%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/95.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>RZ</last-name></author>
            <book-title>Untitled</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>RZ</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>f679fbc3-da4f-4e1d-948f-6630ca743263</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>HP</publisher>
            <year>2012</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>ALEXANDRA IVYOVÁ</p>

<p><strong>ROZBOUŘENÁ TEMNOTA</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>ALEXANDRA</strong></p>

<p><strong>IVYOVÁ</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>ROZBOUŘENÁ</strong></p>

<p><strong>TEMNOTA</strong></p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>PŘELOŽILA</p>

<p>ALENA AICHLMANOVÁ</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © 2009 by Debbie Raleigh</p>

<p>Published by arrangement with Kensington</p>

<p>Publishing corp. NY, NY USA</p>

<p>Translation © Alena Aichlmanová, 2011</p>

<p>Cover © Franco Accornero via Agentur Schluck GmbH, 2011</p>

<p>Copyright © Levné knihy, a. s., 2011</p>

<p>ISBN 978-80-7309-944-2</p><empty-line /><p>PROLOG</p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p>JAGR VĚDĚL, že ve Viperově exkluzivním podniku poněkud způsobuje paniku. Elegantní prostředí s křišťálovými lustry a červeným sametovým polstrováním obvykle hostilo civilizovanější členy světa démonů. A Jagr civilizovaný rozhodně nebyl.</p>

<p>Byl to téměř dvoumetrový upír, který kdysi býval vizigótským vládcem. Ale nebyly to jeho světle zlatavé vlasy spletené do copu padajícího až k pasu, ani jeho ledově modré oči, kterým nic neuniklo a před kterými většina rozumných stvoření s vřískotem prchala. Dokonce to nebylo ani kvůli koženému obleku, který splýval na jeho mohutném těle.</p>

<p>Ne, byla to chladná dokonalost jeho ostrých rysů a nádech divokého hněvu, který v jeho okolí neustále doutnal.</p>

<p>Tři století neustávajících muk mu sebraly i ten poslední zbytek citu pro zdvořilost.</p>

<p>Jagr si nevšímal všelijakých démonů, kteří vyskakovali ze židlí a odstrkovali stoly ve snaze vyhnout se jeho tankové chůzi, a soustředil se jen na dva havrany, kteří střežili dveře do kanceláře. Napjaté sofistikované ovzduší mu způsobovalo vyrážku.</p>

<p>Jagr byl upírem, který upřednostňoval samotu svého doupěte pod ulicemi Chicaga. Měl rád bezpečí své obrovské knihovny, kam nemohl vstoupit žádný smrtelník, člověk či zvíře, ale ani démon.</p>

<p>Ale zas až takovým samotářem, za jakého ho považovali jeho upíří bratři, rozhodně nebyl.</p>

<p>Bez ohledu na to, jak mocný, zručný nebo inteligentní byl, chápal, že se v moderním světě neobejde bez nejnovějších technologií. A s tím byla spojená i nutnost být schopný splynout se současnou společností.</p>

<p>Neboť i samotáři se museli nějak živit.</p>

<p>V zadní místnosti jeho doupěte byla plazmová televize se všemi programy, jaké mají běžní smrtelníci, a výběr šatstva, jež mu umožňoval procházet se zchátralými částmi města, aniž by způsobil sebemenší pozornost či pozdvižení.</p>

<p>Ti nejnebezpečnější zabijáci dobře věděli, jak se na svých toulkách zamaskovat.</p>

<p>Ale tohle místo…</p>

<p>Raději by se nechal nabodnout na kůl, než tady ze sebe dělat blbce.</p>

<p>Zatracený Styx. Pravěký upír dobře věděl, že ho do tohoto přeplněného klubu dostane jen královským příkazem. Jagr se nijak neobtěžoval skrýt své pohrdání nad touhle společností.</p>

<p>Což vyvolávalo otázku, proč si Anasso pro jejich setkání vybral právě takovéhle prostředí.</p>

<p>Jagr měl náladu tak akorát na to, aby celý obrovský klub zahalil do ledového chladu. Přešel kolem havranů, kteří hlídkovali poblíž zadní kanceláře. Zvedl ruku a vypustil tolik síly, že těžké dubové dveře málem vyvrátil z pantů.</p>

<p>Hroziví havrani varovně zavrčeli a rozevřeli své těžké pláště, pod kterými skrývali několik šavlí, dýk a dalších zbraní, porůznu připnutých k tělu.</p>

<p>Jagr ani nezpomalil. Styx by nedovolil, aby jeho oblíbení strážci ublížili vítanému hostu. Tedy ne do chvíle, kdy od Jagra nedostane to, co chce.</p>

<p>A i kdyby Styx své stráže neodvolal… No dobrá, však on čekal na souboj celá staletí. Byl to válečníkův osud.</p>

<p>Z místnosti se ozvalo tiché zamručení a ti dva havrani ho nechali projít, aniž by mu na těle zkřivili chlup.</p>

<p>Jagr prošel poničenými dveřmi a zastavil se. Rozhlédl se po pokoji, který byl laděný do světle modré a slonovinové. Jak se dalo čekat, Styx, obrovský Azték a současný král upírů, zabíral za pracovním stolem z ořechového dřeva víc místa, než bylo obvyklé. Na bronzové tváři měl nečitelný výraz. Viper, šéf místního chicagského klanu, který se svými stříbrnými vlasy a tmavýma očima vypadal spíš jako anděl, než jako smrtící bojovník, mu stál po boku.</p>

<p>„Jagre.“ Styx se zabořil do koženého křesla a promnul si bradu. „Děkuji ti, žes dorazil tak rychle.“</p>

<p>Jagr přimhouřil už tak chladný pohled. „Měl jsem snad na výběr?“</p>

<p>„Opatrně, Jagre,“ varoval ho Viper. „Mluvíš s Anassem, králem upírů.“</p>

<p>Jagr se ušklíbl, ale měl dost rozumu na to, aby si už nechal další hlášky pro sebe. Dokonce i když si myslel, že by své síly mohl se Styxovými klidně změřit, věděl, že pokud by Anassa vyzval na souboj, neodešel by z klubu živý.</p>

<p>„Tak co chceš?“ zavrčel.</p>

<p>„Mám pro tebe úkol.“</p>

<p>Jagr zaskřípal zuby. Během posledního století se dokázal stranit klanu, ve kterém byli všichni jeho tak zvaní bratři. Nikdy nikoho neotravoval a na oplátku očekával totéž. Ale od chvíle, kdy hloupě do svého doupěte pustil Césara, to vypadalo, že se těch otravných upírů nezbaví.</p>

<p>„Co je to za úkol?“ zeptal se a tónem dal jasně najevo, že se mu role v žádné jejich hře nezamlouvá.</p>

<p>Styx se usmál a štíhlou rukou máchl směrem k pohovce. Byl to druh úsměvu, po kterém Jagrovi přejel mráz po zádech.</p>

<p>„Posaď se, příteli,“ zavrčel Anasso. „Asi to bude chvilku trvat, než ti všechno vysvětlím.“</p>

<p>V jeden šílený okamžik Jagr zapřemýšlel, že by neuposlechl. Než se proměnil v upíra, byl vůdcem tisícihlavého davu. Ačkoli na ty dny neměl žádné vzpomínky, veškerou povýšenost si zachoval. A nemluvě o respektování jiných autorit.</p>

<p>Ale díky bohu si zachoval i velkou dávku své inteligence.</p>

<p>„No dobrá, Anasso. Spěchal jsem, abych tvůj královský příkaz splnil.“ Usadil svůj hranatý zadek do jemného sofa a mimoděk si pomyslel, že jestli se ten delikátní kousek nábytku rozpadne, návrháře zabije. „Co od svého podřízeného očekáváš?“</p>

<p>Viper hluboce zavrčel a vzduch se zachvěl jeho chladnou silou. Jagr ani nemrkl, ačkoli měl svaly připravené v pohotovosti.</p>

<p>„Možná by ses mohl jít podívat na své hosty, Vipere,“ přikázal mu nenuceně Styx. „Jagrův… dramatický vstup přerušil tvůj okouzlující program a přilákal víc pozornosti, než jsem si přál.“</p>

<p>„Nebudu daleko.“ Viper vrhl na Jagra varovný pohled a pak zmizel za rozpadlými dveřmi.</p>

<p>„Snaží se dostat mezi tvé osobní strážce?“ zeptal výsměšně Jagr.</p>

<p>Do kůže se mu zabodla ostrá bolest, neboť Styx uvolnil malou část své energie.</p>

<p>„Dokud budeš prodlívat v Chicagu, Viper je tvůj přímý nadřízený. Nedělej tu chybu, že ho budeš obcházet.“</p>

<p>Jagr pokrčil rameny. K Viperovi necítil žádnou loajalitu, ani mu nic nedlužil. Pravdou naopak bylo, že byl teď dost naštvaný a to, že musel sedět v tomhle vyšňořeném klubu, kde kromě několika vil nebyly žádné potenciální oběti pro vycucnutí, mu moc nepomáhalo.</p>

<p>„Sotva můžu zapomenout, že jsem byl povolaný zúčastnit se úkolu, který se mě vůbec netýká – a co je důležitější – ani mě vůbec nezajímá.“</p>

<p>„A co tě zajímá, Jagre?“ Styx se na něj upřeně zadíval, Jagr pohledem necouvl. Konečně se král ušklíbl. „Ať se ti to líbí nebo ne, když tě Viper přijal do klanu, na oplátku jsi nabídl svou šavli.“</p>

<p>Nelíbilo se mu to, ale ani nemohl nic namítnout. Být přijatý do klanu znamenalo hlavně to, že mezi ostatními upíry přežije.</p>

<p>„Co ode mě chceš?“</p>

<p>Styx zvedl nohy a položil si je na stůl. Pak se zadíval do kouta místnosti. Křeslo zapraskalo pod jeho úctyhodnou váhou, ale nezhroutilo se. Jagr se mohl jen domnívat, že Viper nechal všechen nábytek důkladně zpracovat.</p>

<p>Chytrý upír.</p>

<p>„Co všechno víš o mé partnerce?“ zničehonic se zeptal Styx.</p>

<p>Jagr ztuhl. „To má být léčka?“</p>

<p>Po Anassově tváři přeběhl smutný úsměv. „Já nejsem lstivý upír, Jagre. Na rozdíl od předešlého Anassa nedokážu manipulovat s ostatními a podvádět je. Jestli někdy přijde den, kdy budu mít potřebu ti čelit, bude to tváří v tvář.“</p>

<p>„Tak proč se mě ptáš na svou vlastní partnerku?“</p>

<p>„Když jsem se poprvé setkal s Darcy, nevěděla nic o svém původu. Od malička se o ní starali obyčejní smrtelníci a až ve chvíli, kdy se do Chicaga dostal Salvátor Giuliani, současný král vlkodlaků, jsme zjistili, že je to čistokrevná vlkodlačice, které byla změněna DNA.“</p>

<p>Jagr pozvedl obočí. Tohle bylo něco, co si král dosud nechával pro sebe.</p>

<p>„Byla geneticky pozměněná?“</p>

<p>„Vlkodlaci jsou čím dál víc zoufalí, aby dokázali přivést na svět další potomky. Čistokrevné samice ztratily schopnost kontrolovat své proměny během úplňku, což jim znemožnilo donosit plod až do termínu porodu. Vlkodlaci změnili Darcy a její sestry, aby se nemohly proměňovat ve vlkodlačice.“</p>

<p>Jagr si složil ruce na prsou. Ti bezcenní psi ho ani v nejmenším nezajímali.</p>

<p>„Doufám, že mi můj úkol prozradíš do východu slunce.“</p>

<p>Styx přimhouřil své zlaté oči. „To záleží jen na tvé spolupráci, bratře. Tohle naše setkání můžu vést tak dlouho, jak se mi zachce.“</p>

<p>Jagr zkroutil rty. Jedna z věcí, které respektoval, byla síla. „Pokračuj, prosím.“</p>

<p>„Darcyina matka porodila čtyři dcery. Všechny mají pozměněnou DNA, a všechny byly vlkodlakům ukradeny krátce po narození.“</p>

<p>„Proč je někdo ukradl?“</p>

<p>„To zůstává tajemstvím, které Salvátor dosud úplně nevysvětlil.“ Z Anassova tónu bylo znát, že ho ten nedostatek informací netěší. „Všechno, co víme, je to, že jedna z Darcyiných sester byla objevena poblíž St. Louis, kde ji držel v zajetí jistý skřet jménem Culligan.“</p>

<p>„Měl dost štěstí, že se nemohla proměnit ve vlkodlačici. Čistokrevná by jinak skřetovi bez mrknutí oka snadno prokousla krk.“</p>

<p>„Z toho, co Salvátor zjistil, se ten skřet Regan zmocnil ještě, když byla mimino, a držel ji zamčenou ve stříbrné kleci. Nemučil ji jen kvůli vidině brzkého zisku.“</p>

<p>Mučení.</p>

<p>Při Jagrově návalu zlosti spadly na zem mistrovské kousky holandských malířů.</p>

<p>„Přeješ si, abych tu vlkodlačici zachránil?“</p>

<p>Styx se zamračil. „Salvátor ji už od Culligana dostal, ačkoli ten zatracený skřet unikl dřív, než si ho Salvátor mohl dát k večeři.“</p>

<p>Jagrova naděje, že se tenhle večer bude vyvíjet k lepšímu, rychle skončila. Pronásledování bastardů, kteří se bavili mučením slabších, patřilo k jeho oblíbené zábavě.</p>

<p>„Jestli už je ta žena v bezpečí, tak proč jsi mne povolal?“</p>

<p>Styx se narovnal a jeho obrovská postava tak zabrala většinu prostoru v malé kanceláři.</p>

<p>„Salvátorův jediný zájem o Regan spočíval v tom, že z ní udělá svou královnu, která zajistí pokračování rodu. Byl odhodlaný ochránit svou základnu tím, že se spojí s partnerkou, která bude schopná doplnit skomírající vlkodlaci populaci. Bohužel, jakmile Regan osvobodil, ukázalo se, že je neplodná.“</p>

<p>„Takže mu nebyla k ničemu.“</p>

<p>„Přesně tak.“ Vzrostlý Azték si dával pozor, aby na sobě nedal nic znát, ale jen idiot by si nepovšiml, že by z vlkodlačího krále nejradši udělal karbanátek. „To je důvod, proč kontaktoval Darcy. Měl v úmyslu poslat Regan do Chicaga, aby byla pod mojí kontrolou, než ji uvede do své smečky v St. Louis.“</p>

<p>„A?“</p>

<p>„A ona mu utekla, zatímco on jednal s velitelem místní smečky.“</p>

<p>Jagr otráveně zavrčel. „Tenhle Salvátor je teda naprostý jelito. Nejdřív nechá uniknout skřeta a pak ženu. Není se co divit, že vlkodlaci vymírají.“</p>

<p>„Budeme doufat, že budeš šikovnější.“</p>

<p>Jagr se postavil, na tváři měl ledový výraz. „Já?“</p>

<p>„Darcy má o svou sestru strach. Chci, abys ji našel a přivedl do Chicaga.“</p>

<p>„Ale ta žena dala jasně najevo, že tam být nechce.“</p>

<p>„Pak ji musíš přesvědčit.“</p>

<p>Jagr přimhouřil oči. On přece nebyl žádná přesvědčovací Pipi punčochatá. Pipi punčochatou by on sám snědl k večeři.</p>

<p>„Proč já?“</p>

<p>„Už jsem do St. Louis poslal několik svých nejlepších stopařů, ale ty jsi můj nejlepší válečník. Pokud se Regan dostane do potíží, bude potřeba, abys jí z nich dostal.“</p>

<p>Bez pochyb nebylo nic horšího než pronásledovat geneticky pozměněnou vlkodlačici, která jasně nechtěla být nalezena. A on nemohl pochopit, proč to tak mermomocí chtějí změnit.</p>

<p>Z vedlejšího sálu bylo slyšet hru smyčcového orchestru. Ozývalo se „ááách“ a „óóóch“, neboť několik vil pokračovalo ve svém tanečku. Jagra najednou napadla ještě věc, která by byla horší, než pronásledování té vlkodlačice. Kdyby ho někdo zavřel v téhle pekelné jámě.</p>

<p>„A proč bych to měl udělat?“ zeptal se.</p>

<p>„Protože když je šťastná Darcy, jsem šťastný i já.“ Styx přešel po místnosti, až byli od sebe na špičku nosu, a jeho chladná síla se zakousla Jagrovi do masa. „Je to dost jasné?“</p>

<p>„Bolestivě jasné.“</p>

<p>„Dobrá.“ Styx ustoupil a uvolnil svou sílu. Vsunul ruku do kapsy svého koženého kabátu, vytáhl z ní mobil a hodil ho po Jagrovi. „Tady. V tom telefonu jsou čísla našich bratrů, kteří po Regan už pátrají, stejně jako kontakt na spojence v St. Louis. A je tam i mé soukromé číslo. Dej mi vědět, jakmile Regan najdeš.“</p>

<p>Jagr strčil telefon do kapsy a otočil se ke dveřím. Tady neměly dohady žádný smysl. Styx dělal, co mohl, aby zbavil upíry jejich barbarské minulosti, ale žádná velká demokracie to nebyla.</p>

<p>To ani náhodou.</p>

<p>„Do hodiny jsem pryč.“</p>

<p>„Jagre.“</p>

<p>Jagr se zastavil u dveří a otočil se s pálivým vztekem. „Co ještě?“</p>

<p>Styx ani nemrkl. „Nesmíš ani na chvíli zapomenout, že Regan je vzácný náklad. Jestli zjistím, že má na kůži jen jedinou modřinu, nebudeš mít z důsledků radost.“</p>

<p>„Takže já mám vypátrat vzteklou vlkodlačici, která se skrývá, a dovést ji do Chicaga tak, aby to na ní nezanechalo žádnou stopu?“</p>

<p>„Vidím, že pověsti o tvé pronikavé inteligenci jsou pravdivé, bratře.“</p>

<p>Jagr zasyčel, otočil se a vydal se k rozvráceným dveřím. „Nejsem žádný tvůj bratr.“</p>

<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>

<p>Viper sledoval Jagrův rozčílený odchod s varovným po hledem.</p>

<p>Ale vlastně to nedopadlo tak špatně, jak si představoval. Žádná smrt ani znetvoření. Dokonce ani zmrzačení.</p>

<p>A to bylo vždycky k dobru.</p>

<p>Ale on Jagra znal moc dobře. Věděl, že tenhle bývalý vizigótský šéf je nejdivočejší ze všech jeho mužů. Po tom, co měl za sebou, se to dalo pochopit, ale nebylo to o nic méně nebezpečné. Začínal litovat toho, že zmučeného upíra přivedl Styxovi na oči.</p>

<p>Prošel kolem několika usazených démonů fascinovaných tancem vil a vrátil se do kanceláře. Styxe našel, jak kouká z okna.</p>

<p>„Mám z toho špatný pocit,“ zamumlal a pohledem přejel vzácné obrazy, které ležely popadané na podlaze.</p>

<p>Styx se otočil a složil si ruce na prsou. „Předtucha? Mám se spojit s Komisí a dát jim vědět, že mám potenciálního Věštce?“</p>

<p>Viper varovně pozvedl obočí. „Jedině, pokud chceš, abych tě na příští století zamknul s Levetem do jedné cely.“</p>

<p>Styx se ostře zasmál. „Zastrašit se nenechám. Bohužel Levet usoudil, že jedině on sám je schopný vystopovat Darciynu sestru. Vydal se do St. Louis ihned po tom, co mne Salvátor informoval, že mu Regan proklouzla mezi prsty.“</p>

<p>„Perfektní, takže v tuhle chvíli máme nad Missouri rovnou dva neřízené kanóny. Nejsem si jistý, jestli to domorodci mají šanci přežít.“</p>

<p>„Ty si myslíš, že je Jagr volný kanón?“</p>

<p>Viper se ušklíbl a vzpomněl si na noc, kdy se Jagr objevil v jeho doupěti s prosbou o azyl. Už poznal bezpočet smrtelně nebezpečných démonů, z nichž většina ho chtěla zabít. Ale do té noci nepoznal takové oči, ze kterých by čišela čistá smrt.</p>

<p>„Myslím, že pod tou slupkou sebekontroly je jen krůček k naprostému šílenství.“</p>

<p>„A přesto jsi ho přijal do klanu.“</p>

<p>Viper pokrčil rameny. „Když mě o to žádal, chtěl jsem ho odmítnout. Cítil jsem, že je nejen smrtelně nebezpečný, ale i dostatečně silný a agresivní, aby mohl ohrozit mou pozici šéfa. On je přirozený vůdce, ne následovník.“</p>

<p>„Tak proč jsi ho přijal do klanu?“</p>

<p>„Protože složil přísahu, že se stáhne do svého pelechu a nebude dělat problémy.“</p>

<p>„A…?“ pobídl ho Styx.</p>

<p>„A já jsem věděl, že bez ochrany klanu by nepřežil,“ přiznal neochotně Viper. „Oba víme, že i přes pokusy o civilizaci upírů jsou některé naše zvyky zakořeněné příliš hluboko, než abychom je byli schopni změnit. Tulácký upír s takovou silou by byl považován za hrozbu kteréhokoli šéfa. Takže by ho ostatní zničili.“</p>

<p>„A ty jsi ho vzal na milost.“</p>

<p>Viper se zamračil. Neměl rád, když ho někdo považoval za cokoli jiného než za nemilosrdného bastarda. Nestal se náčelníkem klanu pro své milosrdenství. Byl náčelníkem, protože se ostatní upíři báli, že jim vyrve jejich nemrtvá srdce.</p>

<p>„Žádné milosrdenství – bylo to dobře spočítané rozhodnutí,“ zavrčel. „Věděl jsem, že když bude potřeba, prokáže se jako zákeřný a neocenitelný nepřítel. Samozřejmě ho považuju za válečníka, a ne za holku na hlídání malé, zranitelné vlkodlačice. Nejsem z toho jeho výletu úplně šťastný.“</p>

<p>Styx vzal do ruky medalion, který mu visel u krku, a dal tak najevo, že s tím rozhodnutím nebyl spokojený tak, jak si předtím Viper myslel.</p>

<p>„Potřebuju Regan najít a Jagr má inteligenci a schopnosti, se kterými ji nejlépe dokáže vypátrat a udržet v bezpečí. A má dokonce ještě další nespornou kvalitu.“</p>

<p>„Určitě to není jeho zářivá osobnost.“</p>

<p>„Ne, je to osobní znalost bolesti podobné té, jakou si vytrpěla Regan.“ Styx se na Vipera temně podíval. „On lépe než kdokoli z nás pochopí, co Regan potřebuje teď, když se dostala ze spárů svého věznitele.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>1</strong></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p>TENHLE KEMP PÁR MIL jižně od Hannibalu vypadal úplně stejně jako všechny ostatní kempy.</p>

<p>Na holé zemi parkovalo několik přerostlých karavanů, vzadu za každým z nich se válelo několik nočníků a poblíž vjezdu, kde smrtelníci platili za to, aby mohli zbytek prázdnin strávit namačkáni s ostatními lidmi, stálo několik chatek.</p>

<p>Regan Garrettová věděla o mačkání se v malém prostoru své.</p>

<p>Sice nebyla obyčejná smrtelnice, ale strávila většinu svého života právě na podobných kempech. V podobném prostředí by nejraději vraždila.</p>

<p>Teď ale choutky na masové vraždění raději potlačila a lehce proklouzla mezi několika karavany. Úmyslně čekala až do setmění, až si staříci vyndají zubní protézy a uloží si je do skleniček, stejně jako svá vrásčitá pozadí do postelí, zatímco mladší generace upadne do komatu po dni bezútěšného utrpení při výchově svých nezvedených dětí.</p>

<p>Hannibalu bylo o půlnoci úplně mrtvo.</p>

<p>Regan se váhavě otočila a namířila si to zpátky k chatce, která měla před studeným březnovým větrem zavřené dveře. Chlad ji netrápil, ačkoli na sobě neměla nic víc, než jen džíny a slabé tílko. Možná neměla schopnost proměnit se ve vlkodlačici nebo rodit děti, ale většina vlkodlačích schopností jí zůstala.</p>

<p>Byla silnější a rychlejší než obyčejní smrtelníci, venkovní teplota ji nijak nezajímala, perfektně viděla ve tmě a všechny rány, které zrovna nezpůsobilo stříbro, se jí hojily neuvěřitelně rychle.</p>

<p>Zpomalila. Byla to právě schopnost hojení, která…</p>

<p>Ne. Ne teď.</p>

<p>Musí se soustředit. Nad minulostí se bude trápit až po Culliganově smrti.</p>

<p>Posledních deset hodin sledovala skřetův pach ze St. Louis až na kraj Hannibalu. Pomstu už skoro cítila na jazyku, když jeho stopa náhle a záhadně zmizela v předměstské části. Netušila, jak se tomu zkurvysynovi podařilo vypařit se, ale to ji nemohlo zastavit.</p>

<p>Tak nebo onak, toho muže, který ji posledních třicet let držel v zajetí a mučil, pěkně najde a stokrát mu všechno oplatí.</p>

<p>Regan se nenamáhala zaklepat, otevřela dveře chatky a vstoupila dovnitř. Bylo to stísněné místo, stěny pokrývaly lesklé plakáty všelijakých slavnostních událostí konajících se v Hannibalu a z jediného úzkého okna byl výhled na park.</p>

<p>Místo vypadalo na první pohled prázdné, ale Regan neunikl cigaretový dým, který se vznášel ve vzduchu. Přešla k pultu na protější straně místnosti a zazvonila na malý stříbrný zvonek.</p>

<p>Ozvalo se tiché zaklení, rozrazily se dveře za pultem a objevila se rozcuchaná hlava.</p>

<p>„No?“ Chlapci nemohlo být víc než osmnáct. Z úzkého obličeje mu vystupoval dlouhý nos. Při pohledu na Reganiny dlouhé, zlatavé vlasy a štíhlou postavu se zarazil. Pohledem pomalu přejel až k jejím zeleným očím, které dominovaly srdcovité tváři. Když vešel do místnosti, opřel se o pult a na ústech se mu rozlil šibalský úsměv. „Aaahoooooj. Copak se děje?“</p>

<p>„Jen hledám jednoho kamaráda.“</p>

<p>„Právě jsi ho našla, panenko. Dej mi deset minut, abych to tady pěkně pozamykal, a jsem celý tvůj.“</p>

<p>To tak.</p>

<p>Regan odolala touze jednoduše ten jeho dlouhý ksicht rozmáznout pěstí. Místo toho vytáhla složenou stránku, kterou před odchodem ze St. Louis vytrhla z jednoho časopisu.</p>

<p>„Viděl jsi takovýhle karavan?“</p>

<p>Kluk se na obrázek sotva podíval. „Vypadám snad jako nějaký blázen, co všude strká nos? Vybírám prachy, dávám lidem karty, který si strčej před přední okýnko auta, a tím to končí. O to, jak jejich auto vypadá, se vůbec nestarám.“</p>

<p>„Tohohle auta by sis všiml. Řidič má dlouhý zrzavý vlasy a oči jako kočka. A je velmi… osobitý.“</p>

<p>„Tady není nikdo, kdo by neměl šedivý vlasy a zubní protézu,“ pokrčil chlapec rameny. „Občas mívám noční můru, že vykouknu ven a najdu tam jen mrtvá těla a rozpadající se karavany.“</p>

<p>„Kouzelné.“</p>

<p>Jeho pitomý úsměv se ještě rozšířil. „Ty bys mi od myšlenek na odporné starochy a jejich neodvratnou smrt mhla pomoct. Vzadu v kempu mám chatku.“</p>

<p>Regan si znova prohlídla ten jeho vyčnívající zobák. Nemohla mít lákavější cíl. Bohužel si ale nemohla dovolit přilákat pozornost. Lidé dělali kolem pár kapek krve a několika polámaných kostí vždycky tolik povyku.</p>

<p>„Ani kdybys přišel v dárkovém balení,“ zamumlala a otočila se k odchodu.</p>

<p>„Hej…“</p>

<p>Ať už chtěl říct cokoli, nebylo mu to nic platné. Regan vyšla ven, třískla za sebou dveřmi a rozeběhla se k blízké silnici vedoucí do Hannibalu.</p>

<p>Tohle byl poslední kemp pro karavany v dané oblasti. Její jedinou nadějí teď bylo, že zachytí Culliganovu stopu někde po cestě do města.</p>

<p>Přece nemohl jen tak zmizet.</p>

<p>Culligan byl nejen nenasytný sadista, ale taky ubohý skřet. Na rozdíl od jiných svého druhu, neměl schopnost vytvořit portál pro přechod mezi dimenzemi. Vlastně sotva dokázal vytvořit zaklínadlo. Což znamenalo, že musel cestovat bud v karavanu, nebo pěšky.</p>

<p>O pět hodin později Regan probíhala městem, ale nenašla nic než obvyklé opilé smrtelníky a několik vodních vil tančících v hloučcích mlhy.</p>

<p>Sakra. Měla hlad, byla unavená až do morku kosti a neměla kondici, aby mohla čelit Culliganovi, dokonce i kdyby na něj náhodou narazila. To všechno jí připomínalo, že byla hluboká noc.</p>

<p>Obloukem se vrátila na hlavní silnici, která vedla k městu. Nevšímala si vůně jídel, která přicházela z několika blízkých, i v tuhle pozdní hodinu otevřených fast-foodů. Než utekla ze St. Louis, ukradla Salvátorovi nějaké peníze, ale ty jí na dlouho nevydrží. Teď by raději chtěla ochranu čtyř stěn a zamčené dveře, za kterými by se mohla v klidu vyspat a potlačit volání prázdného žaludku.</p>

<p>Vrátila se do hotelu, který si zarezervovala už dříve v naději, že bude potřebovat uzavřený pokoj, kde bude toho otravného skřeta bít a mučit. Bylo to jedno z mnoha místních ubytovacích zařízení, které mělo v názvu jméno Marka Twaina. Tahle naděje, že se jí tam opravdu Culligana podaří dostat, trvala jen chvíli. Teď se aspoň mohla těšit na horkou sprchu a čistou postel.</p>

<p>Se skloněnou hlavou prošla tuctovou vstupní halou, minula tuctovou recepční a začala stoupat po tuctových schodech. Bez ohledu na to, jak moc byla unavená, by do výtahu dobrovolně nevstoupila. Většinu svého dosavadního života strávila zamčená v malé stříbrné kleci. Ani boží příkaz by jí nedonutil vstoupit do něčeho podobného, jako byl výtah.</p>

<p>Konečně se dostala do pátého patra a když jí po těle přejel chlad, mimoděk se otřásla a promnula si paže. Jí zima nikdy nebyla. Zřejmě byla unavená víc, než si myslela.</p>

<p>Zastavila se u dveří, vložila do čtecího zařízení svou kartu a otevřela dveře. Ale že je v nebezpečí, jí došlo až v okamžiku, kdy na sobě pocítila sevření cizích rukou.</p>

<p>Do prdele. Chlad, který jí způsobil husí kůži, nebyl ze zimy. Byl ze zatraceného upíra. A ona do jeho náruče vtančila, jako kdyby neměla smysly mnohem bystřejší než obyčejná smrtelnice.</p>

<p>Na okamžik byla zmrazená šokem, ale pak se probrala a podnikla akci. Upír mezitím kopnutím zavřel dveře a chtěl ji vtáhnout hlouběji do pokoje.</p>

<p>Regan se pokusila sebrat všechny své zbývající síly. Naznačila, že se jí v útočníkově náručí podlomila kolena, sklouzla o něco níž a když pak zničehonic pohodila hlavou, uhodila ho svým temenem přímo do obličeje.</p>

<p>Ozvalo se tlumené zaklení, ale paže, které ji držely, nepovolily ani o milimetr. Spíš naopak, s brutální silou ji ještě víc zmáčkly a přimáčkly ji k útočníkovu tělu. Neznámý ji svalil na zem. Přistál na ní a váha jeho těla jí vyrazila z plic všechen vzduch.</p>

<p>Byla úplně a naprosto v pasti, ale to jí nebránilo v tom, aby ještě nebojovala. Oukej, spíš to vypadalo, jako když se na souši, asi tak dva metry od břehu, mrská rybka. Přesto aspoň měla pocit, že něco dělá. Stejně tak, jako když dráždila a vysmívala se Culliganovi, ačkoli se z ní snažil vymlátit duši.</p>

<p>„Co chceš?“ zavrčela. „Okamžitě mi to řekni nebo tě – a to přísahám – napíchnu na kůl.“</p>

<p>Pocítila, jak jí přes tvář přeběhl jeho temný, mužný smích. „A to se o mně říká, že nemám žádné společenské dovednosti.“ Nastala pauza a Regan vycítila, jak se jí upír snaží proniknout do mysli.</p>

<p>„Buď v klidu.“</p>

<p>Pokusila se uvolnit nohu, aby ho mohla kopnout do rozkroku. „Tohle na mě nezkoušej, ty jeden upíre!“</p>

<p>Hluboce zavrčel. „Přestaň, Regan. Nechci ti ublížit.“</p>

<p>Regan ztuhla v šoku. „Odkud znáš mé jméno?“</p>

<p>Vzduchem zaprskala energie a pak se rozsvítila lampa stojící vedle postele.</p>

<p>„Poslala mě Darcy, abych tě přivedl zpátky do Chicaga.“</p>

<p>Regan ta pomalá, téměř chraplavá slova sotva vnímala. Zatraceně…</p>

<p>Byla ženou, která strávila většinu života obklopená démony. Na většinu z těch démonů by mohla žárlit spousta světových modelů, ale žádný se nemohl vyrovnat upírovi, který se po ní momentálně válel.</p>

<p>Lahodný, srdce zastavující, mňamózní zákusek.</p>

<p>Měl pevné tělo s takovými svaly, které jej odlišovalo od ostatních smrtelníků. Dlouhé vlasy, o dva odstíny světleji zlatavé, než byly její, měl stažené do pevného copu, což zdůrazňovalo jeho ledově modré oči. Rysy obličeje měl jakoby vytesané z nejlepšího mramoru, linie rtů byla tak dokonalá, jako kdyby ji vysochal opravdový mistr. Orlí nos, výrazné lícní kosti a hladká slonovinově bledá kůže, široké obočí a ty jeho rty… byly tvrdé, ale přesně vyrýsované. Tenhle druh rtů v ženách vyvolával pomyšlení na to, jaké to je, cítit je na rozpálených nejintimnějších místech.</p>

<p>Svaly jí projelo šokující horko. Regan to rozzuřilo. Prokrista, tenhle démon tady byl kvůli její vlezlé sestře! Nebyl tu, aby osamělé a nadržené vlkodlačici nabídl úlevu v podobě vášnivého milování.</p>

<p>Tedy ne, že by jen tak roztáhla nohy – ani při tomhle náhodném setkáni – připomněla si ostře. Oukej, byl natolik sexy, až se celá rozpouštěla a jeho mužná vůně jí úplně omamovala, ale…</p>

<p><emphasis>Přestaň, ty idiote. Tohle nebyl muž. Tohle byl smrtonosný upír, který se do ní může zakousnout a vysát z ní všechnu krev.</emphasis></p>

<p>„Poslala tě Darcy?“ zachraptěla.</p>

<p>Ledové oči se přimhouřily. Pokrčil nos, jako kdyby nasál vůni její hloupého vzrušení. Což tedy bylo příšerné, že ano.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Sakra, kdo chcípnul, že se stala královnou?“ zavrčela.</p>

<p>„Anasso.“</p>

<p>Regan zmateně zamrkala. „Cože?“</p>

<p>Pohledem přejel po její bledé tváři a pak se jí odvážně podíval do očí.</p>

<p>„Zeptala ses, kdo zemřel a udělal tak Darcy královnou,“ odvětil. „Její partner Styx zabil předchozího krále upírů, čímž se stal současným vůdcem a Darcy královnou.“</p>

<p>No jasně, samozřejmě, že byla tou bláznivou královnou.</p>

<p>S Darcy se nikdy nesetkala, ani se žádnou z dalších dvou sester, ale od Salvátora se dozvěděla, že se Darcy spojila s upírem, který nejenže ji obdivoval, ale rovnou jí koupil obrovské sídlo na předměstí Chicaga. Regan nepochybovala o tom, že byla taky ověšená diamanty a pravidelně navštěvovala operu.</p>

<p>Ale Regan tenhle okázalý styl nic neříkal. Raději by si nechala vypíchnout oko, než aby se oblékla do společenských šatů. Ale pohodlný život její sestry jí byl pořád trnem v oku.</p>

<p>Jí, Regan, se rodina zřekla a ona se dostala do rukou psychotického skřeta, který ji posledních třicet let nepřetržitě mučil. Co se jí týkalo, tak jí všichni z klanu klidně mohli vlézt na záda.</p>

<p>„To je výborný, moje sestra se provdala za genocidního maniaka,“ zavrčela. „A všichni se diví, že radostně neskáču při návrhu, abych poznala svou rodinu.“</p>

<p>„Styx není o nic víc genocidní než jakýkoli jiný démon. Například vlkodlak.“</p>

<p>Nad tím jeho nevýrazným tónem bez emocí si jen odfrkla. „Snažíš se mě ujistit? Jestli jo, tak jdi do háje.“</p>

<p>„Jedinou mojí povinností je dopravit tě do Chicaga.“</p>

<p>„Povinností?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Tak to bylo fakt výborný. Tenhle ohromný kus chlapa nebyl nic víc, než poskok její sestry.</p>

<p>Opřela se rukama o tvrdou zeď jeho hrudníku. „No dobrá, můžeš mít za to, že jsi ze služby propuštěn, protože já s tebou nikam nejdu.“</p>

<p>„Tvá sestra má o tebe starost. Jejím jediným záměrem je ochránit tě.“</p>

<p>Při tónu jeho hlubokého, hypnotizujícího hlasu jí přejížděl mráz po zádech, přestože jeho slova ji akorát rozčilovala.</p>

<p>„Jo, a kde byl ten sestřin zájem, když mě držel v zajetí šílený skřet?“</p>

<p>V jeho ostrém, krásném obličeji nebyl ani náznak milosrdenství. „Ale teď jsi volná, nebo ne? Měla bys být vděčná.“</p>

<p>„Nechci být nikomu vděčná a jsem si setsakramentsky jistá, že nemám po tolika letech zapotřebí nějaký sestřin předstíraný zájem. Řekni jí, ať si tu svou starost vezme a strčí někam…“</p>

<p>Sklonil hlavu a políbil ji na ústa s takovou intenzitou, tak hladově a hrubě, že ji to šokovalo.</p>

<p>Regan byla připravená na známý studený závan. Dokonce i na možné kousnutí do krku. Ale nebyla připravená na vjem chladných, dovedných rtů, které rozevřely její ústa, ani na zvláštně erotický nátlak jeho tesáků.</p>

<p>To nebezpečné horko se vrátilo, projelo jejím třesoucím se tělem a způsobilo, že jí v příslibu netušeného potěšení ztuhly všechny svaly.</p>

<p>Chutnal po brandy a pokušení, jeho pevné tělo se tisklo na její nejintimnější místa. Chtěla roztrhnout to černé triko, které na jeho vyboulených svalech vypadalo jako nasprejované, a otřít se o jeho široký hrudník.</p>

<p>Chtěla…</p>

<p>Ach bože, tolik by chtěla.</p>

<p>Zavrčela a dovolila jeho jazyku, aby pronikl do jejích úst a krátce z nich nasál. Její boky se přitom instinktivně prohnuly směrem k němu. Ve svém životě nikdy nepocítila dotek mužské ruky. Jedině, pokud byla za něco trestaná. Teď se její tělo při jeho polibku celé měnilo.</p>

<p>Její rty změkly, bradavky naopak bolestivě ztvrdly, až málem prosily o polaskání, a její prsty přejely po napjatých svalech jeho hrudníku.</p>

<p>Pak, stejně rychle, jako jí ten upír políbil, se teď najednou odtáhl a podíval se na ní se zvláštně varovným pohledem. Jako kdyby ho její prchlivá reakce překvapila.</p>

<p>Regan se zastyděla a uhodila ho dlaněmi do prsou. K čertu s tím bastardem! Právě ze sebe udělala blázna a zcela jistě to byla jeho chyba.</p>

<p>„Ale co si myslíš, že děláš?“</p>

<p>Jeho rysy ztuhly do nečitelného výrazu. „Darcy je má královna. Nemůžeš ji urážet, pokud neznáš všechny důsledky.“</p>

<p>„Ty považuješ znásilnění za důsledek?“</p>

<p>„Byl to jen polibek, nic víc, a znamenal jen způsob, jak bez modřin umlčet tvé dětinské kňučení.“</p>

<p>„Ty bastarde!“ Plesk, plesk, plesk. „Mám právo kňourat po tom utrpení, co jsem si prožila. Nemáš ponětí…“</p>

<p>„Přece nejsi tak hloupá, aby sis myslela, že jsi na celém světě jediná, kdo kdy trpěl,“ řekl a překroutil její slova. Hlas měl prodchnutý ledem. „Je po všem. Jdeme dál.“</p>

<p>Zatnula čelisti. K čertu s tím studeným bastardem. Už tak bylo dost špatné, že ji nejdřív rozpálil, zatímco sám zůstával naprosto v klidu, a teď navíc zlehčoval léta jejího utrpení, jako kdyby nebyla víc než usmrkané dítě.</p>

<p>„Ráda bych jela dál, ale moc to nejde, když se po mě válí průmyslovej mrazák. Slez ze mě.“</p>

<p>Přimhouřil oči. „Co ty víš o upírech?“</p>

<p>„Že jste zlí, bezduší bastardi, kteří se starají jen sami o sebe.“</p>

<p>„A taky jsme rychlejší, silnější a mnohem nebezpečnější než vlkodlaci.“</p>

<p>„A tím chceš říct co?“</p>

<p>„Že tě sice pustím, ale jestli mě rozčílíš, nebudu váhat ani vteřinu, přivážu tě k posteli a strčím ti do pusy roubík.“</p>

<p>O té výhružce vůbec nezapochybovala. Ani na minutu. I když ji vlastně po zkušenostech z posledních třiceti let nemohlo spoutání a umlčení vůbec vyděsit.</p>

<p>„Kouzelné.“</p>

<p>„Chápeš to?“</p>

<p>„Chápu to tak, že jednoho krásného dne ti zabodnu do prdele kůl.“</p>

<p>Pobaveně pozvedl své zlaté obočí. „To mě nezabije.“</p>

<p>„Ne, ale bude to dost vtipný.“</p>

<p>Přes jeho rty lehounce přejelo a rychle zmizelo cosi jako náznak úsměvu.</p>

<p>„Ani z poloviny tak jako to, jak se to budeš pokoušet udělat.“</p>

<p>„Hajzle!“</p>

<p>Dlouze se na ni podíval. Nastal tichý moment, jako kdyby přes její obrannou agresi hledal hluboko v jejím nitru vystrašenou ženu.</p>

<p>Strašně ji to znervózňovalo.</p>

<p>„Tak co, budeš hodná?“ konečně se jí zeptal.</p>

<p>Těžce si povzdychla. Věděla, že kdyby nesouhlasila, nikdy by ze sebe toho příšerného chlapa nedostala. A ona se ho opravdu potřebovala zbavit.</p>

<p>Její mysl sice přemýšlela o důmyslnějším způsobu, jak tomuhle otravnému chlápkovi nejlépe nakopat prdel, ale její přirozenost si vychutnávala vjem z doteku upírova silného a pevného těla, které se tisklo necudně k jejím měkkým partiím.</p>

<p>„Fajn, ale už slez,“ zamumlala.</p>

<p>Jediným hladkým a plynulým pohybem stál upír na nohou a tyčil se nad ní. Na okamžik měla možnost obdivovat jeho světlé, seprané džíny, které byly ohrnuté na motorkářských botách sloní velikosti. Pak se k ní natáhl, chytil ji za ruku a vytáhl nahoru.</p>

<p>Stisk jeho ruky byl jako ocelové pouto. Regan se mu vykroutila a ucouvla. Bylo jí jedno, že před ním bude vypadat slabá. Potřebovala prostor.</p>

<p>A možná dřevěnou berličku, aby se jí z něho nepodlomila kolena.</p>

<p>„Jak jsi mne našel?“ zeptala se.</p>

<p>Složil si ruce na prsou a jak tam stál, vypadal ještě krásnější a nebezpečnější. „Nebylo to nijak těžké.“ Místnost se naplnila jeho hlubokým, hypnotizujícím hlasem. „Jakmile jsem se dostal do St. Louis, jednoduše jsem sledoval stopu skřeta a věděl jsem, že nemůžeš být daleko.“</p>

<p>„A jak jsi to mohl vědět?“</p>

<p>Pomalu jí přejel ledově modrým pohledem. „Jak jsem řekl, nejsi jediná, kdo podrobně poznal utrpení. A já vím, že když se démon, jakkoli křehký, dostane ze zajetí, jeho jedinou myšlenkou je pomsta. Chtěla jsi toho skřeta vidět mrtvého.“</p>

<p>Regan vystrčila bradu. Co asi tak mohl tenhle upír vědět o utrpení? Vždyť si pohodlně žil na špičce potravinového řetězce.</p>

<p>„Jestli jsi tak chytrý, pak určitě víš, že nechci Culligana nechat uniknout. Můžeš se vrátit do Chicaga a vyřídit mé sestře, že o její péči nemám zájem.“</p>

<p>„Nic by mě nepotěšilo víc než vrátit se do svého doupěte a nechat tě s tvými problémy. Bohužel to není dost dobře možné.“</p>

<p>„Ale je. Prostě se otoč, vyjdi ze dveří a už se nevracej.“</p>

<p>„Dostal jsem příkazem dovést tě do Chicaga, a to znamená, že bez tebe odsud neodejdu. Tedy ne v tom případě, kdy bych byl ochotný čelit hněvu svého krále. Což…,“ pohledem přejel po jejím křečovitě staženém těle a na jeden strašidelný okamžik se zastavil u záhybu jejího krku, „což rozhodně nechci.“</p>

<p>Výborně. Nejenže se její statečný, obrněný rytíř objevil o třicet let později, ale rovnou s hrozbou dost nepříjemné odplaty.</p>

<p>Asi si myslel, že se celá začne rozpouštět blahem.</p>

<p>Ne.</p>

<p>„Pak máme dost vážný problém, ty jeden Bajajo, protože já s tebou fakt nikam nejdu.“</p>

<p>„Jagr.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Jmenuji se Jagr.“</p>

<p>„No jasně,“ zavrčela. To jméno bylo stejně tvrdé, nebezpečné a krásné jako on sám.</p>

<p>„A dokážu tě přinutit, abys šla se mnou.“</p>

<p>„Jedině přes mou mrtvolu.“</p>

<p>Po tváři se mu rozlil nebezpečně krásný úsměv. „Moc mě nedráždi.“</p>

<p>Regan si dupla, byla u konce s trpělivostí. „Sakra, tak vypadneš už?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Fajn.“ Začala přecházet po pokoji, který byl zařízený ve stylu sedmdesátých let. Na stěnách vyhledávaly květinové tapety, nábytek byl levný a všude kolem zářily syté modré a zelené barvy. Došla ke dveřím a otevřela je.</p>

<p>„Co to děláš?“</p>

<p>Otočila se a přejela vetřelce ostrým pohledem. „Povedlo se ti proměnit už beztak mizerný den v jedinečný kousek mizérie, takže teď mě bud můžeš svázat, hodit si mě přes rameno a vydat se do Chicaga, nebo si jdu dát sprchu.“</p>

<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>

<p>Když Regan vstoupila do koupelny a třískla za sebou dveřmi, Jagr jen zůstal klidně stát.</p>

<p>Poprvé za celá staletí si připadal… rozpolcený.</p>

<p>Neúprosná logika – což byl jediný důvod, že si teď zachovával klidné nervy – ho ponoukala, aby si tu vlkodlačici přehodil přes rameno a vydal se do Chicaga. Nebylo to jen kvůli tomu, že to dostal příkazem, ale čím dřív skončí tuhle hloupou misi, tím dřív se bude moct vrátit ke svému klidnému a nerušenému způsobu života.</p>

<p>Ale druhá jeho část, ta část, na kterou si celá léta nevzpomněl a nebyl moc rád, že ji dosud má, pořád před tímhle nezrušitelným krokem váhala.</p>

<p>Nebylo to nic víc, než jen jeho zdravý rozum, rychle si to své zvláštní váhání sám sobě omluvil. Jaký mělo smysl unést ji do Chicaga, když při nejbližší příležitosti zase zdrhne?</p>

<p>Bohové věděli, že nebude mít tolik štěstí, aby pro její další pronásledování Styx vybral někoho jiného.</p>

<p>Dávalo to perfektní smysl. Bohužel, Jagr byl dost inteligentní na to, aby se jentak přenesl přes svou těžko zvladatelnou reakci na tu krásnou ženu.</p>

<p>Byl upírem, který obvykle upřednostňoval svůj život, své boje a všechen sex bez komplikací.</p>

<p>Regan byla hodně komplikovaná.</p>

<p>Byla směsicí vzteku, agrese, zranitelnosti, suchého humoru a nenaplněné smyslnosti.</p>

<p>Smyslnosti, která v něm probudila hlad, který s ním teď strašně cloumal.</p>

<p>Chtěl ji. A byl si setsakramentsky jistý, že ji Styxovi nepředá, dokud ji alespoň jednou neochutná.</p>

<p>Nebo dvakrát.</p>

<p>Jagr počítal do sta a byl připravený, když Regan pootevřela dveře a nakoukla do pokoje. Ani na okamžik nevěřil, že by se hodlala svléknout a osprchovat se, zatímco pár kroků od ní stepoval vražedný predátor. Byla rozzuřená, ale ne hloupá.</p>

<p>Trhavě škubla dveřmi a sjela ho pohledem plným bezmocného vzteku.</p>

<p>„Prokrista, ty tu pořád stojíš?“</p>

<p>Odpovědí jí bylo jen ticho. Během staletí se naučil, že k zastrašení protivníka toho není moc potřeba. Na jediný bláznivý moment se mu odvážně zadívala do očí, pak cosi zamumlala a přešla k němu.</p>

<p>„Jak tě odsud můžu dostat? Chceš peníze? Krev? Nebo sex?“</p>

<p>Upřel oči na její malá, bezvadně zaoblená ňadra. „Co z toho nabízíš?“</p>

<p>Chvatně ustoupila o krok vzad. „Vlastně nic.“</p>

<p>„Škoda.“ Zvedl oči k její tváři. „Pak to vypadá, že budu muset zůstat. Řekni mi něco o tom skřetovi.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Řekl jsem, pověz mi něco o tom skřetovi.“</p>

<p>Po jeho pomalých, promyšlených slovech přimhouřila oči.</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože zjevně necouvneš, dokud nebude mrtvý, takže bych tuhle frašku rád ukončil a vrátil se do svého hnízda.“</p>

<p>„Ne.“ Opřela si ruce v bok. „Culligana můžu zabít jedině já.“</p>

<p>Jagr pozvedl obočí. „Čekáš, že dorazí do tohohle hotelu a ty ho budeš moct utlouct polštářem k smrti?“</p>

<p>„Mám v úmyslu vyrvat mu srdce holýma rukama.“</p>

<p>„A na co teda čekáš tady?“</p>

<p>Sevřela rty ve sveřepou úzkou linku. „Ztratila jsem stopu toho bastarda na kraji Hannibalu.“ Odmlčela se a pak k němu zničehonic přistoupila a chytila ho za ruku. „Počkej. Tys řekl, žes stopoval Culligana, abys mne našel. Kde je?“</p>

<p>Jagrův výraz se nezměnil, ale jeho tělo se napjalo, když při jejím náhlém dotyku pocítil v krvi horkost.</p>

<p>Regan nebyla první žena, po které zatoužil. Ani náhodou. Ale jeho touha nikdy nebyla tak syrová, tak hrubá, tak primitivní.</p>

<p>„Takže chceš, abych ti pomohl?“ zeptal se chladným a kontrolovaným tónem jako obvykle. Tahle schopnost skrýt své emoce mu pomáhala přežít celá staletí mučení.</p>

<p>„Pokud mě přivedeš Culliganovi na stopu.“ Zatnula prsty a ukázala tak, že má pravou vlkodlačí sílu. „Ty víš, kde se skrývá, nebo ne?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„Stejně jako ty, i já jsem jeho stopu ztratil na kraji města. Bylo to v místě, kde jsem našel tvůj pach.“</p>

<p>„Sakra.“ Povolila sevření a ustoupila zpátky. Jagr polkl temné zavrčení ze zklamání. „Jak se jeho pach mohl jen tak vytratit?“</p>

<p>„Většina skřetů dokáže při cestování vytvořit portál pro přechod na delší vzdálenosti.“</p>

<p>„Culligan ne.“ Její rty se zkroutily ve výsměšný škleb. „On je slabý, ubohý bambula, který sotva dokáže sestavit kouzlo.“</p>

<p>Jagr pokrčil rameny. „Pak může taky být mrtvý, ačkoli je spíš pravděpodobné, že mu někdo pomohl skrýt jeho přítomnost.“</p>

<p>Pozoroval, jak Reganinu krásnou tvář poničil rozčarovaný výraz. Nebyl to přesný obraz Darcy. Její oči byly tmavě smaragdové, obočí víc zlaté než světlé a výraz ji po létech mučení ztvrdl. Ale jinak měla Darcyinu křehkou, srdcervoucí krásu.</p>

<p>Tenhle druh křehkosti způsoboval i u zjizveného samotáře touhu přehodit si ji přes rameno a odnést někam do bezpečí, kde se o ní bude starat.</p>

<p>Regan neměla ponětí, o čem Jagr právě přemýšlí, a zamračila se. „Jak by mohl skrýt svou přítomnost? Pomocí čarodějnice?“</p>

<p>„Čarodějnice by mu mohla pomoct. Ale stejně tak i spousta jiných démonů.“</p>

<p>„Výborně.“ Zelené oči se rozčileně zaleskly. „To jsi mi opravdu pomohl. Jsem tak ráda, že ses tu objevil.“</p>

<p>„Na toho skřeta jsem se ptal kvůli tomu, že jeho stopa tak náhle zmizela. Potřebuju o něm vědět víc, abych ho mohl vylákat z úkrytu.“ Když se na něj tvrdohlavě podívala, jen pozvedl obočí. „Regan?“</p>

<p>„Já o tvou pomoc nestojím.“</p>

<p>Přimhouřil oči, věděl, že musí mít trpělivost. Tahle žena byla tak oslepená touhou po pomstě, až nebyla schopná rozumně uvažovat. Jestli nemá skončit zpátky v Culliganově zajetí nebo dokonce mrtvá, bude muset on najít nějaké způsoby, jak ji zaměstnat, zatímco bude hledat nejlepší způsob na vylákání skřeta.</p>

<p>„A já nechci být holkou na hlídání pro pidi vlkodlačici, která má dokonce ještě méně vychování než já.“ Jeho hlas byl ledově studený. „Bohužel, jsme k sobě navzájem připoutáni do chvíle, kdy tě předám Darcy a ty budeš moci dělat peklo ze života pro změnu jí.“</p>

<p>Regan se otřásla vztekem. „Pidi?“</p>

<p>„Je to takový trendy termín, když chceš popsat něco mrňavého.“</p>

<p>„Co si to, ty jeden…“</p>

<p>Její vzteklou tirádu přehlušilo několik výstřelů. Byl to zvuk tak neočekávaný a kulky proletěly pokojem tak rychle, že Jagr sotva stačil zareagovat a stáhnout Regan k zemi. Vztekle zaskřípal zuby a mysl mu zčernala vztekem.</p>

<p>Křehkou vlkodlačici uchránil, ale jemu samotnému se tři kulky zaryly do ramene a čtvrtá proletěla kolem jeho paže příliš blízko a dost nepříjemně ho spálila.</p>

<p>Nebyla to smrtelná zranění, ale oslabila ho natolik, že by teď nebyl schopný v případě potřeby bojovat.</p>

<p>Do prdele!</p>

<p>Jestli tohle přežije, tak ho Styx zabije.</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>2</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>REGAN BYLA NÁHLÝM ÚTOKEM naprosto šokovaná, a to není potřeba zmiňovat, že na ní ještě přistál ten skoro dvoumetrový upír. Otřásla hlavou a snažila se zapudit mlhu, která kalila její smysly.</p>

<p>Co se to sakra stalo?</p>

<p>Uvědomovala si jen to, že někdo prostřelil okno. A Jagr ji celkem jistě uchránil před vážným zraněním.</p>

<p>Ale nevěděla, proč se to všechno dělo.</p>

<p>Culligan to být nemohl. Při několika příležitostech, kdy se ten skřet pokoušel použít zbraň, se netrefil ani do sudu. Kromě toho, když už by přišel, aby si na ní namířil, přinesl by si raději bazuku. Ten zkurvysyn dobře věděl, že má jedinou šanci na to, aby ji zabil. Jinak že roztrhne krk ona jemu.</p>

<p>Jagrovo zavrčení přerušilo její hloupé myšlenky a ona se z pod jeho těžkého těla vykroutila. Byl příliš slabý na to, aby protestoval. Ležel obličejem dolů a Regan viděla vážná zranění, ze kterých teď vytékal ohromný proud krve.</p>

<p>Tělem jí projel záchvěv hrůzy.</p>

<p>Jagr byl možná protivný jak tříska v zadku, ale místo ní teď schytal pár kulek. Nechtěla mít jeho zranění na svědomí.</p>

<p>Kromě toho, ten, kdo střílel, byl pravděpodobně pořád venku. V horším případě se ještě pokusí dostat se dovnitř, aby je oba oddělal.</p>

<p>Nemohla jen tak utéct a nechat toho zatraceného upíra, aby ho zabili, když byl takhle zraněný a oslabený. Což znamenalo, že by se jeho rány měly zahojit, a to rychle.</p>

<p>Pátrala v paměti, aby si vzpomněla na všechno, co ví o upírech. Vtom uslyšela přibližující se kroky, a když se dveře zničehonic rozletěly dokořán, málem se jí zastavilo srdce.</p>

<p>Regan se připravila k boji, ale kreatura, která se ve dveřích objevila, jí naprosto vzala dech. Ta věc měla všechny groteskní rysy chrliče – tlustou šedou kůži, hadí oči, růžky a rozeklané tlapky. Dokonce měl i dlouhý ocas, který se mu kroutil za tělem. Ale ačkoli Regan živého chrliče nikdy neviděla, vždycky si myslela, že byli vyšší než metr padesát a měli kožená křídla, a ne jemné kousky pavučin, které byly na drsný svět démonů příliš krásné.</p>

<p>Přesto chápala, že nemusíte být dvoumetrový, oheň plivající démon, abyste dokázali zmáčknout kohoutek. Ta miniaturní příšerka po nich mohla taky dost dobře vystřelit.</p>

<p>„Vypadni,“ zavrčela a instinktivně vkročila mezi vetřelce a zraněného Jagra.</p>

<p>Ta věc ignorovala její příkaz, přesunula se k upírovi a světe div se, promluvila s francouzským přízvukem.</p>

<p>„Copak se stalo, <emphasis>mon</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ami?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Jagr zavrčel. „Zatracený Styx. Jestli tohle přežiju, dobře mi za to zaplatí.“</p>

<p>Regan došlo, že se ti dva znají, a na cizince se zamračila.</p>

<p>„Co ty jsi zač?“</p>

<p>„Mistrovská továrna na průšvihy,“ zamumlal Jagr a zopakoval tak její nedávná slova.</p>

<p>Šokovalo ji, když se ta kreatura Jagrovým směrem upšoukla a vůbec nerespektovala sílu démona, který ji mohl jednou ranou rozmáznout.</p>

<p>„Jsem démon, který se chystá zachránit tebe a prdel tvého nemístného kamaráda,“ velkolepě prohlásil. „Jen tu pěkně lež a krvácej, Jagre, zatímco já budu pracovat na svých zaklínadlech.“</p>

<p>Regan pozorovala, jak Jagr v hrůze vyvalil oči. Pak se natáhl a zesláblou rukou chňapl po té kreatuře. To maličké stvoření bylo ale rychlejší a s mrsknutím ocásku se vyšvihlo na okraj okna a roztáhlo tlapky.</p>

<p>„Ne,“ zasténal Jagr a pak ji rychle objal paží kolem pasu a stáhl dolů k sobě. „Zůstaň dole.“</p>

<p>„Co?“ vykula Regan na upíra oči. „Sakra, Jagre, vždyť jsi zraněný…“ Její domluvu přerušil ostrý záblesk světla a ozval se hlasitý výbuch. „Prokrista,“ vydechla a pomyslela si, že do Hannibalu dorazily vojenské vzdušné síly a pustily se do bombardování. „Co to, hergot, je?“</p>

<p>Uslyšela zvuk přicházejících kroků a šedá kreatura se vrátila a postavila se vedle nich.</p>

<p>„To byla má záchrana, <emphasis>ma petite,</emphasis><emphasis>“</emphasis> ujistil ji a naklonil se nad Jagra. „Jak moc je to špatné, upíre?“</p>

<p>Jagr se natáhl a chytil kreaturu za tlapu. „Zabil jsi je?“</p>

<p>„Jsou přinejmenším pěkně opečení, pokud nejsou mrtví. Určitě nám teď na chvíli dají pokoj.“</p>

<p>Jagrovi po tváři přeběhl náznak úlevy. „Viděl jsi je?“</p>

<p>Kreaturka zatřepetala křidélky. „Ne, ale cítil jsem je. Hnus.“</p>

<p>„Co jsou zač?“</p>

<p>„Psi“</p>

<p>Jagr se zamračil. „Psi, ne vlkodlaci?“</p>

<p>„Copak se ti z mozku odplavila všechna krev, <emphasis>mon ami?</emphasis> Jsem chrlič s neobvyklými schopnostmi. Poznám rozdíl mezi psem a vlkodlakem.“</p>

<p>„Proč by po nás, prokrista, střílel pes?“ zamumlal Jagr.</p>

<p>„Lepší otázka je: existuje v širém světě někdo, kdo by tě nechtěl zastřelit?“</p>

<p>Regan jejich ostrou slovní výměnu sotva vnímala a jen se na toho podivného cizince zamračeně dívala.</p>

<p>„Ty jsi opravdu… chrlič?“</p>

<p>Chrlič se lehce uklonil, zatřepetal křidélky a ve vzduchu se objevila zlato-modro-červená duha.</p>

<p>„Levet, k tvým službám, má krásko. Poslala mne tvá sestra, abych tě přivedl zpátky do Chicaga.“</p>

<p>Regan to málem nerozdýchala. „Proboha, existuje někdo, koho má sestra neposlala?“</p>

<p>Levet pokrčil rameny. „Má o tebe starost.“</p>

<p>Než mohla Regan odpovědět, Jagr netrpělivě zasyčel.</p>

<p>„Můžeme o Darcy a jejím špatném humoru diskutovat později. Teď se musíme soustředit na to, abychom se z tohohle zatraceného hotelu dostali dříve, než lidé zavolají policii.“</p>

<p>Levet si odfrkl. „Zatímco já bych byl naprosto spokojený, kdybych ti mohl podepsat rozsudek smrti, Jagre, je tu velmi malá šance, že bych tě mohl potřebovat při ochraně Regan. Ve svém stavu se nemůžeš ani hýbat.“</p>

<p>„Krev…,“ zachraptěl Jagr.</p>

<p>Levet zvedl ruce a spěšně couvl. „Sorry, čerstvá právě došla.“</p>

<p>Jagr těžce zamrkal, jako kdyby měl každou chvíli ztratit vědomí.</p>

<p>„Nemocnice… krevní banka…,“ slabě zamumlal.</p>

<p>Regan zaskřípala zuby. Hergot. Jagr měl pravdu v tom, že lidé brzy zavolají policajty. A bránit se proti dalším výstřelům, to byla poslední věc, kterou teď potřebovali.</p>

<p>„Na to zapomeň, nemáme čas.“ Regan si těžce povzdychla a přitiskla své zápěstí k Jagrovým ústům. Ačkoli by to nikdy nepřiznala, tomu upírovi hodně dlužila. „Tady máš.“</p>

<p>Zvedl víčka a odhalil své ledově modré oči. „Regan?“</p>

<p>„Musíš to udělat, dokud si to nerozmyslím a nenechám tu tvou prdel tady napospas policajtům, kteří by tě odnesli rovnou do márnice.“</p>

<p>„Hmmm.“ Chrlič zatřepetal křídly a spěchal ke dveřím mířícím do chodby. „Budu hlídat a zařídím, aby tě při večeři nikdo nevyrušil“</p>

<p>„Regan, jsi si jistá?“ zeptal se Jagr. V hlase měl zvláštní přízvuk a mluvil tak podivně.</p>

<p>Jistá? Prokrista, vůbec ne. Neměla vůbec ponětí, co se bude dít. Dobrá, netušila nic kromě silné bolesti, která se objeví, až jí Jagr do zápěstí zatne své tesáky.</p>

<p>Díkybohu nebyla žádný zbabělec, a pokud Jagr potřeboval krev, aby se mohl zvednout a jít, měl ji dostat.</p>

<p>„Potřebuješ zdobenou pozvánku?“ poškádlila ho a moc ji nepřekvapilo, když pak okamžitě zajel zuby do její ruky. Jagr nebyl upír, který by vynechal nějakou příležitost. Bohužel, Regan ve svém plánu pominula jeden velice důležitý detail.</p>

<p>Byla připravená na bolest. Byla připravená i na to, že jestli si Jagr bude chtít vzít víc, než co mu je ochotná dát, odtrhne ho od své ruky klidně i s kusem masa.</p>

<p>Ale na co nebyla připravená, to byl zvláštní pocit, který měl do bolesti hodně daleko. Tělem jí projela intenzivní, neúprosná slast.</p>

<p>„Ach…,“ přivřela oči, zatímco on hluboce nasával její krev a s každým hltem v ní narůstalo neuvěřitelné vzrušení. „Do prdele…“</p>

<p>Celé tělo se jí třáslo, byl to stejný pocit, který ji rozpaloval, jako kdyby ji líbal po celém těle. Ale tohle bylo ještě intenzivnější, mocnější, bláznivější… výbušnější. Její druhá ruka se svezla na zem, tělo se zkroutilo, až málem spadla na vyčerpaného Jagra. Topila se v temné, omamné touze.</p>

<p>Ve vzdáleném koutě své mysli uslyšela Jagrovo spokojené zasténání, nebo možná to byl slastný vzdych. V tuhle chvíli jí bylo úplně jedno, jak to bylo. Byla příliš zaujatá sladkým napětím, které jí trhalo neuvěřitelnou silou.</p>

<p>Znovu a znovu nasával, až se ta slast málem proměnila v bolest. Bože na nebesích. Už to neustojí. Musí se něco… něco…</p>

<p>A pak se to stalo. Slast dosáhla kritického bodu a explodovala takovou silou, až se jí z hrdla vydral výkřik.</p>

<p>Svalila se a tváří přistála přímo na Jagrově tvrdém hrudníku, výrazná vůně jeho mužné síly se mísila s neutuchající křečí, která svírala její tělo.</p>

<p>Regan jakoby plula na řece sladké letargie a sotva byla schopná získat kontrolu nad svým roztřeseným tělem. Hergot! Ostře a hluboce se nadechla. Pak s úsilím zvedla hlavu a pozvedla ztěžklá oční víčka.</p>

<p>A hned se setkala s Jagrovým ledově modrým pohledem.</p>

<p>„Jdi do háje,“ zachraptěla. V uších stále slyšela ozvěnu svého vlastního srdce.</p>

<p>Jedním promyšleným pohybem se Jagr sehnul a olízl dvě malé krvavé tečky na jejím zápěstí a teprve poté ji pustil ze svého objetí.</p>

<p>„Tebe nikdy předtím upír nekousl?“</p>

<p>Regan byla pořád příliš slabá na to, aby se postavila, a tak se spokojila s tím, že si jen sedla na paty. Otírala si beztak už zahojené zápěstí o džíny a snažila se tak odstranit vzpomínku na tu drsnou slast.</p>

<p>Ale neměla šanci.</p>

<p>Vůbec nepochybovala o tom, že se jí ten pocit navěky stiskl do paměti.</p>

<p>„Ne,“ zamumlala. „Culligan se odmítal s kýmkoli dělit, chtěl mě mučit jedině sám.“</p>

<p>Jagr zůstával natažený na podlaze, jeho drsně krásné rysy zůstávaly nečitelné.</p>

<p>„Mám se ti omluvit?“</p>

<p>„Je ti to snad líto?“</p>

<p>„Ani v nejmenším. Tvoje krev je mnohem mocnější než lidská a navíc,“ pohledem přejel její napjaté tělo, „teď vím, jaké výkřiky slasti dokážeš ze sebe vyloudit, když…“</p>

<p>„Sklapni, než zařídím, že budeš potřebovat další transfuzi.“</p>

<p>Napjaté ovzduší protnul ostrý zvuk vzdálených policejních sirén. Mrknutím oka byl Jagr na nohou a skláněl se k ní, aby jí pomohl vstát.</p>

<p>„Policie. Musíme odsud pryč.“ Regan byla rychlým upírovým uzdravením naprosto ohromená a teprve později si uvědomila, že si to míří k rozbitému oknu. „Dokážeš odsud vyskočit?“ zeptal se Jagr.</p>

<p>Místo odpovědi na tuhle hloupou otázku ho jen sjela pohledem. Opatrně se vyhnula zbylým střepům, vyšplhala na okenní rám a přistála na chodníku pod budovou.</p>

<p>Pak se pomalu plížila k nedaleké aleji a testovala vzduch na případné nebezpečí.</p>

<p>Pocítila obvyklý zápach odpadků z blízkých popelnic, pach lidí, kteří se připravovali na své ranní směny a nezaměnitelný smrad spáleného masa a krve.</p>

<p>Jedna část její osobnosti věděla, že by se měla vydat přes ulici a zjistit, jestli někteří z těch psů přežili útok. Potřebovala vědět, proč na ně zaútočili. A jestli byli nějak spojeni s Culliganem.</p>

<p>Ale druhá její část věděla, že je po hodinách hledání toho skřeta příliš oslabená, nemluvě o poskytnutí krve upírovi, takže nemohla nepřátelům čelit sama. Obzvlášť, jestli měli zbraně.</p>

<p>Dokonce i pes by ji mohl zabít, pokud by měl stříbrné kulky.</p>

<p>Regan tiše zaklela, a když se vedle ní objevil Jagr, trochu sebou cukla. V jednu chvíli tady nebyl, v další už ano. Bez zvuku, bez zachvění vzduchu, dokonce necítila ani jeho pach.</p>

<p>Bylo to znervózňující.</p>

<p>A přivádělo ji to k šílenství.</p>

<p>A… dělalo to s ní spoustu dalších věcí, u kterých si nebyla jistá, jestli se jí líbí nebo ne.</p>

<p>„Proč ti to trvalo tak dlouho?“ zasyčela.</p>

<p>Přehodil si přes rameno těžký kožený vak a její rozzlobenou poznámku klidně přešel.</p>

<p>„Musíme jít.“</p>

<p>Aniž by čekal na nějaký souhlas, chytil ji za ruku, zatáhl zpátky na ulici a namířil si to na východ. Reganina vlkodlačice nesouhlasně vrčela a vůbec se jí nelíbilo, že ji takhle ovládá upír, ale svými instinkty se nechtěla nechat ovládnout, teď potřebovala jenom zdravý rozum.</p>

<p>Byla dost chytrá na to, aby věděla, že jí ten ohromný upír ochrání před nepřáteli, dokud ona sama nenabude síly. Na druhou stranu pociťovala taky zvláštní obavu, že by ji mohl spolknout.</p>

<p>Sotva se jim podařilo dojít na konec bloku, když se ozval třepotavý zvuk křídel a přímo před nimi přistál maličký chrlič. Regan se zastavila, samotou ji překvapilo, jak ji přítomnost té malé příšerky potěšila. Byl… svým způsobem okouzlující.</p>

<p>„Hej, chtěli jste se mě zabavit?“ zeptal se a zuřivě zamával křídly.</p>

<p>„Zabavit?“ zeptala se překvapeně Regan.</p>

<p>„Myslím, že chtěl říct zbavit,“ přeložil jí Jagr a sjel Leveta ledovým pohledem. „Klameš sám sebe, chrliči, pokud si myslíš, že si se mnou můžeš zahrávat stejně jako se Styxem či Viperem. Já se nebojím žádného trestu, kterým by mne Anasso odměnil, pokud bych se rozhodl zbavit se tě.“</p>

<p>Na Leveta varování vůbec nezapůsobilo, jen nadmul hrudník, a když se setkal s Jagrovým ledovým pohledem, vypadal téměř stejně honosně.</p>

<p>„Mou pomoc potřebuješ, ať se ti to líbí, nebo ne, upíre. Možná si vzpomeneš, že jsem to byl já, kdo vystrašil ty útočící psy.“ Jagr jeho slova odměnil jen strnulým tichem a Levet si odkašlal. „Mohu tě zavést do jeskyně. Mohu ochránit Regan. Znám kouzlo…“</p>

<p>„Dost.“ Jagrův přerývaný hlas rychle přerušil výčet talentů. „Tohohle budu jednou litovat.“</p>

<p>„Litovat čeho?“ zeptala se opatrně Regan.</p>

<p>Jagr z Leveta nespustil oči. „Počkej tady s Regan. Budu hned zpátky.“</p>

<p>Chrlič zasalutoval. „Ano, pane Terminátore! Rozkaz!“</p>

<p>„Levete,“ vydechl Jagr.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Oui?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Jestli mě nepřestaneš dráždit, utrhnu ti křídla a nacpu ti je do krku.“</p>

<p>„Máš opravdu vybrané chování, víš to, upíre?“</p>

<p>„Prostě jí teď na chvíli hlídej.“ A s těmi slovy se Jagr otočil a zmizel ve stínu. Regan se opřela o cihlovou podezdívku místního obchodu se starožitnostmi. Byla příliš unavená, než aby se rozčilovala nad Jagrovým záhadným zmizením, nebo nad tím, že jí tu nechal jako ojeté auto. Jakmile bude mít příležitost k nabrání sil, zbaví se toho vlezlého ochránce. Dokud…</p>

<p>Dobrá, už zažila horší věci.</p>

<p>V pravém slova smyslu.</p>

<p>Pomalu zavřela ztěžklá oční víčka a pokusila se relaxovat. Důvěřovala svému bystrému čichu, že jí napoví možné blížící se nebezpečí. Uplynulo pět minut, pak dalších pět. Nakonec Levet, který zjevně měl trpělivost komára, nemohl to ticho vystát.</p>

<p>„Takže… ty jsi Darcyina sestra,“ zamumlal. „Podoba je nezaměnitelná.“</p>

<p>Regan pootevřela unavené oči a přešla kousavý vztek, který pocítila v srdci při zmínce o své sestře. Rodinné záležitosti? Ne. Nic pro ni.</p>

<p>„Myslela jsem si, že chrliči jsou mnohem větší,“ řekla. Měla v úmyslu spíš změnit téma, než Leveta urazit.</p>

<p>Levet zakroutil ocasem. „Možná jsem vertikálně trochu menší, ale ujišťuji tě, že mezi upíry platím za respektovaného válečníka. Ve skutečnosti jsem Rytíř s řádem Lesklého brnění. Nedokážu ani spočítat, kolik jsem zachránil před jistou smrtí slečen a dam. Což je ostatně i důvod, proč mě vyslali i na tvou záchranu.“</p>

<p>Rty jí zvlnil váhavý úsměv. Levet vypadal spíš jako soška do zahrady, než jako Rytíř Lesklého brnění.</p>

<p>„A proč chceš pomáhat upírům?“</p>

<p>„Chci nějak zabít čas, než se dostanu na svou vysněnou pozici.“</p>

<p>„Vysněnou pozici?“</p>

<p>„Dobrá, vzdal jsem se všech snů, když Darcy poznamenala, že jsem moc talentovaný na to, abych se zúčastnil SuperStar, takže jsem se rozhodl pro Ber nebo neber. Bude to opravdu zábavné.“</p>

<p>Regan potlačila výbuch smíchu. Culligan byl televizní maniak. Když byl uvnitř karavanu, televizi vypínal jen zřídka. Ne, že by si Regan stěžovala. Přinejmenším se tak dozvěděla něco o světě mimo její stříbrné mříže.</p>

<p>„A jestlipak ten moderátor ví, že přijde o práci?“ zeptala se a otřásla se před nepříjemnými vzpomínkami.</p>

<p>„Myslel jsem, že to zatím dám k ledu. Není potřeba, aby si hledal nové místo, dokud nebudou diváci úpěnlivě žadonit, abych ho vystřídal.“</p>

<p>Tentokrát se Regan musela opravdu smát. „Velmi soucitné.“</p>

<p>„To jsem celý já, mám srdce ze zlata. Je to jak požehnání…,“ dramaticky se odmlčel, „ale i prokletí.“</p>

<p>„Ano, to si dokážu představit.“</p>

<p>Nastalo ticho, které zdálky přehlušovali jen cvrčci a žáby. Bylo to příjemné ticho. Tak příjemné, že Regan byla ohromená, když zjistila, že jí chrličova přítomnost vůbec nevadí. Po pravdě…</p>

<p>Ne. Rychle tu šálivou myšlenku zaplašila. Žádného společníka nechtěla ani nepotřebovala. Ani žádného Leveta, který ji dokáže rozesmát, a určitě ne Jagra, který ji v jednu chvíli naštve a za chvíli z ní jedním kousnutím udělá sexuálního otroka.</p>

<p>Proti své vůli se Regan rozhlédla okolní tmou a její smysly pátraly po sebemenším náznaku toho otravného upíra. Říkala si, že by jí bylo úplně jedno, jestli Jagr zdrhnul a nechal se někde zabít. Světu nemůže vadit, když přijde o jednoho upíra. Její jedinou starostí bylo… bylo… najít místo, kde bude moci přespat, dokud se ulice nezaplní lidmi.</p>

<p>Jo.</p>

<p>To bylo ono.</p>

<p>Absolutně.</p>

<p>„Víš, můžeš mu věřit.“</p>

<p>Levitův hlas přerušil její temné myšlenky. Otočila se k němu a všimla si, že si ji prohlíží chápavýma šedýma očima.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Jagr.“ Jeho malý obličej se zkroutil v grimase. „Možná toho chladnokrevné ho bastarda nemám rád, ale je to zkázonosný válečník a přísahal, že tě bezpečně doručí do Chicaga. Raději by dal svůj život, než aby ti někdo ublížil.“</p>

<p>Regan se naježila. „O žádnou pomoc jsem se nikoho neprosila.“</p>

<p>Levet si odfrkl. „Jako kdyby to ty bastardy mohlo zastavit.“</p>

<p>„Myslíš Darcy?“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Sacrebleu,</emphasis> ne.“ Chrliče ta pouhá myšlenka šokovala. „Mluvil jsem o upírech. Darcy má tu nejněžnější a nejkrásnější duši, jakou jsem kdy potkal. Není nikdo, kdo by ji nemiloval.“</p>

<p>Regan ignorovala žárlivost, která jí bodla u srdce.</p>

<p>„Něžnou duši? Jak jsme, hergot, mohly vypadnout ze stejné dělohy?“</p>

<p>Levet pokrčil rameny. „Život tě naučil, že sis kolem sebe vystavěla ochrannou skořápku, ale tvá duše je stejně tak čistá. Což je jistě důvod, proč z tebe náš pan Ledový tolik blázní. Ale samozřejmě k tomu přispívá i fakt, že ho dokážeš pěkně rozpálit.“</p>

<p>Regan po jeho absurdní narážce zamrkala. „Ty jsi…“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Velmi zvláštní.“</p>

<p>Démon zatřepetal křídly. „Dobrá, to je moc pěkné, že tohle říkáš démonovi, který ti zachránil život.“</p>

<p>Regan pokrčila rameny. „I já jsem zvláštní. Není to nic špatného.“</p>

<p>„Jo, jasně. Ale Brada Pitta nebo Johnyho Deppa nikdy nebudeš nazývat zvláštními.“</p>

<p>„Ale Toma Cruise, aha?“</p>

<p>Levet zapřemýšlel a pak přikývl. „Ano, máš bod.“</p>

<p>„Nechtěl jsi nás odvést do nějaké jeskyně, chrliči?“ zeptal se ledový hlas. Bylo to jediné varování, než se Jagr tiše vynořil ze stínu.</p>

<p>Chrlič vyjekl a přitiskl si ruku na srdce. „Svatá Matko na nebesích, málem jsem z tebe měl infarkt.“</p>

<p>Jagr přimhouřil oči. „Ta jeskyně.“</p>

<p>„A já si myslel, že Styx je bručoun.“ Levet mrsknul ocasem a vydal se na cestu po ulici. „Tudy.“</p>

<p>Regan vykročila za ním. Poslední věcí, po které toužila, bylo, aby zůstala sama s naštvaným upírem.</p>

<p>Dobrá, to nebyla úplně pravda.</p>

<p>Poslední věcí, po které toužila, bylo, aby poznal, jak se jí v jeho přítomnosti zrychluje tep a tváře jí hloupě červenají.</p>

<p>Co to s ní bylo?</p>

<p>Oukej, možná takhle reagovala na to kousnutí. A ačkoli to nechtěla přiznat, i na jeho polibek.</p>

<p>Jagr byl upír. Každý věděl, že používají sex jako lákadlo pro své oběti. A dokonce i ti nejmocnější démoni byli citliví. Šokující by bylo jedině to, kdyby naopak nijak nereagovala. Tak proč se chovala jako poblázněná puberťačka zamilovaná do svého učitele?</p>

<p>Bylo to směšné.</p>

<p>Regan vycítila, že se Jagr přibližuje. Potřásla hlavou, aby se probrala, a narovnala ramena. Nastal čas, aby se chovala jako dospělá čistokrevná vlkodlačice.</p>

<p>Ať už to znamenalo cokoli.</p>

<p>„Kdes byl?“ zeptala se.</p>

<p>Ledabyle na ni pohlédl. „Zlikvidovat těla.“</p>

<p>„Ach tak.“</p>

<p>„Levet měl pravdu,“ pokračoval nenuceně. „Byli to psi. Celkem tři, dva zahynuli při Levetově explozi a jednomu se podařilo utéct.“</p>

<p>Regan zpomalila. „Tak proč jsme se nevydali po jeho stopě? Možná, že ho poslal právě Culligan.“</p>

<p>„Tu stopu jsem sledoval. Zmizela o čtyři bloky dál.“</p>

<p>„Stejně jako Culliganova.“</p>

<p>„Ano.“ Ledově modré oči přejely po její tváři. „Byl ten skřet hodně v kontaktu se psy, zatímco tě držel v zajetí?“</p>

<p>„Příležitostně.“ Regan se ušklíbla. „O nic víc, než s jinými podřadnými démony, se kterými jsme se během cest setkali.“</p>

<p>„Během jakých cest?“</p>

<p>„Culligan nikdy nezůstával na jednom místě víc než pár nocí. Pořád jsme přejížděli sem a tam.“</p>

<p>„A co Hannibal? Pobývali jste tu často?“</p>

<p>„Ne.“ Regan zakroutila hlavou. O Hannibalu slyšela, to ano. Byl vystavěný na břehu Mississippi, byl to domov Marka Twaina a také kulisa, kde se odehrával děj většiny jeho nejslavnějších děl. Poblíž Hannibalu také byla jakási jeskyně, kde se ukrýval Jesse James. To všechno věděla díky sledování historických programů. Bylo to kouzelné město, ale démonům nemělo co nabídnout. „O tomhle městě se nikdy nezmínil.“</p>

<p>Zatímco přecházeli po prázdném parkovišti poblíž řeky, Jagr o jejích slovech přemýšlel. Ve tmě mohla Regan slyšet šumění vody, která se vířila kolem parníků uvázaných v docích.</p>

<p>„Nemůžeme si být tak jisti, že útočil právě Culligan,“ konečně prohlásil Jagr.</p>

<p>Výborně. Noví záhadní nepřátelé na obzoru. To bylo přesně to, co potřebovala.</p>

<p>„A proč by mě nějací psi chtěli zabít?“ zavrčela. Jagrova chladná reakce na zjevné nebezpečí, které jí hrozilo, ji rozčilovala. Copak ji tak zoufale nechtěl dostat do bezpečí? „Myslela jsem, že čistokrevné vlkodlaky uctívají.“</p>

<p>Nad jejím drzým tónem Jagr jen pozvedl obočí. „Jestli to byl někdo z místní smečky, mohl si myslet, že jsi tulačka. Vlkodlaci si své území hlídají stejně ostražitě jako upíři.“</p>

<p>„Ale jak vysvětlíš tu zmizelou stopu?“</p>

<p>„Může tu být určité spojení. Ale co víme, třeba psi Culligana zajali a rovnou zabili a jeho smrt mohli skrýt stejným kouzlem, jako skryli svou stopu. Nemáme dost faktů, abychom mohli dělat nějaké závěry.“</p>

<p>Měl pravdu. Jedině blázen by ignoroval skutečnost, že kromě Culligana tu mohla být spousta dalšího nebezpečí.</p>

<p>„Hergot.“</p>

<p>Při jejím unaveném souhlasu Jagrův ledový výraz trochu povolil. Za pochodu jí vrazil do náruče papírový pytel a vedl ji z parkoviště ke změti keříků, které lemovaly řeku.</p>

<p>„Tu máš.“</p>

<p>Regan se zamračila. „Co je to?“</p>

<p>„Jídlo.“ Pohledem sjel na její zápěstí. „Musíš si nahradit krev, kterou jsem ti sebral.“</p>

<p>Tělem jí projelo bílé teplo a málem zapomněla dýchat. Téměř pocítila, jak se jeho tesáky zabodávají do jejího masa a citlivé sání, kterým si bral krev.</p>

<p>Sklonila hlavu, otevřela sáček a našla v něm dva ještě teplé toasty a krabici pomerančového džusu.</p>

<p>Její žaludek potěšeně zabručel.</p>

<p>„Díky,“ zamumlala a byla ráda, že jí tvář skrývá záclona hustých vlasů, zatímco se hladově ládovala toasty.</p>

<p>Jagr se vrátil ke svému oblíbenému mlčení. Byl dost chytrý na to, aby jí nenabízel pomoc na úzké stezce vedoucí ke strmému srázu, který lemoval řeku. Už takhle měla nervy napjaté k prasknutí. Když se přihlédlo k okolnostem, nedalo by moc práce znova ji rozčílit.</p>

<p>Mlčky šplhali nahoru, a když se dostali na vrchol srázu, Regan se zastavila, odhodila prázdný pytel a tajně se opřela o umělohmotnou popelnici. Cesta byla příkrá a brala jí všechnu energii.</p>

<p>Během zlomku vteřiny byl Jagr vedle ní, chytil jí kolem pasu a přitáhl si ji k sobě.</p>

<p>„Proč jsi mi neřekla o pomoc?“ zeptal se temným hlasem a jejím tělem projela slast.</p>

<p>Ach… hergot.</p>

<p>Chtěla se opřít o jeho mužný hrudník. Zavřít oči a spolehnout se na jeho drsnou sílu.</p>

<p>Ta potřeba byla tak intenzivní a nevítaná! Vědomí touhy pulsovalo jejím tělem jako slabé elektrické výboje.</p>

<p>Opřela se rukama o jeho hrudník. „Jsem v pohodě.“</p>

<p>Zamračil se na ni a nepouštěl. „Mohla bys omdlít…“</p>

<p>Znovu se ho pokusila odstrčit. „Řekla jsem, že jsem v pohodě. Tak už o tom přestaň mluvit.“</p>

<p>„O čem?“ sevřel rty. „O mém pití tvé krve nebo o mé reakci?“</p>

<p>Zvedla nohu a vší silou ho kopla do kolena.</p>

<p>Ale nemohla mu ublížit. Dokonce i ve své plné síle by jí dalo hodně práce ublížit pravěkému démonovi. Ale povedlo se jí načapat ho. Zneužila nanosekundu jeho rozptýlení, napnula ruce a vymkla se z jeho sevření. Vyběhla za chrličem, mizejícím v husté změti větví a keřů, které lemovaly sráz.</p>

<p>„Přísahám bohu, že jednoho dne…,“ zamumlala si pod vousy.</p>

<p>Nevěděla, co se vlastně chystá udělat.</p>

<p>Ale znělo to, jako že to bude něco zlého.</p>

<p><strong>KAPIT</strong><strong>OLA</strong></p>

<p><strong>3</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>JESKYNĚ vyhloubená pod svahem nebyla velká. Hlavní prostor byl velikosti lidského obýváku, ale nízký natolik, že byl Jagr neustále v ohrožení, že se praští do hlavy. Na jedné straně byl východ úzký, aby zabránil vstupu víc než jednomu návštěvníkovi. Vzadu pak byla malá komnata, kde vytékal do kamenného umyvadla malý pramínek vody.</p>

<p>Nebyl to fakt, že šlo o snadno ubránitelné prostory, ani že tu byla čerstvá voda, která z ní dělala výjimečné místo, ale přesto se Jagr pro tuhle jeskyni rozhodl.</p>

<p>Byla to náruč plná hřejivé vlkodlačice, přitisknutá na jeho tělo, zatímco ležel na podlaze.</p>

<p>Jagr se opřel o loket a studoval Reganiny krásné rysy. Ve spánku vypadala ještě víc, až nesnesitelně křehce a zranitelně. Kůži měla jako dokonalou slonovinu nataženou přes bezchybně vytvarované lícní kosti a nosík. Rty měla čerstvé, teď se na nich navíc neodrážel vztek, a řasy byly jako husté závěsy rozprostřené na obloucích jejích tváří.</p>

<p>Byla tak krásná.</p>

<p>Tak dech beroucí.</p>

<p>A jeho tolik děsilo, jak snadno jej fascinovala.</p>

<p>Jagr potřásl hlavou. Žil už celá staletí. Krásné ženy přicházely a odcházely z jeho života s předvídatelnou pravidelností. Ale žádná neměla tu zlatou nevinnost Reganiny duše. Nevinnost, která ničila a hojila jeho temné stránky zároveň. Jako kdyby její čistota měla moc odvát zjitřené stíny.</p>

<p>A samozřejmě, byla tu síla, nekonečná kuráž, která jí pomohla přežít léta mučení.</p>

<p>Culligan jí ublížil, ale nezlomil.</p>

<p>Byl jedním z těch, kteří dokázali opravdu ocenit, co se v ní skrývalo.</p>

<p>Regan byla jediná a jedinečná. Podobné stvoření dosud nikdy nepotkal.</p>

<p>Srdce se mu zachvělo zvláštním varováním. Jeho instinktivní vědomí mělo za to, že od chvíle, kdy se dostal do Hannibalu, se chová… nestandardně. Pevná kontrola a chladná logika, které ho ovládaly po celá staletí, byly nalomené maličkou vlkodlačici, která se k němu tulila.</p>

<p>Nebyl si jistý, jestli se má vztekat nebo bát.</p>

<p>Ale určitě by se neměl chovat… samolibě. Jako kdyby našel poklad, který nečekal a dokonce ani netušil, že po něm touží.</p>

<p>Jako kdyby Regan vycítila jeho vnitřní konflikty, zavrtěla se v jeho náručí, a Jagr ji sevřel v objetí.</p>

<p>Sotva dorazili do jeskyně, Regan vyčerpáním doslova zkolabovala. Kvůli své síle a tvrdohlavosti se hnala příliš rázně a příliš dlouho, až jí tělo nakonec zradilo.</p>

<p>Bez zaváhání ji Jagr odnesl do zadní části jeskyně, položil ji proti stěně a sám si lehl mezi její nehybné tělo a vzdálený výhod. Nic se k ní nedostane bez toho, aby to muselo projít kolem něj.</p>

<p>V tu chvíli si říkal, že to dělá kvůli její ochraně. Dal slib, že ji dostane do bezpečí a při všech bozích svůj slib splní.</p>

<p>Ale bez ohledu na to, jak se snažil využít logiku, věděl, že to nebyla pouhá touha ochránit ji, která ho vedla k tomu, aby ji něžně kolébal v náručí, nebo aby se vzbudil těsně před západem slunce, aby si mohl prohlédnout její bledý, překrásný obličej.</p>

<p>Záclonky jejích hustých řas se zachvěly a pak se zvedly. Odhalily tak smaragdové oči, které byly pořád zamlžené spánkem.</p>

<p>Na okamžik pátrala v paměti, aby si vzpomněla, proč leží v divné jeskyni v náručí upíra. Její pohled zatemnil nepatrný náznak smyslnosti. Pak realita prorazila mlhu a ona se zlostně opřela rukama o jeho hrudník.</p>

<p>„Co to k sakru děláš…? Nech mne být.“</p>

<p>Jagra síla jejího tlaku překvapila, téměř se mu vymkla, ale povedlo se mu překulit se na ni a získat kontrolu nad jejím pokusem o únik.</p>

<p>Se sílou se jí vrátila chuť po pomstě.</p>

<p>A taky její obvyklá nálada.</p>

<p>Škoda, neboť on znal lepší způsoby, jak strávit příštích pár minut. Rozhodně se s tou krásnou vlkodlačici nechtěl prát.</p>

<p>Jagr mrskání jejího těla ignoroval a jen se na rozzuřenou Regan s ledovým klidem podíval.</p>

<p>„Dokud slunce úplně nezapadne, můžeš na procházku zapomenout. Nenechám tě opustit jeskyni, pokud tě nemohu doprovodit.“</p>

<p>Ostře se nadechla. „Tys mne nechal spát celý den?“</p>

<p>„Máš moc silnou vůli. Tvé spací návyky ovládat nedokážu. Zjevně sis potřebovala pořádně odpočinout.“</p>

<p>„Hergot.“ Znovu se pod ním zavrtěla a Jagr při tom delikátním tření jejího těla polkl slastné zasténání. „Nech mě jít. Culligan už může být na míle daleko.“</p>

<p>Sebralo to celá léta jeho sebeovládání a zdrženlivosti, ignorovat to pevné a delikátně ženské tělo pod sebou. Jeho potřeba kousnout byla teď na druhém místě, Regan musí hlavně ochránit.</p>

<p>A to nemohl zajistit, pokud mu uteče z jeskyně a bude se toulat ve svitu zapadajícího slunce.</p>

<p>„Pak těch pár minut navíc nic neznamená,“ poznamenal studeným tónem, který Regan ještě víc rozčílil. Dosud vymýšlela nejlepší způsob, jak mu zabodne kůl do srdce, ale ani ji nenapadlo přemýšlet o tom, jak by mu mohla utéct.</p>

<p>Tváře jí rozčilením zčervenaly. „Nikdy své sestře nezapomenu, že tě za mnou poslala. Vsadila bych se, že tě poslala kvůli tomu, aby se tě zbavila.“</p>

<p>Než mohl potlačit svůj impuls, sklonil se nad ní a umlčel jí polibkem. Jak jinak by mohl tu rozzlobenou tirádu utišit bez použití násilí? Byl to vznešený cíl, ale okamžitě ho zničilo omamné horko, které mu projelo tělem.</p>

<p>Ten polibek neměl s umlčením Regan nic do činění. Naopak. Chtěl umlčet vlčí hlad, který ho sužoval bolestnou silou.</p>

<p>Tuhle ženu chtěl.</p>

<p>Chtěl přejíždět svými rty po každém centimetru její slonovinové kůže. Chtěl líbal a lízat a okusovat každou její rozkošnou oblinu. Chtěl se do ní zabořit, chtěl zatnout své tesáky do jemné kůže jejího krku a napít se mocné krve.</p>

<p>A ze všeho nejvíc chtěl slyšet její hluboké, zastřené výkřiky, které ze sebe vydávala při vyvrcholení.</p>

<p>Prsty se mu zaťala do hrudníku, ale když ji nepřestával líbat, trochu povolila. Z její kůže bylo nyní cítit vůni vzrušení. Tesáky se mu prodlužovaly a síla jeho erekce rostla.</p>

<p>Tohle bylo… správné.</p>

<p>Perfektně k němu pasovala, její ženské, pevné a přesto silné tělo přesně dokázalo vyjít vstříc pradávné upírově vášni. Její vůně dráždila všechny jeho smysly a nejhlubší touhy. A ta její krev! Kristepane, tělo se mu od chvíle, kdy se od ní napil, pořád třáslo.</p>

<p>Jagr zvedl ruce a prsty propletl do jejích saténově hebkých vlasů, užíval si pocitů, které zažil už tolikrát, ale nikdy v takovéhle intenzitě.</p>

<p>Po celé věčnosti pekla tohle bylo jako… ráj. Jiný výraz neexistoval.</p>

<p>Pohladil ji po rtech, lehce se do nich zakousl a pak pokračoval v objevování tvrdohlavé linie její čelisti. Její nehty se mu zatnuly do trička a dokonce způsobily nepatrnou bolest, ale jeho smysly byly příliš soustředěné na slaboučké úzkostné steny, které se vykrádaly z jejího hrdla.</p>

<p>Reganino tělo by na jeho doteky rádo odpovědělo s omamnou naléhavostí, ale její mysl mu nevěřila.</p>

<p>V tuhle chvíli pochybovala o tom, že vůbec může někomu věřit.</p>

<p>Jagr zvedl hlavu a pohlédl na ni s klidem, kterým maskoval rozčarování, jež cítil po celém těle.</p>

<p>„Varuji tě, abys neurážela mou královnu,“ zavrčel.</p>

<p>Reganiny tváře hořely kombinací studu a vzteku, že tak vřele reagovala na jeho doteky.</p>

<p>„Neurážela jsem svou sestru, urážela jsem tebe.“</p>

<p>Po ústech mu přejel slabý úsměv. „Tak to je má chyba.“</p>

<p>Dlouze se na něj zadívala a vlastní neschopnost odstrčit jeho tělo a zdrhnout ji neuvěřitelně dráždila. Se zřejmým úsilím se pak pokusila zachovat si trochu důstojnosti.</p>

<p>„Kde je chrlič?“</p>

<p>Při zmínce o maličkém démonovi Jagrovi zmizel z tváře úsměv. Nebyl rád, když se vrátil z té likvidace mrtvých těl a našel Regan s Levetem klábosit, jako kdyby byli dávní přátelé. Ani nevěděl, proč ho pohled na ně spolu tak rozzlobil. Dokonce ani samotářský démon, který trávil víc času s knihami, než s ostatními démony nevěřil, že by ta malá ošklivá příšerka mohla Regan jakkoli přitahovat.</p>

<p>Ale teď už mu došlo, proč na něj žárlil. Bylo to kvůli tomu, že Levet dokázal Regan rozesmát.</p>

<p>„Teď je ve svém obvyklém stavu, totiž je z něj socha,“ zamumlal. „Pro něj je to jedině štěstí.“</p>

<p>„Našel nám tyhle jeskyně,“ namítla a snažila se uchovat si rezervovaný výraz, jako kdyby na té tvrdé, kamenné zemi ležela dobrovolně a ne z donucení váhy jeho těla.</p>

<p>Jagrova touha stále rostla. Nikdy se nesetkal se ženou, která by měla tak neobyčejnou kuráž.</p>

<p>„Já jsem upír. Neexistuje jeskyně, kterou bych nevypátral.“</p>

<p>Přimhouřila oči. „Tak proč jsi mu dovolil, aby nás doprovázel?“</p>

<p>„Protože někteří mí bratři mají partnerky, kterým na téhle protivné obludě záleží.“</p>

<p>Zamrkala, jeho prosté přiznání ji překvapilo.</p>

<p>„Velký a zlý Jagr se určitě nebojí několika žen.“</p>

<p>„Mám dost rozumu na to, abych respektoval bohyni, Shalott, Věštkyni a dokonce i čistokrevnou vlkodlačici, když je zrovna v ráži,“ odvětil suše a pohledem sjel na její lákavé šťavnaté rty. „Kromě toho, na světě je jen pár stvoření, která jsou nebezpečnější než žena.“</p>

<p>„Říkáš to, jako kdybys měl nějakou osobní zkušenost. Snad ti nějaká švarná upířice nezlomila srdce?“ poškádlila ho.</p>

<p>Jedním plynulým pohybem se Jagr postavil, rysy měl studené a nečitelné. Regan nemohla znát jeho minulost, ani upíří ženu, která ho mučila celá staletí, ale její narážka v něm vyvolala vzpomínky na noční můry, které ho nikdy nenechaly chvíli v klidu.</p>

<p>„Už se skoro setmělo. Chceš něco k jídlu?“</p>

<p>Regan se postavila a opatrně couvla, když se jeskyně naplnila jeho ledovou silou.</p>

<p>„Všechno, co potřebuju, je sprcha a čisté oblečení.“</p>

<p>„Dobře. Jen okamžik.“</p>

<p>Jagr si to namířil do zadní části jeskyně a když vycítil Reganin neklid, zaklel. Zatraceně, Styx byl blázen, že ho poslal za touhle vlkodlačici. Byl výbušný bojovník, kterého se báli vlastní soukmenovci, a ne nějaká holka na hlídání. Co asi tak mohl vědět o ublížené, pyšné a pomstychtivé ženě? Hovno, to bylo všechno, co věděl.</p>

<p><emphasis>Tak proč Regan nepopadne, nevydá se do Chicaga a neumyje si nad vším ruce?</emphasis></p>

<p>Sklonil se a otevřel kožený vak, který si přinesl z Chicaga.</p>

<p>Slyšel, jak za ním Regan netrpělivě pochoduje. „Co to děláš?“</p>

<p>Jagr vytáhl dvě perfektně vykované dýky a připevnil si je k botám. Bylo pár věcí, které mohly pravěkému upírovi posloužit lépe, ale on žil dost dlouho, aby nebyl hloupý. Jestli tu kolem byli nějací psi, pravděpodobně to byli vlkodlaci. A jestli je napadne celá smečka, bude potřebovat stříbro.</p>

<p>Narovnal se a namířil si to k východu. „Jsem připravený.“</p>

<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>

<p>Když upír zmizel u východu z jeskyně, Regan jen zaskřípala zuby. Copak si myslel, že ho bude následovat jako cvičený pes?</p>

<p><emphasis>K noze, Regan. Sedni, Regan. Kutálej se, Regan.</emphasis></p>

<p>Arogantní pijavice!</p>

<p>Jako kdyby nestačilo, že ji připíchl k podlaze a líbal, dokud pod ním neroztála jako kousek másla? A pak se zvedl a převedl tu svou ledovou sílu, která by zastrašila každé normálně uvažující stvoření.</p>

<p>O jeho pomoc se nijak neprosila. A už vůbec se ho neprosila o nějaké zatracené polibky, při kterých se jí kroutily i palce u nohou.</p>

<p>Proč se prostě nevrátí do Chicaga a nenechá ji být?</p>

<p>Regan prošla jeskyní, protáhla se východem a zapátrala po Jagrovi. Nejradši by mu propíchla hrudník kůlem, ale byla dost chytrá na to, aby věděla, že proti upírovi má se svými silami pramalou šanci. Obzvlášť, když ten upír byl tak mohutný jako Jagr. Prokrista, přece se upíři nedopovali nějakými steroidními sračkami.</p>

<p>Ne, jestli se má zbavit té osiny v prdeli, musí prostě být na pozoru a využít první příležitosti.</p>

<p>Nemůže to být tak těžké. Měla přece třicet let praxe.</p>

<p>Tiše si pro sebe zaklela a vykročila, aby došla Jagra, který se už dostal na úpatí svahu.</p>

<p>„A co Levet?“ zeptala se.</p>

<p>„Nikdy nebudeme mít takové štěstí, abychom se ho zbavili. Naši stopu brzy vypátrá.“</p>

<p>„Naši stopu? Kam vůbec jdeme?“</p>

<p>Jagr se otočil a v očích se mu odrazily hvězdy, které zářily na sametově temné obloze. Regan se podivně sevřelo srdce. Nikdy předtím neviděla nic tak krásného.</p>

<p>„Řekla jsi, že chceš sprchu a čisté oblečení.“</p>

<p>Regan zvedla obočí. Copak on jí fakt poslouchal? A dokonce si pamatoval slova, která jí vyšla z úst?</p>

<p>Tohle zjištění ji trochu znervóznilo, a tak obrátila pozornost k ulici přímo za prázdným parkovištěm. Byly tam obvyklé obchody, které se daly čekat v každém turistickém městě. Suvenýry, starožitnosti, papírnictví, malebná kavárna a rodinná pekárna. Všechny byly kouzelně venkovské, s obrovskými výlohami plnými vybraného zboží.</p>

<p>Jagr je beze slova míjel a naštěstí mu unikl i její toužebný pohled, který spočinul na jednom krásném náhrdelníku. V životě nevlastnila vůbec nic kromě laciného oblečení, které jí Culligan házel skrz mříže klece. Ačkoli byla vlkodlačice, byla i žena a nemohla potlačit touhu jít a vybírat si a… no prostě nakoupit si pár maličkostí, které budou jen a jen její.</p>

<p>Regan se v podobných myšlenkách úplně ztratila a když se Jagr zastavil před budovou z červených cihel, překvapilo ji to. Narazila do jeho obrovské postavy, rychle couvla a podívala se do jeho netečné tváře. Hergot, mohls’ mě varovat!“</p>

<p>Pozvedl zlaté obočí. „Bude tohle stačit?“</p>

<p>„Stačit k čemu?“</p>

<p>„K převléknutí.“</p>

<p>„Ach.“ Olízla si zničehonic suché rty a podívala se na elegantní oblečení vystavené v obrovské výloze. „Já… nemyslím si, že mají otevřeno.“</p>

<p>Jagr udělal krok vpřed a opřel se rukou o dveře. V první okamžik se nestalo nic, pak se ozvalo tlumené lupnutí a dveře se otevřely.</p>

<p>„Už mají.“</p>

<p>„A co alarmy?“</p>

<p>„Vyřadil jsem je z provozu.“</p>

<p>„Bezpečnostní kamery?“ Podíval se na ní nevýrazným pohledem. Konečně zvedla ruce v gestu odevzdání. „Fajn, ale jestli zas dostaneš pár kulek, žádnou krev ti znovu nabízet nebudu,“ zamumlala a vešla dovnitř.</p>

<p>Sotva prošla kolem dveří, když ji Jagr objal kolem pasu, přitáhl si ji k sobě a zašeptal jí přímo do ucha.</p>

<p>„Nevypadala jsi, že by ti to mé pití krve nějak vadilo.“</p>

<p>Regan si nebyla jistá, co jí rozčílilo víc. Jestli to, že ji ovládal brutální maniak, nebo to, že jí díky tomu ovládání tělem projelo horko.</p>

<p>„Ještě jedno slovo o tom… pití, a podrobně se seznámíš s těmi dýkami, které nosíš u sebe,“ zasyčela.</p>

<p>Rty přejel po lalůčku jejího ucha, až se jí z toho rozhodil puls a ona tak prozradila, že své hrozby nemyslí vážně. Když tesáky zkoumal stranu jejího krku, otřásla se a polkla zasténání. Tisíc vzrušujících jehliček se jí zabodlo do kůže po celém těle.</p>

<p>„Můžeš se přiblížit a osobně se seznámit se vším, po čem toužíš, maličká,“ zamumlal a rty jí přejel po kůži.</p>

<p>„Jdi do háje!“</p>

<p>Regan se vykroutila z jeho sevření a vykročila do temného interiéru obchodu. Šla rovnou k černým stojanům, na kterých visely drahé džíny a originální trička.</p>

<p>Co to s ní bylo? Jagr přece nebyl nic víc, než přerostlá, samolibá a hlavně nepříjemná osina v jejím zadku. Tak proč si ho takhle nechala zalézt pod kůži?</p>

<p>Protože byla idiot.</p>

<p>Zaskřípala zuby a přinutila se nevšímat si upírovy vysoké postavy, která se opírala o zárubně a s příliš pronikavým pohledem pozorovala každý její pohyb. Proboha, tohle byla první a možná jediná příležitost pořádně si užít to, co normální ženy považovaly za samozřejmost. Nemohla si připustit, aby ten strážce poslaný peklem zkazil tenhle okamžik.</p>

<p>Regan se probírala ramínky visícími na kulatém stojanu, občas se zastavila, a když jí něco padlo do oka, pořádně si to prohlédla. Všechno by se jí hodilo, to ano. Džíny byly vybledlé a vypadaly, jako by je někdo prohnal mlýnkem na maso, zatímco trička byla ušitá tak, že víc ukazovala, než schovávala.</p>

<p>Ach, byla to podivná móda.</p>

<p>Přesto si nemohla pomoci a dál se probírala různými materiály a představovala si, jak by jednotlivé kousky vypadaly na její jemné kůži.</p>

<p>Zrovna když si prohlížela růžový svetřík s metalickou hvězdou na přední části, ucítila zával ledového vzduchu a ztuhla.</p>

<p>Jagr stál za ní.</p>

<p>„Nemají to v tvé velikosti?“ zeptal se.</p>

<p>Regan úmyslně vrátila růžový svetr a vybrala si maličké bílé tričko.</p>

<p>„Ale samozřejmě, že mají věci i v mé velikosti.“</p>

<p>„Tak se ti to oblečení nelíbí?“</p>

<p>„Celkem ujde.“</p>

<p>„Tak proč pořád hledáš dál?“</p>

<p>Povzdechla si a ohlédla se přes rameno. „Dej mi pokoj, budeš od té dobroty? Nikdy předtím jsem nenakupovala. Chci si to… užít.“</p>

<p>Po jejím přiznání trochu ztuhl. „Nikdy?“</p>

<p>Vrátila tričko zpátky na stojan. „Pro případ, že ti něco uniklo, bych tě ráda informovala o tom, že Culligan a já jsme zrovna nebyli nejlepší přátelé. V posledních třiceti letech jsem byla zavřená v kleci.“</p>

<p>„Občas tě přece vypustil ven.“</p>

<p>„Jedině ve chvíli, kdy ten bastard potřeboval přesvědčit obecenstvo, že je zázračný léčitel.“</p>

<p>Než stačila cokoli dodat, Jagr ji chytil a natočil si ji obličejem k sobě. Ve tváři měl podivný výraz.</p>

<p>„Jak jsi je přesvědčila ty?“</p>

<p>Regan se pod sílou jeho ledového pohledu otřásla. Krucinál, už takhle si připadala jako exot, a teď navíc na ni Jagr ještě valil oči.</p>

<p>„Kdykoli jsme dojeli do nějakého města, postavil obrovský stan a vyvěsil plakáty.“ Zatnula zuby tak silně, až ji rozbolely. Nemohla vystát tu brutální bolest u srdce, která se objevila, kdykoli přišla řeč na Culligana. Už dávno sama sobě slíbila, že tomu bastardovi nedovolí, aby ji rozbrečel. Ani slzu. Nikdy. Znovu se ovládla a podívala se do Jagrových očí. „Než ta show začala, pořezal mne nožem nebo mi zlomil nohu a já se dokulhala do toho jeho šapitó. Jakmile získal pozornost publika, začal po mě přejíždět rukama a modlit se.“</p>

<p>„A ty ses zahojila,“ tiše zasyčel.</p>

<p>„Přímo před jejich očima. Lidé si mysleli, že pozorují zázrak. Nestačili ani vyndávat peněženky.“ Znechuceně se ušklíbla. „Idioti.“</p>

<p>„Lidé věří tomu, co vidí.“</p>

<p>„Ale stejně jsou to idioti.“</p>

<p>Zvedl ruce, opatrně vzal její tvář do dlaní a namířil ji pohledem na sebe. Reganino srdce se málem zastavilo. Prokrista, pořád si myslela, že jeho chladný výraz je znepokojující, ale jeho oči teď ztratily všechen led a potemněly drsným, téměř smrtelným vztekem. Bylo to dost jasné znamení, že ačkoli tohohle upíra poslali, aby ji zachránil, pořád zůstával nebezpečným predátorem.</p>

<p>„Jagre?“</p>

<p>„Zaživa ho stáhnu z kůže a jeho srdce předhodím supům,“ zachraptěl. „Nebo ho řetězy přivážu do kanálu poblíž mého doupěte a nechám ho, aby ho pěkně pomalu sežraly krysy.“</p>

<p>Regan o jeho výhružce nepochybovala. Ani o jeho schopnosti splnit ji.</p>

<p>Ale nerozuměla tomu, proč jí po jeho krutých slovech srdcem projelo podivné bodnutí. Jako kdyby byla… potěšená, že jí v jejím úsilí může nějak pomoct.</p>

<p>Což bylo ještě strašidelnější, než jeho nebezpečný vztek.</p>

<p>Regan ustoupila a pevně se na něj podívala. „Už jsem ti řekla, že Culligan je můj.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>4</strong></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p>Když Jagr viděl, jak před ním Regan couvla, trochu se uklidnil. Ale pořád neupouštěl od úmyslu toho skřeta dostat. Pomalu, bolestivě a promyšleně. Ale nemohl zapřít lehké pobavení při pohledu na Reganin lekavý neklid, který jí po jeho slovech přejel po tváři.</p>

<p>Během posledních třiceti let se dost bolestivě naučila, že se může spoléhat jen sama na sebe. A že nemůže nikomu věřit. Teď její nabroušená nezávislost odmítla pouhý náznak, že by se jí do jejího boje mohl vetřít někdo další.</p>

<p>Stejně jako odmítala myšlenku na to, že má sestru a smečku, která má o ni starost.</p>

<p>„Uvidíme,“ zamumlal a sebral ze stojanu náruč oblečení. „Tohle by mohlo stačit.“</p>

<p>Jak doufal, Regan okamžitě obrátila pozornost jinam. Nebyl obzvlášť vnímavý upír. Na rozdíl od Vipera nedokázal vycítit myšlenky ostatních. Ale nebyl idiot, aby mu unikl žádostivý výraz nebo toužebné pohledy, když se probírala ramínky.</p>

<p>Jestli toužila po oblečení, měla ho mít.</p>

<p>„Přece si to nemůžu vzít všechno,“ zaprotestovala.</p>

<p>„Pak to vezmu já.“</p>

<p>Jagr se rychle dostal k pokladnám a našel poskládané tašky. Jednu vzal a naplnil ji Reganiným pokladem. Pak ještě přidal několik podprsenek a kalhotek, které byly vyskládané na velkém podstavci. Nezdržoval se přemýšlením, která barva krajky bude na její slonovinové kůži vypadat nejlépe.</p>

<p>Sáhl do kapsy svých džínů, vyndal pár bankovek a pohodil je u kasy. Pak si to namířil ke dveřím a ven, do potemnělé ulice.</p>

<p>Dobře věděl, že se Regan nemá ptát, jestli ho doprovodí. Potřebovala mít pocit, že je to ona, kdo tu má převahu. Byl ochotný dát jí svobodu do té míry, pokud se nebude vystavovat žádnému nebezpečí.</p>

<p>Po krátké chvíli uslyšel Reganino tiché zaklení a brzy ji spatřil, jak ho dohnala a kráčí vedle něho.</p>

<p>„Proč jsi tam nechával ty peníze?“ chtěla vědět. „Máš pro to nějaký důvod? Třeba morální zábrany proti obyčejné krádeži?“</p>

<p>Jagr pomocí svých nadpřirozených sil zapátral, jestli jim v okolí nehrozí nějaké nebezpečí.</p>

<p>„Ne, jen nerad přitahuji zbytečnou pozornost. Nechal jsem tam dost peněz na to, aby majitelka nevolala policii a riskovala, že se o ni budou zajímat.“</p>

<p>„Kam jdeme teď?“</p>

<p>„Dát si sprchu.“</p>

<p>Jagr byl klidný, neboť v okolí bylo jen pár obyčejných smrtelníků a vodních vil, které od řeky prozpěvaly jako sirény. Zabočil za roh a vydal se směrem k hlavní třídě, která protínala město.</p>

