%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/940.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <book-title>Kniha</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>92887627-5c20-42f9-918c-1093de8e5014</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2004</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KOLO ČASU</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p>KNIHA PÁTÁ</p> <p><strong>OHEŇ Z NEBES</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Svazek 2</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Robert Jordan</strong></p><empty-line /><p><strong>Radomír Suchánek</strong></p> <p><strong>NAKLADATELSTVÍ NÁVRAT</strong><strong> </strong><strong>©</strong><strong> </strong><strong>2000</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>THE WHEEL OF TIME</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Book 5</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>THE </strong><strong>FIRE</strong><strong>S</strong><strong> OF HEAVEN</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Volume </strong><strong>2</strong></p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p>© Copyright by Robert Jordan 1993</p> <p>© Cover Art by Darrell Sweeet - 2000</p> <p>© Translation by Dana Krejcová - 2000</p> <p>© Edition by Radomír Suchánek – NÁVRAT - 2000</p> <p><strong>ISBN: 80 – </strong><strong>7174</strong><strong> - </strong><strong>2</strong><strong>9</strong><strong>8</strong><strong> -</strong><strong> </strong><strong>8</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p> <p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Vysvětlivky k mapě str. </strong><strong>3</strong><strong>, </strong><strong>4</strong></p> <p><strong>The Dead Sea </strong>- Mrtvé moře; <strong>The Blight - </strong>Morna; <strong>Shayol Ghul </strong>- Shayol Ghul; <strong>The Blasted Lands </strong>- Spálené země; <strong>Mountains of Dhoom </strong>- Dhúmské hory; <strong>Tarwin's Gap </strong>- Tarwinovo sedlo; <strong>Fal Dara; Fal Moran; Shienar </strong>- Shienar; <strong>Niamh Passes </strong>- Niamhské průsmyky; <strong>Arafel; Chachin </strong>- Chachin; <strong>Plain of Lances </strong>- Planina kopí; <strong>Shol Arbela - </strong>Shol Arbela; <strong>Saldaea </strong>- Saldaea; <strong>Maradon; Worlďs End </strong>- Konec světa; <strong>Aile Dashar </strong>- Aile Dashar; <strong>Bandar Eban; r. Dhagon </strong>- řeka Dhagon; <strong>Arad Doman; r. Akuum </strong>- řeka Akuum; <strong>r. Arinelle </strong>- řeka Arinella; <strong>Katar; r. Ivo - </strong>řeka <strong>Ivo; r. Haevin </strong>- řeka Haevin; <strong>The Black Hills </strong>- Černé hory; <strong>r. Luan -</strong><strong> </strong>řeka <strong>Luan; Dragon-mount </strong>- Dračí hora; <strong>Tar Valon; Kingslayer's Dagger </strong>- Rodovrahova Dýka; <strong>Aiel Waste </strong>- Aielská pustina; <strong>r. Gaelin </strong>- řeka Gaelin; <strong>Jangai Pass </strong>- průsmyk Jangai; <strong>The Spine of the World </strong>- Páteř světa; <strong>Cairhien </strong>- Cairhien; <strong>r. Alguenya </strong>- řeka Alguenya; <strong>Braem Wood - Braemský </strong>les; <strong>Baerlon </strong>-Baerlon; <strong>The Two Rivers </strong>- Dvouříčí; <strong>Mountains of Mist </strong>- pohoří Oparů; <strong>Paerish Swar (Darkwood) </strong>- Paerish Swar (Temnoles); <strong>Almoth Plain </strong>-Almothská pláň; <strong>Toman Head </strong>- Tomova Hlava; <strong>Falme; r. Andahar </strong>- řeka Andahar; <strong>T</strong><strong>anchico </strong>- Tanchico; <strong>Tarabon; Elmora; Aryth Oceán </strong>- Arythský oceán; <strong>Amador; The Shadow Coast </strong>- Stínové pobřeží; <strong>Tremalking; Windbiter's Finger </strong>- Větrolam; <strong>Ebou Dar </strong>- Ebou Dar; <strong>Qaim; Amadicia </strong>- Amadicie; <strong>r. Sharia </strong>- řeka Sharia; <strong>r. Eldar </strong>- řeka Eldar; <strong>Gheald</strong><strong>an; Jehannah; Garen's Wall </strong>- Garenova Stěna; <strong>Caralain Grass </strong>- Caralainská pastvina; <strong>Andor; Four Kings </strong>- Čtverkrálí; <strong>r. Storn </strong>- řeka Storn; <strong>Whitebridge </strong>- Bílý Most; <strong>Lugard; Murandy; r. Manetherendrelle </strong>- řeka Manetherendrella; <strong>Altara; Illian; Sea of Storms </strong>- Bouřlivé moře; <strong>Isles of the Sea Folk </strong>- ostrovy Mořského národa; r. <strong>Cary </strong>- řeka Cary; <strong>Hills of Kintara </strong>- Kintarské vršky; <strong>Plains of Maredo </strong>- Maredská pláň; <strong>Far Madding; Tear </strong>- Tear; <strong>The Fingers of the Dragon</strong> - Dračí Prsty; <strong>Cindaking; Godan; Mayene; Drowne</strong><strong>d Lands </strong>- Potopená země; <strong>Haddon Mirk; Stedding Shangtai </strong>- Država Shangtai; <strong>r. Erinin </strong>- řeka Erinin; <strong>r. Iralell </strong>- řeka Iralell; <strong>Aringill; Caemlyn; Ghealdan</strong></p><empty-line /><empty-line /><p>S jeho příchodem znovu zaplanou děsivé ohně. Hory shoří a země bude spálená. Lidský příliv vyrazí na útěk a čas se bude krátit. Hradba bude proražena a pozdvižen šátek na rozloučenou. Za obzorem se rozzuří bouře a oheň z nebes očistí zemi. Bez zničení není vykoupení, není naděje na této straně smrti.</p> <p>Zlomek z <emphasis>Dračích proroctví,</emphasis></p> <p>které údajně přeložila</p> <p>N'Delia Basolain</p> <p>První Děva a Šermířka Raidhen z Hol Cuchone</p> <p>kolem 400 PR</p><empty-line /><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong>KAPITOLA PRVNÍ</strong></p> <p><strong><emphasis>Pes t</emphasis></strong><strong><emphasis>e</emphasis></strong><strong><emphasis>mnoty</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Liandrin vedla koně přeplněnými ulicemi Amadoru a hluboký, přehnutý čepec zakrýval opovržlivě našpulené poupě rtů. Velice nerada se vzdávala svých cůpků a ještě víc nenáviděla směšnou módu téhle směšné země. Narudle žlutý čepec a jezdecké šaty se jí docela líbily, ale ne velké sametové mašle na obou. Přesto, čepec jí zakrýval oči - ve spojení s medově žlutými vlasy by hnědé oči okamžitě prozradily její tarabonský původ, což právě teď nebylo v Amadicii nejlepší - a zakrýval to, co by bylo ještě horší, kdyby to zde ukázala, tvář Aes Sedai. Bezpečně skrytá se mohla pošklebovat bělokabátníkům, kteří tvořili dobře pětinu mužů v ulicích. Ne že by vojáci, kteří tvořili druhou pětinu, byli o něco lepší. Žádného z nich, samozřejmě, ani ve snu nenapadlo nahlédnout pod čepec. Aes Sedai tady byly postaveny mimo zákon, a to znamenalo, že tu žádné nebyly.</p> <p>I tak se cítila maličko lépe, když zahnula do umně tepané železné brány před domem Jorina Arena. Další marná cesta při hledání zprávy z Bílé věže. Od chvíle, co se dozvěděla, že si Elaida myslí, že ovládá Věž, a že ta ženská Siuan byla odklizena, neslyšela nic. Siuan utekla, pravda, ale teď z ní byla jen nepotřebná baba.</p> <p>Zahrady za šedým kamenným plotem byly plné rostlin, které sice hnědly nedostatkem vláhy, byly však zastřižené a upravené do koulí a krychlí, a jeden keř měl dokonce tvar koně stojícího na zadních. Ovšem, pouze ten jeden. Kupci jako Arene napodobovali ty, kteří byli společensky nad nimi, ale neodvažovali se zajít příliš daleko, aby někoho nenapadlo, že se moc vyvyšují. Velký dřevěný dům se střechou z červených tašek zdobily balkony se složitým zábradlím a dokonce i kolonáda s vyřezávanými sloupy, ale na rozdíl od domu šlechtice, jejž měl napodobit, tady byly kamenné základy jen do výše tří sáhů. Dětinské předstírám panských způsobů.</p> <p>Šlachovitý šedovlasý muž, který uctivě přispěchal, aby jí při sesedání podržel třmen a převzal otěže, byl celý oděný v černém. Ať už by se ten který kupec rozhodl pro jakékoliv barvy livreje, určitě by byly stejné jako barvy nějakého skutečného urozeného pána, a dokonce i menší pán nebo zeman mohl i tomu nejbohatšímu obchodníkovi se zbožím způsobit potíže. Lidé v ulicích nazývali černou „kupecká livrej" a ohrnovali nad ní nos. Liandrin se pacholkův černý kabát líbil stejně málo jako Arenův dům i Arene sám. Jednoho dne bude mít skutečné zámky. Paláce. Byly jí přislíbeny, a s nimi i moc, která je provázela.</p> <p>Stáhla si jezdecké rukavičky a pak vyšla po směšné rampě, která se táhla šikmo podél základů až k předním dveřím s vyřezávanými liánami. Opevněné zámky vznešených pánů měly rampy, takže kupec, který si o sobě hodně myslel, samozřejmě nemohl mít schodiště. Služebná dívka v černých šatech jí pak ve vstupním sále se spoustou dveří, sloupy pomalovanými jasnými barvami a galerií okolo odebrala rukavice a klobouk. Na stropě byla v laku vyvedená napodobenina mozaiky, hvězdy uvnitř hvězd ve zlaté a černé barvě. „Za hodinu chci mít připravenou lázeň," oznámila Liandrin ženě. „A tentokrát bude mít správnou teplotu, že?" Služebná při úkloně zbledla a vykoktala něco na potvrzenou, než odběhla pryč.</p> <p>Z jedněch dveří vyšla Amellia Arenová, Jorinova žena, hluboko zabraná do hovoru s tlustým plešatějícím mužem v neposkvrněné bílé zástěře. Liandrin si opovržlivě odfrkla. Ta ženská sice byla nafoukaná, ale nejen že sama mluvila s kuchařem, nýbrž ještě ho odvedla z kuchyně, když s ním probírala krmi. Zacházela se sluhou jako - jako s přítelem!</p> <p>Tlustý Evon ji zahlédl první a polkl, prasečí očka ihned upřel jinam. Liandrin neměla ráda, když se na ni muži dívali, a prvního dne tady si s ním důrazně promluvila ohledně toho, jak na ní občas spočinul pohledem. Snažil se to popřít, ale ona znala ohavné mužské zvyky. Evon, aniž by počkal, až ho jeho paní propustí, málem utekl zpátky cestou, kterou přišel.</p> <p>Když Liandrin a ostatní dorazily, manželka prošedivělého kupce byla žena se strohou tváří. Nyní si olízla rty a zbytečně uhladila zelené hedvábné šaty s velkou mašlí. „Nahoře s ostatními někdo je, má paní," řekla bázlivě. První den si myslela, že může používat Liandrinino jméno. „V přední odpočíváně. Je, myslím, z Tar Valonu."</p> <p>Liandrin napadlo, kdo by to asi mohl být. Zamířila k nejbližšímu oblouku schodiště. Kvůli bezpečnosti samozřejmě znala jenom pár dalších černých adžah. Co ostatní nevěděly, nemohly prozradit. Ve Věži znala jen jednu z dvanácti, které šly s ní, když odcházela. Dvě z nich teď byly mrtvé, a ona věděla, komu to hodit na krk. Mohly za to Egwain z al'Vereů, Nyneiva z al'Mearů a Elain z rodu Trakandů. V Tanchiku se všechno tak zvrtlo, až měla skoro dojem, že tam ty tři povýšenecké přijaté novicky byly, jenže to byly hlupačky, které jí dvakrát krotce nakráčely do pastí, jež na ně nastražila. To, že pokaždé unikly, nebylo důležité. Kdyby bývaly byly v Tanchiku, byly by jí padly do rukou, ať už Jeaine viděla cokoliv. Až je příště najde, už jí neuniknou. Přes rozkazy, které dostala, to s nimi vyřídí.</p> <p>„Má paní," koktala Amellia. „Můj manžel, má paní. Jorin. Prosím, pomůže mu některá z vás? On to tak nemyslel, má paní. Už se poučil."</p> <p>Liandrin se zastavila s jednou rukou položenou na zahnuté balustrádě a ohlédla se přes rameno. „Neměl si myslet, že na své přísahy Velikému pánu může tak klidně zapomenout, ne?"</p> <p>„On se poučil, paní. Prosím. Leží celý den pod pokrývkami - v tomhle vedru - a třese se. Pláče, když se ho někdo dotkne nebo promluví hlasitěji než šeptem."</p> <p>Liandrin chvíli mlčela, jako by to zvažovala, a pak velkomyslně kývla. „Požádám Chesmal, aby se podívala, co se dá dělat. Ale chápej, že ti nic neslibuju." Ženiny nejisté díky se nesly za ní, ale ona si jich nevšímala. Temaile se nechala unést. Než se stala černou, patřívala k šedým sestrám, a vždycky kladla důraz na rovnoměrné rozdělení bolesti, když vyjednávala. Byla velmi úspěšným prostředníkem, protože ráda šířila bolest. Chesmal říkala, že Jorin za pár měsíců zvládne menší úkoly, pokud nebudou příliš tvrdé a pokud nikdo nezvedne hlas. Byla jednou z nejlepších léčitelek za celá pokolení žlutých, tak by to měla vědět.</p> <p>Když Liandrin vstoupila do přední odpočívámy, trhla sebou. Devět z deseti černých sester, které přišly s ní, stálo zády u vyřezávaného a malovaného dřevěného obložení, přestože na koberci se zlatými třásněmi stálo dost křesel s hedvábnými potahy. Desátá, Temaile Kinderode, podávala šálek z jemného porcelánu s čajem jakési tmavovlasé, statné, leč pohledné ženě v bronzovém šatu neznámého střihu. Sedící žena připadala Liandrin vzdáleně povědomá, ačkoliv to nebyla Aes Sedai. Očividně se blížila střednímu věku a přes hladké tváře na sobě neměla nic z bezvěkosti.</p> <p>Liandrin však byla velmi opatrná. Temaile vypadala dost klamně křehká, měla dětsky velké modré oči, díky kterým jí lidé důvěřovali. V těch očích však teď měla ustaraný, či snad znepokojený výraz a šálek zachřestil na podšálku, než si ho druhá žena vzala. Všechny ženy vypadaly vyvedené z míry, až na tu podivně známou návštěvnici. Jeaine Caide, s měděnou pletí, v jedné z těch nechutných domanských rób, které nosívala v domě, se na lících ještě leskly slzy. Bývala zelenou a moc ráda se před muži předváděla, dokonce víc než většina zelených. Rianna Andomeran, kdysi bílá a vždycky chladně nadutá vražedkyně, si nervózně sahala na světlý pramen v černých vlasech nad levým uchem. Její pýcha se vytratila.</p> <p>„Co se to tu stalo?" chtěla vědět Liandrin. „Kdo jsi a co -?" Náhle jí hlavou bleskla vzpomínka. Temná družka, služka v Tanchiku, která se neustále vyvyšovala. „Gyldin!" vyštěkla. Tato služka je nějak dokázala sledovat až sem a očividně se vydávala za posla černých s nějakými pochmurnými zprávami. „Tentokrát jsi zašla příliš daleko." Sáhla pro <emphasis>saidar, </emphasis>ale druhou ženu zároveň obklopila záře, a Liandrin při svém pokusu narazila na silnou neviditelnou zeď, která jí bránila dosáhnout na pravý zdroj. Zářil tam jako slunce, dráždivě mimo dosah.</p> <p>„Přestaň civět a zavři pusu," řekla ta žena klidně. „Vypadáš jako ryba. Nejsem Gyldin, ale Moghedien. Ten čaj chce víc medu, Temaile." Štíhlá žínka s liščí tváří se vrhla pro šálek a funěla přitom.</p> <p>Muselo to tak být. Kdo jiný by dokázal ostatní tolik zastrašit? Liandrin se na ně podívala, jak tak stály u zdi. Eldrith Jhondar, s kulatou tváří, pro jednou vůbec nevypadala nepřítomně, i když na nose měla šmouhu od inkoustu, a důrazně přikyvovala. Ostatní se zřejmě bály byť jen mrknout. Proč se jedna ze Zaprodanců - neměly používat toto jméno, ale obvykle to dělaly, aspoň mezi sebou - proč se Moghedien maskovala jako nějaká služka, to Liandrin nechápala. Ta žena měla či mohla mít všechno, čeho se jí zachtělo. Nejenže znala jedinou sílu tak dobře, že se o tom Liandrin ani nesnilo, avšak měla i moc. Moc nad ostatními, moc nad světem. A nesmrtelnost. Moc na celý život, který nikdy neskončí. Ona a její sestry počítaly s neshodami mezi Zaprodanci. Dostávaly rozkazy, které si navzájem odporovaly, a rozkazy, které dostali jiní temní druzi, zase odporovaly těm jejich. Možná se Moghedien skrývala před ostatními Zaprodanci.</p> <p>Liandrin roztáhla rozdělené jezdecké suknice, jak nejlépe dokázala, v hluboké úkloně. „Vítáme tě, veliká paní. Když nás povedou Vyvolení, určitě zvítězíme ještě přede dnem návratu Velikého pána."</p> <p>„Hezky řečeno," podotkla Moghedien suše a znovu si od Temaile vzala šálek. „Ano, tohle je mnohem lepší." Temaile se zatvářila směšně vděčně a navíc se jí zřejmě ulevilo. Co to Moghedien udělala?</p> <p>Náhle Liandrin cosi napadlo, a nebylo to příjemné pomyšlení. Zacházela s jednou z Vyvolených jako se služkou. „Veliká paní, v Tanchiku jsem nevěděla, že ty -"</p> <p>„Ovšemže jsi to nevěděla," přerušila ji Moghedien podrážděně. „K čemu by mi bylo získávat čas ve stínech, kdybyste mě vy a ostatní poznali?" Náhle se jí na rtech objevil lehký úsměv. Výš ale nedostoupil. „Děláš si starosti kvůli tomu, jak jsi posílala Gyldin do kuchyně pro výprask?" Liandrin se náhle na obličeji zaperlil pot. „Ty opravdu věříš, že bych něco takového dopustila? Ten muž ti nepochybně podával zprávy, ale pamatoval si jen to, co jsem chtěla, aby si pamatoval. Ve skutečnosti Gyldin litoval, jak s ní její paní špatně zachází." To ji zřejmě velice pobavilo. „Dával mi dokonce moučníky, které připravil pro tebe. Ani by mi nevadilo, kdyby zůstal naživu."</p> <p>Liandrin se úlevou nadechla. Nezemře. „Veliká paní, není třeba mě odstiňovat. Já také sloužím Velikému pánu. Složila jsem své přísahy jako temná družka, ještě než jsem šla do Bílé věže. Černé adžah jsem hledala ode dne, kdy jsem zjistila, že můžu usměrňovat."</p> <p>„Takže ty budeš jediná z téhle špatně vedené smečky, která se nepotřebuje poučit, kdo je její paní?" Moghedien zvedla obočí. „To bych si o tobě nepomyslela." Záře kolem ní zmizela. „Mám pro tebe úkoly. Pro vás pro všechny. Ať už jste dřív dělaly cokoliv, zapomeňte na to. Jste neschopná banda, jak se ostatně ukázalo v Tanchiku. Když budu mít v ruce bič, možná budete při lovu úspěšnější."</p> <p>„Očekáváme rozkazy z Věže, veliká paní," řekla Liandrin. Neschopná! Téměř již našly to, co v Tanchiku hledaly, když ve městě vypukly bouře. Jen tak tak unikly zkáze z rukou Aes Sedai, které se nějak zamotaly do jejich plánu. Kdyby se byla Moghedien ukázala nebo se do toho aspoň vložila na jejich straně, byly by zvítězily. Pokud byl jejich neúspěch něčí chybou, tak to byla chyba Moghedien samotné. Liandrin se natáhla k pravému zdroj, ne aby se ho chopila, ale aby se ujistila, že štít nebyl zavázán. Byl pryč. „Dostaly jsme velkou zodpovědnost, velké úkoly, a určitě dostaneme rozkaz pokračovat -"</p> <p>Moghedien ji ostře uťala. „Vy sloužíte každému z Vyvolených, který si vás chytí. Ať už vám z Bílé věže posílá rozkazy kdokoliv, dostává teď své příkazy od jednoho z nás, a nejspíš se přitom pěkně plazí po břiše. Ty budeš sloužit mně, Liandrin. Buď si jistá."</p> <p>Moghedien neví, kdo velí černým adžah. To tedy bylo odhalení. Moghedien neví všechno. Liandrin si vždycky představovala, že Zaprodanci jsou téměř všemocní, něco velmi vzdáleného obyčejným smrtelníkům. Možná tahle žena opravdu utíká před ostatními Zaprodanci. Kdyby jim ji předala, určitě by si tím vysloužila vyšší postavení. Dokonce by se třeba mohla stát jednou z nich. Znala dobře jeden trik, který se naučila již v dětství. A mohla se nyní dotknout pravého zdroje. „Veliká paní, my sloužíme Velikému pánu stejně jako ty. I nám byl přislíben věčný život a moc, až se Veliký pán vr -"</p> <p>„Ty si myslíš, že se mi můžeš rovnat, sestřičko?" Moghedien se znechuceně ošklíbla. „Stála jsi snad v Jámě smrti, abys odevzdala svou duši Velikému pánovi? Okusila jsi snad sladké vítězství v Paaran Disen, nebo hořký popel v Asar Don? Jsi jenom trochu vycvičené štěně, ne vůdce smečky, a půjdeš tam, kam ti ukážu, dokud neusoudím, že se pro tebe hodí něco většího. Ty ostatní si taky myslely, že jsou něco lepšího. Chceš snad změřit naše síly?"</p> <p>„Ovšemže ne, veliká paní." Ne, když byla Moghedien varovaná a připravená. „Já -"</p> <p>„To uděláš dřív nebo později, a já bych to radši vyřídila teď, hned na začátku. Proč si myslíš, že tvoje společnice vypadají tak vesele? Jedné každé jsem už dnes udělila stejnou lekci. Nebudu přemýšlet, kdy tě to budu muset naučit taky. Vyřídíme to hned. Do toho."</p> <p>Liandrin si ustrašeně olízla rty a rozhlédla se po ženách stojících ztuhle u stěny. Jedině Asne Zaremene zamrkala. Maličko zavrtěla hlavou. Asne měla saldejské šikmé oči, vysedlé lícní kosti a silný nos a měla taky veškerou chvástavou drzost Saldejců. Když ona radí, aby to Liandrin nedělala, když ona má v očích náznak strachu, tak bude určitě mnohem lepší plazit se, jak jen to bude nutné, aby se Moghedien obměkčila. Ale byl tu ten její trik.</p> <p>Klesla na kolena, sklonila hlavu a se strachem, který hrála jenom částečně, vzhlédla k Zaprodankyni. Moghedien se rozvalovala v křesle a usrkávala čaj. „Veliká paní, prosím tě, abys mi odpustila, jestli jsem snad byla troufalá. Vím, že jsem jenom červ pod tvýma nohama. Prosím tě jako někdo, kdo bude tvým nejvěrnějším psem, o smilování s tím ubohým psem." Moghedien sklopila oči k šálku a Liandrin, zatímco ze sebe sypala slova, bleskově sáhla po zdroji a usměrnila, hledajíc puklinu, kterou musela Zaprodankyně ve své sebedůvěře mít, puklinu, která byla v každé masce síly.</p> <p>Zrovna když se ohnala, obklopilo druhou ženu světlo <emphasis>saidaru </emphasis>a Liandrin obklopila bolest. Liandrin se zhroutila na koberec a snažila se zavýt, ale bolest, jakou ještě nepoznala, umlčela její otevřená ústa. Oči jí vylézaly z důlků, měla pocit, že se jí každou chvíli sloupne kůže. Celou věčnost sebou mlátila, a když to zmizelo, stejně náhle, jako to začalo, dokázala tam jen tak ležet, třást se a otevřeně brečet.</p> <p>„Začínáš to chápat?" zeptala se Moghedien klidně a podala prázdný šálek Temaile se slovy: „Byl velmi dobrý. Ale příště ať je silnější." Temaile vypadala, že snad omdlí. „Nejsi dost rychlá, Liandrin, nejsi dost silná a nevíš toho dost. Chtěla bys vidět, jaké to je doopravdy?" Usměrnila.</p> <p>Liandrin k ní obdivně vzhlédla. Plazila se po podlaze a mezi vzlyky, které nedokázala potlačit, vyrážela slova. „Odpusť mi, veliká paní." Tahle úžasná žena, tahle hvězda na nebesích, kometa, úžasnější než všichni králové a královny. „Odpusť mi, prosím," žebronila a líbala lem Moghedieniny suknice, přičemž stále blekotala. „Odpusť. Jsem pes, červ." Zahanbilo ji do hloubi duše, že to předtím nemyslela vážně. Byla to pravda. Před touto ženou to bylo všechno pravda. „Dovol mi ti sloužit, veliká paní. Nech mě sloužit. Prosím. Prosím."</p> <p>„Já nejsem Graendal," řekla Moghedien a drsně ji odstrčila nohou v sametovém střevíčku.</p> <p>Náhle ten pocit uctívání zmizel. Liandrin, jež tam ležela jako hromádka neštěstí a vzlykala, si to však jasně pamatovala. Zděšeně na Zaprodankyni zírala.</p> <p>„Už ses přesvědčila, Liandrin?"</p> <p>„Ano, veliká paní," podařilo se jí ze sebe vypravit. Byla. Přesvědčená, že už se na to neopováží znovu ani pomyslet, dokud si nebude jistá úspěchem. Její trik byl jen nejslabším stínem toho, co udělala Moghedien. Kdyby se to jen dokázala naučit...</p> <p>„Uvidíme. Myslím, že bys mohla být jednou z těch, co potřebují druhou lekci. Modli se, ať to tak není, Liandrin. Druhé lekce dávám hodně důrazné. Teď se postav k ostatním. Zjistíš, že jsem vzala některé z předmětů síly, které jsem našla ve tvém pokoji, ale ty tretky, co zbyly, si můžeš nechat. Nejsem laskavá?"</p> <p>„Veliká paní je laskavá," souhlasila Liandrin přes škytání a občasné vzlyky, které nedokázala potlačit.</p> <p>Kulhavě se vyškrábala na nohy a odešla se postavit vedle Asne. Deštění za jejími zády jí pomohlo udržet se vzpříma. Uviděla splétající se prameny vzduchu. Pouze vzduchu, ale ona sebou přesto trhla, když jí ucpaly ústa a uši, takže vůbec nic neslyšela. Rozhodně se nepokoušela vzdorovat. Dokonce si nedovolila ani pomyslet na <emphasis>saidar. </emphasis>Kdo mohl vědět, co ta Zaprodankyně umí? Třeba dokáže číst myšlenky. Při tom pomyšlení málem utekla. Ne. Kdyby Moghedien znala její myšlenky, byla by nyní už Liandrin zcela jistě mrtvá. Nebo by ještě vřískala na podlaze. Nebo by Moghedien líbala nohy a žebrala o možnost jí sloužit. Liandrin se neovladatelně roztřásla. Kdyby nebylo přediva v jejích ústech, byly by jí cvakaly zuby.</p> <p>Moghedien to stejné opletla kolem ostatních kromě Rianny, které velitelsky kývla prstem, aby před ní poklekla. Pak Rianna odešla a rozvázána a povolána byla Marillin Gemalphin.</p> <p>Z místa, kde stála, Liandrin viděla obličeje, i když se jejich rty hýbaly pro ni bez hlesu. Každá žena očividně dostávala rozkazy, které neměly slyšet ostatní. Tváře však prozradily jen málo. Rianna jen naslouchala a v očích se jí objevil náznak úlevy. Potom se uklonila na souhlas a odešla. Marillin vypadala překvapeně a pak dychtivě, avšak ona taky bývala hnědá, a hnědé se dokázaly nadchnout pro všechno, co jim umožňovalo odhalit nějaký plesnivý ždibec vědomostí. Jeaine Caide se na tváři pomalu rozhostila hrůza jako maska. Žena zprvu vrtěla hlavou a snažila se zahalit i tu nechutně průsvitnou róbu, ale Moghedien ztvrdla tvář a Jeaine nakonec chvatně kývla a prchla, byť ne tak dychtivě jako Marillin, zato však stejně rychle. Berylia Naron, štíhlá, téměř vyzáblá, a jedna z nejlepších manipulátorek a intrikánek, jaké žily, a Falion Bhoda, s protáhlou tváří, chladná i přes očividný strach, reagovaly stejně tak málo jako Rianna. Ispan Shefar, jako Liandrin pocházela z Tarabonu, ačkoliv měla tmavé vlasy, Moghedien dokonce políbila lem šatů, než vstala.</p> <p>Pak vlákna kolem Liandrin povolila. Pomyslela si, že teď je řada na ní, aby byla vyslána na Stín ví jakou posílku, až si všimla, že pouta se uvolnila i kolem ostatních. Moghedien panovačně kývla prstem a Liandrin poklekla mezi Asne a Chesmal Emry, vysokou hezkou ženou s tmavými vlasy i očima. Chesmal - kdysi žlutá - uměla léčit i zabíjet stejně snadno, ale to, jak na Moghedien upírala oči a jak se jí třásly ruce, prozrazovalo, že hodlá jen poslouchat.</p> <p>Liandrin si uvědomila, že si bude muset takových znamení pořádně všímat. Kdyby přišla za některou z ostatních s přesvědčením, že z předání Moghedien ostatním Zaprodancům jim kyne odměna, mohlo by to docela dobře skončit pohromou, kdyby se ta žena, s níž by o tom hovořila, rozhodla, že je v jejím nejlepším zájmu stát se Moghedieniným mazlíčkem. Při pomyšlení na „druhou lekci" Liandrin málem zakňourala.</p> <p>„Ty, tebe si nechám u sebe," řekla Zaprodankyně, „pro nejdůležitější úkol. To, co dělají ostatní, může přinést sladké ovoce, ale pro mě bude tvoje sklizeň nejdůležitější. Osobní. Je tu jedna žena, jmenuje se Nyneiva z al'Mearů." Liandrin prudce zvedla hlavu a Moghedien přimhouřila tmavé oči. „Ty ji znáš?"</p> <p>„Pohrdám jí," odpověděla Liandrin pravdivě. „Je to špinavá divoženka, které nikdy neměly dovolit vstoupit do Věže." Liandrin všemi divoženkami opovrhovala. Sníc o tom, že se stane černou adžah, začala se sama učit usměrňovat celý rok předtím, než odešla do Věže, ale nebyla v žádném smyslu divoženkou.</p> <p>„Velmi dobře. Vás pět ji pro mě najde. Chci ji živou. Ohó ano, chci ji živou." Při tom, jak se Moghedien usmála, se Liandrin zachvěla. Předat Nyneivu a ty druhé dvě by mohlo být docela přiměřené. „Předevčírem byla ve vesnici jménem Sienda, asi šedesát mil východně odtud, s další mladou ženou, která by tě mohla zajímat, ale zmizely. Budeš..."</p> <p>Liandrin napjatě poslouchala. Za tohle by mohla být věrným psem. Na to druhé bude trpělivě čekat.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DRUHÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Vzpomínky</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>„Má královno?"</p> <p>Morgasa vzhlédla od knihy, kterou měla položenou v klíně. Šikmé sluneční paprsky pronikaly oknem pokoje vedle její ložnice. Již bylo horko, bezvětří, a ona měla obličej zvlhlý potem. Zanedlouho bude poledne a ona ještě nevyšla z komnaty. To se jí nepodobalo. Nemohla si vzpomenout, proč se rozhodla prolenošit celé dopoledne s knihou. Zřejmě se poslední dobou nedokázala na čtení soustředit. Podle zlatých hodin na římse nad mramorovým krbem prošla již hodina od chvíle, kdy naposledy obrátila stránku, a ona si nemohla vzpomenout na slova. Muselo to být tím vedrem.</p> <p>Mladý důstojník v červeném plášti její gardy, klečící s pěstí přitisknutou na rudozlatý koberec, jí byl matně povědomý. Kdysi znala jméno každého gardisty přiděleného do paláce. Snad to bylo všemi těmi novými tvářemi. „Tallanvor," řekla a samotnou ji to překvapilo. Byl to vysoký, dobře stavěný mladý muž, ale ona nevěděla, proč si zvlášť jeho pamatuje. Nepřivedl jí jednou kohosi? Kdysi dávno? „Gardový poručík Martyn Tallanvor."</p> <p>Mladík k ní vzhlédl, překvapivě zachmuřený, než zase upřel oči na koberec. „Má královno, odpusť, ale překvapilo mě, že vzhledem k ranním zprávám setrváváš tady."</p> <p>„Jakým zprávám?" Bylo by dobré dozvědět se něco kromě Alteiminých drbů z tairenského dvora. Občas měla dojem, že se té ženy chce zeptat na něco jiného, ale jediné, co spolu kdy dělaly, bylo probírání klepů. Morgasa si nevzpomínala, že by něco takového kdy dělala předtím. Gaebril je zřejmě rád poslouchal, se zkříženými kotníky sedával v tom vysokém křesle před krbem a spokojeně se usmíval. - Alteima začala v poslední době nosit docela odvážné šaty. Morgasa jí k tomu bude muset něco říci. Nejasně si uvědomila, že už na to myslela dřív. <emphasis>Nesmysl. Kdyby ano, tak už bych s ní byla promluvila. </emphasis>Potřásla hlavou, neboť si uvědomila, že se v myšlenkách úplně vzdálila od mladého důstojníka, který zatím začal mluvit, ale zase se odmlčel, když si všiml, že ho neposlouchá. „Zopakuj mi to. Byla jsem nepozorná. A vstaň."</p> <p>Muž vstal, tvářil se dost rozzlobeně a na chvíli na ni upřel planoucí pohled, než zase sklopil zrak. Ona se podívala, kam tak zíral, a zrudla. Měla velice hluboký výstřih. Ale Gaebrilovi se to tak líbilo. A přestala si lámat hlavu s tím, že je polonahá před jedním ze svých důstojníků.</p> <p>„Buď stručný," řekla stroze. <emphasis>Jak se opovažuje na mě takhle dívat? Měla bych ho nechat zbičovat. </emphasis>„Jaké zprávy jsou tak důležité, že si myslíš, že můžeš vpadnout do mé komnaty, jako by to byla nějaká taverna?" Mladíkovi potemněla tvář, ale bylo-li to z rozpaků, které byly na místě, či že se nahněval ještě víc, to Morgasa nepoznala. <emphasis>Jak se opovažuje zlobit na svou královnu? Copak si ten muž myslí, že nemám na práci nic jiného, než ho poslouchat?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Vzpoura, má královno," pravil formálně, a všechno pomyšlení na hněv a nevhodné pohledy bylo pryč.</p> <p>„Kde?"</p> <p>„Ve Dvouříčí, má královno. Někdo pozvedl tu starou korouhev Manetherenu, Rudého orla. Ráno dorazil posel z Bílého Mostu."</p> <p>Morgasa zaťukala prsty na knihu. Myslelo jí to jaksi jasněji než v poslední, dost dlouhé době. Něco s Dvouříčím, nějaká jiskřička, kterou nedokázala rozdmychat k životu, jí vrtala hlavou. Ta oblast byla těžko součástí Andoru a tento stav panoval již celá pokolení. Ona a poslední tři královny před ní měly už tak dost práce, aby udržely pod jakous takous kontrolou aspoň havíře a taviče v pohoří Oparů, a i ta špetka nadvlády by byla ztracena, kdyby existoval nějaký způsob, jak dostat kovy bezpečně přes zbytek Andoru. Volba mezi tím, zda si udržet zlato a železo a ostatní kovy z dolů, či dvouříčskou vlnu a tabák, nebyla nijak těžká. Ale neovládané povstání, dokonce i povstání v té části její říše, které vládla pouze na mapě, se mohlo rozšířit jako lesní požár i na místa, jež skutečně patřila jí. A Manetheren, zničený během trollockých válek, Manetheren z bájí a příběhů, stále upoutával některé lidi. Kromě toho, Dvouříčí <emphasis>bylo </emphasis>její. I když snad bylo ponecháno příliš dlouho samo sobě, pořád bylo součástí její říše.</p> <p>„Byl o tom zpraven urozený pán Gaebril?" Ovšemže ne. To už by k ní přišel se zprávami a návrhy, jak se s tím vypořádat. Jeho návrhy byly vždycky nepochybně správné. <emphasis>Návrhy? </emphasis>Měla dojem, že si nějak vzpomíná, jak jí říká, co má dělat. To bylo, samozřejmě, nemožné.</p> <p>„To byl, má královno." Tallanvorův hlas byl stále bezvýrazný, na rozdíl od jeho tváře, kde pomalu doutnal hněv. „Smál se. Řekl, že Dvouříčí zjevně dělá potíže a on s tím bude muset jednou něco provést. Řekl, že tahle malá otravnost bude muset počkat kvůli důležitějším záležitostem."</p> <p>Kniha spadla na zem, jak Morgasa vyskočila. Královna měla dojem, že se Tallanvor spokojeně usmívá, když procházela kolem něj. Jedna služebná jí řekla, kde najde Gaebrila, a ona nakráčela přímo na nádvoří s kolonádou, kde byla uprostřed mramorová kašna s nádržkou plnou leknínových listů a rybek. Bylo tu chladněji a panoval tu trochu stín.</p> <p>Gaebril seděl na širokém bílém roubení kašny a urození pánové a dámy se shromáždili kolem něj. Morgasa jich víc než polovinu nepoznala. Byl tu tmavý Jarid z rodu Sarandů s hranatou tváří i jeho mazaná manželka Elenia s medovými vlasy. Taky ta ufňukaná Arymilla z rodu Marne, která neustále kulila vlahé hnědé oči v předstíraném zájmu, i kostnatý Masin z rodu Caerenů s kozí tváří, který by povalil každou ženu, kterou by dokázal dostat do kouta, i přes prořídlé bílé vlasy. Naean z rodu Arawnů, jejíž bledou krásu jako obvykle kazil opovržlivý úšklebek, a Lir z rodu Barynů, hubený jako tyčka, který měl ze všech věcí právě meč, a ještě Karind z rodu Ansharů s tím stejným bezvýrazným pohledem, o němž někteří tvrdili, že dostal do hrobu její tři manžely. Ostatní vůbec neznala, což bylo dost zvláštní, ale tyhle lidi nikdy kromě státnických příležitostí nezvala do paláce. Jeden každý stál proti jejímu nástupu na trůn. Elenia a Naean chtěly na Lví trůn samy. Co si to ten Gaebril myslí, že je sem přivedl?</p> <p>„...velikost tvých panství v Cairhienu, můj pane," říkala právě Arymilla, nakloněná ke Gaebrilovi, když se Morgasa přiblížila. Žádný z nich se na ni ani nepodíval. Jako by byla služka přinášející víno!</p> <p>„Chci si s tebou promluvit o Dvouříčí, Gaebrile. O samotě."</p> <p>„To už jsem vyřídil, drahoušku," řekl lhostejně a smočil si prsty ve vodě. „Teď mám na práci jiné věci. Myslel jsem, že si budeš přes ten denní žár číst. Jak to vypadá, měla by ses vrátit do svého pokoje, dokud se večer neochladí."</p> <p>Drahoušku. On jí říká drahoušku před těmihle vetřelci! Jakkoliv ji vzrušovalo slyšet to z jeho úst, když byli sami... Elenia si zakrývala ústa. „Myslím, že ne, pane Gaebrile," pravila Morgasa chladně. „Půjdeš se mnou hned teď. A tihle budou pryč z paláce, než se vrátím, nebo je nechám z Caemlynu vypovědět úplně."</p> <p>Náhle Gaebril stál, byl to velký muž, tyčil se nad ní. Nějak se nedokázala podívat jinam než do jeho tmavých očí. Zasvrbělo ji, jako by na nádvoří náhle zavál ledový vítr. „Odejdeš a počkáš na mě, Morgaso." Jeho hlas jí zněl v uších jako vzdálený řev. „To, co bylo potřeba, jsem již vyřídil. Přijdu za tebou večer. Teď odejdi. Odejdi."</p> <p>Právě zvedala ruku, aby otevřela dveře svých komnat, když si uvědomila, kde to vlastně je. A co se stalo. On jí řekl, aby odešla, a ona šla. Zděšeně zírala na dveře a v duchu viděla opovržlivé úšklebky na tvářích mužů i slyšela otevřený smích některých žen. <emphasis>Co se to se mnou stalo? Jak jsem se mohla nechat nějakým mužem tak ohloupit? </emphasis>Stále cítila nutkání vstoupit a počkat na něj.</p> <p>Omámeně se přinutila obrátit a odejít ode dveří. Byla to námaha. V nitru se krčila při představě, jak bude Gaebril zklamán, když ji nenajde tam, kde čekal, a ještě víc se přikrčila, když tu podlézavou myšlenku rozpoznala.