najdu.“</p>

<p>Jak sníh tál, okolní svět se propadal do ponuré šedi. Všechny stromy, kopce a tráva zešedly. Dokonce i krásně zbarvené věže Eromu a hradní zdi dostaly šedý nádech.</p>

<p>Pozdě odpoledne, kdy se již slunce klonilo k obzoru, přivolala Rhalina Coruma a Jharyho. „Pojďte sem,“ volala, „blíží se nebeské lodi. A chovají se velice podivně.“</p>

<p>Shlukli se u jednoho z oken s výhledem na moře.</p>

<p>Nedaleko spatřili ve vzduchu dvě půvabné kovové nebeské lodi. Kroužily kolem sebe. jakoby ve složitém tanci a střemhlav se propadávaly téměř až ke zpěněné hladině šedého oceánu, aby vzápětí obrovskou rychlostí mizely vysoko v oblacích. Zdálo se, že se každá z nich snaží dostat tu druhou před sebe.</p>

<p>Něco se zablesklo.</p>

<p>Rhalina se zajíkla.</p>

<p>„Oni používají tamty zbraně – tamty strašlivé zbraně, s jejichž pomocí zničili krále Lyra a jeho armádu! Oni spolu bojují, Corume!“</p>

<p>„Je to tak,“ pronesl dutě. „Bojují spolu.“</p>

<p>Jedna z lodí náhle zakolísala a zdálo se, že se úplně zastavila. Najednou se obrátila dnem vzhůru a Rhalina a její společníci viděli, jak z ní vypadávají malinkaté postavičky. Pak se loď vyrovnala, prudce vyrazila za druhou lodí a snažila se do ní vrazit. Té se ale podařilo v poslední chvíli uhnout a poškozená loď pokračovala ve střemhlavé cestě vzhůru, stoupala výš a výš po šedém nebi, dokud se nezměnila v nepatrnou tečku mezi oblaky.</p>

<p>A náhle byla zase zpátky a řítila se divoce na svého protivníka. Tentokrát se jí ho podařilo zasáhnout do zádě. Zasažená loď začala spirálovitě klesat. Útočník však pokračoval v šíleném letu, zabořil se do oceánu a zmizel. Na místě, kde se potopil, zavířilo trochu pěny.</p>

<p>Zbývající nebeská loď vyrovnala pád a plouživě zamířila k pobřežním útesům. Nad zátokou se ale trhaně otočila a nyní mířila přímo k hradu Erorn.</p>

<p>„Co to znamená? Oni na nás chtějí zaútočit?“ otázal se Jhary.</p>

<p>Corum pokrčil rameny. Začal považovat hrad Erorn spíše za strašidelné vězení než za svůj bývalý domov.</p>

<p>Kdyby nebeská loď narazila do erornských věží, bylo by to téměř, jako by narazila do jeho vlastní lebky, a vyrazila by mu tu děsivou zběsilost z mozku.</p>

<p>Ale stroj v posledním okamžiku uhnul stranou a krouživě se snášel na šedý trávník nedaleko bran.</p>

<p>Loď s velkými problémy přistála. Corum uviděl, jak z její zádi vyrazily chuchvalce dýmu a líně se válely ve větru. Z trupu vzdušného člunu se začali pracně spouštět muži. Nepochybně to byli Vadhaghové – vysoké postavy ve. vlajících pláštích a zlatých či stříbrných brněních. Na hlavách měli nasazeny kónické helmy a v rukou třímali úzké meče. Rozbředlým sněhem pochodovali k hradu.</p>

<p>Corum byl první, kdo poznal muže, jenž je vedl. „To je Bwydyth! Bwydyth-a-Horn! Zdá se, že potřebuje naši pomoc. Pojďme jej přivítat.“</p>

<p>Jhary takovou ochotu neprojevoval, ale neřekl nic a následoval Coruma a Rhalinu k hradní bráně.</p>

<p>Bwydyth a jeho muži již stoupali stezkou k bráně, když ji Corum sám otevřel. Vykročil ven a volal na starého přítele:</p>

<p>„Buď pozďraven, Bwydythe! Vítáme tě na hradě Erorn!“</p>

<p>Bwydyth neodpověděl. Pokračoval v pochodu vzhůru k němu.</p>

<p>Náhle Corum Jhaelen Irsei pocítil, jak v něm narůstá pocit podezření. Ale zaplašil jej. Bezpochyby ten zlovolný stín číhající v jeho mozku. Usmál se a široce rozpřáhl náruč.</p>

<p>„Bwydythe! To jsem já – Corum.“</p>

<p>Jhary zamumlal: „Uděláš líp, když se připravíš, abys mohl rychle tasit meč. Rhalino – ty bys měla jít dovnitř.“</p>

<p>Rhalina se k němu překvapeně otočila. „Proč. To je přece Bwydyth a žádný nepřítel.“</p>

<p>Upřeně a beze slova se na ni díval. Po chvilce sklopila oči a učinila, co navrhoval.</p>

<p>Corum opět zápasil se zlostí, která mu kolotala tělem. Ztěžka oddechoval. „Když Bwydyth bude chtít bojovat, pak se setká…“</p>

<p>„Corume!“ přerušil jej Jhary naléhavě. „Zůstaň při smyslech. Je možné, že se dokážeme s Bwydythem domluvit. Tuším, že trpí stejným běsněním, jaké dolehlo na nás.“ Vykročil vpřed a zavolal: „Bwydythe, starý příteli, my nejsme tvoji nepřátelé. Pojď a potěš se mírem hradu Erorn. Všichni zde máme zkušenost s tímhle náhlým vzteklým šílením. Musíme se sejít a pohovořit si o tom – co to je, co by mohlo být příčinou a jak co nejdřív objevit jeho zdroj.“</p>

<p>Avšak Bwydyth pochodoval bez přestání k nim a jeho muži též. V jejich bledých tvářích se zračilo hrozivé nemilosrdenství. Pláště na ramenou ve vánku povlávaly; ocel jejich mečů se neblyštěla, byla šedá jako krajina kolem.</p>

<p>„Bwydythe!“ To Rhalina křičela za zády obou mužů. „Nepodvoluj se tomu, co spoutává tvou mysl. Nebojuj proti Corumovi. On je tvůj přítel. Našel způsob, jak tě dopravit zpět domů.“</p>

<p>Bwydyth se zastavil. Jeho muži se zastavili. Zvedl hlavu a přejel po trojici před hradem vytřeštěným zrakem.</p>

<p>„Takže ještě další věc, za kterou tě musím nenávidět, Corume?“</p>

<p>„Další věc? A pro co ostatní mne nenávidíš, Bwydythe?“</p>

<p>„Pro – pro ty tvé děsivé deformace. Když se na tebe podívám, zvedá se mi žaludek. Pro tvé pletky s démony. Pro to, jaké ženy a přátele si vybíráš. Pro tvou zbabělost.“</p>

<p>„Zbabělost, říkáš,“ zabručel Jhary a sáhl po meči.</p>

<p>Corum jej zarazil. „Bwydythe, je jasné, že nás napadla nějaká duševní nemoc. Nutí nás nenávidět ty, které milujeme, a zabít ty, jejichž život nám leží na srdci nejvroucněji. Bezpochyby ta choroba dolehla stejně na tebe jako na nás, ale když se jí podrobíme, pak se podrobíme tomu, co chce naši vzájemnou a naprostou zkázu. Máme společného nepřítele – cosi, co musíme vyhledat a zničit.“</p>

<p>Bwydyth svraštil čelo a sklonil meč. „Ano. Já si myslel totéž. Občas se divím, proč všude vypukl boj. Snad máš pravdu, Corume. Tak, správně, pohovoříme si.“ Otočil se ke svým vojákům: „Muži, budeme…“</p>

<p>Náhle jeden z ozbrojenců vyrazil s napřaženým mečem a nenávistně zasípal: „Blázen! Vždycky jsem si myslel, že jsi blázen! A teď jsi to potvrdil! Zemři za to své bláznovství!“ Jeho meč pronikl brněním a zabořil se do Bwydythova těla. Bwydyth vykřikl, zachroptěl, vrávoravě udělal několik kroků ke svým přátelům, a pak padl tváří do tajícího sněhu.</p>

<p>„Ten jed pracuje rychle,“ pravil Jhary.</p>

<p>Vtom se ale další muž vrhl na ozbrojence, který skolil Bwydytha. Dva další muži našli smrt téměř v okamžiku, srdce by nestačilo třikrát zatepat. Vytí vzteku a nenávisti se vydralo z hrdel ostatních. V šedém soumraku vytryskla krev.</p>

<p>Civilizovaný lid z Gwläs-cor-Gwrys se navzájem podřezával a vraždil bez zjevného důvodu.V šarvátce připomínající jatka bojoval každý proti každému, jako mrchožrouti nad zdechlinou</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA III</strong></p>

<p><strong>Návrat Chaosu</strong></p>

<p>Brzy byla pěšina vedoucí ke hradu poseta mrtvými těly. Čtyři Bwydythovi muži zůstali naživu. Zdálo se, že něco ovládlo jejich mysl. Přestali bojovat a s planoucím zrakem zírali na Coruma a Jharyho, kteří doposud stáli vedle brány. Rozvášněná čtyřka bojovníků se znovu rozběhla do svahu směrem k nim. Jhary s Corumem tasili meče.</p>

<p>Corum pocítil, jak mu zlost stoupá do hlavy a otřásá tělem. Jaká úleva – konečně může nechat vzteku volný průchod. S řevem, z kterého šel mráz, a se svým jasným mečem v ruce se rozběhl z kopce naproti útočníkům. Jhary pádil za ním.</p>

<p>Jeden z ozbrojenců padl dříve, než Corum stačil poprvé zaútočit. Vojáci měli vyzáblé tváře a byli vyčerpaní. Vypadalo to, že několik dnů nespali. Za normálních podmínek by se Corum nad nimi slitoval a pokusil by se je odzbrojit, nebo pouze poranit. Avšak jeho vlastní zběsilost ho donutila zabíjet. Brzy byli všichni tři po smrti.</p>

<p>A Corum Jhaelen Irsei stál nad mrtvými těly a supěl jako šílený vlk; na šedou zem kapala z čepele jeho meče čerstvě prolitá krev. Stál tak chvíli, dokud mu k uším nedolehl slabý zvuk. Otočil se. Jhary-a-Conel klečel u muže, který téměř neslyšně sténal. Byl to Bwydyth-a-Horn.</p>

<p>Ještě žil.</p>

<p>„Corume…“ Jhary vzhlédl k příteli. „Volá tvé jméno, Corume.“ Corum vyhnal fúrie vzteku ze své mysli a přistoupil k Bwydythovi.</p>

<p>„Copak, příteli,“ zamumlal láskyplně.</p>

<p>„Pokoušel jsem se, Corume, zápasit s tím, co posedlo můj mozek. Pokoušel jsem se, po mnoho dní, ale nakonec jsem podlehl. Je mi to líto, Corume…“</p>

<p>„Ta nemoc se pokouší o nás všechny.“</p>

<p>„Když jsem ještě uvažoval rozumně, rozhodl jsem se, že tě navštívím. Doufal jsem, že budeš znát protijed. Anebo, myslel jsem si, tě budu moci varovat…“</p>

<p>„Takže to je důvod, proč se tvoje nebeská loď ocitla v těchto končinách, pravda?“</p>

<p>„Ano. Ale někdo nás sledoval. Svedli jsme bitvu a během ní mne ti běsové opět posedli. Veškerý národ Vadhaghů je ve válce, Corume a v Lywm-an-Esh to není o nic lepší… Nešvar vládne všude…“ Bwydythův hlas slábl.</p>

<p>„Bwydythe, víš proč?“</p>

<p>„Ne… Princ Yurette doufal, že to zjistí… také jej ale přemohl amok… On… nežije… a důvod… budiž proklet… Démoni nás svírají… Chaos se vrátil… O, proč jen jsme nezůstali ve svém městě…“</p>

<p>Corum přikývl: „Tohle všechno má na svědomí Chaos, o tom nepochybuji. Příliš rychle jsme se nechali ukolébat, zapomněli jsme na ostražitost – a Chaos udeřil. Ale to nemůže být práce krále Mabelodeho, neboť kdyby přišel do našeho Plánu, byl by ztracen, jako se to přihodilo Xiombarg. Jeho moc zde musí zasahovat prostřednictvím někoho, kdo je jeho spojencem. Ale kdo to je?“</p>

<p>„Glandyth?“ zašeptal Jhary. „Mohl by to být hrabě z Krae? Vše, co Chaos potřebuje, je jeden jediný člověk, ochotný mu sloužit. Když existuje vůle, síla se propůjčí.“</p>

<p>Bwydyth-a-Horn se rozkašlal. „Ach, Corume, odpusť mi…“</p>

<p>„Není ti co odpouštět, my všichni jsme posedlí něčím, co nemáme síly překonat.“</p>

<p>„Najdi, co to je, Corume…“ Bwydythovy oči zahořely divým světlem. Trhaně se zvedl najeden loket. „Znič to, Corume, jestli toho budeš schopen… pomsti mne… pomsti nás všechny…“</p>

<p>A Bwydyth vydechl naposledy.</p>

<p>Corum se chvěl dojetím. „Jhary – vyrobil jsi už ten nápoj, o kterém jsi mluvil?“</p>

<p>„Zdá se to být téměř hotové, ačkoli to nemohu tvrdit s jistotou. Možná ale, že to naše šílenství nezažene.“</p>

<p>„Pospěš si.“</p>

<p>Corum vstal, zasunul meč do pochvy a vracel se k hradu.</p>

<p>Jakmile prošel branou, uslyšel výkřik. Rozběhl se šedavými chodbami do pokoje, kde zářily fontány. Rhalina zde odrážela útok dvou sloužících. Ženy vřískaly jako rozdrážděná zvířata a sápaly se po ní nehty. Corum tasil meč, chytil ho za čepel a udeřil bližší ženu do hlavy. Klesla bez hlesu k zemi, zatímco druhá sebou zmítala v křečích a od úst jí stříkala pěna. Přiskočil a rukou posázenou drahokamy ji udeřil do brady. Padla jako podťatá.</p>

<p>Znovu se ho zmocnila zuřivá nevraživost. Upřeně sledoval plačící Rhalinu. „Cos jim udělala, že se tak rozvzteklily?“</p>

<p>V úžasu k němu vzhlédla. „Já? Nic, Corume. Corume! Nic jsem jim neudělala!“</p>

<p>„Tak proč…?“ Uvědomil si, že má drsný hlas a že ječí. Násilím se opanoval. „Promiň, Rhalino. Chápu. Připrav se na cestu. Odlétáme v naší nebeské lodi, jakmile jen to bude možné. Jhary snad najde medicínu, která nás zklidní. Musíme se vypravit do Lywm-an-Esh a zjistit, zda tam můžeme hledat pomoc. Není jiná cesta, než se pokusit promluvit s bohem Arkynem a doufat, že nám Zákon pomůže.“</p>

<p>„Proč už nám nepomáhá?“ povzdechla si hořce. „Pomohli jsme mu znovu získat jeho říši, ale teď to vypadá, jako by nás ponechal napospas Chaosu.“</p>

<p>„Jestliže Chaos působí tady, pak se jistě projevuje i jinde. Možná, že jeho říši hrozí větší nebezpečí než říši jeho bratra, Pána Zákona. Víš přece, že žádný z bohů nemůže zasahovat přímo do vztahů mezi smrtelníky.“</p>

<p>„Ale Chaos se o to pokouší daleko častěji,“ podotkla Rhalina.</p>

<p>„To je pro Chaos přirozené a to je také důvod, proč je pro smrtelníky nejlepší, když se spojí se Zákonem. Zákon totiž věří ve svobodu smrtelníků, ale Chaos nás považuje pouze za hračky, které lze utvářet a využívat, jak se mu zachce. Ale teď rychle, přichystej se k odjezdu.“</p>

<p>„Corume, nemáme žádnou naději. Chaos je určitě daleko mocnější než Zákon. Už jsme udělali vše, co bylo v našich silách, abychom ho pokořili. Proč si nechceš přiznat, že jsme ztraceni?“</p>

<p>„Chaos se jenom zdá mocnější. Je agresivní a neštítí se použít jakýchkoli prostředků, aby zvítězil. Zákon přetrvává. A nemysli si, já nejsem nadšen úlohou, kterou mi Osud přidělil – přál bych si, aby mé břímě spočinulo na bedrech někoho jiného – ale moc Zákona se musí chránit, jak jen je to možné. A teď prosím – pospěš si.“</p>

<p>Odešla jen neochotně. Corum se zatím ujistil, že sloužící nejsou vážně zraněny. Nelíbila se mu myšlenka, že by je měl ponechat osudu, protože si byl jistý, že se brzy na sebe vrhnou. Rozhodl se, že jim nechají trochu lektvaru, který Jhary právě připravoval, a doufal, že jim vystačí.</p>

<p>Zakabonil se.</p>

<p>Mohl skutečně být Glandyth příčinou veškerého zla?</p>

<p>Ale Glandyth nebyl žádný kouzelník. Byl to brutální, krutý válečník, dobrý taktik a – podle svých vlastních představ – muž s mnohými schopnostmi. Měl ale ovšem pramálo důvtipu a chyběla mu ochota používat kouzla, protože se jich obával.</p>

<p>A přece v tomto Plánu neexistoval nikdo jiný, kdo by byl ochotný učinit ze sebe sluhu Chaosu – a někdo ochotný tu být musel, jinak by se Chaosu vůbec nepodařilo do tohoto Plánu vstoupit…</p>

<p>Corum se rozhodl počkat se spekulacemi, dokud nezjistí víc. Kdyby se mu podařilo dorazit do Halwyg-nan-Vake a do chrámu Zákona, mohl by pohovořit s bohem Arkynem a vyžádat si jeho pomoc.</p>

<p>Vešel do pokoje, kde uchovával svou výstroj a zbraně. Navlékl si stříbřitou drátěnou košili, stehenní pláty a helmu tvaru kužele, do jejíhož vrcholu byly vetknuty tři symboly – symboly, které představovaly celé jeho jméno. Takto vystrojen přehodil přes sebe šarlatový plášť. Vybral si zbraně – luk, šípy, kopí a válečnou sekeru. Velkolepý a zároveň děsivý dojem umocňovala jeho třpytící se šestiprstá ruka a drahokamy posázená páska přes oko boha Rhynna. Modlíval se, aby se už nikdy nemusel takto obléci, aby už nikdy nemusel použít cizí ruku, kterou měl naroubovanou na levém zápěstí, aby nemusel již nikdy tím podivným okem hledět do děsuplného záhrobí a přivolávat žijící mrtvé na pomoc. A přece na dně srdce tušil, že moc Chaosu ještě nebyla přemožena, že to nejhorší teprve přijde.</p>

<p>Ale cítil se na pokraji sil, neboť bitva, již v hlavě a duši sváděl s tím urputným běsem, jej vyčerpávala stejně jako kterýkoli fyzický boj.</p>

<p>Vešel Jhary, také v cestovním obleku. Na místo náprsního krunýře měl na sobě prošívaný kožený kabát s umným zlatým a platinovým kováním. Pohrdal brněním a toto byl jeho jediný ústupek. Klobouk s širokým okrajem si posunul rozverně do týla a dlouhé, dozadu česané vlasy mu padaly na ramena. Oděn byl v bohatě zdobeném hedvábí a saténu, na nohou boty s červenými a bílými tkanicemi. Celkový dojem nedbalého šviháctví narušoval pouze těžký vojenský meč. Na rameni mu seděl malý černobílý okřídlený kocour, jeho stálý společník. V ruce svíral láhev se štíhlým hrdlem; uvnitř vířila hnědavá tekutina.</p>

<p>„Je to hotové.“ Mluvil pomalu, jako by byl v transu. „Myslím, že to má žádaný účinek. Můj vztek je pryč, cítím se ale trochu ospalý. Snad část té netečnosti vyprchá. Doufám.“</p>

<p>Corum se na něho podezřívavě podíval. „Možná, že to zažene šílenství – ale když budeme napadeni, budeme pomalí. Zpomaluje to smysly, Jhary!“</p>

<p>„Způsobuje to poněkud odlišné vnímání, to připouštím.“ Jhary se zasněně usmál. „Ale je to naše jediná šance, Corume. A pokud mohu mluvit za sebe, já raději zemřu v míru než v duševních mukách.“</p>

<p>„V tom ti dávám za pravdu.“ Corum uchopil nabízenou láhev. „Kolik toho mám vypít?“</p>

<p>„Je to silné. Pouze kapku na špičku ukazováčku.“</p>

<p>Corum nachýlil láhev a ukápl trošičku lektvaru na prst. Opatrně jej olízl a podal láhev zpět Jharymu. „Žádný rozdíl necítím. Třeba to na organismus Vadhaghů neúčinkuje.“</p>

<p>„Třeba ne. Teď musíme dát trochu Rhalině…“</p>

<p>„A služebnictvu.“</p>

<p>„Ano, služebnictvu – to bude jen poctivé.“</p>

<p>Stáli na nádvoří a smetali zbytky sněhu z plachty zakrývající nebeskou loď. Odhrnuli látku a pod ní se objevila modř, zeleň a žluť kovového trupu. Jhary do něj pomalu vklouzl a obezřetně přejížděl rukama nad různobarevnými krystaly řídícího panelu v lodní přídi. Tato nebeská loď nebyla tak velká jako ta, se kterou se setkali poprvé. Stroj zůstával viditelný, pokud se nepoužívala jeho ochranná energetická clona. Z lodi se ozval sípavý zvuk a její trup se asi na jeden palec odlepil od země. Corum pomohl Rhalině nastoupit a pak se i on vyhoupl na palubu. Lehl si na jedno sedadlo a pozoroval, jak Jhary připravuje loď k odletu.</p>

<p>Jhary se pohyboval pomalu a měl na tváři přezíravý úsměv. Corum, naplněný blaženým pocitem, ho pozoroval. Pak se otočil na Rhalinu a všiml si, že téměř spí. Nápoj účinkoval spolehlivě v tom smyslu, že jejich zběsilost zmizela. Ale Corum si v koutku duše uvědomoval, že nynější euforie by mohla být stejně nebezpečná jako předchozí běsnění.</p>

<p>Uvědomoval si, že v určitém smyslu zaměnil jeden bláznivý stav mysli za druhý.</p>

<p>Doufal, že je nenapadne nějaká jiná nebeská loď, jako se to přihodilo Bwydythovi, neboť – nehledě na jejich současnou nemohoucnost – nikdo z nich neměl ani potuchy, jak vést boj ve vzduchu. Už to bylo dost, že Jhary dokázal pilotovat vzdušný člun v požadovaném směru.</p>

<p>Stroj se konečně jemně vznesl do studeného, šedého vzduchu, otočil se k západu a zamířil podél pobřeží k Lywm-an-Esh.</p>

<p>Loď plula k svému cíli. Pohled na pustou a zmrzlou zemi vnutil Corumovi myšlenku, zda se vůbec někdy do Bro-an-Vadhagh vrátí jaro.</p>

<p>Už už chtěl promluvit na Jharyho, ale ten byl úplně zabraný do řízení lodi. Vtom Corum spatřil, jak černobílý kocour náhle seskočil z Jharyho ramene na okraj člunu, roztáhl křídla, vznesl se do vzduchu a za okamžik zmizel za řetězem kopců.</p>

<p>Corum se chvíli snažil vyluštit hádanku, proč je kocour opustil, ale nakonec to pustil z hlavy a znovu se věnoval výhledu na moře a zem dole pod nimi.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA IV</strong></p>

<p><strong>Nový spojenec hraběte Glandytha</strong></p>

<p>Černobílý kocour letěl celý den a stále měnil směr, jako kdyby po nebi sledoval nějakou neviditelnou stopu. Zakrátko doletěl k pobřeží, na okamžik zaváhal, a pak přes útesy zamířil nad moře. Moře nenáviděl. Ale záhy se v dohledu objevily ostrovy.</p>

<p>Byly to Ostrovy Nhadraghů, kde žili zbylí příslušníci tohoto národa, ze kterých – aby si zachránili životy – se kdysi stali otroci plazící se Mabdenům u nohou. Ačkoli nyní žili opět svobodně, v mabdenském otroctví tak zdegenerovali, že jejich rasa byla díky naprosté apatii na vymření. Většina z nich už ani nedokázala nenávidět Vadhaghy, své odvěké nepřátele.</p>

<p>Kocour něco hledal. Stopa, kterou dokázal sledovat pouze on, byla spíše spirituální než skutečná.</p>

<p>Už jednou, kdysi, po takové stopě letěl. Tehdy do Kalenwyru, kde se stal svědkem velkého shromáždění Mabdenů a přivolání jejich nyní zavržených bohů, Psa a Rohatého Medvěda. Tentokrát však jednal na vlastní popud. Jhary-a-Conel, jeho pán, ho na Ostrovy Nhadraghů neposlal.</p>

<p>Největší z ostrovů, v řeči Nhadragh nazývaný Maliful, se nacházel v téměř přesném středu souostroví, obklopen menšími zelenými ostrůvky. I na něm, tak jako na ostatních, bylo vidět mnoho ruin – rozvaliny měst, zříceniny hradů, zbytky vesnic. Některé ruiny měl na svědomí čas, ale jiné byly dílem armád Mabdenů, které na vrcholu moci krále Lyr-a-Brodeho napadly Ostrovy. A byl to hrabě Glandyth se svými Denledhyssii, válečníky na vozech, který tato tažení vedl. Tentýž Glandyth, který později táhl proti vadhaghským hradům a až na Coruma vyvraždil všechny, kteří z tohoto národa zbývali. Alespoň se tak domníval. Vyhubení dvou prastarých ras – Glandyth a jeho lid je nazýval Shefanhy – zabralo několik let. Vadhaghové i Nhadraghové byli na podobný útok Mabdenů naprosto nepřipraveni, neboť nevěřili v sílu stvoření stěží inteligentnějších či kulturnějších než obyčejná zvířata. Takže zemřeli.</p>

<p>A z Nhadraghů byli ušetřeni pouze nemnozí. Mabdeni je využívali, aby jako psi slídili po svých druzích, aby pátrali po svých vadhaghských nepřátelích, aby hleděli do dalších Plánů a vyjevovali svým novým pánům, co tam viděli. Tak sloužili ti nejméně udatní – ti, kteří dali přednost ohlupujícímu otroctví před smrtí.</p>

<p>Kocour viděl několik jejich táborů mezi troskami měst. Vrátili se sem, když jejich mabdenští pánové byli v bitvě o Halwyg poraženi. Nepokoušeli se nově vystavět své hrady a města, žili jako divoši, a mnozí z nich ani netušili, že zbořeniště, která obývají, bývaly budovy vystavěné kdysi jejich vlastním národem. Po způsobu Mabdenů si oblékali železnou zbroj a kožešiny. Měli snědé, nevýrazné tváře a vlasy jim dorůstaly až k huňatému obočí, jež trčelo nad vpadlýma očima. Byli to zavalití lidé, svalnatí a silní. Kdysi bývali stejně mocní a civilizovaní jako Vadhaghové, ale úpadek Vadhaghů nepostupoval tak rychle.</p>

<p>Nyní se na dohled objevily rozbořené věže Osu, bývalého sídelního města Malifulu a celé země Nhadraghů. Lidmi, kteří v něm žili, bývalo nazýváno Os, Krásné město, ale teď už krásné nebylo. Plevel věnčil pobořené zdi, věže byly strženy a domy sloužily za útočiště krysám a lasičkám a jiné havěti, nikoli však Nhadraghům.</p>

<p>Kocour dál sledoval neviditelnou stopu. Zakroužil nad podsaditou budovou, jež zůstala nedotčena. Na její ploché střeše se klenula báň. Byla průhledná a svítilo se v ní. Proti žlutavému světlu bylo vidět dvě postavy. Jedna z nich byla mohutná a ve zbroji, druhá menší, oděná do kožešin, ale tlustější. Z místnosti zaznívaly tlumené hlasy. Kocour přistál na střeše a přikradl se ke kopuli, přitiskl hlavu k průhlednému materiálu a široce rozevřenýma očima se díval a naslouchal.</p>

<p>Glandyth-a-Krae se šklebil, jak se tak přes Ertilova ramena díval na chuchvalce dýmu, které se linuly z bublajícího lektvaru. „Pokračuje ta čaromoc ve své práci, Ertile?“</p>

<p>Nhadragh přikývl: „Rvou se mezi sebou jako psi. Moje kouzlo ještě nikdy nefungovalo tak dobře.“</p>

<p>„To proto, že ti pomáhají sily Chaosu, ty bloude! Nebo spíše mně, měl bych říct, protože jsem to já, kdo se tělem i duší zaslíbil bohům Chaosu.“ Rozhlédl se po zaneřáděné síni. Byla plná mrtvých zvířat, svazků bylin a láhví s vodičkami a různými druhy prášků. Několik krys a opic sedělo netečně v klecích podél stěny a pod nimi byla police plná svitků. Ertilův otec byl věhlasný učenec a naučil jej mnohému. Jak ale civilizace Nhadraghů upadala, i Ertil se vydal jiným směrem. Zaměnil moudrost za čáry a pověry. Ale samotné čáry byly stále mocné, což si Glandyth, šťourající se nyní ve svých žlutých tesácích, uvědomoval.</p>

<p>Rudá a trudovitá tvář hraběte Glandytha byla zpola zakryta hustými vousy, které měl, stejně jako dlouhé černé vlasy, spletené a převázané stužkou. Jeho šedé oči dávaly tušit nejednu chorobu, stejně jako plné krvavé pysky svědčily o zkažených vnitřnostech. Glandyth zavrčel:</p>

<p>„A co kníže Corum? A ti ostatní, co mu pomáhali? A vůbec všichni ti Shefanhové, kteří přiletěli v tom kouzelném městě?“</p>

<p>„Nevidím, co se děje s jednotlivci, můj pane,“ zakňučel čaroděj. „Jediné, co vím, je, že čaromoc spolehlivě působí.“</p>

<p>„Doufám, že mluvíš pravdu, kouzelníku.“</p>

<p>„Pravdu, můj pane. Cožpak to nebyly síly Chaosu, které nám ty čáry poskytly? Mrak Nenávisti se neviditelně rozšiřuje větrem a obrací každého člověka proti komukoli, kdo je nablízku, ať je to vlastní žena či dítě.“ Úšklebek roztáhl Nhadraghovu snědou tvář. „Vadhaghové se na sebe sesypou. A zemřou. Všichni zemřou.“</p>

<p>„Ano – ale zemře i Corum? To musím vědět. To, že ostatní hynou, je chvályhodné a v pořádku, ale ne tak podstatné. Když zemře Corum a celá země se bude zmítat v bitvách, pak mohu v Lywm-an-Esh sebrat své stoupence a spolu se svými Denledhyssii dobýt zpět to, co ztratil král Lyr. Dokážeš vytvořit kouzlo zvlášť pro Coruma, čaroději?“</p>

<p>Ertil se zachvěl. „Corum je smrtelník – musí trpět stejně jako ostatní.“</p>

<p>„Je lstivý, dostává se mu velké pomoci, je možné, že se mu podařilo uniknout. Zítra odplujeme do Lywm-an-Esh. Skutečně neexistuje způsob, jak se dozvědět, je-li Corum mrtvý? Dozvědět se, zda je posedlý šílenstvím stejně jako ostatní?“</p>

<p>„O žádném takovém způsobu nevím, pane.“</p>

<p>Glandyth se zlámanými nehty poškrábal na tváři. „Jsi si jistý, že mne nepodvádíš, Shefanhe?“</p>

<p>„To bych nikdy, pane, nikdy…“</p>

<p>Glandyth se zašklebil do vyděšených očí nhadraghského kouzelníka. „Já ti věřím, Ertile.“ Zasmál se. „Ale přece, trochu víc pomoci od Chaosu neuškodí. Vyvolej znova toho démona – toho z Mabelodeho Plánu.“</p>

<p>Ertil zafňukal: „Pokaždé, když přivolávám něco z jiné dimenze, mne to stojí rok života.“</p>

<p>Glandyth vytáhl dlouhý nůž a položil jeho špičku na čarodějův rozpláclý nos. „Přivolej ho, Ertile!“</p>

<p>„Ano, pane, přivolám.“</p>

<p>Ertil se odploužil na druhý konec sálu a vyndal z klece jednu opici. Stvoření kňučelo ozvěnou na jeho vlastní naříkání. Ačkoli se na Nhadragha dívalo se strachem v očích, přilnulo k němu, jako kdyby u něho hledalo ochranu, kterou nemohlo najít nikde jinde. Pak Ertil uchopil rám ve tvaru kříže, stojící v rohu místnosti, a nasadil ho do zvláštních zarážek, jež trčely ze zjizvené desky stolu. Stále se třásl. Stále naříkal. A Glandyth rázoval netrpělivě sem a tam a nebral na vědomí očividné známky čarodějníkova děsu.</p>

<p>Ertil dal opici vdechnout drogu a zvířátko se upokojilo. Položil je na připravený rám a z mošny vyndal hřeby a kladivo.</p>

<p>Metodicky začal opici přibíjet na kříž a nedbal jejího kvílení. Z přitlučených paciček se proudy valila krev.</p>

<p>Ertil byl bledý a vypadal, že začne zvracet.</p>

<p>Kocourovi se ještě více rozšířily oči, když sledoval tento barbarský obřad, a trochu znejistěl. Chlupy na krku se mu zježily a ocasem švihal sem a tam, ale bez přestání pozoroval, co se v kopuli děje.</p>

<p>„Pospěš si, ty shefanhský zmetku,“ vrčel Glandyth, „rychle, nebo si najdu jiného čaroděje!“</p>

<p>„Víš přece, že nikdo další, kdo by dokázal pomoci tobě nebo Chaosu, tu není,“ zamumlal Ertil.</p>

<p>„Ticho! A dělej, zatraceně.“</p>

<p>Glandyth se zamračil. Nebylo sporu, že kouzelník mluvil pravdu. Nikdo se nyní Mabdenů nebál – nikdo, kromě Nhadraghů, kteří si zvykli se jich bát.</p>

<p>Opice jektala zuby a koulela očima. Ertil vzal železnou tyč a položil ji do žhavých uhlíků. Zatímco se rozžhavovala, činil kolem ukřižovaného stvoření složitá znamení. Pak do každého z deseti rohů umístil misku a zapálil to, co obsahovaly. Do jedné ruky uchopil pergamenový svitek a do druhé do béla rozpálené železo. Síň se začala plnit zeleným a žlutým dýmem. Glandyth zakašlal a z kabátce pobitého ocelovými hřeby vytáhl kapesník. Vypadal nervózně a raději ustoupil do rohu.</p>

<p>„Yrkoon, Yrkoon, Esel Asan. Yrkoon, Yrkoon, Nasha Fasal…“ Ertil pokračoval v zaříkávání a při každém novém verši vrazil sálající železo do svíjejícího se opičího těla. Opice ještě žila, protože tyč míjela její životně důležité orgány, ale bylo jasné, že je ve smrtelné agónii. „Yrkoon, Yrkoon, Meshel Feran. Yrkoon, Yrkoon, Palaps Oli.“</p>

<p>Dým zhoustl, takže kocour dokázal v místnosti rozeznat pouze stíny.</p>

<p>„Yrkoon, Yrkoon, Cenil Pordit…“</p>

<p>Jakoby z velké dálky bylo slyšet hluk; mísil se s vřeštěním mučené opice.</p>

<p>Zvedl se vítr.</p>

<p>Náhle se kouř rozptýlil a scéna v kopuli byla stejně jasná jako prve. Na rámu už nevisela ukřižovaná opice. Viselo tam něco jiného. Mělo to lidskou podobu, ale nebylo to větší než opice. V obličeji se to podobalo spíše Vadhaghům, ne Mabdenům, ačkoli v maličké tváři byl vepsán ďábel a zášť.</p>

<p>„Znovu jsi mne vyvolal, Ertile.“ Zabarvením i zvučností patřil hlas dospělému. Bylo zvláštní, že vycházel z tak malých úst.</p>

<p>„Ano – vyvolal jsem tě, Yrkoone. Potřebujeme pomoc tvého pána Mabelodeho…“</p>

<p>„Ještě víc pomoci?“ Hlas zněl laškovně a Yrkoon se usmál. „Ještě víc?“</p>

<p>„Víš, že jeho věc je i naší věcí. Bez nás byste neměli vůbec žádné prostředky, jak zasahovat do těchto Plánů.“</p>

<p>„A co z toho? Proč by měl mít můj pán, král Mabelode, zájem na vašich Plánech?“</p>

<p>„Víš přece, proč! Chce obě říše bývalých Vládců Mečů zpět pod vládu Chaosu – a chce se pomstít Corumovi, který pomáhal zničit moc jeho bratra Ariocha a jeho sestry Xiombarg, knížete a královny Mečů!“</p>

<p>Démon si na kříži udělal pohodlí a pokrčil rameny: „Takže? Po čem toužíš?“</p>

<p>Glandyth vykročil z kouta, ruce sevřené v pěst.</p>

<p>„To já něco chci, a ne tenhle čaroděj! Chci sílu, démone! Chci prostředky ke zničení Coruma – ke zničení moci Zákona v tomto Plánu! Dej mi takovou moc, démone!“</p>

<p>„Už jsem ti dal velkou moc,“ pravil démon mírně. „Dal jsem ti prostředky na vytvoření mraku Nenávisti. Tvoji nepřátelé se vraždí navzájem, a ty stále nejsi spokojen!“</p>

<p>„Řekni mi, zda je Corum naživu!“</p>

<p>„Nemůžu ti říct nic. Nemůžeme se dostat do říše vašich Plánů, dokud nás nepřivoláte. A jak dobře víš, nemůžeme se zdržet dlouho – můžeme se na chvíli převtělit do jiného stvoření. Tímhle způsobem podvádíme Rovnováhu – nebo, když ne zrovna podvádíme, tedy alespoň obcházíme.“</p>

<p>„Dej mi větší moc, vznešený Démone!“</p>

<p>„Moc – tu ti nemohu <emphasis>dát. </emphasis>Mohu ti pouze říct, jak ji získat. A věz, Glandythe-a-Krae, a bud varován – když vezmeš více darů od Chaosu, pak na sebe přebíráš rysy všech, kteří tyto dary přijímají. Jsi připraven stát se tím, o čem prohlašuješ, že se ti to nejvíc hnusí?“</p>

<p>„Co to je?“</p>

<p>Yrkoon si odkašlal. „Shefanhem. Démonem. Já jsem také býval lidskou bytostí…“</p>

<p>Glandyth zkřivil rty a zaťal nehty do dlaní. „Přistoupím na cokoli, jen když se budu moci pomstít Corumovi a jeho rodu!“</p>

<p>„A tak si budeme vzájemně sloužit. Dobrá. Moc ti budiž dána.“</p>

<p>„A moc pro mé muže – moc pro Denledhyssie!“</p>

<p>„Dobrá. Jim také.“</p>

<p>„Obrovskou, nelítostnou moc!“ Glandythovy oči zaplály. „Impozantní moc! Nepřemožitelnou moc!“</p>

<p>„Nic takového neexistuje, pokud vládne Rovnováha. Bude ti dáno, co dokážeš unést.“</p>

<p>„V pořádku. Já unesu hodně. Odpluji na kontinent, a zatímco budou bojovat mezi sebou, znovu se zmocním jejich hradů. Já budu vládnout tomuto světu. Lyr a ti ostatní byli slaboši. Ale já, když budu mít moc Chaosu, já budu silný.“</p>

<p>„Lyr měl rovněž pomoc Chaosu,“ připomínal mu Yrkoon sžíravě.</p>

<p>„Ale nevěděl, jak ji použít. Žádal jsem ho, ať mi dá víc mužů, abych mohl zničit Coruma, ale nedal mi jich dost. Kdyby Corum zemřel, Lyr by byl dnes naživu, to je mi naprosto jasné.“</p>

<p>„To ti musí přinášet pocit zadostiučinění,“ podotkl démon. „Ale teď poslouchej. Povím ti, co musíš udělat.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA V</strong></p>

<p><strong>Opuštěné město</strong></p>

<p>Nebeská loď letěla nad útesem obklopeným mořem, na kterém se kdysi tyčil hrad Moidel. Nyní bylo toto místo pusté. Corum na ně hleděl s pocitem lítosti, ten ale brzy pominul, neboť byl stále ještě v zajetí euforie, kterou způsoboval Jharyho nápoj. Během chvíle doletěli k pobřeží Lywm-an-Esh. Na první pohled se země pod nimi zdála klidná a mírumilovná, ale pak spatřili skupinky jezdců, zřídkakdy více než tří či čtyřčlenné, jak se divoce ženou lesy a poli a napadají jakoukoli jinou skupinu, kterou objeví. Ženy se rvaly se ženami, děti s dětmi. Všude leželo mnoho mrtvých. Corumova netečnost se pomalu měnila v děs, a byl proto rád, že Rhalina spí a že Jhary má čas podívat se dolů pouze příležitostně.</p>

<p>„Pospěš do Halwyg-nan-Vake,“ řekl Corum, když se na něj jeho přítel tázavě podíval. „Pro ty ubožáky nemůžeme udělat nic, dokud neodhalíme příčinu tohoto šílenství.“</p>

<p>Jhary vytáhl z brašny láhev a výmluvně s ní zamával, ale Corum zavrtěl hlavou: „Ne, nemáme dost. A mimoto, jak bychom je dokázali přesvědčit, aby si vzali. Jestliže chceme zachránit vůbec nějaké životy, musíme zaútočit na to, co útočí na nás.“</p>

<p>Jhary si vzdychl. „Jak se bojuje proti šílenství, Corume?“</p>

<p>„To musíme vypátrat. Modlím se, aby chrám Zákona ještě stál a aby do něj Arkyn sestoupil, až se jej pokusíme přivolat.“</p>

<p>Jhary ukázal palcem směrem dolů. „Je to podobné té posedlosti, která je zasáhla už předtím.“</p>

<p>„Jenomže je silnější. Předtím ta zběsilost pouze uždibovala z jejich myslí. Ted na nich již bez překážek hoduje.“</p>

<p>„Ničí vše, co před časem znovu vystavěli. Je tu vůbec nějaké východisko, které…“</p>

<p>„Dokáží to vybudovat znovu. To je to východisko.“ Jhary pokrčil rameny. „Zajímalo by mne, kam se poděl můj kocourek,“ řekl.</p>

<p>Když nebeská loď zakroužila nad městem Halwyg-nan-Vake a začala nedaleko chrámu Zákona klesat, Rhalina se probudila. Usmála se na Coruma, jako by zapomněla na všechno, co se v nedávné době přihodilo. Když si ale vybavila poslední dny, přelétl jí přes tvář stín. „Corume.“</p>

<p>„Je to pravda,“ řekl jemně. „Nyní jsme v Halwygu. Zdá se, že Květinové město je opuštěné. Nedokážu si to vysvětlit.“</p>

<p>Byl si téměř jistý, že toto krásné město uvidí v plamenech. Místo toho bylo, až na jednu či dvě poškozené budovy, netknuté. A přece nebylo na ulicích ani živáčka a hradby zůstaly nestřeženy. A pokud se dalo usuzovat, ani palác nebyl obydlen.</p>

<p>Jhary se snesl s nebeskou lodí dolů tak, jak se to v klidnějších dobách naučil od Bwydytha-a-Horna.</p>

<p>Přistáli uprostřed široké, bílé ulice. Poblíž stál chrám Zákona, jednoduchá přízemní stavba bez okázalých ozdob. Pouze nad portálem byl vytesán jeden rovný šíp – Šíp Zákona.</p>

<p>Sestoupili z nebeského člunu a roztřesenýma nohama stanuli na pevné zemi. Jharyho lektvar podpořený nezvyklým vzdušným cestováním je oslabil. Obrátili se a klopýtavě se vydali ulicí vzhůru k chrámu.</p>

<p>A tehdy se ve dveřích objevila postava. Šaty měla roztrhané a od krve a jedno oko v její staré tváři bylo vydloubnuté. Muž hořekoval, ale rukama se po nich sápal jako raněné zuřivé zvíře.</p>

<p>„To je Aleryon,“ vydechla Rhalina. „Kněz – Aleryon-a-Nyvish! Běsnota jej také ovládla!“</p>

<p>Stařec byl zesláblý a nedokázal odporovat, když k němu Corum s Jharym přiskočili a sevřeli jej. Jhary vytáhl zuby zátku, ukápl trochu na prst, a když Corum násilím rozevřel starému muži ústa, rozetřel mu tekutinu po jazyku. Kněz se ji pokoušel vyplivnout, kroutil očima a chřípí se mu vzdouvalo jako horečnatému hřebci. Ale téměř okamžitě se utišil. Napětí v těle povolilo a Aleryon se začal sesouvat na zem.</p>

<p>„Zaneseme ho do chrámu,“ pravil Corum.</p>

<p>Kněz neprojevil ani náznak odporu, když jej zvedli. Odnesli ho do chladné chrámové lodi a položili na podlahu.</p>

<p>„Corume?“ zasípal duchovní, když otevřel oči. „To chaotické běsnění mne opouští. Už jsem to zase já – nebo téměř já.“</p>

<p>„Co se přihodilo obyvatelům Halwygu?“ otázal se Jhary Aleryona. „Všichni zahynuli? Nebo – kam se poděli?“</p>

<p>„Všichni se zbláznili. Alespoň včera nikdo při smyslech nebyl. Já jsem té nemoci vzdoroval, jak nejdéle jsem byl schopen…“</p>

<p>„Ale kde tedy jsou, Aleryone?“</p>

<p>„Pryč. Rozprchli se do kopců, do rovin, do lesů. Každý se ukrývá před ostatními a čas od času se navzájem napadají. Žádný člověk druhému nedůvěřoval, a tak utekli z města, jak vidíš…“</p>

<p>„Navštívil bůh Arkyn tvůj chrám?“ zeptal se Corum starého kněze. „Mluvil s tebou?“</p>

<p>„Jednou – hned na počátku těch hrůz. Pravil, ať pro tebe pošlu, ale já nemohl. Nebyl tu nikdo, kdo by se vydal na cestu, a o jiném způsobu, jak se s tebou spojit, jsem nevěděl, kníže Corume. A když ta zběsilost vypukla v plné síle, nebyl jsem ve stavu, abych – abych naslouchal bohu Arkynovi. Přestože jsem se pokoušel jej přivolat každý den, nepodařilo se mi to.“</p>

<p>Corum pomohl Aleryonovi na nohy.</p>

<p>„Vyvolej ho nyní. Celý svět je posedlý Chaosem. Vyvolej ho, Aleryone!“</p>

<p>„Já si nevěřím.“</p>

<p>„Musíš si věřit.“</p>

<p>„Zkusím to.“ V Aleryonově poraněné tváři se opět rozhostil divoký výraz, neboť nyní zase bojoval proti euforii způsobené Jharyho lékem. „Já to zkusím.“</p>

<p>A pokoušel se. Snažil se přivolat boha Arkyna po zbytek odpoledne; hlas mu stále více chraptěl, jak bez přestávky prozpěvoval rituální modlitby a žádal si svého pána. Mnoho let zůstávaly tyto modlitby bez odpovědi, protože Zákon byl vykázán a ve jménu Chaosu panoval Arioch. Ale v nedávné době se na knězovu žádost Pán Zákona několikrát objevil.</p>

<p>Nyní však – žádná odezva.</p>

<p>Aleryon nakonec ustal.</p>

<p>„Neslyší mne. Anebo, slyší-li, nemůže přijít. Corume, navrátil se Chaos v celé své síle?“</p>

<p>Corum Jhaelen Irsei sklopil oči a pomalu přikývl: „Je to možné.“</p>

<p>„Podívejte!“ vykřikla Rhalina a shrnula si z tváře dlouhé černé vlasy. „Jhary, to je tvůj kocour!“</p>

<p>Malé černobílé stvoření prolétlo dveřmi a usadilo se Jharymu na rameni. Přitisklo mu čumáček k uchu a vydalo několik hlubokých zvuků. Jhary se zatvářil překvapeně, ale pak zpozorněl a zamyšleně kocourovi naslouchal.</p>

<p>„Ono to k němu mluví!“ zamumlal Aleryon u vytržení. „To stvoření mluví!“</p>

<p>„Ano,“ přitakal Jhary, „svým způsobem ano.“</p>

<p>Konečně kocour zmlkl a začal se na Jharyho rameni umývat.</p>

<p>„Co ti říkal?“ zeptal se Corum.</p>

<p>„Vyprávěl o Glandythovi-a-Krae.“</p>

<p>„Takže je přece jen naživu!“</p>

<p>„Nejenomže je naživu, ale zdá se dokonce, že prostřednictvím věrolomného nhadraghského čaroděje uzavřel pakt s králem Mabelodem, nejvyšším vládcem Chaosu. A Chaos mu pomohl a dovolil mu vyslat to čaromocné běsnění, jímž všichni trpíme. A Chaos mu slíbil ještě větší moc.“</p>

<p>„Kde je Glandyth?“</p>

<p>„Na Malifulu – ve městě Osu.“</p>

<p>„Musíme se tam vypravit, Glandytha najít a zneškodnit.“</p>

<p>„Netřeba. Glandyth je na cestě sem.“</p>

<p>„Pluje po moři. Máme stále ještě dost času.“</p>

<p>„Přes moře. Chaos dal jemu a jeho mužům k dispozici nějaké svoje nestvůry – můj kocour je nedokázal popsat. Právě nyní na nich letí do Lywm-an-Esh, a to, co hledá, jsme my, Corume.“</p>

<p>„Zůstaneme zde a budeme s ním bojovat až do úplného konce.“</p>

<p>Jhary nebyl přesvědčen. „My dva – pod vlivem drogy, takže naše reakce jsou pomalé a pud sebezáchovy téměř neexistuje?“</p>

<p>„Najdeme ostatní a rozdělíme mezi ně tvůj lektvar…“ Corum se zarazil. Věděl, že je to nemožné – že dokonce i za normálních podmínek by pro něj bylo těžké dát se do boje s Denledhyssii, i kdyby nebyl osamocen… Tvář se mu rozjasnila, a pak se opět zamračil. „Snad by se s tím dalo něco dělat, kdybych ještě jednou použil Kwllovu Ruku a Rhinnovo Oko.“</p>

<p>Jhary-a-Conel se zasmušil. „Musíme doufat, že ano. Není nic jiného, co bychom mohli dělat. Kdybychom tak našli Tanelorn, jak jsem chtěl dříve! Jsem si jistý, že tam bychom pomoc nalezli. Ale nemám tušení, kde se momentálně nalézá.“</p>

<p>„Hovoříš snad o mýtickém městě klidu a míru – Věčném Tanelornu?“ vmísil se Aleryon do jejich rozhovoru. „Ty víš, že skutečně existuje?“</p>

<p>Jhary se usmál: „Když mívám domov, pak tím domovem bývá Tanelorn. Existuje v každé epoše, v každém čase, v každém Plánu – jenomže se dá někdy obtížně nalézt.“</p>

<p>„Cožpak nemůžeme prohledávat Plány v naší nebeské lodi?“ zeptala se Rhalina. „Víme přece, že loď dokáže překonávat hranice mezi jednotlivými Plány.“</p>

<p>„Moje znalosti nesahají tak hluboko, abych byl schopný ji provést různými dimenzemi,“ odpověděl Jhary. „Bwydyth mi trochu objasňoval, jak se proniká hranicemi mezi jednotlivými Plány, ale nevím nic o tom, jak přitom řídit loď. Ne, musíme doufat, že nalezneme Tanelorn v tomto Plánu, jestliže se rozhodneme jej vyhledat. Ale mezitím se musíme zaměřit spíše na Glandytha a na to, jak mu utéci.“</p>

<p>„Nebo s ním svést bitvu. Možná, že máme prostředky, abychom jej porazili.“</p>

<p>„Ano, možná.“</p>

<p>„Měli byste jít ven a hlídkovat, aby nás nepřekvapil,“ řekl Aleryon. „Já zde zůstanu s paní Rhalinou a společně se budeme i nadále pokoušet přivolat boha Arkyna.“</p>

<p>Corum souhlasně přikývl. „Jsi statečný muž, kněže. Děkuji ti.“</p>

<p>Corum a Jhary kráčeli lhostejně tichými ulicemi ke středu města. Čas od času Corum zvedl svou šestiprstou ruku a prohlížel si ji. Pak ji zase nechal klesnout a zdravou rukou se dotýkal drahokamy poseté pásky přes oko, jež mu nepatřilo. Občas se svým lidským okem zadíval na oblohu. Stříbřitá helma na hlavě se mu blyštěla, neboť nebe se vyčistilo a slunce proteplovalo jasný zimní den.</p>

<p>Nikdo by nedokázal vyjádřit jeho myšlenky. Byly temné a zároveň zoufalé. Vypadalo to, že konec přišel, když to nejméně očekávali. Zákon byl nějakým způsobem přemožen a Chaos znovu získal svou starou moc – a možná byl i silnější než předtím. A oni o tom do téměř poslední chvíle nic netušili. Cítili se zmatení, oklamaní, zatracení a bezmocní.</p>

<p>Zdálo se, že mrtvé město je zrcadlem jejich prázdných duší. Doufali, že uvidí nějakého člověka, alespoň jednu lidskou bytost, i kdyby na ně měla zaútočit.</p>

<p>Květiny se kývaly v lehkém vánku, ale místo aby symbolizovaly mír, působily spíše zlověstně; v tichu, které vládlo kolem.</p>

<p>Glandyth se snášel z nebe a jeho síla byla znásobena mocí Chaosu.</p>

<p>V Corumovi to nevyvolalo skoro žádný pocit, když si jej konečně všiml. Dobrá dvacítka černých stínů přilétajících od východu. Ukázal je Jharymu.</p>

<p>„Asi uděláme nejlépe, když se vrátíme do chrámu a budeme Rhalinu a Aleryona varovat.“</p>

<p>„Nebylo by pro ně přece jenom bezpečněji v chrámu Zákona?“</p>

<p>„Myslím, že ne – ne teď, Jhary.“</p>

<p>Černé stíny se přibližovaly od východu. Letěly nízko a s určitým záměrem. Obrovská křídla tloukla do vzduchu a večerním vzduchem se nesly podivné skřeky, skřeky zuřivé, a přece plné smutku, skřeky zatracených duší. Byly to nestvůry. Na dlouhých, svíjejících krcích se kývaly dlouhé a úzké hlavy, dívaly se hned sem, hned tam a očima prohledávaly zemský povrch jako jestřáb pátrající po kořisti. Z rudých tlam jim trčely úzké špičaté tesáky a jejich oči byly netečné a kruté. Z hrdel vyrážely zoufalé skřeky, jakoby žadonící o propuštění. Na širokých, černých zádech měly přivázány válečné vozy Denledhyssiů bez kol a v těchto narychlo vyrobených výsadcích byli samotní mabdenští zabijáci. V nejpřednějším voze stála postava v helmě s rohy a v ruce třímala těžký železný meč. Jhary a Corum měli pocit, že slyší známý děsivý smích, ačkoli ten zvuk se musel linout odjinud, pravděpodobně z tlam obludných létajících netvorů.</p>

<p>„Glandyth, samozřejmě,“ řekl Corum. Tvář mu zkřivil nepěkný úsměv. „Nuže, musíme se mu postavit. Kdyby se mi podařilo přivolat pomocníky ze záhrobí, mohli by Glandytha a tu jeho sběř zaměstnat, zatímco půjdeme varovat Rhalinu.“</p>

<p>Zdvihl pravou ruku ke svému cizímu oku, aby si strhl pásku a podíval se do záhrobí, kde prodlévali ti, které za přispění Kwllovy Ruky a Rhinnova Oka zabil; to byli nyní jeho zajatci – čekali na příležitost</p>

<p>být vyvedeni a najít jiné živé, zavraždit je, a tak se nadobro ze záhrobí osvobodit. Ale páska se ani nepohnula, držela jako přilepená. Zatáhl za ni s co největší silou, ale bezúspěšně. Pokusil si ji strhnout nadpřirozenou silou Kwllovy Ruky, ale Ruka se odmítla pásky dotknout. Věci, které mu kdysi pomáhaly, ho nyní zkrátka nechaly na holičkách.</p>

<p>Cožpak byla moc Chaosu taková, že dokázala i tohle?</p>

<p>Corum vzlykl a rozběhl se ulicemi zpět ke chrámu Zákona.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA VI</strong></p>

<p><strong>Vyčerpaný Bůh</strong></p>

<p>Když Corum a Jhary přiběhli vyděšení do chrámu, uviděli, že Rhalina na ně čeká a usmívá se.</p>

<p>„Je tady! Přišel!“ křičela. „Bůh Arkyn je zde.“</p>

<p>„A Glandyth přiletěl od východu,“ lapal po dechu Jhary. „Musíme odletět v nebeské lodi. Nic jiného nám nezbývá. Corumova moc je ta tam – neposlouchá jej ani Kwllova Ruka, ani Rhinnovo Oko.“</p>

<p>Corum vešel do chrámu. Byl rozmrzelý a chtěl si ulevit před Arkynem, bohem Zákona, jemuž kdysi pomáhal, ale jenž ho nyní nechával bez ochrany.</p>

<p>V šeru vzdáleného konce chrámu, poblíž místa, kde se bledý Aleryon vsedě opíral o zeď, se cosi vznášelo. Tvář? Tělo? Corum přihmouřil oči, a snažil zaostřit zrak, ale rozeznával pouze nejasný obrys.</p>

<p>„Bůh Arkyn?“</p>

<p><emphasis>„Ano“</emphasis> zaznělo jakoby z velké dálky.</p>

<p>„Co se děje? Proč jsou síly Zákona tak slabé?“</p>

<p><emphasis>„Prostírají se po obou nadzemských říších, které kontrolujeme. Mabelode poslal veškeré své síly na pomoc těm, kdo slouží Chaosu zde… My bojujeme v deseti Plánech, Corume… v deseti Plánech… a naše moc nad nimi netrvá dlouho… naše moc je stále ještě slabá…“</emphasis></p>

<p>Corum zvedl svou rukavici podobnou šestiprstou ruku, nyní nepotřebnou. „Proč už nemohu využívat ani Rhynnovo Oko, ani Kwllovu Ruku? V nich byla jediná naděje, že bychom mohli porazit Glandytha, který právě teď přitáhl proti nám!“</p>

<p><emphasis>„Vím… Musíte utéci… prolomte se svou nebeskou lodí do jiných dimenzí… vyhledejte Věčný Tanelorn… existuje vazba mezi vaší bezmocností a vaší potřebou nalézt Tanelorn…“</emphasis></p>

<p>„Vazba? Jaká vazba?“</p>

<p><emphasis>„Jenom ji cítím… Jsem tím bojem oslabený, Corume… Jsem vyčerpaný… moje moc je nyní velice slabá… Najdi Tanelorn…“</emphasis></p>

<p>„Ale jak? Jhary nedokáže s nebeskou lodí pronikat dimenzemi.“<emphasis>„Musí se o to pokusit…“</emphasis></p>

<p>„Bože Arkyne, musíš mi dát jasnější instrukce, co dělat. Právě v tuto chvíli Glandyth přilétá do Halwygu. Zamýšlí si podmanit celý tento Plán a vládnout mu. Chce nás všechny, kteří jsme ještě zbyli, vyhubit. Jak můžeme chránit ty, jež posedlo šílenství vyvolané Chaosem?“</p>

