%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/951.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <book-title>Kniha</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>511707fa-3633-414c-88b1-a119f28ac5a8</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2005</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>KOLO ČASU</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>KNIHA DESÁTÁ</p>

<p><strong>KŘIŽOVATKA </strong></p>

<p><strong>SOUMRAKU</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Svazek</strong><strong> </strong><strong>1</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Robert Jordan</strong></p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong>NAKLADATELSTVÍ</strong><strong> </strong><strong>NÁVRAT</strong><strong> </strong><strong>© </strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>THE WHEEL OF TIME</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Book</strong><strong> </strong><strong>10</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Crossroads Of Twilight</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Volume </strong><strong>1</strong></p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>© Copyright by The Bandersnatch Group, Inc. - 2003</p>

<p>© Cover Art by Darrell K. Sweeet /via Thomas Schlück Agency-2005</p>

<p>© Translation by Dana Krejčová - 2004</p>

<p>© Edition by Radomír Suchánek – NÁVRAT - 2005</p>

<p><strong>ISBN 80</strong><strong> – </strong><strong>7174</strong><strong> </strong><strong>–</strong><strong> </strong><strong>611 - 8</strong></p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Vysvětlivky k mapě str. </strong><strong>3</strong><strong>, </strong><strong>4</strong></p>

<p><strong>The Dead Sea </strong>- Mrtvé moře; <strong>The Blight - </strong>Morna; <strong>Shayol Ghul </strong>- Shayol Ghul; <strong>The Blasted Lands </strong>- Spálené země; <strong>Mountains of Dhoom </strong>- Dhúmské hory; <strong>Tarwin's Gap </strong>- Tarwinovo sedlo; <strong>Fal Dara; Fal Moran; Shienar </strong>- Shienar; <strong>Niamh Passes </strong>- Niamhské průsmyky; <strong>Arafel; Chachin </strong>- Chachin; <strong>Plain of Lances </strong>- Planina kopí; <strong>Shol Arbe</strong><strong>la - </strong>Shol Arbela; <strong>Saldaea </strong>- Saldaea; <strong>Maradon; Worlďs End </strong>- Konec světa; <strong>Aile Dashar </strong>- Aile Dashar; <strong>Bandar Eban; r. Dhagon </strong>- řeka Dhagon; <strong>Arad Doman; r. Akuum </strong>- řeka Akuum; <strong>r. Arinelle </strong>- řeka Arinella; <strong>Katar; r. Ivo - </strong>řeka <strong>Ivo; r. Haevin </strong>- řeka Haevin; <strong>The </strong><strong>Black Hills </strong>- Černé hory; <strong>r. Luan - </strong>řeka <strong>Luan; Dragon-mount </strong>- Dračí hora; <strong>Tar Valon; Kingslayer's Dagger </strong>- Rodovrahova Dýka; <strong>Aiel Waste </strong>- Aielská pustina; <strong>r. Gaelin </strong>- řeka Gaelin; <strong>Jangai Pass </strong>- průsmyk Jangai; <strong>The Spine of the World </strong>- Páteř světa; <strong>Cairhien</strong><strong> </strong>- Cairhien; <strong>r. Alguenya </strong>- řeka Alguenya; <strong>Braem Wood - Braemský </strong>les; <strong>Baerlon </strong>-Baerlon; <strong>The Two Rivers </strong>- Dvouříčí; <strong>Mountains of Mist </strong>- pohoří Oparů; <strong>Paerish Swar (Darkwood) </strong>- Paerish Swar (Temnoles); <strong>Almoth Plain </strong>-Almothská pláň; <strong>Toman Head </strong>- Tomova Hlava; <strong>Falme; r. Andahar </strong>- řeka Andahar; <strong>Tanchico </strong>- Tanchico; <strong>Tarabon; Elmora; Aryth Oceán </strong>- Arythský oceán; <strong>Amador; The Shadow Coast </strong>- Stínové pobřeží; <strong>Tremalking; Windbiter's Finger </strong>- Větrolam; <strong>Ebou Dar </strong>- Ebou Dar; <strong>Qaim; Amadicia </strong>- Amadicie; <strong>r. Sharia </strong>- řeka Sharia; <strong>r. Eldar </strong>- řeka Eldar; <strong>Ghealdan; Jehannah; Garen's Wall </strong>- Garenova Stěna; <strong>Caralain Grass </strong>- Caralainská pastvina; <strong>Andor; Four Kings </strong>- Čtverkrálí; <strong>r. Storn </strong>- řeka Storn; <strong>Whitebridge </strong>- Bílý Most; <strong>Lugard; Murandy; r. Manetherendrelle </strong>- řeka Manetherendrella; <strong>Altara; Illian; Sea of Storms </strong>- Bouřlivé moře; <strong>Isles of the Sea Folk </strong>- ostrovy Mořského národa; r. <strong>Cary </strong>- řeka Cary; <strong>Hills of Kintara </strong>- Kintarské vršky; <strong>Plains of Maredo </strong>- Maredská pláň; <strong>Far Madding; Tear </strong>- Tear; <strong>The Fingers of the Dragon</strong> - Dračí Prsty; <strong>Cindaking; Godan; Mayene; Drowned Lands </strong>- Potopená země; <strong>Haddon Mirk; Stedding Shangtai </strong>- Država Shangtai; <strong>r. Erinin </strong>- řeka Erinin; <strong>r. Iralell </strong>- řeka Iralell; <strong>Aringill; Caemlyn; Ghealdan</strong></p>

<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p>A tak se stane, za dní, kdy vyjede divoká štvanice, když pravice zaváhá a levice zbloudí, že lidstvo dorazí na křižovatku soumraku a vše, co je, vše, co bylo, a vše, co teprve přijde, bude balancovat na hrotu meče a větry Stínu budou sílit.</p>

<p>Z <emphasis>Dračích proroctví </emphasis></p>

<p>překlad údajně pořídil Jain Charin,</p>

<p>známý jako Jain Dalekokroký,</p>

<p>krátce před svým zmizením</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>Prolog </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>Záblesky ve vzoru</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Rodei Ituralde nesnášel čekání, třebaže dobře věděl, že život vojáka se z větší části skládá z čekání. Čekání na příští bitvu, na to, až se nepřítel pohne, až udělá chybu. Nyní Ituralde sledoval zimní les, sám nehybný jako ty stromy okolo. Slunce bylo v polovině cesty k zenitu a vůbec nehřálo. Před ústy mu vznikala pára a na pečlivě zastřiženém kníru i v kožišině z černé lišky, kterou měl podšitou kapuci, se mu tvořila námraza. Byl rád, že má přilbici pověšenou u sedla. Jeho kyrys zachytával chlad a přenášel ho přes kabátec i všechny vrstvy vlny, hedvábí a plátna vespod. Dokonce i Šipkovo sedlo bylo studené, jako kdyby byl bílý valach stvořen ze zmrzlého mléka. Přilbice by mu zmrazila mozek.</p>

<p>Zima do Arad Domanu dorazila pozdě, velmi pozdě, zato však s plnou silou. Od letních veder, která nepřirozeně přetrvávala hluboko do podzimu, do srdce zimy to netrvalo ani měsíc. Listí, jež přežilo dlouhá letní sucha, zmrzlo dřív, než mohlo změnit barvu, a teď se v dopoledním slunci lesklo jako podivné, v ledu zalité rubíny. Koně asi dvacítky ozbrojenců kolem něj v hlubokém sněhu podupávali. Zatím urazili dlouhou cestu a čekala je ještě delší, ať už tento den skončí dobře, nebo špatně. Po obloze se k severu valila temná mračna. Nepotřeboval své znalosti v předpovídání počasí, aby věděl, že do večera se prudce ochladí. Tou dobou už budou muset být pod střechou.</p>

<p>„Není to tak zlé jako předminulou zimu, co, můj pane?" ozval se tiše Jaalam. Vysoký mladý důstojník uměl Ituraldemu číst myšlenky a mluvil tak, aby ho slyšeli i ostatní. „Ale touhle dobou už asi někteří muži sní o svařeném víně. Tihle samozřejmě ne. Ti jsou pozoruhodně střídmí. Podle mě všichni pijí čaj. Studený čaj. Kdyby měli březové proutky, už by se svlíkali ke sněhové lázni."</p>

<p>„Prozatím si budou muset nechat šaty na sobě," opáčil Ituralde suše, „ale studený čaj by mohli v noci dostat, jestli budou mít štěstí." To vyvolalo smích. Tichý smích. Své muže si Ituralde vybíral s velkou péčí a oni moc dobře věděli, kdy smějí dělat hluk.</p>

<p>On sám by pohárem kořeněného vína, dokonce ani hrnkem čaje nepohrdl. Ale už to bylo dávno, co kupci do Arad Domanu přiváželi čaj. Už to bylo dávno, co se jakýkoliv cizozemský kupec odvážil dál než na hranici se Saldeiou. Než se k němu dostaly zprávy ze světa, byly vyčpělé jako měsíc staré pivo, pokud to na začátku bylo víc než pouhé drby. Ale na tom moc nezáleželo. Jestli se Bílá věž skutečně rozdělila nebo jestli muže, kteří dokážou usměrňovat, opravdu povolávali do Caemlynu... no, svět to bude muset zvládnout bez Rodela Ituraldeho, dokud nebude Arad Doman opět jednotný. Prozatím bylo v Arad Domanu víc problémů, než mohl kterýkoliv rozumný muž zvládnout.</p>

<p>Znovu si prošel rozkazy, které rozeslal po nejrychlejších jezdcích, jaké měl, každému šlechtici věrnému králi. Jakkoliv byli rozdělení zlou krví a starými spory, tolik měli stále ještě společného. Když přijde rozkaz od Vlka, seberou svá vojska a vyjedou. Alespoň dokud bude Vlk v králově přízni. Dokonce se na jeho rozkaz i schovají v horách a budou čekat. Ovšem, budou se vztekat a někteří ho budou dokonce proklínat, ale poslechnou. Věděli, že Vlk vyhrál bitvy. A také věděli, že vyhrál války. Vlček, tak mu říkali, když si mysleli, že je neslyší, jenže jemu nezáleželo na tom, jestli se posmívají jeho malé postavě - no, ne moc - dokud vyjeli tehdy a tam, kam jim řekl.</p>

<p>Brzy pojedou co nejrychleji, aby přichystali past, která sklapne až za několik měsíců. Hodně tím riskoval. Složité plány se vždycky mohly snadno zamotat a tento plán měl úrovně uvnitř úrovní. Všechno mohlo být zmařeno dřív, než to vůbec začne, pokud se mu nepovede připravit návnadu. Nebo pokud někdo neuposlechne jeho rozkazu, jen aby se vyhnul královu kurýrovi. Všichni však znali jeho důvody, a dokonce i ti největší umíněnci s nimi souhlasili, třebaže jen málokdo byl ochoten o tom mluvit nahlas. On sám se od chvíle, kdy dostal Alsalamův poslední rozkaz, pohyboval jako přízrak ženoucí se s bouří. V rukávě měl složený papír, zastrčený nad světlou krajkou, která mu spadala přes ocelovou rukavici. Měli poslední, velmi malou šanci, že se jim podaří zachránit Arad Doman. A možná i zachránit Alsalama před ním samým dřív, než se kupecká rada rozhodne dosadit místo něj na trůn jiného muže. Světlo dej, aby už mohl začít.</p>

<p>Ozvalo se hlasité prásknutí a Ituraldemu sjela ruka k jílci dlouhého meče. Zavrzala kůže a zacinkal kov, jak ostatní uvolňovali své čepele. Jinak bylo naprosté ticho. Les byl jako zamrzlá hrobka. Prve jen praskla větev pod váhou sněhu. Po chvíli se Ituralde uvolnil - nakolik se dokázal uvolnit od chvíle, kdy ze severu dorazily zprávy, že se Drak Znovuzrozený objevil na obloze nad Falme. Ten muž byl možná skutečný Drak Znovuzrozený a možná se opravdu objevil na obloze, ale ať tomu bylo jakkoliv, ta zpráva zažehla v Arad Domanu požár.</p>

<p>Ituralde si byl jistý, že mít volnou ruku, dokázal by ten požár uhasit. A nebylo to chvástání. Věděl, co dokáže v bitvě, při tažení nebo ve válce. Jenže od chvíle, kdy rada rozhodla, že bude bezpečnější propašovat krále z Bandar Ebanu, Alsalam si zřejmě vzal do hlavy, že je znovuzrozený Artuš Jestřábí křídlo. Jeho podpis a pečeť od té doby stály pod desítkami rozkazů k boji a zaplavovaly zemi z místa, kam ho rada uklidila. Kupecká rada odmítala prozradit, kde je, dokonce i Ituraldemu samotnému. Každá žena z rady, za níž zašel, při zmínce o králi vykulila oči a začala se chovat uhýbavě. Málem jim uvěřil, že nevědí, kde Alsalam je. Což bylo pochopitelně směšné. Rada na krále přísně dohlížela. Ituralde byl vždycky přesvědčený, že kupecké domy do vlády zasahují přespříliš, ale nyní si přál, aby zasáhly. Proč zůstávaly potichu, to mu bylo záhadou, protože král, který zničil obchod, nezůstával na trůně dlouho.</p>

<p>Ituralde byl věren své přísaze a Alsalam byl navíc jeho přítel, ale rozkazy, které král rozesílal, byly formulovány tak, že nemohly chaos vyvolávat účinněji. A nemohl je ani ignorovat. Alsalam byl král. Jenomže Ituraldemu nařídil vytáhnout co nejrychleji na sever proti velkému shromáždění Dračích spřísahanců, o němž se Alsalam údajně doslechl od svých tajných špehů, a pak, o deset dní později, aniž by byl v dohledu jediný Dračí spřísahanec, přišel rozkaz vrátit se co nejrychleji na jih proti jinému shromáždění, k němuž nedošlo. Dostal rozkaz soustředit své síly k obraně Bandar Ebanu, když by to celé mohl skončit útok na třech místech, a pak je rozdělit, když by soustředěný útok dokázal totéž, spěchat na místo, o němž věděl, že je Dračí spřísahanci opustili, a odpochodovat od místa, o němž věděl, že na něm táboří. Horší bylo, že Alsalamovy rozkazy byly často doručeny přímo mocným šlechticům, kteří se měli řídit Ituraldeho příkazy, a posílaly Machira jedním směrem, Teacala jiným a Rahmana třetím. Čtyřikrát došlo k prudké bitvě, když na sebe bloudící vojska narazila potmě, protože vyrazila na králův přímý rozkaz a před sebou očekávala jen nepřítele. A Dračí spřísahanci celou dobu sílili a získávali sebedůvěru. Ituralde také zvítězil - u Solanje a Maseenu, u jezera Somal a u Kandelmaru - pánové Kataru zjistili, že nemají prodávat výtěžky ze svých dolů a kováren nepřátelům Arad Domanu - ale Alsalam jeho zisky pokaždé zahodil.</p>

<p>Ale ten poslední rozkaz byl jiný. Například šedý muž zabil urozenou paní Tuvu, když se pokoušel zabránit jeho doručení. Proč by se měl Stín bát tohoto rozkazu víc než jiných, to bylo Ituraldemu záhadou, ale zároveň to byl důvod o to rychleji poslechnout. Dřív, než mu Alsalam pošle jiný. Tento rozkaz otevíral mnoho možností, a Ituralde zvážil každou, kterou uviděl. Všechny ty dobré však začínaly dnes a tady. Když člověku zůstane jenom malá naděje na úspěch, prostě po ní skočí.</p>

<p>V dálce se ozvalo hlasité volání sojky, pak druhé a třetí. Ituralde si dal ruce před ústa a zopakoval trojí drsné zavolání. O chvíli později se mezi stromy objevil kosmatý světlý grošák a jeho jezdec měl bílý plášť s černými pruhy. V zasněženém lese bylo muže i koně těžké zahlédnout, pokud stáli nehybně. Jezdec zastavil před Ituraldem. Podsaditý muž, jen s jedním krátkým mečem, měl u sedla luk v pouzdře a toulec se šípy.</p>

<p>„Vypadá to, že přišli všichni, můj pane," ohlásil ochraptělým hlasem a shodil si kapuci z hlavy. Když byl Donjel mladý, někdo se ho snažil oběsit, i když na důvod se po letech pozapomnělo. Všechny zbývající vlasy měl šedé a důlek pravého oka mu zakrýval kožený klípec, jako pozůstatek jakési další mladické nerozvážnosti. Ač jednooký, byl to nejlepší zvěd, jakého kdy Ituralde poznal. „Teda většina z nich," pokračoval Donjel. „Postavili kolem tý chalupy dva kruhy stráží. Je je vidět na míli daleko, ale přes ně se nikdo nedostane až tam, aby něco slyšel. Podle stop si nepřivedli víc mužů, než řekli, ne dost, aby byli nebezpeční. Ovšem," dodal suše, „ty jsi pořád v menšině."</p>

<p>Ituralde kývl. Nabídl bílou stužku a muži, s nimiž se měl setkat, ji přijali. Tři dny, kdy muži pod Světlem a na svou duši a naději na spasení přísahali, že proti sobě netasí zbraň ani neprolijí krev. Bílá stužka však nebyla v této válce vyzkoušena a v těchto dnech měli jistí lidé dost zvláštní představy o tom, kde leží spása. Kupříkladu ti, kteří si říkali Dračí spřísahanci. Jemu vždycky říkali hráč, ačkoliv jím nebyl. Trik byl v tom, vědět, jaké riziko člověk může podstoupit. A občas vědět, jakénite si vybrat.</p>

<p>Ituralde vytáhl z holínky balíček zabalený v naolejovaném hedvábí a podal ho Donjelovi. „Jestli se za dva dny neukážu u Coronského brodu, zanes tohle mé ženě."</p>

<p>Zvěd si zastrčil balíček kamsi do kabátu, dotkl se čela a obrátil koně k západu. Takové balíčky už pro Ituraldeho nosil, obvykle v předvečer nějaké bitvy. Světlo dej, aby ani tentokrát nenadešla chvíle, kdy by Tamsin musela ten balíček otevřít. Přijde za ním - to mu slíbila - první případ, kdy živí strašili mrtvé.</p>

<p>„Jaalame," nakázal Ituralde, „podíváme se, co nás čeká v lovecké chatě urozené paní Osany." Když pobídl Šipku do kroku, ostatní se zařadili za něj.</p>

<p>Slunce vystoupilo k nadhlavníku a začalo zase sestupovat. Tmavá mračna ze severu se přiblížila a ochladilo se. Kromě křupání sněhu pod kopyty koní se nikde nic neozývalo. Les vypadal kromě nich prázdný. Ituralde nezahlédl žádnou z hlídek, o nichž mluvil Donjel. Zvědův názor na to, co je vidět na míli daleko, se poměrně dost lišil od názoru většiny ostatních. Pochopitelně ho budou čekat. A dávat pozor, aby za ním nešlo vojsko, bílá stužka nebo ne. Hodně z nich nejspíš mělo důvody, které považovali za dostatečné, aby Rodela Ituraldeho zasypali šípy. Urozený pán mohl se zavázat bílou stužkou i za své muže, ale budou se oni cítit zavázaní? Občas bylo třeba riziko skutečně podstoupit.</p>

<p>V půlce odpoledne se mezi stromy náhle objevila Osanina takzvaná lovecká chata, samá bílá věžička a štíhlá kupole, které by se hodily i mezi paláce samotného Bandar Ebanu. Ona vždycky lovila buď muže, nebo moc, a trofejí měla nepočítaně a pozoruhodných, i přes své mládí. A nad „hony", které se tu pořádaly, by lidé zvedali obočí dokonce i v hlavním městě. Chata nyní byla opuštěná. Rozbitá okna se šklebila jako tlamy se zlámanými zuby. Nikde se nesvítilo, nikde se nic nehýbalo. Sníh pokrývající mýtinu kolem chaty byl však udupaný od koní. Zdobená, mosazí obitá brána na hlavní nádvoří byla otevřená a Ituralde bez zastavení projel dál i se svými muži. Kopyta koní zazvonila na dláždění, neboť sníh se tu změnil v břečku.</p>

<p>Nevyšel jim naproti žádný sluha, ne že by nějakého čekal. Osana zmizela brzy poté, co došlo k potížím, které Arad Domanem otřásaly, jako když pes třese s krysou, a její sluhové se brzy rozešli k ostatním rodům, pokud našli nějaké místo. V těchto časech sluhové bez pána hladověli nebo se dali na zboj. Nebo k Dračím spřísahancům. Ituralde sesedl před širokým mramorovým schodištěm na konci nádvoří a předal Šipkovy otěže jednomu ze svých mužů. Jaalam rozkázal ostatním mužům, aby se někde schovali i se zvířaty. Muži obhlíželi velká okna kolem nádvoří a pohybovali se, jako by čekali, že je každou chvíli mezi lopatky zasáhne šipka z kuše. Jedno křídlo vrat do stáje bylo pootevřené, ale i přes zimu se rozešli do rohů nádvoří a schoulili se vedle koní, aby mohli dávat pozor na celé okolí. Jestli dojde na nejhorší, třeba se pár z nich odsud dostane.</p>

<p>Ituralde si stáhl jezdecké rukavice, zastrčil si je za pás a cestou do schodů, s Jaalamem po boku, si překontroloval krajky. Pod nohama mu křupal sníh, prve rozdupaný na kaši a opět zamrzlý. Díval se přímo před sebe. Musel vypadat sebejistě, jako kdyby se nic nemohlo stát jinak, než očekával. Sebedůvěra byla klíčem k vítězství. Byla-li druhá strana přesvědčená, že si člověk věří, bylo to často stejně dobré, jako kdyby si opravdu věřil. Nahoře Jaalam otevřel jedny vysoké vyřezávané dveře. Ituralde se dotkl svého znamínka krásy, aby se ujistil, že je stále na místě - tváře měl až příliš studené, aby cítil, jestli mu černá sametová hvězdička nespadla - a vstoupil dovnitř. Tak sebejistě, jako kdyby přicházel na bál.</p>

<p>V obrovské vstupní hale byla stejná zima jako venku. Dech se jim srážel před ústy. Nikde se nesvítilo, takže to vypadalo, že již nastal soumrak. Na podlaze byla barevná mozaika, zpodobňující lovce a zvířata. Kachličky byly místy oštípané, jako by přes ně někdo táhl něco těžkého, nebo to možná upustil. Kromě jediného převrženého podstavce, na němž mohla stávat váza či malá soška, byla hala prázdná. To, co nesebrali sluhové, když utíkali, později uloupili bandité. Čekal tu na ně jediný muž, bělovlasý a hubenější, než když ho Ituralde viděl naposledy. Kyrys měl otlučený a v uchu jen prostý zlatý kroužek, ale krajky měl neposkvrněné a jiskřivě červený měsíc ve čtvrti vedle levého oka by se hodil i ke dvoru, tedy za lepších časů.</p>

<p>„Ve Světle, buď vítán pod bílou stužkou, urozený pane Ituralde," pronesl formálně s lehkou úklonou.</p>

<p>„Ve Světle, přicházím pod bílou stužkou, urozený pane Shimrone," odvětil Ituralde a také se uklonil. Shimron býval jedním z Alsalamových nejdůvěryhodnějších rádců. Aspoň dokud se nepřidal k Dračím spřísahancům. Nyní měl vysoké postavení v jejich radě. „Můj ozbrojenec je Jaalam Nishur, ctí vázaný k rodu Ituraldeů, stejně jako všichni, kteří přišli se mnou."</p>

<p>Před Rodelem žádný rod Ituraldeů nebyl, ale Shimron Jaalamovi odpověděl také úklonou, s rukou na srdci. „Čest budiž cti. Doprovodíš mě, urozený pane Ituralde?" řekl, když se narovnal.</p>

<p>Velké dveře do tanečního sálu byly pryč, i když si Ituralde neuměl představit, že by je odnesli bandité. Zůstal tady jen vysoký, lomený oblouk, dost široký, aby jím prošlo deset mužů vedle sebe. V oválném sále bez oken zahánělo stíny půl tuctu luceren všech tvarů a velikostí, ačkoliv světlo až ke stropu nedosáhlo. U malovaných stěn, každá na jedné straně místnosti, stály dvě skupiny lidí, a pokud je bílá stužka zavazovala nenosit přílbu, i tak byly ty dvě stovky po zuby ozbrojené, a žádný z nich rozhodně neodložil meč. Na jedné straně stálo několik domanských urozených pánů, stejně mocných jako Shimron - Rajabi, Wakeda, Ankaer - a obklopených menšími šlechtici, věrnými neurozenými lidmi a menšími hloučky, občas jen dva tři muži, v nichž nebyli vůbec žádní šlechtici. Dračí spřísahanci měli rady, ale žádné velitele. Přesto každý z těchto mužů byl po právu vůdcem, a někteří měli i desítky stoupenců, pár dokonce tisíce. Žádného zřejmě netěšilo, že je tu, a jeden dva se mračili na padesát, šedesát Taraboňanů, stojících v jednom hloučku. Ti se zase mračili na ně. Možná byli všichni Dračí spřísahanci, ale Domanci a Taraboňané se v lásce rozhodně neměli. Ituralde se při pohledu na cizince téměř usmál. Neodvažoval se doufat, že se jich dnes objeví tolik.</p>

<p>„Urozený pán Rodei Ituralde přichází pod bílou stužkou." Shimronův hlas se ve stínech hlasitě rozléhal. „Ať každý, kdo pomyslí na násilí, zapátrá ve svém srdci a zváží svou duši." A tím veškeré formality skončily.</p>

<p>„Proč urozený pán Ituralde nabízí bílou stužku?" chtěl vědět Wakeda, sevřel jílec dlouhého meče a druhou ruku si dal v bok. Nebyl moc vysoký, i když byl vyšší než Ituralde, ale nafukoval se, jako by seděl na trůně. Ženy ho kdysi považovaly za šviháka. Nyní mu černý šátek zakrýval důlek po pravém oku a jako znamínko krásy si vyvolil černou šipku, ukazující na silnou jizvu, jež se mu táhla přes tvář na čelo. „Hodlá se k nám připojit? Nebo nás chce požádat o kapitulaci? Všichni vědí, že Vlk je nejen kurážný, ale i lstivý. Je ale tak kurážný?" Muži na jeho straně místnosti zabručeli, částečně pobaveně, částečně rozzlobeně.</p>

<p>Ituralde sepjal ruce za zády, aby si nezačal hladit rubín v levém uchu. Mnoho lidí vědělo, že to je známka toho, že je rozzlobený, a občas to dělal i schválně. Nyní však potřeboval zachovat klid. I když ten muž mluvil, jako by tu Ituralde nebyl. Ne. Klid. Souboje začaly v hněvu, ale on tu nebyl kvůli souboji, a to vyžadovalo klid. Slova mohla být nebezpečnější zbraní než meče.</p>

<p>„Každý muž tady ví, že na jihu máme dalšího nepřítele," pronesl vyrovnaným hlasem. „Seanchané spolkli Tarabon." Přelétl pohledem po Taraboňanech a setkal se s bezvýraznými pohledy. Nikdy nedokázal číst v tvářích Taraboňanů. Jako by mezi těmi hroznými kníry - vypadaly jako chlupaté kly, horší než u Saldejců! - a těmi směšnými závoji nosili masku, a ubohé světlo luceren také nepomáhalo. Ale viděl je oblečené v osnířích a potřeboval je. „Nahrnuli se na Almothskou planinu a vyrazili na sever. Jejich záměr je jasný. A chtějí získat i Arad Doman. Obávám se, že chtějí získat celý svět."</p>

<p>„Chce urozený pán Ituralde vědět, koho budeme podporovat, pokud k nám tito Seanchané vpadnou?" ozval se Wakeda.</p>

<p>„Pevně věřím, že budete bojovat za Arad Doman, urozený pane Wakedo," opáčil Ituralde mírně. Wakeda zrudl, když mu Ituralde mrštil přímou urážku mezi zuby, a jeho muži sahali po mečích.</p>

<p>„Uprchlíci přinesli zprávu, že na pláni jsou Aielové," pospíšil si Shimron, jako kdyby se bál, že Wakeda bílou stužku poruší. Nikdo z Wakedových mužů by nevytáhl ocel, pokud by to nejdřív neudělal Wakeda sám nebo jim to nenařídil. „Bojují za Draka Znovuzrozeného, aspoň se to povídá. Musel je poslat on, možná nám na pomoc. Aielské vojsko ještě nikdy nikdo neporazil, dokonce ani Artuš Jestřábí křídlo ne. Vzpomínáš na Krvavý sníh, urozený pane Ituralde, když jsme byli mladší? Asi se mnou budeš souhlasit, že tam jsme je neporazili, ať už historikové říkají cokoliv, a já nemůžu uvěřit, že Seanchanů je tolik, kolik nás tenkrát. Já sám jsem slyšel, že Seanchané odcházejí na jih, pryč od hranice. Ne, myslím, že až o nich příště uslyšíme, budou <emphasis>ustupovat </emphasis>z pláně, ne pochodovat na nás." Nebyl špatný polní velitel, ale vždycky byl pedant.</p>

<p>Ituralde se usmál. Z jihu přicházely zprávy rychleji než odjinud, jenže on se bál, že bude muset s Aiely začít sám, a oni by si mohli myslet, že se je snaží oblafnout. Sám nemohl uvěřit, že jsou Aielové na Almothské planině. Nepoukázal na to, že Aielové, vyslaní na pomoc Dračím spřísahancům, by se spíš objevili v Arad Domanu. „Taky jsem vyslýchal uprchlíky a ti hovoří o aielských nájezdech, ne o vojsku. Ať už Aielové dělají na pláni cokoli, mohli Seanchany zpomalit, ale nezahnali je. Jejich létající zvířata začala pátrat na naší straně hranice. To mi jako ústup nepřipadá."</p>

<p>Rozmáchlým gestem vytáhl z rukávu papír a podržel ho tak, aby všichni viděli meč a ruku otištěné do modrozeleného vosku. Jako vždy poslední dobou, i tady použil horkou čepel a královskou pečeť na jedné straně oddělil, aby mohl pečeť ukázat neporušenou. Pochybovačů bylo hodně, když se lidé doslechli o některých Alsalamových rozkazech. „Mám rozkaz od krále Alsalama shromáždit co nejvíc mužů, kdekoliv je najdu, a zaútočit na Seanchany co nejtvrději." Zhluboka se nadechl. Tady znovu riskoval, a pokud kostky nepadnou správně, mohl by mu Alsalam nechat srazit hlavu. „Nabízím příměří. Zavazuji se královým jménem, že proti vám nic nepodniknu, dokud budou Seanchané znamenat pro Arad Doman hrozbu, pokud se všichni zavážete stejně a budete proti nim bojovat po mém boku, dokud je nezaženeme."</p>

<p>Odpovědělo mu ohromené ticho. Rajabi, chlapisko s býčí šíjí, vypadal, jako by dostal ránu mezi oči. Wakeda si hryzal ret jako polekaná dívčina.</p>

<p>Pak se ozval Shimron: „A je <emphasis>možné </emphasis>je<emphasis> </emphasis>zahnat, urozený pane Ituralde? Na Almothské pláni jsem čelil jejich... jejich Aes Sedai na řetězech stejně jako ty." Muži šoupali nohama a začínali se tvářit nahněvaně. Nikomu se nelíbilo být tváří v tvář nepříteli bezmocný, ale Ituralde i Shimron si toho užili dost, aby všichni věděli, co je jejich současný nepřítel zač.</p>

<p>„Je možné je porazit, urozený pane Shimrone," prohlásil Ituralde, „i s jejich... překvapeními." Bylo zvláštní nazvat takhle zemi vybuchující pod nohama a zvědy jezdící na tvorech připomínajících zplozence Stínu, ale on musel mluvit stejně sebejistě, jako se tvářil. Kromě toho, když člověk věděl, čeho je nepřítel schopen, přizpůsobil se. To bylo jádrem válečného umění dávno předtím, než se objevili Seanchané. Tma Seanchany obrala o jejích výhody, stejně jako příchod bouře. „Moudrý muž přestane hryzat, když se dostane až ke kosti," pokračoval, „ale Seanchané zatím měli maso pěkně nakrájené na tenké plátky, než si pro ně sáhli. Já jim hodlám předhodit pěkně tlusté stehno. A navíc je chci přimět, aby po něm chňapli tak rychle, že si vylámou zuby na kosti dřív, než budou mít v puse maso. Tak. Já slib dal. Co vy?"</p>

<p>Bylo velice těžké nezadržet dech. Každý muž zřejmě pátral ve svém nitru. Ituralde viděl, jak si to přebírají. Vlk měl plán. Seanchané měli Aes Sedai na řetěze a létající zvířata a Světlo ví, co ještě. Ale Vlk měl plán. Seanchané. Vlk.</p>

<p>„Jestli je někdo dokáže porazit," řekl nakonec Shimron, „tak ty, urozený pane Ituralde. Já se také zavážu."</p>

<p>„Já se <emphasis>zavazuju!" </emphasis>zařval Rajabi. „Zaženeme je zpátky přes oceán, odkud přišli!" Kromě šíje měl býčí i náturu.</p>

<p>Kupodivu Wakeda souhlasil stejně nadšeně, a pak propukla hotová bouře hlasů, jak všichni volali, že se připojí ke královskému slibu, že rozdrtí Seanchany, někteří dokonce křičeli, že budou Vlka následovat i do Jámy smrti. Bylo to velice příjemné, ale jen kvůli tomu Ituralde nepřišel.</p>

<p>„Jestli chceš po <emphasis>nás, </emphasis>abychom bojovali za Arad Doman," překřičel jeden hlas ty ostatní, „tak požádej <emphasis>nás</emphasis>!"<emphasis> </emphasis>Všichni muži, kteří vykřikovali sliby, začali rozzlobeně mručet a klít.</p>

<p>Ituralde skryl radost za lhostejným výrazem a otočil se k mluvčímu na druhém konci sálu. Taraboňan byl hubený, s ostrým nosem, který mu napínal závoj. Pohled však měl tvrdý a pronikavý. Další Taraboňané se mračili, jako by je nepotěšilo, že promluvil, takže to vypadalo, že nemají jednoho vůdce, stejně jako ho neměli Domanci, ale promluvil. Ituralde doufal, že mu jeho krajané slib dají, ale pro jeho plán nebyli nezbytní. Taraboňané však ano. S jejich pomocí by aspoň bylo stokrát pravděpodobnější, že jeho plán vyjde. Oslovil toho muže zdvořile, s úklonou.</p>

<p>„Nabízím ti také příležitost bojovat za Tarabon, urozený pane. Aielové na pláni vyvolali jistý zmatek. Uprchlíci o tom hovoří. Pověz, mohl by malý oddíl tvých mužů - řekněme stovka, možná dvě - překročit v tom zmatku pláň a vstoupit do Tarabonu, kdyby měli na své zbroji stejné pruhy jako ti, kteří jezdí se Seanchany?"</p>

<p>Prve vypadalo nemožné, že by se Taraboňan mohl zatvářit ještě stísněněji, ale on to dokázal, a teď pro změnu rozzlobeně mumlali a kleli muži na druhé straně místnosti. Na sever proniklo dost zpráv, aby věděli, že král a panarcha, dosazení na trůn Seanchany, složili přísahu věrnosti císařovně na druhém konci Arythského oceánu. Připomínka, kolik jejich krajanů nyní jezdí pro tuto císařovnu, se jim hrubě nelíbila. Většina těch „Seanchanů" na Almothské pláni byli Taraboňané.</p>

<p>„Co dobrého by mohl malý oddíl vykonat?" zabručel opovržlivě hubeňour.</p>

<p>„Jen málo," odtušil Ituralde. „Avšak kdyby takových oddílů bylo padesát? Stovka?" Tihle Taraboňané za sebou měli dohromady asi tolik mužů. „Pokud by všechny udeřily v tentýž den po celém Tarabonu? Já sám bych jel s nimi a tolik mých mužů, kolik by jich získalo tarabonskou zbroj. Jen tak zajistíme, že to nebude pouze způsob, jak se vás zbavit."</p>

<p>Domanci za ním začali hlasitě protestovat. Wakeda z nich byl nejhlasitější, pokud se tomu dalo věřit! Vlkův plán byl v pořádku, ale oni chtěli, aby je vedl Vlk sám. Většina Taraboňanů se začala dohadovat mezi sebou kvůli tomu, jestli se tolik mužů dostane přes pláň, aniž by je odhalili, dokonce i v tak malých tlupách, kvůli tomu, zda to vůbec bude k něčemu, pokud se tam dostanou v malých oddílech, i kvůli tomu, zda jsou ochotní vzít na sebe zbroj se seanchanskými pruhy. Taraboňané se hádali stejně jako Saldejci, a stejně ohnivě. Ne však ten muž s ostrým nosem. Ten se Ituraldemu díval upřeně do očí. Potom nepatrně kývl. S těmi hustými kníry se to dalo těžko poznat, ale Ituralde měl dojem, že se usmál.</p>

<p>Z Ituraldeho spadly poslední zbytky napětí. Ten chlapík by nesouhlasil, dokud se ještě ostatní dohadovali, pokud by nebyl větším vůdcem, než to na první pohled vypadalo. Ostatní přijdou také, tím si byl jistý. Vyjedou s ním na jih do srdce toho, co Seanchané považovali za svůj majetek, a vytnou jim tvrdý políček. Taraboňané tam potom pochopitelně budou chtít zůstat a dál bojovat za svou vlast. Nic víc nečekal. Takže jeho a těch pár tisíc mužů, které se mu podaří vzít s sebou, poženou zpátky na sever přes celou Almothskou pláň. Pokud na něj bude svítit Světlo, poženou je a budou vzteky bez sebe.</p>

<p>Ituralde opětoval Taraboňanův úsměv, pokud to ovšem úsměv byl. S trochou štěstí ti zuřiví generálové nepoznají, kam je vede, dokud nebude příliš pozdě. A pokud ano... No, měl ještě druhý plán.</p>

<p>* * *</p>

<p>Eamon Valda si držel plášť co nejtěsněji u těla a dusal ve sněhu mezi stromy. Studený vítr šustil mezi sněhem obtíženými větvemi, v kalném světle klamně tichý. Silnou bílou vlnou však pronikal jako mušelínem a mrazil. Tábor, rozkládající se kolem něj po lese, byl také tichý. Pohyb, sice znamenal zahřát se, nicméně v takovém počasí se muži raději choulili k sobě, pokud je nic nenutilo k pohybu.</p>

<p>Valda se nečekaně zastavil a nakrčil nos, jak náhle ucítil zápach, odporný puch jakoby z dvaceti hromad odpadků, hemžících se červy. Valda se nezačal dávit, místo toho se zamračil. Táboru scházela preciznost, jakou vyžadoval. Stany byly náhodně postavené tam, kde byly větve nad nimi nejhustší, koně byli uvázaní poblíž, místo aby byli správně přikolíkovaní. Právě tahle liknavost vedla ke špíně. Pokud zůstanou bez dozoru, budou muži zasypávat koňský hnůj jen několika hrstmi hlíny, aby to vyřídili co nejrychleji, a kopat latríny tak, aby nemuseli v zimě chodit daleko. Každý jeho důstojník, který by něco takového dovolil, by okamžitě přestal být důstojníkem a z první ruky by se naučil používat lopatu.</p>

<p>Valda v táboře pátral po zdroji zápachu, ale ten byl náhle pryč. Vítr se nezměnil, smrad prostě zmizel. Na chvilku se polekal. Vydal se dál a mračil se ještě víc. Ten puch musel <emphasis>odněkud </emphasis>přijít. Najde toho, kdo si začal myslet, že disciplína polevuje, a udělá z něj odstrašující příklad. Disciplína musela být dobrá, zvlášť teď. Lepší než obvykle.</p>

<p>Na kraji širokého palouku se opět zastavil. Sníh na palouku byl neporušený i přesto, že v lese okolo stál tábor. Valda, drže se mezi stromy, obhlížel oblohu. Hnala se po ní oblaka a zakrývala slunce. Zahlédl nějaký pohyb a zadržel dech, než si uvědomil, že je to jen pták, nějaký malý a hnědý, držící se při zemi ze strachu z dravců. Zasmál se a dost trpce. Od chvíle, kdy ti Světlem prokletí Seanchané na jeden neuvěřitelný zátah spolkli Amador a pevnost Světla, uplynul jen asi měsíc, ale on získal nové instinkty. Moudří lidé se učí, kdežto hlupáci...</p>

<p>Ailron byl hlupák, hlavu měl plnou starých příběhů o slávě, oživených věkem a nadějí na získání skutečné moci, která by odpovídala jeho koruně. Odmítal vidět realitu, kterou měl přímo před očima, a přímým důsledkem byla Ailronova pohroma. Valda slyšel takhle nazývat bitvu u Jeramelu, ale jen od hrstky amadicijských šlechticů, kterým se podařilo uniknout, omámení jako palicí praštění voli, a přesto se stále snažili, čistě ze zvyku, podat celou událost v nejlepším světle. Napadlo ho, jak to asi nazýval Ailron, když ty zkrocené seanchanské čarodějky začaly rvát jeho uspořádané řady na cucky. Stále to měl před očima, jak se země mění ve fontány ohně. Viděl to ve svých snech. No, Ailron byl mrtvý, zabitý při pokusu o útěk, jeho hlavu narazili na tarabonské kopí. Vhodná smrt pro hlupáka. On, na druhou stranu, shromáždil přes devět tisíc dětí Světla. Muž, jenž viděl jasně, mohl za takových časů hodně dokázat.</p>

<p>Na druhé straně palouku, těsně za hranicí lesa, stála chatrč, která kdysi patřila uhlíři, s jedinou místností, kde ve spárách mezi kameny trčel zimou zhnědlý plevel. Podle všeho opustil uhlíř svoje obydlí již dávno. Části doškové střechy se nebezpečně prohýbaly a úzké okenní otvory byly prázdné a nyní je zakrývaly tmavé pokrývky. U nedovírajících dřevěných dveří stáli na stráži dva muži, velcí muži se šarlatovou pastýřskou holí pod zlatým slunečním kotoučem na pláštích. Byli po zuby ozbrojení a podupávali, jak jim bylo zima. Kdyby byl Valda nepřítelem, ani jeden by nedokázal vytáhnout meč včas. Tazatelé rádi pracovali pod střechou a za zavřenými dveřmi.</p>

<p>Když se dívali, jak přichází blíž, měli obličeje jakoby vytesané z kamene. Oba předvedli jen jakési polovičaté zasalutování. Slušně nepozdravili nikoho bez pastýřské hole, dokonce i když to byl pan velící kapitán dětí. Jeden otevřel ústa, jako kdyby se ho chtěl zeptat, co tady dělá, ale Valda prošel kolem nich a otevřel dveře. Alespoň se ho nesnažili zastavit. Byl by je oba zabil, kdyby se o to pokusili.</p>

<p>Když vstoupil, Asunawa vzhlédl od křivého stolu, kde studoval jakousi knížku. V kostnaté ruce držel cínový pohár, ze kterého se kouřilo a bylo z něj cítit koření. Židle, na níž seděl, jediný další kus nábytku v místnosti, vypadala rozviklaně, ale někdo ji vyspravil houžvemi. Valda stiskl rty, aby neohrnul pysk. Hlavní tazatel ruky Světla požadoval skutečnou střechu nad hlavou, ne stan, i když došky nutně potřebovaly vyměnit, a svařené víno, i když nikdo jiný už týden žádné víno neměl. V kamenném krbu také hořel ohýnek a vydával chabé teplo. Ještě v době před Pohromou byly všechny ohně zakázané, aby je neprozradil kouř. Přesto, ačkoliv většina dětí tazateli opovrhovala, k Asunawovi chovaly zvláštní obdiv, jako kdyby ho šedé vlasy a vyzáblá tvář mučedníka obdařily všemi ideály dětí Světla. Když to Valda zjistil, dost ho to překvapilo. Nebyl si jistý, zda to ví sám Asunawa. V každém případě tu bylo dost tazatelů, aby mohli dělat potíže. Nic, co by nezvládl, ale lepší bylo všem potížím se vyhnout. Prozatím.</p>

<p>„Už je skoro čas," prohlásil a zavřel za sebou dveře. „Připravený?"</p>

<p>Asunawa se nezvedl, ani si nevzal bílý plášť, který měl složený na stole před sebou. Na něm nebyl žádný sluneční kotouč, jen šarlatová hůl. Místo toho položil ruce na knihu a zakryl stránky. Valda měl dojem, že je to Mantelarova <emphasis>Cesta Světla. </emphasis>Zvláštní čtení pro hlavního inkvizitora. Víc se hodila pro nové rekruty. Ti, kteří neuměli číst, když skládali přísahu, se to naučili, aby mohli studovat Mantelarova slova.</p>

<p>„Dostal jsem hlášení o andorském vojsku v Murandy, můj synu," pravil Asunawa. „Hluboko v Murandy."</p>

<p>„Murandy je odsud daleko," opáčil Valda, jako by nepoznal nový začátek staré hádky. Hádky, o níž Asunawa zřejmě často zapomínal, že v ní prohrál. Co ale dělají Andořané v Murandy? Byla-li ovšem hlášení pravdivá, mnoho z nich byly jen výmysly zabalené do lži. Andor. To jméno naplňovalo Valdu hořkostí. Morgasa byla mrtvá nebo služebnicí nějakého Seanchana. Jim na titulech jiných států pramálo záleželo. Ať mrtvá či služka, pro něj byla ztracená, a mnohem důležitější bylo, že tím byly ztraceny i jeho plány s Andorem. Galadedrid se změnil z užitečné páky v pouhého dalšího mladého důstojníka, a navíc důstojníka, který byl u obyčejných vojáků příliš oblíbený. Dobří důstojníci nebyli nikdy oblíbení, avšak Valda byl pragmatik. Minulost byla minulost. Místo Andoru přišly jiné plány.</p>

<p>„Ne tak daleko, pokud vyrazíme k východu přes Altaru, můj synu, přes severní část Altary. Seanchané se zatím nemohli dostat příliš daleko za Ebú Dar."</p>

<p>Valda natáhl ruce k ohýnku a povzdechl si. V Tarabonu se rozšířili rychle jako mor, stejně jako tady v Amadicii. Proč si ten člověk myslí, že je to v Altaře jiné? „Zapomínáš na čarodějky v Altaře? S vlastním vojskem, jak ti jistě nemusím připomínat? Pokud se už nedostaly do Murandy." Těm hlášením o čarodějkách v pohybu věřil. Mimoděk zesílil hlas. „To takzvané andorské vojsko se možná doslechlo o čarodějkách a jejich vojsku! Nezapomínej, že al'Thorovi daly Caemlyn! A Illian a polovičku východu! Opravdu věříš, že jsou rozdělené? Opravdu?" Pomalu se nadechl, aby se uklidnil. Tedy, snažil se o to. Každý příběh z jihu byl horší než ten předchozí. Do komína vletěl závan větru a po místnosti rozhodil jiskry. Valda s kletbou uskočil. Zatracená rolnická barabizna! Dokonce i ten komín byl špatně postavený!</p>

<p>Asunawa dlaněmi zavřel knížku. Ruce měl sepjaté jako k modlitbě, ale v zapadlých očích mu náhle zaplál oheň větší, než hořel v krbu. „Já věřím, že čarodějnice je třeba zničit! Tomu já věřím!"</p>

<p>„Mně by stačilo vědět, jak je Seanchané krotí." Kdyby měl dost zkrocených čarodějnic, mohl by al'Thora vyhnat z Andoru, z Illianu a odevšad, kde se usadil jako samotný Stín. Potom by dokázal překonat i samotného Artuše Jestřábí křídlo!</p>

<p>„Musí být zničeny," trval Asunawa umíněně na svém.</p>

<p>„A my s nimi?" opáčil Valda.</p>

<p>Ozvalo se zaklepání na dveře a na Asunawův pokyn se v nich objevil jeden ze strážných, postavil se do pozoru a řízně zasalutoval rukou přes prsa. „Můj pane hlavní inkvizitore," začal uctivě, „dorazila rada pomazaných."</p>

<p>Valda čekal. Bude ten starý hlupák dál umíněný i přede všemi deseti přeživšími kapitány, kteří byli venku a připravení vyrazit? Co se muselo udělat, to se udělalo.</p>

<p>„Pokud to strhne Bílou věž," dodal Asunawa konečně, „budu spokojený. Prozatím. Pojedu na to setkání."</p>

<p>Valda se pousmál. „Tak to mi stačí. Uvidíme pád čarodějnic společně." On rozhodně uvidí jejich pád. „Radím tedy, aby sis nechal připravit koně. Do večera nás čeká dlouhá cesta." Jestli to Asunawa uvidí spolu s ním, to byla jiná otázka.</p>

<p>* * *</p>

<p>Gabrelle se ráda projížděla zimními lesy s Logainem a Toveine. Vždycky je s Toveine nechával jet za sebou vlastním tempem v jakéms takéms soukromí, pokud nezůstaly příliš pozadu. Aes Sedai spolu mluvily, jen pokud to bylo nezbytně nutné, i když měly skutečné soukromí. Zdaleka nebyly přítelkyně. Vlastně Gabrelle si už mockrát přála, aby Toveine odmítla, když jim Logain tyto vyjížďky navrhl. Bylo by příjemné být skutečně sama.</p>

<p>Držíc otěže v ruce, s pláštěm podšitým liščinou u těla, dovolila si cítit zimu, jen trochu, jen kvůli tomu pocitu. Sníh nebyl hluboký, ale ranní vzduch byl svěží. Tmavé mraky však slibovaly brzy další sníh. Nad nimi poletoval jakýsi pták s dlouhými křídly. Asi orel. Ptáci nebyli její silnou stránkou. Rostliny a minerály zůstávaly na místě, zatímco je člověk studoval, stejně jako knihy a rukopisy, i když ty se jí mohly rozpadnout pod rukama, pokud byly dost staré. Navíc na takovou dálku ptáka stěží rozeznávala, ale orel do okolní krajiny docela zapadal. Kolem byly lesy a mezi řídce rostoucími stromy byly menší houštiny. Rozložité duby a vysoké borovice a jedle udusily většinu podrostu, jen tu a tam zůstaly hnědé zbytky nějakých odolnějších popínavek, čekajících na stále vzdálené volání jara a přimknutých k balvanu či nízké římse z šedého kamene. Gabrelle si krajinu ukládala do paměti, jako by to bylo cvičení novicek, studenou a pustou.</p>

<p>V dohledu byli pouze její dva společníci a ona si mohla skoro představovat, že je někde jinde, ne v Černé věži. To strašné jméno jí teď už vyvstávalo v myšlenkách snadno. Byla stejně skutečná jako Bílá věž a pro každého, komu padl zrak na velká kamenná kasárna, v nichž se cvičily stovky mužů, a na vesnici, jež kolem nich vyrostla, už nebyla jenom „takzvaná". Gabrelle ve vesnici bydlela už málem dva týdny a některé části Černé věže doposud nespatřila. Patřily k ní míle pozemků, obklopené hrubou stavbou hradeb z černého kamene. Přesto tady, daleko v lesích, mohla téměř zapomenout.</p>

<p>Téměř. Nebýt uzlíčku pocitů a emocí, esence Logaina Ablara, již měla neustále v hlavě, a neustálý pocit ovládané ostražitosti, svalů vždy připravených k akci. Takhle se mohl cítit třeba vlk na lovu nebo možná lev. Neustále obracel hlavu sem a tam, i tady sledoval okolí, jako by očekával útok.</p>

<p>Gabrelle nikdy neměla strážce - pro hnědé byly zbytečným přepychem; najatý sluha dokázal obstarat všechny její potřeby - a bylo pro ni zvláštní, že se stala součástí pouta a navíc se vlastně ocitla na jeho špatném konci. Hůř než na špatném konci. <emphasis>Tohle </emphasis>pouto ji nutilo k poslušnosti a vyvolávalo spoustu omezení. Nebylo úplně stejné jako strážcovské. Sestry své strážce <emphasis>nenutily </emphasis>k poslušnosti. No, aspoň ne moc často. A sestry se celá staletí nespojovaly s muži proti jejich vůli. Přesto jí to poskytlo fascinující předmět studia. Pracovala na výkladu toho, co pociťovala. Občas mu skoro dokázala číst myšlenky. Jindy to bylo jako tápat v dole bez kahanu. Snažila by se studovat, i kdyby měla hlavu na špalku. Což, velmi skutečným způsobem, měla. Cítil ji stejně jako ona jeho.</p>

<p>Na to nesměla zapomínat. Někteří asha'mani možná věřili, že se Aes Sedai se zajetím smířily, ale jenom hlupák by si mohl myslet, že jedenapadesát sester, kterým bylo vnuceno pouto, je odevzdaně přijmou, a Logain žádný hlupák nebyl. Kromě toho věděl, že sem byly poslány, aby zničily Černou věž. Ale pokud tušil, že se stále snaží najít způsob, jak hrozbu stovek mužů, kteří mohou usměrňovat, zničit... Světlo, jak byly svázané, jediný rozkaz by je dokázal na místě zastavit! Neuděláte nic, abyste uškodily Černé věži. Nechápala, proč ten rozkaz nedostaly, čistě pro jistotu. Musejí uspět. Zklamou-li, svět bude odsouzen k záhubě.</p>

<p>Logain se otočil v sedle, působivý, širokoplecí muž v dobře padnoucím kabátci černém jako smola, jenom se stříbrným mečíkem a rudozlatým drakem na vysokém límci. Černý plášť měl odhrnutý, jako by si zimu vůbec nepřipouštěl. A možná si ji opravdu nepřipouštěl, tito muži si zřejmě mysleli, že musejí bojovat úplně se vším a pořád. Usmál se na ni - aby ji uklidnil? - a ona zamrkala. Nechala snad do pouta proniknout příliš velkou úzkost? Byl to tak složitý tanec, když se snažila ovládnout své emoce a předkládat jen ty správné reakce. Bylo to skoro jako skládat zkoušku na šátek, kdy bylo třeba vytvořit každé tkanivo přesně podle vzoru, bez sebemenšího zakolísání, i přes veškeré rozptylování, jenže tato zkouška neměla konce.</p>

<p>Logain obrátil pozornost k Toveine a Gabrelle si tiše vydechla. Jen úsměv. A přátelské gesto. Často se choval mile. Kdyby byl cokoliv jiného, byl by docela milý.</p>

<p>Toveine se na něj zářivě usmála a Gabrelle málem potřásla údivem hlavou, a nikoli poprvé. Stáhla si kapuci hlouběji do čela, jako by se chtěla chránit před chladem, takže jí halila obličej a zároveň mohla nepozorovaně sledovat, co se děje. Kradí červenou sestru pozorovala.</p>

<p>Všechno, co o druhé ženě věděla, vypovídalo, že svou nenávist pohřbila do hodně mělkého hrobu, pokud vůbec, a Toveine nenáviděla muže, kteří mohli usměrňovat, stejně hluboce jako každá červená, se kterou se kdy Gabrelle setkala. <emphasis>Každá </emphasis>červená musela Logaina Ablara nesnášet po tom, co vyhlásil, že ho samo červené adžah ustanovilo falešným Drakem. Teď se k tomu už nevyjadřoval, ale škoda byla napáchána. Byly s nimi lapeny sestry, které se na červené dívaly, jako by si myslely, že přinejmenším ony uvázly ve vlastní pasti. Ale Toveine se na něj skoro <emphasis>uculovala. </emphasis>Gabrelle se kousla do rtu, jak ji to zmátlo. Pravda, Desandre a Lemai všem přikázaly, aby s asha'many, kteří drželi jejich pouto, navázaly co nejsrdečnější vztahy - muže bylo třeba ukolébat, než sestry podniknou něco užitečného - ale Toveine se otevřeně štětila kvůli každému rozkazu od jedné nebo druhé. Hnusila si, když je musela poslechnout, a byla by možná i odmítla, nebýt toho, že Lemai byla také červená, jakkoliv přiznávala, že tomu tak musí být. A taky ji žralo, že od chvíle, kdy je přivedla do zajetí, žádná neuznávala její autoritu. A tehdy se začala usmívat na Logaina.</p>

<p>A jak mohl Logain jen tak sedět na druhém konci pouta a brát ten úsměv jinak než jako falešný? Gabrelle za tenhle uzlíček také zatahala, aniž by se jí podařilo ho rozvázat. Věděl toho o Toveine příliš. Znát její adžah by mělo stačit. Ale Gabrelle z něj cítila stejně tolik podezření, když se díval na červenou sestru i na ni samotnou. Nebylo to tak, že by <emphasis>n</emphasis><emphasis>ebyl </emphasis>podezíravý. Ten člověk asi nevěřil nikomu. Ale bál se méně <emphasis>kterékoliv </emphasis>sestry než nějakého asha'mana. A to také nedávalo smysl.</p>

<p><emphasis>Není</emphasis> <emphasis>to žádný hlupák, </emphasis>připomínala si. <emphasis>Tak proč? A proč Tove</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ne? Co to má za lubem?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Náhle po ní Toveine bleskla tím svým zdánlivě hřejivým úsměvem a promluvila, jako by Gabrelle vyslovila své podezření nahlas. „Když jsi poblíž," zamumlala a od úst jí stoupala pára, „mě si skoro nevšimne. To tys z něj udělala <emphasis>svého </emphasis>zajatce, sestro."</p>

<p>Gabrelle, jak na to nebyla připravená, se proti své vůli začervenala. Toveine nikdy nenačínala hovor, a říci, že Gabrellino jednání s Logainem neschvaluje, situaci zdaleka nevystihovalo. Svést ho byl zcela zřejmý způsob, jak se k němu dostat blíž a zjistit, jaké má plány a slabosti. Nakonec, i když <emphasis>byl </emphasis>asha'man, ona byla Aes Sedai dávno předtím, než se narodil, a když přišlo na muže, rozhodně nebyla zcela nevinná. Jeho tak překvapilo, když si uvědomil, co dělá, až ji málem napadlo, že nevinný je <emphasis>on. </emphasis>Spíš byla hloupá ona. Ukázalo se, že domanské hrátky mají za následek mnoho překvapení a několik málo pastí. Nejhorší byla past, s níž se nemohla nikomu svěřit. Něco, o čem se však tuze bála, že to Toveine ví, alespoň něco z toho. Ale každá sestra, která se řídila jejím příkladem, to musela vědět také, a Gabrelle si myslela, že několik jich to udělalo. Logain dokázal pouto maskovat jistým hrubým způsobem, ačkoliv ona si myslela, že by jí to stále umožňovalo ho najít, jakkoliv dobře to zakrývalo jeho emoce, ale občas, když tak leželi vedle sebe, nechal maskování sklouznout. Výsledky byly, řečeno mírně... zničující. Tehdy nebylo žádné sebeovládání, žádné odtažité studování. Vlastně ani zdravý rozum.</p>

<p>Co nejrychleji si v duchu opět vyvolala obraz zasněžené krajiny a upnula se na něj. Stromy, balvany a bílý sníh. Bílý a <emphasis>studený </emphasis>sníh.</p>

<p>Logain se na ni neohlédl, nedal to nijak najevo, ale pouto jí prozradilo, že o její chvilkové ztrátě sebekontroly ví. Domýšlivost z něj přímo vyzařovala! A taky <emphasis>uspokojení! </emphasis>Měla co dělat, aby nezačala soptit. On ale čekal, že bude soptit, Světlo ho spal! <emphasis>Musel </emphasis>vědět, co k němu cítí. Ale kdyby se rozzlobila, jeho by to nanejvýš <emphasis>pobavilo! </emphasis>A ani se to nepokoušel skrývat!</p>

<p>Gabrelle si všimla, že se Toveine spokojeně usmívá, ale přemítat o tom mohla jen chvilku.</p>

<p>Celé dopoledne měli jen pro sebe, ale teď se mezi stromy objevil další jezdec, muž v černém, bez kabátu, a jakmile je uviděl, zamířil k nim a pobízel koně k co nejvyšší rychlosti. Logain zastavil a čekal, zosobněný klid, a Gabrelle ztuhla, když zastavila svého koně vedle něj. Pocity vyzařující z pouta se změnily. Teď to bylo napětí vlka těsně předtím, než skočí. Čekala, že začne sahat po meči, místo aby měl ruce složené na vysoké sedlové hrušce.</p>

<p>Druhý muž byl skoro stejně vysoký jako Logain, na rozložitá ramena mu spadaly vlnité zlaté vlasy a mile se usmíval. Gabrelle usoudila, že ví, co jeho úsměv dělá. Byl příliš sličný, aby to nevěděl, mnohem pohlednější než Logain. Tvrdý život na Logainovi zanechal stopy, ale tento mladý muž měl ještě hladké líce. Na vysokém límci však měl meč i draka. Na obě sestry upřel jasně modré oči. „Spíš s oběma, Logaine?" zeptal se hlubokým hlasem. „Ta baculka mi připadá trochu chladná, ale ta druhá vypadá docela mile."</p>

<p>Toveine rozzlobeně zasyčela a Gabrelle zaťala zuby. Nijak se netajila tím, co dělá - ostatně nebyla žádná Cairhieňanka, aby halila do soukromí to, zač se na veřejnosti styděla - ale to neznamenalo, že o tom mohl kdekdo klábosit. Horší bylo, že ten muž mluvil, jako kdyby byly nějaké lehké holky z taverny.</p>

<p>„Ať to už nikdy neslyším, Mishraile," pronesl Logain tiše a Gabrelle si uvědomila, že pouto se znovu změnilo. Bylo chladné, tak chladné, až vedle něho vypadal sníh teplý. Chladné, že i hrob vedle něj vypadal teplý. To jméno už kdysi zaslechla. Atal Mishraile, a když Logain promluvil, cítila z něho nedůvěru - rozhodně větší, než jakou cítil k ní a k Toveine - ale teď byl ochotný zabíjet. Bylo to skoro k smíchu. Držel ji v zajetí a zároveň snad byl připravený páchat násilí, aby ochránil její pověst. Bylo jí to k smíchu, ale tuto informaci si pečlivě zařadila. Každý ždibec mohl být užitečný.</p>

<p>Mladší muž nedal nijak najevo, že hrozbu slyšel. Jeho úsměv ani na okamžik nezakolísal. „M'Hael říkal, že můžeš jít, jestli chceš. Nevidí důvod, proč bys měl verbovat."</p>

<p>„Někdo to dělat musí," opáčil Logain vyrovnaně.</p>

<p>Gabrelle si vyměnila zmatený pohled s Toveine. Proč Logain <emphasis>chce </emphasis>jít<emphasis> </emphasis>verbovat? Viděly oddíly asha'manů vracející se z výprav za novými muži, a z cestování na dlouhé vzdálenosti byli vždycky unavení a navíc obvykle špinaví a popudliví. Mužům verbujícím pro Draka Znovuzrozeného se zřejmě vždycky nedostávalo vřelého přijetí, dokonce ještě předtím, než lidé zjistili, oč jim doopravdy jde. A proč se o tom s Toveine doslechly až teď? Byla by <emphasis>přísahala, </emphasis>že jí poví všechno, když s ní spal.</p>

<p>Mishraile pokrčil rameny. „Na tuhle práci je zde spousta zasvěcených a vojáků. Tebe ale asi nudí dohlížet pořád na výcvik. Učit ty hlupáky plížit se lesem a šplhat po útesech, jako by neuměli usměrnit ani jiskřičku. Dokonce i nějaká zavšivená vesnice by mohla vypadat líp." Teď se začal uculovat, opovržlivě a vůbec ne mile. „Jestli požádáš M'Haela, možná tě nechá sledovat jeho lekce v paláci. Pak by ses nenudil."</p>

<p>Logainův výraz se v nejmenším nezměnil, ale Gabrelle skrze pouto cítila vztek. Zaslechla několik věcí o Mazrimu Taimovi a jeho soukromých lekcích, ale sestry věděly jen to, že Logain a jeho nohsledi nevěří Taimovi ani nikomu, kdo se jeho lekcí zúčastňuje, a Taim na oplátku zřejmě nevěřil Logainovi. Naneštěstí se sestry o lekcích nedokázaly dozvědět nic podstatného. Žádná nebyla spojená s mužem z Taimovy frakce. Některé si myslely, že nedůvěra vznikla z toho, jak si oba činili nárok na titul Draka Znovuzrozeného, nebo dokonce z příznaků šílenství, jež usměrňování mužům přinášelo. U Logaina nezachytila žádné stopy šílenství, a to se je snažila najít stejně tolik, jako známky, že hodlá začít usměrňovat. Kdyby s ním byla spojená ve chvíli, kdy zešílí, mohlo by to posednout i ji. Ale čehokoliv, co by mohlo v řadách asha'manů způsobit rozkol, bylo třeba využít.</p>

<p>Když se na něho Logain podíval, Mishraile se přestal usmívat. „Užij si svých vší," pronesl nakonec a otočil koně. Prudce ho pobodl, až kůň odskočil, a zavolal přes rameno: „Na některé z nás čeká sláva, Logaine."</p>

<p>„On si svého draka možná nebude užívat dlouho," zamumlal Logain a díval se za ním, jak cválá pryč. „Na to si nedává dost dobrý pozor na jazyk." Gabrelle usoudila, že ta poznámka nebyla určena jim dvěma, ale co jiného tím mohl myslet? A proč byl náhle ustaraný? Dobře to zakrýval, zvlášť vzhledem k poutu, ale přesto byl ustaraný. Světlo, občas to vypadalo, že vědět, co má mužský v hlavě, celou věc ještě zhoršuje!</p>

<p>Náhle se k nim Logain otočil a pozorně se na ně zadíval. Poutem proklouzla nová vlna obav. Kvůli nim? Nebo, zvláštní nápad, <emphasis>o </emphasis>ně?</p>

<p>„Obávám se, že budeme muset vyjížďku poněkud zkrátit," usoudil po chvíli. „Musím něco připravit."</p>

<p>Nepobídl koně do cvalu, avšak cestou zpátky do vesnice, kde se muži cvičili, nasadil rychlejší tempo než ráno. Na něco se teď soustředil. Gabrelle usoudila, že o něčem usilovně přemýšlí. Pouto málem bzučelo. Musel jet podle instinktů.</p>

<p>Neujeli daleko, když Toveine pobídla koně blíž ke Gabrelle. Naklonila se v sedle a snažila se upírat důrazný pohled na Gabrelle a zároveň vrhala rychlé pohled po Logainovi, jako by se bála, že by se mohl ohlédnout a všimnout si, že se baví. Ona očividně nikdy nevěnovala pozornost tomu, co jí říká pouto. Teď vypadala jako loutka, neboť neustále otáčela hlavou sem a tam, až hrozilo, že spadne.</p>

<p>„Musíme jít s ním," šeptala. „Za jakoukoliv cenu, musíš to zařídit." Gabrelle zvedla obočí a Toveine měla alespoň tolik slušnosti, aby se začervenala. Přesto neztratila nic ze své naléhavosti. „Nemůžeme si dovolit, aby nás tady nechal," supěla. „Když sem ten chlap přišel, nevzdal se svých ambicí. Ať už plánuje jakoukoliv ohavnost, my s tím nic nenaděláme, pokud nebudeme u toho, až se o to pokusí."</p>

<p>„Vidím, co mám přímo pod nosem," ohradila se Gabrelle ostře a pocítila úlevu, když Toveine prostě jen kývla a odmlčela se. Gabrelle měla co dělat, aby potlačila strach, který pocítila. Copak Toveine nikdy <emphasis>nepřemýšlí </emphasis>o tom, co cítí skrz pouto? Něco, co měla ve spojení s Logainem vždy v hlavě - odhodlání - teď bylo tvrdé a ostré jako nůž. Myslela si, že ví, co to tentokrát znamená, a z toho jí vyschlo v ústech. Nevěděla sice proti komu, ale byla si jistá, že Logain Ablar hodlá vyjet do války.</p>

<p>* * *</p>

<p>Yukiri pomalu sestupovala širokou chodbou, obtáčející Bílou věž, a byla naježená jako hladová kočka. Měla co dělat, aby vnímala, co žvatlá sestra plující vedle ní. Bylo velmi časné ráno, první sluneční paprsky jenom stěží prorazily hustě padajícím sněhem, a na prostředních podlažích Věže byl chlad jako v Hraničních státech v zimě. No, možná ne tak velký, připustila po chvíli. Tak daleko na severu už nebyla spoustu let a vzpomínky vždycky přeháněly. Proto byly psané záznamy tak důležité. Až na případ, kdy se člověk neodvažoval nic zapsat. Přesto byla dost velká zima. Přes veškerý um a předvídavost starých stavitelů horko z velkých kamen ve sklepích takhle vysoko nikdy nedosáhlo. Plameny svící ve zlacených kandelábrech se mihotaly v průvanu a občas byl proud vzduchu tak silný, že pohnul těžkými nástěnnými koberci, zavěšenými na bílých stěnách. Na kobercích se střídaly květiny, lesní výjevy a exotická zvířata a ptáci s triumfálními výjevy z historie Věže, které nebylo možné vystavit ve veřejných prostorách dole. Její komnaty, vyhřívané ohněm z krbů, by kdysi byly mnohem příjemnější.</p>

<p>Hlavou se jí honily zprávy ze světa, jakkoliv se snažila na to nemyslet. Nebo spíš nedostatek podložených zpráv. Špehové v Altaře a Arad Domanu dodávali velice zmatené zprávy a těch několik hlášení, jež začínala prosakovat z Tarabonu, bylo dost děsivých. Podle toho, co se povídalo, mohli být vládci Hraničních států kdekoliv, od Morny přes Andor a Amadicii po Aielskou pustinu. Jediným potvrzeným faktem bylo, že žádný nebyl tam, kde být měl, totiž na stráži Mornské hranice. Aielové <emphasis>byli </emphasis>všude a zřejmě se konečně vymkli al'Thorově kontrole, pokud je vůbec někdy ovládal. Z posledních zpráv z Murandy by nejradši skřípala zuby a zároveň plakala, zatímco to, co se dělo v Cairhienu...! Po celém Slunečním paláci byly sestry. Některé byly v podezření, že patří ke vzbouřenkyním, a o žádné nebylo známo, že je věrná, a o Coiren a jejím poselstvu nebylo od chvíle, kdy opustily město, slyšet ani slovíčko, i když už měly být dávno zpátky v Tar Valonu. A jako by to nestačilo, al'Thor opět zmizel jako mýdlová bublina. Mohly být pravdivé ty povídačky, že napůl zničil Sluneční palác? Světlo, ten muž se ještě <emphasis>nemohl </emphasis>zbláznit! Nebo ho ta Elaidina pitomá nabídka „ochrany" vyděsila, až se běžel schovat? Mohlo ho vůbec <emphasis>něco </emphasis>vyděsit? Ji on tedy rozhodně děsil. A vyděsil i zbytek sněmovny, ať už se přísedící tvářily, jak chtěly.</p>

<p>Jedinou skutečnou jistotou bylo, že na ničem z toho nezáleželo ani jako na plivanci v lijáku. A to, že to věděla, jí v nejmenším nezlepšilo náladu. Dělat si starosti s tím, že uvízla v houští růží, i když by ji trny mohly nakonec zabít, bylo přepychem, když měla o žebra opřený nůž.</p>

<p>„Pokaždé, když za posledních deset roků opustila Věž, vydávala se za svými vlastními záležitostmi, takže nemáme žádné novější záznamy," mumlala její společnice. „Je těžké zjistit, kdy přesně <emphasis>byla </emphasis>pryč z Věže a zůstala... nenápadná." Meidani měla tmavě zlaté vlasy sepjaté slonovinovými hřebeny a byla vysoká a dost štíhlá, aby její poprsí působilo přehnaným dojmem, což ještě podtrhoval tmavý, stříbrem vyšívaný živůtek a způsob, jakým se při chůzi nakláněla, aby měla ústa v úrovni Yukiriných uší. Šátek měla zachycený kolem zápěstí a dlouhé šedé třásně se jí vláčely po zemi.</p>

<p>„Narovnej se," zavrčela Yukiri. „Nemám uši ucpané hlínou."</p>

<p>Druhá žena se prudce narovnala a na lících jí vzápětí naskočily rudé skvrny. Přitáhla si šátek na ramena a ohlédla se přes rameno na svého strážce Leonina, jenž je následoval v uctivé vzdálenosti. A pokud ony slabounce slyšely cinkání stříbrných rolniček v jeho černých cůpcích, on nemohl slyšet nic, co pronesly normálním hlasem. Ten muž nevěděl víc, než bylo nezbytně nutné - vlastně skoro nic, jen to, že od něj jeho Aes Sedai chce jisté věci, což každému dobrému strážci stačilo - a kdyby zjistil příliš, mohl by dělat potíže, ale nebylo třeba, aby si šeptaly. Lidé, kteří viděli, jak si někdo šeptá, obvykle chtěli zjistit, o jaké tajemství se jedná.</p>

<p>Druhá šedá ji však nerozčilovala víc než vnější svět, i když to byla kukačka v labutím peří. Alespoň nebyla hlavním zdrojem jejího podráždění. Bylo to dost nechutné, vzbouřenkyně předstírající věrnost, ale Yukiri byla ve skutečnosti ráda, že ji Saerin a Pevara přesvědčily, že by ještě neměly Meidani a její sestry kukačky vydat věžovému zákonu. Teď měly přistřižená křídla a byly užitečné. Dokonce by si tím mohly vysloužit i jistou shovívavost, až budou čelit spravedlnosti. Ovšem až vyjde najevo přísaha, která Meidani přistřihla křídla, Yukiri sama by mohla žebronit o shovívavost. Ať byly vzbouřenkyně nebo ne, to, co Yukiri a ostatní provedly s Meidani a jejími spoluspiklenkyněmi, bylo stejně nezákonné jako vražda. Nebo zrada. Přísahat osobní poslušnost - přísahat ji na samotnou hůl přísah, přísahat pod nátlakem - se příliš podobalo nátlaku, jenž byl výslovně zakázaný, i když ne úplně přesně definovaný. Přesto člověk občas musel umazat omítku, když chtěl vykouřit sršně, a černé adžah, to byli sršni s jedovatými žihadly. Na zákon dojde ve vhodnou chvíli - neboť bez zákona nebylo nic - ale jí dělalo větší starosti, zda přežije vykuřování, než jaký trest jí zákon uloží. Mrtvoly si s tresty starosti dělat nemusejí.</p>

<p>Krátce Meidani pokynula, ať pokračuje, jenže druhá žena stěží otevřela ústa, když se před nimi zpoza rohu vynořily tři hnědé, potřásající svými šátky jako zelené. Yukiri Marris Thornhill a Doraise Mesianos zběžně znala, jak už přísedící znají sestry z jiného adžah, jež tráví hodně času ve Věži, což znamenalo, že věděla, jaké jméno které tváři přináleží, a tím to končilo. Popsala by je jako mírné a ponořené do studia. Elin Warrel získala šátek před tak krátkou dobou, že by stále ještě měla instinktivně předvádět pukrlata. Ale místo aby přísedící zdvořile pozdravily, zíraly všechny tři na Yukiri a Meidani stejně, jako se kočky dívají na cizí psy. Nebo možná psi na cizí kočky. Nikde žádná mírnost.</p>

<p>„Smím se zeptat na jeden bod z arafellského zákona, přísedící?" optala se Meidani nevzrušeně, jako by to hodlala říci celou dobu.</p>

<p>Yukiri kývla a Meidani začala žvanit o rybolovných právech na řekách versus na jezerech, což nebyla zrovna nejchytřejší volba. Soudkyně by mohla požádat Aes Sedai, aby vyslechla případ týkající se práv rybolovu, ale jen aby posílila své vlastní stanovisko v případě, že do věci byli zapletení mocní lidé a ona se obávala, že se budou odvolávat k trůnu.</p>

<p>Za hnědými se coural jediný strážce - Yukiri si nemohla vzpomenout, jestli patří k Marris či Doraise - podsaditý chlapík s tvrdým, kulatým obličejem a tmavým uzlem na temeni, jenž si Leonina a meč na jeho zádech prohlížel s nedůvěrou, kterou určitě převzal od sestry. Starší sestry se nesly po spirálové chodbě s podbradky zvednutými a hubená nová sestra nervózně poskakovala, aby s nimi udržela krok. Strážce, rázující za nimi, působil dojmem muže na nepřátelském území.</p>

<p>Nepřátelství bylo poslední dobou až příliš běžné. Neviditelné hradby mezi adžah, kdysi jen tak silné, že stěží zakrývaly vlastní záhady jednotlivých adžah, se nyní změnily v tvrdá kamenná cimbuří s vodními příkopy. Ne, ne příkopy, propastmi, širokými a hlubokými. Sestry nikdy neopouštěly obydlí svého adžah samotné, často s sebou brávaly své strážce i do knihovny a do jídelen a vždycky nosily šátky, jako kdyby si jinak někdo mohl splést jejich adžah. Yukiri sama na sobě měla svůj nejlepší, stříbrem a zlatem vyšívaný, s dlouhými stříbrnými třásněmi, které jí visely až ke kotníkům. Usoudila, že se asi taky trochu naparuje. A poslední dobou začínala uvažovat o tom, že dvanáct let bez strážce je dost dlouho. Strašná představa, jakmile se dobrala jejího zdroje. Žádná sestra by v Bílé věži neměla strážce potřebovat.</p>

<p>Nikoliv poprvé ji tvrdě zasáhla představa, že někdo bude muset začít vyjednávat mezi adžah, a to již brzy, jinak by vzbouřenkyně mohly projít bránou, drzé jako zlodějky, a vyprázdnit dům, zatímco ostatní se budou hašteřit o to, která dostane nádobí pratety Sumi. Jenomže jediný způsob, jak na tom začít pracovat, který ji v tu chvíli napadl, bylo přinutit Meidani a její kamarádky, aby se veřejně přiznaly, že je do Věže poslaly vzbouřenkyně, aby tu šířily klepy - povídačky, o nichž ony stále tvrdily, že jsou pravdivé! - že červené adžah stvořilo Logaina jako falešného Draka. <emphasis>Mohla </emphasis>by to být pravda? Aniž by o tom Pevara věděla? Yukiri si neuměla představit, že by bylo možné oklamat přísedící, a zvlášť Pevaru. V každém případě byly věci už tak zamotané, že by to neznamenalo rozdíl. Kromě toho by přišla o pomoc deseti ze čtrnácti žen, o nichž si mohla být jistá, že nejsou černé adžah, nemluvě o tom, že by nejspíš odhalila, co ona a ostatní provádějí, dřív, než by se ta bouře přehnala.</p>

<p>Zachvěla se a nemělo to nic společného s průvanem na chodbě. Ona i všechny ostatní, které by mohly odhalit pravdu, by zemřely dřív, než by se ta bouře přehnala, při údajné nehodě nebo na loži. Nebo by mohly prostě zmizet, zdánlivě by odjely z Věže a už by je nikdy nikdo nespatřil. O tom v nejmenším nepochybovala. Každý důkaz by byl pohřbený tak hluboko, že by ho nevykopalo ani vojsko s lopatami. Dokonce i řeči by byly udušené. Něco takového se již stalo. Svět a většina sester stále žily v přesvědčení, že Tamra Ospenya zemřela v posteli. Ona tomu donedávna věřila taky. Musely předat černé adžah zabalené a převázané, než se odváží vyjít s tím na světlo.</p>

<p>Jakmile byly hnědé bezpečně z doslechu, pokračovala Meidani v hlášení, ale po chvíli se opět odmlčela, když těsně před nimi odsunula čísi velká, chlupatá ruka nástěnný koberec. Ze dveří, skrytých za jasně barevnými ptáčky z Potopené země, vyletěl závan ledového větru a do chodby vcouval obtloustlý chlapík v hnědém kabátě, táhnoucí kolečko s hikorovými polínky, jež další sloužící v hrubém kabátě tlačil zezadu. Obyčejní dělníci, žádný neměl na prsou bílý plamen.</p>

<p>Když spatřili Aes Sedai, oba muži spustili goblén na místo a odjeli s kolečkem, aby jim nezavazelo, přičemž se neustále klaněli, až málem spadli do kolečka, a zároveň chytali klouzající polínka. Nepochybně hodlali dokončit práci dřív, než narazí na nějakou sestru. Yukiri vždycky soucítila s lidmi, kteří museli tahat dříví, vodu a všechno ostatní nahoru po rampách sloužících, ale teď kolem nich zamračeně prošla.</p>

<p>Hovor při chůzi se nedal odposlechnout a chodby v částech pro obyčejné lidi jí připadaly jako velice vhodné místo pro soukromý rozhovor s Meidani. Mnohem lepší než její vlastní komnaty, kde by ochrana proti odposlouchávání okamžitě všem v obydlí šedých prozradila, že probírá nějaká tajemství, a ještě horší bylo, s kým. Ve Věži byly v současné době jen asi dvě stovky sester. Tento počet dokázala Bílá věž spolknout a vypadat přitom prázdná, a když se všechny sestry držely doma, části pro obyčejné lidi by měly být prázdné. Aspoň si to myslela.</p>

<p>Vzala v úvahu sloužící v livrejích, kontrolující knoty a hladinu oleje v lampách a desítky dalších věcí, i prostě oděné dělníky s proutěnými koši, naplněnými Světlo ví čím, na zádech. Vždycky se tu pohybovali od časného rána, připravovali Věž na další den, jen se chvatně uklonili a honem sestře mizeli z cesty. Z doslechu. Věžoví sluhové uměli být taktní, zvlášť proto, že každému, kdo by odposlouchával sestru, by rychle ukázali dveře. Vzhledem k současné náladě ve Věži se sloužící snažili vyhnout byť jen příležitosti k zaslechnutí něčeho, co by neměli slyšet.</p>

<p>Co si ale neuvědomila, bylo, kolik sester se rozhodne i přes časnou hodinu a zimu vyjít po dvou po třech ze svých komnat. Červené se snažily upřeným pohledem zmást každého kromě jiných červených, zelené a žluté soupeřily o korunu povýšenosti a hnědé dělaly, co mohly, aby je v tom ještě přetrumfly. Několik bílých, všechny až na jednu bez strážce, se pokoušely zachovat fasádu chladného rozumu, přičemž nadskakovaly i při zvuku vlastních kroků. Vypadalo to, že jedna skupinka sotva zmizí z dohledu a už se objeví druhá, a tak Meidani strávila stejně tolik času žvatláním o zákonech, jako podáváním hlášení.</p>

<p>Nejhorší ze všeho bylo, že se šedé dvakrát usmály na pohled úlevou, že vidí jiné ze svého adžah, a byly by se k nim připojily, kdyby Yukiri nezavrtěla hlavou. Což ji neuvěřitelně rozčilovalo, poněvadž to každého, kdo to uviděl, upozornilo, že má zvláštní důvod být s Meidani sama. Dokonce i kdyby si toho černé adžah nevšimly, a Světlo ví, že nebyl důvod, proč by měly, příliš mnoho sester v těchto dnech špehovalo jiné sestry z jiných adžah, a i přes tři přísahy ty řeči cestou nabývaly. A jak se Elaida zjevně snažila přimět adžah k poslušnosti hrubou silou, tyto řeči měly často za následek tresty, a nejlepší, v co mohla sestra doufat, bylo, že bude moci předstírat, že si trest vybrala sama z vlastních důvodů. Yukiri už takhle jednou dost vytrpěla a netoužila vyplýtvat další dny na mytí podlah, zvlášť když teď měla na talíři víc, než, jak si dobře uvědomovala, dokáže sníst. A druhá možnost, soukromá návštěva u Silviany, nebyla o nic lepší, třebaže šetřila čas! Elaida byla čím dál nelítostnější od chvíle, kdy si začala povolávat Silvianu pro údajně soukromé tresty. Touhle zprávou stále ještě bzučela celá Věž</p>

<p>Jakkoliv to Yukiri nerada přiznávala, dávala si kvůli tomu dobrý pozor na to, jak se dívá na jiné sestry. Kdyby se dívala příliš dlouho, mohlo by to vypadat, že sama špehuje. Uhnout příliš rychle po hledem znamenalo, že bude vypadat tajnůstkářsky, a se stejným výsledkem. Přesto si nemohla pomoci, aby necivěla na jednu dvojici žlutých, proplouvající chodbou jako párek královen ve vlastním paláci.</p>

<p>Tmavý, podsaditý strážce, který šel jenom tak daleko za nimi, aby měly zcela nezbytné soukromí, musel patřit Pritalle Nerbaijan, zelenooké ženě, jež naštěstí neměla výrazný saldejský nos, protože Atuan Larisett strážce neměla. Yukiri o Pritalle nevěděla moc, ale hodlala si o ní zjistit víc, když ji viděla takhle zabranou do hovoru s Atuan. Taraboňanka v šedých, žlutě prostřihávaných šatech s vysokým límcem a šátkem s hedvábnými třásněmi byla úchvatná. Tenké tmavé cůpky s vpletenými korálky jí spadaly k pasu a rámovaly tvář, která jaksi vypadala dokonale, aniž by byla krásná. Byla dokonce celkem skromná, tedy na žlutou. Ale byla to žena, kterou se Meidani a ostatní pokoušely sledovat, aniž by je u toho někdo chytil. Žena, jejíž jméno se bály vyslovit nahlas jinde než za silnými ochranami. Atuan Larisett patřila k jediným třem černým sestrám, o kterých Talene věděla. Takhle se organizovaly, tři ženy, jež se znaly navzájem, tři ženy, které tvořily jedno srdce, kdy každá žena znala jednu další, již neznaly druhé dvě. Atuan byla Taleninou „jednou další", a tak byla naděje, že by je mohla dovést ke dvěma dalším.</p>

<p>Než párek zmizel za rohem, Atuan vzhlédla. Pohledem se o Yukiri jen otřela, ale stačilo to, aby Yukiri vyskočilo srdce až do krku. Šla dál a s námahou udržovala klidný výraz, jenom se odvážila pohlédnout do chodby, když procházela kolem rohu. Atuan a Pritalle už byly dost daleko a mířily k vnějšímu okruhu. V cestě měla Yukiri strážce, ale žádná ze sester se neohlédla. Pritalle vrtěla hlavou. Na něco, co Atuan řekla? Byly příliš daleko, aby Yukiri slyšela cokoliv jiného kromě cvakání strážcových podpatků na podlaze. Byl to jenom pohled. Ovšemže byl. Zrychlila krok, aby se dostala z dohledu v případě, kdyby se podívaly přes rameno, a konečně vypustila dech, o němž si neuvědomovala, že ho zadržuje. Meidani ji napodobila a svěsila ramena.</p>

<p><emphasis>Zvláštní, jak to na nás působí, </emphasis>pomyslela si Yukiri a narovnala se.</p>

<p>Když zjistily, že Talene je temná družka, byla Talene odstíněnou vězenkyní. <emphasis>A přesto nás vyděsila k smrti, </emphasis>připouštěla si Yukiri. No, nejdřív je vyděsilo to, co musely udělat, aby ji přinutily k doznání, ale pravda jim změnila jazyk v prach. Teď byla Talene spoutaná pevněji než Meidani a strážená, i když to vypadalo, že si chodí volně - jak udržet přísedící zajatou, aniž by si toho někdo všiml, nevymyslela ani Aerin - a byla pateticky ochotná podělit se o všechno, co ví či co si dokonce jen domýšlí, v naději, že by si tak mohla zachránit život. Tedy ne že by měla na vybranou. Těžko mohla někoho děsit. A ty ostatní...</p>

<p>Pevara zpočátku trvala na tom, že Talene se musí v Galině Casban mýlit, a dostala dokonce takový záchvat vzteku, že jí vydržel celý den, než ji konečně přesvědčily, že její červená sestra je ve skutečnosti černá. Stále mluvila o tom, že Galinu vlastnoručně uškrtí. Yukiri sama cítila chladnou odtažitost, když došlo na Temaile Kinderode. Byly-li ve Věži temné družky, dalo se předpokládat, že mezi nimi budou i šedé, i když jí možná trochu pomáhalo, že neměla Temaile ráda. Zůstala chladná, i když si spočítala, že Temaile opustila Věž zhruba v době, kdy byly zavražděny tři sestry. Na mysli jí díky tomu vytanula další jména, další sestry, které tehdy odešly, ale Galina a Temaile a ostatní byly pryč z Věže, prozatím mimo dosah, a jedině dvě z nich byly zcela jistě temnými družkami.</p>

<p>Atuan však byla zde, nepochybně černá adžah, chodila si po Věži, jak se jí zlíbilo, volně a nespoutaná třemi přísahami. A dokud se Doesine nepodaří zařídit, aby ji mohly potají vyslechnout – což bylo obtížné i pro přísedící z Atuanina adžah, protože to muselo zůstat v tajnosti přede <emphasis>všemi </emphasis>- do té doby ji mohly jenom sledovat. Z dálky a nenápadně. Bylo to jako žít s červenou zmijí a nevědět, kdy se jí ocitnete tváří v tvář, nevědět, kdy se rozhodne uštknout. Jako žít v doupěti červených zmijí a vidět jen jednu.</p>

<p>Náhle si Yukiri uvědomila, že široká, zakřivená chodba před nimi je prázdná, kam až dohlédne, a pohled dozadu odhalil jen Leonina. Věž mohla být prázdná až na ně tři. Nikde se nic nehýbalo, jen plameny v kandelábrech se mihotaly. Ticho.</p>

<p>Meidani sebou trhla. „Odpusť, přísedící. Když se tak najednou objevila, trochu mě to zarazilo. Kde jsem to byla? Aha, ano. Vím, že se Celestin a Annharid snaží najít její blízké přítelkyně mezi žlutými." Celestin a Annharid byly Meidaniny spoluspiklenkyně, obě žluté. Z každého adžah byly dvě - pochopitelně kromě červeného a modrého - což bylo velmi užitečné. „Obávám se, že to moc nepomůže. Má spoustu přítelkyň, nebo alespoň měla, než... se mezi adžah vyvinula současná situace." Do hlasu se jí vloudil náznak jistého uspokojení, i přesto, že uchovávala hladkou tvář. Pořád byla vzbouřenkyně, i když složila tu přísahu navíc. „Vyšetřit všechny bude obtížné, ne-li nemožné."</p>

<p>„Na chvíli na ni zapomeň." Yukiri dalo práci, aby nenatahovala krk, jak se snažila vidět na všechny strany zároveň. Nástěnný koberec s velkými bílými květy se lehce zavlnil a ona zaváhala, dokud si nebyla jistá, že je to jen průvan a ne další sloužící, vycházející po služebnické rampě. Nikdy si nepamatovala, kudy vedou. Nové téma bylo svým způsobem skoro stejně nebezpečné jako bavit se o Atuan. „Včera v noci jsem si vzpomněla, že jsi byla novicka zároveň s Elaidou, a taky jste byly blízké přítelkyně, jestli se dobře pamatuju. Bylo by dobré to přátelství obnovit."</p>

<p>„To bylo před mnoha lety," opáčila vyšší žena škrobeně, zvedla si šátek na ramena a zabalila se do něj, jako by jí náhle byla zima. „Elaida ho zcela správně přerušila, když byla pozvednuta na přijatou. Kdybych byla ve třídě, kterou dostala k výuce, mohly by ji obvinit ze zaujatosti."</p>

<p>„Buď ráda, že jsi nebyla její oblíbenkyně," utrousila Yukiri suše. Elaidina současná zuřivost měla precedens. Než před lety odešla do Andoru, honila ty, které měla v oblibě, tak tvrdě, až musely sestry nejednou zasáhnout. Siuan Sanche bývala jednou z nich, což bylo zvláštní, i když Siuan nikdy nepotřebovala chránit před měřítky, kterým by nemohla dostát. Zvláštní a smutné. „Přesto <emphasis>uděláš </emphasis>všechno ve své moci, abys vaše přátelství obnovila."</p>

<p>Meidani ušla pár kroků a jenom otevírala a zavírala pusu, upravovala si šátek a kroutila rameny, jako by se snažila setřást ováda, a dívala se všude, jenom ne na Yukiri. Jak ta žena kdy mohla fungovat jako šedá, když se neuměla ovládat? „Zkusila jsem to," přiznala se nakonec zadýchaně a stále se vyhýbala pohledu Yukiri do očí. „Několikrát. Kronikářka... Alviarin mě vždy odehnala. Amyrlin má moc práce, má schůzku, musí odpočívat. Vždycky přijde s nějakým důvodem. Myslím, že Elaida nechce pokračovat s přátelstvím, které před třiceti lety ukončila."</p>

<p>Aha, takže vzbouřenkyně si na to přátelství také vzpomněly. Jak ho asi chtěly využít? Nejspíš ke špehování. Bude muset zjistit, jak měla Meidani předávat informace, jež by odhalila. V každém případě se ze vzbouřenkyň vyklubal nástroj a Yukiri jej hodlala využít. „Alviarin už máš z cesty. Včera odjela z Věže, nebo možná předevčírem. Nikdo to neví jistě. Ale komorné říkaly, že si vzala i šaty na převlečení, takže se nejspíš vrátí až za pár dní."</p>

<p>„Kam mohla v tomhle počasí jít?" Meidani se zamračila. „Od včerejšího rána sněží a předtím bylo také zataženo."</p>

<p>Yukiri se zastavila a otočila ženu tváří k sobě. „Jediné, co tě má, Meidani, zajímat, je to, že je pryč," prohlásila důrazně. Kam <emphasis>mohla </emphasis>Alviarin v tomhle počasí jít? „Máš k Elaidě volnou cestu a ty ji použiješ. A budeš se dobře dívat, jestli někdo nečte Elaidiny papíry. Jenom si dávej pozor, aby si nikdo nevšiml, že se díváš." Talene tvrdila, že černé adžah ví všechno, co vyjde z amyrlininy pracovny, dřív, než je to vyhlášeno, a že, pokud chtějí zjistit, jak k tomu dochází, budou potřebovat někoho v Elaidině blízkosti. Pochopitelně Alviarin všechno viděla předtím, než to Elaida podepsala, a navíc si ta ženská činila nárok na víc pravomocí než kterákoliv kronikářka, co kdo pamatoval, jenže to nebyl důvod obvinit ji, že je temná družka. Avšak ani důvod ji z toho nepodezírat. I její minulost prošetřovaly. „Sleduj Alviarin, jakkoliv to půjde, ale Elaidiny papíry jsou důležitější."</p>

<p>„Yukiri!" zavolala jakási žena z chodby.</p>

<p>Přísedící věžové sněmovny <emphasis>nenadskaku</emphasis><emphasis>jí </emphasis>jako polekané kozy, když zaslechnou své jméno, ale Yukiri to udělala. Kdyby zrovna nedržela Meidani, byla by možná i upadla, ale takhle se obě potácely jako opilé selky o dožínkách.</p>

<p>Yukiri se vzpamatovala, rázně si urovnala šátek a zamračila se. Mračila se dál, i když už viděla, kdo se to k ní žene. Seaine měla být ve svých pokojích s tolika bílými sestrami, kolik to jenom šlo, když zrovna nebyla s Yukiri nebo některou z přísedících, jež věděly o Talene a černém adžah, ale teď spěchala chodbou jen s Bernaile Gelbarn, podsaditou Taraboňankou a další z Meidaniných kukaček. Leonin ustoupil stranou a formálně se Seaine uklonil a prsty přitiskl na srdce. Meidani a Bernaile byly natolik hloupé, že se na sebe usmály. Byly kamarádky, ale měly mít rozum, když nevěděly, kdo se dívá.</p>

<p>Yukiri rozhodně nebylo do úsměvů. „Vyšla sis na vzduch, Seaine?" zeptala se ostře. „Saerin to nepotěší, až jí to řeknu. <emphasis>Vůbec </emphasis>ji to nepotěší. <emphasis>Mne </emphasis>to nepotěšilo, Seaine."</p>

<p>Meidani vydávala divné, hrdelní zvuky a Bernaile trhala hlavou, až jí spousty korálků v copáncích chřestily. Ty dvě se vzápětí jaly studovat nástěnný koberec, na němž měl být výjev z ponížení královny Rhiannon, a přes klidný výraz si očividně přály být kdekoliv jinde. V jejich očích si měly být přísedící rovny. A také byly. Obvykle. Jistým způsobem. Leonin neměl slyšet ani slovo, ale pochopitelně vycítil Meidaininu náladu a hned poodstoupil. Přičemž dál sledoval chodbu, pochopitelně. Dobrý chlapík. Moudrý.</p>

<p>Seaine měla dost rozumu, aby se zatvářila schlíple. Mimoděk si uhladila šaty pokryté na lemech a na živůtku sněhobílou výšivkou, ale vzápětí zapletla ruce do šátku a umíněně svraštila obočí. Seaine byla umíněná od první chvíle, kdy vstoupila do Věže, dcera truhláře z Lugardu, která umluvila otce, aby jí a její matce zaplatil cestu. Cestu pro obě proti proudu řeky, ale jenom pro jednu po proudu zpět. Umíněná a sebevědomá. A často stejně slepá k okolnímu světu jako nějaká hnědá. Bílé bývaly takové, samá logika a žádný úsudek. „Já se před černými adžah schovávat nemusím, Yukiri," prohlásila.</p>

<p>Yukiri sebou trhla. Hlupačka, mluvit o černých takhle otevřeně. Chodba byla stále prázdná až k ohybům na obou koncích, ale jedna bezstarostnost obvykle vedla k dalším. Yukiri také dokázala být umanutá, když to bylo třeba, ale alespoň se chovala rozumněji než nějaká husa, když došlo na to kdy a kde. Otevřela ústa, aby Seaine sdělila, co si o ní myslí, a dost důrazně, ale druhá žena ji prostě nepustila ke slovu.</p>

<p>„Saerin mi řekla, že za tebou můžu jít." Seaine stiskla rty a na tvářích jí vyskočily rudé skvrny, že žádala o svolení, nebo že se vůbec musela na svolení ptát. Bylo samozřejmé, že se jí současná situace zajídá. Jen od ní bylo hloupé, že ji nepřijala. „Musím si s tebou promluvit o samotě, Yukiri. O té druhé záhadě."</p>

<p>Yukiri byla na chvíli stejně zmatená jako Meidani a Bernaile. Mohly předstírat, že neposlouchají, ale nemohly si zacpat uši. Druhá záhada? Co tím Seaine myslí? Leda by... Nemohla myslet tu věc, která Yukiri původně vyslala na hon černých adžah? Zjistit, proč se hlavy adžah scházejí potají, ztratilo ve srovnání s objevením temných družek mezi sestrami na naléhavosti.</p>

<p>„Tak dobře, Seaine," pravila Yukiri klidněji, než se cítila. „Meidani, odveď Leonina tak daleko do chodby, abyste na nás ještě viděli, a dávejte pozor, jestli někdo nepřichází. Bernaile, ty udělej totéž na druhé straně." Všichni se pohnuli, ještě než stačila domluvit, a jakmile byli z doslechu, obrátila Yukiri pozornost na Seaine. „Nuže?"</p>

<p>K jejímu překvapení kolem bílé přísedící vzplála záře <emphasis>saidaru, </emphasis>neboť ta kolem nich spletla ochranu proti odposlouchávání. To bylo pro každého, kdo by ji uviděl, jasné znamení, že se jedná o tajnosti. Věc by měla být důležitá, jinak Seaine uvidí, zač je toho loket.</p>

<p>„Promysli to logicky." Seaine mluvila klidně, ale stále zatínala pěsti do šátku. Stála zpříma a tyčila se nad Yukiri, ačkoliv byla sama jen něco málo nadprůměrně vysoká. „Je to víc než měsíc, skoro dva, co za mnou Elaida přišla, a skoro dva týdny od chvíle, kdy jste mě s Pevarou odhalily. Kdyby o mně černé adžah věděly, už bych byla mrtvá. S Pevarou bychom byly obě mrtvé dávno předtím, než jste na nás s Doesine a Saerin narazily. Tudíž to nevědí. O žádné z nás. Připouštím, že jsem se zprvu bála, ale už se ovládám. Neexistuje důvod, proč byste se mnou měly dál zacházet jako s mladší novickou," do klidu se vloudila trocha vášně, „a navíc bezduchou."</p>

<p>„O tom si budeš muset promluvit se Saerin," sdělila jí Yukiri stroze. Saerin se ujala vedení hned od začátku - a po čtyřiceti letech ve sněmovně za hnědé se vedení uměla ujímat velice dobře -<strong> </strong>a Yukiri proti ní nehodlala jít, pokud to nebude nezbytně nutné, ne bez výsad přísedících, o něž se za daných okolností mohla jen těžko opírat. Bylo by to jako pokoušet se chytit valící se balvan. Pokud by se podařilo přesvědčit Saerin, Pevara a Doesine by se jistě připojily a ona by se jim nepokoušela stát v cestě. „Tak jaká je ta ,druhá záhada'? <emphasis>Máš na mysli </emphasis>schůzky hlav adžah?"</p>

<p>Seaine se zatvářila jako mezek. Yukiri skoro čekala, že přitiskne uši k hlavě. Pak vydechla. „Měla hlava tvého adžah ruku ve volbě Andayi do sněmovny? Tedy víc než obvykle?"</p>

<p>„Měla," přiznala Yukiri opatrně. Každá si byla jistá, že Andaya jednou vstoupí do sněmovny, tak za čtyřicet nebo padesát let, ale Serancha ji málem pomazala, když obvyklou metodou byly debaty, dokud nedošlo ke konsenzu u dvou až tří kandidátek, a pak přišla tajná volba. To však bylo věcí adžah, stejně tajnou jako Seranchino jméno a titul.</p>

<p>„Věděla jsem to." Seaine vzrušeně přikyvovala, což u ní nebylo zrovna obvyklé. „Saerin tvrdila, že za hnědé byla vybraná taky Juilaine, a zřejmě ne obvyklým způsobem, a Doesine tvrdí totéž o Suaně, i když se o tom zdráhala bavit. Myslím, že Suana je možná sama hlavou žlutých. Na každý pád byla poprvé přísedící čtyřicet let a ty víš, že není obvyklé přijmout křeslo i poté, kdy jsi byla ve sněmovně tak dlouho. A Ferane za bílé odstoupila ani ne před deseti lety. Nikdo jiný se ještě do sněmovny nevrátil tak brzy. A navrch Talene tvrdí, že zelené nominují svoje kandidátky a jednu vybírá i hlavní kapitán, ale Adelorna vybrala Rinu bez nominací."</p>

<p>Yukiri se podařilo potlačit škleb, ale jen o vlásek. Všechny měly svá podezření ohledně toho, kdo vede ostatní <emphasis>adžah, </emphasis>protože jinak by si žádná těch tajných schůzek nevšimla, ale vyslovit ta jména nahlas bylo přinejmenším hrubé. Každou kromě přísedící by za to hned čekal trest. Ona a Seaine pochopitelně věděly o Adelorně. Ve svých pokusech získat milost ze sebe Talene vysypala všechna tajemství zelených i bez ptaní. Všechny kromě Talene samotné to uvedlo do rozpaků. Alespoň to vysvětlovalo, proč byly zelené tak bez sebe vzteky, když dostala Adelorna březovou metlou. Hlavní kapitán však byl směšný titul, bojové adžah nebo ne. Titul vrchní úřednice aspoň skutečně popisoval to, co dělala Serancha.</p>

<p>Meidani a její strážce stáli v ohybu chodby, na pohled zabraní do tichého hovoru. Jeden nebo druhý však neustále vyhlíželi do chodby. Na druhé straně byla právě ještě vidět Bernaile, která neustále otáčela hlavou, jak se snažila sledovat Yukiri a Seaine a zároveň hlídat, zda někdo nepřichází. Způsob, jakým pořád přešlapovala by také upoutal pozornost, ale dnes si každá sestra sama mimo obydlí svého adžah říkala o potíže, a ona to věděla. Tenhle rozhovor bude muset brzy skončit.</p>

<p>Yukiri zvedla prst. „Pět adžah muselo zvolit nové přísedící za ženy, které měly ve sněmovně a které se připojily ke vzbouřenkyním." Seaine kývla a Yukiri zvedla druhý prst. „Každé z těchto adžah zvolilo za přísedící ženu, která nebyla... logickou... volbou." Seaine opět přikývla. Ke dvěma se připojil třetí prst. „Hnědé musely vybrat dvě přísedící, ale nezmínila ses o Shevan. Je na ní něco..." Yukiri se trpce usmála, „zvláštního?"</p>

<p>„Ne. Podle Saerin by ji nejspíš nahradila Shevan, kdyby se rozhodla odstoupit, ale -"</p>

<p>„Seaine, jestli chceš tvrdit, že hlavy adžah <emphasis>intrikovaly </emphasis>kvůli tomu, kdo se dostane do sněmovny - a já nikdy neslyšela praštěnější nápad! - jestli naznačuješ tohle, proč by vybraly pět divných jmen a jedno vhodné?"</p>

<p>„Ano, chci to říct. Jak jste mě držely zamčenou, měla jsem víc času na přemýšlení, než umím využít. Juilaine, Rina a Andaya mi poskytly stopu a Ferane mě přiměla jít ji prověřit." Co myslela tím, že jí Andaya a druhé dvě poskytly stopu? Aha, ovšem. Rina a Andaya nebyly dost staré, aby už byly ve sněmovně. Zvyk nemluvit o věku se brzy stal i zvykem nemyslet na něj.</p>

<p>„Dvě mohla být jenom náhoda," pokračovala Seaine, „dokonce i tři, i když to už je na hranici uvěřitelnosti, ale pět, to už něco znamená. Kromě modrého bylo hnědé jediné adžah, ze kterého se ke vzbouřenkyním připojily dvě přísedící. Možná že to je důvod, proč vybraly jednu divnou a jednu vhodnou sestru, aspoň si to myslím. Ale něco to znamená, Yukiri - je to hádanka - a ať už to je racionální nebo ne, něco mi říká, že bychom ji měly rozlousknout dřív, než se sem vzbouřenkyně dostanou. Mám z toho pocit, jako kdybych měla na rameni něčí ruku, ale když se ohlídnu, nikdo tam není."</p>

<p>Neuvěřitelná byla spíš představa, že hlavy adžah intrikovaly. <emphasis>Ale, </emphasis>pomyslela si Yukiri, <emphasis>spiknutí sester není vůbec představitelné a já jsem přímo uprostřed něj. </emphasis>A byl zde i prostý fakt, že nikdo kromě adžah neměl vědět, kdo je hlava adžah, jenže hlavy adžah to proti všem zvyklostem věděly. „Jestli zde je nějaká hádanka," pronesla unaveně, „tak máš spoustu času na její vyluštění. Vzbouřenkyně do jara neopustí Murandy, ať už vykládají lidem, co chtějí, a pochod podél řeky potrvá měsíce, pokud tak dlouho udrží vojsko pohromadě." Nepochybovala však o tom, že udrží, už ne. „Vrať se do svých pokojů, než nás tady někdo uvidí, a promysli tu svou hádanku," nakázala Seaine, nikoliv nelaskavě, a položila jí ruku na rukáv. „Budeš se muset smířit s tím, že jsi zavřená, dokud si <emphasis>všechny </emphasis>nebudeme jisté, že jsi v bezpečí."</p>

<p>Výraz na Seainině tváři by se u kohokoliv kromě přísedící dal nazvat trucovitým. „Promluvím znovu se Saerin," prohlásila, ale světlo <emphasis>saidaru </emphasis>kolem ní zmizelo.</p>

<p>Yukiri hleděla, jak se připojuje k Bernaile, a pak obě odpluly směrem k obydlí svého adžah, obě ostražité jako laňky, když jsou vlci na lovu, a bylo jí z toho pohledu velice těžko u srdce. Taková škoda, že se sem vzbouřenkyně do léta nedostanou. To by alespoň přimělo adžah dát se dohromady a sestry by se pak nemusely Bílou věží plížit. <emphasis>To bych stejně dobře mohla chtít křídla, </emphasis>říkala si smutně.</p>

<p>Odhodlaná nedat si zkazit náladu se vydala za Meidani a Leoninem. Musela prošetřit jednu černou sestru a vyšetřování aspoň byla hádanka, s níž uměla pracovat.</p>

<p>* * *</p>

<p>Gawyn prudce otevřel oči do tmy, když na seník pronikla nová vlna chladu. Tlusté kamenné zdi stodoly obvykle nejhorší mráz zadržely venku, i když teplo tu zrovna nebylo. Dole se bavili lidé, ale neznělo to vzrušeně. Gawyn sundal ruku z meče, který měl položený vedle sebe, a urovnal si rukavice. Jako všichni ostatní molodci, i on spal ve všem, co měl. Nejspíš byl jen čas probudit několik mužů na hlídku, nicméně on sám už byl úplně vzhůru a pochyboval, že by ještě usnul. V každém případě spal vždycky špatně, pronásledovaly ho zlé sny, v nichž strašila žena, již miloval. Nevěděl, kde Egwain je ani jestli je vůbec naživu. Nebo zda mu odpustí. Vstal, nechal z pláště spadnout seno, do něhož se zahrabal, a opásal se mečem.</p>

<p>Když procházel mezi nezřetelnými postavami, ležícími na balících sena, slabé škrábání bot na dřevěných šprušlích mu prozradilo, že někdo leze po žebříku nahoru. Muž se vyškrábal až nahoru a počkal na něj.</p>

<p>„Můj pane Gawyne?" zeptal se Rajar potichu. Hlas měl hluboký a domanský přízvuk neztratil ani po šesti letech výcviku v Tar Valonu. Dunivý hlas prvního poručíka byl u tak štíhlého muže, který Gawynovi sahal stěží k rameni, vždycky překvapením. Přesto, kdyby byla jiná doba, byl by už z Rajara dávno strážce. „Myslel jsem, že tě budu muset vzbudit. Právě dorazila jedna sestra, pěšky. Posel z Věže. Chtěla mluvit se sestrou, která tady velí. Řekl jsem Tomilovi a jeho bratrovi, aby ji zavedli do starostova domu, než si půjdou lehnout."</p>

<p>Gawyn si povzdechl. Když se vrátil do Tar Valonu a zjistil, že molodce vypověděli z města, měl se vrátit domů, místo aby na zimu uvázl tady. Zvlášť když si byl jistý, že je chce mít Elaida všechny mrtvé. Jeho sestra Elain nakonec musela přijít do Caemlynu, pokud už nebyla tam. Každá Aes Sedai určitě dohlédne na to, aby dědička Andoru dorazila do Caemlynu včas a uplatila svá práva na trůn dřív, než to udělá někdo jiný. Bílá věž by se jen tak nevzdala výhody mít na trůně královnu, která je zároveň Aes Sedai. Na druhou stranu mohla být Elain také na cestě do Tar Valonu či dokonce právě teď pobývat v Bílé věži. Nevěděl, jak se zapletla se Siuan Sanche, ani jak vážně - vždycky se vrhala do tůně, aniž by předem zkontrolovala hloubku - ale Elaida a věžová sněmovna by ji mohly chtít vyslechnout, dědička nedědička. Královna nekrálovna. Byl si ale jistý, že ji nemůžou pohnat k zodpovědnosti. Stále byla jen přijatá novicka. Musel si to hodně často opakovat.</p>

<p>Nejnovější problém byl v tom, že mezi ním a Tar Valonem nyní stálo vojsko. Nejméně pětadvacet tisíc vojáků na této straně řeky Erinin a nejspíš stejně tolik na západním břehu. Muselo podporovat ty Aes Sedai, které Elaida prohlašovala za vzbouřenkyně. Kdo jiný by se opovážil oblehnout samotný Tar Valon? Jenže způsob, jakým se vojsko objevilo, když se zdánlivě zhmotnilo odnikud uprostřed vánice, stačilo, aby mu z toho po těle naskočila husí kůže. Před každým větším oddílem ozbrojenců na pochodu vždy letěly poplašné řeči. Vždycky. Tohle dorazilo jako duchové, potichu. Vojsko však bylo skutečné, a on nemohl ani do Tar Valonu, aby zjistil, jestli už je tam Elain, ani odjet na jih. Každé vojsko by si všimlo více než tří stovek mužů na pochodu a vzbouřenkyně by k molodcům jistě nechovaly dobrou vůli. A i kdyby jel sám, v zimě se cestovalo pomalu, a pokud počká do jara, do Caemlynu se dostane stejně rychle. A neměl ani naději přeplavit se na lodi. Obléhání změní říční dopravu v beznadějný zmatek. <emphasis>On </emphasis>uvázl v beznadějném zmatku.</p>

<p>A teď uprostřed noci dorazila nějaká Aes Sedai. Ona věci rozhodně nezjednoduší.</p>

<p>„Tak zjistíme, co ji sem přivedlo," pronesl tiše a kývl na Rajara, aby slezl na zem před ním.</p>

<p>Dvacet koní a naskládaná sedla zabíraly téměř každý volný prostor v temné stodole, kde již nestály dvě desítky dojnic panímámy Millinové, a tak cestou museli k širokým vratům opatrně našlapovat. Jediné teplo vycházelo ze spících zvířat. Dva muži hlídající koně byli pouze tichými stíny, ale Gawyn vycítil, že jim neuniklo, jak s Rajarem vycházejí do ledové noci. O poslovi určitě věděli a přemýšleli o tom.</p>

<p>Obloha byla bez mráčku a ubývající měsíc stále vydával slabé světlo. Vesnice Dorlan byla celá pod sněhem. Oba muži si drželi pláště u těla a brodili se po kolena hlubokým sněhem tichou vesnicí po cestě, jež bývala silnicí do Tar Valonu z města, které již neexistovalo stovky let. Nyní už tímto směrem z Tar Valonu nikdo necestoval, pokud neměl namířeno do Dorlanu, a v zimě pro to nemohl nikdo mít rozumný důvod. Vesnice tradičně dodávala sýry pouze do Bílé věže a nikam jinam. Byla to jen víska, asi patnáct domků ze šedého kamene a s břidlicovou střechou. Závěje sněhu sahaly až po okna. Kousek za každým domem stál chlév, kde se nyní kromě krav tlačili i muži a koně. Většina Tar Valonu možná zapomněla, že Dorlan existuje. Kdo by přemýšlel o tom, odkud se bere sýr? Na to, aby se ztratil z dohledu, to bylo vhodné místo. Až doteď.</p>

<p>Ve všech domech kromě jednoho byla tma. Z obydlí pantáty Burlowa pronikalo škvírami kolem okenic v několika oknech světlo. Garon Burlow měl tu smůlu, že kromě starostování ve vsi mu ještě patřil největší dům v Dorlanu. Vesničané, kteří přestavěli nábytek, aby našli postel pro Aes Sedai, museli litovat. Pantáta Burlow už měl dva pokoje prázdné.</p>

<p>Gawyn na kamenném schodě zadupal, aby se zbavil mokrého sněhu, a pěstí zabušil na silné dveře. Nikdo neodpověděl, a tak po chvíli zvedl závoru a spolu s Rajarem vešel.</p>

<p>Světnice se stropem z trámů byla na selský dům docela veliká, dominovalo jí několik vysokých skříní, vepředu otevřených, kde byl vystaven cín a polévané nádobí, a dlouhý leštěný stůl s vysokými židlemi. Všechny olejové lampy tu byly zapálené, což byla v zimě výstřednost, když by stačilo pár lojovic, ale plameny v krbu zatím dělaly na polena i na teplotu v místnosti pranepatrný dojem. Přesto byly obě sestry, které zabraly pokoje nahoře, bosé, i když na dřevěné podlaze nebyl koberec, a přes lněné noční košile měly jen narychlo přehozené kožišinou podšité pláště. Katerine Alruddin a Tarna Feir pozorovaly malou ženu v tmavých, žlutě prostřihávaných jezdeckých šatech a plášti, jejž měla až do pasu provlhlý od roztátého sněhu. Stála co nejblíž k širokému krbu, unaveně si ohřívala ruce a třásla se. Ve sněhu nemohla cestu z Tar Valonu zvládnout dříve než za dva tři dny, a po tak dlouhé době začne cítit zimu i Aes Sedai. Musela to být sestra, o níž se zmiňoval Rajar, ale ve srovnání s ostatními dvěma se na ní bezvěkost ještě příliš neprojevovala. Ve srovnání s ostatními dvěma na ní za pozornost nestálo skoro nic.</p>

<p>Z toho, že tu nebyl starosta ani jeho žena, se Gawynovi stáhl žaludek ještě víc, ač to v podstatě čekal. Pokud je Katerine a Tarna neposlaly do postele, aby měly soukromí, byli by pobíhali kolem a bez ohledu na pozdní hodinu by nabízeli teplé jídlo a pití. Což nejspíš znamenalo, že je hlupák, když chce tu zprávu znát. To ale ostatně věděl dřív, než vyšel ze stodoly.</p>

<p>„...lodník říkal, že zůstane tam, kde jsme přistáli, dokud obléhání neskončí," vykládala malá žena unaveně ve chvíli, kdy Gawyn vstoupil, „ale byl tak vyděšený, že už by mohl být celé legue daleko po řece." Když se k ní dostal závan studeného vzduchu ode dveří, ohlédla se a z hranaté tváře se jí vytratila trocha únavy. „Gawyne Trakande," pravila. „Mám pro tebe rozkazy od amyrlinina stolce, můj pane Gawyne."</p>

<p>„Rozkazy?" opáčil Gawyn a stáhl si rukavice a strčil si je za pás, aby získal trochu času. Nakonec usoudil, že pro jednou by mohla být na místě drsná pravda. „Proč by mi Elaida posílala nějaké rozkazy? A proč bych je měl poslechnout, pokud to udělala? Zřekla se mě i molodců." Rajar se kvůli sestrám postavil do uctivého pozoru s rukama za zády a po Gawynovi vrhl kosý pohled. Ať už Gawyn řekne cokoliv, nepromluví mimo pořadí, ale molodci nesdíleli Gawynovo přesvědčení. Aes Sedai dělají, co dělají, a žádný muž nemá ani tušení proč, dokud mu to nějaká sestra neřekne. Molodci bezvýhradně spojili své síly s Bílou věží a pokorně přijímali svůj osud.</p>

<p>„To může počkat, Narenwin," štěkla Katerine a přitáhla si plášť k tělu. Černé vlasy jí, zcuchané, padaly na ramena, jako by si je jen rychle prohrábla kartáčem a pak toho nechala. Bylo v ní napětí, jež Gawynovi připomínalo lovícího rysa. Nebo možná rysa dávajícího pozor na pasti. Jemu a Rajarovi věnovala jen jediný pohled, ne víc. „Mám ve Věži naléhavou práci. Řekneš mi, jak najdu tu bezejmennou rybářskou vesnici. Ať už tam ten tvůj lodník čeká nebo ne, najdu si někoho, kdo mě převeze."</p>

<p>„Mě taky," přidala se Tarna, zuby umíněně zaťaté a modré oči ostré jako oštěpy. Oproti Katerine měla Tarna dlouhé, světle plavé vlasy učesané, jako by se o ni před cestou dolů postarala komorná. Byla však stejně soustředěná, jen se víc ovládala. „Taky mám naléhavý důvod k cestě do Věže, který nesnese další odklad." Na Gawyna kývla, na Rajara taky, ale míň sklonila hlavu, chladná jako mramor. Přesto působila přátelštějším dojmem, než když se podívala na Katerine či ona na ni. Mezi těmi dvěma panovalo neustále napětí, třebaže byly ze stejného adžah. Neměly se rády, možná se dokonce nesnášely. U Aes Sedai se to dalo těžko poznat.</p>

<p>Gawynovi by nevadilo, kdyby vypadly obě. Tarna do Dorlanu dorazila jen den poté, kdy se tu objevilo to záhadné vojsko, a jak už si tak Aes Sedai tyhle věci vyřizují, okamžitě vyhodila Lusonii Cole z jejího pokoje nahoře a Covarlu Baldene zbavila velení jedenácti sester, které již byly ve vesnici. Podle toho, jak se ujala vedení všeho, jak hned vyslechla ostatní sestry kvůli situaci a u molodců prováděla každý den inspekce, jako kdyby hledala případné strážce, mohla být zelená. Když je červená takhle pořád sledovala, muži se začali ohlížet přes rameno. Hůř, Tarna trávila dlouhé hodiny vyjížďkami, bez ohledu na počasí, a snažila se najít někoho místního, kdo by jí ukázal cestu do města v obležení. Dřív nebo později zavede zvědy obléhatelů zpátky do Dorlanu. Katerine se vrátila teprve včera, vzteky bez sebe, že našla cestu do Tar Valonu zablokovanou, a okamžitě převzala velení od Tarny a pokoj od Covarly. Ne že by svou autoritu používala stejně. Ostatním sestrám se vyhýbala, odmítala komukoliv sdělit, proč u Dumajských studní zmizela či kde byla. Ale i ona sledovala molodce. A působila jako žena, která si prohlíží sekeru, kterou hodlá použít, aniž by jí záleželo na tom, kolik krve proleje. Gawyna by asi vůbec nepřekvapilo, kdyby se ho pokusila donutit prosekat se přes mosty do města. Vlastně bude moc rád, až jim oběma uvidí záda. Ale až odejdou, bude se muset popasovat s Narenwin. A s Elaidinými rozkazy.</p>

<p>„Ona to vlastně ani není vesnice, Katerine," vykládala třesoucí se sestra, „jen tři nebo čtyři špinavé rybářské chýše den cesty po břehu podél řeky. Odsud víc." Zatahala se za provlhlé sukně a přidržela je u ohně. „Možná přijdeme na způsob, jak do města dostat posly, ale vy dvě jste potřeba tady. V tom, aby poslala padesát sester a ne jenom mě, Elaidě zabránilo jenom to, jak je obtížné dostat přes řeku i maličký člun, aniž by si ho někdo všiml, a dokonce i potmě. Musím říct, že mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že takhle blízko Tar Valonu jsou nějaké sestry. Za daných okolností musí být každá sestra, která není ve městě -"</p>

<p>Tarna ji zarazila ostrým posunkem. „Elaida ani neví, že jsem tady." Katerine zavřela pusu a zamračila se, zvedla bradu, avšak nechala drahou červenou pokračovat. „Jak zněly její rozkazy ohledně sester v Dorlanu, Narenwin?" Rajar se jal studovat prkna na podlaze. Bitvám čelil bez mrknutí oka, ale jenom hlupák by chtěl být poblíž Aes Sedai, když se hádají.</p>

<p>Malá žena si ještě chvilku pohrávala s rozdělenými suknicemi. „Dostala jsem rozkaz převzít velení nad sestrami, které tu najdu," pronesla zdušeně, „a udělat, co půjde." Po chvíli si povzdechla a váhavě se opravila. „Nad sestrami, které tu najdu pod velením Covarly. Ale určitě -"</p>

<p>Tentokrát ji přerušila Katerine. „Já nikdy pod Covarliným velením nebyla, Narenwin, takže na mě se ty rozkazy nevztahují. Ráno půjdu najít ty rybářské chýše."</p>

<p>„Ale -"</p>

<p>„Dost, Narenwin," procedila Katerine ledovým hlasem. „Teď se můžeš jít dohodnout s Covarlou." Koutkem oka se podívala na sestru ze svého adžah. „Ty mě asi smíš doprovodit, Tarno. Na rybářském člunu bude místo i pro dvě." Tarna nepatrně sklonila hlavu, snad na znamení díků.</p>

<p>Když vyřídily své záležitosti, obě červené se zvedly a odpluly ke dveřím. Narenwin za nimi vrhla rozčilený pohled a hned nato obrátila pozornost ke Gawynovi. Na tváři se jí uhnízdila maska klidu.</p>

<p>„Máš nějaké zprávy o mé sestře?" zeptal se jí Gawyn dřív, než stačila otevřít ústa. „Víš, kde je?"</p>

<p>Ta žena byla opravdu unavená. Zamrkala a on téměř viděl, jak se jí v hlavě tvoří odpověď, jež mu nic neřekne.</p>

<p>Tarna, v polovině cesty ke dveřím, pravila: „Když jsem ji viděla naposledy, byla Elain se vzbouřenkyněmi." Všichni se k ní otočili. „Ale žádný trest tvé sestře nehrozí," pokračovala klidně, „tak na to zapomeň. Přijatá novicka si nemůže vybírat, kterou sestru poslechne. Dávám ti své slovo, pod zákonem za to nemůže utrpět žádnou trvalou újmu." Zdálo se, že si neuvědomuje Katerinin mrazivý pohled ani to, jak Narenwin kulí oči.</p>

<p>„Tohle jsi mi mohla říct dřív," vyjel Gawyn drsně. S Aes Sedai nikdo drsně nemluvil, aspoň ne víc než jednou, ale jemu na tom už nezáleželo. Byly druhé dvě překvapené, že Tarna zná odpověď, nebo je překvapilo, že mu odpověděla? „Co vlastně myslíš tou ,trvalou újmou'?"</p>

<p>Světlovlasá sestra vyštěkla smíchy. „Těžko ti můžu slíbit, že neskončí s nějakou tou podlitinou, jestli zabrousí příliš daleko. Elain <emphasis>je </emphasis>přijatá novicka, ne Aes Sedai. Pokud ji však na scestí svede sestra, chrání ji to před větší újmou. A ty ses nezeptal. Kromě toho ona nepotřebuje zachraňovat, i když by se ti to mohlo podařit. Je s Aes Sedai. A teď víš všechno, co ti o ní můžu povědět, a já se jdu na chvíli prospat, než se rozední. Nechám tě tu s Narenwin."</p>

<p>Katerine se na ni dívala s nezměněným výrazem - žena z ledu s očima kočky na lovu - ale pak vyrazila pryč tak rychle, až za ní plášť zavlál.</p>

<p>„Tarna má pravdu," ozvala se Narenwin, jakmile se za Katerine zavřely dveře. Malá žena možná vedle těch dvou neuměla dobře předvádět aessedaiovskou vyrovnanost a tajuplnost, samotné se jí to však dařilo docela dobře. „Elain je spojena s Bílou věží. A ty rovněž, jakkoliv mluvíš o zřeknutí. K Věži tě poutá historie Andoru."</p>

<p>,,Molodci tady jsou všichni spojení s Věží z vlastní volby, Narenwin Sedai," pravil Rajar a formálně se uklonil. Narenwin dál pozorovala Gawyna.</p>

<p>Ten zavřel oči a měl co dělat, aby si je nemnul dlaněmi. Molodci <emphasis>byli </emphasis>připoutaní k Bílé věži. Nikdo nikdy nezapomene, že bojovali přímo na pozemcích Věže, aby zabránili záchraně sesazené amyrlin. Ať z toho vzejde něco dobrého, nebo zlého, ten příběh za nimi půjde až do hrobu. I jeho to poznamenalo, stejně jako jeho vlastní tajemství. Po všem tom krveprolévání byl on tím mužem, jenž nechal Siuan Sanche svobodně odejít. A ještě důležitější bylo, že ho k Bílé věži připoutávala Elain a také Egwain z al'Vereů, a on nevěděl, co zavazovalo uzel pevněji, zda láska sestry nebo láska jeho srdce. Zrušit jedno pouto znamenalo zrušit všechna tři, a dokud bude dýchat, nedokáže opustit ani Elain, ani Egwain.</p>

<p>„Máš moje slovo, že udělám všechno, co půjde," slíbil unaveně. „Tak co po mně Elaida chce?"</p>

<p>* * *</p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Nad Caemlynem se klenulo nebe bez mráčku a slunce jako světle zlatá koule se blížilo k nadhlavníku, vrhalo jasné světlo na bílou pokrývku, ležící na krajině, ale nevydávalo žádné teplo. Přesto bylo tepleji, než by Davram Bashere čekal doma v Saldeii, třebaže nelitoval, že má nový plášť podšitý kuninou. Rozhodně byla dost velká zima, aby mu od úst stoupala pára a namrzala mu na hustých knírech, již tak dost zbělelých věkem. Stál po kotníky ve sněhu mezi stromy bez listí na hřebeni asi legui severně od Caemlynu, u oka si držel dlouhý dalekohled se zlatým okrajem a sledoval, co se děje pod kopcem asi míli na jih od něj. Blesk do něj netrpělivě strkal, ale on si ho nevšímal. Blesk nerad jen tak stál, ale občas musel, chtě nechtě.</p>

<p>Dole mezi roztroušenými stromy kolem silnice do Tar Valonu stavěli vojáci tábor, vykládali zásoby z vozů, kopali latríny, stavěli stany a přístřešky z větví, jichž tu ležely hromady. Každý urozený pán či paní si držel své lidi u sebe. Podle řad koní a velikosti tábora to odhadl na pět tisíc mužů, plus minus pár set. Bojovníků. Šípařů, podkovářů, zbrojířů, pradlen, vozků a dalších markytánů bylo jednou tolik, i když ti si, jako obvykle, stavěli svůj tábor na okraji. Většina markytánů trávila víc času koukáním na hřeben, kde stál Bashere, než prací. Občas se zastavil uprostřed práce i nějaký voják a zadíval se nahoru, avšak praporečníci a rytmistrové je rychle zahnali zpátky do práce. Šlechtici a úředníci objíždějící vznikající tábor se k severu ani nepodívali. Hřeben zakrýval pohled na město, i když odsud shora viděl stříbrně žilkované šedé hradby. Ve městě samozřejmě věděli, že tu jsou, ohlásili se hned ráno s trubkami a praporci na dohled z hradeb. Nicméně mimo dostřel z luku.</p>

<p>Oblehnout město s vysokými, silnými hradbami delšími než šest leguí nebylo právě snadné a v tomto případě věc ještě ztěžoval Dolní Caemlyn, bludiště cihlových a kamenných domů a krámků, skladů bez oken a dlouhých tržnic, ležící za hradbami města samotného. Vyrůstalo tu ale sedm dalších táborů, rovnoměrně rozložených kolem města, odkud bylo možné krýt silnice i brány, umožňující aspoň trochu slušný výpad. Už vyslali hlídky a pozorovatelé číhali v nyní opuštěných domech Dolního Caemlynu. Do města by v noci mohly proniknout malé oddíly, pár soumarů, ale ne dost, aby to stačilo nakrmit jedno z největších měst na světě. Hlad a nemoci ukončily víc obléhání než meče či obléhací stroje. Jedinou otázkou bylo, jestli srazily na kolena obléhatele či obléhané.</p>

<p>Ten plán někdo očividně dobře promyslel, ale Bashereho mátly korouhve v táboře pod ním. Měl dobrý dalekohled, vyrobil ho jistý Cairhieňan jménem Tovere a Bashere ho dostal darem od Randa al'Thora. S tímto dalekohledem rozeznal většinu korouhví, kdykoliv je narovnal vítr. Znal dost andorských erbů, aby poznal dub a sekeru Dawlina Armaghna a pět stříbrných hvězd Daerilla Raeneda i několik dalších korouhví nižších šlechticů, kteří podporovali nároky Naean Arawn na Lví trůn a Růžovou korunu Andoru. A přesto byla tam dole i šachovaná červená hradba Jailina Marana, dva stříbrní gepardi Carlyse Ankerina a zlatá okřídlená ruka Erama Talkenda. Podle všech zpráv přísahali věrnost Naeanině soupeřce, Elenii Sarand. Vidět je tu takhle pohromadě bylo jako dívat se na vlky a vlkodavy u stejného žrádla. A s naraženým soudkem vína navrch.</p>

<p>Další dvě korouhve, se zlatými třásněmi a nejméně dvakrát větší než ostatní, byly příliš těžké, aby s nimi občasný závan větru víc než jenom zavlnil. Leskly se jako hedvábí. Ale Bashere je viděl už dřív když praporečníci projížděli sem a tam po hřebeni, který zakrýval tábor, a korouhve se nad nimi při prudkém cvalu rozvinuly. Na jedné byl lev Andoru, stříbrný na červeném poli, stejný, jaký vlál z vysokých hradebních věží. V obou případech si tím někdo dělal nárok na trůn a korunu. Druhá velká korouhev pod ním označovala ženu, která vznesla svůj nárok proti Elain z rodu Trakandů. Čtyři stříbrné měsíce na tmavomodrém poli, znak rodu Marne. Tohle všechno jako podpora Arymilly Marne? Před měsícem by byla měla štěstí, kdyby ji někdo, kromě z vlastního rodu či toho praštěného Nasina Caerena, nechal u sebe přespat!</p>

<p>„Nevšímají si nás," zavrčel Bael. „Do soumraku bych je mohl zničit, naživu by nezůstal nikdo, aby uviděl opět vycházet slunce, ale oni si nás nevšímají."</p>

<p>Bashere se na Aiela úkosem podíval. Úkosem a nahoru. Ten muž byl dobře o půl lokte vyšší. Nad černým závojem mu byly vidět jen šedé oči a kousek opálené kůže. Bashere doufal, že si jen zakrývá ústa a nos před zimou. Bael u sebe měl krátké oštěpy a puklíř z hověziny i luk v pouzdře na zádech a toulec u pasu, ale důležitý byl jen ten závoj. Tohle nebyla vhodná doba, aby Aielové začali zabíjet. O dvacet kroků níž dřepělo na patách dalších třicet Aielů, nedbale držících své zbraně. Jeden ze tří neměl obličej zakrytý závojem, takže to možná bylo zimou. U Aielů si ale člověk nemohl být nikdy jistý.</p>

<p>Bashere rychle rozvážil několik přístupů a rozhodl se pro nadnesenost. „Elain z rodu Trakandů by se to nelíbilo, Baeli, a jestli jsi zapomněl, jaké to je být mladý, tak to znamená, že se to nebude líbit ani Randu al'Thorovi."</p>

<p>Bael zavrčel. „Melain mi řekla, co říkala Elain z rodu Trakandů. Že jejím jménem nesmíme nic udělat. To je prostoduché. Když proti tobě vytáhne nepřítel, využiješ každého, kdo bude tančit s oštěpy po tvém boku. Oni hrají válku stejně, jako hrají tu svou hru rodů?"</p>

<p>„Jsme tu cizinci, Baeli. A to se v Andoru počítá."</p>

<p>Obrovský Aiel znovu zabručel.</p>

<p>Zřejmě nemělo smysl pokoušet se mu vysvětlit politickou situaci. Cizí pomoc by Elain mohla stát to, co se snažila znovu získat, a její nepřátelé to věděli a věděli, že to ví, takže se Bashereho ani Baela ani Dračí legie nebáli, ať jich bylo sebevíc. Vlastně přes obléhání si obě strany dají plno práce, aby se vyhnuly bitvě. Bude to válka, ale válka plná manévrování a šarvátek, pokud někdo neudělá botu, a vítězem bude ten, kdo získá nenapadnutelnou pozici nebo donutí toho druhého stáhnout se do pozice, která se nebude dát bránit. Baelovi by to nejspíš připadalo stejné jako <emphasis>daes dae'mar. </emphasis>Vlastně v tom i Bashere viděl silnou podobnost. Když měla Mornu na prahu, nemohla si Saldeia boje o trůn dovolit. Tyrany bylo možné vydržet a hlupáky a chamtivce Morna brzy zahubila, ale dokonce i taková prapodivná občanská válka by dovolila Morně zabít Saldeiu.</p>

<p>Bashere se vrátil ke sledování tábora a snažil se rozluštit hádanku, jak tak nebetyčná hlupačka jako Arymilla Marne mohla získat podporu Naean Arawn a Elenie Sarand. Ty dvě byly chamtivé a ctižádostivé a každá byla neochvějně přesvědčená, že nárok na trůn má ona. Pokud pochopil zmatek, podle něhož Andořané obvykle o těchto věcech rozhodovali, každá měla na trůn větší nárok než Arymilla. Nešlo o vlky a vlkodavy. Tady se vlci rozhodli jít za polštářovým psíkem. Elain ten důvod možná znala, ale ona si s ním stěží vyměňovala krátké a nicneříkající zprávy. <emphasis>Velice </emphasis>se to podobalo hře rodů.</p>

<p>„Někdo si zřejmě zatančí s oštěpy," poznamenal Bael a Bashere odložil dalekohled na dost dlouho, aby našel, nač Aiel ukazuje.</p>

<p>Z města již několik dní před začátkem obležení prchali lidé v celých houfech, ale někdo to asi nechal na poslední chvíli. Uprostřed Tarvalonské silnice hned za Dolním Caemlynem stálo půl tuctu povozů s plátěnou střechou, obklopených padesátkou jezdců pod modrobíle čtvrcenou korouhví, na které se objevil kráčející medvěd, nebo možná nějaký tlustý pes, když ji závan větru rozvinul. Vedle vozů se choulili zoufalí lidé a halili se do plášťů, muži skláněli hlavy a děti se držely matčiných sukní. Někteří jezdci sesedli a prohrabávali vozy. Na sněhu již ležely truhlice a krabice a dokonce i šaty. Nejspíš hledali peníze nebo alkohol, i když každá cennost, která se objeví, skončí také v něčích sedlových brašnách. Vozy a koně se vojsku hodili vždycky a zvláštní pravidla této velice zvláštní andorské občanské války zřejmě příliš nechránila ty, kdo se ocitli ve špatný čas na špatném místě. A také se otevírala městská brána, a jakmile byla mezera dost široká, vyřítili se z ní červeně odění kopiníci, kterým se ve slunečním světle blyštěly hlavice kopí, kyrysy a přílby, a cvalem se hnali po cestě mezi prázdnými tržnicemi. Královnina garda. Bylo jich dost. Bashere otočil dalekohled zpátky k vozům.</p>

<p>Důstojník pod medvědem, pokud to medvěd byl, si již všechno spočítal. Padesát proti dvěma stům byl špatný poměr, když bylo v sázce jen několik vozů. Muži, kteří prve sesedli, již byli zpátky na koních, a ve chvíli, kdy je Bashere našel, celý oddíl cválal zpátky k severu, směrem k němu, jen za nimi modrobílá korouhev vlála. Většina lidí schoulených vedle cesty se dívala za mizejícími vojáky a bylo jasně vidět, jak jsou zmatení, ale několik se jich ihned vrhlo k věcem rozházeným ve sněhu a začalo je nakládat zpátky na vozy.</p>

<p>Gardisté, kteří o pár minut později zastavili u vozů, jim to rychle zarazili. Pár lidí se sice snažilo přes ně dostat k cennému majetku a jeden muž máchal rukama před gardistou, asi důstojníkem, s bílým chocholem na přílbě a rudou šerpou přes kyrys, ale ten se jenom sklonil ze sedla a protestujícího udeřil hřbetem ruky. Chlapík sebou praštil na zem a vzápětí už se všichni, kteří ještě nebyli na vozech, hnali ozlomkrk, pouze dva muži uchopili ležícího pod rameny a za nohy a co nejrychleji ho nesli k vozu. Jakási žena na posledním voze v řadě již pobízela opratěmi spřežení, aby ho otočila zpátky k městu.</p>

<p>Bashere odložil dalekohled, podíval se na tábor a pak si dalekohled zase přiložil k oku. Muži stále kopali zákopy a další sundávali pytle a soudky z vozů. Šlechtici a důstojníci se projížděli kolem a na vše dohlíželi. Všude panoval klid, jako u krav na pastvě. Nakonec někdo ukázal na hřeben mezi nimi a městem, pak další a další, a jezdci pobídli koně do klusu a očividně vykřikovali rozkazy. Praporečník se dostal na dohled tábora.</p>

<p>Bashere si strčil dalekohled do podpaždí a zamračil se. Nahoře neměli žádné hlídky, aby je varovaly před tím, co by se mohlo dít mimo jejich dohled. Dokonce i když si byli jistí, že se nikdo nepustí do boje, to bylo hloupé. Mohlo by to být užitečné, pokud byli v ostatních táborech stejně bezstarostní a pokud tu chybu nikdo nenapraví. Rozčileně si foukl do knírů. Pokud bude moci s obléhateli bojovat.</p>

<p>Ujistil se, že vozy v doprovodu gardistů už jsou v polovině cesty k Tarvalonské bráně. Vozkové pobízeli spřežení, jako by jim na krk dýchali pronásledovatelé. Nebo to možná byl ten důstojník se šerpou, který z nějakého důvodu mával mečem nad hlavou. „Dneska žádný tanec nebude," prohodil Bashere.</p>

<p>„Tak to mám na práci lepší věci než se dívat, jak mokřiňané kopou díry," opáčil Bael. „Kéž vždycky najdeš vodu a stín, Davrame Bashere."</p>

<p>„V tomto okamžiku bych měl raději suché nohy a teplý oheň," zamumlal Bashere bez přemýšlení, ale vzápětí si přál, aby to byl neudělal. Šlápněte někomu na obřadnost a on by se vás mohl pokusit zabít, a Aielové byli samá obřadnost a navíc byli velice divní.</p>

<p>Bael však zvrátil hlavu dozadu a zasmál se. „Mokřiňané si všechno v hlavě převracejí, Davrame Bashere." Zvláštním posunkem zvedl ostatní Aiely na nohy a všichni odklusali k východu. Sníh jim zřejmě žádné potíže nedělal.</p>

<p>Bashere zastrčil dalekohled do koženého pouzdra u Bleskova sedla, nasedl a zamířil k západu. Jeho doprovod čekal na opačném svahu a zařadil se za něj jenom se slabým vrzáním kůže. Neozvalo se jediné kovové cinknutí. Vojáků bylo méně než mužů doprovázejících Baela, ale byli to tvrdí chlapi z jeho panství v Tyru a on je mnohokrát vyvedl do Morny, než je přivedl na jih. Každý muž měl určenou část stezky, kterou měl hlídat, vepředu či vzadu, vpravo či vlevo, nahoře nebo u země, a všichni se neustále rozhlíželi. Bashere doufal, že opravdu dávají pozor. Les tu byl řídký, stromy kromě dubů, kalin, borovic a jedlí měly holé větve, ale všude ležel sníh a stovka jezdců se mohla dostat na padesát kroků od nich, aniž by si jich všimli. Ne že by Bashere něco takového čekal, ale člověka nakonec zabije to, co nečeká. Bashere mimoděk uvolnil meč v pochvě. Prostě bude muset čekat nečekané.</p>

<p>Doprovodu velel mladý poručík Tumad, stejně jako většinu času, kdy pro něj Bashere neměl důležitější práci. Bashere si ho pěstoval. Chlapec byl hlava otevřená a viděl dál než na špičku vlastního nosu. Bude-li žít dost dlouho, vysoká hodnost ho nemine. Byl to vysoký muž, byť o pár dlaní menší než Bael, a dnes se tvářil zvlášť rozladěně.</p>

<p>„Co ti dělá starosti, Tumade?"</p>

<p>„Ten Aiel měl pravdu, můj pane." Tumad se rozzlobeně tahal za hustý černý plnovous. „Tihle Andořani nám plivli pod nohy. Nelíbí se mi, že máme odjet, zatímco oni na nás dělají dlouhý nos." No, byl ještě hodně mladý.</p>

<p>,,Tebe ta situace nudí?" Bashere se zasmál. „Potřebuješ víc vzrušení? Tenobie je jen padesát leguí na sever odsud, a pokud se dá věřit řečem, přivedla si s sebou i Ethenielle Kandorskou, Paitara Arafelského a dokonce i toho Shienarce Easara. Shlíží na nás celá moc Hraničních států, Tumade. Jak jsem slyšel, tak těm Andořanům dole v Murandy se taky nelíbí, že tu jsme, a jestli je to vojsko Aes Sedai, jemuž čelí, nerozseká na kousky, tak by mohli jít po nás. A ty Aes Sedai taky, když už jsme u toho, dřív nebo později. Vyjeli jsme za Drakem Znovuzrozeným a na to podle mě žádná sestra nezapomene. A pak tu jsou Seanchané, Tumade. Opravdu si myslíš, že už jsme jim viděli záda? Ti si pro nás přijdou, nebo my budeme muset jít po nich, to je jednou jisté. Vy mladí nepoznáte vzrušení, ani když vás kousne do nosu!"</p>

<p>Muži za ním se začali pochechtávat, muži povětšině chladní jako sám Bashere, a dokonce sám Tumad zablýskl bělostnými zuby v úsměvu. Všichni už zakusili vojenské tažení na vlastní kůži, byť žádné tak podivné jako tohle. Bashere se narovnal a zadíval se mezi stromy, ale věnoval tomu jen polovinu pozornosti.</p>

<p>Pravdou bylo, že mu Tenobie dělala starosti. Jen Světlo vědělo, proč se Easar a ostatní rozhodli opustit Mornskou hranici společně, natož proč sebrali všechny schopné vojáky, jež, jak se povídalo, přivedli na jih. I kdyby ty povídačky vydělil dvěma. Nepochybně měli důvody, které považovali za dobré a dostatečné, a Tenobie s nimi nepochybně souhlasila. On ji ale znal. Učil ji jezdit, díval se, jak vyrůstá, předal jí Zlomenou korunu, když usedla na trůn. Byla dobrým vladařem, nebyla ani příliš tvrdá, ani příliš měkká, byla inteligentní, když už ne moudrá, kurážná, ale ne ztřeštěná, nicméně označení impulsivní ji zdaleka nevystihovalo. Občas ji nevystihoval ani výraz horká hlava. A on si byl jistý, že kromě společného cíle má i nějaký vlastní. Dostat hlavu Davrama Bashereho. Bylo-li tomu tak, nejspíš se nespokojí s dalším vyhnanstvím, když už došla tak daleko. Čím déle držela Tenobie v zubech kost, tím těžší bylo přesvědčit ji, aby ji pustila. To byl problém. Měla by být v Saldeii a strážit Mornskou hranici, jenže to by měl i on. Za to, co od příchodu na jih udělal, by ho mohla usvědčit z dvojnásobné zrady, ale on stejně nevěděl, co jiného měl udělat. Vzpoura - Tenobie to mohla definovat velmi volně, když by se jednou rozhodla - vzpoura byla něco strašného, ale on si chtěl ještě chvíli ponechat hlavu na krku. Pěkně složitý problém.</p>

<p>Tábor, kde bylo asi osm tisíc lehkých jezdců, kteří mu zbyli po bojích v Illianu a se Seanchany, byl větší než tábor u Tarvalonské silnice, ale nedalo se říci, že byl rozlezlý. Řady koní byly vyrovnané, na obou koncích měli dílny podkováři, a táhly se mezi stejně rovnými řadami velkých šedých či bílých stanů, i když na těch už bylo mnoho záplat. Každý muž mohl nasednout a připravit se k bojí, než by člověk napočítal do padesáti od trubačova znamení, a hlídky byly rozmístěné tak, aby měli vojáci v případě poplachu rozhodně víc času. Dokonce i v táboře markytánů, se stany a vozy o sto kroků dál na jih, byl větší pořádek než mezi vojáky obléhajícími město, jako by se řídili příkladem Saldejců. Alespoň částečně.</p>

<p>Když Bashere s doprovodem vjel do tábora, muži rychle a zachmuřeně vyráželi ke koním, jako by již zazněl signál nasednout. Nejeden tasil meč. Muži na něj volali, ale při pohledu na velký dav lidí, hlavně žen, shromážděných uprostřed tábora, ho náhle zamrazilo. Pobídl Bleska a ten vyrazil cvalem. Nevěděl, jestli ho jeho muži následují. Slyšel jen to, jak mu ve spáncích buší krev, a viděl jen dav před svým stanem. Stanem, jejž sdílel s Deirou.</p>

<p>Když se přiblížil k shluku lidí, nezpomalil, prostě rovnou skočil ze sedla a pokračoval v běhu. Slyšel, jak na něj lidé mluví, aniž by vnímal, co říkají. Dav se před ním rozevíral, cestu ke stanu měl volnou, jinak by byl každého, kdo mu stál v cestě, porazil.</p>

<p>Ve stanu se zastavil. Stan byl dost velký, aby se tu vyspalo dvacet vojáků, a nyní byl plný žen, manželek šlechticů a důstojníků. On však rychle našel svou paní Deiru, sedící na skládací židličce uprostřed. Mrazení ho přešlo. Věděl, že jednoho dne zemře - oba zemřou - ale on se bál jediné věci, že bude muset žít bez ní. Potom si uvědomil, že jí ženy pomáhají stáhnout šaty k pasu. Další jí na levou paži tiskla složenou látku, a látka rudla krví, která jí stékala po ruce a kapala z prstů do misky postavené na kobercích, které tu sloužily místo podlahy. V misce již bylo značné množství tmavé krve.</p>

<p>Deira si ho okamžitě všimla a oči v příliš bledé tváři se jí zablýskly. „Tohle vzejde z najímání cizinců, manželi," vyjela ostře a pohrozila mu dýkou, již držela v pravé ruce. Byla vysoká jako muž - o dost vyšší než on - a krásná, obličej jí rámovaly havraní vlasy, již s bílými prameny na spáncích, a působila velitelským dojmem, což se mohlo změnit v panovačnost, když se rozzlobila. I když jí dalo očividně dost práce, aby dokázala sedět zpříma. Většina žen by zneklidněla, kdyby měla být před tolika jinými lidmi včetně manžela do pasu nahá, ne tak Deira. „Kdybys pořád netrval na tom, že budeš běhat jako vítr, mohli jsme mít na potřebné věci spolehlivé muže z našich panství."</p>

<p>„Hádka se služebnictvem, Deiro?" opáčil a zvedl obočí. „Nenapadlo by mě, že začneš nože vytahovat i na ně." Několik žen po něm vrhlo chladný, kosý pohled. Ne všichni manželé spolu vycházeli tak jako on a Deira. Někteří je považovali za podivíny, protože na sebe málokdy křičeli.</p>

<p>Deira se na něho zamračila a potom mimoděk vyprskla smíchy. „Začnu od začátku, Davrame. A vezmu to pomalu, abys to pochopil," dodala s úsměvem a poděkovala ženám, které jí kolem trupu ovinuly prostěradlo. „Vrátila jsem se z projížďky a našla dva cizince, jak nám prohledávají stan. Vytáhli dýky, tak jsem jednoho přirozeně praštila židlí a druhého bodla." Zaškaredila se na ránu na své paži. „Ne dost, protože se mu podařilo mě dotknout. Pak přišla Zavion a pár dalších a oni utekli dírou, kterou vyřízli v zadní části stanu."</p>

<p>Několik žen zachmuřeně přikyvovalo a sahalo po dýkách, které všechny nosily. Dokud Deira temně nedodala: „Řekla jsem jim, aby je pronásledovaly, ale ony trvaly na tom, že mi musí ošetřit to škrábnutí." Ženy sundávaly ruce z jílců a rudly, i když se žádná netvářila sebeméně kajícně, že neuposlechly. Byly v ošemetném postavení. Deira byla jejich lenní paní, stejně jako on byl jejich lenním pánem, ale ať už to nazývala jakkoliv, kdyby ji opustily a šly honit zloděje, mohla vykrvácet. „V každém případě," pokračovala, „jsem nařídila pátrání. Nebude těžké je najít. Jeden má bouli na hlavě a druhý krvácí." Spokojeně kývla.</p>

<p>Zavion, šlachovitá, rusovlasá urozená paní z Gahauru, se chopila jehly. „Pokud ses nezačal zajímat o vyšívání, můj pane, smím tě požádat, abys odešel?"</p>

<p>Bashere poslechl s lehkou úklonou. Deira byla odjakživa nerada, když se díval, jak ji zašívají. A on se nerad díval, jak ji zašívají.</p>

<p>Před stanem se zastavil a ohlásil, že jeho paní je v pořádku a je o ni postaráno a že by si měli všichni jít po své práci. Muži se rozešli s přáním, aby se Deiře vedlo dobře, ale žádná žena se nepohnula. Bashere na ně netlačil. Zůstanou tu, dokud se neukáže sama Deira, ať už on řekne cokoliv, a moudrý muž se snaží vyhnout bitvě, v níž by nejen prohrál, ale navíc u toho vypadal hloupě.</p>

<p>Tumad čekal na kraji shromáždění a připojil se k Basheremu který kráčel s rukama sepjatýma za zády. Tohle čekal, nebo něco podobného, už delší dobu, ale skoro začínal věřit, že se to nestane. A rozhodně nečekal, že by kvůli tomu mohla Deira zemřít.</p>

<p>„Ty dva muže našli, můj pane," hlásil Tumad. „Tedy aspoň odpovídají popisu, jaký urozená paní Deira udala." Bashere trhl hlavou, ve tváři vepsanou vraždu, a mladší muž rychle dodal: „Byli mrtví, můj pane, hned za táborem. Oba zabilo bodnutí úzkou čepelí." Ukázal si prstem na týl těsně za uchem. „Muselo to být víc vrahů, pokud nebyl rychlejší než skalní zmije."</p>

<p>Bashere kývl. Cenou za neúspěch často bývala smrt. Dva hledali, a kolik jich čekalo, aby je umlčelo? Kolik jich zůstalo a za jak dlouho se o to pokusí znovu? A nejhorší ze všeho, kdo je za tím? Bílá věž? Zaprodanci? Zřejmě někdo rozhodl za něj.</p>

<p>Nikdo kromě Tumada nebyl dost blízko, aby ho slyšel, on však přesto ztlumil hlas a pečlivě volil slova. Občas byla i smrt cenou za neopatrnost. „Víš, kde najít muže, který za mnou včera přišel? Najdi ho a vyřiď mu, že souhlasím, ale bude jich o něco víc než ti, o nichž jsme hovořili."</p>

<p>* * *</p>

<p>Na Cairhien se snášel prašan a dopolední slunce příliš netlumil, jen otupil jeho jas. Z vysokých úzkých oken Slunečního paláce se skleněnými tabulkami viděla Samitsu jasně dřevěné lešení kolem pobořené části paláce, tmavý kámen byl stále zasypaný sutí a stupňovité věže náhle končily níž, než kam sahaly ostatní palácové věže. Jedna, Věž vycházejícího slunce, byla prostě pryč. Mezi padajícími vločkami se tyčilo několik slavných „nedokončených" věží, obrovské hranaté věže s mohutnými opěrnými pilíři, mnohem vyšší než ty v paláci i přesto, že palác stál na nejvyšším z městských pahorků. Ty nedokončené byly obestavěné vlastním lešením a dvacet let poté, co je Aielové vypálili, stále nebyly úplně dostavěné. Na lešení v tomto počasí pochopitelně nebyli žádní dělníci. Samitsu si přála, aby i jí sníh poskytl oddech.</p>

<p>Když Cadsuane minulý týden odjela a ji nechala ve velení, její úkol vypadal docela prostě. Zajistit, aby to v cairhienském kotli nezačalo opět vřít. V té době to vypadalo jednoduše, i když se Samitsu do politiky míchala málokdy. Jenom jeden šlechtic měl stále větší počet ozbrojenců, a Dobraine s ní většinou spolupracoval a zdálo se, že tu chce mít klid. Pochopitelně přijal to hloupé jmenování „správcem Cairhienu pro Draka Znovuzrozeného". Kluk jmenoval také „správce" Tearu, muže, který se proti němu ještě před měsícem otevřeně bouřil! Jestli udělal totéž i v Illianu... Bylo by mu to podobné. Ta jmenování způsobí sestrám nekonečné problémy, než se všechno vyřídí a udělá! Ten kluk nepřinášel <emphasis>nic </emphasis>než potíže! A přesto zatím Dobraine využíval svého nového postavení zřejmě jen k tomu, aby vedl město. A aby potichu sbíral podporu pro nárok Elain z rodu Trakandů na Sluneční trůn, pokud ho někdy vysloví. Samitsu byla ochotná to nechat být, nezáleželo jí ani za mák na tom, kdo trůn získá. Vlastně jí nezáleželo ani na Cairhienu.</p>

<p>Padající sníh za oknem zavířil v závanu větru jako krasohled. Byl tak... klidný. Cenila si vůbec někdy klidu? Pokud ano, tak si na to rozhodně nevzpomínala.</p>

<p>Ani možnost, že Elain z rodu Trakandů získá trůn, ani Dobrainův nový titul nevyvolaly takové pozdvižení jako ty směšné a směšně vytrvalé řeči, že al'Thorovic kluk odešel do Tar Valonu, aby se podrobil Elaidě, ačkoliv ona neudělala nic, aby je umlčela. Ten příběh znal každý od šlechticů po stájníky, kteří se báli dýchat, což bylo jenom dobře pro uchování míru. Hra rodů se mohla zastavit. No, aspoň ve srovnání s tím, jak to v Cairhienu obvykle chodilo. Aielové, kteří přicházeli do města ze svého obrovského tábora několik mil východně od města, tomu nejspíš napomohli, třebaže je obyčejní lidé nenáviděli. Všichni věděli, že jdou za Drakem Znovuzrozeným, a nikdo nechtěl riskovat, že se ocitne na špatném konci tisícovky aielských oštěpů. Mladý al'Thor byl <emphasis>mnohem </emphasis>užitečnější, když byl pryč, než když byl přítomen. Povídačky, že na západě podnikají Aielové nájezdy - loupí, pálí a zabíjejí, jak tvrdili kupci, kteří se to prý od někoho doslechli - daly lidem další důvod našlapovat kolem nich opatrně.</p>

<p>Vlastně to vypadalo, že nic nemůže Cairhien vyrušit z klidu, jen občas se na ulici poprali Předbráníci a lidé z města, jimž připadali hluční, křiklavě odění Předbráníci stejně cizí jako Aielové a mnohem bezpečnější, když se chtěli s někým porvat. Město bylo nacpané až po půdy, lidé spali všude, kde našli úkryt před zimou, nic méně potravin byl dostatek, byť ne nadbytek, a obchod byl vlastně lepší, než se dalo v zimě čekat. Bráno kol a kolem dokola, mohla být spokojená, že plní Cadsuaniny příkazy tak, jak si jenom zelená mohla přát. Až na to, že Cadsuane čekala víc. Vždycky čekala víc.</p>

<p>„Posloucháš mě, Samitsu?"</p>

<p>Samitsu se s povzdechem otočila od klidného výhledu za oknem a ovládla se, aby si neuhladila žlutě prostřihávané suknice. Stříbrné jakandské rolničky ve vlasech jí slabě cinkaly, ale dnes ji ten zvuk neuklidnil. I v nejlepších dobách nebyla ve svých komnatách v paláci tak docela spokojená, ačkoliv oheň hořící ve velkém mramorovém krbu vydával dost tepla a postel ve vedlejší místnosti měla nejlepší péřovou matraci a polštáře nacpané prachovým peřím. Všechny tři místnosti měly přísnou výzdobu podle cairhienské módy, na bílém stropě byly do sebe zapadající čtverce, široké římsy byly silně zlacené a dřevěné panely vyleštěné do vysokého lesku, i když byly tmavé. Nábytek byl ještě tmavší, masivní, s tenkými zlatými linkami na rozích a vykládaný klínky slonoviny. Květinový tairenský koberec v této místnosti byl ve řvavém protikladu se vším ostatním a zdůrazňoval škrobenost okolí. Všechno jí to poslední dobou až příliš připomínalo klec.</p>

<p>Ale skutečně ji zneklidňovala žena s loknami po ramena, stojící uprostřed s rukama v pěst, bojovně zdviženou bradou a zlobně přimhouřenýma modrýma očima. Sashalle pochopitelně nosila na pravé ruce prsten s Velkým hadem, ale rovněž aielský náhrdelník a náramek, tlusté stříbrné a slonovinové korálky, složitě vyřezáváné a křiklavé proti hnědým vlněným šatům s vysokým límcem, které byly sice kvalitní a dobře střižené, ale prosté. Nebyly to primitivní šperky, ale... nápadné, těžko něco, co by měla nosit sestra. Podivný výběr klenotů mohl být klíčem k mnoha věcem, pokud se Samitsu někdy podaří najít za tím vším nějaký důvod. Moudré, obzvlášť Sorilea, se na ni dívaly, jako by byla hlupačka, že to neví bez ptaní, a odmítly se namáhat s odpovědí. To dělaly až příliš často. A<emphasis> hlavně </emphasis>Sorilea. Samitsu nebyla zvyklá, aby ji někdo považoval za hlupáka, a hrubě se jí to nelíbilo.</p>

<p>Nikoliv poprvé pro ni bylo těžké podívat se druhé sestře do očí. Sashalle byla hlavním důvodem, proč nedokázala najít klid, jakkoliv šlo všechno ostatní dobře. A nejprotivnější ze všeho bylo, že Sashalle byla sice červená, avšak přes své adžah <emphasis>přísahala věrnost </emphasis>mladému al'Thorovi. Jak mohla nějaká Aes Sedai přísahat věrnost komukoliv nebo čemukoliv jinému než samotné Bílé věži? Jak ve <emphasis>Světle </emphasis>mohla <emphasis>červená </emphasis>přísahat věrnost muži, který dokáže usměrňovat? Verin možná měla pravdu s tím, že tady měnil šance vliv <emphasis>ta'veren. </emphasis>Samitsu nedokázala ani pomyslet na další důvody, proč třicet jedna sestra, z toho <emphasis>pět</emphasis> červených, složila takovou přísahu.</p>

<p>,,Urození pánové a paní, kteří zastupují většinu sil rodu Riatinů, přišli za urozenou paní Ailil," odtušila mnohem trpělivěji, než se cítila. „Chtějí, aby se stala hlavou rodu Riatinů, a ona chce schválení Bílé věže. Nebo aspoň schváleni Aes Sedai." Aby udělala něco jiného, než pokračovala v souboji pohledů - který by nejspíš prohrála - došla k ebenovému stolku, na němž stál stříbrný podnos se zlatem zdobeným stříbrným džbánem, z něhož vycházela vůně koření. Nalít si do poháru svařené víno bylo důvodem přerušit pohled z očí do očí. A ona ten důvod potřebovala, takže když pokládala džbán zpátky na podnos, pořádně s ním bouchla. Uvědomovala si, že se pohledu na Sashalle vyhýbá až příliš často. I teď jí došlo, že se na druhou ženu dívá úkosem. A nedokázala se ani úplně otočit a její pohled opětovat, což ji dost žralo.</p>

<p>„Řekni jí, že ne, Sashalle. Její bratr byl naživu, když ho viděli naposledy, a vzpoura proti Draku Znovuzrozenému není nic, s čím by si měla Věž dělat starosti. A rozhodně ne teď, když je potlačená." Vynořila se vzpomínka na to, jak Torama Riatina viděli naposledy, když prchal do jakési prapodivné mlhy, která mohla získat pevný tvar a zabíjet, do mlhy, která odolávala jediné síle. Toho dne kráčel kolem hradeb Cairhienu Stín. Samitsu mluvila sevřeně, jak se snažila ovládnout třes. Ne ze strachu, ale z hněvu. To byl den, kdy se jí nepodařilo vyléčit mladého al'Thora. A ona nenáviděla neúspěchy a nerada na ně vzpomínala. Navíc to sama nedokázala vysvětlit. „Většina riatinských sil ještě nejsou všechny. Ti, kteří jsou stále svázáni s Toramem, se jí postaví, v případě potřeby i silou zbraní, a podporovat sváry mezi samotnými rody není na každý pád způsob, jak udržet mír. V Cairhienu nyní panuje vachrlatá rovnováha, Sashalle, ale <emphasis>je</emphasis> to rovnováha a my ji nesmíme jakkoli v narušit." Podařilo se jí zmlknout dřív, než řekla, že by se Cadsuane nelíbilo, kdyby to udělaly. To by na Sashalle těžko udělalo dojem.</p>

<p>„Ke sváru dojde, ať ho budeme podporovat, nebo ne," prohlásila druhá sestra důrazně. Jakmile Samitsu předvedla, že poslouchá, přestala se mračit, zuby však zatínala dál. Možná to byla spíš umíněnost než bojechtivost, ale na tom nezáleželo. Ta ženská se nehádala, ani se ji nesnažila přesvědčit, prostě jí sdělovala svůj názor. A nejhorší ze všeho bylo, že to očividně dělala ze zdvořilosti. „Drak Znovuzrozený je zvěstovatelem svárů, pozdvižení a změn, Samitsu. Předpovězeným zvěstovatelem. A i kdyby nebyl, tohle je Cairhien. Myslíš, že by tady opravdu přestali hrát <emphasis>daes dae'mar? </emphasis>Hladina vody je možná naprosto klidná, proto ale ryba nepřestane plavat."</p>

<p><emphasis>Červená, </emphasis>kázající o Draku Znovuzrozeném jako nějaký poulič ní demagog! „A co když se mýlíš?" Samitsu slova proti své vůli odsekávala. Sashalle - Světlo ji spal! - zachovávala dokonalý klid.</p>

<p>„Ailil se vzdala veškerých nároků na Sluneční trůn ve prospěch Elain z rodu Trakandů, což je to, co si přeje Drak Znovuzrozený, a je ochotná odpřisáhnout mu věrnost, pokud ji o to požádá. Toram vedl vojsko proti Randu al'Thorovi. Já říkám, že ta změna za to stojí, a to jí taky sdělím."</p>

<p>Zvonečky ve vlasech Samitsu zazvonily, jak podrážděně zavrtěla hlavou, a jenom tak tak že si zase nepovzdechla. Osmnáct z těch Draku zapřísáhlých sester zůstalo v Cairhienu - Cadsuane některé odvedla s sebou a pak poslala Alannu pro další - a ostatní kromě Sashalle stály výš než ona, ale aielské moudré jí je držely z cesty. V zásadě neschvalovala, jak to dělaly - Aes Sedai <emphasis>nemohly </emphasis>být učednicemi, ničími! Bylo to ostudné! - ale v praxi jí to usnadňovalo práci. Nemohly se plést do jejích věcí, ani se ujímat vedení, když jim moudré řídily život a neustále je sledovaly. Naneštěstí, z nějakého důvodu, na nějž nedokázala přijít, se moudré dívaly jinak na Sashalle a další dvě sestry, které byly u Dumajských studní utišeny. Utišeny. Při tom pomyšlení se zachvěla, i když jen slabě, a třásla by se míň, kdyby se jí někdy podařilo přijít na to, jak Damer Flinn vyléčil, co se vyléčit nedalo. Muž, který usměrňuje. Světlo, jak se z hrůzy včerejška stalo jen znepokojení dnes, když si na to jednou zvykla?</p>

<p>Byla si jistá, že by Cadsuane před odjezdem s moudrými všechno zařídila, kdyby věděla, co se stalo se Sashelle, Irgain a Ronaille. Alespoň si myslela, že si je jistá. Nebylo to poprvé, kdy se nechala zatáhnout do plánů legendární zelené sestry. Cadsuane dokázala být rafinovanější než modrá, vymýšlela plány uvnitř intrik, obalené úskoky, a to vše schované v dalších plánech. A některé plány měly neuspět, aby jiným pomohly k úspěchu, a jenom Cadsuane věděla, který je který, což nebylo zrovna uklidňující pomyšlení. V každém případě tyto tři sestry mohly chodit, kam a kdy se jim zlíbilo, a dělat si, co se jim zachtělo. A rozhodně se jim nechtělo řídit se podle sestry, kterou Cadsuane jmenovala do vedení. Ony se řídily pouze svou šílenou přísahou al'Thorovi.</p>

<p>Samitsu se jaktěživo nikdy necítila slabá nebo neúspěšná, pouze tehdy, když selhalo její nadání, ale tuze si přála, aby se Cadsuane vrátila a ujala se zdejších záležitostí. Několik slov do Aililina ucha samozřejmě udusí každé přání té urozené paní na sedadlo hlavy rodu, ale nebude to k ničemu, pokud nepřijde na nějaký způsob, jak Sashalle odradit od jejího záměru. Nezáleželo na tom, že se Ailil bála, aby se její hloupá tajemství nedostala na veřejnost, avšak nesrovnalosti v tom, co jí budou Aes Sedai říkat, by ji mohly dovést až k tomu, že se raději pokusí zmizet na svých venkovských panstvích, místo aby riskovala, že urazí některou sestru, ať už udělá cokoliv. Cadsuane by nechtěla Ailil ztratit. Samitsu sama by to nechtěla. Ailil byla spojnicí k polovině spiknutí bujících mezi šlechtici, zajišťovala, že tyto intriky zůstanou všechny jenom malicherné a nevyvolají žádné nepokoje. A ta prokletá červená to věděla. A jakmile Sashalle dá Ailil to povolení, poletí s těmi zprávami za ní a ne za Samitsu Tamagovou.</p>

<p>Mezitímco se Samitsu plácala v téhle obtížné situaci, otevřely se dveře a vstoupila bledá, přísně se tvářící Cairhieňanka, o dlaň menší než obě Aes Sedai. Šedé vlasy měla v týle stažené do uzlu a na sobě nezdobené šaty tak tmavě šedé, až byly skoro černé. To byla současná livrej sloužících ve Slunečním paláci. Sloužící se pochopitelně nikdy neohlašovali ani nežádali o povolení vstoupit, ale Corgaide Marendevinová byla stěží jenom další obyčejná služebná. Těžký stříbrný kroužek s dlouhými klíči u pasy byl odznakem jejího úřadu. Ať vládl Cairhienu kdokoliv, klíčnice vládla Slunečnímu paláci a na chování Corgaide nebylo nic poddajného. Předvedla nejmenší možné pukrle, pečlivě namířené doprostřed mezi Samitsu a Sashalle.</p>

<p>„Byla jsem požádána, abych ohlásila cokoliv neobvyklého," pronesla do vzduchu, i když ji o to požádala Samitsu. Zřejmě se o mocenském boji mezi nimi dozvěděla ve stejné chvíli jako ony dvě.</p>

<p>V paláci jí toho uniklo málo. „Doslechla jsem se, že v kuchyních je jeden ogier. On a jeden mladý muž údajně hledají práci jako kameníci, ale já nikdy neslyšela, že by ogier a člověk kameničili spolu. A když jsem se po té... nehodě zeptala, z <emphasis>Državy </emphasis>Cofu poslali zprávu, že teď dost dlouhou dobu nebudou k mání kameníci ze žádné <emphasis>državy</emphasis>."<emphasis> </emphasis>Odmlčela se jenom na chviličku a ani na chvíli se nepřestala tvářit vážně, ale polovina klepů házela ten útok na Sluneční palác na al'Thora a druhá polovina na Aes Sedai. Několik příběhů se zmiňovalo o Zaprodancích, ale jen aby je spojily buď s al'Thorem, nebo s Aes Sedai.</p>

<p>Samitsu zamyšleně našpulila rty a na chvíli pustila ze zřetele prokletý propletenec, jaký Cairhieňané udělali ze všeho, čeho se dotkli. Popírat účast Aes Sedai ničemu neprospělo. Tři přísahy měly jenom omezenou váhu ve městě, kde prosté ano nebo ne mohlo dát vzniknout šesti navzájem si odporujícím povídačkám. Ale ogier.. V palácových kuchyních nesbírali zbloudilé poutníky, ale ogierovi kuchařky nejspíš dají teplé jídlo už jenom proto, jak je zvláštní, že se tam ocitl. Ogierové byli poslední rok dva k vidění ještě méně než obvykle. Občas se nějaký objevil, ale kráčel rychle, jak už to ogierové dělávají, a zřídkakdy se na jednom místě zastavil déle než na jednu noc. A zřídkakdy cestovali s lidmi, natož aby s nimi pracovali. To spojení ji však na cosi upozornilo. V naději, že si na to vzpomene, otevřela pusu, aby se zeptala na pár věcí.</p>

<p>„Děkuju, Corgaide," řekla Sashalle s úsměvem. „Moc jsi nám po mohla. Ale teď nás jistě omluvíš." Mluvit stroze s klíčnicí byl dobrý způsob, jak skončit se špinavým povlečením a jídlem bez chuti a vůně, nevyprázdněnými nočníky a zbloudilými zprávami a tisí cem dalších trápení, které člověku mohly udělat ze života bídu, až se musel brodit bahnem, aby vůbec něčeho dosáhl, ale ten úsměv odebral slovům ostří. Šedovlasá žena se nepatrně uklonila a znovu předvedla nejmenší možné pukrle. Tentokrát však platilo Sashalle.</p>

<p>Ještě se za ní nezavřely dveře, když Samitsu praštila pohárem na podnos tak silně, až jí na ruku vystříklo teplé víno, a hned vzápětí se otočila k červené sestře. Už kvůli Ailil se málem přestala ovládat a teď to vypadalo, že jí mezi prsty prokluzuje i Sluneční palác! Corgaide by bylo spíš podobné, že jí narostou křídla, než že by si nechala pro sebe, co tu viděla, a cokoliv řekne, to se bleskurychle roznese po celém paláci a ovlivní každého sloužícího až po muže, jenž kydal hnůj ve stájích. Z toho posledního pukrlete bylo docela jasné, co si myslí. Světlo, jak nenáviděla Cairhien! Zvyková slušnost mezi sestrami byla hluboce zakořeněná, ale Sashalle nestála dost vysoko, aby Samitsu tváří v tvář téhle pohromě musela držet jazyk za zuby, a ona jí to hodlala pořádně vytmavit.</p>

<p>Když se ale na druhou ženu zamračila, uviděla její obličej - <emphasis>skutečně </emphasis>ho uviděla, možná poprvé - a náhle věděla, co jí dělá takové starosti, možná i to, proč jí dělalo takové problémy podívat se na červenou sestru zpříma. Už to nebyla tvář Aes Sedai, tvář stojící mimo čas a věk. Většina lidí nevěděla, nač se má dívat, dokud jim to někdo neukázal, ale u jiné sestry to bylo nezaměnitelné. Zůstalo pár kousků, zbytečky, díky nimž se Sashelle přiblížila ke kráse, ale každý by její věk určil někde kolem čtyřicítky. Z toho Samitsu zamrzl jazyk.</p>

<p>O ženách, které byly utišeny, se toho vědělo velmi málo. Obvykle utekly a před ostatními sestrami se schovávaly. Nakonec zemřely. Většinou zemřely dřív než později. Ztráta <emphasis>saidaru </emphasis>byla víc, než dokázala většina žen snášet příliš dlouho. Ale ve skutečnosti to byly jen tlachy. Pokud věděla, nikdo už hodně dlouho neměl odvahu zjistit víc. Strach, na který žádná sestra pokud možno nemyslela, strach zastrčený do nejtemnějšího koutku duše, strach z toho, že by ji jednoho dne v neopatrné chvilce mohl potkat stejný osud, bránil každé snažit se zjistit příliš. Dokonce i Aes Sedai se mohly dívat jinam, když nechtěly něco vidět. Ale vždycky tu byly ty řeči, zřídkakdy vzpomínané a tak vágní, že si sestra ani nevzpomněla, kde je slyšela poprvé, zašeptané na hranici slyšitelnosti, které neustále kolovaly po světě. Podle jedné povídačky, již si Samitsu doposud pamatovala jen zpola, žena, která byla utišena, znovu omládla, pokud to přežila. Doteď jí to vždy připadalo směšné. Když Sashalle znovu získala schopnost usměrňovat, nevrátilo se jí všechno. Znovu bude muset pracovat s jedinou silou po celé roky, aby získala tvář, která ji ohlásí jako Aes Sedai každé sestře, která ji uvidí. Nebo... získá ji vůbec? Zdálo se to nevyhnutelné, ale byla to nezmapovaná krajina. A pokud se změnila její tvář, změnilo se ještě něco dalšího? Samitsu se zachvěla víc, než by vyvolalo pomyšlení na utišení. Možná bylo dobře, že jí snaha rozluštit Damerův způsob léčení jde tak pomalu.</p>

<p>Sashalle si hladila aielský náhrdelník a zřejmě netušila, že proti ní Samitsu něco má, neuvědomovala si, jak si ji Samitsu prohlíží. „Nemuselo by to být důležité nebo by to mohlo stát za pozornost," pravila, „ale Corgaide hlásila jen to, co zaslechla. Jestli chceme něco zjistit, musíme se jít přesvědčit osobně." Bez dalšího slova si zvedla sukně a vyrazila pryč. Samitsu ji mohla následovat nebo zůstat tady. To bylo nesnesitelné! Ale zůstat bylo nemyslitelné.</p>

<p>Sashalle nebyla o moc vyšší než ona, ale Samitsu si musela pospíšit, aby s červenou na chodbě udržela krok. Ujmout se vedení nepřicházelo v úvahu, pokud by se nerozběhla. Mlčky soptila vzteky, ačkoliv zuby skřípala dost hlasitě. Hádat se s jinou sestrou na veřejnosti bylo přinejlepším nevhodné. Ba hůř, nepochybně by to bylo marné. A to by jen zvětšilo díru, v níž se ocitla. Velice toužila někoho nakopnout.</p>

<p>Kandelábry v pravidelných vzdálenostech vydávaly dost světla i na tmavých chodbách, ale kromě nástěnných koberců, na nichž bylo všechno úhledně uspořádané, ať už se jednalo o lovecký výjev či udatně bojující šlechtice, tu nebylo moc barev či ozdob. V několika výklencích ve zdi stály zlaté sošky či porcelán Mořského národa. Na některých chodbách byly pod stropem vlysy, ale většina zůstala holá. To bylo vše. Cairhieňané své bohatství skrývali z dohledu veřejnosti, stejně jako tolik dalších věcí. Sloužící, spěchají cí po chodbách jako proudy mravenců, nosili livrej v barvě dřevě ného uhlí, jen ti, kteří sloužili šlechticům sídlícím v paláci, vypadali poněkud barevněji, s vyšitými rodovými znaky na prsou a s límci a manžetami v rodových barvách. Jeden dva měli dokonce kabátec či šaty celé v barvách rodu, jemuž sloužili, a mezi ostatními vypa dali skoro jako cizinci. Ale všichni klopili oči a jen se dvěma ses trám rychle poklonili, než spěchali dál. Sluneční palác potřeboval stovky sluhů a zdálo se, že dnes ráno všichni plní své povinnosti.</p>

<p>Po chodbách se potulovali i šlechtici a cestou Aes Sedai opatrně zdravili, mluvíce tichými hlasy, které se daleko nedonesly. Jejich pozdravy byly velice pečlivě vybalancované mezi iluzí rovnosti a skutečným stavem věcí. Šlechtici byli důkazem starého rčení že zvláštní časy znamenají zvláštní společníky na cestách. Staré nepřátelství bylo pozapomenuto tváří v tvář novým hrozbám. Prozatím. Tady se dva či tři bledí cairhienští pánové v kabátech z tmavého hedvábí s tenkými barevnými proužky vepředu, někteří s vyholeným a napudrovaným čelem podle vojácké módy, procházeli vedle stejného množství tmavých Tairenů, vysokých, v kabátech jasných barev s nabíranými pruhovanými rukávy. Támhle tairenská šlechtična v těsném perlovém čepečku a barevném brokátu s krejzlíkem ze světlé krajky kráčela zavěšená do menší cairhienské dámy s vlasy vyčesanými do složitého vysokého účesu, dosahujícího vysoko nad hlavu její společnice, s kouřově šedou krajkou pod bradou a úzkými pruhy rodových barev na předku široké suknice z tmavého hedvábí. Všichni jako blízcí přátelé a důvěrníci.</p>

<p>Některé páry vypadaly divněji než jiné. Hodně žen začalo poslední dobou nosit cizozemskou módu a zřejmě si nevšimly, jak to přitahuje pohledy mužů. Dokonce i sluhové vyvalovali oči. Těsné spodky a kabátky stěží dost dlouhé, aby zakryly boky, se pro ženu nehodily bez ohledu na to, kolik námahy šlo na bohaté výšivky ze zlatých nití a drahokamů. Drahocenné náhrdelníky a náramky a spony se spoustou barevného peří to podivínství ještě podtrhovaly. A ještě ty jasně obarvené holínky s podpatky, které ženě přidávaly dobře dlaň na výšku, až to vypadalo, že upadne při každém houpavém kroku.</p>

<p>„Ostudné," mrmlala Sashalle při pohledu na jeden takový párek a z nelibosti si poškubávala sukněmi.</p>

<p>„Ostudné," zamrmlala Samitsu, než se stačila zarazit, a pak zavřela pusu tak prudce, až jí cvakly zuby. Musela si dávat pozor na jazyk. Vyslovit nahlas souhlas jen proto, že souhlasila, byl zvyk, jaký si u Sashalle nemohla dovolit.</p>

<p>Přesto se na ty dvě dívala nesouhlasně. Před rokem by si Alaine Chuliandred a Fionnda Annariz šly po krku. Nebo by spíš poslaly své ozbrojence, aby šli po krku ozbrojencům té druhé. Ale kdo by byl čekal, že uvidí Bertome Saighana kráčet naprosto klidně vedle Weiramona Saniaga, aniž by už drželi v ruce dýku? Zvláštní časy a zvláštní společníci. Nepochybně tu hráli hru rodů, snažili se získat nějakou výhodu jako vždycky, ale hranice, které kdysi byly vytesané do kamene, se nyní kreslily do vody. Velice zvláštní časy.</p>

<p>Kuchyně byly v přízemí vzadu, shluk místností s kamennými zdmi a trámovými stropy, soustředěných kolem dlouhé místnosti bez oken, plné železných sporáků a cihlových pecí a kamenných ohnišť, a horko tady bylo jako v létě. Za normálních okolností by tu pobíhaly zpocené kuchařky a kuchtičky, ve stejně tmavém odění jako ostatní palácoví sloužící pod bílými zástěrami, a připravovaly by oběd, na dlouhých, moukou posypaných stolech s mramorovými deskami by hnětly těsto a polévaly pečínky a drůbež na dlouhých rožních. Teď se tady pohybovali jenom psi běhající v kolech, snažící se zasloužit si kousek pečínky. Koše tuřínů a mrkví tu stály nepovšimnuty, zelenina nebyla oloupaná a nakrájená, a z hrnců s omáčkami, s nimiž nikdo nemíchal, se nesla sladká a kořeněná vůně. Dokonce i kuchyňští pomocníci, otírající si tváře do zástěr, stáli na kraji hloučku žen shromážděných kolem jednoho stolu. Samitsu nad nimi již ode dveří viděla temeno ogierovy hlavy. Ogier seděl u stolu, byl však vyšší než většina mužů, kdyby stála, a taky dost široký. Cairhieňané byli poměrně malí, což také pomáhalo. Položila ruku Sashalle na rameno a žena se kupodivu bez námitek zastavila.</p>

<p>„...zmizel, aniž by zanechal zprávu, kam jde?" ptal se ogier dunivým hlasem, jako když se pohne země. Dlouhé uši se štětičkami mu trčely z tmavých vlasů, které mu spadaly k límci, a neklidně s nimi stříhal.</p>

<p>„Ach, přestaň o něm mluvit, mistře Ledare," odpovídala žena rozechvěle, což zřejmě měla dobře nacvičené. „Byl to uličník. Půlku paláce rozbil jedinou silou, to udělal. Mohl ti zmrazit krev, stačilo jen, aby se na tebe podíval, a stejně klidně tě mohl zabít. Jeho rukou zemřely tisíce. Desítky tisíc! Ach, já o něm tak nerada mluvím."</p>

<p>„Na někoho, kdo nerad o něčem mluví, Eldrid Methinová," ozvala se jiná žena ostře, „rozhodně nemluvíš skoro o ničem jiným." Statná a na Cairhieňanku docela vysoká, skoro tak vysoká jako Samitsu, s pramínky šedých vlasů vykukujícími zpod prostého čepce s plátěnou krajkou, to musela být dnešní službukonající vrchní kuchařka, poněvadž všichni, koho Samitsu viděla, kývali na souhlas a dusili smích a říkali: „To máš teda pravdu, panímámo Beldairová," obzvlášť podlézavým způsobem. Sloužící měli vlastní hierarchii, již udržovali stejně přísně jako Věž sama.</p>

<p>,,Ale nehodí se, abychom klevetily o takových věcech, mistře Ledare," pokračovala statná žena. „To je věc Aes Sedai, tak, a pro nás se nehodí. Pověz nám víc o Hraničních státech. Opravdu jsi viděl trolloky?"</p>

<p>„Aes Sedai," zamumlal potichu muž. Zakrýval ho hlouček kolem stolu, ale musel to být Ledarův společník. Samitsu dnes mezi osazenstvem kuchyní neviděla žádného dospělého muže. „Povězte mi, opravdu si myslíte, že se spojili s těmi muži, o nichž jste mluvily, s těmi asha'many? Jako se strážci? A co ten, který zemřel? Neřekly jste, jak se to stalo."</p>

<p>„No, bylo to, jako by ho zabil Drak Znovuzrozený," pípla Eldrid. „A jak jinak by se Aes Sedai spojila s mužem? Ach, hrozní, to teda byli, tihleti asha'mani. Pohledem tě proměnili v kámen, to dokázali. To se pozná, stačí se na ně jen kouknout, víš. Děsivý, svítící oči, to oni mají."</p>

<p>„Mlč už, Eldrid," zarazila ji panímáma Beldairová rázně. „Možná to byli asha'mani a možná ne, mistře Ledare. Možná že se s nimi spojili, možná ne. Já a ostatní můžeme říct jenom to, že byli s <emphasis>ním</emphasis>,"<emphasis> </emphasis>důrazem na to slovo dala jasně najevo, o kom mluví. Eldrid se Randa al'Thora možná bála, ale tato žena nechtěla ani vyslovit jeho jméno, „a jakmile odešel, najednou jim Aes Sedai začaly říkat, co mají dělat, a oni to dělali. Každý hlupák samozřejmě ví, že má udělat, co mu Aes Sedai řekne. Ale ti chlapíci už jsou aspoň pryč. Proč se o ně tolik zajímáš? Je to vůbec andorské jméno?"</p>

<p>Ledar zvrátil hlavu dozadu a zachechtal se a ten dunivý zvuk naplnil celou místnost. Uši se mu prudce třásly. „Ach, my chceme vědět všechno o místech, která navštívíme, panímámo Beldairová. Hraniční státy, říkáš? Mohla by sis myslet, že tady je zima, jenže my viděli, jak ze zimy v Hraničních státech praskají stromy jako ořechy v ohni. Vy máte na řece pár ker, plujících po proudu, ale my viděli řeky široké jako Alguenya, zamrzlé od břehu k břehu, takže kupci přes ně mohli vozit naložené karavany a muži chytali ryby skrze díry vysekané v ledu na sáh tlustém. V noci se na obloze objevují pásy světla, které jako by praskalo, a je dost jasné, že v něm pohasínají i hvězdy, a..."</p>

<p>Dokonce i panímáma Beldairová se nakláněla k ogierovi blíž, jak ji to zaujalo, ale jeden mladý pomocník, příliš malý, aby viděl přes dospělé, se ohlédl a při pohledu na Samitsu a Sashalle vykulil oči. Pohled dál upíral na nějako by byl chycený do pasti, ale jednou rukou máchal za zády, až se mu podařilo zatahat panímámu Beldairovou za rukáv. Poprvé ho bez ohlížení setřásla. Podruhé se pootočila, ale když také uviděla obě Aes Sedai, okamžitě se přestala mračit.</p>

<p>„Milost vás provázej, Aes Sedai," řekla a honem si cpala vlasy zpátky pod čepec, když předváděla pukrle. „Jak vám můžu posloužit?" Ledar se odmlčel v polovině věty a uši mu na chviličku ztuhly. Ke dveřím se však nepodíval.</p>

<p>„Chceme mluvit s vašimi návštěvníky," řekla Sashalle a vstoupila do kuchyně. „Nebudeme v kuchyních rušit dlouho."</p>

<p>„Samozřejmě, Aes Sedai." Pokud ji nějak překvapilo, že dvě sestry chtějí mluvit s hosty v kuchyni, nedala to nijak najevo. Potom se rozhlédla kolem sebe, tleskla baculatýma rukama a začala chrlit rozkazy. „Eldrid, ty tuříny se samy neoloupou. Kdo dohlíží na tu fíkovou omáčku? Sušený fíky se těžko shánějí! A kde máš lžíci na podlívání, Kasi? Andil, doběhni mi pro..." Kuchařky a pomocníci se rozběhli na všechny strany a kuchyní se brzy neslo cinkání hrnců a lžící, i když se všichni očividně snažili být co nejtišší, aby nerušili Aes Sedai. A očividně si dávali pozor, aby se jejich směrem ani nepodívali, i když to dalo docela dost práce.</p>

<p>Ogier vstal a hlavou dosahoval téměř ke stropním trámům. Šaty měl takové, jaké si Samitsu pamatovala, že ogierové nosí, dlouhý tmavý kabát, od pasu dolů rozšířený, a holínky s ohrnutými manžetami. Skvrny na kabátě prozrazovaly, že cestovali rychle. Ogierové byli velmi čistotní. I když se klaněl, k Aes Sedai se jen pootočil a přetřel si široký nos, jako by ho svědil, čímž si částečně zakryl obličej, nicméně na ogiera vypadal poměrně mladý. „Odpusťte nám, Aes Sedai," zamumlal, „ale my už opravdu musíme jít." Sehnul se pro velký kožený tlumok, k němuž měl přivázané stočené pokrývky, a řemen si přehodil přes rameno. Vypadalo to, že v tlumoku má kromě jiného několik tvrdých obdélníkových předmětů, a podobnými věcmi měl nadité i kapsy kabátu. „Do soumraku nás čeká dlouhá cesta." Jeho společník ale zůstal sedět, ruce položené na stole. Byl to světlovlasý mladík s týdenním strništěm na bradě, který zřejmě spal nejednu noc ve svém pomačkaném hnědém kabátě. Ostražitě sledoval Aes Sedai očima, které jako by patřily lišce zahnané do kouta.</p>

<p>„Kampak chcete jít, abyste se tam dostali před západem slunce?" Sashalle se zastavila až před mladým ogierem, tak blízko, že musela zaklonit hlavu, aby na něj viděla, i když i tohle u ní vypadalo půvabně a ne neohrabaně jako u ostatních. „Jdete snad na schůzku, o které jsme se tu doslechly, v <emphasis>Državě </emphasis>Šangtaj? Mistře... Ledar, že?"</p>

<p>Ogier prudce zastříhal ušima a pak toho nechal a obrovské oči přimhouřil stejně ostražitě jako mladík vedle něj, až se mu konce obočí dotýkaly tváří. „Ledar, syn Shandina syna Koimalova, Aes Sedai," představil se váhavě. „Ale já na velký pařez rozhodně nejdu. Starší by mě nepustili dost blízko, abych něco slyšel." Basově se zasmál, znělo to však nuceně. „Tam, kam jdeme, se do večera nedostaneme, Aes Sedai, ale každá legue, kterou urazíme dnes, je legue, kterou nebudeme muset jít zítra. Už musíme jít." Neoholený mladý muž vstal a rukou nervózně hladil jílec meče, jejž nosil u pasu, ale tlumok a pokrývky ze země nezvedl, ani nešel za ogierem, který se již vydal ke dveřím na ulici a přes rameno prohodil: „Už musíme jít, Karldine."</p>

<p>Sashalle vplula ogierovi do cesty, i když musela udělat tři kroky na jeho jeden. „Ptal ses na práci kameníka, mistře Ledare," pronesla hlasem nepřipouštějícím žádné nesmysly, „ale na rukou nemáš žádné mozoly jako kameníci, co znám. Bude pro tebe nejlepší zodpovědět na mé otázky."</p>

<p>Samitsu potlačila vítězoslavný úsměv a připojila se k červené sestře. Takže Sashalle si myslí, že ji prostě odsune stranou a vyčenichá, co se děje, co? Tu ženskou čeká překvapení. „Skutečně se musíte ještě chvíli zdržet," řekla ogierovi tiše. Hluk z kuchyně by měl všem zabránit, aby je slyšeli, ale nemělo smysl zbytečně riskovat. „Když jsem dorazila do Slunečního paláce, hned jsem slyšela o jednom mladém ogierovi, příteli Randa al'Thora. Opustil Cairhien před několika měsíci ve společnosti mladého muže jménem Karldin. Není to tak, Loiale?" Ogier svěsil uši.</p>

<p>Mladý muž vyplivl sprostou nadávku, i když měl být dost chytrý na to, aby něco takového před sestrami neříkal. „Odejdu, až budu chtít odejít, Aes Sedai," řekl drsně, ale potichu. Díval se hlavně na ni a na Sashalle, ale dával pozor i na osazenstvo kuchyně, které by se mohlo přiblížit. Také nechtěl, aby ho někdo slyšel. „Než ale odejdu, tak<emphasis> já </emphasis>chci nějaké odpovědi. Co se stalo s... mými přáteli? A s <emphasis>ním? </emphasis>Zešílel?"</p>