<p>Ačkoli vykračoval poměrně rázně, Regan snadno držela krok a pohledem přejížděla stíny v okolí. Těla mělo napjaté a připravené k okamžitému útoku.</p>

<p>Jagr mohl mít radost. Ta žena byla zjevně dost chytrá, aby ocenila jeho ochranu, když nehrozilo žádné nebezpečí.</p>

<p>Ale radost neměl.</p>

<p>Po pravdě, byl fakt naštvaný. Jako kdyby nějaká skrytá část jeho povahy byla uražená, že by ta žena mohla pochybovat o tom, zda ji dokáže ochránit.</p>

<p>Po zádech mu přeběhl mráz, ale Jagr to varování tvrdohlavě ignoroval. Regan mačkala knoflíky všech jeho alarmů od chvíle, kdy ji poprvé spatřil. Místo toho zpomalil a namířil si to k levnému motelu s blikajícím symbolem volných pokojů.</p>

<p>Když vykročil ke vzdálenému konci budovy, Regan se zamračila. „Co tady budeme dělat?“</p>

<p>„Tady je široko daleko nejbližší sprcha.“</p>

<p>„Chceš se ubytovat v hotelu?“</p>

<p>„Dnes večer raději papírování přeskočíme. Recepční má beztak dost práce s nacvičováním na Talentmánii.“</p>

<p>„Prokrista, co je s tebou?“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>Kysele se na něj zadívala. „V jednu chvíli vypadáš, jako kdyby ses vyhrabal ze středověké jeskyně a za chvíli mám pocit, že patříš mezi puberťáky.“</p>

<p>Pokrčil rameny a zakryl úsměv, aby si zachoval odstup. A lidé mu říkali, že je nespolečenský.</p>

<p>„No co, občas se prostě koukám na televizi.“</p>

<p>„Nech mě hádat. Nejradši máš Pohotovost.“</p>

<p>„Vlastně spíš Nemocnici na kraji města.“</p>

<p>Regan klesla brada. „To si děláš srandu.“</p>

<p>Jagr se přiblížil k posledním dveřím. „Tenhle pokoj je prázdný.“ Položil ruku na dveře a počkal, dokud se neozvalo slabé cvaknutí. Pak dveře otevřel. Postavil se stranou a počkal, až kolem projde Regan, s hlavou vztyčenou a rameny doširoka.</p>

<p>Pak dveře zavřel a podal unavené dívce tašky.</p>

<p>„Nerozsvěcuj, dokud za sebou nezavřeš dveře od koupelny. Nechceme přilákat pozornost personálu.“</p>

<p>Naklonila se a bylo jasně vidět, jak pochybuje o motivu, proč ji přivedl do tohohle hotelu. „A co budeš zatím dělat ty?“</p>

<p>„Budu hlídat.“ Jeho krátké pobavení vybledlo, jakmile ho obklopila lehká jasmínová vůně, která v něm znovu probudila hlad. Pouhá myšlenka na nahou Regan ve sprše, mezi nimi jen chatrné dveře… bože. Tělem mu projelo horko, zachvělo se ve vzduchu a zastřelo mu hlas. „Tedy pokud mě nepotřebuješ.“</p>

<p>Regan položila tašky a vykročila k otevřeným dveřím na opačném konci místnosti.</p>

<p>„Vystačím si sama, díky.“</p>

<p>Řekla to poměrně ostře, ale Jagrovi neuniklo zrychlení jejího pulsu a zajiskření v očích. Odtáhl se ode dveří, plameny touhy už olizovaly jeho tělo.</p>

<p>„Kdybych ti pomohl, ušetřilo by to čas. Mohl bych ti třeba umýt záda.“ Pohledem přejel po jejích delikátních křivkách. „Nebo i něco jiného, podle tvého přání.“</p>

<p>„Ani ve snu, Jagre.“</p>

<p>Ach, v jeho snech tedy rozhodně byla. Otázkou bylo, na kolik nocí.</p>

<p>Nebo století.</p>

<p>„Říkala jsi, že máme naspěch, abychom vypátrali Culliganovu stopu.“</p>

<p>„Ha. Copak vypadám tak hloupě?“</p>

<p>Sladká, lákavá vůně jejího vzrušení ovoněla vzduch, ale Jagrovi neunikl záchvěv paniky, který projel jejíma smaragdovýma očima. Toužila po něm, ale zároveň se bála jakéhokoli jiného citu, než byla nenávist či touha po pomstě.</p>

<p>Sakra. Vykročil vpřed, ale když viděl, jak se otřásla, zastavil se. Chtěla se hádat. Viděl to na ní tak jasně, jako kdyby to měla vytetované na čele.</p>

<p>„Vypadáš jako žena, která kolem sebe kope jenom proto, že předpokládá, že všichni okolo jsou nepřátelé.“ Hlas měl dokonale chladný, chuť po Regan perfektně skrytou. „Já ti neublížím.“</p>

<p>Těžce polkla a jak se dalo předpokládat, neklid se proměnil ve vztek.</p>

<p>„Protože by se ta tvoje vzácná Darcy zbláznila?“ zasyčela.</p>

<p>„Protože ti rozumím.“</p>

<p>„Jo, jasně. Tak mě prostě hlídej, ty jeden pronásledovateli,“ zavrčela a její vlkodlačice se drala na povrch. „A neodvažuj se k těmhle dveřím ani přiblížit.“</p>

<p>Dveře, o kterých mluvila, třískly s takovou silou, až prasklo jedno z prken. Jagr zůstal uprostřed pokoje a snažil se sám sebe přesvědčit, že mu představa Regan, jak se svléká a vstupuje pod sprchu, nezatemňuje mozek. Když pak vycítil, že nakonec neodolala příležitosti naložit se do vany, pomalu vycouval z pokoje a vydal se na obhlídku okolí, aby zjistil, že je předtím nikdo nesledoval.</p>

<p>Nenašel nic neobvyklého a tak se vrátil k hotelu a opřel se o stěnu z holých cihel.</p>

<p>Uplynula téměř hodina, když se vedlejší okno otevřelo a na trávník z něj vypadlo několik velkých tašek. Při zjištění, že by Regan neutekla bez svého nového oblečení, se usmál.</p>

<p>Jagr vzal tašky do jedné ruky, narovnal se a otočil se. Počkal, dokud se z okna nezačaly soukat Reganiny nohy, oblečené do nových džínsů. Pak ji chytil pohybem příliš rychlým na to, aby ho i vlkodlak postřehl, a pomohl jí z římsy.</p>

<p>„Oknem, Regan?“ poškádlil ji něžně. „Zklamala jsi mě. Myslel jsem, že vymyslíš něco originálnějšího.“</p>

<p>Regan vyjekla a pak dokonce vykřikla, když si ji nedbale přehodil přes rameno a rychle si to namířil zpátky do jeskyně.</p>

<p>„Hajzle.“ Bušila mu do zad takovou silou, že ani na vteřinu nemohl zapomenout na její čistokrevný vlkodlačí původ, i když do zvířecí podoby se proměnit nemohla. „Pusť mě.“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Sakra, kvůli těm tvým hloupým upířím hrám ztrácím čas.“</p>

<p>Jagr se rychlostí, která byla pro obyčejné lidské oko téměř nepostřehnutelná, dostal k jejich dočasnému doupěti. Byl by blázen, pokud by si myslel, že když Regan dovolí, aby si ukojila choutky po nových šatech a osprchovala se, že to zmírní její nedůvěru.</p>

<p>Pořád ho řadila do kategorie špatných chlapců.</p>

<p>Trvala na tom, že si bude hrát na Xenu. A on musel znovu podstupovat muka, když ji držel blízko u sebe a cítil tak její čerstvě vydrbanou kůži a horkou krev. Rukou ji pevně sevřel kolem stehen, neboť sebou pořád mrskala. „Tohle není žádná hra, maličká. Dostal jsem od svého Anassa příkaz, abych tě dopravil do Chicaga, a to je přesně to, co mám taky v plánu.“</p>

<p>„Já si myslela, že tě za mnou poslala má sestra.“</p>

<p>„Darcy tě chce v Chicagu a Styx chce, aby Darcy byla šťastná. To je způsob, jak se k sobě partneři chovají.“</p>

<p>Údery do jeho zad náhle přestaly. „A co tvá partnerka? Dokážu si představit, jak je z tohohle tvého výletu nadšená.“</p>

<p>Jagr se zastavil před vchodem do jeskyně a nečekaně postavil rozvztekanou démonku na nohy.</p>

<p>„Nemám žádnou partnerku.“</p>

<p>Jejíma očima cosi proběhlo. Úleva? Nejistota? Zmatek?</p>

<p>Ať už to bylo cokoli, zmizelo to tak rychle, jak se to objevilo, a ona si jen projela prsty mokré vlasy.</p>

<p>„Žádná partnerka? To je teda šok.“ Škádlivě se na něj usmála. „S tvým výjimečným nedostatkem šarmu a zvykem zacházet se ženami, jako kdybys byl neandrtálec, bych si myslela, že se ti démonky do náruče hrnou.“</p>

<p>Jagrovi povyrostly tesáky, erekce ho až bolela a nálada mu klesala k bodu mrazu.</p>

<p>„Není to nedostatek žen, kvůli čemu nemám partnerku,“ ledově namítl.</p>

<p>„A tak kvůli čemu to je?“</p>

<p>„Obyčejné ženy mě nezajímají.“</p>

<p>„To tak. Muži jako ty…“</p>

<p>Jagr se sklonil a zalepil jí rty polibkem dřív, než té myšlence stačil zabránit. Možná to bylo poprvé během všech jeho staletí, kdy jeho brutální sebeovládání dostávalo na frak kvůli maličké vlkodlačici s výřečností opilého námořníka a chováním vzteklého jezevce.</p>

<p>Sklonil hlavu a setkal se s jejím rozzlobeným pohledem.</p>

<p>„Proč to hergot pořád děláš?“ zamumlala. Tváře jí hořely horkem, které nemohla skrýt.</p>

<p>Jagr hluboce zavrčel. „Kdybych to věděl, už bych asi visel na nejbližším kůlu.“</p>

<p>Její smaragdové oči se zaleskly. „To ti snadno můžu zařídit.“</p>

<p>„Tak tady jste.“ Z jeskyně se vyloupl Levet, trpce se na ně zamračil a rozčileně zatřepetal křidélky. „Myslel jsem si, že jste mě zapudili. Už podruhé.“</p>

<p>Jagr polkl zavrčení a odolal touze chrliče chytit a mrsknout s ním do blízké řeky. Jeho tělo možná tohle vyrušení vítalo, ale část jeho mozku, která určitě nebyla větší než zrnko hrachu, byla nebezpečně rozrušená jeho zvláštní fascinací Regan.</p>

<p>Bože, nejradši by je oba zabil.</p>

<p>„Levete, potřebuji tvou pomoc,“ vyjel na něj studeným tónem a díky svým válečnickým schopnostem dokázal potlačit kypící nespokojenost.</p>

<p>„Samozřejmě, že potřebuješ,“ zaculil se Levet. „Vypaříš se a budeš si vyřizovat ty svoje upírský záležitosti a já budu šťastný, že se můžu o Regan postarat.“</p>

<p>Jako kdyby mohl Jagr nechat Regan vteřinu o samotě. Hloupý démon.</p>

<p>„Potřebuju vystopovat místní psí smečku.“</p>

<p>„Ach, chápu.“ Levet přimhouřil oči. „Tak já budu dělat tu špinavou práci, zatímco ty si budeš užívat ve společnosti krásné ženy. Typické.“</p>

<p>„Předpokládám, že ti psi mají démona nebo čarodějku, kteří jim pomáhají skrývat se.“</p>

<p>„A co to má společného se mnou?“</p>

<p>„Jedině ty můžeš vycítit kouzlo na potlačení pachové stopy.“</p>

<p>Levet zaprskal a nejradši by se začal hádat, ale tohle byla pravda, kterou nemohl popřít. Nakonec odevzdaně rozhodil ruce.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Sacrebleu.</emphasis> Fajn, tak já to udělám.“</p>

<p>„Jestli tu smečku najdeš, vůbec se k ní nepřibližuj,“ varoval ho Jagr. „Nechci je vystrašit, dokud se nedozvím, proč po nás stříleli a co mají společného s tím skřetem.“</p>

<p>„Jasně, ale já budu očekávat odměnu, jestli se tedy mám vydat za partičkou smradlavých psů.“</p>

<p>Jagr popadl jeden zakrnělý růžek a zvedl Leveta, aby se mu mohl zpříma podívat do očí.</p>

<p>„Tou odměnou bude, že ti neutrhnu křídla. Chápeš to?“</p>

<p>„Hej, nech toho, ty jeden Góte.“</p>

<p>Jagr pustil démona na zem. „Nevracej se, dokud ty psy nevypátráš.“</p>

<p>„Hnusnej tyrane.“ Levet mrskl ocasem a vydal se pryč.</p>

<p>Jagr se zamračil. Nepochyboval o tom, že až se vrátí do Chicaga, Darcy a Shay ho za odměnu přinutí k procházce po žhavém uhlí. Obě měly pro toho mrňavého chrliče nepochopitelnou slabost. Ale jeho v tuhle chvíli zajímalo jen to, že musí najít psy a ukončit hrozbu, kterou představují pro Regan.</p>

<p>Regan se na něj zvědavě podívala. „Proč ti pořád říká Góte? Řekla bych, že jsi spíš ghetto švihák.“</p>

<p>Švihák z ghetta?</p>

<p>„Kdysi jsem býval vizigótským vládcem.“</p>

<p>„Prokrista.“ Oči se jí rozšířily v šoku. „A kdy přesně ses proměnil v upíra?“</p>

<p>Jagr sebou škubnul a otočil se do jeskyně. Tašky s oblečením narážely do jeho nohou. Noc, kdy se proměnil, dosud s nikým neprobíral.</p>

<p>S nikým.</p>

<p>Regan si na jeho zvláštní reakci otráveně odfrkla a následovala ho do jeskyně.</p>

<p>„Haló, pane Mrazáku. Co teď budeš dělat?“</p>

<p>„Potřebuju mluvit se Salvátorem.“</p>

<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>

<p>Elegantní ložnice v panství St. Louis byla dekadentní pastvou pro všechny smysly. Mramorové stěny zdobilo zlaté linkování, od kterého se odrážely odlesky z nesmírně cenného křišťálového lustru, lakovaný nábytek byl navržený tak, aby vyvolával ty nejodvážnější sexuální fantazie a dokonce i vysoký strop byl vymalovaný rozpustilými chlípníky svádějícími roztomilé andělíčky.</p>

<p>Salvátor Giuliani ležel uprostřed postele o velikosti olympijského stadionu, povlečené do zlatočerveného saténu. Z vlny slasti ho vyrušilo nepřetržité vyzvánění jeho soukromého mobilního telefonu.</p>

<p>Natáhl se po mobilu, ačkoli se žena, která právě objímala jeho nahé tělo, zrovna chystala napíchnout na jeho pevnou erekci.</p>

<p>„Neber to,“ zasténala krásná psice s karmínovými vlasy a světle zelenýma očima. Rty mu přejížděla po hrudníku. „Prosím, miláčku.“</p>

<p>„Vypadni, Jenno,“ zavrčel a ve zlatých očích mu zahořel vztek. Uvnitř těla mu hořela vlkodlačí síla.</p>

<p>„Zavoláš pak zpátky.“</p>

<p>„Tak už vypadni.“</p>

<p>Mávnutím ruky ze sebe Salvátor ženu stáhl a jedním plynulým pohybem se postavil na nohy.</p>

<p>„Bastarde,“ zachraptěla Jenna a rozvalila se na pomačkaných prostěradlech. V očích jí hořelo vzrušení, tohle drsné zacházení se jí líbilo.</p>

<p>„Nemáš ponětí,“ zavrčel Salvátor.</p>

<p>Otočil se k ženě zády, natáhl se pro telefon a při pohledu na neznámé číslo jen pozvedl obočí. Jeho soukromé číslo mělo jen pár lidí. Ti, kteří vytáčeli jeho soukromé číslo bez svolení, byli pod hrozbou ztráty krku. A občas ztratili i něco jiného. Zmáčkl tlačítko a přitiskl si telefon k uchu. „Kdo je to?“</p>

<p>„Jagr.“ Temný, chladný hlas měl děsivě arogantní podtón, který byl součástí upíra stejně jako tesáky. Hnusné pijavice. „Styx mne poslal, abych dovedl zpátky tu vlkodlačici.“</p>

<p>„Našel jsi ji?“</p>

<p>„Samozřejmě. Jsme v Hannibalu.“</p>

<p>Salvátor nad tou stručnou odpovědí ohrnul v samolibém gestu rty. Prokrista. Upíry nesnášel.</p>

<p>„A…?“</p>

<p>„A já chci vědět, proč se nás tví psi pokusili zabít.“</p>

<p>„Psi?“ Několika rychlými kroky se Salvátor ocitl poblíž velkého pracovního stolu a ve svém laptopu rychle projel databázi. „V Hannibalu žádnou smečku nemám.“</p>

<p>„Pak tam máš nějaké zbloudilce, kteří střílejí po turistech.“</p>

<p>Salvátor zaťal pěsti a v očích se mu zablýskl vztek. Jako král vlkodlaků nastavil pravidla co nejjednodušší. A ostatní měli jasnou volbu – dodržovat je, nebo zemřít. Pro nedorozumění tu nebyl prostor.</p>

<p>„To snadno vyřeším, zítra ráno jsem tam.“</p>

<p>„Jakmile je vypátráme, potřebuju nechat na živu aspoň jednoho, abych se ho mohl vyptat na pár věcí.“</p>

<p>Po tom strohém příkazu Salvátor jen zaťal zuby. Jednoho dne…</p>

<p>„To nemůžu zaručit.“</p>

<p>Típl telefon a namířil si to ke dveřím.</p>

<p>„Do postele se nevrátíš?“ zakňučela Jenna.</p>

<p>Salvátor se ani nenamáhal otočit se. „Oblíkni se a vypadni.“ Došel ke dveřím, otevřel je a ukázal k obrovskému vyholenému psu, který držel na chodbě stráž. „Hessi.“</p>

<p>Pes padl na kolena a podřízeně přitiskl čelo na karmínový koberec. „Ano pane?“</p>

<p>„Máme problém v Hannibalu. Chci, abys sebral tři nejlepší vojáky a napakoval džípa dostatkem arsenálu, abychom mohli vyčistit smečku tuláckých psů. Odjedeme po mém obědu se starostou.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>5</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Regan pozorovala, jak Jagr dotelefonoval a strčil mobil do kapsy u džínů. Džínů, které mu visely proklatě nízko a které tak pěkně přiléhaly k jeho pevným nohám…</p>

<p>Pane bože!</p>

<p>Vystrčila bradu a snažila se nevšímat si neustálého vzrušení, které jí proudilo tělem jako elektřina. Oukej, ten zatracený upír byl jedním z nejkrásnějších stvoření, které kdy spatřila. A sex z něj vyzařoval od konečků jeho zlatých vlasů až po špičky kožených motorkářských bot. A jeho polibky ji vzrušovaly takovým způsobem, že pokud se jí okamžitě neuleví, začne hlasitě vřískat.</p>

<p>Ale pořád to byl ten nepříjemný, arogantní, nepředvídatelný násilník s prasečí hlavou a bylo neštěstí, že ho vůbec potkala.</p>

<p>„Jestli jsi volal Salvátorovi, tak proč jsi poslal za těmi psy Leveta?“ zeptala se. Hlas měla ostrý… Hergot, ačkoli by to přiznala jen sama sobě, hlas měla ostrý neukojeností.</p>

<p>Pokrčil rameny. „Salvátor nemá o moc větší schopnost vycítit kouzlo než já. A chrlič je stvoření kouzel. Není zaklínadlo, bez ohledu jak mocný démon nebo čarodějnice jej stvořili, které nevypátrá.“</p>

<p>„No dobrá, ale já v téhle jeskyni nebudu čekat, až se Levet vrátí.“ Složila si ruce na prsou. Bylo to gesto vyzývající k boji. „Jak jsi sám poznamenal, nevíme, jestli s těmi psy je i Culligan.“</p>

<p>Pozvedl zlaté obočí a pohodil tašky s jejím oblečením do vzdáleného koutu. Oblečení, které jí vybral, protože věděl, že ho prostě chce. Frustrace už nemohla být silnější. K čertu s tím upírem.</p>

<p>„A jaký máš plán?“ pozlobil ji. „Toulat se ulicemi a doufat, že na toho skřeta někde narazíš?“</p>

<p>„Máš lepší plán, šéfe?“</p>

<p>„Ano. Myslím si, že bychom měli najít ten karavan. Psi možná pomohou skřetovi ukrýt se, ale nebudou schopni vymyslet kouzlo, kterým by zmizeli celé auto.“</p>

<p>Odfrkla si. „A jaký to má smysl, jestli nebude uvnitř?“</p>

<p>„Culligan se určitě potřeboval rychle vypařit. Možná po sobě zanechal nějakou stopu, která nám prozradí, proč si vybral právě Hannibal.“</p>

<p>Proti své vůli si Regan vybavila posledních pár hodin, které následovaly po chvíli, kdy ji zachránili. Byla si jistá, že Salvátor Giuliani musí být nějaký druh nádherného strážného anděla, který byl poslán, aby ji vysvobodil ze spáru Culligana. To bylo přesně to, o čem celé roky snila.</p>

<p>Dokud, samozřejmě, ten bláznivý vlkodlak nedovolil Culliganovi utéct a pak jí ještě oznámil, že má velkou rodinu, které zřejmě bylo úplně jedno, že byla celá léta využívaná a zneužívaná a završil to tím, když vycítil její neplodnost a prohlásil, že mu je k ničemu.</p>

<p>Bastard.</p>

<p>„Proč by měl Culligan pospíchat?“ Nenamáhala se skrýt svou hořkost. „Salvátor dal dost jasně najevo, že nehodlá plýtvat časem, aby stopoval a trestal obyčejného skřeta. Ne ve chvíli, kdy jsem neplodná a bezcenná.“</p>

<p>Jagr zkroutil rty. „Culligan se nebál toho zatraceného krále vlkodlaků. On se bál tebe.“</p>

<p>„To by se teda bát měl,“ zamumlala.</p>

<p>Ledovým pohledem přejel celé její tělo. „Chceš si dát ještě něco k jídlu, než se vydáme ven?“</p>

<p>Byla hladová, ale rozhodně to nehodlala přiznat. Nechat tohohle upíra, aby se staral o její potřeby, bylo… zneklidňující.</p>

<p>„Až později.“</p>

<p>Oči se mu rozčileně zaleskly. „To není odpověď.“</p>

<p>„Hmm, to je špatný, protože víc ze mě nedostaneš.“</p>

<p>„Jestli se potřebuješ najíst, najez se teď. Zesláblá mi nebudeš k ničemu.“</p>

<p>Regan si odfrkla. K tomu neměla co dodat.</p>

<p>V jednu chvíli stála u východu z jeskyně a v dalším okamžiku už letěla vzduchem společně s dvoumetrovým, stokilovým upírem.</p>

<p>Když pak přistáli na tvrdé zemi, Regan si nebyla moc jistá, jestli byla víc překvapená ona nebo Jagr.</p>

<p>Ale věděla, kdo se dřív probral.</p>

<p>Sotva si uvědomila, že dopadla na zem, když uslyšela Jagrovo temné zavrčení a on se jedním hladkým pohybem přes ní překulil a tělem jí přimáčkl k zemi.</p>

<p>Regan neměla v plicích skoro žádný vzduch. Samozřejmě, kdo by se nedusil, když se po něm válí mohutný upír?</p>

<p>Nemělo to vůbec nic společného s hustými vlasy, které se uvolnily z jeho ohonu a pohladily ji jako záclona z hladkého sametu. Ani s vůní hrubé síly, která jitřila její smysly.</p>

<p>Nic z toho. Ani omylem.</p>

<p>Takže proč ty ledové oči tály, jako kdyby Jagr vycítil, jak jí v těle proudí horká krev a opouští jí všechny síly?</p>

<p>„Oba víme, že kdybych chtěl, jednoduše bych tě odvedl do Chicaga,“ zachraptěl a majetnicky ji pohladil po tváři. „Bohužel chápu tvou touhu po pomstě a jsem ochotný den nebo dva se zdržet. Ale nehodlám riskovat ničí život. Jednou se pokusíš zbytečně zariskovat nebo mi zdrhnout a já tě nacpu do báglu a odnesu tě tvé sestře.“</p>

<p>Regan zasyčela, tělo se jí třáslo touhou otřít se o jeho viditelné vzrušení.</p>

<p>„Ty mě fakt štveš.“</p>

<p>Pohledem sjel k jejím rtům. „Uděláme dohodu?“</p>

<p>„Jdi do háje.“</p>

<p>Jagr zamumlal pár slov, kterým nerozuměla, a sklonil hlavu do obliny mezi jejím krkem a ramenem. Když na kůži pocítila jeho tesáky, tělem jí jako elektrické výboje projela slast.</p>

<p>„Zahráváš si s ohněm, maličká.“</p>

<p>Regan pootevřela rty, prsty zaťala do jeho paže a on jí jazykem přejel po linii klíční kosti od krku až po výstřih jejího nového růžového trička.</p>

<p>„Jagre,“ vydechla.</p>

<p>„Voníš horkou nocí a jasmínem.“ Ucítila ta slova na své kůži, jeho chladné rty po sobě nechaly citlivou stopu. „Je to nádherné.“</p>

<p>Regan pevně zavřela oči a zoufale se snažila bránit temnému naléhání potřeby. Oukej, její tělo Jagra chtělo. Chtělo ho silou, která neměla daleko k atomové energii.</p>

<p>Ale byla to jen touha. Byla to reakce ženy, které byl sex po celou dobu jejího života upírán.</p>

<p>„Neříkala jsem, že mě můžeš líbat,“ zamumlala a otřásla se slastí, neboť jeho rty znovu cestovaly od jejího krku až k jamce pod ušním lalůčkem.</p>

<p>„Chceš, abych přestal?“</p>

<p>Přestal? Kruci, to ne. Chtěla, aby z ní serval oblečení a lízal ji od hlavy až k patě. Chtěla, aby ji ochutnával a oždiboval a kousal, dokud nebude slastí řičet. Chtěla prsty obejmout jeho tvrdnoucí penis a navést jej do rozbolavělé štěrbinky, která jí odmítala dát pokoj. Chtěla…</p>

<p>Chtěla.</p>

<p>A to byl ten problém.</p>

<p>„Prosím, Jagre.“</p>

<p>Lehce jí kousl do ucha. „Copak prosíš, maličká? Copak bys chtěla?“</p>

<p>„Prokrista!“ Regan se pokusila sebrat všechny zbývající síly a s velkou dávkou paniky se opřela dlaněmi o jeho široký, železný hrudník a získala tak dostatek prostoru, aby se mohla vykroutit zpod jeho těla. Vyškrábala se na nohy, oprášila si špínu z nového oblečení a zírala na upíra, který se s neuvěřitelnou elegancí postavil. „Co je s tebou? V jednu chvíli mě mrazíš pohledem a v druhou máš jazyk až v mým krku. Jsi blázen nebo prostě obyčejný syčák?“</p>

<p>Jagr se chladně usmál a vydal se k východu z jeskyně. „Lepší otázkou by bylo, proč se žena, která tak zoufale touží po mých dotecích, tak strašně bojí své vlastní touhy.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>6</strong></p>

<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p>VYSOKÝ HŘEBEN, jež se klenul podél řeky Mississippi jižně od města Hannibalu, byl perfektní skrývačkou pro smečku potulných psů. Opuštěná dřevěná chata byla na míle daleko od posledních stavení města a hustá změt větví a keřů odradila i toho nejzvědavějšího vetřelce.</p>

<p>Ale nebyla to jediná izolace, která chránila Sadie a její smečku na vzdáleném kopci.</p>

<p>Ne, bylo to ozývající se kouzlo, které prodlívalo nad temně černou zemí a síla rozvířené vody pod ní. Před pradávnými časy ta země patřila Indiánům a zbytek jejich oddanosti k přírodě tu stále přežíval s neskutečnou silou, která Sadie resonovala tělem jako struna.</p>

<p>Ne, že by nebyla raději ve svém elegantním bytě vyzdobeném mramorem a neocenitelnými uměleckými kousky. Možná byla srdcem zvíře, ale toužila i po krásnějších věcech v životě. Stejně jako když chystala ošklivé léčky v zaprášené aleji St. Louis téměř před třiceti lety.</p>

<p>Tam se tehdy poprvé setkala s Cainem, psem, který jí slíbil, že z ní udělá královnu, pak ji kousl a navždy jí změnil život.</p>

<p>Pořád čekala na tu korunovaci, pomyslela si naštvaně, když přecházela přes hlavní místnost chaty, kterou osvětlovala jen jedna blikající žárovka. Nebylo tu nic víc, než jen rozvrzaný gauč, dvě polorozpadlé židle a kamenný krb. Na dřevěných stěnách nevisel ani maličký obrázek.</p>

<p>Bylo to daleko od paláce, který si vysnila v době, kdy obývala špinavý pokoj ubytovny společně s dalšími třemi čubkami.</p>

<p>Ale revoluce se zřídkakdy obešly bez obětí.</p>

<p>Nebo bez krve, připomněl jí šílený křik, který se ozýval z přilehlé kůlny.</p>

<p>Po její tváři, kterou by kdekdo mohl nazvat tvrdou, jí přeběhl lehký náznak úsměvu. Nebylo mnoho mužů, kteří by odolali potměšilému plamínku, který hořel uvnitř její duše.</p>

<p>Obyčejné smrtelníky okouzlila její bledá, hladká kůže, která kontrastovala s po pás dlouhými černými vlasy a uhlově černýma očima, zatímco psy dostaly na kolena pevné svaly na jejím štíhlém těle a závan chladného násilí, který sliboval sladkou bolest.</p>

<p>Přejela si rukama po černých kožených kalhotách, které jí visely na bocích a ladily s tílkem, které víc ukazovalo, než schovávalo. Sadie se rozmýšlela, jestli se má vrátit do chaty a užít si prima mučení se svým vězněm, nebo se má raději vydat na lov, když v místnosti zachytila známý pach.</p>

<p>Rychle otevřela dveře a zamračila se, když zpoza stínu vyšel vysoký, štíhlý pes.</p>

<p>Byl to fešák s tmavými vlasy, rozdělenými uprostřed pěšinkou a dorostlými až k linii spodní čelisti. Oči měl indigově modré a olemované hustými řasami a rysy prozrazovaly na opravdu zlobivého chlapce. Byla to image, kterou podporovala i perfektně střižená bradka.</p>

<p>Černý Ir.</p>

<p>Rozkošný.</p>

<p>Ale dnešní noc Sadie nenapadlo okamžitě na něj skočit a projet se na něm jako na nadrženém býkovi. Byla vzteklá, protože zjevně nesplnil svou misi.</p>

<p>Sadie ustoupila a počkala, až Duncan vejde do chaty. Pak třískla dveřmi a opřela se o dřevěnou stěnu.</p>

<p>Venku drželo hlídku půl tuctu psů a její osobní čarodějnice. Občas zaslechla zapraskání větviček, jak procházeli okolo chaty. Bez jejího svolení se sem nikdo nesměl dostat.</p>

<p>„Kde je ta čubka?“ zavrčela Sadie. Na zdvořilost si nikdy moc nepotrpěla. Proč používat skalpel, když s kovářským kladivem byla mnohem větší legrace?</p>

<p>S familiárností dlouholetého milence Duncan přešel ke krbu a popadl láhev s whisky. Labužnicky si přihnul a teprve potom se jí podíval do očí.</p>

<p>„Objevily se… komplikace.“</p>

<p>„Vypadám, že by mě nějaké komplikace zajímaly? Řekla jsem ti, abys mi tu vlkodlačici dovedl.“</p>

<p>Duncan se ušklíbl. „Nebyla sama.“</p>

<p>Sadie se napřímila a zasyčela. „Přišel jí naproti Salvátor?“</p>

<p>Další lok whisky. „Něco horšího. Měla s sebou upíra.“</p>

<p>„Co proboha dělala s pijavicí?“</p>

<p>„Nebyla to jen tak ledajaká pijavice.“ Místnostní projel Duncanův ostrý smích. „Vsadil bych vlastní prdel, že to byl ten legendární samotářský Jagr. Jednou jsem ho zahlédl v Chicagu a on je démon, na kterého se nezapomíná.“</p>

<p>„Jagr? Myslela jsem, že je to mýtus.“</p>

<p>„Zubní víly jsou mýtus. Jagr je přírodní síla, které se bojí i ostatní upíři.“</p>

<p>Sadie zběsile přešla po místnosti, vytrhla Duncanovi z rukou whisky a spolkla zbývající obsah.</p>

<p>Perfektní. Absolutně, naprosto perfektní.</p>

<p>Jako kdyby nebylo dost špatné, že jí Regan vyklouzla, ale teď ji navíc ochraňoval Hannibal Lecter všech upírů?</p>

<p>Do prdele, Caine ji za tohle svlékne z kůže.</p>

<p>Doslova, ne obrazně.</p>

<p>„Proč by měl ochraňovat vlkodlačici?“</p>

<p>Duncan se opřel o kamenný rám krbu a složil si ruce na prsou.</p>

<p>„Tak to nemám tušení,“ zavrčel. „Možná to má něco společného s tím, že její sestra je momentálně královnou všech upírů.“</p>

<p>Vzpomínka na Darcy, která se náhle po letech objevila, jen aby ji urval pro sebe král těch upírských bastardů, způsobil Sadie další vlnu vzteku a přinutil ji bojovat proti instinktivní proměně ve zvíře.</p>

<p>„Ty pijavice se cpou všude! Varovala jsem Caina, že nechat tu drzou vlkodlačici v rukách upíra nepřinese nic dobrého.“</p>

<p>Duncan se ušklíbl, pohledem přejel po jejím napjatém těle a zdržel se na vytetovaném hadu, který zdobil okolí jejího pupíku.</p>

<p>„Slyšel jsem tvé stížnosti, ale všiml jsem si, že ses sama nenabídla vydat se do sporu s upíry a čistokrevnými vlkodlaky, miláčku Sadie.“</p>

<p>Sadie ustoupila před Duncanovým pulsujícím horkem. Teď na podobné věci nebyl čas.</p>

<p>„Kde jsou ostatní?“ zeptala se.</p>

<p>„Jsou mrtví.“</p>

<p>Sadie se napřáhla a mrskla prázdnou láhev od whisky do krbu. Zvuk tříštícího skla ji trochu uklidnil, ale nemohl zcela ukonejšit její vařící vztek.</p>

<p>Ti mrtví psi jí byli úplně ukradení. Nic pro ni neznamenali, dali se snadno nahradit. Ale fakt, že nesplnili svou povinnost, ji rozčílil natolik, že by sama nejradši roztrhala jejich těla na tisíc kusů.</p>

<p>„Byla to práce toho upíra?“</p>

<p>Duncan si protřel spánky, jako kdyby si chtěl vybavit bolestivou explozi. „Ne, zasáhlo je zaklínadlo.“</p>

<p>Sadie se ostře nadechla. „Oni mají s sebou čarodějnici?“</p>

<p>„Ne lidskou. Je to nějaký démon.“</p>

<p>„Do prdele. Co je to za démona?“</p>

<p>„Nečekal jsem na testování DNA.“</p>

<p>Sadie popadla Duncana za přední část modrého kašmírového svetru, který ladil s tmavými kalhotami. Tenhle muž byl prostě oddaný módním trendům.</p>

<p>„Jsi si jistý, že tě nikdo nesledoval?“</p>

<p>Duncan zatnul čelisti, ale byl dost chytrý na to, aby jinak nedal nic najevo. „Pořád u sebe nosím ten amulet, co mi dala čarodějnice, a po tom všem jsem se nejdřív vydal na jih a pak teprve sem. Jestli se někdo vydal po mé stopě, teď se motá v St. Louis.“</p>

<p>Sadie krátce popřemýšlela a pak psa praštila pěstí do obličeje, jen aby ulevila vzteku, který se usadil v nitru jejího žaludku. Škoda, že toho neschopného hlupáka stále potřebovala.</p>

<p>Odstrčila ho a přešla po místnosti. Duncan si narovnal svetr a na tvář se mu vrátil jeho obvyklý arogantní výraz. „Tenhle týden jsem si setkání se smrtí už vybral, další nepotřebuju.“</p>

<p>Sadie našpulila rty. „Buď opatrný, Duncane. Kulky se ti budou tak dlouho zmenšovat, až úplně zmizí.“</p>

<p>„V tuhle chvíli je mám pořád neporušený.“ Zachovával si nepřístupný výraz. „Chceš tu vlkodlačici? Tak jdi a dostaň jí.“</p>

<p>„Ach, přesně to mám v úmyslu.“</p>

<p>„A ten upír?“</p>

<p>Sadie pokrčila rameny, ve své úskočné mysli už plánovala další kroky. „I když má tesáky a sílu, pořád je to jenom chlap.“</p>

<p>„Vzpamatuj se, Sadie,“ zavrčel Duncan. „Možná se líbíš psům, ale když přijde řeč na upíry, nemáš sebemenší šanci. Každý démon dobře ví, že je pro ně přijatelná jen dokonalost.“</p>

<p>Sadie se jen usmála. Roky, kdy se živila jako prostitutka, ji naučily, že se dá ovládnout každý muž. Záleželo to jen na nalezení té správné cesty.</p>

<p>„Jestli budu chtít, dostanu toho upíra na kolena,“ zavrněla, „muži mají víc slabostí než schopností, co se týče jejich penisu.“</p>

<p>„Co tím chceš říct?“</p>

<p>„Přerostlé ego a nenasytná touha využít všechen svůj testosteron.“ Sadie pohodila hřívou černých kudrlin. „Nalíčím na něj pastičku a on hezky přijde. A přivede s sebou i tu malou sladkou vlkodlačici.“</p>

<p>„Vzala sis moc velký sousto, lásko.“</p>

<p>„Na rozdíl od tebe, Duncane, já mám páteř.“</p>

<p>„Budeš ji mít, dokud ti ji Jagr nevyrve.“</p>

<p>Sadie zmizel z tváře úsměv a po zádech jí přejel mráz. Hluboce zavrčela a otřásla se, aby zahnala všechny nepříjemné pocity.</p>

<p>Roky, kdy sama byla slabou obětí, byly dávno pryč. Teď byla lovec, ne kořist.</p>

<p>Strčila ruku do přední kapsy kožených kalhot, vytáhla klíče a hodila je na zmateného Duncana.</p>

<p>„Tady.“</p>

<p>Pozvedl obočí. „Bejby, tos neměla.“</p>

<p>„Nic jsem neudělala. Tohle jsou klíče od karavanu toho skřeta.“</p>

<p>V houstnoucí tmě zasvítily Duncanovy zuby. „Já jsem spíš na Lamborghini.“</p>

<p>„Caine chce, abychom ten karavan spálili dřív, než ho objeví nějací smrtelníci.“</p>

<p>Duncanovi přejel přes tvář záhadný výraz. Byl dost silný na to, aby mohl s Cainem bojovat o vedoucí místo ve smečce.</p>

<p>„To nemám v popisu práce. Sjednej si na tu pyromanskou práci někoho z těch ňoumů.“</p>

<p>„Snad se nebojíš, Duncane?“ poškádlila ho Sadie. Otočila se a namířila si to ke dveřím. Pálila ji touha něco rozbít. A poblíž měla přivázanou roztomilou hračku, která čekala na její pozornost. Prostě měla štěstí. „Neboj se, pošlu s tebou Silku. Její kouzlo toho velkého zlého upíra odradí.“</p>

<p>„Čubko.“</p>

<p>Sadie se potutelně usmála a vydala se ke dveřím, které vedly k přilehlé kůlně. Holá žárovka, která visela nad vchodem na drátu, matně osvětlovala ohavné místo a ukazovala na polámané lopaty, sekyry, kladiva a konvici na kávu naplněnou hřebíky, které rezovatěly v koutě.</p>

<p>Sadie vůbec nezajímalo opuštěné nářadí ani hustá vrstva prachu, která je pokrývala. Kvůli nim sem nepřišla. Veškerou svou pozornost směrovala ke skřetovi s dlouhými rudými vlasy a zelenýma očima, který byl nahý a řetězy připoutaný ke stěně.</p>

<p>Po ústech se jí rozlil nadšený úsměv, když pohledem přejela po vysokém, svalnatém těle. Kromě několika skvrn zaschlé krve se Culliganovo urostlé tělo od posledního mučení perfektně zahojilo. Ruce jí v očekávání dalšího týrání začaly svrbět. Když nořila nůž do neporušeného masa, bylo to, jako když noří prsty do burákového másla.</p>

<p>A když šlo o burákové máslo…</p>

<p>Překročila převrácený sud, pod kterým skrývala svou oblíbenou oříškovou pochoutku zabalenou v celofánu a úsměv se jí ještě rozšířil. Nacpala si plnou pusu, pak se natáhla na stěnu pro stříbrnou dýku a vykročila ke schoulenému skřetovi.</p>

<p>Vypadal jako pradávná obětina, s rukama a nohama roztaženýma doširoka. Přes obličej mu padaly dlouhé ohnivě rezavé vlasy. A ach… ta jeho vůně. Bohatá, švestková, okořeněná ostrým, nepříčetným strachem.</p>

<p>To stačilo, aby se Sadie zatetelilo srdce blahem.</p>

<p>Zastavila se přímo před démonem a pomalu se k němu naklonila.</p>

<p>„Byl jsi opravdu zlobivý chlapec, Culligane,“ zavrněla a přejela špičkou dýky po středu jeho hrudníku. „Nejdřív jsi dovolil Salvátorovi, aby tebe a tu holku vystopoval, a pak jsi přímo k mému domu dovedl jednoho z nejnebezpečnějších upírů.“</p>

<p>Zelené oči se obrátily v sloup, jako když k smrti vyplašíte koně. „Prosím… má paní…“</p>

<p>Zatnula špičku nože do jeho těla, až se na bledé kůži objevila kapka rudé krve. „Chtěl bys prosit o smilování, ty bídný červe?“</p>

<p>„Udělal jsem to, co se ode mě chtělo.“ Culligan si olízl rty, hlas měl od několikahodinového křiku úplně ochraptělý. „Řeklo se mi, abych tu ženu držel na živu a nedovolil jí utéct. Nikdo mě nevaroval, že po té čubce pátrá ten podělaný vlkodlačí král.“</p>

<p>„Bylo ti řečeno všechno, cos potřeboval vědět.“ Sadie lehounce nakrojila Culliganovu kůži od hrudníku až po pupík. Jeho křik zněl jejím uším jako ten nejkrásnější zpěv. Byl to takový ubohý chudák. Nedokázal vymyslet ani kloudné zaklínadlo, nejjednodušší věc z celé magie. Když ho tu teď porcovala jako velikonočního beránka, vydával ze sebe ty nejsladší zvuky. „Copak sis myslel, že můžeš jednat s ďáblem, aniž bys za to zaplatil vlastní krví?“</p>

<p>„Co ode mne chceš?“</p>

<p>„Teď mi bude stačit tvá bolest. Nemůžu tě navěky znetvořit, ale jsem dost kreativní na to, abych tě udržela pohromadě.“ S úsměvem vytáhla dýku, jen aby ji až po rukověť zabodla o kus výš, do oblasti žaludku. „No, možná ne úplně pohromadě, ale zůstane z tebe dost velký kus na to, aby ti pořád mohlo tlouct srdce.“</p>

<p>Když Culligan přestal ječet, sotva mohl promluvit. „Co tím chceš říct? Chceš ze mě udělat návnadu?“</p>

<p>Tím jí připomněl, že nejenže přišel o tu vlkodlačici, ale ještě na ní přitáhl velkou náruč potíží. Sadie zakroutila kudlou.</p>

<p>„Ty, můj milý, jsi zvládl znepřátelit si jak vlkodlaky, tak upíry,“ zasyčela. „Ti teď budou sledovat tvou stopu klidně až k pekelné bráně, aby tě dostali a mohli tě s radostí zabít.“</p>

<p>Hlava mu klesla a vlasy mu spadaly dolů jako karmínová řeka. „Koho zajímá nějaká hloupá holka? Není nic víc než poškozené zboží. Ani se nemůže proměnit ve vlkodlačici, prokrista pána.“</p>

<p>„Ty jsi fakt idiot, Culligane. Ta holka má větší cenu než zlato. A ty bys měl doufat, že ty tvé nezdary neohrozí experimenty našeho pána, nebo se ještě budeš sám modlit, aby tě vlkodlaci dostali.“</p>

<p>„Jestli má pro tebe takovou cenu, tak proč jsi mi jí prodávala?“</p>

<p>Sadie vytáhla dýku a zakrvácenou špičku mu strčila pod bradu, aby mu mohla přizvednout hlavu. Naklonila se k němu, až se jejich nosy téměř dotýkaly.</p>

<p>„Ona je… pojistka.“</p>

<p>„Pojistka proti čemu?“</p>

<p>Sadie se zaculila. „Chystá se změna v managementu vládnoucí elity démonního světa, skřete. Škoda, že už u té změny nebudeš.“</p>

<p>Jedním hladkým pohybem dýka projela kůží pod Culliganovou bradou, prošla jeho jazykem a dotkla se horního patra.</p>

<p>Culliganův sten agónie byl tentokrát přiškrcený, ale o nic méně sladší.</p>

<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>

<p>Jihozápadně od Hannibalu se z vysokých svahů stávala uvláčená pole a husté lesy. Jagr se přikrčil, aby mohl prostudovat úzkou blátivou stezku. Slyšel jen mývaly, vačice a další běžné obyvatele lesa. Přesně tu směs, která by přilákala smečku hladových psů.</p>

<p>Bylo opravdu špatné, že tu po nich nebyla ani památka. Ani pach, ani stopa, dokonce ani chlup.</p>

<p>Uslyšel za sebou zapraskání větviček a jeho smysly zaznamenaly vůni půlnočního jasmínu.</p>

<p>Regan.</p>

<p>Když jeho tělo bolestivě na její přítomnost zareagovalo, zatnul čelisti.</p>

<p>Bože, myslel si, že léta mučení už má dávno za sebou. Své nepřátele zničil a usadil se v bezpečí svého pelechu. Myslel si, že povede mírumilovný život, zahloubaný do knih a meditace.</p>

<p>Jo… to tak.</p>

<p>Tělo ho pálilo touhou po vlkodlačici, která se nemohla rozhodnout, jestli z něj chce servat oblečení nebo mu do srdce zabodnout kůl. Neustále měl na vědomí, že porušením Styxova příkazu dopravit Regan co nejrychleji do Chicaga, riskuje smrt. Ale ona potřebovala vykonat svou pomstu a zabít svého nepřítele. A jen těžko se smiřoval s tím, že se jeho dlouholetá nedůvěra k ostatním pomalu, ale jistě vytrácela.</p>

<p>Nebylo divu, že by se nejraději do něčeho zakousl.</p>

<p>Nebo přesněji řečeno do někoho.</p>

<p>Jagr se napřímil, otočil se a pohlédl do tváře ženy, která stála vedle něj.</p>

<p>Jako mocným kouzlem všechen jeho vztek a marnost pominuly.</p>

<p>Možná ho Regan něčím okouzlila. Nebo možná ty masivní bariéry, které si okolo sebe postavil, nemohly zabránit, aby skrz ně k němu nepronikla ta obrovská přitažlivost, již k této ženě cítil.</p>

<p>Ať už to bylo cokoli, byl téměř zoufalý touhou vrátit se do klidu a pokoje svého doupěte.</p>

<p>Regan si přešlápla a odkašlala. Od chvíle, kdy opustili jeskyni, ze sebe nevydala ani slovo. Nepochyboval o tom, že její mlčenlivost má být nějaká forma trestu.</p>

<p>Ale on jí nechtěl říct, že dokud nenastala doba moderních technologií, trávil celé dny studiem, aniž by ho kdokoli vyrušil. Kromě toho věděl, že to její ticho nebude trvat na věky. Nebyla ten typ ženy, která v sobě dokáže dlouho udržovat emoce.</p>

<p>Byla spíš ta, u které platí co na srdci, to na jazyku. A jestli mě naštveš, okamžitě ti nakopu prdel.</p>

<p>Přesně to, jak to měl rád i on „Tak co?“ zeptala se.</p>

<p>Jagr potlačil úsměv v reakci na její ostrý tón. „Tady jsem ztratil stopu toho skřeta. A co ty?“</p>

<p>Rozhlédla se po prázdném poli a zamračila se. „Možná to bylo tady. Nebo spíš blíž k těm stromům.“</p>

<p>„Takže tam začneme naše pátrání.“</p>

<p>Než stačil udělat krok, Regan si tvrdohlavě složila ruce na prsou.</p>

<p>„Bude rychlejší, když se rozdělíme.“</p>

<p>Nad tím návrhem jen pozvedl obočí. „Takže mám strávit noc tím, že tě budu honit po lesích? To si nemyslím. Pěkně zůstaneš se mnou.“</p>

<p>„Prokrista.“ V půlnočním světle se jí zablýskaly oči. Nebyl to ten záblesk, který předchází proměně ve vlkodlaka, ale zajiskření očí hodně naštvané ženy. A tudíž dost nebezpečný.</p>

<p>„Nestačilo, že jsem byla posledních třicet let držená ve vězení? Musím jít z jednoho pekla do druhého?“</p>

<p>Jagr přimhouřil oči. „Jediným mým záměrem je držet tě v bezpečí, Regan. Rozhodně tě nechci věznit, natož v pekelných podmínkách.“</p>

<p>„No, ono to nakonec vyjde nastejno.“</p>

<p>Jagr zasyčel, popadl ji za ruce a vztekle se na ni podíval. Vydržel toho dost, ale nesnesl, když ho někdo přirovnával k bezpáteřnímu slabochovi, který byl schopný ublížit mladé ženě.</p>

<p>„Buď opatrná, maličká.“</p>

<p>„Táhni do pekla, velkej šéfe.“</p>

<p>Rychle ji pustil a ucouvl. Stačilo jen, aby na prstech pocítil její hebkou kůži a pocítil neuvěřitelný hlad.</p>

<p>„Jestli se mě chceš rychle zbavit, můžeme okamžitě odjet do Chicaga,“ vyzval ji chladně, což byl přesný opak toho, co cítil. „A pak už mě nikdy neuvidíš.“ Nepřítomně si třela místa na rukou, kde ji chytil, a pevně sevřela rty.</p>

<p>„Dokud nedostanu Culligana a nenakrmím s ním rybičky, nikam se nejede.“</p>

<p>„Pak to vypadá, že jsme k sobě na čas připoutáni.“ Jagr se otočil na patě a vydal se směrem k aleji stromů.</p>

<p>Regan vykročila za ním. Vypouštěla ze sebe mrzké výhružky, které zahrnovaly mimo jiné rozkrájení nejcennějších částí jeho těla nebo stětí hlavy.</p>

<p>Jagr ty její výhružky ignoroval. Ačkoli měla jedinečnou schopnost opravdu ho naštvat, jejímu vzteku rozuměl. Právě unikla ze spárů Culligana a rozhodně nechtěla být na nikom závislá. Dokonce i kdyby ta závislost měla znamenat, že zůstane na živu.</p>

<p>Když Jagr došel k řadě stromů, rychle se zastavil a zjitřil smysly.</p>

<p>„Počkej.“</p>

<p>Regan se zastavila po jeho boku a tělo měla připravené k útoku. „Co je?“</p>

<p>„Cítím krev.“ Ukázal směrem ke stromům. „Tamhle.“</p>

<p>„Lidskou?“</p>

<p>„Skřetí.“</p>

<p>Ostře se nadechla.</p>

<p>„Myslíš, že tam je?“</p>

<p>„To se nedá říct.“</p>

<p>„Tak pojďme.“</p>

<p>Jagr potlačil svůj instinktivní protest. Regan si zasloužila s Culliganem bojovat sama. On tu byl jen proto, aby zabránil pohromě.</p>

<p>„Tudy.“</p>

<p>Beze slova vstoupili do hustého porostu. Pohybovali se tiše, pod jejich kroky sotva zapraskaly větvičky. Jagr vzdáleně slyšel pohyb nočních zvířat a bublání mělké říčky, ale po člověku ani démonu nebylo v temnotě ani stopy.</p>

<p>Jagr se vydal po omamné vůni krve směrem na západ. Nejdřív procházel hustým porostem, který zničehonic skončil. Objevila se široká stezka, která vedla mezi stromy.</p>

<p>Zjevně to byla cesta, po které místní farmáři převáželi své zboží z jednoho pole na druhé, ale Jagra zaujal hlavně dlouhý karavan, který sem evidentně nepatřil.</p>

<p>„Do prdele.“</p>

<p>Jagr se zastavil a ostře si uvědomil drsné emoce, které ovládly ženu po jeho boku.</p>

<p>„Regan?“</p>

<p>Zakroutila hlavou a rukama si v obraně objala břicho. „Já nemůžu. Já… já prostě nemůžu.“</p>

<p>Než si stačil uvědomit, že něco podniká, Jagr Regan objal a přitáhl si ji k sobě. Bylo to zvláštní. Nikdy dřív necítil potřebu utěšit někoho druhého, ani členy svého klanu, ale v tuhle chvíli to bylo naprosto přirozené.</p>

<p>Pohladil ji po napjatých svalech zad a sklonil se k ní, aby jí mohl pošeptat do ucha.</p>

<p>„Zůstaň tady a hlídej. Zvládneš to, maličká?“</p>

<p>Nastala krátká napjatá pauza, po které Regan váhavě přikývla. „Ano.“</p>

<p>„Dobře.“</p>

<p>Jagr pominul iracionální zaváhání nechat ji o samotě, pustil ji a ustoupil. Tenhle majetnický smysl ochraňovat Regan nebyl jen nebezpečný, ale taky rozptylující.</p>

<p>Válečník potřeboval být chladný a logický, musel zvládat všechny své emoce.</p>

<p>Tahle zapařená touha o Reganinu bezpečnost by mohla způsobit, že nebude dostatečně pozorný.</p>

<p>A málo pozornosti znamenalo smrt.</p>

<p>Jagr potlačil své nevítané instinkty, vstoupil na cestu a vydal se ke karavanu. Když se blížil ke dveřím, vytáhl si z boty dýku. Smysly mu napovídaly, že vůz je prázdný, ale on byl dost chytrý, než aby jednal slepě. Psi už dokázali, že umějí svou přítomnost zakrýt kouzlem. Nechtěl nic ponechat náhodě.</p>

<p>Obcházel automobil a opatrně nahlížel dovnitř okny. Prázdný. Tedy pokud se psi nedokázali stát neviditelnými.</p>

<p>Konečně došel ke dveřím, zahalil se do stínu, tiše dveře otevřel a vplul dovnitř. Přikrčil se v očekávání útoku. Když žádný nenastal, narovnal se a pohledem přejel vestavěnou kuchyň a obývák, které byly namačkané v mrňavém prostoru.</p>

<p>Všechno to vypadalo tak…</p>

<p>Lidsky.</p>

<p>Nebylo tam nic, co by naznačovalo marnotratný způsob života, který preferovala většina skřetů.</p>

<p>Samozřejmě, Regan prohlašovala, že Culligan byl neschopný. Pokud nedokázal vytvořit zaklínadlo nebo portál, pak se musel spoléhat na jiné prostředky obživy.</p>

<p>Například zneužívat zranitelnou mladou vlkodlačici ve svém ohavném neupřímném divadle.</p>

<p>Jagr temně zavrčel a vydal se do zadní části karavanu. Ještě než otevřel dveře, dobře věděl, co za nimi najde.</p>

<p>Vědění a vidění ale nakonec byly dvě rozdílné věci.</p>

<p>Maličká místnost byla obklopená stříbrnými mřížemi. Stěny, strop, okna a dokonce i vnitřek dveří. Ba co víc, na úzkém lůžku, které bylo jediným kusem nábytku, ležely stříbrné řetězy a pouta. Pak už tu byla jen mrňavá televize a police s ošuntělými knihami.</p>

<p>Tak tohle bylo místo, kde posledních třicet let žila Regan. Tady byla vychovaná svým bezcitným majitelem a pravidelně hanobena.</p>

<p>Musela nosit pouta, kdykoli ji pouštěl ven z místnosti?</p>

<p>Leptající pálení stříbra muselo být téměř nesnesitelné a muselo ji to oslabit natolik, že byla sotva schopná fungovat.</p>

<p>Ledový, smrtelný vztek projel celým jeho tělem.</p>

<p>Za tohle si někdo zaplatí.</p>

<p>Krví.</p>

<p>Ztracený ve svých myšlenkách najednou pocítil závan jasmínu. To ho probralo, on se otočil a vykročil zpátky do přední části karavanu.</p>

<p>„Regan. Nechoď sem,“ zachraptěl. Hlas mu potemněl přirozeným upířím přízvukem, když ji viděl procházet dveřmi.</p>

<p>Tělem jí zavířil omamný strach, který naplnil i okolní ovzduší, ale její překrásná tvář byla kamenně odhodlaná.</p>

<p>„Chci to vidět.“</p>

<p>„Jestli je tu něco, co se dá objevit, najdu to. Není potřeba, abys…“</p>

<p>„Je to potřeba, Jagre,“ přerušila ho hlubokým a rozervaným tónem.</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Musím dokázat, že to zvládnu.“</p>

<p>Jagr k ní vykročil a vzal její chladnou tvář do dlaní. „Nic nemusíš dokazovat, Regan. Nikomu.“</p>

<p>„Chci to dokázat sobě. Už nechci, aby mě pronásledovaly vzpomínky na Culligana nebo na peklo, kterým jsem si prošla.“ Roztřeseně se nadechla. „Tohle nesmím dovolit.“</p>

<p>Neutěšená, ostrá vzpomínka na to, jak hlubokou jeskyní nemilosrdně pronásledoval své nepřátele, mu projela myslí dřív, než ji stačil zahnat.</p>

<p>Něco podobného musela cítit Regan.</p>

<p>A ta hnisavá bolest proudila její krví jako nebezpečný jed.</p>

<p>„Když jsi přežila, ztratil nad tebou veškerou moc,“ pokusil se ji utěšit Jagr a vlastně ji přinutil uvěřit jeho slovům. „Tvá síla a odvaha přemohly všechno, co se ti snažil provést. Svého démona sis podrobila.“ Zkroutil rty a v očích se mu objevil známý záblesk. „A není to poslední démon, kterého jsi přemohla, řekl bych.“</p>

<p>Podařilo se mu Regan přivést na jiné myšlenky, přesně jak měl v úmyslu. Zrůžověly jí tváře a rychle ucouvla před jeho dotekem.</p>

<p>„Řekl jsi, že cítíš krev.“</p>

<p>„Ano.“ Přešel do přední části karavanu a ohnul se, aby si mohl prohlédnout sedadlo řidiče. „Nevím, proč Culligan dorazil do Hannibalu, ale jeho uvítací komise zřejmě neměla nejlepší náladu.“</p>

<p>„Je mrtvý?“</p>

<p>„Když opouštěl tenhle karavan, byl ještě živý, ale zraněný.“</p>

<p>„Krucinál!“</p>

<p>S neobvyklou rychlostí se Regan přesunula do obývací části karavanu a stiskla otvory ve falešném dřevěném panelu na stěně.</p>

<p>Jagr přešel k ní a když se rozletěly třísky, jen se ušklíbl.</p>

<p>„Ne, že bych neschvaloval absolutní destrukci, ale znám vhodnější způsoby, jak si vybít vztek,“ zamumlal.</p>

<p>„Culligan uschovával peníze a důležité dokumenty v bezpečnostní… och.“ Regan se samolibě usmála a vytáhla malou kovovou krabičku z otvoru, který předtím promáčkla do panelu. Když se jí nepodařilo krabičku otevřít, její úsměv vybledl. „A sakra!“</p>

<p>„Ukaž.“ Aniž by Jagr poprosil o svolení, krabičku jí sebral a po krátké snaze se mu podařilo nadzvednout těžké víko.</p>

<p>Nepřekvapilo ho, že se na něj otráveně podívala. „Mají mě tvé vyboulené svaly a bezcitná brutální síla ohromit?“</p>

<p>„Můžeš se nechat ohromit vším, čím budeš chtít, maličká, ačkoli většina žen upřednostňuje můj velmi vyboulený poklop…“</p>

<p>„Panáku!“ Zvedla ruku a zaprotestovala: „Nech toho a styď se.“</p>

<p>Kdyby Jagr necítil vůni její touhy, kdykoli se k ní přiblížil, mohl by se teď cítit uražený.</p>

<p>Teď se naklonil ke krabičce a pak ji nastavil k Regan. „Myslím, že si tohle zasloužíš.“</p>

<p>„Prokrista,“ vydechla a při pohledu na hromadu šperků a štosy bankovek se jí rozšířily oči. „Lidé. Jeden by řekl, že tisíce let evoluce by jim mohlo dát schopnost poznat obyčejný švindl.“ Regan pokrčila rameny a dívala se na krabičku, jako kdyby byla znečištěná. „Nechci to. Jsou to špinavé peníze.“</p>

<p>„Tak to můžeš dát na charitu nebo hodit do řeky. Ale udělej něco, aby se to nedostalo do rukou Culliganovi nebo jeho přátelům.“</p>

<p>Regan se ušklíbla. „Máš pravdu.“</p>

<p>„Já mám pravdu?“ Jagr si v opravdovém údivu přitiskl ruku na srdce. „Všichni svatí, copak padá nebe?“</p>

<p>„Ty jeden syčáku…“</p>

<p>Když jí Jagr zacpal rukou pusu, Regan jen vytřeštila oči.</p>

<p>„Někdo sem jde,“ zašeptal jí do ucha. Odtáhla mu ruku ze svých úst, ale byla opatrná, aby promluvila tiše.</p>

<p>„Culligan?“</p>

<p>„To nedokážu říct. Musejí být obklopeni kouzlem, protože necítím jejich pach.“</p>

<p>Ve chvíli, kdy chtěl pronásledovatele proměnit ve svou osobní oběť, Jagr ztuhl. Stačil jen okamžik, aby pocítil zápach kouře a pak oknem karavanu proletěla hořící láhev a explodovala v plamenech. Jagr instinktivně couvl. Oheň byl jediný nepřítel, kterému se upíři nedokázali bránit.</p>

<p>„Je čas, abys šla, Regan.“ Rozmáchl se směrem ke plamenům, které se šířily smrtonosnou rychlostí. „Utíkej.“</p>

<p>Regan zapíchla paty do země a divoce se na něj podívala. „Zbláznil jsi se?“</p>

<p>„Ten oheň není kouzelný, tobě se popáleniny zahojí,“ zachraptěl a tělo se mu třáslo touhou dostat ji do bezpečí.</p>

<p>„Jo, jen aby mě zabil ten potřeštěný král upírů, jakmile zjistí, že jsem se zachovala jako zbabělec a nechala jsem jeho oblíbeného miláčka shořet na uhel.“</p>

<p>„Styx by ti nikdy neublížil a já rozhodně nejsem jeho oblíbenec, natož miláček. Teď už konečně vypadni.“</p>

<p>Kouř v karavanu houstl a z horka se už Regan na tváři dělaly krůpěje potu, ale tvrdohlavě odmítla odejít.</p>

<p>„Na to zapomeň, šéfe. To se nestane.“</p>

<p>„Boha jeho!“</p>

<p>Jagr začal klít pravěké kletby a hanět mozky všech vlkodlaků a jedné vlkodlačice obzvlášť, ale pak rukama objal tu osobu, co stála vedle něj a tolik ho štvala a jediným úderem vyrazil boční dveře karavanu.</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>7</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><p>I když byl náraz tlumený Jagrovým obrovským tělem, Regan si při pádu z auta a tvrdém přistání na trávě vyrazila dech.</p>

<p>Než se stačila dostatečně nadechnout, Jagr ji postavil na nohy a otočil, aby mohla spatřit dva útočníky, kteří po jejich objevení strachy doslova zkameněli.</p>

<p>Jedním byla štíhlá lidská žena s culíkem blonďatých vlasů a nevinnýma modrýma očima, a druhým vysoký, hezký muž, ve kterém Regan okamžitě poznala psa. Měl tmavé vlasy a bradku, která nějakým záhadným způsobem perfektně ladila s jeho zlomyslnými rysy.</p>

<p>Regan sotva chytla balanc, když se okolním vzduchem prohnala vlna ledového vzteku a Jagr se připravil k útoku.</p>

<p>Žena vyděšeně zakřičela, ale místo toho, aby jako normální stvoření utekla, rozhodila rukama, jako kdyby se pokoušela hrozivého predátora odehnat. Regan to málem připadalo vtipné, tedy pokud by se zároveň neobjevil oslnivý záblesk světla, který Jagra uhodil přímo do středu hrudníku a neposlal ho k zemi.</p>

<p>Čarodějnice.</p>

<p>Regan přispěchala k upírovi, který se válel na zádech. Přední část svetru měl spálenou a kouřilo se z ní. K čertu s tou čarodějkou. Jagrovi nesmí nikdo ublížit.</p>

<p>Nikdo kromě ní.</p>

<p>Byla na krok od zraněného upíra, když se jí zježily všechny chlupy.</p>

<p>Regan poslechla své instinkty a přikrčila se. Pak jednou nohou vykopla a zaútočila na psa. Její útok jí ochránil před bolestivou ranou pěstí do čelisti, útočníkova ruka jí jen prosvištěla nad hlavou. Ale jemu se podařilo přeskočit její kopající nohu. V očích se mu blýskala drsná zvířecí nátura. Otočil se k ní a zvedl ruce na znamení míru.</p>

<p>„Klídek, holka,“ pokusil se ji uklidnit. Jeho hlas prozrazoval irský původ. „Nechci ti ublížit.“</p>

<p>Regan zaskřípala zuby, byla příliš rozzuřená na to, aby se stačila i bát.</p>

<p>„Jo, to tak.“ Mezi stromy se rozezněl její ostrý smích. „Přísahala bych, že máš v zásobě další munici.“</p>

<p>Jeho ústa zkřivil dobře nacvičený úsměv. „Přísahám na hrobě svý sladký matky, že jsem dostal příkaz dovést tě celou a zdravou.“</p>

<p>„Dovést mě kam?“</p>

<p>Zvedl štíhlou ruku. „Pojď se mnou a já ti to ukážu.“</p>

<p>Copak měla blbost vytetovanou na čele?</p>

<p>Regan se pokusila psa obejít, byla zoufalá touhou dostat se k Jagrovi.</p>

<p>„Co ode mne chceš?“</p>

<p>„Nechci nic víc než tě dostat do bezpečí.“</p>

<p>„Bezpečí? Pokusil ses mne zastřelit v tom hotelovém pokoji a před minutou upéct jako topinku.“</p>

<p>„V tom hotelovém pokoji jsme se snažili zabít toho upíra, ne tebe. Mysleli jsme, že na tebe útočí.“ Pohledem pomalu přejížděl po jejím těle a jeho arogantní výraz prozrazoval, že je přesvědčen, že se ženám líbí, když si je někdo prohlíží jako ojetá auta. Chcípák. „Vlkodlaci a upíři se obvykle nekamarádí.“</p>

<p>„A co ten útok před chvílí?“ zeptala se.</p>

<p>„Neměl jsem ponětí, že v tom karavanu někdo je. Chtěl jsem ten karavan prostě zničit, ne ti ublížit.“</p>

<p>Regan ztuhla. Myslela si, že je na tohle odlehlé místo pronásledovali. Ale jestli ten pes mluvil pravdu, pak o tom karavanu musel vědět dopředu.</p>

<p>A o Culliganovi.</p>

<p>„Kdo tě poslal?“ zasyčela. „Culligan?“</p>

<p>Muž si odfrkl. „Nebuď hloupá. Jako kdybych si nechal poroučet od nějakého smradlavého skřeta.“</p>

<p>„Ale ty víš, kde je, že jo?“</p>

<p>Sebejistě vykročil blíž, hlas měl hluboký a svůdný. „Nejenže to vím, ale taky jsem ho osobně spoutal jako narozeninový dárek a on na tebe teď čeká, abys jej mohla potrestat.“</p>

<p>Regan v hlavě vířily myšlenky. Neexistovala sebemenší pravděpodobnost, že by s tím psem odešla. Všechny instinkty ji před ním varovaly. Kromě toho nechtěla opustit Jagra. Proč cítila potřebu ochraňovat mocného upíra, který ji vlastně držel v zajetí, nemluvě o tom, že ji dováděl k šílenství? Nad tím teď nepřemýšlela.</p>

<p>Ale jestli ho nechá mluvit, možná jí nějak napoví, kde se Culligan skrývá… a proč proboha jí chtěl ublížit.</p>

<p>„Odkud znáš Culligana?“ zeptala se.</p>

<p>Pes pokrčil rameny. „Než dorazil do Hannibalu, neznal jsem ho.“</p>

<p>„Prokrista, je nějaký démon, který projde městem, kterého se nepokusíš zabít?“</p>

<p>„My jsme toho skřeta zabít nechtěli.“ Muž přistoupil blíž, jako kdyby doufal, že jeho mocný žár otupí její smysly. „Prostě jsme ho chytli a uvěznili.“</p>

<p>Regan pokračovala ve snaze přiblížit se k Jagrovi. Srdce měla úplně zkroucené. Proč se neprobere? Kdyby byl mrtvý, přece by jako upír splasknul, ne?</p>

<p>„To sotva,“ namítla. „Culligan by tak ochotně nešel.“</p>

<p>Pes zkroutil rty. „No, možná tam ukáplo pár kapek krve.“</p>

<p>„A proč jste ho zajali?“</p>

<p>„Kvůli touze slyšet ho, jak naříká?“ Pes se usmál. „Zjistili jsme, že zadržoval jednu z vlkodlačic. To nemohlo projít bez trestu.“</p>

<p>Lhal. Regan si nikdy v životě nebyla ničím tak jistá jako tímhle.</p>

<p>„Fantastické. Kde jste tedy byli, když jsem tu pomoc opravdu potřebovala?“ podráždila ho a pořád kolem toho nebezpečného psa kroužila.</p>

<p>Najednou dokázala zachytit Jagrovu sílu, i když jen slabě. Strašně se jí ulevilo.</p>

<p>Jagr žil.</p>

<p>Nevěděla proč, ale připadalo jí, jako kdyby jí ze srdce spadl obrovský balvan.</p>

<p>Muž si Reganina rozptýlení vůbec nevšiml, přejel si rukou po napjatých svalech hrudníku a po tváři mu běhal sebevědomý úsměv.</p>

<p>„A teď jsem tady, připravený pomoci se vším, co budeš potřebovat.“</p>

<p>Lhář, lhář, lhář.</p>

<p>Regan necítila podobné chvějivé vzrušení, jako když se na ni takhle culil Jagr. Všechno, co cítila, byl… odpor.</p>

<p>Regan se pokusila o lichotivou reakci, ale když žena popadla psa za ruku, zneklidnilo ji to.</p>

<p>„Co to děláš?“ zasyčela a oči měla plné paniky. „Ten upír nebude v bezvědomí navěky. Musíme jít.“</p>

<p>Regan zavrčela, nejraději by tu ženu skopla na zem. Čarodějka vyjekla, ale než na ní Regan stačila vztáhnout ruku, pes strčil vystrašenou ženu za svá záda.</p>

<p>„Bez své krásné vlkodlačice neodejdu.“ Natáhl se k Regan. „Pojď se mnou, Regan. Jedině tak budeš moct vztáhnout ruku na Culligana.“</p>

<p>„Řekni mi, kde je, a já si ho později najdu,“ namítla.</p>

<p>„Takhle se nedohodneme. Buď mě necháš, abych tě k němu teď dovedl, nebo ho nikdy nenajdeš.“</p>

<p>Regan sepnula ruce. „Jak mám…“</p>

<p>Za jejími zády se ozvalo zašustění, jak se Jagr zahýbal a setřásl ze sebe kouzlo, nebo ať už to bylo cokoli, co na něj plivli.</p>

<p>„Sakra!“ Zničehonic se pes natáhl a popadl ji za ruku. Jeho okouzlující výraz ztvrdl. „Čas už ti vypršel, čubko. Půjdeš se mnou.“</p>

<p>„Možná v příštím životě,“ zasyčela Regan, vykroutila se z jeho sevření a praštila ho.</p>

<p>Muž se ohnul a vrazil jí pěst do břicha dřív, než stačila zareagovat. Vyrazil jí všechen vzduch z plic a Regan zasténala, ale než aby se bránila bolestivému podnětu, raději se svalila na zem vedle Jagra.</p>

<p>Sotva se dotkla země, pes po ní skočil, jednou rukou jí popadl za hlavu a druhou za vlasy a pokusil se ji postavit na nohy.</p>

<p>Regan zmateně zamrkala a natáhla se, aby se chytla Jagrovy nohy. Už se párkrát prala a trocha bolesti ji nemohla vykolejit. Ani když se jednalo o rvaní vlasů i s kořínky.</p>

<p>Pes vztekle zasyčel, omotal Regan ruku kolem krku a ve snaze postavit ji na nohy jí zmáčkl průdušnici. Regan zaskřípala zuby, namířila a nakopla ho do kolene. Pak se znovu pevně chytla Jagrovy nohy.</p>

<p>Když se její podpatek setkal s jeho kolenem, útočník zasténal bolestí a ozvalo se nechutné zapraskání, ale stisk kolem jejího krku sevřel ještě víc.</p>

<p>Regan sotva mohla dýchat, ale prsty se konečně dostala k dýce, kterou měl Jagr připevněnou u boty. Bohudík se jí nůž podařilo vyprostit a zabodla jej do ruky, která ji držela v zajetí.</p>

<p>Stříbrná ocel hladce projela kůží i svalem a narazila na kost. Pes rychle povolil sevření jejího krku a uskočil dozadu.</p>

<p>Držel si zraněnou ruku a podíval se na ní s vražedným vztekem, pak se kolem jeho svalnatého těla zablýskla energie a on se proměnil. Regan pocítila echo jeho energie a pozorovala, jak se jeho hezký obličej mění a oblečení rozdírá na kusy. Pak se před ní objevila obrovská vlkodlačí kreatura s hustou, tmavou srstí a svítícíma rudýma očima.</p>

<p>Regan rychle vyskočila na nohy a připravila se na nevyhnutelný útok.</p>

<p>Na útok, který nikdy nepřišel.</p>

<p>Ačkoli Regan zabořila paty do země a měla připravenou dýku, ozvalo se tlumené zavrčení a vedle ní se jako anděl pomsty objevil Jagr.</p>

<p>Pes zavrčel, cvakl naprázdno zuby, ale byl dost chytrý na to, aby věděl, že se statným, rozzuřeným upírem bojovat nemůže.</p>

<p>Na kratičký okamžik všichni ztuhli jako v živém obraze a houstnoucím vzduchem se tetelilo nebezpečí, které hrozilo explozí.</p>

<p>Regan došlo, že zadržuje dech. Pohledem hypnotizovala psa, který byl pořád připravený vrhnout se na ni. Ale objevila se malá chyba. Zatímco pes blýskal svými nepřehlédnutelnými tesáky a temně vrčel, byla to čarodějnice, která převzala celou záležitost do svých rukou.</p>

<p>Doslova.</p>

<p>Zvedla ruce a zamumlala krátkou říkanku. Jagr zaklel a ostrým pohybem srazil Regan k zemi. O setinu později se nad nimi prohnalo ostré světlo a v Reganině hlavě explodovala drsná bolest.</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Jagr nosil své štíhlé břemeno tichými ulicemi sem a tam, aby znemožnil najít přímou cestu do jeskyně. Byl plný starostí a nedělal si hlavu s kontrolováním své ledové síly, která se šířila temnotou a nebohým obyvatelům Hannibalu způsobovala noční můry.</p>

<p>Proč by se měl starat? Nechte smrtelníky neklidně převalovat v posteli a méněcenná stvoření prchat v děsu. Jeho jediným cílem bylo najít chrliče a probrat Regan.</p>

<p>Jagr maličkého démona vycítil, protáhl se úzkým otvorem do jeskyně a připravil se čelit nadávkám. Když Levet viděl Regan v bezvědomí ležet uprostřed místnosti, vyděšeně vykřikl.</p>

<p>„Regan.“ Zatřepetal křídly a zamával ocasem. „Cos jí to provedl, ty oživlá mrtvolo?“</p>

<p>Jagr přešel do zadní části jeskyně a vzal svůj kožený kabát, aby s ním přikryl nehybné tělo. Pak si poklekl na špinavou podlahu a vzal Regan za štíhlou ruku.</p>

<p>„Byla omráčená kouzlem.“ Upřel pohled na svého společníka. „Dostaň jí z toho.“</p>

<p>„Jak…“ Levet polkl zbytek otázky, neboť pocítil závan Jagrovy ledové síly. Místo toho zavřel oči, vzal Regan za druhou ruku a přitiskl si ji k čelu. „Lidská čarodějnice. Obranné kouzlo.“</p>

<p>„Neptal jsem se na analýzu, bambulo,“ zavrčel Jagr. „Prostě jí z toho dostaň.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Sacrebleu!</emphasis><emphasis>“</emphasis> Levet rychle otevřel oči. „To bych musel vědět, jakým kouzlem se to dá odstranit.“</p>

<p>„Fajn, byla to lidská čarodějnice. Teď pokračuj,“ poznamenal Jagr a varovně namířil na chrličův obličej prstem. „A Levete.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Oui?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Mysli na to, že pokud uděláš chybu, bude to poslední chyba tvého života.“</p>

<p>Levet přimhouřil oči, v jejich šedé hloubce se najednou odrazila mocná pýcha jeho předků.</p>

<p>„Raději bych si vrazil kudlu do srdce, než bych ublížil Darcyině sestře,“ přísahal. „Teď sklapni a nech mě, abych se o ní postaral.“</p>

<p>Jagr sevřel čelisti a pokusil se přemoci vztek, který jím lomcoval s brutální silou.</p>

<p>Tahle noc byla pohroma. Nejdřív se chytli do pasti v hořícím karavanu. Pak dovolil, aby ho omráčila čarodějnice, lidská čarodějnice, takže se Regan musela bránit sama. A pak byl příliš pomalý, aby ji dokázal ochránit před tím zaklínadlem, které ji teď mělo ve svých spárech.</p>

<p>Jedna sračka za druhou.</p>

<p>A byla to Regan, kdo trpěl za jeho chyby.</p>

<p>Upíral oči na Reganinu tvář a sotva si všímal, jak si Levet cosi mumlá pod vousy a občas máchne rukama, ale jakmile kouzlo pominulo, poznal to okamžitě.</p>

<p>Tělo se jí povolilo, lehce vydechla a rty se jí zachvěly. Levet ucouvl a unaveně zamával křídly.</p>

<p>„Kouzlo jsem odstranil, ale bude se potřebovat pořádně prospat, aby se z toho dostala.“</p>

<p>„Ale nic jí není? Vůbec nic?“</p>

<p>„Ne, nic.“</p>

<p>Spadl mu kámen ze srdce, ale ne úplně. Regan se z toho dostane, ale ti, kdo jí chtěli ublížit, zůstávají naživu.</p>

<p>Zatím.</p>

<p>Přitiskl si ke rtům její prsty a položil jí ruku na hrudník, který se zvedal a klesal s ujišťující pravidelností. Pak se zvedl na nohy, i když i jeho po útoku čarodějnice bolelo celé tělo.</p>

<p>Něco mu našeptávalo, že by se měl vrátit ke karavanu. Nejenže byla šance, že zranění, která Regan způsobila psovi, naruší čarodějčino kouzlo na utajení pachu, ale také se potřeboval ujistit, že jeho vlastní stopa do jeskyně je pečlivě zametená.</p>

<p>Ale žádný z těch důvodů nebyl natolik silný, aby přemohl jeho ochranitelské instinkty, které teď byly v plné pohotovosti. Neexistovalo, že by tu nechal Regan, zatímco byla v bezvědomí a zranitelná.</p>

<p>Ani náhodou.</p>

<p>„Levete.“ Přimhouřil oči a vykročil k unavenému chrličovi. „Mám pro tebe malý úkol.“</p>

<p>„Do háje zelenýho!“</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Regan si nebyla úplně jistá, jak dlouho trval její boj proti matoucí temnotě. Hustý mrak se nedal jen tak zahnat. Ale to by nebyla ona. Někteří, zejména vizigótský šéf, by mohli přísahat, že byla tvrdohlavá jako mezek.</p>

<p>Nechtěla přiznat porážku a prokousávala se bezvědomím, které jí drželo v zajetí. Smysly se vracely k životu jen velmi pomalu a oční víčka měla pořád příliš těžká, než aby je dokázala zvednout.</p>

<p>Ležela na tvrdé podlaze. Byla to jeskyně, o tom nepochybovala. Cítila chladný, vlhký vzduch a stopu chrliče, jako kdyby tady Levet už nebyl. A pak cítila chladný, exotický pach síly, která mohla patřit jedině Jagrovi.</p>

<p>Byl blízko. Dával na ni pozor.</p>

<p>Tělem jí projelo teplo, zapudilo neustupující bolest a přineslo úlevu a pocit bezpečí.</p>

<p>Bezpečí?</p>

<p>Od arogantního upíra, který si myslel, že ji bude vodit na vodítku?</p>

<p>Prokrista, asi se zbláznila.</p>

<p>Konečně se jí podařilo otevřít oči, rozhlédla se kolem spoře osvětlené komory a ujistila se, že je v bezpečí jeskyně a ne v rukou toho psa. Nebo ve stříbrné kleci, což by bylo ještě horší.</p>

<p>Naučila se předpokládat, že zůstanou a vytrvají právě ty nejhorší věci.</p>

<p>Jakmile si Regan uvědomila, že jí nehrozí žádné bezprostřední nebezpečí, postavila se na nohy. Ulevilo se jí, protože neklopýtala, ani nepadala na nos.</p>

<p>Projela si rukama vlasy a rozhlédla se po ztemnělé jeskyni. Chladný závan energie, který projel vzduchem, jí prozradil, že je Jagr nablízku, ale jeho nepřehlédnutelná postava nikde vidět nebyla.</p>

<p>Takže musel buď použít nějaký upírský trik a schovat se v temnotě, nebo byl v některé z přilehlých jeskyň.</p>

<p>Krátce zaváhala.</p>

<p>Pýcha jí napovídala, že jí přece v jeskyni nic nedrží. Mohla se vydat k východu z jeskyně a pokračovat ve svém pátrání po Culliganovi. Nebo kdyby byla opravdu mazaná, mohla naskočit do nejbližšího autobusu a jednoduše zmizet.</p>

<p>Žádní skřeti, žádní vlkodlaci, žádní znervózňující, ohromní upíři…</p>

<p>Přesto to nebyla pýcha, kdo převzal kontrolu nad jejími kroky. Místo, aby se vydala k východu z jeskyně, si to namířila k zadním chodbám.</p>

<p>Sklonila hlavu, aby se neuhodila o nízkou klenbu, a vklouzla do stísněného prostoru, který sloužil jako přírodní nádrž. Když se narovnala, byla připravená spatřit Jagra. Jeho síla byla přímo hmatatelná. Ale na co nebyla připravená, bylo to, že ho najde úplně nahého, jak vystupuje z mělkého jezírka a pohazuje mokrými vlasy přes vypracované rameno.</p>

<p>Svět se zastavil.</p>

<p>Nebo alespoň ten kout, kde právě stála Regan.</p>

<p>Prokrista! Už si zvykla na to, že je z druhu majestátních bytostí. Ta nádherná hříva zlatých vlasů. Ta hrdá, maskulinní krása jeho rysů. Ta neoblomná inteligence v jeho ledově modrých očích.</p>

<p>Ale bez oblečení byl navíc… jako Pan Božský.</p>

<p>Drsná síla, kterou naznačovaly jeho pevné svaly a šlachy bylo jediné, na co dokázala pomyslet. Dost na to, aby se zastavilo srdce každé ženy.</p>

<p>Krátce se ztratila v dokonalosti jeho těla, takže jí chvíli trvalo, než se její chtivý pohled dostatečně zaostřil na to, že ta hebká krása jeho slonovinové kůže byla krutě znetvořena sérii překřížených jizev, které vybíhaly od hrudníku až ke slabinám.</p>

<p>Regan pohled na ty příšerné jizvy a utrpení, kterým musel Jagr projít, doslova šokoval. Pak pomalu zvedala oči, až se setkala s jeho ledově modrým pohledem.</p>

<p>Jeho výraz byl jako obvykle nečitelný, ale Regan nebyla hloupá. Jagr určitě přesně věděl, kdy se probrala. Což znamenalo, že se snadno mohl obléknout dřív, než sem vešla.</p>

<p>Upíři nebyli skromní. Jakákoli deformace se jim hnusila. Pro sebevědomého, marnivého démona musely být podobné jizvy neskutečnou potupou.</p>

<p>Takže proč jí je ukázal?</p>

<p>A proč zrovna teď?</p>

<p>Regan se pokusila srovnat si myšlenky a nezadržovat přitom dech. Pohledem sjela k bublajícímu pramínku vody.</p>

<p>„Neměl by sis vyvěsit nějakou ceduli, když se chceš v naší společné jeskyni sprchovat?“</p>

<p>Ozvalo se zašustění a Regan se tajně, koutkem oka podívala, jak si Jagr natáhl džíny, vytáhl zip, ale knoflík nechal rozepnutý. Mňam!</p>

<p>Vyschlo jí v ústech. Ovšem s jeho jizvami to nemělo nic společného.</p>

<p>Cožpak měli všichni muži tak velké… mužské partie?</p>

<p>Uměli každou ženu přinutit, aby funěla jak uhoněný pes?</p>

<p>„Jak se cítíš?“ zeptal se a udělal pár kroků, až stál přímo před ní.</p>

<p>„Bolí mě hlava, mám sucho v puse a dala bych si sprchu.“ S velkým úsilím zvedla hlavu a setkala se s jeho pohledem. „Jak dlouho jsem byla v bezvědomí?“</p>

<p>„Ztratila jsi jeden den.“</p>

<p>Vnitřnosti se jí zkroutily zoufalstvím. Jestli se jí někdy podaří vypátrat Culligana, bude to trvat fakt dlouho.</p>

<p>„Hergot! Pamatuju si, jak jsme vyletěli z karavanu a napadl nás ten pes… pak všechno zčernalo.“</p>

<p>„Ta žena.“ Jeho tón byl úsečný a ledový. „Vyslala k tobě zaklínadlo.“</p>

<p>„Čubka. Je mrtvá?“</p>

<p>„Ne. Povedlo se ti zranit toho psa, ale oba utekli.“</p>

<p>Regan se ušklíbla. Nemusela se ptát, aby zjistila, že se Jagr rozhodl dostat ji do bezpečí místo toho, aby psa a tu čubku pronásledoval. Nebo aby je dokonce chytil a pokusil se z nich dostat nějaké informace.</p>

<p>Tenhle fakt by jí měl strašně rozzuřit.</p>

<p>Jeho ochranu nepotřebovala. A zcela jistě se o ní neprosila.</p>

<p>Ale ona nebyla rozzuřená.</p>

<p>Byla hloupě potěšená. Jako kdyby chtěla, aby o ní měl někdo starost.</p>

<p>To je nebezpečné, Regan. Velmi, velmi nebezpečné.</p>

<p>Stejně nebezpečné jako touha dotknout se té zjizvené kůže a zjistit, že to nemá vliv na funkce jeho těla.</p>

<p>Jazykem si přejela suché rty, najednou jí došlo, že na tu širokou, líbeznou hruď zírá už strašně dlouho. Přinutila se zaměřit se zpátky na jeho oči a pocítila, jak se jí nahrnula krev do tváří.</p>

<p>„Já… zajímalo by mě, co má ta čarodějka se smečkou psů společného…“</p>

<p>„Ne,“ skočil jí do řeči a přistoupil ještě blíž, takže musela zvrátit hlavu, aby mu mohla koukat do očí.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„To není to, nad čím přemýšlíš, že ne?“ Hlas měl studený, lhostejný. „Jestli to chceš vědět, zeptej se.“</p>

<p>Regan si ohromeně uvědomila, že Jagr omylem považoval její zaujetí za pouhou zvědavost. A ne za… fascinaci.</p>

<p>Samozřejmě, zvědavost by byla tou moudřejší variantou, když se vezme v potaz, že stála v jeskyni s napůl nahým upírem, kterého by nejraději olízala od hlavy až k patě.</p>

<p>„Nevěděla jsem, že upíři mohou mít jizvy,“ zamumlala tu nejjednodušší odpověď.</p>

<p>„Není to přirozený proces.“ Oči mu ztmavly dávným vztekem. „Dalo to fakt hodně úsilí a překroucené vytrvalosti, trvale zjizvit upírovu kůži. Není to důsledek pouhého zranění.“</p>

<p>„Proč bys…?“ Zvedla ruku a přitiskla si ji na srdce. „Ach bože, tebe někdo mučil.“</p>

<p>„Mučil a pak mě nechal hladovět, takže se mé tělo nemohlo pořádně zahojit.“</p>

<p>„Jak dlouho?“</p>

<p>„Tři staletí.“</p>

<p>Soucitně se otřásla. Tři sta let nekonečného mučení? Jak to mohl přežít? A co víc, jak si mohl uchovat zdravý rozum?</p>

<p>Prokrista, nedovedla si ani představit, jakou k tomu potřeboval sílu.</p>

<p>A ona ho peskovala za to, že jí byla chvíli zima a chvíli horko.</p>

<p>Musel z ní šílet.</p>

<p>„Byl to démon?“ zachraptěla.</p>

<p>Rty se mu zkřivily v kyselém úsměvu. „Upír.“</p>

<p>„Bože!“ Pomalu zakroutila hlavou. „Takže ty drby jsou pravda.“</p>

<p>„Jaké drby?“</p>

<p>„Culligan byl vždycky pekelně nervózní, když se musel setkat s místním upířím klanem a platit poplatky za to, že provozuje byznys v jejich teritoriu.“ Pohledem přejela husté jizvy. „Tvrdil, že upíři jsou zlé kreatury, které zabijí každého, dokonce sami sebe navzájem.“</p>

<p>Pokrčil rameny, ale Regan si přála, aby s tím nesouhlasil. Vlnící se svaly pod tou slonovinovou kůží jí způsobovaly chvění v žaludku.</p>

<p>„Jakékoli stvoření může být zlé, obzvlášť vlkodlaci, ale upíři mají pro bolest a hrůzu zvláštní talent.“</p>

<p>Když jí došel význam jeho chladných slov, zvedla k němu oči.</p>

<p>„Takže tebe mučili pro zábavu?“</p>

<p>„Poslech mého řvaní bylo pro mé mučitele určitě dobrou zábavou, ale já byl mučen za odplatu.“</p>

<p>„Odplatu za co?“</p>

<p>„Chceš slyšet pravdu? Už si to nepamatuju.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>8</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p><empty-line /><p>Jagr pozoroval, jak se dle očekávání přes Reganiny rysy přehnal úžas. Och, kdyby mohl stejně snadno analyzovat i své vlastní pocity.</p>

<p>Celá staletí odmítal hovořit o svém nekonečném utrpení. Většina jeho bratrů vycítila, že si prošel násilím, a Viper věděl, že Jagrův mučitel byl upír, ale nic víc. A nikdo nebyl natolik hloupý, aby se ho na to ptal.</p>

<p>Takže proč on sám šel úmyslně vstříc téhle konfrontaci?</p>

<p>A úmyslná opravdu byla.</p>

<p>Než Regan vešla do jeskyně, snadno si mohl jizvy skrýt. Nikdy se nemusela nic dozvědět.</p>

<p>A přesto je nechal odhalené, jako kdyby chtěl, aby zareagovala na ošklivý pozůstatek jeho minulosti.</p>

<p>Takže… proč?</p>

<p>Díkybohu se Regan dokázala vzpamatovat dřív, než Jagr stačil své motivy prozkoumat. Bez pochyby měly ty motivy zůstat záhadou.</p>

<p>„Mučili tě tři sta let a ty si nepamatuješ proč?“ zeptala se a v jejích krásných očích se odrazila sympatie. Jeho to vůbec nepohoršilo, naopak.</p>

<p>„Když se člověk promění v upíra, ze svého předešlého života si nic nepamatuje. Své hříchy jsem spáchal ještě v době, kdy jsem byl vizigótským vládcem.“</p>

<p>„Tví věznitelé museli být dost drsní.“</p>

<p>Jagr pokrčil rameny. Bylo jedno, kolik uplynulo staletí, on na upíra, který ho držel v zajetí, nikdy nezapomene.</p>

<p>Než se Kesi proměnila v upířici, byla členkou egyptské královské rodiny a zůstala jí veškerá pyšná krása jejích předků. Tmavé, mandlové oči, jemně nahnědlá pleť, hladké černé vlasy, které jí po zádech splývaly jako černý saténový závěs.</p>

<p>Ach ano, byla překrásná.</p>

<p>A jedovatá jako rtuť.</p>

<p>Možná ho zajala ve jménu pomsty, ale pak ho držela ve zvrácené a posedlé touze způsobovat někomu bolest. V jejích pekelných dírách nebyl jediným vězněm.</p>

<p>„Upířice, která mě proměnila, tvrdila, že jsem zavedl svůj klan do jejího pelechu a zabil tucet upírů včetně jejího partnera,“ vysvětlil. Jako obvykle měl radost alespoň z toho, že Kesi způsobil nějakou bolest, i když si to vůbec nepamatoval. „Mě bohužel zajali během nájezdu.“</p>

<p>„Překvapuje mě, že tě rovnou nezabili. Proč tě proměnili v upíra?“</p>

<p>„Zřejmě jsi neviděla žádné upírské filmy. Lidé jsou moc křehcí a nepřežijí ani desetinu toho, co upír. Abys byla dostatečně kreativní, potřebuješ stvoření, které vydrží bolest. A samozřejmě tu byl ten bonus, že mě učiní nesmrtelným, takže mé mučení může trvat celou věčnost.“</p>

<p>„Dobrý bože!“ Regan se ostře nadechla a v očích se jí zaleskly slzy. „Jak se ti podařilo uniknout?“</p>

<p>Vzpomínka na tunely zaplavené krví a plné těl upírů a dalších démonů, která roztrhal vlastníma rukama, byla zahnaná lesklou slzičkou, která Regan stékala po tváři.</p>

<p>Jagra to dostalo, vzal její tvář do dlaní a slzičku jí setřel.</p>

<p>„Zabil jsem je,“ zamumlal a hlas měl zastřený něčím jiným než jen pradávným vztekem.</p>

<p>„Všechny?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Dobrá.“</p>

<p>Jagr zkroutil rty. „Jim se to moc nelíbilo.“</p>

<p>Regan na něj upřela zkoumavý pohled a nastalo ticho. Jagr neustoupil. Vždycky se bál, že když přizná pravdu, učiní ho to zranitelným, nechráněným. Místo toho se teď cítil… jako po zpovědi.</p>

<p>Možná to byly Reganiny sladké slzy, které odplavily porci hořkosti, která hnisala v jeho duši.</p>

<p>Konečně se nadechla. „Je mi to líto.“</p>

<p>„Proč? Nebyla to tvoje chyba.“</p>

<p>„Chci říct, že je mi líto, když jsem ti nevěřila, že mě chápeš. Teď opravdu vím, že mě chápeš.“ Přes ústa jí přejel lehký úsměv. „Víc než kdokoli jiný.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„A to je důvod, proč mě nenutíš jít do Chicaga.“</p>

<p>Jagr se pokusil skrýt lehké pobavení. Pokud chtěla věřit, že to je jediný důvod, proč ji nepřehodil přes rameno a nenamířil si to rychle do Chicaga, tak ať si tomu věří.</p>

<p>„Žízeň po pomstě je dost silný hnací motor,“ souhlasil. „Dokud bude Culligan naživu, v Chicagu tě nic neudrží. A mě by zase poslali, abych tě ulovil.“</p>

<p>„Ulovil?“ Smaragdové oči ztmavly, pak Regan zvedla ruku a lehce přejela jednu z jizev, které hyzdily jeho kůži. „Ty si myslíš, že jsem tvá kořist?“</p>

<p>Jagr zasyčel a ucouvl před jejím příjemným dotykem. Co to proboha dělá? Dokonce i netknutá panna by musela poznat, že jeho pověstné sebeovládání v tuhle chvíli nefunguje. Ne teď, když šlo o tuhle vlčici se smaragdovýma očima.</p>

<p>„Regan,“ varoval ji něžně.</p>

<p>Regan udělala krok k němu, tentýž, o který on předtím ustoupil. Rukou znovu odvážně pohladila jeho hrudník.</p>

<p>„Co?“</p>

<p>Popadl ji za ruku. Tělem mu projela horká slast a tesáky vyjely ven.</p>

<p>„Nezahrávej si se mnou.“</p>

<p>Vůbec se nepokusila vymanit ruku z jeho pevného sevření. Místo toho jednoduše zvedla druhou ruku a pokračovala v mučení něžnými doteky svých prstů.</p>

<p>„Proč jsi mi ty jizvy ukázal?“ zeptala se.</p>

<p>„Zahráváš si s ohněm, maličká.“</p>

<p>Pevně se mu podívala do očí. Ignorovala jeho varování, naopak. Přistoupila blíž a jeho obklopila vůně půlnočního jasmínu.</p>

<p>„Myslel sis, že mě budou zajímat?“</p>

<p>„A zajímají tě?“</p>

<p>„Zajímá mě jen to, co znamenají.“ Naklonila se a přejela po jedné z jizev rty. „A to fakt, že jsi byl nucený tak dlouho trpět.“</p>

<p>Jagrovy prsty uvolnily její zápěstí, do palce ho pálil zběsilý tep jejího pulsu. Fajn. Zřejmě si chtěla hrát. Už zachytil vůni jejího vzrušení, která naplnila vzduch.</p>

<p>Kdo byl on, aby mohl o něčem rozhodovat?</p>

<p>Přejel rukou po elegantní linii jejích zad a popadl úzký zátylek.</p>

<p>„Stejně jako ty, maličká, přežil jsem,“ zamumlal, „a tohle je poprvé, kdy jsem opravdu rád, že jsem přežil.“</p>

<p>„I já,“ zašeptala a naklonila k němu hlavu, aby se mohla rty dotknout jeho hrudi.</p>

<p>Jagr sebou škubl a pak ji nemotorně objal a přitáhl si ji blíž.</p>

<p>„Jsi si vědomá toho, co uvádíš do pohybu, Regan?“ zachraptěl a smysly měl napnuté k prasknutí.</p>

<p>„Moc ne.“ Jazykem přejela po linii jeho hrudní kosti. „Ale líbí se mi to. A tobě?“ Jeskyní se ozvalo slabé zasténání a on si ji přitiskl ke svému tuhnoucímu penisu.</p>

<p>„Panebože, jestli by se mi to mohlo líbit ještě víc, skončil bych v plamenech,“ zamumlal. Tohle bylo poprvé, kdy ocenil síly získané od chvíle, kdy se proměnil v upíra.</p>

<p>Slyšel každý jednotlivý tlukot jejího srdce, cítil každé, i to nejjemnější zachvění, které cloumalo jejím štíhlým tělem, cítil půlnoční jasmín její kůže… vábení bohatství její mocné krve.</p>

<p>Tesáky mu pulsovaly ve stejném tempu jako bolestivá erekce.</p>

<p>„Nikdy jsem nevěděla…,“ prohnula se a podívala se do jeho hladové tváře. „Je to vždycky takové?“</p>

<p>Jagr nemohl odolat pohledu na její štíhlý krk, který byl jasnou pozvánkou. Shýbl se a lehce uždíbl saténovou kůži.</p>

<p>„Ne,“ zachraptěl a hlas měl zastřený touhou. „Nikdy to není stejné.“</p>

<p>Když jí jazykem přejel po klíční kosti, zachvěla se.</p>

<p>„A co se tedy děje?“ Zatnula prsty do jeho paže, jako kdyby se jí najednou podlomila kolena. „V jednu chvíli ti chci dát pěstí do nosu, nebo přinejmenším ti chci ve všem zabránit, a v další…“</p>

<p>Kousl jí do ušního lalůčku. Byl opatrný, aby neporušil kůži. Jeden těžko překonatelný chtíč stačil.</p>

<p>„A v další?“</p>

<p>„Chci ze sebe strhat všechno oblečení a cítit tvé ruce na své kůži.“</p>

<p>Než jí stačilo dojít, co má za lubem, Jagr chytil okraj její košile a jedním hladkým pohybem jí strhl přes hlavu. Odhodil ji stranou, pak z ní strhl maličkou, bílou podprsenku a ona jen zalapala po dechu.</p>

<p>„Asi takhle?“ zachraptěl a vzal její ňadra opatrně do dlaní.</p>

<p>Při všech svatých, byla nádherná. Perfektní. K nakousnutí.</p>

<p>Palci přejížděl po růžových knoflících jejích bradavek a když vrcholky ztvrdly, slastně zamručel a otřásl se vzrušením.</p>

<p>„Ano,“ zašeptala. „Přesně takhle.“</p>

<p>Sklonil hlavu a vzal její bradavku mezi rty.</p>

<p>„A takhle?“</p>

<p>Regan zvrátila hlavu a její vlasy mu po ruce přejely jako hebká saténová záclona.</p>

<p>„Ach bože… ano.“</p>

<p>Jagr sám sobě ponuře připomněl, že je Regan ještě panna, ale jeho hlad se tím ještě zvýšil. Když na ní zaútočí jako hladové zvíře, asi to nebude ta nejlepší sváděcí taktika. Ještě ne.</p>

<p>Pokračoval v dráždění bradavky jazykem, přitom slepě sjel rukou k jejímu rozkroku a rozepnul džíny. Toužil po vzrušení, které mu poskytne její nahé tělo. Když Regan nijak neprotestovala, pomalu je z ní začínal stahovat, pak si klekl a než jí z kalhot vysvlékl, šikovně jí stáhl boty i ponožky.</p>

<p>Pak se, stále klečící, utápěl v pohledu na její tělo.</p>

<p>Nohy měla dlouhé a štíhlé. Pas natolik úzký, že by jej snad objal rukama. Ale byly to právě pevné svaly, které se rýsovaly pod její hebkou kůží, které k němu vysílaly signály vzrušení.</p>

<p>Dobrá, a také tu byl ten maličký hedvábný trojúhelníček, který měl přímo před očima.</p>

<p>Tesáky mu vyjely, jak to nejvíc šlo, byly připravené a ochotné zakousnout se do jemného materiálu a odhalit sladký poklad, který se ukrýval pod ním.</p>

<p>Ale znovu svou ostrou touhu dokázal ovládnout.</p>

<p>Místo toho se pomalu postavil, rty přejel po pěšince uprostřed břicha, pak mezírkou mezi ňadry a došel ke zběsilému pulsu na jejím krku.</p>

<p>Zasténala, lehce pootevřela rty a on ji konečně vášnivě políbil.</p>

<p>„Jagre,“ zasténala.</p>

<p>„Voníš půlnočním jasmínem. V té vůni bych se mohl utopit.“</p>

<p>„Voníš silou,“ špitla do jeho rtů. „Jako úder blesku.“</p>

<p>„Copak blesk má vůni?“ poškádlil ji a rukama ji pohladil po zádech. Mohl by ji držet v náručí celou věčnost a ještě by to bylo málo.</p>

<p><emphasis>Protože to bylo místo, kam patřila.</emphasis></p>

<p><emphasis>Kam vždycky patřila.</emphasis></p>

<p>Ta zneklidňující slova mu proplouvala myslí, dokud je nezahnal.</p>

<p>„Hrubá energie,“ odvětila a když jazykem přejel po linii jejího spodního rtu, zasténala. „Nebezpečný… nepředvídatelný…“</p>

<p>„Ach, dokážu být velmi předvídatelný, maličká,“ opravil ji. Vzal její ruce a přitiskl si je bouli, která se mu rýsovala pod džínami.</p>

<p>Když se její prsty dotkly ztopořeného penisu, málem přestala dýchat a oči jí ztmavly vědomím ženské síly.</p>

<p>Touha ho drásala, až to nebylo k vydržení. Chtěl ji pomalu a něžně svést, ale myšlenka na to, až se do ní zaboří, ho vyváděla z míry. V srdci byl pořád barbarem. Divoké, pohanské páření bylo to, nad čím teď přemýšlel.</p>

<p>Regan nemohl uniknout ten náhlý závan horka, který přejel jeskyní, ani napětí, kterým se chvěly jeho svaly, ale jako kdyby chtěla schválně Jagra vyprovokovat, prsty pomalu vypátrala a rozepnula zip jeho kalhot a uvolnila tak jeho úctyhodnou erekci.</p>

<p>„Bože,“ zasténal Jagr a otřásl se v návalu horké síly.</p>

<p>„Líbí se ti to?“ zeptala se a lehce přejela prsty po celé délce jeho penisu.</p>

<p>„Ano,“ zasténal, rukama ji popadl za boky a snažil se ovládnout svou rostoucí touhu.</p>

<p>„A tohle?“ zašeptala a rukou pomalu sjela níž.</p>

<p>„Regan…,“ zamumlal a rychle zamrkal ve snaze oddálit blížící se vyvrcholení. „Ano.“</p>

<p>Objevila hebký pytlík v jeho rozkroku a lehce ho zmáčkla. „A tohle?“</p>

<p>„Dost,“ zachraptěl a popadl ji za zápěstí, aby ta muka ukončil.</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>Přinutil se otevřít oči a podívat se do jejího jiskřivého pohledu. „Protože tvůj dotek stačí k tomu, abych explodoval.“</p>

<p>Odpovědí na jeho přímočará slova byla sladká vůně jejího vzrušení. „A to je špatně?“</p>

<p>„Špatně?“ Jeskyně se rozezněla jeho ostrým smíchem. „Při všech svatých, prošel bych pekelným ohněm, jen abych na svém těle mohl pocítit tvé ruce.“</p>

<p>Rty se jí zkroutily ve vábivém, pokušitelském úsměvu.</p>

<p>Byla to prostě Eva.</p>

<p>„Tak proč jsi mne zastavil?“</p>

<p>Dobrá otázka.</p>

<p>Ach, bylo pro něj dost neobvyklé odepřít si slast.</p>

<p>Jeho doupě byly studené, propletené cementové chodby pod opuštěným skladem. Nebylo nijak luxusně vybavené, jako to mívali ostatní upíři. Jeho jedinou radostí byla obrovská sbírka knih, nejmodernější počítač a plasmová televize.</p>

<p>Neliboval si v požitkářském způsobu života a fyzické slasti jako většina démonů.</p>

<p>Nikdy o své mnišské existenci nepřemýšlel. Jaký by mělo význam pustit ven touhu někoho ovládnout, když on sám byl jinými ovládán celá staletí? Nebo nějaká nejasná nenávist za to, že ho proměnili ve stejné monstrum, jako bylo to, které ho mučilo? Netrápila ho ani nechuť být v kontaktu s ostatními bratry. Byl hrubián a byl nespolečenský.</p>

<p>Ale v tuhle chvíli chtěl skočit do rozbouřeného požitku, který ohříval jeho krev až k bodu varu. Chtěl… cítit. Chtěl nechat roztát led, který ho studil od chvíle, kdy opustil ty zkrvavené jeskyně.</p>

<p>Chtěl Regan tak, jak chtěla ona jeho.</p>

<p>Bylo zřejmé, že přes svou nevinnost byla tahle vlkodlačice zvědavá a hravá. Proč ji nenechat prozkoumat zákoutí jeho těla?</p>

<p>Měli celou věčnost na to, aby ukojili své fantazie.</p>

<p>Nekonečné, dekadentní, nehorázné fantazie.</p>

<p>Pomalým, úmyslným pohybem Jagr uvolnil její paži a ve stejný okamžik vlepil na její ústa polibek. Ochotně otevřela rty a nechala do nich vniknout jeho dobyvačný jazyk. Rukou ho hladila něžně, ale tak, že ho to dovádělo k šílenství.</p>

<p>Nevěděl, proč najednou překročila své neprůstřelné bariéry. Proč přijala vášeň, která mezi nimi pulsovala od první chvíle, kdy se setkali? A upřímně, bylo mu to úplně jedno.</p>

<p>Osud k němu byl zřídkakdy milý. Musel využít každé příležitosti, která se na něj usmála.</p>

<p>Přejel rty po rozpálené kůži její tváře, polaskal dolíček pod jejím uchem a prsty přejel po jejím těle až k linii pasu. Otřásla se a srdce jí bilo tak hlasitě, že Jagr vůbec nemusel být upírem, aby to slyšel.</p>

<p>Četl v jejích reakcích jako v knize. Využil dřívější zkušenosti, aby vedl své doteky a stupňoval tak její slast, ačkoli i jeho boky pumpovaly dopředu, neboť její doteky začínaly být jistější a cílenější.</p>

<p>Bylo to… peklo.</p>

<p>Během posledního tisíce let se nikdy necítil tak dobře.</p>

<p>Dosáhl k okraji jejích kalhotek a divoce natrhl křehkou hedvábnou látku.</p>

<p>Chtěl prozkoumat to vlhké horko, které z ní cítil. Chtěl, aby se třásla touhou. Chtěl slyšet její slabé, slastné sténání, když přicházela k vyvrcholení.</p>

<p>Rukou jí přejel po štíhlém stehně, lehce jí roztáhl nohy a prsty zabořil do toho nejjemnějšího masa.</p>

<p>Hluboce zavrčel, oddělil od sebe její stydké pysky a objevil štěrbinu, která volala po jeho dotecích.</p>

<p>„Zatraceně,“ zasténala a prsty nevědomky sevřela jeho ztopořený penis.</p>

<p>Jagr rozhodně neprotestoval. Místo toho ji tichými slovy povzbudil a hladil ji s rostoucí naléhavostí.</p>

<p>Tesáky ho bolely, hlad mu svíral vnitřnosti, ale Jagr odolal palčivé touze ochutnat její krev. Ten požehaný nátlak, který svíral jeho tělo, brzy dosáhl bodu, odkud nebylo návratu. Byl pevně odhodlaný vystupňovat její slast, než si vezme svou část rozkoše.</p>

<p>Jagr sklonil hlavu a lehce nasál její bradavku, jazykem ji poškádlil a prsty vjel hlouběji do její štěrbiny. Lehce zasténala a její ruka zvýšila rychlost, jako v odpovědí na jeho neutuchající dráždění.</p>

<p>Byla blízko.</p>

<p>Tak blízko.</p>

<p>Přestala dýchat, prohnula se v zádech a se slabým výkřikem se otřásla ve vyvrcholení, její poslední toužebné zatahání za jeho penis mu způsobilo takovou rozkoš, až musel vykřiknout a svět explodoval.</p>

<p>Jagr si ji přitáhl blíž a musel se usmát.</p>

<p>Možná Regan nebyla tak daleko od pravdy, když prohlašovala, že cítí vůni blesku.</p>

<p>Bohové věděli, že ho blesk právě zasáhl.</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Regan plula na vlně rozkoše a nijak se nebránila, když ji Jagr vzal do náruče a ponořil ji do chladné vody, která pramenila v zadní části jeskyně. A nepípla ani když jí něžně, ale po celém těle vydrhl drahým mýdlem a šamponem, které si určitě dovezl z Chicaga.</p>

<p>Poprvé za celý její život se cítila… příjemně rozmazlovaná.</p>

<p>Přesně jako normální žena, kterou rozmazluje její milenec.</p>

<p>Milenec.</p>

<p>Regan se otřásla. Ano… milenci.</p>

<p>Ach, ona nebyla nevědomá, i když by si to někteří mohli myslet. Chápala základní principy soulože i fakt, že technicky je stále panna.</p>

<p>Přesto to bylo…</p>

<p>Neskutečně krásné.</p>

<p>Jo, tak přesně by to popsala.</p>

<p>A zatímco jí jedna její část chtěla vinit ze soucitu nad stvořením, které si prožilo takovou hrůzu, druhá část věděla, že je to jinak. Po dávce rozkoše s obrovským upírem toužila od chvíle, kdy se poznali v hotelovém pokoji.</p>

<p>Tak to bylo, ale přiznala to jen sama sobě.</p>

<p>Možná nechápala, proč upír tak arogantní a pohoršující a vůbec všechno, upír, který byl s ní, protože mu jeho mocný Anasso přikázal, aby ji ochraňoval, proč tenhle upír způsoboval, že se její tělo roztřáslo na nejvyšší obrátky, kdykoli se dostal příliš blízko. Ale tak to prostě bylo.</p>

<p>A to chvění po šíleném orgasmu vůbec nechtělo ustat.</p>

<p>S každým pohlazením jeho rukou jí tělem projížděly slastné vlny a narušovaly vlnu prapodivné letargie, která se jí zmocnila.</p>

<p>„Jsi nějak zticha,“ zamumlal.</p>

<p>„Takže kromě tebe nemůže být nikdo jiný ten tichý a silný typ?“ namítla a nechávala oči zavřené. Jeden pohled na ten neskutečně krásný obličej a zase by ležela na zádech a prosila o milosrdenství.</p>

<p>A žena si musela zachovat určitý <emphasis>odstup,</emphasis> nebo snad ne?</p>

<p>Lehce se usmál. „Ty jsi zcela jistě silná dost, ale zatím jsem si nevšiml, že dokážeš být takhle zticha.“</p>

<p>Rukou jí přejel po boku a ona zadržela dech. „Třicet let jsem musela mít zavřenou klapačku, zatímco Culligan žvanil celé hodiny. Od teď řeknu, co chci a kdy to chci, a tak často, jak budu chtít.“</p>

<p>„To jsem si všiml.“</p>

<p>Teď už Regan nemohla odolat, otevřela oči a setkala se s jeho chladným, pobaveným pohledem.</p>

<p>„Jestli se ti to nelíbí, vždycky můžeš…“</p>

<p>„Nic takového jsem nemyslel,“ zamumlal do jejích rtů. „Kromě toho vím, jak tě utišit, když to budu potřebovat.“</p>

<p>„Ty arogantní hajzle!“</p>

<p>„Ano, to já jsem.“</p>

<p>Naposledy ji dlouze políbil, spláchl zbylé mýdlo a vynesl z vody ven. Pak ji nechal, aby se utřela do jeho vyřazeného trika, natáhl si vybledlé džíny a čisté černé triko, pod kterým se mu vyrýsovaly všechny svaly, a nasadil si pár těžkých motorkářských bot. Poté zmizel ve vedlejší jeskyni.</p>

<p>Regan si sotva stačila otřít tělo a natáhnout spodní prádlo, když se vrátil a zamračeně donesl tašky s novým oblečením.</p>

<p>„Sebral jsem půl obchodu a není tu ani jedno normální tričko.“</p>

<p>Dobrá, tady končí ten něžný milenec, který jí tak něžně opečovával, suše si pomyslela.</p>

<p>Regan mu vzala tašky, natáhla si úzké džíny a pak se ponořila do hory trik a halenek, aby vytáhla hezký pletený top s nabíraným výstřihem a krajkou, který jí dosahoval sotva k pupíku.</p>

<p>Natáhla si ho přes hlavu, upravila se a vyzývavě se na něj usmála.</p>

<p>„Co je na mých tričkách špatně?“</p>

<p>Zamračil se a pohledem přejel titěrný svetřík, který přiléhal k jejím křivkám.</p>

<p>„Všechny byly přestřihnuté v půlce a jsou tak mrňavé, že by ses vůbec nemusela namáhat si je oblékat.“</p>