<p><emphasis>„Tanelorn… Hledej Tanelorn… To je jediný způsob, jak si uchovat naději, že je zachráníš… Nedokážu ti říct víc… To je vše, co vidím… vše, co vidím…“</emphasis></p>

<p>„Jsi ty ale křehký bůh, Arkyne. Snad jsem se měl věrností zavázat Chaosu, neboť když děs a smrt mají vládnout tomuto světu, člověk by se mohl stát součástí tohoto děsu a této smrti…“</p>

<p><emphasis>„Nebuď zahořklý, Corume… je tu stále naděje, že se ti možná povede vyhnat Chaos ze všech patnácti Plánů…“</emphasis></p>

<p>„Síla – to je, co nyní potřebuji, ne naděje.“</p>

<p><emphasis>„Doufej, že sílu, již potřebuješ, nalezneš v Tanelornu. Sbohem…“</emphasis></p>

<p>A nezřetelný obrys zmizel. Zvenku k nim doléhalo vřeštění Glandythových černých létajících oblud. Corum přistoupil k ležícímu Aleryonovi. Starý muž se vyčerpal, jak se stále a stále pokoušel přivolat boha Arkyna. „Pojď, starce. Vezmeme tě s sebou do nebeské lodi – pokud ještě stihneme nastoupit.“</p>

<p>Ale Aleryon neodpovídal. Během rozmluvy Coruma s unaveným bohem starý kněz zemřel.</p>

<p>Rhalina a Jhary-a-Conel už stáli vedle nebeské lodi a hleděli vzhůru na oblohu, ze které se na Halwyg začínaly spouštět velké černé nestvůry.</p>

<p>„Mluvil jsem s Arkynem,“ sdělil jim Corum. „Moc nám to nepomohlo. Říkal, že musíme utéci do jiných dimenzí a hledat Tanelorn. Řekl jsem mu, že nedokážeš stroj řídit za hranice našeho Plánu. Odpověděl, že musíme.“</p>

<p>Jhary pokrčil rameny a pomohl Rhalině na palubu. „V tom případě musíme. Anebo se o to přinejmenším musíme pokusit.“</p>

<p>„Kdybychom jen mohli sebrat obránce z Města v Pyramidě. Jejich zbraně by skoncovaly dokonce i s Glandythovými spojenci, které mu poslal Chaos.“</p>

<p>„Ale oni se s nimi zabíjejí navzájem. S tím Glandyth počítal.“</p>

<p>Všichni tři stáli v lodi. Jhary se věnoval řídícím krystalům, které probudil k životu. Stroj začal stoupat a zamířil na západ, pryč od Glandytha.</p>

<p>Ten je ale zahlédl. Tlukot křídel zintenzívněl a křik létajících potvor zesílil. Denledhyssiové se začali střemhlav vrhat na jediné tři smrtelníky na světě, kteří si uvědomovali, co se jim přihodilo.</p>

<p>Jhary zkoumal řídící krystaly a přitom se kousal do rtů. „Je to otázka správné kombinace,“ řekl. „Snažím si vzpomenout, co mne Bwydyth učil.“</p>

<p>Nebeská loď teď letěla velmi rychle, ale jejich pronásledovatelé s nimi drželi krok. Dlouhé krky létajících nestvůr se komíhaly, jako hadi, když chtějí uštknout. Krvavé tlamy se roztáhly. Zableskly se tesáky.</p>

<p>Cosi nečistého, co připomínalo mastný černý kouř, se vyvalilo z jejich mord. Jako ještěrky jazyky, tak létající stvůry vystřelovaly sloupce dýmu směrem k lodi. Jhary zoufale manévroval plavidlem sem a tam a pokoušel se jim uniknout. Jedenkrát dým zahalil záď stroje. Ten se na okamžik zastavil, než se osvobodil. Rhalina se přitiskla ke Corumovi, jenž naprosto zbytečně tasil meč.</p>

<p>Černobílý kocourek se všemi drápy zaryl do Jharyova ramene. Poznal Glandytha a oči se mu rozšířily strachem.</p>

<p>Corum zaslechl jekot a věděl, že Glandyth právě zjistil, kdože se to pokouší z Halwygu utéci. Ačkoli barbaři byli ještě pořádně daleko, měl pocit, že cítí, jak se Glandythovy oči vpalují do jeho. Zadíval se zpět svým lidským okem, meč na Rhalininu ochranu připravený v ruce, a viděl, že i Glandyth máchá svou železnou zbraní, téměř jako kdyby jej vyzýval na vzájemný souboj. Létající hadi syčeli a vřískavě kejhali a vypouštěli z tlam ještě více mastného dýmu.</p>

<p>Čtyřem se podařilo obklopit loď. Jhary se pokusil zvětšit rychlost.</p>

<p>„Už nemůžeme letět rychleji! Jsme v pasti!“</p>

<p>„Pak se tedy musíš pokusit prostoupit skrze Plány. Možná, že jim tímto způsobem utečeme.“</p>

<p>„Ty bestie stvořil Chaos. Dá se předpokládat, že i ony dokáží projít hranicemi mezi Plány!“</p>

<p>Corum beznadějně sekl čepelí po jednom sloupci dýmu. Byli neúprosně bržděni a Denledhyssiové se stále blížili. Stáli triumfálně a čekali, až se dostanou natolik blízko, aby mohli vpadnout na palubu lodi a pobít její posádku.</p>

<p>Potom černá křídla získala mlhavý nádech a Corum si všiml, že město pod nimi se začíná ztrácet. Zdálo se, že v nastalé temnotě se míhají blesky. Objevila se koule purpurového světla. Loď se třásla jako vyděšený jelen a Corum cítil, jak se jej zmocňuje podvědomá nevolnost. A pak se znovu rozjasnilo, a opět tu byla obrovská černá křídla zuřivě bičující vzduch. Jhary hádal správně. Ta stvoření byla schopná je následovat všemi dimenzemi přes bariéry mezi Plány.</p>

<p>Jhary opět učinil nad krystaly nějaké pohyby. Člun se rozhoupal a hrozilo nebezpečí, že se převrátí. A znovu se objevily podivné pocity, vibrace, blesky a koule zlatých plamenů v rychle vířícím červenooranžovém mraku.</p>

<p>Jazyky dýmu, které je ohrožovaly, zmizely. Kolem panovala naprostá temnota, občas prozářená klikatými blesky. Při těch záblescích bylo vidět, že černé obludy jsou stále kolem nich. Slyšeli i jejich hlasy a také vzteklý řev Glandytha-a-Krae.</p>

<p>A pak se rozhostilo ticho.</p>

<p>Corum neviděl Rhalinu. Neviděl ani Jharyho. Cítil pouze, že je stále ještě ve člunu.</p>

<p>Pluli v naprosté temnotě a v absolutním tichu. Nebyli v žádné dimenzi.</p>

<p><emphasis>KNIHA DRUHÁ</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Ve které kníže Corum a jeho společníci poznají, jak je Chaos důležitý a čím se usiluje stát, a objeví něco více o přirozenosti času a identity.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA I</strong></p>

<p><strong>Chaos bez hranic</strong></p>

<p>„Corume?“</p>

<p>Byl to Rhalinin hlas.</p>

<p>„Corume?“</p>

<p>„Jsem tady.“</p>

<p>Napřáhl pravou ruku a pokoušel se jí dotknout. Konečně pod prsty ucítil její kadeře. Paží ji objal kolem ramen.</p>

<p>„Jhary?“ pravil, „jsi tady?“</p>

<p>„Jsem zde. Pokouším se nastavit jinou konfiguraci, ale krystaly nereagují. Je snad tohle Předpeklí, Corume?“</p>

<p>„Zdá se, že ano. I když – možná ne. Můžeme dýchat a je tu poměrně teplo. Řekl bych, že loď je unášena Kosmem, někde nad nebem.“</p>

<p>Ticho.</p>

<p>Potom zahlédli úzký proužek zlatavého světla, jenž rozdělil tmu na dvě části. Vypadalo to jako úzký horizont nebo osvětlená škvíra pod gigantickými dveřmi. A zatímco zůstávali v temnotě, zdálo se, že pruh světla nad nimi se začal rozšiřovat směrem vzhůru. Opona nezměrného divadla.</p>

<p>A přestože se navzájem stále neviděli, rozprostřela se před nimi doširoka zlatem ozářená krajina, která se začala měnit.</p>

<p>„Co je to, Corume?“</p>

<p>„Nemám tušení, Rhalino. Jhary?“</p>

<p>„Tato pustina by mohla být doménou Kosmické Rovnováhy – neutrální oblast, kam se žádní bohové ani smrtelníci za normálních okolností nedostanou.“</p>

<p>„Dostali jsme se sem náhodou?“</p>

<p>„Já nevím.“</p>

<p>Pojednou uviděli zvláštní výjev:</p>

<p>Všechno bylo obrovské, ale v odpovídajících proporcích. Jezdec pobízel koně pouští pod fialovobílým nebem. Měl vlasy barvy mléka, které za ním při jízdě vlály. Jeho oči byly zarudlé a jakoby plné divoké hořkosti, kůže odstínem připomínala slonovinu. Do jisté míry vypadal jako Vadhagh, i on měl stejnou, člověku nepodobnou tvář. Ale byl to albín. Oděn byl do černé, nevídané zbroje – každá její částečka byla vzorem řemeslné i umělecké práce. Na hlavě měl obrovitou helmu a za pasem černý meč.</p>

<p>A v okamžiku jezdec už nejel na koni. Seděl na stvůře, jež v něčem připomínala ty, které je pronásledovaly – létající had nebo drak. Jezdec v ruce třímal meč; z toho se linul zvláštní černý lesk. Rytíř jel na draku, jako kdyby to byl kůň – seděl v sedle, nohy v třmenech a navíc byl přivázán k sedlu, aby nespadl. Křičel.</p>

<p>Dole pod ním byli jiní draci, bezpochyby stejní jako ten, na němž jel. Odhodlaně bojovali se znetvořenými obludami, jež měly velrybí čelisti. Vtom scénu zamlžil zelený opar a vše zmizelo.</p>

<p>Pak uviděli nesouměrný obrys obrovského hradu a jak se dívali, hrad rostl do výše a přitom se modeloval jeho tvar. Objevovaly se věže, věžičky a vížky, cimbuří. Jezdec na draku zavelel a ujížděl k hradu. Několik rytířů, které vedl, rovněž nasedlo na draky. Ti se otočili a plivajíce plameny jedovatých slin následovali vůdce.</p>

<p>Minuli hrad a dorazili k vlnící se planině. Na ní stáli, k bitvě připraveni, všichni démoni a nečistá, zkroucená stvoření patřící Chaosu. Byli zde i bozi – jeden každý z pánů Pekla: Malohin, Xiombarg, Zhortra a další – Chardos Žnec, s nestvůrnou lysou hlavou a děsivou kosou, i nejstarší z bohů, Slortar Starý, štíhlý a krásný jako šestnáctiletý mladík.</p>

<p>Proti této shromážděné síle jezdci na dracích zaútočili.</p>

<p>Jistojistě šli na smrt.</p>

<p>Všude kolem se rozprskla vášnivá zloba – a pak opět sálalo pouze zlatisté světlo.</p>

<p>„Co jsme to viděli?“ zašeptal Corum. „Víš to, Jhary?“</p>

<p>„Ano. Vím. Byl jsem tam – anebo budu. Vidíme jiný věk, jiný Plán. Byla to ta nejlítější bitva mezi Zákonem a Chaosem, mezi Bohy a Smrtelníky, které jsem se kdy zúčastnil. Toho hrdinu s bílou tváří jsem doprovázel. Jmenuje se Elric z Melnibone.“</p>

<p>„Už ses o něm zmiňoval, když jsme se poprvé setkali.“</p>

<p>„On je jako ty, hrdina vyvolený osudem, aby bojoval a udržoval Kosmickou Rovnováhu vyváženou.“ Jharyho hlas zesmutněl. „Pamatuji si jeho přítele Moongluma, ale jeho přítel Moonglum si nepamatuje na mne.“</p>

<p>Corum tu poznámku přešel bez povšimnutí.</p>

<p>„Co to znamená pro nás, Jhary?“</p>

<p>„Nevím, Corume. Podívej – na scénu přichází něco jiného.“</p>

<p>V rovině stálo město. Corum měl pocit, že je zná, ale pak si uvědomil, že ho nikdy předtím neviděl, neboť nebylo vůbec podobné městům v Bro-an-Vadhagh nebo v Lywm-an-Esh. Bylo prosté a velkolepé zároveň, vystavěné z bílého mramoru a černé žuly. Bylo obklíčené. Na hradbách vykukovaly zbraně se stříbřitým zakončením, které mířily na nájezdníky – velkou hordu pěšáků i jízdy. Útočníci rozbili tábor na planině nedaleko města a na rozdíl od lehce oděných obránců měli na sobě mohutnou zbroj. Stejně jako muž, jehož Jhary nazýval Elricem, i obyvatelé města byli podobní spíše Vadhaghům než jiným smrtelníkům. Coruma začalo zajímat, zda Vadhaghové obývají hodně Plánů.</p>

<p>Z tábora k černobílým hradbám města zamířil jezdec v rozměrném brnění. Nesl praporec a zdálo se, že přijíždí v roli parlamentáře. Volal nahoru na hradby a nakonec se otevřela brána a jezdec byl vpuštěn dovnitř. Do tváře mu vidět nebylo.</p>

<p>Scéna se opět změnila.</p>

<p>Corum, Rhalina a Jhary s údivem sledovali, že ten, kdo předtím na město útočil, pomáhá při jeho obraně.</p>

<p>Náhle se objevily letmé záběry ukrutného masakru. Smrtelníci byli zabíjeni zbraněmi dokonce ničivějšími, než vlastnili lidé z Gwläs-cor-Gwrys, a byl to jeden z jejich vlastní rasy, kdo řídil jejich vraždění…</p>

<p>Obraz zmizel. Znovu se rozzářilo zlaté světlo.</p>

<p>„Erekosë,“ zamumlal Jhary. „Myslím, že v těchto scénách vidím nějaký význam. Mám za to, že jsme v Rovnováze. Něco se nám tu snaží naznačit, ale ty náznaky jsou tak nejasné, že moje ubohá hlava je nedokáže rozšifrovat.“</p>

<p>„Řekni mi o tom víc, Jhary, prosím,“ požádal Corum přítele ztraceného ve tmě a stále hleděl na ozářenou oblast před nimi.</p>

<p>„Nenacházím slov. Už jsem ti řekl, že jsem společníkem hrdinů – existuje pouze jeden Hrdina a pouze jeden Společník, ale ne vždy se navzájem známe a netušíme ani svůj osud.“</p>

<p>„Podmínky se čas od času mění,“ pokračoval Jhary, „ale sudba nikoli. Erekosëovo břímě je uvědomovat si všechna svá předchozí převtělení, i převtělení, která jej teprve čekají. Přinejmenším toho jsi, Corume, ušetřen.“</p>

<p>Corum se otřásl. „Už nic neříkej, Jhary.“</p>

<p>Ozvala se Rhalina: „A co ti, kteří byli tomuto hrdinovi blízcí? Hovořil jsi o jeho příteli…“</p>

<p>Ale než to mohla dopovědět, zlatisté světlo vystřídala nová scéna.</p>

<p>Objevil se muž s tváří zmučenou bolestí, zbrocenou potem, s tmavým tepajícím klenotem zapuštěným do čela. Přes tvář si stáhl hledí přílby z kovu tak vyleštěného, že tvořilo dokonalé zrcadlo. V něm se objevila skupina jezdců, kteří na první pohled vypadali jako lidé se zvířecími hlavami. Za okamžik se ale ukázalo, že hlavy jsou ve skutečnosti pouze přílby napodobující hlavy prasat, koz, býků a psů.</p>

<p>Další obraz ukazoval regulérní bitvu. Nepřátelé ve zvířecích maskách počtem vysoko převyšovali jezdce ve vyleštěných přílbách.</p>

<p>Jeden z mužů se zrcadlovými helmami – snad ten, jehož prve zahlédli – držel nad hlavou krátkou hůl, ze které rytmicky vyzařovaly duhové paprsky. To vneslo mezi zvířecí jezdce takový děs, že mnohé musel jejich vůdce nutit k útoku; nejraději by byli uprchlí.</p>

<p>Boj zuřil dál.</p>

<p>Pak scéna zmizela a opět ji vystřídalo zlaté světlo.</p>

<p>„Hawkmoon,“ zabručel Jhary. „Kouzelná hůlka. Co to všechno může znamenat? Viděl jsi sám sebe, Corume, ve třech svých jiných převtěleních. Něco takového jsem ještě nikdy nezažil.“</p>

<p>Corum se třásl. Nechtěl o Jharyho slovech ani přemýšlet. Naznačovala, že osud mu přiřkl vláčet se nekonečností bitev, smrti, utrpení.</p>

<p>„Co to může znamenat?“ dumal Jhary znovu. „Je to varování? Věštba čehosi, co se přihodí? Anebo to nemá žádný zvláštní význam?“</p>

<p>Temnota začala opět pomalu vytlačovat zlatavé světlo, dokud z něho nezůstal mdlý paprsek; i ten za okamžik zmizel.</p>

<p>Znovu se ocitli v prázdnotě.</p>

<p>Ke Corumovi dolehl Jharyho hlas. Zněl slabě, jako by hovořil sám k sobě. „Myslím, že to znamená, že se musíme vydat hledat Tanelorn. Tam se veškeré sudby setkávají, tam jsou všechny věci stálé. Ani Chaos, ani Zákon nemohou ovlivnit existenci Tanelornu, ačkoli jeho obyvatelé mohou být někdy ohroženi. Ale ani já netuším, kde se v tomto věku, v této dimenzi nachází. Kdybych tak jen mohl najít nějaké znamení, které by mi pomohlo se zorientovat.“</p>

<p>„Třeba to není Tanelorn, co máme hledat,“ řekla Rhalina. „Třeba události, které jsme zhlédli, naznačují nějaký jiný cíl?“</p>

<p>„Je to všechno provázáno dohromady,“ dumal Jhary a zdálo se, že si odpovídá na otázku, již položil sám sobě. „Je to všechno navzájem propojeno. Elric, Erekosë, Hawkmoon, Corum. Čtyři stránky téže věci, stejně jako já jsem další a Rhalina je šestým aspektem. Snad se ve vesmíru objevil nějaký zlom. Nebo nastává nějaký nový cyklus. Já nevím…“</p>

<p>Nebeská loď se zakymácela. Jako by se pohybovala po bláznivě rozvlněné dráze. Všude kolem začaly padat masivní kapky modrého a zeleného světla. Slyšeli burácet vítr, ale nepocítili ani záchvěv vánku. V ozvěnách se tříštil téměř lidský hlas.</p>

<p>A pak prolétávali rychle se míhajícími stíny – stíny věcí a lidí, všechno se hnalo stejným směrem.</p>

<p>Dole pod nimi Corum viděl tisíce sopek, každá z nich chrlila síru, popel a dým, ale ty se nějakým způsobem lodi ani netkly. Pach spáleniny je udeřil do nosů, aby byl vzápětí vystřídán vůní květin. Sopky se proměnily v obrovské květy a jako sasanky rozevřely rudé okvětní lístky.</p>

<p>Odněkud zazněl zpěv. Křepká válečná melodie – snad píseň vítězné armády. Během chvilky odumřela v dálce. Ozval se řehot. A hned zase zmlkl.</p>

<p>Z moře výkalů vyrostlo množství obrovských zvířat, hnalo se vzhůru, obracelo čtvercové rypáky k nebi, chrochtalo, a vzápětí opět zmizelo pod hladinou.</p>

<p>Zjevila se bělorůžová pláň; na první pohled ji tvořilo množství kamenů. Ale nebyly to kameny, pláň se celá skládala z mrtvol, všechny ležely úhledně vedle sebe, tváří dolů.</p>

<p>„Jhary, máš ponětí, kde to jsme?“ zavolal Corum do svištění vzduchu.</p>

<p>„Tady vládne Chaos, Corume, to je všechno, co momentálně vím. To, co vidíš, je nespoutaný Chaos. Zákon zde nemá vůbec žádnou moc. Domnívám se, že jsme se dostali do Mabelodeho říše. Snažím se odtud odletět, ale stroj mne neposlouchá.“</p>

<p>„Pohybujeme se přece napříč jednotlivými dimenzemi,“ ozvala se Rhalina. „Proto se ty scény mění tak rychle.“</p>

<p>Jhary se otočil přes rameno a vrhl na ni zoufalý pohled. „My se nepohybujeme napříč dimenzemi. Tohle je Chaos, paní Rhalino. Čistý, nespoutaný Chaos.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA II</strong></p>

<p><strong>Hrad vystavěný z krve</strong></p>

<p>„Určitě je to Mabelodeho říše,“ prohlásil Jhary. „Pokud Chaos náhle nezvítězil a všech patnáct Plánů není pod jeho mocí.“</p>

<p>Nějaké špinavé tvary pluly nad lodí, ale v okamžiku zmizely.</p>

<p>„Točí se mi hlava,“ Rhalina sotva popadala dech. „Jako bych se zbláznila. Stěží mohu uvěřit, že se mi to nezdá.“</p>

<p>„Někdo sní,“ řekl jí Jhary, „někdo sní, paní. Bůh.“</p>

<p>Corum nemohl mluvit, třeštila mu hlava. Podivné vzpomínky hrozily, že se vynoří, ale stále je nedokázal zachytit.</p>

<p>Někdy naslouchal soustředěně, protože se domníval, že slyší hlasy. Nahýbal se přes pažení lodi a pátral, zda přicházejí zdola. Zíral do nebe. „Slyšíš je, Rhalino?“</p>

<p>„Neslyším nic, Corume.“</p>

<p>„Nemohu rozeznat slova. Snad to ani slova nejsou.“</p>

<p>„Zapomeň na ně,“ rozkřikl se Jhary. „Takovým věcem nevěnuj pozornost! Jsme v krajích, kde vládne Chaos, a určitě se bude snažit oklamat naše smysly. Pamatuj si, že my tři jsme zde jediné, co je reálné – dej si pozor a pořádně si prohlédni cokoli, co se podobá mně nebo Rhalině, než tomu uvěříš.“</p>

<p>„Chceš říct, že démoni se pokusí mne donutit, abych si myslel, že oni jsou ti, které mám rád?“</p>

<p>„To je přesně to, co udělají, a nazývej si je, jak chceš.“</p>

<p>Valila se k nim obrovská vlna. Vzala na sebe podobu lidské ruky, zaťala se v pěst a hrozila rozdrtit loď. Jak se objevila, tak zmizela. S tváří zalitou potem letěl Jhary dál.</p>

<p>Rozbřesklo se do jarního dne. Letěli nad poli osvícenými ranním sluncem a pod nimi se perlila rosa. Vyrůstaly z ní květiny a země byla poseta jasnými rybníčky a říčkami.</p>

<p>Ve stínu dubů postávali koně a dobytčata. Kousek opodál stála nízká, bíle natřená farma, z komína stoupal k nebi kouř. Ptáci zpívali a podsvinčata něco vyrývala na dvoře za farmou.</p>

<p>„Nemohu uvěřit, že to není skutečné,“ řekl Corum Jharymu.</p>

<p>„Je to skutečné,“ odpověděl Jhary, „ale pouze na chvíli. Chaos se těší z tvorby, ale co vytvoří, to ho rychle omrzí. Hledá totiž jenom zábavu, pocit, a nikoli řád, pravdu či trvalost. Někdy mu vyhovuje vytvořit něco, co by pro tebe či pro mne mělo hodnotu, anebo bychom v tom našli zalíbení. Ale to pouze náhodou.“</p>

<p>Pole zůstávala nezměněná. Stejně tak i farma. Pocit klidu v nich vzrostl.</p>

<p>Jhary svraštil čelo: „Snad už jsme, konečně, opustili říši Chaosu a…“</p>

<p>Vtom se začala pole postupně vlnit – jako stojatá voda, když ji rozmíchá. Farma se rozpadla a stala se z ní pěna na vzedmuté vlně. Květiny zetlely a pohnojily pohybující se povrch.</p>

<p>„Je tak snadné uvěřit v něco, v co člověk uvěřit chce,“ poznamenal Jhary unaveně. „Tak snadné.“</p>

<p>„Musíme se odtud dostat,“ prohlásil Corum.</p>

<p>„Dostat? Ale jak? Nemám kontrolu nad nebeskou lodí od té doby, co jsme se ocitli v té prázdnotě.“</p>

<p>„Takže nás řídí nějaká jiná síla?“</p>

<p>„Ano – ale nemusíme to cítit.“ Jhary mluvil stísněně a byl bledý. Dokonce i kocourek se mu tulil ke krku a hledal u něj bezpečí.</p>

<p>Od obzoru k obzoru se nyní táhlo zelenošedé bahno, kypělo a na jeho povrchu plavalo cosi, co vyhlíželo jako hnijící vegetace. Chvilkami na sebe brala podobu různých korýšů – krabů či humrů – a cupitala po povrchu, jenž byl, až na různé stíny, téměř jednolitý.</p>

<p>„Ostrov,“ pronesla Rhalina.</p>

<p>Stranou toho všeho vyrůstal ostrov tvořený modrými skalami. A na nich se tyčil nachový hrad. Vlnil se jako voda vymodelovaná do stálého tvaru. Linul se z něj povědomý, slaný pach. Jhary pootočil loď, aby se hradu vyhnul, ale ten se jim znovu postavil do cesty. Opět zabočili, a opět se hrad ocitl přímo před nimi. Jhary se chvíli snažil měnit kurz lodi tak, aby odpluli od hradu, ale ten se jim vždy objevil v cestě.</p>

<p>„Snaží se nás zastavit.“ Jhary se znovu pokusil hradu vyhnout.</p>

<p>„Co to je,“ zeptala se Rhalina.</p>

<p>Jhary zavrtěl hlavou: „Nemám zdání, ale nepodobá se to ničemu, co jsme tu doposud viděli. A nějaká síla nás k tomu přitahuje. To je ale puch! Úplně se dusím.“</p>

<p>Loď se ke stavbě stále přibližovala, až zůstala viset přímo nad jasně červenou vížkou. A pak přistála.</p>

<p>Corum se díval přes okraj lodi. Hmota, z níž byl hrad vystavěn, se stále vlnila jako nějaká kapalina. Vůbec nevypadala stabilně, a přece udržela váhu lodi. Tasil meč a podíval se na černou trhlinu poblíž věže. Byl to vchod. A z něj se vynořila postava.</p>

<p>Kráčel k nim tlouštík, asi tak dvakrát širší než normální člověk. Měl víceméně lidskou hlavu, ale trčely z ní kančí tesáky. Pohyboval se po rozčeřeném šarlatovém povrchu na křivých tlustých nohách celý nahý – až na bohatě vyšívanou tabardu, jejíž vzor momentálně nebyl k poznání. Šklebil se na ně.</p>

<p>„Nemívám často hosty,“ zachrochtal. „Jste moji?“</p>

<p>Corum se podivil: „Tvoji hosté?“</p>

<p>„Ne, ne, ne. Vytvořil jsem vás, anebo přicházíte odněkud? Nebo jste vynálezem některého z mých bratří vévodů?“</p>

<p>„Nechápu…“ začal Corum.</p>

<p>Jhary jej přerušil.</p>

<p>„Já tě znám. Ty jsi vévoda Teer.“</p>

<p>„Ovšemže jsem vévoda Teer. No a co? Tedy, nevěřím, že vás vůbec někdo vymyslel – nikdo z těchto Plánů. Jak vyhovující. Vítejte, smrtelníci, do mého hradu. Jak pozoruhodné! Vítejte, vítejte, vítejte. Jak výtečné! Vítejte!“</p>

<p>„Ty jsi vévoda Teer, pán Chaosu, a tvůj lenní pán je Mabelode Bez Tváře. Takže jsem se nemýlil. Toto je říše krále Mabelodeho.“</p>

<p>„Jak inteligentní! Jak podivuhodné!“ Kanci tvář se roztáhla do ošklivého šklebu a objevily se zkažené zuby. „Přinesli jste mi snad nějakou zprávu?“</p>

<p>„Rovněž my jsme ve službách krále Mabelodeho,“ řekl Jhary rychle. „V Arkynově říši bojujeme za obnovu vlády Chaosu.“</p>

<p>„Jak skvělé! Ale neříkejte, že jste přišli žádat o pomoc, smrtelní, protože co jsem mohl, to jsem už poslal na pomoc do nadpozemské říše, kde se Zákon pokouší udržet svou moc. Všichni páni Pekla se tohoto boje účastní svými silami. Možná, že nastane doba, kdy se budeme moci bitvy se Zákonem zúčastnit i osobně, ale to zatím není možné. Propůjčili jsme svou moc, své služebníky, vše, kromě sebe. Bezpochyby víte, jak se vedlo Xiombarg, když se pokoušel – tedy samozřejmě bych měl říci pokoušela – překročit hranice mezi říšemi a vniknout do Arkynova Plánu. Jak nepříjemné!“</p>

<p>„Doufali jsme, že bys nám mohl pomoci,“ pokračoval Corum ve Jharyho pokusu zmást božského vévodu. „Zákon nám kříží plány až příliš často.“</p>

<p>„Jak víte, já jsem pouze jedním z méně mocných pánů Chaosu. Moje moc nikdy nebyla moc veliká. Většinu svého úsilí vkládám – panstvo se možná bude smát – do budování svého krásného hradu. Ten miluji nadevše.“</p>

<p>„Z čeho je postaven?“ zeptala se Rhalina nervózně. Obávala se, že vévoda brzy prohlédne jejich lest.</p>

<p>„Cožpak vy jste neslyšeli o Teerově hradu? Jak podivné! Nuže, moji drazí smrtelníci, je vytvořen z krve – všechno, co vidíte, je krev. Tisíce lidí zemřelo, aby se můj hrad postupně stal tím, čím je dnes. A budu muset ještě další tisíce zabít, než budu s jeho výstavbou hotov. Cožpak necítíte tu skvostnou vůni? To je krev! To, co vidíte, je všechno krev. Krev smrtelníků i nesmrtelných, všechnu jsem smísil. Veškerá krev je si rovna, když má posloužit při budování Teerova hradu, víme? Ve vás je dost krve na část slabší věžní zdi. Z vás tří bych mohl vystavět další pokoj. Žasli byste, co všechno se dá s krví dělat a jak pružný stavební materiál z ní nakonec je. A sama o sobě je neobyčejně chutná, víme?“ Pokrčil rameny a svou tučnou rukou: „Pro vás možná ne, znám smrtelníky a jejich libůstky, ale pro mne – ach, to je pohádka!“</p>

<p>„Bylo nám ctí, že jsme mohli zhlédnout Hrad vystavěný z krve,“ řekl Jhary jak jen mohl nejuhlazeněji, „ale čas se nachýlil a my se musíme vydat hledat pomoc v našem boji proti Zákonu. Dovolíš nám tedy nyní odjet, vévodo Teere?“</p>

<p>„Odjet?“ vévodova očka se zableskla a tučný, hrubý jazyk olízl drsné pysky. Teer si špičkami prstů přejel po jednom ze svých tesáků.</p>

<p>„Koneckonců jsme ve službách krále Mabelodeho,“ řekl Corum.</p>

<p>„To tedy jste! Jak skvostné!“</p>

<p>„A poslání naší výpravy je naléhavé.“</p>

<p>„Smrtelníkům se stává velmi výjimečně, že se dostanou přímo do říše krále Mabelodeho,“ pronesl vévoda Teer.</p>

<p>„Nastaly výjimečné časy, když je deset z našich patnácti Plánů v rukou Zákona,“ poznamenal Jhary.</p>

<p>„Jak pravdivé! Co to teče z pysků té samičky?“</p>

<p>Rhalina zvracela. Dělala, co mohla, aby ovládla svůj zvedající se žaludek, ale ten příšerný zápach už nevydržela.</p>

<p>Vévodovi se zúžily oči. „Já smrtelníky znám. Znám je. Ona je rozrušená. Čím? Čím?“</p>

<p>„Představou, že se Zákon vrátí,“ řekl Jhary nepřesvědčivě.</p>

<p>„To já ji rozrušil, co? Ona se celá neoddala Chaosu, pravda? To si tedy král Mabelode nevybírá ty nejlepší exempláře, aby mu sloužily he?“</p>

<p>„On si vybral nás,“ podotkl Corum. „Ona nás pouze doprovází.“</p>

<p>„Takže je pro krále Mabelodeho nepotřebná – anebo pro vás. Nu, ona je to, co chci na oplátku za svou velkomyslnost, že jsem vám dovolil zhlédnout nádheru hradu vystavěného z krve…“</p>

<p>„Ne,“ pravil Corum, jenž uhodl, co znamenají vévodova slova. „Na to nemůžeme přistoupit. Já tě prosím, vévodo Teere, nech nás nyní odejít. Víš přece, že musíme spěchat. Krále Mabelodeho nepotěší, když nás zdržíš.“</p>

<p>„Nebude potěšen, když se zdržíte vy. Zkrátka, dejte mi tu samičku. Klidně si nechte maso a kosti, jestli je vám libo. Jediné, co chci, je krev.“</p>

<p>„Ne!“ vykřikla Rhalina v hrůze.</p>

<p>„Jak hlupácké!“</p>

<p>„Nech nás jít, vévodo Teere!“</p>

<p>„Nejdřív chci tu samici!“</p>

<p>„Ne!“ vykřikli Jhary s Corumem jednohlasně a tasili meče. Vévoda Teer propukl v chrochtavý řehot, v němž se mísila potměšilost s nedůvěřivostí.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA III</strong></p>

<p><strong>Jezdec na žlutém koni</strong></p>

<p>Pán Pekla se protáhl, jako se protahuje člověk, který se právě probudil ze skvostného spánku. Paže se mu prodloužily a tělo zmohutnělo a během několika vteřin byl dvakrát tak velký než předtím. Shlížel na ně dolů a stále se řehotal: „Jak špatně lžete!“</p>

<p>„Nelžeme,“ pravil Corum. „Prosíme tě, propusť nás, ať můžeme pokračovat v naší pouti.“</p>

<p>Vévoda Teer se zakřenil: „Nemám nejmenší chuť přivolat na sebe nelibost krále Mabelodeho. Nicméně kdybyste skutečně sloužili Chaosu, tak byste neprojevili tak pitomé emoce – prostě byste mi tu samici dali. Vám je na nic, ale já z ní mohu mít velký užitek. Smysl mé existence je stavět tento hrad, propracovávat jej a krášlit.“ Natáhl k nim jednu ruku. „Vezmu si ji a vy si můžete jít svou cestou a já pak…“</p>

<p>„Podívej!“ zvolal náhle Jhary, „Naši nepřátelé! Pronásledují nás až do tohoto Plánu. No, nejsou to zabedněnci?! – vstoupit do říše svého nepřítele, krále Mabelodeho!“</p>

<p>„Cože?“ vzhlédl vévoda Teer. Spatřil asi dvacet černých okřídlených oblud s dlouhými krky a brunátnými tlamami. Na zádech nesly bojovníky. „Kdo to je?“</p>

<p>„Ten, kdo je vede, se jmenuje Corum Jhaelen Irsei,“ řekl Corum. „Jsou to zapřísáhlí nepřátelé Chaosu a žádají si naši smrt. Znič je, vévodo Teere, uděláš velkou radost Mabelodemu.“</p>

<p>Vévoda Teer stále zíral vzhůru.</p>

<p>„Je to pravda?“</p>

<p>„Je to pravda,“ vykřikl Jhary.</p>

<p>„Mám dojem, že už jsem o tomhle smrtelníkovi, Corumovi, něco zaslechl. Není to ten, který zničil Ariochovo srdce? Ten, kdo vylákal Xiombarg do záhuby?“</p>

<p>„To je on, to je on!“ křičela Rhalina.</p>

<p>„Mé sítě,“ zamumlal vévoda Teer. Zmenšil se do původní velikosti a spěchal zpět do věže. „Pomohu vám.“</p>

<p>„V nich je dost krve na stavbu celé nové síně,“ volal Jhary. Skočil za řídící panel nebeské lodi a překotně nastavoval odpovídající kombinaci. Krystaly ožily a loď vyrazila vzhůru.</p>

<p>Glandyth a jeho smečka je zahlédli. Černá zvířata se otočila a s burácivým máváním křídel se na ně řítila.</p>

<p>Konečně se dostali z moci hradu vystavěného z krve a jeho krvelačného pána, který měl nyní na mysli hlavně své sítě. V každé ruce držel jednu, víc a víc se zvětšoval a blížil se k hraběti z Krae, jenž veškerou svou pozornost upínal k nepřátelům.</p>

<p>Jhary se tvářil odhodlaně: „Teď zkusím cokoli, abychom zmizeli z téhle zatracené dimenze. Bude lepší zemřít, než zůstávat tady. Vévoda Teer se brzy dovtípí, že Glandyth slouží Chaosu, a nikoli Zákonu. A Glandyth mu řekne, kdo vlastně jsme. Všichni páni Pekla po nás půjdou.“ Odstranil průhledný kryt a začal nastavovat krystaly do jiných poloh. „Vůbec netuším, co to udělá, ale nikdo mne neodradí od toho, abych se to nepokusil zjistit!“</p>

<p>Nebeská loď začala po celé své délce oscilovat.</p>

<p>Corum se zachytil pažení a cítil, jak jeho tělo vibruje. Měl naprosto určitý dojem, že se co nevidět roztříští na milion kousků. Přitiskl se k Rhalině. Loď se začala propadat k fialovooranžovému moři. Corum s Rhalinou byli vrženi na Jharyho. Loď na něco narazila. Ponořili se do tekutiny a taje pohltila. Pak to s lodí ještě jednou silně trhlo a Corum pustil Rhalinu ze svého sevření. Tápal v té neproniknutelné temnotě kolem sebe a hledal ji, ale byla pryč. Pocítil, že mu paluba lodi mizí pod nohama.</p>

<p>Byl odnášen silným proudem.</p>

<p>Pokoušel se volat jméno své milované, ale látka, v níž tonul, mu ucpala ústa. Pokoušel se rozhlédnout, ale zalepila mu i oči.</p>

<p>Jak se nořil hlouběji a hlouběji, malátněl. Nemohl dýchat a srdce měl až v krku. Věděl, že umírá. Věděl, že Rhalina a Jhary umírají někde poblíž, ztraceni v té vševyplňující mazlavosti.</p>

<p>Téměř se mu ulehčilo, že výprava skončila takto, že jeho odpovědnost k Zákonu končí. Trápil se pro Rhalinu a trápil se pro Jharyho, ale nemohl si stýskat sám nad sebou.</p>

<p>Znenadání začal padat. Všiml si, že spolu s ním padá i kus nebeské lodi – část zkrouceného pažení. Snášel se průzračným vzduchem, ale rychlost pádu mu stále zabraňovala dýchat.</p>

<p>Klouzal vzduchem. Rozhlédl se kolem sebe. Na všech stranách bylo modré nebe – nad ním i pod ním. Rozpřáhl ruce. Vedle něj se stále vznášel zkroucený kus pažení. Rozhlédl se a hledal Rhalinu a Jharyho, ale ani jeden z nich nebyl na dohled v té nesmírně rozlehlé modři. Vznášel se tady pouze kus pažení.</p>

<p>Corum zakřičel:</p>

<p>„Rhalino?“</p>

<p>Žádná odpověď.</p>

<p>Byl sám ve vesmíru modrého, světla.</p>

<p>Pocítil dřímavou netečnost a oči se mu zavřely. Snažil se je vší mocí otevřít, ale nemohl. Jako by už jeho mysl odmítla podstupovat další hrůzy.</p>

<p>Když se probudil, ležel na něčem měkkém a pohodlném. Bylo mu teplo a uvědomil si, že je nahý. Otevřel oči a spatřil nad sebou střešní trámoví. Otočil hlavu. Ležel v pokoji a oknem proudilo dovnitř slunce.</p>

<p>Byla to opět další z iluzí? Pokoj se zjevně nacházel v podkroví, protože měl šikmé stěny. Byl zařízen jednoduše. Dům zámožného sedláka, pomyslel si Corum. Pohlédl na natřené dveře s jednoduchou kovovou petlicí. Za nimi slyšel někoho zpívat.</p>

<p>Jak se sem dostal?</p>

<p>Bylo možné, že je to pouhé zdání. Jhary jej varoval, aby si na takové vize dal pozor. Zpod přikrývky vytáhl ruce. Z levého zápěstí stále vyrůstala Kwllova Ruka, posetá diamanty a se šesti prsty. Dotkl se tváře. Rhynnovo Oko, jakkoli bylo nyní k nepotřebě, mu stále ještě vyplňovalo pravý oční důlek. Na truhle v rohu leželo jeho veškeré šatstvo. Zbraně byly vyrovnány poblíž.</p>

<p>Vrátil se snad nějakým způsobem do svého vlastního Plánu, kde opět zavládl zdravý rozum? Zavraždil snad vévoda Teer Glandytha, a tak zbavil tuto zemi jeho zákeřně působící zlomoci?</p>

<p>Pokoj nevyhlížel povědomě a také ozdoby na truhle a na sloupcích postele vypadaly cize. Byl si jistý, že toto není Lywm-an-Esh, a Bro-an-Vadhagh už vůbec ne.</p>

<p>Dveře se otevřely a do pokoje vešel tlustý muž. Vypadal, že má dobrou náladu a řekl něco, čemu Corum nerozuměl.</p>

<p>„Hovoříte jazykem Vadhaghů či Mabdenů?“ otázal se jej Corum zdvořile.</p>

<p>Tlustý muž – podle bohatě vyšívané košile a hedvábných nohavic to nebyl žádný sedlák – zavrtěl hlavou, rozpřáhl ruce a opět promluvil tou podivnou řečí.</p>

<p>„Kde to jsem?“ zeptal se jej Corum.</p>

<p>Muž ukázal z okna, pak na podlahu, něco obšírně vysvětloval a potom se zasmál. Gestikulací naznačoval, že Corum by možná rád něco pojedl. Kníže Corum přikývl. Měl strašný hlad.</p>

<p>Než tlustý muž odešel, Corum se otázal: „Rhalina? Jhary?“ Doufal, že muž pozná, že jde o jména a bude vědět, kde se ti dva nacházejí. Muž zavrtěl hlavou, opět se zasmál a zavřel za sebou dveře.</p>

<p>Corum vstal. Cítil, že je slabý, ale nebyl tak moc unavený. Oblékl si šaty, zvedl brnění, ale pak je s helmou a stehenními pláty znovu odložil. Šel ke dveřím a vyhlédl ven. Uviděl podestu, natřenou stejnou hnědou barvou jako dveře, a schody vedoucí kamsi dolů. Slyšel hlasy – ženský hlas se mísil se smíchem tlustého muže. Vrátil se do pokoje, přešel k oknu a vyhlédl ven.</p>

<p>Dům ležel na předměstí nějakého, pro něj neznámého, města. Všechny domy měly červené šikmé střechy a byly postaveny ze šedých cihel. Stěny měly prokládané dřevěnými trámy. Ulice byly vydlážděny oblými kameny a sem a tam jimi jezdily vozy. Corum si všiml několika mužů oblečených podobně jako jeho domácí, ale většina lidí měla na sobě šaty ze šedé vlny. Nicméně vypadali vesele, často se nahlas zdravili a zastavovali na kus řeči.</p>

<p>Město vypadalo poměrně veliké a v dálce čněly zdi a střechy vyšších a zjevně honosnějších budov, než které Corum viděl v blízkém okolí. Někdy projel okolo kočár či dobře oblečený kavalír na koni – šlechtic nebo možná kupec.</p>

<p>Corum si několikrát přejel rukama po čele a spáncích, vrátil se k posteli a usedl na pelest. Pokoušel se uvažovat jasně a logicky. Bylo zřejmé, že se ocitl v nějakém jiném, dalším Plánu. A zdálo se, že bitva mezi Zákonem a Chaosem se tomuto Plánu vyhnula. Pokud to dokázal posoudit, všichni lidé zde vedli normální klidný život. A přece mu potvrdil nejen bůh Arkyn, ale i vévoda Teer, že v každém z patnácti Plánů probíhal konflikt a Zákon bojoval s Chaosem. Byl to některý z Plánů, jemuž vládl Arkyn nebo jeho bratr a jenž doposud nepodlehl? To bylo nepravděpodobné. A on sám nedokázal hovořit zdejším jazykem a lidé mu nerozuměli. To se mu ještě nikdy nestalo. To, jak Jhary těsně před zničením lodi změnil kombinaci ovládacích krystalů, má zřejmě drastické důsledky. Byl odtržen od všeho, co znal. Možná, že se nikdy nedozví, kde se vlastně ocitl. Všechno naznačovalo, že Rhalina a Jhary, pokud jsou naživu, se ztratili podobně v nějakém neznámém Plánu.</p>

<p>Otevřely se dveře a dovnitř vešel ten tlustý muž. Za ním, v nabíraných sukních, vstoupila žena podobně překypujících proporcí a v rukou nesla tác s masem, zeleninou, ovocem a talířem kouřící polévky. Usmála se na Coruma a nabídla mu tác způsobem, jako by podávala potravu spíše divokému zvířeti v kleci než člověku. Corum se uklonil, usmál a uchopil tác. Žena si dala pozor, aby se nedotkla jeho šestiprsté ruky.</p>

<p>„Jste velice laskaví,“ řekl Corum, ačkoli věděl, že mu nerozumí, ale chtěl jí dát najevo vděčnost. Zatímco jej pozorovali, dal se do jídla. Nebylo nijak zvlášť dobře připravené ani ochucené, ale Corum měl hlad. S co nejdůstojnějším šarmem, jakého byl schopen, snědl vše a nakonec s úklonou vrátil tác zamlklému páru.</p>

<p>Snědl toho příliš mnoho a příliš rychle a měl těžký žaludek. Mabdenská strava jej nikdy moc nepřitahovala a toto jídlo bylo horší než většina toho, co kdy okusil. Ale dal si záležet, aby ukázal, že je velice spokojený, neboť v poslední době neměl k prokazování laskavosti mnoho příležitostí.</p>

<p>Nyní se jej tlustý muž opět na něco otázal. Znělo to jako jediné slovo. „Fenk?“</p>

<p>„Fenk?“ řekl Corum a zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Fenk?“</p>

<p>Corum znovu zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Pannis?“</p>

<p>Další zakroucení hlavou. Muž mu položil několik podobných otázek – vždy to bylo jediné slovo – a Corum pokaždé naznačoval, že nerozumí. Nyní byla řada na něm. Zkusil to s několika slovy v mabdenském nářečí, v řeči odvozené od jazyka Vadhaghů. Muž neporozuměl. Ukázal na Corumovu šestiprstou ruku, zatvářil se sveřepě, pak si zatahal za vlastní ruku a naznačoval sekání, dokud se Corumovi nerozbřesklo, že se táže, zda ztratil dlaň v bitvě a zda tato šestiprstá je umělou protézou. Rychle přikývl, usmál se a ukázal rovněž na své oko. Muž vypadal spokojeně, ale i nadmíru překvapeně. S úžasem si ještě jednou Corumovu levou dlaň prohlížel. Bezpochyby se domníval, že se jedná o výrobek smrtelníků a Corum mu nemohl vysvětlit, že mu dlaň byla k tělu naroubována pomocí kouzel. Muž naznačil, že Corum by měl jít s ním. Corum ochotně přisvědčil a muž jej zavedl dolů po schodech do místnosti, ve které Corum okamžitě poznal dílnu.</p>

<p>A nyní pochopil. Tlustý muž zhotovoval umělé údy. A zkoušel je vyrábět z mnoha různých materiálů. Byly zde dřevěné, kostěné i kovové nohy, některé měly velice komplikovanou konstrukci. Byly tady ruce vyřezané ze slonoviny nebo kloubové protézy z oceli. Našly se zde paže, chodidla a dokonce něco, co vypadalo jako ocelový hrudní koš. Muž zde přechovával i mnoho anatomických nákresů podivného, cizího stylu, a ty Coruma nesmírně zaujaly. Uviděl kupu svitků svázaných jednotlivě v kožených obalech. Jeden otevřel. Zdálo se, že je to nějaká lékařská kniha. Ačkoli nebyla zrovna umně zhotovena a zvláštní hranatá písmena sama o sobě také moc krásy nepobrala, samotná kniha vypadala stejně obsažná a kultivovaná jako ty, které před invazí Mabdenů vytvořili Vadhaghové. Poklepal na vazbu a na znamení souhlasu přikývl.</p>

<p>„To je dobré,“ řekl.</p>

<p>Muž se usmál a opět poklepal na Corumovu ruku. Ten si pomyslel, co by asi doktor řekl, kdyby mu sdělil, jakým způsobem k ní přišel. Ten ubožák by se pravděpodobně zděsil nebo spíše by byl přesvědčen, že Corum je blázen. Corum by se ostatně kdysi zachoval podobně – předtím, než se sám setkal s kouzly.</p>

<p>Dovolil, aby si doktor prohlédl pásku zakrývající imputované oko i oko samotné.</p>

<p>To představovalo pro tlustého muže ještě větší hádanku. Vraštil čelo a vrtěl hlavou. Corum si přes cizí oko opět přetáhl zdobenou pásku. Do jisté míry si přál, aby mohl doktorovi ukázat, k čemu oko i ruku používal.</p>

<p>Corumovi začínalo být jasné, jakým způsobem se dostal do tohoto domu. Bezpochyby jej v bezvědomí našli obyvatelé města a poslali pro doktora, nebo jej k němu rovnou přinesli. Doktora, jenž byl zjevně posedlý studiem umělých údů, to jenom potěšilo a přijal ho pod svou střechu; ačkoliv co si myslel o jeho zbraních a výstroji, to si kníže v Šarlatovém plášti představit nedokázal.</p>

<p>Corum opět pocítil strach o Rhalinu a Jharyho. Přepadlo jej nutkání něco učinit. Pokud jsou v tomto světě, pak je musí najít. Bylo dokonce možné, že Jhary, který se mezi různými Plány už něco nacestoval, umí hovořit zdejší řečí. Corum uchopil arch nepopsaného pergamenu a pero, namočil je do inkoustu (lišilo se poněkud od per používaných Mabdeny) a nakreslil obrázek muže a ženy. Ukázal dva zdvižené prsty a potom, směrem ven a snažil se gestikulací vyjádřit, že neví, kde ti dva jsou. Tlustý doktor rázně přikyvoval a dával najevo, že rozumí. Ale potom téměř směšně naznačoval, že ani on neví, kde Jhary a Rhalina jsou, že je neviděl, že Corum byl nalezen sám.</p>

<p>„Musím se je vydat hledat,“ pravil Corum důrazně a ukázal nejdříve na sebe a potom ven. Doktor porozuměl a přikývl. Na okamžik se zamyslel a pak Corumovi naznačil, aby zde posečkal. Odešel a za okamžik se vrátil oděný do kabátce. Corumovi podal jednoduchý plášť, aby se do něj mohl zahalit, protože jeho oděv zde působil exoticky. Oba pak vyšli z domu.</p>

<p>Mnozí se za Corumem otáčeli, když tak spolu s doktorem rázovali ulicemi. Zřejmě se novinka o podivném cizinci rozkřikla po celém městě. Doktor jej vedl ulicemi, až nakonec prošli obloukem klenoucím se ve zdi. Bílá, prašná cesta vedla do polí. V dálce bylo vidět pár roztroušených chalup.</p>

<p>Konečně dorazili do malého lesíka a tady se doktor konečně zastavil. Ukazoval Corumovi, kde byl nalezen. Corum se rozhlížel a nakonec našel to, co hledal. Kus zkrouceného pažení nebeské lodi. Ukázal je doktorovi, který určitě nic takového v životě neviděl, neboť užasle zíral a otáčel jím v rukou sem a tam.</p>

<p>To byl pro Coruma důkaz, že se nezbláznil, že nedávno skutečně opustil říši Chaosu.</p>

<p>Rozhlédl se kolem sebe a viděl klid a mír. Skutečně existovala taková místa, kde onen věčný boj byl neznámou věcí? Pociťoval, že obyvatelům tohoto Plánu začíná závidět. Samozřejmě i oni měli své smutky a prožívali zklamání. Bylo nad slunce jasnější, že i zde probíhaly války a lidé zažívali bolest, vždyť proč jinak by se byl doktor tak zajímal o výrobu umělých údů? A přece zde vycítil řád a Corum si byl jistý, že tu neexistují žádní bohové – ani Chaosu, ani Zákona. Ale věděl, že by byla hloupost zaobírat se představou, že by zde mohl zůstat, neboť se od zdejších lidí velice lišil, a to i vzezřením. Zajímalo by ho, jak si doktor vysvětluje jeho nenadálé objevení.</p>

<p>Corum se vydal hlouběji do lesa, bloumal mezi stromy a volal Rhalinu a Jharyho.</p>

<p>O něco později uslyšel křik a otočil se v domnění, že to volá žena, kterou miluje. Ale nebyla to ona. Přes pole k nim spěchal vysoký, přísně se tvářící muž v černém taláru. Šedivé vlasy mu vlály ve větru. Doktor k němu přikvačil a oba se začali o něčem dohadovat; při rozhovoru se často zadívali na Coruma, jenž je zpovzdálí pozoroval. Zdálo se, že se o něčem přou, a oba se postupně rozhorlovali. Příchozí namířil dlouhý, kostnatý ukazováček na Coruma, jako by jej obviňoval, a druhou rukou podporoval svou řeč živou gestikulací.</p>

<p>Corum pocítil něco jako neklid a přál si mít s sebou meč.</p>

<p>Náhle se muž v taláru otočil a pochodoval zpět k městu. Doktor zůstal stát a v zamyšlení si třel bradu.</p>

<p>Coruma se zmocnila nervozita.</p>

<p>Cítil, že něco není v pořádku, že ten muž v černém má námitky proti jeho pobytu ve městě a kvůli tomu, že se tu tak náhle a podivně objevil, jej podezřívá z něčeho nekalého. A také se mu zdálo, že ten v černé róbě má daleko větší moc než doktor. A méně sympatií pro Coruma.</p>

<p>Doktor se k němu šoural, hlavu sklopenou. Zvedl konečně hlavu a sešpulil rty. Zamumlal něco ve svém jazyce a promlouval ke Corumovi jako ke svému mazlíčkovi, kterého velice miluje, ale kterého bude nutno utratit nebo vyhnat.</p>

<p>Corum se rozhodl – potřebuje okamžitě své brnění a zbraně. Ukázal směrem k městu a vydal se tam. Doktor, stále hluboko ponořen v obavách, jej následoval.</p>

<p>V doktorově domě si Corum oblékl své stříbřité brnění, stehenní pláty a stříbřitou helmu. Na opasek si připjal dlouhý silný meč a na záda luk, šípy a kopí. Uvědomil si, že vypadá podivněji než kdy jindy, zato se cítil daleko bezpečněji. Vykoukl z okna. Stmívalo se a na ulicích bylo jen několik lidí. Otevřel dveře pokoje a sešel po schodech do dílny.</p>

<p>Doktor na něj něco křičel a pokoušel se jej zadržet, ale Corum ho jemně odstrčil stranou, odsunul petlici a vyšel ven.</p>

<p>Doktor za ním něco volal – znělo to jako varování. Ale Corum si toho nevšímal – jednak nepotřeboval být varován před případným nebezpečím a jednak neviděl důvod, proč by tak laskavý muž měl sdílet jeho nebezpečí. Vykročil do noci.</p>

<p>Potkal jen málo lidí. Nikdo jej nezastavil ani se o to nepokusil, ačkoli se po něm obezřetně dívali a potichu se mezi sebou smáli. Bylo zřejmé, že jej považují za tupce. Je lepší, když se mi smějí, než kdyby se mne báli, pomyslel si Corum, protože jinak by možná hrozilo větší nebezpečí.</p>

<p>Nějakou dobu se ubíral ulicemi, až narazil na polorozbořený opuštěný dům. Rozhodl se, že si zde odpočine a přečká noc. Když bude skrytý před zvědavýma očima, v klidu si promyslí, co dál.</p>

<p>Neohrabaně se protáhl rozbitými veřejemi a vyplašil tak několik krys; rychle se rozutekly. Šplhal po houpajícím se schodišti, až nakonec vlezl do místnosti, z jejíhož okna mohl přehlédnout celou ulici. Když přemýšlel o důvodech, proč vlastně odešel z doktorova domu, nepřišel na žádný. Nechtěl se pouze zaplést s tím mužem v taláru. Kdyby se ho ale skutečně pokoušeli najít, pak by jej samozřejmě objevili dost brzy. Ale kdyby byli alespoň trochu pověrčiví, pak by si mohli myslet, že zmizel stejně tajemně, jako se objevil.</p>

<p>Uložil se ke spánku a nevšímal si zvuků, jež vyluzovaly pobíhající krysy.</p>

<p>Za rozbřesku se probudil a obhlédl ulici. Byla to patrně hlavní ulice, neboť se hemžila trhovci a nakupujícími, někteří měli povozy s koňmi či osly, jiní tlačili pouze ruční vozík, a všichni se nahlas zdravili.</p>

<p>Ucítil vůni čerstvého chleba. Probudila v něm hlad, a na okamžik si pohrával s myšlenkou, že by mohl vyklouznout ven a ukrást jeden bochník z káry pekaře, který na chvilku zastavil přesně pod ním. Ale ovládl se a opět upadl do dřímoty. Kdyby byla noc, pokusil by se najít koně, odjet odtud a hledat nějaké jiné město, kde by se snad dozvěděl o Rhalině a Jharym.</p>

<p>Před polednem uslyšel v ulici halasný jásot a přikradl se k oknu.</p>

<p>Ve vzduchu se třepetaly praporce a nějaká kapela hrála drsnou muziku. Ulicemi se ubíral průvod – podle vzhledu to byl vojenský průvod, neboť mnozí jezdci, odění do ocelových kyrysů a s meči či kopími v rukách, byli bezpochyby válečníci.</p>

<p>Uprostřed průvodu jel ten, jemuž davy provolávaly slávu; muž v sedle to však bral sotva na vědomí. Jel na velkém žlutém koni a na sobě měl rudý plášť s vysokým límcem, jenž mu zprvu zakrýval tvář, takže do ní Corum neviděl. Na hlavě měl klobouk a po boku velký meč. Vypadal poněkud hrozivě.</p>

<p>Corum si s mírným překvapením všiml, že jezdci chybí levá dlaň. Otěže svíral ve speciálně uzpůsobeném háku. Muž se rozhlédl po davu a nyní Corum strnul úžasem a zajíkl se. Válečníkovi na žlutém koni se táhla přes pravé oko páska. A přestože jeho tvář nesla určité mabdenské rysy, silně se Corumovi podobal.</p>

<p>Corum se vyklonil, aby zakřičel na muže dole, jenž byl téměř jeho dvojníkem. Ale pak mu nějaká dlaň zakryla ústa a silná paže s ním smýkla na podlahu.</p>