</p> <p>Zprvu neměla ponětí, kam vlastně jde, ani proč, věděla jenom, že nebude poslušně čekat ani na Gaebrila, ani na žádného muže či ženu na světě. Neustále se jí vracelo nádvoří s kašnou, jak jí říká, že má odejít, a ty odporné pobavené tváře přihlížejících. Mysl měla stále zamlženou. Nechápala jak ani proč to mohla dopustit. Musela myslet na něco, co dokázala pochopit, něco, s čím se mohla vypořádat. Na Jarida Saranda a ostatní.</p> <p>Když nastoupila na trůn, dala jim milost za všechno, co spáchali během boje o nástupnictví, stejně jako omilostnila každého, kdo stál proti ní. Připadalo jí nejlepší pohřbít všechno nepřátelství dřív, než vyhnisá v intriky a pikle, které zamořovaly tolik států. Hra rodů, tak to nazývali - <emphasis>daes dae'mar - </emphasis>nebo velká hra, a ta vedla jen k nekonečným a složitým krevním mstám mezi rody a svrhávání vládců. Hra rodů byla za občanskou válkou v Cairhienu a nepochybně měla své prsty i ve zmatcích panujících v Arad Domanu a Tarabonu. Milost musela dát každému, aby zarazila <emphasis>daes dae'mar, </emphasis>která se zrodila v Andoru, ale kdyby byla mohla nechat některé milosti nepodepsané, byly by to pergameny s oněmi sedmi jmény.</p> <p>Gaebril to věděl. Morgasa veřejně svou nemilost neprojevovala, ale v soukromí o své nedůvěře ochotně mluvila. Když jí přísahali věrnost, museli jim rozpáčit ústa, a ona slyšela lži, které jim splývaly ze rtů. Každý by skočil po možnosti ji svrhnout, a všech sedm pohromadě...</p> <p>Mohla dojít jen k jednomu závěru. Gaebril proti ní musí kout pikle. Nemohlo mu jít o to, aby na trůn dosadil Eleniu nebo Naean. <emphasis>Ne když už má mě, </emphasis>pomyslela si trpce, <emphasis>a já se chovám jako jeho mazlíček. </emphasis>Musel se chtít na trůn dostat sám. A stát se prvním králem, jakého kdy Andor měl. A ona stále cítila touhu vrátit se ke své knize a počkat na něj. Ještě stále nesmírně toužila po jeho dotecích.</p> <p>Teprve když uviděla zestárlé tváře v chodbě kolem sebe, vrásčité líce a často ohýbané hřbety, uvědomila si, kde je. V obydlí penzistů. Někteří sluhové se, když zestárli, vrátili ke svým rodinám, ale jiní byli v paláci tak dlouho, že už na žádný jiný život ani nedokázali pomyslet. Tady měl každý malý byt, vlastní zastíněnou zahrádku a větší dvorek. Jako všechny královny před ní, i Morgasa doplňovala jejich penze tím, že jim dovolovala kupovat si jídlo z palácových kuchyní za menší než skutečnou cenu, a špitál se staral o nemocné. Provázely ji rozlámané úklony a nejistá pukrlata a mumlání: „Světlo na tebe sviť a tebe ochraňuj, má královno." Nepřítomně jim odpovídala. Teď už věděla, kam jde.</p> <p>Liniiny dveře byly stejné jako všechny ostatní v chodbě se zelenými dlaždicemi, kromě lva Andoru ve skoku na nich nebyla žádná ozdoba. Morgasu ani nenapadlo zaklepat, než vstoupila. Byla královna a toto byl její palác. Její stará chůva tam nebyla, i když nad malým ohýnkem v cihlovém krbu stála konvice, z níž stoupala pára, takže bylo zřejmé, že nebude pryč dlouho.</p> <p>Dvě útulné místnůstky byly vybavené úhledným nábytkem, postel byla dokonale ustlaná, dvě židle přesně přistavené ke stolu, na němž uprostřed stála modrá váza s malým vějířem zeleně. Lini si vždycky potrpěla na pořádek. Morgasa by se vsadila, že v šatníku v ložnici visí všechny šaty jedny vedle druhých úplně stejně, a to samé že platí pro hrnce v kredenci vedle ohniště v druhém pokoji.</p> <p>Na krbové římse stálo v řadě šest malovaných slonovinových miniatur na malých dřevěných stojáncích. Jak si je mohla Lini dovolit z penze chůvy, to si Morgasa neuměla představit. Samozřejmě se na něco takového nemohla zeptat. Miniatury byly po dvojicích, ukazovaly tři mladé ženy a ty stejné ženy jako malá děvčátka. Byla tam Elain i ona sama. Morgasa sundala svůj portrét z doby, kdy jí bylo čtrnáct a byla štíhlá jako proutek, a nemohla uvěřit, že vypadala tak nevinně. Měla na sobě ty hedvábné šaty slonovinové barvy, které si oblékla v den, kdy odešla do Bílé věže, a ani ve snu by ji nenapadlo, že se stane královnou, jen chovala marnou naději, že by se mohla stát Aes Sedai.</p> <p>Nepřítomně si sáhla palcem na prsten s Velkým hadem, který nosila na levé ruce. Vlastně si ho tak úplně nezasloužila. Ženy, které nemohly usměrňovat, prsten nedostávaly. Ale ona se těsně před šestnáctými jmeninami vrátila, aby se ucházela o Růžovou korunu jménem rodu Trakandů, a když asi o dva roky později trůn získala, prsten dostala darem. Podle tradice se každá dědička Andoru cvičila ve Věži a jako uznání Andoru za dlouholetou podporu Věže dostávala prsten, ať už mohla či nemohla usměrňovat. Morgasa byla ve Věži pouze dědičkou rodu Trakandů, ale oni jí ho přesto poslaly, jakmile jí vložili Růžovou korunu na hlavu.</p> <p>Vrátila svůj portrét na římsu a sundala portrét své matky, který byl namalován v době, kdy Maighdin bylo asi o dva roky více. Lini dělala chůvu třem pokolením trakandských žen. Maighdin bývala krasavice. Morgasa si stále vzpomínala na její úsměv, když býval zářivým paprskem mateřské lásky. Právě Maighdin měla usednout na Lví trůn. Ale zabila ji horečka, a mladá dívka se stala hlavou rodu Trakandů uprostřed bojů o trůn. Zpočátku neměla větší podporu než družiníky rodu a rodového barda. <emphasis>Získala jsem Lví trůn. Nevzdám se ho a nedovolím, aby ho sebral muž. Po tisíc let vládly Andoru královny a já nepřipustím, aby to teď skončilo!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Zase se mi hrabeš ve věcech, co, dítě?"</p> <p>Hlas spustil její dávno zapomenuté reflexy. Morgasa miniaturu schovala za záda dřív, než si uvědomila, co vlastně dělá. Lítostivě potřásla hlavou a vrátila portrét zpátky na stojánek. „Už nejsem holčička v dětském pokoji, Lini. Musíš si to pamatovat, jinak jednoho dne řekneš něco, s čím budu muset něco udělat."</p> <p>„Krk mám hubený a starý," řekla Lini a položila na stůl síťovku s mrkví a tuřínem. Vypadala křehce ve svých úpravných šedých šatech s vlasy staženými do uzlu a úzkým obličejem s kůží napjatou jako tenký pergamen, ale záda měla rovná, hlas čistý a klidný a pohled v tmavých očích pronikavý jako vždycky. „Jestli ho chceš předat katovi, tak už mi stejně moc k ničemu není. ,Pokroucená stará větev otupí ostří, které přesekne mladý stromek.'"</p> <p>Morgasa si povzdechla. Lini se nikdy nezmění. Neudělá pukrle, bude-li se dívat celý dvůr. „Čím jsi starší, tím jsi tvrdší. Nejsem si jistá, jestli by kat na ten tvůj krk našel dost ostrou sekeru."</p> <p>„Už jsi mě delší dobu nenavštívila, takže předpokládám, že se objevilo něco, co si potřebuješ promyslet. Když jsi byla malá - i později - vždycky jsi sem chodila, když jsi na něco nemohla přijít. Mám ti udělat konev čaje?"</p> <p>„Delší dobu, Lini? Navštěvuji tě každý týden, a opravdu se tomu divím, vzhledem k tomu, jak se mnou mluvíš. I tu nejurozenější paní v Andoru bych poslala do vyhnanství, kdyby řekla polovinu toho, co ty."</p> <p>Lini se na ni vyrovnaně podívala. „Nevstoupila jsi do mých dveří od jara. A já mluvím tak jako vždycky. Už jsem příliš stará, abych se měnila. Chceš ten čaj?"</p> <p>„Ne." Morgasa si zmateně položila ruku na hlavu. Navštěvovala Lini každý týden. Vzpomínala si... Nedokázala si vzpomenout. Gaebril vyplňoval její čas tak beze zbytku, že bylo těžké vzpomenout si na cokoliv kromě něj. „Ne, nechci čaj. Nevím, proč jsem přišla. Ty mi s problémem, který mám, pomoci nemůžeš."</p> <p>Její stará chůva si odfrkla, nicméně se jí nějak podařilo, že to znělo půvabně. „Máš potíže s Gaebrilem, viď? Jenomže se teď příliš stydíš, abys mi to řekla. Holka, já tě přebalovala, když jsi ještě byla v kolíbce, starala jsem se o tebe, když jsi byla nemocná a obracel se ti žaludek, a učila jsem tě, cos potřebovala vědět o mužích. Nikdy ses nestyděla probírat se mnou cokoliv, a teď není vhodná chvíle s tím začínat."</p> <p>„Gaebril?" Morgase se rozšířily oči. „Ty to víš? Ale jak?"</p> <p>„Oho, dítě," řekla Lini smutně, „to přece ví každý, i když nikdo zatím neměl dost kuráže ti to říct. Já bych ji byla měla, kdyby ses ode mě nedržela stranou, ale je to těžko něco, s čím bych mohla já přiběhnout za tebou, ne? Je to právě z těch věcí, kterým žena neuvěří, dokud to nezjistí sama."</p> <p>„O čem to mluvíš?" chtěla vědět Morgasa. „Byla tvoje povinnost za mnou přijít, jestli jsi to věděla, Lini. - Byla to povinnost všech! Světlo, já se to dozvím poslední, a teď je již možná pozdě to zastavit!"</p> <p>„Příliš pozdě?" opáčila poněkud nevěřícně Lini. „Proč by mělo být příliš pozdě? Prostě vypakuješ Gaebrila z paláce, z Andoru, a Alteimu a ostatní s ním, a tím to všechno skončí. Příliš pozdě, no tohle."</p> <p>Morgasa chvíli nebyla mocná slova. „Alteimu," řekla nakonec, „a... ostatní?"</p> <p>Lini na ni zírala a pak znechuceně potřásla hlavou. „Jsem stará hlupačka. Už mi vysychá důvtip. No, už to víš. ,Když je med venku z plástve, nedá se vrátit zpátky.'" Náhle měla laskavější hlas a zároveň živější, mluvila tím hlasem, kterým Morgase řekla, že si její poník zlomil nohu a musí být utracen. „Gaebril tráví většinu nocí s tebou, ale Alteimě věnuje skoro tolik času. Občas se zastaví i u dalších šesti. Pět jich má pokoje v paláci. Jednu, mladou holku s velkýma očima, z nějakého důvodu propašovává dovnitř a ven celou zabalenou v plášti, dokonce i v tomhle vedru. Možná má manžela. Je mi to líto, děvče, ale pravda je pravda. ,Je lepší medvědovi čelit, než před ním utíkat.'"</p> <p>Morgase se podlomila kolena, a kdyby jí Lini spěšně nepřistrčila židli od stolu, byla by si sedla na podlahu. Alteima. Teď získalo to, jak je dvě pozorovával při klevetění, nový rozměr. Muž s láskou pozorující dvě své kočičky při hře. A <emphasis>šest </emphasis>dalších! Vzplál v ní vztek, vztek, který jí chyběl, když si jen myslela, že jde po jejím trůnu. To zvažovala chladně, jasně. Tedy tak chladně, jak jen v poslední době dokázala cokoliv zvážit. To bylo nebezpečí, kterému bylo třeba čelit s čistou hlavou. Ale tohle! Ten muž si schovává své holčice v jejím paláci. Udělal z ní jen další ze svých děvek. Chtěla jeho hlavu. Chtěla ho zaživa stáhnout z kůže. Světlo jí pomoz, toužila po jeho doteku. <emphasis>Musela jsem se zbláznit!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„To vyřídím společně se vším ostatním," prohlásila studeně. Hodně záleželo na tom, kdo je v Caemlynu a kdo na svých venkovských panstvích. „Kde je urozený pán Pelivar? Pán Abelle? Urozená paní Arathelle?" Ti vedli silné rody s mnoha družiníky.</p> <p>„Ve vyhnanství," řekla Lini pomalu a zvláštně se na ni podívala. „Vloni na jaře jsi je vykázala z města."</p> <p>Morgasa na ni civěla. Na nic takového si nevzpomínala. Teď se jí to však vracelo, matně a nejasně. „Urozená paní Ellorien?" pokračovala pomalu. „Paní Aemlyn a pán Luan?" Další silné rody. Další rody, které stály za ní, když získala trůn.</p> <p>„Ve vyhnanství," odpověděla Lini stejně pomalu. „Ellorien jsi nechala zbičovat, když se ptala proč." Sklonila se, shrnula Morgase vlasy z očí a pokroucenými prsty jí spočinula na tváři, jako tehdy, když zjišťovala, zda nemá horečku. „Jsi v pořádku, dítě?"</p> <p>Morgasa tupě přikývla, ale spíš proto, že se rozpomínala, byť ne zcela jasně. Ellorien, křičící rozhořčením, když jí ze zad strhávali šaty. Rod Traemane byl první, který podpořil Trakandy, zprávu přinesla kyprá, hezká žena, jenom o pár let starší než Morgasa. Přinesla ji Ellorien, nyní jedna z Morgasiných nejbližších přítelkyň. Alespoň jí bývala. Elain pojmenovali po Ellorienině babičce. Matně si vzpomínala, jak město opouštěli i další šlechtici. Odvraceli se od ní, to teď bylo zřejmé. A ti, kteří zůstali? Rody příliš slabé, aby byly k nějakému užitku, leda jako pochlebníci. Začínala si vzpomínat na to, jak podepisovala rozličné dokumenty, které před ni Gaebril kladl, vytvářela nové tituly. Gaebrilovi patolízalové a její nepřátelé. Mohla se spolehnout, že v současné době jsou v Caemlynu silní oni.</p> <p>„Mně je jedno, co říkáš," prohlásila Lini pevně. „Horečku sice nemáš, ale něco je tu ve velkém nepořádku. Potřebuješ léčitelku Aes Sedai, to potřebuješ."</p> <p>„Žádnou Aes Sedai." Morgase nyní ztvrdl hlas. Znovu krátce sáhla na prsten. Věděla, že její nepřátelství k Věži v poslední době vzrostlo a přesáhlo hranici, kterou někteří mohli považovat za rozumnou, ale ona přesto nedokázala věřit Bílé věži, která se zřejmě snažila skrýt před ní její dceru. Psala nové amyrlin a požadovala, aby jí Elain vrátily - nikdo od amyrlinina stolce nic <emphasis>nepožadoval, </emphasis>ale ona ano - a na ten dopis ještě nedostala odpověď. Jen tak tak měl čas dostat se do Tar Valonu. V každém případě věděla zcela jasně, že si k tělu žádnou Aes Sedai nepustí. A přesto zároveň nedokázala pomyslet na Elain, aniž by se nenadmula pýchou. Pozvednutá tak brzy mezi přijaté novicky. Elain mohla docela dobře být první ženou, která na andorský trůn usedne jako hotová Aes Sedai, ne jen cvičená ve Věži. Nedávalo žádný smysl, že mohla cítit obě věci najednou, ale právě teď jí dávalo smysl jen máloco. A její dcera Lví trůn nikdy nezíská, jestli jí ho Morgasa nezabezpečí.</p> <p>„Řekla jsem žádné Aes Sedai, Lini, tak se na mě klidně můžeš přestat takhle dívat. Tentokrát mě nepřinutíš spolknout nějakou ohavnou medicínu. Kromě toho pochybuji, že v Caemlynu najdeš Aes Sedai jakékoliv barvy." Její staří příznivci byli pryč, ona sama jim podepsala vyhnanství, a možná se z nich navíc stali její nepřátelé pro to, co udělala Ellorien. Noví urození pánové a dámy na jejich místech v paláci. Nové tváře v gardě. Kdo ještě zůstal věrný? „Poznala bys gardového poručíka jménem Tallanvor, Lini?" Druhá žena rychle kývla a Morgasa pokračovala. „Tak mi ho najdi a přiveď ho sem. Ale ať neví, že ho přivádíš za mnou. Vlastně kdyby se někdo vyptával, tak každému v obydlí penzistů řekni, že tu nejsem."</p> <p>„Je toho víc než jen Gaebril a jeho ženské, viď?"</p> <p>„Jen běž, Lini. Nemám moc času." Podle stínů v zahradě plné stromů za oknem poznala, že slunce překročilo zenit. Večer přijde až příliš brzy. Večer, kdy ji Gaebril začne hledat.</p> <p>Když Lini odešla, Morgasa zůstala celá vzpřímená sedět na židli. Neodvažovala se vstát. Kolena sice měla silnější, ale bála se, že jak se jednou začne pohybovat, nezastaví se, dokud nebude zpátky ve svém pokoji čekat na Gaebrila. Nutkání bylo tak silné, zvláště teď, když byla sama. A jakmile by se na ni podíval, jakmile by se jí dotkl, Morgasa nepochybovala, že by mu všechno odpustila. Nebo by možná na všechno zapomněla, vzhledem k tomu, jak rozmazané a neúplné měla vzpomínky. Kdyby nevěděla, že je to nemožné, byla by si myslela, že na ni nějak použil jedinou sílu, ale žádný muž, který by dokázal usměrňovat, by se nedožil tak vysokého věku.</p> <p>Lini jí často říkávala, že na světě vždycky existuje jeden muž, pro něhož ze sebe žena udělá hlupačku bez mozku, ale ona nikdy nevěřila, že by mohla někomu takhle podlehnout. Nicméně muži, které si vybírala, nikdy nebyli ti praví, ať už zpočátku vypadali jakkoliv dobře.</p> <p>Za Taringaila Damodreda se provdala z politických důvodů. Byl předtím ženatý s Tigrain, dědičkou, jejíž zmizení mělo za následek boj o nástupnictví, když Modrellein zemřela. Svatba s ním byla spojením se starou královnou, utišila pochyby většiny jejích odpůrců a, což bylo ještě důležitější, udržela spojenectví, které ukončilo nekonečnou válku s Cairhienem. Takovým způsobem si královny vybíraly své manžely. Taringail byl chladný, odtažitý muž, a v jejich vztahu nikdy nebyla i přes dvě nádherné děti láska. Když zemřel při nehodě na lovu, byla to téměř úleva.</p> <p>Tomdril Merrilin, rodový bard a pak dvorní bard, byl zpočátku veselý, inteligentní a vtipný, rozesmátý muž, který využil triků hry rodů, aby jí pomohl na trůn, a když ho jednou získala, pomáhal jí posílit Andor. Byl dvakrát starší než ona, ale ona by si ho přesto byla vzala za muže - svatby s prostými lidmi nebyly v Andoru neznámé - jenomže on beze slova zmizel a ji přemohl hněv. Nikdy nezjistila, proč odešel, avšak na tom nezáleželo. Když se konečně vrátil, byla by zatykač určitě odvolala, ale on místo toho, aby její hněv jemně odvrátil, odpověděl na její drsná slova drsnými slovy a řekl věci, které mu nemohla odpustit. Doteď jí vždy zahořely uši, když si vzpomněla, jak ji nazval rozmazleným spratkem a loutkou Tar Valonu. Doslova s ní třásl, se svou královnou!</p> <p>Pak tu byl Gareth Bryne, silný a schopný, stejně drsně upřímný jako jeho tvář a stejně umíněný jako ona. Ukázalo se, že je to hlupák a zrádce. Ještě že jí zmizel ze života. Připadalo jí to jako celá léta, co ho viděla naposled, místo jen něco přes půl roku.</p> <p>A nakonec Gaebril. Koruna na jejím seznamu špatných voleb. Aspoň že se ji ti ostatní nepokoušeli nahradit.</p> <p>Na jeden ženský život to bylo mužů habaděj, ale zase na druhou stranu příliš málo. Další věc, kterou Lini občas říkávala, bylo, že muži jsou dobří jen ke třem věcem, i když k těm třem jsou velmi dobří. Dosedla na trůn dřív, než ji Lini považovala za dost starou, aby jí řekla, které tři věci to jsou. <emphasis>Možná kdybych se držela jen tancování, </emphasis>pomyslela si suše, <emphasis>neměla bych s nimi tolik potíží.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Stíny v zahradě za oknem se prodloužily dobře o hodinu, než se Lini vrátila s mladým Tallanvorem, jenž poklekl, ještě než chůva dovřela dveře. „Nejdřív se mnou nechtěl jít," vysvětlovala. „Před padesáti lety bych nejspíš mohla předvést, co teď ukazuješ světu ty, a on by za mnou byl šel docela rychle, ale dneska musím používat sladká slůvka."</p> <p>Tallanvor otočil hlavu a mrzutě se na ni podíval. „Vyhrožovala jsi mi, že mě sem doženeš holí, jestli nepůjdu. Máš štěstí, že mě zajímalo, co je pro tebe tak důležité, místo abych někomu řekl, aby tě odtáhl do špitálu." Její příkré odfrknutí ho však z míry nevyvedlo. Když se otočil k Morgase, objevil se mu v očích hněv. „Vidím, že tvoje setkání s Gaebrilem neproběhlo zrovna dobře, má královno. Doufal jsem ve... víc."</p> <p>Díval se jí přímo do očí, ale Liniina poznámka Morgasu znovu upozornila na to, co má na sobě. Měla pocit, jako by se jí do víc než zpola obnažených ňader zabodávaly rozžhavené šípy. Dalo jí práci udržet ruce klidně v klíně. „Jsi bystrý mládenec, Tallanvore. A věrný, myslím, jinak bys ke mně nepřišel se zprávami o Dvouříčí."</p> <p>„Nejsem malý kluk," vyštěkl a v kleku se narovnal. „Jsem muž, který přísahal celý život sloužit své královně."</p> <p>Morgasa nechala svůj hněv vyšlehnout, aby to hezky pocítil. „Jsi-li muž, tak se tak chovej. Vstaň a odpověz své královně pravdivě na otázky. A pamatuj, že <emphasis>já jsem </emphasis>tvá královna, <emphasis>mladý </emphasis>Tallanvore. Ať už si myslíš, že se snad stalo cokoliv, já jsem královna Andoru."</p> <p>„Odpusť, má královno. Slyším a poslouchám." Slova vyslovil správně, když už ne zrovna dost zkroušeně, ale vstal, hlavu držel vysoko a díval se na ni stejně vzdorně jako vždy. Světlo, ten muž byl stejně umíněný jako svého času Gareth Bryne.</p> <p>„Kolik věrných mužů je v palácové gardě? Kolik jich uposlechne svých přísah a půjde za mnou?"</p> <p>„Já půjdu," řekl tiše, a náhle všechen jeho hněv vyprchal, ačkoliv stále upíral napjatý pohled na její tvář. „Ostatní... Jestli chceš najít věrné muže, musíš se podívat do odlehlých posádek nejblíž v Bílém Mostu. Někteří z těch, co byli v Caemlynu, byli posláni do Cairhienu se svými odvedenci, ale zbytek ve městě jsou do jednoho Gaebrilovi muži. Jejich nová... Jejich nová přísaha je váže k trůnu a zákonu, ne ke královně."</p> <p>Bylo to horší, než myslela, ale vlastně něco podobného čekala. Ať už byl Gaebril cokoliv, nebyl to hlupák. „Takže musím odejít, abych mohla začít znovu upevňovat svou vládu." Rody bude těžké sebrat po tom, co tolik šlechticů poslala do vyhnanství, po tom, co provedla Ellorien, ale musela to udělat. „Gaebril by se mi mohl pokusit zabránit v odchodu z paláce." Zjistila, že si nejasně vzpomíná, jak se dvakrát pokoušela odejít, ale Gaebril ji zastavil. „Takže obstaráš dva koně a počkáš v uličce za jižními stájemi. Sejdeme se tam, buď v jezdeckém."</p> <p>„To je příliš na veřejnosti," namítl Tallanvor. „A příliš blízko. Gaebrilovi muži by tě mohli poznat, ať už se převlečeš jakkoliv. Znám jednoho muže... Dokázala bys najít hostinec zvaný U královnina požehnání v západní části Nového Města?" Nové Město bylo nové jen ve srovnání s Vnitřním Městem, které obklopovalo.</p> <p>„To zvládnu." Neměla ráda, když jí někdo odporoval, i když to bylo rozumné. Bryne to také dělával. Velice ráda tomuto mladému muži ukáže, jak dobře se umí převléknout. Mívala ve zvyku jednou za rok natáhnout šaty obyčejné ženy a procházet se ulicemi, aby cítila tep lidu. Nikdo ji nikdy nepoznal. „Lze však tomu muži věřit, mladý Tallanvore?"</p> <p>„Basel Gill je ti věrný jako já." Zaváhal a tváří mu přeletěla úzkost, kterou znovu nahradil hněv. „Proč jsi čekala tak dlouho? Musela jsi vědět, musela jsi vidět, a přesto jsi čekala, až Gaebril sevře ruce na hrdle Andoru. Proč jsi čekala?"</p> <p>Tak. Jeho hněv byl upřímný a zasloužil si upřímnou odpověď. Jenže ona odpověď neměla, jistě ne takovou, kterou by mu mohla říci. „Nehodí se, abys zpovídal svou královnu, mladý muži," řekla jemně, leč pevně. „Věrný muž, a já vím, že ty jsi věrný, slouží bez otázek."</p> <p>Tallanvor dlouze vydechl. „Budu tě čekat ve stáji u Královnina požehnání, má královno." A s úklonou vhodnou pro státní přijetí odešel.</p> <p>„Proč mu pořád říkáš, že je mladý?" chtěla vědět Lini, jakmile se zavřely dveře. „Vždy ho to popíchne. ,Hlupák strčí kudlibabku pod sedlo, než vyjede.'"</p> <p>„On je mladý, Lini. Je dost mladý, aby mohl být mým synem."</p> <p>Lini si odfrkla a tentokrát v tom nebylo nic půvabného. „Má pár let na Galada a Galad je příliš starý, aby mohl být tvůj. Když se Tallanvor narodil, ještě sis hrála s panenkami a myslela sis, že děti přicházejí na svět stejně jako panenky."</p> <p>Morgasa si povzdechla. Napadlo ji, jestli se tahle žena chovala stejně i k její matce. Nejspíš ano. A pokud bude Lini žít dost dlouho a na trůn nastoupí Elain - o čemž nějak nepochybovala, Lini snad bude žít věčně - nejspíš bude zacházet s Elain úplně stejně. Tedy za předpokladu, že zůstane trůn, který Elain bude moci zdědit. „Otázkou je, je-li tak věrný, jak vypadá, Lini? Jediný věrný gardista, když všechny ostatní věrné z paláce poslali pryč. Najednou mi to připadá příliš dobré, aby to byla pravda."</p> <p>„On složil novou přísahu." Morgasa otevřela ústa, ale Lini ji předešla. „Viděla jsem ho pak za stájemi. Proto jsem věděla, koho máš na mysli. Zjistila jsem si jeho jméno. On mě neviděl. Klečel a po tvářích se mu řinuly slzy. Střídavě se ti omlouval a opakoval starou přísahu. Ne jenom ,královně Andoru', ale ,Morgase, královně Andoru'. Přísahal jako zastara, na meč, řízl se do paže, aby ukázal, že dřív proleje i poslední kapku krve, než by ji porušil. Něco o mužích vím, děvče. Tenhle za tebou půjde i proti vojsku jen s holýma rukama."</p> <p>Tohle bylo dobré vědět. Kdyby mu nemohla věřit, musela by vzápětí zapochybovat o Lini. Ne, o Lini nikdy. Přísahal postaru? To tedy byla látka pro příběhy. A ona se v duchu zase zatoulala. S tím, co věděla, jí Gaebril rozhodně přestal zamlžovat mysl. Tak proč se jedna její část stále chtěla vrátit do pokoje a čekat na něj? Musela se soustředit. „Budu potřebovat obyčejné šaty, Lini. Nějaké, které mi moc nepadnou. Trochu sazí z krbu a..."</p> <p>Lini trvala na tom, že půjde také. Morgasa by ji musela přivázat k židli, aby se jí zbavila. A nebyla si ani jistá, že by se stará paní nechala svázat. Vždy vypadala křehká a vždycky byla silnější, než vypadala. Když vyklouzly malou boční brankou, Morgasa se sobě rozhodně nepodobala. Trocha sazí ztmavila její rudozlaté vlasy, zakryla jejich lesk, takže vypadaly matné a zplihlé. Pot, který se jí řinul po tvářích, také pomohl. Nikdo nevěřil, že se královny potí. Beztvaré šaty z hrubého - velmi hrubého - šedého sukna s rozstřiženými suknicemi doplňovaly její převlek. Dokonce i spodničku a punčochy měla z drsné vlny. Vypadala jako žena z venkova, která přijela s nákladním koněm na trh a teď si chce trochu prohlédnout město. - Lini vypadala jako Lini, s rovnými zády, očividně nepřipouštěla žádné hlouposti, a na sobě měla jezdecké šaty ze zeleného sukna, dobře střižené, ale již deset let vyšlé z módy.</p> <p>Morgasa zoufale toužila po tom, aby se mohla poškrábat. Také si přála, aby si druhá žena nevzala tolik k srdci poznámku, že šaty nemají příliš padnout. Když její stará chůva cpala róbu s hlubokým výstřihem pod postel, brblala si cosi o vystavování zboží, které nechcete prodat, a když Morgasa tvrdila, že si to právě vymyslela, její odpověď zněla: <emphasis>V mém věku, i kdybych si to právě vymyslela, tak je to pořád staré rčení. </emphasis>Morgasa tušila, že tyhle škrábající, špatně nařasené šaty jsou trestem za tu róbu.</p> <p>Vnitřní Město bylo vybudováno na kopcích, ulice sledovaly přirozené terénní křivky a byly naplánovány tak, aby umožňovaly nenadálé vyhlídky na parky plné stromů a pomníků či kachlemi pokryté věže třpytící se na slunci stovkami barev. Náhlé vyvýšeniny vyrážely dech pohledem na celý Caemlyn i s okolím, na zvlněné pláně a lesy za ním. Morgasa však nic z toho nevnímala, když tak spěchala mezi lidmi tlačícími se v ulicích. Obvykle by se snažila vyslechnout, co si lidé povídají, odhadnout jejich náladu. Tentokrát slyšela jenom hukot a ruch velkého města. Ani ji nenapadlo, že by mohla pozvednout lid. Tisíce mužů vyzbrojených kameny a vztekem by mohly přemoci gardisty strážící královský palác, ale pokud to snad nevěděla dříve, bouře na jaře, které ji upozornily na Gaebrila, a jen o málo menší vzbouření rok předtím jí ukázaly, co dav dokáže. Hodlala v Caemlynu znovu vládnout, ne dopustit, aby vyhořel do základů.</p> <p>Za bílými hradbami Vnitřního Města mělo Nové Město vlastní krásu. Vysoké štíhlé věže a kopule z třpytivé běli a zlata, obrovské rozlohy střech s červenými taškami a velké vnější hradby s baštami, světle šedé protkané stříbrnými a bílými žilkami. Velké třídy uprostřed, rozdělené širokými trávníky se stromy, byly ucpané lidmi, kočáry i povozy. Jen si tak mimochodem uvědomila, že tráva usychá z nedostatku vláhy, jinak se soustředila na to, co hledala.</p> <p>Ze zkušeností získaných při svých každoročních výpravách si lidi, kterých se ptala, velmi pečlivě vybírala. Většinou to byli muži. Věděla, jak vypadá, dokonce i se sazemi ve vlasech, a některé ženy by jí udaly špatný směr čistě jen ze závisti. Muži, na druhou stranu, pečlivě volili slova, aby byli co nejpřesnější a udělali tak na ni dojem. Ale nikdy nezvolila někoho s příliš domýšlivým výrazem či příliš hrubého. Ti první se často urazili, že na ně promluvila, jako by nebyli také opěšalí, a ti druzí si mohli docela dobře myslet, že žena, tázající se po směru, má na mysli něco zcela jiného.</p> <p>Jeden chlapík s bradou na svůj obličej příliš velkou, nesoucí podnos se špendlíky a jehlami, se na ni zazubil a řekl: „Už ti někdo řek, že vypadáš trochu jako královna? I když nás dostala do týhle kaše, je to pořád pěkná ženská."</p> <p>Morgasa se rozverně zasmála, čímž si vysloužila přísný pohled od Lini. „Schovej si ty lichotky pro svou ženu. Takže druhou ulicí doleva, říkáš? Děkuji. A za tu poklonu taky."</p> <p>Jak se tak tlačila davem, usadil se jí na tváři mrak. Už toho vyslechla příliš. Ne toho, že vypadá jako královna, ale že Morgasa věci pěkně zamotala. Gaebril zřejmě značně zvýšil daně, aby zaplatil své odvedence, ale vinu za to dávali jí, a oprávněně. Byla to královnina zodpovědnost. Z paláce také vycházely jiné zákony, zákony, které dávaly jen málo smyslu, ale lidem dosti znepříjemňovaly život. Slyšela šeptat o sobě, že Andor už má možná královny příliš dlouho. Bylo to jen mumlání, ale to, co se jeden člověk odvážil pronést tichým hlasem, to si deset dalších myslelo. Možná by nakonec nebylo tak snadné pozvednout davy proti Gaebrilovi, jak si myslela.</p> <p>Konečně našla svůj cíl, rozlehlý kamenný hostinec se znamením nade dveřmi, na němž byl vyobrazen muž klečící před zlatovlasou ženou s Růžovou korunou a jednou rukou položenou na jeho hlavě. U královnina požehnání. Jestli to měla být ona, tak podoba nebyla příliš vydařená. Žena na znamení měla příliš naducané líce.</p> <p>Dokud se nezastavila před hostincem, neuvědomila si, že Lini funí. Nasadila příliš rychlé tempo a ta žena zdaleka nebyla nejmladší. „Lini, mrzí mě to. Neměla jsem jít tak -"</p> <p>„Jestli už nezvládnu udržet krok s tebou, jak se pak dokážu postarat o Elainina děťátka? To tu chceš jenom tak postávat? ,Couráním se nikdy na konec cesty nedostaneš.' Říkal, že bude ve stáji."</p> <p>Bělovlasá žena odsupěla pryč a jenom si pro sebe cosi brblala. Morgasa ji následovala za hostinec. Než vstoupila do kamenné stáje, zastínila si oči a podívala se na slunce. Do soumraku zbývaly sotva dvě hodiny. To ji Gaebril začne hledat, pokud to už nedělá.</p> <p>Tallanvor nebyl ve stáji sám. Když poklekal na slámou pokrytou podlahu v zeleném vlněném kabátci přepásaném mečem, dva muži a žena klekali s ním, byť trochu zdráhavě, nejistí, jako byla i ona. Robustní, růžovolící muž se začínající pleší musel být Basel Gill, hostinský. Měl na sobě starou koženou kazajku pobitou ocelovými kolečky, trochu napjatou kolem břichu, a u boku měl navíc připásán meč.</p> <p>„Má královno," řekl Gill, „nedržel jsem meč celá léta - ne od aielský války - ale považoval bych si za čest, kdybys mi dovolila tě provázet." Měl vypadat směšně, ale nevypadal.</p> <p>Morgasa si prohlížela druhé dva, hromotluka v hrubém šedém kabátci, s těžkými víčky, několikrát zlomeným nosem a jizvami na tváři, a hezoučkou ženušku, která se blížila střednímu věku. Zřejmě patřila k tomu pouličnímu rváči, ale modré sukno jejích šatů s vysokým límečkem bylo příliš jemně tkané, aby jí ho mohl koupit někdo jako on.</p> <p>Kolohnát vycítil její pochyby, i přes to, jak lenivě se tvářil. „Já jsem Lamželezo, má královno, a jsem královnin člověk. Nejni to správný, co se stalo, a je nutný to napravit. Chci taky jít s tebou. Já a Breana, my oba."</p> <p>„Vstaňte," vyzvala je královna. „Ještě může chvíli trvat, než bude bezpečné, abyste mě zdravili jako svou královnu. Tvoje společnost mě těší, pane Gille. I tvoje, pane Lamželezo, ale pro tvoji ženu bude lepší, když zůstane v Caemlynu. Čekají nás těžké časy."</p> <p>Breana si smetla slámu ze suknice a pozorně se na Morgasu podívala. Na Lini pak ještě ostřeji. „Poznala jsem těžké časy," řekla s cairhienským přízvukem. Byla urozeného rodu, pokud se Morgasa nemýlila, tak byla jednou z uprchlíků. „A nikdy jsem nepoznala dobrého muže, dokud jsem nenašla Lamželeza. Nebo dokud on nenašel mě. Věrnost a lásku, které chová k tobě, chovám já k němu desateronásobně. On půjde za tebou, ale já půjdu za ním. Nezůstanu tady."</p> <p>Morgasa se nadechla a potom kývla na souhlas. Žena to však zřejmě brala za předem dané. Skvělý základ pro vojsko, aby znovu získala svůj trůn. Jeden mladý voják, který se na ni stejně často mračil, jako se tvářil uctivě, plešatějící hostinský, který vypadá, že dvacet let neseděl na koni, pouliční rváč, který zjevně napůl spal, a uprchlá cairhienská šlechtična, která dala jasně najevo, že její věrnost sahá jen k tomu rváči. A Lini, samozřejmě. Lini, která se k ní chovala, jako kdyby pořád byla malá holčička. Oh ano, velmi dobré jádro.</p> <p>„Kam půjdeme, má královno?" zeptal se Gill, když vyváděl již nasedlané koně z jejich stání. Lamželezo se pohnul s překvapivou rychlostí a hodil další sedlo s vysokými rozsochami na koně pro Lini.</p> <p>Morgasa si uvědomila, že tohle nepromýšlela. <emphasis>Světlo, Gaebril mi přece nemůže pořád zamlžovat mysl. </emphasis>Stále však cítila to nutkání vrátit se do pokoje. Nebylo to jím. Musela se soustředit na to, aby se dostala z paláce a došla až sem. Kdysi by byla šla nejdřív za Ellorien, ale Pelivar nebo Arathelle budou stačit. Jakmile vymyslí, jak vysvětlí jejich vyhnanství.</p> <p>Než stačila otevřít ústa, promluvil Tallanvor. „Musí to být Gareth Bryne. Velké rody jsou proti tobě zaujaté, má královno, ale jestli Bryne půjde za tebou, oni ti znovu odpřísáhnou spojenectví, i kdyby jen proto, že on vyhraje každou bitvu."</p> <p>Morgasa zaťala zuby, aby to ihned nezamítla. Bryne byl zrádce. Ale byl to také jeden z nejlepších žijících generálů. Jeho přítomnost by mohla být přesvědčivým argumentem, až bude muset přimět Pelivara a ostatní, aby zapomněli na to, že je poslala do vyhnanství. No dobře. Nepochybně skočí po možnosti stát se zase hlavním kapitánem královniny gardy. A pokud ne, tak to docela dobře zvládne i bez něj.</p> <p>Když se slunce dotklo obzoru, byli pět mil od Cairhienu a spěchali ke Korským Pramenům.</p> <p>* * *</p> <p>V noci se Padan Fain cítil nejlépe. Jak se tak šoural goblény vyzdobenými chodbami Bílé věže, zdálo se mu, že tma venku tvoří plášť, který ho skryje před jeho nepřáteli i přes lampy na vysokých kandelábrech, pozlacené a se zrcadly, které tu hořely. Věděl, že je to špatný pocit. Nepřátel měl mnoho a byli všude. Právě v této chvíli, jako v každé hodině, co byl vzhůru, cítil Randa al'Thora. Nevěděl, kde je, ale cítil, že je někde stále naživu. Stále naživu. Byl to dar, který dostal v Shayol Ghulu, v Jámě smrti, že si vždy uvědomoval existenci al'Thora.</p> <p>V duchu uhnul před vzpomínkami na to, co s ním v Jámě prováděli. Vydestilovali ho, předělali ho. Ale později, v Aridholu, se znovu narodil. Znovu se narodil, aby srazil své staré i nové nepřátele.</p> <p>Cítil něco jiného, jak se tak kradl prázdnými nočními chodbami Věže. Cítil věc, která byla jeho, kterou mu ukradli. V této chvíli ho poháněla ostřejší touha než jeho prahnutí po al'Thorově smrti nebo po zničení Věže či dokonce po pomstě na prastarém nepříteli. Hlad, aby byl celý.</p> <p>Těžké dveře měly silné závěsy a železné pásy a zámek z černého železa, velký jako jeho hlava. Jen málokteré dveře ve Věži se zamykaly - kdo by se taky opovažoval krást ve středu Aes Sedai? - ale některé věci Věž považovala za příliš nebezpečné, aby byly snadno k mání. Ty nejnebezpečnější věci ze všech byly drženy za těmito dveřmi, strážené pevným zámkem.</p> <p>Fain se tiše zahihňal, vytáhl z kapsy kabátce dvě tenké zahnuté kovové tyčinky, vsunul je do klíčové dírky, zkoušel, pátral a tlačil. S pomalým cvaknutím západka vyskočila. Fain se na chvíli opřel o dveře a drsně se chechtal. - Strážené pevným zámkem. Obklopené vší mocí Aes Sedai a strážené obyčejným kovem. Dokonce i sloužící a novicky by měly v tuto hodinu být hotové se svými povinnostmi, ale někdo pořád mohl být vzhůru, mohl se sem jen tak zatoulat. Fainem stále otřásaly občasné záchvěvy veselí, když vracel paklíče do kapsy. Zvedl tlustou voskovici, kterou zapálil od opodál stojící lampy.