<p>„Pokud sis nevšiml, temný čas, kdy ženy chodily zahalené od hlavy až k patě, už dávno pominul, šéfe.“ Přimhouřila oči. „A vůbec, proč tě to tak zajímá?“</p>

<p>Složil si ruce na prsou. Vypadal tak obrovský, nebezpečný a… Prokrista, byl tak nádherný, až začala slintat.</p>

<p>Zatracený upír.</p>

<p>„Já…“ Jagrovi došla slova ve stejnou chvíli, kdy Regan zkameněla – vzduchem proplula nezaměnitelná vůně. „Vlkodlaci,“ zavrčel a neuvěřitelně elegantně se otočil a vyplul do vchodové jeskyně.</p>

<p>„Salvátor,“ upřesnila Regan, a když se mnohem méně elegantně zvedla a s dupotem následovala Jagra, otrávilo ji to.</p>

<p>Regan vstoupila do velké jeskyně a ignorovala Jagrovu snahu schovat ji za sebe. Místo toho si stoupla před něj, aby měla nerušený výhled na Salvátora Giulianiho, když vstupoval dovnitř.</p>

<p>Vlkodlačí král byl jako vždycky stylově oblečený do značkového obleku, tentokrát do světle šedého. Hedvábná kravata ladila s oblekem i s bledě slonovinovou košilí. Černé husté vlasy měl stažené do culíku na temeni hlavy a smyslné latinské rysy se bronzově leskly. Ale byly to jeho zlaté oči, které přilákaly a držely pozornost. Byly to oči, ve kterých se zrcadlila nemilosrdná inteligence a smrtelná ochota udělat všechno pro dosažení vytyčeného cíle.</p>

<p>Včetně toho, že jí odhodil stranou jako nerecyklovatelný odpadek.</p>

<p>Salvátor ležérně vplul do jeskyně, zavětřil, a pak se mu v očích zablesklo pochopení.</p>

<p>„Neruším?“ nuceně se usmál. V hlase mu zazníval slabý italský přízvuk. Když se na něj Jagr ledově podíval, pohled obrátil k Regan. „Ach, Regan. Nádherná, jako vždycky.“</p>

<p>Regan nezaváhala.</p>

<p>„Ty jeden zkurvysyne,“ zachraptěla a vykročila tak rychle, že to oba muže překvapilo. Vlkodlaka uhodila takovou silou, až dopadl na záda. Jednou nohou mu stoupla na hrudník a upřela pohled do příliš krásného obličeje. „Nechal jsi Culligana utéct.“</p>

<p>Zlaté oči se zaleskly, ale bylo to spíš čistě mužské vzrušení než vztek, co probudilo jeho vlkodlaka.</p>

<p>„Prokrista, ty jsi úžasná. Taková škoda, že mi nemůžeš dát potomka. Byla bys mi rovnocennou partnerkou.“ Jeho úsměv byl pomalý, svůdný. „Ale to samozřejmě neznamená, že bychom si spolu nemohli trochu užít. Dokud se nevyspíš s čistokrevným vlkodlakem, jako bys nebyla…“</p>

<p>Regan znechuceně obrátila oči v sloup. „Pomysli na to a já tě vykastruju.“</p>

<p>Jeskyní se ozval jeho zastřený smích. Stáhl Regan k sobě a překulil se na ni. Teď, když byl nahoře, smál se do jejích zmatených očí.</p>

<p>„Ach, já na to myslím dost intenzivně.“</p>

<p>Ale nemyslel na to moc dlouho.</p>

<p>Nejdřív se okolo něj přehnal varovný ledový závan, pak ho Jagr chytil pod krkem a přimáčkl ho o protější stěnu.</p>

<p>„Ještě jednou se jí dotkneš, pse, a najdou tvé rozčtvrcené tělo až v New Orleans,“ informoval Salvátora mrazivým tónem.</p>

<p>Zlaté oči se zaleskly. „Nech mě být, upíre, nebo vyvoláš válku, kterou Styx určitě nechce.“</p>

<p>Jagr výhružku pominul, naklonil se k němu blíž a zašeptal cosi tak tiše, že to Regan nemohla slyšet. Pak ustoupil a povolil své smrtelné sevření.</p>

<p>Salvátor hluboce zavrčel, ale z nějakého zvláštního důvodu nezaútočil. Uhladil si oblek od Gucciho a ujistil se, že kravatu má na svém místě.</p>

<p>„Už jsem se zmínil o tom, jak moc nesnáším upíry?“ zaševelil zlomyslně. Regan se postavila na nohy a přemýšlela, co asi Jagr Salvátorovi zašeptal.</p>

<p>„Proč jsi tady?“ zeptal se Jagr. „Přivolal jsem tě do Hannibalu, aby sis udělal pořádek ve smečce, a ne abys mě chodil navštěvovat.“</p>

<p>Salvátor se s upírovým pohledem setkal bez mrknutí oka. „Jsem tady, protože jsem nenašel žádný důkaz o tom, že je v téhle oblasti nějaký pes, ačkoli to tady mí muži prohledávali celé hodiny. Podezíravý vlkodlak by se začal domnívat, že je to léčka.“</p>

<p>„Nepotřebuju léčku, abych chytil vlkodlaka. Ať už je to třeba samotný král.“</p>

<p>Regan se otřásla, připadala si, jako kdyby stála uprostřed uragánu.</p>

<p>Nebylo to nijak překvapivé.</p>

<p>Salvátor vypouštěl obvyklou horkou energii žhavého vlkodlaka, zatímco Jagrova síla byla jako ledová vlna.</p>

<p>Jako kdyby se potkalo teplé a studené počasí.</p>

<p>„Prokrista, je tu tak husto, že by se tu testosteron dal krájet,“ zamumlala a postavila se mezi oba muže. Bylo to chytré asi jako postavit se mezi zuřivého vlka a divokého tygra, ale nic se nestalo. Ti dva si jen hráli na to, kdo je tu větší borec. Regan se na Salvátora rozčíleně podívala. „Žádné psy jsi nenašel, protože je ochraňuje kouzlo.“</p>

<p>„Tys nějakého viděla na vlastní oči?“ zeptal se Salvátor a pozoroval Jagra, jak se k Regan zezadu přitiskl a majetnicky ji objal kolem pasu.</p>

<p>Regan si povzdychla. Ve filmech to vždycky vypadalo tak sexy, když se dva muži dohadovali o jednu ženu. Ona by jim teď nejraději dala jednu do nosu.</p>

<p>„Minulou noc na nás jeden zaútočil,“ řekla.</p>

<p>Salvátor překvapeně ztuhl. „Tak to moment.“</p>

<p>Otočil se k východu z jeskyně a tiše zapískal. Do jeskyně okamžitě vešli dva psi. Jeden obrovský, mohutný s vyholenou hlavou a tváří pitbulla. Druhý byl menší, štíhlejší, měl světlé vlasy a překvapivě inteligentní výraz.</p>

<p>V tandemu oba padli na kolena a přitiskli svá čela na holou zem.</p>

<p>„Ano, Vaše Veličenstvo?“ promluvil za oba vyholený pes. „Jak vám můžeme sloužit?“</p>

<p>Regan se znechuceně obrátila k Salvátorovi. „Ty jo, ty si snad ze mě děláš legraci. Myslela jsem si, že si sloužit nechal jen Culligan.“</p>

<p>Po vlkodlakově ústech přejel úsměv. Samolibý bastard.</p>

<p>„Hess žil se smečkou kousek odsud. Je možné, že útočníka pozná, když ho dobře popíšeš.“</p>

<p>„Když mi dáte tužku a papír, přiblížím vám ho víc,“ odvětila.</p>

<p>Salvátor luskl prsty. „Maxi, běž zpátky do džípu a přines dámě, co si žádá.“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>Mladík vyskočil a rychle vyběhl z jeskyně. Regan zakroutila hlavou.</p>

<p>„Ty si hodně potrpíš na královské způsoby, že jo?“</p>

<p>„Je dobré být králem.“</p>

<p>„Jo, to si myslím.“</p>

<p>Po tváři mu přeběhl vyzývavý výraz. „Ale není to tak dobré jako být královou…“</p>

<p>Jagr pevně sevřel ruku kolem Reganina pasu, až jí naskočila husí kůže.</p>

<p>„Opatrně, pse,“ zasyčel.</p>

<p>„Hlídáš si teritorium, upíre?“ poškádlil ho Salvátor.</p>

<p>„Nechci ublížit králi.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>9</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>NAPJATÉ ticho ustoupilo a ti dva predátoři vrčeli a funěli a dělali všechny hloupé věci, jaké muži dělají, když se nemohou navzájem zabít.</p>

<p>Regan si dlaněmi třela paže a otřásla se poté, co jí na kůži zapraskaly bolestivé výboje energie. Hergot fagot! Situace začínala být nebezpečná jako nukleární reakce a ona s tím nemohla vůbec nic dělat.</p>

<p>Nadcházející bouři konečně přerušil Max, který se ani nezpotil, ačkoli běžel nahoru i dolů z příkrého kopce nad jeskyní.</p>

<p>„Díky bohu,“ zamumlala Regan, vykroutila se z Jagrova sevření a vzala si od psa blok a tužku.</p>

<p>Byla si pořád vědoma, jaké napětí mezi oběma samci panuje, a tak si sedla raději opodál. Prokrista, vzduch v jeskyni byl tak hustý, že sotva mohla dýchat. A vůbec nepomohlo, že oba navrátivší se psi se postavili po boku Salvátora, jako kdyby jej chtěli bránit. Proč před tím pravěkým, smrtelným upírem rovnou nezačali mávat rudým hadrem?</p>

<p>Pitomci.</p>

<p>Regan se pokusila oprostit od podobných myšlenek a raději se soustředila na kreslení. Pokusila se co nejvěrněji vybavit si psa, který je napadl. Jaký mělo smysl dohlížet na Jagra a Salvátora? Pokud se chtěli navzájem roztrhat, tak ať to udělají.</p>

<p>Ona jim v tom rozhodně bránit nebude.</p>

<p>Regan udělala prvních pár čar a pak se zabrala do kreslení úplně. Nebyla zrovna Picasso, ale za ta léta se naučila pár triků, jak co nejvěrněji zachytit výraz a podobu pouhými několika tahy.</p>

<p>Dokončila základní linie útočníkova obličeje a začínala vykreslovat bradku, když ucítila, jak se vedle ní postavil Jagr, který opatrně kontroloval svou sílu.</p>

<p>„To je perfektní,“ zabručel a v jeho hlase bylo znát překvapení. „Máš opravdu talent.“</p>

<p>Regan pokrčila rameny. „To není talent, ale otázka praxe. V zamčené kleci nejde kromě koukání na televize, čtení a kreslení nic moc dělat.“ Udělala ještě pár tahů, pak už byla s kresbou spokojená a podala blok Salvátorovi. „Tu máš.“</p>

<p>Salvátor k ní vykročil společně s mohutným Hessem.</p>

<p>„Poznáváš ho?“ zeptal se vlkodlak svého společníka.</p>

<p>Pes souhlasně zavrčel a oči se mu zablýskly. „Duncan.“</p>

<p>Salvátor se zamračil. „Co o něm víš?“</p>

<p>„Je to Cainův stoupenec.“</p>

<p>Vlkodlakův obličej se zkřivil šokem. „Prokrista.“</p>

<p>„Kdo je to Caine?“ zeptal se Jagr.</p>

<p>Salvátor zaskřípal zuby, Jagr ho zřejmě vyrušil z přemýšlení. „To je interní vlkodlačí záležitost.“</p>

<p>„Když se mě některý z tvých psů pokouší ugrilovat, je to i moje záležitost,“ vyštěkl Jagr. „A proč se snaží zabít Regan?“</p>

<p>„Nevím.“</p>

<p>Jagr udělal krok k Salvátorovi, tělo měl připravené k útoku a tesáky se mu ve tmě leskly.</p>

<p>„Nepokoušej mě, vlkodlaku.“</p>

<p>Regan se otřásla, ale Salvátor se jen arogantně zamračil. Kuráž nebo hloupost? To nebylo dost možné říct.</p>

<p>„Můžeš na mě blýskat tesáky, jak budeš chtít, upíre. Nemám žádné vysvětlení pro to, že jsou v Hannibalu nějací psi, ani proč se zajímají o Regan.“</p>

<p>„Víš vůbec něco?“</p>

<p>Salvátor zaskřípal zuby, ale zřejmě si uvědomoval, že z něj Jagr pravdu klidně vymlátí, a to s takovou mírou bolesti, jaká bude možná. Otočil se a vydal se na pochod jeskyní.</p>

<p>„Mám zprávy o tom, že nějaký pes jménem Caine je členem jakési tajné společnosti.“</p>

<p>Regan potlačila nutkání rozesmát se. „Něco jako Svobodní zednáři?“</p>

<p>Salvátor neustával v pochodu. „Podle toho mála informací, co mám, je to spíš jako fatva.“</p>

<p>„Svatá válka?“ zeptala se.</p>

<p>„Tucet psů, kteří jsou přesvědčeni, že jim vlkodlaci úmyslně upírají moc a sílu.“</p>

<p>Regan zakroutila hlavou. Vyrostla ve stříbrné kleci a s ostatními démony se setkávala jen zřídka, takže jí její vlastní lid moc nezajímal. Bylo to něco, o co se vůbec nestarala, dokud se smečka prašivých psů nerozhodla ukradnout Culligana.</p>

<p>„Jaké síly?“ zeptala se.</p>

<p>Salvátor výmluvně pokrčil rameny. „Jejich síly, jejich schopnost kontrolovat proměny do zvířecí podoby, jejich nedostatek nesmrtelnosti. Nesmysl, samozřejmě. Psi mohou mít větší sílu a žít déle, ale pořád jsou to jenom smrtelní lidé, kteří se proměnili po našem kousnutí. Nejsou vzkříšení, aby se stali plnohodnotnými démony jako třeba upíři.“</p>

<p>Takže psi si prožijí jen svých pět minut slávy a pak bude po nich. Podobné, jako to bylo u ní.</p>

<p>Mutant, který ve světě démonů nemá své řádné místo.</p>

<p>Kdo by netoužil po pomstě? Obzvlášť, když to znamenalo svrhnout z trůnu panovačného a samolibého krále vlkodlaků?</p>

<p>Samozřejmě, Cainovi psi nemohou být moc chytří, když se vezme v potaz, že proti čistokrevným, potažmo proti Salvátorovi, opravdu nemají sebemenší šanci. A proč by se jí nějaký Duncan snažil namluvit, že mají zájem o ni…</p>

<p>Dech se jí zastavil v krku a zajíkla se. „Ach tak!“</p>

<p>Jagr přešel k ní, jako kdyby vycítil odporné podezření, které jí vniklo do mysli.</p>

<p>„Copak je, maličká?“</p>

<p>„Já…“ Regan zakroutila hlavou, otočila se k Salvátorovi a podívala se mu do očí. „Psi věří, že jim vlkodlak může nabídnout sílu, po které touží?“</p>

<p>„Jak jsem řekl, pár idiotů je přesvědčeno o tom, že úmyslně měníme množství žluči během našeho kousnutí, abychom oslabili jejich schopnosti. Jakmile Caina vypátrám, tyhle jeho nebezpečné myšlenky hodlám ukončit.“ Jeho smyslné rty se zkřivily v nebezpečném úsměvu. „A bude to bolestivý konec.“</p>

<p>Regan se ušklíbla. „To je od tebe hrdinské, ale už jsi přemýšlel o tom, že se tenhle Caine rozhodl dělat něco víc, než si jen stěžovat na psí osud?“</p>

<p>Salvátor si odfrkl. „Nemá dost následovníků, aby mohl proti vlkodlakům zaútočit. Raději se ukrývá ve stínu a zasévá semínka revoluce.“</p>

<p>„Jo, možná zastává teorii z rebela generálem.“</p>

<p>Jagr zasyčel, dokázal číst její nervózní myšlenky. „Ano.“</p>

<p>Salvátor se zamračil, on jí naštěstí do myšlenek nepronikl.</p>

<p>„Co tím krucinál chceš říct?“</p>

<p>Regan zaváhala a přemýšlela, jak by své podezření správně zformulovala. „Pokud tenhle Caine opravdu věří, že se dokáže proměnit ve vlkodlaka, proč by se namáhal plánováním boje, který nikdy nemůže vyhrát? Nedávalo by větší smysl, kdyby se pokoušel najít klíč, díky kterému by dostal, po čem touží?“</p>

<p>„Tuhle šanci už dostal…,“ Salvátor spolkl zbytek slov, v očích mu vzplál děsivý plamen. „Prokrista.“</p>

<p>„A pokud věří, že pořád může dostat to, co chce, co k tomu potřebuje?“ zachraptěl Jagr.</p>

<p>Salvátor si pohrával s velkým pečetním prstenem na svém prsteníku. „Pokud není jeho teorie úplně mimo, úplně nevědecká a úplně bláznivá, myslím, že bude potřebovat čistokrevného jedince.“</p>

<p>Čtyři páry mužských očí se upřely na Regan, jako kdyby byla hnusným broukem pod sklíčkem v mikroskopu.</p>

<p>„Jistě by ji potřebovali živou?“ zeptal se Jagr. Odstín jeho hlasu naznačoval, že zdaleka není tak v klidu, jak vypadá.</p>

<p>Regan rychle poznala tu převažující z jeho emocí, ačkoli se ji snažil zahalit do ledového oparu.</p>

<p>„Vlastně si myslím, že se mě snažili dostat živou,“ přiznala Regan a úmyslně se podívala Jagrovi do očí. „Byl jsi to ty, koho se snažili zabít.“</p>

<p>„To si taky myslím,“ souhlasil Salvátor.</p>

<p>Jagr svou pozornost pořád směřoval k Regan. „Jak si můžeš být tak jistá?“</p>

<p>„Nejsem si jistá, ale Duncan se mne snažil přesvědčit, abych s ním odešla dobrovolně, zatímco jsi byl v bezvědomí.“</p>

<p>„Toho strašidelného Jagra omráčil pes?“</p>

<p>Tentokrát Jagr vrhl na provokujícího Salvátor mrazivý pohled. „Čarodějnice.“</p>

<p>„Duncan řekl, že mě chtějí nechat naživu.“ Snažila se Regan uklidnit začínající hádku. „Neřekl, jaké nebezpečí mi hrozí, ale byl evidentně zoufalý snahou někam mě dostat bez ohledu na to, jak se mu to povede.“</p>

<p>Salvátor tiše zaklel. „Už se těším, až se s tímhle Duncanem setkám. Rozhodně si budeme mít o čem povídat.“</p>

<p>Jagrův krásný obličej ztvrdl čímsi, co se dalo považovat za znepokojení.</p>

<p>„V tuhle chvíli jsou to všechno jen spekulace. Pokud se budeme rozhodovat unáhleně, můžeme Regan vystavit nebezpečí. Teď je důležité, aby zůstala pod ochranou.“</p>

<p>V reakci na jeho majetnický tón se instinktivně naježila. Oukej, byla připravená, ochotná a schopná využít jeho vypracované tělo. Proč taky ne? V celibátu musela žít dost dlouho. A on už dokázal, že má ty správné schopnosti, které žena s divokými touhami dokáže ocenit.</p>

<p>Ale poslední věc, po které toužila, byla ochránce a pečovatel.</p>

<p>Jednoho takového už měla na svém seznamu budoucích mrtvol.</p>

<p>„Dokážu se o sebe postarat sama, díky,“ vyštěkla. „A jediná věc, která mě zajímá, je, že Duncan tvrdí, že má Culligana.“</p>

<p>Jagrovo znepokojení dostalo podobu ledového závanu. „Je to léčka.“</p>

<p>Na jeho plané obvinění jen obrátila oči v sloup. „Myslíš?“</p>

<p>„Myslím, že když jde o toho skřeta, nejdřív jednáš a pak teprve přemýšlíš nad důsledky.“</p>

<p>Salvátor se měkce zasmál a nahradil Jagrův chlad teplým, sametovým pohlazením.</p>

<p>„Vidím, že tě zná lépe než jen po živočišné stránce, sladká Regan.“</p>

<p>Regan na něj vrhla zamračený pohled. „Sklapni.“</p>

<p>„To je způsob, jak mluvíš se svým králem?“ poškádlil ji.</p>

<p>Chtěla svého pitomého krále informovat o tom, že s ním bude mluvit tak, jak bude chtít, když vtom se najednou ve vchodu objevil Levet a všichni se na něj překvapeně podívali.</p>

<p>Vkročil dovnitř a nevšímal si všelijakých zbraní, dýk a vyceněných tesáků, které mířily jeho směrem, a jen nakrčil maličký čenich.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Sacrebleu.</emphasis> Co to tu smrdí?“ Nestydatě upřel pohled na Salvátora. „Ach. Psi. To jsem si mohl myslet.“</p>

<p>Salvátor se jen usmál a natáhl se, aby chytil naježeného psa po svém boku.</p>

<p>„Klídek, Hessi. Nevzpomínáš si na zakrnělého chrliče, který byl tak hodný a navedl Darcy do naší pasti?“ Usmál se a ukázal řadu bílých, bělostných zubů. „Zatím jsem neměl příležitost, abych mu pořádně poděkoval.“</p>

<p>„Jakápak to mohla být léčka, když je Darcy královnou upírů a ne vlkodlaků,“ namítl klidně Levet.</p>

<p>Salvátorovy oči se zablýskly, ale výraz zůstal neměnný. „Její chyba.“</p>

<p>Sotva přezíravá slova opustila jeho rty, ozval se zvenku vzdálený třískot skla.</p>

<p>Všichni v jeskyni ztuhli, ve vzduchu byla cítit předtucha. Pak se Jagr pohybem rychlejším, než mohla Regan zaznamenat, dostal k ní, strhl ji k zemi a přikryl ji svým velkým tělem. Venku, dole pod kopcem, se ozval hlasitý výbuch.</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Jagr ignoroval Reganiny pěsti bušící do jeho hrudníku, stejně jako všechno barvité popisování toho, co se může stát přerostlým spratkům, kteří se perou s nešťastnými ženami. Nechtěl se hnout, dokud si nebyl jistý, že se na ně jeskyně nezřítí. Teprve potom se zvedl a přejel zkoumavým pohledem Reganino zkroucené tělo, aby se ujistil, že není zraněná.</p>

<p>Uhnul před ranou mířenou přímo na jeho bradu, postavil se na nohy a pokusil se skrýt úsměv.</p>

<p>Jestli se takhle dokáže ohánět pěstmi, zraněná být nemůže.</p>

<p>Jagr vycítil, že pokud by Regan nabídl pomoc, mohl by přijít o ruku. Raději se tedy přidal k Salvátorovi a jeho psům, kteří se vydali k východu z jeskyně. Nepochyboval o tom, že za svou drsnou snahu ochránit Regan bude platit, ale nemohl jinak. Nemohl zabránit své reakci, stejně jako nemohl zabránit slunci, aby vyšlo.</p>

<p>Vědomí nevyhnutelnosti se mu usadilo někde na zátylku. Postavil se vedle Salvátora a studoval drahé terénní auto, které teď na nedalekém parkovišti sžíraly plameny.</p>

<p>„Bože,“ vydechl vlkodlak. „Hessi! Maxi! Přiveďte mi viníka, ať už je to kdokoli.“</p>

<p>Oba psy jako kdyby vystřelil z kanónu. Vyřítili se s kopce dolů a v temnotě za nimi zůstalo jen temné vrčení.</p>

<p>Jagr si složil ruce na prsou. Nějak ho bavilo pozorovat Salvátorovo auto v plamenech. Ne kvůli příliš vstřícnému chování vůči Regan – ačkoli to byl důvod, kvůli kterému by mu nejradši vyrval srdce –, ale protože ten vlkodlak Regan ublížil ve chvíli, kdy byla nejvíc zranitelná.</p>

<p>Ten bastard ji dostal z Culliganova zajetí, jen aby ji odhodil stranou, když zjistil, že mu nemůže dát to, po čem tak toužil.</p>

<p>Nebylo se co divit, že teď nechtěla nikomu důvěřovat.</p>

<p>„Tví psi mají zvláštní zvyk, jak vítat svého krále.“ Jagr pozoroval hořící auto. „Tedy pokud tohle není nějaký rituál, který je mi cizí.“</p>

<p>Salvátor si jeho dráždění nevšímal, ani chladu, který mu přejel po kůži. Jako čistokrevný vlkodlak byl schopný kontrolovat své proměny, ale jeho zvíře se teď dralo na povrch.</p>

<p>„Měl jsem je cítit,“ zavrtěl hlubokým a temným hlasem.</p>

<p>Jagr se zašklebil. „Ta čarodějnice.“</p>

<p>„Začíná mi lézt na nervy.“</p>

<p>„I mně, ale zbavit se jí se líp řekne, než provede. Její kouzlo dokáže vycítit jen chrlič a zdá se, že je neschopný ji vystopovat.“</p>

<p>„Hej.“ Ozvalo se rozzlobené zašustění křídel a Levet se s Regan v závěsu vynořil z jeskyně. „Jsem ten, kdo celou noc pátral venku, zatímco ty sis pohrával se svým překrásným hostem.“</p>

<p>Jagr si vychutnal červeň, která se vehnala Regan do tváří, pak svou pozornost vrátil k chrličovi a pozvedl obočí.</p>

<p>„A to pátrání zjevně přivedlo psy na stopu do naší jeskyně.“</p>

<p>„Nebo sledovali tady velkého pána a jeho služebníky. To tě nenapadlo?“ vyzval ho Levet.</p>

<p>„Ať už je to tak nebo tak, chtěli Salvátora varovat, že vědí, že je tady v Hannibalu. A co víc, vědí, že je v našem doupěti.“ Tentokrát se otočil a setkal se s Reganiným pohledem. „Už to tady není bezpečné.“</p>

<p>Salvátor tiše zaklel. „Nemám v téhle oblasti žádnou smečku. Musím se vrátit do St. Louis pro posily.“</p>

<p>„Proč jim prostě nezavoláš?“ zeptala se Regan.</p>

<p>„Raději dávám příkazy osobně. Vyvaruji se tím případným nedorozuměním.“</p>

<p>Regan obrátila oči v sloup. „Jo, to je mi jasný.“</p>

<p>Jagr se zamračil. „Máš mezi nimi někoho, kdo dokáže používat kouzla?“</p>

<p>„Ne, ale můžu se dohodnout s místní čarodějnicí.“ Salvátor si pohrával s těžkým pečetním prstenem, výraz měl tvrdý. „Bohužel to zabere nějaký čas. Čarodějnice jsou dost váhavé, když mají své služby poskytnout ostatním démonům.“</p>

<p>„A co jsem já?“ rozhodil Levet rukama do vzduchu. „Rozsekaný drzý močový měchýř?“</p>

<p>Jagr přimhouřil oči, neměl na otravného chrliče náladu. „Cože?“</p>

<p>„Myslím, že chtěl říct játra,“ suše přeložila Regan. „Sekaná játra.“</p>

<p>„Žlučovod, játra… cokoli.“ Levet se uhodil pěstí do hrudníku. „Já umím kouzla používat. Co umí čarodějnice a já ne?“</p>

<p>„Vypátrat psy? Utkat kouzlo na zakrytí své vlastní přítomnosti? Ochránit tuhle jeskyni před vetřelci?“ lehce poznamenal Jagr.</p>

<p>„Blabla, psy najdu a pokud chceš nějaké zaklínadlo…“ Maličký chrlič zvedl ruce.</p>

<p>„Ne,“ ozvali se Salvátor i Jagr jednohlasně.</p>

<p>„Fajn.“ Levet mrskl ocasem a vydal se ke strmému východu. „Chcete psy, najdu psy.“</p>

<p>Regan se rozzlobeně podívala na Jagra a Salvátora. Pak tiše zavolala.</p>

<p>„Levete.“</p>

<p>Levet zpomalil, ztuhl a otočil se k ní. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Oui?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Prosím, bud opatrný.“</p>

<p>Jeho rozzlobené rysy změkly. „Kvůli tobě, <emphasis>ma cherie,</emphasis> budu co nejopatrnější. Můžeš si být jistá, že se vrátím naprosto zdravý.“</p>

<p>Jagr polkl touhu ostře zavrčet. „Můžeš se vrátit, jak chceš, ale my tady už nebudeme. Musíme si najít nové doupě.“</p>

<p>„Neboj se, najdu vás.“</p>

<p>„To je právě to, čeho se bojím,“ zamumlal Jagr.</p>

<p>Levet si prdnul Jagrovým směrem a pak teprve pokračoval v cestě.</p>

<p>„Tahle kreatura je ostudou pro všechny chrliče,“ řekl Salvátor a zakroutil hlavou.</p>

<p>Konečně mohl Jagr s vlkodlakem v něčem souhlasit.</p>

<p>Ale rozhodně to nehodlal nahlas přiznat.</p>

<p>Rozhodně ne v okamžiku, kdy vycítil příchod Salvátorových sluhů.</p>

<p>Oba psi se objevili zpoza houštiny před jeskyní a v obličeji se jim zrcadlila frustrace.</p>

<p>„Sledovali jsme jejich stopu až k řece, ale pak se ztratili,“ přiznal zkroušeně Hess. „Prohledali jsme celou oblast, ale není tu po nich ani vidu.“</p>

<p>Jagr vztekle zaťal pěsti. Nesnášel, když ho dráždila smečka bezcenných psů.</p>

<p>„Nemohli se dostat daleko.“</p>

<p>„Ne, ale pokud je nemůžeme cítit, tak je nemůžeme ani vypátrat,“ prohlásil Salvátor směrem ke svým společníkům. „Není tu nic, co můžeme udělat. Vrátím se, jakmile to bude možné.“</p>

<p>Jagr se nepokoušel Salvátora zastavit a nechal ho zmizet v přilehlých temných stínech. K čemu byl vlkodlak dobrý, když nedokázal najít jedince svého druhu?</p>

<p>Kromě toho, dva alfa predátoři na jednom místě nikdy nebyl dobrý nápad. Jagr pochyboval o tom, že Styx by byl rád, kdyby se dozvěděl, že jeden z jeho upírů přitloukl vlkodlačího krále na stěny jeskyně.</p>

<p>„No, prostě se to všechno hroutí,“ zamumlala Regan a její vlhké vlasy svítily jako stříbro v půlnoční tmě. „Prokrista. Všechno, co jsem chtěla, bylo jen najít a zabít Culligana, ne způsobit nějakou pitomou válku mezi psy a vlkodlaky.“</p>

<p>Jagr se natáhl a chytil jeden ze stříbrných pramenů. Ve tváři měl napjatý výraz.</p>

<p>„V Chicagu budeš v bezpečí, Regan. Ani tenhle Caine a jeho banda odpadlíků nebudou dost sebevrazi na to, aby zaútočili na sídlo upíra.“</p>

<p>„To je opravdu hloupá myšlenka, že bych se chtěla nechat pohřbít zaživa,“ namítla. „Díky, ale nechci. Nechci vyměnit jedno vězení za druhé.“</p>

<p>Jagr ji lehce zatahal za vlasy. „Byla bys vítaným hostem. Nikdy vězněm.“</p>

<p>„Ach, jsem si jistá, že má cela by byla velmi moderně zařízená a mí strážci by mi velmi ochotně vysvětlovali, proč je pro mě tolik nebezpečné vyjít si sama ven nebo dokonce strávit víkend v Las Vegas.“</p>

<p>„Toužím po tom si jít, kam chci, kdykoli se mi zachce, a ne se pokaždé ptát, jestli smím.“</p>

<p>Pozvedl obočí. „Ty nějak zvlášť toužíš po tom, podívat se do Vegas?“</p>

<p>Jagr popřemýšlel o jejích slovech a prsty přejel po svůdné linii jejího krku. Co jí na to mohl říct? Nepřipadalo v úvahu, že by ji Styx nechal jít, kam se jí zachce. Tedy ne ve chvíli, kdy jí evidentně hrozilo nějaké nebezpečí.</p>

<p>Styx byl od přírody až zvráceně opatrný, a zatímco Darcy se už během let podařilo obrousit jeho ostré instinkty, nemohl své po staletí pěstované zvyky změnit přes noc.</p>

<p>„Dokonce i kdyby to mohlo být pro tebe nebezpečné?“ konečně se zeptal.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Nezávislost je jedna věc, Regan, a tvrdohlavé bláznovství druhá.“</p>

<p>„Copak ty žiješ pod jednou střechou s Anassem?“ vyzvala ho.</p>

<p>Jagr podržel prsty na pulsujícím místě jejího krku, tep krve sladce podráždil jeho smysly.</p>

<p>„Mám své soukromé doupě, ale Anassovi jsem věrný, stejně jako Viperovi,“ zamumlal a nepřítomně sklonil hlavu, aby se mohl nadechnout její omamné vůně.</p>

<p>Její puls pod jeho prsty poskočil.</p>

<p>„Viper?“ zachraptěla.</p>

<p>„Šéf chicagského klanu. Kdykoli mi něco přikáže, musím uposlechnout.“</p>

<p>„Jako například dojet do Hannibalu a naložit nefunkční vlkodlačici?“</p>

<p>Jagr zkroutil rty. „Ano.“</p>

<p>Regan se trhavě nadechla, stejně jako Jagr vnímala nebezpečné jiskření, které mezi nimi probíhalo.</p>

<p>„Proč mají takovou moc?“</p>

<p>Jagr najednou zjistil, že prsty přeběhl až k jejím plným rtům. Stáhl ruku a ustoupil pryč.</p>

<p>Co to krucinál dělal? Jeho vysoce trénované smysly by ho měly ujistit, že v okolí není žádné nebezpečí, ale to neznamenalo, že by si nevšímaly ani cíle, který seděl přímo před ním.</p>

<p>Kde byla jeho nemilosrdná disciplína? Jeho ledová logika? Jeho vyprahlý nezájem o ostatní stvoření?</p>

<p>Když šlo o Regan, nechal se vyvést z míry, jako kdyby ho okouzlila lesní víla.</p>

<p>„Upír bez klanu je vždycky považován za nebezpečného,“ namítl. Vzal ji za ruku a vedl k úzkému východu z jeskyně. „Má jediná naděje pro zajištění míru bylo najít šéfa, který ovládá stabilní klan a netouží po válce. A nic není zadarmo. Dokonce ani svoboda ne.“</p>

<p>Regan ze sebe setřásla jeho ruku, složila si paže na prsou a zapíchla se patami do země.</p>

<p>„Dobrá, já se nechci stát rozmazleným hostem své sestry výměnou za bezpečí. Raději si všechno s těmi psy vybojuju.“</p>

<p>Jagrovy rty se při téhle předpokládané odpovědi zkroutily. „To je sotva logické rozhodnutí.“</p>

<p>„Já nechci být logická. Chci najít Culligana a zabít ho. A když už o tom mluvíme…“</p>

<p>Jagr sebou mrsknul a tělem zablokoval výchozí otvor. „Počkej, maličká.“</p>

<p>Znechucení, které se usadilo v její tváři, Jagrovi imponovalo.</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>„Pokud se svého nového oblečení nechceš zbavit, musíme je vzít sebou. Nemůžeme riskovat návrat sem zpátky.“</p>

<p>„Proč se máme namáhat s nalezením nového místa? Stejně nás vypátrají.“</p>

<p>„Věř mi.“</p>

<p>Smaragdové oči se po jeho příkazu rozzlobeně zaleskly, ale kupodivu se vydala do zadní části jeskyně místo toho, aby se mu pokusila vyrvat srdce.</p>

<p>Když ji viděl takhle rozzuřenou, nebyl si Jagr jistý, jestli má být rád, nebo se jí bát.</p>

<p>V tichosti posbírala tašky, které jí byly zřejmě dost vzácné. S klidem ignorovala Jagra, který si své věci poskládal do kožené brašny, dovezené z Chicaga.</p>

<p>Přehodil si brašnu přes rameno a přešel k Regan. Snažila se namáčknout do jedné z tašek oblečení, které před chvíli shodila ze svého svůdného těla.</p>

<p>„Nech tu pár kousků.“</p>

<p>Regan svraštila obočí. „Proč?“</p>

<p>„Myslel jsem si, že mi budeš důvěřovat.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>10</strong></p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><p>Myslel jsem si, že mi budeš důvěřovat…</p>

<p>Regan si přitiskla nacpané tašky k tělu a při Jagrových slovech zatnula čelisti.</p>

<p>Chtěla se mu vysmát.</p>

<p>Posledních třicet let byla trápená, zrazená a zneužívaná téměř každým, koho poznala. Teď chtěl upír, kterého poznala před pár dny, aby se mu slepě vydala napospas?</p>

<p>Jo, to tak.</p>

<p>Ale proč… se tedy nesmála?</p>

<p>Možná protože jí její instinkty napovídaly, že Jagr udělá cokoli, co bude v jeho silách, aby byla v bezpečí.</p>

<p>Nebylo možné říct, jestli to bylo díky respektu k Anassovi a příkazu, který mu udělil, nebo z nějakých jiných, osobnějších důvodů.</p>

<p>„Tu máš.“ Jagr její smíšené pocity rozpoznal s ohromující lehkostí. Aby ji přivedl na jiné myšlenky, podal jí stříbrnou krabičku.</p>

<p>Zafungovalo to.</p>

<p>Když vzala do ruky Culliganův soukromý sejf, oči se jí rozšířily. „Tohle jsem upustila, když jsi prorazil díru do kapoty a vyskočil z toho karavanu.“ Zkoumavě na něj pohlédla. „Jak ses k tomu dostal?“</p>

<p>„Poslal jsem Leveta, aby to přinesl. Na dně jsou papíry, které jsem ještě neprohlédl.“</p>

<p>„Myslíš, že by mohly být důležité?“</p>

<p>„Můžeme jen doufat.“</p>

<p>Regan popřemýšlela o tom, jaké papíry asi mohl Culligan uschovávat, a naklonila se nad krabičkou. A to byla hloupá chyba. Než stačila mrknout, Jagr ji popadl a pevně si ji k sobě přitiskl.</p>

<p>Zatracená upíří rychlost.</p>

<p>„Co to děláš?“ zasyčela a mávala nacpanými taškami a kovovým sejfem. Obojí jí znemožňovalo bránit se. „Pusť mě.“</p>

<p>Jagr její příkaz ignoroval, což ostatně nebylo nijak překvapivé, a vydal se napříč jeskyní.</p>

<p>„Nemůžeme si být jistí, že ta exploze neporušila statiku jeskyně. Takže si musíme pospíšit.“</p>

<p>Regan se už ani nehnula, jen vnímala jeho ledovou sílu hladící její kůži. Doprčic, chtěla by být rozčílená… ne vzrušená.</p>

<p>„A jestli jsou venku ti psi?“ vyštěkla na něj. „Nevycítí nás?“</p>

<p>Pokrčil rameny. Dlouhé vlasy, které nechal volně rozpuštěné, lemovaly jeho překrásný obličej jako zlatý rám.</p>

<p>„Salvátor se nám vysmál, ale Caine má důvod vlkodlaky nesnášet,“ řekl tiše. „Pokud se takový pes nepromění do zvířecí podoby, jeho smysly nejsou na tak dobré úrovni jako u většiny démonů. Tahle oblast je našich pachů už plná, takže pokud nás na vlastní oči neuvidí odcházet, nebudou tušit, že jsme jim frnkli před nosem.“</p>

<p>„Ach.“ Regan si najednou připadala jako idiot. „Kvůli tomu jsi tu chtěl nechat to oblečení.“</p>

<p>„Díky němu tu tvůj pach bude cítit ještě několik dní.“</p>

<p>„Fajn, pane Chytrý…“</p>

<p>„Pane Chytrý?“</p>

<p>Regan jeho otázku přešla. „Pokud jeskyni opravdu sledují, jak se nám podaří utéct, aniž by nás viděli? Na rozdíl od tebe se neumím zahalit do stínu.“</p>

<p>Před východem z jeskyně se Jagr zastavil a na rtech měl cosi jako úsměv.</p>

<p>„Pokud zůstaneš při mně, dokážeš to taky. Zůstaň v klidu.“</p>

<p>Regan se zamračila.</p>

<p>Tak teda jo.</p>

<p>Bylo něco, co upíři nedokázali?</p>

<p>Chodit po vodě? Rozlousknout tajemství studené fúze? Zařídit celosvětový mír?</p>

<p>Její znechucení nad upíří pozicí na vrcholu démonního světa bylo zapomenuto, neboť ji najednou zahalila hustá chladivá mlha.</p>

<p>Ostře se nadechla.</p>

<p>Tohle se jí zrovna dvakrát nelíbilo.</p>

<p>„Šmarjájósef, co to děláš?“ zeptala se a otřásla se. „Zmrznu.“</p>

<p>„Jsme zahaleni do mého stínu. Schová nás před zvědavýma očima, ale ne před zvědavýma ušima.“ Než stačila uhodnout, co má za lubem, sklonil se k ní a vlepil jí polibek. „Už ani slovo, maličká.“</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Sadie se usmála, když pozorovala, jak obrovské terénní auto polykají plameny. Stála o několik bloků dál na střeše restaurace, která kdysi bývala nevěstincem, a měla tak perfektní výhled na Salvátora, který právě opouštěl jeskyni se svými vykastrovanými psisky v závěsu.</p>

<p>Usmrkaní, bezcenní psi.</p>

<p>Jejich slepá podřízenost tomu samozvanému králi vlkodlaků jí lezla na nervy. Proč si rovnou nenechali kolem krku dát vodítko?</p>

<p>Samozřejmě, ukázali jí, kde se Regan skrývala s tím psem, takže možná tak úplně bezcenní nebyli.</p>

<p>Když se opřela o zdobenou cihlovou zeď, která lemovala okraj střechy, její úsměv se ještě rozšířil.</p>

<p>„Miluju ohňostroje. Škoda, že jsem si zapomněla přinést želatinový medvídky.“</p>

<p>Duncan, který jí stál po boku, jen netrpělivě zavrčel. „Nezapomněla sis taky uvědomit, jak bylo tohle zbytečný?“</p>

<p>„Opatrně, Duncane.“ Sadie se na svého společníka varovně zamračila. „Dosud ses prokázal stejně neschopný, jako jsi bezpáteřní. Naše kořist ti dvakrát proklouzla mezi prsty.“</p>

<p>Duncan zatnul čelisti. Když ho peskovala mladá, nezkušená žena, jeho pýcha dostávala na frak.</p>

<p>Znovu.</p>

<p>„Aspoň jsem ji držel v ruce. Což je mnohem víc, než jsi dokázala ty.“</p>

<p>„Jedině protože jsem si myslela, že ta moje veselá banda pitomců dokáže chytit malou vlkodlačici.“ Sadie pokrčila rameny. „Stejnou chybu už neudělám.“</p>

<p>Na jeho rtech se objevil zlý úsměv. „Ne, to ne, udělala jsi něco mnohem lepšího. Nejenže máme v zádech jednoho z nejnebezpečnějších upírů na světě, ale povedlo se ti nasrat i samotného krále vlkodlaků. Fakt dobrá práce.“</p>

<p>Sadie tiše zavrčela. Byl to pro ni nepříjemný šok, když ve svém teritoriu vycítila nezaměnitelný Salvátorův pach. Caine přísahal, že Regan krále nijak nezajímá, a ani nehnul prstem, aby jí pomohl.</p>

<p>To se mu lehko řeklo, když byl v bezpečí na míle daleko.</p>

<p>Bastard.</p>

<p>A aby toho nebylo málo, sledovala pach psů do jeskyně a zjistila, že Regan nehlídá jen ten upír, král vlkodlaků a jeho sluhové, ale že je tam s nimi i ten zatracený chrlič.</p>

<p>Obyčejná žena by se z toho zhroutila. Sadie to ale vzala jako výzvu a už spřádala další brilantní plán.</p>

<p>„Naštvaný nebo ne, dokázala jsem oddělit Regan od vlkodlaků i chrliče,“ poznamenala a když se otočila zpátky k ohni, její rozčilení pomalu pominulo.</p>

<p>Duncan si odfrkl. „Pořád tam máš toho upíra.“</p>

<p>Po zádech jí přejel mráz. Bože, ona upíry nenáviděla. Krvežíznivé příšery.</p>

<p>„S ním se dá vyjednávat,“ zamumlala.</p>

<p>Duncan se krátce a drsně zasmál, až Sadie vycenila zuby. „Takže ty nejsi jen arogantní, ty jsi i padlá na hlavu?“</p>

<p>„Jsem dost chytrá na to, abych dokázala připravit plán.“</p>

<p>„To samé udělal vlk v pohádce o malých kůzlátkách. A víš, jak dopadl.“</p>

<p>Sofie nakroutila rty. „Kolik ti je? Dvanáct?“</p>

<p>„Tak mi ten plán už řekni.“</p>

<p>Sadie sáhla do kapsy koženého kabátku, vytáhla lahvičku a odšroubovala víčko. „Culligan byl tak hodný a věnoval mi trochu své krve, abychom mohli vše uskutečnit.“</p>

<p>Duncan nepatřil mezi nejchytřejší, a tak se jen zmateně podíval.</p>

<p>„Ne, že bych byl proti tomu, pustit tomu skřetovi trochu žilou, ale k čemu nám jeho krev bude?“</p>

<p>Sadie mu lahvičkou zamávala před nosem. „Takový výrazný, ovocný pach. Celkem jedinečný.“</p>

<p>„Jo, Calvin Klein by to mohl použít do své podzimní kolekce.“</p>

<p>„Konečně jsem pro tebe našla práci i mimo postel.“ Sadie se nedbale napřáhla a vychrstla polovinu krve na Duncanovou hedvábnou košili. „Blahopřeju, Duncane, právě jsi byl povýšen na návnadu.“</p>

<p>Duncan uskočil a nevěřícně se podíval na svou zkrvavenou košili. „Co to děláš?“</p>

<p>Sadie teatrálně zavřela lahvičku a strčila si ji zpátky do kapsy. Zbytek krve bude potřebovat, aby Regan nalákala do své pasti.</p>

<p>„Budeš kroužit kolem chrliče, dokud nezachytí Culliganův pach. Jakmile ti bude na stopě, odvedeš ho odsud pryč,“ přikázala mu. „Bez schopnosti rozpoznat kouzlo budou Regan s upírem neschopní nás najít.“</p>

<p>Duncanovy oči se vztekle zaleskly. „A co budeš dělat ty?“</p>

<p>Sadie se k němu otočila zády. Přikázala dvěma ze svých psů, aby hlídali východ z jeskyně, ale pro svou past bude potřebovat najít lepší místo.</p>

<p>„Budu čekat, dokud nevyjde slunce.“</p>

<p>Duncan se zničehonic objevil vedle ní a sklonil hlavu, aby jí mohl zašeptat do ucha.</p>

<p>„Malé varování, Sadie,“ tiše zavrčel. „Ranní ptáče nikam nedoskáče… Sežere ho velký, zlý upír.“</p>

<p>Žaludek se jí zkroutil strachem, ale pak se natáhla a Duncana prudce odstrčila.</p>

<p>„Tak už padej, Duncane! A radím ti, snaž se to nepodělat.“</p>

<p>Duncan bez povšimnutí přešel varování v jejích očích, a jedním plynulým pohybem přeskočil nízkou zídku. Sadie uslyšela lehký dopad do uličky vedle budovy a pak už jen mizející kroky.</p>

<p>Pokusila se odolat instinktu proměnit se, zatnula zuby a nehty si zaťala do dlaní. Samozřejmě, že to byla zbytečná snaha. Jakmile se dostala do kritického bodu, proměnu nemohla zastavit.</p>

<p>„Máš u mě dluh, Caine,“ přísahala tiše. „Veliký dluh.“</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>S úsilím, které bylo hodno světice, Regan dokázala držet jazyk za zuby, zatímco Jagr proplouval temnotou. Oslepující rychlost společně s ledovou energií, která je obklopovala, způsobily, že jí začaly slzet oči a nemohla dýchat.</p>

<p>Nedalo se vůbec pomyslet na to, že cokoli bez tryskového pohonu by je dokázalo sledovat, ale Jagr zjevně nechtěl nechat nic náhodě. Regan ho zrovna nechtěla moc vyrušovat, když si to nad prázdnými poli letěli rychlostí zvuku.</p>

<p>Přesto její trpělivost nebyla nekonečná. Když se z deseti minut stalo dvacet, už toho měla dost.</p>

<p>Byli na míle daleko od Hannibalu.</p>

<p>Krucinál, byli na míle daleko od čehokoli, co by aspoň připomínalo civilizaci. „Hej, cestovateli, nevydali jsme se snad na expedici k polárnímu kruhu. Kam máme teda namířeno?“ zeptala se a zatnula zuby, aby jí nedrkotaly.</p>

<p>„Na sever.“</p>

<p>Chytrák.</p>

<p>„Jo, to jsem si všimla.“ Utrhla pohled od prázdné země a podívala se na jeho jednoduše bezvadný obličej. Srdce jí povědomě poskočilo. „Proč jsme nešli do nějakého hotelu? Dva z nich nejenže jsou plné tvého pachu, ale najdeš tam i postel a sprchu s teplou vodou.“</p>

<p>„Hotel se dá moc snadno obklíčit.“ Jagr zpomalil, oči mu ve tmě svítily jako dva safíry. „A společně s postelí a sprchou mají hotely také obrovská okna, kterými pronikají ranní paprsky.“</p>

<p>„Tuhle cenu klidně zaplatím,“ zamumlala. Jeho blízkost všechno jen ztěžovala a nenechávala ji v klidu.</p>

<p>Na rtech se mu usadil téměř neviditelný úsměv. Ten bastard moc dobře věděl, jaký efekt na ni má jeho nebezpečné tělo.</p>

<p>„Kdybych se proměnil v hromadu popela, později bych ti chyběl.“</p>

<p>„Ach, tím si nejsem tak jistá. Myslím si, že v odstínech šedi by ti to slušelo.“</p>

<p>„Jsi krutá, maličká,“ pokáral ji. „Máš opravdu neobvyklé způsoby.“</p>

<p>„Jako kdyby ty tvoje byly nějak lepší.“</p>

<p>„Zřejmě si jeden druhého zasloužíme.“</p>

<p>Tentokrát jí srdce neposkočilo. Zastavilo se.</p>

<p><emphasis>Zasloužíme si jeden druhého…</emphasis></p>

<p>Ta slova byla neškodná, byl to jen běžný vtípek. Ale v té hluboké touze, která zaplavila její srdce, nic vtipného nebylo.</p>

<p>„To ani náhodou.“ Zakroutila se v jeho náručí, najednou se víc bála zvláštního pocitu, který jí koloval v krvi, než že mu vypadne z náruče. „Je mi zima. Vezmi mě na zem.“</p>

<p>Nějakým zázrakem Jagr zpomalil a něžně ji postavil na nohy. Ne, že by na moment uvěřila, že ji opravdu poslechl. <emphasis>Tak</emphasis> hloupá nebyla.</p>

<p>To by dřív rozzuřený tygr začal tančit rumbu.</p>

<p>Samozřejmě tohle přesně chtěl. Přistáli na prázdném poli před obrovskou opuštěnou budovou. Budovou, která vypadala, jako kdyby byla nějakým prapodivným útočištěm.</p>

<p>Tohle podezření se ještě prohloubilo, když Jagr sklonil hlavu, jako kdyby testoval vzduch.</p>

<p>„Zůstaň při mně,“ zamumlal.</p>

<p>Regan si promnula ruce, na těle cítila vibrující napětí z Jagra i jeho chladnou energii.</p>

<p>„Myslíš si, že nás psi pronásledují?“</p>

<p>Pohledem přejel temné pole před nimi. „Vždycky je tu možnost, že nás někdo sleduje, ale mě teď víc zajímá upír, který má v téhle oblasti doupě. Nechtěl bych způsobit nějaké nedorozumění, když do jeho teritoria přivedu vlkodlaka.“</p>

<p>Regan ztuhla a nastražila smysly. Další upír? Jo, to je přesně to, co potřebuje. „Je tady nějaký klan?“</p>

<p>„Ne. Tane nemá s klanem žádné spojení, ačkoli pochybuju, že by u sebe neměl pár schopných strážců. Je to Charon.“</p>

<p>„Charon.“ Potřásla hlavou a zapátrala ve vzpomínkách o řecké mytologii, kterou kdysi četla. „Myslíš toho převozníka?“</p>

<p>„Ani ne.“ Na tváři se mu usadil ten studený výraz se staženými linkami, který vždycky znamenal nějaké potíže. „Upíří zabiják.“</p>

<p>Jo, odteď to prostě už bude jen lepší a lepší.</p>

<p>„Pro upřesnění, znamená to, že je to upír, který normálně zabíjí, nebo je to zabiják, který zabíjí jiné upíry?“</p>

<p>„Upíry pronásleduje.“</p>

<p>„Takže on je nějaký druh kanibala a ty máš v úmyslu vstoupit na jeho území? Nejsi šílenec?“</p>

<p>„Tane není kanibal. Patří do elitní skupiny válečníků, kterou Styx založil mnohem dříve, než se stal Anassem. Jejich jedinou prací je ničit upíry, kteří přestanou být spolehliví.“</p>

<p>„Spolehliví?“</p>

<p>„Není to časté, ale ani neznámé.“</p>

<p>Regan pokrčila rameny. Myšlenka na to, že vyruší silného, predátorského upíra, nebyla zrovna příjemná.</p>

<p>Vlastně jí nahnala docela dost strach.</p>

<p>„Můžu se na něco zeptat?“</p>

<p>Jagr nasadil ponurý výraz. „Ne.“</p>

<p>To jí mělo stačit.</p>

<p>„Takže ten Tane je vypátrá a pak je zabije?“ zeptala se místo toho.</p>

<p>„Je to jeho povinnost.“</p>

<p>„Prima.“ Zamračila se a pozornost nasměrovala k blízké budově. Z té vzdálenosti vypadala, že to kdysi bývala krásná honosná stavba. Tři podlaží, v přízemí velká veranda a balkón s dekorativním zábradlím podél druhého patra, velká okna z doby, kdy ještě nebyla klimatizace, a šest štíhlých sloupů dodávalo budově elegantní důstojnost. Přesto tma nemohla zakrýt fakt, že se červené cihly drolí na prach a v oknech chybí většina skel. „A proč žije tady, uprostřed ničeho? Pořádá tady nějaké hlasité večírky?“</p>

<p>„Charon musí vždycky zůstat nad věcí, nesmí se míchat do politikaření či příslušnosti ke klanům,“ odvětil Jagr nepřítomným tónem, neboť pohledem pořád pátral v temnotě. „Zabití upíra, dokonce i takového, který se už nedá zachránit, už způsobilo příliš mnoho válek.“</p>

<p>„Takže on žije v izolaci?“</p>

<p>„Když pomineme jeho služebnictvo, tak ano. Pomáhá to vyhnout se komplikacím.“</p>

<p>„Ty jo.“ Regan se ušklíbla. „To je teda otravná práce.“</p>

<p>„Tane si tu pozici vybral dobrovolně. Mnoho upírů má radši samotu.“</p>

<p>„Upírů jako jsi ty?“</p>

<p>Jagr k ní otočil hlavu a přimhouřil oči, jako kdyby se ho její otázka nějak dotkla.</p>

<p>„Nemůžu popřít, že jsem v několika uplynulých stoletích dával přednost knihám před společností svých bratrů.“</p>

<p>„Vinil jsi je z toho, že tě nechali v rukou Kesi?“</p>

<p>Jagrovy rysy ztuhly ledovým vztekem a tesáky se mu zaleskly.</p>

<p>„Vinil jsem je hlavně z toho, že dovolili, abych se stal stejným monstrem, jaké mne mučilo.“</p>

<p>„Ty…“ Regan si musela odkašlat. „Tobě vadí, že jsi upír?“</p>

<p>„Vadilo mi to.“ Když pohlédl do jejích ostražitých očí, chladná hořkost pomalu pominula. „Ale začínám objevovat, že i tenhle stav má své výhody.“ Prsty jí přejel po tváři a ten chladný dotek za sebou nechal ohnivou stopu. „Chceš, abych ti nějaké výhody prozradil, maličká?“</p>

<p>Regan vyschlo v ústech.</p>

<p>Ty výhody znala do posledního detailu.</p>

<p>A chtěla víc.</p>

<p>Bože na nebesích, tolik chtěla víc.</p>

<p>„Pokusil se z tebe Styx udělat jednoho ze svých Charonů?“ zeptala se najednou a ucouvla před jeho prsty. Hergot, copak měli upíři schopnost svádět pouhým do – tykem?</p>

<p>„Jagr jako Charon?“ ozval se temný, hypnotický hlas v nočním větru. „Náš Anasso je příliš moudrý, aby posílal jednoho smrtelně nebezpečného upíra honit jiného. Smyslem Charonů je zabránit krveprolití, ne nějaká způsobovat.“</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Když se Tane prozradil, Jagr se k němu otočil.</p>

<p>Cítil nebezpečného upíra poblíž polorozpadlé budovy od chvíle, kdy vstoupili na jeho území, ale nikdy nebylo moudré prozradit jeho přítomnost dřív, než to udělal on sám.</p>

<p>„Tane.“</p>

<p>Válečník zůstával skrytý ve stínech, zachovával si dostatečnou vzdálenost, aby dal najevo, že ho neočekávané vyrušení zrovna nepotěšilo.</p>

<p>„Učinil jsi přestupek, Jagre. Nebezpečnou chybu, která byla pro víc než jedno stvoření smrtelná.“</p>

<p>Jagr k němu napřáhl ruce ve znamení míru. Když cestoval z Chicaga do Hannibalu, tohle doupě vycítil, ale neměl v úmyslu ho navštívit. S bojovníkem už se setkal přibližně před deseti lety a neměl zrovna v úmyslu jejich přátelství nějak prohlubovat. Všichni upíři byli smrtelně nebezpeční, ale Tane měl okolo sebe zvláštní, hladový neklid, ze kterého i Jagrovi běhal mráz po zádech.</p>

<p>Bohužel, nezbytnost byla děvka a pro tuhle chvíli byl Tane to nejmenší zlo.</p>

<p>Nepotřeboval použít své smysly, aby detekoval pasti a ochranná opatření, která byla nastražená okolo válečníkova pelechu. Ačkoli byli Charonové teoreticky pod přímou ochranou Styxe, nebyli hloupí. Jakýkoli upír žijící na takhle opuštěném místě se snažil o maximální zajištění bezpečí.</p>

<p>„Jsem tu na Anassův příkaz,“ varoval ho Jagr. Věděl, že jakýkoli Charon je Styxovi zavázán přísahou.</p>

<p>Mohl jen doufat, že Tane své přísahy dodrží.</p>

<p>„A ta žena?“ zavrčel Tane. „Je to dárek za to, že vyrušuješ můj klid? Mám radši ženy s oblejšími křivkami a takové, co míň mluví, ale taky bude dobrá.“</p>

<p>„Hej, ty jeden…“</p>

<p>Jagr rychle objal Regan kolem pasu a druhou rukou jí zacpal ústa. Bože, ta ženská způsobí smrt jim oběma.</p>

<p>Naklonil se a zašeptal jí přímo do ucha. „Regan, zůstaň tady, zatímco já budu vyjednávat se svým bratrem.“</p>

<p>Zírala na něj, dokud jí nepustil ruku z pusy. „Vyjednávat o čem?“</p>

<p>„Jestli budeš žít nebo ne,“ poškádlil ji Tane stále ukrytý ve stínu.</p>

<p>Smaragdové oči se jí zaleskly a Jagr cítil, jak se její vlkodlačice dostává do varu.</p>

<p>„Říkáš mi, abych ti věřila, a vodíš mě na takováhle místa?“ zasyčela. „Pokud jsi chtěl můj život ohrozit nějakým upachtěným démonem, mohl jsi mne nechat v Hannibalu.“</p>

<p>Přitáhl si ji k sobě a tiše ji varoval.</p>

<p>„Maličká, jen to děláš ještě horší.“</p>

<p>„A…?“</p>

<p>„A ušetřilo by nám spoustu starostí, kdybys mě nechala promluvit si s Tanem o samotě.“</p>

<p>„Takže já mám zůstat tady a kroutit si prsty kafemlejnek, zatímco ty budeš vyjednávat s tím Jackem Rozparovačem?“</p>

<p>Ze stínu se ozval Tanův smích. „Můžeš se ke mně připojit a kroutit s mým…“</p>

<p>„Tak dost, Tane,“ varovně Jagr zavrčel.</p>

<p>Regan tiše zaklela. „Tenhle chlapík se mi opravdu, ale opravdu nelíbí.“</p>

<p>Jagr jí na rty vtiskl krátký polibek, pak ji pustil a otočil se. Potřeboval Regan dostat do bezpečí upířího hnízda. Čím dříve, tím lépe.</p>

<p>„Zůstaň tady a věř mi,“ zašeptal a vydal se směrem k blízké budově a čekajícímu upírovi.</p>

<p>„Jednou, Jagre, a to přísahám bohu, tě…“</p>

<p>V odpověď na její zběsilou tirádu jen sevřel rty, a pak svou pozornost moudře věnoval válečníkovi, který čekal na široké terase.</p>

<p>Když se přiblížil ke schodům, najednou ho zastavilo kopí se stříbrnou špicí, které se zapíchlo do země centimetr od jeho boty.</p>

<p>„Už jsi dost blízko.“</p>

<p>Jagr vycenil tesáky a jeho ledová energie způsobila ochlazení. Tane byl mocný upír, který trénoval společně se Styxovými havrany, ale Jagr se démonů nebál jen pro jejich oslňující osobnost.</p>

<p>„Nejsem tvůj nepřítel, Tane.“</p>

<p>„Ale ani přítel.“ Tane nechal rozplynout svůj stín a vyšel do stříbrného měsíčního světla.</p>

<p>Ačkoli byl o něco menší než Jagr, měl ostře vyrýsovanou postavu, zlatou kůži polynéských předků a husté černé vlasy po stranách vyholené. Na záda mu splýval dlouhý cop. Jeho tvář byla štíhlá a tvrdá jako zbytek těla, lehce zešikmené oči měly barvu teplého medu. Na sobě měl jen khaki šortky, ruce si složil na prsou a podezíravě se na Jagra podíval.</p>

<p>„Co tady děláš? Naposledy jsem o tobě slyšel, když jsi byl v Chicagu, zavřený ve svém pelechu a klanu ses vyhýbal.“</p>

<p>„Nikomu se nevyhýbám,“ popřel Jagr s ponurým úsměvem. „Je to naše společná dohoda, že se nezapojuju do upířích her.“</p>

<p>Tanův ostrý, děsivý smích rozhodně k ulehčení atmosféry nepřispěl.</p>

<p>„To není nijak překvapující. Do her ostatních ses nikdy moc nezapojoval, Jagre.“</p>

<p>„Ne, ale Anassovi sloužím, kdykoli mne povolá.“</p>

<p>„A my ostatní snad ne?“</p>

<p>„Ano, a to je to, proč jsem k tobě přišel.“ Jagr nenuceně vytáhl kopí ze země. „Předpokládám, že svou čest skládáš Styxovi?“</p>

<p>„Já sám se rozhodnu, jestli pomoc tobě je součástí mé povinnosti nebo ne.“</p>

<p>To bylo to nejlepší, v co mohl Jagr doufat, a do detailu prozradil důvod svého příchodu do Hannibalu a události, které jej přinutily vyhledat Taneho soukromé hnízdo.</p>

<p>Tane mu tiše naslouchal. Pak zvedl pohled k Regan, která netrpělivě přecházela kousek od nich a tiše mumlala své názory na arogantní, nevychované, krvežíznivé pijavice.</p>

<p>„Vlkodlak, který se neproměňuje?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Zázrak moderní medicíny.“</p>

<p>Jagr byl celkem ochotný věřit, že je Regan zázrak, ale s moderní medicínou to rozhodně nemělo nic společného.</p>

<p>„Genetické změny možná způsobily, že se Regan nemůže proměňovat, ale pořád jí zůstala většina vlkodlačích schopností a hlavně velký podíl vzteklé vlkodlačí nátury.“</p>

<p>Tane se otočil k Jagrovi a zvídavě se na něj podíval. „A ona je dvojče Styxovy partnerky?“</p>

<p>„Jedna ze čtyř.“</p>

<p>„Myslel jsem si, že Styx se musel zbláznit ze ztráty bývalého Anassa, když jsem zjistil, že se spojil s vlkodlačici, ale teď tu jeho posedlost chápu. Ona je…“</p>

<p>„Jedinečná,“ přerušil ho Jagr a zarazil mezi ně oštěp.</p>

<p>Tane otestoval vzduch a rozšířil úsměv. „Ale ještě to není tvoje oficiální partnerka.“</p>

<p>Jagr odhodil zlomenou zbraň stranou a ani se nepokusil zakrýt majetnický vztek, kterým protnul ovzduší.</p>

<p>„To mi nezabrání v tom, abych ti utrhl hlavu, pokud se jí jen dotkneš.“</p>

<p>Tane přimhouřil oči. „Pokud mi budeš vyhrožovat, ničeho tím nedosáhneš.“</p>

<p>„Ne, ale zabráním tím mnoha nedorozuměním.“</p>

<p>Tane dal najevo, že se nedá lehce zastrašit, a vykročil vpřed. „Ví Styx o tom, jak tě jeho švagrová fascinuje?“</p>

<p>„Styxe zajímá jen její bezpečí.“</p>

<p>„Zatímco tebe zajímá to, aby byla co nejdál od rodiny a ve tvé moci?“</p>

<p>Jagr se na tu narážku jen zamračil. „Opatrně, Tane.“</p>

<p>„Proč jsi ji nevzal rovnou do Chicaga?“</p>

<p>„Dovolil jsem jí zůstat v Hannibalu, protože nebude spokojená, dokud nezabije toho skřeta,“ zavrčel a odmítl přemýšlet nad obviněním, že úmyslně Regan zdržuje od návratu pod rodinná křídla. „Pokud ji přinutím jít do Chicaga, při první příležitosti stejně unikne a půjde si po svém. Svět démonů nemusí přežít zmatek, který způsobí, než jí pak zase vypátrám.“</p>

<p>„A Anasso s tímhle plánem souhlasil?“</p>

<p>„Chtěl, abych s Regan vyjednával, a to je přesně to, co dělám,“ vyštěkl Jagr. Rozčílila ho pouhé pomyšlení na to, že by Anasso měl mít nad Regan jakoukoli moc. Nebezpečný, a možná dokonce fatální pocit. „Takže, pomůžeš nám nebo ne?“</p>

<p>Tane na chvíli zvažoval potěšení z boje s upírem Jagrových schopností, proti jistému trestu ze zmaření Anassova byznysu. Nakonec pokrčil rameny.</p>

<p>„Vezmi tu holku a pojďte za mnou.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>11</strong></p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p><empty-line /><p>Když Regan následovala Jagra do hlubin polorozpadlé budovy, rozhodně nebyla šťastná.</p>

<p>Možná to bylo kvůli zápachu shnilých matrací, které byly navršené přímo ve vstupní hale. Nebo to bylo kvůli omítce, která padala ze stropů, když procházeli po úzkých a zatraceně příkrých schodech do sklepa.</p>

<p>Malé, stísněné místnosti, které míjeli, stejně jako polámané hole válející se ve skladu, ukazovaly na to, že to byl opuštěný dům obyčejných vesnických lidí, ale ať už to tady mělo jakékoli kouzlo, dávno se propadlo v zapomnění.</p>

<p>Nebo to možná bylo kvůli velkému, podrážděnému upírovi, který je vedl zatuchlou temnotou.</p>

<p>Ach, Tane rozhodně stál za hřích.</p>

<p>Byl vysoký, jeho kůže měla zlatavý nádech a oči teplou, medovou barvu.</p>

<p>Polonahý, jen v khaki šortkách, ji dokázal pěkně rozpálit.</p>

<p>Ale její vlkodlačice se nenechala nachytat jeho příslibem ráje. Stejně jako Jagr, i tenhle upír měl na sobě vůni nebezpečí. Ale na rozdíl od Jagra se Tane nesnažil zakrýt smrtelnou hrozbu za ledovou stěnu.</p>

<p>Ne, jeho hrozba byla očividná jako svítící neónové znamení.</p>

<p>Prošli čímsi, co vypadalo jako prázdná prádelna. Tane se zastavil, odstranil těžkou, kovovou zábranu a odhalil úzký otvor ve stěně.</p>

<p>Regan si jen povzdychla a vydala se za ním. Ani ji moc nepřekvapilo, že schody za otvorem vedly ještě hlouběji do nitra země. Jestli se na upírech dalo něco předpokládat, rozhodně to byla jejich láska k temným a zatuchlým prostorám.</p>

<p>Při sestupování ze schodů dávala pozor, aby se nepřerazila o své vzácné tašky s oblečky. Pak se před nimi objevila dlouhá chodba, která jistě vedla až někam pod okolní pole. Regan si jen nejasně všimla, že se špinavé stěny tunelu proměnily za ocelové.</p>

<p>Když pak Tane odemkl a otevřel těžké dveře, Regan došlo, že tohle dobře ukryté hnízdo rozhodně není temné ani zatuchlé.</p>

<p>Vyvalila oči na nejnovější technologické vybavení, které lemovalo dlouhou místnost. Byly tu monitory připojené na přinejmenším dvanáct venkovních kamer, štíhlý počítač, který zaznamenával bůhvíco, a složitý, sofistikovaný přístroj, jehož funkci se Regan ani nepokoušela hádat.</p>

<p>„Hergot,“ vydechla a instinktivně se přitiskla k Jagrovi, zatímco oba velcí upíři si komplikované systémy prohlédli a jen se na ni netrpělivě zamračili. Dokonce i na upíra tenhle nejmodernější obranný systém působil trochu paranoidně. „Nemáš náhodou na poli ještě vesmírnou raketu?“ zeptala se Regan.</p>

<p>Tane se ohlédl přes rameno a pokračoval k dalším dveřím, které vedly do další, ocelí vyztužené chodby.</p>

<p>„V přilehlých polích toho mám docela dost. Až uložíme mého přestárlého bratra do postele, velmi rád ti je ukážu.“</p>

<p>„Tane,“ zavrčel Jagr a vycenil na něj zuby.</p>

<p>Druhý upír se jen otočil a vedl je do další chodby. Regan si pomyslela, kam asi všechny ty tunely vedou.</p>

<p>„Zatím není zasnoubená a já jí svou ochranu mohu nabídnout stejně jako ty. Vlastně by to bylo docela logické, když je teď v bezpečí mého doupěte.“</p>

<p>Regan obrátila oči v sloup. To snad ne.</p>

<p>„Víte, myslela jsem si, že Culligan byl hajzl, protože to byl skřet. Kromě toho, všechny ty hajzlovské věci prostě patří ke chlapům,“ zavrčela sladkým tónem. „Teď mi dovolte, abych vám vyjasnila jednu takovou věc…“ Otráveně se podívala na oba upíry. „Nepotřebuju, aby mě ochraňoval nějaký Hloupý nebo Hloupější. Dokážu se o sebe postarat sama.“</p>

<p>Tane se zastavil u dalších dveří v ocelové stěně a podíval se na Jagra s neočekávaným pobavením.</p>

<p>„Máš pravdu, Jagre, ona má opravdu špatnou náladu.“</p>

<p>Regan rozčíleně zasyčela. „Och, může to být ještě mnohem horší.“</p>

<p>„Ona nepřehání,“ dodal Jagr a trochu se pousmál. „Když se její vlkodlačice dere na povrch, moudrý démon se utíká schovat.“</p>

<p>Regan si přitiskla tašky k hrudníku. „Už jste skončili?“</p>

<p>Oba upíři se na sebe podívali takovým způsobem, že by si každá žena zvážila zasahovat do světa mužů, ale moudrý Tane jen otevřel dveře a mávl na ně rukou, aby jej následovali.</p>

<p>Regan překročila práh a sáhla po vypínači. Nebylo to kvůli tomu, že by nějak potřebovala svítit, ale pomohlo jí to zbavit se pocitu, že je uvězněná v podzemí.</p>

<p>Udělala krok dopředu a pak se v šoku zastavila. Dobrý bože…</p>

<p>Vypadalo to tady, jako kdyby místnost zařizovali ve stylu francouzského nevěstince.</p>

<p>Když si prohlížela temné šarlatové tapety a zarámované obrazy nahých žen, jen pozvedla obočí. Na stropě byli vymalovaní satyři ve stavu silného vzrušení, tančící okolo lesklých, obrovských lustrů. A co bylo horší, nebyl tu ani kousek nábytku, ale místo toho se na slonovinovém koberci válely tucty polštářů a uprostřed místnosti bublala vířivka.</p>

<p>„To je apartmán pro hosty,“ prohodil Tane od dveří a z jeho pobaveného výrazu bylo jasné, jak si užívá překvapení svých hostů. „Měli byste tu najít všechno, co budete potřebovat. Ale pokud se přesto rozhodnete k odchodu, nevydávejte se mimo cestu, kterou jsem vás přivedl. Pro nezvané hosty je tu připraveno spoustu nepříjemných nástrah.“</p>

<p>Jagr vzal od Regan tašky s oblečením a společně se svým koženým vakem je odhodil do kouta.</p>

<p>„Když už mluvíme o nezvaných hostech, Anasso poslal svého oblíbeného chrliče, aby mi znepříjemňoval život,“ varoval Taneho. „Pokud se tady objeví, raději bys ho neměl zabíjet.“</p>

<p>„O tom stvoření jsem slyšel už dost.“</p>

<p>„Drby tě na skutečnost nikdy pořádně nepřipraví,“ suše odvětil Jagr.</p>

<p>Tane si znechuceně odfrkl. „Dovolím mu, aby se usadil na střeše, pokud se bude chovat slušně, ale jestli se bude snažit proniknout dovnitř, nemůžu nic slíbit.“</p>

<p>Jagr pokrčil rameny. „Bude to tvůj pohřeb.“</p>

<p>Na Taneho to neudělalo velký dojem a ustoupil zpátky do chodby. „Mám něco na práci, ale mí strážci zůstávají ve službě. Nikdo vás nebude vyrušovat.“</p>

<p>Jagr se mu poklonil. „Jsem tvým dlužníkem, Tane.“</p>

<p>„Ano, to jsi. Někdy si to vyberu.“</p>

<p>Když Tane domluvil, zavřel dveře a ponechal Jagra a Regan v dráždivém apartmánu.</p>

<p>První minutu si Regan jen užívala Tanovy nepřítomnosti, ale pak jí došlo, že je s Jagrem sama, v místě, které je přímo stvořené k sexu a udělalo se jí z toho slabostí… nevolno.</p>

<p>Klopýtavými kroky přešla přes slonovinový koberec a nakoukla do moderně vybavené kuchyně s drahým zařízením. Pak prošla dalšími dveřmi do dalšího pokoje, který byl ložnicí.</p>

<p>Nebyl to zrovna nejlepší nápad.</p>

<p>Sotva stačila rozsvítit, když se Jagr protáhl kolem ní. Pohlédl na postel s černým saténovým povlečením a zrcadla nad postelí a pozvedl obočí.</p>

<p>Bylo to jako podle šablony pro staré mládence.</p>

<p>Regan zahořely tváře příšerným horkem. „Nedokážu si představit, proč má Tane pokoj pro hosty. Kdo ho, prosím tě, může navštěvovat?“</p>

<p>Jagr otevřel zásuvku lakovaného nočního stolku. „Na rozdíl od tebe, maličká, většina žen shledává Taneho nevysvětlitelně okouzlujícím. Dokonce i mezi upíry má reputaci…“</p>

<p>„Lovce?“</p>

<p>„To není přesně ten výraz, který hledám, ale dalo by se to tak říct.“ Jagr z nočního stolku vytáhl pár pout a začal si s nimi pohrávat. „Dobrá, dobrá.“</p>

<p>„Dobrý bože,“ zamračila se, když se na ni podíval s výrazem očekávání. „Na to zapomeň.“</p>

<p>Jeho jemný, téměř hmatatelný smích jí přejel po kůži. „Nepotřebuju hračky, abych mohl potěšit ženu. Samozřejmě…“</p>

<p>„Viděla jsem dost.“</p>

<p>Regan se otočila na patě a vykročila do kuchyně se vzpřímenými rameny, ačkoli se jí žaludek chvěl delikátním očekáváním.</p>

<p>Ne, Jagr žádné hračky zcela jistě nepotřeboval.</p>

<p>Stačil jeho kouzelný dotek.</p>

<p>Jagr byl najednou jen na krok od ní a zastavil se vedle obrovské lednice s mrazákem a otevřel dvířka.</p>

<p>„Měla bys něco sníst. Máš na něco chuť?“</p>

<p>Regan odmítla prozradit svou dětinskou nervozitu, otočila se k němu a nakoukla do mrazáku. Při pohledu na úhledně srovnané balíčky vybraných pokrmů se jí začaly sbíhat sliny.</p>

<p>Chicagská pizza… polévka z New Orleans… grilované kuře Kansas City… humr z Maine…</p>

<p>„Dám si všechno,“ zamumlala, natáhla se a vyndala několik balíčků. Podala je Jagrovi, aby je strčil do mikrovlnky. „Aspoň tedy Tane ví, jak nakrmit hosty.“</p>

<p>Za okamžik se malý skleněný stůl zaplnil pizzou, krajíci chleba, polévkou minestrone a teplým jablkovým koláčem.</p>

<p>Regan se usadila a ani se nesnažila předstírat, že by chtěla patřit mezi ty příšerně vyhublé ženy, které vídala v televizi. Proč by proboha měla hladovět, aby potěšila nějakého muže?</p>

<p>Vychutnávala si dobré jídlo, které nemělo nic společného s těmi blafy, jimiž ji krmil Culligan. Konečně si všimla, že se Jagr opírá o pult a bez hnutí ji sleduje.</p>

<p>„A co ty?“ zeptala se a otřela si rty plátěným ubrouskem. „Ty nemáš hlad?“</p>

<p>Jagr sjel pohledem po linii jejího krku. „Nemám chuť na nic z aktuální nabídky.“</p>

<p>Touha, ostrá a kousavá, projela Reganiným tělem. Musela vstát a začít vyhazovat prázdné obaly do koše. Ach bože. Nechtěla myslet na to, jak jí byla kůže najednou malá, ani na to, jak jí srdce najednou začalo bít, až naráželo do hrudního koše, ani na horko, které se jí usadilo v žaludku.</p>

<p>Chtěla…</p>

<p>Oukej, to by stačilo.</p>

<p>Chtěla. Moc chtěla.</p>

<p>„Jak často se potřebuješ napít?“ zeptala se. Její rozměklý mozek v tuhle chvíli nic moudřejšího nenapadlo.</p>

<p>„To záleží na tom, jestli jsem zraněný nebo už jsem se dlouho nenapil,“ zamumlal hlubokým a zastřeným hlasem. „Taky to záleží na síle krve. Vlkodlačí krev je ceněná pro svou neobvyklou sílu. Bohužel, vlkodlaci ji s upíry moc sdílet nechtějí.“</p>

<p>Její vlkodlačí krev se najednou rozproudila a rozehřála, jako kdyby už na krku cítila erotický dotek jeho tesáků.</p>

<p>Po tom znepokojivém vyrušení se instinktivně naježila. „Možná je to tím, že je upíři skoro nechali vymřít, když je uzavírali v podzemních vězeních, kde málem přišli o všechny své pradávné schopnosti.“</p>

<p>„Cucala jsi se Salvátorem stejnou limču?“ zeptal se Jagr chladně.</p>

<p>Chvíli jí trvalo, než jí došlo, že ji viní z toho, že si nechala Salvátorem vymýt mozek.</p>

<p>„Ne, ale on je velmi přesvědčený, že upíři mají svůj podíl viny na tom, že vlkodlaci mají nedostatek čistokrevných potomků.“</p>

<p>Jagr k ní přistoupil blíž. Snadno vycítil její rostoucí touhu, ačkoli se snažila tvářit neutrálně.</p>

<p>„Jeho domnělá křivda se už dostala i do Věštírny,“ zamumlal Jagr a přistoupil tak blízko, aby pocítila závan jeho chladné síly. „Mají se usnést na dalším osudu vlkodlaků.“</p>

<p>Regan prostě musela očima přejet po svalech, které se mu rýsovaly pod příliš přilehlým tričkem, a vyschlo jí v ústech. Bože. Měla by dostat medaili za to, že ho tady nestrhne na podlahu a neznásilní ho.</p>

<p>„Nezajímá mě, jak je Věštírna všemohoucí, já rozhodně do žádné vlkodlačí rezervace nepůjdu,“ zamumlala a připomněla dobu, kdy se museli američtí vlkodlaci stáhnout do území vymezených upíry.</p>

<p>Ne, že by teď měla myšlenky na pradávný souboj dvou démonních druhů. Ne, mnohem víc jí zajímalo pokušení vplést prsty do jeho dlouhých, zlatých vlasů.</p>

<p>Jagr vypadal úplně stejně rozrušeně, hluboce modré oči se mu rozehřály myšlenkou pohladit linii jejího krku.</p>

<p>„Ta území byla vymezena proto, aby se vlkodlaci ochránili před lidmi,“ řekl a prsty pobaveně přejel po linii jejího výstřihu. „Bez silného vůdce jsou psi nekontrolovatelní a snadno přilákají příliš mnoho pozornosti. Démonní svět byl připravený na genocidu, dokud se neobjevil předchozí Anasso a nevymezil hranice. Jestli Salvátor dokáže, že je schopný převzít vedení nad svými lidmi, pak Věštírna bez pochyb ustoupí a nechá ho vládnout bez jakýchkoli zásahů.“</p>

<p>Regan si musela připomenout, že musí dýchat.</p>

<p>Vzduch dovnitř, nádech. Vzduch ven, výdech.</p>

<p>„Je mi jedno, kdo je můj nadřízený, pokud si mě nevšímá.“</p>

<p>Jagr jí dál přejížděl prsty po kůži, pak se dostal k linii jejích ňader, až se jí z bradavek staly dva tvrdé, přecitlivělé knoflíky.</p>

<p>„Když budeme přepokládat, že je to možné, co pak uděláš?“</p>

<p>„Budu si užívat svobody.“</p>

<p>„Není to jenom o svobodě.“ Zvedl ruku, vzal její tvář do dlaně a promasíroval napjatou čelist. „Budeš muset přežít ve světě, který moc neznáš.“</p>

<p>Snažila se, aby se jeho ochranitelskými slovy nenechala moc rozčílit. Bylo by to o mnoho jednodušší, kdyby se jí tělo netřáslo nezvladatelnou touhou.</p>

<p>„Můžu se něco naučit. Nejsem hloupá.“</p>

<p>„Ne, jsi neobvykle inteligentní.“ Přejel jí rty po spánku. „Dost inteligentní na to, abys pochopila, že osamocený vlkodlak je velmi zranitelný. Proč nechceš přijmout pomoc těch, kteří chtějí ochránit?“</p>

<p>Regan polkla slastné zasténání. Hergot, ty jeho rty byly opravdu zlomyslné. „Myslíš mou milovanou sestru? Ne, díky.“</p>

<p>„Darcy pro tebe není jedinou možností.“ Uždíbl jí do ušního lalůčku. „Mé doupě je také opravdu bezpečné, ačkoli není tak elegantní jako Styxovo sídlo.“</p>

<p>Regan ztuhla. „Jagre?“</p>

<p>„Hmmm?“</p>

<p>„Chceš po mě, abych se k tobě přestěhovala?“</p>

<p>Jagr zaváhal a pak se s opatrným výrazem odtáhl, aby se mohl podívat do jejích šokovaných očí.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Už jsi předtím někoho ve svém hnízdě měl?“</p>

<p>„Sám od sebe ne.“</p>

<p>„Tak proč mi to teď nabízíš?“</p>

<p>Jagr zkroutil rty. „Copak prostě nemůžu být hodný chlapík s velkým srdcem?“</p>

<p>„Není to moc pravděpodobné.“ Zakroutila hlavou, jeho nečekaná nabídka ji zmátla. „Co z toho budeš mít?“</p>

<p>„Sám si přeju, abych to věděl.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>Rukou přejel z jejího zátylku až k pasu a přitáhl si ji k sobě, aby pocítila jeho rostoucí erekci. Regan se ostře nadechla, když pocítila jeho tvrdý penis na měkkých partiích svého podbřišku.</p>

<p>„Víš, že tě chci. Zoufale,“ řekl a v očích mu vzplál oheň touhy. „Víš, že mě fascinuješ, i když si myslím, že se chováš jako blázen.“</p>

<p>„Hej.“</p>

<p>„Ale co vím, je to, že myšlenka na to, jak odcházíš, je…,“ zamračil se.</p>

<p>„Je jaká?“</p>

<p>„Nepřijatelná.“</p>

<p>„Nepřijatelná?“</p>

<p>„Naprosto a úplně nepřijatelná.“</p>

<p>Regan si olízla rty. Prosté uspokojení, které jí po jeho slovech zahřálo u srdce, ji i znervóznělo. Přece ji nemohlo potěšit jen jeho přiznání, že si přeje, aby byla stále jeho partnerkou?</p>

<p>„Ale také je nevyhnutelná,“ přinutila se zavrčet. „Jakmile bude Culligan mrtvý, mizím.“</p>

<p>Rty se mu otřásly, sklonil se a lehce přejel tesáky po linii jejího krku.</p>

<p>„Uvidíme,“ zachraptěl a šikovnýma rukama chytil okraj její košile a jedním tahem jí stáhnul. Vzápětí následovala podprsenka, která přistála na keramických obkladačkách. „Když něco moc chci, dokážu být velmi přesvědčivý.“</p>

<p>Když jí prsty přejel po ztvrdlých bradavkách, vydala ze sebe přidušený vzdech. Pane… bože.</p>

<p>Přesvědčivý?</p>

<p>Spíš jí bral veškerý zdravý rozum.</p>

<p>Regan si zoufale snažila připomenout, že cokoli, co jí působí tak zatraceně dobře, musí být zaručeně špatné, a ostře se nadechla. Bohužel, Jagr stál jen krok od ní, a než stačila zplodit jedinou smysluplnou myšlenku, jeho rty se přisály na její roztouženou bradavku a pak přejely po oblouku jejího ňadra. Zkušené tahy jeho jazyka ji přiváděly k šílenství.</p>

<p>„Jdi někam,“ zamumlala a prsty mu zajela do vábivého hedvábí vlasů. Líbal ji a uždiboval po těle směrem dolů a mezi jednotlivými doteky ji zbavoval zbývajících kousků prádla.</p>

<p>„Ale to snad ne,“ namítl a podíval se na ni s výrazem, který nedokázala rozluštit. „Budu tvým spasitelem.“</p>

<p>Pohybem, který byl příliš rychlý na to, aby jej Regan zaznamenala, ji Jagr vzal do náruče a vydal se napříč apartmánem. Než si stačila uvědomit, co se vůbec děje, hodil ji doprostřed obrovské postele, až se jí ruce i nohy rozletěly do stran a ona tam ležela vydaná všanc jako obětní beránek.</p>

<p>„Jagre.“</p>

<p>Jagr odkopl své těžké boty, přes hlavu si stáhl tričko a povolil džíny. Odhalil tak dech beroucí slávu své mužské postavy.</p>

<p>„Ano, maličká?“ zeptat se a sklonil se k ní, aby ji přikryl celým svým tělem.</p>

<p>Zvedla ruce a pokusila se ho odstrčit, ale něco bylo špatně. Místo toho, aby se opřela o plochu jeho hrudníku a zatlačila, prsty se jen proběhla po bledé kůži, která byla tak nemilosrdně zohavena jizvami.</p>

<p>„Neměli bychom spíš plánovat, jak budeme postupovat?“ zeptala se chraplavým, zastřeným hlasem.</p>

<p>Jagr sklonil hlavu a lehce jí kousl do koutku úst. „Já vím dost přesně, jak teď budu postupovat.“</p>

<p>Tělo se jí otřáslo slastí. Ach bože, doufala, že má v plánu roztáhnout jí nohy a dokončit, co právě začal.</p>

<p>Najednou jí bylo úplně jedno, že Culligan byl někde venku, živý a dýchající… ten bastard. Nebo že se někde potulovala smečka prašivých psů, která jí nejspíš chtěla dohnat.</p>

<p>Bylo jí jedno i to, že tohle Jagrovo odhodlané svádění je součástí plánu, jak ji dostat zpátky do Chicaga, do spárů její sestry.</p>

<p>Někdy si ženy prostě musejí určit priority.</p>

<p>V tuhle chvíli bylo Reganinou prioritou uspokojit kousavý hlad, který ji pomalu, ale jistě pohlcoval.</p>

<p>Jako kdyby Jagr vycítil její kapitulaci, hluboce zavrčel a rukama začal neúnavně přejíždět po její holé kůži, zatímco jí obličej pokrýval lehounkými polibky.</p>

<p>„Sladký půlnoční jasmíne,“ zamumlal a jazykem zkopíroval linku její rtů. „Tvá vůně mne dohání k šílenství.“</p>

<p>Regan lehce vyjekla, neboť jedna jeho ruka jí zajela mezi nohy a pronikla do rozpálené komůrky.</p>

<p>„To je směšné,“ zaprotestovala. „Jestli jsem něčím cítit, pak je to zatuchlá jeskyně a pot.“</p>

<p>Zalepil jí rty dalším polibkem. „Musíš se pořád hádat, maličká, viď?“ Prsty jí polaskal hebkou, vlhkou štěrbinu a zasténal. „Je to nějaká tvá notorická potřeba držet si mě od těla, nebo jsi takhle hádavá od přírody?“</p>

<p>Regan instinktivně zatnula paty do černého hedvábného prostěradla a zvedla boky do vzduchu.</p>

<p>„Kdybys pořád nemluvil nesmysly, nemusela bych… se…“ Ach bože, jeho prsty jí způsobovaly neuvěřitelnou slast. „Hádat.“</p>

<p>Lehce jí políbil po tváři a pak přejel po linii její čelisti. „Nikdy nemluvím nesmysly.“ Vtiskl polibek na pulsující místečko na úpatí jejího krku. „Nikdy.“ Rty pokračoval po klíční kosti. „Nikdy.“ Pak se rty dotkl přecitlivělého vrcholku jejího ňadra. „Nikdy.“</p>

<p>Tohle nebyla fér hra. Regan nebyla schopná přemýšlet, když se jí celé tělo zmítalo bolestivou touhou. Ona hlavně <emphasis>nechtěla</emphasis> přemýšlet.</p>

<p>Chtěla znovu dosáhnout toho nádherného uvolnění, které se nad ní vznášelo a ona na něj nedosáhla.</p>

<p>Vjela mu prsty do hustých vlasů a instinktivně nohama objala jeho boky.</p>

<p>„Fajn, tak máš teda pořád pravdu. Teď už konečně přestaň mluvit a něco dělej.“</p>

<p>Odtáhl se a podíval se na ni s pobaveným úsměvem. „Rozhádaná a žádostivá.“</p>

<p>Regan se promyšleně otřela o jeho žulově tvrdou erekci.</p>

<p>„Máš nějaký problém?“</p>

<p>Oči mu ztmavly a v příšeří pokoje se zaleskly jeho bělostné tesáky.</p>

<p>„Nemám problém.“ Opřel se o loket a špičku penisu přitiskl k okraji její pochvy. „Nemám vůbec žádný problém.“</p>

<p>Regan při těch slastných mukách zaskřípala zuby. Panna nebo ne, její tělo dobře vědělo, co potřebuje. A to, že to měla na dosah, ji přivádělo k šílenství.</p>

<p>„Tak proč pořád mluvíš?“ zeptala se, a když se na ni ostražitě podíval, zatahala ho za vlasy.</p>

<p>„Víš, maličká, pak už nebude cesty zpět.“</p>

<p>„Jagre, jestli nechceš pokračovat, pak budu muset…“</p>

<p>Nebyla si úplně jistá, co přesně chce udělat, ale nakonec to bylo úplně jedno. Jagr slabě zasyčel, prohnul se v bocích a pronikl do ní pomalým, soustředěným pohybem.</p>

<p>Regan zvedla ruce, chytla Jagra za ramena a nehty zatnula do jeho kůže. Nebylo to bolestivé. Dokonce ani vzhledem k Jagrově velikosti, její tělo jej přijalo velmi vstřícně. Ale nastal příjemný okamžik naplnění a intimity, který nečekala.</p>

<p>V tuhle chvíli byla s Jagrem spojená. Byli spojeni způsobem, který byl něco úplně jiného, než když dva lidé prostě mají sex.</p>

<p>Bylo to…</p>

<p>Její mysl se té myšlence okamžitě začala bránit. Ne. Nechtěla, aby to bylo něco víc než jen prchavá radost.</p>

<p>„Regan,“ zašeptal jí do ucha. „Jsi v pohodě?“</p>

<p>„Je mi fajn, jenom nepřestávej,“ zamumlala a zabořila obličej do záhybu mezi jeho krkem a ramenem.</p>

<p>„Neexistuje nic, co by mě teď mohlo zastavit,“ zamumlal a odtáhl se, aby se k ní znovu mohl s rostoucí naléhavostí přitisknout. „Jsi prostě perfektní.“</p>

<p>Regan znovu pocítila naléhavou potřebu hádat se. Nebyla perfektní. Měla k tomu dost daleko.</p>

<p>Ale než stačila zformulovat odpovídající námitku, Jagr se znovu odtáhl a znovu se k ní přitiskl a začal ty pohyby opakovat v rytmu, kterým ji připravil o dech. Ano. Ach ano. Tohle bylo to, po čem její tělo během dlouhých nocí toužilo. Tohle bylo to, co potřebovala.</p>

<p>Regan přivřela oči a přejela nehty po Jagrových zádech. Když slastně zasténal, potěšilo ji to. Zatnula nehty ještě hlouběji a odměnou jí bylo to, že jeho ústa našla její rty v dlouhém, divokém polibku.</p>

<p>Jagrovy boky se začaly pohybovat rychleji a jednou rukou ji chytil za boky, aby si ji během hlubokých a rychlých výpadů mohl přidržovat.</p>

<p>„Jagre… prosím,“ zamumlala do jeho rtů. Tělo se jí svíralo takovou silou, že málem praskla.</p>

<p>„Trpělivost, maličká,“ sklonil k ní hlavu a lehce svými rty a pak i tesáky polaskal její bradavku. Pumpoval boky rychleji a rychleji, a ona se na posteli vzpírala a zvedala se mu vstříc.</p>

<p>Reganin trhavý dech naplňoval tiché ovzduší, její svět se zúžil na bod, kde vnímala Jagrovo tělo a pohyby dovnitř a ven.</p>

<p>Byla blízko. Tak neuvěřitelně blízko.</p>

<p>A pak… se to stalo…</p>

<p>Jedním posledním rázem ji dostal tam, kam tolik chtěla, poslal ji do víru závratného požehnání.</p>

<p>Umlčil její výkřik slasti dlouhým polibkem a pokračoval v pumpování, dokud i jeho rozjitřené smysly nedošly k vyvrcholení. V divoké extázi se prohnul a obscénní obrázky na stropě splynuly s křišťálovým lustrem.</p>

<p>Regan se přinutila otevřít oči a ohromeně se na něj podívala.</p>

<p>„Prokrista!“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>12</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Nebylo snadné ovládnout upíra, který byl tak starý jako Jagr.</p>

<p>Jeho síly byly ohromné, jeho inteligence impozantní a jeho moc snadno překonala i ty nejobávanější protivníky.</p>

<p>Ale nemohl uniknout před faktem, že se nechal dostat na kolena rozladěnou, nepředvídatelnou a nechutně krásnou vlkodlačici.</p>

<p>Jagr ji pevně objal a očima smutně pohlížel na změť křišťálu a roztříštěných obrázků, kterou měli nad hlavami.</p>

<p>Nikdy nad sebou přece neztrácel kontrolu. Navíc během sexu.</p>

<p>Tedy ne, že by to, co teď měli s Regan za sebou, byl obyčejný sex.</p>

<p>Bylo to… Krucinál, on pro ten ohromující pocit slasti, který mu pořád proplouval tělem, ani neměl výraz.</p>

<p>Upír by jednoduše pro podobnou radost obětoval všechno – klan, zdravý rozum i svou duši.</p>

<p>Bohužel, Regan se zrovna vázat nechtěla. Obzvlášť ne k arogantnímu, přehnaně ochranitelskému upírovi, který měl společenské způsoby asi jako rozzuřená kobra.</p>

<p>„Regan…“</p>

<p>Ani nedokončil větu, neboť mu Regan zakryla ústa rukou. Pak se na něj podívala s mrzutým výrazem, který vůbec nečekal.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>On si představoval něžné, intimní mazlení.</p>

<p>Jagr stáhl její ruku ze svých rtů a upřel pohled na její krásnou tvář, orámovanou záplavou zlatých kudrlin. V srdci pocítil samolibou pýchu, když v jejích očích viděl doznívající slast, kterou nemohla skrýt. Nikdy by nepřiznala, že jsou jí jeho doteky příjemné, ale z tváře jí to mohl snadno vyčíst.</p>

<p>„Není na nějaké ne trochu pozdě?“</p>

<p>„Chtěla jsem říct, že nechci komentovat to, co se teď mezi námi stalo.“</p>

<p>Jagr pobaveně zvedl obočí. „Máš pocit, že já to komentovat chci?“</p>

<p>Jedním rychlým pohybem si Regan kolem těla omotala černé hedvábné prostěradlo.</p>

<p>„Prostě se o tom vůbec nechci bavit.“</p>

<p>Jagr s úsilím odolal touze něco říct. Možná úplně nechápal všechny záhadné procesy v ženské mysli, ale tuhle tvrdohlavou vlkodlačici znal. Pokud se rozhodla, že se nebude bavit o tom, co se teď mezi nimi stalo, neexistovalo nic, co by její rozhodnutí zvrátilo.</p>

<p>„Hlavně jestli jsi šťastná, maličká.“ Políbil ji na čelo, vyklouzl z postele a oblékl se do hedvábného županu, který Tane nechal na židli poblíž lůžka. „Máš Culliganův sejf?“</p>

<p>Regan se posadila a pořád si okolo těla přidržovala prostěradlo. Jako kdyby ji před chvíli nelíbal na většinu z intimních míst.</p>

<p>„Je v mé tašce. Proč se ptáš?“</p>

<p>„V tuhle chvíli je to jediné spojení, které s Culliganem máme.“</p>

<p>Jagr odešel do obývacího pokoje a vrátil se s Reganinými taškami s vzácnými nákupy a se svým vlastním koženým vakem. Pak zavazadla začal prohledávat, dokud z hromady oblečení nevytáhl malý sejf.</p>

<p>Regan se zamračila. „Myslíš, že jsme mohli něco přehlédnout?“</p>

<p>Jagr si sejf prohlédl ze všech stran a prsty přejel po hladkém kovu. „Skřeti jsou notoricky paranoidní, když jde o jejich poklady. Musí tam být minimálně jeden skrytý otvor, kterého jsme si nevšimli.“</p>

<p>„Takže co s tím budeš dělat? Budeš si s tím hrát jako s Rubikovou kostkou?“</p>

<p>„Mám radši mnohem přímočařejší postup.“ Jedním jednoduchým pohybem Jagr utrhl dno sejfu.</p>

<p>„Ty jsi opravdu ničivý démon,“ zamumlala a rozhlédla se po rozsypaném skle, než se pohledem vrátila k rozbitému sejfu.</p>

<p>Jagr moudře skryl úsměv. Dokázal překonat její obranné mechanismy a rozbouřit její touhy. A ona se ho teď zoufale chtěla zbavit.</p>

<p>„Ale efektivní.“</p>

<p>„Jo, to jo.“</p>

<p>Jagr strčil ruku do díry v sejfu, vytáhl tlustou obálku a hodil jí Regan do klína.</p>

<p>„Myslím, že už jsem svého dosáhl.“</p>

<p>Regan obrátila oči v sloup a roztrhla obálku. „Falešné doklady… Kreditky…“ Odmlčela se a rozbalila kus složeného papíru. „Ach, tohle je zajímavé.“</p>

<p>„Co je to?“</p>

<p>„Vzkaz…“</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Č</emphasis><emphasis>ajovna u Klementa. Sobota o půlnoci.</emphasis></p>

<p>Zvedla hlavu a rozevřela oči dokořán. „Culligan zmizel ze St. Louis v sobotu.“</p>

<p>„Pamatuju si, že jsem to místo ve městě viděl. Je to restaurace v západní části města.“</p>

<p>„Tohle může vysvětlovat, proč se Culligan vydal do Hannibalu.“</p>

<p>„Stojí to za prozkoumání,“ pomalu souhlasil Jagr.</p>

<p>„Jo, to teda jo.“ Regan vyskočila z postele. „A taky se do toho okamžitě pustím.“ Jagr se na ni udiveně podíval. „Hned teď?“</p>

<p>„Samozřejmě, že teď.“</p>

<p>„Regan, nemůžeme si být jistí, že nás nikdo nepronásleduje.“</p>

<p>„Proboha, tenhle tvůj rádoby kamarád má přehled o dění v půlce Missouri. Kdyby nám byl někdo v patách, už by ho svými laserovými zbraněmi dávno vypařil.“</p>

<p>Jagr se ještě víc zamračil. Nemohl popřít, že Tane dohnal ochranu svého sídla k dokonalosti. Ani to, že by snadno v blízkém území odhalil jakéhokoli nevítaného tvora.</p>

<p>Ani nemohl namítnout, že je nutné zjistit, kdo Culliganovi nechal ten vzkaz.</p>

<p>Ale všechen jeho instinkt křičel potřebou držet Regan v bezpečí tohohle hnízda, kam na ně nikdo nemohl.</p>

<p>Jako kdyby Regan vycítila odmítnutí, které se mu chvělo na rtech, vyskočila z postele, popadla jednu z tašek a vydala se do koupelny. Jagr si mohl vychutnat jen krátký pohled na její zadeček, pak za sebou třískla dveřmi a on uslyšel, jak pouští sprchu.</p>

<p>Sotva Jagr v ložnici osaměl, svlékl si hedvábnou róbu a rychle si natáhl džíny a černý svetr, který vyndal ze svého vaku. Nějaký nižší démon by se mohl urazit Reganinou zoufalou touhou skrýt to, že s ním právě přišla o nevinnost. Nebo její ostudnou snahou pronásledovat hrozivé stíny místo toho, aby zůstala v bezpečí hnízda s ním.</p>

<p>Díky bohu, Jagr mezi démony nižší úrovně nepatřil.</p>

<p>Jenom měl chuť zničit všechny ty pornografické obrázky, které lemovaly stěny.</p>

<p>Stáhl si vlasy koženou sponou a obul si vysoké, kožené boty. Následovaly zbraně. Do pouzder v botách si strčil dvě stříbrné dýky a do pochvy připevněné na opasku vložil malou pistoli. Pokud mu cestu zkříží nějaký pes, stříbrné kulky se určitě budou hodit.</p>

<p>Pak se v zoufalé snaze nevšímat si vůně mýdla a jasmínu, která naplňovala vzduch, vrátil do kuchyně a vyprázdnil láhev krve, která ležela v lednici. Nepotřeboval se najíst, ale nechtěl riskovat, že ho přepadne hlad, až bude někoho honit.</p>

<p>I kdyby mu Regan nabídla svou žílu, takový masochista nebyl. Ta provokativní žena byla hrozbou nejen pro jeho zdravý rozum.</p>

<p>Bylo tu skutečné nebezpečí, že by Regan mohla být jeho pravou partnerkou.</p>

<p>Zanadával na osud, že si s ním takhle pohrává, ale když se Regan objevila ve dveřích, ztuhl. Vlhké vlasy měla svázané do copu a štíhlé linie obepínaly jen džíny s nízkým pasem a maličký, příliš těsný top.</p>

<p>Tělem mu projelo hrubé a primitivní horko. Sakra! Až se vrátí do Chicaga, nakope Styxovi prdel.</p>

<p>Ten pravěký upír bude mít co vysvětlovat.</p>

<p>Regan si naštěstí jeho myšlenek nevšímala, jen se na něj zvídavě podívala.</p>

<p>„Nechtěl bys uklidit ten bordel v ložnici?“</p>

<p>Jagr pokrčil rameny a otočil se ke dveřím, které vedly z apartmánu. Teď nebyl čas upínat se na intensivní slast, která způsobila, že nedokázal ocenit Taneho odporné umělecké dílo. Teď potřeboval zbývající mozkové buňky, aby zajistil, že sebe a Regan nenavede do další pohromy.</p>

<p>„Taneho sluhové to vyhází do koše. Tam ty odpadky patří,“ zamumlal, otevřel dveře a počkal, až kolem něho prošla do úzké chodby.</p>

<p>Pak se společně vydali ven, Regan na jeho mrzutou náladu reagovala jen trpkým pohledem.</p>

<p>„Takže ty nemáš sídlo vytapetované obrázky z pornočasopisů?“</p>

<p>„Nenamáhal jsem se s žádnou dekorací.“</p>

<p>„Proč mě to nepřekvapuje?“</p>

<p>„Nepřipadalo mi to nutné.“ Jagr se najednou zastavil, vzal její tvář do dlaní a ukradl si rychlý polibek. Pak zvedl hlavu a podíval se do jejích zmatených očí. „Až do teď.“</p>

<p>Regan měla na jazyku kousavou poznámku, ale než stačila popadnout dech, Jagr promlouval s tmavovlasým upírem, který tu držel stráž.</p>

<p>„Potřebujeme nějaký auto.“</p>

<p>Bojovník s tmavými, na krátko ostříhanými vlasy a tělem pokrytým zbraněmi, vykročil jejich směrem. Evidentně dostal příkaz splnit každé jejich přání.</p>

<p>„Následujte mne.“</p>

<p>Jagr si jen suše pomyslel, co bude Tane za svou pohostinnost chtít, a následoval upíra napříč halou.</p>

<p>Počkali, až sluha otevře úzké dveře. Nebyl překvapený, když uviděl obrovskou garáž, kde stálo půl tuctu nablýskaných aut. Spousta upírů byla známá svou posedlostí drahými auty. Regan se jen zastavil dech.</p>

<p>„Ježíši. Batmanovo fáro by tu nebylo?“</p>

<p>„To je zrovna v pneuservisu.“ Sluha je vedl dlážděnou garáží do tmavého kouta.</p>

<p>Regan si nemohla pomoci a cestou si musela pohladit elegantní linie stříbrného Mercedesu.</p>

<p>„Zajímalo by mě, jestli Salvátor nepotřebuje zabijáka vlkodlaků. Taky by mě mohl takhle dobře platit.“</p>

<p>Jagr se naježil. Salvátor sice nechtěl Regan jako svou královnu, mnohem víc ho zajímalo, jak by ji mohl dostat do postele. Ale to ho dřív Jagr uvidí v pekle.</p>

<p>„Salvátora nepotřebuješ. Anasso ti ochotně nabídne všechno, po čem zatoužíš.“ Lehce našpulil rty. „A můžu potvrdit, že platí mnohem štědřeji než vlkodlačí král.“</p>

<p>„Anassovu dobročinnost nepotřebuju.“ Vytrhla se mu z ruky. „Ani nikoho, kdo je s ním spojený.“</p>

<p>„Ne, radši si natlučeš nos a rozbiješ obličej,“ zavrčel. Ignoroval její naštvaný pohled a přešel k červenému náklaďáku. „Tohle by mohlo stačit.“</p>

<p>„Tohle?“ Regan pokrčila nos. „To si ze mě děláš srandu? Stojí tady lamborghini, porsche, aston martin a dvě corvetty, které zrovna zvou k projížďce, a ty chceš vzít tenhle rezavý kus plechu?“</p>

<p>Jagr otevřel dveře u spolujezdce a pozvedl levé obočí. „Budu radši, když nebudu přitahovat moc pozornosti. Kolik lamborghini jsi v Hannibalu viděla?“</p>

<p>„Fajn.“ Složila si ruce na prsou. „Tak proč se nevrátíme stejně, jako jsme sem přišli? Raději se proběhnu, než abych vlezla do téhle popelnice.“</p>

<p>„Psi se o červený náklaďák nebudou zajímat,“ poznamenal. „A nám se bude hodit, pokud se někdo z nás dvou zraní.“</p>

<p>„Škarohlíde,“ zamumlala a chytla se držadla u dveří, aby mohla vyšplhat do kabiny.</p>

<p>„To už jsem někde slyšel.“</p>

<p>Jagr počkal, dokud se neusadila na ošoupané kožené sedačce, pak zavřel dveře, obešel auto a usadil se na místě za volantem. Pominul klíč v zapalování a místo toho k nastartování motoru použil vlastní sílu. Namířil si to k chodbě, která je vyvedla z podzemního bludiště.</p>

<p>Z tunelu vyjeli doprostřed hustého lesa. Místo bylo dostatečně skryté před možnými zraky nevítaných návštěvníků. Tedy alespoň obyčejných smrtelníků. Regan měla dost vlkodlačích schopností na to, aby zaznamenala několik bezpečnostních kamer připevněných k větvím a několik upírů, kteří hlídkovali ukryti v hustém křoví.</p>

<p>„Páni!“ Její pohled utkvěl na tepelném detektoru zamaskovaném v trsu chudobek. „Co se stane, když se někdo omylem dostane do téhle bezpečnostní zóny?“</p>

<p>Jagr pokrčil rameny. „Dostanou je pryč, ale předtím jim změní paměť.“</p>

<p>„Přesně jako v dobré bezpečnostní zóně.“</p>

<p>Jagr se ušklíbl. „Tak nějak.“</p>

<p>Vydal se úzkou cestou po opuštěných polích. Dokud se nedostali na zpevněnou cestu vedoucí k jihu, Jagr nechal světla zhasnutá. Pak nechal stranou veškerou důmyslnost, sešlápl plynový pedál a namířili si to směrem k Hannibalu.</p>

<p>Několik minut pokračovali beze slov. Jagr se pokoušel dohonit svůj zdravý rozum a Regan se zvláštním druhem zvědavosti pozorovala míjející krajinu.</p>

<p>Nakonec Jagrovi došlo, že by se takhle zbláznil, a dovolil svým smyslům vrátit se k ženě, která seděla vedle něj.</p>

<p>„Jsi nějak divně zticha. Plánuješ nějakou obyčejnou paseku nebo rovnou mou vraždu?“</p>

<p>„Užívám si krásnou krajinu.“</p>

<p>Jeho pohled utkvěl na polích, kde vyrůstaly stonky s kukuřicí či obilím, občas nějaká zelenina. Nedávno obdělaná pole byla bezesporu krásným pohledem pro farmáře, ale rozhodně nepatřila mezi sedm divů světa.</p>

<p>„Zajímá tě krajina?“</p>

<p>Na rtech se jí objevil záhadný úsměv. „Culligan obvykle jezdil po vedlejších silničkách, když jsme cestovali z města do města. Vždycky jsem záviděla obyčejným smrtelníkům pohodlně zachumlaných v postelích, kteří neměli ponětí, jaké monstrum ve tmě projíždí okolo jejich domečků.“</p>

<p>Jagr se ušklíbl. Nepamatoval si nic z doby, kdy byl člověkem, ale drby o jeho brutálním řádění byly legendární. Když záhadně zmizel, moc slzí neukáplo.</p>

<p>„I lidé mají mezi sebou příšery.“</p>

<p>„Možná ano, ale venkovská krajina je vždycky mírumilovná. Obzvlášť v noci.“</p>

<p>„Evidentně jsi nečetla román Ledová krev.“</p>

<p>Regan obrátila oči v sloup. „Mluvíš jako opravdový městský upír.“</p>

<p>„Víš, vždycky jsem nežil ve městě,“ zavrčel. „Strávil jsem celá staletí ukrytý v doupatech tak osamocených, že jsem musel cestovat celé hodiny, abych se dostal k čerstvé krvi.“</p>

<p>„Staletí osamění?“ Regan se ostře nadechla. „Zní to jako ráj.“</p>

<p>„Chvílemi to tak bylo.“ Jagr zpomalil auto a otočil se k ní, aby si mohl prohlédnout perfektní rysy jejího profilu. „Ale taky tam byly chvíle, kdy jsem si připadal osamělý, otrávený a vystrašený.“</p>

<p>Regan se k němu otočila a zadívala se mu do blankytných očí. „Vystrašený?“</p>

<p>„Bez spojení s ostatním světem se stane příliš jednoduché ztratit význam dalšího přežívání.“</p>

<p>Dokonce i temnotě si snadno všiml, jak ji to šokovalo. Pak se jí na tváři objevilo něco dalšího, co klidně mohlo být strachem.</p>

<p>„Snad jsi…?“</p>

<p>„Pokud bych neobjevil vášeň pro své výzkumy, nebojoval bych proti vábení celé to skončit,“ ochotně přiznal. „Je to pokušení, kterému občas čelí každý nesmrtelník.“</p>

<p>Regan se zničehonic otřásla a rukama si přetřela paže, jako kdyby jí najednou bylo chladno.</p>

<p>„Raději bys neměl dělat žádnou hloupost, když jsem tu teď s tebou,“ zamumlala. „Byla bych ráda, kdybych já sama byla jedinou tragédií, která tě postihne.“</p>

<p>Jagr pocítil určitou dávku uspokojení, její úzkost jej potěšila. Nelíbila se jí myšlenka na to, že by ukončil svou prázdnou existenci.</p>

<p>„Neboj se, maličká. Mě se tak snadno nezbavíš.“</p>

<p>Regan se úmyslně otočila k okénku a dívala se do krajiny. Předstírala, že ji zajímají shluky domů, parkoviště a čerpací stanice, které teď nahradily pole. Dostávali se k okraji města. Jagr jí nechal, aby si v klidu přežvýkala všechny pocity, a přinutil se přemýšlet, kde přesně viděl tu restauraci.</p>

<p>Projížděli spící obytnou čtvrtí, když málem minul renovovanou třípatrovou budovu, která stála naproti dvěma vzrostlým dubům.</p>

<p>„Tady je to,“ řekl a rychle zaparkoval auto na druhé straně ulice. Byly skoro dvě hodiny ráno a bohatší část obyvatel Hannibalu byla bezpečně zachumlaná v postelích.</p>

<p>Regan se naklonila a zadívala se na hezkou bílou omítku s růžovým lemováním a dalšími ozdobnými prvky, které pocházely z viktoriánské éry.</p>

<p>„Ne,“ zakroutila hlavou. „Tohle nemůže být ono.“</p>

<p>Jagr se podíval na zlatá písmena nad výlohou. „Jmenuje se to Čajovna u Klementa. Myslíš, že jich je tu víc?“</p>

<p>„Je to moc nóbl na nějakého Culliganova kamaráda,“ zamumlala. „Stýkal se s podobnými zoufalci, jako byl on sám.“</p>

<p>„Fajn. Můžeme se vrátit do Taneho sídla a…“</p>

<p>Když Regan chvatně otevřela dveře a vyskočila ven, zakryl úsměv.</p>

<p>Dohnal ji u bílého laťkového plotu a smysly mu napověděly, že tu není nic, jen vrnící kočka. Samozřejmě, když došlo na psy a tu jejich zatracenou čarodějnici, jeho smysly mu byly k ničemu. Takže si při obhlídce kolem domu a růžové zahrady raději nachystal zbraň se stříbrnými kulkami.</p>

<p>Když došli k patiu se zahradními stolky, oba se najednou zastavili.</p>

<p>„Cítíš to?“ zeptala se Regan a oči se jí zaleskly. Byla tady silná švestková vůně, která neměla nic společného koláči a dorty z nedaleké kuchyně.</p>