<p>Prudce otočil hlavu, aby zjistil, kdo jej napadl. Vytřeštil oči.</p>

<p>„Jhary!“ vydechl. „Tak ty jsi ve stejném Plánu. A Rhalina? Viděls ji?“</p>

<p>Jhary, který byl oblečený podle místních zvyklostí, zavrtěl hlavou: „Ne, neviděl. Doufal jsem, že vy dva jste zůstali spolu.“ Pak přejel Coruma pohledem. „Mám pocit, že jsi svým oblečením způsobil rozruch.“</p>

<p>„Znáš tenhle Plán?“</p>

<p>„Znám. Zběžně. Mluvím jedním či dvěma místními jazyky.“</p>

<p>„A ten muž na žlutém koni – kdo to je?“</p>

<p>„To je důvod, proč bys měl odtud co nejdřív odejít. On je ty, Corume. Je tvým převtělením v tomto Plánu a v této epoše. A je proti všem vesmírným zákonům, že ty a on můžete existovat v jednom Plánu v týž čas. Jsme ve velkém nebezpečí, Corume, ale zdejší lidé by se také mohli dostat do nesnází, kdybychom dál – jakkoli nedobrovolně – narušovali řád, tu skutečnou rovnováhu celého kosmu.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA IV</strong></p>

<p><strong>Lesní panství</strong></p>

<p>„Znáš tento svět, Jhary?“</p>

<p>Švihák si položil prst na ústa a vtáhl Coruma do stínu. Průvod kráčel pod jejich oknem. „Znám bezpočet světů,“ pravil potichu, „ale tento ne tak dobře jako jiné. Díky zkáze nebeské lodi jsme byli vymrštěni napříč časem i dimenzemi a ocitli jsme se ve světě, jehož logika je ve většině případů naprosto odlišná. Kromě toho – naše vlastní já zde existují v jiných převtěleních, takže svou přítomností ohrožujeme stálou rovnováhu tohoto věku a jiných bezpochyby také. Vytvářet paradoxy ve světě, který na ně není uzpůsoben, by bylo nebezpečné…“</p>

<p>„No, tak se sebereme a co nejrychleji opustíme tenhle svět! Najdeme Rhalinu a jdeme!“</p>

<p>Jhary se usmál: „Nemůžeme odejít z epochy a z Plánu, jako bychom odcházeli z pokoje, to přece víš. A mimoto nevěřím, že tady Rhalina je, pokud ji nikdo neviděl. Ale můžeme to zjistit. Nedaleko odtud žije stařenka, jež je proslulá věštkyně. Doufám, že nám pomůže. Lidé tohoto věku mají člověka jako ty nebo já v nezvyklé vážnosti – i když se často tato vážnost změní v nenávist, a pak na nás pořádají hony. Tebe hledá jeden kněz, který by tě rád upálil na hranici; víš to?“</p>

<p>„Všiml jsem si, že jsem se někomu nelíbil.“</p>

<p>Jhary se zasmál:</p>

<p>„Ano – nelíbil ses mu natolik, že tě s radostí umučí k smrti. Je hodnostářem jejich náboženství. Má nesmírnou moc a už povolal ozbrojence, aby po tobě pátrali. Musíme získat nějaké koně, jakmile to jen bude možné.“</p>

<p>Jhary chodil sem a tam po vratké podlaze a mnul si bradu. „Co největší rychlostí se musíme vrátit do patnácti Plánů. Nemáme žádné právo tady být…“</p>

<p>„A žádnou chuť tady být,“ připomínal Corum.</p>

<p>Venku se zvuk píšťal a bubnů pomalu vzdaloval a zástupy se pomalu rozcházely.</p>

<p>„Teď se mi vybavilo její jméno,“ vyhrkl Jhary a luskl prsty. „Je to lady Jane Pentallyon a sídlí nedaleko vesnice jménem Warleggon.“</p>

<p>„Tady mají tak zvláštní jména, Jhary-a-Conele!“</p>

<p>„Nejsou o nic zvláštnější, než naše jména pro ně. Ale nyní se musíme co nejrychleji dostat do Warleggonu a modlit se, aby lady Jane byla ve své rezidenci a doufat, že ji ještě neupálili.“</p>

<p>Corum se přiblížil k oknu a vyhlédl ven. „Jde sem ten kněz se svými muži,“ řekl.</p>

<p>„Myslel jsem si, že tě určitě někdo viděl, když jsi sem vcházel. Počkali, až bude po celé té parádě, abys jim v tom zmatku neunikl. Vůbec se mi nezamlouvá představa, že bychom je měli zabít – nemáme v jejich době naprosto co pohledávat…“</p>

<p>„A mně se nezamlouvá představa, že oni by měli zabít nás,“ podotkl Corum. Vytasil dlouhý a silný meč a šel ke dveřím.</p>

<p>Byl v půlce schodiště, když ozbrojenci vpadli dovnitř, kněz v taláru v jejich čele. Něco na své muže zakřičel a udělal směrem ke Corumovi znamení rukou – bezpochyby použil nějaké zaklínadlo pověrčivých Mabdenů. Corum se vrhl kupředu a s očima planoucíma hněvem mu prohnal ostří meče hrdlem. Ozbrojenci jenom zírali. Určitě nepočítali s tím, že jejich vůdce zahyne tak brzy. Stáli ve dveřích a váhali.</p>

<p>Jhary pravil potichu za Corumem: „To bylo bláznovství. Přijímají s nelibostí, když jsou jejich svatí mužové zabíjeni. Nyní bude proti nám celé město a s o to většími nesnázemi se nám bude prchat.“</p>

<p>Corum pokrčil rameny a přiblížil se ke třem ozbrojencům, kteří se dosud neodvážili vstoupit. „Tihle muži mají koně. Vezmeme si je a skoncujeme s tím. To stálé váhání mne unavuje. Braň se, Mabdene!“</p>

<p>Mabdeni odráželi jeho útoky, ale zároveň si navzájem překáželi. Corum jednoho zasáhl do srdce a dalšímu poranil ruku. Dva zbývající vyrazili s křikem na ulici.</p>

<p>Corum s Jharym je následovali, ačkoli Jhary měl tvář zachmuřenou a bylo vidět, že Corumovo počínání neschvaluje. Dával přednost delikátnějším řešením ožehavých situací. Ale jeho vlastní meč se vymrštil a zkrátil život jezdci, jenž se jej pokoušel koněm srazit k zemi. Stáhl mrtvé tělo a sám se vyhoupl do sedla. Kůň se vzepjal a snažil se ho shodit, ale Jhary jej rychle ovládl a odrážel útoky dvou dalších jezdců, kteří se na něj přihnali od náměstí.</p>

<p>Corum stále ještě koně neměl. Svou šestiprstou ruku používal jako palici a prorážel si cestu k několika uvázaným osedlaným hřebcům. Bylo zřejmé, že Mabdeni mají hrůzu z jeho zvláštní, nelidské ruky, a měli se na pozoru, aby se jí dotkli. Dva z nich ztratili život, než se Corum dostal ke koním.</p>

<p>Vyšvihl se do sedla a zavolal: „Kudy, Jhary?“</p>

<p>„Za mnou,“ vykřikl Jhary a aniž by se ohlédl, řítil se tryskem ulicí.</p>

<p>Corum odstrčil jednoho Mabdena, který se mu pokoušel vyrvat otěže, a rozjel se za přítelem. Jak pádili k západnímu opevnění, městem, se začal šířit zmatek. Trhovci a rolníci se jim snažili zahradit cestu, takže byli nuceni přeskakovat povozy a razit si cestu mezi ovcemi a dobytkem. A ze dvou stran se blížili další ozbrojenci.</p>

<p>Oba se v sedlech přikrčili, projeli nízkou branou a uháněli vybělenou prašnou cestou dál od města. Houf ozbrojenců na koních je pronásledoval.</p>

<p>Na cimbuří se objevili lučištníci a Corumovi a Jharymu zasvištěly kolem hlav šípy. Corum s úžasem odhadoval vzdálenost, na kterou střely létaly:</p>

<p>„Co se to děje, Jhary? Cožpak jsou ty šípy kouzelné?“</p>

<p>„Ne! Ale podobný luk v našem věku neznáme. Tihle lidé jsou mistry v jejich výrobě i používání. Nicméně máme štěstí, že jsou příliš veliké na to, aby se s nimi dalo střílet z koně. Vidíš, zdá se, že už vyjíždíme z jejich dostřelu. Ale ti jezdci jsou nám stále v patách. Támhle do toho lesa, Corume. Rychle!“</p>

<p>Strhli koně z cesty, přeskočili potok a vnořili do se příjemně vonícího lesa. Kopyta koní chvilku klouzala v navlhlém mechu.</p>

<p>„A jak se povede tomu doktorovi?“ zavolal Corum. „Tomu, který se o mne postaral?“</p>

<p>„Nebude-li chytrý a nezažaluje tě, pak zemře,“ odvětil Jhary.</p>

<p>„Ale on je velice inteligentní člověk, a laskavý. Vědec, stále dychtivý se něco nového naučit.“</p>

<p>„Což jsou všechno další důvody, aby zemřel, jestliže jejich kněžstvo vyznává takové metody. Zde mají ve vážnosti pověry, nikoli zvídavost.“</p>

<p>„A přece je to taková příjemná země. Lidé jsou tady tak dobrosrdeční a laskaví!“</p>

<p>„Jak to můžeš tvrdit, s tou tlupou ozbrojenců za zády?“ zasmál se Jhary a švihl koně, aby jej přinutil zrychlit. „Máš asi hlavu plnou Chaosu, Glandytha a té jeho chátry a podobných běsů vůbec, když ti tato krajina připomíná ráj!“</p>

<p>„Když ji srovnám s tím, co jsme nechali za zády, pak to <emphasis>je </emphasis>ráj, Jhary.“</p>

<p>„No, možná že máš pravdu.“</p>

<p>Po mnoha změnách směru a matení stop se jim podařilo před západem slunce pronásledovatele setřást. Nyní vedli unavené koně úzkým lesním zásekem.</p>

<p>„Do Warleggonu je to ještě pěkných pár mil,“ prohlásil Jhary. „Kéž bych tak měl mapu, kníže Corume, to bych našel cestu bez potíží. Naposledy, kdy jsem tuto zemi viděl, měl jsem jiné tělo a jiné oči.“</p>

<p>„Jak se tato země vlastně jmenuje?“ otázal se kníže v Šarlatovém plášti.</p>

<p>„Dělí se, podobně jako Lywm-an-Esh, na množství panství, jimž vládne jediný monarcha. Toto panství se jmenuje Kernow – nebo Cornwall, to záleží, jestli se to vyslovuje v místním nářečí nebo v jazyce používaným v celé říši. Je to pověrami ovládaný kraj, ačkoli jeho tradice sahají hlouběji do minulosti než tradice ostatních částí této země. Myslím, že ti bude v mnohém připomínat tvůj vlastní Bro-an-Vadhagh. Zdejší vzpomínky se vztahují k dobám dávnějším než v ostatních částech této říše. Blednou stále více, nicméně lidé si tady doposud vyprávějí legendy o lidech podobných tobě, kteří zde kdysi žili.“</p>

<p>„Chceš říci, že Kernow leží v mé budoucnosti?“</p>

<p>„V něčí budoucnosti, pravděpodobně však ne ve tvé. Je to snad budoucnost odpovídajícího Plánu. Nepochybně existují jiné, odlišné budoucnosti, kde se Vadhaghové rozšířili a Mabdenové vymřeli. Koneckonců, vesmír vytváří nekonečné množství možností.“</p>

<p>„Jsi velmi chytrý, Jhary-a-Conele.“</p>

<p>Jhary si sáhl za košili a vyndal svého černobílého kocourka. Měl ho tam schovaného po celou dobu, kdy se probíjeli z města a utíkali před pronásledovateli. Začal příst, protáhl si údy i křídla a usadil se na rameni svého pána.</p>

<p>„Mé znalosti jsou jen částečné,“ řekl Jhary unaveně, „skládají se vlastně víceméně z polovičních vzpomínek.“</p>

<p>„Ale jak to, že toho víš tolik o tomto Plánu?“</p>

<p>„Protože dokonce i teď zde jsem. Vidíš, že něco jako čas ve skutečnosti není. Pamatuji si to, co je pro tebe „budoucností“. Vzpomínám si na jedno z mnoha svých převtělení. Kdybys pozoroval ten průvod déle, určitě by sis všiml nejenom sebe, ale i mne. Nazývají mne zde nějakým velice honosným titulem, ale sloužím tomu muži, jehož jsi viděl jet na žlutém koni. Narodil se ve městě, ze kterého jsme prchli, a tito lidé jej považují za velkého válečníka, ačkoli já se domnívám, že – jako ty – by dal přednost míru před válkou. To je osud Věčného Hrdiny.“</p>

<p>„Nechci o tom už nic slyšet,“ pravil Corum smutně, „převelice mne to rozrušuje.“</p>

<p>„Já ti nic nevyčítám.“</p>

<p>Nakonec se zastavili, napojili koně a přichystali se ke spánku. V dálce několikrát procválaly skupiny jezdců, jejich pochodně se mihotaly ve tmě, ale nikdy se nepřiblížily natolik, aby představovaly větší hrozbu.</p>

<p>Ráno došli na kraj rozlehlého vřesoviště. Skrápěl je drobný déšť, ale nevadil jim, spíše je osvěžoval. Koně na nepevné půdě slatiny našlapovali s jistotou a brzy dorazili k lesu stulenému v údolí.</p>

<p>„Teď máme Warleggon téměř na dohled,“ řekl Jhary. „A tohle je les, který jsem hledal. Vidíš ten proužek kouře, který z něj stoupá? To je, doufám, dům lady Jane.“</p>

<p>Vydali se stezkou po obou stranách chráněnou vysokou hradbou divokých květin a rákosí, jež vyrůstalo z mokřiny. Ve vzduchu bylo cítit těžkou vůni. Dojeli ke dvěma sloupům z hnědého kamene, do jejichž vrcholků byli vytesáni sokoli s roztaženými křídly. Sloupy zde zjevně stály celé věky, neboť rysy skulptur byly počasím téměř vyhlazeny. Křídla brány z ozdobně kovaného železa byla dokořán. Sesedli z koní a vešli. Kráčeli po štěrkem vysypané cestě a za okamžik spatřili dům z téhož světle hnědého materiálu, s šedou břidlicovou střechou a s pěti červeně natřenými komíny. Uprostřed byl nízký vchod a po obou jeho stranách okna se sklem zalitým do olova.</p>

<p>Zpoza domu se vynořili dva staří muži, které přilákal zvuk koňských kopyt drtících štěrk. Byli snědí, měli husté obočí a dlouhé šedé vlasy. Oblečení byli do kůží a kožešin. Pokud se z výrazu jejich tváře dalo něco vyčíst, pak se zdálo, že při pohledu na Coruma v jeho vysoké helmě a stříbřitém brnění se jim v očích objevilo divoké uspokojení.</p>

<p>Jhary k oběma mužům mluvil v jejich vlastním jazyce. Nebyla to řeč, kterou Corum slyšel ve městě. V tomto jazyce bylo možné zaslechnout slabou ozvěnu řeči Vadhaghů.</p>

<p>Jeden z mužů vzal koně za otěže a vedl je do stáje, druhý vešel hlavním vchodem do domu. Corum s Jharym čekali venku.</p>

<p>A pak se ve dveřích objevila lady Jane.</p>

<p>Byla to krásná, stará žena s dlouhými, spletenými vlasy, bílými jako mléko. Na hlavě měla šátek a na sobě vzdušné roucho z modrého hedvábí, se širokými rukávy a zlatými ozdobami na lemech a kolem krku.</p>

<p>Jhary s ní hovořil v jejím vlastním jazyce, ale lady se jemně usmála.</p>

<p>Promluvila čistou, zurčivou řečí Vadhaghů.</p>

<p>„Já vím, kdo jste,“ řekla. „Čekali jsme vás, teď a tady, na mém lesním panství.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA V</strong></p>

<p><strong>Lady Jane Pentallyon</strong></p>

<p>Krásná stará dáma je zavedla do chladivé místnosti.</p>

<p>Na stole z leštěného dubu bylo maso, víno a ovoce. Všude okolo stály vázy plné květin a ty osvěžovaly vzduch svou vůní. Lady se daleko častěji dívala na Coruma než na Jharyho. A v jejím pohledu se téměř zračila láska.</p>

<p>Corum si s úklonou sňal helmici. „Děkujeme vám, paní, za vaši milostivou pohostinnost. Ve vaší zemi jsem našel hodně laskavosti. Ale nenávisti rovněž.“</p>

<p>Usmála se a přikývla: „Někteří lidé jsou laskaví,“ řekla, „ale ne mnozí. Národ Elfů jako celek je daleko laskavější.“</p>

<p>Corum se zdvořile zeptal: „Národ Elfů, lady?“</p>

<p>„Tvůj národ.“</p>

<p>Jhary vytáhl z kazajky zmačkaný klobouk. Byl to ten, který nosíval vždycky. Smutně se na něj zadíval. „Zabere to spoustu času, než jej opět vyrovnám do původního tvaru. Obávám se, že našimi dobrodružstvími trpí nejvíce naše klobouky. Lady Jane Pentallyon mluví o národu Vadhaghů, kníže Corume, nebo o jejich příbuzných, Eldrenech, kteří nejsou – až na oči – rozdílní; podobně jako Melniboneané a Nilanriané jsou odnožemi téže rasy. V této zemi jsou známi někdy jako Elfové – a někdy jako ďáblové, džinové, anebo dokonce bohové, to podle kraje.“</p>

<p>„Omlouvám se,“ řekla lady Jane jemně. „Zapomněla jsem, že tvůj lid raději užívá pro své plémě vlastních jmen. A přece jméno „Elf“ zní mým uším tak sladce, stejně jako je sladké opět hovořit po tolika letech tvou řečí.“</p>

<p>„Nazývejte mne, jak si přejete, lady,“ pravil Corum galantně, „neboť téměř jistě vám vděčím za svůj život, a možná i klid své mysli. Můžete mi říci, jakým způsobem jste se naučila náš jazyk?“</p>

<p>„Jezte,“ řekla paní, „přichystala jsem jídlo, jak nejlépe umím. Vím, že elfí národ má daleko vytříbenější chuť než my. Zatímco budete zahánět hlad, povím vám svůj příběh.“</p>

<p>Corum se pustil do jídla. Bylo to nejlahodnější mabdenské jídlo, které kdy v životě jedl. Ve srovnání s jídlem, jež dostal ve městě, připomínalo svou lehkostí vzduch a bylo znamenitě upraveno. Lady Jane Pentallyon začala vyprávět. Měla zastřený a teskný hlas.</p>

<p>„Bylo mi sedmnáct,“ začala, „když jsem se stala paní tohoto panství, neboť můj otec zahynul na křížové výpravě a má matka se při návštěvě své sestry nakazila morem. Bratr zemřel také, protože si jej vzala s sebou. Byla jsem samozřejmě plná žalu, ale nebyla jsem natolik dospělá, abych věděla, že nejlepším způsobem, jak se smutku nepoddat, je čelit mu, a nikoli se pokoušet před ním utéci. Tvářila jsem se, že se nestarám o to, že celá má rodina je mrtvá. Ponořila jsem se do čtení romancí a snila jsem o sobě jako o Guenivře nebo Isoldě. Ti služebníci, které jste viděli, už u mne tenkrát byli, ale vypadali o něco mladší. Měli ohled na mou melancholii a nikdo jiný tady nebyl, aby krotil mé nálady. Nořila jsem se do jistého druhu tichého šílenství a stále víc a víc jsem se utápěla ve svých vlastních snech a stále méně se starala o svět kolem sebe. Byl pro mne neskutečně daleko a nepřicházely z něj žádné zprávy. Jednoho dne ale kolem panství táhli cikáni a požádali mne o dovolení postavit stany na mýtině nedaleko odtud. Nikdy předtím jsem neviděla tak zvláštní, tmavé obličeje a tak blýskavé oči. Byla jsem jimi okouzlená a věřila jsem, že to jsou strážci čarodějné moudrosti – tak jako býval Merlin. Dnes je mi jasné, že většina z nich nevěděla vůbec nic. Ale byla mezi nimi jedna dívka v mém věku, sirotek stejně jako já, a s ní jsem se postupně ztotožnila. Ona černovlasá, já měla světlé vlasy, ale byly jsme stejně vysoké a stejně rostlé, a bezpochyby proto, že jednou z mých chyb byla sebeláska, stalo se, že když se zbytek jejího rodu chystal odtáhnout – ani nemusím říkat, že si většinu našeho dobytka vzali s sebou – pozvala jsem ji, aby se mnou zůstala v tomto domě. Ta loupež mi byla lhostejná, neboť Airediny příběhy – měla jsem za to, že je slyšela od rodičů – byly daleko divočejší než ty, jež jsem četla v knihách nebo si sama představovala. Vyprávěla o temných starobylých bytostech, které stále bylo možné vyvolat, aby odnesly mladé dívky pryč z tohoto světa do zemí kouzelných rozkoší, tam, kde velcí polobozi se svými meči nakládali s podstatou přírody, jak se jim právě zlíbilo. Dnes si myslím, že Aireda si spoustu z toho, co mi vyprávěla, vymýšlela – ne, vybírala z pověstí, jež slyšela od matky a otce, neboť podstata jejích příběhů byla samozřejmě skutečná. Aireda tvrdila, že se prý naučila zaříkávání, kterými je možno tato stvoření přivolat, ale bála se je vyslovit. Prosila jsem ji, aby nám oběma přičarovala boha z jiného světa, který by se stal naším milencem. Měla ale strach a neudělala to. Tak přešel rok a naše výstřední a temná hra pokračovala, naši mysl stále víc ovládala představa čar, démonů a bohů. Aireda neodolala mému naléhání a naučila mě zaříkadla a provádět čarovný rituál…“</p>

<p>Lady Jane Pentallyon nabídla Corumovi talíř s nakrájeným ovocem. Ten jej přijal.</p>

<p>„Prosím, pokračujte, lady.“</p>

<p>„Tedy, naučila jsem se, jaké obrazce je třeba vyrýt do kamenů na podlaze, jaké byliny je třeba svařit, jak rozmístit drahokamy, jednotlivé druhy kamenů, svíčky a takové ty věci. Dostala jsem z ní všechno, co bylo potřeba udělat, kromě samotného zaklínání a znamení, která se musela udělat ve vzduchu čarodějným nožem ze zářivého křišťálu. Takže jsem vyryla potřebné obrazce do dlaždic, nasbírala byliny, shromáždila kameny, drahokamy a poslala do města pro svíce. A tohle všechno jsem jednoho dne ukázala Airedě a prohlásila jsem, že musí přivolat ty dávné bytosti, které vládly této zemi před Druidy, kteří sem přišli dávno před křesťany. Souhlasila, že to vykoná, protože už byla poblázněná stejně jako já. Pro náš rituál jsme si vybraly předvečer Všech svatých, ačkoli dnes si nemyslím, že to bylo zvlášť důležité. Rozložily jsme drahokamy, kusy skal a ve vzduchu udělaly tajuplná znamení čarodějným nožem z křišťálu, zapálily jsme svíce a svařily byliny. Lektvar jsme vypily a ono se nám to podařilo…“</p>

<p>Jhary se opět posadil na židli a nespouštěl oči z lady Jane. Jedl jablko. „Vám se podařilo, lady,“ zeptal se, „vykouzlit si démona?“</p>

<p>„Démona? To netvrdím, ačkoli nám tak připadal se svýma šikmýma očima a zašpičatělýma ušima – jeho tvář byla podobná tvé tváři, kníže Corume. Nejdříve jsme měly velký strach, protože stál celý rozzuřený uprostřed našeho kouzelného kruhu, křičel na nás a hrozil v řeči, které jsem tehdy ještě nerozuměla. Nu, příběh se prodlužuje, a já vás nebudu nudit – zkrátka, ten chudák „démon“ byl samozřejmě člověk tvé rasy, odvlečený ze svého vlastního světa pomocí našeho zaříkávání a našich obrazců a křišťálu, a jediné, po čem toužil, bylo odebrat se okamžitě tam, kam patřil.“</p>

<p>„A vrátil se, lady?“ otázal se Corum jemně, neboť si všiml, že se jí v očích zatřpytily slzy. Zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Nemohl, protože jsme neznaly způsob, jak mu umožnit návrat domů. Po prvotním úžasu – neboť on skutečně naší hře vůbec nevěřil – jsme mu zařídily to největší pohodlí, jakého jsme byly schopny; neustále jsme se cítily vinny za to, co jsme způsobily, když jsme zjistily, že mu nemůžeme pomoci. Naučil se trochu náš jazyk a my se trochu naučily jeho. Považovaly jsme jej za velice moudrého, ačkoli nám neustále opakoval, že je pouze prostým příslušníkem rozsáhlé a nepříliš významné rodiny nižší šlechty, že je vojákem, a nikoli učencem či čarodějem. Rozuměly jsme jeho skromnosti, ale stále jsme jej velice obdivovaly. Myslím, že mu to nebylo proti mysli, třebaže nás neustále prosil, abychom se pokusily jej navrátit do jeho věku a Plánu.“</p>

<p>Corum se usmál: „Dokážu si představit, jak bych se cítil, kdybych mohl poděkovat dvěma mladým dívkám za to, že mne náhle odtrhly ode všeho, co jsem znal a co pro mne mělo cenu, a kdyby mi pak sdělily, že si pouze hrály, a že mne nedokáží poslat zpět!“</p>

<p>A lady Jane se usmála také: „Ano. Nu, zanedlouho se Gerane – to bylo jedno z jeho jmen – do jisté míry smířil se skutečností. Zamilovali jsme se do sebe a krátkou dobu jsme byli šťastní. Bohužel, mne ani ve snu nenapadlo, že by se do Gerana zamilovala i Aireda,“ povzdychla si. „Vysnila jsem si, že jsem Guenivra nebo Isolda nebo podobná hrdinka romancí, ale zapomněla jsem, že všechny tyto ženy nakonec skončily tragicky. Naše vlastní tragédie se už odvíjela, ale já si toho zpočátku ani nevšimla. Airedu opanovala žárlivost a ona brzy začala nenávidět mne a konečně i Gerana. Plánovala, že se nám pomstí všelijakými způsoby, ale žádný ji plně neuspokojoval. Vzpomněla si, jak nám Gerane vyprávěl, že jeho národ má nepřátele – lid jiné rasy, s prázdnými a pokřivenými dušemi – a uvědomila si, že jeden z matčiných rituálů snad sloužil k přivolání takových bytostí, <emphasis>jiných démonů,</emphasis> jak je nazývala její matka. Její první pokusy přivolat je vyšly naprázdno, ale pak sebrala veškerou svou silu, aby si vzpomněla na každý jednotlivý detail onoho zaříkadla.“</p>

<p>„A vyčarovala Geranovi nepřátele?“</p>

<p>„Ano. Jedné noci se objevili v tomto domě tři muži. Aireda byla jejich první obětí, neboť tato stvoření nenávidí lidi stejně jako elfy – tvůj národ. Vůbec se tobě a tvému lidu nepodobali – byli neohrabaní, belhali se a jejich postavy byly zkroucené. Tuším, že se nazývají trollové nebo tak nějak.“</p>

<p>„A co udělali potom, když zavraždili Airedu?“</p>

<p>„Nebyla mrtvá, pouze těžce raněná. To, co vám právě vyprávím, mi řekla sama, když bylo po všem.“</p>

<p>„A Gerane?“</p>

<p>„Neměl meč. Přišel k nám neozbrojený a zde, na Lesním panství, žádný nepotřeboval.“</p>

<p>„Zabili jej?“</p>

<p>„Uslyšel v přízemí hluk a sešel se podívat, co se děje. Tamhle,“ ukázala a po tvářích jí stékaly slzy, „hned vedle dveří jej zabili. Rozsekali ho na kousky, mého elfího miláčka…“ Sklonila hlavu.</p>

<p>Corum vstal a šel ke krásné, staré lady Jane Pentallyon, aby ji utěšil. Jedinkrát stiskla jeho smrtelnou ruku a opět se ovládla. Napřímila se. „Ti… trollové… nezůstali v domě. Bezpochyby byli zmateni z toho, co se jim přihodilo. Odploužili se do noci.“</p>

<p>„A víte, co se s nimi stalo dál?“ otázal se Jhary.</p>

<p>„Slyšela jsem, že o několik let později nějaká zvířata, podobná lidem, začala sužovat lidi v Exmooru. Chytili je a prohnali jim srdce kůly, protože si mysleli, že to jsou ďáblovi zplozenci. Ale ta historka hovořila pouze o dvou, takže je možné, že jeden z nich je stále naživu a stále netuší, co se s ním stalo, ani kde se ocitl. Tak trochu je mi ho líto…“</p>

<p>„Nepůsobte si žal tím vyprávěním, lady,“ pravil jemně Corum.</p>

<p>„Od té doby,“ pokračovala, „jsem se zabývala studiem starodávné moudrosti. Něco jsem pochytila od Gerana a později jsem mluvila s mnoha muži i ženami, kteří sami sebe považovali za zběhlé v umění mystiky. Mým toužebným přáním bylo najít Plán, kde žije Geranův lid, ale je zřejmé, že naše Plány nejsou již nadále propojeny. Naučila jsem se tolik, abych věděla, že Plány cirkulují podobně jako planety, jež – alespoň jak někteří tvrdí – obíhají kolem sebe. Naučila jsem se něco z umění nahlížet do budoucnosti a do minulosti, i do jiných Plánů; podobně, jako to uměl Gerane…“</p>

<p>„Můj lid má také určité znalosti tohoto umění,“ potvrdil Corum na její tázavý pohled, „ale poslední dobou tuto schopnost ztrácíme a nyní nedokážeme víc, než vhlédnout do pěti Plánů, které tvoří naši vlastní říši.“</p>

<p>„Ano,“ přikývla, „nedokážu si vysvětlit, proč tyto síly slábnou a mizejí – jako se to nyní opravdu děje.“</p>

<p>„Je to určitě nějak spojené s bohy,“ řekl Jhary, „anebo snad s naší vírou v ně.“</p>

<p>„Váš duševní zrak vám dal nahlédnout do budoucnosti, takže, jak víte, hledali jsme u vás pomoc,“ řekl Corum.</p>

<p>Opět přikývla.</p>

<p>„Takže víte, že se pokoušíme dostat se zpět do našeho věku, kde je zapotřebí vykonat to, co je nezbytné?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Můžete nám pomoci?“</p>

<p>„Vím o jednom člověku, jenž by vás uměl přivést na cestu, která vede ke splnění vašich tužeb, ale nic víc nedokáže.“</p>

<p>„Nějaký čaroděj?“</p>

<p>„Dá se to tak říci. Stejně jako vy, ani on není z této epochy. A stejně jako vy, i on se bez ustání pokouší najít cestu do svého vlastního světa. Bez nesnází se dokáže přenést staletí do budoucnosti i minulosti, on sám však chce překlenout mnoho tisíciletí – a toho schopen není.“</p>

<p>„Nejmenuje se Bolorhiag?“ zeptal se náhle Jhary. „Stařec s chromou nohou?“</p>

<p>„Popsals toho muže, ale my ho známe pouze jako Friara, potulného mnicha, neboť často nosí kleriku. Ta mu totiž poskytuje největší ochranu v těch historických obdobích, jež navštěvuje.“</p>

<p>„Je to Bolorhiag,“ řekl Jhary. „Další ze ztracenců. Existuje několik takových duší, které takhle bloudí vesmírem. Někdy za to vůbec nemohou, zkrátka jsou strženi, chtě nechtě, jakýmisi proudy – nebo co je to zač, co proudí napříč dimenzemi. Jiní, jako kupříkladu Bolorhiag, jsou experimentátoři – kouzelníci, vědci, učenci, nazývejte si je, jak je libo – kteří tak trochu rozumí podstatě času a prostoru, ale ne natolik, aby se dokázali uchránit před jejich následky. A těm se také občas přihodí, že je sférický vítr odvane. A pak jsou zde lidé jako já, jak víte, pro které je to, zdá se, přirozené, pobývat v celém vesmíru, anebo ti, kdo jsou hrdinové jako ty, Corume, jejichž sudbou je pohybovat se z času do času, z Plánu do Plánu a bojovat za věc Zákona. A existují i výjimečné ženy, jako jste vy, lady Jane, které tyto hrdiny milují. A jsou zde i bytosti plné zášti, které je nenávidí. Jaký smysl mají ta nesčíslná množství existencí, to mi zůstává utajeno, a pravděpodobně je to tak lepší, když o nich nic nevíme…“</p>

<p>Lady Jane vážně přikývla: „Myslím, že máš pravdu, pane Jhary, neboť čím víc člověk objeví, tím více se mu vytrácí smysl života. Nicméně nás nezajímá ani tak filozofie, jako okamžité problémy. Poslala jsem Friarovi výzvu a doufám, že ji vyslyší a přijde, ale ne vždycky se tak stane. Prozatím mám pro tebe dárek, kníže Corume, neboť mám pocit, že by se ti mohl hodit. Zdá se, že co nevidět dojde k mocnému prostoupení vesmíru, kdy se na krátký čas propojí všechny epochy a všechny Plány. Slyšela jsem, že k něčemu takovému už kdysi došlo. Tato informace, to je část mého daru. Další část je tohle…“ Na tkanici kolem krku jí visel úzký předmět, který, ačkoli byl mléčně bílý, zářil všemi barvami duhy. Byl to nůž vysoustružený z křišťálu. Něco podobného Corum nikdy předtím neviděl.</p>

<p>„Je to…?“ začal.</p>

<p>Sklonila hlavu a přetáhla si přes ni tkanici. „To je ten čarodějný nůž, který mi přinesl Gerana. Myslím, že ti pomůže, když to budeš nejvíc potřebovat. Přivolá ti tvého bratra…“</p>

<p>„Mého bratra? Já nemám…“</p>

<p>„Tak mi to bylo řečeno,“ pravila. „A já nemám, co bych dodala. Ale tady máš kouzelný nůž. Prosím, vezmi si jej.“</p>

<p>Corum uchopil tkanici a přetáhl si ji přes hlavu. „Děkuji vám, lady.“</p>

<p>„Někdo jiný ti poví, kdy a jak nože použít,“ řekla. „A nyní, přátelé, doufám, že neodmítnete a setrváte na mém Lesním panství, dokud se Friar neobjeví. Snad přijde.“</p>

<p>„Bude nám ctí,“ odvětil Corum. „Ale řekněte mi, lady, nevíte něco o ženě, kterou miluji? Osud nás rozdělil. Hovořím o paní Rhalině z Allomglylu, velice se obávám o její bezpečnost.“</p>

<p>Lady Jane se zamračila: „Něco ohledně nějaké ženy mi právě přišlo na mysl. Cítím, že když úspěšně zvládneš svůj úkol, jenž před tebou právě stojí, pak se s ní opět šťastně shledáš. Když prohraješ, pak už ji nikdy nespatříš.“</p>

<p>Corum se ponuře zasmál: „Pak tedy nesmím prohrát.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA VI</strong></p>

<p><strong>Plavba po mořích Času</strong></p>

<p>Přešly tři dny a za normálních okolností by v Corumovi narůstal neklid a sžírala by jej netrpělivost. Ale krásná stará lady jej konejšila a vyprávěla mu o světě, ve kterém žije, ale který sotva kdy vlastně spatřila. Některé věci mu připadaly zvláštní, ale začínal chápat, proč se k cizím lidem, jako byl on sám, přistupovalo s podezřením – Mabdeni si totiž v tomto světě nejvíce vážili rovnováhy, stability neohrožované zásahy bohů, démonů ani reků. Pocítil k nim docela sympatie, ačkoliv si myslel, že kdyby víc rozuměli tomu, čeho se bojí, jejich strach by se zmenšil. Vybájili si slabého boha, kterého nazývali jednoduše Bůh, a vyhradili mu místo daleko od sebe samých. Daly se u nich nalézt určité napůl zapomenuté zbytky znalostí o Kosmické Rovnováze a jejich prastaré legendy snad připomínaly zápas mezi Zákonem a Chaosem. Jak pravil lady Jane, jediné, co je pro Rovnováhu důležité, je vyváženost – ale stability se dá dosáhnout pouze porozuměním silám, které svět prostupují a vytváří jej, nikoli jejich odmítáním.</p>

<p>Třetího dne jeden ze sloužících přiběhl po cestě do domu, kde Jhary-a-Conel, Corum a lady Jane dleli v družném rozhovoru. Muž hovořil ve svém vlastním jazyce a ukazoval rukou směrem do lesa.</p>

<p>„Zdá se, že vás hledají,“ obrátila se k nim lady Jane. „Nechala jsem odvést vaše koně na vzdálenost jednoho dne odtud a vypustit je, aby si mysleli, že jste někde v okolí Liskeardu, ale bezpochyby sem přicházejí, protože mne považují za čarodějnici,“ zasmála se. „Zasloužím si jejich podezření daleko víc, než ty ubohé duše, které čas od času lapí a upálí.“</p>

<p>„Najdou nás?“</p>

<p>„Je tady místo, kde se můžete ukrýt. V průběhu doby se tam již schovávali mnozí. Starý Kyn vás tam zavede.“ Řekla něco starci, ten přikývl a zašklebil se, čímž dal najevo, jak se mu takové vzrušení líbí.</p>

<p>Zavedl je do podkroví domu, odemkl a odsunul falešnou zeď. Vnitřek byl začazený a plný věcí, ale bylo tu místo, kde se mohli natáhnout a spát, kdyby si to přáli. Vstoupili do tmavé místnosti a stařík Kyn za nimi zasunul nepravou stěnu.</p>

<p>Po nějaké době k nim dolehly hlasy a na schodech se ozvaly kroky v těžkých botách. Oba se přitiskli zády k falešné zdi, aby v případě, že ji někdo bude zkoumat poklepem, nezněla tak dutě. Skutečně se ozvaly rány, ale nic nevzbudilo podezření pronásledovatelů, jejichž chraplavé hlasy prozrazovaly únavu. Pravděpodobně byli na nohou po celou tu dobu, kdy se Jharymu a Corumovi podařil útěk z města.</p>

<p>Kroky se opět vzdalovaly. Slyšeli tlumeně cinkat zbroj, potom změť hlasů, klapot kopyt na štěrkové cestě a pak ticho.</p>

<p>O chvíli později starý Kyn odstranil falešnou zástěnu, zašklebil se do jejich skrýše a zlomyslně mrkl. Corum se na oplátku zazubil, protáhl se ven a oprašoval si šarlatový plášť. Jhary vytřepal omítku z kožíšku svého kocourka a začal zvířátko konejšivě hladit. Řekl Kynovi cosi ve zdejším nářečí a ten se sípavě rozesmál.</p>

<p>Lady Jane stála v přízemí a tvářila se vážně. „Myslím si, že se vrátí,“ pravila. „Všimli si, že se naše kaple už pěkně dlouho nepoužívala.“</p>

<p>„Vaše kaple?“</p>

<p>„Tam se máme modlit, když nechodíme do kostela. Máme zákony, které takové věci nařizují.“</p>

<p>Corum užasle zavrtěl hlavou: „Zákony?“ Poškrábal se po tváři. „Tomuhle světu se skutečně těžko přichází na kloub.“</p>

<p>„Jestliže se Friar neobjeví brzo, možná, že budete nuceni vyhledat nové útočiště,“ řekla. „Už jsem poslala pro jednoho přítele, je to kněz. Až ti vojáci přijdou příště, naleznou zde velice zbožnou lady Jane. Alespoň doufám.“</p>

<p>„Lady, doufám, že za nás nebudete trpět,“ pravil Corum vážně.</p>

<p>„Neobávejte se. Není toho mnoho, co by mohli objevit. Jakmile tento neklid opadne, zase na mne na nějakou dobu zapomenou.“</p>

<p>„Kéž by to byla pravda.“</p>

<p>Corum té noci šel spát brzy, neboť se cítil neobvykle unavený. Obával se hlavně o lady Jane a nemohl si pomoci, ale cítil, že ona tuto příhodu příliš podceňuje. Nakonec usnul, ale byl probuzen krátce po půlnoci.</p>

<p>Byl to Jhary, oblečený a s kocourem na rameni. „Přišla chvíle,“ řekl, „abychom se vydali do času.“</p>

<p>Corum si protíral oči a nechápal úplně, co má švihák na mysli.</p>

<p>„Bolorhiag je zde.“</p>

<p>Corum vyskočil z postele.</p>

<p>„Obleču se a hned jsem dole.“</p>

<p>Když sešel do přízemí, uviděl tam lady Jane zahalenou do tmavého pláště a s rozpuštěnými vlasy stát spolu s Jharym a s malým, scvrklým mužíkem o berli. Na jeho slabém těle, jehož křehkost nemohlo zakrýt ani kněžské roucho, seděla nepřiměřeně velká hlava. Hovořil pisklavým, hašteřivým hlasem.</p>

<p>„Já tě znám, Timerasi. Ty jsi pěkný uličník.“</p>

<p>„V této identitě nejsem Timeras, Bolorhiagu. Jsem Jhary-a-Conel…“</p>

<p>„Ale stále pěkný mizera. Trpím už tím, že hovořím stejným jazykem jako ty. A dělám to jedině kvůli naší milé lady Jane.“</p>

<p>„Oba jste rošťáci,“ smála se krásná stará žena. „A víte velice dobře, že se stejně máte rádi.“</p>

<p>„Pomáhám mu jedině proto, že jste mne o to požádala,“ trval vysušený mužík na svém, „a taky proto, že se jednoho dne může stát, že mi pomůže zase on.“</p>

<p>„Už jsem ti říkal, Bolorhiagu, že toho vím spoustu, a neumím téměř nic. Já bych ti pomohl, kdybych to uměl, ale moje hlava je jedna veliká slátanina vzpomínek – tříšť tisíce životů vyplňuje moji lebku. Měl bys mít porozumění pro takového ubožáka, jako jsem já.“</p>

<p>„Ááá!“ Bolorhiag otočil pokroucená záda a změřil si Coruma bleděmodrýma očima. „A tohle je ten druhý tulák, co?“</p>

<p>Corum se uklonil.</p>

<p>„Lady Jane mne požádala, abych vám pomohl z tohoto věku do nějakého jiného, kde byste jí nebyli tolik na obtíž,“ vedl si Bolorhiag stále svou. „Samozřejmě, že to ochotně udělám, protože její srdce je příliš láskyplné, aby se starala pouze sama o sebe. Ale vám žádné laskavosti nedělám, mladý muži, rozumíme?“</p>

<p>„Rozumím, pane.“</p>

<p>„Tak vzhůru na cestu. Vítr profukuje a může ustát, než stačíme nastavit náš kurz. Kočár stojí venku.“</p>

<p>Corum přistoupil k lady Jane a jemně jí políbil ruku. „Děkuji vám za vše, má lady, za vaše pohostinství, důvěru, dary a modlím se, abyste jednoho dne poznala štěstí.“</p>

<p>„Snad v jiném životě,“ odpověděla. „Děkuji za takové myšlenky a dovol, abych tě nyní směla políbit.“ Naklonila se a dotkla se rty jeho čela. „Sbohem, můj elfí kníže…“</p>

<p>Otočil se stranou, aby neviděla, že si všiml slz v jejích očích. Následoval scvrklého mužíka, který se již štrachal ke dveřím.</p>

<p>Na štěrkové cestě před domem uviděl malý člun. Bylo zřejmé, že je projektován tak, aby jednomu člověku poskytoval náležité pohodlí, ale tři se do něj stěží vešli. Měl vysokou zahnutou příď ani ze dřeva, ani z kovu, jež byla hustě poďobaná a zjizvená, jako by se prodrala mnohými bouřemi. Uprostřed se tyčil stěžeň, ale na ráhnu nebylo vidět žádnou svinutou plachtu.</p>

<p>„Tady si sedni,“ řekl Bolorhiag netrpělivě a ukázal na lavici po své pravé ruce. „Já budu sedět mezi vámi a budu kormidlovat.“</p>

<p>Když se Corum vmáčkl na určené místo, Bolorhiag se usadil vedle něho. Po jeho druhém boku zaujal místo Jhary. Zdálo se, že koule připomínající glóbus na otáčivém čepu je jediným prvkem řízení zvláštně tvarovaného stroje. Bolorhiag zvedl ruku a pozdravil lady Jane, jež stála v příšeří dveří. Pak oběma dlaněmi uchopil glóbus.</p>

<p>Corum s Jharym se také uklonili směrem ke dveřím, ale lady Jane již zmizela. Corumovi se zamžilo jeho lidské oko a pocítil, že ví, proč se lady nedívá na jejich odjezd.</p>

<p>Najednou se něco zalesklo kolem stěžně a objevilo se mdlé světlo ve tvaru trojúhelníkové plachtičky. Mohutnělo a zesilovalo, dokud nepřipomínalo skutečnou plátěnou plachtu, dmoucí se ve vichru, ačkoli žádný vítr cítit nebylo.</p>

<p>Bolorhiag si pro sebe něco zabručel. Zdálo se, že malý člun pluje, a přece se ani nepohnul.</p>

<p>Corum pohlédl na Lesní panství a připadalo mu, že se kolem něho vytvořila aura rozvlněného jasu.</p>

<p>Náhle je zalil denní svit. Uviděli postavy stojící před domem, všude kolem nich, ale vypadalo to, že je nikdo nevidí. A byli tu jezdci – vojáci, kteří včera prohledávali dům. Ztratili se. Opět se setmělo a opět zazářil den. Dům byl pryč a člun se kolébal, točil se a skákal.</p>

<p>„Co se to děje?“ vykřikl Corum.</p>

<p>„To, co jste chtěli, aby se dělo, předpokládám,“ odsekl Bolorhiag. „Krátká projížďka po mořích Času se vám zalíbí.“</p>

<p>Všechno kolem teď připomínalo tmavě šedá oblaka. Plachta na stěžni se stále napínala. Nepociťovaný vítr stále dul. Člun se jím nechal unášet a jeho vynálezce v černé róbě si něco mumlal nad řídící koulí a kormidloval člun sem a tam.</p>

<p>Čas od času šedivá oblaka měnila barvu, zelenala či modrala, anebo byla tmavě hnědá.</p>

<p>V těchto chvílích pociťoval Corum podivné tlaky, ale tyto stavy rychle pomíjely. Bolorhiag k nim byl naprosto lhostejný a ani Jhary jim nevěnoval nějakou zvláštní pozornost. Pouze jeho kocour jednou či dvakrát slabě vymňoukl a přitiskl se pevněji ke svému pánovi, ale to byla jediná známka, že i ostatní cítí totéž, co Corum.</p>

<p>Pak lodní plachta schlípla a začala mizet. Bolorhiag zaklel v jakémsi chrčivém jazyce a otáčel glóbem, takže člun začal vířit závratnou rychlostí a Corum ucítil, jak mu žaludek stoupá do krku.</p>

<p>Plachta se opět objevila, vzedmula se a stařík spokojeně zabrumlal: „Už jsem si myslel, že jsme vítr ztratili nadobro. Neexistuje nic horšího, než se na mořích Času dostat do bezvětří. A nic nebezpečnějšího, než když prostupujete nějakým pevným materiálem!“ Vesele se zasmál a dloubl Jharyho do žeber: „Nevypadáš nejlíp, Timerasi, není ti něco, ty škorpidlo?“</p>

<p>„Jak dlouho ještě ta jízda potrvá, Bolorhiagu,“ otázal se Jhary se značným úsilím v hlase.</p>

<p>„Jak dlouho?“ Bolorhiag pohladil kouli; viděl v ní něco, co oni dva spatřit nedokázali. „Co je to za nesmyslnou otázku? Měl by sis to lépe rozmyslet, než se zeptáš, Timerasi!“</p>

<p>„Já si měl spíš rozmyslet, než jsem se vydal s tebou na tuhle plavbu. Zdá se mi, že už dětinštíš, stařečku.“</p>

<p>„Po pár tisících letech se dá předpokládat, že ty své křížky sem tam pocítím,“ řekl Bolorhiag a v odpověď na Jharyho výraz zděšení se rozpustile zašklebil.</p>

<p>Zdálo se, že rychlost lodi stoupá.</p>

<p>„Připravte se na čelem vzad!“ zařval Bolorhiag téměř hystericky a vypadal naprosto jako šílenec. „Jsme zralí zakotvit, mládenci! Hola hej, epocho!“</p>

<p>Loď se zhoupla, jako by ji zachytil silný proud. Podivná plachta zplihla a zmizela. Šedé světlo se projasňovalo.</p>

<p>Člun stál na rozlehlé černé skále a jeho posádka shlížela do zeleného údolí hluboko pod nimi.</p>

<p>Bolorhiag se rozchechtal, když uviděl jejich výraz. „Mám několik libůstek,“ řekl a zalykal se smíchy, „ale nejradši děsím své pasažéry. Považuji to za část odměny. Já nejsem blázen, vašnostové, doufám. Jsem pouze schopný všeho.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA VII</strong></p>

<p><strong>Země vysokých kamenů</strong></p>

<p>Bolorhiag jim dovolil vystoupit ze svého maličkého časostroje. Corum se rozhlédl. Krajina vypadala značně bezútěšně. Kamkoli se zadíval, viděl v dálce vysoké kamenné sloupy. Někdy stály osamoceně, jindy tvořily skupinu. Kameny se lišily barvou, ale už na první pohled bylo zřejmé, že je tady někdo postavil úmyslně.</p>

<p>„Co jsou zač?“ otázal se.</p>

<p>Bolorhiag pokrčil rameny: „Kameny. Obyvatelé těchto končin je tu vztyčili.“</p>

<p>„A za jakým účelem?“</p>

<p>„Za stejným účelem, který je nutí kopat hluboké jámy do země – taky si jich všimnete: aby zabili čas. Nedokáží své počínání jinak vysvětlit. Já si myslím, že to je určitý druh umění. Ani lepší, ani horší než mnohá jiná, která jsem za svůj život viděl.“</p>

<p>„Také si myslím,“ řekl Corum pochybovačně. „A nyní nám snad, mistře Bolorhiagu, jistě vysvětlíš, proč jsi nás zavezl právě sem.“</p>

<p>„Tato doba odpovídá zhruba epoše vašich vlastních patnácti Plánů. K prostoupení dojde už brzy a pro vás bude lepší, když budete tady, než někde úplně jinde. Existuje budova, která se tu dá příležitostně spatřit. V některých končinách se nazývá Mizející věž. Prochází mezi Plány a porůznu se zjevuje. Tady Timeras určitě ten příběh zná.“</p>

<p>Jhary přikývl:</p>

<p>„Ano, znám. Ale je to nebezpečné, Bolorhiagu. Mohli bychom do věže vstoupit, ale nikdy z ní již nevyjít. Ty přece víš, že…“</p>

<p>„Já toho o Mizející věži vím hodně, ale pro vás to je alespoň jakási šance. Věř mi, je to jediný způsob, jak se můžete vrátit zpět do svého věku a do svého Plánu. O žádné jiné cestě nevím. Musíte to nebezpečí podstoupit.“</p>

<p>Jhary pokrčil rameny: „Jak říkáš – podstoupíme to riziko.“</p>

<p>„Vemte si tohle,“ Bolorhiag jim podával svitek pergamenu. „To je mapa, která vám poradí, jak se odtud dostat. Obávám se, že není dost podrobná, ale zeměpis nikdy nebyl mou silnou stránkou.“</p>

<p>„Jsme ti velice zavázáni, mistře Bolorhiagu,“ řekl Corum vděčně.</p>

<p>„Po žádné vděčnosti nebažím, ale chtěl bych informaci. Jsem vzdálen nějakých deset tisíc let od své vlastní epochy a zajímalo by mne, co je to za bariéru, že mi dovoluje ji překročit pouze jedním směrem a druhým už ne. Jestliže snad objevíte stopu řešení téhle hádanky a jestliže ty, Timerasi, někdy v tomhle času a Plánu půjdeš okolo, rád bych o tom slyšel.“</p>

<p>„Když to vyjde, všechno ti povím, Bolorhiagu.“</p>

<p>„Tak buďte sbohem, oba dva.“</p>

<p>Stařec se opět sklonil nad řídící koulí své loďky. Vynořila se znovu ta podivná plachta a nezachytitelný vítr jí nadmul. A pak malý člun i se svým kormidelníkem pomalu zmizel.</p>

<p>Corum v zamyšlení zíral na obrovské, záhadné kameny.</p>

<p>Jhary rozvinul mapu. „Musíme slézt po tomto srázu dolů do údolí,“ řekl. „Corume, kníže Corume, nejlépe uděláme, když začneme hned.“</p>

<p>Vyhledali místo, kde skály byly nejméně strmé a opatrně se začali spouštět dolů.</p>

<p>Slezli jen kousek, když nad sebou zaslechli křik. Podívali se vzhůru. Byl to ještě jednou scvrklý mužík, hopkal na hraně srázu a mával na ně berlí. „Hej, Corume! Timerasi – nebo jaké pseudonymy si dáváš, počkejte!“</p>

<p>„Co se stalo, mistře Bolorhiagu?“</p>

<p>„Ale, zapomněl jsem ti říct, kníže Corume, že když se během následujícího dne – ale pouze následujícího dne – ocitneš ve svrchovaném nebezpečí či v krajní nesnázi, jdi tam, kde uvidíš ohraničenou bouři. Slyšíš?“</p>

<p>„Slyším, ale co…?“</p>

<p>„Už to nemůžu opakovat, časový příliv se mění. Vejdi do té bouře a vyndej čarodějný nůž, který jsi dostal od lady Jane. Drž jej tak, aby zachytil blýskání. Pak vyvolej jméno Elric z Melnibone a pověz, že musí přijít a vytvořit Tři, Jež Jedním Jsou – Tři, Jež Jedním Jsou. Pamatuj si to. Ty sám jsi toho součástí. To bude všechno, co musíš udělat, neboť Třetí – Hrdina s Mnoha Jmény – bude přiváben k těm Dvěma.“</p>

<p>„Kdo ti tohle všechno řekl, mistře Bolorhiagu?“ volal Jhary. Tiskl se ke skalnatému útesu a nedíval se dolů.</p>

<p>„Ale, nějaké stvoření. To je jedno, kdo mi to řekl. Ale musíš si to pamatovat, kníže Corume. Bouře – nůž – zaklínadlo. Pamatuj si to.“</p>

<p>Corum zavolal, zčásti pouze proto, aby starému muži vyhověl: „Budu si to pamatovat.“</p>

<p>„Tak tedy, ještě jednou, sbohem.“ A Bolorhiag zacouval od vrcholu srázu a byl pryč.</p>

<p>Slézali dolů beze slova, příliš se soustředili, aby nalezli úchyty na skalní stěně, než aby si pohovořili o podivném Bolorhiagově poselství.</p>

<p>A když nakonec dosáhli údolí pod skalami, byli natolik vyčerpaní, že se pouze natáhli a dívali se do šedého nebe.</p>

<p>O něco později se Corum zeptal: „Rozuměl jsi těm starcovým slovům, Jhary?“</p>

<p>Jhary zavrtěl hlavou. „Tři, Jež Jedním Jsou. To zní zlověstně. Tak mne napadá, zda to nemá nějakou spojitost s tím, co jsme viděli v Předpeklí.“</p>

<p>„Proč by mělo?“</p>

<p>„Já nevím. To byla jenom taková myšlenka, která mi bleskla hlavou, protože ji mám prázdnou. Nejlépe uděláme, když na to na chvíli zapomeneme a vydáme se za Mizející věží. Bolorhiag měl pravdu. Ta mapa <emphasis>je </emphasis>opravdu orientační.“</p>

<p>„A co to je zač, ta Mizející věž?“</p>

<p>„Tahle věž kdysi existovala v jednom z Plánů tvé říše. Ne přesně ve tvém. Na hranici místa jménem Balwyn Moor v údolí, které je podobná tomuto. To údolí se nazývalo Darkvale. Chaos bojoval se Zákonem a tehdy vyhrával. Jeho síly dorazily až k Darkvale a stanuly před zdejší pevností – spíše malým hradem než věží. Rytíř, jenž vládl této pevnosti, hledal pomoc u bohů Zákona a oni mu ji poskytli. Umožnili mu přemisťovat jeho věž do jiných dimenzí. Ale Chaos pak získal velkou moc a zaklel věž, aby se pohybovala věčně, aby v žádném Plánu neexistovala déle než několik hodin. A tak se pohybuje do dnešních dnů. Původní rytíř – ochraňoval nějakého zběha Chaosu – brzy zešílel a ten zběh také. Potom do Mizející věže přišel Voilodion Ghagnasdiak a je tam dodnes.“</p>

<p>„Kdo to je?“</p>

<p>„Nepříjemné stvoření. Přežívá ve věži jako v pasti a bojí se vykročit ven. Věž používá jako vnadidla pro ty, kteří mu důvěřují. Drží je uvnitř, dokud jej neomrzí, a pak je zavraždí.“</p>

<p>„A s tímhle stvořením budeme muset bojovat, když vstoupíme do Mizející věže?“</p>

<p>„Ovšem.“</p>

<p>„Nuže, jsme dva a jsme ozbrojeni.“</p>

<p>„Voilodion Ghagnasdiak má velikou moc – skutečně to není žádný prachobyčejný čaroděj.“</p>

<p>„V tom případě jej nemůžeme porazit! Má ruka ani oko už mi vůbec nepomáhají.“</p>

<p>Jhary s sebou trhl. Pohladil svého kocoura na krku. „Ano. Prohlásil jsem, že to je nebezpečné, ale jak už řekl Bolorhiag, máme určitou šanci, ne? A koneckonců, pořád hledáme Tanelorn. A já začínám cítit, že mé schopnosti určit směr se vracejí. Nyní jsme Tanelornu daleko blíž, než jsme byli předtím.“</p>

<p>„Jak to můžeš vědět?“</p>

<p>„Já to vím. Vím to, to je celé.“</p>

<p>Corum vzdychl: „Mám strach ze záhad, z kouzel, z neštěstí. Nejsem tak složitý…“</p>

<p>„Teď není čas na sebelítost, kníže Corume. Pojď. Tohle je ta cesta, pro kterou jsme se rozhodli.“</p>

<p>Dvě míle sledovali rozbouřenou řeku proti proudu. Proudy vody se hnaly skrz strmé údolí a Corum s Jharym šplhali po příkrých úbočích. Aby nespadli do valících se mas pod nimi, využívali kmeny stromů. Nakonec došli až tam, kde se řeka rozdvojovala, a Jhary ukázal na místo, kde jedno z koryt přecházelo v mělčinu tvořenou oblázky. „Brod. Potřebujeme se dostat na támhleten ostrov. To je to místo, kde se Mizející věž objeví, až se objeví.“</p>

<p>„Budeme čekat dlouho?“</p>

<p>„To skutečně netuším. Nicméně ostrov vypadá, že je na něm dostatek zvěře a řeka je plná ryb. Hladem určité trpět nebudeme, zatímco tu budeme čekat.“</p>

<p>„Myslím na Rhalinu, Jhary – a to ani nemluvím o osudu Bro-an-Vadhagh a Lywm-an-Esh. Jsem zkrátka netrpělivý.“</p>

<p>„Naší jedinou možností, jak se dostat zpět do patnácti Plánů, je vstoupit do Mizející věže. Takže si na tu výletní věž musíme počkat.“</p>