</p> <p>Zavřel za sebou dveře, podržel svíčku nad hlavou a rozhlížel se kolem sebe. Stěny byly obloženy policemi a na nich stály prosté krabice i vykládané truhlice nejrůznějších tvarů a velikostí, malé figurky z kosti či slonoviny nebo nějakého tmavšího materiálu, předměty z kovu, skla a křišťálu, které se ve světle svíce třpytily. Nic z toho nevypadalo nebezpečně. Všechno pokrýval prach. Dokonce i Aes Sedai sem chodily málokdy a nikoho jiného sem nevpouštěly. To, co hledal, ho přitáhlo.</p> <p>Na polici ve výši pasu stála tmavá kovová kazeta. Fain ji otevřel, takže byly vidět olověné, dva couly silné stěny. Uvnitř bylo právě tak dost místa na zakřivenou dýku ve zlaté pochvě s rubínem na jílci. Jeho nezajímalo ani zlato, ani rubín, lesknoucí se jako tmavá krev. Spěšně nakapal trochu vosku na polici, aby mohl postavit svíci vedle kazety, a dýku sebral.</p> <p>Jakmile se jí dotkl, oddechl si a malátně se protáhl. Zase byl celý, byl jedno s tím, co ho kdysi dávno spoutalo, jedno s tím, co mu velmi skutečným způsobem dalo život.</p> <p>Železné závěsy tiše zaskřípaly a on se vrhl ke dveřím s napřaženou zakřivenou čepelí. Dveře otevřela jakási světlovlasá mladá žena a měla právě tak dost času vytřeštit oči a pokusit se odskočit, ale on jí rozsekl tvář. Tím stejným pohybem pustil pochvu, popadl ženu za ruku a strhl ji za sebe do skladiště. Vyhlédl ze dveří a rozhlédl se chodbou. Pořád prázdná.</p> <p>Mladá žena se zatím zmítala na podlaze a snažila se vykřiknout. Rukama si drásala tvář, která jí již zčernala a napuchla, že se ani poznat nedala. Tmavý otok se jí šířil dolů na ramena jako hustý olej. Sněhobílé suknice, s barevnými pruhy u lemu, vlály, jak marně kopala nohama. Fain olízl kapky krve na ruce a s hihňáním se sehnul pro pochvu.</p> <p>„Ty jsi ale hlupák."</p> <p>Prudce se otočil s napřaženou dýkou, avšak vzduch kolem něj jako by zhoustl, obalil ho od krku po podrážky bot. Visel tam na špičkách s dýkou napřaženou k bodnutí a zíral na Alviarin, když za sebou zavírala dveře. Opřela se o ně zády a prohlížela si ho. Tentokrát se z toho nevykroutí. Tiché škrábání střevíčků umírající dívky na dlažebních kamenech se prostě nedalo nijak zamaskovat. Zamrkal, jak mu do očí stekl pot a začal ho pálit.</p> <p>„Opravdu sis myslel," pokračovala Aes Sedai, „že tuto místnost nebude nikdo hlídat, že nikdo nebude na stráži? Ochrana byla v tom zámku. Úkolem té mladé husičky této noci bylo ji sledovat. Kdyby byla dělala, co měla, našel bys teď za dveřmi tucet strážců a stejně tolik Aes Sedai. Ona teď platí cenu za svou hloupost."</p> <p>Zmítání za ním utichlo. Fain přimhouřil oči. Alviarin nebyla ze žlutého adžah, avšak i tak se mohla pokusit mladou ženu vyléčit. A ona ani nespustila poplach, jako to měla udělat ta přijatá, jinak by tu nebyla sama. „Ty jsi černá adžah," zašeptal.</p> <p>„To je nebezpečné obvinění," poznamenala žena klidně. Nebylo jasné, pro koho z nich je nebezpečné. „Siuan Sanche se snažila tvrdit, že černé adžah je skutečné, když ji vyslýchaly. Prosila, aby nám o nich mohla povědět. Elaida to nechtěla slyšet, a ani nebude chtít. Povídačky o černém adžah jsou jen ohavná pomluva Věže."</p> <p>„Ty jsi černá adžah," řekl hlasitěji.</p> <p>„Ty to chceš ukrást?" Mluvila, jako by nic neřekl. „Ten rubín za to nestojí, Faine. Nebo jak se vlastně jmenuješ. Ta čepel je pošpiněná, takže by se jí holou rukou dotkl jen hlupák, a nikdo jiný by se taky déle nezdržoval v její blízkosti. Vidíš, co to udělalo s Verin. Tak proč jsi sem přišel a šel rovnou po tom, o čem bys ani neměl vědět, že to tu je? Neměl jsi čas něco hledat."</p> <p>„Mohl bych se pro tebe zbavit Elaidy. Stačí se jí dotknout tímhle a dokonce ani léčení už ji nezachrání." Pokusil se mávnout dýkou, ale nedokázal se pohnout ani o vlásek. Kdyby se byl dokázal hnout, byla by teď Alviarin už mrtvá. „Mohla bys být ve Věži první, ne druhá."</p> <p>Vysmála se mu - znělo to jako chladné, opovržlivé zvonečky. „Copak si myslíš, že bych nebyla první, kdybych chtěla? Být druhá mi vyhovuje. Ať si Elaida připíše zásluhy za to, čemu říká úspěchy, a potí se i za své neúspěchy. Já vím, kde leží moc. A teď mi odpovíš na otázky, nebo tu ráno místo jedné najdou dvě mrtvoly."</p> <p>Dvě tu budou stejně, ať už jí odpoví k její spokojenosti či nikoliv. Nehodlala ho nechat naživu. „Viděl jsem Thakan'dar." Vyslovit tohle bolelo. Vzpomínky, které to přineslo, byly agónií. Odmítl zakňučet a vyrážel slova dál. „Velké moře mlhy, vlnící se a v tichosti narážející na černé útesy, ohně z kováren, zářící rudě pod ním, a blesky protínající oblohu mě téměř dohnaly k šílenství." Nechtěl pokračovat, ale přinutil se k tomu. „Vydal jsem se stezkou dolů do útrob Shayol Ghulu, dolů dlouhou cestou, kdy se mi o hlavu otíraly kameny jako tesáky, až na břeh jezera z ohně a roztavených skal -" <emphasis>Ne, už ne! </emphasis>„- které drží Velikého pána Temnoty v nekonečných hlubinách. Nebe nad Shayol Ghulem je i v poledne černé jeho dechem."</p> <p>Alviarin teď stála zpříma a kulila oči. Ne strachem, ale udělalo to na ni dojem. „Slyšela jsem o..." začala tiše, pak se otřásla a pronikavě se na něj zadívala. „Kdo jsi? Proč jsi tady? Poslal tě jeden ze Zap - z Vyvolených? Proč jsem o tom nebyla zpravena."</p> <p>Fain zvrátil hlavu dozadu a zasmál se. „Mají snad znát úkoly, které dostávají takoví jako já, takoví, jako jsi ty?" Znovu byl jasně slyšet přízvuk jeho rodného Lugardu. Jistým způsobem to bylo jeho rodné město. „Nebo se ti snad Vyvolení se vším svěřují?" Něco uvnitř něho křičelo, že tohle není správná cesta, ale on Aes Sedai nenáviděl, a to něco uvnitř něj taky. „Buď opatrná, hezoučká malá Aes Sedai, nebo tě pro zábavu předhodí myrddraalovi."</p> <p>Její zamračený pohled ho probodával jako rampouchy. „Uvidíme, pane Faine. Uklidím tu spoušť, kterou jsi tu napáchal, a pak uvidíme, kdo z nás dvou stojí u Vyvolených výš." S pohledem upřeným na dýku vycouvala z místnosti. Vzduch kolem něj nepovolil, dokud nebyla celou minutu pryč.</p> <p>V duchu si spílal. Hlupáku. Hraješ hry Aes Sedai, plazíš se před nimi, a pak to všechno zničí jedna chvíle vzteku. Když vracel dýku do pochvy, řízl se. Než strčil zbraň pod kabátec, ránu olízl. Vůbec nebyl to, co si myslela. Kdysi býval temným druhem, ale teď byl mnohem, mnohem dál. Mnohem dál, mnohem výš. Něco úplně jiného. Něco víc. Jestli se jí podaří spojit se s jedním ze Zaprodanců dřív, než se jí dokáže zbavit... Lepší to ani nezkoušet. Teď neměl čas hledat Valerský roh. Za městem ho čekali jeho přívrženci. Měli by ještě čekat. Zasel do nich strach. Doufal, že aspoň někteří lidé jsou pořád naživu.</p> <p>Před východem slunce byl venku z Věže, mimo ostrov Tar Valon. Tam někde venku byl al'Thor. A on byl zase celý.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA TŘETÍ</strong></p> <p><strong><emphasis>Průsmyk Jangai</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Pod vysokánskou Páteří světa Rand navedl Jeade'ena nahoru do kamenného svahu, který byl pokračováním kopců, jimiž začínal Jangaiský průsmyk. Dračí stěna drásala oblohu, všechny ostatní hory vedle ní vypadaly jako trpaslíci, její vrcholky se sněhovými čepicemi vzdorovaly žhnoucímu odpolednímu slunci. Nejvyšší štít sahal vysoko nad mraky, které se vysmívaly Pustině příslibem deště, jenž nikdy nepřijde. Rand si neuměl představit, proč by se někdo chtěl šplhat nahoru na horu, ale říkalo se, že muži, kteří se pokoušeli zdolat tyto výšiny, se museli vrátit, jak je přemohl strach a to, že nemohli dýchat. Byl ochoten uvěřit, že člověk, když se pokusí vyšplhat tak vysoko, se může docela dobře začít bát i dýchat.</p> <p>„...a i když jsou Cairhieňané tak ponořeni do hry rodů," říkala Moirain vedle jeho ramene, „půjdou za tebou, pokud budou vědět, že jsi silný. Buď na ně tvrdý, ale prosím, buď také spravedlivý. Vládce, který uděluje spravedlnost..."</p> <p>Snažil se ji nevnímat, stejně jako ostatní jezdce i skřípění a rachot Kadereho povozů, které se klopotily za nimi. Rokle a strže Pustiny už byly za nimi, ale tyto rozeklané kopce, téměř stejně nehostinné, vozům nesvědčily o nic víc. Touto stezkou neputoval nikdo snad již dvacet let.</p> <p>Moirain k němu takhle mluvila od rozbřesku do západu slunce, kdykoliv ji nechal. Její lekce se mohly týkat maličkostí - podrobností dvorského chování, řekněme, v Cairhienu či Saldeii nebo někde jinde - nebo důležitých záležitostí: politického vlivu bělokabátníků či snad vlivu obchodu na rozhodnutí vládce vstoupit do války. Bylo to, jako by chtěla, aby byl do doby, než dosáhne druhé strany hor, co nejvzdělanější, co nejnoblesnější jen bude možné. Bylo překvapivé, jak často to, co říkala, odráželo to, co by každý doma v Emondově Roli nazval zdravým selským rozumem. A taky jak často tomu tak nebylo.</p> <p>Občas přišla s něčím překvapivým. Například že nesmí věřit žádné ženě ve Věži krom Egwain, Elain a Nyneivy, či zpráva, že na amyrlinin stolec usedla Elaida. Přísaha nepřísaha, odmítala mu prozradit, jak to ví. Tvrdila, že pokud se tak rozhodne, musí mu to říci jiná, že je to cizí tajemství a ona ho nemůže vyjevit. Rand podezíral jednu z moudrých, které uměly chodit ve snu, i když ty se mu podívaly rovnou do očí a odmítly říci ano či ne. Přál si, aby je dokázal donutit odpřísáhnout to co Moirain. Neustále se pletly mezi něho a náčelníky, jako by chtěly, aby, pokud se bude chtít dostat k náčelníkům, musel jednat přes ně.</p> <p>Právě v této chvíli Rand nechtěl myslet na Elaidu ani na moudré, ani poslouchat Moirain. Teď si chtěl prohlédnout průsmyk před nimi, hlubokou brázdu mezi horami, která se kroutila, jako by někdo tupou sekerou znovu a znovu sekal do země, aniž by se mu to nějak zvlášť dařilo. Pár minut rychlé jízdy, a mohl by být v průsmyku.</p> <p>Na jedné straně ústí kotliny bylo rovné čelo útesu přitesáno asi na sto kroků našíř a do plochy byl vyřezán větrem již dosti ohlazený had ovinutý kolem hole dobrých tři sta sáhů vysoké. Byl to snad pomník, snad značka či pečeť vládce, a určitě byl vytvořen některým ze zmizelých národů z doby před Artušem Jestřábí křídlo, možná dokonce ještě z doby před trollockými válkami. Rand už viděl několikrát pozůstatky dávno zmizelých států. Dokonce ani Moirain často neznala jejich původ.</p> <p>Vysoko na druhé straně, tak vysoko, že si nebyl jist, zda vidí to, co si myslí, že vidí, těsně pod hranicí sněhu, stálo něco ještě podivnějšího. Něco, vedle čehož vypadal první, pár tisíc let starý pomník celkem obyčejně. Rand by byl ochoten přísahat, že je to pozůstatek rozbitých budov, světleji šedý proti tmavší hmotě hory, a ještě zvláštnější bylo to, co vypadalo jako jakési přístaviště ze stejného materiálu, jakoby molo pro lodi, opile se naklánějící po úbočí hory. Pokud si to nepředstavoval, tak stavby pocházely z doby před Rozbitím. Tvář světa byla v těch letech úplně změněna. Tohle předtím mohlo docela dobře být dno oceánu. Bude se muset zeptat Asmodeana. I kdyby byl měl čas, nemyslel si, že by se chtěl šplhat tak vysoko, aby si to zjistil sám.</p> <p>U paty obrovského hada ležel Taien, středně velké městečko obehnané vysokými hradbami, samo pozůstatek z časů, kdy Cairhien ještě směl posílat karavany přes Trojí zemi a ze Shary proudilo po hedvábné stezce bohatství. Nad městem poletovali ptáci a na hradbách ze šedého kamene byly v pravidelných rozestupech jakési tmavé skvrny. Mat se Okovi postavil ve třmenech, tím svým velkým kloboukem se širokou krempou si zastínil oči a zamračil se. Lan měl tvrdou tvář jako obvykle bez výrazu, přesto však vypadal stejně napjatě. Závan větru, tady trochu chladnějšího, mu rozevlál plášť s proměnlivými barvami, takže na chvíli jako by od ramen po holínky splynul se skalisky a řídkými trnitými keři.</p> <p>„Posloucháš mě?" zeptala se náhle Moirain a pobídla svou bílou klisnu blíž. „Musíš -!" Zhluboka se nadechla. „Prosím, Rande. Je toho tolik, co ti musím říci, tolik, co potřebuješ vědět."</p> <p>Náznak prosebného tónu v jejím hlase ho přiměl, že se na ni podíval. Vzpomínal si na dobu, kdy ho její přítomnost zastrašovala. Teď přes všechno své královské vystupování vypadala docela malá. Bylo pěkně hloupé, že měl pocit, jako by ji měl ochraňovat. „Máme ještě spoustu času, Moirain," pravil mírně. „Nepředstírám, že bych si myslel, že znám svět tolik jako ty. Odteď si tě chci držet u sebe." Skoro si neuvědomil, jak velká změna proběhla od toho, kdy si <emphasis>ona </emphasis>držela u sebe <emphasis>jeho. </emphasis>„Ale zrovna teď mám v hlavě něco jiného."</p> <p>„Ovšem." Povzdechla si. „Jak si přeješ. - Máme ještě spoustu času."</p> <p>Rand pobídl grošovaného hřebce do klusu a ostatní ho následovali. Vozy také zrychlily, i když do kopce s nimi tempo udržet nemohly. Asmodeanovi - Jasinu Nataelovi - povlával záplatovaný kejklířský plášť jako praporec, který nesl u třmene, jasně rudý s bíločerným symbolem starých Aes Sedai uprostřed. Tvářil se mrzutě. Být korouhevníkem ho nijak zvlášť nepotěšilo. Pod tímto znamením bude dobývat, říkalo rhuideanské proroctví, a možná svět tolik nevyděsí jako Dračí praporec, praporec Luise Therina, který nechal vlát nad Tearským Kamenem. Tento znak pozná jen málokdo.</p> <p>Skvrny na hradbách byly těla Taieňanů, jaksi divně pokroucená v předsmrtné agónii, nafouklá na slunci a visící za krky v řadě, která zřejmě obkružovala město. Ptáci byli lesklí černí krkavci a supi s ušpiněnými hlavami a krky. Někteří krkavci seděli na mrtvolách a krmili se, nově příchozí je vůbec nezajímali. V suchém vzduchu se vznášel odporný nasládlý puch hniloby a pronikavý zápach spáleniny. Železem obitá brána byla otevřená a uvnitř byly vidět trosky, očazené kamenné domky a zhroucené střechy. Kromě ptáků se nikde nic nehýbalo.</p> <p><emphasis>Jako Mar Ruois. </emphasis>Snažil se tu myšlenku setřást, ale v duchu viděl velké město poté, co bylo znovu dobyto, vysoké věže začernalé a pobořené, pozůstatky obrovských hranic na každé křižovatce, kam do plamenů naházeli spoutané a živé všechny ty, kteří odmítli přísahat Stínu. Věděl, čí vzpomínka to musí být, i když to neprobral s Moirain. <emphasis>Já jsem Rand al'Thor. Luis Therin Telamon je mrtvý tři tisíce let. Já jsem já! </emphasis>To byla bitva, kterou hodlal vyhrát. Když už musí zemřít v Shayol Ghulu, zemře tam jako on sám. Přinutil se myslet na něco jiného.</p> <p>Půl měsíce, co opustil Rhuidean. Půl měsíce, i když Aielové nasadili od slunce východu do západu takové pěší tempo, že uštvali i koně. Ale Couladin putoval tímhle směrem týden, než to Rand zjistil. Pokud se jim nepodařilo náskok stáhnout, tak měl právě tolik času na pustošení Cairhienu, než se tam Rand dostane. Víc, než dokáže Shaidy dostat do patřičných mezí. Nebyla to o moc šťastnější myšlenka.</p> <p>„Z té skály nalevo nás někdo pozoruje," poznamenal tiše Lan. Navenek byl cele pohroužen do prohlížení toho, co zbylo z Taienu. „Není to Aiel, jinak bych nezahlédl ani chlup."</p> <p>Rand byl rád, že přiměl Egwain a Aviendhu zůstat s moudrými. Město mu poskytlo nový důvod, ale pozorovatel zapadal do jeho původního plánu, když ještě doufal, že Taien vyvázl. Egwain pořád nosila stejné aielské šaty jako Aviendha, a Aielové by v Taienu nebyli zrovna vítáni. Mezi přeživšími budou ještě méně oblíbení.</p> <p>Ohlédl se na vozy, které zastavovaly kousek po svahu. Vozkové začínali bručet, když teď jasně viděli na město a ozdoby na hradbách. Kadere, mohutné tělo měl dnes opět zabalené v bílém, si velkým kapesníkem otíral obličej i orlí nos. Vypadal nevzrušeně, jen zamyšleně špulil rty.</p> <p>Rand čekal, že jakmile projedou průsmykem, bude si Moirain muset hledat nové vozky. Kadere a jeho muži nejspíš utečou hned, jak dostanou první příležitost. A on je bude muset nechat jít. Nebylo to správné - nebylo to spravedlivé - ale bylo to nutné, aby ochránil Asmodeana. Jak dlouho už dělá to, co je nutné, místo toho, co je správné? Ve spravedlivém světě by to bylo totéž. Tahle myšlenka ho rozesmála, znělo to jako drsné sípění. Zdaleka už nebyl tím vesnickým chlapcem, jímž býval, ale občas k němu ten chlapec pronikl. Ostatní se na něj podívali a on musel potlačit touhu jim sdělit, že ještě není šílený.</p> <p>Minuly dlouhé minuty, než se ze skal vynořili dva muži bez kabátce a žena, všichni tři rozedraní a bosí. Blížili se váhavě, hlavy nejistě nakláněli a očima přebíhali z jednoho jezdce na druhého, na vozy a zpátky, jako by při nějakém hlasitějším zvuku chtěli uprchnout. Propadlé tváře a potácivý krok hovořily o hladu.</p> <p>„Díky Světlu," řekl jeden z mužů nakonec. Měl šedé vlasy -žádný z trojice nebyl mladý - a vrásčitou tvář. Pohledem chvilku prodlel na Asmodeanovi s jeho záplavou krajek na límci a manžetách, ale vůdce karavany by nejel na mule a nenesl by prapor. Nakonec nejistě sevřel Randův třmen. „Světlo budiž pochváleno, že jste vyšli z té strašlivé země živí, můj pane." Mohlo to být Randovým kabátcem z modrého hedvábí se zlatou výšivkou na ramenou nebo praporcem či prostá lichotka. Ten muž rozhodně neměl důvod je považovat za něco jiného než kupce, byť dobře oblečené. „Ti vraždící divoši se znovu pozvedli. Je to další aielská válka. V noci se dostali přes hradby dřív, než si to někdo uvědomil, pobili každýho, kdo proti nim zvedl ruku, a ukradli všechno, co nebylo přikovaný na místě."</p> <p>„V noci?" zeptal se ostře Mat. Klobouk měl stažený hluboko do čela a stále obhlížel pobořené město. „Copak vaše hlídky spaly? Měli jste přece takhle blízko nepříteli hlídky, ne? Dokonce i Aielové by měli spoustu práce dostat se na vás, kdybyste měli postavený hlídky." Lan se na něj podíval oceňujícím pohledem.</p> <p>„Ne, můj pane." Šedovlasý muž na Mata zamrkal, ale odpověděl Randovi. Matův zelený kabátec byl dost dobrý i pro urozeného pána, ale Mat ho měl rozepnutý a vypadalo to, že v něm spává. „My... My měli jen strážnýho u každý brány. Už to bylo dlouho, co jsme nějakýho divocha zahlídli. Ale tentokrát... To, co neukradli, spálili, a vyhnali nás ven, abychom pomřeli hlady. Špinavý zvířata! Díky Světlu jsi nás přišel zachránit, můj pane, jinak bychom tu všichni jistě umřeli. Já jsem Tal Nethin. Jsem - byl jsem - sedlář. A dobrej, můj pane. Tohle je moje sestra Aril a její manžel Ander Corl. Dělá dobrý boty."</p> <p>„Ukradli taky lidi, můj pane," ozvala se žena chraplavým hlasem. Byla o něco mladší než její bratr, kdysi mohla být docela hezká, ale vyčerpání a starosti jí vyryly do tváří vrásky. Rand tušil, že se už nikdy zcela neztratí. Její manžel měl v očích ztracený pohled, jako by si nebyl zcela jistý, kde vlastně je. „Moji dcerku, můj pane, i syna. Vzali všechny mladý, každýho nad šestnáct, svlíkli je do naha přímo na ulici a odehnali je. Můj pane, můžeš...?" Odmlčela se a pevně zavřela oči, jako by tomu nemohla uvěřit, a zapotácela se. Byla jen malá naděje, že své děti ještě někdy uvidí.</p> <p>Moirain už byla dole ze sedla a vedle Aril. Vyčerpaná žena hlasitě zalapala po dechu, jakmile se jí Aes Sedai dotkla, a otřásla se od hlavy k patě. Tázavě obrátila užaslý pohled na Moirain, ale ta ji jenom podpírala.</p> <p>Arilin manžel náhle vytřeštil oči a zíral na Randovu pozlacenou přezku na opasku, byl to dar od Aviendhy. „Měl takhle poznačený paže. Takhle. Omotaný kolem dokola, jako ten had na skále."</p> <p>Tal nejistě vzhlédl k Randovi. „Vůdce těch divochů, můj pane. On - měl takový znamení na pažích. Měl ty divný šaty jako všichni ostatní, ale měl ustřižený rukávy a hodně se snažil, aby to každej uviděl."</p> <p>„To je dárek, co jsem dostal v Pustině," řekl Rand. Dával si pozor, aby měl ruce stále na sedlové hrušce. Rukávy kabátce jeho Draky zakrývaly až po hlavu, kdyby se však někdo podíval blíž, zahlédl by kousek z nich na hřbetech rukou. Aril se zapomněla divit, co to vlastně ta Moirain udělala, a všichni tři se tvářili, že každou chvíli utečou. „Jak je to dlouho, co odešli?"</p> <p>„Šest dní, můj pane," odpověděl Tal znepokojeně. „Udělali to všechno za noc a den a příští den odešli. My bychom byli odešli taky, ale co kdybychom je potkali, až se budou vracet? V Seleanu je určitě museli zahnat zpátky." To bylo město na druhé straně průsmyku. Rand pochyboval, že Selean bude touto dobou v lepším stavu než Taien.</p> <p>„Kolik lidí přežilo kromě vás tří?"</p> <p>„Asi stovka, můj pane. Možná víc. Nikdo to nepočítal." Randa náhle přemohl hněv, i když se ho snažil potlačit. „Stovka vás je?" Hlas měl studený jako železo. „A šest dní? Tak proč jsou vaši mrtví ponechaní napospas krkavcům? Proč mrtví pořád ještě visí na hradbách? Tohle jsou vaši lidé, kteří tu páchnou!" Ti tři se schoulili a couvali od jeho koně.</p> <p>„Báli jsme se, můj pane," zachraptěl Tal. „Oni odešli, ale mohli se vrátit. A on nám řekl... Ten se znamením na pažích nám řekl, abychom na nic nesahali."</p> <p>„Zpráva," řekl Ander hluše. „Vybral je pro pověšení, prostě je vytahovali, dokud jich nebylo dost kolem celé hradby. Muže, ženy, bylo mu to jedno." Oči upíral na Randovu přezku. „Řekl, že je to zpráva pro jednoho muže, co půjde za ním. Řekl, že chce, aby ten muž věděl... věděl, co udělají na druhý straně Páteře. Řekl... Řekl, že s tím mužem naloží ještě hůř."</p> <p>Aril náhle vyvalila oči a všichni tři s otevřenými ústy zírali za Randa. Pak se s jekotem obrátili a utekli. Ze skal, z nichž předtím vyšli, se zvedli černě zahalení Aielové a oni se vrhli jiným směrem. Tam se však zahalení Aielové objevili také, a oni se prostě zhroutili na zem, vzlykali a drželi se navzájem, zatímco je válečníci obstupovali. Moirain měla chladnou a vyrovnanou tvář, ale oči klidné neměla.</p> <p>Rand se otočil v sedle. Po svahu přicházeli Rhuark a Dhearik, sundávali si závoje a odmotávali <emphasis>šufy </emphasis>z hlavy. Dhearik byl silnější než Rhuark, s výrazným nosem a světlými prameny ve zlatých vlasech. Přivedl Reyn Aiely, jak Rhuark řekl, že přivede.</p> <p>Timolan a jeho Miagomové šli rovnoběžně s nimi o tři dny cesty dál na sever a občas si vyměnili posly, ale jinak náčelník svoje záměry neprozradil. Codarrové, Shiandové a Darynové byli stále někde na východě. Amys a ostatní po snové poradě s jejich moudrými tvrdily, že také přicházejí, ale pomalu. Ty moudré neměly ponětí, jaké mají jejich kmenoví náčelníci záměry, stejně jako Rand netušil, co podnikne Timolan.</p> <p>„Bylo to nutné?" řekl, když dva náčelníci došli až k němu. Také už lidi vyděsil, ale z dobrého důvodu, a nenutil je si myslet, že zemřou.</p> <p>Rhuark jenom pokrčil rameny, a Dhearik řekl: „Rozložili jsme oštěpy kolem téhle držby tak, aby nás neviděli, jak sis přál, a nezdálo se nutné čekat, protože tu nezůstal nikdo, kdo by si zatančil s oštěpy. Kromě toho to jsou jenom zabijáci stromů."</p> <p>Rand se zhluboka nadechl. Věděl, že to by mohl být svým způsobem stejně velký problém jako Couladin. Asi před pěti sty lety darovali Aielové Cairhienu stromek, odrostek <emphasis>avendesory, </emphasis>a s ním i právo, jaké neměl žádný jiný stát, obchodovat přes Trojí zemi se Sharou. Neudali žádný důvod - mokřiňany neměli v nejlepším případě v lásce - ale od Aielů to vyžadovalo <emphasis>ji'e'toh. </emphasis>Během dlouhých let na pouti, která je nakonec přivedla do Pustiny, je nenapadli jen jediní lidé, jen jediní jim umožnili přístup k vodě bez boje, když svět vyschl na troud. A oni nakonec našli potomky těch lidí. Cairhieňany.</p> <p>Po pět set let proudilo do Cairhienu s hedvábím a slonovinou bohatství. Pět set let, a <emphasis>avendoraldera </emphasis>rostla v Cairhienu. A potom nechal král Laman strom podetnout, aby si z něj mohl udělat trůn. Státy věděly, proč před dvaceti lety Aielové překročili Páteř světa - Lamanův hřích, tak tomu lidé říkali, a Lamanova pýcha - ale jen málokdo věděl, že pro Aiely to nebyla válka. Čtyři kmeny se vydaly najít křivopřísežníka a narušitele přísahy, a když ho zabily, vrátily se zpátky do Trojí země. Jejich opovržení pro zabijáky stromů, křivopřísežníky, však nikdy nevyprchalo. To, že byla Moirain Aes Sedai, převážilo její cairhienský původ, ale Rand si nebyl jist jak moc.</p> <p>„Tihle lidé žádnou přísahu neporušili," řekl oběma náčelníkům. „Najděte ostatní. Ten sedlář říkal, že jich je asi stovka. A buďte na ně milí. Jestli nás někteří pozorovali, tak teď asi utíkají zpátky do hor." Oba Aielové se začali otáčet a Rand ještě dodal: „Slyšeli jste, co mi vykládal? Co si myslíte vy o tom, co tu Couladin udělal?"</p> <p>„Zabili víc, než museli," prohlásil Dhearik se znechuceným potřesením hlavou. „Jako když černá fretka vpadne do hnízd skalňáků v rokli." Zabíjení je stejně snadné jako umírání, tvrdili Aielové. Každý trouba dokáže obojí.</p> <p>„A ta druhá věc? Zajatci. <emphasis>Gai'šainové."</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Rhuark a Dhearik si vyměnili pohledy a Dhearik stiskl rty. Očividně to slyšeli a byli z toho znepokojení. Chtělo to hodně, aby to vyvedlo Aiela z míry.</p> <p>„Tak to být nemůže," řekl Rhuark nakonec. „Jestli je to... <emphasis>Gai'šain </emphasis>je záležitost <emphasis>ji'e'toh. </emphasis>Z nikoho, kdo se neřídí <emphasis>ji'e'toh, </emphasis>nemůžeš udělat <emphasis>gai'šaina, </emphasis>jinak to jsou jen lidská zvířata, jako si drží Shaaradové."</p> <p>„Couladin opustil cestu <emphasis>ji'e'toh." </emphasis>Dhearikův hlas zněl, jako by říkal, že kamenům vyrostla křídla.</p> <p>Mat pobídl koleny Oka blíž. Nikdy nebyl zrovna výjimečný jezdec, ale občas, když myslel na něco jiného, jezdil, jako by se na koni narodil. „Tebe to překvapuje?" zeptal se. „Po tom, co všecko už udělal? Ten chlap by podváděl, i kdyby hrál kostky se svou mámou."</p> <p>Všichni na něj upřeli bezvýrazné pohledy, oči jako modré kameny. Mnoha způsoby Aielové <emphasis>byli ji'e'toh. </emphasis>A ať už byl Couladin jinak cokoliv, v jejich očích byl stále Aiel. Klan před kmenem, kmen před cizinci, ale Aiel před mokřiňany.</p> <p>Připojily se k nim některé Děvy, Enaila, Jolien a Adelin a šlachovitá, bělovlasá Sulin, kterou vybraly jako správkyni střechy rhuideanské střechy Děv. Děvám, které v Rhuideanu zůstaly, řekla, ať si vyberou jinou, a teď vedla Děvy tady. Ženy vycítily náladu mužů a neříkaly nic, jen trpělivě položily hroty oštěpů na zem. Pokud Aiel chtěl, dokázal, že kámen vedle něj vypadal ukvapeně.</p> <p>Ticho přerušil Lan. „Jestli Couladin čeká, že ho budeš sledovat, mohl nechat někde v průsmyku pěkné překvapení. Stovka mužů by mohla průsmyk v úžinách udržet i proti celému vojsku. Tisícovka..."</p> <p>„Tak se utáboříme tady," řekl Rand, „a pošlete zvědy, aby se přesvědčili, že cesta je volná. <emphasis>Duadhe Mahdi'in?"</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Hledače vody," souhlasil Dhearik a mluvil potěšeně. To bylo jeho společenstvo, než se stal náčelníkem kmene.</p> <p>Když se reynský náčelník vydal dolů ze svahu, Sulin a ostatní Děvy se na Randa významně podívaly. Poslední tři dny, když se začal bát toho, co by tu mohl najít, vybíral zvědy z jiných společenstev a měl pocit, že ony vědí, že to nedělá jenom proto, aby se ostatní dostali na řadu. Snažil se jejich pohledy ignorovat, avšak zvláště se Sulin to bylo těžké. Ta ženská mohla svýma bledě modrýma očima zarážet hřebíky.</p> <p>„Rhuarku, jakmile najdou ty, co přežili, zařiď, ať je hned nakrmí. A ať se k nim chovají slušně. Vezmeme je s sebou." Jeho pohled přitáhla městská hradba. Někteří Aielové už používali zakřivené rohovinové luky a zabíjeli krkavce. Zplozenci Stínu občas používali krkavce a další mrchožrouty jako špehy. Oči stínu - tak je Aielové nazývali. Tihle se krmili tak soustředěně, že si něčeho všimli, až je proklál šíp, ale moudrý člověk s krkavci a krysami nikdy neriskoval. „A zařiď, ať pohřbí mrtvé." Aspoň v tom se spravedlnost rovnala nutnosti.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ČTVRTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Darovaná čepel</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>V ústí průsmyku Jangai, byť dál od Taienu, začal rychle vznikat tábor a šířil se přes kopce, kolem přístupových cest, mezi roztroušeným ostnitým křovím a dokonce i nahoru na horské svahy. Ne že by ho bylo příliš vidět, snad krom v průsmyku samotném. Aielské stany splývaly s kamenitou půdou tak dobře, že jste je mohli přehlédnout, i když jste věděli, co hledáte a kde. V kopcích se Aielové utábořili podle kmenů, ale ti v průsmyku se scházeli podle společenstev. Většinou to byly Děvy, ale mužská společenstva vyslala své zástupce taky, asi po padesáti, a muži si rozložili stany o hodně výš nad troskami Taienu v táborech, které od sebe byly nenápadně odděleny. Každý chápal, nebo si aspoň myslel, že chápe, že Děvy nesou Randovu čest, ale všechna společenstva chtěla strážit <emphasis>Car'a'carna.</emphasis></p> <p>Moirain - samozřejmě s Lanem - odešla rozmístit Kadereho vozy těsně pod městem. Aes Sedai nadělala kolem toho, co bylo na vozech, skoro stejně takový poprask jako kolem Randa. Vozkové bručeli a nadávali, jak město smrdí, a vyhýbali se pohledu na to, jak Aielové odřezávají těla z hradeb, ale po měsících, které strávili v Pustině, zřejmě byli rádi, že jsou blízko byť jen trosek toho, co považovali za civilizaci.</p> <p><emphasis>Gai'šainové </emphasis>stavěli stany moudrých - tedy Amys, Bair a Melain - pod městem na téměř ztracené stezce vedoucí nahoru do kopců. Rand si byl jistý, že si toto místo vybraly proto, aby mohly být nablízku jak jemu, tak bezpočtu moudrých dole, ale podle něj určitě nebyla náhoda, že každý, kdo za ním bude přicházet z kopců, bude muset projít přes jejich tábor nebo kolem něj, aby se k němu dostal. Trochu ho překvapilo, když viděl, že bíle oděné postavy pohání Melain. Teprve před třemi dny se provdala za Baela v obřadu, kterým se z ní stala jeho manželka a sestra-žena jeho druhé manželky Dorindhy. Ta část byla zřejmě stejně důležitá jako svatba samotná. Aviendhu jeho překvapení dost šokovalo, nebo možná rozzlobilo.</p> <p>Když dorazila Egwain s Aviendhou za ocasem své bílé kobylky, majíc jednoduché suknice vyhrnuté nad kolena, vypadaly obě i přes rozdílné zabarvení a to, že Aviendha při své výšce mohla nahlížet Egwain přes rameno, aniž by se musela příliš natahovat, úplně stejně. Obě měly jen jeden slonovinový náramek a jeden náhrdelník. Práce s odklízením visících mrtvol právě začala. Většina krkavců byla mrtvá, země byla posetá hromádkami černého peří, a zbytek odletěl, ale supi byli přežraní tak, že se nemohli zvednout do vzduchu a jen se kolébali v popelu uvnitř hradeb.</p> <p>Rand si přál, aby existoval nějaký způsob, jak jim oběma zabránit spatřit tuhle scénu, ale k jeho překvapení ani jedna neodběhla vyprázdnit si žaludek. No, něco takového stejně od Aviendhy neočekával. Ona viděla smrt příliš často a vyrovnala se s tím, její tvář zůstala nyní zcela bez výrazu. Nečekal však čirou lítost v očích Egwain, když se dívala, jak sundávají nafouklé mrtvoly z hradeb.</p> <p>Zavedla Rosu k Jeade'enovi a naklonila se, aby mohla Randovi položit ruku na rameno. „Je mi to moc líto, Rande. Neexistoval způsob, jak bys tomu mohl zabránit."</p> <p>„Já vím," řekl jí. Dokonce ani nevěděl, že tu nějaké město <emphasis>je, </emphasis>dokud se o něm před pěti dny jen tak mimochodem mezi řečí nezmínil Rhuark - s náčelníky se radil pouze o tom, zda dokážou za den urazit větší vzdálenost a co Couladin udělá, až projde Jangai - a tou dobou už tady Shaidové skončili a odešli. Zatím už si přestal nadávat do hlupáků.</p> <p>„No, hlavně si to pamatuj. Nebyla to tvoje chyba." Pobídla Rosu dál a než se dostala z doslechu, dala se do řeči s Aviendhou. „Jsem ráda, že to bere tak dobře. Mívá ve zvyku cítit se provinile kvůli věcem, který stejně nemůže ovlivnit."</p> <p>„Muži si vždycky myslí, že ovládají všechno kolem sebe," opáčila Aviendha. „Když potom ale zjistí, že to tak není, myslejí si, že selhali, místo aby zjistili prostou pravdu, kterou už ženy dávno znají."</p> <p>Egwain se zahihňala. <emphasis>„Tohle </emphasis>je prostá pravda. Hned jak jsem uviděla ty chudáky lidi, napadlo mě, že ho najdem, jak někde zvrací."</p> <p>„To má tak slabý žaludek? Já..."</p> <p>Jejich hlasy utichly, jak se kobylka odšourala dál. Rand se, celý rudý, narovnal v sedle. Snažit se je odposlechnout. Chová se jako pitomec. To mu ale nezabránilo, aby se na ně nemračil. Bral na sebe zodpovědnost jenom za to, co byla jeho práce, i když jen pro něj samotného. Jenom za věci, se kterými mohl něco udělat. A se kterými měl něco udělat. Nelíbilo se mu, když se o něm takhle bavily. Za jeho zády i přímo jemu pod nosem. Světlo samo vědělo, co si povídají.</p> <p>Sesedl a vedl Jeade'ena za sebou, pátraje po Asmodeanovi, který se zřejmě někam zatoulal. Po tolika dnech strávených v sedle se rád prošel. V průsmyku se objevovaly různé shluky stanů. Horské svahy a útesy vytvářely skvělé hradby, ale Aielové se stejně rozestavovali, jako by odtamtud čekali útok. Rand se snažil jít s Aiely pěšky, ale půlden mu stačil, aby se zase vrátil na koně. Už tak měl dost práce, aby s nimi udržel krok v sedle. Když spěchali, dokázali Aielové utahat i koně.</p> <p>Mat byl také dole, dřepěl s otěžemi v ruce a tím oštěpem s černým ratištěm přes kolena, upíral zrak na rozvalenou bránu, studoval město a cosi si brumlal, zatímco Oko se snažil oždibovat jakýsi trnitý keř. Mat město studoval, neprohlížel si ho jen tak. Odkud se vzala ta poznámka o hlídkách? Mat od jejich první návštěvy Rhuideanu tu a tam říkal zvláštní věci. Rand by byl rád, kdyby byl Mat ochoten bavit se o tom, co se v Rhuideanu vlastně stalo, ale on pořád popíral, že k něčemu došlo, i přes medailon s liščí hlavou, oštěp a jizvu kolem krku. Melindhra, shaidská Děva, s kterou se Mat dal dohromady, stála kousek stranou a mládence sledovala, dokud nepřišla Sulin a nezahnala ji s nějakou posílkou. Randa napadlo, jestli Mat ví, že si Děvy sázejí na to, zda se kvůli němu Melindhra vzdá oštěpu. A jestli ho naučí zpívat, ačkoliv když se Rand ptal, co to znamená, jenom se zasmály.</p> <p>Hudba ho přitáhla k Asmodeanovi, jenž se s harfou na koleni usadil na žulové skalce. Žerď karmínového praporce byla zaražená do kamenité země a mula uvázaná k ní. „Vidíš, můj pane Draku," řekl vesele, „tvůj korouhevník se věrně věnuje svým povinnostem." Pak se jeho hlas i výraz změnily a on řekl: „Když už musíš tuhle věc mít, proč ji nenecháš nýst Mata nebo Lana? Nebo Moirain, když už jsme u toho. Ještě ráda by nesla tvůj prapor a čistila ti boty. Buď s ní opatrnej. Je to protřelá ženská. Když nějaká žena řekne, že tě bude poslouchat o svý vlastní vůli, tak je čas spát lehce a hlídat si záda."</p> <p>„Neseš to, neboť jsem tě vybral, mistře Jasine Nataeli." Asmodean sebou trhl a rozhlédl se kolem sebe, přestože všichni ostatní byli dost daleko a zaneprázdnění, aby poslouchali. Stejně by jim nikdo jiný nerozuměl. „Co víš o těch troskách nahoře těsně pod hranicí sněhu? Musejí pocházet z věku pověstí."</p> <p>Asmodean se nahoru ani nepodíval. „Tenhle svět se hodně změnil proti světu, kde... jsem usnul." Mluvil unaveně a lehce se zachvěl. „To, co vím o tom, co tu leží, jsem zjistil až po probuzení." Z harfy se vylinuly žalostné tóny „Pochodu mrtvých". „Co já vím, tak by to mohlo pocházet z města, ve kterým jsem se narodil. Shorelle byl přístav."