<p>Loial si ztěžka povzdechl a posunkem se ho snažil uklidnit. „Jen klid, Karldine," zamumlal. „Randovi by se nelíbilo, kdyby sis něco začal s Aes Sedai. Tak klid." Karldin se zamračil ještě víc.</p>

<p>Náhle Samitsu napadlo, že to mohla zvládnout lépe. To nebyly oči lišky zahnané do rohu, ale vlka. Až příliš si zvykla na to, že Damer, Jahar a Eben jsou bezpečně spojení a ochočení. No, možná to bylo přehnané tvrzení, ačkoliv Merise si s Jaharem dávala dost práce - to byl její způsob - ale přesto se zdálo, že hrůzy včerejška se dnes mohou stát běžnou věcí, pokud má člověk dost času, aby si na ně zvykl. Karldin Manfor byl také asha'man a nebyl ani spojený, ani ochočený. Držel teď snad mužskou polovici jediné síly? Málem se zasmála. Umějí ptáci létat?</p>

<p>Sashalle mladého muže zadumaně studovala a ruce měla položené na sukních, aniž by s nimi pohnula, ale Samitsu byla ráda, že kolem ní nevidí světlo <emphasis>saidaru. </emphasis>Asha'mani dokázali vycítit, když žena držela jedinou sílu, a to by ho mohlo přimět k činu... unáhlenému. Spolu se Sashalle by ho určitě zvládly - opravdu, jestli už držel jedinou sílu? Ovšemže ano. Samozřejmě! - ale mnohem lepší bude, pokud něco takového nebude nutné.</p>

<p>Sashalle se rozhodně nepokoušela ujmout vedení, když mu teď Samitsu položila ruku na loket. Přes rukáv měl paži jako ze železa. Takže byl stejně znepokojený jako ona. Stejně znepokojený jako ona? Světlo, Damer a ti ostatní jí zkazili veškeré instinkty!</p>

<p>„<emphasis>On </emphasis>vypadal stejně v pořádku jako většina mužů, když jsem ho viděla naposledy," pronesla tiše jenom s lehkým důrazem. Žádná z kuchařek nebyla poblíž, ale pár jich začalo kradí pokukovat směrem k nim. Loial si silně oddechl úlevou, což znělo jako vítr vanoucí přes ústí jeskyně, ona však upírala pozornost jen na Karldina. „Nevím, kde je, ale před pár dny byl ještě naživu." Alanna byla zavřená jako škeble, když přišlo na něj, a taky zpupná, když měla v ruce zprávu od Cadsuane. „Fedwin Morr zemřel, jak se obávám, na jed, nemám však tušení, kdo mu ho dal." K jejímu překvapení Karldin jenom zakroutil hlavou, lítostivě se ušklíbl a zamumlal něco nesrozumitelného o víně. „A z ostatních se stali strážci z jejich svobodné vůle." Nakolik tedy muži kdy něco udělali ze svobodné vůle. Její Roshan se rozhodně nechtěl stát strážcem, dokud se ona nerozhodla, že ho za něj chce. Dokonce i žena, která nebyla Aes Sedai, obvykle dokázala přesvědčit muže, aby se rozhodl tak, jak chtěla ona. „Považovali to za lepší volbu, bezpečnější, než se vrátit k... ostatním jako ty. Ty škody tady napáchal <emphasis>saidín, </emphasis>víš. Jistě chápeš, kdo za tím musel stát. Byl to pokus zabít toho, o jehož zdravý rozum se strachuješ."</p>

<p>Ani to ho nerozházelo. <emphasis>Co </emphasis>za muže jsou tihleti asha'mani? Byla snad ta jejich Černá věž vražednou pastí? Ale napětí z něj vyprchalo a náhle to byl jen další unavený pocestný, který se potřebuje oholit. „Světlo!" vydechl. „Tak co uděláme teď, Loiale? Kam půjdeme?"</p>

<p>„Já... nevím," přiznal Loial, unaveně svěsil ramena a sklopil uši. „Já... Musíme ho najít, Karldine. Nějak. Nemůžeme to teď vzdát. Musíme mu sdělit, že jsme udělali, oč žádal. Že jsme udělali, co se dalo."</p>

<p>Samitsu napadlo, co al'Thor žádal. S trochou štěstí se od těch dvou hodně dozví. Unavený muž, nebo ogier, jenž se cítí ztracený a osamělý, byl zralý na odpovídání na otázky.</p>

<p>Karldin trochu nadskočil a sevřel jílec meče a ona potlačila nadávku namířenou na služku, která vpadla do kuchyně se sukněmi málem u kolen. „Zavraždili urozeného pána Dobraina!" kvílela. „Všechny nás povraždí v postelích! Na vlastní oči jsem viděla mrtvé chodit, samotnýho starýho Maringila, a moje máma říká, že když dojde k vraždě, zabijou vás duchové! Oni -" Ztuhla, když zahlédla Aes Sedai, a prudce se zastavila. Kuchařky a pomocníci byli také jako přimražení a všichni koutkem oka pozorovali Aes Sedai, aby viděli, co udělají.</p>

<p>„Ne Dobraina," zasténal Loial a přitiskl uši k hlavě. „Jeho ne." Vypadal rozzlobeně i smutně zároveň, obličej měl jako vytesaný z kamene. Samitsu si pomyslela, že ještě nikdy neviděla rozzlobeného ogiera.</p>

<p>„Jak se jmenuješ?" vyptávala se Sashalle dřív, než Samitsu stačila otevřít pusu. „A jak víš, že byl zavražděn? Jak vůbec víš, že je mrtvý?"</p>

<p>Žena polkla. Sashalle ji držela očima jako v kleštích. „Cera, Aes Sedai?" pravila žena váhavě a ohnula kolena k pukrleti, načež si uvědomila, že má vyhrnuté sukně. Honem si je uhladila. „Cera Doinalová? Říkali... Každý říká, že urozený pán Dobraine je... Totiž, že byl... Totiž..." Znovu polkla, ztěžka. „Všichni říkají, že jeho pokoje jsou samá krev. Našli ho ležet v kaluži krve. Prý má uříznutou hlavu."</p>

<p>„<emphasis>Všichni </emphasis>toho zřejmě napovídají spoustu," zavrčela Sashalle ponuře, „a obvykle se mýlí. Samitsu, ty půjdeš se mnou. Jestliže <emphasis>byl </emphasis>urozený pán Dobraine zraněn, mohla bys pro něj něco udělat. Loiale, Karldine, vy půjdete taky. Nechci vás ztratit z dohledu, dokud vám nebudu moct položit pár otázek."</p>

<p>„Světlo tě spal s tvýma otázkama!" vyjel mladý asha'man a hodil si na rameno tlumok. „Já odcházím!"</p>

<p>„Ne, Karldine," pravil Loial mírně a položil svému společníkovi obrovskou ruku na rameno. „Nemůžeme odejít, dokud nezjistíme, jak na tom Dobraine je. Je to přítel, Randův i můj. Nemůžeme odejít. A vůbec, stejně nikam nespěcháme." Karldin odvrátil zrak a neodpověděl.</p>

<p>Samitsu zavřela oči a zhluboka se nadechla, ale tomu se nedalo odpomoci. Zjistila, že se courá za Sashalle ven z kuchyní a znovu zrychluje, aby druhé ženě stačila. Vlastně skoro běžela. Sashalle nasadila ještě rychlejší tempo než prve.</p>

<p>Jakmile byly obě ze dveří, ozvaly se za nimi hlasy. Osazenstvo kuchyně se nejspíš vyptávalo služky na podrobnosti, které si nejspíš vymyslí, pokud je nebude znát. A nejhorší ze všeho bylo, že z kuchyně se dostane deset razných verzí toho, co se stalo <emphasis>tam, </emphasis>což ještě přispěje k řečem, jež už nepochybně začala šířit Corgaide. Ani si nevzpomínala, kdy naposledy šlo najednou všechno tak špatně, kdy uklouzla na jednom kusu náledí, jenom aby druhou nohou došlápla na druhý a pak na další. Cadsuane z ní pak stáhne kůži na rukavice!</p>

<p>Aspoň že Loial a Karldin se za Sashalle courali také. Cokoliv od nich zjistí, mohlo by to znamenat výhodu, způsob, jak aspoň něco zachránit. Spěchala vedle Sashalle a ohlížela se na ně přes rameno. Ogier dělal krátké kroky, aby Aes Sedai nepředběhl, a ustaraně se mračil. Nejspíš kvůli Dobrainovi, ale možná také kvůli dokončení toho záhadného úkolu. Tuto záhadu hodlala rozlousknout. Mladý asha'man neměl problémy s nimi udržet krok, třebaže se tvářil umíněně a neochotně a stále hladil jílec meče. Jenže nebezpečný nebyl kvůli oceli. Podezíravě hleděl na záda Aes Sedai před sebou a jednou zamračeně opětoval pohled Samitsu, když se ohlédla. Měl ale dost rozumu, aby držel pusu zavřenou. Později bude muset najít způsob, jak mu ji rozpáčit k něčemu jinému než k prskání.</p>

<p>Sashalle se ani jednou neohlédla, aby se ujistila, že jdou oba za nimi, poněvadž musela slyšet dupot ogierových kroků na podlaze. Tvářila se zamyšleně a Samitsu by byla dala hodně za to, aby zjistila, nač myslí. Sashalle možná přísahala věrnost Randu al'Thorovi, ale jakou ochranu jí to poskytne před asha'manem? Nakonec byla červená. <emphasis>To </emphasis>se nezměnilo. Světlo, to by mohl být ten nejhorší kus náledí.</p>

<p>Z kuchyní do komnat urozeného pána Dobraina ve Věži úplňku, které byly obvykle vyhrazeny pro vysoce postavené šlechtice na návštěvě, to byla dlouhá cesta. A všude byly vidět důkazy, že Cera nebyla první, kdo se doslechl to, co ti anonymní <emphasis>oni </emphasis>říkali. Místo aby chodbami proudily nekonečné zástupy sloužících, postávaly tady vzrušeně šeptající hloučky. Při pohledu na Aes Sedai lidé uskakovali a spěchali pryč. Hrstka zůstala civět na ogiera kráčejícího palácem, ale většina jich málem prchala z dohledu. Šlechtici, kteří tu předtím procházeli, málem zmizeli, nepochybně zpátky do vlastních pokojů, aby uvažovali, jaké příležitosti a nebezpečí pro ně Dobrainova smrt znamená. Ať už si Sashalle myslela cokoliv, Samitsu již déle nepochybovala. Pokud by Dobraine byl naživu, jeho vlastní sluhové by řeči již umlčeli.</p>

<p>A jako by to nestačilo, chodba před Dobrainovými komnatami byla plná sluhů s popelavými tvářemi, s rukávy až po lokty plnými modrobílých kroužků rodu Taborwin. Někteří plakali, jiní vypadali ztracení, jak se jim náhle propadla půda pod nohama. Stačilo slovo od Sashalle a opile či mechanicky se před Aes Sedai rozestupovali. Omámeně sklouzli pohledem po ogierovi, aniž by vnímali, co vlastně vidí. Jen několik si vzpomnělo, že se mají aspoň uklonit.</p>

<p>Předpokoj byl také plný Dobrainových sluhů. Většina byla doslova zkamenělá úžasem. Dobraine sám ležel nehybně na nosítkách uprostřed pokoje. Hlavu měl sice stále na krku, ale oči měl zavřené a na obličeji mu zasychala vrstva krve. Z koutku úst mu vytékal tmavý pramínek. Dva sluhové, jimž se po tvářích řinuly slzy, se při vstupu Aes Sedai zarazili s bílou plachtou, kterou přes něj chtěli položit. Dobraine zřejmě nedýchal a na přednici kabátce s barevnými pruhy, které mu sahaly až ke kolenům, měl zakrvácené trhliny. Kromě nosítek hyzdila koberec s třásněmi a zelenožlutým tairenským bludištěm také velká tmavá skvrna, větší než lidské tělo. Každý, kdo ztratil tolik krve, musel být mrtvý. Na podlaze leželi další dva muži, jeden s očima již potaženýma mázdrou, upřenýma na strop, druhý na boku, a mezi žebry mu vyčnívala slonovinová rukojeť nože v místě, kde čepel musela zasáhnout srdce. Oba byli malí, bledí Cairhieňané v livrejích palácového služebnictva, ale sluhové nikdy nenosili dlouhé dýky s dřevěnými rukojeťmi, jež ležely vedle obou mrtvol. Další sluha rodu Taborwin, s nohou napřaženou, aby do jedné mrtvoly kopl, se při příchodu sester zarazil, ale pak mrtvého stejně nakopl do žeber. Dekorum teď zřejmě nikoho nezajímalo.</p>

<p>„Dejte ten hadr pryč," přikázala Sashalle mužům u nosítek. „Samitsu, podívej se, jestli bys ještě urozenému pánu Dobrainovi nepomohla."</p>

<p>Ať už věřila čemukoliv, Samitsu instinktivně vykročila k Dobrainovi, ale na ten rozkaz - očividně to <emphasis>byl </emphasis>rozkaz! - zaškobrtla. Zaskřípala zuby a vydala se dál. Opatrně poklekla u nosítek mimo stále vlhkou skvrnu a položila ruce na Dobrainovu zkrvavenou hlavu. Namočit si ruce v krvi jí nikdy nevadilo, jenomže z hedvábí se krvavé skvrny vyprat nedaly, pokud neusměrnila, a ona stále cítila vinu, když měla jedinou sílu použít na něco tak zcela obyčejného.</p>

<p>Příslušná tkaniva jí byla druhou přirozeností, takže uchopila pravý zdroj a ryla v cairhienském pánovi, aniž by o tom nějak zvlášť uvažovala. A překvapeně zamrkala. Jednala instinktivně, třebaže si byla jistá, že v místnosti jsou tři mrtvoly, ale v Dobrainovi se ještě chvěl život. Maličký plamínek, který by šok z léčení mohl docela dobře uhasit. Šok z léčení, jaké znala ona.</p>

<p>Zadívala se na světlovlasého asha'mana. Byl sehnut u jednoho z mrtvých sluhů a klidně ho prohledával, aniž by bral na vědomí šokované pohledy živých sluhů. Jedna žena si náhle všimla Loiala, stojícího hned za dveřmi, a vyvalila oči, jako by se tu zjevil z ničeho nic. Ogier, s rukama zkříženýma na prsou a zachmuřeným výrazem, vypadal, jako by tu stál na stráži.</p>

<p>„Karldine, znáš ten druh léčení, jaký používá Damer Flinn?" zeptala se Samitsu. „Ten druh, který používá všech pět sil?"</p>

<p>Na okamžik se zarazil a zamračil se na ni. „Flinn? Ani nevím, o čem to mluvíš. Já na léčení stejně nemám nadání." Podíval se na Dobraina a dodal: „Mně připadá mrtvý, ale doufám, že ho zachráníš. Byl u Studní." A znovu se jal prohrabávat kapsami mrtvého sluhy.</p>

<p>Samitsu si olízla rty. Vzrušení ze <emphasis>saidaru </emphasis>jí v takových situacích vždycky připadalo tlumené. V situacích, kdy všechny možnosti byly špatné. Opatrně sebrala prameny vzduchu, ducha a vody a setkala je do základního tkaniva léčení, jež znala každá sestra. Nadání k léčení měla za dlouhou dobu největší ze sester a většina sester dokázala přinejlepším vyléčit jen modřiny. Ona dokázala léčit skoro stejně dobře jako propojovat se v kruhu. Většina sester nedokázala tkanivo vůbec ovládat. Většina se to ani nepokoušela naučit. Ona byla schopná od začátku. Ano, nedokázala vyléčit jednu věc a nechat ostatní být, jako to uměl Damer. To, co dělala, ovlivnilo všechno, od bodných ran po ucpaný nos, jímž Dobraine také trpěl. Rytí jí prozradilo, co všechno ho trápí. Ale mohla zahojit nejhorší zranění, jako by k nim nikdy nedošlo, nebo léčit tak, že ten, koho léčila, vypadal, jako kdyby se vzpamatovával celé dny, i cokoliv mezi tím. Nepotřebovala na to více sil, ale všechno si žádalo i síly pacienta. Čím menší změna v těle, tím méně síly to chorému ubíralo. Jenomže kromě té rány na hlavě byla téměř všechna Dobrainova zranění vážná, čtyři hluboká bodnutí do plic, dvě zasáhla také srdce. Nejsilnější léčení by ho zabilo dřív, než by se rány zavřely, kdežto nejslabší by ho oživilo jen natolik, aby se utopil ve vlastní krvi. Musela se rozhodnout pro střední cestu a doufat, že to bude správné rozhodnutí.</p>

<p><emphasis>Jsem nejlepší, jaká kdy byla, </emphasis>pomyslela si důrazně. Řekla jí to Cadsuane. <emphasis>Jsem nejlepší! </emphasis>Nepatrně tkanivo pozměnila a nechala ho zapadnout do nehybného muže.</p>

<p>Někteří sluhové polekaně vykřikli, když se Dobraine najednou křečovitě zazmítal. Zpola se posadil a vytřeštil oči na dost dlouho, aby to vypadalo, že mu z úst vychází poslední dech. Pak vyvrátil oči, vyklouzl jí z obětí a praštil sebou na nosítka. Samitsu chvatně upravila tkanivo a zaryla znovu, jen zadržela dech. Žil. Jen o vlásek, a jak byl zesláblý, stále mohl zemřít, ale nezabijí ho ty bodné rány, alespoň ne přímo. I přes zaschlou krev ve vlasech, na čele vyholených, viděla naběhlou růžovou čárku čerstvé, dosud křehké jizvy. Stejné bude mít pod kabátem, a kdyby se namáhal, mohlo by se mu nedostávat dechu, ale prozatím bude žít a na ničem jiném nezáleželo. Prozatím. Stále tu byla otázka toho, kdo ho chtěl zabít a proč.</p>

<p>Samitsu propustila jedinou sílu a nejistě se postavila. <emphasis>Saidar </emphasis>z ní vždycky vysával sílu. Jeden ze sluhů, s pusou otevřenou, jí podal látku, již chtěl položit svému pánovi na obličej, a ona si do ní utřela ruce. „Uložte ho do postele," nařídila. „A dostaňte do něj co nejvíc vody s medem. Potřebuje rychle nabrat síly. A najděte moudrou ženu... učitelku? Ano, učitelku. Bude ji taky potřebovat." Teď už to nebylo na ní a bylinky by mohly pomoci. Ta žena přinejhorším zajistí, aby dostával dost vody s medem.</p>

<p>S mnoha hlubokými úklonami a mnoha díky zvedli čtyři sluhové nosítka a odnesli Dobraina do ložnice. Většina ostatních sluhů, s očividnou úlevou, je následovala a zbytek zmizel na chodbě. Vzápětí se zvenčí ozval nadšený křik a jásot, a její jméno bylo slyšet stejně často jako Dobrainovo. Velmi uspokojivé. A ještě uspokojivější by bylo, kdyby se na ni Sashalle neusmála a pochvalně nekývla. Pochvalně! A co kdyby ji ještě poplácala po hlavě, když už byla v tom?</p>

<p>Pokud si Samitsu stihla povšimnout, Karldin léčení nevěnoval sebemenší pozornost. Prohledal kapsy i druhé mrtvole, vstal a zamířil k Loialovi. Pokoušel se mu něco ukázat tak, aby si toho Aes Sedai nevšimly. Loial mu to sebral - byl to složený, pomačkaný list smetanového papíru - podržel si ho před očima a přes Karldinovo zamračení ho rozbalil.</p>

<p>„Ale to nedává smysl," zamumlal a při čtení se mračil. „Vůbec to nedává smysl. Leda -" Najednou se odmlčel, zastříhal ušima a vyměnil si s Karldinem napjatý pohled. Světlovlasý mladík krátce kývl. „Ach, tohle je tuze špatné," prohlásil Loial. „Jestli jich bylo víc než dva, Karldine, jestli je našli -" Mladík důrazně zavrtěl hlavou a ogier zbytek věty spolkl.</p>

<p>„Podívám se na to, děkuji," pravila Sashalle a natáhla ruku. Nebyla to prosba.</p>

<p>Karldin se Loialovi pokusil papír sebrat, ale ogier jej klidně podal Sashalle, která si ho prohlédla a pak ho předala Samitsu. Byl to silný papír, hladký a drahý, a list vypadal nový. Samitsu při čtení málem zvedla obočí.</p>

<p><emphasis>Na můj rozkaz mají nositelé tohoto listu odstranit jisté předměty, jež znají, z mých komnat a odnést je ze Slunečního paláce. Vpusťte je do mých komnat, pomozte jim se vším, oč požádají, a o celé věci mlčte ve jménu Draka Znovuzrozeného a pokud nechcete zakusit jeho nemilost. </emphasis></p>

<p><emphasis>Dobraine T</emphasis><emphasis>aborwin</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Znala Dobrainovo písmo natolik, aby poznala, že je to jeho rukopis. „Někdo zřejmě zaměstnává velmi dobrého padělatele," prohodila, čímž si od Sashalle vysloužila opovržlivý pohled.</p>

<p>„Těžko to mohl napsat sám, aby se pak nechal omylem pobodat od vlastních mužů," procedila červená mezi zuby. Pohledem zalétla k Loialovi a asha'manovi. „Co tu tak asi mohli hledat?" zeptala se. „Co se <emphasis>bojíte, </emphasis>že najdou?" Karldin její pohled bezvýrazně opětoval.</p>

<p>„Já jenom myslel cokoliv, co hledali," odpověděl Loial. „Museli tu chtít něco ukrást." Ale ušima stříhal tak silně, až mu málem zavibrovaly, než se ovládl. Ogierové byli většinou prachbídní lháři, alespoň v mládí.</p>

<p>Sashalle zavrtěla hlavou, až se jí lokny zhouply. „To, co víte, je důležité. Vy dva neodejdete, dokud se to nedozvím i já."</p>

<p>„A jak nás hodláš zastavit?" Karldin mluvil tiše a o to byla jeho slova nebezpečnější. Klidně se Sashalle díval do očí, jako by se ničeho na světě nebál. Ano, mnohem víc vlk než liška.</p>

<p>„Už jsem si myslela, že vás nenajdu," ozvala se Rosara Medrano a vpochodovala do místnosti právě v té chvíli hrozivého ticha, ještě s červenými rukavicemi na rukou a kožišinou podšitým pláštěm, i když měla kapuci shrnutou, takže byly vidět vyřezávané slonovinové hřebeny, které měla zastrčené ve vlasech. Na ramenou měla vlhké skvrny od roztátého sněhu. Byla vysoká, osmahlá jako Aielanka, a za rozbřesku vyjela, aby se pokusila najít nějaké koření na rybí guláš z jejího rodného Tearu. Na Loiala a Karldina se podívala jenom krátce a nemarnila čas ptaním se na Dobrainovo zdraví. „Do města právě dorazil oddíl sester, Samitsu. Jela jsem jako blázen, abych se sem dostala dřív než ony, ale už by mohly být v bráně. Jsou s nimi asha'mani a jedním z nich je Logain!"</p>

<p>Karldin vyštěkl smíchy a Samitsu náhle napadlo, jestli bude žít dost dlouho, aby z ní Cadsuane mohla stáhnout kůži.</p><empty-line /><p>KAPITOLA PRVNÍ</p>

<p><strong><emphasis>Čas odejít</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Kolo času se otáčí a věky přicházejí a odcházejí, zanechávajíce za sebou vzpomínky, které se stávají pověstmi. Pověsti vyblednou do mýtů, a dokonce i ty jsou dávno zapomenuty, když věk, který je zrodil, opět nastane. V jednom věku, nazývaném některými třetím, věkem, jenž teprve přijde, věkem dávno minulým, se v Rhannonské vrchovině zvedl vítr. Ten vítr nebyl začátek. Otáčení kola času nemá začátky ani konce. Ale byl to <emphasis>nějaký </emphasis>začátek.</p>

<p>Zrozen v hájích a vinicích, zabírajících většinu kopců, mezi olivovníky ve stálezelených řadách i na úhledných vinicích, do jara bez listí, ten chladný vítr vál k severozápadu přes úrodné statky stojící mezi kopci a přes velký přístav Ebú Dar. Všude byla jen hlína, obilí se objeví až později, ale lidé již připravovali pluhy a opravovali postroje, jak se připravovali na setí. Karavanám vysoko naložených vozů mířících na východ po silnicích a vezoucích lidi v podivném odění, hovořící s cizím přízvukem, nevěnovali pozornost. Většina cizinců vypadala také jako sedláci, na vozech měli přivázané známé nářadí a neznámé stromky s kořeny obalenými pytlovinou, ale mířili dál. Neměli nic společného se životem tady a teď. Seanchané se k těm, kdo neodporovali jejich vládě, chovali mírně, a pro sedláky v Rhannonské vrchovině neznamenal jejich příchod žádné změny. Pro ně byl skutečným vládcem déšť či jeho nedostatek.</p>

<p>Vítr vál na severozápad přes širokou modrozelenou plochu přístavu, kde se v mírných vlnách kolébaly na kotvách stovky velkých lodí, některé s tupými příděmi a žebrovanými plachtami, jiné dlouhé, s ostrým kýlem, kde muži předělávali oplachtění, aby odpovídalo širším plavidlům. Ale nebylo tu zdaleka tolik lodí jako před několika dny. Mnoho jich nyní leželo na mělčinách, ohořelé vraky převrácené na bok nebo spálené kostry zapadlé hluboko do šedého bahna. Menší lodice jezdily po přístavu sem a tam pod trojúhelníkovými plachtami či poháněné vesly, až připomínaly vodoměrky, a většina převážela dělníky a zásoby k velkým korábům. Další malá plavidla a bárky byly ukotvené u velkých kmenů zbavených větví, stoupajících z modrozelených vod, a z nich skákali muži s kameny, aby se rychleji dostali k potopeným lodím, kde přivazovali na provazy všechno, co se dalo vytáhnout nahoru a použít. Před šesti dny tudy po hladině kráčela smrt, jediná síla zabíjela lidi i lodě ve tmě protínané stříbrnými blesky a ohnivými koulemi. Ve srovnání s tím dnes vypadal činností kypící přístav klidně a příboj vyhazoval spršku vody do větru, vanoucího k severozápadu přes ústí řeky Eldar tam, kde se rozšiřovala v přístav, na severozápad vál, do vnitrozemí.</p>

<p>Mat, sedící se zkříženýma nohama na balvanu porostlém hnědým mechem na rákosem zarostlém břehu řeky, se před větrem choulil a tiše nadával. Tady nebylo žádné zlato, ženy, tanec ani zábava. Jen spousta nepohodlí. Zkrátka tohle bylo poslední místo, jaké by si za normálních okolností vybral. Slunce se teprve vyškrábalo nad obzor, obloha vypadala jako světlá břidlice a od moře se hnaly husté, purpurové mraky slibující déšť. Zima sice nebyla zimou bez sněhu - ještě v Ebú Daru neviděl jedinou sněhovou vločku - ale chladný, vlhký ranní vítr člověka také zastudil. Před šesti dny, v noci, vyjel za bouřky z města, ale jeho pobolívající kyčel si zřejmě myslela, že je stále ještě promočený na kůži a v sedle. Tohle nebylo počasí ani čas, kdy by měl být člověk dobrovolně venku. Přál si, aby si byl vzal svůj plášť. Přál si, aby byl zůstal v posteli.</p>

<p>Ebú Dar zakrývaly mírné pahorky, město bylo asi míli odsud na jih. V dohledu ale nebyl jediný strom, nic většího než nějaký ten keř. Být takhle na otevřeném prostranství v něm vyvolávalo pocit, jako by mu pod kůží lezli mravenci. Měl by tu ale být v bezpečí. Prostý kabát a čepice z hnědého sukna se zdaleka nepodobaly šatům, na něž si zvykl ve městě. Místo černého hedvábí mu jizvu kolem krku zakrýval vlněný hadr a měl i vyhrnutý límec, aby jizva nebyla vidět. Neměl jediný kousek krajky či výšivky. V tomhle odění mohl klidně dojit krávy. Nikdo, komu se potřeboval vyhnout, ho nepozná, pokud by ho uviděl. Ne, pokud by se nedostal hodně blízko. Ale stejně si stáhl čepici hlouběji do čela.</p>

<p>„Hodláš tu zůstat ještě hodně dlouho, Mate?" Noalův rozedraný tmavomodrý kabát už zažil lepší časy, ale to jeho majitel taky. Stařík, shrbený, bělovlasý, se zlomeným nosem, si dřepl pod balvan a bambusovým prutem se šťoural v řece. „Je zima, pokud sis toho nevšiml. Všichni si myslí, že v Ebú Daru je pořád teplo, ale zima je stejná všude, i místa jako Ebú Dar pak působí jako Shienar. Moje kosti prahnou po ohni. Nebo alespoň po pokrývce. Muži je s pokrývkou příjemně, když má být na větru. Děláš něco, nebo jenom koukáš na řeku?"</p>

<p>Když po něm Mat jen loupl okem, Noal pokrčil rameny a dál se díval na nadehtovaný prám, pohupující se v řídkém rákosí. Občas pohnul rukou, jako by jeho pokroucené prsty cítily zimu obzvlášť silně, ale pokud ano, tak to byla jeho chyba. Ten starý pitomec se brodil mělčinou, aby do koše nachytal střevle na návnadu. Koš nyní spočíval u břehu ve vodě, zatížený kamenem. Přesto, jak si stěžoval na počasí, přišel Noal k řece bez pozvání, aniž by musel. Podle toho, co řekl, byli všichni jeho blízcí už dávno mrtví, a pravdou bylo, že skoro zoufale toužil po nějaké společnosti. Opravdu zoufale, protože si vybral Mata, když už mohl být pět dní cesty daleko od Ebú Daru. Za pět dní dokázal člověk urazit hodný kus cesty, pokud k tomu měl důvod a dobrého koně. Mat o tom sám uvažoval dost často.</p>

<p>U protějšího břehu řeky, zpola zakrytá bažinatými ostrůvky, kterých tady bylo plno, plula pramice a jeden lodník vstal a dlouhým bidlem zalovil v rákosí. Další veslař mu pomohl dostat to, co našel, na pramici. Z dálky to vypadalo jako velký pytel. Mat sebou trhl a uhnul pohledem. Stále hledali těla a on za to byl zodpovědný. Nevinní umírali spolu s viníky. Nebo na tom byli stejně špatně, jako kdyby umřeli. Možná hůř, záleželo na úhlu pohledu.</p>

<p>Podrážděně se zamračil. Krev a popel, už se z něj stává zatracený filozof! Brát na sebe zodpovědnost za ty, kdo se utopili, člověku sebere veškerou radost ze života. Teď právě nejvíc ze všeho toužil po svařeném víně v nějakém útulném šenku, kde se rozléhá hudba, a baculaté, hezké šenkýřce na klíně, a to vše pokud možno co nejdál od Ebú Daru. Místo toho měl závazky, od nichž nemohl odejít, a budoucnost, jaká se mu nelíbila. Být <emphasis>ta'veren </emphasis>zřejmě věci vůbec nepomáhalo, ne, pokud vás vzor vytvořil takhle. Ale pořád měl své štěstí. Alespoň byl naživu a nebyl přikovaný v nějaké kobce. Za daných okolností to považoval za štěstí.</p>

<p>Ze svého hřadu viděl kus za poslední z nízkých říčních ostrůvků. Vítr sem přinášel vodní spršku z přístavu jako jemnou mlhu, ale stále viděl to, co potřeboval vidět. Pokoušel se dát si všechno v hlavě dohromady, spočítat plavbyschopné lodě a odhadnout, kolik jich ztroskotalo. Pořád se však ztrácel, musel začínat zase od začátku. Do myšlenek mu vstupovali i příslušníci Mořského národa, které znovu chytili. Slyšel, že na šibenicích v Rahadu naproti přístavu viselo přes sto těl s cedulkou udávající jako jejich zločin „vražda" a „vzpoura". Normálně Seanchané používali popravčí sekeru a kůl k narážení, kdežto urozeným se dostalo škrticí šňůry, ale oběšeným na správném postupu nezáleželo.</p>

<p><emphasis>Ať shořím, udělal jsem vše, co jsem mohl, </emphasis>říkal si trpce. Nemělo smysl cítit se provinile, že víc udělat nemohl. Vůbec to nemělo smysl. Ani trochu! Musel se soustředit na lidi, kteří unikli.</p>

<p>Atha'an Miere, kteří unikli, sebrali z přístavu lodě a prchali na nich, a i když mohli vzít i menší plavidla, cokoliv, co v noci dokázali zabrat, hodlali s sebou vzít tolik lidí, kolik to jen bylo možné. A když jich v Rahadu dřely jako vězni tisíce, znamenalo to sebrat větší lodě, což znamenalo seanchanské velkolodě. Mnoho z plavidel Mořského národa bylo samozřejmě dost velkých, ale všechna byla v té chvíli bez plachet, které se vyměňovaly za seanchanské. Kdyby dokázal spočítat, kolik velkolodí zůstalo, měl by aspoň představu, kolik Atha'an Miere se skutečně dostalo na svobodu. Osvobodit hledačky větru Mořského národa bylo správné, jediné, co mohl udělat, ale kromě oběšenců byly z přístavu za posledních pět dní vyloveny stovky a stovky těl a jen Světlo ví, kolik jich odneslo moře. Hrobaři dřeli od východu slunce do západu a hřbitovy byly plné plačících žen a dětí. I mužů. Ne všichni z těch mrtvých patřili k Atha'an Miere. Ty nikdo neoplakával, když je házeli do hromadných hrobů. Mat chtěl mít aspoň představu o tom, kolik jich zachránil, aby vyrovnal skličující tušení o tom, kolik jich zabil.</p>

<p>Odhadnout, kolik lodí se dostalo na Bouřlivé moře, bylo obtížné nejen proto, že se nedokázal dopočítat. Na rozdíl od Aes Sedai neměly hledačky větru žádné zábrany v používání jediné síly jako zbraně a určitě chtěly zastavit pronásledování dřív, než začalo. Na hořící lodi nemohl nikdo nikoho pronásledovat. Seanchané, se svými <emphasis>damane, </emphasis>měly ještě menší zábrany proti tomu, aby bojovali. <emphasis>Bleskové střely prorážely deštěm, početně jako stébla trávy, a po obloze létaly ohnivé koule, některé velké jako koně, až to vypadalo, že přístav hoří od jednoho konce k druhému, a dokonce představení ohňostrůjců vypadalo vedle té bouřlivé noci uboze. </emphasis>Aniž by pohnul hlavou, dokázal napočítat desítku míst, kde z mělčiny vyčnívala ohořelá žebra velkolodi nebo kde na boku ležel vrak s tupou přídí a vlny olizovaly palubu, a dvakrát víc bylo míst, kde byly řady slabších, zčernalých trámů, pozůstatků brig Mořského národa. Atha'an Miere zřejmě nechtěli nechat svá plavidla lidem, kteří je vsadili do řetězů. Tři desítky měl přímo před sebou, a to bez potopených vraků, nad nimiž pracovaly záchranné čluny. Námořník by možná podle vrcholku stěžně vyčnívajícího z vody poznal velkoloď od brigy, ale on to nedokázal.</p>

<p>Náhle se mu vynořila jedna stará vzpomínka, vzpomínka na nakládání lodí pro útok na moři a kolik mužů se dá nacpat do takového a takového prostoru na tak a tak dlouho. Nebyla to doopravdy jeho vzpomínka, pocházela z jedné pradávné války mezi Fergansea a Moreinou, ale jemu připadala jako vlastní. Když si teď uvědomil, že ty starověké útržky životů jiných mužů, jež mu uvízly v hlavě, neprožil sám, pokaždé ho to trochu překvapilo, takže to jistým způsobem mohly být jeho vzpomínky. Rozhodně byly jasnější než některé úseky jeho vlastního života. Plavidla, na která si vzpomínal, byla menší než většina těch v přístavu, ale zásady jejich stavby byly v podstatě stejné.</p>

<p>„Nemají dost lodí," zamumlal. Seanchané měli víc lodí v Tanchiku, než kolik jich přivezli sem, ale ztráty tady byly dostatečně velké, aby to znamenalo rozdíl.</p>

<p>„Dost lodí na co?" ozval se Noal. „Ještě jsem jich neviděl tolik pohromadě." To bylo dost zajímavé prohlášení, tedy od něj. Podle toho, co Noal vykládal, viděl už všechno a skoro vždycky to bylo větší nebo velkolepější než to, co měl přímo pod nosem. Doma by řekli, že s pravdou dost šetří.</p>

<p>Mat zakroutil hlavou. „Nemají dost lodí, aby se mohli všichni vrátit domů."</p>

<p>„My se nemusíme vracet domů," ozval se za ním protáhlý hlas. „My jsme přišli domů."</p>

<p>Nad tím ušišlaným seanchanským přízvukem sice nenadskočil, ale skoro, když mu došlo, kdo to promluvil.</p>

<p>Egeanin se mračila, oči měla jako modré dýky, ale ne kvůli němu. Alespoň si myslel, že to není kvůli němu. Byla vysoká a hubená, s tvrdými rysy, a i přes život strávený na moři měla světlou pleť. Zelené šaty měla dost křiklavé i na cikána, s vyšitou záplavou žlutých a bílých kvítků na vysokém límci a na rukávech. Květovaný šátek, utažený pod bradou, jí na hlavě držel vysokou černou paruku. Umělé vlasy jí spadaly na záda. Šátek i šaty, které jí tak docela nepadly, z duše nenáviděla, ale každou chvíli se ujišťovala, že má paruku v pořádku. To jí dělalo větší starosti než šaty, i když výraz starosti to zdaleka nevystihoval.</p>

<p>Když si musela ostříhat dlouhé nehty, jen vzdychala, ale když jí sdělil, že si musí úplně oholit hlavu, dostala málem záchvat, zrudla a kulila oči. Sestřih, jaký měla původně, kdy měla vlasy vyholené nad ušima, takže jí zůstaly jen na vrcholku hlavy jako miska a na temeni po ramena dlouhý pramen, přímo křičel, že je seanchanská urozená, nižší šlechtična. Dokonce i někdo, kdo předtím nikdy žádného Seanchana neviděl, by si ji zapamatoval. Nakonec váhavě souhlasila, ale pak byla skoro hysterická, dokud si nemohla hlavu zakrýt. Ne však z důvodů, kvůli kterým by šílela většina žen. U Seanchanů si hlavy holila jen císařská rodina. Muži, jimž se dělala pleš, začali nosit paruku, jakmile jim vlasy viditelně vypadaly. Egeanin by raději zemřela, než by dovolila, aby si někdo myslel, že předstírá příslušnost k císařské rodině, dokonce i když šlo o lidi, které by něco takového v životě nenapadlo. No, mezi Seanchany by to znamenalo trest smrti, jenže Mat by nikdy nevěřil, že kvůli tomu bude tak vyvádět. Co může znamenat další trest smrti, když vám nad hlavou stejně visí popravčí sekera? Tedy v jejím případě škrticí šňůra. Jeho by čekala oprátka.</p>

<p>Vrátil zpola vytažený nůž do levého rukávu a seskočil z balvanu. Přistál špatně a málem upadl, jen stěží zakryl, jak sebou trhl, když mu kyčlí projela prudká bolest. Ale zakryl to. Egeanin byla šlechtična <emphasis>a </emphasis>lodní kapitán, a už i tak se dost snažila převzít velení, než aby jí ještě poskytl větší výhodu tím, že dá najevo slabost. Ona přišla pro pomoc za ním, ne obráceně, ale to pro ni máslo na chleba neznamenalo. Opřel se o balvan, zkřížil ruce na prsou a předstíral, že se jenom líně povaluje, a kopal do trsu suché trávy, aby se zbavil bolesti. <emphasis>Ta </emphasis>byla dost prudká, aby mu z ní na čele i přes studený vítr vyskočil pot. Útěk v bouři ho s bolavou kyčlí stál dost a ztracenou pozici ještě zpátky nezískal.</p>

<p>„Jsi si s tím Mořským národem jistá?" zeptal se jí. Nemělo žádný smysl znovu se zmiňovat o nedostatku lodí. Už tak z Ebú Daru odešlo příliš mnoho seanchanských osadníků a zřejmě ještě víc jich opouštělo Tanchiko. Ať měli lodí kolik chtěli, teď už Seanchany nevyžene žádná síla na světě.</p>

<p>Egeanin si znovu sáhla na paruku, zaváhala, zamračila se na své krátké nehty a potom si strčila ruce do podpaždí. „Co je s ním?" Věděla, že za útěkem hledaček větru musí být on, ale ani jeden se o tom konkrétně nezmínil. Ona se neustále snažila řečem o Atha'an Miere vyhnout. Kromě potopených lodí a ztrát na životech bylo osvobození <emphasis>damane </emphasis>dalším proviněním, za něž byl trest smrti, a navíc to bylo odporné, z hlediska Seanchanů stejné jako znásilnění či zneužívání dětí. Ona sama pochopitelně pomáhala při osvobozování několika <emphasis>damane, </emphasis>i když podle jejího názoru to byl jeden z nejméně vážných zločinů, které spáchala. Přesto se vyhýbala i tomuto tématu. Vlastně se vyhýbala hovoru o dost velkém počtu věcí.</p>

<p>„Jsi si <emphasis>jistá </emphasis>tím, co se stane s hledačkama větru, který chytí? Slyšel jsem o usekávání rukou nebo nohou." Mat polkl žluč. Viděli umírat muže, sám vlastníma rukama několik mužů zabil. Světlo se nad ním smiluj, jednou dokonce zabil ženu! Dokonce ani nejtemnější z těch cizích vzpomínek ho nepálila tolik jako tahle, a několik z nich bylo dost temných, aby zatoužil utopit se ve víně, kdykoliv se vynořily. Ale z představy, že někomu schválně useknou ruce, se mu zvedal žaludek.</p>

<p>Egeanin trhla hlavou a on si chvíli myslel, že jeho otázku přejde. „Vsadím se, že to vykládá Renna," pravila s přezíravým gestem. „Některé <emphasis>sul</emphasis><emphasis>'dam </emphasis>mluví o tom nesmyslu, aby poděsily vzpurné <emphasis>damane, </emphasis>když jsou čerstvě na vodítku, ale nikdo to neudělal, ach, šest nebo sedm set let. Alespoň jich nebylo moc, a hlavně lidi, kteří nedokážou zvládnout svůj majetek bez... zohavení... jsou <emphasis>sei'mosiev." </emphasis>Opovržlivě zkřivila rty, ačkoliv zda kvůli zohavování nebo kvůli <emphasis>sei'mosiev, </emphasis>to nebylo jasné.</p>

<p>„Ať už je to zahanbuje nebo ne, dělají to," štěkl. <emphasis>Sei'mosiev </emphasis>bylo pro Seanchany horší než být zahanbený, ale on pochyboval, že někdo, kdo schválně usekne ženě ruku, by byl natolik zahanbený, aby se sám zabil. „Patří Suroth mezi těch ,ne moc'?"</p>

<p>Seanchanka se zamračila stejně jako on, dala si ruce v bok, rozkročila se a předklonila, jako by byla na palubě lodi a chystala se vynadat nějakému připitomělému námořníkovi. „Vznešená paní Suroth tyto <emphasis>damane </emphasis>nevlastní, ty tupohlavej křupane! Jsou majetkem císařovny, kéž žije věčně. Suroth by si raději rovnou přeřezala žíly, než by nařídila něco takového pro císařské <emphasis>damane. </emphasis>Tedy pokud by to udělala. Nikdy jsem neslyšela, že by se k vlastním chovala špatně. Pokusím se ti to objasnit tak, abys to pochopil. Když ti uteče pes, nezmrzačíš ho. Zpráskáš ho, aby věděl, že už to nemá dělat, a pak ho strčíš zpátky do kotce. Kromě toho, <emphasis>damane </emphasis>jsou prostě příliš -"</p>

<p>„Příliš cenný," dokončil Mat suše. Slyšel to tolikrát, až mu z toho bylo zle.</p>

<p>Ona jeho jízlivost přešla, nebo si jí možná nevšimla. Podle jeho zkušeností, pokud žena nechtěla něco slyšet, dokázala to ignorovat, až si člověk sám začal myslet, že to snad neřekl. „Konečně to začínáš chápat," protáhla a kývla. „Ty <emphasis>damane, </emphasis>o které se tolik bojíš, už nejspíš nemají ani podlitiny." Zalétla pohledem k lodím v přístavu a zatvářila se smutně, což ještě prohlubovaly její tvrdé rysy. Palci si přejela přes konečky prstů. „Nevěřil bys, co mě stála moje <emphasis>damane</emphasis>," dodala tiše, „ona a pronájem <emphasis>sul'dam </emphasis>pro ni. Samozřejmě stála za každý trůn, který jsem za ni zaplatila. Jmenuje se Serisa. Je dobře vycvičená, vnímavá. Kdybys ji nechal, přecpala by se oříšky v medu, ale nikdy nemá mořskou nemoc ani netrucuje, jako to některé dělají. Škoda že jsem ji musela nechat v Cantorinu. Asi už ji nikdy neuvidím." Lítostivě si povzdechla.</p>

<p>„Určitě jí scházíš tolik jako ona tobě," podotkl Noal a předvedl v úsměvu díry mezi zuby a pro všechno na světě mluvil, jako by to myslel vážně. Možná i myslel. Tvrdil, že viděl horší věci než <emphasis>damane </emphasis>a <emphasis>da'covale, </emphasis>pokud to bylo k něčemu dobré.</p>

<p>Egeanin ztuhla a zamračila se, jako kdyby v soucit nevěřila. Nebo jako kdyby si právě uvědomila, jak se dívá na lodě v přístavu. Rozhodně se velmi nápadně otočila k přístavu zády. „Dala jsem rozkaz, že nikdo nemá odcházet od vozů," prohlásila přísně. Lodníci na její lodi nejspíš nadskakovali, když nasadila tenhleten tón. Cukla hlavou, jako kdyby čekala, že Mat s Noalem taky skočí tam, kam ukázala.</p>

<p>„Neříkej, vážně?" opáčil Mat s úsměvem. Zvládal ten nejdrzejší úsměv, jakým doháněl většinu nafoukaných hlupaček k mrtvici. Egeanin se obvykle hloupě nechovala, ale nafoukaná byla až běda. Lodní kapitán a šlechtična. Nevěděl, co je horší. Do háje s oběma! „No, zrovna jsem tam měl namířeno. Pokud jsi už skončil s rybařením, Noale. Jestli ne, můžem se tu ještě chvíli zdržet."</p>

<p>Stařík už ale vysypával zbylé stříbrošedé střevle zpátky do vody. Ruce měl ošklivě polámané, nejspíš se mu to stalo víc než jednou, podle toho, jak vypadaly, ale s bambusovým prutem zacházel velmi obratně. Za tu krátkou chvíli, co byl na rybách, nachytal skoro tucet ryb, největší byla téměř loket dlouhá, a měl je nabodnuté za skřele na ohnutém rákosu. Teď je přendal do koše. Tvrdil, že jestli dokáže najít správný pepř, udělá rybí guláš - sharský, ze všech míst na světě! To by klidně mohl říkat měsíční! - guláš, po kterém Mat úplně zapomene na svou kyčel. Z toho, jak Noal pořád plácal o pepři, Mat usoudil, že zapomene kvůli tomu, že se bude soustředit na to, aby našel dost piva, jež by mu zchladilo jazyk.</p>

<p>Egeanin netrpělivě čekala a nevěnovala Matovi pozornost, a tak ji objal kolem ramen. Jestliže se chtěli vrátit, klidně mohli vyrazit. Srazila mu ruku. Vedle té ženské vypadaly některé staré panny, jež poznal, jako holky z tančírny.</p>

<p>„Měli bychom být milenci, my dva," připomněl jí.</p>

<p>„Tady nás nikdo nevidí," zavrčela.</p>

<p>„Kolikrát ti to mám říkat, Leilwin?" Tohle jméno teď používala. Tvrdila, že je z Tarabonu. Na každý pád neznělo seanchansky. „Jestli se nebudeme ani držet za ruce, pokud neuvidíme, že se někdo kouká, tak budem každýmu, koho neuvidíme, připadat jako pěkně divnej párek milenců."</p>

<p>Opovržlivě zafrkala, ale dovolila mu dát ruku zpátky a také ho sama objala. Stejně po něm ale vrhla varovný úsměv.</p>

<p>Mat potřásl hlavou. Jestli si snad myslela, že se mu to líbí, musela být praštěná zrovna tak jako zajíc jarňák. Většina žen měla na svalech měkčí vrstvu, alespoň ženy, jimž dával přednost, ale objímat Egeanin bylo jako objímat kůl z plotu. Byla skoro stejně tvrdá a rozhodně stejně tuhá. Nemohl přijít na to, co na ní Domon vidí. Možná mu prostě nedala na vybranou. Nakonec si ho <emphasis>koupila, </emphasis>stejně jako kdyby kupovala koně. <emphasis>Ať shořím, ale </emphasis>nikdy <emphasis>tyhle Sean</emphasis><emphasis>chany nepochopím, </emphasis>pomyslel si. Ne že by chtěl. Jiná věc byla, že musel.</p>

<p>Jak se obraceli, naposledy se ohlédl na přístav a skoro si přál, aby to byl nedělal. Stěnou mlhy, která pomalu halila přístav, propluly dvě menší plachetnice. Pluly proti větru. Byl čas zmizet, už včera bylo pozdě.</p>

<p>Od řeky k Velké severní silnici to bylo přes dvě míle zvlněnou krajinou pokrytou suchou trávou, rákosím a shluky popinavkami obrostlých keřů, příliš hustých, aby se jimi dalo projít, i když byly bez listí. Vyvýšeniny si ani nezasloužily výraz kopec, ne od někoho, kdo jako malý kluk šplhal v Pískopcích nebo v pohoří Oparů - ve vlastních vzpomínkách měl mezery, ale na něco se přece jen pamatoval - ale zanedlouho byl rád, že se někoho drží. Na tom kameni seděl bez pohybu příliš dlouho. V kyčli cítil tupou bolest, avšak stále kulhal a bez nějaké opory by se byl potácel. Ne že by se o Egeanin opíral, samozřejmě, ale držet se jí mu pomáhalo udržet rovnováhu. Ona se na něj mračila, jako by si myslela, že se toho snaží zneužít.</p>

<p>„Kdybys udělal, cos měl," prskala, „nemusela bych tě nosit."</p>

<p>Znovu jí předvedl zuby, jen se tentokrát nenamáhal maskovat to jako úsměv. To, jak Noal cupital vedle nich, aniž by jedinkrát klopýtl, i když v jedné ruce nesl koš s rybami a v druhé bambusový prut, Mata uvádělo do rozpaků. Na to, jak vypadal sešlý, byl stařík docela čiperný. Často až moc čiperný.</p>

<p>Cesta je vedla kolem severního konce Nebeského okruhu s velice dlouhými, na konci otevřenými řadami sedadel z leštěného kamene, kde v teplejším počasí sedávali bohatí návštěvníci na poduškách pod barevnými plátěnými stříškami a sledovali své koně při závodech. Teď byly stříšky a tyče uklizené, všichni koně ve stájích na venkově, tedy ti, které nesebrali Seanchané, a sedadla byla prázdná, jenom hrstka malých kluků si tu hrála na honěnou. Mat měl rád koně i závody, ale pohledem sklouzl za okruh k Ebú Daru. Kdykoliv se dostal na vyvýšené místo, uviděl mohutné bílé hradby města, dost široké, aby nahoře mohla vést silnice obkružující celé město, a ten pohled mu poskytoval důvod na chvíli se zastavit. Ženská hloupá! Lehké kulhání přece neznamenalo, že ho nese! Dařilo se mu udržet si dobrou náladu, brát drsné s hladkým a nestěžovat si. Proč to nedokáže ona?</p>

<p>Uvnitř hradeb se v šedém ranním světle leskly bílé střechy a zdi, kupole a věže s úzkými barevnými proužky, ztělesnění klidu. Nerozeznal mezery, kde byly budovy vypálené do základů. Širokou klenutou bránou na Velké severní silnici do města proudily vysoké selské vozy s volským spřežením. Lidé se vydávali na trh s tím, co ještě měli koncem zimy na prodej, a mezi nimi se ocitla karavana velkých kupeckých povozů s plachtami nahoře, tažených šesti či osmispřežím koní, se zbožím sebraným Světlo ví kde. Sedm dalších karavan, od čtyř do deseti vozů, stálo vedle silnice a čekalo, až strážní v bráně dokončí prohlídku. Dokud svítilo slunce, obchod se nikdy úplně nezastavil, ať už městu vládl kdokoliv, pokud se skutečně nebojovalo. A občas se úplně nezastavil ani pak. Proud lidí v opačném směru tvořili hlavně Seanchané, vojáci ve vyrovnaných řadách, v článkované zbroji s barevnými pruhy a s přílbami připomínajícími hlavy obrovského hmyzu, někteří pochodovali, jiní jeli na koních, a šlechtici, ti se vždycky vezli, ve zdobených pláštích a plisovaných jezdeckých šatech, s krajkovými závoji nebo v baňatých kalhotách a dlouhých kabátech. Z města se ještě i nyní vypravovali seanchanští osadníci, jeden vůz za druhým naplněný sedláky a řemeslníky, s nástroji svého řemesla. Osadníci se vydávali dál, jakmile vystoupili z lodí, ale potrvá týdny, než budou všichni pryč. Byla to mírumilovná scéna, všední a obyčejná, pokud si člověk nevšímal toho, co leželo za ní, ale pokaždé, když se dostali na místo, odkud uviděl bránu, v duchu se vrátil k noci před šesti dny a byl znovu tam, právě u té brány.</p>

<p>Když mířili městem od Tarasinského paláce, bouře zesílila. Lilo jako z konve, déšť bušil do ztemnělého města, dláždění koním klouzalo pod kopyty a od Bouřlivého moře se hnal vyjící vítr, vrhající dešťové kapky takovou silou, až byly jako kamínky z praku, a trhal jim za pláště, takže udržet se aspoň trochu v suchu bylo zhola nemožné. Měsíc zakrývaly mraky a záplava vody jako by pohlcovala světlo luceren, které nesli Blaeric a Fen, jdoucí pěšky před ostatními. Pak dorazili k dlouhému průchodu pod městskou hradbou, kde se mohli aspoň trochu ukrýt, přinejmenším před deštěm. Ve vysokém tunelu zněl vítr pronikavě jako flétna. Strážní u brány čekali těsně před východem z průchodu, byli čtyři a také měli lucerny na tyčích. Další tucet, polovina z nich Seanchané, měl halapartny, s nimiž mohli zasáhnout i jezdce, nebo ho stáhnout ze sedla. Dva Seanchané se sundanými přílbami vyhlíželi z osvětlených dveří strážnice, zabudované do bíle omítnuté zdi, a tančící stíny za nimi prozrazovaly, že jich tam je víc. Příliš mnoho, aby se přes ně v tichosti probojovali, možná příliš mnoho, aby se přes ně probojovali vůbec. Tedy aniž by mu všechno nevybouchlo do obličeje jako ohňostrůjcovská rachejtle.</p>

<p>Strážní neznamenali nebezpečí, alespoň ne hlavní. Kolem mužů ve dveřích strážnice prošla vysoká obtloustlá žena v tmavě modrých šatech a na rozdělených, po kotníky dlouhých sukních měla červené štítky se stříbrem vyšívanými blesky. V levé ruce držela stočené dlouhé vodítko ze stříbřitého kovu a volný konec ji spojoval s prošedivělou ženou v tmavošedých šatech, jež ji následovala ven s dychtivým úsměvem. Mat věděl, že tu budou. Seanchané teď měli <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane </emphasis>u všech bran. Uvnitř mohl být dokonce další párek nebo dva. Nehodlali dopustit, aby jim ze sítí unikla jediná žena, která dokáže usměrňovat. Stříbrný medailonek s liščí hlavou, který měl pod košilí, ho zastudil na prsou. Neohlašoval, že někdo poblíž drží jedinou sílu, jen v sobě nahromadil chlad, a on sám byl příliš prochladlý, aby ho ohřál, ale stejně dál čekal na to první. Světlo, dneska v noci <emphasis>žongloval </emphasis>s rachejtlemi, a zapálenými!</p>

<p>Strážní by se možná divili, že šlechtična opouští Ebú Dar uprostřed noci, s víc než tuctem sloužících a řádkou soumarů, ukazujících na delší cestu, jenomže Egeanin byla urozená, na plášti měla vyšitého orla s rozepjatými černobílými křídly a na červených jezdeckých rukavicích delší prsty, aby se jí tam vešly nehty. Obyčejní vojáci se urozených neptali, co hodlají dělat, dokonce ani nižších urozených. Což neznamenalo, že nebylo třeba vyřídit žádné formality. Město mohl opustit každý, kdykoli si přál, ale pohyb <emphasis>damane </emphasis>Seanchané zaznamenávali, a v doprovodu jely tři, s hlavami sklopenými a tvářemi zakrytými kapucemi šedých plášťů, spojené stříbrným <emphasis>a'damem </emphasis>se <emphasis>sul'dam </emphasis>na koních.</p>

<p>Obtloustlá <emphasis>sul'dam </emphasis>kolem nich prošla, aniž by se na ně pořádně podívala, a kráčela dál tunelem. Její <emphasis>damane </emphasis>si však každou ženu pozorně prohlédla a zjišťovala, jestli dokáže usměrňovat. Když se zastavila vedle poslední <emphasis>damane </emphasis>na koni a lehce se zamračila, Mat zadržel dech. I se svým štěstím by si nevsadil na to, že by ta Seanchanka nepoznala bezvěkou tvář Aes Sedai, pokud by se podívala pod kapuci. Jako <emphasis>damane </emphasis>byly drženy i Aes Sedai, ale jaké byly šance, že všechny tři, které s sebou měla Egeanin, budou bývalé Aes Sedai? Světlo, jaké byly šance, že někdo níže urozený bude vlastnit tři <emphasis>damane!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Obtloustlá žena mlaskla, jako člověk mlaská na oblíbeného psa, a škubla za <emphasis>a'dam </emphasis>a <emphasis>damane </emphasis>ji následovala dál. Mat se pomalu bál, že se začne dusit. V hlavě se mu zase začaly otáčet kostky a dost hlasitě, aby přehlušily občasné zadunění hromu v dálce. Něco se vzápětí zvrtne, věděl to.</p>

<p>Důstojník stráže, urostlý Seanchan s očima šikmýma jako Saldejec, ale světlou, medově hnědou pletí, se zdvořile uklonil a pozval Egeanin do strážnice na pohár svařeného vína, než úředník zapíše informace ohledně <emphasis>damane. </emphasis>Každá strážnice, jakou kdy Mat viděl, byla strohá, ale ve světle lamp, které bylo vidět ve střílnách, vypadala tahle téměř lákavě. Mouše nejspíš připadala lákavá i láčkovka. Byl rád, že mu z kapuce kape voda a stéká mu po obličeji, takže nebylo vidět, jak se potí úzkostí. Uchopil jeden ze svých vrhacích nožů, který měl v pouzdře na ranci, přehozeném přes sedlo před sebou. Když ho měl takhle naplocho, vojáci by si ho neměli všimnout. Cítil, jak žena, v tom ranci zabalená, pod jeho rukama dýchá, a cítil napětí v ramenou, jak čekal, že se pokusí zavolat o pomoc. Selucia držela koně vedle něj a dívala se po něm zpod své kapuce. Zlatý cop měla zastrčený, aby nebyl vidět, a když <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane </emphasis>procházely kolem, ani se po nich nepodívala. Stačilo by, aby vykřikla ona a vypustila tak lišku do kurníku. Mat myslel na nůž, kvůli němuž obě ženy mlčely - musely uvěřit, že je dost zoufalý nebo dost bláznivý, aby ho použil - ale nemohl si být jistý. Té noci bylo tolik věcí, jimiž si nemohl být jistý, tolik toho šlo šejdrem.</p>

<p>Vzpomínal si, jak zadržoval dech a říkal si, že si někdo všimne, že ranec před ním je bohatě vyšívaný, a zeptá se, proč ho nechává na dešti, říkal si to a proklínal se, že sebral závěs ze stěny, protože ho měl po ruce. Ve vzpomínkách se všechno zpomalilo. Egeanin sesedla a hodila otěže Domonovi, který je chytil v sedle a uklonil se. Domon měl kapuci odhrnutou natolik, aby bylo vidět, že má hlavu na jedné straně vyholenou a zbývající vlasy spletené do copu. Z krátkého vousu mu kapala voda, nicméně se mu dařilo zachovávat správnou nadutost <emphasis>só'džin, </emphasis>dědičných vrchních sluhů urozených, a tudíž téměř rovných urozeným. Rozhodně stál výš než obyčejný voják. Egeanin se ohlédla na Mata a jeho břímě, tvář jako zamrzlou masku, jež mohla vypadat jako povýšenost, pokud člověk nevěděl, že je k smrti vyděšená tím, co páchají. Vysoká <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane </emphasis>se rychle vracely, jak dokončily prohlídku. Vanin, těsně za Matem, vedoucí jednu řádku soumarů a jako vždy sedící na koni jako hromada loje, se naklonil ze sedla a odplivl si. Mat nevěděl, proč si zvlášť pamatuje tohle, ale pamatoval. Vanin plivl a ozvaly se trubky, z dálky někde za nimi. Z jižní části města, kde muži hodlali zapálit seanchanské zásoby, uložené podél Přístavní silnice.</p>

<p>Důstojník stráže při zvuku trub zaváhal, ale náhle se ve městě rozezněl zvon, pak další a ve chvilce to vypadalo, že nocí na poplach zvoní stovky zvonů. Po černé obloze začalo létat mnohem víc blesků než za bouře, byly modrostříbrné a bušily do hradeb. Tehdy se z města ozval i křik a jek.</p>

<p>Mat chvíli proklínal hledačky větru, že začaly dřív, než mu slíbily. Ale uvědomil si, že kostky se mu v hlavě zastavily. Proč? Nejradši by začal klít, neměl však čas ani na to. Vzápětí už důstojník pobízel Egeanin zpět do sedla a spěšně vykřikoval rozkazy na muže, kteří se hrnuli ze strážnice. Jednoho poslal do města, aby zjistil, kvůli čemu vypukl ten poplach, a ostatní řadil tak, aby zvládli každou hrozbu, ať zevnitř, či zvenčí. Obtloustlá žena běžela se svou <emphasis>damane </emphasis>k vojákům spolu s další dvojicí žen propojených <emphasis>a'damem, </emphasis>které vyběhly ze strážnice. A Mat a ostatní vyrazili cvalem do bouře, s sebou vezli tři Aes Sedai, z toho dvě uprchlé <emphasis>damane, </emphasis>a unesenou dědičku seanchanského Křišťálového trůnu, zatímco za jejich zády se nad Ebú Darem strhla ještě mnohem horší bouřka. <emphasis>Blesků víc než stébel trávy...</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Mat se zachvěl a vrátil se do přítomnosti. Egeanin se na něj mračila a rozčileně do něj strčila. „Milenci ruku v ruce nespěchají," zamumlal. „Ti se... procházejí." Ohrnula nos. Domona musela láska úplně zaslepit. Nebo dostal moc ran do hlavy.</p>

<p>Na každý pád měli to nejhorší za sebou. Mat doufal, že dostat se z města bude nejhorší. Od té doby se kostky neozvaly. To bylo vždycky špatné znamení. Stopu mátl, jak nejlíp uměl, a byl si jistý, že oddělit zrno od plev by dokázal jen stejný šťastlivec jako on. Hledači šli po Egeaninině stopě už před onou nocí a teď ji budou hledat taky pro krádež <emphasis>damane, </emphasis>ale úřady budou očekávat, že pojede co nejrychleji pryč a už je na legue daleko od Ebú Daru, a ne že bude sedět hned za městem. S Tuon ji nespojovalo nic jiného než náhodné načasování. Stejně jako s Matem, a to bylo důležité. Tylin proti němu mohla taky vznést obvinění - žádná žena neodpustí muži, že ji svázal a strčil pod vlastní postel, i když to sama navrhla - a přece, s trochou štěstí, ho nemohli spojovat s ničím z toho, co se té noci stalo. S trochou štěstí po něm kromě Tylin nikdo jiný ani nevzdechne. Svázat královnu jako prase na trh obvykle stačilo na popravčí sekeru, ale vedle zmizení Dcery Devíti měsíců to bylo stejně důležité jako plesnivá cibule, a co mohla mít Tylinina tretka společného s tímhle? Stále ho žralo, že ho považovali za příživníka - horší, za mazlíčka! - ale mělo to své výhody.</p>

<p>Myslel si, že je v bezpečí - alespoň před Seanchany - jedna věc mu však dělala větší starosti než trn v patě. No, několik věcí, a většina vycházela ze samotné Tuon, ale tohle byla zvlášť velká věc. Tuonino zmizení mělo být stejně šokující, jako kdyby v poledne zmizelo slunce, ale nikdo nespustil poplach. Nikdo! Žádné vyhlašování odměn či nabídek výkupného, žádní vzteklí vojáci, prohlížející každý vůz a káru na míle kolem města a cválající krajinou, aby propátrali každou díru, kde by tu ženu mohl někdo ukrýt. Ty staré vzpomínky mu prozrazovaly něco o hledání unesených členů královských rodin, ale kromě věšení a lodí spálených v přístavu se nic mimo Ebú Dar nezměnilo. Egeanin tvrdila, že hledání bude probíhat v naprostém utajení, že mnoho Seanchanů ani neví, že je Tuon pryč. Podle ní by to způsobilo šok říši a znamenalo by to špatné znamení pro návrat a ztrátu <emphasis>sei'taer, </emphasis>a mluvila, jako by věřila každému slovu, Mat to ale odmítal brát vážně. Seanchané byli divní, ale tak divný nemohl být nikdo. Z ticha kolem Ebú Daru mu naskakovala husí kůže. V tom tichu cítil past. Když dorazili na Velkou severní silnici, byl rád, že je město skryté za nízkými vršky.</p>

<p>Silnice byla široká, hlavní obchodní spojnice, dostatečně široká, aby se tu netlačilo ani pět nebo šest povozů vedle sebe, s povrchem po stovkách let provozu udusaným tak, že byl tvrdý téměř jako kameny, jež byly na krajích. Mat a Egeanin spěchali na druhou stranu. Noal se jim držel za patami. Všichni se vyhýbali kupecké karavaně, jedoucí do města a strážené zjizvenou ženou a deseti tvrďáky v kožených vestách s našitými kovovými kolečky, a řádce podivně tvarovaných osadnických vozů, které se vepředu a vzadu zvedaly do špiček, mířících na sever a tažených koňmi, mezky nebo voly. Mezi vozy poháněli bosí chlapci stádo čtyřrohých koz s dlouhou černou srstí a velkých bílých krav s laloky. Jeden muž vzadu za vozy, v baňatých modrých spodkách a kulaté červené čapce, vedl na silném provaze za kroužek v nose mohutného býka s velkým hrbem. Nebýt šatů, mohl být z Dvouříčí. Muž si prohlédl Mata a ostatní, jdoucí stejným směrem, jako by už už chtěl promluvit, ale pak potřásl hlavou a bez ohlédnutí se plahočil dál. Kvůli Matovu kulhání nešli moc rychle a osadníci postupovali sice pomalu, avšak bez zastávky.</p>

<p>Egeanin se hrbila a volnou rukou si pod bradou přidržovala šátek, a teď si dlouze vydechla a uvolnila sevření, jak Matovi svírala bok tak silně, až ho to skoro bolelo. Po chvíli se narovnala a zamračila se za sedlákem, jako kdyby se za ním chtěla rozběhnout a zmlátit jej i jeho býka. A jako kdyby už to nebylo dost zlé, jakmile byl sedlák dvacet kroků daleko, zamračila se stejně na oddíl seanchanských vojáků, pochodujících středem silnice tempem, kterým osadníky brzy dohoní. Byly tady asi dvě stovky mužů ve čtyřstupu a za nimi následovala nesourodá sbírka mezky tažených vozů zakrytých pevně uvázanými plachtami. V čele zástupu jelo půl tuctu důstojníků na skvělých koních s přílbami s tenkými chocholy, jež jim zakrývaly celý obličej kromě očí. Důstojníci se nedívali napravo nalevo a červené pláště měli úhledně rozložené přes kropíře koní. Za důstojníky jel korouhevník a na korouhvi byl znak, který vypadal jako stylizovaná stříbrná hlavice šípu nebo možná kotva překřížená dlouhým šípem a klikatým bleskem ve zlatě, s nápisem a číslicemi dole, jež Mat nerozeznal, protože vítr praporem pořád cloumal sem a tam. Muži na zásobovacích vozech měli tmavomodré kabáty a spodky a čtvercové červenomodré čapky, avšak vojáci byli ještě pompéznější než většina ostatních Seanchanů. Na článkované zbroji měli modré pruhy, dole se stříbřitě bílými proužky, a červené pruhy se zlatožlutými proužky, a přílby měli pomalované všemi čtyřmi barvami, takže připomínaly hlavy děsivých pavouků. Na každé přílbě vepředu byl připevněný velký odznak s kotvou - Mat usoudil, že to musí být kotva - šípem a bleskem a všichni vojáci kromě důstojníků měli u pasu zvratný luk s toulcem ježícím se šípy na opasku naproti krátkému meči.</p>

<p> „Lodní lučištníci," zabručela Egeanin, mračící se na vojáky. Volnou ruku odtáhla od šátku, ale měla ji zaťatou v pěst. „Hospodští rváči. Když zůstanou na břehu příliš dlouho, vždycky nadělají problémy."</p>

<p>Matovi připadali dobře vycvičení. Navíc nikdy neslyšel o vojácích, kteří by se nervali, zvlášť když byli opilí nebo znudění, a nudící se vojáci obvykle pili. V koutku mysli si říkal, jak daleko asi nesou ty luky, ale to bylo jen tak mimochodem. Se seanchanskými vojáky nechtěl mít nic do činění. Být po jeho, už by nikdy neměl nic do činění s žádnými vojáky. Tak daleko ale jeho štěstí zřejmě nikdy nesahalo. Osud a štěstí naneštěstí nebyly totéž. Usoudil, že nejvýš dvě stě kroků. Dobrá kuše byla lepší, nebo dvouříčský luk.</p>

<p>„Nejsme v hospodě," pronesl skrze zaťaté zuby, „a teď se zrovínka nervou. Tak nezačínejme žádnou rvačku jenom proto, že ses lekla, že by s tebou mohl promluvit nějakej sedlák." Se zaťatými zuby po něm šlehla pohledem, který byl dost tvrdý, aby mu rozrazil lebku. Jenže to byla pravda. Bála se otevřít pusu, kdykoliv byl nablízku někdo, kdo by mohl poznat její přízvuk. Podle jeho názoru to bylo moudré opatření, ale ji to všechno rozčilovalo. „Jestli se na ně budeš dál takhle mračit, tak támhleten korouhevník začne mít plno otázek. Ženy kolem Ebú Daru jsou vyhlášený svou ctností," lhal, až se mu od pusy prášilo. Co mohla vědět o místních zvycích?</p>

<p>Úkosem se po něm podívala - možná se snažila přijít na to, co znamená ctnostný - ale přestala se škaredit na lučištníky. Teď vypadala spíš připravená kousat, místo praštit.</p>

<p>„Ten chlapík byl tmavej jako Atha'an Miere," zamumlal nepřítomně Noal a hleděl na vojáky. „Tmavej jako Shařan. Ale přísahal bych, že měl modrý oči. Už jsem takový viděl, ale kde?" Pokusil se přetřít si spánky, ale málem se při tom praštil do hlavy bambusovým prutem. Udělal krok, jako by se chtěl toho chlapíka zeptat, kde se narodil.</p>

<p>Mat ho bleskurychle uchopil za rukáv. „Vracíme se k cirkusu, Noale. Hned. Vůbec jsme neměli odcházet."</p>

<p>„Já to říkala," prohlásila Egeanin s rázným kývnutím.</p>

<p>Mat zaúpěl, ale nezbývalo mu nic jiného než pokračovat v chůzi. Už měli být dávno pryč. Jen doufal, že nečekal příliš dlouho.</p><empty-line /><p>KAPITOLA DRUHÁ</p>

<p><strong><emphasis>Dva kapitáni</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Asi dvě míle na sever od města se ve větru vlnil veliký modrý prapor, napnutý mezi dvěma vysokými žerděmi. Jasně rudými písmeny, dost velkými, aby je bylo možné přečíst ze silnice dobře sto kroků daleko, se na něm skvěl nápis ohlašující Velkolepý kočovný cirkus a úžasnou výstavu divů a zázraků Valana Lucy. A těm, kteří neuměli číst, aspoň sděloval, že se tu děje něco neobvyklého. Tohle byl největší kočovný cirkus na světě, alespoň podle praporu. Luca tvrdil spoustu věcí, ale Mat usoudil, že v tomhle musí mluvit pravdu. Plátěná stěna kolem cirkusu, dva a půl sáhu vysoká a dole pevně napjatá, ohrazovala pozemek velký jako slušně velká vesnice.</p>

<p>Lidé proudící kolem se na prapor dívali zvědavě, ale na sedláky a kupce čekala práce a na osadníky budoucnost, a nikdo neodbočil ze silnice. Tlusté provazy uvázané ke sloupkům zaraženým do země měly udržet v mezích dav mířící do širokého klenutého vchodu za praporem, ale teď tu nikdo nečekal, ne v tuto dobu. Poslední dobou nechodilo moc lidí nikdy. Pád Ebú Daru přinesl jen mírný pokles návštěvnosti, když si lidé uvědomili, že město nebude vyrabováno a oni nemusejí prchat, aby zachránili holý život, ale s návratem a všemi těmi loděmi plnými osadníků se skoro všichni rozhodli nechat si peníze na naléhavější věci. Dva rozložití muži, kteří se choulili v pláštích, jež mohli najít na smetišti, hlídali pod praporem, aby zahnali každého, kdo by se chtěl podívat bez placení, ale i takových dnes bylo málo. Ti dva, jeden s přeraženým nosem a hustým knírem a druhý bez oka, dřepěli a hráli vrhcáby.</p>

<p>Kupodivu Petra Anhill, silák od cirkusu, se díval, jak ti dva koňáci hrají. Paže, silnější, než má většina lidí stehna, měl zkřížené na prsou. Byl menší než Mat, ale nejméně dvakrát širší, a ramena mu napínala tlustý modrý kabát, který ho manželka nutila v zimě nosit. Petra vypadal cele zaujat kostkami, ale sám nehrál, dokonce ani čáru ne. On a jeho žena Clarine, cvičitelka psů, schraňovali každý peníz, co ušetřili, a Petra nepotřeboval příliš pobízet, aby se pustil do dlouhého hovoru o hostinci, který si jednou chtějí koupit. Ještě překvapivější bylo, že Clarine stála vedle něho, zabalená v tmavém plášti, a vypadala stejně zabraná do hry jako on.</p>

<p>Když se Mat s Egeanin, ruku v ruce, blížili, Petra se ostražitě ohlédl přes rameno do tábora, kvůli čemuž se Mat zamračil ještě víc. Když se lidé ohlíželi přes rameno, nikdy to neznamenalo nic dobrého. Clarine, baculatá, s hnědou pletí, se však hřejivě usmála. Jako většina žen u cirkusu si myslela, že mají s Egeanin románek. Col, mohutný koňák se zlomeným nosem, původem z Tearu, se chlípně šklebil, když sbíral výhru, několik měďáků. Nikdo kromě Domona nemohl Egeanin považovat za hezkou, ale podle názoru některých hlupáků, urozenost krásu propůjčovala komukoliv. Nebo peníze, a šlechtična musela být bohatá. A pár si jich dokonce myslelo, že šlechtična, jež opustí svého manžela kvůli muži jako Mat Cauthon, by mohla být ochotná opustit i jej a své peníze vzít s sebou. Tenhle příběh Mat a ostatní šířili, aby vysvětlili, proč se schovávají před Seanchany: krutý manžel a útěk s milencem. Každý slyšel podobný příběh od kejklířů či ho četl v knihách, když už ho neznal ze skutečného života, a dost často jim to spolkli. Col ale nechával hlavu sklopenou. Egeanin - Leilwin - už vytáhla nůž na polykače mečů, příliš pohledného chlapíka, jenž byl až moc vlezlý, když ji zval, aby si s ním u něj ve voze vypila pohárek vína, a nikdo nepochyboval, že by ho byla použila, kdyby nebyl okamžitě ustoupil.</p>

<p>Jakmile Mat došel k silákovi, Petra potichu prohodil: „S Lucou mluví seanchanský vojáci, je jich asi dvacet. Teda aspoň důstojník s ním mluví." Nemluvil ustrašeně, nýbrž jen ustaraně svraštil čelo a ochranitelsky objal manželku. Clarine se přestala usmívat a položila ruku na jeho. Do jisté míry důvěřovali Lucovu úsudku, ale znali riziko. Nebo si to mysleli. Riziko, ve které věřili, bylo už tak dost vysoké.</p>

<p>„Co chtějí?" zeptala se Egeanin a odstrčila se od Mata dřív, než stačil otevřít pusu. Vlastně na něj nikdo nečekal.</p>

<p>„Podrž mi tohle," řekl Noal a vrazil prut a koš s rybami jednookému muži, který na něho zůstal civět. Noal se narovnal a strčil uzlovatou ruku pod kabát, kde měl dva dlouhé nože. „Dostaneme se ke koním?" zeptal se Petry. Silák se tvářil pochybovačně. Mat nebyl jediný, kdo si nebyl jistý, jestli má Noal ještě všech pět pohromadě.</p>

<p>„Zřejmě nikoho nehledají," vyhrkla Clarine a naznačila pukrle Egeanin. Všichni měli předstírat, že Mat a ostatní patří k cirkusu, ale k Egeanin se takhle dokázal chovat málokdo. „Důstojník je v Lucově voze už dobře půl hodiny, avšak vojáci stojí celou dobu u koní."</p>

<p>„Myslím, že tady nejsou kvůli tobě," dodal Petra uctivě. Opět k Egeanin. Proč by se měl chovat jinak? Nejspíš nacvičoval vítání šlechty v té své hospodě. „Jenom jsme nechtěli, abys byla překvapená, až je uvidíš. Jsem si jistý, že je Luca pošle bez potíží pryč." Přes svůj tón se dál mračil. Většina mužů se dost rozčílí, když jim uteče manželka, a šlechtic si mohl svůj hněv vybít na ostatních. Kočovný cirkus, cizinci, kteří jen projíždějí, byl zvlášť snadný cíl bez dodatečných komplikací. „Nemusíš si dělat starosti, že by někdo mluvil, má paní." Podíval se na koňáka a dodal: „Nemusí, že ne, Cole?" Muž se zlomeným nosem zavrtěl hlavou a oči upíral na kostky ve své dlani. Byl velký, ale ne tak velký jako Petra, a silák, dokázal narovnat podkovu holýma rukama.</p>

<p>„Každý je rád, když má občas šanci plivnout ňákýmu šlechtici na botu," zabručel jednooký a nakukoval do koše s rybami. Byl skoro stejně vysoký a širokoplecí jako Col, ale obličej měl samou vrásku a měl dokonce ještě míň zubů než Noal. Pohlédl na Egeanin, sklonil hlavu a dodal: „Prosím za prominutí, má paní. Kromě toho takhle všichni dostanem trochu peněz, kterých poslední dobou nebylo moc. Správně, Cole? Někdo promluví a ty Seanchané nás seberou všecky a možná nás pověsej jako ty z Mořskýho národa. Nebo nás nechaj pucovat kanály na druhý straně přístavu." Koňáci dělali všechnu práci kolem cirkusu, od kydání hnoje a vyklízení klecí po balení plátěné stěny, ale on se při představě, že by měl čistit nánosy bahna v kanálech v Rahadu, otřásl, jako by to bylo horší než vyhlídka, že skončí na šibenici.</p>

<p>„Říkal jsem něco o mluvení?" bránil se Col a rozhodil rukama. „Akorát jsem se ptal, jak dlouho tu ještě budem sedět, to je všecko. Akorát jsem se ptal, kdy dostanem ňáký peníze."</p>

<p>„Budeme tu sedět tak dlouho, dokud neřeknu, že půjdeme dál." Bylo pozoruhodné, jak tvrdě od ní někdy znělo to protahování, jako když čepel vyjíždí z pochvy. „Peníze uvidíte, až dorazíme do cíle. A každý, kdo mi bude věrně sloužit, dostane něco navíc. A na každého, kdo by pomyslel na zradu, čeká studený hrob." Col si přitáhl záplatovaný plášť úžeji k tělu a vykulil oči, jak se snažil vypadat pohoršené, nebo možná nevinně, ale dosáhl jen toho, že to vypadalo, jako by doufal, že Egeanin přijde dost blízko, aby jí mohl vybrat měšec.</p>

<p>Mat zaskřípal zuby. Například to bylo jeho zlato, jež tak bezstarostně slibovala. Měla vlastní peníze, ale na tohle by nestačily. Důležitější bylo, že se znovu snažila ujmout velení. Světlo, nebýt jej, ještě by trčela v Ebú Daru a vymýšlela, jak se vyhnout hledačům, pokud by ji už nepředvedli k výslechu. Nebýt jej, nikdy by ji nenapadlo zůstat poblíž Ebú Daru, aby se vyhnula pronásledování, ani by si nenašla úkryt u cirkusu Valana Lucy. Co tu ale dělají vojáci? Seanchané by vyslali stovku mužů, tisíc mužů, kvůli mlhavému podezření, že tu je Tuon. Kdyby tušili, že tu jsou Aes Sedai... Ne. Petra a Clarine nevěděli, že pomáhají ukrývat Aes Sedai, ale o <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane </emphasis>by se byli zmínili a vojáci by bez nich sestry nehonili. Přes kabát nahmátl svůj medailonek. Nosil ho ve dne v noci a mohl by ho trochu varovat.</p>

<p>Sebrat koně ho ani nenapadlo, a nejen proto, že Col a desítka dalších jako on by letěli k Seanchanům dřív, než by se dostali z dohledu. Nechovali k němu nebo Egeanin žádné zvláštní nepřátelství, alespoň o tom nevěděl - dokonce i Rumann, ten polykač mečů, se zřejmě spokojil s hadí ženou jménem Adria - ale někteří lidé prostě nedokážou odolat příslibu zlata. V každém případě se mu v hlavě nekutálely žádné varující kostky. A uvnitř té plátěné ohrady byli lidé, jež nemohl opustit.</p>

<p>„Jestli tu nic nehledají, tak se nemáme čeho bát," prohlásil sebevědomě. „Ale díky za varování, Petro. Odjakživa nesnáším překvapení." Silák mávl rukou, jako kdyby to nic nebylo, ale Egeanin a Clarine se na Mata podívaly, jako kdyby je překvapilo, že ho tu vidí. Dokonce i Col a ten jednooký hulvát zamrkali. Dalo mu práci nezačít zase skřípat zuby. „Jenom se půjdu podívat k Lucovu vozu. Leilwin, najděte s Noalem Olvera a zůstaňte s ním." Měli kluka rádi, každý ho měl rád, a takhle se jich alespoň zbaví. Vyzvídat dokáže líp sám. A kdyby museli uprchnout, třeba by pomohli klukovi pryč. Světlo dej, aby na to nedošlo. Viděl v tom jenom pohromu.</p>

<p>„No, nikdo asi nežije věčně," povzdechl si Noal a vzal si svůj bambusový prut a koš. Světlo ho spal, vedle něho by vypadala vesele i koza s kolikou! Petra se zamračil ještě víc. Ženatí muži byli zřejmě pořád ustaraní, což byl jeden z důvodů, proč se Mat do ženění rozhodně nehrnul. Když Noal mizel za plátěnou stěnou, jednooký lítostivě sledoval ryby. Vypadal jako další člověk, který to nemá v hlavě v pořádku. Nejspíš měl někde manželku.</p>

<p>Mat si stáhl čapku víc do očí. Pořád žádné kostky. Snažil se nemyslet na to, kolikrát ho málem podřízli nebo mu rozrazili lebku, aniž by ho kostky varovaly. Kdyby mu však hrozilo skutečné nebezpečí, určitě by se ozvaly. Samozřejmě že ano.</p>

<p>Neudělal ještě ani tři kroky, když ho dohonila Egeanin a objala ho kolem pasu. Okamžitě se zastavil a hrozivě se po ní podíval. Vzpírala se rozkazům stejně, jako se pstruh pere s háčkem, ale tohle bylo horší než umíněnost. „Co si myslíš, že děláš? Co když tě ten seanchanskej důstojník pozná?" To bylo asi stejně pravděpodobné, jako že do cirkusu zavítá Tylin, ale všechno, co by ji přimělo odejít, stálo za pokus.</p>

<p>„Jaká je šance, že je to někdo, koho znám?" ohrnula nos. „Na téhle straně oceánu nemám..." Na okamžik zkřivila rty. „Neměla jsem... moc přátel a v Ebú Daru už vůbec." Sáhla si na černou paruku. „A navíc, v tomhle by mě nepoznala ani vlastní matka." Ke konci už mluvila sklíčeně.</p>

<p>Jestli bude dál tolik zatínat zuby, nějaký mu určitě praskne. Stát tam a hádat se s ní nebylo k ničemu, ale ještě měl na paměti, jak se mračila na ty seanchanské vojáky. „Na nikoho se neškleb," varoval ji. „Ani se na nikoho nekoukej."</p>

<p>„Jsem ctnostná ebúdarská žena." Od ní to znělo jako výzva. „Všechno mluvení nechám na tobě." A tohle jako varování. Světlo! Když ženská nedělala všechno snadné, pořádně to všem ztěžovala, a Egeanin to nikdy nedělala snadné. Skutečně mu hrozilo, že si ulomí kus zubu.</p>

<p>Za vchodem se hlavní ulička kroutila mezi vozy, jaké používají cikáni, malými domky na kolech, s ojí zvednutou a opřenou o kozlík, a mezi stany občas velkými jako menší dům. Většina vozů byla pomalovaná jasnými barvami ve všech odstínech červené, zelené, žluté a modré, a mnoho stanů bylo stejně barevných a občas dokonce pruhovaných. Stály tu dřevěné plošiny, kde mohli vystupovat účinkující, a jejich barevné vlaječky začínaly vypadat poněkud ošuntěle. Volná plocha, skoro třicet kroků široká a udupaná tisícovkami nohou, vypadala skutečně jako ulice, jedna z několika v cirkusu. Vítr odnášel kouř stoupající z komínků vyčnívajících ze střech vozů a některých stanů. Většina lidí od cirkusu nejspíš snídala, pokud ještě nebyli v posteli. Vstávali pozdě, jako obyčejně - což Mat schvaloval - a nikdo nechtěl jíst, když by musel posedávat kolem ohně venku v takové zimě. Jediný, koho zahlédl, byla Aludra, hned za rohem v jedné z užších uliček. Rukávy tmavě zelených šatů měla vyhrnuté až k loktům a cosi drtila v bronzovém hmoždíři na stolku, který se vyklápěl z bočnice jejího ostře modrého vozu.</p>

<p>Jak se tak štíhlá Taraboňanka soustředila na práci, Egeanin s Matem si ani nevšimla. On si ale nemohl pomoci, aby se na ni nedíval. Tmavé vlasy měla spletené do tenkých copánků, do kterých měla vpletené korálky. Copánky jí spadaly k pasu. Byla nejspíš nejexotičtějším z Lucových zázraků. Tvrdil o ní, že je ohňostrůjkyně, a na rozdíl od mnoha dalších účinkujících a zázraků jí skutečně byla. Mat si říkal, co to asi drtí. A jestli by to nemohlo vybuchnout. Slíbila mu, že mu odhalí tajemství rachejtlí, pokud dokáže zodpovědět její hádanku, on však zatím nenašel sebemenší stopu. Ale přijde na to. Tak nebo tak.</p>

<p>Egeanin ho tvrdě dloubla do žeber. „Máme být milenci, jak mi pořád připomínáš," zavrčela. „Kdo tomu uvěří, když na tu ženskou budeš civět, jako bys měl hlad?"</p>

<p>Mat se chlípně usmál. „Já se pořád dívám po krásných ženách, nebo sis snad toho nevšimla?" Tentokrát si upravila šátek s větší vervou než obvykle a pohrdavě frkla. Mat byl spokojen. Její prudérní povaha se občas hodila. Sice se snažila útěkem zachránit holý život, ale pořád byla Seanchanka a už teď toho o něm věděla víc, než se mu líbilo. Nehodlal se jí svěřovat se všemi svými tajnostmi. Ani s těmi, které ještě ani neznal.</p>

<p>Lucův vůz stál uprostřed tábora na nejlepším místě, co nejdál od zápachu ze zvířecích klecí a od koní, rozmístěných podél plátěné stěny. Vůz byl křiklavý i ve srovnání s ostatními okolo, byl červenomodrý, leskl se jako nejkvalitnější lak a po celém povrchu byl polepený zlatými vlasaticemi a hvězdami. Stříbrné měsíce v různých fázích tvořily pruh pod střechou. Dokonce i plechový komínek měl namalované modré a červené proužky. I cikán by se nad tímhle červenal. U vozu stáli ztuhle u svých koní ve dvouřadu seanchanští vojáci v přílbách a kopí se zelenými střapci měli skloněná všichni ve stejném úhlu. Jeden muž držel otěže koně navíc, skvělého šedáka se silnými zadkem a dobrými spěnkami. Modrozelená zbroj vojáků vypadala vedle Lucova vozu matně a zcela bezvýrazně.</p>

<p>Mata nepřekvapilo, že není jediný, koho Seanchané zajímají. Bayle Domon, s vyholenou hlavou zakrytou tmavou čepicí, dřepěl na patách, zády opřený o kolo zeleného vozu, jenž patřil Petrovi a Clarine, asi třicet kroků za vojáky. Clarinini psi leželi pod vozem, nesourodá sbírka malých psíků, spící v jednom chumlu. Silný Illiánec předstíral, že něco vyřezává, ale vyráběl jen hromádku třísek. Mat by byl moc rád, kdyby si nechal narůst knír, který by mu zakryl horní ret, nebo kdyby si oholil bradu. Někdo by si mohl Illiánce spojit s Egeanin. Blaeric Negina, vysoký muž opírající se o vůz, jako by dělal Domonovi společnost, neváhal a oholil si shienarský uzel na temeni, aby si ho Seanchané nevšimli, i když si hladil černé strniště na hlavě stejně často, jako si Egeanin kontrolovala paruku. Možná by měl taky začít nosit čepici.</p>

<p>V tmavých kabátech s odřenými manžetami a se sešlapanými holínkami se mohli oba vydávat za cirkusáky, možná krotitele koní, jen ne před ostatními cirkusáky. Pozorovali Seanchany a předstírali, že to nedělají. Blaerikovi se to dařilo lépe, což se od strážce dalo čekat. Pozornost plně soustředil na Domona, jen občas loupl okem po vojácích, a celou dobu se tvářil lhostejně. Domon se na Seanchany mračil, když se nemračil na kus dřeva v ruce, jako by mu přikazoval, aby se proměnil v hezkou figurku. Být <emphasis>só'džin </emphasis>si bral až příliš k srdci.</p>

<p>Mat se zrovna snažil vymyslet, jak se dostat blíž k Lucovu vozu a poslechnout si, co se uvnitř probírá, aby ho vojáci neviděli, když se otevřely dveře a po schůdcích sestoupil světlovlasý Seanchan. Došlápl na zem a nasadil si na hlavu přílbu s tenkým modrým chocholem. Za ním se objevil Luca, oslnivý v šarlatu se zlatem vyšívanými slunečními kotouči, a rozmáchle se důstojníkovi klaněl. Luca vlastnil nejméně dva tucty kabátů, většinou červených, a každý byl křiklavější než ten předchozí. Ještě že byl jeho vůz největší, jinak by na ně neměl dost místa.</p>

<p>Seanchanský důstojník si ho nevšímal, vyhoupl se na svého šedáka, posunul si meč a štěkl rozkaz. Jeho muži nasedli a vytvořili dvojstup a pomalým krokem zamířili k východu. Luca tam stál a s přilepeným úsměvem se díval, jak odjíždějí, připravený okamžitě se uklonit, pokud by se někdo z nich otočil.</p>

<p>Mat se držel na kraji ulice a pusu nechal otevřenou jako správný zvědavec, dokud vojáci neprojeli. Ne že by se na něj některý z nich podíval - důstojník zíral přímo před sebe a stejně tak jeho vojáci - ale nikdo nikdy nevěnoval pozornost venkovskému křupanovi a určitě si ho neuchovával v paměti.</p>

<p>K jeho úžasu Egeanin studovala zemi před sebou a šátek si mačkala pod bradou, dokud neprojel poslední Seanchan. Pak se za nimi podívala a našpulila rty. „Na <emphasis>Nebojsovi </emphasis>jsem ho vezla do Falme. Jeho sluha zemřel během plavby a jeho napadlo, že by mohl použít někoho z mé posádky. Musela jsem ho srovnat. Myslel by sis, že patří k urozeným, podle toho, jak vyváděl."</p>

<p>„Krev a zatracenej popel," vydechl Mat. Kolik dalších lidí naštvala tak, že si zapamatovali její tvář? Jelikož byla, jaká byla, tak nejspíš stovky. A on ji tu nechává chodit jen v paruce a jiných šatech! Stovky? Spíš tisíce. Dokázala rozčílit i cihlu.</p>

<p>V každém případě byl důstojník už pryč. Mat pomalu vydechl. Jeho štěstí opravdu stálo při něm. Občas si říkal, že to je to jediné, co mu brání brečet jako malý kluk. Zamířil k Lucovi, aby zjistil, co vojáci chtěli.</p>

<p>Domon a Blaeric se k Lucovi dostali právě tak rychle jako on s Egeanin, a když si Domon všiml, že má Mat ruku Egeanin kolem ramen, zamračil se ještě víc. Illiánec chápal, že je nutné to hrát, nebo to aspoň tvrdil, ale zřejmě věřil, že hraní zvládnou bez toho, aby se vůbec dotkli. Mat ruku sundal - tady nemusel nic předstírat, neboť Luca znal celou pravdu - a Egeanin ho chtěla také pustit, jenže když se podívala na Domona, popadla ho pevně kolem pasu, aniž by sebeméně změnila výraz. Domon se mračil dál, ale tentokrát do země. Mat usoudil, že Seanchany pochopí mnohem dřív než ženy. Nebo Illiánce.</p>

<p>„Koně," zavrčel Luca, ještě než se Mat zastavil. Mračil se na všechny, ale svůj hněv soustředil hlavně na Mata. Jelikož byl o něco vyšší, mračil se na Mata svrchu. „To bylo všechno, co chtěl. Ukázal jsem mu ten příkaz, co mi dává výjimku z tý koňský loterie, podepsanej samotnou vznešenou paní Suroth, ale udělalo to na něho dojem? Bylo mu úplně fuk, že jsem zachránil vysoko postavenou Seanchanku." Ta žena nebyla vysoce postavená a on ji ani tak nezachránil, jako jí poskytl možnost cestovat s ním jako najatá účinkující, ale Luca vždycky přeháněl k vlastnímu prospěchu. „Stejně nevím, jak dlouho ta výjimka bude platit. Seanchané se perou o koně. Mohli by mi ten papír kdykoliv sebrat!" Ve tváři byl skoro stejně rudý, jako měl kabát, a šermoval Matovi prstem pod nosem. „Nedovolím, aby mi kvůli tobě sebrali koně! Jak budu bez koní převážet cirkus? Odpověz mi, jestli můžeš. Chtěl jsem odjet, jakmile jsem viděl to šílenství v přístavu, ale tys mě zarazil. Kvůli tobě mi useknout hlavu! Nebýt tebe, mohl jsem už být stovky mil daleko, ale ty si sem v noci přijedeš a lapíš mě do těch svejch šílenejch plánů! Tady nevydělám ani měďák! Za poslední tři dny nepřišlo ani tolik diváků, aby se za to zvířata jeden den nažrala! Půl dne! Měl jsem odjet už před měsícem! Dřív! Měl jsem!"</p>

<p>Mat se skoro zasmál, jak Luca prskal. Koně. To bylo všechno, jenom koně. Kromě toho představa, že by těžké vozy mohly za pět dní urazit sto mil, byla stejně směšná jako Lucův vůz. Luca mohl odjet už před měsícem, přede dvěma měsíci, nebýt toho, že chtěl z Ebú Daru a jeho seanchanských pokořitelů vyždímat i poslední měďák. A když ho před šesti dny přemluvil, aby zůstal, bylo to snadné jako spadnout z postele.</p>

<p>Jenomže místo aby se zasmál, položil Mat Lucovi ruku na rameno. Ten chlapík byl marnivý jako páv a navíc chamtivý, ale nemělo smysl naštvat ho ještě víc. „Kdybys byl odjel tu noc, Luco, myslíš, že by nikdo nezačal něco větřit? Seanchané by ti rozebírali vozy na kusy, než bys urazil dvě legue. Mohl bys říct, že jsem tě zachránil alespoň před tím." Luca se zamračil. Někteří lidé si prostě neviděli dál než na špičku nosu. „Ale můžeš si přestat dělat starosti. Jakmile se Tom vrátí z města, můžeme jet tak daleko, jak budeš chtít."</p>

<p>Luca znenadání vyskočil, až Mat polekaně ucouvl, ale on jenom se smíchem zatančil. Domon na něj zíral a dokonce i Blaeric zůstal jen koukat. Občas se Luca choval jako naprostý blázen.</p>

<p>Luca ještě poskakoval, když Egeanin odstrčila Mata. „Jakmile se Merrilin vrátí? Dala jsem rozkaz, že nikdo nesmí odejít!" Vztekle se mračila střídavě na Mata a na Lucu. „Očekávám, že moje rozkazy se budou plnit!"</p>

<p>Luca přestal křepčit a úkosem ji pozoroval, načež se uklonil s tolika ozdobami, až člověk skoro viděl plášť v jeho ruce. Skoro viděl <emphasis>výšivku </emphasis>na tom plášti! Myslel si, že to se ženami umí, tenhleten Luca. „Ty přikážeš, má sladká paní, a já skočím a poslechnu." Narovnal se a omluvně pokrčil rameny. „Ale pantáta Cauthon má zlato a já se obávám, že zlato poslouchám jako první." Matova truhla plná zlaťáků právě v tomto voze byla jediným důvodem, který ho přesvědčil, víc třeba nebylo. Možná pomohlo i to, že Mat byl <emphasis>ta'v</emphasis><emphasis>eren, </emphasis>ale za dost zlata by Valan Luca pomáhal unést i Temného.</p>

<p>Egeanin se zhluboka nadechla, připravená Lucovi dál spílat, ale on se k ní prostě obrátil zády a vyběhl do schůdků, přičemž křičel: „Latelle! Latelle! Musíme všechny okamžitě vzbudit! Konečně odjíždíme, jakmile se Merrilin vrátí! Světlu budiž chvála!"</p>

<p>Vzápětí byl zase dole a za ním následovala jeho žena, přehazujíc si přes sebe černý sametový plášť pošitý blýskavými flitry. Byla to žena s přísnou tváří, a nyní nakrčila nos, jako by Mat páchl, a na Egeanin vrhla pohled, po němž její cvičení medvědi nejspíš vylezli na nejbližší strom. Latelle se nelíbila představa, že manželka uteče od manžela, i když věděla, že je to lež. Naštěstí zřejmě z nějakého důvodu přímo uctívala Lucu a zlato měla ráda skoro stejně tolik jako on. Luca doběhl k nejbližšímu vozu a začal bušit na dveře. Latelle dělala totéž u vozu vedle.</p>

<p>Mat na nic nečekal a spěchal pryč. Procházel úzkou uličkou, která se kroutila mezi vozy a stany, pevně zavřenými kvůli zimě, kde z kovových komínků stoupal kouř. Tady nebyly žádné plošiny pro účinkující, jen mezi některými vozy visely šňůry, na nichž se sušilo prádlo, a občas na zemi ležely dřevěné hračky. Ulička byla jen pro zdejší a úzká byla, aby odradila zvědavce.</p>

<p>Mat šel rychle, i když ho kyčel bolela - bolest už skoro rozchodil - ale neudělal ani deset kroků a Egeanin s Domonem ho už dohonili. Blaeric zmizel, nejspíš šel oznámit sestrám, že jsou v bezpečí a můžou konečně odjet. Aes Sedai, převlečené za služky, jež se tuze bojí, aby je panin manžel nenašel, už měly po krk toho být zavřené ve voze, nemluvě o tom, že se o něj musely dělit se <emphasis>sul'dam. </emphasis>Mat je k tomu donutil, aby mohly dávat pozor na <emphasis>sul'dam, </emphasis>mezitímco <emphasis>sul'dam </emphasis>budou dávat pozor na Aes Sedai, a aby je měl z krku všechny. Přesto byl rád, že jim to šel vyřídit Blaeric. Jedna nebo druhá sestra si ho od útěku z města volala čtyřikrát nebo pětkrát denně, a on šel, pokud se tomu nedalo vyhnout, ale nikdy to nebylo příjemné.</p>

<p>Egeanin ho tentokrát neobjala, kráčela vedle něj a pro jednou se nenamáhala kontrolovat si paruku. Domon se šoural za nimi jako medvěd a cosi si mumlal pod fousy. Mluvil se silným illiánským přízvukem. Čapka odhalovala skutečnost, že mu tmavé vousy končí uprostřed ucha a nad nimi je jenom strniště. Vypadal kvůli tomu jaksi... nedokončeně.</p>

<p>„Dva kapitáni na jedné lodi si říkají o katastrofu," protáhla Egeanin s přehnanou trpělivostí. Vypadalo to, že ji z chápavého úsměvu, jejž nasadila, bolí obličej.</p>

<p>„Nejsme na lodi," opáčil Mat.</p>

<p>„Zásada je stejná, Cauthone! Ty jsi sedlák. Já vím, že jsi dobrý muž." Přes rameno vrhla temný pohled na Domona. To on je dal s Matem dohromady, když si myslela, že dostane najatého pochopa. „Ale tahle situace vyžaduje úsudek a zkušenosti. Jsme v nebezpečných vodách a ty nemáš zkušenosti s velením."</p>

<p>„Větší, než si myslíš," sdělil jí suše. Mohl jít odříkat seznam bitev, na které se pamatoval, že při nich velel, ale většinu z nich by znal jen historik a možná ani ten ne. Navíc by tomu nikdo neuvěřil. On by rozhodně neuvěřil, kdyby mu to tvrdil někdo jiný. „Neměli byste se s Domonem připravovat? Nechcete tady přece nic zapomenout." Všechno, co měla, už bylo naložené na voze, který sdílela s Matem a Domonem - což nebylo příjemné uspořádání - ale on zrychlil krok a doufal, že to pochopí. Kromě toho už před sebou uviděl svůj cíl.</p>

<p>Jasně modrý stan, nacpaný mezi jedním jedovatě žlutým a druhým smaragdově zeleným vozem, jenom stěží stačil pro tři kavalce, ale opatřit přístřeší pro všechny, které přivedl z Ebú Daru, vyžadovalo úplatky, aby se lidé přesunuli, a další úplatky, aby je jiní vzali k sobě. Najmout dokázal jen to, co mu byli majitelé ochotní přenechat. A za cenu jako v dobrém hostinci. Juilin, tmavý, pevný muž s krátkými černými vlasy, seděl se zkříženýma nohama na zemi před stanem s Olverem, hubeným, asi desetiletým klučíkem, i když ten od chvíle, co ho Mat poznal, nabral trochu na váze. Oba byli i přes vítr bez kabátů a hráli hady a lišky na desce, jejíž obrazec chlapci na kus červeného plátna namaloval jeho otec. Olver hodil kostky a pečlivě odpočítal značky, načež zvažoval tah na pavučině černých čar a šipek. Tairenský chytač zlodějů hře nevěnoval takovou pozornost. Při pohledu na Mata se narovnal.</p>

<p>Najednou zpoza stanu vyrazil Noal a supěl, jako by běžel. Juilin překvapeně vzhlédl a Mat se zamračil. Řekl Noalovi, že má jít rovnou sem. Kam tedy šel? Noal se na něj díval vyčkávavě, ne provinile nebo rozpačitě, jen chtěl slyšet, co jim Mat hodlá sdělit.</p>

<p>„Víš o Seanchanech?" zeptal se Juilin a také se podíval na Mata.</p>

<p>Ve vchodu do stanu se pohnul stín a objevila se tmavovlasá žena, která seděla na kavalci a byla zabalená do starého šedého pláště. Předklonila se a položila ruku Juilinovi na rameno. A na Mata vrhla ostražitý pohled. Byla hezká, pokud měl muž rád neustále našpulené rty, což Juilin zřejmě rád měl, podle toho, jak se na ni usmál a poplácal ji po ruce. Byla také Amathera Aelfdene Casmir Lounault, panarcha Tarabonu a téměř na úrovni královny. Alespoň jí kdysi bývala. Juilin to věděl, stejně tak Tom, ale nikoho nenapadlo sdělit to Matovi, dokud se nedostali k cirkusu. Usoudil, že na tom, vzhledem ke všemu ostatnímu, nezáleží. Rychleji reagovala na Theru než na Amatheru a nic nechtěla, dělala si nároky jen na Juilinův čas. Byla jen malá šance, že ji tu někdo pozná. Mat v každém případě doufal, že cítí víc než vděčnost za záchranu, protože Juilin k ní rozhodně choval něžnější city. A kdo mohl říci, že se sesazená panarcha nemůže zamilovat do chytače zlodějů? Už se staly divnější věci. I když ho takhle nahonem žádná nenapadla.</p>

<p>„Chtěli jenom vidět Lucův papír na koně," ohlásil a Juilin kývl a viditelně se uvolnil.</p>

<p>„Ještě dobře, že nepřepočítali, kolik jich tu je." V příkazu bylo přesně uvedeno, kolik koní smí Luca mít. Seanchané byli na odměny velkorysí, jenomže vzhledem k tomu, jak nutně potřebovali jezdecké i tažné koně, nikomu nedovolili s koňmi obchodovat. „Přinejlepším by si vzali ty, co jsou navíc. Přinejhorším..." Chytač zlodějů pokrčil rameny. Další veselá duše.</p>

<p>Thera najednou zasupěla, přitáhla si plášť k tělu a zalezla do stanu. Juilin se podíval za Mata a pohled mu ztvrdl. A že se Tairen vyrovnal i strážcům, když na to přišlo. Egeanin zřejmě náznaky nechápala a mračila se na stan. Domon stál vedle ní s rukama zkříženýma na prsou a zamyšleně si vysával zuby. Nebo se možná nutil k trpělivosti.</p>

<p>„Sbal si stan, Sandare," rozkázala Egeanin. „Cirkus odjíždí, jakmile se Merrilin vrátí." Zaťala zuby a vyloženě se na Mata nemračila. Ale jenom tak tak. „A zařiď, ať tvoje... žena... nedělá potíže." V posledním čase byla Thera služkou, <emphasis>da'covale</emphasis><emphasis>, </emphasis>majetkem vznešené paní Suroth, než ji Juilin ukradl. Podle Egeanin byla krádež <emphasis>da'covale </emphasis>skoro stejně špatná jako osvobození <emphasis>damane.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Můžu jet na Vichroví?" vykřikl Olver a vyskočil. „Můžu, Mate? Můžu, Leilwin?" Egeanin se na něj skutečně usmála. Mat ještě neviděl, že by se usmála na kohokoliv jiného včetně Domona.</p>

<p>„Ještě ne," prohlásil Mat. Ne, dokud nebudou tak daleko od Ebú Daru, že si tam těžko někdo vzpomene na bělouše vyhrávajícího závody s malým klukem na hřbetě. „Za pár dní snad. Juiline, řekneš to ostatním? Blaeric už to ví, takže o sestry je postaráno."</p>

<p>Juilin neplýtval časem, jenom zaskočil do stanu uklidnit Theru. Zřejmě potřebovala uklidňovat dost často. Když vyšel ven v tmavém tairenském kabátě, který už začínal být obnošený, nakázal Olverovi, aby, než se vrátí, uklidil hru a pomohl Theře s balením, pak si na hlavu narazil kuželovitý červený klobouk s plochým vrškem a vyrazil. Na Egeanin se ani nepodíval. Ona ho považovala za zloděje, což bylo pro chytače zlodějů urážlivé, takže ji rovněž neměl zrovna dvakrát v lásce.</p>

<p>Mat se chtěl Noala zeptat, kde byl, ale stařík hbitě vyrazil za Juilinem a volal přes rameno, že sdělí ostatním, že odcházejí. No, dva tu zprávu rozšíří rychleji než jeden - Vanin a čtyři přeživší Rudé paže se dělili o stan na jednom konci, kdežto Noal bydlel s Tomem a dvěma sloužícími, Lopinem a Nerimem, ve stanu na konci opačném - a otázka mohla počkat. Nejspíš se jen zdržel, aby své vzácné ryby uložil někam do bezpečí. V každém případě mu ta otázka náhle nepřipadala důležitá.</p>

<p>Lidé začali volat na koňáky, aby přivedli jejich spřežení, a další se z plných plic dožadovali, aby jim někdo sdělil, co se děje. Adria, štíhlá žena v květovaném zeleném županu, přiběhla bosá a zmizela ve žlutém voze, kde bydlely další čtyři hadí ženy. Někdo v zeleném voze drsně řval, že se tu lidi snaží spát. Kolem proběhla hrstka dětí, z nichž některé již samy účinkovaly, a Olver vzhlédl od hry. Byla jeho nejcennějším majetkem, ale nebýt jí, byl by nejspíš odběhl za nimi. Chvíli ještě potrvá, než bude cirkus připravený na cestu, ale kvůli tomu Mat neúpěl. Právě totiž znovu uslyšel v hlavě ty zatracené kostky.</p><empty-line /><p>KAPITOLA TŘETÍ</p>

<p><strong><emphasis>Vějíř barev</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Mat nevěděl, jestli má brečet nebo klít. Když vojáci odešli a Ebú Dar bude mít brzy za patami, neviděl žádný důvod, proč by se měly kostky zase objevit, ale nikdy žádný zatracený důvod neviděl, dokud nebylo pozdě. To, co se blížilo, ať to bylo cokoliv, se mohlo odehrát za pár dní nebo za hodinu, on na to ale nikdy nedokázal přijít předem. Jedinou jistotou bylo, že půjde o něco důležitého - nebo nebezpečného - a že se tomu nedokáže vyhnout. Občas, jako tu noc u brány, nechápal, proč se kostky vůbec ozvaly, i poté, kdy se zastavily. Jistě věděl pouze to, že jakkoliv se kvůli těm kostkám kroutil jako koza se svrabem, jakmile se jednou ozvaly, už nechtěl, aby se někdy zastavily. Jenže ony se zastaví. Dříve nebo později se vždycky zastavily.</p>

<p>„Jsi v pořádku, Mate?" zeptal se Olver. „Ti Seanchané nás nechytnou." Pokoušel se mluvit drsně a sebejistě, ale z hlasu mu zaznívala otázka.</p>

<p>Náhle si Mat uvědomil, že hledí do prázdna. Egeanin se na něj mračila a nepřítomně si pohrávala s parukou. Očividně se zlobila, že si jí nevšímá. Domon se tvářil zadumaně, a jestli se zrovna nerozhodoval, zda se nemá rozčílit kvůli tomu, jak se Egeanin chová, tak byl Mat ochotný sníst svou čepici. Dokonce i Thera na něj koukala ze stanu, a ona se vždy snažila být tam, kde nebyla Egeanin. Mat to neuměl vysvětlit. Jedině někdo s ovesnou kaší místo mozku by uvěřil, že ho varují kostky, které nikdo jiný nevidí. Nebo možná člověk poznačený jedinou silou. Nebo Temným, Mat nijak netoužil, aby ho ostatní začali podezírat z něčeho takového. A možná šlo zase o tu noc u brány. Ne, tohle nebylo tajemství, se kterým by se chtěl komukoli svěřovat. Rozhodně by to ničemu neprospělo.</p>

<p>„Nikdy nás nechytí, Olvere, ne nás dva." Prohrábl chlapci vlasy a Olver vycenil chrup v úsměvu. Tak snadné bylo vrátit mu sebedůvěru. „Ne, dokud budem mít oči otevřený a používat zdravej rozum. Pamatuj, když budeš mít oči otevřený a všech pět pohromadě, najdeš cestu ze všech potíží, ale když ne, zakopneš si o vlastní nohy." Olver vážně přikyvoval, Mat to však myslel víc jako připomínku pro ostatní. Nebo možná pro sebe. Světlo, už se nemohli mít víc na pozoru. Až na Olvera, který to všechno považoval za náramné dobrodružství, všichni mohli od odjezdu z města vyskočit z kůže. „Běž pomoct Theře, jak ti řekl Juilin, Olvere."</p>

<p>Prudký závan větru mu pronikl přes kabát, až se Mat zachvěl. „A vezmi si kabát, je zima," dodal, když kluk proběhl kolem Thery do stanu. Šustot a škrábání zevnitř prozrazovaly, že se pustil do práce, s kabátem nebo bez něj, ale Thera se dál krčila ve vchodu do stanu a civěla na Mata. Podle toho, jak se o něj ostatní kromě Mata Cauthona starali, se mohl kluk klidně nachladit a umřít.</p>

<p>Jakmile Olver zmizel, Egeanin, s rukama v bok, přistoupila k Matovi a on tiše zaúpěl. „Vyřídíme tyto věci hned, Cauthone," pronesla tvrdým hlasem. „Hned! Nedovolím, abys mi zničil loď tím, že budeš rušit moje rozkazy."</p>

<p>„Není co vyřizovat," opáčil Mat. „Mě sis nenajala a tím to končí." Nějak se jí podařilo, že se zatvářila ještě tvrději, jako by křičela, že ona to takhle nevidí. Ta ženská byla stejně neústupná jako želva kožnatka, ale musel existovat nějaký způsob, jak by mohl vypáčit její zuby ze své nohy. Ať shoří, jestli chtěl zůstat sám, když se mu v hlavě otáčely ty kostky, ale bylo to lepší než muset je poslouchat a přitom se s ní dohadovat. „Než odjedeme, půjdu navštívit Tuon." Ta slova mu vyletěla z úst dřív, než si je srovnal v hlavě. Uvědomil si ale, že mu tam už ležela delší dobu, pomalu se vynořovala z mlhy.</p>

<p>Egeanin zmizela krev z tváří, jakmile vyslovil Tuonino jméno, a Thera vykvíkla a vzápětí prudce zavřela stanové chlopně. Bývalá panarcha za dobu, kdy byla majetkem Suroth, vstřebala příliš mnoho seanchanských způsobů, a také mnoho z jejich tabu. Egeanin ale byla z tvrdšího materiálu. „Proč?" chtěla vědět. A vzápětí pokračovala, znepokojená i vzteklá zároveň. „Nesmíš jí tak říkat. Musíš jí prokazovat úctu." V některých věcech byla tvrdší.</p>

<p>Mat se zazubil, ona to však zřejmě nepovažovala za vtip. Úctu? Na tom, když někomu nacpete roubík do pusy a zabalíte ho do závěsu, není vůbec nic uctivého. Ani kdyby Tuon nazýval vznešenou paní nebo čímkoliv jiným, nic by se tím nezměnilo. Pochopitelně Egeanin byla spíš ochotná bavit se o osvobození <emphasis>damane </emphasis>než o Tuon. Kdyby dokázala předstírat, že k únosu nedošlo, udělala by to, a zatím se aspoň snažila. Světlo, snažila se to ignorovat, i když únos právě probíhal. Podle ní všechny ostatní zločiny vedle tohoto bledly.</p>

<p>„Protože s ní chci mluvit," odvětil Mat. A proč ne? Dřív nebo později bude muset. Uličkou už začali pobíhat lidé, polooblečení muži s vlajícími podolky a ženy s vlasy ještě ovázanými nočními šátky, někdo vedl koně, jiní se jenom motali kolem. Kolem proběhl šlachovitý hoch, o něco větší než Olver, a kdykoliv mu dav udělal místo, dělal přemety. Cvičil nebo si možná jen hrál. Ospalec ze zeleného vozu se stále ještě neobjevil. Lucův Velkolepý kočovný cirkus se nepohne ještě celé hodiny. Byla spousta času. „Můžeš jít se mnou," navrhl svým nejnevinnějším tónem. Tohle ho mělo napadnout už dřív.</p>

<p>Po tom pozvání Egeanin skutečně ztuhla jako kůl z plotu. Prve se zdálo nemožné, že by mohla zblednout ještě víc, jenže teď se jí to podařilo. „Budeš se k ní chovat s patřičnou úctou," zachraptěla a oběma rukama mačkala šátek, jako by si chtěla černou paruku vtisknout pevněji na hlavu. „Pojď, Bayle. Chci se ujistit, že jsou moje věci pořádně uložené."</p>

<p>Když se obrátila a bez ohlížení vyrazila do davu, Domon zaváhal a Mat si ho ostražitě prohlížel. Matně si vzpomínal, že kdysi prchal na Domonově říční bárce, ale jen velmi matně. Tom se s Domonem přátelil, což mluvilo v Illiáncův prospěch, ale byl Egeaniným člověkem, připraveným podpořit ji ve všem včetně nelibosti k Juilinovi, a Mat mu nevěřil o nic víc než jí. Což znamenalo, že ne moc. Egeanin a Domon měli vlastní cíle, a to, jestli si Mat Cauthon uchová zdravou kůži, k nim nepatřilo. Ostatně pochyboval, že by ten muž věřil jemu, ale prozatím neměl ani jeden z nich na vybranou.</p>

<p>„Ať se picnu," zamumlal Domon a poškrábal se ve štětinách nad levým uchem, „ať už máš za lubem cokoliv, mohlo by ti to přerůst přes hlavu. Myslím, že ona je tvrdší, než tušíš."</p>

<p>„Egeanin?" užasl Mat. Rychle se rozhlédl kolem sebe, jestli snad někdo v uličce nezaslechl, co mu uklouzlo. Několik lidí se po něm kouklo, když je s Domonem míjeli, ale nikdo se nepodíval dvakrát. Luca nebyl jediný, kdo se nemohl dočkat, až dá vale městu, kde proud diváků vyschl a čerstvou vzpomínkou byl požárem ozářený přístav za noci. Mohli uprchnout už tu první noc, takže by se Mat neměl kam schovat, nebýt toho, že jim to Luca rozmluvil. Za přislíbené zlato uměl být Luca velmi výmluvný. „Vím, že je tvrdší než starý holínky, Domone, ale to na mě neplatí. Tohle není zatracená loď a já jí nedovolím ujmout se velení a všechno zničit."</p>

<p>Domon se zašklebil, jako by byl Mat praštěný pavlačí. „Ta holka, člověče. Ty bys snad dokázal být tak klidný, kdyby tě v noci unesli? Ať už si hraješ na cokoliv s tím, jak pořád meleš, že je to tvá žena, měj se na pozoru, nebo ti ukousne hlavu."</p>

<p>„Jenom jsem to plácl," zamumlal Mat. „Kolikrát to mám říkat? Na chvilku jsem ztratil nervy." To tedy ztratil. Když zjistil, kdo Tuon je, zatímco se s ní rval; to by vyděsilo i zatraceného trolloka.</p>

<p>Domon nevěřícně zabručel. No, nebyl to zrovna nejlepší příběh, s jakým mohl Mat přijít, ale až na Domona mu zřejmě každý uvěřil, že to jenom tak vybreptl. Aspoň si Mat myslel, že to tak berou. Egeanin možná měla jazyk na uzel, když přišlo na Tuon, ale kdyby věřila, že to myslel vážně, tak by toho jistě navykládala spousty. Nejspíš by do něj vrazil nůž.</p>

<p>Illiánec se ohlédl směrem, kterým Egeanin odešla, a potřásl hlavou. „Snaž se odteď dávat si pozor na jazyk. Eg - Leilwin... může ranit mrtvice, když pomyslí na to, cos řekl. Skoro jsem ji slyšel, jak si mumlá, a můžeš se vsadit, že holka sama to nebere na lehčí váhu. Něco před ní ,plácneš' a přijdem o hlavu všichni." Důrazně si přejel prstem po krku a krátce kývl, načež se vydal za Egeanin.</p>

<p>Mat se za ním díval a taky kroutil hlavou. Tuon, a tvrdá? Pravda, byla Dcerou Devíti měsíců a tohle všechno a v Tarasinském paláci se mu dokázala dostat pod kůži upřeným pohledem, když si myslel, že je to jenom další seanchanská šlechtična s nosem nahoru, ale to bylo proto, že se pořád objevovala tam, kde ji nečekal. Nic víc. Tvrdá? Vypadala jako panenka z porcelánu. Jak tvrdá mohla být?</p>

<p><emphasis>Měl jsi co dělat, aby ti nerozbila nos, a možná víc, </emphasis>připomněl si.</p>

<p>Dával si pozor a už to, co tenkrát plácl, neopakoval, ale pravdou bylo, že se s Tuon <emphasis>ožení. </emphasis>Z toho pomyšlení si povzdechl. Věděl to stejně jistě, jako by to bylo proroctví, což vlastně jistým způsobem bylo. Neuměl si představit, jak by k takovému sňatku mohlo dojít. Připadalo mu to nemožné a neplakal by, kdyby to nakonec dopadlo jinak. Ale věděl, že dojde. Proč se musel vždycky zaplést s nějakou zatracenou ženskou, která na něj vytahovala nůž, nebo se mu snažila ukopnout hlavu? Nebylo to fér.</p>

<p>Hodlal jít rovnou do vozu, kde Tuon a Selucii hlídala Setalle Ananová - vedle hostinské vypadal i kámen měkký. Rozmazlená šlechtična a její komorná jí žádné problémy dělat nebudou, zvlášť když venku hlídal jeho voják. Alespoň zatím žádné problémy nedělaly, jinak by se to byl doslechl - ale uvědomil si, že zpomaluje a zahýbá stranou, místo aby šel rovnou. Všude se to hemžilo činností. Tu muži přiváděli vzpírající se a frkající koně, kteří už příliš dlouho stáli. Tam další lidé strhávali stany a balili je na vozy nebo z domků na kolečkách, jež tu stály celé měsíce, vyhazovali rance, mosazí obité truhly, soudky a nádoby všech tvarů a velikostí, aby pak mohli všechno přebalit na cestu, než budou zapřaženi tahouni. Byl tu hrozný hluk, koně řehtali, ženy volaly děti, děti plakaly kvůli ztraceným hračkám nebo nadšeně vykřikovaly radostí z toho, že se něco děje, a muži chtěli vědět, kdo jim sáhl na postroje nebo si půjčil nějaký nástroj. Několik akrobatek, štíhlé, ale svalnaté ženy, které chodily po provazech natažených na vysokých tyčích, obklopilo jednoho koňáka a všechny mávaly rukama a křičely z plných plic a nikdo je neposlouchal. Mat se zastavil a snažil se přijít na to, kvůli čemu se hádají, nakonec však usoudil, že to ani samy nevědí. V prachu se rvali dva muži bez kabátů a zblízka je pozorovala pravděpodobná příčina hádky, pružná švadlenka se žhavým pohledem jménem Jameine, ale objevil se Petra a roztrhl je dřív, než si Mat vůbec mohl vsadit.</p>

<p>Nebál se znovu Tuon vidět. Ovšemže ne. Držel se stranou, poté, co ji strčil do toho vozu, aby jí dal čas se uklidnit a vzpamatovat. To bylo vše. Akorát... Klidná, tak to Domon říkal, a byla to pravda. Unesli ji uprostřed noci, vyvlekli ji do bouře, lidé, kteří by jí, pokud věděla, stejně klidně podřízli krk, jako se na ni podívali, a ona z nich byla zdaleka nejklidnější. Světlo, mohla to sama naplánovat, nakolik ji to rozčílilo! Měl z toho pocit, jako by měl mezi lopatkami opřenou špičku nože, a teď se ten nůž vracel, kdykoliv na ni jenom pomyslel. A v hlavě mu dál chřestily kostky.</p>

<p><emphasis>Ta ženská mi teď a tady těžko nabídne vyměnit si sliby, </emphasis>usoudil s úsměvem, ale neměl z toho dobrý pocit. Přesto neexistoval jediný důvod, proč by se měl bát. Měl se jenom na pozoru, což bylo správné, nebál se.</p>

<p>Cirkus sice zabíral prostor jako slušná vesnice, ale člověk se tady mohl courat jen malou chvíli, než se začal vracet na místa, kde už před chvílí byl. A brzy se taky přistihl, že zírá na vůz bez oken, natřený purpurovou barvou, dnes již vybledlou, obklopený povozy s plátěnou střechou a v dohledu nejjižnější řady koní. Vozy na odvoz hnoje dnes ráno nepřijely a koně byli silně cítit. Vítr sem také přinášel silný odér od nejbližších zvířecích klecí, pižmový pach velkých koček, medvědů a Světlo ví čeho ještě. Za vozy a koňmi padla část plátěné stěny a další se začala vlnit, jak muži uvolňovali lana držící plátno na tyčích. Slunce, zpola za mraky, už bylo v polovině cesty k nadhlavníku, ale stále bylo dost brzo.</p>

<p>Harnan a Metwyn, dvě Rudé paže, už k purpurovému vozu zapřáhli první pár koní a nyní připřahali druhý pár. Vojáci v Bandě Rudé ruky byli dobře vycvičení a byli by připravení vyrazit na cestu v okamžiku, kdy cirkusáci ještě rozvažovali, kterým směrem mají obrátit koně. Mat Bandu naučil pohybovat se v případě nutnosti rychle. On sám se však coural, jako kdyby se brodil bahnem.</p>

<p>Harnan, s tím pitomým vytetovaným dravcem na tváři, ho uviděl první. Nepatrně se uklonil a vyměnil si pohled s Metwynem. Harnan byl mohutný, kdežto Metwyn byl Cairhieňan, jenž vypadal jako chlapec, i když u něj vzhled klamal o věku i lásce k hospodským rvačkám. Neměli právo tvářit se překvapeně.</p>

<p>„Jde všechno hladce? Chci vyrazit včas." Mat si třel ruce kvůli zimě a nejistě si prohlížel purpurový vůz. Měl jí přinést nějaký dárek, šperk nebo kytky. Obojí na většinu žen zapůsobilo, obvykle.</p>

<p>„Docela hladce, můj pane," pravil Harnan opatrně. „Žádný křik ani pláč." Loupl okem po voze, jako kdyby za to nechtěl přebrat žádnou zodpovědnost.</p>

<p>„Ticho se mi líbí," přisadil si Metwyn a protáhl oprať kroužkem na chomoutu. „Ženský začnou brečet a chlap pak může akorát odejít, pokud si cení svý kůže, a my tyhle dvě můžem těžko vyklopit někde u silnice." Ale taky se úkosem podíval na vůz a nevěřícně vrtěl hlavou.</p>

<p>Mat opravdu nemohl udělat nic jiného než jít dál. A tak to udělal. Stačily jenom dva pokusy, s úsměvem přilepeným na tváři, aby vylezl po malovaných dřevěných schůdcích vzadu. Sice se nebál, ale každý hlupák pozná, kdy má být nervózní.</p>

<p>I když vůz neměl okna, vnitřek dobře osvětlovaly čtyři lampy se zrcadly. V lampách hořel kvalitní oheň, takže nepáchly. Ale vzhledem k tomu, jaký smrad se sem nesl zvenčí, by to stejně nebylo poznat. Příště bude muset najít lepší místo, kam vůz postavit. V malých cihlových kamínkách se železnými dvířky a železnou plotnou na vaření hořel příjemný oheň. Vůz nebyl moc velký a všude, kde to jen šlo, stály u stěn skříňky nebo police nebo tu byly kolíky na šaty, ručníky a podobně, ale stůl, který bylo možné spustit na provazech, byl vytažený ke stropu a tři ženy se uvnitř příliš netlačily.</p>

<p>Tyhle tři se snad ani nemohly víc lišit. Panímáma Ananová seděla na jedné ze dvou úzkých paland zabudovaných do stěn. Byla to vznešená žena s lehce prošedivělými vlasy a zdánlivě se soustředila na vyšívací kruh a vůbec se netvářila jako stráž. V uších jí visely velké zlaté kruhy a na těsném stříbrném obojku měla svůj svatební nůž, jehož jílec s červenými a bílými kamínky měla spuštěný v rýze mezi prsy, odhalené poměrně hlubokým, úzkým výstřihem svých ebúdarských šatů, které měly na jedné straně vyhrnutou sukni, aby byly vidět žluté spodničky. Další nůž s dlouhou, zakřivenou čepelí měla strčený za pasem, ale to byl další ebúdarský zvyk. Setalle odmítla jakýkoliv převlek, což bylo zcela v pořádku. Nikdo neměl důvod ji hledat a najít šaty pro všechny byl už tak dost velký problém. Selucia, krasavice s pletí barvy smetany, seděla se zkříženýma nohama na podlaze mezi palandami, vyholenou hlavu měla zakrytou šátkem a tvářila se mrzutě, třebaže obvykle působila dost důstojně, aby vedle ní panímáma Ananová vypadala přelétavá. Oči měla modré jako Egeanin, ale pronikavější, a kvůli oholení zbytku vlasů nadělala jistě víc povyku než Egeanin. Tmavomodré ebúdarské šaty, které jí dali, se jí také nelíbily, tvrdila, že hluboký výstřih je neslušný, ale dokonaleji maskovaly. Jen málo mužů, kteří by zahlédli její působivé poprsí, by se dokázalo soustředit na její obličej. Mat by se tím pohledem sám rád pokochal, ale byla tu Tuon. Seděla na jediné stoličce, v klíně v kůži vázanou knihu, a on nedokázal koukat na nic jiného. Jeho budoucí žena. Světlo!</p>

<p>Tuon byla maličká, ne jenom malá, ale štíhlá skoro jako kluk, a ve volných šatech z hnědé vlny, koupených od jedné z cirkusaček, vypadala jako dítě v šatech starší sestry. Matovi se malé ženy vůbec nelíbily, zvlášť když měly na hlavě jen několikadenní černé strniště. Ale pokud to přešel, tak <emphasis>by</emphasis><emphasis>la </emphasis>hezká, jistým odtažitým způsobem, se srdcovitým obličejem, plnými rty a očima jako tmavými tůněmi vážnosti. Ten naprostý klid ho málem vyděsil. Za stejných okolností by stejně vyrovnaná nebyla ani Aes Sedai. A ty zatracené kostky v hlavě taky moc nepomáhaly.</p>

<p>„Setalle mě informuje," pronesla pomalu a chladně, když za sebou zavřel dveře. Už dokázal poznat rozdíly v seanchanských přízvucích. Vedle Tuon působila Egeanin, jako kdyby mluvila s plnou pusou, ale všichni mluvili nezřetelně a pomalu. „Řekla mi, jaký příběh jsi o mně rozšířil, Tretko." Už od Tarasinského paláce trvala na tom, že ho bude takhle oslovovat. Tenkrát mu na tom nezáleželo. No, ne moc.</p>

<p>„Jmenuju se Mat," začal. Neviděl, kde se jí v ruce vzal ten hrnek, ale podařilo se mu praštit sebou na podlahu právě včas, aby se rozbil o dveře a ne o jeho hlavu.</p>

<p>„Jsem snad <emphasis>služka, </emphasis>Tretko?" Pokud prve mluvila chladně, tak teď to znělo jako led. Ani nezvedla hlas, ale byla sama tvrdá jako led. Vedle jejího výrazu by i kat vypadal vesele. „Služka, která <emphasis>kr</emphasis><emphasis>ade?</emphasis>" Kniha sklouzla na zem, když vstala a sehnula se pro bílý nočník s víkem. <emphasis>„Nevěrná </emphasis>služka?"</p>

<p>„Ten budeme ještě potřebovat," upozornila ji Selucia uctivě a sebrala nočník Tuon z rukou. Opatrně ho postavila na zem a krčila se Tuon u nohou, jako by se na Mata chtěla vrhnout, jakkoliv to bylo směšné. I když v té chvíli vlastně nevypadalo nic směšně.</p>

<p>Panímáma Ananová sáhla na polici nad svou hlavou a podala Tuon další hrnek. „Těch máme spoustu," utrousila.</p>

<p>Mat po ní vrhl rozhořčený pohled, ale ona na něj pobaveně mrkla. Pobaveně! A ona měla ty dvě <emphasis>hlídat.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Ozvalo se zabušení na dveře. „Potřebuješ pomoct?" ptal se Harnan nejistě. Mata napadlo, koho se vlastně ptá.</p>

<p>„Všechno máme zcela pevně v ruce," zavolala Setalle v odpověď a klidně propíchla látku napnutou v kruhu. Člověk by si myslel, že vyšívání je důležitá činnost. „Jdi si po své práci. A neokouněj." Ta ženská sice nebyla Ebúdarka, ale rozhodně do sebe nasála ebúdarské způsoby. Po chvíli se ozvaly kroky na schodech. Harnan zřejmě v Ebú Daru taky strávil moc dlouhou dobu.</p>

<p>Tuon obrátila nový hrnek v rukou, jako by si prohlížela kytičky na něm namalované, a zvedla koutky úst v úsměvu tak nepatrném, že si ho Mat možná jen představoval. Když se usmála, byla ještě hezčí, ale právě tyhle úsměvy říkaly, že zná věci, které Mat nevěděl. Jestli v tom bude pokračovat, dostane z toho Mat určitě kopřivku. „Nebudu známa jako služka, Tretko."</p>

<p>„Jmenuju se Mat, ne... to druhý," prohlásil, vstal a opatrně zkoušel kyčel. K jeho překvapení nebolela víc. Tuon zvedla obočí a současně zvedla hrnek. „Těžko jsem mohl těm lidem říct, že jsem unesl Dceru Devíti měsíců," podotkl rozčileně.</p>

<p>„Vznešenou paní Tuon, kmáne!" vyjela Selucia ostře. „Je pod závojem!" Pod závojem? V paláci Tuon závoj nosila, ale teď už ne.</p>

<p>Mrňavá žena mávla velkodušně rukou, jako královna udělující milost. „To není důležité, Selucie. On zatím nic nezná. Musíme ho vzdělat. Ale ten příběh změníš, Tretko. Já nebudu služka."</p>

<p>„Na to už je pozdě," prohlásil Mat a sledoval hrnek v její ruce. Vypadala křehká, nehty měla ostříhané, ale on si dobře pamatoval, jak je rychlá. „Nikdo po tobě nechce, abys <emphasis>byla </emphasis>služka." Luca a jeho žena znali pravdu, jenže všem ostatním museli nějak vysvětlit, proč drží Tuon a Selucii zavřené pod stráží ve voze. Dokonalým řešením bylo tvrdit, že to jsou služky, které měly být propuštěny pro krádež a které hodlaly prozradit útěk své paní s milencem. Aspoň Matovi to připadalo dokonalé. A pro cirkusáky byla díky tomu celá věc ještě romantičtější. Ale když to vysvětloval Lucovi, měl dojem, že Egeanin spolkne jazyk. Možná tušila, jak to Tuon přijme. Světlo, skoro si přál, aby se ty kostky zastavily. Jak jen mohl někdo myslet s tímhle v hlavě?</p>

<p>„Nemohl jsem vás tam nechat, abyste strhly poplach," pokračoval trpělivě. To byla pravda. „Vím, že vám to panímáma Ananová vysvětlila." Napadlo ho dodat, že když tvrdil, že je jeho žena, jenom mu ujely nervy - musela ho považovat za na hlavu padlého! - ale připadalo mu nejlepší vůbec se o tom znovu nezmiňovat. Pokud bude ochotná nechat tu věc plavat, tím líp. „Vím, že vám to už řekla, ale slibuju, že vám nikdo neublíží. Jakmile přijdu na to, jak vás v pořádku poslat domů, tak to udělám. Slibuju. A do tý doby vám zařídím co největší pohodlí. Jenom to musíte ještě chvíli vydržet."</p>

<p>Tuon se v tmavých očích zablýsklo, jako blesky na noční obloze, ale řekla: „Zdá se, že uvidím, zač stojí tvé sliby, Tretko." Selucia, u jejích nohou, zasyčela jako namočená kočka a pootočila hlavu, aby něco namítla, ale Tuon zacukala levou rukou a modrooká žena zrudla a zmlkla. Urození používali na své vrchní služebnictvo něco jako znakovou řeč Děv. Mat by tomu moc rád rozuměl.</p>

<p>„Pověz mi něco, Tuon," řekl.</p>

<p>Měl dojem, že Setalle mumlá: „Troubo." Selucia zaťala zuby a Tuon v očích nebezpečně zasvitlo, ale pokud mu hodlala říkat „Tretko", tak ať shoří, jestli na ni bude používat nějaké tituly.</p>

<p>„Kolik let ti je?" Slyšel, že je jen o pár let mladší než on, ale při pohledu na ty pytlovité šaty mu to připadalo nemožné.</p>

<p>K jeho překvapení z těch nebezpečných jisker vyšlehly plameny. Tentokrát už to nebyly jen obyčejné blesky, málem ho to sežehlo na uhel. Tuon se narovnala do své plné výšky. Což nebylo nic moc. Pochyboval, že má alespoň sáh, tedy bez podpatků. „Můj čtrnáctý den pravého jména přijde za pět měsíců," sdělila mu hlasem, jenž zdaleka nebyl chladný. Vlastně mohl vůz vyhřát lépe než kamínka. Pocítil naději, ale ona ještě neskončila. „Ne, vy si tady necháváte rodná jména, že? Tak to budou moje dvacáté jmeniny. Jsi spokojený, Tretko? Bál ses, žes ukradl... dítě?" Málem syčela.</p>

<p>Mat před sebou zamával rukama, jak ten nápad honem zaháněl. Když na něj začne žena syčet jako přehřátá konvice, muž s trochou mozku v hlavě by měl honem najít způsob, jak ji co nejrychleji zchladit. Držela hrnek tak prvně, až jí na ruce vystupovaly šlachy, a on nechtěl zkoušet svou kyčel dalším pádem na podlahu. Když na to tak myslel, tak si nebyl jistý, jak moc se ho snažila zasáhnout poprvé. Měla vážně rychlé ruce. „Jenom jsem to chtěl vědět, to je všechno," vyhrkl honem. „Byl jsem zvědavej, snažil jsem se navázat rozhovor. Sám jsem jenom o trochu starší." Dvacet. Tolik k naději, že bude další tři čtyři roky na vdávání příliš mladá. Cokoliv, co přijde mezi něj a jeho svatební den, uvítá s otevřenou náručí.</p>

<p>Tuon si ho podezíravě prohlížela s hlavou nakloněnou na stranu a pak hodila hrnek na postel vedle panímámy Ananové a znovu se posadila na stoličku. Uhlazování nabírané sukně se věnovala, jako by to bylo hedvábné roucho. Ale dál si ho prohlížela přes dlouhé řasy. „Kde máš prsten?" chtěla vědět.</p>

<p>Mimoděk si přejel palcem prst na levé ruce, kde obvykle dlouhý pečetní prsten nosíval. „Nenosím ho pořád." Ne, když každý v Tarasinském paláci věděl, že ho má. Prsten by byl navíc příliš nápadný, když teď měl obyčejné šaty. Nebyla to dokonce ani jeho pečeť, to jenom šperkař si na něm zkoušel své umění. Zvláštní, jak mu bez něj připadala ruka mnohem lehčí. Příliš lehká. A taky bylo zvláštní, že si toho všimla. Ale proč ne? Světlo, z těch kostek couval před stíny a nadskakoval, když si někdo jen povzdechl. Nebo to možná bylo pouze kvůli ní, což byla představa, která ho zrovna moc nepotěšila.</p>

<p>Chtěl si sednout na prázdnou postel, ale Selucia na ni vyskočila tak rychle, že by jí každý akrobat záviděl, a natáhla se na bok, s hlavou opřenou o ruku. Šátek se jí posunul, ale ona si ho hned urovnala a celou dobu na něj zírala, pyšná a chladná jako královna. Podíval se na druhou postel a panímáma Ananová odložila výšivku na tak dlouho, aby si mohla okatě uhladit sukně, čímž dala jasně najevo, že se nehodlá dělit ani o píď. Světlo ji spal, chovala se, jako kdyby Tuon chránila před ním! Ženy se zřejmě vždycky sčuchnou, takže muž nemá sebemenší šanci. No, když se mu podařilo zabránit tak dlouho Egeanin, aby se ujala velení, nehodlal se nechat utlačovat Setalle Ananovou nebo prsatou komornou nebo urozenou a mocnou vznešenou paní Dcerou Devíti zatracených měsíců! Akorát že mohl těžko některou z nich odstrčit, aby si měl kam sednout.</p>

<p>Opřel se tedy o prádelník se šuplíky u paty postele, na níž seděla panímáma Ananová, a snažil se vymyslet, co říci. Nikdy neměl potíže přijít na něco, co by mohl říkat ženám, ale mozek jako by měl zahlcený hlukem kostek. Všechny tři ženy na něj vrhaly nesouhlasný pohled - skoro je slyšel, jak mu říkají, ať se nekrčí! - a tak se usmál. Většina žen si myslela, že jeho nejlepší úsměv je velmi podmanivý.</p>

<p>Tuon si dlouze vydechla, což nevypadalo, že by si ji sebeméně podmanil. „Vzpomínáš na tvář Jestřábího křídla, Tretko?" Panímáma Ananová překvapeně zamrkala a Selucia se posadila na posteli a zamračila se. Na něj. Proč se mračí na <emphasis>něj? </emphasis>Tuon na něj jenom dál zírala, ruce sepjaté v klíně, chladná a soustředěná jako vědma o Letnicích.</p>

<p>Matovi zamrzl úsměv. Světlo, co všechno ví? Jak může vůbec něco vědět? <emphasis>Ležel pod pálícím sluncem, oběma rukama si držel bok a snažil se zabránit tomu, aby mu vytekl i poslední zbytek krve, a přitom se snažil přijít na to, zda má nějaký důvod dál se držet. S Aldesharem byl po dnešku konec. Slunce na okamžik zastřel stín, a pak si k němu dřepl dlouhán ve zbroji, s přilbicí strčenou pod paží, tmavýma, zapadlýma očima a orlím nosem. „Dnes jsi proti mně bojoval skvěle, Cula</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ne, i v minulých dnech," řekl ten pozoruhodný muž. „Budeš se mnou žít v míru?" S posledním dechem se Artuši Jestřábí křídlo vysmál do obličeje. Nenáviděl </emphasis>vzpomínky na umírání. Hlavou mu proletěla desítka dalších střetů, staré vzpomínky, které nyní patřily jemu. S Artušem Pendragem bylo těžké vyjít ještě předtím, než začaly války.</p>

<p>Zhluboka se nadechl a pečlivě volil slova. Nyní nebyl čas vyprsknout něco ve starém jazyce. „Ovšemže ne!" zalhal. S mužem, jenž nedokáže přesvědčivě lhát, udělají ženy krátký proces. „Světlo, Jestřábí křídlo zemřel před tisíci lety! Co je to za otázku?"</p>

<p>Pomalu otevřela ústa a on si byl na chvilku jistý, že na otázku hodlá odpovědět otázkou. „Hloupá, Tretko," řekla místo toho. „Nechápu, proč mě něco takového napadlo."</p>

<p>Mat se maličko uvolnil. Samozřejmě. Byl <emphasis>ta'veren. </emphasis>Lidé v jeho blízkosti dělali a říkali věci, které by jinde nikdy neřekli a neudělali. Rozhodně to byl nesmysl. Přesto, takové věci byly dost nepříjemné, když zasáhly příliš blízko cíle. „Jmenuju se Mat. Mat Cauthon." Jako by vůbec nepromluvil.</p>

<p>„Nevím, co udělám, až se vrátím do Ebú Daru, Tretko. Dosud jsem se nerozhodla. Možná z tebe udělám <emphasis>da'covale. </emphasis>Na číšonoše nejsi dost hezký, ale mohlo by se mi zlíbit mít tě za něj. Nicméně jsi mi předložil jisté sliby, takže se mi zlíbí také ti dát slib. Dokud budeš držet své slovo, neuteču ti ani tě nijak nezradím, ani nebudu vyvolávat rozbroje mezi tvými lidmi. Myslím, že tím je pokryto všechno potřebné." Tentokrát na ni zůstala panímáma Ananová zírat s otevřenou pusou a Selucia zachrčela, ale Tuon si jich nevšímala. Jen se na něj vyčkávavě dívala a čekala na odpověď.</p>

<p>On taky zachrčel. Byl to jen takový zvuk. Tuon měla tvář hladkou a přísnou jako masku z tmavého skla. Její klid bylo šílenství, vedle něhož blekotající blázen vypadal úplně v pořádku! <emphasis>Musela </emphasis>být šílená, jestli si myslela, že té nabídce uvěří. Až na to, že měl dojem, že to myslí vážně. Znovu měl ten nepříjemný pocit, že ví víc než on. Pochopitelně to bylo směšné, ale stejně ho měl. Spolkl knedlík, který se mu udělal v krku. Tvrdý knedlík.</p>

<p>„No, pro tebe je to možná v pořádku," vypravil ze sebe, jak se snažil získat čas, „ale co Selucia?" Čas na co? S těmi kostkami, jež mu bušily v hlavě, ho nic nenapadalo.</p>

<p>„Selucia se řídí mým přáním, Tretko," odvětila Tuon netrpělivě. Modrooká žena se narovnala a zírala na něj tak rozčileně, že o tom silně pochyboval. Na paninu komornou dokázala vypadat pěkně vztekle, když jí na tom záleželo.</p>

<p>Mat nevěděl, co má říci nebo udělat. Bez přemýšlení si plivl do dlaně a napřáhl ruku, jako kdyby uzavíral koupi koně.</p>

<p>„Vaše zvyky jsou... přízemní," podotkla Tuon, ale taky si plivla do dlaně a stiskla mu ruku. „,Tak je naše smlouva zapsána, tak je dohoda uzavřena.' Co znamená ten nápis na tvém oštěpu, Tretko?"</p>

<p>Tentokrát zakňučel, a nejen proto, že si přečetla nápis ve starém jazyce na jeho <emphasis>ashandarei. </emphasis>I zatracený kámen by kňučel. Kostky se zastavily, jakmile se dotkla jeho ruky. Světlo, co se stalo?</p>

<p>Ozvalo se zaklepání na dveře a Mat byl tak nervózní, že se bez přemýšlení otočil a v obou rukou držel nůž, připravený zabít každého, kdo vstoupí. „Držte se za mnou," štěkl.</p>

<p>Dveře se otevřely a dovnitř strčil hlavu Tom. Kapuci měl nataženou a Mat si uvědomil, že venku prší. S Tuon a kostkami úplně přeslechl, jak déšť buší do střechy vozu. „Doufám, že neruším," řekl Tom a uhladil si dlouhé bílé kníry.</p>

<p>Mat zrudl. Setalle ztuhla, jehla s nataženou modrou nití jí spadla na výšivku a obočí se jí vyšplhalo skoro až k vlasům. Selucia, napjatá na kraji postele, se se značným zájmem dívala, jak Mat vrací nože zpátky do rukávů. Nenapadlo by ho, že ona bude na nebezpečné muže. Takovým ženám bylo lepší se vyhnout. Obvykle si dokázaly najít způsob, jak muže donutit, aby musel být ještě nebezpečnější. Na Tuon se ani nepodíval. Nejspíš se na něj dívala, jako kdyby křepčil jako Luca. To, že se nechtěl oženit, ještě neznamenalo, že chtěl, aby ho jeho budoucí žena považovala za pitomce.</p>

<p>„Co jsi zjistil, Tome?" zeptal se rázně. <emphasis>Něco </emphasis>se stalo, jinak by se kostky nebyly zastavily. Napadlo ho cosi, z čeho mu vstávaly vlasy na hlavě. Tohle bylo podruhé, kdy se zastavily v přítomnosti Tuon. Potřetí, pokud počítal i bránu vedoucí z Ebú Daru. Třikrát, zatraceně, a vždycky to mělo něco společného s ní.</p>

<p>Bělovlasý muž s lehkým kulháním vstoupil, shrnul si kapuci a zavřel za sebou dveře. Kulhal kvůli starému zranění, ne kvůli potížím ve městě. Byl vysoký, hubený a tvrdý, s pronikavýma modrýma očima a sněhobílými kníry, které mu visely pod bradu. Zdálo se, že všude, kam zajde, musí přitahovat pozornost, ale uměl se moc dobře skrývat všem přímo na očích, a tmavě bronzový kabát a hnědý vlněný plášť se hodily pro muže, který má trochu peněz, ale ne moc. „Ulice jsou plné řečí o ní," pravil a ukázal na Tuon, „ale nic o jejím zmizení. Koupil jsem pití několika seanchanskejm důstojníků a ti si zřejmě myslí, že je zalezlá v Tarasinským paláci nebo je někde na inspekci. Nevycítil jsem žádný přetvařování, Mate. Oni to nevěděli."</p>

<p>„Čekal jsi snad veřejné vyhlášení, Tretko?" ozvala se nevěřícně Tuon. „Takhle Suroth možná uvažuje, že si hanbou vezme vlastní život. Čekáš snad, že bude navrch ke všemu ještě každému oznamovat špatné znamení pro návrat?"</p>

<p>Takže Egeanin měla pravdu. Stále mu to připadalo neuvěřitelné. A ve srovnání s tím, že se kostky zastavily, mu to ani nepřipadalo důležité. Co se <emphasis>stalo? </emphasis>Potřásl si s Tuon rukou, to bylo vše. Potřásli si rukama a uzavřeli dohodu. Chtěl si stát na svém, ale co mu kostky říkaly? Že své slovo dodrží? Nebo že ne? Pokud věděl, seanchanské šlechtičny měly ve zvyku se vdávat za - jaké slovo to použila, že z něj udělá? Číšonoš. Možná se vdávaly za číšonoše stále.</p>

<p>„Je toho víc, Mate," pokračoval Tom a zadumaně a trochu překvapeně si prohlížel Tuon. Mata napadlo, že si nedělá moc velké starosti, že by se Suroth mohla zabít. Možná byla tak tvrdá, jak si Domon myslel. Co se mu ty zatracené kostky <emphasis>snažily </emphasis>sdělit? To bylo důležité. Pak Tom začal mluvit a Mat zapomněl na to, jak tvrdá by Tuon mohla být, a dokonce i na kostky. „Tylin je mrtvá. Ze strachu z nepokojů to udržovali v tajnosti, ale jeden z palácových gardistů, mladý poručík, co nezvlád svou pálenku, mi řekl, že plánují její pohřební hostinu a Beslanovu korunovaci na stejnej den."</p>

<p>„Jak?" chtěl vědět Mat. Byla starší než on, ale ne o tolik! Beslanova korunovace. Světlo! Jak se s tím Beslan srovná, když Seanchany tolik nenávidí? Zapálit ty zásoby na Přístavní silnici byl jeho nápad. Byl by se pokusil o povstání, kdyby ho Mat nebyl přesvědčil, že jediným výsledkem by bylo vraždění, a ne Seanchanů. Tom zaváhal a palcem si uhladil kníry. Nakonec si povzdechl. „Našli ji v ložnici ráno potý, co jsme odešli, Mate, pořád svázanou na rukou a na nohou. Hlavu... Měla utrženou hlavu."</p>

<p>Mat si neuvědomil, že se mu podlomila kolena, dokud se nepřistihl, jak sedí na podlaze. V hlavě mu bzučelo. Slyšel její hlas. <emphasis>Jestli si nebudeš dávat pozor, selátko, přijdeš o hlavu a to by se mi nelíbilo. </emphasis>Setalle se předklonila a soucitně mu přitiskla ruku na tvář.</p>

<p>„Hledačky větru?" zeptal se dutě. Víc říkat nemusel. „Podle toho, co říkal ten poručík, se Seanchané usnesli, že vina padá na Aes Sedai. Protože Tylin přísahala věrnost Seanchanům. To ohlásí na její pohřební hostině."</p>

<p>„Tylin zemřela tu noc, kdy unikly hledačky větru, a Seanchané věří, že ji zabily Aes Sedai?" Neuměl si představit, že je Tylin mrtvá. <emphasis>Dám si tě k večeři, kachňátko. </emphasis>„To nedává smysl, Tome."</p>

<p>Tom znovu zaváhal a zadumaně se mračil. „Tady by mohlo jít o politiku, aspoň částečně, ale já myslím, že oni tomu opravdu věří, Mate. Ten poručík tvrdil, že si je naprosto jistý, že hledačky větru utíkaly tak rychle, že by se nezastavily kvůli ničemu, a nejrychlejší cesta z paláce z kotců <emphasis>damane </emphasis>nevede nikde poblíž Tylininých komnat."</p>

<p>Mat zabručel. Byl si jistý, že to tak není. A i kdyby, nemohl s tím vůbec nic udělat.</p>

<p><emphasis>„Marath'damane </emphasis>měly důvod Tylin zavraždit," ozvala se Selucia. „Musely se bát, jaký příklad znamenala pro ostatní. Jaký důvod by měly <emphasis>damane, </emphasis>o kterých mluvíš? Žádný. Ruka spravedlnosti vyžaduje motiv a důkaz, dokonce i pro <emphasis>damane </emphasis>a <emphasis>da</emphasis><emphasis>'covale." </emphasis>Mluvila, jako by ta slova četla ze spisu. A koutkem oka se dívala na Tuon.</p>

<p>Mat se ohlédl přes rameno, ale pokud maličká žena použila ruce, aby Selucii sdělila, co má říkat, tak teď je měla složené v klíně. Pozorovala ho s neutrálním výrazem ve tváři. „To ti na Tylin tolik záleželo?" zeptala se opatrně.</p>

<p>„Ano. Ne. Ať shořím, měl jsem ji <emphasis>rád</emphasis>!"<emphasis> </emphasis>Otočil se, prohrábl si vlasy a shodil si přitom čapku. Ještě nikdy nebyl tolik rád, že se zbavil nějaké ženy, ale tohle...! „A nechal jsem ji svázanou a s roubíkem, takže nemohla ani zavolat o pomoc. Pro <emphasis>gholama </emphasis>to byla snadná kořist," pravil hořce. „Hledal tam mě. Nevrť hlavou, Tome. Víš to stejně dobře jako já."</p>

<p>„Co je to... <emphasis>gholam</emphasis>?"<emphasis> </emphasis>zeptala se Tuon.</p>

<p>„Zplozenec Stínu, má paní," odpověděl Tom. Ustaraně se mračil. Hned tak něčeho se nelekl, ale každý kromě úplného pitomce by se lekl <emphasis>gholama. </emphasis>„Vypadá jako člověk, ale dokáže se protáhnout i myší dírou nebo pode dveřma, a je dost silnej, aby..." Odkašlal si. „No, to už by stačilo. Mate, mohla mít kolem sebe stovku strážných a toho tvora by to stejně nezastavilo." Kdyby se nedala do kopy s Matem Cauthonem, tu stovku strážných by ani nepotřebovala.</p>

<p>„<emphasis>Gholam," </emphasis>zamumlala Tuon trpce. Najednou klouby ruky udeřila Mata do hlavy. On si přitiskl dlaň na to místo a nevěřícně se ohlédl přes rameno. „Jsem moc ráda, že jsi Tylin věrný, Tretko," sdělila mu přísně, „ale nedovolím ti pověrčivost. To nedovolím. Tylin to nedělá žádnou čest." Světlo ho spal, Tylinina smrt jí dělala asi stejné starosti jako to, jestli Suroth spáchá či nespáchá sebevraždu. Co za ženskou si to bude muset vzít?</p>

<p>Když na dveře kdosi zabušil pěstí, ani se nenamáhal vstát. Cítil se v jádru otupělý a na povrchu celý odřený. Blaeric do vozu vrazil bez ptaní a z tmavohnědého pláště mu kapala voda. Plášť to byl starý, místy téměř prodřený, ale jemu zřejmě nezáleželo na tom, jestli je mokrý. Strážce všechny kromě Mata ignoroval, nebo skoro všechny. Ve skutečnosti si udělal chvilku, aby se zamyslel nad Seluciiným poprsím! „Joline tě chce, Cauthone," prohlásil s pohledem stále upřeným na ni. Světlo! Tohle bylo to poslední, co Mat dnes potřeboval.</p>

<p>„Kdo je Joline?" chtěla vědět Tuon.</p>

<p>Mat si jí nevšímal. „Vyřiď Joline, že za ní zajdu, jakmile vyjedeme, Blaeriku." Poslední, po čem toužil, bylo muset poslouchat další stížnosti Aes Sedai.</p>

<p>„Chce tě hned, Cauthone."</p>

<p>Mat se s hlubokým povzdechem zvedl a zdvihl z podlahy svou čepici. Blaeric se tvářil, jako by ho jinak hodlal vyvléct za límec. V současné náladě by byl Mat schopný do něj vrazit nůž, kdyby na něj sáhl. A nakonec by skončil se zlomeným vazem, protože strážci nebrali nůž mezi žebry na lehkou váhu. Byl si celkem jistý, že když to jednou směl udělat, skončil mrtvý, a nebylo to z těch starých vzpomínek. Rozhodně nehodlal podstupovat rizika, kterým se mohl vyhnout.</p>

<p>„Kdo je Joline, Tretko?" Kdyby nevěděl opak, řekl by, že Tuon mluví žárlivě.</p>

<p>„Zatracená Aes Sedai," zamumlal, narazil si na hlavu čepici a dostal první a asi i poslední dnešní malé potěšení. Tuon šokem spadla brada. Zavřel za sebou dveře dřív, než mohla přijít na to, co říci. Velice malou radost. Jeden motýlek na hromadě hnoje. Tylin byla mrtvá a ať už Tom říkal cokoliv, mohli to ještě hodit na hledačky větru. A to nemluvil o Tuon a těch zatracených kostkách. Velice malý motýlek na velice velké hromadě hnoje.</p>

<p>Obloha byla zatažená a lilo jako z konve. Ve chvilce měl mokré vlasy, i přes čepici, a promáčený i kabát. Blaeric si toho nevšímal. Mat se mohl jen nahrbit a čvachtat loužemi na cestě. Navíc, než by si došel do vozu pro plášť, stejně by byl promočený na kůži. Kromě toho, počasí odpovídalo jeho náladě.</p>

<p>K jeho velkému překvapení, déšť nedéšť, za tu krátkou dobu, co byl uvnitř, lidé venku odvedli spoustu práce. Plátěná stěna byla dole a polovina vozů se zásobami kolem Tuonina vozu byla také pryč. Stejně jako většina uvázaných koní. Kolem po silnici rachotila velká železná klec s černohřívým lvem, tažená ospalým spřežením. Koně si spícího lva nevšímali stejně jako deště. Účinkující se již začínali vydávat na cestu, i když jak udržovali pořádek, to byla záhada. Většina stanů zmizela. Někde už odjely tři jasně barevné vozy, prve stojící vedle sebe, jinde byl pryč každý druhý a ještě dál vozy stále čekaly jako pevná hradba. Jediné, podle čeho se dalo poznat, že cirkusáci neprchají, byl Luca v jasně červeném plášti, popocházející ulicí, kde se chvílemi zastavil, aby nějakého muže poplácal po rameni nebo některé ženě pošeptal cosi, co ji rozesmálo. Kdyby se cirkus rozpadal, Luca by byl honil ty, kdo by se snažili odjet. Držel celý cirkus pohromadě hlavně svým přesvědčovacím umem a nikdy nenechal nikoho odejít, aniž by téměř ochraptěl, jak se mu to snažil rozmluvit. Mat věděl, že by ho mělo potěšit, že ho tu vidí, i když by ho nikdy nenapadlo, že by mu mohlo dojít zlato, ale v této chvíli pochyboval, že by ho cokoliv mohlo přimět cítit se jinak než otupěle a rozzlobeně.</p>

<p>Vůz, ke kterému ho Blaeric vedl, byl skoro stejně velký jako Lucův, ale nebyl barevný, nýbrž obílený. Bílá už dávno oprýskala a déšť ji smýval, takže byla spíš šedá tam, kde se ještě neobjevilo holé dřevo. Vůz patřil skupině klaunů, čtyřem morousům, kteří si divákům pro radost malovali obličeje, polévali se navzájem vodou a mlátili se nafouknutými prasečími měchýři a jinak utráceli čas a peníze za víno, kolik ho jen dokázali koupit. S tím, co jim Mat za pronájem zaplatil, mohli být opilí měsíce, a ještě víc stálo přimět někoho, aby je vzal k sobě.</p>

<p>Do vozu již byli zapřažení čtyři kosmatí, nezajímaví koně a Fen Mizar, Jolinin druhý strážce, seděl na kozlíku, zabalený ve starém šedém plášti a s opratěmi v ruce. Šikmé oči upíral na Mata jako vlk na drzé štěně. Strážcům se Matův plášť od samého začátku nelíbil, určitě by dokázali sestry dostat do bezpečí, jakmile by jednou překonaly městské hradby. Možná ano, ale Seanchané důkladně pátrali po ženách, které dokážou usměrňovat - cirkus sám prohledali po pádu Ebú Daru aspoň čtyřikrát - a stačilo maličké uklouznutí a všichni by skončili v kotli. Z toho, co říkali Egeanin a Domon, dokázali hledači přimět i balvan, aby pověděl všechno, co kdy viděl. Naštěstí si nebyly všechny sestry tak jisté jako Jolinini strážci. Aes Sedai obvykle váhaly, když se nemohly dohodnout, co dělat.</p>

<p>Když Mat došel ke schůdkům za vozem, Blaeric mu opřel ruku o prsa a zastavil ho. Obličej měl jako vytesaný ze dřeva a na tom, že mu po tvářích stéká voda, mu záleželo asi stejně jako dřevu. „S Fenem jsme ti vděční, že jsi ji dostal z města, Cauthone, ale tohle nemůže pokračovat. Sestry jsou natlačené, musí se dělit s ostatními ženami, a takhle to dál jít nemůže. Jestli nenajdeme jiný vůz, dojde k potížím."</p>

<p>„Kvůli tomu to všecko je?" zeptal se Mat nakvašeně a přitáhl si límec. Ne že by to pomohlo. Už měl úplně mokrá záda a vepředu na tom nebyl o moc líp. Jestli ho sem Joline vytáhla jen proto, aby mohla zase fňukat kvůli ubytování...</p>

<p>„Ona ti řekne, kvůli čemu to je, Cauthone. Jenom si pamatuj, co jsem řekl."</p>

<p>Mat s tichým spíláním vylezl po zablácených schůdcích a vstoupil. Dveřmi ani moc nepráskl.</p>

<p>Vnitřek vozu vypadal dost podobně jako u Tuon, i když tady byly čtyři palandy, dvě sklopené ke stěnám nad dalšími dvěma. Neměl tušení, jak se tady vyspí šest žen, ale tušil, že to nejde zrovna klidně. Vzduch ve voze málem praskal jako mastnota na plotně. Na každé z dolních postelí seděly tří ženy a různě pozorovaly nebo ignorovaly ženy sedící naproti. Joline, která nikdy nebyla držena jako <emphasis>damane, </emphasis>se chovala, jako by tři <emphasis>sul'dam </emphasis>neexistovaly. Jak si tak četla v malé, ve dřevě vázané knížce, byla každým coulem Aes Sedai a nadutost na tyčce, i přes obnošené modré šaty, jež donedávna patřily ženě, která cvičila lvy. Druhé dvě sestry však věděly z první ruky, jaké to je být <emphasis>damane. </emphasis>Edesina tři <emphasis>sul'dam </emphasis>pozorovala ostražitě, jednu ruku položenou na noži, a Teslyn neustále uhýbala pohledem a dívala se kamkoliv kromě na <emphasis>sul'dam </emphasis>a mačkala si tmavé vlněné sukně. Mat nevěděl, jak Egeanin donutila tři <emphasis>sul'dam, </emphasis>aby pomohly uprchnout <emphasis>damane, </emphasis>ale i když je úřady hledaly stejně usilovně jako Egeanin, ani o vlásek nezměnily svůj postoj k ženám, které umějí usměrňovat. Bethamin, vysoká a tmavá jako Tuon, v ebúdarských šatech s velmi hlubokým výstřihem a sukněmi přišitými nad kolenem, aby byly vidět vybledlé červené spodničky, vypadala jako matka čekající na to, až dítě nevyhnutelně udělá nějakou lumpárnu, a žlutovlasá Seta, v šedém suknu s vysokým límcem, které ji krylo od brady po paty, se tvářila, že studuje nebezpečné psy, které bude dříve nebo později nutné strčit do klece. Renna, ta, jež mluvila o sekání rukou a nohou, předstírala, že si taky čte, ale každou chvíli zvedla klamně mírné hnědé oči od útlého svazku a překontrolovala Aes Sedai a pokaždé se u toho nepříjemně usmála. Mat by nejraději začal klít dřív, než některá vůbec otevřela pusu. Moudrý muž se držel dál od žen, když spolu byly na nože, zvlášť když mezi nimi byly Aes Sedai, ale takhle to bylo vždycky, když vstoupil do tohoto vozu.</p>

<p>„Mělo by to být důležitý, Joline." Rozepnul si kabát a snažil se z něj vytřást vodu. Usoudil, že jednodušší bude ho vykroutit. „Právě jsem zjistil, že tu noc, kdy jsme odcházeli, <emphasis>gholam </emphasis>zabil Tylin, a nemám náladu na stížnosti."</p>

<p>Joline si vyšívanou záložkou pečlivě označila místo a složila knihu v dlaních, než promluvila. Aes Sedai nikdy nespěchají, jenom čekají, až to udělají všichni ostatní. Bez něj by už teď nejspíš sama nosila <emphasis>a'dam, </emphasis>ale on si taky nikdy nevšiml, že by Aes Sedai byly vyhlášené svou vděčností. To, co řekl o Tylin, přešla. „Blaeric mi sdělil, že cirkus se již vydal na cestu," pronesla chladně, „ale ty to musíš zastavit. Luca poslechne jenom tebe." Nepatrně přitom stiskla rty. Aes Sedai také nebyly zvyklé na to, že je někdo neposlechl, a zelené neuměly právě nejlépe skrývat svou nelibost. „Prozatím musíme na Lugard zapomenout. Musíme se přepravit přes přístav a jít do Illianu."</p>

<p>To byl jeden z mnoha špatných návrhů, které od ní slyšel, i když ona to pochopitelně nemyslela jako návrh. V tom byla ještě horší než Egeanin. Když už byla polovina cirkusu na cestě, trvalo by celý den jenom dostat všechny k přívozu, a to by navíc znamenalo vstoupit do města. Cesta do Lugardu by cirkus odvedla od Seanchanů, jak nejrychleji to jen šlo, zatímco podél celé hranice s Illianem tábořili vojáci, a možná i dál. Egeanin se zdráhala povědět, co věděla, ale Tom uměl tyhle věci vyzvědět. Mat se ale nenamáhal něco říkat. Ani nemusel.</p>

<p>„Ne," pronesla Teslyn napjatým hlasem a její illiánský přízvuk byl dost výrazný. Naklonila se přes Edesinu a vypadala, jako by třikrát denně žvýkala kamení, tvrdá, zuby zaťaté, ale v očích měla nejistotu, kterou tam vložilo pár týdnů, co strávila jako <emphasis>damane. </emphasis>„Ne, Joline. Už jsem ti říkala, že to nemůžeme riskovat! Nemůžeme!"</p>

<p>„Světlo!" vyplivla Joline a praštila s knihou na podlahu. „Ovládej se, Teslyn! To, že tě chvilku drželi v zajetí, není důvod se hned zhroutit!"</p>

<p>„Zhroutit? Zhroutit? Nech je, ať ti nasadí ten obojek, a potom si mluv o zhroucení!" Teslyn vyletěla ruka ke krku, jako by stále ještě cítila <emphasis>a'dam. </emphasis>„Pomoz mi ji přesvědčit, Edesino. Kvůli ní skončíme zase s obojkem, jestli ji to necháme udělat!"</p>

<p>Edesina se opřela o zeď - štíhlá, hezká žena s černými vlasy do pasu, a vždycky mlčela, když se červená a zelená hádaly, což dělávaly často - ale Joline se na ni ani nepodívala. „Ty žádáš <emphasis>vzbou</emphasis><emphasis>řenkyni </emphasis>o pomoc, Teslyn? Měly jsme ji nechat Seanchanům! Poslouchej mě. Cítíš to právě tak jako já. Opravdu bys raději čelila většímu nebezpečí, aby ses vyhnula menšímu?"</p>

<p>„Menšímu!" prskla Teslyn. „Nevíš nic o -!"</p>

<p>Renna natáhla ruku a upustila knihu na podlahu, až to prásklo. „Kdyby nás můj pán na chvilku opustil, pořád máme <emphasis>a'dam </emphasis>a můžeme tyhlety holky rychle naučit slušnému chování." Její přízvuk zněl jako hudba, ale úsměv ze rtů jí nikdy nedostoupil až k hnědým očím. „Nikdy se nevyplácí nechat je se ulívat." Mluvila, jako by myslela vážně to, co říká. Joline na tři <emphasis>sul'dam </emphasis>zírala s rozčilenou nevírou, ale Edesina se prudce narovnala a s odhodlaným výrazem popadla svůj nůž a Teslyn se naopak přitiskla ke zdi, ruce pevně sepjaté v pase.</p>

<p>„To nebude nutné," řekl Mat po chvíli. Jen po krátké chviličce. Nicméně jakkoliv bylo příjemné mít Joline „usazenou", Edesina byla schopná nůž vytáhnout, a to by vypustilo kočku mezi kuřata bez ohledu na to, jak by to nakonec dopadlo. „O jakém větším nebezpečí to mluvíš, Joline? Joline? Jaké nebezpečí je právě teď větší než Seanchané?"</p>

<p>Zelená usoudila, že její civění na Bethamin žádný dojem nedělá, a obrátila se místo toho na Mata. Kdyby nebyla Aes Sedai, byl by řekl, že se tváří trucovitě. Joline nesnášela vysvětlování. „Když už to musíš vědět, někdo usměrňuje." Teslyn a Edesina kývaly, červená sestra váhavě, žlutá důrazně.</p>

<p>„V táboře?" vylekal se Mat a přitiskl ruku na stříbrnou liščí hlavu pod košilí, ale medailonek nebyl studený.</p>

<p>„Daleko," přiznala Joline, stále neochotně. „Na severu."</p>

<p>„Mnohem dál, než by kterákoliv z nás měla být schopná vycítit usměrňování," přidala se Edesina s nádechem strachu v hlase. „Zpracovávané množství <emphasis>saidaru </emphasis>musí být obrovské, nepředstavitelné." Odmlčela se, když po ní Joline loupla pohledem. Ta se pak obrátila zpátky k Matovi, jako kdyby se rozhodovala, kolik mu toho má povědět.</p>

<p>„Na tuto vzdálenost," pokračovala, „bychom neměly být schopné při usměrňování vycítit kteroukoliv sestru z Věže. Musí to být Zaprodanci, a ať dělají cokoliv, nechceme se k tomu přiblížit víc, než bude nezbytně nutné."</p>

<p>Mat chvíli mlčel, pak konečně promluvil: „Jestli je to dost daleko, budeme se držet plánu."</p>

<p>Joline se dál hádala, ale on ji prostě neposlouchal. Kdykoliv pomyslel na Randa nebo Perrina, hlavou mu zavířily barvy. Usoudil, že to patří k tomu být <emphasis>ta'veren. </emphasis>Tentokrát nemyslel ani na jednoho z nich, ale barvy se náhle objevily, vějíř tisíce duh. Tentokrát barvy skoro vytvořily obraz, nejasnou podobu snad muže a ženy, sedící na zemi tváří k sobě. Vzápětí to zmizelo, ale on to věděl stejně jistě, jako znal své jméno. Ne Zaprodanci. Rand. A nemohl nemyslet na to, co Rand asi dělal, když se kostky zastavily.</p><empty-line /><p>KAPITOLA ČTVRTÁ</p>

<p><strong><emphasis>Příběh panenky</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Furyk Karede zíral na svůj psací stůl, aniž by viděl papíry a mapy na něm rozložené. Obě olejové lampy byly zapálené a stály na stole, ale on je nepotřeboval. Slunce již muselo vystoupit nad obzor, ale od chvíle, kdy se probudil z neklidného spánku a pronesl modlitbu k císařovně, kéž žije věčně, jen si oblékl župan v tmavé císařské zeleni, která jaksi trvala na tom, že bude černá, a od té doby tam jen nehybně seděl. Dokonce se ani neoholil. Přestalo pršet a jeho napadlo říct Ajimburovi, svému sluhovi, aby otevřel okna a vpustil do jeho pokoje u Tulačky trochu čerstvého vzduchu. Čerstvý vzduch by mu mohl pročistit hlavu. Ale během posledních pěti dní byly v dešti přestávky, končící náhlým lijavcem, a on měl postel mezi okny. Pak by musel pověsit matraci a pokrývky v kuchyni, aby mu uschly.</p>

<p>Ajimbura vykvíkl a spokojeně zabručel. Karede vzhlédl a viděl, že šlachovitý mužík drží na špičce nože bezvládnou krysu, velkou jako malá kočka. Nebyla první, kterou Ajimbura v tomto pokoji zabil, což bylo něco, co by se podle Karedeho určitě nestalo, kdyby hostinec ještě vlastnila Setalle Ananová, třebaže počet krys v Ebú Daru zřejmě s příchodem jara dost stoupl. Ajimbura sám vypadal trochu jako svraštělá krysa, a zubil se spokojeně i divoce zároveň. Po více než třech stoletích pod nadvládou císařství byly kaensadské horské kmeny jen zpola civilizované a jen zpola zkrocené. Ten muž nosil prokvetlé tmavě rudé vlasy spletené do silného copu, jenž mu spadal do pasu, aby z něj byla dobrá trofej, kdyby si někdy našel cestu zpátky do svých hor a padl v jedné z nekonečných krevních pomst mezi rody či kmeny, a trval na tom, že bude pít z poháru se stříbrným okrajem, na němž každý, kdo se pořádně podíval, poznal, že je to vršek něčí lebky.</p>

<p>„Jestli to hodláš sníst," poznamenal Karede, jako by tu byly nějaké pochybnosti, „vykucháš si ji ve stájích, aby tě nikdo neviděl." Ajimbura byl ochotný jíst cokoliv kromě ještěrek, které měl jeho kmen z nějakého důvodu, jejž nikdy neobjasnil, zakázané.</p>

<p>„Ale ovšem, ó vznešený," opáčil mužík a nahrbil se, což u těchto lidí znamenalo úklonu. „Dobře vím, jak to mezi lidmi z města chodí, a nikdy bych vznešeného neztrapnil." Po dvaceti letech v Karedeho službách by krysu klidně stáhl a opekl si ji nad ohněm v malém cihlovém krbu, pokud by ho Karede neupozornil.</p>

<p>Ajimbura seškrábl mrtvolku do malého plátěného pytlíku, který strčil do rohu na později, a nůž pečlivě otřel, než ho vrátil do pochvy. Pak si dřepl na paty a čekal, co bude Karede potřebovat. V případě nutnosti by takhle čekal celý den, stejně trpělivě jako <emphasis>da'covale. </emphasis>Karede nikdy nepřišel na to, proč přesně Ajimbura opustil svůj horský domov a vydal se za jedním ze smrtonošů. Byl to mnohem omezenější život, než jaký znal předtím, a kromě toho ho Karede třikrát skoro zabil, než se k tomu rozhodl.</p>

<p>Karede pustil sluhu z hlavy a vrátil se k tomu, co zrovna leželo před ním na stole, i když zatím nehodlal brát do ruky pero. Na generálpraporečníka ho povýšili za menší úspěchy v bitvách s asha'many v době, kdy jen málokdo dosáhl jakéhokoliv úspěchu, a teď, protože velel v boji proti mužům, již dokázali usměrňovat, si někteří mysleli, že musí vědět něco o tom, jak bojovat s <emphasis>marath'damane. </emphasis>To nikdo nedělal už celá staletí a od chvíle, kdy ty tak zvané Aes Sedai odhalily svou neznámou zbraň jen pár leguí od místa, kde seděl, hodně se uvažovalo o tom, jak jejich moc ochromit. A to nebyla jediná žádost, která mu ležela na stole. Kromě obvyklé dávky požadavků a hlášení, vyžadujících jeho podpis, jeho poznámek ohledně sil, jaké proti nim stály v Illianu, se dožadovali čtyři pánové a tři paní a ohledně zvláštního aielského problému šest paní a pět pánů, ale o těchto problémech se bude rozhodovat jinde a nejspíš už se o nich rozhodlo. Jeho poznámky budou použity pouze k boji o to, kdo bude co ovládat během návratu. V každém případě byla válka vždycky až druhým úkolem smrtonosné gardy. Ach, smrtonoši byli vždycky tam, kdykoliv došlo k velké bitvě, ozbrojená ruka císařovny, kéž žije věčně, aby udeřili na její nepřátele, ať už byla sama přítomna, nebo nikoliv, a vždycky byli v čele tam, kde byl boj nejzuřivější, ale prvním úkolem vždycky bylo chránit životy a osoby císařské rodiny. A před devíti dny vznešená paní Tuon zmizela, jako by ji pohltila bouře. Karede na ni nemyslel jako na Dceru Devíti měsíců, nemohl, dokud nezjistí, že už není pod závojem.</p>

<p>Ani ho nenapadlo sáhnout si na život, i když hanbu cítil silně. Jen urození se směli uchýlit ke snadné cestě, jak uniknout ostudě. Smrtonosná garda bojovala až do konce. Její osobní gardě velel Musenge, ale jako nejvýše postavený člen gardy na této straně Arythského oceánu bylo Karedeho povinností bezpečně ji vrátit. Z toho či onoho důvodu prohledali každičkou škvíru ve městě, každé plavidlo větší než pramice, ale většinou hledali muži, kteří nevěděli, co hledají, nevěděli, že osud návratu možná závisí na jejich přičinlivosti. Byla to jeho povinnost. Pochopitelně císařská rodina se oddávala mnohem složitějším intrikám než zbytek urozených a vznešená paní Tuon často hrála skutečně složitou hru a hrála ji ostře a nebezpečně. Jen málokdo věděl, že zmizela již dvakrát a byla prohlášena za mrtvou až po zřízení jejích pohřebních ritů a že to všechno sama naplánovala. Ať už byl ale důvod jejího zmizení jakýkoli, musel ji najít a chránit. Zatím však neměl tušení jak. Pohltila ji bouře. Nebo možná paní Stínů. Pokusů o její únos či zavraždění bylo ode dne jejího narození bezpočtu. Jestli ji najde mrtvou, bude muset zjistit, kdo ji zabil, kdo k tomu dal rozkaz, a pomstít ji za každou cenu. To také byla jeho povinnost.</p>

<p>Do místnosti z chodby bez zaklepání vklouzl štíhlý muž. Podle hrubého kabátu to mohl být stájník, ale žádný místní člověk neměl jeho světlé vlasy ani modré oči, jimiž přelétl místnost, jako by si všechno ukládal do paměti. Ruka mu vklouzla pod kabát a Karede zvážil dva způsoby, jak ho zabít holou rukou, v té kratičké chvilce, než vytáhl malou, zlatem lemovanou slonovinovou destičku s krkavcem a věží. Hledači pravdy klepat nemuseli. A jejich zabíjení se neschvalovalo.</p>

<p>„Nechej nás," nakázal hledač Ajimburovi a destičku schoval, jakmile se ujistil, že ji Karede poznal. Mužík dál nehybně dřepěl a hledač překvapeně zvedl obočí. Dokonce i v Kaensadských horách všichni věděli, že slovo hledače je zákon. No, v některých odlehlejších horských pevnostech možná ne, pokud si mysleli, že nikdo neví, že k nim hledač zavítal, ale Ajimbura měl mít rozum.</p>

<p>„Počkej venku," rozkázal mu Karede ostře a Ajimbura vyskočil a zamumlal: „Slyším a poslouchám, ó vznešený." Před odchodem z místnosti si však hledače pozorně prohlédl, jako by se chtěl ujistil, že hledač ví, že si poznamenal jeho tvář. Jednou se takhle připraví o hlavu.</p>

<p>„Věrnost je drahocenná vlastnost," řekl světlovlasý muž s pohledem upřeným na stůl, když za sebou Ajimbura zavřel dveře. „Jsi zapleten do plánů pána Yulana, generálpraporečníku Karede? Nečekal bych, že se do toho zaplete smrtonosná garda."</p>

<p>Karede došel k dvěma bronzovým těžítkům ve tvaru lvů a nechal mapu Tar Valonu, aby se stočila. Ostatní ještě nebyly rozvinuté. „Na to se musíš zeptat pána Yulana, hledači. Věrnost Křišťálovému trůnu je drahocenná nad dech života, a vzápětí následuje vědění, kdy mlčet. Čím víc někdo o věci mluví, tím víc o ní zjistí, co by vědět neměl."</p>

<p>Nikdo kromě císařské rodiny neplísnil hledače nebo ruku, která ho vedla, ale světlovlasý chlapík se tvářil nevzrušeně. Usadil se v ušáku, sepjal prsty a zadíval se přes ně na Karedeho, jenž se buď mohl posadit do svého křesla, nebo si toho muže nechat skoro za zády. Většina lidí by byla nervózní z toho, že mají hledače v místnosti. Karede skryl úsměv a nepohnul se. Stačilo jen nepatrně pootočit hlavu, a on byl vycvičený tak, že jasně viděl i koutkem oka.</p>

<p>„Musíš být hrdý na své syny," pokračoval hledač, „dva tě následovali do smrtonosné gardy a třetí je na seznamu čestných mrtvých. Tvá žena by byla velmi hrdá."</p>

<p>„Jak se jmenuješ, hledači?" Ticho místo odpovědi bylo ohlušující. Víc lidí hledače plísnilo, než se jich ptalo na jméno.</p>

<p>„Mor," ozvalo se nakonec. ,,Almurat Mor." Tak. Mor. Měl tedy předka, jenž přišel s Luthairem Pendragem, a byl na to právem hrdý. Bez přístupu do chovných knih, kam nesměli žádní <emphasis>da'covale, </emphasis>Karede nemohl zjistit, zda jsou některé příběhy o jeho vlastních předcích pravdivé - možná měl také předka, jenž kdysi šel za velkým Jestřábím křídlem - ale na tom nezáleželo. Muži, kteří se snažili stát na ramenou svých předků, místo aby se postavili na vlastní nohy, často skončili kratší o hlavu. Zvlášť <emphasis>da'covale.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Říkej mi Furyk. Oba jsme majetkem Křišťálového trůnu. Co ode mě chceš, Almurate? Myslím, že nejde o povídání o rodině." Kdyby měli jeho synové potíže, nezmínil by se o nich tak brzo, a Kalii už nemohlo nic ublížit. Karede viděl, že hledač svádí vnitřní boj, i když to docela dobře skrýval. Ztratil vedení nad rozhovorem - jak mohl čekat, když ukazoval svou destičku, jako by každý smrtonoš nebyl připravený vrazit si na rozkaz dýku do srdce.</p>

<p>„Poslechni si příběh," začal Mor pomalu, „a potom mi řekni, co si o něm myslíš." Upřel na Karedeho pohled, kterým ho studoval, zvažoval, oceňoval, jako kdyby byl Karede vystavený na prodej na dražebním pódiu. „Tohle k nám přišlo v posledních několika dnech." Námi myslel hledače. „Začalo to mezi místními, aspoň co se nám podařilo určit, i když zdroj jsme ještě nenašli. Údajně dívka se seandarským přízvukem vymáhala od kupců tady v Ebú Daru zlato a šperky. Byl zmíněn titul Dcera Devíti měsíců." Znechuceně se zaškaredil a na okamžik mu konečky prstů zbělely, jak je k sobě tiskl. „Nikdo z místních zřejmě netuší, co ten titul znamená, ale popis té dívky je pozoruhodně přesný. Pozoruhodně. A nikdo si nemůže vzpomenout, že by to slyšel předtím než... předtím, než byla objevena vražda Tylin," dokončil a rozhodl se určit čas podle nejméně nepříjemné události.</p>

<p>„Se seandarským přízvukem," pronesl Karede bezvýrazně a Mor kývl. „Doneslo se to i našim lidem." Nebyla to otázka, Mor však znovu kývl. Seandarský přízvuk a přesný popis, dvě věci, které si místní nemohli vymyslet. Někdo hrál velmi nebezpečnou hru. Nebezpečnou pro něj i pro říši. „Jak bere nedávné události Tarasinský palác?" Mezi sluhy budou naslouchači, nejspíš už i mezi ebúdarskými sloužícími, a co se doslechnou naslouchači, to se brzy dozvědí i hledači.</p>

<p>Mor otázku samozřejmě pochopil. Zmiňovat se o něčem, o čem se mluvit nemělo, nebylo nutné. Hledač odpověděl nevzrušeným tónem. „Družina vznešené paní Tuon se chová, jako kdyby se nic nestalo, až na Anath, její pravdomluvčí, která se stáhla do ústraní, ale slyšel jsem, že to pro ni není nic neobvyklého. Suroth sama je v soukromí ještě rozrušenější než na veřejnosti. Spí špatně, štěká na své oblíbence a nechává svůj majetek tlouct kvůli maličkostem. Nařídila popravit každý den jednoho hledače, dokud se věci nespraví, a tento rozkaz dnes ráno zrušila až tehdy, když si uvědomila, že by jí mohli dřív dojít hledači." Nepatrně pokrčil rameny, snad aby ukázal, že pro hledače to není důležité, možná úlevou, že unikl. „Je to pochopitelné. Bude-li předvolána k tomu, aby složila ze svého jednání účty, bude se modlit o smrt deseti tisíce slz. Ostatním urozeným, kteří vědí, co se stalo, začínají růst oči na temeni. Několik jich už nechalo v tichosti připravit pohřeb, aby pokryli všechny možnosti."</p>

<p>Karede se chtěl na muže lépe podívat. Byl na urážky zvyklý - to patřilo k výcviku - ale tohle... Odstrčil křeslo, vstal a posadil se na okraj psacího stolu. Mor na něj bez mrknutí zíral, připravený bránit se před útokem, a Karede se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. „Proč jsi přišel za mnou, jestli si myslíš, že jsou do toho zapletení smrtonoši?" Z toho, jak se snažil udržet hlas klidný, se málem dusil. Od chvíle, kdy smrtonosná garda přísahala na mrtvolu Luthaira Pendraga, že bude chránit jeho syna, mezi gardisty nikdy nedošlo ke zradě! Nikdy!</p>

<p>Mor se uvolnil, když si uvědomil, že ho Karede nehodlá zabít, alespoň ne hned, ale na čele se mu leskl pot. „Slyšel jsem, že smrtonoš uvidí i dech motýla. Nemáš něco k pití?"</p>

<p>Karede krátce ukázal na cihlový krb, kde vedle plamenů stál stříbrný pohár a džbán, aby zůstaly v teple. Tam stály, nedotčené, od té doby, co je Ajimbura přinesl, když se Karede probudil. „Víno už je možná studené, ale nalej si, kolik budeš chtít. A až si svlažíš hrdlo, odpovíš mi na otázku. Buď podezíráš gardisty, nebo mě chceš zatáhnout do nějaké vlastní hry, a na mé oči, já zjistím, co z toho je pravda a proč to děláš."</p>

<p>Hledač si dřepl ke krbu a pozoroval ho koutkem oka, ale když se natáhl pro džbán, zamračil se a trochu sebou trhl. Vedle poháru stála věc, která vypadala jako miska se stříbrným okrajem a stříbrným podstavcem se vzorem beraního rohu. Světlo nebes, tolikrát Ajimburovi říkal, že má tu věc nějak uklidit! Nebylo pochyb, že Mor poznal, co to je.</p>

<p>Tak on zvažuje, že by se gardisté mohli účastnit zrady? „Nalej mi laskavě taky."</p>

<p>Mor zamrkal, maličko ustaraně - držel jediný pohár - a pak mu v očích zasvitlo pochopení. A znepokojilo ho to. Nalil víno i do misky, trochu roztřeseně, a než misku zvedl, otřel si ruku o kabát. Každý člověk má své hranice, dokonce i hledač, a pokud je někdo dotlačen až k nim, je zvlášť nebezpečný, ale Mor byl navíc vyvedený z rovnováhy.</p>

<p>Karede si misku vzal oběma rukama, zvedl ji do výše a sklonil hlavu. „Na císařovnu, kéž žije věčně ve cti a slávě. Smrt a hanbu jejím nepřátelům."</p>

<p>„Na císařovnu, kéž žije věčně ve cti a slávě," zopakoval Mor, skloniv hlavu a zvednuv pohár. „Smrt a hanbu jejím nepřátelům."</p>

<p>Karede si přiložil Ajimburův pohár ke rtům a cítil, jak ho druhý muž pozoruje. Víno bylo opravdu studené, koření zhořklo, a byla tu i slabá pachuť leštěnky na stříbro. Říkal si, že chuť prachu mrtvého je jen jeho představivost.</p>

<p>Mor rychle vychlemtal polovinu vína a potom zazíral do poháru, jak si zřejmě uvědomil, co udělal. Viditelně mu dalo práci se ovládnout. „Furyk Karede," začal rázně. „Narozen před čtyřiceti dvěma lety tkalcům, v majetku jistého Jalida Magonineho, řemeslníka v Ancarid. V patnácti vybrán k výcviku do smrtonosné gardy. Dvakrát pochvala za hrdinství, v depeších zmíněn třikrát, pak, jako veterán po sedmi letech, jmenován osobním strážcem vznešené paní Tuon při jejím narození." Tenkrát se tak pochopitelně nejmenovala, ale zmínit její rodné jméno by byla urážka. „Tentýž rok, jako jeden ze tří, kteří přežili první známý útok na její život, vybrán pro výcvik na důstojníka. Sloužil během Mujamiho povstání a Jianminského incidentu, další pochvaly za hrdinství, další zmínky v depeších, a převelen zpět k osobní stráži vznešené paní těsně před jejími prvními pravými jmeninami." Zadíval se do svého vína a pak najednou vzhlédl. „Na vlastní žádost. To je neobvyklé. Další rok jsi utržil tři vážná zranění, když jsi ji chránil vlastním tělem před dalšími najatými vrahy. Dala ti svůj nejvzácnější majetek, panenku. Po další pozoruhodné službě, s dalšími pochvalami a zmínkami, tě vybrali do osobní stráže samotné císařovny, kéž žije věčně, a tam jsi sloužil do chvíle, než tě určili, abys doprovázel vznešeného pána Turaka do těchto zemí s <emphasis>Hailene. </emphasis>Časy se mění, lidé se mění, ale než jsi šel chránit trůn, ještě dvakrát jsi žádal o přidělení k osobní stráži vznešené paní Tuon. <emphasis>Velmi </emphasis>neobvyklé. A tu panenku sis nechal, dokud ji nezničil velký požár Sohimy, asi deset let."</p>

<p>Nikoli poprvé byl Karede vděčný za svůj výcvik, jenž mu umožňoval za všech okolností udržovat hladkou tvář. Neuvážené výrazy poskytovaly protivníkovi příliš velkou výhodu. Vzpomínal na tvář malé holčičky, která mu položila tu panenku do nosítek. Stále ji slyšel. <emphasis>Chránil jsi mě vlastním ži</emphasis><emphasis>votem, takže si musíš vzít Emel</emphasis><emphasis>du, aby ona dávala pozor na tebe, </emphasis>řekla. <emphasis>Samozřejmě tě nemůže doopravdy chránit, je to jenom panenka. Ale nech si ji jako připomínku, že tě vždycky vyslyším, vyslovíš-li mé jméno. Pochopitelně pokud budu ještě naživu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Mou ctí je věrnost," pravil a opatrně položil Ajimburův pohár na stůl, aby si nevylil víno na papíry. Ať už jeho sluha leštil stříbro sebevíc, Karede si nemyslel, že by se pohár někdy namáhal umýt. „Věrnost trůnu. Proč jsi za mnou přišel?"</p>