<p>Corum pokrčil rameny a vstoupil do ledového proudu. Brodil se k ostrovu.</p>

<p>Vtom se dal Jhary do křiku a přehnal se kolem něj: „Je tady! Už je tady! Rychle, Corume!“</p>

<p>Běžel tam, kde se nad stromy tyčila kamenná hláska. Vypadala jako každá jiná věž. Corum nemohl uvěřit, že to je to, na co čekají.</p>

<p>„Už brzy spatříme Tanelorn!“ křičel Jhary s jásotem. Doběhl na druhý břeh ostrova, a nechávaje Coruma v určité vzdálenosti za sebou, prodíral se porostem.</p>

<p>V základně věže na ně čekaly otevřené dveře.</p>

<p>„Poběž, Corume!“</p>

<p>Jhary se ocitl téměř uvnitř. Corum se blížil daleko opatrněji, neboť si připomínal, co slyšel o současném pánu věže, Voilodionu Ghagnasdiakovi. Ale Jhary, s kocourem na rameni, již prošel dveřmi.</p>

<p>Corum se rozběhl, ruku na jilci meče. Doběhl k věži.</p>

<p>Náhle se dveře zavřely. Slyšel, jak Jhary z nitra věže křičí hrůzou. Přilehl na dveře a vší silou do nich začal bušit.</p>

<p>Zevnitř se ozvalo Jharyho volání: „Najdi Tři, Jež Jedno Jsou, ať to je cokoliv. To je teď naší jedinou nadějí, Corume. Najdi Tři, Jež Jedno Jsou!“ Pak se ozval řehot, ale to už nebyl Jharyho hlas.</p>

<p>„Otevři!“ křičel Corum. „Otevři ty zatracené dveře!“</p>

<p>Někdo se zplna hrdla chechtal. Smích zesiloval a Corum už vůbec nedokázal rozeznat Jharyův hlas. A ten sytý, vřelý hlas pravil:</p>

<p>„Vítej do domu Voilodiona Ghagnasdiaka, příteli. Jsi čestným hostem.“</p>

<p>Corum cítil, že se s Věží něco děje. Ohlédl se. Les mizel. Přilehl ke klice a na okamžik se dokázal udržet na schůdku. Celým tělem mu prostupovaly bolestivé křeče, jedna vlna za druhou. Tupou bolestí cítil každý jednotlivý zub v ústech, každá kost v těle mu vibrovala.</p>

<p>A pak se mu prsty rozevřely a on viděl, jak Věž pomalu mizí. Klesal k zemi.</p>

<p>Padal, ale hned přistál na vlhké, bažinaté zemi. Byla noc. Někde v dálce zahoukal sýček.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA VIII</strong></p>

<p><strong>Do osamělé bouře</strong></p>

<p>Rozbřesk zastihl Coruma na cestě. Nohy jej bolely a cítil, že se ztratil, ale stále šel. Nedokázal vymyslet, co jiného by měl udělat, a měl pocit, že se od něj něco očekává. Všude kolem se rozprostírala bažinatá krajina. Z močálů k rudému nebi vylétávala hejna ptáků. Zdejší zvířata se batolila či poskakovala po vodou nasáklé zemi a sháněla něco k snědku.</p>

<p>Corum si pohledem vybral další trs rákosí a stanovil si jej za cíl svého pochodu.</p>

<p>U chomáče si krátce odpočinul, pak upřel oči k dalšímu trsu a vyrazil k němu.</p>

<p>Tímto způsobem postupoval dál a dál.</p>

<p>Byl na dně. Ztratil Rhalinu. Nyní ztratil Jharyho a s ním i naději, že nalezne Rhalinu i Tanelorn. A stejně tak ztratil i Bro-an-Vadhagh a Lywm-an-Esh a ztratil je ve prospěch vítězícího Chaosu, ve prospěch Glandytha-a-Krae.</p>

<p>Všechno je ztraceno.</p>

<p>„Všechno je ztraceno,“ zamumlal ztuhlými rty.</p>

<p>„Všechno je ztraceno.“</p>

<p>Ptáci z blat štěbetali a skřehotali a bahenní zvířata cupitala neviděna sem a tam rákosím.</p>

<p>Cožpak celý zdejší svět byla jedna veliká mokřina? Vypadalo to tak. Mokřiska, bažiny, blata.</p>

<p>Došel k dalšímu shluku rákosí, usedl na promočenou zem a zadíval se na širé nebe nad hlavou, na červánky, na vycházející slunce. Oteplovalo se.</p>

<p>Corum si sňal přílbu. Stehenní pláty měl pokryté bahnem, ruce měl špinavé – dokonce i šestiprstá Kwllova Ruka byla od bahna a kalu.</p>

<p>Mlžná pára táhla zvolna mokřinou, jako by něco hledala. Svlažil si tvář a rty poloslanou vodou. Ovládlo jej pokušení odložit svůj šarlatový oděv i stříbřité brnění, ale dal pro tentokrát přednost bezpečí, jež mu poskytovaly – pro případ, kdyby byl napaden nějakým větším obyvatelem bažiny, než jaké doposud viděl.</p>

<p>Pára byla všude. Na některých místech bahno bublalo a prskalo. Horký vzduch ho pálil v krku a plicích, víčka mu ztěžkla, jako by ho přepadla velká únava.</p>

<p>Vtom se mu zdálo, že se párou kdosi brodí. Vysoká postava se pomalu pohybovala probublávající slatinou. Obr, jenž za sebou táhl něco těžkého. Corumovi poklesla hlava na prsa a jen s velkým úsilím ji zdvihl. Tu postavu už neviděl. Uvědomil si, že díky nějakému bahennímu plynu se stává netečným a má halucinace.</p>

<p>Protřel si oči, ale jediné, čeho dosáhl, bylo, že si své smrtelné oko zamazal blátem.</p>

<p>A náhle za sebou něco pocítil.</p>

<p>Obrátil se.</p>

<p>Cosi se tam nejasně rýsovalo, bílé a nehmatatelné jako pára. Něco na něj dopadlo a zamotalo mu ruce i nohy. Pokoušel se vytasit meč, ale nedokázal se sám osvobodit. To cosi jej zvedlo vzhůru a neslo v jednom chumlu spolu s ostatními stvořeními, která se hemžila, chňapala kolem sebe a ječela. Teplo se postupně vytrácelo a pak se ochladilo, tak ukrutně se ochladilo, že všechna stvoření zmlkla. Najednou se rozhostilo ticho a přišla tma.</p>

<p>A pak vše kolem zvlhlo. Corum vyplivl slanou vodu a zaklel. Mohl se opět svobodně hýbat a pod nohama cítil měkký písek. Svou stříbřitou helmu stále svíral v ruce a brodil se po pás ve vodě ke břehu. Vyškrábal se na sytě žlutavou písčinu a s hlubokým oddechováním zůstal ležet.</p>

<p>Domýšlel se, co se s ním stalo, ale stěží tomu dokázal uvěřit. Neboť potřetí spatřil tajemného Toulavého Boha a potřetí ten obrovitý rybář zasáhl do jeho osudu – poprvé, když jej vyvrhl na pobřeží Ragha-da-Kheta, podruhé, když přinesl Jharyho-a-Conela na horu Moidel, a potřetí nyní, když jej zachránil z toho bažinatého světa. A ten svět, jak se nyní ukázalo, musel být v jednom z patnácti Plánů, stejně jako tam musí být tento nový svět.</p>

<p>Pokud to samozřejmě je nový svět, ne jen část toho starého.</p>

<p>Ať je to který chce, je to krok kupředu. Začal vstávat.</p>

<p>Vtom opodál spatřil starou ženu. Vypadala jako malá, zmoklá slepice a její rudá tvář vyzařovala strach a zároveň ostýchavost. Byla do nitky promočená a ždímala si čepec.</p>

<p>„Kdo jsi,“ zeptal se Corum.</p>

<p>„A kdo jsi ty, mladíku? Šla jsem si po břehu a myslela na své věci, když se přihnala ta příšerná vlna a celou mne promáčela. Ty s tím, doufám, nemáš nic společného, ne?“</p>

<p>„Věřím, že ne, paní.“</p>

<p>„A kdopak tedy jsi? Snad nějaký námořník, který ztroskotal poblíž?“</p>

<p>„Taková je pravda,“ odtušil Corum. „Řekni mi, paní, kde se nachází tahle země?“</p>

<p>„Jsi nedaleko rybářského městečka Chynezh Port, mladý pane. Tamhle nahoře,“ ukázala na vrcholky útesů, „tam leží velká slatina Balwyn Moor a dál…“</p>

<p>„Balwyn Moor. Za ní se rozkládá Darkvale, pravda?“</p>

<p>Stará žena našpulila ústa. „Tak, tak. Darkvale. Ale tam už teď nikdo nechodí.“</p>

<p>„Ale je to to místo, kde stává Mizející věž?“</p>

<p>„Aspoň tak se to povídá.“</p>

<p>„Dá se v Chynezh Portu koupit kůň?“</p>

<p>„Řekla bych, že dá. Chovatelé koní z Balwyn Mooru jsou pověstní a s některými ze svých nejlepších koní přicházejí do Chynezh. Cizinci je tady hodně kupují – tedy kupovali, před tím, než vypukla válka.“</p>

<p>„Tady probíhá válka?“</p>

<p>„Dá se to tak nazvat. Divné věci se vynořily z moře a napadly naše rybářské čluny. Slyšeli jsme, že všude jinde tyhlety obludy sužují lidi daleko víc a že my jsme před nimi v poměrném bezpečí. Ale ztratili jsme polovinu chlapů a teď si nikdo netroufne vyjet na moře za rybami. A samozřejmě do našeho přístavu nepřijíždí žádné cizí lodi, aby koupily naše koně.“</p>

<p>„Takže sem se Chaos také navrátil,“ dumal Corum. Povzdechl si. „Musíš mi pomoci, paní,“ obrátil se na starou ženu. „Protože na oplátku vám možná dokážu pomoci a učinit opět vaše moře bezpečným. Nyní ale – koně.“</p>

<p>Žena jej vedla po břehu okolo útesu. Corum uviděl malebné rybářské městečko s dobře chráněným přístavištěm, ve kterém kotvily všechny jejich čluny, plachty svinuté a pevně připoutané ke stěžňům.</p>

<p>„Vidíš,“ pravila, „jestli čluny opět brzy nevyplují, budeme my, lidé z Chynezh Portu, jistě co nevidět hladovět, protože rybaření – to je naše obživa.“</p>

<p>„Ano.“ Corum jí položil svou smrtelnou ruku na rameno. „Nyní mne zaveď někam, kde si budu moci koupit hřebce.“</p>

<p>Zavedla jej ke stáji na předměstí, poblíž cesty, která se vinula srázem vzhůru, směrem k slatině. Tam mu nějaký sedlák prodal dva koně, jednoho bílého a druhého černého, téměř dvojčata, a s nimi veškerou nutnou výstroj. Corum si vzal do hlavy, že bude potřebovat koně dva, ačkoli vůbec netušil proč.</p>

<p>Sedl na bělouše, černého vzal za uzdu a za překvapených pohledů ženy i sedláka začal stoupat stezkou vzhůru. Vydal se k Darkvale. Dojel na vrchol útesu a spatřil, že cesta vede podél srázu a v dálce mizí v lesnatém úvalu. Den byl teplý a příjemný. Dalo se jen stěží uvěřit, že Chaos ohrožuje i tento svět. Byl velice podobný jeho domovu, Bro-an-Vadhagh, a části pobřeží mu připadaly dokonce téměř povědomé.</p>

<p>Když vjel do lesa a zaposlouchal se do zpěvu ptáků, vyplnil jej neurčitý pocit očekávání. Kolem panoval mír, a přece v tom klidu bylo něco zvláštního. Zpomalil koně a jel dál krokem. Postupoval téměř váhavě.</p>

<p>A pak to uviděl.</p>

<p>Mezi stromy na cestě vířil černý mrak. Mrak začal rachotit hromy a blesky.</p>

<p>Corum přitáhl uzdu a slezl z koně. Zpod brnění vytáhl na tkanici kolem krku připevněný čarodějný nůž z křišťálu, který mu dala lady Jane. Vší silou se snažil vybavit si Bolorhiagova slova. <emphasis>Jdi tam, kde uvidíš ohraničenou bouři. Vyndej čarodějný nůž, který jsi dostal od lady Jane. Drž jej tak, aby zachytil blýskáni. Pak vyvolej jméno Elric z Melnibone a pověz, že musí přijít a vytvořit Tři, Jež Jedním Jsou… Ty sám jsi toho součástí… ten Třetí – Hrdina s Mnoha Jmény – bude přiváben k těm Dvěma.</emphasis></p>

<p>„Dobrá,“ řekl si pro sebe, „nedá se dělat nic jiného. Pravda je, že budu potřebovat spojence proti Voilodionu Ghagnasdiakovi v Mizející věži. A když ti spojenci mají vládnout velkou mocí, pak čím mocnější, tím lepší.“</p>

<p>S křišťálovým čarodějným nožem nad hlavou vstoupil do hřmícího mraku.</p>

<p>Blesk udeřil do čarodějného nože a Coruma prostoupila vibrující energie. Vše kolem něho burácelo a vířilo. Otevřel ústa a zakřičel:</p>

<p>„Elricu z Melnibone! Musíš přijít, abys vytvořil Tři, Jež Jedním Jsou! Elricu z Melnibone! Musíš přijít, abys vytvořil Tři, Jež Jedním Jsou! Elricu z Melnibone!“</p>

<p>A pak shora sjel zářivý blesk, roztříštil čarodějný nůž a srazil Coruma na zem. Zdálo se, že se vichry rozlétly do všech stran a světem zaskučely naříkavé hlasy. Vstával, potácel se a vtom ho napadlo, jestli to není zrada. Neviděl nic než blesky, neslyšel nic než rachot hromů.</p>

<p>Opět upadl a uhodil se do hlavy. Opět se začal zvedat.</p>

<p>A pak se znovu les zaplnil měkkým světlem a ptáci se rozezpívali.</p>

<p>„Ta bouře!? Je pryč!“ Rozhlédl se a uviděl v trávě ležet nějakého muže. Poznal jej. Byl to ten muž, kterého viděl bojovat na zádech draka, zatímco s Jharym a Rhalinou trčeli v prázdnotě Předpeklí. „A ty? Říkají ti Elric z Melnibone?“</p>

<p>Albín se postavil. Karmínové oči měl plné věčného smutku. Dosti zdvořile odvětil:</p>

<p>„Já jsem Elric z Melnibone. Tobě vděčím, žes mne zachránil před těmi nestvůrami, které přivolal Theleb K‘aarna?“</p>

<p>Corum zavrtěl hlavou. Elric měl na sobě košili a kalhoty z černého hedvábí a na obou částech oděvu bylo patrné, že už něco pamatují. Na nohou měl černé boty a kolem pasu černý pásek s černou pochvou. Do ní si bělovlasý zasunul obrovský meč s širokou čepelí, od jílce po špičku pokrytou podivnými runovými znaky. Čerň svého oblečení Elric tlumil širokým pláštěm z bílého hedvábí, do kterého byla všita velikánská kapuce. Jeho vlasy bílé jako mléko spadaly na plášť a zdálo se, že s bílou látkou splývají.</p>

<p>„Byl jsem to sice já, kdo tě přivolal,“ připustil Corum, „ale neznám žádného Theleba K‘aarnu. Bylo mi řečeno, že mám pouze jedinou příležitost, abych tě přivolal na pomoc. Přesně na tomto místě, přesně v tuto dobu. Nazývají mne Corum Jhaelen Irsei – kníže v Šarlatovém plášti – a mé poslání je otázkou bytí a nebytí.“</p>

<p>Elric svraštil čelo a rozhlédl se. „Kde se nalézá tento les?“</p>

<p>„Není nikde v tvém Plánu, ani nikde v tvém čase, princi Elricu. Přivolal jsem tě, abys mi pomohl v bitvě proti bohům Chaosu. Už jsem pomohl zničit dva z vládců Mečů – Ariocha a Xiombarg – ale ten třetí, nejmocnější, ještě zbývá…“</p>

<p>„Ariocha, boha Chaosu – a Xiombarg?“ Albín vypadal pochybovačně. „Ty že jsi zničil dva z nejmocnějších mezi bohy Chaosu? Ale vždyť to není ani měsíc, co jsem s Ariochem naposledy hovořil. Je to můj ochránce.“</p>

<p>Corum zjistil, že jeho společník toho moc o struktuře vesmíru neví. „Existuje mnoho Plánů, kde se nalézá život,“ řekl nejpřívětivěji, jak dokázal.“ V některých jsou bohové Chaosu silní, v jiných jsou slabí. A slyšel jsem, že v některých nejsou vůbec. Musíš se smířit se skutečností, že odtud byli Arioch i Xiombarg vyhnáni, takže v mém světě už neexistují. Nyní je to třetí z vládců Mečů, který nás ohrožuje. Ten nejmocnější. Král Mabelode.“</p>

<p>Albín se zamračil a Corum se lekl, že mu neústupný princ nakonec svou pomoc odepře. „V mém – plánu – není Mabelode o nic silnější než Arioch a Xiombarg. Tohle všechno jako by stavělo na hlavu všechno, čemu rozumím…“</p>

<p>Corum si zhluboka povzdechl. „Vysvětlím ti to,“ řekl, „jak nejlépe dovedu. Z jakéhosi důvodu si mne Osud vybral za hrdinu, jenž musí ukončit nadvládu Chaosu nad patnácti Plány na Zemi. V současné době pátrám po městě, které se nazývá Tanelorn, kde, jak doufám, naleznu pomoc. Ale můj průvodce je vězněn v jednom hrádku tady poblíž a dřív, než budu moci pokračovat, musím jej osvobodit. Dostal jsem radu, jak mohu přivolat pomocníky – a s nimi snad dokážu svého přítele osvobodit… A pronesl jsem zaříkadlo, aby ses tu zjevil. Také…,“ Corum na nepatrný okamžik zaváhal, neboť toto mu už Bolorhiag nesdělil, a přece věděl, že říká pravdu, „…také mi bylo řečeno, že když pomůžeš mně, tak pomůžeš i sám sobě. Když já dosáhnu úspěchu, pak dostaneš něco, co ti tvůj úkol značně usnadní…“</p>

<p>„Kdo ti to řekl?“</p>

<p>„Jeden moudrý muž.“</p>

<p>Corum pozoroval, jak si popletený albín odchází sednout na kmen stromu a jak si složil hlavu do dlaní. „Odvolal jsi mne z mého Plánu ve velice nevhodný čas,“ vzdychl Elric. „Kéž by to, co říkáš, kníže Corume, byla pravda.“ Náhle se postavil a zadíval se na Coruma těma svýma podivnýma očima. „Je to zázrak, že vůbec mluvíš – anebo přinejmenším, že já ti rozumím. Jak je to možné?“</p>

<p>„Ten moudrý muž mi řekl, že se dorozumíme snadno – ‚protože jsme součástí téže věci‘. Nechtěj po mně, abych ti to vysvětlil blíže, princi Elricu, protože já toho víc nevím.“</p>

<p>„Je možné, že se mi to všechno jen zdá. Taky jsem mohl zabít sám sebe, anebo mne rozpustil ten stroj Theleba K‘aarny, nicméně však nemám jinou volbu, než ti přislíbit pomoc a doufat, že na oplátku bude pomoženo mně.“ Bělovlasý se upřeně zadíval na Coruma.</p>

<p>Corum se otočil a kráčel nahoru po cestě, kde zanechal koně. Vrátil se s nimi. Albín se s rukama v bok stále rozhlížel po okolí. Corum sám dobře chápal, co to znamená, být znenadání vyvržen do nového, neznámého světa, a v duchu s Melnibonem cítil. Podal Elricovi otěže vraného koně a princ se vyšvihl do sedla. Na okamžik postával ve třmenech. Nebyl totiž zvyklý na tento druh sedla a třmenů. Rozjeli se.</p>

<p>„Hovořil jsi o Tanelornu,“ začal Elric. „Kvůli Tanelornu jsem se ocitl v téhle tvé říši snů.“</p>

<p>Coruma uvedla v úžas lhostejnost, s jakou Elric připomněl Tanelorn. „Ty víš, kde leží Tanelorn?“</p>

<p>„Ovšem, v mém vlastním světě – ale proč by měl existovat i v tomhle?“</p>

<p>„Tanelorn existuje ve všech Plánech, pouze v rozdílných podobách. Je jen jeden Tanelorn a v mnoha podobách je věčný.“</p>

<p>Oba muži projížděli lesem a pokračovali v hovoru. Corum dokázal stěží přijmout fakt, že Elric skutečně existuje – stejně jako pro Elrica, jak se zdálo, bylo těžké uvěřit, že tento svět je reálný. Čas od času si přejížděl rukama po bradě a zkoumavě pozoroval Coruma.</p>

<p>„Kam teď jedeme?“ otázal se Elric konečně. „K tomu hrádku?“ Corum odpověděl s mírným zaváháním, protože měl na paměti Bolorhiagova slova:</p>

<p>„Nejdřív se musíme setkat s Třetím Hrdinou – s Hrdinou s Mnoha Jmény.“</p>

<p>„A toho taky vyvoláš pomocí kouzel?“</p>

<p>Corum zavrtěl hlavou. „To mi nebylo řečeno. Prý se s námi setká, bude přivolán, ať se nachází v jakémkoli Plánu. Je nezbytností dotvořit Tri, Jež Jedním Jsou.“</p>

<p>„Co tyhle fráze znamenají? Co to je – Tři, Jež Jedním Jsou?“ „Já toho skutečně nevím o moc víc než ty, milý Elricu. Snad jen to, že nás tří bude zapotřebí, abychom porazili toho, kdo z mého průvodce učinil svého vězně.“</p>

<p>Po nějaké době nechali les za zády a dojeli k Balwyn Moor. Všude kolem vládlo ticho, takže jakákoli hrozba ze strany Chaosu se zdála velmi vzdálená.</p>

<p>„Tvoje železná rukavice je podivuhodně zhotovená,“ řekl Elric.</p>

<p>Corum se zasmál: „Přesně to si myslel jeden doktor, kterého jsem nedávno potkal. Domníval se, že je to úd vytvořený lidskýma rukama. Ale prý patřil bohu – jednomu ze Zmizelých Bohů, kteří se tajemně ztratili kdysi v dávnověku. Dříve ta ruka měla zvláštní vlastnosti, stejně jako toto oko. Viděl jsem jím do Předpeklí. Z toho úděsného místa jsem mohl někdy přivolat pomoc.“</p>

<p>„Ve srovnání s tím, co mi tu vyprávíš, nejsložitější kouzla a nejkomplikovanější filozofie mého světa blednou svou jednoduchostí.“</p>

<p>„Komplikovaným se to zdá pouze proto, že je to pro tebe zvláštní,“ odpověděl Corum. „Tvůj svět by se mi jevil beze sporu také nepochopitelný, kdybych do něj náhle vpadl,“ zasmál se znovu Corum. „Ostatně tenhle Plán také není mým domovem, ačkoliv se mu podobá více než mnohé jiné Plány. My dva máme jednu věc společnou, Elricu, naším osudem je účastnit se stálého a věčného boje mezi bohy vyšších světů a nikdy neporozumíme, proč ta válka vlastně zuří, proč nikdy neskončí. Bojujeme, naši mysl i duši trápí muka, ale nikdy si nebudeme jisti, zda naše utrpení mělo a má vůbec nějaký smysl.“</p>

<p>Elric naprosto souhlasil: „Máš pravdu, Corume. Máme toho hodně společného – ty a já.“</p>

<p>Corum se podíval na cestu před nimi a spatřil jezdce na koni, nehybného jako socha. Zdálo se, že válečník na ně čeká.</p>

<p>Zpomalili a obezřetně se k němu blížili. „Možná, že je to ten třetí, o němž mluvil Bolorhiag,“ utrousil Corum.</p>

<p>Jezdec byl celý černý jako smola. Velkou, hezkou hlavu mu zakrývala vyceněná maska vzteklého medvěda, jehož kožešina jezdci splývala ze zad. Masku může používat jako hledí, pomyslel si Corum, ale nyní nezakrývala černé, ocelové lícnice. Stejně jako Elric i muž na koni měl velký, černý meč v černé pochvě. Ve srovnání s oběma bojovníky se Corum cítil téměř vyfintěný. Jezdec na cestě neseděl na černém koni, nýbrž na vysokém, silném grošáku. Na první pohled to byl válečný kůň. Na sedle byl zavěšen velký kulatý štít.</p>

<p>Zdálo se, že muž není nadšený, že je vidí, spíš poděšený.</p>

<p>„Já vás znám! Oba vás znám!“ zasípal.</p>

<p>Corum muže nikdy předtím neviděl, a přece i jeho myslí bleskl náznak uvědomení.</p>

<p>„Jak jsi se dostal sem, do Balwyn Moor, příteli?“ zeptal se.</p>

<p>Rytíř v černém si olízl rty. Jeho oči připomínaly sklo.</p>

<p>„Balwyn Moor? Tohle je Balwyn Moor? Jsem tady jen pár okamžiků. Předtím jsem byl… byl jsem… Ach, zase se mi ztrácí paměť.“ Velkou silnou rukou si přikryl čelo. „Jméno… další jméno! Už víc ne! Elric! Corum! Ale já… já jsem teď…“</p>

<p>„Jak to, že znáš naše jména?“ vykřikl Elric zděšeně.</p>

<p>Jezdec zašeptal: „Protože – cožpak nechápete? Já jsem Elric – já jsem Corum – oh, tohle je nejhorší mučení – anebo přinejmenším jsem byl či budu Elricem a Corumem…“</p>

<p>Corum s ním soucítil. Vzpomněl si, co mu Jhary o Věčném Hrdinovi vyprávěl. „Tvé jméno, pane?“</p>

<p>„Tisíc jmen mi náleží. Byl jsem tisícem hrdinů. Ach! Jsem – jsem – John Daker – Erekosë – Urlik – a mnoho, mnoho, mnoho dalších… Vzpomínky, sny, životy.“ Náhle se na ně zadíval očima plnýma smutku. „Cožpak to nechápete? Jsem snad já jediný, který je odsouzen rozumět? Já jsem ten, jehož přezdívají Věčným Hrdinou – jsem ten, jenž existuje napořád – a ano, jsem Elric z Melnibone, kníže Corume Jhaelene Irseii – a jsem i tebou. My tři jsme jedinou bytostí, a nesčíslným množstvím jiných bytostí. My tři jsme podstata jediného, jsme prokleti, abychom donekonečna bojovali, a nikdy nerozuměli, proč. Oh! Hlava se mi rozskočí. Kdo mne tak mučí? Kdo?“</p>

<p>Elric stál vedle Coruma. „Ty tvrdíš, že jsi dalším převtělením mne samotného?“</p>

<p>„Kdybys to vyjádřil jasně! Vy oba jste převtělením <emphasis>mne!“</emphasis></p>

<p>„Takže,“ dumal Corum, „to je to, co měl Bolorhiag na mysli – Tři, Jež Jedním Jsou. My všichni jsme podoby téhož člověka, takže jsme ztrojnásobili svou sílu, protože jsme byli soustředěni ze tří rozličných epoch. Je to jediná síla, která se může postavit Voilodionu Ghagnasdiakovi z Mizející věže.“</p>

<p>Elric potichu řekl: „To je ten hrádek, kde je uvězněn tvůj průvodce?“</p>

<p>„Ano.“ Corum sevřel otěže pevněji. „Mizející věž se míhá z jednoho Plánu do druhého, z jedné epochy do jiné a na jednom místě existuje pouze zlomek času. Ale protože my jsme tři samostatná převtělení téhož hrdiny, je možné, že zformujeme takovou moc, která nám dovolí věž následovat a zaútočit na ni. A potom, až mého společníka osvobodíme, můžeme pokračovat v cestě do Tanelornu…“</p>

<p>Černý rytíř zvedl hlavu a v jeho hlasu začala převládat naděje nad beznadějí. „Tanelorn? Já také hledám Tanelorn. Pouze tam snad mohu najít nějakou pomoc proti mé příšerné sudbě – pamatovat si veškerá svá předcházející převtělení a být nazdařbůh přeměňován z jedné existence do druhé. Tanelorn – to město musím najít!“</p>

<p>„Já také musím najít Tanelorn,“ zdálo se, že albína tato zvláštní situace rozveselila a začíná se mu zamlouvat. „V mém Plánu jsou jeho obyvatelé ve velkém nebezpečí.“</p>

<p>„Takže máme nejenom stejnou identitu, ale i stejný cíl,“ pravil Corum. Snad nyní existovala jakási šance zachránit Jharyho a najít Rhalinu. „Proto budeme jistě bojovat společně. Nejprve musíme osvobodit mého průvodce a potom vzhůru do Tanelornu.“</p>

<p>Černý obr zabručel: „Já ti ochotně pomůžu.“</p>

<p>Corum se uklonil na znamení díků. „A jak ti máme říkat – tobě, jenž jsi námi?“</p>

<p>„Nazývejte mne Erekosë – ačkoli i další jméno mi zní v uších – neboť byl jsem Erekosë, když jsem dokázal zapomenout nejúplněji a milovat nejupřímněji.“</p>

<p>„Tak to ti lze závidět, Erekosë,“ řekl Elric, „neboť přinejmenším jsi se přiblížil k zapomnětlivosti…“</p>

<p>Černý obr trhl uzdou a přidal se ke Corumovi. Vrhl na Elrica kosý pohled a ústa se mu zkřivila. „Nemáš ani zdání, co je to, co musím zapomenout.“ Otočil se ke knížeti v Šarlatovém plášti. „A nyní, Corume – kudy k Mizející věži?“</p>

<p>„Tahle cesta k ní vede. Doufám, že sjíždíme do Darkvale.“</p>

<p>Na každé straně se stínem sebe sama a s předtuchou záhuby namísto naděje popohnal Corum koně směrem k Darkvale.</p>

<p><emphasis>KNIHA TŘETÍ</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Ve které Corum objeví mnohem víc než Tanelorn.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA I</strong></p>

<p><strong>Voilodion Ghagnasdiak</strong></p>

<p>Cesta se zúžila a stala se mnohem příkřejší. Corum ji viděl mizet v černých stínech mezi dvěma vysokými srázy a věděl, že dorazili do Darkvale.</p>

<p>Necítil se dobře v nehybném poklidu a se dvěma muži, kteří byli on sám. Ze všech sil se snažil nepřemýšlet nad tím, co toto vše znamená. Ukázal dolů z kopce a řekl, jak nejbezstarostněji dokázal:</p>

<p>„Darkvale.“ Podíval se na albínovu tvář na jedné straně, na tvář černou jako uhel na druhé. Obě tváře byly nehybné a zachmuřené. „Prý zde kdysi bývala vesnice. Pěkně nehostinné místo, eh….bratři…“</p>

<p>„Už jsem viděl horší.“ Erekosë pobídl koně. „Pojďte, ať to máme všechno za sebou…“ Nasadil koni ostruhy a divoce se řítil k průrvě ve skalách.</p>

<p>Corum ho následoval pomaleji a Elric zůstal pozadu. Jak Corum vjížděl do šera, podíval se vzhůru. Skalní stěny se u vrcholku sbíhaly a skoro se dotýkaly, takže zastiňovaly téměř veškeré světlo. U úpatí srázů byly vidět ruiny – vše, co zbylo z Města v Darkvale, když proti němu udeřil Chaos. Trosky byly pokroucené a zhroucené, jako by se nejdřív roztekly a potom opět ztuhly. Corum hledal nejpravděpodobnější místo, kde by byla Mizející věž k nalezení, a nakonec přišel k šachtě, jež vypadala poměrně čerstvá. Pozorně ji prozkoumal. Rozměry odpovídala průměru Mizející věže. „Tady je to místo, kde musíme vyčkat,“ řekl.</p>

<p>Elric došel až k němu. „Na co tu musíme počkat, příteli Corume?“</p>

<p>„Na tu věž. Řekl bych, že tohle je místo, Tady se objevuje, když je v tomto Plánu.“</p>

<p>„A kdy se objeví?“</p>

<p>„To se dá těžko odhadnout. Musíme počkat. A potom, jakmile ji uvidíme, musíme se k ní co nejrychleji přiblížit a pokusit se dostat dovnitř dřív, než se začne propadat do jiného Plánu.“</p>

<p>Corum vyhledal Erekosëho.</p>

<p>Černý obr seděl na zemi a zády se opíral o pokroucenou skálu. Elric se k němu přiblížil.</p>

<p>„Zdá se, že máš daleko víc trpělivosti než já, Erekosë.“</p>

<p>„Naučil jsem se být trpělivý, žiji totiž od stvoření času a budu tady až do jeho konce.“</p>

<p>Elric uvolnil svému koni podbřišní popruh sedla a volal na Coruma: „Kdo ti řekl, že se věž objeví tady?“</p>

<p>„Jeden čaroděj, který bezesporu slouží Zákonu právě tak jako já, neboť já jsem smrtelník odsouzený k boji s Chaosem.“</p>

<p>„Stejně jako já,“ pravil Erekosë.</p>

<p>„Stejně jako já,“ podotkl albín. „Ačkoli já jsem prokletý, abych mu sloužil.“ Zachvěl se a podivně se podíval po zbylých dvou. Corum uhádl, nač myslí. „A proč hledáš Tanelorn ty, Erekosë?“</p>

<p>Erekosë se upřeně díval vzhůru na záblesk světla, do míst, kde se stýkaly skalní srázy. „Prý bych tam mohl najít klid – a moudrost – způsob, jak se navrátit do světa Eldrenů, kde dlí žena, kterou miluji. Říká se, že jelikož se Tanelorn nachází ve všech Plánech ve všech epochách, je pro člověka, jenž je tam, snazší procházet hranicemi Plánů a najít přesně ten, který hledá. A co tebe táhne do Tanelornu, pane Elricu?“</p>

<p>„Já Tanelorn znám, a vím tedy, že máš pravdu, když jej hledáš. Mým posláním je, zdá se, obrana tohoto města v mém Plánu – ale v tuto hodinu mí přátelé možná hynou tím, co proti nim vytáhlo. Pevně věřím, že má Corum pravdu a že v Mizející věži najdu nějaký prostředek, abychom porazili nestvůry Theleba K‘aarny i ty, kteří jim velí…“</p>

<p>Corum zvedl svou drahokamy posázenou ruku k pásce zakrývající božské oko. „Já hledám Tanelorn, protože jsem slyšel, že v tom městě mohu najít pomoc ve svém boji proti Chaosu.“ O pokynech, jež mu před tak dávnou dobou v chrámu Zákona pošeptal Arkyn, neřekl ani slovo.</p>

<p>„Ale Tanelorn,“ obrátil se na něho Elric, „nebude bojovat ani s Chaosem, ani se Zákonem. To je právě důvod, proč existuje věčně.“</p>

<p>Corum slyšel totéž od Jharyho. „Ano,“ řekl. „Stejně jako Erekosë, ani já nehledám meče, ale moudrost.“</p>

<p>Když se snesla noc, rozdělili si navzájem hlídky, občas prohodili pár slov, ale většinou pouze posedávali anebo postávali a pozorovali místo, kde by se měla objevit Mizející věž.</p>

<p>Corum shledal své společníky ve srovnání s Jharym poněkud obtížnými a pociťoval vůči nim určitou nelibost, snad právě proto, že byli v mnohém stejní jako on.</p>

<p>Ale potom, nad ránem, kdy Erekosë klímal a Elric nahlas chrápal, se vzduch zachvěl a Corum spatřil, jak se objevují známé obrysy věže Voilodiona Ghagnasdiaka.</p>

<p>„Je tady!“ zakřičel. Erekosë okamžitě vyskočil, ale Elric se teprve rozkoukával. „Pospěš si, Elricu!“</p>

<p>To už se k nim Elric připojil a stejně jako Erekosë, i on třímal v ruce obnažený meč. Ty meče byly téměř bratry – oba černé, oba vypadaly hrozivě, oba pokrývaly runové znaky.</p>

<p>Corum se hnal v čele s odhodláním, že tentokrát jej nic nezastaví. Vrazil do temného vchodu a na okamžik jej oslepila černota. „Rychleji! Rychleji!“ volal na své přátele.</p>

<p>Corum vběhl do malého předpokoje. Z velké olejové lampy zavěšené na řetězech pod stropem se linulo narudlé světlo. Náhle za nimi zabouchly dveře a Corum věděl, že jsou chyceni v pasti. Jenom se modlil, aby všichni dohromady byli natolik mocní, aby dokázali čaroději vzdorovat. Koutkem oka zachytil pohyb ve škvíře v okně. Darkvale bylo pryč a na místě, kde bývalo, nebylo nic než modré moře. Věž už byla opět v pohybu. Potichu na to upozornil své společníky.</p>

<p>Pak zvedl hlavu a zavolal:</p>

<p>„Jhary! Jhary-a-Conele!“</p>

<p>Byl snad jeho přítel mrtvý? Doufal, že je stále ještě naživu.</p>

<p>Pozorně naslouchal a uslyšel slabounký zvuk – mohla to být i odpověď.</p>

<p>„Jhary!“</p>

<p>Corum tasil svůj dlouhý, silný meč.</p>

<p>„Voilodione Ghagnasdiaku? Cožpak můj záměr nevyjde? Odstěhoval ses ze své věže?“</p>

<p>„Neodstěhoval. Co ode mne chcete?“</p>

<p>Corum se zahleděl k vedlejší místnosti pod ostře lomený oblouk. V čele svých bratrů se tam vydal.</p>

<p>Lesk, podobný zlatavému jasu, který viděl v Předpeklí, se mihotal a vyznačoval obrysy lidského těla Voilodiona Ghagnasdiaka. Byl to trpaslík nastrojený v hedvábí, hermelínu a saténu a v hrubé ruce svíral miniaturní mečík. Sličná hlava vyrůstala z uzounkých ramínek a pod hustým, černým, uprostřed srostlým obočím svítila inteligentní očka. Jeho úsměv na přivítanou připomínal vlka. „Konečně někdo nový, aby mne rozptýlil v mé každodenní nudě. Ale skloňte meče, pánové, prosím, budete přece mými hosty.“</p>

<p>„Vím, jaký osud mohou tví hosté očekávat,“ řekl Corum. „Věz, Voilodione Ghagnasdiaku, že jsme sem přišli, abychom osvobodili Jhary-a-Conela, kterého jsi zde uvěznil. Vydej nám ho a my ti neublížíme.“</p>

<p>Trpaslíkova hezká hlava se na Coruma rozpustile zašklebila. „Ale já jsem velice mocný. Mě nemůžete porazit.“ Rozpřáhl paže. „Podívej.“</p>

<p>Zamával mečíkem. Pokojem se rozlétly blesky; to přimělo Elrica pozdvihnout meč, jako by se bránil před napadením. To jej pobláznilo natolik, že vykročil k trpaslíkovi. „Věz, Voilodione Ghagnasdiaku, že já jsem Elric z Melnibone a mám velikou sílu. Nosím Černý meč a ten žízní po tvé krvi a žádá si tvou duši, jestliže nepropustíš přítele knížete Coruma!“</p>

<p>Trpaslíkovo veselí nesláblo. „Meče? Co zde zmohou meče?“</p>

<p>Erekosë zavrčel: „Naše meče nejsou běžnými čepelemi. A byli jsme sem přeneseni silou, kterou nedokážeš obsáhnout – byli jsme ze svých epoch povoláni samými bohy – a jenom proto, aby nám byl vydán Jhary-a-Conel.“</p>

<p>„Tak to vás oklamali,“ prohlásil Voilodion Ghagnasdiak. „Anebo se pokoušíte vy oklamat mne. Tenhle Jhary je chytrá hlava, to je pravda, ale proč by se o něj měli zajímat bohové?“</p>

<p>Albín popudlivě zvedl meč a Corum zaslechl, jak z hrdla vyrazil zvuk připomínající krvelačné zasténání. Napadlo ho, že nosit takový meč musí působit zhoubně na duši majitele.</p>

<p>Ale pak byl Elric odmrštěn dozadu a meč mu vyletěl ze sevřené pěsti. Voilodion Ghagnasdiak si nechal jen odskočit nějakou žlutou kouli od čela – ale v té kouli se skrývala nesmírná moc.</p>

<p>Corum nechal Erekosëho, aby pomohl Elricovi, a sám dával pozor na čaroděje. Jakmile se ale Elric postavil na nohy, Voilodion mrštil další koulí. Tentokrát ji černý meč zasáhl a vychýlil ji. Koule neškodně odletěla ke vzdálenější stěně, narazila na ni a vybuchla. Žár jim ožehl tváře a závan vzduchu vyrazil dech. Corum pozoroval, jak se z plamene po výbuchu začala odvíjet podivná čerň.</p>

<p>Voilodion Ghagnasdiak promluvil naprosto nevzrušeně.</p>

<p>„Je nebezpečné ničit tyhle koule, protože to, co je uvnitř, zničí teď zase vás.“</p>

<p>Plamen zmizel. A černá věc rostla.</p>

<p>„Jsem volný.“</p>

<p>Hlas se linul z kroutícího se stínu.</p>

<p>Voilodion Ghagnasdiak se zařehtal. „Ano. Volný, abys zabil tyhle blázny, kteří odmítli mé pohostinství.“</p>

<p>„Volný, abys zemřel,“ zařval Elric vášnivě.</p>

<p>Fascinovaný Corum zděšeně zíral, jak ta věc rostla. Zpočátku měla podobu rozevláté hřívy, poznenáhlu se však zhutňovala do podoby podivné stvůry s tygří hlavou, tělem gorily a kůží, která připomínala nosorožce. Na zádech tomu vypučela černá křídla, jež začala bičovat vzduch. Stvůra pevně sevřela svou zbraň – dlouhou kosu – a švihla jí po nejbližším muži. Byl to albín.</p>

<p>Corum přispěchal Elricovi na pomoc, protože si uvědomil, že jeho společník možná očekává, že použije moc Ruky a Oka. Zakřičel: „Už Okem nedokážu pohledět do Předpeklí a přivolat odtud pomoc.“</p>

<p>Ale pak Corum spatřil, jak na něj letí další koule, a na Erekosëho Voilodion Ghagnasdiak mrštil ještě jednu. Oběma se jim je podařilo odrazit. Koule dopadly na zem a vzňaly se. Vyrojily se další okřídlené bestie a za okamžik už Corum neměl ani čas pomyslet na to, že by měl jít na pomoc Elricovi, neboť se rval o vlastní život a odrážel hvízdající kosu, která se snažila jej stít.</p>

<p>Corumovi se několikrát podařilo proniknout obranou nestvůry, ale jeho rány se od tlusté kůže neškodně odrážely. Zvíře se pohybovalo rychle, daleko rychleji, než by si předtím dokázal představit. Občas se na křídlech vzneslo do vzduchu a s jekotem na Coruma opět zaútočilo.</p>

<p>Knížeti v Šarlatovém plášti se opět do mysli vkrádala myšlenka, že jej Chaos oklamal a poslal sem, neboť i ostatní dva hrdinové byli proti dorážejícím nestvůrám stejně bezmocní jako on sám.</p>

<p>Nadával sám sobě za neuváženou důvěřivost. Kdyby si tak připravili pečlivější plán, než vtrhli do Mizející věže!</p>

<p>A nad rykem zápasu se nesl pisklavý řehot Voilodiona Ghagnasdiaka, který po místnosti házel další a další žluté koule a další a další stvůry s tygří hlavou vyrůstaly ze vzduchu a vrhaly se do rvačky. Trojice bojovníků byla nucena ustupovat ke vzdálenější stěně.</p>

<p>„Obávám se, že jsem vás přivolal, abych vás zahubil.“ Corum těžce oddychoval a ruka, kterou se oháněl mečem, jej bolela. „Skutečně mne nikdo nevaroval, že naše síly, byť spojené, zde budou tak omezené. Ta věž se musí pohybovat neuvěřitelně rychle, když ani všeobecně platné zákony čar a kouzel v jejích zdech neplatí.“</p>

<p>Elric se bránil dvěma kosám, které na něj útočily současně. Skutečně pro toho trpaslíka pracovaly velice zdatně! „Kdybych tak dokázal zabít alespoň jednu tu bestii…“</p>

<p>Jedna kosa sekla albína do krve a druhá mu rozpárala plášť. A ještě další jej poranila na paži. Corum se mu snažil pomoci, ale jedna ze zahnutých čepelí mu projela brněním, jiná mu prořízla ucho. Spatřil, jak Elric bodl tygří stvůru do krku, tu to však nijak nevzrušilo. Slyšel Elricův meč zběsile zavýt, že byl zkrácen o svou kořist.</p>

<p>Potom Corum spatřil, že Elric vyrval kosu z pracek té tygří bytosti a obrátil ji proti ní. Bělovlasý bodl příšeru do prsou, krev skutečně vytryskla! Smrtelně zraněné stvoření zařvalo.</p>

<p>„Měl jsem pravdu,“ zvolal princ z Melnibone. „Pouze jejich vlastní zbraně jim dokáží ublížit!“ Se svým runovým mečem v jedné a s kosou v druhé ruce zaútočil na další nestvůru s křídly a pak vyrazil k Voilodionu Ghagnasdiakovi. Ten vyjekl a zmizel v malých dvířkách.</p>

<p>Jeho tygří bojovníci se zformovali pod stropem. Znovu zaútočili.</p>

<p>Corum se snažil, seč mohl, vykroutit kosu příšeře, jež jej napadla. Jeho chvíle přišla, když se Elric dostal jedné z nich do zad a odsekl jí hlavu. Corum zdvihl kosu, jež vypadla mrtvole z rukou, a sekl po třetím tygřím démonovi. Ten padl s proříznutým hrdlem. Corum odkopl jeho kosu směrem k Erekosëmu.</p>

<p>Vzduch se plnil zápachem, ze kterého se dělalo mdlo, a černé chomáče se lepily Corumovi na zpocené tváře a k zakrváceným rukám. Spolu s Elricem a Erekosëm se protlačili do další místnosti. Tady se mohli lépe bránit, protože je skrz úzké dveře nemohlo současně napadnout větší množství rozběsněných stvůr.</p>

<p>Corum cítil ukrutnou únavu a byl si vědom, že on a jeho přátelé jsou odsouzeni k prohře, neboť Voilodion Ghagnasdiak ze svého úkrytu házel do místnosti stále nové a nové koule. Pak si všiml, že se za trpaslíkovými zády cosi mihlo, ale než dokázal rozeznat co, jedna z tygřích stvůr mu zahradila výhled a Corum musel uskočit stranou, aby se vyhnul její svištící kose.</p>

<p>Pak Corum zaslechl nějaký hlas, a když znovu pohlédl směrem k trpaslíkovi, Voilodion Ghagnasdiak zápasil s něčím, co se mu pevně tisklo ke tváři. Za ním stál Jhary-a-Conel a gestikulací cosi naznačoval užaslému Elricovi, který si ho všiml až nyní.</p>

<p>„Jhary!“ zvolal Corum.</p>

<p>„To je ten, kterého jsi přišel zachránit?“ Elric rozpáral břicho dalšímu tygřímu bojovníkovi.</p>

<p>„To je on.“</p>

<p>Elric byl Jharymu nejblíž a chystal se k němu prodrat místností, ale Jhary na něj zavolal: „Ne! Ne! Zůstaň tam!“</p>

<p>Nebylo třeba to opakovat, protože na Elrica současně ze dvou stran zaútočily nové dvě příšery.</p>

<p>Jhary zoufale volal: „Vy jste pochopili špatně, co Bolorhiag říkal!“</p>

<p>Nyní Elric znovu pohlédl na Jhary ho. Také Erekosë si jej všiml. Černý obr se dosud plně věnoval pouze zabíjení. Zdálo se, že v tom nachází mnohem větší zalíbení než ostatní dva.</p>

<p>„Chytněte se za ruce! Corum doprostřed!“ volal Jhary. „A vy dva vytaste své meče!“</p>

<p>Corum znal Jharyho dost na to, aby si domyslel, že ví víc, než se zmínil předtím. Stvůry zranily Elrica na noze.</p>

<p>„Rychle!“ Jhary-a-Conel stál nad trpaslíkem, jenž stále usiloval strhnout si tu věc z tváře. „Je to vaše jediná šance – a moje taky!“</p>

<p>Elric váhal.</p>

<p>„On je velice moudrý, příteli,“ pravil Corum albínovi. „Zná věci, o nichž my nemáme ani ponětí. Honem, podejte mi ruce.“</p>

<p>Zdálo se, že se Erekosë probral z transu. Pohlédl přes zakrvácenou kosu na Coruma, potřásl svou velkou černou hlavou a pak se chopil pravou rukou Corumovy dlaně. V levé pěsti sevřel svůj černý meč. Elric se chytil Coruma levou rukou, svůj podivný meč třímal v pravici.</p>

<p>A pak Corum pocítil, jak do jeho unaveného těla proudí síla, a téměř se rozesmál radostí, protože jej naplnil příjemný pocit. Elric sám se smál, pousmál se dokonce i Erekosë. Sloučili se. Stali se Třemi, Jež Jedním Jsou a jejich pohyby byly pohyby jediné bytosti – boj i smích.</p>

<p>Ačkoli Corum nebojoval, měl pocit, že i on sám je uprostřed řeže. Cítil, že i on má v obou rukou meče a divoce bojuje.</p>

<p>Tygří stvůry padaly pod ječícími runovými čepelemi. Pokoušely se před touto novou silou utéci. Bezhlavě poletovaly po místnosti.</p>

<p>Corum se vítězoslavně zasmál: „Skončíme to s nimi!“ A věděl, že i druzí dva zvolali totéž. Jejich meče již nebyly bezcenné proti okřídleným tygřím bestiím, byly nepřemožitelné. Krev se valila proudem, jak se raněná zvířata pokoušela uniknout; neuniklo žádné.</p>

<p>Mizející věž se roztřásla, jako by byla oslabena mocí, jež se uvnitř ní uvolnila. Podlaha se naklonila. Odněkud se ozval hlas Voilodiona Ghagnasdiaka. Ječel:</p>

<p>„Věž! Moje věž! Tohle zničí věž!“</p>

<p>Corum sotva udržel rovnováhu na podlaze kluzké krví.</p>

<p>A potom vešel do místnosti Jhary-a-Conel, na tváři výraz lehkého znechucení nad tím krveprolitím. „To je pravda. To kouzlo, které jsme dneska vyvolali, se musí někde projevit. Vousáči – ke mně!“</p>

<p>Corum si uvědomil, že to stvoření, které se přilepilo k obličeji Voilodiona Ghagnasdiaka, byl Jharyho černobílý kocour. Zase jednou se podílel na jejich záchraně. Přilétl na Jharyho rameno, posadil se a doširoka rozšířenýma očima se rozhlížel kolem.</p>

<p>Elric se uvolnil ze sevření, vřítil se do vedlejší místnosti a škvírou v okně vykukoval ven. Corum zaslechl jeho výkřik:</p>

<p>„Jsme v Předpeklí!“</p>

<p>Corum pomalu pustil Erekosëho ruku. Neměl sílu se podívat, co má Elric na mysli, ale tušil, že věž se nachází v bezčasí bez prostoru, kde se v nebeské lodi již jednou ocitl. Věž se nyní zakolébala daleko hrozivěji. Pohlédl na zhroucenou postavičku trpaslíka, který si držel obličej v dlaních. Mezi prsty se mu valily proudy krve.</p>

<p>Jhary prošel okolo Coruma do vedlejší místnosti a hovořil s Elricem. Když se vraceli, Corum jej slyšel prohodit:</p>

<p>„Pojd, příteli Elricu, a pomoz mi najít můj klobouk.“</p>

<p>„Taková chvíle – a ty se sháníš po klobouku?“</p>

<p>„Ovšem.“ Jhary mrkl na Coruma a pohladil svého kocoura. „Kníže Corume – pane Erekosë, půjdete také se mnou, prosím?“</p>

<p>Prošli kolem naříkajícího trpaslíka a úzkým tunelem se ubírali dolů, až došli ke schodišti, které vedlo ke sklepení. Věž se třásla. S hořící pochodní nad hlavou je Jhary vedl po schodech dolů.</p>

<p>Kousek zdiva ve stropě se uvolnil a spadl Elricovi k nohám. Albín potichu řekl: „Raději bych hledal způsob, jak z téhle věže uniknout. Jestliže se zřítí, tak nás tu pohřbí zaživa.“</p>

<p>„Důvěřuj mi, princi Elricu.“</p>

<p>Sešli po dlouhém schodišti a ocitli se v kruhové místnosti. Ve stěně byly zasazeny obrovské kovové dveře.</p>

<p>„Voilodionova pokladnice. Tady najdete vše, co hledáte,“ pravil Jhary. „A já, doufám, najdu svůj klobouk. Ten klobouk byl vyroben zvlášť pro mne a je jediný, který skutečně ladí s mým oblečením…“</p>

<p>„Jak dokážeme otevřít takové dveře?“ Erekosë hněvivě zasunul meč do pochvy. Pak jej opět vytasil a udeřil do dveří. „Určitě jsou ocelové.“</p>

<p>Jharyho hlas zazněl téměř vesele. „Kdybyste se, přátelé, zase uchopili za ruce…“</p>

<p>Corum, navzdory nebezpečí, se na Jharyho vesele zašklebil.</p>

<p>„Já vám ukážu, jak se ty dveře dají otevřít,“ řekl Jhary.</p>

<p>A tak se opět vzali za ruce a opět je prostoupil nesmírně nádherný pocit síly. Usmáli se na sebe. Vzájemné propojení jim přineslo pocit skutečného naplnění. Snad právě toto bylo jejich osudem. Snad kdyby přestali být individuálními hrdiny, pak by se stali jedinou bytostí a prožívali by štěstí. Tato myšlenka jim dávala naději.</p>

<p>Jhary řekl potichu: „A nyní, kníže Corume, kdybys jednou kopl do těch dveří…“</p>

<p>Corum se rozpřáhl a kopl do oceli a spatřil, jak se dveře bez odporu skácely. Nechtělo se mu porušit spojení se svými spoluhrdiny. Dokázal si představit, jak by mohli žít jako jedinečná bytost a být spokojení. Ale musel pustit jejich ruce, aby mohli projít do komory.</p>

<p>Věž se otřásla a zdálo se, že se skácí. Všichni čtyři vpadli do Voilodionovy pokladnice a přistáli mezi skvosty.</p>

<p>Corum se postavil na nohy. Elric si prohlížel zlatý trůn. Erekosë zdvihl válečnou sekyru, dokonce i pro něho příliš velikou.</p>

<p>Zde byly veškeré věci, které Voilodion ukradl svým obětem, jak jeho věž cestovala mezi Plány.</p>

<p>Coruma by zajímalo, zda takové muzeum existovalo už někdy předtím. Chodil od předmětu k předmětu, prohlížel si je a obdivoval. Mezitím Jhary podával cosi Elricovi a něco mu povídal. Corum zaslechl, jak se Elric podivil: „Jak to všechno můžeš vědět?“</p>

<p>Jhary odpověděl něco neurčitého a pak se s radostným výkřikem sklonil. Sebral ze země svůj klobouk a oprašoval ho. Pak si všiml ještě jedné věci a zvedl ji. Pohár. Podal jej Corumovi: „Vem si to. Řekl bych, že se bude hodit.“</p>

<p>Jhary přešel do rohu a přehodil si přes rameno nějakou brašnu. Poblíž stála drahými kameny vykládaná truhla. Jhary se k ní sklonil a prohrabával její obsah, dokud neobjevil prsten. Podal jej Erekosëmu. „Tohle je tvoje odměna, Erekosë, za to, žes mi pomohl zbavit se nebezpečného věznitele.“ Mluvil vznešeně, ale poněkud sebeironicky.</p>

<p>Dokonce i Erekosë se usmál. „Mám pocit, mladý muži, že jsi vlastně žádnou pomoc nepotřeboval.“</p>

<p>„Jsi na omylu, příteli Erekosë. Pochybuji, že jsem byl kdy ve větším nebezpečí.“ Otálel a rozhlížel se po místnosti. Podlaha se znovu otřásla a Jhary ztratil rovnováhu.</p>

<p>„Měli bychom pomýšlet na odchod,“ řekl Elric a držel pod paží hromadu nějakého kovu.</p>

<p>„Ale ovšem.“ Jhary rychle přeběhl k protější straně komory. „Ještě poslední věc. Voilodion mi ve své pýše ukázal celé bohatství, ale neznal jeho pravou hodnotu.“</p>

<p>Corum pokrčil čelo. „Co máš na mysli?“</p>

<p>„Zabil poutníka, který přinesl s sebou tohle. Ten poutník měl pravdu, když se domníval, že má prostředek, jak Mizející věž v jejím věčném pohybu zastavit. Ale neměl čas tu věc použít, protože Voilodion jej dřív zavraždil.“ Jhary ten předmět všem třem ukázal. Byla to krátká hůlka mdle okrové barvy. Stěží by někdo uvěřil, že má nějakou cenu. „To je ono. Kouzelná hůlka. Tu měl s sebou Hawkmoon, když jsem ho doprovázel do Temného Impéria.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA II</strong></p>

<p><strong>Do Tanelornu</strong></p>

<p>„Co je to Kouzelná hůlka?“ zeptal se Corum.</p>

<p>„Pamatuji si jeden popis – ale pojmenovávat věci a vysvětlovat je, to není moje silná stránka…“</p>

<p>Elric se téměř zasmál: „To mi skutečně neuniklo.“</p>

<p>Corum si hůlku prohlédl pečlivěji a bylo mu zatěžko uvěřit, že by mohla mít nějakou zvláštní moc.</p>

<p>„Je to věc,“ pravil Jhary, „která může existovat pouze za jistých vzájemně působících podmínek fyzikálních a zvláštních zákonů vesmíru. Aby mohla dále existovat, musí vytvořit pole, ve kterém může obsahovat sama sebe. Toto pole musí ladit s těmi zákony, za jakých my nejlépe přežíváme.“</p>

<p>Ze stropu se uvolnil a spadl větší kvádr.</p>

<p>Erekosë zavrčel: „Ta věž se hroutí.“</p>

<p>Corum viděl, že Jhary rukou přejíždí jedním směrem po té nažloutlé hůlce a načrtává složitý obrazec.</p>

<p>„Prosím, držte se blízko mne, přátelé.“</p>

<p>Jak jej ti tři obklopili, střecha věže se propadla. Corum spatřil, jak na něho padají velké kamenné kvádry, které hrozily, že jej rozmačkají, a vtom se díval do modré oblohy, dýchal svěží studený vzduch a zemi pod nohama měl pevnou. A přece několik palců na každou stranu okolo nich byla temnota – naprostá temnota Předpeklí.</p>

<p>„Nevystupujte z tohoto malého kruhu,“ varoval Jhary, „nebo jste ztraceni.“ Ušklíbl se. „Ať Kouzelná hůlka vypátrá, po čem pátráme my.“</p>

<p>Corum znal hlas svého přítele a poznal, že to Jhary nepronesl tak sebejistě jako obvykle.</p>

<p>Povrch země, na níž stáli, měnil barvu, vzduch se ohřál, hned zase mrzlo a Corum si uvědomil, že se pohybují velkou rychlostí mezi Plány, tak jako to dělala Mizející věž, ale tentokrát si byl jist, že jejich pohyb není náhodný.</p>