</p> <p>Slunci zbývala snad hodina, než ho skryje Páteř světa. Takhle blízko vysokým horám přicházela noc rychle. „Na další z našich rozhovorů jsem dneska moc utahanej." Takhle na veřejnosti nazývali Asmodeanovy lekce, i když kolem nikdo jiný nebyl. Spolu s výukou, kterou mu poskytovali Lan a Rhuark, mu s Asmodeanovými hodinami od odjezdu z Rhuideanu zbývalo na spánek jen málo času. „Až budeš hotový, jdi do svého stanu. Uvidíme se ráno. S praporem." Nikdo jiný, kdo by tu zatracenou věc nesl, tu prostě <emphasis>nebyl. </emphasis>Třeba najde někoho v Cairhienu.</p> <p>Když se obracel k odchodu, Asmodean zahrál cosi nemelodického a řekl: „Dneska v noci nebudou kolem mýho stanu žádný hořlavý sítě? Už jsi mi konečně začal věřit?"</p> <p>Rand se ohlédl přes rameno. „Věřím ti jako bratru. Do dne, kdy mě zradíš. To, cos udělal, ti prominu za to, že mě učíš, a je to mnohem lepší dohoda, než si zasloužíš, ale v den, kdy se obrátíš proti mně, to roztrhám a pohřbím i s tebou." Asmodean pootevřel ústa, ale Rand ho předešel. „Tohle říkám já, Nataeli. Rand al'Thor. Lidi z Dvouříčí nemají rádi ty, co se jim snaží vrazit nůž do zad."</p> <p>Podrážděně zatahal za grošákovy otěže a odešel dřív, než se druhý muž zmohl na slovo. Nebyl si jist, zda Asmodean má vůbec tušení, že se mu snaží vyhrožovat mrtvý muž, ale nemohl si dovolit mu to nějak dát najevo. Asmodean si už tak byl jist, že je to ztracený případ. Kdyby ho napadlo, že Rand zcela neovládá ani vlastní myšlenky, že se může každou chvíli zbláznit, Zaprodanec by ho v okamžení opustil, a Rand se toho musel ještě spoustu naučit.</p> <p>Pod Aviendžiným dohledem stavěli bíle odění <emphasis>gai'šainové </emphasis>jeho stan o hodný dál v průsmyku, kde se nad ním tyčil ten obrovský kamenný had. <emphasis>Gai'šainové </emphasis>měli vlastní stany, ale ty samozřejmě postaví jako poslední. Adelin a asi tucet Děv dřepěly opodál, hlídaly a čekaly, až budou moci strážit jeho spánek. Dokonce i když kolem něj každou noc tábořilo na tisíc Děv, ony přesto dál stavěly stráž k jeho stanu.</p> <p>Než k nim došel, natáhl se skrze <emphasis>angrial, </emphasis>který měl v kapse, a uchopil <emphasis>saidín. </emphasis>Nebylo ovšem třeba, aby se vyřezávaného tlouštíka s mečem skutečně dotýkal. Naplnila ho směs špíny a krásy, ta zuřící ohnivá řeka, ta zdrcující lavina ledu. Usměrňoval každou noc od odjezdu z Rhuideanu, stavěl ochrany kolem celého tábora, nejen kolem stanů v průsmyku, ale i kolem těch na kopcích a svazích hor. Potřeboval <emphasis>angrial, </emphasis>aby vytvořil tak velké ochrany, ale jen tak tak. Předtím si myslel, že je silný, ale díky Asmodeanově výuce byl ještě silnější. Člověk ani zvíře, kteří by překročili čáru ochrany, by si ničeho nevšimli, ale zplozenec Stínu, který by se jí dotkl, by spustil varování, které by zaslechli všichni ve stanech. Kdyby byl toto udělal v Rhuideanu, temní psi by nikdy nevstoupili bez toho, aby se to dozvěděl.</p> <p>Aielové samotní budou dávat pozor na lidské nepřátele. Ochrany byly složitě propletené, byť slabé, a snažit se do nich dostat víc než jednu věc by způsobilo, že by nebyly prakticky využitelné. Mohl zařídit, aby zabily každého zplozence Stínu, místo aby jenom spustily poplach, ale to by bylo jako maják pro každého Zaprodance, který by po něčem takovém pátral, a také pro každého myrddraala. Nebylo nutné k sobě nepřátele přivolávat, když třeba ještě nevěděli, kde je. Takhle se to nedozví žádný ze Zaprodanců, pokud by se nedostal příliš blízko, a myrddraal teprve, až už by bylo pozdě.</p> <p>Propustit <emphasis>saidín </emphasis>bylo cvičením v sebeovládání i přes odpornou špínu, i přes to, jak se ho jediná síla snažila smést jako zrnko písku na dně řeky, snažila se ho spálit, zničit. Plul v rozlehlé prázdnotě, a přesto cítil, jak se každého jeho vlasu dotýká vítr, viděl jednotlivá vlákna v šatech <emphasis>gai'šainů, </emphasis>cítil také teplou vůni Aviendhy. A chtěl víc. Ale také cítil popel Taienu, zápach smrti a mrtvých těl, která hořela na hranicích, hnilobu těch, která ještě neshořela, dokonce i těch, která již byla pohřbená, stejně jako suchou hlínu jejich hrobů. To pomohlo. Po chvíli byl <emphasis>saidín </emphasis>pryč a on vdechoval jenom suchý horký vzduch. Zápach smrti se vytratil a vzduch byl čistý a nádherný.</p> <p>„Podívej, co tu bylo před námi," řekla Aviendha, když nechal bíle oděnou ženu s pokorným výrazem odvést Jeade'ena. Zvedla hnědého hada. Byl mrtvý, ale silný jako Randovo předloktí a skoro pět loktů dlouhý. Krevozmij odvozoval své jméno od toho, jaký účinek mělo jeho kousnutí. Krev se v několika minutách proměnila oběti v rosol. Pokud se Rand nemýlil, tak čistá rána za jeho hlavou pocházela od Aviendžina nože. Adelin a ostatní Děvy to sledovaly s pochvalným výrazem.</p> <p>„Napadlo tě vůbec, že by tě mohl uštknout?" zeptal se Rand. „Napadlo tě vůbec použít jedinou sílu, místo toho pitomýho nožíku? Proč jsi ho nejdřív nepolíbila? Muselas být dost blízko."</p> <p>Aviendha se narovnala a její zelené oči téměř způsobily, že noční chlad přišel o hodně dřív. „Moudré říkají, že není dobré používat jedinou sílu příliš často." Odsekávaná slova byla stejně studená jako její oči. „Říkají, že je možné natáhnout příliš a ublížit si." Lehce se zamračila a spíš k sobě než k němu dodala: „I když jsem se ještě nedostala na hranici toho, co vydržím. Tím jsem si jistá."</p> <p>Rand potřásl hlavou a vstoupil do stanu. Ta žena prostě odmítala poslouchat rozumné rady.</p> <p>Ještě se pořádně neusadil na hedvábné podušce vedle dosud nezapáleného ohně, a ona již přišla dovnitř za ním. Bez krevozmije, naštěstí, ale nesměle nesla něco zabalené v silných vrstvách pokrývky se šedými pruhy. „Dělal sis kvůli mě starosti," prohodila lhostejným hlasem. Tvářila se úplně bezvýrazně.</p> <p>„Ovšemže ne," zalhal. <emphasis>Ženská hl</emphasis><emphasis>oupá. Ještě se nechá zabít, pro</emphasis><emphasis>tože nemá dost rozumu, aby byla v případě potřeby opatrná. </emphasis>„Starosti bych si dělal kvůli každému. Nechci, aby někoho uštkl krevozmij."</p> <p>Ona si ho chvíli pochybovačně prohlížela a pak krátce kývla. „Dobrá. Hlavně aby sis se mnou něco nenamlouval." Hodila mu zabalený ranec k nohám a sedla si naproti němu na paty. „Nechtěl jsi přijmout přezku jako dar rušící dluh mezi námi..."</p> <p>„Aviendho, nic mi nedlužíš." Měl dojem, že na to zapomněla. Aviendha pokračovala, jako by nic neřekl.</p> <p>„...ale tohle ho možná zruší."</p> <p>Rand si povzdechl a rozbalil pruhovanou pokrývku - opatrně, poněvadž s rancem zacházela mnohem nejistěji než předtím s hadem, kterého držela, jako by to byl kus látky - rozbalil ji a zalapal po dechu. Uvnitř byl meč v pochvě tak přeplácané rubíny a drahými opály, že bylo těžké zahlédnout zlato, jen tam, kde bylo zasazeno vycházející slunce s mnoha paprsky. Na slonovinovém jílci, dost dlouhém pro obě ruce, bylo také vyloženo zlaté slunce. Hruška byla také obložená rubíny a bílými kameny, a další tvořily jednolitou hmotu po celé délce záštity. Tohle nikdy nebylo vyrobeno pro běžné používání, jen na parádu. Aby lidi koukali.</p> <p>„Tohle muselo stát... Aviendho, jak ti to můžu oplatit?"</p> <p>„Nestálo to skoro nic," prohlásila tak defenzivně, že klidně mohla dodat, že lže.</p> <p>„Meč. Jak ses vůbec dostala k meči? Jak se vůbec <emphasis>nějaký </emphasis>Aiel dostane k meči? Neříkej mi, že měl Kadere <emphasis>tohle </emphasis>schované na voze."</p> <p>„Nesla jsem ho v pokrývce." Mluvila ještě dotčeněji, než když se bavila o ceně. „Dokonce i Bair říkala, že by to mělo být v pořádku, pokud se ho skutečně nedotknu." Nejistě pokrčila rameny a neustále si upravovala loktuši. „Byl to meč zabijáka stromů. Lamana. Vzali ho od jeho těla jako důkaz, že je skutečně mrtvý, protože hlavu tak daleko donést nemohli. Od té doby přecházel z ruky do ruky, předávali si ho mladí muži a hloupé Děvy, které chtěly vlastnit důkaz o jeho smrti. Jenže každý pak začal uvažovat o tom, co to vlastně je, a tak to prodal dalšímu hlupákovi. Cena od prvního prodeje značně poklesla. Žádný Aiel by na to nepoložil ruku ani aby sundal ty kameny."</p> <p>„No, je moc krásný," řekl Rand, jak nejtaktněji dokázal. Jenom kašpar by nosil něco tak křiklavého. A ten slonovinový jílec by v ruce zvlhlé potem či krví klouzal. „Ale nemůžu ti dovolit..." Odmlčel se, jak vytáhl pár palců oceli, čistě ze zvyku, aby si prohlédl ostří. Do lesklé oceli byla vyleptána volavka, symbol mistra šermíře. Kdysi nosil právě takhle poznačenou čepel. - Náhle se byl ochoten vsadit, že tahle čepel je stejná jako krkavci poznačená čepel na Matově oštěpu, kov vyrobený s pomocí jediné síly, která se nikdy nezlomí a nikdy nepotřebuje nabrousit. Většina mistrovských mečů byly jenom kopie těch pravých. Lan by mu to mohl říci jistě, ale Rand byl v duchu již přesvědčen.</p> <p>Stáhl pochvu docela, naklonil se přes ohniště a položil ji před ni. „Čepel si nechám, abych zrušil dluh, Aviendho." Čepel byla dlouhá, lehce zakřivená a s jedním ostřím. „Jenom čepel. Jílec můžeš mít zpátky taky." V Cairhienu si může pořídit nový jílec i pochvu. Třeba je jeden z těch, co přežili Taien, slušný zbrojíř.</p> <p>Aviendha zírala s rozšířenýma očima z něj na pochvu a zase zpátky, pusu měla otevřenou a poprvé, co ji kdy viděl, byla vyvedená z míry. „Ale ty kameny mají mnohem, mnohem větší cenu než já - Zase se na mě snažíš uvalit dluh, Rande al'Thore."</p> <p>„To ne." Jestli ta čepel ležela přes dvacet let v pochvě nedotčená a nezkalená, tak musela být to, co si myslel. „Pochvu jsem nepřijal, takže byla celou dobu tvoje." Vyhodil do vzduchu jednu hedvábnou podušku a provedl v sedě figuru Zvedá se vítr. Dolů se začalo sypat peří, jak čepel podušku hladce rozsekla. „A jílec taky nepřijímám, takže je taky tvůj. Jestli z toho budeš mít zisk, tak je to jenom tvoje záležitost."</p> <p>Místo aby vypadala šťastná z toho bohatství - Rand tušil, že za ten meč dala všechno, co měla, a nejspíš jenom za pochvu dostane stokrát víc - místo aby vypadala šťastná nebo mu poděkovala, mračila se přes pírka tak rozhořčeně, jako kterákoliv dvouříčská hospodyně na zašpiněnou podlahu. Škrobeně tleskla a objevila se jedna <emphasis>gai'šainka, </emphasis>která si okamžitě klekla a začala tu spoušť uklízet.</p> <p>„Je to můj stan," podotkl Rand významně. Aviendha si jenom odfrkla v dokonalé imitaci Egwain. Ty dvě rozhodně trávily moc času pohromadě.</p> <p>Večeře, když po setmění konečně dorazila, se skládala z obvyklé placky světlého chleba a kořeněného dušeného téměř bílého masa ve velkých kouscích se sušenými papričkami a fazolemi. Rand se jenom zazubil, když mu sdělila, že maso je krevozmij. Od té doby, co vstoupil do Pustiny, už jedl hady i mnohem horší maso. <emphasis>Gara</emphasis><emphasis> </emphasis>- jedovatá ještěrka - byla podle jeho odhadu vůbec nejhorší. Ne kvůli chuti, která se docela podobala kuřeti, ale protože to byla ještěrka. Občas měl dojem, že v Pustině musí být víc jedovatých zvířat - hadů, ještěrek a pavouků - a rostlin, než ve zbytku světa dohromady.</p> <p>Aviendha byla zřejmě zklamaná, že maso znechuceně nevyplivl, i když někdy bylo těžké poznat, co vlastně cítí. Občas ji zjevně velice těšilo, když ho mohla vyvádět z míry. Kdyby se snažil předstírat, že je Aiel, byl by si myslel, že se snaží jen dokázat, že jím není.</p> <p>Unavený, toužící po spánku, sundal si jenom kabátec a boty, než si zalezl do pokrývek, a obrátil se k Aviendze zády. Aielští muži a ženy možná mohli chodit do potních lázní společně, ale krátký čas v Shienaru, kde dělali něco velmi podobného, ho přesvědčil, že na tohle není stavěný, ne aniž by zrudl tak, že by z toho mohl mít smrt. Snažil se neposlouchat, když se svlékala pod svou pokrývkou. Aspoň že měla tolik slušnosti, ale on byl stejně otočený zády, čistě pro jistotu.</p> <p>Aviendha tvrdila, že má spát v jeho stanu, aby ho mohla dál učit aielských zvykům a obyčejům, protože ve dne tráví tolik času s náčelníky. Oba věděli, že je to lež, ačkoliv co si moudré myslely, že by mohla takhle objevit, to si Rand neuměl představit. Tu a tam zavrčela, jak za cosi zatahala, a brumlala si pro sebe.</p> <p>Aby přehlušil ty zvuky a přestal myslet na to, co musejí znamenat, řekl: „Melainina svatba byla působivá. Opravdu Bael nic nevěděl, dokud mu to Melain a Dorindha neřekly?"</p> <p>„Ovšemže ne," odpověděla opovržlivě a odmlčela se, než si - aspoň podle Randova dojmu - stáhne punčochu. „Proč by měl něco vědět dřív, než mu Melain položila svatební věneček k nohám a zeptala se ho?" Náhle se zasmála. „Melain málem dohnala sebe i Dorindhu k šílenství, než našly květy <emphasis>segade </emphasis>na věnec. Takhle blízko Dračí stěny jich moc neroste."</p> <p>„Znamená to něco zvláštního? Totiž květy <emphasis>segade?" </emphasis>Tohle jí poslal, květy, které nikdy nepřijala.</p> <p>„Že má pichlavou povahu a hodlá si ji podržet." Další odmlka přerušená mručením. „Kdyby byla použila listy nebo květy lékořice, znamenalo by to, že se pyšní sladkou povahou. Jitřní slza by znamenala, že bude poddajná a... Je jich moc. Trvalo by mi celé dny, než bych tě naučila všechny možnosti, a ty je stejně nepotřebuješ znát. Ty nedostaneš aielskou manželku. Ty patříš Elain."</p> <p>Málem se na ni podíval, když řekla „poddajná". Slovo, které by méně vystihovalo jakoukoliv aielskou ženu, si neuměl představit. <emphasis>Nejspíš to znamená, že tě varuje předtím, než tě bodne.</emphasis></p> <p>Nakonec se ozvalo další ztlumené mumlání. Rand si uvědomil, že si přetahuje jupku přes hlavu. Přál si, aby byly zhasnuté lampy. Ne, to by věci ještě zhoršilo. Ale on tímhle procházel jednu každou noc od odjezdu z Rhuideanu a každou noc to bylo horší. Bude tomu muset udělat přítrž. Ta ženská bude odteď spát s moudrými, kam patří. Naučí se od ní, co bude moci, až bude moci. Přesně to samé si říkal už patnáctou noc.</p> <p>Snaže se vyhnat z hlavy jisté představy, řekl: „Ten kousek na konci. Když si řekli přísahy." Moudré ještě pořádně nevyslovily své požehnání, když se přihnala asi stovka Melaininých pokrevních příbuzných a obklopila ji. Všichni měli oštěpy. Stovka Baelových příbuzných se seřadila těsně kolem něj a on si musel cestu k ní probojovat. Nikdo samozřejmě nebyl zahalený - všechno to bylo součástí zvyků - ale přesto na obou stranách tekla krev. „Před pár minutami Melain přísahala, že ho miluje, ale když se dostal až k ní, bojovala jako horská kočka zahnaná do kouta." Kdyby ji Dorindha nepraštila pěstí do žeber, tak by si ji Bael nikdy nedokázal přehodit přes rameno a odnést, pomyslel si Rand. „Ještě teďka kulhá a oko má od ní celé modré."</p> <p>„To se snad měla chovat jako slaboch?" opáčila Aviendha ospale. „Musel se přesvědčit, jakou má cenu. Nebyla nějaká cetka, kterou by si mohl jen tak strčit do váčku." Zívla a on slyšel, jak se hnízdí v pokrývkách.</p> <p>„Co znamená ,naučit muže zpívat'?" Aielští muži nezpívali, aspoň ne od chvíle, kdy byli dost staří, aby se mohli chopit oštěpu, pouze bitevní písně a žalozpěvy za mrtvé.</p> <p>„Myslíš na Mata Cauthona?" Skutečně se zahihňala. „Občas se muž vzdá oštěpu pro Děvu."</p> <p>„Tohle si vymýšlíš. O něčem takovém jsem ještě nikdy neslyšel."</p> <p>„No, není to, že by se oštěpu opravdu vzdal." V hlase se jí ozývala značná otupělost. „Někdy muž zatouží po Děvě, která se kvůli němu oštěpu nevzdá - a on to zařídí tak, aby si ho vzala jako <emphasis>gai'šaina. </emphasis>Je to ovšem hlupák. Žádná Děva by se na <emphasis>gai'šaina </emphasis>nepodívala tak, jak on doufá. Musí tvrdě pracovat a ona ho přísně udržuje na místě, kam patří, a první, co udělá, je, že ho naučí zpívat, aby bavil sestry oštěpu, když jedí. ,Naučí ho zpívat.' Tohle Děvy říkají, když ze sebe muž dělá hlupáka kvůli některé ze sester oštěpu." Velmi zvláštní lidé.</p> <p>„Aviendho?" Řekl, že už se jí na to nezeptá. Lan tvrdil, že je to kandorská práce, vzor nazývaný sněhové vločky. Nejspíš z nějakého nájezdu na sever. „Kdo ti dal ten náhrdelník?"</p> <p>„Přítel, Rande al'Thore. Dneska jsme urazili kus cesty a ty nás budeš ráno zase hnát brzy. Spi dobře a probuď se, Rande al'Thore." Jen Aiel vám mohl popřát dobrou noc s nadějí, že nezemřete ve spánku.</p> <p>Nastavil sice mnohem menší, ale zato mnohem složitější ochrany kolem svých snů, usměrnil zhasnutí lamp a snažil se usnout. Přítel. Od severu přišli Reynové. Ale ona ten náhrdelník nosila už v Rhuideanu. Proč se o to stará? Aviendžin pomalý dech mu jasně zněl v uších, dokud neusnul, a pak se mu zdál dosti zmatený sen o tom, jak mu Min a Elain pomáhají přehodit si Aviendhu, která na sobě kromě náhrdelníku neměla vůbec nic, přes rameno, zatímco ho ona tluče po hlavě věnečkem z květů <emphasis>segade.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PÁTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Ptačí volání za noci</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Mat ležel na břiše se zavřenýma očima a těšil se z toho, jak mu Melindhra palci hněte svaly kolem páteře. Masáži po dlouhém dni v sedle se nic nevyrovnalo. No, něco ano, ale právě v této chvíli se byl ochoten spokojit s tímhle.</p> <p>„Na tak malého muže ty máš moc dobré svaly, Matrime Cauthone."</p> <p>Mat otevřel jedno oko a ohlédl se na ni, jak tam tak klečela s koleny vedle jeho boků. Zapálila oheň dvakrát větší, než bylo zapotřebí a po těle se jí řinul pot. Nádherné zlaté vlasy, až na aielský pramen na temeni zastřižené nakrátko, jí přiléhaly těsně k hlavě. „Jestli jsem ti moc malej, tak si klidně můžeš najít někoho jinýho."</p> <p>„Na můj vkus ty moc malý nejsi," zasmála se a rozcuchala ho. Měl delší vlasy než ona. „A jsi docela roztomilý. Uvolni. Když napjatý, neudělá ti dobře."</p> <p>Mat zavrčel a znovu zavřel oči. Roztomilý? <emphasis>Světlo! </emphasis>A malý. Jen Aielové ho mohli považovat za malého. V každé jiné zemi, kterou navštívil, byl vyšší než většina ostatních, i když ne o moc. Pamatoval si, že byl dost vysoký. Vyšší než Rand, když vyjel proti Artuši Jestřábí křídlo. A o dlaň menší než byl teď, když bojoval po Maecinově boku proti Aelgarům. Zeptal se Lana, tvrdil, že ta jména někde zaslechl. Strážce mu řekl, že Maecine byl králem Eharonu, jednoho z Deseti států - tolik už Mat věděl - asi čtyři či pět set let před trollockými válkami. Lan pochyboval, že by i hnědé adžah věděly víc. Za trollockých válek se toho hodně ztratilo a ještě víc za stoleté války. Tohle byly nejranější a nejčerstvější vzpomínky, které se mu usadily v lebce. Nic po Artuši Pendragu Tanreallovi a nic před Maecinem Eharonským.</p> <p>„Je ti zima?" zeptala se Melindhra nevěřícně. „Ty třásl." Slezla z něj a Mat zaslechl, jak přikládá na oheň. Bylo tu dost zákrsků na otop. Když Melindhra šplhala zpátky, tvrdě ho plácla po zadku mumlajíc: „Dobré svaly."</p> <p>„Jestli budeš takhle pokračovat," zabručel Mat, „tak si začnu myslet, že mě chceš napíchnout na rožeň k večeři jako trolloka." Ne že by se s Melindhrou nebavil - tedy pokud se zdržela toho, aby mu připomínala, že je vyšší než on - ale tahle situace ho znervózňovala.</p> <p>„Pro tebe žádné rožně, Matrime Cauthone." Tvrdě mu zaryla palce do ramene. „Tak dobře. Uvolni."</p> <p>Mat předpokládal, že se jednoho dne ožení, usadí se. Tohle muži dělají. Žena, dům, rodina. Připoutaný po zbytek života na jednom místě. <emphasis>Ještě nikdy jsem neslyšel o ženě, které by se líbilo, aby její manžel pil a hrál v kostky. </emphasis>A pak tu bylo to, co řekli ti lidé na druhé straně <emphasis>ter'angrialu </emphasis>ve tvaru dveřního rámu. Že je mu souzeno „oženit se s Dcerou Devíti měsíců". <emphasis>Muž se asi musí dřív nebo později oženit. </emphasis>Ale on si rozhodně nehodlal vzít za manželku Aielanku. Chtěl si zatančit s tolika ženami, s kolika to jen půjde, dokud to jde.</p> <p>„Ty stvořený nejsi pro rožně, ale pro velkou čest, myslím," poznamenala Melindhra tiše.</p> <p>„To mi zní dobře." Jenomže teď nedokázal žádnou jinou ženu přimět, aby se na něj byť jen podívala, ani Děvu, ani žádnou jinou. Bylo to, jako by si na něj Melindhra zavěsila nápis tohoto znění VLASTNICTVÍ MELINDHRY Z JUMAI SHAIDŮ. No, to poslední dodávat nemusela, aspoň ne tady. Jenomže kdo mohl vědět, co Aielanka udělá, a zvlášť Děva oštěpu? Ženy nemyslely stejně jako muži, a aielské ženy nemyslely jako nikdo jiný na světě.</p> <p>„Je zvláštní, že ty se tolik držíš zpátky."</p> <p>„Držím se zpátky?" zamumlal. Její ruce byly příjemné. Povolovaly mu i zatvrdliny, o kterých nevěděl, že je má. „Jak?" Napadlo ho, jestli to má něco společného s tím náhrdelníkem. Melindhra tomu, že ho dostala, nebo spíš přijala, zřejmě přikládala hodně velkou váhu. Nikdy ho samozřejmě nenosila. Děvy šperky nenosívaly. Ale měla ho ve váčku a ukázala ho každé ženě, která ji požádala. Zřejmě ji jich žádalo hodně.</p> <p>„Ty stavíš se do stínu Randa al'Thora."</p> <p>„Já nejsem v ničím stínu," utrousil nepřítomně. Nemohlo to být tím náramkem. Daroval šperky i jiným ženám, Děvám i ostatním. Rád dával věci hezkým ženám, i když oplátkou dostal jen úsměv. Nikdy nečekal víc. Jestli se ženě nelíbila hubička a polaskání tolik jako jemu, tak k čemu by to bylo?</p> <p>„Ovšem, je v tom jistá čest být ve stínu <emphasis>Car'a'carna. </emphasis>Abys ty byl blízko mocných, musíš stát v jejich stínu."</p> <p>„Ve stínu," souhlasil Mat, aniž by ji poslouchal. Někdy žena přijala, někdy ne, ale žádná se ještě nerozhodla, že ho vlastní. To bylo něco, co ho trápilo. Nehodlal se nechat vlastnit nějakou ženou, byť by byla sebekrásnější. A byť by měla ty nejobratnější ruce při uvolňování zatvrdlých svalů.</p> <p>„Tvoje jizvy by měly být čestné jizvy, vysloužené pod tvým jménem, jako náčelník, ne toto." Jedním prstem mu přejela po jizvě od oběšení na krku. „Vysloužil sis toto službou <emphasis>Car'a'carnovi?"</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Mat setřásl její ruku, zvedl se na lokty a otočil se, aby na ni dohlédl. „Jsi si jistá, že pro tebe ,Dcera Devíti měsíců' nic neznamená?"</p> <p>„Řekla jsem ti, že neznamená. Lehni si."</p> <p>„Jestli mi lžeš, tak přísahám, že ti naplácám na zadek."</p> <p>S rukama v bok se na něj výhružně podívala. „Ty myslíš, že dokážeš... naplácat mi na zadek, Mate Cauthone?"</p> <p>„Udělám, co půjde." Nejspíš by mu vrazila oštěp mezi žebra. „Přísaháš, že jsi nikdy neslyšela o Dceři Devíti měsíců?"</p> <p>„Nikdy ne," odpověděla pomalu. „Kdo je to? Nebo co? Lehni si a nech mě -"</p> <p>Ozval se vlhovec, znělo to odněkud ze stanu a zároveň i zvenčí, a o chvíli později bobolink. Dobří dvouříčtí ptáci. Rand si své poplašné volání vybral tak, aby to, pokud věděl, nebyli ptáci v Pustině domácí.</p> <p>Melindhra byla okamžitě dole, omotávala si kolem hlavy <emphasis>šufu </emphasis>a chápala se oštěpů a puklíře. Ze stanu vyrazila jen takhle.</p> <p>„Krev a zatracenej popel!" zaklel Mat, když se oblékal do spodků. Bobolink znamenal jih. Postavili si s Melindhrou stan na jihu u Chareenů, co nejdál od Randa, aby ještě zůstali v táboře. Ale Mat se nehodlal vydávat ven do toho trní a bodláčí nahý, jako to udělala Melindhra. Vlhovec znamenal sever, kde tábořili Shaaradové. Přicházelo to ze dvou stran zároveň.</p> <p>Mat dupl, aby mu v nízkém stanu co nejlépe padly boty, a podíval se na stříbrnou liščí hlavu ležící u jeho pokrývek. Nakonec přišel na to, že medailon nějak zabránil Moirain, aby ho na první pokus vyléčila. Dokud se ho dotýkal, její usměrňování na něj nemělo nejmenší vliv. Sice nikdy neslyšel o nějakém zplozenci Stínu, který by dokázal usměrňovat, ale vždycky tu byly černé adžah - aspoň to Rand tvrdil a Mat mu to věřil - a vždycky tu byla možnost, že po Randovi konečně vyrazil jeden ze Zaprodanců. Přetáhl si koženou šňůrku přes hlavu, takže mu medailonek visel na prsou, popadl svůj krkavci poznačený oštěp a vyrazil ven do chladného měsíčního světla.</p> <p>Neměl čas vnímat mrazivý chlad. Ještě než se úplně dostal ze stanu, málem přišel o hlavu pod trolločí kosinou. Čepel se mu otřela o vlasy, když se vrhl nízko při zemi do kotoulu. S oštěpem již připraveným se zvedl.</p> <p>Při prvním pohledu do tmy mohl trollok být jen rozložitý muž, i když o polovinu vyšší než Aiel, oblečený celý v černé kroužkové zbroji s hroty na ramenou a loktech a přilbou s připevněnými kozími rohy. Ty rohy však vyrůstaly přímo z až příliš lidské hlavy a tvář pod očima pokračovala kozí tlamou.</p> <p>Trollok po něm s prskáním skočil a řval v drsném jazyce, který nebyl určený pro lidská mluvidla. Mat zatočil oštěpem jako bojovou holí, odrazil těžkou zakřivenou čepel stranou a vrazil dlouhý hrot tvorovi do břicha. Osníř se před ocelí vyrobenou s pomocí jediné síly rozdělil stejně snadno jako maso pod ním. Trollok s kozím čenichem se s drsným výkřikem složil, Mat vytáhl zbraň a pak uhnul stranou, aby na něj obluda nepadla.</p> <p>Všude kolem něj Aielové, někteří bez šatů, jiní odění jen napůl, ale všichni s černými závoji, bojovali s trolloky s kančími rypáky, vlčími tlamami či orlími zobany, s rohy či hřebeny z peří, ohánějícími se těmi svými podivně zakřivenými meči a sekerami s hroty, zahnutými trojzubci i oštěpy. Tu a tam některý používal obrovský luk a vypouštěl šípy s ozuby o velikosti menších oštěpů. Po boku trolloků bojovali i lidé v hrubých kabátcích, s meči, a zoufale křičeli, jak umírali v trnitém křoví.</p> <p>„Sammael!"</p> <p>„Sammael a Zlaté včely!"</p> <p>Temní druzi <emphasis>umírali, </emphasis>většina jakmile se dostala do křížku s některým z Aielů, ale trolloky bylo těžší zabít.</p> <p>„Já nejsem žádnej zatracenej hrdina!" zařval Mat, aniž by se obracel na někoho konkrétního, zatímco se bil s trollokem s medvědí tlamou a chlupatýma ušima, svým třetím. Tvor se oháněl sekerou na dlouhém toporu s několika hroty a zahnutou čepelí dost velkou, aby dokázala podetnout strom, kterou si velkýma chlupatýma rukama pohazoval jako dětskou hračkou. Právě to, že se pohyboval poblíž Randa, dostávalo Mata do takových problémů. On chtěl od života jen dobré víno, zahrát si kostky a pár hezkých děvčat. „S tímhle nechci mít nic společnýho!" Zvláště ne, pokud byl někde poblíž Sammael. „Slyšíš mě?"</p> <p>Trollok šel k zemi s rozervaným hrdlem a Mat se ocitl tváří v tvář myrddraalovi, který právě vyřídil dva Aiely, co na něj zaútočili společně. Půlčlověk vypadal jako muž s těstovitě bílou pletí, se zbrojí z překrývajících se černých šupin jako u hada. Jako had se také pohyboval, jako by neměl kosti, plynule a rychle, a jeho půlnočně černý plášť visel nehnutě, jakkoliv se zavrtěl. A také neměl oči. Jen mrtvolně bílý kus kůže tam, kde by oči měly být.</p> <p>Když na něj myrddraal upřel ten bezoký pohled, Mat se zachvěl, do kostí mu pronikal strach. „Pohled bezokého je strach," říkalo se v Hraničních státech, kde by to měli vědět, a dokonce i Aielové připouštěli, že je z myrddraalova pohledu mrazí až do morku kostí. To byla první zbraň toho tvora. Půlčlověk se k Matovi blížil plynulým klusem.</p> <p>Mat se mu s řevem vrhl vstříc a oštěpem zatočil jako holí, bodal jím a neustále se pohyboval. Ten tvor měl meč tmavý, jako byl jeho plášť, meč ukutý v kovárnách Thakan'daru, a pokud by ho sebeméně škrábl, byl by Mat mrtvý, pokud by se včas neobjevila Moirain se svým léčením. Existoval však jeden jistý způsob, jak to skoncovat s mizelcem. Všeobecný útok. Museli jste ho přemoci dřív, než on přemohl vás, a pomyšlení na obranu vás mohlo vyřídit. Mat nemohl věnovat ani mrknutí bitvě zuřící ve tmě všude kolem něj.</p> <p>Myrddraalova čepel se mrskala jako hadí jazyk, míhala se jako černý blesk, ale jen aby odrazila Matův útok. Když se krkavci poznačená, s pomocí jediné síly ukutá ocel střetla s kovem vykovaným v Thakan'daru, vzplálo kolem modré světlo, praskající stěna blesků.</p> <p>Pak Mat provedl prudký výpad, který skončil v mase. Černý meč a bledá ruka odletěly stranou, a rubovým sekem Mat prosekl myrddraalovi krk, ale nezůstal jen při tom. Bodnutí do srdce, přetětí podkolenní šlachy, pak druhé, všechno v rychlém sledu. Teprve tehdy odstoupil od tvora, který se stále svíjel na zemi, mával kolem sebe celou rukou i odseknutým pahýlem, a z ran mu tryskala inkoustová krev. Půllidem trvalo dlouho, než si přiznali, že jsou mrtví. Úplně nezemřou, dokud nevyjde slunce.</p> <p>Mat se rozhlédl a uvědomil si, že útok skončil. Ti temní druzi a trolloci, kteří ještě nebyli mrtví, utekli. Aspoň on kromě Aielů neviděl stát nikoho jiného. Ale pár Aielů také leželo na zemi. Mat stáhl nějakému mrtvému temnému druhovi šátek z krku a setřel myrddraalovu černou krev z čepele svého oštěpu. Kdyby tam zůstala delší dobu, naleptala by kov.</p> <p>Tenhle noční útok nedával žádný smysl. Podle těl, která v měsíčním světle rozeznal, těl trolloků i lidí, viděl, že se nedostali moc daleko mezi stany. A pokud by jich nebylo mnohem, mnohem víc, tak ani neměli naději, že se dostanou dál.</p> <p>„Co jsi to volal? <emphasis>Carai </emphasis>něco. Starý jazyk?"</p> <p>Mat se obrátil a podíval se na Melindhru. Závoj měla dole, ale kromě své <emphasis>šufy </emphasis>na sobě pořád neměla ani nitku. Kolem se pohybovaly další Děvy, i muži, kteří na sobě neměli víc a dělali si z toho stejně málo, i když většina jich mířila bez otálení zpátky do stanů. Neměli žádný stud, to bylo ono. Vůbec žádný stud. Zřejmě Melindhře nebyla ani zima, ačkoliv při výdechu se jí tvořily u úst obláčky páry. Mat byl zpocený jako ona, a teď, když už se nemusel starat o to, jak přežít, zmrzal.</p> <p>„Něco, co jsem kdysi slyšel," řekl jí. „Líbí se mi, jak to zní." <emphasis>Carai an Caldazar! </emphasis>Pro čest Rudého orla. Bojový pokřik Manetherenu. - Většina jeho vzpomínek patřila Manetherenu. Některé z nich měl i předtím, než prošel tím pokrouceným dveřním rámem. Moirain říkala, že to se hlásí o slovo stará krev. Hlavně dokud mu zůstane v žilách.</p> <p>Když se Mat vydal zpátky k jejich stanu, Melindhra mu dala ruku kolem ramen. „Viděla jsem tě s nočním běžcem, Mate Cauthone." To bylo jedno z aielských jmen pro myrddraala. „Jsi tolik vysoký, jak muž potřebuje být."</p> <p>Mat se zazubil a dal jí ruku kolem pasu, ale ten útok nemohl dostat z hlavy. Chtěl - myšlenky měl příliš pomotané a plné cizích vzpomínek - avšak nemohl. Proč by někdo podnikal beznadějný útok? Jen hlupák by zaútočil proti přesile bez důvodu. Tuhle myšlenku nedokázal dostat z hlavy. Nikdo nezaútočí bez důvodu.</p> <p>* * *</p> <p>Ptačí volání Randa okamžitě probudilo. Když odhazoval pokrývky a vybíhal ven, bez kabátce, jen v punčochách, již držel <emphasis>saidín. </emphasis>Noc byla studená, prosvětlená měsíčním světlem, a z kopců pod průsmykem se sem nesl slabý hluk boje. Kolem něj se probouzeli Aielové, pobíhali jako mravenci, hnali se do noci k místu, odkud mohl do průsmyku přijít útok. Ochrany by se ozvaly znovu - zplozenci Stínu v průsmyku by vyvolali zavolání hýla - dokud je ráno nezruší, ale nemělo smysl hloupě riskovat.</p> <p>V průsmyku vše brzy utichlo. <emphasis>Gai'šainové </emphasis>byli ve svých stanech, jelikož ani teď se nesměli dotknout zbraně, ostatní Aielové odběhli pryč, tam, kde by mohli být potřeba. Dokonce i Adelin a ostatní Děvy odešly, jako by věděly, že by je zdržel, kdyby čekaly. Od vozů, stojících poblíž městských hradeb, se ozvalo pár nadávek, ale ani vozkové, ani Kadere se neukázali. Rand to od nich ani nečekal. Slabý hluk boje - lidé křičeli, ječeli a umírali - přicházel ze dvou stran. Zdola a hodně z daleka. Lidé pobíhali i kolem stanů moudrých. Zřejmě se dívali směrem k bojujícím.</p> <p>Útok dole nedával smysl. Nebyli to Miagomové, ne, pokud by Timolan nepřibral do kmene zplozence Stínu, a to bylo asi stejně pravděpodobné, jako že by bělokabátníci brali trolloky. Obrátil se zpátky ke svému stanu a dokonce i obklopen prázdnotou sebou trhl.</p> <p>Aviendha vyšla do měsíčního světla s pokrývkou omotanou kolem těla. Těsně za ní stál vysoký muž zahalený v tmavém plášti. Měsíční stíny klouzaly po vyzáblé tváři, která byla příliš bledá, s příliš velkýma očima. Ozval se tichý zpěv a plášť se rozevřel do širokých, kožovitých křídel jako u netopýra. Aviendha, pohybujíc se jako ve snu, vykročila do čekajícího objetí.</p> <p>Rand usměrnil a kolem Aviendhy proletěl jako prst tenký odřivous, šíp pevného světla, a srazil draghkarovi hlavu. Účinek tak úzkého proudu byl pomalejší, avšak o nic méně přesný než u temných psů. Barvy se proměnily, černá v bílou, bílá v černou, a tvor se změnil v jiskřivá zrnka prachu, která se rozplynula ve vzduchu.</p> <p>Když zpěv utichl, Aviendha se zachvěla a hleděla, jak se poslední částečky vytrácejí. Pak se obrátila k Randovi a přitáhla si pokrývky úžeji k tělu. Zvedla ruku a k Randovi vyletěl proud ohně silný jako jeho hlava.</p> <p>Rand, překvapen dokonce i v prázdnotě, na jedinou sílu ani nepomyslel. Prostě se vrhl na zem pod vzdouvající se plameny. Ty okamžitě zmizely.</p> <p>„Co to děláš?" vyštěkl Rand tak rozzlobený, tak šokovaný, že prázdnota popraskala a <emphasis>saidín </emphasis>se vytratil. Vyškrábal se na nohy a vyrazil k ní. „Tohle je vrchol nevděku, o jakým jsem kdy slyšel!" Chtěl s ní zatřást, až by jí zacvakaly zuby. „Právě jsem ti zachránil život, pro případ, že sis toho nevšimla, a jestli jsem porušil nějakej zatracenej aielskej zvyk, tak nedám ani -!"</p> <p>„Příště," odsekla dívka, „nechám velkého <emphasis>Car'a'carna, </emphasis>aby si to vyřídil sám!" Neohrabaně si přitáhla pokrývku a škrobeně se sklonila, aby se mohla vrátit do stanu.</p> <p>Rand se poprvé ohlédl za sebe. Na dalšího draghkara, zhrouceného na hromádce a v plamenech. Byl tak rozzlobený, že ani neslyšel praskání a pukáni, jak hořel, ani necítil zápach hořícího tuku. Dokonce ani nevycítil jeho zlo. Draghkar zabíjel tak, že nejdřív vysál člověku duši a pak i život. Musel být své oběti nablízku, dotýkat se jí, a tenhle ležel necelé dva kroky od místa, kde předtím Rand stál. Rand si nebyl jist, jak účinný je draghkarův zpěv na někoho, kdo je naplněný <emphasis>saidí</emphasis><emphasis>nem, </emphasis>ale byl rád, že to nemusel zjišťovat.</p> <p>Zhluboka se nadechl a poklekl vedle stanové chlopně. „Aviendho?" Nemohl vstoupit. Hořela tam lampa, a co věděl, mohla sedět nahá a v duchu ho trhat na kusy, jak si ostatně vrchovatě zasloužil. „Aviendho, mrzí mě to. Omlouvám se. Bylo hloupé to říct, když jsem se nezeptal, proč jsi to udělala. Měl jsem vědět, že jsi mi nechtěla ublížit, a jsem... jsem... jsem trouba."</p> <p>„Víš toho docela dost, Rande al'Thore," ozvala se tlumená odpověď. „Ty <emphasis>jsi</emphasis> trouba!"</p> <p>Jak se Aielové <emphasis>omlouvají! </emphasis>Na tohle se jí nikdy nezeptal. Vzhledem k<emphasis> ji'e'toh, </emphasis>učení mužů zpěvu a svatebním zvykům si ani nemyslel, že to někdy udělá. „Ano, to jsem. A omlouvám se." Tentokrát se žádná odpověď neozvala. „Už jsi v pokrývkách?" Ticho.