<p>Mor se pohnul, takže ušák byl mezi nimi. Nepochybně si myslel, že vypadá nedbale, ale očividně by nejradši pohárem mrštil. Pod kabátem na zádech měl nůž a nejspíš ještě jeden někde jinde. „Tři hlášení o přidělení k osobní stráži vznešené paní Tuon. A nechal sis tu panenku."</p>

<p>„To jsem pochopil," sdělil mu Karede suše. Gardisté si neměli vytvořit náklonnost k těm, které měli chránit. Smrtonosná garda sloužila výhradně Křišťálovému trůnu a sloužila <emphasis>komukoliv, </emphasis>kdo na něj usedl, z celé duše a srdce. Ale on si pamatoval vážnou tvář té holčičky, uvědomující si již tehdy, že se možná nedožije toho, aby mohla splnit svou povinnost, ale stejně se snažila ji splnit. A nechal si její panenku. „Ale na těch řečech o dívce je víc, že?"</p>

<p>„Dech motýla," zamumlal hledač. „Je mi potěšením promluvit si s někým, kdo tak rychle chápe. V noci, kdy byla zavražděna Tylin, byly z kotců v Tarasinském paláci odvedeny dvě <emphasis>damane. </emphasis>Obě bývalé Aes Sedai. Nepřipadá ti to jako příliš velká shoda okolností?"</p>

<p>„Mně připadá každá shoda okolností podezřelá, Almurate. Ale co to má společného s těmi řečmi <emphasis>a</emphasis>...<emphasis> </emphasis>ostatními věcmi?"</p>

<p>„Tahle síť je zamotanější, než si umíš představit. Té noci opustilo palác několik dalších lidí, mezi jinými mladý muž, který byl asi Tylinin mazlíček, čtyři muži, kteří byli rozhodně vojáci, a jeden stařec, jakýsi Tom Merrilin, nebo si tak alespoň říkal, ale byl mnohem vzdělanější, než bys čekal. Všichni byli v různých dobách viděni s Aes Sedai, které byly ve městě předtím, než si ho říše znovu vzala." Hledač se napjatě naklonil nad lenoch. „Tylin možná nezavraždili proto, že složila přísahu věrnosti, ale proto, že zjistila věci, jež mohly být nebezpečné. Mohla být neopatrná v tom, co vyjevila chlapci v polštářích, a on to donesl Merrilinovi. Můžeme mu tak říkat, dokud nezjistíme příhodnější jméno. Čím víc o něm zjišťuju, tím zajímavější je: zná svět, mluví uhlazeně, v přítomnosti šlechticů a korunovaných hlav je klidný. Vlastně bys řekl dvořan, kdybys nevěděl, že je sluha. Jestli měla Bílá věž s Ebú Darem nějaké plány, mohla by poslat takového muže, aby je provedl."</p>

<p>Plány. Karede bez uvažování zvedl Ajimburův pohár a skoro se napil dřív, než si uvědomil, co dělá. Dál ale pohár držel, aby to nevypadalo, že je zmatený. Každý - aspoň z těch, kdo to věděli - si byl jistý, že zmizení vznešené paní Tuon je součástí boje o nástupnictví po císařovně, kéž žije věčně. Takový byl život v císařské rodině. Kdyby byla vznešená paní Tuon nakonec přece jenom mrtvá, musel by být jmenován nový dědic. Kdyby byla mrtvá. A kdyby ne... Bílá věž by poslala své nejlepší, pokud ji chtěla unést. Jestli s ním ovšem hledač nehrál nějakou vlastní hru. Hledači se vždycky snažili ulovit každého kromě samotné císařovny, kéž žije věčně. „Přednesl jsi to svým nadřízeným a oni to odmítli, jinak bys s tím nechodil za mnou. To, nebo... Ty ses jim o tom nezmínil, že ne? Proč ne?"</p>

<p>„Věc je mnohem zamotanější, než si umíš představit," pronesl Mor tiše a jedním okem sledoval dveře, jako by měl podezření, že je někdo poslouchá. Proč začal být opatrný až teď? „Je tu mnoho... komplikací. Ty dvě <emphasis>damane </emphasis>odvedla paní Egeanin Tamarath, která předtím měla styky s Aes Sedai. Vlastně dost důvěrné styky. Velmi důvěrné. Očividně vypustila ostatní <emphasis>damane, </emphasis>aby kryla svůj útěk. Egeanin opustila město té noci se třemi <emphasis>damane </emphasis>ve svém doprovodu a také, jak si myslíme, s Merrilinem a ostatními. Nevíme, kdo byla ta třetí <emphasis>damane </emphasis>- máme podezření, že to byl někdo důležitý z Atha'an Miere nebo možná nějaká Aes Sedai, která se skrývala ve městě - ale identifikovali jsme <emphasis>sul'dam, </emphasis>jež použila, a dvě měly bližší vztahy se Suroth. A ona sama měla mnoho styků s Aes Sedai." Přese všechnu ostražitost to Mor řekl, jako by to nebyl blesk z čistého nebe. Nebylo divu, že je tak nervózní.</p>

<p>Aha. Suroth se tedy spikla s Aes Sedai a podplatila některé hledače výše postavené než Mor a Bílá věž poslala lidi pod velením jednoho ze svých nejlepších mužů, aby provedli jisté věci. Všechno to bylo uvěřitelné. Když Karedeho vyslali s Předběžníky, dostalza úkol dohlížet na urozené kvůli přehnané ctižádosti. Takhle daleko od říše vždycky existovala možnost, že se pokusí zřídit si vlastní království. A on sám vysílal muže do měst, o kterých věděl, že padnou, ať je budou obyvatelé bránit sebevíc, aby nepřítele poškodili zevnitř.</p>

<p>„Máš směr, Almurate?"</p>

<p>Mor zavrtěl hlavou. „Odjeli na sever a v palácových stájích se zmínili o Jehannahu, ale to vypadá na zřejmý pokus o úskok. Při první příležitosti změní směr. Prohlížíme všechny čluny dost velké, aby je převezly přes řeku, ale tak velká plavidla se objevují pořád. Na tomhle místě není žádný řád."</p>

<p>„To mi dává hodně námětů k přemýšlení."</p>

<p>Hledač se zaškaredil, lehce zkřivil rty, ale zřejmě si uvědomil, že víc už se Karede nepřizná. Kývl. „Ať už uděláš cokoliv, měl bys vědět jedno. Možná si říkáš, jak to děvče z kupců vůbec něco vylákalo. Zřejmě ji vždycky doprovázeli dva nebo tři vojáci. Popis jejich zbroje je také velice přesný." Natáhl ruku, jako kdyby se chtěl dotknout Karedeho županu, ale moudře nechal ruku klesnout. „Většina lidí to nazývá černou. Chápeš? Ať už se rozhodneš udělat cokoliv, neotálej." Zvedl pohár. „Na tvé zdraví, generálpraporečníku Furyku. Na tvé zdraví a na zdraví říše."</p>

<p>Karede bez váhání dopil Ajimburův pohár.</p>

<p>Hledač odešel stejně náhle, jako přišel, a chvíli poté, co se za ním zavřely dveře, zase se otevřely a vstoupil Ajimbura. Mužík se vyčítavě zadíval na lebku v Karedeho rukou.</p>

<p>„Ty o těch řečech víš, Ajimburo?" To se klidně mohl ptát, jestli ráno vyšlo slunce, jako jestli Ajimbura poslouchal. On to tedy rozhodně nepopřel.</p>

<p>„Nepošpiním si jazyk takovou špínou, ó vznešený," prohlásil a narovnal se do své plné výšky.</p>

<p>Karede si povzdechl. Ať už vznešená paní Tuon zmizela z vlastní vůle či z vůle někoho jiného, hrozilo jí velké nebezpečí. A jestli ty řeči byly nějaká Morova intrika, nejlepší způsob, jak porazit jiného v jeho vlastní hře, bylo hrát svou vlastní hru. „Odlož mou břitvu." Posadil se, vzal si pero a levou rukou si přidržel rukáv županu.</p>

<p>Brzy po poledni následujícího dne se přepravoval přes přístav na přívozu, který vyplouval každou hodinu podle přesného zvonění. Byla to neohrabaná bárka, která se silně kolébala, jak ji opačiny poháněly po vlnách. Kupecké vozy s plachtami, přivázané na oporkách na palubě, skřípaly s každým zhoupnutím, koně nervózně podupávali a veslaři museli odhánět vozky a najaté stráže, kteří chtěli vyprázdnit žaludek přes okraj. Někdo prostě neměl na pohyb vody žaludek. Sama obchodnice, baculatá žena s měděnou pletí, stála na přídi, zabalená do tmavého pláště, snadno vyrovnávala pohyby přívozu a upřeně sledovala blížící se přístaviště. Karedeho vedle sebe si nevšímala. Možná poznala, že je Seanehan, podle sedla na jeho hnědákovi, když už ne jinak, ale on měl přes zelený kabát s červenými lemy prostý šedý plášť, takže pokud na něj vůbec myslela, tak jen jako na obyčejného vojáka. S mečem u pasu nicméně nebyl osadník. Ve městě mohly být bystřejší oči i přes všechno, co podnikl, aby se jim vyhnul, s tím však nemohl nic dělat. S trochou štěstí má den, možná dva, než si někdo uvědomí, že se do hostince, kde přebýval, hned tak nevrátí.</p>

<p>Jakmile přívoz dorazil ke kůží obaleným kůlům mola, vyhoupl se do sedla a byl první, kdo projel, jakmile se vrata otevřela. Obchodnice stále vyháněla své vozky na kozlíky a převozníci odvazovali kola. Karede nechal Aldazara kráčet pomalu, protože dláždění bylo stále ještě mokré a plné koňských koblížků a ovčího trusu. Zrychlil až na Illiánské silnici, i když ho ani pak nenechal cválat. Netrpělivost byla nectnost, pokud člověk nevěděl, jak dlouhá cesta ho čeká.</p>

<p>Silnici za přístavištěm lemovaly jen hostince, budovy s plochou střechou, s popraskanou a loupající se bílou omítkou a vybledlými vývěsními štíty, pokud měly vůbec nějaké. Silnice tvořila severní okraj Rahadu a na lavičkách před hostinci se povalovali ošuntělí muži a mrzutě se dívali, jak projíždí kolem. Nebyli mrzutí proto, že byl Seanehan. Usoudil, že na každého na koňském hřbetě by se tvářili stejně. Vlastně asi na každého, kdo měl v kapse trochu peněz. Ale brzy je nechal za zády a příštích několik hodin projížděl olivovými háji a mezi malými statky, kde byli dělníci natolik zvyklí na cestující, že od práce na poli ani nevzhlédli. Moc lidí tudy ale necestovalo, jen hrstka žebřiňáků s vysokými koly a dvakrát tolik kupeckých povozů rachotilo směrem k Ebú Daru s najatými strážemi okolo. Mnoho vozků a kupci měli výrazné illiánské plnovousy. Bylo zvláštní, že Illian dál posílal své zboží do Ebú Daru a současně bojoval proti říši, ale lidé na této straně Východního moře se často chovali divně, měli zvláštní zvyky, které se zrovna moc nepodobaly příběhům vyprávěným o domovině velkého Jestřábího křídla. Často se jim to tady vůbec nepodobalo. Bylo třeba zdejší lidi pochopit, pokud měli být přivedeni do říše, ale to nebyla jeho věc, to bylo na výše postavených, než byl on. On měl své povinnosti.</p>

<p>Statky ustoupily lesům a křoví a jeho stín se před ním dloužil, jak už slunce klesalo k obzoru, když uviděl, co hledal. Těsně před ním dřepěl na severní krajnici Ajimbura a pískal na rákosovou píšťalu, zobrazení lenocha a ulejváka. Než k němu Karede dorazil, zastrčil si píšťalu za pás, zvedl svůj hnědý plášť a zmizel v křoví. Karede se ohlédl, aby se ujistil, že je silnice prázdná, a pak s Aldazarem na stejném místě odbočil ze silnice.</p>

<p>Mužík čekal mimo dohled silnice mezi jakýmisi mohutnými borovicemi, vysokými dobře pětadvacet sáhů. Zase pokrčil rameny místo úklony a vyškrábal se do sedla štíhlého ryzáka s bílými ponožkami. Trval na tom, že bílé nohy u koně přinášejí štěstí. „Tudy, ó vznešený?" řekl, a když mu Karede ukázal, že může, zamířil s koněm hlouběji do lesa.</p>

<p>Museli ujet jen asi půl míle, ale nikdo z těch, kdo projížděli po silnici, netušil, co čeká na velké mýtině. Musenge přivedl sto gardistů na dobrých koních a dvacet ogierských zahradníků, všechny v plné zbroji, spolu se soumary, nesoucími zásoby na dva týdny. Bude mezi nimi i nákladní kůň, jehož Ajimbura vyvedl včera s Karedeho zbrojí. Hlouček <emphasis>sul'dam </emphasis>stál vedle vlastních koní a některé poplácávaly šest uvázaných <emphasis>damane. </emphasis>Když mu Musenge vyjel vstříc, se zachmuřeným Harthou - prvním zahradníkem - majícím sekeru se zelenými střapci přehozenou přes rameno, jedna z žen, Melitene, <emphasis>der'sul'dam </emphasis>vznešené paní Tuon, nasedla a připojila se k nim.</p>

<p>Musenge a Hartha se dotkli pěstmi srdce a Karede jejich pozdrav opětoval, ale očima zalétl k <emphasis>damane. </emphasis>Zvláště k jedné, malé ženě, kterou po vlasech hladila tmavá <emphasis>sul'dam </emphasis>s hranatým obličejem. Tvář <emphasis>damane </emphasis>byla vždycky klamná - stárly pomalu a žily velmi dlouhou dobu - ale tahle byla jiná, ten rozdíl se naučil přičítat těm, jež si říkaly Aes Sedai. „Jaký důvod jsi uvedla, abys je dostala z města všechny naráz?" zeptal se.</p>

<p>„Cvičení, generálpraporečníku," odpověděla Melitene s trpkým úsměvem. „Všichni vždycky věří, že jde o cvičení." Vykládalo se, že vznešená paní Tuon ve skutečnosti nepotřebuje žádnou <emphasis>der'sul'</emphasis><emphasis>dam, </emphasis>aby cvičila její majetek, ale Melitene, s dlouhými vlasy víc bílými než černými, byla zkušená nejen ve svém řemesle a věděla, nač se doopravdy ptá. Požádal Musengeho, aby přivedl dvě <emphasis>damane, </emphasis>pokud to půjde. „Nikdo z nás nechtěl zůstat tady, generálpraporečníku. Ne, když se jedná o tohle. A Mylen..." To musela být bývalá Aes Sedai. „Když jsme opustily město, řekly jsme <emphasis>damane, </emphasis>proč odcházíme. Vždycky je nejlepší, když vědí, co mají čekat. Od té doby Mylen uklidňujeme. Ona vznešenou paní miluje. Všechny ji milují, ale Mylen ji uctívá, jako kdyby už seděla na Křišťálovém trůně. Jestli Mylen dostane do rukou jednu z těch ,Aes Sedai'," zasmála se, „budeme si muset pospíšit, aby nám ještě stála za uvazování."</p>

<p>„Nevidím tu důvod ke smíchu," zabručel Hartha. Ogier byl ještě ošlehanější a šedivější než Musenge, dlouhé kníry měl šedé a oči jako černé kameny. Byl zahradníkem ještě dřív, než se Karede narodil, možná ještě předtím, než se narodil jeho děd. „Nemáme žádný cíl. Snažíme se chytat vítr do sítě." Melitene rychle zvážněla a Musenge se tvářil ještě zachmuřeněji než Hartha, pokud to vůbec bylo možné.</p>

<p>Za deset dní lidé, jež hledali, urazili mnoho mil. Nejlepší, koho Bílá věž mohla poslat, by nebyl tak nestydatý, aby zamířil rovnou na východ poté, co zkusil tu lest s Jehannahem, ani tak hloupý, aby zamířil rovnou na sever, ale stále bylo třeba prohledat velkou a stále se zvětšující oblast. „Tak to musíme rozhodit sítě bez otálení," prohlásil Karede, „a rozhodit je hustě."</p>

<p>Musenge a Hartha kývli. Co musela smrtonosná garda udělat, to udělá. Třeba i chytí vítr.</p><empty-line /><p>KAPITOLA PÁTÁ</p>

<p><strong><emphasis>Kování kladiva</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Běžel rychle nocí, i když na zemi ležel sníh. Byl jedno se stíny, hnal se lesem a v měsíčním světle viděl skoro stejně jasně jako za denního světla. Hustou srst mu probíral vítr a náhle k němu přinesl pach, z něhož se mu srst zježila a srdce se mu rozbušilo nenávistí větší než k nezrozeným. Nenávistí a jistotou, že se blíží smrt. Teď už neměl na vybranou. Zrychlil a hnal se vstříc smrti. </emphasis></p>

<p>Perrin se náhle probudil do tmy před svítáním pod jedním ze zásobovacích vozů na vysokých kolech. Do kostí mu ze země pronikal chlad, i když měl těžký, kožišinou podšitý plášť a dvě pokrývky, a také vál vítr, ne moc silný, zato však ledový. Když si rukama v plechových rukavicích otíral obličej, ve vousech mu zapraskala námraza. Aspoň to vypadalo, že nesněží víc než v noci. Příliš často se probouzel pokrytý navátým sněhem a sníh zvědům ztěžoval práci. Velice rád by si promluvil s Elyasem stejně, jako hovoříval s vlky. Pak by nemusel snášet to nekonečné čekání. Únava se ho držela jako druhá košile. Ani si nevzpomínal, kdy se v noci pořádně vyspal. Ale nepřipadalo mu to důležité. V těchto dnech mu jen žár hněvu dával sílu, aby vydržel v pohybu.</p>

<p>Usoudil, že ho neprobudil sen. Každou noc ležel a čekal na noční můry a ony každou noc přišly. V nejhorších našel Faile mrtvou nebo ji nenašel vůbec. Z těch se probouzel zalitý potem. Vším méně hrozným se prospal, nebo se jen napůl probudil, když ho trolloci zaživa rozsekávali do kotle nebo mu draghkar požíral duši. Tento sen se vytrácel rychle, jako všechny obyčejné sny, ale vzpomínal si, jak je vlkem a cítí... Co? Něco, co vlci nenávidí víc než myrddraaly. Něco, o čem vlk ví, že ho to zabije. To, co věděl v tom snu, bylo pryč, zůstala jen matná vzpomínka. Nebyl ve vlčím snu, v tom odraze světa vezdejšího, kde mrtví vlci přebývají dál a živí se s nimi mohou radit. Vlčí sen mu vždycky zůstal v hlavě zcela jasný, ať už do něj vstoupil vědomě nebo ne. Ale tento sen mu stále připadal skutečný a jaksi naléhavý.</p>

<p>Ležel nehybně na zádech a v duchu pátral po vlcích. Snažil se je přimět, aby mu pomohli při tomhle lovu, jenže marně. Přesvědčit je, aby se zajímali o konání dvounožců, bylo přinejlepším obtížné. Velkým skupinám lidí se vlci vyhýbali a pro ně bylo půl tuctu už dost velká skupina, aby drželi zpátky. Lidé lovili vlčí kořist a většina se vlky snažila na potkání zabíjet. V myšlenkách nic nenašel, ale po nějaké době v dálce zachytil nějaké vlky. Nebyl si jistý, jak daleko jsou, ale bylo to jako zachytit šepot téměř na hranici slyšitelnosti. Byli hodně daleko. To bylo zvláštní. Přes roztroušené vesnice a zámky, dokonce i občas nějaké to městečko, tohle byla hlavně země vlků, většinou nedotčené hvozdy s velikým množstvím vysoké i menší zvěře.</p>

<p>Se smečkou, k níž nepatřil, bylo vždycky nutné hovořit formálně. Zdvořile vyslal mezi vlky svoje jméno, Mladý vlk, a také svůj pach, a v odpověď dostal jejich, Listolov, Vysoký medvěd, Bělochvost, Brko a Hřmící mlha a plno dalších. Smečka byla dost velká a vedla je Listolov, vlčice působící velmi sebejistě. Brko, chytrý a na vrcholu sil, byl jejím druhem. O Mladém býkovi slyšeli a byli ochotní si promluvit s přítelem slavného Dlouhého tesáka, prvního dvounožce, jenž s vlky mluvil po době tak dlouhé, až působila jako věky zmizelé v mlhách času. Všechno to byl proud obrazů a vzpomínek na pachy, které se mu v hlavě měnily ve slova, stejně jako slova, která si pomyslel, se nějak stávala obrazy a pachy, jež chápali oni.</p>

<p><emphasis>Chtěl bych něco zjistit, </emphasis>pomyslel si, když vyřídili pozdravy. <emphasis>Co vlk nenávidí víc než nezrozené? </emphasis>Pokoušel se vzpomenout si na ten pach ze snu, aby ho k němu přidal, jenže ten se mu ze vzpomínek ztratil. <emphasis>Něco, o čem vlk ví, že to znamená smrt.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Odpovědělo mu ticho a pramínek strachu promísený nenávistí, odhodláním a zdráháním. Ten strach už od vlků cítil dřív - nade všechno se báli požáru, ženoucího se lesem, alespoň si to myslel - ale tohle byl takový protivný strach, z něhož mu naskakovala husí kůže, celý se třásl a vyskakoval kvůli stínům. Promísený odhodláním pokračovat bez ohledu na cokoliv, byla to však víc hrůza než strach. Vlci takový děs nikdy necítili. Ale tihle ano.</p>

<p>Jeden po druhém se mu vytráceli z vědomí, schválně ho vyháněli, až zůstala jen Listolov. <emphasis>Poslední lov se blíží, </emphasis>řekla nakonec a vzápětí byla také pryč.</p>

<p><emphasis>Urazil jsem vás? </emphasis>Vyslal za nimi. <emphasis>Jestli ano, tak pouze z nevědomosti. </emphasis>Ale neodpověděli mu. Alespoň tihle vlci už s ním nepromluví, rozhodně ne v brzké době.</p>

<p><emphasis>Poslední lov se blíži. </emphasis>Tak vlci nazývali Poslední bitvu, Tarmon Gai'don. Věděli, že přijde, konečný střet mezi Světlem a Stínem, ačkoliv proč tomu tak musí být, to neuměli vysvětlit. Některé věci byly osudem, stejně jako východ a západ slunce a měsíce, a bylo osudem mnoha vlků, že při Posledním lovu zahynou. Báli se něčeho jiného. Perrin měl silný pocit, že on tam také bude muset být, že je předurčeno, aby tam byl, jenže pokud k Poslední bitvě dojde brzy, tak při ní nebude. Čekala ho práce, jíž se nemohl vyhnout - nechtěl! - dokonce ani kvůli Tarmon Gai'donu ne.</p>

<p>Vypudil z mysli bezejmenné děsy i Poslední bitvu, sundal si rukavice a sáhl si do kapsy kabátu pro kus řemenu, který tam měl. V ranním rituálu na něm mechanicky udělal další uzel a pak přejel prsty po řemeni a počítal. Dvaadvacet uzlů. Dvacet dvě rána od chvíle, kdy byla Faile unesena.</p>

<p>Zpočátku si nemyslel, že je nutné to počítat. Ten první den věřil, že je chladný a otupělý, ale zcela soustředěný, jenomže když se ohlédl zpět, viděl, že byl zahlcen nespoutaným vztekem a spalující touhou najít ty Shaidy co nejrychleji. Mezi Aiely, kteří unesli Faile, byli i muži z jiných kmenů, ale podle důkazů byla většina z nich Shaidové, a tak on na ně taky myslel. Touha vyrvat jim Faile z rukou dřív, než jí ublíží, mu stahovala hrdlo, až se málem dusil. Pochopitelně hodlal zachránit i ostatní ženy, které chytili spolu s ní, jenomže občas si musel v hlavě přeříkat jejich jména, aby se ujistil, že na ně nezapomněl úplně. Alliandre Maritha Kigarin, královna Ghealdanu a jeho lenice. Stále mu připadalo velice divné, že mu někdo složil přísahu věrnosti, zvlášť královna - byl přece kovář! Býval kovář, kdysi - ale měl k Alliandre povinnosti a nebýt něj, ona by se do nebezpečí nedostala. Bain, Shaardad z Černé skály, Chiad, Goshien z Kamenné řeky, aielské Děvy oštěpu, které za Faile přišly do Ghealdanu a Amadicie. Bojovaly i s trolloky ve Dvouříčí, když Perrin potřeboval každou ruku, která udržela nějakou zbraň, a tím si vysloužily právo dělat si na něj nároky. Arrela Shiego a Lacile Aldorwin, dvě hloupé mladé ženy, které si myslely, že se naučí být jako Aielové, nebo jako nějaká divná verze Aielů. Ony přísahaly věrnost Faile, stejně jako Maighdin Dorlainová, uprchlice bez měďáku, kterou Faile vzala pod svá křídla jako komornou. Nemohl opustit Faileiny lidi. Faile ni Bashere t'Aybara.</p>

<p>Litanie se vrátila zpět k ní, k jeho ženě, k dechu jeho života. Se zaúpěním sevřel řemen tak pevně, až se mu uzly bolestivě vtiskly do dlaně zpevněné dlouhými dny práce s kladivem. Světlo, dvaadvacet dní!</p>

<p>Práce se železem ho naučila, že spěch ničí kov, ale na začátku taktéž spěchal, cestoval na jih průchody, které vytvořili asha'mani Grady a Neald, až na místo, kde byly nalezeny nejjižnější stopy Shaidů, pak ještě dál na jih, směrem, kterým vedly stopy, jakmile asha'mani dokázali vytvořit další průchody. A trápil se každou vteřinu, kdy museli odpočívat, než mohli udělat další průchod a udržet ho otevřený dost dlouho, aby mohli všichni projít. Užíral se tím, že musí Faile osvobodit za každou cenu. Bolest během dní sílila, když zvědové pátrali stále dál a dál v neobydlené divočině, aniž by nalezli sebemenší stopu, že tu někdy někdo byl, až pochopil, že se musí vrátit po stopách, a pak se škvařil další dny ve vlastní šťávě, než ho asha'mani dovedli zpět, a pátral po nějakém náznaku, kde Shaidové odbočili.</p>

<p>Měl vědět, že odbočí. Na jihu by se sice dostali do teplejších krajin beze sněhu, jenž byl pro Aiely tak cizí, avšak zároveň by se tím dostali blíž k Seanchanům v Ebú Daru. Věděl o Seanchanech a měl čekat, že to zjistí i Shaidové! Jim šlo o kořist, ne o boj se Seanchany a <emphasis>damane. </emphasis>Další dny pomalu pochodovali se zvědy vepředu, dny, kdy padající sníh oslepoval dokonce i Aiely a donutil je zastavit, až konečně Jondyn Barran našel strom se škrábanci způsobenými vozem a Elyas ze sněhu pod ním vyhrabal zlomený aielský oštěp. A Perrin konečně odbočil na východ, nejvýš dva dny jižně od místa, kam cestovali poprvé. Když si to uvědomil, chtělo se mu výt, ale pevně se ovládal. Nesměl se vzdát, nesměl, ne, když na něm byla Faile závislá. Tehdy začal schraňovat vztek, začal ho tvarovat.</p>

<p>Její únosci získali velký náskok, protože byl příliš ukvapený, ale od té doby byl opatrný, jako kdyby byl v kovárně. Jeho hněv se vytvrdil a vytvaroval do určitého tvaru. Od chvíle, kdy opět narazili na stopu Shaidů, necestoval dál, než kam se od východu do západu slunce dostali zvědové, a bylo dobře, že byl opatrný, protože Shaidové několikrát náhle změnili směr, kličkovali, skoro jako by se nemohli rozhodnout, kam jdou. Nebo možná uhýbali, aby se připojili k dalším. Mohl se řídit pouze podle starých stop a táborů zasypaných sněhem, ale všichni zvědové se shodovali na tom, že počty Shaidů se zvětšují. Musely tu být pohromadě nejméně dva až tři klany, možná víc, což byla dost velká kořist. Pomalu ale jistě je začínal dohánět. A to bylo důležité.</p>

<p>Shaidové urazili větší vzdálenost, než by považoval za možné vzhledem ke sněhu a k tomu, kolik jich bylo, ale jim zřejmě nezáleželo na tom, zda je někdo sleduje. Možná věřili, že se nikdo neopováží. Občas tábořili i několik dní na stejném místě. Hněv vykovaný do určitého tvaru. Cestu Shaidů lemovaly zničené vesnice, městečka a panství, jako by byli lidské kobylky, vylupovali sklady a spolu s dobytkem odváděli i lidi. Často v době, kdy konečně dorazil na místo, nezůstal tam nikdo živý, jenom prázdné domy. Lidé odešli hledat potravu jinam. Eldar překročil v Altaře, kde byl malý přívoz, který používali formani a místní sedláci, ne kupci, a kdysi ho provozovali mezi dvěma vesnicemi na zalesněných březích řeky. Jak se přes řeku dostali Shaidové, to netušil, ale jemu otevřeli průchod asha'mani. Z přívozu zůstala jen kamenná mola na obou březích a několik nevypálených budov bylo opuštěných. Zůstali jen tři vyhublí zdivočelí psi, kteří se při pohledu na lidi stáhli. Hněv se vytvrdil a vytvaroval v kladivo.</p>

<p>Včera ráno narazil na mrňavou vísku, kde na stovky kopiníků a lučištníků, vyjíždějících za rozbřesku z lesa za rudým orlem Manetherenu a karmínovou vlčí hlavou, stříbrnými hvězdami Ghealdanu a zlatým jestřábem Mayene, následovaných dlouhým zástupem vozů na vysokých kolech a remont, zírala hrstka ohromených, ušmudlaných lidí. Když uviděli Gaula a ostatní Aiely, ochromení překonali a v panice se rozběhli do lesa. Pár jich pochytat, aby odpověděli na otázky, bylo těžké. Byli ochotní raději se uhnat k smrti než si pustit Aiely k tělu. V Brytanu byla jen desítka rodin, ale Shaidové odsud přede dvěma dny unesli devět mladých lidí spolu se všemi jejich zvířaty. Dva dny. Kladivo bylo nástroj pro určitou práci.</p>

<p>Věděl, že musí být opatrný, jinak Faile ztratí navždycky, jenže kdyby byl opatrný přespříliš, ztratil by ji taky. Včera časně ráno řekl těm, kteří šli na zvědy, že mají jít dál než doteď a vrátit se až se západem slunce, pokud Shaidy nenajdou dřív. Za chvíli vyjde slunce a pár hodin nato se Elyas, Gaul a ostatní vrátí. Děvy a někteří dvouříčtí muži dokázali vystopovat i stín na vodě. Ačkoliv se Shaidové pohybovali rychle, zvědové byli rychlejší. Nebyli obtíženi rodinami, vozy a zajatci. Tentokrát poznají přesně, kde Shaidové jsou. Určitě. Věděl to. Naprosto jistě. Najde Faile a osvobodí ji. To bylo ze všeho na světě nejdůležitější, důležitější než zůstat naživu, pokud bude žít dost dlouho, aby toho dosáhl, jenže on <emphasis>byl </emphasis>kladivem, a pokud existoval nějaký způsob, jak toho dosáhnout, jakýkoliv způsob, hodlal tyhle Shaidy rozmlátit na kaši.</p>

<p>Odhodil pokrývky, znovu si natáhl plechové rukavice, zvedl sekeru, již měl položenou vedle sebe, s půlměsíčnou čepelí a těžkým bodcem, vykutálel se zpod vozu a vstal na udupaném sněhu. Kolem něj stály v řadách vozy na bývalých brytanských polích. Příjezd dalších cizinců v takovém množství a ozbrojených, s cizími prapory, byl víc, než zbylí vesničané zvládli. Jakmile je Perrin nechal, ten ubohý zbyteček se rozprchl do lesů, s tím, co pobrali, na zádech a na saních. Utíkali, jako by byl Perrin další Shaido, a neohlíželi se ze strachu, že je sleduje.</p>

<p>Když si prostrčil sekeru silnou smyčkou na opasku, hlubší stín u vedlejšího vozu se protáhl a změnil se v muže zabaleného do pláště černějšího než noc. Perrina to nepřekvapilo. Ve vzduchu sice visel silný pach koní, jichž tu bylo několik tisíc, jezdeckých, náhradních i tažných, nemluvě o nasládlém pachu koňského hnoje, on ale při probuzení stejně zachytil pach druhého muže. Srpek měsíce nízko na obloze vydával dost světla, aby mu viděl do tváře, i když ne jasně, i na jílec meče s mosaznou hlavicí, který měl na zádech. Aram býval kdysi cikán, avšak Perrin usoudil, že už jím nikdy nebude, i když nosil jasně pruhovaný cikánský kabát. Nyní měl Aram ve tváři vepsanou tvrdost, kterou nezakryly ani stíny. Stál, jako by byl připravený tasit meč, a od chvíle, kdy unesli Faile, se hněv stal stálou součástí i jeho pachu. Když Faile unesli, hodně věcí se změnilo. Avšak Perrin ten hněv chápal. Předtím ho nechápal, ne doopravdy, ne, dokud neunesli Faile.</p>

<p>„Chtějí tě vidět, urozený pane Perrine," řekl Aram a trhl hlavou ke dvěma nejasným postavám rýsujícím se mezi vozy. Při hovoru se mu u úst tvořila pára. „Řekl jsem jim, aby tě nechali vyspat." Tuhle vadu Aram měl, příliš se o něj staral, i když ho o to nikdo nežádal.</p>

<p>Perrin zavětřil a oddělil pachy těch dvou stínů od koní. „Přijmu je hned. Ať mi připraví Tanečníka, Arame." Snažil se být v sedle dřív, než se probudil zbytek tábora. Částečně proto, že stát v klidu bylo pro něho stále obtížnější. Stát v klidu znamenalo, že nechytá Shaidy. Částečně se tím taky snažil vyhnout společnosti, pokud to jen šlo. Byl by vyjel na zvědy sám, kdyby lidé, již tu práci vykonávali, nebyli mnohem lepší než on.</p>

<p>„Ano, můj pane." Do Aramova pachu se vloudila zubatost, když se ploužil sněhem pryč, ale Perrin si toho stěží všiml. Jenom něco opravdu důležitého by přimělo Sebbana Balwera vyhrabat se z pokrývek ještě za tmy, a totéž platilo pro Selandu Darengil...</p>

<p>Balwer vypadal vyzáble i v tlustém kabátě a obličej měl téměř zakrytý kapuci. Kdyby se narovnal, místo aby se krčil, byl by skoro o dlaň vyšší než Cairhieňanka vedle něj, která nebyla moc vysoká. Choulil se a přeskakoval z nohy na nohu, jak mu zima pronikala podrážkami. Selanda, v tmavém mužském kabátě a spodkách, se hodně snažila nevšímat si teploty, i když se jí před obličejem tvořila pára, jak dýchala. Třásla se, ale stejně se jí dařilo naparovat se, s pláštěm přehozeným přes rameno a rukou v rukavičce položenou na jílci meče. Kapuci pláště měla také shozenou, takže bylo vidět, že má vlasy ostříhané nakrátko až na pramen na temeni, který měla na šíji svázaný tmavou pentlí. Selanda vedla ty hlupáky, kteří chtěli napodobovat Aiely, Aiely nosící meče. Její pach byl měkký a hustý jako rosol. Byla ustaraná. Z Balwera bylo cítit soustředění, ale on byl soustředěný skoro vždycky.</p>

<p>Hubený mužík přestal poskakovat, aby se mohl rychle poklonit. „Urozená paní Selanda má zprávy, o kterých jsem usoudil, že bys je měl slyšet od ní, můj pane." Hlas měl suchý a přesný. Stejně by mluvil, i kdyby měl hlavu položenou na popravčím špalku. „Má paní, prosím?" Byl jenom tajemník - Failein a Perrinův tajemník - puntičkářský, rezervovaný chlapík a Selanda byla šlechtična, ale od Balwera to neznělo jako prosba.</p>

<p>Loupla po něm okem a posunula si meč. Perrin se napjal, že ji chytí. Nemyslel si, že by skutečně tasila, ale nebyl si jí jistý, ani jejími směšnými přáteli, aby ji bral na lehkou váhu. Balwer ji jenom pozoroval s hlavou nakloněnou na stranu a byla z něj cítit netrpělivost, ne starosti.</p>

<p>Selanda pohodila hlavou a otočila se k Perrinovi. „Vidím tě, můj pane Perrine Zlatooký," začala se strohým cairhienským přízvukem, ale došlo jí, že na její hraní si na Aiela nemá trpělivost, a tak honem pokračovala. „Dnes v noci jsem zjistila tři věci. První a nejméně důležitá je, že Haviar hlásil, že Masema včera vyslal do Amadicie dalšího jezdce. Nerion se ho snažil sledovat, jenomže ho ztratil."</p>

<p>„Vyřiď Nerionovi, že jsem řekl, že nemá nikoho sledovat," sdělil jí ostře. „A Haviarovi totéž. Měli by to vědět! Mají pozorovat, poslouchat a hlásit, co viděli a slyšeli, nic víc. Rozumíš?" Selanda rychle kývla a na okamžik z ní byl cítit strach. Strach z něj, usoudil Perrin, strach z toho, že se na ni zlobí. Žluté oči u člověka některé lidi vyváděly z míry. Sundal ruku ze sekery a sepjal ruce za zády.</p>

<p>Haviar a Nerion byli další z dvou desítek Faileiných mladých hňupů, jeden byl Tairen, druhý Cairhieňan. Faile je využívala jako špehy, což ho z nějakého důvodu stále žralo, i když mu řekla do očí, že špehování je záležitostí manželky. Muž musel dávat dobrý pozor, když si myslel, že si jeho žena dělá legraci, poněvadž si ji zrovna dělat nemusela. Celá ta představa špehování ho vyváděla z míry, ale jestli je mohla využívat Faile, mohl je využívat i její manžel, když to bylo nutné. Ale pouze ti dva. Masema byl zřejmě přesvědčený, že dřív nebo později za ním půjde každý kromě temných druhů, ale kdyby k němu z Perrinova tábora přešlo příliš mnoho lidí, mohl by je začít podezírat.</p>

<p>„A neříkej mu Masema, ani tady," dodal stroze. Ten chlap totiž poslední dobou tvrdil, že Masema Dagar ve skutečnosti zemřel a z hrobu povstal jako prorok pána Draka Znovuzrozeného, a při zmínce o svém dřívějším jméně byl ještě nedůtklivější než obvykle. „Uklouzne ti to na špatným místě a budeš mít štěstí, když jen pošle pár svých rváčů, aby tě zbičovali, až tě příště najdou samotnou." Selanda znovu kývla, vážně, a tentokrát beze strachu. Světlo, tihle Faileini kreténi ani nepoznali, kdy by se měli bát.</p>

<p>„Už skoro svítá," zamumlal Balwer, zachvěl se a přitáhl si plášť k tělu. „Brzy budou všichni vstávat a některé věc je lepší probírat tak, aby to neviděl každý. Bude-li má paní pokračovat?" Znovu to nebyl jen návrh. Selanda a ostatní Faileini příživníci byli dobří jen na to, aby vyvolávali potíže, a Balwer ji z nějakého důvodu provokoval, ale ona sebou jen rozpačitě škubla a omluvila se.</p>

<p>Opravdu se začínalo objevovat světlo, alespoň pro Perrinovy oči. Obloha nad nimi byla stále černá, posetá jasnými hvězdami, ale on už skoro rozeznával barvu šesti úzkých pruhů na přednici Selandina kabátu. Rozhodně pruhy rozeznával. Došlo mu, že spal déle než obvykle, a zavrčel. Nemohl si dovolit poddat se únavě, jakkoli unavený byl! Musel si poslechnout Selandinu zprávu - nedělala by si starosti jenom kvůli tomu, že Masema někam poslal jezdce, neboť to dělal skoro každý den - ale už se nervózně ohlížel po Aramovi s Tanečníkem. Zachytil nějakou činnost mezi koňmi, nicméně po jeho koni nebylo zatím ani vidu.</p>

<p>„Ta druhá věc, můj pane," pokračovala Selanda, „je, že Haviar viděl soudky se slanečky a soleným hovězím s altarskými značkami, a hodně jich bylo. Říkal, že mezi Mas... mezi prorokovými lidmi jsou taky Altařané. Několik jich vypadá na řemeslníky a pár na kupce nebo městské úředníky. V každém případě to jsou zavedení lidé a někteří si zřejmě nejsou jistí, jestli se rozhodli správně. Stačilo by se zeptat a mohli bychom zjistit, odkud se ty ryby a hovězí vzaly. A možná bychom pro tebe získali víc špehů."</p>

<p>„Vím, odkud ty ryby a hovězí pocházejí, a ty taky," odsekl Perrin podrážděně. Za zády zatínal ruce v pěst. Doufal, že když postupují tak rychle, nebude moci Masema vysílat nájezdníky. Byli stejně špatní jako Shaidové, pokud ne horší. Nabídli lidem možnost přísahat věrnost Draku Znovuzrozenému a ty, kteří odmítli nebo jen prostě váhali příliš dlouho, upálili nebo probodli. V každém případě se od lidí, ať už vytáhli s Masemou nebo ne, čekaly velkorysé dary na podporu prorokovy věci, zatímco ti, kdo zemřeli, byli nepochybně temní druzi a jejich majetek se zabavil. Zloději přišli podle Masemova zákona o ruku, ale podle něj nic z toho, co jeho nájezdníci dělali, krádež nebyla. Podle jeho zákonů bylo za vraždu a spoustu dalších zločinů oběšení, ale spousta jeho následovníků zřejmě raději vraždila než přijímala přísahy. Tak získali větší kořist a pro některé byla vražda příjemným rozptýlením před snídaní.</p>

<p>„Řekni jim, ať se drží dál od těch Altařanů," pokračoval Perrin. „Za Masemou se táhne kdejaká pakáž, a i kdyby měli postranní úmysly, nepotrvá dlouho, než nasáknou zápalem jako ostatní. Pak bez váhání rozpářou i souseda, natož někoho, kdo jim bude dávat špatný otázky. Já chci jen vědět, co Masema provádí, co plánuje."</p>

<p>Bylo jasné, že má něco za lubem. Tvrdil, že pro každého kromě Randa je rouháním dotýkat se jediné síly, tvrdil, že se chce jen připojit k Randovi. Jako vždycky při pomyšlení na Randa Perrinovi před očima zavířily barvy, tentokrát jasnější než obvykle, ale hněv je odpařil. Ale rouhání nerouhání, cestování Masema přijal, a to nebylo jenom tak nějaké usměrňování, ale <emphasis>mužské </emphasis>usměrňování. A ať tvrdil cokoliv, udělal to, aby zůstal co nejdéle na západě, ne proto, aby pomohl zachránit Faile. Perrin obvykle lidem věřil, dokud se neukázalo, že nejsou spolehliví, ale stačilo si přičichnout k Masemovi, aby věděl, že ten chlapík je šílený jako zvíře se vzteklinou, a ještě méně důvěryhodný.</p>

<p>Uvažoval o tom, jak ho zarazit, ať už plánoval cokoliv. O tom, jak zabránit Masemovi ve vraždění a pálení. Masema měl s sebou deset či dvanáct tisíc lidí, možná víc - nebyl zrovna vstřícný, když došlo na čísla, a poněvadž tábořili jako špinavá banda, nedali se spočítat - a Perrin jich neměl ani čtvrtinu, z čehož bylo několik set vozků a pacholků a dalších, kteří by v boji spíš zdržovali než pomáhali, ale se třemi Aes Sedai a dvěma asha'many, nemluvě o šesti aielských moudrých, mohl Masemu zarazit. Moudré a dvě z Aes Sedai by se toho ochotně zúčastnily. Víc než jen ochotně. Chtěly Masemu zabít. Ale kdyby jeho vojsko rozehnal, vznikly by pouze stovky menších tlup, jež by se rozptýlily po celé Altaře a dál a loupily by a zabíjely pro sebe, místo ve jménu Draka Znovuzrozeného. <emphasis>Rozehnat Shaidy by mělo stejné následky, </emphasis>usoudil a přestal na to myslet. Zarazit Masemu chtělo čas, který neměl. Dokud nebudou Shaidové rozdrcení.</p>

<p>„Co je ta třetí věc, kterou jsi zjistila, Selando?" zeptal se drsně. K jeho úžasu <emphasis>začala </emphasis>páchnout ještě většími starostmi.</p>

<p>„Haviar někoho viděl," začala pomalu. „Ale neřekl mi to hned." Hlas jí ztvrdl. „Zajistila jsem, že už se to víckrát nestane!" Zhluboka se nadechla a pak to z ní vyletělo: „Masuri Sedai Masemu... proroka navštívila. Je to pravda, můj pane, věř mi! Haviar ji viděl víc než jednou. Proklouzne do jejich tábora v kapuci a odejde stejně, ale on jí dvakrát viděl jasně do tváře. Pokaždé ji doprovází muž a občas další žena. Haviar toho muže neviděl dost jasně, aby si byl jistý, ale popis odpovídá Rovairovi, Masuriinu strážci, a Haviar si je jistý, že ta druhá žena je Annoura Sedai."</p>

<p>Náhle se odmlčela, oči, jež na něj upírala, se jí v měsíčním světle temně leskly. Světlo, víc se bála, jak to vezme, než toho, co to znamená! Silou vůle rozevřel pěsti. Masema Aes Sedai nenáviděl skoro stejně jako temné druhy. Skoro je považoval za temné druhy. Tak proč přijímal dvě sestry? A proč ony chodily za ním? Annoura svůj názor na Masemu schovávala za svou aessedaiovskou tajuplností a dvojznačnými poznámkami, které mohly znamenat cokoliv, ale Masuri jasně řekla, že je ho třeba odpravit jako vzteklého psa.</p>

<p>„Ať Haviar a Nerion sestry stále sledují a pokusí se vyslechnout, o čem se s Masemou baví." Mohl se Haviar mýlit? Ne, v Masemově táboře bylo málo žen, tedy poměrně málo, a bylo hodně těžké si představit, že by si Tairen spletl jednu z těch nemytých, vraždychtivých babic s Masuri. Vedle žen, jež byly ochotné pochodovat s Masemou, vypadali muži obvykle jako cikáni. „Vyřiď jim ale, ať jsou opatrní. Lepší nechat si ujít příležitost než se nechat chytit. Když budou viset na stromě, k ničemu mi nebudou." Perrin věděl, že mluví drsně, a pokusil se zmírnit hlas. Od Faileina únosu mu to dělalo potíže. „Vedla sis docela dobře, Selando." Alespoň na ni neštěkal. „I Haviar a Nerion. Faile by na vás byla pyšná, kdyby to věděla."</p>

<p>Rozzářila se úsměvem a narovnala se. Pýcha, čistá a jasná, pýcha na dobře vykonanou práci, téměř přerazila všechny ostatní její pachy! „Děkuju ti, můj pane. Děkuju!" Člověk by si myslel, že jí dal nějakou odměnu. Možná dal, když na to tak myslel. I když Faile by možná neměla takovou radost, že používá její špehy, nebo že o nich vůbec ví. Kdysi by ho pomyšlení, že Faile nemá z něčeho radost, vyvedlo z míry, ale to bylo předtím, než se dozvěděl o jejích špezích. A té maličkosti se Zlomenou korunou, která uklouzla Elyasovi. Všichni pořád tvrdili, že ženy mají tajemství, ale to mělo své hranice!</p>

<p>Balwer si upravil plášť na hubených ramenou a zakašlal do dlaně. „Dobře řečeno, můj pane. Velmi dobře. Má paní, určitě chceš předat příkazy urozeného pána Perrina, jakmile to jen bude možné. Nebylo by dobré, kdyby došlo k nějakým nedorozuměním."</p>

<p>Selanda kývla, aniž by odtrhla oči od Perrina. Otevřela pusu a Perrin si byl jistý, že hodlá říci něco o tom, jak doufá, že najde vodu a stín. Světlo, voda byla věc, jíž měli dostatek, i když byla většinou dost studená, a v této roční době nikdo nepotřeboval stín ani v poledne! Nejspíš to chtěla udělat, protože váhala, než řekla: „Milost tě provázej, můj pane. Pokud smím být tak otevřená, milost provázej i urozenou paní Faile v tobě."</p>

<p>Perrin trhl hlavou na znamení díků. Jako kdyby měl v puse prach. Milost měla legrační způsob, jak se projevit na Faile, když jí dala manžela, který ji nenašel ani po dvou týdnech pátrání. Děvy říkaly, že z ní udělali <emphasis>gai'šainku, </emphasis>že s ní nebudou špatně zacházet, ale musely přiznat, že tihle Shaidové už porušili stovky zvyků. Podle něj byl únos dost velké špatné zacházení. Hořký popel.</p>

<p>„Má paní si povede velmi dobře, můj pane," ozval se tiše Balwer a díval se, jak Selanda mizí ve tmě mezi vozy. To nebylo překvapením. Snažil se Perrinovi rozmluvit používat Selandu a její přátele z důvodu, že jsou horkokrevní a nespolehliví. „Má potřebné instinkty. Cairhieňané je obvykle mívají, i Tairenové, do jisté míry, přinejmenším šlechtici, zvlášť když -" Náhle se odmlčel a ostražitě se na Perrina podíval. Kdyby to byl někdo jiný, Perrin by byl věřil, že řekl víc, než chtěl, ale pochyboval, že by si Balwer nechal něco takhle uklouznout. Jeho pach zůstával stálý, neposkakoval tak, jako by si byl nejistý. „Smím nabídnout jednu dvě poznámky k jejímu hlášení, můj pane?"</p>

<p>Křupání kopyt na sněhu ohlásilo příchod Arama, vedoucího Perrinova šedáka a svého vytáhlého bělouše. Oba se snažili jeden druhého hryznout a Aram je držel co nejdál od sebe, i když mu to dalo dost práce. Balwer si povzdechl.</p>

<p>„Před Aramem můžeš říct, cokoliv je třeba, mistře Balwere," podotkl Perrin. Mužík sklonil hlavu, že přijímá, ale taky si znovu povzdechl. Všichni v táboře věděli, že Balwer si umí dát dohromady různé řeči a náhodně zaslechnuté poznámky a věci, které lidé udělali, a poskládat obrázek toho, co se doopravdy stalo nebo co by se mohlo stát, a Balwer to považoval za součást své práce tajemníka, ale z nějakého důvodu rád předstíral, že nic takového nedělá. Byla to neškodná hra a Perrin mu rád vyhověl.</p>

<p>Vzal si od Arama Tanečníka a řekl: „Pojď kousek za námi, Arame. Musím si s mistrem Balwerem promluvit v soukromí." Balwer si povzdechl tak tiše, že ho Perrin skoro neslyšel.</p>

<p>Aram se za ně beze slova zařadil, když se vydali na cestu, ale zase měl ten špičatý a rozechvělý, slabě nakyslý pach. Tentokrát ho Perrin poznal, jenom tomu nevěnoval větší pozornost než obvykle. Aram žárlil na každého kromě Faile, kdo s Perrinem trávil čas. Perrin nevěděl, jak by to mohl zarazit, a navíc byl na Aramův majetnický pocit zvyklý, stejně jako na způsob, jak Balwer poskakuje vedle něj a ohlíží se přes rameno, aby se ujistil, že Aram není dost blízko, aby je slyšel, než se konečně rozhodne mluvit. Balwerův jako břitva ostrý pach podezíravosti, kupodivu suchý, ale stále podezíravý, byl protikladem k Aramově žárlivosti. Lidi, kteří se změnit nechtějí, změnit nelze.</p>

<p>Řady koní a vozy se zásobami se nacházely uprostřed tábora, kam se k nim nemohli dostat zloději, a i když obloha stále vypadala černá, aspoň pro obyčejné lidi, vozkové a pacholci, kteří spali poblíž, se už probouzeli, balili pokrývky a rozebírali přístřešky z borových větví, nasbíraných v okolním lese, pro případ, že by je mohli potřebovat příští noc. Kuchaři zapalovali ohně a stavěli na ně černé kotlíky, i když k jídlu byla jen řídká kaše a fazole. Lov občas přinesl trochu masa, srnčí, králičí, křepelčí a bažantí, ale hladových krků bylo příliš mnoho a tady neměli kde koupit zásoby od chvíle, kdy překročili Eldar. Perrina doprovázelo klanění a pukrlata a „Dobré ráno, můj pane" a „Světlo tě provázej, můj pane." Zřejmě vycítili jeho odhodlání. Ode dne, kdy si uvědomil svůj omyl, nestrávil ani dvě noci na jednom místě. Jejich pozdravy opětoval, aniž by zpomalil.</p>

<p>Zbytek tábora tvořil kruh kolem koní a vozů. Dvouříčtí muži byli rozděleni do čtyř skupin a ghealdanští a mayenští kopiníci byli rozmístěni mezi nimi. Ať by na ně zaútočil kdokoliv a z kteréhokoliv směru, ocitl by se proti dvouříčským dlouhým lukům a zkušené kavalerii. Perrin se nebál toho, že by se znenadání objevili Shaidové, nýbrž Masemy. Ten muž se tvářil, že ho poslušně následuje, ale kromě zpráv o nájezdech zmizelo za poslední dva týdny devět Ghealdaňanů a osm Mayenerů, a nikdo nevěřil, že zběhli. Předtím, v den, kdy byla unesena Faile, bylo ze zálohy přepadeno a zabito dvacet Mayenerů, a nikdo nevěřil, že by je zabil někdo jiný než Masemovi muži. Existoval nejistý mír, zvláštní, ožehavý mír, ale měďák vsazený na to, že vytrvá, byl nejspíš měďák prohraný. Masema předstíral, že si neuvědomuje žádné nebezpečí pro tento mír, ale jeho stoupencům na tom ani za mák nezáleželo, a ať už Masema předstíral cokoliv, řídili se podle něj. Ale Perrin hodlal zařídit, nějak, aby to vydrželo, dokud nebude Faile volná. A udělat z tábora příliš tvrdý oříšek k rozlousknutí byl jeden ze způsobů, jak ten mír prodloužit.</p>

<p>Aielové neustále trvali na tom, že si na tom zvláštním koláči udělají vlastní klínek, i když jich nebylo ani padesát včetně <emphasis>gai'šainů, </emphasis>sloužících moudrým. Perrin se zadíval na jejich nízké, tmavé stany. Jediné další stany v táboře patřily Berelain a jejím dvěma služkám na druhé straně tábora, kousek od domků v Brytanu. Ty obývaly houfy vší a blech, takže se pro lidi naprosto nehodily, a stodoly páchly a byl v nich hrozný průvan a obývala je ještě horší havěť než domy. Děvy a Gaul, jediný muž mezi <emphasis>Aiely, </emphasis>jenž nebyl <emphasis>gai'šain, </emphasis>byli na výzvědách a aielské stany byly tiché, i když pach kouře, vycházející z otvorů ve střeše, mu prozradil, že <emphasis>gai'</emphasis><emphasis>šainové</emphasis> již<emphasis> </emphasis>moudrým chystají a podávají snídani. Annoura byla Berelainina rádkyně a obvykle spala v jejím stanu, ale Masuri a Seonid budou s moudrými, možná že dokonce pomáhají <emphasis>gai'šainům </emphasis>se snídaní. Stále se snažily zakrýt fakt, že je moudré považují jen za učednice, i když to museli vědět již všichni v celém táboře. Každý, kdo uviděl Aes Sedai, jak nese dřevo nebo vodu, nebo slyšel, jak ji třískají proutkem, si to mohl domyslet. Ty dvě Aes Sedai složily přísahu věrnosti Randovi - znovu mu před očima zavířily barvy, výbuch všech možných odstínů, a znovu se roztekly pod jeho hněvem - ale Edarru a ostatní moudré sem poslali, aby na ně dohlížely.</p>

<p>Jen Aes Sedai samy věděly, jak pevně je ty přísahy drží na otěži nebo kolik prostoru k manévrování mezi nimi mají, a ani jedna nesměla vyskočit, dokud moudrá neřekla ropucha. Seonid a Masuri, <emphasis>obě </emphasis>tvrdily, že Masemu je nutné rychle utratit jako vzteklého psa, a moudré souhlasily. Nebo to aspoň tvrdily. Je k pravdě nepřidržovaly tři přísahy, i když byla pravda, že tato konkrétní přísaha držela Aes Sedai spíš svým slovem než duchem. A on si vzpomínal, jak mu moudré říkaly, že podle Masuri lze vzteklého psa uvázat na vodítko. Nesměly skočit, pokud moudrá neřekla ropucha. Bylo to jako kovářský hlavolam s nabroušenými okraji. Musel ho rozlousknout, ale stačila jediná chyba a mohl by se pořezat až na kost.</p>

<p>Koutkem oka zachytil, že ho Balwer pozoruje, rty zamyšleně našpulené. Pták studující něco neznámého, ne ustrašený nebo hladový, jen zvědavý. Zatáhl za Tanečníkovy otěže a zrychlil, takže mužík musel poskakovat, aby mu stačil.</p>

<p>Dvouříčtí muži tábořili vedle Aielů na severovýchodě a Perrin uvažoval, zda jít směrem ke ghealdanským kopiníkům nebo k nejbližším Mayenerům, ale pak se nadechl a vydal se mezi své přátele a sousedy z domova. Všichni byli vzhůru, choulili se v pláštích a zbytky přístřešků přihazovali do ohně nebo krájeli zbytky včerejšího králíka do kaše v kotlících. Moc toho nenamluvili, a když ho uviděli, ostražitý pach u nich zhoustl. Na chvíli přestali brousit čepele, ale vzápětí už brousky zase šustily. Jejich oblíbenou zbraní byl luk, avšak každý měl i těžkou dýku nebo krátký meč, občas i dlouhý meč, a posbírali i oštěpy, halapartny a další tyčové zbraně s prapodivnými čepelemi a hroty, které se Shaidové nenamáhali sebrat s lupem. Na oštěpy byli zvyklí a pro ruce uvyklé na zacházení s holí během soutěží na hodech byly tyčové zbraně skoro totéž, akorát jeden konec byl zatížený kusem kovu. Vypadali hladově, unaveně a uzavřeně.</p>

<p>Občas někdo zvedl halapartnu s vlažným výkřikem „Zlatooký!", ale nikdo se toho nechopil, což by Perrina ještě před měsícem potěšilo. Od Faileina únosu se hodně věcí změnilo. Teď bylo jejich mlčení těžkopádné. Mladý Kenly Maerin, s tvářemi ještě bledými, jak si oškrábal svůj pokus o vous, se vyhnul pohledu do Perrinových očí a Jori Congar, rychloprstý, kdykoliv uviděl něco malého a cenného, a opilý, kdykoliv se mu to podařilo, si opovržlivě odplivl, když Perrin procházel kolem. Ban Crawe ho za to praštil do ramene, tvrdě, ale na Perrina se také nepodíval.</p>

<p>Dannil Lewin vstal a nervózně se zatahal za husté kníry, jež pod jeho zobanem vypadaly tak směšně. „Rozkazy, urozený pane Perrine?" Hubeňourovi se ve skutečnosti ulevilo, když Perrin zavrtěl hlavou, a zase se rychle posadil a zadíval se do kotlíku, jako by se nemohl dočkat své ranní kaše. Možná nemohl. Poslední dobou neměl plné břicho nikdo a Dannil neměl nikdy na kostech moc masa. Aram za Perrinem znechuceně zavrčel.</p>

<p>Kromě Dvouříčských tu byli další, ale nechovali se o nic lépe. Ach, Lamželezo Dorn, hromotluk se zjizveným obličejem, se zatahal za kštici a sklonil hlavu. Lamželezo vypadal jako rváč, hospodský povaleč, ale teď byl Perrinovým komorníkem, když nějakého potřeboval, což nebylo často, a mohl by jen chtít zachovávat se zaměstnavatelem dobré vztahy. Ale Basel Gill, obtloustlý bývalý hostinský, jehož si Faile vzala jako jejich <emphasis>shambayana, </emphasis>si s přehnanou péčí skládal pokrývky a držel plešatou hlavu dole, a Faileina hlavní komorná, Lini Eltringová, kostnatá bába, jejíž hubený obličej vypadal díky těsnému bílému drdolu ještě užší, se narovnala od míchání kaše, stiskla tenké rty a zvedla dlouhou dřevěnou lžíci, jako by Perrina zaháněla. Breana Taborwin, jíž v bledé cairhienské tváři plály tmavé oči, Lamželeza praštila po ruce a zamračila se na Perrina. Byla Lamželezova žena, ne manželka, a druhá z Faileiných tří komorných. Ti budou Shaidy sledovat, dokud nepadnou mrtví, pokud to bude nutné, a jakmile Faile najdou, vrhnou se jí kolem krku, ale jen Lamželezo se na Perrina tvářil aspoň trochu příjemně. Líp by se k němu mohl chovat Jur Grady - asha'manů se všichni ostatní stranili kvůli tomu, čím byli, a ani jeden se k Perrinovi nechoval nepřátelsky - ale přes hluk v táboře, jak lidé dupali po umrzlém sněhu a kleli, když náhodou uklouzli, byl Grady zabalený v pokrývkách pod borovým přístřeškem a chrápal. Perrin procházel mezi svými přáteli a sousedy a sluhy a cítil se sám. Muž mohl svou věrnost vyhlašovat jen určitou dobu, než se prostě vzdal. Srdce jeho žití leželo někde na severovýchodě. Jakmile je získá zpátky, všechno zase bude jako dřív.</p>

<p>Tábor obklopoval půldruhého sáhu široký kruh naostřených kůlů, a on zašel na kraj ghealdanské části tábora, kde byla ponechána cesta, aby mohli projet jezdci, i když byla tak úzká, že se Balwer s Aramem museli zařadit za něj. Před Dvouříčskými by musel opěšalý muž kličkovat, aby prošel mezi kůly. Okraj lesa byl asi tři sta kroků daleko, což pro dvouříčský luk nebylo nic. Rostly tady obrovské stromy s mohutnými větvemi. Perrin neznal všechny, ale viděl borovice, kaliny a jilmy, některé tři i čtyři kroky široké, a duby ještě větší. Tak velké stromy zahubily veškerý podrost kromě nejnižšího plevele a křoví, takže tu bylo dost volného prostoru, ale teď zde byla tma jako v pytli. Les byl starý, takový, který dokázal spolknout celé vojsko a nevyplivnout ani kosti.</p>

<p>Balwer ho následoval mezi kůly, než se rozhodl, že víc sám už s Perrinem hned tak nebude. „Ti jezdci, které Masema vyslal, můj pane," začal a podržel si plášť, aby mohl vrhnout podezíravý pohled na Arama, jenž se mu lhostejně podíval do očí.</p>

<p>„Já vím," řekl Perrin, „myslíš, že jeli za bělokabátníky." Chtěl být v pohybu, daleko od přátel. Položil ruku na sedlovou hrušku, ale ještě nenasedl. Tanečník pohodil hlavou, byl také netrpělivý. „Masema by mohl klidně posílat zprávy i Seanchanům."</p>

<p>„Jak jsi řekl, můj pane. Rozhodně je to jistá možnost. Smím však znovu navrhnout, že Masemův názor na Aes Sedai se velice blíží jeho názoru na bělokabátníky? Vlastně je stejný. Kdyby mohl, vyhubil by všechny sestry do poslední. Názor Seanchanů je... pragmatičtější, smím-li to tak nazývat. V každém případě nesouhlasí s Masemovým."</p>

<p>„I když bělokabátníky hodně nenávidíš, mistře Balwere, oni nejsou kořenem všeho zla. A Masema už se Seanchany jednal dříve."</p>

<p>„Jak říkáš, můj pane." Balwerův výraz se nezměnil, ale páchly z něj pochybnosti. Perrin nemohl dokázat, že se Masema schází se Seanchany, a vykládat někomu, jak to zjistil, by jenom přidalo další k současným potížím. Z toho měl Balwer problémy. Byl to člověk, jenž má rád důkazy. „Co se Aes Sedai a moudrých týče, můj pane... Aes Sedai jsou zřejmě pořád přesvědčené, že vědí všechno líp než ostatní, snad možná kromě jiných Aes Sedai. A podle mě jsou moudré úplně stejné."</p>

<p>Perrin zafrkal. „Řekni mi něco, co nevím. Jako například proč by se Masuri scházela s Masemou a proč to moudré dovolují. Vsadím Tanečníka proti podkováku, že to neudělala bez jejich svolení." Annoura byla další otázka, ale ta mohla jednat sama za sebe. Rozhodně nevypadalo příliš pravděpodobně, že by jednala na příkaz Berelain.</p>

<p>Balwer si upravil plášť na ramenou a zadíval se přes řady naostřených kůlů na tábor k aielským stanům. Mhouřil oči, jako by doufal, že prohlédne stanovou stěnou. „Existuje mnoho možností, můj pane," pronesl nedůtklivě. „Pro někoho, kdo složil přísahu, co není zakázáno, je dovoleno, a cokoliv nedostaneš příkazem, toho si nemusíš všímat. Jiní lidé dělají to, o čem si myslí, že to pomůže jejich lennímu pánovi, aniž by ho nejdřív požádali o dovolení. Aes Sedai a moudré zjevně spadají do těchto kategorií, ale jinak mohu zatím jen spekulovat."</p>

<p>„Mohl bych se zeptat. Aes Sedai nemůžou lhát, a kdybych na ni zatlačil, Masuri by mohla říct i pravdu."</p>

<p>Balwer se zašklebil, jako by ho náhle rozbolel žaludek. „Možná, můj pane. Snad. Spíš by ti ale řekla něco, co zní jako pravda. Aes Sedai v tom umějí chodit, jak sám víš. V každém případě, můj pane, by se Masuri divila, jak jsi věděl, na co se zeptat, a to by ji mohlo dovést k Haviarovi a Nerionovi. Za daných okolností, kdo může vědět, co by mohla prozradit? Přímá není vždy ta nejlepší cesta. Občas je třeba jisté věci vykonat za maskou, pro větší bezpečí."</p>

<p>„Řekl jsem ti, že Aes Sedai se nedá věřit," ozval se náhle Aram. „Řekl jsem ti to, urozený pane Perrine." Odmlčel se, když Perrin zvedl ruku, ale byl cítit takovým vztekem, až musel Perrin vydechnout, aby si pročistil plíce. Jedna jeho část chtěla ten pach vstřebat a nechat se jím pohltit.</p>

<p>Pozorně se zadíval na Balwera. Jestli Aes Sedai dokázaly překroutit pravdu, až člověk nepoznal, kde je nahoře a kde dole, dokázaly a dělaly to, jak dalece jim potom člověk mohl věřit? Důvěra byla vždycky nejistá. Naučil se to tím těžším způsobem. Rychle se ale ovládl. Kladivo bylo třeba používat opatrně, a on pracoval v kovárně, kde by mu jediné uklouznutí mohlo vyrvat srdce z hrudi. „A mohlo by se na tom něco změnit, kdyby Selandini přátelé začali trávit víc času u Aielů? Nakonec chtějí být jako oni. To by mělo jako důvod stačit. A jeden z nich by se možná mohl upíchnout na Berelain a její rádkyni."</p>

<p>„To by se mělo dát zařídit, můj pane," připustil Balwer po kratičkém zaváhání. „Otec paní Medore je vznešeným pánem Tearu, takže má dostatečně vysoké postavení, aby mohla oslovit první z Mayene, a také důvod. A jeden dva Cairhieňané jsou možná taky dost urození. Najít ty, kteří by žili mezi Aiely, bude ještě lehčí."</p>

<p>Perrin kývl. Na kladivo byla nutná nekonečná trpělivost, jakkoliv by s ním nejradši rozmlátil všechno v dosahu. „Tak to udělej. Ale snažil ses mě k tomu... dovíst... od chvíle, kdy nás Selanda opustila. Odteď, když budeš mít návrh, řekni ho. I když ti devětkrát po sobě řeknu ne, vždycky si poslechnu ten desátý. Nejsem moc chytrý, ale jsem ochotný i poslechnout lidi, kteří jsou, a ty podle mě chytrý jsi. Jenom se mě nesnaž dostrkat tam, kde mě chceš mít. To nesnáším, mistře Balwere."</p>

<p>Balwer zamrkal a pak se, ze všech věcí, uklonil s rukama sepjatýma v pase. Byl cítit překvapením. A vděkem. Vděkem? „Jak přikazuješ, můj pane. Můj předchozí zaměstnavatel neměl rád návrhy, pokud si o ně neřekl. Už tu chybu znovu neudělám, tím si buď jist." Prohlédl si Perrina a zřejmě došel k nějakému závěru. „Smím-li to říct," začal opatrně, „služba u tebe je... příjemná... způsobem, jaký jsem nečekal. Jsi takový, jaký vypadáš, můj pane, nemáš ukryté otrávené jehly, které by zasáhly neopatrného. Můj předchozí zaměstnavatel byl vyhlášený svou bystrostí, ale věřím, že ty jsi stejně bystrý, byť jiným způsobem. Věřím, že tvou službu budu opouštět nerad. Tohle by mohl říct každý, aby si udržel místo, ale já to myslím vážně."</p>

<p>Otrávené jehly? Než Balwer vstoupil do Perrinových služeb, dělal tajemníka jedné murandské šlechtičně, na kterou přišly těžké časy a už si ho nemohla dovolit. Murandy zřejmě bylo drsnější místo, než si Perrin myslel. „Nevidím důvod, proč bys měl opouštět službu u mě. Jenom mi pověz, co chceš, aby se udělalo, a já o tom rozhodnu, netlač mě nikam. A zapomeň na lichotky."</p>

<p>„Já nikdy nelichotím, můj pane. Ale jsem schopný se přizpůsobit potřebám svého pána, to vyžaduje má profese." Znovu se uklonil. Takhle formální ještě nikdy nebyl. „Jestli už nemáš další otázky, můj pane, smím jít najít paní Medore?"</p>

<p>Perrin kývl. Mužík se uklonil ještě jednou, couvl a vyrazil zpátky do tábora, až za ním plášť vlál, jak kličkoval mezi naostřenými kůly jako špaček poskakující ve sněhu. Byl skutečně zvláštní.</p>

<p>„Já mu nevěřím," zamumlal Aram zíraje za Balwerem. „A nevěřím Selandě a celý tý bandě. Ti se spojí s Aes Sedai, dej na mý slova."</p>

<p>„Někomu věřit musíš," opáčil Perrin hrubě. Otázkou bylo komu. Vyhoupl se do sedla a pobídl Tanečníka do kroku. Kladivo nebylo k ničemu, když leželo opřené o stěnu.</p><empty-line /><p>KAPITOLA ŠESTÁ</p>

<p><strong><emphasis>Pach snu</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Studený vzduch byl čistý a svěží, když Perrin cválal lesem, vítr přinášel z hor sníh, který Tanečníkovi odletoval od kopyt. Tady mohl zapomenout na staré přátele, kteří byli ochotní uvěřit těm nejhorším klepů. Mohl se pokusit zapomenout na Masemu a Aes Sedai a moudré. Shaidy ale měl vklíněné do lebky, železný hlavolam, co se ještě nepoddal, ať s ním kroutil jakkoliv. Chtěl ho roztrhnout, ale to na kovářské hlavolamy nikdy nefungovalo.</p>

<p>Po rychlém běhu nechal šedáka s pocitem viny zpomalit do kroku. Pod stromy byla tma jako v pytli a kameny vyčnívající ze sněhu mezi vysokými stromy varovaly před dalšími, ukrytými pod sněhem, takže běžící kůň si tu mohl velmi snadno zlomit nohu, a to nemluvě o syslích, liščích a jezevčích norách. Nebyl důvod riskovat. Pojede-li cvalem, neosvobodí Faile ani o hodinu dřív, a navíc by to tempo žádný kůň nevydržel dlouho. Sníh sahal místy až po kolena a i mimo návěje byl hluboký až dost. Ale mířil na severovýchod. Od severovýchodu se budou vracet zvědové se zprávami o Faile. Nebo aspoň se zprávami o Shaidech, o místě, kde se nacházejí. Doufal v to tak často, modlil se za to, ale dnes věděl, že to přijde. Jenže z toho byl ještě nervóznější. Najít je byl první krok k rozluštění toho hlavolamu. V hněvu přeskakoval v myšlenkách z jedné věci na druhou, ale ať už Balwer říkal cokoliv, Perrin věděl, že postupuje přinejlepším metodicky. Neuměl moc rychle uvažovat a scházela mu bystrost, takže musel stačit metodický postup. Nějak.</p>

<p>Dohonil ho Aram, jenž svého koně nejdřív tvrdě hnal a zpomalil jenom kousek za Perrinem jako poslušný pes. Perrin ho nechal. Aram nebyl nikdy cítit klidně, kdykoliv ho Perrin přiměl, aby jel po jeho boku. Bývalý cikán nemluvil, ale ledový vítr přinášel jeho pach, směs hněvu, podezíravosti a rozladěnosti. Seděl v sedle napjatý jako přetažená pružina a zachmuřeně sledoval les, jako kdyby čekal, že zpoza nejbližšího stromu každou chvíli vyskočí Shaidové.</p>

<p>Vlastně před většinou lidí se v tomhle lese mohlo schovat téměř cokoliv. Baldachýnem větví byla vidět obloha, jež už začínala skutečně šednout, ale prozatím vrhal les stíny tmavší než noc a stromy samy byly mohutnými sloupy černi. Ale i pohyb černokřídlé kavky na sněhem pokryté větvi, když si čechrala peří kvůli zimě, upoutal Perrinovu pozornost, a stejně tak lovící pěnice, černější než temnota, opatrně zvedající hlavu na další větvi. Zachytil i jejich pach. Slabý závan lidského pachu se nesl od rozložitého dubu s větvemi tlustými jako poník. Ghealdaňané a Mayenerové vyslali hlídky na koních na okruh několik mil od tábora, ale on raději spoléhal na dvouříčské muže, kteří byli blíž. Neměl dost mužů, aby tábor obstoupili úplně, ale byli to zkušení zálesáci, uvyklí lovit zvěř, která by stejně dobře mohla lovit je, a byli zvyklí všimnout si i pohybu, jaký by člověku uvažujícímu o vojácích a válce unikl. Horské kočky, přicházející z hor za ovcemi, se dokázaly ukrýt všem na očích, a medvědi a kanci byli známí tím, že se vraceli po své stopě a číhali v záloze na své pronásledovatele. Z větví, patnáct dvacet loktů nad zemí, člověk uviděl cokoliv, co se dole pohnulo, včas, aby mohl varovat tábor, a s dlouhými luky by dokázali vybrat vysokou daň od každého, kdo by se pokusil přes ně projít. Ale přítomnost stráží si uvědomoval jenom letmo, stejně jako tu kavku. Soustředil se na stromy a stíny, chtěl uvidět vracející se zvědy co nejdřív.</p>

<p>Náhle Tanečník pohodil hlavou, zafrkal, zakoulel očima a zastavil se na místě. Aramův kůň zařičel a vzepjal se. Perrin se předklonil, aby třesoucího se hřebce poplácal po krku, ale ruka mu ztuhla, když zachytil skutečný pach, slabý pach hořící síry, z něhož se mu zježily vlasy na krku. Hořící síra byla jen slabou nápodobou tohoto puchu. Smrdělo to... špatností, něčím, co nepatřilo na tento svět. Ten pach nebyl nový - tenhle se nedal nikdy nazvat „čerstvý" - ale nebyl ani starý. Snad hodinu, víc ne. Snad z doby, kdy se probudil. Z doby, kdy se mu o tom pachu zdálo.</p>

<p>„Co se stalo, urozený pane Perrine?" Aram měl problémy svého šimla zvládnout, protože ten tancoval kolem dokola, vzpíral se otěžím a chtěl utéci pryč. Ale i když bývalý cikán zápolil s otěžemi, meč s vlčí hlavou na hlavici jílce už držel v ruce. Cvičil s ním každý den celé hodiny, když mohl, a ti, kdo se v těchto věcech vyznali, tvrdili, že je dobrý. „Ty už možná rozeznáš černou nit od bílé, ale pro mě je ještě pořád noc. Nic pořádně nevidím."</p>

<p>„Vezmi to takhle," řekl mu Perrin. „Není to nutný. Tady meče stejně nebudou k ničemu." Musel svého chvějícího se koně přemlouvat, aby šel dál, ale vydal se za tím pachem a sledoval zasněženou zemi před sebou. Ten pach znal nejen ze sna.</p>

<p>Netrvalo mu dlouho najít, co hledal, a Tanečník vděčně frkl, když ho Perrin zastavil kus od šedé kamenné desky, dva kroky široké, vyčnívající ze sněhu. Sníh všude kolem byl hladký a neporušený, ale na kameni byly vidět psí stopy, jako by přes něj přeběhla celá smečka. Šero nešero, on to viděl jasně. Stopy větší než dlaň, vtištěné do kamene, jako by to bylo bláto. Perrin znovu poplácal Tanečníka. Nebylo divu, že je kůň vyděšený.</p>

<p>„Vrať se do tábora, Arame, a najdi Dannila. Vyřiď mu, ať každému řekne, že tu byli temní psi, tak asi před hodinou. A odlož ten meč. Na temného psa bys s mečem jít nechtěl, věř mi."</p>

<p>„Temní psi?" vyjekl Aram a rozhlížel se do tmy pod stromy. Teď z něj byl cítit nervózní strach. Většina mužů by se tomu vysmála jako příběhům krajánků nebo pohádkám pro děti. Cikáni se potulovali krajem a věděli, co všechno se dá v divočině najít. Aram meč vrátil velmi neochotně do pochvy, ale pravou ruku nechal zdviženou u jílce. „A jak zabiješ temného psa? Dá se zabít?" Nakonec možná ale neměl tolik rozumu.</p>

<p>„Jen buď rád, že to nemusíš zkoušet, Arame. A teď běž udělat, co jsem ti řekl. Všichni musí dávat dobrý pozor pro případ, že by se vrátili. Podle mě to není moc pravděpodobný, ale lepší je být opatrný." Perrin si vzpomínal, jak kdysi smečce temných psů čelil a jednoho zabil. Myslel si, že ho zabil, když ho zasáhl třemi dobrými šípy. Zplozenci Stínu ale tak snadno neumírali. Smečku musela vyřídit Moirain odřivousem. „Ujisti se, že se o tom doslechnou i Aes Sedai a moudré a asha'mani." Byla jen malá naděje, že někdo z nich umí udělat odřivous - ženy by možná ani nepřipustily, že znají zakázanou věc, i kdyby to uměly, a muži to nejspíš taky neuměli - ale třeba někdo z nich ví něco užitečného.</p>

<p>Aram nechtěl Perrina jen tak opustit, dokud na něj Perrin nevyjel, a pak se otočil k táboru a za ním se nesl pach dotčenosti a ublíženosti, jako by dva muži byli byť o fous bezpečnější než jeden. Jakmile byl druhý muž z dohledu, Perrin pobídl Tanečníka k jihu, směrem, jímž mířili temní psi. Na tohle nechtěl ničí společnost, ani Aramovu. To, že si lidé občas všimli, jak bystrý má zrak, ještě nebyl důvod k tomu, aby se předváděl, a o čichu ani nemluvě. Už tak měli dost důvodů ho odstrkovat, nemusel jim dávat další.</p>

<p>Mohla tu být naděje, že ti tvorové jen procházeli kolem jeho tábora, ale v posledních pár letech se naučil být nervózní ze všech shod okolností. Příliš často to žádné náhody nebyly, ne takové, za jaké je považovali ostatní lidé. Pokud to byl další vliv <emphasis>ta'veren </emphasis>na vzor, tak bez něj by se obešel. Často to byla spíš nevýhoda než výhoda, i když to vypadalo, že to funguje v jeho prospěch. To, co bylo jednu chvíli prospěšné, se mohlo vzápětí obrátit proti němu. A vždy tu byla další možnost. Být <emphasis>ta'veren </emphasis>znamenalo vystupovat ze vzoru a někteří Zaprodanci toho dokázali využít, aby ho kdykoliv našli, aspoň to slyšel. A někteří zplozenci Stínu možná taky.</p>

<p>Stopa, již sledoval, byla určitě skoro hodinu stará, ale Perrin cítil napětí mezi lopatkami a svědění na hlavě. Obloha, pokud byla vidět, byla stále hodně tmavě šedá i pro jeho oči. Slunce ještě nevystoupilo nad obzor. Těsně před východem slunce byla jedna z nejhorších dob na setkání s divokou štvanicí, kdy se tma měnila ve světlo, ale světlo se ještě neujalo vlády. Aspoň že poblíž nebyly žádné křižovatky ani hřbitov, ale jediné krbové kameny byly až v Brytanu a on si nebyl jistý, kolik bezpečí v nich může být. V duchu si poznačil nejbližší potok, kam chodil tábor pro vodu, když prosekali led. Byl pouze deset, dvanáct kroků široký a vody v něm bylo jenom po kolena, ale tekoucí voda měla údajně temné psy zastavit. Ale zarazit by je mělo i to, když se jim člověk postaví, a on viděl, jaké to mělo následky. Větřil a pátral po tom starém pachu. A po nějakém náznaku nového. Narazit na ty tvory bez varování by bylo víc než nepříjemné.</p>

<p>Tanečník dokázal zachytit pach stejně dobře jako Perrin a občas si něčeho všiml dříve, ale kdykoliv se zastavil, Perrin ho zase pobídl dál. Ve sněhu bylo plno stop, otisků kopyt jezdeckých hlídek, a občas i otisky králíků a lišek, ale temní psi zanechávali stopy jenom tam, kde ze sněhu vyčnívaly kameny. Pach hořící síry byl tam vždy nejsilnější, ale ve vzduchu ho bylo dost, aby ho dovedl k dalšímu kameni. Obrovské otisky tlap se překrývaly a nedalo se poznat, kolik temných psů tu bylo, ale ať byl kámen široký na krok nebo na šest, na všech bylo stop plno. Byla to větší smečka než těch deset, které viděl u Illianu. Mnohem větší. Proto v celé oblasti nebyli žádní vlci? Byl si jistý, že jistota smrti, kterou cítil ve snu, je něco skutečného, a v tom snu <emphasis>byl </emphasis>vlkem.</p>

<p>Když se stopa začínala stáčet k západu, pocítil první podezření, jež se mu potvrdilo, když se stopa stočila ještě víc. Temní psi úplně oběhli tábor a přeběhli rovnou přes místo na sever od tábora, kde několik stromů spadlo a leželo opřených o sousední stromy. Každý měl z kmene vyrvaný obrovský kus dřeva. Stopy pokrývaly skalku hladkou a plochou jako leštěná mramorová podlaha, až na jako vlas tenkou rýhu, vedoucí prostředkem rovně, jako když střelí. Otevření asha'manského průchodu nic neodolalo, a tady se otevřely dva. Tlustá borovice, která tu spadla, měla vypálený kus čtyři kroky široký, ale ohořelé konce byly úhledné jako od pily. Zdálo se, že důkazy použití jediné síly temné psy také nezajímají. Smečka se tu nezastavila, dokonce ani nezpomalila. Temní psi běhali rychleji než koně a vydrželi déle a jejich pach se vytrácel jen nepatrně. Na dvou místech okruhu narazil na rozdělení stop, ale to jen smečka na tom místě přiběhla od severu a pak pokračovala k jihu. Když oběhla tábor, vydala se za tím, po čem šla.</p>

<p>Očividně to nebyl on. Tábor možná oběhla proto, že ho vycítila, ucítila <emphasis>ta'veren, </emphasis>ale on pochyboval, že by temní psi váhali byť jen chviličku, kdyby šli po něm. Smečka, jíž čelil předtím, vstoupila do města Illianu, i když zabít se ho pokusila až později. Ale hlásí temní psi, co uvidí, jako to dělají krysy a krkavci? Z toho pomyšlení zaťal zuby. Pozornost Stínu byla něco, čeho se duševně zdravý člověk obával, a pozornost Stínu mohla zabránit osvobození Faile. To mu dělalo ze všeho největší starosti. Ale existovaly způsoby, jak bojovat se zplozenci Stínu, jak bojovat se Zaprodanci, kdyby na to došlo. Cokoliv se postaví mezi něho a Faile, temní psi, Zaprodanci, cokoliv jiného, on si najde způsob, jak to obejít, jak projít přes to, cokoliv, co bude potřebné. Člověk se mohl bát jen po určitou mez, a on teď všechen svůj strach soustředil na Faile. Na další obavy prostě neměl místo.</p>

<p>Než se dostal na místo, odkud vyrazil, donesl k němu vánek pach lidí a koní, ostrý ve studeném vzduchu, a Tanečníka zpomalil do kroku a pak ho zastavil. Asi sto kroků před sebou zahlédl asi padesát či šedesát koní. Slunce konečně vykouklo nad obzor a vysílalo lesní klenbou šikmé paprsky, odrážející se na sněhu a zmírňující šero, i když mezi útlými prsty slunce zůstávaly hluboké stíny. Některé stíny ho pohltily. Oddíl jezdců byl poblíž místa, kde našel první stopy temných psů, a Perrin rozeznal Aramův jedovatě zelený plášť a červeně pruhovaný kabátec, cikánský oděv srážející se s mečem na mladíkových zádech. Většina jezdců měla červené barbuty a tmavé pláště přes červené kyrysy a dlouhé fábory na kopích jim rozechvíval mírní větřík, když se vojáci snažili dívat na všechny strany. První z Mayene si takhle po ránu často vyjížděla pod ochranou své okřídlené gardy.</p>

<p>Už chtěl vyklouznout, aby se s Berelain nemusel setkat, ale pak mezi jezdci uviděl tři vysoké ženy bez koní, s tmavými loktušemi přehozenými přes hlavu a ramena, a zaváhal. Moudré jezdily, jen když to bylo nezbytně nutné, a i pak neochotně, ale dusat míli či dvě ve sněhu v těžkých vlněných sukních nebyl dostatečný důvod, který by je dostal na koňský hřbet. Se skupinou určitě vyjela i Seonid nebo Masuri, i když Aielanky měly Berelain z nějakého důvodu, který nechápal, rády.</p>

<p>K jezdcům se stejně připojit nechtěl, ať už s nimi byl kdokoliv, ale zaváhání ho stálo možnost odjet. Jedna z moudrých - myslel si, že Carelle, žena s ohnivými vlasy, která ho vždycky vyzývala pronikavým modrým pohledem - zvedla ruku a ukázala jeho směrem a celý oddíl se otočil, vojáci pobízeli koně a dívali se mezi stromy směrem k němu, kopí, opřená o ocelové třmeny, zpola skloněná. Nebylo pravděpodobné, že by ho ve stínu a pruzích světla rozeznali. Překvapilo ho, že ho moudrá uviděla, ale Aielové měli obvykle dobrý zrak.</p>

<p>Byla tam Masuri, štíhlá žena v bronzovém plášti, na skvrnité kobyle, i Annoura na hnědé, a třebaže se držela zpátky, její tmavé copánky, visící z kapuce, byly nezaměnitelné. Berelain sama seděla vepředu na štíhlém ryzákovi, vysoká krasavice s dlouhými černými vlasy, v rudém plášti podšitém černou kožišinou. Její krása měla jedinou vadu, nebyla to Faile. A co se jeho týkalo, měla ještě horší vadu. O únosu Faile a Masemových stycích se Seanchany se dozvěděl od ní, ale skoro všichni v táboře byli přesvědčení, že se s ní vyspal už ten den, kdy byla Faile unesena, a ona neudělala nic, aby to napravila. Těžko to bylo něco, u čeho ji mohl žádat, aby vystoupila a veřejně to popřela, ale mohla něco říci, přikázat svým komorným, aby to popřely, cokoli. Místo toho se držela svého mlčení a její komorné, klevetící jako straky, ten příběh ještě podporovaly. Taková pověst se ve Dvouříčí muže držela.</p>

<p>Od té noci se Berelain vyhýbal a byl by odjel i teď, když ho zahlédli, ale ona od jedné své komorné, obtloustlé ženy zabalené do modrozlatého pláště, převzala košík a pak promluvila k ostatním a vyjela přímo k němu. Sama. Annoura zvedla ruku a cosi za ní volala, ale Berelain se ani neohlédla. Perrin nepochyboval, že by jela za ním, ať by se vydal kamkoliv, a jak už se to všechno vyvrbilo, kdyby odjel, lidé by si jen mysleli, že s ní chce být v soukromí. Pobídl Tanečníka, chtěje se připojit k ostatním, i když po tom vůbec netoužil - a ať si ho ona následuje zpátky, bude-li chtít - ale ona pobídla ryzáka do cvalu, i přes nebezpečný terén a sníh, a dokonce přeskočila kámen, až za ní rudý plášť vlál, a setkala se s ním v polovině cesty. Byla dobrý jezdec, připustil neochotně. Nebyla tak dobrá jako Faile, ale lepší než většina ostatních.</p>

<p>„Mračíš se dost ohnivě," zasmála se, když zastavila koně přímo před Tanečníkem. Z toho, jak držela otěže, bylo zřejmé, že mu hodlá zabránit v cestě, kdyby ji chtěl objet. Ta ženská neměla vůbec žádný stud! „Usmívej se, aby si lidé mysleli, že flirtujeme." Strčila mu košík rukou v červené rukavičce. „Tohle by tě aspoň mělo rozveselit. Slyšela jsem, že zapomínáš jíst." Nakrčila nos. „A zřejmě se i mýt. A taky potřebuješ přistřihnout vousy. Ustaraný, poněkud zanedbaný manžel, zachraňující manželku, je romantická postava, ale o špinavém trhanovi by tak dobré mínění mít nemusela. Žádná žena by ti nikdy neodpustila, kdybys jí zkazil její dojem o sobě."</p>

<p>Perrin, náhle zmatený, si košík vzal a postavil ho na sedlovou hrušku a mimoděk si třel nos. Byl od Berelain zvyklý na určité pachy, obvykle byla cítit jako vlčice na lovu, kdy on byl její zamýšlenou kořistí, ale dnes to bylo jiné. Ani stopa loveckého pachu. Byla cítit trpělivostí jako kámen, a pobavením, a pod tím byl strach. Ta žena se ho rozhodně nebála, nikdy. A kvůli čemu byla tak trpělivá? A vlastně co ji tak pobavilo? Horská kočka páchnoucí jako jehně by ho nezmátla víc.</p>

<p>Zmatený nebo ne, v žaludku mu zakručelo, když ucítil vůni nesoucí se z košíku. Pečený bažant, pokud se nemýlil, a chleba, ještě teplý. Mouky bylo málo a chleba skoro stejně vzácný jako maso. Pravdou bylo, že se občas zapomněl najíst. Občas opravdu zapomínal, a když si vzpomněl, jídlo byla povinnost, protože musel projít přes Lini a Breanu nebo se nechat odstrkovat lidmi, s nimiž vyrostl, jen aby se dostal k jídlu. Z jídla přímo pod nosem mu začaly téct sliny. Nebude to neloajální, jíst jídlo od Berelain?</p>

<p>„Děkuju ti za chleba a bažanta," řekl drsně, „ale poslední věc na světě, kterou chci, je, aby si někdo myslel, že flirtujem. A umeju se, až to půjde, pokud ti do toho vůbec něco je. V tomhle počasí to není snadný. Kromě toho nikdo není cejtit o nic líp než já." Ona ano, uvědomil si náhle. V její lehké květinové voňavce nebylo ani stopy po potu, a byla cítit čistotou. Připadalo mu to jako zrada.</p>

<p>Berelain polekaně vykulila oči - proč? - ale pak si povzdechla a usmála se a do pachu se jí vloudilo podráždění. „Nechej si postavit stan. Vím, že na jednom z tvých vozů je dobrá měděná vana. Tu nevyhazuj. Lidé čekají, že šlechtic bude vypadat jako šlechtic, Perrine, a k tomu patří vypadat slušně, i když to dá práci. Je to dohoda mezi tebou a jimi. Musíš jim dát to, co čekají, stejně jako to, co potřebují a chtějí, jinak k tobě ztratí úctu a začnou dávat tobě za vinu, že ji ztratili. Upřímně řečeno, nikdo z nás si nemůže dovolit, abys to dopustil. Všichni jsme daleko od domova, obklopeni nepřáteli, a já opravdu věřím, že ty, urozený pán Perrin Zlatooký, můžeš být naší jedinou nadějí na to, že se dožijeme návratu domů. Bez tebe se všechno rozpadne. Teď se usměj, protože pokud flirtujeme, tak nemluvíme o ničem jiném."</p>

<p>Perrin vycenil zuby. Mayenerové a moudré se dívali, ale z padesáti kroků a v šeru to budou považovat za úsměv. Ztratit úctu? Berelain pomáhala zbavit ho posledních zbytků úcty, jež k němu kdy dvouříčtí lidé chovali, nemluvě o Faileiných služebnících. Horší bylo, že Faile mu nejednou dávala jinou verzi téže lekce, o povinnostech šlechtice dát lidem, co čekají. Čeho <emphasis>on </emphasis>litoval, bylo, že musí poslouchat tuto ženu, ze všech lidí, opakovat to, co říkala jeho žena. „A o čem teda mluvíme, že nechceš, aby to tví lidi věděli?"</p>

<p>Dál se tvářila klidně a usmívala se, ale spodní proud strachu zesílil. Nebyla to ještě panika, ale věřila, že jí hrozí nebezpečí. Ruce v rukavičkách zatínala do otěží. „Mí chytači zlodějů slídí v Masemově táboře a dělají si ,přátele'. Není to tak dobré jako mít tam špehy, ale nosí tam víno, které mi údajně kradou, a něco málo přece jen zjistí." Tázavě se na něj zadívala a naklonila hlavu. Světlo! Věděla, že Faile používala Selandu a ty ostatní kretény jako špehy! Vždyť mu o nich taky řekla. Gendar a Santes, její chytači zlodějů, nejspíš v Masemově táboře zahlédli Haviara a Neriona. Bude muset varovat Balwera, než se pokusí nasadit Medore na Berelain a Annouru. To tedy byl hrozný zmatek.</p>

<p>Když mlčel, pokračovala. „Kromě chleba a bažanta jsem ti do košíku přidala ještě něco. Dokument... který Santes našel včera v Masemově stole. Ten hlupák nikdy nenarazil na zámek, aby nechtěl vědět, co skrývá. Ať tě nikdo nevidí, jak ho čteš, když jsem si dala takovou práci, abych to zatajila!" dodala ostře, když zvedl víko košíku a uviděl v plátně zabalený raneček a ucítil silnou vůni pečeného ptáka a teplého chleba. „Všimla jsem si, že tě Masemovi muži často sledují, a teď by se mohli taky dívat!"</p>

<p>„Nejsem hlupák," zavrčel. O Masemových hlídacích psech věděl. Většina jeho stoupenců byla z města a většina těch ostatních byla dost neohrabaná, aby se za to u něj doma stydělo i desetileté dítě. Což však neznamenalo, že se jeden dva neschovávají někde mezi stromy, dost blízko na to, aby je špehovali ze stínů. Vždycky se drželi opodál, protože kvůli jeho očím věřili, že je něco jako zpola zkrocený zplozenec Stínu, takže jejich pach zachytil málokdy, a dnes ráno měl v hlavě jiné věci.</p>

<p>Odhrnul plátno a uviděl bažanta, velkého jako slušně velká slepice, s křupavou hnědou kůrčičkou. Utrhl stehýnko a druhou rukou hmatal vespod. Vytáhl těžký papír smetanové barvy, na čtyřikrát přeložený. Nestaraje se o mastné skvrny ho rozbalil rovnou na pečínce, v rukavicích trochu neohrabaně, a zatímco okusoval stehýnko, četl. Každý pozorovatel by viděl, že se dívá, který kousek bažanta si má dát teď. Na tlusté pečeti ze zeleného vosku, na jedné straně zlomené, byl otisk, o němž usoudil, že to jsou tři ruce se zvednutým ukazovákem a malíkem. Rukopis byl rozevlátý, trochu zvláštní, některá písmena byla skoro k nepoznání, ale s trochou námahy se číst dal.</p>

<p><emphasis>Nositel tohoto listu je pod mou osobní ochranou. Ve jménu císařovny, kéž žije věčně, mu poskytni pomoc, již si vyžádá ve službách císařovně, a nikomu krom mne o tom neřekni. </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Pod svou pečetí </emphasis></p>

<p><emphasis>Suroth Sabelle Meldarath </emphasis></p>

<p><emphasis>z Asinbayaru a Barsabby </emphasis></p>

<p><emphasis>vznešená paní</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Císařovna," pronesl tiše, tiše jako železo otírající se o hedvábí. Potvrzení Masemových jednání se Seanchany, ačkoliv on sám to potvrzovat nepotřeboval. O něčem takovém by mu Berelain nelhala. Suroth Sabelle Meldarath musela být důležitá osoba, když mohla vydat takový dokument. „Tohle ho vyřídí, jakmile Santes dosvědčí, kde to našel." Ve službách císařovny? Masema věděl, že Rand se Seanchany bojuje! Zase ten duhový vír, i když ho hned zahnal. Ten člověk byl zrádce!</p>

<p>Berelain se zasmála, jako kdyby řekl něco vtipného, ale teď její úsměv rozhodně vypadal nucený. „Santes mi řekl, že ho vzal ve zmatku, když se stavěl tábor, tak jsem jim s Genadrem dovolila vrátit se zpátky s mým posledním soudkem dobrého tunaighanského. Měli se vrátit hodinu po setmění, jenže ani jeden se neobjevil. Asi mohli zaspat, ale ještě nikdy -"</p>

<p>Polekaně se odmlčela a vykulila na něj oči a on si uvědomil, že překousl stehenní kost vejpůl. Světlo, obral celé stehýnko, aniž by si toho všiml. „Jsem hladovější, než jsem si myslel," zamumlal. Vyplivl si kost do dlaně a hodil ji na zem. „Bude bezpečnější předpokládat, že Masema ví, že to máš. Doufám, že budeš kolem sebe pořád mít silnou stráž, ne jenom, když si vyjedeš."</p>

<p>„Gallenne nechává od poslední noci kolem mého stanu spát padesát svých mužů," poznamenala, stále kulíc oči, a on si zhluboka povzdechl. Člověk by si myslel, že ještě nikdy neviděla nikoho překousnout kost.</p>

<p>„Co ti řekla Annoura?"</p>

<p>„Chtěla, abych jí to dala, že to zničí, takže kdyby se mě někdo ptal, mohla bych říci, že to nemám a nevím, kde to je, a ona by mě v tom mohla podpořit. Pochybuji však, že by to Masemu uspokojilo."</p>

<p>„Ne, to asi ne." Annoura to tedy také věděla. Aes Sedai uměly být pošetilé, občas i bláznivé, ale nikdy nebyly hloupé. „Řekla ti, že to zničí, nebo že kdybys jí to dala, mohla by to zničit?"</p>

<p>Berelain se zamyšleně zamračila a až po chvíli odpověděla: „Že to udělá." Ryzák netrpělivě zadupal, ale ona ho snadno uklidnila, aniž by to brala na vědomí. „Masema se dá těžko ovlivnit... nátlakem." Měla na mysli vydírání. Perrin si neuměl představit, že by se Masema tomuhle podvolil. Zvlášť kdyby ho vydírala Aes Sedai.</p>

<p>Když trhal druhé stehýnko, podařilo se mu papír znovu složit a strčit do rukávu, kde ho rukavice zadrží, aby mu nevypadl. Pořád to byl důkaz. Ale čeho? Jak mohl být zároveň fanatickým stoupencem Draka Znovuzrozeného i zrádcem? Mohl ten dokument sebrat...? Komu? Nějakému přisluhovači, jehož chytil? Proč si ho ale Masema schovával pod zámkem, pokud by nebyl dokument určen jemu? A se Seanchany se <emphasis>setkal. </emphasis>A jak to hodlal použít? Kdo mohl říci, k čemu všemu se to dalo použít? Perrin si těžce povzdychl. Měl příliš mnoho otázek a žádné odpovědi. Odpovědi vyžadovaly rychlejší myšlení, než měl on. Balwer o tom možná bude něco vědět.</p>

<p>Žaludek po něm chtěl, aby spolykal celého ptáka, ale pevně zavřel víko a snažil se kousat pomalu. Jednu věc mohl zjistit sám. „Co ještě Annoura říkala? O Masemovi?"</p>

<p>„Nic, kromě toho, že je nebezpečný a že bych se mu měla vyhýbat, jako kdybych to už sama nevěděla. Nemá ho ráda a nerada o něm mluví." Další krátké zaváhání, než dodala: „Proč?" První z Mayene byla zvyklá na intriky a dávala pozor i na to, co nebylo vyřčeno.</p>

<p>Perrin si znovu kousl, aby měl čas, než sousto dožvýká a polkne. On na intriky zvyklý <emphasis>nebyl, </emphasis>ale setkal se s nimi tolikrát, že aspoň věděl, že říci příliš může být nebezpečné. Stejně jako říci příliš málo, ať už si Balwer myslel cokoliv. „Annoura se tajně schází s Masemou. Masuri taky."</p>

<p>Berelainin úsměv vydržel na místě, ale do pachu se jí vkradl poplach. Začala se otáčet v sedle, aby se mohla podívat na obě Aes Sedai, ale zarazila se a olízla si rty. „Aes Sedai mají vždycky své důvody," bylo vše, co řekla. Aha, tak byla poplašená kvůli tomu, že se její rádkyně schází s Masemou, nebo kvůli tomu, že to Perrin ví, nebo...? Všechny možnosti nenáviděl. Pořád se mu pletly do toho, co bylo důležité. Světlo, už se mu podařilo obrat i druhé stehýnko! Doufal, že si toho Berelain nevšimla, a kost zahodil. V žaludku mu kručelo, jak se dožadoval další potravy.</p>

<p>Její lidé se drželi v povzdálí, ale Aram dojel blíž a předkláněl se, aby na ně lépe viděl. Moudré stály stranou a bavily se mezi sebou, zdánlivě aniž by si uvědomovaly, že stojí po kotníky hluboko ve sněhu či že jim dlouhé konce loktuší zvedá studený vítr. Čas od času se podívaly jejich směrem. Požadavek na soukromí moudrým nikdy nezabránil strkat nos tam, kam se jim zachtělo. V tom byly jako Aes Sedai. Masuri a Annoura je taky pozorovaly, i když se tvářily, že si od sebe udržují odstup. Perrin by se byl vsadil, že kdyby tam nebyly moudré, obě sestry by používaly jedinou sílu k odposlouchávání. Moudré to nejspíš uměly taky, pochopitelně, a dovolovaly Masuri navštěvovat Masemu. Řekla by jedna či druhá Aes Sedai, kdyby viděly, že moudré odposlouchávají s pomocí jediné síly? Annoura si na moudré dávala skoro stejně dobrý pozor jako Masuri. Světlo, na tohle ostružinové houští neměl čas! Ale musel to vydržet.</p>

<p>„Už jsme všem poskytli dost námětu k řečem," prohlásil. Ne že by potřebovali víc, než už měli. Pověsil si košík na sedlovou hrušku a pobídl Tanečníka. Jenom sníst ptáka přece nemohlo být neloajální.</p>

<p>Berelain se chvíli zdržela, ale než dojel k Aramovi, dohonila ho a zpomalila vedle něj. „Zjistím, co má Annoura za lubem," slíbila odhodlaně s pohledem upřeným přímo před sebe. Oči měla tvrdé. Perrin by byl Annouru litoval, kdyby z ní nejradši odpovědi nevytřásl osobně. Vzápětí už byla Berelain opět samý úsměv a veselí, i když se od ní stále nesl odhodlaný pach, téměř přerážející pach strachu. „Mladý Aram nám pověděl, že Zhouba duše projížděl těmito lesy s divokou štvanicí, urozený pane Perrine. Mohlo by to tak být, co myslíš? Vzpomínám si na ty pohádky, když jsem byla malá." Mluvila lehce, pobaveně a se zájmem. Aram zrudl a někteří muži za ním se zasmáli.</p>

<p>Ale přestali se smát, když jim Perrin ukázal stopy na kamenné desce.</p><empty-line /><p>KAPITOLA SEDMÁ</p>

<p><strong><emphasis>Kovářský hlavolam</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Když je smích přešel, Aram nasadil samolibý úsměv a strach, který z něj byl cítit dříve, zmizel. Každý by si mohl myslet, že už stopy viděl sám a věděl všechno, co je tu k vědění. Nikdo ale jeho pošklebování nevěnoval pozornost, všichni se soustředili hlavně na obrovské psí tlapy otištěné do kamene, i když jim Perrin vysvětlil, že temní psi jsou už dávno pryč. Jeden z šikmých paprsků ranního slunce dopadal přímo na šedou desku a jasně ji ozařoval. Tanečník si již na pach hořící síry zvykl - alespoň jen frkal a uši tiskl k hlavě - ale ostatní koně před kamenem couvali. Nikdo z lidí kromě Perrina síru necítil a většina kvůli vyplašenému chování koní reptala a na podivně označený kámen se dívala, jako by to byl exponát v kočovném panoptiku.</p>

<p>Berelainina obtloustlá komorná zakvičela, když uviděla stopy, zakymácela se, že málem spadla ze sedla své nervózně tancující kobyly, ale Berelain jen nepřítomně požádala Annouru, ať na ni dá pozor, a na stopy hleděla se stejně nečitelným výrazem, jako kdyby byla sama Aes Sedai. Ruce však zatínala do otěží, až tenká červená kůže na jejích kloubech zesvětlala. Bertain Gallenne, pan kapitán okřídlené gardy, s křídly na rudé barbutě a třemi tenkými karmínovými chocholy, dnes ráno velel Berelainině osobní stráži osobně a teď dotlačil svého vysokého vraníka blíž ke kameni, seskočil do sněhu, jenž mu sahal po kolena, sňal si přílbu a upřel na kámen své zbylé oko. Prázdný důlek mu zakrýval šarlatový kožený klípec, jehož řemínek mu rozděloval po ramena dlouhé šedé vlasy. Podle jeho výrazu bylo jasné, že vidí potíže, ale on vždycky ze všeho nejdřív uviděl tu nejhorší z možností. Perrin usoudil, že u vojáka je to lepší, než když vždycky uvidí tu nejlepší.</p>

<p>Masuri sesedla také, ale na zemi se zastavila, držíc otěže v ruce, a nejistě se zadívala na tři sluncem osmahlé Aielanky. Několik mayenerských vojáků kvůli tomu reptalo, ale už by na to měli být zvyklí. Annoura si stáhla kapuci hlouběji do čela, jako by kámen vůbec vidět nechtěla, a s komornou jenom rychle zatřásla. Ta na ni užasle vyvalila oči. Masuri, na druhou stranu, čekala vedle svého koně s trpělivým výrazem, který kazilo to, že si uhlazovala rezavé sukně svých hedvábných jezdeckých šatů, jako by si neuvědomovala, že to dělá. Moudré si mlčky vyměnily pohledy, bezvýrazné jako samy sestry. Carelle stála z jedné strany vedle Nevarin, vyzáblé zelenooké ženy, a z druhé byla Marline se soumračně modrýma očima a tmavými vlasy, což bylo u Aielů vzácné. Všechny tři byly vysoké, vysoké jako mnoho mužů, a nevypadaly na víc než o pár let starší než Perrin, ale tu klidnou sebejistotu by nezvládl někdo tak mladý, jak vypadaly jejich obličeje. Přes dlouhé náhrdelníky a těžké náramky ze zlata a slonoviny, jež nosily, by jejich těžké tmavé suknice a tmavé loktuše, téměř zakrývající bílé haleny, mohly patřit selkám, ale tady nebylo pochyb, kdo tu nad Aes Sedai velí. Vlastně občas bylo pochyb o tom, kdo velí nad Perrinem.</p>

<p>Nakonec Nevarin kývla. A přívětivě, pochvalně se usmála. Perrin ji ještě nikdy neviděl se usmát. Nevarin se sice pořád nemračila, ale obvykle se tvářila, že hledá někoho, komu by mohla vynadat.</p>

<p>Teprve když kývla, předala Masuri otěže jednomu z vojáků. Její strážce nebyl nikde v dohledu, což muselo být dílo moudrých. Rovair se jí obvykle držel jako kudlibabka. Masuri si vyhrnula rozdělené sukně a sněhovou závějí se vydala ke kameni. Když došla k němu, začala pohybovat rukama nad otisky, očividně usměrňovala, i když Perrin neviděl, že by se něco dělo. Moudré ji pozorně sledovaly, ale ony musely její tkánivo vidět. Annoura nedávala najevo sebemenší zájem. Šedé sestře se třepetaly copánky, jako kdyby vrtěla hlavou, a potom poodvedla svého koně stranou, z dohledu moudrých, i když tím se dostala dál od Berelain, přičemž by si každý mohl myslet, že ta její radu právě teď může potřebovat. Annoura se moudrým opravdu vyhýbala, jak to jen šlo.</p>

<p>„Zhmotnělé příběhy od ohně," zamumlal Gallenne a s letmým pohledem na Masuri odvedl koně od kamene. Aes Sedai ctil, ale jen málokdo chtěl být poblíž, když usměrňovaly. „I když nevím, proč mě to ještě překvapuje po tom, co jsem od odjezdu z Mayene všechno viděl." Masuri, soustředěná na stopy, si ho nevšímala.</p>

<p>Kopiníci se zavlnili, jako by skutečně nevěřili vlastním očím, dokud jim to jejich velitel nepotvrdil, a někteří z nich začali páchnout strachy, jako by čekali, že temní psi vyskočí ze stínů. Perrin s tolika lidmi kolem nerozeznával jednotlivé pachy, ale ustrašený smrad byl dost silný, takže musel vycházet od více lidí.</p>

<p>Gallenne asi vycítil to, co Perrin zvětřil. Měl své chyby, ale vojákům velel už dlouho. Pověsil si barbutu na jílec meče a zazubil se. S klípcem přes oko vypadal chmurně, muž, jenž vidí vtip i tváří v tvář smrti a očekává, že ho tam uvidí i ostatní. „Jestli nám budou černí psi dělat potíže, posolíme jim uši," řekl hlasitě a srdečně. „To se dělá v příbězích, ne? Nasypete jim sůl na uši a oni zmizí." Několik kopiníků se zasmálo, i když pach strachu příliš nezeslábl. Příběhy vyprávěné u ohně byly jedna věc, ale když se tu ti tvorové objevili osobně, bylo to něco zhola jiného.</p>

<p>Gallenne dovedl koně k Berelain a položil ruku jejímu ryzákovi na krk. Zamyšleně se podíval na Perrina, což Perrin vyrovnaně opětoval a odmítal přiznat, že pochopil, co naznačuje. Ať už chtěl ten muž říci cokoliv, mohl to říci před ním a před Aramem. Gallenne si povzdechl. „Oni se ovládnou, má paní," pronesl tiše, „ale fakt je, že naše postavení není zrovna bezpečné, nepřátelé jsou všude kolem a docházejí nám zásoby. Zplozenci Stínu mohou věci jen zhoršit. Mě váže povinnost k tobě a k Mayene, má paní, a se vší úctou k urozenému pánu Perrinovi bys mohla zvážit změnu plánů." Perrin se navztekal - ten muž chtěl opustit Faile! - ale Berelain promluvila dřív, než mohl vybuchnout.</p>

<p>„Žádné změny nebudou, urozený pane Gallenne." Občas bylo snadné zapomenout, že je vládkyní, jakkoliv bylo Mayene malé, ale v jejím hlase se ozýval velitelský tón hodný královny Andoru. Jak byla vzpřímená, její sedlo vypadalo jako trůn, a mluvila dost hlasitě, aby její rozhodnutí uslyšeli všichni, a dost rázně, aby všichni věděli, že se <emphasis>rozhodla. </emphasis>„Jestli jsou nepřátelé všude kolem, tak pokračovat v cestě je stejně bezpečné jako se vrátit nebo odbočit. Ale i kdyby cesta zpátky či stranou byla desetkrát bezpečnější, stejně bych pokračovala dál. Hodlám napomoci záchraně urozené paní Faile, i kdybychom se museli probojovat přes tisíc temných psů a trolloků navrch. To jsem přísahala, že učiním!"</p>

<p>Odpověděl jí hromový jásot, gardisté křičeli a mávali kopími, až červené fábory vlály. Pach strachu zůstal, ale teď se tvářili, že jsou připravení prosekat se libovolným počtem trolloků, jen aby se neshodili v Berelaininých očích. Gallenne jim velel, ale ke své vládkyni cítili víc než pouhou náklonnost, i když měla, co se mužů týče, jistou pověst. Berelain bránila Mayene před tím, aby je pohltil Tear, tím, že štvala jednoho muže, kterému připadala krásná, proti jinému. Perrin sám měl co dělat, aby překvapeně necivěl s otevřenou pusou. Mluvila stejně odhodlaně, jako se cítil on! Byla <emphasis>cítit </emphasis>stejným odhodláním! Gallene neochotně sklonil hlavu na znamení, že se podvoluje, a Berelain spokojeně kývla, než obrátila pozornost zpátky k Aes Sedai u kamene.</p>

<p>Masuri už přestala mávat rukama, zírala na otisky a zamyšleně si poklepávala prstem na rty. Byla hezká, ale ne krásná, i když za něco z toho mohla být zodpovědná aessedaiovská bezvěkost. Často bylo těžké poznat sestru, která se narodila v chudém hospodářství, od té, jež přišla na svět ve velkolepém paláci. Perrin ji viděl celou rudou vzteky, unavenou a na konci sil, ale přes obtížné cestování a život v aielských stanech měla tmavé vlasy a šaty upravené, jako by se jí o ně starala komorná. Teď zrovna mohla stát v knihovně.</p>

<p>„Co jsi zjistila, Masuri?" zeptala se Berelain. „Masuri, prosím? Masuri?"</p>

<p>Poslední slovo už znělo dost ostře a Masuri sebou trhla, jako by ji překvapilo, že zde není sama. Nejspíš ji to překvapilo. V mnoha věcech působila spíš jako zelená než jako hnědá, víc se soustředila na činy, než na rozjímání, šla rovnou k věci a nikdy nemluvila nejasně, ale stále byla schopná plně se ponořit do toho, co upoutalo její pozornost. Teď sepjala ruce v pase a otevřela ústa, ale než promluvila, zaváhala a tázavě se podívala na moudré.</p>

<p>„Jenom mluv, děvče," vyzvala ji Nevarin netrpělivě a za cinkání náramků si dala ruce v bok. Zamračila se, čímž vypadala víc jako obvykle, ale žádná moudrá se netvářila pochvalně. Všechny tři se mračily, až vypadaly jako tři světlooké vrány na plotě. „Nenechávaly jsme tě jen ukojit tvou zvědavost. Tak ven s tím. Pověz nám, co jsi zjistila."</p>

<p>Masuri zrudla, ale okamžitě začala mluvit, oči upřené na Berelain. Určitě se jí nelíbilo, když jí někdo nadával na veřejnosti, ať už ostatní věděli či nevěděli o jejích vztazích s moudrými. „O temných psech je známo poměrně málo, ale já o nich něco nastudovala. Během let jsem narazila na stopy sedmi smeček, u pěti z nich dvakrát a u dvou třikrát." Barva se jí vytrácela z tváří a začínala mluvit, jako by přednášela. „Někteří staří autoři hovoří o tom, že <emphasis>existuje </emphasis>pouze sedm smeček, další se zmiňují o devíti nebo třinácti i dalších počtech, o nichž si myslí, že mají nějaký zvláštní význam, jenže během trollockých válek psala Sorelana Alsahhan o ,stovce smeček psů Stínu, jež loví za noci', a ještě před ní Ivonell Bharatiya údajně napsala o ,psech zrozených ze Stínu, v počtech jako noční můry lidstva'. I když je pravda, že Ivonell sama mohla být apokryfická. V každém případě -" Mávla rukou, jako by hledala slovo. „Pach není to správné slovo, ani chuť. Pocit, že každá smečka je jedinečná, a já zcela jistě poznám, že s touhle jsem se ještě nikdy nesetkala, takže víme, že číslo sedm není správné. Ale ať je správný počet devět, třináct nebo jiný, příběhy o temných psech jsou mnohem běžnější než temní psi sami, a ti jsou takhle daleko na jih od Morny nesmírně vzácní. Druhá vzácnost: v téhle smečce jich mohlo být až padesát. Obvykle to bývá tak deset, nejvýš dvanáct. Užitečné rčení: Dvě vzácnosti dohromady volají po bližším zkoumání." Odmlčela se a zvedla prst, jako by to chtěla zdůraznit, a když usoudila, že to Berelain došlo, ruce opět sepjala. Vítr jí strhl žlutohnědý plášť z ramene, ale ona si zimy zřejmě nevšímala.</p>

<p>„Ze stopy temných psů je vždycky cítit naléhavost, ale různí se podle mnoha faktorů, kterými si nejsem jistá. Tahle má silnou příměs... asi by se to dalo nazvat - netrpělivost. Není to vlastně dost silné, zdaleka ne - jako kdybych nazvala bodnou ránu píchnutím o špendlík - ale postačí to. Řekla bych, že jsou na lovu už nějakou dobu a kořist jim nějak uniká. Ať už příběhy říkají cokoliv - mimochodem, urozený pane Gallenne, sůl temným psům v nejmenším neublíží." Takže nakonec nebyla úplně ztracená v myšlenkách. „Přes příběhy neloví náhodně, i když zabijí cokoliv, dostanou-li příležitost a nebude-li to zasahovat do štvanice. Pro temné psy je lov vším. Jejich kořist je vždycky důležitá pro Stín, i když občas netušíme proč. Ví se o nich, že prošli bez povšimnutí velké a mocné, aby zabili selku nebo řemeslníka, nebo vstoupili do městečka či vesnice, aniž by tam někoho zabili, i když tam přišli s určitým záměrem. To, co mě napadlo jako první důvod, proč sem asi přišli, můžeme zavrhnout, poněvadž pokračovali v cestě." Pohledem zalétla k Perrinovi, ale tak rychle, že si nebyl jistý, jestli si toho všiml ještě někdo jiný. „Vzhledem k tomu silně pochybuji, že se vrátí. No ano, jsou pryč asi hodinu. To, jak se obávám, je vše, co k tomu mohu říci." Když domluvila, Nevarin a ostatní moudré pochvalně kývaly a jí se vrátilo trochu barvy do tváří, třebaže rychle zmizela, když si opět nasadila masku aessedaiovské vyrovnanosti. Závan větru přinesl k Perrinovi její pach, překvapený a potěšený, a rozčilený, že je potěšená.</p>

<p>„Děkuji ti, Masuri Sedai," pronesla Berelain formálně a lehce se uklonila ze sedla, na což Masuri nepatrně sklonila hlavu. „Uklidnila jsi nás."</p>

<p>A pach strachu mezi vojáky vskutku slábl, i když Perrin slyšel, jak si Gallenne mrmlá: „To poslední nám mohla říct hned na začátku."</p>

<p>Perrin zachytil ještě něco, přes podupávání koní a tichý smích mužů, jimž se ulevilo. Od jihu se ozvalo volání modřinky, což kromě něj nemohl nikdo jiný slyšet, a vzápětí následovalo bzučivé volání škraboškového vrabce. Další modřinka se ozvala blíž, opět následovaná škraboškovým vrabcem, a stejný pár to zopakoval ještě blíž. V Altaře mohli být modřinky i škraboškoví vrabci, on ale věděl, že tihle nosí dvouříčské luky. Modřinka znamenala blížící se lidi, ne málo a možná ne přátelské. Škraboškový vrabec, jehož doma nazývali i zlodějský pták, neboť kradl lesklé předměty, na druhou stranu... Perrin přejel palcem ostří své sekery a čekal na další zavolání, dost blízko na to, aby si ho všimli i ostatní.</p>

<p>„Slyšeli jste to?" zeptal se a díval se k jihu, jako kdyby to právě zachytil. „Moje hlídky zahlídly Masemu." To upoutalo pozornost a několik mužů kývlo, když se volání ozvalo ještě blíž. „Přichází odtamtud."</p>

<p>Gallenne si s klením narazil barbutu na hlavu a nasedl. Annoura zvedla otěže a Masuri se začala brodit sněhem zpátky ke svému strakáči. Kopiníci se vrtěli v sedlech a začal z nich být cítit hněv, opět podkreslený strachem. Okřídlená garda měla u Masemy krvavý dluh, ale nikdo se netěšil, že ho vybere, když jich bylo padesát a Masema vždycky jezdil nejméně se stovkou nohsledů.</p>

<p>„Nebudu před ním utíkat," prohlásila Berelain. Zamračeně hleděla k jihu. „Počkáme na něj tady."</p>

<p>Gallenne otevřel pusu a zase ji zavřel, aniž by promluvil - tedy ne k ní. Zhluboka se nadechl a začal pokřikovat rozkazy na svoje gardisty. Seřadit je nebylo snadné. I když stály stromy dost daleko od sebe, les nebyl právě nejlepší místo pro kopiníky. Každý útok by byl od začátku rozkolísaný, a vrazit do někoho kopí bylo těžké, když mohl uhnout za strom a dostat se člověku do zad. Gallenne se je snažil seřadit před Berelain, mezi ni a blížící se muže, ale ona po něm loupla okem a jednooký muž hned změnil rozkazy a seřadil kopiníky do nerovné řady, prohnuté kolem stromů, ale s ní uprostřed. Jednoho vojáka poslal tryskem do tábora. Muž se hnal sehnutý v sedle, kopí skloněné jako při útoku, a hnal se, jak nejrychleji to ve sněhu šlo. Berelain zvedla obočí, neřekla však nic.</p>

<p>Annoura zamířila s koněm k Berelain, ale zastavila se, když na ni Masuri zavolala. Hnědá sestra držela svého strakáče, ale stála tam, s moudrými, jež ji převyšovaly, takže vypadala skoro jako dítě. Annoura zaváhala, dokud ji Masuri nezavolala znovu, ostřeji, a potom měl Perrin dojem, že si Annoura ztěžka povzdechla, než k nim dojela a sesedla. Ať už Aielanky říkaly cokoliv, mluvily příliš potichu, aby je Perrin slyšel, obstoupily Annouru a skláněly se k ní, což se tarabonské sestře nelíbilo. Tvář měla schovanou v kapuci, avšak copánky se třepetaly ještě rychleji, jak vrtěla hlavou, a nakonec se rázně odvrátila a vložila nohu do třmene. Masuri tam klidně stála a nechala moudré, aby si řekly své, ale teď položila ruku Annouře na loket a něco řekla. Nato Annoura svěsila ramena a moudré kývly. Annoura si shrnula kapuci a počkala, až se Masuri vyškrábe na svého koně, než nasedla. Pak společně zajely ke kopiníkům a zastavily se vedle Berelain. Moudré se vtlačily mezi ně na opačné straně, než stál Perrin. Annoura věšela koutky širokých úst a nervózně si třela palce.</p>

<p>„Co máte v plánu?" zeptal se Perrin a snažil se neskrývat podezření. Moudré sice nechávaly Masuri slézat se s Masemou, ale pořád tvrdily, že by bylo lepší, kdyby byl mrtvý. Aes Sedai nemohly použít jedinou sílu jako zbraň, pokud jim nehrozilo nebezpečí, ale moudré žádná taková omezení neměly. Napadlo ho, jestli se propojily. Věděl o jediné síle víc, než kdy chtěl, a dost o moudrých, aby si byl jistý, že kruh povede Nevarin, pokud by ho vytvořily.</p>

<p>Annoura otevřela pusu, avšak Carelle na ni varovně sáhla, tak ji zase zavřela a zamračila se na Masuri. Hnědá sestra našpulila rty a lehce zavrtěla hlavou, což Annouru nejspíš neobměkčilo. Rukama v rukavičkách mačkala otěže tak pevně, až se třásly.</p>

<p>Nevarin se podívala na Perrina, jako by mu četla myšlenky. „My <emphasis>máme </emphasis>v <emphasis>plánu </emphasis>bezpečně tě doprovodit zpět do tábora, Perrine Aybaro," prskla ostře, „tebe a Berelain Paeron. My <emphasis>máme v plánu </emphasis>zařídit, aby dnešek a příští dny přežilo co nejvíc lidí. Máš námitky?"</p>

<p>„Hlavně nedělejte nic jinýho, pokud vám neřeknu," upozornil ji. Taková odpověď mohla znamenat plno věcí. „Vůbec nic."</p>

<p>Nevarin znechuceně vrtěla hlavou a Carelle se zasmála, jako by udělal ohromný vtip. Žádná z moudrých si zřejmě nemyslela, že je třeba ještě něco říkat. Dostaly rozkaz ho poslouchat, jenomže jejich představa poslušnosti se jaksi nesrovnávala s tím, co se kdy naučil. To by spíš prasatům narostla křídla, než by z nich dostal lepší odpověď.</p>

<p>Mohl to zarazit. Věděl, že by měl. Ať už moudré plánovaly cokoliv, schůzka s Masemou tak daleko od ostatních v táboře, když ten muž musel vědět, kdo ukradl jeho seanchanský papír, bylo jako doufat, že člověk dostane ruku z kovadliny dřív, než dopadne kladivo. Berelain byla skoro stejně hrozná jako moudré, když přišlo na plnění jeho rozkazů, ale usoudil, že by poslechla, kdyby vydal rozkaz stáhnout se do tábora. Aspoň si myslel, že by to udělala, přestože její pach prozrazoval, že se drží zuby nehty. Zůstávat bylo nesmyslné riziko. Byl si jistý, že by ji o tom dokázal přesvědčit. Ale ani před tím mužem nechtěl utíkat. Jedna jeho část mu říkala, že se chová hloupě. Ta větší doutnala vztekem, jaký se mu ovládal jen stěží. Aram se vtlačil vedle něj a mračil se, ale aspoň netasil meč. Mávání mečem by mohlo být jako hodit žhavý uhlík do seníku a čas na střet s Masemou ještě nenastal. Perrin položil ruku na sekeru. Ještě ne.</p>

<p>Přes šikmé paprsky slunce, pronikajícími hustými větvemi, byl les zahalený stíny. I v poledne by tady bylo šero. Nejdřív zachytil zvuky, tlumený dusot kopyt ve sněhu, těžké dýchání koní nucených k běhu, a pak se objevili jezdci, nesourodý dav hrnoucí se k severu mezi obrovskými stromy málem cvalem, i když na to byl terén naprosto nevhodný. Spíš než stovka to byly dvě, možná i tři stovky. Jeden kůň s řičením upadl a převalil se přes jezdce, ale nikdo z ostatních ani nezpomalil. Muž v čele zvedl ruku a oni zastavili koně, až sníh odletoval. Koně byli zpěnění, supěli a stoupala z nich pára. Občas se mezi nimi objevilo nějaké to kopí, ale většina jezdců ani neměla zbroj, další jen kyrys nebo přílbu, ale sedla měli ověšená meči, sekerami a palcáty. Sluneční paprsky vyhmátly několik obličejů, mužů s ponurýma očima, kteří se tvářili, jako by se nikdy neusmívali.</p>

<p>Perrina napadlo, že možná udělal chybu, když Berelain nenařídil návrat. Tohle pocházelo z rozhodnutí dělaných narychlo, když se nechal unést hněvem. Všichni věděli, že si ráno často vyjede, a Masema možná zoufale toužil dostat svůj seanchanský dokument zpátky. I s Aes Sedai a moudrými by boj v těchto lesích mohl být krvavý, kde by muži i ženy mohli umřít, aniž by si všimli, kdo je zabil. Kdyby nepřežili žádní svědkové, vždy by se to dalo hodit na bandity nebo dokonce na Shaidy. Už se to stalo předtím. A kdyby zůstali svědkové, Masema by klidně oběsil pár desítek svých vlastních mužů a potom by tvrdil, že viníci byli potrestáni. Nejspíš bude chtít zachovat Perrina Aybaru ještě chvíli při životě a nebude čekat moudré ani druhou Aes Sedai. To byly drobnosti, na nichž záviselo padesát životů. Velmi malé drobnosti, na nichž závisel život Faile. Perrin uvolnil sekeru ve smyčce. Berelain vedle něj byla cítit klidem a tvrdým odhodláním. Kupodivu ne strachem. Ani sebeméně. Aram páchl... vzrušením.</p>

<p>Oba oddíly se mlčky pozorovaly, až nakonec vyjel Masema jen se dvěma muži. Všichni tři měli shrnuté kapuce. Žádný z nich neměl přílbu ani kousek zbroje. Nengar a Bartu byli Shienarci jako Masema, ale jako on, i oni si oholili uzel na temeni, takže měli hlavy holé, až připomínaly lebky. Příchod Draka Znovuzrozeného zpřelámal všechna pouta včetně těch, jež tyto muže zavazovala bojovat se Stínem podél Morny. Nengar a Bartu měli na zádech meč a další měli pověšený u sedla a Bartu, menší než druzí dva, měl i jezdecký luk v pouzdře a toulec. Masema neměl žádné viditelné zbraně. Prorok pána Draka Znovuzrozeného žádné nepotřeboval. Perrin byl rád, že Gallenne pozoruje muže, které Masema nechal stát, protože na Masemovi bylo něco, co upoutávalo pozornost. Možná to bylo tím, čím byl, ale i to bohatě stačilo.</p>

<p>Masema zastavil svého vysokého světlého ryzáka pár kroků od Perrina. Prorok byl tmavý, zamračený muž průměrné výšky, s vybledlou jizvou po šípu na tváři, v obnošeném kabátě z hnědého sukna a tmavém plášti s rozedranými okraji. Na vzhledu mu nezáleželo a nejméně ze všeho na vlastním. Nengar a Bartu měli horečnaté oči, ale Masemovy zapadlé, skoro černé oči vypadaly jako řeřavé uhlíky v kovárně, jako by je měl vítr brzy rozfoukat do plamenů, a jeho pach byl drásající, proměnlivá ostrost čirého šílenství. Moudrých a Aes Sedai si nevšímal, jen se na ně zamračil a nenamáhal se to skrývat. Moudré byly podle něj horší než Aes Sedai, nejenže se rouhaly, když používaly jedinou sílu, ale navíc to byly aielské divošky až do morku kostí, což byl dvojnásobný hřích. Okřídlená garda byla pro něho jenom stíny pod stromy. „Pořádáš piknik?" zeptal se a zalétl pohledem na košík, jenž Perrinovi visel u sedla. Obvykle mluvil stejně ohnivě, jako se tvářil, ale teď to znělo trpce a křivil rty, když mu oči zabloudily k Berelain. Pochopitelně ty řeči slyšel taky.</p>

<p>Perrinem projel vztek, ale ovládl ho, potlačil. Jeho hněv měl jen jeden cíl a on ho nehodlal promarnit na jiný. Tanečník zachytil náladu svého pána a vycenil na Masemova koně zuby a Perrin ho musel pevně přitáhnout. „V noci tu byli temní psi," řekl ne moc klidně, ale líp to nedokázal. „Jsou pryč a Masuri si nemyslí, že se vrátí, takže není třeba se bát."</p>

<p>Masema stále nebyl cítit ustaraně. Nikdy nebyl cítit čímkoliv jiným než šílenstvím. Jeho ryzák agresivně přistrčil hlavu k Tanečníkovi, ale Masema mu drsně škubl za otěž. Jezdil dobře, to ano, ale s koňmi zacházel stejně jako s lidmi. Poprvé se podíval na Masuri. Jeho pohled byl ještě víc horký, pokud to bylo vůbec možné. „Stín lze najít všude," pronesl, vášnivé vyhlášení nezpochybnitelné pravdy. „Nikdo, kdo jde za pánem Drakem Znovuzrozeným, kéž Světlo ozařuje jeho jméno, se nemusí bát Stínu. I ve smrti nalezne konečné vítězství Světla."</p>

<p>Masurina klisna couvla, jako by ji ten pohled spálil, ale jezdkyně ji ovládla pohybem otěží a opětovala Masemův pohled s aessedaiovskou neproniknutelností, klidná jako zamrzlé jezero. Nic nenaznačovalo, že se s ním potají schází. „Strach je užitečnou ostruhou pro důvtip a odhodlání, je-li ovládaný. Nebojíme-li se nepřátel, zbývá nám jen opovržení, a opovržení vede k vítězství nepřítele." Člověk by si myslel, že mluví k prostoduchému sedlákovi, jehož vidí dnes poprvé. Annoura to sledovala a tvářila se, jako by jí začínalo být špatně. Bála se, že jejich tajemství vyjde najevo? Že jejich plány, které mají s Masemou, nevyjdou?</p>

<p>Masema znovu zkřivil rty, tentokrát však v úsměvu, ne ve šklebu. Aes Sedai pro něho přestaly existovat, když obrátil pozornost zpátky k Perrinovi. „Někteří z těch, kdo jdou za pánem Drakem, našli město zvané So Habor." Takhle o svých stoupencích mluvil vždycky: opravdu šli za Drakem Znovuzrozeným, ne za ním. Skutečnost, že jim Masema říkal, co mají dělat, kdy a jak, byla jenom pominutelná drobnost. „Úhledné místo, tři až čtyři tisíce lidí, asi den cesty zpátky, možná míň, na jihozápad. Zdá se, že se neocitlo v cestě Aielům a jejich loňská úroda byla dobrá i přes to sucho. Měli stodoly plné ječmene, prosa a ovsa a dalších potřebných věcí, řekl bych. Vím, že ti dochází krmení. Jak pro lidi, tak i pro koně."</p>

<p>„Proč mají v této roční době plné stodoly?" Berelain se zamračeně předklonila a mluvila téměř panovačně.</p>

<p>Nengar zamračeně položil ruku na meč, jejž měl u sedla. S prorokem pána Draka takhle nikdo nemluvil. A nikdo o něm taky nepochyboval. Nikdo, kdo chtěl zůstat naživu. Zavrzala kůže, jak si kopiníci poposedali v sedlech, ale Nengar si jich nevšímal. Perrina mlátil do nosu smrad Masemova šílenství. Masema si prohlížel Berelain. Zdánlivě si nevšímal Nengara a kopiníků, ani možnosti, že by se muži mohli začít navzájem zabíjet.</p>

<p>„Otázka chamtivosti," prohlásil nakonec. „Obchodníci s obilím ze So Habor si zřejmě mysleli, že hodně vydělají, když si zboží ponechají, dokud zima nevyžene ceny nahoru. Jenže ho obvykle prodávali na západ, do Ghealdanu a Amadicie, a po událostech tam a v Ebú Daru se báli, že všechno, co tam pošlou, bude zabaveno. Jejich chamtivost jim ponechala plné stodoly a prázdné měšce." Do hlasu se mu vloudilo uspokojení. Chamtivost nenáviděl. Ale on nenáviděl všechny lidské slabosti, ať velké, či malé. „Myslím, že teď se se svým obilím rozloučí za nízkou cenu."</p>

<p>Perrin vycítil past a nepotřeboval na to vlčí čich. Masema musel nakrmit své muže a koně, a jakkoli důkladně probírali krajinu, nemohli být v lepším stavu než Perrinovi. Proč neposlal několik tisíc svých stoupenců do toho městečka a nevzal si, co tam měli? Den zpátky. To by ho odvedlo dál od Faile a možná dalo Shaidům čas zase zvětšit náskok. Byl tohle důvod té zvláštní nabídky? Nebo další zdržení, aby mohl Masema zůstat na západě, blíž u svých seanchanských přátel?</p>

<p>„Třeba budeme mít čas to městečko navštívit, až bude má žena volná." Znovu zachytil slabé zvuky, jak lesem postupují lidé na koních, dřív než ostatní. Tentokrát to přicházelo od západu, od tábora. Gallenneho posel musel cválat celou cestu.</p>

<p>„Tvá žena," řekl Masema bezvýrazně a podíval se na Berelain, až se Perrinovi zpěnila krev v žilách. Dokonce i Berelain zrudla, i když tvář zachovala hladkou. „Opravdu věříš, že dnes ti o ní donesou zprávu?"</p>

<p>„Ano." Perrin mluvil stejně bezvýrazně jako Masema, a tvrději. Svíral hrušku sedla nad Berelaininým košíkem, aby nehmátl po sekeře. „Osvobodit ji je ze všeho nejdůležitější. Ji a ostatní. Až to uděláme, můžeme si naplnit břicha k prasknutí, ale tohle uděláme nejdřív."</p>

<p>Blížící se koně už uslyšeli všichni. Na západě se objevila dlouhá řada kopiniků a za ní projížděla mezi stíny další. Rudé fáborky a kyrysy Mayenerů se prolínaly se zelenými fáborky a leštěnými kyrysy z Ghealdanu. Řady byly hodně dlouhé, táhly se až pod Masemovy čekající muže. Mezi stromy také přebíhali pěšáci s dlouhými dvouříčskými luky. Perrin doufal, že tábor nezůstal úplně bez ochrany. Ukrást ten seanchanský papír možná donutilo Masemu vyložit karty, a nakonec to byl veterán z bojů kolem Morny a proti Aielům. Mohl myslet dál než jenom na to, že najde Berelain. Bylo to jako další kovářský hlavolam. Posunete jeden kousek, aby se pohnul další jen natolik, že se uvolní třetí. Tábor s oslabenou obranou bylo snadné dobít a v těchto lesích na počtech záleželo stejně tolik jako na tom, kdo měl lidi, kteří dokážou usměrňovat. Chtěl Masema uchovat to tajemství natolik, aby to celé teď a tady zpečetil? Perrin si uvědomil, že položil ruku na sekeru, ale nechal ji tam.</p>

<p>Mezi Masemovými stoupenci přešlapovali koně, jak jim jezdci tahali za otěže, křičeli po sobě a mávali zbraněmi, Masema sám však jen beze změny výrazu sledoval blížící se kopiníky a lučištníky, o nic méně zakyslý, ani o nic víc. Jako by to byli ptáci poskakující po větvích. Jeho pach se beze změny šíleně svíjel.</p>

<p>„Co se děje ve službě Světlu, musí se udělat," řekl, když nově příchozí zastavili asi dvě stě kroků od nich. To nebylo pro dvouříčské luky nijak daleko a Masema je viděl v akci, ale nedával na sobě znát, že by ty široké hlavice mohly být namířené na jeho srdce. „Všechno ostatní je jen šmejd a brak. Pamatuj na to, urozený pane Perrine Zlatooký. <emphasis>Všechno </emphasis>ostatní je šmejd a brak."</p>

<p>Bez dalšího slova prudce otočil koně a s Nengarem a Bartuem v závěsu se vydal ke svým mužům. Všichni tři hnali koně, aniž by se starali, že by si třeba mohli zlomit nohu nebo vaz. Čekající oddíl se zařadil za ně a celý dav se hrnul k jihu. Někteří muži vzadu se zastavili, aby vytáhli bezvládné tělo zpod zraněného koně a zbavili zvíře utrpení rychlým máchnutím dýky. Pak je začali bourat. Tolik masa nesmělo přijít nazmar. Jezdce nechali tam, kam ho pustili.</p>

<p>„On věří každému slovu, které řekne," vydechla Annoura, „ale kam ho jeho víra vede?"</p>

<p>Perrina napadlo zeptat se jí rovnou, kam si myslí, že Masemu vede jeho víra, kam <emphasis>ona </emphasis>chce, aby ho dovedla, ale ona náhle opět nasadila ten neproniknutelný aessedaiovský klid. Špička ostrého nosu jí zrudla chladem. Upřeně na něj zírala. Stejně snadno by mohl holýma rukama vypáčit temnými psy poznačený kámen ze země, jako dostat odpověď z Aes Sedai, když nasadí tenhle výraz. Bude muset nechat vyptávání na Berelain.</p>

<p>Muž, jenž přivedl kopiníky, najednou pobídl koně do kroku. Byl menší, v postříbřeném kyrysu a přílbě s mřížovým hledím a třemi krátkými bílými chocholy. Gerard Arganda byl tvrdý voják, jenž se nahoru propracoval úplně odzdola, proti všem okolnostem, a stal se prvním kapitánem Alliandřiny osobní gardy. Perrina, který přivedl jeho královnu na jih, aniž k tomu měl nějaký dobrý důvod, a potom dopustil, aby ji unesli, neměl rád, ale Perrin čekal, že se zastaví a projeví úctu Berelain, možná se i poradí s Gallennem. Arganda si Gallenneho hodně vážil a často spolu pokuřovali fajfku. Tentokrát jeho pstružák projel kolem Perrina a ostatních a jezdec ho pobízel k větší rychlosti. Když Perrin uviděl, kam jede, pochopil. Od východu se blížil osamělý jezdec na myšákovi a vedle něho se na sněžnicích šoural Aiel.</p><empty-line /><p>KAPITOLA OSMÁ</p>

<p><strong><emphasis>Vír barev</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Petřin si neuvědomil, že se pohnul, dokud nebyl nakloněný nad Tanečníkův krk a nehnal se za Argandou. Sníh nebyl o nic méně hluboký, země o nic rovnější a světlo o nic lepší, ale Tanečník se řítil stíny, nechtěje nechat pstružáka v čele, a Perrin ho pobízel k ještě rychlejšímu běhu. Přijížděl Elyas, vousy roztažené na prsou, široká krempa klobouku vrhala stíny na jeho tvář a z ramenou mu viselo krzno. Osobou vedle něho byla Děva s tmavou <emphasis>šufou </emphasis>ovinutou kolem hlavy a v bílém plášti, aby nebyla vidět na sněhu, přehozeném přes šedý, hnědý a zelený kabátec a spodky. Elyas a Děva bez ostatních znamenali, že Faile byla nalezena. Muselo to tak být.</p>

<p>Arganda štval koně, aniž by se staral, že by si mohl zlomit nohu, přeskakoval vyčnívající skaliska a projížděl závěje, ale Tanečník ho těsně před Elyasem předhonil. Arganda se drsně zeptal: „Viděl jsi královnu, Machero? Je naživu? Mluv, chlape!" Děva, Elienda se sluncem osmahlými tvářemi, zvedla ruku k Perrinovi. Mohl to být pozdrav či soucit, ona však pokračovala v cestě. Elyas podá hlášení Perrinovi a ona své moudrým.</p>

<p>„Našli jste ji?" Perrin měl v hrdle náhle sucho jako na poušti. Na tohle čekal dlouho. Arganda prskal za hledím, věda, že se Perrin neptá na Alliandre.</p>

<p>„Našli jsme Shaidy, které sledujeme," začal Elyas opatrně s rukama složenýma na sedlové hrušce. Dokonce i na Elyasovi, slavném Dlouhém tesákovi, který žil a běhal s vlky, byla vidět únava z dlouhé cesty a nedostatku spánku. Tváře měl propadlé vyčerpáním, což ještě podtrhovala zlatá záře jeho očí. Hustý vous i vlasy, jež mu visely k pasu a jež měl na šíji svázané řemínkem, měl prošedivělé, a poprvé za dobu, co ho Perrin znal, vypadal starý. „Utábořili se kolem slušně velkého města, které dobyli, na hřebeni asi čtyřicet mil odsud. Nemají žádné pořádné hlídky a ty, co jsou dál, spíš dávají pozor na to, aby jim neutekli zajatci, než na cokoliv jiného, takže jsme se dostali dost blízko, abychom se mohli pořádně kouknout. Je jich ale mnohem víc, než jsme mysleli. Nejmíň devět, možná deset klanů, říkaly Děvy. Včetně <emphasis>gai'šainů - </emphasis>aspoň lidí v bílém - by v tom táboře mohlo být tolik lidí jako v celém Mayene nebo Ebú Daru. Nevím, kolik oštěpů, ale deset tisíc je podle toho, co jsem viděl, ještě nízký odhad."</p>

<p>Perrinovi se stahoval žaludek. V ústech měl tak sucho, že by nedokázal promluvit, ani kdyby se Faile nějakým zázrakem objevila přímo před ním. Deset tisíc <emphasis>algai'd'siswai, </emphasis>k tomu ještě tkalci a stříbrotepci a starci, trávící dny vzpomínáním ve stínu, kteří se mohli chopit oštěpu, kdyby na ně někdo zaútočil. On neměl ani dva tisíce kopiníků, kteří by prohráli, i kdyby stáli proti stejnému počtu Aielů. Necelé tři stovky Dvouříčských, jež dokázaly napáchat škody na dálku, ale deset tisíc protivníků by nezastavily. Tolik Shaidů by roztrhalo Masemovu chátru na kusy, jako když kočka vletí do hnízda myší. I když měl asha'many, moudré a Aes Sedai... Edarra a ostatní moudré mu toho o moudrých moc neprozradily, ale věděl, že deset klanů mohlo mít i padeást žen schopných usměrňování, možná víc. Možná méně - žádné dané počty nebyly - ale ne dost málo, aby to znamenalo nějaký rozdíl.</p>

<p>S velkou námahou potlačil zoufalství a mačkal ho, až to byla jenom kroutící se vlákna, která mohla přikrmit jeho hněv. Kladivo v sobě nemělo prostor pro zoufalství. Deset klanů nebo celý kmen Shaidů, pořád měli Faile a on musel přijít na to, jak ji odtamtud dostat.</p>

<p>„Co záleží na tom, kolik jich je?" chtěl vědět Aram. „Když do Dvouříčí vtrhli trolloci, byly jich tisíce, desítky tisíc, ale my jsme je stejně pobili. Shaidové nemůžou být horší než trolloci."</p>

<p>Perrin zamrkal, jak ho překvapilo, že stojí za ním, nemluvě o Berelain, Gallennem a Aes Sedai. Jak spěchal za Elyasem, přestal vnímat všechno ostatní. Mezi stromy byli vidět muži, které Arganda přivedl pro střet s Masemou. Stále udržovali řady, ale Berelainina osobní stráž utvořila volný kruh kolem Elyase a stála tváří ven z kruhu. Moudré stály mimo tento kruh a s vážnými výrazy naslouchaly Eliendě. Ta mluvila potichu a občas kroutila hlavou. Její názor na stav věcí nebyl o nic veselejší než Elyasův. Ve spěchu musel Perrin ztratit košík, nebo ho zahodit, protože teď ho měla u sedla pověšený Berelain. Tvářila se... mohl to být soucit? Světlo ho spal, byl příliš utahaný, aby mu to vůbec myslelo. Jenže teď, víc než kdy jindy, potřeboval, aby mu to myslelo. Jeho příští chyba by mohla být poslední, pro Faile.</p>

<p>„Podle toho, co jsem slyšel, cikáne," ozval se Elyas tiše, „když přišli trolloci, podařilo se vám je ve Dvouříčí překvapit. Máš nějaký rafinovaný plán, jak překvapit Shaidy?" Aram se na něj mrzutě zamračil. Elyas ho znal dřív, než se chopil meče, a Aram nebyl rád, když mu ty časy někdo připomínal, i přes šaty jasných barev, které stále nosil.</p>

<p>„Deset klanů nebo padesát," zavrčel Arganda, „musí existovat nějaký způsob, jak královnu osvobodit. A taky ostatní, samozřejmě. A taky ostatní." Zlobně se mračil, ale byl cítit zoufalstvím, liška připravená ukousnout si tlapu, aby unikla z pasti. „Přijmou...? Přijmou to výkupné?" Rozhlížel se kolem sebe, až uviděl, jak od okřídlené gardy přichází Marline. Dařilo se jí jít rychle i ve sněhu a ani trochu neklopýtala. Ostatní moudré už nebyly nikde v dohledu a Elienda taky ne. „Přijmou ti Shaidové výkupné... moudrá?" Uctivé oslovení znělo, jako by ho to napadlo až dodatečně. Už si sice nemyslel, že Aielové mezi nimi mají něco společného s únosem, ale Aielům stejně nedůvěřoval.</p>

<p>„To nemůžu říct." Marline si jeho tónu nevšímala. S rukama zkříženýma na prsou tam stála a zírala na Perrina, ne na Argandu. Byl to jeden z těch pohledů, kdy žena muže zvažuje a přeměřuje si ho, dokud mu nedokáže ušít oblek nebo mu sdělit, kdy si naposledy pral spodky. Kdysi, když měl ještě na takové věci čas, by ho to vyvedlo z míry. Když znovu promluvila, v jejím tónu nebylo nic rádcovského, jen sdělovala fakta. Možná to tak dokonce i myslela. „Vaše mokřinské placení výkupného je proti našim zvyklostem. <emphasis>Gai'šaina </emphasis>je možné dát jako dar nebo vyměnit za jiného <emphasis>gai'šaina, </emphasis>ale nejsou to zvířata k prodeji. Zdá se však, že Shaidové už se <emphasis>ji'e'toh </emphasis>neřídí. Berou mokřiňany jako <emphasis>gai'šainy </emphasis>a berou všechno, ne jen pětinu. Mohli by určit cenu."</p>

<p>„Moje klenoty ti jsou k dispozici, Perrine," přisadila si Berelain klidně s vážným výrazem. „V případě nutnosti mohou Grady nebo Neald donést další z Mayene. Zlato také."</p>

<p>Gallenne si odkašlal. „Altařané jsou na loupežníky zvyklí, má paní, ať už to jsou sousední šlechtici nebo zbojníci," začal pomalu a plácl se otěžemi do dlaně. I když Berelain odporoval nerad, očividně to hodlal udělat. „Takhle daleko od Ebú Daru neplatí žádné zákony, jen to, co řekne místní pán nebo paní. Šlechta i kmáni jsou zvyklí vyplatit každého, koho neporazí v boji, a rychle ten rozdíl poznají. Není normální, že se nikdo z nich nepokusil vykoupit si bezpečí, ale po cestě, kudy šli tihle Shaidové, jsme viděli jen trosky a neslyšeli nic jiného, než že uloupí všechno, co se dá odnést. Nabídku na výkupné by mohli přijmout, ale dá se jim věřit, že za to něco dají zpátky? Už když vyslovíme nabídku, mohli bychom se tím vzdát jediné skutečné výhody, totiž že o nás ještě nevědí." Annoura lehce zavrtěla hlavou, jen nepatrně, ale Gallenne ten pohyb zachytil i jedním okem a zamračil se. „Ty nesouhlasíš, Annouro Sedai?" zeptal se zdvořile. A s náznakem překvapení. Šedá se občas chovala téměř ostýchavě, zvlášť před sestrou, ale nikdy neváhala promluvit, když nesouhlasila s radou danou Berelain.</p>

<p>Tentokrát však Annoura zaváhala a zakryla to tím, že si přitáhla plášť k tělu a pečlivě upravovala záhyby. Bylo to od ní neohrabané. Aes Sedai si uměly nevšímat horka a zimy, když chtěly, nedotýkalo se jich to, i když všichni ostatní kolem byli zlití potem nebo jim cvakaly zuby. Aes Sedai, jež věnovala pozornost na teplotu, získávala čas, aby mohla přemýšlet, obvykle o tom, jak zakrýt to, nač myslí. Nepatrně se zamračila na Marline, konečně se rozhodla a přestala se mračit.</p>

<p>„Vyjednávání je vždycky lepší než bojování," pronesla s chladným tarabonským přízvukem, „a při vyjednávání je důvěra vždycky otázkou bezpečnosti, že? Musíme pečlivě zvážit, jaká opatření podniknout. Je tu také otázka, kdo k nim půjde. Moudré už možná nejsou posvátné, protože se zúčastnily bitvy u Dumajských studní. Sestra nebo skupina sester by si mohla vést lépe, ale i pak je třeba veliké opatrnosti. Já jsem ochotná -"</p>

<p>„Žádný výkupný," prohlásil Perrin, a když na něj všichni zazírali, většinou konsternovaně, Annoura s nečitelným výrazem, tak to zopakoval ještě tvrději. „Žádný výkupný." Nezaplatí těmhle Shaidům za to, že ublížili Faile. Určitě se bála, a oni za to budou platit, ne brát peníze. Kromě toho měl Gallenne pravdu. Nic, co Perrin viděl, v Altaře i v Amadicii nebo předtím v Cairhienu, nenaznačovalo, že se Shaidům dá věřit, že dodrží uzavřenou dohodu. To by klidně mohl věřit krysám v sýpce a housenkám v zelí. „Elyasi, chci vidět jejich tábor." Když byl malý kluk, poznal jednoho slepce, Nata Torfinna, s vrásčitou tváří a řídkými bílými vlasy, jenž dokázal rozložit každý kovářský hlavolam jen po hmatu. Celá léta se Perrin pokoušel jeho výkon zopakovat, ale nikdy se mu to nepodařilo. Musel vidět, jak do sebe kousky zapadají, než se v nich vyznal. „Arame, najdi Gradyho a řekni mu, ať za mnou co nejrychleji přijde na plac pro cestování." Tak začali říkat místu, kam dorazili po každém skoku a odkud vyráželi na další. Pro asha'many bylo snazší setkat průchod na místě, jehož se již dotklo tkanivo toho předchozího.</p>

<p>Aram cílevědomě kývl, otočil bělouše a vyrazil k táboru, ale Perrin už viděl námitky, otázky a požadavky, hromadící se ve tvářích okolo něj. Marline ho stále studovala, jako by si náhle nebyla jistá tím, co je zač, a Gallenne se mračil na otěže ve své dlani, nepochybně viděl, jak se věci obracejí k horšímu, ať udělá cokoliv, ale Berelain vypadala rozrušeně, v očích jí byly vidět námitky, a Annoura tiskla rty do tenké čárky. Aes Sedai nesnášely, když je někdo přerušoval, a ať už byla na Aes Sedai ostýchavá nebo ne, vypadala, že je připravená svou nelibost si vybít. Arganda, stále rudější, otevřel pusu s očividným záměrem začít řvát. Arganda řval často od chvíle, kdy mu unesli královnu. Nemělo smysl tu čekat a poslouchat je.</p>

<p>Perrin pobodl koně a projel kruhem gardistů, míře k rozpolceným stromům. Ne cvalem, ale ani se neloudal - rychlým klusem projížděl mezi vysokými stromy, ruce zaťaté do otěží, a již vyhlížel Gradyho. Elyas ho beze slova následoval. Perrin si byl jistý, že v sobě nemá místo ani na špetku strachu, ale z Elyasova ticha mu dobře nebylo. Ten totiž nikdy nenarazil na překážku, aniž by viděl cestu, jak ji obejít. Ale nějaká cesta tu být musela. Když dorazili ke kamenné desce, Perrin nechal Tanečníka chodit sem a tam kolem pokácených stromů i mezi stojícími, střídavě ve světle a stínu, neschopen ho zastavit. Musel být v pohybu. Musela existovat nějaká cesta. Myšlenky mu běhaly jako krysy v kleci.</p>

<p>Elyas sesedl, dřepl si a zamračil se na proseknutý kámen, aniž by věnoval pozornost svému koni, který tahal za otěže a snažil se vycouvat. Vedle kamene byl silný kmen borovice, dobře deset sáhů dlouhý, zapřený jedním koncem o rozervané zbytky pařezu dost vysoko, aby pod ním Elyas mohl projít, aniž by se musel shrbit. Jasné sluneční paprsky, pronikající lesem tu a onde, jako by prohlubovaly stín kolem stopami označeného kamene, ale to Elyasovi činilo stejně malé potíže jako Perrinovi. Z pachu hořící síry, jenž stále ještě visel ve vzduchu, krčil nos. „Měl jsem dojem, že jsem ten smrad zachytil cestou sem. Asi by ses o tom zmínil, kdybys neměl v hlavě jiné věci. Velká smečka. Větší, než jsem kdy viděl nebo o tom slyšel."</p>

<p>„To tvrdila i Masuri," prohodil Perrin nepřítomně. Co Gradyho zdrželo? Kolik lidí je v Ebú Daru? Tak velký byl shaidský tábor. „Říkala, že narazila na stopy sedmi smeček a tuhle ještě nikdy nepotkala."</p>

<p>„Hm, sedmi," zamumlal Elyas překvapeně. „Dokonce i Aes Sedai musela urazit kus cesty, aby dokázala tohle. Většina příběhů o temných psech pochází od lidí vylekaných tmou." Zamračil se na stopy křižující hladký kámen, potřásl hlavou a do hlasu se mu vloudil smutek, když řekl: „Kdysi to byli vlci. Anebo aspoň duše vlků, co je chytil a pokřivil Stín. To bylo jádro, ze kterýho byli vytvoření temní psi, Stínubratři. Myslím, že proto musejí být u Poslední bitvy i vlci. Nebo možná temný psy vytvořili, protože tam budou vlci, aby proti nim bojovali. Vedle vzoru občas vypadá sovarrská krajka jako kus šňůrky. Každopádně to bylo dávno, během trollockých válek, alespoň pokud se mi podařilo zjistit, a za války Stínu předtím. Vlci mají dlouhou paměť. Na to, co ví jeden vlk, se nikdy doopravdy nezapomene, dokud zůstanou ostatní vlci naživu. Ale hovoru o temných psech se vyhýbají a temným psům jakbysmet. Při pokusu zabít jednoho Stínubratra by mohla zemřít i stovka vlků. Horší, kdyby neuspěli, temný pes by mohl pohltit duše těch, kteří ještě nejsou úplně mrtví, a tak za rok by se objevila nová smečka Stínubratrů, co by se ani nepamatovali na to, že kdysi byli vlky. Teda já doufám, že by si to nepamatovali."</p>

<p>Perrin přitáhl otěže, i když toužil po pohybu. Stínubratři. Vlčí jméno pro temné psy nabylo větších chmur. „Sežrali by i lidskou duši, Elyasi? Řekněme duši člověka, který dokáže mluvit s vlky?" Elyas pokrčil rameny. Jen hrstka lidí dokázala to, co oni dva. Odpověď na tyto otázky by mohli zjistit až ve chvíli smrti. Důležitější v této chvíli bylo, že jestli kdysi byli vlky, museli být dost inteligentní, aby ohlásili, co najdou. Masuri to ostatně naznačila. Hloupé by bylo věřit v opak. Jak dlouho potrvá, než to udělají? Kolik času má, aby osvobodil Faile?</p>

<p>Křupání kopyt ve sněhu ohlásilo jezdce, a on honem sdělil Elyasovi, že temní psi oběhli tábor, takže donesou zprávy o něm tomu, komu se mají hlásit.</p>

<p>„S tím bych si moc hlavu nelámal, synku," odpověděl starší muž a ostražitě vyhlížel přicházející jezdce. Poodešel od kamene a začal se protahovat, jak měl svaly ztuhlé dlouhým pobytem v sedle. Elyas byl příliš opatrný, aby se nechal chytit, jak studuje něco, co bylo pro ostatní zahaleno stínem. „To vypadá, že lovili něco důležitějšího než tebe. A půjdou po té kořisti, dokud ji nenajdou, i kdyby to trvalo celý rok. Neboj se. Tvou ženu dostaneme zpátky dřív, než ti temní psi ohlásí, že jsi tady. Neříkám, že to bude snadný, ale dokážeme to." Odhodlání měl v hlase i v pachu, ale skoro žádnou naději.</p>

<p>Perrin bojoval se zoufalstvím, odmítal se mu poddat, a zas nechal Tanečníka chodit, když se mezi stromy objevila Berelain s osobní stráží a za Annourou jela na koni Marline. Jakmile Aes Sedai zastavila koně, moudrá se soumračnýma očima sklouzla na zem a setřásla si sukně přes tmavé punčochy. Jiná žena by se možná červenala, že ukazuje nohy, ne však Marline. Ta si jen urovnala šaty. Zato Annoura se tvářila rozčileně, zakysle a podrážděně, díky čemuž její nos připomínal zobák ještě víc. Mlčela, ale vypadala, že je připravená kousat. Musela si být jistá, že její nabídku na vyjednávání se Shaidy přijmou, zvlášť když ji podpořila Berelain a Marline se tvářila přinejhorším neutrálně. Šedé byly vyjednavačky, zprostředkovatelky, rozhodovatelky a uzavíratelky dohod. To mohl být její motiv. Co jiného by to mohlo být? Tento problém musel odsunout na později, ale nesměl na něj zapomenout. Musel brát v úvahu vše, co by se mohlo zamotat do osvobození Faile, ale problém, který musel rozlousknout hned, ležel čtyřicet mil na severovýchod.</p>

<p>Okřídlená garda vytvořila ochranný kruh mezi stromy kolem místa na cestování a Berelain se připojila k Perrinovi a snažila se ho zatáhnout do hovoru, vnutit mu zbytek bažanta. Byla cítit nejistotou, pochybovala o jeho rozhodnutí. Možná doufala, že se jí ho podaří přesvědčit, aby se pokusil dojednat výkupné. On nechal Tanečníka chodit a odmítal poslouchat. Pokusit se o to by znamenalo vsadit všechno na jeden vrh kostek. A když byla v sázce Faile, nemohl si dovolit hazard. Metodicky, jako kdyby pracoval v kovárně, tak to bylo správné. Světlo, ale že byl unavený. Soustředil se na svůj hněv a vstřebával jeho žár, aby měl energii.</p>

<p>Krátce po Berelain dorazili Gallenne a Arganda s dvojstupem ghealdanských kopiníků v leštěných kyrysech a kónických přilbách a rozestavili se mezi Mayenery. Berelain se do pachu vloudilo podráždění, když odjela za Gallennem. Ti dva seděli na koních těsně u sebe a jednooký muž skláněl hlavu a poslouchal, co mu Berelain povídá. Mluvila potichu, avšak Perrin věděl, o čem se baví, alespoň částečně. Občas se po něm ohlédli, jak tak vodil Tanečníka pořád sem a tam. Arganda zastavil svého pstružáka na jednom místě a hleděl mezi stromy k táboru, nehybný jako socha, ale vyzařující netrpělivost, jako z ohně vyzařuje teplo. Byl ztělesněním vojáka, samý chochol, s mečem a stříbřenou zbrojí, tvář jako z kamene, ale páchl již téměř panikou. Jakmile bude Faile zpátky, všechno bude zase v pořádku. Všechno bude v pořádku. Sem a tam, tam a sem.</p>

<p>Konečně se objevil Aram se zívajícím Jurem Gradym na tmavém hnědákovi, dost tmavém, aby vedle lysiny na nose vypadala jeho srst černá. Dannil a tucet Dvouříčských, pro tentokrát bez oštěpů a halaparten, zato s dlouhými luky, jeli za nimi, ale ne moc blízko. Grady, podsaditý chlapík s ošlehaným obličejem, jemuž se již začínaly dělat vrásky, i když byl ještě poměrně mladý, vypadal jako ospalý sedlák i přes to, že měl u pasu meč s dlouhým jílcem a na sobě černý kabát se stříbrným mečíkem na vysokém límci, ale statek nechal daleko za sebou, a Dannil a ostatní se mu vždycky vyhýbali širokým obloukem. Perrinovi taky, drželi se zpátky a koukali do země, občas dokonce vrhali rozpačité pohledy na něj a na Berelain. Na tom nezáleželo. Všechno bude v pořádku.</p>

<p>Aram se pokusil dovést Gradyho k Perrinovi, ale asha'man věděl, proč ho sem zavolali. S povzdechem sesedl vedle Elyase, jenž dřepěl v kaluži světla a do sněhu kreslil mapu a mluvil o vzdálenostech a směru a popisoval dopodrobna místo, kam se chtěl dostat, na mýtinu na svahu otočenému k jihu, s hřebenem, kde byly na třech místech prolákliny. Vzdálenost a směr stačily, pokud byly přesné, ale čím lepší obrázek si asha'man o místě udělal, tím blíže se dokázal dostat.</p>

<p>„Tady nesmíš udělat chybu, chlapče." Elyasovi plály oči soustředěním. Ať už si ostatní o asha'manovi mysleli cokoliv, jeho to nikdy nezastrašilo. „V tý krajině je plno hřebenů a hlavní tábor je jen asi míli od tohohle. Budou tam hlídky, malý oddíly, tábořící každou noc na jiným místě, tak dvě míle okolo. Jestli nás posadíš o kus dál, tak nás určitě uvidí."</p>

<p>Grady jeho pohled bez mrkání opětoval. Pak kývl, prohrábl si vlasy a zhluboka se nadechl. Vypadal stejně unavený jako Elyas. Stejně vyčerpaný, jako se Perrin cítil. Vytvářet průchody a držet je otevřené, aby jimi mohly projít tisíce lidí a koní, byla dřina.</p>

<p>„Už sis dost odpočinul?" zeptal se ho Perrin. Unavení lidé dělají chyby a chyba s jedinou silou mohla být osudová. „Nemám poslat pro Nealda?"</p>

<p>Grady na něho zíral krhavýma očima a po chvíli zavrtěl hlavou. „Fager není odpočatější než já. Možná míň. Já jsem silnější než on, o kousek. Lepší, když to udělám já." Otočil se k severovýchodu a bez varování se vedle stopami poznačeného kamene objevila svislá stříbromodrá čára. Annoura s hlasitým zasupěním uhnula s koněm, když se světelná čára rozšířila do průchodu, do díry ve vzduchu, za kterou byla vidět sluncem zalitá mýtina na prudkém svahu mezi stromy mnohem menšími, než rostly tady. Již rozštípnutá borovice se otřásla, jak ztratila poslední kousek opory, zasténala a dopadla se sněhem tlumeným praštěním, z něhož koně frkali a tancovali. Annoura se na asha'mana mračila, tvář jí temněla, ale Grady jen zamrkal a zeptal se: „Je to to správný místo?" Elyas si upravil klobouk, než kývl.</p>

<p>Na víc Perrin nečekal. Sehnul se a projel s Tanečníkem do sněhu, který koni sahal nad spěnky. Mýtina byla malá, ale díky bílým oblakům na obloze vypadala po lese za ním jako obrovská prostora. Světlo bylo ve srovnání s lesem téměř oslepující, i když slunce bylo ještě za zalesněným hřebenem nad nimi. Shaidský tábor ležel právě za tím hřebenem. Perrin se toužebně zadíval tím směrem. Měl co dělat, aby zůstal na místě, místo aby vyrazil ozlomkrk k místu, kde byla Faile. Otočil Tanečníka čelem k průchodu. Přicházela Marline.</p>

<p>Ta si ho upřeně prohlížela a oči odtrhla jen na tak dlouho, aby došlápla bez zakopnutí do sněhu. Ustoupila stranou, aby mohli projít Aram a Dvouříčtí. Ti už byli na cestování zvyklí, i když na asha'many už méně, a jen ti nejvyšší trochu sklonili hlavu. Perrinovi došlo, že průchod je větší než ten první, který pro něj kdy Grady udělal. Tenkrát musel sesednout. Ale uvažoval o tom jen tak mimochodem, nebylo to důležitější než bzučení mouchy. Aram dojel k Perrinovi, napjatý, páchnoucí netrpělivostí a dychtivostí jet dál, a když Dannil a ostatní prošli a klidně si chystali šípy a obhlíželi okolní les, objevil se Gallenne, zachmuřeně sledující stromy, a za ním půl tuctu Mayenerů, kteří sklopili kopí a projížděli průchodem za ním.</p>

<p>Pak byl otevřený průchod dlouhou dobu prázdný, ale když už se Perrin rozhodl, že se vrátí a zjistí, co zdržuje Elyase, vousáč se objevil s Argandou a šesti nespokojeně se tvářícími Ghealdaňany za patami. Lesklé přílby a kyrysy byly pryč a všichni se mračili, jako by tam museli nechat spodky.</p>

<p>Perrin si pro sebe kývl. Pochopitelně. Shaidský tábor byl na druhé straně hřebene a stejně tak slunce. Ta lesklá zbroj by byla jako zrcadlo. Mělo ho to napadnout. Nechával se vést strachem k netrpělivosti, zamlžoval mu myšlení. Potřeboval mít jasnou hlavu, teď víc než kdy jindy. Podrobnosti, které mu uniknou teď, by ho mohly zabít a nechat Faile v shaidských rukou. Jak se o ni mohl nebát? Musel to zvládnout, ale jak?</p>

<p>K jeho překvapení projela bránou před Gradym, jenž vedl svého tmavého hnědáka, Annoura. Stejně jako vždycky, když ji viděl projíždět průchodem, ležela své klisně na krku, jak jen jí to vysoká sedlová hruška dovolila, a mračila se na otvor, vytvořený s pomocí mužské polovice jediné síly. Jakmile projela, pobídla koně co nejvýš do svahu, aniž by ještě vjela mezi stromy. Grady nechal průchod zavřít. Perrinovi po něm zůstal chvíli rudý otisk na sítnici. Annoura sebou trhla a odvrátila zrak, mračíc se na Marline a na Perrina. Kdyby nebyla Aes Sedai, byl by Perrin řekl, že soptí vztekem. Berelain jí musela přikázat, aby jela, ale ona za to nedávala vinu jí.</p>

<p>„Odsud jdeme pěšky," oznámil Elyas tichým hlasem, který nepřehlušil občasné dupnutí koně. Říkal, že Shaidové jsou neopatrní a nemají žádné hlídky, nebo skoro žádné, ale mluvil, jako by byli dvacet kroků od nich. „Muž na koni je moc vidět. Shaidové nejsou slepí, jen slepí na Aiely, což znamená, že vidí dvakrát líp než kdokoliv z vás, takže se nestavte nikde na obzoru, až se dostaneme nahoru. A snažte se nenadělat moc hluku, pokud to půjde. Nejsou ani hluší. Nakonec najdou naše stopy - v tom sněhu se s tím nedá moc dělat - ale nemusíme jim dávat vědět, že tu jsme, dokud nebudeme pryč."</p>

<p>Arganda, už tak mrzutý, že musel sundat zbroj a chocholy, se začal hádat kvůli tomu, že Elyas dává rozkazy. Nebyl úplný hlupák, takže mluvil potichu, ale vojákoval už od patnácti a velel vojákům v bojích s bělokabátníky, Altařany a Amadičany, jak moc rád zdůrazňoval, a bojoval i v aielské válce a přežil Krvavý sníh u Tar Valonu. Aiely znal a nepotřeboval neoholeného zálesáka, aby mu vykládal, jak si má natahovat boty. Perrin to nechal plavat, protože si sice stěžoval, ale mezitím už přikazoval dvěma mužům, že mají držet koně. Opravdu nebyl hlupák, jen se bál o svou královnu. Gallenne nechal všechny muže v lese a mumlal, že kopiníci jsou bez koní k ničemu a nejspíš by si srazili vaz, kdyby je nutil jít někam pěšky. Taky nebyl hloupý, ale nejdřív vždycky viděl černou stranu. Elyas se ujal vedení a Perrin se zdržel jenom tak dlouho, aby si ze sedlových brašen vyndal mosazný dalekohled, který si strčil do kapsy kabátu.</p>

<p>Rostly tu hlavně borovice a jedle a další, v zimě bez listí. Svah nebyl o nic prudší než v Pískopcích u nich doma, i když kamenitější, což Dannilovi a ostatním Dvouříčským nedělalo problémy. Sunuli se do kopce se šípy nasazenými a dávali dobrý pozor a nenadělali o moc víc hluku než pára, která jim stoupala od úst. Aram se v lese taky vyznal, jen vytáhl meč a držel se u Perrina. Jednou si začal prosekávat cestu spletí zhnědlých lián, než ho Perrin zarazil, ale hluku nenadělal víc než Perrin, pouze mu pod nohama tiše křupal sníh. Nikoho nepřekvapilo, že Marline se pohybuje, jako by vyrostla v lese a ne v Aielské pustině, kde byly stromy vzácné a sníh nevídaný, i když se zdálo, že všechny její náhrdelníky a náramky by měly chřestit. Annoura šplhala skoro stejně tiše, jenom jí trochu odletoval sníh od sukní, ale obratně se vyhýbala trní suchých hlohů a trnek. Aes Sedai obvykle objevily způsob, jak člověka překvapit. Taky se jí dařilo sledovat ostražitě Gradyho, i když asha'man se zřejmě soustředil na to, kam šlape. Občas si ztěžka povzdechl a na chvíli se zastavil a zamračil se na hřeben před nimi, ale neopožďoval se. Gallenne a Arganda nebyli zrovna nejmladší a nebyli zvyklí chodit pěšky, když mohli jet, takže začínali funět a občas se přitahovali za stromy, ale pozorovali se navzájem skoro stejně tolik, jako sledovali půdu, a žádný nehodlal dopustit, aby ho ten druhý předběhl. Čtyři ghealdanští kopiníci, na druhou stranu, klouzali a padali, zakopávali o kořeny pod sněhem, pochvy se jim chytaly do lián a vztekle nadávali, když upadli nebo se popíchali o trní. Perrin začal zvažovat, že je pošle zpátky ke koním. Nebo by je musel praštit po hlavě a nechat na místě, kde je cestou zpátky vyzvednou.</p>

<p>Náhle z podrostu před Elyasem vystoupili dva Aielové, obličeje jim až k očím zakrývaly tmavé závoje a z ramen jim visely bílé pláště. V rukou drželi oštěpy a puklíře. Podle výšky to byly Děvy oštěpu, což ovšem neznamenalo, že jsou méně nebezpečné než ostatní <emphasis>algai'd</emphasis><emphasis>'</emphasis><emphasis>siswai, </emphasis>a vmžiku bylo nataženo devět dlouhých luků a na srdce jim mířily šípy.</p>

<p>„Takto bys mohla dojít k úrazu, Tuandho," zamručel Elyas. „Měla bys mít rozum, Sulin." Perrin Dvouříčským pokynul, ať skloní luky, a Aramovi, ať skloní meč. Zachytil jejich pach zároveň s Elyasem, dřív, než vystoupily z úkrytu.</p>

<p>Děvy si vyměnily překvapené pohledy, ale poté si sňaly závoje a spustily si je na prsa. „Vidíš hodně, Elyasi Machero," pravila Sulin. Šlachovitá, s ošlehaným obličejem a jizvou na tváři, měla pronikavé modré oči, ostré jako nebozezy, ale teď se tvářila překvapeně. Tuandha byla mladší a vyšší a mohla být docela hezká, než přišla o pravé oko a vysloužila si tlustou jizvu od čela až po bradu. Jizva jí zvedala koutek rtů v poloúsměvu, ale to byl jediný úsměv, jaký kdy předvedla.</p>

<p>„Máte jiný kabáty," podotkl Perrin. Tuandha se zamračila na ten svůj, šedý, zelený a hnědý, a pak na Sulinin, úplně stejný. „Pláště taky." Elyas <emphasis>byl </emphasis>unavený, když si to nechal uklouznout. „Ještě se nepohnuli, že ne?"</p>

<p>„Ne, Perrine Aybaro," řekla Sulin. „Shaidové vypadají, že chtějí zůstat nějakou dobu na jednom místě. Včera v noci přinutili lidi z města odejít na sever, ty, které nechali odejít." Nepatrně zavrtěla hlavou, stále rozrušená tím, že Shaidové nutí stát se <emphasis>gai'šainy </emphasis>i lidi neřídící se<emphasis> ji'e'toh. </emphasis>„Tví přátelé Jondyn Barran, Get Ayliah a Hu Marwin se vydali za nimi, jestli od nich něco nezjistí. Naše sestry oštěpu a Gaul znovu obcházejí tábor. My čekaly tady na Elyase Macheru, až se vrátí s tebou." Málokdy mluvila procítěně, ani teď ne, ale byl z ní cítit smutek. „Pojďte, ukážu vám to."</p>

<p>Obě Děvy se otočily a Perrin spěchal za nimi a na všechny ostatní zapomněl. O kus dál na hřebeni se přikrčily a pak lezly dál po čtyřech. Perrin se zařídil podle nich a poslední sáhy lezl po břiše. Pak vyhlédl mezi stromy na druhou stranu hřebene. Tady les končil, dál už bylo jen křoví a sem tam nějaký zákrsek. Byl dost vysoko, aby viděl na několik leguí daleko. Krajina tu byla zvlněná, holé kopce se táhly až k místu, kde opět začínal tmavý pás lesa. Viděl všechno, co vidět chtěl, a mnohem méně, než potřeboval.</p>

<p>Pokoušel se představit si shaidský tábor podle Elyasova popisu, ale skutečnost byla daleko horší. Tisíc kroků pod ním byla masa nízkých aielských stanů i všech možných dalších stanů, vozů, kár, lidí a koní. Táhla se na míli všemi směry od šedých kamenných hradeb města v polovině cesty k protějšímu svahu. Věděl, že stejně to musí vypadat na druhé straně hradeb. Nebylo to jedno z velkých měst, ne jako Caemlyn nebo Tar Valon, část hradeb, na niž viděl, mohla mít nejvýš čtyři sta kroků na délku a jinde byly hradby zřejmě ještě užší, ale hradby byly vysoké a měly věže a na severním konci bylo něco, co vypadalo jako citadela. A přesto ho shaidský tábor celé spolkl. Faile byla někde v tom moři lidí.</p>

<p>Vytáhl dalekohled z kapsy kabátu a v poslední chvíli si vzpomněl, že ho má jednou rukou zastínit. Slunce bylo zlatou koulí přímo před ním, v polovině cesty k nadhlavníku, a zbloudilý odraz od čoček mohl všechno zničit. V dalekohledu uviděl skupiny lidí, jasně rozeznával obličeje. Dlouhovlasé ženy s tmavými loktušemi přes ramena, obalené desítkami dlouhých náhrdelníků, ženy s méně náhrdelníky dojící kozy, ženy v <emphasis>cadin'sorech </emphasis>a občas s oštěpy a puklíři, ženy vyhlížející z hlubokých kapuci těžkých bílých šatů, přebíhající po sněhu rozdupanému v břečku. Byli tam i muži a děti, ale ty jen zběžně přebíhal pohledem. Tisíce a tisíce žen, jen když počítal ty v bílém.</p>

<p>„Příliš mnoho," zašeptala Marline a on odložil dalekohled a zamračil se na ni. K Děvám se připojili také ostatní a všichni leželi v řadě na hřebeni. Dvouříčtí muži dávali pozor, aby se jim tětivy nedostaly do styku se sněhem, aniž by zvedli luk nad hřeben. Arganda a Gallenne obhlíželi tábor svými dalekohledy a Grady svah pod sebou pozoroval s podepřenou bradou, stejně soustředěný jako oba vojáci. Možná že nějakým způsobem používal jedinou sílu. Marline a Annoura také zíraly na tábor, Aes Sedai si olizovala rty a moudrá se mračila. Perrina by nenapadlo, že by Marline chtěla promluvit nahlas.</p>

<p>„Jestli si myslíš, že odejdu jen proto, že je Shaidů víc, než jsem čekal," začal ohnivě, ale ona ho přerušila a klidně opětovala jeho zamračený pohled.</p>

<p>„Příliš mnoho moudrých, Perrine Aybaro. Kamkoliv se podívám, vidím, jak nějaká žena usměrňuje. Jen chvilku tady, chvilku tam - moudré neusměrňují pořád - ale jsou všude, kam se podívám. Příliš mnoho moudrých na deset klanů."</p>

<p>Zhluboka se nadechl. „Kolik jich tam podle tebe je?"</p>

<p>„Já myslím, že tam jsou všechny shaidské moudré," odpověděla Marline, klidná, jako kdyby se bavila o ceně za ječmen. „Všechny, které dokážou usměrňovat."</p>

<p><emphasis>Všechny? </emphasis>To nedávalo smysl! Jak tady mohly být všechny, když Shaidové byli zřejmě roztroušení po celé zemi? Alespoň slyšel příběhy o tom, jak Shaidové prováděli nájezdy po celém Ghealdanu a Amadicii, příběhy o přepadeních i tady v Altaře dávno předtím, než unesli Faile, a povídačky o výpadech ještě dál. <emphasis>Proč </emphasis>by byly všechny pohromadě? Jestli se tu Shaidové chtěli shromáždit, celý kmen... Ne, musel brát v potaz to, co věděl určitě. Už to bylo dost zlé. „Kolik?" zeptal se znovu rozumným tónem.</p>

<p>„Nevrč na mě, Perrine Aybaro. Nevím přesně, kolik shaidských moudrých zůstalo naživu. I moudré umírají na nemoci, hadí uštknutí, při nehodě. Některé zemřely u Dumajských studní. Našli jsme tam těla a ta, která mohli, odnesli k pohřbení. Ani Shaidové neopustili všechny zvyky. Jestli jsou tam dole všechny, které přežily, a učednice, jež dokážou usměrňovat, tak bych řekla asi čtyři stovky. Možná víc, ale méně než pět set. Než Shaidové překročili Dračí stěnu, měli necelých pět set usměrňujících moudrých a možná padesát učednic." Většina sedláků by se kvůli ječmeni určitě vzrušila víc.</p>

<p>Annoura, stále hledící do shaidského tábora, přiškrceně vzlykla. „Pět set? Světlo! Polovina Věže z jednoho kmene? Ach, Světlo!"</p>

<p>„Mohli bychom tam proklouznout potmě," zamumlal Dannil, „tak jako jsi ty u nás proklouzl do toho bělokabátnickýho tábora." Elyas zabručel, což mohlo znamenat cokoliv, ale neznělo to moc nadějně.</p>

<p>Sulin si opovržlivě frkla. „My bychom se do toho tábora nedostaly, ne s nadějí, že se zase dostaneme ven. <emphasis>Vás </emphasis>by svázali jako kozla na rožeň, než byste se dostali kolem prvních stanů."</p>

<p>Perrin pomalu kývl. Napadlo ho proplížit se pod rouškou tmy do tábora a nějak odtamtud Faile dostat. A taky ostatní, samozřejmě. Ona by bez nich stejně neodešla. Ale nevěřil, že to bude fungovat, ne, když se jednalo o Aiely, a velikost tábora udusila poslední jiskřičky naděje. Mezi tolika lidmi mohl chodit celé dny, aniž by ji našel.</p>

<p>Náhle si uvědomil, že už nemusí potlačovat zoufalství. Hněv zůstal, ale byl studený jako ocel v zimě, a nezachytil ani kapičku beznaděje, ve které se předtím utápěl. V tom táboře bylo deset tisíc <emphasis>al</emphasis><emphasis>gai'd'siswai </emphasis>a pět set žen, které dokázaly usměrňovat - Gallenne to bral za správný konec, připrav se na nejhorší a potom už tě může všechno překvapit jenom příjemně - pět set žen, které by neváhaly použít jedinou sílu jako zbraň. Faile byla ukrytá jako sněhová vločka na zasněžené louce, ale když se toho nahrnulo tolik, zoufalství prostě nemělo smysl. Člověk se buď ohnul, nebo ho to zasypalo. Kromě toho už ten hlavolam viděl. Nat Torfinn vždycky říkával, že každý hlavolam lze rozložit, jakmile člověk přišel na to, kde zatlačit a kde zatáhnout.</p>

<p>Na severu a na jihu byla půda vyčištěná dál od města než na hřebeni, kde ležel. Po krajině byly roztroušené statky, kde z žádného komína nestoupal kouř, a ploty označující pole pod sněhem, ale víc než hrstka lidí, pokoušející se přiblížit z libovolného směru, by klidně mohla mít pochodně, korouhve a trubky. Zhruba k jihu mezi statky vedla jedna silnice a druhá na sever. Jemu to nejspíš nebude k ničemu, ale člověk nikdy neví. Jondyn by mohl z města přinést nějaké informace, i když k čemu by to bylo dobré, když bylo město uprostřed shaidského houfu, to netušil. Gaul a Děvy, obcházející tábor, mu povědí, co leží za dalším hřebenem. Sedlo na něm vypadalo, že tamtudy vede další silnice někam k východu. Asi míli na sever od sedla stálo několik větrných mlýnů, jejichž dlouhé bílé lopatky se pomalu otáčely, a na dalším hřebeni za tím prvním zřejmě byly další mlýny. Po svahu od mlýnů až k městské hradbě vedla řada oblouků, jako dlouhý, úzký most.</p>

<p>„Ví někdo, co to je?" zeptal se a ukázal na oblouky. Prohlídka dalekohledem mu neprozradila nic, než že jsou ze stejného šedého kamene jako hradby. Na most to bylo příliš úzké a nemělo to zídky po stranách a navíc se nezdálo, že by na tom místě bylo třeba stavět most.</p>

<p>„To přivádí vodu," hlásila Sulin. „Táhne se to na pět mil k jezeru. Nevím, proč nepostavili město blíž, ale většina půdy kolem jezera vypadá na to, že když odejde zima, je tam jen samé bahno." Už ji neznámá slova jako bahno nezarážela, jenom trocha bázně utkvěla na ,,jezeru". Vadila jí představa tolika vody na jednom místě. „Chceš zastavit dodávku vody? To by je určitě vylákalo ven." Boji o vodu rozuměla. Většina bojů v Pustině začínala kvůli vodě. „Ale myslím, že ne -"</p>

<p>Perrinovi v hlavě vybuchly barvy, odstíny tak jasné, že přestal vidět i slyšet. Tedy všechno kromě barev samotných. Byla to mohutná vlna, jako by se pokaždé, když je vyhnal z hlavy, barvy shromažďovaly v nějaké nádrži, jejíž hráz prorazila ta tichá povodeň, nehlučné víry, které se ho snažily stáhnout do sebe. A uprostřed toho se srazil obraz, Rand a Nyneiva, sedící na zemi naproti sobě, obraz tak jasný, jako by je měl přímo před sebou. Neměl na Randa čas, ne teď. Ne teď! Snažil se barvami prodrat, jako se topící se člověk hrabe k hladině, donutil - je - zmizet!</p>

<p>Zrak i sluch, okolní svět, ho přímo praštily.</p>

<p>„...je šílenství," říkal zrovna Grady ustaraně. „Nikdo nezvládne tolik <emphasis>saidínu, </emphasis>abych ho cítil na takovou dálku! Nikdo!"</p>

<p>„Nikdo nezvládne ani tolik <emphasis>saidaru</emphasis>," zamumlala Marline. „Ale někdo to dělá."</p>

<p>„Zaprodanci?" Annouře se třásl hlas. „Zaprodanci, používající nějaký <emphasis>sa'angrial, </emphasis>o kterém jsme nic netušily. Nebo... nebo Temný sám."</p>

<p>Všichni tři se dívali k severozápadu, a i když Marline vypadala klidněji než Annoura a Grady, byla cítit stejně ustrašeně a ustaraně. Kromě Elyase všichni pozorovali trojici s výrazem lidí očekávajících vyhlášení začátku nového Rozbití světa. Elyas se tvářil smířeně. Vlk by štěkal na sesuv půdy unášející ho ke smrti, ale vlk věděl, že smrt přijde, dříve nebo později, a že se s ní nedá bojovat.</p>

<p>„To je Rand," podotkl Perrin hluše. Otřásl se, jak se barvy vrátily, ale hned je zahnal. „Jeho věc. On to vyřídí, ať je to cokoliv." Všichni na něho zírali, dokonce i Elyas. „Potřebuju jazyky, Sulin. Museli vyslat lovecký oddíly. Elyas říkal, že o kus dál mají hlídky, malý skupinky. Dokážeš mi sehnat zajatce?"</p>

<p>„Pozorně mě poslouchej," začala Annoura a slova se z ní jenom hrnula. Zvedla se ve sněhu natolik, aby dosáhla přes Marline na Perrina, a popadla ho za plášť. „Něco se děje, možná je to nádherné, možná strašné, ale v každém případě je to závažné, důležitější než cokoliv ve známých dějinách! Musíme zjistit, co to je! Grady nás tam dostane, dost blízko, abychom to viděli. <emphasis>Já </emphasis>bych nás tam dostala, kdybych znala ta tkaniva. Musíme to vědět!"</p>

<p>Perrin se jí podíval do očí a setřásl její ruku. Ona zůstala civět s otevřenou pusou. Aes Sedai nikdy nezmlkly tak snadno, ona to ale udělala. „Řekl jsem ti, co to je. Naše práce nás čeká přímo tady. Sulin?"</p>

<p>Sulin se otočila od něj k Aes Sedai a pak k Marline. Nakonec pokrčila rameny. „I když je budeš vyslýchat, moc nezjistíš. Přijmou bolest a vysmějí se ti. A hanba bude pomalá - jestli je tyto Shaidy ještě možné zahanbit."</p>

<p>„Cokoli zjistím, bude víc než to, co vím teď," opáčil. Jeho práce byla tady. Musel rozložit hlavolam, osvobodit Faile a zničit Shaidy. Na tom jediném na celém světě záleželo.</p><empty-line /><p>KAPITOLA DEVÁTÁ</p>

<p><strong><emphasis>Pasti</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>„A ona si znovu stěžovala, že ostatní moudré jsou ustrašené," dokončila Faile svým nejpokornějším hlasem, posunula si vysoký koš, jejž držela na rameni, a přešlápla v rozdupaném sněhu. Koš nebyl těžký, i když byl plný špinavého prádla, a sukno jejích bílých šatů bylo tlusté a teplé a pod nimi měla ještě dvě spodničky, jenže tenké kožené holínky, téměř dokonale vybělené, ji před studenou břečkou příliš nechránily. „Mám nakázáno hlásit, co přesně moudrá Sevanna řekla," dodala rychle. Someryn byla jedna z „ostatních" moudrých a při slově ustrašené prohnula koutky úst dolů.</p>

<p>Se sklopenýma očima Faile víc z jejího obličeje neviděla. <emphasis>Gai'šainové </emphasis>se museli chovat pokorně, zvlášť <emphasis>gai'šainové </emphasis>neaielského původu, a i když vzhlédla přes řasy, aby viděla, jak se Someryn tváří, druhá žena byla vyšší než většina mužů, dokonce i aielských, žlutovlasá obryně, která ji vysoko převyšovala. Viděla tedy hlavně Somerynino přehnaně velké poprsí a opálenou rýhu mezi prsy, odhalenou blůzou rozvázanou do půlky hrudi a zakrytou hlavně sbírkou dlouhých náhrdelníků, samý ohnivý opál, smaragd, rubín a drahý opál, tři šňůry velkých perel a složité zlaté řetězy. Většina moudrých zřejmě neměla Sevannu, jež „mluvila za náčelníka", dokud nebude zvolen nový náčelník kmene Shaidů, k čemuž nejspíš v nejbližší době nedojde, v lásce a snažily se podrývat její autoritu, kdykoliv se nehádaly mezi sebou nebo netvořily kliky, ale mnoho sdílelo její lásku k mokřinským šperkům a některé začaly dokonce nosit i prsteny jako ona. Someryn měla na pravé ruce velký mléčný opál, házející rudé záblesky, kdykoliv si upravovala loktuši, a na levé dlouhý safír zasazený mezi rubíny. Ale nezačala nosit hedvábí. Halenu měla z prostého bílého <emphasis>algode </emphasis>z Pustiny a sukni a loktuši ze silné vlny a tmavé stejně jako přeložený šátek, který jí přidržoval po pás dlouhé žluté vlasy. Zima jí zřejmě nedělala sebemenší potíže.</p>

<p>Stály spolu těsně za tím, co Faile považovala za hranici mezi táborem Shaidů a <emphasis>gai'šainů </emphasis>- vězňů - i když to doopravdy nebyly dva tábory. Mezi Shaidy přespávalo jenom několik <emphasis>gai'šainů, </emphasis>zbytek byl držen uprostřed tábora, pokud nevykonával určenou práci, dobytek obehnaný před lákadlem svobody plotem ze Shaidů. Většina lidí, kteří je míjeli, měli bílé <emphasis>gai'šainské </emphasis>šaty, i když jen málokterý tak drahé jako ona. Když museli Shaidové obléknout tolik lidí, sebrali všechny bílé látky, jaké jim přišly pod ruku. Někteří <emphasis>gai'šai</emphasis><emphasis>nov</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis> </emphasis>byli zabalení do drsného lnu, osušek nebo šatů ze stanového plátna, a mnozí byli celí od bláta nebo sazí. Jenom občas se objevil <emphasis>gai'šain </emphasis>dost vysoký a se světlýma aielskýma očima. Velká většina byli zarudlí Amadičané, olivoví Altařané a bledí Cairhieňané, občas nějaký ten poutník nebo kupec z Illianu či Tarabonu nebo odjinud, kteří se ocitli v nejhorší době na nejhorším místě. Cairhieňany drželi nejdéle a byli nejodevzdanější svému osudu, kromě hrstky Aielů v bílém, ale všichni klopili oči a plnili úkoly, jak rychle to v blátě a sněhu šlo. Od <emphasis>gai'šainů </emphasis>se očekávalo, že budou předvádět pokoru, poslušnost a dychtivost předvádět obojí. Cokoliv menšího mělo bolestivé následky.</p>