<p>Jagr přikývl. Nebyl to přesně Culliganův pach, ale byl stejně zvláštní.</p>

<p>„Skřet. Mužský skřet.“ Prsty sevřel zbraň. „Poznáváš ten pach?“</p>

<p>„Ne.“ Ostře se nadechla a nastražila všechny vlkodlačí smysly, aby mohla pořádně prozkoumat vzduch. „Nemyslím si, že by byl Culligan s tímhle skřetem v kontaktu v době, kdy mě držel v zajetí.“</p>

<p>„Tak proč by ho tenhle záhadný skřet lákal do Hannibalu?“</p>

<p>Regan doširoka otevřela oči. „Je to léčka?“</p>

<p>Tohle byla i Jagrova první myšlenka. „Skřet by prodal vlastní matku, pokud by mu z toho mohlo něco kápnout.“</p>

<p>Regan v očekávání našpulila rty. „Myslím, že bych se s tímhle skřetem docela ráda setkala.“</p>

<p>Jagr se zamračil, myšlenka na Regan, kterak pronásleduje skřeta se spoustou nebezpečných schopností, se mu vůbec nelíbila.</p>

<p>„Vypátrám ho.“ Snažil se, aby ta slova zněla spíš jako návrh, než jako fakt. „Ty se vrátíš do Taneho sídla a já…“</p>

<p>„Vůbec s tím nezačínej.“ Regan si položila ruce v bok a na tváři měla ten nejtvrdohlavější výraz.</p>

<p>„Regan, o tom skřetovi nic nevíme. Ani to, jak moc je spolčený s těmi psy.“</p>

<p>„Podívej, dovolila jsem ti zapojit se do téhle akce, protože jsi občas užitečný, ale rozhodně si od tebe nenechám poroučet.“ Přimhouřila oči. „Pochopil jsi to?“</p>

<p>Jagr tiše zaklel. „Takže ty jsi ochotná vrhat se do nebezpečí, jen abys dokázala, že to zvládneš?“</p>

<p>„Jsem ochotná udělat cokoli, abych vypátrala Culligana. Pokud jsi na to zapomněl, tohle je důvod, proč jsem tady.“ Otočila se a přešla k zadní části živého plotu. Šla po stopě toho skřeta odhodlaně a vzpřímeně. „Je to <emphasis>jediný </emphasis>důvod, proč jsem tady.“</p>

<p>Jagr zůstával zticha. Bojoval se svou predátorskou náturou, kterou rozzuřila Reganina neomalená poznámka.</p>

<p>Pokud by ji býval prohlásil za svou partnerku, pak by tyhle jejich potyčky nebyly ničím víc, než jen neškodnou hrou. Ale bez pouta spojení…</p>

<p>Hergot!</p>

<p>A to si myslel, že na mučení je expert Kesi.</p>

<p>Ve srovnání s Regan to byla amatérka.</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Levet procházel po břehu Mississippi a odkopl překážející kámen.</p>

<p>Před dvěma hodinami zachytil pach toho skřeta a od té doby se ho snažil vypátrat. <emphasis>Mon Dieu</emphasis>! Byl si tak jistý, že je to příležitost, jak ukázat tomu zamrzlému vizigótskému vládci, kdo je lepší démon.</p>

<p>Měl dobrou náladu, ale pomalu ji začínal ztrácet. Stopa vypadala, že ho vede někam úplně špatně, za kachnami a vodní žouželí do bahna a rákosu, kterého byly mississippské břehy plné.</p>

<p>Nebylo to poprvé, kdy přemýšlel o tom, že si nad tímhle dobročinným skutkem pro upíry umyje ruce a vrátí se do svého klidného kostela na Floridě.</p>

<p>Nebo v Arizoně.</p>

<p>Tahle vlhkost jeho citlivé pokožce vůbec nesvědčila.</p>

<p>Koneckonců, ti chladnokrevní bastardi vůbec nedokázali ocenit jeho schopnosti.</p>

<p><emphasis>Sacrebleu,</emphasis> sotva vzali na vědomí, že je čistokrevným chrličem, natož aby s ním zacházeli s úctou, jakou si zasloužil.</p>

<p>Takže proč se teď brodí hustým plevelem a sleduje ještě hnusnějšího skřeta, když tu krásnou vlkodlačí slečnu bavil nějaký upír?</p>

<p>Protože byl imbecil, proto.</p>

<p>Imbecil s bosýma nohama, prázdným žaludkem a narůstající jistotou, že nedělá nic jiného kromě toho, že tu bloudí v kruzích.</p>

<p>Potřeboval pizzu. Extra velkou, s masem, dvojitou porcí sýra a křupavým okrajem…</p>

<p>„Psst.“</p>

<p>Nečekaný zvuk ho zmátl. Levet sebou škubl, ale pak spatřil v silném proudu řeky plavat ženu s nádherně bílou kůží, šikmýma modrýma očima a světle zelenými vlasy, které napovídaly, že to není obyčejná smrtelnice.</p>

<p>Vodní víla.</p>

<p>A zrovna ta, se kterou se už setkal.</p>

<p>Levet zanadával na otravný osud, který mu do cesty znovu připletl Bellu. Byla otravná jako osina v prdeli, takže se ji teď snažil ignorovat.</p>

<p>„Hej! Hej, no ty!“ Připlavala blíž ke břehu, zamávala rukou, jako kdyby byl příliš hloupý na to, aby si všiml vodní víly, která byla od něj, co by dohodil kamenem. „Tady jsem. Psst.“</p>

<p>„Přestaň na mě dělat psst,“ zavrčel a pokračoval v cestě.</p>

<p>„Já tě znám.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Non</emphasis><emphasis>,</emphasis> neznáš,“ popřel to Levet.</p>

<p>„Ale znám. Ty jsi Levet, ten zakrslý chrlič.“</p>

<p>Po té urážce se Levet zastavil a namířil na tu otravu zahnutým drápem. „Nejsem zakrslý. Jsem jen vertikálně pozměněný.“</p>

<p>Bella zamrkala dlouhými řasami, její krása byla ve svitu půlnočního měsíce téměř dech beroucí. Samozřejmě, byla to krása, která už nepaměti sváděla námořníky ze správné cesty.</p>

<p>Levet se dobře poučil, co umí víla, která proplula portálem, když se pokoušel zachránit Vipera a Shaye před předchozím Anassem, který se dočista zbláznil.</p>

<p>„Už jsem tě jednou zvětšila, když jsi bojoval s tím nechutným upírem,“ zašeptala a připomněla mu slast, jakou mu dávala velikost jeho postavy, kterou ostatní stvoření považovala za samozřejmou. <emphasis>Mott Dieu.</emphasis> Bylo to naprosto božské. „Chceš, abych tě znovu zvětšila?“</p>

<p>„Nepovolal jsem tě. Běž pryč.“</p>

<p>„Když já se nudím.“</p>

<p>„Běž honit rybičky.“ Levet si zabušil rukou na hrudník. „Mám na práci něco důležitějšího.“</p>

<p>„Copak asi může mít miniaturní chrlič na práci? Honíš trpaslíky?“ poškádlila ho a její smích zazvonil vzduchem. „Ach, už vím, honíš hobity.“</p>

<p>„Velmi zábavné, haha… Ne.“ Levet zaskřípal zuby a pokračoval v cestě bahnem. „Už to tak je, že honím velmi nebezpečného, velmi prohnaného skřeta.“</p>

<p>„Skřeta?“ Bella s ním udržovala svižné tempo. „Tady v okolí žádný skřet není.“</p>

<p>„Ale je.“</p>

<p>„Není.“</p>

<p>„Ale je.“</p>

<p>„Není.“</p>

<p>Levet rozhodil rukama do vzduchu. „Já ho cítím, ty otravná kreaturo.“</p>

<p>„Jediné stvoření, které tudy nedávno prošlo, byl pes.“</p>

<p>„Pes?“ Levet se v šoku zastavil. „Jsi si jistá?“</p>

<p>Bellu potěšilo, že získala jeho pozornost, a projela si rukou hustou hřívu. „Když vidím psa, poznám jej. Byl mnohem hezčí než ty, ale celý zakrvácený.“ Ušklíbla se. „Fujtajbl.“</p>

<p>Zakrvácený pes?</p>

<p>Byl snad někdo z nich zraněný?</p>

<p>A proč tu byl cítit skřet?</p>

<p>Levet se praštil dlaní do čela.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Sacrebleu.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Bum, bum. „Byl jsem úplný zmatenec.“</p>

<p>„No, asi nemáš moc velký mozeček,“ sympatizovala s ním Bella.</p>

<p>Levet zvedl hlavu a zadíval se na vodní vílu. „Ještě jedno slovo a proměním tě v kapra.“</p>

<p>„Proč hledáš hloupého skřeta?“ našpulila rty a beze slova přešla jeho výhružku. „Jsou to odporná, zákeřná stvoření. S vílami je mnohem větší zábava. Copak si nepamatuješ, jak se ti líbilo, když jsem ti masírovala křidélka? Povolej mne a já z tebe udělám nejšťastnějšího chrliče na světě.“</p>

<p>„Tak dost, už mě z tebe bolí srdce,“ vyštěkl Levet.</p>

<p>Nebylo to o tom, že by na něj její návrhy nefungovaly. Bella byla překrásná a on byl zdravý samec, kterému se líbilo, když mu někdo hladil křídla stejně, jako by se to líbilo každému jinému chrliči. Přesto chápal nebezpečí, které mu z hrátek s touhle potrhlou vílou hrozilo.</p>

<p>Vždycky to skončilo takovými potížemi, že to rozhodně nestálo za to.</p>

<p>Levet narovnal ramena a pokusil se soustředit na vůni švestek. Ten zatracený pes ho oklamal, ale to neznamenalo, že situaci nemůže využít ke svému prospěchu.</p>

<p>„Počkej.“ Bella znovu narušila jeho koncentraci a připlavala ještě blíž ke břehu. „Kam jdeš?“</p>

<p>Levet tiše zaklel. „Musím zajmout jednoho psa.“</p>

<p>„Můžu ti pomoct.“</p>

<p>„Kecy!“</p>

<p>„Vím, kde je.“</p>

<p>Levet se zastavil. „Jak bys to mohla vědět?“</p>

<p>„Některé věci vidím.“</p>

<p>„Vidíš věci? Jak bys je asi tak mohla vidět? V tomhle světě se nemůžeš pohybovat, dokud tě někdo nezavolá…“</p>

<p>Jakmile tahle slova vyplula z jeho úst, zastavil se. Neměla by tu být. Tedy pokud ji někdo nepovolal.</p>

<p>Nebyla nic jiného, než další návnada. Stejně jako vůně skřeta, která ho naváděla k určitému bodu.</p>

<p>„Ach, do prdele,“ vydechl a otočil se přesně v tom okamžiku, kdy zpoza stromu vystoupil vysoký pes.</p>

<p>Zvedl ruce, aby se ochránil před rychlým zaklínadlem, ale už nestihl nic vyslovit. Ozval se obrovský výbuch.</p>

<p>Svět zčernal.</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>13</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Regan se otřásla a nepřítomně si protřela paže. Chladný vzduch neměl vůbec nic společného s čerstvým jarním vánkem. Příčinou byl obrovský a hodně rozčílený upír, který jí stál v zádech.</p>

<p>Ale ona se omlouvat nehodlala.</p>

<p>Sakra, vůbec ho neprosila, aby se do toho montoval. A určitě si neříkala o to, aby s ní zacházel jako s bezmocnou slečinkou, která měla být zavřená v bezpečí upířího sídla, zatímco Jagr si bude hrát na superhrdinu.</p>

<p>Byla to ona, koho Culligan tři desítky let mučil a zneužíval. Byla to ona, která celou tu dobu snila o tom, že mu roztrhne hrdlo. Byla to ona, kdo toho bastarda vypátral až do Hannibalu.</p>

<p>Tohle byl její boj, osobní boj, a taky si to užije až do hořkého konce.</p>

<p>A její tvrdohlavá reakce na jeho ochranitelské instinkty neměla nic společného se strachem, že ta ohromná slast, kterou cítila v Jagrově náručí, mu nad ní dala sílu. Sílu, která byla stejně nemilosrdná a věčná jako Jagr sám.</p>

<p>Znovu se otřásla.</p>

<p>Prokrista. Potřebovala rozptýlení.</p>

<p>A nějakou bundu.</p>

<p>„Co je to za místo?“ zeptala se a rozhlédla se po široké ulici, kterou lemovaly velké, elegantní domy. „Park?“</p>

<p>Jagr zrychlil tempo, aby se dostal vedle ní a nefuněl jí za krk, a potlačil svou energii, kterou ochlazoval vzduch.</p>

<p>„Golfové hřiště,“ opravil ji.</p>

<p>„Ach tak,“ Regan zkroutila rty. Nebylo se čemu divit, že to místo nepoznala. Culligan nikdy netrávil kolem golfových klubů moc času. „To vysvětluje fakt, že tu nejsou žádné houpačky.“</p>

<p>„A trávník je pečlivě sestříhaný a jsou v něm jamky.“</p>

<p>Regan se na něj zmateně podívala. „Ty hraješ golf?“</p>

<p>„Je jen pár věcí, které jsem během staletí svého života nezkusil.“</p>

<p>„Jo, to si dovedu představit,“ odvětila suše.</p>

<p>Jagrovýma očima projel žár, který spálil zbytek chladné síly. „Rád ti je později popíšu.“</p>

<p>Regan rychle otočila hlavu jinam a sledovala švestkovou stopu, která vedla podél aleje stromů ke konci golfového hřiště. Tedy ne, že by mohla aspoň na minutu doufat, že si ten zatracený upír nevšiml, jak se jí nahrnula krev do tváří.</p>

<p>„Co by v těchhle místech mohl skřet dělat?“ zamumlala tiše.</p>

<p>Napůl čekala, že si Jagr jejího zřetelného vzrušení všimne. Když se místo toho otočil k hustým stínům, které se kupily před nimi, úlevně si oddechla.</p>

<p>„Můj první odhad je, že se tady skrývá.“</p>

<p>„Před námi?“</p>

<p>Jagr zvrátil hlavu, jako kdyby testoval noční vzduch. „Jeho stopa je čerstvá. A je blízko.“</p>

<p>Regan se najednou zastavila, došlo jí, že švestková vůně zřetelně zesílila. Ukázala ke stromům stojícím podél ostnatého drátěného plotu.</p>

<p>„Vydám se zprava,“ zašeptala tak tiše, že její slova mohl zachytit jen upír. „Budu radši, když ho nebudu muset pronásledovat mezi stromy.“</p>

<p>„Regan.“</p>

<p>Zastavila se, vycítila jeho ponurou nespokojenost.</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>„Buď opatrná,“ tiše na ní zavrčel.</p>

<p>Regan zvedla obočí.</p>

<p>Nebude žádný proslov, že je to pro ni moc nebezpečné?</p>

<p>Nebude žádné skřehotání, že jedině on je schopný čelit nebezpečnému démonovi?</p>

<p>Nebude žádné vrčení, syčení ani bušení na hrudník?</p>

<p>Regan nechtěla pokoušet štěstí a tak jen tiše vklouzla na zpevněnou stezku, o které předpokládala, že je určená pro golfová vozítka.</p>

<p>Ani na okamžik nevěřila, že by se prastarý upír mohl naučit novým trikům. Tedy při nejmenším tenhle prastarý upír.</p>

<p>Stejně tak nevěřila, že by tenhle démon jednal tak, aby způsobil nějaký zásadní rozruch. Tedy spíš věřila tomu, že byl dost sebevědomý na to, že ji ochrání, jakkoli se tvrdohlavě vrhala do nebezpečí.</p>

<p>Tyhle myšlenky jí sotva prošly hlavou, když se před nimi ozvalo zašustění a objevila se štíhlá postava, která se mihla přes krátce střižený trávník a zamířila si to přímo k blízkým keřům.</p>

<p>„Ach ne, to tedy ne,“ zamumlala Regan a pustila se za mizejícím skřetem.</p>

<p>Měla nepatrný dojem, že měl nazrzlé vlasy ostříhané nakrátko, což zdůrazňovalo hezký, štíhlý obličej a světle zelené oči. Na sobě měl elegantní modrý oblek, takže vypadal jako bankéř.</p>

<p>Nebo jako gigolo.</p>

<p>Nebylo pochyb o tom, že se v čajovně kolem něj postarší dámy motaly jako zamilované slepice.</p>

<p>Regan se zastavila za skřetem, skočila na něj a chtěla mu přistát na zádech. Samozřejmě, všechny výborné plány dopadají… mizerně.</p>

<p>Po dopadu se akorát svalila do strany a skřet rychle vyskočil a uhodil ji pěstí do břicha. Vyrazil jí dech a než se stačila pohnout, dostala další ránu do zubů. Kdyby byla obyčejným smrtelníkem, o zuby by určitě přišla. Bohudík Regan nebyla obyčejným smrtelníkem. Byla naštvanou vlkodlačici, která dostala dvě rány.</p>

<p>Skřet se znovu napřáhl, ale tentokrát byla Regan připravená. Popadla ho za pěst a ruku mu zkroutila, až zaječel… No, asi jako zraněný skřet. Pak mu ohnula ruku za zády a otočila ho obličejem k zemi.</p>

<p>Snažil se kopat, bolestivě se trefil do jejího kolene, ale ona se nedala. Zaklela a ruku mu vytáhla ještě víc nahoru, pak ho popadla za vlasy a obličej mu zabořila do hlíny.</p>

<p>Vzduchem zavanul chladný vzduch a najednou měla po boku Jagra, který sledoval skřeta svíjejícího se a naříkajícího pod ní.</p>

<p>„Myslím, že už se vzdal, maličká.“</p>

<p>Regan se otočila a uplivla si krev. Hergot, díky tomu idiotovi se kousla do jazyka. Nesnášela to.</p>

<p>„Mohl jsi mi pomoci,“ zamumlala.</p>

<p>Jagr pozvedl zlatavé obočí. „Abys mne obvinila z toho, že překračuji své pravomoce bezvýznamného pobočníka? Díky, nemám zájem. A kromě toho, vypadalo to, že to máš docela dobře pod kontrolou.“</p>

<p>„Bláznivá děvko,“ zakňučel skřet a obrátil oči k Jagrovi, jako kdyby doufal, že u démona mužského rodu vzbudí sympatie. „Dostaň jí ze mě pryč.“</p>

<p>Jagrův úsměv ochladil vzduch. „Pokud bych byl tebou, tuhle naštvanou vlkodlačici, co tě drží a nepustí, bych moc nedráždil.“</p>

<p>„Kdo jste?“ zeptal se skřet. „A co chcete?“</p>

<p>„Jsi zmatený, skřete. Otázky budeme klást my a ty budeš odpovídat,“ varoval ho Jagr. „Rozumíš tomu?“</p>

<p>Regan ho zatahala za vlasy. „A řekneš nám pravdu, pokud chceš, aby ti hlava zůstala na krku.“</p>

<p>Skřet bolestí zasyčel. „Co to je? Démonní verze policejního výslechu?“</p>

<p>„Trochu se bojím, že Regan má se skřety své nevypořádané účty,“ zavrčel Jagr.</p>

<p>Skřet zadržel dech. „Regan?“ vydechl potom.</p>

<p>Jagr přimhouřil oči. „Ty to jméno znáš?“</p>

<p>„Ne…,“ jeho nesouhlas přerušila Regan, která mu znovu zabořila hlavu do země. „Počkej, krucinál! Všechno, co vím, je to, že Culligan míval ochočenou vlkodlačici, která se jmenovala Regan.“</p>

<p>„Ochočenou?“ Reganin vztek ještě zesílil a začala skřetovou hlavou mlátit o zem. Proboha, nenáviděla skřety.</p>

<p>Jagr se jemně dotkl její paže. „Opatrně, maličká. Kvůli odpovědím na naše otázky ho potřebujeme živého.“</p>

<p>Regan se přinutila přestat. Hluboce se nadechla a podívala se do Jagrových klidných očí.</p>

<p>„Dokážeš poznat, jestli mluví pravdu?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Regan se naklonila a znovu zkroutila skřetovu ruku. „Jak se jmenuješ?“</p>

<p>„Jdi někam, já… au… Gaynor. Jmenuju se Gaynor.“</p>

<p>Regan povolila sevření. „Odkud znáš Culligana?“</p>

<p>Gaynor si olízl tenké rty a vzduchem se vznesla švestková vůně. „Oba jsme během občanské války žili v New Orleans. Culligan nikdy neuměl moc kouzlit, ale drancování bylo snadné a lidé byli připravení vzdát se všech cenností, které měli.“</p>

<p>Jagr hluboce zavrčel. Při tom zvuku se otřásla dokonce i Regan.</p>

<p>„To nevysvětluje, odkud víš o Regan.“</p>

<p>I přes Jagrovu chladnou energii, která je obklopovala, se skřet začal potit. „Naše cesty se zkřížily v Chicagu před třiceti lety. Řekl mi, že se mu podařil dobrý obchod a získal maličkou vlkodlačici, se kterou chtěl podnikat nějakou bláznivou show. Šťastný idiot.“</p>

<p>Regan se ostře nadechla.</p>

<p>Chicago?</p>

<p>Culligan vždycky prohlašoval, že ji našel opuštěnou v nějaké jámě poblíž Dallasu.</p>

<p>Samozřejmě, Salvátor se jí pokoušel přesvědčit, že Culligan lže a že by ji rodina nikdy úmyslně neopustila.</p>

<p>Přesto… měla to podezření pořád hluboko v srdci.</p>

<p>„Kdo mu ten obchod nabídl?“ zachraptěla.</p>

<p>„Pes. Myslím, že Culligan ho jmenoval jako Caina.“</p>

<p>„Prokrista.“ Rychle zakroutila hlavou, zvedl se jí žaludek. „Tohle je šílený. Jak se mě mohl zmocnit pes? A proč by mě dal Culliganovi?“</p>

<p>Jagr snadno vycítil její zmatek a chlácholivě ji pohladil po ruce.</p>

<p>„Najdeme pravdu, maličká. To ti slibuju.“ Jagr nasměroval pozornost ke skřetovi. Jeho oči se ve tmě leskly jako dva safíry. „Nemyslíš si, že by vlkodlaci pátrali po zmizelém dítěti?“</p>

<p>„Culligan přísahal, že ti psi byli jediní, kdo v tom byli zapleteni.“</p>

<p>„Nemůžeš být tak hloupý, aby sis myslel, že by vlkodlaci dali dobrovolně dítě skřetovi,“ namítl Jagr.</p>

<p>Gaynor se před Jagrem pokusil přikrčit, zřejmě se teď mnohem víc bál hrozivého upíra než rozzlobené vlkodlačice, která mu seděla na zádech.</p>

<p>Mazaný skřet.</p>

<p>„Řekl, že není v pořádku, že se nemůže ani proměnit ve zvíře,“ snažil se zoufale omluvit svou lež. „Kromě toho, přísahal na vlastní krev, že nedovolí, aby jakkoli trpěla.“</p>

<p>„Přísahal na vlastní krev?“ obrátila se Regan k Jagrovi. „Co je to?“</p>

<p>Jagr se zamračil. „Slib stvrzený krví a kouzlem.“</p>

<p>„Pokud by Culligan zklamal a dostatečně tě neochránil, v minutě by se ocitl v New Yorku, mrtvý,“ dodal rychle Gaynor, jako kdyby doufal, že mu to k něčemu bude.</p>

<p>Regan zaskřípala zuby a připomněla si, jak se Culligan zoufale snažil všechny démony držet dál od svého karavanu. V tu dobu si myslela, že jí chrání pro svou show. Teď bylo jasné, že se prostě bál o svůj život. „Takže proto byl tak opatrný, aby se jeho přátelé nedostali k mé kleci. Hajzl.“</p>

<p>„A tys o něm posledních třicet let nic neslyšel?“ zeptal se Jagr.</p>

<p>„Ne, přísahám.“</p>

<p>„Tak jak víš, že je v St. Louis?“</p>

<p>Gaynor si olízl rty. „Psalo se o tom na skřetích sítích, že nějakého skřeta pronásleduje vlkodlačí král kvůli tomu, že drží čistokrevnou vlkodlačici, a že se ten skřet skrývá v St. Louis. Myslel jsem si, že by to mohl být Culligan, takže jsem poslal pekelného psa se vzkazem, jestli se nechce setkat.“</p>

<p>„Skřeti mají webovky?“ zakuckala se Regan při představě partičky skřetů nad klávesnicemi.</p>

<p>„Hej, máme modernější vybavení než většina démonů.“</p>

<p>Regan zkroutila rty. Tenhle skřet vůbec nezapadal do její představy.</p>

<p>„Takže chatovací místnosti bzučí zprávami, že se nějaký skřet dostal do potíží, a ty ses rozhodl kontaktovat Culligana čistě z lásky k němu?“ zeptala se. „Nedělej si ze mě blázny.“</p>

<p>„Myslel jsem si, že pokud je to Culligan, bude mi za pomoc ochotný zaplatit.“ Gaynor se pod ní otřásl. „Myslíš si, že mě baví donášet čaj a sušenky tlustým starým dámám?“</p>

<p>„Lže,“ poznamenal tiše Jagr.</p>

<p>Regan skřeta tvrdě uhodila do zátylku. „Dobrá, věřím, že nesnáší dělat číšníka, takže musí lhát o svém důvodu, proč kontaktoval Culligana.“</p>

<p>„Au… nejsem gumový panák,“ zaprotestoval Gaynor.</p>

<p>„Ne, ale jsi jen kousek od toho stát se naší večeří,“ informovala ho Regan a využila přitom skřetův strach z upíra. „Snad jsem se nezapomněla zmínit o tom, že Jagr se před odchodem z domova nestihl najíst?“</p>

<p>Jagr se rychle vžil do role mučitele a v měsíčním světle se zaleskly jeho tesáky.</p>

<p>„A na sušenky či koláč zrovna chuť nemám.“</p>

<p>„Když ti to řeknu, ona mě zabije.“</p>

<p>„Pak jsi pěkně v háji, Gaynore. Protože když to neřekneš, zabijeme tě my,“ ujistila ho Regan.</p>

<p>Nastala pauza a po ní Gaynor natáhl krk a pokusil se promluvit přímo k Regan.</p>

<p>„Můžeme se nějak dohodnout? Tahle informace pro tebe bude dost cenná.“</p>

<p>„Ty se chceš dohodnout? Fajn.“ Popadla jeho hlavu a obličejem jí namířila přímo k Jagrovi. „Řekneš mi všechno, co víš, a já s tebou nenakrmím hladového upíra.“</p>

<p>Gaynor těžce polkl. „Tak jo.“</p>

<p>„Proč jsi poslal vzkaz Culliganovi?“ zatlačil na něj Jagr.</p>

<p>„Nemohl bych si aspoň sednout?“ zakňučel. „Už začínám mít křeč.“</p>

<p>Natáhla mu ruku tak vysoko, až mu jí málem vykloubila.</p>

<p>„Nechám tě vstát, ale pokud se pokusíš o nějakou hloupost, dopadneš špatně.“</p>

<p>Regan pustila jeho ruku, udělala krok zpět a klekla si vedle Jagra. Gaynor zaklel a vyškrábal se na nohy, uhladil si hedvábnou kravatu, i když jí měl špinavou od trávy, a pak se posadil.</p>

<p>„Ty zkurvená děvko. Víš, kolik ten oblek stál?“</p>

<p>„Víš, že mě to vůbec nezajímá?“ vyštěkla na něj Regan. „Tak už mluv.“</p>

<p>Skřet si znovu uhladil kravatu a rozhodil rukama do vzduchu. „Fajn. Četl jsem o Culliganovi na webovkách, jak jsem řekl, ale neposlal jsem mu zprávu kvůli tomu, že by mi mohl něco zaplatit. Tenhle bezcenný slimák nikdy neměl dost inteligence na to, aby si vydělal víc než pár šupů. Dokonce i když měl po ruce poklad, jako jsi byla ty.“</p>

<p>Jagr vyslal ke skřetovi svou ledovou sílu, až z toho Gaynorovi vstaly vlasy.</p>

<p>„Takže proč?“</p>

<p>Gaynor se otřásl. „Před týdnem za mnou do obchodu přišel pes a nařídil mi, abych Culligana pozval do Hannibalu.“</p>

<p>Jagr byl rychlejší v položení logické otázky. „Kdo byl ten pes?“</p>

<p>„Říká si Sadie,“ nakroutil Gaynor rty. „Hergot, fakt jí to slušelo. Je vysoká a tmavá a má tělo, po kterém slintají všichni chlapi. Dost přitažlivá.“</p>

<p>Regan se zamračila. Myslela si, že ten pes bude Duncan nebo ten záhadný Caine. Kdo byla proboha Sadie?</p>

<p>„Už jsi jí někdy předtím viděl?“</p>

<p>„Ne. A ona není žena, na kterou bych snadno zapomněl. Nikdy.“ Ve skřetově tváři se odrazil poťouchlý pohled. „Možná má trochu malou postel, ale…“ Jeho chlípná slova přerušila Regan, která mu dala takovou ránu, až se mu hlava otočila kolem dokola. Podíval se na ní a zvedl ruku, aby se dotkl krvácející rány. „Do prdele.“</p>

<p>„Navrhuji, aby sis přestal kopat vlastní hrob,“ suše poznamenal Jagr.</p>

<p>„Ona se mě ptala.“</p>

<p>Regan se na skřeta znechuceně podívala. „Takže ty jsi zaprodal svého kamaráda, protože tě ta čubka vzrušovala?“</p>

<p>„Ne, prodal jsem ho, protože mi přinesla balík peněz.“</p>

<p>„Pěkný.“</p>

<p>„Hej, Culligan by na mém místě udělal totéž.“</p>

<p>Regan s jeho logikou nemohla nesouhlasit. Culligan byl amorální, bezpáteřní hajzl, který by za pár šupů prodal i vlastní duši.</p>

<p>„Řekla ti ta čubka, proč Culligana chce?“</p>

<p>„Řekla, že zklamal ve službě pro psy a že ho musí potrestat.“</p>

<p>„Ale to není všechno, co řekla, že ne?“ skočil mu řeči Jagr.</p>

<p>„Možná se zmínila o tom, že ho použije jako návnadu.“</p>

<p>„Aby přilákala Regan do Hannibalu?“</p>

<p>Gaynor se při ledovém tónu Jagrova hlasu otřásl. „To neřekla. Její důvěrník zrovna nejsem. Spíš přisluhovač.“</p>

<p>„Kde je?“ zeptala se Regan.</p>

<p>„Nevím, ale musí to být někde poblíž řeky.“</p>

<p>Jagr se zamračil. „Proč si to myslíš?“</p>

<p>„Cítil jsem to z ní.“</p>

<p>Jagr se ještě víc zamračil. „Ona nemá zamaskovaný pach?“</p>

<p>„Zamaskovaný?“ Gaynor doširoka rozevřel světle zelené oči. „Jak si pes může zamaskovat pach?“</p>

<p>Regan nepotřebovala umět číst myšlenky, aby poznala, že ten skřet lže. Nenápadně se podívala na Jagra a držela jazyk za zuby, ale Jagr jen tiše zakroutil hlavou. Z nějakého důvodu nechtěl skřetovi oponovat.</p>

<p>„Setkala se s tebou sama?“ zeptal se.</p>

<p>„Dovnitř přišla sama, ale před obchodem na ni čekalo půl tuctu psů.“ Strach, který mu přeběhl přes tvář, byl opravdový. „Ti idioti mi úplně zničili narcisy. Ach, a ta čubka si odnesla celou krabici mého burákového másla.“</p>

<p>Regan zamrkala. Oukej, tohle bylo… divné.</p>

<p>„Proč by si brala burákové máslo?“</p>

<p>Gaynor ztuhl, jako kdyby ho ta otázka urazila. „Protože je to prostě nejlepší burákové máslo v tomhle státě. A možná v celé Americe.“</p>

<p>Jagr si odfrkl. „A je očarované, aby si na něm konzumenti vytvořili závislost.“</p>

<p>„To nemůžeš dokázat,“ zasyčel Gaynor.</p>

<p>Regan se podívala k Jagrovi. „Můžou být psi očarovaní?“</p>

<p>„Jsou k tomu náchylnější než ostatní démoni,“ odvětil a pak se otočil zpátky ke skřetovi. „Přišla si později pro další?“</p>

<p>Gaynor si nervózně poposedl blíž ke keřům. Idiot. Copak si opravdu myslel, že dokáže utéct upírovi?</p>

<p>„Když jsem před dvěma dny otevíral obchod, čekala na mě,“ neochotně přiznal.</p>

<p>„Kvůli máslu?“</p>

<p>„Kvůli máslu… a aby mi udělala další nabídku,“ řekl pomalu.</p>

<p>Regan pozvedla obočí. „Jakou nabídku?“</p>

<p>Nastala podivná pauza a pak skřet pohybem tak rychlým, že to překvapilo Regan i Jagra, uhodil do nakupených větví a odhalil třpytivou mlhu visící ve tmě. Magickou mlhu.</p>

<p>Ačkoli Culligan neměl nikdy schopnost vytvořit portál, Regan byla svědkem toho, jak jiní skřetové procházeli vzduchem. Magické brány ji vždycky fascinovaly. Ale teď, když měla jednu na dosah, z toho tak nadšená nebyla.</p>

<p>„Byla to nabídka ohledně tebe, Regan,“ přiznal skřet a natáhl se, aby ji chytil za ruku.</p>

<p>Regan byla víc ohromená než vystrašená, když ji táhl k pulsujícímu portálu. Instinktivně se začala bránit, ale skřet byl nečekaně silný, když se nohama zapřel do země a táhl ji k sobě. Centimetr po centimetru se posouvala k portálu.</p>

<p>Jak byli zabraní do soukromého souboje, ani jeden z nich neslyšel varovné zavrčení vzteklého upíra a dokud nezaútočil, jako by tam nebyl.</p>

<p>„Ne,“ zachraptěl a strčil do Gaynora takovou silou, až Gaynor povolil sevřeni a Regan mu vyklouzla.</p>

<p>Ale taky je to oba přitáhlo zpátky.</p>

<p>Přímo k čekajícímu portálu.</p>

<p>„Jagre!“</p>

<p>Regan, skloněná na všech čtyřech, v hrůze pozorovala, jak Gaynor zmizel v rozechvělé mlze a pořád přitom držel rozčíleného upíra. Ach bože, to ne. Natáhla se, ale konečky jejích prstů jen přeběhly po Jagrových kožených botách. Pak portál zapulsoval, roztáhl se a se slyšitelným puknutím zmizel.</p>

<p>Regan najednou stála sama ve tmě a zírala na místo, kde právě zmizel Jagr, jako kdyby hloupě čekala, že se objeví zpátky.</p>

<p>Proboha. Byl pryč. Byl fakt, fakt pryč.</p>

<p>A ona je bez nejmenší šance, jak se mu dostat na stopu.</p>

<p>„Do prdele, do prdele, do prdele!“</p>

<p>Regan vyskočila na nohy a rozeběhla se do tmy. Culligan se jí nikdy nesvěřoval se skřetími tajemstvími, ale musí přece existovat někdo, kdo ví, jak vypátrat stopu osoby zmizelé v portálu.</p>

<p>Nebezpečí, která na ní mohla v parku číhat, jí teď vůbec nezajímala. Vrátila se k náklaďáku zaparkovanému před obchodem. Naskočila na místo řidiče, otočila klíčkem, který Jagr nechal v zapalování a pokusila se auto přinutit k pohybu.</p>

<p>Vlastně nikdy předtím neřídila, ale přece to nemohlo být tak těžké.</p>

<p>Ta myšlenka jí sotva projela hlavou a už stoupala na dlouhý pedál, kterým se auto rozjíždělo. Teda takhle to aspoň dělali v televizi. Pak zapískaly gumy a auto najelo do živého plotu, který lemoval ulici.</p>

<p>No dobrá. Hergot, asi to nebude tak snadné, jak si myslela.</p>

<p>Chcípla motor, vystoupila z auta a rozeběhla se k nejbližším domům, směrem na sever. Hlava jí bolela na místě, kde narazila do čelního skla a všichni psi ze sousedství vycítili její přítomnost a začali výt, ale aspoň nehrozilo nebezpečí, že zmasakruje další nevinné stromky.</p>

<p>Přeskočila dřevěný plot a krátce si představila Jagrovo rozčilení, kdyby zjistil, že utíká ulicemi bez ohledu na nějaké psy, kteří na ni někde za rohem mohou čekat. Nedalo se pochybovat o tom, že by musela poslechnout tuhle vzteklou lekci, že nemá rozum, kdyby tu byl…</p>

<p>Srdcem jí projela ostrá bolest.</p>

<p>Ne, tady nebyla žádná kdyby.</p>

<p>Ona ho najde.</p>

<p>A on bude v pořádku.</p>

<p>Žádný jiný výsledek nepřicházel v úvahu.</p>

<p>Odmítla se poddat panice, která jí stahovala žaludek, a pokračovala městem. Zachytila vzdálenou vůni vil a ještě vzdálenější pach pekelného psa, který čmuchal okolo skládky, ale nic nevyskočilo, aby ji sežralo, takže sklopila hlavu, přivolala své nadpřirozené síly a vydala se přes pole a louky rychlostí, které mohl stačit jen upír.</p>

<p>Soustředila se na stopu, která vedla zpátky do Tanova osamělého sídla, a okolní scenérii vnímala jen okrajově.</p>

<p>Konečně v dálce zahlédla červený cihlový komín. Pominula píchání v boku, vyhnula se opuštěné stodole a přeskočila úzkou říčku.</p>

<p>Regan nikdy nepřišlo na mysl, že by bez Jagra mohla být v upířím sídle nevítaná. Přinejmenším ne do chvíle, kdy Tanova mohutná postava seskočila z balkonu v druhém patře a zahradila jí cestu.</p>

<p>Regan se rychle zastavila, sotva se vyhnula srážce s širokým, opravdu širokým hrudníkem.</p>

<p>„Tane.“ Přitiskla si ruku na bušící srdce. „Bože, tys mě vyděsil.“</p>

<p>Po kůži jí přeběhly ledové krystalky, když Tane do noci vypustil svou mrazivou sílu.</p>

<p>„Kde je Jagr?“</p>

<p>Byla dost chytrá na to, aby pocítila respekt k Tanově krásné, ale drsné tváři. Ale v tuhle chvíli se víc soustředila na Jagra, než aby si uvědomovala celou nebezpečnost situace.</p>

<p>„Skřet ho protáhl portálem,“ řekla spěšně. Byla moc rozklepaná, než aby ze sebe dokázala vypravit víc informací. „Nemůžu ho najít.“</p>

<p>Díky bohu, Tane se nezačal vyptávat na detaily. Stačilo, že jeho bratr měl potíže.</p>

<p>Z pod rtů vyjely jeho dlouhé, lesklé tesáky a z pouzdra u opasku vytáhl dýku.</p>

<p>„Zůstaň tady. Vypátrám jeho stopu.“</p>

<p>„Počkej, chci jít…“</p>

<p>Tane ignoroval její naléhavou žádost vydat se s ním, vyhnul se jí a tiše zmizel v temnotě.</p>

<p>Regan zaskřípala zuby. Věděla, že ho nikdy nemůže dohonit.</p>

<p>„Zatracení upíři.“</p>

<p>Rychle si srovnala, jaké má v tuhle chvíli možnosti. Pak si vzdychla a vystoupala po schodech na širokou verandu.</p>

<p>Mohla se vrátit na golfové hřiště a doufat, že narazí na Jagrovu stopu, ale věděla, že určitě nebude mít větší štěstí než trénovaný upírský zabiják, který své schopnosti určitě zdokonaloval už několik set let. Bolestivou pravdou bylo, že by mu určitě víc překážela, než pomohla.</p>

<p>Pak tu taky byla možnost, že jednoduše odejde a umyje si ruce nad Jagrem a všemi, kteří ji chtěli připoutat k nechtěné rodině.</p>

<p>Tedy ne, že by jim něco dlužila.</p>

<p>Oukej, Jagr jí jednou nebo dvakrát pomohl. Sakra, vlastně jí zachránil před vtažením do toho zatraceného portálu.</p>

<p>A žádná žena, jakkoli nevinná, by mohla popřít, že byl světový milenec, díky kterému si svou první zkušenost bude pamatovat navěky.</p>

<p>Ale stejně byl majetnický a panovačný a nemilosrdně se jí prokousával do srdce. To stačilo, aby ho mohla krásně poslat do háje.</p>

<p>Ale to samozřejmě neudělala.</p>

<p>Pouhá logika nemohla překonat zoufalou touhu zachránit to otravné zvíře.</p>

<p>Dokonce i kdyby to znamenalo, že udělá jednu věc, kterou přísahala, že nikdy v životě neudělá.</p>

<p>Regan narovnala ramena a vstoupila do opuštěné budovy. Cestu do sklepa našla celkem snadno, po cestě potkala jen upíra-vojáka, který hlídal vchod do hnízda.</p>

<p>Jelikož jí hned nezabil, Regan se mohla jen domnívat, že Tane nenechal rozkaz zabíjet, sotva se objeví. Ten upír se vlastně uklonil, načež se Regan překvapeně zastavila.</p>

<p>Co by měla udělat na oplátku?</p>

<p>Pokleknout?</p>

<p>Když se upír narovnal a lhostejně se na ni podíval, všechny bláznivé myšlenky jí přešly.</p>

<p>„Mohu nějak sloužit?“</p>

<p>Regan rychle potlačila hořkost, kterou měla v sobě posledních třicet let. Byl to nerovný souboj proti nepříjemným emocím.</p>

<p>Pýcha, zlost, hnisavý vztek.</p>

<p>Jo, fakt bída. Ale aspoň to netrvalo dlouho.</p>

<p>Nadechla se rychleji, než bys řekl švec, a udělala nezrušitelný krok.</p>

<p>„Potřebuji kontaktovat Anassa,“ řekla, a když tu větu vypustila z úst, ulevilo se jí.</p>

<p>„Tady.“ Upír bez zaváhání vytáhl z kapsy maskáčů mobil. Zmáčkl pár tlačítek a našel kontakt, pak jí telefon podal. „Je to přímá linka.“</p>

<p>Regan si vzala přístroj, a aniž by si dala čas na promyšlení důsledků, zmáčkla zelené tlačítko.</p>

<p>Na druhém konci se ozvalo zabzučení a pak, než se stačila na rozhovor dostatečně připravit, se ozval hlas.</p>

<p>„Tane?“</p>

<p>„Ne.“ Regan se musela odmlčet a odkašlat si. Musel to být Styx. Kdo jiný by mohl mít hlas ještě arogantnější než Jagr? „Ne, tady je… Regan.“</p>

<p>Nastala tichá pauza a po ní vládce všech upírů nasadil přívětivější tón.</p>

<p>„Regan, ani nedokážu říct, jak rád tě slyším,“ zamumlal. „Darcy se nemohla dočkat, až s tebou bude moct mluvit.“</p>

<p>Regan zatnula čelisti, ale nenechala se vyvést z míry. „Možná později.“</p>

<p>Vycítila moment, kdy Styx poznal, že se nejedná o společenský hovor.</p>

<p>„Povídej.“</p>

<p>Tak mu to řekla.</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>14</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>JAGR KOUZLA NESNÁŠEL.</p>

<p>Jako upír byl zvyklý být na vrcholku potravinového řetězce.</p>

<p>Byl noční příšerou, přízrakem, který děsil všechna ostatní stvoření.</p>

<p>Ale přes všechny své schopnosti nebyl schopný udělat nic, když jej Gaynor protáhl portálem a najednou ho obklopovala nepříjemně vlezlá mlha, která jakoby ho kousala do kůže se škodolibou radostí. Vzpomínal si, že se mu podařilo strhnout skřetovy špinavé ruce z Regan, takže portálem neprošla, zatímco jeho to vcuclo silou, která ho málem rozdrtila.</p>

<p>Na malou chvíli byl dezorientovaný, neuvědomoval si, že to kouzlo nepředstavuje jediné nebezpečí. Až když uslyšel bouchnutí těžkých, kovových dveří a otočil se, zjistil, že je zamčený v cele, která byla uzpůsobená věznění démonů.</p>

<p>Jakýchkoli démonů.</p>

<p>Včetně upírů.</p>

<p>Vztekle si z čela setřel pár kapek krve, pomalu se otočil a nechal své smysly, aby prozkoumaly okolí.</p>

<p>Jeho prvním zjištěním bylo, že je hluboko pod zemí. To alespoň znamenalo, že tu nebude žádný nepříjemný východ slunce. Dále zjistil, že betonové zdi jsou silné několik desítek centimetrů a že tohle místo je obklopené několika kouzly. A také, že silné ocelové dveře byly speciálně vyrobené, aby braly sílu démonům, kteří byli natolik hloupí, že se nechali uvěznit.</p>

<p>Hlavou mu projel krutý strach.</p>

<p>Uběhlo už několik staletí od chvíle, kdy byl vězněn, ale vzpomínky byly pořád živé.</p>

<p>Ostře, bolestivě živé.</p>

<p>Zatnul čelisti a zaťal ruce v pěst. Hrozilo, že jej pohltí šílenství. Stejné šílenství, které vedlo ke krvavému masakru jeho předchozích věznitelů.</p>

<p>Na jeden nebezpečný moment zavrávoral na hraně, jeho letité trápení jej málem pohltilo. Pak mu najednou hlavou proběhla myšlenka na Regan a panika ustoupila.</p>

<p>Upnul se k myšlence na krásnou vlkodlačici a probral se z temnoty.</p>

<p>Proboha, nemůže nad sebou ztratit kontrolu, když jej Regan potřebuje. V tuhle chvíli se musel soustředit jen na to, jak se odsud dostane a bude ji moci ochránit. Myšlenky se mu zklidnily a on začal pořádně přemýšlet, i když byl pořád pekelně naštvaný.</p>

<p>Stal se vězněm bezcenného skřeta.</p>

<p>To nikdy nepřežije. Znechuceně zasyčel a uhodil pěstí do dveří, aby zjistil, že jsou vyrobené z kombinace stříbra a oceli a po doteku mu ruka začala doutnat.</p>

<p>„Gaynore, pusť mě ven,“ zavrčel, neboť na druhé straně dveří vycítil skřeta.</p>

<p>„Jdi do háje, upíre,“ ozval se z druhé strany tlumený hlas. „Proč ses do toho montoval?“</p>

<p>„Právě sis podepsal rozsudek smrti, skřete.“</p>

<p>„Do prdele.“ Jagr vnímal skřetovu nervozitu. „Vůbec jsem s tím nechtěl mít nic společného. Přeju si, aby ta hloupá psice bývala nevkročila do mého obchodu.“</p>

<p>„Tvá lítost je teprve na začátku,“ zavrčel Jagr. Vycítil, jak jej opouštějí síly, a jeho frustrace se začínala prohlubovat. Hergot. Regan zůstala někde venku. Musí se odsud dostat. „Pusť mě ven a já popřemýšlím o tom, že tě nechám naživu.“</p>

<p>Gaynor se hořce zasmál. „Myslíš si, že jsem hloupý? Možná jsem zaostalý skřet ze zapadákova, ale o Jagrovi jsem slyšel, o tom šíleném vizigótském vládci, který pozabíjel celý klan upírů. Jakmile tě pustím ven, budu mrtvý, než stačím jednou mrknout.“</p>

<p>Skřet nebyl úplně mimo. Kteroukoli jinou noc by měl Jagr pěnu u pusy a vůbec by se nerozmýšlel nad tím, roztrhat toho skřeta na tisíc kousků.</p>

<p>Ale dnes večer ho zajímala jen Regan.</p>

<p>„Pusť mě odsud ven a já přísahám…“</p>

<p>„Na to zapomeň, upíre. Já ty dveře neotevřu.“</p>

<p>„A co teda uděláš? Zabiješ mě?“ zeptal se Jagr.</p>

<p>„Abych měl v patách četu šílených upírů, kteří mi půjdou po krku? Ne, díky.“</p>

<p>Jagr musel o krok poodstoupit ode dveří, neboť jej stříbro začínalo pálit i přes oblečení.</p>

<p>„Nemyslíš si, že mě můj klan už hledá?“ zachraptěl.</p>

<p>Dokonce i přes tlusté dveře Jagr slyšel skřetův rychlý tlukot srdce. Jeho strach byl přímo hmatatelný.</p>

<p>„Skrz portál mě nevystopují.“</p>

<p>„To je celkem jedno, tenhle svět není dost velký na to, aby ses měl kde schovat,“ úmyslně ho podráždil Jagr.</p>

<p>„Do prdele.“ Znovu se ozvaly rychlé kroky. „Nic z tohohle není moje chyba.“</p>

<p>Jagr vztekle zasyčel. „Ohrozil jsi čistokrevnou vlkodlačici a zajal upíra, a budeš tvrdit, že to není tvoje chyba?“</p>

<p>„Všechno co jsem udělal je, že jsem pozval Culligana do Hannibalu,“ zaskučel. „Nechtěl jsem po té zatracené vlkodlačici, aby mě sledovala. A pro tvou informaci, neměl jsem v úmyslu Regan zajmout, bez ohledu na to, jakou odměnu mi Sadie slibovala.“</p>

<p>„Ty bezpáteřní lháři.“ Jagra zabolely z touhy zakousnout se do skřetova krku tesáky. „Úmyslně jsi nás přivedl k místu, kde jsi mohl proklouznout portálem.“</p>

<p>„Ale až po tom, co jste mě vysledovali k čajovně,“ zoufale namítl. „Vy jste přišli za mnou – já problémy nehledal.“</p>

<p>„Ale dokázal jsi z toho těžit.“</p>

<p>„Nech mě bejt, upíre,“ zamumlal Gaynor. „Jsem jenom skřet. Cos čekal, když jsi mi tu vlkodlačici sám přivedl do náruče? Psi nabízejí zatraceně příjemnou částku, aby se k ní mohli dostat.“</p>

<p>Psi. Pořád jen ti psi.</p>

<p>Jednoho dne svět těch smradlavých psisek zbaví. Nadobro.</p>

<p>A bude to brzy.</p>

<p>„A místo bohatství jsi přišel k rozsudku smrti.“</p>

<p>Gaynorův puls se dostal k bodu, kdy si Jagr myslel, že mu musí puknout srdce. Pak se najednou vydal na pochod směrem pryč od Jagrovy cely.</p>

<p>„Ne, odsud nevyjdu jako poražený,“ přísahal, když odcházel. „Sadie mě do toho namočila a taky mě z toho dostane.“</p>

<p>Když Jagr osiřel, zvrátil hlavu a vztekle zařval.</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Sadie stála uprostřed prázdné jeskyně a vztekle nakopla mladého psa, který se žalostně choulil na podlaze.</p>

<p>Celé hodiny strávila přikrčená ve tmě a čekala na nějaké znamení, že se Regan s upírem chystají z jeskyně. Nebo alespoň na to, že se připravují na přicházející úsvit.</p>

<p>Nakonec ji to čekání znudilo.</p>

<p>Trpělivost byla pro slabochy, ne pro psy, kteří byli předurčeni pro tento svět.</p>

<p>Vystoupala po strmém svahu a zamávala na psa, který ji doprovázel, aby hlídal. Neměla připravený žádný plán. Věděla jen to, že je unavená skrýváním se a plánováním, ze kterého nebyly žádné výsledky.</p>

<p>Ačkoli z jeskyně vycházel pach upíra i vlkodlačice, Sadie nepotřebovala ani dojít ke vchodu, aby věděla, že je jeskyně prázdná. A když zjistila, že nejenže jí její oběť prchla, ale také že se ona sama nechala napálit několika kousky oblečení, rozzuřila se do běla.</p>

<p>Jedním rychlým pohybem srazila svého společníka k zemi. Za tuhle nejnovější katastrofu někdo zaplatí.</p>

<p>„Ty bezcenný idiote. Jak jsi mohl dopustit, že ta vlkodlačice utekla?“ Každé její slovo doprovázel kopanec. Naprosto ignorovala fakt, že na tom měla svůj rovnocenný podíl. Prostě uplatnila zákon padajícího hovna. Když mohla někoho obvinit, nikdy žádnou svou chybu nepřipustila. „Říkala jsem ti, abys z té jeskyně nespouštěl oči.“</p>

<p>„Dával jsem pozor, přísahám.“ Pes zakňučel, neboť právě dostal kopanec do tváře. „Ten upír musel použít své stíny a oba je do nich skryl.“</p>

<p>Sadie zatnula pěsti. Neměla ráda, když jí někdo připomínal, že někteří démoni měli mnohem víc schopností, než obyčejní psi.</p>

<p>„Tvoje chabé výmluvy nepotřebuju. Prve jsme měli štěstí, když jsme narazili na její stopu a ta nás zavedla přímo do jejich pelechu. Jak je asi najdeme teď?“</p>

<p>Pes se pokusil zahrabat do hlíny, jako kdyby ho to mohlo ochránit před brutálními kopanci.</p>

<p>„Myslel jsem, že ji chceš nalákat do chaty se skřetem.“</p>

<p>Sadie zavrčela. Proboha, byl ten pes sebevrah? Víc jí už vyprovokovat nemohl.</p>

<p>„A co si myslíš, že budu dělat s jejím oblíbeným upírem, až jí budu do té chaty lákat?“ zavrčela a kůže jí svrběla touhou proměnit se ve zvíře. „Mám ho slušně poprosit, aby mě nezabíjel? Možná bych k tomu mohla přizvat i Salvátora?“</p>

<p>Psovi opožděně došlo, že se Sadie nedokáže ovládnout. Teď se pokusil přejít na škemrání o milost.</p>

<p>„Promiňte mi, paní, prosím.“</p>

<p>„Odpuštění nemám v povaze, hloupý bastarde.“ Sadie se napřáhla k dalšímu kopu, když jí vyrušilo zvonění telefonu. „To zvonění tě zachránilo, červe. Nebo to byla vibrace?“ Sadie přenesla svou pozornost od schouleného psa, vytáhla telefon a když si na displeji přečetla, kdo jí volá, překvapeně pozvedla obočí. Zmáčkla přijímací tlačítko a přitiskla si telefon k uchu. „Gaynore, řekni mi, že máš pro mě dobré zprávy.“</p>

<p>Ale on dobré zprávy neměl.</p>

<p>Její už teď rozpálená nálada hrozila výbuchem, když poslouchala jeho ukoktané a nesrozumitelné přiznání, že omylem polapil Jagra.</p>

<p>„Bože, mám kolem sebe samé kretény,“ zavrčela a pokusila si srovnat v hlavě zmatek posledních dní. „Kde jsi?“ Gaynor jí váhavě prozradil místo, ale bylo jasné, že po setkání zrovna netouží. Což znamenalo, že úplně hloupý rozhodně nebyl. „Měl bys doufat, že to využiji ve svůj prospěch, skřete. V opačném případě si dám tvé srdce k snídani,“ varovala ho, než hovor skončila a strčila si telefon zpátky do kapsy. Natáhla se, chytla schouleného psa za vlasy a vytáhla ho do kleku. „Mám pro tebe nový úkol.“</p>

<p>Pes si nervózně olízl rty. „Jak mohu sloužit?“</p>

<p>„Regan už není s upírem. Chci, abys vzal ostatní psy a našel ji.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>Sadie do něho vrazila a sledovala, jak narazil zády na stěnu a pak se složil k podlaze.</p>

<p>„A ne, že to zvoráš.“</p>

<p>„Ano, paní,“ vysoukal ze sebe.</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Reganina konverzace se Styxem byla maximálně věcná. Neprozradila víc než to, že skřet zajal Jagra a Styx jí na oplátku slíbil, že nejpozději do čtyřiadvaceti hodin bude u Taneho.</p>

<p>Krátké a sladké.</p>

<p>Ale Regan nebyla tak naivní, aby věřila, že tohle je jen obyčejný rozhovor.</p>

<p>Nebo že nebude mít další, dalekosáhlé následky.</p>

<p>Teď udělala, co mohla, a pak se vrátila do místností, které jí Tane nabídl, a během několika dalších hodin je bez přestávky procházela.</p>

<p>Z jednoho konce pokojů do druhého a zpátky ušla snad tisíc mil. Pak srovnala věci v kuchyňce, složila si své nové oblečení a uložila je do tašek. Nakonec si lehla do postele a doufala, že zachytí Jagrovu vůni. Ale mezitím, než se vrátila, tady někdo byl a postel převlékl do čistého povlečení.</p>

<p>Ne, že by výměna povlečení mohla smazat vzpomínky na Jagrovy něžné doteky nebo jeho ledově žhavé polibky.</p>

<p>Na světě neexistovala síla, která by se tomu mohla vyrovnat.</p>

<p>Nevšímala si zvonění a pískání a alarmující výkřiky, které se jí zněly hluboko v duši, zabořila se hlouběji do matrace a představila si, že je tu Jagr s ní, a na tváři má výraz drsného blaha, jako když se nad ní skláněl a pronikal do ní, aby ji přivedl na vrchol.</p>

<p>Jakmile bude v bezpečí, vrátí se ke svému marnému boji a bude předstírat, že od něj a od jeho nechtěné pozornosti může bez zaváhání a hrozby lítosti kdykoli odejít.</p>

<p>Teď se musí upnout na nejisté doufání, že jej někdo zachrání.</p>

<p>Čas plynul a Regan vycítila, že se blíží úsvit. Ačkoli se slunce nebála tak jako upíři, měla vlkodlačí krev. Od přírody ji přitahovala noc.</p>

<p>Natáhla se na postel a v žaludku se jí usadil chuchvalec strachu.</p>

<p>Prokrista, jestli se Jagr brzy nevrátí, zastihne ho sluneční světlo.</p>

<p>Pořád předpokládala, že ho někdo nedrží na místě, kam by na něj mohlo svítit sluneční světlo…</p>

<p>Ne.</p>

<p>Čekání bylo dost. Možná neměla stejné schopnosti jako pravěký upír, ale aspoň mohla fungovat i během dne.</p>

<p>Přeběhla ošklivý obývací pokoj, vyhnula se vířivce a byla na krok ode dveří, když se v nich objevil Tane.</p>

<p>„Tak co?“ zeptala se. Odpověď znala dřív, než stačil otevřít ústa.</p>

<p>„Nic jsem nenašel.“</p>

<p>„Ach bože!“</p>

<p>Jeho zlaté rysy ztuhly. „Jakmile zapadne slunce, znovu se ho vydám hledat.“</p>

<p>„Zavolala jsem Styxe,“ nepřítomně zamumlala. Myšlenkami byla u Jagra a u toho, že musí udělat… prostě něco. Cokoli.</p>

<p>„Dnes večer dorazí s celou kavalérií.“</p>

<p>Tane se nečekaně dotkl její tváře a ten dotyk byl téměř něžný.</p>

<p>„Jagra najdeme, Regan,“ řekl s jistotou v hlase.</p>

<p>Krví jí projel pocit marnosti. „Jo, ale bude to dřív, než ho někdo nabodne na kůl nebo vystaví slunci?“</p>

<p>Upír pokrčil rameny. „Psi jdou hlavně po tobě. Budou ho udržovat při životě, pokud si myslí, že tě k němu přilákají jako do pasti.“</p>

<p>Regan se k téhle naději upnula, ale nepomohlo to zmírnit zoufalou touhu Jagra najít a zachránit.</p>

<p>„Ale i kdyby to byla pravda, určitě je někde zamčený. Možná ho dokonce mučí.“ Podívala se mu do očí, chtěla si být jistá, že jí rozumí. „Tane, on si tím nesmí projít znova. Mohlo by ho to zlomit.“</p>

<p>Tanovy odhalené tesáky daly najevo pochopení i zuřivost nad tím, že by jeho bratrovi mohl někdo ublížit.</p>

<p>„Ale i kdybychom ho teď našli, nemůžeme ho zachránit. Slunce už vyšlo.“ Tane dal svým tónem dost najevo, co si myslí o východu slunce. Nebylo to dobré. Prsty jí znovu přejel po tváři a ustoupil o krok zpět. „Vím, že tě to trápí, ale do soumraku máme svázané ruce.“</p>

<p>Regan netrpělivě mávla rukou, její vlkodlačice byla u konce s trpělivostí. „Já prostě nemůžu jen tak čekat.“</p>

<p>Tane přimhouřil tmavé, lehce zešikmené oči. „Je ti jasné, že pokud se ti něco stane, Jagr mi usekne hlavu?“</p>

<p>„Chceš mi zabránit v tom, abych odešla?“</p>

<p>Tane zkroutil rty, nedalo se pochybovat o tom, že vycítil hrozbu hádky. „Ne, krásná vlkodlačice. Myslím, že Jagr není jediný, kdo má plné zuby vězení.“ V jeho hlase znělo varování. „Ale nenech se zabít. Závisí na tom můj život.“</p>

<p>„Udělám, co budu moct,“ slíbila Regan suše.</p>

<p>Tane ustoupil zpátky do chodby a významně se na ni podíval.</p>

<p>„Pokud si budeš chtít vzít auto, vlčice, vezmi si jedno z těch terénních. V něm budeš mít větší šanci na přežití.“</p>

<p>Regan jeho poznámku na její řidičské umění ignorovala. Přece jen mu nabourala náklaďák. Místo toho se vrátila do ložnice.</p>

<p>Přešla přímo ke vzdálenějšímu koutu a klekla před Jagrovým koženým vakem.</p>

<p>Na chvíli zaváhala.</p>

<p>Po třiceti letech, kdy neměla sebemenší náznak soukromí, absolutně nesnášela lézt ostatním do věcí. Obzvlášť Jagrových, když on sám zažil podobně nekonečné ponížení.</p>

<p>Přesto nebude tak hloupá a nevydá se ho hledat beze zbraně. Na rozdíl od ostatních čistokrevných, ona se nemůže spolehnout na to, že se bude moci proměnit do zvířecí formy. Potřebuje něco ostrého. A velkého.</p>

<p>Ostře se nadechla a přinutila se otevřít vak. Její prsty nahmataly hladkou kůži, místo tvrdé a studené oceli, kterou čekala. Se smutným úsměvem vytáhla těžkou knihu napsanou v jazyce, kterému nerozuměla.</p>

<p>Zahloubané pohladila prsty přebal z prastaré kůže. Už poznala spoustu různých démonů a válečníků, během cest s Culliganem dokonce i několik mocných vůdců, ale žádný z nich nenabízel takovou fascinující směsici kontrastů.</p>

<p>Ledově rezervovaný a přesto tak strašně zranitelný. Silný, a přesto něžný. Drsná, nemilosrdná síla s duší školáka.</p>

<p>Regan zakroutila hlavou, položila knihu na zem a vrátila se k vaku. Tentokrát se nemýlila a nahmatala několik různých dýk, které byly uložené až na dně.</p>

<p>Opatrně vybrala jednu bez stříbra (s jejím současným štěstím by se s ní nejspíš pořezala), dostatečně velkou, aby v protivníkovi udělala pěknou díru. Pevně ji sevřela a vykročila směrem ven.</p>

<p>Napůl čekala, že ji něco zastaví, ale upíři na stráži ji jen tiše sledovali a nikdo nevyskočil, aby ji zablokoval cestu.</p>

<p>Díky bohu. Nemyslela si, že ta dýka, ať už byla jakkoli obrovská, by jí nějak proti nim pomohla.</p>

<p>Regan se rozeběhla přes otevřená pole. Smysly měla v pozoru ve snaze zachytit alespoň malou Jagrovu stopu.</p>

<p>Pokud měl ten skřet trochu rozumu, určitě svého zajatce uklidil někam na druhou polovinu zeměkoule. Ale Culligan ji naučil, že nestálí démoni nejdřív jednali a pak teprve přemýšleli.</p>

<p>Pokud vůbec.</p>

<p>Samozřejmě, šance na to, že Jagra objeví, byla stejná, jako že na konci duhy najde plný hrnec zlaťáků. Ale stejně musela…</p>

<p>Regan se zastavila, zarazila jí její vlastní myšlenka.</p>

<p>Proč hledat jehlu v kupce sena, když může jít rovnou k jádru svého problému?</p>

<p>Pokud vypátrá psici, která přikázala Gaynorovi zajmout ji samotnou, pak se může skřet znovu objevit. Jednou věcí si byla Regan jistá, a to tím, že nebude chtít ve společnosti vzteklého upíra nějak prodlévat.</p>

<p>A najednou zjistila, že vlastně ví, jak tu čubku najít.</p>

<p>Ignorovala nutkání utíkat do Hannibalu tak rychle, jak to šlo. Místo toho si zachovala přiměřené tempo, které jí dovolovalo pátrat po Jagrově stopě, a také být ve střehu před možným nebezpečím.</p>

<p>Kdyby se nechala zabít, moc by jí to nepomohlo. Ani nestála o to, stát se někomu divokou husou.</p>

<p>Zatímco běžela, slunce se přehouplo přes horizont a zahrnulo krajinu odstíny bledé meruňkové a růžové. V paprscích se leskly poslední kapky rosy a pak se svět vybarvil v celé své kráse.</p>

<p>Regan tu měnící se scénu sotva vnímala. Nebo navlhlé okraje svých nohavic. Byla na své misi a nic ji nemohlo rozptýlit.</p>

<p>Regan si vybrala co možná nejvíc přímou cestu do čajovny. Na chvíli se skrčila mezi keři a dlouhé minuty si prohlížela blízkou scenérii.</p>

<p>V tiché čtvrti pomalu začínal ranní ruch. Žena oblečená do kostýmku nasedla do svého mercedesu a rozjela se ulicí. Postarší muž zhasil venkovní lampu. Dítě přitisklo zvědavý obličej na okno.</p>

<p>Všechno to byli obyčejní lidé. Žádná příšera na dohled.</p>

<p>Regan se narovnala a přešla silnici, věděla, že to musí být teď nebo nikdy.</p>

<p>Obešla dům s ozdobným mřížovím a ptačími budkami a pak se nechala po čichu odvést ke kuchyňskému oknu. Přitáhla se za parapet a čenichala různé vůně a pachy.</p>

<p>Zamračila se, aroma tu bylo přímo omamné. Sakra! Jagr měl určitě pravdu, když obvinil Gaynora ze začarování všech jídel. Dokonce i přes odolnost vůči kouzlům se jí teď sbíhaly sliny.</p>

<p>Zatracení skřeti.</p>

<p>Zavřela oči a soustředila se na různé čaje, moučníky a cukroví. Nakonec zachytila vůni burákového másla.</p>

<p>Vůně byla výrazná, přesně, jak doufala. Husté, smetanové burákové máslo doplněné silným skřetím kouzlem.</p>

<p>Což znamenalo, že jej nemůže zaměnit s jiným burákovým máslem v celém Hannibalu.</p>

<p>Regan naposledy obkroužila čajovnu, dokonce i když věděla, že je to zbytečné úsilí a po Jagrovi nebo tom podělaném skřetovi tu nenajde ani stopu. Pak se otočila na patě a rozběhla k jihu.</p>

<p>Gaynor přiznal, že ze Sadie cítil řeku, a jelikož to Jagr nevyhodnotil jako lež, musela doufat, že tam ta psice pořád bude.</p>

<p>Odmítla přemýšlet nad tím, že Mississippi má na dva tisíce mil. Běžela prázdnými ulicemi, vyjících psů si nevšímala, stejně jako občasných aut, která prosvištěla kolem.</p>

<p>Krátce si vzpomněla na Leveta, jestlipak našel bezpečné místo, kde se může proměnit do kamenné podoby. Ačkoli během let slyšela o tom, že jsou chrliči nezničitelní, nevěděla, jestli se to týká i těch miniaturních. A na rozdíl od Jagra jí ten zvláštní démon připadal podivně okouzlující. Kdyby se mu kvůli ní mělo něco stát, hodně by ji to mrzelo.</p>

<p>Když doběhla k zvláštnímu, historickému středu města, myšlenky na Leveta se rozplynuly. Zatočila vpravo, směrem k majáku stojícímu na vrcholu útesu, a spěchala kolem obchodů se starožitnostmi a suvenýry. Díky bohu, že se jí podařilo rozluštit Gaynorovo burákové máslo. Celá oblast jím byla prosycená.</p>

<p>Minula malý penzion, kde se kdysi ubytovávali plavčíci z parníků, a vyšplhala na hráz. Odsud bylo snadné vypátrat směr řeky.</p>

<p>Krátce zaváhala a pak se znovu vydala jižním směrem. Odmítla byť se jen podívat směrem k jeskyni, kterou nedávno sdílela s Jagrem. Psi by mohli čekat na cestě z města, kde jim tak snadno uprchli.</p>

<p>Pokud něco nenajde během několika hodin, otočí se a zkusí štěstí na severu.</p>

<p>Plán to nebyl nic moc, ale rozhodně to bylo lepší, než sedět v Tanově hnízdě na červeném koberci se složenýma rukama.</p>

<p>Dobrá, bylo to jen o něco málo lepší, přiznala si o tři hodiny později, když si z džínsů po několikáté obírala trní a bodláky. Prohledávání břehů a příkrých svahů podél řeky nejenže požíralo čas, ale bylo i dost únavné i pro čistokrevnou vlkodlačici. Tenhle způsob života Huckleberryho Fina byl pravděpodobně mnohem romantičtější na filmovém plátně než v reálu.</p>

<p>Povzdechla si a opřela se o skálu, která vystupovala z řeky. Byla jen pár mil od Hannibalu, ale dost dobře mohla být v pustině uprostřed ničeho.</p>

<p>Nebyly tu žádné zvuky dopravy, žádný dětský smích, žádní štěkající psi. Popravdě, ani tu nezpíval pták…</p>

<p>Regan se narovnala.</p>

<p>Možná byla uprostřed ničeho, ale i tady by se měly ozývat běžné zvuky divočiny. Pták, veverka, zvědavý mýval.</p>

<p>Fakt, že tu nebylo nic slyšet, znamenalo, že tu poblíž hrozilo nějaké nebezpečí. Něco, co tu bylo dost dlouho na to, aby běžní obyvatelé raději zmizeli.</p>

<p>Regan pocítila, jak se jí vracejí síly i naděje. Odhodlaně si to namířila ke strmému břehu a dýkou si pomáhala při prodírání se tím nejhorším křovím. Konečně se ta zatracená věc k něčemu hodila.</p>

<p>Regan došplhala na vrchol kopce a zpomalila. Pokud uvažuje dobře, což ale nebylo tak jisté, pak se tu v lese potulovala smečka psů zahalených do ochranného kouzla, aby nebyl cítit jejich pach.</p>

<p>Vypadalo jako dobrý nápad pokusit se jim vyhnout.</p>

<p>Tiše přebíhala od stromu ke stromu, opatrně naslouchala a spoléhala na svůj ostříží zrak i sluch, že jí varují před sebemenším nebezpečím. Slunce se už začínalo sklánět k obzoru, varovalo, že čas plyne, ale Regan nechtěla spěchat. Tohle mělo být… jakže to nazývali? Průzkumná mise. Hledání bylo otázkou života a smrti.</p>

<p>V jednu chvíli byla přesvědčena, že je to plývání časem. Pak jí do nosu uhodila nezaměnitelná vůně burákového másla. Ano! Pokračovala dál a konečně mezi stromy zahlédla plechovou střechu.</p>

<p>Chata. Muselo to být tady.</p>

<p>Srdce jí poskočilo až do krku, když se k ní přibližovala. Jo. Určitě je to ta chata. Zírala na ni skrz stromy a studovala tu dřevěnou strukturu. Nebyla nic moc. Jen pár prken stlučených k sobě, dveře a dvě okna. Přilehlá kůlna nebyla o nic lepší, bylo tu jen jedno okno a vypadala, že se každou chvíli zřítí.</p>

<p>Místo, kde se půvab proměnil v ošuntělost.</p>

<p>A rozhodně to nebylo místo, kde by čekala nějaké celebrity.</p>

<p>Samozřejmě, když to měl být nenápadný úkryt, tak to prostě byl nenápadný úkryt.</p>

<p>Regan se přikrčila za dalším keříkem, sledovala stavbu a nervy měla nepříjemným tichem napjaté k prasknutí. Místo vypadalo opuštěně, ale ona nebyla hloupá.</p>

<p>Osamělá chata. Zdánlivě opuštěná.</p>

<p>Byla to léčka, která čekala právě na ni.</p>

<p>Byla to taky nejbližší věc k té, kterou celý den hledala.</p>

<p>Regan sebrala všechnu svou odvahu a tiše se vydala k chatě. Srdce jí bilo tak hlasitě, že se bála, aby ji neprozradilo. S podivem na ni nic nezaútočilo. Přitiskla se k hrubým dřevěným plaňkám, opatrně se zvedla na špičky a nakoukla do okna.</p>

<p>Polorozpadlá židle, starý šatník a krb, který vypadal, že v něm někdo nedávno zapálil oheň.</p>

<p>Žádní vyjící psí. Žádná kouzly mávající čarodějnice.</p>

<p>Žádná Sadie. Žádný Gaynor.</p>

<p>Zaskřípala zuby. Byla příliš tvrdohlavá, aby přiznala porážku. Nebo spíš to byla hloupost?</p>

<p>Narovnala se a přitisknutá zády k chatě, jako kdyby ji to mohlo učinit neviditelnou, se vydala k přilehlé kůlně. No tak, takhle to přece dělají ve filmech. Pak se na okamžik zastavila, přiložila ucho ke dveřím a opatrně je otevřela.</p>

<p>Byla připravená na první vlnu nebezpečí, takže rychle pohledem přejela setmělý interiér. Nepřekvapilo ji, když v rohu našla sbírku zrezivělého nářadí pokrytého pavučinami, nebo dřevěný sud obrácený dnem vzhůru, na kterém stála petrolejová lampa.</p>

<p>Bič a několik dýk, šavlí a pistolí umístěných na chatrné polici ji překvapilo o něco víc.</p>

<p>Ale byl to téměř k nepoznání urousaný skřet připoutaný řetězy ke stěně, co ji přimělo zastavit se.</p>

<p>Culligan.</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>15</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p><empty-line /><p>Na malý okamžik Regan ve dveřích zkameněla.</p>

<p>Po dnech nekonečného, únavného a zapeklitého hledání doslova klopýtla přes svou zatracenou kořist dokonce ve chvíli, kdy ji vůbec nehledala.</p>

<p>Co to bylo za ironii?</p>

<p>Sevřela svou dýku a zadívala se na skřeta, který jí udělal ze života peklo.</p>

<p>Vypadal… příšerně.</p>

<p>Měl zavázané oči a visel v řetězech, jako kdyby už nemohl unést svou vlastní váhu. Zrzavé vlasy byly slepené do mastných chuchvalců a bílá kůže byla znetvořena špínou a uschlou krví.</p>

<p>Pryč byl ten neomalený a domýšlivý démon, který si tolik užíval, když ji mohl trýznit. Místo něj tu bylo zoufalé stvoření, které mělo na sobě jen rudý řemen.</p>

<p>Regan se na rtech objevil spokojený úsměv, jakmile unaveně zvedl hlavu, když vycítil, že někdo vstoupil. Byl ale příliš dezorientovaný na to, aby dokázal rozpoznat její vůni.</p>

<p>„Kdo je tam?“ zachraptěl. „Prosím, pomozte mi. Drží mě tu proti mé vůli. Prosím…“ Jeho prosby ustaly, když Regan přešla přes malý prostor a strhla mu šátek z očí. Zamrkal proti slunečnímu světlu, které pronikalo do místnosti a pak, když poznal svého zachránce, se mu oči rozšířily hrůzou. „Oh, do prdele.“</p>

<p>„Ahoj, Culligane,“ zavrněla a pohledem sjela k malému medailonu, který měl připevněný u krku. Čarodějný amulet. A důvod, proč toho bastarda necítila, když se přiblížila k chatě.</p>

<p>„Ty,“ zachraptěl a pokusil se vzepřít těžkým řetězům, které jej poutaly.</p>

<p>„Překvapení.“</p>

<p>„Co tady proboha děláš?“</p>

<p>„Řekla jsem ti, že mi neunikneš.“ Regan se natáhla, servala mu amulet a strčila si ho do kapsy. Místnost se okamžitě naplnila švestkovou vůní, zatímco její pach zmizel. Dobrá, dobrá. Nebylo tohle opravdu pohodlné? Rty se jí zkroutily zlomyslným úsměvem. „Samozřejmě, v tu dobu jsem nečekala, že ti psi budou tak neomalení, ukradnou mi hračku a schovají ji přede mnou. Doufám, že tě moc nezlomili.“</p>

<p>Na Culliganově čele se zaleskly kapky potu, v hlavě mu zřetelně tančila vidina blízké smrti.</p>

<p>„Všude okolo tu jsou psi,“ zoufale se ji pokusil zastrašit. „Chceš se nechat chytit?“</p>

<p>Měl pravdu.</p>

<p>Chytrý vlkodlak by vyrval Culliganovi srdce a zmizel, než se psi stačí vrátit.</p>

<p>Bohužel, její mise byla víc než jen obyčejnou pomstou.</p>

<p>Jagr ji potřeboval. A pokud to mělo znamenat, že toho bastarda nechá na živu a bude riskovat svůj vlastní krk, tak ať tomu tak je.</p>

<p>Regan zvedla dýku a nakreslila mu kolem srdce tenkou linii. Pak se dívala, jak mu po prsou stéká krev.</p>

<p>„Vlastně tu žádný pes není,“ podráždila ho.</p>

<p>Zatřásl se, ačkoli mu ve skutečnosti vůbec neublížila. Zatím.</p>

<p>„Je to past. Budou tu každou minutou.“</p>

<p>Zatlačila dýku hlouběji. „Nebude to dřív, než ti stačím vykrojit srdce.“</p>

<p>„Počkej.“ Pokusil se nadechnout a v očích se mu objevila neskutečná hrůza. „Neuspěchejme to, Regan.“</p>

<p>„Neuspěchat?“ Krev se jí vztekem vařila. „Třicet let jsem čekala na to, abych tě mohla zabít. Snila jsem o tom každou noc.“</p>

<p>„Jak to můžeš říct? Byl jsem pro tebe jako vlastní táta.“ Když mu dýka pronikla hlouběji, zasténal. „Oukej, jako táta možná ne, ale nezapomeň, že jsem tě zachránil z té díry. Kdyby nebylo mě, zemřela bys.“</p>

<p>Regan přimhouřila oči. „Tak díra, jo?“</p>

<p>„Možná to byla spíš stoka.“</p>

<p>„Ty bezcenný sráči, mluvila jsem s Gaynorem,“ zasyčela. „Vím, že jsi mě v Chicagu dostal od nějakých psů.“</p>

<p>Culliganovýma očima projela čistá hrůza, pak se zběsile pokusil zachránit si zadek.</p>

<p>„Gaynor? Tomu nemůžeš věřit ani slovo. Úmyslně mě nalákal do Hannibalu.“ Zkřivil obličej. „Podvodnický bastard.“</p>

<p>„Tomu podvodnickému bastardovi bych věřila i to, že je nebe zelené, než abych věřila jedinému slovu, které vyšlo z tvých úst.“</p>

<p>Culligan se podíval na dýku zabodnutou přímo v místě svého srdce a olízl si rty.</p>

<p>„Dobře, já to chápu. Jsi rozzlobená. Nezacházel jsem s tebou tak, jak bych měl. To ale neznamená, že nemůžeme dojít k nějakému… pochopení.“</p>

<p>Kůlnou se rozlehl její ostrý smích. „Pochopení?“</p>

<p>„Cokoli. Prostě mi řekni, co chceš.“</p>

<p>Před několika dny si přála tohohle skřeta mrtvého. Pomalu a bolestivě jej zabít vlastní rukou.</p>

<p>Teď si musela uvědomit, že jsou tu důležitější věci.</p>

<p>Jagr.</p>

<p>A pravda o její minulosti.</p>

<p>„Chci jasnou odpověď,“ zachraptěla.</p>

<p>„Fajn. Cokoli.“</p>

<p>„Řekni mi, jak jsem se jako mimino dostala do tvých špinavých pracek.“</p>

<p>„Řekl jsem ti, že jsem tě našel v…“</p>

<p>Regan zatlačila na dýku až téměř k jeho srdci a on zasténal. „Do prdele!“ zachroptěl.</p>

<p>„Ještě jedna lež a jsi mrtvý,“ varovala ho. „V žádné díře jsi mě nenašel.“</p>

<p>Culligan se přikrčil před Reganinou pomstychtivou duší a vzdal svou neuspokojivou historku.</p>

<p>„Oukej, oukej.“ Opatrně se nadechl. „Byl jsem v Chicagu, řešil jsem nějaký byznys, když se ke mně přiblížil neznámý pes, který tvrdil, že má jakýsi náklad, kterého se potřebuje rychle zbavit.“</p>

<p>„Já byla ten horký náklad?“</p>

<p>„Ty a tvé sestry,“ upřesnil. „Ten pes to celé zpackal a přilákal pozornost místní sociálky. Lidé mezitím jedno mimino vzali, ale tomu psovi se pak podařilo se zbylými třemi dětmi utéct.“</p>

<p>Regan ztuhla. Dobrá, tahle povídka by potěšila Darcy. Podle Salvátora nemohla její sestra nikdy pořádně zjistit, jak se dostala do ruky obyčejným smrtelníkům. A samozřejmě, teď už věděla, jak se Culligan čistokrevných vlkodlačic zmocnil, i když nevěděla, jak se dostaly do rukou toho psa.</p>

<p>„Snažili se to všechno ututlat, ale v ulici, kde bydlel, se objevily drby a psi se báli, že by se to mohlo donést až k vlkodlakům. Potřebovali se vás zbavit dřív, než by je někdo s vámi nachytal.“</p>

<p>„A co se stalo s mými sestrami?“ zeptala se a samotnou ji udivilo, že ji to vlastně zajímá.</p>

<p>Co se to stalo s osamělou vlkodlačici, kterou rodina absolutně nezajímala? Takovou, která by si raději nechala vypíchnout oči, než aby přijala pozvání na štědrovečerní večeři?</p>

<p>Objevil se tu Jagr, cosi jí zašeptalo.</p>

<p>Udělal z ní… měkkotu. K čertu s ním.</p>

<p>Culligan neměl o jejím vnitřním konfliktu ani ponětí. Znovu se podíval na nůž, který měl zapíchnutý v hrudníku.</p>

<p>„Jedna zůstala s lidmi a ostatní jsme propašovali za hranice. Tebe dali mně a ostatní… nevím.“</p>

<p>Regan zaskřípala zuby. „Psi mají pořád jednu mou sestru?“</p>

<p>„Neviděl jsem ji, ale oni tvrdí, že ji mají. Prý s ní dělají jakési experimenty.“</p>

<p>Regan se málem zalknula. „Jaké experimenty?“</p>

<p>„Copak vypadám jako vědec?“ Ta nedůtklivá slova se proměnila v zoufalý výkřik, neboť mu Regan znova zajela nožem pod kůži. „Au. Jdi do háje. Je to snad něco, co má psům dodat víc síly. To je všechno, co vím. Přísahám!“</p>

<p>Takže podezření, že záhadný Caine byl posedlý stvořením psí verze Frankensteina nebyla tak nesmyslná, jak si myslela. Prokrista. Byl to snad nějaký šílenec? Kdo věděl, co se může stát, když začne překrucovat prastarou magii, při které se z člověka stane pes?</p>

<p>Samozřejmě, nebyl snad Salvátor stejný? Úmyslně pozměnil její DNA, takže se z ní stala samice, která se nemohla proměnit do zvířecí podoby. A udělal to jen kvůli nějaké bludné představě, že tím zastaví vymírání vlkodlaků.</p>

<p>K čertu s těmi muži, co měli boží komplex.</p>

<p>V perfektním světě by panovaly ženy.</p>

<p>„Pokud mají psi mou sestru, co chtějí dělat se mnou?“ zavrčela.</p>

<p>„Má jediná domněnka je to, že tě chtějí jako zálohu, kdyby tvá sestra natáhla bačkory dřív, než oni skončí se svými experimenty.“</p>

<p>„Bastardi.“</p>

<p>Culligan se zachvěl. „Nemáš ponětí, co jsou zač, Regan. Pusť mě a já ti pomůžu.“</p>

<p>„Ty víš, kde drží mou sestru?“</p>

<p>„Já…“ Lež mu vyschla na rtech, když na něj Regan varovně přimhouřila oči. „Ne, ne… přesně, ale…“</p>

<p>„Jsi bezcenný,“ zamumlala a najednou jí došlo, že tohle slovo přesně vystihuje postavení Culligana ve světě démonů. Byl to jen slabý a chamtivý blázen, který nemohl nic nabídnout.</p>

<p>Nebyl schopný vytvořit ani obyčejné zaklínadlo.</p>

<p>Pevně sevřela rukojeť dýky, její hořká, dusivá žízeň po pomstě nějak při té myšlence zeslábla. Bylo to, jako kdyby právě vytáhla ze skříně šperk a zjistila, že je to jen obyčejná bižuterie.</p>

<p>Culligan se zachvěl, když nevědomky zapíchla dýku hlouběji do jeho masa. „Krucinál, koukej se, co děláš!“</p>

<p>Místo odpovědi se Regan naklonila a na tváři se jí rozhostil nemilosrdný výraz. Už své štěstí pokoušela příliš. Byl čas, aby dostala informaci, pro kterou si přišla.</p>

<p>„Tohle je moje poslední otázka. A věř mi, když ti řeknu, že na odpovědi závisí celý tvůj život.“ Špička dýky pořád škrábala o hrudník v místě jeho srdce. „Kde je Jagr?“</p>

<p>„Kdo? Co?“</p>

<p>„Upír, který… kterého Darcy poslala do Hannibalu.“ Pokusila se skrýt svůj narůstající strach. Culligan by to mohl jen zneužít. „Gaynor ho protáhl portálem. Kam by mohli jít?“</p>

<p>Culligan na ni vyvalil oči, ačkoli jinak byl dost chytrý na to, aby nedal údiv moc znát. „Jak bych to mohl vědět? Jestli ti to uniklo, tak jsem tady připoutaný od chvíle, kdy jsem přišel do Hannibalu.“</p>

<p>Regan bez varování sjela nožem k jeho nejcennějšímu pokladu.</p>

<p>„Gaynor byl celá staletí tvůj nejlepší přítel. Musíš něco vědět.“</p>

<p>Zelenýma očima proběhla panika. Jak se dalo čekat, ten idiot se víc bál kastrace než smrti.</p>

<p>„Copak jsi se úplně zbláznila?“</p>

<p>„Tohle udělá z normální holky třicet let mučení.“ Co se týče ledového tónu, její hlas by teď snadno mohl soutěžit s Jagrovým. „A teď mluv, nebo začnu řezat.“</p>

<p>Culliganovi po těle začal stékat pot, pokoušel se najít co nejsprávnější slova. „Můžu ti říct, že v minulosti měl Gaynor vždycky podzemní sídlo s celou, do které zavíral nižší démony.“</p>

<p>Regan se zamračila. „Proč by chytal nižší démony?“</p>

<p>„Můžeš si takhle slušně vydělat, když najdeš klan nebo rodinu, kteří ochotně zaplatí za to, abys jejich člena pustila.“</p>

<p>„Prokrista.“ Znechuceně zakroutila hlavou. Tohle mohli skřeti dělat do nekonečna. „Bude ta cela dost silná na to, aby udržela upíra?“</p>

<p>Culligan pokrčil rameny. „Pokud ji má dostatečně zakletou, tak asi jo.“</p>

<p>„A kde ta cela může být?“</p>

<p>Po jeho hladkých rysech přejel nečitelný výraz. Ten hajzl se ji snažil podvést. Tedy se o to pokoušel, dokud mu nezapíchla dýku do kulek.</p>

<p>„Auuu.“</p>

<p>Jejich pohledy se setkaly a Regan čekala, jestli omdlí. Když se tak nestalo, naklonila se k němu tak blízko, až se jejich nosy téměř dotýkaly.</p>

<p>„Kde je ten pelech?“</p>

<p>„Bude poblíž jeho obchodu…“ Ta slova z něj vyšla přerývaně, v pomalých, bolestivých výdeších. „Ta čajovna, kterou provozuje.“</p>

<p>Regan ztuhla, žaludek se jí sevřel. „Jak to víš?“</p>

<p>„Gaynor možná dokáže vytvořit portál, ale sotva má víc síly než já. Pokud má navíc pasažéra, nemůže cestovat dál než několik set metrů. Pokud sebou bral upíra, nemůže být daleko.“</p>

<p>„Pokud je tak blízko, proč ho necítím?“</p>

<p>„Kouzla blokují jakýkoli pach.“</p>

<p>„Sakra!“</p>

<p>Regan se rychle napřímila, ucouvla a zaklela nad svou vlastní hloupostí. Byla fakt idiot. Pokud by tolik při hledání Jagra nepanikařila, pak by jí neuniklo to, co bylo nejvíc zřejmé.</p>

<p>Bože, možná ho měla přímo pod nohama, když čmuchala kolem té čajovny…</p>

<p>Rychle potřásla hlavou.</p>

<p>Hergot, tohle byla ztráta času.</p>

<p>Musí se dostat k Jagrovi.</p>

<p>Otočila se na patě, namířila si to ke dveřím s úmyslem dostat se co nejdřív k čajovně. Dokonce i když nebude schopná s Jagrem pohnout, dokud znovu nenastane noc, musí jej najít.</p>

<p>Musí ho mít nablízku.</p>

<p>Jak moc ji to děsilo?</p>

<p>Regan se chystala vykročil z chaty, když jí hlas za zády připomněl, že je Culligan stále připoutaný k řetězům.</p>

<p>„Hej, počkej, co chceš dělat? Nemůžeš mě tu nechat!“</p>

<p>Regan se otočila a překvapeně se na něj podívala. Ve svém spěchu na něj dočista zapomněla.</p>

<p>Na skřeta, který jí ze třiceti let života udělal peklo.</p>

<p>Na skřeta, kterého chtěla mučit a zabít.</p>

<p>V jejích myšlenkových pochodech se bez diskuze musela odehrát nějaká zásadní změna, ale ona to teď neměla čas řešit.</p>

<p>„Vlastě můžu,“ odvětila. Uklidňovalo ji, že psi si s Culliganem stejně budou dělat, co uznají za vhodné, a její žízeň po pomstě to uhasí.</p>

<p>Jako kdyby jí Culligan četl myšlenky, zoufale se vzepjal proti řetězům, které jej poutaly.</p>

<p>„Oni mě zabijou. Chceš mě mít na svědomí?“</p>

<p>Regan pomalu zvedla obočí. „Upřímně, Culligane, je mi to úplně jedno.“</p>

<p>Jako hláška na rozloučenou to bylo naprosto nepřekonatelné a Regan nemohla skrýt samolibý úsměv, když za sebou třískla dveřmi.</p>

<p>Později možná bude litovat, že mu nerozpárala břicho a nepoužila vnitřnosti jako krmivo pro rybičky, ale teď byla výsostně spokojená s tím, že jej nechala dál na pospas mučení těch psů.</p>

<p>Úsměv jí na tváři vydržel přesně dvě vteřiny.</p>

<p>Přesně do chvíle, kdy zpoza stromu vystoupil povědomý pes.</p>

<p>Duncan.</p>

<p>Na podivný, věčný okamžik na sebe oba překvapeně zírali. Pak zničehonic zvedl Duncan ruku a něco jí hodil přímo do obličeje.</p>

<p>Regan se instinktivně sehnula, čekala nůž nebo šavli, která se zapíchne do dveří za jejími zády.</p>

<p>Místo toho to byla brilantní exploze a ona měla jen vteřinu na to, aby si uvědomila, že zklamala Jagra. Pak svět kolem zčernal.</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Když se Regan pokoušela vymanit svůj mozek z temných pavučin, slunce svými rudými paprsky zbarvovalo okolní krajinu do šarlatového odstínu.</p>

<p>Zatraceně. Cítila se, jako kdyby se srazila s nákladní lokomotivou.</p>

<p>Konečně se jí podařilo překonat palčivou bolest v temeni a přinutila se otevřít váhavé oči. Dobrá… do prdele. Měla je raději nechat zavřené.</p>

<p>Tedy ne, že by to něco změnilo na téhle noční můře, kdy byla připoutaná ke stromu řetězy, které obsahovaly dostatek stříbra, takže jí vysály veškerou sílu a na kůži jí nechaly ošklivé spáleniny. Nebo že by se dostala z kabiny na nějaký z malých ostrůvků, které byly skryté pod stromy a keři uprostřed řeky.</p>

<p>Regan rozmazaným pohledem pozorovala Duncana, který vyšel z plátěného stanu postaveného na malé mýtině.</p>

<p>Polkla instinktivní zavrčení.</p>

<p>K čertu s tím bastardem. Jako by nestačilo, že jí způsobil nesnesitelný bolehlav a připoutal ji ke stromu jako nějaké zvíře, ale na téhle opuštěné mýtině podle zapadajícího slunce strávila celé odpoledne.</p>

<p>Takhle se k Jagrovi nikdy nedostane.</p>

<p>Ten hezký pes se zastavil přímo před ní. Teď, když mu vlasy kolem štíhlého obličeje visely v dlouhých chuchvalcích, na sobě měl jen špinavé kalhoty a košile chyběla úplně, vypadal o něco hůř.</p>

<p>Rozčarovaně se na něj zamračila, a když před ní groteskně ustoupil, pobavilo ji to.</p>

<p>„Cos mi to udělal?“ zachraptěla.</p>

<p>S velkým úsilím se psovi povedlo získat zpátky svou dřívější aroganci.</p>

<p>„Jen malá kouzelná bombička, kterou jsem si vypůjčil od Sadiiny oblíbené čarodějnice, než jsem jí prokousl krk.“</p>

<p>Regan zamrkala, jeho stručné přiznání ji podivně šokovalo. „Ty jsi zabil čarodějnici?“</p>

<p>„Amulet má dost silné kouzlo na to, aby potlačilo jakýkoli pach.“ Duncan se ušklíbl. „Bohužel, také má přidaná kouzla, takže jej čarodějnice může vypátrat kdekoli na světě. Sadiin ošklivý způsob, jak mít kontrolu nad svou smečkou. Žádná čarodějnice, žádná navigace.“</p>

<p>„Prokrista, tos ten amulet prostě nemohl sundat?“</p>

<p>„A prozradit svůj pach každému vlkodlakovi, který se potuluje kolem Hannibalu? Tak to ani omylem. Bez čarodějnice mám všechny výhody amuletu a žádné vedlejší efekty.“</p>

<p>Regan zkroutila rty. „Kdo říká, že mezi zloději není žádná čest?“</p>

<p>„Měla bys mi děkovat, miláčku.“ Pohledem sjel ke kapse, kde ukrývala amulet, který ukradla Culliganovi. Určitě ji prohledal a pak ji teprve připoutal. „Kromě toho, veškerou čest jsem odhodil před třiceti lety, když jsem se seznámil s Cainem. Měl jsem víc přemýšlet, ale ten muž má výborné přesvědčovací schopnosti. Má hubu jako šlejfíř, jak by řekla moje máma, a přesvědčil mě, že jsou ty jeho bláznivé nápady možné.“</p>

<p>„Caine.“ Marně se pokusila vzepřít se proti pálivým řetězům a přimhouřila oči. „Tys byl s tím psem, který nás ukradl. Ty bastarde. Jak ses dostal ke čtyřem čistokrevným vlkodlačím mláďatům?“</p>

<p>Tvář mu prořízl šok. „Jak víš…?“ Odmlčel se a rukama si projel slepené vlasy. „To je jedno. Caine mi nikdy nepřiznal, jak se k tobě a ke tvým sestrám dostal. Všechno, co vím, je, že se ukázal v Illinois na útěku s vámi čtyřmi a prohlašoval, že je prorokem a že nás vlkodlačí krev zachrání.“</p>

<p>Ach ano, základní kámen každého kultu. Nějaké mysteriózní proroctví… slib věčnosti… a tak dál a tak dál.</p>

<p>„Od koho bylo to proroctví?“ zeptala se.</p>

<p>Duncan pokrčil rameny. „To je otázka, na kterou nemá nikdo dost odvahy. Nebo možná se prostě zeptat nechceme. Sliboval nám sílu a nesmrtelnost. Příležitost dostat se z kopky hnoje až na vrchol.“ Pes si znechuceně odfrkl. „Mysli si, co chceš, měl jsem si uvědomit, že je to hora nesmyslů, když nás nalákal do Chicaga, kde nás pak lidé málem zavřeli.“</p>

<p>Jeho historka potvrzovala to, co už slyšela od Gaynora a Culligana, ale nevysvětlovala, jak se tomu psovi podařilo ukrást čtyři vlkodlačí mláďata.</p>

<p>Regan v myšlenkách opustila minulost. Možná se jí nikdy nepodaří zjistit, jak se dostala Cainovi do jeho špinavých pracek, a v tuhle chvíli to stejně bylo úplně jedno. Všechno, co jí teď zajímalo, bylo najít způsob, jak se dostat z těchhle řetězů a vydat se hledat Jagra.</p>

<p>„A když je to teda halda nesmyslů, proč jsi mě zajal?“ vyštěkla na něj.</p>

<p>Rozčileně se na ni podíval. „Nechtěl jsem tě zajmout. Šel jsem do té chaty chytit Sadie. Samozřejmě, když tu čubku potřebuju, nikdy tam není.“</p>

<p>Zajmout Sadie?</p>

<p>Oukej, to teda fakt nedávalo smysl.</p>

<p>„Myslela jsem, že to táhnete spolu?“</p>

<p>„Ona je stejný psychopat jako Caine a já na to nehodlám doplatit.“</p>

<p>Regan potřásla hlavou. Ta bomba jí zřejmě zanechala následky na mozku. Neměla ponětí, o čem to tady Duncan mluví.</p>

<p>A po popravdě jí to bylo úplně ukradené.</p>

<p>Za několik minut zapadne slunce. Musí se dostat k Jagrovi.</p>

<p>„Takže když jsi chtěl Sadie, proč jsi zajal mě?“</p>

<p>Duncan znovu rozhodil rukama a začal pochodovat po malé mýtině.</p>

<p>„Musím doufat, že se mi to povede.“</p>

<p>„Co se ti má povést?“</p>

<p>Pes se zastavil, ostře se nadechl a pak se k ní pomalu otočil a upřel na ní tvrdý, nemilosrdný pohled.</p>

<p>„Chci se na něčem dohodnout.“</p>

<p>„S Cainem?“</p>

<p>„Ne, se Salvátorem.“</p>

<p>Jo, ta bomba fakt nechala následky.</p>

<p>„Ty… se chceš dohadovat se Salvátorem?“ konečně se zeptala. „Proč?“</p>

<p>Rezignace odvála nalomenou aroganci a na malý okamžik napoprvé ukázala pravou psovu tvář.</p>

<p>„Protože jsem už z téhle sebevražedné mise unavený. Nemluvě o tom, že si ze mě dělá holku pro všechno,“ přiznal trpce. „Jsem ochotný prodat cokoli, co vím o Cainovi a jeho spiknutí, pokud mě vlkodlaci na oplátku ochrání.“</p>

<p>Regan najednou přestala pochybovat o jeho upřímnosti, ale začala pochybovat o jeho zdravém rozumu.</p>

<p>„Už ses někdy se Salvátorem setkal?“ zeptala se. „On není ten typ, co zrovna lehce odpouští. Pochybuju, že pár drbů o Cainovi ti pomůže.“</p>

<p>Duncanovy oči zaplály vztekem. „Fajn, tak pokud se nestará o Caina, tak co tvá sestra?“</p>

<p>Regan se proti její vůli zastavilo srdce a snadno tak psím citlivým uším prozradila, jak moc pro ni informace znamená. Hergot, věděla, že jí tyhle nevídané emoce ještě zkomplikují život.</p>

<p>Zaskřípala zuby. „A ty víš, kde jí Caine drží?“</p>

<p>Odmlčel se, jako kdyby vymýšlel lež, a pak se zřejmým zaváháním prozradil pravdu.</p>

<p>„Pohybuje se kolem dokola, ale vím, kde má většinu svých laboratoří. Bude jen otázkou času, než ho zaženeme do kouta.“</p>

<p>Regan se zamračila. Tuhle informaci si mohl kdokoli snadno vymyslet, nedalo se na to vůbec spolehnout. Přesto nemohla odmítnout jakoukoli možnost záchrany své sestry.</p>

<p>Právě ona, ze všech tvorů, dobře věděla, že zázraky se někdy dějí.</p>

<p>Nicméně tohle neznamenalo, že bude arogantní král vlkodlaků ochoten vyjednávat s podvodnickým psem.</p>

<p>„Proč by ti měl Salvátor důvěřovat?“ zeptala se. „Už ses projevil jako zrádce.“</p>

<p>„To je důvod, proč jsem chtěl zajmout Sadie,“ zavrčel otráveně. „Chtěl jsem ji předat jako gesto dobré vůle, ale v chatě ses místo ní objevila ty. Teď nemám na výběr, než doufat, že když tě nepředám Cainovi, bude jasné, že mám čisté úmysly.“</p>

<p>Regan si odfrkla. Pokud má Duncan čisté úmysly, ona je čínský bůh srandy.</p>

<p>„Jo, to je pravda.“</p>

<p>Duncan pokrčil rameny. „Oukej, mé úmysly jsou čistě sobecké, ale pokud chceš dostat zpátky svou sestru, jsem tvoje největší naděje.“</p>

<p>Regan zaskřípala zuby. Tohle jeho vydírání by ji mělo vytočit, ale v tuhle chvíli udělá cokoli, včetně toho, že prodá svou duši, aby se dostala na svobodu a k Jagrovi.</p>

<p>Kromě toho, jestli existovala sebemenší šance, že by mohla zachránit svou sestru, tak ji musí využít.</p>

<p>„Fajn, tak mě pusť a já zkontaktuju Salvátora…“</p>

<p>„Ne,“ přerušil ji drsně a nasadil tvrdý výraz.</p>

<p>Regan se vzepjala proti řetězům a pokoušela se nevšímat si pálivé bolesti, která projížděla celým jejím tělem. Během let už si zažila mnohem horší muka.</p>

<p>„Na tyhle hrátky nemám čas,“ zasyčela. „Pusť mě, nebo přísahám, že rozhovor se Salvátorem bude to poslední, co tě bude zajímat.“</p>

<p>Po její ostré výhrůžce zbledl, ale zůstal tvrdohlavě stát.</p>

<p>„Než tě pustím, potřebuju jeho slib, že mě ochrání.“</p>

<p>„A jak chceš sakra jeho slib dostat?“ Regan na něj přimhouřila oči. „Taky ho zajmeš?“</p>

<p>„To bude další správná věc.“ Dvěma dlouhými kroky Duncan přešel k dece, kterou byl přikrytý blízký keřík.</p>

<p>Kdyby to jen byl keřík.</p>

<p>Oči se jí rozšířily údivem, když na kameni spatřila malého chrliče.</p>

<p>„Levete,“ vydechla a na Duncana vrhla vražedný pohled. „Jdi do hajzlu.“</p>

<p>„Nic mu není. Během několika minut se probudí a může zkontaktovat Salvátora.“</p>

<p>Regan se zamračila. „On je chrlič, ne mobilní telefon.“</p>

<p>„Všichni chrliči dokáží vytvořit portál na přenos myšlenek v hlavě jiné osoby.“</p>

<p>Při myšlence, že by měl někdo v hlavě podivný pruh meziprostoru, jako vykouzlil Gaynor, se jí udělalo zle.</p>

<p>„Brr.“</p>

<p>Duncan se na ni překvapeně podíval, jako kdyby ho udivilo, že může být někdo tak pitomý.</p>

<p>„Není to fyzický portál. Je to spíš jako… bezdrátové spojení. Což znamená, že to nikdo nemůže nijak zachytit ani vysledovat, a to ani kouzlem.“ Rukou se mimoděk dotkl amuletu, který mu visel u krku. „Kromě nás třech a Salvátora se o tom nikdo nedozví.“</p>

<p>„Není to trochu paranoidní?“ zamumlala a připadala si hloupě, že nevěděla o téhle Levetově dovednosti.</p>

<p>Po té výsměšné poznámce se na ni podíval a výraz mu v zapadajícím slunci ještě více potemněl.</p>

<p>„Neznáš Caina. Je to mystický blázen, ale je mazaný jako liška a všude má osobní špióny. Není nikdo, kdo by se ho pokusil zradit a zároveň zůstal na živu, aby nám o tom povyprávěl.“</p>

<p>Regan se chystala odvětit, že ohledně nemilosrdné vychytralosti nemůže se Salvátorem nikdo soutěžit, ale vyrušilo ji nezaměnitelné puknutí kamene.</p>

<p>S údivem pozorovala, jak z Levetovy sochy začaly odpadávat kousky granitu, až postavička najednou oživla.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Sacrebleu.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Levet se mocně oklepal, aby se zbavil zbývajícího kamení, a s roztaženýma rukama se rozeběhl. „Ty jeden zatracený, prašivý pse, já tě…“ Najednou spatřil Regan připoutanou ke stromu a vyděšeně vykulil oči. „<emphasis>Ma</emphasis> <emphasis>cherie,</emphasis> co tady děláš? Nejsi zraněná?“</p>

<p>„Jsem spíš pořádně naštvaná,“ zamumlala Regan.</p>

<p>Levet se rozhlédl po ostrově a zamračil se. „Kde je tvůj upír?“</p>

<p>Regan se otočila a podívala se na Duncana. „Čeká na mě a nebude rád, že přijdu pozdě.“</p>

<p>Duncan si položil ruce v bok. „Ať se ten chrlič spojí se Salvátorem a jsi volná jako pták.“</p>

<p>Regan zaskřípala zuby, věděla, že není v jednoduché situaci.</p>

<p>Samozřejmě, nebylo to poprvé v jejím životě, našeptával jí vnitřní hlas.</p>

<p>Hergot, ani to nebylo poprvé během dnešního dne.</p>

<p>„Prokrista.“ Otočila se k obezřetnému chrliči. „Levete, něco bych od tebe potřebovala.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>16</strong></p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><p>Ačkoli byl Jagr pevné odhodlaný držet svého vnitřního démona v klidu, míjející hodiny si začaly vybírat daň. Procházel se po malé cele a cítil, jak ho síly nemilosrdně opouštějí. Dokonce mu připadalo, že se místnost každým okamžikem zmenšuje.</p>

<p>Myslí mu probíhaly vzpomínky na nekonečné roky mučení. Bylo to tak nepříjemné, že nakonec skončil schoulený v koutě místnosti.</p>

<p>Nakonec mu zdravý rozum nemohla zachránit ani myšlenka na krásnou Regan.</p>

<p>V zoufalství se uložil k hlubokému, jakoby mrtvolnému spánku, kterého mohou dosáhnout jen upíři.</p>

<p>V komatózním stavu byl zranitelnější, ale zachovával si víc sil, a co bylo důležitější, potlačil temný vztek, který jej málem pohltil.</p>

<p>Přestal vnímat míjející hodiny. Tedy do chvíle, kdy konejšivou černotou pronikl zvuk blížících se kroků.</p>

<p>Pomalu se probral k vědomí, ale zachovával nehybnou polohu. Na první pohled vypadal jako mrtvola. Žádný tlukot srdce, žádný puls, dokonce ani dech. Tahle schopnost upírům sloužila už celá staletí.</p>

<p>Kdo by se bál mrtvého muže?</p>

<p>Ozvalo se zaškrábání na dveře, jako kdyby si osoba na druhé straně nebyla vědomá zámku. Konečně se ozvalo vzdálené cvaknutí a dveře se otevřely.</p>

<p>Kroky mířily k Jagrovu zdánlivě nežijícímu tělu. Zareagovaly jen jeho tesáky. Jeho první myšlenka byla, že necítí ničí pach. Což bylo bez pomoci čarodějnice nemožné. Jeho druhá myšlenka pak byla, že se návštěvník za sebou nenamáhal zavřít a zamknout dveře.</p>

<p>Svoboda.</p>

<p>S velkým úsilím zkrotil svou brutální nadějnou touhu.</p>

<p>Pokud nepřemůže nepřítele, který se k němu pomalu přibližuje, žádný únik se konat nebude.</p>

<p>Pořád necítil žádný pach. Oči nechával zavřené a po sluchu jen odměřoval zvuk kroků.</p>

<p>Blíž, blíž, blíž…</p>

<p>Vzduch se zachvěl, když u něj vetřelec poklekl. Zřejmě měl za to, že je mrtvý nebo přinejmenším neschopný.</p>

<p>To byla chyba, kterou dělali všichni blázni.</p>

<p>Jagr se přichystal k útoku a dovolil žízni po krvi, kterou předtím tak zoufale potlačoval, aby se volně rozlila po celém jeho těle. Byl oslabený těmi zatracenými kouzly a aby se mohl dostat do plné kondice, potřeboval vztek.</p>

<p>„Jagre.“</p>

<p>Jemný hlas pronikl tichem, ale Jagr ho nevnímal. Jeho jediná myšlenka byla zabít vetřelce, dostat se ke dveřím a utéct pryč.</p>

<p>Pohybem příliš rychlým k zachycení i těmi nejlepšími démony vyhodil ruce vzhůru a chytil svého protivníka kolem krku.</p>

<p>Ozvalo se bublavé zasténání a když otevřel oči, zíral do bledé, krásné tváře, která se nad ním skláněla.</p>

<p>V podvědomí mu cosi zablikalo. Nějaký divný alarm, který si žádal pozornost, ale žízeň po krvi zabarvila jeho pohled do ruda, zahalila jemné rysy a přehlušila úzkost usazenou v jeho srdci.</p>

<p>Zabít.</p>

<p>Musí zabít, aby se dostal na svobodu.</p>

<p>Temně zavrčel, vyskočil na nohy a pořád držel svou oběť kolem krku. Byl překvapivě štíhlý. A dal se přelomit jako větvička.</p>

<p>„Jagre,“ zachraptěl hlas. „To jsem já, Regan.“</p>

<p>Regan.</p>

<p>Žízeň po krvi zeslábla.</p>

<p>To jméno…</p>

<p>Drsným trhnutím si k sobě přitáhl kroutícího se zajatce a zabořil hlavu do obliny mezi krkem a ramenem. Nic. Žádný pach. Žádné vysvětlení, proč stopnul svůj vraždící útok.</p>

<p>„Jagre… prosím,“ žadonil hlas a malá ruka něžně a důvěrně pohladila jeho tvář.</p>

<p>Jagr potřásl hlavou a stvoření pustil ve snaze utřídit si myšlenky.</p>

<p>Jeho instinkt toužil po krvi, ale nějaká mocnější síla odmítala poddat se ničivé touze.</p>

<p>Tu ženu znáš, našeptával mu hlas někde vzadu v jeho zatemněné mysli. Byla…</p>

<p>Jeho.</p>

<p>Jeho, aby ji ochránil.</p>

<p>Jagr znovu potlačil touhu zaútočit a sám sebe objal. Do prdele. Asi se opravdu zbláznil.</p>

<p>„Jagre?“ Žena se s obtížemi postavila na nohy. Buď měla tolik kuráže nebo byla moc tvrdohlavá na to, aby zůstala na zemi. „Jsi zraněný?“</p>

<p>„Zůstaň tady,“ varovně na ni zavrčel.</p>

<p>„Co se děje?“</p>

<p>„Já…,“ znovu potřásl hlavou. „Proč tě necítím?“</p>

<p>Zelené oči se doširoka rozevřely a ona pak rychle sáhla do kapsy svých příliš upjatých džínsů a vytáhla malý amulet. Jagr sledoval každý její pohyb a ona si olízla rty. Jagr měl vyceněné tesáky a oči mu hladově plály. Nepotřeboval cítit její strach, aby jej vnímal.</p>

<p>Pomalu a opatrně, aby nenadělal hluk, odhodila amulet směrem ke dveřím.</p>

<p>Celu najednou naplnila sladká vůně půlnočního jasmínu, která odvála poslední zbytky jeho žízni po krvi.</p>

<p>Jagr do sebe nasál silné aroma a hluboko v nitru pocítil silné vzrušení.</p>

<p>„Ta vůně…,“ vydechl. „Znám ji.“</p>

<p>„Ano.“ Zamračila se a přikročila k němu blíž, jako kdyby se ho chtěla dotknout.</p>

<p>Jagr rychle ustoupil, věděl, že má ke stabilitě daleko. Ale věděl, že kdyby té ženě náhodou ublížil, něco by se v něm zlomilo.</p>

<p>„Nedělej to.“</p>

<p>Jako kdyby ta žena ve vzduchu vycítila nebezpečné vibrace, stála jako zkamenělá, s utrápeným výrazem.</p>

<p>„Jsem tady, abych ti pomohla,“ řekla tiše. „Ale nemáme moc času. Podařilo se mi proklouznout kolem psů na stráži, ale bez amuletu si brzy všimnou mého pachu a přijdou se podívat, co se tady děje.“</p>

<p>Jagr zavrčel, tesáky ho bolely. Psi. Ano. Ty bastardy vždycky nenáviděl.</p>

<p>„Kde jsou?“</p>

<p>Zamračila se. „Cože?“</p>

<p>Jagr netrpělivě cvakl tesáky. „To je jedno. Najdu je sám.“</p>

<p>Otočil se na patě a namířil si to k otevřeným dveřím. Vztek cloumal celým jeho tělem a žízeň po krvi ho svírala jako svěrací kazajka. Potřeboval zabíjet. A jestli nechce, aby to byla ta žena před ním, musí si najít jinou oběť.</p>

<p>Psi budou stačit.</p>

<p>Žena na něj zavolala, ale on její prosbu, aby zůstal, ignoroval. Byl upírem na lovu a jakékoli stvoření, které bylo dost hloupé, aby mu zkřížilo cestu, se mohlo rozloučit se životem.</p>

<p>Čtyřmi dlouhými kroky se dostal předsíní k úzkým kamenným schodům. Ty vzal po dvou. Na konci schodů mu cestu zablokovaly těžké dřevěné dveře, ale jedno mávnutí ruky stačilo.</p>

<p>Vzduchem se rozletěly třísky a Jagr prošel znetvořeným dveřním rámem. Ozvalo se zakňučení psa stojícího na stráži, kterého zasáhla malá, ale bolestivá rána. Zakňučení přešlo do agonického vytí, když ho Jagr popadl za vlasy a mrštil s ním do místnosti, která byla pravděpodobně kuchyní.</p>

<p>Jagr pozoroval, jak štíhlý muž bolestivě narazil do stěny, nechal za sebou krvavou stopu a svalil se na podlahu. Stále žil, ale než Jagr stačil zachytit jeho tlukot srdce, zvenku se ozvaly kroky.</p>

<p>Jagr se sehnul a vytáhl stříbrné dýky upevněné v botách. Jedna jeho část si pohrávala s myšlenkou roztrhnout těm psům krky holýma rukama, ale žízeň po krvi nebyla totéž jako hloupost.</p>

<p>Dokud nevěděl, kolik se tu potuluje psů, nechtěl nic riskovat.</p>

<p>Ozvalo se temné zavrčení a Jagr poslouchal našlapování čtyřech tlapek, když se pes proměnil do zvířecí podoby. Jagr se doširoka rozkročil, v jedné ruce pevně svíral dýku a nakrčené rty odhalovaly jeho smrtící tesáky.</p>

<p>Nadešel čas představení.</p>

<p>Rozrazily se francouzské dveře vedoucí na terasu a vešel první proměněný pes. Na obyčejného psa byl poměrně velký, měl výšku dobře stavěného poníka a pod temně hnědou, hustou srstí se mu rýsovaly pevné svaly. Ale nebezpečí představovaly dlouhé, jako břitva ostré tesáky, které snadno mohly prokousnout i kost. Dokonce i upír mohl zemřít, když mu někdo odtrhl hlavu.</p>

<p>Ozvalo se další zavrčení a pes si to namířil přímo k Jagrovi. To zvíře bez mozku neuvažovalo a nemohlo si uvědomit, že se vrhá do sebevražedné mise.</p>