</p> <p>S bručením se narovnal a zahýbal prsty v punčochách, jak ho ledová hlína zastudila. Bude tu muset zůstat, dokud si nebude jistý, že je slušně zakrytá. Bez bot a bez kabátu. Uchopil <emphasis>saidín, </emphasis>se vší jeho špínou, jen aby se uprostřed prázdnoty zbavil té vlezlé zimy.</p> <p>Přiběhly sem samozřejmě tři moudré, které uměly chodit ve snu, a Egwain, a teď s vytřeštěnýma očima obcházely na hořící draghkary a všechny si téměř stejným pohybem přitahovaly loktuše k ramenům.</p> <p>„Jenom jeden," řekla Amys. „Díky Světlu, ale že jsem překvapená."</p> <p>„Byli vlastně dva," sdělil jí Rand. „Já... zničil toho druhého." Proč by měl váhat jen proto, že ho Moirain varovala, aby nepoužíval odřivous? Byla to zbraň jako každá jiná. „Kdyby Aviendha nezabila tohohle, tak mě možná dostal."</p> <p>„Přitáhlo nás usměrňování," vysvětlovala Egwain a prohlížela si ho od hlavy k patě. Nejdřív si myslel, že se dívá, není-li zraněný, ale ona věnovala zvláštní pozornost jeho punčochám a potom se ohlédla na stan, kde v mezeře mezi chlopněmi bylo vidět světlo lampy. „Už jsi ji zase rozčílil, že? Ona ti zachránila život a ty... Muži!" Se znechuceným potřesením hlavou prošla těsně kolem něj a vstoupila do stanu. Zaslechl tiché hlasy, ale nerozuměl tomu, co si povídají.</p> <p>Melain škubla za loktuši. „Jestli nás nepotřebuješ, tak se musíme jít podívat, co se děje dole." Odspěchala, aniž by počkala na druhé dvě ženy.</p> <p>Když se s Amys vydala za ní, Bair se jaksi kdákavě zachechtala. „Vsadíme se, koho půjde zkontrolovat prvního? Můj ametystový náhrdelník, který se ti tolik líbí, proti tomu tvému safírovému náramku?"</p> <p>„Platí. Já volím Dorindhu."</p> <p>Starší moudrá znovu zakdákala. „Pořád ještě má oči plné Baela. První sestra je první sestra, ale nový manžel..."</p> <p>Odešly z doslechu a Rand se sklonil ke stanové chlopni. Stále neslyšel, co si ty dvě povídají, pokud by nepřistrčil ucho k mezeře, a to on nehodlal udělat. Aviendha se určitě zahalila, když byla uvnitř Egwain. Ale ona zase Egwain přejímala aielské způsoby, takže bylo docela dobře možné, že se místo toho taky svlékla.</p> <p>Tichý zvuk střevíčků ohlásil Moirain a Lana a Rand se narovnal. I když slyšel, jak oba dýchají, strážcovy boty vydávaly sotva slyšitelné zvuky. Moirain visely vlasy kolem obličeje a držela si u těla nějaké tmavé šaty, jejichž hedvábí se v měsíčním světle hodně lesklo. Lan byl plně oblečen, s holínkami, ozbrojen a zahalen tím měňavým pláštěm, díky němuž splýval s nocí. Ovšem. Dole již hluk boje utichal.</p> <p>„Překvapilo mě, že jsi tu nebyla dřív, Moirain." Jeho hlas zněl chladně, ale lépe mít chladný hlas než chladnoucí tělo. Držel se dál <emphasis>saidín</emphasis><emphasis>u, </emphasis>bojoval s ním, a noční mráz zůstával něčím vzdáleným. Byl si ho vědom, byl si vědom každého chloupku na pažích, který se mu pod rukávy košile zježil, ale přesto se ho chlad nedotkl. „Obvykle mě přijdeš hledat hned, jak vycítíš potíže."</p> <p>„Nikdy jsem nevysvětlovala všechno, co udělám nebo neudělám." Její hlas byl chladně záhadný jako vždy, přesto si však byl Rand v měsíčním světle jist, že se červená. Lan se tvářil ustaraně, i když u něj se to těžko poznávalo. „Nemůžu tě držet za ruku věčně. Nakonec se musíš naučit chodit sám."</p> <p>„To jsem dneska v noci udělal, ne?" Přes prázdnotu proklouzly rozpaky - znělo to, jako by všechno vykonal sám - a tak ještě dodal: „Aviendha dostala toho za mými zády." Draghkar už pomalu dohoříval.</p> <p>„Takže je dobře, že tu byla," pravila Moirain klidně. „Nepotřeboval jsi mě."</p> <p>Nebála se, tím si byl jist. Viděl ji vběhnout doprostřed hloučku zplozenců Stínu, vládla jedinou silou stejně obratně jako Lan svým mečem, viděl to příliš často, aby uvěřil, že by se bála. Tak proč nepřišla, když vycítila draghkary? Měla to dokázat, a Lan taky. To byl jeden z darů, které strážce získával ze spojení s Aes Sedai. Mohl ji přinutit to říci, chytit ji mezi přísahu, kterou mu složila, a neschopnost zalhat. Ne, to nemohl udělat. Nebo spíš nechtěl. Nechtěl udělat něco takového někomu, kdo se mu snažil pomoci.</p> <p>„Aspoň teď víme, kvůli čemu byl ten útok dole," poznamenal. „Abych si myslel, že se tam děje něco důležitého, zatímco se ke mně dostanou draghkaři. Pokusili se o to v Držbě Chladné skály, a tam to taky nefungovalo." Jenže tentokrát se jim to skoro povedlo. Pokud to tedy byl jejich záměr. „Myslela by sis, že zkusí něco jiného." Couladin byl před ním a Zaprodanci zřejmě všude okolo. Proč nemohl stát vždy jen proti jednomu nepříteli?</p> <p>„Nesmíš udělat tu chybu, aby sis myslel, že Zaprodanci jsou prostoduší," varovala ho Moirain. „To by ti mohlo být osudné." Posunula roucho, jako by si přála, aby látka byla silnější. „Připozdívá se. Jestli už mě dál nepotřebuješ...?"</p> <p>Aielové se začali vracet a ona se strážcem odešla. Někteří bojovníci vykřikovali nad dragkhary a šli vzbudit pár <emphasis>gai'šainů, </emphasis>aby je odklidili, ale většinou se na ně jen podívali, než se vrátili do stanu. Zřejmě teď od něj něco takového očekávali.</p> <p>Když se objevila Adelin a Děvy, jejich krok jaksi vázl. Zíraly na to, jak muži v bílém odtahují draghkary pryč, a než se přiblížily k Randovi, vyměňovaly si pohledy.</p> <p>„Nic tady nebylo," začala Adelin pomalu. „Útok přišel dole, temní druzi a trolloci."</p> <p>„Křičeli ,Sammael a Zlaté včely', jak jsem slyšela," dodala další. Jelikož měla hlavu omotanou <emphasis>šufou, </emphasis>Rand nepoznal, která to je. Hlas měla mladý, některým Děvám nebylo víc než šestnáct.</p> <p>Adelin se zhluboka nadechla a napřáhla jeden ze svých oštěpů vodorovně před sebe, ani se nezachvěl. Ostatní udělaly totéž, každá s jedním oštěpem. „My - já - zklamala," řekla Adelin. „Měly jsme být tady, když draghkaři přišli. Místo toho jsme utíkaly jako malé děti zatančit si s oštěpy."</p> <p>„Co s tím mám dělat?" zeptal se Rand a Adelin odpověděla bez váhání.</p> <p>„Cokoliv si přeješ, <emphasis>Car'a'carne. </emphasis>Stojíme tu připraveny a nebudeme odporovat."</p> <p>Rand potřásl hlavou. <emphasis>Zatracení Aielové a jejich zatracené ji'e'toh. </emphasis>„Vezměte si to a vraťte se hlídat můj stan. No? Jděte." Ženy si vyměnily pohledy, než ho poslechly, stejně váhavě, jako za ním zprvu přicházely. „A jedna z vás řekne Aviendze, že až se vrátím, přijdu do stanu," dodal. Nehodlal strávit celou noc venku s obavami, je-li to bezpečné. Odešel a kamenitá půda pod nohama byla hodně tvrdá.</p> <p>Asmodeanův stan stál opodál jeho. Zevnitř se neozval ani hlásek. Rand odhodil chlopeň a skočil prudce dovnitř. Asmodean seděl ve tmě a hryzl si ret. Když se Rand objevil, trhl sebou a nedal mu možnost vůbec promluvit.</p> <p>„Nečekal jsi, že něco podniknu, že ne? Cítil jsem ty draghkary, ale ty jsi mohl zvládnout. Zvládl jsi je. Já nikdy neměl draghkary rád. Neměli jsme je stvořit. Mají ještě menší mozek než trolloci. Dáš jim rozkaz a oni stejně občas zabijí toho, kdo je poblíž. Kdybych byl vyšel ven, kdybych byl něco udělal... Co kdyby si toho někdo všiml? Co kdyby si uvědomil, že to neusměrňuješ ty? Já -"</p> <p>„Je dobře, žes to neudělal," skočil mu Rand do řeči a se zkříženýma nohama se potmě posadil. „Kdybych vycítil, že jsi tam venku naplněný <emphasis>saidínem, </emphasis>mohl jsem tě zabít."</p> <p>Druhý muž se roztřeseně zasmál. „To mě taky napadlo."</p> <p>„Byl to Sammael, kdo dneska zaútočil. Poslal trolloky a temné druhy."</p> <p>„To se Sammaelovi nepodobá, zahazovat lidi," poznamenal pomalu Asmodean. „Ale nechá jich zabít deset tisíc, nebo desetkrát tolik, když tím získá něco, co za to podle něj bude stát. Možná některý z ostatních chce, aby sis myslel, že to byl on. Dokonce i Aielové berou zajatce... Trollokům to kromě zabíjení moc nemyslí a temní druzi věří tomu, co se jim řekne."</p> <p>„Byl to on. Už jednou se mě snažil takhle nalákat, abych na něj zaútočil, bylo to v Serendaharu." <emphasis>Oh, Světlo! </emphasis>Ta myšlenka přeplula po povrchu prázdnoty. <emphasis>Řekl jsem „mě". </emphasis>Nevěděl, kde Serendahar stával, prostě nic kromě toho, co řekl. Ta slova se tak nějak objevila.</p> <p>Po dlouhém mlčení Asmodean tiše promluvil. „To jsem nevěvěl."</p> <p>„Já chci vědět proč?" Rand pečlivě volil slova a doufal, že jsou všechna jeho. Vzpomínal si na Sammaelovu tvář, na muže - <emphasis>Ne, to nejsou moje vzpomínky. </emphasis>- na podsaditého muže s krátkou žlutou bradkou. Asmodean mu popsal všechny Zaprodance, ale Rand věděl, že tenhle obrázek z jeho popisu nepochází. Sammael chtěl vždycky být vyšší a litoval, že mu to jediná síla nemůže poskytnout. Tohle mu Asmodean nikdy neřekl. „Z toho, cos mi vykládal, se mi nejspíš nebude chtít postavit, pokud si nebude jistý vítězstvím, a možná ani pak ne. Říkal jsi, že pokud to půjde, nechá mě Temnému. Tak proč si je teď tak jistý, že vyhraje, když se rozhodnu jít proti němu?"</p> <p>Probírali to potmě celé hodiny, aniž by došli k nějakému závěru. Asmodean se držel názoru, že to byl některý z ostatních, v naději, že poštve Randa proti Sammaelovi a tak se zbaví jednoho či obou. Aspoň Asmodean tvrdil, že on by to udělal. Rand na sobě cítil jeho přemýšlivý pohled. Tohle uklouznutí bylo příliš velké, aby se dalo zakrýt.</p> <p>Když se konečně vrátil do svého stanu, Adelin a tucet Děv vyskočily na nohy, všechny mu začaly jedna přes druhou vykládat, že Egwain již odešla a Aviendha dávno usnula, že se na něj zlobila, že se obě zlobily. Dávaly mu tolik různých rad, jak zvládnout hněv těch dvou žen, a všechny zároveň, že nechápal ani slovo. Nakonec umlkly a vyměnily si pohledy. Promluvila samotná Adelin.</p> <p>„Musíme si promluvit o dnešní noci. O tom, co jsme udělaly a v čem jsme zklamaly. My -"</p> <p>„Nic to nebylo," přerušil ji Rand, „a jestli ano, tak je to odpuštěno a zapomenuto. Teď bych se projednou rád pár hodin prospal. Jestli to chcete projednat, jděte si promluvit s Amys nebo Bair. Jsem si jistý, že ony na rozdíl ode mě pochopí, oč vám jde." To je kupodivu umlčelo a on mohl vstoupit do stanu.</p> <p>Aviendha ležela v pokrývkách a jednu štíhlou nahou nohu měla vystrčenou. Snažil se na ni vůbec nedívat. Nechala lampu zapálenou. Rand se vděčně uložil do pokrývek a usměrněním zhasl lampu, než <emphasis>saidín </emphasis>propustil. Tentokrát se mu zdálo o Aviendze metající oheň, jenže ho nemetala na draghkara, a vedle ní seděl Sammael a smál se.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ŠESTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>„Pětinu vám dám"</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Egwain přitáhla Rose otěže na travnatém vršku a dívala se, jak zástupy Aielů vycházejí z Jangaiského průsmyku. Sedlo jí zase vyhrnulo suknice nad kolena, ale ona si toho už skoro nevšimla. Neměla čas na to, aby si je pořád spravovala. A měla na nohou punčochy. Nebylo to, jako kdyby byla bosá.</p> <p>Aielové pod ní plynule klusali. Tisíce a tisíce, s nákladními koňmi a soumary, <emphasis>gai'šainové, </emphasis>kteří se postarají o tábory, když budou ostatní bojovat, šli roztažení na míli do délky, a většina jich byla ještě v průsmyku či již daleko vepředu a mimo dohled. Dokonce i bez rodin to vypadalo, že je tu na pochodu celý národ. Hedvábná stezka tu byla docela slušná silnice, celých padesát kroků široká a dlážděná širokými bílými kameny, procházela přímo horami, do nichž byla vysekána, aby vedla po rovině. Jen občas byla vidět pod davem Aielů, i když ti zřejmě radši běhali po trávě, ale hodně kamenů bylo vyviklaných. Bylo tomu již dvacet let, co tudy projíždělo něco jiného než žebřiňáky místních sedláků a pár povozů.</p> <p>Bylo překvapivé, znovu uvidět stromy, skutečné stromy, vysokánské duby a kaliny rostoucí v hustých porostech, místo občas nějakého pokrouceného, zakrnělého pahýlu, a vysokou trávu vlnící se ve vánku na kopcích. Na severu rostl skutečný les a po obloze pluly mráčky, sice řídké a vysoko, ale byly to mráčky. Vzduch byl po zkušenostech z Pustiny požehnaně chladný a vlhký, i když hnědé listí a velké hnědé pásy v trávě jí prozradily, že ve skutečnosti může být větší horko a sucho, než je v tuto roční dobu obvyklé. Přesto byla venkovská krajina Cairhienu ve srovnání s drahou stranou Dračí stěny šťavnatým rájem.</p> <p>Na severu se pod téměř plochým můstkem vlnil úzký potůček lemovaný vyschlým jílem mnohem širšího původního koryta. Řeka Gaelin protékala jenom o pár mil dál tímto směrem. Egwain napadlo, co Aielové na řeku budou říkat. Viděla Aiely poblíž řeky už předtím. Scvrknutý pás vody značil rozhodný přelom v pravidelném proudu lidí, jak muži i Děvy v úžasu zastavovali a prohlíželi si ho, než ho přeskočili a pokračovali dál.</p> <p>Po silnici duněly Kadereho vozy a dlouhá mulí spřežení se těžce dřela, ale na Aiely pořád ztrácela. Překonat zákruty a zatáčky průsmyku jim trvalo čtyři dny a Rand očividně hodlal dorazit tak daleko do Cairhienu, jak to jen v těch zbývajících pár hodinách světla půjde. Moirain a Lan jeli s vozy. Ne před nimi, dokonce ani s Kadereho krabicovitým bílým domečkem na kolech, avšak vedle druhého povozu, kde plachtou zakrytý dveřní rám <emphasis>ter'angrialu </emphasis>tvořil hrb nad zbytkem nákladu. Některé naložené věci byly velice pečlivě zabalené nebo naskládané v krabicích a sudech, které Kadere přivezl s sebou do Pustiny plné svého zboží, a některé byly prostě nastrkané tam, kam se vešly. Byly to poněkud podivné útvary z kovu a skla, židle z červeného křišťálu, dvě sošky nahého muže a ženy velikosti dítěte, tyče z kosti, slonoviny a zvláštních černých materiálů nejrůznějších délek a tlouštěk. Všechny možné věci včetně některých, jež Egwain skoro nedokázala popsat. Moirain využila každý volný coul na všech vozech.</p> <p>Egwain by byla moc ráda věděla, proč se Aes Sedai stará právě o tento vůz. Možná si nikdo jiný nevšiml, že mu Moirain věnuje víc pozornosti než všem ostatním dohromady, ale bylo tomu tak. Ne že by měla šanci to nějak brzy zjistit. Nově nastolená rovnost mezi nimi dvěma byla křehká záležitost, jak se již Egwain přesvědčila, když se na to zeptala uprostřed průsmyku a dostalo se jí odpovědi, že má příliš živou představivost a jestli má dost času špehovat Aes Sedai, tak by si Moirain asi měla promluvit s moudrými o zostření výcviku. Egwain se samozřejmě důkladně omluvila a poddajná slova zřejmě zafungovala. Amys a ostatní jí nezabíraly víc nocí než předtím.</p> <p>Kolem ní proběhla klusem po silnici asi stovka taardadských <emphasis>Far Dareis Mai. </emphasis>Děvy se pohybovaly s lehkostí, závoje jim visely volně, ale měly je připravené, a plné toulce u pasu. Některé nesly zakřivené luky z rohoviny s nasazenými šípy, kdežto ostatní měly luky v pouzdrech na zádech, oštěpy a puklíře se jim při běhu rytmicky pohupovaly. Za nimi vedl asi tucet <emphasis>gai'šainů </emphasis>v bílých hábitech nákladní muly a snažil se s nimi udržet krok. Jedna postava však byla v černém, ne v bílém: Isendra se dřela nejvíc ze všech. Egwain dokázala rozeznat Adelin a dvě tři další z těch, které v noci, kdy došlo k útoku, hlídaly Randův stan. Každá svírala kromě zbraní také panenku, nahrubo vyrobenou hadrovou panenku v sukničce a s bílou jupičkou. Měly ještě ztuhlejší výrazy než obvykle, jak se snažily předstírat, že nic takového nenesou.</p> <p>Egwain si nebyla jistá, co to má znamenat. Děvy, které stály na stráži, přišly ve skupince navštívit Bair a Amys, když dokončily své úkoly, a pak s nimi strávily dost dlouhou dobu. Příštího rána, když se tábor v šeru před svítáním rušil, začaly Děvy vyrábět ty panenky. Nemohla se ovšem zeptat, ale zmínila se o tom jedné rusovlasé Tomanelle z klanu Serai jménem Maira, a ta Egwain řekla, že to má ženě připomenout, že už není malá holka. Z jejího tónu bylo jasné, že se o tom nechce bavit dál. Jedna z Děv, která nesla panenku, neměla ani šestnáct, a přesto byla Maira přinejmenším stejně stará jako Adelin. Nedávalo to žádný smysl a bylo to rozčilující. Pokaždé, když si Egwain myslela, že rozumí aielským obyčejům, něco jí ukázalo, že tomu tak není.</p> <p>Proti její vůli přitáhlo její pohled ústí průsmyku. Tam byla řada kůlů, táhla se z jednoho příkrého horského svahu na druhý, jen uprostřed jich Aielové pár svalili. Couladin tu nechal další zprávu, muže a ženy naražené na kůly přes celou cestu, sedm dní tu již viseli mrtví. Vysoké šedé hradby Seleanu přiléhaly ke kopcům na pravé straně průsmyku, ale nad nimi nebylo nic vidět. Moirain tvrdila, že je to již jen stín bývalé slávy, ale přesto to bylo stále slušné město, mnohem větší než Taien. Teď už z něj však nic nezbývalo. A zde také nikdo nepřežil - asi kromě těch, které Shaidové odvedli - i když tady někteří utekli na místa, která považovali za bezpečná. Tady byly na kopcích statky. Většina východního Cairhienu sice byla opuštěna po aielské válce, ale města potřebovala potraviny ze statků. Teď se ze zčernalých zdí hospodářských budov zvedaly očazené komíny. Tady zůstalo nad kamennou stodolou i pár zuhelnatělých trámů, tam se stodola i dům zbortily žárem. Kopec, na němž stála Egwain s Rosou, bývala pastvina pro ovce. Poblíž plotu u paty kopce bzučely nad pozůstatky řezničiny mouchy. Ani jediné zvíře na pastvinách nezůstalo živé, ani slípka nehrabala na dvorku. Z obilí zbylo jen vypálené strniště.</p> <p>Couladin a Shaidové byli Aielové. Ale to byla také Aviendha, Bair a Amys a Melain, a Rhuark, který tvrdil, že mu Egwain připomíná jednu z jeho dcer. To narážení na kůly je znechutilo, přesto si však zjevně mysleli, že je to jenom maličko horší, než co si zabijáci stromů zaslouží. Možná jediným způsobem, jak skutečně poznat Aiely, bylo narodit se jako Aiel.</p> <p>Egwain se naposledy ohlédla na zničené město a pomalu sjela dolů ke kamenné ohradě, projela brankou, pak se sklonila a ze zvyku znovu upevnila řemen ze surové kůže. Ironií bylo, že Moirain říkala, že Selean se mohl ve skutečnosti ke Couladinovi připojit dobrovolně. V měnících se proudech <emphasis>daes dae'mar </emphasis>se rovnováha mezi aielským vetřelcem a mužem, který do Cairhienu poslal Taireny, ať už tak učinil z jakéhokoliv důvodu, mohla naklonit na kteroukoliv stranu, pokud by jim Couladin dal příležitost si vybrat.</p> <p>Egwain jela po široké silnici, dokud nedohonila Randa, dnes v červeném kabátci, a pak se kousek od něj připojila k Aviendze, Amys a asi třicítce moudrých, které kromě dalších dvou, co také chodily ve snu, skoro neznala. Mat, s tím svým oštěpem s černou čepelí, a Jasin Natael, s harfou v koženém pouzdře pověšenou na zádech a karmínovou zástavou povlávající ve větru, jeli na koních, ale spěchající Aielové skupinku předbíhali po obou stranách, protože Rand svého grošovaného hřebce vedl a rozmlouval s kmenovými náčelníky. Sukně nesukně, moudré by docela dobře udržely krok s procházejícími zástupy, kdyby se Randa nedržely jako smůla borovice. Na Egwain se skoro nepodívaly, oči i uši měly jako přilepené na Randa a šest náčelníků.</p> <p>„...a kdokoliv projde skrz po Timolanovi," říkal Rand pevným hlasem, „musí uslyšet to stejné." Kamenní psi, kteří zůstali hlídat v Taienu, se vrátili, aby ohlásili, že Miagomové vstoupili do průsmyku o den později. „Přišel jsem zabránit Couladinovi zničit tuhle zemi, ne se na to dívat."</p> <p>„To je tvrdá zpráva," podotkl Bael, „i pro nás, jestli tím myslíš, že si nemůžeme vzít pětinu." Han a ostatní, dokonce i Rhuark, přikyvovali.</p> <p>„Pětinu vám dám." Rand nezvedl hlas, avšak jeho slova náhle mohla zarážet hřebíky. „Ale žádná část z toho nebude v potravinách. Budeme žít z toho, co najdeme v divočině, ulovíme nebo koupíme - jestli ještě zůstal někdo, kdo by mohl jídlo prodávat - dokud nezařídím, aby Tairenové začali přivážet víc jídla z Tearu. Jestli si někdo vezme jen o grošík víc, než je pětina, nebo bochník chleba bez zaplacení, jestli vypálí třeba jenom chaloupku, protože patří zabijákovi stromů, nebo zabije člověka, který se nebude pokoušet zabít jeho, tak toho člověka pověsím, ať je to kdo chce."</p> <p>„Tohle říct kmenům je tvrdé," poznamenal Dhearik skoro stejně ledově. „Přišel jsem za Tím, kdo přichází s úsvitem, ne abych rozmazloval křivopřísežníky." Bael a Jheran otevřeli ústa k souhlasu, ale všimli si, že tak učinil i ten druhý, a hned zase pusu zavřeli.</p> <p>„Dávej pozor, co říkám, Dheariku," podotkl Rand. „Já tuhle zemi přišel zachránit, ne ji dál ničit. Co řeknu, platí pro každý kmen. Dávejte moc dobrý pozor, co říkám." - Tentokrát se nikdo neozval a Rand se vyhoupl zpátky Jeade'enovi do sedla a nechal hřebce volně jít mezi náčelníky. Tváře Aielů byly zcela bez výrazu.</p> <p>Egwain se nadechla. Tihle muži byli všichni dost staří na to, aby mohli být jeho otcem i dědem, byli to vůdci svého lidu stejně tak jako králové, ať už tvrdili cokoliv, vůdci zocelení bojem. Připadalo jí to jako teprve včera, kdy byl chlapcem víc než jen podle stáří, mládencem, který prosil a doufal, místo aby velel a očekával, že ho budou poslouchat. Měnil se teď rychleji, než dokázala zvládnout. Bylo dobré, když těmhle lidem zabrání, aby provedli dalším městům to, co Couladin udělal Taienu a Seleanu. Tohle si říkala. Jen si přála, aby to dokázal, aniž by se každý den choval víc a víc nadutě. Za jak dlouho bude chtít, aby ho poslouchala, jako to dělala Moirain? Nebo všechny Aes Sedai? Doufala, že je to jen pýcha.</p> <p>Jelikož si chtěla popovídat, vyhodila nohu ze třmene a natáhla ruku k Aviendze, ale Aielanka jenom zavrtěla hlavou. Opravdu nerada jezdila. A možná jí taky bránilo to, že tu všechny moudré kráčely v hloučku. Některé z nich by se na koně neposadily, kdyby jim zlomili obě nohy. S povzdechem tedy Egwain slezla dolů a vedla Rosu za sebou. Trochu nabručeně si upravila suknice. - Měkké, po kolena vysoké aielské boty, které nosila, vypadaly pohodlně, a také byly, ale pro delší chůzi po tomhle tvrdém, nerovném dláždění se nehodily.</p> <p>„Teď teda opravdu velí," prohodila.</p> <p>Aviendha skoro nespustila oči z Randových zad. „Neznám ho. Nemůžu ho poznat. Podívej na tu věc, kterou nese."</p> <p>Myslela samozřejmě meč. - Rand ho tak úplně nenesl. Měl ho pověšený na sedlové hrušce, v prosté pochvě z hnědé vepřovice, a dlouhý jílec, omotaný stejnou kůží, mu sahal až do pasu. Pochvu a jílec si nechal vyrobit jedním mužem z Taienu cestou průsmykem. Egwain napadlo, proč asi, když si mohl usměrnit ohnivý meč a dělat další věci, vedle kterých meče vypadaly jako hračky pro děti. „Tys mu ho přece dala, Aviendho."</p> <p>Její přítelkyně se zamračila. „Snaží se mě přinutit, abych přijala i jílec. Použil ho, takže je jeho. Použil ho přede mnou, jako by se mi chtěl posmívat, s mečem v ruce."</p> <p>„Ty se nezlobíš kvůli meči." Aspoň si to Egwain nemyslela, neřekla o něm totiž ani slovo, té noci v Randově stanu. „Pořád se hněváš kvůli tomu, jak s tebou mluvil, a já tě chápu. Vím, že ho to mrzí. Občas promluví bez přemýšlení, ale kdybys ho jenom nechala, aby se omluvil -"</p> <p>„Já nechci žádné jeho omluvy," zamumlala Aviendha. „Já nechci... Tohle už nesnesu. Už nemůžu dál spát v jeho stanu." Náhle popadla Egwain za paži, a kdyby ji Egwain neznala, byla by si myslela, že má slzy na krajíčku. „Musíš s nimi promluvit za mě. S Amys, Bair a Melain. Tebe poslechnou. Ty jsi Aes Sedai. Musejí mi dovolit vrátit se do jejich stanů. Musejí!"</p> <p>„Kdo musí co?" zeptala se Sorilea, která zpomalila, aby mohla jít vedle nich. Moudrá z Držby Shende měla řídké bílé vlasy a tvář jako z vydělané kůže natažené přes kosti. A jasné zelené oči, které dokázaly srazit koně na deset kroků. Tedy takhle se na lidi dívala normálně. Když se však zlobila, ostatní moudré seděly mlčky a kmenoví náčelníci se odporoučeli.</p> <p>Melain a další moudrá, šedivějící Nakai z Držby Černá voda, se k nim taky chtěly připojit, ale Sorilea se na ně podívala těma svýma očima. „Kdybys neměla hlavu plnou toho svého nového manžela, Melain, tak bys poznala, že s tebou chce mluvit Amys. S tebou taky, Aerin." Melain ohnivě zrudla a <emphasis>odběhla </emphasis>za ostatními, ale starší žena se tam dostala první. Sorilea se dívala, jak odcházejí, a pak obrátila svou pozornost na Aviendhu. „Teď si můžem v klidu promluvit. Takže ty nechceš něco udělat. Něco, co jsi bezpochyby dostala nařízeno. A myslíš si, že tě z toho tahle malá Aes Sedai může dostat."</p> <p>„Sorileo, já -" Aviendha se dál nedostala.</p> <p>„Za mých dnů děvčata skočila, když moudrá řekla skoč, a skákala dál, dokud jim neřekla, aby přestala. Jelikož jsem ještě naživu, je to pořád můj den. Mám to říct jasněji?"</p> <p>Aviendha se zhluboka nadechla. „Ne, Sorileo," řekla poddajně.</p> <p>Stará žena spočinula pohledem na Egwain. „A co ty? Myslíš, že ji z toho vyprosíš?"</p> <p>„Ne, Sorileo." Egwain měla pocit, že by měla udělat pukrle.</p> <p>„Dobrá," pravila Sorilea, a neznělo to spokojeně, jenom jako by všechno bylo tak, jak čekala. A to taky rozhodně bylo. „Teď si s tebou můžu promluvit o tom, co se chci dozvědět. Slyšela jsem, že ti <emphasis>Car'a</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>carn </emphasis>dal všimný dar, o jakém ještě nikdy nikdo neslyšel, rubíny a drahé opály."</p> <p>Aviendha naskočila, jako by jí po noze přeběhla myš. No, ona by nejspíš nenadskočila, ale Egwain by to v takové situaci určitě udělala. Aielanka vysvětlovala záležitost s Lamanovým mečem a pochvou tak chvatně, že pletla slova jedno přes druhé.</p> <p>Sorilea si upravila loktuši, zamumlala si něco o děvčatech sahajících na meče, byť zabalené v pokrývce, a o tom, že si bude muset důrazně promluvit s „mladou Bair". „Takže ti nepadl do oka. Škoda. To by ho k nám připoutalo. Už takhle považuje příliš mnoho lidí za své." Chvíli si Aviendhu prohlížela od hlavy k patě. - „Zařídím, aby se na tebe podíval Feran. Jeho děd je můj sestry-syn. Máš ke svému lidu i jiné povinnosti, než učit se na moudrou. Tyhle boky byly stvořené k plození dětí."</p> <p>Aviendha klopýtla o zdviženou kamennou desku a jen tak tak že nespadla. „Já... budu na něj myslet, až bude čas," vyhrkla bez dechu. „Ještě se musím hodně učit, abych se stala moudrou, a Feran je <emphasis>Seia Doon, </emphasis>a Černé oči přísahaly, že neulehnou pod střechou nebo stanem, dokud nebude Couladin mrtvý." Couladin byl rovněž <emphasis>Seia Doon.</emphasis></p> <p>Moudrá s tuhou tváří kývla, jako by tím bylo všechno vyřízeno. „Ty, mladá Aes Sedai. Povídá se, že znáš <emphasis>Car'a'carna </emphasis>dobře. Udělá to, čím hrozil? Pověsí i náčelníka kmene?"</p> <p>„Myslím... možná... že ano." Rychleji Egwain dodala: „Jsem si však jistá, že dokáže pochopit rozumný důvody." Nebyla si tím rozhodně jistá, dokonce ani tím, že by tu nějaké důvody měly být - to, co řekl, znělo spravedlivě - ale spravedlnost by mu moc neprospěla, kdyby se proti němu obrátili ostatní, jako to udělali Shaidové.</p> <p>Sorilea se na ni překvapeně podívala a pak zpražila pohledem náčelníky kolem Randova koně. „Chápeš mě špatně. On musí té prašivé vlčí smečce ukázat, že je vlčí vůdce. Náčelník musí být tvrdší než ostatní muži, mladá Aes Sedai, a <emphasis>Car'a'carn </emphasis>ještě tvrdší než ostatní náčelníci. Každý den pár dalších mužů, dokonce i Děv, propadne bezútěšnosti, ale to je jen měkká vnější kůra železného dubu. Zůstane tvrdé vnitřní jádro a on musí být dost tvrdý, aby je vedl." Egwain si všimla, že sebe ani ostatní moudré nezahrnula mezi ty, které je třeba vést. Mumlajíc si pro sebe „prašiví vlci", Sorilea vyrazila kupředu a brzy všechny moudré při chůzi poslouchaly, co říká. Ať už to bylo cokoliv, Egwain to nezaslechla.</p> <p>„Kdo je ten Feran?" zeptala se Egwain. „Nikdy jsem tě o něm neslyšela mluvit. Jak vypadá?"</p> <p>Mračíc se na záda Soriley, jež byla zpola skrytá v hloučku žen kolem ní, Aviendha nepřítomně prohodila: „Vypadá hodně jako Rhuark, jenom je mladší, vyšší a hezčí, má červenější vlasy. Asi rok se snažil vzbudit Enailin zájem, ale já myslím, že ona ho spíš naučí zpívat, než by se vzdala oštěpu."</p> <p>„To nechápu. Ty se o něj chceš dělit s Enailou?" Pořád jí to připadalo divné, mluvit o tom takhle nedbale.</p> <p>Aviendha znovu klopýtla a konečně se na ni podívala. „Dělit se o něj? Já ho nechci vůbec. Má hezkou tvář, ale směje se jako hýkající mula a tahá se za uši."</p> <p>„Ale z toho, jak jsi mluvila se Sorileou, jsem myslela, že... se ti líbí. Proč jsi jí neřekla to, cos teď řekla mně?"</p> <p>Smích druhé ženy zněl trochu bolestně. „Egwain, kdyby ji napadlo, že se snažím v tomhle cuknout, tak by uvila svatební věneček sama a přitáhla by mě i Ferana za krk, aby nás moudré oddaly. Copak jsi někdy viděla, že by někdo řekl Sorilee ,ne'? Viděla?"</p> <p>Egwain otevřela ústa, aby jí řekla, že samozřejmě mohla odmítnout, a hned je zase zavřela. Donutit ustoupit Nyneivu byla jedna věc, snažit se o totéž se Sorileou bylo něco zcela jiného. Bylo by to jako postavit se do cesty kamenné lavině a říkat jí, aby se zastavila.</p> <p>Aby změnila téma hovoru, řekla: „Promluvím za tebe s Amys a ostatníma." Sice si skutečně nemyslela, že by to teď k něčemu bylo. Pravá chvíle byla pryč dřív, než se vůbec objevila. Aspoň že Aviendha konečně pochopila, jak je ta situace nevhodná. Možná... „Kdybychom za nimi zašly společně, tak by nás určitě vyslechly."</p> <p>„Ne, Egwain. Já musím poslechnout moudré. Vyžaduje to <emphasis>ji'e</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>toh." </emphasis>Jako by před chvílí nežádala o přímluvu. Jako by skoro nežebrala, aby ji moudré nenutily spát v Randově stanu. „Ale proč moje povinnost k lidu nikdy není to, co chci já? Proč to vždycky musí být něco, co než bych udělala, radši bych umřela?"</p> <p>„Aviendho, nikdo tě nebude nutit se vdát nebo mít děti. Dokonce ani Sorilea ne." Egwain si přála, aby to poslední neřekla tak nejistě.</p> <p>„Ty to nechápeš," pravila druhá žena tiše, „a já ti to nemůžu vysvětlit." Přitáhla si loktuši k tělu a dál už k tomu neřekla ani slovo. Byla ochotná probírat jejich výuku nebo to, jestli se Couladin obrátí a bude bojovat, či to, jak svatba ovlivnila Melain - která teď zřejmě musela tvrdě pracovat na tom, aby byla pořád naježená - nebo cokoliv kromě toho, co nemohla nebo nechtěla vysvětlovat.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA SEDMÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Zpráva</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Když se slunce sklonilo k západu, krajina se změnila. Kopce byly nižší, porost hustší. Často se svalená kamenná zídka kolem bývalého políčka změnila v hromádku, z níž vyrůstalo chroští, či vedla dlouhým hájem dubů, kalin a pekanů, borovic i bělokorých bříz a stromů, které Egwain ani neznala. Těm několika málo hospodářským budovám chyběla střecha a mezi zdmi již rostly stromy dvacet třicet loktů vysoké, hotové lesíky ohraničené kamennými zdmi, i se švitořícími ptáky a černoocasými veverkami. Když občas narazili na strouhu, vyvolalo to mezi Aiely stejně tolik řečí jako lesíky a tráva. Slýchali vyprávět příběhy o mokřinách, četli o nich v knihách zakoupených od kupců a formanů, jako byl Hadnan Kadere, ale jen málokterý z nich je od lovu na Lamana skutečně viděl na vlastní oči. Přizpůsobili se však rychle. Šedohnědé stany dobře splývaly se suchým listím pod stromy a usychající trávou a býlím. Tábor se táhl na míle, ve zlatém soumraku ho zviditelňovaly tisíce malých ohýnků.</p> <p>Egwain byla šťastná, že může být ve stanu, jakmile ho <emphasis>gai'šai</emphasis><emphasis>nové </emphasis>postavili. Rozvázala si měkké boty, stáhla si je, i vlněné punčochy, a vrtíc prsty se natáhla na vrstvy barevných koberců. Toužila po tom, aby si mohla nohy namočit do mísy s vodou. Nemohla předstírat, že je tvrdá jako Aielanka, ale začínala měknout, jestli jí po pár hodinách napuchly nohy na dvojnásobek. Ovšem tady voda nebude problém. Nebo by neměl být - vzpomněla si na vysychající potůčky - ale určitě by si mohla dát zase skutečnou lázeň.</p> <p>Cowinda, pokorná a tichá ve svém bílém hábitu, jí přinesla večeři, která se skládala ze světlých chlebových placek vyráběných ze <emphasis>zemaiové </emphasis>mouky a hustého vývaru v misce s červenými proužky. Egwain jedla úplně mechanicky, i když byla víc unavená než hladová. Poznala sušené papričky a fazole, ale nezeptala se, z čeho pochází tmavé maso. <emphasis>Králík, </emphasis>řekla si pevně a doufala, že to tak skutečně i je. Aielové jedli věci, ze kterých by se jí vlasy zkroutily víc, než jak je měla Elain. Byla ochotná se vsadit, že Rand se nemůže ani podívat na to, co jí. Muži byli v jídle vždycky hrozně vybíraví.</p> <p>Když dojedla, natáhla se vedle zdobené stříbrné tepané lampy, která měla leštěný stříbrný kotouč, jenž odrážel a zesiloval její jas. Cítila se trochu provinile, když si uvědomila, že většina Aielů nemá jiné světlo než ze svých ohňů. Jenom pár si jich přineslo lampu či olej, tedy kromě moudrých a náčelníků klanů a kmenů. Nemělo však smysl sedět v nejasném osvětlení ohně, když mohla mít pořádné světlo. To jí připomnělo, že noci tady nebudou tak výrazným protikladem ke dnům jako v Pustině. Ve stanu již ostatně začínalo být nepříjemně teplo.</p> <p>Krátce usměrnila prameny vzduchu, aby zdusila oheň, a zalovila v sedlových brašnách. Vytáhla odřenou, v kůži vázanou knihu, kterou si vypůjčila od Aviendhy. Byl to malý tlustý svazek hustě popsaný drobným písmem, které se ve špatném světle velmi špatně četlo, ale kniha se snadno nosila. <emphasis>Plamen, čepel a srdce, </emphasis>tak se kniha jmenovala. Byla to sbírka příběhů, ve kterých vystupovali Birgitte a Gaidal Cain, Anselan a Barashelle, Rogoš Orlozraký a Dunsinin a tucet dalších. Aviendha tvrdila, že se jí líbí kvůli dobrodružství a bitvám, a asi to tak bylo, ale jeden každý příběh vyprávěl také o lásce mezi mužem a ženou. Egwain byla ochotná připustit, že tohle se jí líbí, občas bouřlivá, občas něžná vlákna nehynoucí lásky. Tedy aspoň v duchu si to připouštěla. Těžko to byl ten druh zábavy, k níž se může žena, která aspoň předstírá zdravý rozum, přiznat veřejně.</p> <p>Popravdě řečeno se jí číst chtělo stejně málo jako jíst - chtěla se jenom vykoupat a usnout, a možná by byla ochotná vzdát se i koupele - ale dneska v noci se měly s Amys sejít s Nyneivou v <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Ať je Nyneiva kdekoliv na cestě do Ghealdanu, ještě tam určitě nebyla noc, a to znamenalo, že musí zůstat vzhůru.</p> <p>Podle toho, co při jejich posledním setkání vykládala Elain, musel být zvěřinec docela vzrušující, i když si Egwain myslela, že Galadova přítomnost těžko stačila k tomu, aby tak utekly. Nyneivu a Elain podle ní prostě začalo bavit dobrodružství. Záležitost se Siuan byla ale špatná. Potřebovaly pevnou ruku, aby je udržela na uzdě. Zvláštní, že ji tohle napadlo v souvislosti s Nyneivou. Nyneiva byla vždycky ta s pevnou rukou. Ale od té epizody ve Věži v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>s ní musela stále méně bojovat.