<p>Faile by byla velice ráda spěchala po své práci, a studené nohy s tím měly společného jen málo a dychtivost vyprat Sevanně prádlo ještě méně. Příliš mnoho očí ji vidělo, jak tu stojí se Someryn, a i když jí bílá kapuce zakrývala tvář, široký síťový opasek z lesklých zlatých článků a těsný obojek ze stejného materiálu ji označovaly za Sevanninu služku. Tak jim nikdo neříkal - v aielských očích být sluhou bylo ponižující - ale tím byli, alespoň mokřiňané, jen nedostávali plat a měli méně práv a svobody než jakýkoliv sluha, o němž kdy Faile slyšela. Dřív nebo později Sevanna zjistí, že moudré zastavují její <emphasis>gai'šainy </emphasis>a vyslýchají je. Sevanna měla přes stovku sluhů a stále přidávala další a Faile si byla jistá, že jeden každý z nich opakuje moudrým každé slovo, které Sevanna vysloví.</p>

<p>Byla to krutě účinná past. Sevanna byla hrubá paní takovým spíš nedbalým způsobem, nikdy neštěkala, málokdy se otevřeně vztekala, ale za sebemenší přestupek, sebenepatrnější uklouznutí v chování následoval okamžitý výprask proutkem nebo řemenem a k dalším trestům bylo každou noc vybráno pět <emphasis>gai'šainů, </emphasis>kteří ji ten den potěšili nejméně. Občas byli celou noc kromě výprasku spoutaní a s roubíkem, jen aby povzbudila ostatní. Faile nechtěla ani pomyslet na to, co by ta ženská nařídila za špehování. Na druhou stranu daly moudré jasně najevo, že každého, kdo neřekne všechno, co uslyší, každého, kdo se pokusí nechat si něco pro sebe nebo vyjednávat, čeká nejistá budoucnost, možná konec v mělkém hrobě. Ublížit <emphasis>gai'šainovi </emphasis>za vymezené hranice disciplíny bylo porušením <emphasis>ji'e'toh, </emphasis>síti cti a závazků, vládnoucí životům Aielů, ale mokřinští <emphasis>gai'šainové </emphasis>zřejmě nepodléhaly spoustě pravidel.</p>

<p>Dřív nebo později jedna nebo druhá strana té pasti sklapne. Čelisti té pasti zůstaly otevřené tak dlouho jenom proto, že Shaidové zřejmě považovali své mokřinské <emphasis>gai'šainy </emphasis>za něco jako tažné nebo nákladní koně, i když byla pravda, že se zvířaty zacházeli lépe. Občas se nějaký <emphasis>gai'šain </emphasis>pokusil uprchnout, ale kromě toho jim prostě jen dávali jídlo a střechu nad hlavou, dřeli je a trestali, pokud zaváhali. Moudré už nečekaly, že neposlechnou, Sevanna už nečekala, že ji budou špehovat, jako by nečekala, že kůň bude zpívat. Dřív nebo později však... A to nebyla jediná past, v níž Faile uvízla.</p>

<p>„Moudrá, nic víc ke sdělení nemám," zamumlala, když Someryn mlčela. Pokud nebyl člověk na hlavu padlý, tak od moudré neodešel, dokud ho nepropustila. „Moudrá, Sevanna před námi mluví bez zábran, ale říká málo."</p>

<p>Obryně dál mlčela a Faile se po chvíli opovážila zvednout oči poněkud víc. Someryn upřeně hleděla na něco nad Faileinou hlavou a pusu měla ohromením otevřenou. Faile se zamračila, přesunula si koš a ohlédla se, ale nic, co by ospravedlňovalo Somerynin výraz, neuviděla, jen tábor, nízké tmavé aielské stany promíšené se špičatými a všemi možnými dalšími druhy stanů, většinou špinavě bílé nebo světle hnědé barvy, občas i zelené, modré, červené a dokonce i pruhované. Shaidové sebrali po útoku všechno, co mělo nějakou cenu, všechno, co by mohlo být užitečné, a za sebou nenechali nic, co by připomínalo stan.</p>

<p>I tak se stěží dostávalo na všechny. Bylo tady deset klanů, odhadovala to na víc než sedmdesát tisíc Shaidů a skoro stejně tolik <emphasis>gai'šainů, </emphasis>a všude, kam se podívala, viděla jenom obyčejnou činnost, tmavě odění Aielové si chodili po svém mezi pobíhajícími bíle oděnými zajatci. Kovář pracoval na kovadlině před otevřeným stanem, nástroje položené na vydělané hovězí kůži, děti sháněly stáda mečících koz, obchodnice předváděla své zboží v otevřeném špičatém stanu ze žlutého plátna a měla všechno od zlatých svícnů a stříbrných mís po hrnce a rendlíky, všechno uloupené. Hubený muž s koněm na vodicí otěži rozmlouval se šedovlasou moudrou jménem Masalin, nepochybně žádaje o léčbu na nějaký neduh svého zvířete, podle toho, jak koni pořád ukazoval na břicho. Nic, nač by měla Someryn civět.</p>

<p>Právě když se chtěla zase otočit, všimla si tmavovlasé Aielanky, hledící na opačnou stranu. Vlasy měla černé jako havraní křídlo, což byla mezi Aiely převeliká vzácnost. I zezadu Faile poznala Alarys, další moudrou. V táboře jich bylo přes čtyři sta, ale ona se je naučila rychle poznat od podívání. Zmýlit si moudrou s tkadlenou či hrnčířkou byl rychlý způsob, jak si vysloužit výprask.</p>

<p>Nemuselo nic znamenat, že Alarys stojí jako přikovaná a čumí stejným směrem jako Someryn nebo že jí loktuše sklouzla na zem, akorát že za ní poznala Faile další moudrou, také hledící k severozápadu, mlátící lidi, kteří se dostali před ni. To musela být Jesain, žena, jež by byla malá, i kdyby nebyla Aielanka, s hřívou vlasů rudých jako oheň a stejnou povahou. Masalin mluvila s mužem s koněm a ukazovala na zvíře. Ona nedokázala usměrňovat, ale všechny moudré, které to dokázaly, zíraly stejným směrem. To mohla způsobit jen jediná věc. Viděly, že na hřebem nad táborem někdo usměrňuje. Kdyby tam usměrňovala moudrá, určitě by se takhle netvářily. Mohla to být Aes Sedai? Nebo víc než jedna? Lepší nedoufat. Na to bylo příliš brzy.</p>

<p>Po ráně do hlavy se zapotácela a málem upustila koš.</p>

<p>„Co tu stojíš jako pařez?" vyjela na ni Someryn. „Jdi si po své práci. Běž, než tě...!"</p>

<p>Faile šla, jednou rukou si přidržovala koš a druhou si zvedla sukně a šla co nejrychleji, aby neuklouzla a neupadla do bláta. Someryn nikoho netloukla a nikdy nezvedala hlas. Udělala-li obojí, bylo lepší jít jí okamžitě z cesty. Pokorně a poslušně.</p>

<p>Pýcha nařizovala zachovávat chladný vzdor, tiše se odmítat poddat, ale rozum říkal, že to je způsob, jak se ocitnout pod dvojnásobným dozorem. Shaidové možná brali mokřinské <emphasis>gai'šainy </emphasis>jako domácí zvířata, ale nebyli úplně slepí. Museli si myslet, že své zajetí přijala jako nevyhnutelnou skutečnost, pokud se jí měl podařit útěk, a na to musela myslet především. Čím dřív, tím líp. Rozhodně dřív, než se do toho zaplete Perrin. Nikdy nepochybovala, že jde za ní, že ji nějak najde - ten chlap by prošel i zdí, pokud by si to vzal do hlavy! - ale ona musela uniknout, než k tomu dojde. Byla dcerou vojáka. Znala počty Shaidů a věděla, kolik mužů může postavit Perrin, a věděla, jak se k němu dostat dřív, než dojde ke střetu. Byla tu pouze ta maličkost, že se nejdřív musela dostat ze spárů Shaidů.</p>

<p>Na co to moudré koukaly - na Aes Sedai, nebo na moudré od Perrina? Světlo, doufala, že to ne, ještě ne! Důležitější ale byly jiné věci, z nichž prádlo nebylo poslední. Nesla koš k troskám města Malden a proplétala se mezi <emphasis>gai'šainy. </emphasis>Ti, kteří odcházeli z města, nesli dvě těžká vědra na koncích tyče, položené na ramenou, kdežto do města se nosila vědra prázdná. Lidé v táboře měli velikou spotřebu vody a takhle se k nim dostávala - vědro za vědrem. Mezi <emphasis>gai'šainy </emphasis>bylo snadné poznat původní obyvatele Maldenu. Takhle daleko na severu Altary měli světlejší, ne olivovou pleť, a někteří dokonce modré oči, ale všichni omámeně klopýtali. Shaidové v noci přelezli hradby a překonali obranu dřív, než většina obyvatel zjistila, že je v nebezpečí, a stále zřejmě nemohli uvěřit, co se stalo s jejich životy.</p>

<p>Faile však pátrala po jedné určité tváři, po někom, o kom doufala, že dnes nebude nosit vodu. Hledala ji od chvíle, kdy se tu Shaidové před čtyřmi dny utábořili. Před bránou, jež byla otevřená dokořán, ji našla, bíle oděnou ženu vyšší než sama, s plochým košem na chleba u boku a kapuci shrnutou tak, že byl vidět kousek tmavorudých vlasů. Chiad se tvářila, že studuje železem obitou bránu, která Malden neochránila, ale otočila se, jakmile k ní Faile došla. Stály tam vedle sebe, aniž by se na sebe podívaly, a předstíraly, že si přendávají koše. Nebyl důvod, proč by spolu dva <emphasis>gai'šainové </emphasis>nemohli promluvit, ale nikdo by si neměl vzpomenout, že je chytili spolu. Bain a Chiad nesledovali tak přísně jako <emphasis>gai'šainy </emphasis>sloužící Sevanně, ale to by se mohlo změnit, kdyby se někdo rozpomněl. Skoro všichni v dohledu byli <emphasis>gai'šainové </emphasis>a kromě toho ze západní strany Dračí stěny, ale příliš mnoho se naučilo získávat si přízeň donášením. Většina lidí dělala, co musela, aby přežila, a někteří se vždycky snažili vystýlat vlastní hnízdečko, bez ohledu na okolnosti.</p>

<p>„Dostaly se pryč první noc, co jsme sem dorazili," zamumlala Chiad. „S Bain jsme je dovedly k lesu a cestou zpátky zamaskovaly jejich stopy. Pokud vím, tak si zřejmě ještě nikdo neuvědomil, že jsou pryč. Když tu je tolik <emphasis>gai'šainů, </emphasis>byl div, že si Shaidové vůbec všimnou, že je někdo pryč."</p>

<p>Faile si vydechla úlevou. Před třemi dny. Shaidové si všímali uprchlíků. Jen málokomu se podařilo vydržet na svobodě celý den, ale s každým dnem, kdy je nechytili, jejich naděje na úspěch narůstala, a bylo celkem jisté, že Shaidové zítra nebo pozítří odtáhnou. Na tak dlouho se nezastavili, co chytili Faile. Tušila, že se možná pokusí vrátit zpátky k Dračí stěně a do Pustiny.</p>

<p>Nebylo snadné přemluvit Lacile a Arrelu, aby odešly bez ní. Přesvědčilo je až to, že mohou Perrinovi donést zprávu o tom, kde se Faile nachází, spolu s varováním, kolik Shaidů tu je, a tvrzením, že Faile už si zařídila útěk, a kdyby se do toho zapletl, mohl by ji ohrozit. Byla si jistá, že tomu obě věří - opravdu si útěk zařídila, jistým způsobem, měla vlastně několik plánů a jeden z nich musel vyjít - ale dosud zpola věřila, že se obě rozhodnou, že přísaha od nich vyžaduje zůstat s ní. Vodní přísahy byly v mnoha ohledech vážnější než přísahy věrnosti, ale ponechávaly pozoruhodně mnoho prostoru pro pitomost ve jménu cti. Vlastně nevěděla, jestli se jim podaří Perrina najít, ale byly na každý pád volné a ona už se musela postarat jen o další dvě ženy. Pochopitelně nepřítomnost tří Sevanniných služebnic by pozornosti neunikla, všimli by si toho během několika málo hodin a poslali za nimi nejlepší stopaře. Faile se v lese uměla pohybovat, ale věděla, že na aielské stopaře prostě nemá. Pro „obyčejné" <emphasis>gai'šainy, </emphasis>kteří utekli a byli chyceni, to bylo velmi nepříjemné. Pro Sevanniny <emphasis>gai'šainy </emphasis>by mohlo být lepší raději při pokusu o útěk zemřít. Přinejlepším už by nedostali příležitost k druhému pokusu.</p>

<p>„My ostatní bychom měly větší šanci, kdybyste šly s Bain s námi," podotkla tiše. Kolem nich dál proudili lidé nosící vodu a nikdo se jejich směrem nedíval, ale za poslední dva týdny začala<emphasis> </emphasis>být nesmírně opatrná. Světlo, připadalo jí to spíš jako dva roky! „Jaký rozdíl je v tom, že jste pomohly Lacile a Arrele dojít k lesu a že byste pomohly nám dostat se dál?" To z ní mluvilo zoufalství. Znala ten rozdíl - Bain a Chiad byly její přítelkyně a učily ji, jak to mezi Aiely chodí, o <emphasis>ji'e'toh </emphasis>a dokonce i něco málo ze znakové řeči Děv - a tak ji nepřekvapilo, když Chiad nepatrně pootočila hlavu a upřela na ni šedé oči, v nichž nebyla ani stopa po <emphasis>gai'šainské </emphasis>pokoře. Ani v jejím hlase, i když mluvila potichu.</p>

<p>„Pomůžu ti, jak daleko to půjde, poněvadž není správné, aby tě Shaidové drželi. Ty se neřídíš <emphasis>ji'e'toh. </emphasis>Já ano. Kdybych odvrhla svou čest a závazky jen proto, že to udělali Shaidové, tak bych jim dovolila rozhodovat o tom, jak se mám chovat. Budu nosit bílou rok a den a oni mě pak buď propustí, nebo odejdu, ale neodvrhnu to, čím jsem." Bez dalšího slova se vmísila do davu <emphasis>gai'šainů.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Faile zvedla ruku, aby ji zastavila, ale zase ji nechala klesnout. Už se na to ptala předtím a dostalo se jí jemnější odpovědi, a když se zeptala znovu, přítelkyni tím urazila. Bude se muset omluvit. Ne aby si udržela Chiadinu pomoc - ta žena by jí ji neodmítla - ale proto, že měla vlastní čest, i když se neřídila<emphasis> ji'e'toh. </emphasis>Přátele nelze urazit a pak to prostě přejít, ani čekat, že to udělají oni. Omluvy však musely počkat. Neodvažovaly se mluvit příliš dlouho, aby si toho někdo nevšiml.</p>

<p>Malden bývalo vzkvétající město, vyráběli tu vlnu a spoustu výborného vína, ale teď byly za hradbami jen trosky. Domy s doškovými střechami zde byly jak kamenné, tak dřevěné, a během rabování vznikl požár. Jižní část města byla jen hromadou zčernalých trámů ozdobených rampouchy. Ulice všude byly plné popela zadupaného do sněhu a celé město bylo cítit ohořelým dřevem. Voda byla jedna z věcí, jež Maldenu očividně nikdy nechyběly, ale jako všichni Aielové, i Shaidové si jí velmi cenili a o boji s požáry nevěděli nic. V Aielské pustině bylo jen málo <emphasis>hořlavých </emphasis>věcí. Až by skončili s rabováním, mohli klidně nechat shořet celé město, a takhle váhali kvůli plýtvání vodou, než oštěpy nahnali <emphasis>gai'šainy </emphasis>do řady s vědry a nechali muže z Maldenu přivézt svoje hasičské vozy. Faile by myslela, že Shaidové ty muže alespoň odmění tím, že jim dovolí odejít s lidmi, jež nevybrali jako <emphasis>gai'šainy, </emphasis>ale muži, kteří pracovali u pump, byli mladí a silní, právě takoví, jaké Shaidové chtěli mít mezi svými <emphasis>gai'šainy. </emphasis>Shaidové ohledně <emphasis>gai'šainů </emphasis>zachovávali jistá pravidla - těhotné ženy a děti pod deset let nechávali jít, taky mládence pod šestnáct a kováře, kteří byli zmatení i vděční zároveň - ale vděčnost mezi ně nepatřila.</p>

<p>Na ulicích se válel nábytek - převrácené jídelní stoly, zdobené truhly a křesla, občas i zmačkaný závěs nebo rozbité nádobí. Všude byly kusy šatů, kabáty, spodky, šaty, většinou rozřezané na cáry. Shaidové posbírali všechno ze zlata a stříbra a s drahokamy, cokoliv užitečného či jedlého, ale nábytek museli vytahat v záchvatu loupení a pak ten, kdo ho vytáhl, usoudil, že je málo zlacený nebo vyřezávaný, a dál se s ním nenamáhal. Aielové navíc stejně židle a křesla nepoužívali, jen pro náčelníky, a na vozech nebylo místo pro těžké stoly. Několik Shaidů se stále potulovalo městem a prohlíželo domy, hospody a krámy a hledali, co jim snad ještě uniklo, ale většinou tu byli k vidění jen <emphasis>gai'šainové </emphasis>tahající vědra. Aiely na městech zajímalo jenom to, co se v nich dalo ukrást. Minula ji dvojice Děv pohánějících patkami oštěpů směrem k bráně nahého, vykuleného muže s rukama spoutanýma za zády. Nepochybně si myslel, že se schová ve sklepě nebo na půdě, dokud Shaidové neodejdou. Když se před ni postavil obrovský <emphasis>algai'd'siswai </emphasis>v <emphasis>cadin'</emphasis><emphasis>soru, </emphasis>vyhnula se mu, jak jen to šlo. <emphasis>Gai'šainové </emphasis>vždycky uhýbali Shaidům.</p>

<p>„Jsi moc hezká," pravil a znovu se jí postavil do cesty. Byl to ten největší chlap, jakého kdy viděla, a taky mohutný. Nebyl tlustý -ještě nikdy neviděla tlustého Aiela - ale hodně rozložitý. Říhl si, cítila z něj víno. Opilé Aiely viděla, protože našli všechno víno z Maldenu. Ale nebála se. <emphasis>Gai'šainové </emphasis>mohli být potrestáni za spoustu přestupků, často za přestupky, které skoro nechápali, ale bílé roucho jim také poskytovalo jistou ochranu, a ona navíc měla další.</p>

<p>„Jsem <emphasis>gai'šain </emphasis>moudré Sevanny," vyhrkla, jak nejpodlézavěji dokázala. K jejímu znechucení se jí to dařilo velmi dobře. „Sevanna nebude ráda, když se místo práce budu vybavovat." Znovu se ho pokusila obejít a zasupěla, když ji popadl za ruku.</p>

<p>„Sevanna má stovky <emphasis>gai'šainů. </emphasis>Jednu na hodinku nebude postrádat."</p>

<p>Koš spadl na ulici, když ji zvedl do vzduchu, jako by byla polštář. Než si uvědomila, co se děje, měl ji strčenou pod paží a ruku jí tiskl k boku. Otevřela ústa, aby mohla zakřičet, ale on si volnou rukou přitiskl její obličej na prsa. Do nosu ji udeřil pach propocené vlny. Viděla jen šedohnědou vlnu. Kde jsou ty dvě Děvy? Děvy oštěpu by mu tohle nedovolily. <emphasis>Každý </emphasis>Aiel, který by to uviděl, by se do toho vložil! Od žádného <emphasis>gai'šaina </emphasis>však pomoc nečekala. Jeden či dva by mohli běžet pro pomoc, ale první lekcí, kterou každý <emphasis>gai'šain </emphasis>dostal, bylo, že i pohrůžka násilím stačila, aby skončil pověšený za kotníky a ztlučený, až vyl. Alespoň první lekcí pro mokřiňany, Aielové to samo sebou věděli: <emphasis>gai'šain </emphasis>nesměl z žádného důvodu hrozit násilím. Z <emphasis>žádného. </emphasis>Což jí ovšem nebránilo, aby toho chlapa nekopala, jak nejsilněji dokázala. Stejně dobře mohla kopat do zdi, tohle mělo stejný výsledek. Muž se pohyboval, někam ji nesl. Kousla ho co nejsilněji a za svou námahu skončila s pusou plnou vlny, zuby jí klouzaly po svalech a neměly jediné místo kde se zarazit. Byl jako z kamene. Zaječela, ale znělo to tlumeně i jí samotné.</p>

<p>Náhle se ta obluda, co ji nesla, zastavila.</p>

<p>„Tuhle jsem udělal <emphasis>gai'šainem </emphasis>já, Nadriku," ozval se hluboký mužský hlas.</p>

<p>Faile zaslechla dunivý smích. Nepřestávala kopat, ale ať se kroutila sebevíc a snažila se křičet, její věznitel si to zřejmě ani neuvědomoval. „Teď patří Sevanně, Bezbratrý," opáčil opovržlivě hromotluk - Nadrik?. „Sevanna si bere, co chce, a já si beru, co chci. Takové jsou nové způsoby."</p>

<p>„Sevanna si ji vzala," odpověděl druhý muž klidně, „ale já ji Sevanně nedal. Nenabídl jsem, že jí ji vyměním. Opustíš snad svou čest proto, že Sevanna opustila svou?"</p>

<p>Nastalo dlouhé ticho, přerušované jen tlumenými zvuky Faile. Nepřestávala se vzpírat, nemohla přestat, i když měla pocit, že je dítě v plenách.</p>

<p>„Není dost hezká, aby stála za boj," pronesl Nadrik nakonec. Nemluvil ustrašeně, dokonce ani ne se zájmem.</p>

<p>Pustil ji a jí se uvolnily zuby z jeho kabátu tak náhle, až se polekala, že jí jeden dva vypadly, ale vzápětí ji do zad udeřila země, až si vyrazil dech a spolu s ním i rozum. Než popadla dech natolik, aby mohla vstát, hromotluk už odcházel uličkou. <emphasis>Byla </emphasis>to ulička, úzký průchod mezi dvěma kamennými budovami. Tady by ho nikdo neviděl. Chvějíc se - netřásla se, jen chvěla! - vyplivla pachuť neprané vlny a Nadrikova potu a zamračila se za ním. Kdyby měla na dosah nůž, který si schovala, byla by ho bodla. Tak ona není dost hezká, aby stála za boj, co? Jedna její část věděla, že je to směšné, ale chytala se všeho, co krmilo její vztek, už jen proto, že ji to rozehřívalo. To jí pomohlo přestat se třást. Byla by ho bodala a bodala, až by neuzvedla ruku.</p>

<p>Vyškrábala se na nohy, ač se jí podlamovala kolena, a jazykem si zkontrolovala zuby. Vypadaly zdravé, nic nebylo zlomené ani nescházelo. Obličej měla poškrábaný od drsné vlny Nadrikova kabátu a rty pohmožděné, ale jinak zraněná nebyla. To si dokola připomínala. Je nezraněná a může z té uličky odejít. Alespoň tak volná jako <emphasis>gai'šain. </emphasis>Pokud tu bylo víc takových jako Nadrik, kteří už v bílém šatu neviděli ochranu, tak se pořádek mezi Shaidy začínal rozpadat. Tábor bude nebezpečnější místo, ale nepořádek by mohl poskytnout víc příležitostí k útěku. Tak se na to bude muset dívat. Zjistila něco, co by jí mohlo pomoci. Kdyby se jen přestala chvět.</p>

<p>Konečně se váhavě podívala na svého zachránce. Poznala jeho hlas. Stál kus od ní, klidně ji pozoroval a netvářil se nijak soucitně. Pomyslela si, že by začala ječet, kdyby se jí dotkl. Další nesmysl, přece ji zachránil, ale tak to prostě bylo. Rolan byl nejvýš o dlaň menší než Nadrik a skoro stejně rozložitý a ona měla důvod chtít ho bodnout taky. Nebyl Shaido, ale jeden z Bezbratrých, z <emphasis>Mera'</emphasis><emphasis>din, </emphasis>mužů, kteří opustili své kmeny, protože nechtěli jít za Randem al'Thorem, a on byl opravdu ten, kdo „z ní udělal <emphasis>gai'šaina</emphasis>".<emphasis> </emphasis>Pravda, noc nato ji zachránil před umrznutím, když ji zabalil do svého kabátu, jenže ten by nepotřebovala, kdyby z ní předtím neodřízl i poslední nitku. První, co se <emphasis>gai'šainům </emphasis>stalo, bylo, že z nich stáhli šaty, ale to nebyl důvod, proč mu cokoliv odpouštět.</p>

<p>„Děkuju," řekla kysele.</p>

<p>„Nežádám o vděk," opáčil klidně. „Nedívej se na mě, jako bys mě chtěla kousnout jen proto, žes nedokázala kousnout Nadrika."</p>

<p>Podařilo se jí na něj neprskat - jen tak tak. V této chvíli by se na pokoru nevzmohla, ani kdyby chtěla - než se otočila a vyšla zpátky na ulici. Při chůzi se jí trochu podlamovaly nohy, takže spíš poskakovala. <emphasis>Gai'šainové, </emphasis>kteří ji míjeli, se na ni skoro nepodívali. Jen málo zajatců chtělo podíl na potížích jiných. Měli dost vlastních starostí.</p>

<p>Když došla ke koši s prádlem, povzdechla si. Ležel na boku a bílé hedvábné haleny i tmavé hedvábné sukně, rozdělené pro jízdu v sedle, se vysypaly do špíny na chodníku. Alespoň po nich zřejmě nikdo nedupal. Každému, kdo celé dopoledne tahal vodu a mohl se těšit na totéž i po zbytek dne, by bylo odpuštěno, kdyby neobešel koš, když všude kolem ležely kusy šatů odřezaných z Maldeňanů, z nichž nadělali <emphasis>gai'šainy. </emphasis>Aspoň by se jim pokusila odpustit. Narovnala koš a začala sbírat šatstvo, jen se z něj pokoušela vytřepat popel, pokud to šlo, a snažila se nezašpinit ostatní. Na rozdíl od Someryn měla Sevanna hedvábí ráda. Nic jiného nenosila. Byla na své hedvábí hrdá jako na své klenoty a k obojímu měla stejně majetnický vztah. Kdyby se jí některý kus oděvu nevrátil dokonale čistý, neměla by radost.</p>

<p>Když do koše uložila poslední halenu, natáhl se přes ni Rolan a koš zvedl. Málem na něj vyjela - svá břemena si může nosit sama, děkuju pěkně! - ale hned ta slova spolkla. Mozek byl jedinou skutečnou zbraní, kterou měla, a musela ho taky používat, místo aby se nechávala ovládat vztekem. Rolan tu nebyl náhodou. To by bylo příliš neuvěřitelné. Od svého zajetí ho vídala často, mnohem častěji, než aby to byla náhoda. Takže ji sledoval. Co to řekl Nadrikovi? Že ji Sevanně nedal, ani ji s ní nevyměnil. Přestože ji chytil on, si Faile myslela, že neschvaluje dělat <emphasis>gai'šainy </emphasis>z mokřiňanů - většina Bezbratrých s tím nesouhlasila - ale očividně si na ni stále činil nárok.</p>

<p>Byla si jistá, že jeho se nemusí bát, že by se jí vnucoval silou. K tomu příležitost měl, když ji měl nahou a svázanou, ale tenkrát se na ni díval stejně jako na kůl v plotě. Možná že neměl rád ženy v takovém stavu. V každém případě byli Bezbratří mezi Shaidy téměř cizinci, stejně jako mokřiňané. Žádný Shaido jim plně nedůvěřoval a Bezbratří sami často vypadali jako muži, kteří se drží za nos a přijímají, co považují za menší zlo, než by se postavili tomu většímu, ale už si nejsou jistí, jestli je tohle zlo opravdu menší. Kdyby se s tím mužem dokázala spřátelit, třeba by jí nakonec pomohl. Ne utéci, to jistě ne - to by žádala příliš - ale... Nebo ne? Jediný způsob, jak to zjistit, byl zkusit to.</p>

<p>„Děkuju," zopakovala a tentokrát se jí zdařil úsměv. Kupodivu se usmál taky. Nepatrně, skoro vůbec ne, ale Aielové se nepředváděli. Dokud si člověk nezvykl, připadali mu jako z kamene.</p>

<p>Chvíli šli mlčky, bok po boku, on nesl v jedné ruce koš, ona si držela sukně. Jako by se jen tak procházeli. Pokud člověk přimhouřil oko. Někteří kolemjdoucí <emphasis>gai'šainově </emphasis>se na ně dívali s překvapením, ale vždycky hned zase sklopili oči. Nenapadalo ji, jak začít - nechtěla, aby si myslel, že s ním koketuje, nakonec mohl mít rád ženy - ale on jí to usnadnil.</p>

<p>„Pozoroval jsem tě," řekl. „Jsi silná a divoká a nebojíš se, myslím. Většina mokřiňanů je strachy napůl bez sebe. Řádí, dokud je nepotrestají, a pak brečí a krčí se. Myslím, že ty jsi žena s<strong> </strong>mnoho <emphasis>ji.</emphasis>"</p>

<p>„Jsem vystrašená," přiznala. „Jenom se to snažím nedávat najevo. Brečet obvykle ničemu neprospěje." Tomu věřila většina mužů. Slzy se pletou do cesty, když je člověk nechá, ale pár slz prolitých za noci mohly pomoci přežít další den.</p>

<p>„Je čas na pláč a čas na smích. Rád bych tě viděl se smát."</p>

<p>Zasmála se, suše. „Když nosím bílou, nemám k tomu moc důvodů, Rolane." Podívala se na něj koutkem oka. Nejde na to moc rychle? On však jen kývl.</p>

<p>„Přesto bych ho rád viděl. Úsměv ti sluší. Smích by ti slušel ještě víc. Nemám ženu, ale občas dovedu ženu rozesmát. Slyšel jsem, že ty máš manžela."</p>

<p>Faile překvapeně zakopla a musela se ho chytit, aby neupadla. Rychle ucukla a zadívala se na něj přes okraj kapuce. Zastavil se na dost dlouho, aby se stačila vzpamatovat, a rozešel se zároveň s ní. Tvářil se jen mírně zvědavě. Přes Nadrika bylo u Aielů zvykem, aby žádala žena, když muž upoutal její pozornost. Jedním ze způsobů bylo dávat jí dárky. Rozesmát ji dalším. Tolik k tomu, že nemá rád ženy. „Mám manžela, Rolane, a velice ho miluju. Velice. Nemůžu se dočkat, až se k němu vrátím."</p>

<p>„Co se stane, když jsi <emphasis>gai'šain, </emphasis>ti nemůže nikdo vyčítat, až bílou odložíš," podotkl klidně, „ale vy mokřiňané to asi vidíte jinak. Přesto to může být osamělé, když jsi <emphasis>gai'šain. </emphasis>Občas bychom si třeba mohli popovídat."</p>

<p>Ten muž ji chtěl vidět smát se a ona nevěděla, má-li se smát, či plakat. Oznamoval jí, že se nehodlá vzdát svých pokusů upoutat její zájem. Aielské ženy u mužů obdivovaly vytrvalost. Přesto, pokud by jí Chiad a Bain nemohly či nechtěly pomoci dál než k lesu, byl Rolan její nejlepší nadějí. Usoudila, že časem ho dokáže přesvědčit. Ovšemže to dokáže, jen slabí ve víře nikdy neuspějí! Byl opovrhovaný vyvrženec, přijímaný jen proto, že Shaidové potřebovali jeho oštěp. Ona mu ale dá důvod vytrvat.</p>

<p>„To bych ráda," připustila opatrně. Trocha koketování nakonec možná bude nutná, nemohla však přejít od toho, jak velice miluje svého manžela, k vykuleným očím a ztrátě dechu. Ne že by hodlala zajít tak daleko - není žádná Domanka! - ale mohla by se k tomu muset přiblížit. Prozatím ta malá připomínka, že mu Sevanna sebrala „právo", padla na neúrodnou půdu. „Mám teď ale nějakou práci a pochybuju, že Sevanna bude mít radost, když se místo ní budu vybavovat s tebou."</p>

<p>Rolan znovu kývl a Faile si povzdechla. Možná věděl, jak ženu rozesmát, jak tvrdil, ale rozhodně toho moc nenamluvil. Bude muset zapracovat na tom, jak ho vytáhnout z jeho ulity, pokud z něj hodlala dostat víc než jen vtipy, které nechápala. I s pomocí Chiad a Bain jí aielský humor nadále unikal.</p>

<p>Dorazili na náměstí před citadelou na severním konci města, vysoké mase šedých kamenných zdí, jež obyvatele města neochránila o nic lépe než městské hradby. Faile měla dojem, že mezi <emphasis>gai'</emphasis><emphasis>šainy </emphasis>nosícími vodu zahlédla urozenou paní, která vládla Maldenu a všemu na dvacet mil kolem, docela pohlednou, důstojnou vdovu ve středních letech. Na náměstí se tlačili bíle odění lidé s vědry. Na východním konci náměstí to, co vypadalo jako část vnější městské hradby, šedé a osm sáhů vysoké, byla ve skutečnosti zeď obrovské cisterny, napájené z vodovodu. Ze čtyř pump, kdy u každé pracovala dvojice mužů, vytékala voda do věder a na zem jí cákalo mnohem víc, než by si muži dovolili, kdyby věděli, že tu je Rolan a vidí to. Faile napadlo, že se pokusí uniknout tunelem vodovodu, ale pak by nedokázaly zůstat v suchu, a ať by vylezly kdekoliv, byly by promočené skrz naskrz a nejspíš by umrzly dřív, než by ve sněhu urazily míli.</p>

<p>Ve městě se dala voda získat ještě na dvou místech, obě napájela podzemní kamenná potrubí, ale tady byl u zdi cisterny umístěn dlouhý stůl z ebenového dřeva se lvíma nohama. Kdysi se na něm pořádaly hostiny, vršek byl vykládaný slonovinou, jenže slonovinové klínky byly vypáčené a teď na něm stály několikery dřevěné necky. U stolu byla dvě vědra a na konci nad ohněm z rozlámaných židlí vřela voda v měděném kotli. Faile pochybovala, že si Sevanna posílá prádlo do města, aby své <emphasis>gai'šaince </emphasis>ušetřila práci tahat vodu ke stanům, ale ať byl důvod jakýkoliv, byla za něj vděčná. Koš s prádlem byl lehčí než vědra plná vody. Už se jich nanosila dost, aby to věděla. Na stole stály dva koše, ale pracovala tu jenom jedna žena se zlatým opaskem a obojkem, rukávy vyhrnuté a tmavé vlasy svázané pruhem bílé látky, aby jí nepadaly do necek.</p>

<p>Když Alliandre uviděla Faile přicházet s Rolanem, narovnala se a utřela si mokré ruce do roucha. Alliandre Maritha Kigarin, královna Ghealdanu, Světlem požehnaná, obránkyně Garenovy stěny plus desítka dalších titulů, byla elegantní, odtažitá žena, sebejistá a majestátní. Alliandre <emphasis>gai'šainka </emphasis>byla stále hezká, ale s věčně uštvaným výrazem. S mokrými skvrnami na šatech a rukama svraštěnýma z dlouhého namáčení ve vodě připomínala hezkou pradlenu. Dívala se, jak Rolan pokládá koš a usmívá se na Faile, než odešel, dívala se, jak Faile jeho úsměv opětuje, a tázavě zvedla obočí.</p>

<p>„To je ten, co mě chytil," sdělila jí Faile a vyskládala šaty z koše na stůl. Také tady, kde byli pouze <emphasis>gai'šainové, </emphasis>bylo lepší mluvit a zároveň pracovat. „Patří k Bezbratrým a myslím, že neschvaluje, že Shaidové dělají <emphasis>gai'šainy </emphasis>z mokřiňanů. Mohl by nám pomoct."</p>

<p>„Chápu," opáčila AUiandre a lehce Faile oprášila záda. Faile se zamračila a podívala se přes rameno. Chvíli jen zírala na špínu a popel, které měla na celých zádech, a pak zrudla. „Upadla jsem," vyhrkla honem. Nemohla Alliandre vykládat, co se stalo s Nadrikem. Tohle nemohla říci nikomu. „Rolan se nabídl, že mi ponese koš."</p>

<p>Alliandre pokrčila rameny. „Kdyby mi pomohl utéct, vdala bych se za něj. Nebo ne, jak by chtěl. Není dost hezký, ale nebyla by to žádná hrůza, a můj manžel, pokud bych nějakého měla, by to ani nemusel zjistit. Kdyby měl trochu rozumu, byl by moc rád, že mě má zpátky, a neptal by se na nic, nač by nechtěl opravdu slyšet odpověď."</p>

<p>Faile zaťala ruce do hedvábné blůzy a zaskřípala zuby. Alliandre byla skrze Perrina její lenice a celkem se toho držela, alespoň co se poslouchání rozkazů týkalo, ale celý vztah byl poslední dobou poněkud napjatý. Dohodly se, že se musí pokusit myslet jako služky, pokusit se <emphasis>být </emphasis>služkami, jestli mají přežít, avšak to znamenalo, že jedna druhou viděla dělat pukrlata a honem poslouchat rozkazy. Sevanniny tresty prováděli nejbližší <emphasis>gai'šainové, </emphasis>kteří byli právě po ruce, když se rozhodla, a Faile jednou dostala rozkaz vyplatit Alliandre. Horší, Alliandre dostala rozkaz jí tu laskavost dvakrát oplatit. Držet se zpátky znamenalo jen okusit stejnou medicínu na vlastní kůži, a druhá žena navíc dostala dvojnásobnou dávku od někoho, kdo se nešetřil. Muselo to znamenat rozdíl, když jste dvakrát donutily svou lenní paní vřeštět a kopat.</p>

<p>Náhle si uvědomila, že blůza, kterou mačká, je jednou z těch, co sebrala z bláta. Pustila ji a honem ji prohlížela. Zřejmě špínu nevetřela do látky. Pocítila úlevu a vzápětí podráždění, že se jí prve ulevilo. A ještě protivnější bylo, že ta úleva nepřešla.</p>

<p>„Arrela a Lacile unikly před třemi dny," pokračovala potichu. „Už by měly být daleko. Kde je Maighdin?"</p>

<p>Druhá žena se ustaraně zamračila. „Snaží se proniknout do Theravina stanu. Therava nás minula se skupinou moudrých a z toho, co jsem slyšela, šly na schůzku se Sevannou. Maighdin mi strčila koš a řekla, že to půjde zkusit. Myslím... myslím, že začíná být zoufalá a příliš riskuje," dodala s nádechem bezmoci. „Už tu měla být."</p>

<p>Faile se zhluboka nadechla a pomalu vydechla. Schraňovaly zásoby pro útěk - nože, jídlo, boty, mužské spodky a kabáty, jež jim aspoň trochu padly, vše měly pečlivě poschováváno na vozech. Bílé šaty poslouží jako pokrývky a pláště, aby je ukryly na sněhu - ale šance využít všechny přípravy teď nebyla o nic blíž než v den, kdy je chytili. Teprve dva týdny. Dvacet dva dny, přesně. To by nemělo stačit, aby se všechno změnilo, ale předstírání, že jsou služky, je měnilo přese všechno, co udělaly. Teprve dva týdny, a ony už na každý rozkaz skákaly bez přemýšlení a dělaly si starosti kvůli trestům a jestli potěší Sevannu. Ale nejhorší ze všeho bylo, že se u toho viděly, věděly, že jedna jejich část se tvaruje proti jejich vůli. Prozatím mohly dělat jen to, co bylo nezbytné, aby se vyhnuly podezření, dokud neuniknou, ale každý den byly jejich reakce automatičtější. Jak dlouho potrvá, než se útěk stane snem v noci po dni stráveném jako dokonalé <emphasis>gai'šainky </emphasis>- myslí, stejně jako skutky? Na to se žádná neodvážila zeptat nahlas, zatím, a Faile věděla, že se na to snaží vůbec nemyslet, ale ta otázka pořád číhala na pokraji vědomí. Jistým způsobem se bála odejít. Až to udělá, dostane odpověď?</p>

<p>S námahou se probrala ze své sklíčenosti. To byla druhá past, a jen síla vůle ji držela otevřenou. „Maighdin ví, že se má mít na pozoru," prohlásila rázně. „Bude tu brzy, Alliandre."</p>

<p>„A když ji chytí?"</p>

<p>„Nechytí!" vyjela Faile ostře. Kdyby ano... Ne. Musí myslet na vítězství, ne na porážku. Slabá srdce nikdy nezvítězí.</p>

<p>Prát hedvábí bylo velice náročné na čas. Voda, kterou nosily od pumpy, byla ledová, ale horká voda z měděného kotle ji v neckách ohřála na vlažnou. Hedvábí se nesmělo prát v horké vodě. Ponořit ruce do necek bylo v zimě příjemné, ale pak je musela vyndat a zima byla dvakrát větší. Neměly mýdlo, ne dost jemné, takže každou košili a blůzu bylo třeba namočit jednu po drahé a pak jemně třít o sebe. Poté se kousek položil na osušku a jemně se vyválel, aby se z něj vymačkala voda, co to jen šlo. Vlhká látka se pak znovu namočila do dalších necek, v nichž byl ve vodě rozpuštěný vinný ocet - aby barvy nebledly a hedvábí získalo větší lesk - a pak znovu zabalila do osušky. Mokré osušky se vykroutily a rozložily na slunce, aby uschly, kdekoliv bylo místo, zatímco hedvábí se pověsilo na vodorovnou tyč do stínu stanu v rohu náměstí a uhladilo, aby nezůstalo zmačkané. S trochou štěstí ho nebude třeba žehlit. Obě věděly, jak je třeba starat se o hedvábí, ale žehlení vyžadovalo zkušenosti, které ani jedna neměly. To neměla žádná ze Sevanniných <emphasis>gai'šainek, </emphasis>dokonce ani Maighdin ne, i když před vstupem do služeb u Faile dělala komornou urozené dámě, jenže Sevanna nepřijímala výmluvy. Pokaždé, když Faile s Alliandre šly pověsit další kousek, kontrolovaly i ty už pověšené a uhlazovaly je, pokud to bylo třeba.</p>

<p>Faile přilévala horkou vodu do necek a Alliandre trpce poznamenala: „Tady jde naše Aes Sedai."</p>

<p>Galina byla Aes Sedai, včetně bezvěké tváře a zlatého prstenu s Velkým hadem na prstě, ale taky nosila bílý šat <emphasis>gai'šainů </emphasis>- hedvábí silné jako sukno, no tohle! - a široký, složitý opasek ze zlata a ohnivých opálů a vysoký ladící obojek, šperky hodné vladaře. Byla Aes Sedai a občas sama vyjížděla z tábora, ale vždycky se zase vrátila, a skákala, kdykoliv některá moudrá ohnula prst, zvlášť Therava, v jejímž stanu často pobývala. Jistým způsobem bylo to poslední nejpodivnější. Galina věděla, kdo Faile je, věděla, kdo je její manžel, i o jeho spojení s Randem al'Thorem, a vyhrožovala, že to prozradí Sevanně, pokud Faile a její přítelkyně neukradnou něco právě z toho stanu, ve kterém spávala. To byla třetí past. Sevanna byla al'Thorem posedlá, šíleně přesvědčená, že se za něj nějak provdá, a kdyby se dozvěděla o Perrinovi, Faile už by se od ní nedostala ani na krok. Byla by tu uvázaná jako koza, aby přilákala lva.</p>

<p>Faile Galinu viděla, jak se plíží a krčí, ale teď se vznášela po sněhu jako královna a chátry kolem sebe si nevšímala, Aes Sedai až po konečky prstů. Nebyla tu žádná moudrá, aby se na ni uculovala. Galina byla hezká, ale zdaleka ne krásná, a Faile nechápala, co na ní Therava vidí, pokud to nebyla prostě radost rozkazovat Aes Sedai. Stále tu ale zůstávala otázka, proč tu ta ženská zůstává, když Therava zřejmě využívala každé příležitosti, aby ji ponížila.</p>

<p>Galina se zastavila krok od stolu a s lehkým úsměvem si je prohlížela, skoro jako by je litovala. „Ve své práci moc nepokračujete," podotkla. A nemluvila o praní.</p>

<p>Mluvení bylo na Faile, ale Alliandre se toho ujala, ještě trpčeji než předtím. „Maighdin dnes ráno šla pro tu tvou slonovinovou hůl, Galino. Kdy od tebe uvidíme nějakou tu slibovanou pomoc?" Pomoc při útěku byla mrkev, kterou jim Galina nabídla spolu s klackem výhružek, že Faile odhalí. Zatím viděly jen ten klacek.</p>

<p>„Ona šla dnes ráno do Theravina stanu?" šeptla Galina a krev jí zmizela z tváří.</p>

<p>Faile došlo, že slunce už je v polovině cesty k západu, a srdce se jí prudce rozbušilo. Maighdin tu měla být už dávno.</p>

<p>Aes Sedai se tvářila otřeseněji než ona. „Dnes ráno?" zopakovala a ohlédla se přes rameno. Polekaně vykřikla, když se z davu <emphasis>gai'šainů </emphasis>na náměstí Maighdin náhle vynořila.</p>

<p>Na rozdíl od Alliandre byla zlatovlasá žena od jejich zajetí stále tvrdší. Nebyla o nic méně zoufalá, ale soustředila své zoufalství do odhodlání. Vždycky působila víc jako královna než jako komorná, i když tak působila většina komorných, ale teď kolem nich provrávorala, vrazila ruce do vědra s vodou, nabrala do dlaní a žíznivě pila, a pak si hřbetem raky otřela ústa.</p>

<p>„Až budeme odcházet, chci Theravu zabít," pronesla zastřeně. „Nejradši bych ji zabila rovnou." Do modrých očí se jí opět vrátil život a oheň. „Jsi v bezpečí, Galino. Myslela si, že tam chci krást. Neměla jsem čas nic hledat. Něco... Něco se stalo a ona odešla. Poté, co mě svázala. Na později." Oheň nahradil úžas. „Co je to, Galino? Cítím to taky, a mám tak malou schopnost, že se tyto Aielanky rozhodly, že nejsem nebezpečná." Maighdin dokázala usměrňovat, ne spolehlivě a ne moc - z toho mála, co Faile zjistila, by ji Bílá věž poslala pryč během pár týdnů, a tvrdila, že tam nikdy nebyla - takže jim její schopnost při útěku moc nepomůže. Faile se chtěla zeptat, o čem to mluví, ale nedostala se ke slovu.</p>

<p>Galina byla stále bledá, ale jinak byla ztělesněný aessedaiovský klid. Až na to, že Maighdin popadla za kapuci a vlasy a zvrátila jí hlavu dozadu. „Nestarej se o to, co to je," pronesla chladně. „S tebou to nemá nic společného. Ty se starej hlavně o to, abys mi donesla to, co chci. A s tím by sis měla dělat pořádné starosti."</p>

<p>Než mohla Faile začít Maighdin bránit, stála tam další žena se širokým zlatým opaskem přes bílé šaty, odtáhla Galinu pryč a hodila ji na zem. Aravine, obtloustlá a nezajímavá, měla unavené oči a odevzdaný výraz, když ji Faile viděla poprvé v den, kdy jí Amadičanka předávala zlatý opasek a řekla jí, že odteď je ve službách „urozené paní Sevanny". Od té doby však ztvrdla mnohem víc než Maighdin.</p>

<p>„Copak ses zbláznila, vložit ruce na Aes Sedai?" štěkla Galina a škrábala se na nohy. Ometala si bláto z hedvábných šatů a všechen vztek soustředila na obtloustlou ženu. „Nechám tě -"</p>

<p>„Mám říct Theravě, že jsi hrubě zacházela s jednou ze Sevanniných <emphasis>gai'šainek</emphasis>?"<emphasis> </emphasis>přerušila ji Aravine chladně. Mluvila kultivovaně. Mohla být významná obchodnice, možná dokonce šlechtična, ale nikdy nemluvila o tom, co dělala, než navlékla bílou. „Když si Therava naposledy myslela, že strkáš nos, kam nechtěla, všichni na sto kroků tě slyšeli kvičet a prosit."</p>

<p>Galina se třásla vzteky. Faile viděla poprvé nějakou Aes Sedai tak vytočenou. S viditelnou námahou se ovládla. Jen tak tak. Z hlasu jí kapala kyselina. „Aes Sedai dělají, co dělají, ze svých vlastních důvodů, Aravine, z důvodů, které ty nemůžeš chápat. Toho, že sis přivodila tento dluh, budeš litovat, až se rozhodnu, že ho máš splatit. Budeš toho zatraceně litovat." Naposledy si ometla šaty a odkráčela, už ne jako královna opovrhující chátrou, nýbrž jako panter vyzývající ovce, aby se mu opovážily postavit do cesty.</p>

<p>Aravine se za ní dívala, aniž by to na ni dělalo dojem, a nechtěla si povídat. „Sevanna tě shání, Faile," bylo vše, co řekla.</p>

<p>Faile se neobtěžovala ptát proč. Jen si utřela ruce, shrnula rukávy a následovala Amadičanku poté, co Alliandre a Maighdin slíbila, že se vrátí, hned jak to půjde. Sevannu ty tři zajímaly. Maighdin, jediná skutečná komorná urozené paní mezi jejími <emphasis>gai'šainy,</emphasis><emphasis> </emphasis>ji zajímala stejně jako královna Alliandre a sama Faile, žena dost mocná, aby měla za lenici královnu, a občas si je volala jménem, aby jí pomohly se převléknout nebo vykoupat ve velké měděné vaně, kterou používala častěji než potní stan, nebo jenom proto, aby jí nalily víno. Zbytek času vykonávaly stejné práce jako ostatní sluhové, ale nikdy se nezeptala, jestli už dostaly přidělenou práci, ani je kvůli tomu nepropustila. Ať chtěla Sevanna cokoli, Faile věděla, že stejně ještě musí doprát prádlo. Sevanna chtěla, co chtěla a kdy to chtěla, a výmluvy ji nezajímaly.</p>

<p>Faile nepotřebovala ukazovat cestu k Sevannině stanu, ale Aravine ji vedla davem nosičů vody, až se dostaly k prvním aielským stanům, a pak ukázala na opačnou stranu než k Sevannině stanu a řekla: „Tam nejdřív."</p>

<p>Faile zůstala stát. „Proč?" zeptala se podezíravě. Mezi Sevanniným služebnictvem se našli tací, kteří žárlili na pozornost, jakou věnuje Faile, Alliandre a Maighdin, i když to Faile nikdy necítila u Aravine, a někteří z ostatních by se ji mohli snažit dostat do potíží předáním nesprávných instrukcí.</p>

<p>„Budeš to chtít vidět dřív než Sevanna. Věř mi."</p>

<p>Faile otevřela pusu, aby požadovala vysvětlení, ale Aravine se prostě otočila a odešla. Faile si vyhrnula sukně a vydala se za ní.</p>

<p>Mezi stany stály vozy všech možných tvarů a velikostí, kola nahrazená sanicemi. Na většině bylý naházené rance, bedny a sudy a nahoře byla uvázaná kola, ale nemusela za Aravine jít daleko a už uviděla valník, z něhož byl složen náklad. Ale nebyl prázdný. Ležely na něm dvě ženy, nahé a krutě spoutané do kozelce, třesoucí se zimou, ale funící, jako by běžely. Oběma visely unaveně hlavy, ale jako by nějak vycítily, že přišla Faile, obě vzhlédly. Arrela, tmavá Tairenka, vysoká jako většina Aielanek, rozpačitě odvracela zrak. Lacile, štíhlá, bledá Cairhieňanka, zrudla.</p>

<p>„Přivedli je dnes ráno," poznamenala Aravine, pozorujíc Faileinu tvář. „Do soumraku je rozvážou, protože to bylo poprvé, co se pokusily utéct, ale pochybuju, že zítra budou schopné chůze."</p>

<p>„Proč mi to ukazuješ?" otázala se Faile. Byly tak opatrné, aby vztahy mezi sebou udržely v tajnosti.</p>

<p>„Odpusť, má paní, ale byla jsem tam, když vám všem oblékli bílou." Aravine se na ni chvíli dívala a potom náhle popadla Faile za ruce a obrátila je dlaněmi nahoru. Ohnula kolena, i když úplně nepoklekla, a vyhrkla: „Pod Světlem a na svou naději na znovuzrození já, Aravine Carnel, přísahám věrnost a poslušnost ve všem urozené paní Faile t'Aybara."</p>

<p>Jen Lacile si toho zřejmě všimla. Shaidové procházející kolem si dvou <emphasis>gai'šainek </emphasis>nevšímali. Faile se jí vytrhla. „Odkud znáš moje jméno?" Musela pochopitelně sdělit víc než jenom Faile, jenže jakmile si uvědomila, že nikdo z Shaidů nemá tušení, kdo je Davram Bashere, použila otcovo jméno. Kromě Alliandre a ostatních znala pravdu pouze Galina. Nebo si to aspoň myslela. „A kdo ti to řekl?"</p>

<p>„Poslouchám, má paní. Jednou jsem zaslechla Galinu, když s tebou mluvila." Do hlasu se jí vloudila úzkost. „A nikomu jsem to neřekla." Nijak ji nepřekvapilo, že Faile chce své jméno utajit, i když t'Aybara jí zřejmě nic neříkalo. Aravine Carnel možná nebylo její pravé jméno, nebo ne celé. „Na tomto místě je třeba uchovávat tajemství stejně důkladně jako v Amadoru. Věděla jsem, že to jsou tvoje ženy, ale nikomu jsem to neprozradila. Vím, že chceš uprchnout. Jsem si tím jistá od druhého dne, co jsi tady, a nic, co jsem od té doby viděla, mě nepřesvědčilo o opaku. Přijmi mou přísahu a vezmi mě s sebou. Můžu ti pomoct, a co je víc, můžeš mi věřit. Dokázala jsem to tím, že jsem zachovala tvé tajemství. Prosím." Poslední slovo pronesla přiškrceně, jako by na ně nebyla zvyklá. Takže spíš šlechtična než obchodnice.</p>

<p>Ale nedokázala nic kromě toho, že dokáže rychle vyčenichat cizí tajemství, to samo o sobě však byla užitečná vlastnost. Na druhou stranu Faile věděla nejméně o dvou dalších <emphasis>gai'šainech, </emphasis>kteří se pokusili utéci a ostatní je zradili. Někteří lidé se opravdu raději snažili vystlat si vlastní hnízdečko bez ohledu na okolnosti. Ale Aravine už věděla dost, aby mohla všechno zničit. Faile si znovu vzpomněla na ukrytý nůž. Mrtvá už nezradí nikoho. Ale nůž byl půl míle daleko a ji nenapadlo, kam schovat tělo. Kromě toho ta ženská mohla získat Sevanninu přízeň už jen tím, kdyby řekla, že Faile plánuje útěk.</p>

<p>Vzala Aravininy ruce do svých a promluvila stejně rychle. „Pod Světlem přijímám tvou přísahu a budu bránit a chránit tebe i tvou rodinu v bitevní vřavě i v zimní vánici i ve všem, co přinese čas. Znáš ještě někoho, komu se dá věřit? Ne lidi, o kterých si myslíš, že se jim dá věřit, ale lidi, o kterých to víš jistě."</p>

<p>„V tomhle ne, má paní," odvětila Aravine zachmuřeně, ale přímo zářila úlevou. Nebyla si jistá, jestli ji Faile přijme. Právě proto, že se jí ulevilo, a ne něco jiného, Faile skoro přesvědčilo, že jí může věřit. Skoro, ale ne úplně. „Polovina by zradila vlastní matku v naději, že si tím vykoupí svobodu, a druhá polovina se příliš bojí to zkusit nebo je příliš omámená, aby se jim dalo věřit, že nezpanikaří. Nějací tu ale být musí a mám jednoho dva vyhlédnuté, ale chci být velmi opatrná. Jedna chyba je víc, než mi bude dovoleno."</p>

<p>„Velmi opatrná," souhlasila Faile. „Opravdu tě pro mě poslala Sevanna? Jestli ne -"</p>

<p>Zřejmě ano, takže si Faile pospíšila do Sevannina stanu - rychleji, než se jí líbilo. Rozčilovalo ji běhat, aby se vyhnula tomu, že Sevannu rozzlobí - ale když vstoupila a pokorně se zastavila, nikdo jí nevěnoval pozornost.</p>

<p>Sevannin stan nebyl nízký, aielský, ale obrovská masa rudého plátna, která potřebovala dvě silné tyče, a ozařovala jej desítka kandelábrů se zrcadly. Dvě zlacená ohřívadla vydávala trochu tepla a proužky kouře stoupaly ke kouřovému otvoru ve střeše, ale moc tepla tady nebylo. Na zem, z níž byl odmetený sníh, byly položeny drahé koberce tvořící podlahu, červené, zelené a modré, se vzorem tairenského bludiště, květinami a zvířaty. Ležely tu poházené hedvábné podušky se střapci a v rohu stálo křeslo, masivní, složitě vyřezávané a silně pozlacené. Faile nikdy neviděla, že by v něm někdo seděl, ale věděla, že jeho přítomnost má evokovat přítomnost kmenového náčelníka. Nevadilo jí stát tady se sklopenýma očima. U stěny stáli další tři <emphasis>gai'šainové </emphasis>se zlatými opasky a obojky, z toho jeden vousatý mužský, pro případ, že by bylo třeba jejich služeb. Byla tu i Sevanna a taky Therava.</p>

<p>Sevanna byla vysoká, o něco vyšší než Faile, se světle zelenýma očima a vlasy jako upředenými ze zlata. Mohla být krasavice, nebýt lakotnosti kolem tlustých rtů. Jen máloco na ní vypadalo aielsky, kromě očí, vlasů a osmahlých lící. Blůzu měla z bílého hedvábí, sukně rozdělené pro jízdu na koni a rovněž hedvábné, i když tmavošedé, a šátek kolem hlavy karmínový a zlatý. Taky hedvábný. Zpod sukní jí vykukovaly špičky rudých holínek. Na každém prstě měla prsten a vedle jejích náhrdelníků a náramků s perlami, démanty, rubíny velkými jako holubí vejce, safíry, smaragdy a ohnivými opály vypadalo všechno, co nosila Someryn, uboze. Jediný její klenot nevyrobili Aielové. Therava, na druhou stranu, byla Aielanka každým coulem, v tmavé vlně a bílém <emphasis>algode, </emphasis>ruce holé a náhrdelníky a náramky ze zlata a slonoviny. Ani jediný prsten či drahokam. Byla vyšší než většina mužů, tmavě rudé vlasy měla prokvetlé, modré oči jako orel, až to vypadalo, že musí Sevannu spořádat jako zchromlé jehně. Faile by kdysi desetkrát raději rozzlobila Sevannu než Theravu, ale teď tu stály proti sobě nad stolkem vykládaným slonovinou a tyrkysem a obě se zlobně mračily.</p>

<p>„Co se dneska stalo, znamená nebezpečí," říkala Therava jako někdo, koho už unavuje, jak se musí pořád opakovat. A taky vypadala připravená vytáhnout od pasu nůž. Při řeči hladila jílec, a Faile usoudila, že ne příliš nepřítomně. „Musíme se od toho dostat co nejdál, ať je to cokoliv, a to co nejdřív. Na východě jsou hory. Jakmile se tam dostaneme, budeme v bezpečí, dokud opět neshromáždíme všechny klany. Klany, které se vůbec neměly rozdělovat, kdyby sis nebyla tak jistá sama sebou, Sevanno."</p>

<p>„Ty mluvíš o bezpečí?" zasmála se Sevanna. „Copak jsi zestárla a přišla o zuby, že potřebuješ krmit chlebem a mlíkem? Podívej. Ty tvoje hory, jak daleko jsou? Kolik dní či týdnů se musíme plazit tím prokletým sněhem?" Ukázala na stolek mezi nimi, na němž ležela rozložená mapa zatížená dvěma zlatými miskami a těžkým zlatým svícnem se třema nohama. Většina Aielů mapami opovrhovala, ale Sevanna je převzala spolu s mokřinskými zvyky. „Ať se stalo cokoliv, bylo to daleko, Theravo. To jsi potvrdila, stejně jako všechny ostatní moudré. Tohle město je plné jídla, dost na to, aby nás nakrmilo na celé týdny, pokud tu zůstaneme. Kdo se nám postaví, jestli tu zůstaneme? A pokud ano... Slyšela jsi běžce, posly. Za dva tři týdny, nejvýš čtyři, se ke mně připojí deset dalších klanů. Možná víc! Tenhle sníh do té doby roztaje, pokud se těm mokřiňanům dá věřit. Budeme putovat rychle, místo abychom museli všechno tahat na saních." Faile napadlo, jestli se někdo z města zmínil o blátě.</p>

<p>„Dalších deset klanů se připojí k <emphasis>tobě</emphasis>,"<emphasis> </emphasis>zopakovala Therava hluše, jen s důrazem na posledním slově, a sevřela rukojeť nože. „Mluvíš za kmenového náčelníka, Sevanno, a tak jsem byla vybrána, abych ti radila jako kmenovému náčelníkovi, který musí poslouchat rady pro dobro našeho kmene. Já ti radím vytáhnout na východ a pokračovat na východ. Ostatní klany se k nám můžou připojit v horách stejně snadno jako tady, a pokud budeme muset na cestě trochu hladovět, kdo mezi námi to už někdy nezažil?"</p>

<p>Sevanna si prstem přejela po náhrdelnících a velký smaragd na pravé ruce plál ve světle kandelábrů zeleným ohněm. Stiskla rty a vypadala kvůli tomu ještě chamtivější. Možná zažila strádání, ale přes nedostatek tepla ve stanu už strádat nechtěla. „Mluvím za náčelníka a říkám, že zůstaneme tady." V hlase jí zněla výzva,<emphasis> </emphasis>ale nedala Theravě příležitost na ni reagovat. „Aha, vidím, že už přišla Faile. Moje hodná, poslušná <emphasis>gai'šainka." </emphasis>Zvedla předmět zabalený v látce a tu sundala. „Poznáváš to, Faile Bashere?"</p>

<p>Držela v ruce nůž s jedním břitem, dlaň a půl dlouhý, prostý nástroj, jaký nosily tisíce sedláků. Až na to, že Faile poznala vzorek z nýtů na dřevěné rukojeti a zub na ostří. Byl to nůž, který s takovou péčí ukradla a ukryla. Neříkala nic. Nebylo co. <emphasis>Gai'šainové </emphasis>měli zakázáno vlastnit zbraně, i nůž, pokud zrovna nekrájeli maso a zeleninu k jídlu. Když ale Sevanna pokračovala, trhla sebou.</p>

<p>„Ještě že mi to Galina přinesla dřív, než jsi to mohla použít. K jakémukoliv účelu. Kdybys někoho bodla, zlobila bych se na tebe."</p>

<p>Galina? No ovšem. Aes Sedai jim nedovolí uprchnout, dokud neudělají, co po nich chtěla.</p>

<p>„Je šokovaná, Theravo." Sevanna se smála pobaveně. „Galina ví, co se od <emphasis>gai'šaina </emphasis>žádá,<emphasis> </emphasis>Faile Bashere. Co s ní mám udělat, Theravo? To je rada, kterou mi můžeš dát. Několik mokřiňanů zabili za to, že schovávali zbraně, ale ji bych ztratila nerada."</p>

<p>Therava prstem zvedla Faile bradu a zadívala se jí do očí. Faile její pohled bez mrknutí opětovala, ale kolena se jí třásla. Ani se nenamáhala sama sebe přesvědčovat, že to je zimou. Věděla, že není zbabělá, ale když se na ni Therava podívala, Faile se viděla jako zajíc v orlích spárech, naživu a čekající, až zobák udeří. Therava jí nakázala špehovat Sevannu, a i když ostatní moudré uměly být opatrné, Faile nepochybovala, že by jí Therava bez váhání podřízla krk, kdyby ji zklamala. Nemělo smysl předstírat, že ji ta žena neděsí. Jenom ten strach musela ovládnout. Pokud to dokáže.</p>

<p>„Myslím, že plánovala uprchnout, Sevanno. Ale myslím, že se dokáže naučit udělat to, co se jí řekne."</p>

<p>* * *</p>

<p>Mezi stany na nejbližším otevřeném prostranství od Sevannina stanu, asi sto kroků daleko, byl umístěn hrubý dřevěný stůl. Nejdřív si Faile myslela, že nejhorší bude hanba z nahoty, to a ledový chlad. Slunce už pomalu zapadalo, ochlazovalo se a do rána bude ještě hůř. Musela tady zůstat do rána. Shaidové se rychle učili, co zahanbuje mokřiňany, a hanbu používali jako trest. Myslela si, že umře červenáním, kdykoliv se na ni někdo podíval, ale Shaidové, kteří procházeli kolem, se ani nezastavili. Nahota sama o sobě mezi Aiely nebyla důvodem k hanbě. Objevila se před ní Aravine, ale zastavila se, jen aby šeptla: „Zachovej odvahu," a byla pryč. Faile pochopila. Ať už ta žena byla či nebyla věrná, neodváží se jí nijak pomoci.</p>

<p>Po chvíli už si s hanbou přestala dělat starosti. Zápěstí měla svázaná za zády a kotníky přitažené k loktům. Už chápala, proč Lacile a Arrela supěly. Dýchat v této pozici bylo namáhavé. Byla stále větší zima, až se neovladatelně třásla, ale to jí brzy připadalo podružné. Do nohou, ramenou a boků dostávala křeče, ve svalech ji pálilo a stahovaly se jí stále víc. Soustředila se na to, aby nekřičela. To se stalo středem její existence. Nebude křičet. Ale, Světlo, strašně to bolelo!</p>

<p>„Sevanna rozkázala, že tu máš zůstat do rána, Faile Bashere, ale neřekla, že nemůžeš mít společnost."</p>

<p>Musela zamrkat, než uviděla jasně. Pot ji štípal do očí. Jak se mohla potit, když už musela být zmrzlá na kost? Stál před ní Rolan a kupodivu přinesl dvě nízká bronzová ohřívadla plná řeřavých uhlíků, s nohami obalenými kousky látky, aby si nepopálil ruce, když je nesl. Když viděl, jak na ně zírá, pokrčil rameny. „Kdysi by mi studená noc starosti nedělala, ale co jsem překročil Dračí stěnu, začínám měknout."</p>

<p>Skoro zalapala po dechu, když ohřívadla strčil pod stůl. Škvírami mezi prkny pronikalo teplo. Svaly sice měla křečovitě stažené, ale to požehnané teplo. A zalapala po dechu, když jí položil paži přes prsa a druhou přes ohnutá kolena. Náhle si uvědomila, že tlak z loktů zmizel. On ji... stiskl. Jednou rukou začal pracovat na jejím stehně a ona málem zaječela, když prsty zajel do stažených svalů, ale cítila, jak uzly ve svalech povolují. Stále to bolelo, masírování bolelo, ale bolest ve svalu se měnila. Nezmenšovala se, ale věděla, že pokud bude s masírováním pokračovat, přejde.</p>

<p>„Nebude ti vadit, když se trochu pobavím, zatímco se budu pokoušet přijít na způsob, jak tě rozesmát, že ne?" zeptal se.</p>

<p>Náhle si uvědomila, že se směje, a ne hystericky. No, hystericky to bylo jen částečně. Byla svázaná jako husa na pekáči a před zimou ji podruhé zachránil muž, o němž usoudila, že by ho nakonec nebodla. Sevanna ji mohla odteď pozorovat jako jestřáb a Therava se ji mohla pokusit zabít jako odstrašující příklad, ale ona věděla, že uteče. Jedny dveře se nikdy nezavřou, aby se druhé neotevřely. Uteče. Smála se až k pláči.</p><empty-line /><p>KAPITOLA DESÁTÁ</p>

<p><strong><emphasis>Signální oheň</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Vykulená komorná byla víc zvyklá hníst chlebové těsto než zapínat řady knoflíčků, nakonec se jí však podařilo obléknout Elain do tmavozelených jezdeckých šatů, udělala pukrle a těžce dýchajíc ustoupila, i když jestli supěla kvůli námaze ze soustředění nebo jenom proto, že se ocitla v přítomnosti dědičky, se dalo těžko poznat. Mohl s tím mít něco společného i prsten s Velkým hadem na Elainině levé ruce. Dvacet mil vzdušnou čarou bylo od zámku rodu Matherin k řece Erinin a jejímu obchodu, ale cesta Chishenskými horami byla mnohem delší, a nejenom v mílích, a lidé tady byli víc uvyklí zlodějům dobytka z Murandy než návštěvníkům, zvláště návštěvníkům, kteří by byli dědičkou a Aes Sedai v jedné osobě. Ta čest zřejmě byla na některé sluhy přespříliš. Elsie byla neuvěřitelně pečlivá, když skládala Elaininu noční košili z modrého hedvábí a balila ji do velké kožené cestovní truhly, jedné ze dvou v oblékárně apartmá, tak pečlivá, až to šla Elain málem udělat sama. Zprvu spala špatně, pořád se budila, pak zaspala a teď se nemohla dočkat, až se vydá na cestu zpátky do Caemlynu.</p>

<p>Dnes to bylo popáté, co strávila noc mimo Caemlyn, od chvíle, kdy zjistila, že je město v ohrožení, a při každé cestě navštívila za den tři čtyři zámky, jednou dokonce pět, všechno majetek lidí svázaných s rodem Trakandů krví či přísahou, a každá návštěva si vyžádala čas. Nedostatek času ji tížil, ale bylo nutné uchovávat správný obraz. Na cesty ze zámku do zámku si musela vzít jezdecké šaty, jinak by dorazila pomačkaná a vypadala jako uprchlík, ale předtím se musela převléknout, ať to bylo na noc nebo jen na pár hodin. Polovinu času jí zabíralo převlékání z jezdeckých šatů do noční košile a zpátky, ale jezdecké šaty vypovídaly o spěchu a nutnosti, možná dokonce o zoufalství, kdežto korunka dědičky a vyšívaná noční košile s krajkami, vybalená z cestovní truhly a oblékaná po umytí, představovala sebedůvěru a sílu. Byla by si s sebou kvůli dojmu vzala vlastní komornou, kdyby s ní Essande dokázala v zimě udržet krok, i když tušila, že pomalost bělovlasé báby má původ spíš v tom, jak se rozčileně kousala do jazyka. Ale ani Essande by nemohla být tak pomalá jako tahle vytřeštěná Elsie.</p>

<p>Konečně jí Elsie s pukrletem podala kožišinou podšitý karmínový plášť a ona si ho spěšně přehodila přes ramena. V kamenném krbu hořel oheň, v místnosti však žádné teplo nebylo, a jí se poslední dobou nějak nedařilo zimu ignorovat. Holka se klaněla, když se ptala, jestli má sehnat muže, aby odnesli truhlice, zlíbí-li se Jejímu Veličenstvu. Když to udělala poprvé, Elain jí laskavě vysvětlila, že ještě není královna, ale Elsie zřejmě k smrti děsila představa, že by ji měla oslovovat prostě jen má paní nebo dokonce princezno, i když to poslední bylo považováno za hodně staromódní. Ať už to bylo správné nebo ne, Elain obvykle potěšilo, že někdo uznává její právo na trůn, jenomže dnes ráno byla příliš unavená a pouze dychtila vydat se na cestu. Potlačila zívnutí a stroze Elsie nařídila, ať sežene muže a pohne s tím, a otočila se ke dveřím. Holka jí je běžela otevřít, což trvalo déle, než kdyby si je otevřela sama, udělala pukrle, než dveře otevřela, a pak další. Elaininy rozdělené hedvábné sukně zuřivě šustily, když vyrazila z místnosti, natahujíc si červené jezdecké rukavičky. Usoudila, že kdyby ji Elsie zdržela ještě o vteřinu, začala by ječet.</p>

<p>Zaječela však ta holka, a dříve, než Elain ušla tři kroky. Bylo to zděšené vytí. Plášť zavlál, jak se Elain otočila a popadla pravý zdroj, cítila, jak jí proudí bohatý <emphasis>saidar. </emphasis>Elsie stála na pruhu koberce položeného uprostřed světle hnědých dlaždic a zírala do chodby, ruce přitisknuté na ústa. Tím směrem se otevíraly dvě boční chodby, ale v dohledu nebyla živá duše.</p>

<p>„Co se děje, Elsie?" chtěla vědět Elain. Už měla připraveno několik tkaniv, od prosté sítě vzduchu po ohnivou kouli, která by zničila polovinu stěn před ní, a v současné náladě by ji byla moc ráda použila a udeřila s pomocí jediné síly. Poslední dobou se jí nálada často měnívala, řečeno hodně mírně.</p>

<p>Holka se ohlédla přes rameno, celá se třesouc, a pokud předtím kulila oči, tak teď je přímo valila. Ruce si dál tiskla na pusu, jako by chtěla potlačit další zaječení. Byla tmavovlasá a tmavooká, vysoká, kyprá, v modrošedé livreji rodu Matherin, a nebyla to tak úplně holka - mohla být o čtyři pět let starší než Elain - jenže z toho, jak se chovala, to bylo těžké poznat.</p>

<p>„Co se <emphasis>děje, </emphasis>Elsie? A <emphasis>neříkej </emphasis>mi, že to nic nebylo. Vypadáš, jako kdybys viděla ducha."</p>

<p>Holka sebou trhla. „To viděla," vyhrkla roztřeseně. To, že nepřihodila žádný titul, ukazovalo, jak roztřesená je. „Urozená paní Nelein, jako bába urozenýho pána Aedmuna. Umřela, když jsem byla malá, ale pamatuju se, jak dokonce i urozenej pán Aedmun kolem ní chodil po špičkách, když se vztekala, a komorný skákaly, když se na ně jenom podívala, a ostatní urozený dámy, co přišly na návštěvu, taky, a urozený pánové jakbysmet. <emphasis>Každej </emphasis>se jí bál. Byla přímo tady přede mnou a mračila se tak vztekle - " Celá rudá se odmlčela, když se Elain rozesmála.</p>

<p>Elain se smála spíš úlevou než na posměch. Takže ji černé adžah nevystopovaly do zámku urozeného pána Aedmuna. Nečekali tu na ni najatí vrazi s noži v rukou, žádné sestry věrné Elaidě ji nechtěly odvléci zpátky do Tar Valonu. O tomhle se jí občas zdávalo, o všem tom v jednom snu. Propustila <emphasis>saidar, </emphasis>neochotně jako vždy, s nechutí pouštěla radost a život pravého zdroje. Matherinové ji podporovali, ale Aedmunovi by se nemuselo líbit, kdyby mu zbořila půlku paláce.</p>

<p>„Mrtví nemůžou živým ublížit, Elsie," pravila mírně. Tím mírněji, protože se smála, nemluvě o tom, že té náně chtěla napráskat. „Už nejsou na tomto světě a nemůžou se ho dotknout, ani nás ne." Holka kývla a předvedla další pukrle, ale podle toho, jak vyvalovala oči a jak se jí třásly rty, přesvědčená nebyla. Elain ale neměla čas ji rozmazlovat. „Pošli muže pro mé truhlice, Elsie," přikázala rázně, „a s duchy si nedělej starosti." Holka s dalším pukrletem odpádila a úzkostlivě se rozhlížela pro případ, že by duch urozené paní Nelein vyskočil z deštění na zdech. Duchové! Ta holka byla vážně nána!</p>

<p>Matherinové byli starý rod, i když ne velký nebo silný, a hlavní schodiště, vedoucí do vstupní haly, bylo široké, s mramorovým zábradlím. Sama vstupní hala byla rozlehlá, s modrošedými dlaždicemi, a ze stropu pět sáhů vysoko visely na zlatých řetězech lustry se zrcadly. Zlacení a inleje tu scházely, ale po stranách stály složitě vyřezávané truhlice a skříně a na jedné stěně byly pověšené dva velké nástěnné koberce. Na jednom byl výjev z lovu na pantery, což byla přinejlepším riskantní činnost, a na druhém předávaly ženy rodu Matherin meč první královně Andoru, kteréžto události si Matherinové velmi cenili, i když k ní mohlo nebo nemuselo dojít.</p>

<p>Aviendha už byla dole, neklidně přecházela po hale, a Elain si při tom pohledu povzdychla. Nebýt náznaku, že Matherinové se nemohou odpovídajícím způsobem postarat o dvě význačné návštěvy, mohly spolu spát v pokoji, jenže Aviendha nechápala, že čím menší rod, tím větší pýcha. Nic jiného menší rody často nemívaly. Pýchu chápala, protože ta z ní přímo vyzařovala. Byla vyšší než Elain, přes světlou halenu měla přehozenou tmavou loktuši a dlouhé narudlé vlasy jí přidržoval složený šedý šátek, ale byla obrazem moudré i přes to, že byla jenom o rok starší než Elain. Moudré, které uměly usměrňovat, často vypadaly mladší, než byly, a Aviendha měla jejich důstojnost. Alespoň v této chvíli, i když se spolu často hihňávaly. Pochopitelně jejími jedinými šperky byly dlouhý stříbrný kandorský náhrdelník, jantarová brož ve tvaru želvy a široký slonovinový náramek. Moudré byly vždycky ověšené náhrdelníky a náramky, ale Aviendha moudrá ještě nebyla, pouze učednice. Elain ji nikdy nepovažovala za pouze něco, ale občas to znamenalo problémy. Občas měla Elain dojem, že moudré považují za jakousi učednici i ji, nebo aspoň studentku. Hloupá představa, to jistě, ale občas...</p>

<p>Když Elain sešla do přízemí, Aviendha si upravila loktuši a zeptala se: „Spala jsi dobře?" Mluvila nevzrušeně, ale kolem zelených očí měla úzkost. „Neposlala sis pro víno, aby se ti líp usínalo, že ne? Když jsme jedly, zajistila jsem, aby bylo víno ředěné, ale viděla jsem, jak se díváš na džbán."</p>

<p>„Ano, máti," opáčila Elain nepříjemně nasládlým hlasem. „Ne, máti. Říkala jsem si, jak se Aedmunovi dostala do rukou tak skvělá značka, máti. Byla škoda lít do toho vodu. A před usnutím jsem pila kozí mlíko." Pokud v ní něco vyvolávalo těhotenskou nevolnost, tak to bylo kozí mlíko! Ta představa, že ho mívala ráda.</p>

<p>Aviendha si dala ruce v bok, takové ztělesnění rozhořčení, až se Elain rozesmála. Být těhotná přinášelo nepříjemnosti od prudkých změn nálady po změklá prsa, taky byla pořád unavená, ale to rozmazlování bylo ze všeho nejhorší. Všichni v královském paláci věděli, že je těhotná - spousta lidí to zjistila dřív než ona, díky Mininu vidění a tomu, že si Min pustila pusu na špacír - a takhle se k ní nechovali, ani když byla malá. Přesto to všechno otravování snášela s největším půvabem, na jaký se vzmohla. Obvykle. Ony se jen snažily pomáhat jí. Pouze si přála, aby každá žena, kterou znala, nevěřila, že když otěhotněla, přišla tím zároveň o mozek. Skoro každá žena, kterou znala. Ty, které samy ještě nerodily, byly nejhorší.</p>

<p>Pomyšlení na dítě - občas si přála, aby jí byla Min prozradila, zda je to chlapec nebo děvče, nebo aby si Aviendha nebo Birgitte vzpomněly, co přesně Min řekla. Min měla vždy pravdu, ale té noci se ty tři zpily pod obraz a Min odešla z paláce dřív, než se Elain stačila zeptat - pomyšlení na dítě, rostoucí v jejím těle, jí připomnělo Randa, stejně jako vzpomínka na něj jí připomněla dítě. Jedno následovalo druhé stejně jistě jako smetana stoupající v rendlíku. Rand jí strašně scházel, přesto jí nemohl scházet. Jedna jeho část byla stále v její hlavě, pokud pouto nezakryla, hned vedle Birgitte, jejího druhého strážce. Pouto mělo jistá omezení, takže věděla jen to, že je někde na západě, dost daleko, aby poznala víc, než že je naživu. Nic víc, i když si myslela, že by poznala, kdyby byl vážně zraněný. Nebyla si jistá, jestli chce vědět, co má v plánu. Poté co ji opustil, byl dlouho na jihu, a teď, právě dnes ráno, odcestoval na západ. Znepokojovalo ji to, cítit ho z jednoho směru a pak vzápětí z jiného a z ještě větší dálky. Mohl pronásledovat nepřátele nebo prchat před nepřáteli nebo tisíc dalších věcí. Velice doufala, že cestoval kvůli něčemu nevinnému. Stejně jí umře až příliš brzy - muži, kteří dokázali usměrňovat, na to vždycky umírali - ale ona ho chtěla udržet naživu, jak nejdéle to půjde.</p>

<p>„Je v pořádku," prohodila Aviendha, skoro jako by jí dokázala číst myšlenky. Od adopce za první sestry se také navzájem cítily, ale nezacházelo to dál než za strážcovské pouto, které s Min sdílely s Randem. „Jestli se nechá zabít, uříznu mu uši."</p>

<p>Elain zamrkala a znovu se zasmála a Aviendha se zatvářila polekaně, ale potom se zasmála taky. Nebylo to tak legrační, snad jenom pro Aiely - Aviendha měla <emphasis>velmi </emphasis>zvláštní smysl pro humor - ale Elain se nemohla přestat smát a Aviendha vypadala stejně bezmocně. Třesouce se veselím se pořád dokola objímaly. Život byl velmi zvláštní. Kdyby jí před pár lety někdo řekl, že se bude o muže dělit s jinou ženou - se dvěma jinými ženami! - byla by ho považovala za blázna. Už samotná ta představa by jí připadala neslušná. Ale Aviendhu milovala stejně upřímně jako Randa, jen jiným způsobem, a Aviendha ho milovala stejně jako ona. Popřít to znamenalo odmítnout Aviendhu, a to by se stejně dobře mohla svléknout z kůže. Aielské ženy, sestry či blízké přítelkyně, si často braly stejného muže a málokdy ho do toho nechaly mluvit. Ona se hodlala za Randa vdát, a stejně tak Aviendha i Min. Ať už ostatní říkali nebo si mysleli cokoliv, takhle to bude. Pokud bude žít dost dlouho.</p>

<p>Náhle se polekala, že se její smích blíží k slzám. Prosím, Světlo, ať z ní není jedna z těch žen, co v těhotenství pořád brečí. Už dost zlé bylo nevědět, jestli bude vzápětí trudnomyslná či vzteklá. Uběhlo často několik hodin, kdy se cítila úplně normálně, ale pak se cítila jako dětský míč, skákající dolů po nekonečném schodišti. Dnes ráno si připadala jako na těch schodech.</p>

<p>„Je v pořádku a bude v pořádku," šeptala důrazně Aviendha, jako by hodlala zajistit jeho přežití tím, že zabije každého, kdo by ho ohrožoval.</p>

<p>Elain sestře špičkami prstů otřela slzy z tváře. „Je v pořádku a bude v pořádku," souhlasila tiše. Ale nemohly zabít <emphasis>saidín, </emphasis>špínu na mužské polovici pravého zdroje, která ho nakonec zabije.</p>

<p>Lustry zablikaly, když se otevřelo jedno křídlo vysokých dveří a dovnitř pronikl závan studeného větru. Elain nasadila vyrovnaný výraz, hodný Aes Sedai. Nemohla si dovolit, aby ji někdo viděl, jak hledá útěchu v objetí. Vladař, nebo někdo, kdo chtěl vládnout, nesměl ukázat sebemenší známku slabosti či slz, ne na veřejnosti. Už tak o ní kolovalo dost řečí, a mnoho z nich nebylo dobrých. Byla shovívavá nebo krutá, spravedlivá nebo náladová, velkorysá nebo lakomá, všechno podle toho, kdo o ní mluvil. Aspoň že se příběhy navzájem vyrovnávaly, ale každý, kdo by mohl říci, že viděl dědičku, jak se choulí v náručí své společnice, by mohl přidat příběh o strachu, a kdyby její nepřátelé uvěřili, že se bojí, začali by být jen drzejší. A silnější. Zbabělost byla ten druh klepů, které na člověku uvízly jako mastné bláto, a nikdy se jich docela nezbavil. Historie zaznamenala ženy, které prohrály Lví trůn ze zcela nejasných důvodů. Úspěšný vladař musel být schopný a moudrý, ale trůn získaly i ženy, jimž obojí scházelo, a nějak to na něm vydržely, ale jen málokdo by podpořil zbabělce, a navíc nikdo z těch, koho by chtěla mít po boku.</p>

<p>Muž, jenž vstoupil a otočil se, aby těžké dveře zase zavřel, měl jenom jednu nohu a rovnováhu udržoval s pomocí berle. Dokonce i když byla polstrovaná, rukáv tlustého vlněného kabátu od ní měl odřený. Fridwyn Ros byl bývalý voják a staral se o panství urozeného pána Aedmuna s pomocí tlustého úředníka, jenž na dědičku užasle mrkal a na prsten s Velkým hadem civěl s otevřenou pusou a s úlevou se hrnul zpátky ke svým účetním knihám, jakmile si uvědomil, že ona s ním nemá žádné jednání. Pantáta Ros na její prsten taky užasle hleděl, to jistě, ale na dědičku se s potěšením zazubil a litoval, že už si s ní nemůže vyjet tak přesvědčivě, že kdyby byl lhář, už by Aedmuna a úředníka obral o všechno, co jim patřilo. U něj se nebála, že bude šířit klepy.</p>

<p>Jeho berla ťukala o dlažbu, když vstoupil do haly, a kupodivu se mu podařila skoro dokonalá úklona, přičemž do ní zahrnul i Aviendhu. Zprvu se jí lekl, ale kupodivu rychle vycítil jejich přátelství, a i když Aielům jako takovým úplně nedůvěřoval, ji přijal. Člověk nemohl mít všecko.</p>

<p>„Muži už přivazují tvoje truhly na soumary, má královno, a tvůj doprovod je připravený." Byl jedním z těch, kteří ji odmítali oslovovat jinak než „má královno" nebo „Veličenstvo", ale při zmínce o jejím doprovodu se mu do hlasu vloudily pochyby. Rychle to zakryl zakašláním a honem pokračoval dál. „Muži, které s tebou posíláme, mají všichni nejslušnější koně, co jsme našli. Jsou to hlavně mladí muži a pár zkušenějších, ale všichni poznají patku halapartny od čepele. Kéž by ti zámek mohl poskytnout víc, ale jak jsem ti vysvětlil, když se urozený pán Aedmun doslechl, že některé si činí nároky na to, co je po právu tvé, rozhodl se nečekat do jara, svolal si ozbrojence a vytáhl ke Caemlynu. Od té doby tady hodně sněžilo, ale s trochou štěstí v průsmycích už by mohl být v půlce cesty." Vypadal přesvědčivě, ale věděl, že pokud měli Aedmun a jeho ozbrojenci smůlu, mohli by v těch průsmycích zemřít.</p>

<p>„Matherinové byli vždy Trakandům věrní," opáčila Elain, „a já věřím, že vždycky budou. Cením si věrnosti urozeného pána Aedmuna, pantáto Rosi, i tvé."</p>

<p>Neurazila by Matheriny a jej slibem, že si to bude pamatovat, ani příslibem budoucích odměn, ale pantáta Ros se zeširoka usmál, čímž říkal, že už ho odměnila tak, jak si zasloužil. Matherinové budou odměněni, pokud si odměnu zaslouží, ale to jim nemohla předhazovat, jako by kupovala koně.</p>

<p>Pantáta Ros ji doprovodil ke dveřím a uklonil se jí. Na širokém žulovém schodišti tu v zimě čekali sluhové v těžkých kabátech s pohárem vína na rozloučenou, což ona odmítla. Dokud nebude mít čas zvyknout si na ledový vzduch, chtěla mít obě ruce pod pláštěm. Aviendha by si stejně nejspíš našla způsob, jak ji přimět, aby ho upustila. <emphasis>Ona </emphasis>si pohár vzala. Loktuši měla ovinutou kolem hlavy a ramenou, jediný ústupek mrazivému ránu. <emphasis>Ona </emphasis>zimu samo sebou ignorovala. To Elain ji naučila, jak na to. Elain se vší mocí pokoušela zahnat zimu a k jejímu úžasu ustoupila. Ne úplně - stále jí bylo chladno - ale bylo to lepší než mrznout.</p>

<p>Obloha byla bez mráčku, slunce jasně svítilo, ale za okolními štíty se mohla každou chvíli objevit bouřková mračna. Nejlepší bude, pokud se jim dnes podaří dorazit k cíli co nejdříve. Naneštěstí se její vysoký vraník Ohnivák choval podle svého jména, vzpínal se a frkal, jako kdyby ještě nikdy neviděl udidlo, a Aviendžina nohatá bělka s labutí šíjí se ho rozhodla napodobit, tancovala v hlubokém sněhu a odmítala jít tam, kam se ji štolba pokoušel dovést. Bylo to živější zvíře, než jaké by Elain pro svou sestru vybrala, ale Aviendha na tom trvala poté, co zjistila její jméno. Siswai znamenalo ve starém jazyce oštěp. Štolbové, ženy, sice byli schopní, ale zřejmě si mysleli, že musí zvířata uklidnit, než je předají jezdcům. Elain měla co dělat, aby na ně nevyštěkla, že Ohniváka zvládala dřív, než se tu vůbec objevil.</p>

<p>Její doprovod už seděl v sedlech, aby nemusel stát ve sněhu, asi dvacítka jezdců v červených kabátech s bílým límcem a leštěnými kyrysy a přílbami královniny gardy. Pochybnosti pantáty Rose by mohl vysvětlit fakt, že jezdci měli kabáty z hedvábí, stejně jako červené spodky s bílými lampasy, a kolem krku a na manžetách světlou krajku. Rozhodně vypadali spíš obřadně než účinně. Nebo možná pochyboval, protože to byly ženy. Nebylo obvyklé, aby ženy konaly práce, kde bylo třeba zacházet se zbraněmi, jen občas se nějaká vyskytla u kupecké stráže či ve válce mezi vojáky, a Elain nikdy neslyšela o skupině vojaček, dokud jednu takovou nevytvořila. Až na Děvy, ovšem, ale to byly Aielanky a u nich to chodilo jinak. Doufala, že je lidé budou považovat z její strany za strojenost a se všemi těmi krajkami a v hedvábí za ozdobu. Muži mívali sklon podceňovat ženu se zbraní, pokud se jí neocitli tváří v tvář, a většina ostatních žen ji považovala za bezduchou hlupačku. Osobní stráž se obvykle snažila vypadat co nejzuřivěji, aby se nikdo ani nepokoušel přes ni projít, ale její nepřátelé by si prostě našli jiný způsob útoku, i kdyby celá královnina garda stála kolem ní v těsném kruhu. Jí šlo o to mít osobního strážce, kterého nebudou její nepřátelé brát v úvahu, dokud nebude příliš pozdě. Hodlala jejich uniformy ještě víc ozdobit, částečně aby ten špatný dojem umocnila a částečně proto, aby posílila pýchu těch žen na to, že jako vojáci jsou významnější, ale ona sama nepochybovala v nejmenším. Všechny, od kupeckých stráží po hledačky rohu, byly pečlivě vybrány pro své schopnosti, zkušenosti a odvahu. Byla ochotná vložit svůj život do jejich rukou. Už to udělala.</p>

<p>Hubená žena se dvěma zlatými uzly poručíka na rameni rudého pláště Elain zasalutovala rukou křížem přes prsa a její červený bělouš pohodil hlavou, až stříbrné rolničky v jeho hřívě tiše zacinkaly, jako by jí také salutoval. „Jsme připravené, má paní, a všude je čisto." Caseille Raskovni bývala u kupecké stráže a její arafelský přízvuk nepatřil vzdělané ženě, ale mluvila rázně a nepřipouštěla žádné hlouposti. Používala také správné oslovení a bude v tom pokračovat, dokud nebude Elain korunovaná, ale byla připravená bojovat, aby tu korunu pro Elain získala. Poslední dobou se ke královnině gardě hlásilo velmi málo lidí, ať mužů, či žen, kteří k tomu nebyli připravení. „Muži, které nám předal pantáta Ros, jsou taky připravení. Víc už nebudou." Jednonohý si odkašlal, posunul berlu a zadíval se na sníh před sebou.</p>

<p>Elain pochopila, co Caseille míní. Pantáta Ros vyškrábal na zámku jedenáct mužů, které mohl poslat do Caemlynu, a vybavil je halapartnami a krátkými meči a různými kusy zbroje, co jen našel -devět starověkých přileb bez hledí, sedm kyrysů se zuby. Koně neměli špatné, i když měli zimní srst, ale i když se choulili v pláštích, Elain viděla, že osm z nich se nemusí holit častěji než jednou za týden, pokud vůbec. Muži, jež pantáta Ros prve popisoval jako zkušené, byli vrásčití, kostnatí a dohromady nejspíš neměli ani jednu sadu zubů. Určitě nelhal, ani se nesnažil vyhýbat svým povinnostem. Aedmun nepochybně sebral všechny schopné muže z celé oblasti a vybavil je tím nejlepším, co měl. Všude to bylo stejné. Zřejmě velký počet zdravých a silných mužů po celém Andoru se snažil dostat k ní do Caemlynu. A nikdo z nich se do města nedostane, dokud už nebude po všem. Mohla by pátrat celý den, aniž by našla jediný oddíl. Ale i tahle ubohá skupinka držela halapartny, jako by věděla, co s nimi. Ono ale zase nebylo těžké sedět v klidu v sedle a mít halapartnu opřenou o třmen. I ona by to zvládla.</p>

<p>„Navštívili jsme devatenáct těchto zámků, sestro," ozvala se tiše Aviendha a popošla blíž, až se dotýkaly rameny, „a včetně těchto jsme sebrali dvě stě pět chlapců příliš mladých, aby se hodili na prolévání krve, a starců, kteří už dávno měli odložit oštěpy. Předtím jsem se neptala. Ty znáš svoje lidi a jejich způsoby. Stojí to za čas, který tomu věnuješ?"</p>

<p>„Ach ano, sestro." Elain mluvila stejně tiše, aby je jednonohý bývalý voják a služebnictvo neslyšeli. I nejlepší lidé se dokázali změnit v mezky, když si uvědomili, že po nich chcete určité chování. Zvlášť když si uvědomili, že pomoc, kterou tak namáhavě získali a nabídli a vy přijali, vůbec není to, oč vám v prvé řadě šlo. „Všichni v té vesnici dole u řeky už vědí, že tu jsem, a taky na polovině statků na míle kolem. Do poledne se to dozví ta druhá polovina a zítra další vesnice a statky. Zprávy v zimě cestují pomalu, zvlášť tady. Oni <emphasis>vědí, </emphasis>že jsem vznesla nárok na trůn, jenže i kdybych ho zítra získala nebo pozítří umřela, dozvěděli by se to nejdřív koncem jara, možná dokonce až v létě. Dneska však vědí, že Elain z rodu Trakandů je naživu, navštívila zámek celá v hedvábí a ověšená šperky a povolala muže pod svou korouhev. Lidé na dvacet mil odsud budou tvrdit, že mě viděli a dotkli se mé ruky. Jenom málokdo to může tvrdit, aniž by se pak nemluvilo pochvalně o tom, o kom tvrdí, že ho viděli, a když o někom mluvíš pochvalně, dokážeš sama sebe přesvědčit, že je to dobrý člověk. Na devatenácti místech kolem Andoru jsou lidé, kteří mluví o tom, že tento týden viděli dědičku, a ty řeči se každý den rozšíří jako rozpíjející se kaňka.</p>

<p>Kdybych měla čas, navštívila bych každou vesnici v Andoru. Na tom, co se stane v Caemlynu, to nezmění ani ň, ale bude to znamenat obrovský rozdíl, až vyhraju." Nepřiznávala si, že by mohla vyhrát jiná. Zvlášť neuvažovala o tom, kdo by na trůn usedl, kdyby neuspěla. „Většina královen v naší historii strávila první léta své vlády tím, že shromažďovala lidi pod svou korouhev, Aviendho, a některé to nedělaly, ale čekají nás těžší časy. Možná nebudu mít ani rok, než budu potřebovat, aby za mnou stáli všichni Andořané do posledního. A nemůžu čekat, až získám trůn. Těžší časy přicházejí a já musím být připravená. Andor musí být připravený a já ho musím připravit," dokončila rázně.</p>

<p>Aviendha se s úsměvem dotkla její tváře. „Myslím, že se od tebe naučím hodně o tom, jak být moudrou."</p>

<p>K jejímu pokoření Elain rozpaky zrudla jako rak. Tváře měla jako v ohni! Projevy humoru možná byly horší než to rozmazlování. Světlo, a mohla se těšit na <emphasis>měsíce </emphasis>něčeho takového! Nikoliv poprvé pocítila trošku dopal na Randa. Tohle jí udělal on - no dobrá, pomáhala mu, vlastně ho do toho navezla, ale to nebylo podstatné - tohle byla jeho vina a on si odešel s poťouchlým úsměvem na tváři. Pochybovala, že to byl skutečně poťouchlý úsměv, ale až příliš snadno si to uměla představit. Ať si <emphasis>on </emphasis>každou chvíli přebíhá od smíchu k pláči a uvidíme, jak se mu to bude líbit! <emphasis>Vůbec mi to nemyslí jasně, </emphasis>pomyslela si podrážděně. To byla taky jeho vina.</p>

<p>Štolbové konečně usoudili, že Ohnivák a Siswai jsou už dostatečně klidné, aby na ně mohly nasednou dámy, a Aviendha se vyškrábala do sedla z nasedacího kamene mnohem půvabněji než kdysi a upravila si nabírané, nerozdělené sukně, aby jí zakrývaly co největší kus nohou v tmavých punčochách. Stále věřila, že její nohy jsou lepší než kůň, ale naučila se celkem obstojně jezdit. I když se i nadále tvářila překvapeně, když kůň udělal, co po něm chtěla. Ohnivák se snažil tancovat, když se mu Elain vyšplhala na záda, ale ona mu obratně přitáhla otěže, trochu prudčeji, než by to udělala obvykle. Její proměnlivá nálada ji přivedla k náhlému strachu o Randa, a když nedokázala zajistit jeho bezpečí, tak měla po ruce jednoho samce, u něhož mohla zajistit, že udělá přesně to, co dělat měl.</p>

<p>Šest gardistek pomalu vyjelo napřed po cestě od zámku a zbytek následoval ji a Aviendhu ve vyrovnaném dvojstupu. Poslední gardistky vedly nákladní zvířata. Za nimi se trousili místní muži s vlastním soumarem, kosmatým koněm ověšeným kotlíky, ranci a dokonce i několika živými slepicemi. Když projížděli vesničkou a přes kamenný můstek přes kroutící se zamrzlý potok, ozval se i sem tam nějaký ten jásot, hlasité výkřiky „Elain a lilie!" a „Trakandové! Trakandové!" a „Matherin je věrný!". Ale uviděla i ženu plačící na prsou svému manželovi, i on měl slzy na tvářích, a další žena stála zády k jezdcům, hlavu sklopenou, a odmítala se na ně podívat. Elain doufala, že jim jejich syny pošle domů v pořádku zpátky. U Caemlynu by se nemělo bojovat, pokud neudělala příliš velkou botu, ale bojovat se bude, a jakmile bude Růžová koruna její, čekaly ji bitvy. Na jihu byli Seanchané a na severu čekali myrddraalové a trolloci, čekající jen na příchod Tarmon Gai'donu. V příštích dnech budou synové Andoru krvácet. Světlo ji spal, <emphasis>nebude </emphasis>brečet!</p>

<p>Za mostem silnice začala stoupat do prudké stráně mezi borovicemi, jedlemi a kalinami, ale na horskou louku, kterou hledali, to bylo jen míli. Ve sněhu, třpytícím se v dopoledním slunci, byly ještě stopy kopyt, vedoucí od místa, kde průchod zanechal hlubokou rýhu. Mohlo to být blíž k zámku, ale vždy tu hrozilo nebezpečí, že někdo bude stát na místě, kde se průchod otevře.</p>

<p>Jakmile vjeli na louku, obklopila Aviendhu záře <emphasis>saidaru. </emphasis>Ona udělala průchod sem z jejich poslední zastávky včera, zámku sto mil na sever odsud, takže setká průchod do Caemlynu, ale pohled na Aviendhu zářící jedinou silou v Elain vyvolal zádumčivost. Ta, která dělala průchod z Caemlynu, vždycky dělala i ty ostatní, dokud se nevrátili, protože se naučila nazpaměť půdu, jíž se její průchod dotkl, ale při každé z pěti cest Aviendha žádala, aby mohla udělat první průchod. Mohla prostě jenom chtít cvičit, jak tvrdila, ačkoliv v tom Elain neměla o moc víc praxe než ona, ale napadala ji další možnost. Aviendha jí možná chtěla bránit v usměrňování, aspoň ve větším množství. Protože byla těhotná. Tkanivo, které z nich dvou udělalo sestry stejné matky, by se nesmělo použít v případě, že by jedna z nich byla těhotná, protože nenarozené dítě by pak patřilo k poutu a nemuselo by být dost silné, aby to přežilo, ale některá z Aes Sedai v paláci by se určitě zmínila, kdyby se v těhotenství měla vyhýbat usměrňování. Ale jen málo Aes Sedai kdy porodilo dítě. Možná to nevěděly. Uvědomovala si, že je spousta věcí, jež Aes Sedai neznají, jakkoliv před zbytkem světa předstíraly opak - ona sama tohoto předpokladu občas využívala -ale zdálo se jí divné, že by nevěděly něco, co je pro většinu žen tak důležité. Bylo to, jako kdyby pták věděl, jak sezobnout každé semínko kromě ječmene, což údajně znal, protože jestli nevěděl, jak zobat ječmen, co dalšího ještě nevěděl? Moudré ale děti rodily a neříkaly nic o –</p>

<p>Náhle se jí starosti kvůli dítěti, usměrňování a co Aes Sedai vědí či nevědí vykouřily z hlavy. Cítila, jak někdo usměrňuje <emphasis>saidar. </emphasis>Ne Aviendha, ne někdo v horách okolo, ne tak blízko. Tohle bylo v dálce, jako signální oheň planoucí v noci na vrcholku hory. Velmi vzdálené hory. Neuměla si představit, kolik jediné síly bylo třeba, aby ucítila usměrňování na takovou dálku. Tohle musela ucítit každá žena na světě, která dokáže usměrňovat. Musela být schopná ukázat přímo na to místo. A ten oheň hořel na západě. Na poutu s Randem se nic nezměnilo, nedokázala říci, kde přesně je, jen přibližně na několik set mil, ale věděla to.</p>

<p>„Je v nebezpečí," vyhrkla. „Musíme za ním, Aviendho."</p>

<p>Aviendha se otřepala a přestala zírat k západu. Záře kolem ní ale nezhasla a Elain cítila, že natahuje z pravého zdroje, jak nejvíc to jde. Jenže když se k ní otočila, vycítila, jak množství <emphasis>saidaru </emphasis>v té druhé ženě slábne. „Nesmíme, Elain."</p>

<p>Elain se šokované otočila v sedle a zůstala na ni chvíli zírat. „Ty ho chceš <emphasis>opustit</emphasis>? Nechat ho <emphasis>tam</emphasis>?"<emphasis> </emphasis>Nikdo nedokázal zvládnout tolik <emphasis>saidaru, </emphasis>ani ten nejsilnější kruh, ne bez podpory. Údajně existoval jistý <emphasis>sa'angrial, </emphasis>větší než jakýkoliv jiný, a pokud to, co slyšela, byla pravda, nedokázala ho použít žádná žena a přežít to, ne bez <emphasis>ter'angrialu </emphasis>vyrobeného právě k tomuto účelu, a pokud věděla, o tom nikdo ani neslyšel. Žádná sestra by se o to určitě ani nepokoušela, kdyby takový našla. Tolik jediné síly dokázalo jediným úderem srovnat horské pohoří do roviny! Tohle by nezkoušela žádná sestra, snad kromě černé adžah. Nebo hůř, Zaprodankyně. Možná nebyla sama. Co jiného to <emphasis>mohlo </emphasis>být? A Aviendha to prostě chtěla <emphasis>ignorovat, </emphasis>když <emphasis>musela </emphasis>vědět, že je Rand tam?</p>

<p>Gardistky, které netušily, o co jde, stále trpělivě čekaly na svých koních a sledovaly les kolem louky. Po přijetí v zámku si nedělaly moc velké starosti, i když Caseille pozorovala Elain a Aviendhu, a za mřížovým hledím bylo vidět, že se mračí. Věděla, že se s otevíráním průchodu opozdily. Muži ze zámku se shlukli kolem svého soumara, ohmatávali rance a očividně se hádali, jestli tam je nebo není něco zabalené. Aviendha pobídla bělku blíž k Elaininu vraníkovi a tiše promluvila.</p>

<p>„Nic nevíme, Elain. Nevíme, jestli tancuje s oštěpy nebo cokoliv jiného. Jestli tancuje s oštěpy a my tam vrazíme, nezaútočí na nás dřív, než zjistí, kdo jsme? Nerozptýlíme ho, protože nás nebude čekat, a neumožníme tak jeho nepřátelům vyhrát? Jestli zemře, najdeme toho, kdo vzal jeho život, a zabijeme ho, ale když tam půjdeme teď, půjdeme naslepo a mohly bychom si přivodit pohromu."</p>

<p>„Mohly bychom být opatrné," namítla Elain mrzutě. Rozzuřilo ji, že se cítí mrzutě a navíc mrzutost předvádí, ale dokázala jenom podléhat svým náladám a nedovolit, aby ji úplně ovládly. „Nemusíme cestovat přímo na to místo." Sevřela svůj měšec, nahmátla slonovinovou sošku sedící ženy uvnitř a významně se podívala na sestřinu jantarovou brož. „Světlo, Aviendho, máme <emphasis>angrial </emphasis>a žádná z nás není úplně bezbranná." Ach, Světlo, teď to teprve znělo podrážděně. Velmi dobře věděla, že ony dvě, a navíc s <emphasis>angrialem, </emphasis>by byly jako můry v plameni proti tomu, co cítily, ale i tak mohla můra ve správný okamžik znamenat rozdíl. „A neříkej mi, že ohrozím dítě. Min říkala, že se narodí silné a zdravé. Sama jsi mi to říkala. To znamená, že budu žít dost dlouho, aby se má dcera narodila." Doufala, že to bude dcera.</p>

<p>Tuto chvíli si Ohnivák vybral a ohnal se po bělce a Siswai mu to oplatila a Elain měla chvíli co dělat, aby koně ovládla, zachránila Aviendhu před shozením a řekla Caseille, že žádnou pomoc nepotřebují, a pak se už necítila mrzutě. Chtěla Ohniváka praštit mezi uši.</p>

<p>Kromě toho, že nutila koně poslouchat otěže, se Aviendha chovala, jako by se nic nestalo. Mračila se, trochu nejistě, ale ta nejistota neměla co dělat s koněm.</p>

<p>„Říkala jsem ti o kruzích v Rhuideanu," začala pomalu a Elain netrpělivě kývla. Každá žena, která se chtěla stát moudrou, musela projít <emphasis>ter'angrialem, </emphasis>než začala s výcvikem. Bylo to něco jako <emphasis>ter'angrial </emphasis>používaný ke zkoušení mladších novicek při povýšení na přijaté v Bílé věži, až na to, že v tomhle žena uviděla celý svůj život. Všechny možné životy, každé rozhodnutí, které by udělala jinak, nekonečný vějíř životů založených na jiných volbách. „To všechno si nikdo nedokáže zapamatovat, Elain, jen kousky a útržky. Věděla jsem, že se zamiluju do Randa al'Thora..." stále měla občas problémy používat před ostatními jen první jméno, „a že najdu sestry-ženy. Přinejlepším ti zůstanou nejasné obrazy. Občas náznak varování. Myslím, že kdybychom za ním šly teď, stalo by se něco velmi zlého. Jedna z nás by možná zemřela, možná obě, i přes to, co říkala Min." To, že Minino jméno vyslovila bez zadrhnutí, ukazovalo, jak ustaraná je. Neznala Min moc dobře a obvykle o ní mluvila formálně, jako o Min Farshawové. „Možná zemře on. Možná něco jiného. Nevím to jistě - možná přežijeme všichni a budeme s ním sedět u ohně a opékat <emphasis>pecaru, </emphasis>až ho najdeme - ale mám v hlavě varování."</p>

<p>Elain rozzlobeně otevřela pusu, a potom ji zase zavřela, hněv z ní opadl, jako když voda odteče dírou, a svěsila ramena. To, co Aviendha viděla, možná byla pravda a možná ne, ale faktem bylo, že její námitky byly od začátku oprávněné. Bylo by to velké riziko, podstoupené v nevědomosti, a mohlo by to přivodit obrovskou katastrofu. Ten signální oheň byl stále jasnější. A on tam byl, přímo tam, kde ten oheň hořel. Pouto jí to neřeklo, ani z této vzdálenosti, ale ona to věděla. A věděla, že ho nechá, aby se o sebe sám postaral, zatímco ona se bude starat o Andor.</p>

<p>„O tom, jak být moudrou, tě nemůžu naučit nic, Aviendho," pronesla tiše. „Už teď jsi mnohem moudřejší než já. Nemluvě o tom, že jsi i odvážnější a chladnokrevnější. Vrátíme se do Caemlynu."</p>

<p>Aviendha pod veškerou tou chválou trochu zrudla - občas dokázala být velmi citlivá - ale nemarnila čas, hned otevřela průchod, za nímž se objevil dvůr u stájí královského paláce, a vítr vál sníh z louky na umetenou dlažbu, jako by skoro tři sta mil nic neznamenalo. Elain náhle pocítila silněji Birgitte, jež byla někde v paláci. Bolela ji hlava a žaludek, což bylo poslední dobou celkem časté, ale k Elainině náladě se to hodilo až moc.</p>

<p><emphasis>Musím ho nechat, ať se o sebe postará sám, </emphasis>říkala si, když projížděla průchodem. Světlo, jak často si to v duchu říkala? Na tom nezáleželo. Rand byl láskou jejího srdce a radostí jejího života, ale Andor byl její povinností.</p><empty-line /><p>KAPITOLA JEDENÁCTÁ</p>

<p><strong><emphasis>Řeči o dluzích</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Průchod byl umístěn tak, že Elain jako by vyjela ze zdi do ulice do místa, pro bezpečnost vyznačeného pískem vysypanými sudy, rozmístěnými na dlažbě. Kupodivu necítila, že by kdekoliv v paláci někdo usměrňoval, i když tu bylo přes sto padesát žen usměrňování schopných. Některé budou pochopitelně na hradbách, příliš daleko, aby vycítila cokoliv menšího než propojený kruh, a pár jich bude úplně mimo město, ale někdo v paláci skoro vždycky používal <emphasis>saidar, </emphasis>ať už se dotyčná pokoušela přinutit jednu ze zajatých <emphasis>sul'dam </emphasis>přiznat, že opravdu vidí tkaniva z jediné síly, nebo jenom vyhlazovala pomačkaný šátek, aniž by ohřívala žehličku. Dnes ráno však ne. Nadutost hledaček větru se často rovnala té, již předváděly Aes Sedai, ale i tu muselo udusit, co cítily. Elain napadlo, že kdyby vylezla k oknu nahoře, určitě by uviděla tkaniva toho signálního ohně, jak už byly stovky leguí daleko. Cítila se jako mravenec, který si právě uvědomil hory, mravenec srovnávající Páteř světa ke kopcům, jež vždycky choval v úctě. Ale tváří v tvář tomuhle se musely cítit malé i hledačky větru.</p>

<p>Královniny stáje, ve východní části paláce a ze severu a z jihu ohraničené dvouposchoďovými budovami stájí z čistě bílého kamene, byly tradičně vyhrazeny pro královniny osobní koně a kočáry, a ona se zdráhala používat je, než bude Lví trůn oficiálně její. Kroky vedoucí k trůnu byly stejně složité jako při dvorském tanci, a i když tanec občas připomínal hospodskou rvačku, člověk pořád musel našlapovat s půvabem a přesností, aby získal svůj cíl. Dělat si nároky na výhody dřív, než byly potvrzeny, stálo některé ženy příležitost vládnout. Nakonec usoudila, že to není přestupek, kvůli němuž by vypadala příliš nafoukaně. Kromě toho byly Královniny stáje malé a neměly žádné jiné využití. Bylo tu méně lidí, kteří by museli dávat pozor na otevírající se průchody. Vlastně když vstoupila, celý dvůr byl prázdný, jen ve dveřích do stájí stál štolba v červeném kabátě. Ten se ale otočil a křikl dovnitř a vzápětí se vyhrnuly desítky podkoních, když vyváděla Ohniváka z vyznačeného kruhu. Nakonec se mohla vrátit v doprovodu mocných pánů a paní, nebo v to možná jen doufali.</p>

<p>Caseille provedla gardistky průchodem a většině přikázala sesednout a postarat se o zvířata. Ona sama a půltucet dalších zůstaly v sedlech a vše sledovaly nad hlavami pěších. Ani tady by Elain nenechala bez dohledu. Zvlášť tady, kde čelila většímu nebezpečí než v každém zámku, který navštívila. Muži od Matherinů se motali kolem, pletli se do cesty štolbům a gardistkám a civěli na bílé kamenné balkony a sloupořadí kolem dvora a věže a zlaté kupole viditelné za nimi. Chlad zde byl menší než v horách - odmítala ho cítit, jak to jen v současné době šlo, ale stále si ho uvědomovala - ale lidem i koním se při dechu stále tvořily obláčky páry. Také tu, po čistém horském vzduchu, byl silně cítit koňský hnůj. Uvítala by horkou lázeň před zapáleným ohněm v krbu. Potom se bude muset vrátit k tomu, jak si zabezpečit trůn, ale teď potřebovala právě dlouhou koupel.</p>

<p>K Ohnivákovi se rozběhli dva štolbové. Žena ho uchopila za uzdu a předvedla Elain pukrle, ale víc se starala o to, aby vysoký kůň nedělal potíže, když Elain sesedala, než o klanění, a muž se uklonil a zůstal ohnutý, s rukama sepjatýma, aby měla Elain při sesedání kam šlápnout. Ani jeden se nepodíval na zasněženou horskou louku, tam, kde by normálně viděli jen kamennou zeď. Stájníci už byli na průchody zvyklí. Slyšela, že v hospodách dostávají pití, když se chlubí, kolikrát už viděli použít jedinou sílu, a věci, jež údajně viděli, že dělá. Elain si uměla představit, jak asi ty příběhy znějí, když se dostanou k Arymille. Docela se bavila představou, jak si Arymilla kouše nehty.</p>

<p>Když sesedla, objevil se kolem ní hlouček gardistek, v karmínových kloboucích s bílými chocholy na široké krempě a s krajkou lemovanými krajkovými šerpami s vyšitým stříbrným lvem šikmo přes kyrysy. Teprve tehdy Caseille odvedla zbytek Elainina doprovodu do stájí. Náhrada byla stejně ostražitá, s rukama u jílců meče, kromě Deni, široké, klidně vypadající ženy s dlouhou, mosazí obitou palicí. Celkem jich bylo devět <emphasis>- jenom devět, </emphasis>pomyslela si Elain trpce. <emphasis>V samotném královském paláci potřebuju </emphasis>jenom <emphasis>devět osobních strážců! -</emphasis> ale všechny byly zkušené. Ženy, které vykonávaly „řemeslo meče", jak to Caseille nazývala, musely být dobré, nebo je dřív nebo později zabil někdo z jejich kolegů, jehož jedinou výhodou byla síla. Deni s mečem vůbec zacházet neuměla, ale pár mužů, kteří vyzkoušeli její palici, toho trpce litovalo. Přes své rozměry byla velice rychlá a neměla sebemenší ponětí, co to je férový boj, vlastně v tom ani neměla cvik.</p>

<p>Rasoria, rozložitý podporučík, která tady velela, vypadala, že se jí ulevilo, když štolbové odvedli Ohniváka pryč. Kdyby bylo po jejích osobních strážcích, nikdo kromě nich by k Elain nesměl ani na krok. No, možná že nebyly <emphasis>tak </emphasis>hrozné, ale podezíravě se koukaly skoro na každého kromě Birgitte a Aviendhy. Rasoria, přes modré oči a žluté, nakrátko ostříhané vlasy Tairenka, v tom patřila k nejhorším, dokonce trvala na tom, že budou sledovat kuchaře připravující Elainino jídlo a všechno ochutnají, než jí to přinesou. Elain neprotestovala, i když to přeháněly. Jedna zkušenost s vínem, do něhož byla přidána droga, jí docela stačila, i když věděla, že se dožije narození svého dítěte. Ale rty netiskla kvůli nedůvěře gardistek či tomu, co k ní vedlo. Šlo o Birgitte, proplétající se davem, ale ne k ní.</p>

<p>Aviendha se z průchodu pochopitelně vynořila poslední, když se ujistila, že jsou všichni na druhé straně, a než tkanivo propustila, Elain zamířila k ní, a vykročila tak náhle, že její doprovod musel skočit, aby kolem ní udržel kruh. Ale jakkoli rychle se pohnula, Birgitte, s tlustým zlatým copem až do pasu, tam byla první, pomohla Aviendze na zem a předala její kobylu štolbovi, který byl stejně nohatý jako Siswai. Aviendha měla vždycky větší potíže při sesedání než při nasedání, ale Birgitte nešlo jenom o pomoc. Elain a její doprovod dorazily právě včas, aby slyšela, jak ta ženská spěšně říká Aviendze tichým hlasem: „Pila kozí mlíko? A spala dost? Cejtí..." Nakonec se odmlčela a zhluboka se nadechla, než se obrátila k Elain, navenek klidná, i když ji tu uviděla. Pouto fungovalo oboustranně.</p>

<p>Birgitte nebyla velká, i když v botách s vysokými podpatky Elain převyšovala, byla v nich vysoká jako Aviendha, avšak její přítomnost obvykle zdůrazňovala uniforma hlavního kapitána královniny gardy, krátký červený kabát s vysokým bílým límcem, nošený přes pytlovité modré kalhoty nacpané do lesklých černých holínek, se čtyřmi zlatými uzly na levém rameni a čtyřmi zlatými proužky na bílých manžetách. Nakonec to byla Birgitte Stříbrný luk, hrdinka z pověstí. Stále se snažila dožít těm pověstem. Tvrdila, že příběhy jsou silně nafouknuté, pokud ne rovnou úplně vymyšlené. Ale pořád to byla tatáž žena, která to všechno udělala a vytvořila jádro pověstí a víc. Teď, přes klidný zevnějšek, se z pouta nesly neklid a starosti o Elain spolu s bolestí hlavy a žaludku. Velmi dobře věděla, jak Elain nesnáší, když se na ni vyptávají za jejími zády. To nebyl celý důvod, proč byla Elain tak nabroušená, ale pouto Birgitte jasně říkalo, jak rozčilená je.</p>

<p>Aviendha si klidně odvinula loktuši z hlavy, přehodila si ji přes ramena a tvářila se jako žena, která neprovedla nic špatného a už vůbec se nezapletla s někým, kdo něco špatně udělal. Bylo by se jí to docela podařilo, nebýt toho, že vykulila oči, jak se pokoušela vypadat nevinně. Birgitte na ni měla v mnoha směrech špatný vliv.</p>

<p>„Pila jsem kozí mlíko," pronesla Elain vyrovnaně a až příliš jasně si uvědomovala, že gardistky obklopují všechny tři. Dívaly se ven, prohlížely dvůr, balkony a střechy, ale zcela určitě je poslouchaly. „Spala jsem dost. Chceš se <emphasis>mě </emphasis>zeptat ještě na něco?" Aviendha nepatrně zrudla.</p>

<p>„Myslím, že prozatím mám už všechny odpovědi," opáčila Birgitte bez ruměnce, v nějž Elain doufala. Ta ženská <emphasis>věděla, ž</emphasis>e je unavená, <emphasis>věděla, </emphasis>že o tom spánku lže.</p>

<p>Pouto bylo občas rozhodně protivné. <emphasis>Ona </emphasis>včera vypila jen pohár silně zředěného vína, ale začínala <emphasis>mít </emphasis>Birgittinu kocovinu <emphasis>i </emphasis>její bolavý žaludek. Žádná z Aes Sedai, s níž o poutu mluvila, o ničem takovém nemluvila, ale ona s Birgitte prožívaly až příliš často totéž, fyzicky i emocionálně. To poslední znamenalo skutečný problém, když byla její nálada jako na houpačce. Občas se jí to podařilo setřást, bojovat s tím, ale dnes věděla, že bude muset trpět, dokud se Birgitte nevyléčí. Usoudila, že ty stejné pocity mají, protože jsou obě ženy. Předtím nikdo nikdy neslyšel o spojení se ženou. A jen málokdo o tom slyšel i teď, pravda, a některé Aes Sedai dokonce věřily, že to není možné. Strážce byl samec stejně jistě jako býk. To věděla každá, a jen málokterá se zastavila a zamyslela se nad tím, že to, co „ví každá", by si zasloužilo bližší zkoumání.</p>

<p>Být přichycena při lži, když se snažila řídit Egwaininým nařízením žít, jako kdyby již složila tři přísahy, Elain zahnalo do obrany a kvůli tomu byla neomalená. „Je Dyelin zpátky?"</p>

<p>„Ne," odsekla Birgitte stejně neomaleně a Elain si povzdechla. Dyelin odešla z města předtím, než se objevilo Arymillino vojsko, a vzala s sebou Reanne Corlyovou, aby jí dělala průchody a urychlila cestování, a na jejím návratu dost záviselo. Na tom, jaké zprávy přinese. Na tom, co kromě zpráv přinese.</p>

<p>Zvolit, kdo bude královnou Andoru, bylo docela prosté, když došlo na základy. V říši bylo přes čtyři sta rodů, ale jenom devatenáct bylo tak silných, aby za nimi ostatní šly. Obvykle všech devatenáct rodů stálo za dědičkou, nebo alespoň většina z nich, pokud nebyla očividně neschopná. Rod Mantear ztratil trůn ve prospěch Trakandů, když Mordrellen zemřela jen proto, že dědička Tigrain zmizela, a Mantearové začali plodit jen syny. A protože Morgasa z rodu Trakandů získala podporu třinácti rodů. K nástupnictví stačilo deset z devatenácti, podle zákona a práva. Dokonce i uchazečky, které si stále myslely, že by trůn měly získat ony, se obvykle připojily ke zbytku nebo se aspoň odmlčely a vzdaly se svých nároků, jakmile měla jiná žena za sebou deset rodů.</p>

<p>Když byly vyhlášeny tři soupeřky, byly věci dost špatné, ale nyní se Naean a Elenie sjednotily za Arymillou Marne, ze všech lidí, která z těch tří měla nejmenší naději na úspěch, a to znamenalo, že měla dva rody - dva dost velké, aby se s nimi muselo počítat; Matherinové a ostatních osmnáct, které navštívila, byli příliš bezvýznamní - svoje vlastní Trakandy a Dyelininy Taraviny, proti šesti. Dyelin ovšem trvala na tom, že Carandové, Coelanové a Rensharové podpoří Elain, a také Norwelynové, Pendarové a Traemane, ale první tři rody chtěly na trůně Dyelin a druhé tři zřejmě upadly do zimního spánku. Dyelin ale byla neochvějně věrná a neúnavně pracovala v Elainin prospěch. Neustále trvala na tom, že některé z rodů, jež se k ničemu nevyjadřovaly, bude možné přesvědčit, aby se postavily za Elain. Elain za nimi pochopitelně nemohla jít sama, Dyelin však ano. A teď začínala být situace zoufalá. Šest rodů podporovalo Arymillu a jenom hlupák by si myslel, že neposlala agenty k ostatním. Nebo že ji někteří vyslechnou jen proto, že měla těch šest rodů.</p>

<p>Přes skutečnost, že Caseille a její gardistky odešly z nádvoří, Elain a ostatní se museli tlačit davem. Muži od Matherinů konečně slezli z koní, ale pořád se tady motali, pouštěli halapartny a zase je zvedali, jen aby je znovu upustili, a přímo na dvoře se snažili vyložit svého soumara. Jeden chlapec honil slepici, která se nějak osvobodila a teď pobíhala koním mezi nohama, a jeden svraštělý stařík hlasitě povzbuzoval, i když bylo otázkou, jestli kluka nebo ptáka. Praporečník jen s věnečkem bílých vlasů, ve vybledlém červeném kabátě, přes břicho řádně napnutém, se snažil znovu nastolit pořádek s pomocí jen o málo mladšího gardisty. Oba se nejspíš vrátili z výměnku, stejně jako spousta jiných, ale další chlapec chtěl odvést svého kosmatého koně do paláce a Birgitte mu musela rozkázat, kam má jít, než mohla Elain vstoupit. Chlapec, sotva ochmýřený, nemohlo mu být víc než čtrnáct, na Birgitte kulil oči stejně jako na palác. Ve své uniformě byla rozhodně výraznější než dědička v jezdeckých šatech, a on už dědičku viděl. Rasoria ho postrčila směrem ke starému praporečníkovi a kroutila hlavou.</p>

<p>„Proklatě, nevím, co s nima budem dělat," bručela Birgitte, když komorná v červenobílé livreji v malé vstupní hale odebrala Elain plášť a rukavice. Malé z hlediska paláce. Mezi úzkými kanelovanými bílými sloupy poblikávaly zlacené kandelábry a byla o polovinu větší než hlavní vstupní hala Matherinského zámku, i když tady byl nižší strop. Další komorná se stříbrným lvem na levé části prsou, holka jen o málo starší než kluk, jenž se snažil dovnitř zavést koně, jí nabídla stříbrný podnos s vysokými poháry svařeného vína, než ji zamračení od Aviendhy a Birgitte zahnalo. „Ti proklatí kluci usnou, když je postavíme na stráž," pokračovala Birgitte a mračila se za ustupující komornou. „Starci zůstanou vzhůru, ale polovička si ani nevzpomene, co mají proklatě dělat, kdyby se někdo pokusil vylízt po tý zatracený hradbě, a druhá polovička nezažene ani šest ovčáků se psem." Aviendha zvedla obočí na Elain a kývla.</p>

<p>„Nejsou tu, aby bojovali," připomněla jim Elain, když se vydali chodbou s modrými dlaždicemi, kandelábry se zrcadly a vykládanými truhlicemi. Elain šla uprostřed, Birgitte a Aviendha na krajích a gardistky o pár kroků před nimi a za nimi. <emphasis>Světlo, </emphasis>říkala si, <emphasis>já</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>bych si to víno </emphasis>nevzala! V hlavě jí bušilo stejně jako Birgitte. Sáhla si na spánek a říkala si, jestli nemá svému strážci nařídit okamžité léčení.</p>

<p>Birgitte ale měla jiné představy. Prohlédla si Rasorii a ostatní ženy před nimi, pak se ohlédla přes rameno a kývla těm za nimi, aby šly kousek dál. To bylo zvláštní. Jednu každou gardistku vybírala osobně a důvěřovala jim. Přesto mluvila rychle a téměř šeptem a nakláněla se blíž k Elain. „Těsně předtím, než ses vrátila, se něco stalo. Žádala jsem Sumeko, aby mě vyléčila, než se vrátíš, a ona najednou omdlela. Prostě se jí vyvrátily oči v hlavě a šla k zemi. A není jediná. Žádná nepřizná proklatou věc, ne mně, ale viděla jsem ostatní z rodinky, jak málem vyskočily z kůže, a hledačky větru taky. Žádná z nich nedokázala plivnout, ani kdyby musela. Vrátila ses dřív, než jsem našla nějakou sestru, ale asi bych u nich taky vyšla naprázdno. Tobě to ale řeknou."</p>

<p>Aby v paláci všechno fungovalo, pracovalo tady lidí jako v malé vesnici, a už se začali objevovat sloužící, muži a ženy v livrejích běhali po chodbách a tiskli se ke stěnám nebo se vrhali do bočních chodeb, aby měla Elainina eskorta místo, takže Birgitte vysvětlila to málo, co věděla, potichu a co nejstručněji. U některých řečí jí nevadilo, když se dostaly až na ulici, a zvlášť ne k Arymille, ale příběhy o Randovi mohly být stejně špatné jako příběhy o Zaprodancích, když je pár vypravěčů překroutilo. Vlastně i horší. Nikdo neuvěří, že se ji na trůn jako svou loutku pokoušejí dosadit Zaprodanci. „Na každý pád," dokončila, „to s námi tady nemá nic společného."</p>

<p>Myslela si, že mluví přesvědčivě, velmi chladně a odtažitě, ale Aviendha jí stiskla ruku, což bylo u Aielů jako objetí na uklidněnou, když u toho byli lidé, a od Birgitte se poutem nesl soucit. Bylo to horší než soucit, byl to sdílený pocit ženy, která už sama utrpěla ztrátu. Gaidal Cain byl pro Birgitte ztracen stejně nenávratně, jako kdyby byl mrtvý, a navrch k tomu se její vzpomínky na minulé životy vytrácely. Z doby před založením Bílé věže si skoro nic nepamatovala jasně, a poté ne všechno. Některé noci nemohla usnout, dokud nevypila tolik pálenky, kolik udržela, ze strachu, že přijde i o vzpomínky na Gaidala, na to, jak ho znala a milovala. Pálenka nebyla nejlepším řešením a Elain by jí byla moc ráda nabídla lepší, ale věděla, že její vzpomínky na Randa se neztratí, dokud sama nezemře, a neuměla si představit hrůzu z vědomí, že by o ty vzpomínky mohla přijít. Přesto doufala, že Birgittinu kocovinu někdo brzy vyléčí, dřív, než jí hlava praskne jako přezrálý meloun. Její schopnost léčení na to nestačila a Aviendha v tom nebyla o nic lepší.</p>

<p>Přes pocity, které z Birgitte cítila, udržovala druhá žena hladkou tvář. „Zaprodanci," zamumlala suše. A tiše. To nebylo jméno, jímž by se měla ohánět. „No, pokud to nemá nic společnýho s náma, tak jsme zatraceně v pořádku." Zabručení, jež mohlo být smíchem, ji usvědčovalo ze lži. Ale ačkoliv tvrdila, že ještě nikdy nebyla voják, měla vojácký názor na svět. Člověk měl obvykle spíš horší vyhlídky, ale práci bylo třeba vykonat. „Ráda bych věděla, nač myslí," dodala a ukázala na čtyři Aes Sedai, které se právě vynořily z boční chodby.</p>

<p>Vandene, Merilille, Sareitha a Careane měly při chůzi hlavy dohromady, nebo spíš se tři ostatní shlukly kolem Vandene, nakláněly se k ní, mluvily na ni a naléhavě gestikulovaly, až se jim třásně na šátcích třásly. Vandene plula pomalu, jako by byla sama, a nevěnovala jim pozornost. Vždycky bývala štíhlá, ale tmavozelené šaty s vyšitými květinkami na rukávech a ramenou na ní visely jako na věšáku a bílé vlasy stažené na šíji potřebovaly učesat. Tvářila se bezútěšně, ale to nemuselo mít nic společného s tím, co jí sestry říkaly. Od vraždy své sestry byla taková. Elain by se byla vsadila, že ty šaty patřívaly Adeleas. Od její vraždy Vandene nosila její šaty častěji než své vlastní. Ne že by to mělo něco společného s tím, jak jí padnou. Obě měly stejnou postavu, ale od sestřiny smrti Vandene ztratila chuť k jídlu. Vlastně i chuť k většině ostatních věcí.</p>

<p>Sareitha, hnědá, s tmavým hranatým obličejem, dosud nedotčeným bezvěkostí, uviděla Elain první a položila Vandene ruku na loket, jako kdyby ji chtěla odtáhnout z chodby. Vandene jí ruku smetla a plula dál, jen po Elain koukla a zmizela v chodbě, odkud Elain přišla. Dvě ženy v bílém šatu mladších novicek, které následovaly ostatní v uctivé vzdálenosti, předvedly rychlé pukrle zbývajícím sestrám a odběhly za Vandene. Merilille, maličká žena v šedém, u níž cairhienská bledost vypadala jako slonovina, zírala, jako by chtěla jít za nimi. Careane si jenom upravila šátek se zelenými třásněmi na ramenou, širších, než měla většina mužů, a vyměnila si tichá slova se Sareithou. Pak se otočily k Elain a udělaly pukrle skoro stejně hluboké, jako předtím novicky udělaly před nimi. Merilille si všimla gardistek a zamrkala, pak si všimla Elain a nadskočila. <emphasis>Její </emphasis>pukrle bylo stejně hluboké jako u novicek.</p>

<p>Merilille nosila šátek přes sto let, Careane víc než padesát a dokonce i Sareitha ho nosila déle než Elain z rodu Trakandů, ale postavení mezi Aes Sedai se řídilo silou v jediné síle a žádná z těch tří nestála mezi sestrami výš než někde uprostřed. V očích Aes Sedai větší síla dodávala když už ne větší moudrost, tak alespoň váhu názoru dotyčné. A s dostatečně velkým rozdílem se z těch názorů stávaly rozkazy. Občas měla Elain pocit, že cesta rodinky je lepší.</p>

<p>„Nevím, co to je," řekla dřív, než ostatní Aes Sedai stačily otevřít pusu, „ale my s tím nemůžeme nic dělat, takže si klidně můžeme přestat dělat starosti. Máme toho dost přímo před sebou, bez toho, abychom vyváděly kvůli věcem, které nemůžeme ovlivnit."</p>

<p>Rasoria pootočila hlavu, mračila se a očividně uvažovala o tom, co jí uniklo, ale Elainina slova vyhnala Sareitze úzkost z očí. Sice stále pohybovala rukama, jako by si chtěla uhladit hnědé sukně, byla však ochotná řídit se příkladem sestry stojící tak vysoko jako Elain. Občas bylo výhodné stát tak vysoko, že jste mohly jedinou větou utišit námitky. Careane se už vzpamatovala, jako by se nikdy nevyplašila. Hodilo se to k ní, i když vypadala spíš jako vozka než Aes Sedai, i když na sobě měla berylově prostřihávané hedvábí a hladkou, bezvěkou měděnou tvář. Ale zelené byly obvykle tvrdší než hnědé. Merilille rozhodně nevypadala vyrovnaně. Vykulené oči a pootevřené rty jí dodávaly polekaný výraz. To u ní ale bylo obvyklé.</p>

<p>Elain kráčela dál chodbou doufajíc, že si půjdou po své práci, ale Merilille se připojila k Birgitte. Šedá by měla být mezi těmi třemi v čele, ale vyvinul se u ní sklon čekat, až jí někdo řekne, co má dělat, a když Sareitha zdvořile požádala Birgitte, aby jí udělala místo, beze slova uhnula. Sestry se k Elaininu strážci chovaly neochvějně zdvořile, když jednala jako hlavní kapitán. Jenom Birgitte-strážce se snažily ignorovat. Aviendze se od Careane žádné takové zdvořilosti nedostalo, Aes Sedai se prostě prodrala mezi ně. Každá žena necvičená v Bílé věži byla podle definice divoženka a Careane divoženkami opovrhovala. Aviendha našpulila rty, i když nůž od pasu nevytáhla, dokonce ani nenaznačila, že by mohla, za což jí byla Elain vděčná. Její první sestra uměla být... unáhlená. Ale když se nad tím zamyslela, v této chvíli by jí trochu ukvapenosti odpustila. Zvyk zakazoval hrubost k jiné Aes Sedai, za každých okolností, ale Aviendha mohla vrčet hrozby a mávat nožem, co hrdlo ráčí. To by mohlo stačit, aby ty tři vypadly, i když by to bylo trochu napjaté. Careane si zřejmě nevšimla, jak si ji Aviendha chladně prohlíží.</p>

<p>„Řekla jsem Merilille a Sareitze, že s tím stejně nic nenaděláme," řekla chladně. „Ale neměly bychom se připravit uprchnout, kdyby se to přiblížilo? Uprchnout před tímhle není hanba. I kdybychom se propojily, měly bychom stejnou šanci jako můry v lesním požáru. Vandene se nenamáhala poslouchat."</p>

<p>„Opravdu bychom se měly nějak připravit," zamumlala Sareitha nepřítomně, jako by si v hlavě dělala seznam. „Když si neuděláš plány, tak si určitě přeješ, abys je měla. V knihovně tady je plno svazků, které se tu nesmějí nechat. Myslím, že několik jich nenajdeš ani ve věžové knihovně."</p>

<p>„Ano." Merilille supěla, celá bez sebe strachy. „Ano, měly bychom se připravit k odchodu. Možná... Možná bychom neměly čekat. Odejít z nezbytí by určitě neporušilo naši dohodu. Jsem si tím jistá." Jenom Birgitte se na ni podívala, ona sebou však trhla.</p>

<p>„Jestli vyrazíme hned," řekla Careane, jako by Merilille ani neotevřela ústa, „budeme s sebou muset vzít i rodinku. Dovolíme jim se rozprchnout a jen Světlo ví, co udělají nebo kdy je zase pochytáme, zvlášť teď, když se některé naučily usměrňovat." V hlase se jí neozývala žádná trpkost, i když ze sester v paláci dokázala cestovat jen Elain. Pro Careane zřejmě znamenalo velký rozdíl, že ženy z rodinky začínaly v Bílé věži, i když většinu z nich vyhodily a pár jich uteklo. Ona sama poznala ne méně než čtyři, včetně jedné uprchlice. Alespoň to nebyly divoženky.</p>

<p>Sareitha ale stiskla rty. Jí vadilo, že několik žen z rodinky dokáže setkat průchod, a na rodinku měla všeobecně jiné názory. Obvykle své námitky omezovala na občasné zamračení nebo úšklebek, protože Elain svůj názor dala jasně najevo, ale dnešní napětí jí zřejmě uvolnilo jazyk. „Musíme je vzít s sebou," pronesla kousavě, „jinak by začaly všechny tvrdit, že jsou Aes Sedai, jakmile by se nám ztratily z dohledu. Ženská, která tvrdí, že ji z Věže vyhodily před třemi sty lety, může tvrdit cokoliv! Je třeba na ně řádně dohlížet, jestli chcete znát můj názor, místo aby si chodily, kam se jim zlíbí, a <emphasis>zvlášť </emphasis>ty, které můžou cestovat. Zatím možná chodí, kam jim řekneš, a vracejí se, Elain, ale jak dlouho potrvá, než se některá nevrátí? Dej na má slova, jakmile jedna z nich unikne, další ji budou následovat, a budeme mít na krku hrozný zmatek, kterého se hned tak nezbavíme."</p>

<p>„Není důvod, abychom někam chodily," prohlásila Elain rázně jak kvůli sestrám, tak kvůli gardistkám. Ten vzdálený oheň stále plál na místě, kde ho původně vycítila, a pokud se pohnul, tak těžko směrem ke Caemlynu, natož aby se dostal až sem, ale povídačky, že se Aes Sedai chystají uprchnout, by mohla stačit, aby vypukla všeobecná panika, davy hrnoucí se k branám dřív, než se sem dostane to, co dokáže vyděsit Aes Sedai. Vojsko rabující město by nezabilo tolik lidí. A tyhle tři blekotaly, jako kdyby je mohly slyšet jenom koberce na zdech! Merilille měla jistou omluvu, ale ne ostatní. „Zůstaneme tady, jak rozkázala amyrlin, dokud nám amyrlin nevydá jiný rozkaz. K rodince se budete dál chovat se vší zdvořilostí, dokud nebude přijata zpátky do Věže, a to je rozkaz amyrlin, jak dobře víte. A budete dál učit hledačky větru a pokračovat v činnosti, jako se sluší na Aes Sedai. Máme utišovat strach lidí, ne šířit bezduché klevety a paniku."</p>

<p>No, možná byla trochu víc než rázná. Sareitha sklopila oči jako napomenutá novicka. Merilille sebou znovu škubla při zmínce o hledačkách větra, ale to se dalo čekat. Ostatní učily, ale Merilille držel Mořský národ zkrátka jako jednu ze svých učednic. Spávala v jejich komnatách a obvykle nebyla vidět bez dvou tří hledaček, kdy se jim pokorně šourala za patami. Odmítaly od ní přijímat cokoliv jiného než pokoru.</p>

<p>„Ovšem, Elain," vyhrkla Careane chvatně. „Ovšem. Nikdo z nás by nenavrhl neuposlechnout amyrlin." Zaváhala, upravila si šátek se zelenými třásněmi a zdánlivě se věnovala jenom jemu. Jen na Merilille vrhla soucitný pohled. „Ale když už mluvíme o Mořském národu, mohla bys říct Vandene, aby se ujala svého dílu učení?" Když Elain neřekla nic, vloudilo se jí do hlasu ostří, takže nebýt Aes Sedai, byla by mluvila trucovitě. „Tvrdí, že má moc práce s těmi uprchlicemi, ale najde si dost času, aby mě v noci nutila mluvit, dokud u toho neusínám. Ty dvě jsou tak zastrašené, že by neječely, ani kdyby jim šaty chytily plamenem. Nepotřebují její pozornost. Mohla by odučit svůj díl u těch zatracených divoženek. Vandene by se taky měla začít chovat jako Aes Sedai!"</p>

<p>Postavení nepostavení, napomenutí nenapomenutí, podívala se na Elain zlým pohledem a chvíli trvalo, než se uklidnila. Elain byla jedna ze dvou, které uzavřely dohodu vedoucí k tomu, že Aes Sedai musely učit hledačky větru, ale jí samotné se zatím podařilo vyhnout se většině učení tvrzením, že má jiné, naléhavější povinnosti. Kromě toho Mořský národ považoval suchozemské učitelky za prodejné síly, i Aes Sedai, a to prodejné síly s nižším postavením než kuchtička. Kuchtička se mohla pokusit při práci podvádět. Pořád si myslela, že Nyneiva odešla jen proto, aby už nemusela učit. Nikdo rozhodně nečekal, že skončí ve stejném stavu jako Merilille, ale i pár hodin stačilo.</p>

<p>„Ale ne, Careane," ozvala se Sareitha, stále se vyhýbajíc pohledu na Elain. A Merilille. Podle jejího názoru se šedá do téhle kaše dostala sama, a tak si zaslouží, co z toho vzešlo, ale nesnažila se jí vtírat sůl do ran. „Vandene je rozrušená kvůli sestře a Kirstian a Zarya ji pomáhají zabavit." Ať už si o rodince jinak myslela cokoliv, přijala, že Zarya je uprchlice, což musela, poněvadž Zarya byla jednou z těch, které Careane poznala, a jestli musela Kirstian lhát, tak ji její vlastní lež donutila všechno plně splatit. S uprchlicemi se nezacházelo laskavě. „Taky s ní trávím čas a ona skoro nikdy nemluví o ničem jiném než o Adeleas. Je to, jako by ke svým chtěla přidat i mé vzpomínky. Myslím, že by měla dostat čas, který potřebuje, a díky těm dvěma nemusí být příliš často sama." Loupla okem po Elain a nadechla se. „Ale učit hledačky větru je rozhodně... výzvou. Možná by jí sem tam hodinka pomohla ven z deprese, i kdyby jen tím, že se rozčílí. Nesouhlasíš, Elain? Jen hodinka dvě, občas."</p>

<p>„Vandene dostane tolik času, aby mohla truchlit po své sestře, kolik potřebuje nebo bude chtít," prohlásila Elain vyrovnaně. „A už se o tom nebudeme bavit."</p>

<p>Careane si ztěžka povzdechla a znovu si upravila šátek. Sareitha si povzdechla slabě a začala si kroutit prstenem s Velkým hadem na ukazováku levé raky. Možná vycítily její náladu nebo se možná netěšily na další výuku hledaček větra. Merilillin neustále překvapený výraz se nezměnil, ale ona Mořský národ vyučovala dnem i nocí, pokud se Elain nepodařilo ji od nich dostat, a hledačky větra byly stále méně ochotné ji pustit, jakkoliv se Elain snažila.</p>

<p>Alespoň se jí dařilo nebýt na ty tři strohá. Dalo to práci, zvlášť když tady byla Aviendha. Elain nevěděla, co by si počala, kdyby sestra ztratila. Vandene nejenže truchlila po sestře, ale také hledala jejího vraha, a nedalo se pochybovat o tom, že vrahem je buď Merilille Ceandevin, Careane Fransi nebo Sareitha Tomanes. Jedna z nich, nebo víc, což bylo ještě horší. Obvinění se zvlášť u Merilille v jejím současném stavu dalo těžké uvěřit, ale nebylo to snadné u žádné sestry. Jak poukázala Birgitte, jedním z nejhorších temných druhů, jaké kdy potkala, byl za trollockých válek jako beránek mírný jinoch, který nadskakoval při hlasitějším zvuku. A otrávil zásobu vody celého jednoho města. Aviendha navrhla, že všechny tři předvedou k výslechu, což vyděsilo Birgitte, ale Aviendha k Aes Sedai cítila rozhodně mnohem menší bázeň než kdysi. Bylo třeba zachovávat příslušné zdvořilosti, dokud nebude dost důkazů k odsouzení. Pak už žádné zdvořilosti nebudou.</p>

<p>„Ach," vyhrkla Sareitha a náhle se rozzářila. „Tady je kapitán Mellar. Když jsi byla pryč, zase se zachoval hrdinsky, Elain."</p>

<p>Aviendha sevřela rukojeť nože a Birgitte ztuhla. Careane se tvářila velice chladně a dokonce i Merilille se podařila odsuzující povýšenost. Žádná ze sester se netajila tím, že Doilana Mellara nemá ráda.</p>

<p>S úzkým obličejem nebyl žádný krasavec, nebyl ani hezký, ale pohyboval se s hbitým půvabem šermíře, hovořícím o tělesné síle. Jako kapitán Elaininy osobní stráže měl tři zlaté uzly a nosil je na obou náramenících jasně vyleštěného kyrysu. Nevědomý pozorovatel by si mohl myslet, že má vyšší hodnost než Birgitte. Záplava sněhobílé krajky u krku a na zápěstích byla dvakrát tlustší a dvakrát tak dlouhá, než nosily gardistky, ale znovu vynechal šerpu, možná proto, že by zakrývala jednu řadu zlatých uzlů. Tvrdil, že v životě nechce nic jiného než velet její osobní stráži, ale často mluvil o bitvách, v nichž bojoval jako žoldnéř. Zřejmě nikdy nebyl na straně poražených a vítězství mívalo často původ v jeho neopěvovaných schopnostech na bojišti. Ometl bílý chochol na klobouku o zem, jak se hluboce klaněl, a zároveň obratně zvládal meč, a pak předvedl o něco menší úklonu Birgitte, s rukou křížem přes prsa.</p>

<p>Elain si připravila úsměv. „Sareitha říkala, že ses opět zachoval jako hrdina, kapitáne Mellare? Jakpak to?"</p>

<p>„Jen jsem konal svou povinnost vůči své královně." Přes sebepodceňující tón se usmíval mnohem hřejivěji, než by měl. Polovina paláce ho považovala za otce Elainina dítěte. To, že ty řeči nikdy nepopřel, ukazovalo, že si myslí, že má jisté vyhlídky. Úsměv mu ale nikdy nedostoupil k tmavým očím. Ty zůstávaly chladné jako smrt. „Má povinnost je mi potěšením, má královno."</p>

<p>„Kapitán Mellar včera vedl další výpad bez rozkazu," vysvětlovala opatrně Birgitte. „Tentokrát se boj dostal až téměř do Farmaddinský brány, kterou rozkázal nechat otevřenou, dokud se nevrátí." Elain začínal tvrdnout výraz.</p>

<p>„Ale ne," namítala Sareitha. „Takhle to vůbec nebylo. Stovka ozbrojenců urozeného pána Luana se pokusila v noci dostat k městu, ale provedli to příliš pozdě a zastihl je východ slunce. Stejně tak třikrát tolik mužů urozeného pána Nasina. Kdyby kapitán Mellar nebyl nechal otevřít bránu a nevedl záchranný oddíl, byli by je rozsekali na kusy v dohledu hradeb. Tak se mu podařilo zachránit osmdesát mužů pro naši věc." Mellar se s úsměvem hřál v chvále Aes Sedai, jako by prve neslyšel Birgittinu kritiku. Ovšem zřejmě si neuvědomoval ani nesouhlasné výrazy Careane a Merilille. Vždy se mu dařilo ignorovat nesouhlas.</p>

<p>„Jak jsi věděl, že to jsou muži urozeného pána Luana, kapitáne?" zeptala se tiše Elain. Birgitte se na rtech objevil slabý úsměv, jež měl Mellara varovat, ale on byl z těch, kteří zřejmě nevěřili, že je strážce. A i kdyby tomu věřil, jen málokdo kromě strážců a Aes Sedai vědělo, co to pouto obnáší. Pokud něco, tak se zatvářil ještě samoliběji.</p>

<p>„Neřídím se korouhvemi, má královno. Korouhev může nést kdokoliv. Dalekohledem jsem poznal Jurada Accana. Accan je Luanův muž až po konečky prstů. Jakmile jsem zjistil tohle..." Zamítavě mávl rukou, až krajka zavlála. „Zbytek už bylo jenom malé cvičení."</p>

<p>„A přinesl ten Jurad Accan zprávu od urozeného pána Luana? Cokoliv podepsaného a z pečetí, potvrzující, že rod Norwelyn podporuje Trakandy?"</p>

<p>„Nic psaného, má královno, ale jak jsem říkal -"</p>

<p>„Urozený pán Luan se za mě nepostavil, kapitáne."</p>

<p>Mellarův úsměv poněkud pohasl. Nebyl zvyklý na to, aby ho někdo přerušoval. „Ale, má královno, urozená paní Dyelin říkala, že Luan už jako by byl ve tvém táboře. Že se objevil Accan, dokazuje -" „Nic to nedokazuje, kapitáne," pronesla Elain chladně. „Urozený pán Luan možná nakonec skončí v mém táboře, kapitáne, ale dokud to nevyhlásí, musím teď kvůli tobě hlídat osmdesát mužů." Osmdesát ze sta. Kolik jich ztratila ona? A on kvůli tomu riskoval Caemlyn, Světlo ho spal! „Jelikož ti tvé povinnosti velitele mé tělesné stráže dávají čas vést výpady, můžeš si najít čas na jejich hlídání. Neuvolním na to nikoho z hradeb. Ať pan Accan a jeho druhové začnou cvičit muže, které jsem přivedla ze zámků. To je zabaví na většinu dne, ale nechám na tobě, abys zařídil, že po zbytek času nebudou na hradbách. A očekávám od nich, že se budou držet od hradeb a od potíží, kapitáne. Můžeš se do toho dát."</p>

<p>Mellar na ni ohromeně zíral. Ještě nikdy ho ničím nepověřila a jemu se to nelíbilo, zvlášť před tolika svědky. Teď už žádné přehřáté úsměvy nepředváděl. Ústa se mu kroutila a z očí mu sálala mrzutost. Nemohl ale dělat nic, jen trhaně předvést další úklonu, chraptivě zamumlat: „Jak má královna přikazuje," a odejít s takovou důstojností, na jakou se vzmohl. Než udělal tři kroky, už si to rázoval, jako kdyby chtěl zadupat každého, kdo by se mu připletl do cesty. Bude muset říci Rasorii, aby se o to postarala. Mohl by si chtít vylít zlost na těch, kteří to slyšeli. Merilille a Careane téměř stejně kývly. Ony by Mellara setřely, a pokud možno, vypudily z paláce už dávno.</p>

<p>„I když udělal chybu," ozvala se opatrně Sareitha, „a já nejsem přesvědčená, že ji udělal, kapitán Mellar ti zachránil život a riskoval přitom vlastní, Elain, zachránil ho tobě i urozené paní Dyelin. Opravdu bylo nutné uvést ho před námi všemi do rozpaků?"</p>

<p>„Nemysli si, že někdy zapomínám splácet dluhy, Sareitho." Elain cítila, jak jí Aviendha tiskne jednu a Birgitte druhou ruku. Ona jim je na oplátku taky stiskla. Když je člověk obklopen nepřáteli, je dobré mít nablízku sestru a přítelkyni. „Teď si půjdu dát horkou lázeň, a pokud mi některá z vás nechce umýt záda..."</p>

<p>Propuštění poznaly a odešly s větší důstojností než kapitán Mellar. Careane a Sareitha již probíraly, jestli dnes hledačky větru budou či nebudou chtít lekci, a Merilille se snažila dívat na všechny strany zaráz v naději, že se vyhne všem hledačkám větru. O čem se ale budou bavit později? Jestli se Elain pohádala s otcem svého dítěte? Jestli úspěšně skryly to, že zavraždily Adeleas?</p>

<p><emphasis>Já své dluhy vždycky splácím, </emphasis>pomyslela si Elain, dívajíc se za nimi. <emphasis>A pomáhám svým přátelům platit ty jejich.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p>KAPITOLA DVANÁCTÁ</p>

<p><strong><emphasis>Dohoda</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Koupel nebylo těžké najít, i když Elain musela čekat na chodbě a mračit se na dveře do svých komnat, kde plamínky v kandelábrech se zrcadly rozhýbával průvan, než Rasoria a dvě gardistky místnosti prohledají. Jakmile se ujistily, že tam nečíhá žádný najatý vrah a v chodbě a vstupním pokoji byly rozestaveny stráže, Elain vstoupila. V ložnici na ni čekala bělovlasá Essande s Naris a Sephanií, dvěma oblékačkami, jež zaučovala. Essande byla hubená, na levé straně prsou měla vyšitou Elaininu zlatou lilii a pomalý způsob chůze zdůrazňoval její ohromnou důstojnost, i když to částečně bylo důsledkem jejího věku a bolavých kloubů, jež odmítala vzít na vědomí. Naris a Sephanie byly sestry, svěží tvářičky, statná těla a plachý pohled, hrdé na svou livrej a šťastné, že byly vybrány pro tuto práci a nemusejí čistit chodby, ale Essande se bály skoro stejně jako Elain. Dostupné byly i zkušenější komorné, které v paláci pracovaly celá léta, ale naneštěstí dívky, jež sem přišly hledat jakoukoliv práci, byly bezpečnější.</p>

<p>Mezi vrstvami osušek, které byly naskládány na růžových dlaždicích, kde byly srolované koberce, stály dvě měděné vany, důkaz, že zpráva o Elainině příchodu se sem dostala před ní. Sloužící se rychle učili, co se děje, tak rychle, že by jim to špehové Věže mohli závidět. V krbu hořel oheň a okna byla utěsněná, takže v místnosti bylo teplo. Essande počkala, než Elain vstoupí, a už hnala Sephanii pro muže s horkou vodou. Ta sem bude přinesena ve vědrech s dvojitými stěnami a víkem, aby voda cestou z kuchyně nevychladla, i když by se mohli zdržet, než je gardistky prohledají, aby se ujistily, že ve vodě nejsou schované žádné nože.</p>

<p>Aviendha se na druhou vanu dívala skoro stejně pochybovačně, jako se Essande dívala na Birgitte. Aielanka stále měla problémy vstoupit do vody a komorná stále nepřijala, že během lázně bude přítomen někdo, kdo tu nemá co dělat, ale nemarnila čas a už strkala Elain a Aviendhu do převlékámy, kde také hořel v širokém mramorovém krbu oheň. Byla to velká úleva, mít k ruce Essande, aby jí pomohla z jezdeckých šatů, a vědět, že ji čeká víc než jenom chvatné opláchnutí předvádění klidu, zatímco si bude dělat starosti s tím, jak se co nejrychleji dostat k dalšímu cíli. Sice musela stále předstírat další věci, Světlo jí pomáhej, a měla další starosti, ale byla doma, a to se hodně počítalo. Skoro dokázala zapomenout na ten oheň planoucí na západě. Skoro. No, ne doopravdy, ale podařilo se jí přestat si s tím dělat hlavu. Než byly svlečené - Aviendha pořád plácala Naris, sundávala si šperky sama a dělala, co mohla, jak předstírala, že se její oděv nějak sundal sám - než byly zabalené ve vyšívaných hedvábných županech, s vlasy ovinutými bílým ručníkem - Aviendha se třikrát pokusila ovinout si ručník kolem hlavy, a teprve když jí potřetí spadl na krk, dovolila Naris, aby to udělala, a mumlala si, že měkne tak, že bude brzy potřebovat někoho, aby jí zavázal boty, až se Elain rozesmála, a Aviendha se k ní připojila a zvrátila hlavu dozadu, takže Naris musela začít znovu od začátku - než to všechno bylo hotovo a ony se vrátily do ložnice, vany byly plné a vzduchem se nesla vůně růžového oleje, jenž byl přidán do vody. Muži, kteří přinesli vodu, byli pochopitelně pryč a Sephanie čekala s rukávy vyhrnutými nad lokty pro případ, že by chtěly vydrbat záda. Birgitte se s lokty na kolenou usadila na tyrkysem vykládanou truhlu u paty postele.</p>

<p>Elain dovolila Essande, aby jí pomohla se světle zeleným županem s vlaštovkami, a okamžitě si sedla do vany a ponořila se do horké, skoro vřelé vody až po krk. Sice jí tak z vody trčela kolena, ale skoro celé tělo měla v teple. Povzdechla si a cítila, jak z ní opadává únava a na její místo se vkrádá malátnost. Horká voda mohla být největším darem civilizace.</p>

<p>Aviendha zírala na druhou vanu a trhla sebou, když se jí Naris pokusila sundat župan, levandulový a s kytičkami na širokých rukávech. Zašklebila se, konečně jí to dovolila a opatrně vstoupila do vody, hned Sephanii vyrvala mýdlo a začala se důkladně drhnout. Důkladně, ale velmi opatrně, aby moc nenašplíchala na zem. Aielové používali vodu k mytí, stejně jako v potních stanech, zvlášť pro splachování šamponu, který vyráběli z tlustých listů rostoucích v Pustině, ale špinavá voda se schraňovala a zalévalo se s ní obilí. Elain jí ukázala dvě velké cisterny pod Caemlynem, napájené podzemními řekami a dost velké, že se protější strana ztrácela v lese tlustých sloupů a stínů, ale Aviendha měla vyprahlou Pustinu zalezlou pod kůží.</p>

<p>Birgitte si nevšímala Essandiných významných pohledů - <emphasis>ona </emphasis>málokdy řekla víc než dvě slova, jež nebyla nezbytná, a myslela si, že v lázni by se mluvit nemělo vůbec - a žvanila celou dobu, co se koupaly, i když si dávala dobrý pozor, co před Naris a Sephanii poví. Nebylo pravděpodobné, že by ty dvě byly v žoldu jiného rodu, ale komorné klevetily skoro stejně vesele jako muži - což už byla skoro tradice. Některé klepy ale stálo za to pěstovat. Birgitte mluvila hlavně o dvou obrovských kupeckých karavanách, které včera dorazily z Tearu, s vozy naloženými obilím a soleným hovězím, a další z Illianu s olejem, solí a uzenými rybami. Vždycky se hodilo připomenout lidem, že do města stále přicházejí potraviny. Jenom málo kupců se odvážilo vydat v zimě v Andoru na cestu a žádný nevozil něco tak laciného jako jídlo, ale průchody znamenaly, že Arymilla mohla zastavit všechny kupce, které chtěla, a její síly stejně budou hladovět, než Caemlyn pocítí první příznaky hladu. Hledačky větru, které vytvářely většinu těch průchodů, hlásily, že vznešený pán Darlin - činící si nárok na titul správce Tearu pro Draka Znovuzrozeného, ze všech věcí! - je v Tearském Kameni obléhán šlechtici, kteří chtěli Draka Znovuzrozeného úplně vyštvat z Tearu, ale že není pravděpodobné, že by se pokoušeli zarazit výdělečný obchod s obilím, zvlášť když věřili, že rodinka, doprovázející hledačky větru, jsou Aes Sedai. Ne že by se někdo skutečně pokoušel ten klam prosadit, jenže ženy z rodinky, jež splnily zkoušky na přijaté, než je vyhodily z Věže, dostaly prsteny s Velkým hadem, a pokud si z toho někdo učinil nesprávné závěry, tak mu v prvé řadě nikdo skutečně nelhal.</p>

<p>Elain usoudila, že pokud se tady bude válet příliš dlouho, teplo z vody vyprchá, a tak si od Sephanie vzala po růžích vonící mýdlo a dovolila Naris, aby jí jemným kartáčem s dlouhým držadlem začala drhnout záda. Kdyby dorazily nějaké zprávy o Gawynovi nebo Galadovi, Birgitte by se o tom byla rovnou zmínila. Dychtila po nich stejně jako Elain a nedokázala by si to nechat pro sebe. Birgitte své povinnosti hlavního kapitána prováděla dobře a Elain ji hodlala v téhleté hodnosti nechat, pokud se ji o tom podaří přesvědčit, ale kdyby tu byl Gawyn, obě by si mohly trochu vydechnout. Většina vojáků ve městě byli žoldnéři a bylo jich tak akorát dost, aby dokázali ohlídat brány a předváděli se na hradbách Nového Města, ale stále to bylo víc než třicet kumpanií, každá z nich s vlastním nevyhnutelně pyšným kapitánem posedlým svou osobou a připraveným hašteřit se kvůli každé hlouposti s ostatními kapitány. Gawyn se celý život cvičil ve velení vojsku: Hašteřivce by zvládl a ona by mohla v klidu pracovat na zabezpečení svého trůnu.</p>

<p>Kromě toho ho prostě chtěla dostat pryč z Bílé věže. Modlila se, aby se tam alespoň jeden z jejích poslů dostal a aby se už Gawyn plavil po řece sem. Egwain obléhala Tar Valon už déle než týden, a byl by to vskutku krutý žert osudu, kdyby se Gawyn ocitl mezi přísahami bránit Věž a láskou k Egwain. Horší bylo, že tu přísahu už jednou porušil, nebo ji alespoň ohnul, pro lásku ke své sestře a možná i pro lásku k Egwain. Kdyby Elaida byť jenom tušila, že Gawyn pomohl Siuan uprchnout, veškeré zásluhy za to, že pomohl nahradit Siuan na amyrlinině stolci, by se vypařily jako rosa, a pokud by byl v té chvíli ještě stále v Elaidině dosahu, skončil by v kobce a měl by ohromné štěstí, kdyby se nedostal k popravčímu. Elain nelitovala jeho rozhodnutí pomoci Elaidě. Nemohl tehdy vědět dost, aby se rozhodl jinak. Hodně sester bylo také zmateno tím, co se stalo. A hodně jich zřejmě ještě zmateno bylo. Jak mohla po Gawynovi žádat, aby viděl, co Aes Sedai unikalo?</p>

<p>A Galad... Vyrostla a nedokázala ho mít ráda, byla si jistá, že ji nesnáší a ze všeho nejvíc nesnáší Gawyna. Než se Gawyn narodil, Galad si musel myslet, že se jednou stane prvním knížetem mečů. Vzpomínala si na něj jako na chlapce, na mladého muže, který se již chová jako otec nebo strýc, spíš než bratr, jak dává Gawynovi první lekce v šermu. Vzpomínala si, jak se bála, že Gawynovi cvičným mečem rozbije hlavu. Ale on mu nikdy neudělal víc než pár modřin, jako každý jiný mládenec cvičící s mečem. Věděl, co je správné, tenhle Galad, a byl ochoten dělat, co bylo správné, bez ohledu na to, kdo a kolik za to zaplatil, včetně jej. Světlo, začal válku, aby pomohl jí a Nyneivě uprchnout ze Samary, a bylo pravděpodobné, že to riziko znal od samého začátku! Galadovi se líbila Nyneiva, nebo aspoň po jistou dobu - bylo těžké si představit, že chová tyto city, když se dal k bělokabátníkům a jen Světlo vědělo, kde je a co dělá - ale pravdou bylo, že tu válku začal, aby zachránil svou sestru. Nemohla schvalovat, že se stal dítětem Světla, a nemohla ho mít ráda, ale doufala, že je v pořádku. Doufala také, že najde cestu zpátky domů, do Caemlynu. Zprávu o něm by uvítala skoro stejně jako zprávu o Gawynovi. Sice ji to překvapilo, ale byla to pravda.</p>

<p>„Když jsi byla pryč, dorazily další dvě sestry. Jsou u Stříbrný labutě." Od Birgitte to znělo, jako by se v hostinci zastavily jen proto, že všechny postele v paláci už byly obsazené. „Zelená se dvěma strážci a šedá s jedním. Přišly zvlášť. A žlutá a hnědá odjely stejnej den, takže jich je dohromady pořád deset. Žlutá jela na jih k Far Maddingu. Hnědá na východ."</p>

<p>Sephanie, trpělivě čekající u Aviendžiny vany, aniž by měla co na práci, si nad Elaininou hlavou vyměnila pohled se sestrou a zazubila se. Jako mnoho lidí ve městě měla za daný fakt, že Aes Sedai u Stříbrné labutě znamenají, že Bílá věž podporuje Elain a rod Trakandů. Essande je obě sledovala jako jestřáb a kývla. Ona to věděla taky. Každý zametač a hadrník vybírající popelnice věděl, že se Věž rozdělila a Aes Sedai bojují mezi sebou, ale přesto mělo to jméno stále svou váhu a obraz síly, který ani na chvíli nevybledl. Všichni věděli, že Bílá věž vždycky podporovala právoplatné královny Andoru. Vlastně většina sester se těšila na vládnoucí královnu, která bude zároveň Aes Sedai, první za tisíc let a první od Rozbití světa, která se k Aes Sedai otevřeně hlásila, ale Elain by vůbec nepřekvapilo, kdyby zjistila, že v Arymillině táboře je nějaká sestra, udržovaná hezky v ústraní. Bílá věž nikdy nesázela všechno na jednoho koně, pokud nebyl závod podplacený.</p>

<p>„To už stačí," řekla a podrážděně uhnula před kartáčem. Dívka byla dobře vycvičená, takže kartáč odložila na stoličku, vzala velkou illiánskou houbu a začala ji mydlit. Elain by moc ráda věděla, co ty sestry znamenají. Byly jako zrnko písku ve střevíci, tak maličké, až si člověk uměl jen těžko představit, že vyvolává potíže, ale čím déle tam zůstávalo, tím větší vypadalo. Ze sester u Stříbrné labutě se stával velký kámen už jen tím, že tam byly.</p>

<p>Ještě než dorazila do Caemlynu, sestry bydlely v několika hostincích, vždycky jich několik odjelo a další je nahradily. Obléhání na tom nic nezměnilo. Vojáci kolem Caemlynu by se nepokoušeli bránit sestře v cestě, stejně jako ti v Tearu ne. Ve městě chvíli byly i červené a vyptávaly se na muže mířící do Černé věže, ale čím víc toho zjistily, tím víc dávaly najevo své znepokojení, a poslední párek odjel z města den poté, co se před hradbami objevila Arymilla. Každá Aes Sedai, která vstoupila do města, byla opatrně sledována, a žádná z červených se ke Stříbrné labuti ani nepřiblížila, takže nebylo příliš pravděpodobné, že sem sestry poslala Elaida, aby ji unesly. Z nějakého důvodu si představovala malé skupinky Aes Sedai, roztroušené od Morny po Bouřlivé moře, a neustálý proud sester mezi nimi, sbírající informace a roznášející informace. Zvláštní představa. Sestry ke sledování světa používaly špehy a málokdy se o to, co zjistily, podělily, pokud to neznamenalo hrozbu pro samotnou Věž. Ty u Labutě nejspíš patřily k těm, které čekaly, až se všechno vyřeší, až na amyrlinině stolci skončí buď Egwain, či Elaida, než vyhlásí svou věrnost. To byla chyba - Aes Sedai by měla stát za tím, co si myslí, bez toho, aby si dělala starosti, jestli skončí na straně vítězů! - ale tyhle ji znervózňovaly z jiného důvodu.</p>

<p>Nedávno jeden z jejích pozorovatelů u Labutě vyslechl znepokojující jméno, rychle zamumlané a rychle utišené, jakoby ze strachu z cizích uší. Cadsuane. To nebylo běžné jméno. A Cadsuane Melaidhrin se zapletla s Randem, když byl v Cairhienu. Vandene si o té ženské moc nemyslela, tvrdila, že je tvrdohlavá jako mula, ale Careane málem omdlela, když to jméno uslyšela. Příběhy obklopující Cadsuane se zřejmě rozrostly do pověstí. Pokoušet se jednat s Drakem Znovuzrozeným sama rozhodně patřilo k tomu, co by Cadsuane Melaidhrin mohla podniknout. Ne že by si Elain dělala starosti kvůli Randovi a nějaké Aes Sedai, až na to, že by ji mohl rozčílit, až by se přestala ovládat - ten muž byl občas sám příliš neústupný, aby viděl, kde leží jeho dobro! - ale proč by se o ní zmiňovala sestra v Caemlynu? A proč ji ta druhá hned zarazila?</p>

<p>Přes horkou lázeň se otřásla při pomyšlení na všechny ty sítě, které Bílá věž během staletí spředla, tak jemné, že už je neviděl nikdo kromě sestry, jež je připravila, a tak propletené, že je nedokázal rozplést nikdo jiný než právě ta sestra. Věž spřádala sítě, adžah spřádaly sítě, dokonce i jednotlivé sestry spřádaly sítě. Občas ty plány splývaly, jako by je vedla jediná ruka. Jindy tahaly každý za jiný provaz. Tak to na světě chodilo tři tisíce let. Teď se Věž úhledně rozdělila zhruba na třetiny, jedna třetina pro Egwain, druhá pro Elaidu a třetí stála stranou. Kdyby ty poslední byly ve styku, vyměňovaly si informace - spřádaly plány? - následky...</p>

<p>Náhlý hluk, tlumený dveřmi, ji probral. Naris a Sephanie vykvíkly, vletěly si do náručí a civěly na dveře.</p>

<p>„Co zatraceně proklatě...?" Birgitte s prskáním vyskočila z truhly, vyrazila z místnosti a práskla za sebou dveřmi. Hlasy zesílily.</p>

<p>Neznělo to, jako kdyby gardistky bojovaly, jen se z plných plic hádaly, a z pouta se nesl jen hněv a rozčilení spolu s tím <emphasis>zatraceným </emphasis>bolením hlavy, ale Elain vylezla z vany a natáhla ruce, aby jí Essande mohla obléknout župan. Bělovlasá žena byla úplně klidná, Elain asi taky, takže obě komorné se uklidnily natolik, aby se začervenaly, když se na ně Essande podívala, ale Aviendha vyskočila z vany, až voda cákala všude kolem, a celá mokrá vrazila do převlékárny. Elain čekala, že se vrátí s nožem, ale ona se vrátila obklopená záři <emphasis>saidaru </emphasis>s jantarovou želvou v ruce. Druhou rukou podávala Elain <emphasis>angrial, </emphasis>který měla v měšci, slonovinovou sošku nahaté ženy. Kromě ručníku na hlavě na sobě měla Aviendha jenom vodu a mydlinky a rozzlobeně zaháněla Sephanii, která se jí snažila navléknout župan. Nůž nenůž, Aviendha stále dokázala uvažovat, jestli bude bojovat s čepelí nebo jinak.</p>

<p>„Vrať to do převlékárny," prohlásila Elain a podala <emphasis>angrial </emphasis>Essande. „Aviendho, myslím, že tohleto opravdu nebudeme potřebovat -"</p>

<p>Dveře se pootevřely a do nich strčila hlavu zamračená Birgitte. Naris a Sephanie nadskočily, nebyly tak klidné, jak vypadaly.</p>

<p>„Chce tě vidět Zaida," zavrčela Birgitte na Elain. „Řekla jsem jí, že bude muset počkat, ale -" Náhle vyjekla, vpotácela se do místnosti, rovnováhu nabrala až po dvou krocích a prudce se otočila k ženě, která do ní strčila.</p>

<p>Paní vln klanu Catelar nevypadala, že by do někoho strkala. Konce složitě zauzlené rudé šerpy se jí kývaly někde u kolen a vstoupila klidně, následovaná dvěma hledačkami větru. Jedna z nich zavřela dveře rozzlobené Rasorii těsně před nosem. Všechny tři se při chůzi pohupovaly jako Birgitte na vysokých podpatcích. Zaida byla malá, kudrnaté vlasy měla prošedivělé, ale její tmavý obličej patřil k těm, které jsou s věkem stále krásnější, a její krásu ještě podtrhoval zlatý řetěz ověšený medailonky, spojující jednu z tlustých zlatých náušnic s kroužkem v nose. Důležitější bylo, že působila velitelsky. Ne nadutě, ale věděla, že ji všichni poslechnou. Hledačky větru si prohlížely Aviendhu, stále obklopenou září jediné síly, a Chanelle její hranatý obličej ztuhl, ale kromě toho, že Shielyn zamumlala, že ta „aielská holka" je připravená tkát, obě mlčely a čekaly. Osm náušnic v Shielyniných uších ji označovalo za hledačku větru klanové paní vln a Chanelle měla na čestném řetěze skoro tolik zlatých medailonků jako sama Zaida. Obě byly autoritativní a z toho, jak se držely a pohybovaly, to bylo jasné, ale nikdo nemusel vědět nic o Atha'an Miere, jakmile je uviděl, aby poznal, že hlavní je tu Zaida din Parede.</p>

<p>„Musely tě shodit ty boty, hlavní kapitáne," zamumlala s úsměvem na plných rtech a potetovanou rukou si pohrávala se zlatou krabičkou na voňavky, která jí visela na prsou. „Neohrabané věci, tyhle boty." Ony byly všechny, jako obvykle, bosé. Atha'an Miere měli chodidla tvrdá jako podrážky, a studené dlaždice jim nevadily. Zvláštní, kromě brokátových blůz a kalhot jasných barev měly všechny širokou bílou štólu, která jim visela pod pás a skoro zakrývala spousty náhrdelníků.</p>

<p>„Právě jsem se koupala," poznamenala Elain napjatým hlasem. Jako by to neviděly, když měla ručník na hlavě a na sobě mokrý župan. Essande se skoro <emphasis>třásla </emphasis>rozčilením, což znamenalo, že musela být vzteky bez sebe. Elain málem taky. „Jakmile odejdete, dokoupu se. Promluvím si s vámi, až dokončím koupání. Zlíbí-li se Světlu." Tak! Jestli se jí hodlají cpát do pokojů, tak ať si přeberou tohle!</p>

<p>„Milost Světla i na tebe, Elain Sedai," odpověděla Zaida úlisně. Zvedla obočí na Aviendhu, i když to nebylo kvůli záři <emphasis>saidaru, </emphasis>protože Zaida usměrňovat neuměla, ani kvůli její nahotě, protože Mořský národ si s tímhle nedělal hlavu, a nejméně ze všeho u suchozemců. „Mne jsi nikdy nepozvala, abych se s tebou vykoupala, i když by to bylo zdvořilé, ale o tom nebudeme mluvit. Zjistila jsem, že Nesta din Reas Dva měsíce je mrtvá, zabili ji Seanchané. Želíme její ztráty." Všechny tři se dotkly bílých štól a pak si přiložily prsty na rty, ale Zaida zřejmě neměla trpělivost na formality stejně jako Elain. Aniž by zvedla hlas nebo zrychlila, prostě pokračovala dál, což bylo málem šokující a odpovídalo to chování Mořského národa.</p>

<p>„Prvních dvanáct Atha'an Miere se musí sejít k volbě další paní lodí. Z toho, co se děje na západě, je jasné, že to nelze odkládat." Shielyn stiskla rty a Chanelle si k nosu zvedla krabičku, jako by chtěla přerazit nějaký pach. Kořenitá vůně byla dost ostrá, aby přerazila vůni růžového oleje v místnosti. Ale ať už Zaidě to, co vycítily, popsaly jakkoliv, ta se dál tvářila klidně a zcela sebejistě. Oči upírala na Elain. „Musíme být připravení na to, co přijde, a na to potřebujeme paní lodí. Jménem Bílé věže jsi slíbila dvacet učitelek. Nemůžu si vzít Vandene v jejím žalu ani tebe, ale vezmu s sebou ty tři ostatní. Zbytek nám Bílá věž dluží a já očekávám rychlé splacení. Poslala jsem pro sestry u Stříbrné labutě, abych zjistila, jestli některá z nich splatí dluh Věže, ale nemůžu čekat na jejich odpověď. Zlíbí-li se Světlu, vykoupu se dnes večer s ostatními paními vln v přístavu v Illianu."</p>

<p>Elain musela tvrdě bojovat, aby udržela hladkou tvář. Ta ženská si jen tak <emphasis>ohlásí, </emphasis>že hodlá sebrat všechny Aes Sedai, potloukající se po Caemlynu, a odvede je? A znělo to, jako by tu nehodlala nechat ani žádnou hledačku větru. Z toho Elain pokleslo srdce. Dokud se nevrátí Reanne, bylo tu sedm žen z rodinky dost silných, aby setkaly průchod, ale dvě z nich ho nedokázaly udělat dost velký, aby projel vůz se spřežením. Bez hledaček větru by byly plány na zásobování Caemlynu z Tearu a Illianu přinejlepším problematické. U Stříbrné labutě! Světlo, ať už tam Zaida poslala kohokoliv, určitě jim odhalí každé slovo z dohody, kterou uzavřela! Egwain jí nepoděkuje za to, že tu hrůzu vypustila na veřejnost. Nemyslela si, že by jí během tak krátké doby spadlo do klína tolik problémů.</p>

<p>„Lituji tvé ztráty a ztráty Atha'an Miere," začala a horempádem přemýšlela. „Nesta din Reas byla velká žena." Byla to mocná žena s velmi silnou osobností. Elain se cítila šťastná, že po setkání s ní odešla s něčím víc než spodničkou. Když už si vzpomněla na spodničky, neměla čas na oblékání. Zaida by nemusela počkat. Utáhla si pásek županu. „Musíme si promluvit. Essande, nech pro naše hosty přinést víno a pro mě čaj. Slabý čaj," povzdechla si, jak poutem hned přiletělo varování. „Do menšího obývacího pokoje. Připojíš se ke mně, paní vln?"</p>

<p>K jejímu překvapení Zaida jen kývla, jako by to čekala. Kvůli tomu začala Elain uvažovat o Zaidině straně dohody. Dohody, vlastně byly dvě, a to by mohl být klíč.</p>

<p>Nikdo nečekal, že se malý obývací pokoj bude v nejbližší době používat, a tak tady bylo zima, i když Sephanie letěla zapálit oheň pod dubovými poleny v širokém bílém krbu. Plamínky vyskočily a poleno chytilo. Ženy se usadily v jen málo vyřezávaných křeslech s nízkými opěradly, rozestavenými do půlkruhu před krbem. No, Elain a ženy Mořského národa se usadily. Elain si přetáhla župan přes kolena a přála si, aby Zaida přišla až za hodinku, aby se mohla pořádně obléknout, a hledačky větru chladně vyčkaly, až si paní vln vybere křeslo, a potom se posadily vedle ní. Birgitte se zastavila před psacím stolem, ruce v bok, nohy rozkročené, tvář jako bouřkový mrak. Z pouta se nesla jasná touha zakroutit Atha'an Miere krkem. Aviendha se poněkud nedbale opřela o servírovací stolek, a i když jí Essande přinesla župan a významně ho držela před ní, jen si ho natáhla a zase se opřela, ruce zkřížené na prsou. Propustila <emphasis>saidar, </emphasis>ale želvu dál držela v ruce, a Elain tušila, že je připravená jedinou sílu okamžitě znovu popadnout. Ani Aviendžin studený pohled, ani Birgittino mračení na Mořský národ ale neměly sebemenší účinek. Byly, kdo byly, a věděly, kdo jsou.</p>

<p>„<emphasis>Atha'an Miere </emphasis>bylo přislíbeno dvacet učitelek," pravila Elain s lehkým důrazem. Zaida říkala, že ten slib dostala <emphasis>ona, </emphasis>že <emphasis>ona </emphasis>si vybere jeho splacení, jenomže tu dohodu uzavírala Nesta din Reas. Zaida si pochopitelně mohla myslet, že se stane novou paní lodí. „Vhodné učitelky, které vybere amyrlin. Vím, že se Atha'an Miere pyšní tím, že dohody plní do posledního písmene, a Věž svou část dohody plní také. Ale věděla jsi, že když sestry tady souhlasily, že vás budou učit, je to dočasné. A dohoda odlišná od té uzavřené s paní lodí. Přiznala jsi to, když jsi souhlasila, že hledačky větru budou setkávat průchody, aby sem bylo možné dopravit zásoby z Illianu a Tearu. Určitě by ses nezapletla do záležitostí suchozemců z jiného důvodu, než je splacení dohody. Ale jestli odejdeš, tvá pomoc tím končí a tím také naše povinnost učit. Obávám se, že u Stříbrné labutě také žádné učitelky nezískáš. Atha'an Miere budou muset počkat, dokud amyrlin nepošle příslušné učitelky. Podle dohody uzavřené s paní lodí." Škoda že nemohla požadovat, aby se držely dál od hostince, ale na to už nejspíš bylo příliš pozdě, a každý důvod, který ji napadl, jí připadal malicherný. Námitka, postrádající jádro, by Zaidu jen povzbudila. Atha'an Miere byli zuřiví vyjednavači. Zásadoví, ale zuřiví. Musela postupovat velmi pomalu a velmi opatrně.</p>

<p>„Má sestra tě drží za ucho, Zaido din Parede," řehtala se Aviendha a plácala se do stehna. „Vlastně pověšenou za kotníky." To byl u Mořského národa trest, který jí připadal z nějakého důvodu neuvěřitelně zábavný.</p>

<p>Elain potlačila podráždění. Aviendha moc ráda tahala Atha'an Miere za nos - začala s tím během útěku z Ebú Daru, a nikdy toho nenechala - ale teď na to nebyl vhodný čas.</p>

<p>Chanelle ztuhla a zlobně se zamračila. Ona se nejednou stala Aviendžiným terčem, včetně té politováníhodné epizody s <emphasis>oosquai, </emphasis>velmi silným aielským alkoholem. Skutečně ji obklopila záře <emphasis>saidaru! </emphasis>Zaida to neviděla, ale věděla o <emphasis>oosquai </emphasis>a o tom, že Chanelle museli odnést do postele, přičemž celou dobu zvracela, a tak zvedla varovně ruku. Záře pohasla a Chanelle potemněla tvář. Mohla se červenat, nebo se vztekala.</p>

<p>„Všechno, co říkáš, může být pravda," pokračovala Zaida a nebyla daleko od urážky, zvlášť když to říkala Aes Sedai. „V každém případě Merilille nebyla součástí té dohody. Souhlasila, že bude učitelkou, dávno před příchodem do Caemlynu, a půjde se mnou, aby pokračovala v učení."</p>

<p>Elain se dlouze nadechla. Kvůli tomuhle se se Zaidou ani nemohla začít hádat. Velká část vlivu Bílé věže spočívala v tom, že Věž držela slovo stejně jako Mořský národ. Že se <emphasis>vědělo, </emphasis>že drží slovo. Lidé ovšem říkali, že je nutné pozorně poslouchat, aby se člověk ujistil, že Aes Sedai slíbila, co si myslel, že slibuje, a často to byla pravda, ale jakmile slib vyslovila, byl dobrý jako přísaha pod Světlem. Hledačky větru zřejmě nehodlaly pustit Merilille ze spárů. Vždyť ji skoro nepouštěly z dohledu. „Možná mi ji budeš muset vrátit, pokud ji budu potřebovat." Jestli Vandene a její dvě pomocnice prokážou, že je černá adžah. „Jestli se to stane, zařídím náhradu." A netušila, kdo by to mohl být.</p>

<p>„Musí odsloužit zbytek roku. Nejméně rok, podle dohody." Zaida mávla rukou, jako by se přiznávala. „Ale pokud je ti jasné, že její náhradnice musí dorazit dřív, než ona odejde, dobře. Nepustím ji, dokud na jejím místě nebudu mít jinou."</p>

<p>„To by asi šlo," opáčila Elain klidně. To zatraceně bude muset, protože jinou možnost neměla!</p>

<p>Zaida se nepatrně usmála a nechala působit ticho. Chanelle pohnula nohama, ale spíš z netrpělivosti, než že by chtěla stát, a paní vln se nevrtěla. Očividně chtěla něco víc, hodlala uzavřít další dohodu, a očividně chtěla, aby Elain promluvila první. Elain se rozhodla, že počká. Oheň se konečně rozhořel a do komína létaly jiskry. Místností se šířilo teplo, ale její vlhký župan chytal chlad z okolí a přenášel jí ho na kůži. Nevšímat si chladu bylo v pořádku, jenže jak si měla nevšímat, že jí je zima <emphasis>a </emphasis>je celá mokrá? Klidně se Zaidě dívala do očí a také se usmívala. Vrátila se Essande se stříbrným čajníkem ve tvaru lva a tenkými zelenými hrnečky z porcelánu Mořského národa, poháry z tepaného stříbra a vysokou karafou na víno, ze které vycházela vůně koření. Všichni kromě Elain si vzali víno, Elain jinou volbu neměla. Zadívala se do čaje a povzdechla si. Jasně viděla dno hrnku. Kdyby čaj udělali ještě slabší, mohli by jí rovnou servírovat vodu!</p>

<p>Aviendha po chvíli přešla místnost, postavila pohár na stolek a nalila si čaj. Kývla na Elain a soucitně se usmála, naznačujíc, že před vínem dává přednost slabému čaji. Elain se proti své vůli také usmála. První sestry se dělily o zlé stejně jako o dobré. Birgitte se zazubila přes stříbrný pohár a hodila do sebe půlku obsahu. Z pouta se neslo její pobavení nad nevrlostí od Elain. A taky bolest hlavy, která se vůbec nezmenšila. Elain si přetřela spánky. Měla trvat na tom, ať ji Merilille vyléčí, jakmile ji uviděla. Když došlo na léčení, hodně žen z rodinky Merilille předčilo, ale v paláci to byla jediná sestra, která to aspoň trochu uměla.</p>

<p>„Na ty průchody potřebuješ hodně žen," ozvala se náhle Zaida. Už se neusmívala. Nelíbilo se jí, že mluví první.</p>

<p>Elain trochu upila té hrozné náhražky za čaj a neřekla ani jediné slovo.</p>

<p>„Světlu by se mohlo líbit, kdybych tady nechala jednu dvě hledačky větru," pokračovala Zaida. „Po určenou dobu."</p>

<p>Elain svraštila obočí, jako by to zvažovala. <emphasis>Potřebovala </emphasis>ty zatracené ženské a víc než jednu dvě. „Co bys žádala na oplátku?" zeptala se konečně.</p>

<p>„Jednu čtvereční míli pozemků u řeky Erinin. Dobré půdy, nezapomeň. Žádnou bažinu. Navždy to bude půda Atha'an Miere. Pod našimi zákony, ne andorskými," dodala, jako by ji ta maličkost právě napadla.</p>

<p>Elain se zakuckala. Atha'an Miere nenáviděli, když měli opustit moře, nenáviděli, když ho neměli na dohled. A Zaida žádá půdu tisíc mil daleko od nejbližší slané vody? A navrch chtěla, aby jí byla postoupena absolutně. Cairhieňané a Muranďané, dokonce i Altařané, krváceli, aby si z Andoru kousek ukousli, a Andořané krváceli, aby je udrželi z dosahu. Přesto jedna čtvereční míle byl jen malý kousek a malá cena za to, že Caemlyn nebude trpět hladem. Ne že by to Zaidě prozradila. A kdyby začal Mořský národ obchodovat přímo v Andoru, andorské zboží by se dostalo všude tam, kam Mořský národ plul, což bylo všude. Tohle Zaida už určitě věděla, ale nemělo smysl jí říkat, že to Elain napadlo. Pouto strážce nabádalo k opatrnosti, ale občas přišel čas na drzé čelo, jak by Birgitte měla vědět, lépe než ostatní.</p>

<p>„Čas se občas dostane do špatné dírky." Nebyla to lež, jenom výmluva. „Za čtvereční míli Andoru si zasloužím víc než dvě hledačky větru. Atha'an Miere za pomoc při použití Větrné mísy dostali dvacet učitelek a víc, a až odejdou, dostanete za ně náhradu. Ty s sebou máš jedenadvacet hledaček větru. Za míli Andoru bych měla dostat všech jedenadvacet, a dalších jedenadvacet místo nich, až odejdou, po tak dlouhou dobu, kdy budou Aes Sedai učit Mořský národ." Lepší bude, když si ta žena neuvědomí, že to je její způsob, jak to rovnou odmítnout. „Pochopitelně na všechno zboží, procházející do Andoru, by se vztahovaly normální celní poplatky."</p>

<p>Zaida zvedla stříbrný pohár, a když ho dala dolů, nepatrně se usmívala. Ale Elain měla dojem, že úlevou, ne vítězoslavně. „Na zboží procházející do Andoru, ale ne na zboží procházející z řeky na náš pozemek. Mohla bych tu nechat tři hledačky větru. Řekněme na půl roku. A nesměly by být nasazeny v boji. Nedovolím, aby kvůli tobě umírali mí lidé, a nehodlám rozzlobit ostatní Andořany, protože by Mořský národ někoho z nich zabil."</p>

<p>„Bude se od nich žádat jenom tkaní průchodů," řekla Elain, „ale musejí je udělat, kdykoliv požádám." Světlo! Jako kdyby hodlala používat jedinou sílu jako zbraň! Mořský národ to dělal bez přemýšlení, ale ona se skutečně snažila chovat tak, jak Elain požadovala, jako by už složila tři přísahy. Kromě toho, kdyby se <emphasis>saidarem </emphasis>rozstřílela ty tábory za hradbami, nepostavil by se za ni jediný andorský rod. „Musejí tu zůstat, dokud nebudu mít zabezpečenou korunu, ať už to bude půl roku nebo déle." Koruna by jí měla patřit mnohem dřív, ale jak říkávala její stará chůva Lini, člověk má počítat švestky v košíku, ne ty na stromě. Jakmile ale bude koruna její, nebude potřebovat, aby jí hledačky větru pomáhaly zásobovat město, a ještě ráda jim uvidí záda. „Ale tři není zdaleka dost. Budeš chtít Shielyn, protože je to tvoje hledačka větru. Já si nechám zbytek."</p>

<p>Medailonky na Zaidině čestném řetěze se zhouply, jak zavrtěla hlavou. „Talaan a Metarra jsou stále učednice. Musejí se vrátit kvůli výcviku. Ostatní mají taky povinnosti. Čtyři lze postrádat, dokud koruna nebude tvá."</p>

<p>Odsud to už byla jenom věc smlouvání. Elain nečekala, že si ponechá učednice, a hledačky větru klanových paní vln taky nemohly zůstat, což čekala. Většina paní vln používala své hledačky větru a mistry meče jako blízké poradce, a odloučily by se od nich asi stejně snadno jako ona od Birgitte. Zaida se snažila vyjmout také ostatní, jako třeba hledačky větru sloužící na velkých plavidlech, jenomže tím by výjimka platila na příliš velký počet, a Elain odmítla, a odmítla slevit ze svých požadavků, dokud Zaida nesleví ze svých. Což ta žena udělala pomalu a velice neochotně. Ale ne tak pomalu, jak Elain čekala. Paní vln tuhle dohodu očividně potřebovala tolik, jako ona potřebovala ženy, které budou setkávat průchody.</p>