<p>Což Jagrovi naprosto vyhovovalo.</p>

<p>Jagr se připravil na útok a když pes narazil do jeho těla, sotva se pohnul. Snadno se vyhnul cvakajícím tesákům mířícím k jeho krku a zapíchl dvě dýky do psova hrudníku.</p>

<p>Psovy blyštivé oči se rozšířily a z hrdla se ozval chraplavý zvuk. To byl jediný zvuk, pak už Jagr z jeho těla jen vytáhl dýky a ustoupil. Pes se proměnil zpátky do lidské podoby. Jak padal na zem, bylo to už mrtvé lidské tělo.</p>

<p>Jagr neměl čas pochválit si svou zručnost, neboť zničenými francouzskými dveřmi se sem hrnuli další dva psi a opět si to oba mířili přímo k němu.</p>

<p>Se smrtelnou přesností k nim Jagr vrhl jednu z dýk. V rotaci prosvištěla vzduchem a stříbrné ostří se zablýsklo odrazy měsíčního světla. Útočící pes, který se zrovna proměňoval do zvířecí podoby, neměl sebemenší šanci vyhnout se stříbru, které se mu zabořilo hluboko do hrudníku.</p>

<p>Když se svalil na podlahu, druhý útočník vztekle zařval. Ale kupodivu měl dost rozumu, aby se stačil vyhnout Jagrovu druhému přímému útoku.</p>

<p>Pomalu začal Jagra obcházet a bránil se instinktivní potřebě proměnit se do zvířecí podoby. Oči mu plály a kůže se třásla, jak se jeho zvíře dralo na povrch.</p>

<p>Jagr na něj vrhnul vyzývavý úsměv. „Budeme tančit nebo bojovat, pse?“</p>

<p>Pes cvakl zuby, sáhl si pod košili a vyndal velkou pistoli.</p>

<p>„Pospícháš naproti smrti, upíre?“</p>

<p>„Až po večeři.“</p>

<p>Jagr se pomalu a doširoka usmál a uvolnil svou ledovou sílu. Místnost explodovala chladným výbuchem, vyhodila pánve z polic a vysypala okna. Tlaková vlna psa odhodila do vzduchu, připíchla ho ke stěně a on zaječel.</p>

<p>Jagr ignoroval kulky, které jeho nepřítel zoufale střílel jeho směrem a plížil se k němu blíž. Svými silami by snadno mohl psa zabít. Stačila by vlastně dýka, kterou pořád držel v ruce.</p>

<p>Ale jeho žízeň po krvi chtěla víc.</p>

<p>V nárazu zoufalého hladu popadl Jagr psa za hlavu a naklonil mu ji na stranu. Ozval se hlas volající jeho jméno a dráždivá vůně půlnočního jasmínu, ale on už zašel příliš daleko, než aby se nechal vyrušit.</p>

<p>Tesáky ho bolely touhou po měkkém mase a teplé krvi. Nic jiného by ho teď neuspokojilo.</p>

<p>Muž se krátce snažil bránit, vystřílenou zbraň odhodil na zem a pěstmi bušil do Jagrova hrudníku. Jagr jeho rány vůbec necítil. Sytá, uklidňující chuť krve, která naplnila jeho ústa a opojné teplo odválo přetrvávající účinky kouzel.</p>

<p>Vysát psa nakonec trvalo pár minut, ačkoli jeho odpor ustal po několika hlubokých locích.</p>

<p>Konečně Jagr odhodil mrtvé tělo a zavrčel novou silou, která mu naplnila tělo.</p>

<p>Ačkoli nebyl pes plnohodnotný démon, jeho krev byla mnohem mocnější než lidská a dodala mu dostatek energie, která uklidnila jeho temný vztek.</p>

<p>Jagr se úlevně otřásl a nechal šílenství, aby ustoupilo. Z jeho mysli pomalu ustupovala rudá mlha, myšlenky se mu tříbily a napjaté svaly uklidnily.</p>

<p>Když mlha zmizela úplně, rozhlédl se po kuchyni a zamračil se.</p>

<p>Co to má být?</p>

<p>Několik bolestivých minut mu trvalo uvědomování, kde je a co se stalo.</p>

<p>Jeho poslední vzpomínka byla, že je zavřený v malé, stísněné cele. Ten skřet – Gaynor, ano, tak se jmenoval – jej protáhl portálem. A pak se všechno rozmazalo.</p>

<p>Netrpělivě přecházel sem a tam, klel a marně se pokoušel rozbít dveře. Tohle si pamatoval moc dobře. Pak se stáhl do sebe, aby se vyhnul hrozící panice, že ano?</p>

<p>Tak jak se z cely dostal?</p>

<p>„Jagre?“</p>

<p>Reganin měkký hlas, společně s dráždivou vůní půlnočního jasmínu, se ozval jen jako zašeptání, ale obojí do něj narazilo silou plně naloženého náklaďáku.</p>

<p>Ach… do prdele.</p>

<p>Zbytek mlhy odvanula vzpomínka na jeho únik z vězení. Mysl mu proťala bolestivě jako meč.</p>

<p>Ten vetřelec, který vstoupil do cely. Naklonil se nad ním. A pak…</p>

<p>Jagr se rychle otočil a spěšně začal studovat štíhlou postavu, která se opírala o dveře vedoucí do sklepa. Dokonce i v tom stínu mohl rozeznat tmavé modřiny, které hyzdily její štíhlý krk.</p>

<p>Modřiny, které jí způsobil <emphasis>on.</emphasis></p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Regan nebyla zbabělec. Ale ani neměla ten hrdinský komplex, který by ji nutil pobíhat kolem a dokazovat svou odvahu, ale když bylo nutné, dokázala čelit bolesti i nebezpečí.</p>

<p>Takže to nebyl strach, co ji drželo ve sklepě, zatímco Jagr vyběhl z cely a namířil si to nahoru, aby si to vyřídil s těmi psy.</p>

<p>Tedy přinejmenším to nebyl strach o sebe.</p>

<p>Na malou chvíli se Jagr ocitl v milosrdenství svých pobouřených emocí. Na tom nebylo nic překvapivého. Během let, kdy jej mučili, určitě získal pěknou klaustrofobii a být zavřený v malé cele ho asi trochu podráždilo.</p>

<p>A zatímco ona odmítla uvěřit, že by jí doopravdy ublížil, byť třeba ve své největší žízni po krvi, věděla, že během boje se může udát cokoli. Tohle nebyla jen obyčejná pěstní potyčka.</p>

<p>Kdyby náhodou přišla k nějakému zranění, ten hlupák by si to nadosmrti vyčítal.</p>

<p>Takže ignorovala zoufalou touhu vyběhnout po schodech a ujistit se, že se Jagr ve svém slepém vzteku nenechal zabít strážci, kterým ona jen před malou chvílí unikla. Zůstala u paty schodů, svírala dýku a nesnášela ten pocit i bezmoci.</p>

<p>Díky bohu se spáleniny po Duncanových stříbrných řetězech už zahojily. V onu chvíli ji strašně rozčílilo, že Levetovi trvá tak dlouho přesvědčit Salvátora, aby se setkal s tím hloupým psem. Mohla sympatizovat s váhavostí vlkodlačího krále uzavřít dohodu s protřelým zrádcem, ale jí zajímalo jen to, aby se dostala na svobodu a mohla se vydat za Jagrem.</p>

<p>A samozřejmě, další minuty ztratila hádkou s Levetem. Chrlič byl rozhodnutý, že se s ním musí vrátit do Hannibalu, ale ačkoli Regan vítala jakoukoli pomoc, nemohla z hlavy vypudit myšlenky na svou sestru.</p>

<p>Pokud jí Duncan po pravdě prozradí, kde se může skrývat, pak toho bastarda nemůže ani na minutu pustit z očí. Nesmí zmizet, dokud z něj Salvátor tu informaci nedostane.</p>

<p>Regan potřásla hlavou a rozhlídla se po stísněném sklepě.</p>

<p>Vzdáleně cítila zaklínadla, která se celou vznášela a Jagrův přetrvávající pach, ale spíš se soustředila na rány, které se ozývaly seshora. Jediný náznak, že je Jagr v nebezpečí, a ona vyběhne po schodech a ty psy vlastníma rukama pozabíjí.</p>

<p>Konečně zvuky ustaly, brutální souboj skončil. Regan se ostře nadechla a vyšla po schodech nahoru.</p>

<p>To, co objevila v rozbité kuchyni, ji nijak moc nepřekvapilo. Vysypaná okna, jedna stěna naprasklá, hrnce a pánve válející se po zemi, tři zranění nebo mrtví psi na podlaze a čtvrtého právě rychle vysával rozzuřený upír.</p>

<p>Přesto si nemohla pomoci a Jagrovu sílu musela obdivovat.</p>

<p>Nebylo se čemu divit, že byl Culligan vždycky tak nervózní, když měl vyjednávat se šéfem místního upířího klanu.</p>

<p>Regan s bezpečným odstupem pozorovala moment, kdy Jagrův šílený vztek pomalu začal ustupovat. Kousavým chladem naplňujícím místnost pronikl závan teplého vzduchu a pohladil válečníkovy unavené svaly.</p>

<p>Samozřejmě, nebyla tak hloupá, aby k němu hned běžela a vrhla se mu kolem krku, po čemž tolik toužila.</p>

<p>Místo toho na něj něžně zavolala, a opatrně, aby jej nezmátla, se k němu vydala.</p>

<p>Na malou chvíli si myslela, že ji vůbec nezaregistroval. Pořád měl opatrný výraz a jeho pohled jakoby šel skrz ni.</p>

<p>Když se v jeho krásných očích objevilo rozpoznání, spadl jí kámen ze srdce. Byl zpátky. A všechno zlé bylo pryč.</p>

<p>Vydala se k němu, ale když jeho oči spočinuly na jejím krku a poznání se změnilo v temnou lítost, rychle se zastavila.</p>

<p>Prokrista.</p>

<p>Odolala nutkání zvednout ruku a skrýt ty všeříkající modřiny. Místo toho zůstala klidně stát, zatímco on se k ní váhavými, nejistými kroky přiloudal.</p>

<p>„Regan,“ vydechl a nezastavil se, dokud ji jeho chladná síla neobalila jako uklidňující zábal.</p>

<p>Regan si olízla rty. Nemohla snést výraz studu, který se zračil v Jagrových rysech. Od jejich prvního setkání se nemilosrdně pokoušela držet si ho od těla. Dokonce i přesto, že ji zradila vlastní touha.</p>

<p>V tuhle chvíli věděla, že kdyby se opravdu chtěla zbavit jeho samotného i toho rozčilujícího narušování svého života, stačilo, aby jen mlčela a nechala ho, aby se nechal pohltit vlastní vinou. Měl ji vyrytou v každé vrásce své tváře.</p>

<p>Ale i když jí ta myšlenka hlavou přece jen prolétla, zatlačila ji do černé jámy, kam patřila. Tohle neudělá.</p>

<p>A je jí úplně jedno, co to udělá s jejími patetickými emocemi.</p>

<p>„Jsi v pořádku?“ zeptala se a pořád odolala touze obejmout ho kolem krku a nabídnout mu útěchu, kterou tak zřetelně potřeboval. Nebyl připravený. Ještě ne.</p>

<p>Dal jí za pravdu a zakroutil hlavou. „Ne, to teda fakt nejsem,“ zachraptěl a nespouštěl oči z jejího krku. „Ublížil jsem ti.“</p>

<p>„Jsem v pořádku.“ Čekala hádku, ale když jeho oči odmítly opustit těch několik blednoucích modřin, natáhla se, vzala jeho tvář do dlaní a zvedla mu hlavu. „Jagre, podívej se na mě.“ Neochotně se jí podíval do očí. „Jsem v pořádku. Chápeš to?“</p>

<p>„Málem jsem tě zabil.“</p>

<p>„Cha,“ prohlásila dopáleně a přimhouřila oči. Tohle nebyla chvilka pro citlivé rozjímání. Ne se zraněným válečníkem zaměřeným na sebemrskačství. „Možná nejsem přerostlý spratek, za kterého by mě někdo mohl považovat, ale ubránit se dokážu. Kdybych si doopravdy myslela, že jsem v nebezpečí, zastavila bych tě.“</p>

<p>Jagr zatnul čelist. Nepříjemný, tvrdohlavý upír.</p>

<p>„Ne, Regan, nezastavila. Pokud bych nezaváhal…“</p>

<p>„Ale tys zaváhal,“ přerušila ho a zmáčkla mu tváře, jako kdyby z nich chtěla vymačkat trochu zdravého rozumu. „Žádná škoda, žádná chyba.“</p>

<p>„A co bude příště, až mě zase pohltí šílenství?“ zachraptěl.</p>

<p>„Příště? Stává se to často?“</p>

<p>„Na začátku se mi to stávalo.“</p>

<p>No… dobrá. Divila by se, kdyby po tom, co si prožil s Kesi a její veselou bandou, neměl občas divokou náladu.</p>

<p>„A teď?“</p>

<p>Pohledem se podíval do země. „Je to jedno.“</p>

<p>Regan si odfrkla. Nechtěl jí odpovědět, protože by musel uznat, že má pravdu.</p>

<p>„Jak je to dlouho, co jsi naposledy…?“ přistihla se, že to nechce nazývat šílenstvím. Možná byl trochu bouřlivý, ale taky to byl ten nejrozumnější démon, kterého znala. „Co jsi nad sebou ztratil kontrolu?“</p>

<p>„Vlastně je to jedno.“</p>

<p>„Jak je to dlouho?“ zavrčela, zatímco on dál mlčel. „Jagre?“</p>

<p>„Několik století,“ neochotně přiznal.</p>

<p>Tak jo. Věděla to.</p>

<p>„Fajn. Tak já se začnu strachovat o několik století později.“</p>

<p>Pustil její krk a výraz mu potemněl. Bez pochyb to bylo kvůli tomu, že přemýšlel, jak jí mohl ublížit.</p>

<p>„Tohle nemůžeme nechat jen tak. Jsem nebezpečný.“</p>

<p>„Jen kvůli tomu, že tě věznili.“ Hergot, přála si, aby nebyl tak velký a ona s ním mohla zatřepat. Ale nebyla by to ona, aby se nezapletla s největším a nejnebezpečnějším démonem, který kdy chodil po světě. „Prokrista, každý by se tak trochu zbláznil. Nebyla to tvoje chyba.“</p>

<p>„Tohle není o tom, co je nebo není chyba. Je to o důsledcích.“</p>

<p>„A jaké jsou ty katastrofální důsledky?“ zeptala se. „Několik modřin, které se, jak vidím, už skoro zahojily?“</p>

<p>Jeho oči se zaleskly ledovou modří. Regan se smutně usmála. Jeho vztek a dokonce i síla byly vždycky doplněné ledovou energií spíš než teplem. Začínala pochybovat o způsobech, jakými se ovládal.</p>

<p>Horko si šetřil pro chvíle vášně.</p>

<p>Což jí přesně vyhovovalo.</p>

<p>„Proč to nebereš vážně?“ zamračil se. „Sakra, Regan, měla by ses mě bát.“</p>

<p>„Neříkej mi, co mám dělat, šéfe.“ Dala ruku níž a zapíchla se mu prstem do hrudníku. „Jsem naprosto svéprávná ohledně rozhodování, jestli se mám bát nebo ne.“</p>

<p>„Pak jsi blázen.“</p>

<p>Její nálada, vždycky jen kousek od výbuchu, teď skutečně explodovala.</p>

<p>Fajn. Chtěl být za chytráka? Tak podle toho s ním bude zacházet.</p>

<p>„Ach, opravdu?“ Regan věděla, že tohle je jedna z mála příležitostí, jak ho zmást. Přitiskla se na jeho pevné tělo a úmyslně se o něj svými měkkými oblinami začala třít. Jagra její chování dočasně vyvedlo z míry. Pak mu svou nohu propletla za jeho nohou a pevně se přitiskla k jeho hrudníku. Upír překvapeně zavrčel a nedokázal zabránit nevyhnutelnému pádu. Přistál na zádech, ale Regan se mu nemilosrdně usadila na břiše, vytáhla dýku upevněnou k opasku na džínech a špičkou namířila na hrudník. „Dobrá, jsem blázen,“ zavrčela.</p>

<p>Pozici na vrchu si udržela přesně půl vteřiny. Jagr zavrčel, zkroutil se na stranu a otočil jejich místa, takže teď byla k zemi jeho mohutným tělem přišpendlená Regan.</p>

<p>„Myslím, že jsem to pochopil,“ zachraptěl.</p>

<p>„Ani zdaleka ne, šéfe. Kdybych chtěla, opravdu bych ti vyřízla srdce.“</p>

<p>Jeho výraz byl perfektním příkladem naštvaného chlápka, který se dostal ke konci provazu.</p>

<p>Ukázal dokonce i tesáky.</p>

<p>„Jdi k čertu, Regan.“</p>

<p>„Ne, ty jdi k čertu, Jagre,“ zasyčela a odmítla se vzdát. Jagr se izoloval celá staletí, odstrkoval každého, kdo by se k němu mohl dostat moc blízko. Ale tentokrát se mu to nepovede. „Chápu, že nejsi žádný malý skautík. Ani svatoušek. A já potřebuju válečníka. Potřebuju…,“ polkla nepříjemný knedlík, který se jí usadil v krku a přinutila se říct pravdu, „tebe.“</p>

<p>Jagr ztuhl a v očích se mu odrazila prostá, bolestivá osamělost, která ji hluboce zasáhla. Pak rychle mrkl a všechno bylo pryč.</p>

<p>„Maličká, přísahal jsem, že tě ochráním.“ Brada se mu třásla, jako kdyby se snažil ovládnout své emoce. „Dokonce i před sebou.“</p>

<p>Regan přimhouřila oči. „A já přísahala sama sobě, že se nikdy nevydám na milost žádnému muži.“</p>

<p>Jagr se otřásl, jako kdyby se ho ta slova dotkla a dotčeně se na ni podíval.</p>

<p>„Nejsi mi vydána na milost.“</p>

<p>„Ne?“ Regan se vyškrábala na nohy s mnohem menší elegancí, než jak to uměl Jagr, a dala si ruce v bok.</p>

<p>„Chceš za mě rozhodovat. Chceš mi říkat, co je pro mě nejlepší. Chceš…“</p>

<p>„Chci tě ochránit, krucinál.“</p>

<p>„To si možná myslíš, ale mě to přijde dost otravné.“</p>

<p>Jagr si rukama přejel tvář, jako kdyby byl naprosto vyčerpaný.</p>

<p>„Bože, já se z tebe zblázním.“</p>

<p>Regan se kysele usmála. Boj nevyhrála, ale ani neprohrála.</p>

<p>Ještě ne.</p>

<p>„Vítej v mém světě,“ zamumlala.</p>

<p>Jagr si dal ruce do kapes, potřásl hlavou a pohledem přejel zničenou kuchyň.</p>

<p>„Tohle není správné místo na naši diskuzi.“</p>

<p>„No, alespoň jsme se na něčem shodli,“ ušklíbla se. „Musíme se odsud dostat. Někdo se určitě přijde podívat, co dělají strážci.“</p>

<p>„Můžeš se vrátit do Tanova hnízda. Já…“</p>

<p>„Vrátíš se se mnou,“ přerušila ho.</p>

<p>Jagr přimhouřil oči a místnost se zaplnila ledovým vzduchem. „Nejdřív musím splatit nějaké dluhy.“</p>

<p>Regan podobnou odpověď čekala a jen se sladce usmála. „Opravdu chceš, abych sama běžela otevřenou krajinou, Jagre? Kdo ví, co si vezmu do své hloupé hlavy?“</p>

<p>Na malou chvíli se pral se svou zběsilou touhou po pomstě. Skřet ho mučil tím nejhorším způsobem a za to si řádně zaplatí.</p>

<p>Nakonec zaťal pěsti, když si uvědomil, že jí nemůže věřit, že se sama dobrovolně vrátí do Tanova hnízda. Typický muž.</p>

<p>„Nehraješ férově, vlčice,“ zamumlal.</p>

<p>Regan pozvedla obočí. „A co tím chceš říct, upíre?“</p>

<p>Jagr rezignovaně rozhodil rukama. „Tak pojďme.“</p>

<p>Regan vykročila ke dveřím a pak se zarazila. „Počkej tady, něco jsem tady zapomněla.“ Otočila se a namířila si to ke dveřím do sklepa.</p>

<p>„Regan.“</p>

<p>Ignorovala jeho varovné zavrčení, seběhla schody a zvedla amulet, který předtím pohodila poblíž dveří od cely. Ta zatracená věc jí od chvíle, kdy se dostala do Hannibalu, způsobovala jen bolehlav. Zdálo se jedině fér, že jí musí ještě využít.</p>

<p>Strčila amulet do kapsy a vyběhla po schodech za Jagrem, který přešlapoval u francouzských dveří pamatujících lepší časy.</p>

<p>„Jsem připravená.“</p>

<p>Upír se na ní skrz rozbité okno unaveně podíval. „Víš, maličká, na to, že pořád nadáváš na připoutanost, mi přijde, že sis mě k sobě sama připoutala až moc,“ obvinil ji drsným, hlubokým hlasem.</p>

<p>Regan odmítla cítit vinu za to, že s Jagrem manipuluje, a následovala ho přes velkou terasu a okolo ztichlé čajovny. Tahle chvíle nebyla vhodná, aby se vydal honit psy. Teď byl ve stavu, kdy jeho touha po pomstě byla silnější než pud sebezáchovy.</p>

<p>Kromě toho, nechtěla dovolit, aby jeho bolest z toho, že jí ublížil, vyhnisala do nějaké šílené, velké rány, kterou si s sebou bude nosit jako všechny svoje ostatní jizvy.</p>

<p>Samozřejmě, to se snadněji řeklo, než udělalo.</p>

<p>Jagr si to zamířil přímo k Tanovu doupěti a nasadil takovou rychlost, o které věděl, že jí Regan sotva bude stačit. V měsíčním světle byl jeho výraz nečitelný.</p>

<p>Sevřela rty a tvrdohlavě s ním držela tempo. Jen ať si trucuje. Jakmile se dostanou k doupěti…</p>

<p>No dobrá, možná si ještě nebyla úplně jistá tím, co udělá, ale určitě se mu do té jeho palice bude snažit dostat trochu rozumných myšlenek.</p>

<p>A možná roztrhne košili na tom širokém hrudníku a začne jej olizovat od shora až dolů…</p>

<p>Regan si užívala fantazie, běžela temnými poli a soustředila se, aby nezpomalovala a udržela Jagrovo drsné tempo.</p>

<p>Bohužel byla tak ztracená ve svých erotických fantaziích, že byla nepřipravená, když Jagr najednou zprudka zastavil před polorozpadlou budovou, která značila Tanovo sídlo.</p>

<p>„Do prdele.“</p>

<p>Obličejem narazila do jeho zad jako do tvrdé zdi. Pak se podívala na svého otravného společníka a protřela si naražený nos.</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>Jagr zvrátil hlavu a jeho výraz ztvrdl. „Styx.“</p>

<p>„Ach.“ Kristepane! Na svou zoufalou konverzaci s králem upírů už úplně zapomněla. „Zavolala jsem mu a poprosila ho, aby přijel.“</p>

<p>Jagr k ní rychle sklopil hlavu a šokovaně se zamračil.</p>

<p>„<emphasis>Tys</emphasis> mu volala?“</p>

<p>„Měla jsem strach.“</p>

<p>Stejně rychle, jako se na jeho tváři objevil šok, ho teď vystřídal výraz odevzdanosti.</p>

<p>„Samozřejmě.“ Rty se mu zkroutily do smutného úsměvu. „Dobrá volba. Nejsou mocnější válečníci, než je Anasso. V jeho rukách budeš v bezpečí.“</p>

<p>Otevřela pusu, když jí došlo, co si myslí. Že zavolala Styxe jako náhradního upíra, který nahradí zajatého Jagra.</p>

<p>Než si stačila uvědomit, co dělá, uhodila ho pěstí do břicha. Zbytečné úsilí. Ten zatracený muž ani nemrkl.</p>

<p>„Nevolala jsem mu, aby se o mě postaral,“ protřepávala si naraženou rukou. Sakra, málem si zlomila prsty. „Hergot, udělala jsem všechno, abych se právě tomuhle vyhnula.“</p>

<p>„Tak proč jsi mu volala?“</p>

<p>„Protože jsem potřebovala něco dělat…,“ musela se odmlčet a polknout knedlík, který se jí usadil v krku. „Něco, abych tě našla.“</p>

<p>Modré oči po jejím přiznání na okamžik ztmavly, ale než stačil promluvit, ze stínu od budovy vystoupila velká postava.</p>

<p>„Jagre. Švagrová.“</p>

<p>Regan se chtělo znechuceně zaječet. Otočila se a vrhla na nevítaného návštěvníka netrpělivý pohled.</p>

<p>A zamrzla šokem. Do prčic.</p>

<p>Tohle byl ale velký upír, ještě větší než Jagr. Měl rysy pravěkého Aztéka, černé havraní vlasy svázané do copu, který mu visel až k pasu a zlatavé oči se dívaly přímo na ni, jako kdyby ji jimi chtěl propíchnout.</p>

<p>Ale kromě oslňující krásy a způsobu, jakým mu k nohám přiléhaly kožené kalhoty a k tělu hedvábná košile, tu bylo ještě něco navíc, co ji přinutilo instinktivně couvnout k Jagrovi.</p>

<p>Jeho síla byla hustá. Ve vzduchu přímo sálala jeho přítomnost. Na kůži cítila praskající krystalky ledu.</p>

<p>Prokrista, její sestra má nejspíš nervy z oceli, že se spojila s tak nebezpečným démonem.</p>

<p>Jagr po jejím boku se lehce uklonil. „Můj pane.“</p>

<p>Ten znervózňující zlatý pohled přejel po Jagrově nehybné postavě a když zachytil jeho křehký výraz, trochu přimhouřil oči.</p>

<p>„Jsem rád, že tě vidím nezraněného, bratře,“ zaburácel Anasso a v jeho hlase byla cítit otázka.</p>

<p>„Nebudeš rád, až zjistíš, že jsem pochybil ve svém úkolu,“ odvětil Jagr a znovu se uklonil. „Odpusť mi.“</p>

<p>Než Regan stačila odhadnout, co má v úmyslu, Jagr si to namířil ke schodům na terase. Na pevných ramenou bylo znát napětí.</p>

<p>„Jagre, počkej.“ Když její žádost nevyslyšel a zmizel za dveřmi, dupla si. „Do prdele! Je fakt…“</p>

<p>„Komplikovaný,“ doplnil ji Styx. „Ano, to vím.“</p>

<p>Regan zapomněla na fakt, že stojí naproti možná nejnebezpečnějšímu démonovi světa, navíc svému švagrovi, zatnula pěsti a namířila si to za Jagrem.</p>

<p>Chce se před ní schovat?</p>

<p>Tak to teda ne.</p>

<p>„No, tak já ho za chvilku odkomplikuji,“ zamumlala. „Omluv mne.“</p>

<p>„Regan.“</p>

<p>Temný hlas byl příjemný, ale zněl v něm dost naléhavý příkaz, takže se okamžitě zastavila a ohlédla se přes rameno.</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>Jeho krásná tvář byla v měsíčním světle potemnělá. „Rád bych se s tebou sešel a probral tvou budoucnost,“ pravil naléhavě.</p>

<p>Budoucnost? Do prdele. Nechtěla se zabývat očekáváními, která měla její sestra. Ani jakoukoli budoucností, která zahrnovala rodinu, o které vůbec netušila, že ji má.</p>

<p>Tedy rozhodně ne ve chvíli, kdy potřebovala srovnat zatvrzelého, tvrdohlavého a otravného upíra.</p>

<p>„Já…“ Na poslední chvíli se podívala do klidných zlatých očí a nevyslovila odmítnutí. On neustoupí. Z jeho výrazu to bylo tak jasné, jako kdyby to měl na čele vytetované. Regan si vzdychla. Dobrá. To bylo přesně to, co potřebovala. Do seznamu přibyl další nemilosrdný upír. „Jo, tak fajn. Ale až později.“ Namířila si to ke dveřím.</p>

<p>„O moc později.“</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Sadie byla mnohem víc, než jen naštvaná.</p>

<p>Nic neobvyklého.</p>

<p>Být naštvaná byl poslední dobou neustálý stav její mysli.</p>

<p>Ne. Ne <emphasis>v poslední době.</emphasis></p>

<p>Dokázala přesně určit čas, kdy se do těch sraček dostala.</p>

<p>Byla to chvíle, kdy se ve městě objevila ta Regan, podělaná vlkodlačí princezna. K čertu s tou děvkou.</p>

<p>Všechno to byla její chyba.</p>

<p>Byla to ona, která na psy přivolala upíří hněv. Byla to ona, která přilákala Salvátora do míst, kde neměl co dělat. Mohla dokonce i za to, že se tu objevil ten hnusný chrlič, který byl nepříjemný jak tříska v prdeli.</p>

<p>A přesto Sadie věděla, že to bude <emphasis>ona sama,</emphasis> kdo si to všechno odskáče.</p>

<p>Caine nebyl pes, který akceptoval selhání.</p>

<p>Krucinál, poslední osoba, která ho zklamala, byla vycpaná a připevněná ke stojanu, jako příšerné varování pro ostatní, aby viděli, co se jim může stát, když zklamou samozvaného velitele všech psů.</p>

<p>Což bez pochyby vysvětlovalo, že Duncan i ta čarodějnice vzali roha.</p>

<p>No dobrá, hajzlové.</p>

<p>Sadie neutíkala. Sadie se ani neschovávala.</p>

<p>Už ne.</p>

<p>Caine jí přikázal, aby zajala Regan jakýmkoli způsobem, a to bylo přesně to, co ona udělá.</p>

<p>Rozvinula bič a mrskla s ním přes Gaynorova záda, až se mu z nich odloupl kousek kůže.</p>

<p>Když se vrátili do čajovny, po dalším zbytečném pátrání po té čistokrevné, našli strážce mrtvé a po upíru ani stopa. Sadie neztrácela čas a všechen vztek si vybila na skřetovi.</p>

<p>Nedokázala jasně myslet, mysl jí žhnula rozčilením a touha po týrání jí zatemnila mozek.</p>

<p>Kromě toho, nemohla riskovat, že se promění do zvířecí podoby. Ne teď, když jí byla drahá každá vteřina.</p>

<p>„Hloupý bastarde,“ zavrčela, sevřela bič a pozorovala, jak po skřetových rozervaných zádech stékají prameny krve. „Přísahal jsi, že se ten upír z vězení nedostane.“</p>

<p>„On se z něj nedostal.“</p>

<p>„Ach tak.“ Další švih biče. „Schoval sis ho na záchodě?“</p>

<p>Skřet zaječel. „Ne.“</p>

<p>„Tak ve špajzu?“</p>

<p>„Ne.“ Gaynor se přitiskl ke zdi. Vypadal teď skoro stejně jako Culligan, když tu teď naříkal a bědoval pod údery biče. „Ale nedostal se z toho vězení sám. Tu vlkodlačici cítím po celém sklepě.“</p>

<p>Fakt, že měl Gaynor pravdu, její vztek nijak neutišil. Zatímco Sadie hledala vlkodlačici, aby jí přesvědčila, ať se sama mírumilovně vzdá, Regan je všechny převezla.</p>

<p>Teď si Sadie nemohla vybrat svou odměnu a navíc přišla o body.</p>

<p>Regan za to zaplatí.</p>

<p>Krví.</p>

<p>„A jak tohle místo našla?“</p>

<p>„Nevím.“</p>

<p>„Lháři, pokoušíš mou trpělivost.“ Sadie potřebovala svému mučení dodat osobní nádech a tak přikročila blíž a kopla skřeta do hlavy. Hlava mu škubla stranou a ozvalo se lupnutí. „Když jsi s ní mluvil, musel jsi jí něco prozradit. Koneckonců, nikdo by vlastně nemohl předpokládat, že démon s polovinou mozku bude tak hloupý, aby měl svůj tajný pelech přímo pod čajovnou, kam chodí mraky lidí.“</p>

<p>„Prosím…“ Skřet se natáhl na zem a pokusil se odplazit. „Nic jsem jí neřekl, přísahám.“</p>

<p>Sadie vykročila za ním a nakopla ho do boku. „Takže hloupá vlčice, která sotva odrostla plenkám, přechytračila několik set let starého skřeta?“</p>

<p>Gaynor se schoulil do klubíčka a vykulil na ni oči.</p>

<p>„Taky převezla čtyři tvé strážce.“</p>

<p>Sadie ztuhla, najednou ji napadla nepříjemná myšlenka.</p>

<p>„Ano, to se jí povedlo,“ řekla pomalu. „A její pach není venku cítit. Proč?“</p>

<p>Nastala dlouhá pauza, ve které se Gaynor pokoušel nadechnout do svých zraněných plic.</p>

<p>„Možná se taky spolčila s nějakou čarodějnicí,“ konečně z něj vypadlo.</p>

<p>„Nebo má můj amulet,“ zavrčela Sadie a oči jí ve tmě plály, jak přemýšlela o dalších možnostech. „Samozřejmě, všechno, co potřebovala, bylo jen dostat do těch svých chamtivých pracek jeden z amuletů.“</p>

<p>Gaynor chytil další kopanec do hlavy a zasténal. „Proč mě trestáš? Já jí ten amulet nedal.“</p>

<p>„Proč tě trestám?“ Sehnula se, chytla skřeta za vlasy a podívala se mu do rozbité tváře. „Protože prostě můžu, ty jeden ubohý červe.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>17</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Jagra nepřekvapilo, když se mu při česání a svlékání kalhot třásly ruce.</p>

<p>Horká sprcha z jeho kůže možná smyla špínu, ale nedokázala odplavit přetrvávající pocit šílenství.</p>

<p>Nebo hrůznou vzpomínku na to, jak jeho prsty svírají Reganin krk.</p>

<p>Tohle nikdy nic nesmyje. Zašel moc daleko.</p>

<p>Příliš daleko…</p>

<p>Opřel se o zeď koupelny a hlavou do ní narazil takovou silou, že málem rozbil mramorové obložení.</p>

<p>V mysli ho pořád strašily vzpomínky na zkrvavené chodby. Chvíle, kdy dostihl Kesi a její bandu, byly pořád zahalené mlhou, ne tak dlouhá cesta z jejího doupěte. Ani divoká léta, která následovala, během kterých ho kdykoli mohl zachvátit běs a v jeho blízkosti pak nezůstala jediná živá duše.</p>

<p>Po těch staletích si myslel, že už má ty dny za sebou. Svůj vztek pohřbil hluboko a opravdu se snažil ovládat. Och, prchlivý byl vždycky a taky byl vždycky připravený použít násilí, pokud to bylo potřeba. Ale nikdy se nerozzuřil naplno.</p>

<p>Tedy až do poslední noci.</p>

<p>Znovu se mu v mysli objevil obrázek Regan, oči vytřeštěné a rty pootevřené ve snaze nadechnout, zatímco jí svíral krk.</p>

<p>Ne. Už nikdy, nikdy tohle riziko nesmí podstoupit.</p>

<p>Pominul nečekanou bolest v srdci, která ho bodla při myšlence, že Regan opustí, přinutil se vyjít z koupelny a vrátil se do ložnice.</p>

<p>Hodil svůj vak na postel, vyndal z něj zbývající dýky a pak do vaku naházel použité oblečení.</p>

<p>Zrovna, když se natahoval do skříně pro čistou košili, ucítil za dveřmi nezaměnitelnou vůni půlnočního jasmínu.</p>

<p>Regan vešla do ložnice, pohledem přejela otevřený vak a pak se zadívala na jeho obrovský nahý hrudník.</p>

<p>Když její smaragdové oči projely po celém jeho těle, krví mu projel žár.</p>

<p>Před tím, než se potkal s Regan, si jizvy vždycky pečlivě skrýval. Styděl se za ně a nechtěl nikomu dovolit, aby je spatřil. Ale když stál před touhle krásnou vlkodlačici a ona mu teď studovala tělo, bylo mu to příjemné. V jejích očích nebylo žádné znechucení, žádná lítost, žádný odpor.</p>

<p>Jen čisté uznání.</p>

<p>Jagr by si nejraději strhl džíny, které byly jeho jediným kusem oblečení, ale místo toho se sklonil k vaku a otočil se k Regan zády.</p>

<p>Jeho touha po ní byla brutální, ale zdaleka nebyla tak silná jako jeho potřeba uchránit ji.</p>

<p>Poprvé za celá staletí pro něj byla existence někoho jiného důležitější než jeho vlastní.</p>

<p>Regan netrpělivě mlaskla, přešla po ložnici a posadila se do nohou postele. Měla nečitelný výraz, ale v ovzduší, které jí obklopovalo, se dal vyčíst vztek.</p>

<p>„Věděla jsem, že tě tady najdu, ty jeden obrovský hromotluku.“</p>

<p>Jagr se na ni nepodíval. Už tak bylo dost špatné, že byla tak blízko, obklopovala ho její exotická vůně a cítil žár jejího těla.</p>

<p>Kdyby ji viděl na posteli, kde nedávno roztáhla nohy a on pronikal do její vlhké komůrky… Sakra, to bylo dost špatné, snadno by mohl ztratit kontrolu.</p>

<p>„Hromotluk, jo?“ zamumlal.</p>

<p>„No to je takové slovo.“ Vycítil, jak se zvedla z postele. Bože. Džíny měl napjaté k prasknutí a erekce ho začínala bolet. „Co děláš?“</p>

<p>Nedívej se. NEDÍVEJ SE.</p>

<p>„Myslím, že je to dost zřejmé.“</p>

<p>„Myslím, že ano. Dvoumetrový naštvaný upír se dá jen těžko přehlédnout. Nebo je to trucování? Těžko říct,“ poškádlila ho. „Řekla bych, že odcházíš?“</p>

<p>„Nejdřív jsem se chtěl vydat za skřetem.“</p>

<p>„A pak?“</p>

<p>Hrudníkem mu projela taková bolest, až ho to málem poslalo na kolena. „Pak se vrátím do Chicaga.“</p>

<p>Regan vydechla a hnusně zaklela. „Takže prcháš zpátky do svého vězení… Ach, chtěla jsem říct do brlohu. Je mnohem bezpečnější dívat se na MTV a YouTube, že ano, šéfe?“</p>

<p>Po jejím obvinění sevřel ruce v pěst, ale odmítl přiznat, že by mohla mít pravdu.</p>

<p>„Vrať se ke Styxovi, Regan. On už Culligana vypátrá.“</p>

<p>„Nepotřebuju jeho ani nikoho jiného, aby Culligana vypátral,“ zavrčela. „Už jsem ho našla.“</p>

<p>Bariéry, které se pokoušel v sobě vystavět, tohle její přiznání naprosto zbouralo. Šokovaně se na ni podíval.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>Oči se jí zaleskly, jako kdyby jí jeho ostrá reakce potěšila. „Kde si myslíš, že jsem přišla k tomu malému šikovnému amuletu?“ zamračila se. „Ten amulet, jak mohu dodat, mi zkonfiskoval Tane, než mě pustil sem k tobě.“</p>

<p>Jagr zakroutil hlavou. Později bude Tanemu děkovat, že nedovolil Regan, aby k němu proklouzla, aniž by o ní věděl, ale teď nedokázal přemýšlet nad ničím jiným než nad zjištěním, že sama našla skřeta, který ji posledních třicet let mučil.</p>

<p>„Je mrtvý?“</p>

<p>Regan pokrčila rameny. „Když jsem opouštěla tu chatu, ještě žil. Ale jeho šance na přežití se pomalu snižovala. Psi brzy zjistí, že jako návnada je stejně k ničemu, stejně jako je k ničemu jako skřet.“</p>

<p>Jagr k ní přistoupil, nahá chodidla se mu zabořila do koberce a vlhké vlasy ho šimraly na zádech. Ale on si toho vůbec nevšímal. Naprosto ho fascinovala drobná žena, která seděla na kraji postele.</p>

<p>„Ty jsi toho skřeta našla a… prostě jsi odešla?“</p>

<p>„Měla jsem na práci důležitější věci, jak už jsem se předtím zmínila.“</p>

<p>Jagr se zamračil. Chovala se, jako kdyby nalezení skřeta, jež byl zodpovědný za léta mizérie, démona, kvůli kterému riskovala krk, bylo jen obyčejné setkání.</p>

<p>„Hergot, Regan, čekala jsi na pomstu celý život.“</p>

<p>Její smaragdový pohled neuhnul. „To jsem si vědomá.“</p>

<p>„Tak proč jsi toho nevyužila?“</p>

<p>„Už jsem ti to řekla.“</p>

<p>Jagr hluboce zavrčel a pohledem prozkoumal její zarputilý výraz.</p>

<p>Oukej, tak to tedy bylo oficiální.</p>

<p>Ta žena ho dovede k šílenství.</p>

<p>„Muselo tam být víc než jen touha mě najít, maličká.“ Složil si ruce na prsou a odmítl ustoupit. Netušil, proč to chtěl vědět. Ale vědět to musel. „Zabít ho by trvalo jen půl vteřiny. Řekni mi pravdu.“</p>

<p>Regan se rychle postavila a stála teď u něj tak blízko, že celé jeho tělo pohltila jasmínová koupel.</p>

<p>„Prokrista, já nevím,“ zachraptěla. „Řekla bych, že částečně to byl fakt, že jak byl připoutaný v té chatě, vypadal naprosto uboze. Tolik let mě trápil. Mučil mě tak strašně, že jsem si myslela, že je neporazitelný.“ Zkroutila rty a zakroutila hlavou. „Ale pak jsem viděla, jaký ve skutečnosti je. Slabý, zbabělý idiot, který plave stokami, protože nemá talent, inteligenci ani svědomí být slušným mužem. Prostě mi nestál za to, abych na jeho zabití plýtvala sílu.“</p>

<p>Jagr se otřásl touhou vzít ji do náruče, když jí oči ztmavly zranitelností, která mu pronikla až do duše.</p>

<p>Tohle bylo víc než jen touha. Víc než instinktivní potřeba ochránit ji.</p>

<p>Tohle bylo…</p>

<p>Bože, nevěděl, jak to nazvat.</p>

<p>Jen věděl, že to má v sobě tak hluboko, že už se toho nikdy nezbaví.</p>

<p>„A ta druhá část?“ zeptal se sevřeným hlasem.</p>

<p>„Zjistila jsem, že ho nepotřebuju zabít,“ rozhodila rukama. „Prostě už mě to přešlo.“</p>

<p>Tělem mu proběhla vlna emocí. Pýcha, úleva, ohromení a zrádný pocit lítosti, když si uvědomil, že teď už ho Regan nepotřebuje.</p>

<p>Už se nedokázal ovládnout, natáhl ruku a něžně ji pohladil po tváři.</p>

<p>„Regan.“</p>

<p>Přistoupila k němu ještě blíž a jeho tělo sebou v nárazu bolestivé touhy zaškubalo.</p>

<p>„Teď už to chápu,“ řekla tiše. „On mě v minulosti nedržel. Držela jsem se tam <emphasis>sama.</emphasis> Je čas nechat to plavat.“</p>

<p>Když na konečcích prstů pocítil její hebkou kůži, otřásl se. Teplé, saténové vábení. Stehna se mu chvěla, erekci měl bolestivě tvrdou.</p>

<p>„Takže jsi volná,“ zašeptal a pokoušel se nevšímat si touhy, která ho k ní přitahovala. Bylo to něco, na co si bude muset zvyknout.</p>

<p>„Ne, úplně volná nebudu nikdy. Vzpomínky mě vždycky doženou.“ Zvedla ruku a přitiskla ji k jeho prstům, které se dotýkaly její tváře. „Stejně jako vždycky doženou tebe.“</p>

<p>Jako kdyby ho její dotek popálil, rukou ucukl a couvl.</p>

<p>„Ony mě trápí mnohem víc než jen tím, že mne doženou,“ poznamenal trpce. Regan pevně sevřela rty. „Reagoval jsi přiměřeně situaci. Zachoval ses stejně jako kterýkoli člověk nebo démon.“</p>

<p>„Slepý, zabíjející vztek?“</p>

<p>„Pokud by to byl slepý, zabíjející vztek, nezastavil by ses u psů, kteří tě drželi v cele. Brzy by byl mrtvý celý Hannibal.“</p>

<p>Jagr si povzdychl. To byla pravda. Dřív ho vztek pohltil natolik, že se nedokázal zastavit. Jedině hrozba úsvitu ukončila řádění a zahnala ho zpátky do jeho doupěte.</p>

<p>Přesto nad sebou tentokrát málem ztratil kontrolu a Regan uškrtil. A to bylo nepřijatelné.</p>

<p>„Ublížil jsem ti.“</p>

<p>Regan obrátila oči v sloup. „Proboha, když jsem zakopla a natáhla se, ublížila jsem si mnohem víc.“</p>

<p>Jagr zakroutil hlavou. „Ty to vůbec nechápeš.“</p>

<p>„Chápu to, že každý má občas chvíli, kdy ztratí rozum.“ Přistoupila k němu blíž, jako kdyby věděla, že pak nebude moci rozumně uvažovat. „Salvátor mi řekl, že Styx téměř pozabíjel celou upíří rasu, když se snažil ochránit nějakého poblázněného upíra, kterému se zapřísáhl, a tvůj vlastní klan se pokusil zabít předešlého krále. Měli by se taky zamknout ve svém doupěti?“</p>

<p>Znovu si musel uvědomit, že má pravdu. Styx chránil předešlého vládce dokonce ještě ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že ohrožuje mír vybudovaný za celá staletí. A Viper byl ochotný obětovat vlastního krále, aby zachránil před smrtí Shay.</p>

<p>Taky se říkalo, že Styxe naprosto pohltila žízeň po krvi, když na něj zaútočila banda odpadlických upírů, kteří mu chtěli sebrat královskou korunu.</p>

<p>„Nic, co řekneš, nemůže změnit můj názor,“ přinutil se říct, ačkoli dobře věděl, že to není pravda.</p>

<p>O tom se nedalo pochybovat, dobře věděl, že chce sám svůj názor změnit.</p>

<p>„Fajn.“</p>

<p>Regan už zjevně unavovalo jeho tvrdohlavé odmítání nechat stranou tu temnou horečku, která mu plavala v mysli, a rozhodla se vzít věci do vlastních rukou.</p>

<p>Doslova.</p>

<p>Upřela pohled na jeho napjatý výraz, chytla si okraj své příliš těsné košile, jedním hladkým pohybem si ji přetáhla přes hlavu a odhodila ji na podlahu.</p>

<p>Jagr zavrčel, bylo to, jako kdyby ho někdo uhodil do břicha kovářským kladivem.</p>

<p>Proti své vůli k ní sklopil oči, nakrmil se pohledem na štíhlé paže a vyrýsované svaly pokryté hedvábnou slonovinovou kůží. Měla na sobě ještě nepatrný kousek krajky, který skrýval její ňadra, ale to pro jeho nenasytné oči nebyla žádná překážka. Navíc, když jí pod jeho pohledem bradavky doslova pučely.</p>

<p>Ovládl palčivou touhu svalit ji na blízkou postel a místo toho couval, dokud nenarazil na zeď.</p>

<p>„Regan, co to k sakru děláš?“</p>

<p>Regan se mazaně usmála, ležérně si strhla podprsenku a zahodila ji na zem vedle košile.</p>

<p>„Říkal jsi, že nemůžu změnit tvůj názor,“ zavrněla. „Tedy přinejmenším ne slovy.“</p>

<p>Jagrovi vyschlo v ústech a mozek mu vypověděl poslušnost.</p>

<p>„Takže ty si myslíš, že se mnou dokážeš manipulovat…“</p>

<p>Další slova mu uvízla v krku, neboť Regan rozepnula zip svých džínů a nechala je spadnout na podlahu. V dalším okamžiku odkopla boty, vystoupila z kalhot a stála před ním jen v bílých kalhotkách.</p>

<p>Peklo.</p>

<p>Věci, které může tomu nádhernému, slonovinovému tělu dělat. Delikátní, hříšné, dokonce i nelegální věci, ke kterým přispějí i jeho rty a vystouplé tesáky.</p>

<p>Jako kdyby jeho penis žil svým vlastním životem a myslel si, že na něj zapomněl. Vzepjal se proti těsným džínům a připomněl Jagrovi, jak bylo příjemné, když pronikl do Reganina horkého lůna.</p>

<p>„Funguje to?“ zamumlala a projela mu rukama po nahém hrudníku.</p>

<p>Jestli to funguje? Byl v jednom ohni, plameny jeho tělo polykaly jako v horoucím pekle. A co bylo horší, začínal zapomínat, proč by ji neměl zalehnout a prozkoumat každý centimetr jejího těla.</p>

<p>Pevně zavřel oči a svaly se mu stáhly zoufalým hladem.</p>

<p>„Bože,“ vydechl a žaludek mu zakručel, jak se snažil potlačit zběsilý instinkt zatáhnout tu ženu do postele a už ji nikdy nepustit.</p>

<p>Regan se tiše zasmála a prsty mu přejela po linii opasku.</p>

<p>„Ceníš na mě tesáky, upíre.“</p>

<p>Rychle oči otevřel a natáhl se po jejích ramenou, ale byl opatrný, aby se nezakousl do měkkého masa.</p>

<p>„A ty si zahráváš s ohněm, vlčice.“</p>

<p>„Měla bych se bát?“</p>

<p>„Ano,“ zavrčel, ačkoli věděl, že tady žádné nebezpečí nehrozí.</p>

<p>Tedy přinejmenším Regan určitě ne.</p>

<p>Na druhou stranu, on sám se vystavoval nebezpečí kolapsu, pokud do ní nepronikne. A to brzy.</p>

<p>Regan si významně olízla rty. „Chceš mi ublížit?“</p>

<p>„Pokračuj a já tě spolknu.“</p>

<p>V zelených očích se zalesklo pozvání.</p>

<p>„Slibuješ?“</p>

<p>Dlaněmi narazil do zdi za sebou a vůbec nezaregistroval, jaké do obložení udělal díry. Bylo mu to jedno. Tane mu může poslat fakturu za opravu.</p>

<p>„Regan, strašně moc tě chci a mé sebeovládání je nepředvídatelné,“ procedil mezi zuby a tělo se mu třáslo. „Jestli nepřestaneš, nebudu schopný se zastavit.“</p>

<p>„Kdo tu mluvil o zastavování?“</p>

<p>Jagr zakroutil hlavou. Tohle byla chyba. Dokonce i ve chvíli, kdy si byl sebekontrolou jistý, Regan už šampióna nepotřebovala. Hergot, ona ho nikdy nepotřebovala.</p>

<p>A nepochyboval o tom, že už si dělá plány do budoucnosti.</p>

<p>Plány, ve kterých zjizvený upír nehraje žádnou roli.</p>

<p><emphasis>Tak proč si neužít, co se mu nabízí, než se vrátí do svého tmavého, osamělého hnízda,</emphasis> šeptal mu vábivý hlas někde vzadu mysli.</p>

<p><emphasis>Protože se rychle blížil bod, odkud ji nebude chtít pustit,</emphasis> odvětil mu rozum.</p>

<p>Což mohlo vysvětlovat, proč byl tak netrpělivý bojovat se strachem, že se jí nebude moci svěřit.</p>

<p>Samotná myšlenka na to, že se rozejdou, ho bolela. O kolik to bude horší, když se teď ještě víc sblíží?</p>

<p>Jagr si sotva uvědomoval, co dělá, ale dovolil svým rukám pohladit hedvábnou kůži jejích ramen. Myšlenkami se upínal na poslední zoufalý pokus vrátit se k rozumnému uvažování.</p>

<p>„Hergot, ženo, snažíš se mne zbavit od chvíle, kdy jsem přijel do Hannibalu,“ zachraptěl. „Proč najednou chceš, abych zůstal?“</p>

<p>Regan pokrčila rameny. „Jsem žena. Můžu měnit názor tak často, jak se mi zachce.“</p>

<p>„To je pohodlné.“</p>

<p>„Někdy.“ Usmála se a rozepnula mu knoflík u kalhot.</p>

<p>„Přestaň,“ zasyčel Jagr a popadl ji za zápěstí. Jak se měl on sám chovat rozumně, když ona odmítla spolupracovat?</p>

<p>Regan se jeho sevření nebránila. Místo toho se k němu naklonila a olízla mu celou klíční kost od ramene až ke krku.</p>

<p>„Ty mě nechceš?“ zamumlala mu do kůže.</p>

<p>Jagr spolkl slastné zasténání, tesáky mu vyjely a poslední kapka naděje, že si zachová čistou hlavu, se rozplynula.</p>

<p>„Já… ano.“ Popadl ji za boky a přitiskl si ji ke své bolavé erekci. „Chci tě.“</p>

<p>Přivřela oči, až byly pod řasami vidět jen dvě malé smaragdové jiskřičky.</p>

<p>„Tak co je za problém?“</p>

<p>Problém tu byl. Právě nad ním přemýšlel. Bohužel byl nepolapitelný jako víla v ranním oparu, a když mu rozepnula kalhoty, úplně se rozplynul.</p>

<p>Sklonil k ní hlavu a obličej zabořil do oblouku mezi krkem a ramenem. Horký závan jasmínu jeho zamlženému mozku nijak nepomohl.</p>

<p>„K čertu s tebou, Regan,“ zachraptěl a přejel tesáky po její hebké kůži. „Neříkej, že jsem tě nevaroval.“</p>

<p>Po jeho slovech se Regan otřásla, ale nebylo to strachem. Jagr cítil vůni jejího vzrušení ve chvíli, kdy mu neobratně rozepínala kalhoty.</p>

<p>Jagr si kalhoty rychle stáhl a netrpělivě je odkopl stranou. Později bude své momentální slabosti určitě litovat, ale teď se soustředil jen na něžné ruce, které zkoumaly oblast kolem jeho břicha.</p>

<p>„Řekla jsem ti, šéfe, že nepotřebuju, abys mě chránil,“ procedila mezi zuby a jemně ho kousla do hrudníku. „Nepotřebuju žádného ochránce.“</p>

<p>Jagr se otřásl. Ze slasti, kterou mu způsobovala, málem zešílel.</p>

<p>„Buď opatrná se svými zoubky, maličká,“ zamumlal a rukama jí přejel po zádech. „Upíři svou krev nedávají zadarmo.“</p>

<p>Regan zvrátila hlavu a zvědavě se na něj podívala.</p>

<p>„Co tím chceš říct?“</p>

<p>„Upíří krev je zdrojem naší síly, stejně jako nástroj, jak označit pravou partnerku.“ Po ústech mu přeběhl smutný úsměv. „Vezmi si kapku mé krve a na věčnost se ke mně připoutáš.“</p>

<p>Oči se jí rozšířily a objevila se v nich nejistota. Jeho přiznání jí dost překvapilo.</p>

<p>„Jagre…“</p>

<p>„Pokud chceš zdrhnout, máš ten nejvyšší čas.“</p>

<p>Na okamžik si myslel, že opravdu odejde. Tělo se mu napjalo a vnitřnosti se mu zkroutily nemilosrdným zklamáním.</p>

<p>Proč proboha nedržel jazyk za zuby?</p>

<p>Místnost naplnilo ostré ticho a Jagr se obrnil proti odmítnutí. Regan měla možná víc odvahy než jakékoli jiné stvoření, které dosud poznal, ale jedna věc, které se pořád bála, bylo být znovu jakkoli uvězněná.</p>

<p>A v její duši bylo citové připoutání stejně děsivé jako představa stříbrných řetězů.</p>

<p>Proč jinak by se odmítla setkat s Darcy?</p>

<p>Ale jak tak přemýšlel, Regan lehce potřásla hlavou, sehnula se a začala mu hrudník pokrývat lehkými polibky, u každé bradavky se zastavila a obkroužila ji jazykem. Jagr zasténal, jednu ruku jí zabořil do hebkých, saténových vlasů a tiše ji povzbudil.</p>

<p>Později ještě bude přemýšlet nad tím, proč Regan tak najednou přestala pochybovat o touze, která mezi nimi vzplanula, ale teď…</p>

<p>Bože, teď si to hodlal užít.</p>

<p>Regan jazykem přejela zničující cestičku až do středu jeho břicha, jazykem objela pupík a jeho penis se zachvěl v tiché touze po smilování. Jagr zavřel oči, byl rozpolcený mezi potřebou svrhnout ji na postel a vzít si ji s rychlou, skvělou rozkoší, ale zároveň chtěl Regan nechat pokračovat v jejím mučivém svádění.</p>

<p>Nakonec to byl dotek hebkých Reganiných rtů, který ho přiměl k rozhodnutí.</p>

<p>V minulosti byl při sexuálních setkáních vždycky agresorem. Díky své predátorské nátuře byl raději lovcem než obětí. Kromě toho bylo snadnější udržet kontakt tak krátký a nekomplikovaný, jak jen to bylo možné. Poslední věcí, po které toužil, byla zamilovaná ženuška.</p>

<p>Do téhle chvíle vůbec netušil, jak může být erotické, když vedení převezme žena.</p>

<p>Prsty jí projel hřívou a ona před ním poklekla. Úplně zapomněl na předchozí hrůzu, kdy jej pohltila žízeň po krvi. A dokonce zapomněl i přemýšlet, proč ho Regan najednou takhle svádí.</p>

<p>V hlavě měl jedinou myšlenku.</p>

<p>Jak dostat ta hebká a vlhká ústa na svůj penis.</p>

<p>To byla slast, o které snil, ale těžko jí mohl dosáhnout.</p>

<p>Ačkoli Regan musela jeho vzrušení vidět, odmítla podlehnout jeho tichému naléhání a místo toho se mu lehce zakusovala do kůže na boku a po vnější straně stehna.</p>

<p>Zoufale zaklel, chytil ji za hlavu a zvedl ji, aby se mohla podívat do jeho zoufalých očí.</p>

<p>„Jestli mě chceš trestat, maličká, daří se ti to.“</p>

<p>Regan jeho pohled vydržela a dokonce se malinko usmála. Pak se něžně prstem dotkla jeho penisu.</p>

<p>„To je dobře. Byla bych nerada, kdyby mé úsilí přišlo vniveč.“</p>

<p>Dotkla se špičky jeho penisu, pohrála si s kapkou vláhy, která se tam vynořila, a on zasténal.</p>

<p>„Jsi krutá žena.“</p>

<p>„Dělám, co můžu,“ zamumlala a sklonila se, aby mu jazykem přejela po penisu od špičky až ke kořenu a pak ještě jednou. Jagr potlačil výkřik slasti a v bocích se instinktivně prohnul směrem k jejím vábivým rtům.</p>

<p>„Och… tohle se mi fakt líbí,“ zavrčel a přinutil se otevřít oči, aby se mohl dívat, jak mu Regan způsobuje slast.</p>

<p>Při tom pohledu málem vyvrcholil.</p>

<p>Ve smyslné podívané se málem ztratil, pohledem přejížděl po pramenech vlasů, které se v bledém světle leskly jako zlato, po perfektních rysech jejího profilu a po hedvábné kůži, která se napínala přes vysportované svaly.</p>

<p>Nikdy neviděl nic krásnějšího.</p>

<p>Jeho maličká vlkodlačice s duší válečníka a nevinností anděla.</p>

<p>Teplá, hluboká něha mu kolovala celým tělem. Varoval Regan, aby byla opatrná, už cítil, že kdyby se napila jeho krve, spojení by bylo definitivní, ale v tuhle chvíli zjistil, že by mu to nevadilo.</p>

<p>Ona už si ho nárokovala všemi způsoby, jaké existovaly, a pokud se proces spojení dokončí, už nikdy, nikdy nebude chtít jinou ženu.</p>

<p>Tahle myšlenka ho měla vystrašit.</p>

<p>Upír, který našel a ztratil svou partnerku, obvykle skončil špatně.</p>

<p>Místo toho Jagr cítil vše pohlcující mír, který odehnal zbývající temné myšlenky. Minulost a všechna utrpení, která si prožil, už vůbec nic neznamenaly.</p>

<p>Regan byla jako vlna slunečního světla, která odvála zbývající stíny.</p>

<p>To zjištění se sotva zformovalo, když ho najednou zatlačil do pozadí mysli. Pokušitelka mu prsty sevřela penis a opatrně ho zkoumala v celé jeho délce.</p>

<p>Ruce jí instinktivně vpletl do vlasů, tělo měl napjaté k prasknutí, když její rty opatrně přejely přes špičku a pokračovaly dál.</p>

<p>Bylo to ráj.</p>

<p>Naprostý a úplný ráj.</p>

<p>Hluboce zasténal a soustředil se jen na pocit, který mu způsobovaly teplé rty a drsný jazyk.</p>

<p>Pomalými, vlhkými přírazy ho přiváděla k extázi. Óó, bože! Chtěl si tu divokou radost pořádně užít. Chtěl strávit noc tak, že bude opřený o zeď, zatímco Regan mu nabízí nejintenzivnější a nejslastnější pocit, jaký kdy zažil. Ale ačkoli se blížilo jeho sladké uvolnění, natáhl se dolů, chytil ji za paže a vytáhl ji nahoru.</p>

<p>Chtěl proniknout do ní, chtěl pozorovat její překrásný obličej, zatímco bude orgasmu dosahovat sama.</p>

<p>„Chci být v tobě, Regan,“ zachraptěl a divoce, drsně ji políbil. Pak ji lehce odstrčil a s neskrývanou vášní se na ni podíval. „Teď.“</p>

<p>„Tak na co čekáš, šéfe?“ zašeptala a její úsměv mu protnul srdce nemilosrdně jako dýka.</p>

<p>Postel za ní vyzývala, ale Jagr byl netrpělivý, rukama jí chytil pod zadečkem, zvedl ji a nechal, aby ho nohama objala kolem boků.</p>

<p>„Ty,“ zašeptal a nachystal si špičku penisu k jejímu otvůrku. „Čekal jsem na tebe.“</p>

<p>Regan zasténala, byla vlhká a připravená pro něj.</p>

<p>Chytil ji za stehna, přitiskl rty na její ústa v hltavém polibku a teprve pak do ní pronikl a zastavil se teprve tehdy, když byl tak hluboko, že už to dál nešlo.</p>

<p>„Jagre,“ zachraptěla a její pochva jej obklopila jako vlhký, svůdný svěrák.</p>

<p>Na okamžik se zastavil a vychutnal si pocit celistvosti, který jej naplnil. Tohle bylo to, co znamenalo spojit se s pravou partnerkou. Tohle intenzivní spojení bylo mnohem víc, než jen sex dvou těl.</p>

<p>Tohle byly dvě duše, dvě srdce a dvě mysli spojené do jedné.</p>

<p>Oba si užívali čisté radosti z intimního spojení, jejich oči se setkaly, když Jagr pronikl do jejího lůna. Regan vzala jeho tvář do dlaní a na rty mu vlepila horoucí polibek. Jagr slastně zasténal a prsty zatnul do jejích stehen.</p>

<p>Víc. Potřeboval víc.</p>

<p>Zvedl hlavu, lehce jí kousl do ucha a odměnou mu bylo, že se její tělo otřáslo v netajené touze.</p>

<p>„Bože, chci tě ochutnat,“ zamumlal a lehce jí uždiboval kolem krku. Přesto byl opatrný, aby svými dlouhými tesáky neporušil její kůži. „Všude.“</p>

<p>Když jí Jagr olízl vnitřní stranu ňadra, Regan se otřásla. „Tohle je… tohle je dobrý začátek.“</p>

<p>Usmál se, pronikl do ní ještě hlouběji a jazykem našel tvrdý knoflík její bradavky.</p>

<p>„A co tady?“</p>

<p>Zrychlil tempo a ona ještě víc roztáhla nohy, zvrátila hlavu a odhalila hladký, vábivý oblouk svého krku.</p>

<p>Ach… bože.</p>

<p>Všechny instinkty mu napovídaly, aby tou slonovinovou dokonalostí pronikl. Aby pronikl svými tesáky hluboko a vzal si její esenci stejně, jako si vzal její tělo. Aby jí označil za svou partnerku. Svou a nikoho jiného.</p>

<p>Temně zavrčel, odolal nebezpečnému lákadlu a soustředil se na pumpování do vlhkého žáru. Tenhle úkol byl mnohem jednodušší, když se mu nehty zaryla do zad a slastně sténala.</p>

<p>„Rychleji.“</p>

<p>„Ano, má žádostivá vlkodlačice,“ vydechl a rty nasál hebkou bradavku.</p>

<p>Nastane den, kdy pozná uspokojení i z Reganiny krve. Pro dnešek mu musí stačit tohle.</p>

<p>Stačilo mu to až až, když penisem pronikal do její vlhké a horké pochvy.</p>

<p>Nehty mu zarývala hlouběji do kůže, zatímco on nepřestával pumpovat. „Prokrista, Jagre, já…“</p>

<p>Prsty jí pevně chytil za kůži, jeho vlastní touha byla nesnesitelná. Plameny hrozily, že ho spolknou, nikdy nepoznal nic tak nádherného.</p>

<p>K vrcholu stoupali spolu. Její funění naplnilo vzduch a mísilo se s jeho vzdechy. Hlouběji, rychleji, stoupali výš a výš.</p>

<p>S posledním přitlačením uslyšel, jak Regan vykřikla a on sám vyvrcholil silou, která málem rozbořila ložnici i přilehlou mramorovou koupelnu na prach.</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>18</strong></p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><p>Regan ležela v Jagrově náručí a plula na vlně rozkoše.</p>

<p>Zpocené, rozechvělé a ukojené rozkoše.</p>

<p>Dobrý bože.</p>

<p>Bylo to…</p>

<p>No, ani vlastně nevěděla, jak popsat to, co se mezi ní a Jagrem stalo. Bylo to divoké, to rozhodně. Ohromující. Vyčerpávající.</p>

<p>A šíleně překrásné.</p>

<p>Rozhlédla se po místnosti a žalostně se usmála. Po jejich sexuální divočině tu zbylo jen pár nezničených věcí a ty, co zůstaly, se teď válely po podlaze.</p>

<p>„Upřímně doufám, že máš u sebe doma spíš plastové věci než křehký porcelán, šéfe,“ zamumlala. Nedokázala přestat hladit jeho jizvy, které měl po celé délce břicha. „Jinak by se divoká noc mohla dost prodražit.“</p>

<p>Jagr se zvedl a ukradl si krátký, ale intenzivní polibek.</p>

<p>„Jelikož se zdá, že spouštěčem mé divokosti a destruktivních tendencí jsi jedině ty, před tvojí návštěvou všechen porcelán vždycky pečlivě zamknu.“</p>

<p>Tón jeho hlasu byl lehký, ale Regan se napnula a nemohla si pomoci od instinktivního ucuknutí před jeho majetnickým hlasem. Během žhavých okamžiků dokázala blokovat znervózňující náznaky, že by mohla být jeho partnerkou. Sakra, přesně v tomhle okamžiku by měla zablokovat tu hrozící apokalypsu.</p>

<p>Teď zjistila, že při té myšlence nemůže ani dýchat. Jako kdyby ji někdo dusil.</p>

<p>„Ty předpokládáš, že tě ve tvém doupěti někdy navštívím?“ pokusila se ho poškádlit, ale vůbec ji nepřekvapilo, že přimhouřil oči. Moc dobře uměl číst její pocity a závan jejího znepokojení mu neunikl.</p>

<p>„Držím tě nahou v náručí po té, co jsme si užili ten nejbáječnější orgasmus. Takový, jaký ani jeden z nás dosud nepoznal.“ Upřeně se jí podíval do očí. „Co jiného bych tedy měl předpokládat?“</p>

<p>Regan se sotva znatelně usmála. „Kdo ví, co přinese budoucnost?“</p>

<p>Na oplátku se žádného úsměvu nedočkala. Jagr byl popravdě spíš zamračený.</p>

<p>„Kdo ví, to je pravda.“</p>

<p>„Měli bychom se obléknout. Slíbila jsem Styxovi, že…“ Opřela se rukama o jeho hrudník a chtěla se od něj odstrčit, ale upír se na ni překulil. „Jagre.“</p>

<p>Oči se mu zaleskly potlačeným rozčilením. „Co je?“</p>

<p>Jeho tělo ji důvěrně tisklo k matraci.</p>

<p>Nechtěla přemýšlet o partnerech ani o citových závazcích, nebo o strachu z toho, že bude muset nabídnout něco, o čem si ani není jistá, jestli to má.</p>

<p>Chtěla jen roztáhnout nohy a nechat čistou, jednoduchou slast, aby odplavila všechny její problémy.</p>

<p>Bylo to dost jednoduché.</p>

<p>Bohužel, Jagr vypadal mnohem odhodlaněji k nepříjemným diskusím než k tomu, aby si společný čas užili o něco příjemněji.</p>

<p>„Co?“ konečně se zeptala.</p>

<p>„Proč jsi dnes večer přišla sem dolů s odhodláním svést mě?“</p>

<p>„Myslela jsem, že je to jasné.“</p>

<p>„Oddat se mi.“</p>

<p>Regan si odevzdaně vzdychla. „Chtěla jsem tě. Tys řekl, že mě chceš. Popravdě, většinu svého života jsem si prožila v kleci, ale měla jsem za to, že stačí prostě chtít, aby dva lidi měli sex. Nebo se mýlím?“</p>

<p>„Ano, chtěl jsem tě, pořád tě chci, ale není to ze žádné zvrácené sympatie.“</p>

<p>Sympatie? Regan smrštila obočí. „O čem to sakra mluvíš?“</p>

<p>Jagr sevřel čelist a podíval se na ni. „Nechtěla jsi mě potrestat za to, že jsem ti ublížil, tak jsi přišla sem dolů odhodlaná udělat cokoli, abys mne rozhodila.“</p>

<p>Vteřinu dumala nad tím, co tím chce říct, ale když jí to došlo, málem vybuchla vzteky.</p>

<p>„Chceš říct, že jsem se nad tebou slitovala?“</p>

<p>Na její neomalená slova jen zamrkal. „Ne.“</p>

<p>„Cože? Ty jsi ten, kdo tady tvrdí, že jsem ochotná směnit své tělo za trochu útěchy. Fakt pěkný.“</p>

<p>„Tak jak to teda je?“</p>

<p>„Copak musím mít nějaký důvod?“</p>

<p>„Ne, může to být přesně tak, jak říkáš…“ Úmyslně se odmlčel a pak se s přehnanou opatrností překulil přes postel a postavil se na zem.</p>

<p>„Bezduché souložení, které uvolní psychické napětí. Možná bych měl být vděčný, žes usoudila, že ti nestačí třeba Tane.“</p>

<p>Regan se vydrápala z postele, neobratně se nasoukala do oblečení a tajně pozorovala, jak se obléká i Jagr. Když si přetahoval seprané džíny přes svalnatá stehna, žaludek se jí zachvěl. Zatraceně. Chtěla strávit hodiny zkoumáním těch tvrdých a vyrýsovaných tvarů.</p>

<p><emphasis>Ne, přestaň, Regan.</emphasis></p>

<p>Jagr možná byl mňamózní, ale akorát z ní udělá poblázněnou ženušku.</p>

<p>Regan se zamračila a pozorovala, jak si Jagr natahuje přes perfektní hrudník černou košili, ohýbá se a nazouvá se do černých kožených bot. Pořád jí ignoroval, posbíral své dýky a efektivně si je připevnil na různá místa po těle.</p>

<p>„Sakra, Jagre,“ zavrčela.</p>

<p>Jagr si zastrčil pistoli do pouzdra u opasku. „Myslím, že už jsme si všechno řekli.“</p>

<p>„Bože, ty jsi teda otravný.“ Regan rozhodila rukama a postavila se mu do cesty. „Fajn. Přišla jsem za tebou, protože jsem o tebe měla starost.“</p>

<p>„Takže to byla lítost…“</p>

<p>Zacpala mu pusu rukou, než jí stačil vrátit její vlastní slova.</p>

<p>„Přišla jsem za tebou, protože jsem měla o tebe starost, ale to nebyl důvod, proč jsem tě svedla.“</p>

<p>Jagr se natáhl, odlepil jí ruku ze svých úst a palcem přitom nepřítomně přejel po hebké kůži jejího zápěstí.</p>

<p>„A řekneš mi teda ten důvod?“</p>

<p>„Protože jsem potřebovala být s tebou,“ zamumlala neochotně. Prokrista. Svěřování neměla ráda. Připadala si jako v Poště pro tebe. „A prostě jsi to musel být ty. Prostě ty. Nikdo jiný.“ Když pootevřel rty, zakroutila hlavou.</p>

<p>„Pokud mě potřebuješ, pak bys neměla panikařit při myšlence, že mě navštívíš v mém doupěti.“</p>

<p>Obnovený pocit obavy jí donutil vykroutit se mu ze sevření a ucouvnout. „Nepanikařila bych, kdyby ses nezmínil o celé té věci se spojením.“</p>

<p>Podíval se do její napjaté tváře. „Bojíš se, že bych tě mohl nalákat do pasti?“</p>

<p>„Já jen…“ Objala si rukama břicho a marně hledala slova, která by vystihla její neklid. „Jsi si jistý?“</p>

<p>„Jistý čím?“</p>

<p>„Tím, že bych měla být tvá pravá partnerka?“</p>

<p>„Zatím nenosíš mou vůni, ale ano. Jsem si jistý.“</p>

<p>Regan potřásla hlavou a sama sobě řekla, jestli tohle není nějaká kolosální chyba. Tenhle velký, krásný a neuvěřitelně sexy predátor si zaslouží partnerku, která mu nabídne nezkalenou, bezpodmínečnou oddanost. Ne naštvanou vlkodlačici, která se nemohla rozhodnout, jestli strachy uteče, nebo dušnou hrůzou z toho, že už ho nikdy neuvidí.</p>

<p>„Jak se to může stát? Chci říct, od chvíle, kdy jsme se setkali, se pořád jen hádáme.“</p>

<p>„Tak to je bez pochyby nějaká hříčka osudu.“</p>

<p>Po jeho dráždivých slovech pocítila bodnutí zklamání.</p>

<p>„Neříkáš to zrovna nadšeně.“</p>

<p>„Měl bych být nadšený?“ Položil si ruce v bok a tím se mu na mohutném hrudníku napjala košile. „Po celých staletích, kdy jsem byl sám, jsem konečně našel ženu, která by mohla být mou partnerkou, ale která pořád musí něco komentovat. Promiň, že neskákám radostí.“</p>

<p>Regan vystrčila bradu, ale pořád se dívala na lákavé vlny té jeho zatraceně napjaté košile.</p>

<p>Hej, on možná byl démon, ale ona byla žena se vším všudy.</p>

<p>Koho by to nerozhodilo?</p>

<p>„Já nic nenamítám, já jen…“</p>

<p>Když nemohla najít slova, Jagr pozvedl své zlaté obočí. „Ano?“</p>

<p>„Prostě zatím nejsem připravená uvažovat o budoucnosti.“</p>

<p>„Našla jsi Culligana. Co jiného tě v budoucnosti zajímá?“</p>

<p>Chytla se první věci, která jí napadla. „Třeba moje sestra.“</p>

<p>Jagr se zamračil. „Darcy?“</p>

<p>„Ne, myslím naši další sestru, tu, kterou drží v zajetí Caine.“ Usmála se sladce, neboť se setkala s jeho popuzeným pohledem. „Dokonce myslím, že vím, kde bych ji mohla hledat.“</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Levet nebyl šťastný chrlič.</p>

<p>Přišel do Hannibalu zachránit Regan před zlým skřetem. Měl být hrdinou, který si zaslouží krásnou slečnu a svět démonů ho bude oslavovat.</p>

<p>Místo toho nejenže dívku ztratil a přebral mu jí další vychytralý upír, ale taky teď dělal hlídače naštvanému psovi, který se nemohl rozhodnout, jestli chce být dobrák nebo lotr.</p>

<p>Kde tedy byla spravedlnost?</p>

<p>A aby toho nebylo málo, byl uvězněný v rybářské chatce, schované mezi stromy, a čekal na Salvátora, který se tu měl objevit až při úsvitu.</p>

<p>Levet nakopl kámen a pokoušel se odhadnout stopu, která vedla kolem řeky Mississippi.</p>

<p>Když Salvátor Duncanovi přikázal, že se s ním setká v soukromém sídle méně než hodinu od St. Louis, Levet si hýčkal naději, že to bude alespoň na úrovni. Salvátor byl možná vlk, ale taky byl vlkodlačí král a kolovaly o něm drby, že má rád hezké dámy.</p>

<p>Hloupý vlkodlak.</p>

<p>Levetovo sebelítostivé uvažování přerušilo šplouchnutí vody a pár kapek, které mu spadly do tváře. S rozechvělým srdcem se otočil směrem k řece a spatřil hlavu Belly. Zbytek jejího těla zůstával skrytý ve zkalených vlnách.</p>

<p>„Dobrá, dobrá,“ na její tváři se objevil samolibý úsměv. „Jestlipak to není náš maličký chrlič.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Sacrebleu.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Levet odevzdaně rozhodil rukama. „Copak mě musíš pořád otravovat? Proč neodejdeš pryč?“</p>

<p>Vodní víla našpulila rty. Ach. Uměla dokonce udělat tenhle svůdný obličej.</p>

<p>„Dokud mi ten pes neprozradí třetí přání, můžu si tu plavat, jak chci.“</p>

<p>„Tak si plav někam jinam, ty otravná protivo.“</p>

<p>Připlavala ještě blíž. „Jsi rozčílený jen proto, že se mi povedlo nalákat tě do léčky.“</p>

<p>Levet si odfrkl, odmítl přiznat, že měl poraněnou pýchu a nechal se krásnou vílou tak snadno zmanipulovat.</p>

<p>„Jsem rozčílený, protože mám bolavé srdce.“ Pak ho něco napadlo a přimhouřil oči. „Počkej, Duncan měl nějaké přání?“</p>

<p>„On mne povolal,“ řekla a vypadala rozladěně, že se ptá na takovou zřejmou věc. „Už to tak funguje. Zavoláš mě a máš tři přání.“</p>

<p>Levet samozřejmě znal principy volání vodních vil. Před několika týdny omylem jednu přivolal. Ale jeho teď zajímalo, jestli Duncan nehraje nějakou nepoctivou hru.</p>

<p>„A proč si jednoduše nepřál, abys ho udělala odolným proti jakémukoli zranění?“ vyštěkl Levet.</p>

<p>„Jsem víla, ne bůh. Můžu změnit fyzický zjev, tak jako jsem to udělala s tebou, nebo vykouzlit majetek.“ Úmyslně mu připomněla chvíle, kdy byl na krátkou dobu chrličem v plné velikosti. Takovým, který mohl rabovat, drancovat a povšechně ničit. Ach, to byly zlaté časy. „Ale nedokážu nikomu dát nesmrtelnost, ani ovlivnit ho, aby vyslovil další přání.“</p>

<p>„Takže on si nemůže přát, aby se zbavil svých nepřátel?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Nebo aby na něj Caine zapomněl?“</p>

<p>„Znovu, ne.“</p>

<p>„A tak co si tedy přál?“</p>

<p>Víla se ušklíbla. „Jako obvykle.“</p>

<p>Levetovo krátkodobé podezření se rozplynulo. „Bohatství?“</p>

<p>„Samozřejmě. Jak nudné.“</p>

<p>„A co si přál dál?“</p>

<p>„Svůj soukromý ostrov.“</p>

<p>„Proč by si přál ostrov?“</p>

<p>„Mám za to, že se to týká nějakého grandiózního schématu, jak převzít moc nad odpadlickými psy, až Salvátor zabije Caina.“</p>

<p>Levet pobaveně zaševelil křídly. „To je teda blbák.“</p>

<p>„Blbák?“ Bella zmateně zamrkala. „Ach… ty myslíš blbost?“</p>

<p>„Blb, blbost, pitomec, cokoli,“ zahnal ji. „Salvátor nikdy nedovolí, aby psi unikli do nějaké rajské zahrady. Budou rádi, když jim zůstanou jejich současné pelechy. Vlkodlačí král je čistokrevný, ale je to stejný vztekloun jako ostatní psi. Pokud se ptáš mě, už ho měli dávno sesadit.“</p>

<p>„Já své pány neprozrazuji…,“ pokusila se Bella rychle skrýt své selhání. „Chci říct, neprozrazuji, kdo jsou ti šťastlivci, kterým plním přání. Jen jim ta přání plním.“</p>

<p>Leveta to nezmátlo. Byl čistokrevný démon, byl odolný proti zaklínadlu vodní víly, ale jako většina mužů svolný nechat si splnit tři přání. Zavčasu našel pravdu ve starém rčení „zní to moc dobře na to, aby to byla pravda…“</p>

<p>„Takže proč si Duncan ještě nevybral své poslední přání?“</p>

<p>Bella zkroutila rty. „On je pes, ne démon.“</p>

<p>Zabralo mu to minutu a pak se jeho oči rozšířily. „Ach. Takže jako když si něco přeje člověk, po posledním přání si ho stáhneš do svého hnízda v hlubinách?“</p>

<p>„Ty jsi tak chytrý chrlič,“ zamumlala, připlavala ke břehu a chystala se vystoupit na břeh a ukázat se tak v celé své kráse.</p>

<p>A že to krása byla.</p>

<p>Levetovi ztuhl ocásek, když měsíční světlo obalilo její drobné, perfektně tvarované tělo, které zakrývala jen jednoduchá tóga. Tahle vodní víla byla nejspíš to nejhloupější stvoření, jaké kdy potkal, ale její bílá kůže, lehce zešikmené modré oči a světle zelené vlasy v něm vzbuzovaly nefalšované vzrušení.</p>

<p>Velmi silné vzrušení.</p>

<p>„<emphasis>M</emphasis><emphasis>on Dieu!</emphasis><emphasis>“</emphasis> zasténal bolestně.</p>

<p>Usmála se, přicupitala k němu a rukama si přejela kypré obliny. „Líbím se ti?“</p>

<p>Levet zamumlal své oblíbené kletby. Ta zatracená víla z něj už jednou udělala blázna. Byl nadržený – a že tedy opravdu byl –, ale nebyl hloupý.</p>

<p>„Jsem muž, rád se podívám, ale také jsem chrlič se sílou, které se svět démonů bojí,“ zamumlal. „Nenechávám se ovládnout svým… svými mužskými partiemi.“</p>

<p>„Jaká škoda.“ Uzavřela maličký prostor, který si Levet zasloužil, a zahalila ho do vůně jarního deště. „Během svých dlouhých, osamělých dní pod vodou jsem na tebe myslela.“</p>

<p>„<emphasis>Oui,</emphasis> byly to myšlenky, jak strčit má varlata do svěráku.“</p>

<p>„Ach ne. Když jsem myslela na tvá varlata, byla úplně někde jinde.“</p>

<p>Promyšleně si olízla rty a Levet si při tom pohledu málem spolkl jazyk.</p>

<p>Chtěl, aby ho jeho mužské partie ovládly.</p>

<p>Vlastně chtěl, aby jeho mužské partie ovládly ji.</p>

<p>Aby se tohle stvoření o jeho mužské partie postaralo.</p>

<p>„Bla,“ zachraptěl. „Myslíš si, že si nepamatuju, jak jsi mě minule podvedla?“</p>

<p>Znovu kouzelně našpulila rty. „Přiznám, že jsem byla maličko rozladěná, žes mne poslal zpátky do mého hnízda poté, co jsem ti pomohla zachránit tvé přátele. Můžeš mě z něčeho vinit?“</p>

<p>Levetovu rostoucí touhu zkřížilo vlákénko vzteku.</p>

<p>„Ano, ovšem! Můžu tě vinit. Dostal jsem se k výbuchu magické bomby… kterou vyslal pes.“ Zabušil si pěstí na hrudník. „Já. Víš, jak to pro mne bude ponižující, pokud se o takové ostudě dozví má rodina?“</p>

<p>„Ach, ale jdi. Kdopak by jim o tom vyprávěl?“</p>

<p>„No, nech mne přemýšlet…“ Ukázal drápkem směrem k ní. „Ty. Ty jim to řekneš. Není to snad nejlepší pomsta, ponížit mne mezi mými bratry?“</p>

<p>Bella se na něj zamyšleně podívala. „Ale já si myslela, že už jsi…,“ a rychle si položila ruku přes pusu. „Jejda.“</p>

<p>Levet se vzteky zachvěl. „Už jsem co?“</p>

<p>„Nic.“</p>

<p>„Ach ano, něco jsi chtěla říct.“ Otočil ruku dlaní vzhůru a nechal malou plamennou kuličku, aby se mu rozkutálela na dlani. „Možná tě můžu proměnit v ropuchu a skončíme to. Přinejmenším už se nebudu muset zabývat tvými šťavnatými rty.“</p>

<p>Tu neodbytnou otravu to vůbec nevystrašilo. Sklonila se k Levetovi a lehce ho začala hladit přes okraje křidélek.</p>

<p>„No tak, neukvapuj se, můj maličký chrliči.“</p>

<p>Aaaaaach. To bylo příjemné. Moc příjemné.</p>

<p>„Nejsem maličký,“ popřel to přiškrceným hlasem. „Jsem majestátně drobný.“</p>

<p>Její prsty hladily a mazlily a masírovaly.</p>

<p>„Drobnosti mám ráda.“</p>

<p>Levet proti své vůli zasténal. „Přestaň.“</p>

<p>„Tvé rty říkají přestaň, ale tvá křidélka říkají pokračuj.“</p>

<p>Levet se ohlédl přes rameno a zjistil, že jeho zrádná křídla svítí jako neony před levným barem.</p>

<p>„Hloupá křídla.“</p>

<p>„A co ty rozkošné růžky?“ Rukama začala zkoumat zakrslé výrůstky. „Ty mi nemají co říct?“</p>

<p>„Bello…“ Dotkla se obzvlášť citlivého místa a jemu se málem podlomila kolena. Teď už z ní byla víla, která věděla, jak potěšit chrliče. „Ach. <emphasis>Sacrebleu.</emphasis> Kde ses to naučila?“</p>

<p>„Tak různě.“ Sklonila se a olízla špičku jednoho růžku. „Chceš ukázat, co jsem se ještě naučila?“</p>

<p>Levet obrátil oči v sloup a musel přiznat porážku. Ne, on po té porážce přímo skočil.</p>

<p>Jestli tohle byla léčka, čert to vem.</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Velcí filozofové, básnící a dramatici zasvětili celé své životy do odhalování ironií života.</p>

<p>Jagr jejich práce studoval.</p>

<p>Rozumem chápal, že se občas snažili dát smysl něčemu, co smysl postrádalo. Ale vždycky tam byla část jeho bytí, která do jejich zkušenosti nezapadala.</p>

<p>Celá staletí se stranil společnosti, pozoroval ji ze stínu a zasahoval jen zřídka. Zahalený v míru a osamělosti, často nepovažoval vyobrazení důvěrného soužití za nic víc než jen melodramatický nesmysl.</p>

<p>Jak by mohla láska nebo dokonce pouhá náklonnost, často tak prchavá, nabízet takovou nejistotu, takový zmatek, taková naprostá muka?</p>

<p>Teď to s bolavou čitelností pochopil.</p>

<p>Od té chvíle, kdy do jeho života vstoupila Regan, nezůstal na kameni kámen. Bylo to, jako kdyby se ocitl v jádru hurikánu, přiznal si neochotně, když nervózně přecházel po ložnici v Tanově sídle. V jednu chvíli byl pohlcený slastnou rozkoší, zatímco v další vstoupil do bezútěšného náporu odevzdání, když Regan zpanikařila při myšlence, že by mohla být jeho partnerkou.</p>

<p>A v další…</p>

<p>V další chvíli ho pohltil čirý vztek, když mu Regan prozradila svou dobrodružnou hloupost, zatímco byl zamčený v Gayonorově vězení.</p>

<p>„Ty ses vydala hledat Sadie bez Taneho?“ zavrčel a hlas měl plný ničivých emocí.</p>

<p>Regan stála poblíž dveří do koupelny a česala si své nádherné vlny. Tvář měla staženou tvrdohlavým výrazem, ačkoli dobře věděla, že udělala chybu.</p>

<p>„Byl příliš citlivý na sluneční paprsky, než aby se ke mně mohl přidat.“</p>

<p>Jagr se přinutil nemyslet na to, jak krásné bylo probírat se prsty její zlatavou hřívou.</p>

<p>„Krucinál, když jsi řekla, žes našla Culligana, nenapadlo mě, že ses sama potulovala krajinou.“</p>

<p>Zelené oči se zaleskly varováním. „Protože čistokrevná vlkodlačice se o sebe nedokáže postarat a musí mít pořád po boku upíra?“</p>

<p>„Protože pokud by se ti něco stalo, v tomhle světě bych skončil,“ procedil mezi zuby krutou pravdu. „A nic by mě nedostalo zpátky.“</p>

<p>Slyšel, jak se nadechla, z ruky jí vypadl hřeben a její bojovný výraz trochu povolil.</p>

<p>„Podívej, chtěla jsem jen zjistit, jestli dokážu vystopovat psy. Neměla jsem žádné plány, že se s nimi bez Styxe nebo Taneho budu bavit.“</p>

<p>Jagr se zastavil. Najednou mu došlo, že Regan zvládla to, o co se on sám bez úspěchu pokoušel.</p>

<p>„Jak se ti podařilo vypátrat je?“</p>

<p>Regan škublo v koutku, jak si všimla jeho rozladění.</p>

<p>„Gaynor se zmínil o Sadiině posedlosti burákovým máslem. Jakmile jsem ten pach zachytila, hledala jsem, dokud jsem ho znovu nevyčenichala.“</p>

<p>„Burákové máslo?“</p>

<p>„Jo, to bylo ono.“</p>

<p>Jagr zamumlal prastarou kletbu. „A kde jsi narazila na Culligana?“</p>

<p>„Byl připoutaný ve staré chatě,“ pokrčila rameny, ale nezastřela přetrvávající znechucení. „Když jsem se ho vyptávala, zjistila jsem, že Gaynorův portál je slabý, a že pravděpodobně budeš někde poblíž svého zmizení. Rozhodla jsem se sebrat mu tenhle amulet a zjistit, jestli tě dokážu najít.“</p>

<p>Jagr polkl svou drsnou odpověď. Byl opravdu vzteklý, ale raději by si nechal uříznout jazyk, než aby Regan zbytečně vystrašil.</p>

<p>„A Duncan?“</p>

<p>„Narazili jsme na sebe, když jsem opouštěla tu chatu.“</p>

<p>Myšlenka na to, že ten pes nejenže na Regan zaútočil, ale navíc ji zajal, způsobila, že Jagrovi vyjely tesáky a místnost se naplnila ledovou energií.</p>

<p>Žádná chuť po krvi, ale obyčejný staromódní vztek, jaký pocítil každý muž, když jeho partnerce někdo ubližoval.</p>

<p>„Mohl tě zabít.“</p>

<p>Regan netrpělivě mlaskla, udělala pár kroků a zastavila se přímo před ním.</p>

<p>„Ještě jedno slovo o tom, jak se vystavuju nebezpečí, a tahle konverzace skončila, šéfe.“</p>

<p>Šéf. Tahle přezdívka ho kupodivu spíš uklidňovala. Připomněla mu, že přes všechny protesty není Regan tak odtažitá, jak by si sama přála.</p>

<p>„Fajn,“ neochotně souhlasil. Jaký měly hádky smysl? Regan si stejně bude dělat, co se jí zachce.</p>

<p>Vždycky.</p>

<p>A z nějakého divného důvodu bylo právě tohle to, co na ní nejvíc obdivoval.</p>

<p>Opravdový paradox.</p>

<p>„Kromě toho, všechno to dopadlo výborně,“ poznamenala. „Teď můžeme aspoň doufat, že zachráníme mou sestru.“</p>

<p>No dobrá, to byla pravda. Jagr si dlaněmi protřel tvář. I přes nedávnou dávku krve od psa se cítil unavený.</p>

<p>Malá část jeho osobnosti si přála, aby se sbalil a vrátil do klidu svého doupěte. Každý moment, který strávil v Reganině společnosti, prohluboval pocit ztráty, který nastane, až zmizí z jeho světa.</p>

<p>Ale ačkoli se té zbabělé myšlenky nemohl zbavit, uposlechnout jí nechtěl.</p>

<p>Bude stát při téhle krásné vlkodlačici tak dlouho, dokud ho bude potřebovat.</p>

<p>Ubohé, ale pravdivé.</p>

<p>Neklidně potřásl hlavou a namířil si to ke dveřím.</p>

<p>„Tohle musíme říct i Styxovi.“</p>

<p>„Jagre.“</p>

<p>Zastavil se a ohlédl se přes rameno. „Co je?“</p>

<p>Regan si nejistě olízla rty. Jako kdyby bojovala s nějakým vnitřním démonem.</p>

<p>Nakonec jen zakroutila hlavou.</p>

<p>„Ale nic.“</p>

<p>Jagr by nejradši netrpělivě zavrčel. Možná nebyl ten nejvnímavější upír, ale z chyb se dokázal poučit. A teď věděl, že kdyby na Regan zatlačil, bylo by to ještě horší.</p>

<p>Tohle vědomí ho zrovna neuklidnilo. Vyběhl z místnosti a vydal se hledat Anassa.</p>

<p>Jagr následoval nezaměnitelnou vůni síly a přešel halou do velké knihovny s plasmovou televizí. Nijak ho nepřekvapilo, že byl Styx zabraný do neobvyklé knihy o historii Hugenotů, místo aby sledoval filmový kanál. Tenhle pradávný upír nikdy nesdílel Jagrův zájem o měnící se společnost a to, že už nežil ve vlhké jeskyni a přestěhoval se do moderního sídla, bylo jen kvůli jeho partnerce.</p>

<p>Když Jagr vstupoval dveřmi, Styx už stál na nohou. Hleděl na něj s pozvednutým obočím, neboť vycítil jeho zašmodrchané emoce. Ale byl dost inteligentní na to, aby nic nekomentoval.</p>

<p>Místo toho jen tiše naslouchal, když mu Jagr vyprávěl o Duncanově pokusech vyjednávat s vlkodlaky, a o psově slibu, že prozradí místo, kde se nachází Reganina sestra.</p>

<p>Když skončil, Styx z kapsy vytáhl mobil a rychle vytočil Salvátorovo číslo.</p>

<p>Jagr nepřítomně naslouchal krátkým, napjatým argumentům, a až když vycítil, že se blíží Regan, zbystřil všechny smysly.</p>

<p>Úmyslně upřel pohled na Styxovu majestátní postavu a nevšímal si Regan, která se zastavila za ním. Ale stačilo, že byla na blízku a zahalila ho svou jasmínovou vůní.</p>

<p>Styx zaklapl telefon a strčil si ho zpátky do kapsy kožených kalhot. Nebylo nijak překvapující, že si Regan ještě o kousek blíž stoupla k Jagrovi.</p>

<p>Styx byl v tom nejlepším slova smyslu ohromující. Jeho krásné rysy byly zamračené a mohutné tělo měl napjaté rozčilením. Každé stvoření s minimálním pudem sebezáchovy by před ním couvlo.</p>

<p>Styx si nijak nevšímal praskání vzduchu, nebo si ho prostě ani nebyl vědom. Rukou si uhladil havraní vlasy, které mu zapletené do copu visely téměř až ke kolenům.</p>

<p>Darcy toho hrdého upíra ve skutečnosti nikdy nedostane až do jednadvacátého století.</p>

<p>„Setkání s Duncanem je naplánované na úsvit,“ prozradil Styx hrubým tónem. „Salvátor odmítl prozradit, kde to má být.“</p>

<p>„Odmítl?“ potřásl nedůtklivě Jagr hlavou. „Arogantní psisko.“</p>

<p>Styx se ušklíbl. „Prohlásil, že je to záležitost vlkodlaků a já nemám žádné právo do toho nějak zasahovat, ačkoli až to budu vyprávět Darcy, určitě na to bude mít jiný názor.“</p>

<p>„Dobrý bože, ty opravdu nasloucháš názoru své partnerky?“ zeptala se Regan přeslazeným tónem.</p>

<p>Jagr se zamračil, ale Styxovi to přišlo vtipné. „Věř mi, trvalo mi to dlouho, než jsem se to naučil,“ přiznal a mrknul na ni.</p>

<p>Jagr pohlédl na svého krále a ještě víc se zamračil. Zrádce.</p>

<p>„Chceš se vrátit do Chicaga?“</p>

<p>Styx na malou chvíli přivřel oči a otestoval vzduch. „Je moc pozdě na to, abych se vrátil dnes večer,“ nakonec pronesl a otevřel oči. „A ty budeš rád, když si dneska ještě dořešíš všechny otevřené záležitosti.“</p>

<p>Jagr sklonil hlavu. „Když už mluvíme o otevřených záležitostech, je tu jeden skřet, kterého bych rád vypátral.“</p>

<p>„Úsvit nastane už za dvě hodiny,“ varoval ho Styx.</p>

<p>Jagr si poklepal na jednu z několika dýk, které měl porůznu připravené po těle. „Nezabere to moc času.“</p>

<p>„Půjdu s tebou,“ udělal Styx krok kupředu. „Jakmile bude ten skřet mrtvý, můžeme vyhledat chatu, kde byla Regan. Mohl by tam být zbytek té psí smečky.“</p>

<p>„Což znamená, že mě u toho budete potřebovat, tedy pokud to místo opravdu chcete najít,“ řekla Regan a na ústech se jí objevil potměšilý úsměv.</p>

<p>„To není potřeba. Budeme sledovat tvou stopu,“ řekl Jagr. Nemohl ta zbytečná slova potlačit, Regan už mu přejela prstem po tváři.</p>

<p>„Nezačínej zase. Jdu s vámi.“</p>

<p>Ti dva tam stáli a dívali se na sebe, dokud k nim nepřistoupil Styx a neplácl Jagra po zádech.</p>

<p>„Navrhuji, abys to nechal být, starý příteli,“ varoval ho Styx a odešel z místnosti pryč.</p>

<p>Jagr nechtěl porážku přiznat, ale považoval ji za ne vyhnutelnou. Regan byla přírodní síla, kterou nebylo možné jen tak zastavit.</p>

<p>V tichosti následoval Styxe ven ze sídla k čekajícímu porsche, které stálo na okraji parkoviště. Dokonce dokázal držet jazyk za zuby, když se Regan usazovala na zadní sedačce a sám se posadil na sedadlo spolujezdce.</p>

<p>Sotva dovřel dveře, Styx nastartoval silný motor a vydal se prázdnými ulicemi. Rty měl stačené do tvaru, který Jagr považoval za pobavený úsměv.</p>

<p>Co se ksakru stalo s upíří solidaritou?</p>

<p>Bastard.</p>

<p>Konečně se auto dostalo do rychlosti podobné rychlosti světla. Styx si to namířil směrem k vedlejším silnicím a Jagr zvedl ruku.</p>

<p>„Tady zastav.“ Ukázal směrem ke zdobenému rohovému domu. „Ten obchod je hned za rohem.“</p>

<p>Porsche zastavilo. Vystoupili do stínu živého plotu.</p>

<p>A tenhle živý plot zdobilo, tedy pokud se to tak dá říct, nabourané auto, které tu dříve nechala Regan.</p>

<p>Styx si prohlédl poničené vozidlo a pozvedl obočí. „To je Taneho auto?“</p>

<p>„Bylo.“ Jagr se podíval směrem k Regan, která se tvářila přiměřeně provinile. „Tvoje práce?“</p>

<p>„Hej, nikdy předtím jsem s autem nejela.“ Smutně pokrčila rameny. „Kromě toho, beztak to byl bezcenný kus šrotu.“</p>

<p>„Navrhuji, aby sis dobře hlídal klíčky, Styxi,“ poznamenal Jagr suše.</p>

<p>„Ha. To je fakt vtipný.“ Regan potřásla hlavou a vydala se ulicí.</p>

<p>Styx se usmál. „Ačkoli bych nerad vyzvídal, jaké má Regan zkušenosti s demolicí, musím přiznat, že ve srovnání s Levetem je pořád amatér. Ten chrlič má neobvyklou schopnost zničit to nejlepší auto. Schválně se zeptej Vipera.“</p>

<p>„Když si přidám Viperovu neobvyklou posedlost auty, raději bych mu žádné nepříjemné události nepřipomínal.“</p>

<p>„To je moudré,“ zavrčel Styx.</p>

<p>„Občas se projeví pud sebezáchovy.“ Pohledem sjel k Regan, která netrpělivě přecházela po ulici poblíž obchodu. „Ačkoli ne tak často, jak bych si přál.“</p>

<p>Styx mu na rameno položil překvapivě něžnou ruku. „Rád bych ti řekl, že se to srovná, ale mám radši, když nemusím lhát víc, než je nutné.“</p>

<p>Jagr pocítil v srdci ostré bodnutí. „Náš společný čas se chýlí ke konci.“</p>

<p>„Budoucnost umí číst jedině věštírna. Cezar je toho důkazem.“</p>

<p>Jagr zkroutil rty. Z Cezarovy partnerky se vyklubala jedna z věštkyň. To byl osud, který Jagr nikomu nepřál.</p>

<p>Pro špatně naladěného upíra s přiznanou fóbií to bohatě stačilo.</p>

<p>„Nepotřebuju Věštírnu, aby mi řekla, že Regan chce zůstat pravou osamělou vlkodlačici.“</p>

<p>Regan už zjevně čekání unavilo, a tak si položila ruce v bok a dívala se na dva upíry.</p>

<p>„Tak chystáme se k něčemu nebo ne?“</p>

<p>Styx se na Jagra pobaveně usmál. „Je malinko panovačná, že ano?“</p>

<p>„Vůbec nemáš ponětí.“</p>

<p>Regan rozhodila rukama do vzduchu, otočila se na patě a vydala se k obchodu.</p>

<p>„Možná bychom měli zajistit, aby se zbytečně nehrnula do žádných trablů,“ zamumlal Styx.</p>

<p>„Kdyby to jen šlo.“ Jagr rychle spěchal za drobnou postavičkou. Když zmizela za laťkovým vchodem a pak za rohem budovy, ještě přidal do kroku. Dokonce i na tu vzdálenost cítil vůni shnilých švestek, jež naplňovala okolní vzduch. „Regan.“</p>

<p>Regan se rychle zastavila, na tváři měla opatrný výraz. „Cítím to. Je mrtvý, nebo ne?“</p>

<p>„Ano.“ Jagr nepotřeboval vidět Gaynorovo tělo, stačilo mu, že viděl nepořádek po boji, který obklopoval celý dům. „A jeho smrt nebyla nijak příjemná. Všude kolem je spousta krve.“</p>

<p>Styx se objevil mezi stíny a zkoumal zničené francouzské dveře. „Jsou tam tři mrtví psi a jeden v bezvědomí. Pak je tam mrtvý skřet. Nikoho jiného necítím.“</p>

<p>Jagr pohledem přejel potemnělou zahradu. Instinkty ho nezaměnitelně varovaly.</p>

<p>„Ale to neznamená, že se nepotulují kolem,“ zavrčel. „Kvůli těm zatraceným amuletům si nemůžeme být jisti.“</p>

<p>Styx se zamračil. „Měli bychom ten dům prohledat co nejrychleji.“</p>

<p>„Běž ty,“ prohodil Jagr a pokračoval v prohledávání okolí. „My zůstaneme tady.“</p>

<p>„Jagre…“</p>

<p>Jagr přitiskl Regan na rty prst, aby umlčel její protesty. „Ne, Regan, tohle nemá s tvojí ochranou nic společného.“</p>

<p>Styx přistoupil blíž. „A co je to?“</p>

<p>„Nic, s čím bych se chtěl svěřovat. Prostě to ber tak, že tu budeme držet stráž.“</p>

<p>Pradávný upír přikývl a dál se nevyptával.</p>

<p>„Věřím tvým instinktům, bratře. Nezdržím se uvnitř dlouho.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>19</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Regan se dívala, jak ten velký, strašidelný Styx zmizel za francouzskými dveřmi, pak se otočila k Jagrovi a zamračila se.</p>

<p>Kolem byla cítit smrt a násilí, ale s ní to nic moc nedělalo. Po událostech minulých dní to vlastně nebylo nijak překvapivé.</p>

<p>Byla sice ženou, ale také byla navyklá brutalitě démonů a jakékoli události snášela bez nějakých emocionálních výkyvů.</p>

<p>Což ale neznamenalo, že by si nevšímala nebezpečí, které ji neustále pronásledovalo.</p>

<p>Stačilo, aby se podívala do Jagrovy stažené tváře, aby si to všechno připomněla.</p>

<p>„Cítíš něco?“ zašeptala.</p>

<p>„Někdo nás pozoruje.“ Ani se na ni nepodíval, stejně jako za celý večer. Jen se sehnul, vytáhl z boty dvě dýky a jednu jí podal. „Tu máš.“</p>

<p>Regan si opatrně vzala nůž a při pohledu na dlouhou, smrtelně ostrou čepel se jen otřásla.</p>

<p>„Stříbrná?“</p>

<p>„Ano. Raději se jí nedotýkej.“</p>

<p>„Dobře vím, kam bych jí mohla zapíchnout.“</p>

<p>Regan čekala ostrou odpověď, ale překvapilo ji, že se k ní Jagr pomalu otočil a temně si ji přeměřil.</p>

<p>„Copak se budeme navěky hašteřit jako nepřátelé, maličká?“</p>

<p>Na tu nenápadnou, ale neúprosnou myšlenku se Regan upnula.</p>

<p>Prokrista, ten upír jí fakt lezl na nervy. Proč ji prostě nenechá zpanikařit a vytočit ho svým těkavým, naprosto neracionálním chováním?</p>

<p>Přesně tohle by totiž udělal každý běžný démon.</p>

<p>Místo toho tam stál a díval se na ni s ledovým výrazem a ona věděla, co pro něj odpověď na tu otázku znamená.</p>

<p>„Ne,“ zašeptala konečně. Nějak jí už to rozčilování nešlo. „Nechci být tvůj nepřítel, Jagre. Myslím, že už mám nepřátel dost.“</p>

<p>Jagr zvedl ruku a něžně jí pohladil po tváři. „Regan…“</p>

<p>Neměla ponětí, jak by měla reagovat, ani neměla čas se nad tím dál zamyslet. Jagr se rychle otočil k domu a tělo mu napjatě ztuhlo.</p>

<p>„Jagre, co je to?“</p>

<p>„Léčka,“ zachraptěl a rychlostí světla proběhl k francouzským dveřím. „Styxi!“</p>

<p>Regan ohromeně sledovala, jak Jagr zmizel v obchodě. Co to má k sakru být? Vykročila dopředu s úmyslem následovat Jagra, když v tom se ozvalo cvaknutí, po kterém následovala exploze, při které se jí otřásla půda pod nohami.</p>

<p>Regan pozorovala, jak obchod pohltily plameny a v tu chvíli jí připadalo, že se zastavil svět. Pak ji náraz výbuchu odhodil zpátky a celý dům se otřásl.</p>

<p>Jagr.</p>

<p>Pohltila jí panika, ale proti tlakové vlně nemohla nic dělat, připadala si jako hadrový panák. Konečně narazila do starého dubu takovou silou, že málem ztratila vědomí.</p>

<p>Svět se ztratil v černé díře a tělem jí projela ostrá bolest, ale ovládla se a zbytek obsahu žaludku nevyhodila. Teď neměla čas na to, aby jí bylo špatně. Jagr byl v tom domě. Musí se k němu dostat a proboha, jestli se nechal zabít, tak ona…</p>

<p>„Konečně jsi sama, ty jedna čubko.“</p>

<p>Regan, v tu chvíli pohlcená strachem, nebyla absolutně připravená na vysokou, tmavovlasou a tmavookou ženu, která vystoupila zpoza stromů a teď jí stála přímo v cestě.</p>

<p>Regan se zastavila, zaskřípala zuby, ušklíbla se a pohledem přejela tu cizinku, oblečenou do koženého živůtku a šortek, které ladily s botami na vysokém podpatku. Ale nebyl to vzhled drsné motorkářky, co chytlo a upoutalo její pozornost. Byly to pevné, perfektně tvarované svaly, které prozrazovaly, že ta žena nebyla jen místní striptérka, která se po noční šichtě vydala domů.</p>

<p>A také to, že nevydávala žádný pach.</p>

<p>„Sadie,“ vydechla a zlostí se jí stáhly vnitřnosti.</p>

<p>Tahle žena stála za přilákáním Regan do Hannibalu, za Jagrovým uvězněním Gaynorem a teď i za výbuchem, který mohl zabít oba upíry.</p>

<p>Jedinečná příležitost vyrvat jí z toho jejího úchvatného hrudníku srdce.</p>

<p>„Vidím, že mě má pověst předchází,“ ušklíbla se povýšeně žena. Zřejmě si neuvědomovala, že už je mrtvá.</p>

<p>„Co? Žádný prostořeký žertík? Dobře jsem tušila, že mě zklameš.“</p>

<p>Regan začala psici pomalu obcházet. Během nečekaného letu ztratila dýku, kterou jí dal Jagr. Musí se k ní dostat. Ačkoli jí její instinkty napovídaly, ať té ženě okamžitě utrhne hlavu, nebyla hloupá.</p>

<p>Teď nebyl dobrý čas na to, aby se spoléhala na náhody. Teď ji Jagr moc potřeboval.</p>

<p>„Nepotřebuju žádnou vtipnou hlášku k tomu, abych tě zabila,“ zavrčela a doufala, že tu ženu rozptýlí.</p>

<p>„Zabít mě?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Bez toho svého upíra nic nedokážeš, ty zmrzačený pomatenče,“ vysmála se jí Sadie. „Vlkodlačice, která se nemůže proměňovat.“</p>

<p>Při zmínce o Jagrovi se Regan sevřelo srdce, ale nepřestávala kroužit kolem psice.</p>

<p>„Možná jsem blázen, ale jsem čistokrevný blázen, což ty rozhodně říct nemůžeš… psisko.“</p>

<p>Sadie si sáhla za záda a uvolnila pevně stočený bič.</p>

<p>Bič?</p>

<p>Kdo proboha ještě používá bič? Tedy kromě Indiana Jonese?</p>

<p>Psice zkušeně švihla zápěstím a poslala konec biče téměř na dotek Reganinu obličeji.</p>

<p>Do prdele.</p>

<p>Regan uskočila a tiše zaklela. Bič jí nezabije, ale může jí svázat a držet v nehybnosti.</p>

<p>Nemluvě o tom, že jí brání, aby se dostala k dýce.</p>

<p>Její jediná naděje byla v tom, odvést Sadie co nejdál od té zatracené věci, takže se bude moci pokusit skočit po noži, pokud Sadie vyvede z koncentrace.</p>

<p>„Tak ty si myslíš, že jsi lepší než já?“ Bič jí znovu proletěl kolem hlavy a tentokrát navíc přejel po její tváři.</p>

<p>„Já si to <emphasis>nemyslím,</emphasis> já to <emphasis>vím.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Regan ignorovala krev, která jí stékala po tváři, a změnila směr, jako kdyby se snažila dostat k blízké brance. „Nejsi nic víc, než nakažený člověk, který vlkodlaky napodobuje, ale nikdy se jím nestane. Takový chudák.“</p>

<p>Tmavé oči zaplály, Regan se dotkla citlivého místa. „Nic nevíš.“</p>

<p>Regan znovu uhnula před svištícím bičem. „Vím o tvém psychopatickém plánu zneužít mou sestru jako pokusné morče v nějaké směšné naději, že se staneš něčím víc než jen podestýlkou světa démonů.“</p>

<p>„Naším osudem je vládnout.“</p>

<p>Regan udělala dva kroky směrem k brance, ale nedala na sobě znát, jak ji potěšilo, že ji Sadie následovala.</p>

<p>„Protože nějaký idiot měl vizi?“</p>

<p>Prásk. Bič jí prosvištěl kolem břicha a zničil její nové tričko.</p>

<p>Děvka.</p>

<p>„Caine je prorok,“ zasyčela Sadie.</p>

<p>Regan se nenamáhala skrýt bolest způsobenou bičem, jen se úmyslně ohlédla přes rameno směrem k otevřené brance, jako kdyby odhadovala vzdálenost.</p>

<p>„Je to pomatenec, kterého by měli obléknout do svěrací kazajky, a ty jsi ještě větší blázen, když těm jeho nesmyslům věříš. Myslím, že v tom starém rčení je kus pravdy – každou minutu se narodí jeden trouba.“</p>

<p>Ženiny rty se zkroutily tvrdým úsměvem. To byla fakt škoda. Kdyby nebylo toho zlého výrazu, byla by opravdu krásná.</p>

<p>A k tomu ten dráždivý obleček.</p>

<p>„A čemu věříš ty, vlkodlačice?“ zeptala se Sadie.</p>

<p>„Když někdo začne blábolit o vizích, moje první myšlenka směřuje k sedativům, a ne k oslavám.“</p>

<p>„No vidíš, v tomhle dnešní mládež nemá pravdu.“</p>

<p>„Nejsou příčetní?“</p>

<p>„Jsou moc cyničtí.“ Rukou si přejela po těle a do dlaně vzala jedno prso. „Podívej se na mě, bývala jsem čubka, kterou pravidelně znásilňoval vlastní otec, prodával mé tělo za heroin, který mi pak sám dával, aby mi to soukromé peklo nějak ulehčil. Pak přišel Caine, všechno změnil a ze mě bude brzy královna.“</p>

<p>„Královna psů?“ zeptala se Regan a snažila se nevšímat žáru, který vydával hořící obchod. Podařilo se jí udělat dalších pár kroků. Hergot, musí se dostat k té dýce a tu mrchu zabít. Jestli je Jagr ještě naživu… ne, on je naživu. Nemohla připustit, že by to mohlo být jinak. A musí se k němu dostat. „To je teda terno.“</p>

<p>„Je to rozhodně lepší, než plýtvat s časem naříkáním, žes měla špatný den.“</p>

<p>„Špatný den? Nenech se vysmát! Culligan mě mučil posledních třicet let.“</p>

<p>„Jo ták. No tak jsi měla pár modřin a škrábanců.“ Vzduchem zasvištěl bič a projel jí po tváři, ačkoli se mu pokusila uhnout. „Musela jsi roztáhnout nohy před každým nechutným chlápkem, který se nedokázal vzrušit, dokud ti nedal pár na holou? Spala jsi ve strouze a modlila se, aby ti někdo usekl hlavu a ty ses už nemusela vzbudit?“</p>

<p>Regan zaskřípala zuby. Rány se jí hojily rychle, ale pořád ztrácela dost krve.</p>

<p>„To je špatný, ale mě ta tvoje historka už nebaví,“ podráždila ji a odlákala ještě dál od ležící dýky. „To s tím takhle každého otravuješ? Už se nedivím, že se kamarádíš jen s odpadlickými psy, kteří se mylně považují za lepší bytosti.“</p>

<p>„Rozhodně lepší než zakrslý chrlič a chodící mrtvola.“ Černé oči se zaleskly nenávistí. „Řekni mi, jaké je to objímat studenou mumii?“</p>

<p>Regan zasyčela, její vlkodlačice toužila zabíjet.</p>

<p>„Jdi do prdele!“</p>

<p>„Ach, dotkla jsem se citlivého místa?“ Sadie bezděčně ustoupila ještě dál od dýky a použila bič, aby Regan znovu švihla přes břicho. „Víš, nemůžeš z jeho nevyhnutelné smrti nikoho vinit. Tedy… druhé smrti. Jestli teď půjdeš hezky se mnou, nebude důvod, aby ten úchvatný upír umíral.“</p>

<p>Do prdele. Regan si přitiskla ruku na krvácející ránu. Ještě pár kroků.</p>

<p>„Mám trochu námitky proti tomu, stát se laboratorní krysou pro bandu psů. Nezlob se.“</p>