</p> <p>Když obracela stránku, provinile si uvědomila, že se těší, až dnes uvidí Nyneivu. Ne proto, že Nyneiva byla přítelkyně, ale protože chtěla vidět, jestli účinky přetrvávají. Jestli se Nyneiva zatahá za cop, ona jenom chladně zvedne obočí a... <emphasis>Světlo, doufám, že to vydrží. Jestli něco plácne o těch výletech, Amys, Bair a Melain mě budou střídavě stahovat z kůže, pokud mi jednoduše neřeknou, abych rovnou odešla.</emphasis></p> <p>Oči se jí při čtení stále zavíraly a zamlžené příběhy z knihy se jí chvílemi zdály. Dokáže být stejně silná jako kterákoliv z těch žen, stejně silná a odvážná jako Dunsinin nebo Nerein nebo Melisinda, dokonce i jako Birgitte, stejně silná jako Aviendha. <emphasis>Bude </emphasis>mít Nyneiva dost rozumu, aby dnes v noci držela před Amys jazyk za zuby? Nejasně si představila, jak chytne Nyneivu za krk a zatřese s ní. Hloupost. Nyneiva byla o hodně starší. Zvedne obočí. Dunsinin. Birgitte. Stejně tvrdá a silná jako Děva oštěpu.</p> <p>Hlava jí spadla do knihy a ona si držela knížku pod bradou a začala dýchat pomalu a pravidelně.</p> <p>* * *</p> <p>S leknutím zjistila, že se ocitla mezi velkými krevelovými sloupy v Srdci Kamene, v docela zvláštním nasvětlení <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>a znovu se lekla, když si uvědomila, že má na sobě <emphasis>cadin'sor. </emphasis>Amys nepotěší, když ji uvidí takhle, vůbec ji to nepotěší. Chvatně oděv změnila a překvapilo ji, když se šaty měnily mezi blůzkou z <emphasis>agode </emphasis>a bachratou vlněnou sukní a jemným modrým hedvábným brokátem, než se nakonec usadily na aielském oděvu, doplněném jejím slonovinovým náramkem s plameny a zlatým a slonovinovým náhrdelníkem. Taková nerozhodnost už ji nějakou dobu nepostihla.</p> <p>Chvíli chtěla vystoupit ze světa snů, ale usoudila, že ve stanu usnula tvrdým spánkem. Nejspíš by vstoupila do svého vlastního snu, a ve svých snech si ne vždy zachovávala vědomí. Bez toho by se do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>nemohla vrátit. Nehodlala nechat Amys a Nyneivu spolu samotné. Kdo mohl vědět, co Nyneiva řekne, jestli ji Amys rozčílí? Až dorazí moudrá, prostě řekne, že právě přibyla sama. Moudré zatím byly vždy kousek před ní nebo dorazily zároveň, ale jestli Amys uvěří, že se tam dostala jenom o chviličku dřív, tak na tom nebude záležet.</p> <p>Už si skoro zvykla na pocit, že ji v této rozlehlé komnatě pozorují neviděné oči. <emphasis>Jsou tu jenom sloupy a stíny a všechen ten prázdný prostor. </emphasis>Přesto doufala, že to Amys nebude dlouho trvat, než se sem dostane, a Nyneivě také ne. Ale mohlo. Čas mohl být v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>stejně zvláštní jako v jakémkoliv snu, ale ona sem musela dorazit nejméně hodinu před dohodnutou schůzkou. Třeba má ještě čas na...</p> <p>Náhle si uvědomila, že slyší hlasy, jako tichý šepot mezi sloupy. Uchopila <emphasis>saidar </emphasis>a opatrně se vydala po zvuku k místu, kde Rand pod velkou kopulí zanechal <emphasis>Callandor. </emphasis>Moudré tvrdily, že ovládání <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>je tady stejně silné jako jediná síla, ale ona znala své schopnosti v zacházení se sílou mnohem lépe a věřila jim víc. Stále se schovávajíc vzadu mezi silnými krevelovými sloupy se zastavila a zírala.</p> <p>Nebyla to dvojice černých sester, jak se v tom okamžiku obávala, a dokonce ani Nyneiva ne. Místo toho stála poblíž třpytivé čáry <emphasis>Callandoru, </emphasis>trčícího z dlažby, Elain hluboko zabraná do hovoru s tou nejpodivněji oblečenou ženou, jakou kdy Egwain viděla. Žena na sobě měla krátký bílý kabátec zvláštního střihu a široké žluté kalhoty nabrané u kotníků do záhybů nad nízkými botami s vysokými podpatky. Ženě visel na záda složitě splétaný zlatý cop a držela luk, který se leskl jako leštěné stříbro. Šípy v toulci se také blýskaly.</p> <p>Egwain pevně zavřela oči. Nejdřív potíže se šaty a teď tohle. To, že četla o Birgitte - stříbrný luk prozrazoval jméno ženy s jistotou - ještě nebyl důvod si představovat, že ji vidí. Birgitte čekala - někde - na to, až ji a ostatní hrdiny Valerský roh povolá do Poslední bitvy. Když však Egwain znovu otevřela oči, Elain a ta podivně oděná žena tam pořád ještě byly. Sice neslyšela, co si povídají, ale tentokrát svým očím uvěřila. Už chtěla ohlásit svou přítomnost, když za ní kdosi promluvil.</p> <p>„Rozhodla ses přijít dřív? A sama?"</p> <p>Egwain se prudce otočila čelem k Amys, jejíž osmahlý obličej byl pro bílé vlasy příliš mladistvý, a Bair s tvářemi jako z vydělané kůže. Obě stály s rukama zkříženýma na prsou. Dokonce i to, jak měly napjaté loktuše, prozrazovalo nelibost.</p> <p>„Usnula jsem," řekla Egwain. Bylo to příliš brzo, aby její příběh zabral. Když spěšně vysvětlovala, jak si zdřímla a proč se nevrátila zpátky - vynechala jen to, že nechtěla, aby si Nyneiva a Amys promluvily o samotě - překvapilo ji, že pocítila stud, že hodlala zalhat, a úlevu, že to neudělala. Ne že by ji pravda mohla skutečně zachránit. Amys nebyla tak přísná jako Bair - to zdaleka ne - ale byla klidně schopná ji poslat po zbytek noci překládat kameny. Mnoho moudrých věřilo v to, že zbytečná práce je skvělý trest. Nemohly jste si namlouvat, že děláte něco užitečného, když jste lžící zahrabávaly popel. - Tedy pokud by ji prostě neodmítly dál učit. Popel by byl mnohem lepší.</p> <p>Nemohla potlačit úlevný povzdech, když Amys jen kývla a řekla: „To se může stát. Ale příště se vrať a sni své vlastní sny. Mohla jsem si poslechnout, co bude mít Nyneiva na srdci, a povědět jí, co víme my. Kdyby Melain nebyla dnes v noci s Baelem a Dorindhou, byla by tady taky. Vyděsila jsi Bair. Je pyšná na tvé pokroky, a kdyby se ti něco stalo..."</p> <p>Bair nevypadala pyšná. Pokud něco, tak když se Amys odmlčela, mračila se ještě víc. „Máš štěstí, že tě Cowinda našla, když se vrátila, aby poklidila po večeři, a polekala se, když tě nemohla vzbudit a dostat z pokrývek. Kdybych si myslela, žes tu byla sama dýl než pár minut..." Hněvivý výraz se na chvíli ještě přiostřil v temném příslibu a pak promluvila nabroušenějším hlasem. „Teď bychom asi měly počkat, než dorazí Nyneiva, abychom ti zabránily žebronit, kdybychom tě poslaly zpátky. Když musíme, tak musíme, ale využijeme čas. Soustřeď se na -"</p> <p>„Není to Nyneiva," vyhrkla Egwain. Nechtěla vědět, co to bude za lekci, když má Bair takovouhle náladu. „Je to Elain a..." Odmlčela se a obrátila se. Elain, v elegantním zeleném hedvábí vhodném i pro ples, přecházela sem a tam kolem <emphasis>Callandoru. </emphasis>Birgitte nebyla nikde v dohledu. Nepředstavovala <emphasis>jsem si ji.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Ona už je tady?" řekla Amys a popošla, aby také viděla.</p> <p>„Další mladá hlupačka," zabručela Bair. „Dneska nemají děvčata víc mozku a poslušnosti než kozy." Vyrazila před Egwain a Amys a s rukama v bok se postavila proti Elain na druhé straně <emphasis>Callandoru. </emphasis>„Nejsi moje žačka, Elain z Andoru - i když jsi z nás dostala dost věcí, aby ses tu nenechala zabít, když budeš opatrná - ale kdybys jí byla, tak bych tě seřezala od hlavy k patě a poslala zpátky k tvé matce, dokud nebudeš natolik dospělá, aby tě mohla pustit z dohledu. Což ti myslím může trvat mnohem víc let, než jsi zatím prožila. Vím, že chodíte do světa snů samy, ty i Nyneiva. Obě jste hloupé, že to děláte."</p> <p>Elain sebou trhla, když se ženy objevily, ale jak se přes ni přelila Baiřina tiráda, narovnala se a zase tak chladně zvedla bradu. Její roucho změnilo barvu, bylo teď červené, s jemnějším leskem, a po celé délce rukávů a na živůtku s hlubokým výstřihem se objevila výšivka včetně bílých lvů ve skoku a zlatých lilií, jejího vlastního znaku. Na rudozlatých kudrnách jí spočinul tenký zlatý diadém, jediný lev ve skoku zasazený v drahých opálech nad čelem. Ještě takové věci nezvládala úplně nejlépe. Ale možná na sobě tentokrát měla právě to, co si přála. „Děkuji ti za tvůj zájem," pravila královsky. „Ale je také pravda, že nejsem tvoje žačka, Bair z Haido Shaaradů. Jsem ti vděčná za tvé vedení, ale musím jít dál svou cestou za úkoly, které mi svěřil amyrlinin stolec."</p> <p>„Mrtvá žena," odtušila chladně Bair. „Hlásíš se k poslušnosti k mrtvé ženě." Egwain málem cítila, jak se Bair ježí vlasy vzteky. Jestli něco neudělá, Bair by se mohla rozhodnout, že Elain udělí bolestivou lekci. To poslední, co potřebovaly, byl tento druh malicherného hašteření.</p> <p>„Co... proč jsi tu ty místo Nyneivy?" Chtěla se zeptat, co tady Elain dělá, ale to by Bair poskytlo otevření a možná by to znělo, jako by byla na straně moudré. Chtěla se zeptat, co tu Elain dělala, jak tu tak rozmlouvala s Birgitte. <emphasis>Nepředstavovala jsem si to. </emphasis>Možná to byla nějaká žena, které se zdálo, že je Birgitte. Ale jenom ti, kdo vstoupili do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>vědomě, zůstali déle než pár minut, a Elain se určitě nemohla bavit s někým takovým. Kde vlastně Birgitte a ostatní čekají?</p> <p>„Nyneiva si ošetřuje bolavou hlavu." Diadém zmizel a Elain zase měla prostší šat jen s několika zlatými spirálami kolem výstřihu.</p> <p>„Je snad nemocná?" vyptávala se znepokojeně Egwain.</p> <p>„Má jenom bolení hlavy a pár modřin." Elain se zahihňala a zároveň sebou trhla. „Oh, Egwain, tomu bys nevěřila. Všichni čtyři Chavanové k nám přišli na večeři. Tedy, spíš aby flirtovali s Nyneivou. Prvních pár dní se snažili flirtovat se mnou, avšak Tom si s nimi promluvil, a oni toho pak nechali. Neměl žádné právo tohle udělat. Tedy ne že bych <emphasis>chtěla, </emphasis>aby se mnou flirtovali, chápeš. No, nicméně přišli na večeři, flirtovali s Nyneivou - nebo se o to aspoň snažili, protože ona jim nevěnovala o nic větší pozornost než bzučícím mouchám - když se přihnala Latelle a začala Nyneivu tlouct holí a nazývat ji všemi možnými strašnými jmény."</p> <p>„Ublížila jí?" Egwain si nebyla jistá, kterou ze dvou žen vlastně myslela. Jestli se Nyneiva rozčílila...</p> <p>„Ona ne. Chavanové se snažili odtrhnout ji od Latelle a Taerik bude nejspíš pár dní kulhat, nemluvě o Brughově rozraženém rtu. Petra musel Latelle odnést do vozu a pochybuji, že hned tak brzy vystrčí nos." Elain potřásla hlavou. „Luca nevěděl, komu to dát za vinu - jeden z jeho akrobatů kulhal a cvičitelka medvědů plakala v posteli - tak to přiřkl všem, a já už si myslela, že Nyneiva zpohlavkuje i jeho. Aspoň že neusměrňovala. Jednou či dvakrát jsem měla dojem, že to chce udělat, dokud neměla Latelle na zemi."</p> <p>Amys a Bair si vyměnily nečitelné pohledy. Rozhodně nečekaly, že se Aes Sedai bude chovat takhle.</p> <p>Egwain se cítila sama trochu zmatená, ale to hlavně díky tomu, že se snažila srovnat si v hlavě všechny ty lidi, o kterých předtím slyšela jen krátce. Zvláštní lidé, cestovali se lvy, psy a medvědy. A ohňostrůjkyní. Nevěřila, že tenhle Petra mohl být tak silný, jak tvrdila Elain. Ale on taky Tom polykal oheň, stejně jako žongloval, a to, co dělali Elain a Juilin, znělo stejně zvláštně, i když přitom Elain používala jedinou sílu.</p> <p>Jestli se Nyneiva dostala blízko k usměrňování... Elain musela vidět záři, když objala <emphasis>saidar. </emphasis>Ať už měly skutečný důvod se skrývat či ne, kdyby jedna z nich usměrnila a dovolila, aby to lidé viděli, dlouho by ve skrytu nezůstaly. Špehové Věže by se o tom určitě doslechli. Takové zprávy cestovaly rychle, zvláště jestli ještě nebyly venku z Amadicie.</p> <p>„Vyřiď ode mě Nyneivě, že by se měla radši ovládat, jinak si s ní promluvím, a že se jí to nebude líbit." Elain se zatvářila polekaně - Nyneiva jí určitě neprozradila, co se mezi nimi dvěma odehrálo - a Egwain dodala: „Jestli usměrní, tak si můžeš být jistá, že se o tom Elaida dozví tak rychle, jak jen dokáže holub doletět do Tar Valonu." Víc nemohla říci, už tak to vyvolalo další výměnu pohledů mezi Amys a Bair. Co si skutečně myslely o rozdělení Věže a o amyrlin, která, pokud věděly, vydala rozkaz, aby omámili Aes Sedai, to nedaly najevo. Když chtěly, vypadala vedle nich Moirain jako vesnická drbna. „Vlastně bych vás radši měla obě samotné. Kdybychom byly ve Věži, v našich starých pokojích, tak bych vám něco řekla."</p> <p>Elain ztuhla a zatvářila se stejně královsky a chladně jako předtím s Bair. „Můžeš mi to říci, kdykoliv si budeš přát."</p> <p>Pochopila to? Samy, pryč od moudrých. Ve Věži. Egwain mohla jenom doufat. Lepší bylo změnit předmět hovoru a doufat, že moudré nevnímají její slova tak pečlivě, jako doufala, že to dělá Elain. „Způsobí tahle rvačka s Latelle nějaký potíže?" Na co to ta Nyneiva vlastně myslela? Doma by předvedla každou ženu svého věku, která by udělala něco takového, před ženský kroužek tak rychle, že by jí oči vylezly z důlků. - „Teď už musíte být skoro v Ghealdanu."</p> <p>„Ještě tři dny, říká Luca, jestli budeme mít štěstí. Zvěřinec necestuje zrovna rychle."</p> <p>„Možná už byste je měly opustit."</p> <p>„Možná," připustila Elain pomalu. „Opravdu bych ráda aspoň jednou chodila po vysutém laně před..." Potřásla hlavou a ohlédla se na <emphasis>Callandor. </emphasis>Výstřih šatů prudce klesl dolů, než se zase zvedl. „Já nevím, Egwain. Samy bychom stejně nemohly cestovat o moc rychleji, než jedeme teď, a nevíme vlastně, kam máme jít." To znamenalo, že si Nyneiva nevzpomněla, kde se modré sestry scházejí. Pokud byla Elaidina zpráva správná. „Nemluvě o tom, že Nyneiva by mohla vybuchnout, kdybychom opustily vůz a koupily si jezdecké koně anebo jiný kočár. Kromě toho, obě jsme se hodně naučily o Seanchanech. Cerandin sloužila jako cvičitelka <emphasis>s'red</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>tů </emphasis>u Dvora Devíti měsíců, kde sídlí seanchanská císařovna. Včera nám ukazovala věci, které si vzala, když utekla z Falme. Egwain, ona má <emphasis>a'dam</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis>"</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Egwain udělala krok dopředu a sukní se otřela o <emphasis>Callandor. -</emphasis><emphasis> </emphasis>Randovy pasti nebyly fyzické, ať už si Nyneiva myslela cokoliv. „Můžete si být jistý, že to nebyla <emphasis>sul'dam?" </emphasis>Hlas se jí chvěl hněvem.</p> <p>„Jsem si úplně jistá," uklidňovala ji Elain. „Sama jsem jí připjala <emphasis>a'dam </emphasis>a nemělo to na ni žádný účinek."</p> <p>To bylo maličké tajemství, které neznali ani sami Seanchané, či pokud to věděli, dobře to skrývali. Jejich <emphasis>damane </emphasis>byly ženy, které se rodily s jiskrou, ženy, které by začaly usměrňovat, i kdyby se to neučily. Ale <emphasis>sul'dam, </emphasis>které ovládaly <emphasis>damane - </emphasis>to byly ženy, které se to musely učit. Seanchané považovaly ženy, které mohly usměrňovat, za nebezpečná zvířata, jež je nutné ovládat, a přitom nevědomky mnoha z nich dávali čestné postavení.</p> <p>„Nechápu tenhle zájem o Seanchany." Jméno Amys vyslovila kostrbatě, slyšela ho poprvé, když ho při poslední schůzce použila Elain. „To, co dělají, je strašné, ale jsou pryč. Rand al'Thor je porazil a oni uprchli."</p> <p>Egwain se k ní obrátila zády a zadívala se na obrovské leštěné sloupy, které se táhly do stínu. „Pryč neznamená, že se už nikdy nevrátí." Nechtěla, aby ostatní viděly její tvář, dokonce ani Elain ne. „Musíme zjistit všechno, co se dá, pro případ, že by se někdy vrátili." Ve Falme jí nasadili <emphasis>a'dam. </emphasis>Chtěli ji poslat přes Arythský oceán do Seanchanu, aby strávila zbytek života jako pes na vodítku. Pokaždé, když si na ně vzpomněla, zvedl se v ní hněv. A také strach. Strach, že pokud by se vrátili, mohli by ji tentokrát chytit a držet úspěšně. Tohle nechtěla, aby ostatní zahlédly. Tu čirou hrůzu, o níž věděla, že se jí objeví v očích.</p> <p>Elain jí položila ruku na paži. „Jestli se vrátí, budeme na ně připravení," pravila laskavě. „Znovu nás již nepřekvapí a nepřistihnou v nevědomosti." Egwain ji poplácala po ruce, ačkoliv jí ji spíš chtěla sevřít. Elain chápala víc, než bylo Egwain milé, nicméně ji to uklidnilo.</p> <p>„Tak dokončíme to, proč tu jsme," ozvala se rázně Bair. „Ty se opravdu potřebuješ vyspat, Egwain."</p> <p>„Nechaly jsme <emphasis>gai'šainy, </emphasis>aby tě svlíkli a uložili do pokrývek." Amys kupodivu mluvila stejně laskavě jako Elain. „Až se vrátíš do svého těla, můžeš spát až do rána."</p> <p>Egwain úplně zrudly obě tváře. Vzhledem k aielským způsobům bylo docela dobře možné, že mezi <emphasis>gai'šainy </emphasis>byli i muži. Bude si o tom s nimi muset promluvit - jemně, samozřejmě, ony by to nepochopily a navíc to nebyla okolnost, kterou by ráda vysvětlovala.</p> <p>Uvědomila si však, že strach úplně zmizel. <emphasis>Zřejmě se víc bojím trapasu než Seanchanů. </emphasis>Nebyla to pravda, ale ona se té myšlenky držela.</p> <p>Elain toho vlastně neměla moc co říci. Jen to, že už jsou konečně v Cairhienu a že Couladin zničil Selean a vyplenil okolní kraj, že Shaidové mají stále několik dní náskok a postupují k západu. Moudré věděly víc než ona. Večer došlo k několika šarvátkám, jen nepatrným a bylo jich jen pár, s muži na koních, kteří rychle uprchli, a další muži na koních byli spatřeni, jak prchají bez boje. Nevzali žádné zajatce. Moirain a Lan si zjevně mysleli, že ti jezdci by mohli být lupiči či přívrženci některého z rodů, kteří si činí práva na Sluneční trůn. Všichni byli stejně otrhaní. Ať už to byl kdokoliv, zpráva o tom, že Aielové jsou v Cairhienu, se rychle rozšíří.</p> <p>„Dřív nebo později to zjistit museli," byla Elainina jediná připomínka.</p> <p>Když se s moudrými vytrácela, Egwain se dívala na Elain - jí to připadalo, jako by Elain a Srdce Kamene víc a víc řídly - ale její zlatovlasá přítelkyně nedala nijak najevo, zda zprávu pochopila.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA OSMÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Snění o Galadovi</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Místo aby se vrátila do svého těla, poletovala Egwain tmou. Měla dojem, že se sama stala temnotou bez těla. Netušila, zda její tělo leží nad, pod nebo stranou od ní - necítila žádný směr - ale věděla, že je poblíž, že do něj může snadno vstoupit. Všude kolem ní v té černi poblikávaly světlušky, obrovské hejno vytrácející se v nepředstavitelné dálavě. Tohle byly sny, sny Aielů v táboře, sny mužů a žen v celém Cairhienu, na celém světě, všechny tu jiskřily.</p> <p>Teď dokázala některý z těch bližších vybrat a poznat, komu se zdá. Jistým způsobem tyto jiskřičky byly stejné jako světlušky - a to jí zpočátku dělalo takové potíže - ale jiným způsobem jí teď nějak připomínaly jednotlivé tváře. Randovy sny a Moiraininy vypadaly matné, tlumené ochranami, které kolem nich nastavěli. Sny Amys a Bair byly jasné a pravidelně pulsovaly. Očividně se řídily svou vlastní radou. Kdyby tyhle nezahlédla, byla by vmžiku zpátky ve svém těle. - Ty dvě se uměly potulovat temnotou mnohem obratněji než ona. Nepoznala by, že tam jsou, dokud by na ni neudeřily. Pokud by se někdy naučila stejně rozeznat sny Elain a Nyneivy, dokázala by je najít i v té velké sbírce, ať už by byly kdekoliv na světě. Ale dneska večer nehodlala sledovat něčí sny.</p> <p>V duchu opatrně vytvořila dobře zapamatovaný obraz a byla zpátky v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>v malém pokojíku bez oken ve Věži, kde bydlela jako novicka. U bíle pomalované zdi byla úzká postel. Stojan s umyvadlem a trojnožka stály proti dveřím a na kolíčcích spolu s bílým pláštěm visely šaty a prádlo z bílé vlny, patřící současné obyvatelce. Stejně dobře tam ale být nemusely. Věž již po mnoho let nedokázala zaplnit obydlí novicek. Podlaha byla skoro stejně světlá jako šaty a stěny. Novicka, která tu přebývala, každý den podlahu pečlivě vydrhla. Egwain to sama dělávala taky, i Elain, ve vedlejším pokojíku. Kdyby se do Věže přišla cvičit třeba královna, začala by právě v takovém pokojíku drhnutím podlahy.</p> <p>Když se na šaty podívala znovu, byly uspořádané jinak, ale ona si toho nevšímala. Připravená v okamžení uchopit <emphasis>saidar </emphasis>otevřela dveře jenom natolik, aby mohla vystrčit hlavu. A vydechla úlevou, když zjistila, že stejně pomalu vystrkuje z vedlejších dveří hlavu Elain. Egwain jen doufala, že nevypadá stejně vykuleně a nejistě. Spěšně kývla a Elain přiběhla v bílém šatu novicky, který se změnil ve světle šedé hedvábné jezdecké šaty, než se vrhla dovnitř. Egwain nenáviděla šedé šaty. Tuhle barvu nosily <emphasis>damane.</emphasis></p> <p>Zůstala ještě chvíli ve dveřích a obhlížela arkády obydlí novicek. Řada za řadou se zvedala i klesala až dolů na Nádvoří novicek. Ne že by skutečně čekala, že tam bude Liandrin nebo někdo horší, ale opatrnost nemohla škodit.</p> <p>„Říkala jsem si, že myslíš tohle," řekla Elain, když Egwain zavřela dveře. „Máš vůbec ponětí, jak těžké je pamatovat si, co a před kým smím říct? Občas bych si přála, abychom moudrým prostě mohly všechno povědět. Prozradit jim, že jsme jenom přijaté, a mít to za sebou."</p> <p>„Ty bys to měla za sebou," prohlásila pevně Egwain. „Já náhodou spím asi dvacet kroků od nich."</p> <p>Elain se zachvěla. „Ta Bair. Připomíná mi Lini, když jsem rozbila něco, na co jsem neměla sahat."</p> <p>„Počkej, až tě představím Sorilee." Elain se zatvářila pochybovačně, ale Egwain si sama nebyla jistá, že by uvěřila v Sorileu, kdyby se s ní nesetkala osobně. Tohle se snadno udělat nedalo. Upravila si loktuši. „Pověz mi o tom setkání s Birgitte. Byla to Birgitte, viď?"</p> <p>Elain se zapotácela, jako by dostala ránu do žaludku. Na chvíli zavřela modré oči a nadechla se tak, že se jí vzduch musel dostat až do špiček nohou. „O tom s tebou mluvit nemohu."</p> <p>„Co tím myslíš, že nemůžeš? Máš jazyk. Byla to Birgitte?"</p> <p>„Já <emphasis>nesmím, </emphasis>Egwain. Musíš mi věřit. Udělala bych to, kdybych mohla, ale nesmím. Možná... se mohu zeptat..." Kdyby Elain patřila k těm ženám, které lomívají rukama, byla by to dělala právě teď. Otevírala a zavírala ústa, ale žádná slova z nich nevycházela. Očima neustále přebíhala po pokoji, jako by hledala inspiraci či pomoc. Zhluboka se nadechla a upřela na Egwain naléhavý modrý pohled. „Cokoliv říkám, porušuje slib, který jsem dala. Dokonce i tohle. Prosím, Egwain. Musíš mi věřit. A nesmíš <emphasis>nikomu </emphasis>říci, co... si myslíš, žes viděla."</p> <p>Egwain se s námahou přestala mračit. „Budu ti věřit." Aspoň teď věděla s určitostí, že si nic nepředstavovala. <emphasis>Birgitte? Světlo! </emphasis>„Doufám, že mi jednoho dne budeš ty věřit natolik, abys mi to řekla."</p> <p>„Já ti <emphasis>věřím, </emphasis>ale..." Potřásla hlavou a posadila se na okraj úhledně ustlané postele. „Příliš často máme tajemství, Egwain, ale občas je k tomu dobrý důvod."</p> <p>Egwain po malé chvíli přikývla a přisedla si k ní. „Až budeš moct," bylo všechno, co řekla, ale její přítelkyně si vydechla úlevou.</p> <p>„Přesvědčovala jsem se, že se tě na tohle nezeptám, Egwain. Že aspoň jednou nebudu mít plnou hlavu jeho." Šedé jezdecké šaty se změnily v měňavé zelené hedvábí. Elain si určitě nemohla být vědomá toho, kam až jí sahá výstřih. „Ale... je Rand v pořádku?"</p> <p>„Je živý a zdravý, jestli se ptáš na tohle. Myslela jsem, že v Tearu je tvrdej, ale dneska jsem ho slyšela, jak vyhrožuje, že pověsí každýho, kdo neposlechne jeho rozkazy. Ne že by to byly špatný rozkazy - nedovolí nikomu sebrat jídlo bez placení nebo vraždit lidi - ale stejně. Oni ho první pozdravili jako Toho, kdo přichází s úsvitem. Bez váhání za ním vyšli z Pustiny. A on jim hrozil, tvrdej jako studená ocel."</p> <p>„To nebyla hrozba, Egwain. Je král, ať už ty nebo on nebo kdokoliv říká cokoliv, a král nebo královna musejí rozdělovat spravedlnost beze strachu z nepřátel či milostí pro přátele. A každý, kdo dělá něco takového, musí být tvrdý. Vedle máti občas vypadají i městské hradby měkké."</p> <p>„Nemusí přitom být tak nafoukanej," odtušila Egwain vyrovnaně. „Nyneiva říkala, abych mu připomněla, že je jenom člověk, ale já ještě nepřišla na to, jak to udělat."</p> <p>„On si <emphasis>musí </emphasis>pamatovat, že je jenom člověk. Ale má právo očekávat, že ho budou poslouchat." V Elainině hlase se ozýval povýšený tón, ale pak se podívala na sebe. Zrudla a zelené šaty náhle získaly krajkový límec až pod bradu. „Jsi si jistá, že si to nepleteš s pýchou?" dokončila zdušeným hlasem.</p> <p>„Je samolibej jako prase v hrachovině." Egwain si poposedla. Vzpomínala na ni jako na tvrdou postel, ale tenký slamník byl pořád měkčí než to, na čem spala ve stanu. Nechtěla se bavit o Randovi. „Jsi si jistá, že ta rvačka nezpůsobí další potíže?" Nepřátelství s touhle Latelle nemohlo jejich cestování usnadnit.</p> <p>„To nemyslím. Latelle se na Nyneivu zlobila proto, že všichni nezadaní muži už nejsou jen pro ni, aby si mohla vybírat. Některé ženy asi uvažují tímhle způsobem. Aludra se drží stranou a Cerandin by neřekla kšá ani huse, dokud jsem ji nezačala učit, jak si má stát za svým. Clarin je vdaná za Petru. Ale Nyneiva dala jasně najevo, že zpohlavkuje každého muže, kterého jenom <emphasis>napadne, </emphasis>že by s ní mohl flirtovat, <emphasis>a </emphasis>ještě se Latelle omluvila, takže doufám, že je to vyřízené."</p> <p>„Ona se <emphasis>omluvila?"</emphasis></p> <p>Druhá žena kývla stejně zmámeně, jako Egwain věděla, že se tváří sama. „Myslela jsem, že <emphasis>ztluče </emphasis>Lucu, když jí řekl, že to musí udělat - mimochodem, ten si zřejmě nemyslí, že její zákaz platí i pro něj - ale ona to udělala, když se kvůli tomu asi hodinu vztekala. Vlastně cosi mumlala o tobě." Zaváhala a úkosem se na Egwain podívala. „Řekla jsi snad něco při vaší poslední schůzce? Od té doby je totiž... jiná... a občas mluví sama k sobě. Vlastně se hádá. S tebou, z toho mála, co jsem zaslechla."</p> <p>„Neřekla jsem nic, co bych říct neměla." Takže to vydrželo, ať už se mezi nimi stalo cokoliv. Buď to, nebo si Nyneiva schovávala svůj hněv, až se příště setkají. Už nehodlala snášet její špatnou náladu, ne teď, když věděla, že nemusí. „Vyřiď jí ode mě, že je příliš stará, aby se rvala a válela po zemi. Jestli se dostane do další pranice, tak jí řeknu ještě něco horšího. Vyřiď jí to doslova. Bude to horší." Ať si to Nyneiva do příště přebere. Buď bude mírná jako ovečka... Nebo Egwain prostě bude muset zkusit splnit svou hrozbu. Nyneiva možná byla v jediné síle silnější, když dokázala usměrňovat, ale tady byla silnější Egwain. Ať tak nebo tak, s Nyneivinými záchvaty vzteku už skončila.</p> <p>„Povím jí to," slíbila Elain. „Ty ses taky změnila. Máš v sobě něco z Randova přístupu." Egwain chvíli trvalo, než si uvědomila, co tím druhá žena myslela. Pomohl ten pobavený úsměv. „Nebuď labuť."</p> <p>Elain se zasmála nahlas a znovu ji objala. „Oh, Egwain, jednoho dne z tebe bude amyrlin, až se já stanu královnou Andoru."</p> <p>„Jestli v té době ještě bude existovat Věž," podotkla střízlivě Egwain a Elainin úsměv se vytratil.</p> <p>„Elaida nemůže Bílou věž zničit, Egwain. Ať udělá cokoliv, Věž přetrvá. Možná ani nezůstane amyrlin. Jakmile si Nyneiva vzpomene na jméno toho města, vsadím se, že najdeme Věž v exilu, s každým adžah kromě červeného."</p> <p>„Taky doufám." Egwain věděla, že mluví smutně. Chtěla, aby Aes Sedai podporovaly Randa a postavily se proti Elaidě, ale to by znamenalo, že je Bílá věž jistojistě rozdělená a možná už ji nikdy nepůjde spojit.</p> <p>„Musím se vrátit," řekla Elain. „Nyneiva trvá na tom, že ta z nás, která není v <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>musí zůstat vzhůru, a s tím, jak ji bolí hlava, tak se potřebuje napít svého bylinkového čaje a vyspat se. Nevím, proč na tom tak trvá. Ta, která bdí, stejně nemůže nijak pomoci, a my obě už víme dost, abychom tu byly úplně bezpečné." Její zelené šaty se na okamžik změnily v Birgittin bílý kabátec a objemné žluté kalhoty a pak zase zpátky. „Říkala, abych ti to neprozradila, ale myslí si, že se nás Moghedien snaží najít. Ji a mě."</p> <p>Egwain otázku, která byla nasnadě, nepoložila. Očividně to bylo něco, co jim řekla Birgitte. Proč Elain trvala na tom, že to musí udržet v tajnosti? <emphasis>Protože to slíbila. Elain v životě neporušila žádný slib. </emphasis>„Vyřiď jí, aby byla opatrná." Byla jen malá naděje, že Nyneiva bude sedět a čekat, jestli si myslí, že po ní jde jedna ze Zaprodanců. Bude si připomínat, že tu ženu již jednou porazila, a ona měla vždycky víc odvahy než rozumu. „Zaprodanci nejsou něco, co bys mohla brát na lehkou váhu. A Seanchani taky ne, i když jsou údajně jenom cvičitelé zvířat. To jí vyřiď."</p> <p>„Nepředpokládám, že ty budeš poslouchat, když ti řeknu, abys byla opatrná."</p> <p>Egwain se na Elain překvapeně podívala. „Já jsem vždycky opatrná. To přece víš."</p> <p>„Ovšem." Poslední, co Egwain viděla, když se druhá žena vytrácela, byl velmi pobavený úsměv.</p> <p>Egwain sama ještě neodešla. Jestli si Nyneiva nemohla vzpomenout, kde je to shromáždění modrých, možná to ona zjistí tady. Nebyl to nový nápad. Tohle totiž nebyl její první výlet do Věže od posledního setkání s Nyneivou. Nasadila si kopii Enailiny tváře s ohnivými vlasy na ramena a šaty přijaté s pruhovaným lemem a pak vytvořila obraz Elaidiny zdobené pracovny.</p> <p>Bylo to jako předtím, i když při každé návštěvě stálo v půlkruhu před velkým psacím stolem méně stoliček zdobených vyřezávanými liánami. Nad krbem stále visely dvě malby. Egwain zamířila rovnou ke stolu a odsunula stranou trůnu podobné křeslo se slonovinovou intarzií plamene Tar Valonu, aby dosáhla na lakovanou kazetu s dopisy. Zvedla víko, plné bojujících jestřábů a mraků, a začala co nejrychleji prohlížet papíry. I tak se některé vytratily, když byla teprve v polovině čtení, či se změnily. Nedalo se prostě dopředu poznat, co je důležité a co bezvýznamné.</p> <p>Většinou to byly zprávy o neúspěších. Avšak stále nepřišlo ani jediné slůvko o tom, kam urozený pán z Bashere odvedl své vojsko, a zprávička prozrazovala zoufalství a starosti. To jméno jí rozezvonilo v hlavě zvoneček, jelikož však neměla času nazbyt, odsunula dopis odhodlaně stranou a popadla další list. O tom, kde je Rand, taky ani slovo, stálo v podlézavém hlášením plném již téměř paniky. To bylo dobré vědět a už samo o sobě stálo za tento výlet. Od posledních zpráv špehů kteréhokoliv adžah z Tanchika uplynul již víc než měsíc a další v Tarabonu také mlčeli. Pisatelka to sváděla na tamní anarchii. Řeči, že se někdo zmocnil Tanchika, nebylo možné potvrdit, avšak pisatelka naznačovala, že do toho byl zapleten sám Rand. Ještě lepší, jestli ho Elaida hledá na špatném místě tisíce leguí daleko. Zmatená zpráva tvrdila, že červená sestra v Caemlynu prohlašuje, že viděla Morgasu na veřejné audienci, jenže agentky různých adžah hlásily, že královna již mnoho dní tráví v ústraní. Boje v Hraničních státech, pravděpodobně menší vzpoury v Shienaru a Arafelu. Pergamen zmizel, než si dočetla závěr. Pedron Niall svolával bělokabátníky do Amadicie, pravděpodobně aby vytáhli proti Altaře. Ještě dobře, že tam Elain a Nyneiva musejí strávit už jen tři dny.</p> <p>Další pergamen se týkal Elain a Nyneivy. Nejdřív pisatelka radila, aby nebyla potrestána agentka, která je nechala uniknout - Elaida to rázně přeškrtala a na okraj napsala „Udělat odstrašující příklad!" - a pak, když ta žena začala podrobně popisovat pátrání po těch dvou v Amadicii, jediný list se změnil v hrst, složku, která se zřejmě týkala odhadů zedníků a kameníků ohledně stavby soukromého sídla amyrlinina stolce na pozemcích Věže. Spíše tedy paláce, podle počtu stránek.</p> <p>Egwain nechala papíry spadnout a ty zmizely dřív, než dopadly na stůl. Lakovaná kazeta byla opět zavřená. Egwain věděla, že by tu mohla strávit zbytek života. V krabičce vždy budou další dokumenty a pořád se budou měnit. Čím bylo něco v bdělém světě pomíjivější - dopis, kus šatstva, miska, kterou často přenášeli z místa na místo - tím méně byl jeho odraz v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>pevný. Nemohla se tu však zdržet příliš dlouho. Spánek, zatímco se toulala světem snů, nebyl tak vydatný jako bez vyrušování.</p> <p>Pospíšila si tedy do předpokoje a už téměř sahala po úhledné hromádce svitků a pergamenů, z nichž některé byly opatřené pečetí, ležící na psacím stole kronikářky, když se místnost zamihotala. Než měla čas vůbec zvážit, co to znamená, otevřely se dveře a vstoupil Galad, usmíval se, modrý brokátový kabátec mu na ramenou dokonale padl a přiléhavé spodky zdůrazňovaly tvar jeho lýtek.</p> <p>Egwain se zhluboka nadechla a stáhl se jí žaludek. Nebylo spravedlivé, že nějaký muž měl tak pohlednou tvář.</p> <p>Galad přišel blíž, v tmavých očích mu jiskřilo, a prsty ji pohladil po tváři. „Půjdeš se se mnou projít do Vodní zahrady?" zeptal se tiše.</p> <p>„Jestli se vy dva chcete muchlovat," ozval se strohý ženský hlas, „tak to nebudete dělat tady."</p> <p>Egwain se s vytřeštěnýma očima otočila a zazírala na Leanu sedící za stolem se štólou kronikářky kolem ramen a s milým úsměvem na měděné tváři. Dveře amyrlininy pracovny byly otevřené a uvnitř seděla Siuan za svým prostým, dobře naleštěným psacím stolem a s pruhovanou štólou svého úřadu na ramenou četla jakýsi dlouhý pergamen. Tohle bylo šílené.</p> <p>Egwain, bez velkého přemýšlení, uprchla do obrazu, který vytvořila, a ocitla se, lapajíc po dechu, na Trávníku v Emondově Roli. Všude kolem stály domy s doškovými střechami a ze skalky na rozlehlém trávníku vyvěral Vinný střik. U rychle proudícího a rozšiřujícího se potoka stál malý hostinec jejího otce, přízemí bylo kamenné, přesahující poschodí omítnuté nabilo. „Jediná taková střecha v celým Dvouříčí," říkával Bran al'Vere o svých červených taškách. Velké kamenné základy poblíž hostince U Vinného střiku, s mohutným, rozložitým dubem vyrůstajícím z jejich středu, byly mnohem starší než hostinec, ale někteří lidé tvrdili, že nějaký hostinec stával na břehu potoka Vinný střik déle než dvě stě let.</p> <p><emphasis>Huso. - </emphasis>Poté, co takto důrazně varovala Nyneivu ohledně snění v <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>se málem nechala chytit do jednoho ze svých vlastních. I když bylo zvláštní, že se jí zdálo o Galadovi. Občas se jí o něm zdávalo. Zrudla. Rozhodně do něj nebyla zamilovaná, dokonce ho ani neměla moc ráda, ale byl velmi spanilý a v jejích snech byl spíš takový, jakého by ho chtěla mít. Častěji se jí zdávalo o jeho bratru Gawynovi, ale to bylo stejně hloupé. Ať už Elain říkala cokoliv, Gawyn jí nikdy své city nevyjevil.</p> <p>To ta hloupá knížka se všemi těmi příběhy o milencích. Jakmile se ráno probudí, vrátí ji zpátky Aviendze. A řekne jí, že si vůbec nemyslí, že ji čte kvůli dobrodružství.