<p>„Pod Světlem, je dohodnuto," mohla konečně říci, políbila si konečky pravé ruky a přitiskla je Zaidě na rty. Aviendha se zubila, očividně to na ni udělalo dojem. Birgitte udržovala hladkou tvář, ale pouto hlásilo, že nemůže uvěřit, že z toho Elain vyšla tak hladce.</p>

<p>„Je dohodnuto, pod Světlem," zamumlala Zaida. Její prsty na Elaininých rtech byly mozolnaté, i když už mnoho let nemusela tahat lana. Tvářila se docela spokojeně na ženu, jež se vzdala devíti ze čtrnácti hledaček větru, o něž se jednalo. Elain napadlo, kolik z těch devíti bude žen, jimž Seanchané v Ebú Daru zničili plavidla. Ztráta lodi byla mezi Atha'an Miere vážná věc, ať byl důvod jakýkoliv, a možná i důvod chtít se ještě chvíli držet mimo domov. Na tom ale nezáleželo.</p>

<p>Chanelle se tvářila ponuře, potetované ruce zatínala do kolen, jenomže ne tak ponuře, jak by se dalo čekat na ženu Mořského národa, která bude muset ještě chvíli zůstat na souši. Měla velet hledačkám větru, jež tu zůstanou, a nelíbilo se jí, že Zaida přistoupila na to, že nad ní mají být Elain a Birgitte. Mořský národ už se nebude nosit po paláci, jako by mu patřil, a činit požadavky nalevo napravo. Jenže Elain tušila, že Zaida na tuto schůzku přišla s vědomím, že zde bude muset několik svých žen nechat, a Chanelle přišla s vědomím, že jim bude velet. Na tom také nezáleželo, ani na tom, jaké výhody si Zaida myslela, že získala, aby jí to pomohlo stát se paní lodí. A že si to myslela, bylo jasné jako sklo. Záleželo jenom na tom, že Caemlyn nebude hladovět. Na tom a na... na tom, že ten <emphasis>zatracený </emphasis>oheň na západě ještě plane. Ne, ona se stane královnou a nemohla se chovat jako zamilovaná holka. Caemlyn a Andor byly to jediné, na čem jí <emphasis>mohlo </emphasis>záležet.</p><empty-line /><p>KAPITOLA TŘINÁCTÁ</p>

<p><strong><emphasis>Hlavy rodů</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Zaida a hledačky větru odešly, půvabné a navenek klidné, ale téměř stejně málo obřadně, jako vstoupily, jen s přáním, aby na Elain svítilo Světlo a byla v bezpečí. Na Atha'an Miere to bylo jako vyběhnout beze slova. Elain usoudila, že pokud se Zaida opravdu chce stát příští paní lodí, má soupeřku, jíž hodlá vypálit rybník. Pro Andor mohlo být dobře, že Zaida usiluje o trůn Atha'an Miere, nebo jak to Mořský národ nazýval. Dohoda nedohoda, bude si už nadosmrti pamatovat, že jí Andor pomohl, a to by mělo být dobře. I když pokud neuspěje, její soupeřka bude zase vědět, koho Andor podpořil. Přesto to bylo samé kdyby a možná. Tady a teď bylo něco úplně jiného.</p>

<p>„Nečekám, že někdo bude hrubý na vyslance," začala tiše, jakmile se za nimi zavřely dveře, „ale v budoucnu očekávám, že budu mít ve svých komnatách soukromí. Ani vyslanci sem prostě nesmějí jen tak vrazit. Je to jasné?"</p>

<p>Rasoria kývla, tvář ztuhlou, ale podle barvy na tvářích se cítila pokořeně, že sem nechala Mořský národ jen tak vrazit, stejně jako Birgitte, a pouto se... <emphasis>kroutilo... </emphasis>až Elain cítila, jak i jí rozpaky rudnou tváře. „Neudělaly jste nic špatně, ne tak úplně, ale ať už se to nikdy nestane." Světlo, teď mluvila jako hňup! „Už o tom nebudeme mluvit," dodala škrobeně. Ach, <emphasis>Světlo spal </emphasis>Birgitte <emphasis>i</emphasis> to pouto! <emphasis>Musely </emphasis>by se Zaidou zápasit, aby ji zastavily, ale přidat hluboké pokoření k bolení hlavy druhé ženy, bylo jako vršit urážku na zranění! A Aviendha neměla právo se zubit tak... tak <emphasis>vlezle. </emphasis>Elain nevěděla, kdy nebo jak její sestra zjistila, že se na Birgitte občas odrážejí pocity té druhé, ale celé jí to připadalo ohromně zábavné. Občas mívala pěkně protivný smysl pro humor.</p>

<p>„Myslím, že se vy dvě jednou roztečete," prohlásila, škytajíc smíchy. „Ale tys už ten žert provedla, Birgitte Trahelion." Birgitte se na ni zamračila, náhlý strach potlačil rozpaky, a zatvářila se tak nevinně, až hrozilo, že jí vypadnou oči z důlků.</p>

<p>Lepší se neptat, usoudila Elain. Když člověk začne klást otázky, říkávala Lini, tak musí vyslechnout odpovědi, ať chce, nebo ne. A ona to nechtěla slyšet, když Rasoria zírala na dlažbu a ostatní gardistky v místnosti zapomněly předstírat, že neposlouchají. Nikdy si neuvědomila, jak vzácné je soukromí, dokud ho úplně neztratila. Nebo skoro úplně. „Hodlám teď dokončit koupel," pronesla klidně. Krev a popel, jaký žert jí to Birgitte <emphasis>provedla? </emphasis>Nemohlo to být nic vážného, když dosud nevěděla, o co šlo.</p>

<p>Naneštěstí voda v lázni vychladla, tedy byla vlažná. Rozhodně se jí nechtělo do ní sedat. Ještě chvilka ve vodě by byla skvělá, ale neměla čas čekat, až vany vědro po vědru vyprázdní a přinesou další horkou vodu. Celý palác už musel vědět, že je zpátky, a první panská a první úředník budou chtít podat hlášení, zvlášť když byla den pryč. Povinnost byla před potěšením, pokud měla vládnout zemi. A dvojnásob to platilo pro někoho, kdo se teprve pokoušel získat trůn.</p>

<p>Aviendha si sundala ručník z hlavy a roztřásla si vlasy. Zřejmě se jí ulevilo, že nebude muset znovu lézt do vody. Vydala se k převlékárně, a než došla ke dveřím, shodila župan. Než se tam dostaly Elain a komorné, už byla skoro oblečená. Jen s několika protesty nechala Naris tu práci dodělat, i když už jí zbývala jenom těžká vlněná sukně. Vzápětí komornou zase odehnala a tkanice po kolena vysokých holínek si zavázala sama.</p>

<p>Elain to neměla tak snadné. Pokud se neobjevilo něco naléhavého, cítila se Essande znevážena, když s ní neprobrala výběr šatů. U blízkých služebníků bylo třeba neustále zachovávat jemnou rovnováhu. S výjimkou osobního sluhy věděli víc o jejích tajemstvích, než si myslela, že vědí, a viděli ji v tom nejhorším stavu, mrzutou, unavenou, jak pláče do polštáře, vzteká se a trucuje. Úcta musela platit na obě strany, jinak byla situace nezvládnutelná. A tak si Aviendha sedla na lavici a nechala si od Naris učesat vlasy, než se Elain rozhodla pro prosté šedé šaty z jemné vlny, se zelenou výšivkou na vysokém límci a rukávech a podšité černou liškou. Ne že by se nemohla rozhodnout, jenže Essande jí pořád předhazovala hedvábí podšité perlami, safíry nebo ohnivými opály, každé šaty zdobenější než ty předchozí. I když trůn ještě Elain nepatřil, Essande chtěla, aby se každý den oblékala jako královna k audienci.</p>

<p>To mělo smysl v dobách, kdy každý den přicházely delegace kupců se svými peticemi nebo s projevy úcty, zvláště cizinci, kteří doufali, že potíže v Andoru neovlivní jejich obchod. Staré rčení, že ten, kdo drží Caemlyn, drží Andor, nebylo nikdy tak docela pravdivé, a v očích kupců naděje, že skutečně získá trůn, zmizely, když k branám dorazilo Arymillino vojsko. Rody stojící na každé straně si dokázali spočítat stejně snadno jako peníze. Dokonce i andorští kupci se teď královskému paláci vyhýbali a drželi se pokud možno ve Vnitřním Městě, aby si nikdo nemyslel, že přišli do paláce, a bankéři přicházeli zahalení a v anonymních kočárech. Nikdo jí nepřál nic zlého, to věděla, a zcela jistě ji nikdo nechtěl rozzlobit, ale taky teď nechtěli rozzlobit Arymillu. Nicméně bankéři chodili dál a zatím neslyšela, že by někteří kupci předkládali petice Arymille. To by byla první známka, že je její věc ztracená.</p>

<p>Dostat se do šatů trvalo téměř dvakrát déle, než mělo, poněvadž Essande dovolila, aby Elain pomáhala Sephanie. Holka celou dobu supěla, jak zatím nebyla zvyklá oblékat někoho cizího, a bála se, aby pod Essandiným dohledem neudělala nějakou chybu. Mnohem víc, než aby neudělala nějakou chybu před svou paní, usoudila Elain. Kvůli úzkosti byla ještě neohrabanější, z toho byla ještě nervóznější a kvůli tomu se ještě víc bála, že udělá chybu, takže výsledkem bylo, že byla pomalejší, než kdy byla ta křehká stařena. Konečně Elain seděla naproti Aviendze a nechala si od Essande učesat vlasy. Podle Essandina názoru dovolit holce přetáhnout Elain spodničku přes hlavu nebo jí zapnout knoflíčky byla jedna věc, jenže riskovat, že jí některá zcuchá vlasy, bylo něco zcela jiného.</p>

<p>Ale než ji pořádně učesala, objevila se ve dveřích Birgitte. Essande frkla a Elain si uměla živě představit, jak se šklebí. Essande připustila, aby byla Birgitte přítomná při koupání, i když neochotně, ale převlékárna byla posvátná.</p>

<p>Po Birgitte nesouhlas komorné jen sklouzl. Obvykle se nesnažila na Essande tlačit víc, než Elain vyžadovala. „Vrátila se Dyelin, Elain. Přivedla společnost. Hlavy rodů Mantearů, Haevinů, Gilyardů a Northanů." Z pouta mezi nimi se z nějakého důvodu nesl zmatek a podráždění.</p>

<p>I když ji kvůli Birgitte bolela hlava, Elain by byla skákala radostí. Kdyby neměla Essande hřeben v jejích vlasech, možná že by to byla udělala. Čtyři! Nečekala, že Dyelin bude mít takový úspěch. Doufala v to, modlila se, ale nečekala to, rozhodně ne jenom za jeden krátký týden. Pravdou bylo, že si byla jistá, že se Dyelin vrátí s prázdnýma rukama. Se čtyřmi rody na tom byla stejně jako Arymilla. Žralo ji pomyšlení, že je „na tom stejně" jako ta hloupá ženská, ale taková byla pravda. Mantearové, Haevinové, Gilyardové a Northanové. Proč ne Candraedové? To byl pátý rod, za kterým chtěla Dyelin zajít. Ne. Má další čtyři rody a <emphasis>nebude </emphasis>se rozčilovat kvůli tomu, že jí jeden schází.</p>

<p>„Zabav je ve formálním pokoji, než tam dojdu, Birgitte." Malý obývací pokoj stačil pro Zaidu - doufala, že si paní vln nevšimla té urážky - ale čtyři hlavy rodů vyžadovaly více. „A požádej první panskou, ať jim zařídí komnaty." Komnaty. Světlo! Bude třeba vyhodit Atha'an Miere z jejich, aby udělali místo. Dokud neodejdou, na většině postelí, kde nespali dva lidé, spali tři. „Essande, myslím, že to zelené hedvábí se safíry. A safíry taky do vlasů. Velké safíry."</p>

<p>Birgitte odešla, stále zmatená a rozčilená. Proč? Určitě si nemyslela, že měla nechat <emphasis>Dyelin </emphasis>vychladnout kvůli Zaidě? Světlo, teď byla zmatená kvůli tomu, že se Birgitte cítila zmatená. Pokud to tak bude pokračovat, skončí obě v mrákotách! Když se dveře zavřely, Essande došla k nejbližší skříni a usmívala se přímo vítězoslavně.</p>

<p>Elain se podívala na Aviendhu, která zahnala Naris s hřebenem a skládala si šedý šátek, aby si mohla převázat vlasy, a usmála se. Potřebovala něco, aby se jí přestala točit hlava. „Možná by sis měla vzít hedvábí a drahokamy, Aviendho, jenom teď," pronesla mírně škádlivým tónem. „Dyelin to pochopitelně nebude vadit, jenže ostatní nejsou na Aiely zvyklí. Mohli by si myslet, že chci pobavit podruhyni."</p>

<p>Myslela to jako vtip - kvůli šatům si ze sebe tropily žerty pořád, a Dyelin se na Aviendhu dívala křivě, ať měla na sobě cokoliv - ale její sestra se zamračila na skříně, pak kývla a odložila šátek na podušku se střapci. „Hlavně aby to na ty hlavy rodů udělalo správný dojem. Nemysli si, že to budu dělat pořád. Je to laskavost pro tebe."</p>

<p>Na někoho, kdo jen dělá laskavost, se v šatech, které jí Essande vyndala, přebírala s dost velkým zájmem, než se rozhodla pro tmavomodré, sametové, zeleně prostřihávané, a stříbrnou síťku na vlasy. Byly to její šaty, ušité jen pro ni, ale od příchodu do Caemlynu se jim vyhýbala, jako by se v nich hemžili jedovatí pavouci. Uhladila si rukáv a zaváhala, jako by se ještě nerozhodla, a potom nechala Naris, aby jí pozapínala perleťové knoflíčky. Když jí Elain nabídla smaragdy, jež by se k ní báječně hodily, odmítla a nechala si stříbrný náhrdelník a těžký slonovinový náramek, ale na poslední chvíli si na rameno připjala jantarovou želvu.</p>

<p>„Nikdy nevíš, kdy se ti bude hodit," prohodila. „Lepší být v bezpečí než litovat," souhlasila Elain. „Ty barvy ti ohromně sluší." Byla to pravda, ale Aviendha se začervenala. Pochvaly týkající se toho, jak skvěle střílí z luku nebo jak rychle běhá, brala, jako by jí patřily, ale těžko se srovnávala s tím, že je krásná. To k ní sice také patřilo, ale až donedávna to přecházela.</p>

<p>Essande nesouhlasně vrtěla hlavou, protože netušila, že brož je <emphasis>angrial. </emphasis>Jantar se k modrému sametu moc nehodil. Nebo to možná bylo kvůli Aviendžinu noži, který si zastrčila za zelený sametový pásek. Bělovlasá žena se ujistila, že Elain má malou dýku se safíry na pochvě a jílci pověšenou na zlatém opasku. Všechno muselo být přesné, aby se to setkalo s Essandiným schválením.</p>

<p>Rasoria sebou prudce trhla, když Aviendha vstoupila do předpokoje v hedvábí a s vysokým límcem. Gardistky ji dosud neviděly v ničem jiném než v aielském. Aviendha se mračila, jako kdyby se byly zasmály, a popadla svůj nůž, ale její pozornost naštěstí odvrátil plátnem zakrytý tác na servírovacím stolku u zdi. Zatímco se oblékaly, donesli Elain oběd. Aviendha sundala modře pruhované plátno a snažila se Elain přimět k jídlu, usmívala se a poukazovala, jak sladké budou dušené sušené švestky, a vykřikovala nad kousky vepřového v jíše. Vypadaly spíš jako průhledné plátky. Rasoria si odkašlala a připomněla, že oheň ve větším obývacím pokoji hezky hoří. Moc ráda urozené paní Elain podnos odnese. Všichni se snažili zajistit, aby Elain správně jedla, i když v názoru na to, co je „správné", se dost lišili, ale tohle bylo směšné. Ten tác tu stál už nějakou dobu. Jícha se srazila do hmoty, která by se v misce udržela, kdyby ji obrátila vzhůru nohama!</p>

<p>Čekaly na ni hlavy čtyř rodů a už čekaly dost dlouho. Taky to řekla, ale navrhla, že je dvě nechá najíst, pokud mají hlad. Vlastně naznačila, že by mohla trvat na tom, aby se najedly. To stačilo, aby Aviendha přehodila plátno přes podnos a otřásla se, a Rasoria také dál nemarnila čas.</p>

<p>Ledovou chodbou do formálního pokoje to byla jen krátká cesta, a jediné, co se tu, kromě nich, hýbalo, byly jasně barevné zimní nástěnné koberce, vlnící se v průvanu, ale gardistky kolem Elain a Aviendhy vytvořily kruh a dávaly pozor, jako by čekaly trolloky. Elain dalo práci přesvědčit Rasorii, že pokoj není třeba prohlížet, než tam vstoupí. Gardistky jí sloužily a poslouchaly, ale také měly za úkol ji udržet naživu, a kvůli této povinnosti uměly být stejně tvrdohlavé jako Birgitte ohledně toho, jestli je zrovna strážcem, hlavním kapitánem nebo starší sestrou. Po tom incidentu se Zaidou by Rasoria nejspíš chtěla, aby urození pánové a paní, čekající uvnitř, odevzdali zbraně! Hrozba jíchou k tomu taky mohla trochu přispět. Ale po krátkém dohadování Elain a Aviendha vedle sebe propluly širokými dveřmi a bez doprovodu. Ale Elain její uspokojení nevydrželo dlouho.</p>

<p>Formální pokoj byl velký, aby se sem docela pohodlně vešlo několik desítek lidí, s tmavým deštěním a vrstvami koberců a s křesly s vysokými opěradly, postavenými do půlkruhu před vysokým krbem z bílého mramoru s červenými žilkami. Zde se přijímali důležití hodnostáři s většími poctami než při audienci před trůnem, protože to tu bylo soukromější. Polena v krbu hořela, ale oheň ještě nestačil celou místnost vyhřát, i když to určitě nebyl důvod, proč měla Elain pocit, že dostala ránu do břicha. Už pochopila, proč je Birgitte tak zmatená.</p>

<p>Když vstoupily, Dyelin se otočila od ohně, nad nímž si hřála ruce. Byla to žena s výraznou tváří, s jemnými vráskami v koutcích očí a pár šedinami ve zlatých vlasech. Ona se nezdržovala převlékáním a stále na sobě měla tmavošedé jezdecké šaty, se skvrnami na lemu. Místo pukrlete jen ohnula krk a nepatrně pokrčila kolena, ale nemínila to jako nezdvořilost. Dyelin věděla, kdo je, stejně jistě jako Zaida - jejím jediným šperkem byl malý zlatý špendlík ve tvaru taravinské sovy a dubu na rameni, jasné vyhlášení, že hlava rodu Taravin víc nepotřebuje - a přesto téměř zemřela, aby dokázala svou věrnost Elain. „Má paní Elain," začala formálně, „je mi ctí představit ti urozeného pána Perivala, hlavu rodu Mantear."</p>

<p>Hezoučký zlatovlasý chlapec v prostém modrém kabátě odskočil od krasohledu na zlaceném podstavci, vyšším, než byl sám. V ruce držel stříbrný pohár. Elain doufala, že v něm není víno, nebo aspoň víno hodně ředěné. Na servírovacím stolku se nacházelo několik podnosů se džbány a poháry. A zdobený čajník, o němž věděla, že je v něm skoro voda. „Je mi potěšením, má paní Elain," zapípal kluk celý rudý a podařila se mu celkem slušná, byť trochu neohrabaná poklona s rukou na meči u pasu. Ta zbraň na něj byla trochu moc dlouhá. „Rod Mantear stojí za rodem Trakandů." Omámeně opětovala jeho zdvořilost a automaticky roztáhla sukně.</p>

<p>„Urozená paní Catalyn, hlava rodu Haevin," pokračovala Dyelin.</p>

<p>„Elain," zamumlala tmavooká mladá žena po jejím boku, dotkla se tmavozelených rozdělených suknic a nepatrně se snížila, což mohlo být pukrle, nebo jen napodobovala Dyelin. Nebo se možná chtěla vyhnout tomu, aby se bradou nepíchla o velkou smaltovanou brož na vysokém límci svých šatů, s modrým medvědem Haevinů. Vlasy měla zachycené do stříbrné síťky, na níž se také skvěl modrý medvěd, a měla i velký pečetní prsten. Snad byla trochu moc pyšná na svůj rod. Přes svou chladnou povýšenost byla ženou jen ze zdvořilosti, na tvářích ještě měla dětský tuk. „Haevinové stojí za Trakandy, očividně, protože jinak bych tu nebyla."</p>

<p>Dyelin nepatrně stiskla rty a vrhla po děvčeti tvrdý pohled, který Catalyn ignorovala. „Urozený pán Branlet, hlava rodu Gilyard."</p>

<p>Další kluk, tenhle s neposlušnými černými kudrnami, v zeleném kabátě se zlatou výšivkou na rukávech, který spěšně odložil pohár s vínem, jako by nebyl rád, že ho s ním někdo vidí. Modré oči měl příliš velké a málem si při pokloně zakopl o meč. „Je mým potěšením říci, že rod Gilyard stojí za Trakandy, urozená paní Elain." V polovině věty mu hlas přeskočil z fistule do basu a on se začervenal ještě víc než Perival.</p>

<p>„A urozený pán Conail, hlava rodu Northan."</p>

<p>Conail Northan se zazubil přes okraj stříbrného poháru. Byl vysoký a hubený, v šedém kabátě s poněkud krátkými rukávy, takže mu vyčnívala kostnatá zápěstí, měl podmanivý úsměv, veselé hnědé oči a orlí nos. „Tahali jsme slámky kvůli pořádku při představování a já si vytáhl tu nejkratší. Northanové stojí za Trakandy. Nemůžeme dovolit, aby trůn získala husa jako Arymilla." On svůj meč zvládal a alespoň on byl dospělý, i když pokud mu bylo moc přes šestnáct, snědla by Elain jeho holínky <emphasis>i </emphasis>se stříbrnými špornami.</p>

<p>Jejich mládí pochopitelně nebylo překvapením, jenže čekala, že Conail bude mít po boku nějakého šedivého dědka, aby mu radil, a ostatním budou přes rameno koukat poručníci. V místnosti kromě Birgitte ale nikdo nebyl. Ta stála před oknem, ruce zkřížené na prsou, a v jasném poledním slunci, proudícím do místnosti čistým sklem, vypadala jako silueta nelibosti.</p>

<p>„Trakandové vás všechny vítají a já vás všechny vítám," pravila Elain a potlačila úlek. „Na vaši podporu nezapomenu a Trakandové nezapomenou." Něco z jejího zděšení ale muselo proniknout navenek, protože Catalyn stiskla rty a zablýsklo se jí v očích.</p>

<p>„Já už poručníka nepotřebuji, jak jistě víš, Elain," procedila škrobeně. „Můj strýc, urozený pán Arendor, o svátku světel řekl, že jsem tak připravená, jak jenom můžu být, a můžu se zbavit otěží už teď, stejně jako za rok. Pravda, myslím, že chtěl mít víc volného času, aby mohl jezdit na lov, dokud to ještě zvládne. Vždy miloval štvanice a už je dost starý." Znovu přešla Dyelinino zamračení. Arendor Haevin a Dyelin byli zhruba stejně staří.</p>

<p>„Já taky nemám poručníka," ozval se Branlet nejistě a hlas měl skoro stejně vysoký jako Catalyn.</p>

<p>Dyelin se na něho soucitně podívala a shrnula mu vlasy z čela. Okamžitě mu zase spadly dopředu. „Mayv si byla vyjet sama, jak to ráda dělala, a její kůň šlápl do psouní nory," vysvětlovala tiše. „Než ji našli, bylo už příliš pozdě. Došlo k nějakým... debatám... ohledně toho, kdo má zaujmout její místo."</p>

<p>„Hádali se kvůli tomu tři měsíce," zamumlal Branlet. Chvilku vypadal mladší než Perival, chlapec snažící se stát si na svém, s nímž nikdo nemůže strkat. „Nemám to nikomu říkat, ale tobě to povím. Královnou máš být ty."</p>

<p>Dyelin položila Perivalovi ruku na rameno a on se hned narovnal, i když byl menší než ona. „S urozeným pánem Perivalem tu měl být urozený pán Willin, ale léta ho tíží. Věk nás nakonec dohoní všechny." Vrhla další pohled na Catalyn, ale holka si prohlížela Birgitte a špulila rty. „Mám ti od Willina vyřídit, že tě pozdravuje a taky ti posílá muže, jehož považuje za svého syna."</p>

<p>„Strýc Willin mi řekl, že mám hájit čest Mantearů a Andoru," pravil Perival soustředěně, jak jen dítě může být. „A já se o to budu snažit, Elain. Budu se velice snažit."</p>

<p>„Jsem si jistá, že se ti to podaří," ujistila ho Elain a podařilo se jí do hlasu dostat trochu milý tón. Nejradši by je všechny vyhodila a položila několik důrazných otázek Dyelin, ale teď to ještě udělat nemohla. Bez ohledu na věk byli všichni hlavami velmi mocných rodů a ona jim musela nabídnout občerstvení a alespoň nějaký hovor, než se půjdou převléknout po cestě.</p>

<p>„Ona je opravdu hlavní kapitán královniny gardy?" zeptala se Catalyn, když Birgitte podala Elain šálek z tenkého modrého porcelánu s trochu zabarvenou horkou vodou. Holka mluvila, jako by tam Birgitte nebyla. Birgitte zvedla obočí, než odešla, ale Catalyn zřejmě měla velkou praxi v tom, jak si nevšímat toho, co nechtěla vidět. Z poháru vína v její baculaté ruce vycházela ostrá nasládlá vůně koření. V Elainině bídné náhražce čaje nebyla ani kapka medu.</p>

<p>„Ano, a taky můj strážce," řekla. Zdvořile. Tak připravená, jak jen kdy bude! Ta holka to nejspíš považovala za poklonu. Zasloužila by si výprask za hrubost, ale nemohla zpráskat hlavu rodu. Ne, když potřebovala její podporu.</p>

<p>Catalyn zalétla pohledem na Elaininy ruce, ale prsten s Velkým hadem její chladný výraz nezměnil. „Ony ti to daly? Neslyšela jsem, že bys byla povýšená na Aes Sedai. Myslela jsem, že tě Bílá věž poslala domů. Po smrti tvé matky. Nebo možná kvůli těm potížím ve Věži, o kterých jsme se doslechli. Jen si to představ, Aes Sedai se hašteří jako selky na trhu. Ale jak může být generál <emphasis>nebo </emphasis>strážce, když ani nemá meč? V každém případě má teta Evelle říká, že žena by měla nechat meč mužům. Vlastní koně si nekováš, když máš kováře, ani si nemeleš obilí, když máš mlynáře." Nepochybně citát od urozené paní Evelle.</p>

<p>Elain se ovládla, nevšímajíc si jenom chabě zastřených urážek. „Vojsko je generálovým mečem, Catalyn. Gareth Bryne říkal, že generál, který používá další čepel, si plete práci." To jméno na ni také neudělalo dojem. Dokonce i děti horníků v horách <emphasis>Oparů </emphasis>znaly jméno Gareth Bryne!</p>

<p>Vedle Elain se objevila Aviendha, jako kdyby ji nadchla příležitost promluvit si s tou holkou. „Meče nejsou k ničemu," prohodila sladce. Sladce! Aviendha! Elain si dosud nikdy neuvědomila, že se její sestra umí tak skvěle přetvařovat. Taky měla pohár svařeného vína. Bylo by příliš očekávat, že bude jen z lásky k sestře dál pít hořký čaj. „Měla by ses naučit zacházet s oštěpem. Taky s nožem a lukem. Birgitte Trahelion by se ti na dvě stě kroků trefila z luku mezi oči. Možná na tři sta."</p>

<p>„S oštěpem?" vydechla Catalyn chabě. A pak, trochu nevěřícně: „<emphasis>Oči</emphasis>?"</p>

<p>„Ještě ses neseznámila s mou sestrou," řekla Elain. „Aviendho, urozená paní Catalyn Haevin. Catalyn, Aviendha z Devíti údolí Taardadů." Možná to měla udělat obráceně, ale Aviendha <emphasis>byla </emphasis>její<emphasis> </emphasis>sestra a dokonce i hlava rodu se musela spokojit s tím, že ji představují sestře dědičky. „Aviendha je Aielanka. Studuje na moudrou."</p>

<p>Ta hloupá holka s trhnutím otevřela pusu a brada jí padala pořád víc, až vypadala jako ryba. Velmi uspokojivé. Aviendha se na Elain usmála a v zelených očích jí to pochvalně jiskřilo. Elain si podržela neutrální výraz, ale ráda by se taky zazubila.</p>

<p>Zvládnout ostatní bylo mnohem snazší, mnohem méně rozčilující. Perival a Branlet byli v Caemlynu skoro poprvé, natož v královském paláci, a stěží řekli dvě slova, pokud je z nich někdo nevypáčil. Conail si myslel, že to, že je Aviendha Aielanka, musí být vtip, a skoro skončil s jejím nožem v břiše, jak se nevázaně řehtal, ale naštěstí si myslel, že to je vtip taky. Aviendha se tvářila tak chladně, že kdyby měla své obvyklé šaty, vypadala by jako moudrá. V sametu vypadala ještě víc jako urozená paní u dvora, i když pořád sahala po noži. A Branlet pořád pokukoval po Birgitte. Elain chvíli trvalo, než si uvědomila, že ji pozoruje, jak chodí ve vysokých podpatcích - ty široké kalhoty byly kolem boků docela úzké - ale jen si povzdechla. Naštěstí si toho nevšimla Birgitte, a pouto by bylo Elain prozradilo, kdyby se to pokoušela skrývat. Birgitte se líbilo, když se na ni muži dívali. Dospělí muži. Elainině věci by moc neprospělo, kdyby její strážce naplácal Branletovi na zadek.</p>

<p>Hlavně chtěli vědět, jestli je Aes Sedai Reanne Corlyová. Nikdo z nich ještě neviděl sestru, ale mysleli si, že ona jí být musí, protože umí usměrňovat, a jedním krokem přenesla je a jejich ozbrojence přes sto mil. Byla to vhodná příležitost vyzkoušet si vyhýbavost, aniž by doslova lhala, podloženou prstenem s Velkým hadem. Lež by od začátku pošpinila její vztahy s touto čtveřicí, jenže těžko mohla doufat, že se klepy o tom, jak jí Aes Sedai pomáhají, dostanou k Arymille, zatímco bude vesele vykládat pravdu. Pochopitelně všichni čtyři jí honem vykládali, kolik ozbrojenců přivedli, dohromady přes tři tisíce, a skoro polovina z nich byli kušištníci a halapartníci, kteří byli zvlášť užiteční na hradbách. To byl dost velký počet, aby ho měly čtyři rody po ruce, když k nim přišla Dyelin, ale žádný rod nechtěl, aby v těchto časech zůstala jeho hlava bez ochrany. Když byl v sázce trůn, docházelo i na únosy. Conail to řekl se smíchem. Jemu zřejmě přišlo všechno k smíchu. Branlet kýval a prohraboval si vlasy. Elain napadlo, kolik z jeho mnoha tet, strýců, bratranců a sestřenic ví, že odešel, a co udělají, až to zjistí.</p>

<p>„Kdyby byla Dyelin ochotná počkat pár dní," ozvala se Catalyn, „mohla jsem přivést víc než dvanáct set mužů." To bylo potřetí ve třech větách, kdy se jí podařilo poukázat, že přivedla zdaleka největší oddíl. „Poslala jsem zprávu všem rodům zavázaným Haevinům."</p>

<p>„A já každému rodu zavázanému Normanům," dodal Conail. Pochopitelně s úsměvem. „Northanové nemohou povolat tolik mečů jako Haevinové či Trakandové - nebo Mantearové," dodal s úklonou Perivalovi, „ale každý, kdo vyjede, když orel zavolá, pojede na Caemlyn."</p>

<p>„V zimě moc rychle nepojedou," poukázal Perival klidně. Což bylo překvapivé, protože ho nikdo neoslovil. „Myslím, že ať uděláme cokoliv, budeme to muset zvládnout s tím, co máme teď."</p>

<p>Conail se zasmál, plácl mládence po rameni a rázně mu sdělil, aby přestal být tak pesimistický, protože každý muž se srdcem na pravém místě je na cestě do Caemlynu, aby podpořil urozenou paní Elain, ale Elain se dívala spíš na Perivala. Na okamžik se jí podíval do očí, než stydlivě sklopil zrak. Chlapec, ale věděl, do čeho se dostal, lépe než Conail nebo Catalyn, která jim znovu sdělila, kolik ozbrojenců přivedla <emphasis>a </emphasis>kolik Haevinů může povolat, jako kdyby všichni přítomní kromě Aviendhy nevěděli <emphasis>přesně, </emphasis>kolik mužů má každý rod k dispozici, jak ve cvičených vojácích, tak v sedlácích, kteří se ve válce případně chopili halapartny nebo píky, tak i ve vesničanech, jež bylo možné v případě potřeby povolat do zbraně. Nebo skoro přesně. Urozený pán Willin odvedl s mladým Perivalem dobrou práci. Teď ona musela dohlédnout na to, aby nepřišla vniveč.</p>

<p>Konečně přišel čas vyměnit si polibky. Branlet byl rudý až ke kořínkům vlasů a Perival upejpavě mrkal a Conail přísahal, že si už nikdy neumyje tvář. Catalyn Elain překvapivě zdráhavě ďobla do tváře, jako by jí právě došlo, že Elain přiznala, že Elain stojí nad ní, ale po chvíli si kývla a chladná pýcha jí opět obalila jako plášť. Jakmile byli všichni čtyři předáni komorným a sluhům, kteří je doprovodí do jejich komnat, o nichž Elain doufala, že je první panská již stačila připravit, Dyelin si dolila víno a s unaveným vzdechem se usadila do křesla.</p>

<p>„Nejlepší práce, jakou jsem kdy odvedla, že to říkám já. Candraeda jsem rovnou dostala z cesty. Nikdy by mě nenapadlo, že se Danine dokáže rozhodnout, a trvalo to jen hodinu, aby se ukázalo, že mám pravdu, i když jsem tam musela zůstat tři, abych ji neurazila. Ta ženská musí zůstávat v posteli do poledne, než se rozhodne, kterou stranou má slézt! Ostatní byli ochotní vidět, co je rozumné, stačila jen trocha přesvědčování. Nikdo s trochou zdravého rozumu nehodlá riskovat, že na trůn usedne Arymilla."</p>

<p>Chvíli se mračila do vína a pak na Elain upřela pohled. Nikdy neváhala říci, co si myslí, ať už si myslela, že Elain bude souhlasit nebo ne, a očividně v tom hodlala pokračovat i nadále. „Mohla to být chyba, vydávat tuhle rodinku za Aes Sedai, i když jsme to neřekly rovnou. To napětí je na ně možná příliš a všechny nás to ohrožuje. Dnes ráno, z důvodu, na který jsem nepřišla, panímáma Corlyová zírala a civěla, jako když nějaká holka přijde poprvé do města. Myslím, že se jí skoro nepodařilo splést průchod a dostat nás sem. To by bylo skvělé, všichni tam byli seřazení a připravení projet tou tajemnou dírou ve vzduchu a ona by se neobjevila. Nemluvě o tom, že bych pak uvízla v Catalynině společnosti na Světlo ví jak dlouho. Ohavné děcko! Má dobré jádro, kdyby si ji někdo na pár let vzal do ruky, ale dostala do vínku dvojnásobnou dávku toho jedovatého haevinského jazyka."</p>

<p>Elain zaskřípala zuby. Věděla, jak kousaví Haevinové umějí být. Celá famílie se tím <emphasis>pyšnila! </emphasis>Catalyn rozhodně. A Elain už byla unavená vysvětlovat, co dnes mohlo vyděsit každou ženu, která dokázala usměrňovat. Už byla unavená, jak se jí pořád připomínalo to, co se snažila ignorovat. Ten <emphasis>zatracený </emphasis>oheň na západě stále plál, což bylo naprosto nemožné jak pro jeho velikost, tak pro délku trvání. Celé hodiny se ani nezměnil! <emphasis>Každý, </emphasis>kdo usměrňoval tak dlouho bez odpočinku, už <emphasis>musel </emphasis>padnout únavou. A Rand zatracený al'Thor byl přímo tam, v srdci toho všeho. Byla si tím jistá. Žil, ale z toho mu jenom chtěla nafackovat, že ji nutí to snášet. No, <emphasis>on </emphasis>tu na fackování nebyl, ale –</p>

<p>Birgitte praštila stříbrným pohárem na stůl tak tvrdě, že víno nastříkalo všude. Nějaká pradlena se určitě dost zapotí, aby dostala tu skvrnu z jejího rukávu. Komorná bude dřít celé <emphasis>hodiny, </emphasis>aby stůl znovu vyleštila. „Děti!" štěkla. „Lidi budou umírat kvůli tomu, jak se rozhodnou, a jsou to proklatý děti, a Conail je ze všech nejhorší! Slyšelas ho, Dyelin. On chce vyzvat <emphasis>Arymillinýho </emphasis>šampiona jako zatracenej Artuš Jestřábí křídlo! Jestřábí křídlo nikdy nebojoval s žádným proklatým šampionem, a už když byl mladší než <emphasis>uroze</emphasis><emphasis>nej pán </emphasis>Northan, věděl, že jenom idioti dají suchý z nosu za nějakej souboj, ale Conail si myslí, že Elain získá její proklatej trůn svým proklatým mečem!"</p>

<p>„Birgitte Trahelion má pravdu," přisadila si Aviendha, ruce zaťaté do sukní. „Conail Norman <emphasis>je</emphasis> hlupák! Ale jak může někdo tyhle děti následovat do tance oštěpů? Jak po nich někdo může chtít, aby velely?"</p>

<p>Dyelin si je obě prohlédla a jako první odpověděla Aviendze. Aviendžiny šaty ji očividně mátly, ale ji mátlo už to, že se Aviendha s Elain navzájem adoptovaly za sestry, a hlavně to, že Elain má aielskou přítelkyni. Že se Elain rozhodla zvát tuto přítelkyni na jejich porady, docela snášela. I když ne bez toho, aby to dala najevo. „Já se stala hlavou rodu Taravin v patnácti, když můj otec padl v jedné šarvátce v altarských bažinách. Dva moji mladší bratři zemřeli, když zaháněli murandské zloděje dobytka, v tomtéž roce. Naslouchala jsem rádcům, ale já jsem říkala taravinským jezdcům, kde udeřit, a Altařany a Muranďany jsme naučili hledat si něco k ukradení jinde. Doba volí, kdy musejí děti dospět, Aviendho, ne my, a v těchto časech hlava rodu, která je ještě dítě, už nemůže <emphasis>být </emphasis>dítětem.</p>

<p>A k tobě, urozená paní Birgitte," pokračovala suše. „Tvůj jazyk je, jako obvykle... ostrý." Neptala se, odkud toho Birgitte tolik ví o Artuši Jestřábí křídlo, věci, které neznali ani historikové, ale pochvalně si ji prohlížela. „Branlet a Perival se budou řídit mou radou a myslím, že i Catalyn, jakkoliv lituji času, který budu muset s tou holkou strávit. Co se Conaila týče, není to první muž, který si myslí, že je neporazitelný a nesmrtelný. Jestli ho nedokážeš udržet na uzdě jako hlavní kapitán, tak ti radím, zkus se před ním projít. Podle toho, jak si prohlížel ty tvoje spodky, za tebou půjde kamkoliv."</p>

<p>Elain... setřásla... čirý vztek. Nebyl to její vztek, a ona se spíš zlobila na Dyelin a na Birgitte, že vylila víno. Byl to Birgittin vztek. Ona nechtěla vrazit Randovi pár facek. No, chtěla, ale na tom nezáleželo. Světlo, Conail se díval i na Birgitte? „Jsou to hlavy svých rodů, Aviendho. Nikdo z jejich rodů by mi nepoděkoval, kdybych se k nim chovala jinak. Zdaleka ne. Muži, kteří za ně jezdí, budou bojovat, aby je udrželi naživu, ale pojedou za Perivala, Branleta, Conaila a Catalyn, ne za mě. Protože oni <emphasis>jsou </emphasis>hlavy rodů." Aviendha se zamračila a zkřížila ruce, jako by hledala loktuší, ale potom kývla. Náhle a neochotně - mezi Aiely nikdo nezískal tak významné postavení bez dlouholetých zkušeností a schválení moudrých - ale kývla.</p>

<p>„Birgitte, budeš s nimi muset jednat jako hlavní kapitán s hlavou rodu. Bílé vlasy neznamenají, že je člověk moudrý, a rozhodně by kvůli tomu nebylo snazší s nimi jednat. Pořád by měli vlastní názory, a podložené léty zkušeností, a nejspíš by si byli desetkrát jistější, že vědí, co je třeba udělat, lépe než ty. Nebo já." Dalo jí práci nemluvit ostře, a Birgitte to nepochybně poznala. Alespoň vztek proudící přes pouto zeslábl. Byl jen ovládaný, nezmizel - Birgitte těšilo, když se na ni muži dívali, tedy když to chtěla, ale rozhodně <emphasis>neměla </emphasis>ráda, když někdo říkal, že se snaží upoutat jejich pozornost - ale i tak znala nebezpečí pro obě, kdyby dala svým pocitům volný průchod.</p>

<p>Dyelin se napila vína a prohlížela si Birgitte. Jen hrstka lidí znala pravdu, kterou Birgitte chtěla udržet v tajnosti, a Dyelin mezi nimi nebyla, ale Birgitte byla dost neopatrná, tu a tam jí něco uklouzlo, takže si starší žena byla jistá, že za jejíma modrýma očima se skrývá nějaké tajemství. Jen Světlo vědělo, co by si myslela, kdyby tuhle hádanku rozluštila. A tak byly ty dvě jako olej a voda. Dokázaly se hádat kvůli tomu, co je nahoře a co dole, a rozhodně se hádaly kvůli kde čemu. Tentokrát si Dyelin očividně myslela, že vyhrála na celé čáře.</p>

<p>„Ať je to, jak chce, Dyelin," pokračovala Elain, „byla bych raději, kdybys s nimi přivedla jejich rádce. Co se stalo, stalo se, ale hlavně mi dělá starosti Branlet. Jestliže mě Gilyardové obviní, že jsem ho unesla, mohlo by to být horší než dřív."</p>

<p>Dyelin jen mávla rukou. „Ty Gilyardy moc dobře neznáš, viď? S tím, jak se hádají mezi sebou, si možná ani nevšimnou, že je kluk pryč, až do léta, a jestli ano, nikdo nepopře, co udělal. Nikdo z nich nepřizná, že se dohadovali, kdo má být jeho poručníkem, takže na něho zapomněli dávat pozor. A za druhé, nikdo z nich nepřizná, že jsem se s nimi předem neporadila. V každém případě by se Gilyardové raději postavili za Zaidu než za Marne, a Arawny a Sarandy nemají o moc raději."</p>

<p>„Doufám, že máš pravdu, Dyelin, protože tě určuji, abys jednala s každým rozzlobeným Gilyardem, který se tu objeví. A zatímco budeš radit ostatním třem, můžeš dohlídnout na Conaila, aby neudělal nějakou vyloženou pitomost."</p>

<p>Přes všechny řeči sebou Dyelin při prvním příkazu trhla. Z toho druhého si povzdechla.</p>

<p>Birgitte se zasmála nahlas. „Když budeš mít potíže, půjčím ti spodky a holínky a můžeš se před ním projít."</p>

<p>„Některé ženy," zamumlala Dyelin do vína, „dokážou chytit rybu a stačí jim jen nahodit, urozená paní Birgitte. Jiné ženy musejí tahat návnadu po celém rybníce." To rozesmálo Aviendhu, ale Birgitte se zase navztekala.</p>

<p>Do místnosti zavál studený vzduch, když se náhle otevřely dveře a vstoupila Rasoria a postavila se do pozoru. „Přišla první panská a první úředník, má paní Elain," ohlásila. Ke konci jí hlas zakolísal, když zachytila náladu v místnosti.</p>

<p>Tu by zachytila i slepá koza, když se Dyelin tvářila jako kočka u krajáče se smetanou a Birgitte se mračila na ni i na Aviendhu, a Aviendha si vybrala právě tuhle chvíli, aby si připomněla, že Birgitte <emphasis>je</emphasis> Birgitte Stříbrný luk, což v tomto případě znamenalo, že civěla na podlahu, celá nesvá, jako kdyby se vysmála moudré. Elain si občas přála, aby její přítelkyně všechny vycházely s Aviendhou stejně dobře jako ona, jenomže občas se jim podařilo do sebe narazit, a ona usoudila, že víc od skutečných lidí prostě žádat nemůže. Dokonalost patřila jenom do knih a mnoha kejklířských příběhů.</p>

<p>„Pošli je dál," nakázala Rasorii. „A neruš nás, pokud nedojde k útoku na město. Pokud to nebude důležité," opravila se. V příbězích žena, jež vydala takový rozkaz, vždycky skončila špatně. Občas se mohl člověk poučit i z příběhů, když chtěl.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>Slovníček</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Poznámka k datování v tomto slovníčku</p>

<p>Od Rozbití světa byly použity tři systémy zaznamenávání dat. První zaznamenává roky Po Rozbití světa (PR). Jelikož však panoval v letech Rozbití a několika následujících téměř dokonalý zmatek a protože tento kalendář byl přijat téměř sto let po Rozbití, byl jeho začátek stanoven uměle. Po skončení trollockých válek bylo mnoho záznamů ztraceno. Bylo jich tolik, že vznikl spor o přesné datování podle starého systému. Proto byl zaveden nový kalendář, který se datuje od konce válek a oslavuje domnělé osvobození světa od hrozby trolloků. Tento druhý kalendář zaznamenává každý rok jako Svobodný rok (SR). Po rozsáhlém ničení, rozbíjení a rozvratu, způsobeném stoletou válkou, vznikl třetí kalendář. Tento kalendář, zaznamenávající léta Nové éry (NE), se používá v současné době.</p>

<p><strong>Arad Doman: </strong>Stát na pobřeží Arythského oceánu, v současné době zmítaný občanskou válkou a válkami proti těm, kteří se přidali k Draku Znovuzrozenému. Hlavním městem je Bandar Eban. V Arad Domanu volí vladaře (krále nebo královnu) rada hlav kupeckých cechů (kupecká rada), složená téměř výhradně z žen. Vladař musí být urozeného rodu, ne kupec, a je volen doživotně. Legálně má absolutní moc, může však být sesazen tříčtvrtinovou většinou rady. Současným vladařem je král Alsalam Saeed Almadar, urozený pán z Almadaru, hlava rodu Almadar. Místo jeho současného pobytu je zahaleno tajemstvím.</p>

<p><strong>asha'mani:</strong> 1. Ve starém jazyce: „obránci" nebo „ochránci", ale vždy obránci spravedlnosti a pravdy. 2. Společné jméno a také hodnost dané mužům, kteří přišli do Černé věže poblíž Caemlynu v Andoru, aby se zde naučili usměrňovat. Jejich výcvik se soustředí na způsoby, jakými lze použít jedinou sílu jako zbraň, a dalším rozdílem oproti Bílé věži je to, že jakmile se naučí uchopit <emphasis>saidín, </emphasis>mužskou polovici jediné síly, vyžaduje se od nich, aby všechny denní práce vykonávali s pomocí jediné síly. Novým rekrutům se říká vojáci. Nosí prosté černé kabáty s vysokým límcem podle andorské módy. Povýšení na zasvěceného s sebou přináší právo nosit na límci kabátu stříbrný špendlík, nazývaný meč. Povýšení na asha'mana přináší právo nosit dračí špendlík, červený smalt ve zlatě, na límci spolu s mečem. Ačkoliv mnoho žen, včetně manželek, uprchne, když zjistí, že jejich muži skutečně dokážou usměrňovat, značný počet mužů v Černé věži je ženatých a používá jistou variantu strážcovského pouta, aby si s manželkami vytvořili propojení. Totéž pouto, pozměněné, takže vynucuje poslušnost, se v<strong> </strong>poslední době používá ke spojení lapených Aes Sedai.</p>

<p><strong>Balwer, Sebban: </strong>Původně tajemník Pedrona Nialla na veřejnosti a tajně jeho mistr špion. Z vlastních důvodů pomohl Morgase uniknout před Seanchany z Amadoru a nyní je zaměstnán jako tajemník Perrina ťBashereho Aybary a Faile ni Bashere ťAybara.</p>

<p><strong>Banda Rudé </strong>ruky: <emphasis>viz Shen an Calhar</emphasis></p>

<p><strong>corenne: </strong>Ve starém jazyce „návrat". Jméno, které Seanchané dali flotile tisíce lodí a stovkám tisíc vojáků, řemeslníků a ostatních, plujících na těch lodích, kteří přijdou za Předběžníky, aby si vyžádali země ukradené potomkům Artuše Jestřábí křídlo. <emphasis>Viz též </emphasis>Předběžníci.</p>

<p><strong>cuendillar: </strong>Údajně nezničitelná substance vytvořená ve věku pověstí. Každou známou sílu použitou k jeho rozbití je schopen pohltit a tím zesílit. Ačkoliv se jeho výroba považovala za navždy ztracenou, vynořily se povídačky o tom, že se objevily nové předměty z něj vyrobené. Známý též jako srdečník.</p>

<p><strong>da'covale: </strong>1. Ve starém jazyce: „ten, kdo je vlastněn" nebo „osoba, která je majetkem". 2. Mezi Seanchany velice často používný výraz pro otroky. Otroctví má v Seanchanu dlouhou a neobvyklou tradici, protože otroci mají možnost získat postavení s velikou mocí a otevřenými pravomocemi včetně nad těmi, kteří jsou svobodní. <emphasis>Viz též só'džin.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>der'morat-: </strong>Ve starém jazyce: „mistr cvičitel". 2. Mezi Seanchany předpona ukazující na staršího a velmi zkušeného cvičitele jednoho druhu exotických zvířat, který cvičí ostatní, jako např. <emphasis>der'morat'raken. Der'morat </emphasis>může mít velmi vysoké společenské postavení, k nejvýše postaveným patří <emphasis>der'sul'dam, </emphasis>cvičitelka <emphasis>sul'dam, </emphasis>což je ve vojsku velmi vysoká důstojnická hodnost. <emphasis>Viz též morat.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>děti Světla: </strong>Společenství držící se přísné asketické víry, odhodlané porazit Temného a zničit jeho temné druhy. Založeno během stoleté války Lothairem Mantelarem na obranu víry před rostoucím počtem temných druhů, během války se vyvinulo v plně vojenskou organizaci, jejíž členové jsou naprosto nesmlouvaví v otázkách víry a jsou přesvědčeni, že pouze oni znají pravdu a právo. Nenávidí Aes Sedai a považují je a všechny, kdož jim pomáhají nebo se s nimi přátelí, za temné druhy. Neuctivě se jim přezdívá bělokabátníci, hlavní velitelství měli původně v Amadoru v Amadicii, ale když Seanchané město dobyli, museli odejít. Ve znaku mají ve stříbrném poli zlaté sluneční paprsky. <emphasis>Viz též </emphasis>tazatelé.</p>

<p><strong>divoká štvanice: </strong>Mnoho lidí věří, že Temný (v Tearu, Illianu, Murandy, Altaře a Ghealdanu často nazývaný Děs) vyjíždí do noci s „černými psy", či temnými psy, na lov duší. To je divoká štvanice. Lidé věří, že stačí spatřit divokou štvanici, aby to způsobilo okamžitou smrt buď pro člověka, který ji zahlédl, nebo pro někoho, kdo mu je drahý. Za zvlášť nebezpečné se považuje potkat divokou štvanici na křižovatce těsně před východem či západem slunce. <emphasis>Viz též </emphasis>temní psi.</p>

<p><strong>Dračí legie: </strong>Velký vojenský pěší útvar, spojenci Draka Znovuzrozeného. Cvičí ji Davram Bashere podle pravidel, která vymyslel s Matem Cauthonem, pravidel, jež se výrazně liší od obvyklého výcviku pěšáků. I když se mnoho mužů přihlásilo dobrovolně, velký počet legionářů seberou verbíři z Černé věže, když zprvu shromáždí všechny muže v oblasti, kteří chtějí následovat Draka Znovuzrozeného, a teprve poté, co je provedou průchodem poblíž Caemlynu, z nich vyberou ty, kteří se mohou naučit usměrňovat. Zbytek, mnohem větší počet, pošlou do Bashereho výcvikových táborů.</p>

<p><strong>Fain, Padan: </strong>Bývalý temný druh, nyní něco víc a horší než temný druh, také nepřítel Zaprodanců stejně jako nepřítel Randa al'Thora, jehož z duše nenávidí. Naposledy viděn, když používal jméno Jeraal Mordeth a radil urozenému pánu Toramu Riatinovi během vzpoury proti Draku Znovuzrozenému v Cairhienu.</p>

<p><strong>Gregorin: </strong>Plným jménem Gregorin Panar de Lushenos. Člen rady devíti v Illianu, v současné době správce Illianu pro Draka Znovuzrozeného.</p>

<p><strong>Hailene: </strong>Ve starém jazyce „Předběžníci" nebo „Ti, kteří přišli předtím". Název pro velký seanchanský expediční sbor vyslaný přes Arythský oceán na výzvědy do zemí, kde kdysi vládl Artuš Jestřábí křídlo. Nyní pod velením vznešené paní Suroth, kdy se rozrostl o rekruty z porobených území, <emphasis>Hailene </emphasis>zašlo mnohem dál, než byl jeho původní cíl, vlastně přešlo v návrat. <emphasis>Viz </emphasis>návrat.</p>

<p><strong>hlavní kapitán: </strong>1. Vojenská hodnost velitele královniny gardy v Andoru. V současné době má tuto hodnost urozená paní Birgitte Trahelion. 2. Titul hlavy zeleného adžah, ačkoliv je známý pouze zeleným. V současné době má tuhle hodnost Adelorna Bastine ve Věži a Myrelle Berengari mezi vzbouřenými Aes Sedai pod velením Egwain z al'Vereů.</p>

<p><strong>hledači: </strong>Formálněji hledači pravdy. Je to policejní a špionážní organizace seanchanského císařského trůnu. Ačkoliv je většina hledačů <emphasis>da'covale, </emphasis>tedy majetkem císařské rodiny, mají rozsáhlé pravomoci. Dokonce i urození mohou být zatčeni, pokud nezodpovědí hledačům jejich otázky nebo s nimi plně nespolupracují, kdy míru spolupráce určují sami hledači, podléhající pouze císařovně. Hledači, kteří jsou <emphasis>da'covale, </emphasis>mají na rameni znamení krkavce a věže. Na rozdíl od smrtonošů se hledači tímto znamením málokdy chlubí, částečně proto, že pak nezbytně prozradí, kdo jsou.</p>

<p><strong>Cha Faile: </strong>1. Ve starém jazyce: „sokolí spár". 2. Jméno, jež přijali mladí Cairhieňané a Tairenové, kteří se pokoušejí řídit <emphasis>ji'e'toh </emphasis>a přísahali věrnost Faile ni Bashere ťAybara. Potají fungují jako její osobní zvědové a špehové. Od chvíle, kdy upadla do shaidského zajetí, pokračují v této činnosti pod vedením Sebbana Balwera.</p>

<p><strong>Ishara: </strong>První královna Andoru (asi 994-1020 SR). Po smrti Artuše Jestřábí křídlo Ishara přesvědčila svého manžela, jednoho z nejlepších Artušových generálů, aby vzdal obléhání Tar Valonu a doprovodil ji do Caemlynu s tolika vojáky, kolik jich sežene. Ostatní se pokoušeli zabrat celou Artušovu říši a neuspěli, ale Ishara se zmocnila malé části a uspěla. Dnes skoro každý urozený rod v Andoru udává svůj původ od Ishary a právo na Lví trůn závisí na počtu jejích přímých potomků i na počtu linií, které se od ní odvozují.</p>

<p><strong>jednotky délky: </strong>30 coulů = 9 dlaní = 1 krok; 2 kroky = 1 sáh; 1000 sáhů = 1 míle; 4 míle = 1 legue.</p>

<p><strong>jednotky hmotnosti: </strong>10 uncí = 1 libra; 10 liber = 1 kámen; 10 kamenů = 1 centnýř; 10 centnýřů = 1 tuna.</p>

<p><strong>Kaensada: </strong>Oblast v Seanchanu, obydlená méně civilizovanými horskými kmeny. Tyhle kmeny hodně bojují mezi sebou, stejně jako individuální rodiny uvnitř kmenů. Každý kmen má vlastní zvyky a tabu, která většinou nedávají smysl nikomu mimo kmen. Většina domorodců se civilizovanějším obyvatelům Seanchanu vyhýbá.</p>

<p><strong>kalendář: </strong>Týden má 10 dní, měsíc 28 dní, rok 13 měsíců. Několik svátků nepatří do žádného měsíce. Sem patří Letnice (nejdelší den v roce), svátek Díkůvzdání (jednou za čtyři roky o jarní rovnodennosti) a svátek Spásy všech duší, také zvaný Všedušní den (jednou za deset let o podzimní rovnodennosti). Měsíce mají jména - taisham, jumara, saban, aine, adar, saven, amadaine, tammaz, maighdal, choren, shaldine, nesán a danu - avšak ta se používají téměř výhradně v úředních dokumentech. Většina lidí si docela vystačí s ročními dobami.</p>

<p><strong>Katar: </strong>Město v Arad Domanu, vyhlášené svými doly a kovárnami. Katar je dost bohatý, aby bylo občas nutné jeho pánům připomenout, že stále patří do Arad Domanu.</p>

<p><strong>kopinický kapitán: </strong>Ve většině zemí šlechtičny obvykle samy nevodí své ozbrojence do bitev a najímají si na to profesionálního vojáka, téměř vždy prostého rodu, jenž je zodpovědný za výcvik i velení ozbrojencům. Podle toho, o kterou zemi se jedná, se takový muž nazývá kopinický kapitán, mečový kapitán, vrchní podkoní či vrchní kopiník. Vykládá se o blízkých vztazích, které mezi urozenou paní a sluhou často vznikají, snad nevyhnutelně. Občas jsou dokonce pravdivé.</p>

<p><strong>královnina garda: </strong>Elitní vojenský útvar v Andoru. V době míru je garda zodpovědná za udržování královnina zákona a míru. K uniformě královniny gardy patří červený kabát, leštěná kroužková a plátová zbroj, jasně rudý plášť a kónická přílba s mřížovým hledím. Vysocí důstojníci nosí uzly hodnosti na ramenou a mohou mít i zlaté ostruhy se lví hlavou. Nedávným příspěvkem ke královnině gardě je osobní stráž dědičky, tvořená výhradně ženami. Jedinou výjimkou je její kapitán Doilin Melar.</p>

<p><strong>marath'damane: </strong>Ve starém jazyce „ty, které je nutné uvázat" a také „ta, kterou je nutné uvázat". Seanchané tento výraz používají pro každou ženu, která je schopná usměrňovat a není uvázaná jako <emphasis>damane.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>mečový kapitán: </strong><emphasis>Viz </emphasis>kopinický kapitán.</p>

<p><strong>měna: </strong>Po mnoha staletích obchodování se ve všech zemích užívají standardizované výrazy pro peníze: koruny (největší mince), marky a groše. Koruny a marky se razí ve zlatě nebo stříbře, groše jsou stříbrné či měděné, těm se někdy říká měďáky. V různých zemích ale mohou mít mince různou velikost a váhu. Dokonce i v jednom státě se mince ražené různými vládci mohou lišit váhou a velikostí. Kvůli obchodu se dají peníze mnoha států najít téměř kdekoliv. Z toho důvodu všichni bankéři, lichváři a kupci používají váhy, aby určili hodnotu té které mince. Z tohoto důvodu převažují i značné množství mincí. Jediným papírovým oběživem jsou „průvodní listiny", které vydávají bankéři, jež zaručují, že při předložení listiny obdrží dotyčný určitou sumu peněz. Kvůli velkým vzdálenostem mezi městy je cestování časově náročné a ztěžuje transakce na velké vzdálenosti, takže průvodní listina může být přejata za plnou cenu ve městě poblíž sídla banky, která ji vydala, ale ve vzdálenějším městě už za cenu nižší. Pokud se někdo vydává na delší cestu, má s sebou obvykle jednu či víc průvodních listin, aby je v případě potřeby směnil za peníze. Průvodní listiny obvykle přijímají jen bankéři či kupci a nelze jimi platit v obchodech.</p>

<p><strong>Mera'din: </strong>Ve starém jazyce „bezbratří". Jméno přijali, jako společenstvo, ti Aielové, kteří opustili kmen i klan a odešli k Shaidům, protože nedokážou přijmout Randa al'Thora, mokřiňana, jako <emphasis>Car'a'carna </emphasis>nebo proto, že odmítli přijmout odhalení týkající se dějin a původu Aielů. Opuštění kmene a klanu je mezi Aiely téměř neslýchané, proto je shaidská válečná společenstva odmítla přijmout, a oni si tudíž vytvořili vlastní společenstvo Bezbratrých.</p>

<p><strong>Mlčící dcery: </strong>Během dějin Bílé věže (přes tři tisíce roků) různé ženy, které se nedokázaly smířit se svým osudem, se pokoušely spojit. Takové skupiny - alespoň většinu z nich - Bílá věž rozprášila, jakmile je objevila, a vážně a veřejně je ztrestala, aby zajistila, že se všichni poučí. Poslední takto rozprášená skupina si říkala Mlčící dcery (794-798 NE). Skupinu tvořily dvě přijaté, jež byly vypuzeny z Věže, a třiadvacet žen, které sebraly a vycvičily. Všechny byly odvlečeny zpátky do Tar Valonu a potrestány a těch třiadvacet žen bylo zapsáno do knihy novicek. Jen jedné z nich se podařilo získat šátek. <emphasis>Viz též </emphasis>rodinka.</p>

<p><strong>molodci: </strong>První molodci byli mladí muži studující pod strážci v Bílé věži. Bojovali proti svým učitelům, kteří se pokusili osvobodit Siuan Sanche poté, co byla sesazena z amyrlinina stolce. Vede je Gawyn Trakand a zůstávají věrní Bílé věži. Bojují proti bělokabátníkům vedeným Eamonem Valdou. Doprovázeli Elaidino poselstvo k Draku Znovuzrozenému v Cairhienu a zažili boje s Aiely a asha'many u Dumajských studní. Po návratu do Tar Valonu zjistili, že nesmějí vstoupit do města.</p>

<p>Molodci nosí zelené pláště s Gawynovým stříbrným kancem. Ti, kteří bojovali proti učitelům v Bílé věži, mají na límci malou stříbrnou věžičku. Všude přijímají rekruty, ale neberou veterány a starší muže. Jediným požadavkem je, že rekrut musí zachovávat věrnost výhradně molodcům. Starší členové učí nové rekruty strážcovským technikám, protože odmítají poslouchat příkazy strážců, a několik z nich odmítlo nabídku na spojení s Aes Sedai. V mnoha směrech se zdá, že nejsou ve spojení ani s Věží a Aes Sedai. Toto je částečně důsledek jejich podezření, že do Cairhienu byli vysláni se záměrem, aby výpravu nepřežili.</p>

<p><strong>morat-: </strong>Ve starém jazyce „cvičitel". Seanchané tenhle výraz používají pro ty, kteří cvičí exotická zvířata, jako <emphasis>morat'raken, </emphasis>tedy ten,kdo cviči či jezdí na <emphasis>raken, </emphasis>jimž se také neformálně říká létavci. <emphasis>Viz též der'morat-.</emphasis></p>

<p><strong>Mořský národ, hierarchie: </strong>Atha'an Miere, Mořskému národu, vládne paní lodí Atha'an Miere. Jí pomáhá hledačka větru paní lodí a mistr šermíř. Pod nimi stojí klanové paní vln, každá má k ruce svou hledačku větru a mistra meče. Pod nimi jsou paní plavby (kapitáni lodí) jejich klanu, každá s hledačkou větru a správcem nákladu. Hledačka větru paní lodí je nadřazena všem hledačkám větru klanových paní vln, jež jsou zase nadřazeny hledačkám větru svých klanů. Stejně tak stojí mistr šermíř nad všemi mistry meče a ti zase nad správci nákladu svých klanů. Hodnost není u Mořského národa dědičná. Paní lodí na doživotí volí prvních dvanáct Atha'an Miere, což je dvanáct nejstarších klanových paní vln. Klanovou paní vln volí dvanáct nejstarších paní plavby jejího klanu, jimž se říká prostě prvních dvanáct, kterýžto výraz rovněž označuje nejstarší paní plavby na jednom místě. Stejných prvních dvanáct ji může odvolat. Vlastně každý kromě paní lodí může být degradován až na plavčíka za přestoupení zákona, zbabělost či jiné zločiny. Také hledačka větru paní vln či paní lodí, která zemře, musí z nezbytí sloužit níže postavené ženě, jejíž hodnost tím stoupne.</p>

<p><strong>moudrá žena: </strong>Uctivé oslovení používané v Ebú Daru pro ženy vyhlášené svými neuvěřitelnými schopnostmi vyléčit téměř každé zranění. Moudrou ženu podle tradice označuje červený pás. Třebaže si hodně lidí všimlo, že mnoho, vlastně většina ebúdarských moudrých žen ani nepochází z Altary, natož z Ebú Daru, donedávna nebylo známo, a stále to vi jen několik málo lidí, že všechny moudré ženy patří ve skutečnosti do rodinky a používají různé verze léčení. Bylinky a lektvary rozdávají jen jako krytí. Když po vpádu Seanchanů do města rodinka z Ebú Daru uprchla, nezůstala tady žádná moudrá žena. <emphasis>Viz též </emphasis>rodinka.</p>

<p><strong>návrat: </strong><emphasis>Viz corenne.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>Nebeské pěsti:</strong> Lehce vyzbrojená a lehce ozbrojená seanchanská pěchota, již do bitvy nosí na zádech létající tvorové známí jako <emphasis>to'raken. </emphasis>Všichni muži a ženy jsou menšího vzrůstu, hlavně kvůli omezením daným nosností <emphasis>to'raken. </emphasis>Nebeské pěsti jsou považovány za nejtvrdší vojáky a obvykle je používají k nájezdům, překvapivým útokům na nepřátelské pozice v týlu a tam, kde je důležitá rychlost rozmístění vojáků.</p>

<p><strong>obránci Kamene: </strong>Elitní vojenský útvar v Tearu. Současným kapitánem Kamene (velitelem obránců) je Rodrivar Tihera. K obráncům se přijímají výhradně Tairenové a důstojníci jsou obvykle urozeného rodu, byť často z nižších rodů nebo vedlejších větví silných rodů. Obránci mají za úkol držet obrovskou pevnost zvanou Tearský Kámen ve městě Tear, bránit město a provozovat policejní služby ve městě místo městské hlídky. Není-li válka, jejich povinnosti je málokdy zavedou dál od města. Ale stejně jako u většiny elitních útvarů, obránci jsou jádrem, kolem něhož je vytvořeno vojsko. Uniformu obránců tvoři černý kabát s vycpávanými rukávy s černozlatými pruhy a černými manžetami, leštěný kyrys a kapalín s mřížovým hledím. Kapitán Kamene nosí na přílbě tři krátké bílé chocholy a na manžetách kabátu má tři propletené zlaté šňůry na bílém podkladě. Kapitáni nosí dva bílé chocholy a jednu zlatou šňůru na bílých manžetách, poručici jeden bílý chochol a černou šňůru na bílých manžetách, podporučíci jeden krátký černý chochol a prosté bílé manžety. Praporečníci pak mají zlaté manžety a rytmistři čemozlatě pruhované.</p>

<p><strong>okřídlená garda: </strong>Osobní stráž první z Mayene a elitní vojenský útvar Mayene. Příslušníci okřídlené gardy nosí červeně natřené kyrysy a červené barbuty a na kopích červené fáborky. Důstojníci mají na přílbách křídla a hodnost určují tenké chocholy.</p>

<p><strong>ozbrojenci, zbrojný lid: </strong>Vojáci, spojenci či leníci toho kterého urozeného pána nebo paní.</p>

<p><strong>paní Stínů: </strong>Seanchanský výraz pro smrt.</p>

<p><strong>pařez: </strong>Veřejné setkání ogierů. Setkání se může pořádat v jedné <emphasis>državě </emphasis>nebo mezi <emphasis>državami </emphasis>a smí na něm promluvit každý dospělý ogier nebo si může vybrat zástupce, aby promluvil za něj. Pařez se často pořádá na největším pařezu stromu v <emphasis>državě </emphasis>a může trvat několik let. Když se vynoří problém či otázka týkající se všech ogierů, uspořádá se velký pařez a na něm se sejdou ogierové ze všech <emphasis>držav. </emphasis>V pořádání velkého pařezu se mohou střídat různé <emphasis>državy.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>prorok: </strong>Formálněji prorok pána Draka. Kdysi znám jako Masema Dagar, shienarský voják, jemuž se dostalo osvícení a on se rozhodl, že byl povolán, aby světem šířil zprávu o znovuzrození Draka. Věří, že nic - nic! - není důležitější než uznat Draka Znovuzrozeného jako vtělení Světla a být připraven, až Drak Znovuzrozený zavolá, a on a jeho stoupenci používají všechny prostředky, aby ostatní přinutili opěvovat Draka Znovuzrozeného. Vzdal se jména kromě „prorok" a přivedl chaos do velké části Ghealdanu a Amadicie, kde ovládá značná území. Připojil se k Perrinovi Aybarovi, kterého pro něj poslal Rand, a z neznámých důvodů s ním zůstává, i když se tak zdržuje jeho cesta za Drakem Znovuzrozeným.</p>

<p><strong>Předběžníci: </strong><emphasis>Viz Hailene.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>rodinka: </strong>I během trollockých válek před více než dvěma tisíci lety (asi 1000-1350 PR) udržovala Bílá věž své zásady a vyhazovala ženy, které se nedokázaly zařadit. Jedna skupina těchto žen, obávající se návratu domů uprostřed válečné vřavy, uprchla do Barashty (nedaleko současného Ebú Daru), jak nejdál se v té době dalo vzdálit od bojů. Říkaly si rodinka a schovávaly se dál a nabízely bezpečný přístav ženám, které vyhodily z Věže. Časem to, jak chodily za ženami, jež měly opustit Věž, vedlo ke kontaktům s uprchlicemi, a přestože přesné důvody možná nikdy nebudou známy, začala rodinka přijímat i uprchlice. Dává si velkou práci, aby těmto dívkám zabránila zjistit cokoliv o rodince, dokud si není jistá, že se na ně Aes Sedai nevrhnou a neodvlečou je pryč. Koneckonců všichni vědí, že uprchlice jsou vždycky chyceny, dříve nebo později, a rodinka ví, že pokud nebude zachovávat utajení, sama bude přísně potrestána.</p>

<p>Ačkoliv to rodinka neví, Aes Sedai ve Věži o její existenci věděly téměř od samého začátku, jenže ve válce neměly čas je vyřídit. Koncem války si Věž uvědomila, že zničit rodinku nemusí být v jejím nejlepším zájmu. Do té doby se většině uprchlic skutečně podařilo uniknout, bez ohledu na věžovou propagandu, ale jakmile jim rodinka začala pomáhat, Věž věděla přesně, kam každá uprchlice míří, a pochytala devět z deseti. Jelikož se rodinka, ve snaze utajit svou existenci i počty svých členek, stěhovala do Barashty a zase ven (totéž platí později pro Ebú Dar) a nikdy nezůstala na jednom místě déle než deset let, aby si nikdo nevšiml, že ženy nestárnou obvyklou rychlostí, Věž věřila, že jich je pár a rozhodně se drží při zemi. Aby využila rodinku jako past na uprchlice, rozhodla se Věž nechat ji na pokoji, na rozdíl ode všech podobných skupin v minulosti, a udržet samotnou existenci rodinky v tajnosti, takže o ní ví jen pár hotových Aes Sedai.</p>

<p>Rodinka nemá zákony, ale pravidla založená částečně na pravidlech platících pro mladší a přijaté novicky v Bílé věži a částečně na nutnosti udržet se v tajnosti. Jak se vzhledem k původu rodinky dalo čekat, svá pravidla dodržuje velmi přísně a platí pro všechny členky.</p>

<p>Současné otevřené kontakty mezi Aes Sedai a ženami z rodinky, o nichž ví jen hrstka sester, odhalily několik šokujících věcí včetně toho, že žen z rodinky je dvakrát víc než Aes Sedai a některé jsou o sto let starší, než kolik se dožila kterákoliv Aes Sedai od trollockých válek. Účinek těchto odhalení jak na Aes Sedai, tak na rodinku, je prozatím otázkou spekulací. <emphasis>Viz též </emphasis>Mlčící dcery; šicí kroužek.</p>

<p><strong>Rudé paže: </strong>Vojáci Bandy Rudé ruky, vybraní k dočasné policejní službě, aby zajistili, že ostatní vojáci Bandy nebudou dělat potíže či škody v osadách. Jméno získali podle toho, že ve službě nosí široké červené pásky na pažích, téměř zcela zakrývající rukávy. Obvykle jsou vybírání z nejzkušenějších a nejspolehlivějších mužů. Protože veškeré případné škody musí zaplatit muži sloužící jako Rudé paže, dávají si záležet, aby byl všude klid a pořádek. Hodně bývalých Rudých paží bylo vybráno, aby doprovázely Mata Cauthona do Ebú Daru. <emphasis>Viz též </emphasis>Banda Rudé ruky.</p>

<p><strong>rytí: </strong>1. Schopnost používat jedinou sílu k diagnostice tělesného stavu při nemoci. 2. Schopnost najít ložiska kovové rudy s pomocí jediné síly. Za skutečnost, že tuto schopnost Aes Sedai dávno ztratily, může být zodpovědné to, že se název přiřadil jiné schopnosti.</p>

<p><strong>rytíři: </strong>Elitní vojenský útvar v Illianu, jemuž v současné době velí první kapitán Demetre Carcolin. Rytíři poskytují osobní stráž králi Illianu a stráží klíčové body ve státě. Navíc v bitvě tradičně útočili na nejsilnější nepřátelské pozice, aby zjistili slabiny nepřítele, a v případě nutnosti, aby kryli králův ústup. Na rozdíl od většiny obdobných elitních útvarů, cizinci (s výjimkou Tairenů, Altařanů a Muranďanů) jsou nejenom vítáni, ale mohou dosáhnout i nejvyšších hodností, stejně jako obyčejní lidé, což je také neobvyklé. Uniformu rytíře tvoří zelený kabát, kyrys s devíti včelami Illianu a kónická přílba s hledím z ocelové mřížky. První kapitán nosí na manžetách čtyři zlaté šňůry na každé manžetě a tři zlaté chocholy se zelenou špičkou. Poručici nosí dvě žluté šňůry na manžetách a dva tenké zelené chocholy, podporučíci jednu žlutou šňůru a jeden zelený chochol. Praporečníky označují dvě přerušené žluté šňůry na manžetách a jeden žlutý chochol, rytmistra jedna přerušená žlutá šňůra.</p>

<p><strong>Seandar: </strong>Císařské hlavní město Seanchanu, ležící na severovýchodě seanchanského kontinentu. Je to také největší město říše.</p>

<p><strong>sei'mosiev: </strong>Ve starém jazyce „sklopené oči". Když se o někom mezi Seanchany řekne, že „se stal <emphasis>sei'mosiev", </emphasis>znamená to, že člověk „ztratil tvář". <emphasis>Viz též sei'taer.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>sei'taer: </strong>Ve starém jazyce „přímé oči" nebo „rovné oči". Mezi Seanchany se tento termín vztahuje na čest či zachování tváře, na schopnost dívat se druhému do očí. Je možné „být" či „mít" <emphasis>sei'taer, </emphasis>což znamená, že člověk má čest či tvář, a také „získat" či „ztratit" <emphasis>sei'taer. Viz též sei'mosiev.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>Shen an Calhar: </strong>Ve starém jazyce „Banda Rudé ruky". 1. Bájná skupina hrdinů, kteří vykonali mnoho pozoruhodných činů a nakonec padli při obraně Manetherenu, když byla země zničena během trollockých válek. 2. Vojenský útvar, který téměř náhodou dal dohromady Mat Cauthon a zorganizoval jej podle vojenských oddílů z dob považovaných za vrchol válečného umění za dnů Artuše Jestřábí Křídlo a bezprostředně předcházejících století.</p>

<p><strong>Sisnera, Darlin: </strong>Vznešený pán Tearu, původně se vzbouřil proti Draku Znovuzrozenému, ale nyní slouží jako správce Tearu pro Draka Znovuzrozeného.</p>

<p><strong>sjednocení: </strong>Když vojska vyslaná Artušem Jestřábí křídlo pod velením jeho syna Luthaira přistála v Seanchanu, objevila různorodé a pestré státy, často válčící proti sobě, jimž často vládly Aes Sedai. Bez Bílé věže Aes Sedai usilovaly o svou osobní moc s použitím jediné síly. Vytvářely malé skupinky a neustále proti sobě kuly pikle. Z velké části právě toto neustálé intrikování kvůli osobním výhodám a následné války mezi mnoha státy umožnily vojskům z východu začít dobývání celého kontinentu a jejich potomkům dobývání dokončit. Toto dobývání, během něhož se z potomků původních vojsk stali Seanchané, stejní jako ti, které si porobili, trvalo déle než devět set let a nazývá se sjednocení.</p>

<p><strong>smrtonosná garda, smrtonoši: </strong>Elitní vojenský útvar Seanchanské říše, zahrnující lidi a ogiery. Všichni lidští příslušníci smrtonosné gardy jsou <emphasis>da'covale, </emphasis>zrození jako majetek a v mládí vybraní pro službu císařovně, jejímž jsou osobním majetkem. Jsou fanaticky věrní a nesmírně hrdí a často předvádějí krkavce vytetované na ramenou, značku císařovniných <emphasis>da'covale. </emphasis>Ogierští příslušníci se nazývají zahradníci a nejsou <emphasis>da'covale. </emphasis>Zahradníci jsou přesto stejně neochvějně věrní jako lidští smrtonoši a jsou ještě obávanější. Ať lidé či ogierové, smrtonoši jsou připravení zemřít za císařovnu a její rodinu, ale věří, že jejich život je majetkem císařovny, aby s ním nakládala dle přání. Přilbice a zbroj mají nalakované na tmavozeleno a krvavě rudo, štíty načerno a na oštěpech a mečích nosí černé střapce. <emphasis>Viz též da'covale.</emphasis></p>

<p><strong>só'džin: </strong>Nejlepší překlad ze starého jazyka by zněl „výše mezi nízkostí", třebaže některé překlady znamenají „obloha i údolí", kromě několika dalších možností. <emphasis>Só'džin </emphasis>je seanchanský výraz pro dědičné vyšší služebnictvo. Jsou <emphasis>da'covale, </emphasis>ale zaujímají postavení se značnými pravomocemi a často též mocí. Kolem <emphasis>só'džin </emphasis>chodí opatrně i urození a se <emphasis>só'džin </emphasis>císařovny mluví jako se sobě rovnými. <emphasis>Viz též </emphasis>urození; <emphasis>da'covale.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>srdce: </strong>Základní organizační jednotka černého adžah. Vlastně je to buňka. Srdce tvoří tři sestry, které se znají navzájem, každá pak zná jednu další černou sestru.</p>

<p><strong>šicí kroužek: </strong>Vůdkyně rodinky. Jelikož žádná členka rodinky nikdy nevěděla, jak Aes Sedai vytvářejí svou hierarchii - tyto informace získá přijatá novicka teprve poté, co projde zkouškou na šátek - nepřikládají velkou váhu síle v jediné síle, ale věku. Starší žena vždycky stojí nad mladší. Šicí kroužek (jméno zvolené, stejně jako rodinka, kvůli své nenápadnosti) se tudíž skládá ze třinácti nejstarších žen z rodinky sídlících v Ebú Daru a nejstarší z nich získává titul nejstarší. Podle pravidel musejí všechny odstoupit, když nadejde čas, aby se přestěhovaly, ale dokud sídlí v Ebú Daru, mají nad rodinkou svrchované pravomoci, jaké by jim každá amyrlin mohla jen závidět. <emphasis>Viz též </emphasis>rodinka.</p>

<p><strong>Taborwin, Breana: </strong>Narozená ve šlechtické rodině v Cairhienu, ale o majetek i postavení přišla a teď je služebná, vážně zamilovaná do muže, nad nímž by dříve ohrnovala nos.</p>

<p><strong>Taborwin, Dobraine: </strong>Urozený pán z Cairhienu. V současné době je správcem Cairhienu pro Draka Znovuzrozeného.</p>

<p><strong>Tarabon: </strong>Stát na pobřeží Arythského oceánu. Kdysi významný stát obchodníků, zdroj mezi jiným tkaných koberců, barev a rachejtlí, sídlo cechu ohňostrůjců. Nyní na Tarabon dopadly těžké časy. Rozvrácený anarchií a občanskou válkou, navíc válkami proti Arad Domanu a Dračím spřísahancům, byl zralý k utržení, když dorazili Seanchané. Nyní jej cele ovládají Seanchané. Kapitula cechu ohňostrůjců byla zničena a z většiny ohňostrůjců naděláni <emphasis>da'covale. </emphasis>Většina Taraboňanů vypadá vděčná, že Seanchané znovu nastolili pořádek, a protože jim Seanchané dovolují pokračovat v tom, co dělali předtím, jen s nepatrným vměšováním, netouží vyvolávat další války tím, že by se pokoušeli Seanchany vyhnat. Někteří urození páni a paní ale zůstávají mimo seanchanskou sféru vlivu a doufají, že znovu získají svou zemi.</p>

<p><strong>tazatelé: </strong>Řád uvnitř dětí Světla. Zapřisáhli se objevit pravdu polemikami a odhalováním temných druhů. Při pátrání po pravdě a po Světle obvykle používají útrpné právo. Obvykle zastávají názor, že již pravdu stejně znají a je jen třeba přinutit oběť, aby se k ní přiznala. Říkají si ruka Světla, ruka, která vyhrabe pravdu, a občas jednají tak, jako by byli zcela odděleni od ostatních dětí a rady pomazaných, která dětem velí. Hlavou tazatelů je hlavní inkvizitor, v současnosti Rhadam Asunawa, který sedí v radě pomazaných. Ve znaku mají krvavě rudou pastýřskou hůl.</p>

<p><strong>temní psi: </strong>Zplozenci Stínu pocházející z vlčího plemene, zkaženého Temným. V základě připomínají velké psy, ale jsou černější než noc, velcí jako koník a váží několik set liber. Obvykle běhávají ve smečkách po deseti až dvanácti, ačkoliv byly viděny i stopy větší smečky. Na hlíně nenechávají stopy, avšak v kameni zanechávají otisky a často je doprovází pach hořící síry. Obvykle se nevydávají do deště, když však jednou vyrazí, déšť je už nezastaví. Jakmile se vydají po stopě, je třeba se jim postavit a porazit je, jinak oběť nevyhnutelně zemře. Jedinou výjimkou je, když se oběť dostane na druhou stranu řeky, protože temní psi proudící vodu nepřekročí. Alespoň se to tvrdí. Jejich krev a sliny jsou jed, a pokud se dostanou na kůži, oběť zemře pomalu a ve velkých bolestech. <emphasis>Viz též </emphasis>divoká štvanice.</p>

<p><strong>urození: </strong>Výraz používaný Seanchany pro svou šlechtu. Existují různé stupně urozenosti. Vysoce urození si holí boky hlavy a lakují si nehty - čím vyšší postavení, tím víc nehtů mají nalakovaných - ale nižší urození smějí mít nalakovaný pouze nehty na malíku. Člověk se může urozeným stát rodem či na něj být povýšen, což je častou odměnou za neobyčejné činy či službu císařství.</p>

<p><strong>vrchní kopiník: </strong><emphasis>Viz </emphasis>kopinický kapitán.</p>

<p><strong>vrchní podkoní: </strong><emphasis>Viz </emphasis>kopinický kapitán.</p>

<p><strong>vrchní tkadlena: </strong>Titul hlavy žlutého adžah. V současné době patří Suaně Dragand v Bílé věži. Suana Sedai je jednou z pouze dvou hlav adžah, zasedajících v současné době ve věžové sněmovně.</p>

<p><strong>vrchní úřednice: </strong>Titul hlavy šedého adžah. V současné době patří Seranche Colvine ve Věži, ženě známé svým puntičkářským chováním.</p>

<p><strong>Zaprodanci:</strong> Jméno dané třinácti nejsilnějším Aes Sedai z věku pověstí, takže byli také jedni z nejsilnějších Aes Sedai vůbec, kteří za války Stínu přešli na stranu Temného a při uzavírání Vrtu uvízli ve věznici Temného. Dlouho se myslelo, že Světlo během války Stínu opustili jen oni, ale byli tu i další, jen těchto třináct mezi nimi mělo nejvyšší postavení. Počet Zaprodanců (oni sami si říkají Vyvolení) se od jejich probuzení poněkud snížil. Známí přeživší jsou Demandred, Semirhage, Graendal, Mesaana a Moghedien a dva další se znovu narodili v nových tělech a dostali jména Osan'gar a Aran'gar. Nedávno se objevil muž, který si říká Moridin, a mohl by být dalším z mrtvých Zaprodanců, které Temný přivedl z hrobu. Stejný případ je možná žena, jež si říká Cyndane, jelikož však Aran'gar je muž přivedený zpět v ženském těle, spekulace ohledně totožnosti Moridina a Cyndane by mohly být marné, dokud nebude zjištěno více.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>OBSAH</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Prolog - Záblesky ve vzoru</p>

<p>8</p>

<p>1.</p>

<p>Čas odejít</p>

<p>83</p>

<p>2.</p>

<p>Dva kapitáni</p>

<p>101</p>

<p>3.</p>

<p>Vějíř barev</p>

<p>114</p>

<p>4.</p>

<p>Příběh panenky</p>

<p>137</p>

<p>5.</p>

<p>Kování kladiva</p>

<p>150</p>

<p>6.</p>

<p>Pach snu</p>

<p>170</p>

<p>7.</p>

<p>Kovářský hlavolam</p>

<p>183</p>

<p>8.</p>

<p>Vír barev</p>

<p>197</p>

<p>9.</p>

<p>Pasti</p>

<p>214</p>

<p>10.</p>

<p>Signální oheň</p>

<p>239</p>

<p>11.</p>

<p>Řeči o dluzích</p>

<p>255</p>

<p>12.</p>

<p>Dohoda</p>

<p>271</p>

<p>13.</p>

<p>Hlavy rodů</p>

<p>286</p>

<p>Slovníček</p>

<p>302</p><empty-line /><p><strong>Kolo času</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Kniha desátá</p>

<p>Svazek 1</p><empty-line /><p><strong>Robert Jordan</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Křižovatka soumraku 1</strong></p><empty-line /><p>Z anglického originálu</p>