<p>„Raději bych tě zabila, ale bohužel budu muset počkat, dokud nebude Caine spokojený s tím, co všechno dostane od tvé sestry.“</p>

<p>Regan nepřestávala kroužit, ale při zmínce o její sestře temně přimhouřila oči.</p>

<p>Možná bude moci zabít dvě mouchy jednou ranou.</p>

<p>Nebo dva bezcenné psy.</p>

<p>„Proč mě chce?“</p>

<p>Sadie se ušklíbla a pobaveně přejela pohledem Reganino zraněné, zkrvavené tělo.</p>

<p>„Ty jsi, milá bláznivko, záloha za svou sestru, kdyby se jí náhodou chtělo umřít.“</p>

<p>„Pěkné.“</p>

<p>„Revoluce jsou vždycky trochu špinavé.“ Švihla bičem, ale když se mu Regan dokázala vyhnout, zamračila se. „Tedy aspoň pro ty, co prohrají.“</p>

<p>„Ach, tak to máš pravdu.“ Regan koutkem oka zahlédla blyštivou čepel dýky, která se leskla v měsíčním světle. Nadešel čas použít zbraň. „Jak brzy zjistí tvůj milovaný Caine, Salvátor je mu na stopě.“</p>

<p>Sadie zavrčela a oči se jí zaleskly děsivým ohněm, jak se její zvíře dralo na povrch.</p>

<p>„Není to snad nějaký ubohý trik, jak mě rozptýlit?“</p>

<p>I přes silnou bolest se Regan dokázala kysele usmát. „Opravdu bys potřebovala zapracovat na kouzlu své osobnosti, Sadie. Nezdá se, že bys k sobě přitahovala ten druh loajálních parťáků, kteří jsou potřeba k dokonání úspěšné revoluce.“ Reganin úsměv se ještě rozšířil. „Z Duncana už se vyklubal zrádce.“</p>

<p>Sadie se zastavila. „Lhářko.“</p>

<p>Regan se začala pomalu otáčet směrem k dýce. Už nemohla dál plýtvat časem.</p>

<p>„Snad tě to nepřekvapilo?“ zeptala se a pokusila se odhadnout zbývající vzdálenost. „Nevím, cos mu udělala, ale ten pes tě vášnivě nenávidí. Nemohl se dočkat, až si sjedná schůzku se Salvátorem a prozradí mu všechno okolo Caina a jeho tajných laboratoří.“</p>

<p>„Jako kdyby snad Caine všechno prozradil pouhému sluhovi, jako je Duncan,“ opovrženě pronesla Sadie a její rysy ztvrdly. „Caina nikdy nenajdou.“</p>

<p>„Ach ano, najdou.“ Regan zavrčela, neboť jí bič proletěl okolo ramene. Až bude po všem, strčí tu zatracenou věc Sadie pěkně hluboko do prdele. Ale v tuhle chvíli se mohla jen mračit a snášet rány. „A pokud jsi tak chytrá, jak o sobě prohlašuješ, pak se ozveš Salvátorovi a pokusíš se s ním vyjednávat sama. Pokud ho dokážeš zavést k mé sestře, možná bude raději jednat s tebou než s Duncanem.“</p>

<p>„Žádné vyjednávání nebude,“ zasyčela Sadie a otřásla se potřebou proměnit se ve zvíře. „Pokud do toho Salvátor nějak zasáhne, zemře.“</p>

<p>„Doufám, že se často nesázíš, Sadie, protože bys teď vsadila na špatného koně.“</p>

<p>„Dost,“ zaječela psice. „Jdeme. Hned.“</p>

<p>„To si nemyslím.“</p>

<p>Regan byla připravená, že Sadie bude chtít mrsknout bičem a omotat jej kolem ní, takže uskočila, přitiskla se k zemi a vyhnula se ráně. Po čtyřech se doplazila k dýce a konečně ji popadla.</p>

<p>Tělem jí projel krátký záchvěv vítězství. Byla to jen otázka času. Sadie už je fakticky mrtvá.</p>

<p>Prsty pevně sevřela rukojeť a už si představovala, jak vráží stříbrnou pečeť hluboko do hrudníku té děvky, když temné zavrčení protnulo vzduch.</p>

<p>Sakra.</p>

<p>Regan se rychle skulila na bok a jen tak tak se vyhnula chňapající čelisti proměněné psice.</p>

<p>Sadie se zřejmě rozhodla, že když Regan nedostane živou, tak aspoň mrtvou.</p>

<p>Nebo jí jen přemohly její vlastní instinkty.</p>

<p>Ať už to bylo jakkoli, Regan dobře věděla, že je ve vážném nebezpečí.</p>

<p>Přetočila se na záda a poprvé pohlédla na proměněnou Sadie. Byla to krásná psice. Samozřejmě. Velká a štíhlá, s temně mahagonovou srstí, se stříbrným nádechem u čenichu. Její oči v temnotě plály karmínovým světlem a Regan cítila brnění, jak se i její vlkodlačí podoba snažila prosadit.</p>

<p>Krátce dokonce pocítila cosi jako závist, ale hned se vzpamatovala a soustředila se na mnohem důležitější věci.</p>

<p>Jako například na to, aby zůstala naživu.</p>

<p>Sadie znovu temně zavrčela a připravila se ke skoku. Regan rychle došlo, že kdyby na ní Sadie skočila, bylo by to fatální, a ohnala se dýkou.</p>

<p>Byla moc daleko na to, aby způsobila nějakou vážnější ránu. Ale i obyčejný škrábanec stříbrným ostřím stačil, aby Sadie popálil a ona instinktivně uskočila zpět.</p>

<p>Regan využila příležitosti a vyskočila na nohy. Pohled měla stále upřený na psici, která přecházela ze strany na stranu a snažila se dostat se k Regan zezadu.</p>

<p>Regan pomalu ustupovala, dýku měla připravenou. Sadie měla ve zvířecí formě nezpochybnitelnou výhodu. Nejen díky velikosti, ale i ohromné a drsné síle.</p>

<p>Díkybohu se zdálo, že ve stavu absolutního vzteku postrádá jakékoli rozumné uvažování.</p>

<p>Sadie pokračovala v kroužení, chňapala mohutnými tesáky a občas předstírala útok. Regan všechny pokusy ignorovala, věděla, že se jí snaží vyprovokovat k tomu, aby unáhleně zareagovala a přestala se krýt.</p>

<p>Za jejími zády oheň stále pohlcoval obchod, kouř a horko naplnilo okolní vzduch, ale Regan si z čela otřela kapky potu, zůstávala v pozoru a chystala se na útok. Sadie jí moc práce nedá. Byla psice, ne vlkodlačice. Brzy jí zradí její vlastní emoce.</p>

<p>Sadie se znovu pokusila zaútočit, ale Regan necouvla. Sadie stáhla uši a temně zavyla.</p>

<p>Regan přenesla váhu na špičky a ještě pevněji sevřela dýku. V příští vteřině. Ve… vteřině…</p>

<p>Zavytí se proměnilo v zavrčení a Sadie vyrazila vpřed. V okamžiku, kdy vyskočila, rozevřela tlamu a chňapla po Reganině krku. Regan útok čekala, uhnula dozadu, vyhnula se cvakajícím zubům a zabodla dýku hluboko do psího hrudníku.</p>

<p>Ostří projelo dovnitř až překvapivě lehce, ale váha Sadiina velkého těla Regan sebrala rovnováhu. Dopadla přímo na záda, ignorovala zuby, které měla zakousnuté do ramene a znovu bodla. Ve vzduchu už byl cítit zápach spáleného masa. Nebude trvat dlouho a stříbro Sadie oslabí.</p>

<p>Měla pravdu.</p>

<p>Minulo jen pár chvil, když se psí tělo zachvělo a Sadie se proměnila zpátky do lidské podoby. Těch několik okamžiků vypadalo jako věčnost, během které ta děvka v zubech držela a nepustila Reganino rameno.</p>

<p>Jakmile se ale začala proměňovat do lidské podoby, Regan se přinutila nevšímat si bolesti a překulila se nahoru, takže teď klečela nad svou sokyní. Pořád pevně držela dýku, kterou úmyslně bodla pár centimetrů nad srdce té mrchy, a snažila se popadnout dech.</p>

<p>„Řekni mi, kde najdu svou sestru,“ zachraptěla.</p>

<p>Bledé rysy zkřivila nenávist. „Jdi do prdele, ty svině.“</p>

<p>Regan nezaváhala, vytáhla dýku a znovu jí zabodla. Tentokrát přímo do srdce.</p>

<p>Ta žena raději zemřela, než aby podvedla Caina, a Regan už nechtěla dál ztrácet čas.</p>

<p>„Tohle je za Jagra,“ zamumlala, když ostří projelo psím srdcem.</p>

<p>Nechtěla čekat a dívat se, až Sadie zemře.</p>

<p>Stříbro vykoná své, i kdyby se té psici podařilo dýku vytáhnout. Regan teď mnohem víc zajímalo, kde najde Jagra.</p>

<p>Z několika ran jí kapala krev, ale dostala se až k zadní terase, když v tom za sebou uslyšela mrazivý smích.</p>

<p>Proti své vůli se zastavila, otočila se a pozorovala Sadie, jak se plazí k svému roztrhanému oblečení a z hromady kůže vytahuje pistoli.</p>

<p>Regan se v tu chvíli jen hloupě zamyslela, jak ta žena dokázala zbraň skrýt. Ten šílený obleček byl tak přiléhavý, že by se mezi něj a její kůži nevešel ani list papíru.</p>

<p>Pak už bylo jedno, kde vlastně měla Sadie zbraň ukrytou.</p>

<p>Krutě se usmála a začala mačkat kohoutek. Znovu a znovu.</p>

<p>„A tohle je za mě.“</p>

<p>Regan byla rychlá, ale přesto nedokázala uhnout před kulkami, které jí proletěly kůží, poškodily žebra a projely plícemi.</p>

<p>Síla projektilů poslala Regan na kolena, tělem jí projela nesnesitelná bolest.</p>

<p>„Do prdele,“ zašeptala, když jí z těla začal vyprchávat život.</p>

<p>Kulky byly potažené stříbrem.</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>20</strong></p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p><empty-line /><p>JAGR si připadal, jako kdyby se ocitl v pekle.</p>

<p>Nejspíš to bylo kvůli tomu, že právě přežil výbuch, na hlavu se mu zřítil obchod s čajem a on si musel rychle vykopat tunel, aby ze sebe nenechal udělat škvarek.</p>

<p>Mohlo to být díky tomu.</p>

<p>Ale nebylo.</p>

<p>I přes četné, stále ještě bolestivé rány jeho utrpění nejvíc způsobovala žena, která ležela na posteli v Tanově sídle.</p>

<p>Jagr seděl na okraji postele, prsty se něžně probíral zlatými Reganinými vlasy a pohledem přejížděl po štíhlé postavě oblečené jen do podprsenky a kalhotek. Mohl tak neustále kontrolovat stav a hojení jejích vážných poranění.</p>

<p>Šrámy způsobené bičem se zahojily ještě před tím, než ji dopravil do bezpečí sídla, ale ne dost rychle na to, aby Jagra nevytáčela myšlenka na to, jak ta zatracená mrcha Regan zranila. Rány po stříbrných kulkách se ale tak rychle nehojily, zůstávaly zarudlé a podrážděné a jeho to přivádělo k nepříčetnosti.</p>

<p>Kulky potažené stříbrem.</p>

<p>Kdyby už Sadie nebyla mrtvá, Jagr by jí rozcupoval na milimetrové kousky.</p>

<p>Zničehonic se Regan pod jeho prsty zachvěla a Jagr si rychle uvědomil, že jeho ledová síla ochlazuje místnost. Rychle potlačil svůj vztek, sklonil se a místo omluvy jí jemně políbil na spánek.</p>

<p>„Jagre.“</p>

<p>Odtáhl se jen tak daleko, že viděl, jak se jí zachvěla víčka. Pak Regan otevřela oči, ještě pořád zamlžené bolestí.</p>

<p>„Jsem u tebe, maličká.“</p>

<p>„Ten výbuch…“ Měla nakřáplý, přerývaný hlas. „Myslela jsem…“</p>

<p>Něžně jí za ucho zastrčil pramínek neposlušných vlasů. „Myslela sis, že ses mě zbavila? Bojím se, že takové štěstí nemáš.“</p>

<p>Očima jí probleskla nesnesitelná hrůza. „Proboha, o tomhle vůbec nežertuj. Jak ses dostal z toho hořícího domu?“</p>

<p>„Upíři mají schopnost přivolat zemi.“</p>

<p>„Přivolat zemi?“</p>

<p>Jagr sevřel rty. Ta slova zněla moc okázale. Popravdě, znamenalo to jen to, že dokázal nakypřit a zvednout zemi, aby se pod ní během dne dokázal skrýt nebo – co bylo častější – skrýt zbytky své poslední vysáté oběti.</p>

<p>„Vykopali jsme tunel,“ odvětil suše.</p>

<p>„Ach.“ Svraštila obočí a podívala se na popáleniny, které pořád hyzdily jeho krk. Potřeboval se napít krve a odpočinout si, teprve pak se mu rány pořádně zahojí. Ale jeho zájem o Regan přemohl všechny myšlenky na jeho vlastní zranění. „Jsi zraněný.“</p>

<p>„Není to nic, co by se za pár hodin nezahojilo.“</p>

<p>„Potřebuješ se napít.“</p>

<p>„Brzy na to dojde.“</p>

<p>Po jeho nejasné odpovědi se zamračila, ale byla dost chytrá, aby rozpoznala zarputilý výraz na jeho tváři a přestala ho poučovat.</p>

<p>„A co Styx?“ zeptala se místo toho.</p>

<p>„Dává se dohromady.“</p>

<p>Pak nastalo dlouhé ticho, Regan občas na chvilku ztrácela vědomí, ale konečně se se zřejmým úsilím přinutila znovu otevřít oči.</p>

<p>„Jak jste přežili?“</p>

<p>Smutně se usmál, toužil jí sdělit, jak vydržel, když mu na hlavu spadnul celý dům, a jak musel použít všechny své síly, aby zadržel plameny, zatímco Styx kopal tunel skrz zem.</p>

<p>Nadýmal se samolibostí jako správný sameček.</p>

<p>Dojemné.</p>

<p>„První výbuch zničil podlahu a my se propadli do sklepa. Ten druhý, větší výbuch nám pak vlastně shodil celý dům na hlavu,“ zamumlal ledabyle. „Ale dokázali jsme se vyhnout většině plamenů.“</p>

<p>Regan přimhouřila oči. Snadno vycítila, že v tom příběhu je mnohem víc, než co jí Jagr vypráví. Než ho ale stačila napomenout, vykulila oči a s námahou se posadila.</p>

<p>„Sadie,“ zachraptěla.</p>

<p>Jagr ji něžně, ale neúprosně zatlačil zpátky do polštářů.</p>

<p>„Nemusíš se kvůli ní stresovat. Je pryč.“</p>

<p>„Pryč.“ Její úzkost to ještě prohloubilo. „Chystá se varovat Caina. Musíš ji zastavit.“</p>

<p>Jagr vzal její tvář do dlaní a palcem jí chlácholivě přejel po saténové tváři.</p>

<p>„Sama jsi zařídila, že Sadie už nikdy s nikým mluvit nebude.“</p>

<p>„Je mrtvá?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Regan si těžce oddychla a v zelených očích se jí objevil záblesk uspokojení.</p>

<p>„Dobrá.“</p>

<p>Jagr nedokázal odolat, sklonil se a lehce jí políbil na rty. Miloval ten oheň, který hořel uvnitř její duše.</p>

<p>Oheň vítěze.</p>

<p>„Souhlasím, ale byl bych raději, kdybys ji bývala zabila dřív, než tě stačila prošpikovat stříbrnými kulkami,“ zamumlal.</p>

<p>„I já. Bolí to jako prase.“ Podívala se na svůj hrudník a při pohledu na přetrvávající zranění se zamračila. „Jsou venku?“</p>

<p>Jagr se při vzpomínce, jak z jejího poraněného těla vyndával střely, znovu rozzuřil a místnost se naplnila jeho ledovou silou. Ten pohled se mu navěky zaryl do paměti.</p>

<p>„Vyndal jsem je ještě před tím, než jsme tě dopravili zpátky k Tanemu.“</p>

<p>„Jak dlouho jsem je tam měla?“</p>

<p>„Několik hodin.“</p>

<p>Regan se zamračila. „Ale to už bych se měla zahojit, nebo snad ne?“</p>

<p>„Stříbro tě dost poranilo.“</p>

<p>Jagr se natáhl na matraci vedle ní, vzal ji do náruče a přitiskl si ji k sobě. Pak vyčkal, jestli se bude bránit. Když se místo toho ještě přitulila blíž, polkl zasténání.</p>

<p>Tohle je to, co měl v úmyslu osud.</p>

<p>S touhle ženou byl kompletní takovým způsobem, o jakém se mu ani nezdálo.</p>

<p>„Našli mou sestru?“ zeptala se a hlas měla stažený snahou potlačit bolest.</p>

<p>„Ještě jsem nemluvil se Salvátorem ani s Levetem. Pochybuju, že měli čas na nějaké hledání.“ Ještě víc si ji k sobě přivinul a podložil jí rukou hlavu. „Svůj úkol jsi splnila, maličká. Teď musíš odpočívat.“</p>

<p>Regan sebrala dost síly na to, aby ho dokázala odstrčit. „Měl bys dobře vědět, že nesnáším tvoje rozkazy, šéfe.“</p>

<p>„Jestli se ti nelíbí, že ti dávám příkazy, tak mě vyšoupni z téhle postele a zakaž mi to.“</p>

<p>„Syčáku.“</p>

<p>Jagr jí políbil na čelo. „Spi.“</p>

<p>„Jagre?“ zamumlala ještě, ale oči se jí už zavíraly.</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Zůstaneš tu se mnou?“</p>

<p>Srdce se mu málem zastavilo. Tahle chvíle s Regan byla nekonečná. Chtěl si zapamatovat každou vteřinu.</p>

<p>„Zůstanu tak dlouho, jak mě budeš potřebovat, maličká.“</p>

<p>Regan si tiše vzdychla, omotala mu ruce kolem těla a způsobila nevyhnutelné vzrušení.</p>

<p>Jagr si ji k sobě přitáhl a nechal vůni půlnočního jasmínu, aby mu prostoupila celým tělem, odvála bolest a zahojila všechny rány. Ačkoli by se spíš potřeboval napít krve, aby získal zpátky všechnu svou sílu, zjistil, že Reganiny jemné dotyky mu všechna zranění hojily.</p>

<p>Další důkaz toho, že byla jeho pravou partnerkou.</p>

<p>Jagr se napájel pouhým pocitem, že má sladkou Regan tak nablízku, takže ani nevycítil blížícího se Styxe.</p>

<p>Jeho respekt k pradávnému upírovi v posledních hodinách ještě vzrostl.</p>

<p>Nejenže zůstal Styx naprosto klidný, když se jim zřítil na hlavu ten dům, ale neváhal, když měl Jagrovi věřit, že zabrání plamenům v šíření, zatímco sám trpělivě kutal díru do tvrdé cementové zdi a připravoval jim únikovou cestu.</p>

<p>Byla to právě ta důvěra, která na Jagra udělala mocný dojem.</p>

<p>Nechtěl být součástí klanu. Nepotřeboval bratry nebo velitele, který se staral o to, jestli žije, nebo je mrtvý.</p>

<p>Chtěl být sám.</p>

<p>Ale teď musel přiznat, že pocítil… pýchu, že Styx věřil jeho schopnostem.</p>

<p>Tedy ne, že by rovnou chtěl skočit do upíří společnosti. Ani nezapomněl, že to byl právě Styx, který ho poslal do Hannibalu.</p>

<p>Ten mazaný Azték toho měl dost, za co by se měl zodpovídat.</p>

<p>Styx vešel do ložnice, opřel se o dveřní rám a pozoroval dvojici ležící na posteli. Ve světle svíček jeho obličej vypadal jako bronzová maska. Mohutná, majestátní postava byla pokrytá černou kůží a několika ostrými zbraněmi.</p>

<p>Jagr instinktivně skryl Regan svým velkým tělem. Nebál se, že by jí Styx mohl nějak ublížit. Ta trocha zdravého rozumu, která mu zbývala, chápala, že Anasso přísahal na svůj život, že svou švagrovou ochrání. Ale své instinkty prostě nedokázal potlačit.</p>

<p>Díkybohu to vypadalo, že je Styx na vyšinuté upíry zvyklý. Lehce se usmál a přikývl hlavou směrem k napůl ukryté ženě.</p>

<p>„Hojí se?“ zeptal se tiše.</p>

<p>„Pomalu.“</p>

<p>Jeho krutý výraz sliboval hořkou pomstu psům, kteří se odvážili Regan ublížit. „Toho stříbra bylo moc, hojení ještě chvíli potrvá.“ Styx namířil pozornost k Jagrovi. „Mohl bys ten proces uspíšit.“</p>

<p>Jagr ztuhl. Nutkání, aby sdílel svou krev se svou partnerkou, se téměř nedalo potlačit. Myšlenka na to, aby jí pomohl s hojením, mu kolovala žilami, ale kvůli bariérám, které mezi ně Regan postavila, s tím nemohl nic dělat.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Styx po té strohé odpovědi jen pozvedl obočí. „Ona tvou krev odmítla?“</p>

<p>„Odmítla mě jako partnera.“ Jeho ledový tón prozrazoval drsnou bolest. „Já na ni rozhodně naléhat nebudu.“</p>

<p>Styx se zamračil. Uvědomil si, že Jagr nemůže svou krev sdílet, aniž by k tomu byla připravená i druhá strana.</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>Jagr přes Reganino tělo přehodil pokrývku, a opatrně, aby svou spící krásku nevzbudil, vyklouzl z postele.</p>

<p>Ačkoli se mu nezamlouvalo opouštět Regan ve chvíli, kdy vůbec neprotestovala, potřeboval zodpovědět pár otázek.</p>

<p>Přešel místnost, zastavil se přímo před králem a složil si ruce na prsou.</p>

<p>„Proč jsi mě poslal do Hannibalu, pane?“</p>

<p>Styx se mu podíval do očí a nepatrně se usmál. „Přece kvůli tomu, abys zachránil sestru mé partnerky. Což mi připomíná, že bych ti měl za služby náležitě poděkovat. Stačí, abys řekl, jak se ti mohu odměnit…“</p>

<p>„Máš půl tuctu havranů, kteří jsou těmi nejlepšími válečníky, jací se kdy narodili,“ přerušil ho Jagr. Vůbec neměl náladu na nějaké hry. „Proč jsi mě poslal?“</p>

<p>„Stejně jako já, i ostatní havrani strávili posledních několik staletí v úkrytu před společností a chránili jsme předchozího Anassa. Ještě pořád se učí dovednosti nutné k přežití mezi lidmi, včetně práce s nejnovějšími technologiemi.“ Styx se pobaveně usmál. „Měl bys je vidět, když se snaží použít dálkový ovladač. Na druhou stranu, ty tohle všechno znáš moc dobře.“</p>

<p>Jagr ztuhl. Nikdy s nikým nesdílel fascinaci nejnovější generací, a byl si dost jistý, že se ani nesvěřoval s výlety mezi obyčejné smrtelníky.</p>

<p>„Jak to můžeš vědět?“</p>

<p>„Viper na svůj klan pečlivě dohlíží,“ pokrčil Styx rameny. „Jeho pozornosti unikne máloco.“</p>

<p>Poznámka o Viperově dozoru Jagra popudila. Připadalo mu to celé spíš jako špionáž a šmírování a rozhodně mu to nepřidalo na klidu.</p>

<p>„Netušil jsem, že když se stanu součástí klanu, přijdu o právo na soukromí.“</p>

<p>„Viper je občas ve své snaze ochránit své bratry přespříliš horlivý.“</p>

<p>Jagr si odfrkl. „Je jako kvočna.“</p>

<p>„Aspoň víš, že se stará.“</p>

<p>„Mohl by se starat i bez toho, aby strkal nos do mých věcí.“</p>

<p>Styx se usmál, což dělal zřídka, a odhalil tesáky, které by prokously i ocel.</p>

<p>„Možná, ale zdaleka by to nebylo tak zábavné.“</p>

<p>Jagr po té narážce jen přimhouřil oči a pak pomalu zakroutil hlavou.</p>

<p>„Ne, nenechám se zmást,“ varoval ho. „Řekni mi pravdu, proč jsi mě poslal do Hannibalu.“</p>

<p>Styx si v tichosti pohrával s medailonkem, který mu visel u krku, a přemýšlel, kolik toho chce prozradit.</p>

<p>„Částečně to bylo kvůli tvé schopnosti přebývat mezi lidmi a také kvůli tvým válečnickým schopnostem,“ řekl nakonec.</p>

<p>„A dál?“</p>

<p>„Věděl jsem, že jsi ta správná osoba, která bude s Regan soucítit.“</p>

<p>Jagr nevěřícně zamrkal. „Protože jsem si taky prožil mučení?“</p>

<p>„Ano,“ přiznal Styx bez omluvy. „Ty, víc než ostatní, chápeš, co si během svého zajetí prožila, a dokážeš jí nabídnout trpělivost, zatímco se ona sama pere s pocitem nově nabyté svobody.“ Pradávný upír se zamračil. „Ačkoli musím přiznat, že zas až tolik trpělivosti jsem nečekal.“</p>

<p>Jagra podráždilo, že ho vybrali ne kvůli jeho síle, ale kvůli jeho slabosti. Vzduch se ledově zachvěl.</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>Styx bez komentáře přešel ledové jiskření. „Myslel jsem, že budeš rád, až to budeš mít za sebou a dopravíš Regan do Chicaga. Nenapadlo mě, že bys povzbuzoval její touhu po pomstě.“</p>

<p>„Já ji nepovzbuzoval,“ vyštěkl Jagr.</p>

<p>„Ne?“</p>

<p>Vzduch se ochladil o dalších deset stupňů. „Je mladá, ale je schopná rozhodovat se sama za sebe. Vlastně po tom dost touží.“</p>

<p>Styx zavrčel a posmutněl. „Tak tomu věřím. Jakýkoli příbuzný s Darcy prostě musí mít svou hlavu a jít si umanutě za svým.“</p>

<p>„Umanutě?“ Jagr se otočil směrem ke křehké ženě stočené na posteli. „Ta je paličatá jako osel a vzteklá jako pekelný pes.“</p>

<p>„Další důvod pro to, aby se vrátila do své rodiny,“ poznamenal Styx.</p>

<p>Jagr svraštil obočí. Neměl zapotřebí, aby ho někdo káral jako nováčka ve světě démonů. Udělal to, co pro Regan považoval za nejlepší, a nic by na tom nezměnil.</p>

<p>„Pokud jsi chtěl, abych s ní zacházel jako se svým vězněm, pak jsi mi to měl říct,“ odvětil chladně. „Jestli si dobře vzpomínám, varoval jsi mě, abych s ní zacházel jako v rukavičkách.“</p>

<p>Styx vycítil, že zašel příliš daleko, a jen pokrčil rameny. „To je pravda. A jak říká staré rčení, konec dobrý, všechno dobré. Takže pokud nenastanou nečekané komplikace, měla by se dát dohromady natolik, že jí dnes večer vezmu do Chicaga.“</p>

<p>Jagr se ještě víc zamračil. Srdce měl sevřené jako ve svěráku.</p>

<p>Takže tohle je všechno?</p>

<p>Tohle je to, jak to mělo skončit?</p>

<p>Bože.</p>

<p>„Jsi si jistý, že Regan do Chicaga chce?“ zachraptěl.</p>

<p>Zlaté oči ztvrdly odhodláním. „Zabere to ještě dva nebo tři dny, než se dá úplně dohromady. Do té doby potřebuje ochranu, kterou jí může zajistit mé sídlo. Kromě toho, pokud nedám Darcy příležitost postarat se o svou se stru, vykastruje mě.“</p>

<p>„Stejně tak tě může vykastrovat Regan za to, že ji nutíš k rodinnému setkání, o které vůbec nestojí.“</p>

<p>„Vypadá to, že tahle situace pro mě nemá východisko, což je pro zadaného upíra dost nepříjemné.“ Najednou Styx natáhl ruku a položil ji Jagrovi na rameno. „Neboj se, Jagre, o tvou zraněnou ženu se dobře postaráme.“</p>

<p>Jagr setřásl ruku svého společníka stejně jako jeho sympatie, a kousavou bolest v duši skryl za nečitelným výrazem.</p>

<p>Byl přece sám už celá staletí.</p>

<p>Co na tom změní pár dalších ztracených mizerných let strávených v izolaci?</p>

<p>„Ozval se ti už Salvátor?“ úmyslně změnil téma.</p>

<p>„Ne.“ Styx lehce vycenil tesáky. „Ten zatracený král vlkodlaků má otravný zvyk zapomínat, že jsem Anasso.“</p>

<p>„Jestli chceš, rád mu to připomenu.“</p>

<p>Styx ztuhl a na tváři se mu objevil nečitelný výraz. „Ty?“</p>

<p>„Možná nemám tak dobré pronásledovací schopnosti jako tví havrani, ale znám jeho pach. A snadno jej vypátrám.“</p>

<p>„O tvých schopnostech nepochybuji, ale co s Regan?“</p>

<p>Jagr sevřel čelisti, snažil se ignorovat kousavou touhu mít ji po boku.</p>

<p>Byla jeho partnerka, byla to žena, která měla naplnit jeho život.</p>

<p>Raději by sám sobě vyrval srdce, než aby ji nechal odejít samotnou.</p>

<p>Ale copak měl na výběr?</p>

<p>Dokud Regan jejich pouto nepřijme, nemůže si ji nijak nárokovat.</p>

<p>„Řekl jsi, že ji bereš do Chicaga,“ odvětil a hlas měl prázdný stejně jako duši.</p>

<p>Styx se zamračil. „Myslel jsem, že půjdeš s námi.“</p>

<p>„Regan mě nepotřebuje. Navíc, když má jako ochránce po boku tebe.“</p>

<p>„Možná není ochotná přiznat to, ale když jsem přišel, viděl jsem, jak se k tobě tiskla.“</p>

<p>Jagr při vzpomínce na přitulenou Regan sevřel ruce v pěst.</p>

<p>„To bylo jen proto, že se cítila osamělá a zranitelná,“ zamumlal. Chtěl přesvědčit spíš sám sebe než Styxe. Věcí, která bolela víc než samotné zklamání, bylo upínat se na marnou naději. „Pokud by byla při plném vědomí, nikdy se ke mně takhle nepřitiskla.“</p>

<p>Styxův ostrý smích pronikl místností. „Zatraceně. Myslel jsem, že když jde o ženy, dost jim rozumím.“</p>

<p>„Co tím chceš říct?“</p>

<p>„Žena se k muži netulí jen proto, že se cítí osamělá.“</p>

<p>Jagr ztuhle ustoupil zpátky a polkl touhu zoufale zavýt. Zatracený Styx. Jestli se snažil přisypat sůl do Jagrových ran, dost se mu to dařilo.</p>

<p>„O tomhle s tebou diskutovat nebudu, můj pane.“</p>

<p>„Fajn.“ Styx si unaveně promnul svaly na krku a připomněl tak Jagrovi, že on tady byl ten starší upír, který si prožil své. „Rád bych věděl, jestli se Salvátor od těch psů něco dozvěděl. Mám jen jednu žádost.“ Zkroutil rty. „Ne, vlastně dvě.“</p>

<p>Jagr byl v pozoru. Styxova poslední prosba ho dostala do situace, kdy se připoutal k ženě, která ho nechtěla. O další trable už nestál.</p>

<p>„A co si přeješ?“</p>

<p>„První je, aby ses napil krve a odpočinul si, než se vydáš na další lov.“</p>

<p>„A ta druhá?“</p>

<p>„Vezmi si s sebou Taneho.“</p>

<p>Jagr sevřel rty, ale pak souhlasně pokývl hlavou. Anasso byl prostě opatrnější.</p>

<p>„Jak si přeješ.“ Dvěma strnulými kroky se vydal ke dveřím, ale pak jeho zdravý rozum přemohla touha. Zastavil se, otočil se a podíval se na ženu, která se mu navždy vryla do srdce. „Styxi.“</p>

<p>„Ano, bratře?“</p>

<p>„Postarej se o ni.“</p>

<p>Styx si obřadně přitiskl ruku na srdce. „Máš mé slovo.“</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Levet byl vysoký téměř dva metry.</p>

<p>Oukej, nebyl <emphasis>doslova</emphasis> tak vysoký. Dokonce ani ten nejlepší sex nemohl způsobit, že by měl víc než metr padesát. Ale bůh to zařídil tak, že se prostě velký <emphasis>cítil.</emphasis></p>

<p>Ležel pod spletí křovin a pokoušel se ze rtů dostat spokojený úsměv.</p>

<p>Už to bylo dlouho, co byl naposledy se ženou, která věděla, jak hladit chrličovy růžky. Ach, a ty věci, co dělala s jeho křidélky. Ocas se mu zkroutil takovým způsobem, že si to bude ještě dlouho pamatovat.</p>

<p>Ta vodní víla byla taková zlobilka.</p>

<p>Škoda, že se tak rychle vypařila. Mohla se na něm tak hezky projet, docela ho zmasakrovat a než by vyšlo slunce, zas by se dal do kupy. A když má démon čekat na sex celá staletí, nemůže si dovolit plýtvat příležitostmi.</p>

<p>Levet přemýšlel, jestli se mu podaří najít Bellu ještě před úsvitem, a nechával se unášet na slastiplném mraku ukojené radosti.</p>

<p>Nebo spíš se nechával unést do chvíle, kdy se před ním rozevřely keře a nad Levetem se objevil Salvátorův rozzlobený obličej.</p>

<p>„Levete?“</p>

<p>Levet vyjekl a vyskočil na nohy. Vůbec se mu nelíbilo, že ho Salvátor přistihl při fantazírování jako rozjíveného puberťáka.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Sacrebleu,</emphasis> copak tě tvoje matka neučila, že nemáš šmírovat chrliče? Lekl jsem se tak, že jsem z tebe málem udělal kouřící hovínko.“</p>

<p>Vlkodlakovy tvrdé rysy prozrazovaly špatnou náladu. Nebylo to nic neobvyklého. Tenhle král byl vždycky na to nebo ono rozzlobený. Byl stejný jako upíři, navíc měl jen chlupy.</p>

<p>„Co tady v tom křoví pohledáváš?“</p>

<p>Levet nezaváhal. Byly chvíle na pravdu a byly chvíle na lži.</p>

<p>Tentokrát byla řada na lež.</p>

<p>„Sleduju to tady, jak jsi mi přikázal, abych zjistil, jestli to není léčka.“</p>

<p>„Sleduješ?“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Oui.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Salvátor ho bez varování popadl za roh a zvedl ze země, zakroutil s ním a pak na něj zvědavě pohlédl, jako kdyby to byl podivný kámen a ne důstojný démon.</p>

<p>Zatracený pes.</p>

<p>„A proč jsi celý od bláta?“ zeptal se král.</p>

<p>„Nemáš na práci něco lepšího, než mě pozorovat jako divného brouka?“</p>

<p>„A jsi snad něco jiného?“ svraštil Salvátor obočí. „Prokrista, nic divnějšího jsem neviděl.“</p>

<p>„No tak, no tak, to by stačilo,“ rozzlobil se Levet.</p>

<p>„Pořád jsi mi nevysvětlil to bahno.“ Salvátor se k němu naklonil a zhluboka se nadechl. „Ani to, že je z tebe cítit vodní víla.“</p>

<p>Levet složil ruce na prsou. „Hej, chrlič má taky nárok na zábavu.“</p>

<p>„Což znamená, že se snadno necháš rozptýlit,“ zavrčel Salvátor.</p>

<p>„Možná tu nějaké rozptýlení je, ale jen nepatrné, to tě ujišťuji.“</p>

<p>„To se teprve uvidí.“</p>

<p>Salvátor pustil Leveta na zem, otočil se a vydal se zpátky ke strmému břehu. Levet se za ním vypotácel s elegancí opilého námořníka a toužil vybavit si nějaké zaklínadlo, kterými by vlkodlakovy kulky proměnil v mramor.</p>

<p>Skrz husté křoviny vzdáleně cítil pach Salvátorových psů, ale ještě něco dalšího. Cosi, co bylo cítit… krví.</p>

<p>„Prokrista,“ zamumlal Salvátor, když se blížil k malé chatě tempem, kterému Levet rozhodně nemohl stačit. „Co je to?“</p>

<p>Salvátor poklekl vedle mrtvého vlkodlaka, který byl převtělený do zvířecí podoby a otočil k Levetovi hlavu s doutnavým pohledem.</p>

<p>„Nikdo se kolem tebe neprotáhne?“ zavrčel. „A jak mi vysvětlíš tohle?“</p>

<p>„<emphasis>M</emphasis><emphasis>on Dieu,</emphasis><emphasis>“</emphasis> vydechl Levet, když vstoupil na dřevěnou podlahu chaty, ačkoli pořád zůstával v bezpečné vzdálenosti od nehybného těla.</p>

<p>Salvátor se dotkl psovy hlavy a tiše mu požehnal. „Je to Duncan?“ zeptal se.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Oui.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Levetovi se stáhl žaludek. Zrádné psy rád neměl, ale žádnému by nic podobného nepřál. „Ještě před hodinou byl celkem v pohodě.“</p>

<p>„Kdyže?“</p>

<p>„No, možná už je to spíš tak dvě nebo tři hodiny.“</p>

<p>„Bezcenný démone,“ zavrčel Salvátor a pohledem se vrátil k mrtvému psu.</p>

<p>Levet zatřepetal křídly. Tuhle katastrofu si na krk nepověsí. Ani i kdyby za ni <emphasis>byl</emphasis> zodpovědný.</p>

<p>„Vypadám snad jako tví ukňouraní psi?“ zeptal se. „Ne, nevypadám. Jsem jediný Reganin oblíbenec a jestli si myslíš, že tady budu jen tak stát a nechat se urážet zavšiveným, prašivým psem, tak si teda…“</p>

<p>„Sklapni a pojď sem,“ přerušil ho Salvátor.</p>

<p>„Arogantní bastarde.“</p>

<p>„Levete.“</p>

<p>Levet rozhodil rukama a vydal se k vlkodlakovi. „Už jdu. Nemusíš se hned rozčilovat.“</p>

<p>Salvátor se netrpělivě zamračil a ukázal na mrtvého psa.</p>

<p>„Jak zemřel?“</p>

<p>Levet zkroutil obličej a opatrně se podivil, jestli se snad vlkodlačí král neuhodil do hlavy.</p>

<p>„No, můžu jenom hádat, ale asi to bude mít něco společného s tou obrovskou stříbrnou dýkou, kterou má zabodnutou do srdce.“</p>

<p>Když Salvátor dýku vytahoval, zasyčel. Pak ji odhodil na druhý konec prázdné místnosti.</p>

<p>„Kdyby ho zabilo stříbro, vrátil by se zpátky do své lidské podoby. Když mu někdo zabodl dýku do srdce, byl už mrtvý.“</p>

<p>Levet se zamračil. „Proč by někdo píchal dýku do mrtvého psa?“</p>

<p>„Mě by víc zajímalo, jak zemřel.“</p>

<p>Levet rozpřáhl ruce, obkroužil hlavní místnost chaty, zastavil se u krbu, pak u dřevěného stolu a židlí, které tu byly jediným nábytkem.</p>

<p>„Necítím tu žádné zaklínadlo ani kouzlo, tedy přinejmenším zaříkávadlo směřované přímo na něj.“ Pak Levet ve vzduchu vycítil slabé chvění, vyskočil na židli a popadl na půl prázdnou láhev od vína, která stála uprostřed stolu. „Může se pes otrávit?“</p>

<p>Salvátor se postavil a zamračeně si láhev prohlédl.</p>

<p>„Kde se to tu vzalo?“ zeptal se.</p>

<p>„Stálo to na stole, spolu se dvěma sklenicemi, už když jsme přišli,“ pokrčil Levet rameny, zatímco vzduch v chatě houstl Salvátorovou silou. „Co je to?“</p>

<p>Salvátor vytřeštil oči a ukázal na skryté dveře, které se pomalu začaly otevírat za krbem.</p>

<p>„Past.“</p>

<p>Nocí se ozval hluboký, vyzývavý smích. „A tady vidíme, že vlkodlačí král cení zuby, ale mozek používat neumí.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>21</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Regan se potácela v podivném stavu mezi spánkem a nejasnou bdělostí. Pokusila se zvednout z velké postele a natáhla ruku.</p>

<p>„Jagre?“</p>

<p>Její hlas nebyl nic víc než jen chraplavý šepot, ale po straně ucítila nějaký pohyb a okraj matrace se prohnul, jak na něj někdo dosedl.</p>

<p>„Já bohužel nejsem Jagr. Jen tvá sestra, která moc toužila po setkání s tebou.“</p>

<p>Regan se podařilo pootevřít oči a když spatřila tvář, která byla až příliš podobná té její, ztuhla.</p>

<p>Prokrista.</p>

<p>Ta žena vypadala úplně stejně jako ona. Stejné světlé vlasy, ačkoli Darcyin sestřih byl krátký a ježatý. Stejné zelené oči. Stejné štíhlé tělo. Dokonce i ta samá tvrdohlavá čelist.</p>

<p>Dvojčata, pomyslela si Regan. Nikdo by o tom nemohl pochybovat.</p>

<p>Až na druhý pohled si všimla Darcyina poklidného výrazu a sladkého úsměvu, které představovaly rozdíl.</p>

<p>Na Regan nebylo nic poklidného ani sladkého.</p>

<p>Regan se opatrně nadzvedla, aby nepodráždila svou bolavou hlavu, opřela se o hromadu polštářů a rozhlédla se po zlaté a slonovinové místnosti, která vypadala, že nikde nekončí.</p>

<p>Zatraceně.</p>

<p>Všechno bylo tak velké.</p>

<p>Velké a lesklé.</p>

<p>Leštěné mramorové stěny. Zlacený nábytek. Broušené křišťálové lustry. Hergot, bylo tu dost lesku a cingrlátek, že by to potěšilo i Eltona Johna.</p>

<p>Darcy měla zřejmě ráda luxus.</p>

<p>Regan… až zas tak ne.</p>

<p>Možná to bylo těmi roky, které si prožila v rozhrkaném karavanu, ale pod amorky, kteří tančili na klenutém stropu, si připadala trochu nepatřičně. Toho zdobení na ni bylo trochu moc.</p>

<p>„Kde to jsem?“</p>

<p>Regan si fakt připadala, že do téhle elegance vůbec nepatří, ale Darcy se pohodlně a úplně neformálně usadila na kraji matrace. A vůbec nebyla oblečená jako královna. Měla na sobě seprané džíny a velké triko.</p>

<p>„Styx tě převezl do Chicaga, aby ses tu mohla v bezpečí uzdravit.“</p>

<p>„Tohle je tvůj domov?“</p>

<p>„Ano.“ Darcy si skousla spodní ret a upřeně zkoumala Reganin sevřený výraz. „Prosím, nezlob se na Styxe. Udělal jen to, co považoval za nejlepší.“</p>

<p>Jo, to bylo překvapivé. Regan věděla, že ji unesou do Chicaga, jakmile Styxovi zavolala a chtěla od něj pomoc.</p>

<p>Nic není zadarmo.</p>

<p>Ale to neznamenalo, že se jí to má líbit.</p>

<p>„A to ho ani nenapadlo zeptat se mě, co si myslím já?“ zeptala se suše.</p>

<p>„Přece už jsi pár dní v upírově společnosti strávila,“ pokrčila nos Darcy. „Copak se někdy ptají na tvůj názor?“</p>

<p>No dobrá, téhle logice nemohla odporovat. Tak jen obrátila oči v sloup.</p>

<p>„Myslím, že vždycky nějaká šance, že peklo zamrzne.“</p>

<p>„Velmi vzdálená šance.“</p>

<p>Regan vystrčila bradu. „Mohl aspoň počkat, až se proberu z bezvědomí.“</p>

<p>Darcy se natáhla a něžně vzala Regan za ruku. „Je to moje vina, Regan. Styx věděl, jak moc jsem tě chtěla mít u sebe a neobtěžoval se sdělit ti naše pozvání. Přísahám, zadaný upír by měl používat nějaké výstražné znamení, aby se před ním ostatní měli na pozoru.“</p>

<p>Zadaný upír.</p>

<p>Hlavou jí prosvištěla myšlenka na obrovského, světlovlasého a nemilosrdně krásného vizigótského šéfa.</p>

<p>Regan zamrkala. Ze všech sil se snažila přetrvávající vzpomínky na Jagra zapudit.</p>

<p>Byla hloupá.</p>

<p>Byl jako třistakilová gorila, která se usídlila uprostřed jejího mozku. Dokud nebude vědět, že je Jagr v pořádku, nebude schopná soustředit se na cokoli jiného.</p>

<p>„Předpokládám, že Jagr je tu taky?“ Pokusila se tu otázku položit tak nenuceně, jako by se jí to vůbec netýkalo.</p>

<p>„Jagr?“ Darcy se nad tím nečekaným dotazem zamračila. „Vlastně myslím, že zůstal v Hannibalu. Chtěl zjistit, jestli se Salvátorovi podařilo najít nějakou stopu vedoucí k naší další sestře.“</p>

<p>„Ach tak.“ Zklamáním se jí stáhl žaludek. Tak on vůbec není v Chicagu. Tohle nečekala.</p>

<p>Jako kdyby Darcy vycítila Reganino znepokojení, přitáhla k posteli pojízdný stolek a stáhla utěrku, která jej pokrývala.</p>

<p>„Přivezla jsem podnos. Myslela jsem, že budeš mít hlad.“</p>

<p>„Jsem hladová jako vlk,“ přiznala Regan. Věděla, že aby znovu nabrala sílu, najíst se musí. Otočila hlavu ke stolečku a nevěřícně polkla. „Dobrý bože.“</p>

<p>Darcy se zasmála. „Nevěděla jsem, na co budeš mít chuť.“</p>

<p>Regan upřela pohled na hromadu vajíček, šunky, lívanců, čerstvého ovoce, toastů, hranolek, klobásek a teplých moučníků.</p>

<p>„Takže jsi přivezla všechno?“</p>

<p>„Chci, aby ses tu cítila jako doma, Regan.“</p>

<p>Regan zachytila sestřin teplý, vstřícný pohled a nepohodlně se zavrtěla. No teda! Její sestra byla přesně ten druh kouzelné, úchvatné a naprosto neodolatelné ženy, kterou jste prostě museli milovat. Ale Regan svou sestru milovat nechtěla. A nechtěla cítit ani rostoucí souznění. Jen žádné sympatie…</p>

<p>„Já…“</p>

<p>„Jez,“ přerušila ji Darcy. „Bude ti líp.“</p>

<p>Reganiným srdcem projelo cosi jako vina a mizérie a připomnělo jí to, že se chce vyvarovat všech citových komplikací. Prostě musela Darcy zklamat.</p>

<p>Stejně jako Jagra.</p>

<p>Regan se pokusila potlačit nepříjemné slzy, vzala si talíř a nabrala si velkou porci vajec, šunky a klobás. Potřebuje bílkoviny, aby se mohla konečně pořádně zahojit, aby se jí zacelily všechny rány, které pod saténovou noční košilí zůstávaly rudé a podrážděné.</p>

<p>Podělané stříbro.</p>

<p>Pořád se cítila slabá jako čerstvě narozené nemluvně.</p>

<p>A pořád se cítila hrozně zranitelná. Místo toho, aby se podívala do Darcyiných starostlivých očí, raději se toulala pohledem po monstrózní ložnici.</p>

<p>„Ano, vím. Je to otřesné, že ano?“ zamumlala Darcy a rukou ukázala směrem k nekonečným plochám zlata a slonoviny. „A ačkoli tomu těžko budeš věřit, zbytek sídla vypadá ještě hůř.“</p>

<p>„Rozhodně to není nic, na co jsem zvyklá.“</p>

<p>„Ani já ne. Vyrostla jsem na ulici, zatímco Styx celá staletí zůstával v zatuchlé jeskyni.“ Nepatrně se usmála. „Ten ubohý muž tu chodí po špičkách, jakoby se bál, že něco rozbije.“</p>

<p>Regan do sebe kopla sklenici džusu a zmateně se na sestru podívala.</p>

<p>„Když se vám to nelíbí, tak proč takhle žijete?“</p>

<p>„Viper mne přesvědčil, že král upírů musí žít v odpovídajícím prostředí. Jednou se mu za tenhle nápad pěkně pomstím.“ Na ústech se jí objevil nepatrný, ale nebezpečný úsměv. „Ačkoli bych tuhle práci mohla přenechat Shay. Když je nutné Vipera potrestat, odvádí dobrou práci.“</p>

<p>„Shay?“</p>

<p>„Jeho partnerka. Patří mezi démony Shalott a celkem schopně šéfa tohohle klanu drží v lajně.“ Darcyin úsměv se rozšířil. „Budeš ji mít ráda. A určitě i Abby, partnerku Danteho. Je to bohyně. A Anna, věštkyně, která je partnerkou Césara.“</p>

<p>Regan vyprázdnila talíř a vrátila jej na podnos. Znovu se ponořila do polštářů a spokojeně vydechla.</p>

<p>Už cítila, že se jí vrací energie. Za několik dní bude dost silná, aby mohla vyrazit na cestu.</p>

<p>A to bylo všechno, co jí zajímalo.</p>

<p>A to prázdné místo v jejím srdci…</p>

<p>No jo, to byla holt cena, kterou musí zaplatit.</p>

<p>„Ztratila jsem se u Shalott,“ řekla a pokusila se tak zahnat své chmurné myšlenky.</p>

<p>„Neboj, všechny včas poznáš. Včetně naší matky. Ona je…“ Darcy se odmlčela a odkašlala si. „Možná by sis na ní měla udělat názor sama.“</p>

<p>Prokrista, úplně zapomněla, že tu někde číhá ještě jejich matka.</p>

<p>„To zní podezřele.“</p>

<p>Darcy pokrčila rameny. „Prostě čekej spíš drsnou osobu než vstřícnou duši.“</p>

<p>„Nečekám nic,“ odvětila Regan úmyslně pevně. Poslední, co chtěla, bylo potkat bandu upířích partnerek, které byly závratně šťastné. A nemluvě o matce, ke které se nechtěla hlásit. „Asi se tu nezdržím tak dlouho, abychom měly šanci potkat se.“</p>

<p>Nastala pauza, ve které se Darcy snažila zakrýt své zklamání.</p>

<p>„Chceš někam vyrazit?“</p>

<p>„Ach, však víš, lidé přicházejí a odcházejí.“</p>

<p>Regan se pokusila situaci trochu odlehčit, ale Darcyin výraz zůstal smutný.</p>

<p>„Doufám, že se tu cítíš jako doma, Regan. Nemusíš nikam pospíchat.“</p>

<p>„Pospíchat?“ Regan si nemohla pomoci a otřásla se. „Posledních třicet let jsem byla zavřená v kleci. Potřebuju…“</p>

<p>„Co potřebuješ?“</p>

<p>„Svobodu.“</p>

<p>Darcy naklonila hlavu na stranu. „A tu tady nemáš?“</p>

<p>„Nevím.“</p>

<p>„Regan.“ Darcy znovu chytla Regan za ruku, jako kdyby potřebovala fyzický kontakt. „Styx mi řekl o Cainovi. Jak nás zajal ještě jako malá miminka.“</p>

<p>Při zmínce o psu, který jí zničil život, se jen otřásla.</p>

<p>„Bastard.“</p>

<p>„Ano, ale chci říct, že tvoje rodina tě nezavrhla. Pokud bych věděla, kde jsi a že máš potíže…“</p>

<p>„Darcy, přece tě neviním z toho, co se stalo,“ přerušila Regan její smutná slova.</p>

<p>Darcy se zamračila. „A proč tedy chceš odejít?“</p>

<p>Regan si povzdychla. Nemohla najít správná slova, aby vysvětlila ten nepříjemný pocit, který jí nenechal v klidu.</p>

<p>„Protože jsem byla celý život zavřená. Na další pouta zatím nejsem připravená.“</p>

<p>„Pouta?“</p>

<p>Regan stiskla Darcyiny prsty, když vycítila, jak se její sestry zmatené vysvětlování dotklo.</p>

<p>„Je mi to líto, ale myšlenka na rodinu a domov je mi nepříjemná. Potřebuju zjistit, kdo jsem a kdo můžu být.“</p>

<p>„Pak se tedy budu snažit být trpělivá, drahá sestřičko,“ přiznala neochotně porážku Darcy. „Ale musím tě varovat, že to nebude jednoduché.“</p>

<p>Regan si olízla rty a zaznamenala nezaměnitelné ovzduší způsobené Darcyinou spokojeností.</p>

<p>„Copak ses nikdy necítila polapená?“</p>

<p>„Polapená? Nikdy.“ Její oči, tolik podobné Reganiným, se udiveně rozšířily. „Styx mě perfektně doplnil.“</p>

<p>Reganino srdce propíchl osten závisti. Bože, proč nemůže pochopit, že je to tak jednoduché?</p>

<p>Proč prostě nepřijme to, co jí všichni tak ochotně nabízejí?</p>

<p>Neklidně potřásla hlavou. „Je mi líto, nemám žádné právo se tě takhle vyptávat.“</p>

<p>„Nevyptáváš se, a i kdyby, právo na to máš. Jsme přece rodina,“ usmála se sladce Darcy. „Regan, musíš pochopit, že mé dětství byla jedna velká samota a strach, že nikdy nebudu nikam patřit. Nevěděla jsem, proč jsem tolik jiná než ostatní, takže jsem si nikdy nikoho nepustila k sobě, aby nezjistili, že jsem… abnormální. A pak se mi do života naboural Styx a já zjistila, že jsem vlkodlačice, i když poněkud nefunkční. Taky jsem zjistila, že nejsem sama. Na světě je spousta druhů krásných, podivných a neobvyklých démonů.“</p>

<p>Regan si odfrkla. „Tak s tímhle určitě můžu souhlasit.“</p>

<p>„Konečně mám rodinu, která mě má ráda takovou, jaká jsem, a to je pro mě nejdůležitější.“ Darcy se naklonila a lehce políbila Regan na zamračené obočí. „Chci, abys mou radost sdílela.“</p>

<p>Regan v srdci znovu pocítila závist. „Možná někdy.“</p>

<p>„Jsi unavená.“ Darcy vyklouzla z postele a kolem Reganina třesoucího se těla omotala pokrývky. „Můžeme to probrat později.“</p>

<p>Regan se zavrtala do polštářů. „Díky.“</p>

<p>Darcy přešla místnost a zastavila se u dveří. „Regan, měla bys vědět, že u mě je pro tebe vždycky místo.“</p>

<p>Regan nepřítomně pokývla, ale věděla, že sem rozhodně nepatří.</p>

<p>Ale když ne sem, tak kam?</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Jagr měl své nálady pevně pod kontrolou, ostatně jako v předchozích několika staletích. Byl zahalený do ledového oparu a následoval Taneho nejasnou postavu kolem temných stromů, které lemovaly Mississippi.</p>

<p>Nebylo to kvůli tomu, že by jeho duše netoužila po Regan, kterou před několika hodinami odvezli do Chicaga. Nebo kvůli tomu, že jeho instinkty nebyly zjitřené touhou následovat ji a spojit to pouto, které pulsovalo jeho krví.</p>

<p>Ale minulost ho naučila, jak přežít i tu nejbrutálnější bolest.</p>

<p>Dokud se nebude moci vrátit do svého pelechu a lízat si rány, jednoduše to vydrží.</p>

<p>Jako vždycky.</p>

<p>Tane šel krok před Jagrem, ale najednou se zastavil. Zvedl ruku a zavětřil ve vlhkém nočním vzduchu.</p>

<p>„Počkej,“ varoval hlasem, který mohl slyšet jedině jiný upír. „Psi. Jeden z nich je mrtvý.“</p>

<p>Jagr se zastavil vedle svého společníka. Salvátora hledali na březích podél Mississippi už tři hodiny.</p>

<p>Nadešel čas, aby si dali pauzu.</p>

<p>„Hess,“ zavrčel Jagr, když rozpoznal pronikavý pach.</p>

<p>Tane znechuceně nakrčil nos. Tenhle Charon neměl psy zrovna v lásce.</p>

<p>„Ty je znáš?“</p>

<p>„Salvátorovi prašiví sluhové.“ Jagr poslal své smysly prozkoumat osamělou oblast a zamračil se. „Ale Salvátor tu není. Zajímavé.“</p>

<p>Tane zavrčel. Zpoza stromů proti nim vyrazili čtyři psi proměněni do zvířecí podoby.</p>

<p>„Nebo smrtelné.“</p>

<p>Jagr vypustil vlnu ledové síly, která psy zadržela v bezpečné vzdálenosti.</p>

<p>„Zůstaňte tam, kde jste, psi,“ utrhl se na ně.</p>

<p>Psi se zastavili a znechuceně zavrčeli, ale když pomalu zjistili, že pro mocné upíry nejsou žádnými protivníky, otřásli se a proměnili se do lidské podoby.</p>

<p>Byl to právě velký, holohlavý pes, který vykročil a zastavil se před Jagrem úplně nahý, zakrytý jen řídkým křovím.</p>

<p>„Kde je náš král?“ zavrčel. Zněl víc jako vlk než jako člověk.</p>

<p>„Copak vypadám jako pečovatelka nějakého zatraceného vlkodlaka?“ odvětil Tane a nepřítomně pohodil stříbrnou dýkou, kterou držel v ruce. „Vy jste jeho stráž. Není to vaše práce, sledovat ho?“</p>

<p>„Tane.“ Jagr potřásl hlavou. Neměl náladu na nějaké hrátky se psy. Chtěl zjistit, jestli má Salvátor nějaké informace o Reganině sestře, a celou tuhle záležitost uzavřít. Otočil se k Hessovi a setkal se s jeho tázavým pohledem. „Co se stalo?“</p>

<p>Hess zaskřípal zuby, ale zjevně si uvědomil, že mu Jagr může pomoci. Takže pohodil hlavou směrem k chatě stojící na pasece na vrcholu hřebenu.</p>

<p>„Salvátor se tam měl potkat s Duncanem. Dovnitř vešel ještě s malým chrličem, ale ven už nevyšel.“</p>

<p>„Pohřešujete i Leveta?“ zeptal se Jagr a myšlenkami se okamžitě vrátil k Reganině zvláštní náklonnosti k té hloupé příšeře. „A sakra.“</p>

<p>Tane pozvedl havraní obočí. „Nevěděl jsem, že o něj máš starost.“</p>

<p>Jagr pokrčil rameny. „Nic by mě nepotěšilo víc, než vědomí, že tahle nepříjemná osina v prdeli skončila v kamnech. Bohužel je to oblíbené stvoření Anassovy partnerky.“</p>

<p>„A tvé partnerky?“ zeptal se Tane.</p>

<p>Jagr pocítil nečekaný příval bolesti a raději se otočil k Hessovi.</p>

<p>„Čistokrevný vlkodlak a chrlič prostě nemůžou jen tak zmizet,“ pronesl. „Tys nic neviděl?“</p>

<p>Hess znovu zaskřípal zuby. Vypadal, jako kdyby se potřeboval na někom vybít.</p>

<p>„Neviděl jsem nic.“</p>

<p>Jagrovi došlo, že z Hesse nic nedostane, a vydal se k chatě. Tane ho rychle následoval. Přitom přejížděl zemi pohledem zkušeného lovce.</p>

<p>„Stopy vedou dovnitř,“ ukázal Tane na dvě řady obtištěných kroků.</p>

<p>„A žádné nevedou ven,“ zamumlal Jagr. Snadno rozpoznal pach Salvátora i Leveta. Společně vešli do chaty a ani jeden z nich nevyšel ven. Otočil hlavu a přimhouřil oči na psa. „Jsou tu nějaké tunely?“</p>

<p>Hess zakroutil hlavou, zatímco si natahoval džíny nalevo ode dveří do chaty.</p>

<p>„Salvátor si tu chatu pronajal od smečky se St. Louis. O žádných tunelech nevím.“</p>

<p>Jagr netrpělivě zavrčel. Psovo pověření být královským strážcem zdaleka převyšovalo jeho mizivou inteligenci.</p>

<p>„Je zdejší velitel klanu čistokrevný?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Pak tu musí být tunel. Ty a tvá veselá banda hlupáků… Dávejte prostě pozor. O žádnou nečekanou návštěvu nestojím.“</p>

<p>„Přestaň mi rozkazovat,“ cvakl Hess tesáky a dlaně zkroutil do pěstí dost velkých na to, že by rozbily malé auto. No, možná i středně velké.</p>

<p>„Ostatní budou držet stráž, já jdu s tebou.“</p>

<p>Jedině Jagrovy rychlé reflexy psovi zachránily život. Chytil Taneho paži napřaženou na Hesse a na mladšího upíra varovně pokýval hlavou.</p>

<p>Až najdou Salvátora, Tane bude moci rozmáznout tolik psů, kolik se mu bude chtít. Ale teď budou potřebovat Hessovy úctyhodné svaly, když ne jeho nepatrnou inteligenci.</p>

<p>„Fajn, ale nepleť se mi do cesty,“ varoval ho.</p>

<p>Jagr nechal vrčícího Taneho, aby se vydal první, pak sám vkročil do setmělé chaty, a když se přiblížil k mrtvému psovi, jeho instinkty se vzepjaly. Zamračil se a po zádech mu přejel mráz.</p>

<p>Co se tu hergot stalo?</p>

<p>Jeho nervy nerozladil těžký zápach smrti. Smrt byla na denním pořádku. Takže co to tedy bylo?</p>

<p>Jagr se sehnul k tělu a naplno otevřel své smysly. Když pocítil zvláštní mrazení, které zaplnilo vzduch, zamračil se.</p>

<p>Bylo to skoro, jako kdyby tu uhodil blesk.</p>

<p>Uvnitř chaty.</p>

<p>Jagr zakroutil hlavou a zvedl hlavu, aby se podíval na Taneho.</p>

<p>„Tak co?“</p>

<p>„Jsou tu tunely.“ Mladší upír na okamžik přivřel oči. „Vedou na západ.“</p>

<p>Jagr se napřímil a ukázal na čmuchajícího psa. „Začni hledat vchod do pasti.“</p>

<p>Všichni začali v tichosti prohledávat stísněnou chatu. Nakonec to byl Tane, který našel tajné dveře hned vedle krbu.</p>

<p>„Tady.“</p>

<p>Tane se nenamáhal hledat knoflík, jehož stiskem by dveře otevřel. Jednoduše se napřáhl a dveře vyrazil.</p>

<p>Vzduch se okamžitě zaplnil vlkodlačí krvi.</p>

<p>Hess zavrčel a okamžitě se vrhl vpřed. Evidentně ho posedl slepý vztek.</p>

<p>„Salvátore.“</p>

<p>Jagr chytil psa za krk a odhodil ho k protější straně.</p>

<p>„Do prdele! Jestli se nedokážeš ovládat, pak mi najdi někoho, kdo to dokáže. Salvátor potřebuje strážce, kteří jej ochrání, a ne smečku vzteklounů, která akorát přiláká nežádoucí pozornost.“</p>

<p>Hess praštil hlavou do zdi, na krku mu vystoupily šlachy a musel zavřít oči, jak ho pálila touha proměnit se.</p>

<p>Nakonec se trhavě nadechl a postavil se. V očích mu stále plálo děsivé světlo, ale z výrazu bylo jasné, že se dokáže ovládnout.</p>

<p>„Já ho nezklamu.“</p>

<p>Tane si znechuceně odfrkl a podíval se na skryté dveře, které vedly k tunelu přibližně dva metry pod podlahou.</p>

<p>„Je odtamtud cítit pach psů a ještě něčeho…“ Zlaté rysy, které prozrazovaly původ z jižního Pacifiku, ztvrdly. „Jiného.“</p>

<p>Jagr se postavil vedle krbu. „Čarodějnice?“</p>

<p>„Démon.“</p>

<p>„Tím jsi to moc neupřesnil.“</p>

<p>„Blíž se dostat nemůžu.“ Tane zakroutil hlavou. „Vím, že je to démon, a že je to žena, ale…“</p>

<p>„Ale?“</p>

<p>„Nevím, jaký je to druh.“</p>

<p>Jagr pokrčil rameny. Démon by vysvětloval zvláštní ovzduší, které bylo cítit kolem mrtvého psa. Na světě bylo jen pár nadpřirozených bytostí, které by dokázaly přivolat sílu podobnou elektrickým výbojům. To mohlo být to, co zabilo Duncana.</p>

<p>„Možná je to kříženec,“ navrhl. „Ti za sebou vždycky zanechávají matoucí pach.“</p>

<p>Tane se ledově usmál. „Je jediný způsob, jak to zjistit.“</p>

<p>Jagr ztuhl. „Ty se tam chceš vydat?“</p>

<p>„V tuhle chvíli nic lepšího na práci nemám.“</p>

<p>Za Jagrem se ozvalo zavrčení. „Ne beze mě a ostatních,“ bláznivě ho vyzval Hess. „Přísahali jsme na své životy, že našeho krále ochráníme.“</p>

<p>„A odvádíte mizernou práci,“ vysmál se mu jízlivě Tane. Nikdo ale nečekal jeho další reakci. Jen tiše zaklel a mávl rukou směrem k Hessovi. „Hergot, vezmi ty svý psy a snažte se držet krok.“</p>

<p>Hess byl dost chytrý na to, aby nepokoušel své štěstí. Otočil se na patě a vyběhl z chaty, aby zavolal na své společníky. Jagr přešel ke krbu a opřel se o výklenek.</p>

<p>„Není potřeba, abys tohle dělal, Tane. Styx pověřil nalezením Salvátora mne.“</p>

<p>Tane uklidil dýku do pouzdra a z kapsy svých khaki šortek vytáhl kožený řemínek, kterým si stál dlouhé, havraní vlasy.</p>

<p>„Což jen potvrzuje mou domněnku, že když se upíři spáří, přijdou o zdravý rozum,“ zavrčel.</p>

<p>To byla pravda. Regan mu před několika dny ukradla jakoukoli šanci na logické uvažování. Samozřejmě, souhlasit s Tanem neznamenalo, že Jagr bude stát stranou a nechat se dráždit upírem o polovinu mladším, než byl on sám.</p>

<p>„Nejsem si jistý, jestli urážíš Styxův úsudek nebo mé schopnosti.“</p>

<p>Tane pokrčil rameny. „Obojí.“</p>

<p>„Už jsem párkrát slyšel, že Charoni si často přejí zemřít.“</p>

<p>„Vrať se do Chicaga, Jagre. Dokud tě ta žena nepřijme jako partnera, nebudeš ničeho schopný.“</p>

<p>Chatou se ozval Jagrův dutý, falešný smích.</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Ty víš, že mám pravdu.“</p>

<p>Samozřejmě, že to Jagr věděl. Ačkoli mu teď vypadávaly důležité mozkové funkce, nebyl hloupý. Regan znamenala stálé, nekonečné vyrušování. Vyrušování, které při srážce s nepřítelem bylo otázkou života a smrti.</p>

<p>Ale co měl k sakru dělat?</p>

<p>Zamknout se ve svém hnízdě a shnít tam jako poustevník?</p>

<p>Vykročil ode dveří a přešel doprostřed místnosti.</p>

<p>„Možná máš pravdu, ale jelikož ta žena vůbec nepřipouští, že by mohla být mou partnerkou, můžu si akorát tak…“ Jagr se otočil k Tanemu a když na jeho tváři viděl pobavený výraz, odmlčel se. „Připadá ti to vtipné?“</p>

<p>Tane bez mrknutí vydržel jeho pálivý pohled. „Snažím se rozpoznat, jestli jsi slepý nebo blázen.“</p>

<p>Jagr k němu vykročil a ruce zaťal v pěst. „Ty si fakt přeješ zemřít.“</p>

<p>„Hergot, Jagre, ta žena je schopná zapálit pouhý vzduch, sotva vejdeš do stejné místnosti. Když jsem moc blízko, mám strach, že se spálím.“</p>

<p>Při návalu bolestivých vzpomínek Jagr jen zavrčel. Její nehty zaťaté do jeho zad. Její slastné sténání do jeho kůže.</p>

<p>Maličké kapky ráje, které si chtěl uchovat navždycky.</p>

<p>„O její touze nepochybuju, ale oba víme, že pouto spojení znamená víc, než jen tělesnou touhu,“ řekl sevřeným hlasem.</p>

<p>„Díkybohu,“ zamumlal Tane a pomyslel tím na svou nenasytnou touhu. Pak se zamračil, natáhl se a položil Jagrovi ruku na rameno. „Podívej, starochu, je jen hrstka démonů, kteří mají s touhou ve všech jejích podobách víc zkušeností než já, a já poznám, kdy je žena rozpálená. Nikdy jsem nepoznal ženu, která by se na mě dívala tak, jako se Regan dívá na tebe. Možná to ještě nepřiznala, ale je tvá.“ Poplácal Jagra po zádech. „Běž zpátky do Chicaga a chtěj ji.“</p>

<p>Jagr rychle ustoupil a zakroutil hlavou ve snaze popřít palčivou touhu, která se vyrojila po Taneho starostlivých slovech.</p>

<p>Do prdele.</p>

<p>Copak se ten upír snažil vytočit ho?</p>

<p>Udělal všechno, co bylo v jeho silách, aby získal Reganino srdce. A hluboko ve svém srdci si byl jistý, že ho Regan miluje.</p>

<p>Ale po letech věznění se prostě nechtěla k nikomu vázat.</p>

<p>Natož k přehnaně majetnickému, přehnaně arogantnímu upírovi, kterého pohltila touha po ní.</p>

<p>A on se jí vůbec nemohl divit. Pamatoval si na bezútěšné dny poté, co unikl Kesi. Poslední věcí, kterou by tehdy snesl, by byla partnerka, jejíž štěstí by záviselo právě na něm.</p>

<p>„Nemůžu jí přinutit, aby se stala mou partnerkou.“</p>

<p>Tane se na něj zlomyslně usmál. „Ne, ale můžeš jí připomenout, o co přichází.“</p>

<p>Díkybohu jejich rozhovor přerušily blížící se kroky. Oba se otočili a spatřili celou bandu psů, kteří vešli do chaty, všichni oblečení a dostatečně vybavení na to, aby vypálili celý Pentagon.</p>

<p>„Jsme připravení,“ poznamenal Hess evidentní skutečnost.</p>

<p>Tane zamumlal svůj názor na spolupráci se smradlavými psy, ale pak se jen ušklíbl, prošel dveřmi a sešel po schodech, které vedly do čekajícího tunelu.</p>

<p>„Tak pojďme na to.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>22</strong></p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p><empty-line /><p>Když Jagr v chatě osiřel, krátce zvážil své možnosti.</p>

<p>Vždycky se mohl připojit k Tanemu na jeho cestě za Salvátorem.</p>

<p>Fakt, že Caine – nebo kdo byl za touhle poslední pohromou – dokázal zajmout čistokrevného vlkodlaka Salvátorovy síly, ukázal, že to byl nebezpečný protivník. A kdo mohl vědět, jakou škodu může ten neznámý démon způsobit?</p>

<p>Bohužel, věděl, že Tane má pravdu.</p>

<p>V tuhle chvíli se na nějaké pronásledování vůbec nemohl soustředit.</p>

<p>Bylo to ponižující, ale pravdivé.</p>

<p>Jedinou jeho možností bylo vrátit se do Taneho sídla.</p>

<p>Teď bylo pozdě na to, aby se vydával na cestu do Chicaga, do úsvitu by to nemohl stihnout. A pokud má být naprosto upřímný, nebyl připravený ukázat se před Styxem a podat mu nejnovější zprávy.</p>

<p>Ne, když se tam někde potulovala Regan.</p>

<p>Jeho touha po ní byla pořád čerstvá. Kdyby zachytil Reganinu vůni, nic by mu nezabránilo v tom, aby si ji přehodil přes rameno a odnesl do svého doupěte, ať už by se jí to líbilo, nebo ne.</p>

<p>A toho se chtěl vyvarovat.</p>

<p>Kromě toho, byl k smrti unavený.</p>

<p>Potřeboval si odpočinout a pořádně se napít krve.</p>

<p>Takže se rozhodl a vydal se zpátky k Tanově odlehlému sídlu, kde si opatrně vybral pokoje co možná nejvíc vzdálené od těch, které sdílel s Regan. Ta bolavá prázdnota byla dost špatná sama o sobě, nepotřeboval se obklopovat živými vzpomínkami na čas strávený společně.</p>

<p>Pořádně se nakrmil, přežil starostlivé otázky Tanových služebníků a pak několik hodin pořádně odpočíval.</p>

<p>Do západu slunce pak netrpělivě přecházel po pokoji a ve chvíli, kdy usoudil, že už je venku bezpečno, se spěšně vydal do Chicaga.</p>

<p>Cesta byla dostatečně klidná a když se dostal do Styxova rozlehlého sídla na severu města, služebnictvo jej dovedlo přímo do Anassovy soukromé pracovny.</p>

<p>Teď seděl na nízké kožené sedačce a pozoroval Styxe, který přecházel sem a tam podél stěny lemované knihami.</p>

<p>„Sakra. Tihle psi mě začínají rozčilovat,“ zamumlal vysoký Azték, když mu Jagr dovyprávěl celou historii. V pokoji zařízeném lesklým mahagonovým nábytkem a drahým perským kobercem si připadal trochu nepatřičně. Jako slon v obchodě s porcelánem. „Někdo potřebuje vyprášit kožich.“</p>

<p>Když si Jagr vybavil Salvátorovu reakci na to, že byl zajatý, jenom zkroutil rty. Ten pyšný vlkodlak byl bez pochyby připravený vyhlásit zahájení genocidy. „Hádal bych, že nejsi jediný, kdo čeká na to, aby těm psům vyprášil kožichy,“ poznamenal suše. „Bohužel to vypadá, že jsou neustále o krok před námi.“</p>

<p>Styx si znechuceně odfrkl a mávl rukama, jako kdyby držel šavli a chtěl někomu setnout hlavu.</p>

<p>„Dokážeš vycítit, jak moc je Salvátor zraněný?“</p>

<p>Jagr pokrčil rameny. „Rozhodně ne tak, aby ho mohl přemoci obyčejný pes.“</p>

<p>„Bylo tam nějaké kouzlo?“</p>

<p>„Tane cítil ženského démona, ale nedokázal určit druh. Mohlo to být něco, co mělo čarovné schopnosti.“</p>

<p>Styx se zastavil poblíž svého masivního stolu, obočí měl starostlivě stažené.</p>

<p>„Tohle se mi nelíbí. Tane se možná řítí do pasti.“</p>

<p>„Jestli chceš, vrátím se a…“</p>

<p>„Ne, ty už jsi toho udělal dost, bratře,“ přerušil ho Styx. „Pokusím se Taneho zkontaktovat, ačkoli bych mohl stejně mlátit hlavou do zdi, kdybych se ho snažil přesvědčit, aby se vrátil do Hannibalu. Když je tenhle upír na lovu, sám se ho bojím.“</p>

<p>Jagr o tom nepochyboval. Tane měl kolem sebe takové napětí, že se musel bát každý.</p>

<p>„Řekl bych, že právě kvůli tomu jsi z něj udělal Charona.“</p>

<p>„Byl to jeden z důvodů.“</p>

<p>Jagr se ušklíbl. „Myslím, že další důvody raději znát nechci.“</p>

<p>„Moudrá volba.“ Styx si složil ruce na prsou.</p>

<p>„Byla tam nějaká stopa po Levetovi?“</p>

<p>Jagr při zmínce o protivném chrliči překvapivě pocítil lítostivé bodnutí. Ne, že by ho zajímalo, jestli je ta příšera mrtvá, rychle sám sebe ujistil. Podobné slabosti se ho netýkaly. Ale prostě nesnesl pomyšlení na to, že by se Regan trápila ztrátou jednoho z mála svých přátel.</p>

<p>„Víme jenom to, že zašel do chaty a ven už nevyšel,“ přiznal sklesle.</p>

<p>Styx se naklonil přes stůl a na tváři měl starostlivý výraz. „Sakra, Darcy nebude ráda. Nejenže jsem ztratil stopu její sestry, ale zmizel i ten komický chrlič. Proč je připoutaná k té ošklivé kamenné hroudě, popírá veškerou logiku, ale je to prostě žena. Ty logicky uvažují málokdy.“</p>

<p>Jagr si odfrkl. Jaké bylo to poslední přísloví… kázat knězovi?</p>

<p>„Já ti to vyvracet nebudu,“ zamumlal.</p>

<p>„Ne, to ani nečekám.“ Styx se odmlčel a pronikavě se na něj podíval. „Je tady Regan.“</p>

<p>Jagr zaťal prsty do opěradel své židle takovou silou, že dřevo začalo praskat.</p>

<p>Nepotřeboval, aby ho Styx varoval ohledně Reganiny přítomnosti. Vycítil ji ve chvíli, kdy vstoupil na parkoviště před domem, a bylo to jako rána do břicha.</p>

<p>Kancelář byla díkybohu chráněná kouzlem pro zachování soukromí, a známá vůně půlnočního jasmínu byla potlačená na přijatelnou míru.</p>

<p>„Já vím.“ Otočil hlavu ke knihám vázaným v kůži, kterými byly naplněné police. Nemohl snést Styxův soucitný pohled. „Má se… dobře?“</p>

<p>„Ještě se uzdravuje,“ pomalu odvětil Styx. „Přinejmenším psychicky.“</p>

<p>Jagr podlehl starostlivosti, otočil se na Styxe a podíval se do jeho přimhouřených očí.</p>

<p>„Něco je špatně?“</p>

<p>Styx se dotkl prastarého medailonu, který mu visel u krku. To bylo jasné znamení, že ho něco trápí.</p>

<p>„Možná nemám stejné schopnosti, jak číst duše ostatních jako Viper, ale vím, že Regan má na srdci břemeno, které jí dost tíží.“</p>

<p>Jagr měl co dělat, aby nevyskočil.</p>

<p>Když se v podobných situacích neudržel, děly se moc špatné věci.</p>

<p>„Nedávno se dostala z pekla. Potřebuje si zahojit i duši.“</p>

<p>„Uzavírání se před těmi, kteří by jí mohli pomoct, její hojení neurychlí,“ zavrčel Styx. Evidentně mu vadilo, že Regan svou novou rodinu neobjímá s takovým nadšením, jaké si představoval. „Mohl jsem to tušit. Strávil jsem staletí osamělým touláním. Teprve až když mě předchozí Anasso přijal jako svého služebníka, dokázal jsem přijmout brutalitu své minulosti a začal se rozhodovat, co dál.“</p>

<p>Ačkoli Jagr nikdy neslyšel Styxe mluvit o své minulosti, Anasso byl dost starý na to, aby mohl pamatovat chaos a násilí, které bylo mezi upíry v pravěku běžné. V těch dobách nově kousnutý upír zřídka přežil déle než pár let.</p>

<p>Styx obětoval svůj život tomu, aby to změnil.</p>

<p>Jagr se pomalu postavil. Byl unavený a toužil po klidu svého doupěte.</p>

<p>„A kdo říká, že kdyby se k tobě Anasso dostal dřív, že bys byl připravený se k němu připojit?“ zeptal se se smutným úsměvem. „Možná byl náš pán dost moudrý na to, aby vyčkal, dokud jsi na to nebyl připravený.“</p>

<p>Styx svraštil obočí. „A Viper mi říkal, že jsi jen takový hezoun. Ta léta studia zřejmě nebyla úplně zbytečná.“</p>

<p>Místností se ozval Jagrův ostrý smích. „Nerad bych dělal předčasné závěry. Když na to přijde, dokážu být i výjimečně hloupý.“</p>

<p>Styx k němu přešel a zastavil se přímo před ním. „Co teď budeš dělat?“</p>

<p>„Za chvíli nebo během následujících let?“</p>

<p>Styx se usmál. „Dneska večer máš filozofickou náladu.“</p>

<p>„To je tou atmosférou.“</p>

<p>„Bože, to mi vůbec nepřipomínej.“ Styx se znechuceně rozhlédl po zdobeném, elegantním nábytku a otřásl se. Pak se otočil k Jagrovi. „Vrátíš se do svého doupěte?“</p>

<p>„Teď ano.“</p>

<p>„Není potřeba, abys byl sám. Viper před chvíli volal a zval tě, abys zůstal s ním a s Shay. A tady jsi samozřejmě taky vítaný.“</p>

<p>Jagr po té téměř rozkazovací poznámce přimhouřil oči. Proč ksakru Styxe zajímalo, kam má namířeno? Bůh věděl, že ve svém doupěti strávil osamoceně celé roky…</p>

<p>Pak mu to došlo, jako kdyby do něj uhodil blesk, a studem ztuhl.</p>

<p>„Ach, Regan ti řekla o mém šílenství,“ zavrčel. „Bojíš se, že bych mohl zničit Chicago?“</p>

<p>Styx k Jagrovi vyslal trochu své síly. Zajiskření ledové energie připomnělo Anassovu sílu.</p>

<p>„Kdybych se bál, že jsi šílený, pak bych tě zamkl do cely a nenechával tě usrkávat brandy v doupěti, které sdílím se svou partnerkou.“ Stejně rychle, jak se napomenutí objevilo, tak i skončilo, a Styx se natáhl a položil ruku na Jagrovo rameno. „Zajímá mě jen to, abys byl šťastný, bratře.“</p>

<p>Jagr potřásl hlavou. Nechtěl vnímat otravný soucit, který se zračil na tváři druhého upíra.</p>

<p>Krucinál! Ještě před pár týdny se považoval za téměř zapomenutého upíra žijícího v podzemí Chicaga. Výstřední samotář s takovou pověstí, že se k němu ostatní raději vůbec nepřibližovali.</p>

<p>A to bylo přesně to, co měl rád.</p>

<p>Pak, naprosto bez varování, ho vzpouzejícího se a křičícího vtáhli zpátky do světa plného upířích bratrů, upíří politiky a krásné vlkodlačice, která jeho zmrzlé duši dala život.</p>

<p>Nebyl si jistý, jestli chce Styxovi zapíchnout kůl do srdce nebo před ním padnout na kolena a modlit se k němu.</p>

<p>Možná obojí.</p>

<p>„Potřebuju… odstup,“ konečně přiznal.</p>

<p>„Od Regan?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Nastala dlouhá odmlka, pak se Styx posadil na židli za svým pracovním stolem. „Jestli chceš, odejdi z Chicaga,“ řekl klidně.</p>

<p>„Ale to bych musel bojovat se šéfy klanu, na jehož území vstoupím. Proto jsem se nejdřív setkal s Viperem.“</p>

<p>„Jako jeden z mých havranů budeš moci cestovat po světě bez toho, aby tě ohrožovali ostatní upíři.“</p>

<p>Jagr sebou trhl a šokovaně se podíval Styxovi do očí.</p>

<p>Ouha. Netušil, že to přijde.</p>

<p>„Havran?“</p>

<p>Styx se opřel o opěradlo židle, prsty si začal mnout bradu, zatímco Jagra pozoroval.</p>

<p>„Stává se velmi zřídka, že narazím na válečníka tvých schopností a loajality. A když se to stane, jsem dost chytrý na to, aby si jej vyžádal do svých služeb.“</p>

<p>„Loajalita?“ Jagr zakroutil hlavou a popřemýšlel, jestli ten muž netrpí demencí. Co jiného by způsobilo, že jinak normálně uvažující upír pronese tak nebezpečnou nabídku? „Pro případ, že bys na to zapomněl, tak já příkazy neposlouchám.“</p>

<p>„Loajalita je něco jiného než slepé vykonávání příkazů,“ namítl Styx. „Často své havrany posílám vykonat i delikátní úkoly. Potřebuju vojáka, který dokáže přemýšlet za ostatní a rozhodovat se ve chvíli, kdy mě nemůže kontaktovat.“</p>

<p>Jagr si odfrkl. „Delikátní úkoly vykonávám asi jako vojenský tank.“</p>

<p>„Někdy je u mise potřeba přemýšlet, někdy je potřeba valit se jako tank.“ Styx poklepal prsty na lesklou desku psacího stolu. „O tom, jaká zbraň se použije, rozhoduju sám.“</p>

<p>„A co mé záchvaty šílenství?“ zeptal se. „Jsou vzácné, ale…“</p>

<p>„Nejsou nic víc, než obvyklé démonní starosti, které mám i já sám,“ smetl Styx jeho argument.</p>

<p>Jagr potřásl hlavou.</p>

<p>Havran.</p>

<p>Jedna jeho část se nad tím holým nesmyslem chtěla zasmát.</p>

<p>Byl napůl divoký upír, který několik století zasvětil nenávisti proti těm, kteří jej mučili a následující století nenávisti zvířete, ve které se sám proměnil.</p>

<p>Teď mu král upírů nabízí pozici, která mu ve světě démonů zajistí ten nejvyšší respekt.</p>

<p>To je opravdu ironie.</p>

<p>Ale druhá jeho část, ta část, kterou neposlouchal až do chvíle, kdy mu do života vtrhla Regan, byla touhle nabídkou unešená.</p>

<p>Vždycky se spoléhal na svá studia, že mu prozradí smysl bytí. Nabývání vědomostí ho nejen fascinovalo, ale bylo stejně smrtelnou zbraní jako jeho šavle nebo dýky.</p>

<p>Kromě toho byl v knihovně vždycky takový tichý mír. A samozřejmě tu byl bonus v podobě toho, že knihy se ho rozhodně nepokusí zabít.</p>

<p>Ale teď nastal čas, kdy tu svou úmyslnou samotu skončí.</p>

<p>Bez přehnané domýšlivosti musel přiznat, že je jedním z nejmocnějších upírů, kteří chodí po světě. A jeho dlouhodobé studium mu umožnilo vhled jak do světa lidí, tak do světa démonů, což ostatní mohli těžko nabídnout.</p>

<p>To byly schopnosti, které mohly Anassovi dobře sloužit.</p>

<p>A co bylo důležitější, když se stane havranem, dostane příležitost k tomu, že se bude moci soustředit na něco jiného než na to, že mu chybí partnerka.</p>

<p>Jako kdyby Styx vycítil jeho nerozhodnost, zvedl se ze židle a postavil se přímo před Jagra.</p>

<p>„Nemusíš mi hned odpovídat. Nech si čas na rozmyšlenou,“ vyzval ho vážně. „Čas na rozmyšlenou dostaneš vždycky.“</p>

<p>„Děkuji, pane.“ Jagr před ním sklonil hlavu. „Teď bych měl jít.“</p>

<p>„Samozřejmě, už se určitě nemůžeš dočkat, až se vrátíš do svého doupěte.“ Styx počkal, dokud Jagr nepřešel ke dveřím, a pak si odkašlal. „Měl bych tě asi varovat, že tvé soukromí brzy vyruší Viper společně s Dantem a Cézarem.“</p>

<p>Jagr se ohlédl přes rameno. „Proč?“</p>

<p>Styx pokrčil rameny. „Protože jsou jako nepoučitelné starostlivé kvočny.“</p>

<p>„Výborně.“</p>

<p>Jagr věděl, že ho před hrozícím zásahem ostatních bratrů Anasso nespasí. Když vyšel z místnosti, okamžitě ho praštila do nosu mocná vůně půlnočního jasmínu.</p>

<p>Jako stiskem tlačítka mu vystoupily tesáky a svaly se mu sevřely zoufalou, sžírající touhou.</p>

<p>Do prdele!</p>

<p>Musí se odsud co nejrychleji dostat.</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Regan ve vteřině poznala, že do domu vstoupil Jagr.</p>

<p>Což bylo velmi překvapující vzhledem k tomu, že spala jako dudek – tedy alespoň tak vypadala – v pokoji na opačném konci celého sídla.</p>

<p>Nebo možná to tak překvapivé nebylo, uvědomila si suše, když si oblékala seprané džíny a žluté triko.</p>

<p>Koneckonců, nebyl to zvuk jeho hlasu nebo přitažlivá vůně, co ji vyrušilo z dřímoty. Ne, byla to vlna studené energie, která naplnila veškeré prostory, a kvůli které se spěšně oblékla a vyběhla do tiché chodby.</p>

<p>Musí to být Jagr.</p>

<p>Regan seběhla po dlouhém schodišti přesně ve chvíli, kdy Jagr zmizel ve Styxově soukromé kanceláři. Tiše zaklela a usadila se na posledním stupínku. Pokud to bude potřeba, klidně tady bude sedět celou noc.</p>

<p>Ale proč tady byla ochotná sedět? To byla otázka, která ji trápila.</p>

<p>Díkybohu měla poměrně dost rozvinutý talent pro klamání sebe samé, a tak si namlouvala, že jen čeká na zprávy o zmizelé sestře. Okusovala si palec a předstírala, že vůbec netuší, jak jí srdce buší až v krku.</p>

<p>Když se konečně otevřely dveře a Jagr vystoupil z místnosti, z nehtu na palci jí téměř nic nezbývalo. Regan byla ukrytá za masivním, vyřezávaným dřevěným sloupem, přesto si připadala, jako kdyby do ní narazil plnou silou uragán.</p>

<p>Prokrista, copak musí být Jagr tak neuvěřitelně krásný?</p>

<p>Regan se sotva dokázala nadechnout, ale vychutnávala si pohled na bledé, ostře řezané rysy a zlaté vlasy stažené do ohonu.</p>

<p>Byl krásný, ale tak děsivě nebezpečný.</p>

<p>Několika způsoby dohromady.</p>

<p>Regan se natolik ztratila v bolestivé spleti emocí, že chvíli trvalo, než jí došlo, že si to Jagr míří přímo k zadnímu východu.</p>

<p>Proč asi, trhla sebou.</p>

<p>Musel vědět, že stojí přímo za ním.</p>

<p>Hergot, mohl jen tak zavřít oči a vyslat k ní takovou vlnu energie, že by odletěla na míli daleko.</p>

<p>Což znamenalo, že jí úmyslně ignoroval.</p>

<p><emphasis>A proč by neměl,</emphasis> našeptával jí tichý hlas vzadu v mysli.</p>

<p>Byl to hrdý, majestátní upír, který jí nabídl své srdce. Na druhou stranu, ona byla naštvaná vlkodlačice, která před ním vystrašeně utekla.</p>

<p>Nemůže se divit, že už ji nechce znovu vidět.</p>

<p>Ale to jí nemohlo zabránit v tom, aby za ním nevyběhla.</p>

<p>K čertu s tím vším, fakt že jo.</p>

<p>„Jagre, počkej.“</p>

<p>Po jejím tichém zvolání se zastavil, ramena mu ztuhla, jako kdyby bojoval s touhou jít dál.</p>

<p>Pak se se zřejmým zaváháním otočil.</p>

<p>„Regan.“ Jeho výraz byl stejně rezervovaný jako jeho hlas. „Jak se cítíš?“</p>

<p>Regan se zoufale nadechla. Bože, byla by raději, kdyby jí vrazil facku, a ne aby s ní povrchně jednal jako s cizincem.</p>

<p>„Je mi dobře,“ povedlo se jí ze sebe vysoukat. „Vrátil ses z Hannibalu?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Stručně k věci.</p>

<p>Bez emocí.</p>

<p>Regan si olízla suché rty a žaludek se jí stáhl zoufalou lítostí.</p>

<p>„Zjistil jsi něco o mé sestře?“</p>

<p>„Ne, je mi líto.“ Bledé oči zasvítily smutkem. „Salvátor zmizel, spolu s ním i Levet.“</p>

<p>„Sakra!“ Regan v šoku ztuhla, v té chvíli zapomněla na své vlastní trable. „Duncan je podvedl?“</p>

<p>„O tom pochybuju. Když jsme našli tu chatu, kde se měli setkat, Duncan byl mrtvý.“</p>

<p>Regan si přitiskla ruku na srdce. Bylo dost špatné už to, že ten pes byl mrtvý, a že pohřešovali mocného Salvátora, ale ubohý Levet…</p>

<p>Prokrista, nikdy neměla souhlasit s tím, že se ti dva setkají s Duncanem na té zatracené schůzce.</p>

<p>Zdálo se jí, že v poslední době jen všechno vždycky zašmodrchá.</p>

<p>Královna průšvihů.</p>

<p>Měla by dostat žezlo a korunu.</p>

<p>„Tak to musí být Caine,“ zamumlala.</p>

<p>„Také si to myslíme.“</p>

<p>„Ten bastard potřebuje pořádně nakopat prdel.“</p>

<p>Jagr pokrčil rameny a pod černým trikem se mu napjaly všechny svaly.</p>

<p>Mňam. Byl fakt k nakousnutí.</p>

<p>Začala slintat.</p>

<p>„Věřím, že Styx ho zaživa přitluče na zeď.“</p>

<p>„To by mohlo stačit.“</p>

<p>„Tane je mu na stopě. Jsem si jistý, že jakmile něco objeví, dá Styxovi vědět.“ Pak Jagr ztuhle přikývl a otočil se zpátky ke dveřím.</p>

<p><emphasis>Nech ho jít, nech ho jít, nech ho jít…</emphasis></p>

<p>„Odcházíš?“ Ta slova obešla její mozek a vypadla jí z úst.</p>

<p>Znovu se neochotně zastavil a otočil. „Mám své vlastní doupě. Tedy alespoň měl jsem…“ Najednou mu přes rty přeběhlo cosi jako úsměv a jí srdce poskočilo až do krku. „Krysy si na něm mohly pochutnat, zatímco jsem tam nebyl.“</p>

<p>Regan k němu opatrně vykročila, jako kdyby se bála, že když moc zatlačí, Jagr se otočí a zmizí v temné noci.</p>

<p>„To by se snad neodvážily.“</p>

<p>Jagr pozvedl zlaté obočí. „Evidentně neznáš chicagské krysy. Nebojí se žádného démona.“</p>

<p>„Možná se nebojí démona, ale každé normální stvoření musí mít strach z přerostlého vizigótského náčelníka.“</p>

<p>Pohledem přejel po jejím bledém obličeji a zastavil se u tmavých kruhů pod očima.</p>

<p>„Každé stvoření se mě určitě nebojí.“</p>

<p>„No dobrá, já nikdy nebyla moc chytrá. Pokud bych měla nějaký mozek, bez pochyb bych se tě bát musela.“</p>

<p>Úžasně modrý pohled se tentokrát zastavil na jejích rtech. Jeho rysy ztuhly, jako kdyby cítil nějakou bolest.</p>

<p>„Měl bych jít.“</p>

<p>Regan zvedla ruku a chtěla se ho dotknout, ale když před ní rychle couvl, rychle jí zase pustila dolů.</p>

<p>„Vrátíš se?“</p>

<p>„Pokud si mě Styx nevyžádá, tak ne.“</p>

<p>Regan polkla obrovský knedlík v krku. „Ach tak.“</p>

<p>Nastalo příšerné, napjaté ticho. Regan by nejraději praštila hlavou do zdi.</p>

<p>Před dnešním večerem cítila v Jagrově blízkosti spoustu emocí.</p>

<p>Vztek, frustraci, spalující vášeň a něhu takovou, která dokázala rozpustit srdce.</p>

<p>Nikdy se necítila trapněji.</p>

<p>Co to teď hergot udělala?</p>

<p>Jagr pomalu zvedl hlavu a podíval se jí do očí. „Chceš tady zůstat?“</p>

<p>„Ne. Já…,“ bezradně pokrčila rameny. Nebyla schopná vysvětlit stupidní paniku, která se jí zmocnila vždycky, když se jí Darcy pokusila zatáhnout dovnitř hřejivého klanu. „Ne.“</p>

<p>„A kam půjdeš?“</p>

<p>Přes všechno své odhodlání měla velmi nepatrné plány.</p>

<p>„Nemůžu chodit nikam daleko. Tedy ne do chvíle, dokud si nenajdu nějakou práci a nenašetřím trochu peněz.“</p>

<p>Jagr svraštil obočí. Regan žalostně došlo, že ji potěšila jakákoli Jagrova projevená emoce.</p>

<p>„Není potřeba, abys pracovala…“</p>

<p>„Darcy už mi peníze nabídla,“ uspěchaně mu skočila do řeči.</p>

<p>„Což jsi odmítla.“</p>

<p>„Ale já nejsem jenom tvrdohlavá, Jagre.“</p>

<p>„Copak jsem řekl, že jsi?“ vyštěkl na ni.</p>

<p>„Ani jsi nemusel,“ smutně mu odvětila. „Měl jsi to napsané na čele.“</p>

<p>Obličej měl pořád zamračený. „O tom dost pochybuji.“</p>

<p>Regan si povzdychla a projela si rukou vlasy. „Chci zjistit, jestli se dokážu ve světě prosadit jako normální osoba. Je na tom něco nepochopitelného?“</p>

<p>Krátký náznak emoce zmizel. Nahradil ho ledový film.</p>

<p>„Ty ale nikdy nebudeš normální osoba.“</p>

<p>„Fajn, takže normální démon.“ Sepjala ruce a přála si, aby jí někdo, v podstatě kdokoli, pochopil. „Chci vědět, že to dokážu.“</p>

<p>„Koho se snažíš přesvědčit, Regan?“ zeptal se tiše. „Mě? Nebo sebe?“</p>

<p>„Snažím se vysvětlit…,“ zakroutila hlavou. „Ale to je jedno.“</p>

<p>Jedinou jeho odpovědí bylo to, že zatnul čelist a otočil se na patě.</p>

<p>„Musím jít.“</p>

<p>„Jagre.“</p>

<p>„Sakra, Regan, co ode mne chceš?“ zasyčel, když se k ní naposledy otočil.</p>

<p>Dobrá otázka.</p>

<p>Bohužel sama neměla tušení.</p>

<p>Věděla jen to, že pohled na jeho odchod jí rve srdce.</p>

<p>„Chci… chci ti poděkovat.“</p>

<p>Jagr ztuhl, ale odmítl se vrátit. „Poděkovat mi?“</p>

<p>„Kdyby nebylo tebe, napochodovala bych přímo do pasti, kterou pro mne nachystala Sadie.“</p>

<p>„Nějak pochybuju o tom, že by ses nechala tak snadno polapit,“ odvětil jí suše.</p>

<p>Regan zkroutila ústa. Její pýcha by s těmi slovy ráda souhlasila, ale ona o svém unáhleném návratu do Hannibalu věděla své.</p>

<p>„Cením si tvé důvěry v mé schopnosti, ale oba víme, že jsem byla pohlcená touhou po pomstě natolik, že jsem nebyla schopná rozumně uvažovat. Kdyby nebylo tebe, byla bych…“</p>

<p>„Tvou vděčnost nepotřebuju, Regan,“ nečekaně jí skočil do řeči. „Ale dávej na sebe pozor.“</p>

<p>A s těmi slovy otevřel dveře a zmizel v setmělých stínech.</p>

<p>Regan jeho náhlý úprk doslova ohromil. Kolena se jí podlomila a tak se raději zachytila mramorové sochy stojící vedle schodiště.</p>

<p>Každý její instinkt vřeštěl touhou vyběhnout za Jagrem a obejmout ho. Žadonit, aby si ji přehodil přes rameno a odnesl do svého doupěte.</p>

<p>Aby…</p>

<p>S hlasitým puknutím se soše ulomila paže, které se držela. Regan tiše zaklela a odhodila zbytek sochy na stranu.</p>

<p>„Bože, já jsem takový idiot.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>23</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>O MĚSÍC POZDĚJI</p>

<p>Útulná hospůdka poblíž Wrigleyho třídy patřila mezi ta profláknutá místa, která navštěvovali převážně místní, ale i turisté, kteří se zastavili pro pikantní grilovaná křidélka a pak zůstali ještě na pivko.</p>

<p>Regan na tohle místo doslova narazila, když si hledala místo pro život, a ještě před tím, než jej dobře poznala. Najala si jeden z retro apartmánů přímo nad hospodou. Pak začala pracovat jako umývačka nádobí, aby si vydělala peníze a mohla vrátit Darcy částku, kterou se jí snažila vnutit jako dar.</p>

<p>Ale téhle volby rozhodně nelitovala.</p>

<p>Majitelka hospody a budovy, Tobi Williams, byl štíhlá žena lehce přes třicet s krátkými, ježatými a na růžovo obarvenými vlasy, tmavýma očima a takovým množstvím piercingů, že by z toho detektor kovů explodoval.</p>

<p>Mnoha způsoby Regan připomínala její sestru. Byla živě a nevyléčitelně optimistická, a přesto v sobě měla obchodního ducha, že dokázala oživit budovu, kterou zdědila po svém otci, a dojít k úspěchu.</p>

<p>A taky měla srdce velké jako celé Chicago.</p>

<p>Během dvou dnů, kdy se Regan nastěhovala, nejenže jí Tobi nabídla práci umývačky nádobí, ale přesvědčila ji, aby se pokusila prodat kresby, které Regan tvořila během dlouhých, osamělých nocí.</p>

<p>Regan nejdřív dost váhala.</p>

<p>Jednoduché perokresby odrážející místní ulice a turistická místa byly spíš čmáranice než umělecká díla. Kdo by za ně utrácel těžce vydělané peníze?</p>

<p>Ale už o týden později Tobi dokázala prodat deset z menších kreseb a čtyři větší obrázky a přinesla Regan do jejího hnízdečka pěkný měšec dolarů. Teď Regan sotva stačila plnit požadavky.</p>

<p>Regan odložila poslední umytý talíř a vypustila vodu z nerezového umyvadla. Bylo po půlnoci a kuchyň už byla víc jak hodinu zavřená. Bar zůstane otevřený ještě do tří do rána, ale Reganina služba pro dnešek skončila.</p>

<p>Přesto nespěchala zpátky do svého apartmánu.</p>

<p>Nebylo to kvůli tomu, že by se jí v novém domově nelíbilo, ujišťovala se.</p>

<p>Byl malý, skromně vybavený a byla tu cítit smažená kuřecí křídla, ale byl její. Naprosto a úplně její.</p>

<p>Pozitivní důkaz její nezávislosti.</p>

<p>Hurá!</p>

<p>Regan se pokusila setřást ze sebe podivný pocit melancholie, sundala si zástěru, která překrývala bavlněné šortky a krátké tričko. Počasí v Illinois směřovalo k jaru a několikahodinové stání u dřezu plného horké, pářící vody si žádalo lehké oblečení. Kdyby to místní nešokovalo, chodila by do práce nahatá.</p>

<p>Sotva hodila zástěru do koše na prádlo, když vtom se rozletěly dveře a dovnitř doslova vtančila Tobi a mávala vizitkou.</p>

<p>„Říkala jsem ti to, říkala jsem ti to, říkala jsem ti to,“ zpívala, zatímco se točila, dokud se nezastavila přímo před Regan.</p>

<p>Regan na kamarádku jen obrátila oči v sloup. „Prokrista, Tobi, budu z tebe mít závratě.“</p>

<p>Tobi se zářivě usmála. Ve svých letních puntíkovaných šatech, které odhalovaly spoustu tetování, vypadala na šestnáct.</p>

<p>„Říkala jsem ti to.“</p>

<p>„Ano, dobrá, říkala jsi mi toho víc – třeba že ten starý muž, co bydlí ve čtvrtém patře, je vlastně mimozemšťan, který nestihl odlet své mateřské lodi. Říkala jsi mi, že teroristi trénují žraloky, aby zaútočili na našich plážích. A že tvá mrtvá matka s tebou komunikuje prostřednictvím čajových lístků,“ suše odvětila Regan. „Měla bys být přesnější.“</p>

<p>„Tady.“</p>

<p>Regan si od Tobi vzala vizitku a pohlédla na zlacené jméno vytištěné do drahého kartonu.</p>

<p>„Charles Rosewood.“ Zamračila se a podívala se do Tobiiny nadšené tváře. „Kdo je to?“</p>

<p>„Čeká na tebe na baru.“</p>

<p>„A proč tam na mě čeká?“</p>

<p>„Vlastní řetězec turistických obchodů po celém Chicagu. A většina z nich je na výjimečných místech, to mohu potvrdit.“ Těžce si povzdychla. „Bože, kvůli jeho obchodu na Michiganské třídě bych zabíjela.“</p>

<p>Oukej. To pořád vůbec nic nevysvětlovalo.</p>

<p>Což u Tobi nebylo nic zvláštního.</p>

<p>Možná měla výjimečné manažerské schopnosti, ale občas se chovala jako blázen.</p>

<p>„On je tvůj přítel?“</p>

<p>„Ani náhodou.“ Tobi si rukou projela svítivě růžové vlasy. „Je o třídu výš. Znám ho jen ze společenských rubrik časopisů.“</p>

<p>Regan si povzdychla. Vůbec jí nebylo příjemné, že na ni venku čeká nějaký cizinec.</p>

<p>Je to další léčka? Doufá snad pořád Caine, že se mu ji podaří zajmout?</p>

<p>„A co tam teda dělá?“ zeptala se s nepokrytým podezřením. „A proč mě chce vidět?“</p>

<p>„Je tady, protože si všiml tvých obrázků za výlohou a chce, abych mu představila autorku.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Sakra práce! Jak jsi chytrá, tak jsi neuvěřitelně hloupá.“ Pohybem rychlosti blesku, při kterém si Regan pomyslela, jestli Tobi není něco víc, než obyčejný smrtelník, ji Tobi chytla za ruku a táhla k lítacím dveřím. „Běž si s ním promluvit.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„Běž,“ zasyčela Tobi a strčila do ní takovou silou, že doklopýtala až do hlavního sálu.</p>

<p>Rychle si uvědomila, že se na ní okamžitě překvapeně podívalo několik zákazníků, takže neměla na výběr. Jen si uhladila pár neposlušných pramenů a vykročila přímo k baru s takovou důstojností, jaké jen byla schopna.</p>

<p>Pomalými kroky procházela kolem dřevěných lavic a stolů, které se leskly pod žárovkami visícími pod klenutým stropem.</p>

<p>Jakmile se dostala k místu rezervovanému pro místní štamgasty, snadno toho muže rozpoznala.</p>

<p>Nebyl to jen na míru šitý námořnický oblek, ani perfektně střižené šedé vlasy, které rámovaly jeho vrásčitý, ale pořád hezký obličej. Byl to způsob, jak byl usazený, a chladná arogance, s jakou sledoval okolí.</p>

<p>Byl to strojený, odtažitý típek.</p>

<p>A měl dost daleko k jejich obvyklým volnomyšlenkářským a pohodovým zákazníkům.</p>

<p>Regan vykročila z druhé strany, aby se k němu mohla přiblížit zezadu a hluboce se nadechla. Ten cizinec měl obyčejný lidský pach. Ani náznak démonní krve. Což bylo poněkud zvláštní vzhledem k tomu, že většinu úspěšných obchodních firem vlastnili alespoň částeční skřetové.</p>

<p>Samozřejmě, to vůbec neznamenalo, že bude méně opatrná.</p>

<p>„Pan Rosewood?“</p>

<p>Postarší muž se pomalu otočil a na obličeji se mu objevil okouzlující úsměv. Úsměv, který v jeho očích prozradil mazanost.</p>

<p>„Prosím, oslovujte mne Charlesi.“</p>

<p>„Tobi mi řekla, že se mnou chcete mluvit.“</p>

<p>„Ano, slečno…?“</p>

<p>„Regan,“ odvětila krátce a nenamáhala se skrýt podezření.</p>

<p>„Regan.“ Vzal ji za ruku a zvedl si ji ke rtům. „Krásné jméno pro krásnou mladou ženu.“ Regan ho nechala, aby ji za ruku chvíli podržel, pak se stáhla zpátky.</p>

<p>Jo. Definitivně obyčejný smrtelník.</p>

<p>„Jak vám mohu pomoci?“</p>

<p>Mávl rukou směrem k výkresům ve výloze. „To jste dělala vy?“</p>

<p>„Ano. Tobi mě je tu nechává prodávat za malou provizi. Je to nějaký problém?“</p>

<p>„Celkem naopak. Ty kresby mi přijdou překrásné.“</p>

<p>„Děkuji.“ Její tón byl zdvořilý a obezřetný. „Chtěl byste si některý obrázek koupit?“</p>

<p>„Vlastně mě zajímá spíš to, že bych je prodával.“</p>

<p>„Prodával?“ potřásla Regan hlavou. „Nerozumím vám.“</p>

<p>„Jak jsem řekl, dost se mi líbí, ale co víc, jsem si jistý, že se budou líbit i mým zákazníkům.“ Jak mu ta slova vyšla z úst, jeho zdvořilý výraz se proměnil ve lstivý. „Jak rychle pracujete?“</p>

<p>Regan zamrkala. Připadala si, jako kdyby do ní vrazil parní válec.</p>

<p>„Udělám jeden nebo dva malé obrázky za den. Větší trvají alespoň dva dny.“</p>

<p>„Takže… čtyři malé a dva velké obrázky za týden?“</p>

<p>„Tak nějak.“</p>

<p>„Dobrá.“ Pevně se na ní podíval. „Chci je koupit.“</p>

<p>„Všechny?“</p>

<p>„Všechny, a budu nakupovat každý týden. A jsem ochotný platit vyšší cenu za exkluzivní právo, že budete prodávat jen mně. Měl bych říct…,“ natáhl se a vzal z její ruky svou vizitku, z kapsy vytáhl pero a cosi naškrábal na zadní stranu kartičky. „Pro začátek takováhle suma?“</p>

<p>Parní válec, to teda jo.</p>

<p>Nebylo divu, že tomu muži patřila polovina Chicaga. Ubozí skřeti neměli šanci. Regan zmatená energickým, rozhodným chováním, zírala na vizitku a srdce jí málem vyskočilo z hrudníku.</p>

<p>„Prokrista.“</p>

<p>„Tady.“ Charles se natáhl k baru, nalil sklenici whisky a podal jí Regan. „Vypadáte, jako že potřebujete panáka.“</p>

<p>„Díky.“ Sklenici vyprázdnila jedním polknutím. „Je to prostě šok.“</p>

<p>„Příjemný šok, doufám?“ zamumlal.</p>

<p>„Ano, já…“ Regan si najednou vzpomněla na nepříjemné přísloví ‚Je to příliš dobré, než aby to byla pravda.’ Tahle nečekaná výhra se zdála příliš snadná. „Počkejte. Neznáte náhodou Styxe, že ne?“</p>

<p>„Styxe?“ zamračil se zmateně muž. „To jako z těch řeckých bájí?“</p>

<p>„A co takhle Jagra?“</p>

<p>Muž zakroutil hlavou. „Je mi líto. Nikdy jsem o nich neslyšel. To jsou místní umělci?“</p>

<p>Regan si oddychla. Zdálo se, že je doopravdy zmatený.</p>

<p>„To je jedno.“</p>

<p>Podiveně pozvedl obočí nad jejím zvláštním chováním, ale sebral jí z ruky prázdnou sklenici a postavil ji na bar. Byl odhodlaný dosáhnout svého.</p>

<p>„Takže Regan, navštívíte mne v mé kanceláři, abychom všechno písemně potvrdili?“</p>

<p>„Myslíte to vážně?“</p>

<p>„Když jde o byznys, jsem vážný vždycky,“ ujistil ji. „Zavolejte na to číslo na vizitce a má asistentka s vámi domluví schůzku.“</p>

<p>Charles pokývl šedivou hlavou, otočil se a vyšel z hospody.</p>

<p>Regan pozorovala, jak odchází, a svírala vizitku, jako by se nemohla rozhodnout, jak se vlastně cítí.</p>

<p>Bylo to překvapivé, to tedy rozhodně. Nikdy nesnila o tom, že by za své kresby dostala halíř, natož něco víc. A možná na sebe něbyla i trochu pyšná. No tak, měla být na co pyšná.</p>

<p>Ale nechtěla ještě něco víc?</p>

<p>Uspokojení, že tak brzy dosáhla finanční nezávislosti? Neměla by začít plánovat budoucnost? Neměla by být zahlcená radostí a naplněním?</p>

<p>Tobi evidentně špehovala z kuchyně, a jakmile se za Charlesem zavřely dveře, vyběhla k Regan.</p>

<p>Jedním skokem byla u ní a netrpělivě na ni naléhala. „Tak co?“</p>

<p>Regan zmateně kroutila hlavou. „Chce koupit mé skici.“</p>

<p>„Hurá!“ Tobi si nevšímala překvapivých pohledů hostů, kteří se po ní otočili. Popadla Regan a divoce ji objala. „Věděla jsem to. Neříkala jsem ti, že jsi báječná umělkyně a že tě někdo brzy objeví?“</p>

<p>Regan se opatrně odtáhla z jejího objetí, aby se mohla alespoň nadechnout a nasadila ztuhlý úsměv.</p>

<p>„Nejsem si jistá, jestli je prodej obrázků turistům zrovna zásadní počin, ale přiznám, že jsi tomu vždycky věřila mnohem víc, než já.“</p>

<p>Regan se usmála a načechrala Tobiiny růžové vlasy.</p>

<p>„Byla jsi ke mně tak hodná, Tobi. Kdybys mě nenechala…“</p>

<p>„Bla, bla, bla.“ Žena odmítavě mávla rukou a pak se jí rozšířily oči. „Víš, měla bys jít ven a slavit. Dej si trochu bublinek, trochu čokolády a najdi nějakého studentíka, se kterým strávíš žhavou noc.“ Ušklíbla se a mávla rukou k baru. „Šla bych s tebou, ale Carly se ještě neukázala a tak tu budu muset zůstat do zavíračky.“</p>

<p>To bylo přesně to, co měla udělat.</p>

<p>Jít ven. Možná projít pár barů. Najít nějakého okouzlujícího chlapíka…</p>

<p>Mysl jí vypověděla službu.</p>

<p>Jednoduše odmítala jít někam, kde by mohla potkat okouzlujícího chlapíka, i kdyby to bylo jen v její fantazii.</p>

<p>Těžce si povzdychla. „Vlastně si myslím, že půjdu domů a užiju si svou chvilku štěstí.“</p>

<p>Tobi rozhodila rukama, až stříbrné náramky zachrastily.</p>

<p>„Bože, co s tebou mám dělat? Jsi krásná, inteligentní a pekelně sexy, a kdybys nebyla tak hodná, k smrti bych tě nenáviděla. Ale ty nemáš sebemenší ponětí o tom, jak si udělat radost.“ Sklonila hlavu, ale když se podívala na Regan a viděla její vážný výraz, její úsměv zmizel. „Ten apartmán se může stát vězením, Regan. Běž ven. Žij. Nemůžeš být navždy poutníkem.“</p>

<p>Vězení…</p>

<p>Regan při tom odpudivém slově nadskočila.</p>

<p>Protože to byla pravda.</p>

<p>Ach, nebylo to nic jako časy strávené s Culliganem.</p>

<p>Mohla si jít kam chtěla a kdy chtěla. Mohla nosit jakékoli oblečení, mohla jíst, co chtěla, a mohla se sama rozhodovat.</p>

<p>Měla svou nezávislost. Domov, práci, příslib peněz, jaké kdy mohla potřebovat. Ale kde byla ta zářivá svoboda, po které tolik toužila?</p>

<p>Pracovala, kreslila, spala.</p>

<p>Nebylo to závratné bytí, o kterém snila celá ta léta, která strávila za mřížemi.</p>

<p>Vyměnila jedno vězení za druhé.</p>

<p>Protože každým okamžikem a každým dnem postrádala Jagra. Hergot, chyběla jí dokonce i Darcy a ten strašidelný Styx.</p>