</p> <p>Ale odejít se jí ještě nechtělo. Domov. Emondova Role. Poslední místo, kde se cítila skutečně v bezpečí. Odešla víc než před rokem a půl, a přesto všechno zřejmě zůstalo, jak si to pamatovala. Ale ne úplně všechno. Na Trávníku byly zaražené dvě žerdi s praporci, na jednom byl červený orel, na druhém stejně červená vlčí hlava. Má s tím snad něco společného Perrin? Neuměla si představit co. A přesto odešel domů, aspoň to Rand tvrdil, a jí se nejednou zdálo o něm a vlcích.</p> <p>Dost toho zbytečného postávání. Byl čas –</p> <p><emphasis>Záblesk.</emphasis></p> <p>Z hostince vyšla její matka s prošedivělým copem přehozeným přes rameno. Marin al'Vereová byla štíhlá žena, stále hezká, a nejlepší kuchařka v celém Dvouříčí. Egwain ze šenku, kde se konala schůze vesnické rady, slyšela otcův smích.</p> <p>„Ty jsi ještě tady, dítě?" zeptala se její matka, pobaveně ji hubujíc. „Už jsi přece vdaná dost dlouho, abys věděla, že bys neměla dopustit, aby se manžel dozvěděl, že tu smutně postáváš a čekáš na něj." Potřásla hlavou a zasmála se. „Je pozdě. Tady jde."</p> <p>Egwain se dychtivě obrátila a očima zalétla za děti hrající si na Trávníku. Trámy nízkého Vozového mostu zaduněly, jak přes ně přecválal Gawyn, a pak před ní sklouzl ze sedla. Vysoký a urostlý jako topol, ve zlatem vyšívaném červeném kabátci, měl sestřiny rudozlaté kudrny a úžasné tmavomodré oči. Nebyl ovšem tak hezký jako jeho polobratr, ale jí se srdce rozbušilo prudčeji, než když předtím uviděla Galada - <emphasis>Když uviděla Galada? Cože? -</emphasis> a musela si přitisknout dlaně na břicho v marné snaze uklidnit žaludek.</p> <p>„Chyběl jsem ti?" zeptal se Gawyn s úsměvem.</p> <p>„Trošku." <emphasis>Proč mě vůbec napadl Galad? Jako bych ho právě před chvílí zahlédla. „</emphasis>Občas, když jsem nedělala nic zajímavýho. Chyběla jsem ti?"</p> <p>Místo odpovědi ji zvedl do vzduchu a políbil. Hodnou chvíli nevnímala nic jiného, dokud ji nepostavil na roztřesené nohy. Praporce byly pryč. <emphasis>Jaké praporce?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Tady je," ozvala se její matka, přicházející s nemluvnětem zavinutým v plenkách. „Tady je tvůj syn. Je to pěknej klouček. Vůbec nebrečí."</p> <p>Gawyn se zasmál, vzal si dítě a zvedl ho vysoko do vzduchu. „Má tvoje oči, Egwain. Jednoho dne bude motat dívkám hlavy."</p> <p>Egwain couvala a potřásala hlavou. Byly zde praporce, jeden s červeným orlem, druhý s červenou vlčí hlavou. <emphasis>Viděla </emphasis>Galada. Ve Věži. „NEEEEEEEEE!"</p> <p>Uprchla, vyskočila z <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>do vlastního těla. Vědomí jí vydrželo jen na tak dlouho, aby se podivila, jak mohla být tak hloupá a dovolit, aby ji vlastní představy málem lapily, a pak už spala hlubokým spánkem a zdál se jí vlastní, bezpečný sen. Gawyn přecválal přes Vozový most, seskočil ze sedla...</p> <p>* * *</p> <p>Zpoza domu s doškovou střechou vyšla Moghedien a nepřítomně uvažovala o tom, kde asi tahle vesnička je. Nebylo to právě místo, kde by čekala, že uvidí vlající praporce. Ta dívka byla silnější, než čekala, když unikla z jejího přediva v <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Dokonce ani Lanfear tady nemohla využívat své schopnosti, ať už tvrdila cokoliv. Přesto, tahle holka ji však zaujala jenom proto, že se bavila s Elain z rodu Trakandů, která by ji mohla dovést k Nyneivě z al'Mearů. Jediný důvod ji chytit byl prostě ten, že chtěla <emphasis>Tel'aran'rhiod </emphasis>zbavit jedné ženské, která se tu mohla volně potulovat. Už tak bylo dost špatné, že se o něj musela dělit s Lanfear.</p> <p>Ale Nyneiva z al'Mearů... Tu ženu chtěla přinutit, aby žebrala o dovolení jí sloužit. Chytí ji v bdělém světě, možná dokonce požádá Velikého pána, aby jí dal nesmrtelnost, aby mohla navěky litovat, že se postavila proti Moghedien. Ona a Elain kuly pikle s Birgitte, že? To byl další důvod ji potrestat. Birgitte dokonce ani nevěděla, kdo Moghedien je, tenkrát dávno, ve věku pověstí, když zmařila Moghedieniny tak dobře ukuté plány, jak zneškodnit Luise Therina. Ale Moghedien znala ji. Jenomže Birgitte - Teadra, tak se tehdy jmenovala - zemřela dřív, než si to s ní mohla vyřídit. Smrt nebyla trestem, nebyla koncem, ne, když znamenala život tady.</p> <p>Nyneiva z al'Mearů, Elain z rodu Trakandů a Birgitte. Tyhle tři si najde a vypořádá se s nimi. Ze stínů, aby nic nepoznaly, dokud nebude pozdě. Se všemi třemi, bez výjimky.</p> <p>Zmizela a praporce se jen tak lehce vlnily ve vánku vanoucím v <emphasis>Tel'aran'rhiodu.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>KAPITOLA DEVÁTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Sallie Daerová</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Kolem Logainovy hlavy poblikávala záře značící velikost a slávu, modrá a zlatá, i když jel v sedle shrbený. Min netušila, proč se poslední dobou objevuje častěji. Logain se už dokonce ani nenamáhal zvednout zrak od býlí pod nohama svého vraníka k nízkým zalesněným vrškům táhnoucím se do dáli.</p> <p>Druhé dvě ženy jely trochu napřed, Siuan jako pytel mrkve na kosmaté Bele, jak ostatně bylo obvyklé, a Leana obratně naváděla svou klisnu víc koleny než otěžemi. Pouze nepřirozeně rovná stužka kapradí, prorůstající lesní půdou pokrytou spadaným listím, prozrazovala, že tu kdy vedla cesta. Krajkoví kapradin bylo svraštělé a tlející listí suše šustilo a praskalo pod kopyty koní. Hustě propletené větve trochu stínily před poledním sluncem, ale chládek tu nebyl. Min se po tváři řinul pot i přesto, že občas zezadu zavál vítr.</p> <p>Již patnáct dní jeli na jihozápad směrem od Lugardu, vedeni pouze Siuaniným naléháním, že ví přesně, kam míří. Nikomu samozřejmě neřekla, kde to je. Siuan a Leana měly ústa sevřená jako nalíčené medvědí pasti. Min si dokonce ani nebyla jistá, ví-li to Leana. Patnáct dní, městečka a vesnice tu byly stále řidší a stále dál od sebe, až nakonec nebyly žádné. Den po dni Logain stále víc věšel hlavu a den po dni se záře kolem něj objevovala mnohem častěji. Zprvu si jenom mumlal, že pronásledují Stínovýho Jaka, ale Siuan znovu získala velení bez většího protivenství, neboť Logain se obracel stále víc do sebe. Posledních šest dní zřejmě neměl energii ani na to, aby se staral o to, kam vlastně jedou nebo zda se tam vůbec někdy dostanou.</p> <p>Siuan a Leana si teď vepředu tiše povídaly. Min slyšela jenom jakési tiché mumlání, které mohlo docela dobře být větrem v listoví. A kdyby se pokusila přijet blíž, tak by jí řekly, ať dává pozor na Logaina, nebo by na ni prostě hleděly tak, že by jen úplně slepý hlupák nepochopil, že nemá strkat nos tam, kam nepatří. Obojí udělaly už častokrát. Čas od času se však Leana otočila v sedle a podívala se na Logaina.</p> <p>Nakonec nechala Leana Sněženku zvolnit, takže se zařadila vedle vraného hřebce. Horko jí zřejmě nijak nevadilo. Její měděnou pleť nehyzdila ani kapka potu. Min odbočila s Růženkou stranou, aby jí poskytla místo.</p> <p>„Už to nebude trvat dlouho," řekla mu Leana rozzlobeně. On ani nevzhlédl od porostu pod nohama koně. Leana se naklonila blíž a zachytila se jeho paže, aby nespadla. Vlastně se o ni spíš opřela. „Ještě chvilku, Dalyne. A dostaneš svou pomstu." Logain dál upíral tupý pohled na cestu.</p> <p>„Mrtvý muž by ti věnoval jistě větší pozornost," utrousila Min a myslela to vážně. Dělala si v duchu poznámky o všem, co Leana udělala, a po večerech si s ní povídala, i když se snažila nedat najevo, proč to dělá. Nikdy nebude schopná chovat se tak, jako to dělala Leana - <emphasis>leda bych v sobě měla dost vína, že by mi to ale vůbec nemyslelo </emphasis>- a přesto by se pár nových typů mohlo hodit. „Možná kdybys ho políbila."</p> <p>Leana po ní vrhla zamračený pohled, který by dokázal zmrazit rychle proudící bystřinu, avšak Min její pohled klidně opětovala. S Leanou nikdy neměla takové nesnáze jako se Siuan - no, rozhodně ne tolik - a i těch pár potíží se od chvíle, kdy ta žena opustila Věž, ještě snížilo. A od chvíle, kdy začaly probírat muže, jich bylo ještě méně. Jak by vás mohla zastrašit žena, která vám předtím smrtelně vážně vysvětlovala, že existuje jedno sto sedm různých druhů polibků a devadesát tři způsobů, jak se rukou dotýkat mužovy tváře? Leana zjevně těmto věcem skutečně věřila.</p> <p>Min návrh s polibkem skutečně nemyslela jako posměšek. Leana na něj ode dne, kdy ho musely vytáhnout z pokrývek, místo aby vstal první a sekýroval je, vrkala a cukrovala, usmívala se na něj tak, že by mu měla z uší začít stoupat pára. Min nevěděla, jestli Leana k tomu muži opravdu něco cítí, ačkoliv jí přišlo zatěžko této možnosti uvěřit, nebo zda se mu pouze snaží zabránit, aby se prostě vzdal a zemřel - zda se ho snaží udržet pro to, co pro něho Siuan naplánovala.</p> <p>Leana se rozhodně nevzdala flirtování s dalšími kromě něj. Se Siuan se zřejmě dohodly, že Siuan bude jednat se ženami a Leana s muži, a tak tomu bylo již od Lugardu. Její úsměvy a pohledy jim dvakrát získaly pokoje tam, kde hostinský tvrdil, že žádné nejsou, a v těchto a třech dalších dosáhla Leana snížení účtu a při dvou příležitostech získala nocleh ve stodole, místo spaní pod keřem. Také je čtyři díky tomu jednou pronásledovala jakási panímáma s vidlemi a jiná po nich <emphasis>hodila </emphasis>studenou kaši míněnou ke snídani, ale když už nikdo jiný, tak aspoň Leana považovala tyto incidenty za legrační. Posledních pár dní však Logain přestával reagovat jako každý jiný muž, který byl v její společnosti déle než dvě minuty. Přestával reagovat na ni i na všechno ostatní.</p> <p>Siuan škrobeně přitáhla Belu, lokty měla vytrčené a dařilo se jí, že vypadala, jako by měla každou chvíli spadnout. Jí se vedro také nijak nedotýkalo. „Sledovala jsi ho dneska?" Na Logaina se skoro nepodívala.</p> <p>„Je to pořád stejný," odpověděla trpělivě Min. Siuan to odmítala pochopit či uvěřit, ať jí to říkala, kolikrát chtěla, a Leana také. Nezáleželo by na tom, ani kdyby Min auru od Tar Valonu již ani jednou neuviděla. Kdyby Logain ležel u cesty a chroptěl v předsmrtných křečích, byla by vsadila všechno, co měla, i víc na nějaké zázračné uzdravení. Že se třeba objeví Aes Sedai a vyléčí ho. Cokoliv. To, co viděla, se vždycky ukázalo jako pravda. Vždycky se to stalo. Věděla to stejně, jako věděla od prvního okamžiku, kdy uviděla Randa al'Thora, že se do něj zoufale a beznadějně zamiluje, stejně jako věděla, že se o něj bude dělit se dvěma dalšími ženami. Logainovým osudem byla sláva, o jaké se většině mužů ani nesnilo.</p> <p>„Nemluv se mnou tímhle tónem," řekla Siuan a pohled modrých očí jí zpřísněl. „Už tak je dost zlé, že musíme lžičkou krmit toho velkého chlupatého kapra, aby vůbec něco snědl, i bez toho, aby ses ještě ty tvářila mrzutě jako rybařík v zimě. S ním se možná musím vyrovnat, děvče, ale jestli mi začneš taky dělat potíže, tak toho brzo začneš litovat. Je ti to jasné?"</p> <p>„Ano, Maro." <emphasis>Aspoň jsi do toho mohla vložit náznak sarkasmu, </emphasis>pomyslela si opovržlivě. <emphasis>Nemusíš mluvit poddajně jako husička. Le</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ně jsi to řekla přímo do očí. </emphasis>Domanská žena v poslední vesnici navrhla, aby vyzkoušela v praxi, co probíraly, na jednom podkováři. Byl to vysoký pohledný muž se silnýma rukama a pomalým úsměvem, ale přesto... „Pokusím se nebýt mrzutá." Nejhorší bylo, že si dobře uvědomovala, že se snaží mluvit vážně. Siuan na lidi takhle působila. Min si dokonce ani neuměla představit, jak se Siuan baví o tom, že by se mohla usmát na nějakého muže. Siuan by se mu podívala do očí, řekla mu, co má dělat, a očekávala by, že to okamžitě vykoná. Právě jako to dělala se všemi ostatními. Pokud něco dělala jinak, jako třeba teď s Logainem, tak jenom proto, že záležitost nebyla natolik důležitá, aby naléhala.</p> <p>„Není to už moc daleko, že ne?" ozvala se rázně Leana. Ten druhý hlas si schovávala pro muže. „Nelíbí se mi, jak se tváří, a jestli budeme muset zastavit na další noc... No, jestli bude pomáhat ještě méně než dneska ráno, tak nevím, jestli ho vůbec dokážeme dostat znovu do sedla."</p> <p>„Už ne, jestli jsou ty poslední pokyny, co jsem dostala, správné." Siuan mluvila podrážděně. V té poslední vesnici, přede dvěma dny, se zeptala na cestu - nenechala Min poslouchat, samozřejmě, a Logain neprojevoval nejmenší zájem - a nelíbilo se jí, když jí to někdo připomínal. Min nechápala proč. Siuan přece nemohla čekat, že po nich Elaida půjde.</p> <p>Ona sama doufala, že už to moc daleko není. Bylo těžké poznat, jak daleko na jih se dostali od chvíle, kdy opustili silnici do Jehannahu. Většina vesničanů měla jen matné představy o tom, kde jejich vesnice vlastně leží vzhledem k čemukoliv kromě nejbližšího městečka, ale když se přepravovali přes Manetherendrellu do Altary, těsně předtím, než je Siuan odvedla z hojně používané silnice, prošedivělý starý převozník z nějakého důvodu studoval potrhanou mapu, která zobrazovala krajinu až k pohoří Oparů. Pokud se nemýlila ve svém odhadu, tak za pár mil dorazí k další široké řece. Buď to bude Boern, což by znamenalo, že jsou již v Ghealdanu, kde řádil prorok a jeho lůza, nebo Eldar s Amadicií a bělokabátníky na druhém břehu.</p> <p>Min sázela na Ghealdan, prorok neprorok, a i to bylo překvapení, pokud skutečně byli poblíž. Jenom hlupák by si mohl myslet, že někde blíž k Amadicii, než už byli, najde shromáždění Aes Sedai, a Siuan byla ledacos, ale hlupačka nikoliv. Ať už byli v Altaře či Ghealdanu, Amadicie musela být jen pár mil daleko.</p> <p>„Muselo na něj dolehnout zkrocení," zamumlala Siuan. „Kdyby jen vydržel ještě pár dní..." Min držela pusu zavřenou. Když ta ženská odmítala poslouchat, tak nemělo smysl mluvit.</p> <p>Siuan potřásla hlavou a pobídla Belu znovu do čela skupinky. Otěže svírala, jako by čekala, že se její spolehlivá kobylka splaší, a Leana se vrátila ke svému hedvábnému hlasu a jala se znovu přemlouvat Logaina. Možná k němu opravdu něco cítila. Nebyla by to o nic podivnější volba než Minina.</p> <p>Cesta zalesněnými pahorky ubíhala bez jakékoliv změny, samé stromy, propletené býlí a ostružiní. Kapradí, které značilo starou silnici, mířilo dál rovně jako když střelí. Leana říkala, že tam, kde bývala cesta, je jiná půda, jako by to Min potřebovala vědět. Z větví na ně někdy pokřikovaly veverky se štětičkami na uších a občas zazpívali ptáci. Jací ptáci to byli, to se Min neodvažovala hádat. Baerlon možná nebyl ve srovnání s Caemlynem, Illianem či Tearem městem, ale ona se považovala za měšťku a pták je pták. A bylo jí jedno, v jaké hlíně roste kapradí.</p> <p>Na povrch se znovu začaly vynořovat pochyby. Po Korských Pramenech nejednou pronikly do jejího vědomí, ale tehdy bylo snazší je potlačit. Od Lugardu vybublaly nahoru častěji a ona se přistihla, že o Siuan uvažuje způsobem, jaký by si dříve nikdy nedovolila. Ne že by samozřejmě měla nervy Siuan nějakou z nich vyjevit. Ji samotnou žralo, když si to musela přiznat. Ale možná Siuan <emphasis>nevěděla, </emphasis>kam jede. Mohla lhát, protože utišení zlomilo vazbu na tři přísahy. Možná pořád jenom doufala, že když bude pokračovat v pátrání, tak najde nějakou stopu toho, co tak zoufale potřebovala nalézt. Jistým způsobem, velmi zvláštním způsobem, si Leana začala zařizovat život odděleně od starostí s mocí, s jedinou sílou a s Randem. Ne že by se úplně distancovala, ale Min si myslela, že pro Siuan nic jiného prostě <emphasis>není. </emphasis>Bílá věž a Drak Znovuzrozený byli jejím celým životem a ona se jich bude držet, i kdyby si musela lhát.</p> <p>Lesní porost ustoupil jakési velké vesnici tak rychle, že Min vykulila oči. Ambroně, duby a zakrslé borovice - což byly stromy, které poznala - sahaly na padesát kroků od domků s doškovými střechami, postavenými z kulatých říčních kamenů, a přilehlých k nízkým kopečkům. Min se byla ochotná vsadit, že nedávno tady ještě rostl les všude. Hodně stromů stálo v úzkých pásech mezi domky, tlačily se u zdí a tu a tam byly před domem vidět čerstvé pařezy. Ulice stále působily dojmem nedávno zryté půdy, neměly ten udusaný povrch, který vznikne, když po cestě chodí pokolení lidí. Muži v košilích kladli nové došky na tři velké kamenné krychle, které musely být hostince - na jednom dokonce nade dveřmi visely pozůstatky vybledlého, omšelého znamení - přesto však nikde v dohledu nebyly žádné staré došky. Venku bylo na počet mužů v dohledu příliš mnoho žen a na počet žen si tu hrálo příliš málo dětí. Vůně připravovaného poledního jídla ve vzduchu byla na tomto místě jedinou normální věcí.</p> <p>Jestli první pohled Min polekal, když si konečně všimla toho, co před ní leželo, málem spadla ze sedla. Mladší ženy, vytřásající v oknech pokrývky či spěchající po nějaké posílce, měly prosté vlněné šaty, ale v žádné vesnici, ať už jakkoliv veliké, by nikdy nemohlo být tolik žen v jezdeckých šatech z hedvábí nebo nejjemnějšího sukna nejrůznějších barev a střihů. Kolem těchto žen pak a kolem většiny mužů se jejím očím vznášely aury a obrazy, měnily se a mihotaly. U většiny lidí nebylo nic k vidění, ale Aes Sedai a strážcům aura chyběla málokdy déle než hodinu. Děti musely patřit sloužícím z Věže. Aes Sedai, které se vdaly, bylo málo a věkově byly daleko od sebe, ale pokud je znaly, určitě vynaložily veškeré úsilí, aby své služebnictvo přivedly i s jejich rodinami z kteréhokoliv místa, odkud musely prchnout. - Siuan našla své shromáždění.</p> <p>Když vjížděly do vesnice, rozhostilo se přízračné ticho. Aes Sedai stály nehybně a pozorovaly je, stejně jako mladší ženy a dívky, které musely být přijaté nebo mladší novicky. Muži, kteří se před chvíli pohybovali s vlčím půvabem, ztuhli na místě s jednou rukou skrytou v došcích či se natahovali do dveří, bezpochyby pro skryté zbraně. Děti zmizely, dospělí, kteří museli být sloužící, je spěšně zahnali pryč. Pod všemi těmi nehybnými pohledy se Min zježily všechny vlasy na hlavě.</p> <p>Leana se tvářila znepokojeně a vrhala na lidi, kolem nichž projížděla, kosé pohledy, ale Siuan si zachovávala hladkou tvář a klid, když je vedla přímo do nejbližšího hostince, do toho s jediným čitelným znamením. Tady sešplhala z Bely a přivázala otěže k železnému kroužku zasazenému do jednoho z kamenných uvazovacích sloupků, které byly zřejmě teprve nedávno postaveny kolmo. Min pomohla Leaně dostat na zem Logaina - Siuan mu nikdy nepodala ruku, aby mu pomohla na koně či z něj - a pohledem přejížděla ze strany na stranu. Všichni civěli, nikdo se ani nepohnul. „Sice jsem nečekala, že mě budou vítat jako ztracenou dceru," zamumlala k druhé ženě, „ale proč nikdo aspoň neřekne ahoj?"</p> <p>Než mohla Leana odpovědět - pokud to vůbec chtěla - řekla Siuan: „No, když je břeh na dosah, nepřestanete veslovat. Přiveďte ho." A zmizela uvnitř, zatímco Min a Leana ještě vedly Logaina ke dveřím. Šel klidně, ale když ho přestaly pobízet, udělal jen krok a zastavil se.</p> <p>Šenk se nepodobal žádnému šenku, jaký kdy Min viděla. Velké krby byly samozřejmě vyhaslé a tam, kde vypadly kameny, zely díry. Omítka na stropě vypadala plesnivá a chyběly v ní kusy, velké jako její hlava, v nichž prosvítalo laťoví. Na věkem zhrublé podlaze, kterou zametalo několik děvčat, stály stoly všech možných velikostí a tvarů. Seděly tu ženy s bezvěkými tvářemi a studovaly pergameny, vydávaly rozkazy strážcům, z nichž jen málokteří měli své měňavé pláště, či jiným ženám, z nichž některé mohly být mladší či přijaté novicky. Jiné na to byly příliš staré, asi polovina z nich měla prošedivělé vlasy a jasně na nich byl vidět jejich věk, a byli tu také muži, kteří nepatřili ke strážcům, většinou buď spěchali ven, jako by nesli zprávy, či běželi sehnat nějaký ten pergamen nebo pohár vína pro Aes Sedai. Ruch a hemžení působily uklidňujícím dojmem užitečné činnosti. Po místnosti tančily aury a obrazy, ozářené hlavy, tolik, že je musela ignorovat, aby ji nepřemohly. Nebylo to snadné, ale byl to trik, který se musela naučit pro případy, kdy se ocitla v přítomnosti více než hrstky Aes Sedai najednou.</p> <p>Čtyři Aes Sedai vypluly vstříc příchozím, půvab sám a chladná vyrovnanost, v rozdělených suknicích. Když Min uviděla jejich známé rysy, bylo to jako vrátit se po dlouhém bloudění domů.</p> <p>Sheriam okamžitě upřela šikmé zelené oči na Mininu tvář. Kolem ohnivých vlasů se jí míhaly stříbrné a modré paprsky a měkké zlaté světlo. Min nepoznala, co to znamená. Kyprá žena v tmavomodrém hedvábí byla vážnost sama. „Viděla bych tě tu mnohem raději, dítě, kdybych věděla, jak jsi objevila naši přítomnost tady, a kdybych měla aspoň představu, proč jsi přišla s tím potřeštěným nápadem přivést jeho." Poblíž se zjevilo půl tuctu strážců s rukama na jílcích mečů, bystré oči upřené na Logaina. On je zřejmě vůbec neviděl.</p> <p>Min spadla brada. Proč se ptají <emphasis>jí</emphasis>? <emphasis>„Můj </emphasis>potřeš -?" Nedostala šanci větu dokončit.</p> <p>„Bylo by mnohem lepší," přerušila ji ledově Carlinya s bledými tvářemi, „kdyby byl zemřel, jako se to povídá." Nebyl to led hněvu, ale chladného rozumu. Byla z bílého adžah. Její šaty barvy slonoviny vypadaly hodně nošené. Min na okamžik zahlédla, jak se vedle jejích tmavých vlasů vznáší obraz krkavce. Spíš jen náčrtek ptáka než pták sám. Min to považovala za tetování, ale neznala jeho význam. Soustředila se na tváře a snažila se nevidět nic jiného. „Stejně vypadá skoro mrtvý," pokračovala Carlinya, zřejmě aniž se vůbec nadechla. „Ať už si myslíš cokoliv, tak jsi plýtvala silou. Já bych ale taky ráda věděla, jak jsi našla Salidar."</p> <p>Siuan a Leana tam stály a vyměňovaly si samolibé a pobavené pohledy, zatímco útok pokračoval. Na ně se nikdo dokonce ani <emphasis>nepodíval. - </emphasis>Myrelle, tmavá a krásná v zeleném hedvábí vyšívaném na živůtku šikmými zlatými proužky, tvář měla dokonale oválnou a obvykle mívala na rtech vědoucí úsměv, který občas mohl směle soupeřit s Leaninými novými triky. Nyní se však neusmívala, když vyhrkla hned po bílé sestře. „Mluv, Min. Nestůj tady s otevřenou pusou jako husa." Byla vyhlášená ohnivou povahou, dokonce i mezi zelenými sestrami.</p> <p>„Musíš nám to říci," dodávala Anaiya laskavějším tónem. Ale s náznakem podráždění. Žena se strohou tváří, působící mateřsky i přes aessedaiovsky hladké líce, si v této chvíli uhlazovala světle šedé suknice a vypadala jako matka, která zatím ještě nechce sáhnout pro proutek. „Najdeme ti i druhým dvěma dívkám místo, ale musíš nám říci, jak ses sem dostala."</p> <p>Min se otřásla a zavřela ústa. Ovšem. Ty druhé dvě dívky. Tolik si na ně zvykla, jaké byly, že už neuvažovala o tom, kolik se změnily. Pochybovala, že by ty dvě nějaká z přítomných žen zahlédla poté, co je odvlekly do kobek pod Bílou věží. Leana vypadala, že má smích na krajíčku, a Siuan nad Aes Sedai málem znechuceně vrtěla hlavou.</p> <p>„Já nejsem ta, se kterou si chcete promluvit," řekla Min Sheriam. <emphasis>Ať si tyhle pohledy chvíli užívají </emphasis>„<emphasis>ty druhé dvě dívky </emphasis>"<emphasis>. </emphasis>„Zeptej se Siuan nebo Leany." Zíraly na ni, jako by se zbláznila, dokud neukázala hlavou na své společnice.</p> <p>Čtvero očí Aes Sedai se otočilo k ostatním, ale v žádných se hned neobjevilo poznání. Aes Sedai obě dívky studovaly, mračily se a vyměňovaly si pohledy. Žádný ze strážců neodtrhl oči z Logaina, ani nesundal ruku z jílce.</p> <p>„Utišení může mít tenhle efekt," zabručela nakonec Myrelle. „Četla jsem o případech, které to naznačují."</p> <p>„Tváře jsou v mnoha směrech dost podobné," promluvila pomalu Sheriam. „Někdo mohl najít ženy, které se jim hodně podobají, ale proč?"</p> <p>Siuan a Leana už nevypadaly tak samolibě. „Jsme, kdo jsme," ucedila Leana odměřeně. „Vyptejte se nás. To, co víme my, by nemohla znát žádná podvodnice."</p> <p>Siuan na otázky ani nečekala. „Tvář mám možná změněnou, ale aspoň vím, kdo jsem, co dělám a proč. Sázím se, že to je víc, než můžu říct o vás."</p> <p>Min zasténala nad jejím ocelovým tónem, ale Myrelle kývla řkouc: „Tohle je hlas Siuan Sanche. Je to ona."</p> <p>„Hlasy se dají nacvičit," namítla Carlinya, stále chladně klidná.</p> <p>„Ale jak se dají naučit vzpomínky?" mračila se vážně Anaiya. „Siuan - jestli to jsi ty - o tvých dvaadvacátých jmeninách jsme se pohádaly, ty a já. Kde se to stalo a jaký byl výsledek?"</p> <p>Siuan se na mateřsky vypadající ženu dost sebevědomě usmála. „Když jsi přednášela přijatým o tom, proč tolik států vyrvaných z říše Artuše Jestřábí křídlo po jeho smrti nepřežilo. Mimochodem, pořád s tebou v některých věcech nesouhlasím. Výsledkem bylo, že jsem dva měsíce tři hodiny denně pracovala v kuchyních. ,V naději, že horko přemůže a umenší tvůj zápal,' jsi myslím říkala."</p> <p>Pokud si myslela, že tahle jediná odpověď bude stačit, tak se mýlila. Anaiya měla otázek víc, pro obě ženy, a stejně tak Carlinya a Sheriam, které zřejmě byly spolu s druhými dvěma mladší i přijaté novicky. Otázky se týkaly všech možných věcí, které by se případné podvodnice nedokázaly naučit, průšvihy, do nichž se dostaly, daremnosti, úspěšné i neúspěšné, všeobecně zastávané názory na různé učitelky Aes Sedai. Min nemohla uvěřit, že ženy, které se staly amyrlin a kronikářkou, mohly tak často spadnout do nějaké kaše, ale získala dojem, že to je jenom špička zasypané hory, a zdálo se, že Sheriam sama zřejmě nebyla za těmi dvěma příliš pozadu. Myrelle, podle let nejmladší z nich, se omezovala na pobavené poznámky, dokud Siuan neřekla něco o tom, jak hodily Saroiye Sedai do lázně pstruha, a o novicce, která se půl roku učila nestrkat nos do cizích věcí. Ne že by Siuan měla moc co vykládat, jak někoho učit, aby si hleděl svého. Vyprat jako mladší novicka neoblíbené přijaté šaty svrbílkem? Vyklouznout z Věže na ryby? Dokonce i přijaté novicky potřebovaly kromě vyhrazených hodin k opuštění Věžových pozemků povolení. Siuan a Leana společně dokonce zchladily vědro vody, že skoro zamrzala, a nastavily ho tak, že polilo Aes Sedai, která je nechala spráskat, nespravedlivě, jak to viděly ony. Podle toho, jak se Anaiye leskly oči, tak pro ně bylo jen dobře, že je v té době nepřistihly. Z toho, co Min věděla o výcviku mladších novicek, a také přijatých, měly tyhle štěstí, že jim vůbec dovolily zůstat tak dlouho, aby se z nich staly Aes Sedai, natož že je nestáhly z kůže.</p> <p>„Jsem spokojená," řekla mateřská žena nakonec a pohlédla na ostatní.</p> <p>Myrelle kývla po Sheriam, ale Carlinya podotkla: „Pořád zbývá otázka, co s ní." Zírala přímo na Siuan, ani nemrkla, a ostatní náhle zneklidněly. Myrelle našpulila rty a Anaiya studovala podlahu. Sheriam si uhladila šaty a zřejmě se pohledu na nově příchozí snažila úplně vyhnout.</p> <p>„Pořád známe všechno, co jsme znaly předtím," sdělila jim Leana a její zamračení bylo přinejmenším z poloviny ustarané. „Mohly bychom být užitečné."</p> <p>Siuan potemněla tvář - Leanu zřejmě, pokud něco, výčet jejich lumpáren z dětství i tresty za ně pobavily, ale Siuan se to ani trochu nelíbilo - a přesto v protikladu ke svému mračení měla hlas jen maličko napjatý. „Chtěly jste vědět, jak jsme vás našly. Spojila jsem se s jednou z mých agentek, která také pracuje pro modré, a ona mi řekla o Sallie Daerové."</p> <p>Min té věci se Sallie Daerovou vůbec nerozuměla - kdo to vůbec byl? - ale Sheriam a ostatní kývly. Min si uvědomila, že Siuan udělala něco jiného, než že jim prozradila jak, dala jim totiž najevo, že má pořád přístup ke špehům, kteří jí sloužili jako amyrlin.</p> <p>„Sedni si támhle, Min," nakázala Min Sheriam a ukázala na jeden stůl v rohu, u něhož nikdo neseděl. „Nebo jsi pořád ještě Elmindreda? A vezmi Logaina s sebou." Ona a ostatní tři obstoupily Siuan a Leanu a nahnaly je do zadní části šenku. Než zmizely za novými dveřmi z nehoblovaných prken, připojily se k nim ještě dvě ženy v jezdeckých šatech.</p> <p>Min vzala Logaina s povzdechem za ruku, odvedla ho ke stolu a posadila na hrubou lavici. Sama si vzala rozviklanou židli s laťkovým opěradlem. Opodál se postavili dva strážci a opřeli se zády o zeď. Nezdálo se, že by pozorovali Logaina, avšak Min gaidiny znala. Nic jim neuniklo a meče dokázali tasit i ve spánku, než by okem mrkl.</p> <p>Takže žádná otevřená náruč na přivítanou, dokonce i když Siuan a Leanu nakonec poznaly. No, co vlastně čekala? Siuan a Leana bývaly dvě nejmocnější ženy v Bílé věži, a teď nebyly ani Aes Sedai. Ostatní nejspíš nevěděly, jak se k nim mají chovat. A objevily se se zkroceným falešným Drakem. Siuan by raději neměla lhát, ani s ním mít něco v plánu. Min si nemyslela, že by Sheriam a ostatní byly tak trpělivé jako Logain.</p> <p>A přinejmenším Sheriam ji poznala. Min znovu vstala a vyhlédla popraskanou okenní tabulkou na ulici. Jejich koně byli stále uvázáni u sloupků, ale jeden ze strážců, kteří se nedívali, by ji chytil dřív, než by odvázala Růženčiny otěže. Tehdy naposled ve Věži si Siuan dala spoustu práce, aby ji zamaskovala. A očividně to k ničemu nebylo. Přesto si však myslela, že o jejích viděních neví nikdo z nich. Siuan a Leana si to nechávaly výhradně pro sebe. Min by byla docela ráda, kdyby to tak zůstalo. Pokud by to zjistily tyhle Aes Sedai, zapletly by ji do svých sítí, právě jako to učinila Siuan, a ona by se k Randovi nikdy nedostala. Jestli ji budou dál držet na vodítku tady, nebude moci ukázat to, co se naučila od Leany.</p> <p>Pomoci Siuan najít toto shromáždění, pomoci přivést Aes Sedai na pomoc Randovi bylo správné a důležité, ale pořád ještě měla svůj vlastní cíl. Přimět muže, který se na ni nikdy nepodíval podruhé, aby se do ní zamiloval, dřív než zešílí. Možná byla sama šílená, stejně jako k tomu byl odsouzen on. „Potom budeme skvělej pár," zamumlala si pro sebe.</p> <p>U stolu se zastavila pihovatá zelenooká dívčina. „Chtěli byste něco k jídlu nebo k pití? Je tu dušené srnčí a plané hrušky. Taky by se našel kousek sýra." Dávala si tolik práce, aby se nepodívala na Logaina, že na něj klidně mohla kulit otevřeně oči.</p> <p>„Hrušky a sýr, to zní moc dobře," řekla jí Min. Poslední dva dny měla hlad. Siuan se podařilo nachytat v potoce nějaké ryby, ale když nejedli v hostinci nebo na statku, obstarával všechen lov Logain. Sušené fazole podle ní nebylo žádné jídlo. „A taky nějaký víno, jestli máte. Ale nejdřív bych chtěla něco vědět. Kde to vlastně jsme, jestli to není taky tajemství? Tahle vesnice se jmenuje Salidar?"</p> <p>„V Altaře. Eldar teče asi míli na západ. Amadicie je na druhém břehu." Dívka se uboze snažila napodobit tajuplnost Aes Sedai. „Kde lépe schovat Aes Sedai, než tam, kde je nikdo nikdy nebude hledat?"</p> <p>„Neměly bychom se schovávat," štěkla tmavovlasá kudrnatá mladá žena a zastavila se u nich. Min ji poznala, přijatá jménem Faolain. Byla by čekala, že bude pořád ještě ve Věži. Pokud Min věděla, Faolain nikdy neměla ráda nic a nikoho, a když byla povýšena mezi přijaté, často mluvila o tom, že se rozhodne pro červené adžah. Dokonalá přívrženkyně Elaidy. „Proč jsi sem přišla? S <emphasis>ním! </emphasis>Proč přišla <emphasis>ona?" </emphasis>Min nezapochybovala o tom, koho má na mysli. „Je to její chyba, že se musíme schovávat. Nevěřila jsem, že pomohla utéct Mazrimu Taimovi, ale když se tu objevila s <emphasis>ním, </emphasis>tak to možná udělala."</p> <p>„To bude stačit, Faolain," řekla přijaté s kulatou tváří štíhlá žena s černými vlasy, které jí spadaly až do pasu. Min měla dojem, že tuhle ženu v tmavozelených hedvábných jezdeckých šatech již zná. Edesina. Snad žlutá. „Jdi si po své práci," nařídila Edesina. „A jestli chceš přinést jídlo, Tabiyo, tak to udělej." Edesina se ani nepodívala, jak se Faolain nasupeně klaní - novicka předvedla lepší pukrle a odběhla - místo toho položila Logainovi ruku na hlavu. Ten, s očima upřenýma na stůl, si jí zřejmě ani nevšiml.</p> <p>Pro Mininy oči se ženě kolem krku náhle objevil stříbřitý obojek a stejně náhle se rozpadl. Min se zachvěla. Vidění nějak spojená se Seanchany neměla ráda. Aspoň že Edesina nějak unikne. Dokonce i kdyby se Min byla ochotná odhalit, nemělo smysl tu ženu varovat. Stejně by tím nic nezměnila.</p> <p>„Je to tím zkrocením," poznamenala Aes Sedai po chvíli. „Asi přestal chtít žít. Nemohu pro něj nic udělat. A nejsem si jistá, žebych udělala, i kdybych mohla." Pohled, který vrhla na Min, než odešla, nebyl ani zdaleka přátelský.</p> <p>O několik kroků dál se zastavila elegantní, sošná žena v červenohnědém hedvábí a bezvýraznýma očima si chladně prohlížela Min a Logaina. Kiruna byla zelená, s královským chováním. Byla sestrou krále Arafelu, aspoň to Min slyšela, ale ve Věži se k Min chovala přátelsky. Min se usmála, ale ty velké tmavé oči ji přelétly beze stopy poznání, a Kiruna odplula z hostince se čtyřmi strážci, kteří se náhle vydali za ní. Byli to nesourodí muži, ale všichni měli ten nebezpečný způsob chůze.</p> <p>Min při čekání na jídlo doufala, že Siuan a Leaně se dostalo hřejivějšího přijetí.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DESÁTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Cvičení v</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>pokoře</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>„Vy jste bez kormidla," řekla Siuan šesti ženám, které seděly naproti ní na šesti různě tvarovaných křeslech. V místnosti samotné bylo všechno páté přes deváté. Na dvou velkých kuchyňských stolech, stojících u stěn, byly v úhledných řádkách naskládány brky, kalamáře a lahvičky s pískem. Připravené dodat světlo po setmění tu stály nejrůznější lampy, některé z polévané keramiky, jiné pozlacené, a svíce všech možných tlouštěk a délek. Na podlaze z hrubých omšelých prken ležel kus illianského hedvábného koberce syté modré, červené a zlaté barvy. Siuan s Leanou usadily na druhé straně koberce naproti ostatním tak, aby na ně všechny viděly. Okna byla otevřená, aby se vzduch uvnitř aspoň trochu pohnul, i když to nestačilo, aby tu přestalo být vedro. V okenních křídlech byly zasazené popraskané tabulky, některé byly dokonce nahrazené olejem napuštěným hedvábím. Siuan sama sebe přesvědčovala, že těmto ženám jejich schopnost usměrňovat nezávidí - určitě se přes to už přenesla - ale záviděla jim, že se žádná z nich nepotí. Sama měla tvář úplně mokrou. „Všechna ta činnost venku je jen na ukázku. Možná dokážete ohloupnout jedna druhou a možná dokonce i gaidiny - i když být vámi, nespoléhala bych se na to - ale mě oblafnout nedokážete."</p> <p>Přála si, aby se ke skupince nebyly přidaly Morvrin a Beonin. Morvrin byla i přes svůj mírný, občas mírně nepřítomný výraz ke všemu skeptická. Byla to statná hnědá sestra s prošedivělými vlasy, která vyžadovala šest různých důkazů, než uvěřila, že ryba má šupiny. A Beonin, hezká šedá s tmavě medovými vlasy a modrošedýma očima tak velkýma, že díky nim vypadala neustále polekaná - vedle Beonin vypadala Morvrin jako důvěřivka.