<p><strong>THE WHEEL OF</strong> <strong>TIME </strong>- Book Ten</p>

<p>CROSSROADS OF TWILIGHT volume 1</p>

<p>vydaného firmou Orbit, A Division of Time Warner Books UK</p>

<p>Brettenham House</p>

<p>Lancaster Place, London WC2E 7EN v roce 2003</p>

<p>přeložila Dana Krejčová</p>

<p>Vydáno v nakladatelství NÁVRAT</p>

<p>Vydal Radomír Suchánek</p>

<p>ul. Kosmonautů 2, Brno,</p>

<p>jako svou 853 publikaci v roce 2005</p>

<p>První vydání</p>

<p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a. s.</p>

<p>Doporučená cena včetně DPH 249Kč</p>

<p><strong>ISBN 80</strong><strong> </strong><strong>–</strong><strong> </strong><strong>7174</strong><strong> </strong><strong>-</strong><strong> </strong><strong>611</strong><strong> </strong><strong>–</strong><strong> </strong><strong>9</strong></p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHQAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA
AAQMAEAMCAwYAAA7RAAA3qwAAxe7/2wCEABALCwsMCxAMDBAYDw0PGBwVEBAVHCAXFxcXFy
AfGBsaGhsYHx8kJikmJB8xMTU1MTFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUEBEQ8PEhQSFhMTFhURFBEVG
hUXFxUaJhoaHRoaJjIjHx8fHyMyLC8pKSkvLDY2MjI2NkFBQUFBQUFBQUFBQUFBQf/CABEI
AooBtAMBIgACEQEDEQH/xAC6AAACAwEBAQAAAAAAAAAAAAAABQEEBgMCBwEBAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAABAAAgICAgECBgMAAQMEAwEABAUBAwIGABEhEDEgQRITFBUwQBYHIjIkUKBCJi
MlNhcRAAIBAgQEAwQGBwUGBQQDAQECAxEEACESBTFBIhNRYTJxgUIUECCRUiMGMKGxYjMkF
UDBcoJD8NGSolM0UOHCYyVgc0Q18bKDFhIBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAoP/aAAwDAQACEQMR
AAAA3oAAAAAAAAAESAEEgAAAAAAAAAAAAAAAESAHFAaWKdwkAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
IJgkAAAAAAAAAAAAAAAAAgSo7Vgbr3ycot0fktRUqjGxk35rJiQAAAAAAAAAAAAAAgkIJAA
AAgkiQIg9EQegAAAAAAABXxzpcaIdmdwAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAXsIPn8P8A0ZTTrnYmT
aWuWETa+KL3JyY3xoeYcrFg0QAAAAAAVLaUQPcb9NJAAAAAAAgJAAAAAAAAAAAAAAAIkAgC
QAAAAAAAAAAAAAA4Kh4lybQQ/SflDk+iUslzN/WzlY017FWDWccP0G1TncGqLjzLXJS4NEy
oXwAAAAAAAACOJ3hED4Tch9CxkegAAAAAABeU2CVIW3mW9mwSUVBYsPKhV5sWBkmdbsX0++
8mMrbnyZpd9Agyq/VVRbR0fIXPKCA3Hr548NcU7gAAAAAAAHA756ioLFO6qHi/pRHUpoN20
zmjAAhU0VFJHr6R88ubfkLFTu+Ip9qjeIqFAYLdBqz5K/3nsxqp2mNTmNWkNpBIAESAJ2+U
Opps8P8APaQKdwAAAAAgkgBC9omU6RUOfW7QGNDhyOzzIbga3iCQAAAAAAACJACCQAiQzmG
3nzw+gcvHk1cgTBzCohTm0znDuafNqbxrbuD2x2AAAAACCYiQAK6PhVNUsrdzMWrgNHeDZG
tMK7H5EgAAAAAAAAAAABFEUY3WZA26LaY030wBxr50ptY1BWswEonmfNDPkPRASAAQEkEkB
ILivW4PhNfaSZzq89CHq3kSXGARIAAAAAAABASVvR3FtQ7q+GcPOu6aIU5LbUx2vUBU2MSI
Hk5w03L2uPdBXsiY54c2llG8AAAgAAmAELdCJdPPIeESQTJBIAAAAAAAHhEMlqvodKbtkYn
x9B9mCN6GN663yU7eUqDXk+tHDuSBEkInoU+NR4ceiLMFpwaUCYJADz6giPXg8oqnYqsOOe
HVnxZFjqvRNbCN8ASAAABEwBNIT06+rOTMAiYJACIQD7Oc9CK790M1N+kN7mK2hEyB59Uzn
jOO3Emp9SAASAABEweUzjGl/wBToBMkepC334+Bry4LDtoqAPPUSAQSRB68olg5qK4K+/rI
TUxVtkeUy0uVdHZM82tAEwASREhjW7PKGzMM5H/z3WoTT269MaTIASQEkEgc+nMyVXgwHN/
NURpSudxV597IztuvzLeZf0y1ps3oya1ZENVPhkKm3OsaftkvRqowHU7eGb4os0OcPoPpFw
NJSyAadoh6Dsx100U8Ox6IkrZvW+T5V9RzOoM7ps9oQiJJIpF6VDcCAmCDDNWmaG7rJWBWx
6ohhXnqd67fqcUDdOa1r49mbqd0xos55VjuLGuMA7sqCz71WcPSfTIRbLvTmQq72BFX46gS
NPaEW+ei4tul2gLvfJak9q2agoRDEbe44HfxnA9W2nUJgJACJ8nJDolwgc5xuR16Vxf0W6U
8V6bQQ6joyJmJE+d3IYJ7oEhjPpWSuGlQN80JGfquXm1Wga+cZTN+Yr2a3PWLI05Z3sJe3W
iW9kncnHOamDxTTWjMaGv0NURIE+STz6JIkAA8+oIJCl5vh801Te0Ic7vOZnrrwAJIJgAAT
uE4s6Vuo+WPvRnbDryJa17Pjz15TDn1ewpve3z4PoCVfYPCy14HHTzSNNPLqeMRuUwrvU+x
pYzjws+fQEwEwBIARIeT1AEwEeg8HsPB6kgmCQDzMhCGc0MWnG4V7SHVC7g96GdXbMPnVrc
qxV7qqDRwkdDlRRdGctWKw6GHI92VTg8In+fLJRclr0SeY6QeV3ZeenkSAARMEwAABMSREg
RISAQAQm9Ijlrlz0AkyeqWeRsEEkh4Jk8epBF1pKi10z9oax5g7VrKId6vPsi8hf540Eno8
eiAJUirVKmwBJAAEwSAQAEgABEkEgoG6haoLjcQm7MFWPovLEWTYZ3NcT6dy8rCx2ydY3Kp
BJufS62IUlzkW0TvyaTNaLJEaNa1GOd7qxwuiC8UHI6M2xGeY0+dNFEyAAAAT5PRC0ZTneo
8mpZPRATBQKKfr4Omrx3Q2PNLxNBmaN05jeDnWoNB70p2zIS/WHFtRYjBYy8mapdKpdsLOB
oVC18edMl8mgROPZkeW18CttnWAzTOQUUGio1Ivvkzw7AASECjM7rCHK13til2lcGlIkEzl
OZXV5bTnfyzyRw7edGL3PSQiYMT08dzU+5Aj15PPuAkAzdu1yMZqlrsWJHyQ1mZ2Cg4LrzM
SGm9mP8AWwzxaf5fsaE8+jOc9OoKekUtgJAAOeF3OVFbipWPO/wP0AAAiQSINz4MHd1fcr2
QIJgE3XMnNyt1Bd9AT5kPMyATBVyDPSHHvIJkTbgertZ8fNnTb5ufTWfz1kbGUrcR8tMgJd
5e2PxB1OOhyuqJAAAAA59AiQCJgk4JTQwtYnogAmCU4kOXDScBI7edTPe3oJId+Rb37eia9
BWM32dtFbz1siSpeUmkfZ/QkZTWQfKqP1HCmxoYrTDKPegEmgwmrLVe9IkdxIEgAAABASQA
GZPCri1KesyrE005fTHqneWmbcItwUl9bTnqJgkQojbdMK2G6Jo2PnWh0gZTOfT6hnHmVbl
3PbfDlt6qojrvnfQ/Q+vRjXFvIGq2WGamlyO4kzj5MlN3OR1xJASAEAR6gJgg5YP6ClFCi8
zKlLX0BTpPLMnOs80dbFPQFvuvzQ8z2qpCFn2vizrogz1ptSLxmepoZ8+jnlNcHzzrq6oo0
SbqLuW4yJd716prvn+mvHybd5n0aXV/Pn5op8yce4AAESESAAEEhEgRMATAHmUpTW1LRf1e
EWm6zPLiNm2fdlOj3YmYY6X2YC7su586+h9OhlLrdGdeOj4GaVtepKLVyYdppq5neuqsHzl
ho25n/nv0TKmm8IvoxEkgZXUgASAAAABEhAASARIQmdUz5v52V8yrtfrzhZScDRzmuw+V07
Qr1WYkcW8HwPop896m/wA5olwt0C5YdVfSwea7RwZjN/VEJL35++PGkzrEsZDcZA57TDNjR
xn+5bYKGpJIBEgCIewgqGqM7SNeZFkPRayICSABAk0OdNz7T9RnEwSEHnx2BOi2nMzr/MMB
7KN2elLWsebSr2eFUWyrfTMTR53RZIZ+ObwxtDZZg2CyVQ9bVrBHLuFW149gASAUcZrfJn5
Y9hG493hcn0ng8PFzAkAABMpcJDY1LkCP065HaENkazABMBmtKGY0i9GaWxl6Qx0WfZnXN6
rFlx90VHq8u0R5zGpz5b7zgi36vpz6J6AnzKYo6etaA8h6AM4vbUCoWvQkd+LhxQOuhY0KN
4BEgEC1I5UGrmJAAKtmRDD+Dl1TeR2L74cu4ZavqlIqWaLgGlzPU98OV8PDr0cu+C0Ryo93
AtW2+BsyA8JPL49zASQEkSAAABEhBMExMEkSESCrI6zJH0NDQYnp18x2w4mpbAAIkKFB6Ca
wxgyOuQ0DTxl6pr+WRDVTlmA7Y4XSFCzW0hhN2gtDbCbn5+fQavdAWnMeiAkgkAiQAAAAAi
QgkImJImJKix7UMgo260v9MZrzIbrxjj6PHz7blqYkiPUAAHn0EVbcmf56JGZuw3ZmW63IE
Twqmrzy72bbBulI9cKHZE+aAxlO3AAJAAAAAAAAiQIkAAiJk8pXYZrMbPOGtu/PX52zu0uC
20pRG8FDY9eZAIkKd2iKW9wKHJrAh4aWTP8AV0BmtImMXql1U0PTtROVBtVLWgXsAJCJIJB
KXbWU7GoOHcPPrPFr1mWBqhd4GgraBMAcZyh7z0PTnw03kwjpipNj4+fA1d5uwb2ce8Gc+f
RIBAATEhBnRoh8shX4u8jh4u+TzqfQcsRvUh0b5fUAASAQlYoyr5aXyh2SwX1l1eV3/JMN+
PII02Y1ha8ec2es326lvRUlpsozq82apb1PdK+6MbX3tcxa/aVxdrsjzNqZENdzx1QZFlcW
KvLQFqzQWBSaUDrqKNcd5lY2Kox5njTKmoABEqzgoYXBrIBy65oU8m1ErNvDcQy0ontvn+o
0zGnVivXQ1OKZ/SMxfoKDVdM1sSGHvyTEwefUScVD2RB3cAp6MpIWswzfvQglraODN5zYUS
hz7PDi7mSJAiYkAArWVAl0iLQFoAMdsc0WBJ6POtym0PUSFTH6NIae5TuBEhEwB59AR6Aif
JMSETASK/YyAAAAAAAAAAAIJAIkACAAr2QzKnd58vscXJtIp3CnU95Q0NereL9rI8DeYYB6
+WNAAAAACCQgmAiQEjvHHBhyomulTmz6B2+btTaAAAAAAAAAAQSAQSQEkASAtpvgxNfUyZh
+7kydz2HM81hToq1gh3i9iWgAAAAAAAIJAzuh8mPh3cPVn0AAAAAAAAAAAAAABBIABBIQSA
AQSAAARIAQEgAAAARIABBIRMEgAAAAAAAAARIAAAARIESBEgAf/9oACAECAAEFAP8A2Pn/2
gAIAQMAAQUA/wDY+f/aAAgBAQABBQD/ANEn17jkcmev7sfDP9IoioUch6zDRJ8i81s+/pPI
/rd/2tqvphZshf3AEy/Natc7LaqJC3USwod6qKOY7d+AxH2vLI5hvK2qmdxVZ/1OvTr0j+r
M9cqY0Rhpyz6QubKEcaG9QtGF+ua2etOb60xPbF626q4oUtjMJ1lrixj2/wDS9kv+ymeDxb
p2nmfmIvTr069ev6c86nkzMek+OefSedxycojkz1yc8efXh33HMM8M4/iLfTdmwYLUxEINk
2KwMMcEf4vb+o6BJYCK1hzO5VsMUr7LyYSavVGRFKiphspJxk4a5XRhfrz27LZcEwrHb9PK
LxJP+jA8gIWHxFkJtP0M/DHH+FqdUvXuiTVilBqwKbD17+Lrv+nM815U1XHIVLVev/zOwVg
Lx9hyY2KNkqcXaewxDORbgwxcICmKfFDtVTJCkwUU2odjtHw1h2GwH17YcTGKFne//gn2Iw
rK2GsUtuV13P8ABMx3jlE+nfPf+h4+CY9fHPHIjrnjnjnjnjnj4+/Wv7gu0lsTCxwLPuhTy
p0ruM4ecKvGXu1jKuOWWV1YQcHND5gYedZLLULcdiTZ3Ef/AGI2zaGlAEHv9dyQ5Msln8k+
vX8vcenz7ifTuOGFjhjXbSvwVANntbq5uY4PRiHlGoLtjwW37i6yCapBQFkEt9Yi00V0VTr
xTGujcjqqGb+10UrTK3hwWRGp257AwZ5JUK1iqR69m7HksxecTq4yShNexIA/o9/xtthtDL
DahmUbFs5BRiB5iYsYuaAYY7wJUsLdts2n3YLPi+f81YqI1q0MV9UcNF2eiU0CvKr0bgF21
nZVedOuUZLC0Lw9bivcjLdlbCilgbHC8C7a7c8DNpkgfPcLMLUDH9kttBCtvIFHKr/innfD
DRgR8dzSzGLd+diHsg2duL9kdmvdYn8w7nH+Dzxu5EUDIKM1YeSUfNFqDRKpEWiL9j2oqn/
HN4WEmu16rBm13lNQViurVUYo1BAWbBqemz1cAZjV9VdcYkUzYeCOeGIuGFz6jrLDDPElAs
Ltz03X7LMdUSYjzpeuZQWr1ZKGTs94YFpTVVK/HcbqVdjKwT+MqmWexXH7A4LaBN1gjPZs7
rjAndAmbUU1TU5KvuVMC7LvWZ65dtCCjhG+Iqs9g224+nM5nnkvaLgJb7IvMDZ7T+1IcbBr
pQ8NACaKP1z0VptBkn57FVhg3O124PEKom6vWGCal/8Ai4tNcg8NntStecBqttNuxTyPT5R
6TzYXuKcRLrmdt9NVb3Y868LIv1GB8ldR9In8JRYwdRZGLSlQ914dgbrenA8wy1So9wjXVn
Z0CYsxqx1jM+kVhWBd+Q/j29M8IziNU12JjXkmNc6TrcznpOuZYk6aJkZH/HYv0h6SkHpda
biIDWmJlTRTu9NNWo7CUUp0okVpAgvVdFNU9d8yDg3WytqEMv2QmvFamyjFt8/hmOAY5ONq
meo0mMc1n8fcc2auuS3QtBm6bTVgUWWgdjtck+0t4uuyWu3951NFwBiS+5fk7dqVIqkTv+O
fj7jlQ1ZL9jFUBjhBs9VUr9QwZTPO/PJ9ySxhaP3qmQ2bNfTXrBq/Xh7Wy+M9fbhIKMmgeB
Px+3rMTx0qrahsRPz71guy3PgkVLNkIS2H14FLU4prqhU3Joa1YocrmDfvnX9OnPEd+MCQU
tkicdOSLU9JsepFv2Byr4a60OIzd40sCM4tZWktKUzjMQq6wpkYMzPyEuyvG+Pr4GC8RiNl
o6OeLVoywQ1GSOUUjjO1MmZryFWrgDBV111YRH9OeZ21YObLrMRnoqQFSjjOX3PfnfC8x6x
kTd1nRlq7YuFwFK4TnXLCbsNxj0n27+Huedz6R6O9kIB2J62dD37CS1HxouaRrFLhkozBdu
TENDxnXcO6OrDtds7dc1Ew0oL+Xvz6d8bs61ojDtHrI622y1nFOKrXc29J0x541bAqRxwG+
zEY00rNvj2mfMzEc7nqqaytyiOuZe/XjGJiPWY75HOu/gu14a4a3ThbsP8AFi90IaKF3+JW
5VMdSCPLo1NdTOesg5lmakuMvCTBgl+/8vUd+jjYVyjEkjELBs4OdFatrpQluz1xmq04b/8
Acz7uHIScVStN2E3GPpjbBLfxKLsLquZW042OmmClbqK8sYTkzHBGAZs/D7875E9+jdtgtp
pb7FXevYUMRO+fKZj6pmOo9I/j7533yZiIyZrcM8Dwc+X7GiHyybtGdZ7EDWas4cHF61q+C
zLvjZd+0CFRIU3DdyrtyT6td+XjER6ZRGeCbMpK1mYyxcKAmgqAEt0VGMRy27Aep1swbejV
gzgwvgn0iOdc64/iKT8Ps0U61VlC+e5jqeuuee5jz/GxbhrcMStpYwQbnVledqFuOLnV4wt
cKMow2WujDN47b2LUTP7o4TlGYsZBtBbMsccTNuwyJr1UxnaGCKAP1yOdc65tYhGYq1kM0E
2AY0tSAJWCHbZjXhse1QZdq2tYB1dcj4O+ue/Pb0JNEErYOh3UFohiFQD6K88csc49PHO/4
rLK68MGDV3Ze4ARkVJ9pd1h6chFwqVraIwpqrjqOe3I9uTMc2eyhSf+Kx2Q8EANdR7R35nk
c+XJ5cjvDZzMdN9uDX1fffbIWi00Vbd8MdzEz3zvrlxFQ9VzJiywwDAJzkV3hgktbtsz1T0
ijGPwpAd5Z2z7R7+kfDM8jk8ussfnEGH7AUp19apx9Pf4PPdlldeDHYyCMlGs1BXs1IjQbO
92hx/18ZSCyCYVcnGZ51PUe0z5ZNgFuLDYs2/E2s2ExVVVThHPp8xjMfB45ER3dlGGFh1bW
gzGj7MnN2UMQRKsMUQJzgak5e4HfAM7WVQy+VTYisqep9Ovi654iGzOlYE5rvWa0nWVK1/p
Pp36Z2YVwy3FcLZKZ6+zBAEXj874drCZiYTpKrLitpnWy75E+rRhQtDpAbbK0VIlyejrrkT
z3+OcsoydWSYQPK86Eauwm3Z8Iqof3s/2lhxi99c0FvMDXCloVH5AZzFZmLanYSevifjzsw
wxz2hfnlFM4Zwx/bu684sr5859ss8cMSNtHyu/Xbi0zH0xZjISwFdVEcj3jzE+ncxzaR6wm
Sp1TXnE878c2BuU8MVLqloMz4/6uR7xM8nuOdzPw5R3x3FubxuNFuWOMY823qED/HPFpkOx
y2EcVWSvA2dbC/MprjBuMvNcRXjDqomMo9Y5ZnjXjLZqzvaXq6eY7xd9FSTYtgNtWhXL7Km
mr4gsRDonxDzaVynGta92LEFeEBVMevyj3ieTyPfqOMF4jEVhrTEQdU5zFzD3AGy7YGeQa3
SFWd2TEzAAFCMfjR11yOfPnUd+pMf+OqD3Claug8raxMYu2Mw4YKhWAI8K2L8zFkyZX0NrL
roMbnAEK0ANFI+t/wD4oqkNa504zC3L5dxw5gEBTDZkdUXCRdGYD/Y8l2mpQOVDj0z3yZjk
5RHNmN17O9nk7KGTIVK6vLPDDHDPDPCed9w0cL1VS1uUddGWExMxHO+eZnvx3ERPcwYuBOx
Z6b9ikTFk2uHpqFF2jPNgx8ekTPfcc7iedxMc79LcItw/GVUsLFMfvDSHAbeugtiR+YxXj3
amBeNkL9GEezqjBYULeOpbKKPunjtaFlWv34nO/HGbSRsybUaTLrbdhxXaolUQTugcclpvB
MYG73bdN/8AyBjWTsT+ItGXkZa1bruBBAwxVRZCvX5Patn8IKJVAFbuqwsL3JiVCZE8sJx0
8CyK9WXD157C1T34bqpmoIsc0aPbz1116ZZRjjooFP4991NNWuVyeZMT15nntPXUMW65Xgm
NbHWc6nvncRz9GSe2x+9ShcYUkuc86qaSWQ81mN2Zdv6/EWuu6BbSLSKK6dfvHoT/AHEmsG
sjE12vVXwJPAjca7tQVA4gMdySh1hmf6RoPsTBQRG5NiBbGZpROtUtbDrdWZZk56VcRyxcF
rA7LYHtbOjXTTKtexaZTb/x7jdTWqYIMhAtYer8V75HwbcF03ZFzeHkLexywtMrrX4GGMSt
lMCxFLoMo9+dc2QnIVFRsaJIrsCcbLNWGFVfJ6jlt1VOF+05n3KNfgSz2+DzOTU8RXQwcst
gsRXw7S53nv4MgIVz+RAM0YV50HDGU5o1OWOQFlZ7zYW9UsM8hCQx6Kh655hXlngvaiZ64V
Qrb35WgiEagUuY2ULQBsWiZuPcDsF4xo11JFO3N3K3IJsK4pysUoMhEDRxZQPQNV3547EtR
n1W13UkiCF4NNfEDpzHK14zOaXuBK+xrsarMkxdT9Gqtcc4yiZ7nbKM79ei8VfraJzLfnti
dbfUNm13C3g2rlG5jjDjV875Hp16FD1lDqhhich6aWV6ZqSbmJcbr0X5am7kgamrEwtIqNx
RH3VOnha7OsmwzPXKS8Vscn2bLzMSjC0N5H/0jtSbMXji5CmjX1k0THHuuYl5iODUFtz5w2
BkbcmeCTW1qfHxzuOeJ5HDBqyxdVJuBzjhd1tAlwh8HXuVxChUBTaDhOU4GhCnDZiMdVxFI
qKo2CcIS4C1YI9PHwo9Ijkx3EdTz588fBEzycvD1ZexBdiK1mQdBzfEch0DN7HV7MrLNf8A
3wbVXji1cmXTq+eOItqFdYy789+v0xyYiYtjvb9aFpuY6dYQNDEysEGrbCyNYXn0scUzGaN
YWHN6mpjB5gVa3ctKKtsY1l4t2OepFsmJwOqGVGUvEtDWih+yTwafm7pFQCktHNJK4a5VTb
b3z6uosriyufyNUJ2FhQbqrmMQ9O0WJwFme+Yz3yZ6iJ6jufq9569O+T7fKceT7sFYjGi8Y
upVbZSFRr97YzjsVphWTj1QMiaQSq1Jcts66jrvnXPPfO+p44jChmvsxF3mc/wN5bAZsRjN
Vi/O7UKrMzNZoIIBFXBNbFacp1fqy8giNZWxcFqysMijV1A944YgnJiJnPGMoy1rAcw5uQz
uWCH0NtdsEhenfUsL566nmePcbYqyTjuQLiE+pxhNcx5wyjPnXIjz9HU8775Ec69Ouf8Abz
5cmOHLx2FfffCaKSKBggw6vHfpPjkz6eOT16bX9Mpfpn//AEPd5kSyuyLcPE89uT77CjlqP
9615CvZRirNsZtA29LAKyk1mbK/LanGNdmxu8sdaPb2tHl7FiTk+FzppfFg4pWBGee6jfaG
quxur7ieRMzG2zh/nCtec3qFhQevK8v3uwZALxFw/wBUenfjvke3r3Pcx1PnkRPXvEeI76n
KJmPnEeY7688+fPbn09c+XyKLpasUf22uz7PkKekQvFsI52jX4tnb9fmf9ktnPLaSMubBQ4
ZZvs3uVS1PaQNgFuoeOAe5245rd1jHNzsy2FTQRpRbT9w+5ZfersKaqyFJTKsnboy/zi3PG
1fETEZd9bvOUa7m9VLsU98sqJjLqO+/p8x3zqZhq9GV4qR9htK9Y9Pnzx316zz2jv4e+eOH
sCjycmBjasbRUdWNOqa7TZrqwCp3WuBrmKKIziOuefTPDHPEvV0hd251FfdMbNCLPyHuRBx
xyhODXe1rQtg2WN42L4gRbe9GxLwoHc/Rcn1SJ/znfPluFdhot2jgW4KVsLBvq7iPfrk+7d
nQqBQLL4y+XO/SPfkzyZ88788757T1zvzzrnfpE+XLbrjcO38xcqCWUcnzzYYpUvcZ7jvz3
4j278ZZdcy7mIxjuI646eGryUjzBtXhP6Pa31edjnBg5wwGV52q7TdOtoJOlZbpLTOurKee
MuFfVdt+PiJjvntOUx1E8n2sul/s/U9R8HXp1zrzPI9+fTE8mO4+XXj4HJpEk2tx1lmtobl
89Rz582QTMpJqzKxmmmOddx1zrn0xzrx859t2srHFp/AtSLUNbjMZ4QAOv3CmgZNtGvU5qV
Q4zGoemilqpIMWqD8Wi76YmV8Tft0R1McnruY8TETGztoUqNaVQrVfDHw+eR6zyPgJe45XW
spU81VFYpD8cn0zKGqjHPC3FKHZrVNWeNlZhdIY174SqmXCzGbGAVd1m3rIJxtxswmZ72m0
NgqHMxt1fRpxxm0Qavbl6laus3w+uMTQbb6ludtFQNQY492LLWj53VDGCptKskzYDWWSeWq
xx31Hfjvy0oqb7T4iZnLkz8c8+fJ+GPPDXk1Em5E501OWjDPX9ZoTRtH5C5qRsLv75O0N8a
BnbG43YArrGYWL37EDN7B18Zwv2Qco6cV7WiuNdNiBkDq7OpG6tq18coZMZnlgKPRXjoSwy
7PV9WuzMabsonHJKReUo2wn8h+bcbaxPED2VPrytopkHdjPtU7gNnnGyNMjl23W2E7KMRjR
O8LM+J3obbHrviOMLtm67yiOp6555451yPTvk5RHpPr36T440vuakfs85zD0GjG0cekerxz
KmnPPGqjDFhs9txeC3e5mS9+BzSbSIzz3auMVg9sW0+e3zxyE5o2ItdRls9lMpm2bKYmJx2
PO2tBjP0aNrtGNilBrzKgzebsoWa3dUDrNys183+toPkLI2VGWPeOenKIFjUzhsrswxB19G
tsqon6udYxL5YXnmn2YJndpUzOfcdRl36e/O/PIy5M8PfLQuZP3A1eW1CRmIeCbj31yOR79
cdH5rlzy2EqcqgvWgCtoaYU27gyHu17Yb2+bDeVIltxW07DmAPj1/lls8uQ51YbBlYQm2ey
orVln1frO+p/VV4NitNBLv/yAX44CmhbnEdRnjhZXXGYCNEWRlxCa0Lb7SQe2Mp2CLljPZT
F95r1gKTVuinDPAim+qJmMs++Z4YZQxQsRz0jbFuFPnL5tkITbCjUTgZTMcWS/GfH5NcFc8
enUc2uScUh/3xWcYHong5D94WWYNTKqyAyveOTxr/5DgZlnZtIsjOYt19Ldd/n0mM7CUKNY
EvwTRnrphk101U1+jrK0dI/q+jUaKcaae/PmZnGPpj/tnzHvHXja6ZptwSDhc1m/IW5IOOg
SUDjkPn+GV510nVqLHTbLLWzhSrbXewKS6d0OIjZGjAV7XsbgfgWyOicdXcmNJ751ExHjlm
DFCblumVGGshU4kevnluEWVkVlZ06hEMmej2V5DsW75oQnEuts9XNV1BjNbiOTr5aYgSe+O
35Jtq1ZIcAKxQIj26898744Nwx1OYm5lHUT855l5iZ8fVPJ65E+Hg0FKFZcGINWA+0YYJac
cNXRqnHacstpXXGYhs6quwwJPwtWLLa6f1oETYGLdZUKJVDKk9MXlBjHgmyEVmdxlHcfVOU
82Nf+yT67WuxVx3PwXWY1VtM5zSMqwdUdaV9uym22WFmETEdesx3Bi0oC+0XXLyZWL88Fqy
m3gIIoI8RzrnfXPk/Ltyyyosav9cjE9rHtHOuuTEd/TP0zETz6Y51HGWeNYKhc5dqxQxwx4
jqHX0TeQxeoCSVtrwgbWVoIxTpuGSqcsbq42JbWZhlhZhMRGUR4N1f7BFRQWz06sTbmNjHf
JiOTjE81GZpqiIj174UPgUOelOyoBRkjZsaR6rVOX/gek8j065YNRbMgAzljjGMevfGjSzC
1gZIN94f6JUjWVqVncdd87+COT45tx2V2FWEV18nzx3QNcxfTr1FhtdlFWGf14bIouNpj66
rBdvurwAYhlHZbKMIRTfSRV7xtS37guYR13MNpto5VvGuZ5f7PW5wQGjE7Tzv4IiOdRyyim
2IxiI9I9O/Tz6zPpPszZE5FNC4VZKJbIcVJTi1nnsbimqduqwrx3BV9OO4J8sa90Q2YTtWv
xGL1PkTJokYuGtKpbrKyzCufHHG0/ik007tbgyjYcidoGmo9RdnTR3PcxExtesSTVlrxmQV
9tP1IGlD5UVWnWNqM9hzAP2QgenTL8c1ke9gINuX6JP8AZrX1gbF/IWVSGNkc+LwVuxWPO+
+eeRPPlw9qVkScwxURrmv1qR9juNLsEFoDH5MT31HU4Y8jDDLHEQTDmQos5OV2rihipyHRW
LBqmtdPxlwurKs1a8vZUYeVu3anNr/qizWWldg0+eRMc8ccpBHA2yLMATYYE1sGec3C6m5w
JqLoxIGD/NVt1LgZrjMx6xzxyO5/g75PDTpaQGsv2m0O2wzNVbdYsmfMT3yfHGZv64E4olJ
rutIBlYrllgrX6usLHr8cj07jmV9ONvjhzhUvhjt5VlIlrP8AJr20jKCztrYwekL18hAmSN
l4iJMHnsGVAy99kYASmMkfMh2uGMB2haSXnsiSvHLZEuNjtmjbGn0U/m6gUMMe2BIVmp2gr
QQ5XSZx1m4HYDbbnRlSyX31xMdR7fD3zvnfn0blxcWQxWOQg2O1YBCLqBoraW1DBuc666rc
bcOPb5HU7kPXTRj/ANOOQ8bI56jnfO+uEbaqgG7Z2+IerYNSDrzznt6vW1SuuO+e3Op66jj
BcMyGM1Zisy1N0QdllERzY2oh9KQZqKA5U4O352sStoH0ayyudDtnmGh5YYbFq1IleOM45K
mUsBb7I13Ki6u+m0ekivLU8h72enEfl63hkG0538E+3I658/mWVWJQ8utxTl0I3lJF1C2+y
yi/YsS1+LhSaHQ01+i4ZVE9xaRicwQV5vmzA694eIHQENETjDzYsUxjN25tME1duXy0fVtc
qkV+/wAsdZJX4Q32ALAXakhFkTjMc+c8zrwzhho+GNhCt1x0ZVVUnMtW4HolLHPYNdFXrVK
tXWdejbj5ibP9F8xjOO1awOBhgSTdkmrUbFWDtFdz2PPPnyQxcievh68dc6nnXnzEZYxlja
gtq4Tr0fcWa4T9qEKuF1SdvXkGk+0TjjxyxlcG+nNclNJsQBIk9SgJ5SZar1VidSPcuyML+
5rGr1VE7I6xVa6tV877jkzHbJSrZY4pDlMCbZ9BWOX1RHJ5McwSrqx26YlxjnSEnF14huPy
zGqzExLiPsE6QsxwbKmVA2s2nYKzx154rjXSlmCFxgrO2sPABggfUZUR38c/HPt18H1czzw
rwtbjWWIqLM7NcgEIjvrjxpK0O8PcpzF1IsoZbriMLLYV1+B1BxqtzXOYz0xgbD8rL8Z1fm
EQL/5FAhYQhw8ZX6iTluuv4zY6bmY52bxdgSM6ww+9VW0bUSPlVZFjuvr9aURWYsxeDF3Gs
0RuyYYNigzTcjG9QJBWlBDTcSpqpda2q1PuZieR7dx6eevhj175PrPJ9vHTebDz3DMM9mlP
wZNNnUTWzxWvrRv1TG0PFU8jCpOwsNP1/Ob7mOF1okaeULiiUY4VqFmAtadXXbAYkEYDU1x
8zBKDBddzyCK+Zt2Ywueum4jbKJmWQ+JDFXKoTGi54a5hLe4NcmX1BEh20UV06ufa1TxXhj
Jjo5c/2pJ+rL/4+vKqc86533w/YD7HPmOd+fin0n179Z4bMD7EbQ011iPYoE4nYtpzr3MKu
0dktLx6iJ9pmI5MROJ+sI2Fa+5ihZ+82vFFGA5FZNGWXn7mET9U83UbOFi3cBcpqupuwL2I
VhFhoKiQk9id0/XHZNc9KPuybCGLbtWYHnAdRPNTz/DI89MAaWAYiz706gmyHb9zyOdTOJC
7LNhzqP4vPOudfAzX1njlsmYOJjJIlhPF7jY86abZK05Fdhml2IS3A/dh8qNlMxwq3ZJNWO
1a/OLtwrZ0axsM2V4rCqSKVDLPlSXYbxTUDicImZjZOv0IIQ5yRtpwGQb7BWvqoTLXBeb0x
ZIJgxw0R/07mKJcgxxapL1O05l8ahZG5JHNLgTLqOAgX7CGpM2ZXlVtDPrLdF9WOG4a3ZnG
167OUZRPPPw9/wAPn1ttywa6unofWV1114cn4LKarscgxMpM1wO/J/RWszxeM0+IRwp4/UT
Hyjm0zMa8r+mFmUxGIyuKKUh65Wpgwpc0QZDk2R1Mb1N0ptZZ1tlR2s1ZESE0W5pXGQDWSq
ilWmRXTrOsRVCmZmOZYYZxIIM5QqW88RzuOdek8A2eg1242S9YfO6XYThtedmv27k3oqy3B
xjzB0xu15CwJaLeden0888O7Wtqi2KnZxmbOqpe/UsJmYifHwdcj3vGoIwuFN1PLFWAdWC4
KGLmY554xGgsDViJvQPmOYYhiS8K9wCtJzZwxx5A4rnOffHOHu3M4sRsaL6iaG2xAqZIMxO
G1YwYxepk4JIsrspXz55PpbfVTh33Hj1dscViwpe5T07PlBzrVYxqfiqoo2fd8Yx1ozHHLS
w0v3dS0z/+aj179NpmP15xcEb39PD1YTDCpc7WVAbSvKu88nnfO/TvnXi3XC1FlR6vaaasI
rwYMRFw0ZRlAuNirZZrryzZnfrwmiH8dOQQ0Y22qolttLeRqUKrFQuywwyhRfcjavwMjga1
qwQZOdkhct5n/R4YYY4+mUxHPv4bWbEdR6u0QrqsxetYB56YjrxLXa0aXYt1y5k6AWnCQpU
fqBFWv4rEwyYWqPb4GkRk6V1xbvvO59CRBS8KlTNRmv2II4iOdc69I5PHKMRoMteWobmyn9
2Oybuq21WxBZ3CPADjiiKBaDhjiAraQHK1nsQyu3XUJgVnjnz3CjH9WqO/ZLDsSJucD2tlq
K0x209ImJ5sTLMapeHWELzuevTc2RQgr/V16tTgXlsjbYtZXLFKsNYdhutlFtOpl4M9e1oq
UmWp00UxHw3YxZsWnRhLj4PHDlwZ9GQGwATVs2I+Y5FBNPp47mOFCUFjEasaHP8Ap+6z1Gu
Nba1rL8tdebbdhFVlWwPLAZVUJ0YN+667TXTu6XMgFquYSRVF1GlRdQHuQVY5mtF35r/+P8
apJ77y5dZUPVrtdx1nw7WkvcB3f6V2C0RHrmDQXZWqsfLax0qcNxLqQXwexr9eLI17Uk5ah
d6d+nfCpz/0OnzhLXnt6+/p1ycYygjX5rulk6X1LXi1nEzEc+XyKJqGHyyfNhatLXZW56Zk
KOQnd4WAoGsr6v8AjwLG0LStfEipeFVURTXlUm1r9ojRPrii0mI63bthWyzVIkbMDDRrosN
jnfNgtraG114VVd87559eudc6516zyPTvzzr065HV+wa61pq2rvxsxzMOU+yYsC+/Hw+eHp
V585j7Csrw2HKqvJ+sjCxyATsvfCTRRcsjhay6WYV2Ob1XWB/pkk03bCppJs2BVSB3jnGlY
RQPs6clhSvc4m7ZM9865rV307TxmyGWDIV19PI768Tzr+OPSfhLskF49XXBM1u2XjxjSIeb
fLFa2RuSTxgWgDCI7+KI55jkYxEu9c/LITtmwbTYBDGjFrY0ZEhjNBQyxDwlrkBkxsXS0DE
ETFtAdZzNlR3+q3GMebEgzMlC/Dc05R9eKjOK96utrGpW4Y7CZ156513/ACRyfg77531xgB
WeNlgO1rOTM0uEZWAWLiQthBcVE1izZfTSE8BJtj0j2n2nuI/+XtyOTHJqrnOY8mLRT+Xat
3kSq2nHCpg2ALpZbVlnVjvUzVG71kuSNpJrVbeSVgKaIZg5+jXmuPX0qO8t22Kci8Ka66q5
jkT/AEZ9o77nkcPWisK7MdhX4s1orESbrKbU+x4F3NkAbSDFzpKWveT+1AYhMRon1jkeOR6
efXvhjAxgwLtG1QVOyhotM2Y/FiLulOawvcJyDsgF08JVtFxf+hqZ0ak0wyS6pZaU+ZVEWP
58czzwrgp+mDgXaE5hP8M/wx7+Y5MdzmpKXEfjDOIxooxxSH5MFWeGOcFakFcSIE9XvLmsA
5L2FDAXuJj598+cTzz3xk3AVD2Vv3+CxUEqGbqcGkLU1q3ArVKjif8ADAcq05fWKBqyxcbE
zHNrSKLQtTBrl4rwy/1odlZ2xuNjHXXf5rK/IeybqFYm1YGTE878d/D38UzPp3zvnfI57+n
Xh6vExqcYZwYnf5pb6N9R25gt1Z/OuGL2ozcfYTR7VWxBsK+/MTPPlEc88nvuxMBYfHXO++
d8mPSfSY75Mxjx1XJLN+B+02RBe7csC7KECLUk0CDbvGca5XbN4wKJaBd78658/UtwrDurz
wsx9J5nZhXiRsoONoT6km+J7iOR7enfoUUMJSeyrsqJyuNKhDnTiRruxwTTRTmQo3IsKgFw
sYy4TDNqC9ZYB46kOVI3XjvmPXO/PJ9vl11zr1njN2tU11udgfZVajkWQhFIA2nB6uA2VM5
TBNy2tmy3VU1VVGC0ljV0jqCExxE5878c8+h7U4golnraHEeKcxAi6TRvQ6R2DQch8wyAuK
da/wDuwMV07ABnhU9p+76k3RQOxvwHHdtDjrxASgaqdXSYUW6wFXJlN9ed4BxEG01hyOeVl
ODk0LFdtTeu6N++3kJsCwuyJ6xifPJ51yOd+ny2Z9YJFCpanzrVuDJJBBGa43ZZbyinG7Xt
TQrrk2OOGOM+OR13uAVJaFNflaRzz6z7LafvZ6mEERdfThr2x14tVE5bBnxicRlUtea/TlD
AzXr9cSGLkw9Uicud7SdYuzalmpyriQo4RfUNQXZmxCbtSDjv14SzNOBfRj33yZ65PmTdeA
Lss/0kjyCSRhYIsGwwUaqdXjrz0ecVN1diXaqKMqrqrq+TPiJ8EEDi1kbzZbdOy7TEYf7Vt
I1S5OcmVWhQyYVLQ8mN6AAtYQmTOKvxlIg2AYeedeFd233230b9jXe13dKStQLZAG9O/Q9g
OvpJKtCS6eu/CUNlA7QfPXG6zKwrbD4G1kIbPaD1d2cGmYMTLyWjwFfUr2g0M7XWSqGwWa8
P8MQkmgSg8nJrS0MsbnJgxxhybDVS+zcyr643IGqb9qcQzp3CLyI3ZXlBexZriMcpmPHZK4
AqSNYTWYyu2gbhGId9lSl6rJjZ3NOWOxbYVFmH/IJuFmvUUXiUlZc2GWqWR78M2AD3XqOG7
DXUmudhyVR+oOdOyXLTihP+FxtuCdXZ+Gxa4BE2Z1XTtMxj+zjNSsIov9OuZ5RhiMTQ2b01
Dt3cYxEcnqeX34D1TRQ9vpxYB21X424MGGptBEAo1DO1E4+6CC4BvBZkZFN6oNZOWeRboMT
G+lWrsosLFpLFJQpAAxwdTPsnU1cc/wAuo5hrC+R26MZvGOMYRHJnnczHXk0EY6ipU+Bq+9
u3eK/YbcZTsc+L9fWATOMTxqn/AGNv+Nossw1KjGJ1umUhemBlYrF9JCxSbejuHYP3dbidd
T1L1mR90REevfr3zYrca1O1WYig60BSGp9d2+uQbsMKh78spToQNXbAzrCCcMtIR5RZpxg9
lmpPMsAzMj0jPKbaYhWeeuWmYlz4jjocgtUXq52ALpYStsW64bdggB/XqOden/dyP+6edTG
XOo9Y9PHwT54yRXkFGptoZVD/APHQuGS7WUy2eueOePiYVU2gtssbtRSxlCj0n22C4tk0Fw
wtflAFLJ/GMDvWE5Gr/RmxoXCpL7RFCgL9et+HrvmdeFkRHJjz6zzqe458o/l658vSPg69N
lythbtNNdFK28W8L121fbnnZsaM0otmowrqsYbHdhjGGPOubSLJCQTLExQvar2GEefSY9O/
g69O5jkekeY7iOF7EvHtXuazL/5J/g79GAdZwZeJQ+JwBGtXrn61jPfp15LTKjZhJriyCtx
SDV0b6lszq2dDbODVbnNn0zg7oCUMjc/oafPk8j4p9vMzPfPn/wDFjlke1hi1MwX2EP06hh
+xWitVxtuRVGBHc/wzz5evz+HLHHKDFsJcTNaAYCi7uSHavbrmWPfDtlUAzkQVtt4eCTGwj
8+7AlXrUT+m0nPErXhR6l4mqB2qRCou5PI/g+cR1HI8SaZbiupXF5afrkmhvF1Vl+oYl/s6
5BfYUIBmQ7j+nHoYiALysGZ1Y2ILL5JVvu1gKb6sFBx2DLZXKu+3clFPMtyWRJGxqcqlzWo
MmNj+xb/sl/2wyYKG+CeR8fyOroVmDj7SlwCCyQ1LF1K0GMMe4/sk6ylJtF1tOJbjH0xx3r
djYv8AzdkEYapbhMaP1H+IrsjHVyJlrrB1Ri7ErAD+OeRPLaq766kpovF6kNdH9jv4O/i69
Pfkx38Xfwd868/z9fD38HfxT6TyOTz5fFHxx8U/1Pn8X//aAAgBAgIGPwAPn//aAAgBAwIG
PwAPn//aAAgBAQEGPwD/AOnZbmY6YolLueGQGLjd7tI4ml0ixtxUsuvIdwnieeLaS9kEtzI
gd3ChfVmBQeH/AIrJYtG1xcX1Yba3T1O9NVfYvEnFl+WiRc7q/aEpplGwHH/bliCzklM7xA
gyHnU1p7BjsCwknSifjKwVNUhoqZjjiS23KE7a40iNZCSxLfeoMsNt9vOslygJZADTp4gNw
NMTWT2hZYGjV5BIuoiX06U4nDWlzCkYW6e37ms0CIuvWajB+QrPMrLVWRgpjJoXDU+zEAiS
WTvzGAqEIZGArmvH/wAO3L8z3Lau07223aq6VRRpHbr99uJwN1vQJNwvSZTK3U4Q+kAnGWI
IbKNZHW4jlcM2npjOrI43CSGGIi6SBYmZxqBhNWHDnju3MduyKXcXALNMS49K8APbi6uI0t
+xdCNVneplhEfqZAPiOLmVY4bqLvtc9vUWkkHbMemlBx44+USIHWseq5mDr8uIm1LD1ZH2D
B3CKa3SX5r5hQQxFCulh7uWP7//AAy7IuFtZWjKxysdPUeS86nFjJFEYoYBFK8LEagmmh48
TnXFuaBTBWEgcCI+kH3/ANtHnjhip+rmR78sZ5YoTmeXDFNQB8CQMe3nxxqRgwFRUEEVHs/
RzWOzRm63GMlNRUiGJubPIcsvDH8xXfd8JBZnziiYj0ogqPcM8Rz7zMLS0IqsCcQD4IMgfM
4S1tkEcMYAVR+0+Z/ta21tO1szSIXkUkN2wesKRzIxuUEO4XCNYzrHAWlfT29R1BqcyMX1v
fPe3EzuyrNHVxEqg6aNXI+ONrvZLq5drid459EramRSKBRXji5uYJLoWq/gfLXbFnWRaNqB
JyGeNysbi5uezCFeEJMw0s+beXPC28088rWN38oGjYq8kJPpOkirZZHF3fRi6t4oFMc1teM
XNcpA4ZjlllgXVzMSu46o9BDUjqfwqVy5Y3KyuHm7ESCVFWRhR30kkZ+eNy2qeRpYrCTTC7
9ThSSKE+7F4n5iS6jnkkYwXsTMYoo/gIQUFPHEscFrNuNsttHMFikZCSUU93VqJofDDtCz9
y8B+XikqZEM+egczpFcXO0FmJibvQM4KsyN6qhvP9FNdSk0RSFA9TO3Sqr5knG2bFZHs396
KzlTRgX9VW82OeO5Tv3jAdydxWh5hPAf23LG4S3UcQjvJDKrI9SGBNFIpwzxfW1wsRkneSS
EhiQTIDk2XAY2+0T5dnsJmmV9bBTqzoRTxwLndJIUt1jZVhtydLOxHU9fCmL3cNva1jW80q
Gk1MyqooDSnHFvDazxNcrcfOXVxICNcw9OkKPSMMtzfW4VkaMxx6kUhvianE4tbCExW9xA0
bGQA6V7Yp0kZ4k3KK6tVuZ41ilbSzVVQBqAI45Yl1yme6uX7lzORTU3l5Yl26S/hO3zM1dS
F5ljZtVAx5jDXe03cECdpIFWRSx7aAU1edRiG5u72C5WKc3DIytmzL2zp8KLwxDvFjNFD2l
VGVgxLqD1BqeX6IJcLqhsLfvxR8R3XJGsjmQBlh/zBcOyhryKG2VvOQZHwVV/X+jr9hHD6M
v/AAmYSnUt/bq0Jrmny5o60Pjqri82q3ZRDazzXaTV0udDkhEApXM5Yt5dfc1xoxetdRI4/
Q1jHdRtdqdLRA51HEe0fQ93dv24I/U3HjyAwj2twrNJXShOmTLj0HP6GkkYJGgqzHIAeZwL
kXEZgY0EuoaKngK+OE/L21NSRxW/uB/oxH4a8iRgMGa+2Jz1Vzlt+GdfDFvCl0jPdLrhocq
DM6j8PvxcTm8e22yAdqwIftCa4AJ7i1pWhw23zW7R7+CkVulCwmrl3h7hnj5vdJTuFvcArK
qMG+XuD6EoPHEMm6mt5JV2FANKselcvAf2+mMvpkurl9EMQqzcfsxPuK6g0J0G3kGmXuH0K
V8+OF3XdO4LVCEueKwxLIMgwHMVw19stuJbfbY3R2kOlphKOrtLxBoMsMNvVTcRpJKyyrUU
Uen2knD7naymS222sS2Ui/xIx1SAaea4e7W0WG1vCYLKUtnG4yJc8/LG2x2lwG3wyB4nTqa
d5DVjVa5KeBwj7rO242M7APNwe3kPjWtVxPuV3Kv9G2irw24bqnccJHU8q5DE35hQjbb+Vl
nslHpijVeEmQ9XjiG53HbZEsnAV7xTqBIyLhaeknhiKyvCdq2h6yStMCGnRDWgy504YuRYP
IuxJR+xXSDckU1KvEBRh7J7V724vX/lblW/jngsb6vTpGeEsNttUW9XX/UIbkakiCGgRvHX
yxuXzAW3up5SZ0QUaz0elQD9vngT7lOZ7C11wbeAvbDKMhLQcq8MXEF00k2/jTaWUrU0Rwt
l3V8WxFuqt8w9nSS6hmchJ35Mv7yn0+OI59yRYp5SW7S/ChPSD5/21bWwtjfSwqZb2NDQxR
UyNTz8sW8scihrpBJHEWGsg+XlhNr2Myd6GTrkiGouyfCg5ivHCyX8qRXkLGG6VqJSUGlKH
xxGiI11czki3t4qF5Keo+AAwJrNQ1+7mM2snqjcZNqHOmLS032Pu/LMJPlIqL35Hzi1DhlU
Y3Het4jjhn21AItvbi0g/htJ98V4YjsZAbndt9ZpFhJ5yNXuHwUAY23+lE3O7zs4uI6nRIp
HhyVWxd2UUTW17OzyXt0gFO0o1iOLw1E4gWzuks82+blckdOpu4Kj4sWFjBauux2g1vJKpQ
SmPpRVHEgnMnD2O2o4t7oKIrylWt4SauqSH08cJYi8Wa3YabR5owRcFjp7UrHLUK1FcR3tg
urdLBq7hZTD+KynUY2Qf8uHvPmpIdyuQTJaByIe0w6YAORAxDJuDXEu1owO42L0V4wh4x8d
UYy4Y2wyRRXW2yKZJQ0esqhoqOp5DPEu4G0gNzLPJG6KFhZYowGAIUVbE15/T4+xasiwSSy
AN3ZBXIU+74Yhu7OH5Rw8Um4Sow1MpYqqCoBeoGEjXblMl7oe2IcUeNyVHeIGTZYS5MSwMG
eJokzVWQlTp8sR3UkCPcQikcpALL78CO5jEqKyuFb7yZqaY8/0j3V1IIoYxVnOMzOrHNYzC
+th4qKZ4Mu3bYIoAel7xzG7+xFBI9+JLXcUO23cQ1NHOQFZfvRvkGGGbZNv+btEyF1K/YR2
59sMCWHniS1ZDa7lCPxbWXivmpGTA+Ix1Cjc6foKDHD34ae5cas+1CM3kbkqj24vN73tlhn
vm7soeg0J8KnzPhi/3y3jkhkMvesK9Lxwq3w04Bqk4uLq5djeSMihQupipz/Dpmf3sXd0kY
bbkGt4zUdxyNIJXiDXC38URuduuAUqxJe3zqUQknj58cQz3NqYFvX+aKhTRIE6zw4k0x//A
NHdwNbmgFpbsKNRRpWSTzPIYhvRNHDciiaJnEazJx01PMYa8jvoF3S4UQxO7rKtuAAoijAI
qBTF1d3tyLvcbkkNJXpCD0KBxAxudleMJtyvght5oq6VSQ6dABzFMR7duFSdodjJa1BSR5D
qEjnnThTChiqDgtSAMvDAiEqF3zVAQSQOJFMS2dyuqKUUanEeDKeRGO6qlrjtrE87GryKnp
1kcTinLBR1DKQQVPAg8sLJNETpj7KxhiECA6qaQacsPK8Dl5GLMe4/E8Rx4HElt2GaGVlZ1
aRzRo8lIJaowqm2NF5a3zqa59XLDTXEQijV1kHU3cLoaoqdVfdhxsu3tZ2M8jAXExOoyyZk
oK8cJc2wu9tspwBcyzjvEzAV1KDUgGuIbm23O3u7eRNWp1GR5BqCtcBtziSK61EMsZqukcC
P0ht7ihs9tiSYQH0yvJXqf/DTLF3c7fuMNjZQSNFAHdI9WjLLKv24/q9xvPcvHcARRuWDDl
Q1plzyxDYwbWl/fiJJH7qiTRqUMwCgeeDuu7XK27HNIu60copwWKOPoFPD7cbfPf3UlvuqV
eKaCPXLoBKhpEHwsMRJJ+Yoo5TlGsduQhPLva+BPhiaw3FUF7bhX1xV7csb8HUHh5/UqTQD
jhhJfRkpkQtWNfYowqRtJPqAOpFAX3liMRLtTTW1GPcoyDWKeR1DDC4u7gAeqjsTnwqNQGF
a4smvblJO4LmSWmnR6VHGg8cQLvO2Tdpn7sRRwY30/dYcfMUxBA8bWu0xEd+2V9LyqCOk0/
ZiKXbzJbbhZUNlKIgAOWg8tJxHf/LT2d/AoM97ZhNJIFW1IGzB8xi1vmjaSOMl4VlBFGpTU
ycD5YbakMe1CpreyssjBB91VrQnlXHbG+Xfacn8Q2ya2ANOh8jT3Y/lTcXd+sis011qbUoP
UvGgr7MOsGp2NHJs4zKiRn4SmTAg4i3y2unn+XKzSW5Vo3aL4gQSc6cjjbvzLLH3trSIVMY
DHuZmLUPCpxBvVP5Pc5zblSTrYylmqBzCkccPJeN2nt0Zop89MZp8QHsxbMlslnSJwBGshE
uQzPcPT7v0FY6SXsp020HEsWNK08Bgbxv1Z9ycllhahiir6aLwriW4carLZj2oYzwafizEe
AwVdQ6tkVYVB9ow82x3cu33LVqNReI6uNV5eVMJHuMq3FytQZUBUEcq150/RGe6lWGIfE5A
FcT7pucrw7HFUWdqjGN7gqf4jcD7BjviW7to3RopYpz30kj+EVHUAMLeXV7ILS5obeJTXI8
1oC1MLPbQXFzaw9T9yRVBINelSKt44XcbfdDax7lV4ljRnNGGekxn0/sxaC9up95qwQRhXQ
BeC0aTNvE0+3F9HvthcXSl2CyLqIC1ybLjlwOCn5d2m4fMA3rFyx8VocsQRwVb5C07V7IKM
O42krFq8VofqFWFQwII8QeWK/IR/wDMf/VhohYwhJPWNPGmCflCKmuTsPszwALUihBqHYE0
5HPhgXe3zNt506HjjRXRsqV0vXFGvpiPugLT7DgpcRm8lJP40pIYeQ0mmF+U+av2QkQwLop
HqzJbKpXDWv8ASbl9xZ6pc00Iq1HTxzGI7e1SeGGIUCN2m0gZ0Vm45YZhbm3OrWZZ3U9R59
PHC3d88FzDQ64yrEs5+Pqy44p2I6eGlf8AdgmKNULcSqha/YMcK+NfDG5bYrBZ7KeU9rkAk
hmjT/CVxtVskRtdstJI3kKjMOgoQn7q1x2e2ZhfsLcBWC5SCuoM2XAY2t4rq4uLOeORYRO4
1K0Y0kNGvsyOPL6wzIxd3N2qtFtIEdsFNVDsa6vM4LHlU/Zi4uv9S5uppHP+ag/V+l2aSVR
KguwhiYVB1qaGnliGz3SRhYNGpt0B0p/g8qsMWf5Z261jSVlDmUrQRpx0qRnTxxE0Vum6pb
xpGgahiFFoVZdQpQ+OE265todssqhn7aKi5HLJTUnwxYWNrYzS2+2wvHEFADSvKM2XUfSOe
Lrc2t2trq8lEEcrspa3gRQdC6K6C5rjatwgvzdG9kUVzoVOmqsSzVB1Yv7K4upra3su32ba
E9sMGFTJ9uPlbUErUs8jZu7NxLH9Jl+g3qxclBdW0NShoTUMpf24aG5Gq9tn+Xt1iAWJYIS
Qzt+87YsP6s1LeKOOWQ6tIogIGojyxG+1SKbyFe4qq7NVXFOByOX1WuLmRYYUFWdzQDBvxd
IbQN2+8PTrPw4FpNJWa7QiCFcnlqKUUjhxxdWe7ObO9aXW0b1c9sgaDqWuLa37wMm4A/K6Q
WDinGoxdbXujsk9vM7nSjONDmobpBxa2rP+NegtbgCtVUV1Hw/Q5/RlgwFzHKjCS3lHGOVe
DYG1/mSkO4gEbfucfTFJzCN4GuLGW6jo1key92SNMkWfOvVkcqY3bcRNLZ6LgxwSQOQ4aIf
iEj97E+4QXss4mnEbaT3JLeJC1XPgW5+WBuFzvifNEVpIeuMjgOplP2Y/paTLudpuCItwi9
Ssz8CtCepDnhdllki0WcryQuZF/D5ZHVw50xcbwB/KdhLWGU5GZozV5APu1/su9kmsht4ZV
8lVWFPtxd7lJ/28LCh+KSeQ5Dz08cWcEZh1XEKxss79pWUijlT4jFnKu5ie7XVI0AZHLzMu
lutQCQq8vqSznMRIz08dIJxY3W7dwNNKJFmtUL9kgsUd0zqORywdnmU28IeW5N0YGTvUGlW
K5AY2K4ntp5JNvaSO5ZYmY0UaFPvxJettlwoms3t0jMZY69R0eQqMPdOZYb3Z0jSzgCVDlT
rOlueZplia+ltb5Flt4lAhjK6pFzdJK5Fa5Yn3pLe4t7uyaFbC00cEFNQHjnWtMRTNG0LOo
LROKMp5gj9I1teRiWJqGh8RzBGYwAvfjObKVlPRX7ta4SztqmNCWZnNWZmObMeeG3DY2S3n
YaZ7Vh/Lz/4gODeeGM2w3UU7EmltIrQsT4FgaYEtltBiuGyS5u5lZYQ3qKrGBngQ30MN5OX
aV5mjGbOa/FmcCONQiKKKoAAAHIAYp4f2Pw88b/dMdUUNpGki+JCMSK42zYllWOHUstw8ZJ
o05qNZ8VU0xb7fc2sk8ADR25iTuvGxXOT288WBNuYEiLRxyJbG37g0eqViTUn6SOYxIbmRY
oCpV3Y0ADCmH2PYxHP8ox0XznoWEk6ek88f/Jb1M6MQXii6V9gzA/VhLOAu0cdaF21MamuZ
yr9FcR23cPZms2JjJqupW408cZ8v0IOKeP02ttGzfJQ0W9y6NUvDU3kMbqsN7247Nrc24VF
9M54E0xtaWdzKpnbtzCJFeRzo16gGyrxyxPczXDi7RJJI5nULKqrmqyKcg2LS43C8N5a31q
05VlVWSRVBVV0+NcXaQ6m3iGTqVhpdYpTUNGraakDgMWyxX9xdkXISWzeJY7jTpqUYHLjje
biVpe8kwhsreQAukjjpjoleZxC4nmg3G0uUt7wKAJG7nDJhx8MTvdTNMqTukJkp3QqZUlpl
XHl+lp9QzsNcrHRbwj1Syn0oMXb3situO4lml1cGlkyKj91BlixsrXUVu3XVIelpCKFmRTn
oUc+eLkSk9tYXDMBqbSFpUDG2Lf3c0dpOT8mjMrpKoU0Rgpqvv+n5i9k0A5KBmznwUYjvd4
HZ2YVeGzqVMg+EuBizt7OJYba5tWUxoMiVLNn9nH6AMHnTlipyGWJ3TqNhaiMkcNcjVIPuw
cDGfPAr4fX9n0ZccX1u88hTcZe7M1RqUinShpwyxMkt5cN8wsSSEla0g9Hw4Vxf3YlVg6y6
xrBA0ihpyGLmwM80ouyxmndqykuKZH2DAjmnuJZF0iKV3BZFTMIgpQDD3stxOkrBFIjbSPw
/SchiFw8xuIZe8bgvWSR+A1seIpg3hmm1tMLkrr6O4uQOmmJp3lnVrhxLIqSUXWnpNKcsT3
dvqEl1QygtVKj4gvif01ef0sJX13ZXVFbLUu/hw4D24T8wfmGRDMqn5CwiNVQsOIJ9TeJ5Y
incoQjUtLFB3GUnmRwYmmH3XdW17hMKKpIbtKf2HyHDD6hcMFdSVtQDK2fD2YEyLEERmCRX
Ln5mNf3E4V86fQbq5fMfw4R65G5ADA3re49FsgAsrQ+kjiGI/wBq4p7vAfZiHdbWouttcSL
p+KKtJF+zCTIarIocEZijCo+hUd1WSX+GhIBanGgxNesNboKRJ99zkq/bia8vxS93GQzyDm
oPpH0ezniUWsol7DmOUrwDjl9f2fTHSNp7m4cRW1unGSQ+fgOeHWYWV0yAmWygk/mEUfd5M
R4Yiu7ckwyVpUUZSMiGHiDiuK4r/YSSaAczljQ93Cr/AHTIoP7cHRcxNTjR1y/Xh0lvoQ6c
VDBj7qccU2S1MaHjd3imNKfuJ6mw6H/5Le7nqllcBqnh1UzCjkoxHfbhbyz3U7AbfFRVjqu
Z/CYE9sD2DD317pfcZczoHRCG+FMcedKYa0Ez2+plYyx5MNJrlj51wonTq+buH1PXx1NgW2
wwNuNy50h1BESHl1Uzwd13yb5q+J1LF6o4if25csZcuGAPHDK66lYaSDzByIw2w3TarOXVJ
tjk8FBqYq+Xhj2Z403hMbx1aK4U0eIgVLK2FvtxnN5YWDMliXGnvEHKRh5YrxOHmlOmONS7
k8AqiuGiJdbJiPl0hJFzNIPhZa5Ia8cMl5DHban1QwRDNEI+M829v1h9OWLO8lYpCI5oFlP
ohmmWkcj+A5V5Y2+3SwazvrOVJbncSB29CnrcS1/E1jgMPMUMS3U8s8UZFCscjdOXmM8eY+
iuB4Afpazlnkb+HBEvclf/AAoudPPBkt4YdqteKvc/iTMPHQuS4KXv5lRGBzW2iSvsqNdMG
S+3C63Fl4I7uAfLSuhcEW2wdwA56gp/X1YBP5aUKOea1/4UwqWP5dVAMxVCf2R47VxDcwWv
O2s4mWRx4NNJQAYaaytItnjPCW4HzV0fPqJC4uNyvFj3KKSrS3KBvmVXlHGvhXkMC5tH1K2
RU5OpXirg8xgu7BUGZYmgHvOBYbJAdxuySuodMKEfefnTHzP5lufmCP4dpCSsMdcLbWkYhh
QUCr+0+P018Potr+0jMs23TrcaB6mQesL7sLd2rVRx1KfUh5qw8cT21hQTzUjqTSiMev8AV
iG0hFEhQIvu4nDSSMEjUEsx4ADicNbWn4m3IFzGXzMjZdunNM+GF3C/iU7jKCwB4Qqcwqrw
B+uSOHjjP6DJdTJAgzJdgv7cDaNmk70l103FwFOiCD42qwpUjIYj2uEtEtsF+WkzJjdPQxr
xz44NjvRSz3CIhau1I51I/iRsf2csBlIZWzBGY/TNJIwVEBZmOQAHM4b+kOtntymnzzpreU
jj2kOVPM4kttqjfct2l/jXUh7h1fd6ak08FywW3a8NnbynV8soGqlOFF5eROAHt/mXHxzHV
/yigGKQ2kMdeOmNR/dgiNFQHiFAA/Vj/wAvo8Po9uItysZiN2k0xraAakmjBzVlUdPtw9vv
dy1hHGFk/pyDLS3DU/Cp+0YFvZwrEi8hxY0414nGeKfr+rxwNx2V1haUj521f+FKtc2Hg2K
1ywhtx8yzu0bMDpSMpk2pj4eGFe1BuGhqolK9q2Va8SPiOBeXbi6vBmuVI4ieOhef1vM4A8
MUGGluHWOKMVeRjQDBbbz/AE3bVqX3S4ADMo/6KNyP3jgPZWMm93BPVuF2xEFR4M3EeSjFL
jcLbbY6GkdtEtKU8ZeP2YvOzu0yxWrhIHaKOsqsK6yNPDwwYblrTdYjlpkQwSDMZK66gMBL
OSbYruvTaXR7ljK33Uc1GftwtjukPyN+38NSaxTecL8D7MUJx5U/R3Fqz9rZLFil0a0+YkX
MoW5KvPH9M2Mi22eCqTXSiitT4Vpy8BgfLRAzAUads5D458vd+gaSVgkaDUzMaADzrg2n5c
h+dnFBLcgVgi1cOrmcHcLyVr3dHHXcycFPhGOVMG2uVbTUFHQ6XVl4MpGJJbmQblZoVjhjq
FnVfvux44Bj224lUkAlCjUr/hJw0lrJq7baXUgqyN91lYA4r9uMvqBryQAvXtRDN5KfdXng
q7SmKVqQbZbZSNTL+YkA4HwGPm9+iDMSDb2NfwoABTVpHEnzwI4kCRjgqig+wY4e/B88ef1
aYYmlFBNTkBQVwN23hfltltzW2tCa/Nycnb7wr6RhNz/ML0gUj5Xa4+pNR9AZR/Ef9QwdrZ
Tsl3JH3rVgQ+uIZMh+6wwLTcLWZNzaaJVuJZHljnQuA7RscgacsbkXaWF4GgjhaBzHpXtCm
S5YtrFr6W9tbiKR2E4UtH2ytCHAHjg2G4WphiuiyWzTAGG4Ckr0ngDlkMHapY5L3bAnefi0
tgtaK6ycdNeXHLwwm1X7CZpI+5Y36+m6jUA5/vAccU5/onvJQW0UEaDi8jZKg9pwlpO4Fzu
s5kmTho7hEjoKceQxDaR0qorI4FNTni1PrcMapGCKOJYgD9eFt7JW3K5Y07UBqF8Ktnjub3
N8pYGjLt8DZ+yRvHC2tnGIoU4AcSfEnmfpN5eQmaVgAVLsE6f3Rjvbbr2+7U1jmhY5HwI8M
DcNxkaK5Vht13bopdXlGaSinpB54z4/UkvJ8wmSoPVI59KL5k4lmVyisR352HTAP+lEK5mn
GmNFpGBJSkkzZyP41bHljy/QDLKtCcQ7IjELN+NfMDTRaoc6n985YuN3vUQbRZo0VhGw/D7
aZPLo4VPBfLCbtuSj0gbdaHNLaH4T/iIxa7jHVZbK4jYSDlHIwSQewg4ubRmWexWe0mTV64
e44A7fiCRjc7mOLv2AMAuwn8WPoydRzA5jFxf20glgh25mWVc82Yn3HLFpZXkYlTsxk14hm
XVqUjNT5jE2z3Lm6jWNZ7edqF+0Tp7ch5kGtMHbYm7dreMZdqkqa214nV2q8lfwxFcOvbmz
jnjORSVMnXPzx7PrlnYIoFSzGgAHiThorFZdwlB0hLdCy1/+4aL+vH9d/MkghWJq2tlWscF
clrp9chxFut9G6bNaMQHYHtR09Gs+LNxp5YV0YOrAFWBqpHiKfU1OQqgVZjkBhrTZ4H3S8A
9MeUa0+85wvzt6u3W7+qKD+IByH+xwz30k24O1P47mg9ymmBFZwJCg8BmfaTmfrZeOeBdyM
0W37mnYu5I+McqGscvu54i2u/l/mwi9id6BbtOUsZFRn4YPL6DTicR2dkp7KymK1HN5lyeb
2KMQ2cHpj9Tc2YmrMT5nHkTnyxny4jBHKmM/dg4H1QK5DMU5nFzZwyNbXl6kUUZUho54Hqj
a9QqpShOWNt/LVt0W0g7k5p/+Pb0y97YoMl4AeFP/ACxdrXSSF0itK9YyxcsgOpobH3Um4Y
3W726TTPAIQLd/4VwpSpVhyPgcbxLt0TWl7PCyXdk2XakAY00/veOFa6WS0e2t0kEcgoZUp
pBi8akY1QDRvm8sJI4qf9taQ5qG8K4W4h6bjQtxDTKk0JrT7QcRXV5dr3NwbvuZSqfiOACF
HuwGFCDmCM8vq63YKo4kkAfacMmxLELOLpe9uA2h38Igvqp44EW+brLubqamygCrGW8GVOX
tOEtNq2xELdMERfURy/hxj+/Am34ta2cWaxigOeRVFBOn2nPH9OeIfJlQnb4dPI4pYxtuG1
FwsdqAzTRAirNqzyyx+BJ+IoBkhagkjrydOIOCcFNXfuxwtk45/ePLAk3mX5PbX60sosnYc
u43LLHZsoVgQcdIoT7TxP6AD6HtLuPuQvSo4EEcCDyOEgtlTdNvgbXFbTVS4iHMRSpnTEtv
a3fZoD29u3EFSkv3RceHtwbW/VrG5jycyfwmPisg5Hlhza6JLucBbeInOTWQCV8aKa5Y/q0
9e1EpgsVPJa9bfblia8kACwIWAJ4t8K+84a93GZpLq9CyNAfRCOIRB5Djg5ceOK/TXn9SQH
OqNlWh4Hni3eC9gSELVYJ1zVa5Kz88Rz7noNxC7Rfh+j8BK9NfNsXs7GhtIY7dPD8Ssre/B
ubuVYIV9TNl7lHM4uN5vY2mXu6LNZQVjEKUoyofHF48luwt5Ws4oZiyqOiQMdKk1bM8sbhd
7Vep2lMQ3BAmqVAn4eqLX0tmc8RblM+5F4ajX8oia0J9LaDmPbhN62+1S+ktDpjqCDb19Re
MZ9PMYbcGuBe3N6A8t5yYclQclXwxuVsTRILyQIp4Kr0eg+3EZ3CE3FmfmYIYwpkKsspOlU
58cbjaRB0t4ZtdtDICGjikz00Pny+kz3coiQcKnqbyVeJPsxXarB1DV0T3Z7Sf4tGbn7MGf
f7w7ruJ4wagUSvJIgQoHtzwJGJ2vahlbwGqnRTJtC01E+dKYDSRm7m5vMagH91OGKxRJHwA
KKB+wfTxAwklnNIu7Bgyy2S6nYnpAc5DCS73e/0fbpXVIolXVMzeMhX04V7KMSs4FbljrZ/
PVw+zDO7BUXNmJoAPMnAeJg6tmHU1BHtGKk5YND9mBJeSBWbJI16pHPgqDjgmSya0tGUtFL
MyrI9Kf6XEDFQQw5EHHhimDQ55j3/RU5VxTn440XkEcyHjqWp+3Esuyyujlc7OQh4ZQDwIf
FvZGY3EzBoYw3qt4w1ZGJ9mQxHBEAscKhVAFBQZY2zY4czJILm5X/2ojzxl9B8/oy9uMs/q
NG2auNJHk2RxI1vt19c7ZAKUDOIhLGx1atbAaRize60y2N/cSzQxiqsjtGGzZT+7jc/kYkj
WfsyPeXB0wxKqaOfE4Etor7lOubblegi0Tx7EHA+RpjeFuLw3M1ssQt5NIVVllTJEVfOmWA
SX/qLBHF5KzSOkq0b4sqV5Y3v5q1ihv40i708JYpIJGDFgjenhiqmq5U5/rGI9023pvbmZI
pbQei7DGhBT7yjPVg29tIp2q+kZBpoVtrwHqjry1eGN+FvK0Qe4VVmjoSrBAGpqqMsW5nt5
Nwnlu7nsyKoaZQh0mTTTMnnTG738StHCezEEdSjalUk6lPDjjPCWdpGbncJwezCPSo+/K3w
qP14+cv2G474KF+rWwkbkoPTGo9mCB/8AF2LmmVVZl+zW36hgXcx70sQ6p7gjSvmF4Lhl2+
3nv3B064kIi1eGo8cHsbXHbqOBkIrQ/wCJhgwiG2RguoglSR4VAYkVwg7FszsaFsukU+IVp
iZZdwhjCVWttEX6uBGogAafPFs+77/LdqarH2FKoAenSzrWhrh7LabV0cKzmeRc5NLaSAzZ
mlcGK5jWWJsmVwGBp7cGeOV2UILeDbomBVWHXkD6TQcTj5WGURrNIO3twU62iC61YyfEppQ
4ZbyRLaAsGitncMbbUOqMueOfDBis45r2QGlYlohI/eb+7DJAYrGhC6VPeuXDZaUX04knMZ
sZQCrXt2O/O1ecak6Vwr7hNPfXGkqZ5JGUgN90LwxGLR5rZ4tXblSRiys4oWo1Qfsw8V4Bu
ljbuI572MaXjrwVyOkt44aWRJok/wDxwyGtwtdP4Xv5YS7t2LRSiq1FCD4MORHPHs/acCmZ
xT6C7GiqCSfIDFzuun8W5lkSNz/0lauXtOHnlYJFGCXc5UAGLz8wSKy/NERWYcZi3TmP8Rw
fE48KHPFfDHl/vwGu5grkUSEdUj+ARBma4kuLu2FnZkAW0bZzHPNm8K+H1b+wF3KkEdwXmt
S7KhgnWqyL49XLFlPcxlJdrkUvUfBExhdwPArnjaors9zb5dfbjJ/De5XqTuD4umtMF2osM
aktyCqorwxYzXpKx7hePfyIoLs0MZ0QJpHjTEcMtzHscdwQEjP4t44c5VUeiuPzBad9rlRH
biWWVqszHNtTDhi4WxS+2tbZ9E8it83CppUFojnpIzqMR7zc3Me4X86CDZ44lKJWXIyaTz8
cX2y9wyzy28d9Gw5XSMQdPtIw13ejTcUkuJkIzMkh6QfOtBi2to51iksbeOTtlKiea4bVIH
fkADnhrme5S8e8czd2NdK0IACjmaUx48qY/MO6+oQPoR+AIhT0ivmcf16/KvdSs8hlkOUYr
QnPKvngGKX5yVgdCQdYBGQ1HkMWsW7SNOHY0sYRphjVecjV6j7MTwziKOxUzw26rGEjWWL0
+jqp41wrrJDbyxCRplC1Mnb0kAAnKqnF1dQrdfN3cARlhjK9rRJVUDUzUpz44huNzguA0dv
21llY6Natx01zJTxxuJiSJEvXft3DyMdMUtNQEa5Vy44V7i8ETavxEhSkZAVVUoG+LpzOP6
q73F20LOQAV4z0D6gBwJAOGMb/ACQkSLUjETQhGPRIjD7x6Wxc304TbLNxUPc+rVXVqHMEN
wbwxPZbEy6ZGAn3JlPbRUFKRavvccM1xfyPfSHU0rDVGSfFTnhG3G2O5bdA/cSSBzqialM4
8qjBa2t42tyTUKvbkRzx4ZqcE7bL/VLGudlO1JUH7kmDa7nHJtdyuWicdJ9jDLEkm2tHczq
h7QDDSW+GpHDEX5WtZ+2Io3m3a4Qag08h1FTXj1HFnuV8sU207PK8KiFdLMU/D74DcRXkMX
m6/l8yW9vasGNjKad+VuqRdB9OofrxHe3NhINrmVesZTW71o4lU8vDCXNtIJIZBVHGP7/ov
pkNH7RUEeL9P9+LWzjmNzNFGqrBD1uWpnwy4nEf9QiO37QpDm1rWeemY1+Awsca6EQAKo4A
DKn0mSV1jjX1OxCge84ay/L1ub2ccblum3j8yTxphr+/k+d3SUddw4qEH3YweHtxnn9QDlg
X1wGEYcLI8aazpzpq50wds26H5SOSIyCSclZZ4xwEY8G4Yk2a7Ji3KwakWrKRCn8N/wDLwO
INsngmtoV//ayMulXKcIkbmGIqaYaSC1lvbqKFIxFAoIsYQKVFctVcwOOILmGNL7sXQkmvV
B+ZYPVSlxHJ1qwrlyx+ZBAzGO57bxl1KMFlY+pXzyrjcbmW41bMiwpMLdg084jUIIyRXQD8
VeWF3bcFXv6AtrApHbs4AMkXlWnE4k3G0YyWkVv8v3adDya9Z0eOnmcWtqUMtjBOjbhL/pI
/GNHb9ZGBIwZ/zJPdFXhqWkKa/S6cNATCwwII44wAqKKBR4AfR+ZLKNNVw7s6w+Kug0so8/
24bZpnFvd25DBZwVil0OH7bHPjwIx85ul1b7UoQJHbW5EjOBxZsgM8CfaHutUPpum0KPcKf
txML61gW/epWUrQ3Eb5OaEnqrxpikNtFHQU6UA5Uw+4bLfSK+bmykJaJ2pwUVy9mG3CYOkT
sU3ayJLm2dclnRTmFNc8JPAwkjkFVdTUMDzxCtkBFBJwuQokZpfhiIOSg+OFt1haaOSMrd6
lKrG9BWNw2dTXBtYnbeN1cdi3tsmWJA2tY6Z0APvx81+Z5KxChisIzRF5nXTCwQRrFEgoqI
NIAHswME4H5hsCVty6i/tE6VYHpL09+FljYPFIAyMPA4MVzCkyEUAkUMD+rCz7PY/zzt24j
GzLHEXyMrLqA6RhrPZgl4b2LXcRSN+IphH4jVGf4g4eeI1gjewWHTFs6SV+WkZTqeORswXJ
/Zh4EraNbWym8uIH0hrhh+GaD7pwI9zg0TUaKZGFUk05awPBhhrd2K7LuFWgdj0QT808gcA
qQUcAqwNR+rFRyxfRxirdvWB46DU4g3TarCGS4eNHoqCqk5PIadWWLpgoMERQQygFdetasC
GzqrY9mHktoTczKOmEELqPtONEWzpbvTKWSQMq+2hwLn8x3JvHBqtspKwL7hSuBDbxJDGBQ
IihR+r6K+P1ZLeYVjlRkf2MKYgsbmq7lsbaUkFVLRgUVq81cHMYi3bvrZ71O0iWyoPw5Dbu
wOvx1LkRXhie3vdFvfwsf5UA1RBkHBb1gnPLEkd9bNdW0sjStuFuCzlmNazx8RTywshuIjM
p6ZEk7Mwz5npPuxvkKSvPEYbarStrahahGseWIo9rEU0c57F/Yw1cNG+Qk6ajUvPxx/Tru4
/+IhJ7UcZImnTiqSvyVOGXHHyOx2yzpFFoftIzfLN8Ppy4csPseytBc2Fxblyk1VleU/xNT
ce5qzzxA24QCK+QGKR2A7jKmSlmFa5ef0w7ttSq17ACksLHQLiJvgLfu8sSHfdomtdxBq4i
BOsfe1IQDgatvu2Y/wAJXWQ6z4L1Yi22XaV2+0ukd7ZSVJYR01CRORoa4vtzsE7y7RdhlHC
sTFg2XgMR3ETB45VDqwzBBFfo/qG3EW+6D4z6JlORSUcwRieOAANGWF3tklSiOP8AVgZfgx
2pdi+atp9J1I9UanDMefnjsSGHZ7WgD9s6pSOFKgnl54VoV710QS904q5r4eGMvLFceeDiW
1kFUmUo3vHH3Yf8uX40T2tTaueE8JPEezB+zLEksERnlRSY4VpV25DPzxcRbUYxdX9qH3Jt
VVhkcnojl+EvwAw+0QWLRJGnbtu8wjTvxesCTgGQ51rniHdPy/MZd1hJF4srZ3IP8RZOP+U
4VmGkkCq+Hlh7a7jEsT+pT4+OPmbWZ7zZk/j2smcsKk+qNudMJcwuHhmUMjDmDi+LV09hx+
rG37lcxwm3WARB3eUMXLt0hIiK4v4xGkTrKgaNC7ZadSk9zPOuWB9FMVOMsef1c+WKeOWDH
bXDWtwM0dCU1Zehyuek4t7awhkTexoeHts7RoRm8qhsm4HCpu9r237Ye23O3YxyV8DWjK3k
csNA2jeIo8u5G6pcoPB04McH+o2Py8jGjCe2K/8AMoIP24lSOZItj0RyTRRhis7rUhNIFSK
8cFdosJWB4dmDtKT5u+kYkS+lMMUbiJ9utGOtmb0ie5pSMHnTEwaWABp2SO3gp24ioHQr/w
CofFsW+5iMR3FsWP4Y06ywp1040x+36cseeBz8MWtTXTZyMAeAOvTUedMfmCznX8CSXQ6VP
BmbKuLzZblGV9vkrGWNfwpM1GJ7yT0woWI8wMh7zibdIVjN7auEnjIJSjEUIofA4u933KCE
jbgTHdxAoJGZKNFIjZty443K92/Rb30EnckQAtHQmo0o3DI4hsNxlS5ju7c3EMsadspQiqs
OfHG7TR3oWLaHVxbmNdMsbDUQzccX+5bdc/JRbbTTalQ3c6dbFz+zFyzu7w3UNLRaCiXTIp
Cp/wAWIljllk3a4ma3DDOQMjVelPADG0321OwvIy6TwFtKs8KapEdTxJ0nF5cQtIYXuKokp
ZmjJUFk6uQbCAuYLmDrt7lPXGw/uwbb8xQuwjyj3CBNcbqeb04Yhs9mlLw3X/c3i9IhiWmp
a/fbwxcQQRvDskBCzQsdCzXMa0DLz0jn54i2A9u42yWQTRSqvcuEtgasSqimR+LFpuW0yJb
zR6OtR0T25+BwvHLh4YNeXD9mK/qwUcBlYEMrCoIPIjEjJDJPsc51aY+prRycwB9zF7c2Ui
yxPHQOufMVBHI0xZWyQJMjiGNi4YhCy6u4NGda4vFBViJVqwDq1dPxGTM4Hjxp7MV5fR5DF
OA5nFfq+3A8vo7NwpJU6o5FOl42HBkbkRieCCVprntOsUslNbPQ6a054t32uC6tdxgRhuU7
BlYswC9RbJqucsdy5uHaCPpkt7m3EUhalcnBoQMXN3Y3KWsMEJdI0iUyMyip1OeAPljbd3t
dxe/vZJ0VxKxeJXZfuR8NNc8bnb3kizx7nCuq70KEEgyI7Ypw5Yin1Pc3EI/DeQ9KE8dCDI
YpWvnivP6RgYz92Nqv2JQiZrd25aJlNFb/ADAYv7MHpvIxKR++ADgKX/C3SAVU8njFFH6sL
bCQRx9xHlquoSIh1FKVHHF+ILkW1vuCIrwJGKK0eYZeoYldLuSJJxF8xEqrokaGnVTzpi5m
Fw8C3kKwTxIqhGVfi4ccLFLePc7oYAkSzEdMIPBAoC8Ri6tzfSi5nZJrqxDBUkC0oM1zHsO
JphJLDFcafmbaJ9MUunhqHh7MGY62PeW4WPVREkVdI0j2YjuojK0sLO6apGKhnHUdPDPHfR
JBIJe+GMjUEh58cSG3jWPuuZJAopqduJwM8aWGpeBU5jPHzm0Ttt7MQZ4AA0EgrVtSGlDTE
e2JEbayvpGiW+1j8SOM/iBBTIvwGeNzTZGSWCz0xpJPVzRTX5RGJyHHEr7esukM5NnIeqCU
ZmJNXInEtpJC9nfQ+u1l9WmvqU88EfZg+VMEEVUjgeB9uLi52tSlleqY7+AehGPUjqOWNuv
LL5ibogSWC3cgGICpZR96vPF5pSeMiYaxcuJJKheZGKjka4qCCOAoa8PoNczzxX6afUzzJ+
nyxHHcaikciy6QaBmQ1XV4jAJ48MPbzLrilBR0OVVOFhtIUhiU+hQAK+PtxTn5/Tn9IxXwx
XEikVkLxCCnq7utdNMLwH4ALeZCEEY2vdQhLWs/WwHw5GhPnhJF9LqGHsYVx7MH6ENvILe+
gYPBcAdSkcqjOhwLdVFt+Z9ooySEik+g0anOhwLO9U2O5LQPbzdIZvGNjxwI7S7eKPsCVkU
rpXr0lmXiRTDyJOkiQqHlZTwUrqqfaMbhDuEtTfqt7YEOSFRX9HTwyxHW6YSPHmiwj8OVXU
aAeY0Z1wY1uJhKpZGYQcu4uk+n7hOGt72aaeFonNZY9AR0ei50HqXPE217YwaO2jDX0QOl5
dZr2Uk+E6cIJrALsMBSJi38VJYhq6UqKrG2RIx24rFEXdNUm0wxLRqlqapx511Ym23cyBul
uayaV0iaLLTKtOPgcQbzFVLmwlQiReLRscwaYSRR0yBWU+TDVjjgVy5nF+Wyqg0+3UKYsbb
b78wpFAqy25JUSEjUetcx4Yd72zfbiZQpjDGYzSafVHzzwKMdr2mTlSl1Kv8A6QcLbWaFIg
SaEliTzJJ548sV5/XpivHOuNPjXFD44IP0frwTgEZZZ4ryxXypgH6gxT7cDEFtAS1rt8pnu
7mlIleIdMYc5E1Ofhi930dFpCSkDMQNbaQhOfIAVxd2kNzD3SupV1odWnqyz4mmLI3V5Ekw
iAcM4DDTlmMCP56MuwFApJrXhSmCi3Wt6HoVHLZeQGEWGC6mPPRA2QPPCmHZrx9YOmqha0O
BLbbQ8VzGw7V6sgWUDSDQjKuZxHBvtrCESlNxKM2moyGqM5Yhksd7hnnZNJSaNZCFOWhddX
A8sNFAbG4jcBSdASgXIAqAKimAHlsbYDpVFj10XlTAePcbWRwa6TCFH20xXc9rW5iPGW0Nf
eU44E9q5alQ6NlJG3g64l2jZJza6Wa53G7U627r+iLU3M8T5Ylvd3VbWSzrFZW0a9MkuoFn
KV6+62RHhi0a8jjvtxu4SttCiKr2sp+ABf8AToc/Zh9u3WEvcpVorxEpFLGc6V+Egnhi/wB
Iqe3Ug8gGWuLWVeDxRkezSMZ+GABmaYnSPjI8aU/xMMW1teT6XMSliAWRQBSrMvCpw9zcgz
BZ3NsZYu3RPgKA/txQ5kHM4+3Llgg8BnjMcDjwwEdTNeS5QWsQ1SSEc/IeeFvt3nWFACEsI
h0jVzkbmf0nswB+gm2zbJkhihSt7f8Aq7QPFI+Wun2YH5d2O37FiOlpCSXdK5vIfhDcfE4U
uJZHAox7hAJpQ5LTCyJYpqQaRWpHvB543HabyyheSFu7bu66j2X4KNXEYXRbRJ2xRKIvTTw
yx3RGok4ago1U9uKjL6dLqGU8QRUYNxJbBJz/AK0bGNh4MNPxeeNtgs5pBIVkQrqYFwq16i
vMgUrieDb2u0sjFoiiCMdNEXL019Q41xW3XcDC0OgqysxLGPpYcKdeLAwvIgcH5i4mQ3EiP
p1aWXI9TYj/ADFsckcO6qpW9tRURTN4N4EjPEyJCLS+jY/N25A1dzhr/eGLrcZHeG224GOw
mU9QlhOuSYDgRUUx/Uri5WDfJAk1sydLRRKCqVStdL8TiI30kUExVe6pcAB6Z01Uyri9UUY
NA9DyPScbfqbUe0CG8iTl7sUx4YtNqhbTNfXCqD4Ig1M3uxFGLmaOKKNYtKEdek6tTH2nBt
xPJcVYt3JTqbP4fYMVHDw+ivP6Jb6fNYQKKOLO2Sr7zh953MA7ledVeIhi+GNPDH9316Yrj
y+geeD4VqcHFPq0w+17ae/uk6kKEIPYU5GSVvhAxt35T26XtxlA92y8WbizyUzOWeeOxaRh
Aaa3+NyPiduZwcezG378ZHVJG7Fyq5jRpyNPfgEcDmPYcftxX6K4pzqMMB45HyxmASOB8MD
wAywsKRQw27D/ALu6fQjNT0oq55YmV+0JICFcwv3I3DDIgmn2HHZR1i2vc/Si00ialOR6TX
FuNtSWLcY1Bu7uAAhIZDQCVTx4YuNxsIkn2S3LRR2iqFaVEB1TIf8AFXLniLfNvlWfedRna
VT0SKcmtqcgFFAPHEe7XcKO92SCHUyyKy+sMorp04fatuZNxs7+Mm3sw9JoRIpyjJ4oeIGD
+X7xGgvbapjWTLUhzoPZgeeWKE0piwXV02tpLKy+BchBih5/QAceGDXHmeGEtFHc2rayXmr
6HuBktfGnLH7f0Ht+iv0ezFMHGf1bbaLGURXN6TrlpqaGJVqzhfE8BXA2b8t24uL9jpnuSN
RL/EWPxnxrkMS39/J39yuf4j1DaBX06uf1LyGNdcvbJj8ipDVXzoMQXMtDLQpJTxTLPzIx5
4ArmPoPngnx44piuKDFpdldU8M34IZQ8VWWjd0NypjcNzvi1wss0cckNqogSsR6ApU8DqzO
LuXbmMTWY1QFiTI8jnWgcklRppTLji72+6tHffrp6XDu+kOrCgJkUjQFHDCwybZOkVsva1Q
0mjGjKmoYNtFby2fzcrSN3R0d1zwryBxfbhu4t4Lq5DlLZWBRIPjfz1YmvBDT8vXdwFiuKf
zNuVyjmVuOhW8eWILu0uBLutmO5DdoAO9pHpNMqEYgvgNLSqe4v3XXJh9owKY3eY9QhhhgU
8gWGojHkB9FTihxTEtwp/mH/CtxzLtl+rEULZ3Ev4078y7Zmvs+in1M/wBNJZ7VE1/fJkwT
KGNv/dl4D2ccTwqy7h+Zb56OYl6YiwCiNT+74fbhzdaXvrhjJMwzK1+HXz+o5kmRRGKyFmH
RX72eWNSkNG4yK5hgRxBGNya9algsvdhlHV0MOOkcMLIh1K6hlbxBFQcS3U7FYoV1SECpAH
hiyuV1TQbhIscTrkBr4Fq+zBDXsPT6qyKKZ08fHCwNcRpMyl1jLDUUArqp4UxbRq4NrcBq3
eoaY2TirjCyRnXG4DKwNQVPAg4FSOOWeI3W50wwXIEkiR97S6agRo8sbhZRsZIonLx3bxaI
9GpBTLLWPDG4WsMqz2kUi9pgAGIYGpbIZYeyc6rc3SllbU5ZCtdDV4iuJprKAQmehkCk6aD
y4DC7YYVYPEJklGTJJr0rTywwv4w/5g3ORPlIVbUbeGMcXOYC/eGDtG+NC0rBhbsNISeKlW
olABpwkNiqLbIDoEZqgzqaEHE13BG11sdwxeaJM5Ldn9Tqvhj8KaSeX4IUjbWx8AKYvpd5t
5bFNyl78MzqWULTSEcpWhGDZflnTO9KzXzVWKIeC6hm2E2zcLs3sV5CZYpHyKyIepR4imBX
lxx7c8e0VxZ2DmsNhEbidfvMWUqP2YBOAR48PL+wZY+S2+1fcbtRWVYiFSIfvu2QJ8MNcfm
S9/p1u1e3YWr0cjweRepifAY/pv5Xtha2A6Q4XqA5u8hyWvvOGmdvmLyQ1eYjhXktan34V4
bqd2eJ7lYzK2lZEZaAIuWkDlgW8F8ksDF+3dpEPxKR93TzFVOWJYPm5O/qDwyqgUUeMNpJC
ng3AYt5xdTOpngjeLR+H25Ix3QV08Q/PG6/Ls0YlsQZAI9fd0sRoU8jw4Z4mYi87gh0x2qK
yxdgL0nXUU92eJLW4tbuaBhJ8svUo7rqpjbrNSBi1VkMbrEgZGyZSBQg4tNrSOVrW5kreTx
j0RqMhXzOI9uNnPLa2N8s1vJQdVvnq58QcRhdrYt27pHLac2kLdljnnQUxHBdWnakMyXP9Q
ZgxSNE0dnx5Ys7efbFEVolwhOtOt5QdMhHjqpi0t7uPtTwxhHStfScuGJ3Bp24ncU8QpxFN
Ioc6vmGV2KI7l+D6eI8ueN0vljjSRmWTtrCO3qyGSVYEZYubj5kmUIhmURIscyAFQVKnKhw
N5hJWumK7Cmh01HbkFOYOLaedWWRkFddCxplrOn72ItrZ3ELPbhlbTpA41U8RxzxdbztMaG
PbgtvKWSsl0ENZQhPDQPDCyWzL+Kuu3mYV0PXMHwr6Ti/juEjSKWkluYieyHpSgQnUMXBv4
omKRh4VFYQ7atDKC1QQOOI5LXa9bGIvcSIBqjYaiF1gZg6cGKeCMNfQRtaWkjgxDXVtbyU5
qMQQxWUMFrJLHDKFbS2uWvUo4EZYtr+zQyXO3TCURrxaM9MgA9mFW2trm4mbjCsZBB8DXEi
wh4p4f4tvKNMiA+XMYNPDLG+XK5hGjiDHPgKsB9mCTw5YB5f3/Rl9XLGeVcvr1w+z7dK8Xa
IN9dpksSkfwlPN2H2YOwflKCgWolvSagcmk1cyfE+7Am3C8e6DZugGnUf8ZJamFhgQRRoAF
RBQDH+3HHcZFaQAqGIBYA8RXCqsahV9ICgDzIw22fl+2F3dCoaYj8JdPEjgMsNMb6NHNKQt
pIHuVNOKyWyXkYzOgKajmKqQ36sG0mBtb9ONu9QWI+5WnDwxFfqtZ7GaN0OqnTXMU54jm4d
xQ1PCor9E1nbTrQRxyW1uIu40jOdPbJHDxri7ku1Nw0d0yHuSKnaGhZNGYz8gMXt+I3kto4
LaWK3JVAO9Wpri6jmg+XmtHEbqG1g1XUOoYBxfvF/EELU9nPEJtbhYQkClpT4V60B8TwGN3
isI3i7oHYgdx80pI+IsAAG5YWW8ee3t4QrRQmZXLMvHUI1A04ggjWpublFNMvT1YgmuWMUM
QkZy3hqbFrfOEO2BhcRXgXQxhB6IaHq1CmJfzLG0htmkOvbmyHyg6e4q0yfLV7MRyWwUQuN
aaRQHXnWnvwVOYbIj25Ymigg7kjrpiM7syppOoBSM1FfDCtDDYyaQ1VYSrUOKEV1GvkThW3
3YGiRFEImiPcjEYNVFS1RhL+ygicIQA+mhjaMZVU8CMUqPPGQAJ5gUOLfdttUHcLJie36e/
EfVGxH6sG1KPaXyeq1mAVjTjp8aY3hmzc3raifVw4H65xXGgy965+C2gIkmY+AUYN3f7SYb
EEFpBIrSRqTTU6e/BaKC4ubJaiS+ijLQqfLmR7Ma7S4jnH7jAke0ccUPPh9SS4iXXOaR26f
elkOlRhNls2Mu53pJlK5yMZPW5pzY5DG2Wu21W4u303ehBJJI+kHp1U9PAYu7N2jW6t49S3
MfqLoVDBlPSCQ2YHDDRm0iaKMtVxIdbLEVDGlOJ1YumkgFvBCaxuWByzB1V8KceGGihV7kq
PWlAhPgGbj7sLAITtu3tnNNmi6PN2oTlhtu/LK9i0DUu92bqZmHFYa+o+fAYrK1xJMczO07
66+OTAYLbffXMVymcZkkMsZPHS6NxBxt/5kijWK9tnDTuvEUOll8+oYnn7YlR41lQMaadQB
BHiRXFoGzYwpX/hGOrEm7iRzNJGImjNNGkHlzw1wbqdTJI0rLVWUGQUagYeGJITdXDRzRxw
sCy+iI1T4eWLiWJ3ke6YNJrIPUBpqMvDHkMMjiqOCGHGoOWN32i5hEw2464Fqc4ZD3Imy+6
cX9tJLI+43UJMW4sJAo0g9LdxRp0eOIUSV3WLplh7nciEKLRmL8HZ3OVMFbSFprPaSouViO
o9yQdVPGgxabJHABpIhKSHuJOGbIdNCuitcXNiliK2/bWCQyKqUcADUK8D5Y7K7XNdW4RTJ
NFQ9bCpUDgaYSC8imsXrp0zRlVT3rlTGuCVZRkQyMGHHyxQ+w+FcEeORwVKgg+qoBFAcsHc
vy/IkEso03FrIKRSfvADngTaDFLE5jnjPwyLxAPhgt4HFDnXOuFMtYbmI1huozplU+0ccTX
Fju0wuXq9Co0SSUy7ntxHckaZVrHcx/clTJx9uKcThbav4pQvpqKha0rTj9WY25ZRqT5hk9
awV/FK/5cW+z7AI7JLmNDFcKB3JlkFTI0pBYcKYt7MS/PtdKBc2w1FZFfiX7hPAZ1xO2xS/
IbbagJAhoI2KnhTSePHH/wA7s0ltdL6ry0PbrT4gUpxxZ/KXL3W17op7IlYu8Touquo+PMf
U2myIqqvJdOfKFaL/AMzYvd1MJnkikFtawVAJdz216j6QACcVv7QR3O3zFe2W19uQBWDKy+
IOJJ5bOJ5JqmRivqJ44ysYtVKV05nh/uxJtGzxRJcXmV2IlBd2fJY15VPM8sW23QQwz75ea
nmlk61gjTPUw49PAUpXCruu5y3UIOp7ZFWGN+dDpzI8sJDDGscSCioooF9gH07sojJjTcKw
g5qAwDH3VrjbNvRGkM7W8eocRUauBxHCmUcahQDxAAApgU/2rjPnxxTwwviBgfrxTxwKYtr
8RUhMgiupo2McyBulH1CoKjwIxPeyXE95cGJwJZ27mlNOelMlxczWZ7ssttPIsdNBV46FVE
a5Z1rhZb6RY5JD37uZuAkl5e6tMG72e3g7duVF1cUzmaUVPbIyUoMzie9ngWA6SulrmErrA
Ka9PUdVOWEfb2jjljjVqyguuhVq1AprUjFvc7gkN5ZXNo07WyqEoisqksX1EsK4u127bVsb
YVCXAoNTK1KMv68Ty3Eq39tay/KugVUJeRNaN0ivHLD3CwQpDEUOhmYSyo7CNhEKZlWwiwX
bwWqxRSyAFdCBpNLMUpVsuOJxDpu4rmeeKyepek6stF4joK8MQoZLS3kuZwutF1MgoSVkWv
HpxefMujmFwI+0tE0mvBueP2YB5c8ZcBwxd3NlatuFlfv3GjjNJIZTkajmpxIt/t01ndaf5
aNgWEzn0oDTjie8urlbreX/AO60tqEKudQiA5U+jh9LRt6XBVvYwpi2NkmvcPy7IIZylJA0
RzRwcq05jF9vN2wkvFoqgn+GrerSvhyxuEQNGS6clOGkHwxuVhFNBZ2FmWW4dsj266RWtSS
acsbeqWklpYbYjGJ5QFeeR106tAqVGZOMvptN3hUutrqjuY0FWaCSlWHjoIrh96sANy2u4d
nuo0OkxkmpzU6hQ5g8RzwF2k0C9TxsT3QzZEyaqk18ceFOODtezMSzlkaeP1yMOKReAHxP9
mDZbKsc1+CBuO6y9SwucysdfU2f+/BaMNJcP/FuZDqlkI+83h5fR7MDFSeGGObte3ErRjmU
DsxPuAx+X9sW4pJZQ/M3C+o1VF0V9oJwME/ZjxOPaP14qOOWDUUywaZZZ4pi8t6VLwuRy6l
GoH7cW93KwGu3/EkOQHTpZj7MC7s7iK7tBG8UsqRdmkooRoqKuKccQxXEaPtsamR0bqMk/B
F8gozxN3rhTZXlxW1hAo0Zc9VTnUKMPPbbUbSFWZjdRhZmn/e7ZbT1YWJ16GjCuhFDQihBA
4YitrkR6olMUVuKyyaHNWQKKnM4d9i2ExPNk1zc0iBHLprXDS7rHDLeTsskzIgVQVPSP3iv
jiKQWsWu3q0J0joLZnT78a5oI5JChRmZQSUOenPljTDCkaqdQ0qANVPVwyOG3a3i+c25zqn
sgorC3/VjoMRbp+Wb5VjJDTWL0WOtODBRUHxriOx3y0NhLKaRT11RSPzo3LyxqUgjyzBxp5
UyxTE0YH4sI7sTcw8eeR5V4Ygm22ERRXADvzYsR1amOZIOK0+o0rnSkYLM3gFFa4tYLY9ht
4u3nEIyJgdstbeHA42+SxmcqBW8TVqJStDkPEHIY3TcWYUubhmPLSi1YFhy443K/gjGndZY
7GyQDOQowZ5G5DpSuKewfYPqZZHE+5bOFZ5hW529so5ivxJ916e44N1DuMuy3FD3LU1iMbH
1ZZc/Ohwxb8yq8LH8Vmdg9PIa6fqwbTZQ/wAs40Xe8ONLtGP9K2yHHmRhba0jEUSVoozNTx
JJ4k+P01OPdXFvtNo+m53Bu27KKvHb0PckHh4CuE2aACPatsTtM+oH8JCO41fF2FPtxuW7v
GpVX+VtJF9PbiyOn/fiuMvoXAHlQ+7FDwx5Y8fLFzI50osTknwGkjFrY3IO37NCig6f4lz9
vAYjtbZO1FECqIPDGRy8cWUEUUb30zskEkg1dqOlZXA/wig88HbklS+QJrV2SSR4kJOky6e
GFE9zPBElvExltmpBOX9Wn2fsw8dkvauXDBb1qPMrMPVVsXFtudxdvPExipG6xKFb0OMjUn
He2y5F9HEme2XACXfSKdMgybPniPbrx/l75lBaMg6FZl1Fe5wywskbBoz6WBqCPaME+WY/v
xXkcNuWxTGyvD1GH/Ql/dZeVcTbPu0LWt9CQ0lvwIK5a4m5jFxt0q9W1SG2EnDuIPSxHI+O
K8xgEc8afhPEeNcX22EGlhdOik/cfrGMvqS28n8OZCj040YUyxHYX9s+421sALS5tSscyAD
TpkVzpOWGfbLJzO9A9zumkrGq8kRKk588O8U/9B3VDWeJ2It51IIMkZUEGvsxbbXZs1xex3
q3EZRH7Kxqes9xwOIrj28PrVliSQ+LKD+3Go20JI4HQtf2YAUAAcAOX1V2zblEu5zCoU+iF
P8AqyHy5Dnibbttmk3DfLwJHPekgsgrTRGFGX92F2e2Uzb3vFVdlzoteo6vAD/fiGyQ6u2D
qbxZjVv1/Rl9auIdhtuu8v2QSIuZSKtWZvI4WNclQBQMuAFMDzxTli3s46x7jfroa4FdUdt
H1SaD8JbhlhIL6W4imSJUPYMmqWIkhUkK+rFlvOyq00VvGIzaJUiS1amSrydcK5UrqFdLCj
Cvjjv2qo8iKe7CyitwgNe1r4rTiDhJVl+XaNC9uwJD1rTt6hwIz44W23m3j3K1oUa5A/E0s
PE5E09+O9sF26MkYRdmlHbikCDIIxrppxOI7Pc4pLWeSgMhUmAmlTpkHIYWSF1kjkAaNlNQ
wPMYpj+rWxEV/t340cg+JFzKN5UxB+Z9j6Lq4jV7ixJPbmyoeBHVhE3Da7q3letAid1SBzq
uDG87QsOUiMufMcOONfzq0rTTRtX2UxukljKJbS4ijlqtaGQdJ488ef16SxrIBwDKG+yoxQ
Cg8KCn6WPadsK/Oydc0rDWtvEPjb948hhtl2kvc7ndkG+ua1mct8KnkSP+EYmnOyO8slTJN
rAVETkvMCmZ8cS78NqkujeLS2KyLoij4EAtzwjzbJOXfVVY2DaQDlXBe5268hAbTnFqzwCY
rlaqTQwOeHswGbvxg1FHhcUoKmuNfckjSukFonANedaY1C/japC9NWzbhWgwbQXkPzAOkxl
qGvvwGNxGFYVU61oQMqjPE1/L1rGKoo+J2yQe84bd9xGrc74a5GP+nG3pjXwywBy4YO2bZA
17ufAIoqiE/fIxrnurW3JAJj7RcjyOeI7BtxhkvLkMvbhiCdqD4pWfMriziqfwLQKl0Y5Jn
ZgSufbyrzGNjiXu9qaFkOldKFgtQZBTLyxnjPD3tjEZbgA/ywoFIc1d0pTr547kUg7qDXJt
0n4dwNR06tNerxH7MQzWEbWslsorn1d1OL1PicD5lVM6gx3ULZZ8NQXiAwxosLe5nvVhKmC
1NUgiIprAY0BpwGLabZLuK8t2Sv8ANKVmdgxrXOgpwxNBu+1TpbMO1LNHR06l6z7MSWgkEq
WUzQxOMiYvXGT7jgHB7tvGxf1EotT7TTBg+Sh7ZzK6B+3jiGWziEVvdW7pKqCiB4ypQ0GWY
J/SHEt3O2mGFS8h8gMRXFr2NugahijuiGknrmAdOSV+3DQisV7F03Fo+TowyNBzHngV/wBj
9FPpfbtpi714oHdmbKC31cDIebUzCjDbJtLPc7tcHVdXVNchkf8A9XhyUY7s4D7jNU3E3qN
TnoBP6/HEex7W6iW4BN61eqKDKpry1YjtbddEMShUUeAx4YryPHAyxwBHhjQUGgUyIGAEgR
c60CgVPLlgs8CFmqWOlSanzpiObc4Io7e1BWEZjjmVVVI1Vwt80PyG06lkhtnq0kzRrSN2U
1Cr5YX+tSx3NjKSFu417Zhp/wBROYp4YR4a3NzdClpBGamRiMmoOWDcXvRfXjGW5ZzmK8FJ
PhgJNeRq7ZAKddPbori6kCNLLOmiSTtkCZUGSajyPDFvIiXKtcW4nkia4cLArnSFUKCaLzx
a7YUKSJaxyxsTlItSraa59OOOYxTFBnXCxTVSWPrhnXJo25N50wtzKCjo6GbWRW50kapoUH
jTqB9uJt4tZ+3MJCwHxNq+HTwIpiL8y7fcSRRXbxfOxJRQskWQZpM9IHPDWssaW8upmtlUB
O5GSSxVf3TxPPEkDAFZVKkMKrmMqjwwbTb3VtyjSl5aSDtxXYTNWgPAHR44kEWuG4i6Z7aU
Ukjb2eHngEcBz+qf0PhXni6a7mjtdhs5u3LTOS7aOjaA3AKT4ccT3t3cyCGJSLdQo7aM5JW
Nf8ApX9uLzb90jaW+223eSK7H4dwjIKaC6eoHIg/bi0eV+7I0MbPJ4syhq4yOVOGAftxU5Z
4ub1gXECGQIOZHD9eIu1Ko3PdGeaadTq9XUxXxoKKMRTsmu/nUNPOw69Tiumvlia6Ygui0i
jPxyHJVHmcSbnudTul+dUwb4UHoSn0H6VhLgSvXSleo040GPLBN3dRxMOC1q/uVc8Fdk2+e
eRslneNgg8wKVOBeb3tN1udyD+GZAViiX9yPTSuKJst5UcBp/Vwx2bbaEtYmNBNclWKhhRj
pOXDEk0t08TLHSxulUaXcirRcTo8sQ3tw0l5O6jvrNMzaH5jSCMa7WzjikOROkE5e2uCYrR
Li5d1W1i0A1mPpalPh44sopLqWW9ltWS4IaOJHGqr1LinPlja2u7UNbSRdm1vge68crMwMb
uPhIGHsrmTsSpGJTJJ0xlCaCjc8XFs0iQtAT22ZwVmQLqLoRywJHvIwpYqDn6lAqP14eL5p
WkjBYqoLZLQmmkGvHhi0hlkEcJXXBuCV1o4bSYmQrkDzrj5eHot5pSpiBD9qQNpID5Ajni8
2i9cfI3alUEpojFWpzNAWGFg22NTNaqLiK7nNZpgCR24yenTGvLwwk0MqSSAAThPhkp1DPz
4Y7g/AugmiK7UDuRVOZUnCXGgWd1aLpj3IuBHdoKALKT06j4YWPfLGWxbL+YUa4an4qjl9u
O5DcxSIc6q6n+/FSa+ftx/tw/R3ou7yW12vbxEs0cApJLJMK0LjOnDEOz2to8AgINhqcLr8
RIT6Sw4HPPH9Ph2nRNEpjWc0jTwV6Do9tMXNpDM8l7NQbzuBNIbeL1yIrH4iMsQyJc2212T
qVsoZkZpjEnSsh6hxAyGGvYr590tITpvomjEckKnMSqoAJHl4YWWMhkYAqw4EEVBwMXbKup
mTQingWlIjX9bY2Xb4c7pKRqF+7RUP/MMBWOYAq3nwwZJlaOx2eUpHQ/xpwa1rwotMFj9Hi
PLHzAlaNpC8agoWeNozpZmUclrh4Lp1hqXhF/GOoyKNa9JyHcU5HFvuElu0oiRoZLyYlQ0L
UZWXVnqTh5jFzt2zSi3t4WCz35q2qvqSEjmMDtQiW4p1XMw1yMfa3D3Y41+gZ49vHDW1yge
M0YA8mHpb3HD7hb3HTErPJLb1hmNM/RmhxPY3sqz3EGl45wRWSOQVGQ5jnirfDmCRkvia4t
LpA629Zo1YxRyV7bBdQaThXG3ynO2VHW5tTp6ULM6TppB6vEYDfMRQLFBGY1mIJkOrVpaKq
sBQ54l3CXcEtY0kEgeKD0al7VFXVw6sLIu5CSN9TqRHqBMiBS1S3MYFdxZK1rpjpxVUpXV+
6MaPn8grqo7Qy1MHPxeIxLdG6cRySFoo1i1kTOBWpU+k092HglIooNQSKVHgcQ/l/dVJLES
WM7kgOwqY0mHNWwpN2rbleSR/OiOMFYYo11aEjUgAU5nCTxNrilUOjjmCMjjtzIssZNdDgM
tR5HLEtxtl7JBJOCrRTfjQENxDK3lww00O3wy2gHVFBKYWc09VGBC58sf075+TpjLy7ZOCz
RsQCO3LwYLzpjz+t7/qSXMte1Cpd6CpoorlgS3H8fe7gTzMlDHHFGKImqvEChxaRWW4wwrY
x9uUyKKmJgAWGvT1ArkcRQ7DuU91KWoEAYjxyIycEilNPvwljqC2V3ol3GFjSP5tVr2ieFT
lVa4um/NMJ79AI4dBdQCTQdJ4KtKcuPPF3u8MRtdlmRYFDLRppl4JHGMzzxDDNGYmBcpE1N
SRszMitTwBwDzxdXtzJp2jZm6UH+rOgqzv4hOQ8cT/AJhu0pDE3asYjmF0j1e0ftriTYtuY
pax/wD7C8XMjP8AhofE+OI7S2XtxRCiDifMnzOKU+3Fmk0eq0uNXdkFS6aaUIUcfPFwlpcr
JBIo+XggWpkt5gR3lp1akbiOWHiKLt1lIEaRHpKXlVNLsi8g/HPn7MKt1W6vDp0o/wCNMxT
06U4LTlgLfV2vazmLeNh35AeTtyGAdhv5LdVzFvNSWEnzyqMH+qbX3UqB3rNw5PnobPC25u
OxcHLtTKYmB8DqAwGBBU8CMx9RkYBkYUZSMiDlQ4e42eY2srU7UdWUIa9RV1zpTlhdvG5PN
cRoZNwRp9MCRltKrrYcWHjizhNkbS6sdSQW0kYmtJEfLUr5LXKtcbSlzcmBpu5HLaSHpKM5
KSppqq0OWGa8tleVsu8OmQcvWKH2YDC4uJUkljj1SyExRKx/iMo5DzxLt7bg0sEaoYryKdo
1Dv8A6FA+gnnlgXGxbo50ijW9y/ejbyrnTEdjvUDbfeMQELdUMp4VRxgg5qwp7QcNcW9Vt5
D0KdISB+OipNSH5DxwkCqzz1BjZf4mtBRB/lwm5XS03C3oLyPUQrMg0q8i8xTBgjlRdur8v
bW6KWd3H+oKCiqMD9RGM/oW7aJfmUBVZqdYU8RX61Pp9uOrjihFQeRzGJY9umijtJ21vaTx
CWJGpmYxUafZg/ObTMzqekWLL8vJmOoK51IfLhhnNdrWQ5JGe5dBOStO9dPsXB20wBrYnUQ
1S5kOfcL+rV54ECy24ijGiK9kQy3eitdJ15VFeOI7i5u5bx4QeyswULGW4soRRmcD9mDJGv
cuZCIrWEcXlbJR7OZxb7BCe7uF+1ZQpzYsdcjH/E2WLf8ALmy1n3ObqlYAsya82kA8fD7cC
1jJkdz3JZWADOzZ9VPDFytnM1vcKhdXTidAror54ljEMl185WWzpIZI1ZR1QySN6Gr44sr2
Vu01ujB4KBge6KMury8sUUx27EFgo653r4cTj+WhG02MnpuH67gp+6vAVwZY0M10+cl1N1y
sfby92K/RXLHavrdJSeDEAOPYwzx3di3ILAGo1pdNrhJ+6r8VwLHe7VttuDUJIxrC5B+F8u
OAa1rwIzH0UH248x/di6hlTuxXbma5aQ1LsTUaj4LhFg3Ds2WgKbdFDq5B5sDWnLEe27raC
W2nSUG4gjYoi6tSxnJmB58eOLW33AGS1u1ZrV2qZYdPUkcx805+7jgrIFZCKMrUKkcwa5YS
GOzEmybiALhAPwonHxro9BHj54kWG6ubZJj6Flog8qc8LZtOu6beF67ecpHcimQMMniuIoN
zVoZ43aOESkB5E4plXjTE1ndlGj00lGoakHJuOVPHAvrdu9bxsAJqr+KKVEiBTmOTc/dgX8
2l4L0FLqNM9Ck5OR7eXhhbmCSSOC6jZQ0KqkcaUH4UVBmzceVcWW2zq0d2Iuta6ggXJe4T6
WccsZ515n+yM7sFRAWZzlQDMmuJvzFOh+QskMe3FsjNK/rdVPjQKD4Vw2/XZU313rTbUlJr
LMwLFhXgo9K+WJrjdru3k3y5kKsRIGK/CEU8jjM4EsSpJNK6wxJIToLPw1UGPk4Li3tGZO4
LS2pGNGqhbVp8cRtu+63DzsTqjjlqlAeCnngyWsSTTKSGlkPedWHInli3ufnrgR3t1FC1uj
lESMrQgU8xiOaeV5tqR/6a87moLqa9wgk5hjSuHdpWhgi3ARm6MrEojVYRshNNLeODv0TBt
otZVs5HDgrpNFchefUeOLy6tmTt2t9GVQSETSK5zjjWtCprXF47Gn5k+cPZiqe8vWNCqPu6
OOLwKguLK5vNDBaM1tcpICGHk4x2LuJZY2Aqjiv2eGCHDS/l+ZhoeutrV2+E89JxoWd5m5J
HGxP7MFNo2uTxW4uyIYx7FPUcCExWls2dbkMX+xcGHdtwaa1ljL3TxII4o4I+p+rjrbgMRJ
+XlNpdX6iA2s8bK1urDV3486AFcbRtl9cu1i7utzOzFTK6rWNZHHAE4s49ohSB45LiMJPO0
kT0BqQVzpnliyWSSJZBuMyOZCTEAAMmz1FMsQfl3bJInurmRzcCJyIR2+tu0zV6Ty9+Nhe+
lQTWc0kV4xNQNAorHybxwtzMyS2jWkket1qGkViFKih48sRzJJpfYI+4VkJ7gZmLhQPHQKZ
4m3Xa9MpW0jae3p/GicETLQjMoaYgtbXona2XSpAB/eXq9OrD2i6dUupRzVdPNc8/DH9Mkb
TcWn4ErAhmjkj9DqfPxGEl3RFRIWrFZRGqFl4SzPxkY+eBT7cDFP7DkOOINiTpt5UM983Am
FTQRg/vHDxXHVtm06hb2UddU8kYoAdIyX9gxZy3jtd3Ksflra3FLayQg5u1M2piX5PbmkSS
AFTGjaRKZNbvqHFqYCy214Xt4m7J6vWJQyMBXkvLEsc+33Mt3JKhurlnqJI+4G6Vr6gvhww
0EdrcaUSSNgzUEkQlEgjB1VHTliPtbfLbRl4nsZDLqWyjQ1lVs8tfhh77Z7g7ffOS0lKmGb
/GnD34is/zZYvC1uxaO8jLGBiMtR0cMv8AYY/p1vLBNAHMvaLk9Z+LqNa4lQWkei4IMykEh
yDqBPHnhrMWsXyxOow6RpJB5jCzx2cKzKaiQIuoew4+a7KC4Nfxgo10/wAXHBVI0QE6mCgA
FvEjxwT44ktJ11xTAq48jz9oxNsd6qfNWw1W8+kAzwcjWmZXnivlzxJNFG07xrqWFfU7Dgo
xDK0ktx8zIsu6WGroerajorw0cxzAxt8m1FvmzI0BuoSCsUJHWHIrTLhhI7q0O4CR1hjt6B
md6ZceeWIby2tY4hBqUKUUPA49aHwIw0TraKyEOyNoB6+Bz8cT7ntsEHcgFYJY0VlBJpxXE
N0bWNGmjV2XtgEEjPKnjh3SGMFFYp0DIqKjh54F3dBGnd3SRgoXVpOWQ8sEhVBPEgcvDEVp
dqn9LutIhuCCojY5aGYZHPxw93aMI4Z21xgsCzFzVwgGdFOJICCY7mEyOK/dPS368U8Pptd
tt4ntYDcduSZhV5QmZ0LyQ82xT7MU/sG23AyS4SW2kJ4E/wARF9tRi40KYkuNcYlK643ikN
eluRAOIksbrcHfMy9mkQJp8PqI9+JjtN3JeSxjU+3XhDM6k8Y5FPEc8R2+6W8+3Tvx7q/hi
nFg3hgm1uYpgPuODSoxXwGeP7sUwUajKeIIqMFZrRFc/wCrGNDj3riLadyuDcbfdAiyun9S
OP8ATY+eDT/Y4dnvIqx11KG1MNPHpGeI7iI64pVDo1KVBzBzwBUZ8PZihYVOVKjjj24XdLc
9u7291kjlHEKTpYezCWu8KdvvCBm4IievAo3njVDIsifeRgw+0YfatrkJv7hzbglSoRMw83
mAK088d/8ALrhjCRaXdoar35D0xzJ95g3EjFi88j3ME6sq1qyw3bKC758A3LwxNbWNoxW/0
ymSNmWJioo3zHw+eXvwJbjcUMqqqgrAtAqZAUPhi6sricxyMgZdPTDdKMwVUZKwx3bySKQd
KxsgZZBp9Syq3A0xQ8Dy8sblsso0S207TRIecUhqGXHliaznFY5l0nKtPBh5jEn5W3GT+Ys
m7223ZFNS81o3EeIxeXqOht4NduVUUpNUaqLx05ZVx5Ypig5Yt7+Eos0QMcrOCxaA56EzoD
Xn+kz+sImYxSIwkhmT1JInpYYjtt2tIb9JmVI3iIDS1yr2XqajiaYpK0du7LqEaL1sBz0rn
j+uWkHy1gilWdv9Wq6ekeJxWWNXKigLKDkeIz8cSBLcQSymvejLBwSammdMD+lblW2VemC7
HcNfu6qcMN8ztsF2nIwPop/xE1wzX+zXcGnOsaiUU9xGNdy0tm2dEljYE+w0ocIfnox3PSD
UH31GWPkLS3bdiwaRvlyAYApykDHnXEVjuUn47KGtLhukXMRy/wCNaUIxfsLC5kmmln7K9t
e2ElXSJQ5zqPDCiS0vBpMSkEsFEfbKyAUYfHTCxz2s3zoC/L3TSUEUKA64/V6m9mNsNlZOo
hjV5uodwTBqvqLNTOnLAZhQkcOY8sbhUV/AfL3YtIr2FLhWgjqGAPwjgcMm0Qdi6cqqsJHR
VUnqYjVnQYsrK0m+X3eBUiiuB0iOJsnaVjkFIJIrhBCy/JbXGIYJocmadhraQOPuHPjxwbG
/tpLy9UBrcwL/ANxEPU5rkrJ8Qwl3bMGilFaeB5qRyIxn44uZZ0DSQgGFz6lckAaTjVeym0
mmVB/VEQzQyJl0TJyYfeGNFxblqMV+bt+u20gE62NarkOeIt92CZHv4FopB1Rzx842oeWBM
nRNGdFxAfVHIMiCPDFW9IGfuxeXa3LRTi+drCepYwqnT0eTYnSPazexPK7S3GaSTMOnXxPh
hjdbHdIMypjo2XnWmFkurW7tkbLXJCQo/wA2FQXyBjwJBUe8kY0f1CLVWmROdcCmYOYPL9B
X9DTG8XqoJJrC2jFsGFaVRpDTwrzxcbzur/Ns8mgQtkKjMlgP1DCxxqFRBRVAoAPAD6xSZF
kXjRgGH68AtBGdPAlFy/VhXtnfb5EUxs9tSPXG2bIw4ccW9tdoBsfSlnNHQT2c6/6gJzavE
144QbvGb2xYVj3S2WtVPAyx8vdhbi0lWaFh6lNaeRHLHHI/TuFBUmFsWap6ezGB/wAIx/ec
Xs26mOaS9ctcMRSJYlGlU6uQXG4NbOz21tIz28TrpciT0Bfvq7ek4W8/Mjhf5cpaTRKRDmd
ciN/7mQAxPuG2z/yN2db2jKKxT/E3iNVOGP14W1hQSPdzJGBXq+8Cg5nLCLMtZ4CILhWzqy
igJB8cfO7VMdtvM9RRQYpa8RJHww8p2ekyq4F5t0ukAOKFxC1c/di7ubfXuQuYu5cppEMyF
D1kpwJHlhrqEkxTQs6sRQgFTyxbOo0gh3fnnqNTiN4pGmSaSSXW6lTV3J9JritcsaZFDjmr
Co/XjUbaIP4lFJ/Zhj8pFWQgudAzIxw4fVuNoCaTDqEcuqvcZDRhTEW3pYNcPc0+WYOAJDw
PsxcW8m2yLfWo1yW+sGkYzZtXkMNva2o0rJo7PcFSK6a1px8sXNxLtQWC1YJK3dzRmAYA5Z
8cF5NrREFv82Ky+qHLqB0058Mf1hLSPXQyiAuf4K1qdVOPliO/uIlg71WiRSW6ORNef1RiC
9iNYdykS2u4z9+lIpF/YfLG4bZtkUbm8YSRRSEpGvTqqKczhf6pYskp1l2tvxEVEFannU8s
HsTaZFoGjlBjcE8BR6VPsxn9byx2541lStdLgMP+bBubMvf7VcMRPaULNCOIMXHLCbnslwb
GeUAiSCnbavKWLgcDbN9VIbmT/tblP4NwBxpX0t5H6bm2OfeidAPMjFkWNXjTtP4hozpNfs
x2rfO+uz2bNBxMjcW/yjPFlC88s22XMka7jG5aWsq5q2dSFkb1YF9FNFDcbOwMtAGUIoqsU
i/s8MWbfmGYSbPIyT3BEY1Ry0qsDac9FeeEv9qdtuvbeRVuVIMbNGM9MkY41HpOBThWuFVg
6W+0g6KcHlU8dQ6cSb7EmuymVY7+GMUZTynUDI+eEmiOuKVQ6N4hhXHamWSWft90RRIW6Bl
qLcFHnh99trdLbctrmVrlYyCJLaQcGZcmOnEqW6t8vHLIgDMXqjZg1bxDcMbztsPVdWUzpb
rqC0WX0nU2XOuLaGU1kSJBIf3qZ/UMsziONfU7GgGdMZZ4/u+m4vCepFIiHjI2Sj7cbfvko
hPyR1TCMN3Cs51P3K5H1Y2F7WYxfMj8GZKFk1MCGAPhjc7bdD3N1NQs0h/iQjIgDhwocHYt
bPtYb+oLAeGsCqqfKuLwqtCzISRxJLDPLDkAVFitCRn6Blhbv526FbZ5BbrJ+F0g9Omnliy
9jc6/EfrIqf8ActPD8oBxMwcEe6la4sIIkFbYMsslMyxRmI9w+jTcxBiDqSQCjo/AMp8Rif
5O8O4jSPl4LvirV6qyihOXLAtbhXsbvP8ADuF0BjWnS3A5/XpxxNf/AJelJuJWJks5admQE
1oOFCMPtN+jWu4RZtEel0kQ+uJsLHXVoCip4kAU5YNzdvoiqFHMkngFHPAI4GhH7cNt2orZ
bjqurZQaATL/ABE9h8MK7KGdD0MRUqSM6HD3IjMzrQJEvF3J0qPtxFuTRKdwtmFxex6qRzd
RkdX+9SuWNth3aKO1268lWZCCdYMfXHBJqyq2I90hlMLhe3cxgArMnFQ3+Hxwm2Wo1bjuA7
cCDIKG6WYnliOz1mRgS0jkAEu2ZrTwwUYBkYEMp4EYbYLwj5O4LNtkg9IBYsYvaK40hZJND
ozwRkKZ0rnGxPw88SwRwx20FwNLqtFUlhp+3A2u6EjOH+WLBvw1ibqifRTjnSuL7bhbfNw3
8lt3h1aYyOLdPtwEUUVQFXnkOH01PAVOGtlVv6LaNWR/SZ51OQRs6qOeABwH1I4rt5EERLJ
2209Ryr7sJtE90WCBdSLKBK+jk9OOEkllnRIP4bNMQI869JPDPEV/cTRNPbgKW7wAcD0iTP
OmF3U3ai7LAhkuMiRkF0huHlj/AOUOm1hPcY6yi+HVgWTEttoGsFpCBp9VS9R04mtbbS23y
HVNplLLl4tq6cSR7QUMdQXWN+4AeXM0+ts6tmoeZgP3hHkcbjIwzgUlfAVCrX6mi6iWZa1o
4DZjhiWfbrh7y3YMRt85/wBQnLRJ8IxLaUaC7gFZEkFBkaNpbgQDjLMeP1niYCGcnUlyi/i
I3jqFDgbJvOcMGUe4jUUIPUqvUcffi43C2lW/k1KLFEfQkIUjWPBicO9tK1rHD0Lbzj8N0h
TXJK2XBuApjbxuVuEvpUVlZdLCF5hkKV1Cq8Th7Ozk77pH3HkjzjArSlfHElxcuEhiGp3PC
gwPzDO0rW8twJZ9vJOk2asO30DmKVOArjvWlygZTwNCKqy+BGI9nto3uL91WOFajSGfpUO5
54mvt5kF1uElAslS+hF5At54y5/QdwRK3tg6y27gVKkMK+488QXoXtmdNZH3Tw/biQblfud
wtncCGZmVNVawPbrGOvzxbb5DCyXECMLy3cdt5YDlKB9lV54uDbXhtJaxSJpU0e3hOkIx45
D7cftx5fQljaV/qV+e3a0A6fvO1cqAYit0VRoHVoGlS3Nqef0V+m1tbR+1JfyiEyilVQ0Bo
T7cS7lt5kivbTTIsxcsSwIBrXG3WN9U2gsxczwglVkkP3qccbjdWyhVkEfbiYau24fNkY+I
xt9jLtUsFxcL0bmCQrNH16wOB4YtNrlm7QncySvQvpSJSFJC14thrK563tg0E0bDilOjI+X
7MQm8CvtO7l0aoqqSIxSjf343UQIqAXsijSKDSAukCnL61rUfwbaV1J4VZkXLG9uxPe72mp
46dTY/Z9V4LmJXjkGl/hYitfUM8PJZXgvolH4dlMoTIZIqyLn0+eBb7zbS2U6rWSUIXgrxO
l1rhZ7eQSwyZpIpqpHt+pQYktrhA8Mo0uvliJvy3dGzRDqkgkdmjZvGmJbX8z7a0URPbV1j
Z4pDWh9XDxw5s9ySO6mBkVA4ZK6Qg40Ip4VxM6hb+MJ2Gi2+QoquiaIe56aAccS2+5zhdus
UitpkmQaZ5SvWxd+QOBoCvERQAUKsvCgplTEO07XGsl7dDtxhWAWDkKqOBzw11uV1Bc3tTJ
Pc1EshPIITVqjCMLkyl+KxqWK18cPFL3bdFAKyyoVU191RhhZXCTlPUFNT7aYkhammVShqK
+oUxd7ZMwZ7C4aIKOS+ofbi33URlu8Ow5WQwkOM0ZnFTpp4YuXvbwXvyylGjValAqlqazm+
oc8bk6wmFiUKKfUkT1YLimKYeaUhUQEk1pwxNv12jLNcsUto3GUcC+kqDw1c/rRfLMEurV+
5DXgx5rXlj+k3NiLNZAEurx2DVC0roUczTFnu+yRiY2sQgktidJZFFMvaMXKyW6RCZVSKxV
lZlOqpleRqD3DEW3W+2hJ4k7a3LSo1P31WuLjcNztxGskCwwnWH0qnEED7xzxebjZWYe0ul
0NGZVXUVFBJ5Z4k2Xd4ViKFmgmRg5DMSwb3E4kgvCplklZwFNaLkBn7vrWAj4GGYS14aKoR
Tz1UxvhNDMJ6E+VW/QFWzU5EHMH3YN3tFw23zhaLEtDbtThqi4fZjVuVkLlEoDPZsWZj4mJ
gCMN8rLSRDpeGQFJAfDS2PZ9LTTZqoJCj1MaZKo5k+GKwxptcb0ZHmHduBn/06aVqMG43GR
76YqV6wsYFeYEQXPEsW07jPaGYgsjEMhFfccQTXso3u0tm1fJ6VjYllK16ultPnh4BdttcU
0kkgtIgrmNHPSms8KeWGllvp3djVmFFY+1uOCHt/mZDWskxJbq9lBlhIY7eNYo6aF0jliTW
iksrAkgGtAeOLe926YWW4pLIsk41DUoY0rpxJtN/CYL+2X1Emk4XpLrqA8K43Pb9ZJukWaO
tSQRmymvtxLbr/GX8SAjiHXMU92WJVlhjjtbuFhNGrsZlkC9OqQ8a+XDF2wRowLeJWViSdU
bMhzOZwRXPFcW/5cjIYSnvXp5pDH1afa2EjjGlYwEUDkoyp/ZCaUG329CfvNcGvDyCYZQrR
m7eaKfVwMmstHkPZT6LNtulBmlk7aWZXX3y1K58gow23S2slvewqTOpzRSDT1efL6+WRwsk
8VJ0/hXEfRKh8VYYUWTjdoxVpFuWCTfuqjAUPvwG3GwubVgtXoncQZ0oClcO/cY6NIdQjll
Mma9IXnh03KSlraFUtIWQ6RKwB7rt8PgK488RR3Egja4cRwg8Xc/CMR2UkqrcyqWjjPqYLx
pyxPJHOGS1LLO/JCvqGI9yMw+SlNFmAJzrQAgCvHDTG5CqjKjBlYMC/pqhFc+WBbPKe4SVJ
CsVDAaipcClR4Yj3F5/5SZgkT0PUSaZA54pxVh7iD543CzYaZLe7kDIeAr6cR3G3uItxtW1
wy8GK0NYww8cbfOyGO47LWt1GeKyqGzrj+/AHLEtuAy0jnjYMxf+HJqBz4ccBqcsG4uGoBl
GnxSPyRfM4n3K+Ou+viHNfVFFToir5c/7La3BX8G+X5aRh8Mq9cX25jE0fd7dupN8GTpmlD
P1KjHi0bfqwbPd7WdpoeM6Jq1Rn0u6ofDmMsDfNuuBdTrA0dvAzDthj8X3kPI4iuZI3O6Bw
91qbSs0kxpHElKqVA54uZdwt/kmtXKuWBVSAKk9eeWCbKdJwvr0GpHuNOOM/r5HBPM8cC+s
CkV4VKSo4rHcIeUlOfgcW+yXkRVWGk95iz1zbXHJSjr5csXUkfciG0xB7UBCe9Mes6W9oAy
xabjbW08V9ZQo8cbRtpMhbTKtSOXHG4bK1vOPnbiMfMiMldL/AMZv1Y3LYY7a4uo1mjktZ1
j6KVVmGXCmJN1W0mijIt4Y7crWZ+22tpNIOQA4YuNsfbnnk7kki3WQj0Sderqqdfliw2m9h
ntIbKF2aQqAHmY+jPlp54ihv4ning/CPcFC6rkrfZjScrfeo6//AO0Q/vwa8eOI9w2srBul
s2qOQZawKkq3nXDCEstzCFFxGwppbgc+eeCASOVRkR5jDJVyxmuEYs2qop/5YeaZtMUSl5G
8FGeF3q4SllATHYQtwehzmcHn4Yrmfb9FeH9h9v0GCRijAh45V9Uboaq6+w4O0b1EPn4wWB
BCmRPT3YWFOPxDCm1tzdwRN1XEMjxytBn+FIqGuRzqvvGIrqGeKLuyLKl4jNIyBjQwylANQ
FOoMK+GHt79IpZ4WAmRGJSvFJI24gHl4Ygtre2NztxDR3sSnVMYitBo1Zk1z44ZEgKybcVk
u5WbtSG1jb8CF9PCRq4S019m9KKzWz+oFlDaQTkaD6QPoyx78Z/RQYDMoZlzRiKleXSeWKn
KmNU5kqBSscjJT/gbjitpuV5bcKDumRcvJsAW+5x3Sr1BZ49D15dUeLi0Y3TX2gdw27i8ji
qfVoYZH34YRG+nTMoGto46+GothJdVwaU1xv2VBp4ccLNN3ngQ6miVoSXGZCjhiMX1m6mJ+
7bzrF1xsufqjLcfDAku7FlhXoeaE90o+QpJGOpa4L2sqTKh0toNdJ8G8Di23a2iCWl0fl78
LkuZ6X0jn54BU1U0pTw5Y1tC0fVdNU16swNXViHZoplikvmBkLHSWhU1dV8yMLFEojRAAqg
UAplyx4UJx7f7F5fSEuFOpDWKVTpkjb7yNyxqgdN0gQVdJfwpwB91l6Wy8cWu87XbsNbCSd
LfSkjKKnVp9LOj/bng3dhO0M6ysIHaMrJKjtVg+noLByaoRkOGDt9724dwT0lHDxTecbDL3
YOvVDMWDGVKAsyejWODUxDc3UmvtuEhvmZniV5a6pWRq6dK8hliW/nlub+K2VhbooA/B+Oe
XTQU+6MLcWUqzR5VIOa1HBhyOPM8vqn6MvqPtG0SCFYV/nr2mox14RxjhrP6sW8VlbiRbqQ
rJLJJoJfTq1SOQeOIr3tmLug/hnOhUkHPmKjji7soIYY+xqEfeYrIxVS/cVcgy1yoM8G5nt
ZDcwiPuxpRVIkFRIpJ9OWJJdvtZKKkUhncL20ExoKrqqeeHggjl2zckVnS8hkXr7Z0/iIv/
wDOGuriCSoyO47cQjMPvSwHInxpifat4dBazjRHfQ1ycEaRLGc0PjXEkdy2n+mExSzM1VZV
qQwPhTHfZXRI7eV4xKxZmWaSqsK8BjaXjiWSKISGWQgFkOnl4fQZZGCJzZjQfacEz30S/uh
gxp/l4YitbeR2klNErG4XhX1Ef2Ov6sZ88V+zD3my6BHLnPYOSI3YfHG2ehv1Yfctok+T3S
jJdQuOJppaOeP9jDBt7pzDc2aPGUhh1PC8bBlkldDRkB4Nxzzxb3chUzOD3NHDUuRxRgCPA
5g+7EsttK9pBcKqXdvEAFlVTWn7tedMfK20WjX3J0jjakahqpG0zcCqjli2s5le83CZNTR2
6jMKOp6MwAHvwl1BqCPUaXGlgVOlgR5HFRywPor9Tv3kmgNlGgzdz4IvPAXPZ9tbMkH+akX
2DJK4FtZx6Vrqdias7feduZxbK7ALbyiUoyh1cAFSp9oOIoI7t2t4GkKQkChjf0oTx6OWHl
u7yaSAs0kUGVI3cUJVqVp5YAa6nKhUUAMB/DGkE0HgcSWhnnaGVURgX5RMWTTllxwL+3Mve
UsQGcsvX6hQ488TbjMfkp4hncxjNq5BXUU1VOFs9zR0SSMyJA9USU8V1Jzy4Y3ZstKQwong
q0qF8qYnuFtKR2UXajvmr1uxzCZ6SuEtIYWu7yb0xpwQE6QZDnQVw99+Zbw3KKpdoAxjt4j
5UIqAMNa/ljZo5LGQkG7uQArmuenUakDzxC+43Fv8mldUMSgHhQAdPLApyxX9Jl7/AK1Ppk
3VH+Uv7dCYrlOks1Mo3HBw3Chxa38LNb3m4Qfz9oukMqFOtm15DUBSh4nBItgdvuI45BBFI
HZT6NYH3m+JcFZRNbkGlZEyry9Ncfydykr80Bo3/Cc/on3jblin7sIieGYlWXRn0Fa8fDFn
cG4YmQSve2jqIoYtNdES6l6W9+eH7hW1miYRujupGoivQ/xYB5csefh9OWBngblNH3bpVCx
s5LKlOaqcgcV+vlxx1GhPDG1WRTXD3XuJqnp0xLlqHPM4kitZCl7a2YkgKmn4ysWVfsxuDQ
SpZSuIxesya26BoKopyFaYkeFQsdnERCpy6uXjxJwdymkMl5uKiSbPoAY6gF+3F0UBNSmoD
w1DPGx7XbXBt7W6gJmkjIV27Sj8JG5EtxpgXFsjrNQirSO/q45MxH00+oILq7ihmbMI7UNP
7sB42DowqrKagjxqPqFpGCqOLMQAPecG2sUk3G65R241L/mkPSPtwtncQS2V6wJWCZaa9PE
o46WxX65muZVhiXi7kKMvbhvzDeKfkLc6drtH6O9I2Xfev/L4ccTlgLncLtRogliZOqXJXi
Q5lVXhq4ccPbW27W7X6lDMjBI2jkQURkdeqqjx44N+yWu7SldLqwXQyDkEoufnXDxXU67eF
q0Y7Rc27VqYtWUi/u8jiu6Ry3Vnr7Ud6E0kEH0tXjln44pZXKTMADoU0f3g4WGYskkba4XQ
0KyUyPn78RrMsdxYWwdpZ1AB7LjVLqVqt3CeBGDfvdd21u1HZtiS/ZRahF1nKoHHGRzGKDn
nilfqZ4y+rrvZgh5RjqdvYozwybPELC1XNrqYVZq8NFQf2Yb+o7s09wubRxtqZa8+o5fZia
xvZjdyRwE2szsxKxkjKh8sbnd3ySRAmO3jl7dVBQUarDhXG8XstykdvdTIsDV9fGrADlhdq
sbZ32yV0FxflSE0p1sqggcaUrhYoVCRoAqKMgAOAxLbTisMylHA8GwfyzuylrOd+5t96DpM
TvkDq5GuH2rcajcLQZvSizxVosqf3+f1pNr2eKtxEQs969O1b6hq4fE1OWGSam5XczFrqai
SSEnjrJ6R5KMPe/luWSNoaSvtrV7bA9RTttmpYcNOVcR3UBrHKAw8R4g+Y+m4h3FlXbdpRZ
ZInPTK8ik65P3VHDzxPcbQwttotywWGECAsFJqEJU1bTn4YLq+u/sZtdvJJQM3bpInc08Cy
GhxBuNxKIIbgArrrUkjMAYD26zzx1A7kcLsv20GBFd281kshCwSXChRKx4AaSae/wCpLORq
WJGcqOJCitMDeN5iS8vbsqNt28nVHErU05c2zqxwUv3CS2wFLTRo7L6gFES1Ot2HjlTDwQ6
rj8w7ioee6NP5WGQ0qWPCgrSnE4WCS0jnK01yyLWR35szcanAfa3k22YGuuBiVI+6Y3Ok4U
b7aPcmIVh3ayFJgB/1EXMfrGJzst0+5bbd/wAdCyNKj/FWOQLQ+YzxNHc2txBes4ezumPbD
JyjfSQPeDiEjc5J5iwjk25ndVGZoO8GoQPHCF9ynvSYz37ZaB7aQUHX3FYMuBZxpDes1OzB
EANanMlXSi1HgRil5YmIAkMsbgyKV++hAphYlkMUziqRzKYi1R8JbI488v2foU27bfxNzuC
EUKKmMNz/AMRxELiB943ycayhIcgc2q+SqDlU47m43zQRNxsLYBFVfuGX1HzpixtNnjEF2j
GW6mTitvSjCUnjrPDF26sClradQPDgDmcXV/ukasLmWa5YuAysBkrD7MsW13d20cs8zNLrZ
c6EnT9mAiAKo4AZAewDApg4umkFZLdDLC/NGXw9uNjuWZi1xZSRM5+IxlTpP1csbzOraEuJ
njQ8l7SCIyfbhpXtkZ4YIRGWUUU9SOwH79K1xHcoWW1uhqYVqkcddMmoeAJDA4aGytBf7ez
NKjLIqSr3G1FADkeOWBHFt13JcHjF29FPGsjHRhZdyuH2u3bJLOGj3UppmGYVp7vtxLb/AC
ZgsLoaJ7iSTusw9I7q1YgHhi+s7WlxDIFWBHOkkygduUJTq6ek0xcwXDCGe61Nx1dolNNWb
n44O83k0F1a7dbdmJLbU4VlOcgByVjzw1vYWyINKlnj/EMesa1Bkcha6TyxeflbeH+ZXt9x
LgHU0TZFTqoOB4YHzApdQMYLjw7kXSSPbxxXjiSeU6Y4kLufIZ4F9u0z7btTkdqzQ/iTg5r
3CM+r7oxFu62721pbsLe0owWZ6NRtCsDn7ssWt7fBp781ls9tiXuSdxhXVM9Nb0PFmyGJby
+YPuF4Q9yRwQAdESfuqPpHlj5mMNZ3lOm6tz25P8wGTe/BtrqwtdxiUULmTR3fPQymhx21/
LVtEiijd6RVr5LoGPl90/LjxqvCW2rMtDzLg6sMllustk4NVhlYIUb/AAuFb9eHfa5YJyyF
LmSOTU1wp4allDANiKK/228a0hLa3WryksOkCjFenxGPk7qSSe2X+Heuv4kY4dq4UcCPvYW
aFg8bCqup1KQfAjFfH6KfZgyXEixIOJc0w8W1WDXIj4uxbMeOiMEj34qdnbMZDS5/88dTDa
rUjqagD5+A6j+zEjW8sm876RohQLVEc83fMA+OeJbm8l+Y3G7Ia4lpkvhHGOSjEl3KpcRgB
UX1O5NFUeZOO9cIJt63aVpezXJK5KrHwQZe3FzdTyl923XRAAKDQZGqwqePHM42/wDKcDFr
m67ccxValYget6cs8QWiHUkKhAeFdI44aSRgsaAlmOQAHMnEi7Nt8m4wQ5NOpKrq56csGPd
LCW0XPS6gtmOVCBie3tQ8806mNIihWurp/vxtNpfORfRGWWOIEHSrLQq3kAft+qJpySWYJH
Go1PI54Ii8ycQ2BdLbcbpWMgY1MUbanklYDwGXtxHI5JmuQHYtx0cI19y4EUjNE6EmOVPUu
oUIzyII4jAks53liXnbs0U1P/tMWjenhlj5FQyBvVKkT2zaf33kqF/y54W63m5UuOCaysZp
n1PIdbnyrTEVttPalnCSRyJGBoKyUCqNIzYNmKYt7NIYJrexNvbzzSDVMJJV6qNwBXE217t
ubWEKOyrAMkcaulRwrVeZx/TbKVzbSRgTwSdSupQk15Gnjh7nZoXntp9J7ILSJkDqjdRUrQ
UKn3Yud1uoKbluxWK0ic9TOSTqK8VVF44jt9ZkcEtLKeLu51M3vJxJc3DiOGJdTueAGDdX5
ex/L8WekkpPeE+kaOSHw54tZ5bKVNvhftQQalSpjUvITmKNSlMWm43tuJbhwf6dZpV5Z3JP
4r19I8OQ44O6y28D7hIyC/cVAWMnTkf3Qc/txONvijLwNLqLBmpbxrqWXlxOWEW6ikRFCia
4CjtCQp3NIzJOAkURNu0sax2mhe+0ckZkFGrSppiQQQNNBWBIowAkgeUkOG1HOmnExSKZ1h
cRqVTJyx09JrQZ+OGW/tXjjmZRaFaEuAgZ9VTQFTgHPqzHLI4rzxW5t4pTwq6KTT7MDtxG1
p6WtnaI58+k50xott1jliXJPmIqvT95lx8p+Y4hYbnISsG4QApDNXgQw5+TYYxSzNC3pns1
Rgw8ZbdiF964aP5Rr8L/AKiRSwN/nVlYfZgi12kIBzdXr5erTin8CtclMcX+84Sb8zbgkNT
02yO0sknvYk/YMLb/AJet02zbz/EvZU/Fk/wRvn72xbat2uZTclhrLpEisOFRobLD2/5ku5
5YAkRiBdhGpmGrTMYqL7ziKyslMKuVWGNYmQMHrpYVHA044/q1lH34+4Iwsh7VDq7ZJy5HA
m3uJ4LjazRoIj3oKyCqymgGYHDEu6mSWY28WrTJGexEukOtGI40zp5422e2sFSFptdo0rq3
ccglO4mWnhXjhrm5kNzuU4Bubl+P+BPBRgwlmuJh6khowXwDschg7pv+4Gw2uYa0tw9G0H0
rpxHYflSNEs4R+LeXCtpr4KpALHxOAJ7GyvFXlrZSw8RrBAxrj/L1ukg9LmWPpbxyXhie/v
5Fmv7kipUHREgGUcdeX1CzGijMnwHjgXMJ7tptyERzAfhtNL6tJPHSo44li1ieOWWSS7INT
2Lc9uCIHkrNUkc8AAUAyA4UH0vNMaRRKXY15Lnifed0la3sIUAWhBCluoRLXiwWmqnxGnLF
dqsY7R2QTNdXkgklhhJKKX1UCV46cT2dxvFmPmn7txcKrtI0i8GStFUrTlhbS6uRLKVC/OB
GDq6jJmbTlng3t9u8NxdInagpJq/DIpVy9PcOWJZbeRbma4LM19BcNAxDHJZEGpSo5Ux3F2
4S3Oax3E92ZY0Ugaj1CoJ8sfIbhCLa70mSPQ2uKVR6tDUHDwOLDb7hqWUuuV4x/qyQ0ZEY+
HPE015M9vZ7eXFnGlKtOlFFKgrXVnnyxFe7jE9y9xKwsNs1FY5Z3NZZs+CVw19fMsl/IoSi
ZRQxjhFEOQHM88S2s4JhnUo4BoaHzxc3EmuCE2y200i5ssScxQHM88R2i3U05mYvpaq+iPR
1VUU6eBwZkvZldCrCbuqSpVdA6iMqLlj8Gd4w3aK9uQf6NdLDzzzOGghuJvlzKJVjEgZUcN
qyoOZxGly7qseRVSKGpB8OOXHAVfSihRXwGM86Yz4k5YAA4AY/VTDW11EssTDMMK0PiPA4W
Cw3JGt48okuYtbgfdLqeWBGYbM6su+GbSnmU54rcbssZ+7BAoHv11we9vE5rw7apHT7BgvH
H3bgnUbiY92Un/E3D6LaYXDQPaMzpRVcEuNJqGw5u72e5imC9+N9I7pjBCZrmAteGEZruU3
EIRLecBQY0iNVXTwb2nB2ZbhxGXMhmIBfUW18OHHBea4la4clppumslV0AU4ClMsX9vZXEs
cs4EMqzoqvDIiCMVWg4qMfLbhY3U95bEi0iDM0NT01VSCOByIx/NTwbZtcpPcdXVZ9ANNAq
aj24sLW0CSxpcCW6jiIllkCqSuomtanCbvu8YaVgDaWpzS2jOY6eBc8zigFAPrzK7aRKUiJ
/wDuOqn9uLS3QaLR5QJAp0KY40ZxEStPWRTEBjjCSTqJZSABUydVPYK5fUgQdUTtJqTgGZY
2KA05VxsFtbRmSJUa5jBpWWSKLWqHzYnEF07BxujNLuF05oO8gPatm+4mrp92IoGgjkvYVA
uVaqylx6m6WzFeeNAs0VTzXUG9urVXDAiarGurumuNW3XSgHMSPqimX/NDQMPaMNPd34u3h
BaKEmQ5jqorahQ+GBd2ztLd7PMZAJQe4UUZxueZ0GnuxY7zZqZUtG75RPU8EiaX0+JANaYa
423bZb65lpI5uNUNrG9PUVceo+QOH3Hc3SS8Ze1CkQPbgjrWils6nmfpu7a2FZ5omSME0zP
nizitIdTrDKs6PLUpLIoUaWPw5cMRAwpCJigi1MGgOiLRJqrlqJ4Vx81HbSmKSL+TZ5Vj7Z
0spEi0rQnMUxb2rxCKZUHeQGtX4FiRxx/fjywMDxB44qOGYxUeOAfH9HTHz+33j2N5QCSnV
FKF4dxOeFtLu9gig1Bnlt1dJNI+GlaYrd3bygN6UAUMvmTXPCvbWymVcu7J1ua+3L9X6G5S
dQ8bRvqBFfhOeNuiuQXlkWN+0PW6xqWb3AccWWs6m7MeY/wj6a4XbFpbpHIsKK1dcgnU65h
+6FBA88FIh/L7RAIIwTwlkoa04+gUri4utvRLi1m1S3NhLkuqlWaFqGlaZqcsWm4beI4rSU
vJZzuAFjS4XUbaZRnSoyYcMQXbRmFp0DmMmumvn9FfDHzEwZwGCpHGNTu54Ko92Ny3Zhpn3
KUx2cJ4PI1QKL7W/Vi2s66jCgVmPNuZ+t7MUdVcVrRgCMZZeWMsjz+oD55Yrz5jB/Zg/wBo
VI5TEs80UMrLxMcjBGAPLjiC1hOnTa3EcKhqMVAj6B49IxA9oyvDoUIV4AAcKcqfUtdxt0Z
pLZgHKLrZQGDqxUZkAjOnjhLt7q42zcNPZnMIqrIpr1VU5A8KiuKXG7XO5wuaC1GmNHNODv
pXL34SO2iW222BAI+JjjJ6akmncYLkAMhgIMgoAFPL6ZyhpLBSeNhxDR5mntWuNtuLcieXZ
JQ0ttFQs8fDUq+Ok1+3DNZTCXSeteDJXkynMfo/YMV8cV8PpNtAWvbvlb247jf5iOlfecPa
y28tndIuswzAAslaakK1rn/Z5rSUkLKtNQ4qRmrDzBwq/mOCHcduX0XUcZrAfTqlQ50P3hh
N52U9/bXbVJGrFlVD8JoaFTyPEc8KkMuicgEwSAo+f+Klfd9NcM11aRSs3qYqNR9/HHzEkE
UapnrmOoL7A5OB8u5uqcEiGlVXx1PpXASVJoTyZkqP1YCrexqzcA9U/wD7UxSO7hY8ABIuZ
+3B100UzJpSh9uLW92m4QTGXU9oh1BaDgNGYVjlQ+ONtltVCbjcUFzbADO3YAu0lPucifZ+
lHnjjhdqaRo7OCE3F5obSX1HSkZYfDzOJ4vyxbRWO3Qlg10FClhH+8cs/f7cfN90R7jZuy2
14nSGKgNRvI8GGIL1lCNIDrUcAynS1D4VGJILW5jmlir3EU1K8q4jtmcCabUYk5sEzamOGX
9kKsAVOTA8CDiS+2yHVaUpe7dmySIeLxLnRgOXPAv/AMuzK7gECNnJUZ16Sc42XwwtrvVmY
WSiuyV1igpqKtxr5HGqynWU80rpce1D1DBrh0efuzxgkwQgu+Q/d4Y7s1v8tt8I/wC4Zvw4
Urqd6txc0p4DCrtVrLvF41dElzq7UYHxa5F0gf4RgRbh+X47pqeqF0KAf5wCDgG+2682xT/
qZtGCeALKXGKRbk8UpOlS/wB7lUMgyxovfzETbqAZISwJI5UXWf2YWe0S7vryNtUSCNwGkH
p5BR78XG5bgiR3d2FHaTqEUcYoE1njman9Jl9GXPG+bzHlLO5tEHHRHEe0WP8AxYsLXakS4
LsjzKx0qyklmDZ5ivEYufy4ZVmtZUfuduoSJyueiuYpww1tCwWQQyQIwy9BZATTgcsW8Vha
dq7srRo5IBVHuNRUMFKUNBp1YCLaXSPEs/bKk0Xu6dGkhjy44hLi8FsWmDd8to7YVSmrUeb
E/wBmaTS1vMwzmgYxPXk3RQE+0YaLdII95slB0yqgFyo80OTf5SDiPcvytcJAhJZIm6JI2p
pZatU0y9LcMG6/MN/FBEAFV3ZnUn7ojiK8cUh+Z3aXP8KKMwWzZ16idOX+I4Ubo621mhBTb
banb0jgsz0Gr2DLBgexgCIjTCjmogjbTWgFAacsQd4TRNMA4VkowRjRWYeB5Y0rBcSZuoKx
1DGPN6Z8sRNLbs8F1oCSMikfi10jSxqaEZ0FMQS3kULQyPPGIordO40qPoTSfOuL75yN+3B
LDFDEifigzLUK2dDnhj2ZzNH3DLAE60WL1lqmlM8RXKAokyh0VuIU+P6aa4uYyNo3CPRdgd
UcU1aCR15BgaEjEm27TCl3YSOWtLliKxrJnXjyxcQCUXf5i3ElUSI6iisfW/3acanEdnESV
QdTHMs7Zsx9pxrAAfhWmf2/2pppLbTK+bSRs0ZJ/wApGFnit9Uqel5GaSh8eskVxQZAeH0G
4+ZESGBrcoU1HS5qSDUYguUugsqQpBMTErl1j9LJrrpbC/zpokk8g/DFf5oaXBz8MJW+YmM
IEYxqWHaNVAJ4DyGAk94zqGlcURVYNMdRIPKjYdptwaSSWWCZ3MaglrbJP1YQxLJdwO8k5k
SNGKzSH0MrMOjEC3mn5kIBKEACg04Cnh+meKVQ8bijo2asDyIx8vYX3y1gKlItAeRK8VWRy
en3Yb5dKyyGss79Ush/ec5n/wAGHl+jr/8ASf8A/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA
AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz
MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI
zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCWAGBAwEiAAIRAQMRAf/EAK0A
AAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAMEAAIFAQYHAQADAQEBAAAAAAAAAAAAAAAAAQIDBAUQAAIBAgQ
EAwUFAwgJAwQDAAECAwARITESBEFREwVhcSKBkTIUBqGxQlIjwdEV4WJygpIzk1Tw8aLSQ1
MkVRaywoNzNEQ1Y5RFEQACAgEDAgUCBQMEAwEAAAAAARECITESA0FRYXGBIhOhMpGxwVIE8
EIU0eFiI3KSM/H/2gAMAwEAAhEDEQA/AMi551LnnUGVTCvTRxMlzbOpjUwqWoAlzU9tS1Sg
CXPOpc1KlAEualzUqWoAlzUxqW4VLUAdua5c86lqlqAJjUualSmImNTGpau0DOXNS9S1S1A
EuamNSpSAmNQk12uUAS5qC/OpapQBL13GuWrtAyXNTHnUrlAHb1LmpUtQBONcua7UNAHMed
S9Spa/soES5qVK5agckvXbmuWrtAExqXNSpagCXNS5qWrlAiXPOpc1KlAyY867c1y1dpDL3
PM1Kl6lICtqld4HzrlNCaJUwAvUrtMIN7ZfSG73UUMzTpHFKgfAFmGrELbL21ST6P7wsjLG
InQH0uXK6hz06TatT6P7nPOj9vl9S7ZFaJ/xaSSNJ8uFG7h9VJsO4SbR9uzxxadUisL4i59
J5VyPk5ld1Tlo32cbqnGDye97Xv8AYG27hMYJsr3DIx5BhxpW1fR+6xw7rtO41gNGYi635g
alNeH7Lsl3/coNs9+mbvJb8qDUR7TYVpx8zdbO39pF+NJpLqF7b9Odx7jH1kAhgPwySX9f9
FRjbxqndexbztWhpiskUhssiZBvykHKtf6q7tuYt0vb9q7QRxKGcxkqWLDBfTwApLsYPdd+
u07lLLuYBGzRxvIxAcW9WfKkr8m35G1t/b4D20nbme5iWsCa9BtPpDdbmGOY7mNI5UDqVUs
fUL2zFZfcti3b99LtGOoRn0NzU4qfca9N9FzSvttzE7syRuojUkkKCt7LyF6fLe2xWo4T/U
VKrc62Umd/4Z3K399Dfl6v3Vlb/tW+7c4XdxaQxskinUjeTc/A1vQ9271L9QS7bbuZtuk7I
0RVdKRKdJOoAEZc61fqkx/wTcB7XOnp3/PqFrVC5uRWqrNW3R9Snx0abWI/Q8DanO3do33c
nK7VLouDysbIvt4nwFKgYgC5ubAAXJ9gr23a3m2/0vHNsYhJuBGWCW+J9R1Xtma15uR1SjV
kcdFZ56Hne4fTPcthCZ2CzxLjIY73Qcyp4eVA7d2bedzjlfaaD0SoKsdN9XI2OVP7v6n7rJ
tJNruNusZmUoZCrobHA2VuPtoH053SbY76OBQGh3bpG6ngSdKsD7alW5dlm4laPw6j28e5L
MMJuvpHusGjo6d1q+LQQmnz1tjSW57J3baqZJ9q4QAkutnAA56CSK9v3ju0faoEmkjaUSPo
CoQDkTf1eVX7Z3Tbd025mgBGk6JEcWKtYG3uNZLn5Upald4LfFRuNGfO9vA+5nigiF5JmCJ
yuePkM61ZvpPvMTWSNJl/Mj2+x7ULuITtff3fbj0wSrMiDIXxZPtNeuh+o+zSxCX5pI+av6
WHgRV8nLdbbV+2yFSlXKeqZ5eP6S7y4uyRR+DSXP8Asqay91tNzs5m2+6jMcq4kZgjmp4iv
fbrvva9nMIdxN03YBhdWtY8b2rz/wBXbvZbtdnJtZUlb16ihBIXC1+WNLj5ruyVtLeAX46p
NrVHmqlSpXUYBdrtdxvJ12+2QySvko4DiWPACjdx7Xve2SLHu1A1i6Mjala2fAZVp/Rtv4s
//wBFrf2lrR+t9Py+0/N1Wt5aDesLctlyqnT/AFNVROm7qeRrU230z3ncx9RYBEpyEzaGP9
WxPvp36S7Wm63L72dQ0O3ssYbEGU+q/wDVH2mgd4+od/PvpBtZ3g28LFIxHhq0mxZs7407X
u7ulIxq2CrVV3W69DK3W03GzmMG5jMUq46TxHAgjMVfZdv3fcJWi2ia3RDIQSFwGGZ4m+Fb
O17dL37Ybjf7ncO++iOiMkAJoRQwXSo4kmsvtXc5e17obqNdalSkkZNtSkg58wRTXJZ1sl9
9dQ2JNT9thqf6X7tBtkn6YldiNUMeLpfnwPjak5O0d0iUvJs5lUC5OnVYf1b19A3fcINpsT
vpQekApsou3rIA++h9t7xsu5h/li2qO2tXGki+VYLn5ImE13gt8VNND5xbjWlsvp3um8SGa
NFEE97Slh6QOLLnjwtTH1TtYNt3UiFQiyxrKyjAaiWU289NbH0l3Xrwfw50s+2W6ODgyE8e
RFa35bfGr166kVpXc629Dy3cu3T9t3R2u4ILWDIy5Mp4i9LWr6hNBt9ypinjSZRiUcBgPYa
8t9R/TsW2ibf7EaYlxmh4Kv5k/aKXH/ImFbXuO3FGV+B5e1MbLtu+37lNnCZSvxm4VVvldm
oJB4C54Dxr6N2ft69t2EW2wMltUrD8Tti37h4VXNyuiUasnjpuedEfPNxtdxtZTDuY2ilXE
o2fmOYoRFe6+qu2jddvO5jQHcbb1g/iMf41/bXhmF1NsyMPbT4+TfWXqtQvTa476DY7P3Q7
YbsbWQ7cjUHFidOerRfVb2UrFDJPIkUK65JCFRRbEnhjX1CCIRQRwjKNVQf1RavK77ti9v8
AqPZTwqF2+5mUqowCvcBltyxvWdP5DcppTDdS7cSUR6nmtxtp9tM8G4QxzRmzIeHuodq3/r
FFHdlYDFolJPkSKwTW1LO1U31M7JJtHKlSu1Qi1Su1KQyuY9tS1d4e2uCmiWTnUqXqUwPRf
Rf/AOxn8Yfudf31pw9m7T3Lf7zczlppUnKPETpVdIFgQpxB8axfpGUR94CHDqxOo8xZ/wD2
1btvdBtvqOaVn07bcyvHJf4c7Ix8mw9tcnJVu92nEVk3o1trPVjH1B9QTyiTt0UD7VR6Zup
YOy8AoUkAHneg/Rukd2kvn8u+n+3Hetz6g7CO5os0BVN5GLKWwDr+VrfZXk+37l+091SWVc
YHKTKpvgbo9rZ2zp0224rVr93ULSrpvQ1Pqztu5XfHfIheCVVDMoJ0Mot6vOrfSPbdx822/
kUpCiFULAjWz8r8AK9ZDNFuIlmhcSRuLq6m4Iqm73e32UDbjcuEjTMnj4AcTWXy22bIK2Ld
uPF/Vdv41J/9OO/nY1o/RMi/9Yl8bo3ssRXn95v33m+feyqCWcMIzlpX4VPsFet2cXau6Rt
ue3P8nuHjMM6xWVlDcGS1rjg1a8k14q1a1WvZkVh3dkzL+nO9NDvW2cqho95MzK4HqWRyWx
5g1rfUXZE38DblGYbqFSY1LHQQMSunEC/MVftn01su3TjcB2mlUWQvay+IA41b6h7rFsNi8
YYfNTKVhj444Fj4Csm07p8c9PxLS9r3nnvo5Ek7o7kA6IdS34FmGNMS9w3/ANO9ynjaPq7D
cSNLGpwHrOo6H4EE4isv6f7hH23uEcsv9yy9KRvyqbWb2EY179kg3EYDqs0TYi4DKfHlV82
ORuy3KyJ480UOGjxfdu8bjvypt9ttGCQnqtp/Ue9iv4RgLGsfbP09zBIMkljb+y6mvoW93G
y7RspJtKRLb0ooC63OSgDMmvnDElWJ+I3Y25nHD21pwvdW1VXbX9WTyKGm3LPf972W27jJt
dlPMYdTtIqqBqfQuIBa4GfKltzvNj9Mbddtt9vI7SkuGPws9vxyNxsMhWb9Wbx13vb3iNpI
YzMh/nErb7q3ym27/wBnXWNKbhAwI+KNxxHiprCGq1dpdG9DWU3ZL7keAnnl3E8m4mOqWVi
znxPLwFOdiVW7xtA4BHUyPOxtQu49s3fbJhDugPVcxupurqDa/h5ULaTnbbuCe9ulIjHyvj
9ldbh8b26bXEHOpV1OsnrvrNV/hsLEDWJ1Cnjir3rxdep+tdyG+U2ym/xTN5W0J95ry1T/A
B1/1+rK5fv9CVFUk2AJOdgL4CpXrfoltv0d0mHzOsE3zMekBbeF71fJfZXdEk0rucGX9JyC
PvSKf+LG6jzwb9laH1u3r2af/Ua39kftrT2f01tNn3I7+N2OLGOI20oXzsfurI+tUA3W1k1
3LIy6OQBB1e2udWV+atl/TNXV142h/wCjRftUo5zOD/ZWvKdw2cmx3cu2mFijHSTkyk3Vh7
K2/pDuSQTSbCYhVnOuFjh+paxX2gYV62SCCUgyxrIV+HUoa3lek7vj5bOJkaqr0WdDG+kdr
NB21nlUp15C6A4EpYAN7a8ZuAonlC/CHYL5XNfQe89yi7bsnlY/qMCsKDMscvdXzrhV8E2t
a76k8kJKvY913OFd32fabUzLB8yYUV3BIJtrsAOJ04UOOHtv0ttmmkaWaSaylgtyxGSgCyr
nxPtrO7zuOp9N9tIazMUIIzBjUi48q2u3TRd77MBuQHMimPcAYWdePhzFYw1XM7XbK8jSU3
4weM7r3GXuW8fdSKEBAWNB+FBkCeeNaH0e+nu7L+eFv9ll/fSXdez7ztkhEyloCbRTjFW5A
8mtwrS7D2jewz7Pu0JSeBg3VRDZ1BBFscGN7cq3vanxQnhrHoZVVt8vpqC733Gfa/Ucu427
lWgEaG2TDSGZSP61ex3CpPs5FceiSMhgeTLXkI+xdz7n3OXczwtt4JJjI7S2DaL4KFBP4QB
W99R9yi2PbnhVrbidTHCozAIsW8hWN0nsrXNozBpWVub0k8n9ObVd33Tao+Kp+sw59MAj/a
tWx9S973W17rDFtpCqbVVkkQGwdmJ9Lc/SPtof0VAp3W5nt/dosa/1iSfuFHO5+l9xvN5N3
DHcGRoz1A5XTF+mOnoFvw+dXdr5XKdlVRgmq9mHEs9JG8e62yuMY5kBt4MK+bzbY7beNtGv
eKYR48RrFj7q9v8ATm5282yePbauht5Gii1m7aBZlvfwOFeU7+wXvu5bgskbH2BSaXDKd6/
8WPk0q/E9d3DvcPb9/tdpKhK7m95b4JiFXDjiaP3DZfNjbkWEm3njmUnkjese1Sa899bJ+p
spQbG0iXH9Vh91bnYu4fxDtsUzEGZRomA4OuH251m6xSt11lMpP3Op5r6xx7og5RD7zWAa2
PqqUSd6lUG/TRE9ttR++sc118X/AM6+Rhf7mcqVBUrQkJepUtUoApXBXeHtrlNEslSpXKYi
6SSROskTNG64q6mxHDA1Xh4VBUpQtRy9Bod07kIugN3MIrW06z8OVr529tLDCuVKSqlokvI
ct6tsNBu91tiTtppIC3xdNit/MZVyfcbjcOJNxK8zjANIxYgeF8qFXaNtZmFPeAlxEuCXqy
yOjiRGKSLirqSrA+BW1Vr0Gw+m9t3Htq7ja7k/M5Mj20KwzXAXpWtWq92mg61b0M3+N940d
P52XTzuNX9q16SZmdi7sWdjdmYksTzJOJo+52O52u5baSxnrL+FfVcHIi3ChCKQkqEa6/EL
G486dVVZqkvITdtG2U8qZ2vcu4bMadruJIk/IDdb+CtcCptttFLFPJK7IY1HRUKW6jk/D7B
nRT2jcjtY7pcdEtp0Y6rX06vfSs6vFo1jPcErar6Cs+53G5k6u5leaTIM5vYchy9lD8KZfb
RJso5+oTuHdtUOnBYxgGJ8TR9h2sbzZb3dGTR8ouoLa+o21Y05ql2SwENvu2JzbibcMrzOZ
GRFjUnMInwijbPuncNgGXaTtErm7LYMt+dmBsaX6b/lOVzgcudNbLZQbgbj5icbdoYzIgYf
GeVJqsQ0o7QNbpw8gNzutzu5TNuZGllOGpuQ4ACwFBOOByNaXde1/wAOeFVcy9WIStcW0k5
5cKzwjEXAJHOxp1dYW3QTmc6l9xuZ9yyvO5kZVCKTbBVyGFDqWqxRxgVIPlTSSULAnLK1aO
SSJ1kido5FxV1JVgfAine2drO/Xctr6fy8RlGF9RHCu9p7S/cmmUOIulEZASL6jwHDDxqXa
uZ6a+o0rYjroXH1H3wLp+ba2VyiX9+ms+WaWeQzTO0sr/E7m7Gq2JF7cL072jtrdz3g2wfp
DSWZ7XwHhhRFKy4VY8BzZ4lsRNaMP1B3mGMRJum0LgNQVyB/SYE1aXss0WxG6dhrebowxWx
cXI1g35iu7nsohDxR7gTb6Fde42yqfQlrkhzgbXxpN8dtYfoNK60lCE+4n3Mpm3MjTSnDW5
ubchyHgKHWjvezy7PYbXetIGG5/AB8NxqXHjhUg7Sj7WPc7ncrthuLjaoVLmQrz0/CKatVL
GmmBNWnOok+5nkgi27uWhg1GJMLLqxai7Lue+7eXOzl6ZksHFgwNssGoMsMkMjRSqUkQ6XU
5gityHt7N2KRr7XrIhkxW86xt6rM18CeGFK2xJJpRZ/mFdzcy5Rlb3uncO4aRvJjIqG6qAF
UE8bLxqmz7jvdgzNs5mi1fEBYqfNWuKd2n09vN525u4REAC5jiPxOq5kH7q7suwSbnYHuM2
4j2u3/AAM4Jvjp9VvhF6U8aTXthOI8R++ZzLRw/U/fSLfMAeIjW/23rMlllmkaWZ2klfFnY
3Y+2mR25/kpN8zqsKSiEHE62JxI8AMa53HYSdv3HQkIcFQ6OuTK2RFOq40/akmKzu1ls5su
5b7YFzs5el1QA+Aa9sviyNLVKlVCltLLFLwpGdl3PfdvLts5en1AA4sGBtlgeIvS8jtK7vK
xd5CS7NmSc71yuUKqluMsG3ESM7vuG83oiXdS9RYBpiwAsPG2Zwrux7nve3s77OTpmQAPcB
g2nLA8r0tauWo2VjbCjsG60zOS0ksk0jzSsXkkYs7HMk8arepUogMkqVKlMAmFSuVKQFKlP
/8Ajv1CRhto/wDFWuf+O/Uf+Vj/AMVazXPx9/oW+K/YRqU9/wCO/UnDZp/irXP/AB36k/ya
/wCItHz8ff6C+K/YSrtO/wDjv1J/kh/iLU/8e+pP8kP8RaPn4+/0H8V+wlXLU7/4/wDUn+R
H9tah+n/qT/I/7a0fPx9/oHx37CVdpz+AfUn+Q/21qfwD6j/yH+2tHz8ff6B8d+wnXou2Rx
ntsMS76CK+4TcSFn0PGqDFdJzJNZH8C+o/+3n+2tT+BfUf/bz/AG1qbcvHZRuj0GqXT0+p6
Re5dv3nct40c67eQpGkO4c6VcRsWYXwwY/ZU2O82zzd0G53UKxTEfrRv02LBbegXuV8a83/
AAP6j/7e39pa4ey/UX/bn/tL++oni039EtOxXv8A29e56ntm82EO32Uib5IdvErpJtzYM8h
ODtxGVZn8ZU9lWBpDc7rS8Ytq+XJ128rYVk/wX6i/7c/9pf31z+DfUI//AM2T+0tNPimd05
nQP+yPt6dz1Xc99tU2fcP+sjnSeJRttupF4wRozHMm9Y3YN/ttpBvRugHjYRExk21jXpaw4
2GNZ38H+oR//mye8Vw9o+oP+2y+8UK3Equu7WOnYTV5T26HpX38G07hv9xPNHu4JNuG24DK
bgNhFZfE1bfdx2HV3Mysmqft4wBB9QJsnn6q8x/Ce/8A/bJfsrn8K79/2yb7KJ4td/0H7/2
nq4e5bCUttjou+xUyzlhmFt0/Zer9s3W1i2mwkG7ii2yQFZds2nU01rk3vcWN68j/AAvvtv
8A9ZN7q5/DO+8e2T+6k/i03/QPf+0f7G+yPeUk3RVYrsyFsFD/AIL1spupdt3bbx7zdRbyN
+pFdBcxiU3XqNjmfTXl/wCHd849sn/s0125/qXtju+27dKDINLBk1DDI8MRTvfjcvd0iP8A
cVVZY29ZN5Zdj2vezbJjq2222hDBiLsZJNbL56bVXc7zobzcS9ZH2kuyk+T0FQFtpbp2XjX
mpdr32WRpZe37h5HJZmK3JJ41T5Hu/wD22f8As0Tx6u84zgfv/b5Hq1j7cNr878xF8r8l8t
0MNWv4ued6xvprcLt+7RvIwVSjhicB8N/2Vm/J93/7duP7FT5Tuv8A27cf2DTVuOLJ3ncKL
ynt0PS7ncbbfxbPvasok2kijcwFgLIrXuqn3+NOyQdr2W43PfPmRJ1420RhlIJYC4W2d7V4
z5Xun/btx/YNT5Xun/btx/YNKePT5IWmnTsP3ftz+p6dti3dOx9vRd1FEm3UmZmN9NgVA4Y
ii7bZ9u7rsdjI+4EZ2A0yqCBcKRnf4b6bg15L5buf/b9x/YNT5fuXHt+4/wAM0TTpyRltY7
6hFv2Tjv2NHuu82+570+5T1QCRLn8yoRqPtrX7t2bt+4abu43wTbyrrIWx1MFsApvxtlXl+
h3L/t+4/wAM1Oh3D/Ibj/DNU709u3k27VHoTttmazLk9xtdxt9vvoNsN4ixiBIPk7H+8trD
3yywofZ45YTvIZWhftGp+mxYHTdvUjeHnXiujv8A/I7j/Dap0t9a3yO4x4dNv3VDXHDXyLM
dPqVNv2vHier2+y2Pd+3S9u204i+X3MjR/iJjLGxthhpOdZv1PLtjuoNtt2DrtYhEzg3xvl
fwrF6e+H/4W4/w2/dXNG8/ye4/w2/dVVtRWn5JWYXmJqzUbf6RauVzTu/8nuP8Nv3VLbr/A
Cm4/wANv3Vp8vH+5EfHfsWrlc/6n/KT/wCG37q5fcf5Wf8Aw2/dR8vH+5B8duxapVdUwz20
/wDht+6ua5f8vN/ht+6n8vH+5C+O/ZlqlU6kn+Xm/wANv3VDK/8AyJv8Nv3Uvlp+5D2W7Mv
UofVb/ky/4bfuqdZv+TL/AGG/dT+Wn7kGy3ZjFShdU/8AKk/sH91Sl8vH+5Bst2YGEyeuRn
NksBiczQ3llMtlY6crAmrSMUOkD0s9yfBcKFfS4vmxryk3Mne40IZJVdg0jEg3LXPuz4UTt
88ruWLtYZYmlWcl5bjFVA8yDTGyHxAcML8+NX0JHBK77hfW1jje5ypzuMoTbRiGQlnwIub2
FZ8BBmxOGXuo0qSNuY4jiMLeRxqliX4EvUY3UzrtIFV2LCxIucqzpJpgcZH/ALRrU3u3SOB
SLlicTWOxxx4UwWgRJpcT1G/tGrPuZhDbqNc+JoQywyqjMD6fZRADvbZHeVVllcKczqP760
G3wUgLKxC4jE8KyIlbqLHHizWA9tObrZtt4lMjAyNkBkKAC7LeOEkd5W1nURdj9mNV224m0
yEzPe2HrP2Y0KPbatt1FGCj1HkTVYNQOpcSvDypf6gVm3O66n986nlrIw99c+a3YGE7+fUP
76FKHkkaRcRfG2Y9lc6bqNRUqPKm9WCDLuN67/38lv6bZ++tQ7/c7fbPLI8gKgW9RxPDjWV
skLSxKPxOL+VP9zA3O8i2UWKr65fC2V6P0E9TNk32+QAtuJQX9betsjkM6s293ywhvmJdTY
ka2w8M6Vm1bnd9NAWtyFN9wiEUcSXs9sbDxF6XWChV+6b8WA3M2Yydv30Ze49wJ/8AuZsf5
7fvpHAj0nJhc243tRwSDcZC/wB1DAMe59x1gfMzC4/O3h41SXvPcgLruprE4fqNl76WZ7jz
Fr+2qiMk3b4VFIDW2Pcu6WJO7mLHK7tn76bHc+5ajfdTEn+e2B99JbCJjAXAut/VTc8QA6k
XwjBj+2mAZe5d1ktbczDDE624e2hN3PuyyCKTeTCxwYSMKZhQogvayjA/bSHcGVJlcXuRcj
20dPIQ7u+6dyjHUG8nAsMFdqxm+pu7h2X5yfA4HqN++r77e63WL8BANzgAKzwkUjllGo3uf
AUpyODZi+pe6vaP5qcEi4Jc4gcqu/fO9CTUu8nCXAKlzbxrEmk0RoqLZb4uc86YJd41kLAg
3XC98s6hys9yv0H5u/d6QavnZxcYDWeNSX6g74m2SQb2YOWsfWThSE8iuOkouVF7+VCnfqL
FGM6E3gGlLNza/UHd5Y5Xk3coAsB6sj4UGPv/AH51kY7yYCP+dicaGIkj27IPTituZBzNWe
NY8hhIoJtw0kVl8jlxOdDR0UKegRPqbu8rqU3Uyotw92zNRvqXvTbgIu7kC4C4OF6zFsoJO
GtyF9ptT3Rhj2rMcJVcFfI51e+H17ISrPbuG/8AIu9CRj85IUXDPMn2VSH6l7405U72Qi/w
3GH2VnyAo6qcmXVhx5UPai26u3G1aVnqZ2g9Ev1D3cSXfdOF4jD91Wk+oe7gBk3Lkqwwwsf
DKsuRXLAqLgnTfzo/Sv8AE2CMLnma0ehCNFO/d3RR1dy173yHuypef6i7yHLpu3C8Vwt7MK
DOVDGxwta3G9ITtjbjUjND/wAk736rbx88Ph/dVE+pe+E47x/cv+7WUSyFnGX4hUQ4DlTQG
y/1L3oZbtvcv+7Qv/KO+AWO7a/A6V/3aQPhQXPptypDNn/yXvf+bb+yv+7UrHvUpiOueqqp
fGO17eNdnQiWO3Araq7Qs7Suwtcpga71S8nT/GAWB5MhrH+6Oxp08zk8fTkMZwIUE+2u7b9
MSYWIY2rrnquXke8hABWxOXG+FSNXHqyDHDnVV6SS/AIEK6GHFrE+OdObNWl3YZrnTx9lKM
TkSc6d7cANUudjYC9r4VS0JY3vountmOa5HGsEnIVr7pdw8DtmgzF8PvrLuSbC1vKq9A9Sn
wjxriC5NWYg8BzqKtjhwwo6AO7GIyboW5e6rbp2llZS2pYwVB8sarspel1G46bD21ERjA8g
zZtIPnhSAO8TCAtGCiBAcTa9s6rsQyxO+n0kgfyUz3B0GzRR8WFvK1BiYx7W64AD7aF0E9D
KkB1sQdI4e+rQs6/CbA5jgarJc3HjUjvoOHDOhjGdlKiTiVjZUUtbxH76uu4EG0lnkN9xvD
dRxVAaSY6Y0U4GQ+rwSmtlt/nN2usXijxI/mjIUSDRNltDFJHLILO12I8OVU37M82phYWFv
K9am5OncjSBfSwHkLVib+UGYi+XDytQlqApFpsc8WxFEdmICjjfHlhQ9DAMCbXN1oyrZRfh
lRAynT0qFGdwL+2rsildPH91cBLEk5cPOrPYA2PPHzNIB3tryCHoqbLe7CtCzWkP4W+MHjj
nSvbx01DJYlsMedavTOjU+LMMRTSlCbhg9k2lCALgUl3bTrQqfSq3NsePCibeTpymNjxIt5
5VXucYQpbK1C0YPUyZ+i5VmU6jwxJyqi6TpAYRgZrngThVtwDLIJVJULZTysBw8aSaRH3PU
A9GdjwAqYHI+4+YB2+sYcsBzvQ9qFEJu+og6VA+2l3k07kvCCFNtQ9mNHjUdO4sTck25WqY
heeSpyUjxeRhha4oqwrJoHw6idJ5BRnXI4/jx+IA+/hRZdKHbHLUWX2WpN9hpdw7SdSy5Aq
DRg6zBSlwFWxPjzpOVZYpQjDUoTMeeHuomwlJR0yZgygHDE1m64lFq2YYBl1wdUEEpJiOIx
vTkkmnaC51BmHvAwpFHCSyRL8JJ94Nqf3L220UItZMjbElv3U2srzkE8PygzoSX3BLZZ+VG
iA6uGYIF65CqqzkZACpAdL3OYOPurapk9BtpJAFCmxJJsOFqIrurJHndrm9DVbWckEnHyro
cltZ/CLCren5ErUPugt7g6nJszf6cKT3DAvhY4Wq7THVgb4UvIQAOZJvSU6DZUnAjnVEwW3
tqYMPAUIOxW+AIqhDKkEHnQpDaojG2OddYekjjSA51BUrmPKpQA7LJFFHJO2GuXThn6Rald
ukZlLSqZQzHSENnPIg1aaNiTGzEWOu3C5xpHcYvcDSCSb88c6yrXDzqXZ/Qe3BjBIXXpwOv
h4qwOIri7qMlXZGVWvZrXAtnlQlEqQBw9pDfPG9WgkkWfpSi2GpRwqkhMZQxy36cqtzXJq0
9mIl2w/5lzqBzGNY0sKyPyYcRnbxpkbCVIkl20jHVc6Cb4DlTU+ZLg1u4Jt/lHdLKeBBsaw
na1rZcKYO6TcKY5rrOmajJhbMUGRmJAAC+WfvqlkNCgQkFsRYcaJrCG5P+uuEnp0N8bDliT
QAaB7A3xwta3trUaJF7fEqn1F1JHmayo1sRzJrYnQBNsgBGK586Xd+APoC7mulVNsScBVEb
TtghxxN7UfuKh99FHmDbD76oiIEmY/BqIWqjKFODHfM12EFjp4YX8qq99RAzJoh/Si5vJhb
ktSMG7NJKW4sQFXkBlW9tNudttwLWZ/Ux8ax9kqjcJJIBpBxJrZlnVyTe9sBYihA+wrLIi7
2N5BdWVlYZ391Y/ckEcosNKnLxxrYiQ/OF5fwodAGONZPcg0jgn4gcBT7gDLi5ZjgALGigA
4nhwpYEG9zhl7aYC6RbjcUhnAf1itrXvh5Go1yTcYLlyrii87NzBtV2uANWIJ+6kA/sJxDG
Ag1Ox++taZiqLe5JxNZ3aTCgZnABHw8bGnZZRo12uTgo86uv26kP7tBCbqCbqYAYHDwNc3g
cMDI97AEeVGmiPRLsDcnFqVdtZAI/Dc1P6lFZOmdtEVF2DHU1iBbhWPOi9cqls/v416JlI2
Si3pVDgeLE1gerryEgLwWh6Jgux3bDTa9vWCcMcqJADHEhyLMV9mZqm3B6TynKMWB/ZRA2j
bID8SgmpZSCRkmSWQ/CF9ND3xivtirZgk+FrWqtpTCsQzYXJ8DjVmuoR9GoIQFFr5VMQ0Oc
GrHNFPGGcBXWyn28aSlhEDx6Gu2rVqOFxnahmHcLI7rJa/6jBTwtgLVaGZZHjUj4x6b53qF
WHK07Fu04evcIpjRryr69WrDK5uf21Gk16nHDGr7lBHtmviSQdRzvQEJ0FfYx8M6Kw1IPGC
t9JN83WqoP1G8bY1Z1bSr8CxHstUiwYDja5Pma1poZ2GLm3naqTl10gYgEkGru9mFhewFhQ
JpHfE58AKskqJCFux/0Nd3TBdGOBF7UFyVS49vGpI8kiqTna1MC8ZGnnQwCoa+WRvXYmAwH
Co+I5/yUAdiKsPuotgcuVUjGFr24V1HVZTc4WpAX0r4e6pVNfnUpgW3Qdm6hYAC3p5gCgiQ
XX9NG1jiLjTjbOmZryPGi2CqCHJ5HOlI0cuoC/pgMbniL1nXQp6jZuStgMNIWwsK5vlsElT
B0QNf76opLeoG17kkchTG7WPVojuUCBcc6SXuQ3oBhcu3qGlx8Q88q1NtK2hE1WK4A/lFZa
LeNCuLZe6tLb7bcMgeNb4A5860RmynddpC8aSQjTIL2bi1ZyS620Ng64G+F60960gUK97qM
jWZNGXAkjwlTLxwojqhoK2EdUtc865HIZYwxFjexHjRVUre+fCgBnZxq+6hFsCwv7K1e5EB
4G4BxWb22w3SE4Wy9tNd3cqE8MfbRX7bCf3LyKbuVf4hK4xCLZfPKryoI9mvA21EeJpPb2l
mAfNyL1o9wUMugDDCwHIVSerfTIn0Riwxh3aVheOPhzagzyOA5XFz8IHjxpjebhUhZI7Igu
dF74nkaV20TsyzSg3/AALlYeNQpiXiengUG2W2jMqJLd2Ju1zWlutrtA2lYwGPLlWajFZg+
RUinm3HUVcLAcczT6C6isKxCUqW0AfCwNseFAn3LKdO4A3AW+LYMLcmFFlaJFey3kJ9Njwp
GQBgoU24NfMUDDNHt2OtWKBuBxHvqxWSM3YXF8CMvZS9wzJGx9IOJGRNMlmAVRgb4+VIYMe
l2yzojE88jVSwMhAzvj54VzHWb55WNAGh2kF2KubLmPE0/LphcXy+6s7tpa4dcCt7+yjTbh
i7tmBn/JTTUMlpyMTbhZoSi5XwHsrOh1FiG8jRluyNqezX+EUCMkSuMQLilOgzR3ThNqFys
LCvPyL+qSMhnW5uZBJFp42rFcqNdsb/AOqqu8IKdQaD/pHBHpvgf52FDMzsmlrXbAHwq5dY
3Ef4CLkeNVhKqSWt4X51AxlJUK2bkLjyqxYA3e6qB6VUZ1zVFIOm1uV/E1dEAU2OKZcb3qS
hiNy0gbFQVA0H2WJqLs+rL14wEEQLLw+yhDZztjDJrOklhxGHKpDLNDJFHuoysb3JP5lGVR
5P0K8wz6ZbgnUxx08iKWAsrAZ3xFNdWNhEqrYi+IGYGFK7guk+i3rcgrSrrH9YHbSTrArGo
/nXPuqkJF872ozpPI6mbSoJF1XAY+NDi6ZjuLqdR+w1rQixZpbvlbChkqDjwyrh6jSELgo4
86r0WJuWJIxzrQg6rIb3LfZUKw8ZGHEXW/3GqWIbwGXlUazWGeNKBlkhiY3E63PAgrVpIWs
bEMOGk3oPTK4g3Iq8TAth8XCiH3AgVgACMagX1XAJPhRF+Jicc7UIsL4Ye2hiGNL/AJTUrm
tvzH31KMjDQreVUBwlLKR7KCt1ibC+gkfuplnjkhieM30kkNxBH4TS3zLETQqo0MQScjccP
KslL/Itwi+00/LtKRiAAB7bGrzm8kgyu17eJqm3Vkj0E3OJI5DP7avKVOpxm7XUeFVVe5sV
vtRSMFb3OWIFaex3LxqOKiwPhes1MwOdNQoFN2PpY3v/ADcqszYx3OXqlSQMvbas02zGGdM
znUNQFhkBSoAGJyvTBFFTRMBcFGxH9IZijnGWwOAOPlVVUOtsjwPI864jA3JwZSQ4H5h++p
KHtnc7guMwLgCme7RoYI7fHiXtj7ffS/b8Xk4WC2v41aaaPokIxLk6XJyte+dNaE9Smw1db
BQWA48q73TegMFXA/ixv7KWXcHbgyarPiAOIwpGVmkdSDe+LXzo6QEZk5o673yjU4+J5U2G
xNzkMKGCAtgLDlXV1XYZ3oGcABwJvc1pzxlOnFdVULg4GfnWcqXPkL/bTMptpW9hnpNAMQ3
a3RiSbLx5Ck9vpMnquQcSy4kD28a1t8Y9wxXTojC4AYaiP2VkkdE3BPJsc6AQaxLhSbhPUA
KLG2qONibsTiaETchradQAa/IVdG9EagWtwpFFrgSF0AJLemiyTGV7sqkk3JtahJpUM5wAz
OeJomkgxi3xWJ9tLGojR2b6IQVGnAgjzqjEnBhiDcmrwlei1hkcKo978MeVFft9WJ6nFCSu
BGnDG3hyoQNp2Y4jVc1dZAosotqFifCgvZSbHgPOmsgNPIDEI7cSxPhasZCSx1nBjYeFq03
dRExW+GA91Y8gItibkk38PCnfogr1OhEEhBNxxJ4HnVURLes58fDGiMgSK+Y4n9tVhjErAO
xVRbIcKXQYwhjf0qLBcDenYtrZWnVgYMmUHEeNqQcgu0SeiID4uOFdi+ZdDHCSQR6WY6R41
NlPWCk4NQbmJJ4WRiUODajiLeNMzxQbiCQg+om4JxueQrK2yaIyrNE2sW0MeOQtbI0SCVo0
OprIpF7nHlxrJ16zoykydVWs2khACFXiMsKDONfcL29CILEHAG1XeXSy67WW6jA8ccaJ0y8
sSIAQ+DYi+PhTiH6MJlR5FZQ1wWvYY38BQ4RZXAtbM+03ok7um4lVLgZKOGFL7OS7yJJYkk
E8LXrSnQm3UILCSzZWoMgcNa59WIUCjyqOp6a7IdAGqxYjzrQzAAEg4HzI40PG/l7KK8jNY
GwFVK8M70DIPCqoFD6jcDKwrqgg86Ktr0AQ/B48KCyXGOdGY5AVQ4YXoAvoFSu41KIAHtp5
I4DGtlVmIJH4saJ02BW+OoY+YtVIYvSVzFyQPbe9M6iWSRVJsST7+NZtw8FrTJRpPW0unQz
XWx4JkK7IoDLwwyqbgu80hlGgtiV5XxtRDF1I0KEs+mwGf+gFJNKG8SFuvmUUXI05k2FN21
WQccAPClI0IlUMLacbGmg1nucwMK1Rmzm59Kql7gUpe4Izxzo82pvUTnal740AdBAYjOwrh
FpQfwuAr/sNQDjRuiZSdN7AXJ5WqXHUYztRqc3JC2N9IuaDuXjVLYk4gA8qtDMsUZckE4jT
4ik55Ga8zn4srfsoT6duoRmQchuwD4k5eJ4UxJtWhW8qDqNY8yPCl4UefcIqsEBy14AsPGm
pJJnQh8WQ8TiP31SEwN/Vhjaurhc8DQiTqOHjRVGo+FIYWG2pr52/bWgFgKoSLtYar+NZ0Q
PVQDiCT7DT0npTUBa972piYDeLEm89H93pBA4VkTsryFlzGfPHOtGZi0pPIWrNljIkIX1Eg
/Zal3GgmrUCpF7abffVhcENxJNdgIZ+nmLXv4/6CpcEm34SfupDOy4QgBb3bG3vvTZJbpk2
OkLiML3vS7W6aqcSxAHtzprSiBbmygnL+blU2f6lJF9pjqXgMcOOOVXbSSzLlnbzpXb7gxy
aUXW74C+FqOH3EUyiSNSGvgGz4VSwkoIerKNcC9AJ1PcUedGFtA9JvY50Ix4gA3wtTqDOyX
6BFsyaQKo0dvxAEX5eFOy2WFiTle9JqEtqb8Nz9lF9QroUf/7bBsDkT91CjBsWxNsLVYgsr
A+lB6r+F6rHrUnTgMjQAd9vrUKz2sSR7a6kZaPGTSowC/lPhU0JFGTcsTjnx5UJlvHrYnBr
g/yUtStDTTbbTaRa90414MhBJPstxqrdJ26zfj4OC2rxwpAP6F13YE2u2N7403DYbVmLllu
PSfK9xUOrWrGn2RNEQRzG+ZuoB/fR4ZLbuKS+KqpBHlVJFVIlxBDAgedsb12OEdZVQ4mMFd
WWpql6P1KWqJOXike+Oq5saX28ayMJdGkHNswcOHKmd9qZpNILOp0sBjlV4yRAow02FltYr
51dFJF2LSalwGZNXjg1EM5uTgCatMQQrHO1j7KsqNIBj6RWiyQxedERyEN1W1zQWYE4Y3xv
T27iRYxpGOXnSbADKmCO4k1ePIk50LUbXHD99XButuNJjOte16qRfxI411j6fGuKCcKACXb
nUrukVKAGBGERScHksLcgajqpgm0nBWAU+2rztqeJr3S5A8KA2HoJsl7yA5chXOpcecmzhF
WiJV246bk/7NEUaYiQMR6b8r51wErGAc2H2XvVAxZL3wJJ99WlOPEi0QXBbWbm9gMTRkJaz
WwvQQLqTzyo8auQEX4fzGtTMHuXuy34cRQML50fcKQ1ib291AAsbZ0AWybEZ2q/WZAUT1Br
F1yOHjRFjDfqNgmRY+FBmKSNfKJcLr8RqHDwMH1VdzYWQDE8yM6pCG3LGUi0UeCjO5PCiRL
1A0mKxRglAM2bgKZKQx7dI4v6RPMmq8ACyQwzbBY2FmUnSRmLZGkjIyHQwtJGLE/mFP2jWA
aTdmxJrP3rBp9QwKix8qf+gipVSOomRzHKroBpW2d6DDddRGTcKYCaDGx+F/UKBk1tDKuOI
wtzvTmh+oHck+n4eArOLapbtjjgTRg8juP1GHgAbUCCSgiVjgLrxrLLFpyBiSCPabVrBI1V
pCdWFsedY5sJ3YmwxAtR0Gg23wmZxmBb2rXIFZ3dRgAcD51zbDQW8P20xCmkgjNrn3UniRo
IIyEXVkWuPYca7Ib3TJVJZj4CuXZmQHADIVVw1yl7XOPlWerK0RXbEv6JDcscNNsKO4kjlQ
F2eMA48VAH20PZqeq5BsASAPC9Mah1j/MXH21ZBdOoqGRmDRGg6Lt1E52KnMGiFwu2kUDNg
1uA4GlkY344mhAd3xKxKLaWJx/09lJSRtIwQEetiCOXjTndJLQKD8VwB7KQWdgTJniQtDBH
ZCrWhU30CxHM0Ff0ib4kYYHjRYEMl5Wwzv4+NDdQIlYjM3YjlQAWFeuyRi4XNyPwjOu7617
KLKuGnwFF2iFUGn8RBPit8aLvI1TRZfVISwHJRgKU+4qPaJGORlQ2K6ja3IVobfaH5ZQ7HF
wIb53viKAdTSJGmagsRkMqcmYINlb4bGRseWdTdvCXVjqllvoikkYZGJwVC3vvV0lHokXF0
UG/kaszq0G4vhrkuPbQtuFAEbELdrFuQqej8GUtfQHM7M2oXD6rtwxvTYZdJL4sRi4zv486
UYXkY5gkaT4A0xf0fbWlURYBMpVxxHA1dW0aQTnVXJ6hPC2VdRRqw99aEBdwU6VgdTXpBsf
307Ii6RjjnelCLWFsc6ARUfZVlOBvVrcKqBYUhkOKfdXFOki3DGuscKqBe/jTAL1GqVywqU
gH1jdm+E3DEsDngcaHPGZFQ/hMlr0z1HXpTfCNWiQuLAm2ZNC6YSBWSRZLyemxOBJ8bZVyy
5nxN4UQLzaxJKGB9IJA5DKoLCIeFrVJyetKp+InT7665IjtwvhWtOnoZ36lluUGFzerlphg
MBepAPSL510fFcnC+FamYKfVr9fGqwxFi7H4VxJ524URwzyXY4DjQ3kZgRELovDjjzpPQEW
Z33DFSOnAMbX+ygzSRI4V21K2JVRjYVVVmb0E9NPxLfHzpmOGJF9C5W/0vQoSwMtBMGUegh
RzqupQui3qW49hxokaakHjfyxNDnUJM1scFufG1ADAVFhDDMjGs6Y6pr5XpuPV08MiTSkmE
hHG9qaEWQWthRsH2xHGJgwPgcKApNr8KIpISRbYMBSGABNiRne1M7b1NixFuINL6dKX4m1v
fTWxQ58GvnTEE3YCQkk6jlqrJZbMWIsPiwrQ39njVRmSST5UlMQNvfK7WB8qOg0TbEG5OZx
ucr0b1dU4WRVN7n7qpA5MZDKOGg8je3tpgm0+lsrFSed6lsaOoSwQgYsjG/CwwtQpJH0s5F
y1go+yi7UStE0ItpiJN+NjQ511EAGwFqlasp6BNqCLnwy8aNEB62OJOJoUFgG55+yjgERsL
Z/tqzNgi9kbyJ+2gQglsOeFFRBaQ5i1hfK5rigLLgLKwBAHAn+WmAHuh9KccvfSU1yUVBbx
HOm+6MDJGg+EjHzoJIMsdhZQDekxlgOnGoIxNr3qqr1ZGUAsgta2V8qsgjkY3Y38cqJGxBI
Y2GGXHwqSkGihZpVjTA2GfCxpbTI80r31KuGNGnkaKYsjaRowtnVU9G0TRg0hxHiL2qVOvc
cL8A+zhLp1T+b1eWVqJu1HzDIuCRJ6PK96m2lG3ikjcekrgcvWBQ0ZmDO12LReq/nU53t9F
oVjal1epbWMY1X0k6gfZgaAiNxW6gm/lV0wWNM7kkE8VIwqTnTGGN9IOJp6OO4aqexVXDuA
osFa3nRwdMdj8ViLe2quAYUdFA1AEeI511iNY8OFXTJFgcnx+wCiBRcAD20N7l7c6Ithlia
0IOy/CTxApUEE0zKbJY8RSgzoBFwfGqXF7VYWqg+I+FAztqsv31y4rrHGgC9qlVu3KpQIdJ
O42bOGNtQUo3BhgD7qqmiKBFYemSQvYDEgYUYJEYWaEEK7sSnBQMqCbk9EfCAcT/NbUoFcq
hz0UydHRd4gHOB1G9PxPYCuAsyJfPM+Vd3AbT1OIc3NG20ZljBVWPAWyuedaVcJNmdtSusE
6Rjf7qKujQwbjmeXKuRxmPWZfSfxC32CktzuCLhMBiSfKtE+pDXQ7PKCSqmwXlz8auHRlXS
R8Jso9LX/ABermaSijlksSbC5v4imkIKhCMIz6fHxpWUwB2EL0hYECxtfOiYLh/plXLc/Ki
EC+WFMC0DHSFyt4Z3oU1zKxyxAosQIW4OWdCfFmY8yaEAyno2wvYczWWSWlkY8zjTruVgJc
EkYAXwH8tIQ3IOeJvaq6CDJ8IHG2PlRE+G188KpEAWbwGFFA0gXqWMDLfIZLTED/pELmDQb
fpHmx+40eBbRlmy1ZU1mQYLcSA4LkBnz40nuU/QQA5ZDxpiYrrYC1sTQSrPG1hiFw/fQ+gI
5t21GEDgPeb0ybjdyhmVrW9tC2IB6TWxU/dRlUjds649TEXGV6i2voUtPULtjpWcqMb5+fC
gOGZhbGwzFGVwGZeBJvVGXphDwc/ZS0XmPX0OpgxHAjGjFrxYnwqsi2ZWOGrEV1h6bZWq5k
h6gr2jK5XxqkdtQLHy8as97kZjnwqq3LA8qYgW+9U8YA5eVqGy/qKdOHCizkl14WvfyNCk6
gB0fhsFIxzqWNF0S2t/AWTlbI1WCJ2ZnYWZj7qu0rMVRyL2xthRUDAqqgajlytSeClkDJ6h
Gh+J1x8LcKJqCfLgD0qbfsFVdQJdJNrELce+qzxuzqYz6EOB9tLA8j0io8E4IOossa/0rFq
kZUbZ+DCHS1ud6qFkMzM1vSpk08Mbrj412AiRZkIx0ix9oxrNY+hf+4tNdDDjewvhwuMqYg
McqiJsQyi5870sUaaQIDZVXE8fGjbF1PzAGFlsvPDO1VZe3xRKefBgdu7KPl2xMbsAfCjlv
VhiSKBGh6zNfEsSfbTGn1AjlWldCLag2BuCc750RMB40JidQB51dbar1aJZJsAB9lKqcTRd
wxYk3xy9lBvYYCgC9xVb2Nzhepje1RgLWNAzike+rkXtwNVRcfBeNWvQATT41Ktcc6lAGhu
Q6RNCPwqufiKUQuoJbEpxPM05I0TGKSU6tRH9LDwpaRwTPYZsPPAVyV0g6HqLzTAbbQMWZ9
RAGNr1p7KXbJEFkRlL3GrV+H8wtxFYoZg5/m4gjCxphpHC6TgCA3LMVpbjVltl6zhmW7qGm
Q2cRPraMm4BBJX8wHEeVKLAJjdHUtb1I2BHjyobOS2mMnWfxcac20fSUYes4lq0VWlqQ2Uk
ieJbFcDkarHZ38Y8qK7MrakNlOa8L8cK6hDsSUCN+Zcj5im5EQjI1ZvTicajAgjlzqMASRQ
9BnUJyA4X9tU1CzcTharJfUeN64yHE+wUICksTWDPc3FxbL3UqrMTYi1POSuoHBQMTSKhtW
HHjVIQaMes+ItVpD8AGZNVQEerlUktYHiDl51IyxOYztcUTbkdL1DBSaocb4f66svphfGx/
fRIMTa5mkYiykf6GrRBdMrgEhIyCeFjUYEq5GBq0AJ2ji4DXs1vHKlYaB7QMEXDDIjLM01G
AsocEADIcrZCl4LPKsd7AHVR5tHWZUwK5+dD1gawpKxlnGofntemN3HGFQKRdch4WocIBhU
2FtXDzxou8szroW2gAH7qiz9y8JKSw/EJulskDH8QNh5UN2IU29tHlE5ij1YjJVOQI4j2Uv
IDicx4U6MiyAOAMsaqtuHlUc+Hl76tCt8CM60JBObMVOedUdJFVSxPqsQRgBRJhaTjbEkjM
1TSCgOr4uHKpeo0RIwAXNyzmyk44UxHbVd102Fh4eNBgZJDg4LKbBeFqPIY3VpG9JuQAD4Z
VFtYLSxIoQ2q7LqVnxanQsSbUuouWYX8DQEUOwDE530jKmZIxFBdMQ+HLL9tKz0XiOq1YOC
c/OyQFdasrKGHAEXtRNqhBeI49Ngt/Dxoe1S56wGmVb+onAgkXB9l6ukv6svASgEnkRlSa1
S7fUa0nx+hES7PpGI1liPdQtpGsUdwbO2osePMU1t7LKVB/TOosfBc6CNIiDWxJZsfym9qG
9UCWUAiBaY24i5o7htS8MP8AVXNmR1Dha2FzlUl1PI7q2sAAscgLGxwrSry0RZdQNyG8jVu
IHjVRe4POrE+vyrQgHKRqvVCbEVaU2HjehnC5PsoAJb0F/G1czPlXQf0tPNhUt6jbIGkM7c
CNhzIt7KoWtViMPCqtgcqACXHOpXMeVSmBqThjBCy/8K8jewUsCJJiVFh0wQPE0xLODA8Sn
A5k0Hd/pzJpI+AL9tcle3mdFu/kCkhVt18vGLAsorncB+vNY3IYKi+yiQF/nLgXDHEmqbxD
JvJDbEMb8q1pO5eFDK8Q/wDyBRRNgA12b4j4U8QFAUcKFCAhxI1E4+yryuSx8AcfZWpmLk3
Jq0edDBoqDI++hgEHwknjVbMxuDXSb4CrWtFhmcKABgnEDDlViCVxNhhQyx1WHlRHwsBSA4
+IYMbjOk9J1YcKdfUYyfDLjSZN3BOFMCyAgOPA1cDAnMC1VW15CMrW99XXCME40DOhRa9Ry
oUA5nKunK2Q4UGS7YcqAKXXRiMz9tDhAJMVyC5LHhlRL+tFOZqgsu5lt8QGHlhSYIvtYyJm
J+ED76ZKKZFMQBLC64545Uijt6xGbX+NvA1o7VY16Whhr0g6T+y9RdwpLrnBSLV01UDA3Y+
QOVH3Bkj3d2UHUAQvha9V0GSUgLYBL2vbDworsnzcOlbpYKQeN86znPoy4wPQND/DQzZsSN
XEG1ZO4a9hxA453p6UdPt4iW1lmsb1mz4GwxxquGur8TO+sAb8OF+NFhOIBy4mhj7K6psbE
4nDnWxBR9RkxJyOQwtV3hSyamAVhcta4Btk1VKr6kVr2wKt6Qf6NDSMyaYRYEm5F6mfQpB0
1xxm0eg4gedd28fUljjbAC7eGVXWPQ/TzB4nhhURSqPMpsUsFHMHA1E6+JcfQrAo6/pxUY6
eZpmSXqQ6JAAMSGOFjnagQK3Uy0sAbE+NMxR9QiN1ys1+AvzqLtTnoVVY8xZNJh6a4uzAEZ
YUWFgk93GBZdJqhTpSMx4E2HH/AFUbbLC8DTucC66fDG5obUT3/USnTt+hQo/WWO9lOsH2m
9VYoWVHHojQA243J/fRXIMnU5lgPC9UiXWJAc3hK38TlSkZSSRUjhWI6XI1MSMKvNHtnC6H
DO7FSR6QG/begb9isQhiN8hljgOddimhhlhkVNSCxa/xNcY/yValKVPUi2sHZI2UBreg5EH
lQR8bNzph2m3ZeRRfSbBjYNp4BhxPjQk6ZsPhFrMzc6ut8Z16pENC0xNxY1ABZT7D4Ubctt
dF1VC64MMb+am9AjIZCRe37qtOe68wDRglWOaqQT4VRcieJzqqsbsAbahYjyqAnQL8aACEi
wFVIqE4gZ2FWB9RoA7pNSpq8alADjEKNIOYGHLG5NDnvuJvWbC2A5BbW99GO1EawqcWk9Tk
5gDhXAgVkYj1MWAHE3y+6ueUnK8TaG1kpEXjchhZg+X86q7wSkyuv94xBPkcTRNwWaeNyLd
QKzezCh90m+Wm6dh6wGLEXwq6P3LxqybLD8LItuoA0cTpgUsAwJu58Rzo8yjQSMzYe+kJNw
ZCssB0hLEqcfb5Ubabo7kaWADIcRz8auihOSeRp2lFCLNYe6iIcTxtVSLm/icauuRFsaqMk
BI1BYXwvyojt8JKhWa5IAsPC1Ta2Vld7FA2N/CgLOs88g1FnX+yBwApZ3qOlXJa2/HZvXco
/U4yjXr/AAjn99a3b+1Rb1FPzCrrNlH4ibX9POk9siidVlayFgrWAY2bDC9NrCibqGONgRA
wJk+ERAHE25m1Re7TUdR0onWznKWAXcO1zbA6ZMQ3wtwPCsZx6mtnfOvcfUbxy9sLghrMpR
hz868VIlmNsib1q+jXUyq3GSq/Cw54miJ8AB4i1RR6Gq6D0jlS6jKsRpGOWFBOLAXxOQozi
1xQABrL56aEMrKxRywNyLWHnVTYSub3NrE28qubsTpwJNr8aGw6QdmN7YD+Wl1GVXFwLX1m
3gDWrLEiwo5UWsBfxb28KzIAWF2yzPOt3aRt0QHCGB4WOlsSMzcngay5rRD8SuNSxcxunSY
sWtG2HDSDXdy5VduygN082HGuwsoihLlmvhpGRuOJq26EaQxsAC0i4W4G+NQnnJo9MDW6XV
sH3CYK5TUB+YYVhyFi2OXKtWB9e3k27PcFCwXyxBrLlVtS3Iyzver4cbk+/wBDPk1TKjI44
AXqupdWBueFq4xIB0nEY2rkJUoWBK3+EqR7a1s8EIaIXpMGP6o9qleVVhgQWcr8WJ5ADxqq
L1ScfSoJueNGhP6N2NlYHA+dZuUnkuqllyEDGW5CgW0eyquyM4RbaOJGFHERAvJj1jqTjga
pJHG7SzD06dVhbCwGBrNWRo0Lbc62vqsAcW8Aaf6LssjKwJazEfzb/trP2Sa3WLLW3qPIca
01UFmXFFZbOeAXgafJrgKaCu4dEmMrjXpjsSPzHC1c2iP8gxtazA2PD/VVd6+saNJRsxf4W
HO/Pwq8DkIYsSoBuv5jbKnHt/rQlP3F9wFKRqGCqWuBxNuNWWMK8gVgFQj1eQrhIiRUP6mo
XBtewtlQtsWIaPGzYscy1zmKlfaU9UKzS9FRYXaViFJ4jiaFDIxbSw+JbHypyfZiRJZRJ6Y
0YIDzzrNCgFZCW9QAFjiCBWtGmZ2QyryRoyE6g+F8j6cqrqNm1G5ON+ZrhYiwJvxvVSfTY+
2tEiCQLDKspmaxButsCcbWorIkQRo7mJ/h1Z0siBsRhma6zMqLc3BNqIc6gXiXVu9DGwxJb
w4V1wCfACrjT01utpHzP80ZUNyLXGNAEW978BXVbE510YRi2drnzNV4gc8KACXqUSyc6lEg
PTF5JYtGLWOB4gi4qJGzSxA/k1KOV8a6VmikHUudVrAfltVlnUvqAxUFPIHAfsrlz0OhR1B
TkCZEYYxA6vYSf20v3sLLuEdFutgpHK2VNTsY967qLggLfMXItekO5h9caKQA63vblV8f31
f/AB/PJN/tt/5fkd+RcGFYXDtL6THgLeN+VLF5dlum1rpJwZTx91cil3EXSb1FlLA2uTbO9
Fi6csnW3ZY2a4U4ixxrZbpy0zO21rCaf4ocUDDkcavYAnxyrjNAJAWe0RxXTibcj41GdWbV
H8LEkDw4VSsm8ToS6tLJJopJoCkZ02N7Xz8KUgddrugWXUgUhlU4qOZp9DZPbkONLSwzXeV
EDocTjYiro05TwS+6CfxTbbaVZTHrY4gNgMcq5tO66I5laMzNNcsQDpFze1QIp0hxcjHHgT
XZ5Bt4tSrlyGFVbgo17tNfHA6XsspwA3293UsLRmTRCxDaDcDUONWjIlhRlNzaxHKowWVSp
xBzpft6vHJNG1/SLeF6nkolEaE1s3M6jQsqkAeXtrseqygC/hVgMw2Wfvrjloh48KyLBzmw
vw5UC7LGWvpb8PHGrOdeJrmBddXwDEjK54UwOhVULpIK2ubfm41SRSCij4WPqJorvChGlQ4
Y2Y52vx9lD3oF1UG4uMRkahOSowdHq3BT4YlGCDHV4VrQbiGESNJi5S/SBwbC3HhWSqa5LA
gBRxNtVqbKSfLu4IVRYNcC+OGFRyJOEyuOZbCQg9OO6Ws+R8TlTO428bbYSFdDgumBwYjH2
YUGJbbQuT8Dre+NsBjTm3/6jazxWDAHqKBmBb4h7aybhz4miiEjP2gfryk+pl9HsIpJ1tJY
EW5itTtqQmWMh8XBDLf8S4igd07ZJtJRIPXBNdo2/Ya047re6vDjHoZ3q9qZku7NLZSAFxN
/20WNBpOQLfCByqhj1D1kBSeBzFNRKgAF8Rwy9PKtbMhI7CGDLfCxAPkTamnVCpBNwTpjvb
IZ1HiWOMMhH6gwJ5C1/dRE2x6fUZbrIPSM/wC1yvWNrLU1rXodESqoVmN1OmMHHEjD76D3N
hFEIA15FUiRhgLk3ptNxttkmlgXN/SLgm/n4Vn76aLcTCWxjNsVve9TTNlOmvqVb7X30Kdt
WUlGPpDkjxNPkiPQbFkb+8I58M+VB26LFGHObGx/mrb9tEkdpID+bC/nTu5sKuKle49N0DA
3sLEchbClIupEQEvIoW4HEX5GnZYw0YBfFgFPhSm3Y3YCwZRhfmKKP2xrAW+6dA6H9MSxkM
ytpVb4rfP086qp0YB7hOQ51fdLrRJ4l/WIsVH/ABAMxYceN6kf/UaStliwBthnSnE9BwcdT
Ihhf0I9gxIuSy5EedLbjbOwD9MR3YsF5YU6+hY2tiR6VN8wONq6FmkUKwJDAkFxjTVoaf5k
2rKZj2wP2UMm4tkcqMwIJHK9CkI9PCwsa6TALDDrGgMEJwueA9lG3EG12oUmUbmUG5RQQoP
DUTSyPoZeXCnd5tFeQTXt1VDaDYeGFTbVZhZGhMtddTHFjV1SyK4yuRa2FdERB9Q0lRxy9l
cLhiAgwF7ryPMU57AcvhbiaqhNzqyOVWi9Ti4w43wqKts87mmAawqV3SalEgaO4d1vqXTc+
geGdBaXVDNpHqBUi3LjR9uCBPCwuyJq1HPHGg641LmPHSCb/fXKo0jRnRqlnVFp7m+j06lG
n2UlvGWSOAotnUacKdgYuxVrWxz5WzHspaeMJFKxFlQ6vEVXHhqemhNsp+InAZtuvUe/rJt
zK5VRJFSAuReRzZb8LnMUYRzbuRMQoUZnICudFQdH/Kvh5VrK669SIcY06DaQQ7vRGrMqM9
lw+HCwJPj9lTQsZMd7soxPtrm2mvGI476kOpQMQaf2e3SQvK1sGxBpU3Pk2rrOB3j41btGR
ZXWwVR7auxUQOt8MBh403JtYFykVQMSLilN500RVibUpN/baumlGrqY1kwdk0LhrDhnnxoe
6bVGwX0rb1McSKsWRsIydSizg56qvD3KIQttp1sTitlzHI8Savm5HSq213S+8D4q7rNWttU
C2zdHjjF7EEs9HRbTHQL67XtzGAq/8N3PzWy2si9L5k6gThpVsFLCne5dj3HbdxDGjdaB21
PMoxAQ30nlzqHyVddurhQKMiyxFnK2wBufIUtuSdRQDAceVNzbqWV3jgXSrEi9rsfbSQhbW
S5uRnbH3Vk4WZktS+gIISPC1zQ5C+AQAgEFr4j3UyzaUcEhbDA8xyoEW23M8hYKREqks5wX
DnSrNnGo7QgsGrSGYajqtfzoe6I6iDIAkt7sKc2rKIcbMlsUAxBzvelpjtijsTeVmAQEfhq
a5s+kDeKrxYOFDNKhIGi3Oxw4itHcKkcEq4+ox6QeNszS2x25aZWRrXwIIOn2mme7SHrIl/
Qj6dPH0gVF3N0i6Yq36DDw2iEVtLsF/TP2XNU2UzRyEudLQm0gObKcCPZT3dEvtkKWPo1g/
iuMqyoJNW7AKk9YaLAYlmwvWNfdSYLcJlpYGh3ZMT2JYsqD8IbhRO591LbQbZcGuLqeNuXK
rd9ddrNFt42vPCv6jr+ZuHsFZJR5l1EgODfUftN61+ObVdta/mRuw46gwDcekNwschTm12z
kNKyF73CLxuOIHG1CjjFrEnUTn95pszbKEPGXdtAADLnq4m3jVXb0RNV1YSBDdRILufsS98
KPAFlEwh1hibmxwXTjcjjllSyb7addWeRliOdxmvI+NWn7hthMzxSXQj4bWOP31i63b0f6G
qdY1WoHbDb7ueV96xCKbAqbYnKipDtdtHN1WM4l9MZOLXHLypRInR2N16EtvSx9Qp1tvuFQ
dOJum1tAXEAWxv51TTnDcdl4DTSXuSTzliezaQdaOU3aNiDc448abmlSIIFUX0jEcfO/GkN
su61yssdwDZtQNzVxuihKNAZDGSNQOf8Aoaq1ZeM+BCsku3ZjmgsbMMWFsefCkAdEnIjhTs
EsUy4axN8elrAX4j91TdwpMRNEulj8QqavbaLYkbW5SuhWF2UxyhiSDYH8qiuKL7mWMkLHc
SDRlZuXtq+1UBbsbAG5U8qDuJC25kaNDpIREsOAoiW0CeE2GmdQF0+lV99vOqk6gDqIlXFR
ckU1LsdysKSsupXOFhdV8DSjvqY6SM7WGZo7MBfcrqfWvpBHqHI0F4RdQvpA+K+V6em6fTU
EEG/rv91RkVzpYXC3KqP21pXkwsGdqQxC+21hB6iTgMq0+6xyxiFoEYxiMAseHtpeOCOOT5
mS2u+q3LkKrue47meVirEqQB0yMLZXoc2vVrSqcz4iUKrnroQ7l5LIB6QPTqthzIqERaSgX
Q1viFsfMUp1Lv6hp04AjKrajiDjV7EtMElhdTlcEcasI2uMScLnwoayHgb8LURZQhJGZ91P
IFtR8alF+bk/mVKM9vqGO44l+mCrCTpm7i3qa/nVNxt10dRCFU4hbWthyoaywrCUB1FTpTh
qY8TRoX1QlXU6r4KbEW8K5nKc+JtVrQBBJom1W1WwIyrm7jBhcatSnEngQtTpFWK4xlsdI5
2wo6jSFCqD6SpUYk3GVqrqmh9GmJbMtfpE/H6gfPG1U3J0zkk+o3v5VYodWmMZfCeQFBkWP
WdbXuM/vrRL3ehLb2+oz27bxMTaXSE9QYYE35cjWrvo4v044iHIGk6bEOc2ZivG9ZPa9rLN
uF0ozIuosQDpAAPKtSDYSSALAGKge297miFul9ERucQsCMm2sFaQiJGNlY/yVWQwxgkMDGn
4+Bq3dlmgePby3CgF28Bywquy2RkQTbgE6heOI5AcMOdaq9OP3w3+2e4q0tdqqjx7R0EF6r
brq6tKscbcFr0qw9t7Vs/nW0T7sn9F2GGPG3hWPL8tFMvVPqZgH05IBw8fGjdzlO93Ee2iI
EUQNjjbSo1E41Kdr5lxrHditVVca+IxCZt0W3U+41ISZA2ckjLy5LyoxfcfJdSWR31MJJGv
YqWwFvuoHbY7iWZI1LQC4scbEYYcRT2/cN2pzGunWgOH5lxYWql0cdYE+0mfI0ltG3IK30m
RcDc5A+Jp7a9pIX9X4mANrW0njWp2Tt0P8O2snTF2XWWIxJORqd27vsOzypBugzyyDWSgB0
jLGqrtbTu92MLoQ7OGqKO76iZ7dApH6YbR8JOVZvcZXA6Udi7fhP5Ria0YvqPss7AdR475F
1w9tM7jtEO4QbmMCXVinKxrbfV1daRVtQZw1ZO8uDzbvK56Sr63GkADnxwpN9uw7gIVu4i9
AvxOdelTaCDMBAMf215eaZ23rveyyMSCP21hbh+Oms2t2Nlyb7aRWvc0nZlmZ2GkImgCwvq
bypTfS9WdZGwIwPso7Ts0HTYjWSCbZYZXoCRybiXoxIWdzgoxN656rLcaY9DdvEd8jkO4Ms
KhiLQjSqC5Y6svaachEPZozvtwofeOD0ITmhyvXBt4Oyp1JrS7xgemgxC/6c6y9w0u6WTdT
t67iw/YBWirXj9z+56V7T3M23fC+3q+4vI7zM0sp1Ox1Mxzuc6vEg+Oy2W503y/11UqvTJP
xG2kU3DAI1RpLXGLj+llUWtgtI40MhBjA1vICSw8RgPZWe8W42vplX4TZxb7QRWyZVTUzXL
WAHILVJGjkjiZLKcmv+InHGoryNdMPqVaia1z2Mlm1MMBpIuCeZrkhCCxGf3VsJtpN5GIUQ
aWIF+KkGtrYfTMG3WRZ0EolGklsSo/m1speY2+Zja1a4mX4HjG3pCoEkwwVlOIt7aZk733S
OM7Zp2sPSgAAupysaF3ftb9u30kD/BnGxGanI1EQsiyrZ+h8WGrPKlsr1SceA1ez6hI9y23
gK3JdsLk3uzfuoMzAGOJTaxxPgKvIUf1MLeAyv4UnucXB4CwH7adUk2+4N6LsGhJ6lgSCDq
zwAo43khcsGuBZUFsCaDBs454hIjmNhgSeNHj7NIR1OqAoy/kpt1X3R6glbomR5pSjMxwFi
chdRwoW2mZlKsxxxXH8JzFdl2e7jRogA6W9LXtcE4UXaRFZF28gDmOQDwy1YVLahtR3wUpl
fqNymxRSzCIgBVxsB+Y1aOKPWXXEjMnIcrWzq3cSAukLipGI5Cgbdy7Bi2RNhWKl0k0tCtA
TcCVSsii+r4hyv4V2Fg49HC4xGV6YKpKbmy6ML86WZRA+oE2bGx4VKcqOo2upxoVLetuOX7
ap0U1lkBbULW5DnRg8bKb4ucK43UVvSPg55CrVn3MmhF47AgKygZDh51zSVFiKbMTOVPpZp
L4ZkedXbt8uNgGAF7r91dFVZ9DNtIzwhD3GQyrugNfg3302uzktfTlwqjbZwb2NjThxISin
TqUfoyVKXuCUc6ZOlidWq5KWIsOVznTKTRyALpGkDMrpGHlSnzKs7O+oaVOm3Fyfuopnm0G
R7LFKb+XhXPZN6miYePpyMkZlKpJkDwUVpCHt0ZG3VfWf+MScL4jHnWToQsk5BlRRZ1B9Vu
YFagM1jG0arsyt1e/qvb31jyUbiLNLOE4ydHDDWibmO5l90hGzl0xOHV7gsM752NV7Z2eTf
TAy/p7eP1SNxtyt41bdbdo5YUjDNIFBN7sWe98B5Vs7dW2Pap2mU9SV/T7BW1d22tdXbW3h