<p>Zvedla ruce a přitiskla si je na bolavé spánky.</p>

<p>Tolik let snila o tom, jak unikne Culliganovi, a o tom, že bude svou vlastní paní. To bylo jediné, co jí udrželo zdravý rozum.</p>

<p>A na těchto fantaziích lpěla, jako když se potápějící chytne záchranného kruhu.</p>

<p>Dokonce i když měla jasnou, nezaměnitelnou šanci na štěstí přímo před očima.</p>

<p>Do prdele.</p>

<p>Byla fakt pitomá.</p>

<p>„Regan? Stalo se něco?“</p>

<p>Regan se vytrhla ze svých nepříjemných myšlenek. Zamrkala a podívala se na Tobi. Vůbec ji nepřekvapilo, že na ni kamarádka hledí starostlivě.</p>

<p>Stála tam jako bezduchá zombie.</p>

<p>„Vlastně je mi fajn.“ Impulsivně se natáhla a vlepila Tobi polibek na tvář. „A ty máš pravdu. Všechno, co potřebuju, je nějaký ten okouzlující chlapík.“</p>

<p>Tobi pozvedla obočí. „Vypadá to, že víš, kde bys ho mohla najít.“</p>

<p>„Úplně přesně to nevím, ale vím, kde začnu s hledáním.“</p>

<p>Regan narovnala ramena a s nově nalezeným, překrásným smyslem života si to namířila přímo k hlavnímu vchodu. V koutku duše slyšela, jak Tobi volá její jméno, ale nezpomalila a vyběhla do tmavé ulice.</p>

<p>Rozmyslela si to.</p>

<p>A poprvé, možná to bylo poprvé v celém jejím životě, si byla jistá, že se rozmyslela správně.</p>

<p>Běžela ulicí, bez dokladů, bez klíčů od bytu, bez mobilu a směřovala si to přímo na jih. Nevěděla, kde přesně leží Jagrovo doupě, ale Darcy se zmínila o určité čtvrti, takže měla alespoň daný směr.</p>

<p>Samozřejmě, u města velikosti Chicaga to znamenalo celé hodiny probíhat zaprášenými ulicemi, ve kterých se válely odpadky, nemluvě o tom, že občas musela dát lekci nějakému sociálovi, který se čistokrevné vlkodlačici připletl do cesty.</p>

<p>Právě když začínala uvažovat o tom, že se snad Jagr přestěhoval nebo dokonce opustil město, zachytila slabý závan jeho ledové síly.</p>

<p>Zpomalila a namířila si to přes ponurou prázdnou ulici k opuštěnému skladišti.</p>

<p>Jagr byl blízko.</p>

<p>I když jeho přítomnost necítila, poznala to podle faktu, že v okolí nebyla ani myška. Nebylo pochyb, že tohle mělo co do činění s <emphasis>Oživlými mrtvolami.</emphasis></p>

<p>Ovzduší bylo přesně takové, aby odradilo nezvané hosty.</p>

<p>Jako byla ona?</p>

<p>Sotva jí tahle skličující myšlenka prolétla hlavou, když vtom výrazně klesla teplota a ozval se hluboký, známý hlas.</p>

<p>„Snad ses neztratila, Regan?“</p>

<p>Regan se rychle otočila, ale kromě prázdných aut neviděla vůbec nic. Jagr tam byl, ale zahalil se do těch zatracených upířích stínů.</p>

<p>Proč ona nemůže mít některou z těch šílených eskamotérských schopností? Regan sama sebe napomenula, že musí být trpělivá. Překonala kousavou touhu spatřit ho a promluvila jeho směrem.</p>

<p>„Jo, myslím, že jsem se docela ztratila,“ řekla měkce. „Doufala jsem, že najdu někoho, kdo mě navede na správný směr.“</p>

<p>„V téhle čtvrti ti spíš někdo podřízne krk. Pokud se chceš proběhnout slumem, měla by sis vybrat nějakou bezpečnější trasu.“</p>

<p>Jeho hlas byl chladný a rezervovaný, ale Reganino srdce naplnil radostí. Bože, ke štěstí jí stačilo to, že mu byla nablízku.</p>

<p>„Já se nebojím.“</p>

<p>„Měla by ses bát.“ Vycítila, jak se k ní přibližuje, obchází ji v kruzích jako predátor, který se chystá zaútočit. „Tady v okolí se někdy dějí opravdu divné věci.“</p>

<p>Stála naprosto klidně, odhodlaná nedat na sobě nic znát. Možná byla občas pomalejší, ale byla si absolutně jistá, že by jí Jagr nikdy neublížil.</p>

<p>„Věci jako upíři?“</p>

<p>„Vyskytují se tu i jiní démoni.“</p>

<p>Regan pokrčila rameny. „Tak to sem zapadám.“</p>

<p>„Myslel jsem si, že ses rozhodla žít jako obyčejný smrtelník.“</p>

<p>Po jeho dráždivých slovech se zamračila. „Jak víš, že jsem žila jako člověk?“</p>

<p>Jeho lehký smích jí přejel po zádech a žaludek se jí stáhl uvědoměním.</p>

<p>„Snad nejsi tak naivní, abys věřila, že Styx za tebou neposlal špióny, kteří sledovali každý tvůj krok.“</p>

<p>„To není možné,“ vydechla. Odmítla přiznat, kolik času strávila vysedáváním u okna a vyhlížením náznaku Jagra nebo i Darcy. „Vycítila bych, kdyby byl nablízku upír.“</p>

<p>„Ne všichni Styxovi služebníci jsou démoni.“</p>

<p>„Lidé?“</p>

<p>„Nejlepší z Chicaga.“</p>

<p>Její překvapení z toho, že se arogantní Styx snížil k tomu, aby jednal s lidmi, přehlušil výbuch hořkosti.</p>

<p>Oukej, možná by jí víc zabolelo, kdyby na ní všichni okamžitě zapomněli, ale to neznamenalo, že chtěla, aby jí špehovali.</p>

<p>„Jak se mohl opovážit?“ Regan ještě pořád Jagra neviděla, takže svůj pohled zaměřila na nedaleký náklaďák. „Nepatřím do sbírky Jeho Vznešenosti.“</p>

<p>„Ne, ale jsi součástí rodiny a víme, že Caine si na tebe pořád brousí zuby.“ Jeho hlas zněl teď blíž, jako kdyby se dostal až k ní. „Darcy by mu nikdy neodpustila, kdyby se ti něco stalo.“</p>

<p>„A to on ti podával zprávy o každém mém pohybu?“ vyjela na něj.</p>

<p>„Když jsme se naposledy setkali, zmínil se o tom, že máš práci a byt. Nic víc.“</p>

<p>Jeho hlas zněl pohrdavě a Regan si skousla rty. Prokrista. Neudělala snad velkou chybu, že sem přišla? Možná Jagr přišel na to, že když ho Regan nerozčiluje, je jeho život mnohem klidnější. A kdo by se mu nakonec mohl divit?</p>

<p>„Takže… ty teď trávíš většinu času se Styxem a s Darcy?“</p>

<p>„Víc, než jsem čekal,“ odvětil suše.</p>

<p>„Ach.“ Najednou ji něco napadlo. „Takže tě trestají za to, že jsi mě nepřinutil okamžitě se vrátit do Chicaga?“</p>

<p>„Řekl bych, že to je věc názoru.“ Nastala krátká pauza. „Styx mne požádal, abych se stal jedním z jeho havranů.“</p>

<p>Regan se ostře nadechla. „Havrani?“</p>

<p>„Nemůže tě to šokovat víc než mě.“</p>

<p>„Přemýšlíš o jeho nabídce?“</p>

<p>„Ano.“ Jeho hlas teď zněl přímo před ní.</p>

<p>Znepokojením se jí napjaly všechny svaly. „Darcy mi říkala, že havrani jsou od toho, aby drželi upíry a ostatní démony v lajně. Něco jako pořádková policie.“</p>

<p>„Je to součást jejich povinností.“</p>

<p>Kdyby ho viděla, jednu by mu za ten rádoby ušlechtilý tón vrazila.</p>

<p>Podle toho, co se dozvěděla od své sestry, havrani byli Styxovými soukromými služebníky a pravidelně na králův příkaz riskovali své životy.</p>

<p>Jagr byl učenec. A samotář. Upír, který byl příliš chytrý na to, aby vyhledával potíže.</p>

<p>„Zní to nebezpečně.“</p>

<p>„Jaký je život bez trošky nebezpečí?“</p>

<p>„Je bezpečný?“ zašklebila se.</p>

<p>„Každý den je riskantní. A to je něco, co jsem za ta léta zapomněl,“ řekl a nenamáhal se skrýt svůj výsměch. „Takhle budu aspoň neustále v pozoru.“</p>

<p>„Jagre…,“ slova jí uvízla v krku. „Hergot, proč se přede mnou skrýváš?“</p>

<p>„Snažím se rozluštit, jestli jsi přítel nebo nepřítel.“</p>

<p>Ta slova ji zasáhla. „Nikdy jsem nebyla tvůj nepřítel.“</p>

<p>„Ne?</p>

<p>Vzdáleně si vzpomínám, žes mi chtěla do srdce zabodnout kůl.“</p>

<p>Ano, to si taky pamatovala.</p>

<p>Živě.</p>

<p>Bylo to během jejich prvního setkání. V ten okamžik si přála jen to, aby se ho mohla zbavit.</p>

<p>Teď…</p>

<p>Srdce jí bolelo touhou obejmout ho a už nikdy ho nepustit.</p>

<p>„Varovala jsem tě, že nejsem moc chytrá.“</p>

<p>Měla dojem, že po jejích slovech tiše zasyčel. „Proč jsi tady, Regan?“</p>

<p>Věděla, že teď to přišlo, její šance na nápravu. Vyslovila ta slova, která ji pálila na srdci.</p>

<p>„Protože tě miluju.“</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Jagr měl na hřbetě už několik set křížků.</p>

<p>Sledoval vzestupy a pády mocných. Byl svědkem morových epidemií, požárů a válek, které srovnaly svět se zemí. Vydržel mučení a krvavé bitky, při kterých by se zvedl žaludek i démonům.</p>

<p>Ale nic ho nezlomilo.</p>

<p>Nic, až Reganina slova.</p>

<p>Jeho síla zeslábla, ochranné stíny se rozpustily a ledové bariéry roztály, takže teď Reganinu přítomnost vnímal všemi smysly.</p>

<p>Slabě zasténal a nadechl se vůně půlnočního jasmínu, která se k němu přenesla.</p>

<p>Během posledních dní sám se sebou nekonečně bojoval proti tomu, aby ji nevypátral a nesledoval každý její krok.</p>

<p>Byl to upíří instinkt, sledovat každý krok své partnerky. Hergot, bývaly časy, kdy upíři drželi nerozhodnou partnerku ve vězení.</p>

<p>Jedině vědomí, že jeho přítomnost by ji mohla rozzuřit tak, že by opustila Chicago, mu v tom zabránila.</p>

<p>Tohle a taky Styxovo ujištění, že ji neustále někdo sleduje a že vypadala ve svém novém životě spokojená.</p>

<p>Teď přistoupil blízko na to, aby její vzácný žár rozpustil ledový krunýř na jeho srdci.</p>

<p>„Co jsi říkala?“ zachraptěl a opájel se pohledem na její bledou, zlatavou krásu.</p>

<p>Nervózně si olízla rty. „Copak jsi díky svému věku nedoslýchavý?“</p>

<p>„No tak, Regan,“ varoval ji.</p>

<p>Nadechla se. „Řekla jsem, že tě miluju.“</p>

<p>Otřásl se v zoufalství, aby to byla pravda.</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Copak to musím celé vysvětlovat?“</p>

<p>Pominul její rozladění, potřeboval si být jistý. Kdyby ji znovu ztratil, už by to nepřežil.</p>

<p>„Řekni mi proč.“</p>

<p>Regan k němu vykročila a vzala jeho tvář do dlaní.</p>

<p>„Miluju tě, protože jsi silný a loajální a něžný a čestný.“</p>

<p>Po jejím něžném doteku se otřásl. Příliš dlouho potlačoval hlad po ní a tak mu bylo jedno, jestli je to pravda, nebo ne.</p>

<p>„A…?“</p>

<p>„Pekelně sexy.“</p>

<p>Zasténal. Tohle mu rozhodně situaci neulehčilo.</p>

<p>„A…?“</p>

<p>Její smaragdové oči ztmavly pod náporem emocí, po kterých tolik toužil. „A protože když jsem s tebou, jsem celá.“</p>

<p>Teď už ani jeden z nich nemohl couvnout. Byla tady. A řekla, že ho miluje.</p>

<p>Co víc potřeboval?</p>

<p>„Regan.“</p>

<p>Sklonil se a drsně ji políbil.</p>

<p>„Regan.“</p>

<p>„Chyběl jsi mi, šéfe,“ zašeptala do jeho rtů. Sotva se mohla nadechnout, jak ji popadl a přitiskl si ji k sobě. „Co to děláš?“</p>

<p>Jagr si to bez zaváhání namířil k prázdnému skladišti. „To, co jsem měl udělat v první vteřině, kdy jsi vrazila do mého života.“</p>

<p>Regan si odfrkla, ale na rtech se jí objevil úsměv. „Chováš se jako pračlověk.“</p>

<p>Po jejích dráždivých slovech se Jagrovi stáhl žaludek hříšnou touhou.</p>

<p>„A to je teprve začátek, maličká,“ zavrčel.</p>

<p>Regan zrudly tváře. „To jsou jenom sliby.“</p>

<p>Ach, u slibů rozhodně nezůstane, pomyslel si.</p>

<p>Měl v plánu položit ji do postele a hýčkat ji tam celé další tisíciletí.</p>

<p>Když dorazili doprostřed polorozpadlé budovy, Jagr se sklonil a otevřel poklop. Pak s Regan, kterou stále pevně držel, stoupl na okraj a skočil do tunelu o dva metry níž.</p>

<p>Přistál, aniž by se žena v jeho náručí byť jen zachvěla. Dlouhými kroky prošel tunel, a když se zastavil před těžkými ocelovými dveřmi, které chránily jeho doupě, tiše zaklel.</p>

<p>Odemkl všelijaké zámky, odstranil zaklínadla a senzory a Regan se zachichotala.</p>

<p>„Nejsi trochu paranoidní?“</p>

<p>„Radši opatrný než vykradený.“ Pohledem přejel její krásný obličej. Udělal by cokoli, aby tuhle ženu ochránil. Svou ženu. „Obzvlášť teď.“</p>

<p>Jagr překročil práh, strčil do dveří a použil svou sílu, aby místnost naplnil světlem. Regan zírala na tucty polic, které přetékaly knihami vázanými v kůži. Byla to jen malá část jeho sbírky. Křehké a vzácné svazky uchovával ve sklepě pod svým doupětem. Brzy bude svůj nesmírný poklad sdílet se svou partnerkou.</p>

<p>Brzy, ale ještě ne.</p>

<p>Ignoroval její snahu prohlédnout si množství zarámovaných map, které visely na železobetonových stěnách, a přešel do soukromých místností. Nepřekvapilo ho, když viděl její zmatený údiv nad nejnovějším elektronickým systémem, který zabíral celý vzdálenější kout místnosti, a plazmovou televizí, visící proti obrovskému gauči.</p>

<p>Většina z těch, kteří se s Jagrem potkali, měli dojem, že musí žít v žaláři vybaveném řetězy.</p>

<p>„Jagre počkej, chci vidět…“</p>

<p>Její slova přerušil krátkým, zoufalým polibkem. „Později.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>Znovu jí políbil. Déle. A hlouběji.</p>

<p>„Jak jsem řekl, později,“ zašeptal vroucně a trochu se od ní odtáhl, aby se mohl podívat do jejích očí naplněných vášní.</p>

<p>Došli k zadní části doupěte a Jagr otevřel těžké dveře do ložnice. Namířil si to přímo k nízké, široké posteli se zlatým saténovým povlečením a kožešinovou přikrývkou. Na stěnách visely tapisérie z dvanáctého století, osvětlené plamínky svíček. Tapisérie překrývaly otvory, ve kterých byly ukryté Jagrovy dýky, šavle, kopí i střelné zbraně.</p>

<p>Nebylo to zrovna nejromantičtější prostředí, ale Regan vypadala, že jí je to jedno. Pomalu a hříšně se na něj usmála.</p>

<p>Jagr se jednou nohou opřel o okraj postele a stáhl Regan stuhu z vlasů. Když se dotkl zlatých pramenů a pohledem přejel její štíhlé křivky, v krvi ucítil oheň.</p>

<p>„Při všech svatých, jsi tak krásná.“</p>

<p>Usmála se a s nečekanou silou z něj strhla černé triko.</p>

<p>„Ani zdaleka ne tak jako ty,“ zamumlala a prsty přejela jizvy, které hyzdily jeho hrudník.</p>

<p>Jagr se otřásl, tesáky mu vyjely a tělo na určitých místech zareagovalo tak, jak mělo.</p>

<p>„Slýchával jsem, že láska je slepá. Teď už jsem si tím jistý.“</p>

<p>„Nehraj si na stydlivku.“ Reganiny prsty pokračovaly dolů k pevným svalům jeho břicha, rozepnuly knoflík u džínsů a stáhly zip. Jagr souhlasně zasténal. Byla to žena, která přebrala velení. A to se mu líbilo. „Dobře víš, jak ženu rozpálit.“</p>

<p>On?</p>

<p>No dobrá. Pokud chtěla věřit, že on je nějaký druh magnetu na slečny, tak ať tomu věří.</p>

<p>Odkopl těžké kožené boty, zbavil se džínů, skočil na postel a stáhl Regan k sobě. Kdysi si stěžoval na osud, že mu dopřává jen krutost a pustou samotu. Teď se mohl na tím přívalem štěstí jen podivovat.</p>

<p>Rukama přejel po jejím teplém, slastiplném těle, stáhl jí kratičké šortky, vychutnal si krátký pohled na rajcovní soupravičku spodního prádla, které jí hned stáhl a i s šortkami odhodil na podlahu.</p>

<p>Jakmile se před ním objevila v celé své kráse, přinutil se zpomalit a prsty si vychutnával dotek její hladké, slonovinové kůže.</p>

<p>„Tak co, jsi pořádně rozpálená?“ zachraptěl.</p>

<p>Zvedla ruce, aby ho objala kolem krku. Dýchala přerývavě, zatímco on prstem přejížděl po oblině jejího ňadra a kroužil kolem vzrušené bradavky.</p>

<p>„Začínám být.“</p>

<p>Jagr sklonil hlavu a rty přejel po špičce jejího nosu, pak ji něžně políbil na koutek úst.</p>

<p>„Regan, jsi si jistá?“ musel se jí zeptat. „Jakmile se z nás stanou partneři, už tě nikdy nenechám odejít.“</p>

<p>Očima jí prolétla lítost. „Je mi to tak líto, Jagre.“</p>

<p>„Na omluvy teď není čas. Udělala jsi, co jsi měla.“</p>

<p>„Ne, byla jsem velký, pitomý zbabělec.“ Ušklíbla se. „Nezkoušela jsem, jestli dokážu být samostatná. Utíkala jsem před svými pocity, protože jsem se jich bála.“</p>

<p>Jagr se odtáhl a zamračil se. „Bála?“</p>

<p>„Vím, jaké je to být sám. To umím celkem dobře.“ Zadumaně se usmála a pohladila ho po zádech. „Ale nevím nic o tom, jak být sestrou nebo partnerkou.“</p>

<p>Z Jagrova hrdla vyšlo zasténání a začal jí klást polibky na linii čelisti, až došel k záhybu mezi krkem a ramenem.</p>

<p>„Spolu to nějak vyřešíme,“ slíbil tiše.</p>

<p>Regan se přitiskla k jeho tělu, aby ucítila pevnou erekci. „Hmmm. To zní dobře.“</p>

<p>Ach, jemu se líbilo víc než jen to, jak to znělo.</p>

<p>Líbil se mu ten pocit, chuť a…</p>

<p>Přemohl ho prudký hlad a roztřesenou rukou ji sklonil hlavu na stranu a z krku jí stáhl vlasy.</p>

<p>„Potřebuju tě ochutnat, maličká,“ zachraptěl staženým hlasem.</p>

<p>Čekal, že Regan zaváhá. A možná se odtáhne.</p>

<p>Koneckonců, nárokoval si její srdce a její duši.</p>

<p>Místo toho mu vjela rukama do vlasů a přitáhla si ho ještě blíž.</p>

<p>„Teď, Jagre.“</p>

<p>Ta něžná naléhavost ho pobídla tak, že ztratil poslední zbytky zdravého rozumu. Čekal tisíce let, aby našel svou partnerku.</p>

<p>Teď už nebude čekat ani vteřinu.</p>

<p>Jagr jí naklonil bradu, obnažil tesáky a zakousl se do sladké a křehké kůže. Ach… Pane bože! Zavřel oči a nechal ten bohatý, mocný elixír protéct přes jazyk a dolů do krku.</p>

<p>Chuť Reganiny krve byla přesně tak erotická a omamná, jak si pamatoval.</p>

<p>Ale tentokrát tu bylo ještě něco navíc.</p>

<p>Byla to víc než potrava. Znamenala víc než jen, že se mu zahojí rány. Bylo to dokonce víc než sex.</p>

<p>Bylo to oslnivé kouzlo, které projelo celým jeho tělem a proniklo i do jeho krve. Jako kdyby jím proplouvala Reganina esence, rozpouštěla ho a měnila ho, až se společně proměnili v jednu bytost.</p>

<p>Ucítil, jak se pod ním Regan otřásla a její slastné zasténání naplnilo místnost.</p>

<p>„Jagre!“ Zatnula nehty do jeho zad a chraplavě zašeptala. „Potřebuju tě.“</p>

<p>Jagr byl připravený naplnit každé její přání, odtáhl se od jejího krku a něžně olízl dvě malé ranky. Pak ji políbil na krk, klíční kost a pokračoval až k oblouku jejích ňader.</p>

<p>„Každé tvé přání je mi rozkazem, lásko,“ ujistil ji, když se zvedal, aby se mohl uvelebit mezi jejíma nohama. „Odteď až navždycky.“</p>

<p>Regan rukama objala jeho boky a tváře jí zrůžověly touhou. „To je nebezpečný slib, šéfe.“</p>

<p>Hluboce se podíval do jejích klidných smaragdových očí, ze kterých byla dobře poznat ostrá, až bolestivá touha.</p>

<p>„Moc mě nestraš, vlkodlačice.“</p>

<p>„Ne? Možná bych měla…“</p>

<p>Její slova se proměnila ve sladké zasténání, když Jagr pronikl do jejího vlhkého žáru. Tělem mu projela čirá slast, napjala všechny jeho svaly a rozpálila ho až do morku kosti. Na okamžik se zastavil, aby si vychutnal fakt, že má k Regan tak blízko.</p>

<p>„Můžu takhle?“ vydechl, sklonil hlavu a uloupil si polibek. „A nebo takhle?“ Pomalu odtáhl boky a znovu do ní pronikl.</p>

<p>„Ach ano,“ vydechla Regan.</p>

<p>Z Jagrova krku vyšlo zasténání, když Regan zvedla své boky a vyšla mu vstříc. Téměř dokonalé.</p>

<p>Téměř.</p>

<p>„Regan.“</p>

<p>Měla zavřené oči, zatímco do ní pravidelně pumpoval. „Hmm?“</p>

<p>Jazykem přejel vrcholek jejího ňadra. „Nastal čas dokončit celý proces.“</p>

<p>„Prokrista.“ Se zřetelným úsilím otevřela ztěžklá víčka. „Musí to být teď?“</p>

<p>Jagr se pousmál, přejel rty po její tváři a něžně jí kousl do ušního lalůčku.</p>

<p>„Jsi součást mé bytosti, maličká. Teď i já chci být součástí tebe.“</p>

<p>Její krásný obličej ještě zkrásněl výrazem srdcervoucí něhy.</p>

<p>„Vždycky budeš mou součástí, Jagre.“ Vzala jeho tvář do dlaní. „Odteď až navždycky.“</p>

<p>Jagr ji lehce políbil a i on vzal její obličej do dlaní. Pak si ji přitáhl k sobě a přitiskl její rty ke svému krku.</p>

<p>„Kousni,“ přikázal tiše.</p>

<p>Za okamžik zaváhala, pak pootevřela rty a její zuby projely hluboko do jeho kůže.</p>

<p>Jagr slastně vykřikl, když lehce nasála a polkla jeho krev.</p>

<p>Nikdy předtím nikomu dobrovolně nedovolil, aby se z něj napil. Do téhle chvíle nezjistil, jak důvěrná výměna to je.</p>

<p>Tělem mu projela primitivní vášeň. Tohle byla jeho žena.</p>

<p>Jeho partnerka.</p>

<p>Pobídl ji, aby sála dál, houpal boky dopředu a dozadu s rostoucím tempem.</p>

<p>Tohle bylo ono.</p>

<p>Tohle bylo dokonalé.</p>

<p>Regan se odtáhla od jeho krku, vykřikla vyvrcholením a nehty mu slastně přejela po zádech.</p>

<p>Jagr nikdy neviděl nic tak krásného jako Regan při vyvrcholení. Naposledy do ní pronikl a sám se dostal na vlnu orgasmu.</p>

<p>Prohnul se a zajásal ohromnou sílou extáze.</p>

<p>Nikdy nezažil nic tak skvělého.</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Regan sotva popadala dech.</p>

<p>Jo.</p>

<p>Tohle byla přesná definice rčení „zřítil se celý dům“.</p>

<p>Připadala si, jako kdyby jí na hlavu spadla střecha.</p>

<p>Tím nejlepším způsobem.</p>

<p>Když se Jagr skulil na bok vedle ní a vzal ji do náruče, povzdechla si. Schoulila se proti jeho chladnému tělu, byla nasycená až po konečky prstů.</p>

<p>A co víc, cítila…</p>

<p>Jagra.</p>

<p>Prokrista, bylo to ohromující.</p>

<p>Bylo to jako hukot někde vzadu v její mysli.</p>

<p>Vnímala sílu jeho mírumilovné pohody, jeho ostrou potřebu ochraňovat ji a přes to všechno sílu lásky, která se v jeho duši blýskala jako kousíčky zlata.</p>

<p>Regan sama byla ohromená tak intenzivní blízkostí k druhé bytosti a jen nepřítomně pohladila Jagrův zjizvený hrudník. Okamžitě však pocítila horkou reakci na její dotyk. Nečekaně, náznak zranitelnosti, když hladila jeho zjizvenou kůži, kterou tak dlouho skrýval.</p>

<p>Srdce jí měklo.</p>

<p>Jak jen mohla vyplýtvat tolik času kvůli svému pitomému strachu?</p>

<p>Culligan a ti jeho zatracení psi ji zajali, ale byla to její volba, že se stala vězněm.</p>

<p>„To je divné,“ zamumlala.</p>

<p>Jagr jí políbil na čelo, odtáhl se a tázavě se na ni podíval.</p>

<p>„Divné? To úplně není to, co by mužný upír chtěl po milování se svou partnerkou slyšet.“</p>

<p>„Chci říct, že je divné, jak tě vnímám.“ Popadla jeho ruku a přitiskla si ji přímo na srdce. „Tady.“</p>

<p>V oslnivě modrých očích se zaleskl žár, který si rezervoval jen pro ni.</p>

<p>„Pouto spojení.“ Rukou jí majetnicky chytil ňadro. „Odteď budeš vždycky vědět, kde jsem, co cítím a jestli tě potřebuju.“</p>

<p>„Jestli mě potřebuješ, jo?“</p>

<p>Jagr jí polaskal citlivou špičku bradavky a přitiskl k Regan své tvrdnoucí mužství s takovou naléhavostí, že se zachichotala.</p>

<p>„Což bude vždycky,“ zachraptěl.</p>

<p>Regan se úmyslně podívala dolů na jeho erekci, kterou tiskl k jejím bokům.</p>

<p>„To vidím.“</p>

<p>Sotva jí ta slova vyšla ze rtů, už ležela na zádech a nad sebou měla toho samolibého upíra.</p>

<p>„Chtěla bys víc, než se jen koukat?“</p>

<p>Ach ano, rozhodně chtěla víc.</p>

<p>Chtěla ho olizovat od hlavy až k patě a zastavovat se na těch nejzajímavějších místech. Chtěla strávit hodiny zkoumáním jeho pevného těla. Chtěla zapomenout na svět a…</p>

<p>Téměř jako kdyby si ten svět dovolil vyrušit ji, její sladké fantazie se najednou utnuly.</p>

<p>„Zatraceně,“ zamumlala.</p>

<p>Jagrovi přes rty přejel nepatrný úsměv. „Ani tohle není to, co by chtěl mužný upír slyšet.“ Hřbetem ruky jí přejel po tváři. „Co se děje?“</p>

<p>„Nemůžu věřit, že jsem se zapomněla zeptat na Leveta. Slyšel jsi o něm?“</p>

<p>Jagr si odfrkl, sklonil hlavu a od hlavy až ke krku jí začal klást polibky.</p>

<p>„Tenhle příběh necháme na jindy.“ Její otázku přešel a téma změnil jemnými doteky jazyka, které směřovaly níž a níž.</p>

<p>Regan se pokusila zachovat si kousek zdravého rozumu. „Ale…“</p>

<p>„Později, maličká.“ Roztáhl jí nohy a mazaně se usmál. „Mnohem později.“</p>

<p>A tak to bylo.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>ALEXANDRA IVYOVÁ</p>

<p><strong>ROZBOUŘENÁ</strong></p>

<p><strong>TEMNOTA</strong></p>

<p>Z anglického originálu <emphasis>Darkness Unleashed</emphasis><emphasis>,</emphasis></p>