<p>A pak se pod jeho nohama objevil písek a do tváře se mu opřel horký vzduch. Jhary zvolal: „Teď!“</p>

<p>Corum se s ostatními rozběhl do okolní černoty a náhle se ocitl ve slunečním světle; spatřil sálající oblohu, rozpálenou jako kov.</p>

<p>Na všech stranách se kupily žluté duny, vítr přesýpal písek. Znělo to, jako by smutně šeptal.</p>

<p>„Poušť,“ ozval se Erekosë tiše. „Nekonečná poušť…“</p>

<p>Jhary byl se sebou zjevně spokojen. „Poznáváš to tu, příteli Elricu?“</p>

<p>Elric se rozhlédl: „Není to Zpívající poušť?“</p>

<p>„Poslouchej.“</p>

<p>Elric naslouchal smutnému větru a díval se na něco jiného. Corum otočil hlavu a spatřil, že Jhary upustil Kouzelnou hůlku na zem. Ta pomalu mizela.</p>

<p>„Půjdete všichni se mnou k obráncům Tanelornu?“ otázal se Elric Jharyho a nepochybně čekal, že přisvědčí.</p>

<p>Ale Jhary zavrtěl hlavou. „Ne. Půjdeme jinam. Půjdeme vyhledat ten vynález, který Theleb K‘aarna s pomocí bohů Chaosu uvedl do činnosti. Kudy půjdeme?“</p>

<p>Elric klouzal očima z duny na dunu. Pokrčil čelo a pak váhavě ukázal rukou: „Myslím, že tudy.“</p>

<p>„Tak honem, pospěšme si k tomu stroji.“</p>

<p>„Ale já se musím pokusit pomoci Tanelornu!“ protestoval Elric.</p>

<p>„Musíš zničit ten vynález hned potom, co jej použijeme, příteli Elricu, aby se jej Theleb K‘aarna nebo jemu podobní nepokusili znovu spustit.“</p>

<p>„Ale Tanelorn…“</p>

<p>Corum překvapeně naslouchal rozhovoru. Jak to, že Jhary toho věděl tolik o Elricově světě a jeho potřebách?</p>

<p>„Nedomnívám se,“ pravil Jhary klidně, „že Theleb K‘aarnase svými obludami už dorazil k městu.“</p>

<p>„Ještě nedorazil! Ale už uplynulo tolik času!“</p>

<p>„Ani ne jeden den,“ řekl Jhary.</p>

<p>Corum by rád věděl, zda to platí pro ně pro všechny, nebo pouze pro Elricův svět. Chápal albína, který se drbal na bradě a přemýšlel, zda má Jharymu věřit. Potom řekl: „Dobrá, dovedu vás k tomu stroji.“</p>

<p>„Ale když Tanelorn leží tak blízko,“ obrátil se Corum na Jharyho, „proč jej hledat někde jinde?“</p>

<p>„Protože tohle není ten Tanelorn, který si přejeme najít,“ odpověděl Jhary.</p>

<p>„Mně bude vyhovovat,“ řekl Erekosë téměř pokorně. „Já zůstanu s Elricem. Potom, snad…“ a v jeho očích se objevila touha.</p>

<p>Ale Jhary se zděsil. „Příteli,“ pravil smutně, „už spousta času a prostoru je ohrožena destrukcí. Věčné bariéry by mohly záhy padnout – struktura vesmíru by se mohla rozpadnout. Ty to nechápeš. To, co se přihodilo v Mizející věži, je možné jednou za celou věčnost, a i tehdy je to velice nebezpečné pro všechny, jichž se tato událost dotýká. Musíš udělat, co řeknu. Slibuji ti, že i tam, kam tě vezmu, budeš mít stejně velkou šanci najít Tanelorn, jako zde.“</p>

<p>Erekosë sklonil hlavu. „Dobře tedy.“</p>

<p>„Pojďme.“ Elric byl netrpělivý a už vykročil. „Přes to, co jste řekli o času, mně jej zbylo zatraceně málo.“</p>

<p>„Nám také,“ řekl Jhary roztrpčeně.</p>

<p>Klopýtali pouští a smuteční vítr tvořil ozvěnu sklíčenosti jejich vlastních duší. Nakonec ale došli ke skalám, které se seskupily do podoby přirozeného amfiteátru, a v jejich středu se rozkládal opuštěný tábor. Ve větru pleskala látka stanů, ty ale jejich pozornost nelákaly. Zcela je zaujala obrovská číše uprostřed tábora. A v ní bylo něco daleko podivnějšího, než co Corum viděl v Gvläs-cor-Gwrys nebo ve světě lady Jane Pentallyon. Mělo to spoustu mnohobarevných plošek, oblin a hran. Coruma se zmocnila závrať, když na tu věc upíral pohled příliš dlouho.</p>

<p>„Co to je?“ zamumlal.</p>

<p>„Stroj,“ odpověděl Jhary. „Pradávní lidé jej používali. To je to, po čem pátrám. Tohle nás přenese do Tanelornu.“</p>

<p>„Ale proč se nevypravit s Elricem do <emphasis>jeho </emphasis>Tanelornu?“</p>

<p>„Máme zeměpisnou polohu, ale stále ještě potřebujeme čas a dimenzi,“ pravil Jhary. „Měj se mnou strpení, Corume, neboť – jestliže nás něco nepředvídatelného nezastaví – již zanedlouho uvidíme právě ten Tanelorn, který hledáme.“</p>

<p>„A najdeme pomoc proti Glandythovi?“</p>

<p>„To ti nedokážu říct.“</p>

<p>Jhary sešel dolů ke stroji v číši a obešel jej. Zdálo se, že ho nevidí poprvé. Vypadal spokojeně. Načrtl na číši nějaké obrazce a ty přivedly stroj k životu. Cosi hluboko uvnitř začalo pulzovat jako srdce. Plošky, obliny a hrany se začaly nepatrně proměňovat a hrát různými barvami. Z Jharyho pohybů náhle vyzařovala naléhavost. Přiměl Coruma i Erekosëho přitisknout se zády k číši. Vytáhl ze svého kabátce malý flakónek, který podal Elricovi.</p>

<p>„Až odcestujeme,“ řekl Jhary, „prohoď tuhle lahvičku číší, nasedni na koně, kterého támhle vidím, a jeď, jak nejrychleji dovedeš, do Tanelornu. Když všecko provedeš tak, jak říkám, posloužíš nám všem.“</p>

<p>Tato slova Elrica povzbudila. „Dobře,“ přikývl a vzal si podávanou lahvičku.</p>

<p>Jhary se tajuplně usmíval, když se tiskl vedle Coruma a Erekosëho. „A vyřiď mou poklonu mému bratru Moonglumovi.“</p>

<p>Biřicovy karmínové oči se rozšířily údivem: „Ty ho znáš? Co…?“</p>

<p>„Sbohem, Elricu. Nepochybně se v budoucnosti mnohokrát setkáme, ačkoliv se možná navzájem nepoznáme.“</p>

<p>Elric tu stál a po bílé tváři se mu honily záblesky, které číše na vše okolo vrhala.</p>

<p>„A myslím, že to tak bude nejlepší,“ doplnil Jhary šeptem a díval se na albína s určitým soucitem.</p>

<p>A Elric zmizel a stejně tak i poušť, i stroj v číši.</p>

<p>Potom je jakási neviditelná ruka mrštila dozadu.</p>

<p>Jhary si se zadostiučiněním oddechl. „Tak, a stroj je zničen. To je dobře.“</p>

<p>„Ale jak se vrátíme do našeho vlastního Plánu?“ zeptal se Corum. Obklopovala je vysoká, komíhající se tráva – tak vysoká, že je přerůstala. „Kde je Erekosë?“</p>

<p>„Pryč. Je na cestě do svého Tanelornu,“ řekl Jhary. Vzhlédl ke slunci. Vzal chomáč husté trávy a utřel si s ní obličej. Byla na ní rosa a ta jej osvěžila. „A my se nyní vydáme do našeho.“</p>

<p>„Tanelorn je někde poblíž?“ Coruma prostoupilo vzrušení. „Je blízko, Jhary?“</p>

<p>„Je blízko. Já jeho blízkost cítím.“</p>

<p>„To je tvoje město? Znáš jeho obyvatele?“</p>

<p>„Je to moje město. Tanelorn je vždy moje město. Ale tento Tanelorn neznám. Nicméně – myslím, že o něm vím. Doufám, že ano, jinak by všechny mé ubohé spekulace byly nanic.“</p>

<p>„Jaké to jsou spekulace, Jhary? Musíš mi vysvětlit víc.“</p>

<p>„Jsem schopný ti říci pouze málo. Znal jsem Elricovu situaci, protože jsem jej kdysi doprovázel – vlastně stále doprovázím, pokud se jeho týká. A stejně tak jsem dokázal poradit i Erekosëmu, neboť jsem kdysi býval – anebo budu – jeho přítelem. Ale není to moudrost, která mne vede, kníže Corume. Já se řídím instinktem. Pojď.“</p>

<p>A razil si cestu vysokou, větrem čeřenou travou, jako kdyby šel po dobře značené pěšině.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA III</strong></p>

<p><strong>Prostoupení Milionu sfér</strong></p>

<p>A pak spatřil Tanelorn.</p>

<p>Bylo to modré město a vyzařovalo modrou auru, která splývala s modrou propastí nebe, jež ji rámovala, ale modré odstíny jeho budov byly tak různorodé, až se zdálo, že město je mnohobarevné. Ty štíhlé vysoké vížky a dómy zde nakupené a navzájem se prolínající a přiléhající k sobě a vinoucí se v divokých spirálách a křivkách vypadaly, jako by radostně dosahovaly nebes a těšily se ze své vlastní modré krásy od téměř černé po bělostně fialovou, jež svítila ze všech tvarů zářícího kovu.</p>

<p>„To není sídlo smrtelníků,“ zašeptal Corum Jhaelen Irsei, když spolu s Jharym-a-Conelem vyšli z vysoké husté trávy. Zahalil se do svého šarlatového pláště. Před nádherou tohoto města se cítil bezvýznamný.</p>

<p>„To rozhodně není,“ pravil Jhary téměř ponuře. „Tohle není Tanelorn, který jsem vídával. Cítíš – tenhle je téměř zlověstný, Corume…“</p>

<p>„Je podivuhodný a nádherný, ale třeba to je nějaký nepravý Tanelorn, anebo nějaký vzdoro-Tanelorn, nebo třeba Tanelorn existující v naprosto odlišné logice…“</p>

<p>„Já ti vážně skoro nerozumím. Mluvil jsi o klidu. Nu, z tohoto Tanelornu klid přímo vyzařuje. Říkal jsi, že existuje mnoho Tanelornů, že tu byly ještě před počátkem času a že budou existovat i poté, když čas skončí. A když je tenhle Tanelorn odlišný od toho, který znáš, co z toho?“</p>

<p>Jhary si zhluboka povzdechl.</p>

<p>„Myslím, že nyní už tuším, co se za tím skrývá. Jestliže se Tanelorn nachází na jednom místě ve vesmíru a nepohybuje se, pak je možné, že má i jiné příčiny své existence, než pouze rekreovat unavené hrdiny a bytosti jim podobné…“</p>

<p>„Domníváš se, že tam budeme v nebezpečí?“</p>

<p>„Nebezpečí? To záleží na tom, co považuješ za nebezpečí. Určité vědění může být pro jednoho člověka nebezpečné, pro jiného nikoli. Nebezpečí se skrývá v bezpečí, jak sis sám povšiml, a bezpečnost v nebezpečí. Nejvíce se přibližujeme pochopení pravdy, když jsme svědky nějakého paradoxu, a proto – měl jsem si to uvědomit dříve – Tanelorn musí být rovněž paradoxem. Radši bychom měli vstoupit do města, Corume, a zjistit, proč jsme sem byli zaneseni.“</p>

<p>Corum váhal. „Mabelode hrozí přemoci Zákon. Glandyth-a-Krae se snaží dobýt celý můj Plán. Rhalina se ztratila. Jestliže jsme udělali chybu, pak musíme obětovat hodně, Jhary.“</p>

<p>„Ano. Všechno.“</p>

<p>„Pak bychom se ale měli nejprve přesvědčit, zda nejsme obětmi nějakého celovesmírného klamu.“</p>

<p>Jhary se otočil a hlasitě se rozesmál. „A jakpak to máme zjistit, Corume Jhaelene Irseii?“</p>

<p>Corum se po Jharym ostře podíval, pak sklopil oči: „Máš pravdu. Vkročíme do tohoto Tanelornu.“</p>

<p>Přešli trávník, jenž ve světle Tanelornu také zmodral. Stáli v ústí široké ulice, po jejíchž stranách vyrůstaly modré rostliny. Vdechovali vzduch, který se nepodobal žádnému, který kdy v různých Plánech dýchali.</p>

<p>Při pohledu na celou tu krásu se Corum rozplakal a padl na kolena, jako by se modlil. Cítil, že by pro ni dokázal ochotně i zemřít. A Jhary, stojící vedle přítele, položil ruku na Corumovu sehnutou šíji a zamumlal: „Ach, je to stále ten opravdový Tanelorn.“</p>

<p>Corumovo tělo se téměř vznášelo, jak tak spolu s Jharym kráčeli širokou třídou a hledali obyvatele Tanelornu. Corum začal pociťovat jistotu, že zde najde pomoc, že by Mabelode mohl být nakonec poražen, že jeho národ a národ Lywm-an-Esh by mohly být odvráceny od vzájemného vyvražďování. A přece, ačkoli už kráčeli dlouho, žádný obyvatel Tanelornů se neobjevil, aby je přivítal. Všude vládlo ticho.</p>

<p>Na konci třídy Corum uviděl podivně tvarovanou věc, tvořící součást složitého vodotrysku s modrou vodou. Připomínala zvláštní postavu; něčeho takového si Corum v tomto městě ještě nevšiml. A opět se v jeho mysli ozvalo podvědomé tušení naděje a pomoci. Ačkoli nevěděl proč, ztotožnil si tuto sochu se spásou.</p>

<p>Přidal do kroku, avšak Jharyho ruka jej zadržela: „Corume, v Tanelornu se nepobíhá.“</p>

<p>Jak přicházeli k soše, stále zřetelněji rozeznávali její rysy.</p>

<p>Vzezření skulptury bylo barbarštější než cokoli, co ve městě viděli, a i barvou se lišila: spíše než modrá byla dozelena. A ruce, které ji vytvořily, určitě nestavěly zdejší vížky a chrámy. Byla postavena na čtyřech nohách symetricky vyrůstajících z jejího trupu. Měla čtyři ruce, dvě zkřížené a dvě podél těla, velkou hlavu s lidským, ale beznosým obličejem. Ústa, mnohem širší než u člověka, byla zformována do šklebu. Oči se třpytily a i ony byly naprosto odlišné od lidských, spíše připomínaly shluk drahých kamenů.</p>

<p>Corum přicházel stále blíž. „Ty oči…“ zamumlal.</p>

<p>„Ano.“ Jhary věděl, co má na mysli.</p>

<p>Socha nebyla o mnoho větší než Corum a celé její tělo bylo posázeno tmavými, zářícími drahokamy. Natáhl se a chtěl se jí dotknout, ale neudělal to, neboť si lépe všiml jejích zkřížených rukou a to, co viděl, jej zmrazilo do morku kostí. Na pravé paži byla šestiprstá ruka. A na levé paži vůbec žádná ruka nebyla. Zrcadlovou kopii pravé ruky sochy měl Corum přiroubovánu k levému zápěstí. Srdce mu splašeně bilo až v krku a v hlavě mu dunělo, že neslyšel nic jiného. Chtěl se dát na útěk.</p>

<p>Škleb na podivné tváři sochy se pomalu roztáhl ještě víc. Její ruce, spuštěné dosud podél těla, se pomalu vztáhly ke Corumovi.</p>

<p>A pak uslyšeli hlas.</p>

<p>Nikdy v životě Corum neslyšel takovou směs zvuků. Inteligentně i divoce, vesele, barbarsky, studeně i protepleně, měkce i křaplavě a tisícem dalších podob zněl hlas, který řekl:</p>

<p>„Klíč stále nesmí být mým, dokud nebude nabídnut dobrovolně.“</p>

<p>Fazetové oči, dvojčata toho, které měl Corum v pravé oční jamce, se třpytily a těkaly sem a tam, zatímco dvě paže stále zůstávaly zkřížené a čtyři nohy se ani nepohnuly.</p>

<p>Corum byl tak otřesený, že nedokázal promluvit. Stál zkamenělý před sochou, jež se donedávna zdála být stejně nehybná. Jhary se postavil vedle něj a potichu pronesl:</p>

<p>„Ty jsi Kwll.“</p>

<p>„Já jsem Kwll.“</p>

<p>„A Tanelorn je tvé vězení?“</p>

<p>„Bylo a je to mé vězení…“</p>

<p>„…neboť pouze Tanelorn existující mimo Čas dokáže udržet bytost, jež má moc takovou jako ty. Chápu.“</p>

<p>„Ale ani Tanelorn mne neudrží, pokud budu kompletní.“</p>

<p>Jhary zvedl Corumovu levou paži a dotkl se šestiprsté ruky připojené k ní v zápěstí. „A tohle je to, co ti chybí.“</p>

<p>„To je klíčem k mému vysvobození. Ale ten klíč stále nesmí být mým, dokud není nabídnut dobrovolně.“</p>

<p>„A ty jsi to všechno spřádal díky síle svého mozku, pravda? Neboť tvou mysl Tanelorn nevězní. To nebyla Rovnováha, která dovolila Elricovi a Erekosëmu přidružit se k této identitě jich samých, která se jmenuje Corum. Byl jsi to ty, protože pouze ty nebo tvůj bratr jste natolik silní, aby – navzdory svému uvěznění – jste dokázali vzdorovat základním pravidlům. Zákonu Rovnováhy.“</p>

<p>„Jenom Kwll a Rhynn jsou tak silní, neboť se řídí jediným zákonem.“</p>

<p>„A ty jsi tento zákon porušil. Před celou věčností jsi jej porušil. Bojovali jste spolu a Rhynn ti odtrhl ruku, zatímco ty jsi jej zbavil oka. Zapomněl jsi, co jste si navzájem přísahali – jediné sliby, které jste brali v úvahu a byli jich poslušní – a Rhynn, ten…“</p>

<p>„Přinesl mne sem, do Tanelornu, a zde jsem zůstal po celé dlouhé cykly, spousty cyklů.“</p>

<p>„A Rhynn, tvůj bratr, jakým trápením jsi jej svou kletbou potrestal?“</p>

<p>„Musí bez ustání pátrat po svém chybějícím oku, ale musí je nalézt samotné, ne ve společnosti ruky.“</p>

<p>„A oko i ruka byly vždy spolu.“</p>

<p>„Tak jako nyní.“</p>

<p>„A Rhynnovi se to nikdy nepovedlo.“</p>

<p>„Tak jak pravíš, smrtelníku. Víš toho hodně.“</p>

<p>„To je tím,“ odpověděl Jhary, ale spíše hovořil sám k sobě, „že jsem jedním ze smrtelníků odsouzených k nesmrtelnosti.“</p>

<p>„Klíč musí být nabídnut dobrovolně,“ řekl Kwll znovu.</p>

<p>„Tys byl tím stínem, který jsem viděl v Říši plamenů?“ zeptal se náhle Corum a na roztřesených nohách odstupoval od božské bytosti.</p>

<p>„A byl jsi to ty, koho jsem z hradu Erorn viděl na kopci?“</p>

<p>„Spatřil jsi můj stín, ano. Ale mne jsi neviděl. A zachránil jsem ti život v Říši plamenů a jinde také. Používal jsem svou ruku a zabíjel tvé nepřátele.“</p>

<p>„To nebyli nepřátelé.“ Corum k sobě přitiskl šestiprstou ruku a s odporem na ni hleděl. „A tys nadal tu ruku mocí přivolat mi mrtvé na pomoc?“</p>

<p>„Ruka tu moc má. To nic není. Takový trik.“</p>

<p>„A ty jsi to všechno dělal pouze silou svého mozku – svých myšlenek?“</p>

<p>„Dělal jsem daleko víc. Klíč musí být nabídnut dobrovolně. Nemohu tě nutit, smrtelníku, abys mi dal zpět mou ruku.“</p>

<p>„A když si ji ponechám?“</p>

<p>„Pak budu nucen znovu přečkat cyklus cyklů, dokud se Milion sfér opět nespojí. Cožpak tomu nerozumíš?“</p>

<p>„Už tomu konečně rozumím,“ pravil Jhary vážně. „Jak jinak by se mohlo tolik Plánů otevřít smrtelníkům? Jak jinak mohli mnozí objevit fragmenty znalostí, které jim bývají obvykle odepřeny? Jak jinak mohly tři aspekty jediného bytí existovat v témže Plánu? Prostoupení Milionu sfér. Takové spojení je tak vzácné, že taková bytost jako já si může myslet, že již žije celé věky, a stejně toho nebyla svědkem. Ale slyšel jsem, že když k takovému prostoupení dojde, staré zákony ztrácejí platnost a namísto nich začínají platit nové. Základní přirozenost prostoru, času a reality se změní.“</p>

<p>„To by znamenalo konec Tanelornu?“ otázal se Corum.</p>

<p>„Možná i konec Tanelornu,“ pravil Kwll. „Ale tímhle jediným si nejsem jistý. Klíč musí být nabídnut dobrovolně.“</p>

<p>„A co se stane, když nabídnu ten klíč?“ zeptal se Corum Jharyho.</p>

<p>Jhary-a-Conel zavrtěl hlavou, vytáhl svého černobílého kocoura zpoza kabátce a v hlubokých myšlenkách ho hladil po hlavě.</p>

<p>„Osvobodíš Kwlla,“ řekl Kwll. „Osvobodíš Rhynna. Každý z nich již zaplatil svou cenu.“</p>

<p>„Já ne…“</p>

<p>„Mám uzavřít dohodu? Mám mu říct, že může dostat svou ruku zpět, pokud nám pomůže porazit Krále Mečů, znovu nastolit mír v mé zemi a najít Rhalinu?“</p>

<p>Jhary pokrčil rameny.</p>

<p>„Co mám dělat, Jhary?“</p>

<p>Ale Jhary odmítl odpovědět, Corum se proto zadíval přímo do Kwllovy tváře. „Dám ti tvou ruku pod podmínkou, že užiješ svou velkou moc, abys zničil vládu Chaosu v patnácti Plánech, že zabiješ Mabelodeho, krále Mečů, že mi pomůžeš objevit, kde se nachází má láska, paní Rhalina, že mi pomůžeš přinést mír mému vlastnímu světu, takže bude moci žít pod vládou Zákona. Řekni, že to uděláš.“</p>

<p>„Udělám to.“</p>

<p>„Tedy ti dobrovolně nabízím klíč. Vezmi si svou ruku, Zmizelý bože, všeho mi dala málo, kromě bolesti.“</p>

<p>„Ty blázne!“ křičel Jhary. „Řekl jsem ti přece…“</p>

<p>Ale jeho hlas se ztrácel, hučel knížeti v hlavě, ale ztrácel se. Corumovi se oživilo mučení, které protrpěl v tom lese, kde mu Glandyth uťal ruku. Vyjekl, když mu bolest opět projela zápěstím a potom mu tváří šlehl oheň, a věděl, že mu Kwll, jemuž se nyní vrátila jeho původní síla, vyškubl z očnice drahokamy poseté oko svého bratra. Mysl mu zahalilo krvavé temno. Krvavý oheň vysušoval jeho sílu. Krvavá bolest mu drásala tělo.</p>

<p>„…že se podrobují pouze jedinému zákonu – zákonu vzájemné oddanosti!“ křičel Jhary. „Modlil jsem se, aby tvé rozhodnutí nebylo to, jež jsi učinil.“</p>

<p>„Já…“ zasténal Corum slabě a díval se na pahýl, kde míval ruku. Pak se dotkl prázdného očního důlku: „…jsem zase mrzák.“</p>

<p>„A já jsem celý.“ Kwllův podivný hlas se nezměnil, ale celé jeho drahými kameny poseté tělo zazářilo jasněji. Protáhl si všechny čtyři nohy i čtyři ruce a blaženě vydechl: „Celý.“</p>

<p>V jedné ze svých rukou držel Kwll, Zmizelý bůh, oko svého bratra a držel je tak, že v modrém světle Tanelornu zářilo. „A svobodný,“ řekl. „Už brzy se, bratře, budeme opět toulat Milionem sfér, jak jsme to před naším soubojem vždy dělávali – vesele a s potěšením z veškeré rozmanitosti věcí. My dva jsme jediné bytosti, které skutečně znají radost! Musím tě najít, bratře!“</p>

<p>„Naše dohoda,“ řekl Corum důrazně a nevěnoval Jharymu žádnou pozornost. „Slíbil jsi mi, že mi pomůžeš, Kwlle.“</p>

<p>„Smrtelníku, já neuzavírám žádné dohody, neuznávám žádné zákony kromě toho, o kterém jsi již slyšel. Nestarám se ani o Zákon, ani o Chaos, ani o Vesmírnou Rovnováhu. Kwll a Rhynn existují pro potěchu z existence a pro nic jiného. Nestaráme se o šalebné bojůvky bezvýznamných smrtelníků a jejich ještě bezvýznamnějších bůžků. Jestlipak víš, že se vám tihle bohové <emphasis>zdají, </emphasis>když máte strach – vy jste přece silnější než oni, tak proč jste si vymysleli takové hrůzostrašné bohy? Cožpak ti to není jasné?“</p>

<p>„Nerozumím, o čem tu mluvíš. Říkám, že musíš dodržet naši dohodu.“</p>

<p>„Jdu nyní vyhledat svého bratra Rhynna a tohle oko pohodím někde, kde je může snadno najít, aby byl svobodný jako já.“</p>

<p>„Kwlle, příliš mi toho dlužíš!“</p>

<p>„Dlužím? Neuznávám žádné dluhy kromě dluhů vůči sobě ve svobodě jít, kam se zachce mně nebo mému bratrovi. Dlužím! Co já tobě dlužím?“</p>

<p>„Beze mne bys teď nebyl svobodný.“</p>

<p>„Bez mé předchozí pomoci bys nyní nebyl mezi živými. Buď mi vděčný!“</p>

<p>„Doposud mne bohové jenom zneužívali, Kwlle. Už mne znavilo být pěšákem Chaosu a pak Zákona a nyní Kwlla. Zákon alespoň uznává, že moc musí nést odpovědnost. Nejsi o nic lepší než bohové Chaosu!“</p>

<p>„To je lež! Nikomu neškodíme, Rhynn a já. Jaká zábava by to byla, hrát si ty hloupé hry na Zákon a Chaos, manipulovat osudem smrtelníků a polobohů? Vy, smrtelníci, jste využíváni, protože si využíváni být přejete, protože pak <emphasis>vy</emphasis> můžete ze sebe sejmout odpovědnost za své činy a můžete veškerou vinu dávat těm svým bůžkům. Zapomeň na všechny bohy – zapomeň na mne. Budeš šťastnější.“</p>

<p>„A přece jsi mne využil, Kwlle. To musíš připustit.“</p>

<p>Kwll se otočil ke Corumovi zády, mrštil černé kopí s mnoha trnům podobnými čepelemi do vzduchu a nechal je zmizet. „Využívám mnoha věcí. Používám svých zbraní – ale necítím se jim v ničem zavázán, když už je nadále nepotřebuji.“</p>

<p>„Jsi nespravedlivý, Kwlle!“</p>

<p>„Spravedlnost?“ Kwll se otřásl smíchem. „Co je to?“</p>

<p>Corum se chtěl na Zmizelého boha vrhnout, ale Jhary jej zadržel a vmísil se do hovoru: „Když cvičíš psa, aby pro tebe uštval kořist, Kwlle, odměňuješ ho přece, ne? Protože potom, když potřebuješ, přinese ti kořist znovu.“</p>

<p>Kwll se na svých čtyřech nohách obrátil a jeho fazetové oči se zatřpytily. „Ale když ji nepřinese, pak je potřeba vycvičit nového psa.“</p>

<p>„Já jsem nesmrtelný,“ pravil Jhary, „a vytýčím si jako úkol, abych varoval všechny ostatní psy, že z posluhy Zmizelému bohu se nedá nic získat, jen ztratit.“</p>

<p>„Já už nyní žádné psy nepotřebuji.“</p>

<p>„Skutečně ne? Ani ty nedokážeš předvídat, k čemu dojde po prostoupení Milionu sfér.“</p>

<p>„Mohl bych tě zničit, nesmrtelný smrtelníku.“</p>

<p>„To bys byl stejně malicherný jako ti, jimiž pohrdáš.“</p>

<p>„Tak vám tedy pomohu.“ Kwll rozhodil ruce a smál se tak, že se snad i Tanelorn otřásal. „Mám pocit, že tím ušetřím čas.“</p>

<p>„Splníš naši dohodu?“ ozval se Corum.</p>

<p>„Žádnou dohodu neuznávám. Ale pomohu vám.“ Kwll náhle přiskočil ke Corumovi a Jharymu a uchopil každého pod paží. „Nejdříve do říše krále Mečů.“</p>

<p>A modrý Tanelorn zmizel a všude kolem nich se prostíral Chaos a tančil jako láva ve vybuchujícím jícnu sopky a skrz tuto změť spatřil Corum Rhalinu.</p>

<p>Ale Rhalina měřila pět tisíc stop.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA IV</strong></p>

<p><strong>Král Mečů</strong></p>

<p>Kwll je postavil na zem a chvíli zíral na gigantickou ženskou postavu. „To není z masa a kostí,“ řekl, „to je hrad.“</p>

<p>Byl to hrad vytvarovaný tak, aby připomínal Rhalinu. Ale co jej vystavělo a za jakým účelem? A kde byla samotná Rhalina?</p>

<p>„Podíváme se dovnitř,“ prohlásil Kwll a prostoupil pružnou hmotou Chaosu, jako jiný prochází kouřem. „Zůstaňte u mne.“</p>

<p>Kráčeli dál, dokud nepřišli k bílému schodišti, které vedlo vzhůru a nakonec v dálce končilo u brány zasazené do pupku tyčící se sochy. Kwll se vydal vzhůru po schodišti a tiše si pro sebe zpíval. Kráčel na svých čtyřech nohách překvapivě neohrabaně.</p>

<p>Konečně došli až na konec schodiště, prošli kruhovou branou a ocitli se ve velké síni, ozářené světlem, jež se linulo ze vzdálené hlavy sochy.</p>

<p>A uprostřed světla stálo množství bytostí, všechny ve zbroji, jako by se chystaly k boji. Byly krásné i znetvořené, oděné do různých druhů brnění a ozbrojené byly nespočetnými typy zbraní. Některé bytosti měly hlavy připomínající nestvůry, jiné vyhlížely jako krásné ženy. Všechny se usmívaly na ty tři, kteří vstoupili. A Corum věděl, že je to shromáždění pánů Pekla – těch mocných, kteří slouží Mabelodemu, Králi Mečů.</p>

<p>Kwll, Corum i Jhary se zastavili hned za branou. Kwll se uklonil a usmál se na shromážděné. Ti se zdáli poněkud vyvedeni z míry jeho vzezřením, ale zjevně neuhodli, kdo je. Jejich řady se rozestoupily a vpřed pokročily další dvě postavy.</p>

<p>Jedna byla vysoká a až na lehkou tuniku úplně nahá. Bílá pokožka byla jemná a bez jediného chloupku a tělo dokonale rostlé. Na ramena jí spadaly dlouhé, světlé vlasy, ale postava neměla žádnou tvář. Hlavu v místech, kde by měly být oči, nos a ústa, pokrývala kůže bez jediného záhybu.</p>

<p>Corum pochopil, že to musí být Mabelode, zvaný Bez tváře.</p>

<p>Tou druhou postavou byla Rhalina.</p>

<p>„Doufal jsem, že přijdete,“ pravil Král Mečů, ačkoli neměl žádné rty, jimiž by mohl promluvit. „A proto jsem vystavěl tento hrad – aby fungoval jako vábnička, až se vrátíte a budete hledat svou paní. Smrtelníci jsou tak věrní!“</p>

<p>„Ano, ta ctnost nás zdobí,“ souhlasil Corum. „Jsi v pořádku, Rhalino?“</p>

<p>„Jsem v pořádku – a vztek mne drží při rozumu,“ odvětila. „Myslela jsem, že jsi mrtvý. Ale tohle stvoření mi říkalo, že to není pravděpodobné. Našel jsi pomoc? Zdá se, že ne. A vidím, že jsi navíc opět ztratil Ruku a Oko.“ Hovořila jednotvárně a mdle.</p>

<p>V Corumových očích se zaleskly slzy. „Mabelode zaplatí za ty krušné okamžiky, které jsi musela prožít.“</p>

<p>Bůh bez obličeje se zasmál a jeho bytosti se zasmály s ním. Znělo to, jako by se zvířata naučila smát. Mabelode přistoupil zezadu k Rhalině a vytáhl velký zlatý meč, jehož záře všechny oslnila. „Přísahal jsem, že pomstím Ariocha i Xiombarg,“ zahřměl Mabelode Bez tváře. „Přísahal jsem, že nebudu riskovat svůj život nebo postavení, dokud ty, Corume, nebudeš v mé moci. A když jsi podvedl vévodu Teera,“ (vévoda Teer na ta slova sklonil svou prasečí hlavu) „který pak bojoval s mým sluhou Glandythem, jemuž jsem rovněž dovolil zahrát si určitou úlohu v mé připravované pasti, málem jsem tě dostal. Ale něco se přihodilo. Chytili jsme pouze tuhle dívku, ale ty a ten druhý jste zmizeli. Takže tentokrát jsem využil té dívky jako vnadidla. A čekal jsem. A ty jsi přišel. Nyní tě mohu ztrestat. Nejdřív ti trochu zformuji tělo a semelu je s těmi tvými společníky, dokud nebudete na pohled daleko odpornější než cokoliv z mých řad, co ti připadalo hnusné. Tak tě nechám zkomírat rok nebo dva, nebo jak dlouho to tvůj mozeček vydrží, a pak vás opět stvořím ve vašich původních podobách a nechám vás navzájem se nenávidět a zároveň po sobě toužit. Myslím, že už máš určité zkušenosti, co v tomto směru dokáži. A pak…“</p>

<p>„Jak přízemní představivost mají tihle bohové Chaosu,“ pronesl Kwll svým hlasem mnoha tónů. „Jak skromné snahy chovají v mysli! A jaké bezvýznamné sny si nechávají zdát!“ zasmál se. „Jsou sotva lidmi, natož bohy.“</p>

<p>Bohové Pekla ztichli a podívali se po svém králi.</p>

<p>Mabelode uchopil oběma rukama svůj zlatý meč a z něj vytrysklo tisíc stínů, kroutily se a stáčely ve vzduchu a svými tvary něco Corumovi připomínaly, ale nenalézal pro to vhodné jméno.</p>

<p>„Moje moc není přízemní, ty obludo! Co jsi zač, že si dovolíš posmívat se nejmocnějšímu z vládců Mečů, Mabelodemu Bez tváře?“</p>

<p>„Já se neposmívám,“ řekl Kwll. „Já jsem Kwll.“ Sáhl do vzduchu a vytáhl z něj meč s několika čepelemi. „Konstatuji pouze, co je naprosto zřejmé.“</p>

<p>„Kwll je mrtvý,“ řekl Mabelode, „stejně jako Rhynn je mrtvý. Mrtvý. Ty jsi šarlatán. A tvoje vyvolávám duchů mne nudí.“</p>

<p>„Já, <emphasis>jsem </emphasis>Kwll.“</p>

<p>„Kwll je mrtvý.“</p>

<p>„Já jsem Kwll.“</p>

<p>Tři bohové Pekla se s tasenými meči vrhli na to podivné stvoření.</p>

<p>„Zabijte ho,“ rozkázal Mabelode, „abych se mohl začít těšit ze své pomsty.“</p>

<p>Kwll ze vzduchu vykouzlil další dva meče s mnoha ostřími. Nechal meče pánů Pekla dopadnout na své tělo poseté drahokamy, pak všechny nedbalým pohybem probodl a odhodil. Všichni tři zmizeli.</p>

<p>„Kwll…,“ řekl. „Ve mně je moc vesmíru.“</p>

<p>„Žádný jednotlivec nemůže mít takovou moc!“ zakřičel Mabelode. „Kosmická Rovnováha to nedovoluje.“</p>

<p>„Ale já Kosmickou Rovnováhu <emphasis>neposlouchám,“ </emphasis>pravil Kwll logicky. Obrátil se ke Corumovi a Jharymu a podával Corumovi Rhynnovo Oko. „Já si to s nimi rozdám. Vezměte oko mého bratra do vašeho Plánu a vhoďte je do moře. Nic víc už nebude třeba.“</p>

<p>„Glandyth?“</p>

<p>„Určitě si poradíš se smrtelným chlapíkem i bez mé pomoci. Nějak lenivíš, smrtelníku.“</p>

<p>„Ale Rhalina…“</p>

<p>„Ach.“</p>

<p>Zdálo se, že Kwllova ruka se protáhla shromážděnými pány Pekla, minula, krále Mabelodeho Bez tváře, uchopila Rhalinu stojící vedle něj a odnesla ji.</p>

<p>„Tady.“</p>

<p>Rhalina se rozvzlykala v Corumově náručí.</p>

<p>Corum slyšel, jak Mabelode křičí: „Vyvolejte veškerou mou moc! Přivolejte všechna stvoření všech Plánů, která svázala svůj osud s mým. Připravte se, moji pekelní páni, je zapotřebí bránit Chaos!“</p>

<p>Jhary na něho zavolal: „Bojíš se jediné bytosti, Králi Mečů? Jediné bytosti?“</p>

<p>Mabelodeův meč se zablyštěl, šíje krále Mečů se nahrbila a hlas potemněl. „Ano, bojím se Kwlla,“ řekl.</p>

<p>„Jsi na to dostatečně moudrý,“ řekl Kwll. Mávl jednou ze svých rukou. „A nyní nechme stranou tyhle hloupé řeči a soustřeďme se na boj.“</p>

<p>Hrad ve tvaru Rhaliny se kolem nich začal roztékat. Páni Pekla zavyli hrůzou a jejich postavy se začaly proměňovat, jak hledaly ten správný tvar, který by jim posloužil nejvhodněji. Mabelode Bez tváře začal růst, až se jeho obrovitá hlava bez obličeje vznášela vysoko nad nimi.</p>

<p>Divé barevné blesky protínaly oblohu. Objevily se obrovské skvrny tmy. Rozléhal se řev a bylo slyšet mlaskání a chrochtání. Ze všech stran cosi hopkalo, ploužilo se a přilézalo – to všechny bestie náležející Chaosu přicházely na pomoc králi Mabelodemu.</p>

<p>Kwll poklepal Jharymu na rameno a ten zmizel.</p>

<p>Corum těžce vzdychl. „Ani ty nemůžeš vzdorovat nekonečné moci Chaosu! Lituji naší dohody. Zbavuji tě jejího závazku!“</p>

<p>„Neuzavřel jsem žádnou dohodu.“ Kwllovy dvě ruce se natáhly k Rhalině a Corumovi a poklepaly je po ramenou. Corum pocítil, že je odnášen z říše Chaosu pryč.</p>

<p>„Oni tě zničí, Kwlle!“</p>

<p>„Přiznávám, že jsem už nějaký čas nebojoval, ale bezpochyby si vzpomenu, co jsem se v mládí naučil.“</p>

<p>Corum letmo zahlédl řičící změť a vřavu, která se vrhala na Zmizelého boha. „Ne…“</p>

<p>Snažil se vytáhnout meč, ale najednou padal. Připomínalo mu to pád, když jejich nebeská loď ztroskotala. Ale tentokrát držel Rhalinu pevně v náručí.</p>

<p>Dokonce i když mu mrákoty obestíraly smysly, držel ji ze všech sil, dokud nezaslechl, že jej volá jménem.</p>

<p>„Corume, Corume, to bolí!“</p>

<p>Měl zavřené oči. Otevřel je. Stáli oba na zčernalé skále a všude kolem nich se vlnilo moře. Nejprve to místo nepoznal, protože hrad tu už nebyl. Potom si vzpomněl, že jej Glandyth spálil.</p>

<p>Stáli na hoře Moidel.</p>

<p>Začínal odliv. Pohlédli k úzké šíji, která pomalu vystupovala z vody.</p>

<p>„Podívej,“ řekla Rhalina a ukázala k lesu.</p>

<p>Zahleděl se tím směrem a spatřil několik mrtvých těl.</p>

<p>„Takže svár stále pokračuje,“ pravil. Chtěl jí pomoci slézt dolů, když vtom si uvědomil, že stále ještě svírá věc, kterou k sobě tiskl i tehdy, když svou jednou rukou pevně držel Rhalinu. Bylo to Rhynnovo Oko.</p>

<p>Rozpřáhl se a hodil je daleko do moře. Zalesklo se ve vzduchu a pak zmizelo pod vlnami.</p>

<p>„Vůbec mi není líto, když vidím, jak konečně mizí,“ řekl.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA V</strong></p>

<p><strong>Glandythův konec</strong></p>

<p>Když přešli mělčinu a dostali se k pobřeží, dokázali lépe rozeznat, jaká mrtvá těla to leží poblíž nedalekého lesa. Byli to jejich staří nepřátelé, bojovníci kmene Ponyů. Podle všeho se tu nějaký čas divoce potýkali mezi sebou. Leželi zde ve svých kožešinách a měděných či bronzových náramcích a náhrdelnících, v rukou hrubé meče a sekyry a každý muž měl alespoň tucet ran. Zcela jasně byli zachváceni Mrakem Nenávisti, který kouzla Nhadraghů přivolala na tuto zemi. Corum se sehnul a ohledal nejbližší mrtvolu.</p>

<p>„Nejsou mrtví dlouho,“ řekl. „To znamená, že nákaza je stále ještě silná. A přece na nás ještě nepůsobí. Pravděpodobně to nějakou dobu trvá, než zasáhne mozek. Ach, ubozí lidé z Lywm-an-Esh – mí ubozí Vadhaghové…“</p>

<p>Mezi stromy se něco mihlo.</p>

<p>Corum vytasil meč a poprvé pocítil, že mu chybí levá ruka a pravé oko. Cítil se vyvedený z rovnováhy. Pak se s ulehčením pousmál.</p>

<p>Byl to Jhary a za ním šli tři koně mrtvých Ponyů, které vedl za provazy, jež měli místo uzd.</p>

<p>„Nejsou to nejpohodlnější zvířata na cestování, ale pořád lepší, než jít po svých. Kam zamíříme, Corume? Do Halwygu?“</p>

<p>Corum zavrtěl hlavou. „Přemýšlel jsem o jediném skutečně smysluplném úkolu, který se můžeme pokusit splnit. Vcelku není proč jet do Halwygu. Pochybuji, že tam už Glandyth přenesl svůj dvůr, protože nás jistě stále honí po jiných Plánech. Myslím, že bychom se měli vydat do Erornu. Tam je člun, na kterém se můžeme přeplavit na Ostrovy Nhadraghů.“</p>

<p>„Tam sídlí ten čaroděj, který svou čaromoc rozprostřel nad světem.“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>Jhary-a-Conel cvrnkl svého kocoura do bradičky. „Tvůj návrh zní rozumně, Corume Jhaelene Irseii. Pospěšme si.“</p>

<p>Nasedli na huňaté poníky a ujížděli lesy Bro-an-Vadhaghu, jak nejrychleji dokázali. Dvakrát se museli ukrýt před malými skupinkami Vadhaghů honících se navzájem. Jednou byli i svědky masakru, ale nemohli udělat nic, aby zachránili ubohé oběti.</p>

<p>Corumovi se po dlouhé cestě nakonec ulehčilo, když spatřil věže hradu Erorn, neboť se bál, že jej Glandyth nebo někdo jemu podobný opět rozbořil. Hrad vyhlížel tak, jak jej zanechali. Všechen sníh roztál a na stromech a keřích byly patrné první doteky jara. Vděčně vešli do hradu.</p>

<p>Ale zapomněli na služebnictvo.</p>

<p>To neodolávalo nákaze dlouho. Hned ve dveřích našli hrůzně zohavené mrtvoly. Další byly roztroušeny po celém hradě a všechny na sobě nesly známky násilí – až na posledního, který svou zběsilost obrátil proti sobě samému a oběsil se v jedné z komnat hudby. V odezvu na jeho mrtvé tělo vydávaly fontány a křišťály svíravý a ponurý zvuk, který málem Coruma, Rhalinu a Jharyho z hradu vypudil.</p>

<p>„Když všechny nebožáky pohřbili, Corum zašel do rozlehlé mořské jeskyně pod hradem. Člun, ve kterém kdysi za krátkých dnů míru s Rhalinou plachtili po moři, byl stále na svém místě a byl připraven k okamžitému odplutí.</p>

<p>Rhalina a Jhary snesli dolů zásoby a Corum mezitím napjal plachtu. Počkali na odliv a potom propluli velkým, rozeklaným ústím jeskyně a vydali se na otevřené moře. To bylo dva dny předtím, než zahlédli první z Ostrovů Nhadraghů.</p>

<p>Na širém moři přemýšlel Corum o svých dobrodružstvích v rozličných Plánech. Vstoupil do takového množství světů, že už je nedokázal spočítat. Skutečně existovalo Milion sfér, každá jediná obsahující množství Plánů? Bylo obtížné představit si tolik světů. A na všech těchto světech probíhal boj.</p>

<p>„Skutečně neexistuje ani jeden svět, kde vládne stálý mír?“ tázal se Jharyho, když kormidloval a švihák zrovna natáčel plachtu. „Cožpak žádné takové světy nejsou, Jhary?“</p>

<p>Jeho přítel pokrčil rameny. „Snad i existují, ačkoli já sám jsem žádný doposud neviděl. Třeba je mým osudem žádný takový svět nespatřit. Ale není snad přirozené, že všude probíhá určitý zápas?“</p>

<p>„Některá stvoření dokáží žít celý svůj život v míru.“</p>

<p>„Ano, některá ano. Je taková legenda, že kdysi existoval pouze jediný svět – jediná planeta, tak jako je naše – která byla dokonalá a vládl na ní klid. Ale něco ďábelského ji napadlo a ona se naučila bojovat a v průběhu tohoto poznání sama vytvářela další příklady nešváru, kde nenávist mohla vzkvétat ještě lépe. Ale existují množství mýtů, jež tvrdí, že minulost byla dokonalá, nebo že budoucnost bude bez chyb. Já už viděl mnoho minulostí a stejně i množství budoucností, a žádná z nich nebyla skvělá, příteli.“</p>

<p>Corum ucítil, že se člun zahoupal, a uchopil kormidlo pevněji. Vlny se prodloužily a povrch moře zčeřil.</p>

<p>Rhalina ukázala do dálky. „Toulavý bůh – podívej. Blíží se k našemu pobřeží. Stále chytá ryby.“</p>

<p>„Snad Toulavý bůh je ten, kdo zná klid,“ řekl Corum, když se moře uklidnilo a obr zmizel.</p>

<p>Jhary pohladil kocoura po hlavě. Zvířátko se na vodu dívalo s neklidem. „Myslím, že ne,“ pravil potichu.</p>

<p>Minul další den a pak spatřili první ostrovy zdejšího souostroví. Byly převážně tmavě zelené a hnědé. Jak pluli podél pobřeží, viděli zčernalé zbytky měst a hradů, které Mabdeni podpálili, když přišli na Ostrovy Nhadraghů loupit. Jednou či dvakrát na ně ze břehů mávaly nějaké belhající se postavy, ale nevšímali si jich, neboť Mrak Nenávisti zasáhl nepochybně i ty z Nhadraghů, kteří zbyli.</p>

<p>„Tam,“ ukázal Corum. „Ten velký ostrov. To je Maliful, kde je město Os a nhadraghský čaroděj Ertil. Zdá se mi, že cítím, jak mi ten jed opět začíná hlodat mozek…“</p>

<p>„Pak uděláme nejlépe, když si pospíšíme a vykonáme, co je třeba,“ podotkl Jhary. „Pokud to ovšem dokážeme.“</p>

<p>Přistáli s člunem na kamenitém, opuštěném břehu poblíž Osu, jehož hradby byly na dohled.</p>

<p>„Běž, Vousáči,“ zamumlal Jhary ke svému kocourovi, „ukaž nám cestu k domu toho čaroděje.“</p>

<p>Kocour roztáhl křídla, vzlétl vysoko do vzduchu a vznášel se stále nad nimi. Corum, Jhary i Rhalina postupovali obezřetně k městu. A potom, když přelezli suť – to bylo vše, co zůstalo ze vstupní brány – a razili si cestu haldami pobořeného zdiva, kocour slétl a zamířil ke skrčené budově se žlutou kopulí na střeše. Dvakrát ji obletěl a vrátil se na Jhary ho rameno.</p>

<p>Corum pocítil ke kocourkovi záchvěv zloby. Ta zášť byla bezdůvodná a on dobře věděl, co ji způsobilo. Rozběhl se k té nízké budově.</p>

<p>Byl zde pouze jeden vchod, a ten uzavíraly bytelné dřevěné dveře.</p>

<p>„Když je vyrazíme,“ zašeptal Jhary, „tak upozorníme na svou přítomnost. Podívej, tady – po straně vedou schody.“</p>

<p>Schodiště vedlo na střechu. Oba dva s Rhalinou v patách po něm vystoupili.</p>

<p>Společně se přiblížili ke kopuli a nahlédli dovnitř. Nejdřív bylo obtížné rozeznat, co je uvnitř. Spatřili změť pergamenů, zvířecích klecí a kotlů. Ale v jednom rohu se něco ploužilo. Mohl to být jedině čaroděj.</p>

<p>„Už mám po krk téhle opatrnosti,“ zvolal Corum. „Skončeme to hned!“ Zlostně obrátil v ruce svůj meč a jílcem silně udeřil do kopule. Ozval se zvuk připomínající sten a ve zdi se objevila puklina. Udeřil ještě jednou a část zdi se zřítila dolů do místnosti.</p>

<p>Z díry se vyvalil puch a přinutil je couvnout o několik kroků, ale za okamžik se rozplynul v čerstvém vzduchu. Corum pocítil, jak v něm zase kypí neopodstatněný běs, přiřítil se k probořené kopuli a skočil dovnitř otvorem, který před okamžikem vyrobil. S praskotem dopadl na stůl s mnoha zářezy na desce.</p>

<p>S taseným mečem v ruce se rozhlížel kolem sebe. A to, co uviděl, mu z mysli vyhnalo veškerý vztek. Spatřil Nhadragha Ertila.</p>

<p>Prodejný čaroděj zjevně podlehl vlastnímu kouzlu. Kolem úst se mu bělala pěna, Vytřeštěně koulel tmavýma očima.</p>

<p>„Zabil jsem je,“ zachrčel, „stejně jako zabiju tebe. Údy mne neposlouchaly – tak jsem je zabil.“</p>

<p>V jediné zbývající ruce držel svou odseknutou nohu. Další ruka a noha krvácely opodál. „Zabil jsem je!“</p>

<p>Corum se odvrátil a kopl do kotle, ve kterém něco bublalo, a flakony s bylinami a různými chemikáliemi rozházel po síni.</p>

<p>„Zabil jsem je!“ zavřískl čaroděj a hlas se mu zlomil. Z těla mu proudila krev. Zbývalo mu jen několik okamžiků života.</p>

<p>„Jak jsi vytvořil Mrak Nenávisti?“ zeptal se jej Corum.</p>

<p>Slábnoucí Ertil se zašklebil a mávl uťatou nohou. „Támhle – ta kadidelnice. Jenom trochu kadidla – ale zničilo vás to všechny.“</p>

<p>„Všechny ne.“ Corum popadl kadidelnici za řetězy a ponořil ji do jednoho kotle. Z otvorů po stranách se vyvalil zelený dým a v něm se na okamžik zamihotala ďábelská tvář. Pak se dým rozplynul.</p>

<p>„Zničil jsem to, co zničilo mnoho lidí mého národa, kouzelníku,“ řekl Corum.</p>

<p>Ertil k němu vzhlédl skelným zrakem: „Potom mne znič také, Vadhaghu, zasloužím si to.“</p>

<p>Corum zavrtěl hlavou. „Nechám tě umírat smrtí, jakou sis zvolil.“</p>

<p>Shora zazněl Jharyho hlas:</p>

<p>„Corume!“</p>

<p>Kníže v Šarlatovém plášti zvedl hlavu a uviděl v otvoru kopule Jharyho obličej.</p>

<p>„Co se děje, Jhary?“</p>

<p>„Glandyth musel vycítit, že se tomu čarodějovi zkalil rozum.“</p>

<p>„Co tím chceš říct?“</p>

<p>„Letí sem, Corume. Stále na těch svých obludách.“</p>

<p>Corum zasunul meč do pochvy a seskočil ze stolu. „Sejdeme se před domem. Tudy se zpět nevyšplhám.“</p>

<p>Překročil to, co zbylo z Ertila Nhadragha, a otevřel dveře. Jak scházel po schodech, slyšel brebentění a nářek zvířat v klecích. Žadonila o vysvobození.</p>

<p>Venku na něj čekali Jhary s Rhalinou. Corum uchopil Rhalinu pod paží a zavedl ji do domu.</p>

<p>„Zůstaň tady, Rhalino. Je to odporné místo, ale zatím nejbezpečnější. Zůstaň tu. Prosím.“</p>

<p>Černá křídla tepala vzduch. Glandyth byl blízko.</p>

<p>Corum s Jharym se rozběhli. Za chvíli dorazili na místo, které bývalo náměstím. Nyní je vyplňovaly hromady suti. Tady se zastavili.</p>

<p>Řady Denledhyssiů prořídly. Někteří nepochybně zahynuli při střetu s vévodou Teerem. Stále se ale ve vzduchu nad městem Os vznášel dobrý tucet černých příšer.</p>

<p>Z nebe zazněl triumfální jek, při kterém tuhla krev v žilách, a rozezněl se ozvěnou po rozbořeném městě.</p>

<p>„Corum!“</p>

<p>Byl to Glandyth-a-Krae. Spatřil svého nepřítele.</p>

<p>„Kdepak je tvá čarodějná ruka a kouzelné oko, Shefanhe? Zpátky v pekle, odkud sis je vykouzlil, eh?“</p>

<p>Glandyth se rozesmál.</p>

<p>„Takže po tom všem zemřeme rukama Mabdena,“ povzdechl si Corum potichu a díval se, jak se černé stvůry snášejí na vzdálenější straně náměstí. „Připrav se na smrt, Jhary.“</p>

<p>Čekali s tasenými meči. Glandyth slezl z obludy, sloužící Chaosu, a následován svými Denledhyssii, razil si k nim cestu ruinami.</p>

<p>S myšlenkou na záchranu Jharyho a Rhaliny zavolal Corum na rozložitého vůdce ozbrojenců: „Svedeš se mnou čestný souboj, hrabě Glan-dythe? Řekneš svým mužům, aby se stáhli, dokud budeme zápasit?“</p>

<p>Glandyth-a-Krae si upravil kožešinový plášť na zádech a stáhl si přílbu hlouběji do rudého obličeje. Z odulých rtů se mu vydral chechtot. „Když si myslíš, že je pro mne čest bojovat s chudákem, který má jen jednu ruku a jedno oko, dobře, budu s tebou zápasit, Corume.“ Pokynul svým mužům: „Ustupte, jak si žádá. Za malý okamžik vám dodám jeho druhou ruku a druhé oko.“</p>

<p>Barbaři se vesele rozhýkali vtipu svého vůdce.</p>

<p>Mabdenský hrabě přišel blíž. Dělilo je pouze několik yardů. Glandyth se na Vadhagha zadíval planoucíma očima. „Způsobil jsi mi v poslední době spoustu potíží, Shefanhe. Ale teď, pro tohle potěšení, na všechno zapomenu. Strašně rád tě vidím.“ Zpoza, opasku vytáhl velikou válečnou sekeru a z pochvy vytasil meč. „Dokončíme, co jsme začali v lesích pod hradem Erorn.“</p>

<p>Vykročil kupředu, ale vtom jej zarazil poděšený křik jeho mužů. Ohlédl se.</p>

<p>Černé nestvůry se odlepovaly od země a odlétaly směrem k východu. A jak odlétaly, mizely.</p>

<p>„Vracejí se k Chaosu,“ sděloval Corum Glandythovi. „Jejich pán je potřebuje, protože je ve velkých nesnázích. Když tě zabiju, Glandythe, nechají mne tví muži jít?“</p>

<p>Glandythova tvář se roztáhla do vlčího šklebu. „Moji Denledhyssiové mne mají děsně rádi.“</p>

<p>„Takže toho moc nezískám,“ pravil Corum. „Ještě okamžik.“ Zamumlal k Jharymu: „Dojdi teď pro Rhalinu. Vezměte si člun. I kdybych byl zabit, Denledhyssiové nemají nic, čím by vás mohli pronásledovat. To je to nejmoudřejší, co se dá dělat, Jhary, neodmítej to.“</p>

<p>Jhary si vzdychl: „Já ten návrh neodmítám. Udělám vše, jak říkáš. Odcházím.“</p>

<p>„Jeho necháte odejít z Osu, že?“ řekl Corum.</p>

<p>Glandyth pokrčil rameny. „No dobrá. Když se budeme nudit, vždycky si na něj můžeme uspořádat hon. A nemysli si, že lituji ztráty několika zvířat Chaosu. Mám vlastního čaroděje, který mi vykouzlí něco nového, když to budu potřebovat.“</p>

<p>„Ertila?“</p>

<p>Glandythovy zanícené oči se zúžily. „Co je s Ertilem?“</p>

<p>„Zabil se. Mrak Nenávisti zasáhl i jeho.“</p>

<p>„To nevadí. Já si – haaiii!“ Hrabě z Krae se náhle vrhl ke Corumovi, z každé strany po něm sekl sekerou i mečem.</p>

<p>Corum uskočil zpět, zachytil o něco nohou a klesl k zemi v okamžiku, kdy mu sekera prosvištěla nad hlavou. Překulil se a uhnul před mečem, jenž udeřil do kamenné dlažby. Podepřel se pahýlem levé ruky. Mezitím Glandyth zaútočil prudkým, nízkým švihem sekery. Corum úder odrazil zdravou rukou a zároveň se mu podařilo vstát.</p>

<p>Barbar byl přes svou tloušťku silný a rychlý, jako vždy býval. Naproti tomu už pouze samotná Glandythova přítomnost Coruma oslabovala. Snažil se zaútočit, ale jeho protivník mu nedovolil vydechnout a zatlačoval jej dál a dál přes hromady suti. Corumovou jedinou nadějí bylo, že Jharymu se podařilo přimět Rhalinu nastoupit do člunu. Věděl, že než jej Glandyth zabije, budou na cestě ke hradu Erorn.</p>

<p>Sekera i meč dopadly na Corumovu nastavenou čepel a pod silou toho úderu mu zdřevěněla paže. Sklouzl ostřím po toporu sekery a pokoušel se odseknout Glandythovi prsty, ale hrabě z Krae sekeru stáhl a namířil ji na Corumovu hlavu.</p>

<p>Ten znovu uhnul a sekera odsekla jen několik kroužků brnění z jeho levého ramene. Vážnější zranění knížeti nezpůsobila.</p>