3MeRe5pYjoaE3dtrsI02u1VVIAsoGCisPd/UK6mhV/1MQD8IU8aDtnB17mU303c35jKsjcC
fqNuZVuspL5Y2N8bV0cdK0S6vXJk+sFtU2430cLNqDm1zxBzra7lONnECo4aRbgTyrH7W3R
m+blBOgBUU/fTncd0m6KOLaFZSU41hzTflrj2L8zo4WqcVn/e9C3bO2FtvJ3PeAaVVvlYj+
b83spWW6S7gjF2iIB8xc1tbl2lVkBAXQAFGQ44DxFZG5Q9dCBdmFsOIvXTELGTmTl+7qD2W
5bqRsJCiuNL2Gq9uBFb7apNuiBOuAVFlFi11PPwrzO228fzbo5IQAlf3Vqw7/cxt14XuNIj
WEqSdOeu+QN6UpIGnPobW3+qdns4oYN1t54hEoQuVuPThwNeY7vvYe59zm3XUBRzaMG4sgw
GdekaaWD6bmaW0rbpsCBcRqxtexysKxttstvJD8uwBF7q6/iBrO160Ux935F8PE+RtKFH5m
Z8qRdhZl5ggj7DX0DsxDdo2oODqgBF8cK8Vu4Ns011XSkagEW0nxvej9n2vbxtH3G5llEus
rEI5Cot7KFfcpjbGRcvE6uPuzGD1vctor7Z3Y2dQT9leB+VYSspOpQxxGXhWxNu53i+Wjlk
6VzbqHUx8CaTlkj2i3bFsgPAU7825Vqvc0Lj49stvD6AnEcQJkww0nmfKjdk7rvdnNI8USS
QuNJ1fhPCzZnxpWCCTev1ZbrGb4c/3CtIRdMhEA9IAsLWtWT5Nr72/I0aVsdCsmvcu0sp1y
k4sR54DwoTBYwXdb2+FfGjWYrg2BNgeGByq8p1EscGYYisndt5zJURhCg2rMQ9r6btjnhzo
xhY4nBWAwzJtiKN1AbMPScj44canWCyAhdQyIOV6N1m0GBYwPI93yOP7qqkFsG9Q/F4W5U1
NuJWXQlhfC4GPK9PbbsPUjV2n4gsoyI41rxK1pxoTe1axPUD24bvcFU25VbSZnC2kZ24mvS
beIwr65Gka1rniedSKHabPbEoFijXFm8+JNZb9/CiRNOnpo+tgPxXspF/A3rdJvDyczzlKF
oT6u2Uc/azOVHXhIKvb8PFTXjICI4lcHQMQ5yNegl3+83MHR3DXTpkFb/FIb6b+yvL7kKuk
A2bM/spNPR4ZpXC7jjMz31cLDLSMKV3Kg2Gr4RcDnTDyPJCu4ZrA2RibXuPClJpEIJBJvhT
Geq+l9ptd72yZJwLKwYPhfEWtj40rJGIJXieTUAbADhY0LtJZNqxBKJhfhRCdu4WWKRfTiz
X++seS6+1puOvmXRNPcnr0BSlUkP5M18xQ9hH+o0zjAthbnXTG+6sqArt0uNZwLeVM6NCpE
B6BnyrNuK7erLn3T2yCnWWSTTHZ1JK4/8ApoM/bt1tZFJHoJzHCmyvTbWMMiLc6PJ3EyIYZ
lB1C2oVtwPi2tWbT6PoZ8u92Tqk11FFdmcG9lGYPE86Jpj0lbHUczn7KEr9JjqBscBhnTEE
iq1rZnEtwrC0m1WKKmlrZHhRND6TjiMWPOuyljISvAm2Fr1aItjqGWNqG2Jx0KxgZZMM/Cm
tnIrOyyN00Pwi2fj4UqVvcC+Avy99VDNpbE44eyqra1cpktJ4ZoStGt9DahnhRREZY1drAj
IZ1liQRgaDnnyokcrl0UGy43A4mtFzWWuhD4l6j3RX8oqVX9P8321KPnD4/AxJdu8Nkclhc
hGyvVoxr3EUTHWqghUGAsBc16Tu3ZZHVpITq25N10HU3iThlWBLtZYHuASRgDbHO+Na8vG0
t1c1enhJnTkTw8WRyNY0uusm+C6cGFsbN4Cntr3QQRzLN6ivwx6Sbtb4tRrKeb1McnYEG/L
Ot/t8ewTtqs4KO5VxrBIcZYf66zrxb20+xp8zpDQbsqdeWPeu9xDqLMcrkfDfhYVqPtU32u
WS00Egwc3VdPDQF++gds2MO9V441MWzj+C1wXfmV/L4caFte66NpudqR/1XV6KJGOA+IqOA
5VpWu2aT1z6mfJf5H8kRiF6GBomjL7R10BnCsTkVvwNU3U8dnLorBAVjB4cBXsotnHuEKbh
QQwtpTFU9vE14XucLbXez7V8OmxB/ZVblmATnwEptxLC9kI0EC+GdPbBetEXcWViFJzAJ41
nNGbOzG4v9wreigVe2qpYLpVW4ZtjU1SnyKbf4htkGZpIZ2InXGxycHK3spfcqF3kccZKCN
S3qGXhRIxNPthuIzpn2nqWQ5Ogx0+Y4Ui+9bdbnW3olcaQT8NzxPKnVtNp6dGFknDWvVC0M
2gySWDBmIVT9ta3ao9lPGm4k9KIXWaPURqBA0lQPGst9v0mMC3Z1P6rm2ldXlxo67ltrGm3
2ygNbUznEi+X3UrJxNYlOc6BPRzldNT0G+7qibR4ekFS2gKciuQFYe23cDQAXtpGmUAfCQf
upVnmlZTI5YDE350tJMBeSPBWfSW4nxqGrXUXtMaQoS8CuKy423Va6zkd3U0McLmMhw2GAI
tfzvTu0ghG3XpsClrpcgZ+FYMmshQxuBYgWwouliFebAA3jjXOptxe2Jaz5yV8jtaYwkae7
3a7eyxf3mTNy8PGq7bZNKx3O6u98dB/937qFs5tlGrbjdn9RbhIwL4cLX403D3KDduY4lYS
W1aGIxtjYVlZWqmlV4+6w06tzOuiGU0IutQNKYlThceFYh7gJJG0nSGuL+GePlTr9xEgaOO
IqSLaibkX8KSj28ETlUBeYgixxzquKkS7LL0C2dOhpbTcbdoPmN1K1k9KlRhjwucB7qJJuI
gSemwS3o9QIxyxArM3e43cUyRsi6UCkBQbAC9s/OjRzbdYbO4VmN2RQ2H7BStTExrokXXbM
dlq8DLMWx0hOFzXBKyH0DWTyB/bS6zQlbxTA6W9Svnb21V33Kt1AgIfIqb+6ls/pj9nb8Mj
a79o1LmOwHpdwRYW4Vpdu3G5IeSEDoFb6nwt5eN685t9ttulK07OZb+hAbY/z1IyrU7ZuZZ
+3ybdiAm3YXtmVOONU1Xj96Txj8TJzaK4z3Nru+6kGwWWF1GIRr5EMLEHzrI28gZV1FSswM
Mifla3pz8aNE7MNBt0zeytx8Kzt1D8qyzwEhJCTbFtJGIrSn8hfaqw2o8yPiaUzOZC7mV4Y
NK+p2Icvhk1sR5EEVh6IpHcyNYhrZ8BTW7mJj1JccNTeJ1YDHjSyRqFGoamc6dXIcTVJt5n
wBqMR4jccEBBjZfS2kLcMCS2TZ0r8m7gdO7FPivYBbcyav1ihjQMwUmwN8VBPCpve4TTTPb
CPJUtha3xHmTTc9BY6j8O9WHZsEtM6G7kGwF8AL8aPstkkkCTT2OrFIB6V5Y8/bWHt2Zw6n
I2Nhgc7YV6YTo+hDGdvNFZWQ4C3AisOZOqxM2y2aUc+nQhQllVTb8w4C3KjmIyAljdVxByr
P3XdIk1JHgb4uRcYYYUlN3qeSIxJ6VZSpC+NZLi5LRCjzKdkjQdRNGJI/UpJx52wqrRXIVQ
bj4jSKbmdYidswKrjYi+FEi7vKUKuqmRvxjAY8Kv47rTMClfiNyzuwRJSLKfSLY1VhjkSb3
AGVA22qXcNJJdtK2FsrnlThY6dQtc8M6Vm5UuWNJeRVJQV02/VXMkcK4ZFJCrbxJ8asJwRo
021ZnxqvT/ABNgouRb9tTHoM476gcMByqKAwuMvvq0rK8i6fgK2PCxqriTEAem+Fv2U1+AF
WUatAGB+y1VVbSXBvyNXF8LjDmaigm+FhTkTO2k5ipRLCpTkBiJdwQgJl6MgsmJFvO1Fjij
jkvISzWJRSdIcqMgfOkJZdzER6niK/DZiUv5ZU/23etuVmTeMspQKwBstv6K2x8a2fHyUzE
1biasjfW2NH2Zmy7sb3aaJdoV3I1evAAn8IFrZZVr7t1/hkUKxhDEAHUG+kgYD30us3b9tP
JFH/1ms/pwJdgnPSSbAUur6XeCRBBHKdUSk30cQL8614F7nKx3ZnzRtq1r26mv2vuz7XbPt
+jqcHIEi18jfHjhSnZ9s3zW5mkTU9/1IL6WAJzJ5XoLyxIIdMjI6uylgcDqBK3HnWc/cty2
5LBrFx02Ay03xHtp2Vt7xVVcS+pNVV0w7bu3Q9n89Ij6Vg6bIDphY2wHE4ftrwXdN0dz3GW
RyNbtckYgnzp9+673elNuzMsCCxjvw86TG1STcOij0rkONK1qVlLtLY6Vtq+oovrBB/NqN8
7CtrR1dosoS8YVbngLgC9ZhjBiZU0govr1Egtc5L7K0opQPp3c9EsqhlA4lVvex8KVXl41K
a0KQaZmWBL/AC8Z1zsCQCOIqvdJtq6tBt4QkOdwcRXE7xrE/QiBecGMXA0qtrarD20uduII
dc4J1YInO3E03aqeXroLMPBbavJ0VQW0tdpAeXOlpWUyvOMEytyW1hU+YltoOkIDgiC3vNO
7KCE7Sff7yLrQQWULq0+psr8xRMxVfiJ4yxLWkqBrnT+K1VaNZF0RD05KFxq8ssRcsFVWtg
iiy+FgK4JrqqFGjRwDI4+Jj+yi9HXTP6Dq09cfqU6ibcYWlm+AH8K8ffV5hHFEHf1O4/rE0
EQlpbLiqMCWt9mFSZ4txuFsW0gHUMgv82pjOvmNuVGiBROwtJJGZIkI1XyxPPhW/tIu379I
ztIUg3MZ1FQeNUh+oJoIliG3hba3BaIoMV99E3nycXd9pu9mNG33SiXpiwscithS5uJuu7c
5qujx/uKl4cRqZ3f2Xrq0aWYACWYC2p+IqvboZDGJVf1lgQLWJP8ASzoffNwJd0VQkxqTpv
lnRu0yx9MpKfSwthmDWamvCo7GyrV8rq9NCsu63MsztItiuAucbY5EVTq6x6hY88KvuIjtt
yRKbq/qRuBvQrrckEEGrUOGS1DafRkjMZmUrGruuQb0g+2tmYQx2MTl2zMaYlcQunLOsHQ8
jhEUux5Y1oHte4YRiNykyKGkxzYk2t5Cpvt/ua06grWq5Ta8iiu283fTI+XBuC7i5B8a0tr
28bZWVW1Fzd25nwrPj23cdzOIW1BhYszfFpyONbJCxqsaMWVBZbn1eNYcttK1ajssmiy3Zl
nhC6XQ+kgj2igyRLJB8vmzgjEZH8JokbOXLEnRwGVqS3PetnFLdIpCoIAJwF/C9ZVV5hKWs
4BtRPoY00U5LQkFmQkC3hnUWJ1QmQMnMnIe6m2mWedp410CTGxx+2uTNcHkK7k2oUa5ZnCc
ufIQZRI5K4qtvVzFVIJVhwU+kn7qei7e+42z7xn0IDpS+F7ZmiN2xE2HXaW2AJuBiCbA86P
kquvXb6iXHa0wtFIhsgE3AYmzLiL5Vob7uEs5MrE3HpF8MKSUEY39QFr1eKIyzY4qufnRZJ
tWf9oVxhdS6QPP6mUgnLDE3pgbOzCP0o7YKpwxrrzmP0R4yNgDypRlkszs93F7nMYVKdn/A
MUaPbX/AJWCnRAph0nWvxsCSDflQJNvLHAu5EbfLklepY2v/JRttuNz0RHYtrOJ4f6Cnoo5
5Nlu4/8AgRFXAbgeNvOk26v17iS3JFO3PeIi+NvT7aOGCDDEk5UntZLHQB6QASeF/CmbXxv
c5knhWd17m+408QXDZHgMjVWuxCISQRaxqOSVCgWv/peiGNowGwuy/wCup0AoynIN8Jy4Xy
opuCAc7ZeFcUhx6VtwJ/bVWXC97488bcqXgMjtqTTbSQbg+VRibXGItXG05fZXFXUoJvpvT
A71ByqUfXHyqUT4CjxFpO4RzQEM1mtZltxFX7YncdvDLu4Iz+qCsJOkhjf1jnbTe3jTZ7BC
59UoSYsVUsPQ3tGRrPi2G4DM0OtpIZSpRGtivhe1r10WiJryUSnO5OI+hk30dHPowuygWeR
v4bCY5Letmb0opzBvnel55PlO4hdyrOiHUxXG18qa7rDv9uDI72Sawjt6XF/UVw/LSsKhUx
xwsScaivLZpxatuO2Ir36uTSnGrWT+1rqW3+9TdelCGjGIYC2PDgMRSsseRtpyPlUmJ1NKi
2jTDzY4YAUOTcEqyk3JAsxN7WxtWlVpGgr2y5y+hePefLsTZSbaT/N8ae7W5nWaWOxk14eI
0k2rP2ewfdsXf0xk4scKd2sbwSK8aPZCdRHwsQbKRzqeZpq0a4U/oPiT3KVKc488SKdTZzy
BdBvqtjhYcqfcpH2iaKM+mQ/qKL2UjIVmy7SUbwTgMkTNfWVwB+6mptxH0+mD+mDoPEnDFj
VJtuu141ZMQrbumnmH7ftwsakJYkjHiaH3eULKpYsEC2TC+PGtKTa7ralJNJcMMLY+m16V3
+7QxdOwWUG7X/Dxx5VzVs3yK0TP0KiawjA68jMAqkLfBeJ861dtPPLtW7YqrpkcyOGyHgze
FvOq7SH5qazkpGBqLfiP7r1rrFAkGiJdAz861vzbWkk/y1JXGu68Oxi7/tcG2iM7SM7sMNO
AVuR5VnQTupC4Yi2OH216iQRTbd4SLjIg535154RiKV9uwB0E4WxzrSnL8iftVduIXboZuj
q8uZDR3KFLWDG5N/tqkiwIhU31M11HNRnerhTYAKAOV6BKIWVizEaLhDc2J9udPqAfb7R95
t9cLxoL2KMcdR5A07Ad7HJATt+odorQxagTnnkawlKoY2NwykHwzr1v8dj6CIiFm0AsABbx
9tRz3uqKta793ttL6Fcdau2XHVQed7kkkm4LTBYWt/d6StvK9C2weFiNS2P87I1pbt/mmV4
7aQMCBl7+VZG5jAfUDcscTTpmqTxjQq+LSnPiakzJudv03I1j4Tx8qW3GxjKI21PqykBbAn
nQtpMyHSwuL8qfh6aSByuB+MDlUuaaaF//AEy47PuC7PvJe2PJriWQSDT8QBB+2n/4i77hN
0sNpbWEKEkSAc8MLc6S3WyT0zRXEg9QGYtfjWm/cb7SKRQFbTiVABJ41ndVb3Ku539ry0La
64b8gPzu6SSOcwdJwxDsWuSjYlWHKufPwrK0ip6jkRkKQeRpSSxvQpJI7FMScjp+69aLgr1
XTpoS7PuaG47uTG0cOBYHV5chSW+fqQbcKwJszMt8r2tQLlIrhQRYgeyj9o2wmYrgWuLlsh
bGqdKUUpbduQo7Wbos78FNuToX/S9W3AYpoW5dyFAHM0WeIRzmNbWVrG1d16NzCeVyPO2FE
6NdpHtiU31gJvX6G1SFmBEYwQDAtx91ZvzO4mCRSNqjFsMrgZUTuMrbiQBfgQ6R7K5DssA9
7nmKdUlWbatz6is27RXRYIfU11OGVMRDRdVGJNvOqBSkgLZHDyNGQ+scKLPBVVkMduse2nn
YhpEX+yTh9lJkC2kZWt7KcdDPrhQ4shFjwrN28kmoxMpLLcZcqnjlpy/H0HyQmoWNPUf2Z1
bJ2A+B9Ib2U3HKUilXEiVCptzAupNIbEgRydNtLg3YcCMr2507txrdEbKTAv7LVF1Fm/Eqr
mq8gGzjKwID+M3Ptozr8f4bmwHPCpGSqooHw+n3HE1Y2dwCRp4251LeWyOkA2kPp9w91WWU
trOq1hhXJFZlwAGnCwzIrpUPFY29GaijAZLawFsCGBGBHOqEhjpF8TifZU6WgKVzz0nxq4T
09QmxvYClhBDKWCC2ZzNESY6RGB8RthVWQYLxYarjGqxoGBIuXGXhRhrIeQ1c/kFSg/rc6l
G3xQT4M9FDGk2kNZkkUhhz44Vivu27bu9yFswJzbx4+dbMUgHQAwABZjyry3dNws+/3CXzF
a1qrbq2W6rjBLbw9Cs+93O+cNMxZR8CnIeVXdxHGATe/wB9KobewWoc5kltpNljGJ8TVbFh
JKtV0WCq321f7mE3u4XQu2gXLF5PzW+4UuImkdAL+oeq2VxTe2gtH6hjbDzNSEBGufzYnzp
ykml0/MmG4b6/oMbmYR7f5KK+prM7DkMhTPbVkki6e5H6cIbpAG3CkNs6SboySmy3OfICtP
aRMz3U31YADLTY/urDkW2u3r9zt4mtHutM6e1LwLfMse2WPoAZvMcQKy9xHDpjYOpY6TMBk
CTe3upjuu9jEMO2QhmVfVY3xPCs8QSB0WQdMML+NqrhrE2+3c248CeW0xXWEei3vetx3J12
HZ4SdKheoc7WtfH4R40r3PsEvbe3Ju9w3V3DOCw/Cv77+NafZO6bLY7ZoI47WIsx+Jr53Od
6t9X7jrbHbBMBIS2k54VsttszlLQ5/dV7UttfzM7s/ad5NtDu1H97qAIzIFNr2vuFluBpvp
9nOtn6cUDsm2I4hj9tPmxuKytxJuW3kPlalQsHmX7bvhGZWABvkbZV5jdEpv5WcWOkXHjXt
/qPdbbabJW3CM5kbTFoOkarfiblXhNwzy7gTtaxFiFywwFVSmyzj7bLqVudqy9Uyx1FdPFs
WPhyoc9pSkIsiRixPjnYUVXNsBd2wUeJyro2/SGoHVIblmPOqbSY61b8kJR7cNOqH4C3qtj
hTXXjgmkATG/6LAfhtwqbKJVnnucY4758TYUHdIL6mviBiKHDceA0nVStZDwnQhBB1PcHHK
/DClNwqa9Ixta/gBQzOxPpJFsB5VBHIwJ5m9XEEtzjsGhJA8sB5U5GQQSScRS8cemwPtFXB
KYVNlJdW0No+qIoc+FBEn6Mkd/7phbyerKdNnFscxQlaNZWVzpWVGBa2AIIKmppX3ef5lcj
9qfb8ikjFIWYeylk6w03f0EcLWp0pcFGHh50pJtHVyEy4CtFhwZW7rQtHodlRn9IIZRbxxx
8qv1dxHvDJt20KM+QHjXDtpoFD+kFsCcTe55Uzvl22z6KKxkaRNcjgYX4YVFrJtLWZXdeJd
U0m/t2w+z8Cs0gU9Ui7sb4DO5zoRm6m6DHEICAObtgBQ5d1GBhcuRmeFaXb49rttmNxuFGt
gTGDiSRypWarWYl6IdZs9Ukvc58BZNtcY3WWM4H+dma6pkgYBhdMzbj4ijICAScWa5N+Zxr
jN6xxXKp3NtrVGiqkk9GVYLJYjEGqK5jfTJgODUxNtigEsOV8V/dVepE8TB7a+XPyoTxjK+
o4hucP6MLEV0NJqzwFA7eUO/Yv8Uh0oTgATQmbo2BPpb/AExoJBaQMpFsML2tTVMWz9yhEX
tMKNMscTaMm8cXCqWYC/vpqHdRGIRKNJisxJ46jb0+WdBnJZRAJCGQa1ktYOeNz5UMbfcyL
FBbSqm5kIyBx9tKyTjc9I//AElWa0Q3GrM8q3vYlwRybGuxixGVhz41dIhAvTD6tQ9bkcTV
QjSHSBxstuJrGZnsVHcqCQxIPqJw8jVnVQPTmRZ6ghZzpya9rcbjhXdJsQSb5WoAG1mFgb4
AiwufGoSDYEnwFE6elAWABPjjQvik088j5U1AnJbQFtY4HjVlTHqL6QLXHhXApyvgBVl1E2
IvSGW1eNSu6PKpRgMmjudysES3HqCXx+yvNdDqSPvJDbUSUw+LhWjK3VhlmnciZbBYQLMxw
AFjRV2kvbZI33ahi6Exre4Qaa60lx2htNrMJ6/7GTtvSha9+hiDAEceJrqsCnTXhix/nfyU
OQgIxPn76LEpSJGzFhfzNJjNbt6qZIw9irsqWIyvSEylZpYyLaXYW9prX2zJ8qr4W0i3gyG
4rN7h6dw7Zlzqv51zcdm72/rQ3vVKqYptQFZWYagjglefh7a05Y9/uttJJtYjt4sPgPq04i
3Ol9vGriHa2EbzSseo2AsAMPDGtuHeFIflpCkbIjCVb5Mpsqg+QvV8szV1Sb1z0MqOJT8jC
2OzgF5Vu4uApa2BGf20WeJ33QaQfDg1vOhdt3KfMSxEkRsSY7/mv+2nZWUFhb8Wq3jStay5
M9sAktvqKjVE1z8Of21WbdTbiRBLdsyFPC4pyOPXcG+pMT4XqjRB5gWFvEZedSrqZ6oGhzt
Xd5drt41U3jRbaOGdam177qdhMQsePrOPjjWCkAjVgL8hf7aQ3+7KnopkPiAyLDxq6brWaV
mqzJFq1jRSbP1L9Sdv3uzOyij1WYMJTwYYYCvLyMXtGh9Ci7kcRQnQk48Rewq23DKxVshga
6IX4E6DUL2lRM7DV78KdsCtZe6vE8UgvYrYgcSv8lN7bciUWXHwOYrLkrPuXQ24bpe19SKF
gneRvgkXS55cQ3squ4idoNS2YZq64gj9ntpl41lTSRWSUlh3BRWKY4EHhwop7uvuQ7rb09r
KoBf1LjlTMYBXRxOVDBYnEWufUeGr+WriFlNxiosVPhatGZJBQGBsRVtKyqb3Dj4QOJokDo
T+rbScCeXjVjEuvUkinS3PPxrN2zn8TVVxKcz0BxjUjqRiovh4UlutRS/5T99a5jueoLY31
gH2UpuNo2nWFJRSL+AOV6KXUhekIBtmcRgSnK2k8bcqZNsW45UCRkV104hbG/O9XeWNJdBN
lYceBFVbOSKuFk7Kda29gpPcK7Oqk4gYeVNg4XGR40tM130g2Y0VwF85AGIEWtjc434Cn4E
kmCvIbrGNMa8qDuIjD6Tn09X9qjbWW0CjgcMKLfbKyHGkrRbAUNpbSRwxrj5Ye+urE+5kCx
fFmSTYAeJq/T0ErLgy4NjUSk/HqjVJue3cPBMqRFpCLEWsf2UtuYxuH+ZjUJAhXq44nHMc6
7GY3e8otEuXiaHuNyHFggAGGHjSVWrSln6BaydIbx9ZObpo5SscMZJsBc+N+PKo+2EUyRX1
s4B8uYq8BXbQAjNsudzVtpDI+7Ms4swW6KeAq3aJ6Kv1M9qVe9nnyQzpLMEkAA4DMAVYyoW
WxvpuSeZorKl1fVfVclcjhwoKshvgAcih4eNYa9BnUktcHPPzNWDR6FbV63JJBBsAKEqkjW
SNPw2N/fXJCRe+IU4WzJNOOwsh2cO91wjve/DyxobSnVe+ByHE+VUGpotN7C/qvlVHuzgKL
cPZQkORp5NQv8QwXV/O5VxgBhcdTw4UBvUipqtjc+YqqF7nD0j9tCr2DcMa7AjIjCuGYgjU
MbZ8aqHUAMtibV1cb8zzpR3QTITrNy+0VKpoH5alOKhkYMqDuqbhx1OmNRDeAwyrSV4u879
ISB040LyW5kYLjXmW3hDu5H6khtbIKPCnNnHIiR7zauerfTKhwvx/ZW/JRNLa9rrXan4mae
rfViXd9p8nvZtqfhUgpfkcRRtASHRxIGNF+qIv+q2++j9UO4Qf1WXMUMapAGCllAuSOFqiz
e2r/HzLr9z8hvtr64ZNvIPRa+rKxFLzxyzusUfqwIXyGOJrkblI2ii/vJjYm+AUY413cBYE
VASZ2Fy9+fDwrKIu2v7nj/U1maQ+gEPKZUaZdQhuDzJbn7qa3O8ZwhjToggo1hibi33GqCS
JtlHgOqGa55jgaX3UwTbMzfGxBUeVaS7NJrRwZqqqm0+kiqjTKxX2eYrZil1wiY4u1sPHKg
9qh2e5LM6hZQAxjvcaRnpvje9G3k8G0BQENp+BV8DxqeS263xpPcgrhbugVU0xsfiJPqA4V
LrrWxuOZ4eBrFbuu6Mt1fQtrBfCrHfTPGxfBjx4mhcFurWSXdPQf3O9RC6RfEoNzfiaxmmV
mbqtx/tefhUk3KRxdNPVIxuzfcKErXGrQWbnbCulJVqqrRf1kz1bbOyhWdWia7Ng3OqrE+j
qK17n4OJq0VxIJE9BXEl6ZgOouzYAnMZed6LPqOqlwDldXhVjjY3HgbUuFdJFZTY8PKjShT
IqAHTceHnR5IkZBbAilMeo0voFimIAIJIPC1A7iodkdPiGY86ttiekATjcgKM/bVXYDWda6
ri63xNQq++TR2mkMKqKsTFrEl1sT5G/+lqpM5QKyrqxZQL39JF867BJrazfClyCDY6srX8B
XJZNbrbG9yeYN8MqfXJHl2KrI5WxSwFF26yzNoRBc4eojGh5HEZ8aJtgFcsSbA3J8KLaSVV
KUmDlVxJ09PryFsfuphGeOB4pgY5Bi2okar5Np8MqvFpaY7mwUX0xjiTzoG7kLzleHEnHLl
Upy0o0y/MLVSq7T1x5HZ9rH8mhjNpb6nw+IVaPt67resjsRHH8fO3Kgz7hgpx8F8+FaXbmS
RZJR/eTW1LlYjPOnZ2rx2c5n8xWh3SS6R+B3d9uijTVtfSEXFGxDeI5GsUdKTcm5YOcF0n7
Ma9SGiSGSaXBVBCnhla1ea2qx9aSSbCBTdyMGvwVT41nwWdlZOXtcSFsQSZXDSaiXsABjfC
2Xsoe2x/TPwZhqbSdRueusSrHY6Ext7T+2mN4IGWKWBQvVUMbYezCtHaHEa9UJZaB6xDtG0
YFjahOYuoql2kjsOoRxNsh7a7MSYACbWYAKBn7acj7dBHEpe4cgayDjc1MquXq29DSzeEtE
kZ083UOQjQYKooYOAvlwrVOzgBs9ygNxfOl+4xsHVo09AGQGXnVV5KtqqRm5y2BieUbmJyL
6TdR5U2dwG7h1JCFWxvy8BQJpGldZgNIGm39JRjUTaybncM4cJFfPM4C9S4ebe32tF52tJt
zZGmzK2CoCCPTY/D7aA9mK/mvjbOrwQrBBIEubnFmN8fCuHS01gCADqPuyrFYbjoN/mUcBk
scACL0PUELSMLhT6BzOVG0kg6hhb7TQ5IyAqkXsOGNyapNaCa6kQLYj4ma50/tJqsZQAgXx
N2PHyqaAzaFwUDO+Zrp0YEmyrkOZp/qIihZD6hpXG1UXSSRj4GuDFgt9Iv6jXWkUXYgknC+
VOOwHUsD55UVQ2Qxsbi9CuAwYY8+QplCli3HhSsxpFrS8vuqVy58KlKPIME7X26KWFp50Ei
ysRGPyhTiaDBKE3x2sJ0xtMujHgpxrS2iGLbR7Zr6gLXGV2uxFecxG6DA4Rta3tvjT4bO1+
Rt46do6CuorXuanc5llgl2Bj1dAnpyDnfKq7ef5btcxTFkCg8CCc67Hq3ELNo6e3TWyH8Tt
lSzjRtZFWwLWJvifZVcm20VXSyb8x0lNvwYyrbXaS3AL/phnucAXHpUUjuJ7ksfVKxvYcKb
7fsE3EIllJIJsFGR04Y0buiQw7YbYRqshPoIGIAxJvUq1VybVNraMG269kZsRtpjGLn9tEn
hLoEALOx4C5qbeE6xpF5DYD21r7dFiMaXxxLHiTT5L7XKz1BKVDEotvuIiNz0+iIBr6jWBI
HD21nTSyTTvPKNLOSbcMeVP943bMBBf4Tqf7qzCLuCbkrnV8Utb7JS8Y7E2iYXQEYgZRdr6
cW86Kt3Ph+yqWwaQjE4UWLw5VqSlkrLGlxceq1CWRsES5AGQprQr21DHnQn2lxdSVOVJNdQ
dX0AO7JkLEjK/OrJ8woBPwjG1N7PZqxLym+mwHjR9yUuUUAKMMKTup2rJS43G5uOwkgudRx
fkeXO9HkPpUWszC4VsCPblS7AxG8uMd7qVGVMIxcFkZZgbngGx5ilbuFZUrX8xF3ljUqDYs
cbZ41x1JX9MAgC7EcaK8RW+FvVhcZDxq8ET6WXCzYk8KuUQ09CrNpQJa0ZGrUPH9tXiW92I
xbEA5gcq4sAkitm0J4cVrvVGsLnyFLvA6+JcsCrXwtRISojeRr4Cw86LKu3g2SSSp+o5IEg
tgOF8aWBkkCIB6HPxDKoncn2k1+1rq408yzbhIIV4sR6TyJxvSyFmsWzJxrs6iSbTnEgteq
X1MAt7DBbYk+VUl9TOzz5YO6o592kbtoiuAT95rXkUbWZZoReHIqpvgP21mx7SOchSwRhkG
uL+2rrE8RIBLIP+G2DDy4GpupcTosrzKpo5rO54t2NHu8jHbQsjX2zEm44ufh91ZJsYuivx
F9ZBF9WFhlypqN+rH8te6E6lHFX8KJsYZdvuwznAqdJ4UqLZRrXbLJtlgYjvTpVIQARgxwF
vdRJNtNDGDIQbnIcCa1ZnZgPzvh7KW31+iqnCxsBxrNcjbWEpLjxbgQjXqTxhstQLezGtOZ
yzjiMMKQjj/6pV42JFNCJjKCpvf3UXhteFRPVhAhYgA3bPyq4Ild9fwMDw8LXoLFjJYYAcq
uJWGJ4DyyFQ0UZyEj9E/hLH3YUzsNeh9ONmGN+FqFPoi3Dufxx4DK+rOqduaTquOGm59lbW
U0b8EyZiPUdeWwcW5GoDbHiFx8zVZgoGkYs9rnlxqRsjSBmOF8FywFZRiRh+ogtbE2+2qNI
z+lsABwGVVi0OwYMFBJzqGT0kDHx8qUZHqUOBGkZ2xroijLXkBtwAwxrusk/CMcSThXSxta
xB/McaeQgEI42ZiPSuQNUK3Oo4KMQLcKjGQnE3xq7OzWJ4Vee4igBKajgD8I8OdEB1ggfCM
/3UOzMbn3+FdCkC2V6GILrPhUqmkfm+ypQBrPuB1r2tGGLX88Kw90kUe7neM+gnURwUnhWl
vpkQDp/ExsLchjWTMv6OnG8jXJ42zqOCsZ0n2wVb8smwFttUQD06AB/WrLf8pH80+YrS2so
ZImOCKow8azt8rrM2nBZQWX2Ucf3ur8xP7ZH+1vo2UdswxH20t3GTq76Qt8EIsAOJONhV+2
SR9Ext8cZ1jxDC+NZsm7d2LZFiSbZXqqcf/bd/wBe4TcUr/WhpdrADPIw9S4e/OnJgdTSqM
CfZjS+zjEO3Cv8bYk8icaZnlSHUzGwBvj4AVldzdxnoi6rGfMxt/YblhysG8aXKn1MpzOfh
Umk6ztKxOpjc+Zrq3awtgMhXWlCS7IxmWRYyxKqL6VJPlVY2Aa1aHboleck4hgAV8L5fZS/
cdmdtuSVFkYnT5UldOzp1jBTq0lYqoOQ4VZG0tYi4PChJJYcxlTMYiksri1uIzos41X4F0U
6OH4loigjZUN2Bvblel7m5Bo8sDRJ1EPw/aKWE8TkgsA1KsOWsyO+Iq8NHWYtdTlypd4EOK
mxGOFGKm9DJte96tGds6gWintYuSvK9XgV09JORy4VwzIL3Pl51Uu5YYEjiBVEDwkjSZShB
1YPY8eAqsm0jjmfcahpA1Fb2z5Uft0gjh3MrKGboOI1tgGZgq1RO3xW1TTgELd9WPvvlU7c
z6BOS4Cz7eTbP8HxqQLm4pLb7mXSIjZRDq0Lxu1Wgk9bCNiYxkf5aJtEQdxJPwyKbedTG3d
16mjs2qtYax6F12pPoPp1ZjiaY2mzihkJka7KPT4L++jaXjK2F3HrT/02FAcMIywPq0jUDm
Bc1k7WtiYkIQrufTuvQuJOC8zwojSR4xygo/iMQfChSsz7iKQ5lr+6m33Aki0yANYcsrVo5
iuJx6gnlgFCTKWRQs6CzDK54MKC25mWQSOxtGQCCbXFNzbaLRq25KyqLm5wY52HKsx9wZlC
EYsbVfG05j6k38fp1PRxPqcabMoXUXpPuUjJ0n+IEsTf+baosijbDQbWAXxsMKBvGebpRD8
1lAzxFYUrF15wVZ+0r21jJuWnc3VQbH+cRYVohj+H0gYZ0rtkEMDIcGLHzvRNStH6TY4Yc7
8aOTNn/wCo66fUuoIlKnA2vVtGpWGag4i/vqrOCptha+J86tE10xyGZ8alzqPqK90hWSJZU
/4ZCUvshZywYhSuJvwp/dqjwOQQQbZZluQpXbq0QJZQzKQpDZWNaUf/AFtENe4ZO3k1jWSG
Pq0+By99QrpFgLXFr+ddZ9YOOkDEKMM65KNNsCLjzsKjI0DUgMVUXW2B5cxVZJD6NOAy86t
H6l0qRpHFsKEAWbEgWx/kqklOQ6B3KHUzGyKRpT8xqqzhVGNwc+V6CQ7SBNOfG1sBUJtZwc
BcKD9tNVWg5HHWPSpU3Y5AfbQwqupKcMbGl0mB9JHpGFSNmBLHF3wueAGFLY11CV2GI5AGs
RhwrjTBfU1rHMClk1g+XHwo2kNpvwyodUmEjXVh/K9SgaX5/bUpbV3HLAyO5bbqW16MVUC2
dG3ELrBrcfqE6rHguQFUhi6cetr9Qmyg8F50eQCSIvqueF/3U7WhqNExJODu1YnbBFN7nEc
rUPuwtFC6XFtS48s6kQ6bC2AOYGdTuA1bEi9yPV7RUrHIn/y/MH9rXgB7Gsr751PwGJtR5C
2ZoOzhE+40Zwxks78wDh76J2yVoYN1Jf1MgQD+lTfa4Gj25Y/C7G/kKu9nV8lu6rVE1Uqq8
2MsSWJ1cL25UlvXaZSQRpX4m4X5U1PIQXDoxeTLSuFrUpvGT5YwgdJAoABxd2rPjWUy31M5
QMlxBxq6tnbIVxQFTDPHHxo+zjWSZFbIYnx866G4TfYzWqHe3oY0WVxixDH+jyp+aGLexOj
nSznUh/KaEyLGlhhcXIP2eyuwyAK+oj1Cwtyrjs23vWHODVYwefmhlhlMb+h14cCKLDGSw1
vpHgLmn+7FDHEbeoXBbx5UpEQvwi7H4jyrqrd2onEMlJbvAYYomzkGv+iDhc+2shYgb6hmb
++tFNuu43AVmvHHieVycBTu+2MDwGaEaSvxDyFJXVHtbc2+g7zfpG3BhIhQ4E+VHjYF1RxY
MdOoeNV02JFdAN60ZnBp/wADgDEMbaRqbUKLFsYEYaRc3tc8qNDuBPGJnBYuAAPsqdSMFnY
YrcgD81cjvyZTbNttdUZ24jXZ7vRI9tvOrWNvhYjM25NSUW2m3kipcuL+o5Jfz41vSTrMgR
lvxtYcq4CRfSoVEGIGFaLnsqxGe5L41M9DF0CO8ZFimBAqro0EkU5xXVmOWRFaPcYwzfMxr
pJsHA8eNJsP+lmDXsPUhHBsjWlb7kn3w0S69OxqSelFdcQR6f2GqMulLEYuignwNC7ZK0uz
0yZx3AB5eNNWWwJxFvsFhXO/a2n0ZSypXUUm2Tmzx5rjbwtQPlZE+LM4Mtalm6bhRlb7eFC
CEsxvgRY+d7iqXIwdRMK4gZxhpsCfIVmiAdZQuLXJNbu4ATbMGXSWsT46qQ20Syb0D4bkge
wVpx39trdibVykchZgNOFgTa/OnO07c7zuUaXwQaj7qku1VQTkQLr7K1Pp/aJtpA2bSanLe
BwAqXdNNrsDTRibp9O4kCjDW9veRVZHCotjiDh5Uzutt+pMbWbWSR5mhHbEqTyyHgKe5OGw
joUkkuLgHTfA+JoglQMTq9AtZT+LDKgBX0nPQGufMV2X0ylEF14csRenC0FL1DPMBH0zg1y
5Pi3Kmjtw7z2v6Yo5LkZnjb3VlMzK5YG5uVH763+0lpE1OLDpCIE5k5k0OsIJkzj6AC1mF7
2AxFdDSSSfp4hhbTa/hpFVlUq8y2uVc4fdRhcxpoX1qPVYWIAxvcVDxqMrNDIqNGwCBDcIc
weVLEEDUuNsx4000shvNqyN/ViTbgaXV2F8LKwJK+P7KanI5XqVclhrc4j4eZoKjX8Rsfwg
UbpEnVfzFTQACSTyPCqTgTKhE0kKbOSBjhfxqjgo+gm5W964x0sMQRUv6iRhfKqSFJAxyBz
+2rFgCFN7DEnmagC6gRiQMar6nFluQP20DGOtJyFSqdNuTVKIr4BLLaSzG/EWHh4VwkjUo5
4eFqfdAHJayhl9NscxhXIe3SzglSBx5BRbH21j8ldXhDgREt8RwGHjemnUTbdRcKbEaeeGZ
oUu2MUYd7ovC4tcD4aCu4bSUuNPDxqmt0OvRgsa9RTZ3IkQZG1/Ya2VPSiRVNyvsxrL2SgS
Moya492NPuWIBAvYZ0+bNkvUmmjDSyMqhjYucCTyrJnkaWQlm1tkXOXsFHlj3Ureu4GGpv5
KuYBEmkWBbDW3AHO4ooq18W+xTliapcY8OWfup7t8SlhJp0rbAGg9K2kRH0k2Zj+K3Lwoqu
ysSuCILXtzp3e5NLqJYY1LJ1ZmVMBp9QPAVSNGLEHI2BPh/LQydKE8WBBPhnV4pDrRAQRbE
+IyvWUQsFAe7OpkiiAwWyn+lbVSZbQhYnLE+2utIk0gilBVw12JzzqbuPQyreyltT35Ct6K
Eqkt6sf7fBp2rSyAh3yvwFHcqYSQLLp9Xicqq8oAQJiijPnSc+4uCg+EXNYpO95feSpVUJ8
fKrxRmWVYUwL4E8hQtVhetDYxFQrn4ydQ8AK3vaE3+BKNLbpAiFC59K2W2FjbjVCiwp6yHV
hmMDjkaojqbqeIuDVJGBQ676iQF8gP5a5EnJch1CTvIwAR1QEKMFwzPnQSs2kr+A5HnXPTp
CXxGZ5+FdUkG9zhbHh7KqATLEq0TRE3U5+dYs8zx3hOWZ5Vtxx6gt83NifDM0j3DapOjSR+
mVcfMcqvisk2n1/MV02sdC3YpOvJOrWCkA096fUAMKwO3bpttvP1DbX6JByB41vsVV7LiDi
eXpypc1Wrt/uX5BxuaR2JJJ0ywXwzN8qisFubgKhuzGqBgSScS/HzoG+YLAwBwYgHxFQqy0
u5TwpK9w3Syqiq17HUb8rULYky7mNkFhGQWalrdYBATryrWgRIV0Ri4UfbzvWtopTatckKb
WnoNOI5CqsQeQtxq0M77ZyVs1zpA46fOlgtgjAjM4nma4fSyjVqINyAMsKxrK0Zbh6lox8z
unLj4zj4CuyaGlct6VBNudBRyj6gc/21w4Gx44m/hwpxmfACzQxE6VwS+JPLlVZ4k1xhFAz
OAxysKtJJkRgAPPGuLraVWw1WtjwpqdZFC0FZdoNQuOmzH1EcFGftNH2m4k240I2pHJtq/D
b99XkQg6myGBPK9C0qbkNZedrjwFUrNrItqkk5A3HVVb6jcqTgaJA7r/dOYyRlfhyoOoubt
kuQyrvUIYth6cRQ5fmOEdMg0aScQfZVWVydSgEHMm3CqlGdAMb8eVVfWtkj4caaXYTLsJSC
muy8sKEY3bNr106o4zc3J4caqnWlY6EZmP5RVJPoS/E5pRcCl/GqizEnJeQrrwzxtZ0YE5A
iogYGx+I4Wq4aFjoTh58a6oOfDhfnXGJU6TmL1wE2vRDCQ1vA++pVNTVKUAaxMcVzYl0YaX
tgoI9NXincqCt9QIHp/F+Y28RSRlILyE2v6SlzlTCSR9IIgKyte7DG4tf2VzOvqOJCdQblS
ptJqDJFrw0+PnWfuYIisccShJFvrbO5pxZY2CEm6qMLC3sFSRNOq6ATCylRjYeVCe14GlKM
yDaSo2u9jnbjflT59KKmnMgsRlhwroCg2v6yRa3IH9tRhphIRrtq9Vsx4VdrOzyNJJYBu5D
M4ykOPIDhUddZDEX0rc8sRga5dbgWwwBXK9qM9ihC8bBb+6lpAxYDTGWJuTkKEEbX02NtQv
5nlWhGsBVwSFKgaPE3xBqzRpuZ9WnQFtqK4A2xvfnTV9cCcGc6JGwUPqwBOeBOYqmrpgDNl
LXPnlWpJFGVMky2bXrJUXLAjAL+2k5IUKD4Qzj1Bb3vfH2mqVl1kkTnCzetjaQWKNSkjzqb
uhcHNjjT022dVU2N2J93CqtFJGwRlu0l/T+2ta2SWIE0wEE8gTTiFv8ACf2VHwLt+E2sPvo
sbxamjdbKpsfBvPzrTXZRkXBWaMi7KcHXnQ71q5jUFVvqYWoEqxyBufeK0BKC7OpsCLKByo
u67IQnX2p1Jxjb4vZWepZbIwOB+HiPOlNbqavQIaeR1JGmeNFwuwGeNqa3PSEgVTdUFlPDV
S+1TTF1mxupC2te9X6PovwYDSt8b1laN3lgtL6lUN5SoN1XM8jmaLI6XXItnh40I6ld3Tly
+6rbOJNbvIfSl7KfO1qHGvYPA68jawATYY+AJrqSJ1bEXUC9jxpVpbsfy3IUe2uglQ9j+oe
GdhT2YCRPdwjqGRRY43Phyp/ZTGRVDfFHgR51R1vtwGt6WufHmKKm0eJlMfqV11RE/jU8PM
VdmrVh6rQlJp+Ze5Nv6RGnhnVHUSpobANgDytUZwpa4PpGA5GqpbSL4EYe/Gs4jJfgW28MM
bE/EwFr86J1GVsrKcreFV/TclEOkLxPE865GSbh7WXK/jhSecsR0yaTdzeMHDwqryAHSt1S
T8QzrrD0kXwy+2hvZnA4i9NQJoOzIqgLiR+Ko0btaRW1C125jzpcG9g2fLhXSjtqN7Lhbkf
ZTjxEpGoihcXJA/FYXsK47xAkxsSQbK2VweNuYpZGIGh8FJxqzdPXaLFchS25KkvI1z6WLK
SbscL+fjQ8VBAyHCipovY4i17Hg3srkkV7m+JFzY3FvGjwAGJVvc8auwuuorgaGUCgG9uAA
qkskobDADhe+NOJeB9MhdRZcMByrmrO+dUSRgguQTqxHKuM+tyMABx8Ke0UhAuo5++uDcyw
sVhkw4L40IOMbY+VVaTV6VRThmSTVV3Vc1bXlglpNQ1P1GH7nMwtgpGBYZ0trOoMT7aNsoj
1A0iNpAzth51zeLCsulLWzwwra26y3WckLantSgAWxY4Y10DIDE+FcVdRwwFXAIwGdQUWsf
GpRLeI+ypSkMnQwdtLjG5FxkaI4cKSW0XAA8rY++uBUOK3UgXAOd8r+NUIYwoL+rVj77Vi9
S4wNDpxObXJstlH5RjxqGTps7o2kscyeHjU6Mj6yAWLMFPkMapJGRLd8gCQBxOdQofUIYT0
2Ei3DkjlptnhRZVWNgoW1x6uONs6EjFx1GACW+E8zUXcMh6bMFVjYEIX+2lD/AawslUeNIm
teQLwYWw8KtAhLklrKVvHqFx5XqqQELrDiQEkC2IAFESaMJ0SCOF8wL5031jIHNussd3QfC
b6zYjE2xFddkxQY6wCFvYM3Fq4QVDKguXFrKcSAeNBlUfhwYWXHDHjTWWKAhmkXAC+m4JDE
jhiKkpjf4VEZ8CT7a503QKUHAlyMhw/ZQhpkuzGzA2C08ajSDRTFpUQoHW4AVsicsam4GmZ
721Rta4xwrsMcjCJ0Ulo2LlbXNsLVzcP1mMlrM+L3538Kn+7GkQyun5FBtNtYl11EC58WqJ
G8U2tW1X9RQ8PCuesslhcMcAMcRRijqAoXVIcTYXz4Cm21q9RJIuXdjoW4K2sRzNAfZRszs
+MjYuALgHzopSRGaO4DH4mJA9mdcUSq4AJUHLHO3KpTa0YPXQXG26ehVJGkEnxoxiLICuLE
G18G0jlRHI0h5Tc53wBtw1edCLs7iw05EWxFvC1VubFB2Jo1V1YXwAA++rQlOnITe7xm4Fr
cxcVxixYC1nLZ875VHUdW97hbjPDAUv1z+AADCpRSuLBWZicMuAoHy0tg4wLC9jwp2BLgkH
1FdRHHE5Vb1AAEgWGJOAuc8are1KQmkJsCNnrdbO0jKl8yNIo3a92ka9HdEho/wC7XPTq4U
3NonlzvoHoUYBQBQlj1q4I1W+AKLAc/OkrynK1+gQ1lFd1GkjtJHbQfebVVEX4mw1MBf7zV
0QxoQGut7k/EFvyqpdYyALXv6SciaczhD8TqwHU+tThqJS9mbC4++l2KIhUj1rbV4k86Ykk
kLmQEhhjY4Y1xgjTFSTI8pGkgYjDEW40k31FAB3KH0rc6S2m+AA4Y1xplCFgt72Ivhicq5F
HFK8gkYLa9gw4jyrhCzPoWxRcgcsqvHXpqHQiyRkDWQbqWNsx/rrkkmhQ9/0zfT5DConTGp
VAte16sIUcgBQF48zTxIIHZ2Gtvhv6QMq6rAH0gHnqqS4j0MVtgAcMqHdgcSScwapZJYzDK
FvrAOm4VVqryjnfV+EZg/trnzDo5kU/qG+rnjXETS7kNYrzxzxwqY1bCSKQ1gq2c2F6q6yX
xOOXjXUYJZluT99TVqZi5sxFlP76fUYMhRci4ZuNE20EYikeYkMRpQDgeZqoOgXAvwBPOru
r6BrzJyqpa/3FAaHZ7KUYysoFg2rC+FaUOw2sKqyKG4hjiaxWkGRyH4RTcfczGmnSGwwtgP
bWnHyVT99E56kXpZr22aNJgkSMw9KnG1ri9ZG7hklcME0jK5wJ9lFg7mTZHINjqBbDTT4Mb
qW1Ag4scL2tWzdeSFVqvhBmk6Zsp8TKh2siAkn2GhEFXOrAWwtWtKVKKIDcHM8qQO2csXsS
MrnOs7UjCLracsDqHI1KZ6Y/I1Sp2jkkhhYGyMSMmP7KguyIq2JvnxAHOnG7l2DUb9qnuc/
1j++oe5dgIt/C9xxym5+2s/8AG5P2v6j+andfQDqcKI5gV1fCTyPGuKQjFUcluOqmv4x2Lp
LCe27gouK3lvb23qv8U+n8B/DNxgAB+rwH9ap/xeXsHzU7gIduW1ySn4bAWJUljkB40BowZ
GjdyjRY6Sc8fvrSTvXYljaMdu3GhiGIMl7kYc/GqL3T6fRy69t3IY3B/UvgeHxU1/H5pcry
B8tO4ojk6tFv5rMDqsc8sK7GsjwEGJvUbrJbDDlTC9w+nVBA7dugDjbq4f8Aqqx7n9Ps2o7
DdeXVw/8AVQ/43J0Q/mp3F0fSihrGUeoDjfkaskcTOWmuhX1W/pYgHGjHuf06c+3bkm1tWs
X9+qo/c/p+RSrbDdWIAP6g4f1qX+NydoBc1I1BGPpxI6v1FclNX5fxDPLOgKukkgYAkX860
D3rsJh6J2G56YIYDWMxh+aqju30+G1fIbkkYgFxb3aqF/H5ocoPmp3EZNSJpiZrC2Iz1cxX
IG12Dn1E3JY4HHjTw7p9P2t8juscfjGf9quHuX06Tc7Hd3y+Mf71P/H5IjaP5qdWK2QqWXB
1YEWwGBsbVfcy9Qgr6LYgeVHHcvp1RYbLd2/pj/eqP3H6cdbHZbu2F7OMbZfipf43JM7R/N
x9WZ/rZ+pp9IHxHAE0RhMwDBSFbEEHDDkDTn8S+ndOkbTdgX/Ov76r8/8ATnHab32uP96n/
j8n7fzF83H3F1ZAb6LjIITmeZqxB03UkAnMZofCjrvvpsEEbTeYfz1/3que5fThbV8pvATy
Zbf+qk/4/J2D5qdxM3ZCQ2KkWufVhzHKrMRdjawK8eBNMN3D6aY3O03mIsfUn+9XF3302Bp
+W3tj/OQ5f1qP8fk7B81O4rGTFKeNktgeeNdaTqXslwo1PwA5Dzpwdy+mgBbaby4BF7pex/
rVz+I/TenR8vvQpNyAUxP9qj/H5J+0Plp3AxvourRqoIvfjjzNcjvrIdvl9IJR87Xyow3/A
NNX1dDfA87x/wC9UXf/AE0puIt/fxMfH+tS/wAbk7CfLXuKJ1TKEDqzSC1sVDGhorKGilFh
koIviOHsp87/AOmWFmi355E9M28R6q4N59MjHR3AniSY/wB9V8HJ2BclO5nqGUmOQ+q+pb/
ltbCuspWLWp1Mp48jhTjzfS0hBKdwuMQf0/31f5r6WtbRvgeJtHj9tP4eTsHy07mQgBTSfj
JLEV0IVTTY6j+Hib1qCf6VAAtv8L8I8jjaoZ/pUsWPz+o8bR0/i5OwfJTuZkaqCTIb8LgZW
5VGkKglWNzgFrS6n0sRYHf3PHTHeq3+lQbh9+P6sf7qPivOUw+SvczCkrt67C+OJrihybDA
D2Vp3+l736u/v/Qj/dUv9L/83fH/AONKfx37C317mYVZX58b1zqfECSAffWpf6YtYzb63Lp
pVSn0tYgTb0f/ABIaPjt1TFuXczlBfFj6b6QajBVDDI8ONaIH00P/AMne/wCElQr9Mk3G53
gv/wDwrRstOgbkZYucDwq6yszFSBY4XzNaOn6Ztb5reD/4VqIn00h1Dd7u449FeNN0fYasu
5nTKBps2BAvap6VWy4A5XFaOj6byG83QHEdAV11+nHAB325wwxgFLZbGB76mUyjO9yB5V2O
RtLYm3GtEQfTX+f3I/8Agrp2/wBNnPuO5/8A69PY+wtyFttuWWT832WrT1hk16cWwFuNLpF
9OLl3Gf27c0xFL2GMWXuU9uR25q6N1xDgi0PMlNO6/wCV/tCpTnzvYP8APTf4LVKrHe3/AK
oXovxMBszUrpzNG2kKz7qCFsFkkRG8mYA16LcJvsjgVZaXdi+ZtcVPPCve/U+z257LIQgU7
fQ0VgBp9QW3uNJfSHa1SB+4TxjXL6YS2NkGbD+kawX8lbHZrMxEmvwe5VnETJ5CpT27k2X8
XkkVNWyE+oouGqMN6gvnjatrcbX6UgA7gr9aNhdNkrX1MfD4hbxq3zRE1t7lKjv2EuKZ9y9
r/pnl6mdbn0qdp/FGO50D0Ho67WD3GWrjaq/Ux2R7uTtrMulDOEyL3Oq1uOm1Hy/9mza9JD
4/ZunrBi1K9RNsvpQxp3FJSsAF22it6nPBdJ9Q8a83MY3mkeJOlGzEpHe+lScFv4Cnx8u/S
rUaz37E349vVOexS9SpapWpBOFc4121S1IIOVMa7apY0SEHKlPdq7ee4b+La30q12dhwRRc
28eFO/UXZIO1yQtt2YxTBgQ5BIZbcQBzqHy1V1R6sv47Ort0MS+Nr1Lmvb7DtezP00okiRm
mgMzuRc6mXUDf+bXiRS4+VXdklG1jvxOiWZk5jnUxrtqlq1M4OXNS5qVLUAcvXbmpUtakEH
K7UqCgCVLmpUI43uTTCCXNS9SpQEExqGpapQKCY1L1LVKUjgl6mNS1SiQglTGvZdn7B26fs
ivPEHm3ClzKfiU46dB4Wrx/AVnTlV3ZJfaaX4tqT7lb1KlQ1oZwcqV2uUBBKlG2u1m3e4Tb
bddcshso4Dmx8BXtV+k+1rsjAya9xp/+4JIbXbMchfhWXJzVo0nls1pxOynQ8JUq5W2BzBt
7q4RWkkNFsKldqUgKnOjbVxFuoJD+CRGPsYULiagIBB8ReiylNd0NYafifRO8xwz7RdrO5S
PcyxREjM3YNpFuem1ZH1Ru99s9vHtNrF0dkyhOshxw/wCGLfCLe+rfV87jYbTQ2lnkEgYZg
qtwR7TWiFi752Vddh8xGCSPwSD9zCuCq27btTXdodjzNU4cHi+zbKLfdzg2s1+k5JcDAkIp
a3ttavTj6T7V8+z2/wCn0AjbBj8RJBbPVb21gdkD7Pv+3jnUxujtGythiyso9960PqnfT7b
u0LbWRopY4bFl5MxNjW3JutyJVtE1x2Mqba0bstGVg+n9i31DLsWLPtYUEugnH1fgZhjYUn
v9p2/tnfejLGX2AKsY8SQrjLmbGmPpGUnu0hkYtJLGxLMbkm4JNA+oQ+67/NFCNbkpEijHH
Sv7TQt3ybbWcLjywxslL+7Br7Lt30nvkmnggPSgxlkfqoow1H4yMhXmk2w3vcPl9gtklkIg
DX9KXwLXxwFeo7j2vf7ftMPau2RGVWx3MmpVvxPxEfEfspDtHbZ+2d/20W6Kl5InddJuAbW
tjS47wr2Vm3D2p/mO9ZdVtUdWivcNr2Hs5TaS7Z99uGUPLIXKFQctNsL4YD3msjdbNoxHNG
jJtd0T8qZCC2m+n16eIJr13e/pxe5zruYpuhLYLJddQYDI5jEUj9S7SHZdm2ezVrtG9kY5n
0tqPvNHHyfbDs7WcWnQLU1lJVrlQC+ofp/abDYRbjaIQYyFnYknUGw1Nfjesza7GB+zb3fy
g9SKRI4GuQATp1YZH4q9ntZYO79qVmxTcR6ZF4q2TD2GvN/UG3j7ZsNp2mFi41PPKxtqY5A
m3ix91Lj5LOKZnf8ATqF6JTfEbfr0L9p7BsT2/wDiXdXKwkFlTUUUJwZitmueVNbH6Z7JvE
fcQTyT7dxaMBipjbjc4Enwb7ac7rsJt/2KGHbWLoscipe2sKvw39tc+mO27nt+0lbdDQ87B
ungSoUW9RGFzUu9mnbe090bfApVSaW1RGviZf0tDsIt+4llI7gjSRRRZKyAYsMMT6T5VrfU
cXaZYYh3LcGArqMOk+pjYX9Njqry/aZ9PfoJfzTkf4mpP/dWl9auPmtql8QjG3mf5Kp0b5a
5c2Uz2J3JcdsKE4g1O3y3+lUc/h2zr/ZDJ+ysrtv0ztl2g3neJDDGRqEWrp2W2cjZ38BTPa
+4Ns/pV9wAGaB3CKeN31W/2qP37ZRd37UncNtqeWNOpCoODKbMy6edQm62tWdqdodvItpNJ
xuarKR5rZdtXuPcztNm5+X1MRK2YhU/FbieVbW4+nuxdZdhFvWi35FwrsHv5rYC9uVqB9F9
M77cE/H0l0Hw1G/7KLP2TuMn1GZxGfl2mWbr3GkKAMLXvfC1a3s97rvddlceLIrVbU9qe55
8EK/UXYdv2yGCfbM5V26cgc6vVYsGHnbKsGvX/W0ltttYuLSM9v6K2/8AdXkK14G3xy23lm
XMkr4XQ9D2D6ah7htvm927rEWKxpGdJOk2JLWPHlWZ3aHtkM+jt0krqpYSiUfCym3pJAJFb
/0f3ING3bXHqTVJE3ME3Zfeb0L6q7ZBDuIN+oCpPKE3A4XOOr2hTesley5Wru3WF08DTZV8
a2pdJ7i6dk2Hb+3Jv+8GR2lto28Rt8QutyLG9vG1Zu6221kRt12xJvlowPmBNYmJmNlAINy
Dava977Ue6bNYUcRujB0Yi65WsazB2Udq7F3DryCR5kuxAsoC/CBfxNTXl/udm77vt6QO3H
0SSrGvWTI7P2SLe7Pc73cuyQwhhGENiXUaiSTwFD7J2ZO7Rboaym4iVTDb4CzA/H4YV6Ds2
2+b+lflomCvNHKhPJ2LXv7a59L9o32wfcS7tBF1AqqgYMfSSb4edN8rjk90Pctq8gXGppiV
DkwOw9pj7j3B9vutSpCrNIqnS2oME03HjWltPpbbzdx3UcjyfJ7ZgiEEBnZlDkFrfhBq/ZX
VPqrfonwuZQPMOGP23raTusB7u/alSzhDIZLixfAlbeRvU8nJybnDamifkOlKQpSxZnnNr9
MiTvE+ymZvlYAH1rYMwf4Fv772pHvfaT23fCCMloZQDAWNzidJUnwNezl7jDt+6w7B0s26Q
sst82X8JHlWJ9aEK+yfkXPuKH9lPj5bu6l61C3HVVcLqdl+jIR8uIZ3uzW3BfSbLpJJQWGN
xas3v3Yo+2y7ddq7yjcEqqPYtqwAAKgZ3re+p91JB2/azwvolEyMjD+g591YOx7huu4982L
7yTqFXsoACqMGOAHjT43ytb901qnhiuqTtiG4H/8AxTt8G2jbf7xodxJYDFFQOfwgMLn30H
e/Sq7PtUm7acvuYQXYC3SKg8MNV7eNMfVnbd/ud3BNBC08fTMdkF9LE3xHC/OtDfxPtfpd4
JiC8e3EbkZXsFqVe/se+XZ5Q9tfctsQtS/ZJR/47E9/gie/9XVWD2f6YbebcbveyNt9u4Bj
VbB2H5jrBCjlTvaN58v9LbmWwcwtIug5HURYHz1U13/ar3btCbzayMViXrJGuKupGIKjiKS
dq2tVParXjd5DhOqbUxWYPM7XtQ3vdW2O1k1wqzfrn/locW8au3atuO/jtYkfoFwhkw14pq
5Wz8K0fooRnd7lvxiJAn9Es2r7hVx2Tuf/AJJ8wYydv1ut1yRp02yte9+GVavkatartG2kL
xZConWrVdbS/Iw+6duk7bvX2rnUB6o3/MhyPnzpO1el+tVT5vaMPjMbhvIFbfea82a14rO1
E3qZclUrNI2PpjuOw7fu5pd6dGtAscti1sbsPSCRevaQ7yHc7IbyEkxOhdSRY2txFfMq9r2
qbT9Js1/7uOZf9p7ffWH8jjSe5f3ODbhvK29jxd7m/Mk+81youAHkKldSMGXwqV21SgAZJB
NThXGzNSqgzk0u6d5k7jDtImTQNsmlsb6nwGoewUbsn1DL2oNC0fW27tqKg2ZTxK3wxrGNS
o+Km3ZGC1y23buptd079FvN/t93DthEduyvrNupJpIIB04WFsKR7nvm7hvpd2QVEhGhDiVU
CwFKVyivFWrUdFAW5LNOerkb7bvW2G+h3YBIjb1qMCynBhTEXeDH3g90MWsl2fpE2wcFc+Y
BrNFQ0Pjq22+q2+gLkskkujk9afreO3p2b34XdbVg7zvO83e/XflulLHbpBMkA4eN+NIVKV
eDjrlL8R25rvr+B6+D622/R/6jbOJgMRGQysfAm1qwO794m7ruBLIojjQWijBvpBzJPM1n1
KKcFK23JZ8QtzXsocG12H6hPaxJFMjS7d/UFW2pH8L8DWf3Dfy9w3cm6lFi59K3vpUfCtK1
Ka46qzullkvks6qvRHpey/VUey2o2m8R3WIWikSxNuCsPCqN9X7ltxuJNBELxFNvFf4X4O5
rztSp/wAfjbbh5L+e8JYwEhmeGZJlxeNg48wb033nuQ7lv23SqVj0qsanMAc/bSFSr2Lcrd
UoI3va698mgO5gdmbtuk6mnEurhotiPO4rR7F9Sp2+D5PeKzwqSYnTEqDiVI5cq89Xam3DR
pp9bbvUa5bJp9lBrJ3bb7LvDb7tsTLt2uHhfDUGN208scRWr3P6wifaGPtyus8gI6jjT078
Rnc15PjXaT4KNpuXH18ylzXUpRk0u9d1/ickDDUBDEqHV/zDi5+6s29cqVpWqrVVWiM7Wdn
LPR9i732bYQL19uY92gKtOi6zIM734Un37vp7s6IiGPbRElATixItqYcPCsg1KhcNFbflvx
LfNZ124Xkes7V9XQR7dYO4qweMBRKg1BgMrjgaT799SjuER2m0UptyQZJHFme34QOArz9Sp
X8fjVt2e8dBvmu1GPM2+wfUH8L1QToX2sjarr8SMcCQOINa2/8ArLarCV2CNJM2Ad10qnib
5146/wBlSnb+PS1tzkFzXShQaHZ+5jYdyTdzapFOoSkYsdeZ99E7f3UR98XuW6JCs7tIRjZ
XVlHuuKy/vqVT4quX+6u30JXLZR4Pcbfcu9Rbrve33sWobfbNHpJFiVDXc28ia59S942/dJ
4l2wJhhVgHYW1M9r4chasWpSXDVOrz7FCG+azTX7nJq937wO4QbKFAQNvH+qD/AM0gKfcB9
tZ0M8kEyTRHTJEwdD4rjQzXKqvHWtdq0/1JteztL1Pbr9Y9t+VEjq43GnGAD8XINlbxrF3/
ANSSb/tPysgtuJJi0tvh6QOtAPbYeysKuis6/wAfjTnOHJb57tRjSDSh7hHH2TcbG5E00yO
BbAoLE4+YrS+nvqPb7LbHZ74ERKSYnALfEbspHnXm67VW4aNNOc23eoly2TTxhQa47ns+3d
4O87UGk2zAh43GnBzdlXwFgRevRH6v7MI9WqTVa+jQdXlyrw165U2/j0tEu2MT3KXPZTCWR
3unc5e57ttzIugW0xoPwoDcC/PnSd65yqVqqqqSWiM3Zty+pL1s7HvMMHY9526S/Vkv0LDA
hwA1zwta9Ytdqb0Vkk+jkdbuunVQdvUrlSqFITCpUxqUislCDc1zSbZVKlVkzcEKnkamk8q
lSjIYJpPKu2PKpUpDJpPKpY8qlSgeCaTyrmk8qlSnknB3SeVTSalSjIYJY1LGpUoGSx5VLH
lUqUBg5Y8qmk8qlSgMHbHlXLHlUqUCO2PKppNSpRkeCWNqmk8qlSjIYIVPKuaTyqVKBYO2N
csalSgeDtjyqWNSpQGDljyrtjyqVKBYJY8qljyqVKAOaTyqaTyqVKB4O2I4VLHlUqUBgmk8
qmk8qlSjIsE0nlU0sb4HDOpUoyPBLVyx5VKlAYJY8qljUqUh4IAeVS1SpQASx5VKlSkVg//
Z
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA
AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz
MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI
zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCWAFlAwEiAAIRAQMRAf/EAI8A
AAEFAQEAAAAAAAAAAAAAAAUAAgMEBgEHAQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAEAACAQIEBAQDBQM
HCgQEBQUBAgMRBAAhEgUxQSITUWEyBnGBFJGhsUIjwVIV8NHhYnIzJPGCkrLSQ3MlNRaiwl
M04oOTs2OjRFQmB8OUpEURAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD/2gAMAwEAAhEDEQA/APQMLCwsA
sLCwsAsLCxzALA+bebW33SPbbgGOSdNUMjU0Oa008ag/HBDGa952haGC9UqvZJjfVxIkpoz
8mH34DS+eOc8BPbm8m+ha2uGDXMA9Y/3qjItTxHP7eeDZNDgETSmFyxzy+zzx3xpx44DnMe
WWETXHK/cMNPqPhxwDjnQ47jlcscOXHAdFKjyGFwphtc/xx0+fACmAQ8eFeOOnhjmVPjhc8
uAGAdTjnjlfuwgSeGQxxc6/Hh5YBxyIJzwvDDdWfjxwmyFPLAOrwxzlXw40xyp4HjhNkMsB
1uPxwudfl88cJ4YQNOOA7zr/KuFXKvjjnCvjxxyuQPwwDzl+zHOOExrw5Z44eFfD8MB01NP
DjjvGtMhhp8PKtML8p+7AdB4fHHTmMueG14ffhNl+3Ad/DHPDFaTctvjdo5LqFHTJ1aRVIP
mCfPDf4rtlR/jIKgU/vU/nwFuudDjo4Z4Gtu0byLHt6/XzGpbtuojQDKskmYFTwGZOIIbKa
+mn/i0yTBWXt2sErduNRykQadTV5tgDJrxOWExoR8sDTsdkg1WRexmHplhYj/SRiUb4EYrR
79Fa3U9ju0sUMkOjROToWYMK1CGumnPOmANcTSvzx2uBZ9ybCoLG/hIryav4DFqyv7PcIjL
ZzLNGp0My148aZgYC35c6VwsLPjhYB+FhYWAWIpbi3gp35Ui1enWwWtPCuItyuzZWUtwo1O
oCxqfzSOQiD5sRiO22+1tYDJcBJJiNVzcSUJZvzGrcF8BwGAnkvbWKaKCSVVmuK9lCc3pma
Ynx59eybZPvH+EBmsLZC4jBotXNZO3wKBS1RyBHIYJbU73ETXNhLLcbpbzGrSyMBd24bSaq
50LkaZDIjAa0kKCzGigVJOQGB96tju9lPbRSxzmlQI2VqOvUviOPjget9Jv1zbxwwsLK2dW
v0dgv6mkssRWlWCNSvI4n3tLW2FtNDJb2V4so7MsgoNJykUhaFgQcBn9te7kubYwKi3SRuq
BekrKvVok1etSKr45+KY2VndJd28c6ArrGasKFGFVZT5g5YwM24sbm5mZIp2FwsysGJirTR
I6DiVZTmOI+RwS2DdpbVfpoo3vO45iAV1WlwlSTrkPpkjAYeYOA2VcI0A+OBib5YFC07NaM
qdx450ZGCk6TSoo1Gy6cRvcXW53H09jJJaWsSqZrntkSSFq0ji7y5U4lqYAtzIwPvd62+yl
+nnZzKBrdY42k7aH88mgHSMDr993sB9DbPLeLdgrbynSbiIqQZQWbSG6KlTyOCO1W9jBaiS
xj0pKauTUyOy9P6hap1ZZ4C5FLHPEs0LCSKQAo65ghuYOJDTV5YBx+3rSsqPe3BmLNLGscp
iEAkZjqSKM04144q3e577tFsr3T2t5IvR2E1CdlBoJTprX+sAuA0ooSQPnhcQfLn8sY1fe2
6d3tfw1WkbgqMzH/wAIOH/9370PVs7CnlL/ALGA14I/ZXCyqB4jPGRHu3eqf9Hf7Jf9jCX3
ZvNanZ3zHhJT/wC3gNcOHwwuA+zGSb3bvinPZ34V/wB5/sYQ9176wJXZ30jjlIf/ACYDWkc
RzGFxP4Yx591e4iCw2jLgOmXj9mOH3R7loHXaqL/YlOA2I8TxAxzlTjjIj3R7l01/hOfPok
zGGH3P7nDUO2AEGhXtyfz+eA2Nfv8AvGO5Dj/KmMWfdPueoH8NA8QYpf58db3P7pYnTttM/
wD0pTl9uA2deXHHB4ePD7MYoe5vdZOW3gjw7Mn+1hw9x+7Sf+nj/wCjJ/tYDa/hjmR+HLGN
X3B7wc9O3rTw7TfHm+O/xz3jl/y9RnzjP+3gNiTkD44QACj4Z/PjjFnd/e5I/wALTy7S/tb
HP4x72zrbDL/8JfD+1gNrkMvjjh4GvnX5Yxf8Y97cfpgKcf0l/wBrHP4z70P+4Qf/AC0/2s
A+DZot63XcbpomjglcNbzlSqOFfRItD1VIHkRjM7zZiwv3tOLxKusgALq0gnTktR50xZud3
3S33K4l7zwzsQ0gQ0UOFGrpU6cHbDe9s3y3ez31USQKNE5AUtTPIr6W+GR+7AAdp3e/tIbi
0tSENyoGsKxcEV9Gn8xrQZYm9tx7m27Q/SqY3EgMraSAqfnDHwI5HBTafbsMm4GWKB3sVk/
TkuNSDtpzCjQWZzw5AcanGwgtLW1DG2iWLUatpFK08cBHuH080QsZHaN7sMImTiGjo9QeFR
SueML7ylna5t47xAL2FCjyr6JoyapIo5c6jkcbLfpIoNvN00iRSWxEtu78O6v5fE6xVTTxx
55vu7Sbvfm6ZdEYUJFHx0qM8z4k4Ch3CKdK1Bzy/HG89ggfw25bxnOX+YuMEFz4V50xvPYJ
P8PucqDv/wDlHDAaqp04WFXl5UwsBLhYWFgBm/PG1ibTqNzckC1jjALtIhEgOeWlSKsTywF
3ravcO6Ik8tIY1AWW0jfucMzKqigb+yTXBe7nhs96huLvogkgMMM7eiOTVqZWP5dYpT4YKK
yuodCGVhVWBqCPI4Dzt9NmZLK0iN2VXVK3bdSgOVXrRlKk5H5EkZYgtJ5ttvLeS3lCrbms0
hP6ZDZNUZHq8OOVRj0O8260vQO+h1gELIjNHIAciNaEGnljMbt7es9qtJJABLZMArRa+3Pq
JGlkb0uwPIj54AhJvFkkA3GyQSX24aYtCtqQSR9A1kZAKW488sCZ7SWHVcXUclw9yoLu6nX
KHDNp05aSo1IQOHSwGWM3qutsuiSrqBVUMqaQ6146TqXlixuW93W7KhnP60NTGwGk58QNBp
X5VwE9xNAFW2eWJGViQGOpVBOpiTCpHXkek5EsOdMd2qYy7ldW8T0MgEtsQwZe9bfqR9QC1
qAVrTOuO7F7fO4RrIFV2fU3WxEcaqdNWVKMzMeAqOGeDa7I+zI+4CW0hESEGVYJC6gilQDN
1HPAX7zbJ9yurXd4Lhf0UV7e2dNSEt1NqYGuf3YKWN2LyzhuwhQSqH0E1K8iK+WBttvm1Rb
fK1vL3Y7EJEvJpW0jSEBzNSafHEEPuhVab6y3aJagW0cP6rsQOuNynSGBzwBe/u0srOW8kQ
yJD1OEpqC1AY5+GAt4dz3SULGr2W2yCgUjTNMQylWNM4gS3xpiu+53+5tIlzABtsC925jhY
FugllSSR9KmhXqCfbyxaiuzC0t3GVUTL+oiSBkEmT9wo36govEcfDAQ7raXm0Rte2V1KZZF
VLt5aSsUWucbyUCstcl54qWg9sstLh3gvyS89yJi0mp+lg08eXUDmBli7Nut5PDdSLAZls9
a3ZBVA0TjVSIkF9S+fzwKhsJNy217607ZubQ/4exEaue2rVX1scmDEkYAyNk2i7q23wwAxh
VBV5Y2UaagusZXOn2+OI19sBWmKur6jSOsk36ZJrq0q4rQZAE+dcMttv2yWITm2ntbztf4m
yh1xMykhWpqoWUeTffgjZJc2lqZIbJI7cMT2FLG5KA6QzauLUzpXhlgB24WO3bZFE11aSSo
2lJLiKeRU1kmpKGQmmX82H2e02c0glW1lZZARolaWOJEBBD1clyzA5D8MaCSJJ9KtlpIYGg
qCvhUHFB9seKJ4dsu2tCCCqZSxxknUehuoA+FaYDq7BtFOq1XURmNbkfe2BG6bbt9pduBA+
mREFuoL6O4C7MdRelaD088qVxZlj90uvaqmcRVm1qtZCT16lWoUjgOWGWdnvAu7OHdpRNAp
Zo44yNCtEqmMyHSC3E/MVwARrWyti0bVZgnTJITRyShHbZmC105mq08MN2baBuu7GShWyt2
HcWoYNpFNJKEDqI5Yt7zI9rfPSMxszuYiFGsiQaSvQdVOBoB8xjSbJtybfYxxUrK9JJ24l5
WGeZwA/eNv2TbrFrhbOMzVCxKSwGo/mPUMlGZwJg9u92BJxECXA0mVhod6AoVKt6XY05/HL
BVb2O+3SWXt/WRWyNFBAoDapGoXbUf0wCMsz+0YrXG43FtJIGeOyW1oiR28ZupSStXWrlF6
Aw+ZoMAHFrBbzvFexSM0bmCUkqFaRx+kIxIysK8anIDPni5HYQTWwu4LYFpm7dvbmuruVYH
LuEFABXVWlOGC2qwu5Xa22z6+RZES8uplRAXGlTp1ephzAAGFeWe4TXbTbbOnft3KMaKVUk
HQjqOAVWofkcBRuPbk1uiKLOK4LEgvEGqgpkG1uB/nU44dD7UnkhkeRIYZQR242StWjBHFG
ppk/p8sRvunuXbnYSiO4aRtLFgw6iE0sFyVVq2nLnxwWS9vZxFDcyfw++kQmO2BjfuMo1Fj
xZRlTjgBtt7WvGcvLFawghSFZe6OniKJozPM1+GJ47fZ5JoLH6C3S/cssyyoyIO3mSgPr1f
locHLI37kyXiJDVQBEja6HiSW0j4YbFfW003bKlGU0TuqVbVQk6VYV9I9WAFjbYEuRaHabV
3ZS6T5rEVBppIKu2quOQ2m3vbzXE22WsKQM6tG9Cx0AljqppGfDywYu7trcqFglmMldHbFR
ryARiPTWvHhgNd7TuF+6H9SKIMeiaYvpcHSXKqc1K5KoI8+OAvttG0BQUsIGZlLKhRQGIFd
NeAxXk2/ah1x2VroegAeIABm6RVhyqDmRQ5AHFq0uboyPYbgumehKTxjTHLETSq/ustRqGJ
LkXCkqrKqNmG0N0haBUJjI5/zYDJPt22Tbld95FkhWRu4sNUa2RKRLXS2nNvSmlmOLjv7d9
rSjTHLPeyLqXVTUiN8dKrX4Vxn/cNxLBv96YzpIlBVqUIKhWBU8RQ4GXFxNczNNO7SSt6nY
1J+JOA9Isd5ut0i7tja6ULFDPK6siEeKIdR8vxwQtbaeEHv3DXEjkVJCqi/wDDReA+NceY7
Zut5ts6yW7kZ9SGpRhwoVr4c/sx6Nte8We6wq8LhZaVeAka1P8A5h5jAYj3duYv91aOMEQ2
gMK15sp62p8cAmJ4j8Meh797VttzLXVvSC+IqzfkkI/f8/MYwV7Z3VlcPBdRtHKnqB4U8QR
kRgCOwyWFvI91exC4RCgEWVQGJGsBsmoaZHxxpdp3WC73eJ9utTbQyGWO4pTQ4RdSlkUaQw
8R40xk9mtDLJJcyITZ26OZ34LmrKig82LUoMaj2A5NpeRmuoTKzk8M1z/DAa6uWFjmdKfy+
OFgJscJCgsxoBmSeAGO4hvInmtJ4YzR5I3RT4FlIGAoW8LbpPHuNxQ2ihvpLZlGYag7z15s
B0jkD44KABQABQDIAcKYo2F7bfwqK4ZhDFFGFl1nSI2QaGVq8KEUxdjdJEWRDqRwGVhwIOY
OAdjJb3cWt1uD928aIWrduJUjqqMVGtmq6MTy6cqY1mMfC0dvLcQQiOyEMjwxxhEZ3CmtSX
imlfj+6ByFcAHu7kG2kmmKyKhaKNRpUzA5DuaJA+XEVX4k4BxQTSamVSVjXU7AZKOFWPL54
L703+GghquoyyVQokbx55aglGFa8HApyGC9ptdjDtrG8uhaQRTdmRNCMDIvOcuraq8VHpGX
PAAttu9825HuLHUkMihpGCq8ZGdC3GhwWttwvvcsiQ3DKPpKS/TxAKZCDp7nWHBIrw4Dzxb
2Pa5LxHm7728ZFDFAgg7keo6S3boRVRwwditNu2tSbaCO3L1DN+d6CuXFm+3AUX22GChkZE
7hOgsO3L0/kV3BVeJr+9inuUMBScLcrDDcouitFRyQY0NGYdK8KgUHHicSXm9pAxhWZGhd9
Eq01SLqPXLRWDauQC5CvliOKwlsN4TcbqtzDcdPeCegMlF1xgPThxGWeAGGfdJu0+6qpgjK
tHISWWVoQZESMRghi/Co5ccFrrb9z3GGJYBGsUkdROzUIRqMI20Ka8wNLcK1OKe8W6ba6WR
uz9NLV7NS57ltLwD1UFhHUn0/fi9sD7xaqtlNHDPbIgaOSGVWarHnqaufHhzwEW1brb7Pat
YbhbPbOzsUDAlJST1DuS0X9lKc8Wltdngul3Pb72OyZxWRDTtSR8GpExWnDji/dRXt2tCY4
EBqqOqz9w1yDhh0rTwz88RywbhPMXPZjKAR/qQiVJE41VtevKvA0GAvtdWyLEXlVO8dMWs6
S9eQDUNcRjcINLFFlkVeBSJ2Df2TpofljktxDGEW6aMzDgg6mJ5aFzbliUMbi3qpZBIpoaF
XWoyPVwOAqvHFM9bu5WS2lHdjtZFVKBaGtcmOnz8c8SS2UUkGi3kaBHJZ3hPU+oHi/Hia8f
uwxrBZJR9Q31ESD9JJVDGM00sa06gw/erngZcbhLsUqWcdubq3kDSQiMqrxgHU6sMl0Anpw
Dt2tty22wkntL6V2BA0tR2LFqVBc+B4D5Yp7df7kIbi/wB2ko0akQQqVD6Tq1smYUMKUDHw
Iw6O33Hd9zju7qVIFtmqllpLdArTXqADEMaeWeJ9+kCqkckcbrH10UHWqAU1DpYDPl4A1rg
Ku0W0u57s24S/+2hfuAnr1yEaVXUOkmMcxzwY9wX8VrYiF2VHu27Klm0hdXqZmzplh+020l
pYRxSt3JX/AFJGFM3kNfLAW53O4ub2V7eF5mGuG2RER1kEebM2s8mXKg8sBc2WzuYLaaaCN
VlZW7CENEupSU/UXU6jMV44nHtjbZEj+rDzyrpLvrKh3qXZiBTizVOK1jFYbtbSLFdTSSor
LCHkWsROayCKOgQg9OY5YtQ39/HOsV9ARIIxQoylJNBUO9OVSw01pl54AVcado3O1jllMgt
7aSWO3WvaSUkJEqRjM882qedcctd2jWyNq6yQIZGa4uQwEk1T+qcj0l36Bn455YnkgS+lur
0COeC5dYu3JJonZYGpoiIoFBYek8eZGFb7Va25Ny+128ENaBLiYl0AqQTr1RjPwOAhtt9t3
Rdqttt0Mz/TxjWGj0yHWT3Bn6erLEFxt21We7mCdJYbaQUjmVHr3K9CiSrNSn2nBmWYWcsV
1JaW4MjFIOzIDIzTUqygqingK05eWG3EFruMM095WJoZO2QB1o6ZIAy1/eBFOOAtbEESzIW
6W5jXgwBAU8WqZCWqa1zOB1/v1rZ7sF3K0Uqo027JpkmAJFS2fSDxHiMUzsO9RpJZNfRras
A5oArMQdILA/8AizPhi3b7QqWn8Okk7kt0muS41Grhq1RXIbJQKjT86A4Czte/31+0ZXb27
L1IuNWiPTUCo1jM51pgz3ohIYNa97TrMderTWmqmMjYNuW0Tvtc95FFFpWZCqa5JAcisKtQ
Fss8H2FhHcRqkYnugVmUAgyZhl7mpyK0GXHLAQ3Z3SC5vL/9H6eCEfTazlT1Op9OksQM+GC
iFbiJWbJXVWIr45088Bd/sZpJIr9m12lkvde1qw7rBgfy+AzGC0FzDdwrPA4eKT0MPLj8M8
B5t7pqd/vsqfqDL/NXAxFDOAeB4+PywU901O/3pP74/wBVcCxx88Bvdv2L27Dt1vd3QSXvK
pMszdOoj0gCi8cEn2ra59ulTb4bf9RCIpEAKhyOk61zFDjL+zrvc2ulsoTrtQS8ocaginmp
5En5Yi369l27fJn2yZ4dZBlVAUXXQah4Ec/ngNXtN3Nc3d0jrIiwJDDJHJQhZlDatJUkGoI
JwH9271Hbvbvt1whvYmeOULpcrGQKowII4jBSxgnfYRHZz0nuI+4bljU9yXqkkqOeZxjt+2
CfbYo7nvrdW7Ht60FAh4gHM8c8APu9zvr1gbqdpAOCk0X5KKL92Nb/AP0/ygvqjMOg/wDCc
Ymn3Y2//wDT+nYvvHuR/gcBrqZV5ca4WFnTT8sLATYWFhk0qQxPNIaRxqXc+AUVOADbtZwS
X9vHaRKNxlcTtI1e2EhpVpUHqrUAc/PLBvAvb7SS4lj3e7dxcOp7cINEjhfNUIHqNKE154g
u/csay9uyRZ001+pLfpq1aadKgkkeGXxwBa7u7ayga4upBFCnqZvPLljJ7nuFvdXyXFnIUt
mH+M1SiHuaR+maM61piGV5Jx9bfTG4ZKqknbC0JrRI41mBzOXD447HZS3MS96VEnIH+CZpW
BFKiQrDLI3yoOHLADdwe0mtpRHrjtw2pCrB41uFGTDtjSVcc61rni7Y93dbSK8lVw/dS3my
JSd9JSGalVBeM9J/ow2WzW0uITNZPd3NwGWB7uiRDQAaJArFv9Jq4OW21zTPDJdXDMkY1xw
QqsUEeYYABOLcfH44CnJc2s80tmZDbWuhysoVkRpk/TMjFGXpjIoFHhU8sSTSPcBNvvJNV0
ymW3uEAMUyheKAMWVaCjDnXD919ubTJIZmaWF5mYiNHIVmegyyYKNVCcC7WBLCJrq1jnXbZ
laMTvICRTg/SKxqGqR4k0IwFjb02u12Du38Ec31VBHbx9czhvTxNdRoWyp9uDHt+SyNmYbL
uLHExQRy6e4tc86Z5nxwAvLDY4VlnmUmOTjJC9WjGlXU6TUKWOrKuA95tlxbSK8Mdxbxkgv
IwJAUkBW1RnSdXx44D0Kd7Gz1XE+iJpKAuR1MVWoGWZoBihbrfRg3NrYWo7/WgDGKQaur9U
lTUmvAcDipsN/ZxBoJ7yVrlD0Jd0DAvn05tXLnXhg/UFia5Hga+OAo20l/cyyRy6rPPWFMa
GsZyFHDt1A+WLQhnSB0ScvITWOSZQ2kf1gmnViYltLaQNXIE0BI4Yzq+7reO5nivEaGNTSJ
gjVJBpQqfE/hgDBgvVmDn6eUlaGUoUkVwCA35qjyywy6TdlhMlrJC7xqSITGR3SDUDUX6cv
vxQPuWaSWljYyXkFK95OdRU8chT44J2t/a3lvHNDKhRxw1AlTSpVs+I54DNndfdDyzuyw2a
xtHHJDLmVZh06K/v8A2eeJpY7m2tZbq9cTX8idyVmACiOhXRGua/pVJIYeOJbJGvN5vbhS0
1rJJoOdFAi0jNxTINUqFrXnTFX3fM8VsltHJUyArRaKxLMHbWoypSlDTjz8QFQ+5S85SVW7
bMirIXNejV29dBXSNXI1+OCW3qdw3KO2IAhgCu65E1Q6W16gGqzAeOWMuNsvBIFliKRhgHc
kBFr+8+YXhzxpNnuL2w7t1HbNcRykh5XDR+ljUKydyM5/DAaD3DftY7dLLENU8h7cQrQ6m/
MPGmMw728O3UVVknQRzNwEyougSkMraxrrwFMjnnhnuLfBfNbyxRukVuK0JU0nbxKMfy4G2
+63ckyq5DF6KzZgnLSldJBouWS04YDSWfvDbkuIYYbcwwlf1dMdW1sKgLpzIrxyzwWeA7oU
vYGks7qLphkfj261bVEGpRvBsD12a0vLVbVyFWZY3ikhFZI5EFZK6wWWp8T4LgbscMNhdTm
5lntY42ZXl7ojHRXTEykHWx9Q04Axe+3bckyi7ENzJIJnmdU1Fxl0FdNMzUjPFG69yvb3n8
NcJciEFbxmUUkYetV1U++g+OC8+52EqxzhXYlS4mQKGiQGrEljypmorinb29pe3l3IyLNt8
zI5kZMxO40OoZeNAPkxwA+03OwuBNDHaSXEkcmq0dHcmKOgVCZmoUVf6MHLOwSxtDGWlnkV
QSzanDSr1EjSCxofEYZeTx2wSYK4n6EhjjAPclRhqVFTpJ0+fj4Y5DtE90hfc5XQSksbO3Y
xxJXKjMnU5+dMA2XdbOztmjkaN7qRtCWyTCpJbo1vU6VpxqcE9vhuoYQt08ZJACRwpojiFP
SuZLfE4yFltm031rut24jtESQxWuekRaBUHM56ueNL7diuIdns47iolCkkNxUE1A+QwFncd
pstygEN0nUK9uRcpE4VKtjL3+w2sG62+37dLLbySxl5J3k1ChOkIoqp5HGy40PDLPAf3BZM
1uN0tULbhZ0MWmpJT8y6edK6hgI7my3C1O228d+dAkZBM8Ydi5QkahXw1UrgtbWkVla9mFW
k06mPDXI7HUzEmgqScA9vud93Ge1W/tRHFDJ33nZCnBWXSAefV+OC9dFyQxVu61KkdZI6gF
C1rpy4/HAYf3LZXE++XUidvSWUA91BSigZ6mBrlhlrtSNbsLiJ9TSIiywFJwtfVVI2Lt5cq
88bzcLyKytHuJFDuSEijoKySvkiD4nA612adbw7hulwLiRkoIQuiGKvEADjTlgK2z31rt8F
zDFA5CSaIkMTRyMQPVNI4VFBPCpqB9mMtdWG53188ziN5riQgaZFCluFFNafDG7EEaSAyQa
Wo2tSe4QwFdcRk408qYnZLmQxuDpVXjYaGIrRmJ1BlzBBGXH7MB55Fb3zRBGZktw3bfWGWN
GBoVfzryFScaLfI3m2O2g2yRJIUMcE8IojF2KiOqkVU6s6GnHDb/a7q1H1NtLJELbvTksWZ
g71ZkQKNKin5vP5YE2s94d022ynlP0ztFOsYNKdzrGplClm88BRXY90ahW3dgeBCsQfMHTj
W+y7SayF3HOumV2R9OlxQUI4soHHwxpCzU+Phhyk1Ck864CSgp/LjhYWXDl/RhYCTArcrxp
o7iwjs7ifuI0bSKmhOoacnkK1+WCuFgMdHBdX12llu0jW9xEqx29vGe2sigai2YlD5DlwwR
X2yWJ7roorkQC7AeHT2o//AAYt7jOLC/i3G4B+iWJ4XkA1CFmZWDsBnRqUr8ME0ZXVXU1Vg
CD5HADF9v7coVp9c4iB0CRtKIDmdKR6FA+WB1xvkUPctthgiURMNcxAWByPUqU06jyJrlg7
fR2MkNL8RmAMDSamjVwX1Zc8Za3tLJbi47QeG3Msv08wP6Cxg1bPWtBqQ+NQMBdit7+8uxd
7jQMo7VsYyUihY5llBzYk06q8eGDztFDES7KqIKlmIVfiScBkbdJY4+xZiGKQ0DuwBjRWGp
tLJrJPFa+VcOm2e9ku1l+ueS21a2t7gd1Sc8wo0qNPIZ/hgBLXlzue3T34lkV7dmWeNVV0Z
SdOmBlzVf3q1/e8MEdksXbbFgmIlsLlGYRBw3bDn0hhmf8ASyOJ4od0tzotYLRaLR5gDHro
cgEWtKDz44hu94Xard47gwNdDqWOEOqaTxZqBitTXAVLv21edvtQzLNbrpEUcpImC0OpVkN
VGrzFBgxtNuILFbUwyQxxllWOZxI1K8a/u+GKVn7o268eGIOFmkyYN0hX0g6R41JpgvropJ
yCA5nhgK24WW0tW7voEYx5s+klioFM9ObCh4Yjih2UpHMvaZEHegLEUjj5GOvpWo5Y7LdbZ
Nfizd0e7MZURnM9uQVanLqAxh5tuitbiNrm5MliJ5EpUk6ImKlFbMaqcq4D0CeW4eBX28RS
Fs9UjEIcvylA3PFFppreWJ91hhlKlBHeRqAI+4dOmkhLeocvj44D2F77bsLy2SNpl7yGSIy
yFkhL/kZAekmvPFv3HYNuxS1SURrbJ3ZW1FqM9QimJRxPjXAaFRHGoWMBUHBVyHypjO+5Nu
tp7i0R0jjicuO4lIpNQQtQtUAqR/lzxSs/c81pamyNi7mzi7YdOoa4yEYtw6eoZ4m26K/3G
X6zdZSqpqZV1AJAqtmKZHilDngDFvbrtVgFiCRBAGJYivbQazkTprx4HhnjMxV3LcpruGPu
rArPCGAIWJdRDMHLmpY5D4/K7v8AdNI8e0Q1iSoZmrU9kgZgtma6iCCfLniLZbe2AcywyxW
99E4jmaUBTGopp6CKtSvn5Z4Bs0hkdTaKhkbQiGhox1Dq0ED85qfjTPGnRYdt24Cv6VpHVq
c9Iqx+ZwG21fqL+Bi+qRU703GsYQKqxkaiM3Or5AYte4p5BaJbxir3D00gV6Y6Pn5E6RgMl
e2ku5O0qhW3CeZm7alWLgrqCrnUaR45Yo21hehxLHF3DGahQNbEjMjQQeHOoyxo9ov7Kxuo
zcxySXslFmuXCxwwRuSyaScgjL1UBxPdSRQbhObG2a6hvoxJFJANQSUFhJ1NQAMBnpOAk9u
XEKwB4e9KHOh+lSe41C9KIPSAPU324V/su2Xd+8s6ukgokjmQdRK9sSFUBpXLiV5YCtdfwv
cRcWaAWM5RnShMZBNYzRSKsoof6cG33CKGFIpFmhDBAktzEVEkitUaWk4t+7r5YCvB7Qtma
IXM0s78KkhFZACyZNV1GVKD7sHkgtobdDTs28IkZWC9sRJ4FSeOXGhx2NBKrNMgeNOpCHLd
VTrXjnn5U5Yp7yvee32kMFW+kVWVciIIRrfx45DhgJLHVOrbw6dtXXTZR6QTHExzkZcs34n
PJcFY14tq1BiCBQUFAPxxAwiZVjRqRno0AHSV/dotKemgxya8t7NDJdSpbpyDlVGXhgKEHt
nabK4N7HA00zOWQSMSkbZtUZePM8MFonEsSTUK6lDUNKjnTKo54FQ+49kubiOCO6rI5IUUZ
UJbKhJAB8sT7hd3MUkNhtyI11KNVX/u4YgaF3C558FGAJGmnwyxzpAoTTVwHMnGWi3a/sxf
Xm53guLa0lMECRqqCaYgdOXBV+7PFW5hk3Ix7mzzFbYd2e8Y9uALGO527aLJmFctWA2hpQV
8K44ERSXVRVjUmnE0pjGL7j3eeGxUklrmUmR4lAeSh1GGFf3VyUsefPLBG03bcFl3K8vpEF
nZKE7MWaCQDUyhzmSK6SfHAWCf4nv5TjabQASOT3LjI/5i4LurMwBCtHShVh48fu5YBtLdb
Z7fa7iCLuN7IsjCQZGadh0Af1RwGJr7crsSfSWhQ3FtELi9mY6URf3NWls2zP8AZwBOSLNZ
EFXXWQxJIBfnpr1Z4A3/ALeN/IrXF5cfVulUZmGlWI1UMMa0Rcqerj44p/8AdG7ttLTKIvq
ncUIXKIPlFGq56pHzIrwHHGjszNZ7ajX8uuaJNdzM3j6mqfLhgM3tW4TXew30N45ee0WSPu
FuplKNpRsjqGoHjgVbkN7g2kUI0x2oI/zBg/tm2yWuxblcygpNfxyy9s/kQqxQfE1wDgIf3
JtS0oqxWoXKmQj1cPjgPRac8JQB1c+OGCp+Ax1GNQvj+AwD8qUwsLCwEuFhYWArbhaG8tHg
V+25Ksj0qA6MHWq8xUZjEe23st3HL3ohHJBI0LlW1I7p6inOlfEYZfarq7h24MUhdGmuCpK
l41KqI1YZjUW6vL44dcS2Wy2LSpAVt4zVkgQZV/MRl8zgKm57hLM821W8DGdtCtI4UxrHN0
9wDV1Z1y8qnLAjdYF2u3tX7RmWLt96KjIkgXJSQo4hh8+eJ7O5E8t/dXyRGRpuy0UjdKRJQ
ergwFSaU41OCcNxNOkclrbGaF0zkBWNWGVCpbqzA4UwGe3b3HcT/Sm2lkSVkUzRQkaKsV6l
NNRzPA/A4bbbrv2z92K4tpLiOpWJipK6l9TMyBiT45/LGi23btk6bq2hj7yAh2IVXQk6yJF
WgDA/ZyxJHebZbObYXKB3bWQWFNT8qii1atacTxwGcjvPdW9d4Wy/RQOOlmUppII0hZPVU8
z92I4fbW6tJL/FmJtFqw7Tatbn8+kDUQCSac8bN3VBVq8hQZ8T+zEX1UDIxSVGyqGr0nkOr
hxIGAxW87dc7bcWl3b2MfajVncIhZQwAP6x5/hhP7qE9frEpGF0RrC2imr/AHhOqhoAOnGl
N5b3MjByvrVIkZiVJBIk6UbPnx5UJxQksbGR437UGt6pDM2ltLhvW5QAVK5DzHzwFZpR7gj
gLWxt442IS4DiKSWoKoBpB0IeJ5VoBizcbLa3lo1oyssdoT1AkMh0j0l0Ov00GYypXPE6Lt
wia6uI6q8iSxRHUxBjU6Bqbll4UGQxXutykS57cZd5pwI4o0JqHfUK9TaUzU8iKDlgGQ+0t
vaH6du6g6XM8mjWWp6FoeC1rlz5nEG62U9jeWz7VZC9s0jq0Wci9wcXcVzYp6ScWb+5eyPc
v4RELhWUSDRKHcUohoooSFyJXliL/uiwg7q27AhiO3+mQobSS2qmmtW5+eAj2+7efdoorbb
5rWOSsdxFIG7YSjFnBp0tn+zBPcd6t7OB1g0FIW0SRalVmBqrBVrqUqTxIzwIuvdE00UpRJ
FBqsZUGiIV066/vdXGvClMHo9s2Vdr0GGE2ZjqZSAaildZk41864ARstvcTxz3k69ySWgrI
tSSmSAMzBkPh8sTNs1j9Sy63ldJSVt5uqKAuDLVI/SxYinHx54i2247e0LJOXSJhT6hnOSq
9Yy3CgZRnXjXwxa+im3RlkzhtpH7rz9SSSEAikSHNFP7zZ+XPAT+3YU7dxdqCBPKUiLZntR
dK5+BNcsUvcF84vJIYdBESIj1JBDOwaisB0E9OeCUO8bR9SLGC4jMq9CQpy05aQeFR8cDt/
tYjdStIaRXkOhwBxkQ6VzqACSy5nLLAQbdayFjfW8sNxcSqy/TFmCBlFVVQ7ASBM/CmdMaF
WvHtJFUJb3RXTESQy6tPqKLwofy1OMbtE02y3v6kCToHFuzRjVNqIOntK9Mia1pxOLYsN6k
uZpIe7DaNJJMhUBZXMnj3GDI4Xp+zLARQSxQQ2F7JGZhZTtHOUUlGRdQEyKOJU5scFt83fb
rzapLW0lS7nugFhSPqKkkUdv3dPicUNxa1Ta4FsS6xXQBqxCklz1azXkA2oeOGWN3abfFHb
TSGK5u6sDUrFXJo1kkyZdLHiB92A0VogijBdtCFCGAr+qEVaSqM2WgFKftwH+pU+7qSEW62
1o3aL+kFusscwOeL9xudrYqqXM2ssQnYBV2kNaho0QaiWrzoMAt523druaPdTapriABsnPc
meND65VFAa1oQMAd+vvNzkePZ1EVvwk3KRSVND/+nQ+rnmcsS2+ybXFNSZBd3P557kmSRiR
X82VKeHDAi0942US9q4tprd1r+ig19R5DUVoP6tMW23jd71f8Ba/SRyEKLq7y45DREMzwwD
d1stvnvLO0igRLiBxc3TwgDtQoNVGKjPWRlX44HW3uLt7df7iiNNuF1Ixlb8tvEOiGrEUyr
kuDcUVptVkS8ojRiHlvJHBeVz+Zq11fDEUO+bTHH2tvtZpYK9Rgtj2yfHgBgM/He2cV3tMV
1FI1lDE0hDxEmaeSuqQJ+bq54N3s17vEsO2GH6a1mpLcrU9xLZfSkhHSrSfu8hiWX3LaIVe
5sLuPTkrvB6aDka5YfB7r2KZgv1PacnMSqUz4caUwFKa47FluG+xRmNUX6PbEppCRAhe4op
lqY1wPeW9aLbNtgsZDakiVoWGmS4ZDUySnPQjP4/zY2UEttdIOzIk8f9Uh1xIxo3gK4DGXN
zc2+9ydyN7uaziadjn2VuXXVrOrJUjXJR+04ltbW4utohsgzfW7w5ubu4p6IK1qxH7wFFGD
XuRidse0jP6186W8YHMuer7FBOGbfeuN2n27hbQRrHbrQDrgCiXhn+cUwA7cPods3XbrMW8
r2lnG0yxwoXMk7dKs3iQBWuCqRXW6lZL6E2u3xnUlq5rJMw4GfkFHJeZ44JVNaDMnAveGsv
04rtRcSAkpbjUztXKghjNSf6xyGAm3Ry+33TRvpjWCQMCAUfUp0lW8RSmMdZKJPc+2cR+jb
sPE0hr9+NFabbLtexvZyatcqTSyoo1ooZG6NR4Uy+Jxn7Ko9ybTypb2/ln2jgPQv2fjhD1e
dMsRE9JIr/lw5a618ef24CWg40NK8MLCwsBJhYWFgBG7yQQ39jPeForaLWfqFqAsvTpSRl4
IwrlwJArir7xupU2QPbyARTsqudJJZHzybgPng/IiSI0cgDI4Ksp4EHIjGduLG8vvbMlvAx
1a2Kq51mSKJzojX92oUU+/AVomD2l9bxltf1M8iqQe2wVFObFc+FCFzzxd9tbvZzq1lHALJ
kAdYjIG1lq6tCk6qCmAkd5E0FzKJGit7i8oHRW1qr0BLGgHA09XnjVbbbbOYg1jDGRE1BJo
o2unq1MASSDWvPAOl21WuHmSQqk5BuISNSSFaAHM5ZDljibdbmze1nhiMbu7ukalVJJqGAO
Yb55csXz44zu9XF7a2peaXVcyMRbxwF4xpGbdelusr4/srgLku29qQvYxIFlAEsIIQcas9S
rcR0kUz8cBLm+vLmW3hicwx3UnZFQNEeuqtpUijHI08GrmcVpt/wB2mnjjB0orFV7TFHlqA
qp1A1zzrTxxUl1MzszvKWbUzsSkmqqMkgK05nLP8MBppPa+zmHTHEYpx6LkMTKD+8SxINed
cZ8HcbuZ0jlSSKAlEuEUl5Iy1CUiqaita6eVeIxcn3HdJNezvKrKaB9yVhGwiIBIcHLUdQW
oyzxXuJltIoI7eXtGaMvBcqsepNOv9KFdNdWrpPDLAUpIpmiWcPc3LDUsbxrRKqdOlW5kCv
LjwyxPZWXZvo7izR/rLd2HalIYGgr+o0QpQo3EVocjh5s3uJe1dyGGKIS3F3oOpYWQDV2hI
aDuMx5eNMsMiksPpAsFpuMts6mnclWCGh48KCh50wFzcb28uxGLmKKP6WTuJCuq4DtRk7j9
FO0tcyAc8sSRXKfTaZIu2JQqR27oTEqsO4A7RFuI9JA1eOBQ3mzWLTBtiBEGbS3LmtVFKCq
nhiS2uJ9wdVstotpnJA7mmTStOGpy9AR8cATln1RvC6xRqEIY9KhgtaUOXDxp555jFGLb7e
5Y2tij3cbAMyCRlt4noDVyOg140A8chgvZWezlvpryOykvgrPIsCVCKlKgk6uHnjP3O8T3k
Ei/Upt23xApDa26nuSVzWqihpSlTUDAX7u9sNtZQ+ncr9GIigjWltDIxrwGolvDifhjthue
43E27Xl6zI9rbMFtvSsbNX8vj0888Z7bbu5sLuK5t0LKGyipTUFNSgOliPOmCsMzf9s7tey
H9S+uAqkHjqKmlfDqwAoLqjhQW3aug47d2pK688zppp6eVMa3driK7FyjGh2qWIzFc9ccij
WSvgDy4ZYBQjcZdx2vb9xDKkTJ2I6LmjMPzKcxRcXdluUuN83CCYfp7l3oyWHSxQ5KvI9OA
ZeRXn8RjubYtLddlZkVtbMnbKhyqUYN6vtGWLFxvd/PBLtV5bGPcZ9McLemPqCnrbxpUn7M
MT62KeykAcywloGUSAMGUrCD+pWurTUrQ+OWLu7WfY3Kzlj/AF+8siyLK7sKKtdagnSKKWy
58MAL3OK3hW1sdcbpbDQZarq1N+mc05an1dXOuLC+3Y764uknDRRBhKqlgGg7hyHTqFSo1E
HyxyZlv90tyAHtHVJDCVLqdVeIAHNRlliztNzaX8jW99CkUeoiK3YhUVq0CNHxdiM6v8sBd
2327abfIslvHSZBlJJRz+YfLxypi9NcmNgq1eZVZTHpKmRsvSG4geRxBdWf08az2ERkuElR
nCsDJJGOlk1Of3TlXFVxdXt3IW723iIKtuXVTGXQVbvGrahnQUOY88ASlk66SAKwkVEI4ly
KjnmKfbileXk9pLEyoJby4bt28dNPdYgF2apbTGvEjLPDbC8Yy6Lntd9H7RcSLoJoCSjZM7
aSAMvKueKfuWC9jls95sA0psiyvGOqik5HSORGR8qYAtbbRbR3Aubx/qr3isstKRg5Uij9K
j78XlFFyy50wEst6226IuY7kDSGYWzltSuQoWoqagUPD44Lq61WVgXqDRtJZl1AFlAC8MBO
BQAE8vxxDNY2Vyh+ogjlBFG1oDUDE5qGJ5UzxXlv7GCvduI0p+UsK/6PHAC39o7T3O9bd2z
c8DbyFfuNcdlsJrKNGferpVLCOMOI5CztkFA0EscWDuV1dMI9st2IrQ3NyrRwqPFVNHf5U+
OBO+FrKOJDfMdydtXeKrVY/SVjAH6ak/ugk4C4vbO4o8u6RTXNqCqRMigrUVc0VgNZGVcCd
lvJ7zcqAiMxyMyyKoLKbxGc+rjmBxGBwjjU9yV33K5ZslTUmgg1LSao1JPl88VYotxjNyyS
du4BVHjzWSg4dWSjp4kkZYDcJbxXc0kT7lPcGOmtI2WJBnnnCq1z454uwWdtZpS1hWMv6pA
Kt8WY9TfbjFe3b+XbrxklhEVvcDtGjjpcZg1kamf2HljbIZEGjWJieGoqprpFFFB+bM4Ctu
Ls0M4cBk7UgR0Y/uagHXhn/LjjH2h//ke0c/0LYUHD+6xs7yFxZ3ddPXrky5qEy5DPLGRtF
r7p2oDlbQGo/wCCcBvVA0nLCHl4fhhcK/hhcgOQwDq5V88LCpywsBJhYWFgFjJe4prjZL+1
l26VokunZ54C2qJmDLU6D6dWrOmNbjHe/B+tt7cqyCvzTlgO7fDZxpuNrdkNF9XMBbhdfAh
qhKE1CjpPLFzZ5INr2t9yvfqFqxjAm1NoQvRAqitFzzJ/mwJ3N5Ibu8mBl7aXuXYfTLUxq2
QIOVAf24MJeWF9to2u5uwk0iJWQyCV9budIBPE5DyzwA663Hd92meG3g7EsLN23kR4ysbUA
DOTp6uNacRwwJuYL2K5mgvSvfDGR0Q1U8w3bVhUk8MhlgpH7lgtohE4eS6BkiLjiyKQELE0
I4cBTCM9nvEM1xbWaw3U/Z1sSI3lUn9TNjQgumkUzOAGQpNBKoZKx1okvTVaginpqdJOJ5R
EQvcUpHIy/pirEI5ZRSnFgms0+GEdsma0j+pBWdpzrjYdT0BAUhSuVa104rrbS2NrILmqSy
MDFEzfl6hrjUGhHifLATwo93I1YBO9w8hjQHS/6R1sUbILQvTjmQBTFhhvFjaQyTRqIpJNM
NvNoeSsgq5bUNWot1HjiLapI4NyhuJSr2drGYvqK6VhdwXIbUeJoch44q7hcot5JPttzPPS
qrKzHpd2IKox5ZeGeAnvLkRbJPO5Zpt0n7Q10LiKDqYPpoPVXFVbfdd/+nWO1VoraLso51J
CFFRqLMeo8Dlglut5s21JaWlzbG+vbKLJHNI1aQB2L+JJ4ZHA+ffd3vxQXC2kSgt2IT2gqq
KqWZvyngAD8sBZ+g2bZCF3qX625ChhbRKdC1/eJpq8q/ZiK59w3V8n09t/gbUABYIBVinid
Ok5DPStMMXeo79EtN6t2uUIos6USdCedQaMPHzxLc7ZJDYuds0bjYt1NIU/xNu65agF0uGF
OH/hwHdqWCz2veL9SzRafprd2FGOvyHCupa4fsmxWd5uc0Tr/hrOONJAhI7smkA1biATXhh
l+ezsFhaPrMl87XUoUVdjyGfOrD8aYhsN2/g88kllpntbigZH6HRlrRXC10nPlUNyzwD992
kbdfhtuYisTTHVm8a17R0tz1aqCv24V7+l7WsoBT/EXDuRnQhSwHCuWWKm47hc7jdfWzIoV
aQq0YLRdNZANTcSf5UxJvL9rb9miI1lYTMympB7jDLx/bgJ9ut0s98hRbkXcNtGz91cwmlG
lKIatT+WWKNluLW72hZKC0lMxkzq3cI1BgOFFX54ntzEs25XFqjRQwWj6I5D1IzhYqV+Zpi
nLJBCHjt1DxOsKtKKkK4XU56h+YlhTAabeIWku7uCIqndVLqOYsB0j8wU59LCuWdaVywK+k
up4WmvywppWCKJ1Jd6lelVJI1A6cEVnM+z7buJCySR6rOQtUgq1UByzJyH245dzPDPayhOu
GQzyIxXW3aYBgWyNczprllkaYDkdnuG3SC7u4RBase27xykvEjBEQsVrwC0PLPlixuVhPPd
ifbbpu40jyrAzLlMKKz1bMKAR8qUGeJdx9x2N5YS21gj3E9wGi7bRkCPV0kvqoDSvAc8BRc
QLH/D91hMkcIaOOVDpkiY5GnpFR4HyHLAEtohu7C+mS9uJg5rPrZaQyMEPcDtwNK8jTBGz3
0bnKY7CNCIyuv6ltLMeP6apqrp41xUtrm/vLRLaK7t2jEfakhjQm4ZB01CSsvUy8cqDlie5
skAiu7ACG/tEMUUjJSERqM0lJJXx6hzwE+4bXdXUYSJLeCXhK6pqJ1GrFHoGU8/PCguLyGa
eCa4Wd0YFSFKkSMCzIVXUdGa+fhgVcbnvUZlnae3WeKNhJborvp4Gq0JDnh8Aczi+syX+q/
tyRNNCI442i0iQxdcjAvy66BsiM6YB99sW23sYluLZEkcnUwHbcMWAA1RnjxpUGvPEKez7R
ekT3UKkVCrMCFpwHp8MEba+tm7ccTEmdtOalSCV1atDgHSwU9WJoHMsYEpAWQkroY6RpbIa
8iS3hgBq+1duoPqJ7m40jhLM2mnHlTDbS59v2c+jbLMzzA6e7CgbMnTTvSkA/I4F+8L52to
UglIguJW1svSsgRQKcRUVOAkd/8AS208chE/1MRjTtS6VQvn6Curp8OGA2UW8fUXQgt7dZJ
tTNJF9RGJQVoMtLN4ZjEW8XxZBFcmba3ZWWOVo45oS3CpkQMy5HyxgY5zDcJPF+myMGShIo
Vz48cHNw3qy3aSK8nhmSaBdDCNv06VrqDKKofkcBM11u9lY/RRlRE+lkuLcl3kVj1MjAknW
Rnw4HFLZ2mu7mS2tF1TT1NZJChAUDqWSjNqIrUGoI5YNW5tljTc9vhliIzJCrc2zSJ+ZwhV
42NeIA+GBQXdF3T+M21ura5SVERDRhwKMtGKsMvEA4CXb5bmz3CTbFaB5ZpBE8TxtJEJIuo
fuU+IGNht1/8AVQSteIsU9o7RzhepAyCpaM8aaWxkt43CWOe03VbP6O6YdTOUbusvBlRTUg
eJwa9rt/yeK4eYJNquHcsAxOp+t6ZNywBPcIl+gnRlFewwKhiBpRSRQN4Yylk+r3Vtb8A9t
AfthIxqL6aL6CUhCzyxzAM1MmCHUGIrQkDgPDGVsCD7n2oAHK2twB/8k54De8v2fsw74YbT
8cxjo4UwDqeefh92Fhfz4WAkwsLCwCxjvfvr2/wrJ+MeNjjHe/QO5t551k/GPAOkhiu7ncb
Rn7Ymumq4ALRlI42VwPAEcRitc+3N7VGNs0N4ZAe5JqpMwb8rVOk6CKrgzY7ZZ3lzu8kqnu
vc9vuA0ZVRI2Gg8jXFW62q62Nfq9vkaaHUXulkI1KK+uM1X8uWnnlgGJ7TdrIJcOq3ZKuHX
KhK6WUtnXTStQMzxxy82Jtvs57q31XF5JG2uUa+4r0ADJpPAZ8sXbn6RLe5uLO6WS7tQXZg
wdlULpVCSWoAv2njiKCQyiKaG7uLqxuy1vIJSNcchFFdNKj81a8sAFF60K91tUVk2p/pZG1
uAnoqjitGYFq+fww82G+X8C3LW5e2c97RJIPqCp9WRAHUK0XLFbd7qK6tWniAeBGaPuO4WY
yLp/VaFV6FGnh9uDkXueNbAyPBK1zCn6karRdQy9Rpx48K0wATa7jbp+/YbhJILd2rCwb9O
IHMyGoopJ5+dOGHbZZyfxeLbHI7UVyZFYmrPEB3dTMpoQ1FOfnwxVh28Trksbu4q0jtoVdZ
UHjQ11mmR5gYKy7XNbW9s9uAhibXDIHUBCc1YaVAapOYPURzpgM/u80lzu9zNMpCtK9UatQ
FOhQw5csEdh2va9yN0b5+00KqIUDBNIapMo4VAOLO6RHcIYt/tlCssZTcLcnUuQHEDPTQ8s
6UPLGfnt5oraK6CB7eclI5KhxqXIq/MHyPLAMaASy07yZatMjsEVlBorf538ssEtjW6Ae9a
5Nla29DPdBuphyhCnJ28jw+7ENpt8V4z3tyxtrG3ANzKxqQ3/pxtxZm/wDDiTe5u5HG8itZ
26ov8Ns1UH9InqlfPpLcRlU4AvPe7fvkiLcibar9QforliQGWupNXCleP4HAzd/qbcFN3tA
t6rBotxh6UlWo1CTSKMafOvHFS+3HcNwe3703ckhTSkekgFTxLjxYUri/tm5zWyyWk8f1m2
9IltW63AaucIY6iq0qfDAVb2PcIra3tbhGFs4D2o1BkBYUoNGVavzzHDPBDfLhrTfIpkUMu
3xwIqEZEqutk8/GvLLHYthSeSCbZrhptuZ1M8LMUkgBIcgBvED9ueH7ha79Fvt5eWdk0iyM
ESRkD9ACiqV5kDw4YChbmm07pchdH1UkMSxpkAru0tFB+7Fe1Rrm8mgs7IPcTNpt1koVgSu
bMprnSmbZfE4KjYtyOzxQyhLT/Evc3MzsEESBQoYivPM0HDFO7vY4LNrLZ6xWjaRcXTkJLc
s9RlWh0Zcvu5gfsY7Kw2e929XS/mtYzNcxkaoi7LqCDyGnAi3vtrvZEEkr7fdmlVZjJaPVd
NKk60BXLjlwxL7YED3d1bxIYobi0UmLVraqkxtnlnXFKwvtvg2e6tLu2F1Kza4VYUC1UAt3
MtNCvI1wBta2ryTX1tEwkCgTwH9E6W1gVUEIRQUqufCuJ1t7C7dTJpaBG7rCOrapMsgaekV
rnWtSeGM9s9rfWYG5TXTbbZt65Dm09c9KRNXUT4kYuvvWx31xLRpdsc5JcooZHBp/eouQJp
8fPATz7FGFBgVo5I6MFUhaE0fpJfjprl9pxXljuBcJaPdSJZSzLG2pj6HNSCRVAerM5YKie
9giDXaGW1Zw4uoHLxMjaasVUalHE04Z4U0VpeWkkMaau6JMwdeYNR6WYGpPU39NAtXux7RH
Y3DrAluYomZZ06XVlGoNr48cDIr6SGyj+oZxPcogJYqhXXHm662UHq01++uBV1bXduUS5lk
mtlIIjZnEdQAUAEgp+I+zBX63625Xb3zt5Y2TvKpdh3FqhLECnE5+o/DAErK3muBBJebfAg
WNYxKHLMAh6dC6clyHMHCs5YFmvnbTDAszPJEwK9tY1Cu1EyGo9Xn4YEWF/ulsrDbgt1Yam
CSzyIp8RxkqCADUfdiy9nuN3s9299NFFc3K6Ay16hES6qzgkEcfSPtwGY3vdLfcbtpIozHE
p0xMSWKoDUtp/ebz8hjRWeybJVO0FZGUOs7SjhTTqPDj6tFa1xlrvZN1tJRFNayamzUopkV
h/VKVxYttk3SZDIlvLVR01hOedCDr04DWy7Ht00JiE7qWPW0EmpAAMiUkZwBQYDbrtO4CNY
UuGu7FMiVWjJpBOrQSoY6eYIqOWBpt7vbZVO4WYjDZRu6MgJHUSHiYMrDyr8MHdo3SS5aez
XVJcxIHtZ5QJXjDrTNhRXVf3mIywALstAAm3TyRaisc3cyjmetV6Rq05cnGWCTm2ntL0XMb
SbnaujiTud6Ni6hEc1VVISuYpi1uW8e3JWIuUa8lhyVoBShodTGbp4schUgYz63sU9w8l39
RJaKCIEEymSNa5KWlDauGAv7vY3t80F0Trj7CKNRjQRacn1AEItfVQYNe0bO7gsbmPVqt5Z
AbeQgpqGYkdAeocBSvPEe0T+3bmdEtVeW7oSPq2BlUqMu0r1SpPhTBolUJjlJuJwA6hWUTE
MQsnQunIZVzz+7AV724kZLkQuJYmhdZNLEhcjoJBHqbMGh8MsZiwLD3NtRrVjBbV+HZpie9
urlr+WOZCsZlbtR6dLIqr2g1UkIFRkcjqxXtQf8AubaRxIgtv/s4D0EV+3DhXDRwB8cdUeH
H9uAdUUr/ACrhYXLy4YWAkwsLCwCxkffmZ24eLyZ//TxrsZL33T/l3jren/gwFhN1fbLjci
8BaKW70wzFtMfdKRjRI2enKlDTPFa8v7r3DbmzgsmZGaNllEippKE9x+NSNWQy+/F633Hbo
J7+1uiHa4vTH2aBiQ6RirA/lyzOILmF57mRNmFvZxKoT6qNlR5WAqYkKgkCnHLKlc8BYvrG
1shZyfTg2kSSQXZjUmkcqAamFdTLqArxOA+z7JudncGU5WSMpjZCW7ygntyCMVIyapzH31x
263fd4En2u60Xck6KO8jKqojqodsyOTVFR92Lqbm9u8Vm9wIqoIlXTqWPtnpZ5OoFnRclrg
KdjDat7jvDLLGkhdUeKZUlaSQhtYiyXStPuwvdMIhvormG0mkMmcpQHtOFBU1C1q2nmacMU
tybeI7v62FZWSUJ+sqAt0FR+ZFI/U4VAyw+O73a8vp7Wa6NtbTD/FlpI9MaA0PboSFJWgNO
dcBXVX26SG4eES6kjKRSV10NHV6r4cM/s4Y1dtc298tYpO3cACUUKl6SpUFlI9I1ELXFO5g
t9zUR2koNtpWKWJUPcVloImcHSwWgINR54A2T3O03jQz9LGgLBguguOlmOkkfyrzwBNpX2W
8N0YaW0x0XdsqhUC5gNGKknSF4kCoOKl3sMi3miJ6bTMPqjcgkRxRgcSvpLquS+R8sF5T9Z
EtWRnkRS7PSNidVV6+pHVQ9Sv8APivHQrLs12W+mnpCGGZglbqTPhRsjT8rVGQIwGd3a5mu
bOA20ZttngYraK3+8YEqzk82/pwySOytrdVumM965R2hDkpDGo4SUrqkK8h6Ria+S7hdNp3
CXTb2RDxjTV3VyEpAxyI0nVRuHAnD9v2i9vbaSKEJa7dr/VuJgAxC5jqOZ8aKaV54CjCLO3
mna4t3meumIaq0MinS1UGliDTL7sFLfYrjsNeblMu2Wbgai1O6xpooq8VBr6a/LDZt12rah
29mgFxcRjSL+YVAJFCYU/yfPAue9uZ5zJuGu5aNajU9NIPMdvpXhgNRse6bfHfx7Xttqyxz
AmW5mJEjmNSR0+HHw+GKk3uXf3ubxLbsmO0EjsCnV2o201HVmcVva+lt+heEExFZCO7TWBo
oR0+BxXhs7q73PdEtphEymVW1MEEkbuQ61YHAG99umvNp2y6kZ/prgg3UMVAXGjWePgVOMv
dQQSzJDAVjldwFiqdKrLmoEhyOknM8+NTy0NpHcX3tGCO3i+puLWddMWX+7krQ6uWlsVJbW
xtGluN2ePXLq/5fYgNkx1FXkzpn5/DAT+3IBZ+4EghmW6UQss8sK0jV+Omo4008fHEctvYb
buZhiVt03LuExW5GiGLV1rqH52Az8MUrjc5wk1lEP4XCtAtnCrB3dsx3JDQ/b8hi9Gq+4ba
S3mXsb7Zoe3If02mVctD1pn4+HHhgBVxfy3VxLLubG5kKHs6TSOOQ0y0dIovAj8cVYEt45a
SK0gyBVPUxPBVah/CvhgjZW17NNDb2Vu0N5DGwmlrRKMdOttY6MiQw+wc8TT3djsS9rbyl3
uK1V71hVITTTphXgT/WwFqzlb25H9TcytG9xqaDaFaqqp9JlZ6lfxwQh7L3drfQRiH+IwGQ
JHpCpMh62o9F9J44z8Mttd2zKLee83icSNJNq6Qpz1cM6L4U8PLBTamMuwQU1M1ldFFKirl
ZFLKEA5nVlywBPcUingeigyyRs1vojqX4MStNTqA1P8mBdjPNZyxXdu0txFN0TWkApR0Viu
tyM6cxgzIFkjCiNREBoZGAJzBBfUSpo56SdPHkRgRtxeC6mhDtEhjpoU5VrT0tlx08ufMYC
/Pe7haQ6pbaN9wvzW2s48440iXreRsicmzxCNr3+8p39zZG1UaK3UhUAOnM1T+kZ54Ibptl
zfNZX1jL9Ld2ysokb0qCPSVNcqimORD3H2mWSOzgds5LiruW8WKADl4nAUl2ffogGtNwZpo
dQEcpo2mtAQH7wGr5Y6vuG8XTb7hCU1gh5V1JJ+7rQA6Xof3Gr5Yhtbu8d47ncDcLavGGsz
Zwmrq1U62XWy9IyFcWZLHZbydbe6juAXI0fVNPHWoNWVnLIT4DI4AXv277dcW0lrbAs05Rt
VCiQiIk9HcodRrnjNiaZNaxSOplTtyKvF14lDTlljWf9vbWkwVY3YxmTRDIxGsRk1BdFGnh
UVOMxb6Skt1J22EMZCwEtGT3OkFNFK6a1zPxwHTbwWwBZxcTgo8ccel4WXSJGWT82XA0yxb
DbfDBbyS2YuIdDtrKGESyODrTuhs+0aaaD8MVLSJZY5JnZzOTpVl6hTtuzalUh86DPgOeGx
ufpUgdpGgdXMGXSkxFGRFJIzNKtx8MA23hW5qIWZLpNPYgGp2lcmh0MPSRx/bjU7FvFxeI8
Ny6JPbANM0hA7sRIVw3T6hTx4nGdsium1delomZhIsgjbpYM3Vp6OngW+WLW3zXNrv9pMSG
lnZCw1iQlZ/VrYc88x44An/ADaXsN2JO4xmkaURamWMDiCQdVQTQn7cVrYf/AMm2ceMFtx/
4RxrnjlFvLGqtHFHE2ly9NbAVGR1UFBnXGQtnJ9xbK1DVre2oP8xhgPQV4V/l447XPPkM8J
fwzwuAz4gYDv8Au/PwwsLOh+AH3YWAlwsLCwCxkvfeX8OPg8n/AJMa3GS9+/3dh49x6fYuA
dfwWrLuDTWgvFivNciq+iRFMUdGBXqK6iajAqbarq+sRdosVvBbpTSCY9cg/vJIw45rxrmS
OFcW9ze7s9x3K7tkeT6gm11LUaGZIW1GhB4E0PjgXeNcTStJuSyKERHieplkCUPRrqKVNeJ
qDwGAmu4hZbREzMWnmKxzGVCNEci610EUyGXSOeRzpg3emOTYHgsJLeWVihklSkABoGQ6eO
oqoy44AXF5NPBBLOI4XUytASoaJijKjazyqzVrwqBhkVpcTosMMTRW5TuXM5/XhCtnIy+pR
XRyz5YAzuW5RbpY26WqyveXAEKZmNyxKsyyhaCjKNXHLBmHbbabbltLq2jTo0PFGagBeSsM
8Zvd5xBeiaSEoVgX9YERyR5dvUtaqWpTyy4jhgddbk8SLHDuEroo1Kq5alYq7JIDmH1Z6iS
MBqvctnqsjfQyPBcWuayRV1svBU6cz1GuBm5z2l1CJJ7hHmeMRCOhjkVhlJqU5119S8PLFO
x3ndILtw0ctzfugW5gkViVWH0suluJFa5DxwatVst026+kEQtxcoGnuxnqdVrrVSdQCcq0z
wAvats3i5sO/DLEgSQmKGUHU3ZJAUsMlzy/oxPBZpLZiYDt9xBGIcgMxWQohapyHz48sD0u
ruK3hWC7aKK9OqWNNBIDusZZSTVWcGpzzNaY0UFvLa2axsgSGJQkaNpbUyHUD1niTkOoinh
gK+2tBfL9PusSyvYIssU8tMo3GWuuRKgceB48cBvcjbgbtH3Jx9C4JtJLcaoaAErRSfUcuJ
4cMEZbcRWm7hA0fatU6jTUzSa5Dq8Qa4Ebdu023QCyvbf6jbbgahDLlRSSuqMtUaSVPH7cA
GLsSGclGWhWnUKjM/ZgvM9gm19q3u5IhJEwntnU6pp82FCF0Fa0rnllzOJm2z27cKzW25/T
I/8AuLlalP6oJKnL54e3te5WET2ckO6W4OsQKT1GnLq+0VzwEftHq3yKTSy1iemo1JVQFBB
oMCt4tJ47q4umX9Ca5nSN8s2RurLyrg37XaW49wrNK+uTtya+ntlNIVNGgCi6fDAbcrqee9
mtaGSOO5maKJRXqkejUoKnhgCmwyO/treIIzpeICUEGmRAr/q4pX0O3fRWKQ6UdlE19KD3J
UNdGnQKADnTFz2xbSR3G47dMrJJPaNWN1IK0/eB8mxQtLK43KOKxs7etykhlmnoAuiRUKa2
PIaT+zAVHtJ2iivJumGRtKliFZ9J6itczlxb78aBoJ5LiHedyIsLVNPYJoZ5VTNFC+pnI4s
fwxDc3W3bZcGWZhu+6DJ5W/8AbxUXIIo9RH3eWA91e31/dLPdMzty1cFU8lHACnLAbvdXt9
wt4bDWYW3GMSW0pyR3WjCKSmfA4x25r9PZw2FzH9NdWkrao1GUqSDUJNXpYrSleYwQv2+o9
q7bMpo1rO0OoGhX1BSCOHAYllR/cWz/AFpH/NNuBElCP1o/Vq+PH51HPADjdWdnJBc2AkiH
YCXABo3cZWV6M3ENUZ/ZnixscqzbbutuFIAjS4jjJNKQtqpX4UxS+gujZrexOJLNEUuAyax
TJxorqop+7BT23AU3OBTJrivrSTKlANVdUfPJSvjgC/1ixQxlgdTUZgG0dtCA79QU82yVjQ
8TgV9Pc3O4SvYxu8VQHdUIIbQKoS2kKchw/oxJtEE30axwvIh7hWRhQCqj062YV1ZkYJbBu
tkltJb3EqwTwyO7mV8pFc1SQO5q3TQfLARbbuUURmiui6MJCBEQXIaJeturJKNnXz8MH0lS
TXDI69xkBaIEalVxTPx554yG97jbz7k0tgolXQqNKjECWRSHDChAJQUFfPKuC9luu3wqQQB
HETTStWGvTJU16qhmYGtPIYCexivNutxaSwGdYAFtp4+qtKqpZa1U0NDQYtpf2F6ptJJEaV
1KPbSBo2Na5aJADizBcQ3MazwOHVgCCDnnnQjxwrm3guIik8SzKa0RgDwzyPLAUjG8YOtkg
BjSOjuG6KaNDsRqqNRK5588eddmS0ubiwmOhyxhbUekMhyLLwIPKvDjjfS211E3aAEiLQxM
wYSOT6FDoXZjGMtRHDGd3zaprstdr/7tAEuYXZatyR4nQAMMqVbnkc8AEeeCIXEcMSqSEjj
YsZWTT/eMkqkDq+HDhjrW5WxdSiPIO2+sAsy11HQhj1Iek6m1UIxCrL3u5MGZ9QLJkasvq1
Bhi/He2rEqJZIVfN9Ach5HB7k4RWQAqOgLwOAitJLp4ECTFVJEblmOgCPrhV1EbCmutB+bh
i3tqvuG/wAb9TwxsLiUZMQE/UeuhVr1t4eWKEBme4jg24z91mZljU5a6kKVVTl08zjR7Xtw
tZf4ZJGJr1+uWrkJ+mK9vUlTpXV828KYA9d3XctJI4asrB1NQY2UihCjIdJU5Hn8MZS2A/7
i2RVJJjt7cN5dDNjRC+huLaRTGY/pwUk1J22iJQt21FMx0gg88sZ2yZT7n2mn/oWw+fZOA9
Arl546anL5fZjgGdMOApQ8/wCbAdr00wsc8/nXCwEuFhYWAWMn78/urAg59x+HwGNZjJ+/P
7uw/wCK/wCC4C/O4SPcj2UmZrpUXvLqiQtFCNclA3SPhia2Swv0ZJ7XTOSBNQVGorXWskZI
0kDLPHBexWI3WeVgumfoHN3MEWlV8ycRbLDZW/cWyesK26NcojM9Zn1amIBNGoudBgKl3t2
xM5SREbUz9YOYFaszEnOmoE8fkcXLB9r7XbtZETRTVp1MCAtB6z5fyriO0kjtbyWa7OgRwp
AkulyK1LsrMwJqMs8sWrt9puIBIIo72rAIkQR31NzGYoRx44AffbRt9+Yz3SrmSsVyBkNTs
TGuYzypwwOT2xbQXEXcmldVOWpVAjUOSAQCW8fLxwSSC1F/KlvHJ3FiQrBLq6mDE6Q0taCg
5GmG3ELS35gnlEEE5HbdIytXXVqTWwGliDxNQeWAz19tF7bzNeWrepNbGqmZdR0vp0HOoOX
OhpiTZ90j2qN4poex39Eay6O1JocvqlFa1C0FPvwWvpfa1lCqmIXZUyaVQmUlqaZAzk0GR8
csV1eWa1jn3K3aM2ysYZJEWWqMpZGNadYqAST4GgJwA9TIJbfWrOI9Jj1AamQtI2qjNQ8mP
AV8saxzEsEgeqqYwanTIToOekVK9NRXLnjMCyvzHFu80WiwADesmaOMKyibTl46jnXB2WVT
YxtMqtMsgVmDsWen93p06WJdH4GnngBqSato3iVjmY44yc6awtTm3HN6YDXkliNrs0EUiXi
L+rI7Eq0batCoNRybiBlTngxICntrdAf/AFkVgTWgpCCKjARILVYf05JJr6eVl+niU/pqgY
LWlCxJA+HGmAHyVVQ/ebQ5Vu2PUKj7OAwRtC9nb/xGzuxBdiXQLbIaoyAakVoRnQ1+WLabP
uK2fa3GSLbrDXrkabSHdgBTpXqalMhUfDFva4/b7XkVpYwvukpzkmmyhjReLBOHkBT54A3t
ltbXVxDv8KiN7q30yoBxckdRPlpp54zsXte+ima8ubuHbnLO2vXWQamYVFCAKg+OC957nt7
PcYbaIKbOE9u7cDJDwGimXR+bGa3S3S1v2inkJR3L/V6dbsktWjkFTRhQ04jPAaHZbXZINy
DQ7i97uLIyMXaoYUz5Z0HnivJ7g2K3glsbaxcQFirotIVJBzqwbVyxR2lox7hsu1ULkTH61
RmjcEK9STXjnwOWILmPTu93AqqUlknhkd/yLqL6lY00V1UrngH/AMY2hG/T2W3Va5l3L0Hy
XE0G5y3lwttabPZtKxBVRHqFPFmNAB54oWkN9u141tbO5SQiRywCooBoruq8gAKL8hgrc7p
aW7R7Dtcohjdgl5uBHUzE6JGrl8zXyGA0Qjsm2wx3CWpVKmZFoLdZRn8s+fHAOLd4dmmZ5N
oS2eQU1wuCki1/K1NJzxBaKF9mbgqkaFlcK1BQgOij7hgRYbtcWLtFCoks5ady2mo0Zy6yQ
OGdTkPtwBIXHs27JWS3ltHYGripCnj+Uv8AhgjsuyWEO4295t+4Lcwxav0jTWNakZaTlmc8
sCbra7e5iN5tlGUrrmtiaywgjqZcupMuP8hB7TVk3yGRhlGJHLHhpCHh9uAOSbXu9pdSyWu
mezkkZljhKkoGYyAFJOnI/HEAmt5brTfW5EidBE1dQ1dEdO5Q0BOdDX5YEWElmLeWT6qSx3
J5S8MmpkiKEhqEqGz48Ri7b+6NwSER3qx7gpcp23A1ENmDqApny6c/HAX5LG0KEF1uiU7pC
9DaRVHCqDyA/d88K42FKxfQswiCAsx6aK+orq1DP/NzPhh8Njs+42bXlnIbABjHLFMf0RL6
SroxHH+q2Hwzb5tyvLe1uIkAKSw/rRGNarpZR11z4/bgB8U25WEqoUaWJQ7ssYITqQ10vnT
oFRT7MEh7hgk7aK4iChQY5AwNF9Sr2z1FqCmVeVM8RR7tY3cMquQVJ1CSbKp1V6tJkPDKtK
0+6I2siNBuEUKy6bgOsUR1k6Wr0VJPUrVof24Agu5XlrAZLq0e0ilNTMQrjW7CrSRh6pqrT
+nF6SOG4MTLGElDMsBB/KV1lZNPpB58cUt032wuNpuFtGaeSaJ4lARgAXGk62YBRprnnibb
VgltIVjmbpYOqqBGNcahe2xWuepat4/DAUb7ZbaZO88KyMsYEsxUghicso2Vq6fI14+WAFj
t1nPuNxGdUlvGKxRBiSFGknTw1adTEDnTG4DSSqQgDyZUkJNNBOY1cQVPz8sALfb7qLe7y7
dSqu5+mbuBu44dRpYKwOdDqr/RgI5JF2mNn2yIRoq6moQJX0kI2vqyU1OkeIyxPtskjxrLt
b2yXEUatLDTVWNlBbv3ASuonl864MXBg0M1wf8ADKOlgrqIwUC66hak1anH8MDLr25t7yho
pHhIqZo4gQkka01ZAcCWrT44CO/haO8glu51lvLhJR21KqFhEbaeWedatzrkMB9uH/8AJ9r
qeEFuR/8AQrg5abRabfBI0b92WTVV2dWovbahz5FalQM/HxwB2s19ybU3jBBw5foEYD0Rcj
X7PnhVy8gMcqaAeWOqBkPlgHU5/wAvDCwq+XL9uFgJMLCwsAsZT32aQWJ8Jj+GNXjKe/Afp
7Ej/wBY/wCrgJbm8db3cLM2b3kEkymXQG6QY4hUMoPUPL7sRLeWcF2L24F2JoarGJXp3Ixw
LAqhI6ierwwQgvls9x3JHhmaMzI5kjjLotYY9VSufLDv+59kdlRpSpaunuRsARXRqzHDPjg
KEr291evcR36x6wzBGDNTSBojdDVMmQtlQnEcUU0cVbu2ivT+iiaXRWRANUkpZNJ0jKnOnH
Bj6fYb7XoS3nMgGrSVJIBy9OeRxWk9r2HS8DzQTJQo6yE0YcCdVa4ANNuW2xzylTd27hXCq
Tqd5IzTPulunSFoPPErWt1uEklosQkWKJIrqadjoMxGtgmnPXVs/DDp/b+7xszQzR3RbPW9
YpWPpzIqtfPyxzb93faVmtd3jmjDO00cxjqpVqa2YoT+c8fPAVRdtsuqzNusF1+mP0yru0J
BoyyFcuodVamvAYqyRX+4Sz9zUgKs7q9VWrn9RQ5GodPjStKYsbhukW5bnFfW6f4S2RozIw
oZFPUxoeA4gVxdg3q2soCiAQ6mLQlAhqFNKOmr90BjShJ4Z4BCw3h9vO2X1zHBaBVj7umsk
iVP6YfVyC/u1IyxLeX8ESRWdsXaGRigCUYyD0OqpprkwqNOHgbhf67iSQ2W3sAxMoo+lTWq
K/pHPU2fkcsA733PZ2ckkeyRhpW6Xv5ut2Ay6NXLw5eWALNBBb7BLHvMhtDeS9xlFGl6dNF
Azqx0fLAiH3BZ2xNps0S2ELGkl9Kpml0gUDaRX8flgXBPDuEtxLut0/e0EwyMGYCQkZMEU0
WnIYbBabdLLKXvVt0RtMRETyCRTXPKhGQ54B1/c2t0wSATXV07dd5M2b6sgqRcEzI540DwD
25tIsoGA3a/BMjj/dqOND4LwB8c8D/ae3Qy30l9Ma2liusseBfMqfkBqxQ3K/m3K8a7dmCS
kBdA1GOMHoSlRnz8zgIA7mVYipSMGgQEtn6uVfDBO0ngv7a3srl1hlRmSyuWo0YDf/p5VPF
TyPLFKJHeNo9ChWK01KGlQJ4NlprXq/kccSFQVV0HaYOGdjk/DTSgBqvz8sBd2qFod9gWUM
syXCho3zZc6aanl4YW/F03i+jQMDLIFIQkFxIqHT/nH4/DBGzJ3JIbiQatz214SJF4z2xel
HAzqv8ALji1PDbx+49y3O7Fbfbo45QDwMhSij45ZeeAqySR7NbxbMJlt7y6Hcv7sL/cRsKa
RTiaZD7cZq+m705VEdYUUR24ailY1ro16QNRpzxLdi9vr36q5NLi8IaHMAHWdKUPJeWLkEN
za7zY212i1W5VKqBRgXVidQA1eXH5YAvtK249m3IumYQB3DtFRm9Senkc8B3XYZ1SGS8vF7
QpEJYldQDnRQjVwVhK/wDZm4KclE0oy5DurgBeHcY5o7m7DpNIivby5dxkA0oy0PgMATstv
jjmjn2ndoXuYc1hk1RFzX00evEZHBS922PbLe83jT2Glt2UWdQVjmnoraHU0pnwxlJkvJ4l
urgFllBMcpIOsx0VuJ4LWmCt1LND7ShjlctJfzF1Ukn9KLhQNWgyHDADooIJ7SZ5CsctukY
jjyDSySPmSDQ0Cnl5Y7a2k81xGIUX/Fv9OnczAI0Vqo8AccMct/O08tzDHPpDsXftipHBQV
yIXLFvZ9tffFkt0m7ItwJAxBahchTQVFMlzwFy1/T9oXoyJ+pCnwy0Z/dinbbjc7fcou2SG
GPTEsodhJEXYdbGhICmvxGLkIf/ALSEKAa7i/7a+BrkOPmMCMl1Rkhv0yyaG6V6h0tnlRVO
ROA0gnsb25ktrgrtu5nTSaBhJbTMOtGZfSeOWr7cSQNJaXkUV4CJLRy6qCSWVulWVmrr1VP
hT0nljJQ61R0YxATDqyDSCg1VGmhXL5HnjWWc/wDFtuls7qJv4hty6oQ4pI6aeHzGR+R44C
3JA5ilZWESKKBvy6CNbquktx9JHHLLFHbpys/0ujW0snSdVM49NWUngWj08/HmcXEuLj6Ih
VSSLQHUUYBgpB7unTmtDmeOrywAv94igmtiI1mUKr01V6auKUOrSTG+fywGskmSNo7h5GVj
MFC6tSs8rEBFXVQNQ1OeQxdjgiBR6AGMaVdDQH97xyrjHWUkPuC8aZ+5A8MZRyAkgVC4Cv1
0C0FdRA88EIN52mwuLbbtvljjsg8kl1PUstM9KhivEmlacOAwGmeIHXpJRpANTqaNlwwyfu
BKo7guygUUPpHDgeR5nFNN7sJXkkE4jt4A2syLo7hUKxZCxrRa55Z1GEu+7ZICIJlnkDAdp
TRsxrJ6uSrmTypgHXOpoZSAsiESOhk0FVCclII416fDnjHbYAPcm0Uyrbwf/abB+zu7/cWm
ZjGIo0LuhQGglXUkKnjlHR3PjQZYAbVl7h2ZuIa3h/1HXAegjxNRT7v5DHaVoDlTnjopTPC
HOvLhgHV5/dhYb5+dPlwwsBNhYWFgFjKe/f8A2tmaf74/6uNXjK+/QforRvCY/wCqcAY2xq
3+6LxAnQ1r4wRZYDbhu/Y3C6VpZmVXCKsblQgCrUaWhZfVXOuLibnb7fd7gZmHcnuYxDETQ
sDDFqbIHpAzJpgVdbVDuX1e4w7pEtsZHDO4ICk0Oli2ngMByCOLfJ3juLrtCKhhLdsyNrZj
QuVWtAM9PzxfOx7rbITZ33SB0RdUYrp0jUysw45nLPxxLa7HYXVmrxmQIytoVgezqZdBkSF
+TUqMVrj23e2tbmxvpUcaibeIFEZmatEXUQv34Csd+3nbpxbX6xu0adyUuRmnJg8dOP8AZ+
7EEm+W1zuEFzfRvaxExKI5FZjoTVLq4UKtIV+zHGjI3e3m3P8AVTvdu5LsCgrq+n16VVaCl
R9/hg9v/wBMdnufqHCJImmNj1Vk4oFA4nUBwwFV9t9vbuS9u6pcKc2t27bqR+9Hw5c1xa2z
ZLHbatEpkloB3ZaM4A4KuVFHwxmoNvmb6aOAqXlCiNiQzKQmt3DRhWULzoeOXHBqx3tWvxt
kTtdR2kTtd3r0qxjH5aUFK5V/y4CW/wB9NveNaLatMUKozZ0LOuqlFRsqf5MUxvdsbeWeXa
kCQmhPTmW4BdUQzNOeKVvvuybpcKd5slhlYdNwa6GUGi6qZ5eOY+GJr279tWcptrvbpo+aE
VMbr++mmWhB44CzHu23SS6E2sVeIzdKxnoWuriAfynLDX3vZzbm6O21gBCE9uI9TjUFy8sV
I949qB9Qiuo2PSGDS1z5ZS1wZt9s2i5tluBFLHE5JpM8sfA8WVnywCG42cO3wTQ2h7d4GZb
dVRTpVS7lh6aBRgZDuPt14JLlNsC20ZVZXCRGhb05aq54ubtdbBYm1tbtpYmhjJthAZNQjb
ppqQ1odPPFCO89pmFo1nuUiY1aM93SfMqQQcBP9V7YLIGsVVpgrRDSnUG9J6X54fKPb8VyL
R9sCzlS4iKICVGZahk8BisZfZ8gERupCgoVQGQAUPgEx2e49rXLAyblK7L6GdizL4ULRVp9
2AsW25+27O4JtoWilfTEXSNtJr1BQQStM65YvbpPtksjbdfxNKCqysig0opIBqpBypgOp9q
dxFbcJHoVIhzjUkU0FhHEvhi9vdtsUl8Hv7r6W50Cg1BQ0dW/eBHiMBBDZe05kdorRnWNtM
hCy5Ecjnjn0ftVlDm1YLRWDaZvS5opqD+YnCK7CZxdLvIScZ1BipXKnSEA/KMQCw2DUpXeF
NHZljJj7epqH05DLiPDAFUt9ji2SVVy2qQM8hJY01NQ/wBYUYfLAs7b7SGklp1JOhCTNWoF
dIqvGmCibdt38EksUuR9NJUPdFlPVq1ElvTxGKC7Tt6M2ndoiGy0ntsudNWTPz54DkWy+1p
3jgieVXlVuypkkTWB6tGtaGnPEu47fsVzPDDcXEsZsVEKJHq0pQBqVCN1UpXEu3bLGJoboX
q3C2xqqRAadQUp1HW/AeFMWL3ZpJmnKTKkdwS3VqV42ZVR9DIwyYKOIwAb+C7EsmtdwmRix
oW9VSKE1MYOYw2LZ9ttlf6PeZINQ/U0LSqjPq00wVk2WeeMB5kYqqRpIryAqsZLZMGJq3M1
xKm0ToD22WMd0TgJI4GpRpC+nNfI1wEE+xWybRa231pgjsnM4u+kVdqkMa5c8sDTsdrdS/U
Sb4k02VJGK6umtMxIPHBubZ5X2+1tYptL2zMdXDVqUrVfVQrq6cjTEMOzXVt2jGCdEbRkd6
ikkmjHVGx6a5Z4AMfbkZBt03i3MLEEpUCpGdf7zBHb9quU3S3v33OK4aNe2yrSrR6dKoKNh
38E3NQqrKSFrRXdGrU8CWhx0bPe/VRydiMRDtg1aM0MZX9RSIlavT44Bhh3TbppYhC1xtrS
PJE0P94Fc6iniKUFDT5jGb3O2eeaJ2LxxK3aVJVbUiFq8WArSuPQbq+srPSbuZIQ2ah2oT8
BxOM7vW7bffS2MVtLqeO5WViysg0VC6quBgB1iLLaoGVLopdTyIrSU6hGK6gqMKHjSh/Ngm
J9kuDZAxsEs9bLbLpkV5OnN2rVzX7eeWC09/tH1DLNGXmhGrX2Geg9WoPoIplWoxxL/YVcZ
xI5pQdog9ddJHRwYVzwAG5tPbywdqS5kR7wEx3TETMVqJWyA6S5alMcTbLE2kcsl1LFJMsk
UixFDpUtU6+FToUKVH7MHlvPbzmg7B0Alh26aVGXNMcTcfb4DrGYgq8R2TT7kzGAEiKxsUm
MLSPJKrAzSSgu4kqMvyoelc6cMCtuqN/2Qjnbw5/5sleONXNe7BGJIC8COoI0lKUZgQOK0z
xk7IMN92Kh0k28GfycfhgPQQa51yJw5W41HKuOLTTwyrjq5GvjkPLAO5U+Xz44WO6eWFgJM
LCwsAsZf37/ANPtv+Px5ehsajGX9+sBt1sOfeqPkjYC0u2xbjNuEcjvEVmUBoyAaNBDkag1
GBW82F6r3NukAnjzljYAyy6GC6iE4a3kyLHMitKAY0G2AG83HwaSKo5f3EWA+4ltr3G0hjK
RwapJEizjt4wFPbeVhVnbImnyHjgGx33uaMSWywzTFXVVmMaLpXSDm3Bs2FaDIVwet4biOO
txctcyEAMSqooI5qqj9uM+nuxrdI0f/Ed6lLhyEQORrkXpFKJVRl51JOLGyb/ebpem3ltlS
3SOrSxkuA9cgxr01HI54Cjvvaj3BoQRolKrLDlmGRpCyihpVgM+GBu0WsMsjGWrw26CTtg1
VGdUYOuo0FWyrljQ+4LS3CyTSqrO4Yw0VtQCaWkZ216aAA5U+WAkUxSGSR0JWKrSDOjqEUL
XQVJ0sBlX48sA6W4e02afcySl5fMba3biyRJk7fPSfuxR2ImDa95uMge0lurV6aykg0+WCO
97Ruc8W3Czt2mggtQtY9NBIxBaqtxFMULi2lsPbvZuYzbPdXTMUcUbRFH05eFcBRlvh2Lay
lIa1iZXOhVLUrqkaOTiNWr/ACYu2N88sIs7pRdbVNcGFEY/r25Y1RkamWXhlikLqKS5S+IE
bxujCKgIAQAipPHNaYtbXJLcbtZxlVWCe8NyAKGj/mz/AHcssAUvbOH2pZpPbp9VfzuyRXE
oqsQ49KcK8vP7sZvctwvr4iS5naYEUEZyVTxICDL7sFBvkS7rfC8U3G33crpNCTqAUHSrp+
6w/DFXetuO2zrJbOJrK5Akt7kZ1X92vCowBL3C5lvLR0cRLJYVNW06lozaagHM8MAFnuoo2
i7xNtJQOgOogRtrXpJy6jXGhvbWe8sdmura2N4vY7cyCoFIjVdTArQfMYoz2lsUB3C+t7VI
2ZktbQd51aShIGnp5DiTgBgkuGtjGGBXUHKDjUCgIbjlq4VxLCYHj7d9caEiSRoFjAZzLkA
reAPnggn8LEE9zaWRuY4KNJNez6AT+ULDGQTlyrjgvt2btKpi223mU9t4olWMAE8WUM1cvG
uAp2m3XlyyrBBNKxdG1BSIgK5kk+WNH7m2ncL7cleARC3ESJrkkSMZMWbjn88C4oo2uNskN
8btrqSNpE1NrjFVJBqT+bL/AC4l9yyI2+XOUR0LFETIuvSWXMqOVOeArrsl+ikfU2WkhhTv
RlqSceor/LliSXYd2mk7yxwyLRQBBJEFOkafSKCrDnSuB1tawyLHQq8zSU01ISOMdJeqjOr
eFfvw6OO3t72KW4haS2Uh2gU5ulWDZ1zo3A1FRgNAm3X0Ps+e0e2cT90sYRm+jWpqtK+GM8
W77SQxxQrSjL3EjSQKnpXV01PI+OD1vK8fsySWF3RjcEKVYq4BkA0hgcssDId+vFjSO7EO4
QsG1xzrrddPLuUBr9uAH2M3ZuEkYvDmoMkZKsqnPUoUipA5ZjlTGi233E18h27fEWa1nJRb
mgXqrkJAvp8jlikLbbb+Bhtd0bKaY0bbrhg0bmoNIpDlXLLnim9ncrdtbLazh2K6rc9TlBz
fSADnwNMBc3Xa12i97GhZoJlLWzu7IV08UbSQCfxy8cCVedkNGdWVs6MQaMOXl92NdZbbfb
jsjbffgQXdswezMhrIqjhqWpanFa4DSbftMMTyy31xMtSrtBERHrOZXuSH8cBP7fv0aaXaJ
HkFnfCkTEkPFNTOjVrSq5fLFC5fcrO4a2kuZTKj9tgsrqNRPT6mGRFKHEjHYI3jCi/1EB4x
qjB6jkyD5ZEYv7+1ruUNvutqC0cpa3nVhQ6k6lDaeB40PwwFRzv9uBrllidnEQRrj9QswDd
K1zHnifYrrd5N3t7Z7mbsgmW4V31L24x1A8eeWBEgja2Qrre4q5uXatFj6QjBsuIyOWNBY2
xstrbUv+O3eiQx51jt/E8CAfxIwDrGGHcbqa9nUyS3BcapC2mNSaRhAM66cqcvVwwJ9w3kh
uLbtnQFjDdNdOrUxqmsBqeRwd3Fm29Au2szyhGe4ZHRJFZtOgyawBoAbgKHmcD9wtYrmaNk
rcCSOoLaS4disaocyBQyZZ+dcBJ7Tkud0upY7x+7HEgbUcn4gUDCngMXYbeQRTJc2QidZEF
YqMzoWKP2w7tU6AGqKfCuHQfTSbgLaJxbQ2ZkBtqhZJjRgXjEWnhTKvOtOGKkl1e3kktptd
tGltXQLp1VtaGod+7ISS39nATXFpd/TLohTtyO/wBUJAGnWIPoUpEhIr2ia0/HDjBbo0phW
S4hk7SF5w1sO5JJSnc0A6acRQjPF219tw9qNJp+9DGhWJoh23dS/crK9W1fKmDrKrijgMtM
wwqPmMBkH2eCeVbRo4o5lieaOWKdpa6GUNqGleRywL29Qd72MHh9PEfn+ocb2WGJYZtCiPo
apUBT6fLGFslC75sOQFbaE0+IkzwG/rRfhnTHQasKeOWFTIY6KGn3fHAPqK/P78LC58cv2Y
WAkwsLCwCxlPf5/wAFa+Pdan+gcavGY9+qDtcL0zWYAH4o+AJ7VU3N/Q+poSD4VgjxHdbSX
SFZgb1u8Li4eTSNRiRtCBeAFTSnxriO1hvJbq9FrcLBQQUOgPVuyta6uVOGLLbR+pqkvJ3t
tJMkLORrc06mddJppFNPDngKVsbm/t44JbP6WTI3EkiohCs1XjhRSWo1NOo08eOL5uIowYr
aIajUlRSMCpIqajma0yzpgFdrt+2uO1K77oJY5beZjqMkTtoWHuH1oEyIr54NTC3WKUAFYg
1QBQUYEltHBtWr+jAArqO93dhaxyRsWjyuDRljVSULUArqetKZZg1xQ3qC/wBqtgJXW5imd
hHIvRpL9TI6EMeo+DZ88WJN0NhcmaBhNdMAlxHJRUnZm9UZ9S5kaciDn8cRy7jcb7udhayQ
iG0+o1qgOpmMQqWLECo8KDAVPdG53kO4RW1rM8Qs4UjYxuV6mGo6qeWJr6W9kttkUSdy4jg
lu3eTqOlQGNdXHIHjgFus0l5f3Fw3GWVyAB56V/Zg17hEI3WK0fvUhtUiSKCmp2YGiZ/l8e
OAB21wguYJFUAW5VzqyL6GVuXM0wS2UXKbxNM8ZEltFcTLEw6lJWoXT/n4kG3R2VvH/Gpls
xUuIIUDXsmoD1Hgq+FcXtjuo4b64jjs1tB9K9ys0hMly4NGR3kJpnx4YAKuxXMcKz7hJHYp
JmFl6pXPHpiTq+2mCuz7lsywJtEiSzxSyFkmulXtCUghWWOtQtfP44zsonfRPPrbvHKVg1W
p0tSQ8cSy3UksX0klHjiP6ZJ0so06QopkOFTQccBpLmS9uNo3Tbrxws9hIjntroVoK16FX8
oFSMADFOsq2hVYmn7emBlVVdG6o2Zgemtf3q41Pt2e13i1ZZ6i/hga1lNc5IH9Lv4n8Pnii
mzyRWwuPcNytpbRotusSUEsqxk6QxXVXxoPLAZ+4iEl3JrVI31SBYbddVGTpVFUHgSKcT44
KQe3N5uYBFDHJDDKQ0nfZUWo9JEY1PlU4mXf7GylSHZraK1iLZ3dwrPIw9OrSvV9+B8m67h
uLtEZri4uGPQkZ0xnxpEgqR4ffgDO2e2bm1v7d5ryBxE4doVYlmKnVkCB8cBt2Iud23G71K
kSOwBZwpLKAo0g5tXTywc2bYf4XPHu26yR2nbUhY9VTVl01JzzzOQrhQptiSV2rbGvZnOVx
d5KDQuDpcFqNy6RgM9b299cxLFbxyXMTMp1CN+iQqdRRgQPLji9F7Y3dwA1iF1gjrkCaWPB
qajWg5HB/wCt3cyCKWaO3GlSI4IqshPEUc06ARXh5DDWstwnZy11dOClY6PpUGhBZ1RQRmO
kU+eAYdh3D/tdtsAT6p5e7TV0+utNVPDAC69vb3CoJstQyA7ZV+r96iYMfR3Oh+3cSl0arE
TuVXqC9Sh2IFDxPx8sSWlzue3yGUO11CK923ckvkaLpJZqOwzpwwAX+GWVmyRbnMZ7iq6du
tQC+s5aXkyA+Azxdf3QZa2Vwn0dvIgjW5t2Yyw0OVS1NQFOqmK+57M6wfxPbHNztsjmV4/9
7C/PXz6T8x9+Bv61pGWQrJDdxlDQrIMyGKEkdLBs/H8cARs1udj3yCeeQSRT0CzKxZJYnou
pWJ/KSMjju9wXS7ld2cQaW3VjcGHW2gLIVaojGRoxPDEdi9pLCNrvHYWkhBguGXSba5Irka
sChPHx44K+5rM/W7f3mVxOggdidCGRMlfVRtNNdfPAZoJJcRRzKHSCNwhmYEhAeC6vTlnpw
Y2Zv4iL7b5AEG4J3rYqDo70RrUZ86ZgYHx20s7C1jRri4djVFA0aCvqXM8W55DLPPGgsNlg
2Ps3e4PJNdxnVa2sVW0k5NQDjmczkPGuAG2O3xzRndN1/Rs7aqyChV5nH+70888j4/acG2j
mWu53XW10vYtYKLGYS4YKe45oo08/E/DHbqVSi3t/PHDdsP8AARlTJHCa6WfSKh619Xhyw6
/l3BVjtHjhubQqv1lxKQE0qRqbQSAtKjkT5YChaSNLZJDLaLEh1QQw27EyST5L3PyqCO0SS
W4Yde2VzZTQ3dxbK1urRK5V9WnQNK6+FF1EZ50phDcUhuIZLG2M0VrI2oKFVijIVOhcqUXM
VpXjTicXr/dY90tzt1lFI0t0uh3kQosanNqcdTUBpTKvPAUdz2O3ub36pojHUqrpCQikLWr
sM2rpHLyOCNtBeOFFuDCkGlW0rRegal7aSUoADpHjzOLthZRlFmkQa8mVq1ocq0P5uGTHPB
ABQnSMhlTwpgBjpuNsoEAWQrVqCiq3BdNPHnXhkfHElvuKyOIZKiSidekgHUdK8Kjqz4EjF
9gD8aYr3VjDOCVPbcgjUvPlRsBBcXU3UjKUjZWrmNQNGUVz4HyGMbZVO+bFxytoKfZJjTNC
TaddIxFqOsMg0yBjGVTQyhajwyqcZi2H/O9i5foW5p4eumA9ADZH5AfDD18D8ftxwgfsw5d
Jz5/zYB1efKlcLHM68MuFPLCwEuFhYWAWMz78FdphPhOP9R8abGa99/8ASIz4Tj/UfAEdq1
fVXgIy/QIPj+imJN5juJrNoba4W2mZlIdjp6VYF6fLGa3Xc7m2uLiBBptpRbySSZioWIEwh
x6WYDI4rGx3LeJPq9LvG2qNPqFeqhaLq6K101AJpn1YCTbNoRL64ne7WWCyfSjkaItXiGNU
DJkac/wM/XXM7TybZHA8UL9t7yeUlenqY9IPSNVBnigbG3t5bba0gN4kMb/UQR0Dq0yqO++
rpJ/dBoQM8WfdcVvZ7EYog0ahkBWIaVcD1CXSKUIHPngAd/ei6KXKRBO6O6Gz6HFfSaafWy
+dOOJ9mikS/uphFnY2rdhQp1kuKDlXPSaY5fbFNFs67i90rCONGeLQNHbJDUQ/vfHjjlnfX
Fls+5bnGQLiSaOJGbj0gDVlxOeAo7b7duGngfdZRZJKy9uKQgTSkGoVE5V8/swR3vcphuF1
FZLHbdrStzeVpLI2iojRqFhwp0/hgJs0r3m/2kl07SyPKCzMTU088WN2kZ91v0ULpacsWYA
msQZAoJ4ccAPkmEqJ0n6k1MkrMXaUsclzqAo+fxwW2Cs253MQlafVZyQpI4I1UVRpUGuS8B
5YoSTwTbfDbR2+m4Qlp5gP7wigj41NNPEczQ4vbFLFFvNjPCsqwSA28jSENqlI69OnJQCy4
AfcTI+z2Nuh1TW7TagQQAJGVl45HniG0t7q5lW3gj780laItNQplU19IHng3b+37w3V5CqL
FFExQ3U4pHGtfUinJ2KkeQ+NMcm3S32q1NlsAZ5Xyl3Bl65SDpPa8hwrwH34C5Yvt3t6SNZ
WN3uspWK6MeaW6sQCK8Bn8z5Yqe6ra6t92Ois6Xy1hDAyMGB644ifTX+rihtFlum4zSx2JZ
IXBS4lZiYjq4lz+Zs6jG13O5+g203YVLu7tEVNTU6WeiljzWvE4DN2ewyizDbzKu3Weo1iG
kSzEnV1tmcuQ+7F5Lx1j7WwWYt7Naq94y/qEDM0Bz4fmbFKH6i+fvTq+4XgJNIwpSNRqVkz
IVBlkOdeB5RvvkT2S2kEA0oVV5JSUMiK4d4lQavU2RwF+NLfTHcXUyoFH6txJIJHcr+ROqQ
Z1r0+AGVMVhf2gliRY7iawQ1uZWYh5FUM0fT+6tdRAP3Yjljbcd0eewskKkBCqZRoVHUzuA
igmuVMRXV/ZxMIZLgSBakpZjWqk5ka5aIB/ZBwEsm7bjHPKtrKtpasSYe8oeZVz/M9Tyy40
4Yrz7vumllfdJNVSoWPSCTTVX8vwxWW/gMkcO37ZHIz9MZuNVxIxp+7VV5+GC0iT7ZGku73
yWxIqllZRxiZq50LBKD44Cod4leC2jtRDZ3VoOqVCNc5YBSpBH5ieqpOeLybyrwUv7Yxuxr
Hd2q1iZkVqa4+IFGr58cMk95WmhEXb1liA0uJmDOV8fQRU4k3SztlsIdysYxFZXZjeWPh23
IOhl5AGtCOHDAR9ySGaO828vbGYFkjcFYJgAGCqCqh6ioHPgcKVNnvpTJKn8Jv4yR3gAbcu
uefAc+YGKjXN+Jo1kEs9nZB1tyYjoQgaKsVFGoPP+mSBbi6uBaRqC8jKuolWVJkrI5bSPTX
Ph5VywEUnt/dmY9hY7uC4OruQMvaPOtPyfL4YP3m2Wsm2bfY7rdhZLcAsFNXk6aUFatT5Yl
DjbkG0bWqiVADc3LoWVGceplX1O3hwAxWjQxT9nS8t1cIzSTalLto4s51aNPkaVqPDAOjmZ
U+n2i1FlGwq1y4AcqDQ5Ucj+0/2Yjhnjgk+ojiuLqFogjXxjLpWrFpettbLXwypht3uEVxa
NHEpjaWMpCEHXo6o+Wo6STp/rHgOJF613O7hs44P4fKZ4YtGoFTBVBpqXDVAy4Ur4VwFGXe
HuMrSLvSRsauR3FrwVl4NQr4lePHDobWa4mSe9LTKWoUArGGpkWkB6RVadI8PViMWzWdsIR
IH7YVR+WHWBrbVQ/Zll8RgvbNpIZy0b6aEvURlgdPABVYiudTX8cA0WsS6YUj7ZKACEN2wA
+pMnC6tXHPI+JOL0NnHEuig0gaQKaTTwyOeWJLcRspkSp1ZFmrqYqdNTqAPLE/EGnE0IwDF
yFB8Ps4YcK5Dxx3KoA5jHeJoPlgGUqSK0HnhISVq3On44eaVy8McXmPCmABXxMM2gxUXqoV
cB9DEtVQukjUcudT4HGYtxTfNj407NtXKn72NXeot11SEpoJMbiklYvU/Uo/eX97LGWiy3v
YiAc4bcj/AEnwG/GX8+OpXUFHD/JjooaHlkfnhwAHx44B1ery4YWFzrz/AKMLASYWFhYBYz
Hv0n+ERLyMw/1Hxp8Zj35/0qHKv6w/1HwDGkmga7uFI7UAtmuFI1KU7Fc18NQHyrgxZzieE
tMulTJrLMzBTWhQoSAOOVP58Q7Sqm+3GNgCNNsGU5gjsgYgljn2m4c9ozbe5XtuArNbrXUy
6OLKKV4ZDngB0LTxb1fQfURRyTO5id1BcmQhSutalcqaaeGeBe6TbtDMdournvKY4jIoBKA
D056a5aQSefGmCW7Q7iLld02lkkLIXaQhVLlAc1C+oMv5TzXFK9fcN0uVuo4CJJ4TDHEubk
LXU5UtpVatxPw44CPbLWK4RY7m6P0MOjRCzkx65S5j0q5pkoBOoUzOHbrA9v7ZVDQH65+5n
rWtXFa04ZYt2MCqZre5tpElLMNEh6VDUaNHWpUppSmsZeYxa20Q38N3s94wkSX9WFwKalIA
ZlzajK4rgAG2bbd7dv1ilyKfqFQwU9o9OpdLmgaoNcUd0klG6XZIDMs71IqFyYjGnstv2ex
u4Bf7i91uKOO3G7lljfgOldQHzOObhd29ruM9pZbVHLeEiWWecqI6yUOvrPCp8RgAFhtO47
kwNvAzaenvMdMedeZAr8ADgkU2jaCr3tw+439rQxW8WUSEU/d4UpxP2YHbjvu53chhluDHn
pEcVFiFMiA0bcKj7MU6xa9KhXanbKxqwCEEUoq07jHz5/DAaTerp962OC/h1CK3c/XWgOY8
GNKcOI+NcVtl9uNuH+LuZZo7JRotwemV0HhSoRPhxxc2a1XYLOTc90YxtcII0slzZvAFfzO
fu54P3V/HYbYb26TtFEH6FR6yKLGCOfLAC933SLaY4Np21FW5kCpGFppiVukM1ctR5V+JxS
2yxutr3L6DcCstru0b9zqLDuLWoZ2pUkH78BLx5p5GklUrPI3cm6qHUTkOFRp4AYlIvL65j
DXBNwvX9TK5Cwqubuyn+7KEDLngCVtJuOz3U+22aCaQuvbDVJ00OibTUD0DSxJyIxQu57Oz
LLKPrr92LypF0Wisx1UqnU9P6tBh++e4Z74CKB9FutEZ/Q05H5nA4KTnp+3FLbLFt1vY7SO
MLxM8oqQI6mpAFAvgB44A7ss257ha3t1dTLb2Qgkt4loI4Uc5awq8Aoyr44zzjZ7ZBFCGvp
QaPLIxig1cKqi9ZHxIxpN52+6u5Ft5p4dq2iEBYY2dQZAPzmNSK+VTigLH2haIDPezXLNzj
yDU8Aq/twFrbruHbthk3prSCO4ZjHaiNStRXT1MxY0yJ+GBAvtp3KYtukDWs03qu7djp1fv
SROW+7Gj3OLYrzZbPTO9rYI2m3lRSVRqaaS6uHz54zG57HdbaBcVW5tHrouoaMp5Lr46cBF
ue1T7dIglYTW7qWt7mP0SKBWg8/LGpeOU7c2zrVnXbEkWL/8AEDV4eNRgP7XRb6WTaLv9W0
UC4jXlHJGy1pq5MDRhgpt25C99w7jPEKxJBIkL/wBSPSFoPiCcBWtd03RLVNojsmkVon66S
LIFaupgrKP3sX9hsLuO4+uvY2hitY2jto3yejAM7U5cPnipBab5c2UW9ruJVlieiN1NoXiu
odOZXwxasb68l2jc1uZjMYoKq7aQw1q2rNKeXngObShlWW+d2RrpzJNqpQa1bTlTqAUjyoc
UdwjtZGqkrTS3KoLmFK6WZKojhhmw1flyri1cGJYIAqtHa91FuJFoB9OCFqHADlcqcqDjyx
f3WDbbeCGaxjiS9WSP6UQAa3q3UoEebKUrXARWO1xRRid5B9SWPck01RdQzC0yHHSSfgKDE
7yxBnQgM3BtCEUOg6ENSepGFAMwuWWOlo1C989ssrGNyddGAoQWQA6lGa/Hyw2UvNKToEhW
gZIepCDWoZiM2K04imZOAhuYrZnECwtO8UYklUDSWWEBQaqAM86U9XhTEG27kiMZKEqEDKE
Vh0hPzB+moPE+JpiSS03BZWuLC6NsDpWQdrSraVoG0sflwz8sOjsNyleNr9liihFViio0rt
29L0kNOPEinH4YA5b3K3EaupHqZVoSeB4cBmOeJlqMuQAXAOGYWKiKRzKWTU8KhixUl2qAA
TqIyOWL9vu1vM4jKmMgUJbJQQMx1aWHzGAv56qnnlTHK9XhhouF06iCtKa1NKqTmAf6MLvR
6itc1IB58TSuXLPAP/P8Tn5Yr3V2sOQYCRyFXVkoJNBqPDFa/wByRWWJCNLMoc10swYGgSn
Gv8uWK9lZXc8Aa5keLUSG/wDUdaZEsRTPjwHnwwDJ3CIsT9x1mAEdu1GEiksSXiZtRGYHlT
5Yy8bk75sg/citwPLqfG8W0iUMH/UpmpYcAOAy458zjBwAHfNlyzMdvX/SbAehpUAHwyOOr
WvA1GOimfPxwhxwD/6v5v24WFlx/lXhhYCTCwsLALGY9+D/AJVCfCcf6j40+Mz78P8AyiIe
M4+5HwF/aM9w3FssxbfH+5GCjqrAowBVgQQcwQeIwM2en1d8eZFvl5dlcFcBlZJH2lpLaJA
YhMBGKHSqiMFkVWqdRU+oHPENlvKS7hFcxQmSSSA29xFGAuhlYyII6tQ18K/zYNe4IVNo1w
QzmIUEQJzLEAFQK0YHgafZxxm4VYlJI2ZmJDKSC41AARkNpBqMq/PAOu93bc7wtbxMkTRNA
wdljdoR+pcaiaheFPt8cKN3t76C5ESxqLgg9pg6aHpb6Ro0qtDnwzFOeK8kUDX9xHLGTZys
txpKlSitzOllIFarl+3D9uPetljakYBgjSKqheuaJgyhQGro41qfPAVd5S1sdz3FXym1xXF
k/Vk7MJHTLLMHn4Ys+7oFvLe03a3GqKZAjH/xpXzrqGKXvFi+83HAFe2oBHEBK1r88E/brx
XNtce379TEJl7kCNVXGoam0V+TrgMqYbjREqIdU50pQHuNXkF408COONPaWNn7biS+3MrLu
EmdrbA+lqepj4jmx4csWY4Lf2+FmuW+u3qQCCyhB1ERjojCjiopxPyGM5PcX1xez3F1Iwmc
mKRFIOpCSHji4rRQPwwBjY/qd7303t64mS0UOmkfpq1aIiD41OeZ44se6dxi+vhtpGBht11
vHlVppck409K5/PF32paxWOyG7YaRPruHzz7ag6B/oj78Z69nR7M3sg/xN+5kVzQ9JpWPTr
OS0WmX44B89hdbfKxvSBLJC0gkQ92hatKtIKgkjSPlniHdZfo4pNrhUGU/q7hIFqGk06lRf
6qV/wBLPHViMdqqlj3ZiiM2rXVQV0DI6gBXh8PHFvc9vik3W+3Pcy0W2wyCFEXKS4dQq6Yx
50zOAEWW2SX0Ulw0iQ2sZHeuZelFP9Wg6m45DBC13+12l1h2yDuQPpa4mlymm+FOlKDgMWJ
tt3PeYop7kRbVtltlBG/QqDx0ZEtTmaYft2ze3rqd4o7qe6EKlp5lAjgUf26ft+eAr3dlZ7
1eyXO03IF1MCZLO56GNRX9Nmr9mBN1aXVnIbaaEwOAdSSUo39kmtR8+OD00/ty2ZVs9uEz1
ok00hjqa+rNtYHOpAxNc70L0Km4bZHLAnVG5aVVp6WdZGjHTnmcAO9vX8SPLtl3+pt97VDw
6HPTqpUkKajPxpiO0luNk3K4228q9hK3buIz6WjkyWQeBzByxeay9uXLgTLPtzsCFZmEkI1
Zg6jqp/nUxc917LJc2UN9Ae9PaxaZX/NJFT1ClRUcfngKmzbTLYybsquO4EktLQnIu2kyVX
/NpiD2WD9TeBa17AKqTwqf6MW77c5Yv+37+R/8OV/VHKrKsbn/AETiT2/t77dum7E17MCBY
XI6SrVlU/6OAG2Vvug26O6klmO2U7bRh/3m09MYKnTU0/oxdsZIm2bd3hqEYxgsczpoM8gv
jzzwMsJbxoxbxyMbdNMn05NF11WmRB5tWg5+eWCm3knYtyYijPcRxsFJXVnEpALZiuA7chX
tGQKYxQUkWuppWVE/MTx8mrizZWNrb2aXEdsgMg1d1SY6dTdpQRxr8Ry445u4AhtpO6Xjcp
KvcpUAHX0cDQfDDp5Ft7O3gEjFkSMzR09Ijo3XWoz1FuHCh5YCUE3zFu6dK5LIasG0/wC8b
q0imo1y+3BS0tO2smsLpcIukDILENK8zittscHZh7YZ0BUgg6o1ajqVPWeCnMedcE4nEgLU
KglhQ+RK/swCA6a0z/lTHaZ/Zh5ICj78c515GgGAD7jFdWV2N0toxMkcYieL/wBOMVZ3UD1
HhkMCJrgbtNd3u2vI0kGkm30lZSmQ1Rk16jQZFafdjXPVkbTxIOn48BxrjHTw3W23t3e25C
zEsZqjVpRgHpE9dKk5+r7OWAvXctxahpe3IsaRsxjLoGHToLOgJZlLNXVUnD4YpLmZgIg0S
hSoVvUjBWzNW0CprlUk+GBCWs1/MJb00LVljjB7hdXIojuueR4itB4AZ42FpZrApLMWkIIF
aHQrHXoUgDpqfwwEdlYR241qoD0AGZYjjxZuOR8MXKEZ8/DHch8TjpNMuPLARkdLZcfxx57
boRveykfmjhNf858eiZGtOP4489tTXe9kr6dEdBz9cmA9Bz0E5g8K46vEAimeWHZUzwsqee
Ady861wsLLxzphYCTCwsLALGZ9+f8AR4zy761/0HxpsZz3z/0eP/jr/qSYC3sw/wAZef8AD
tf/ALWC+A2yNW9uxyMFmw+cbfzYMMyqCzEBRxJyAwAvcrhlEsfcCMqO2qh9BAH5Sc1rXPjy
xnGnupUQTB2jCnVIeoSEtlqoR8T4ZCmLPuR9azkS6u90hHSkarVRXWSG8+HHlzw7bNnuYLe
1vHlPo6LdAaBpfzag3A8SMAOul7F5a3MgBjeisiNTTWlCSV6TX44txwRx31mCtHa4FaAEFV
BkB1hcjq6ePjid4V3mCS1taNGhUC4YaFhDdRHbUDW1PxzOBV6823TRd9le4tJ0BUV1vpHTQ
1HQU9IpSpwFPeGnXfLiWJe5IJ2NCofNSqqAprX4YNQR/wABs33fc63O8XFRFHXU4anAHPlm
5HDgMFLqw260uJt/aJ3mjj1mJc+oDNgv71MicY293K83C5W7utaxzAqixjp7Fc44jT1ZGvj
zwGlvrrZN0eC2u2EM08CS21yCBQtXUoc+BHA8fjjM33tzd7K4KdtpYJGCiaIFkK1oC1K6cs
XVsje7TJYJpe9sa3NvSjd22mGqgNBWlftxD7a3XdEvrWyS5Y20sgQxPRukDUdOrMZYDUb9/
hdkNpAKd3RbotdNVJoRXzRTjKbhqa9itkATspqRq1EjIKK1SopWnDh+GNP7rdFgtQ4LKJGY
gNpOShR1cs348sBbnZ7na7mGa7eKVLggMikL/dUlp+p0tw45fDAT2Vu93u9tGwBS2o87LSj
9oDtcCctXD4HEu/bzaxTs1lH9XdqABcsDLDbDn2xmur4f0YZZXy7Zt5niRfq9zuXEIY6lVI
zoqzcwnx8ziyzPHJ2LiW4ExRZUkS4CxhHbRXRCoRRX05MPhgBMtxdb17ckMjNc3VpdKxyqx
SUaQCAAMiaYsGy+mRNsDMttCFN86LqM1zIKgUqKhclpgnsm4Ri603alZbiMPDePH2jLH6is
hFFanJsq+GKbLJeX149uJHKzF7btJ3IZGalWaYkBRRQKqcsAp9i3L61ZLBYzBLGI3WbNaL6
XIpRtGRHHxph/8D9yN37N71ZLOf1XEo1uaj9xqkfbh9vuN6Fu4xF9NLbr2UdRqq6Er1LQId
OXo8cFbXeLcyJDLOheQ9pKgKXYZggV54AH9ZFDIltdTT2V6z6JKjVBGVourrzkSXTwqaV4Y
ltL242+4WIllijkaK6hc5BdTFXUZKrBCvpyavCuJ98t7m13SO+t4xdd+Jo2iYqDEVFBKrMp
0ha54Hw7fHI8VrG0rTSgP3GckkL0zSya6inIeOXxwBXfdk+vWxsrdRDBFI7Sso6UQrnQcKk
8MVN23GKGzO12D6oY4xHcTagx0gU7StXNj+Y8hju67z9f3bTbyzW8ZPfljyMgUZqh/d8Tz4
DAi8uo1tFsoFRddKLHVyractFeRFa5Uz5HASbWBcSXUisFKgZUANKMxRQCq56eOQwRgAOy3
QKkK98tNVK6dcZXURkcsNkuHisre5nhSxRLc26hdLmTXoVgQaZAAkcTX75TaPae29Eg7cks
0cojY+ks6lQS3w/ZgG76HAtQWLIYXbSwBbKNmFTnU4lvoy8CmQa2QxNHpDFVbxJfIrUj051
+GKu7yKYLeZ/0xpZNWk6QWWRNKajqPV5YvXEy3VktzaSIwEZjdEZSCTRX1n1ZKaeVeGAnsp
RdR6GVhQamq1W6WZDprnqOXE88FwToGr1fZx8s8ZyyDR3iROskbOxCoAVUx0cKAy0Ktq4Mx
6hg/E8YBZydKmgZzTi1OH4HAS8acc8d4Zcqg/KmOkgDLiaUwiQAPswHBWlKcOJ+OBW9LoHf
du3CqhZGZTIta1X9PIE9NOPPBdSBkfjgdvkv+HMIOkNTW9K6anoOX9YfCnHADNmhjuJgZB/
dEuiug9WQapapLA0qwp4Z40Q8uX34AbLIIrl1aRZn0sZHUKTmVK0CFjmxbVjQEgU+2nngEQ
a5cjhGvEfLDifvzwhw8+OAjUGtBxP8+MAqkb1spPFglPGnekGPQiwLDzIocef/AP8A3NlB5
BQT/wDOlwG+FeJ8vsphCuo/ZjoYFT55fsx0U4efHAO5eeFjtT99MLASYWFhYBYznvkV2dP+
Ov8AqvjR4znvr/oq/wDGX/VfATbCQbuflW1sjT/5b4sbhe0IKOYlUP8AqEUocs1Yk5hakAr
nywAS8ltZ2KgiVba0dWBAJWKJmapZWArXhhztJe3SRVGh9L6UWjHSrNxjLdDduoXzBHDAK0
s/4xdmWRm+lABEjGrSCrKDz9XMfMYL7qQtoojLHSDpEaCTSYsycsxQdOWKcm3fTXEdzHMgS
Mq5dqtLqYlO0JDVNGo1oefhxxx5mekFkztdSHQrKyoQqBhrkoaEaqsQOJ54CtLeXFmj/RSl
p7h0SQFVdtbKAsvAZMukenjitc7bdbTLb75eE3jKw+viLawlckkUniV+yvCmNDb2cNgHvr1
o/qdP61woKoqAcFBJoMsBbi6vd9u1tbSXsWsqszA8VhUqC7KfUXrkp4YB8fuG+Ev1VwAto9
S0GihjiUVZhIT1NRq0+7Aj3Htcdhc6oXpZXKyTW4rVElyLqo4CozUj4YJ3Fpb2W4RWLn6iJ
UDQa3aR4lUUMTKmZB9S/Pww63s4txsZtjuHQzW36ljLk9EpkPPTwP8AVIwAO33BhNHuVsY7
VrBY4ordiaPDmJDq/NVmzHHOvLBfbdmA3+33OzBk264R7hWypFI4NUNPAnL+jGcvVukf6e5
XtTQRrCylaHorRl+KnjzxofZUssd3PZiQtAYhKY2BXS5050bhUHPx44Cf3bqkuLZQokEcMr
sjEKOshOLZfD7sCLLX9LM9y8jSQMyxu8jAKiflU5mgK5jBvfe2d4jWRSVjtSQQSh1amI0tw
1GmX+TAXam1WEgbU2t3OhW0lj1GvOvhT4nPAWHW0G3bbHdg6mtZOyiAAtK8yMpXUKCvMnli
6LaRbdoJe+L6ERp2pGictDIx6YXAUMeOROfA4rTolxY25aNWkFgskANQquJ65Fcx4YtrYzv
tIvllWG4aaG5bUS6xiI6CgeQk8anM0GdMBRNreMbWBYO46TG2eS80s8KVDRBUaqIXQ5ZHPB
u9s4rD6e7g7k10syxoHkNZFkBVo+oqiimfLMYGXt9HfNdRnuwNPoZBaxvLMn00hAeQZDqGY
oeGG37VtxFLdvfWs6I4mbWzQxpQSSSQR6FyanqNc/LAWLxZWv47i27zRbiBKiQnPSqaJe5C
woSarnUD9sAVrWO8s5bQFrkiNZZ2jDRUj1IH0ZUC9S6edR54t2AH8TjudyutF7Ehght4x27
doyMnQ1IIYeYocsR7q7/XXMcjnWvamRYgoka1jRyXjL1VnDMQ1fy5YCwt1M1owLpO/RGvcY
OQXWlNKhlfVTUuXnirfzfS7ezqaXe7tpLgBTHboKVAX+p95xLt4mlgtAzapjHMRJQGkmjSg
P5RQZDSK5eGBu7BZbqxglVu01lH2yATyIamn+tT4+WApI9yY4VgiLpNVIGC6FcoV6tdFFAE
GXLBWw2trQvNdkzSN0yuFY9sU1MFGRXPM1HgeeKW0391cyx2N3q+ms1bsaVUup0lV1asmoM
hi9ucEst1BYKApunSVyKGgkCawpGZ0qnE8sA23gFyG3zcW0WFuoZEzAuHQ9Jo+emqqKczi8
b6XctiS4lPalmmKKEByAdgqjSCScuWAm+3cdzePtw1RbfYIyW0UNM5Y6DW9TwqaYLbfYzXH
tS3ig6pa90Kp06qSMxQHxIqMBJbTwWt9C24KsFYAtrI+jSpU0cEr6SRp4/2Rijut1YturSW
IjlKwhbhtQEbOWoDUEVIXIla8vk36y1vNFjc3MlnEFYO5VIwZFp0Saly6jkPHPniB4Wr3Wi
SI6Qy9ijRuDVWnhzIOYFV5jwNMBYiuo1nLB0YhgkZJCqGUldQBGnp00VuJ4HByK4id2S3KL
MoQ1Yg1Vh010hqawOo+FMZm4Z5QpKjoUpKAA5VdXR0svL7OBpiztd8Iy8TIjaVei9RNCOpX
Z+CZVbSniMBq45JHAZdTKBpYnTUMeJahyoOXhh/cNVQqS3FguYUHma0wETd4ZNEavXS2jQW
IQ6WUFtZXJly0188sTybskSH9RXNayBag6SMmUjN2BYAjwGAIzzmMNpHcPEBCGYkZ00jywK
mmmmmbtt3ZNaxKmgmIlhrFe4ynT0fAnhxxXub25aRo4lKSvUKzsNAVCq5tTSCwFTnX7sRWx
e0t5VWMpMhDCMfqM8ikxjVkw9Wnhw4jAS2gjS8Mn6ZehHUrAZEAHkKEyflwet3LqG0MBpUg
vmSCMjgCLC5lszfW09GLd1LVl0dK1JVmbr1U4fzYsbfvUcyRiRwJUWMqZFYMderVzANQvTn
xpgDxqoz5ftwgCAfAc8MilRo1CggMoZQczpPpPzw8mgpzwHADkD41+GPP3I/jOymnJDUc/1
5Megg0p+OPP5Gpu2xtStEjz8T3pK4DfquWkjLM/zY6oNfLCFAGB48P6cOU0rTAOrl8sLHKc
+Vfu8MLAS4WFhYBYznvkV2ZP8Ajp/qvjR4znvn/oyZ599af6L4AbJbTXF3KqTdmkFmNQqDq
MeWY8Mz/I4vLaLZ2ssUEsUNxOoCyK7LmNGnQqVrUUpQAivhiva3IgvWemt2trMadZViDEa6
QA3UfHL44467hvk/08RENsraZDmyoFoUrqCtqGZXhTxwFW1jubydo7fUokYO0YBeGNgR6xI
RnwbVTUc/HGlsNvg2u0KlwS3VLMQE1MfwHgP24sLHa7daMSdMadckjcWP7x8TgYrTbu2p6J
aqWKwniRQqjuOOoMPHLAUt1km3CVZIwz2luUYRFWUsxo2s8chlxXgeGI7aGKaaPUs0DOZJB
KhaOR3bpJTTQekAkAUpU0wfWyiVdOolyGCuCQV1A5g1r+bmcQzbdSJBCzGagR5ic1yosunI
VTl5ZYAdullZpagWKNA9tV0nUEDUdL0kY+rVlmfzfPAyNkuFjMLtbXVmVjSEDRpkq41dWov
VsmHnnlgwt+CsbXFVZWIEzEamVjqChlLAKdPPjwpzxSvkltJ23CCN4pogfqYtQJdDzGktQo
NNTzyPIjAOu7Sy9wRrb3Q+j3iJSAaHPTWumvrTnTiMc9t2O42253gvk0yLFEgfirolUQq3P
IYrf4W6txICyzVL28q0Vh2xV5KdFZNSgGmQ+3B7ZNyku0mguSDc2rBHkAIWVeAkUEDI0NeV
cAJ9yTNabgkmoxrNbGJ3qKKNZHpINeP8s8CtqmAs3h0EB9J1leKVBORZNXpqDXlTB33fbRy
wW9w9VRJO3I65kJJwyoa9ajlgHdbtNcXUdzOEEEafTd6KqkK/VIxQM3EGngMxxwF23aKSyV
FJpZrNay6hQrDM2qGajflDKAfDPwxZsrmO7tp/b19IUuCCsUjH+8HGgYcSrfdgSLiNblr1Z
BBJ6HqO4kicGV1UUZWBoafmpU4mAs71e2oYyA/oqDrkVE6qQM1BKqj8ho4HjgJbE71bQm3g
lRpbPVCJFKyhkDVWN0bqWhqF+ymBMttuFvd67mBBO/WBLp1MZCc2BHGv2Y1JRZ7Rbi3Ntdz
qWE1xPCBQL+WUVVlI8xy4YgXf1lP0+4mK0DjUJyvcjuFqRpGdVy4Z1wAnZ1Vp4o2tkk1y9c
bLSUHr1JGHKqV8cXJbVZow0Us9zeWsZt7ekQhESA6JFLOQHcLUceOHSbWLhi8Mb20q6itzA
wmhlDHXq1VQrQ8jitJscK9s3czO8CnrYjhQkKiZ8GOf+tXAXQIYLuEWUcotJHgEYl1au7G/
W4WQ6v7sUJ4eHPFPdyyXe3NTUqW1XUMVbS0nTp0mtc8EI7aO01T2wDT3aiK30ele9UKEXqy
GbVFMh4YDbhdQi9mlNZYIVFvEFBAYW40qSwORc6jXkMA/ZFDblMQisI0oI+og8jn1U4+Xww
SsYYxvtmis0iokkuttVS1Cmkk81J4fzYgt9uu9suFnuhE0d6e2UBaUqVGsDr9VQp50xZtbi
u7TTIGf6S3lJVwagig08+NeROAziPci4vp7Zx+uJRcr0k9stqb4DPj45YOvLcwe1tuNo7Rz
tIgj0mlTVyAeVMCbPdRbbRc7e8DCS7zWQ6VAqFrk1K8ME9x7a+19qSRzCuuMl1PUOh21A/P
AJpRvVidxhQLf269u/iXi0Rz1pxqaA0r5jDrKO1uLGBNvPb3JDQBC0SSKG6gzDLNRmRzpng
TsN7Lt93Fd6KWtVhumB6QJc1rXwIJwSv8Aakj3SeKItFIXFxa9s06ipNFBNK1Bpl8MBWjqr
JGT0sKxsQAStTyfIaJCR/ZbiaYsdi0VpTIJRJ0nRCmrqBoSIwKij66144fe20Sxxq+pjXtJ
K1BqLkhmUs3Fi1aeNfDK77dE4WW6g7XauJSrySAh4+2BVcj1KGqAK+dcBRk2+4FwsbKyEFX
BYhHKaqQ9KasxTOnDnTiJ7a2WOTSXlmm1agoDuURepCQg4DgK8c6AZ4Lbl9NLFHaX8yFpHF
EQENUZhk0amXTxqcvHLEv0NnBGY7WT6Oa6zaWMjuyaKtXU+qtNVcAFht7ho3YwOBcNSNJQo
1EghSuoCmoHhTL8LDWP1Uc2mMkTNUFiUlQjpXLVkteBBHDw4q9uZWuo2a4M9taSJ2u1HqeW
5KsWSqZFVTM0w/bYo93geaWWVYo2MMMauyOqqeruZKSW8/uwAeTafcO3r3IrlGgikD6RIEk
duDM1RWoA5nIY7NeX99JHJPGsU8MWmZ1Y1lUmqhw40gChJNKeNMG52mtJWild51kjPaeOHU
fVWTUsSMKjkT488QWcM160o7s0dwC7PFMq/TsZDRvRR+Fc/PLhgGbfdXEBSFojNHLUZatR1
AN+mpBy48DT4YNLeL2qqukDQsQY+rglKiuYNRSvLFBLe8upCjwrZC2VaKw7olZmLOUmUhgp
058zzwy5muLGRoZLg3DNGbgAfo6CrDUTTirfb9uAJy39pbqsl1ILcMxRBIQC2k0NAK4xUyg
7psFPzIhHznfBbb5ob0QX3cnhQ6rUXUkg1lukq3azVQX6TXjzzOBE5A3LYmJ5LWvlcPgPQN
JFPLHUXxOeFqFfww6MjTgO0/Gn8vlhY7z+VcLAPwsLCwCxm/fQrsyf8dP9V8aTGe97gHZKn
is0ZHxzH7cAPt7CXcb0W8ZCw/S2hnmIBYDt0pHWubLljSpBbWFsQiiKJKuwGfnxPE4FbHIk
D3E8p0RrZWTFjwoI3qcR3t59bIkkxeG1QBktipDTaiND5hSurNc+GA5NLPulyU1mISAfSRD
MaAdZllAanDkc+FKYM28HYiCamag6mbMk8K+H2Yp7e9JRX0SR1iocjQktTSzLp6gBw+zBI5
j5iuAYoJy5Z0OFTOvjlhy0NDyPPDJJFQFmyAzwAzcbbuSqGjDKhTSdQiAD1XTXPgVqD40GK
m43ji3kZQ8ixAuHBFU06ieCnPipFOGerPEe9brHFdaopR+mNTIAHIcI/iaDSOOVPHEMlvNb
RQNNaIrzM8UzoxcO0xXQ5cFWbiaDAXtt9v2ws4DIztO6ajKkjKAZBUhADp0gGgyz54re3zK
27TvIxd3jdS5A/VMM3bDGn9WmKUdxuVtONstrs20CqdKMFMgLcBGSKqCWGXLlif2/+nvkkA
r+nHIjUZnSiMnpL5jqr8+eAKW17bbz9ft8yj9F2iIBzZK0WReYIYH4HAiOzX6q422+0x3f+
5lqFSYshBkpT82nq8CT8cUbO8e13GTcUBa270iTZgVR2d2FONQq6h8MEriGC+ZdsmnpeRgz
7Re1JMkLCoVn5kcD8K8cAEaGewlKzK6WcpCO+kAqR6BxNFrQgE5fDFw7K8kAltVZgcmFDqQ
g5Ehm1ZkDy/dOLTlbqN7a57cV+rFJmdavpRD0d6jCpIHVxIxQ2rabi7vntba6MFvEndjb1u
gJyVfTmDnywE63tzZXIe6kcNMqlZI6idVFOIcfqCtcnzpwOdMXJ7O3vwhkkjgmk6kuAKWl0
pqdS/uPn1LWuKEN1Bbyz291O0rRSOJGTSQ6r6m66ksWofDlTER3GWylcWkpgjlJZrdgJEOq
rkNGemoGWWAvRe3N2sxKIFV0lqjNHIQdDEmug9P24vW+3W9npu9xkL3JUq0CnuO5JyFBVm5
UAyGBFpvW2TSRLd2EMfcZVkaGV0UIzaSe2pplzzx3cN3KRXFvYwnbFtJu3ctERrkRtSglqV
9Q8eeAI7ruLW9XRNO4sGFtACD9KjijSPTpEjfdw8cALsMllDaR63kkZkZSQQWbSDprmDUA1
/ZiafZ90FsbyO3ItyO82pkLlCtTkKk19WeO7XZd533Bj20RWa2TLXQHJl9NSPvGAIxPcQ2s
M9/NJcmEgirKQpJ0nTRh6QCp10yNR4YSblLZ2cYtoVG437BbSEKW0Qg+sjhQtw8s8R3NxbS
yPe3qlbWKTUwA6pZKFltlOpqgV6iOmnngLuF1uf1IvZnMc90msaH4QONIQaDkoAwBVvcF2t
xNZ7vFFuFnG3bmkjTJScug8DmPuyOCXuK3j/hVkbfXHZwyRklRVkjK0DaX8B44CbfZQWwG5
3DFrPXSxt6GtxcDJdKnPQG5nFq13O/23dHO6uZxcKTfwKe4Iw1adAyBVfyj8uAFwQ31JrIM
qQ3CNMoYjS6xAyIFPInkQfLGjuHF5t213sgBeaJllJIoRGFfjy9Bz8K4D7ptdjZO0yAy2F3
GW2+VCaRyGjBGFKEUr8vPBU/obPsqMrMAJHYIKsFZGz4Ggo+Ah3GU/SpI8ZDlQA0gBqBlGE
05jnl9pOBrAXDsqyssY1hQhKKvWVVnFM9SE05nKuWC+3tBt+7/AFN2ghgMZRZAjduOaoVuI
6aqtCc/jnibc77bry9gFsUuWjUiR1FRXWjpQ/mppOQ/bgH+3ILeSGSSZ4py7rKqtpaaMEUX
W44VpkvLhiqmz7bdblKvee/WLUrwgugg6gqIjg008vhh67Lst2TdySOsUwLsI2KmYjrqkSA
5BeNOBGWCtlb3FpZRiwgiSJqE2z1DFSadx5f3qULDTgBW8iWwt9tn29BD9NJInTV1RG41DL
xOZrTFu1397mVrSeOS2nLAKyLUqQwBD9zSvOnTXDr9UlhubSRFt7pkcsGaqyilNUTsVFP3s
viMV9n9wQQQC23SZmvInKrrQl+NNTNwGXwwBPb7u8qlpeROJAGH1DABZXUk9IjFANOdTTEy
2u1xT1jSGO4H6jFaK/HMn78Bd09wT7ZeBVlM9s7VYKoBBbrSNGPqFMiRw8jgpaC23eJbuaJ
0Vx1QM1YiVYkNlkx8/lgLX11ky1W4jIGoGjD8mTfZTAKS1uod3nka6lnSWB5LcroagJVWRu
B0qaeR8K4h9xbCiXMV5bMlvBK4WaM85Caq6rwyyJp8cX9r2xbK3UCs0y5M7CpOrq7Z/dRWJ
qMxXPACb/Y7mITfSTKe4wpGFXSCzDQA9NanOrDnxrgcQwu/b6uc1ADHjwuHUn7sbOckU61F
uuhZIc+llYBv1Kgmof7sYuVgb7ZSRwdq/K6fAeiaSag864cBpy4DlhDPP4/z4cDl8afdgO+
dOf8AThYWVKft54WAkwsLCwCxn/e3/Qn/AOLH+ONBjP8Avav8CenOWP8AHADVDmaBI20CTb
7ZzStXkVXEYrwz88XYZGgY3N2SxkYIsMa0pmWh6W0MudfUOXMYZZ28NxLCJV19uwtCBnwIk
q2QPMivlXBiFEhjURlFgjofUWqh6w2o/Oi8MAHt3ntpO9EopMR3GUakmHb1l1Y6c1OVclz8
Rgim6RVdJaCRFDiOM91vTqZOivUD9vLngiRRWJrmefLhkMQC3tlDBY1QSNrfSNOpq8TTjgI
7a+tpUDq2mql9D9LhVAJYrxpngVfbvcSACGzuBE5KpcAcZKFUSiMCKvQVrTBOXbrZoyEjCa
iKkVAHLhXMAcBjMbntu52kks9lqtlYVWKIs66o65ilKag3PnwwDbu63PahJFd26Ce6zjmqs
hEcahNKtQDyoQMjira3G6XqgXMei2dlaW5dWprjDLGQx4DUwFcXk37dJ3aymjjVkAEiExZr
p1etyQDw/KfkcV7Tc0jRporU2TCJRbwqXlD5s7EIa+OkeHywE+2uHnur19fc0lUVQGCqlKS
ZVJyH5R9vDE+wkDdbxyD+lAWNSDXU9SVoF6TpFMhlhntmci3MZLMXIZO3VWUxnQQzMQK6Tq
0+RyxJtktJt4lZ9YS2zB4J/eGlanj6vngBdnLbttlzBNE/cnMc0OhCy611UDP08sj5Y43+K
2wyw1WXbCJIQcnFtKa/l/8ASf0+WKaCJkt3ug72yihSELr/AE1DN6yQBnmaYs2lxaWG45MJ
LZWME0gIKPC50kAAeDA8cqHAEYWj31EmQiHe7Rek8FuFQZVpz/DzU4q6YL6ZmlElnOZX73b
Ul0qKupo2s5/lA5k1wOuIjYXzJE5R7SVhHKvrAQ9J+wjBqN4PcELaNEG9xLkfSk6qD1ZfmF
fip8sBTn2FFQKEFUV2kaE1K0AZag6eP2iueKzbcbS6ga5ZmgWSFn1+kgkFj1ccuOWClluK2
9wLG6iNuzMUmjao0BgauCG8BTUnKmLF5Y2t4ZGRykfNSQU0MCxDtpNDUg6jWn24Cf3ba2q7
SgKxxaJU0UGnI9Jpo8FNcZQQrM6NKxlaaEzk0ozyRE60Zs6k6Di7PZmSCSaVpJniQaI5NRC
1qDQtWgFANPq8chitay9prLUSqxXVKHhocJqP+tgD0PuGzt9rFjKryzopgppYxsKUUmTw0k
V54hCu1qlvHM0UduFnu5SBWFFWtcgQdRzQeOrA20tria7+ktdS3EDvHJI5XtJEjFQ75fk08
PE47ul+J3NpZtqtBIqsWqXu5hkZXH7opkOGAgv9w+piLRqUtrWi2lsNLBdR1M8+rizDw54l
2yxSeO6lkcJt9uo+puolOp19fYj1UOZNCT5Ygstt+vupXuZlS2t+u8uallApmqngWrwp94p
ghLuskduZdumG32EbdqztVAZ5yDWV5ddeXEn4eOAGXO9XEl+l5DGIo7Ze3aRUDLCoFAADlq
518cMtbi27xW5RpxKhDGoDqzHV3Fc8HGCKXjSx/U3m22l1GaNJKhEb55dYiY0P+bhPc2Sw9
/8AgQVG9MrtLoFeB9IyqcBNtFwl0j7FfgyRXdTEQKmKWmrKnjxr/PgrcqbnddEdUh2uMRg0
NK01SGoNRQUAoDniPZL76fbJ9yktoLaNmEdnHCmkyNwzclmIr+04q7bcziRbi5FS8oqFYdy
Z3Olnt1K1YV40pw8sATv5EawkSoleRNOiTpZajT6fTUBs/KnLFXZYavUCjOpoDVVonVxOrN
JOnIefhiLcjD9ZHC0gSJmq7CoUB8lOnh6AeWVBgnt5mDvHKQS2oqyqX1KoOiQow6aaQFy5Z
8RgBVxdT7RfpcpATYgRxm5C6TUCpjPMVIOofbg1be59tukf6cPJMhoYdNGc+CEnSfIVzxJP
aW10GtljSQSN3H1LVP3uoEerVqOXPjgTc7NvFlfy3GzPGkJWqISFYKuZjApSlR9+AqzXk25
XMj3Vw1vaKyyRxMCymh6HNQAqLQaj4+OK96tlud0zfUmBYwY1qdWoDqGpjTm1a51w7fJN03
OOJ7hIonPSqR1ZaN107lSCen4D44pbRbQXjlLu4EMsRADuyoWjY6XTU4zYcR88BbTbYDA9q
bmOWYqFi7hCuCwEgZSfSfCp5eJGLFjuXuC0torSK3hIWuhkZTlkmogFhp1mteZ+zHdx2zap
RcWlnCIbi2VJ470tVJaU1IW4DjyxQmY28sNrtNzJc0ASfQFETtXgpevNvzD4YAvBePEY7zc
7vuXIUFFQEqiSqztGoUVByFakUXhi4t5dXFrrtjIiwsr6k0qgUDrE7u8hPM5AHA62tpbeOO
e9ufqW7rNb24UrKzANDlxIzplw8cX3td4hsnkhREmiAcKGJd2ApI+kVWrDJVNfllgI4obuP
6eKO8ENzrZYQ8aCQqcyRrJOmvL488Zy5Upc7MDxDMK+JF04xqrZNnkMNsyG1vpFVwyRvGSw
IfUO6GqRTi/7cZe9/wDc7OA1aPIPP/3T5nAej0pUeBOOj8MNDZedTXHVNcuPlgHaRTjlXj9
+Fjv5fnxwsBJhYWFgFjP+9v8AoL/8SP8A1saDGf8Aex/5G3nLH+OAbsmt7qAcQthaF+qn/q
0NAM88HREi6tIALk6jzJOM9tFz2pkkSN5WO3WgREGbGsg+AHiTia/leWJ5pb5tVVjhsbKQA
mR6BVaSmomvwy5YA01aeGIWdYyiuwV3JWNTxag1Gn2YzthFdfSyzXu9T24tpZIJxqQoGjag
o8i6sx88FrJNrjudEUwnvmXUzSSd2bQ1D+b0jhkKYC/+UDieYwyWETRujelwQCRWhoc6YG2
25ud6NmZo7m2uFZ7Z4qVjaLJ43K1rxrXBMzwaAe6gBOleoUJ8BnxwGS3GxuZ9yEAUzTSxFo
0dkQhYqKyNpTLUrClDlnibZrxbCa8N8DHRki1gFwhhBUxfpg6Vz1LUCoOL2/2/1EElxZNqu
IijKYjqcOGAJGk1BKEg0zPywNstzhe/gWxLTXLfp3Ero36yF6urEAZwr+Y/ZgCW0TRXe5X1
9CG+nm09uuQbtKEZ+3xqfHw+OKG31cbsikOZrZmR9JVmNZNRZSK1q32Ux2yjFpd3NnKKx2z
FkYvoUq36kYcLVm+Q5YQJ2u+jutHcj0mC7CLpLIxqr9sEsx/NUcuNMBnFnUW6xjSNagdSgk
rKIw2j11eo48R92JII7ZrZHLEChEq0r2iG0Oq9Q4KVNT44MfwLuIZNoliu4Tr7NZCrxa89L
AhlOnlw5VxBF7a3sO1IlgJqCwdFzPEVRSaYCnuUZ+lstxjGruJ9Nc5V0zQ9I482X8MD0arK
EZhIDWMp6w/EadOf2Y1MWz2cdpLtm530SvdOksaI41xyoKEgtSpI8RhXUEmxRsdp2/UxGe4
yMJWFeNVGY8PDAMYLdbaP+6AtrMpCWlw2U7DxMa14cxShxEkO42WhxEu4bdokKzxdSyLIG6
nVdTCleWBXXeXUc014GeUUe4lK8Q2ntoPycQeIywYTbNxspnfZ9wjkkJoIAwHcYCrko7FeG
fnngK1zvtsbWRYQjMwJ6lUENlQaW1HKrA/E4JbP7VtfpI5NyTvTvpk7dSFiyyAoRU55+eK1
3fyAMu8bLFJQqrzCkQLNXQVkz40PA4K7b7m225tpJJmFmIiEpKwoa106W5+nAD/dluLa2hK
L27Ce41biIspHZuGZ4igOWA0OytJPJeSB7HaJTk0tO60THpjjXNmY8saLct5vJbtrDao4zN
br3Lma4oIlFKhRU+da4C3Ka5Fnvd1W5vi0f08EA7oDUroomnTVsgVwE0G7QtILKW1EGwSxl
ETLuBa6e83OuXy44qTWdrs95NHulv8AW208RNtcIaOQDVHDLz5MfnmME1sbT6Z7Q5XNqVae
Iae4SKCpHpqwPqWlFpXPERMe3252vckN3YE1t5kyaOv/AKTZ1AGYz8ePDAZpoZFjEksUhiZ
axOQQms8DqIAIocaGMDePodntpHextIhJeXLVGqta+vMAVoP6MNh27bJAtpbby7QXTgLa6H
LVrw0BgMudRywRltLaxt22iwWRhOVbcLkHqCn8pPi4By5LXAUr3cbG93SG3MzWu3wr2reWK
qgg0FVPAVNM6ekeeFMvYkjt4b36rbbZ27goFaBoT0rqocyzZUGdKYrJ2HjeSSOK4ppRYpJS
tZRIVKqUXrDaK+A+eJrS1kndrRI1tUQs11JGtURgXYdRr6CSq15ivIVC3t0DTym4uqhZCaM
ENGJK6iADlQ0AqOQwdgt0RkMJXXUyI5qocNxyB6qAn7sssV7e2KIZCBbqFCowPBVKKKlqka
tNFpw+w4to8cKSTAmWBYw8UhbWTx6cz9+AnEEcPUoAoNIPMJx06ueeeIjOj3qxLkyVRmPAk
rq0AaqhsgeHDE11MUtzIVdjQArGNTDVxI+GIrVVKrOOuoLKmnSdYLVYFgGzrTAdmsoZ2FVA
VMiKfA9PLlSvyxCNvhEYS40yMTVjpAEhA0LVR5caZYs2hpCNNaGrgFdJozaqFaCnHHHdTPG
AVzqKkA04VWviwOAEN7TsJkVpAVmWtWU/CinIVC/AYnh2SKzgEaPo7TExSIi9zT6urUG1sC
tRQDFKy3qS+3OUyQ3TQwzdm1SJCIhTJnnNeI88gOWDt5cNDE0iUqiliaV0inrp4DAZXcbXd
kv2vrGUvISsmlm01AWqARrkefwNcV5G35bn+KRxBJJFZTqZG0so0sVGSjNSOf24LDeCyCSG
xka3SMqGiDGFGU8ajSNJqS1K5DE1vuVjexK8RBWOqSKrA1jkGk1GZoONK5cq4AVt+4rud5F
Y7z1yQOTEGQDXWg62NKin2+eBV+ii+2vtCi630geH1UgGD99ZbbdoEuWjY6yRcatEigZHqa
mqtPswAmVI7vZUXNI2ZFzrULdOOPwwHopXInzPyph2k6qj4U8cKp1MD6TwPhjoIyPjTAP5U
wsKn20wsBJhYWFgFjP+9v8AoTf8WP8AHGgwA96/9Cc+Esdf9LAD9phtJO218wW1Tb7YvrfR
GTrloHzAI8jixDtuw7pfvLGkQhiHagWEiIyMOqST9IgkL6QfjiHYzbd23NyqODZW6JrIoGL
SgUU5VNKV5YP2sVkUYRwRxNINM6RgU1cGQsoFSMBl7qK0shvtswQxRBJbUt1dtrhO2T1Vzq
BnxxW3aTb7SQx2kiQmzt0hZkP6sxuGXunxOmOpJ88aK/2Lb2R7q0tgl5GpaDtN2gzr6A1On
7Rge+5SxHuXdyu33Dipjmsxp/rDUrsWHnXAUbyPbYdzs9wgi+m2qZ+xNLpMccopWoGRC5UJ
/NiG722C7uo47VUSDcLzVaEIKrBGg7siDKiM320wXPuC5gUNfWgmtyem5gqqMDw6LgL9zYU
3uSMkvbWrgsNIkkhcvp8kUDKvi4wEFhHFsd5c2F8ioLyj293GlEk05KnbXpVl40xWnnE8jK
ryRwR6Y2iI0KrFjUvGp6tX5uWrywTdLefb2vr2GWaY0REvaJoaQqilETpUVbjSuBF5tE1gE
a+kWQTyPHHHFVVjcr0UagPWelsA6K8AvbO7QNIk8LWsmkZvJEBpoKrxWnMYvm9s77cBZXrO
HCI9s0fRWNlrJrkyNKjl9+KG4zTPaL0LGYNNxCsS6UBjOosNNT1IamvhiSfbtzuYFa4sY5o
54w2uFg0y5akU9wqcudMzngJ73223ftm2yrrKZDNPI5IGQIYyRaX8uOeIP4ckckA3JgttOx
iWSKeSQF0Wh7jatP6mZyGRGIDFs8Nz3YpJUjibty2YZ1AYUDIFDBqfvGvHgMcjl2Kxq1tM5
kD5xHUQEb10zqCDwIzNM8sBfbYLGZ5EjBaPWJGAXTVSgyfVQJxJz+QxWgF5tkvYgkkhldQV
gQGT9Q8AqSdLLXiy5Ac/Cezs767g/iFtcqltGrLawyqS0kaal/Vb8pbP0+WI4rZ736PcNru
FguGXS7MDJmxLHxUMpY1FeGAr/VbffBm3SzWVtRRp7OqOafmeOvUDxBz44emxsdd17dvEkD
KUeMBY5kXhpBpSvxC/HDLua6lEsV3ai2vlKRiW2dFhcLmwmDNpOVcj44UVjLcQd+JNVtEQv
1MRLya30rKyKKVC56aeFc+OApTT3YvHN8ZoJbhis9qdappyFcw+oGn5c/DENzE0sGgDOe5K
LVq5hQTmPVnJxy/ZgyN3ngBindNztlB7ltcoYrlADoy1Dq+JxeXYrK5g2+6sa2kMbC5Fu41
Bg5V+o1JB6R5YAMsdxNvNy1koeRWckusb6ljOiqrKRnVeWLtjaXEks1teKsVxNGYbfVGkTC
KT9TuBowVd1pQrkRgXf7bdWtZdwWaCRCD34AHi4k1Lah1E8OGLZmunjiuJLpLiZYHEUh1gw
kqdJFKjuUapYig4VzrgGC6ggnksN4k+le0lrBJbwFdTHIzaxmCRThhXd1bFWe1d3sgFaNJW
dXVzR3XuNX1BQR8cueKss9UYKjxGNgWka4LUKAF5NNWqdWYqaZ54K2NvbQj+Lblq7CFjY25
FXmY1k1lBRSRn+UDnwwEthbja7Ndwl69zu1PZVshGvOR9dOWbE+S4aYEgt5BPGLt55AHcFJ
DKz1K9CozaqV8suQxctrS6luX3C4qJZAjxutH0gkHtR9Q6KDmMzniO+v7e13W1nZnleEss0
eRKI6FQTTSC/UDSmXDwwAeVZ7Zo4FgnS+CNoecgaIgf93+VB+8eQr44ObTZ9m3WEglyA8p0
mjEsVPVVekMozrWg5g4fPepu15araIwigcu80iEULxsiJobPSwOZpTF2OF4+0ioY60DlQrI
ugk1BJqDnQYCxFEmTIdDqFByAIQdVKeBNcVATfXUZjUm3RQVlWlF1dVa6qVyGQByOHtK6zz
wtRLdNGp2ydQ1WqtFIIyy4EGvlizbxJGzSABTKq5KOFBXNuefkMBXdPq7gpT9MAHUsjKeiS
oNFAzqPHyxZuCFjMKAhitE0kJ5UX/JlXDpZobaEySGiAVY82IH45Ygs9ErvIwLgnUjNToDU
fQaHjUV+YwFgAxx6yh1HqdVzNSMwCaVxWjZXAmfpYl3ViCtAF1AopFWy447PcK0mkEgQOrS
HhpCgtqIPEcv/ABYobhe/T28qJm6AxqFFW1A1izr6SDSv+TATRxrYLK8UjUmqzQmqqWcj9d
WahB0gkgHzxSAjvr6ytDGrWyq5fX6mKgsq0IXp4E8ifHF+DZLGOINdr9ROFpJJIzFRlwUMa
Kq8sDUsNqa/W9io22IrQqmppEkuCf8AcoNRNM6+fDAaNo1cFGAZGGkqeBXwwI3y2toLWO5g
CQ3iOsVu4ole50NGaflK1+HLBKyuJLiLuvGYeoqqNXUFXLrDAUOHT29vdQvb3SLLC9NSNwo
M8AF70JjBiYyRhiq1YqrFjppofqblQitc8ZaZaXOzjLQHcLQaRQXLcAeGCu2j6hWaWQNGSS
JGkqCpooDBeB8CCGHhwwJvNKPtSjIRySr4+m5bxwHpLAs3HnjqiuZ8jjleJPicIMSQPHlgH
8uOdKV+dMLHaGnnxwsBJhYWFgFgD70P/IZf+JH/AKwwewC95iuwTZ0o8ZH+mMAI2tWJtqRP
Iq2MDSGMAyINc2akulDn5/DBE7tAzLKk7sKgrKyDtgtpyFNLeNatwDV4YCQ3N3bw2ZtJlik
msUVi+kAqJJVoNfME8uOLRe3dUiVj2lBCRkADRQqFKo/Fxz8NXM4DWIyOncVgysMiOBwHHt
y0M0sxlmpMSzoSrAk/1mQtQeFcUNt789zd2cdxOssOoamUGBiaA9ytc6nlyGL9xe3m3yRLe
yRtFOyxwyDUDq0mrOPjmf2YBv8A21aQtHPtrfR3EdQHp3UavEOkn4ihxcMu6xAB4EmJ9TRS
aP8AwSDL/SOOT30sTCvbSNlGmZ3XRxzkIrWmfD7xgRde67QCVWZyHqsTICqgmozfnw1VGAn
3Wae9iewW1c3Low7QMb9sFCvcdg9PzZA4rWv1O+QQKe2ptjrJKyKVkjXtoa8D1ZkA1wMubm
Z9wtbqzlMMxQI0lw5RAp1OmtioNJB1CpI5Y11pHcvomv0ha5j/ALp4dR0hx1Zt4+WAA3Ucs
kDW40mYM0c0yVVZyZAhUkklUGkavDBA+5bBrcvEH+pCUW30Nkw8Xpo0g/mrTHNztoLW6tbm
1hVHmleKcgFVcTKcpNPiwy88C9wDWpfuCsXbMkURObKVDPqBJ6fSuYDEA4AYILVYzLdOBMj
sZTq1o7sdTPpJ05VPSM68qYIbTsdpulujfWdSVWSCIaSmsBVUseqmVfDwxc2nbbS62yddwJ
F3chfqY3OntlT+j0tShp9vDElltdltlo9y1xI5jqZRBK/bqpySgq3HABablt6C1SS4jt3co
8ajSso1tHVXavb7nyrxxFJtVzY3QhKSW0pYiNx1pkFYIjAD7zjSye6bRHRWQrGVDzq1e7Ea
VFUpQqcqMDjm67ttSS29vOsckoeMgSEARLLkzZH1BfxGABw7j2RbxX0BUW5AaoBWqnUQVOk
1quYrnThTDIIZ5u5aWU7SpK+s21spVgo6gS8jBY1GqgrxpwOOzRW9xetJtUgmtTRzqDDsrq
0OG7pqwNdQ/DEuzblHstzP9VEwt7xUkRo+vtAagqsMuVfmMBy4SaRJZLq4lEtgnbjt5kVXj
jdSq6tJ6yacRUfZlobuMwe32QdJW1WOh5VRUz+GMzuO8Lu+6iOGOQQyxrbIAyozVetWDBhx
4Dlgjud5vK2ctvucccVu5Ve8ymhWoJVmhMiitKZjActTuG3RIyXBksmPb7LqZkHHKurUnDn
liKc7Mavc2NxZGpLTWjloya9VdPDl+XBDZYGvIZb3vmNWdoYxb6RVYzkzOQxepNfDywMkvZ
EvZbe7VLn6V5IQ5dU1BusO0dQSx1Zn5YCWC32K1ZZ7azuL6cMdMlyCkYb1ai0oC8DXgcWYR
Pf3LXd4ECOkiQDqKgU1BAwoy1pqJpqNKcMcW+iYRmNX7kNXBiRvVUkatOomq5cT40OJIv4p
uVtLf2s0aRuXWCF4q9wIc9R1DTrZeGAV7eJaQGGKNUllWoEdTQkAo5UjVq1g6F+Zyrirt1m
pYPGO7JL63rrKq2qrFlDHSW4511VryxS2oSX073BBWS3PcCgDjzJpwYFeXLIY19jaw28asi
jU4rqpmdQFTVgGqafmzwDrWwW2p1l2VdBJ4UrXKtSPhWmOX0z28R0FdZ0gFs6FmCr01Gqtf
HE1xcJDGWLaXNVQkEqGIy1aa0GKghE0Rl3AEgHUwJKpRc9QAY5VzB+4YBWFoeyszOxLghCR
paJQTq7ddVNRA44tujKj6ZNOWosw1ZA6mFPhjqlmnZx/d6QAa11cCGWjUpTyrijcSi7liaF
npE2tCraAzEPF1ZHpqOP2YBsy3FxcKytRYtRhQMKOyq3E6TpajYmuLiO2hf6dv1SxqCCW1f
nI1cSBwHDwxStYkvpp49TrZxLHC8SvRnalTqdaNopwGVaknD9w2u0trGee1DW8kCGRdLMVY
qODKSa1GWWeAjJvGkis7ch26y0jKVVNPSxDLyFSBp8eWHtsU0ssRubkSwA6polTt1YVKaWU
14nqqanxxR2/cHsbqB7+KaIXKstXjNSxCtlpBZvRzzz4ZYMWl19ZcNKpkW2ABtz6Fl4h30+
pgCRxywFm5tfqYWhdqBipf+sqsGKnyYCmGG1reQTrpCRLIunhRn09S0y5Uxy83WxsE1XUyx
ZZKT1mvgozxYD/ADP8qYCOGO7R5BPIkiFqxaV0EL4NmQcNvRqgaMwG6EvQYgdIIIz1NyGJ2
J00U6TQ0yrTLLEVpAYISC5kkYlpJGpVmagJ6QBywAyz2KJLk3ckMKJKmdp26iMn90saBs+r
p+GMfuCLE9gqrREnnVF/LpW4yAx6QGPBuePOd1JBscvTcXQ//wBjAej0JrUUJ5YSrQ8c8x9
uO68zlywgeXnxwD86ccqYWO8q/dhYB+FhYWAWAfvH/oFx/ajr/prg5gR7qAOwXdaZBTn5Ou
AyM0bNa7cVk7Y+iBDDmVlkNOI8c/uxYsLW6a4NsGV55FoJCvcCSUJrrOXpHHxPDEcLD6TbS
YmmC2sgKqpbIzOlegE5Vw4XkkMs1zCsqyKSIZdACoCpUEqxp+cfd44DolnS7kZTJbu0lZA1
ToyOgVatK4nuN6u721ht2jQs1DJPGxoGoyhGBUaXqQTniWT3Vt9zaywXtsyTFQmoKGXUQAW
Gf5TU0+/ArbI7N5lt7ibsWoR2klBMT6gKha1pz1cPAeOAUsbXKyKyiWIl+2I66wWzUEc+k0
IHl4Yq3zM/0yTzySW6r24JGJKRMKL6V49PhmajwwUsbC03WKT6S6la9hYgXRAjQpIW1Rqvj
Qk4l3rZIrGNGibuwudJV1bWojXVq1w56RpqcsvHAEf+WzXds24K8W4dpY4WNY0m0ZntoePq
p1rzpgV7j3DdHuBCmu1tnjUdnjIzE6qEJmjUofhgeUtqrdTTzO2RMgQNJCwGnQ+o0oajl86
4vfwXcWhu5TbuXoTLLcv+rKq1cJD2y60yH4DADpd23OdreRHeQQRhYkQFUBjXNyMyWAzOLa
7nMSLG/tyne01LAEqhHRQZGjVqeP7MRbJd29juUEjRtLK0NIxDpLNJM3BuWSn+fBrf/qF3O
EdhLiC5VIoAQpPdGslc2HJvhgBB2WeaYWv1/wClN1QCRTVnAPbVc2A/tYI+05YYLW4ivbiK
JpZCPpnajqw6GqrcNXhitdRLbySpEj2N0G19ozaUdKq7aX9DUpRa8efDEG5m7hvFlHds530
tLC5TS+hv0mVkY0oBT4jAWty9sWEck0lvMdEDRmWCpoiNRT1tUljxH2UxPd7PY29nKY6XQE
2ZapnZ66dWqq1qAQeXMZ4dtdo9073ly5M8zLItsHrEdFW0kLk541Ncq5g4s79BL/CrhVj7o
VkGtTqZ6HNWUZsV4fzYCCzv42eM29t3nIYGPVGWyZDoUEKMq6RiO7it72eWD6eU3lsqa7eV
Q66Xf1HtMSQBJWi+GG+3Lq2hL3F9KsZIHbDjT1Gurjz4cc8Xm3NJXvdwtRRre1WNddPW8jE
V0E+A54ADtlrAu72cGmrK6EFSK1orkMcx55Z1440Hu3QNqVJNRDyrkhpmKnjQjhijsMSy7t
HcEBWQTahHURagdJABr1czni17uKfTWkjKzUlYIF011uhVPUacfLAAbY7rtcUgtpXt0ahkV
yGAkYLpyKtpZhUg+WeLVltNSJ7qJtUja3DLraRdWotmTmS4AyoaHhi/umyyRw2jW7SS3Ujr
G6OQysdLMS3ppmPHEF99fZ3KQxO+lIo+4ELle7TqKjMedT88Az+CqICYwGuXZgGRRUZstV1
E56iQyilOQwy223dreB7aC67dnKepYwDq7tF6NS1FRxA/biZNx3F2WVHq6oxVXRDp0mlddF