<p>vydaného nakladatelstvím Zebra Books</p>

<p>v New Yorku roku 2009,</p>

<p>přeložila Alena Aichlmanová.</p>

<p>Vydalo nakladatelství Levné knihy, a. s.,</p>

<p>v Praze roku 2011.</p>

<p>Redakce Slávka Járová.</p>

<p>Obálka Franco Accornero.</p>

<p>Grafickou úpravu a sazbu z písem Sabon a Lithos</p>

<p>programem TeX připravil Bohumil Bednář, Pisces.</p>

<p>Tisk a vazba Těšínské papírny, s. r. o., Český Těšín.</p>

<p>Vydání první.</p>
</section>

</body><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAkAD4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAEDIB4Havmj9oL9oi8
+BWgX3iC3+EHxC+IOn6daPd3uq+HbfTrfQNOVV4Opald3TXdvCr4Se4h0q6ig5aRgg3V9ML
0H0H8qp31laX9rdWt9BFdWd1az2l5aXEUdxbXdnPE8Vxa3NvMrxT288TvHNC4KSoxR8qSCA
fmf8Fv+Cnfwv8AiBqJ0b4h+HLz4Z3twiyaXqf2w+ItA1B3dYhYSXNrZWt/Y3xnbybdp7B7O
7cHy7mMgqP05jeOVd6AFT0OBzjuMZ4zke5Bxxgn+W39sf4I6n8D/jV4y0zSvCMmh+A/Et1d
av8ADy9t4ythcadMI7yfTtKvIi3lHQryWdDYu/2q3hiifbHbtE1fcWq/8FI7yw+G3wcbwla
XVt428N3NnbfFTSdesrZ9F8R6Pofh2aK7XTddMz3Cy6xdQpd2stvCl3BdgROskau0gB+2eB
6D8hRgeg/IV5t8H/G2sfEf4a+EfHeueG08JX3inSLfWl0JNYt9dFpZ3y+fYyf2lbRQxS/ar
Robry/LWS2Ewt5syxOa9Gjmhl3eVLHJskeJ/LdX2yxkh422k7ZEKkOhwykEEAg0APwPQfkK
Y4AHAA59PrUlMfoPr/Q0AOXoPoP5Up6HtSL0H0H8qWgD4b/4KFfD1fHP7MHjuS30qXVtb8H
xWPi7Rfs0Uk1/AdNvYE1g23lI86wPo019JfIrBZLaI+adsSlf5ybiO8mjS7uEhE88rXdpfR
r9qge3mgSNY5pDhBKYE3pGVxCZiEQggn+u/wAbeGh4x8KeJvCr3UthH4j8PatoUt7DGkstp
Hq1pLZSTwRSkRSzxRTSPEkpMQlWPzFKnB+cvh9+xF+zh4BbR7uz+H1prmq6NZw28Wp+K7if
XvtlxFjZqt1pV040P+0SBtDxaXFHBGTFEgBLEA/ADT/HnjxtCXTl8VeNLDw3ZpG8DWeua3H
odoVZIoRaxpPBpwiklYgEQ+TFHG0MUYljQj9Q/wDgnH8bfENxqms/BLxXqh1SNbTU/FHhi8
nEj3KX8N+T4ksGu5CGu7e5N4dUti/mSLJHdFW2eYsf6p3fhTwzeaVLol14c0G70WWPyZNFu
dH0+bS5IeP3T2Elu1qyAgsEaLbuIHGAR8keA/2P/Cvwx/aKtPiv4LS607w0PC/ihZNDlvWu
IrTxT4i1C2ilFghKCDRo9Ie4FrYFHWzmjKwv5bxrGAfbFMfoPr/Q0+mP0H1/oaAHL0H0H8q
WiigAooooAKKKKACmP0H1/oaKKAP/2Q==
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABaADgDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+zbxr8I/GE+vT21j8bPiV
4Tt/EVzbN4euYtbsru3s7zyLZb3QRb3dgyyPKLdLqynklaS5IvISySMXmxLrRP2r/hxYRS6
R8RtN+LtnZs6T2XibwnpkV+UlkeSFpNR0OHSbyc7cLI8in7JGxRxIFhNd1+0H8VPBvgX/AI
Raw8bR+JbDSNR1Kx1WHxFpHh7VdctrPUNLmjurTS4n023lNlqupeRPCovBFGLUyKjmS5MY8
0uP+ChH7LNlPNDq3jnW9GuyN89tqHgnxWI4x8rAmOLS5Aqrlt8jnyTIZWciTZtAPn/S/wDg
pB4j8K+M5vDHxk+Fo8PaVaW9ub7xLomofa7e1ufOkiv2FnLaC4j0+2wkcBuUNxJKGLuUZQP
vz4ZfHz4XfF+OUfD3xppviG9tYLe6u9JjMEOswW9xEXjkksZBEZELIVeS0M6QFx55ixg/D3
xF1r9i79pC2nuNB+MvgHQ/FerrPGv9stbaDc6jNdQlY49RsddisbplaTabaWVQ0f3496bWH
5TfFn4T/Hr9kDxL4f8AiH4PXX/+Ff2d5LqNl4s8GXcGqaTpYieK5m1LTrvT757YJdxJ5l1p
MtxLY6pbO1vMFlmIoA/pg+J+oInw/wDGEIQPLf8AhzVtPs4o1t5Xu7vUraexs7ONGkdHlu5
JRDCgBklcSuqxrC5XmhczfCzw/p2pXs0X/CE6To9rHrLtawvdeDbaCyRriaEWkHn3WjRSeV
JPEqTzW6A3Ss8SvHL+dfwV/bO1T406bovia7HgzxJ4k0WcbfCcJ1LSIrRoJ2RPGelGR/7O1
hdWgkmmt47ma3OhagL3S3t2W2E03o0/7bWqeGtT1PSPiZ8OZtIiup0Nvd6m8VxBc2VwWt/I
nSIvbx2s0Uv2d/tLG3UO4aQ7WdAD9JrLUIL2K1ureUTQXaRzQyxpA8Msc6kwSQzRuySQtGy
ujI0jsp52kSKhXwh+xx8btP8AFvif4rfCmAwjTfBGs2Wv+C5IrqadV8IeJI0vhpcryGTD6H
fTWtpb28Er28dvdW8MW1Y2FFAH2h4x8OaX4x0LVfC+vQQz6Lrdp/Z15HJBGzgzRoLa6iZ1b
y7iwvZYb22kY/up4UZejZ/FTVfgh411vRJrS00Btd1fS9U8XaBdajb2StNqNx4X1i80/wC0
akY8xWVvf28C3ZgfJeOWeRwg5r9y7nYJC0r7VTymdixXEY8jcVJUgBh5gEYBBIf58ybV+ff
h0yeG/DfiLWrya1is9T8Z+MtaTUTLFHYx22ra7qkkdzNcBzAw+y7ZZQW2NEV2QtvVmAPwl+
KP7IfxF1T7DHfaLpzz3kiwzwG0iS6kkvY44rDZcCJjax2x2ReY0tuWm2FC8ayE/Pkmm/tXf
AiTUtI8C3HiZtL0y4YX/gyS9i8V+CNVsnt1ju7a+8MaubmxaOaJZYppNOks3IUkRh2L1+m/
7Qf/AAUq+E/w48TS+Fvhf4LPxn+IFncrpyaz9sW28BQypMxnaw1S2JXUZbNSwk8uJds6Oqy
LuQV+VXxt/bw/ax8WWeq/ZNT8P+CNIe5MM+n+FfD2j2wto7qSbbD/AGheQyakzyAsHuEkEs
gWZgSFRCAUvhH8SbtPiFN4j02wb4PXp17T9R1bwtq8NxaeDND1i50+a1vtZ8PaibeWBPDZk
W3bVtGaQtaeal6lu0UBU+k/EL9sm98faPYw61YWtzJELjQ57yzQS2motaXOo2dxFcmOPC2l
x5DtF+8EzRvJJukKbW+Mfhv40+KnxI8R23jXxf448R6xpfw7nOvXf9pGaXQzPoFtHq72TW2
P7HlKW8Fr9mW8CO2rXeixMJZLhC/e3HiHw3pVk9j4W02fUtQ8RyPq19YNbxXNxNf6xeSale
xQ6bZQIYEtpLi6liRoVkSCMNJII4mFAH6J/wDBI7x0k37SXiPw81zOsGu+BPEWraTDMXu3u
rfTtR0gXUc1+5J26TiOO0twAPJuIfLjj+zyKCq//BL/APZ6+MXhf4zaX8ZdP8Ctd+FbS08S
2D3F7qqaLpwh8R2SW0sdhqM63Laxc2jQLcXNrZ2r2sEsiwNKXgLgoA/er9obxpP4J+EnjnW
NP0vWtX1RdBuLbT9P0LTL3WNWurm+RLYx6fp9mGmllhtGubssDHHbiCSZnXDsPzQtfhZ8af
2xfDNvYa9rFt8P/gVpKwWng7w1pGty3NzqttppWyL+LLvSTBLql8t5aSTzW626QW7SNFJNc
CDJ/ZS4KgEOgkQsiENtOwNEWlAyQ22SNRGUAwTIctsZynifhi2tPBPjbxJ4OsxDZ6Jrum3P
xD0ywgiDwWVzNqRtPFNpHJHGjiG+vrhr23TKRxmeQQlzuZQD+fb9pP8AZv034CTT2EF8dSK
zObbUrW0/dvPFsOyNZDFBBHcmQgsN8nm/vFds+VX5TeNby/8AGGu6foWiaVfXd3rmoafZWF
jKX8y61G5mFhY2csYhJQSXlxFM742xR7ZEjVUYt+4n/BSrxpY3+tT6PbTO8Vs8k1wkUBtk8
mKeE2xgmiZjJcxsm8yzgTookiwQ4Ufln8JdPsbvxzqniQfaptZ8C+EvFXjrw7p1q1rc3Gr6
x4ef7Jo0cEM7gO0Vzq0t75UguXkfTIrlYnWKIgA7j4hfDTxJ4D8Gw/Cvway2Gl69IPDHj3x
NemFdMjsvhvqB8W/FbUdTu4UkuDBN45uLLTIJ7R5m1ez0axs7ecGQ2y/oJ/wT4/ZA8K/F6J
vidqWnapb/AAn0q6SwtpdesmtvE3xZvorCFLq41WQBhpPhVLhXifSrMlriFDZXVy6STrJ8k
+Kvimmu/AH4aeHtKa18Qfa/DV6vjy1VIY9aaWz+Iq+JNWs55CyA3V3cXdpFBG0Duv2ZmffG
C0P61/Cr9t/4d+EfDXh34T+DfhlrCw+FvC9hb6BFF4x0CT7Zts45f+Jlqt1Akdrfahq17BY
MY4rtm1eURQLJGmKAP1S0nT9O0izs9H0zTrPTdM0+C2t7CwsoFs7Wwt7cxwQWlrbQrHDbW9
suVSKJAh5JzIZGYr53/Zz/AGjtD/aJTxXPonhDxh4Tl8EatpuieIrLxTaw2og167sZdQutM
01oZ5ZZ009lhE90THaXUhUxRLv8lSgD6XnYmVlOAgWPcwHzhQueH2gKCHdQrMVYlhxu2n5q
+LmvR+F/F1tr0u9RY/C/xZcz/KTugg8QeHmVAgCqS811I77y0X7mFXQIzMfpKZm85Sgw+2N
mR2wcBFOCMuN6MUEexGO922tu4f4W/aS8Q6XL4t1rw7cJFc6ivwg1C2e2MvlzLN4k1xYtMk
jGzy51jms7uW7cMqRxIsrMTKGQA/ny+L3iDVfiH8QfE+qXbW5g1SbXHjDSYhKSxgGOIRuIb
eaJUjdZAqQsd8KwuYkLfEM+oX8HjbRpfCz3VjNolwClzaSRzGxdmRLuZ7jMEVxDNA3kvbFm
tWV1zFv3g/SnxV1EQavd6VaSQ3NzLrt9ZmPTZhceRGoIkmKoxJYtauPkWVwijaHdt1evfs6
/sqW2qyW2teMpUh0G61CEHTZ4ria81ya4hWW2g03ToYXudTk0yOR5bi0to2Xa5iVZWLkgHz
34s1PWJy2peH9Fs7G1km+zzXOnWLWKXdxIIoGigxIWlkeSV3uGtjMDKygvFKyRj2b4H/Bbx
94pm1/Tr8614O1nSW8GeKtDudX1VLGKz1Swvmis01BLpFv7zS9SSSO/tLWxhY3F7b2k8cak
g1+93wY/ZY0/QYfD914f0Ow0rR9ORZdN1Txzotjd+Ioor63mR207w20M6WzPIiGzn1ZYpoh
AskdtIoIb7Q8P/Dbwlo2p32uy6JpWr+JdWeOTVfFWpWNlLrepNa27R2ouZ1s0W0S3SLyrKC
xVY7O1RIACEUUAfmF+y9+zR+0tpnirUfE2ufEbWvAFh4sl1TU/EPiHwybe9PiG7TUUisrKL
RvEFvJPayZdml1W9tiXjjRIgY42Ziv2CRJ3mR5CgHmcKsjEEJuKrvJ/euDGS65LRsPmBT5i
UAPnQhwyA7pSkZOQVwY2zhAC24BVDZGCHQ7/AJcD8M/2xvj1o9n40+N+l+G9N1PUviBo2qe
GPB9jHHZTSR6hPo+iRStpun/Zj5ywJd6k95rd65lhtbWOJU8uXfGP1n+PHw+8cfFDwQfCfg
n4g6l8L9QutV0u41DxRoUK3WtjQLfEuqabpg8+Bre7v5BDBFfbkFtsDlSrsy/nTF8H/DXw+
+EPx5+LfjPw7BrHjY6/c+HPBOv63cTeIL/XrTTruw8Iwa/aJqF290brxZqrvqWrWUUkhFyk
iIhUxsQD8lv2XP2bPi/+0n8TpNPvtSuEtra7kn1HxBZafa/Y/hpAHEt1rt9HAkUFxrWoo0l
joHhpJ2uFeRru9BtlBH9Onwx+Avwy+F+m6TZ6D4dt7vUNNstOtH17XFt77WLibTVQm6kmf7
RBZ3T3fmTStpscIR3YSOFhBryj9h7RPB1h+z74a1DwT4c/sOPWb7WbzxBfXFpLpl54o8QQa
xe6df69cNexnUJLe5a1VdL+0uxgtCIlijwgX6+K4+V3hRiCdjTRLtyHABjVlALBg6jLKi5X
c2WyATeXCFILFguJGEkzqzE/O0hjEakPKXIbC7eSI1DFsPVUjYupw6ggsZFJBChQZMpgK5V
1D84xGAvzbRU2jGBJb5Gf3nnxcgOOFJyxchQ2GwFITDLulDqqr95ZUZsFGMe9xlkMcbhii7
WDYYsZMyMd+7dtoAvowDgBwfnC5DlgRtkIUsylmIDBiwY/vX2EgKASqsQXzIvnUnKkE7ipH
mFiVZkBLyOTnKhQypGkgCMjFAHzt8fPifd+GX8LfDjwnZXer/Eb4oalBoWmWGku63Wg+Gmj
jHiTxne3QikXT7XSbMy2+nXciJbzanNDEu64QoPDNZ8GeNb745fAX4b+I4dKi+HFtput/ET
+wLK3jvx4fuPhk9paaPa6rrNxP9r8QXHiq81nTdT1ZpoGghvdLH2XLRNLJ9aWPzfG3xGzfM
0Pw08LRwseWijm8SeJ3lSMnlEleKJpFXCu0UbMCUUiDVrq6HxK8BKLmcLJ4S8YGRRNIFcm/
wDDBJcBsMSUQksDkqv90YAPSraz0u0hjtbOytrK2hiWOCFNsNvCjoiGOG3iYRhFVdskcflq
zB1J3O7GXyrTnbDBuGQQfMV1OeQ57YBQy/MSwST7/lHDrKSRxc73dtt3Mq7mZtqjZhRknCj
JwBwM8ClSSQ3cil3KjzsKWbaMRaeRgZxwXcjjgux/iOQCIxQkcQWTKinbtcjbtBcdSuCcOU
4HlqpG4ADKtFagkMkOWDsobztpDl9wUK0g2lgoOMEqWGwAhTOXf7Wi722m2kYruO0sJYgGx
nGQCQDjIBI71WtpZWEG6SQ5miBy7HIOmLIQcnkGT5yDwX+b73NAE6JamUFQmd6lcM+4KCQu
AZdoJcIxZdxmVyHjzlqKrWcsrXEqtLIyiS8ADOxACvahQASQAoZgo7BjjGTRQB//2Q==
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAkAD4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAEDIB4Havmj9oL9oi8
+BWgX3iC3+EHxC+IOn6daPd3uq+HbfTrfQNOVV4Opald3TXdvCr4Se4h0q6ig5aRgg3V9ML
0H0H8qp31laX9rdWt9BFdWd1az2l5aXEUdxbXdnPE8Vxa3NvMrxT288TvHNC4KSoxR8qSCA
fmf8Fv+Cnfwv8AiBqJ0b4h+HLz4Z3twiyaXqf2w+ItA1B3dYhYSXNrZWt/Y3xnbybdp7B7O
7cHy7mMgqP05jeOVd6AFT0OBzjuMZ4zke5Bxxgn+W39sf4I6n8D/jV4y0zSvCMmh+A/Et1d
av8ADy9t4ythcadMI7yfTtKvIi3lHQryWdDYu/2q3hiifbHbtE1fcWq/8FI7yw+G3wcbwla
XVt428N3NnbfFTSdesrZ9F8R6Pofh2aK7XTddMz3Cy6xdQpd2stvCl3BdgROskau0gB+2eB
6D8hRgeg/IV5t8H/G2sfEf4a+EfHeueG08JX3inSLfWl0JNYt9dFpZ3y+fYyf2lbRQxS/ar
Robry/LWS2Ewt5syxOa9Gjmhl3eVLHJskeJ/LdX2yxkh422k7ZEKkOhwykEEAg0APwPQfkK
Y4AHAA59PrUlMfoPr/Q0AOXoPoP5Up6HtSL0H0H8qWgD4b/4KFfD1fHP7MHjuS30qXVtb8H
xWPi7Rfs0Uk1/AdNvYE1g23lI86wPo019JfIrBZLaI+adsSlf5ybiO8mjS7uEhE88rXdpfR
r9qge3mgSNY5pDhBKYE3pGVxCZiEQggn+u/wAbeGh4x8KeJvCr3UthH4j8PatoUt7DGkstp
Hq1pLZSTwRSkRSzxRTSPEkpMQlWPzFKnB+cvh9+xF+zh4BbR7uz+H1prmq6NZw28Wp+K7if
XvtlxFjZqt1pV040P+0SBtDxaXFHBGTFEgBLEA/ADT/HnjxtCXTl8VeNLDw3ZpG8DWeua3H
odoVZIoRaxpPBpwiklYgEQ+TFHG0MUYljQj9Q/wDgnH8bfENxqms/BLxXqh1SNbTU/FHhi8
nEj3KX8N+T4ksGu5CGu7e5N4dUti/mSLJHdFW2eYsf6p3fhTwzeaVLol14c0G70WWPyZNFu
dH0+bS5IeP3T2Elu1qyAgsEaLbuIHGAR8keA/2P/Cvwx/aKtPiv4LS607w0PC/ihZNDlvWu
IrTxT4i1C2ilFghKCDRo9Ie4FrYFHWzmjKwv5bxrGAfbFMfoPr/Q0+mP0H1/oaAHL0H0H8q
WiigAooooAKKKKACmP0H1/oaKKAP/2Q==
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbADsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++a6uPLBTd5CrtMlwfKCx
RlN5kLyq0S7SCrpKoLKwKumQw4HRvEN748s7zUNI3WvhaW3nj0u9EZW88QhRNAL20laMLBp
0k6YUrEk84USRSxxN8/k/7QfxR0fwne+BPAmpM9svxC1s22s3KalFp0mn+EtKsft+sXTXD/
K73roumCBJA9xGkq+YI9xrgdD/AGsNK8R6yvgv4a/DnXfFtxpUi24t9NubSztre0t4yqSSX
E8Btod8BHkyW1y6T8ecsELM1AH0v8MNVmuvBXh830skl5Z6emm6qsqrLNbanpks1hfW1wy5
lFxBJFB57SvKcSI5+Vy46jX/ABTonhnTZ9U1/U9P0SwhCq19qM32a1E0jhI7cSzRor3DsJC
LaPfcmNRIsLAnHxH8W/2hdY+EtrqXiyWy8NeENfltnvrLwJqGp3euX/jiaM20c0T2+lpbWG
jXVmredqmuR3lxbWmn2s800LbQH/K+/wDin8fP2v8A4hWWm+AIde137Jq1x/a3jfQ5dVTwr
pCxt5H9ieEYXRLTT7OMyP52v3qya3fjy7+C5tYrmCBQD9cvH37cvwr8KTvpnh7+1PHetxS3
MM+n+H7RYxA9qgkkT7TexLDPKY97xxx4STy5YhMrrkdx4U+Jnxk+Jdt/aXhnwv4a8JeH5ZQ
LTWPEz6hqN1cQGJHklFhZRW0cUq+agggM0+ZdyzSMiZf5t+En7K/w7+FOlWdz8WPGfhrSbu
OV9QutMu9W0uxkupJzDLcw6zPNcW8l5biUnKIpky0hmlZC+76ctv2kf2Z/D1uNHtvit4Htb
fS41giis9WWS2s1MzybE+zpIg8tpiGkUFnCsXXMLMACpf6F8dtJL6nq3xuivy63Edh4a8N/
D7wrZ/2nfyTN/Z1vZ3epWupXiqQxScyS3CLBbzTuCyEP3n/CFeN7lYZ9Q+Lev2t9JbWrXcF
lpmg29rFcfZohKsMK6ciqm8E52IXYmQqpYqON/wCF0/CPxH4z8MLoHjzRdevnS/06206xa6
lvVmvkWUa1axtZ4Z9OiU29yWwLSLUnliLXEhRvpMPKyo2xSWjjYnLR5LIpPyMpZeSflY7h0
POaAPwY/wCCqnxAbSvjL4D8PJqCuLbwbBqV7pUSXEU6WFze6hDO017CAkUd4jyQIZHVFCu7
EbAR458IP22E8CWENjovhjSZdX1+6sbC1nQJHFEi3Vvp9pbveyTIqJFG0EdzcyBmDgzygGN
hJ6Z/wU6+DHxK8afGaTxvp/hS8HhO38F6Jp9vfag8UWma1c6J9vvJdPgv7SW4itZ5DfSW9v
Yas2myXt1MiQuwIFfnRoWr+D72LU/Dfirw5d6DNom6+trJbO2stVs7rTru21G20zULC5UEu
1/DCLm3jjEbRFwnmrcO7AHvv7RvxDvdb8byz/EjU9W8U6VI96ToXhRhqD+JrW3diNP+3xyR
Q6N4bbUo3sb6Mzx3erRJJOqGBoxJo+Gv2g/2ptZ0QaB4L8Jz/BL4d6jNb29no/w00mz0CK2
EjNLcSaj4gvoLzW7yTUpzGJZVm8xoQUWRFVVX5q+Jfi74s+EvEGofEPwh4v1DTPDHje6s/E
mlQaaiHQI7DxRbi5jSPR7vdaRRQXMdxpE0PlOlpqVmPs6x3O4j034Q/wDBQH9o/wAKwfZ77
SPAHxG0e1jgsS3i/wAGaSt8yJO80CNc6a9tcIqpK8P2mZBKixRYkZApAB9I+Cf2RfjZrfi3
7Tq3hLUdXlvLJ9QMviK/OqOunXM4lmu47iSVx9untmkSJHaRHYlUEXU/Z3g74AeJIdUuLTX
vA1vbi1ube5gaGAQ25ihgaSON4YhJBMSiOtxbmNIJFJhIAZpI8b4Q/wDBVLwZrFzBp3xb+H
d58N5riOK2/t7RzNr2gXEKNHDbxi0EaanZec0pEsTW5hRVG5pChC/q54U8W+GvGOg2Hifwz
quna/oms29vf6dq2n3C3VpdW8ilIZG8uaTyyiuqSxOsJgfeJYkMbAAHhvwC+H1vpg17xLcQ
RJfQ6vfeGdBlms7fzbXSNMeFL2+tnEDtFca5qm43m4sUt4hCpKooH1AI1KoSACUTIRpFQYR
RhFyCFHYEA4xnnNcJ4Nee30/ULdwlqsXiXX4oIkLFTaLqEjrMADvxtdCDkh45FKA53t3YlX
amS2THGT8rt1RT94bwTzydzc/xHrQBieJNF03xDpF9oetWdtqmkajELe/0y/t0u9PvbOaNV
eC8gcHMe+PfHKHheCcxzxt5sabv5/v2+/2T7H4UiXxvaWmoXnw61S6iSHxzFNcX3i34f3hl
eSHRtVikVl8ReEjHEFE9+8mowQSeUkomEe79n/jp+0D4F+A9loN340i8TXZ8TXd1pWi2/hv
QL3Vbi/1mx0p9TGmNLAwtLa6vrdE8k3MZQoki7tyR7Pkb4t/ta/Bj4jeEPHPwi8YeDfG1nN
r/AIauYtZ02U6NDNb2rwyyPdaTqMt7Pp2oSW9zYzWsT2bEi4trq2kEb8MAfjx8NvDlzqXgP
Uvhf8Q30rUfC/h27s9b0rV7BxPFL8FvjNd21rqGp6XcK3mRP4P8dRaHqVvply32vw/G90W2
JI+/498UeF/Evwj8eeI/h34sEY8R+G/EVzoutF5d9pL5Uv2ia/sZURo7iCa1d7q0u0MsTo4
SNWVSa+5Pgf8AFKw0H4a+KvDvijTNO03RPCXgD4xReH9Wv44Rf3ttr2p+G7nSdPuISTHfi0
1ZGvrVC0osrWO+ELkmPPzt8WZLrxx4E+Efxl1KMWvibXf7V8D+Jre9Ty2vf+ESZH0HxPpQ2
tcXVvq9hI8F+83lgt5flStHtkoA90+B/grQPi/4hg8LjyydQurW20hfLMN/FfW09tJe3rt5
mxbQRKxjZ/NklUY3ohKV+ufgn9l/41fAuLUvFfwl8ZWV6stnaXF54MmvXudD8V29sJ5Gsbm
xkiFtYXVzHOfKv9NFs0aRuZzLHuEn44fsf+OU8GfFzwmtwY2S51uW8u7+MBJdKNwmBG6OPM
nglgdke2LGMJvm2tcJGa/qQuNf/s/wjdaxb2JuJLfTYp7Oxgj2fbrhjFDawhNyo6yTuYmQl
V2jAYtvcAHiHwd+MFl488c+MfDl1a33h3XtN07QtU13wlqdqRLoWs27zaVfJp9zbvJZahpE
7QwXUM8M+YljxdKzvsT6s2ygKPMThEBxHgEhACQA4ABIJAHABx2rzvwL4Nh8L6QF+w2p1q7
km1TWtQgtYEmm1u+RJtQaF2h8wWsUkr29rASQkUZVUxiVvRwCFUEAEIgIAAAIUAgBeAB0AH
A7cUAflp+194J/aY1XxB4e1zwrJD4nsfC/iPRtd8IafBbR6R4X0y6t5HjiudeuJn1BoNYtb
e8ulN8YxYfZordyUmjQt+NH7R/w6+LHgl/B1rrkXiLVPFGt6R4u8QeJrux26lpFg/iPX11G
XRPCs2mNdRXHhm3gF1qbXK+WGvtUuWUW8Nsit/WjOY0lk3qh3whD8ikynyhtRgBnaw3qwyW
VGITaHZq8q1r4UeBtT1ax8QWmg6dpfiPS47i307Wbey81Yba7QG8tryyuW+z31tcFyZIZbU
fddVdnBKAH8jXh5tTKWM+s+H477wtHD5bJPHNKClskFqh1FYmmlEK3KPN5VwrGSdwoBKRq3
J/EfWNU17xhDeXUaT6LpljZxeGrKzWWDT9O0yCOOBbWzhLBDdvFALea6KRyH7ryl2dD/T74
8/Zj0LxBq11JqnhHTIPD2sW1vb69f+C9Mi07UL4HTkD6hd+HGlWGxlsb6MTM2mTXRvIQ6Sf
vgWP5G/tH/sdy6BL4h1n4fu2v6Pp8a/bpNPtZEm06/nkWYrDZEtcQtHZqr7JFdHnWWNGmLL
CAD5T8M2tzoKWHiPTGnhimWeaCzgjQ6hbyvYxveTTljmRImkYpKTGEG4lSGYD+kD4D/EiXx
98B/Dt7fC4N/p2ueDNHuop5Elkn/wCJ1pjCaRoRGrpe27M+Wbcgfe4VlNfzE+Htc1DSNWtt
C8R+dH9lka3gaZnS32z6cWZZpJJJLlnmkEauu1UZgygeWpVP32/Y71Cx8PfBbXZdS2xgP4Y
8UQmS8c2psLS/snEsE05eU3ks9tIpgmImeJd0alZUKAH6nLuJLb3RSWBYkhS7LtLmTcykqu
NoaNkBXHynDiyv3U5J+ROT1Pyjk/M3Pr8zf7x6nLEjODIsbKrZ2lS7KEUJj54mkaYkhxmNS
pXmIujRM2jv2hQVkJCJkhHP8C9+Tn1ySQeCSc0AVJyY5WYKGJVCxZSyFfLx+8GFXBdFKqXU
b0UKCZGw0uqnJ2Lhgm4hQyshChQSZGXbhTuV3ZWZHw67o6W5x5jY5DeVuC7dxUx/MQVUEgB
VOJGYKVRlXa5qIswBbIO3o2CytGRt28vkoXYl1DZYuQ6IFNADvOZkIZyxwRu8xl2HcQ22ZH
G3AKBlZic7i2Fjw3nni34VeEfG8klzqukNHdzi2WbUdKubjTL+7gtY5o1tJrm3kWGa0ZnPm
RTxFJFVizkbI69BYEYUMW+baAdxywb+L5lJzyxRWWNdzMHDsVo+8AHJZZCNpG85VsLtAUZ8
xAzMASS52BXCAkgH80P7dP7KPxE+DHiyPxjoYHiTwtrmoBfBuuHStOm0zSb13uLmPwh43aR
ojZzzqgt9G8QtG0E8haB7ZXEnm2P2QP2mrjw9YT/DL4l6ZHoNtN4Y1yzN75Fz9jupYvOvbP
U7awuPOiSTS9QnWzmtBPG32GM3MQVYJBX9Gni3wf4X8d+HNZ8KeLdNi1nw7r1ldafq2kX4W
S1v7eeLBLYB2tbSMLm3uolEsTjzowWUV+KP7N/wB+D/AMT9S+K/wy0vUdeuB4EvfE2ufC7x
DcywJ4gi07TteudH067x+9kvFsdYha3nldZHuVgCsEWfyyAfsl8LfEtp4v8Ah34K8Tafepe
WmteG9Ivo7y2P7i+/4l8EH2mBxvVhI1usoGRJDLI4LGPeV9JIlbawaQgpGcqy4J8tckbmU8
nJ5Udelfn7+yDp3x607T/Dh1jVNG/4UpHpHiDR7fw3f6JBpfi3wz4p0fUJra5urK7toY1m8
P6pq0eo3Wm2dy4uLWzlid5HSZUT9B1RWRGUyKpjjKrvYbV2LgEBjyBjPJycnJ60ARywIzY8
5IwVRdhYDaFUbQEBUELhSqnj52IAIQ0zyFbO6VVUtuw7R8lvKbna7q52ht33A7N08tiDHO7
LPMgCYWyMo3Rxsd6+YqsWZSzYVQMMSMduTmiLmU2wkPl78Z3eRB/fC9PLx90AdOgoA0vIJK
4kXK8h8ry6sCC3713VZAyEeWcBiWaMFhlBbRjH76MAZ5fY3mZYYIAkG1dqKoCsvzK7bRvbN
FbiUxKx8vJRmJ8mHqEvSDjy8dYIT/wAepy03MwRSDH/AKov/qYfvfZEmzjy8f6wl/TPHTAo
A0RbpmNmnjV41IjZtrTJ5mWb5xICGwwUlXZGUdCrEH4u+OPhtvhXr/w0+Jnws8OaBY6uvjM
+AtZ0+wih0qw1G0+JGpxRWuoavLAFeez0rxZDa6xeRA/aLhrqe1g3SSAv9hSTyLCjKIgTbt
JnyIfv+ZGN2PLwOp4AxnnGQK8/+IKRX2l6Hb3ltaXUA+IfgVhFcWdrLGGh8UWU8ThXhIDpL
DE4cDdlcElWYEA888NeOZPDfjux+H/jK3j8Kar8RBquuaPYzXbSWN34p0u5Qa1a+HtTuQLW
40vU4FtdS07Sm8nVbNp7i1Imkjbb9NESrtVRGVVEUZ3qeEUH5fmxz0G4kDgkmvB/jjp+n6r
4BurzUtO0++vNAuNN1zQ7q6sbSa50fV7bxJo9vBqOmTvCZbK7SC5uITNbvGzxTSI5ZWIr32
D54YnblmjQkjgZKjoBgD6AACgD/9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABaADgDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+zbxr8I/GE+vT21j8bPiV
4Tt/EVzbN4euYtbsru3s7zyLZb3QRb3dgyyPKLdLqynklaS5IvISySMXmxLrRP2r/hxYRS6
R8RtN+LtnZs6T2XibwnpkV+UlkeSFpNR0OHSbyc7cLI8in7JGxRxIFhNd1+0H8VPBvgX/AI
Raw8bR+JbDSNR1Kx1WHxFpHh7VdctrPUNLmjurTS4n023lNlqupeRPCovBFGLUyKjmS5MY8
0uP+ChH7LNlPNDq3jnW9GuyN89tqHgnxWI4x8rAmOLS5Aqrlt8jnyTIZWciTZtAPn/S/wDg
pB4j8K+M5vDHxk+Fo8PaVaW9ub7xLomofa7e1ufOkiv2FnLaC4j0+2wkcBuUNxJKGLuUZQP
vz4ZfHz4XfF+OUfD3xppviG9tYLe6u9JjMEOswW9xEXjkksZBEZELIVeS0M6QFx55ixg/D3
xF1r9i79pC2nuNB+MvgHQ/FerrPGv9stbaDc6jNdQlY49RsddisbplaTabaWVQ0f3496bWH
5TfFn4T/Hr9kDxL4f8AiH4PXX/+Ff2d5LqNl4s8GXcGqaTpYieK5m1LTrvT757YJdxJ5l1p
MtxLY6pbO1vMFlmIoA/pg+J+oInw/wDGEIQPLf8AhzVtPs4o1t5Xu7vUraexs7ONGkdHlu5
JRDCgBklcSuqxrC5XmhczfCzw/p2pXs0X/CE6To9rHrLtawvdeDbaCyRriaEWkHn3WjRSeV
JPEqTzW6A3Ss8SvHL+dfwV/bO1T406bovia7HgzxJ4k0WcbfCcJ1LSIrRoJ2RPGelGR/7O1
hdWgkmmt47ma3OhagL3S3t2W2E03o0/7bWqeGtT1PSPiZ8OZtIiup0Nvd6m8VxBc2VwWt/I
nSIvbx2s0Uv2d/tLG3UO4aQ7WdAD9JrLUIL2K1ureUTQXaRzQyxpA8Msc6kwSQzRuySQtGy
ujI0jsp52kSKhXwh+xx8btP8AFvif4rfCmAwjTfBGs2Wv+C5IrqadV8IeJI0vhpcryGTD6H
fTWtpb28Er28dvdW8MW1Y2FFAH2h4x8OaX4x0LVfC+vQQz6Lrdp/Z15HJBGzgzRoLa6iZ1b
y7iwvZYb22kY/up4UZejZ/FTVfgh411vRJrS00Btd1fS9U8XaBdajb2StNqNx4X1i80/wC0
akY8xWVvf28C3ZgfJeOWeRwg5r9y7nYJC0r7VTymdixXEY8jcVJUgBh5gEYBBIf58ybV+ff
h0yeG/DfiLWrya1is9T8Z+MtaTUTLFHYx22ra7qkkdzNcBzAw+y7ZZQW2NEV2QtvVmAPwl+
KP7IfxF1T7DHfaLpzz3kiwzwG0iS6kkvY44rDZcCJjax2x2ReY0tuWm2FC8ayE/Pkmm/tXf
AiTUtI8C3HiZtL0y4YX/gyS9i8V+CNVsnt1ju7a+8MaubmxaOaJZYppNOks3IUkRh2L1+m/
7Qf/AAUq+E/w48TS+Fvhf4LPxn+IFncrpyaz9sW28BQypMxnaw1S2JXUZbNSwk8uJds6Oqy
LuQV+VXxt/bw/ax8WWeq/ZNT8P+CNIe5MM+n+FfD2j2wto7qSbbD/AGheQyakzyAsHuEkEs
gWZgSFRCAUvhH8SbtPiFN4j02wb4PXp17T9R1bwtq8NxaeDND1i50+a1vtZ8PaibeWBPDZk
W3bVtGaQtaeal6lu0UBU+k/EL9sm98faPYw61YWtzJELjQ57yzQS2motaXOo2dxFcmOPC2l
x5DtF+8EzRvJJukKbW+Mfhv40+KnxI8R23jXxf448R6xpfw7nOvXf9pGaXQzPoFtHq72TW2
P7HlKW8Fr9mW8CO2rXeixMJZLhC/e3HiHw3pVk9j4W02fUtQ8RyPq19YNbxXNxNf6xeSale
xQ6bZQIYEtpLi6liRoVkSCMNJII4mFAH6J/wDBI7x0k37SXiPw81zOsGu+BPEWraTDMXu3u
rfTtR0gXUc1+5J26TiOO0twAPJuIfLjj+zyKCq//BL/APZ6+MXhf4zaX8ZdP8Ctd+FbS08S
2D3F7qqaLpwh8R2SW0sdhqM63Laxc2jQLcXNrZ2r2sEsiwNKXgLgoA/er9obxpP4J+EnjnW
NP0vWtX1RdBuLbT9P0LTL3WNWurm+RLYx6fp9mGmllhtGubssDHHbiCSZnXDsPzQtfhZ8af
2xfDNvYa9rFt8P/gVpKwWng7w1pGty3NzqttppWyL+LLvSTBLql8t5aSTzW626QW7SNFJNc
CDJ/ZS4KgEOgkQsiENtOwNEWlAyQ22SNRGUAwTIctsZynifhi2tPBPjbxJ4OsxDZ6Jrum3P
xD0ywgiDwWVzNqRtPFNpHJHGjiG+vrhr23TKRxmeQQlzuZQD+fb9pP8AZv034CTT2EF8dSK
zObbUrW0/dvPFsOyNZDFBBHcmQgsN8nm/vFds+VX5TeNby/8AGGu6foWiaVfXd3rmoafZWF
jKX8y61G5mFhY2csYhJQSXlxFM742xR7ZEjVUYt+4n/BSrxpY3+tT6PbTO8Vs8k1wkUBtk8
mKeE2xgmiZjJcxsm8yzgTookiwQ4Ufln8JdPsbvxzqniQfaptZ8C+EvFXjrw7p1q1rc3Gr6
x4ef7Jo0cEM7gO0Vzq0t75UguXkfTIrlYnWKIgA7j4hfDTxJ4D8Gw/Cvway2Gl69IPDHj3x
NemFdMjsvhvqB8W/FbUdTu4UkuDBN45uLLTIJ7R5m1ez0axs7ecGQ2y/oJ/wT4/ZA8K/F6J
vidqWnapb/AAn0q6SwtpdesmtvE3xZvorCFLq41WQBhpPhVLhXifSrMlriFDZXVy6STrJ8k
+Kvimmu/AH4aeHtKa18Qfa/DV6vjy1VIY9aaWz+Iq+JNWs55CyA3V3cXdpFBG0Duv2ZmffG
C0P61/Cr9t/4d+EfDXh34T+DfhlrCw+FvC9hb6BFF4x0CT7Zts45f+Jlqt1Akdrfahq17BY
MY4rtm1eURQLJGmKAP1S0nT9O0izs9H0zTrPTdM0+C2t7CwsoFs7Wwt7cxwQWlrbQrHDbW9
suVSKJAh5JzIZGYr53/Zz/AGjtD/aJTxXPonhDxh4Tl8EatpuieIrLxTaw2og167sZdQutM
01oZ5ZZ009lhE90THaXUhUxRLv8lSgD6XnYmVlOAgWPcwHzhQueH2gKCHdQrMVYlhxu2n5q
+LmvR+F/F1tr0u9RY/C/xZcz/KTugg8QeHmVAgCqS811I77y0X7mFXQIzMfpKZm85Sgw+2N
mR2wcBFOCMuN6MUEexGO922tu4f4W/aS8Q6XL4t1rw7cJFc6ivwg1C2e2MvlzLN4k1xYtMk
jGzy51jms7uW7cMqRxIsrMTKGQA/ny+L3iDVfiH8QfE+qXbW5g1SbXHjDSYhKSxgGOIRuIb
eaJUjdZAqQsd8KwuYkLfEM+oX8HjbRpfCz3VjNolwClzaSRzGxdmRLuZ7jMEVxDNA3kvbFm
tWV1zFv3g/SnxV1EQavd6VaSQ3NzLrt9ZmPTZhceRGoIkmKoxJYtauPkWVwijaHdt1evfs6
/sqW2qyW2teMpUh0G61CEHTZ4ria81ya4hWW2g03ToYXudTk0yOR5bi0to2Xa5iVZWLkgHz
34s1PWJy2peH9Fs7G1km+zzXOnWLWKXdxIIoGigxIWlkeSV3uGtjMDKygvFKyRj2b4H/Bbx
94pm1/Tr8614O1nSW8GeKtDudX1VLGKz1Swvmis01BLpFv7zS9SSSO/tLWxhY3F7b2k8cak
g1+93wY/ZY0/QYfD914f0Ow0rR9ORZdN1Txzotjd+Ioor63mR207w20M6WzPIiGzn1ZYpoh
AskdtIoIb7Q8P/Dbwlo2p32uy6JpWr+JdWeOTVfFWpWNlLrepNa27R2ouZ1s0W0S3SLyrKC
xVY7O1RIACEUUAfmF+y9+zR+0tpnirUfE2ufEbWvAFh4sl1TU/EPiHwybe9PiG7TUUisrKL
RvEFvJPayZdml1W9tiXjjRIgY42Ziv2CRJ3mR5CgHmcKsjEEJuKrvJ/euDGS65LRsPmBT5i
UAPnQhwyA7pSkZOQVwY2zhAC24BVDZGCHQ7/AJcD8M/2xvj1o9n40+N+l+G9N1PUviBo2qe
GPB9jHHZTSR6hPo+iRStpun/Zj5ywJd6k95rd65lhtbWOJU8uXfGP1n+PHw+8cfFDwQfCfg
n4g6l8L9QutV0u41DxRoUK3WtjQLfEuqabpg8+Bre7v5BDBFfbkFtsDlSrsy/nTF8H/DXw+
+EPx5+LfjPw7BrHjY6/c+HPBOv63cTeIL/XrTTruw8Iwa/aJqF290brxZqrvqWrWUUkhFyk
iIhUxsQD8lv2XP2bPi/+0n8TpNPvtSuEtra7kn1HxBZafa/Y/hpAHEt1rt9HAkUFxrWoo0l
joHhpJ2uFeRru9BtlBH9Onwx+Avwy+F+m6TZ6D4dt7vUNNstOtH17XFt77WLibTVQm6kmf7
RBZ3T3fmTStpscIR3YSOFhBryj9h7RPB1h+z74a1DwT4c/sOPWb7WbzxBfXFpLpl54o8QQa
xe6df69cNexnUJLe5a1VdL+0uxgtCIlijwgX6+K4+V3hRiCdjTRLtyHABjVlALBg6jLKi5X
c2WyATeXCFILFguJGEkzqzE/O0hjEakPKXIbC7eSI1DFsPVUjYupw6ggsZFJBChQZMpgK5V
1D84xGAvzbRU2jGBJb5Gf3nnxcgOOFJyxchQ2GwFITDLulDqqr95ZUZsFGMe9xlkMcbhii7
WDYYsZMyMd+7dtoAvowDgBwfnC5DlgRtkIUsylmIDBiwY/vX2EgKASqsQXzIvnUnKkE7ipH
mFiVZkBLyOTnKhQypGkgCMjFAHzt8fPifd+GX8LfDjwnZXer/Eb4oalBoWmWGku63Wg+Gmj
jHiTxne3QikXT7XSbMy2+nXciJbzanNDEu64QoPDNZ8GeNb745fAX4b+I4dKi+HFtput/ET
+wLK3jvx4fuPhk9paaPa6rrNxP9r8QXHiq81nTdT1ZpoGghvdLH2XLRNLJ9aWPzfG3xGzfM
0Pw08LRwseWijm8SeJ3lSMnlEleKJpFXCu0UbMCUUiDVrq6HxK8BKLmcLJ4S8YGRRNIFcm/
wDDBJcBsMSUQksDkqv90YAPSraz0u0hjtbOytrK2hiWOCFNsNvCjoiGOG3iYRhFVdskcflq
zB1J3O7GXyrTnbDBuGQQfMV1OeQ57YBQy/MSwST7/lHDrKSRxc73dtt3Mq7mZtqjZhRknCj
JwBwM8ClSSQ3cil3KjzsKWbaMRaeRgZxwXcjjgux/iOQCIxQkcQWTKinbtcjbtBcdSuCcOU
4HlqpG4ADKtFagkMkOWDsobztpDl9wUK0g2lgoOMEqWGwAhTOXf7Wi722m2kYruO0sJYgGx
nGQCQDjIBI71WtpZWEG6SQ5miBy7HIOmLIQcnkGT5yDwX+b73NAE6JamUFQmd6lcM+4KCQu
AZdoJcIxZdxmVyHjzlqKrWcsrXEqtLIyiS8ADOxACvahQASQAoZgo7BjjGTRQB//2Q==
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbADsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++a6uPLBTd5CrtMlwfKCx
RlN5kLyq0S7SCrpKoLKwKumQw4HRvEN748s7zUNI3WvhaW3nj0u9EZW88QhRNAL20laMLBp
0k6YUrEk84USRSxxN8/k/7QfxR0fwne+BPAmpM9svxC1s22s3KalFp0mn+EtKsft+sXTXD/
K73roumCBJA9xGkq+YI9xrgdD/AGsNK8R6yvgv4a/DnXfFtxpUi24t9NubSztre0t4yqSSX
E8Btod8BHkyW1y6T8ecsELM1AH0v8MNVmuvBXh830skl5Z6emm6qsqrLNbanpks1hfW1wy5
lFxBJFB57SvKcSI5+Vy46jX/ABTonhnTZ9U1/U9P0SwhCq19qM32a1E0jhI7cSzRor3DsJC
LaPfcmNRIsLAnHxH8W/2hdY+EtrqXiyWy8NeENfltnvrLwJqGp3euX/jiaM20c0T2+lpbWG
jXVmredqmuR3lxbWmn2s800LbQH/K+/wDin8fP2v8A4hWWm+AIde137Jq1x/a3jfQ5dVTwr
pCxt5H9ieEYXRLTT7OMyP52v3qya3fjy7+C5tYrmCBQD9cvH37cvwr8KTvpnh7+1PHetxS3
MM+n+H7RYxA9qgkkT7TexLDPKY97xxx4STy5YhMrrkdx4U+Jnxk+Jdt/aXhnwv4a8JeH5ZQ
LTWPEz6hqN1cQGJHklFhZRW0cUq+agggM0+ZdyzSMiZf5t+En7K/w7+FOlWdz8WPGfhrSbu
OV9QutMu9W0uxkupJzDLcw6zPNcW8l5biUnKIpky0hmlZC+76ctv2kf2Z/D1uNHtvit4Htb
fS41giis9WWS2s1MzybE+zpIg8tpiGkUFnCsXXMLMACpf6F8dtJL6nq3xuivy63Edh4a8N/
D7wrZ/2nfyTN/Z1vZ3epWupXiqQxScyS3CLBbzTuCyEP3n/CFeN7lYZ9Q+Lev2t9JbWrXcF
lpmg29rFcfZohKsMK6ciqm8E52IXYmQqpYqON/wCF0/CPxH4z8MLoHjzRdevnS/06206xa6
lvVmvkWUa1axtZ4Z9OiU29yWwLSLUnliLXEhRvpMPKyo2xSWjjYnLR5LIpPyMpZeSflY7h0
POaAPwY/wCCqnxAbSvjL4D8PJqCuLbwbBqV7pUSXEU6WFze6hDO017CAkUd4jyQIZHVFCu7
EbAR458IP22E8CWENjovhjSZdX1+6sbC1nQJHFEi3Vvp9pbveyTIqJFG0EdzcyBmDgzygGN
hJ6Z/wU6+DHxK8afGaTxvp/hS8HhO38F6Jp9vfag8UWma1c6J9vvJdPgv7SW4itZ5DfSW9v
Yas2myXt1MiQuwIFfnRoWr+D72LU/Dfirw5d6DNom6+trJbO2stVs7rTru21G20zULC5UEu
1/DCLm3jjEbRFwnmrcO7AHvv7RvxDvdb8byz/EjU9W8U6VI96ToXhRhqD+JrW3diNP+3xyR
Q6N4bbUo3sb6Mzx3erRJJOqGBoxJo+Gv2g/2ptZ0QaB4L8Jz/BL4d6jNb29no/w00mz0CK2
EjNLcSaj4gvoLzW7yTUpzGJZVm8xoQUWRFVVX5q+Jfi74s+EvEGofEPwh4v1DTPDHje6s/E
mlQaaiHQI7DxRbi5jSPR7vdaRRQXMdxpE0PlOlpqVmPs6x3O4j034Q/wDBQH9o/wAKwfZ77
SPAHxG0e1jgsS3i/wAGaSt8yJO80CNc6a9tcIqpK8P2mZBKixRYkZApAB9I+Cf2RfjZrfi3
7Tq3hLUdXlvLJ9QMviK/OqOunXM4lmu47iSVx9untmkSJHaRHYlUEXU/Z3g74AeJIdUuLTX
vA1vbi1ube5gaGAQ25ihgaSON4YhJBMSiOtxbmNIJFJhIAZpI8b4Q/wDBVLwZrFzBp3xb+H
d58N5riOK2/t7RzNr2gXEKNHDbxi0EaanZec0pEsTW5hRVG5pChC/q54U8W+GvGOg2Hifwz
quna/oms29vf6dq2n3C3VpdW8ilIZG8uaTyyiuqSxOsJgfeJYkMbAAHhvwC+H1vpg17xLcQ
RJfQ6vfeGdBlms7fzbXSNMeFL2+tnEDtFca5qm43m4sUt4hCpKooH1AI1KoSACUTIRpFQYR
RhFyCFHYEA4xnnNcJ4Nee30/ULdwlqsXiXX4oIkLFTaLqEjrMADvxtdCDkh45FKA53t3YlX
amS2THGT8rt1RT94bwTzydzc/xHrQBieJNF03xDpF9oetWdtqmkajELe/0y/t0u9PvbOaNV
eC8gcHMe+PfHKHheCcxzxt5sabv5/v2+/2T7H4UiXxvaWmoXnw61S6iSHxzFNcX3i34f3hl
eSHRtVikVl8ReEjHEFE9+8mowQSeUkomEe79n/jp+0D4F+A9loN340i8TXZ8TXd1pWi2/hv
QL3Vbi/1mx0p9TGmNLAwtLa6vrdE8k3MZQoki7tyR7Pkb4t/ta/Bj4jeEPHPwi8YeDfG1nN
r/AIauYtZ02U6NDNb2rwyyPdaTqMt7Pp2oSW9zYzWsT2bEi4trq2kEb8MAfjx8NvDlzqXgP
Uvhf8Q30rUfC/h27s9b0rV7BxPFL8FvjNd21rqGp6XcK3mRP4P8dRaHqVvply32vw/G90W2
JI+/498UeF/Evwj8eeI/h34sEY8R+G/EVzoutF5d9pL5Uv2ia/sZURo7iCa1d7q0u0MsTo4
SNWVSa+5Pgf8AFKw0H4a+KvDvijTNO03RPCXgD4xReH9Wv44Rf3ttr2p+G7nSdPuISTHfi0
1ZGvrVC0osrWO+ELkmPPzt8WZLrxx4E+Efxl1KMWvibXf7V8D+Jre9Ty2vf+ESZH0HxPpQ2
tcXVvq9hI8F+83lgt5flStHtkoA90+B/grQPi/4hg8LjyydQurW20hfLMN/FfW09tJe3rt5
mxbQRKxjZ/NklUY3ohKV+ufgn9l/41fAuLUvFfwl8ZWV6stnaXF54MmvXudD8V29sJ5Gsbm
xkiFtYXVzHOfKv9NFs0aRuZzLHuEn44fsf+OU8GfFzwmtwY2S51uW8u7+MBJdKNwmBG6OPM
nglgdke2LGMJvm2tcJGa/qQuNf/s/wjdaxb2JuJLfTYp7Oxgj2fbrhjFDawhNyo6yTuYmQl
V2jAYtvcAHiHwd+MFl488c+MfDl1a33h3XtN07QtU13wlqdqRLoWs27zaVfJp9zbvJZahpE
7QwXUM8M+YljxdKzvsT6s2ygKPMThEBxHgEhACQA4ABIJAHABx2rzvwL4Nh8L6QF+w2p1q7
km1TWtQgtYEmm1u+RJtQaF2h8wWsUkr29rASQkUZVUxiVvRwCFUEAEIgIAAAIUAgBeAB0AH
A7cUAflp+194J/aY1XxB4e1zwrJD4nsfC/iPRtd8IafBbR6R4X0y6t5HjiudeuJn1BoNYtb
e8ulN8YxYfZordyUmjQt+NH7R/w6+LHgl/B1rrkXiLVPFGt6R4u8QeJrux26lpFg/iPX11G
XRPCs2mNdRXHhm3gF1qbXK+WGvtUuWUW8Nsit/WjOY0lk3qh3whD8ikynyhtRgBnaw3qwyW
VGITaHZq8q1r4UeBtT1ax8QWmg6dpfiPS47i307Wbey81Yba7QG8tryyuW+z31tcFyZIZbU
fddVdnBKAH8jXh5tTKWM+s+H477wtHD5bJPHNKClskFqh1FYmmlEK3KPN5VwrGSdwoBKRq3
J/EfWNU17xhDeXUaT6LpljZxeGrKzWWDT9O0yCOOBbWzhLBDdvFALea6KRyH7ryl2dD/T74
8/Zj0LxBq11JqnhHTIPD2sW1vb69f+C9Mi07UL4HTkD6hd+HGlWGxlsb6MTM2mTXRvIQ6Sf
vgWP5G/tH/sdy6BL4h1n4fu2v6Pp8a/bpNPtZEm06/nkWYrDZEtcQtHZqr7JFdHnWWNGmLL
CAD5T8M2tzoKWHiPTGnhimWeaCzgjQ6hbyvYxveTTljmRImkYpKTGEG4lSGYD+kD4D/EiXx
98B/Dt7fC4N/p2ueDNHuop5Elkn/wCJ1pjCaRoRGrpe27M+Wbcgfe4VlNfzE+Htc1DSNWtt
C8R+dH9lka3gaZnS32z6cWZZpJJJLlnmkEauu1UZgygeWpVP32/Y71Cx8PfBbXZdS2xgP4Y
8UQmS8c2psLS/snEsE05eU3ks9tIpgmImeJd0alZUKAH6nLuJLb3RSWBYkhS7LtLmTcykqu
NoaNkBXHynDiyv3U5J+ROT1Pyjk/M3Pr8zf7x6nLEjODIsbKrZ2lS7KEUJj54mkaYkhxmNS
pXmIujRM2jv2hQVkJCJkhHP8C9+Tn1ySQeCSc0AVJyY5WYKGJVCxZSyFfLx+8GFXBdFKqXU
b0UKCZGw0uqnJ2Lhgm4hQyshChQSZGXbhTuV3ZWZHw67o6W5x5jY5DeVuC7dxUx/MQVUEgB
VOJGYKVRlXa5qIswBbIO3o2CytGRt28vkoXYl1DZYuQ6IFNADvOZkIZyxwRu8xl2HcQ22ZH
G3AKBlZic7i2Fjw3nni34VeEfG8klzqukNHdzi2WbUdKubjTL+7gtY5o1tJrm3kWGa0ZnPm
RTxFJFVizkbI69BYEYUMW+baAdxywb+L5lJzyxRWWNdzMHDsVo+8AHJZZCNpG85VsLtAUZ8
xAzMASS52BXCAkgH80P7dP7KPxE+DHiyPxjoYHiTwtrmoBfBuuHStOm0zSb13uLmPwh43aR
ojZzzqgt9G8QtG0E8haB7ZXEnm2P2QP2mrjw9YT/DL4l6ZHoNtN4Y1yzN75Fz9jupYvOvbP
U7awuPOiSTS9QnWzmtBPG32GM3MQVYJBX9Gni3wf4X8d+HNZ8KeLdNi1nw7r1ldafq2kX4W
S1v7eeLBLYB2tbSMLm3uolEsTjzowWUV+KP7N/wB+D/AMT9S+K/wy0vUdeuB4EvfE2ufC7x
DcywJ4gi07TteudH067x+9kvFsdYha3nldZHuVgCsEWfyyAfsl8LfEtp4v8Ah34K8Tafepe
WmteG9Ivo7y2P7i+/4l8EH2mBxvVhI1usoGRJDLI4LGPeV9JIlbawaQgpGcqy4J8tckbmU8
nJ5Udelfn7+yDp3x607T/Dh1jVNG/4UpHpHiDR7fw3f6JBpfi3wz4p0fUJra5urK7toY1m8
P6pq0eo3Wm2dy4uLWzlid5HSZUT9B1RWRGUyKpjjKrvYbV2LgEBjyBjPJycnJ60ARywIzY8
5IwVRdhYDaFUbQEBUELhSqnj52IAIQ0zyFbO6VVUtuw7R8lvKbna7q52ht33A7N08tiDHO7
LPMgCYWyMo3Rxsd6+YqsWZSzYVQMMSMduTmiLmU2wkPl78Z3eRB/fC9PLx90AdOgoA0vIJK
4kXK8h8ry6sCC3713VZAyEeWcBiWaMFhlBbRjH76MAZ5fY3mZYYIAkG1dqKoCsvzK7bRvbN
FbiUxKx8vJRmJ8mHqEvSDjy8dYIT/wAepy03MwRSDH/AKov/qYfvfZEmzjy8f6wl/TPHTAo
A0RbpmNmnjV41IjZtrTJ5mWb5xICGwwUlXZGUdCrEH4u+OPhtvhXr/w0+Jnws8OaBY6uvjM
+AtZ0+wih0qw1G0+JGpxRWuoavLAFeez0rxZDa6xeRA/aLhrqe1g3SSAv9hSTyLCjKIgTbt
JnyIfv+ZGN2PLwOp4AxnnGQK8/+IKRX2l6Hb3ltaXUA+IfgVhFcWdrLGGh8UWU8ThXhIDpL
DE4cDdlcElWYEA888NeOZPDfjux+H/jK3j8Kar8RBquuaPYzXbSWN34p0u5Qa1a+HtTuQLW
40vU4FtdS07Sm8nVbNp7i1Imkjbb9NESrtVRGVVEUZ3qeEUH5fmxz0G4kDgkmvB/jjp+n6r
4BurzUtO0++vNAuNN1zQ7q6sbSa50fV7bxJo9vBqOmTvCZbK7SC5uITNbvGzxTSI5ZWIr32
D54YnblmjQkjgZKjoBgD6AACgD/9k=
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABZAHEBAREA/8QAHA
ABAAICAwEAAAAAAAAAAAAAAAYHAQUCAwQI/8QANBAAAQMDAwIDBQYHAAAAAAAAAQACAwQFE
QYSIQcxQVFhE0JxgZEUIjJSobEVIzOCksHR/9oACAEBAAA/ALlRERERERERERERERERERER
aC86307Y3OZV3Fjpm8GGH77/AKDt81F5es9rbLiK1Vj4u+8ua04+ClmntXWfU0bv4fU5lYM
vgkG2Rvy8R6hboOa4ZaQR6LKIiIiIi6KukiraZ9PNv9nIMODHlpI8sjlRO69LdOV1OW0cL6
Cb3ZInEjPqCeVTF4tNVZLpNb6xm2SJxbkZAePAj0Xmo6upoaplXRzPhnYcskYeQrx6XXSOv
0hFAHOM1HI6KXc7JJJ3A/AgqY5WUREREREUE6tWiCu0m+vc0Cehe1zX45LSQCP1B+SpIODD
kZz4hTnpbqeisF0q6W4TCCnrA3bI78LXtzjPkCD3W56tX18VbZjbLjtfDvm3QSZ2ngNJx38
V7NP9W2XGsobfV2uYzz7I3TQuBBeeCduO2forJHbvlZRERERF0VlHT19JJS1cLJoJRtfG8Z
BCo3qBoh2lqllRRkyW2ofhhcMmI/kJ/Y+ih7CTl3bPJ81l2BwDx+ilPT7U9t0xeJp7jSGVk
sYayZjdz4fPAPgfTlWdN1U0pDHubVzTH8kcDs/rgLxM6tWqrraSko6aVjp5msfJVkRxxtPv
ZGfop6DkZHYrKIiIiKOa+trLnoy4xO7xR+2YfJzOf9H6r59aOA/vnPHZdWBg/EI0c5C5ciM
nb4rGctx3yMK4+kup5blQzWasldJLRNDoHuPLozxj+08fAhWMiIiIi6K6kir6GejmLvZzxm
N+04OCMHC+cdS2uOzagrrdFIZI6eUsY498eGVrI43zSNZGwyPccBjAXEn4DupZaOmWprpEH
PpG0UZ5Dql+0/4jlbifo1eGUxfFc6SSZoyGbXNB+ah1403ebEY23OhfTCU/cc7DmuPkCFt+
l874de0QjJLZGyRu9RtJ/cBX8iIiIiKGUXTm3yXqtvF5a2snqZ3SshP9OME8ce8cfJSOksV
qoKqSqo7dTQTy/jkjjAJ/4tgi8N3s1BfaL7HcqZtRDndtcSMHzBHYqv8ASWjTZOp1aGFz6S
hp98Lnd/5nAB9QA5WciIiIiIiIi4iNjXue1oDn43EDk47ZXJERERERERERERYRERERERERZ
X//2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAI4AW0DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5lMpzSea2K9BPwxvsAm4i
AwOdwpr/AA3uY1/eX9vGpPVmrQ05GcD5ze1KZiefy4rsx4HhZ3jTWbRmjO1sFsA+nSmDwRE
wZl1e1IQ4J+bA/Siz7Bys48Sn2545FL5nynP51158Eqpx/alvn2Vz/wCy0n/CDgoX/tS3VR
3YOo/VaLMOVnJeYMEEYbPrxj0+tNMx46flXZz+BXt4jJPq9ksa4BYy8D68e9A8AyNymqWRH
r5uRRr2DkZxnmt6daBO46fyrrZPBiw7y+s2A2Y3fvgdueR0qNPCUM2Gh1vTJNx4C3C/yzQH
KzlvPYdKPObiuobwjH21nTcBvL/4+V+96detCeDhNIIotY053JwFF0mc+mM0XDlZy/m/T8K
Tzj6CuwfwHeRkq15ZqR1zcIMfrUJ8EyjJ/tGxOOuLmPj9aLi5Wcr5xzk80on5AzgfSunHgy
QnH9p6eT/19x//ABVKfBU5PF/Y/hdR/wDxVK6Hys5czEcZHHpSCViDjHAzXVDwPdk8Xdmfp
cx//FU8eAdSbAWW2Yk4AFwh/rRcOVnIGVj6cUeccV2P/CvdWIJXySBwSJkOP1p3/CutaKHE
Kk5zkOp4/Oi4crOMMxxjijzT2612afDjW2z+5wMZzkH+tIPh1r//AD6sRRdBys4wSn2pTKe
9dgfh14gAybOTjnOKT/hXXiAgEWMxHrtNFw5Wch5pPWneaeldd/wrnxH1Gm3GD38s0f8ACu
vEg66Xcj/tk3+FF0HKzkTLxSeac4ArrT8PfEQ/5htx/wB+jTT8P/EI/wCYbcf9+moug5Wcp
5xHTH5Uec2e1dT/AMIDr466dcf9+z/hTT4D1/qdPnH/AGzNFw5Wcx5xpPNOeldOfA2uDrZS
j6oaa3gnWRj/AEOX/vg0XDlZzYnI5GPyo84n0/KuiPgvWB1tZP8Avk03/hDtWH/Ls/8A3ya
Lhys5/wA4+35Uecw//VW//wAIhqn/ADwb8qT/AIRHUweYG/Ki4crMESnOMgCjzT1z+lbv/C
J6mP8Alg35Uh8K6mP+WDflRcOVmF5xpfOb2rb/AOEV1L/ng35Uh8Lal/zwb8qdxcrMXzj7U
ec2P/rVtf8ACLal/wA8G/KkPhjUv+eLflSDlZjCY9OKBMc9vyrY/wCEX1L/AJ4t+VL/AMIx
qP8Azxb8qdw5WY3mnrx+VPW6Krgxq1av/CM6j/zwb8qP+Ec1MDAgfH40XDlZ7h9tht4CkhZ
5CABgcHj9Kzb0sbWR5M5OGx2xnpXVCyb5cx9hxnpxWRrNjH9ikMcBJTlivHP8jW+txqTbOA
vZlR5hbtvlVi5AxggEg/zpEljfw7bSq/mKswMgQ5YDPI+tOIllWbZ5cyo7A+YdhI7j5Rj9K
yn0KOMSSIrWuecLccDnjtVa7mru1obVtfWU9y6xy/ImSpc4OOn59ammvHVRKlsXX+EM2C34
ViQW0unx4a3VozxK8OJABnhunr1AHvWrDNB8zQMyMV25xvU9sZ7fTI+lUm+pUW7WZGwmupX
WNGsZUAdI2IZR1w3B69enSqywJ/aLQTKrTud+0hWL+uDjGOPwqO51X7PIwvbZ2W4iBjULtO
c8c5Pr196hu59SU21xEI1cR+XJtjLA89eBxzjoBUuwron1G2t7eMXm8efEuQijy/MXup244
9D/APqrIa3/ALSmlENukcRUAvcAHb7Dqc1vWjgWTR+aL1mB8xTkOMnvnkjrx1p32aO40xF0
7yVYOPmC8Bge47H2pONxctzFXSbRdVS1FmnkW8QZlK5ZnbgZPfpTbvSNMjU3UckiIrjcqx7
Qqk4Jz3xnNaunmeUXOozTeZLPK3zqoAKr8gwPwP51NLbNcaaTgHz0dQSeGJpKKsLlRz50+W
B3S11WUJ944yV6479KheK+jjCJqYYYPBhXkVrrKZYVntJhB5sI80Kowc9R9c5qExQtbk7Is
AbgT14/lU2QrGJ9hvZSj5t7kgEFXQAY7fWszbGGMc1isLuflYuVX/Cuh02/ghmnDRPdsybV
2L/qwTyQenHpUUs0bP5UtuDEzYVXXJA/Dg/hUWVrkWRz5s32qI4wS/3cMDnn/wCtVd0A+R0
AOcnK4rVhjuLePzbT96qsyuh5HB7dxxj0pyINRgUsoESfKSo+bdjufQelSKxj4iBA8pQO/F
W7Wf7HcFJovkBw0Z4INVZECyMinIU8HqKbySc5ye9IR0kflC3SUeWwOWLKODwetM3ozpsC7
SBgkcH39/pWIk7IWCHEZOSnZvrWpBqVvIVEmYGA4OMr9OO1MpM0oYmcMY7nyD03SA5Y9Ogq
EiWyIVruWWLOWKEhUY8cD0/CnLMjbcBeemDkH3zUs9u6R7gdyMOGAyD6giqGRLd3EZZY7qV
Yic4EhUA9zjNT/brwqDDqFzIZOGxM/I9OvNZttCok23C52A7d38fqSfbirSuBwi7wF78D8/
8A9dISJf7Q1CNmDXNywfhdspBz379KjOq6tCR/pdz5T8Za4bCn3IPSoiH8xuxOMMB0Hp70x
GjmDR+WXBGG7CgdyRr7VoSJIdY1JQGwCblyO/bOKDrWuI7F9VvHx12Xci/kCag3ZgkExPmx
Hbv/AL2MEH8RUzbAuPJLMeNp52//AFqVhFj/AISTX7bKxa1qyPt4CXch646nOKjn8Q+LURW
j8UaozHhkF3JwfbnmqhTBHy4UnuBmoZd2AkLbv7o4OD9aLCLtt4v8UDKN4h1PzFOfnu5Onf
gmp4vFnitnkI8UaqEJKqftTdfX6Vzl0WaRZCmxiMnA6++a0Y0WMBBuyBlie5/GlYLsuxeOP
Gu4oniPUHI6kzE4q9D4x8YqvzeJtRLdcmXpXMoPI1KRSpw3QAde9WWkUoN3BPIx3H0osF2d
Ivjzxcsm3+37w54HzA4P4jvUcnj/AMY7ZZE8RXW0D5cqnX1+7XM4duOFA5APBqO6Zlg+6UV
zwCMfl+VFh3Z1Nr8QPGRhDSa/M2SfvRxnj/vmg/Efxk/yQ6yzc8sbeLA/8crkY5BL5dupKR
gfMe59atjYAERdq9hRZCuzoH+IvjKOBc6yrux6m1hz/wCgVYPxE8XCPeNRiYDk5s4T/wCyV
xc3PlKPunk4q4y7W3oeOpHpRZBd9zqYfiP4sDgPd20nGcGzh5H/AHzVmT4jeImBaKazQqfu
tZRHP/jtcQMAqv3WX7uf0pXVxEsu0hP7w5//AFU0HMzsD8SPFII/eaee+DYR/wCFSL8Utdi
yk0Gmuc/8+aD+VcYFY/NuB3DPHYfWqk67ZeOhFKyHzM+uVt55BDHFIGeVRt468VzmpXcenW
91HfXG1FBwcZ5rqIre3t5I7hHkDKo2jspxWLqlhZtBJKYizODncMgfga6op3TRnHmUrnHeG
bnTrrwxrIuY0EkZJiJUZYs2Bisme1MsqSqWAHJCttya0xBFHCyjaqiVgFUDg7jxxU1t4f8A
EOoxtPplm1zD8yDahJLY9c/Tt3roStFJm1KgqfM+7uZMzMUP3kQZLjaGDZyMH65rJawuWUC
GBPMUEF3JB69Nw5I9iK6bUtK1PS/JTVrGayMjADzl2g4GfyzUlhomr6ravNZ6bdTwKdpmjT
jd7Y/D86fLF6tnQ1fY5RIL6zlUNZi6tGwGQMrSIfYcAqPSrQuLa5iYQiQKhw5CMCue5Hb3z
W/e+GtYtLeS4vba6tbZ8E+bDtBI6cmmQ6Fd6vIWs9Pnu5YgMyW6nemenzLz26VFrbAkYiJb
lFD3Z2g8fvATGfqRuH1qlq9ibW0N5ZhjKpH33O5mPCjd35PQ5rrk8MeLk3BdKuroH+Ga1YN
/30ox+lY+t+HdXsvEGlaXbaZNNe/Z/wC0JrSDnymyQgPHXv071lJqwmlYzLW11OysI7VY45
tiBdrY49eQR/KolWeMmBYljkU5KiJ2OM9RhsEVty6R4tS3a5n0ZbRIuZZpFl2g8f7IHf1qO
Pwxr2pwJdCG8mTkpJaW7KuehwQMn86WnQm3Y5SC9itdUuba7u4YoZgzoxhKqkh5IIzkZ/Hk
1JE9hJqaxy3ySRvy4UHZnHUjnNaS6GkWrx2UdmrXUpdCrxlpCcZ5Bye2PxqWXwx4qspgumW
OoRRLlXQwtmJcZbaxHH45qH5kW6mZLd2kjmGO+jaPd+7K4XP04GRVWa3LurDYG5wQcce4qO
102W6ulthcXjTSv8kYIbk9sY5OMVc1DQfEXhyJprnTbmWz3hN0sDJsY9OcYA9qlvuL1Mbyw
v2h8bXWVgsgY9eO/wBfWoL6L+yrpXjvEk89Q0qRMMoevbpU0Nvql5cSRQCSEXLZ8pQWYZz0
HXtWivhWW2j3zaXdFEHzNNGwAHqeMCoJs2cxIttKxeKXYzH7hBx9cmqxQqzKTyO4PBrrf+E
ad7aFjYXChk4dY2BJ/Kov+EXuMt/oN2qDr8rc/pSsLlZypwOMc04EkEDABI74ro/7Btx1mk
54IOAR9eKryeHLlnYWSSTqP9nkflmizFytGIrFTlcqfUcVaj1G8SIReezRBtwRjwKLjT760
wLqzniHq0ZA/PFVDtbpgAfrSEXv7QRo0DwfOjbt27dn16+tXodQtXG5n2HPRgeKwlVjkKpb
HOAM07kjIU4HU4p3GmdENQtwQwuk3jgYqJrq2DfPMhB5PPT8BWAQQOlIB3ouFzU+1Q/ajIs
oUbepHcHilF5EqljvdV4wWC/kBWXxjkgZ9aDKhUKXBAouK5pmazf5ppOD/BGDx9T3NRm+jj
Bjjj3IB8hYAMD26daoxyIHGXwPUYzQcBclsfhxQFySad5WUtgBRgAdBzUn2ueLG7a5x3HNQ
M8RjQByHyd2SMe1INjfKrA49+gpAOllaSQSHhh6fpViC5G1YxGFc8E5wD7mqRZMnLAGgEY4
/OgDWGcnPPuKp3hBKqAA3U1XUOYy6Byg6sAcCm9eRyKYFuyVW3bmG5vlAYcfnVgk/dOMHpu
/lUNm6eUylsDODyMHP1qR1WONiMkMMkoCP0/rSArFR9tVRjA7H+VW85XAGKqQBpHeQsDxgn
3NXbMWw1G2XUpJFsWmTznixvCZG4j1OKANL/hG9Rk8KzeJCix2EUogDOfmlbPJQdwuRk+4r
Lt5lUGKVytvI4D4HK98j8q6nxr42tdbkj07QrNrHRrRPIgjL5yg77e2e/UmuOWOTzYyU+XG
QM5zTLlZP3Sw6GKdkiG6JiSjnIB+nrUcyEhdzJ+VSGRmABYgjpk9KrzPnGCAQTkelBB9isZ
WRR5YwFB/SsTWZJYrKSIRElgcbRmtS3k82JS0mMBR19qytckigspJJbgLtUgjOSenIFd0LP
UcTzGW6EU10Xnt4ZOXYOSPMfkZA9cACuu8ATb459R1FGSGXy7WBd/CzOc7h3HC4/GsCbMkG
9NJaXg4eQrHj5j2OT+lSa9qFxo/g7RFSBIp5tQ+17UlByqEBecf7LU6ifLa51RfK+ZGR4ni
vLnxUIZrglZt29WJPO7n69R9K6DwnFrCeLLa2e9+0WISQuhG3OI2IbHcg456034hWi2WqWN
/amN5JZm3IxIwGAK445Hao/B2rz3PjI2K2qgRWspkkWU/LmM8AFQSfas1y8mp0uKVZrzOe8
Rz6peeJ3svtbbcZOTnPzHv+la+kpeR61pNqlwwhkuo1mTkrIN2OfzNYN/JP/wmk/lW/nsF4
HmBT94+oxW1pr6hN4q0OKdEsbeS8UPslEkjY+bGQMKDj3NUrclzNtc79RPG+vX2keJoodF1
OSZ/mLNKXAQjGADkH3wKoarqmo2niq2vba/klmktori5y+dxYbmQnrgHp6VY8TRvdeNkEML
SMWbhVJ54HFQ3/h86X4rlsbuaOSeNQ0iqSduQCF/DPI9qyjFBWbdSSv1Ol+IMmp/8Id59pq
EkkQaOd23FmkjYcZ54A3D6kmsD+1LnSPhZYyyXVy91dzu0Ad2TZCvy7QAfus+T9FNdTpWzU
/C8ulTztCLaTyZWHO6Fzlc/Q7v0rhfF9/FqOvR2On+Y2n6fGlvCJRzsUbQSOxPLfVqhx1sV
Xv8AxF9pfjsytpP9sS3qXUd3It5JysoOGzkDg/lXq3jeT7H4Wuf7O1u7lnSMxYR2CJKgAfO
T9T06muO0LSY5PFelZEaJAyyS7BwVQbz/AOg1b0S9m17RvEKSAyOuomQYGcCRcH8PkokrMV
Ldw7pnnunzalpzw6nYO32gEsHRsFSa9juIdQ1XwFpsd3K3lXloGkG8uTKR945Jxjgj8cV5L
ZHNiYiMGIkEk4+7Xff2zLZa94c0l5Ghg1HSoY2XPSUAMh9s/d/GpejCg4xlaWz0+84C2m1C
wuGkt5jbajasU3LwUYcV0/jfXNdbwhoJk1meT+0bVfOiLttBwQTjODnFVfF9qtpry3iE+Xe
L8+VxiUdfzGD+dVfGcmdA8Io3I+x5/wDHnpMyknDmi/T8TsPA3iXXU8G6rfX2p3k1zbTpDA
RKcBfL6HsAMDtXKW/xG8aT3cjDU7uWNHPyrcPnGfckGtfwwufh/qnljJe7j7f7FcT4c1FdP
vpWuArQy7k3KuSrZ64oVupc5OMYWf8AVz0zUYofGXhWLUfLiN+qnyrpFw7uPvRyAdewGeQe
elc34C1LVz4n07TbW9nt7K7lPnRxuUO4IcdPoODmtHwZLN5OuafFc4hDJdhcfMedjdfqufp
WL4PuTD8W7aCGF3j+1SNkcBdyMc/rQ9i5pS5Ki0vv6o2tW8c+ItM8bRabdavPNaSlRI5Jwu
44yVJKkDuMDNc98WND07TNUttQtPsrXErNFdxW8exCw6PgcAnnOPQGqPiS1udY8dLa2rMJJ
isaBBliS5AAq78UryC58Qy2ETCVIH27lPUqNpP4nP5UnuyarvGon0ehQ+HR/wCK0046TdPa
TSMVuF3cmIDcw/Je1dn8WLnWTodrZR3itZysA4Qf64H5gxx26AfSuQ8FWNxpM2s+JkJKafp
8qxFhhllkHlrx64LHPtW1rTz6j8F9GugwDQ267wwyxeJtnX/dFJEU9aco+V/xPN00O8ZW4j
Rgu4B2xke3vUH9kX3GI1OeMBhmn/2relCvmggeqg1XlvLqb5XuGxzwDgUaHJod38M9U1bS/
FtnoSTWptL+VvOhZElORG2DyD0x0q74m8f69pPiVYrX7JHBGAzxraxgOM8jAHoOvvWP8L9O
vJviHpE6xEQpIxZm4GPLb161J4005E8bPA4V28tScHjkmlbc6Vf2N/P9DuviXqup23htDp/
kx2k4VWZIEDTI4zuOF9CB+frXjOl3GpaXqlvqVhCPtEDFo98Qdc4/ung8GvX74y6x8LLJlZ
dq27ROCvzb4sgfhgLXF+ELNNT8UaNFIuYvtCSS4/uL8zE/gDTa0KxEb1E49UmeiX/iCez8f
6b4buI9PBu0SOT/AEWLakpUfeyv9449q4j4ppqKapaWcktnPaFDKv2aKNNjgkFTtA7EfnWL
4j1OfV/GlxqO4iYzF1I6g/e4/H+Vdn4wt4dY8K2ms2qAPtSfYB0J4cY/3s/lRYpv2kJpdNf
lt/wTN0rxBc6P8LIrm4s7LzluGt7QyWURYxqBuJLKSTufGfQH0rJ0HTNPj0q68deJ7aO6ie
Z1s7FvljuZByzuBj92pONoxuY49at+PYvsN1pHhKE5/s21jSVQQcyt8zf+PM35Cr3xShi06
00nwxZ4S306JYQO5YDLE/VjmkkZWum/5fzKFl8WfEEeoxiSYW+nBx/o8EarGi+nlqACPatH
4i+ELeXR/wDhKtLt7aKRQHu0s+IZEYjbMq/w9RnAwc59a8saMxNhxhvQ17J4Yu/7Z+Egspv
m+z+bZN/tDgoD9A/6ULexpQ/exlTlva6+RqeE9YtL/wCH39qtpWknUEd7baNOh4KqMHO3up
B5z3rx29urnU7+4up44kkmYl1iQIoPTgDgV23wome4t9b0EfM+Euo19xmNv/Ql/KuR1e2fT
fE2paZKNktvO2BnqOv9aa2JrJSpwmvT7jvbXxJHZ/C621WXw/oy3pmktoytjHl0jCjecqfm
LNgk+lZPwxee+8YvZyafp80F1HJLMbyBZFjCgkYBB2gsQDj+lQeNi2m6J4c8MYVTBaCeUDq
XkPmHP/fYH4U3w1I2leDvFOso5SQW6WUJ9GkbcwH4JS6Gcn7y8kanxPgksfs9oNI0yx3SFi
1lbohBXAI3AAkc9/yrzzBVhvjyQeqHB/GvUfie6ahoelaqqqRIsczOD94SRg4+ma8rWXc3z
MWVepLY3Cmx4mKVV2LSL5tjIUAlCsD8vJ/EelZ9wIxtKBR1+7+FTl4d25JMH1Tg49OKrXDF
pcls8Yyy4oOc+vvmBCyIsXyKfl5J45wap3otxZSmKLaxXaW6scd81qASSOP3mFQADjnOOaz
NXiY6e4Z1kwCc4yceld8NwW5xDPKI9qLvALAsW/2jU3i7xVpWiz2Wh3Hh/TdTFlbqC08JkZ
HK7n+bcuBliOnY1BptrDd67p9gryF5bgNsiLNgbv4gOgxk84rmtX8nWviDf3RAMTSNIqgcD
LEjP51VT3pKJ0q9ro3vF95LrXhqz1xDGGmgjmjCJtWMK23bjJ6YI603wJpNiniSG9kZ2ufs
07tL5hAY+UclhmtpLCK8+HogeNQ8LzQKBzjPzD/0I1jfDiKU6158jKYPss25CMscRsMZrFR
spJ9Drfxwl3t+Ghzt8Ym8dOu0DIGMcdSeRWzYzvH430G2jDXKRXsbyBiP3RY7VyfxY4IzxW
TqiRX3jO48+EFSg4Ixgc4x6V1Udrpmj/ErQ9Bs7FYd3kS3JyWMkhG4kk8nrim78ljB/E79y
HXfHGp6L4uTTNDl8m1aZhKsErjnIBOTnB5rnLqVJ/HerS/aFnCylBKP4wMDNJrdnDH4sit7
dVSMs+APfBq9LoEeiyWTTSq8moxefEik7lG4gfnippx6jquXtJXfVnT+GYYIba91S9mWKGY
pYx7zhWkJDZP0wP8AvoVzfiLT1sPE63TQBIr0EYxgblIB/TFO+I8jaXb6Z4WjmObNPMnIYZ
aVvmcnHQj5V/4DU2pX1x4j8H2etPiR4gN4Jx5ciDD4GO45/GpveV+5alzRcO2v+f8AXkaXh
QWsC6vqN1EJILKzZnTO3IJweRz03Uvg/wAQ+HL9tUsdG8Pwae80XnysssreYFYcDcTjG7+d
Yst8YPhLe3Cja2p3JjXHVo0XH5Zf9KpeBI0tPEenop5vFe3fA7upxj9PyqWru4qc+WpF9DH
1CKKLXdQjlRI084yAdgD82P1FX/Hvmw6noLx5V00+EqzcEEIpBpPFts+meLA8sZZ54NyIOu
QSPw4xzU3xLjkXWtCSRQc2EQKq2QPkT/PNS2Yyjy80ezOo1Kx/4S7wWb6y8tp5E8yJU5Hnp
99fxOR/wIVxvjBvtHhnwX5E6mYWBMuUxsJdsd/Sus8Kam9jBHp0bgNNH51uikZRgMMQPpg/
8BrnPHr6aNf0u30qPZEluFcMOS/U/XrxSas9TesueCqfJ+v/AAxueEA1v8PNZMs3ns12irh
Qm3Ef69a8wsrNJkZneRxnJTeV/HivUNBXb8O78FT81/j/AMhivP8AShi1dfRiM5pWM6i92H
p+p2fw4tLS3udculQKkdj8zMTnmRcDJ+lZ3gdftXxag8shQ0zKOen7sit5FtvD/wAM7i8vZ
Alzqzh4Yv4jFHwD7Asf5Vz/AMOEY+KrW6kYh285yfcxsaXQtP4Ied/vPRbK08J2njOeyslD
+IYLZpHvBKcIvOfL3DAfnBODjtXjmr6eyeMbyBMFBKHjYncBH2+v/wCutK+m/s7xst1HvWO
JfmCsQWUlgwz16E1e8V6fDZ3WnajY4aJ08sPnh0PzJk+4JpsVVqaemqf5mppz6LpPw/vjrU
Ut5a6ldCPCS+SwEa9QQDnl/T1rTsv7G1j4eXFrodu8FjaNJERLOZX3uN3OVXj049a53xogt
/DXhfTAGVngE8ingguS3P4Fa1vAcNrHb6xZSR5VUjulTnDMuVP/AKEKS7jo61OTurfejgbC
2t59ODyxp5i4BBQc/pUv2SBACsEajpwozU62zQapfQbcBZ2257AnIx+dTsmFAwePemzlRre
BDJD4/wBLPl7lBkJO7r+7bisHxRKZfG0zyff29B0+8cCuo8FR58ZWOASQsrH/AL9tXN+JIm
XxtKJFIcKD+poNmv3Pz/Q7DwRIt14a1TT5WB+zTCcD1V12n9VFc54Vg/sseJr2U7V0+3eBG
x0aRtuPrsDGr/gS7EXiz7FcDeLy3kjwOBuUB1H5r+tTePZINL8NTWdtJH9o1q7+1TpHwIwB
sVfyDH/gVI0lrRjNfZuv8jziFCzSTqCJN29T0y3UivWfh3qsCeFb2SW2iu202Ysscq5VldS
djD2ZT+deZ28bJaR4Ayxycnp+Fd94QjKeFvEBX5mM1uo9fuvQZ4bSp8n+RxENzJrXjqK8uz
mW81BB7DLgE/gAa6L4oRu3iOK6eMlJJJOTxnkVyGnSR2+om5KHzYJ96e4DZ/PivUPihYNfa
Lb63C6tDE6zIgPPlyfxAenK80dwprmoz76M8lmijaMvgMhOcetejfDiwMvgnxGrzSxWlvcR
SsUUM/8Aq2BABIA7flXnrLvbBzwM5PP0rubJpdI+Ek9zvaI6hfMwUH78caY/LccUupnQdp8
3ZP8AI5b4d6iLD4j2jHmK8MlqwPcODj/x7bWh4q0eTUvijY2wbB1KWJCw4x820/koH5VxMT
zadeWuoITugkWVSOxU5/pX0BrWmWUNy/jdriMRWNtLLFGTgu00eE2/TOaXdGtJc9Fx/lafy
PHfGGqf2t8QL67UlovNKR/7o6f0/Ku0sNP8PD4U2tv4g1G70/8AtK9kuUeBEbcqYQZDEejd
68keZ3kack72Yvn3PNd34+32w8PeHipR9PsYxIP9tlDt+rGjqc8XvJr+md34n0ux1H4Sw/2
FqK39jpdp/wAfBj+aVlcDacEgY59eleLxxqMOx8xsfxf0r0/we0958Nb3SorgwxwXpLoACG
R4+h9vlP515tHEx3IQMx5U/hT3NcRqoz7r8hmGJZkCqWPToP8A61VbtClyUcFGUAEYziryn
DAkDqCR61Rvp1uL2SYZUMcAemOKOhyn2IGgiWNPLYfKMKoyelZ+qNvtJdqvCACDt6/n0H4V
qxxsqRqjhRtH16VU1WNhaSOZcqBniu+O4I8+tNc0TwpZPdsjnU38xYgGKqmcjeTgszcnH4V
ysN9o0viE3NnLcytcIPN89txDgYOGwCQcdxmtnULK21DyxIqlY8gt07niq8emWUI+0xwbHV
uPSt/ZPm5kzoUuhuTeLvDei2Qsbd7i4uSwmfzTtjD7cY2hTke5Pas/SfFHhHQTdX1hJeNdT
JIEhmddkZfqchckcnHAqkulWN9KLqSLcZOMkYBOad/wjumOCTH1H61m6Lu9dzRVJWVumxNp
PiPwbFqyalc6bLe6m5Clri8zCWzwdu0E9ehOOKd/a+n2fxG1HXvElzPHqVpIDHaxqqlmweW
booHHABqqdD0y3kiuEh3iNg4Prgg4/SsthHr/AIr1HUbi3KC4mLiMnOPbP4VDoyT3E5N9DS
GveD9Rvl1DWXvp7u3J+WG4SNGXjGSVznrzWrc6ro1p41TXNbzC1jbwyafpytuR1K5Tc5zhQ
MN7k1zT+GbUSybH2rIMMu3P5elQSaPNLqJkvHaZFQIp5YqFGAD+AqPYyQpSk3drW4zXZNM1
nW47uG/nlmuQWn83aSjlskgg8gk9wMVueElttLu30/U7lpbS86bxgRy4wOPcZH5VzFvaqNX
knhibybdgGZU3r9MZ5J7YNXtUj87TpJJ5JC/8O4hdnIAwq/1Pap5LoFKz5jX13VvDZ8OQ+E
7bUrm3s7JPMhLojvNKzb/nAPyjBAGDx6Vk+FLvTE1ZdS1fVTp0Vj5csMMMatJMwYZGWIA6d
apQ+H0R2kuSSxOTk8jjvTrnS4fIQbV3KxxgcmkqbS1E77s6DVbzwj4hkN3eeILuzuFmZ0Z1
ScFG6r1XGMCqvjDUPC/iGRtQg1SW1ntlCQxMisJlVVUfMGyp+X0NYcmlWnlqoXtjI/Wqv9l
28c0Y25U8sAeoqXTaHObk3dbmhDeT2cllfWkn76yKvFIw9OcH19K0vFWqWN94p0e7ihgtrN
4t6GNMfeCk7j3IORz6VnMkMJQBMEMPpj/GiLRWvNRHksREqkhWP3f/AK1DjqK8rcp3J17wt
oeny6Tb3o1AS3JnlcBI1A2hdqktnt1xWDDdfDfRoZLq2+36jLndHa3cqCMH/aMeWcD0+XPr
WDLoNs0jFz3IOO9EegWoYErn61DRTnJpKy0K+ta3qXjDWGubgYj4G0KFAUDCgAcAAdFHT3r
svCL6JoUsesajqkcJtxJHHaKm6SQmMrkk4Crk/pWFFZJCNiIFI74qtf6ZFcESsGdugQdWJ6
D86VuhKbi+bqW/FA0O9uG1bTL+MeaiwGzKHcG5y27cQevt9K1dL+wanoU3hvU50tlhAeK6C
FnWPPGFzzhuPo3tWFp/h+ziuR9td1J+YYXGD6D/ABqTU9MEltI8G9DGp2kseV9KLdx8zu5P
qX/GU2k6tfR6raa4kvkP5C2cqhXVAAEKlcqQAvOcfjWl4XuLDSI7rWLzUoozJDJbra+Xvkc
nBDc/KBkDrXExaJ5M8ELSbXL4cZweRj9SQK17zR4rtE8zIKjAPp/jSQlNqXOlqX9QXSHMmr
R6mkklzhXgZCrKw4BBHBBGKzmRfM9vSoU0C1hYgzhljG/I449f0Naot08pZFzwAQRzmncT1
d2afhuOx0fUBr+o6jFDJbLLFFAqlpWLJgHH3QORyT61z2vWkMk8fiGPxDb3kk2EkiMZSVWy
TnHQrg9Qaj1DRxqUnnTSMT/eqgfDkcTq2/IB7D8qQ3JuPLYuabL9h1yy1RWBe3nST0G3cMj
8RSeOnkufGslkxyscjbfdc4X8MDP41P5CiLyivOO3c1kCzuTqbTTFrieThQzHOBxkn0HFKw
nJ8vL0GNFHBESBjbjbhQSSemOMnnPFd74bks9A8M3An1C2a71OWKWOJQ0pt1CsMyEDGfm+6
M4xXHPaTxHz2ZpjjazdDjvgDoKoyaXDcXDlSQe/GAPaiwQm4S5kJqemJpmpT2i31rfLzJHN
bsSuCeM5AI9/TNdX4a8U2h0waNq0CTgIYozITteEgjZj1GSM/l0rlIdHEModHXnjb3+tOns
kLeSwIR/uqOgbv/jQFOcqbujq/wDhBtDWYXa+LraDSG+fZIrNdqP7uwDDH0OQO5xXP+NPEt
rrMlrpOk2qW2maenkQYJZigORuboSTliQOp9qx5dPuSpT7RI8Y/hLkj+dVzZLEoJHt6UESl
uoqyKrxq0Xlsnyng13Ov6uZPg7ogllV55AbP5TziM7cn324rj2ACAMpJHQ1BOlzdIlkGZol
YskY6KT1NAo1HBNLroS+E9BXXNciFxd21pYW0kcl3LPJtxHu5Cr1ZjzwBW18Rlnutf8A+Ei
W5tpra8dhGscg3xkE/K6dRxjnoa4mSNopWikUq6nnNMIzjuKknm93lseu/D8DT/D2oalfz2
i2eoKghhMpMrsjEE7V5UYLcmuU8TaYum6s91b3NtPaXjtLEIZNxjzyVYEAgg/nXJQS+W65Z
ghPzAH9a0TbMSHMgaPqGJyCKaLdTmgoW2I7iTy4S3RzwB/Ws3iprm4NxLu/hUbVHoKh5NJm
J9ooI8IojP3R/Kq2oiJtKudqEMiHt3xUsc2Qm2RVyoPP0o1Hf/Zs8nmREeWc89RjpXoReug
I8sIztMY3YyWQfU81BMx1FIoSv2dFG6UH73XpTo5lljLRsWkyy7FHO0t1/wDr06NnDu6wSN
HIBtLEKAAO/OR+VdaszV6qxYnVljKIrCMLgqOMDHWqck6whITL+9lAZSoJYAdSQORVkPOV/
eyJEhHyiI5Zh/vEcfgPxp8CxJHJ5KKgzyR1b3z1P41pr0LTb2IVurTcYmukGBnLnaDzx1qP
z9Oicuk8OevyEE/kOatSPIJoBv3Rs2GJ6Dio45HKufujJAI79qizZepT+0vOjNbQOcSbAzj
YO3PPJ/AVSjjuLjV7i3vH3xeWXRFG1Tgfr+NbLbWzjAYnqO/WqdzapNPHI7MhUFcqxXIPbj
qPaplBvULMiijgePzYQdrfMMjGO3SnFdx24yOvNOZkTapAAA47YqtI/m7ijbY1YKeeW9hS5
bIaWhXmcsF2hiA3JA478Zpr/PKXbAAOMAcAd6lljLQPGG2tjgYxjpUUh3Wcciph2TlT2I4q
HECrG63V8Lfod2Meo+tJcWxi1BoTwVPGemKmtYmFwbiB0SYfeDr061HczTzXBnlzkjr6+1Y
taGbt1EdQzoGUMO59a0Fsng2SqxKyEkEEimLEkdjA0xXzpcsR6DnAq1G8xgWIcqp445+lZW
7laLcSJIg437mjzkjuakmRWlabasS+nYfU0qRyzArbnywDgysBj6Ad6tJYRBlLhpSDw0jZx
7gdBUCuZgMG8Y8yQHnIjbn9KmNtJNcmUoIVRsKh5IyMEntnHStu3td0xR1JVwQWPbinR2rL
hC27Z69aVhmYkKC33ElW3cjHBHrVa5QySLbQY5Yb2IyABzj610DWo4SE4lPLZ52r61HHpAh
ui4TCsnGfXPP8+tSxbmLc2hms5iI2SRRuU56kYPB75xVi48yO3Gww+ZJwgI65Gc10BtlVPN
kUCMeo4A/Cqlnp8gjHnI4ZBjD4LDB+UccAYx+NSIw5NPEcZmJaUJydq98ddoq60cM+nRSQz
KWBx8vcetaotMDKj515wBSNYieQeaoDY4J4/lQBzyRu7yYjZdpxyMVDKyLIsRJkOOSilsfX
FdBNp0aMSYwXJ75OaRLXKfKvAHT0oGczLDI5CQQ7S38UylQB9Op/Sm29szxpcO/mTzL+8Yj
BPJwAOwHYV0M0JRGIHzLkj8KrwwbbWAFdpEanj6Ci5NjKktwOQPbr2qCSNQucYHpW29vlR8
3vioTbNtK4HPXPWgZiCPDlggPGMnPFVbi2MhIJKAc5HUNXQNa7eBhv6VWe2GF2I3TJz6+1A
mYIUK2JSqv0AP3W9x/hVW9hJDbieuR24roJIQEKkBsjkEdqy72zHklovlP9zPyn/A+4oEc2
4y4A+Ye9IDtTIYhgeCOtNdishG1hz0PNNVsnaQQOnI5pGZUv4xJGJl5Zep9RWd/D1/8Ar1v
tGEdU+8p/lWLPD5Nw8XPynAzxkdqTEyLqeBTxNIIWiByh/Sos0Dk0hC8UtJ3yaUY64oA+zI
4kiAXYc7B/KodUYJod0kcR8wxkoSPpVtHIIG9eg/HimanubSbhw6n5Oe2a9BLUEeWLGI4Qg
5MuAfxJ/wA4q3JEWcbQOOOehHvT41jliikGASB7AcVI0eUIX1Nd0VZGyKSwhW3FucYAH8PO
DgVKsCpGFBBVQBip02SStFjaQATSMg3qVkXBGetNsqxXbbgf3c9KjCgZXoD1x1qZpI9zqWG
5RuZfUZxUY+ds5Ge/pT6DT1K7o2MK2QPfp/nNQTAlCVb5h09BVpyA52857EfSq7sQnl8D6j
/PrTLM544ZQQGZkzg/NwH74/wpZj5jl+gIHIHUinIogtUtzjakhckdWJOc0xtpbBPBHB60R
joMjLHOM59c/WqF3P8AZYiwXcxwOKuEcZIHHOR/Kq8yCbdG7YUZIxWU1oKXkWri1Zba3uCD
mZOM/Ss6QlZBuye4IH5Va87UFmtUNwzJGQCTj5V+mMVDeBUuN+75Tz64HrXNJX2Id9y2Nzk
PsYsQMZIAHFXrdXZiHcAeij+tQ2aq+jm5zgxttfI59qje/VX8u0BlVTwxXGRWbjpcV9TehR
TBhQAnbtj2qzHGnlbnbHqDXOtdangIqbVfDKOnNQKty867gyl2w2Oealx6BZnYxbQQ7PwPT
mpxHM0mVjVQf43Gf0/xrjxrj6e7RSh2ZTghhjHv6Vp2nimF0G4MpyAeetS4MLnURW6RZLEl
my2fWrD2gupxPHK0capt2nqc4/DHFZdvrNq0bDzAzD7prTiuo9imM7gRyOmOtQ46CY+OyRI
o42YyrHwAcenFSvaAnegw5456HnoaaJlZyQuMd6lW6VmCkhjjBDVNgK5hDTFSqjAx7k/3s+
nao2iBwqEEj17VcliSTapJ+9nKsQR17ihosyl0HTpz+tTYCo8RZVG1cLUJtlI5A+g7VfXJb
bgkjqDQkZdlUkBmOA31osIyJLRTGQwyOmDVS2tVktY1PJTMbY5wVOCP0rYk8yRzbIuZYyUZ
iflT3/XpUP2MQOZIc7wMMg5836/7Xof8hMZny2K7shunTiqz2zc7eSB19K3oQs8mwK6yAZY
MuNvPf/62RTvsyhgxAxj/APXS8h3OVeA9MbfXNVXt0ztyCD0NdCViN1/o489ByXBG1cg8Z9
fb3qjJaE9F2gdBTAwHtywAJOBxxzWfdQZjdRyMcds10E1qQxB4+lZ93GVjbPHGRVIR51dxE
XUgIwQ3NRtwB9fpV7Ud4upAASxrPJ553UmZMUMNwYnO3p7VnaiMyo4/iGD+FaYiJtWmXaQG
w2Ow7VTvkLWx7FMNz+VJoRlfjzR6mjkUuPlqBABkUcjoaXGB0/8Ar0qIWGARx68UAfZA+bZ
lOABx+FM1BsaNcZiI+QncO1OXBIHmEcDH5Ut6A2lXatISPKPBr0VugPPYDGYY1PYDJ7elT5
O0nA68AmoIok+yxMDyFBz1qds+WF67up9a70bDGiG05xnO7I4OahkZYC08u1I1U4z2qV9wU
HPbbj2qrfxh7GeFvmJQ4BplGRo1zLf3c18zgBRsHGAq5zk/WrN/JeSSJaQQSwJMu4yuuPl9
foaraLDcWVnbR/ZleOSVZbgvxuUEHZj3H866LVb8atrN1fsmzzXyIl5CL2UewqIXteSOVc0
pcsXp1f6L9TOYFEUEkhQBlqpu37w7h65PerM5ZEYZyPUfj3rjrqa7HiJklkYo52qM4G2qbt
qdyNwsGj8xAGUcDuPzpkjbA2fujA9KuajG9lo9pFEp3SsCMcelZsjJIGRwSp5AI6YzWq1Q0
7iSYCBAPm7jPPSlnRbiJQVWHpwueoB5/HFRvulv4p5iX2MGZQcbuMc064Es0ZaNwr7gxxxk
+lRNuz0E0PndvOyF8vaucg8D2NRQSrdG6aQYDjK4/hx2x6Vd1O8trpokgtShIw0gBzIx55H
qM4qnAI4pXhYBIgDl++ewrne5Cbtdoit96rJDHN5SPglc8HHfFaqCyESeWedgBB45rIKCO3
LKfnbnPXIpzXCxRLIzLwcDPP8A+uubYL9zpDLDF5ZeXzlxgkfw0PexB027GYcrjg5Fc3YNL
fzyxRHy1C5AXpVGTUltZihJynBz64/xp2ur9AaNHUJhLdGdowCx2lc1kSExvkHccYKiq02s
I55kIJOTjvUdteRzXUa7tqs4G5u2SKl3FozTS6uIJQUjZCRuXGTx9K3bHxMqD96zofWsbVL
2AXEVqgZTEMbum7/61UhsYnynzx361Uo8ugNano1nrqSrxKCevymtCO/3pznDdO4rzKEzxW
3mJJ1PzADlTnj61s6frLeXtlG75cZHWsrBa256JBdxn7pHA6CrUFwNxC4C8kk81xlrqRYjB
bI6j1rYguS+0hxxmocRG+j5O5WGDx9OajnjjeZGZiGjBCsrlcj046iqSzbuM4xTTPgsVYsM
cg1KQF9ZFWIKjHYOAPSmpOjHeVYe9ZJvTxyOlV3vAoIV+fc5qeVgb7CGaIF1GVOc5wQPr2q
O0SC5t1mMjTKw/jfI69eKxW1AsuVfA6NjgUq6qoXcHCkccmoaDQ25I4woyAu4D+lU5VG0lB
7+lZr6xGAgkkBYjPXpVc6rCcL52OOR6UcrFuWZk5zjBPA55FY14vyvGMHvmtT7VA8eUfOec
5rLvNyo5z8x9+tUhHn2rKRfTEEcHtWVnOeDnGDV/UAZZJblMEo2HHpVR4m+zCYrhWP6ihmb
GtJJI7SM53ufm4xn8OlUdSdlVIjwW+Y+47VaDHPHrnpWTcTGedpD06D6DpUMRGoJbA60/JX
DKxB9qYOuaduBFSA9pd0KRbUCqSeFAJ+p6n6UxW6/dpOcU3igZ9kjcXwq8hRz68U/UMpo1w
2MYjIJHanqitIu58ZA5/CotRIGi3fXiMnpXpw3QjgI1X7IhH3cdu1Ls+chQcDJx6Gq73aqs
FtFGTJIVUYHTOOamhaSe3D8KCxA9SAevtXanZGjkrqPckxnqCVx3P61CdqxgFht6561IocN
IWwct8o654qlI3nysy4jiiOGz0JplrzBW33BCKdoGB2yfWldTAqEZ3MeR3I96nJgiiV0Uue
gJONuPWqt1cCOXzskBsBVx+lGo9yI5lt2lzhAdu09ayLy2hmJMse0qMBlOG961JZCqsM8Rn
ntzxmqkp/dKcZbGScYweKtFpGbd3C20IuLqSR1QbBuJYqPanTJ5fkuz7mmTeu09sUXFtHc2
uybhm+Y47df1pR5iJseV5goA3PjIAxgcU9b+Q/eVrEGnzfbre8mZDG9tjjscmrNoGe3Z5I2
JSTZjOCQAMUljEy293Jasr28wHm/Lk8ZPB7c1YkDOpeIDf7jtWXvW1Fq73ZGeEY7wNijnpj
NUo42tYWkYYEyhlJHrW3MsUm/bDtJ6rnO7H8qyLpZAADltowB/drNq7BO5TuJkeN8dsYH4V
k3NwPs+d5ZgcbCf61Pebg7Mowv8hWRJLjgnf6Vk433IZctfEN7YW8sVtGkMjn/AFudzAe3H
FZMhlmZpZGJLMcse5p8CNLckuG2eijqfSrTW1zMVg8jyVj6DHXnue9JWcdRatamewVTx+FM
LnIyDx6V0dv4df7HNJLKA/ART1JrHvLN7STa5OTzn3pOD5bkSi0WpLlTo8YlbdKxwvqB61B
DdGI7kPy4wTVHbJIDwWCjP0FTad5Z1SPz5AIUbcxPIxSnPnaVvIfNzSRvw3KSR5fv+vWrUe
CTLHnJ4z6f/XrASdTcMEbgk4z6VuRSIIPLQbmPLeg+lQ42bRonc1bG5bcu1s4rp7SRtu/GB
/OuWsoCzLnndjt0rsbS3dYUG0ksOMnrUWFoTrI+0uSODzmmSXAUFkbBx0HPFWJYDGBhcZ75
71iXYaTgcd89CKVriILrUhE5JIJNYtzrhRiM4HY4qheXLPKR+fNU5XQoM8dQKlha5ZfXZlG
1iSvs1V21a6dSeVXvz1qnNNGmEJG/H3cc02K8t1IJAznv6ZpMksrcXEhAEwLk9CDgfjV9Uv
5OVbO4fNntUEctst7lVDRjlQ3Ga6WxWE4mxhj2xxSehVupnxLqUJV4hu4yVPG2rn9pC4t5V
kyrKCWDCuhLxzp5bqqvjAI61zGsWv2e4M8RCYB389alWYPQ5GQsi3c7jajblUY65zUIbFis
EuCqnIxwwNIZY5SzSglhyCD+mKib5jhUAXqRnofXmhmJUu28q3PTc3yjFZY6+lWrqVZZyAz
bV4X61WPpmsWIb2pR25pDRnjg0gFzgVJFjByoP1qMZp6sB6/hQxn2gq7ZcHghAMfgKbqsD/
8ACPXc3mxlSjJtB+b64px3btxPJA4P0FR6iC2hXrFVVQhHPSvUha6FqeeLbL5auxIbaCWzn
HHHSpceTGBjaAAOuaIyxgQp02DAPTpSgEMpHzbvbp712XubW6kZRvmJO0nofSoBGqCaLGVm
IJ9uc1LEOZPNOXQ8YGeKiRnwWc4ZmxgemKEMa4DKVJJH86qTxpMoUlcADaeh471ZmyMkbue
M56VXk3Ejr9AenNUhohYh7g4XcJTuOPpz/KqUnyeaqnduI5Y5/D9Ku3CyRShHUqxGfTtwTV
GU729zzkfjVotalWV2EB8pTuC8DrzgVFLGJbMRiXBdBvbphuanst98t2wRlW2JGT0/GmMN6
4jHJPUnGaaaZaH6JB9hd7a4kBtZlyWwflIxjirEKuVBLEY74qEZMwjAJ7Dnjr/9ap4Avmu/
Q9MepGKwsoqyC1jSSMPNvUYOOPxzVlNIW9KW+0bjnBIz3qO1IdUII5wDn3xiug08vaXayoq
74z35HQ5rFvsZs4bUfDEyu8ZzhScgc1zNzobwSkNkg+o6V7bDareTN5jgFstu9T6fSuW1nS
xJvxEwxwRjvRdMSd9GeYpbpDMxbpjKnsa6LT5IrtRDcQLJGAMN0YHtg0l3od2w3lcDOAMZx
Vf7Le2GTkKKl6PQ00O1g8KRXDJ9l1O3QBRu85trLnoffpXM+I/B2pYZlt/OKch4vmVxnqPa
po5rmSNblt2xuje9TyNeSt5atID/ABDJGOeaq/QiUHfU81urG6smZZ4XiJ4IYEZqoFKMrAZ
AP3exFei32j6lqErNKN+7le+PrWUPCd1HPmSEbQcn2rFp3JdPscpECZRjH0rbsi21kywDfr
+Na8HhK5NyxI2xZyvGc81qx+HhBGfkJIPBNTbUSVtC7okMkrIZf3gUAdenbFejafo4nRWVM
kjqormvD9ns24xk9cD3Fe0eEdNgmild4wNsecY4z61lOVhvRHnV/pn2cM20jA6V594guBbB
iGxgYwK9o8RwAW1xtjDMgJ/z614l4ktZpwWWMnPbHIog9BLU4aaYqxLfX61nSzXDRNcQvhU
JB9RVq+t50cqyleeh4NRW9pPM2xFznhgB1FF1ezBplKwmKagkkjrhiQSx6ZqtOoS6kWNgQD
wa6GPw5cSgZCRL3wOaz9W0KbTo1feTk9MdKevLyozexWSaYpCTMEzlC79AB0q/ZarOnBkbd
0+91rG3sLQwPHkE53UnmNtVcDC8/WplZ2YKVjvLLXZEUBm7dSaNUv8Az7CU7uo45zXJQXBR
TjHTtWhdOwsQXwWbnHp6VCZo3dFA4B47mo7p41gadTtcHBXHX3o4zwAPaqd9IfkjPpnPr/n
mobVjEoE0ds96CvGc8dqCT3rIQh45o6UGjnFACgd89adgAcGgdKcmOc4NAH2SNryoMk/KDx
9KXU1B0S7UgkmPg1UtpG3+bICAcYA7cUmtXK/2NcgNkGMDA9z1/wA+lehCeqKSOOgJEa5IP
7sYA5A4FNhjBxMcZYdDkhajtpVNrErEYCBSceopZpkRfJ+bdwBg4rvRotUSnOwbTtI6nFRE
gHeo3EDG0jinSO0bIBkA8896ikAOCVx7ZpoZC43sQScH1/z0qvJnkfeO7GOn/wCup3f5Q3V
ehIqCQ7gQuFUZPHQcVSKRUuWbBaQg9Oh6DjFV08wBmPLuAqg/rT5d5iBySp4IzUTMysjR7s
DO3PXsK0toNb2It/kySpF8sDtuPbJ75pjEqpVR9/jIHNOmUMqdgvJz+NJ8smFPIBHfvxR5o
skBjiUlRkkhQfc54qQp5M3yPuAP3vT1qpp4c3rXN6dsFu29Il6yHt/+urbZdi/rlzgcDOa5
nJu4jQspCCQGGdw/pXSWkpkleSHLnOWx2rjopGVF68H1rpvDF1bizu5bjOQrKoBxubHANYP
V2Jk7K50djOsT7oyCf9oVcS1jumYy7dxbccrXPw3WWTjcfUV0VtIrRFiRuJxx2rJuxLRUOj
xzDcsQYKcAY5rHvNAhkkVHTgHPIruLXJI3IM42jb/Opp7FpJWIjJK8lsdRS9oGtzhv7Hg+x
Lb+V0bJyODV+10eIglo1zx1rp7nTizlxGVAA59fwqGLT7ogBIWAJHbtxzR7TQG2zKTSEcZW
HGckZXqcGg6RaiVd8bMGBB+XpXXJYyLANylGjxuGOvH/ANesq5ljHygHGOQOnep5wOUn06O
3YITxngjvWbdWoyAF5Hf0ro7yXI9CDkYrKkO9sY6dfxqua4JC6ZCqXCcDaSBxXsnhFWSyum
DD/VYGe9eT6ftE4yM4PX0r1jw6HGnyEAhQvUVzVXZBLY5nxDGSksjKSRwATXn91pZlWUgFW
B6mvQ9eJMjFcDceawPs4Mj5AZZF7dvrRGWgLQ8zvdF0O+mk89WQgYVkOCKZbeD7YMz2N6pI
GQsvBPqK6LWNFRXchT8/IOK5G6i1OzlVoGZlHBrR3eqLRcOjXMcoMi8YJyO9cr4k0+5eAML
eRlRvmIGcitqTXbyGXZIsm085GcYqnLqBvEdRdshAOQD1+vvVJSTtYHC6ODmsLj7OytlIoz
kKw9arxWM0qZCErnggciu0TRL3UpztgZkyDk9Ca7LRvBszx/vItqEcggVnJmagkeX6foVxI
2XXj0p2swiCJVAwTxjrXst5oEdrDiMLuUHNeWeKYtt4FY4yx6DpU9BtaaHJEknDDP41QvyT
cAEYwtaZKs/yAbQeDism8Ym8c+mAPyqJbHOyA5zj0pOelJ2orMBaMccUUdhxQA7tUkI3bv8
A61RZ4qeBchsqD9aGNH1uCd8aJtwkYyWP8R9P0qt4iKt4W1ARscqFKKOSfmAz/n1p8chdEE
jHccew6Co9XEcXhu9nZSBszu/iAJxkE9McV0ReoHBwXVuLWONnyAFVwDkhwMY/MGrSXLyGL
AVWyFcNyV9cVz7Fbe1+3PPtjdiyqBlpHGASPTgir+myJNZlp0EaW8mWjB4GBnJPqT2rrjVe
xslobIKSASMxK7vlB659fpSOd0hbcSOh9aQOryI7sAVBwnQ//Wptx8sTyAFmcckdTXWmBBM
wX5dwYdd2KiblDuGC/Yc+lUY7omXy5GB9G6DNXx877uvPA9apSuaKxTmiYwgDJUDoeB3zVD
SryWbxA9nPCs0Cg7FxnB7kenQflW8AiQs0hx257j3rDO2O6nnt3MUjAoXTqV5OKqzkG4Xkc
cd1NHjauTjJ6DioLR1maQLtbacfzqtJHLc6h5IYrEF3sffNTWUsVnfCJx8pIGTxmm5W0Ktp
qWNoBVHbHZs9hxUxYDO1sr/C444+nan3cSxzSBSSpOVY9xUQKhcE9fTmuabAYr7Q23jJ79+
TVizuTB5kfOGfhc9apSMFLDk57fhQkg+0D5xknHB6Vzth5HVWdyXG9VVsZyDXSwyhbWJgeG
685INcjYwXEVlJOql04ywPAHqa04Lr92iGQCLORil01JaO3tr5di+WTkDnd/Sums75XjUMV
yOu4cHNec2k+7YNx9Miut0SZfLmMjZiAALN2rFom2h1SRxNEFBxnop5A4zx7U59sPKxlfUI
Rz1rCgv3VmMe5lA4746VeF0ZYywZiXGSG/HpUE2LEs3l28ijLZbncee1cxfybVO0DDd/y4r
Vu5g64yCR1OMZ61zWpTQqW+bBHGO1OJRlTys0xO4cnkZquWUFC3HuKoXN6PMCKRuI61We5c
Mv8WeuK0KSOhs3H2gBW7cnNet+FZJH06Yk/JswRXkmiKHlXcAG4JFes+HrgW2nTKpHzLgrj
pxXLWd1YUtjmtfcrOrRkkZwRWXAzNbnDE8c4PTFams8LI55xzWRbuA7IB8rGlHYCzeWkdza
ENy56EVzFxp4EpWWIhjxk12lohZpE24A6Y7064soZ48Ow3gdfX2qoz5RHnI0GCcTpJDnjjP
Q0y18NIXeQ24Q8HoOld2liUY4QEdfXBqdbRFkLlCobsR9a1dZ2Az9N0y2iUARqSQDgr06Vf
khKljGoAA6d+lXPJCkFMY+v+fSqk4ZUbLnjPFYt3dwOa1IAu2OTyK8T8cDbqIGeWycV7PqE
wyzjjqa8O8YymTXnX7ygcE1tb3bkyehzSkBcEZxWPO2+4dh3PpWqTj5QOO4rHk4mcf7RrFm
LGfjR+NAPWl79agQn4048gE0gB9KU9vagAFXLJiA+AT07ZqmCACMfjV3Tzgy5bHT+tKWiKT
1ufUsJ/eKnykkBmA6Lx0rP8TT58H6i0jMZSuxeOBk9R6Ac1ooknmtvZYYwiu3Q4PasbXyJf
DWoRyMxiwWWJTguQR1OQQK2W4I4GdZbjU4zvZEhOeUJO3A+YL0HI4zz39KiVzFHNbpcNEmT
5quwyzk/L+H51MAZj5AupLQspLtFBkcj7uRkknjmktZLGO+3s0jmUbhv4ORw+AT37H0zWqN
UdDbXPmxRTNhXLGJtxxuUdx9SM1M8qyPgcqgx06Gqd3fSym3ito3jMkmC7sDxt54z2FTqBD
GRv8AvHIJrvpPoitepi3Fk66mQvzRMuWGOnNa1tIsVuZ5XBK8lVGfyqOZwJAwIx3BPes+bD
xlS2CQcYraMVq0UkyzdXpaJtihc8Z68f0rOk3kdeeMnt0FSTOx442jkAeueKrSscfM7DkDn
p2rexUVYkBWORmQZZiBuPoPSoZUSZgp5B45/CoonR7s20zCNmGUc9DxRO32WTy5yM7sLgfe
J9KhtDaNKVyYoo0GEUY65z70jAL2+U8HH1rNvvtMTWoBPlvjp6kdK1bhjHbeWW3N+q9etcs
ndhboirMT8yg88nI7cVk2LxJfQy3cck9uH3SIjbWYezdq12dd/PTpVGa2RmLRn58fpiueaM
2rnaeF9SiZJLdhtRvlVSc8dKfdwtbSocqFkUthWzswSMEdjxXIWtxPZ7SNuQeVGSevrXWXt
6J9AtZ1AaR25PcHFNNONmU9bNGnZyqCACeBnk1swXsvlG2WQKpO5gK5CyuGOMnIx0/rWxBd
DcPl2nH44rIDqbW5aNSFwckcjuK07a9KqNxBI9RXPyslu6iJsq6hwxFIt4yphTyT+FQ0Kxu
Taiixtu9P8a4nXdVBJCMQx4Bx71emuHkBBOB3zXF6zqMSXkaH5jGd546inFDsdBb2yLGjSc
s3OaZqUKbAyMOBg81zdx4nyqiJQMj7392m2urS3zSq0oWKNd8hByQPpTUXcD0Hw8xWKMO+T
gZY969o8PNYL4bnkLDzSDuyec9q+btD1+A4jMm3AwAa7yz19liKLKcGuepTbFLU6XVj8r7W
4JOM1y4lxeeU5J9D61au9TSSJiWwOxqreKjCC6jbJK7Wx60RXRiOqs3XyQ27AC9u9WlcIRh
M5yTmuasbjao4PPUZrYjnYyFCenIIHFQ0IviaEMUwFLAdB71XnYeUykBiOvrUbzocMAQwAB
96p3E6iTepKnuPypJAKspVcZbA5Hv1qhd3YTcOuSetV5rxMMNxz2BrHvbnI2lvfmtYxGVtS
uQqOcgE8AV4hrNwt3rE7zElAxC7eDXo+vagLeynO8AjJyTXk7Mzs8hxknk1unZGcys29R8v
zYPXvmsiUZlkI6bic/jW+VRSqqN7kZ49KwpDmSXngsen1rmmrMyZD70f1pxIKn5cNnqOmPp
SE5OagQKcAil4ppPOaKADrV2xieTzNsZfGOnbrVPmtfRxJtmMYU9M5H196T2KW59N/Z5bkL
JM6qwUDLN7dFHQfWqWsRvN4av0WTaqx7BuA2gZ65yOnNbDRzSvuZkhBCjaM5HrVLxDH5Xh6
8WO2hdWjBWPY2evH1rVbjieax3AtLlDJZi3iYAjyzuDY56jnn0qWYpII7nagMBWVREMlFPU
Hp1BOfrVy2iP2z7XcM0szrlVU48oA9Mfw0y8Z4nFumwQzq0xbjCAEZx6nnoOtbo2uPRAbma
XtDmNRu/i4zn26DFK0hldcDYvX+dRW0DNbxsGZ32g4Zj3Oe3H/wCrrVllKRhRjOOoGK7aUb
6jWhm3TFbvylAIILGorhSkCsODyMH6ip34k3EHd0/XrVeQ7myTkk9T9a7EaJjQgaNmB7f41
XmJYFV4wc5HXPNPaQfKjHlux/z702QMfXpn8KovzKrwq8sTuTujOeD19qc84lvIVlIDscx5
GQCM1I4y/PIFV4oorlHmkJiNtKANw+8fQVlPyE9i9dB0LI8YMkZGPrkdKldUMsiLl9oBk5B
welRTTFnV2wrOQoAPT0/lUksM9ukhKghiCzDv0xXPJhYr6dm91Bo2jCxRgswPpRNsjuJDBk
xhjt9DzT9NdH1C6t5G8tpoxtb3FQSKdxjYjeDgZ+tYdCHqJHIZBnpjk45qdJZAwVidoPAJq
Ozt3gkcyqVBB5PQ4FRNOQ2Gzjrx261LWgtTasZnR/mJPryP51v20m9ANuTXK22FG0H5mG7b
1wK6C1ciFMHB71Ajo47jzFWOY5CrtXHanbCrgHq3OeoNZ1vIZZcKeRwOMVrQh5JQrsRtGOK
mXmMilgxG5foATweK8k1m6P8AbM0qsGR8qAfQGva71UbS5ljy0m04OeleD6pBPDeSeaCrAn
IPX8KI7E3bI5ZY5InHmYCpuye544qrbXbW6TLDJxKpQjoV/wAaj8xirYHy578nFQnaRk5J9
fane2xLdzasrsDdIGZXXuo6ntXUadrksZRXcKp5x/n61xVs6KdxXAx271bNwPmfjdj5fami
0zt7/X5IUjMzYRz8oXndXSaPq73tq6glgoDZHavLftUc1lBah2dwcu5HcnoK9d0TQ0stDhk
24Mihm3epFKdkhvQ2YJlfZ2wuOPrWmkxUAoSD6c4rDWXY+8gqQeeetWo53UHa2McDmsGiTQ
N6ULbiAB2HNZ9zchpiUOc9qiMp3OHOWz0xWbczFJpBG3yg4znrTUQHSyLvyG546VjXk22PJ
bpzjNS3E4j3YP41y2raiIYndicrWqQmznvFF+bmb7OnzFjuYD0xXLvjoBg/XrUstxLPdPKr
sNxPQ1E5ILMuDjg/40NmLdxmSCD6Vg8EyHH09ua3iGaJsZDMCOvtWAm3OHJUdyBnFYTJY09
Rz1oqRwq8Bg3uOlR5rMQlLR/OlBIz70AAFb3h9yq3AG3+H7341iRpvbaGAPbNaWj5/f8A/A
f61Mthrc+vpIY1lYknZsXj3xWRq+F8M3rhV2BcY6Ec1fcuWZ23IoAOM8AYH61i69dRr4Svx
CJbh9mRHCCxznuR/WuhFX1OJ1C6hjngQXCQyiMyBjkhlBAGfx7+1ZbTw6rfh0ZxaquwBFx5
g3A8E9BkcnvwKpSyyROX1DTQu5wkcdxPtRcc7iBksfmzz+ArR0y2llkW6kuBKNxYuilVbtk
Z7cAYraK5nZG17o1FjMaAbB065qOTPlFjn065qTzBvdW+Yjg1WdgyFAcL6+1epFWKRUz55D
BmAP681WdT85bpzxVyM+TCwUDp19PpUBUEE/ePXJ78c1oi1qUnjaSMJjDLyOfpTiW2Ajr0O
e3SrYUgk4B74/z9KrupDqrdG4/lQNEQVSu7kEAZH51B8pBBB4/TpRqMphmiijO4y8FRycY/
+vWk8EK6VGxXa6HaPf61m3dlN6mQLORtQSUEvGeck8L1rau518kRRncCNxb19qpwsPLwnLe
1OgDQ2hhuCJNxLbvTr0rnas9BFdAPLeR/kIICn8qhFrJqG8xHeU55PJp9yPMjdFBXnA9+v+
FJbsunrG1sS8p5f0zxxWMtyHuWLu9eQJbmPykiAQg8EHvms5pGMwIOVHGe31+lXb2eO91Bn
hwckDOMZNU4isd2DP8AMuCpXFSyWzSjCSW7XaNtKNtYex71padOXKIW4J61zUM7eU0Qbart
kg9OK0dOuhHKjsRgckVOgXO0tSFYbSDk1sC7EcOSFDluDjqK4u3vQMOJeM8ZrQGo+bEIiSO
cj2pONxHWpdRPGFBHTDfrXMa1pFveJM8sYL7TtIHNTW9yVHJKnOBnjNX5GQwq0jbQRjk96l
KwHjF5aGB2+X7pwd1UGVs7Rn2Feu3mm6HeRyCc4c/dZfWuaHhKO5uRFFqEcUjZAaUYXOeM+
lUTy3OJQuPkYHkZNdHoGgSarcff2RgbgcdfauhsPhjr014i3VuEhLYLggg/Q9K9OsvCsekW
4ghw2Bhsc/rUOSQHPaV8O7BZYbmcFmQ52k9MV6E8CLaEKAyBQAuKyYrtoflHy4OAMVYS+cc
buvvWMrse5g3qSrxyGHTP8qoC4kRsMckDB61sahJvPXk+9YTsC524YVotUInlu3YqWbB9Ko
yyKFynI71DLOuzeG4U9AKpXN2MEoRnHOe9WkMg1O8VCfl5zwTXCa3fNIEWKQ+Znn2Faur6j
sDgtkgcDrXFvKZJmYsdzU72Ik+gofBOOPoKTJxjkZ/Wmk8YwetKeZBlvz7VBmOkKrCz5HyD
Nc5ySSfxrY1GXyrcx95Djj0rI9eaxnuJiYNHNL2pOKgQlLR34NL2oAO3NbegoGFxnnG3+tY
oBxXReGF3fayQD9zqP96oqO0S4fEfTM9vEJEWaeeUYXCs2QxwOwHNUtfkvh4ZvlVli4A+6N
+M9l+6KsQlo8lQwYIAd75Jxjp/hVLXLmVvDF3LGjMcDHGCcn1roT1uNHJQafZ28jyJbt5kh
3vI7bySRyc55q6IgqfdAJJzxTkQhdmOFGPp7VJxhUYfOeceor0qMUlc0MiVVhd5BJx6etQH
cYlk27Q1WLwgTqWwqZ5J6Y7UtyYt0aRuCir8xU9K6kyk+hQkBBYDp6Zojj+YBTn8alEfykj
PPPWnsVS4jQAEn+VNuxdyOSFhk7ME98/WsnWGkhtR5BYOXCg47ZNdHcKvkrkbeOvQVlzIhD
B13+ufxNLdAtSlFZdbq7CmVV3Bc98CiS5lZHB27Gxxjp1qeUh3bnv1NQSwlBlu/f8Az9aPI
0S6sZFlCGGTnj+VSuc8ZB4z9P8AOahw2RtY5JzTw8cUbM+ewPPXOKxkMhI8tWG7IPIHp1qv
b7UuzNIxcBcqAehrUsIYr6V1XHl7CMk4+as64gltp5YZRgrxwevNcz7kNFeF2V3kBBZiWGe
g60yRmQMWHVjz+NWtOdRO1rcxqyPwpPUH6/jUF1GkdzLEp3KpKjJ7+tTujO2hGUiW1Em8rL
uwy+voRV+xt4biOTdMVjjjLM2OPpWctrK8UjKmVjGW9ceuKns4ZbqOazSYxuV3BDwr460lu
FrsVLpoirCQGNm2n1AoTV2hVmD7go429j61mG1kmDKmRjnAP8qqTWNxGm9AZdwxgEgoc+lC
uLXojsNc1O8trLTZGkjjeeLdtVwWAz1I7fjUOneI9un6gt9cuzlMwjAJZ88Z9BXDs1xI29m
Z26Ek+1AWQx5AZWHvndVOWuiEpuzR1ketzHjgfrV+DWgcFxgnqc5rid08O1iSR06elTpezD
yt64DcDt7VNy1NX1PTrbW5wgjW4kCegY4POOlbem+Jrm0IYT+ZH3RjxXlN/qItL2S3RvlAG
SvvzUMWrjdgTEEUSik7Mp2va577Fq9nqce5R5c+M49aqzXTxMckY6fjXkUHiC6hMbIOUJPB
NdPb+KYry1EkrASDgg1HJbYzcbHWS3fmZbABHU/jWfNKQDsAwDnr1rG/tXc/ynIYZ4FNkv2
2rkjLdD6c96aRJPcXQzgHHOD61i3t4jqV3YbH3icUy8ulw2Tz3x1rFmkedwoPJ9qYXMzUpz
Kp3Ed6yVDA5I5NXr5t85XIO0YP1qky4GQDt6/SsmZPccqk4IwTjvRt+XG3knGBSqo5O3NTb
CBxyPrSAy9VUl4PoRn8qzwvDdPzrT1ZSI4WY5JY9/assY6msZbkMQ9eetJ7U5up7U0+1SAU
D0o5paAF/hwa6fwlGX+246fJ/wCzVzHeuq8IICt6T6p/7NUT+Flw+I+i51k3r5gk2kfePOe
O/oao+ILYjw/cbWzwMEnPGemO1a6kB1jOfLIyQDz90VDrFqD4XuHJwARjJ6DNdVOPNJDW5y
5R1VQ6bQBj+tNKKGEoPOME1afBJI6k8VUZzHKsS/cY5Y/0r1krItFWaPgjAJ71UmHkwkgDH
TitENuklUDG045qvLCrN+9Hy5/OquylYh2hY1CgHccAH1pr2jkhkb514q/befaNmEglchS6
ggAjmkPyrsJ5HHP+etBOvNrsVJpdtuEZgGPHPPfpVK6t5AiyAEBuh7A1DqEk0d9EZAfLbhD
6n/GtV5lFgI3G/cOQfahPsapnMwTF5Jd4wVOMj1zWnOYzZhXIyMYJ/CobmKH5giFFGMYGM4
qGRw/Ei5AGRjvz0+tOxpqxpTKkpg7ec+tV7qRI0YM3zScDHXPam2d/DJrcSRhsY2srcZ9q0
tRsIIpoJSQ5yWAbovXrWLd1oF7gkMlpaizt1LSBQ8j45J749qzLiR5pTKzb2cdfXirSzyR3
InLZIyuO2DntVV1bA2LkAZrFrsIZIyG0tkQbZACHwOSc9KpXKsX+7tI+93zU1xHiJZmY/K2
AOtXrC2hvoTNOpAX+LOOwrO19CbXKNlci30u7ViWaVQoOORUVtI6qJI/lYApu46GoJFWOWR
I3JXOB7jNOLCMYT5VwMntmpv0JuXrKF2X5XjG3qG7it5YIngdpbVCQPmk6jHrXIFueWbccf
Sth9VVdGFjAC8jjDyHgKPb1qk11BNEkmnWsNwJY4VeMHoBkj0roLO00Waze3u9OhLPjDhcE
e3bvXKw6mYl8mNv3Z/vev1rotMmE0Mpl+6oyGHY0WvobximrHSH4ceBtS0hrptfl0mVlIjj
K+YqybcncOoXNZR+DF+l7aXOna3pmp2sjLtZJQGBI6FT0weKzbfVkPSQgjitBNRI+Y4Lc89
6z5ZdyOV33KF98H/EklxLIJIJ3z8+yQHZ168+xrl9S+Hmt6dK0MqDzF7Zr0CDW54PMCOyGR
drYPX1qndavdXM2JZWkbjknqPSnZt3kJw11PNG03UdPOZIn9fmGRU8UdwwQvbSpn7p2YBr1
SwESopkWMv155xSanJFNAygAHp04oWjsS0lscPaSygbZFJHb1NXZpCqkD5l6+hNMmWON3Mk
uwZ4zz3qCaUIuFccjrngCrMmRTGORNq/NUE4WGIKxwcYGBTzMAQWYbT/F0zWW9x9o1ERxuT
tBzzxUtiKksTnI9ucd6p+WckDoOP8A61dD5dutm1y0pZyxAjxwoHqfrWSIwcscZHaoaFuRx
RMcAJz9KmKqpBK5AGDg9auRhoVMi8MVx+FVHXl2z361LE0ZOsD9zF0+8ax+grZ1ZT9liwDj
eev0rHGKwluQ9xBxSU7OEIwOuc96bUiD8etP7CmUoIoAXqPpXbeARldRBUHBj6j/AHq4kfS
u5+HyM66ljPWP/wBmrKr8DNKekkfTckMMewKMkKOfTis3xCoXw1OQm5cjIBrdnt9pjPDIyK
Q2OCcdKyfEIA8Oz9OMcZr2YRSaM4u+qOOmBEvPCjmq5XcqkryDnNWLnau5TkgjvVViW2Ben
611mqGKQWY4Cg9/WiSHzoCORjp70Y2YyxCk9DUkBLLkgg9QKRZVsrp5bV/NU5TPHripHJYK
5QDdzwOaHhSKZpt2A2SwPQ0m/fB5jKRnhR0oQylcQLcRxhsP5Lbh7HH/ANeqzFldc5ZJOGz
26kVcdQMspwW4Oe/SqZXYdrLwOTj6VSNEVJV3SYAYemKrMBgkD6/rVmznlW+uPLfMb4AX1A
NOu40S8VVwAw5X/P1p3KV76mJPbMdctZ4kKnOGY9Bz3rdvZEmlTYpO0bWOOCfaqpyVwQRgH
n8+akG4MHPbqM/T/CsWkgSMuC6Vp3R0GM4GRj1roBYQzWBYSAOpzn0FY81lE8gkAIYkElT7
Cpm1CaO3NuihV7kHkjrisvUSu9zPliD2z7sfe45okuVGmwWsSlVUnf2Dc0ebiRYhkITuY+1
MnCuWKnCE7gPz4rL0FYz5EKsV2gPwcChGABRgSSMc0rsY5SY13c9+a1ZWsZ7FLsgRzqQuAf
vfhUWJsZMiuFIOVGeahkVQETdk9yVxit2KGO4GxQCvvxVC8sHiO5ULJnoKViTPO1Qu1yQR+
IPpXWadewadoBuZ25fKondjXJbJ4WHBTdz0+lSRFJXxeSsRjsc4/wAKcXZlRbRMtzwzE4xz
0q1b3peN13NvUFuG4IwasadBDPFcFlK2iIRz61ihbpLchMiKQ7c/3sds/jT1Q7yiaw1Fj0l
cZ/I81It+V5jcE989ayoo90Y+QmTPA55rRt9KuXG51KjqBU3DmZo2+pSO5JyPoauPeB2K55
B5KnrVCLTsFdzGPPHSrgs2EIMT8g8g9xVEu/Qyr2XzAd2Ac5+lV1nLYyFOwYG6pb9RFP8AO
u0g4NYk92YUZj1J4pNk3LOt3CwlVi/5aJuXHaqOiwma+Cr3GME1TumuCyJcKQcZUH0Nanhu
AzakoDL9wnGcH2qd5WITuzT1YLbWUdquAOpwOpJJzWbaWcs8oEUZc43H2HrVzWpDJdKoxtx
0IrZtrS40nwhPq8gwLpvIB4BOVPH5YrRxvK3RDk0tzBKqIWyy7lBJy2A2O3vVSTDS/LyBj8
DT41kmxFGCWHOBzwBSMAoIJGc1i9iTL1cPJYvKckh1PA6dq5/tXRaxM6aV9mJJDyjJPfANc
5XPLciQHpSYzS+2KD2xUiE9aM0HrS/WgAFeg/DdN0ep8DrF1/4FXnwHpXp/wpiSSLVycnDR
fyasqvwMun8R9OTobbw/axyAM5IbnqBiua8Rux8OzlByWXoPrXR6jYT2UkAd/MSaJXjfpkY
6VyviffD4em8vLHzF69sk17Md1YxpaR3OYkkGWzjHPaqZlZrryAQqgZJx1qzJLGpCFiD24q
Gfy4l8zB3DgY5zXTfQ6URzA7tuzKfw8dTU4UxNsAxnnniiOfzJfIdNxUbgB2zTmBblQNw4x
imibvYhuI0mi2tznBxn9KguJliVYyd2Rwv+e1WpMgdc455rnrtpodQaWYERHARu3apZrG3U
0CjNH5nmBQDjbiqdwT5uQCO1XFC3kSSE7Noxgc1VlAEpCjKjg/rWiZa3KNnF5MazcYYsfpS
zP5s7SlSueQPyqYBVdgeR0xUOCNvQrnn6c0O1jS3UjzlRz2/z/OlxubAwcjv+NPIUsSp4B6
etATLDAxgY/wA/nWTAqzOUiZgMlVJ49v8A9VV9LlF1K0UihgRjB+lXJgSDz1zkfXNZWnRtH
ruzJ5bt0rCWjQtmibVLVrC7xt8yNyNg9qrTiFZUEL5JT5wTxnFa+uXCvcW8CNlwuM54zmse
5gEUv2dwc453cZqZbiehJZ2iz3CIULNIwPPTGai1SzS01OSKL7qkDr0NGmzT2+rQSSZJBCk
HqBV3VfIfU5fs/IOCec84qXqhLVEWnywqmZptrL2HPFdPDbw3toJYwNwOSPauPitvMkHyuy
Bvm29cf41oWWpnTIpkXzH3cIrDBX60vUFqarWtpMYkliB2HH4ZqT+w9PSXiNdufqKxYtTQA
7mYjt9aux6nKk72/mfJwRjoaWoWb2OhGn2Cg20USCIHOB/EaD4f0yQ/6hVA54FYSayTIRJH
jbxnocVetdUZ2+Vzt64YdeaTuHqbEGgWEAHkW6hvXFOmtkVCMbdvrSx6ipKbWGSfWlvpkSZ
RuyWXkHoKmwjFurdVYEY9Tk/yqkksaziMgDd8p56U/V7sxY34ORkMD1FczLeC11SFy4dAQw
J6Y/xqib2YviS4jttZdZFLIAOBxmuRkkkMzOfnHSuk8UMJtS+28tbzKNgDZwQOefrXNMoY/
KeOwoqbmMm3uPkDNEshuPMPTHp7VseHm2avE4OSmenpWJtymMbR7Vo6bO9teLMACcEYqYv3
k2EdzU1GNNsU4uo2kZyvkYO5R/ePGMV0+u38kvgiyssKYRKsqnODkpg/yrk3htrqZXivPLb
sjqeec9an1G6F1Dp8KBx5UW1kOBg9OK2TtdkySlvrqVIHkikyrkcEEKeSKuLcWKQA/Z97D+
+c4rPJ3ksScg8n1qR2L4Oz5sBR+Fc9yzI8RXa3EtugRU27mOOPpWBjir+rF/7SdGGPLULj8
M/1qjzisJbmT3G8jvQPrSgUnWpAXj8KM5NH0oFADxwMV6j8J32w6uAqn5ou3s9eWdq9Z+E0
Zl0vU1AGVmXJ6fw//WqJq6sVF2dz6P1C/n1G6M05+6iqijhUXHAFc34nOzQsHoZFAFbRyx+
8D8o/kKxvFIA0Ek44dRkn6160VqKKS0RyTIGfnAB6Gs6OIwagzyRpIjDCA5+Uf5NX7mRoVQ
7RgnHP0ogkWeJJgpUEYwT0roRco3sRWSlbaWRkjQvM2Wx85GB156fhT3Yr0AB/nTLu5itIf
MYfeOFA7moDDO0SXjhVST5Nu7JGDgnHUUwhGMFZvdv/ADGXUyKil2UO38JNRM8Ug2TRh0bI
wR1+lRvaHz/PV8lmz8wziiXcW3uAxUHbx0FM6EuxVVEti06u7oxxgdunFJchdxI3HOeCeQa
myGtzGqgDOcjv/nFV5uW3DC45wPoKrm0sCWtxr4KBlI69KhJXIAbg9/w/+vUmd8TZOWrGu5
ZLW6SPcCpGcenSs5Ssrlt2NkwN5PmdVz/jTFG2QZ5bGOv0pILl5bfyh93GcfnT5jaWqfaru
dIIh/E56/T1rNyVrtjuQy72Rcj8x16VWCFZhJGNkjDG7vjmnQ+ING1WR7PTJJWkjG5zJGVG
MgHGaViyg7cDbg5JqFJS1RLaa0KggguCytL+9i5jUfxHvUFys87F5n/eYJwTyBzxTTPNHet
cPGWJOcqKtqYr8vcLhJsYz/e+tSrMSRlQyOshBUMpwOvOMVPdNaFg1srqcngntVeUFZWJGW
Bx7HnrVqwkSW6jh8hS5ONzVHkEdSOC/e3YKBwOeBWmn2TUGRCuyU/eI71Q1KOKO/K2oJwOR
jo3pTDMqzRSJFtkQDdjjJzVbaMss3GnLBeNbyMW5GDjrSXEbpPwDkDr+FQSahctP5sjgsWz
9KkkviJm3IWx/Fn2qdCWIGeVuc5J64qeIzqxy2QP5YqBdRt1cMI3GD25zzVuW/tUEcvlt+8
XcB+lLcnQswXMtq/nY34GQPeqt1qcku6WRuW6k/yqtLqbT7hDEowP4iKrzXUFzbTG5iWO4X
GzaOvPIo6CIL+9luuvQDA9cCs2YeYAH4denPUVZwdhJJ2+mOtQuqk9DnjBJqHruS9RlxdOL
AWkqhsMCrE5wKzSCTnNW7hQM4zyOQRRFp9zOu+OJsdDkgcUWb0Rm7tlZQxbGT64zxU0H+sT
6gCrqaJcBAUkQP8A3TVVrd4JTHIpVh2JocZLcLNHTLYacLxLNwzzSDaGJwMnmsV4JRfS26A
sysUA78Gp/tLHybjed8KAKw657ZpI7hQtxO5Pmy87vfOTVNp6DY+XS7uKHzdmVHXawOKbbo
HkRFYDccDJxzmpLfU5wwBYsOgVu9V5GBmLgBcNnIrPToByN05e/ndsZLsOfrioD1PtUkwP2
mXPJ3t/OmHr9a53uYjfoaXA25zz6UH0FJ/KkAdKUUcUg9aAHcZHp/OvXPg/GJLLWCR0ljxj
ns1eRjHBr2L4OM0elasyhzunQHaM9F/+vUy2Gj3RmW1QYJYvg9MY4Fc/4wvpIPDzu8W5fMU
HHB71v6hFLKitCBvQBse2OlYXiX7JNptr/aSSfZhcR+YiH5jz0/OvVTsyZS5YtroYDMs2H2
kDAOG6j8KZLKkaPGiFnVNyqp6U7VbwIbm5RSwDZQMeQOgB/CsdJ5oLuKSR/MaflhjoMfpXQ
a6uCctNixHbLqcLPc3kay2+11jA5JPDD8KankRTyBDudzlvamRm3Nwtz5GwyEgYOAT0zQLb
y3kKNy5zjHOfrQjSEWm+Z3Em3HZsYjkE4PUVDNIv3wG4HBPsP/r1KwCxggnCdCfT/Oarliy
kghuvNDNopIZkFidxwOw6VWMqArtJftgelLcl1srho22sARn061zxNzfWE1vazNHcYBRlba
c56Z9+lZzqcqKemhuXNzb6dYm5vJo4UbsxwT7CuF1fxHJqTbbCERovAkYfMfoO1ZeqNcwrt
vIpBMTwZlbdt9s1nW0gVQCePT1rzp4iclbY55zu7GjbC8mmDC6kWQ/ebOCo+tbF/eW9vp/7
68kmmx8oclnb8T0Fc99pkFwNuM+vTIq3dWZubaORFzITtAXkk/Sud67kRk0rI6jw3pYtdMN
8zYurxd2T/CueB/WtnzWLQWnlBz2bPXpWH4R0i8027Mt4eZcL5IbOBzyfSujmhNnrUUrEKo
5bHavQpfAdMVotCvqUaI+2HhvTrg5FVJBKLTJjMTKcPxwfQ/rU87Rz3kyM5TzOY2PG05qBL
iWOH7NcDzUOQ2evatOpVgXT4rnTXuopWLRkAL6nNUY3aCdmjQrJjGe4+lWLaSRLSe1iA2yH
Iy2NpqOSC78vLpu2DBOc4qHtoRZ30Et4JZywRht5BYng8U+ewmjVpI3VwAc46jrUKSTRsu3
hCduQe/pXSanHJpekWrOokN7GzJ9OQSfxpxSe5acepymeTtJ4/wAadtygO7hvbp0pnRiAeM
daccbyo6Zxg/hUEPuKY2XJDA9vSrEE9tNbC3uwVZT8jjqvNNgg82MoGTcPX0xSSae8amZl3
4/hznv1qknuhWFktoTGZbaXzFUAMCBkVBHdeU+fJDhj3H6Uqwv5RKqwB6kDg0om2RCIouM5
DDrSEOmigkuQqP5QKgtznafSp10uB1JgnaVsZCnvxVFU3ZJBJ/lW3Y20sFmZyQQQSAfwoja
+qBeZzUoX7S3H3T0xViO+Rdpz+VVLmQfaJmIAD5H0rMZ2jYowII7GmpcmxlzcrOlF6A4Odw
9abeyR3FvuMZ44VyM81grK+Rg9s1sXd7by6ZZ28B5UlpOMZPanz8yZXNdC2lldXNkzIm5VP
GeCfpVeMH+E4OCPSpob2aCaCVcYiTaqjp9asxpZW2yS4fzZuGIBwAf61nZPYVkVDE8S/PGy
BjxkYzQvJOec9a0pr2W6tGAi3RsdoJ9evFZZlSFDI/AQZP4CokkthHI3GVupgR829s/nUOe
adJIZJHdursT+dMrmMRSex7UhpTR06UAHQUexPFHvR6d6ADHtXsPwiLLo2p4crm4Xp/uivH
xXrXwplMej6idzDNwOh/2RUsLXTPohwQ2QpJ2qDx7CsHxJsbR2P8QmjGSOuTXV3VpPEpaRc
cKf0Fcn4r3R6DuRcs80Y59c9a9KMrmkdTlJVSTIYEg9QRVNvKC7GjKqR97/AD0qSKaSaSVW
+YIdobsajvLeSZYtpyUbcR611XsaqzBYIsBcFiowD6VGqiNAGfOQKxtT1tNCsTbq6TX7glI
z0QHu2P5d6801DUNQvbuRrq6kmfJx83HPoBxiuapiIwdlqNysrnpV7cGTUxaxyAxlSxAYHN
WQPLlWNQQgX0znmvIIo0Jz91+TlT/I1N/aus6c5e21K42L2Mm7+eRWH1q/QXtGerkjJUpww
5zxXPH7Hp2qXVzJJ5FpDy5J4BPYDvXPw+NtXFopkFu+0cv5eSB6HnBNY2pard6yQZ9gA/gU
YGf7x96mVVPUJVFbQTxDrkmu6j9oKmO3jGyGM9VX1PuTWUCVX5ScU3BZtox1xxSEDBznI6e
1YN3d2czd9SzAS0w3LyK7Xw7AXSS4ZOF+RT/PH51xlq6h1JHI6A9zXo2hwNDZjejExguVUc
5HzMfwp043lqb0Vrdl6zQ2ckk8knm8ZAPUU+5kknP2iQglxjg9PaqdzqkQG8rs3cLuYDPSo
oLyLf5c4KbjyD9a7eZLRHZFxb5Ux0+wnhffA5qsSqtncSc8+tWrqMoWKncrL8p/CqfzvG0q
x7oox+8ckKqZJxknjPt1obtqxyXKtSsyh3LZOPQVpaPOPs9wbpj5QG3Ld+DWU8uIhMqq8fq
jZ9Kkt51lTES7gM/ePyipjJX0Ig03oRs0zP8AuwCq5fGegrdvLlb/AEK3nlkYvFhFBP3R3H
61k+IYxbaZ4ZlgttrXllJcTMq/ePnuoJ/BarxStKqq24qvJGKIzTuRGSbdyRhhP6dfWkxI5
37GK+uKZ5hTBMbnILcqeQOCfoCRViHV44kMcyAEjpwB/nmhNPdibj3ISZTgRvhh8uOwFTJP
LGhZ3EjMpAHpV60Fheu0UJCORg9j27VmbNgKHnGarbW47dR8BuUlDKrMqnkH+VRtsY4cfNk
8AcCkd/Kj8wswQjgngHGelEdxHLIFY4LHvWfMiLrY0dNsHumHlrwvXtXSTWiw2DgEKCMDd2
qLS4orWISsRt5JIGeKNQ1K1mQxxkySN8qqvJP4VSaTBuxwl0kCzuWdmPoq4rPKxbiWi3tjG
ScVbkZ5vNkVDJGCAWRCQM9MkeuD+RqsUdl3CF8EgZCk9eBS5kZOxo31nDb+C7DW7V90k9xL
FdKoAWIAgIB3zwSf99PWn6Vo09/Al5czCysTk/aJBkyf7Ma9XPv90dyKrWV9JplrqFjc2M8
1rcqsqoqD93OhBV8MMEEZVgQcgj0FZl5qWsaxeNLeTSqW7nOSOwz6ewwPasHOV9TPbRGhfS
WsXiW+s7DebSGYxxmQ5b5eDnGO4NKEQkl8t6c9KWw0VRC8zynecnPXnnr+NKJFSQ5VgR2wc
fjVpNLU0tbcs2kjwuvG9CfuE559frVDxEv2WxCGVDJM20qp6Ac/4VeeBofDj60XVYxdraLG
R8zsULlh7AAfia5rUvOvLwGC3neONdo+QnPcnpUykrWJb0Mo0Un0p/lyAlTG4PoVOaxMxp+
lbHhvw9eeJtaTTrRliRVM1xcyfctoR96Rvp0A6kkAcmshkdJCjIysDgqRg/lXT2Pie40nwp
/Y2lWr295NO0t3cbcmQAYjHr8oLcHgZzgnoAZ/iXT7PTfEdzbacZW09tstq0py7RMoZd3vz
g+4NZAJp8rTSSM07O0g6785H50wdaAFxivWfha23Qr8883OP/HRXkx7jFemfDmXZod4GYAf
aTjP+4tJ9A3Pse6h8xNu3d8g4/4DXC+K9PdtNCY3KZo8cdDur0OMGS4kCkgRBAffKg1z3ic
L9hgG3/luhPvgmt4ysy09TyeW1a3Gdnyjp61h6vfxaVotzegEmBd3lngsSeAPqTXc6x9js7
aW8vZUht7cb3dhwB/ntXifizxA2tqYrO3eKxD7t0oHmSkdDj+Ffbr61pOtZGt2locuJprq6
lurphJcSkuzN6n6+naobiwMgeaHIkUdOx9qilkYbQSUYfLx3rRRWOnvksSBk9q89t3uNWaa
ZTWBPs6sz/My5K1Qu8G2lAHP86tWtwJoAO4ODz0xRLbeaDhuOpprR6kvVaFURoI4IVUgAZP
ufU0xz5RkTafn6fWrHkySTs6oVVR3qK+iYhpG4HbHaquZ20Mhsg+hzTgjsM8mhvmQsB0pfN
cLwcfSrIL+hwC512zt5d2wvuIHsCa7+/sC+lXEKyNnlwRxxWX4Q0tbW3TVbk7prpSI1P8AA
mRz9TXUXSlrCVuvy4A9K6qcfd1PRoUvc1F+KtrFa6N4YNpGsUkmk2EsjpwzP5K5b6k9TWk9
haeJ/hBp3iwWyQarFevpd+YhtWRwqskmB0LKwJHTcpIxmq/xddTZ+GYhkBdI0/OQOf3APX8
6kk1D/hG/gHDbk7bjWNQe/RD/AHAnkxHHuQ7D2TNcyOFrRtdzmPC8N74mu9N0a2YC4u5BEr
HpGDyzn2UZP0BrN8a6kl1rraLpG6PTLE7IF7nj77f7bfeY9ecdFArrfhXAtlpninW8gS6dp
DRwM38LzusXHvs31wmlQpdavcyyOT+9fBxyRuNVdysjpd6s4wZ3vwoay1LUj4A8SwRSW+rq
0em3jjDWt1yVQkdUc5GD0YgjGTXF61Y3XhzxBdaXdq0UkcjROjDByD1P4dfcGtq4P2IR3tp
+7ntXWaNx1DKdwOfqBXZftBadayeKv+EhtV2rq1rb3wwOm9V5/Euf0qpR5NBV6XsZq3U4Px
vqMr+H/BumKsbCLSEcnHzfNI7f1P5VqfDLQLS+0/xPr2v24ksbC0W1t0xgvcytldvuERz+I
rkbm5vNWvILq8VFFtbRW0aouFCIuB+PUn3NeheIp08L/DLTdFiGLx0/tC5XGMTzAbAfXagT
8mqF3Zzyhpd9Ty7VJpZb+5WxmZIbdGhjKNjIBJY/i2T+Vei/Fy1h8N+LbC/0myhjxFZz+U0
YaORvs6sylehBJOR7157ZWxj02dmyBsP8q9E+NXm33jLT7W3jMs8trZxxKoJLs1sgA+pJFF
rK7CUbWJvivpmnaBrcGoaFELaz1GK31C3iBJ8tJowxTPoCR+XvWNoVvHdafdatexrJaWSoC
r8LLM+diH/ZwGdv9lD61P8AFrU4rrXtP0e3mWZdPs7W0Lq2QRDEI8/i28j2APeoNbD6Z8IN
BtlAVtSlub6XPBI3iBPyCtj6mmm0gjJqJx15eXet6m9xBuC9FY/eYDuewz/dHAHAFelxeH7
PxJ8M7jxJp9oLXV9GcQ6naRrwyMCY5k9FbBGP4WHHBxXPeD9IE0YlK5z3r2P4eWEEPjuXRW
AFt4g02exkz3cL5kZ+oKHH1p2srlOFo3PHbO8vJ9NmtUmMdzD8pKnhlP8AQitj4zaVa+Hvi
Hd2+jp9jAlAAi4CBkDYBHTkmuamzYeJJIgduRsK+m12UfoBXV/GqcXfxAvZd2XN6Rj2EajN
RfoS3zWZxOjQSJeWNulwRBcXcCzwZ+SVfMHDDvwT+ZrZ+KthDoHxT1TTtEL2lrDOzxohICF
ZXC4+mBiqWnwx/wBu6VI0vllbuDA9f3i1b+Kbmf4nX8pYl5ZJXYk8kmeX/wCtVyVgktUalx
pli3wI0/X5oY31O4mvo2nb7zbCpX8Rk1T8JaHZeKPAOuX8Maw6roIjmnhBOy5t3O3eP7pBG
Dj1UjHNXb1gvwL0SNyDsfUTz6scCpPhSy2HhDx5qU0giiuNPj0xGPQySShz/wB8pG7Go6kP
qeefbL22mu7KKdl27oyeu5M8A+ueDXbfFTS7LQ9Vhi021WJWgtZBgkjLw7mH51wiPNf399e
QqdszOw7YUngflivSvjUySaxZEDDm2sQcdh9lH9arpcb6HF6nHF/wrbTdViXyZ59TkgkQNk
DyogVYd+fM5znkV2nhV7PVPhhf69qqfatb/tWSOJwNpK+SGzxgffIP515jf2N8mn6fPIrpY
3ZkNuzNlZGTCuQM+uBnv+Fd74Q1X/hDfC+heIbqPzLFdcljuo/vCSFoQkgx3Oxz+IFTewmr
7Hmeo2y219JGgIib54/9w8gfh0/Cu70lLXVPhd4k17U982rWd3FHDOT95TC5wR3OVU/zqT4
qeG00TW5Y4nDpFKfKkUcSwv8AMrD25yPaSq/hySNPgz4uV13k3tuOuMZRxnNGzF0OGkvLiS
+N9JMxud/meaeu4cg16nqfh37R4Ms9Wigk+2RWsX9oXCt1uZ98i7gP9nHtxXl+n2T6jq1np
8eWe5nSEADruYD+te9+H7qHUtR+J+hRYMFulpcQAdxbv5R/9DoQPY+fpZ5bmZri4kaSWU7m
Zjkkn1pmMdas3cIgv7iAj/VyMv4AmohtYEUhkeeevFejeBBt8PTN03XLD1zhVrznBDYPavS
PBK58MMSgcfapMAtjHyp7ik+gdD6R0fxY8enRwT3Mn23z4wrlgQ8ZwTu3ceo69x6Va+IPi7
TND8OW08pS6upZk8qGB9wbnru6Ae9eetI0cqur4ZMEH0IAIrl/iDqxlsoJ3RI3luUG1BtUY
U9B2zSafQqO5y2reJNV8Q3bXmtXf7lTmO0i+WNPfHc+5qHSNGufEUOpz2swjbTlibYGADGR
ioGT9K5H7Vc3l3HaWsZmllI2ovU5rptG0LWZvD9xPbtc2bTyNDMrkiOTyyc5xkEDJHIxnoa
zS1vI1lJWtEzpLGWLzDIrZQkNmPPPbkE1o6fpM+owcPOYWLKWSHuBnqxA/Ou18L+HY/8AhW
l7eX6lNR/tU2ysykAxCFX5GP7x4Pv9K8x8Q6jepqclvaXDrbrGFVFOQASTj3rVRi9THnktD
OuLZNO1++0+N3McMhQF8bjj1xxmtIlI7NYwoaU/N83p6VzRuZ5LtrmaVpJXbLO5yWPqTXQM
s6wwzvE6JMm+NiMbh0yPUZBqZIuErFVLlgWEpwvQA4yc026uY/JAZcHHyior2ENbvJEPmVt
31Hes1FmuJdkSPI7fwoCTTRLuKI5CuVGQ3rSrbysfu89hmp4Umil8uVCmOCrDG3866PQtPj
1PVPLZT5Ua+Y231HT9f5VcVd2CMXJpI7CHT2TRLWIHEkMKruHYgcj9KlRZBp8yS46EZHQ9K
0YG8m1Nu48xiMAj1/yaoX2RYTqONqk5/A119D6CnT90l+JN9brqHhae4VXt7XT7BJFlQOoB
gUElf4gADx3rI+IK382vImpXX2g27hFdfuMhACuo6AYUYxjAYCp/iPA+6wikC5W3tI+euBD
nj8/5VAY21nwhbLIxN3pyiykYdTHjdAx9eV25/wBgetcj7HgKLvzdEzpvDojtfht4x8mTa7
CyyucZGZT/ADrzPSNyXEqlcSLIwPrnPSut8G34urXWtKnbb9tsMqrdA8TbuR3OxpD+FcxYu
0OrO+4EyfvA3QZ6MPzzRfVM7oW+s37l+aV1hKOGUMOMjrXb/GK687wp4IiLtuj8PWO8ZyMn
p9eFzXPSwNexxxxLm4kxFGqjl2J2qB+JFO+LWqxah4qttKtZRLb6fFFaIw6FIYxEp/EhzWk
7o0x0bSiiDwbpUOta/Y2l0v8AoSZubs+kEY3v+eNo92FZfjzW317xc4TO3eZHUHgSMeg9gC
cD0Ndh4bNvoPgHUNZnP73USbdMj7kEXzOw/wB6TaPfyzXm1gsl5fT38qjdIxkOe3oPwHH4V
L1sjjn79TlXQ1bpFj0xlUruWMg478Guw+JV7/Z3jvTr43ktkGhjgM6Lu8lTAg3cc9OuOQM4
riNfmSE2FrAgDGxWSY46uxY8/hgV0vxcEjeIIY3AK7hkggjcIwMe3SqnK+xnVkpNWOd1/RZ
9G1NpbsAzFg7sp3JIjfddT3HQfQqR1rV8bSmfwv4RhjyUTSFYge87MT+Zqz4nm834XeEpJQ
DMtpPbEsvJEc5WM59lwPwrEvpnv/CGgMzLm3SawYn+DDl1z+Ei/lWZn0semeAbCNtBjdVHI
HNd/odqYPiJ4Vkxhv7RRcDjg5B/QmuI+FVys+l+Q2NwGCD2r0SOaPT/ABJb6pIBs0qCa/bP
8TKhWMfUyOgqr3VjaTsj5x8VgDx7dpCMKkzlfoZXx/Kuh+Lsf/FxbuJQCTfOOn+ygxXLxrN
q3iK/utoJjyoI5B29/wASCfxrpviIzyfEsXZB8qWZZFPY71DA/kKhvdmVrWGLoE1rcaLcPn
e95ASCMkfvFrM+Khjl+LepLGgXbJICO3+ulP8AhXrN1ZJcTeF5IkA331scfSQEn8hXjPi+6
OsfEvULhPmJfAx2zlv/AGY1q5XSKlrJGvrKufhBoKbflje7kcZ/h805rO1WW/g8Dw6XD5MF
lJbreQpb5KyxuRvZieS/QEnkBCvTir+thk+GelIFOFgvMj/tq1Y/h67TUfCE+lyMGn0stNG
M5Jt5PlkX/gLNnH+2ah7mbVmY1sssOlu0OOQc/lXc/GfNt4st5pDu2W9snl7QRn7Opzz9K8
xnvb6086w3LGUYxtxk56V6j8eip8YSbcAqYIyo7YgApt3Vhyd7WON8YpPFofhFZblpYrjTn
vIlKhREskzjbgcDmMnj196tXkbr8DdJkZiyy6vPwT0woFcnLHqd1piX0wmls7XbaJKxysed
zLGP/Hjiu21WLyvgB4ZfP+u1O7f8jj+lShHWabPaeN/g1byXrbtQ0IHTLqQnLNBgtbv/AN8
h0+sa1xui7Lb4P+MIp8+YL+1jAHTdzz/Oq/w01qPTfFL6ZdvssNbi+wzZPCuTmFz9JAv4Ma
1dfMWk+E/EmktaSJPc3NrMGPAUoxRgfU8gf8BNHQDnvAMf/FZQ37JvTTYZb0r7oh2/+PFa6
r4YaiY/HN8LAm9vdYsLy2aJ5OJN6ly3TqNpYDPOBWJ4PRrTwn4s13OGS3FrGw/vMGYgfkv5
1l+AdU/sf4k+G9RPEcF/EHz/AHGbaw/75Y0bCKXiCLyNduM/8tNsn5jB/UGskNzXb/ErTxY
eJniVceVLNbt6fK2R/wChGuHJ5oe4Idk43dfWvRPDXy+CrMqApN1Pk+v3K87Vu3rXc6Mxg8
H2o7NeTnP/AAGKl1RXRnscowcj+6OPwrz/AOIRYWulgDgXJJxz/DXoskY5G4ZCjj8K88+II
jNrpqOGb98569gvYUITR574c8Uar4W1IX+lrbiYHLGWEOCNpXb7DDHIHXj0FdV4q8e+KL60
tby3sI/Dsd7ESs1gDC17F0+Yg4IDBvTk/SvPCS5JAbA9e1OaVmtkjLZCkkA87fp6VNtbjvp
Y9w8EahfXnwhVrm5eSQa1LGHkJJ2iCLjPfvXn135La/etImCloww3ODt5x+ddt4HkEPwXVt
o51e5kOf4tsUIA/WvP7+WGTV5zdOVV4oyzA4xlRTb90S1Zjw2M11dR2tvHvubpwkajnJPSv
pWfwfpUvhTTtOurSK6htIUijJP+zyVYep5rzb4Z/wDCN2Xiqe7127t4ZPs5NrPPKEjjUjDE
A9WIOB6DOOtep6D4q0LUdGs9GtLp9U1BLQSjysEOFfYctnC9B1xwwNZ83U2iraHjHivwpL4
c1FFjDS2dwN8Ej9QR1Q+/8wa3vDdrZLoccllBHbEfLLsXncOuT+v41t/EvX0l8Im0eyhR0u
InimjuY5QBlgRjhgevQEcHnivKYfEWp2NrdWmnq0lzehUUxgloyDncqjqe1VFtSuaRko7jt
YYXupzzooKySbhx1HQfyzXS+ELFYtImuOC08p69gvGP1Nc3aRTm2hFyhEq/eB9c459+td14
YiWDQp2dgo+0SkA9cDGa1pSvIujbn5i5t2kPjJ7H16Vk6rNGllL5kqwhozgucA+361i6J4u
1PWfEn2YWcP2Ng5CoPnRR0bJPPbj3rVuDpmvPJBBNukicoyEbSMYzgH/PNbOV1oepTrKpTa
g9TP8AGHiPTvEWpWi2s3kxxmJd7ngBYlTJ/EE9eBUemanHbzC4bi0niNvc4GcIcEPjuVYBv
wI71K3hO2A59ec9ulW7fR4oYDBxhuM1kou5jRwc0pRlszDl+26R4hW6hxHPu+0R913ZIce6
k7vqrD1rO1C5t1u/OtMohbd5THDRnHIPr9e+AeDxXQQeGTHd+ezlkAwB147CpdS8NQXB3py
SeePr/hQoSI+o1XBPqjP07xNDpdwL595u4v8AUbCMxnGCwH970J4XrycVk2qXOpX019MqLL
M3AJwqdgOegHFa0HhZUkLMMgela8ml25tvIT5QRyaFFvcFhqjfPUepS8XeILC7sYNG0ydhZ
28aWwIA5jXJPHcs2WP+8a560u7eFBCP3ik7SGfbkfhz+tay+F7aW6EYk+8evTvRd+EUgDSx
NuEZBGD1+lPllucDpTjd3MjUJn1HWruad44pFRFbjbjgDAHt6e1aHivWIdd8QS3kLfu3nMi
k9l6AVJbaS/ijxbfzBWAuZ2kyVwck5rubX4NvNgM5BPao6GXK7JnEa7q8esWui6Hp6MYrGE
QjI5dixd246ZZjx2CjvW9feG7jTvDi+dGVtLkBmYjIjcZw/wCRIPsfavSfDPwgtdOvBcXXz
mM8Zr0i78O2l7YfYZolMWMDj6VHNqO2lmfLXh3xNL4W1fzWbzY35fbyCfX/AD161veJPiXL
qekzafpislxeMPOkHUBfuj2AySB3bk42gV1es/BDzboy2MmxWJOK0/Dvwd03RCup+ILqG3t
4/m3zOqL+bUnJLVCa7lT4U/D5n0Se+voQNyEKp71yPjqHFuFcBb3TysUox85VDiOQeoK/Kc
dCPcV6V4l+O3grwpZNp3hlRrt7GuxRb/Jbqf8Aak7/APAQfrXzT4n8Y654s1Z9R1OWONmPy
xW6bEQe3c/UmiKfUlu56jD8R7KLw9CLjIktYyEIBU7iNuQT1OC2Mdzk4xz5raah9rv55oCZ
tXvJD5cajaqk5JO48DA6fSuZJdyC7Fu2Sc0nTpVrTYm73PTtX17Trj4baZpRkMurJBIkpX7
oZ5ZG9Om0r2rh9Ourrwz4kinmi3ND8s0IORJE6fMv4o3Hvj0rI6GlFO4jpfEGks+rtLYsJY
HiWUyE4+TgK/8AwJSp+pPpXUfErVbTxR4kmexnRkE2RMVYKVCkDsT6V5xJeXUlpFaPOzQQk
7E7L1/xP51CCRyCRQB2F6sEHw90/RLKR7i6utWaaVtuwMfLCIqjvjceTjk9O9bmuSRn4S+G
fCcYD6ta3EzzRK2djPK/GemcbfzrhrrV2ufDmmaMYAgsJZ5RLnJcyFfyxs/WswFs5yfrmgB
0sUkM0kMoKSRsUZehVgcEfUGvRPE2pSeJPCNjqcSGS8vTFbzKvU3CsA//AH0Qrf8AA685yS
cmrcWo3cOlT6YjgW00yTsMch0BAIPbrz64HpSGdsyi3+GVr4ctAH1a7u5HniBHBLoFXJ4+7
H6/xfWuGs7O/vLh0sIWknhRpzggbFXksSegFQbmzu3tn1zSZZDwxUng4OM0xHq3xPurLxJr
zzaNOl1NPJHMyR9pDH8+CeD8zEf8Bryk8HBpd7g5DsD14JFNoYC+5rt7QrF4J0kqSWee5Zs
+vyDj8AK4j6c12UIaTwPo53IpW4ul5OOP3f8AjS6ofQ9wdyXAbpgcfhXm3xCL7tLUYx50g/
8AHQB/OvQrgneAM8gD9K4bxvDJLfaBsUlWvdhCj2H+FIdzyp2lt0ltGRomRyHDAgkjjoabY
2dzqWo29hZWzXFxMwRIwcbmPv2r0L4s6VeXPxU16S0gluFFy6ZUA4O9zj8OO3eqvw+sbmHx
Fd28lpIkv9m3LxO6EAuFBYZI/uCSnboK5vw3Np4f+HUXhlLtbq7S7muZZI1+QeYI1CKc5YD
yz83Gc8etef6jaPO73ZZXCIqsgzlFAADH1H+NdFd3sMszBXVQxO5QeR+H9aqiWJZZVkhJTy
5Rher7o2AA9SSVGPeqa0sJbnMJayTOoQ7Jf4Dnbj3ohvPsoMLW6ySASDeHK53LjGVIyoxnH
c1IbO+CbZbO4jYcHMbAj2PFdRp+njT/AIWa7qk1uqXN1dJaQmYAOIwq7sZ5xlx09KzVy3bo
ctc6Dqtho8WpXSCO0mEckYEgO4MWA4B4Pyt1/rW5pJksdYhvFW5VFRsPbsyPkr8uCvP3ivT
rXMxwXB8qSSB5IlBwDkjHtWudVnbTWtikqADaFZTnGMHHHTpxUyv0KjZHoWrzWep3emXCW7
20hthBcRupVldDjoeRwR97B9aratZzQeCpNXtI8mwnuYpFIxuSVVXIPtuB/CuG8MXdwniNf
tTyusitvMhJJwMjrXdT3hvfBviuCZQLWwVLuI85MzhkUfhszWa5o1UkbcydNtnmWm6jeaRd
G505vKnCGPJUHAOM8HjtXd+BklvX1TVpTF9rmcHCsN2Mkt8nUAnHNecyS7lA5BH867/wLea
Tp+m3NxqckYn83dEGUB0GABtJ5O4k8ZxgZNdSYsPPlmm3ojvLpFZkYZGACe9YOsSXNtbwzQ
KXZZlURA8yA8bR2z3+gNQal4yt7cx8wFUY+ZHa3CzO/oBxgL6nr6CuR1vxlcahLb/Z7VrVI
HMgBYlmPIBzxjg1bmj1p42Ci1fU7vSI5P7OjN15iyvlnVs5DE8jnsO3tVpkcx7Oo68d/wDO
a81uvHevTjbAYLUf9M49zfmc1iXGratdkm61G4k9jIQPyFL2hDzGEVyxTZ7H9tsrU/v7iGH
Gc+Y4H8zWfeeJPDMRIbU4Hz95Y8v+HArx77x3H5j6nmijnZx1MdOXQ9SHjTwypCiS4IUYG2
A/41NF488LNmOdbwKRj/UZ/rXlA9utO2OFJ2HA744o52crryZ7roPjn4aaXdG4a4uw/YfZG
PNdvB8bfhvEMm9vi3fFk1fKWG25I46ZpM461m9SHNs+pLv9ovwdbgiy0nVbw4wMokQ/Vif0
rkNV/aS12bKaL4dsbIdnuZGmb8htFeFbuMBuvOKMjrn86nlRPMz0DUPjL8R9Qzu8SSWqn+G
0iSLH0IGf1rjNR1XVNXnM+raldahKTndczNIc/wDAjxVPkfSk96qwhc89aSkJAHPB9c1MLa
6Zdwtpivr5Z/woER/Wmn1pzBlJDKVb0IxTaADPNBNTWcP2jULa3PSWVE/NgP61seL9LttG8
X3+mWaFYbdlUAnPO0Z6++aAMEYxn9KKOcmjHtQAfhSZorV8O6V/bnibT9I8wxrdS7GcdVGC
SefYUDMv1xThkgkKcDqan1GOGHVbuG2UiCOZ0QFtxADEDnvVcHtyR9e9AhcgA8U0nJJpTSA
4IPp2NACUvtSkkkt3PNIaBh0rtruOW08FeHlikKCXzpm+bqzeWf5YriK7K+uXn8F+HNseTG
J4z052soB5Hpijqg6HtVxwcjrhfftXMa/BJcax4VjUEs2rRR9e7cV1M6/MF74GfyrGaAz/A
BD8BQFjsOuQE/TeuT+QND2Gtzn/AIoaxpdj8QdQiihVbqG5lO9U3NkyNzzwMg158niP7MzS
2tiqEgjcz569eOn4U/x5dfbfiL4guA5kU3jhXPfHGf0rA/5ZjA4NU2yUj0lvDkcXg3w/riX
Akm1eBp2jwAIsSvHj3yEzn3rjr++a1nSFgZEZVmXB24JyMfTAr2PRVjufhl4UiZA8n2FlCn
jINxL37V4z4hBTWdsgA2QxrjHQbR/iaOgkOTV7R9vmQMkneQuTn8Oa6/xZHBbfD60lgt2gF
4Y2DcFZVJJBUjgj5D07jnFeZswJ+UcV33ii7Z/hL4KsuixJKQMessrHn/gf60rjscra6nNc
T6dYzqjRRbbdCq4YKXzzj7xG49fpXZeJdAl8MeJ73Q3upS9tK8PmBj82DjPXjp/+uvP7H/k
J2h7+fH/6EK93+LUUb+MdQnCgMb2XJI68N3prYTPFk1WOUq84lRtoGUbdz681vvEYvB93e2
zFra4haMyA7gW3oCp9GwQeeeR2NcUuNi8dq6+ylK/CXWI95AfUocKB1O1c59OB+lK47HIHN
dd4Zlu/FHifQfDUrJB9pkhsFuY1wyJ03EfxYHXpkCuT9u1dd8NwyeP7O8X/AJcop7nPoVib
H6kUgNHWbL+yY7lUmaYwlnVhIQSF4IBz0Od3TPAri9QvrjULhJ7gjKRrCuMnCr0GT1PP616
BqFtJNMzXUTKs5ZFZgfmDKQD7jpXmnO0Ej8Kb3EixYXb6fqNtfRIjvbuJAsgyrY7Edwa9Dt
tBgu/Adh4kkuJIXvpp41tQ2dojIUNnuGJIGecqa8zJAUn0r2LUxJYeH9D0m2XebCyhMoA6S
HMjf+POfypobPP9Qv7nTLtoVjy0luQCzn7roQTgdxk+3Fc729K3vEx36hbyAEZtwpJ74dxx
+lYPfFIDrNBdPEniXTtEWIWUmoTpbI6HMas2BuI64zycetbN/o32WOa23vuZTC5LFhtIwW/
AgH8K5nwXLJb+PNEuIgfMiulkAHqATXb3cF1NZHViyvbSTvCSjZ5QgMGHY8qfowNNCPLHR4
pnilUh0Yqy+hBwaSORopklXBZGDDPqDmtrxJbbb9btQdk4KsT/AH1wD+Y2t/wI1iDkE4JwM
k1IzqdDgbxTrc1lEkdrK0M10Ex8hEalyi9xwDjPpVa/lbRdWMQVJzGdwBUANgkDIxnt0q78
NXZPH9rtx89tdLyccG3krN8VOr6+8gULvjViAMcksf8ACn0AwhwAD271e03S7rVrv7NbbV2
qZJJZDhIkHVmPpyPqSAOTVHI25PavQZ7RPDfhqPSpfkubiJbvUGH3lJ5SL/gKkf8AA3/2RQ
BgPPY6R+7sI8yDIN3Kv7x+3yjog/X1NUIdR33KG5kcKTy5yxH5c1RuJ3uJ3mcAFv4R0UdgP
YVDzRcD0YeGkmgge8jjFvdR+ZDOjgqwPRgfTIIyOnOe9cVqenSafcMh+aLcVDZB5Hb/AOv3
613fwx1eO6upfBd8d0N/l9PZjkw3OOUH+zIARj+8FPc5g13SFjnazbC+b8u5uNjE/IfoDwf
YmjfUDjNDiM/iTSoRgGS8hUE9BmRRXpHjnQ9LTxTq9zdXAErTyYXBYkgkDp9B9K4HwtGT43
0OOQFf+JhAGz/DiQZrQ8f3r3nj3WcyFoo7lkRf1JPqck00BRjs9OmuUgRl82Vwijf1JOAMZ
9619R8E3mk/bV1G28h7M7ZVd2DIemCPXNc1pY/4nmnjpm5iH/j4r3j4xvJJ4r8SeUQnmyyv
IGHXG7H1oQmeIfY7NhmFdwIBGGyR79a6HwrHDp+tQ6jFLHb3MOVjG0s0hYFCAD7Ma4foRjg
+1dt4Gdb271GO/YyfY7M3UEmcPG6ug+93GCeD7YxSGcZcuZLueQkkvIzc9eSTXSaFpcPia+
Sxs7aO2e1smnndujCNcs2fU8YHcmuXGSq564zXX+FzLYeF/EesRYWQQrbIT3HLsP8Ax1R+N
CAivtCtrFJ5lmiuUiAPyr7EnIJ64BrAvbi3m8gQWqw+XHscjA8xtxO78iB+FejeLtO06xvo
YNKL/wBn3EcUyBjk4eIZ5743H8q8vOQfmGDQwQe2aSlFA60gErpbudo/CGhovl/fuTh0B/i
X1Fc3W7qRH/CL6FyQSJyeP+mlHVDR9CThQyLt5IGffiuC8f3U2nx6fdWs7xXEEjvHJGSrI2
04II6V3sh3SBiM4Ud/avOPicyiwsmUcmRx9BtxTQjypuHJOcnnnvT967cMdo9qY2WbnjjjN
NIHXNIZ7LpUTzeCvDkO5cvabow3K/62QnP6V5l4n2nXnVCCBDEvAxz5a5r0mykU+EPDMLjc
32NRGOvLPJxXmniNdmvSqeuyL/0WtU9kJdTFKkfjVqa/vbmytrKed5ILbPlI38APYe1QqOc
E8+vWhhjIGetSBPpy/wDE3shzj7RH/wChCvafiS7zeI9XlklYhby49xwrnjtXi1ic6rZ4/w
Ce8f8A6EK9X8e3LXPiTVkGc+ZcsxzkYHmflTXUOqPHcfKOacGYKyhiFbGRng46U3PvW/qWi
Q6f4Q0LVTI32rUzM5jboI0baCB7nNIZg16B8L7PzrzxBeHIW303ZkdjJLGv8s15/Xqvw4Q2
fw48aawSB89vApP+yksh5/BaaEdJfyx6t8EPCOtAgS29tJZFsZJaCZtoP/ASleH6hCbfUbm
FhgpKwx+PH6V698PZ2vfgvqdgTubStT8xFP8AdmiH5fNEefevMPEcLRavvYYaaGOQ/XG0/q
po6ICDQdOOreJNM0sdLq5jiJ9AWGT+Wa9v8OX66rc/Eu2Ee+MRWlxEMZ2YmYDHp8suPwrzP
4aWok8VzXzDiwsppgfR2Hlp/wCPOD+Fdf8AB24OqeLvGsQyUvdJmmVR3CTxsPrgUITOA8Tx
yLPbyS8tmRCfowOP/Hq53jOMV3nxGt4oL2IKcOGGVAAAyg/+JFcEfrQxnSeBQP8AhPNLJ6K
0jflG1dLoV55mveIvDEjfurp/tUAxnMsafMo/3kz+KCsb4YwJcfErTIpRlDHcEgn0gkNZur
Xs+k+Prq/spP31neeZGfXbjr7HofrQBs+I7CZorhGjJUt5sTDoWUc4+q5/IelcMfzr2TWIb
W80+G6s/wDj1ukW5tONzAHlU/Agofoa8p1W0Wz1F44lIgcCWLPXY3IH4cj6g0MSN74cHb8Q
tPOM/u7gY9f3ElZfiWMRa/PGrEgKuMnPUZ/rWh8Psjx9ppBx8s3P/bF6y/EDu2v3JZdrfLx
6fIuKOgy94K0uLVvGVjBdLm0gJurj08uMbyD9cAfjVvxRez3H2ieSTMl5PlweuBhz+rL+Va
Pw+RYNG8WaoVBdLKOzQnsZZAWP/fKH865vW2Baz5Jyjtz/AL5A/wDQaOgGKemMUd6CCaOel
ICW2uZ7O7hvLSQxXFvIssTjqrqQVP5ivevHqW+o21n4iswI7XVrWO9GwAlfMXcy/wDAX3DH
tXgA7dq920LOrfs/6XOxDPp11c2B6E7QwlQf+RG/KqjuDPLrS6tNO8eWGp3hK2qTR3UgAJO
MZbgd9wNY2o3YvtVvb3aVFxO8oB6gMxP9a0/EsRhurZduAqOnHs7H/wBmrBIODUjLemHOs2
HP/LzF/wChivcPi1eu/iDXygQI0lwfcff6f5714lpWW13TzgEm6i4HA++K9c+KU4fxLrSgk
qGu8AnqMP39qa6kvoeL4rofC19bWB1kzyxxyTadLFD5nRmODj68ce+K5w5ozSKD0A4rs5g+
m/Ca0jIAOq3DyDPXaHA/9pH864vkDjr2rufHh+x6f4d0LGGsrQeYvo2Bn/x4yUwN543vvA+
gakGLMbIxnjq8LMn8lX8xXmV/GItQuIx0EjY+hOR+hr0Xw3cS3HwwjQAsLHUJYiP9mREfH5
hq4bXbX7NqXytvSRAyt0zglPz+Wh7IRk0vGaTvzTtrHBxxSAK3dW2r4Y8PAfMTHMTj/rqaw
jx1rd1RVbw7oO51TEU2Mk5/1re1Lqh9D6El+4TwPlH8q82+KD40zTwOjSNkduF4r0mYb1Ub
TkqB9OK81+KLqLXS14YMZCQDjPAqhHleeuefSkH3h0p3vTT0pDPZdH2weGPDl0ylxHaRvjp
/G2ev1NebeLJFk8T3TKDgrEcnv+6SvQ4t0Phrwquzcj6crPgepf8AwrzbxG+/xHdHOeIxke
0aiqfQSMpiTg03qQKdlgNo5xnnFIBkHjoKkCfTgx1eywD/AMfEY4/3hXpfjXD3+r7GGTLIx
OcHau9mx9QP1rznSAZNd06IEKWuolBPTlxXf+LJkGt6usbDDC6+XHby2GfxprYDjU1GB775
ZhbR7gQfLVdv4gYrQ8Zx3NvHpdrcpMjIkjATHJAJXH4cfTniuTYEhgBzg11/j+9gu7/Q1tp
kmjg0e2jDJyM4OR+GMfhRcDjxXr2jQNY/s26heMCPt+o3OMHBOyFEH4Aua8i78mvZPFGdL/
Z48FadkA3ME9469/3tyMH/AL5joQEHwPk+1Xvi3w+wDfbNK+0oh6b4JFY/jsZ65Lx3ZNZ6r
GpYMys6MV6dQw/9DP5VqfBLUk0z43eG/POLe+mbT5c/3Z0aP+bCtD4q6dNa39zHNw9uynae
xDtG3HtuWjoHUp+EFXS/hl4m11hiWdxbRE+iIWOP+BvFVz4AOB8VjZbgBeaTfW4z3PklgP8
Ax2qPiPOlfCHw1pRI8y7H2pwOD87M5z/wFYfzqv8ABu4+zfGbw5gZM0sluB674XQfqaGBa+
I6I0zSryAyEnOefnGP5fnXnByDzXqXxEgljgnwiqoIDe+1l5/M15YcUPcS2O5+Etu118ULC
FQCfs9235W8lc34lj8rxVqaHgpOVIPsBXa/A0bfi1az8/uLC9l49rdx/WuN8VNv8Z6y3HN0
54OaOgdTsvBt+2qeDrrRd5+1aU5uID3MLn5gP92TB/7aGua1wPdWss8kIZ4HY7lyAqswz+T
f+hmqvhXWRoHie01CUbrXJhuU/vwuNrj8jke4FegeIPD32fUbuySMzbdzB1I/eR7csR6gqd
w/CjyGcf8ADlGk+IOnqDj93O35QvWP4hJPiW+4A+cceg2jiuk+Hlo9v8U7Ozk2s8aXK5PQ/
uJCG+hHP41zOvDHiG+XGMSY/QUAdz4Pg2/CjxDdYIMuowQ57YEbn+tcRrLlp7cZG1Idq46Y
3uf616J4JmUfCDV04LR6zE5VuhBi4z+RrzzViT9nkHQ+YgP0cn/2ai2gGXkZoyOeOfX0pKO
v4UgFFe8fCdVu/g14ltmx/o+rwuMnp5kDA/8AoArwcda99+DEB/4VJ42uCTt+32ajHqEkJ/
Q01uJ7Hk/ixClxaqwxjzuMY/jFc1XR+LvMTVIoJc70jZvm6/NI+P0ArnfrSGaGhJ5vibSYh
/HeQr+ci16h8SiT4p10bcKFuwMc8jcDXmnhgZ8Y6GD0OoW//oxa9P8AiSkkeva7JwAftag8
5/iBFNbMOp40evak9RTj1z2pD1pAafh6w/tPxPpmn9ri5jRvYbhk/lmtXxlPNq/i29ulA2g
7V3Ng4yTnn3Y1o/C6yE/iu71FztXTNPnuQT/fK+XGPrucVy19fyzX0zORIRI3z8jdycGmB3
3w4FvH4c8V22pTJCPLguLYM4/eyK5RlAzydrk/QVyXiYbpLZwPly4Bzk4OG/mWrU+HNrZ63
4zi0XUQwW6t5xCyNtInWNmTPqMjGPeo/ENiqW16Bktbujr7DO0/+hr+VHQDju9KGIOc0ho7
0hjq2NZGND0EYA/0eQ5z1/etWNk5rd1iZ4dH0JY2K5tWJx/10al1Gtj6DkIOADg7QePoK80
+KSA2uluBgB5Fz6cCvSnGCF7bAMivOvigAukaYMc+dJ/6DVIk8pPXjim8Yp3QdKY3XGKQHs
T3RtNC8IuULf8AErhBz0Iy2f0rzLxIyt4kvXQYBZSOe2xa9M1qSKLwV4UBUn/iTQkkHGOW4
P14rzTxGP8Aip71Qm0BkGDxj5Fqm9gMwAnjHA4pjEcYH405v7xPXmoyRz19qkDS8Or5ni3R
U6br+Af+RFrvviBB9n8c69CBwrXYAx1+V64vwYnm/EHw3ERnfqdsMf8AbVa9H+KEDf8ACxd
fj6sZr0cDphX/AMKa6geO5wTSY4yAcUpHOccHvXV+FNHsr7QfFerX8QkXTNOZ4AxIAmY4U+
5AzgeuKQHIMflOOuK9v+NEQ03w34S0Vcj7Ho9lEwx/EYzK36sK8b0+1N7q1lZKMm4njiA9d
zAf1r1/9oq+E/xOvrCMYjsZVt1APGEiVelNCZ5Dp99LpmrWWpwnbJZzx3CkdijBv6V9AfHP
T7e48YXcqTBINTxcRyk8KsqiRSfbJFfOvBBBHtX0l4imGu/CXwRrzAPLPoy2bcbsywO0Rz7
8L+dC3sNnlvxVv7G58VW9lpcgk0+0gVIHAwHXhVYexSNCPrWF4Fv/AOy/iT4Z1EtsFvqdsx
PoPMAP6Gs/XZll127CHdHE/kof9lAEH6LVK0n+z31tcADMMqSfkwP9KTH1PbfjRYDT9c1G2
D/LHLcwng8Mp3D88V4ae/FfRvx1jVvGF/0KS3HmLxj/AFsYIP8A49XzjnIBqnuStj1P4CW5
uPifNj+DSL4kgZxmBh/WuE8TLt8WamMrzNnjp90GvR/2ekc/EXVZVB/daDek4OOqBf615t4
lBHijUAQQRIOvX7q0ug+plZOfavX/AA9rMuqeA4brIkvdJAsZNwBzHjMTH1yu9P8AgArx7v
mus8CarHp/iZLO8kK2Gpr9kn+bAUk5jc/7r7T9CaNgOw8F2yp8YdImhGwKLiE8dvs0hQ/lk
f8AARXmuuPv8QX7AAAzNwPy/pXZ6gmpaDrlzLavJbTx7kDgYKEgqR9eWGfrXE6o6ya1euq7
Q074B7fNTYI7PwFc+Z4U8X6Vn52ghu4x3BRyhP5SVzF/Fv0x3wWaGUMT6Kwx/NR+dT+D75L
HxTbpM+y2vVazmPYLINoJ+jbT+FXb6z+y6hNY3Y8uN90Dk8bTng/gwB/A0dAOQ/lSjrT3SS
OUxSqUeMlWH90g8im/hUgKK+hvh8qaN+zndX0qtu1XWZHAHVkhi28f8CevnuNHkdY4oy8jk
KqgZJJ4Ar6N8byReCvBGh+EmA3aFZK1yufv3TkSOv8A32yL+BprcGeD+JJvN8SXmTkQsIB/
wEYP6g1kHp1pWd3dnkYu7kszHqSeppDSA2PCa7vG+gKBnOo2/wD6MWvTviE0Z1vxHcMpDyG
9UHseDgY/GvNvBKmT4ieGkx97U7YYH/XVa9H+IVsv2vXJjuJDXSggjBO0k/0prqI8bbr0xQ
RjnIORSetApDPVPh/Emn/DPxZr0qc3M0FjE3+4Gmf/ANBT868qXO1c9cc16veK2j/AzRbYf
K98l1fyAcH94whQ/wDfK/rXlJ6ZpgbXhHUTpHjfQ9S3ELb3sTMR/d3AN+hNd94u05odZvtP
2KC0c0GfcBsf+PKK8nyQMgkMORjtXunjGZbiOx1tgypqFvDdnbzneisfr8wahAeF5BUEd+l
GKkniNvcy25BBidk/I4qMdc4pAKRitvXf+QT4eJBBNkSf+/r1i9a2tfP/ABLdBUfKFsfXP/
LR6Oo+h9BYywOc4A/lXnfxTybLSx1AeTjHfaK9DfKyY65IH6CvNvikzb9KXPBjlb8RimhHl
56kUjAgAnoaD1zTW70gPVNYMreHfDC7NyrpUA9f4Sf/AK1cD4hk87xLfSEHlx1PooFeha5E
P7G8OOJQg/se2HzcZJj7e+R19a8/1rJ1y95DESHLA9T+NN9AMlm+YcdKjOM049TTCM+1IDq
Ph5bT3XxO8MJbwySldUtmby0LbQJVyTjoPeu5+Jd1bT+PPEEyXGA012Q4+bcx3hQPrnGfeu
Em8X3xS2j05G0uKC3jgKWszKJCqgF2xjJY8n61l3OqTXcjSz7pJGOSzOSSaaAu/wDCJeJWO
f7GuY0JyHlxGmPXLECuua0t/C3ws13TZNRt7vVNVli81LSTekEaMBtL9GYlugyMDrXDR6o0
ce3yc4GAS2cetdTe2KzfCKLxKJ23T6i2ntEwyQUCyBs+hH5YNAEPwk0v+2PjN4UsmjMkX9o
xSygDICId7E+gwOtXfi1erqvj7Vr9CZDNeTTlh2Rtm3+tYtj401TS9HtdO0lFsPJRklmhcq
9xuJOXx1wDjHI4rHbVrh7pLoySiRf4lkIP50AZ3bIr3LwxrIm/ZvmVpCZ9A1iZxzyI5IhL/
wChp+teK3Ey3V7cXJjEQmdpAidFJJOB7Vr6b4luNN8Ha/4bSHdDrDW7M+7HlmJyx477gcUg
MEkk5Y5Pc+ppr/dbacnHA9aUYzXTWHiaDT9Dt9Pt9KjW4RpGlug+HlyQVGQMgKBjGe9MD2/
4tiG7W0v5sBpdO0y4ctwQxijyGPbivnCZFS6liQjajso5zkAkCui1Dxnquph1vJpZUcDcpl
znHTJIrMi1G2WCWGe0aYM8boCw+Xa4JGcZwV3D8R6UMSPV/wBncxReIfGF5I2Fh0GVAe2Xl
RcfXmvLvFQUeLNSwww0oIx/uitq5+IWorNdx6PD/ZVhPJuW0hfCRgElRgAA4yOSM8VgQ6wF
vUuLm3+0L5geVGIIkGeQcjuMigDKx2oxlTzilYqXYquFJJAznA9KTrmkM9mjaHxV4TtPEM4
Z5jA9reBDg/aYk+8f95dr/Ut6V5HqDF9WvXOcmeQ88/xGu2+GWriPUNQ8MzYeLWIx9nVjwL
pOY/8AvpS6f8CFcNfZ/tO83dftEmf++zTAgPQg9/Su0lu4/EGnRajJKFuo1EV7kZ+cDCyY9
HA59Gz6iuKHX0qa1uriyuBPbybHwVPGQynqpHcH0oEaWo2sk0odY/3wUBh/fwOv1/nisgkD
kkCto6laXEREkbQyHryWX8O/55+tWLLVIrG6S4iugrqQQwjDMPXHH9aBnf8Awu8LRaHcQ+P
fFEHlrbfPpGnzD57qf+CVl6iNTyM/eOAOMmuU8f8AiqXXtVkh8/zgJDJPLnPmy5Oee4GTz3
JPoKpat4yv79JY4XlXzBh7iVy0rj0B/hH05x3rl+wGOKAE70nfrSmpIPJFzEbjd5IcFwvUr
nnH4ZpAdB4AjMvxO8LRjqdUtsD1/eCvQfiGP3msHdg4uX+b0Jxj8fzrz638Q2+ma2uoaLA1
j5EpktyiL5kfPy/N1yB3zT9R8VS6pCkNw0rIhOAQOc9e/P8A9emJnMnpQiPNKkMa5eRgigd
yTgVpy3Wmy2tyDan7QyjynA27TvBJOD3XI/GrdjqumaTBptzYQMdVgbzZJ3QNscPldm7jgA
dutAz0H4wlbF4fD0KqIdItbbTlIPVkGX/8fR/zrx81u6prra1cNPqDyySMxfcRkknqTzyay
742r38jWEbpbHaUR+o+UZH/AH1n8MUMEVq95t7Vda+B3hLUWYZiE+mSexjlJUn/AIDKPyrx
nSX0eM3javFLI3k4tgmceZuHLe23d+OK6QePb6LRLTRrYQRWNqXeOGO3VFDPjexA6k7Rycn
ihAzm9cgeDWJQ4wzqrn64w3/jytWZXQNqGmX2oJcapkxlgHVEP3c5OMdO/wCJrBfbvOwkqC
cEjkjtSAToOtbOvupsdDUKoxYjp/vuaxh1Oa1dfcfZdGUjcFslwD2+ZqOo+h9DS8PuB7A/o
K83+KbDGkhF+YLKcj0+WvSZwAd3qo/DgV5X8TZS13pwOSPIkX6HcKYmecE5pp6H6U49eDmm
noaQHrniHYPD/h1pkHy6Nahe2f3Y/wAa851p2OtXjtks0h5+hr03xGkaeHvDiSIWaXRrV0A
6Z8sV5frcrSazdk8HzmBH0Y1T2BGZ60maWhdufnzj261ICZpabyadQA52BOVTaMdM5rUbxB
fN4Qj8LnyxYR3hvQdvzmQrtIJ9MVkkgtxwPSjtzQAZ9qTmjn8aWgBR0Lb8EYwPWk5o7gdKU
EqwIPPtQAq46Ee9Ix+YYI44oBwTjikxk/40ALkkewo5JxR3AJzSgkHGKAAjpSc9+KXnJyaR
jk5I/KgBM04gbgBxxz9abxyM/pThkg57dT6UAOiklgmjnhkaKWNg6SISGVgcgg9iCKa7NJM
zyOXdyWZickk8kn3zSE5wAMGgYHU4OetACEYODR2GaDnJJooAXI+lGcUnPfrS49xQAD6Z9q
Xp0/SkAyM0h/SgBTnbg0mMZzRnml3HvQAnfIozz6Ud6XGCcEHHegBOhoz9fpSUZoAUmjmko
zQA7nuaMjHXNN70UAO3enFJmkz60ZoAdntWp4h5h0gAciyTP5msrv1rV1+RkXTEV9uLOPNH
UfQ+h5ycZHYDr9K8k+JTMdUsFJwPIf8AVq9bucAE+qjH5V5J8RcPrFkNwBW2Yn2+amBwByT
603Jx7U5sZpOtIR7fqtvG/hfwXeOpO/RIBnpn5mTH6V4xfvvv7h9xbdK5yf8AeNe3Xsyt8J
PAdwUDbLALk8fcu5AR+X868LlYO5kA4b5semab2QIZRxSd/WjvmkAA4paO/NHGcigBQDnp0
GTQenFJ14oJPTtQAAe+KUY2np1/Gm8E8iigBfyo6euKB1/WlGMHP4UAIOmeKOe9KOhOfpij
vgA/SgBPx/ClzjnJzSEYPT2pe3b1oAX3wDnjpR/D1oIyu7HTvSfrmgAHGDj8aQH170Y/P0o
xnr3FAB3pT0x19KQDnpn2o6/nQAUGkoGKAHAFjSd8UcjFGOaAAnjFIfalOM5xScYoAO1Ln1
7UnUUfjQAp6UoI3AN0zzSduaCck56+9ACGjuRnNIaXpQAUZFJ2ooAWkpcUlACj8qXkZxSds
UCgYo68mtHxA+46cOgW0jHzdelZ1aWvuwbT1UAAWkXQdflFHUOh9F3rfNtPoOfwrxv4hzBv
ENuFwdtsOf8AgRr1y/lCq7seFTOfwrxDxdK0+rozEFhbqP1P+Ipgc0fpRn2xSdsUUgPabW7
juP2d9EmLgtp0+owMDzjG2VRj/gf614w+OlaNvr2p2vh670CG4C6fdyrNLGVBO5fQ9RnjIH
XaPSsz8aYhPxpe1IfejikMKUYzz0pM8nqKO9AC/wCRRnn0oz7mk70CF6dqAePWk96XI5xQA
oXIyOcdqCOP1oDAZGM0mfx9qAFJJOT1oyfp9KbmlyKAAnp/OnAjIJApuOehp2/D7go69McU
AIeWo6DGP0pB170EgnPNADgF5BxQR3x+tNz+vFIT7UAL39MUlHSgAZ60AGOaBxRj3oGO4zQ
Ade1L9Bn3NGc8dhSZoAOnakPFLSZ5oAPw5p3JOabmnfhQMTvRzRRk9M8UCDk0cY5NHFJ+NA
xTSUvFHbNACdaBR+NLxQAZozSUtADlGSBV/wARYF1ahckC2jAyP9kVSiTceo64xnmtXxeB/
bpABACKBnqeBR1Doez6rdpJptzsO5miO0A8k4ryDULDWby786TTpwWjAGIzjAAA/lRRQNmW
2l6ig+awuB9YzUf2C9HWzm/79miigVhDZ3Q620o/4AaY1vMOsLj/AIDiiigCwuk6o8YkTTr
lkIyCIzg0o0bViQF0y6OemIjzRRQA06bqC/esLgH/AK5moJbeeHAmieMnpuGKKKAIwpqZLa
4kXckDsvqBxRRQAPbTqBmCQDGRlTTBDKQSEJ/CiilcAFtOScQuT7CnG1uevkydMnKnpRRTA
BaXJG4W8hH+6aPs8q/fjYfUYoooEI0b55B6ZpmCDjiiimApU46fjSbaKKQCAYPFSCN2UsqE
hRk4oooAjI68j8KMGiigAH9KXbxmiigAx+NNOfWiigBaQj/OaKKADFHIPvRRQAv5fnQRRRQ
AYx1oI54NFFAwx70Y96KKBCY4oI9KKKAF245PekxzxRRQBYgjdpURV3M7BVUdyTgVt+OITF
4puIiAJI8I4znBAFFFHUfQ/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0