<p>Glandyth se zašklebil. Funěl svůj smrdutý dech Corumovi do tváře a z šílených očí mu čišela touha vraždit. Výpad mečem – a Corum ucítil, jak se mu chladná ocel zaryla do stehna. Ustoupil a spatřil, že stříbřitými kroužky jeho brnění prosakuje krev a stéká po noze dolů.</p>

<p>Glandyth těžce oddechoval. Na okamžik se zastavil a chystal se k poslední ráně.</p>

<p>Corum vyrazil, ťal čepelí po Glandythově obličeji a sekl jej do tváře dřív, než barbar stačil zvednout meč a ránu odrazit.</p>

<p>Z rány na stehně Corumovi stále crčela krev. Kulhal pozpátku přes navršené ruiny a snažil se od svého nepřítele alespoň trochu vzdálit. Glandyth jej nenásledoval. Stál na místě a vychutnával Corumovu bolest.</p>

<p>„Myslím, že mne stále ještě potěší, když budeš umírat pomalu. Byl bys tak přenáramně laskav, kníže Corume, a popoběhl ještě o něco dál? Prodloužíš si tím život o pár okamžiků.“</p>

<p>Corum se narovnal. Téměř omdléval. Nebyl schopný ani odpovědět. Zíral na Glandytha svým jediným okem a pak o krok přistoupil.</p>

<p>Glandyth se zachechtal. „Celou tvou rasu jsem vybil, až na tebe. A teď, po neskutečně trpělivém čekání, můžu zabít posledního z toho tvého špinavého druhu.“</p>

<p>Corum učinil další krok dopředu.</p>

<p>Glandyth si znovu připravil zbraně. „Chceš umřít, co?“</p>

<p>Corum zakolísal. Stěží hraběte z Krae viděl. S obtížemi zdvihl svůj meč a pokoušel se opět udělat krok.</p>

<p>„Tak pojď,“ řekl Glandyth, „pojď.“</p>

<p>Po ruinách přelétl stín. Corum si nejdřív myslel, že se mu to zdá. Potřásl hlavou, aby si pročistil smysly.</p>

<p>Glandyth stín také postřehl. Úžasem otevřel odulá ústa a vytřeštil krví podlité oči.</p>

<p>A zatímco zíral vzhůru na to, co vrhalo ten stín, Corum se vyřítil s napřaženým mečem a v pádu jej vrazil Glandythovi do hrdla.</p>

<p>Glandyth vydal dutý zvuk, zachrčel a z úst mu vytryskla krev.</p>

<p>„Za mou rodinu,“ vydechl Corum.</p>

<p>Stín se pohnul, jak se pohnul i jeho původce. Obr. Gigant s velkou sítí, kterou svrhl na zděšené bojovníky Denledhyssiů, zdvihl je vzhůru a mrštil jimi daleko za město. Byl to obr s dvěma třpytícíma se, drahokamy posázenýma očima.</p>

<p>Corum klesl na zem vedle mrtvého těla Glandytha-a-Krae a vzhlížel k obrovité postavě. „Toulavý bůh,“ hlesl.</p>

<p>Jhary se objevil vedle něj. Přiklekl a zastavil mu krvácení z rány na stehně.</p>

<p>„Toulavý bůh,“ přikývl. „Ale už nikdy nebude chytat ryby po všech mořích světa, protože našel to, co hledal.“</p>

<p>„Svoji duši?“</p>

<p>„Své oko. Toulavý bůh je Rhynn.“</p>

<p>Corumovi se zkalil zrak ještě víc, ale jakoby růžovým oparem spatřil přicházet Kwlla. Zmizelý bůh se na něj šklebil.</p>

<p>„Vaši hloupí bohové Chaosu jsou pryč,“ řekl. „S pomocí svého bratra jsem je všechny pobil, i s těmi jejich miláčky.“</p>

<p>„Děkuji ti,“ řekl Corum slabě. „A bůh Arkyn ti také poděkuje.“</p>

<p>Kwll se zachechtal: „Myslím, že ne.“</p>

<p>„Proč – proč ne?“</p>

<p>„No, jako přívažek jsme zabili i boha Zákona. Teď jste vy, smrtelníci, v těchto Plánech od bohů osvobozeni.“</p>

<p>„Ale Arkyn – Arkyn byl dobrák.“</p>

<p>„Pak si najdi boha sám v sobě, když božství je to, co uctíváš. Nastává čas Prostoupení Milionu Sfér a to znamená změnu – důkladné přeměny v podstatě existence. Možná to byla naše úloha – zbavit patnáct Plánů těch nesmyslných bůžků a jejich praštěných záměrů.“</p>

<p>„Ale Rovnováha…?“</p>

<p>„Ať se převaluje nahoru a dolů podle libosti. Nyní už to neznamená nic. Jsi sám sobě vlastním pánem, smrtelníku – ty i tvůj lid. Sbohem.“</p>

<p>Corum se snažil ještě něco říci, ale prudká bolest mu zakalila smysly. Nakonec omdlel.</p>

<p>Předtím, než se propadl do hlubokého bezvědomí, mu ještě jednou v hlavě zazněl Kwllův hlas mnoha tónů.</p>

<p>„Nyní si můžeš sám utvářet svůj vlastní osud.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>ZÁVĚR</strong></p>

<p>Opět se země zhojila z ran a opět přišli smrtelníci a opravili vše, co předtím padlo za oběť běsnící zuřivosti. Lid z Lywm-an-Esh si našel nového krále a ti z Vadhaghů, kteří se uchránili před smrtí, se vrátili do svých hradů.</p>

<p>Na hradě Erorn, tyčícím se nad mořem, se Corum Jhaelen Irsei, kníže v Šarlatovém plášti, uzdravil ze svých zranění díky lektvarům Jharyho-a-Conela a laskavé péči paní Rhaliny. Vzpomněl si, co viděl v domě toho doktora, když se nechtě ocitl v Plánu lady Jane Pentallyon, a našel si novou zábavu. Zhotovoval umělé ruce. Ale takovou, která by jej uspokojovala, musí teprve vyrobit.</p>

<p>Jednoho dne Jhary přišel v klobouku, na zádech brašnu a na rameni svého černobílého kocoura. Dost neochotně se loučil. Corum i Rhalina jej prosili, aby zůstal a užíval s nimi klid a mír, který konečně získali.</p>

<p>„Vždyť svět bez božstev, je světem, kde není příliš mnoho věcí, jichž by bylo třeba se bát,“ pravil Corum.</p>

<p>„To je pravda,“ přisvědčil Jhary.</p>

<p>„Pak přece zůstaň,“ naléhala Rhalina.</p>

<p>„Ale,“ odpověděl Jhary, „já jdu hledat světy, kde bohové stále ještě vládnou, protože já do jiného světa nepatřím. Nesnesl bych, kdybych musel vinit sám sebe za všechna neštěstí. To by prostě nešlo! Bohové – vědomí nepříliš vzdálené vševědoucnosti – démoni – osudy, kterým nelze uniknout – naprosté zlo – naprosté dobro – všechny tyhle věci já potřebuji.“</p>

<p>Corum se usmál. „Pak tě tedy nemohu zdržovat. Běž. A pamatuj si, že tě máme rádi. A nezatracuj úplně tento svět. Vždycky se dají vytvořit noví bohové.“</p>

<p> <emphasis>Tak končí třetí a poslední kniha o Corumovi</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Michael Moorcock<strong>KRÁL MEČŮ</strong></p>