8eFMO2rcGdUR36X0QwkxgnuaKs66jULqXjn8sAW2HaksLJY3YSPQ6hlpRsqj+144ITSSghY
ozJI1SKnSg/tMf2YHGzuGiEcBV4VcOo16ukUKUqpAzqedcx8I47X3HKGWW4jij61OkamIbq
DqWqcjlx4YC00MNswvLqbXOqsxVelCfT0r/nUzPPDUWW+KTzr2LNFV1RmoCChLVppFKHPMj
8cdj2xWl7s9AVcOEQ9Jz1dfStRXPMfPEN/cSXW4WdikXdtSzPPGaDUIjprm1CiMRUUzwFib
c9soNUwdWrpArpbT58D4jFS+uezayzBtaAFqOgTTqDaaFRzYitc+OeClxDHcW7wSqHR1I0t
w8PuwDm2K7+ihi77y3hbSWyFugIJcshBNPPjqzwF5dhtxJHMZZO5oIuJEdkaZjShZkIyX8q
jF+3tYbSHtQrpTjmSSTzJLc8V7CK+t1SCTsi2iGlFQyPJQemryE4Zf71BaXcVmAJJaGSZQc
0iUElqDi3MDwr5YC/IFUF6atALLwrw5E8MDqb3cuERY7CAgHukieY6uQUURfvwM9ybk04Fh
HVbV4y7zI1O6GRnQDL0ZZnnw8cX7/c7WCxNqbjt3c1v0aVLlKpkzBQdI8zgBf+DuLq52/bI
2vL54miuNynclIxSh0tQ515KAMG7e5uYFit9xh7b9KLcIweGRuC1rRlLeBHzxlNmuNzitCt
mptoiw9KI+pmGQLBa6vAHFq9ud5eym+omkMIUiasQoCoqc1TIj41GA2BWmk8aCp+I44QXSa
/CmBFj7h236O3+sv4WuGjBmNQvWRUig58sC903u8uzLb27JHZKtRLGxMkqlZGShpkpMZ4YD
WBRlnwPHyx5zvGUlmScvqrqv8A/kY9EDdS+NBjzvdh+ra5ZfV3QoacO+MB6MVGfnx+eFQ1A
HzPwwtWeQ50GOgjnxBOAfn+3Cxyo1fd8/VhYCXCwsLALAn3SK7Be/2AfsZcd3jfYtpkiSVQ
wmBK5mtVOeSqfEYBbv7ptb6wns1Ij7y6akSGmda+jywFfb5AlhtuaAvBPEHkUsBWYKCeluF
eeDEW62KiPvNGJSQ84RQqCQHPSrlTVvHywM9t21rPCJbqQS2W3xijksiLJIzO6sDSoXI+Br
jWLa2qroSGNU5gIoH2UwAnTtwUIsXaV1FGlXSQTwpI1VzA5HFaf2xtt7IZ21xvGNMkCMpqN
I0qW+GYPHCAgXdJP4ducUfc6Rt5QdhiozAoQKkjiufxxLc+57S0iKXQ7F8tQbZqldQpwkRW
yINQaYAHc+35tuuUuLOOpgNY1YNKruFBzAA6vDTl9mJQ/ulnkafTdrJE8b26NQVcZqNOWsD
MDFxPeEDUYRoRUAkNIwDHgK9njghtO7Rbi0qW6RpHER3ChcMCfT0tGmVBgMs+221vausoVL
omOXtuS0aqSV9JXVpqKZGueeCFhuvuSOAWktnK1wmcbvEzB1z6WNVC+AOfng5ulh9VavHEA
KIapQtqA6goWoGZ++mM1De+49r1R9iWYxtUyypqDgajSuVVYAZ1qKeGA0ce22l4im+soFmj
FBEtC0YpqoSlMzxxWXfNhdlD/pR2QV4zKhUIco+heNRWnDGasbpbK7mbdGnaViuu2DBUdDR
wZHdqkZ+kcRxywV3mS03e8hjsY1dZo2SacJRsmVQw6S1FAoCB+YYDRCG03OzWUqs8Mo1QOy
cARQMNXPPADcrRbKCEQ3Bmt7wmGSWb9Vu6BQOoplUKQacMj54ZBsd3EF+jurkKkgaCVSrxx
xHUpXSX0sytWtOWfli3b7K9s5t5O5fxlf755QGgLkktHFx4+ok58OFcAP2C5W2MqdxohKyF
Je3+lKMlCBBQoSTma6cad49MaO6fquUEpXTk/IhSStdR/wAuMrdwbhtt0HmhHb1ao1jqyaQ
tXCmvSVWrDSMuQONPY7jDfW4keirKQFXw1LXSWUnOtRyOXDABN4vLqGa2TuSxHtAyqGqCa5
liRQmgxzapprqG6hv5hJC0JBhanrIy6qZ10mmJN52mW5Er2BaV3dDJb5R9tVSg9VKg5fDFF
beez2qY3ttNHcMxELRL0ppjK1lK5aTrPjXAX/a7iaRGRNKi3YnMtQGSiAO2ZHSTzp5c7e/W
q3rWlrJ0Ruzu8oOkoIwC3wqOeOe3RIrSo6kLFDAqmlB1JrYDIeNfPjxx3fJbZbq2S6btwuk
sbSEqAO6NI9R5HPAcW0e5Y7hY3r3EUcbpbwuTQSlO3qLscjzzGAl2klndxhgHlESRyGQCV1
lL601M3EhGAqDizNOVga4h3GaKJXEDs8bxsJmJOvRH00K04jlglFtt3dXst4bx1hNwy9qgZ
Wjjog0k8CdPhgAF7OutY2iWSKNpCqxlY2VWdkHBSD6eBHzxp7PaYEtVWddTOFftsTRCKsFH
A5FueKtvYbbcIq3EKzVaURy+mb9NzpT9LTXpBwaSgRQKkLzY50HCuArTWdkNAkU63roIqCC
OoAaKeGWJEAQareJhqCqQ+pWoc1I7h/LXPE5cKtTkBxr4YYbqDQZhKhiyJk1DSK/1q0wFOG
3kmv7g3EpaSJYljKdKqGDauk19XPFKaGzt91hW8Ziix9yxA1khwxDAaKsdK04/HFSLfAu57
jLCR/itEVm7sFjPZUqZGLkDTVsvHF3R/DCu53d1NWVo4tExQ0VsqM1Gp1VbpNMBdvN2tbWQ
wqTPdlSVto+p9K51bkg82xRtd8uLzb7ae2ijaafuiVyxWC3EfqZ2OZyI+OBu67vYSWt/Y7Z
pjcRrJ9RFQ/UAsuuOvqr1Z4q2lza2F2w3mVLiEwK0KrEOy7mh6lTIso6TUYA4u430djNJA6
30zFnjnyihWNY0c0Wuo0rkBWvM4A99rXerzch2jJHK4/XJpmD+UHw4YEx33dYLIyoH15L06
S/Faip0/ujh4jBLZ4/cN0kqbfcIVjkJkR2jZwzc21I1a/GmAlhallb3MkkSoJHQopqU0n85
PpArRF5D44r7TuNsl1JcyvIbsuQtyjRouhwFGoSrgfOJ31RSCNZAWWch40q4djVsxnXxHD5
YhRLgKqK0apq1gGRAdTdPV1cqfLAELWxRoFl1kCRnlP6lKvap3HagiPANliO8297WKRJJqg
OJGXWSdckesZaOatiTaruSK30SzBYddVj1qp1EUbM56WyDeXjgnuEd6bK9lRnnQ69ckemRJ
BRFDh0WgAWtQNOQpgB3bjdi4gkCll1RJaxaQxp0BixNDyxJJJbwxKgEhnmiQPFp6u6qzwka
VrpAyoPDPFVdvubi8W2ghl/WUPHHOdDsqjU7BvT8MsNtoo0nioGuJFj7nZQamDqTrWQdLEr
8/CuA1Gx+4dwvNwjtLqCOOMkqXFVYFVLAaW5mmAG6oFFgRkWurqvyuBnh/t+OygubTc7m6C
N3qNEYysagBxVpCNPwpivusgeKzdGDL9VdFXBqGBmVssB6WQK1HjUY6FyrzH7cRgnOvDjh6
sat8sA6mXDOtf2YWO/z4WAkwsLCwGT951F1tzLm36oAr5LjGGWRlFXYr8Tja+9FLz2AH5e4
Woc1XpzI40yxhzUdJy5+XxwGy9pQm+sjBJQ2sE3dkFc5ZKKY0YfuoOPiacsaIONwsZTFVFl
EkSOeebRiQU5HiMeebVu0liZYVcrb3elJ9J61QHqZKfm01GPRrOe0lto2sWV7YKFj0ekAZU
pypgPOJNv3KzvHjkdYzAwJ/Vj4L1LRSwJ4AgYo3l9eXdxJJcOS5LF+WZ48KDHqc9vDKj641
OtSNRRWNeH5hnjL2+zRbfuRnvbEzQBarNEDLGslRpbsirCo5GtDwNMBU9sbJJexTNdiSKGn
bQlaa1ejNo1eWWqn5sjg3tMDWu6X1vEqG3dhITERoh4hUOQOploaZ0+eMxvvui83CVo7cmK
0BIVMwXHi/j8OA+OCnseSQybgr5kaGK0px1DhgNVrZWAbSuptIBapKmukjLiTljjQCR17gI
C1bpIIqCCtTkeVcvniqUvZe+hYpKCBG9Bq0OobpkpQEN4VGXniruPuOC1k7NuUmaOpkYk6T
TIopWvX+GAmutgsZu43ZjeV2MqvJqb9QkU1dWa5UPlliLbvbFtYF3SR9brpLAkHLMN5EEmg
+HhghZ3iXtvHcIpTWASjUqvkaYtV6RTnkRgGJHojCFi1ABqPE0yqfjhgtYFuGuRGonK6GlA
6ita6TituO6LZIqrG813LUW8CKTrcA5Fhkoywtv3a3v3MMZLyxxq7uFIjevSShPEBgcBFul
pe3EE0ayxxRMCQ7oJHU1poUGgo3jxwK2qznsdx+nZg1zPqkMza2SUxMpauvSarqyIrnxyxp
ZjIYmEQGtslqaUqc24HhxwMvY1jSWe5RCgLtQ1poRal2elFc8jlxpngM/uW4qs8cXdSWz7o
E0Ks4i0sdWlqaTpTq4DPnXFrdtosIrWG+s3lSxkf9WAl2ipICurtMVIzy+dcPt5LjabSR0h
+p26RI5LFXINO7RVjkkatNPljlxdbhvU0iJIbXboxGZoZl0uz19BOWRPEV5YAp7eSU20ks2
cjyUNAQtEUJQAk8KUxS3kS3O7rZxAvWNBKraiiozhmYAVC9K8Tgh7feR7BpHJOuRylajpWi
1AIBGrTXFS6t5pr253C3nMKwMYpgAwZkijViMiAwJPPAUnvLmZmnW4kT8wRqOrBjrUFGrQE
AfbwxettsNt3pbhpHmaVie08isurSQ3EDSW1H04qR3dwSIxKssYyGqIOigeBi7g9Pj4Y0LQ
odJArI2Ykcksp1dwc/wB7lgIbNLe3j7cFFjHrLE6q6imti+ZzHzw572KE9llkkuKGscUbM3
gGpwAJGVTniZ4UNPyopPQvSMzq5eeK+3uNd4G/9x9QxkB46TTtfLRSmAjtry2jt5TJNLLJE
aypOumarHSq9ui8TkKZYG77BcttE8YtYbK1rGWUka9TOtZAIujInOuH+67i2t0tXkJSYyjS
6CsnaU6n08jQ09WVc8C/cPuiK/tEsLNSRcqDOzAFtJzCqFr1V44CrP7dNtYxXiSd4yBNUYV
ci7KvbZtZBrqyxNd7Vv8Af0+rt52VWL6UaPQMqUVTIQKHh5Yg+ru1txa2EYvNX07ySJHIpP
aAMSgVrlo6jTBjb7n3erJDNGjCVzJ3plbpGZaPo4eVaYADebRf2W3z6rIpDQF5pUiZ1rQGj
q9QK+A4YK2u3PuMVj3mktTFCsqO7ItUVl1soQA8OBbBi7s9xv7OS1vJ4oVYDuBV1dB6iCWP
iBngbuGxWMcMU19uErjSYLUVqHQjpTpDZeNOWA4dghhiAuryMHShP6zKGjDM0mXgF9NOdcC
NuuNtTcLuZTdsjyAQPbirBAfU7/1vhgla2HtiSOO4uLxpJV6KsxYIFpydTRRXnkMH4Le7js
0+jnhKkAoViCoy58NBp4Z0wGei3K7srA20e2meZGJ70yFhJEzOdT5DPIZVOLY3vbUGi42qR
JmVWnAiU0BBDtln0+BzpngjNeb1bkB4lcMQisilqkkKXYLUqM6+OONvc1ujGeDXp9Thu1nU
gikvgBU+RGA4Nx9vN+qYwDGhY6rd9SqM+aeWAm5b7sLd2Nba5gkkGmSWECAsrjPUpNGqD+Y
Y0kO7xzMUaCVGXPNdXSTSulc6ZeGA7bxcXs080AMdlAGNwxjSUFY80MR0mrt4Nw8uOAzMkV
hKVitZdRaP9OQgwuH1nKbJwTTmpAw2xMqXhYXUdtJGmTxuI6DmBy6uf340jXz7XW9mD3UlC
Jki7cdto0ggaUDaTnXM1+WBD3Uu/wAsVn27e1kzea6oF7sg9GdBSuQwCG8W82yps6RqCkne
aZqtDpDFupFBapr8MVL8Rrb2KqCEWe4XNSmQkT8h4ZY0ex2e6Ezi6h7AkMUczdtYzWMiunT
kUZBQ5cTgDvmnpNRne3nmKa488B6QACOGRAw8Koao58cRoaRhuVBT7MPUk5nLIZeeAf00py
wsKuf3ftwsBJhYWFgM/ue6y7RuOuSFGium0q1CJGVET89f3myFPHMYyPuGaGe5EqKqSyDW6
pTStanTlz0la+dcaL3xTubfqAIrLWpoOCDPywA3Pab+5ma/s4mure4JdWh69NTXQwGala0w
AUHSwIypn4542HsW8buT2ZUlW/WDjMKQNJ1eGrLAba/bW43161rIht1hoZ3cZqG4DT+8RwG
N3te1WW0QNDbA9VDLK5qzsObHwGAdebf3m70E0kFyuSurEocsg8Z6WHyr54Cbn7ln2t4o54
ISZBVjFMW0kNQ1/T4ccO3v3XbQQyW9gTPcNVBImaIaZlSM2IB+HnjBSuzkaxQjiAKfyOA3M
Nz7f3K3k3I2adyJqSqw9JOYkcJTUniaV8sd9uSQruN3GlJJJVDysh1JGyHRoDIqowINVIFe
Rxg1bSagVPKv7car2heMh3KZqyS6YyhoWZn6wq+dcAV3qbcHmktSO3Bxi01PeA6mq3w5fby
OK+yXVjGRB9Khc9dsRGqEuBp09xiczTInF+G7sr6JbNBplmIIaut1lA9dSulnQUJz/DFK09
ttE4N2tbe3d3jgiOuSYjhqY0OQ4DL9uAtzRrsrm4RQbvcZdPaq620ZA1am0hj86ZnhQYW33
m67hdXFvLcW8cVswEjWysWkPNUaTIDkTixuiTzvDZraGe1MZYlmITWMkSXqB0jia1rgPZe2
dx+ohF2saQhQryRyNq0KxdkjRQoUNkPt5nAaK6G2yq73LRulpqkkq1RHkQxYA+FcjgXtv+J
MNraxrbQl/q50hATtw/8A6eFyuet6am8ssVHsrvcbE26WY260lkrckKI5O1EarUep6AcTxY
8KCpo20e5SQJPs8cxt1l7jCNwisxHSDqoz6RpDcq6sBtGliW4W31frOCyKKklV4t5D44oT3
W136Nt8gkmiudUepUco2hqMVkUUybnjPjbt5kFwj2crJM2qaRplRnOoAVYNmFUVArSprThi
y8HuJrcQRSJa1zaKKZO4dfToXOiLGgoKc8/gFn/taOKQE3t2YywESBgRGa9IOqoIHwxFYxC
1gaOaVugs+qdlUKyjMgDWarUmnHzph+xxyz13K8LP2gYIw8oKqY6h3Genj0qfixOeIpXaLb
maFqNLJ2nLMR3DIqgaXLa26qgNnU15YA/tkCQWMEa5ARqa0pmcyfvxm2mu3s3nijZqXDsXi
6ZGDPr0tp5DRRqVPCuNFeySW23zyIFLwxMaOejpXmTyxk7K6khtJRGgnL6ZAFJZk0rVG0qP
StKaTx8sBaSxu7l2s2JhQ9LzOngKKgK9Q1ccjg4miFIrmaQCGBB3pJTUBo10jSD6dValgfL
AO2u99L9iYtbwSBiUFO7RmrIaBWNc6DhQ4I21lJNADcsLrrBETMrACPSGDatWdeNDx+zAOn
90bXC0YXXPHNqLOimiKuVSGoeRwA3XfLl0lNuAs+4xxkNEzB4Yk1dLFwCGPgKDnjYRRzIhU
6aii6QAqacq6aVPjSuFPZWVwgimgR1HQuXBaZgEcBgMBcWN9cESXMhlZf0ytTJo0rybPwrl
gjt20hQqLG78e68QFdRKghXKg8Tn4CpxqBs230lMUfaaWhYpw6eek1X7sDr/ANuTzFDHfTy
aKaYpJCi0B5GMCh5cMBbjSxsgVuZYrZ8z20k06iPz0WhplUDgM8Z7cPcF9ds0W2aorWIqI2
WtXAIasmoFqcsvnitce390s3/TtWk1L1ypSSrFQDQZkdR447HudzEoiuo3hMqkJPIpFNI6m
UFTmGXLzrU8KBNBt+8XNwjRxxyqTpdpNUkZZDnnL1EDwGQHniW59s7xdOrSdqPQ4/SjqsWd
esAMdHAVoMaKw3G0nt1njmiEdCCooo1r6m6jwNa4uiVG/UR1IyzBBHGnEYDLPsvuCKDtx9p
lOlBEoJURqKli3ixPVl1U8MsTXO273HOs0KFIwFacWs5ALVq0kcRCiopmOBxp6nl40+zDTI
EUliAoBLE8hgMtfe5b+1kkj7ehNZ7FxLGVZlp0r22CCuria8MPg3+KWKSe9nt7uKMohj7ei
TMjWY1YtrA+X2YNXG5QRs0ciFlRSwY8NQzK6Wzy+HPGe3ZNuvYRLYWCicMNNwvQemhbtrGy
6mFRSvHwwBG09xid2LWtYyquht2EjjVlplU6dFKZkmg+GK267XstxbPcWDaLrth44YW0q5P
pMkR/tZ+WG2XtjTM5kPd1NUyuWDMoIkAbx1Vzy+ODVntcVpRYwq6SdBRdJo1NQbjmQAK+Aw
GJGw7hdq7RwPEk1SECMsYkyIAU00g5qDy55Y5FNBtFxLbX1hDNcRuC7SGp0HR0oqjTWmYOP
QlQpXqYqTkrGukcMic8B9x9s7duV4buRpIpmUatBAVtICgnUpzwEln7j2m5i1vL9O6lVkjm
6WViaBc+NOeMbvzVcEGq/WXf+uhxb3n2u20WAve/9SNfbkUrTSjmqlMz1VGeBV65ksLSQ1r
JLcN1GpzZOZ4/HAepxjpWvDSPtph+nhTjiOMntg/1Rxy5YcrHUCePAYCWgr9+FhtcvLCwEu
FhYWAynvhQ38PB5yOPkQmMfBfXVo5a2laJzzQlSRw4ryxsve4y28+ErfguMLSpNONcBu/aW
8WslqLOd6X0ryOS1f1dRqG1HnTL5Yt7kl1cXz7bGFWO6ijcyuxoqRPSRUSnUTUV4ZHPAHZv
btvJtybhuFxJa9xh9MVbQBT0OxINOrhw+/Bb3FeQrtUU63KG9hZO3NEwqHI0yEaSSARWuAI
X77NBpF6INXpSNkV3p4KgUtw8sAfdO3bOm0m9igSGVmUxMoMerVU5plnTyxX9lXET3M3eBa
8lQ6JmIY6VoZB+9WrA54De4V3kXfb3BpJdJKxk1IPmnKjccsAIB+3B/wBvXotYr2VkV0laJ
CGdIwCdTcZcvy4AlWHEUqeeWD/traIt3jvLSd2iCGKSqAVqNYAOr44AktxMFkPbqHcv/wC8
h4HLj3Mm09PTTLF59yt5beOCexBSHSUpdQLpKDIqe7UfbisvsKxJ/wDdy/DQmOj2DY6qfVS
+XSmAs3W9zOytHBo0nP8AxVuKr+Zf7wjPx5Y5Hu+pgWhBVasEN3A41DSE1Vlz06a8s8Vx7C
sP/wB1MOXpT+bHD7AsjmLuUDw0JXAEot7nWpe2aaudUmtgFH/1cRSbhPJSSK3kMsRJjQzQB
AG/eSOYBj4VxT/7CsMx9VL/AKKYik//AKfwgjReMOVDGDz8mGAn3J57nsk29xrhpqDNA8cw
zoJVEyg8TinMrzR9lLIx6j1CKGA0Brq0MZmpxy+WJn//AKfw5aLxgOYaMH8Gw0ewErQXvj1
dof7WAdFb24iEM+0SlUqqFUiJZQaoZNMi9X+Tzw1IGe9spG22WOC2ALqixgllJoa9wcz+zh
hL7ATP/HH49of7eEfYC8RfEEZZx/zPgCu47jJd2rW0NndK0pUOxjVugGrUo540wDFlfHW0s
V6q0JHbjA1tmV16WXgaHhiwvsAUqL41qR/d/wDx4afYUoGW4c6HoNKf6eAvW1zHHbNDJtl4
UkCq4VAinSderT3KgljU54vDekVQ8m33aZH/AHSnI/2WwCX2C9aNfDPwjP8At4cfYTcr/wC
2M/7eAOfx+MjKyvP/AKP/AMWOfx9dVRt97Qc+0P8AawDPsKbUaXy05ntmv+tjv/YUlcr8eY
7Zz/8AHgD43lKV+hvKn/8AB/8Aiw4bqGcf4G8y5mH/AOLGfHsN/wD9/T4Rn/bx3/si4Df9S
YH+wwy/08Af/iqE1NneU/4Bzp8Djj7pFJ0vY3bqBmGtyRn5E4BD2ROtCu5OMqgaW/28d/7K
vKD/AJo/+i2f/wCZgC31VjXX/CbjpqK/Sjga1+2uOfxKyYFRtl0VICafpSBQHXTPzzwJHsq
74ndHqP6rH/8AuY6fZl6R1bo+X9VuP/1MAZ/jTPklheAVOotATyNODeOI5t1WWMxtBepXIm
O2cNQHMA1y8MCh7KvQv/VGBPGity/+Zjj+zNxpRN0YnnqDj/znAW4/4SGaT6C8klKlVLwS0
FV0kDMmjc88Q13F21Ce9XUKBRY5J0/kyqKNQ/LEA9m7txO5/Z3PD+1h3/Z258TurfEB/wDb
wFufcdyW6hMSXf0sCKZFa2cPNJSn6hVWyPHKmKs+4+4JTIiiSjr0FbWaMqRwC5HjXifLC/7
Q3UVP8XfUa/8AqZ//AJmOH2hvFc91ND/xP9vAQy7r7ghEqRRzSNL09w28y6NKqtF1auGedO
OZxatt83SOExTwSsWqe/2JmKEniVZaEZ5AYif2fvIFF3Qsa5gmQf8AmOGf9n75Q/8AMx8ml
/nwEN1ebjuEX0180zWsrq8qC0lBAQnJdIHHjx8vPAK9KLFBbUcrBLMtWVo6qzKadWYPiOWN
D/2jvoz/AIkPAdcuGf8AY25O4Ml7E2ZYk62z5nPxwG3QAxrQUFFpXww4caDwwyOqoF5gAV+
HPDhWuAfl937MLCrz5+GFgJMLCwsAJ3/ZX3dIFjmEDQOXDFdVaj4jGef2PuZcOt1AWGYJQj
MfAHG3xzAZXbrdLbYmtpixuLqYxERjKKeM6EU6iFGajjStcZ07NetKkFVSWeUxCOTSNL010
dGFfgaZ+ON9e7Nt16xe4h1OaFirMmvTw16SK/PDINm222k7sUCmXUHEj1kdWUaRpZ9RGAzF
j7S3uxu47qKe21RtroNQ1UrVfRkCDTBTdbK+v5o0eCXsMraoxJH245FC6HUnjXMEMPhTB4k
1qcvDDSTn4eGAxl17T3K8jiaOK2s+kdyIO7DVXkNJ0fBTgp7Y2C92ia5kupI5O8EC9sn8ur
jVRg8K1PiMdrn9+AQUUHjzwtIANc88IA1z41pjvEafhgFp6geNB9+OgUFB/KuG1zArxx0kk
VPEZZYDqqAooMvLHGArX5YQJJp5YRJIqMuVMAtPjxOO0FPhlTzxxnIWnjjmrLVyNfxwHdPA
cjhaeHiP244SeRx0cf5cMA5V6vjxw1hl5DljoJBPh/IYVeIOAWla1H8hjtOGGsSCa88dqef
xwCNBUnhjtBQjDGNRn4jDq1PywHQMhhpFCSeBx1DlU8sJqkU8fuwCIoRX/LhU6SPA5Y4TwI
4jKvxwhkpp5YDtBx8f5DCpl9uOA8uQwuB+OAeacTwz+/DT5fyywjShrnT9mEo4HhXAdAApX
lx/DHCABXw5fLHDX7cdfPLkeeAQUUp/KuEKGoJzGOA55/LHedeZwHSP6MKlMxwGG8eHKtcd
GdPPjgOAACv2YXn4cccqeB8x88OAFDXgeWA6oGmuO5cflho6enwwlNSDSvPASU5c/HCxzKt
a+WFgJMLCwsAsLCwsBzHCAcdw1iRX4VwDSBkf5DDaffjpY5Hy/HDQTkOOQ+7AdoK1p5Y5T7
eGFzFfA4QrlXM4BwAJz88KnH444OBNeBOOEn7sA5hw8BhUBGGsTSn34X5csiB+OA7QUr/Km
HUB+eGDPjwHHCqwP4fHAOy4eHDHEUcfn9uOHL4YVcq1yy+zAdIHx41+Zx0gcRlhhJGfIfjj
oFMjgH5GopQ45QVGWeO8xn8ccNa/DAIjkcdpwp4YRzz5YQ4n5ZcxTAIAHIjyx2gIJHPLDTX
j446TkfI0wCUUH3YQFWH344a8sd8RyHDALT44WVKc8cqRSvPCNTXywHaUNKV5/djpA+znjl
TX4Y4amg5fyywHVFQQeeEMxhV4nzwh44BEcRhNwp45VwiSFBwuB8hgOUotBxGO0Hzxw11Ze
GFxNeXA4Dvj488IrlThz+eFxP3YQatPA4DhFagc+J88doKHC4HLCPgeeAWVQT8MdGQr4Z45
4HnkMdBJHzwHKdPnTV8+OFhV6q4WAlwscxUi3FJblrXsyrJGEL1CkL3AxWpVm/dOAuYWGl1
CF61VQSSM+HwxWg3OzuJTDEzGRW0MDG66X069LFlAB054C1jjUPyx34YrS3VvFPHbvIFnuK
9pDxbSKmnwwEx01rzw3gaeXHDFmWapjNQrFWypRlNCM/DDIbiKcyGBw/bcxuBWquvFc+eeA
lOZHLCJyr8sIV5/I4Z+PLASZEUHA1wgMvwxE8qRdvuHTrcIuRzZuAxIxrxy458sAmPV9+O5
UJ8RlilFudlNL245CzkgU0OMyNQzKgZjMYuLwpzNaYDooPgD+zHCa08MsVze2wkniL9dugk
lWjdKnOvDPgeGHd+LsG4JPZC93VQ10gaq6aVwE/H5YRAoV8OeGxusiq6mqsoZT4g51xwGoO
fx+zAOBFMvDhjtQOGI8tNa5DnitDutjNL2onLSalUjQ4oXGpQ1VyqOFcBdU1zPLxx0+OGDi
DWo4GmGrNFJK8SuDJDQSqDmpYahX5YCUgZDljgPVUc/wGIpLiNJY4WJEkwJjABPoFWqeA48
8OqAVNeR+4/04CQ8B8q/PCJoppmcU7jcrS2bRM5Wmip0sVrK2hOoCmZyxJa3UF0JOyxYRSN
FJUEUkT1DPwwE4oB5nL7cdFDXwwyvST51HliKG5hmMuhj+k/acnIaqVyr41wFg5muESM/DE
M8qQRPPKdEaKWc+AAzx2KaN41ZWBRwGRqihU8MBLhCmXliJZA+ls1LjJWyOY8MceZUqc2pQ
ELmQSacMBKfE/yrjoyAxUG4W0swhBZWrICWGkfokK+fxYUxYUg88zwz5jlgH+o05EZ4RIJ8
K5nFGfdLeGXtMkpfroFjJ1CKmsr401DFosr8DUkDLnQ+WAfl/Lwx0ZHFBd1tTNLAgkd7ZxF
MQhIRm9NT4fDFoSLXVqHHM1FK+GAkJAbHAQBXFTcNytNvhS4uSwidgokQaxnzNOXnjo3K1+
vXbQWa47fdNB0BBz18OeAt1yx2o4DwxBPPHFE05NY4wS2kg1oK0GfGmK7brZra210Sxiu2j
WLLq/VyTUtQQMBe41zy8cd1cKfmOWK0V1FKGNe2EZkpJRalTpqKnNTyOJBInc0alqadNRX7
MBLUcOXCuFhUywsBLikLF/qryfuUW7jSMUB1JoDita/18XDw8fLDUdm4oyfHT/5ScBS2nb5
bKNllcGqxIFWun9JBHqzpm1MQpY3iLu3QhN45e3BcgGsYjoxUArmvLHf4k/fWb/cupjSImn
WJ1g1N05erE097I22XVxF+lNAJVByajxErUahQg0wA622a9JjjvVDw/UyyuqvQduSLSoooX
8/IfHF7ebCW8tE+lIS7t5EmtnPBXU8/IrUHDZr6ewt3mmWSUAk6ZNCvpRakr2Qa18/mRixb
Xb3Ek6doxpC/bDkgliKGoUcMiMAN3bb76dLeO0XX21bVI0mkh6qQdJyqSOPL54qXG07m63R
RQFmuLiVY9YFe7EEhkJHDQ4r+GLJ3a6FtND0/XxM2k0yMJqyzafICn9rE1xu6Ws727xs2jp
DAjqfooDTJdWvx+WApxbTuQ3iO7c641ddcmumpBB226POTP78G3inMhdZyqE5LoXLyqc8CX
v79Y7yFQPq4u80dCumOONYz+71ZvzGJ/wCIT17aQtM7SMg6lQApEsvhwNcB24tbtr55e2JY
y0LQS6wOxoycaW8eOXHHdrtrmBg06BHWFY5mDahLIrE9zLx888/LHJd5Ks6x27PoFTVgpp2
u/qpQ9P5a+OJre+kuZTEkJCqI3diw6VmQuDSnEEU+/ARyW90JdyZEDfUonYBbSGKx6CCVzX
PFew224W4tmuIRohNxQ6wdPcdXi6RllQ/DDt5nvraW1ME+iK4uI7cpoU6VYNqbU1TXLDl3Y
xXf0bIZe3LHayT1CkyyoXVggHp8c8BPeWUlxPDJHRRQx3JPExEiTSv+cv2E4rXdley7hJPG
i9to5IwddNWuIIupT/X+XPjXDdwu76LdI7W3dxHJDrIREYoxkWPWdY9IDVIxx9/CTzQGIuY
BOquWC9yS1RXkFKHSCGyOAi/hV+0OgqveFCJ9Yr2zD2jB4+r5c+OJE22dA/bt1A1KyoXFG1
QNDL406qE+OGn3CzRGSO1LP34bZYy4FTMgkVq6aClaHFndru7tbSCaJSszTwo8S6WqHajIu
rKvgcBPtsUkMawyxaHSGJHlBqHZV00/zf24gisbsXe6yVCLehRBIGzUpGY6kcs88VU3WSaG
0uYpGK3d2kEkNFBgyIaJqrqrUZ/djq+45KzarU1jjaVAr6tQSU27aukUpTV8MBZ2qyu7NLp
2RQZCjRW4bpDRxqhq3Aa2WuIYtru4Llp00yG6t3ju9RVT3M2RsvVmxB8sSQb1K8lqklsYlu
3eNZdRKdDaFz0D1irLWgxfe4SOUoVfUOFI3Zc+HUFpgA0GyXUUW3qscYaC3njuSHzeSSMRq
a/m4fLFQ7VeWNu5eOoMtqUSJgy1jj7cjOpotK+PlgvuV7MndgtemSBYXkcmlFlkC0UUNekG
uJre/eS5jiMYVJo3khZW1ZRsEYPkKHqGACDZ7iVIzax9uERWyKk7hZawTGVmYCvEcDgxttl
PbR3ayt2zNdSToUIJ0OQRWopXxxFAj30st88vYmt5ngjChSFjR6FX1CpLjzyrljg3a4UIZY
U/WaZICrGjSxPoWM1XLUBWvlgL89vK9pNEkhaR0IVpKUr4dK8Dga223khkftQqrvKfp9dV/
WjRNVdAzUr9+Jm3O7RZHFsrRqdKOZAAzCQREUoW4mvDEMe53Mc1/FIokltu5NpZtI0Kit24
m0dQBrXLLKvHAXpLOZo7W2Z9UcQHemr1sYx0ZEEGrZnFa32145baN4o3gtWmWMs2ptDkGPL
TSowje3BvbeGVQndUqVifUFZ0Z0LVQZgJljuyXNxcKvfYu308D6ieJkD1NKDOq4CO3264ie
ORooy6RQJr1VasUhZqdP7uQ+zFS0s7maJ0aDRKvaCPLqUBI5u9pOqMEt55/HGhNaefLHSvA
HnxwAmXarqWSZW0LHKLsaqkkfU6O2aaeWjPE1lb3duxMsUbmW4aVirEmJSgWoqoqaimCIBJ
r54aAftwFW6gmk3G0uk09qBZFepo36oWmkU5acVLPZ5oN1e9aVTEXndQK63E5Sit5JpwWoT
+Hwwqf5PPACbbZnj3K+v5dDG4bXbkFjpBQxFXXLI4p2/ty9SORJpIX7slq5RdQUC2PUoBXg
RwxogtD9+EKg1wFW9sluFhg7afTIWEsfpGh42jogUUy1YGW+x3du8REqSLDZyWpaQEl3kNd
TL+6MhSvDB2h/GuOAVrlgAMft68jip3YmInedVIfQRJD2SD5g5jDB7du0EAWaI9pbRXJDZG
0Zm/T/thsaL8tP5ccc0048864DOze2bmUTHuxfrLdBahun6plZeX5aYfYWN3BvOuS01QLK7
pMHoFZ41R5NJXPVp/e+WD44kcueOqPtwD+f8ALxwsL8tcLASYWFhYCFrS1ZmZoULSAh2Kir
A0qCfljrW1u1ubYxgwMCpj5EHjhYWAbc2VrdRiK4jEiAEUNeBFCMsKG2hg1LEukOdbZk1ag
WufkMLCwEJsbQqVMQIKdonOpjJ1adVa0rhkm1bfKzSSwK7SVLE1zLAKTSvEgYWFgGnaNuYk
tACWrqbU9TqUK1TqqagZ4kG32aEMsVCGLg1OTFe2Tx/cFMLCwEEe0RrdGfuHQaVip+UKE0E
6s1oOY+eJItrsopEkijMbIVNVZurQCqg1PAA8MLCwE1xZWt12zcRiQRMJI6kjS44MKUzw02
Fo9z9U0SmcENrz9SgqGpwqAaVwsLAOFrAbkXhQfUBTGHqa6Ca08KVwwbfZ955uyhmlUrI5H
qVqBvLMAV8cLCwEabPtkSqsduioJFlAFfXGKI3HiBiae2guRpnQSKj61Brk6npbLmMLCwER
2vb+60pt07jyCVnAzMo9L5c8Mm2WwlgeNIxE8i6O6nqClu4RXzbPCwsBJabXbwBNZaaSNiy
PISStTWgqTkDwBri2RnhYWAguLG0uSGnhWRqaKsPy1rQ+Irh0VpbQOzxRqjP6iOdTU/DPCw
sA02Vq05nMSmU0JenEj0kjgacicdS0t0zWFFPcMuQH94ajX8c8LCwDfoLIs7/ToGmIMpC5s
Qagn55461hZSM5eBDrLFiV4lxpc/wCcMjhYWARsbMushgQvGAEcqNSgCgAPkDh0NrbQGsES
x5BOkU6VrpX4CuFhYCXzH8q4XHl8MLCwHRzxweeFhYDvjhZHMfHCwsBwDw+eEchXicLCwCp
TLywiKH8cLCwCplU/DHAMs+GeFhYDoHV8scp9uFhYB3L5YWFhYD//2Q==
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHQAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA
AAQMAEAMCAwYAABCPAABDIgAA8Bj/2wCEABALCwsMCxAMDBAYDw0PGBwVEBAVHCAXFxcXFy
AfGBsaGhsYHx8kJikmJB8xMTU1MTFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUEBEQ8PEhQSFhMTFhURFBEVG
hUXFxUaJhoaHRoaJjIjHx8fHyMyLC8pKSkvLDY2MjI2NkFBQUFBQUFBQUFBQUFBQf/CABEI
AooBswMBIgACEQEDEQH/xAC5AAACAwEBAQAAAAAAAAAAAAAABQEEBgIDBwEBAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAABAAAQQDAAECBQUAAgEFAQAABAECAwUAEQYhMRIQExQVFiAwQSIyQEIlUKAjMw
ckEQACAQMCBAMFBAcGBQMDAQkBAgMAEQQhEjFBEwVRYSJxgTJCFBCRUiMgobFiMxUGMPDBc
kMk0eGCUzRAkiXxYxaiNVCywnNEVGQmEgEAAAAAAAAAAAAAAAAAAACg/9oADAMBAAIRAxEA
AADegAAAAAESQTzMHXPUBEwTMSAAAAAAAAEEhzJwdlWydBXLBX5LM+PR6AAEEgAAAAAAAAA
AAEAI1hsISJTamJ8Tdzk9YSEAASEEgAAAARMEwB5J6qwd+eV1JluvpPmYSzr7BjKP0EPm+5
YATATEgAAAAAAAEEkBIARIUqbgF3k2kQL9dAsaEhE8kzATz1ATEgAABBRzBtaSeyWe0lge+
abyNQI7IzEFc08rmBIBEgECIZ2/mn0k6AAAAAiQgkAAAAAI56ypp+vm9k+gR839T6B3859D
6FXRJTdGdzZ9LPn3mfResHuwmA81TmTOMGcGY51MmY9NECelpoMpzrQVNQJifE9Ty8yMPc2
B5WlbE9DKOhkRIAAAABALRkZPse3MNBor+P8AI13ggpGgaZVWfSOsZ6GwjJ8j8yts1s5qsX
fSgsNdewfifRusTZNLUyVc1LbJtTQRirRrJQPDpZSWD6cjfH2bq7E88uzgix44M19G7wWUv
0jPj73zujAAAAAIWM4Mhxs+DF+O9oCqnq8oebHxtii+yQlehobAkYXqwvoP3hl773szVljT
KNfW1Bcs0nqILjOwZVXsK5n7Dz2EXg+9BR63GhnLjcE6XZUDIam2uBZz5l9HvcSeHpqMqb7
pE9JIkAAACjdqi3ia5bZIPceqPOCn37cF1P3TNEumoenv4Uy9p8peNFNf3ESHdyYC1tIPnM
fRlRkN7XzA9SW7ZSuEHjWveJT2uZUGoUqtSKNdQXD9bV9BLU9dCKmrPPGlrrq52xvYw13eB
g3djJ6wAAACJDyVuQyjRspG2e8vYfZvSYs4t+nJT02dkYXsZpD3puGIiaeqUfV86mNNS0QL
6ThYPhX0MuuOw58cuQyraE4p3+xdmmGhFirSqipyzg8MrrejN86FMP8APLnp5daSChoqVwk
AAAACBeX0UOxSr10GV8mnkUPTWcGWsN/IWsuuBNoqmeNjKsGWQeZ82OQ2vkYS1pERQm/waT
wzHZzrbfZ87samkZOzvJMLG2Sjf0xnuMVj3sz9xpTFDdvmyynrMR49qWg6gJAAgCivUk+mh
vGdYM4AmAXsJMrqK2bNcRJMRIKWwJnOX0Z6YPeIjO3tkGdX7HOjmzIeGf04YT02uWFFrvVm
OjdwYhppJPL1mqZ+qZo9X3K4o6Yg9vPw1ZUbU7oESABCpryZ7RgSAAARMAAR5esmT1XnmzV
R5LRwAeCXRZc0Kz28RzPHRGW1KAfxx2d8T5iZtntUeOV1/mHpmtKR1zJyg0AGXfLjO2NNZM
NskOfNXe9gyW6wG/I6AAAAAAAACCYFgzCRR5dpDYx4pym8FBYe+SI0sVbZkGzDHG6lS1DN6
PPj+ZAzFi6X/SJICBXw4zBpuoCeOk4mT775efSEPpQH1ThyIXTWmZHdoX5IAAAAAABAefpm
SXvCsfznPM0eWt+Y4uYHeCS0zQFfTeGfL/i+kzyvbQZ2zU4LLdO5PZBWenF84OyhdJPD2Ol
Lfko38pqiafF4jF7JUVEmlyxZjT4U+m0c/pDI7jC7sk56AAAgmIUjfzUApstGgna9wB0ER1
B833lPNm8RPPIpL6rkUPZXD0zOiKeY22MGXivrm/lDnT6B4YRqJfb6CHzb0+icHz1lrfcxD
9wgEqv6IrMN7PPctedJUfR5we2Miy0MiDQR0ExIAEVLfIltMoMxZc+xlNP6SESBBSJXduSE
T9aUX+A2RUo6POnGnxV406B/kzriu6M3ave57t0bEtpniAfxTojvjNwXykDFX7+p5emeanh
7aVSM80y9TBNtOkHrX5v9DPWeegmAkAAAAAAAgkWIR5T8tISRJMAYdu49zPxogxz2giNwkQ
+puESKDT+OebGozrjIm2Qj8wWxT6YRU3y4X+rXyFMNPIrP0GnKiL2vC7ObTDGwd5G8aKSQi
YCeZOgAAAgCFlI78m64Y+mbWmkrWXRno0IIJ0EHj6dQBIcR6ci1K+zA6dL2IqWVdKVamjyx
qQqCXSJ2wo8fXwPOjopMi3t0DUZjwsnonY+A6nDb8Tw9pHloMNoxuRJEkEkB1E0Syh93RTz
uv8BZR1AK2fUEEwBMEhATz0BMEc9Zk41HHZm3BlCzr1bQmheBDYM8MKHlphB660MPztIMY0
04Yp2uC91ntGcrtJmChdZ5s0qxV9BO++OyAkDkOiYCQCJAiYDw6xJufLBeJ9F5+e9H0SokW
G5MHWPo4uZHmjHZ6EhziNxizaR3BAVS2h9kR3cvWzJ+eq7M5ac9F6JgVZndh863Vroy2f8A
o+NLLr5xpxdOytk9QjHosZkkB0AAABASqXGl58/UmCDqJgg65CSA6Kwl0ShsSQBh9xijbAB
lNPgRl4X/AGNDPOYNTOOUn0Uw/BvD525NWEhEwLblcEabZKzOMHXuNcnq8mNXSJ4AB2ABHk
eme7cnnbAiDkkiTqOYOkbvGmgEPiPfCl6l5Y6WnpxWrm3xjRAb6IriKuoblm1X0B2tYhS5v
wUeGYKbthcM6K22VONDItzLHkso+NuZPV5emb3GbFSS4XXzogOgWHPFRiMhT5DoS9DKt4Wj
x87fqK/J7AqrvqJQlyCVbr0BZ9WQL7noBjtlizZc9YY01KOjy0q+8dgERwqHPmlDi+wkImD
wT850Z6vMtTNeeowh9KyWotEZXWpDx0itqBISuYwUrqhuASESFfMaGgUPNlwU7Ht6jTI6rH
nm1q1DcI3igcQv8B0IfM0GLeUx765P0LEo9IXl9pkKeHQIXHsBPMkTPJHjZ5PDM6xWLmyW4
PULZUYX6HlvE+h5TSVChpFDc6AIo3gyzOvZPOKvoe/FOSz5+XRPL/1M6aKBDT1MGOZ0PA1a
RPYNCts+ZHPv5kce9A9aVPZHdxTyOZT0TSd89HMxJB0HJ1BPEwUvOh6HGa3+JHzbAXja17s
FRY+z5X1WY0p6HIdEeAus+DEW19AGe6fBla2y5OO5DjqOiPL1QHgsuWxuquVh3PPYQSE8qT
P6Jd6gaEMC408BIHMyBJBPPXmRnp0JyevgemXvMhV7Xkgl1y5abPOaFcItmpbEEh0ldwYx5
dz5qK9SSaUWjnytWzN2PRiUO6XoW1MWDSZZ3mTTVXFE6vY1sM13uzE7T0gEVlMa/k5OwA65
kPFbmxq7yLQeJa9wfdcehGfa1zHs7fkItln/AFGQwXlCw8QlXYKW5JAdgEJHaAfkrCu4qXT
M817Y1wzi0J2Fpscq9CkE2mxtw9LTi8ZzTZzQk8xJMwGbVOqpo/dM4OiIPLLazMl+j7NxU/
IO+Y6M489UIwTcXhJtvn7QX+dTYGd32Gsmxjnonrz9AOgImDJX2iY0SXiyNea2ZEOmotDh5
ia59B9Pnu/OsJoKRR2+Y4NT1mXAufZrk085jo0pl/Ynh9RKr9A9Cn41iu/9IJkg6PPsJ5g9
I8+xLaYLBH6MbRldzXTljlxBxZ8ug68+jogOljSBFn97UFOduuyl3wlNNXq0DV1knmaD3zV
4ra5H0eMaIMy2ZwJarvHjLuUA8s3GBQrt5FNpEwIdQEzzJJzJJwHZEkTACm3kDY2cF0PlDJ
cez3NybOUrgOuJA6CQ5K9TydCKpqMYMO2eKNvQaIDRQeYjT+1oiwu2B0dLy+Rnis7te5iL/
t7iG207F2nzWmEzhO2O4+e3jaTgoN6ZTo1MYH0N4VLJKyzly/ocBuTOLr+cGD9a8Kvr34Hs
6zviakQtC2SApbQHQBRvQYu8BZqq/Q2iqsuFDphaPe5ygGa32cC+su1B2RJzmtQqGYldEzE
ChsleFPi/0KpYhU7tAt6vwV1E5M1XHn7mY6bsTnNW1o396VM1lCVwy6z9UdaPJ6wbAEgAQE
kBxgN+nFPvpMQOn6VydInisotVfZoELnODOzn1Bv8Av535n0nwziIf6HpAaSJ5FDlIzLMKq
w/hH6DiFIN89Z8hnitFTE6r6NiTUraFQ0tSVIyzX0JQU9fiLJtK9dkR0SQAdhBQQamuKqr2
DLXLl4ZZjTZ48dH5Z41WdbqTQAGRcqGI4zbbPD/wT+5bYZxuPKN5YVZovRI1quzj25kJiBV
TYUC/Sq+ZruCRRS0vJRyrhiKUb9qZLULkh7+9HSGP+hZNyPjmTogOlrJWeXCvwHMUvEm5DI
X96CDOsFOnMdrMjsiUzfKGhu8dCF7CA0IAEQLPai9DKNUxZz19gKdujZjEp0RwgW8l+0mbD
6cm7GBHQYna5w8q9l0YTYY7WC2m29ChsM+7PeIkADpayTjeaN8q0HMCCjrYMezK4w9F8E2P
GyUhfdLVeJHq9jUOruHaj/PZ30Hsea8ZJO5OWdHRi/wb+R6c5iycurTkSrNcsM84T1T0lnQ
L11P5jERdEe2irB5LW5UDgstqDksEgZ3RIC40SOiQAiQ5TuVAq79ZOGK3ovsvFGXl6e2W0/
o5Es6O+Z/yf440dlL4GxpZaofQ5xTI0HWM5NxxhrZrpw68+lxgdWMY7DlBoFYptVdYZ2k8z
Zs61TgRafPbAza1p4F52mdkkBNK8Hh7gAAAEJnOXOurVchQzzxYv2b4l0Nr0CZg5nqCPKxw
effUlaqyk4noOJ6gI7DmndkgkCJg4Q6DPlPWYfYHuje8GImzUHXfhaFOl4YHMzB0SEgEVLe
VHtjGMzQe2T1hGS12XGlGb5nbub1oo2OQcjaPD3OqfnnjTeuE0pfjKdmrnNoD6N1hvI3Ppg
tOO46CJAAA6IAAKdsESPc+Zj6WmYGX9dbQFaPUNjA+23kw+19JOyAkAhQ3BL5PwUNwBK5gx
3egpia7ekSd64FrOOjzQaIFFq7wJ+nXJnfV5Jm7zWTLu7fYTx0EdQQSHXOZtDwzfJpZQ+g8
Te6s5X3KprvRG+CSCCZIgk7ICYmClV9E4/8AfMXj1sJGh3byDw9rGT4Nd5r6ZeeYTaFqeoI
OoOSZI56COiSADkkIJCCZIJgzvOmgyXlsoMqv3UCPx0vmZGroQ83sSBMnMyER1BJAdAESBB
IQSER1BzHQchJyddHMgQASSHJMnHUhBIcE9HB3BHPpBydAc+nJB0HMkhz3Bzz6BB1yEgRMh
xMhyAf/2gAIAQIAAQUA/wDY+f/aAAgBAwABBQD/ANj5/9oACAEBAAEFAP2Fz+MculxU2uJ6
t9P209MV3n/0N3wX4Ii4np+56YvnJJoYmMs6+UlV38HHDMLIPCFUSxDMcWWOGNBPGRD/AMP
aYi7+G00q6xcau1Xz/wAEomESCXrqt4dH1Q1izsGhywR+yR77swkxxl23KOeZ3Q3BA49mO6
ZpqlkfT0bkdTr4+H8f8C5JuhyR7u2rLGo6N9oYbcW8NsNZmiTH3ltYDpfW8hSa1m9Ii+f2l
8/BfGdDNLckUdNF91Iqp7Ebn7ZPkfKiVZhB5oga4QAb2MTFY1c9rc0m0TWfz+75/TY1zT8L
5sMueuoxK6WTmq15RvJhTR1PG+3H87Tucnpi6VPii+f2F1lqOaULS0YlRA+nBdWCDQiDm1w
R2b8J6Zv9mO0r5S/C/s7/AGk8/oRFxfT0+Gv1262TB/yDo9P7auTOguSKxAunNIl/Mg0HTr
oo5iuxgfWE3BQ/N2Vu2sDm7GtjkK66OO0p7mK2h/SqomXfSfRDikomMX3J/wAB0kbFSaNXr
6+7WIufOi+bvPci4WaKDEpQyNQqBZ9rm1zaonqnwJh+ogj5yOOAPkIwprWqlPlk4mFyx8V8
qKXjGOWXlZZUJoXEUJ/KG2KO44qSL8MLa6go208a+f0eMs4Z5wHoyeOurBKwdE1/we1c90k
ZVhBYoaWNO2xOlHQ1IAR7QmWCezLghlsCo+UidIVY3zall3FGRBOy2tymy2BsYtaYRHd4io
v6lXWb38NJ8Vzwn6JiIh4RyYCobElRQ7JnTNJHWT5E3SUcBMM8c8Vr27QLWmvA7kf9raYlx
VKV7mott0wNUTGYLKI23qHBR9HQTQH9M+M+tsa+yHj+RIisjVfa3Xy48ubIGrGrbUC1SNYF
VWRo13RlkSv7GtYIN0NPMG0wV0EckcjFwwwcAcLoak0WPs6R44B41gMrmorlzfwXWra+EqV
Z0NbLUVXQgWadBayVIM7uhtjq0ImqabcrbMCJJoK4btquQAmle6lqyblxXQ87BXg1JstFIE
XEaN+u7OJrYXlX9aAabfV45tdSVtfADFHWg2kAja8BLgy3oQhpTvx2YqosJ6dbq2GLKgFK4
+v+/dBVwSdPegDydPejzD9JAXaX5dcSc2ghqIIIOlvhALCegGr/AKsi0nK/8u8yjksWWv2u
UiK9qcsZeiS4ms623t0t6v6wmmAjfWVFn0DCOkt69YunHGjZLHIyxt7Emwr7oaOe7FrpjLE
sW4FEuZY5qWteDBc2dpYLzNPLMDaFEHJ7HsitbKXoAeVFZV3M08EWJWRTG85V3VR+xfRN+j
lgvJIbCphfWsZ9GbFHLS2PMgwlSdNAxbuxo/tDr6lkSM362USsHqIaUcLpjBp/tgdKHT2zK
bnGwDVdVAEbYxU9dYdGbVTBHNYbfSg2LR5KYgWMSuPhbG6B7K47mB2iCXoorv8A5qKveMJR
0NMGHz9NPX1o9TJHciTuCIoLUStXozguUKnbVlC0VRzlSTjh/sNrZgSukJq22OWnSllmcsP
YWBlm8gsue9Bry5YuXbKPz/2qkCiOKrRZDLwTlDLIQpF/sn65I2St0mIPAjNZb0wduMNE6E
extEqb2K8ZMEzow2ZVE1puGF8vGFBYWFTz19FR+9eto2v+v5UdJbXkpxAhw44ChYioI4mRx
nzVI8rjObszvlxq0gqoGKmua0eUpA4o4UFmjVPclpZgA4Fe1ZxP3SrjIMtAwJbO+r6xn3qq
WMS+rC41TP50iJ6ZY0YBwAgkFaBW9C4sps1XZ9ADzJg0qPhmy0dMtVV1Lg6orm/tCctbvsR
cRdp+myGsp0SXrBXP6YsfB+woSEjsq+VqEDri14z74jkzinJyZyB14jYyyeWlaLb1RFjVWn
N3lpicjYpH+M2K1s/LGzwiwvhhciriJnZDCyUtmIIhVYfYmW3YNhfbGzSNEJsZTDHTStCDl
gaH0VdIex/KW8rQ+ZsYbK8oy7aUjnrAqGPjSEN/E7lX7VUtOjrqtxHYlDth662IJRVVFTbA
efq64r7BcTQBcvbpJRU9qJfS1Z83QoqZYgxnhU/MursZc1rmhlQGDPejcCLgNG+JwSltlA6
odJOhvwc/IeUPii5nlC2u4mhcq8PQZ+EgNw3nqSuFrOTrDgrJoYMzQCpYTxTgFQW3ZOXdXr
IQLvq5I29iOyQI8Q+H0VdKmkxERE01Uexr8h5uriktretqYba0JKZVciKUIvGUzV/GrGFq1
fYMcoXbRs+s72J0vQ9CKtx2pZUVCBys8I68zEkl5TQuN7KkhHqz7Nlj1JBI9ZNd21abykiy
c+VOwYen7JpxnSXi01dynQk3DV9YqO1YRDUdBHMyktYl5euMBO/Try8ceTDeUpzH/SdXSpU
dHXWibTOmlhmnYnswihuPkE8fbyOby9h8n8TuFjowSAK23o5h5Ku2bYwG8lVEyvE6ejYH19
XMsFgCQ3eEliitK62oY9U6u7dWc2BXS9q9yhNYjURdYi+cTw1VXOnv5CJOb51lZDNXATKvL
c97Xc/z8CGb6Ig+AbnaiTrRiDfyAUskXrW/IOsFuAfsBi3b/mWQgL2S1fO9LDd5Dc3kDW9w
a7E7Wwe+q6KY61/Zu+eEuG/crfnohLOvtb7DrGyj6K+viBLS1uTQ7CH7uWUHZ298O/oLqRe
hrrF60dvFah6XJR4J2T8Rz0yycaRFFyoQ1pYDBCCM+pHVRriqKmt3NOtE6aiVrOjo5GtVFT
eGHiBDXHRHnRUtfWV0jSxnK4wZEbPC7DYTulIGGEBhsK8ezGfxVJI2Lk6iJ0XI0cMnO18ca
3jaK0anNCxnF0MEl0ILLWkU17V2MyUVMjnc9SLELUVoc37Dntak3VQzTLW3J0JfKlVr6W0u
jxigj0fD9uiDiM5R4Xy+LMnNH5MsidOQdMMbTBRWT2VRwtiKXBGUPK1CIFQlzvp+cF+lNMK
YGNWTEgHVCur3BPIAJBrn/jLnRrU11rHYrc9AJVsCHseklrqyCua+SvYlcxsZ8aV7kjlGYX
K8oylviW2s9FLFJUnWQNcyy7KMeSXrbY1Bue6g2R3FOjHhjlppQjgaeC1VeilveYmHsOZsp
pIVRFTe0/j9KrlhajiOiqDLZ0A8A7cT0u6BDH1XRtIJ1pHRsfklNVyuXnKFzn0FI/Hc9SPe
7m6J6R0Ytdet5eka2PlKGNH8rSumr1eLaLpMeaHGr+kpI29L1FeRWxd8KyN/eFKpfZH2C84
JWSLD8pGqnm1tQKplQy+NnUIFcYEKxzx6wdJ7HmwppL+0nlj5G8scG5Cggy4sEqIaO+gtEN
7MUaUcoC2DKHns56kktsVbekAmfQAyk4ia/VZXAVa25vLQqWvoulZGnKlPymCswY/Gs9uXF
MLbDA2xlFO17XJ8deUzo6n7pXc1cutA1Tz7t50zLKv6CDl+nsMi/wDz1uouIpY2l0FRHdQV
ldA1GNahAIhbDOGEdi8/0tMre1MHZT9FXByL/wDoM0krOl6I7EB7Ul0XKdC50PIMnkgGHHj
8Z1locGXyhrra4sIpobRAArTioZvl1lR0dUBV8aNBM91dI/pOfDsa8RPT9CrpLi/SIWuBtb
Z1dUAVjP1n1odjAFYFcvKkjXtRcau03iJpMuEdQ3ApMRI+kwRHH9MiIiL4RcrJVL67Wb38F
9PCLW1zOhNkrhuWOHHrnMRiIjURVXETXwsLIOtHOriLGjYLZoYW0G/HrgygpEOqpKm0546W
hFkJ52Vn0Mqi2leWuIu/0dGUPDXU3MRI1E1+vWeNbXRYg5UCEHcqSx7XouJrW9/A0WIwXlJ
y44Cn/LF5SFIqNVz+fXIGtru1TPcnw9206kxfowRGBhEDwEwkfWcjMORGREiaVfXJXtjjrm
kXp/t1nZ0MRgowdXf3p1g2m6M+8BhuxLQA144UMRd68cWl5xrPuzcb6fF0bHO/WuJ6eMVfG
8KGgMHFfY8yW2VswwVuShaLv49KHIBO8yGwouTkWXntbXF9emfLBOxzliXym/6yyRRR0Q0l
xa/wuSwxyw84WlXNn8YqbRERqF21aHN1Zr4K6lrYKsAoQYuO8AjBqiKs8NlRYQ2Ydu35lbz
ZMr7vPG/29omb3mst7kIROcspyYVX2JNHHNHE1OPLtKwe1EH6B1fJFLFLHtMciOQsKw5ufk
42s59vw0i51bITJPamaXS5byfkB8MTIIvh/F/SR24/OXElgNpF+Mr2xxjgy24/M2DmXN5cR
VIdb3CvkEDks7O5bMBdCjW9LY9Qr21HKxNJt/K/ubxeiqXWCa+F98wNnNLEVdngwWAjiOip
oxyqy8CgNL5meSEQ4cmmdRPrrEWyEbljE6cCkrjhqelvxbSPaaVURlEstrZNxXay7tJpyKK
nhpw/j7sVMKjkq+ub4TelVUROgf8AUMOCaTWADhxncmEQUQXWfcb4XtY4InpWdACibbbQFz
hVPMqAcnp+0QRENCNGZ0uB1wIMaJr4SxRzMG5D2EC2oJpHrlxVTwyCEAdBVg2ZFIV4XJ+Xq
3PSjvGo6r6321ZFxzCnVgV0NzVmSaN1RCPGCFiCGTxlteSzT09QNVDfx8N7breIu86UCc2s
p7SO0A1ioipHVgtsF2uXldXW3QM6SqrXFhGw23JIpNhz9o8GxT/VsPNMJT2UhBTf8/tPfL0
dqbZV1bF+VMId9f2JCrF3kqtF7NFuay0MAo5UCL939U8pK1KvqDQ4DRK84jnZWOa9iZrFyF
sVBfFKPV9jXySWfRllihDz2NvfrW1YdWPksrIo/vNW5sMsc0Rpg4A7HNkbjlRqORlLYbRzW
XtO6dV1j/Y5gNSBUhMpwW1V0IRQDVdZELTGUZdeLzvRWKrYRFyQCRRCXmf9v07zaZNNCPHf
9OpeB099OKFylOJKxrWN14RulyRrXx2QpdUTXHjHjJrXWRuSqPvAQAqa0h6CF4tjyzqq0Et
hfXNay8rfuletpOafzs0ItXDCR05iIiJ6r42arUDqZJa2snknkcVMXPjpJybacO6+jqAnyX
VhUot3zU8300zUJaTMeKT7nscFUymN5itcKTY0lpYdCieXIioTWGCF1QdidVV1AXVTJ+pz2
saV0gTHonVGY+jr5pXWVBUoio5MTyvx3l+B82Goksj7jzk0MZMFeyKSGmghDrK+yFsxjuVG
lmj6CxqSoCRyot7XuRR0KrxXzpa2h9Na8/ZmW2WFvb1pI/TFsLor62MsdKqqukTxhI0JY4w
g4Y+0VfOrN7qu3fYAxl9DZxsSGqq76WIwgATs5Sa8ak6p4JlN1FhBaCHiGN/rvE85tP02Fm
PXxQ1pts6zieHUc5dObHd1aHWEHLWKYPCkEGIiIvws7UOrHALvbSZdLhZzKRnNWkhLFVVb0
dS40cqZnR1Fb1UExauRUkjZIwnkg9tB6kSU8DrLqNkXTXs4dh0E9jSXQJznxxvRIIUS9Ikg
P8piJrE2uRkQyLY2p/1xPRjxgydAJ9qnntKMaCtGmrqEd4oVbDdKzmjQ3HmACHwBc4kXQXZ
M1jcxVlhDNX9FUnuau19ua0v8/H5bFfj2NkaOEKNFrNfps7UWuZW1U8hSefhfCkkVgjmCTA
2LCRI5opssY20Ft1VM4deWtm6VV9lzfWUxcfPHJT8/0YtpFyL4yS7pii3/AFFMhQ9NYttKz
1Xr4CFBDtQywLO2WWeaxt1Wxrm88JREn1y1ocH5bdDQ1JkVy97iLBRziLRLNk8nyBwqaMut
S5iAZXJfSzjc6ALbXlc5OlF5u6JODlIlGT03m9/ueMvrwWnGqKWd06YifBcvg1qiOfFCLp1
4uqjbNRXTBq06zoh6MKsgHOiIlDl5VHU7I2RxEc+HXA8zXS19T1r3oM5N5xiSxwSSxQsXoD
7Fw3ORD9FWVANVHftaSS2N455dwlwObSxVNcpNrbTHXMtxBZVQ88T68SUMAR4Af3Ww6Ag6A
OmruXu3hHydbXRExubJGvo301jvRvoi7/ZVzUwvo6QNLXvRo28+AHO9Uzeb2ul2qYXXhnMa
iNRfRfTppo4zxbe9gCj6q3kxL+8lV3QXMkcF/wBDMyTorqReflJsTTrIGvhoriwjZBzhBz4
44o2nJER23qkNdCOURTz2F8fV/UzWAxtif0NdLaO6AYWCrDBl5s7aNwo+W9OMJD52rq6x0L
TOZPjub50lIJxxKfb2+U8JiY7Gr5RF3+pz2saV0Us7ouYIPeLU1gUaoC58nO85YovOXAqoP
2jcSjvjV/DxWIgnVhuEeS8dPGL4RcdGx+JGirYUFec8LpCa5lV96Nn0m+mNkFqYJbIqGr5u
uCZzG4bH+NbXn2pYXvnfVElC1PKnkkC29kT9e/uJIprG8t5WCX5E9vJIyKMmaw6Ym3mFqQU
uLewHhuK4WppACWZ18n05tpFKXIB14RCImJ6Z6uVdJ+jxh1+OPO+ms7eVZa6rjm6sOGBems
7KZw1hZRc6AeC1vovr6/BPRfRPRfOL6N8q5Vy6s4qwCLmbY2GhuEtgdebY+Q29qK9K8JW4Q
+Ol61fOW5n0FZyMCQ0DnsYljc8xPBBY8fMRKFSWz38/SveZVckJFCVUvlPgfpZ7a7ZLxr4M
HpzLG8YAVEVUXgdtEyzrJzLKeWxL66A8Z/PXMduD/Cei6Vd7TXxIIgGibYWd+tbUh1cAN2c
Pb246XtQnHRvyv5yqrpNYjURP51vNfDfw9uJ8PRZJGxR10KdNZJ5Uz20XQ3B6V1bQ1UUhqZ
65cVsFmDzl28pnVKqc/Bfj1NCe+OVQx7SSMiS2hxkvCkPVvCtyE/mBnRu7E5IFqai0Z1VKs
35hVK7n7EMki5BcPJ0IokQ/49DDbUZovPPcYL0VSznbcayjVyszztqefhaWLgYoKKUx7GNY
3WNCESVP0IqLi6Vd+M35cuk8a0qfDaaTOlJsTShoIhovOXNbFaV/18ho1CA0IRPVuLlzz49
ktldWsFNHE6sFqqACsjR2s0qZOIISkNXWwNSNETWWnOynWUXKtcHWcfYzpTc4ynlMNDGZzg
LyrHsKxDKlkJXQjc6VKEyAiAiFP8+mfynr5+Com/1xnByzqvgsmIMWCaMmAUwYuGWVkMYNz
W2Lve1cSVmkejkTJ5o4I+bjiMftNeUd4XLQWN1w1iNanjPRM8ZYQwWl/wAxUtIPIPnms4+q
ONcTfXT5PyawiKrelsSbJvhHeU6WB89GbUWQBLhL6Rtc2aOvsOYmNrqHqpqeA3p3Ei1lUNX
VsfNXtVa1lvFSXjPTW8/hF/t+yUkzhYDa6GkhLlnWcqZs8RxClMSWaOSM8rjLR5lm88QqC8
iANaHQxzR1C+nVLORENEkQ6+ieml2QHIfbYu88ZZ2ENaFS9GFbKyx+TBywKgUhNXWkk/jlE
iLRVD4koqdWw09VFInptNInhdKnhMRE07XsCpQyp4JTpX/nw6D1loFajOjjerUw6/shbCht
JrURvnN/sriNRMREz+uImkdtU/7Kvj1xfVNYut1Mo1n0n878bxfGVMExd0q+d7z+epMeWSK
SHXc/PWzSCt9rcRM/hE8+dIi7RfGkXPC41E0vqu8u4LEsCEeGAYrmueqBLOqlrucgMLroOd
tDqydFRy9NAriuZQdtamb/AFnXccEi1nS27hB0Eg1nlccqfBcXel0qIi5vWJ5SwKaGHy4kw
tR6Ynqipj0XXPCOUv8AhU8zSNijBalwcWxlre07kL6b+atYpoaOwsJDXSFuDDIsfrUlIUWB
pq01EaZPd43NeXYZcVlegVqMfKdWQmGP6itmyv5podpJz0K2DWNY3sSgnmcoj/tqec9rf0u
e1jZTJujkr60SuHxfRfX1VfOIqaXxjXe5IOrEnJd01E1JOjpWI/rqKN/VnDz84bZuqCIu0m
lenYCOil6CUuw9Vphi2nr6KvjsLWSLOdeJW1VW1aPneREUanx/O0skslLVuwagpxnCUNQHI
7nKRzfxagRIQA4SFXD72qrsbe2li9/OWZqwUFKM07rjhjjbJ9mD0URA5tX0pNK0GxCsIUVc
66YqQ7mxni13omk/QSTAJCv3DoEFEHDg+DvRXbxqLrSonlEVVViKiJ+PWklknPXiVwnH2cL
k5ayRTQiRK67ph7geblqtC5KajEdMzmRSF64VXwsMNIcvg4mAUMmCtsXrTJE7pnyFzo1rW+
dKq55djP8A7G7xFRERUyzugKvGi9BatA5ymAdpGtd5zqLCNZuhgeAnNGCV1lNCPMysHimse
asIl6H3f3vLuCljrLSE9yL/AG9q/Gzt5YphKCH3eM9M3rPezJDBIsIuakVZOgo4In9TQMZN
1tNHEvUrMi3FqsKn9XI1COxcg8PWvg+1dE959Qa25fzgU6yc3TTTpz1E1YwxIcTaIYIU/tt
bxzfdGDWQV5PLq8+alUez6PesX+uOTHJrG/685LLFBGTbXBxtfTDiT6TERfcceECl+Q+wcT
U1TekJGiLHp6pbUoKWws7BwAzgafn4iQRIHQj9daCyu42OBgiJ/X3L8LqzdXQ08r4ghfv7m
hC9G3IaGwSJ3KjSTQ8tUwvZy/PtalbWNVAa12fLhR2mo5q7Ta4y8qXFtliajZIler1Vtg5q
dai6X3LvelXxirrLSRofVq72opnSgHXCrUcsVJJSc1TgLXVvu8qqbc7HzxMbL1dKxxk/UFy
x8tFKSzTY/ciYrvCu0rkjvrigBsR14wd089+00ka2q1fz4yWAzK22Ds4EZH7m79tsLHaH1F
W+sxvp8L8NTaqnkHnrP0L6kTMGhrunKOp4ekNKybprOuhMu70BvNXZlrM1V9xNDZT2DuctV
dzVOUBPraHfO/K/VV21uvGtrpfb21ecpoZMRgy+Us3R2F/WxOvbQq0ra+KXq67Q592XD9u6
SfAuRrRyBhBx260vtxWqqe3WI1cOE+sFDDgBgL5WUy0F5e1GkrrIaV/t89MoyvIhjEsubtU
t6rWl6uqgjJ5RPlvRPPw8ZzaLGN+m2r1sgi+djIm/GRlIbyYkzHc374q+jYBOQ5WQg9BaEV
xnXWY7l7C4xj2vjO+YvT2NmUOQvT1rZfzOk+W/rhVmJ6urgzqHRWVFzB12wS66O/BIr6q3M
I/HI5hBucox5UajGtVNbXW03vFXTlXeI7Fd4939Uk8Pdlv0EQEhopihUthTsJPsRq8XmmSG
r2tMwOesKtaKcGxDsGXxtaMBStqoHN8/BfSxuA6zAr8Maw/KqBGr11Cjk6+gx3W0Dc/M+dV
XdbUOVetEz8tHSVvZCKv5XEuJ1wzVk6uhfEh/FOR09Bb4JS1FaLXkPMCszRR+oNrHmlycTD
LM7k3SRv50gKQLlvlB3db9HzRB6UF5BEZG6rqhasREVWImsVdoqIjVTERUxU0iNVFRuk9vu
VUVVXHNVFtzm1gdPVKEOQR9/Ol+7QdFYWXOziCFBExyjxEjhAOGErqwWsF7KRrKnjInQI3x
8VRFQsaFnVWtkODPP0+kk6QJVsesAiif1NTI2frB4J5u3qYFHIYVCmkar/biK7atjRyxMdl
WBXW930HOACzl1QspEvLB1mLx1M17eXJbjaG6R/2frWYtV1SraVfWEgzgGmkgV1bTQj9TVT
18fV1fyyOppoWr1xDs8ZveIqJiPRMVVxPOJnjW0yWRscddIt7aW5stgcLDALCIfMGbBFJER
SNE5qwR28/l2dVKXENyykNLR39tL8ehVIXW1PBasg5wYaJOTY2F/IRPij5WCGY3jFSCo5At
mQR/Jgcm8Xa5/HlcKl+SJyTGA075pOn6Ktrh60Tr10Ai6RF0utY1PC+iomGjSVsMrJrqin5
dz2y8wRIbBz14LYx8hLFGutInhGqqe3yibVF+DvSSWGGH/wAl08UMDII2jwxu/mxqA5p775
I05ja6yQWKcStpLiG0CRNp1hUPt5yqjWz0iLtdYScGJnSNQihEmaQL8FzWJ6ppqqvhVRW6a
uJmtL2JsLA64J13LCyNOyAtJDrfs01zwyrJCukxy7xHJp72NQjpRXMfX3d2Tx872Bqv9V1t
q6z+UcirvE2mb3nhub9uJ5SaWOGNsZHSEoio53hxBcYo9X1tadJAGKPOQPX2oasW+NNq6/8
AJrlTKPoh52kwdBPUjBVstW4xu0za/C8qSTnzV5UMnLS/MonSMYktpXQrJ0dIyaXsqlkjr2
eSOWx6R2W150oscEXR1tc4rqo44Lw6NB+npylrq0jpLH26SOyjDSjBUCr6uJ89FRyLNTa2p
hwocEtrZGRjUpEyxQwjxIiJkLGi9cnppFXziIqojfHtTEyYsYd19fzIRVWEFkEfZB1Y6Rkd
O9rGtRf9L5S9a6wMsa8ZeiTozZK6zaTyx3OgtBqumFnlhsIwLvn+EKMlD6+2BGG4lkMU6r5
38NYeBGdHV0QpRr+ZqZifxmg9/QChSQ2lNEbXUtmtiKQTAGPUjyWJ1jbV1Y0y3sjRuZsq3O
iQa4tHWMnMSXByB1HNDJa4uW5dZEDzVraR189bfWDBOfqg8/n3Z6ZcXiVjjrJZ3tXN/wBk8
47aYi4i+LTpA6ufobYycqv5whwddYucwnlrk8p9pa0yQSRzR5YnxVwtOJPEzr63549GKfZ2
EjmGdTSnrz5gh4VhHNyo0lQINGGN0Uci3VYlt9WiZtf0Vbvl9D8BYozb7XgNyA9dDG3pyzk
sflv+vAIDqj7og5YByamrbXDdf8pK95X5ELqrpA7rppp2VPKzNdzaKy/RdYrcTekbtFTz1M
crMljnk5MOWOcV7fKJvFwpZ2QUvWTSkmhMvhnSiVmRcq4t8UccUa46Nr45QLCgQIwY4a3bW
xxslsbsesbWXBbUzrohQbpThb8aWRlb0yOY5F17/axcXW1RU/TO/wCm7DLw+QMWor4q0F3n
DQA7Pq4ZH3ddzq3sIdjZ0cRqC9FaSg1oVbFv+3VSDx11ZO2mqBaU69kEp6sJU/qkDWAdgq6
xd4jv6K72q5PPUtmePUQQfbuSl+dzqL7ldtUTWe5W5MRSCEMp72yUKvBrYkR2mKuvOI/bk8
qXVFVM1V7ujPaL97KuGXMXSF9a6ekOeQeLzVCyoDEYBVX1TYOoLZHtcjt7Rfc5qr8domHTd
AXcdQx8UDXte26gcXceuSPaxjCR7K2Z0spDfxk2xlCBEAgldFDH7VxURF6q3GPKoaC2Ic9v
n2+PamdXBP8AIaiq9Go1dIrFRFRfKdX9wayhgKUnjHI6iaiYr2tdZXANXG6st754gg4cKJ5
VPKKmvamLrE1tqZrLyuISapuq+0i66oIJtKiplsU5ainfaIiLl5z0Vm6fn4bJAxRwx9Jie1
qeNe5PiVFDE+O/gtZqSwkGlJGdJ0RtkDXssukOsorStJo6U6xDr7ovqrqLBr68fMY29KrY3
q+Hp7t1UHydHFHEd2Dw0L6KzdgnV/KZY2bQIYrwu2tDulPHu29PNCo/XSkSt7VXDflUsdgW
aMFCLcDmWXNRqMxuXtwlWJR00sLk0qIq6RVcrneV8Ztd72nrjUxV0iep9BXmvhE6Ydgkdwk
zYxgxndjXR2O0djv9JvF8JpUTSrnu+Bl6OEUvXV2WsIgxliqW1Gk/R2xtdUUcQE8sTOltDq
cyo5exr5gSX1VkgVnz4IcfWUL0guq4qW5FiuOmYxGoVy0hSScwbIsvHEyrZVchKVfOMrDSK
YK4Pfzwwjx+SGSFnDisZLyok5t3VPtRKTnUp1q2Ky1tLMarEpq4iWb2oiK1MVqKqb17UXF9
uaRHL6qnjSIm95pN2nTVdVIEeHYQ+Pcd824sTYIrLqqTopxDwLqstHp6rrEVFRfTzrNYjUy
xBhOGqiyauwLoq8wOxIeVzbRrSEitUlwNENYVqVwVpWnhVNiLNW1xpINKwekfzDGsqqnpxz
zlXSb8ovhyqmGmwADVtlNLc9XXTWUpdXcxHUkCi1aOxPDXKujLMmuvq6jVsu/KKvtcvlVXW
8c5URXKiqvjee5VX1VPKWBcYIkwza6isyJOZvJQpGUXJORg1zVjTdL1Nd9zMva+L5vLGfVV
KeVRN4nhfGs9MsbMWtgCryZy+lBWSLjzIXu6yokmG5U1JQDmyPB5N8juebvfu0nFe91dckM
ubjqrOIYSsHddjq1XK7aYnlXuRGt9vWWFxTxWQc/XWETi+yhELI6C0a2DobGB4vXzHFqjVU
dqu6tG6zS4rk3tubarU9ERVcqoiq1Vze1TziJ7VN6OpANllj6SxlhiIZRFL9Hc0BNQLNayP
Pguqiyq+Ur544pK6SLp0rjo79PRV8/6z+3wke1kdRu3cmORHJZAfZS6ywGtAgmLUdBOjZIe
Je1Klq7yZVYLX2M4PG8qBNPAytNcNDDHBFh9vCEejl3dkuuChBYQxVXS21dQVQTOY5+fGch
zyY3m6Vix8WHEe7aJXt93ROTaxvsftJHYkilxWxcF5UXR8FeD0trOZ1FiRXW0loeXDaXNpI
NWzyTgr7kw84euHuIvoKvk7F9STAcIQ+2oAnnvuXjn3EtJEFSrXHg3d4lVNP01O9xnViwGw
9bJIVH19NJFXHwWIvtd8LVCCyWJ7U+FmA0welsXVp3Sjjm1/L2bC6/lF9piKmrq7rQg+Wqp
LSePrvlWFYRPOIvhLS4Dq4qKvNINu7SOrA5qp+gBTPVZ4Yp46GYipP2nwVfHrlI/5tk7Sql
PWfJSgpfmfjlF7F56kSRlPWNcRXgFyyUFLK/7DU/LFFErRIeyr5JQhnXNv3Y3zKtl5K+vaF
MMzl//AOyCzQYG2t637HzIRUNJYXtYw7G8yGW8niYi3/h8jVtuSMYzm2EMp9J8EbpfiudHT
SyE016HMDzdZJOVWV1190Ko0mgr6QS4LtGw1lgRWVVuie5UsLow82r5oUCRVRqxRu6LoHbV
rE8p4Rqf2vqVlmLzdtIeJtVxN6ars55XKaqbzflc84qKjm4rVRzk1i/1Qst1+69hYljQ9PV
MprG1oLqt5Pnpd1cQzegsa6Ufo72RglqX0hlnTczXUVqNfVkjWMFth5xwLl6snMJJQG2YRy
8Ew9Hv9c0cc0d/A8Ayf5g0HJlpYHXUj7ayja1qPZHIySmMrpTegKKnqKgWpFVyInXWMwoIj
augCgta8gx5UEcyrt3u8nGDgQWsU07QTBzRlX+yO1lTF8m8a9Fz+E0q7Rc2m/VEeiq5dtsj
J7xa6ugrQe2ALW65im+ts4YzLc9nUBJXB2g0N7ywz5ndSFHJZdTXQVnKIWG+qNLPpkhniIh
VNY2ur2kp5arvGl+K5v4byRyMQH5PQipFFHHTk2FWXz7mFYiqiNTOit1qquu5iCYSM66qJY
CISo6tG3PQdkkv1NqKykNrLIhJ4jzIoqaexTlynPIakEbYQSkpLV3nE3odFZ1TjBYl/JKRs
kXSTFOHZ1ZD4qq2dEzmgm4NzNaKqUCxzQ09yCyYvqhlurgUqpqK6EEAvkjhbHnQpIo6ami6
Cui6Rzq3mrVCOgNnpp4eXpmkxWBQJHX1VpOHJUWTzm6z2+fRNr8bst4oLi5V568GZKVHYlB
W5BR8d6dcGQdEulwJWVvX2ERtCYPNDPBtNTxNt+mRcVGuTox4+fF5hobKYh6xwM7KGasd0F
W013W0bITeohaSHd1x0rcuqoa1DpbuRBJL0s+EOuJJ6CLnqKFYoBYmuciJ/VuI5Fyyv3gmf
l+pp70SG3f1sMR3o6SOKRDucHnWzkKbXvHCs6oGstBUteT9tN70+3WdREOFz9k44C551gli
NzVhW0VVZJXy1tkLZie7yjvcu0+Crkww87pqarIclJVIySiqpBIgaos78erEBaiNb2A0jRw
54jQgHS89cGFRgicePMlQ1fKqiNBnb0HT2VeYLMOZHdVEvDkvReUunGJyZzYieLsZFqKawG
nbr2nWnyyDaAkCOosBbAPn5ELMRPLfCqm8Vq56NuRCi3G1NitufzZ5sUnN2kh0SSubry1VV
Zmte0mmsa0qnLrzmdRcPjeFWAVMBiIB0M0hT76lKevQF9QGFO2okvbOg5mOok0jcYml3i5a
XLwHLbXSvj6It6TdNNCjuwCZHVX5zI0uuqnIV/bTxM5IeQjnpHgWF3WMs6w8+W55weCMWDS
JnVFyR1tUBDW16rtbh5NLPFIyViNTfhFXSKuXdrKC2qrWAo5NOuIZecJ5JoRFCk89eeT11l
GVXrP9EqojfGnyxxNk7ESWd1/0scYXV1hJKO3mtNVdY7SYnrdFWVDZQVkQ0h87LYYW2+nhB
p1grbQfVVfDuppaA0CnNRdqqbza+3aby2HnkUwOrc1Knn8+32cSlX/SBwV/YVcIwnR0hio5
Fx21XqI1CPj9qpXV/wBN2yIu1d7cpv8Az1+qaX0V8bJI65CaW4921Xxml9j1axvPTyWr9ro
/pakF9t1nzq+ipzJR3wdUFkPT1Eiw31G5fu1XovrKMdCCzbeAWW9unmv66kbDYc70DHQW/L
4HfVBzWL7mKiKjV0nXfUCsgitOjnOrYDgfsMDY6K0VzauYcA2ewDsnyh8zcRCwRjQKq79F8
6X0KcEtm1rWqrUcklXWysSgeNjobSNLIOokiETp62ADqwC5b8JD6fnyFLprBFh6+3szQi0s
izuVhnWk5Y7oYhLojpZoTxZnEC9FXSWFdUnx2QKuRElkZEnR9LWpVhdPSAivj6W4SKwoKJp
pRVtOVZyxR13dMej+juipG29B74KPlyYyDuZpVJmMv0jGZeTPqy6+WaqpLAzlL5IENE5exj
ng5iIgccY933O8p3C9BRWbV5dBMi6AisHFR1kZa1dFOAliRHzDOnNGJO6kJ7YOjgCVOw+e2
gKmNqPPwu5gnPqZp3xfo9qan5xgspg4XUCcqdIbU8ZNE6quF93R21TOfPW1ph4U3N3JIs3L
kzin80RYQjwNHHOvKquwXpAArVfyw2EomkjKMseYbCvai/NsAr6zT7VQsjI5h8cItfx8OCy
2Ucf2zopFNDuFEnq6VuBBUkDAKN7357ct6+Ylp6UJsi1nMyPrKStc1CadjktK0FCTKQuWCv
CPSQoq6hrAZXzWsLRDw2z18h4lTVZETxkIxJfLvnCqOcsgwhBgh9/DtkRtVXzNfZ/p/wCxq
/K6PmnLJ0XMPWK1klUjtujO+gpueBir6dy+eguGVQUVVfHLPzoMLI7LmQJyY+hu3FVckpIE
TGNM+Sk44165YaKJZnRRSsgo6Yd7Go3N7c+aONfdGiYr40xqL7tr7U2uKuJpyxsjjXwrpOU
pGqRVUK2ScZVNedUB1VTRxqiL/mxUVK23jKhW0q22bIeNHHfaUINIFQrFW0ukR2/h0ENhZz
18EbrT9Lk2rv8A5rniIWpSRRyjdfQx/UdH0KEl28xYY7DOpZK6eUgEuejqmtjqOfbKAJaqx
aQwtR6wERt0IpVdHERCFSdFa2lkcMWTet6G0hd+S3kmPtLxI/uFi3malCzuhtEKmuK6yviC
7yCJ909Llgn3O1fKq3j4uaeW6qama/qqIqlq2ToqNiO61Fy/CIOqKYuYqGK6WKW/kilhKLj
vumTWrO5sSjIBagGcIMwsnSa2nwLBKKeGJAEP+nesBY5bXiH+yvsJIo+w45EkBJlsi+lfDy
VfOyx6SwhrAVgQCsErx0T2sTe/drFdvHf2jQUVI4YB419jNyCjyxVtFXV7la1URGoit/uml
RV07bm57lTJqetIL/t7vO/RE8qvu39wYGvEjlPevqqqmWPL15050B/OTTe2rAC58mphvbE4
aoCHmA58aprBW+ubz3fsr6JYuDp+brUCrruN69Fxj/k0UrjJOah+hraOSmJMkGEHGg9vuT2
4iKiqzx7URyt8NbrETT/bpvs/qjURV05fbpHIi4ibRybz27VUzWLipnriLnsRyzhKwirs/w
AZOBsAbCNzmJnvhdlyTHbdAYjkEpLGxIsTwhjrFlYrrRET2qi4nnPa34qusJtqwSR91UscO
WMVEMWMZH8Ch1k5ygK+rpulWAcytfDFTVCwx8YHpeN349yoiOVFXwq29W0qS6qonwlQExff
KjJLqoXJrOuDlktQInNPEdE4uBIHWIDIYCxyov8AWKqJiPXSKqp6Zrwi7VF2mkXExVVFsA3
HDkOtZYn1NS8kihBdn2zlmsZDXTiQVcV/S1wfThnGU14U8we3jJjC6Rr3g9I1I0VqePiuGD
2NfMrpSL4yZwFDysjq8/ExkST87yZ4MtRdhOsKlos7wbc8QGuC6EVrW9LS6COFsRtZekTDV
BddWfhFdJZSWZFY13OJDG6aKrBnv+ZACs6Mf57n10MUvPNlKZU14hxIfMEAzRImkcnhW7an
lyou0Txr+yom0+CJ58I1E2kw0E7GWXNCyA2AJ7WoqqVSVh7/AMbGVzIWxN9qIz27xERF0ir
7V+PnJubEmln5iB5cPJwwFn0DTLRV1iLlghVcc6lobt7zuzrHTWtkQTfKpNZFyBT4YeIMhl
pa2SsDXJI2ytF48SCSCjaPbW1a2zrw+cSEwGgcJbLycbSJ+agcSTx0M5TufiUwXjpQH1VXD
WRKusTzieV939l9E9d+P+//AGdv3eM8I7xrpZpIKmzvX1BaWanJDLGTCzftbrN5rTdaxM17
k8fr0iZ6YnjFY3DqWssHNqrQFv0fSTINzoERCeHriJn8ImlXSIqJi+cVdtX/AD7cRdIiLtv
lUXbdKuaRMX01/XwibRVcqNbJf3Tq9OqEjIXqfdZm9YiRN6eF5kfVVD4BLsAwCeRxQ/NIRa
Wti2Tm+hBRKqxb/lUTTfCqu3Zvxvzr4nWKBlG340bW3FW7IjBZYLHpgRg5bccaKpvwbAWI4
SaADoAzpH2tYxljai1g0F7XysXqokOhlimj8Ime3SuTaIm81/Z2sTy31VG56Z7U05FTHeiN
2qrt7V/t4xvnHI32rypaBycoTKn4bYq38HLVqcrbOy6o7WAjnRppqOeFw0Lud6Cvaq3d88C
NbQxvhNrib2rdNVMRM/7ePjbV5RhEnM2LgRuZmiF+zHyc3NQWU5dyEXMZLy9tKJT1kgABHL
3EsJnN2zormsNN50znJ4pl5e3WKrUhoO9ov+UXPVU8Ymtfyiomb2m9p/2aiNRypia9qqm/H
uT12mkVFxV9yIq5veIvn/tjVVWouSxRytm5oNkiUxxkyeqeiqu9pvaZ/P8ACZ7k/Y1414VN
qu1RyKuJtyrtGLvforERExfGNTF2ua8eUX24rVVrd7XNaVUVVYnlWqqq1VeiLt7VVU92I1U
ardKjc0qKiLpUVVRusRPCp/bW1Ripip5VEzyqp4X2prXnzn8eP2k/1/Cf6b6pi/7dn8J/p+
N+C+v85/GL6L/pf9Jieif6TG+v8L6r8F/yvp/P8fFfRfT+E9U+K/H/2gAIAQICBj8AD5//2
gAIAQMCBj8AD5//2gAIAQEBBj8A/sxp/c/Zf/0Op0H/AO6B/bii8rrGi8WYhR95pcSLIR8h
13rGpuSg+bSh9iYLOBkyIZEj1uUU2JpRlTxwl/gDsFLey9SriyCUwNslsD6WPLWpMnJfZDE
LyNYmw91JPGbxyAMjeIIuP/S+X2XPLjWvLjXsq/8A6KTJyHEcMQ3O55CsqfDczyY+1RHYqX
d9F2341JHlhMLKiazRs9t1+alrc6xUysn6U9QtC7qXhLAX2yheVII2OD0oMqSOWDcqylTdX
S9zta3CoNubPCpMCSnc19rrZ2Chdtv10yZE80WP2yT6XLmVizussm4ubA6qltaxg00k+IBO
uDLNfqNH6TqW468K7qubAJciWOL+XmWMyxstrFEsNLmpch5JYMgZkMTxoGVOmybXuAOXC9D
GmfJaWOPKinVuoyXf+Cp01tasFgCLQxqbgg3AtY3/APSRfTTQw408scEd0LPue9yeWlZEPc
L5kSvAk0oYKkLS/gW1zUkK4rpi2Yx5OpVth2m+ml6y1E8px8TIiB2ovQSFyA/Va24cdLUJS
ZcmKPIy9iBjdwiBglm5CkkQxJFFLC3VhaQDfKdImbS9udYWMzRQynLlx8gAEo4iAOm7hxrT
X7L/ANun9PdvZWV/XnT6ssSKfhuOZ8KE8kQixu0psnlPqjnmTd61JPBRqaze8YkROIZmXFj
WO7skh9Tj2Go+192jOPmwKAoyLfnK3wspbnQ9IuBYGw0HgKkikjBWRdjWABsRbQilxsdLRj
ju9TMTxZmOpNCyjTQacjQuoNuFxXAa0TYa8a0/9JBeV4jjyiZSltWXgDesiaSWUNlPG7AMA
A0Pw2FqaTHeUht1omcmNN+rbV4a1LlP1WedxJNGXPTdl+Hcg42qRsN3x8pi7xybyyrJIPUd
v73OgO5BRAoAXHhkco8g4Svc6H2VvOOGfqda5Zr77WuNfKtOHK32D9C39iaONiTLA0pCyym
+4RfPst81SQ47M/Vbe0j23nkASPCn7WqmPFkDAhDZvUdza+dR42ONkUQCqvlURzIhKYXEkR
a/pYcwRV/11f7P2/2L4UWQjZUfxxX9Q/8ASXPH+3D9tMSutzM0wJGxQToBzrtuY/TkgzX/A
C8aBQGlAB3KS/DWsYdJ2add0iggtEC2y2nxGsQwmNY8lmV3kVmtZdwO1NaxZmQdJ8aeWbFj
9TF4XCLtZjpcHgeFF3x5FnEvR6AKn123fHfbwqdMnElhggiSUyNbdeQelSvnyppu3JIc1hI
AhUN0umLl5OW2ou7BUlmMcbOGBVCWsGtbgKiyZIHnEgBYRAWQW3EsWPAVHGY5mWREkMgT0q
kp9Jao4oLnt8Yl+plKE7zGt/yj5U8sUTxKhA9dvVuFxttQ8/0ddKRsBFy3ZnV23Wjj6Qu12
HzeFRSxRNOkWQmRkTbD9Vjs7WZGKj1h6DAWB1seOv8A6FQ7BN2i3IFzRjDguOKgjcPaKsOW
lXPDx+wQ716xBbZf1bRz217edWtrXWzJVhjA4t/h40jGVArqGQlgu5TzF6GP1FM5XeIgfUU
vbd7Ps0H97UDV/tkh3FOopTcOI3C2lduhXJkt21maJrLdgwIs1x51HNBmSK6rskbahMibt4
H7vtrFmiyjjS4jM6MFDgsw28G8KLLmyKzq4lcKt3eQ3ZvLhTwrm/lSkNJEYUMbEDbfaf1VM
kea6wTJErRsoZi8HwOXY6geFKTm7ZijwzOkSqrwyfIEB0150vZjkkbVRGn2AkqhuBtpPq+5
NJ0z6E6YEYW234N2p86MUncAR04oAeiAdkJ3KPipUi7l04ojJ0QIhuUTj8wannUyCQOZmVi
qLsjXaLDatzYnnXs/Q1rIhgbZNJGyxt4MRWJ2vHjmw8kOsOV24R/kndpJM789wGhr6fGX0k
7mZjudm/ExNfsH/oe3xQ/x43fJQa+oQgNs0HzVkSZTPjfzDpSZksYYvBC7H0/D6dLVdsuc9
sYZKYk5LbpLL6OV77uFNkNm5Cy4uPA6KC1nl3WcHTXSstBkZIyZMpvQGdECEeksxGgY+HlX
WbKb6yHt8i7r2dZElG0EkcbU+KncpHuYJiZGKO4kj3SRrIBZbcqx8qDqq8gRJJJCTLHG72d
721svOsLHyMmTJ7d9Yww52Ni8YT4tRr6tL1gDuPTWAY8ylXFxrtCCw/wr1TS40kWLkSYzXt
I8aveNTcXtbWly4MmZ+7hlEWGFPReDbrJstr7aXIxM/IkWZEOa5J/Jm6guq3HhyqBGzZpov
qpYVjkJIaLZuVjpxvVhyq3P9Ifpe3j+i80ziOJBdnbgBSZGOweGUbkcHiKkkWSOGS1o3mNo
w5+Hd7TUXdgRHLJGI0WK8wV/wKo0CuRfcajknULOyLvA4hrC6/fT482XGksZs4N7KRy050s
sLiSNxdXHBh5U2HHAuRBEFEkit6t7fKPZRnxSV2m0kTCzof3v7PwoYYy4jkHggYUFJAY8Bz
NDGmSSWbbvdYxfan4j5UM4Ov07KJBKeAW2t6fuC5EbYq33zcr/AISDSTjLi6TNsTfodw5WI
0p8LtuCe4dBN+Q6MAqrxNuRNqXJxnV0bV0NtykD5xytXUj2uOAZLEfqrVVPla+tbSAV5jla
lO0ejhoPT7KGRlp1WJCRRqAzs3goPOm6Q2zx+mbHlULNGf3l8KIjKbo/S22118jbhRBVdvE
3Atp41JJ2nt/1mFiNtmluEZm/+0vO1QZCJLLLkMypiooMu5dGDDlanzOusccR2zB9HjYm21
143oZSyocdhcS7hsI9tCSJg6PqrA3BHkR9kmXkvshiUlyf2D202XFOqpFcypIdkiW47lOtP
O8jxmM+mJlPUkU/CyLzBpMrFffFIL+Y8mHKgCQCdACeJ8q0+3WkSZZJZ5QWjhiUs7AGxtUn
d0bdBECWQ2DgjirDxrbGTBkjjjTWWS3jbnX1EUQmmd1ihjJtd204DjSdi7oiiMyLPkNDawh
+II3lfhfU1lwb1+hU9XCF/wCEtvVGR4KaxTkFQ0ILrjzDbi5g4Eq/FX5AHnQnYTSrlsI+39
tlIaSM+ptrP4Wp8nJPQyYQd2JxYsOAQ+ZpMvJuqZc31Xcdi/mJHJqgH+S9zX/45h5qtjSk7
MpfVthHqYxt8tx91Yk2JjHJgw5TJlR3JllDjiWGvGo+8QRmft2XuidL2KsCD02/eXkaiyoT
eOZQ63468j7P7BM2GMSwIbZMd7HY2gI99Du0knWOU35mHL/o9Q2iWP2cxUOJI0WbLnDpbz6
ZI5HF2Uqp1CivoFhbuEu3r5WXGR1I1+HehX97gtL3bvmVP15bJ28wvumWMC4sq6E8zU4jJ7
r3jPsuPK+qTRH0gH8G0fEtPjYxkw8UWPd8MNaMSKbBItTobUmVju/8jnlX66GIh0Vk0R+fp
vxpu49vgGVFu+nnw/gLl9Elgo4PbsQ5onZnERIXKjMZ/MTI8do+E1JP27HkxZmtC0inYsob
4klUD4r8KTO3PkRTRhcrHJssUzao66cORqPL7qEycXKjJiMSj8qQi6K23xpR3PDRZ8tAcJ4
7iPe1hslvwIBvTdpfEWbvAY7So2xtHbduAv7qGd3lOlHi7YsWAaqkz6SSNfW62qL+XSoncl
F5u4K21IYbcZHGjcdKPc+3ZzRyxxl5nlO+Gfmxf28rVLnNlHBSaMLjY4+BkN9zNpcXqPsx7
efr2scWOOTes+4+ty5+G1fUQLFD3fLmkTpbdy4iIAHlaM8zy9/jQfuPbhN3HGsrY8Q2/UkX
JnccCAvAeNJBF1o+ySOJcrGH8NJr2GnFU8afH7DkpnYzS9JMJ9DHJILr0XHxIDx8KxcbCzW
yMzPuHx5gHWNrbnkjY62XwNY2J3FF7g+KOukMeiyKt/zHVeflQyO7wjEw8fTaiXZnAuFnaw
JvUXee4QG5jK4OMib2jxka31Eg5f4Cj3TtWT9BkyAy71f8mUW3epOBHsp+59zzJYWH/wCzn
j9IXX+IE00NL2zJw+r3Vn2Y82ognHAP4+2pIu8gYebj2EsI1Vgx9LxnmKSSNgySAMjA/ED4
Ue1djMbSxKXychxvSM30j05mpe797c/zWP8A28eAikPEo47EPxbvGsTO7NbKfNYO3bVvZin
zMq8NeN6jx2wR/wDkQcwpGt43iZNTKXHBLcL0cvuckmbnYxEGBgMtnWRhrI4t9x500mSxkz
so9XKlPNyPhH7q8AKy8XtMTSYuIdmRPG+2XrD1WTxA50Je5ETwSuJo4JEKNDOD6jbzrK7li
xs0GBFJDiSAXMssnpkkQfhQDQ1HOVujG6OQdpZax8XEfZFHjtlZ5Q+kdMFVTx1IrHWYK69y
xhJhz/Da4u0VuG6lM0ioHO1dxABY8ta7n2edD9HlhcrFkA9Ku3pfYwFgQ1qXFyXjyMOTc91
JDQv7+Ib+wXL9P+yYTCOQ2je3yt/h51F/UM357i8i4DA7IEIskqrzZRqah7x26dpHdbZsqn
a88bn8wpu+F/Co4/6ak2r3NAJYZo2YwW/1CW5eVNPkw9QYjM8uMDZBHINcnFVtP8ycqm7/A
CQCGTKdvp0AsscQ9Ia34mtrWJj9sdoO45gK5TRaDoc2c+PnUWNFO6/0/lyouZGfU0Zvp6vw
ueJrGzuzIkeX27WGMKNrxjivt86P9T9s/JeaLp9yhCjqjpmzFOJUi1HEzwt5Y/rMk6sAGOj
iS3EcqGRFN1+3ortiwZFmOQhb0xzL4keNbo5XXuLsVnxJVZVKvxTpNwVflI50vdJnbJYgvL
gTEsrQKPTt8HA1FS9/7nITJMCVmc7nSBdERbfNy86zu791VVVAS8Mo/KiL/DduDNs41HF27
XtEx6rKt9pEY9QsflJNhWLiZk8j/wBOmS6RAHbG/FI5jqdgPC+lSZGPK+FgwAx4TodpklVt
Zio+QWsBWbmd8cL3DGtGI7EflgADo+PUbjapO75+zGycwtLMZLI4jU+hLE3sBWV/U+eNhmY
xYUdvX0U+CNBzLmjGiIveu+uC8e0XihfkV5KifrqA9q243cMHXGyAOJAsVfx3Vkdz7uSe9f
wFwgpvEB8KRjwc6lqkyZfz+/dycbRbceo/woP3Eqds0DKZg0mUzruaed/K3ibCjnd3t1ckE
MjAuyxt8OOim9GXuEMjZWcT/K8AM26BCboi8QNdTUPZsDubZGZkoPrI2AIxgBq4f5dNAK+t
mhk7jgFQqZDEyzY2nrsvgaHeO4RbcCO6YOK4szKDYvLzsfCsiY5U2GySv/LFDn8pAx+IeBq
Y5UDw5MLkZA27myJ2+EoRxvUnde7KH7llNujD+poIjfaik8ONT5oxetgZx9c8SkywPw2lR8
h8qTu3bhbOiX1INBkw8TE3DXwrB7pCgxM+FlkLSLdtnzxvbifA1Nh9smWLGUFeta8j7TeSS
EnQ7eFJkxO2NFCR9XkxEhck6WRk4b/xNUHaIgyJMrSZky6FYlPwBuRfhX8rXGkCY6xglAux
Uk0Flvc+dRnFxUy1zcgQTetl6TSDcpVG5HyruKx2OZOkjFl+Vddsanja1R9pyJDBlFFye1y
NZlYAfBHILbX8qy5+5qJD2jGdIlcEEzt87g8GUCsJZcl37XmIVQPfaswHwAm5FcOWntq3h+
mUkUOptdWFxprV6EYjXpg3CWG0c9BWmldDJW7LcxSj4o28RUcLtvZEVS1gLkDjtFZZixYTK
0aSSSvKwkeMmwSNTz8hWaneojLF13gEccZ9MaqHO/wsKyH1Hb8aCGSNlUmS0vpFx7qypcOJ
oWMn+5SRChLEfEVbxFZi4+OWZwZkidXWKZom02a2IDchUeU+PE26VQkKgwARymw9Jvb1H7q
gy+7Y7STBTZow7WC+o7ithbwvXTEjktstaNtoV7bQfCmxyLwxTPMCVZoeun4GPpJHhTmSPq
xSuepB02ZuovqLmMftqJsWNUTphYrLtIjPqC6686fHl1ilXa6i+q8waWNAFjjACKBYADgKi
kz2hjk16LS2vpx27uFQwkw5mUwJiJXfZUPqG61KNo2p8II4W8BQfJlhiygu0O5Ak2E8LnXW
pYZshUeJVdweG2Q2U353psnJVAkQ3tKwBtt1DXsTpUWUtpFILwzNxCsPlJ4XoqRe9/iGmlR
Q5QaWScnpQonVc7BdmCjwpoAenPEQI1mARnuN10DaioxjlZZMqXotJDZrSBb/AJhGtY8OW+
1stzHCeIJ86czSB5Y7bseNlMtibX23qKX6uPbkG0PqHrb8PtqBpXWCWd2WGCUjfvRtmleft
o8wa0H9xQH30+GYljBJaN1UXjdju3r53pMePSHHTU8zt1Yn21DBPiti/Vo0mI5YMJEXW5tw
0rIkjyIw00XRxy0bK8U8d9VLAC/lUc57hjMqzJI5G5tzRC1txPE3p40dXtoygg2v4gVi9ll
xZIu49c/y9wPQdrkXDg6ek3psTIbqTzhzlSHUtJINbk8bVbPfqdtaypmxnZJjyE3V5F+YXp
4MlgcvDbZJbi6/I/vrz/TiPb8oYrKx6m5d4ZafqQ4+fENVZG6Tn3WtSjL7RkR3F3K2kAHj6
RQBnMDNwEilaLR5UTKvxEOpsPvoESoQ3wkMOdHucs+PJGYliWB7MyFTfcLnjU4+uibHlllm
6ZUsLyi1zrxXlUuGcyNllhixw3TIYLC2/dx4mu4o2SkzzmMSxpffHaPYAdeY1qKHM7hGqwo
2NgHYVsZToHN9TyqPASVIpY2jZ3Klgel4D20Dk58QjFwMdUZY13Djobk+2p42yYLyxwRghW
uOiQeF+dqm7UMqH6QuZYm6bF9xbdtY3tb2a1HGow4XF9YVePpswtvVlN2byNRRSOZXjRVMh
0LlRYkigPsyZ5Yg86RlYG27mVmI+GsBoDJjXwnnZ4AUJlCDZqBoWtrWIcnMkxyqQiCIKzLM
hHr4aC/MmoY5ZEgU4koeVozLfcbKoFjqbaGlWdTBkLh4qdI3udsnzaX+HXyrKGRntGiLMHA
ciOcAflJEoGlud+NZOKubK2P9HjSjcT6TvXqbdNAq8qhaOUvBtGyWQkMw8WLW1qLZDFOqht
srSmGSJjwdHXl5U7iaCfJaSNxlsfVtRNhF7X51idwKwwLjlElx4mY71RdvVJsAWPhWRIWC9
GJR28hyLSk3ZnsKz2mWA5eXHCEkBPxRABxfbcAmky5RBMrsXfHJZI4SSCpj2/FwrHBfHEeO
29VUm+knUGtrnjRoxu/VyeC40dmcseFzwX30kssOMschsIRMZJb31uY1Ki1QdHtxkx5CQyR
h2cgGwIdgqUARa4ufLyqx1vpY+dNk4sRErCwLMWCgnhGD8NS4kkEcSjKky1laQOGJuFjCqA
dahjzMJGxRPHLLGHAXaqlSth99TZk8CRYsnURTGw22Juh28T76g7jPOrYGOrCGCx3K7rt3V
ttovGpsOT4ZkKg+B4g+41i5D5JbNiDJO6D0yxn4UYH8PKlcZKFWcwgg/wCoBcr7fbUeRjtv
ikF1a1r2NuBom+i6kc7DwtSZOO2+KQXViCp004H9AFJ5MaVAdkkRsRfxU6Go1w8+LKVdG+o
QBz/1LTr3DtJdFJtLA3pIHM3BpF7hEsTnTZNH8F/3gKP06I4Ov5UpOh9hr+HIPMSEV/Ck05
9Q3phBk5UCt8qym3/OnzcmXItAhALZDgn90HzqLNYZWPLOTIVMv5gF/SCba+2shMbvOas0b
XKkNNGrKB6C5HxVFJF/UjiOYkXPT1Y67V8xQ639QTGR3WMKApCK+gaUX09tSx4vf2kniRZD
1lXosrg7drcOVY2Zix5CskZTNlljDQF+bBV42PMcRX1cUOP3PHJt+Sdj7fHZe494p0zsHJw
unbc7IXX/APTSzYkyzRnUFTr7xWunGrUOBFaAA30q5ANuRqxANxZtL6eFRyKrt0mLwxO140
c8WVaD5rAO+iQqA0jnwCilze7dqdezRkokRfbIzyD0vYW9ldbuiyJI7FoYBMSI4T8EdHpGe
PdzSVhtofRd5yUa439S0im34QeFER93idPForN+oUXTuGPMw4RmPaGHtpQ+FjzbtPSdPed1
OMzsrlYwGLwvuW3P1a0F7aHw4mQkyFd0khvYhTb0hfGlk7pnJPmSNu6buY9vtLAFj4mljgb
EHSPpF0O3z1oK+dAuh03qf2VMcXKTIyFU9KMA2L8rm3C9RYefkQZi5UDTK0C7emVI9JsTca
8aSXGkaOQzRoNp27uo20qTyvUGBkzApJYzQyHc8aS7htM+l7WuKxW3mQ+q7MSzH1HiTUuQ/
wAEKGRv+kVHgZeK2LkTH8vXcpUjcvHXUV1Ytpy5G2wxtqGtxa3lU8eYI1yYLMAmgaNudjQ8
ONvZS5YhYCTKkkyoCRZ1XcYXX3G1YTNhygQIqvscbtp3bhfd51HJ9JkdVOiznfck7m6hHq1
NrUC8EsUUmP8AnGQ3XriQ6Af5T+l5V64kb2qD+2jKIzjTf9zHYxH3hdDTPBKvcsNDcQuT1d
g8L8/fSxq3Qy/mxpPS4Ple1/s7f2t4kmGZODLE5NwifMNtAWttFgAfDQV3DAxpIPpM6R5le
QN1A0nFdNPfUggMCQF1ZUBIsQqL6bLpw99CGRMaYfUCZpju3yITuKNccByoptgKlY1YFjY9
KRm/BbgbUmHk7WeMsTtJYbWYkAbqPdewIY+4q4aSMG0c6nQqy8K+nzIhj5q+mXFkAudvFlD
cVo5EG/DnIsXx26Y8jtGlB8Sf+bY4uZoptHUfum+tBMwvgTP/AKc6lVP+VrWrdBkRyKDa4Y
cfsMmTMkKDQl2C8fbTR4zPnS7bhMdS4/8Adwpij/yjBIBQEBpnHnzFNMN2TkOoVpp26jG3h
caViYgYD6rIRSCBwGtAAWsAPAUb+NGjQqwr+WdvLiMttnnhNmkYcYYfPxNPLKd804HoYaRR
8dgBvr4mg0uNFIyghdyDS9bTgRWJvwPH766rYUCCMElyo004kmkxOy4oXtcTquXkKixFiDf
aCdbLWRl9rx44p4lAU7fi1C2Y0IJo0nwBCrrHsuz5WnoUtoLMafHm7Ruy8ZHbJErRjpLH+8
w191CPD7aokaQxiKOQBLld/wCHwFdvxIFtL3TbJKgPwQJrJuOmlSYGVkjDkLM+JkOCeoFPo
6b6WsNLX91d1ye9LvzcCFYooBoUB4yr435moe4YkyYHdcBSh1CploPVYjiaeN0+nyUFzFe+
9bast/A1PmrkNJBDM8Uhns0J9dkWMIN24VjkwQhCSs7MxALhvhH4Lj8VLBHhxvlMxYRbiLI
Brfh6v1UcKSJII7OYhuLO206kMPSfYOH9kGLGDJjN48hAN48j40F7sp7his21MuH+ItuUiW
qBsUJMsGM0izENvQu1tuulDbYi9jfjasnC+rlhwJJoo3mBH5O4blC+G46GsdMdXbFwiv8AM
XGqnqCwBbxA1rN/Nde2tEiJMtrwTyIXjcacGqSI9zmiMWDFlMRt29Vlvb4eHjUzJlHt4wsd
ZW2AbppCu7exYaIbUmQuXLEzxxW2heiJHbYGe4+F7Vjd5wpL9wwo/gQXEob41UedLkKuyVT
sniPGJxyNf40UnjWVTcWdQwsfbW5YDA1914mK0303dspVW7RxbjtB9t6mHeVbKlEe+HqsWG
0HY2ntoLjQpEoG0bQAdvtqYrIt8c2m1HoNr2b3V0MXKjmmIJEaMCbCsJImjeHtkhmz7t64h
t9N18CKLDOhItuJv/fxp5UzI9kZCuxuLFjZeXOlddVIvceBryHOjkZcqwwrxdv8BxJpIu14
syY2QwRpwLSyJzCL8m7kWtQbMmx1z8dSIoVcfkRn1eoMdX/E1JtmjJfWOzqdw5211onrRgf
515cedGzq1hfQg6ePGuk/UwezQtZ+p6GypAdQtj8OmhpMfHRIIkAsoIW9vbRxMgusTMGOw7
TdTcClVhKAm7aBJaxY7i3Djet22SR2Ro5GZyTKsnxdTxpXWOQOhBUmV+IFvHwqXP6ZhU7oc
WFr3igjY6+vX1NqagwsvLjSTqb4SjrfcmrAngBUWd2lo1gkDR50TEyJLCw1VeNqTsOAWGOP
zsokawo3wxhxxHlUs95I+4dtmV3itpJiX2tICfiHjTduzu3w4seWepGNNkjcRuB4NzoSLgx
BhpcIBx40IjhRdNTuUbba+NNPi46RSMbllHjx2+F+dv7G7EKv4ibCnw+0wPn5aGzADbGLGz
Ev5VPHn5yRx5A2qmMltmoN97anwo9w/p+VkyQNrwm13/EVJ0ufCm+ly4MnIguJcfIRopQ1+
ZTkPZWQ+V2TrtnAjL6GQWvt1TaGtY3qbGze0ZmNFmHdki7y6ILhmYMbVP1TNFBMIsedZxJf
Qflr7vGndMzgqo6CVkjKLZFWxtcaChJLlRxvGoikWObYGReCOF0IFT9bLiBniWGSIS2j6aA
bQFHC3KocKPMjtGqiIPKGYqeGppu/4GQkkEjBMzDVh69vpZl11YUmRFIux0EhBIuqn8Wulb
opVdfFSCNONX6icbH1DQngKlWNlEuxtgJ520uK7RIE6b5MGSk99Czhg16kyXuUiUsQASSRy
ApMzKJkh75CzzgI35L67Q3u0rt/cslJJ8SMTRoscdmhm/eCi5B5VB32UtL/ADjqLlRLGxMX
4PP08DXcMl1d5VWWOLHeKzKzMPUum47hU+NFHk5M1sffK8O3ZsZfyRYAtaxN6k6MMiQxbQs
sqlA5PGynXSumymbKcHp4yC7aC92t8I86/mBNmtZJ3F4Mcg/BBH8zW+emKlpp5B+flPrJKV
Gm41NHh7M2OVch3EkRTJxmKtu3PaxF9Bev6dM8scsRhkMICBAnp1Um/qa9dtG+GMtNlGRph
ujX1Xj6i3BpsrtTrNFg4gGTELhcmNmImAvrZeVdv7d2wgzYMX103rsVsxKKPE+VYeXjoszy
YUjtFuIKtH8RAU/EvKsN4pOsnSX80m5J5g+d6V8yZYVY2G46knwFPDhYxnMbWaWQiOLhe6k
8aMXb13yyBdox4y/TkB9QMj2U19VnS9N5E6bPNKxYIeWyKw/XRhx8mJgdXilhUxt70O8ffQ
x2lHZ8qJi8O9nkwcoNpa7fDw50c7uyDBzu4ys0qhjKW26Bl4nbaoMXtg6mE+uR3FGFlj+aD
x9XhRytE7bKyqJU+LH0CpuHGwI41J2vPI/mGB6H1v1E+V18Rav8Kt48KH6aQA9TMnDHHgUF
t5A0uVvtB8TS5ne3ZIXUW7WptGh/ebiTpQSCJYl5hQB9/wBl6+s7bJ9F3RNVyF03DmrgeNL
2vuSNi9zS4dX/AIchX5lbTjxFC5+/jVnVWBN7EA6+NXlxIWJHqOweN6Lnt8JJ/dFENgwHl8
AHlypHfBhLpbadvDbwpS+DGShJXQ8XN2PGnwc6BT2vuNxituIIZPUEPCkRcawj3AAMwHr+L
nW1cQfEH1ZuI99NktG7O1yQZH26jkL1idsyCS2BnNHAf/szRsVF+J4V6jYeenCvzMiNPa6j
h76uc2I62O312J/yipcbt+VKmQXW0kaso01I3aW0pY5MaQyRgC+9fUQo199KcfDUjd6hd39
PiNq1Fh4wHbmdrPksxJU8rXGgPialzu4dwWfJR1aQ3Me1rlbPI4G4N4cKCQhQgHpCABRfw2
6V7Na/MQSTTX6WMigySsD+EDh50mdnLDiYSlhHhGIdQDkd3KvVjxEg/gU6/dV1gjRiCpsig
7T8tPK8cMLSKscjEKu5ToEYmpUw8aOXNxVa0UUYTUfEBIRt4UmL2GARY4/0MddzXYepZHI2
qRUH83yFSOEEKQerkBWN9u46V6sXrutjvmYuxPvqHH7dAj5eU4jx8cWQG3xMdvIU8BQ4+bD
6Z8duNx6SUPhephBjyZWNjkJkZCEBVkPyC/H3UJkMeRjOB6WswU2uQwI0ruXdu2EO0KDGwn
IuPQPzzHf08NBWNh9llaCfuF48uAqW6bKdclCdB6ayI86V5+zxytjM81pJI5BwLWAO1qjz+
khyUWyTjjsPLTl/YIMh/wA2U2hhXV3J4enwvUWDiWSZ1InwIj1J9x0Ku3whdvvpRDJD2xAN
ihQZJdl72Z2vRbJ7xlSTcmU7AP8ApFSQ5uWMyMG8EhUiS3Peb/abDjy8aaGVQstvyZwPXG4
4MCNdK/ln9Qybkc3w87ir8ireBFBlIIYXBBuCPEEfoX8KvTLH6cmAmXGccVdRf9dFJ16ebi
np5MZ0YN+K3nR+xMvHvIMs7sZR6m6qLs/xrqZsxiFjrNIZDcj8C6VeTOOo4JGo46H4qKyda
a9g26Tbe3klq7f23FxLKx+oyHLFwYk02WJ4E0VhxokBNzZB/jVlAUeAAFGPIhSVSNQyg/8A
OmPbsh8Pd8cZ/MiNuA2tT/y2TrRuVYvA21/Ty6b6a+VTJ3DHHXUARptMTbvFg3Eeymzu4pJ
l91lJLZBK2RLfCgJ0+6lEWPCkW8AtI5J2e4G1O2Lopb8tYMdpCADa29rDUa3ptz5CqxDeuR
IrW5em9OZfpz1QOo07tkWIO66g6V1u9ZT578elbZCP+kcaWHHjWKJRZUUWArXhUf0OUsH00
LTzo1rSeoKicKnz+5OgzIY0hx4LbbKTdmVW8a7hOuWMfOimdooyGDNuPytwGhpf5fFskg/N
KMbsZEP5m4+dA9oypFkmumdibl3MLXEkY00PDTWoYsTHmmxMZB9VMq6Rux1DBjqT5Vnd4jX
YmRIUxo924xxDXafC5Nd1xzDFJHmwqxEhIJjYqGKEeBo4OYRImOSMeYNffEeAYcitafo30A
534VLJ26aEPjyBJppdUXS9kHzn2V9QrtjQMSxzpFByJA/xLFu+BfZRTEiCsdXlb1SOfF3Ov
9g2PlxCSNgRqNVuLXU0nbu6nqduckYuauoQX0RqVlO5WF1I4EH7L0at9kffUYDCyCsGZCos
eFxIfE1FkQEtFKoZCdCVPiDRA48aycsMDj9tjGPGbXvM/qkPurby5fYPCu5TdTemLGsCC1r
XN2H3irfoC+gt+zWsnvPcUD4jb8fGgYXHTU26gb/hRnmgTJ7NksAXdQ747jhqRwpZMaGExy
DcrIi2IqyiwPhpR0tR932nJzJBHEDtB1JLHgoA4k1n9zkgZ87PdJIISvrijjbaijztrTGWQ
Y+fibWVch9sjfhVL6e6pc2/0XfcBP8AcoeJCcrHQgjga7blQZP02d3F3McTgmMQldOogHzG
sjI7n2+Jc7Dm6LY8a7WaYn0dM8Ru41uUgZnVbLyIFA2SFv8AT5fAKh7iSkvZ+4hWnMCbEic
qAr7bn30ndEKNaOy5F7DpMdx92lIMadJTKGaMKfi2Gz29h+w/oNFOskhyD04oIiVeRuO3cO
A8ajye6xK2Qn8LFX+DCOQ2/MfEmrWtbQW8P0j9nnQPiaaHJjWWNgbq3Cosec9bsL+iGQ6yQ
E/Kx8B+ygykMraqw5g869leZq/2S40qB45VKlW4XI0rI7TnXGT29wir/wDaPwbTzFTyqdrI
jEHwIUmsaQrZ8gGaQk3LNI1yxP2X+yaJAdncoS2osFcWY2PPhRJ9lWHCv2V+uk7XivbO7gy
xxBTYqpN2e/haoMSPVYVC38SOJp4MhBJFINrI3A0HxFfJ7JKbyxNqcdr/ACnzpJ4m3RSqHj
byIvV69v8Aw+xpHO1EBZj4Aamh3bIXZ27GLfy+FhZmYi3WcfsrmabuMMQfKxwDIL26sSm5U
+Y5VCe2xyR4iRCTPYEqHYCyx68b8DWTNmY5yJJo1HbZAfTHGNDGAeGtR9zjhOTiTrGZ0dSp
SZLqHUnTcBTw40qyzKqs6Kbna40/51P2CeJvoZycrEZLlNtwXiYnhZtRWR1IWkgEZToxCxs
dABbhWEkTZGRCiyOm+EwpAzgbvVazA8K9tW5/oK7KGZL7CeIPDT+zPhy9tacakx50EkMg2u
h/woY2TuyOxMfRlNqcbdycjlXUxpEfcCY3vuQnkbil7d3aEY2a4JhkQ3hnUfgY/N+7V/t//
I8EucmAoMiIH0yRDQi1S5eOd0M0DkeV1OnurBZtCI9vuUkV5fZrwFdqzIrHoZIUrwv1FItf
wtV3G19CVvex5ivCxvRPOjJM4SKMbnZjYAedS/1BmJ+VGel21bWBRSfzAKsNPseKUXjkBRh
4hham/pvOvHNCzHDc/DNEx3AL5jhV6v4H7LEXB4g86CgAAaADhUePk5CRTSmyIx1N6OFjDq
ZvcD0ceMcTu+JvYBUOLGiqQo6hA1ZzxuaaHKjWWJxtKuOPsqfEmk+oxpF/2cUjAzJOWARYz
a7DzPCnnwgFfsxSOeVbh5ZXPUZrfgW9qjyojfcLSrzSQD1qR7aykMv04aJgZjeyafEbcqxF
GT1nkDrLtaQokaIAsYDCx4XvQH/oGw+rJ9bINscUC9SYbhcMF4UcPONu44Z2yhiC7IRdWNt
LnnR1sB+000UgDpICHB9lbGYydlzWFnY648vs/CaETs0bowkgyE+KOQfC6mo8Dv46GTey5Q
H5Ew5Nu+U0JInEiHgyncPvH2AEAg6EHgRU+X29er2aY78jHOrRs1wSi+GtYa3F9pYgG9txJ
t9t+Fdu7crEZE2SHFuIRPjaj4jTz99e6j50vYsUlsSJhJ3CdTooHCIEc70sMYCxxgKijSyj
QD7fZSgMYsqE78aZdGVwPhv4GpIMxdncMNullJwuRwce2tOB4/azuQEUFmJNgANdTWX37u3
SCTY7pjxhbbI1LFZGbx00rFye4yGaNgcaCZ2LdN/l9l6aYsPqJPRjQgbi8nIWFNj91xjFMN
F6Skln5J0zrc03d+4YpiTHGzAhltuW+ryMoPE0XWET43d4xjyIW6a9ZTYMW1121j5AhMqdw
OzOiS7hHU7RJuHiKmtkJiq+1JZZR6emTYrwOpvUWSI5ZI8ZSi5Edxjs4XZucPYhitXPEf2m
pAtx8qTt0UvXyHO38ob1U/vMNBWnD7D3TDjhGUoEUuVMDaGE8X042PKp8xpjlSBLw5ktoSx
Y2dUh5qRwJ1p8XIDbH4lSVYMvBgRVnhHdsGL/AFk9OVsH4k+YimMbLNBKNssZHqW4tZwdVN
Jg9zcz9qkO3Fzjr0hyilPl40FlVJ4JFBAYBgVPMXo9x7EjOqX+o7fuJjdCNWQHgwpMnGa6O
Lsum5D+FhxBoWrJhW4Z4nUN5spFRd37JI8mUw2T4T2aNyp2tt4WOlbf4GalxNito6kcbDmK
vRLEBR8ROgArK71OAYUJx+32GnSUndIv+Y/Zwv5c6/kXavXmzi2RMPgx4zx3EfNbhX06HfI
xLyyni7H/AIcv0BfnWtQ5SD/bd3UQy+AkXUH9VEUB41c8Kxu0K1pO4SBH8RCnrkNvMC1T4E
YCrJEY0XgBpYUcXujnG1eB3tYRsODffUvdc6b6tccHFw5bXDLGbdVb+PjXcp0yBidyx5Y1x
Ag0dtt1dz58K+n7njyDuMb9OaKNb3txf7qRkk6sG9ZEdDtZZIz+o1fxv+vjTQ4JjE7FdvXU
SR7QfVdTxr658pnla94YVEUBuOaDjQ/s3nmbZFGNzseQGtNlZTvj9nJtBiodjzAH45G429l
dPDgSBTx2AA/f9rxTKHicbSh1BvST5EvTkgyGl6qerqxE7kVt1tpW1r1Pj4syyyYxAlCm/H
XT7D3bs4EfcU1liXRclBxVx40GkjEkMw2zQvxRxoVI5EUO1d1DDDLbO35hF94J9MbkaUfPy
0oz4pkwsgm5kx3K3Piy8DXo77KSPh3ID99EjvEbEcAYtD5HSpou44bzYTMX60A3qhb4iLa2
pe69okEfcNt4MqM7bsOEcn7DUsWcNubiSGKfgNxHAj3VF2iJyuT3JxEtrj0Xu5vyqHEh0jh
UIo8hz0o2r+U9mHWzZNJZ11jxlPFmbhcV0YiZJHYvNkPbfI/ixH2mgfvrz5fY30htmYzCfH
P70etveKizE9LkWlj5pINGVvDWv11Y03cgl8xl2FySbL+7c2Huoe3WhiYg62XMqjNcfw8dF
Px3H+ow0oYOPBKMHEYY8mUq/kwuPlY8T5mnn7VmA43di0sEqAMpmi9axFmJ413DvfcyDNii
zOR6Vbi/DTgLU2RNCI+397kZsUrrsYNYXA4XpvLSiYsuTDEN5JJIgC5RQbqL1hSS5uS2/Ja
PpM6Nf0bkLKgBsefhQ9ns/sv1V0VuOy4DHqkH/wAiZfl9i0GzJo4E4BSf1BRW3tWFP3ADjI
i9OO/huaiIe3Q4y8jLJuI+7jW0z4kA5sBut46Wq4z8WQW0BiIv7xWLLlsciXHcnLx8dzCk0
R5C5Gq118dXnyYxJDi9siAJjjLXvPKNP20L6HiR4UDw0qKRRtwu6oY5BwX6lNQbeJFSYuQN
0Ui2bxB5Fb8xQ7V3Y/7G7fQ55OjC/wAEvgaDIdysAVYWIYHmKsOHL7DzFtRRh1j7d3X1RDg
iZINtv/UKxp2vGO4Qskh1IMtwFrLyJUH03bL4+PzBlY3dreIApsjKkEMSfE54UIe0xti9rd
tk+c1lkYc9itqBQxsNNsd7sTqzNzZief2NJIwSNRd3OgA8SaBXLjbchkGxwSY0HqYDypJo2
3RyKGVvFTqKfJyW2QR/E1r2uaV1O5WAZT5EXFXq7Gw439lP3zBYZPZs87ctY9ei17dRbcRf
jQIOhAIPkdaEAzYjKW2BN1iW8LVYeOlOhYbSCGsbEA6HXlU8GHN0WymIOQzK0m5h6bFtDbk
Kk7HBPtaRT1pAVaViTd3cG/GsvBx4nftmUVEBcjfHkLb1x211qHt7WO6HbKwHxM6+ot99FZ
seWOSFiVzCLxKQbqy9O51HjwqJe7MHxcoiPEywNOqD/DcgCrYmQMWQEEyMu8bR8SkHxrFdc
+HIyZJtkyY0IVQrXuGcXC/Zb9P28KaaeRYo14u5AApe3djZp2lJWeaFSx2HTbGeR86hxRKv
aO3xiwhh9WQw5734AseNq6xjbIl5vkN1f1NpQVV2qNFAsB9wq1ff9jI4urAhh4g1P20Mq4S
sJY2f0RoD/DZSoDM419NLLBL1StlkNirBwNbo2q++v219ZGbS4EqZKexTtb9RqPNnfcJkDQ
xLq8hI3WWpsTuEEbSJtcoCJE2ODt/yuvOjkY7tm9nJPUxjfqQoeDIfAUuThtujOjA2DoRyY
VfhyFGnxVISXR4JD8kqHcprs3WATumDkdDLgZfUwcW3qfw2F6zc/KnHRfKmlMzgKCobbut5
1HmZcL4/acYiTFje18hr/FJfl5UALBeQAsBXlwNftrIJ4dN9LXPA1KJ4HZe4YzjFnVD1Y5F
uOkWAuAeNPIJMn/b42K0MadQJ1gVD+kCx2is1j18j6hZLkrLuiDMNqultpuOFuFRXiyYMZ2
EU0jGX4HQIPAKt9dKE++To4bfRySRM79SMM2+aym542rCTIfJniix98byiSNeojHZuW9h6T
zpO3wQyvhjpx9G0iIiG7PIki+i34r61L27L/wDJ7bIYGN77ktujf3rXdO2wY8kubkZ3UgYI
QqhSpL9RgAOFTZCpPg6TRySEO3qb4d7Mba+Vbui8eQ5it29upadB8W52N2DGk2x5MmMpdHW
BFLQ5G6+20hsBb5qz5MjEeKcy2inkALNHtGm5ePqqGTIbf2iJhOgbbdXUfABx9R1oEGyngK
KMNynQjypu05Mpk7X3TcMdiu4Y8wO5FX8NS9o7/jttisiz7/VKt9LMNbi2pq3bJ0OJLIrZE
U6euy6ehko+f6RdiAo1LE2AHtroYKt3DKOghxxut5s/BauzwdtjbgADNKPf8NKvdsp8+ZRv
EUzhUtw3dJbClh6kOOC20pGLbT+9sGntNAggqdQR5/pacaiz40abI7exmhiWxD8AwKm9/Km
kaOTHw5skvO+KSU66jQSPrceNqN9PGpIJlDJKhVl8VbQ0f6ezk6PccRZVwsh13DptdVePxI
U2IoK2OMHpAo5baCyx6CRmX8XHWmnxW3RBijXFgdumlxqKbMwZn7fksQzmHSNyOG5OFNi9/
TdBcbO4RIdhB/EANKE2PIssR4MhDD9VHkOFYE8TDHy5pDGZRoSPlJt4GsP+me4KMU40jzTx
k65IHqQxMLi1/i9lS48fcZJTj7SkclnVy67ipGgCi2lTTSSx9JFQdONbMJGQMxLX5GhCs0g
Hb3khaV7us3UYvHv3fu1kGKdYVyAszSEGRVlEWkManQbmqGHOkADmRJIFi27CqBw272mgBb
SrefCm0529tSY0674ZQVddRdfbS4uKgihjB2oNeOp41bjeteVQd0jF8XK24ubfgDcdKQ/fa
kwZJ0XKkF0hYjcQfAUvbvpP5h10aXJhvbZjpxf7+FbO2xmDtse3fmEs00kljtjiL3Kql7mh
/TuFEIu7ltu9R+X0jxyr+O3l4122KOaYNHuByQ5BYgADceZqbr9R8WZSRCzNKwmAsNpPJjU
p7xKwxHbZICPTBKfgB00FO+JOmQEO0mM7rN52oaXsdKt+uvC32H9APKHdnuI4o1LO5GtgBX
1Pet0UBP5Xblb0BeRlt8RrI/lgXGkjQshjVRbbqeXhWUvc8iTcCssCTWaTpMo9SbB6hfw4V
iOcdpoZkkgyJV06akbo5P8ApanmfJiGVkK8OW7pvEsDEbCBpZgBUcCklYlCKTx9It9lxz+0
5GW1lvZEXV3Y8FReZqLMVF7f20NcxSjfPKtuPLbeh5c/bSdr7XgSTT7GkiiF+kLksxZ+etW
zcyOfKy7zRY6Da8Sr6WQg+Bom9rfrpMvF9HccE9XFccTbVk/6qxszGQytBJ/ue3lzGHPB45
PZxFLH0VxsGS0cAW2/eps0jgfDGOFzV1IO7g3K1NHIoZH4qwupHsppe1zzdslIOkLkIW8Sp
rb2/usfcChHWgmtuF/HjajhZsWJjooLGces35KnhfxoYLNFjydrZEL2s6t+PdxPCpsWbAxc
zIxP/JVlCSuo0DKWve4qSBYPoctdXxpFCOVGl9ALivUoYcfUAdeXEULxpfQ/COI4V2iKJjE
k+VaVk0ZgF4N7a8PEVe4NW58acRurtHo4Ug7T4GhidpgXJeBS+Wz3CqLArGrD52FQZOHG2X
NlEiHHU+u63Mgbw2W1oZ8J6jSALFBxkM7cImXjcHjS5vd2/mWLOd2XFtucaQ8Ony2A6a1k9
17uR18wCdpdwvjousKxOPwj9dS9z7q27JyQXnlktdYF+FD/ANPGsjunZ/yO3vKZcXt0g0nS
92ZfwbraVkZGbkg92zXIWCRSjwxrwi9Wl/202PmRLLCflYXt5r5+dQkwSNi4EZH1U1rSuf4
QRRyjFZKYqbRPKIURDtDsh2bmA58TQbsnTWXswEeQASJcpwNzgpzA4LfjSxQ5CjIIBaFvSw
ZuK+rmD9hNez9ESEAuoIVuYB46+77GRxdWBVgeYPGo4oIlRIl2xgD4VPIE/pgyHfPJpBjr/
ElbkFBpu694AbOa/QhuHTGj5Ko4bvE1c89R9ki4kkkM0Y3AxGzsq6snvH66h+mjbHZ7PDi4
1ps2Zr6HJfURqeYr6iQrC6HbkxlwwikHFC3Crwur24lWDaeOlJ3mIFcDKIiz414BzospBpu
7dtsuLkKPrbH0am6uy63TxFRdodX3LHvxpWGskXi44oL/AAjwoc/78Ky8btTrBj9tTq5GWf
UCya9IXFrmh3mDJkg7tJG2RMENhLvO8K3sFRwFnTLWJWcSDb1LCzMniL8a7rnRs5jmnCqr/
EAoOrV2nuCHYsjHEnPiHHpB99N3LGYxdwwkLxSL8wT1FTWPmgWMq+vl619LfrFXPKos7FF5
MCUTsOe0aG3jUOeJUWKZeLMFG/gV186/k/apf/kpSOpIg3LjR8Wd24X8KT+n5iY+5z2EebH
/AA3gHxygng+3iK/mPaHEMkICzxyeoZW4/Nz6l+FQ4veIQj9xdpI8lWJJmf1dOUcm2jSu4Z
DbIZIxaCFW1feB1JSnnUf9RQwK6RXGbEuhIbQTIOG8cPZUOP3jDGLHn6Y7bhJE4PqEcn4WN
6PaAkknYYMgyFQCXKRnc6qfmjRv1VH9fF0ewzzKIchSQJNnwiZSPTG7cKeRUZxEhYRxj1EK
NFQVK3dIQcvuLGWcW9UZI/LAPIoLUna8bf3LPx4wrhBovINM50WhkZ8kMUFjtxYB1N1/maU
+HlUnc4kG9x6IyNEdyS7jzN6inSOR0zIztMTMh6sIvqy31IFDLgi6arJ1hJkXRlZSSEt51H
LkxdCZkBkhvu2tzFxVq1oe/wDtP8a3yXknf0wwKfU7Hh7qTvPd263cpBeOP/Txwddq+dX5+
P6GQsDHHwslJJz0bRySOou8ckp9VvALUuG+CsMDtaRFLGOUOoYOHcBj7aH0ck+HJyljkN/u
4U8UXchmxMNrY+bGGRx5suor6HveE7dvUlUyE/NVEb5GtxWjkduPVGSxkM51dlPyknkvACp
osRxFkupWJ2uQpPPSsbtSTGJBIJc2QC7zHnr7fGhEoARRtA5beFGePqyT4LSZOK6/Gpck9I
W4qSdRUcGRtGRIxmk2/jfXXzrAKC982EsbeBo39n36VnYkhumNlSLHrrxuR99GSZ1RPxsdo
/XXS7JgmZAWSTIyPREpGht+L2VD27ub/UwzRvOka3SPqHUgLflTw4iFQ53uzHexPtOtY2Hj
xCTugvLjysxUYyDRpWK8r6bedSHvuWMuLtUSz4+5Qu8yXBdxzYEWFfyp8Bl7pMQ8cDmwiUj
cmQZBw2jW1DucUpk7nhkzvlSfFOzWVo38m4AViYfeIVwcTJIyVYXJkER3LC+7gdN1L22PC2
t3BrYUshuvRBIafT4WW1wKwf6cxwCyIZZMlzeSKJSA7ek/FIdKODJEGxSgj6RGgUCw/wCNL
BJM04hvsllHqWMfCCee3xqTC7MDi4KHZPnn47X9XSHDWj2ntkZfKzEbcSfzGQC8s0jHXhQi
YiLtc52mMkkRngrDdwvzqSGSOQY0bbDmIN8O/wALr4eNK6EPG43BhqCDX6/0DV/1f2JJNgO
d9KPXzIywO0pGd7X9i3rpdqTqu2hmlBWNfcRrX81zcmLuHc5OJVlKRA8kWr89bXrXjVv2Va
h5a0seZAk6AhlVxuAPjQAFguijwFfqq3lXb4snIeDDmWYZGxigNlutyoNZIlyniXFhjeJBC
pdlmbYjH2AXvWLG2Wsbv6WfpgDdvt+bfgLDlxqLpZZ2SlFyCIQPp3d2URrca6C9YuzLcSsk
YmRYr3Z3ZGJutuABq0csrZa3CY4hsHiUNecsRYMCOFWiyZVVtpX8k3/hXNrr+Osj+ZtJKUW
DIgidSsYbbfcug13cqaXNmWNV1Avd28LLxNZ38swJc/6jIeRZmtGg3EfF+2hP/UWR9Y6kGL
GQlYYxx1A+I1tjQIq/KoAH6q7fFqZMeB3ex4Hin7av+rzrJzQWefKtvdzcKq/Ci+CioszKE
f0OIv5MYuzyltbyX/Cagy8eT6fMgNlmADBoyfVGyniGH3VDjlBF2uBkllkLAmZ01WMDkAeN
YWGEY45lMuRMumxUU6Dza9QYuMuzLDLH2wIfUstxw8gNWqCVRJk4uYiw5L6yPFMOBU8emxJ
pteOp8KbteC7JgQ//ALRzF0DAf6MZ8+Zq8MP5UVo4MdAbvI+ir53POmzO4ETdyyltkv8AKq
kaRIOSrUXbbrbJdzC99xEKtu3sBw8Nawuy9vIhxcoMs8nTMsh4Xsg8b0/a5HLT4blQGBUtE
xujhW1tbStfd9ugv7asfAUb8/0y7kBRxYnQCmg7DjNnyg7TkDTHRv8AP8xoT99zZMpjr9PG
enCt/l041sxcaKIeSgk+800TLEZEALpZTtVuBNxzozRwR7n06+O2w3HHVNK/+L7vKkdrCKc
dRR76AGXiyj8TJb/Cv/lO6lYCbmHFXYD/ANdga3RZ2Ykg1V+qTY+w0GhzIe4RjjHOvTYjl6
xekbKjEM5HrjDbwp8mrzo0K9SK2mm4A1uKg7hYmw4eFGd4lTK2lUnGhBHwEjgbGsjt3eIjL
3SFh0FRdcnd8NrDjS9wzf8AZYwuIu3KoJYfilYi4IrwtYVMIb/VZFoMYL8Rkk9I2+yl7L2m
ey4iiPP7nJd2Ew1Kpf4vbSvKv1eSNTkzje/jpfhXesUnRMncqcgGvqKFW4XtXc+9H4Fb6bG
P7qfFQ/vpTz4kjQy9SNbpbcQWsQL341P/ADDI3TJO0caSkLMthorgWBPsrNgXLkwocCBJSY
lV5HaQ/Ftfiq8wKf0RTw7D0ihYOWUC2/dpr4Cus98OZceX0RyWQ2ddsiDXWxtaoMWSCJ4RK
YI5r3kEnTDl/eONGR2EaLqzEgBQPE0cPt7tB2UHbkZajWb91Khw+25+P2xoSC0b2YuoHBgt
zUiS95xseFP4k4jdGPgULJx9lLN9YMwwoqXU3klciwFtTcmp+5dxVV7hmm7px6UQ+CL/AI1
2rMeAzxQyOrJci7MBtX067vCh3/Aimi7hgELJjSrsLxcSNPi8RqaR8mKXDjmssEsi3jkJ00
YcNa148ftHvq/6X0eKrZuf/wD48PLzduC0r97lEOINR2+Ana3lK3OsfEGzGjmbpQRKLAt+H
SnmaGUmOZ4GjUAkGMXLFuAFqli7NBH0oj6ZpT/EsN2wDxZeFPk7cmYdxE8W1gB0WhYNDv4a
X0vUwyI0hhm2SJAhuYnsFcaaWNr14VflWniSfL7Na041bmdfst+uv1URyvpbwqXJexdRaKM
/PIfhWw1NSd5nmMPeZGE0EQ4Lt1Ct7q65jMU8TmPIi/DIvH3UAPGiYZAE7YVjxww3B8ya6r
cDkvE+w1HBZBKbvOUvZ5WPqYXrTj40kxITE7tHsYngJV4Mb+dCsnNvcwxsQPPgv66xubyhp
XPizsSaLOwVVGrE2A99NBnZUUsW4bowS2qm4+GuokkC5G5ZA7Ap6kG1WBa2oFRzypDlyR3C
OrBjbw9J1HkaaR8GIs1yxtbiLH2UpzIoIkS+0FtTfXgDdqD9i7S+dLEeos6gxxLIRt+Jzrp
S5X9XdwCQMd0XbIfha3ym3xVDhdtxpO19pfRsn0rLsHJE+UGgO2yRl3JM+Vlr1pP3UQcAKW
HMyzm4XbmBcmMInVI/hIF8B8VSZGFhGaTt+UxlZG3NtDelWi4+w0zQExyxnbLC/pkRuYsaO
CJ45MpBuMOjEFf1Xr+SYkhjIVZM6ccUhY2CIfxt+oVjQxuw7WQFxsaJQds8QuiuPO1LIQEy
ovRkQ8CrDnY8jQN9fsueI1ojxr3W+1pp3EcSC7OxsBTx9tH0nbBo2a4vJKOYiHL20YcRdpb
45G9Tsx5uedTJ3WdhjRyNBI9h0uodYrKBddOfOpUxVZZ0kvB1AUPUibUjyIqVGlOPizdKRs
WP1bZkFmuz33A0k0MV541ssrks3t8L1/cUbabuNq8rc6FaeP2a/bb7NKeV9FRSxPkNaHfJS
VwMRzHgwc3K8ZJL+2ieBPOostbp2/ul48oX9KT6bX99ZGYdWhQlFHNzoo+81DG7LK3bz18q
27qDOmsWB+VlUUfafslxJVuxW8bDRlddVKn20e29wHS7ti+mSNtDIq6bx41n2Fz0jxF7C/G
u3wxKcnNlhXoYyfExPNvAUp/qbMd8iQDo9owyfT5Ntvc+ZpZO3/0/iwwCwj+pN5rDTXdWzu
n9PQ5cB1vigMV9tANHL22e53W6kbIfAkbhRVs7JlJ4+tz+xaB7f2nIz5xoryqW4n96/wCyh
CIou14shsXUBpI0Gug8fdWavcYpcyWAp/u3/OZuoOG35dPOlxlkdVYKRJsIiQMNygt50RHH
kMoAYMIjZlb57m2mlTY2AoXDEa5CMbiQvMzF9+7zo99wxsy8Yfnhf9aD5ww4XUag1D/UHbZ
DD3OQx/Tug1yep8rpwJPOsLG7hKRkZ0csjyxts6eRfcCtuPsrL7f3ELFmxMJJsliT14fkK+
JFxpU0vbwWmgkDwqw2sJovWl/ANwpu6dsWOF3Ky9ORz6mcfmwsPJuBoMws9huW9wDzF/sv5
W/QXpQtkZMx2QxLzb948hS5ffpPqphqmKumPF5BfmPtoIihUUWVQLAAfZJN0l6k20ysRfeU
4E3+y3Lw/Q8qHnX66tV/Cjb21x+zyPOr8vGo+yds9fVUvmkHaUiuLLv+XcKSKJRHGgAVV4C
2n9zXsqXDksd4JQn5XHwt7jXb+x5jfm4bu/cmc8FxdU3HwJtRkKhMjMbr5NmLqXb8JPlRo+
XGvbRyEc4/cYxaDKQkMvOx8RWR2vvWMwyp0MWPkLbpyG9vUb2BtresXB7dMmR33uBCPkqQe
hGBfbpusBUbrCr5oX83JNy7v8zXbXWr2uRrceftq3L/AImjHPAkiNa6sosT91BIcWJAOQRa
soCjyFv2Ub8edZudlZQwcVzGsZJDK4ReLAkD2VJ9JnjJJ2dOyps3Y62VGIvob2NPFmPLiQ7
RuuVfc6HRVUXsljTvFlSTB4xH05AoAA15e2gMuWOJH9NpGA3btLVJKJDN2ntskg7ejAAF3O
rDxCcjUk8an6nDHVidfiCg+sLb92oo7q8HbI90ueykPKbX6YJPhUvece5gWXbnYKfCsLarI
mpJ2HnSTwOskcg3Kym4saPPX7DRHhwr3fYDz5HmP7BsaKZHnT44lYM628QK0Bvobc7VLk5B
KQwqWdrE2A9lRTwndHKodGOlwReuvjvvh3FWaxHqU2PGnmkIWNBudibBQOdOuFOJWisZBYr
tDcCdwFcbk8ALXI5aUfUPT8RuNPbQK+oHgRqK14080p2RxqXYngFXUmsnvu5zLmuy7DonSj
No/T4251cc9RQH314+Vd7YgWdceLaXEdzMy7vWb8hSqugAAA9mlaeP7aPjzr3W++ib8ax+3
zASwYUbZGQh+EtJ6I1Yfrp+444SHBw8iZcVUX8yS5sdz81HKs9XzvoIu2FGSL0hZV27maTd
qQTppSh+mBFNGytETGHVg3oO43K6Vid1HRjJx55Y4A56bRoQDu8XvwqSDFjWXIyZTInVf8t
IumjbVuRbjUGPkRQLjzzSY4EbFnDRpvvfhb7AQeNZUUURmchNiAbrkOp4VC+FFNNI7LkPND
eNN5YbkWFDtWw8b1MOjlfmuGMh3XNizCORQ361tWMs0eyVYgGjLbrMBwLHjWZlZJEvd5gTG
17rEqm4ijvwuKGNN+fiD0rCBaRCfwtwIvxp8CCB4O8ZBGOuNILlRIP4np+Wxpe3JrCqlZG5
u5FnP302RhRGbHiY9EhlbfEfiR156UceHqr2zLI/2zIVeJ25BT4NRIGhH2edH+ymEGkzI3T
8d1tP10u3Gm/mkUTxZLxKySRFn/MMsttLnnrWLiSZWRHEcwrIFaX+BIo22kYXOvjUqnrojL
kwzrIZJSxtZdxI26+XCsKRI8iH6YY4drSMOko2ybYx6Qvidax4W+o6O7LZwokUniYi1vE1j
el3yESJpYzcO4icFlN/ECpposeUdvLwBWWAxzHX1xnbZiq340GxMOdIsdlVZI98jPEY9os5
4DxFOpx8gxSvH1Z+ixe4uxSSEn1qCeIrFSeEY8ioR0lBAXXwPC/hXnUPZ8NwMnPf1KeHSQb
n3eAqOGyrsVRtTRbjwo+f2aeFZ8Yj33z4NwEiodsSBibMPV7vs0r9tSZswLIgFkHFidABej
DEjxZCDfJG66KL2+LhXf8Av7qTHM302OF4naNgNxwF6xYSxLOvVa/JpPWQKTKycaOWdLbZG
UE6cK/8CHT92lhbEjKIrKildFV/iApYzhRFLhypUEblFgaWWLFjSRGLqyrYhiLX+77PZe3u
oi+lq151xP8A9KtyHCjuNgASx4ADnepu5YEHT7fidQ46SMzJlTKLiXa3BAeHjUvd1m250YM
4ZfXdrhdpHLSsVxjPNMQPqQDtEb+Ckj1E0MnDYtGGKncNrKw4qRSs6Kzg3BIBIPlerHxoYQ
wI9sgY48ks6x9QJbdxGlSzyosTpK8RVDuA2G3xcDV/Ef2Z0G5tTpx9tWHuoiw05Wq5rTnXj
bhV/uNWGlacQbX8qsNKtwPjXcM213wAuNAfLXefv+3y5VY+8/rrH7htMgGZlGQgj0bQEUm5
/YKHv+y3I6Co+z4zY5dAsjLNKYist7pbk1hyNdyy8aJYM6LdDkBXMi9e3p6ZufT6riu0/wB
OYr/Gn1eax+Ei6t6vfQAA2gAD3aUTy+0E8jW3hevderivP7BRpsTAZUeciOWRjbZEwO8r4m
o8aNfy4UCKg4EAbak7hKJSYrspEhVizHSNNviaxnZAuVmZIkyGJIYXDGJC3K16XH7czRTd1
G1sNgbpIT0xLDLzBIqZe5yM+A0zQNkyNu6eQn4jyU8KVgbggEW5+YqPG7p3BIsTMZ2i3QKy
xdNRYFyb3JposbJGXHHKwWVUEajh6VWj5fp+fKnx8SCTPzE+KGDgpP424Cv/AJLKHb8Q/wD
9vjG8lvBnpMcM0ixjaHc7mI8zR5HlWvCj7NfZ9l+VacaKjiKv/e4rz4mgfGp8tztWKNnueG
4D0/rqIZCoJpi00hS5DGQ7gTfnrQF7mhpoaHlpXp4k12hgsi9IZTOQBtLl9pLa38uFXq9PM
xAVVJsSANPbR2uI8nNyJHnxHUTIIkA9TE+pSRoKj7NBGEwMEibuBjACvJb8uM8OFd0zOn6I
AuNFILbfR8QFbhr4UvesvuEkUyTymaIy/lkIWXo9PwA1rLizRKsXco3nxS5tbbf4DfhttWB
KWysppMXIklVZmRrxtYPx+Ucqh+ld+5M+AjSWm6aBmFi43c1rs6nJnBmxclpvzG9Txhihbz
Bp8qaWaB3x90EhyWbrPvAJC3uu0VHi55kXLxcV48hNx2SEMuyULw9S0b/YT5UGHLSr5eVHD
fWxN2PLQCpoYBIyxBT1WUpG4bnGTxrGy8iRujiBmSD5DINQ7f5RSpn4cseJktaCaVAyS2a2
63L302c0vUiUFcTHN2GOGtqCxOtT5aSBYsvZ9TisivHJt8QfGljQbVUWVRyArGx8sSvj493
yREvqCyLZCH4cRrTErsx2lb6UOVMnS0sXKcTWvLSv1foszkKqgkk6AAc6bF7VkPj4ER/3eY
gs0n/24T//ADUMfFTal7sSbszfiZuJP2+zjWnDnWvy8fst4mrjlp91JjnHmiDTHH6jBdolX
W1gSacjLRyh2sEu53E8AFBvwqB3y0tkj8o2NtpO27G3p18aaMzklL/DGxvt4gaa11Y7vDmm
MRtqBtdgb/dWFiLGn0U0TBZGJuphS9vfWAEx1lGWGEkCE9QOrbVC30r8nEmllgVnzItA0Cx
naxe5191YJ7fvXCGSsGRJ6dkrOm7ZbjpQHnWFlxo0ggmzMbJtYbFaTepJJ4Vpy41fjbgPKo
u2xRq8c1nyjKu6JYy21d+3gC3Ou59xjdCqSNaNCXVNgsoBYA+pqyO551/q8kNkTkatvkHoX
9dQyNJ1Dlkzs3gX5XoHwqWZ8ON3mBWViDru487Vjl8dT9IhTGFz6Eta3EVE8GMqtjhukbnQ
P8XE866+LjLFIQV3C/BviHHnUaHFGyBSkQBYbVe5Yced62/Rpa20i7cDyF2pZ4oh10jEIl+
YRr8t+dWGp4Ufq8lFYcIwdzm3gq610+0YDCE3vl5N0SxHpdV4mkl7v3N3MYG2PHHSW99dx4
mkP0qM0QOyWX1sASWJLPQnxDG3bCGSCB1t1Fi0aRGHC50FYGLgMYZu6jdcnWKBdZeH3CsZ+
6QHNwukIIemSgWUtow8GHKm7X3qCWXIjt9MQNzsrcFOtCfElEqcWsfUp8GHIiiG/wDpRwcX
IyNzRIzYkUe5HBJFy6kEed6WF8H+XkEkxB+oG/fJ1tfz+zh+g0+Q/TjQXLH9gpojG2D2hrA
u2k86/hA+VTSY+NGI4oxZUXT7/ttwJpteFq0OnA0QfZfnTDlxo+PjQt4+r31kOMZYGfK68P
cFl9US312xC9yabFjEUT/UvIz7trSRSafEFutRmaPFnFtpjdnsqhr7xttet6SQBVyJMhfi1
WRdm3yteuydsnCTsmVHGxUldwjDMvxcdONRwzSGMRSCXqAcNujLfgLipcmDL+lzGkSbHIKf
k7RyU8Q1qZ27x0ZshGXNO9WMyudzXHy+6kOP3ORYw65UWHCu8bgtgRpfW1KIsDMm3hWDCIg
ajzphjQzRZGN3NZyhHrSHIUFi4uBYba9uhPlU+RkFkhRTvZBdgvitqx8bBzXznkJhhiyUdX
UP6iUlA4DiQaxOwpIZjkuMrOkIC2hxwFRbD8TVh9jxrbs09TIv8sMJB+42oRooVUsFA0AA8
qHtNBR81a+OtH9VLf31rzuf10Sfb7qT6hi8rGyQRjdIb89o4Cn/AJjKvbcVhY48Hqm0N7mS
+lxW6HHDS339aX8x7kcbtWwaAcBR5aHX21F21pFWFAMjMXdZpEBskCgakuawu+QwoyYKCGT
CI9CpJ4afLepj3RHxDMlsHrX2JG77jGptzNFJ1SWPSQKwBHp9V/8AnWV3uWVp+19s6i4by6
uW+J9viq3sL0mW0ka/zXrK0CenpFSDGGXhdgK4E6WPhUM7QdWfJbYCLL6U1bc9uAFZAiABx
ZOk5B3KwtuUqw8qufdXE/aO39ui+p7k4uF/04VPzymhk9yds7MNiWkJMakfgTgKP7K4eytT
r+yiNwBHEE8KCSTxqTcgF1Gg56mgMjMhiLAGxccOXClklzoljkAKeq5I8bDWkdsxSslypAZ
jYG3IUriSSQSEiyRsTp4i1W7b23KzBexbb0l083qRx2ebqBwI4i6AspHxE30odPtEcZ269S
Ycb/u0v+1xUOxiw3k3e/ptSfUz40cxlDPZd35PEp4XvUnU7wEWQ6BIhdUveyk8K7bh/wAwy
J0nZ5N7ON8ZjF9yaUxyZsmcNcFXne33LavqJcVZJbAb2LE2UbQOPhQYYEO5dL7ATQMcKIQA
FIUCwHCgByrpRTCKOXo5TC9i6wgqV0q3ibmiCAQ2h3C4I8LVPNA6DAN5VhsD0pT/ABGDcbW
rP71IP/Ml6WM3hBFcC3leu5d0RiwgtjwA34AWdvZcVu5nhWnjehblRA5cTRuNbkg+6tdVtR
lncRxpqXc2At41JgdkhCRppJnzKRGOfoHzVJmMTPnTG82TJZjewuq/hUchQHK3A0p+X5vba
lfNnSBX9Klzb7qwuz4Mp35pEk80Tfw4E9RO5fxV2/t+CN0sbHIy2LF3AQXRWZjUkEovHOrI
6nwbnQl7on/x/ao2gvIxZZCpbXd5c/Ck7RDktF2icvJHGWBc46ErtBPqsfC9NgKgTGkjMXS
UaKpG3hXcO0TN0M/HyFY5FtzbF/hsvDQ2pIHlMxjXaZW+Nj4mk7QrC6SD6stCZNibbqV01P
srKjxpzPEk9wxi6NrqLjbzoHmb/aNkbPNN6MdjYR9Q/CHbl41IO3J/Mc1yxyMxiFiaYcVLH
UgcrUDmfTqxja4QE2lv6OPEUv1udDJ6izBIjqpGg18DWQMju87y5G0iVAEMQU3sg148KM2R
mZczMLEGYqLf9NSSWlkeVWSQvK7blb31YYMbEcN93P8A+o0AMWGwUAXRT6V5cKB+lhuo9P5
a6D7qUCNVAFtFHCrADx4ChfnqRy1rz519AuSpyd2zpWN93gTa1btygA6ksLacfupUWQFmBK
gEHSgR42BrtIYsp6UxtrtPhp586F68K3HW+lW/XV/Gk7td9sMsePNG4C2SVdqyRnmtzrRsL
lbm3j4U0s7NjvmMVvODPj7mP5aR9M6G3G9SY6kHIkUQAoCA88x9ZAPjesfDhIXNdEx8dOZl
f0moMOyiaNPzba3c6kk0OZHjyryrlblSiV1jLHadzAa+FMkcrZLDQrAjSHjY2IFqZO2wx4O
LbTIyCGc34FUF7e+hld2ype4yA3COQsI0/wC2vGlVQFRbCwFha3Kib3JvaiRxGgFE/LzvTE
RrJh9tR40c6pJlSDafcop8ntjqe54kjRz4TsQJYxpYE+Y4XruHdMohs2aQxupHqTb6mFuXG
ou3YCOHy22zZCnaIol1Y38+VS9qwRsAi2xAaFihBsf81JA8P0k+IxyoZZEYyaaCH067Sajl
x5kLum94Qw3obagrx40Zgq79AWA1IHnx0rXjfSo4sLuP0mZhPeRUALXdfPibVk9TKfLlyXD
s7gA7ra6Ch9uRCtt4XqR3F/WnqH32tWNPjxrFFLGG6aiwDfMLe39KaeXSONS7HwCi9Z+Uoi
TLwxvUWO3pNqunsqLpLHE308z5ELKd8c0C7rHUaNWLk9yWKeDMhMqCJTGySKAQp43BvUMuU
IGGZC8kART+U6KHCNrrcHjUyy9N4o40cuiGMpI3GKzfF7aHkbWrvE0PVxzIRJiG69KY2At4
g34V9Rj4IiifcpwXlBYFo9jyl/8ANrU82biqkqxxRxTbwx9I2sKA8Rc+Vdqsh6SwzFWB4m2
t/ZQN76X/AFUSfaPKh58KI5WN6A5WrHzsRWkV1EcyDxhbqLxqLLhN0mQNr7KAte5B22vY1B
iuwTB7Uv1WY9/T1f8ATVm8hrT96yYSMOD0dsJIs1ibze+hJmZMcSEkXLC5N+AA10q2DHNny
FioSJGtcc9xFrVPJ/LlxHUD6cTyfETx3heGlD6juccA9XpxotbMLAXbwoZOU8mdk6eudtAw
+baK2QQrCupIRVXn5Vbkda9taaeFEDkdPuoH3286lxmdousNjOhs208R76GLjII4YwNg9nP
zruGVBJJh5IkV8WcGyPvX1cNb3r65e5kdxZi005QNFItrBXW44eNLhyZcM2aAxlSEkg24m3
Kr28hWPBFD1+7ym2DtPrjtqZGP4BzHOpIoJJVlxg3VyIhZnmXUsq8k3cqjyXI66fl5FtfUv
P317Nax82HrDOyplRdkgijD7bbmZvgNudZ+LK7vkxSJ1t8nWW5XTpvbnzH6OXjNoMfKmRR4
KSHH7f0nxOsYBIV3uoBJUG5XXxqSWGc4ong+nljRE2lBzOnGpMvqv9TJjnGd7D1XUJ1CPHb
SxZs75SwRHHxr7UESMLFl2j4vM108nNkmaOF4MVmVR0kcbGbT4m21BkRTuTFCuPMgA2yhAd
jN+8tTMhs21ju5ghSRU82TkGPJiGOY4gFQPG7hTLfmWqb8mF4xJNBGF3B1MO27vrqNa37oG
xyTadUuSikDcYy24KSeNKw1UgHw0I04612oKQI1jyNw9w3UmJg4wy8oxNM0RcJaNPSCNDcs
eFPj5O+CSNC7iRSF/LA3qrc7XtSSh5Cst/QI2JTaQDvtwqKWJWOIFl+pBQ9ZTEAR6fDWlB6
rsVV1CIzXLL1Lf+2sXuWKWCpNFJGeDbXOxgR76kwYMVJ48SR4lkZwhRr7gjDwt4UuLFiQpJ
OdsCB+rK1rXbaLW8qyOyzTo2NM3X7lkRHe4kYemIvp6hbhWNjZGVMY8VFToxt0o2K67iF1o
SxYaGXkzgva+p+ImiEARfAC37KBJtXv4+VArzvemv5UByFWHPnQvxNed9a3c+FLfnf9VADn
alxIYmy+5TC8WJGLtb8T+Ao9w/qXLZYEP/gYl0F2PpRiPiJpe34+C3bchk3RRyRhGdALk7h
c/fTZeU4SKME2JsWtwC1N3/LXbk5vpgT/ALcEei2v486TuONCywzFmyXFyglPO3K9SZ/0v/
x8m1cpI7lRYA7gPiXjXWw5hPH8235dL2NM3cozNBIQixbdzM2p9I8qmwO2w/T9Eq8q2sW6g
BV7m9wR+gpyS4Dc1QuPvWs2Z1kTBypFZJihCrJs9QZfi9VqLHLVQORVr/soqJnZv3Y3P+FM
HyGQro29GHH3UB9SSW19KMf8KK/VfCLm6MKAiGROzLfbFC7W/VV1ws07NCRCRwpD9Bm2Nxf
onh428qdkwcsqnBhESD5+VWHbs07uP5WlMTgZgVDo3SOt+RpkkkkVrfmRPE+9dw+FwBpcVD
G8SqEQdLqRSAKgO7UnkDqKOGMZcLGnkf6buIdPVIupJUnTdbnWRm5HTyvSZXmZUsFQXAjVd
AtY+WydIzLuMd91g3AVhZDzHpwQuk5FykRkNkZyOF+dRZmFmHFmRDGzxhZN8LHdtPhrwp5Z
cuZ1fddWtuKuLepzx11qNHznLJG8RcRooYOR91ttNn4jtnTb3P0jBY1frDpyAty0rEjaZoZ
cdpHk2+u5mUpt3H8K6CoO3xlpTE8IVjtUn8zcLlrDSu4l16iZsCZGLEB8U6+jYAPxGujhSL
k/1F3Ak5uV8S4cdiTGG12kcAPGjBjrqx3TOdWkc8WY+NWGlbvu91a214+2r+HKrWG233UNb
+dW43o28T+uiDqKBvbx8xRH97CrHW/+FHxtYew1Lk26kx9GPEOMkh0VRRnym63ccn1ZU5+K
/ER+SrUeBiert+JIJMvKK+h3jIIijPPXiay+4x3zH7bMTK2656D/AC7QeAB5Vid0zAuRGDt
gW3UZXb4xsHMDjfhW7DlSSJQFBjIO0chtHCpIJxuilBRwfA0MSeQ5YAK7nA3Mnyq/jYUmLi
oI4wxZjaxJOtzQWSKOUTSoivKxRYy17PuXWs2LfBK25CZIZDMxJHF3Ps0rTh9tiPTx+6sKa
RARkQyKl+HVisQbeO01HBPBvjmSRhIdu3dEu7Za3E2qCbFw9+M3ReVgAzBZw3oVV+YbaZ/p
2yMdkhKlUu5aVim1gfMVNH26MNm4xUmOSOwI3BHVSOYvU642JJJlCNmkUwjQoL/mHwrHYqV
xtUzJQpsrdMSBEbmRzpllSeORbXQqC1mFwfi8KiyIj6JVDLfQ2YX1rzPHlRvW1uf3UzbBc2
ubC7e2r7RcDaDYEgHkL13lcvEXpoyogHybbqSpHM2rBhwQ8b5sghaMuSgjQbnYhvAUey9py
crJlBN3aX/axEcQ20anyFdtWZXy3ycgRZjIxVWBBsoXTS450zw9aBzbYYpWUIf3dTR6HeMt
GsLkndz8zQP89m2LcW2LcnzpTH3lJLG5Dxi3v01ppP5wgc6qnRGy9uFPDlZGPNjxqHkVVId
inq9NhWFP3QkydykQY2ZExCwx2sYumeBpxioI1sDNKdWa3zOTxpu4u5gx1kMPrGu7lbb408
sztFEshhjNizSELvvtAuNKU9cysygqsaswuw3KrEDQmozHiDpyCBt2/UDIYroLcrVbwPA0f
AaUB4gk1YcRyrTiaJrzr2UT4aUZGYKqKSxbQBV4k03dSp/l+HdO3BuDSfPNb9lH+n8JzGxU
Nn5HDpwt8q/vtUcEKdOKG0aKBpYf8edZGLNHHHizZkhyMtiyFumdxG4Hl4U/c8TEd/rusnb
Yh6l3svrl15bTp41EzZImwO4RBerbaY5rgjqJoVB86JU3Glvfzq550L8aWWOWMQsyRxwND1
naZjxW+nDlWamU22cLFeEwDHIXWzWXRqsPZ+uuP29uzeePlIpP7st4z+2oo5mZBDKJQV5kf
KfI0I8eV0H1P1R4HhcLH/lF6EKZsqhQmw7VO0xOZUPuY1LCc6bZMxkYBU/iFg7P8OtyOHCp
JhkyGTJikhnYhbv1fib21L9FmSCTVo4n29MyMuxy2nzCg2XK+IYf4HTZXcEi0m5iuoPLwpI
9xYooXc2rG3M0CdR4VrRJ5HStdL2t7qmlvsMaMwc/KQpsdabuXcJUjOY7TNK9l0Ogv7bUsS
zNi4scMn00iKbyxt6WcbvxcKjwsddscagA82bmzEczWNMd22HKhYlTra9j+2lK8NCB5UCPY
ffR/V7TWuvjWniNffR/Z5Gs7tTyNJIhbP7XKQfT0zuZAx5+VRmCZYHzY13S23elheReXGpc
fDljx8SRoXEOwm0kGpb4vmp8kZSgPkNk22XI3R9MqDeujHFdAwVHZb47Ls2Gdju0YA8LVEh
zAdnQBtGLEY7Fhz53pj4/EKv53+6mPO1h76JPhQJ5aivOv8KPLhTzzMI0QFpGOm2woowOF2
VjY2/j5Cg8NfhU0IYlEccYCxoosAoGgp5AgEsluo4Hqfb4mhpoBc1/JQ/Wmzsk5khI1ghB9
Wv73AV2VCvSgXJ23FwqqE+HThc1JjzxpLESfq+oRHLjqvwta17Xqbuy58pmxpdnao3Y2khD
WCmMnVX/AOdCYWTJj0yYBxjkXjodbeFX5gVFhZICYxRslpQxR90HwpEfxsTTHNV0zIFhyEK
TM62f4UlDfMLa0L+01/fx+wDJnSIt8Idgt/vrLMREhVOohU31QhxaoZ1NxIit94/QJPuq/C
9f4V/fjQsbjxrXXxq3GwsK14nhUXbncRt3CRUd20VIlN5GJ91N9Qrj+ncay4GObqJto273A
9RHMVsRbDHwQgA4LdtBWdBEoOFhAR9YcTN8638BU7owBVoybjjZgR9x1qKRmDkovqHA3Auf
eatzvr5Vp7jQK/38aYn0qmpYmwsNTxq/bopO5kMyWx1uocC+rnS1Ys/cVj7fBAxcY4/Ml9Y
2+puC38Kn7bMbv26Z4lB5JclKuvEVr94q3C+p9tEnhxFWI15ijfma0rXQEUNaN+NXp5pSFR
RudmIACjUmhkZAMfYY3vBAdGyivCRv3b8KAtZBottOAq/uqbLn0jhQu/sWkxpFfEyZP4Uc2
nUUnQqfPlU+RAgSXJbfM7HcxI0trwA8BT4s2zIx30IRt203uCGHAg1NhxIYu1Yp6WbkA2ly
3TTpbhrtHOsB54AyyQMkX4epARsFvJeFDu6IkkWQH3Iv5RdUW8m7kW8KinX+FMqut/BxcUM
rumOMiOJ16SbdzdRjptrI+li6WVIkc0zD4pUkHpPE++uPxa/bFkY648pjRk6WSm5XYnT1cR
U+F2nfFlCIHJwHucadJBZ2gZieBrFGt4gY2B4qYyVtRLMFsLm5AoLNlRRswuoZxwtTY7ZkZ
kUbmAJICgbuIFuFRwhMhzLbpkRMA9+G3dxqFsbtuVOsoux2iPZrt1DnjUZxu0hTvYSCWVfh
BG0gr41FGcOCCbKZook6hkkZjdVKqtvG9JhYmHFI8TbVkeYncrC5cg633cqJ/l0MrFF2hJd
pD/MGvxFf/I9veEAEPJAesocfLZdb+RplE/SkQFjFMDE526+lX41/PO5IY8JdMTEYX3heDN
flQVVCgWAA09PhpwtXe+9t6mmnGNhgfOYxtUL/ANRqDHf+MV3zeLSSepj99ZyJtuArHdoLI
QzVhSem5hjvtO4cLaGiPHifZTT5kywxRj1G97Anbw4nWo37Jhl1k3Dr5H5SKF57Tqb1j5Hd
ctsnIiDh419MDB+KsoHqA86WKBFiiAIVEAAAGlrCgwFha9uVz5VkIbKudjJIo4Bnjazj260
dPH9lbeQ40T4nSl10vrQsdeZrxoA1Cs8qo87dOFWNi78bCv5dgZUURYbGmXWSKcepVe+gVu
BNR5MZu3wyJ8yyD4lI9tHIzZBFFew3aknwW3GklkjbG7KjbhE4KyZRXgWHJKAUBVWwUDwHA
UL8OXvrzF7Vi9jiJKSET55U2tAnBG/zGs2HKy2xcssjdva10On5aFuVqftUyGP+oXf6dIgC
NG9PVHhpRh7XKVD4oOSBdgrH0mRuPPUVAgfqSSjrSy3vveXUmoMmOPrpgymeaIHa7RgWOxh
qCONq3QMWiKl4pH0O5B87MDbwNZGJIN+Pjt+TNe6lj8inmtN25unJlS7LxShiqxk/xfT4eV
ZcUc8ORdFYvEH3DU/Ez61+z/GuH2qjSSQsrKyyxNsf0nhccj4V3Fpppw0GQ6COOQxpsazD0
rbU0+TOjyyPoytIxXhtttv4VvbBjJtt9VzYey9Qdkx4ljmz2CAxqqtHEmrPw8NLUmMh2ZGI
FbEyLC8boLK2nI21FF5EMeTAxiy4j8kqaH7+Ip8jJYRRRj1OfD/jX/5DlqUDLs7fjt/pRHi
5/efjRkzJQl/hi4yN/lUamhIL9mwXYIJ5lL5UrNwWGPkSKPbsSKSAPukSWY/mTsDtkLfvA8
aTscGMGzlKmbNZR+XD8Tbba+VQ4WUzZPbTHbHkt+cpBAs7fDtsdB4Vk5SNYrEek37ziyWPO
sIFCnbu1AttfjPmOblj5CjbUm4FteOtOncZEjgmHTCtrdiPBbmv5fgYX1UmK7KJmcRRBXN1
LBhu4V08vNjxcdgN6YitvuOI3txFIwh60sadMyyku7KTu9V9DrwoW4cj5UTyuP8AhW3mOJP
nUEXQMzZW4KS6xIuz8TOdK7N3tolUxZT48ojcSqqv+X8Y40Re/n7qUDi19fZS+NbRqON699
e808E0UskqRmYBFurLe2jE/eaix8qNY4HRJccRDqTxO43RSBufq0O2pJu7PHh4uTufJLADI
NvUuraKN3qtxp4f6a7d1ICfzM+c9KKRxoX/ABNf2Umdmdxi68fwRdItDH/lVzQHeUGXiHQ5
2Mu3peUsfh4EUsiMHjcBlYagg8wa01HjUmXKCwSwVF+J2Y2VF/eY1JmZoH1+YQ81uEaD4Iv
Yv7aj7riskeXgEO0hsPyxrxPMGk/qDuUQxysQTGjHxEkayNfl4VmTGJelHE+NPiswM2RYEW
hUkX8b1N2PukrJjnbJgu2oVWN9jNyt91NJiyLPELo+08+BUg8L0O2rMyhGdopLn8tZG3MoV
eOmgqPEivshTYhPHTmfOu1tBFE8xEoRZmKI7LYqpYD7qk+uxMfGiCqYzBqWc3upPhR5fo94
gHzdGUe9bfbP3JF3R4yfTxTK9wzgnqLt8qHn/jXcMcsFx8qBMlydArLoWv560cqQt/JcRws
EZ4ZMi/FI37o4Cki7Z01ZztaeTVYl8Qo+I+HhWRPJHK2aZdsWTNCXO5W02O2nqUHQV9Ygmh
fqtMncJSdrlSOmqwHgV4V9P2ZFzO9yydYuQHixyw2SSfhT2UFZupky/mZM54vK2rG/h4CoD
IEI6pCiTcDdlYG23n7a7V2WKTWRBJnso1RYvTa/K5F6VGdMTFQHaXPFuZP4jSR9vZoEnJVd
P9zPf4GhHyo34jUeV3Ga0nUWdsZBvUSAWvJI+4sbcbV3tSjIC6GzG518/OreJNWq9HxvV+J
NRSStHLCXVcfGMHWfqsp3fML3rMVlMT4eUJdmxY2sCG+BL20NRTKbrMiuD/msaHgAa041fw
0qR8ePq5CqTHGTtDEagE8qdO7SrFjuoWJzGYws40eHddr1j5OMTjyoTtkljIYRm6SIynkw8
ai7Z2SL+Z92hBSKWQiT6ZSdd8vyj92hP37LfPl+IQA7IEPHRRxpY4lCIosqqAAB4aVoadHA
ZWuGB1BBFHL7Q7ZGAvqm7ZId2xBxMDeI8KjysVw8Mi7kI/YfMeFR9w7k22PCbqpc6b7WHp+
Y+AqbPypn7b2JFLLGh2zzIovuZ+IBodq7ZG0XaoyMjNMhPVyCmipqfhraBZeCjwAFCZoOpH
loHlUNtkuDa8b/ACNoBWJgRo8fcmm2IATLsgbSRmke5Pp/XT5fbSf5bi9KPNKD8tV+Fg1tD
biTQKHcrWKkG+lrg0DbjVrcLgff41tHnWmtfD5e77fZxrGIFlzsZo2PItGbj7FTHCNl5TiH
HSQlVLN+8vC1Jix3NiXcsdxMjnc5v7aGtqzPrHK4mJjxtON21WvrsZvw86y8ftsbYWFCBHh
TIdnUZQdwA/Af10yRQxRRSlnGRISq47rZZEeM62NrgihmQRv3LuK7QIoGZ0RwNu/mim1XzZ
B27tzC/wBNAw6xvyZ7aXvrajHgwrCrG7AcXPix4k1odb60j5CiZhOjQxsdvqBueHkDWR3GK
ILm9xZmx0ckbMYH47+FzUGZ3PfDBtG5nJ6s7qNu9F4RAj76D4+MiSroslrsP+o3rQCw/wCN
SqzG3dIA6BiSOrHxUcuFeY1q9+NXIsBR8OZoW0/Vxpdwx/pN8d2nLjbIWsGJWwC613bDWWC
bepYjG3bFBThduPCsE81QqeeqsRWleBFW/vemNwNtrk8KyB26B+6ZmQ+848f5kKSW+K/wof
Ma11O85zQwuNcLG9Fr/Kz8a6GHCIYyQDt4sfFjxJrXjw91WoffRB4fZJ3Lsib0fXK7d/puf
xx/hapcjuoCjDsIe1te0TH/AFpA1t1+VO0jH+UYjdOLFUbUnkQ+pnHNVPAU8mJGomx9rwtG
oXdE2oDgW3cKkOOxxO8qVD4xBLoAbswB+Xb91Yx7w0v1rJv7fKFEgyEltaM2tZr0vWRWzpf
VO/EgsNEB8ANKy+2dwZxhy7jiKR+Wxn47rfcL1L2nMyC/bWsMdmbf0CeCuw4UrowZWF1YG4
IPMEV5eB9tDwUf40L+Gv260MeJDF9KOrHDFIAtt21XmY8QR8tYXdQPX26dXlK/9tvTJSupu
jgFW5EEXFdogBCrG8mQzaX/ACwNLed68zRkY2RAWY+S6msxs7KON2yaXqTEgkSCP+HHuHiO
VLi/072+SZlACtIvShjRdBr50mR37NaX/wD0se6QjnYm9zrXRwohBFe5VdNfE8zReZhHHop
ZztGpFhe9X8DQI5/FzvRwgLxQOYoZluzdQ/xSIx8duAqJc9WhwElWZ1mP5k5T4BsPwrbjQP
EXvVj/APQg1rzrCzcZN8mFkJI5F9wjb0NYDjxoNwUjh7aF9dnCvEEV5G1/OvfWGuAjyszPe
FEWRGYLeMuGuLA13CSbCkw4MiKMhJNovIFKyFVXgDSqBt2SyqPc1aH3UAxsWNgPOlOU5DyN
aKFBvkkP7qit/dGbB7aSCuAh/NcDgZWHC/MUIMSNYYUFlRRYVc/dX6604Vpzq/hpXnXnwoW
NjUfee2aZ+KPzFH+vD80Z8/Ct2G9nXWSBgFkj8Qye2sPJixzPDtMbBLq24EuNzLqBT5fcMY
4mN9O2LjY7EtNtY+t5Hb1Xvw8qklyZurjdscxwMGLIZbfLfktcNTxpMpHMWdii+O4PpJB3B
XHhehP3I7ZnUExxbQI5b+plcC7XGmtR4+Mu2GO4VSSbDjxP2acKFc/H7f5g7MnQRuoFFw6c
fUACWtyrKwZIlx8Dpssss7BGLPooCH20vYe4+jLgW2O3yzxDgynxHhWHkhgEgglBUMLksQP
h411MzISFdtxuNifYvGvpcHEMMGc/0sWRNpI274zHH4Ac6bEbpZHahMhklCnrpdhfS1ja3G
sTImnMWM+I5EY3EEhl2EIml7U5jkPwyC7RbeL/AJZX0/GVNY7DIycjYy9fYt1W5O5NE1IW1
QtOcrIWcuzRFNRPE42XW3pUprSN8JIVtp46iljiIXJyiUjdvhjFvU58bcKHdsqO0smuIjXI
hTjvB/E9713CKSOIZWJIscURcjrBtL8PDWn6GxOnl4+O3oJJWdQban9ddLNRp8x5pkRIFAt
FG23dqajcwvkSyG0MEerubbjofAcaxYe2F8fEaPqyuUUk7W2Mr7uAvppzpu0wpDuZ41glfc
FXeLtv8/CstZoWyZY8r6XHjjUIblNwBueZFY8cGA5DxyySqWUMvRNmAvxsammfCJkhaJTGk
qtcymy6jgb8qgwczD+nMzrG35ivIrvqPSvy0Z8uVIYV0MjmwualxsedZ44YlZumCQrEkG8l
7cOVdywxwx8two8nAavMa0ZFjE2XK2zGg4l2P+Ao9x7met3XI1d216IH+mnhVuHIXrTS1Wt
wrStK8jrR8fCvbp76vfXwrTjXlQyADi5SE7cqA9OQH3cffRiTOgyVB0eeNxJbzKNY1uzZoZ
ITxSKNlYNy1JNEKFgiS7veyqLm5Y/40uO1/pXH5Wb/AKTtwIHkDpet19ynW48/s0Fhzo258
KBHjut+qrnzP664/Z9LJDPI23fvjjLL+qm3wZKohIL9IlQRxB10NJ3FMX6rGzB1MRiPQkjc
nX533DQX4UuTFCZu4w7SFgZerDPpex4acxRAkig7lgRMjWbY8iN8anUjSou6Z84z5EA3Zkr
FkBBttCnwqDP7hPHHipCy9tVSSX3C7uVA00po5MkfT9wR0gkAJ3FQTp6fKsXAMsU2ZDGQQA
Tu2nijOo3e6srAmAnXGI+oisfSQNy2tUBw22Ys5cRdNWO511a/PdpRdcggBS1yji4Tjt9Op
qCGCQtLlRtND6GF0GjMdNOFRdtgU3iCtnzEkgKtmSNQdBW21l0AtpZRwFdzU5KA9wdXVjHc
xFeIvfnUkhz1BklhmNorerGXavzc7UySZqNA0jylOlZkMrbiY5L3BrHkxZ2xsnEa8UwUSel
gEZWB43FJPBOWQQ9N42UetmYuZN3m1dxePLO8mNHQJZseWIAxuGPvoS5fd2V3nGSWkCIXkj
XbztypGjz5njZZRuQr6o5zdgp5a0VGdNY7LhQgBMRunAcRRzWnnWQyJLYbQBIgtfhfXwoY6
yiBlkWQSFQ49PLaa2plyTRFf4TBVUG993pF/vrvEfy9WKTcfF49f2U2TPqeEcQ+ORjwVRS9
67ut+4ygiKM/DjRHgij8XiauOI0q3negOQvV70Sfs3eNX53tergcNaLW4615A6VoLg0kM7l
5CfVHFZyi83fwoTYkiyowubWBHkw4g1ax4A03ZxYYGMFfPYcZGY3SBfL8VSdplgH0cWN0kC
2QQA2cyDx9Vqk7J3gqDjArFkkFSwTUb/avCmXBnWVk+NdVax5gNa4o1fwH7aHkKFj5V/fx+
zz/AGURbQ8fP20+LIoIYXQX22ccLEai3lU31GOohLLj5kqeiKDpjcNq8xY/E3xUk3ayuLOp
M2JlxcmY3u34lapMWaE4+T1Fhyo41Hps43yhR8pGt6xMzKRzFAzYcL29P0+0okrcfiZhXbs
F8aWKXA6hyXlUhFUI49LcCW3Vg9wkxMjKUxTIsAXc2O27cpj1+FxxrF7l05pv5ir/AMwh2a
wlySvt23rt7RQyHFll6uXAw9cM8QcF1F9A4NYHbZcWSBsXKbInlcbVCattBublr8K7k+V+T
03dsUSH1HFS7fl31tepO65JtJnO+TNIw1CE+ka8goqXDaSMyli2M0ZJWWLw9QFnA40LcONX
8NLf41Y+4UDbjxFSZeQ22KFSXPt5DzrF7hKJcX+YzPeR9MeWFQVjRV47q7dFCrALKwlmVQ5
hVhYEjmL1kRY2LkfS2kijETGzEoNr/Fpc62rFiKNHJ01MiOSzCQj1XJvzo21uQAP8aAJ99W
vrewPlWZHj47ZeVnxQtjxL8O5AyFn8BQ7h3V/q+5OCSSbxQX+SJT4eNA+Vz7av7qJ8vstwq
1tToK18KOvK9W9/nXn/AHNEg+VefKpsuZrJEpPtJ0C+0mu0rmqIhk5Sy5zlQXCkl1D6cPGm
7j2+MPgZyb2jA/LY8SAV4eIod+GfLN3N3R4tshaON5HFo9t/wm2tZEU7MO5dcvnB1s4Zvg9
q24VJLlZYxAYopIN5CrIENnXdy4VgQxsv8xn3D8tbp0L/ABs3LaPvrtvY+2zJHmwqwMo0cB
Uuu9l4bjUSSSM2Vjbo8rqG7q4PzUL17Da3iKUDgSSa5+H2XoTZLWDHZGii7yOeCoOZpe657
us2y0OJf0QA8faxHGkzRsZMckzwSg9J1/HIF1bZyFZMUk4fJdh0lvsBiUekJCfgAr+aYgP1
WMpEqKbdWA/GhseVDCl1MADQl2VjJC2qkAcl4a1kxxWMjRuEDcNVI1tWEZG3Mqldw5BCV2n
zr2WIHtotroCT91ZGVI5Z8rJkc3JOga1SYePtlM5XGxpFs2yJDuyXvyvfbX8pxQy+iPc8YD
LGgbaq2uL3trWNnyRx43RnEkbxLZplQbbkMLqDarHh/iNa9wvQ8tK3MbAAkseQFCQbk7T2+
TS9z9TJf7totUWMrjH6MqSIQo02cQPCs7F2FshJ7YkoQACBG2u7ezxqSFohJHGpKvG1yWAu
AwsAL391d0w95GTrkJJ1BtghCq2yNreo60YtgyZJJFSNpG2qq9ASnVV586xcXHxlDTMgdXY
ltrDc0ibRbavnX328qy202x4cSnxuzFqA8Dr76225f40ffYe+jqCQPUL6/dW4EEcrai9Ef3
vRa1h4eNXI0NBidRqP+debc61/vpaj4HU0mFlT9OYi76Eql/h3sPhpMXHa/asFxJkSD4ciU
axorcwDrRhmRXjb4kYXFj7a7hhvA+R2/GmkjgZiu0pfaIkD219lTNhyFe2ZBiaRZL78eRWu
JDbiBS5EGQ2N3cDZdmQ4kyLayq9tb+fCpsvuEUTyYQb6qBgJCrLodl+TcqfuOYuyTJVRjxm
5MWMt9iX5VFnqwWLKhMZA0JkiFwpPnSdyxzGsM0YjzorkN6fhccmPKiTV/H/CtOHL7XdjZU
BJPhav5xkJZLlcKJtQqobdbXgzfYVI3KRqDwpcyB48cRl3hypFMksjzG5gEacQPHkKTJhIe
OQFH0sNw0YUsZR+pizNGqxgAPjTnduZjySnVrlGVgwX4iCOVudPAEdBDkSqA/he44/rq/A6
W91TOouyxuVHmoNY4xiseZlGQROxsFBJLyXtyqbuuUBHk5SmLFewXZEq23i3NjrWP2CbtzL
smV8jP3flOlyXcP8AEGa/CkgiG2ONdqL4KosKA9pv5Vh4DKZJc5iFCm2xV13Hyrz/AMaX+n
sOSyn152ShuYkU/Bp+I1FiwALHCoVQBb4dL++vDzqTJy4JHhkZo3ZWJcDIbc/MaXoZMeMWE
i7h622tvFr2Bq30gsNSd7E8NuutK643qT1Kd7fERtvx8KGTDM0aK6yolvXHb/TR7/D5UCdb
X++u8SfhEEY9m0tQDcDa44X5U1n3YK9xCmYyt1tH22HLbapyhXJxEEwiDKEG6PRAp+IjxqS
JJojk9zXHV8kr+XErKWI27rG17VJh4UkMY7fHJku0gL9Wzm6JroPOojKIVx2ykxjFtPUtIm
+97/LXb8qJnGPCrSZcYNg0ZfbqtZUzyvG8mbjGOMMRthk3bVFvHS9YXdJxGDFlSDHijDA/l
7h+Yb6g2qHJldZXlUMWiFlO4X9Iq3EXvTZOQ9kS+1RxkYiwRRzYmsvPzlU927wBGsYW4iHH
pi/gvHzpIcpnh7bl+lWkUqizgfvcL00ePPHNJGLyKjBivttWJgwtKkmbNJkzgSEJGg9bsE4
Am9gaMAnyZ+yxSbTHI53MOBu1tfZUGP23D+oxY1bJafHba+MrEAOp/FfkaTuMEChskbchii
rI5XSz2FvOoMeGATZGTcoHYRJtXiAx03HkKds5JYTgTWBKk/mhddu3jYE3rDiidXxZQzZM7
A2QFN67T+LyoK0QXGfIaIEhhIIVj6m8jxpmUyl1Nli6ZEkm4brqp5WFR5mNuEMt9m8bSQDx
t9uP2yLcsT/m5MykrtRDoqkcyaC8hw+0BVByISZMVibbZbEC/lrY1JFlyGLEs31CmPbGkxa
14lUeiMeLceNL3bEIkWMFJnAuHx39Lnz2fEKSB2LZWGqxzXAUm3wuPEFbGu845k6ix5W9WP
D8wamteANriskNkx9QI6rGGDMWItt04ammiypW+lxVXqYrXBYMbhQDwW/HxqXFGKXw4wyQR
wKeuBHZVZlNhtblSzZFw8t3WJl2PGhPpVxr6hQHOuvlOLsdsUK6ySNyVFp+/d2Qx5Uvoxcc
2/Jh9niakyQN0zWXHjB9TufSoUeVfVTqT3DNtLlOws1yb7LeVHxXiPbSrypopkEkUgKsjC4
I9lSdg7i4/MHU7cQbpsJa6KeNHxFh462raeFC3G1eviQLe3nXeX8clUv/AJEoKNRwN9Rajj
/Sx9F26jR7Rt33+I0W+hhueJ2g+VFPoYSOB9Pv40rjBiuuq2UAD2+NGQYyCRn626x/iD5re
VdXKgSWQp0yzC42Xvt++mkkw0LNtve4vs+HgeVJD9Mojjcyot2sHYWJGvGimPGIYEu7Ktza
wubbjUQlhnx4Z2IgyXUCJwDa978Kl7rlPvwsNzH2+DjGWW15v+FQzbtrxTptJ/f9NZPbu4g
5zFVGIsgtJvYlW2MAdQLVDB2ZCe6dvRp8/KU7dTYnH/etT93nKtl5jksQdzRpeyxW+XhrWR
F2JxJ9R+XLjFBKqzk/Lu/w4U0OJfrTyL9dMtwWXUkXHBeVQKrpH2nuyKygNuXHmUAEBxp6q
jafPXExWUo6SKjK5Y33IznQ+YqU4XcdyRT3CFFlWN9oRg2/4iR40Q2VIuOTvMOxfj2hL30G
tuA4UJW7hI0ocOXMa6kJ0uF/w1DLhSNlptWOUKER1SJSEMZJ4a61ipkPG7KCFMVtmwGyj06
XFcfs3czoT42/Q46eFfXROnQdQMtJWIhTpj0TOi/xNo+WsjFzJTK2JGS5ePp74CPT6LkXI5
eynMGTJ2/uGKoVhtEnUxpPVHdXvawruy4vcGjyYnjWWSWNSswIvuI5GhJ3ruE08UH5kqgiK
M7B6j6baUuccUYvaYyTiw2s2Q3AyyX1sbaVH3tkC4/TOPmSIpZwGtsYW02rzNQZbASNHteL
IjazFeIBZbXFG/xeXhyFP2nsNjOn/k5r6xQeS+LUMud2zO4sbnJl4gnjsU/DW8kKBxJOntN
6bIlW/au1sVx2GgeUEc+djQ01vc01+ZvWot4UARew/bRSPbFmRlWxsm3rRlN+NPiZhI7lgs
Uyr8WKm24Vej91W5V3lCLWzL/+5RRAGvj7K9tN48aI4aa+2vdSk0PAG9qJ5Dh769R9PMngL
c6Pbu2swwVbbn5g0BUcYovEnmayu3TzGGHDX/4+K141Qjds9pqBJ36UkAWFoFBZmY/CVC8b
1mYsuQ0awp1JN4ZHQobjRxrrype79wiG4j/awkfCD/qEHgTXdR0vzUdGWcDQblAZSeF70uP
2XIMbdy3HLijN+kCfzCfAW4U+LiRNjp2xFXDKGzhyQ3WYn4r3qWbqHDghj6eU6IG6+Q+iIl
/lIBLVLg5btHmnWICQhLeMfK/jWFDjpNLPj45iiPSE0EuoUrKp+Hdx3VNlJhzrNNLKJMeMl
ImQxALtZdNHHGlx54sxIt0hAQuAB0/TqSfnFLDnyT3T8ki7BzKI9qQkA6eriawpYMTLjhhS
MSaszMbFZDt3WANYkOQhiljUqyONrD1E/wBg8Uqh43BVlPAhhYiulPC0yoAMSTbaJYwLqSq
+qV08zYaVh/1R2yRswrCseYrrteeEGzPYcGBru2eukGRLHtRuIO39lqj/AKejO2AATdykH/
bv6Yv+qkVAAqiyjwA0Ap45FDows6ngQeRFdfsj7IVJd+2NpFK58HPweyk7P2xNvc5Lrkl/g
xgB6+Nt3HSvp8cFmY7ppm+ORzxY15ikxsaPdk9xJgS2pW419PPT7qx8GXISBUU7eqwUsSfU
2vnX0MUolyOn1dqXK7eRDcKjgkcLNNcxJzYL8VvZVtb8vCgPH9lfVZTlIlI15knQALzNQf1
L2E7HhVjkKVKNJEPiuh4ka1Dl4zb4ZVuvLn4V+2gSPP33rvSE6u8MoH+ZPsJH9x9hIrXiKA
4W8fOvSb25DW3ttViDY8Km7T2lgMcHZm59/QoOpjj/ABN42qPDgv04hYX4nW5JpMiKI9KVU
VJBwaQE+k/veFTZmTCYE7exJi5mX4lRv8o41NkKkc+U0vUaBmCb7MTtAY8NKWd42XMDCE9u
UXmE3/b2/wCNZOTkxTdtyOk02Vjs6yQyAAbWP4XrM7zkR9OXuLb40t8MV9PV+9UIxSDn9zA
x7EXMag6zDysLGoMPHFo45o97Hi5N7sfMmosRoEXNjYHHmj3RyncbC5t6jXblXKmyO5KnWz
4SxZfp+JuvD08rUuRCQ8EoVoyOBR+FNbjr99HMXHjGS59U2316+dG3voHx4e2uHl+h+37Nd
APvou52oBdmPAAC5qPuGZFtEUsv0jIzAmP+HcjwccaWKNAsYG1Yxoo00Fq7nkfSA4Uc+3Mh
i1eHS++NRyA41n93T1LnzkQm1j0ogEX79a8/+dN4HhTzxqHyHISGM83fhpztUeV3EO3dZvz
5cpWKush+FRYjQfh4V0+8AZWBuO3uCWXpJx/OQftFJPjussTX2upBBB8Kye8+pYsEnFgjJv
uYaO+vCu0mFNz9UgHZ1QoYBfUOY1pMPHMrqmOilwWUBmk3MWZLtbyrFTImlLRtlbSyvfYye
gqzA8xQ/wB5ko2Rinqv63KSiSw0I/D4VmSwh2nj6n08hJfqAAWePf6vvpWglyJe2FsbrGQy
E/UFvzNhfUV0lG6O23adbgjW/jepO0ZKDH7fkMZO2y/It9Xivy14UDyoX5a1mKrX6uJEzg8
b7iv7K2STRo17bS6g8D4mlhXMSR2IQCO76gXPw0R23tuRlKrWaVgIUsb8N+tGTJkx8JL+mJ
U6rbSOBN7aUyZPdpWd2D7okSL0jigOtEPLkSsXWQs8zElk4DjW6FZYz1BJpK9ty+OtPLBn5
SGUneN4dLE7iNrqaMeBnx9EBjFA8KgKxuQbp7aXbhwZsW0bmjfY+63qsrV9HmRfRZmYgMUW
QGCRsW2q5dRa44iosWJhKEBE8gNy8jfGzHzr1CNMBjIy5LEtFHGvqtJax/51m/1Hk/mrjxs
MN2vdyum+76+yspBG6dzhO4ZbPdZepr02ub1H2/EiON3KAdPJjK6Y0cK+uUcjoNKjye5SyS
SSI0eHNIwAW/ytaw9Q4VlYubJFKkK78mEnVAB5cDUHc8tPTGGHboWA/LhvcMx4sfC9ZI7lk
NjwIvRjlU22kL8N/O5pey9pkHdBKu/Cma6rADfcJfJbcqkgmCrm4cnSyFQ7kZrX3qfA1w04
mrDQUL8h+g/SG7Km/KxowbFpHFtPYNa+lnkdMzByY4JvX6zdwRdh4qaheHKm3yTw4zxRSlA
i6luHMisdDJLL2uK2C2TJqjTEk7zrxB9N6kjSecR/XJCkrSf7YKwBaF0sdSOFRPjh17PjSD
Fn2raLqSceH4SRR00rMw5GL/zOMTIW5MtyUI4Ue54KGbtU5vm4Y/0vxSRgcKTIhYSROAyOO
a8a8Lf40qMd2H2dAzpxU5D6qp9i15iipAIOhB4EeFSN2uV4GzwYlxEPpDnVpE53t4Vjx4bi
VUFpnAs3V4vvHjenkADGNS1j+6L8qxclYV+pyJ1gkxi3w3Pqa9uFqfEkLLLHv9TRkITGLuE
Y8bCln6jFJCQn5Z3Mq8WA/CPGsSPAdZYJJlTJmKnpKrDdZZNBuA5UcbHLb9vVjV0KdROG9N
w1HnVwbq1iDT48qBmUFoJB8SSAaEU8Hem+mzsJbz9Qbbx8pPD9dOOwY5yJFsPqZR04QTxte
xYiph3HIWWWLERclYRsSUSMwCnwtXowYyQbhmBc3HP1Xq8UKRnltQL+wVttwsaJHC/A+VWr
6f6CacFlRJk2hHdxogvzpsdu3TpOApMRePf6+FlJBNY/aXDdXIXdvPBGI9Kt5tUmHLiSKIZ
hjvLvQnc2ikLcMR7OFWPIcfbpQ6iK9tTuAbXx1oTYU0nb5lJKtAbKWJ3EsnA1Li/1GW+jkm
VfqMVfSIl9X53gCaOJCV+ini2xtH8Kr8pX2Wp+2YIji7osjRz5NzvXEfVZhrbU8KOP2xm+r
D9WR3Ylsg8w7c/IGp+zfy5G7plFWC4/+kUPp63HYy+AqDsmPjfW99mH1E09xuQfM2423cLC
9L1V6eVjno5UI02SLpw5XFS5zM0i5RL4zKQJEyifRHtb4wfGsyWL8zvWULMUILIhN2RD424
1E+NA4z4GdM2FAxGREbkueNnS2pqPJxX3o49Q+YHwbzoCreArh9sbSxrI0J3xFhcq3iPA1I
02KjtKQ0pI1YjmfOljXGURo/WVRuFpPxceOlfRtAPpw/VCBm0fjuve9dx7X9KWgHTknm6jH
84jgNbqQPCn7csbriyOJGXe194N7gnXlSovAADxNgLcah7tj2XJ7e/UVi23dH8y1DkqPysh
AxW2lnGor+UzMT23OYtgPxEbH/T14VNlS6LAhZh4gcBUmXMCZe4StO3L0nRaPlofLSieFuZ
r65Qfou1qVhJB9ch0J8POv5p2a5nUEzYRO2HIXixsPn8DTy4pCPNE8bK/GKQixDgajWuqs0
SZJEVkAbpq8ZBdhp81qkznyoJZtz3kfeWZZE2bbDQWvpasHa+M+TixtBIsqF4WjLFgwH4hU
mNDkQrgvKJgpU7w5Xax04DwFRT9wljkbGhONiiJT8F/ikJ51oLW5edHtuF+b3KRdwj+WJD/
AKjnhpxtzpe7QSP3DukB35HUvtyUtZowvIAcKimgKqxUdSIW3Rt8O0roRY13bPtcvkiFCf8
AtxCwH30d3I0La2N7VYeVEtzAoA+FqwxjopXHyY55Qxt6VHAffWTnw4uPkdURnGeZiGieIa
Na3nWTmOka94adJMeZXO1Y02gDXhwNZXctkMeaZ4sjFbeSvo0dH0+al6oAkKjeF4XHG1W+U
1c8RpW1wGVhZkI3AjzBps7+n2RUc3ycKUna9tbxngtS52GnTMrlclipVmkQWOp8OFRdqwMg
pmTyIsvT1aOJvSdflYk6UuPBZFPxysfzJHGu5n5mgZYGyIu8RCEqPlkjtpf8JGtZP/48k2H
mA2yEc/lkDRpJd2igcvGsafuU82RjIzxYWRILIZjxsTprrapImikeOB1iychbBI3caLx9R8
bVm9x7XkiBFl6O5NA8ewepXXXjpTZBkZppFAZVJ6YvxFvm18a14a39lMTwPD7Qq4c+TuKgN
GBsu3DU1tj7NJbiS0qL+u1v109+1ZBKEj8so4uPO9K0vastA3C6jh7jReTEy0APAxH9t7VJ
JF22bKny8iR+qBtTaTZRe3ICmx4O0pEyruJmfQX4WYEA1omNiMSBuHrYLfjY3FCfueXN3Er
/AKUrbY93jtX9lZfYZ5Ay49nw0sBeGQlvi528KmhHpnX8zHc8UlTVGFqwUHpyc/ITGnHPdG
bPYfrNRY8ItFABGg8uFW87e00cLGY/XZxEMCL8R3cT5ac6hxYlChFAe3zPb1Enn76B5jhS9
0w0Q4DsP5lCFAJLEAT6a3FLNGd0cgDRtyIYXvR9vCieVA+PGtNf+dQYmGgk7jmvtx0YekW+
J28hUkrN1szJbdk5FtZHA5eCjkKDePKpO+dsRpxllhmRMNyJ8yuLcNabE6waednkylRgHRp
GPC3DSmODmFAJpoOrkOXTpoF2K176t7KnCZICojDY6KoDqB8Kn1feaieebryOoYyBQoO4X4
LWlX4+VM8jBFjG53bQAed6+n7bizdwc3sYxtU7eJBI1FNPJ2Q7QbAByX+4a0mJMXxMpvihn
XZZ/wAO40SpuL3BGunhR1vajQ5g86J8LVkw9vYmLuamWJdpcxzH0sU8DWBjTR7Okh7h3PJY
kkyqLLvkPH1H9VZXe8+OR+1Yi7cHGuYzM506rAa2vwrEbID5mVCzN20rIymJ5DtMcobVlHj
4VkQSsJc7MVjmTkeppZFOm78K8BWB/TcZBzJxEI0IuYNmskpIrtuHFaTt+/rSdUburMD62k
IBJ9J0p8BJkbtueetg5Ia9iNOm9+FHl/yNa8DpXnXlw91vsRv5j9BjKPzOAJPKxats3dsvL
Y8FivIbHyUUqjIyu3TcS06soY+Oot+ut+D32N2sNkbPofcWYVLjZmMzzSIVjmCWCP8Ai3Lv
RhUMGYzxTIoEjFAFZwNSNtFYctLrYbZD09f+oCrjmL8b1caa3vXbu+xRruilWPJlva6P6dp
HvobWupFwfEHh+qpcVifp4uplY6cl6osSK1+Hn51r8Op8/GsjvRBWDBPRxIxoGJBG9j/hSk
8uX6qHspo5VDxuLMpFww8DT9slZm7Zl3fAdjdY2HxRf8BV76DQV+o+yiOd+HlTStpGi7m/6
R/yrK7xLuWOZzHhKeCxJ8yjiCxr+/G/OhE83XmBs0MIMrqOZYLwtUyYmDOIZgIY8mRdqHfp
op1JoZXbe5rj5kMYheIwhGjudzLMDqTfgbVcxYvdYAN7qEWOUkG3vI8a29zxmwMhiQ6zxbl
v49TbW2POgK3sBvAtWuZD/wC8UwGQMiQCwihBdi3hoLVN3LupfB/p6Pjij+LkEcBwvYmlbt
r/AMl7TjDZFcW3DiOPE/qqPNbMXuGIrASEDddTx3WW/vFNDOiGeQAGGYBZLj8Dc7ciKP8AL
1PcO1klmha/Vg19TeJFuFXx8pNwF2RiEYHwIa1A6MG1uCCK04eHnVjx0rD7tj7y+FMN+zh0
pPjuKMmarYnZlb04qm7ZBGoLMvynmKl7cfRjugRAum21tpX/AC2pVy836XIx52x5nnbaAF9
SPCttdKlxM/JimkxyBDk7gBPCR6XOvEc6zMjuGUMrNyZkjBhUv043v0kuBwIrFcw5UQxpHy
BIYTYdG4dG8nFKhiEEgRZtF6EiRs1vUSLC9uHGoseMkxxDYm87mI/zVcaA/D+yvNjYn3V7v
13+yBcy2sZ+nL22dQtqNfmtXpUL7Bb9lbWAYeev7adJMWJlk+IbAL0R2/uGRjAiwjcieIex
HoR5fboO6gfDkJsiYj96Nxx9lOc7tE3b2I0yYkDhT4npE/rFJJ26WPvGBtuovqF8F+cezWh
jZaNgZnwmCYEDd5NWVCybysZeMD/uKLqaw5yLFolBB43UbT+yu2T29ORBLCfG6+qsCDHEZT
Nd43aS+hA3XFqye4N0xO0cuibggVCRx8ax58LHVmVYmeMkgHqmxN7anWsPtp2lZgPqHPFGb
+GB7a7hgSRRifHUvhsxISbYNzIx/FasfIYBTIivtBvbcN3+NNHC23KhdZ4Wtc7ozf0+ZqPJ
X4vhmVhZ1ddGDLyN68bW/XRllcRIOJY7R+usjHwspJcuRdgVDqoY2Y3HgKgxMNZslYUCL04
mf1KPGwrrZE/8lwPljU/nOCfnJttodv7ZGM3Pc7RHFZpHfmXc8KxMru8/0WI8syQiMEiB4v
mY/wCauvNOv84ht9HnYzbkyYt3wTKv+NNHmYrvKuofGG8MR+7yrbjdkZ4jxEwIJH3WoQd67
QMF9xMe+LcpPPWwrqw4uPIkg+JbEft0oOI4VyApULAqtJb2jQD20udnt9F2VJBtZ2CoEB1K
8TI78PAVAOk8fYcJbRI90+okHC6HXao++pJuzdNoHt1e3yXCMRx6bfIbcuFLizYc/as+RWe
LbYB9urW23WsnA7rOUaJj0XnO3h8SFjRmm+mccXmRlVrj95bGr43dsmBUFlWEs6KfFXplj/
qSa5J2dQMgPldiBer50a9y7dEoH1mPYygci63oY4nTdkAocaUFW81IPOnbtXcp8IN/DiDgx
dTiL7qMH9RRmHLQERTL60yrC/pt8J9tHvPd8YzrknpduwAdZW8Bew2IBqTWY+LiyYHce3qk
suO1wNrH2srDzFYudirEJysSHcpK/F0r2WxNqmwcvGGRkYrPvlgbbH040EjGzk6gcq+n7h2
5zj5EYkQsVZXRvVGNOBNuFPkYmDM0OVeV3aRdgSPbGSgPCxa1qlTHw5LyEphTm2yRxxvfQW
rEyck7ppU3O1tvqBI4D7Ye3ZwCw5gZY5rfBNwQ35GpMfKA+oxWEUjjhJZQVce0foftogi4P
KjndkJxM6+7pbj0ZRzRk4a1LDJCcPuuJxjceuNtSo3D4ka3GnxZmYZeGzQSO1iRx2t52FSY
yyh3x55A/I3LEg/9VdkjX4gZmY+C7awsiGcQvhOZRuXcGuPbU3bcXubNg47SRFuiESR3vuA
YNdlVmNDFm7orQoqJGix2W0bbrtrqdBWV18pGz8qVJhldOxj2WsqisqPLnRnmdJYJUQq0bo
uxidfmqOK/8BEQtw+EBf8ACv8Ad5KRudVUXYnwsFrLfASbLxs8rIsKLtZJ147d3ENRmefH7
Rj/ABKpG+Tb++xNhRbuc+T3uU6OynpwXB4KDqaxj23CMUizpJMGX4Y1PqG4k6eVGDteDLku
bmMABATw+FReuv33Ki7dhAhkjkIAv/kBvf20iYncpesSR9QsR6KOToXcBdvtvQGT3jGWFWZ
ijMTtaT42X1G96UfUT58h1MMSNaTy2qo4+2lj7f2hMNCPT1ZFWy+LLGC366eSXvHTLHRIYV
KAeA360Yu4Qw93iXVeneHIHml7rei5yMzt8vOGeFjc+XTtRGP2/M7llN6g0kRjhZ7eksNNL
+NR5nd5Bk5KD8qAC2NAPwpHzI8TVr2FHXQ1Fl4MnSz8Pc8LMNytcWZG8jSzd4xMrt2SwHWn
VSIiw0PqW4PttQg7dDl90Yi7SQMFVD+8SAAaMWT2UwRIpYSzurs7cT8NY/ccnExcbDl3vHD
6+swj9F9vwNuPKpzgdsfF7sEYDH0I6ZXqdVvVtK21rHXunburlSY4l+oiYLvOzqW2qb8Kmm
7fHJBHjxiRosqVj0t43pkRFeJAB0NR5Pcz/wDDQOscMMY/OyZVFgi+JfnX8wy0EDCPpYeNb
/x4TxDW+Zra1kZk43YPcoUxZpOP07AHazD8JvUX9Nd7Xfg5LD6WdW9LNuBG0jW37DWERibg
05jvuII6yncz3vv0Gt6EaRuYusrIjpIzmRRdSL67QtYkMcIkxem6yTbnRYoyvVKi3FidSKe
eDHJhnf1Bi6EMp1KqTp7qTFxl2QxXCLe4HO1z9sbgXKToQfw3Da1lAHWWGCUDlYqVv9/6R+
73V21kO3rRTRyW+bbZlB9ld6ngW2IzhSR8JkB/+td5wthiHV6sYK7TZ7j7qiQ+oYmGSLcby
HnWTkhSz7di2/FJ6QfdWLBGWZXUOzNxLyeo0DfQXoyoUky3KrBAxO6RibaAamlze59zbClI
HSgxwFVAfxbuLU7907xO4YlnLSiMEeG2ie2dulzp72Ekt2HtAa9QfTdsXCWOQSpIo6W1wNC
WOvutX/8A1HeF0GmNE25zfW2xRYfdX/wnZVaFR/5Oaem8v+TeGP7Kg6/9OomRkPsjMjqEaS
27gt78ONqAi+k7VBwEUS9VmPiW9I91DMz3buGUPgeZRtj/AP6UfwijFIgMZBDxkAqwPI+Nd
SHChVrg/ACVueV6uulhbhbn5ULeJ3f8aHUdULHam4hdzeAvShiAWO1b6EnjYedaXsAdaAZw
rNooYgE+69G2oF64cK4c7fdVgLeNa6jUWq0aKgOrBQF++3GivBSLW8jSYs8kjxNvGLjPJ6F
ZvUxj008aj7ZJPkSdynHqmVrv0wu3ZIwFgtuVdRJJw1tGDgEadPjbwrPyImcs2KIX3tcbYh
tThz1r+nY2AA6WRMAddTa3vq/A8LVknLUNjrG3UU6aAXsPM1/TTZLGSUOAw5gkqwv7F0qON
pXg6UglV47btwuLa+2hJHly+ht4uqH1bGjub/5qE0mbKVTcIscqpaSRhtNvaKxFkSSI5DhV
hkN3DytpoOA52o8wTeuH6/sj7TBGY8RtsmRkMPTYG+3211MY3xsKAYpk/wC64N7X57P08iQ
j/wADHAT/ADzXdj9wppdtmmmkZv3jfbU4km3rl4weNLAWCNbbbna1d67h8qsuOhPlxrt3aI
mDQu/1OSvzbYmFiT4X5UWlmjiROJZgLa8P11Jjdlhkz8jb6JY1vEj+Z5kXpGeRe4f1LlWRQ
bPHif5eQb9ldPvPeH+vPrmAkFlY6j0kGhZsvvBvp0E9AH7z6A1s7dAnZcNPgWVBLPIfFtdB
99A927hJOoP8CAfTxEfvbCWP31tx4FQcS5G5yfNmualXrPCUUyb4ztN0BIX2V2ru8OczZb9
U/nt1o1ZEYsqA8za1QBujHjFVEkLECRrr/ETnXdFilZY8dUd26rKYx0yfQgNmBI1qLpZKmC
CPGHQsAGEqHeXY66EUxjyyrSbVYMqjpMx9TRix9GnGslz3JDJjxRbUVPynMpILbtvEeNRZI
eQTtIIpp5FDOsZks8oCaEAcCKxD3JnyEgSY40rpYSqrel+GhtUkf1E6SDNHS0JEMZj0dTa3
E1iCfKljSMqtmjc9YbiH3bFte3jXcOpC8hfFRcRkVzbIvptZeBrLbIyMuXKjmjhVELKgXbc
t6V1A8qx48nIni6IRZHO9AlifTIqi5ZtLGlYNmqspi+r+IFZTId+zy2+FIuXvMySSJeW+8q
rHaTu8qt41sHjRNuVr1gonreKGZpAD8IcAKW9p4V3VgTa7kDiLkoL3rwN+FZWLjm0zi6A/N
tO7b76wGwekO49uWSGTCmYx71biVP4hQh7xjnt8kmsTSOHhfXVRIOB8jWN2xTvly5426S2Y
mFWDO5H4bCsGHCVnxu3OWllHwaHx8NLUW53PlQ7Z/T+13UXycnikfkD4+2j3Du/cV7jnJoV
JD7WOm2KIXJNJ3Pun5IiYvh4SnSMEFd8vi5v7q/X99cPssM2SDHIs0UYAa/j1DrSY2OuyJO
Avc3OpJPMn9K9d4il+OQxbCP8AtGPao++snBe4lxchlcf8Pbau2yPEzF4ZED20DEkjXytr7
azJxq82XKzX4HXS1dwfs0tmVUhkyGt0oowPX6jwNxpTpktN3jMPqex3qznXiuh/XXQ7P21e
3QBbGV/QRf8ADuAp4O2KmV3VrnN7lIS0ULX16Zt6mFLEqiV926WaUbpJXOpdifGrL6bHQDQ
a+yi1+Gh8aItqBb33rz/bRQi6sCpvqOFLGII+mlyibQAp52HKlKRIjKLBlUAgHWwtTtsXew
IdgNSBwuedGJ40aOVSjAgepdpFv10HhVmIQxJ1W6myPjsW/nQG0WsBqBwoaaDTTw8K8gAvL
7qP6vdQJ4g6UeQ4i3nXE+VfWT4ySZA22kN7krwvrbSrk2q99bcTV+Yq5o2PPhXee7sheOOR
IVTgWeJQlgfDc1Znd8kgfVsV0NyWDFmNuXhXK9wPdXmONPlkyQTy/wATpMFufxf8agglm/m
fbMx9kkEwv5WF+Da1O+AGbLzMhsLFyHO9kgQ2Ea/sqFu3TquTGB9SrL+Xksx+c8RtHC1ZbT
xJCGEkayCQaggBNo43a9dtw4WOPP3TIVZ2X+KEa5O2+vwrxpFgxo16QsH2qW8bliL3POjfX
XSvG+lcPL+xPLzrP/qJ1LTZb2iQfIiHoxD3caDu/Vycu2RNIdLu4vauzOWARusqLbUPsN9f
MVO7kBoppWYE2AtyNZfcI4Sq9xzC+Qy67YV9S28r6VF3DscEZWYxgzSAsVDnaWbmbE8OFKe
55jTRKP8AxoAYIm/zbW3H76EGPGsUQOiKLCtdbHStPbR8Dx9tNfmb1c8eXsogVrqfD21prp
pRHjQ/dOnvr2VerV7aJ56bfdQHLmaseA4V91qsOZv9mvhwq3EUvmKB8ND41P2nO9eH3mSSR
MhSVdJLBunt4fLoayO3dyLyQGS8c1teGjgc7jwoS4UyzKTwB1W34hxFbnIUcyxA/bW/qKVP
A7hb76xoIGEuL21WnyZB/DBUbjfz0Ff04p1eWUzNy3M8ge16WGWaScyK7ZsMkXTXFdTZAj6
XvUOZlZcbYWAf/HuABMeBkvTdxyH6pjXp4kaiywoRq3mxoXHDhR05a/4UPI617/0BHk5McT
kX2swBA8/Cir5kKsACQXA0IuP1V18eVZYSSBIpuunnRlxZFmjBK701G4cR9vecJfUmLPIYT
5BhJt916w57WJjCn2p6P8K7T3CW4aLJEdx+GQEHSu/40ymUQTTFogPVtb4TVw11GPIz3Fxu
bcToeV+FdvxlsZcmWNIlGt26m9v1Letw1AuPu0pb+OtXqw5fsoYjZUYyT/pbhup45cyFHQ2
ZC4BUjxoTwSLJCdRIpBQgcdacDNg3KDcb10tQtnQWFrnqL/xpEycmOF5B6FdgDarS5USEqH
2s4B2ng3HhRyUnjaHnKGGwe1q+oMiiAamUkbdvjehktkxDHJKiUuuy/tvXUxpFmjGm9GDAn
3VYG3nRJ4ilP4jb2VrrxoeGmlacTQ8CKuaPKgTwBsKB5a6UI0fpTAh4ZbXMciahh/jXR7j2
mLNiUHcYpBc68URxp7L0snb8qXsuZGfVFkhkvfwYn/Gr94780szcg427fJbmgI83MC3tdUc
g+z0U/aP6egljbMG3KypEdNkS6m5cC5PlXb1TK+mzcAGPcPiVl9Oq3BB9INRjOzEl7fES0z
k+oi3p3XXS3trLy44mMORL9R0k2kO0TWi22Ot1N6ycnK62HCQXhbexQzCzoCFJ+O1q+plOW
5liMsCROOmjSAlozuNwRypoUGWMXqoz7WBm3FFNwXPDfxpVN2ZQAWPHhz/QFdwzceGHuHbs
pmbKThKu0bX1PhWNL2ZUJkwFaJJxcBBpY+LaU2PjxqndM9hG2PEQQMiUXfaOXprI7JLE8Cy
AZGLFIQW22s4O37e8QIG67S5O9B8Ya9wP/bWJjRSp10Qh4b2cNe50OtZWJEAZpEIj3aevlr
ytXc5cvuC4+XERDk4YI3T9P4dxvuu3lWNiz4jSRZidJMcem21b2YjhpWKsmCkMWOIDjbHLb
PqNyk8OIANO31BHSspBRgdSQthbXcaTKxW3wsTra3qU2IINCsyeAfnRxMUt7ONCaJEVliWb
rgDcZb3N347ialmxcWHIyjhwmSOfnpoRpq2lPhIVwHyF3tc7VSSQ7mXyBNYPa/6h7YuO7N0
8bKgIAcrye3EGu+4zwL0EguiqoAQqFN1HjU0+bGs82S8nXlfV/Totjy9Ndm24y5UiGZYY3t
tnVGNlLHhblXecoFYnypAjYqg7IG3aLbhxqf8ApcD/AHceQwI4r0FXqlvZcV27uGDBDn/Sp
JFJhvbT1n1lWsPVWUuPjth5Am3ZeM3ySEWsvlQ8Dxqw5ca04HQURwOmlfsq1X8asPdXnXtN
N58KUfqq3Lzrp5ESTJbQOob/APip4sfpqymziGEtYjQ3Kr+yn+imEyxnbIguGQ+atqKvfTj
bztxoTZWOrygG0gujEfvMliaRHysqTFjIP0jybojY3CtcXI99bIwFVbbVAACgDgKtQFzc6j
nwtXHhofLnpQN9DbT9DSpXafIEc7l5sdZLRMW43AHA0M3HyZ8WQKI0WIqFRALbVupsKTKXN
neSOQzHfZtzkbSTp4VD3JcqSGWAKIwqgqAOI99C+t6F+NfzDDxnysfIXbnQx/GCvwSqOemh
r6vtOV9LmfHJEBYh/ExmzLrxtTRzYozohYCVRy9qHd+qkyx/TgaZeEsiEuCOYO0GsLNzpk7
dNAWlkikDO1yCm1VU3NR9PNRFeOHbeMhvyrspYX0OtCVM9GYsjsTGSWZG3C+tHFklWYGV5N
yqV+M3tXsp45BdHBDDxVhYihG2VNLhI+9MJj+XuvuHtANSd3TKcPN6WgsoQpwVeHK1PhSSG
NZNp3LYkbTu/wAKiyszMlznxx/thLYLHfn5msjubZbzSZO5ZIWVQpB4DTkKkGHnT4uJkktN
ipbawuNwVuV/ZWFlY+Q+MvblCwQqqlVF7m5PM1PPBmSYy5LiR4UAKb1O6/31PniZhl5EAga
XauhttaUL4tW/D7pNC5BTRF11udL1IkbtLNKxknnfV5H/ABGvcKJPPhVvGrDhzNa8v2Ubca
F6uOVX5VpxPCgw05CtfDjXkNKn6blGl2RbhxAlcKSvnaoOz9qwhkyiNSFuVO08NttTw1vU/
cRitid47YUOSIyR1YQ9pFZedh40mRjuHhddyMuoYV51fkf20Bx8aK+dC2p1FH28aUjl/ZEV
x4WtQfLx1eQcJV9D/wDuWxrb2vOLRKRtx8tTKq/5XWzWFHq9zjgPDbBCG+8yEmhmZRfPzFI
Kz5B3FSPwLoo91edXPnuoHlwtVzXs/wAa14/86NhwPKrc9SD7KHiRQ89KBtbgD5DWhfj4Ub
cLf40PI2rUcSBR8RofZR8qt+HX76NuNbeR4/YznQAEsfIU/eFiiHbmWQpYFpYtmiM9yAd3l
S400chkUxRzzBbQo8oBHq3cKRIUdu3LDK7ts9UpiNrw68BUM+OpgVcpYcyOdRvCld5IsdLC
nbY0eEmMchw8bCYjdtDKPw08m+S6MqdExt1XLC6lEGpuNakz4mb6aDd1GZSLbRdrA8bUveu
8s8ODC/Vw8BAAXt/CZ+ZY8QKyv6gyIzEpXo4oYEWsfVbx8Cabu4jL9tzvRkc9rN8V/ZUOBC
+7t3chJJiqf9F19exTzVgb25UPOgPA/to+etX5EilojnfQV4W4foYsBjL/AFjlA4Ism0brn
ytUb4hScNNHFJe6gJI23cptY8Kl25UZ6Wsh3cNdv7aORHKphF7vwA28a+oxXTLd5VhRAwVd
7ajex4C1Yq5pEM+Wp2RE7hu23I3eFdV3WCVVYywM4LIFNix8qknhnSSFL9R0IITb42p1jSS
GNF6qTSrsidBpuVvCo3fMhRJbmNi4s1jY2PtpcrI3mN2CAxjfq3DhTNM/0lnEe3J/KJPEWD
HWlxXxmjUztj9ZmXaCtjvPlY3pZInEkb6qym6sBpdbUAPmOtGr++r3sBxo208uVX/vb7Lnj
tFz5152B/bQvyoDxojhRXly91bvEj9tG/PQ/fQB53B9lEGuGpvV/CiLXVhYjxqXt8fcXXDI
YQQbBZN51Dt8w14Vkh80XyXhckRWsINLfFzFCP8AmO2KISRY9k1EUp3MGsRzrpSZcRiMglk
QRkAkLtsNdBUokzInD430aEqwZY73W+vEWtSzbw31BQfVRI7NA0K7RotzZhT4ebjCKIs8Sq
qlDLGT/EKtqC3nS9s76ergEj6TuK3QxMnwCXwYcm4UcnsncTPECXEJt6/dqjX91KO9g4Pas
Qb8y6mPeU53bmfLhyqLPaJ4MDBBGDE42mVmFjKQdbAaLQPO1yPbQ9tfqqw8aFuNj+yjQA5V
w+3ClgKAYzu777+rcu0AW/ZUmKGjSOWSNugrt049hO90uPTu/DwqWKTDgd7KnUSRlklAa9w
3BNPCpu3SyA5T7ihLbrDduVXYW3eBNQ9wbGjjlEsO/HR12rFEpBPIEknhXb8rFiWcYruXiY
hNHWw1PhUEKwJFKsUySvvWzb5N6hiup0rK2YawTyi/SeXrdV1XbqeABrIjxITh4siKXwjN1
I5JLhmCWPpHhS4+JidCF1kLqZUkl6jWJLsw+E2+FaxMKGDdOjRGWLcqgBNG1JFFMLE+oxMj
HeJBI4Y48kjAlvWSdvspcVoSzJOzNk3Urt2AA7S1zciolyIFxZ0UK0CEFVtpddulq8fA17a
seVEVqNa8hXlz9lWtyrTiRpV6HjrcVt8KI50Bxr/L+v7D5/trXidK8LGiRwrXhXhRX33r9t
WOhOta8jxH2NHKqyIw1VgGH3GhP26WTAyVO5TG5MV/Boj6SKjl7vmjKx4zuXEjj6cbMOBfU
3oDyItyoDmdDQHhR/Qv4f2QHh9jHwrTW9rj/hW3jodTzNWHEaVqKFqI5GvMVrX7aFWo2N9P
sAPKjfhXkOFDxNacaJ8av40D/e32AcNSasfcaA4mrjgBa1DX2+ygeVC41503if2V5fZeibU
L8OFbvDSr86vz51f7L1/hXur3W/s2pfdX3/to+37B9p91Gh9h9n2H7VoUPZ9g9lCjQofYfZ
XuP2H9I/Yfd+ga932f/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0