<p>Obálka Juraj Maxon</p>

<p>Překlad Stanislav Plašil</p>

<p>Odpovědný redaktor Tomáš Jirkovský</p>

<p>Jazykový redaktor Magda Novotná, Helena Šebestová</p>

<p>Sazba provedena v Latexu na počítačích firmy PragComputer</p>

<p>Vydalo Nakladatelství Laser</p>

<p>jako svou 79. publikaci.</p>

<p>Plzeň 1994, vydání 1.</p>

<p>Náklad 10 000 výtisků.<strong> </strong><strong>Prodejní cena 45 Kč</strong></p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAJJAZoDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDjnRd2Sq7lA52jNRIwS47A
sDkjv9aldtx4AOB0qtkecAfzrgSPvpSTWo9X4PAznJ4qzASSAAAO/FUhgt1zirkPblqzmdN
BXNBCAvY+vFWopCo6D8qor93OalBIPbpXO2evTjYvLNk5wPyHFTR3MiktGcHBGQBVBG4wFp
kF0JnddhTaetQ9dTpXKmoy6mkkvODg/gKiuba3uVBnRS3YgYNNV8c8DPtUgccAZ+tQpcruj
WpSU48s1dFRLBUOEkVh1+ZP8MVqW/l26o0VrbJKrbhLs3EemNxIFQjhsgg/WpkHH1q/byXU
43l+He8SwZZpGLPM0jE5JbnmnfMRnj67aYvC9fxqdFyBt9elc06lzrVNQVkPTcBkBc/7oqy
m844Bx7CmoDggVMqln4+oNc0poQ4KW+8oP/AamCNwdox7AURqVU+9S4woyPesZVOxk2xo3Z
XG3/vkVMmQN3y59hTcZO4mnqMLwv41hKYmyXJ+Xpg9eBUihV5LAHHTb1qMDJUAj61KqHoT+
NZSmZsjOehA59hT1G4hRg8Z5ApdhJ5GakVWJUg4x1NZOZLkJggjgfkKUKzHtj6CpsYbkDkd
6kCdccDvWLmZuZXdSOgA/AU3yz1Kg9+gq2UBOTQVBBycf1qecXOVShCZwBz/AHaY6YIzjr6
CrhU4x2pnljacKOOuapTGpFTy8dSM9MYFRGPjOAPwq80YGDjk1GwI+lWplqTOa1HXNM0q6W
G7uCjMeoiyB9TWhgOA8ZVlYfKQBUOs6Bba0IjcxABPl3I20kfkeau2tmLS0jtk5WNQoJ68V
6FR0lCLg9eplRqVXOXOtOhX8thnGB2xgVCyMEzxgf7NaLxjPAGajMeFIAFZKR2KRmSIRk5A
7nIGKotfWoujbfaYhOo/1eRn2rVuYlZUMil4lYF1UZyueRivKvEGm348SDy5GuHlwyui4B/
3fUD1r1sJQjWi3KVjzcbmE8M4qEea56FLuHzBRz14qo6sykOAw9MCrsEcqWkCTHMoQBifXF
NdABx+vNYLRntQlzJNozmVD1jXp12iozDH08qMn/dFXmGGPQetQbcHPfPWtU7mtkUmt4ynE
UY/4AKgeIAgrDGWDBhlRzg1ouBwudwqu3B+U/l2rWLs7mc4KUXG25hX+bS2MklsFfe0RVwO
hGQQMdMEfpXIPbPKXd4xsXjgV3Gty6herDD5cUkSnAcqAy8+vXFZdxbpFb7VaJVxgYYZbAG
TjNetSnZXR8bisO5T5KmljkoXSCcAKpOeuBXV6ZHI2mI27BJJx1yKx4NDuL26D7fLtweXYY
z9K6rYkEaQqNqKMAe1XXkmrLczy2hUg3OasuhWDP2xz7dakQnIJx6dKgkYqTgYpIZORnj8a
5uXQ9fnVzThmlgkjngkMU0ZDoyjlSK6h/G/iQuxa9iJJ5Plp/hXJRn5M8kH361O0a724Xr/
AHf/AK9ZqTjsaTw9CtrUimYhPIXocVGSPN6g5pnm5G36c/hSoR5qYJPWu+x8+ptrUch+fkc
VcjxwBn2qvEU6Ed+oq6i89PpXPM9bDOw9cg9anQjgZzUQVm/hANORmDgEVztHrxmiyuB9Ke
XeRVVyfkG1eOg9KiU8nJ4p49c/WspHbBp6kgzwM9amQkcZyO9RqT3wKnUbsVi2bj0UFdpPX
vU6A9AMj3pEQnFWFj4K4zWTkS7AseBnGfpW3qmi3Okm0aQM8N3Ak8bgdQRyPwNZsagIQe/a
vSBnxHokmgSY+3WEKT2Jxyy7Bvj9/WpilO669Dz8XiJUZQa+Hr6d/kcjpOkT6nNOIshIImm
kfHAVR/U1dl0OaLQLPWVmDLcytEIlBypHvXUeGF+w22r6aVHmtYSSXGV+ZWx8q/gOvuan05
4IvCXhmS6AMK6m27PSpVJOKvvZ/oeTWx1RVHy7Jr5qzZy91o8GmSpb6jdsl0VDPFCm/wArP
QMSRz7CrFnob32pw2dveRMkkbSJKBx8o5BHUGk8TxTR+LdSScZczFgT3B5H6Vo+CVdfEkEx
Q+WYpQpYcNheRWHLF1vZ26mk6tRYb2/Nra/lsc7DEZ72ODdtMjBASOKvaJpD6xrEWmpIIQ5
O6TGdoHf+lT6feq2r26DT7QZmHKoc9frVyGKGz0wzLfCG4uZfl/dnKqpz2/2sflXOoxb7oq
tiKiTitG1p1+ZmJpU39u/2S2BOJvILHpnOM1cu9Misbqe0kvlaeIlSojbBPsa6W+ihuvEeg
67asHjvHQSsowPNU859Kz/EN5MvibUIxHD/AK1gD5Sk/nVVqUKcZSffT0aujkp4qpWnFLtd
+qdn0Mu60x7PT7G8Z1ZbxSyqByuD3pmn2X23UYLUNsMz7ASOhNbesqf+Eb0D18uT/wBCqhp
PmRarbyL8rK2VPoccVx1YRjUUemn4o1hXnKhKd9fe/BuxRuLaS3u5bedNskbFGHoRVoadOd
JOoMf3RlESjH3jiug1G1/ty2tdYt1AlkIhu8DhWH8Z9BitCKW3l0LTFZVW1g1ERrx1XHU/U
81qsKueSvpa6/ryOOeOlyRstb2f9eZy8mlw2hVL65MUzLu8pE3FAem7kflUM9m0SRvFIJ4p
eFYDnP8AdI7Gr/iFWHiPUN5JbzSQT6dv0q14eaFbqFrnHkG5jwT03c//AFqx9nF1XRStra5
p7acaKrN302/yM2bToLRvIvrkpOMZjRN2zPqcimLpplu7a3SVGjuWCpKAcZzjkeoqbV45F1
y9WUkN5zde/NW9HXElsG4U3se369/6Uko+1dO2zCVScaXtFK7a/qxRuNIiivJbNL6OS4iYp
tZSgYjsD0qta6TPdyzKcQpbqWmeTpGPf39q3Na0a+fVby5jgzE8zfOGHy89T6VYDJc+GNZ+
ztvkSSNnbu6AAE/mK6FQXtZRata/ztcyWLkqcXGV72+V7HLrYWkzmO3vf3nZZU2B/wAcnH4
0kGmeZZyXtxJ9ntUbbvxku3oo70zaZMKqkljwMcmt/Voc+D9IMQIWN5ElHo+e/vxUUeWacr
bI7alSdNxhzfE7ehzr2NvOkhsbl3eNSxilTaSB1xjg49Kig0vzdPk1G5lMFqreWG27mkb0U
f1q1p6u2q2/ljkSD8AOv6ZrX1lI5vBuky23+oillR8dmJyM/hXRSSmnK2w6lacJxpJ7vftv
+dtDlZrO3a3ee1u9xj5aKVdjEf7PODRf+HJbS9toInSd57dbjeF2hFP94np9ab5DvkIpdlB
JAHQDqa6vxDdgDStPuCq2lzYRhyF5U9mJ64B7ema2o2nFt6GlarUp1IRi73v+RwFzHFHOY4
pRMq8bwCATjtVCTqVwa07qB7a5kt5htljbBHb8PaqEoBJx37UlJ31PYptWXUoyDrgcGoCuM
kjp0q46NnBHJqGQY4VciuqL6nQmiq2MehxUDgZAPf1qy+ecjHaq7qSOg9a1iyitJtB4BqEo
uCdgye+2pXHqMDPWoXPHWulPsYTSe4126Y/CqU0i7ju4qd2PfFUrjLZOBgCt4Hm4lWRWZgS
c4IpIyC3OM9hUDkgMwBJCk4AJpI5cKH/Wuvl0PA9p7xrqVyAMjHXNSOP3jfvO/pWOLtQpBY
e9Stfrvb94OtZOnc6vrFjPncqMnp3xTY5S+1jzTrj5QqkgdMZ6VUSWM3W2P5SOoz0rqSurn
iyahLlNmJkyCCOexq4kq4GDisRX+baGz9B0q5E42E8Y681zzR7GGmramoJgOQacsuTkjOfe
uZutYKuY7fHHVutMt9VlD8znGeMjNCoyaCeY0qcrbnYKN2M1Mq9Djis7T7wXOFOA4/I1rIh
PTp3rkqRadme9hcRGrFSi9CVF4yOanjUgjPH1piISflGSvTNW4xxg5Brilc7+YdH/AHvyAq
wnXpj60xF5IPJzVlI8e2eDXPJ2JbQ4IOSCTn9K2bfU7yDUodQilMdxFt2MBwNowP0rNXCkY
PSrA6AHsO1ckptbGFSKlpJXNSy1e9sp7yaNlaS7jaOUuM5DdfxpZdVuZdDg0lwn2WBzKmF+
bceuT+NUACF6YFPwCeen0qHVntc5nRp83Ny6/wCRptq81zFFHfW8N6YQFSSUEOF/ukgjI+t
SWuu31rqCXkQjBiRo0j2YRAeDgVlAEnI4wPSnnGOPxzUOrO97kPD0rW5dCeGVoriOaP7ysG
HHGc1YmuJLl1Z8DYoUKBjgVSGS4/OrcajBAP8A+queUnaxUoxvzW1NSx1e7srRbaMI8KzLO
ocZ2svcVPcail/dy3M9hF58p3FlZhk/TNZS9AAR1zVmMfPnBFS69Tl5b6HDKjS5nNLU0jqL
z2NrZ3FtHLHbKQhOQeT7GoY3MV0txCioVOQOoHFQovUn9KmUKFODmsJ1Zy1b2M+SEU0kSW9
3PbW91bwSlY7hQsijvipvtkv9lLppA8kSeYDjnOMVXEeWUj9Kft64H/6qj201pfy+RDhBu9
vP5k1xqDXQjF5bpcPGu1ZCSG2+hI61XnmacIuxYo4/uqnQe/1oKtjAAyelAjXGGHJ6nNJ1p
y1bFGEI7IsSX7XW03luk8wAXzCSpIHTOOtRi+mW6gnCxqLdgUjHCjnNRFdp56evpTGB3Gqd
aTd2xqlDaxae/uH1Ca8+XdMSzx9UIPYj0qNL6S0umns1EO4bWT7ysp6gg9RVfgcDv370hJJ
APbrR7ad+a5SpQ2sWVvljcy21nFBKf41ydv0B6Uy3v57aCaDas8Epy0UnIJ9fUH3qtlcdxz
TTweDkdMetaRxE11K9lTas0SG72RstvBHCHG1iuSxHpk9BTINRubNJYUCSQSjEkMgyjfh6+
9QPwcComIwfpWsa0k73N1Tg1ZrcfNft5LwW8EVvG4w+zOWHoSecVT1LULjUPI+0hP3EQhTa
P4R60rZxkjHPOKrPjLH8DxW6qytY6IUoJppakF5dSXQiMu0tEgjDdCQOmfWs9wSRjGKsyjG
STj2FVjuB6/lXQpN6nbTSirIYH2nJUEfSo5IS6sYxg9gaerMHO7JBHTFPcsqExuPmHc9a76
eqNG7GRLGU6rg+9VHznipp3LE7j7VUfGTnIx6VpHc3SI5Dgj9agcgA88+5p7nBPrVZuhJ6f
zrqiZTGMR1JGB61RuXHTpViRhjHb0FZt1LgcA5FdUEeLiZaEEoUqy7/ALwxwcVVjKjcnBPc
c8VIrl89OfWn+Wvm7g3JHT1rpvZWPG9mm7lZ0XoCQevSq7R3O9sNHjNbCRIU7ZPWnNYwb2/
ejrQqhMsK5bMgvbC4wBx8oBJ69qzlgdLkS7SGz83fd/hXd3VuAdwBxjt9KwpbYGYMF7kVlS
xDejLxOXp+9HcwVlUuWzjPbpU0twRA4BJyMcVBdQPGwKAg+lRkl4ihPJ7Guh2epwwc4Xi9z
EMkhfCnr6d63rKK3SOKO4tJDIMhsNgsSeOCOOKwjFJHclW6Dp2rpdOl+03KNI5i8uMmWTfk
k4wODzyeK3m9NDzaMLz943NOguGZlt4WJhRpZN648pV9T0yen41sRXJ2/OAM9MVQsbuS30m
7tjKW+3hGKxuDgKT9/jIz1Azz1NPiYng9/WvLru59rlkWlLt0NiKYEgg896uRSK53bsisaN
jgZOPrV+FiuOSK4Jnt2NWPYcnJq2mFI559qzYm6k/WrsZAKjJFcU2JotxBNx5JzVkIcAAZq
qg5JyfyxVtFfYBziuRsxkyUqVxuTrQCQegOaMSEgEk4pcAknP8AhWMtGZgWwp4+opmgpqni
HXLjTbCyeTyFBdwDhcnABPQetTCDzMeXyxOMete6+GdFtfDXhxVfbG5XzriQ8c4yc/QV6GA
w0cRJxlsePmuPeEpr2fxN6HPaT8NbWNRLq9y00hAJjh+VR7Z6mupi8N+HbJeNPtkA/ikGf1
NeP+LPi9qV5cSWfhs/YrVSV+0EZkk9xn7o/Wo9F0qyl8Ojxj4+1a7mtZGK29t5rFpj+ff0H
pXt06eGpvkpwu+7/wAzya2Ax06ar4uo4820Vq3fyVj2nyfDpJjC6eT0KgpmoLrwrod4mRaL
E3UPEcV4y/jzwZE3lWngK3aEdGkcbz+n9a6XwzruiazcCDwvqN34f1PqllcOZbebvjBP8sG
tWqFT3ZRT/r0OOrlmLw8fa+9Fd3+tm3+Bf1rwrd6UrTwMZ7YfxgfMn1H9aw1UdeDmvT9E1h
tVW4sdQtRaalaYS5tidw56Mp7qex/CuR13QmtNcWCyjZ0uBvjRRnB7ivnsyyyNJe1obdjow
eOnKTo1911MFVx8wJAGcingEnleR26V3ei+FIbXbc6jiabqI/4V/wATWjqfh2w1HLeWIJ/+
eiD+Y71jDJa8qftNn2FLNqSqcq1Xc81jt3mkKxKzt97CjPHrUZGMfLx/OvVtM0mz0uDy4UD
OR80jDlq47xNog0+4+2W65t5W5XH3G/wrLE5RVoUVVer6rsOhmUKtX2e3Y5sRmR1iRSzMcA
D1rW0bw1capcsZA0FvGcOxHJPoKf4f024vtUjkjGEgYO7npwen1ruNe1ux8O6NNqd6cInCo
v3pGPRR6k1plmWRrr2tXSK/EWMxs4TVChrJkMPhXQoogn2FZMfxOSTXM+JPCMFraSX2mbgi
cyQk5wPUGvPhF8SPHGvjULcXVhAWBjYu0UMK9sf3j+HNe87ZI9MKyj7VKkWGGP8AWEDnj3r
6GeDw1enKKhy22djjr+2y+pBuspSe6Tvb1POPDvhabVGF1dBorMHvwZPp7e9dbeeDtGu5op
PKaDYNrCI4Dj3rX0+7W8slkFvJbkfK0TrtKn0rz7xz4y1vwjFcWS7Zp7tt9lclBiNP4lI7l
TjH19qmhl+Fo0PeXNfdkRrYvG4lQpO0uiudrD4d0GzQFdPgHbdJyT+JqdNK0WVd0dhaOp4y
qKRXgHgqO98a+OobbX9Qur23RWnkR5Ww2Ogx2GTX0LaWlhpdqtraQw2kAyRGgCj3rtoxpSV
1BJE5nhamBqKlOo5T362/M8Q8QRxR+IL9IkCoJmCqBgDB9KwpSQTxg/WtrXm369qEnYztj8
zWLITn7vJr4yor1JW7s+7wv8KN+y/IpOOTioJQvBP1qxJlRy2cmqzEE5Pb+daw7HoRK8oIj
bPB6AA1xPjKHULWKK5ijeJcAsQT1PQE+vtXZTMScseTkGsjUrKO/wBomZ9ijGF4BPr7V6mG
nGnK8jmxmHqV4ctNmD4Zvbm8spVuiXMTBQzdSCOlaznr/WnpbQWtusNvEERegH61DI3PWt5
NTm5JaHXhqc6NGNObu11IWcjOTkmoXBIyT2qRsdM8VWmbCnnrW8UZ1ahTncrnHas6Vtx2Zq
1O/wAp+YZrN8xFkL9SvB3DjJrspxPmsZX6Jkyj94VX5j0HGM06UAYHC+7dKjhJLD5g1WpIQ
0e5mx+FVLcxpp8rFsgZWHet9rUbj8g61kaOpZ9pxntmuncAOwwOtcFabjKx6+GalC7M+31a
z1PKw70bsHGN2B2qOSELMAQADWhY6NDa20YQ/vN4kOY9m3AIA55789qjuUCHIByDxxUuUVK
0NiaDnKm/a7/cczdW4IIUg+maxpoXQ7hwR2NdI1tK5Jbj0qrPbHkEfjXXColoclXDueqRhJ
bidMyooI9+asRu6WgtNwEQbfjYoOf97Gf1q0Lf5yFxxzyajaPK5PateY41Qit9y3DPwCeT0
yTzWjCc9TxWNFwcYrRikA+n1rCcbnrYery6GtG3GauxSHg4Pp1rLjk9zirkcmcDOBmuOcT2
YTua0MhK1fhbcwHY+tY0LgYOMZ5zV+GU5ByCQelcU4mtrmzCQOnPNX4SBgHIP8qx4ZucEnn
n6VeilAUMQfzrildM55wNBcEknOe9JsAz2JHeoI5CQcNz0zU4yEHNc0nqY2aOz0HwRq109n
fh7dYNyyDMmSV4OMAV3fj4XB+HutC1yZPs5yB12/xfpmvIbKa9juY/sc0qSMQB5bkEnPFe8
2kU82jQw6miNO8QWdRypJGCK+kyqVOUZxgmmfGZs6tGvTq1ZKSTula2zPjzOT1B+lexeA7a
x8ZS6VZ6oBc2ejWJxbMflMpkIyR3+XFcv48+H174XvJb2yiefR5GJWReTDn+Fv6GsHwrqkO
l67C955jWMpEdwscjRkqT1ypHTrVRTpT5Zo+2xbhmWC9rhparVW3T6r1sesfE/wAIeGrfwv
JqWnW9rYX1sQQsRC+aucEbe5ryHTdM8QG6hutN02+eaJg8bRQtwR0IOK6r4meE4PDepWlzY
Tyy2N8pZBK5YowxkZPUYIqb4X+JtVsvF1npJvZJbG7YxtC7FgpwcFc9Oa1qJOra3KcGClVo
ZW6tKXtVq/eutOq6nsAgu5df8Pa4LSSOae3aC9Xb90FNw3fRgR+NdTtQkPgFhxn0pRTsCvX
ULLU/MqlVzt5f5nj3xA+IWs20DWmi2NzZ2rsYzqEsRXeR1Eeen1/Kuc+HXj/UtN1b+zdTnu
L6ynDbEwZJFk6gL3OemK774yKD4CBI5F1GR+teQ/Dsf8XG0bgj98e/+ya82tKcay1Pvcuo4
avlFSTprS/rdK97m1rfxQ8ST+J4ru33WNvZykCyP8XYiT1P8q9w0rUNP8WeGYb2Ib7a6jwy
nqrdx9Qa5nWvhhpGteL11u4kKQOM3Fsgx5rjoc9s9/Wu1QWWl20FrDEtvBkRRpGuAPQcdK3
hCacvau8T57McTgqtKksJDlmlr/l5u+tyrI+l+GdEknmkW2tIBueRu/8AiTXnN78VBrWpQa
P4Y0hJ7qZ9sM19gLuweQvr9a3Pi5n/AIV5NzgefFn868X8CAD4iaIc/wDLwP5Gs6s/ZNUqa
sj0Mpy6jXwlTG1vekr2XTRX17lu58Y+ONH8Tvd6he3MV6hw9vOuIyPTZ0x7ivV/BvxM/wCE
nuUsZdEuUuQBvltxviX3Y9VFcD8Z9v8Awm1v6/ZF/wDQjW18DSN2t4H/ADy/9mqKcpwrezv
oelj6GFr5Usa6SUrK1tN3b5ntQA9K8h+OCr/Z2jtjnznGf+AivVXvEjv4rMxyFpVLBwvyjH
Yn1ryz43kf2TpHH/Ld/wD0GuvENOlK3Q+YyJNZhSv3/RnIfBs/8XAP/XpJ/Na9J+JTFYdOw
SDufofYV5r8HWB+IRAH/LrJ/MV7Z4m8Pxa9ZANK8c0CsYtp4LEd/wAq8505VcJKEN/+GPcz
mrCjm8Z1NrL9Tw+VzjGelVHbCkmppiwkZWTBU4INU3bruHc4r5SKaPpoLTQhlz1YD1qnK6g
AnJPpirDSluoHNUp3xkZzxXVT3OuK6FeWXPQYqlM4Py1JIwAB/SqcrfNzxXdBHRFIikbBx3
NV3b/JNPdx1zz7VWkIwTmuyKIm9BsrnGADj1qhcSEZ+Yn0NTSs23hgDWbI+ScngV2U0eFia
ttEV5mkkyUIXOQTjpUMEMyOz795JHDKCPyNPmlUDucelT26AkcYFdXNyrQ8P2cas/eJILN2
YsTg+wAq+NPkliKgsD0qxaxZ2hTWxaQMTjJ4NcFWs1qezSw0VGxg6XZzWtz5L5IJyM+neuw
IQMQYj19KqXESwzKwA5/SrbhN7fX3rjq1PaNSJglRvBD5pUCMQ3Ye+KoiLz5gAuV65FZMd9
I5jOAxwDj1rfsAXIY4LE5J96lw9mrs09pzystinNZgHAAPHFZNzbgEgZOPSurniG1to+bPB
rJuISAePu0qdXU7LXVjk7iHYSdmec81XXG9iGwB0DdRW7cxKVPrWJKoS/VCw+ZSQM+lenTn
zKx5tenyyUkIy5G4LkipIsFAcnPWrltaNLFLN0jjGXY8DJ6Ae5qTR7ZtRlvAGggsbUFprqd
sJHgcheMs2ewq9WtDKUoUndsgVmUdc+1Wo5eAPwqldXUJIS3UiFOjMMO/ufT6dqW33zR74d
su0chT8y/UdfxrNwudEMUo2uzahnAHPTtV5JgRnIzXNJO4bJByKvRTHgg8elcs6R6tPEJnS
QzHcvoe1aUMnmBSeAOlc3bzjGQf1rVtpDuGT+vWvPq0zp3VzfgPAIIP9asBj0yee/pWdFJy
oHJHOavo24gDGK8+asc0kzpfCJiHi7TVl5HmD6ZwcV6J8S5dXg8BXkujPIkysplaL74jz82
Mf5xXj9vcTQXCTRuVdGDI3oQa9s8N+LLDXbRYJ3SG924eFzjf6kZ6ivayqrBRlRk7N7Hyeb
05069PFxjzRjuvmeH/AA31DV7jxvZWCXck9rdbluYZmLo8eDnIPernxB8FW+leNLOx0CLI1
IbktV5MbZweOy9/wNewy+APDLamNStbN9PvASRLZymIgnrwOK0LHw9o2j3EmoLEWumGHu7m
QySY9NzdB9K9ZYaXJyT+8zqZ/BYn6zQTV42cbbvz9PvOA+Lej3P/AAgWlyoDL/ZzKspAzwU
27vzArxbSb+403WLPULRd01vKsiLj7xB6fjX1fb6to2r+da291Dc4yjxnncO/B6is3T/A3h
bStWfVbPSY47k9CeVT3UHgUVKHtZKdN/0gy/PFg8NLDYim29bfPoxvh7U/E+sNFe6jpUGk2
RXPkuxeaQnoewUfXmuozXKa34xtNOLW1kBdXI4JB+VPqe59qwrHx3qMYIu4I7gZ6/dP+FTL
McPRl7Ocrs8N4CvXXtYQ5V0X/D/qUfiufEl9o7WNvoDSafHKJDdRyb2IH+wOQK8a0DVn0Lx
DZaskYla1kD7DxuHQivp3SfFGn6q/lDMEx6I5+99DUP8AwhPhf+3zrf8AZMP2zrnHy7v723
pn3ocViGqtGVz28DnEcDQlg8TS0s9ut+//AACtpGua/wCJBBdWulHSNOJDNLefNLKPREHQf
7R/KurcoMbyoyeM+tYmreI7LTFaKMie4A+4p4X6muGu9Wvb26Wee4JdTuUA/KvpgVjicypY
f3b80jxaeCniXzxjyR6G58Vrea4+Hd35UZfypI5GwOihuTXgXhi+j0rxfpmoTJJJHDOrMsY
3MR04HfrX07pGsWes2XlyFfO24khf+L8O4NVtN8E+GdI1aXVbDS44rmT+I8hPXaD938K3lF
Yhxq0mrHq5fmscBhquDrwbbv8AirHjHxYa8vddstWm02eztJ4PLhMwwzYJJyP4Tz0PNWPhD
rT6bqeoWUOmXV9LdBNvkgYTBOSxPAHNe36jp+keIdOksr2KG9t2yCMg7T6g9jVbT9N0Hwho
rRWkUdlaxjLueWc+pPUmqdFqp7Xm0D+2qc8v+oypty2WvndedzbGSM1418aZ7+e3s4DpNwt
rbSF/tmQ0bZGMcdD9a6K5+IxXUf8ARrMNZLx85w7+49K6jTNZ0jxPp0kaqrqy7ZraUAkA+o
7il9Zo4m9KnPU8/Cwr5bWhiqlO6X9ff6nzr8Ptc/sDxnDefYZ77zI2h8m3G6Q57gd+lfTGm
3V1eWCXN5YNYStk+Q7h2UdskcZ9qydI8MeGfCUNxd2NrDaA5eS4mblR6bj0Arm9a+J1rFJ5
WhRpdAH5p3zsP+6O/wBaUZLCQvVlodmY1/7ZxPNhaett2/6SPONWkVtVuyOczOR/30ayJZM
nvxU91cCWeaZ8Au7MQOOpzWbNKOctg47dq+TtzSbR9zRptRSfQbLKGGSeaoSuSCSep/Glmn
A5HJ61QllyML071106Z2RVgmlbp0P+eapSSAsBRLKSTg8duaqyO3qOa7oRCUrIc3IO1veq7
nAODk0x58AgdvWpo7a6NsLySB0tjx5sg2IT6AtgGuqMGefWxMI/E7GbKGZ+hAz+dVbtCkKM
vIYHketasiJ5RIuIj/spk/riqssfnWdxEigukZmQAcnb94f985P4V1QTvZniYqcVFzWxzzp
JNIdp4T8M1tWqM20BSBjp6Vn2w3hTgAEenWtixhkF0qgAI3IArSq7Kxx4VPmU+5uWcHA45X
np1rbtYQHwD26Z4qCzgXCnYMd8VogKrZ4UflXhVZts+icuVIp6kCrKRg4PansFLsd0fX2qL
VnAjDgj5fWq7TMWJBHX+6KqnFuKPLq1Eps4/TJnkl81+p6AHGBXaadMu1QeuOD1zXAWdwEA
DMAe3PbFdBp18PMUdumK7sTS5jHBVElqdd5qhdzkD13HFQTrG4JjZWDcgg15br19Pd6xtmm
LW5xsQEgY7cV02izeS8TpIFjl+QxA9CFzu9vSueWClCHPc6qOYRqVXC3kat1BgHGM+/auO1
FJ/wC0oDaxmS4dvLhTruYnFdpezqVdR0Uc1i6Ad2vX+pFFC6bE0iN6MFP/ALMRW2FutWicx
u4qMXuJrU/9m2iaUk4nNn8jSIP9ZOeGI9geB9Per17bJp+n22iKo3QKslyRwJJyM/koOPqS
axdFsjqvjnRdPkO6Pz/OmyM5A6/1rdeG61rWJ2tomlluJWdUUdcmuiq+VJnPhaalUtLaP5m
LNbqbRyG+Zm+YkHgemfesyS3KYKyOjqcq6HBX8a6PULdbOIwtKJZkJ3qhyqn0z3P0rJhljm
TI5/SlTbWp01qVObtfcs201vqRitU222qfd2t8sd17rn7r/wCyeD29KkjYo7ROpjZTtZWGC
p7gjsaxr60Rwex7Guj0bVIfEMSaRrMiQ6vEoW3vn489R0SQ9yP73X6irlFSjzI4qFSpQq+z
buug+FtkgwcDrWtbuMLj9ay5ra4sbl7S8iMc0fBU+n9frVmKXgDPbpXnVI3R9TRd1dHSWr8
gA+xArWt1klkWOKMyOxwqKMk/SudspJJJESJC7uQqgdyTwK+k/BvhC18O6Ylzdor6lIu6aV
v+Wf8Asj0A9a5KeDlXnyx2POzLMIYKF3q3sjz6w8AeJryNZWtI7YHkee+D+QrQk+HPiOJVa
J7aUqM/LJg59uK6bWviImnwyS6ToF/q8CZzdRRlYfqGxyPccVzVl8cLR5lW/wBDliiJ5eGU
OR+BArv+oYSOkpO54MK2bV4upTpprtp+V7j9O034hCc20ct3Ci4H7yTCj6E5z+FXrzwl4xv
I/wDS75Ln/YM5/wAMV09x440VdBg1WwaXU/tBKwW9qm6WRgMkbe2O+elcTF8cLUXJjuvD08
SA4O2YFh+BArSWDoJctSo/vOelLMMQ3OhQWm+iv+OpSTwx4jhvlgTT5lmHIdMAD33V1P8AZ
PjuTTDaPeqY2GCGkG/Hpu9K3LLxz4dv9CbV7a7aSMMEMIQmXeeibOpJrk9Q+MUGm6k1ld+G
r6BkI3LMyo4B77f/AK9TDAUaX/Lx2fmL2mPxc+SNFOUe6109TE1DRdT0oE31o8ag4EgGVP4
iqSPtBGevavW9B8Q6N4x0h57E+bF9yaGVcMh9CK828SaWmia3JbR8wuBJHk9j2/CvHx+XrD
xVWm7xZ3YLHTqzdCvHlmiiJOQeR6FTit3/AISjV201bH7SQvTzAPnI9M1zYkOc59qswiWeR
UgieVyfuqCSa8unVqQ0ptq531aNOdnUV7dyz5zc559T3o8zOCeDnPNacfhTXHspblrYRBV3
BGb5m/CsJpMZBHSpqUqlOznG1zKnOnUbVNp27GnbRXc90kdijtMTlTH1B9fatrULjxhDpv2
W7imMP8UiDJI9CR2rd8CwwjQmuAi+a0jBm74HQVcuvF2g2Gtto+o3f2G5wGQ3ClElB7q3Q1
9Hg8vvQ5/aOPN22PBxGLlKu4RpKXL5a6HnGmXep2t4r6W0nm55RFLbvYitDWrPxbrCvdahY
OLeJS3l8BVA64Gea76913w7otubq91GztUcbs71y/uAOTU+k6ra63piajZpKLaXOwzIULD1
wex7V0U8rag6U6rs+iM55jNNV1Rt0u/8zwl34wP0rd0jw144ee31TQzBp+w5DXTFRKD2IAJ
I744zW9pHh+yb4jX9t8slrZnzgh5wx6A/Q1t+NvHNr4Ngtw1o13dXIJjiDbQAOpJrmwGAUJ
OtVfwux6OMxlTESjhcLG7kk/v1scP4++G3xG8cKouvFmnw2ifMNOijdItw7lurH3NeZReG/
Fngm7/svxHZstvIP3Fwh3xuR2DDv7HBr166+JXizRre11DX/CKQafckBHSU7ueR+OOea7sH
SvGfhJZFXzbK+jyu4YZT/Qg17NanDEwcU9fM4KDxGWyjVqRXI3a6afrsfN8jr35/Cs6ZwGP
fI64q3qAe1u57VsboZGjJ+hx/SsSaUjj86+dhSadj9Gg1bmQx5ABgjn0qnLICPTNEs+B0I5
6iqEs4zyR9K74UyJ1lFCzTDP0ohiluhIysqRQjMsznCRj3P9Ku6RokmqefczSi3s7cbnPVn
74Uf16VlajbavekKulXFrpsZ3RxLGcP6O3rxXVCnfY8avj1a0WU2vmEh/swtgH/AI+pkHP+
6p/makAkuX8y6nluX/vzOWP69Pwpi27xsFkRkPX5lwcfjVyCElydue9aynbRHPSoub55asa
UCA4YkCq7Tm1uI5wn+rYMR6juPyzWjLDtTdisq6wRtI496VOd3c0xNNKHKyKW0On6xcWBId
Ym3RsvRkPKkfhW5YwF2DgcZB4ODWfqaq15pl2rbmns1DDrgqcGtfTZYguVJyB3ort8tzhwb
SXKdFabVTBx656GpnZFBJ2gdjWYLwRj0X+lU5tTAjJzjB7ivK9m5PQ75VV1HardRsMMc9j7
1Te4TzGyW6n+P/69Yd5qKyTYYkjPGOKje9+dvlj69ya9KFC0UeVKsnJmKY2t7s2xQs5IMan
owxz9MVqWN2FdeQcY703UNP3FZndnlC5BXAC/mOf0rJtZCbgIuU2cE16FlOKZ5ynOjNprTo
aV/pw1B0eGSOIrxtxjH0xWtpViliRLJMJpNuAQOAKwIL1lXDevT+tXlvTt4J5rnqRm1y30O
/DzpKXtEtTdvbrcuBzmqvhss+gazGWcyTKWUKOGw2SD7DFYdxdkYUk7epPYVs+EriHyZISU
CSLJHyTj1HSpjT5Im1Suqs/RMd4eluLTX9U1a3QzSWNoQijuzDaP1aukstMvdBsgupTMur3
sQeQI2BbQt0RfRmHJPXHHeoPh3HYpe63d6j81qgjYgkgfL82D6g4x+NMvNWuNTvZ76ch57p
9zgnpnoB7AYH4VFaTSsisLFTm29l/SMy6RDG0cPyxjoFHArGjt5Xuppowcu54HAPauiu9sN
qQVDBup9Kihs91ruChl9cVnCpyxOupBVai7ow7yG/hQmSExkD+IEcfjVBy6lJkOyVOQw7EV
uzPf2x229y8WM9fmU/8AATkGqUX2HUE+xXSrpmolvknDZtpvYg8xn3GQfSuyDUlc8jERnCd
mvmd1pN/B4u8L+S/OrWA+Q55dP4kPc+o/KsaJyCvPtWDpcupeFvE0LzxyW7lshgfkkIPBBH
DD6V0usiSPW5pmC7LrFymBgbW5wPociuOpDldj3cFiueKct9n6/wDBO4+GttHf/EDSIJgpV
ZDJg99qlh+or2r4satNpngOZLeRo3vJVty44wp5b9Bivnjwbrf9heLtM1QqWSGYBwO6ng/o
a+q/Efh+x8U6BLpd7uEcgDJIv3o2HRhW2Gj+7ko7nk5tUjSx9GrWV4K34M8x8G/Fmzis7TR
/EFsIEiRYkuoxlMAYG5e31FcP8SdItdI8bziwCra3aLcxhPujd1x7Z/nTfFngLV/CU0Xnyx
XdvO/lwvEfmY+mzrmrXxDsLnTbfwvb3gIuU0xUkB6ghuh+ma55ym4OE1se/hKWEpYyFfBS9
2qnddNNblz4Q3Bj8fRRFsrJBKACehwD+fFUPinZRWHxEvRAgjWdUmwB3Yc/qKX4VxyyfEbT
din5Fd2I7Daf8a0vjRGF8dQSBCN9ouT64JFJK+HfqXfkzxJdYa/eUvhPiT4jWSsNyiORsds
heD+prW+M2k3cXiqLVhbubWeBU80AkB1zwfTis/4QQSSfEKGRFysUEjMfQYx/M1s+OfilqL
atdaPoflQ2sDGJ52QO0hHBxngCrhy/V3zPqc1f2/8Abalh4p2jrfTRh8Eb2KHWNVtZZlQzR
IyKzY3EE5x+dev67YW11pV1JJaRzzLCwjJTLA44xXC/DnwppWoeHbfxDrFul/f3TFleUZEa
g4AAHA6V6lgCuyhS5qPJPZnx+c4mE8wlVp7p2fqtNDg/DngeKGOG81jE0pXi3I+Vcjv6muk
uLrw94ctt9xLZ6dEP7xC5/qa5z4n+J7zw14aiOmyCK7u5PKWTGdigZJHvXk/gbRT421DWrX
VLmSa4a03RTysWZJNwwcn/ADzXPCnSwzVKlG7OqlgquNoSx2KqWprt69PQ9u0Lxt4e8R6jc
WOlXhlmgG75lK717lc9a5rxpoH2Oc6tZpiCQ/vVH8Lev0NeKWUeveHvFiR2cMy6tZy7RGik
liO2B1BFfU1hJJqWjQS6jYm3knjDS20mDsPcGpnBY6m6c1ZovH4VZRWhWw8uaEl31/rszD8
F6Ve6fpjTXUhC3GHWH+57n3NTeMNB0HXtFa31yaK3VMtFcMwRoj6gn+VJ471i40DwVfX9kd
lwqrHG2M7SxAz+FeDeDXm8QfEGwttYuJb1LjzEk85y2QUPr0rVKGGhHDpXM8Fgq2MVTMefk
UddN9FfT5Gz4Z8OeDYPF0NrrPiSDVCZQltDAjeW57b2PH4Cvd9Rku7TSpG0y0FxcIu2OIEK
PT8hXzNe+CvENt4uuND06yuLia3kzHLGuBt6q27oK+ldCGqjQbNdaVBqAiAm2NuBYd808L9
qNrM2z+Mb0q6q+0utnb8lbRmT4X8NT6RNc6lf3Jn1C85lC/dXnOB61g+N4PBnijUrbQb/AF
tLTV48iF0OdhP8LdufTOa6/wAQabe6pprWlpq8umKQfMkhUF2GOgJ6fWvk+6R4LmVS5LK7D
d3JB60qvLh4Kmo3THkuDlmFWWIdXlnHay27eVvI9un+FmuanHBaa34ylutOtv8AVxCPlR+J
x07813Phe78O/wBmf2R4eu454dO/csitkqR3Prk55rgvG19qv/CodF1CLU54XmiiSdUOPOD
L3PXtXmXglL648aadZ2Oozae9w+xpoThgMEkY6Hp3o9pGlNKK3OiOArY/Bzq16tlBuySsrr
duy6nqev8AwghvZ7m807V3heRmlMcybhk8nkc14HdqEkeNsZViMj2OK+y9rR2JR5WkKxkF2
xljjqcV8d+Qb7XDbhQYxI7yEngICSxP+e9Z4ihCDTitzTJcfWqQqKrK6jaxUttOa8hlu5JP
s9lD/rLiT7ufQeprLXWNLFz9m0XS2v5yP+Pi4+4PU49MVF4n19tc1N9PtP3Oj2mEEadJGHr
6itTQtOeLw/cXUVvm4ulISVzsjhjHqfU+gqVG0bs6J1Z1p8t7L+tjAvtW1xy8b6k0O9v3aw
oAAvfrz7D6GqkEMztl726kLYzukOf/ANVTQy6Ws7i8nm1O54BW0wEXHq5GMduM1tJqOjt5c
aaB5BzyzXbOW+vH8q2crL3UefCnBzvUTevqkFr9odQhldxjox3fzrQhsWxlk5Y1HZXkD3Ji
iQDHUDJxW6ijax6EcD3NeZWqSTsfRUnTUfcMS9hKoRt+UD1rl7shJSK629DRw7WfdznOa4z
UWLOx3AfSunC+8cmMlaJJqc6Radorjdv2yL+G41ct7hUhWQNkntiqGqkf2XosJB3RIXZhwB
uJI/nWU94I28jdjaBg13OHOrHiqryP7vyOgm1Q72yeapT6gzL0wOp5rCeXdk5OOxzUUk42j
a+TjpmtI0Ec08U1uWprgCZVB52k/T0ppuIixJiXP+9WXgsCxbDHnIpxjbJ+Vfyrq9mrHn/W
G2dfHdRXMaEnd8uDWLdA2+sIUbKuQWUduayLe8lgmyr5UgA56VqwXaTp5RkKJnccdWNZKly
O62NJYpVqdnuV5GjmJdQ3mE888k1OGEIRDJvVh8rdm9x+NVfMit5SVRlD8bmHOfald4lXdt
znqR2qmrkQm49SxcXAERjwcsccjirnhpnuNYi0tC0ZnkAVkxkDqT+lZcbRyISx4Kkc9v8AJ
q7oV2LbWchVYSARsxHTnOAalq0Xob05uVWOtuh6I0MWl+F9YFqRFPK0chUAj5Wbke2B+eaw
rOQhhzmummaHULn7C8gC3tkEVgOjqTgfmRXHIWt5THICkqEqynqCDyK8mLck0z6WMI0nZdf
8zbuF86JF3L6nPHStK1jAtwQOuMjHWue+1DG8luOPlODXUWbBrZNuBxjj+Vc9VOMUa0pL2j
Mu9tFKtty2D37Vzd/Zq6MNo5Fd3JFviYBTj371z1/ByQOPrVUKrTsb1qMZxMHTdXQtHousl
p4FbdCzH7v49j7112t28kWhaRceYJowXgWdejA/MMjsQcjFeealb+ZMevyj9a6/wHrtteNN
4Y19z9gusBpt2GgkGdsg9cdx3FejOlzWlE8KGMlSbpz6bPv5f5F3S0kkvLaONWkleRVVVGS
xyOAK+2ngW4sTbyF1WSPY2xirDjsRyDXi3wi8KaFpWu3qajdx3XiC0b9wh+75JHyyp/eyD+
HSvXdZtNSvrRLSwu1tElbbcTAfOseOdnox6Z7Vph4OKcu55ubYqOIqwgtFHqeZ654v8J+Ev
E0NvYaWNVuYmxdXMspkeH2Vmz83rWB8U7+08T3Xh680OQXi3EbxoqD59+4fKR1B5rS8Z/CJ
oEfUvC3mSqozJZsdzH1KE9T7GrvhP4eanpFrbTtGItQvVPnXLYJsY+6oO8jevauWaqtum46
M9uhVy7D06eMo1G6kbqz63XVdLeXpuZHhfVvD3w41NLHUlN3qc64vLmEhls/SMf3sd8VV+L
xh1XxJo13psgu47q0xE0R3BzuOAPfmtDxp8JprYNqXhdZLmM8yWjHdID6qe/0rqfh38Pl0G
2i1XWVEupkZjjY5W1B6gf7XqaahUa9hay/r7y5YzBUXHM4VHKpqmnu2126JfkW/hv4Mfwto
slzegf2neANIB/yyXsn+NfOuoljq94X5czvnP+8a+xty7tuRkc4zzXgXj34b6rba7JqOhWr
3tpey7jHEMtC7HkEeme9ViaPLTSgtEZcP5pGWMqzxUrOfV7adD0L4TXCy/Dq0XzNxhkkQgn
7vzZA/I13uRj1ryrwX8MZ9NtTNr9/MRLhmsIJSseR03kfePt0rvdW8Q6ToUaC9n2s2AsSDc
2Pp6V1UZ8lNOppY+czKFOpjJ/Vpc923ov6uedfHCN20bSJQv7tZ3BPoSvH8q4H4aan9h8Vm
1OojTUvo/JM+wMQc5AGeAT0yc179rujad4u8NNYzPugnUSRSpyUbswr5/wBe+HPibQZWY2L
3lsD8s9sCwPpkdRXHiISVRVY6o+oyXFYatgZZfWlyy13+/rpufQ+l6BpmkvJNawbriY7pbm
U75ZD6ljz/AErVVkb7pB57V5R4K8HeLJtOR/EevX9rZEDZYpMQ5H+0eqj2HNehT3ejeGdLR
JZI7S3QYRByT9B1JrupzXLzWsj5HF0FGs6cantJeV/6+45v4s5Pw6u8f89Y/wD0KvDfBWoW
2k+PNKvrpwkKTYdj0UMMZ/WvpTU7HT/FXhqWzkfzLS8jBDr1HcEe4NfPviX4c+IPDzvMbY3
1kDhZ4Bu/76XqK48VGXMqkdUfV8PYnDvDVMDWlyuV9/NWPpeMoyB1IYMAQw7inPkqwVtpI4
PofWvG/BfgbxhLaRyar4g1DSrAjK2kUx8xh7/3R+ter6fY2OkWaWVtlEJOPMkLM7dySTkmu
2nUc1e1j5PGYalh6jhCoptdkW2BFu245IU8+vFfHl+f9OuM8/vH/ma+ttYtL+90uW203UP7
PuHGFm8sPj2wa+atR8CeJbfxMdEFjJdXT/OskYJSRc/e3dh65rixybUbI+o4VrUaTqupNJu
34dex6B42I/4UZoP0t/8A0A1wHw6OfiRo2Bx5p4/4Ca9K1HwF4mvfhwml32rC5u7RVa2tIg
FjG3+Et1ZscA8CvOfCXhfxVdeKYxpcEtjc2UmXuJkIWA++evfjvWNVS9pGTXY9PAVsP9QxF
L2i3lr67eZ9Ga7BqVxoN5Do90LW/aM+TIVDAN6EH16fjXyHq80+h+Fb+5njaPUbqd7Uo3VS
DgjHbnJ/Cvr6zjfS9IH9p6mblolLzXU21B6k+gAr5g+OGo6T4g1rRZfD+XhuZCPMA2pM+SM
j8e/eu2vHm5Wz5HLsRKipwirrv+B5/wCF9Civ8vdu0Wn2w3TyD+Nv7gPqf0FV/EniSfXJxo
+nI0GlWuVWOLOGUdfw9a2fF9zBoegroNlMWEaBdy/8tJT95v8APtXA2ERDjOeDxzzWUFzt1
JbLb/M9Ss/ZqNGPxNa+S7f5m3Z2Plnyo9u1TgbOV/Cujs9Jhd1eSNXb3GcVQ0yIHGAM11Vq
gCjAx3rixFVp6HsUKUYwVxqaXDEVljVInHBfHb0qNbxPMaIMeD681oyPiDBHQVizLGS3mDO
RnjgiuKL5viL5Xf3SDUrhCjLnn1rlZIHvL2K0R1UucF26AdzWjqFxtPztlTwD/jVu2Mek+H
rnUZII3nvMwwmQ/NGB1ZR78jNerQhyROLFz5vdMDXZLWe+kWOSURW8X8IByFKqOO3GK5l58
ktncTyaluZhLdy/ejGzBCt15H+cVQlWOWbZGgwvAwMfnXqQhZanzVas5TbRIHaVzFuCnuTx
VhrNVtUkE6klymCOQAM5/WmRwC1mjd2DrIvBxjBHUGrht/NAYMAo7dc1bdjGMXJeZFb2EYZ
lN4hDLgZjbimvbusjL58BwSMiTrSTzLBHhRls564qiwLMWOMk5Pymri3LUxnyxdkykwYqRn
2q1CXjVGVuh9KicESlsduhqzCA2AwIYEYz9a0Zytjxc71KTjIPcUK5jbcrhl9KgVQUZuVXr
kfWmRTiKQEgc8kmo5bmqqPqaCeUy/KSM9cGp3/cwB4SibDkKO5FZ8bwyPumOSenoKt+UzOH
twzrGQcD7oPbJrJx1OmNT3bo79bpJdCgu7eXfNZOJRuAUlSPnGCf/wBeKp+LYJZ9Rt9ftmB
g1ABiB0WQAbh9e/41n+HvEMmnauC6BcE7gwHzKwwRyOmCT9cVu2M1hayXGkXnnXWj3DsLWY
kqSeofcR95cgce/Y1wOn7P3ke0sR9YtH0+/rf1OWllujEDsBGRnnoK7HRr0NaopJYiszXPD
t/o0n74C5s5OYrqLmNx9ex9jVLTLkxoApIxkcVlViqkNDuw75at77ndF1YHnoODWTegGP5j
7YFQRX5ZeT096inuS8Zyc8569TXnwpuMj1+bQ5u6iCzSNgnd0rOthJBqkEkUjRMzhNynnmt
i9O4lgcNVTTIvM16y3DKK+8n6V68ZWg2z5rEUuepGMerPaPEMt1Y6HoWu2k7QX9i/kpOhw2
0jcB74OePevTvC3xr0i68OzyeI3FtqVomSkY4uvTYOx9RXlvi9S/w9ilGSY7mI59MhhXnMb
kYOcjpXBha8lDmPVq4GjiW4TWz3Pqfwd8YNK8Q3x0/VYF0q6dyICXzHIOwz2b9K7XVPFOg6
RYXV5dahCVtm2SJG4Z9/ZcetfFsbsMYzWjFcsQSxJyckk9feun63OMdVdmNTh6hOpzQk0ux
9b6d448M6kLMW+oosl3kRpJ8pyOqn0Pt3rM8QfEXTND1qPTkhN2VP+kNGw/dew9TXzbBcHA
I4bqOf1rQjuSx5YZJySTyfrXLUx9TlslqOPD1CM7uTa7Hr3ivxULfxBpWv6DeB45ICrDPyv
huVZfxrs9B8a6NrNi8rzpaTxLulilbGPcHuK+eUmIAZu/rUiTAdRgDt1rkjj6sKjl0fQqtk
tGdKNO9nHr/meueIfiVlpLTQE6cG6cf+gj+przuW5luZzcXE7SzMfmdjktWb5hLeZ2qVZQC
TmuLEYipXd5v5HZhsHRwsbU1r3Ow8PeM7/QVEA/0qzycxOcbf909q9H03x14e1DajXX2SY8
bJuBn/AHuleFCTPGA2aiN35l21vblSyLukdvuxjHf1PsK6MLjK9O0FqvM4cZluHrXqS0fl/
ke0eJPH1rYM1npBS5uujSnlE/xNeXX+pXmoXTXN7cPNKT95z/L0FYL6nA1vMv8ApMTRtGI5
WZQXJOSNoBA4z3NNk1BYpJ5hcLLaR/NkqVkQZxyOhAz94Vtifb19W9OyFgqeHwysou/d/wB
aHa6B4u1TQDshZbi1Y5MMh4+o9K9T8P8Ai/SdfXy4ZBBdAZMEhGfqPWvABOrx71IZcdVPao
WuMNlJCpAyCDgis8PjKtH3Xquxri8qo4m8lpLuv8j2nxX8R7LR3ay0rZe3o4Z85jjP4fePt
Xj2p+I9W1K9F9eajK9wpyhBKhD/ALOOlZE8rBQMdTnNUpJG47DqK0q4ipWersjswWW0MLHR
Xfdno/hf4qatp19FBrdy19p7cO7jMkY/vA98ele1XmvaNp+kLq17qMENk6hkmLcODyMev0F
fIcrrgZHcHFR3N/cywxRSXMksUAxGjMSEHU4HauyhipwXLLU5MZklHETU4e73t1PoSz+NXh
i41l7S4huLS0ziO7kGVb3KjlRXW6x4z8N6HoQ1q71KB7aUZi8lg7Tn0UDqf5V8eSyZ6t19K
qyOxATczKOgz0+ldUcTK3vI5a2Q0Lpwk0uvmdz49+J2r+MJGtlLWOlBvktUPL+hc9z7dKp6
VEmteC9LuSV87Rb5vchfvD9GP5Vw0hYg8+1b3gXVRp/iR7G4ZVtNSTym3dFkH3D/ADH41hV
5pxclujZ0adHlil7qOT8WXDTXKxHJMb7i3bmsyxYBskg812XjvwrJDfy3VtuZGBOzH3W7Y9
q4S1ciTaflYHDBuua6aE41KK5TgxkakcW5zWj2O201wR3HqK6i2c7FyQB0BridOnSPBY/KD
yQOlbqahhhsYCPt9a87EU23oe3QlzRVzXu7jG2MAYJwcfzrFupmZ/LQMWZgAo5JP0pj3Fxf
XyWuno8sgG5vQfWt+1msfDkckjFbrUJUKmYnCxZ7JwTn3/CnSpcluYqdRXagrtGfHoiadLB
f60VeJG3PbqpYqcHbuPQc9q5LxXr7386lZk2xoYxGkfEPtzwT3z6k1p6x4h89LyO0LyQTsI
EM5AK8g5IHGQRwa4O9OZpBHIkhVtiuoID/AJ161Gn1kfNY7ErWMHciX502njcclhz+FW/Ki
WQNGCBgZB7GqVtMMeWykNnHI6U65u1i+RSWf9BXU09keXBxS5pFuR0aPy2GQOSMd6ridbdM
I2VPQE9DWabiZjtLnHrmmkmRM8lR696tU9NTOda7uiy8u997ODkdcdKlMqZOICf+BVQjYeX
jJX6cmkaOYuSJGwT6f/XrTlRz76lplzJwATx0FPiAUuozkd/xpW+VxgDkdB9KbEWVhjqeMG
mZ3Aj/AEYDpwcnoTzVWaE7Qc7iB3qyjHJBx1xULyMjEHoeMYoBFVZCshUvx2rR06/ktpiq4
AbAO7OPx9aqPEG5JABHWkG4AHd8w96TSZcZOLujqpY0IN3aSJMzjaDImcH1A7e1aem6hFeW
Utlqk4Qgbgm0/e9UOMA/0rJ010Gng4BLjBPvVC9kAGQcEHgiuFpSbie5Cfs4qov+HO6tNa1
PQ5DFBM13pzgZLJuUj0ZeafL/AMI9cRl7SFbKVjkhHJUk/wCz2+grzu11i7hzskLKO+a1H1
e6ijRmJQyAOADg4B4JA6e1YSwzvp+B3RzGjy+8r+u/3nSiC4XmELJH1BBI7/Sq17eXFoq+b
a4A754/lWF/wkN3tIjnmcjj5j8uM9OvT+tP/wCEk1hY/LaVnjJ+6ScdapYeW5Es0ptcqdiC
71S4njYQsqkn+H/69bnha2AuklfJYYyT1JrOHiO3kx/ael2twG+YsyAN+Ywa6jRbrw5fYGn
3babL/wA85/3iE/7w5H45pV01C1rCwNSEsQqk53PRPFUqt8OZdgBHmwn1x82P615rH8qkGu
r1O5uo/CuoaTqMRHmwmS3ljO5JGX5hhh16VyEMqSQRzJ0dQc15lCEo07S7nvqpH20uV3vZl
tWyvoPrU6Se+ap5PWnK5A4PX0rRo7Y1DXhnxjnj+VaEE3QnBI71gJL/ALWBVyKbafUnqK55
wudClfU6BJ+COo9+tSxzZODke3pWLHMw5zk1aiuPm5yO2feuZ0yWbQm6HoMdKmWRtpOTj+l
ZCzjOc9KlM7EEZIzWLpmTNCa5WG3eYnKxqWI/CuMTxEkF45t5cEceaRhj/eP1Oa6Gciezlg
ZgBIpQj04rya/hmtpjksNpK/jXo4GjGXMnueNmFaVK0kro6ybW5Lu8jSO5JiX5tg6Kf8asS
65HJbDG3zBxk849RXA2t29tnHVu561LG01zIQpZVJ5r1Xhop32seRDHSkrbtnpfhjU2u9Pm
hZw3kuQMeh5FbDS4AOeD1rlPCtobWxkkOf3zZB9q3pHzyzAdsV4leC9q+XY+pwnN7GPNuLJ
KDuwckVWklG44wcdfao5J1T7h4NVZZQQccEdAKIwOq46SUk561Ulfk46dzRJISWPTNVGlYn
AGc10xgTKpYVmycE8YqF24OOO1NMhPHWodxYkk5xW6ickqg6RiwAz0qrMXE0CxZMpkTZg85
3DGKlZiWyO1OtJo/wC3NPh2EsJPOIH+z0H4mtY6HBWfNFrqz1HxfNbtbyRu2HXIP1rxW706
71C6MenWk91KTgrChJH5V6HqtxaW++78QSPJP/DZq23HfLt2+g5+lcdqnxBvGie109EtIP4
Y4E2KP8fqazwlKcLuKvcyzGpS5FTlLb+tBlv4b8T2MZNytrAp7T3KBhjtgE1dgtbp0/02+h
iVMYWHksPTdiuPGoapetu8xs5zUyW2rMwO9279TXoexnJ62PCjjqNLSPM/mdt/aVzb2zWVg
Y4Yc5b5gpc+pJ5P41zF9e6lKTvDY9SazZLXUcgvvA+lMW3u5WaF3kA2HaAc5IGaI0FHVjnm
POuSKaXkMZphnzJYwxycdSaIsOxYgKpPSi+sLjThGswIeRQ4PeqqXDJGQ2ehGCOtdCs1dHF
JOM7TVmhJwiZcZV2Py1Vyd2W/MVNfSMZwirwAAKiViG5POea2SOab10BV+bAPB5IH6UpBC5
P3eMnFRl2z3PsKCWbbnpnimQKflfJGfpUTXTByDG+QexqTHzbG+YevpTG2hiMrwfSmNGjIQ
ec4NNjxvG049KkZWyRj5cVEuAoBPJ9ulIyE5EpJGAD0BqtM37wkEnvU0hImIGODjJqB2JO/
IPGMUIpEqEFQWJzjnmq7ygEmMqR1waUEYJYHJ7+tRDaSEwMd8UAzZsrzYUgIZixGNtMvFnD
FyuMfwnqKZpLf6Yr8qdvGO1amoZEjHqG55rmlaM9DvheVPVj/AAnarc30glQbPKY47HHOK1
LDw/JqV0ZpFxvOQB0UdhVTwioXV3baGGzaQRnrkV674T0uOSOMlBx14rCcnGb+RvyKrRgvN
/oc1Z/D8su5Yx7mrE/w8byziI/XFe4WOlxJGuEIzjtWumlR+XteMHnjmt4VG1qcU6EYs+Lv
GGiSaRrItXXaPLBBqnDptzDo8V+ivgsctg4A7c17p8cfBskmkweILO3Jaz/dz4Gf3Z6E/Q/
zryLw1DZXMUkF15j7QSqDJUe57V0aNHLJuOg7RvEWvQW89rbQzX1oELTQ7C6hfU46fWqula
q8Mywy828hwCT9wn+ldh4b1W/8IHVltLFri31BAAY5DHJGV5H1U55HeuV1K3GoQXGp2tslv
dR/Pd20Y2jGf9Yg9PUdvp0wlRg00luddHG1ac1K+x0RwoOT0pQwCjBP8qxdH1ITxC3uJAZU
GAf7wrULAcda8qdNxdmfb0MTGrFTiWN+OcfhVhJMHms8yYHPOaeJTu5/OsnE7VVsaiyngZ4
qzHNznr6A1ko5zkYx7VKkoBHX+tZOFzT2iNoTjoGIb0FTfaCDyduOgrISXcM557c1Ks3zAd
T161k6Yc1zU81i5JIway9S0mK9JuI8CZuqtyCfX2p/njJJ+tPE2ADn3pwTg7xMpxjUVpHIT
+Hb0XA22pcexFbNjoTIB9oUIvUqDkn2rV84ZLEkUomznAPsc10yr1JKzOOngqNOXMiyHEah
FG0AYAHQCopZvm65GOgNV2mCk8DHvVWST5sg81goXO5zSJ2kAyTiq7ORknkY7VXeYZ65/Go
WmYgYyK2jTMZViR5cHr+FV5JMAnPB44NQSy9uR71AZgDyeR0xW6gc8qxYdh8oBwabuCr2ye
2aqvN6fnUZlbOSMKBknNaqBySxCH32opYQbmOWPCr/AHjWfoOtXcGpTS29rLeX86FUESlmX
/dAH61RkSXVtXjt7dDK8nyoAeAPU9sDrmuz0fVv+ESu0h8OWr3d3x9r1BG8t5B18uJv4V9W
6n2FdtOjHl16nzuLzCbn7j22OLmuNR1a+PnuzOzEbPQ55FVr+2Nvc+XydpwcjGK9GNhJqN/
qPiLVfIgu7mVrgxKOAW5wP89ia4a7JubyRVJkaRsA45PtXRyqKsjypVZVZtydzvvhn4V/tz
TJ7p0yqS7QT34r1q18BWqrtaEE464ro/hn4P8A+Ee8DWNncQhbuVfPlBHQtzj8sV2f2OME8
ciuacrNpM6YRjy7Hi+seDLaGJnSHGPbrXnFzpC2mrw4Uj94ASADgE819Ma1Zg2zYXgjrXkG
uWccF15sh2gnO70A5J/IVxym03qejTpKaVkeQfECdJPF08UQxHAixjb3rnVI8sKMEk5wat6
yzXGsTykuWdi/I6ZOf5YqCOALlu+MH2rspRUKcY9jlxFR1K05d2U5w5cs+4E+vUVA6ckD5i
B9KsSFjI3OfTNRhU/iBJ9u9dSZwsrspGBgjPapY0woLHII78c1IVXAw36UhQg4DDmncLjlS
P5eVyT1qk7ReY2QucnsaulGdcZAHXrVVhKGI83v6U0CVzQkfKgAc4qBeWLEjjHJ+tSHjnrn
nNRRAPIF6ZOP1pEoJiPNPU/MarNhWIKj3FTyE+afQEgYqFghfK/iPWgYjAc4OO2BUQTaWKt
kf5zTnIjPB4z0pFZ/MB2nHOcHjNAy/ppKXQyCCTjJ+lbuqoptLe5wMOpUj0YVysUvlSxueu
c9a6ZZ11DTZrNG3S7fMTPTcOo/EVhNe8mdVKXutFfRLwW+qIHl8pJCFLencfrX0F4JuobyY
lNobAYoPfqf0r5rERRQSCT1616V4F8UNpusW91cMxjXEcw/2T1/HvWNaF/eR04afLenL1R9
W2UStEhGQQO/XNaEcanJBzjg8Vm6VcRy28csciyJIoZXU5DA9DW1E4Y4Vhz2zUxWhhVlqVb
iwguYJLeeFZYpVKPGwyGB6g18yeO/g/rPhjVJNb8JwSXmm7t5iUbpLf2x3A9a+rdqFiC5P0
NQygAYyQARyvWt4yscslzHxfYeKY2X7NqUADJkEDj8DmnyXduksF1Y7PMVj8rKCHB4Kn2I4
r6c8R+CvC+s7pdQ0K0mnPO8IFYn3IxXmWqeAdBsUJtNOWMDoMk4+ma25r6mPs7HzzfR28F9
OLVmEaOwiI64zxWha6yPKRbosD08wjitnxPokVqzNEgAHGBXPaNdrb3i20yLLbyHDI4yKxq
pOOx34KrKFRJStc30lVowVcEHkY70/wAw5ByMjrVHWYBoepxm3TFndR+aiE84zj8OlJHcJK
AyMGU9DXDyXSktmfRwxV5OEtGjSjkJwQasB/XFZiSkfjUgk+b73WocDp9uaiyY79PxqQSqA
ckjjjisvzSoOG5qRZSQQKhwNI1zSW5AxuwwHQmnrdKSepHoPSsxZCMcjNKJAvfFT7Mr25pG
ZDGSGO4HpimmQhBWeZwcc4pTPyMN+dCpidctvcc/eOB1xzmoZpcHjoe9VJJiM9MfyqFp+Cd
wHtWigZOuTtKOcVE0x2EVWaUkDOeaiZu3etYwOWddkjyEEjPHrTPMGCDxzVYvyOw9zVW4uR
CpY556CtFDU5amI5VdlmW5SMBmcAVEUnvbWaZmFvaIMMzdWPYD1NZ8cVxfX8EC/wCuncIqH
3OBWlrkqLcR6RbH/RbI7Mnq792rbls0luee6/PGUpbL8WLpO2MuBJsEqbHI4JXqRXRjWLeC
MLCi5i+ZMevp+n60/wAJ6JBeBPtcQdGIGOc17Po3wu8Hzqj3enO56keawFdqjpc8Tmu2eBX
+o6hrWoiG3idy/CpCpLN3HHcjNe0/Cj4KXNtfQeJPFcIRoTvtrJhyD/ef+gr1/wAPeFPDmh
sr6Ro1taORjeEyx/4Eea61MFeG25GPcVhOpbY0hEjWBQgwMZ4qF4grHn8M1bLYBGM4qJxkD
I249DXCzric5q5TyXBBwoz07V8//EXVLZJ5bNZSPLQ72X+Enr+OOP8AgVet/ErxZa+FtK/1
iNfzgiCLqR23n2H6mvlLW9VluyyO5eR33zOxyc9lz+OT7n2qY0+eWux3qv7GldbsyWPmSNI
+STyamulW3g8thhgMsPQ4/wDr023eOBRdSqGx/q0P8R9T7CqlxctICzklmJJY9Sa9CzPOjJ
WKbscDLHmmpLliCuSp6U45kYAEHHc96dHAE5K/jWhhcUhWbAJ3cZz0FJsUHPmbvXC4qQoAu
VwpHHsaagUZXoPWmA15MknaQSeBQ3lbj+5Xr70/AKnD5X1qs0bbjjd19aBryLTOq4AX3zmm
R/JNlT15pjkjDAge/pTo2VipyD60EjZSGaQhcfN1qMfLjIAOKkc5dyexNMGAeTyTwfSgojl
jzgnr70Im2M/d5GeKn4IAOBT4xGoYbQ4YY5HSgTZTkHzAgcdwK1dFuNs+UPzZBBPaqBRdhz
jcfWmws0BDBiDntUTXMrGtOfLJM6LU7ZS4uYIwIpsnH91u4/rWfa3LwzhDIVQtk7eSPfFW9
NuWnjeCeQNBJ1GOVPrUNzpN0k3O3aeVYHIb6VirR0bOhrm1ie5/DL4jw6W0Oia3OPsjY8mY
5Ihz2z/dP6V9CQSxuqTRurIwBVlOQQe4NfBdvJc2i+U6mSMElRnG0n0Nem+Cvivr3hyOK2m
RdR02PCtbsQrovqp6jH4ijToRJOWr0Z9YmXKA1BJP1JxjPIrhNK+KfhDWYUA1IadcP1gvB5
ZB9N33T+dbkmoxyxhrR1nVunlOHB/I1EpcqJUGy7eXiBG3HjFcRrt3beWwyAD+lWtQk1Ih/
LsrhjgnhDXAa3F4lnJSHSpB3y8iJ/M1kqsm7RR0eyjFXkzhfFs0chkK4z9K8xlZfNJV9pBz
xXoV/ok0kudZ8Q6Zp6nPyJP58mP91M8/UisyfwpoN34evNV0DVru8k0+aKO4juIBHuDkgFc
E9xXXFWWpwtrmuhnikwHw74euZP3k4Eqsf9njH61yEF09tJwxKnqtduulXer6b/ZM0ZjvrW
Jp7XHIlUgEr+IxiuJkiUsfMyu3qO5PpWVGyTg+h34qUnNVo7NG5BdJLEGQ4qyr5zlulc1DO
0Uu5SeBzmtqKXfArq4YnqO4pSp2OijiudWe5fEuflHWpBLtB2/jVONiecDFPMmPlB61lynV
7VotCbnJNKJkOe5qkZM85pA/zY3Y+go5Q9qy8ZBlsDAqMygDoce1VS56g0b1J5p8onVaHh3
PIJBpGyc4bB681GWweOPxp5bI6imokSqiNkDJ5+lMZx3YnPFIWIHAqJ23AuelUkYuYk0iqv
PPpms3DNMZS2T0GRUjyb2J3ceh7ClA3EsRhfTtW8YpHm1ajm7dDT8OQOdWF6ceXaI0zMein
GF/Ws1F868Msj7i7FifXmuyltG0/SrLQLZPK1C4xcXczEFQpUFBnthTz7k0g0rR9ARdV1+C
XUZLoGSzslfyhIueZZSOVUnOAOT7Cog7yci6tlTjTW+7/r0Ol8G3FvCI1kxg+/WvbdH1CDy
kKyAjjpXgNn4k8G3UD/a9Fu9Hu1YeW+mzCSMjvlJO+PQ102m+LNEtiph8Sq2D9y4tnjYflu
H60SqTWxnShB6M+h7S+jZh8wxWotyh5Lda8RsvH2gq6rJr9ome7bsfyq3dfGDwppZZHvpL6
VTgLbocE/7zYFc/tG3sdDoRSupHtHmrxz1riPHnxI0jwdatGWS81Vx+7tEb7voz+g9uprxH
xJ8c9f1KKS20WNdItyMGQPukP/Aj0/AV5NPq1zcTvOzyy3EjFmmdiWJPU89/frWkYOT1MG+
U2/E3iDUdb1W4vtXnae7nYMeceV6DA4HHQdq58Iu3dN8ynOF7t/8AWpEWTIJXr1Jp78c7iT
3xW8VbREN31kVH3ys3mYJ6dMAY7VC0ZwehHHarLOAACce1ROVAPHPvWiRk3fQjUqAML81Du
NwJAJx17Cmp1G4++MU8RFuAM8UxEYJILd8fnSj5jyRjoOKQpknAJA60iK/XGTTGDEZw3NNZ
X3HgdfSpwgKj36Chmfcf3Y6+tMZHNEV+Xp9TUUON+3sx9OlWr9iZcg81ViGyZSQTzSDoD8M
wz0NLjjC4x/KkYKzsQP4uKcgVsD+JevvQABOSRkDvT2XAHcEZ/GjeAcU8uNvHf8xQIg8sFg
fWk8oBDgnHvUoYMuTnnjFGcAhm6UhohieS3+ZDyO3rW/ZamJITG+NrdUfoPcVh8MuNuaRV5
G0Y555rOcFI3hVcNjpGjgkPysVyO/NVJ412kq+Co4K1lefKj7Qx4HHNP+2OqBmBJ/nWXsmt
UdHt4tWaFiubkXJDyM+efmJya0lurpHDRzshHORkViPdr5gl8wo/0pReSuxEbqR61Tg2RGr
Fbm8bzUyGb+0pzu7byf61mXV2XZt9y7t0AY5xVVpLqQbTJhfQHFLHZlgXOAfc9aFC27JlUT
+FF60Xedxl2tjop711HhvVp9BvZobmKK+tNQjEMkTHaJRnI5/hcHkGuTt4T5y4z15IrWkkT
ytjAMuOhqJXT0NqXLKPvI9b0XS0udYtL+xaZRaf8s5FG9Ac/LxwRk9a8c8TRwv4l1GS1wIj
M5XB4HNatj4k12306Wxg1i4jt2+UqpALL6buuPasW6KspbOcnJ4rGnCcajnJ3udFaVOVJQp
xslrruY6RyNJhfmJ9qtWshRzuyBmjzHKhVbAXOMcUyNfnGBwetdzV1Y8pS5XdGyrErw3Xp9
KcCWOfwqpFJ8uCe3HvU6sMAE9OK5mrHqRmpRuSgEj0xSgc55+tNDHPHXOKXlSQx+opFpjiM
5UDk802TIySQPpT93HXA9KQgMfX2oE2R9KdgnkEfhQV6fL70hkGcbcZ6U0ZuQ1s+uT05qtc
sVTBPWpXbB5IqpM5IANaRWphUnZEBU4LY+UVNbsxcAcjHANQDpyTx1FPRlyMfzrVo5FueuW
ulpe2tn4lhMN6pjBnSYkgFRgqwBGAD+YrjfEV2dQ1SSaW5+0SFgZpBwCcYVF9FA4wPpWArO
Y2jV3QMeQrEA/WhN8QK43p2wea4403F6s9SWIhKCioJPqxs0yJlUALDocdKhE7cq4xjpimS
glyXXB7CnLGMcYz3rrUVY8yc3zaFjftj3Kwz0461EiZBGWHuKaVHPG3PQ04GRD8vpRykc/c
cI8DkfnR5m3joaTMrDJx+FRsG3cjNNITkmS+cS2Sw/nUbSkgbR3phTI680AfKcnn0pk3FYs
ASGGP1pp+YnIBNBHy9D9aRg2QR1/SmBKgXqAMCmyA8r0z+tPiPHT8qfgkjI/OgCuIjuBxhf
epViPvn1qZc7cHAHtTeUI+YH2U/wA6YCLBnGOfrTHQ72+Q9fSnmSRv41Qdwe1K0cW4/wCkL
19DRsNMzXfIBz1GTSoQWUA8A06aHb8p5wBRFH8464J5/OkVoMf5ZOpBHJA7UiH5iVyD+hqS
UEFieeelQbmLEbQB29qAGszdSTuPFPVmGB65AHrUXBG0HJ96CMYbBPGKYFgSPgBuSP1pA+7
lwAD7VGoAIJBq5pmm3usalFp1hAZp522qp6D1PsAOaTaW47dhtrbXN7crbWlu00pUttXgAD
qc9hULthio6jjiuo1y7sdIs5PC+gkOFOL++A+a7cfwL6Rqeg7nk9q5ZlKkBmyM9uKzhJz1t
oU1bQBJkfPwR79KXEZXrzULbN5GM/zpGYl8gAAdM1YEzKoUc8nmkRFA+UAZ4PPNNG5wOQPa
lJYMcOPWhoSLMQ29wWI6E5q4HVjlmwR/dGMVlFmUHp19acJmwc5x0APeocbmkZWNfzo0UbV
AprvvAywHtWcJucHr05qQOQu4vz7Cp5C3VvoW43CO3PGeB6Usrsx4yB3FVVY55A5pWbcDjm
nyk872GhGZiQMfjRscJkgD/PWmnjAyajIZSBnnGK0Rky5G7bgRnnirQbkLnJ9azI5CAeTxz
x2qzFIhxuJOOeeKzkjopStoXi+MY/8A1U6M7xnJ571XDcc9DTkdQRg55xWVjpUiyBk89RUn
TnOR9arb2OM/iMVJvUrypJ9qLEuWg+R9wGR15qucn27cUpZQp5P5dKbuXG1c88VaRhKRFKS
TjuOMVAVJXOOMYx/Wnu2GOOxIqNidwHWtEjGbuNzjcOMY596aAVzj8MUu0hMkdfxx7U9AVi
Bxz0qjK4Bh6nA4pXkdyNrDPuaa7J3zn1pvBbqD9KViuZkgDEcnOOpFKGAxtGB/OqmW3YAPH
p0qUbkyTzntTSE2WVG7ACgn69aCpXOe3vVdWIYnknPSnEk+poIJvmx8oIA5qIZOSTxnpSjd
xgZ+tDeZsDMV4YDHc0AIyvu2BQSPTpUZ3JgOMEckinIXAY7yPoKjcykjecDsRQNEgKdSnyn
vmklaLoB0qHJOAW6fkaaSGIx931pisXImi4qXKEc/yqmisACAM+lSkkNgH8CeKGMlbC9eMV
EApPv6YpyDdyzDJ96vQCJBwpcnuaBEUNlI/J+UepqVrWPef33f+6alecggE/kOlNaZdx4fr
60XYGYXEmTtwGH51DGf34UHAzTmURjCNxj6VBCf32e+ep+vSnYotLDvYqeDu5qCaHySQTjj
qKcsjqz/ADYG7HWrTlJYgSPuelAndGSU6blIBNL83AAGR1OKlZDnqME9zQPmTB/OkVsNjUs
oUAls8Ac5r1CPSv8AhC/CVwW+XWrq1865bPNrGSAkY9GYkZ/H0rI+H2jW7X114k1JSdP0YC
XYVz50x/1cY/Hmt7x+l5png61l1En+09fuTc3Of4UT7qD2y36VyVZc0lTXzOmkrJzfyPKPM
bJMjCRmO5iRzmpOenHAqJEJ3bVIJ9e1LuK4BzjvXWc4j4Ofkyc4NC88FV46U49cggA8Ypdj
benPbHrQAm0D5icA+lKdu/3H60FDuIJ/Sm4MbEkmkAu1WUjA59MUeUsRY4IagKG5POTUxj+
TcMHPUUCuRgc8ckc805Sx57joKkI4GR06mmdDhTQO4uWx2Hsacrc59OtNIPXrxR06ZJNAXH
EgDH51GPlHykZPBJp+CBkDj6ZxSNgKWA49KAGOCE44Bp67gA2KcpbhccdaTJyc429/rSaKT
sWklUqVpQ+CMH361TUtncT1qUlQQAO3NS4mnOW0ds53nGelL5hVAN3eqwbnFG3OGyCfT0os
JzJ0JLfMfzoLc7j26YqM8p1646VMlvIVHykDvmqsZOREz/OffrULH5icfQ1aKIrHjOP0qAq
Dzg470yWxisdmC59OlK7HB2HHbPrTWBGecdKbGd2AeufyoJGk4IyMqOPWnxoQ7DqDk8ipJM
ndlMdjmhM5BIySM5oGMBVV4HOMZ9aX0PX3pwGSwU9e9OKkLgHgUCI4wo+Y9Kfgd+aeu3gFQ
P1qU88hQg9B0oAhxyCAcUDB+Ujn0p5XgHdj3ppXaQx5z1xQBFt2vx0p2Bt3dSewpyrlueRT
icAn9KAKpQlcs2cUwRAdOhPHtVonJyAKGIyDimMgCugwf8adtDAAKTTzzwRx704DAAz09KA
uJHHgkg4H86nQvhju6duwqIuCQBkfhUm/J4ORQIYA7Ng5Z/TsKkYHef369aVZBghcAZoZ03
HL9/WmBmPlgCWwQBxSQp+9POCRx707awUZJycfhQmftSkEgDn6UFIYykswfj5uanjcgYxx2
96icOzyFv7/ADUsagNnOAefWgGNdOehAzmkhCm4SOU7FJAZ8fdBPWrIgkncKoJJOAB1yTUE
1u8czqy5YHBB6j1pMS7Hqt7CfC0Hh/QAp+zySnUJJNwKTP2Ge4GAfxFV/jFqialL4dmhYMP
srnA6feA/kKie9tdY8J+HZtXMyxDdameFN8lvMnAfb3UrtDD/AGQRWV460u80y20jz7y1vr
WRJDb3Fu+Q6ZHUHlTnPBFccPiV3rdnVpyW8kcOm7GdoA6mkJGdy9CeKczbgNpwuaBgZ6EEf
Wuw5xMYBzkgnkZoCndj9O9PKHGQPoc0IrIcHt2oYCZ+ce5xUZDeZjJ+lT8kfdyMHFIkWMjB
H+NAgQgoOBk1LgHgdT19qQIAuQfxqTYAAQQffPWkIRkKxkHBqIKWBbOOvarLE7AOvPWlCqY
D2xQFyqqk7QOp6mhz90duvWpRxkjgio23Z/woBBGrHG35iOME0jLmM8Hce1Kp2H5TkEY+tP
2lsc96BgqnaoGdvc54qJlwcjOOmKtEbRjHJ5OaawLg+3agCvhCpwD7HFKQd3TgVKqMh3EZp
Wfj5Vwccc5oC4yNC2RtIU96lVYVPLF8j7o4xUKF8Ddk/Wn7iVOAcj+VAi0JiMLHGAT37015
JTtyWJPqaZuYMwznNOY7scYPQ0EjBuYYZs5ORmkjyWIIzntS7CG5bI6VKBznoPQ0DKzxgAL
0HvRFHyMEnbyadMWCgbRzxk0sSvtVTgcdDQAx8kljzmnAA4w5Ax0I6VGXJONpFOQA59O9AE
0aryA46dcU5kVj94kYqNCHIUk4PQ1II2xkHgdaAGZAbGKczZ4XnHagqMckikClQeevIINAB
y2DgcdqUqwU4yfSkXAbO0rxjg9akbAUEE/jQBCruGIIwPakLqWwTtP0p33ZMAA4GcgUjKZA
3ReOfegCIlg2D83uD1qUD5OOT04FRCLaC248du9SAqRnoR+tMdhQQOvIxTXyMkj8RTwdzdA
c1IdpGDxmmIhRSBk5pG6gFcjNTBN5xjOKaVPBwQRx60AKoBxzx6VM0MRcnyj19aiO9VwSFB
54FIS2T/jQFiAKM8DoOcimwwvNepDDGzuzABVG4sfanptzywUZxnGce9WYdSawlZtLkeJmB
UynG9geuP7o+lIZrxeFRCd2sXiWzyElYY3UuP8AfYnan6n2rdsdA8KLMoudW0fkcJLeSyEf
iiqP1rgJp7i4lZriR5HB43HPFNVl3gDsO9Z8r6sttI9RmXTvDDoU0PTNTW4JVJbWeQnB7DJ
PtUGraRpt1rltrAAsbn7VGt/pM5xJG5P3l/vKT1HauH0++l0++gu7cKzwOHAflSQcjI/Cui
1zxe2v+ZealaxDUWwUuIRt2kHOcVm6bUlJMrmi000el6jo92pstR0HTrd5bWWW7ubHO2S4D
ZXeg6dM8fjXmvxPv9OvdU099OsEtF+zbnIzuLFjuDduCPqe9dBpHjS71LxzpmoadHF9rNoL
WaCZxGHYZ5VunPXn1rnfFXiq21i9k07XvCo0y4tmYb4flmQk5ycjBB9PfiuSlCpCooy1SOm
coyhzHA5DLjHH+eakOVjG0Y7jApzKrMwVSV7Hvj60g+UDaO9emclxdzbCO/t0p0f3DgY4pA
OQGwv0p0eQG5xxjkUhCpk9yDipURsE5/PiowdvTHPBxUsa/MCSCD1oJYpXajZOTnrngUhIb
Zg8HtS5XdzyAemeacp+6Cfr7UANK4bGQcVJhthw3Hp1pGRW54GO9KpCjywvPUGgCPoSODgd
aY3PQde9TDBbGADnPFIRncTwPagCMIMZ43Y6Z/Wp4oxtGccdfeo8D3pwbB2kYHcYoEOf7xY
ios4Ycke5qYnPQgEdKjY/OGCge55pgHzbT0IqPq/YiphKE42+xJ5qMsu8UAN2HOAuD9aVFw
SCuB7ml3ZyOmOfwp8SbyG655xSARdh6L1PQVNtB46+hpVCoSM546inMMIWXtQBCVPXA47Uu
cdO4zSsC/zZwQelIflYcgEUARMGOO1DqSgzjJzjFS8kFgcEVGRgr83zdaAEEROCeFpxj2jb
68CmLLtUDdyvb1qYEHGAeBnFADPlC/exinqyk4ZqTbkEEYB6UwjA2qeaAJcHcQBk4z1pVwx
5OSPypidtwOf0pzFtoUY96AFbYCC2B6GoizbgQ3FDORhuuOKXzPMjAYkcfSgCNjjOVO8kc9
sU6P0HPce9CuSwGPbnmgBCchtpHB7UAKyh+Rk46gGmhHwVwfxpGO08Hk9xRvwcbqoZLHbSu
SVUfLyxzjHangEHa2eaZ5xAwOM1LAR95iSRTsSy5FHCq5bBz0yaLmGL7NHNB/ESGT0x3+lU
pZg0hVCVA7HmrFvcxqoV24x6U99CNVqVCrt3wOlMaD5j97rWotzAsTx8Or8gDsex/nUbQx7
jmWXr2z/jVWHzMyimIycYPYVXXO3Ldj071cb5gTu5AHFQhEMjZHy9qzNBkrEyMVBAzwKQEb
uvI6c1I6qzyFRjnoDTlRMYK9PWgBEdSNxJAPXipmcDC7s/UUbFTnpUiwq4Axz3yMUWuK5nu
kkUiyrkEdwcEVb1LWLzVnje9KyyoADKR87cYGT34qc25ZRgY4z9KrmA78EDHfii2tyubQhj
3BdwYHI5A9KAqFtq8D29anWHb/CPcUq24DHAwRziiwrkGwhuW/Klzgnn5R0qcxKUBYjHpTW
THBB9hSC5CATn2oRMg4zkHNTiLgcFST6UqxbcgnI/WgGMHC5OPyqRQAck57ZpVQsuTzj8qe
ykIF4IHPvQIQoABtI6+tKU2KBnJ9jTVAU5wcU5m3SYHQdaAGBeS2Dk0jr0G7K5p5YjgYHpS
lQxBOSTQA2OMFwOeOc0FSG3EgVNgKucAEetRqynktgZ/CkAiqXPQMR2rofD/h3+17yNrt/J
slPztnBb/ZHvVfQtFutb1MWNmOg3SPjiNfU16BrOjyafp8NvbD5IVwuRz7n8a5a9eMfcTs2
duHw85/vOW6Rpt8MPC2tWJh0ppbO7Ayrq+/J/2geo+leKapp13pWp3WmXyBLm1kMbr6MP6V
6F4U8QTaX4htxNO32Y5Gxnwu4diT/DjPFdB8VfDsGtXdvruiRRtOLXfPFErfvkHRwSMEgfm
K5sPKdKVqkro6cTCFVKdKNvJHi6bOrdTz0qWJcHIb2qPII4XoOtOiLhckZJ9q9M8lk4UYJG
STk4xTQSQeOvWnZxGOec/pTgg28nPGDimTchIIYkZzTHwSMjqKlxk8AA0xjhcHnODQMZnkg
dCKaVHBI7dacqljjkc05xgYWgEV1i3vk568A1NhCdoYk5z0xTACpLMeSMY/rTyoUnB9qBit
xg8nGRUJG1SMdamflBtOaacMQcdqAGIeVAPXrV3AZMYHIzVQINvK1JvVPvHafbpTFYcUCng
ZphXPGDx7VMuGlI4zVjyGVFLL/9eiwXsUT8rZHI68DpTQqn1we5FXDErc4wfbvUGwksNn9K
LBcrMGLYGQM8Y70oiJYjaTzyc9auJERztPPQ+lSbdoAPU89KdgbKipxhuD+dMdiq7T68Vae
EN91jkd/WoJIypC5x6UgK4DmTOCQepAxinBhwpJUgdTTcyY2g5BOanY/dBUnPQ0DIkEmR14
7CnsZd7c96lhILYC1cMQz2qgM3GWIJ6jrUUgCu3qB1BpGbkv1BAx+VOJDy569jUFIZF1LHr
u71PuYNwe3WmfdyARgmpMcjnj0BpiHhS7e/vVqKPC7TkYxwarptEg7AV1Vv4ds4dL0zWdV1
u2s7a7cMkU0bMWVWwTx2ODUyqKCuxKLm7IveG/C1ne2E2r67qH9nWJYwwEctI/rj+6PzNZm
s6G2l6j9mMsdyjAPHPHyJFPQiuh8X23hzVtNg1Hw9qKx20EzQ/Yogyqo42yBW6Z5B7H2qnJ
byjwHoV7cuGkeWeJB/EUVh830zkVlSnKTvLZ9OxpUjFRtHdHMpY+Y5KHGTzVaWAROQAMnri
tfGMkcZ5qpNFvO4k/XrXY0rHGpamUEO5sAnPHNTrEDCSB3qWVMcdaYDhMYBGe1RY1uPSMYO
7IzyMetK6+W6mPgHGRjg0IzY45yKaQzcjBzR0JvqNCR7+mAT61LGY0+bYGOOMnofWhIWK9M
CmPCTkYI2+lId7jdiuvGMn04p/wBlCjcSenIA5qNN8TA7SD9KlN5LuUO2eOBil6j16CNp8g
k+RfMUgMCCM89vrVYxkOytwQcEEcit7RNK1HxHfiw0m0a4uD82AQFUerE9BXoyfC/QdNiSb
xNrbTzA/vY7EgRp0zuc89+oFZVKkIbs1hCcuh4u4J3MeeMU+0tpbq7itIRl5XCID6mu+8UH
wNbadNa6Jo/lSA4W5d3aRm9s8Y+tZ/gCxRtZl1W5/wBXZJuXPTef8BmsJYjlpOpa1jphhnK
tGlfc9W8D+HLbSLE2fyvcDm4lA+8/oPYdBTtREV5qt5EUAWBvKU9jwCT+Z/SuT0XxVLa3Mq
3eVmkdmQbuMZzyfasW58WLp9zdSLfPM87FmCAE59Qe1eNUpzq3t8R9DSqwpWTdoo5nXkFp4
imgWPKiQEBh3zXvun6uP7D0m8mt2WFSAzEA7F+707DJH5V83apqbajqBuQj5OCCzZNd5caj
NbfDiOUXU4uFVl+SQhWyw4x6YrurUHOEVLfY86FdKpNw23Ivir4Zt9F8RrqOmIFsNRzIFXp
HIPvAe3f8a4KOMsPUH9K9Gm13/hN/CR014khvrNRMijgPtGDj0JHfviuDSLbjHTHeu+gpKC
jJ6o8rEOLnzR2ZF5Z64HI4FKyhUOB+HpVnYO3U00x9SOvpXTY5rlXbwScj6VFIh/L9atBf4
veomA2nHTqcilYdyILjGM8Gkc5cjkgDAqdVwBx71EVycKOT15oAjYEA0x920gfLjtU7+YIw
wXAzxk00gZPXgc1JQwbVXGM/jT9u2HIGeOOOlMkOG+XrT2YbBhQOw9qAFCgx/h06VEVB+XH
apkKhSHPamrx1PfvTECuUIZVz/jVpZ3KEsQfaq67XyMlSP0pNu1SMknIxTuK1yyJFx159KP
NTB+Uk+oqizvtYL19DSoSwBKEkGi4WNFLpEHZvqOBUjXMaEtGQ27AO5e/esza2MFevbpUy5
AzgEdOKfMxcqJGYFiw456ZoIRyQwzj171AxAXORjPWpYZ1Vg+AccgEZz9aa1Bob9nGd2MA9
KUqFXcQB/WrkjxO2Y1I7+wqORAVBwC3ShoSZAsiEfL19hx+NWC43Hkfkarsg6DgnnpTGEO4
/uz1qSzNfsF7jrSp8r8DoaJTk5jOVwKag+fJBPvQWS9DjtmnIQSSOgH50wkBgvbHWkUknpk
+1MRZUhn256jr6V3N5LovivwjpFqZ7bS9X0qMW7faXKRXCDoVbBAPrnFcIMk/LgfU1ctiFU
lgOf0qXBStfoCm4bG+2jTWdsbiXUNPds7BDazecxHqcDgCrDs04iVziOJBFGg6Ko/8Arkk+
5rNhlJhG7O4n1q/GVPBFdFONlq7s5Kk7vRWEaFSgHbPpVV4QDkitIBdvy+tOZYWgA2t5u7P
DfLtx0+ua2cDLmMVoCTwMepqJoOemea2fIIGCtAt1wAF61HsylOxkiDpViG03MOB7+1aQtR
wCDk/pU0dsP4R/9eqVLUTqFQWoAHyg/hTJLUbeO3Na6Q8be/X0FK0IEe4gHPpWypIy52cxP
aleSMcdj1rNljwwx6811VzCMHjrzz3rFuYFBJ79q5KlOx1QqXL/AIa1mbRftFxAxRnAQkdc
V0VqNf8AEXnXjD7PZz4Rp2XYGA/u+v8AKuU8PRadJqxXVW2QKhkAPIYjnFbt94j1fWbiWLT
FmW1g42A/Kg6du1eTWhZtrc93DyvCKe19jF8QW0Fq0dvaz+YhPmOD95SemT9OfaqdtqNxBa
C0tYyCx+dmPy7u3H0ouI54diyKSz9COdwq1YstmjR3kDgSf6wMMFemPx71TSVJK/MzODcq7
05UbGmeEtW8R2kl287OV4i2nOW/u4HbPfsBXP8AiHSJtG1KG3uFOMFCR0JB/TIwfxrtPC3i
JvD2prBPdAWUx3JLtDK/49R9BWn4yt7PXbOa+02CL92PNKuC3mEdDj8/rXPzyhJSXwnR7KM
04v4vzPMLuzBtUliWBSf4I3LMPciujWC6vvAVpHDB5wMp6DqQRwcfT0rJgl07+wVIDNeSEh
ggCxr+A5NdToOqLo/hazkaIuDcsDjt7j6Vq5vl26kqnHn5k+hykcVxZ3EyrG1q7R+WyIcqy
nryfXil8obcEH/Guu8R6tZ69qFvZWaK1xCmVYALu4yRx1PT37VziwPK4ULyTjFdtHVanl4i
/OU/K2jt7YqNlxkkduvrWtHp09wjCGPdt9DVaa1nh/1yGMDrurbmjtcw5Zb2M4pgDPf0qGS
PJII74xmrjDglTuH1phXjGcfhRa4XKxQqpJ5qPYBkKAPSrRUnGSNv9Ki28khfwpWHcrkcDI
6UFMsc8VZaMADPUngUhQ4ORyaVh3KXIIyufekPIGRirLKwTJUe2KgYEL0pWHcFjUnbk5pTE
eMZJpIyScHrU6Kc+vsKBFcxNuyp6dQD1qUJmMEDbz1zTzAAwY/iaXy+F9KdguRSRl5Cx5/C
mbCikD5T9c1b2BTjOSetM2nJ5H4HmnYLkC7gTnrQVG7O7B/lSkkYOcH3pMgnLdAc81NiiJi
S2O3cmmGQrwxAFDgbQTkEmoCCc8k+x4NNDNO2u1UbSQc9Tmr6gMqk4Ab7p65rAhBEnIJ71r
Wvzo37sszfdAPI/DvVIiSRLIgDEjGB7Zqq0Uhdj5fery7tp5BJ6irRI3H5D19avkuRzpbnD
sxAwxwQOtW7Q74ySe9U5Pvtxx3qa13BCAMZ71kdBNICrj5QcdqO+QMe4q3LEDt+XoOTn2qq
2c4UYx3Pagm6JFbHBwfercLKc5PGKoLJtP3c8ZFWIz6Z9apCaNe3IA5Oea0IpMjnisOKQdy
Md6vRy8ZPHbNbRZzTibkcilcA/ge9SDB6A4+lZkUuOS3A7VaSQlRyevT1rdSuYWsXAMMOMc
flTnlijQmZTEi/xqCwH1xyP1qJGG3lv0qVG3Lgc+oxVryEWJbaVIYp2KtDMAySJyrj2NOt1
xkSc5PGBiptHlht7mPz7hHiWYWi20mCh3KSh/4C36GtmTQdUjMb3MMdvJL8/lPIqsAehxnv
zgVlCvG/LJ6mk6LtzR2M0IQoBHvz3phUgHn5vTFWbi2vLZA1xDLAD3dCBz6E1Xc4+Ur09DX
UpJ6o53FrcpToCucZIrEvIjzjrXQTnfnsPpWXMGkOEUt7dTWNSzRpDQx7SxlvtThtYkLPKd
owPX/Jr0vwEdE0a6MGorE18smzLZAUevsa5fRNUHh++a/WJZbgKyqq/NtHUkgc9B1q1f6ro
eu4FvbSm/lO1FiQl2PQAevrzXzuNTlLka0Ppsv5Iw576nfeL9a0CGDZp0MH2nIO5VAKnrnI
rxPVrv7ZqUrhyUJJyeSa624+G3ji5tlnhsZ3UjIWV1DD8M8VFafDXW57KZpJ447uMEGB/vA
D+ma5qPsaOtzsrSq1vcS0OKgu5Y43tpI/tEDHLRd8+qnsa6PTNY0LSrJrsXe+Urt8n5vMfH
RW7Bc45z2rHOm3uia2tveQjzYznb2Yf4V1kvheC5t1u0EUc8pHyrGTgdTkc1tVlTcd9H2MK
KqRk1pddzk5dM1ixtd80bfY7lRKvlEPz+HStW1eSTQ7VFRysO5hswRuJ5B9sdaz5bXVrGWK
TT5JLdJXxsQ/KvPB2np+NdY+ieJB4fubbTra61O9vSq+dGoVETB3DPAzxUynypNtFcqaain
/AF2Of0TRdWudWguLeHy08zeZyQFAznipL+K2m8W3jWb+dbiU7WHT3x7ZzVc+CfGcca2z6Z
Kkb4/diUY/LOKntdLv9PuI7a5tnhlbAUMMA/Q9K3c4t3UrnPRi72lE63TEt4iq4AYjntXQw
3FopXzFwBxkoriuR1RJtF1tbCeVZWwjbozwQy9j35yPwrQZ3F19ikXZOoG5W/hOM8+nFcc0
73R6UJRlodANN8LalkT6fZyN6xjy3/TFYur/AA4ilD3OhXTZA/495yOf91h/X86y5JQ8isr
5IOQwPWtvT9cvLbGZftMSno3X860hXlHdmNXDQmtUedXen3llN5F1btDKDyrgjP8AjVMJwV
6+vFe8pcaN4hgSO+tYrgxnPlzL8y/Q9cfSuI8V+CE01Pt2kebcWxPzRN8zRj1B7ivQp4iMt
GePWwc6esdUeeFGYAHkevpQ0IbOc7vUCrgiQDjp/KpFiAHYmuzlPP5jNaIE43Y4qI24G30P
61pPASTwMmmiNl6g5+lHKPnKH2fncEJzzT441ByRgD8qvGJlbp+VKsZKEbcH3o5BOZSeIjj
A20piDJgDHFXDESTgYpfJwQc5471XIJTKnlKqjIzio2hBBIHNXzAcAtyaiMJK5YYx096HAa
mZckXOSM+1QuiDI659a0Gj5IyCKryxL3BBz0xUNFqRQYNgk5x7iq7sA20A8dauSjdgfdyKq
yIwOBkk96zNRmVOCHK4qxbuQMBsDPrVDIDcH2255qeJiDgnHNNDaOj84yRRo+C6/wAYHLeg
PrT2fDkENnNULN1kGCzBvWrbq3mN++xyeMVsnoc0lZnKvGHyAM8Z60+HCjGTnjpSIOCA2do
xg1NFETMPauc6y/FIGcBh8oxmkltkMzi3JmXPysBjP4dqjlBhm+YFcgd+3rVy2uI7cZ3FW7
EdatWe5m7rYyniKk8fTNPVm6ADPqKv6jcwXVx5gi2MVAbaAAx7nFUkj3SbVHzN0zS9B30Jk
OVxtGfepo5MNtzn1xVi3sEmDBLuHzOAEJIyT+GBj3qK6s5rS5aB9hdTjKNkHjPB9KpXRDsy
zHIcAk8H0q5FLkrjOCeMVlIflB24xyatxEnbhvzrSMjKUTYWQHjJ9TU0Tg57VnRsf73arsT
ZPIPJroizB6FpYoZQ7skTzHayTITuTGeOuPQ+prSkje/v7i+1O5e+u7ggySNhc4HAAHQewq
hbqqjKgDnJArQjXnPHAzzTVCF+ZrUHWnblT0L1sDbH/RpZEJHK+Y2D7EE4oui88zSuqh85y
qgDP0FIknykdd3Y9ae4DLvyTgdK1SS2Rm23uZc6MM+neqOoQxQQWTrJJ9oclXjK7eMZyD/F
xjp61qXKv5EghGXKkKPU4rEi0phqAvBbi2RIREsbNuc+rEjjnniuOupynGMTrockYylJ+g6
2jeG6h2wJIu7BUDHB9BXsnhPQNE8PR/2ncRQnVJF/1hUDyQf4VHr6mvJxcrYyw3O3d5T5IP
Sor/xleXDnEpAB9a8rMKLnNKL6ansZdVjGk+fue36n4ut7aNgGGPTNUNK1GLWrlJ5IhmNsp
KDhlPsRz+HSvEU1kSuDd3BZT2JrqLXxzZ6da+VCQSBxivMeG5FaC1PahVhNXm7I9k8vQbJ3
ujZwGdjkyyAO30yc8VmXHjO1hn8m1CuQcDHRcV4jqnju9v8AdGshRTwADyaj0vWobeb7RcS
EnrjNVHBpK89TnlXi5csNu57qdYtHU3l6Io0XrI6jp6dKwb7xms6yCKYWtt0DFvmP+FeS67
4xuNTmVI/3cEZ+Rc8f7x9/SudkvprhwHYkf7Rq44S6u0VKvTjotT25PHOjQqUlnFwuNpwM5
qlqXxC014sxwRyeUN4jZRyw+6SPQY6V5Za2sTqDPdKvHrSXcmnpEApUuj4J7kYpxw9NS6iq
VJuF20kd2/iXQpnj1e7sjc36vlZmYltwGS4HQAdhjH5UWevabPqE+r3haLz3Dy7eBg9l+uP
xOa81l1G3dRtUgdPar9vdWs88K5Kc7WB7DGP8/Wup0klqcCld6M9C0vStOu4kZ77lskpsHG
ewPt71Yu9Kk0xwT89sek6/dH+8O38qp2eizRxIbdu2cg1tWlxc252TNvXoQe4rzKk1e8We3
Sw81FJle1TaFOSHU5Vl4NdRYzvcQmGb5sjHHp61w02t2/8Aaht7O1YxodrqWChfda2X1y30
6GFriFftc/ENmWzv9Gfj5VPp3pNSi15ic4OLXVHMeJdE+wXIu4Ld4La4LbQR0IOMn0yRkVg
IgIBxkflmvUYtE8T+JIJF1zUzLaSlWNrBIqqCDlccZwPSs9vhh4i3/Itow6Z87aK93D11y8
s3sfLYnDT5+aK3PPdgwc5/xo2KQR1r0N/hh4jCZAsifa4Ax+lMPwy8SKvAsj3IFwP8K7Pb0
l9o5Pq9b+VnAJCN3y/rUnkqQM9RXan4beJSdxW0Unp/pA/nTf8AhXniZZCGWzAHcXK9aj61
QX2kP6rXf2TjWiznCjcKYYyBnB9Sa7U+AvECbiDYkf8AXytNbwHrYGWexAHP/H0tV9bw/wD
OhfU8R/IzjGXpyc1DJACPlxz1rsZ/B1/bRmSS5sFHoblayF0mSa9W0guLaRyMlhKAi/VjgU
/rVGX2kUsJX/kZzTwhQWx36VVkjbDZ5Hoa7qTwdM0JZtW0hD6G7Ws1/Co3lZde0iEY+99pD
5/AVjKvS/mKjQq9jiZ40DEZx2qo6AAjOOK7OXwm8kzpFq2nSAH5SJSS3vjHFZd74Sv7bLS3
lljsBI2T9PlrP21NvRm8aFT+U5aWAt0ABz3PamrEVKgjNbEeganJIRFbLMAMllcAAe5OMUl
3YXGn3H2a9iWOVQGIVw306GqU4vRMJU5w+JWIrFT5nygkn8q6n+0QnyeXD8vHMQP9a5CFyk
hZXPWtBjliSOc/3xW0XZHPKN2YKYGTjGcdanUZkUgc9aUW4Vfu4HpT1Q+aCM/T2qLGrZHcq
TcEgcHFMyxBVifark8Z80Z9BUPklevOfaiwrkQORk/nTWcjkE46nFSMCAFx+dQkELhsY60W
C5btpWidWUn866D5NRZ5XkSF8AAc4P4/41yqsFfOQc8fhWraXW1Dzj696uL7mc11Roz2bW8
mxtrYxyDmo4wFIBwMnH4VYtZi+AwBHfPSreorZFbd7WJo8r865JG4HqM+vpWlrq6MVN7Mgj
6HGMfSr8QO0c4A9KzUYgDB/CrcMhIA6euK0huZyNWDHYZ71fRsN0GKzLc5YDpWgijGW5Peu
5bHM3qWUOVGzirMZBxzz06VWV+yg8jp6VMuzfnPIqWguPdVYAdfeomjWTI6HvVlCCQM8/zp
WTaCWGRS9Skc3rieVpblOAGA6dQa5OOB5hnt7mu+1iKKTT54nGd0ZcD0x0/Wuft9PlGmq7R
gbhnJFeHjakY1D6TK8PKrB3Whz7aXfMn7v5ue3NVxpt+C29TirN3JPbTN5EjIRzhaSHXdU8
0QxIs+e23msE52ujqcMMm4yun95S+yXBmwFPT0rR0rQNY1S8FrY273EjHkdAg9SegrT0+a6
ur0QyRpH0+6vr717t4V0uCz01UhhEYxk46k9yT3Nc1bEyp6W1N6WCpz1Tdjx3Vvhd4h0u3W
aFor9CuXWEnch7jB6/UVxklnPHM0EhMUq8FX+Uj86+kPEeqLaQyMXCgZGK+cPE1215r810T
jeAOBjgVrQnOfxHLiYU6WyGbUQgyXiIBz69KBLYSsiNK3lsfmcDp+FY7iTYykjB7596mjgd
kChe/aurkscftnLRI3HOliDy2jkEgPPpn61BZrGuoQm7Vo4uuMZJFVE+0RlACQRwDjpTZhc
AeYzMWJ6560JK1hNyvzNbHvvhS/tbjQYZEcHZ+7Jbrkf/WrA17xXp/2uW0s1kuZo22N5YyA
fSvMLDUb+KNooL17cSgIxB/nXV2kB0fQk1YFJdSeTyAVwfso/v47se3p9a8l4SNObk9b7Ht
Qx8501BK1t2XU1CLw/K3mBLnWZTuEGC6wjr8wHVvbt3otYtUupnvm0q3E8jbjcXszBvqAG/
nXOW2qajE8sVi4UFycyIrOT3Yt1P0zW1av4qmhZvte0OeoiX/Diun2VOOstWcilVltodHar
4ujYG21m3i5HKKW/LmrUl74uR1SXxY6seyxiuQa31ttqy39wUHAw5x9OOlL5F3BBb3ss7sy
MAQT1AOP5UKNO9o6Dmp2bav8zrzdeIWBWTxjIW6Y2DmoGm1bYd/iudgvB2qKoqBnt7ZqxGm
c8cmvSWXRerkeQ8xa2ivxI5WvMH/if6g5x1UL/hVTOrPKpfUr9YccZlAb8hx+taiwAdR1zi
gwdMDJ9a1jl1JbsxlmVVu9kY00OpyHZBdXiD+/Ldk/+OqKqvpV5Iqia+uGPdjOx/KumEWO2
ajlTvj8MVqsDSXQl5jWe1vuMJNPtIYmAtlkfsZpHcflkVFFa28IJe1huWPH7wHav0XNbMiE
9F9+e1UZUGTgYx1p/UqPYj6/XenN+REbrycCO1tUUdB5K4xVabU7nJMXlxL6JGoH8qfMNoJ
7Y71QmAA6YOOlZywlFfZKWMrvebK95qt/JGVM+F6fLxWNNeXOQzz7mxgZAP8AOrlznrg/T1
rPkMa4A+9j06Vk6cI7I2VapLeTI/7R1BMqLqVUPJCtj+VNR2kw2CeM7s9aj4IOVzk5qRG2n
ljyOlTZLYd7jokycsOvtWgXhDEbT/30KpxyB05I6YFTlHyeFqrgRGM7eOeOlIsRJAOCfUVc
iQ7VBwAKlEOR0x26VqkYORTkhPmZ74H8qaY8oOK0HjDNyOAKYYeepxkVXKTzmZ5B6jr+dV5
IgeNvB6mtkQ4Y8HkdqGtRu+7njANLkGqhzbR7XGE/AmrCrgBiOO+DV6a2/lmq/kkEtn2rNx
NVK5p2EsflYZiD71NPIWfbk7QPlBP5/Ss2KIqC3IAq9Gvy5LZ9OatN7GLSvccMgYHJH61bh
GCBxVUEqRyGycZqdWCsCeOa0i7Gcloa0Ljk5+laELep4+tZEUmQAx96uxyYYYOBXfF3RySV
jQBHPJz2NSiT5hyMdx61UWRQBhsHpStIWYru2qOScfpTewjRilXvzzjjtU+4yZAz9PSsxXG
ARk8Z46GrkMmFznHtU2LGXahUDTD90VMbn+7nGD9M/wA6jlK2toYzEz2o5VlGWjHcEf3Qe/
vWisiOHU4PrkZyK44+J5/D+tXNg0ZktonxGc/MgPOB6ivCzDDXfOtmfTZVjnTXs72a2frum
ZGq+SZg0RVwTwVOc1t6dpA0bRnubtAs1yoYlhzEnp9T3rWbxf4RnkgvJNOha8hyS3lAEn37
dya5q91u58SXcGnQgbThXkUn5gP64rljzctkdVacJVOeRv8Agu1GoagJjHnLZGR2zx+le1/
aIdO03lwmFxya4HRLe00DT/NbaZiOR0x/hXPeIvGU2pz/ANnWLZY8Fl6Ad685xdWq3bRHp8
8aVJK92xfE2tDVtQa1ifbGmd8v90d68u1toJLyP7NMWjC4Geq81r3k5upRpdj+9AOZZFOPM
IPPP90Vz13a+VJujkEgHOR0NenSjY8bEybTVvVkabcEvzs5Ix1BrQsDG0wQt7Vnh1yH6gZB
BqWzkC3WO44BrplscVN8skbl1bbG3Bc4IIz3q5NZwT2+9RgOu8e3qPwqFJleAKVbPTPWp4m
Z9MkgDfPF8ycdR3Fc2p6Xuv5mHZW6/airthc43Vty20jKIZpd6qOhwfoB7Un9n7dGilC8yP
z68D/Gs60vZBdwwMSx3BR9M02ud6GMX7JWa3PQfCmg28qCW7s3IPJZjjj1FbdyI9NuVGwG2
DHIPNdHpyzw+Hrcz7J1IDL5bZwe/wClc7rxhexcx4K9Rg9K4qk7TSZ6VKnzQbTNf7Cdd0pr
uCNBGq/K3Qtj+dcJ4iZY9LKR8bpGH61teCdVtzFPa6hcSskfEYVsKnrn8a5nWphcX8dtGdy
l2bPqNxrVwSaaMoTck7mrYCWW0iMuCxUYYdxWpDGOo4/rSRWscVjasVAkAP3Bjcp9R61YVR
t+9xj1r6DCzdSmpM+WxtJUqrjHYGBPU/8A1qQqB346/WnoACMg0qKCcfzFdZwkQQFhg8j9K
R1XsPyqwAq5xnOeDSMvBHUEelAGfJGwOecAVnyrgE849xWtKjFCcn8eaz5kPIOMeuaAMmRR
jkDmqUwyvP3c1qTISDk4rMuI8E8lj1NZSRcTHuVyvB6cVj3KsONvbOa3JRkEbaoTwtkk8j3
44rkkjrhIx23epzngetJ5j+YO/arU0TBs4z71AV2tvYcjoaxOhDopNoIzkj17Vaa4G45Dda
pjk7c4HvUzNBvP7nPP95qLA2jagb5RwPWrSnI+b8zWZBN8vzcHp0qyJQHALd66YM45p3LpQ
NjH5dM0eVjnPOOKaWcyBSpU4HUe1Sxk5OQDWyVzJtoQIoYZIyadsyuTz/SpNvy/d6dqXGFO
O/U1fKTcybmHHuaypi0RGT1P3a6CeNWJ6cfjWNcxbiVGGHqa5qkbHRTkT20yhVfeCxONuM4
9/pWpCyNF9nEcXTAbaM9c9a5xEdGwDgDvWhbSlXyDg96iMrblSj2NFrN2lVYU3EnHfJPtVe
SKaCZopkKOjYZW6g+9aFvcgYc4Yg5/Gqt+5ku5CGDbjnKnitJJLVGcW9mX9ASC81+xtLxcw
ySYcdyMHj88UiNtbJGMHJPpTPD8f/EyGoSPhbFo2B9WJ/wq34ghWHXr2GN8RyN5iHHG1gGH
86cZtOwpQurl2znu9OvrPWBp891YLbmaUwrkrk/x8ZAK88Cn3d1Z6hfz3mnWq21rM25URiw
zgZIz2JzXN29pP9okuJ9TnlMv30VioYehxW3C+1AqDAHQDoKWGo1FNzqPUrEVafKoU0W9vO
c8dRVkfdOSPrWeZSFznHPOaka4XyZ9iu/kRGaQRrkhR1Nd8pRgrs5YRlJpR1LqMASRgA81i
6tpllqeqRqrqtwyhWwO/bP/ANetG8tttoktvcs0Uh2GYKRsON2B65XoRUUSE2/2a2t/Kt06
Mev1A659zXHNxrwfIzrhzUKicjhtW8Lz2cjTbjhT8+PSni6i0W9hmtZmlLRgq2z5QO4561t
X+o2+qQv95phw6v2PTgdB0rKaxuNV054FK/aLUllXPJXqR/XHvXkKW6Z7kqTspx6lyfxLqO
sSJZWasTJ1C8lj7nvUEkHkxva2LmeZn2SzITl2/uJjt6mtWy0CPTtF82e9isY5Fy08nEkgI
4VF6ge5xSQXehFIrPTvP+1udouC+xIV6scAcnFcza3Wx16pWl8T/qyM1bC4trOayi2RSf8A
L1O5CrGP7gPf3rm7pIIZJEguUmDcYA6fStnWLyTWtRFvbR+XbR/LDEvQD1PqT61lX2nTWdz
GkifeXIHr/hW9O+8nr2OOt8PuK6XUzkIy64AB+WnL+7VSPv8AqDUTzsJSki8jtT3deNin39
66ThNeGMzorxtj3Bqf9/BeIpdmLHpn9Ko2Vz5Y2lc5554rRAJv4WcHAYe+Kzem50J81rHVx
zw/2Yi7g6/MOfcVytraR3uvwwSP5UTuAzegzVx7o/Z5IQ2NrbgPp1rM+2LBhursfyrGnHlO
qtJSSR75HDYWWmwQWF+1zD8uPM4I/KuN1s3UryR2g+Vycg9CfUVW8LaxYTWqQXV4ISMkRNk
Aj1B/pXaXFnamL7RbFVYjPA4PsfWuarTalzWO6jWUoclzz/Sbm/0e2uIHCok5+YnBBOOp7i
p9AsGvNYN5KSEj+5xnpWtLpVzqs5ijKBMAFu4z2pZ5IvDtjLicFo03ZJ+9g003Nai0hqi69
39o1OeMFd8MahgBxkn/AAFKcGQj9K4/wlqL32q6pOzPtbBXdzhcmutDAsDwPrX0GFXLTSPl
cZPnquRKNxGTnnnp0qVOXAz37VV84BTx05qSOTuDXZc49y8Ap+UjGOmKa/XOMADoKjjcB+W
+agknrjHrmpuFivLnGM4x6VQmUZxnI9q0pAGG3sP0qjImFyOnpTFYyplG0/Lz61mTfdyK2J
FO31NZtymMHseKUhoxpVOCO/aqbrnJ3EEVqyRZXHcHn6VUkizkcY6VySR0RZkOo83Bz9aim
jJGRj04rQkiwxOBgGtu20BNNsxrHiCMpbg/ubQnbJcHtn+6v6nt61ztWOiLOQFu+3zCp2E4
DEcH/GrRibJ+7/30Klv7iW/unmmwuBhUUYVF7BR2AqofvH5qLlrzKb3Dq2WUr9KnW8cbc55
6nvU1zag4KjP0qq0LjAUE/hTs0D5WdDZ6rGAolVSMdCM4+laiXkU0hYIm04A4HFcIY7hCMI
eMZxQL27gf5SxXGfrW0arWjMZUU9Uz0ZDbzyRiZxChOHdUzgepA61VvI5bO7ktZdpeJtrbS
CPzrFttd32VvbrAkUsRyZlJ3Pn1+lW7e8id2W4TzASSWB+YHH61uqieqOaVNx0LDDdjA/HF
QNahxuPFbkIVPDN2pwz+fGysmGHQ557dapRhSAOtUkpE35TCmtXDAhdx6kg1X2MuM5Aro5Y
QV3BeM1nTQkIWC4GeD61hOlY2hVKkUkihTjOBV07Z4NvlDeDw44yPeqK/eGcqB1BrobPRr1
4onmVLe3mGftE7BVUfQ85rNSS3Zo4t/CS6dZOdCAYwwNLGbhvNcKTl/l698L0q54tigjtND
njuIJZxAbKfymzl4iQD/wB84/KqsDaPpbtYYgeeUiOSadixbHTkdB9OtOvxZahZQGbdbtAz
GMngZY5cj1zxULRGju9DNgbP3iQfStBCCODyPWseNgCAGJ2nGeauJKRxkcV30p9TgqQdy/n
oCOvbNc6819YajdqZbxI50YAw/dcnjBPpjitxX3L1yfX1qZSMjHB/WnWoqtGzY6FZ0ZXQ+I
WixxR6UbmDT2jVzbStkLLghsd8Y9atx52nBx2qqrDPJzUiuoGcEA1VKkqcOVCqVHUlzMrx6
HYf2hd6jdXSWlvEoclwQHPcD1rndd1uzubkwaBbtEpHzS/3znOee3arE+n654k1SdJ9otbV
wgjQ4UAAcgdyRzXa2+j6f/YazyW6xCzUkyrHhiAMc8e/XP0r5us+ScpP7j6yi/aU4Q/E4vT
vDV7rcjTalds77TK7M+MgH36fWtm78P6fbvcDS45I4zGY0yQdzFTzzzzx+dblvrfhvSLYzi
6S2ywjdZflk4PIC9SB3z6VyXiLxlpk5li0aKaad5Vf7TLkElT1x/TFccXUq7KxvL2VJt3uY
XhxjDq0LHy3+blZTgfnXW+KdOgv4m1FDbQiFVMZQEYU9zz356+1cpc2ceuNJfaKgjmfmexJ
Csp7lM9Qf0qMW+ugyRRaRcSBseYCCqHHTI6HFdDak+a9n2MqacVytXX4HNzoYZTmTzcnp/O
pY41aMH8OlW7+xeLDXKosnH7teSPr9KhtSVhJbBAPTvXbF3Vzy6seWTQ2NyjhWBI3Z5rRgu
AJCecE9M1nsQr57E5+lTvjjY3K02rkRk4l3cst4oLiEMQNzHhc9z7VPfaeba7SFmjkCrgFT
kYPoR1qpDbS3cuyJd7gEhR1Ix+tV/3sMqNkhkbIBPQ1PKtjXnadzoks9tqJVjYqDtL44H9a
0NG166026S0kmdrZ+ACSQpPcf4VWhvIGtUkjcbOcLn7p7g1TuZFkKkE7s9qwXMpcrO5uEoc
8Xqdvq2u3VraRW9k4R5Ms7ZAIA6dPrXM/YbvXluPO1KOERrlVYH5z1xVWe4nW5MdypDIBw2
QRxnrTJbfURpEmqJbstkX8sS7gct7jrRGNnsTUqc0b33LfgSN47zUSxwVRRkc9zXb7wAT+F
cd4MG2wvrgLjdIqhsdgDx+ddI8h2/ewa9qh8B89XtzuxYMny5JximifBB7Gs8zHO05J65pj
TtkAVvc5zbhnLHb3NWVf5iM1iQTAcg5Pr0q8k3I6YPOaqwrl9iCB1wOlVpRnJJNPVmKAHjP
b1oI3e2fSnYLlCWNsHtWdPGGYAfjzWzIhK5DHA64qosdtGGvL+ZIbSFv3pOOT1CD3NRKSir
sqMXJ2Ri3FtcR2kV20Dm3kl8pZAMqGqm0O8jYCWJwBWvNrkmvqxjj8myhbbDFjC8d8ev8An
rV2e2h0GKOaZFm1SUboo93ywD1OOre3QVwus0ve3eyOz2PvWXTcitbC00GKG/1NVm1BgXjt
HHEI7M3qfQVzWq3NzqN7JPcu7jJIDHpmrswlklZ3dmZuSSckn1NU5ozg8E5HOKpU5by3IdR
XsjFlQcgDHYg1G1vFuPDdauSx9WHYelRm3l3HGajlN4yVi+9vuQfKMdqmTTXMeViLNjAA5q
WSaJFUja2D1pJNUL7orY7EYgYViM/nXX7q3OL3mVJ7NRgOMYGD2rJnsFfO0Zx/dFdjFq+nW
EIWazW8uQuN8vKp3wo9fc5rpNL8a2u7y1021jiP3VaPdt7964pVb6Rjc6oxa1kzyCOFoiHI
Kr0zt/rUy3Dq5O7BzgAV7rc6x4c8S2p0rWrKB0Q7k8o7ChJ6rjpxXAeKvh3NpdsNX0W6+36
XMxUAD95Ef7rAdfrWUaz5uWSsauCaumLpk6S+BtQfYSBcRDcOg68VnpKAo6D3q9pNnKvw0v
1J8iSS/Q4cdAoxz6feqnb6bPMMPL06bR1P412RxEY7nNKhJ2sTq+9QAMjuc/0qlqE8NrAWm
cICePU1vJpdvZWU15dTv5MS7j0FefQrJrfiBI+djv0GW2qO1EsSpK0dwjhnHWR0dheQaRYr
rt/bCRnJ+xWzdXI/jb2rmdR1TU9cuzPeTM+TkJ/Cg9AO1M1q8e91OQ7y0cf7uMZ4VRwAKsa
Vb+fOFwOvIrjlK+rOyMdLI0dNsJZgvyFnY4Pck9q7WDwrcStBb22JHmjDlWAALEE459AKn0
nSmDacVQEXAZ1I6cDGPY85r0vS9PSW0tVwAxRYySvK4GM/mKSlcvkVzy7/AIRC9keSOK3cS
Rg8dTkdcDvisOfTLy3Y4jd1J4KKTn1+le8RaU9zDCY3DSq5jL4xtOCw/kP1rldcQadfQXdp
cfPKAducDJHKMPX3o9tKDvEUqMZqzPMY4pnYIkMjM3AAU81KqygZKOMkjJB5x1r1EhXtVmV
isTjfn0+tZzkhUdJhIcffUYB960WPktGjL6jF7M4XG1ehB9KTdkYJLc/lXfx3ojUo6Kcnpt
BzU+zSp1iW6tLeW3jySGQLjPuMYq/7RtvEl4DtI4a0vtF0MPq2q3IkWY7UtIm3M7L3I9vwF
YviX4geIfENsLC1t00+wfMYjjAyy9ME9APpTvE3h19Y8TXl1pVosOnvt2SIMKBjBIz7/nWd
ZaZquhX0U1r5F5sO4Qu6tn3xnrXmOtTnJyvqz040qkIJNWQyw+Huq6ujzx73JGd204zjux/
/AF0278PT+GpVk1GGKSM8ZLDIP9a7K513xxrDQ2unFbJSPugAOnsd2OnrWRdaFpljIZvEvi
CM3TZLDJmc/QdAaiNWT+J/cdEqUIpOC179DBhn8M3AJnWa2fsVOCPz/wAagv3VboQ22sXbW
TYLF3KlR+dX7vU/B8SEWei3V+e8tw+0fUAdK3NG0nw7rukTX8VrNbNAf3kbtnAA657is5NQ
95p2N6fNV9y6ucLqN3bCNYYIML3fGS3uTWchI+TOD6nggeta13cbJMx6V+6OSpYndt9ahSG
31HIizHPjIRv4vx712QlZbHBWpupLfX7iiV3kjgH0pwLqcHjHP40GN7efa42jPGR/Op15bO
cdvWtrnC4taMaks8U8U1s7RyIcq6nBHuKu3F+0sXmT2ymYjHmLxk+pFVgFJAxn0qSGFru4S
CPbuJwoY4yfxpiKsTPuMeMBvTvWjA8bZSaXao4zgmo7uymsiPP2qwPC5yc/0pr6XrFvpkep
T2M8dnIcJO0Z2MfrSaNIztoWo2iluFg+0hImbBlIJxRrCCwmk06x1B7u0HzbhwG7jjtWXg7
CSQpHp61E8rtk7VGeOKLA5XPQvCMRXw2JGyC8rHp2HFacxOcg8DnJFLpdnPaaTBHMTuEYyv
8Ad4p0ynZ6CvTgrRSPKm7ybKDMdwIYACmhstnOT1xTZgQD0JqBJT5g5470k7MTWheSXOAF4
9KvRS/KOcZFZrQTCFbjY3ksdofHGeuM+tSwygHHP9a2izNo3Y24Bz0FP3hsDoD3qhFP8oXd
gfStS2tPOtXvHZY7SJgJJGPC+ppTqKCuyqdOVR2RFgYdpZVigj+aWQnAUf41wOqajP4p1CS
x0izkOnwDgDguR/G39Kuazqk/i3Ul0HQFMenxnLueN/q7e1ddpui2mj2C2Vom3GNznrIfU1
xRUq7u9Ed8nDDxtHVmJplultaW8X2aS6jhGPJljMYP+8e/4c1J9mYSM8shmPGN38OK32iPP
y/1qrJDgdDiuyFBQ1buzinWctErIx5IQMgDP0qlJGAewFbckfoc1nzx857Y5xWtkYp6mNNG
B0GM1C0KbjxJ1/z3q/PHyWx+FUXSTzG5PU96wlHU3jOyKMsUmzGScflTBKtvE/AyflB/nWx
fG0tlIJDOT0B6VkvY3bmWe4tzBFEgkIfG4o3RgvGa56itpc6KbctWjIklneVWO4rt7VdsDd
y3AjjDO3AZYvmLen8jTvs9tJc3FjdXPl7Yy0ciDO7HPAzjkVLZa3fpFHbWqxIix+UW8sfM2
MB+n3gOmc4yfWudaHTa+ht2drqBlAYGGMqH34Dtz90c4C9CTnoBmpp2uLiDyI9UuJbUyHML
v0OAQSBwe4yPSqEUU0ozPNJKWYyNuYkFscsfU+9acca4UKwAJGcjOahtFKnY3NMQnwXeWLn
IW4V8+uSKks7RGVT8yAEcetS6bGi+Frx/M2s86gjHB5HH86t2cZBUbsA9TWbWqNY7HJ/EC/
NtpUOnIoUTnzGI64HAH5/yrmfBCKL3UbtkL+TbMQMkYyD6Vd+ITFvEZgU5WONcgHueTU3w6
jY32oRNGzxywNG+0ZwCpAz+NaU9NSanRHC7i8m4knnNdP4eZftCswJGRkDuK5zULO8026aG
6t5IXUkfOpBI9fcGp7DVltxux909B3pNXQo6M9z0JpLZIo5t0G192yTowHRx74Neh2+swab
OrMiTblZUJ75OOfQ184WXjCKK1AkDM0fCv/d9ver1x8QWnhVIgQq4wOwp6D23PdJtfi0f7Q
ryojMd4QMCRjI7exrxrxH4qilgjU3CjzGLAsSSCD7VxuqeK7m/tRCG2FWySSSdv49q5iTzr
mXcQxZjwB3zUOCb1K9p2Pozwnq7614bgupW3uGaMkckkdzVqaFklVhKyxqCpiAG0+/rmuS+
HH2jT/C0trfQPA3m703DaSpUda6G8v0TcrAbQM8ng1lKGuhpB3RVnZtm/GASeM5+lYY8S2k
k13Yzz/Zp4y0S7x8j9sk9vpVu5uNyxtEw8vbjjkEHoRXMXGkPPqc+opZTXMRCgqsZKs4756
Y6VM9I6HRRipTXNsWtT1Tw/Cm+Xy72eONI0TaWAx1I5xXMSz6ZqNx+4khtgcYjeAoB+IzT7
rSdUvb3bIsahjjDTJux9Aa7LRvA3moiS2aycdR83X6Vkowoxu1qbynPEzdmrHJL/alhEXtZ
WMZ44fzIz7e1Pt7fTNWuY5GIt7tuSjsSsn+77+3ftXZ6n4AlsoWn06WS2kxyj/MjD3rhLmL
dcm2uE+yXan9244Vjn17VUXGfw6MipGVJe8ro6C9s7dLJGhgREl+aKIfebGMn1C5Bx65rET
V9R0R3+yOBFIf3kYXg+oNdt4Xsn1MpcXYcvIu2RAeEKnDD6c5x71V8XeEobC1ku7YSqvUrt
OOawhLlfJPU6Z3nDmhoYkKxahDHeR8W8jeW8Q5MZ67V9jWLrNqtrLuhA81T82z7qH0FN0S+
MKXaBtu0B/m6BlPBptzcyXs5EEXnjOFYZCj39Tn14rWMJRqPsZTqRnRSe5bESarpayu264i
+ViwwfyrNktriIgumR1yO9WBY34hILui+kYwDRbCNrtLe7aVVY4ODitovlvZmVSCqKKkrPv
3KUshTqBz3xVcyHI4PNekxeA1v9NF1Fe77iRsB+gXHBDDv9eK5PVfCGt6RK4ubNzED8sygl
GHsf6GtoyTPNnBp2MZpchTjkD8MetdBJ4w1KTRZ9LllZ7eZVXyyMgAdD7VhvbyRqFaNhkZ+
YdaiMEzsu2Jyc8YWtFcy2AHzJVVBuZjtCjrmus8O6LZTXai5CyyxHPzn5AQeg9ea5qJGsbt
ZZrfey/MEckA+/HNbVheeIMF7aU2sZX5fLgGD2AGBnt1qHfoWrbs9ILLKm/p2K5HB7iqdxH
tUjOfxrK0K+1iTWHstRiEisn+tQY6cg/THtW1PH8xbGM+1erSn7SNzy6sOSVjEuUXOOenSs
xxtJyfwrZuYsZyeax5kIUjHU1FRWHE0tO1c20bwyRRzRuMbJeVz649ainfzJWmjiWJGOdqj
AFZQbawU9B6Cums9MutSgt7O1dTHKQ8rD/lmB6n86cZ2TbHyttJE+hafJqcxLN5VvGMyS46
ew96yvFWuvql3F4Z8NqTbKdsjoceYfT6D170zxb4sLW8fhfw/IPKhUQzToMGUg9AfT+dQ+H
LOPTICzndPJ998dPYVzcsq87t6Ha5Qw9OyWp0/h/R4NF08QphppMNK4GMnHQe1bK8kkkE9w
e9Z1tcK+Pm9utX1kBUnp616MYqKsjzZScndjvKLITj29xVWaIAY7+tXPPAA6+lVHkTB3ZzV
ENGdJEPT/wCvWfOBg8fWtSRuSoGT71n3GSxO3tTEZM2AGLflVJ9u9sqc59auXB6jp64FUHP
zt16+tZyLiWdXuNM03RkfTfsskiOipcpMTNJ1371zjB4HSuMe/uLj5pbh32qyqXbLBT2z6e
1JMRLuGDjfnI/rSQwL3GT149K8k9hJW1GLbs/lvzwM/StqxgWJgTjBPXFVogAsfHOeMcdK0
oIw5DAbPxqWaI0kVJQEDsp6Hb1rTgjUHaTgfrVCFFaQNuwVBwen51dgfLhn9sfWs2WdHCAP
DrqUGDOG46jBUZqe0Y4BPYkY/GoI/l0KUAk5UvjH/TVRmqsVylqJ55ZFSIfOxweABSuJI57
xVp00vid7xbczI8ahV4xuxirfgvGmh44YFa+ZlOyQjj5u2e+K4jXdfvtV1U3ayPDGnyxID9
1ff3rpPCenRahG0+oeIV0qdRvUytgyqfTg7vp1raF9TCpqz0n4kN4Hn8MaamrtKsxkEcUsY
BlXg5LDjK5xnH4V5Dc+Braadk8O67Z34OcBpFjK+xDEHNZXjG9MuuSIt3NdJF8omlzuY/Tt
9K1vCnhG78V6XJc2AjeSBgkyGQKVPY4Jzg0Du7GZN4G8R20myawdgxwCBnP5U2PwZrwx5lk
6BjnJVsfhxXdx/DLXIWXZfrC68gLdKpH/AI9U8ngjWlQrdeI0EYxxJfrn8t9O6B3ZysXw+u
4ovtGqXcdjE2CWncRcZ7bjn8hU5vvDnh5nGk2o1W6TpcOP3YP4jJrpx4D0aILNq/izSo5QM
nzLpXOfwJNMEXw8s7lBc6zBfBuCthE7vn0AIAP1pc9nZIOTuzJ0XxJqN68qai7PO53o+O39
38B09q1JmaaCVGB+YN+eK35r3RW02Sx0jRVtY34ae4fdKMHsBwuce9URCY0DBc56HqPrWMq
nc6IQOE0vWdVsYYo7PdMvIMRJ+UjuKoazq+qareLbzzTrFCojSEyEqvbp9a1FheyN42nxST
S3EreSI1J2Jnr7D/GneHfD013rCmfaSMMVVw+Pbg1zx5U3Ox21XKSjSbNrwbolwzxsmizzu
eM8KD+Jr3jQ9Ja1tg1zp0luygE4w2PxFN8I6VFb2qvJEYgqjG5cV3BwiBVw2Rg+lczkpO8k
bNOC5IS/I4/WxaXNi0Y2SnGeRhgPr1r5n8a2oOpOtq+8x5Ji/jA9R6ivffHtxFFYPLFMsMy
5KsOK+Zr3UJdU1kTFmE6P8rLxz610UUm7mFZzUOR7s9H8AXYuLa1mu2RfmaNi4OCVHBJ7HH
f2FR/ELxDaGP7JbvE+MjKyl/0pIJTomn2dxHB+9uZfNcAcAABTj03da5vWfCd3ealLd21wr
QTPujJPr2/Cue8ZVOaT0OmMaig4QV2jkrdsxuobPmkL06ivSfB/hyKSNWeWIyMM7VG5h7Hs
K4zVYrTS40srNWaQEedcn+M+iDsvv1Ndh4At5dSl+zNqD29uuMrCcO/1PYV1VmnT5k9Dkw/
MqvI1qd3eeFNOjsWaSQMcHPmSBcfgMV5Hr1nDaXLFGjYKcgoc/rX0na+F9Fjsjss/N4wWkY
sT+dePfELw9aWLNLb2wQH+7xiuajOPMrM660Zyg1JLQi8M+Jk0rQ1F8Q6sx2D+I9uPU8V1W
m6/HqdrJcRWssUe4r+9ON5zyMeg/nXkejWrT6hbiAESMDmRufKA6ke+OleiRSGKOOCEEKow
BjpivQhF3d9jyaso2Xfqbj6bpMztLJbtvLAjyiFA9QQeMdemKqX+nWNrYT3a3qJHChkZZI8
FupwOvbFNi85kAPJ7ADpXNeO9VFppH9lIN01yQXJP3EB/qf5VqpcuxzOPMcbaw/2lqct3cB
jFkyMOp256V7loHg6UaVbTSI8BQsqtnYQMsVOQenzCvI/CSNNJJHFgv1KjGSueRz7flXvHh
/WBLY29rA8slvAoTdOnzYXorA98YHpx3rkqNuR3QpXirGNrfhxbC0hn+RbmOHG/IAOAP8D+
dcwv7yEOwAbHOOldx4ont7kRvI/mNkCNM8dep/lXH3CRLdSpCpVQ3IJz2z+XNd2CklNxXU4
cbQagpMxblDuOCaxJ0JGMZxXSTpx6471Rj0+e/u47WBQzyMAPSvQqWtdnm01d2RkaRo91rO
qJa2y4B5eUjiMdyaseKvEVvpUDeG/Dh+XGyadTkyH0zWl4n8SWXhTSj4d0GVZr6T/j5uF9f
QV57a27xuLif5pmOckcjNeY5Ob8j1VFUo/3i3pdiLb99NzO3Y87a24pgMDnGapQtE0eWIyK
vWMQun8tWA5xkngV30tFZHnVNXdmnaXJB6/nWrFd/JxzjrmsKSGWyuWt5cF0OCRyCPUU+OX
bkHmutSTOZxdzf+0g/N6jionmJ4B571npLjlTn1prSZBBP407hYsSTck/zqpNJxjGee9Rs5
ySSBVeSTdg5zUuVhqJDMevrVJ9u9uF6+lTyvkHuetVmb52+Y9f7orNu5pFWORAZA2ct82Tg
1bjbdGwAOSPTHeqZXMjgHBzkDHWnK7ooUDkA5PfrXmHqGnDLt24xnb35rRgk4UKRgDpWAkq
kxHPJyCBV6KQjBUgg8YzSaLTOjik3Ljdg/yq55w6jGc5z6Vz0dwdhGeQeQTUpuuQD1btWbi
WmdzbTBtMuACTtticdD/rM/lxXL+IL4Lpv2ZDzMdzEHsK3dPLS6DfHcVdbJTux15Y1w18Rq
OB5xQr8uSM/pV1Ia6CpTW7OfdlcsST1xXung0zReFUaXRociM+XfvIPKC46kYzuHpnnFeLH
SpxEzPNGAvOc8mvYPCFraS6Hb3EGkXcd15W9riUj7NEB1lGTyfbHXvVLZoxlfmTPGtRtHkv
LmSFXYb2zv8AvdT1HrWeFuYmKIWTnlRkZ9/1rr7h4rPxtd27xkQ+eVKsc/KTkH68g13g8Ka
NeRrO6KQeeDXDUxPsmlJbnp0sNGrG8XqeNNAiKWlvUx0BBLZ/DrVRWKMEdcuSOPSvT/EGi6
LpkBeJFMrcIoPJP+FcJPaiIxzYyRICTjr61tCsp6pGU8LyK7ZHboyyMs9s0hJzwduP8a6Xw
3BG3iO2kltBHGitsJHV8cE9umcV3Np4fs3ureRofllgVuR0OT/iK3dT0iysNA82FAkhlVEY
DqeSf0rkljFzcltzd4O0XO+xgTybk2ljxkFQODn39qwrDxN5KLpd/LGFhzFmZPlYDjFb4tn
I3vkCuX1vT4bTVpr8ANmHcUIzhjwD+PFVOMZLUqhOUHor+pzep6ve316YFuP9FH3YYhtT8h
1/GvUvAFjqZWM2emRhONzyNg/WvM/D9p/aWtqoBIDcivqvwXpEUFlGwQAYFOrKMUoWIowlJ
yqXsbWly6hBYxtd2QRskEL0HpzTNR16wjUh5fJkI47V0E0ywQkHsOteLfE26Bs5p7WZYZlH
Az8rj6evvWPNC9noaKFV3lHU4P4o+ILidzBC/BYqWT/PFeeWmmXENpHq7cpC6sQe4zTrG6u
dR1eOK6JlWf8Adurdxn+Y7V1+ubbDTY9ECKS5Ek23oQPuj9M/lW7vDlpx67mSaqc1Wey29S
/4nurSO7itYpfmSBTgHOGOOCO3y46VFoA+1Wt9GHB8sKVjJ5Gc5P6AVzOxmmLDHJ69RmrNq
lzb3Pn287JJGcblP6YpfVeWj7KL1FSxtsSq8loZOrB70TXpJMaMYoV9geT+ea7r4b2JtL3f
eSiFnAIgX5pCPUjt+P5ViiFbDQhKrrLfFnMB7RckliOm7k49OtZ/hW9uW1QWsN2bcyPiW4U
5f32n196UtaMo9jok/wDaI1F1/U+nf7Z0e1gWC7u0WVuFjZt0h+iL/hXnvj+W0uNMd49PuC
AMhntyFP54Nd54U03TdPss2Nsqu4y8zfNI59Sx5qDxhafadLmXqSvT3ry6VePMrf5HZKjJt
p/19584+G7q2ttTaS5nMMaggDbuznjAHWvRrJo75Q1rbXEMakhmuVClz6ADp+NeeaVaSnxC
kULeXMsyhXIyU5xXr0FqkDtBExaOPBUscMc/eJ9eTXsNycrp6HjOKUbNalOO2ImQE7cLwp4
5rynxFIdVn1PUFORGyoncbQcf/X/GvXtdmFj4cv7tWCzCPEfGdrHgY/OvO9J0WC58MarNeX
a2zFQqI65IwCdx5yB2z60rvoPlik3I5PR9UWySUMq5LDk9R7j0PuK9Mh8SQtZRpFerDIfvH
+E9+K8vuNCW3hiun1KzCyLuEZlGRxnkdRUMo87yl/te3cpwqq23Hfg4rWVNT965lGtKC5Tv
J/FVyL2WCW4WQcnJ4x2/Dj09a2LC4kvLF7+EmWJdqySDoGwcj8hXkBW5RpJxKkihipIYNz3
r1L4WXiLo+oieRI0hdW5GTg5/Pn61pD91LniYz/ex5JGnl5RhRuJ7AVV8S+IIPDPh77BYvG
dZnYmV15MYPQA/Tv8AWtTWtTsfD2my6jLGqXE2fs9sMfKT7dvU157pGlSanczavrGXZm3CN
xjceuT7enrW8qrxEuWOiMo0lhoc0nqzO0rSpJU/tK+JaRydgb/0KrU0JyeDzxnFdJJGCmcH
B6Vm3MXJOM10OlyqyOX2rk7sxC7Kcc4Hv1qxZak9mwZQCD7UkkPB6evJ6VVkiOeDjHvWabi
7o00lozrUvrbUt093KyuRjK44wOOPSqSyE8Jzjr71zQmdcc4FTR30kUnyZAHY88Vt7XuZOm
1sdOHZSSBzjpTxcYHPHt6VSsdbTzEW4iVhxnHerl9JaSX80llEY7ZmLRoxyVHpW6mmtDBxa
3EZs/xdRVVzgYqRTuAYEnA6VE+W6jk02LYrysChPPuDUbPFvPy96ewAznjHP1qJ0XzG+Vup
7Vncu19jmpI1DFj0BwCKrnO8klsbfXk1IzM7sMAYPc4p7QkjK4zjmuA9MqF9hDoPrn3qeG5
2sQMDIzxSSw4iU9c849Krjg4UBTjoe9AGiJm4IOc9jSNc/uyM889Koo7AbGz8xwPapTE5Xb
kDdzxzSEem+HZBNaalAGyBp4zjsdjV53G8u4ZwQO4r0PwdGsc2sE5wbRVHt+7auXubFbHSI
5AQZZhuY/3R2FVVdmiaCujGF+sRKGDzzgja33RXpXhC60qPR1W5uLuYgDGnxbykj9uPuge5
6V5SZP3mQvP1rY0nWtQ0rP2O5kiEvDhWxkZ9alNdQnrqjf8AGeiy28/9p2tttfhbsIdxWQ8
g/TBA/Csuy8WX1lbG0nWQsowuePzrtfDOvXCWVsY35kuZXz1b7vcnn86yfiRJFcNokqxp5j
Qyl5F4Zv3pAz64rOVJON2tDWFaUX7ujOZjkvNSvfPlJkkY4yRwPb2FXhobzD7Re21w0Sn5R
FjDAd8n+VXfD9gk0UULyuqSSAHa2M9TzWrf2V0b9tNsruaQBdzfaSOVHXb7ZH6VxOpHn5E7
HrRhNUuZq9/M1bnxJZR6Vp89ksk0keVZQCNq4GQ276DpWN4o8YazHdRwW0cP9nxoHhdos4B
HT0zXN6lpt7aEzs0iNMN4CsNqjPArO1gD+1RbsWdYESLaWJ+YKM9ffNXTp0+ZNHJXqVUmpH
Z+HfEGp3txGPMkmIGOigD8xXoj+BtO8TW6SGd7edgDIAwCykAY5AOOnYV514X0LVr8pItuY
Yhgjdxn8K9q8P2N/bQKsijC8eldLhFrVHLGclonucHp3gseF9bWC90NYBI2Ip1unkSX0w2B
z7EV7do7WsNgiCNgQOzZqtPHDd2ElpeRCaBh8yHnp6eh964pILa0smEWpXYCsRlZM5/r+Fc
E0ruU2d9OUmlCKOv17VYooWVLhNx6B/k/Xp+eK+bfiJr11cXTaeA6Pn7rcHmtPxb4r1WwuJ
ILi5W8hkBCsvDL7EVxemXcustJa36s8kYL202MmHuyn/ZIz9DRTpJv2j2WxvUquMfZR0b3L
nhPTltNYtLu/ASAI5aRycZGDVqbdfX814+B5jlsdAoz/hikln8xkgUlbWM/uY2xkZ6+/J5q
e2j5UonB45ropxd+eW7OGtNNezjsgggSaAGNDhx1Iq3aaXtkcmQndjjoKtbGESeWQmDzuHa
r9qozjGc+tb8xzqJzfiLda6OYztDs+ImUYyCcfnXL6eslpqsXkI29cED0Hqa9aktFnsLqG6
RDHIhILDoex5ry7Wrn7JdrawcW0bffP3pmHUk9h6L0FZRgotx7nZKrOcYyf2bI+kPCepXdz
p8WxIh8oyzPu/LH+NamsybrZxJeW+NuCo4OfzrxfwSl34hCQ6nq00FigAFpbPsLD/abrXqr
+FtAhsXFvYDdjlmkZj+prwXCFKq4yevkv1PYTq1EpxWnm/8AI8OmaLTvHHmC5AAmDEMh9c9
s5r16O8sZI94f733QxxmvFPFWnwWnidoYd6xs3ZuR+NdP4PtVurUzJbrsJKSzyMWcgdUGem
fbtXrTc3GPsjzEoRlL2vTz/wCAdhq4l1Pw+4sIwr58yIS9JMdM49eo/CvJ1s9T1yzvLm7cg
wRGXL5XCjsAK9kdxhQvyAcfL2FcglnLaxanYS4bzIZUhI/iXYCP5EVpUbpLmRz04xqytJnG
eHPB6arYzXk9hcXKj7qwsBn+tUNX0H7BdBLazM8fJKOGDRe2cc16F8ONWto9Mk0545vtEY3
o6qAhX3OevtUOu+LrQavcRkAxRjHyEfMc/MxHpjgc1z81T2j1O1QgqSdjxW/Gy+a3WBYymM
tnk10Xh/VtQ063P2aEEdQx6g+3rjtWfqS297rVxcQfLBK+U3dcH1r0rTtIthDBa28tulvbA
NJcA7lJ9QPWuyriPYpNdTiw+GWIk09kY+maNrfia7fVNRVlt7UhgJQSGxzjH4c16vL9m13Q
bSR4fK2qCgQfMhxyD6j2PesZ9XhvNLn0/TZkW2tcvNMABuYjt6k4A9qlstRmmlufkZLcyN5
TAjaxwA2PcE+lclDEOc2tjqxOFjTgmtTB1a3GmvtunKRdBKIzg8Z6dj2wazBaG9TdYypcEc
7V4I/A813lyVnsmilIkRvvKwHIrhr7RptOuRf6OzmNPnKA/Mh9vUV7Ea0n8R4U6EV8Jj3ME
kMrwSqVkT5Svp9aounBGMnHftXfXdsniHwyNXtHQz2iGSePGG28BiMDkDg4J9a4t0Of1Ge1
bbmHwmW0eN2QOD+NQmPI3dSfSrziMzCPeBI3QHufSq0mAfTHoanS5rqPgUrKuOCD+ddbFp0
kun+aB8wXOOpYe3864yNzG65yQTzg13ui3zXMBgXJYxsikHByRxW1K2qMKt9DJXGQMEe9SO
g24Xp3zSfcYg/KKm25tzOTiJTjPcn0A71bkktSFFydkUGhBYqXVOMszHAUdyfaseW4ulnkV
IGdQxAYRcEZ69a3rhWmkUeSFgU4SIHkf7RPdv0FTva+H/MbP20HJ43LXO3Nu7RulCPmcIIl
MxUAZ7nvT22gMgJyAfvGoJJyk8jbmPPIppnyG+br19cVz2O1MdKxaAArtwMkDsarBkkfhck
mmO+5tqr973qIytEdqglzkZ9KYty4kcW0O7KgHIY+n0qxBcWMroiSkMSAPlOCT0rIJllQM3
U881Z0+0f7fCRGShkXp9RQt9RPbQ9X8GxGW81hNpO2NQQO+EeuTt7uHV7V4Nx3qu3B44HQi
u8+GkDXOt+JUKklIM8DttYV4hHPJDNuWRlljORzyKU3zTcewqUbQUi/c20trOyPk88Guk0K
fw1bDdrVlJesxGFV9oA/rWImtQXMaw6gmG7SKM1r6fe+FUtVW5tZbmQn5i7YA9hiod7GqSb
udamr+FXMMdlDJZMhKptbKoDweO/U1Y8U+Fk2wm6u2aNGMMXGNu7LZB9Dz19a5S30jS9d1M
W2iCSFipcvJLnGBk8VpWqatFcN4cvZpJftBVY8kuEkHKMM8gdj9aztbZmqae62J9Ptp9Fni
+0BmhzlHHQ1v3UltqsbW/2ZJ9wOHb+DPXnrWdCz6jol9o85aG7VCFzwVdeQPzFcRp/ifUNP
JCbJSBnEg5rilh3N83VHpwxcaceR7M6rXUj0bw8lu8EahQAsiD77dg3vXG6Y9olyJrj5pSc
7j6+tVta17UNamWW8l4UkIirtVfoP61veF9D+3FbiWPfjoD0rtw9JxVnueViaqqS93ZbHr3
g7VICsaxpvz3r0+CTMW8AD3rz/AMPaHLFChCBQBXXfaDawlZcjA71tVa2RjTi+o3UtYgtlZ
S2DjvXh154skg8T6jbRyB4GycDsR3FavjTxCUmlWOQ5XIOK8limnk1MXEZLS+Zu571lKkpr
lkaxrODUo9B+pXUmtarzvclsADqa6S0SPSPDscMYC3tyfmPVkTP9ay8QaSxW3Uvds27JHEe
eg+oFLbbZXMjHezHknk5rH2fNZdF+J0Ora8t5P8C/DGryKeG28j0rVhXZtZuPpWdAY7dFJA
VF/IVqwurAEMMED3rVvsYJFyWFZ0RS5x1IB/Grtsg3Akce9U/NUKozjHrUkLMFkKZk3DhSe
KIq4N2NqaNrvSJooQS7J8ueMkcivJdbhMuqy7WKqiKdp7E9c+/avU7Z5lsoyDh+pB6/Suc8
W2mngfbpWjtZGG1mGN0x98+n49aVRKLUzahNyi6XR6/cY/grVxYaggMmFZq97h1K2OnB55R
FGVzubgn6DrXy7bawdPnMOnJsyeXOC2f97HH4V7V4MtpdRjjVB9t1AruZ5W+SIdM+gA/M1x
V6EXNTaO7D4ifs+S+i6nGeNpNPfXDcBroru4ZYwBXWeFLm3l0GOKBQfKHzSBdu4tk9PWr/A
Iuj8N6Om++tf7Yvz90OxWND7KD/ADzXHBfGGrBZrLSZTABwIE28Dp06130YNJHm4ionJq9z
tZ7tLe3knkztQbm29celeb6/4r1YakYnRIrdDkRAcn6t34Ndfp99Yqp0vxHbXtrIw2MGYg+
+cijVvAVzPZG50eQapbKpYRMR5qD/ANm/D8q0qRd9tDnhJSW9mcDoOvnTra6iRtjygrnoVH
PT86W/ks4IVlsrVbglTuRedv8AtMe/41EfDv2iR1XMbqcAMMYPpTbHRvEF5O2jWsCuzgsxc
YKgDJ5/Cub2ac7xO72zVO00Ymk5utQe5nVRBEPNkx0HOAMe5NdBNrkF3G8EZNrZltxijJJf
jAH+fWtfRPD9tNpTWrxsvlMTKMcs/cn/AA/xrk9bt4rLU5Y4cBYlBOe9DUakrdgp1JUYKS6
nRWNzPc2sVhE0dtCzjy7aIZkkPbJ/yK7W2iubC2itZER/KQhY87dq9cg9znP1rxzTtRksb1
LpGO4Ny1e8WFiviXw5DeWkoW8C5wfuycdD6H3pOEKdpN6jnWqYi6S0M83RICnp3yelRJPmQ
jec59azp/tEMkiG3lBi4fcCdnbBJ96itpmYhn+Vc8kV2xtY853udNYwRxxTxWkYSa7RkcNx
H068dD/OvP8AUrK70zzftcJhMaFiXPBHTII6/hXZW94sMmdznngkgfyrl/iLr0l9aW9n5pk
ET5Lnrz/B9Oh+tLncRukpK5S8LeHpNWt21SZo1RHI2v8Ax4GTz26j8at+NPDMmiT29yoc2t
0vyuf73X9QQa7P4XanpcPhWOG7toml3soMj53ZIzkDp04zXU/EXwvrOteFidN0W4mWErLCV
XOEHf6bc1zJyVXmOhpOly2PnN2Kkk9q09J1EwzhEGc+lZ/2We6kW3hiaWWToqjJrR8238Mj
bEVutWbjd1S3z/M+9dvPyu6OKNPnVmdLei3tGikusyXU3K2wbBHfLHsKqpJJNMs1ywaQDCh
BhUHoo7Vk6fukWa8ctNM+Gllbk/T2FaMLZIzitoxbfNLcwqTSXJDY00jyARjJqZ4E3tlTnP
p/9aktsYXt2zWiw+dv3Y6112T1OTVHjErgXDEjjtVZpSH2jFWJEVppHZ+nJGKoOf3uOu386
8y57BdAAtRKTlj6dhVYvGpG07j3OcVPM2BGjEZAPFUGj/fFuR7+tQtdTSat7puaTaNfTqu3
K5xmvTbDwmE09pzGMxqWHHTFc14Fgia4UtjPvXvItYYfCmoSqFXbbOc56fLWV25FKK5bnDf
Bra/irxLAwyZbdVBB6ferx7WtGa2ncqDjnORXtXwViB8ea24/1aQxk/TJrJ8WaLEYnO0B2U
nnjvVTdqkmZ0lemkeESIVAPAcnpW1p50RoTDqEc8L9pYiM/keCKh1SwaG4bgDPpRZ3FvCqP
eWSTRkbMv6/UdKq6aLs0dboeh6hbzS61oGoRutqhYmRMZB7Y71r6jqdybaS71eZf7YeA+W8
K7fLBAwGxwDjOMfjTtLsLvStDj1PQ9RWW3uUAngbD+WeeD3H196Zd3lrcCKHUU8r+ES4yF+
vt/KsnK0rGkYXjck8L3jX7K1wxN/bkFpH582PoCfden0I9KwfHWgHQvFUvlpstbxBcQemD1
A+hrprfTltLkXNuAJYlJKj+JO/145rR8ewDXdE0MLLGl2m7GT/AAEDP4ZpJu/MKSTXKePxI
okQvnAPWvWvA8xdUjVV4x0FR2Nrpdh4NuoRp8O2WIoXI3NIx4BBPfNdJ4E0oQJGzQ4GO461
pGpuYyp2aueraXEqWq/dHFZ/iNAbGUxkLgZNaqeXFZcdAOvpXl/i3xJLaTPAH4cHrWSvJ6m
rkkjx7xXes+ryJ5mR3rS8B6ONV1mFWXoenrzXL6wftWpyyDqxxxXrfwn0zyHFwxwep966G7
K5go62Oe+K+kwaP43EVuAgktYpCFHfGD/KuTt5I0QEYGTjJrv/AI2OZPF1ncogESWoiLnuw
JJH8q8zD4jyQM561EbuOppK19DoEcSQspGc9PpWhA77FCgEADJx0xXNR3RdQu4AA889Kuw3
YByCcE4470mgvY6NHcscjd6E1dtpvkG4bfVTWFDcuV/ecNjpjnFW4rog4zk9aaQmzolmAjz
1YVz/AIoit547e4uG3eTu2I3RmOMn6gVeSY4Ckjkc1l+JPLfw9JG/ztvXacdDn/CrnG8Qoy
5aidjiTPp8ExBsheThss7yFU+gVcE/XP4V7xpeu6d4N+H2myPbMk+ooJZ5I/mw2MquewA7V
4no1ikuoskyjIJ4xXV+I9UvrPRbfTLuxkitym+GUkHevQH+lYuz2N2nG9+o+DUD4l8VxTSj
dbiQEoT1Gele+2N3DDbI8apGqjgAAY9hXy/4S1eK01dTcNwemegrvtf8dx2dmIbJg0rjrmu
5RTgebztTdz0rX9W8L6gn2fXEilOcAgZlB9iOmK5SS31Twtax6ro9xcahpzNho3iKtF3H1B
9fauWsdbfSbK3K2q3niLUm2o0vzC3DfdCj+8c5JPSvUNG1qTTtN1ERTNqR01Fa7mkPFzOf4
P8AcHpSa5VoSpcz1PONf8T22svHdRaeY7vG2QoPv56Z9TWr8ONQil8Us19J++ClW3cAJjnj
6ZqnrPjTRdRFppulabDZqJvtEqpHhi/fJ7jn8K5bxBHeaRqi6vYOY94zle/rXDVqKNVRatc
9bDUXUw8pLVnpPju70/SfFH2Kwihhsvs3mmUcF2Y/0wK8E1uUzTS3Oc+c5xnuB0r33w9odh
4+8MpNq0xNxBGSkysAWGclSAO3NeLajZ2/2q9sEyzwzMsOR94DI/OrjD3rnLOdlynKQzHf+
96A43V6/wDDbXjaTf2bcP8AunOUYnivG2B3EMo/qK6HS7oIIyrlJExsOf0rLEUlVg4M1w9X
kldH07dQw6r4e1NmVsQSHfj+IADr9Qa8tvtHu9MkjOVaCbmJwc5HuPUV6L8O9Rh1rw9JZOQ
J5/llAOC5B4z/ACrp7/TrDSoDJqCRRkKUWM9cEVEJSpJRZclGo2zw6IBJfmPJ/WuZv9PfUI
NTeWRYipZ4zIcA4fBA/DiumufL+3TCEBlVyEOc/Ln1qNbUXjvDKiIJIWjjkOM7scD2yR19a
rET5YqZeGtzOD6nH+HZLmfUNL0a0BWWW5WItG/LszAdccADt0r7Q+IF4ND+F+syRSBGS0+z
RsTjlgEHP414b8MfDmjX/jzRpoLZkktSboqM4+UcH0POK9f+J0MWo22gaJcXosoLzUkeWYg
EBYwWA+bjJbaOeKFV5/esYVKXJJRvc+UGvHsENnpUDrPKux7qRSufZc9qxLu3aFGJV/OfKY
IIYk98da+ntclnTU/CcyNa31zb3N1Pv1G7RwTtwsJkUbUJ5KjG0ECsSS4sR4/3X1499q66K
zWUNxPAJradn/1fn42s4XO0np0rdS6nPLX3VsfP2mardaaGhZGTcNrqy849wRW9a3cM+2No
vKcDPPBPuRXpU2uW9r4quNXv1tl1PQfD8ymSe7ju5LidziNXKgKzqCeBnivFrrW7/UNTl1P
ULk3F3OwaRyACxxjoMAdK6KdVtnPUpLodvDMqDDNzjnPGKry+JdEWZ1OrQ5DEcLn+lc1c6o
r6TIgLM0o8tfTJ6/pWf/ZtyeRdED03dP1raVa2iJp0Lq8jEndluJGwTnjP4VXXLSICM5z74
qa63efICeCR0+lJEm2QKwzg9+1c3Q60S3EboQ7gBxwaoOSZVAbaP88VrXkbqrNjjOD9KzAi
dQSdvTFTHY1qbnX+EtSFpfx7nwCRmvbrnWBd+D7qBZtrvHghP4x02n2Oa+abKeSObKZIB61
3OmeIjJb+Ur8gYwTUS01HF3Vjt9H1HVfh3q2o31rpC363aLH8zsoTBJB4FTXfxbuLt/J1fw
vG8B5IXD7c9cBh/Wq8PxK04xqmqae4mwN3k4ZW9xnpU3/CWeAdROGjntWyAWmiGPrwaGuaV
5RMPgVlIwNU0rw94jikvNBcwtgZjAICn+6ynlf1FcFe6cbC7SO7EiGNwWUDnb3/APrV6bda
LZyEat4au081DkPEcg89GHcexqzPpUHirw7LP5Ij1LTyGaNj/Dn5gfUdxWs6ahHmQqdVyly
yPPNLN0yS6nospgaIkbAd3yZ43DuOma031Oz1C2YXCGG4j5eI9D7r7fyq1a+ENct/K1PTFk
gfrkx5Rs9RjGMHNc7rcdyL6T7RpTWMq5BCkgE9yM9qxlTd9dvyOiFZW0/4c0/7ebT47aBR5
pKnYXP+rzxz7U6z1BNQuhPey/uogAOc8CuNnnaRw0jFtq7efSr+k28l07JvKxA5PHpTktAj
O0tEdyZ5tV8tLWJpmRiY414RB7n1rv8ASteu9ItUiu2s2JA/dLnP55rhPMk0vRWeKMEYJwO
DWT4f+161rQv7qUx2FsQzsT970UVhrvsjZperPoSbWI4rRSxwpUNgkcAjNePeOL6K4dpkIA
U1vNqVpqVle/ZrZXkijypQYOegAry3XLuY7opNyupwQwwc1pTd9TnqJx0Mq3Hn32G5+b9K9
T0XXrfw9pm95AW252+leTwyiMtIuQc1q6at3rV/HbDlM8//AF615boyUrO50d6NQ8WG9ugj
SlY2lRfoO34V5+l2670wTz39K+jNMXR/C+kmH5XuZY9px1GRivnq/s2s7ya0kG2RXIG4dR2
p7OxXQZ5oILrncecj0q9FMQI2YkAngD9M1lRjaSHZs4444qSKTA25JP16VRNzoBdOScYzg4
J9avx3Kgqc4JHJzXMm6ZGAAGRgHIq2tySAM5bOfSiwXOpS8AVee2PpUd25urJo2bOCGBPOc
HNYS3TKNuTvHU1L9rIPzEt7DjND2YRfvJofcCK3uopo5TCZFDr8mS3+fX2rp7nUYZvDIsb1
vPQZaMlcsjd8D0P8/rXJavHLebvIQRx2yA7hyef5AVv6Vp4i8NSX7KJBjbnHGevXvXHF2jZ
Hr4iPNUbex5zcq0F1IFJ4/wAas2DSXWpwLIxIyC1MuNxumdoyATkU1HaBxLGu3HUr1rsjse
PPfQ6/w3cPeeOhcyjcLZJJFU9AQuAfwNeh+F9Qk/4QG8ViW8+/cSNn+LaMZ/DNeQ+Gr7yde
81iVDAjmr0eqz2FxcxxOdjsTgHv61d1bUya10Kesu2m+JHZcko+c+xr0TS7i11/R/sNyeQg
Ib6968p1G5ku5GZslmPX1q7omsXOnFYWkwOdp7L7e4rgxVF1Y3juj1cvxCpTtPZnYLqWt+B
dSYWU5eDduCg/LXU/2jH488MzbLC30y8tSboSRIFE+B8wc/TpVLRdO0nWNLml8Rw3ElxIw2
Rq+wqh/iHr/KqPh7UIW8TjSIJwkDo9qkoXarDBCnHXJ4q4OaUVLW4sRGnOcnT0seaXdsq3f
y4BbpnsO1S2lrNdTiGAZmAyoHfHUV0WuaOIIEBhKXEUjwyDGckHrWXAkmm3cN0xIBHDdPzr
e+pwpNK57Z8Il26VqetXD7F09d8qgZ6DrRB4ok8c+JDpsLv9i3H96SchPQD/ADisTwbfRWf
gDxZehmSS4VIoxkYIPXjv0qr4JS+0eGTUfIwzkHJ7DOaiNK7b7Gkqu3c2v7ItLe+uZmuWuL
e2kZJLYr82ASMhhyTUGp+GodR0eZtJ1OCWJpFkQOdrcDGCex56VxmmeNxp+t3F7OhcyzNJs
z6kmu5tdY8Oa1ImsXsAtWkcRkI20SY7kCodDmd7lxrqK2OZ0S+8Z+Hrt4dGmubVlXDbCPlG
ffp/Wt/xh8UPEum21pYx6zcmbhpGk2ljgdOR3PWpofFGhR63eRzKWtWnUZgbDqONrA+3cfW
uA8f26DWGkV2kbJG5xj5f4SB7jmsI0nOab2R0TqQhBpatna+D/iN4r1USebqbTJGfmt2VAW
Hcg46+1UvE/iPxrpl89xFr19FZy4dPNiTcvoM7efY9653wBaTm/F2nCblRvxOK9N8YOs7HT
WgW6gsYRDPJnG5SRnA9s/nXVH3ZcvQ5JRjKHMtzyRviP4234/t+cEnk7I8/+g1zBE0szySb
nZyWJPcnqfrXQax4dOnX7xxyCWB8tDIB99f8R0NLp+mt5ibgDgjOa6eWxy8xmvZObKOUhjz
8wA+7zVkyyqduBxxXe22gO2myi5gkUlcKEGdxzx+FQt4UIcg28nX+7UwWmrNakrNciPJrhR
9qJIweOew4piFGLbsD096luuq/7o/lVSH/AFJ+h/nS6DNKGQPZ/vRlQ2ATVOS2Pm74jlP7t
OX/AI8T/v8A9Kms/wDVN9DWez0NlLmjZlEoecAAjr2psJlhbMbEHNWZ/wDWVWi/1Q/z3q0Z
PRlwymUqXGTjAqRAzrsIOarQfdX61qWn3GpbDtfcsaVq+o6PdpPDIcZ+ZScAj0NenafqovL
P+29LULIE8q5h6gg+35EV5PJ0/Cuu8Gf8g7VP+ua/zFaxd7xZzTik00dRLpWltLGmo60vnA
DKzzFj7DHb6Vk+L9Ms7LSFnjuvtMcbgxRtIXUZPIHOQO9cXqP/AB93P/XU1fvP+Res/wDro
38qcpXgKKtM55LKSafcP4jnAH6V6Bofhi5XTw6xPydxAQ9e1c94c/5GCz/66LX0Bp3/AC3/
AOutefWm1oj0qKW7OAv9CvpYiJ4GiUjG9xxzXF6vLeRzJYWmWT7qRRKRg16z4j/4+2/3j/M
V5wP+Q4P9xv5VnF9zZK6dtC7pF6nhrTo7AS+dqFw+ZGBzgn+EH2rn/FMF1qGtzyRW0jBGCZ
xySAMmrGif8jfD9a6HVf8AkL3P++v8hXVRipS16nJXk0rLoeX7DE5SZGRhwwIxzXW6Ff2+j
2MlyI98x4Qe/rVDxV/yFE/65j+dVov+PcfStrWdjn3R3Phy9XUNXjk1BiwY5Jaq/wAX9OsY
Na0q6sSu2WAh9o6sG/ng/pSeGf8AWr9ai+Jn/H7p3/XM/wBKwqL34yv3NKfwtHnGCJGjcN0
qZUTj+8OnHaki/wCPg1NH/rpv901qRciOS7MQdx7VPGpKhgpOR09KaPvfjWla/wDHnL/vD+
ZouIobXyGJqYRs0ZJ+7jjFTH7tTR/6o/Sm2M63QbGNPAV1fmFUYMxMkvRvQ89hwMViwa9rD
aJPpFq+beU75HeIZzjHB7VuS/8AJHov+vof+hGsbT/+Pe7+g/nXnYeT5pvzZ6uId4Qi+yOb
a3eecxPksDjO3rVSe2kilKMvA46YraH/ACER/vVqSf68/SvQvoeVbU4g2twJvMiBU+wqc+d
KQojYyMQuMckntXTXn3f+A1An/Iw2P/bL+YpXu7BYoRaDfvexWt1A1lISAzToVCA9Ca2phZ
aFZ3ulpZW2otMMfaWjYMnHBU44x6e1dR40/wCQx/2xT/2auf8A+XVahvWxtZRSZykUeoXkg
2LK6IOMAnaPT2FdJoGkasl6t3DbSylSQVxyP9oe4rpvDn/ITk/65Guz8P8A/LX/AHn/AJ0p
T5VdImC5nZs868U3Zmmhn8ieG4dd80bxsuxvUE8HPX2rGFxpt/Ftv5ZY5c7j5UW4N9PQ16F
8Ruth/wBcx/WuGf8A5bfRauM7q7Rm1ZtI2dM1O3t/CT2Kx3AEV0JWhMPMg24H5c/nWbq3in
WZLGazs7QQ20seGx8zFf6Vp6Z/yDrj/cNZvh3/AJHO2/3W/kabqMFE4F4Z2cssb4A64OBV2
C4uGgSEK42HIAz1zXoXiL/kJSf9cx/OuVP3z/u0ozG0iC3tWSZJ7mJmizghXCnkdcn3rQ1u
/k1ezsXKCSaGMwu4BG4L0OD06/pWav8ArT+Nba/8eH/ADTUhNFzwfqUOmLsuukUokA/vY5x
+YFdlaXJk0uYCfzbi9Q7sHJya85tvvfgK7DSesH1q4xTYpVHFHS2XhuLULJbe8GB1QsPumt
Kx8Iw+a1vaWImkj6lCDn396s6X/rT/AL5/lVzw1/yHJ/8AeqqlR3sjKFNNXZpWWnnT7ART2
OEOQTzuHHP07H8K1xf6eo2m1tiRwSScmpNc/wCPWf8Az2ry6b/j4k/3j/OuOaXxdzrhLlXK
j//Z
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0