</p> <p>„Elaida má Věž v hrsti a vy víte, že Randa al'Thora povede špatně," říkala Siuan opovržlivě. „Bude čiré štěstí, jestli nezpanikaří a nenechá ho před Tarmon Gai'donem zkrotit. Víte, že ať už cítíte k muži, který usměrňuje, cokoliv, červené to cítí desetkrát víc. Bílá věž je nejslabší, když by měla být nejsilnější, a je v rukou hlupačky, když musí mít šikovné vedení." Nakrčila nos a jedné po druhé se podívala do očí. „A vy si tu sedíte, jen plujete s proudem se skasanými plachtami. Nebo mě snad dokážete přesvědčit, že tu děláte víc, než jen točíte palci a vypouštíte bubliny?"</p> <p>„Ty souhlasíš se Siuan, Leano?" zeptala se mírně Anaiya. Siuan nikdy nechápala, proč má Moirain tu ženskou ráda. Snažit se přimět ji udělat něco, co nechtěla, bylo jako plácnout do pytle s peřím. Ona se vám nepostavila, ani se nehádala. Prostě se jen mlčky odmítala pohnout. Dokonce teď, jak tu tak seděla, se sepjatýma rukama, vypadala spíš jako žena, čekající, až jí nakyne těsto, než jako Aes Sedai.</p> <p>„Částečně ano," odpověděla Leana. Siuan po ní vrhla pronikavý pohled, který Leana ignorovala. „Určitě s tím, co se Elaidy týče. Elaida Randa al'Thora povede špatně stejně jistě, jako vede špatně Věž. A ohledně zbytku, vím, že jste tvrdě pracovaly, abyste sem sehnaly tolik sester, kolik tu máte, a určitě jste pracovaly stejně tvrdě, abyste něco provedly s Elaidou."</p> <p>Siuan si hlasitě odfrkla. Cestou šenkem zahlédla kousky z některých pergamenů, které Aes Sedai tak pozorně prohlížely. Seznamy zásob, příděly dřeva na přestavbu, úkoly pro rubání dřeva a opravy domů a čištění studní. Nic víc. Nic, co by vypadalo aspoň trochu jako zpráva o Elaidině činnosti. Hodlaly tu přezimovat. Stačilo, aby byla chycena jediná modrá poté, co se dozvěděla o Salidaru, jediná žena odvedená k výslechu - bude-li to řídit Alviarin, nedokáže zapřít moc - a Elaida se dozví úplně přesně, kam hodit síť. A ony si zatím dělaly starosti se zeleninovými záhony a dost velkou zásobou dříví na topení, než udeří první mráz.</p> <p>„Tak to je mimo dosah," prohlásila Carlinya chladně. „Vy zřejmě nechápete, že už nejste amyrlin a kronikářka. Nejste dokonce ani Aes Sedai." Některé měly aspoň tolik slušnosti, že se zatvářily rozpačitě. Ne Morvrin a Beonin, ale ty ostatní. Žádná Aes Sedai nehovořila o utišení ráda, a nerada slyšela, i když jí to někdo připomínal. Považovaly to za zvlášť tvrdé před nimi dvěma. „Neříkám to, abych byla krutá. My obviněním proti vám nevěříme - i přes toho vašeho společníka - jinak bychom tu nebyly, ale nemůžete předpokládat, že mezi námi zaujmete své staré postavení, a to je prostý fakt."</p> <p>Siuan si na Carlinyu vzpomínala dobře jako na mladší i jako na přijatou novicku. Jednou za měsíc provedla nějaký menší přestupek, nějakou maličkost, která jí vysloužila hodinu či dvě úkolů navíc. Přesně jednou za měsíc. Nechtěla, aby si o ní ostatní myslely, že je samolibá puntičkářka. To bylo to jediné, co kdy provedla - nikdy neporušila žádné jiné pravidlo, ani neuhnula ze správné cesty, nebylo by to logické - a přesto nikdy nechápala, proč ji ostatní dívky stejně považují za mazlíčka Aes Sedai. Spousta logiky a ne moc zdravého rozumu, to byla Carlinya.</p> <p>„I když to, co se vám stalo, přísně dodrželo literu zákona," ozvala se laskavě Sheriam, „souhlasíme, že to bylo zlovolně nespravedlivé, ohromné pokřivení ducha zákona." Na opěradle křesla za její rusovlasou hlavou byla neuvěřitelná řezba něčeho, co vypadalo jako bojující klubko hadů. „Ať už se povídá cokoliv, většina obvinění proti vám byla tak slabá, že se jim měly vysmát."</p> <p>„Ne to obvinění, že věděla o Randu al'Thorovi a spikla se, aby ho ukryla před Věží," přerušila ji ostře Carlinya.</p> <p>Sheriam kývla. „Ať je to jak chce, ale ani to nestačilo pro vykonaný trest. Ani jste neměly být souzené v tajnosti, dokonce bez možnosti se hájit. Nemusíte se bát, že se k vám obrátíme zády. Zařídíme, aby o vás bylo postaráno."</p> <p>„Děkuji ti," řekla Leana tichým, téměř třesoucím se hlasem.</p> <p>Siuan se na ně zamračila. „Ani jste se mě nezeptaly na špehy, které jsem použila." Když spolu studovaly, měla Sheriam ráda, i když léta a postavení mezi nimi otevřela volnou hladinu. „Postaráno" to určitě! „Je tu Aeldena?" Anaiya už chtěla zavrtět hlavou, než se zarazila. „Myslela jsem si to, jinak byste věděly víc o tom, co se děje. Nechaly jste je posílat zprávy do Věže."</p> <p>Pomalu jim to začalo docházet. O Aeldenině úřadu nevěděly. „Vedla jsem síť špehů modrého adžah, než jsem povýšila na amyrlin." Další překvapení. „S trochou námahy se bude každá modrá agentka hlásit vám cestami, skrze které nebude vědět, kam zprávy nakonec chodí." Bude to chtít o hodně víc než jen trochu námahy, ale ona si již většinu sesumírovala v hlavě, a nebylo nutné, aby se to ony v této chvíli dozvěděly. „A můžou dál posílat hlášení i do Věže, hlášení o tom, co... budete chtít, aby si Elaida myslela." Málem řekla „budeme". Bude si muset dávat pozor na jazyk.</p> <p>Jim se to, samozřejmě, nelíbilo. Ženy, které pečovaly o sítě vyzvědačů, mohly být pro většinu neznámé, ale ty, co je znaly, byly Aes Sedai do jedné. Vždycky to byly Aes Sedai. Tohle však byla její jediná páka, s níž se mohla prodrat do kruhů, kde se rozhodovalo. Jinak by ji s Leanou nejspíš nacpaly do nějakého srubu se služebnou, aby se o ně postarala, a možná by je čas od času navštívila nějaká Aes Sedai, která by se chtěla podívat na ženy, jež byly utišeny, než zemřou. Za takových okolností by to pak dlouho netrvalo.</p> <p><emphasis>Světlo, dokonce by nás mohly vyvdat! </emphasis>Některé Aes Sedai si myslely, že manžel a děti by mohli ženu zabavit natolik, aby jí to v životě nahradilo jedinou sílu. Nejedna žena, utišená tím, že natáhla příliš mnoho ze <emphasis>saidaru </emphasis>či při zkoušení, k čemu slouží ten který <emphasis>ter'angrial, </emphasis>zjistila, že jí vnucují možné manžely. Jelikož však ty, které se provdaly, vždycky odešly co nejdál od Věže a vzpomínek na ni, zůstávala tato teorie neprokázaná.</p> <p>„Nemělo by být těžké," ozvala se Leana ostýchavě, „spojit se s těmi, které byly mýma očima a ušima, než jsem se stala kronikářkou. Důležitější však je, že jako kronikářka Věže jsem měla agentky i v samotném Tar Valonu." Několika z přítomných se překvapeně rozšířily oči, i když Carlinya je přimhouřila. Leana zamrkala, nejistě si poposedla a slabě se usmála. „Vždycky jsem si myslela, že je hloupé věnovat víc pozornosti náladám v Ebú Daru nebo Bandar Ebanu než náladám v našem vlastním městě." Musely pochopit, jak jsou špehové v Tar Valonu důležití.</p> <p>„Siuan." Morvrin se předklonila v křesle s hodně vycpávanými lenochy a jméno pronesla rázněji, jako by chtěla zdůraznit, že neřekla matko. Její kulatá tvář teď vypadala spíš umíněná než klidná a její tvrdošíjnost začínala být hrozivá. Když byla Siuan ještě novickou, Morvrin si jenom zřídkakdy všimla neplech, které páchaly dívky kolem ní, ale když to udělala, postarala se o věci osobně způsobem, že všechny několik dní seděly vzpřímeně a chodily přikrčeně. „Proč bychom ti měly dovolit udělat to, co chceš? Byla jsi utišena, ženo. Cokoliv jste byly, teď už nejste Aes Sedai. Když budeme chtít jména těch agentek, obě nám je dáte." V tom posledním byla naprostá jistota. Ať tak nebo tak, řeknou je. Řeknou je, pokud je ty ženy budou dost chtít.</p> <p>Leana se viditelně zachvěla, ale Siuanino křeslo zaskřípělo, jak se narovnala. „Vím, že už nejsem amyrlin. Myslíte si, že nevím, že mě utišily? Změnila se moje tvář, ale ne to, co bylo uvnitř. Všechno, co jsem kdy znala, mám pořád v hlavě. Využijte to! Pro lásku Světla, využijte mě!" Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila - <emphasis>Ať shořím, jes</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>li je nechám, aby mě uklidily někam, kde budu hnít! </emphasis>- a do odmlky promluvila Myrelle.</p> <p>„Povaha mladé ženy, která odpovídá tváři mladé ženy." S úsměvem si poposedla na krajíček křesla s rovným opěradlem, které by klidně mohlo stát někde na statku ve světnici před krbem, pokud by se nějakému sedlákovi líbilo, že se z něj loupe lak. Obvykle se však neusmívala, lenivě a vědoucně zároveň, a tmavé oči, velké skoro jako oči Beonin, měla plné soucitu. „Jsem si jistá, že nikdo z nás nechce, aby ses cítila zbytečná, Siuan. A taky jsem si jistá, že všechny chceme plně využít tvých znalostí. Co víš, to pro nás bude velmi užitečné."</p> <p>Siuan nechtěla její soucit. „Zřejmě zapomínáte na Logaina a na to, proč jsem se s ním táhla celou cestu až z Tar Valonu." Tohle nehodlala nanést sama, ale jestli to chtěly nechat plavat... „Můj ,potřeštěný' nápad?"</p> <p>„Tak dobře, Siuan," řekla Sheriam. „Proč?"</p> <p>„Protože prvním krokem, jak svrhnout Elaidu, je ten, že Logain odhalí Věži, i světu, bude-li třeba, že ho červené adžah ustavilo jako falešného Draka, aby ho mohlo svrhnout." Teď měla jejich plnou pozornost. „Červené ho našly v Ghealdanu nejméně rok předtím, než se prohlásil, ale místo aby ho přivedly do Tar Valonu, kde by mohl být zkrocen, tak mu do hlavy nasadily ten nápad, prohlásit se za Draka Znovuzrozeného."</p> <p>„Jsi si tím jistá?" zeptala se tiše Beonin svým těžký tarabonským přízvukem. Seděla nehybně ve vysokém křesle s vyplétaným sedadlem a pozorně vše sledovala.</p> <p>„Neví, kdo s Leanou jsme. Občas s námi cestou sem mluvil, pozdě v noci, když Min usnula a on nemohl odpočívat. Předtím neřekl nic, protože si myslel, že je za tím celá Věž, ale ví, že to byly červené sestry, které ho chránily a umluvily ho na Draka Znovuzrozeného."</p> <p>„Proč?" chtěla vědět Morvrin a Sheriam kývla.</p> <p>„Ano, proč? Každá z nás by si dala spoustu práce, aby byl takový muž zkrocen, ale červené sestry nežijí pro nic jiného. Tak proč by vytvářely falešného Draka?"</p> <p>„Logain to nevěděl," řekla jim Siuan. „Asi si myslely, že víc získají tím, když polapí falešného Draka, než tím, když zkrotí ubohého hlupáka, který by mohl terorizovat jednu vesnici. Třeba mají nějaký důvod, proč chtějí větší zmatek."</p> <p>„Nenaznačujeme, že měly něco společného s Mazrimem Taimem nebo některým z ostatních," dodávala Leana rychle. „Elaida vám ale nepochybně poví, co budete chtít vědět."</p> <p>Siuan se dívala, jak si to mlčky přebírají. Ani je nenapadla možnost, že by lhala. <emphasis>To je výhoda utišení. </emphasis>Zřejmě je vůbec nenapadlo, že utišení by mohlo zpřetrhat všechna pouta ke třem přísahám. Pravda, některé Aes Sedai studovaly utišené ženy, ale jen nesměle a váhavě. Žádná nechtěla, aby se jí připomínalo, že by se něco takového mohlo stát i jí.</p> <p>O Logaina se Siuan nebála. Ne dokud bude Min dál vidět to, co viděla. Bude žít dost dlouho, aby odhalil, co po něm Siuan bude chtít, jakmile ho na to umluví. Neodvažovala se riskovat, že se rozhodne jít svou vlastní cestou, což by klidně mohl udělat, kdyby mu to byla prozradila předtím. Ale teď to byla jeho jediná šance pomstít se těm, které ho zkrotily, když byl znovu obklopen Aes Sedai. Pravda, pomsta pouze proti červeným adžah, ale on se s tím spokojí. Ryba ve člunu byla lepší než celé hejno ve vodě.</p> <p>Pohlédla na Leanu, která se usmála, jak nejméně to jen bylo možné. To bylo dobré. Leaně se nelíbilo, že jí Siuan až do dnešního rána neřekla, co má s tím mužem za lubem, ale Siuan žila příliš dlouho obklopená tajnostmi, aby pro ni bylo snadné odhalit víc, než musela, dokonce i přítelkyni. Myslela si, že nápad zaplést červené adžah s dalšími falešnými Draky byl dobře vymyšlený. Červené měly hlavní úlohu v jejím sesazení. Až bude tohle vyřízeno, možná už žádná červená nezbyde.</p> <p>„Tohle hodně věcí mění," řekla Sheriam po chvíli. „Nemůžeme přece poslouchat amyrlin, která by udělala něco takového."</p> <p>„Poslouchat ji!" vyjekla Siuan a poprvé se opravdu polekala. „Vy jste skutečně uvažovaly o tom, že se vrátíte políbit Elaidě prsten? Když víte, co udělala a udělá?" Leana se v křesle zachvěla, jako by chtěla pár slov říci sama, ale dohodly se, že Siuan bude ta, která se rozčílí.</p> <p>„Věž musí být silná," prohodila Carlinya hlasem tvrdým jako kámen v zimě. „Drak byl znovu zrozen, nadchází Poslední bitva a Věž musí být jednotná."</p> <p>Anaiya kývla. „Chápeme tvoje důvody, že nemáš Elaidu ráda, dokonce že ji nenávidíš. Chápeme to, ale musíme myslet na Věž a na svět. Přiznávám, že já Elaidu taky nemám ráda. Ale já nikdy neměla ráda ani Siuan. Není nutné mít amyrlin <emphasis>ráda. </emphasis>A není důvod se tak mračit, Siuan. Tys měla ostrý jazyk už jako novicka a během let se to ještě zhoršilo. A jako amyrlin jsi postrkovala se sestrami, jak se ti zlíbilo, a jen málokdy jsi vysvětlovala proč. To dohromady netvoří příjemnou kombinaci."</p> <p>„Zkusím... mluvit zdvořileji," utrousila Siuan suše. Copak ta žena čekala, že amyrlinin stolec bude zacházet s každou sestrou jako s přítelkyní z dětství? „Ale doufám, že to, co jsem vám řekla, změní vaše přání kleknout Elaidě k nohám."</p> <p>„Jestli má tohle být zdvořilejší řeč," podotkla nedbale, „tak bych tě mohla o zdvořilosti poučit víc sama, pokud ti dovolíme, abys za nás vedla síť špehů."</p> <p>„Teď se do Věže samozřejmě nemůžeme vrátit," řekla Sheriam. „Ne, když víme tohle. Ne, dokud nebudeme v postavení, abychom mohly Elaidu svrhnout."</p> <p>„Cokoliv udělala, červené ji budou podporovat dál." Beonin to řekla jako fakt, ne jako námitku. Nebylo tajemstvím, že červené se zlobí kvůli tomu, že od Bonwhin neměly amyrlin.</p> <p>Morvrin přikývla. „Stejně jako další. Ty, které se k Elaidě přimkly natolik, že jsou přesvědčené, že nemají jinou volbu. Ty, které budou podporovat autoritu, jakkoliv špatnou. A některé z těch, které věří, že rozdělujeme Věž, když musí být stále jednotná."</p> <p>„Za všemi kromě červených lze zajít," podotkla Beonin uvážlivě, „vyjednávat s nimi." Přemýšlení a vyjednávání byly jedinými důvody existence jejího adžah.</p> <p>„Zdá se, že pro tvoje agentky budeme mít využití, Siuan." Sheriam se rozhlédla po ostatních. „Pokud si tedy některá nemyslí, že bychom jí je měly sebrat?" Morvrin zavrtěla hlavou jako poslední, ale udělala to, nakonec, poté, co si Siuan prohlížela tak dlouho, až ta měla dojem, že byla svlečena, zvážena a změřena.</p> <p>Nemohla si pomoci, aby si nevydechla úlevou. Takže ne krátký život a usychání v chaloupce, ale životní cíl. Pořád by to mohl být krátký život - nikdo nevěděl, jak dlouho utišená žena může přežít. Tak Myrelle jí chtěla naučit mluvit zdvořileji, ano? <emphasis>Já t</emphasis><emphasis>é zelené</emphasis><emphasis> lišce ještě ukážu - Budu držet jazyk za zuby a budu ráda, že se na mě bude jedině dívat, tohle udělám. Věděla jsem, jak tohle dopadne. Ať shořím, věděla jsem to.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Děkuji vám, Aes Sedai," řekla tím nejpokornějším hlasem, na který se zmohla. Nazývat je tak ji bolelo, byl to další zlom, další připomínka toho, čím již není. „Budu se snažit dobře sloužit." Myrelle nemusela přikývnout tak spokojeně. Siuan si nevšímala tichého hlásku, který jí říkal, že by na Myrellině místě udělala totéž, i víc.</p> <p>„Jestli smím něco navrhnout," ozvala se Leana, „tak nestačí čekat, dokud nebudete mít ve věžové sněmovně dost velkou podporu, abyste Elaidu sesadily." Siuan se zatvářila zaujatě, jako by to slyšela poprvé. „Elaida sedí v Tar Valonu v Bílé věži a pro svět je amyrlin. V této chvíli jste jenom houf uprchlic. Může vás nazvat vzbouřenkyněmi a pobuřovatelkami, a když to přijde z amyrlinina stolce, svět tomu uvěří."</p> <p>„Těžko můžeme zabránit tomu, aby byla amyrlin, dokud ji nesesadíme," podotkla Carlinya a poposedla si s ledovým opovržením. Kdyby byla měla svůj šátek s bílými třásněmi, byla by si ho prudce přitáhla.</p> <p>„Můžete dát světu skutečnou amyrlin." Leana nemluvila jen k bílé sestře, ale k nim všem, každou si popořadě prohlédla. Byla si jistá tím, co říká, ale zároveň nabízela řešení, o němž jen doufala, že jej přijmou. Právě Siuan poukázala na to, že techniky, které používala na muže, lze upravit i pro ženy. „Viděla jsem v šenku i na ulicích Aes Sedai z každého adžah kromě červeného. Ať zvolí věžovou sněmovnu tady a ať sněmovna vybere novou amyrlin. Pak se můžete světu představit jako skutečná Bílá věž ve vyhnanství a Elaidu podat jako uchvatitelku. Když k tomu dodáte Logainovo odhalení, pochybujete, koho státy přijmou jako skutečnou amyrlin?"</p> <p>Nápad se ujal. Siuan viděla, jak si to v hlavě převracejí. Ať už si ostatní myslely cokoliv, jedině Sheriam vyslovila námitku. „To bude znamenat, že Věž je skutečně rozdělená," poznamenala zelenooká žena smutně.</p> <p>„Ta už je rozdělená," sdělila jí Siuan poněkud kousavě a okamžitě si přála, aby to nebyla udělala, když se na ni všechny podívaly.</p> <p>Tohle měla být čistě Leanina poznámka. Siuan sama měla pověst schopné manipulátorky a ony mohly docela dobře mít podezření ke všemu, co navrhne. Proto taky začala tím, že je tak tvrdě napadla. Nebyly by jí uvěřily, kdyby byla začala mírnými slovy. Bude k nim přistupovat, jako by si pořád myslela, že je amyrlin, a dovolí jim, aby ji usadily. Ve srovnání s ní se bude Leana tvářit, že mnohem víc spolupracuje, a předloží jim jenom to nejnutnější, takže jí budou ochotněji naslouchat. Hrát svou úlohu nebylo těžké - dokud nedošlo na doprošování. Pak by je nejradši pověsila na slunce, aby uschly. Sedět tady a nic nedělat!</p> <p><emphasis>Nemusela sis dělat starosti s tím, že budou podezíravé. Ony si myslí, že jsi zlomená třtina. </emphasis>Jestli všechno půjde dobře, tak by neměly nikdy zjistit opak. Užitečná třtina, avšak slabá, na kterou nikdo nepomyslí dvakrát. Bylo to bolestné uspořádání, ale Duranda Tharneová jí v Lugardu ukázala, jak je to nezbytné. Přijmou ji jedině za svých vlastních podmínek a ona to prostě bude muset využít co nejlépe.</p> <p>„Kéž bych na to pomyslela sama," pokračovala. „Teď, když to slyším, tak vám Leanin nápad dává možnost, jak znovu postavit Věž, aniž byste ji nejdřív musely rozebrat na kusy."</p> <p>„Pořád se mi to nelíbí." Sheriamin hlas zpřísněl. „Ale co se musí stát, to se stane. Kolo tká, jak si kolo přeje, a Světlo dej, aby vytkalo Elaidu z její štóly."</p> <p>„Budeme muset vyjednávat s těmi sestrami, které ještě zůstávají ve Věži," přemítala Beonin jen zpola k sobě. „Amyrlin, kterou zvolíme, musí být zkušená vyjednavačka, ano?"</p> <p>„Bude muset jasně myslet," přisadila si Carlinya. „Nová amyrlin musí být žena s chladnou hlavou a logikou."</p> <p>Morvrin si odfrkla natolik hlasitě, že všechny nadskočily v křeslech. „Sheriam má mezi námi nejvyšší postavení a držela nás pospolu, když jsme utíkaly na deset různých stran."</p> <p>Sheriam důrazně zavrtěla hlavou, ale Myrelle jí nedala možnost promluvit. „Sheriam je skvělá volba. Vím, že můžu slíbit, že za ní půjde každá přítomná šedá sestra." Anaiya otevřela ústa a z jejího výrazu bylo zřejmé, že hodlá souhlasit.</p> <p>Nastal čas to zarazit dřív, než se to vymkne z ruky. „Smím něco navrhnout?" Siuan si myslela, že se jí pokora daří mnohem víc než poddajnost. Byla to námaha, ale říkala si, že by se to měla naučit. <emphasis>Myrelle není jediná, co se mě bude pokoušet nacpat do podpalubí, jestli některou napadne, že jsem přestoupila hranici. Ať je jakákoliv. </emphasis>Jenže ony se nejen pokusí, ony to udělají. Aes Sedai očekávaly - ne, vyžadovaly - úctu od každého, kdo Aes Sedai nebyl. „Mně se zdá, že ať už vyberete kohokoliv, měl by to být někdo, kdo nebyl ve Věži, když jsem... byla sesazena. Nebylo by snad nejlepší, kdyby žena, co znovu sjednotí Věž, byla taková, kterou by nikdo nemohl obvinit, že si toho dne zvolila stranu?" Jestli se bude muset takhle chovat moc dlouho, tak se jí z toho udělají vrásky.</p> <p>„Někdo velmi silný v jediné síle," dodávala Leana. „Čím silnější bude, tím lépe bude vyhovovat pro všechny úkoly Věže. Nebo bude, až bude Elaida pryč."</p> <p>Siuan ji málem kopla. Tahle myšlenka měla počkat celý den, aby přišla na přetřes, až začnou skutečně zvažovat jména. Společně s Leanou věděly dost o každé sestře, aby našly nějakou slabost, nějakou pochybnost, kterou chtěly nenápadně nadhodit při úvahách o tom, zda se hodí pro štólu a hůl. Radši by se brodila nahá mezi hejnem pilounů, než dovolila těm ženám, aby si uvědomily, že se s nimi snaží manipulovat.</p> <p>„Sestra, která byla mimo Věž," řekla Sheriam a kývla. „To je vynikající nápad, Siuan. Velmi dobrý." Jak snadno sklouzly k tomu, že ji začaly poplácávat po hlavě.</p> <p>Morvrin našpulila rty. „Nebude snadné ji najít, ať už zvolíme kohokoliv."</p> <p>„Síla zužuje možnosti." Anaiya se rozhlédla po ostatních. „Nejenže bude muset být lepším symbolem, přinejmenším pro ostatní sestry, ale zvládání jediné síly často jde ruku v ruce se silnou vůlí, a ta, kterou vybereme, ji rozhodně bude potřebovat."</p> <p>Carlinya a Beonin připojily svůj souhlas jako poslední.</p> <p>Siuan si udržovala nehybnou tvář a usmívala se jen v duchu. Rozbití Věže změnilo mnoho věcí, kromě ní i mnoho z nich změnilo způsob myšlení. Tyto ženy vedly sestry, jež se tu shromáždily, a teď tu probíraly, kdo by měl předsedat jejich nové věžové sněmovně, jako by to nebylo právě rozhodnutí sněmovny. Nebude těžké přimět je k tomu, i když velmi jemně, aby uvěřily, že nová amyrlin by měla být taková, kterou budou moci ovládat ony. A bez jejich vědomí povede je i novou amyrlin, kterou vybrala jako svou nástupkyni, ona sama. S Moirain pracovaly tak dlouho na tom, aby nalezly Randa al'Thora a připravily jej, obětovaly tomu tolik ze svého života, že nehodlala v žádném případě riskovat, že zbytek zpacká někdo jiný.</p> <p>„Směla bych vyslovit další návrh?" Pokoru prostě neměla v povaze. Bude si muset najít něco jiného. Vyčkávala a snažila se, aby neskřípala zuby, než Sheriam kývla, že může pokračovat. „Elaida se bude snažit zjistit, kde je Rand al'Thor. Čím dál na jih jsem se dostala, tím častěji jsem slyšela povídat, že opustil Tear. Myslím, že opravdu odešel, a myslím, že jsem přišla na to, kam se vydal."</p> <p>Nebylo třeba, aby říkala, že ho musejí najít dřív než Tar Valon. Všechny to chápaly. Nejenže by s ním Elaida zcela jistě nezacházela dobře, ale kdyby ho dostala do drápů a odstíněného a pod svou kontrolou ho vystavila, veškerá naděje na její svržení by byla pryč. Vládci velmi dobře znali proroctví, i když jejich poddaní obvykle nikoliv. Panovníci by jí z nezbytí povolili i tucet falešných Draků.</p> <p>„Kam?" vyštěkla Morvrin o okamžik před Sheriam, Anaiyou a Myrelle, které vyhrkly všechny dohromady.</p> <p>„Do Aielské pustiny."</p> <p>Chvíli panovalo ticho, než řekla Carlinya: „To je směšné."</p> <p>Siuan spolkla hněvivou odpověď a usmála se - jak doufala -omluvně. „Možná, ale četla jsem něco o Aielech, když jsem byla novicka. Gitara Moroso si myslela, že některé z aielských moudrých by mohly být schopné usměrňovat." Gitara byla tehdy kronikářkou. „V jedné z knih, kterou mi půjčila k přečtení, starou věc z toho nejzaprášenějšího rohu knihovny, stálo, že Aielové sami sebe nazývají Lidem Draka. Nevzpomněla jsem si na to, dokud jsem se nesnažila rozlousknout, kam mohl Rand zmizet. V proroctvích stojí ,Tearský Kámen nepadne, dokud Lid Draka nepřijde', a při dobytí Kamene byli Aielové. Na tom se shodují všechny klepy i povídačky."</p> <p>Morvrin náhle vypadala duchem nepřítomná. „Vzpomínám si na ty dohady o moudrých, když jsem byla čerstvě pozvednuta k šátku. Kdyby to byla pravda, bylo by to úžasné, ale Aielové nejsou k Aes Sedai o nic vstřícnější než ke komukoliv jinému, kdo vstoupí do Pustiny, a jejich moudré mají zřejmě nějaký zákon či zvyk, který jim zapovídá hovořit s cizinci, aspoň tak jsem to pochopila, což znamená, že je nesmírně obtížné dostat se dost blízko, aby se dalo vycítit, zda nějaká z nich -" Náhle se zachvěla a zadívala se na Siuan a Leanu, jako by uvažovala, zda to nebyla jejich chyba. „To je tenká sláma na upletení košíku, něco, nač si vzpomínáš z knihy zřejmě napsané někým, kdo Aiela v životě neviděl."</p> <p>„Velmi tenká sláma," řekla Carlinya.</p> <p>„Ale stojí za to poslat někoho do Pustiny?" Chtělo to námahu položit to jako otázku a ne jako požadavek. Siuan napadlo, že by se mohla pěkně zapotit, jestli nepřijde na jiný způsob. Obvykle se natolik ovládala, že si vedra nevšímala, ale ne teď, když se snažila táhnout tyto ženy s sebou, aniž by si všimly její sevřené pěsti ve svých vlasech. „Nemyslím, že by se Aielové pokoušeli ublížit Aes Sedai." Ne pokud bude dost rychlá, aby jim ukázala, že je Aes Sedai. Siuan si nemyslela, že by to udělali. Musely se toho odvážit. „A jestli je v Pustině, Aielové to budou vědět. Pamatujte na Aiely v Kameni."</p> <p>„Možná," připouštěla Beonin pomalu. „Pustina je velká. Kolik budeme muset poslat lidí?"</p> <p>„Jestli je Drak Znovuzrozený v Pustině," řekla Anaiya, „první Aiel, jehož potkáme, to bude vědět. Události podle toho, co se povídá, ho následují. Nemohl by ani vyklouznout na oceán, aniž by to nešplouchlo tak, že by to bylo slyšet ve všech koutech světa."</p> <p>Myrelle se jemně usmála. „Měla by být zelená. Žádná z vás se nespojí s více než jedním strážcem, a dva tři gaidinové by mohli být v Pustině užiteční, dokud v ní Aielové nepoznají Aes Sedai. Vždycky jsem chtěla vidět nějakého Aiela." Za aielské války byla novickou a nedovolili jí opustit Věž. Ne že by se války, kromě při léčení, Aes Sedai nějak účastnily. Vázaly je tři přísahy, pokud by nebyl napaden Tar Valon, nebo možná až samotná Věž, a ta válka nikdy nepřekročila řeky.</p> <p>„Ty ne," řekla jí Sheriam, „ani žádná členka tohoto sněmu. Souhlasilas, že tohle dovedeš do konce, Myrelle, ve chvíli, kdy jsi souhlasila, že zasedneš s námi, a to neznamená, že když se začneš nudit, odejdeš si pryč. Bojím se, že než skončíme, bude tu víc vzrušení, než bychom si přály." Za jiných okolností by z ní byla výborná amyrlin. Za těchto byla prostě trochu příliš silná a sebejistá. „Ale zelené... Ano, taky myslím. Dvě?" Zelenýma očima přelétla ostatní. „Určitě?"</p> <p>„Kiruna Nachiman?" navrhla Anaiya a Beonin dodala: „Bera Harkin?" Ostatní kývaly, až na Myrelle, která podrážděně krčila rameny. Aes Sedai sice netrucovaly, ale ona k tomu teď měla dost blízko.</p> <p>Siuan si podruhé vydechla úlevou. Byla si jistá, že její dedukce jsou správné. Rand někam zmizel, a pokud by byl někde mezi Páteří světa a Arythským oceánem, už by se o tom povídalo. A ať už byl kdekoliv, bude tam Moirain s rukou na jeho límci. - Kiruna a Bera budou určitě ochotné doručit dopis Moirain, a měly dohromady sedm strážců, kteří by měli Aielům zabránit je zabít.</p> <p>„Nechceme tě s Leanou unavovat," pokračovala Sheriam. „Požádám jednu ze žlutých sester, aby se na vás obě podívala. Třeba vám dokáže nějak pomoct, nějak vám ulevit. Nechám vám najít pokoje, kde si můžete odpočinout."</p> <p>„Jestli už máš být naší správkyní zvědů," dodala starostlivě Myrelle, „musíš si uchovat sílu."</p> <p>„Nejsem tak křehká, jak si asi myslíte," namítla Siuan. „Kdybych byla, mohla bych vás sledovat skoro dva tisíce mil? I když jsem měla po utišení slabost, je to pryč, věřte mi." Pravdou bylo, že znovu našla středisko moci a nechtěla ho opustit, ale to mohla těžko říci nahlas. Všechny ty ustarané oči, které se na ni a na Leanu upíraly. No, Carlinyiny sice nebyly zvlášť ustarané, ale ostatních ano. <emphasis>Světlo! Ony nechají novicku, aby nás uložila do postele a my si mohly zdřímnout!</emphasis></p> <p>Po zaťukání na dveře hned vstoupil Arinvar, Sheriamin strážce. Byl Cairhieňan, nijak zvlášť vysoký a navíc štíhlý, ale přes šedé vlasy na spáncích měl tvrdou tvář a pohyboval se jako levhart na lovu. „Na východě je asi dvacet jezdců," sdělil jim bez úvodu.</p> <p>„Nejsou to bělokabátníci," řekla Carlinya, „jinak bys nám to zřejmě ohlásil."</p> <p>Sheriam se na ni podívala. Mnoho sester se naježilo, když jiná vstoupila mezi ně a jejich gaidiny. „Nesmíme jim dovolit se odsud dostat a snad ohlásit naši přítomnost. Můžete je chytit, Arinvare? Byla bych raději, kdybyste je nezabíjeli."</p> <p>„Obojí by mohlo být těžké," odpověděl. „Machan říká, že jsou ozbrojení a vypadají jako veteráni. Stojí za desetkrát víc mladších mužů."</p> <p>Morvrin si rozzlobeně odfrkla. „Musíme udělat jedno nebo druhé. Odpusť mi, Sheriam. Arinvare, dokážou gaidinové dostat nenápadně blíž pár čilejších sester, aby kolem nich setkaly prameny vzduchu?"</p> <p>Muž nepatrně zavrtěl hlavou. „Machan říká, že si mohli všimnout pár strážců na hlídce. Určitě by si všimli, kdybychom přivedli jednu nebo dvě z vás blíž. Ale pořád se blíží."</p> <p>Siuan a Leana nebyly jediné, kdo si vyměňoval polekané pohledy. Jen málokterý muž dokázal zahlédnout strážce, když ten nechtěl být viděn, dokonce i bez měňavého gaidinského pláště.</p> <p>„Tak musíte podniknout, co považujete za nejlepší," prohlásila Sheriam. „Bude-li to možné, zajměte je. Ale žádný nesmí uniknout, aby nás neprozradil."</p> <p>Než se mohl Arinvar pořádně uklonit, s rukou na jílci meče, stál vedle něj další muž, tmavý a zarostlý jako medvěd, vysoký a širokoplecí, s vlasy na ramena a krátkou bradkou s oholeným horním rtem. Ty plynulé pohyby strážce se k němu jaksi nehodily. Mrkl na Myrelle, svou Aes Sedai, a s těžkým illianským přízvukem hlásil: „Většinu těch jezdců můžem zastavit, ale jeden je potíž sám o sobě. I kdyby moje stará matička tvrdila něco jinýho, pořád bych poznal Garetha Brynea i za tu chvilku, co jsem ho viděl."</p> <p>Siuan na něho vytřeštila oči. Ruce i nohy měla náhle studené. Hodně se povídalo o tom, že Myrelle se za tohoto Nuhela a další dva své strážce skutečně provdala ze vzdoru ke konvencím a zákonu v každé zemi, o které kdy Siuan slyšela. Byla to absurdní myšlenka, jež jí teď prolétla ohromenou myslí, a ona v té chvíli měla pocit, jako by jí na hlavu spadl stěžeň. Bryne, tady? <emphasis>To je nemožné! Je to šílené! </emphasis>Ten muž je přece nemohl sledovat celou tu cestu kvůli.....<emphasis>Oh ano, mohl a udělal by to. Tenhle ano. </emphasis>Cestou si říkala, že je jenom rozumné dávat si pozor, aby za sebou nezanechala žádnou stopu, že Elaida ví, že nejsou mrtvé, ať už se povídá cokoliv, a nepřestane je hledat, dokud je nenajde nebo dokud nebude svržena. Siuan podráždilo, že se nakonec musela zeptat na směr, přestože myšlenka, která ji hryzla jako žralok, se netýkala toho, že by Elaida mohla nějak najít jistého kováře v jedné malé altarské vísce, ale toho, že kovář byl pro Brynea jako namalované znamení. <emphasis>Říkala sis, že je to hloupost, viď? A teď je tady.</emphasis></p> <p>Dobře si vzpomínala na střetnutí s ním, když ho musela přinutit poslechnout v té záležitosti s Murandy. Bylo to jako ohýbat silnou železnou tyč nebo stlačovat nějakou velkou pružinu, která mohla vyskočit, kdyby jen na chviličku povolila. Musela sebrat všechnu svou sílu, aby to zvládla, musela ho veřejně pokořit, aby zajistila, že zůstane ohnutý či stlačený tak dlouho, jak potřebovala. Těžko mohl nesplnit to, co slíbil na kolenou, omlouvaje se a prose ji za odpuštění, což sledovalo padesát šlechticů. S Morgasou bylo těžké jednání samo o sobě a Siuan nehodlala riskovat, že Bryne královně poskytne důvod konat proti jejím nařízením. Zvláštní pomyšlení, že tenkrát s Elaidou pracovaly ruku v ruce, aby přivedly Morgasu k rozumu.</p> <p>Musela se sebrat. Byla jako omráčená, myslela na všechno možné, jen ne na to, co bylo nutné. <emphasis>Soustřeď se. Teď není čas panikařit. </emphasis>„Musíš ho poslat pryč. Nebo ho zabít."</p> <p>Ještě nedomluvila, ale již věděla, že to byla chyba. Její slova zněla příliš naléhavě. Dokonce i strážci se na ni podívali, a Aes Sedai... Nikdy předtím nepoznala, jaké to je pro někoho, kdo nevládne jedinou silou, když se na něj v plné síle obrátí ty oči. Cítila se nahá, dokonce i její mysl jako by byla obnažená. I když věděla, že Aes Sedai nemohou číst myšlenky, pořád se chtěla přiznat ke všemu dřív, než vyjmenují její lži a zločiny. Doufala, že nevypadá jako Leana, s rudou tváří a vykulenýma očima.</p> <p>„Ty víš, proč tu je." Sheriam mluvila s chladnou jistotou. „Vy obě to víte. A ty se mu nechceš postavit. Natolik, že bys nás nechala, abychom ho pro tebe zabily."</p> <p>„Existuje jen pár velkých vojevůdců." Nuhel je vypočítával na prstech ruky navlečené v plechové rukavici. „Agelmar Jagadský a Davram Bashere neopustí Mornu, myslím, a Pedron Niall vám určitě nebude k ničemu. Kdyby ještě žil Rodei Ituralde, byl by zapadlý někde v tom, co zbývá z Arad Domanu." Zvedl silný palec. „A tak zbývá Gareth Bryne."</p> <p>„Takže ty myslíš, že potřebujeme velkého vojevůdce?" zeptala se tiše Sheriam.</p> <p>Nuhel a Arinvar se na sebe sice nepodívali, ale Siuan měla stále pocit, že si vyměnili pohledy. „Je to tvoje rozhodnutí, Sheriam," odpověděl Arinvar stejně tiše, „tvoje a ostatních sester, ale jestli se hodláte vrátit do Věže, mohli bychom ho využít. Pokud tu však hodláte zůstat, dokud pro vás Elaida nepošle, tak nikoliv." Myrelle se tázavě zadívala na Nuhela a on kývl.</p> <p>„Zdá se, že jsi měla pravdu, Siuan," řekla suše Anaiya. „Gaidiny jsme neoklamaly."</p> <p>„Otázkou je, zda bude souhlasit s tím, že bude sloužit nám," ozvala se Carlinya a Morvrin kývla dodávajíc: „Musíme ho přimět, aby uviděl náš případ tak, že si bude přát nám sloužit. Nepomůže nám, když se rozhlásí, že jsme zabily nebo uvěznily tak význačného muže ještě předtím, než jsme vůbec začaly."</p> <p>„Ano," řekla Beonin, „a musíme mu nabídnout odměnu, která ho k nám pevně připoutá."</p> <p>Sheriam se otočila k oběma mužům. „Až urozený pán Bryne dorazí do vesnice, nic mu neříkejte, přiveďte ho prostě k nám." Jakmile se za strážci zavřely dveře, její pohled zpřísněl. Siuan to poznala. Byl to ten stejný jasně zelený pohled, který srážel novicky k zemi dřív, než Sheriam vůbec promluvila. „Tak. Teď nám povíš přesně, proč je Gareth Bryne tady."</p> <p>Nebyla jiná volba. Kdyby ji přichytily i při té nejmenší lži, začaly by se dotazovat na všechno. Siuan se zhluboka nadechla. „Uložili jsme se na noc ve stodole poblíž Korských Pramenů v Andoru. Bryne je tam pánem, a..."</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA JEDENÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>V</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>pasti</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Jakmile Bryne na Běžníkovi projel kolem prvního domu ve vesnici, přistoupil k němu strážce v šedozeleném plášti. Bryne by poznal, že ten muž je strážce, už poté, co ho viděl udělat druhý krok, i bez všech těch aessedaiovských tváří, které se k němu v ulici obracely. Co ve jménu Světla dělá tolik Aes Sedai tak blízko Amadicie? Ve vesnicích, jimiž projížděli, se povídalo, že Ailron hodlá vznést nárok na tento břeh řeky Eldar, což znamenalo, že to chtějí bělokabátníci. Aes Sedai se uměly bránit dobře, ale jestli Niall vyšle přes Eldar legii, hodně těchto žen zemře. Pokud ještě dokázal poznat, jak dlouho je pařez vystaven vzduchu, tak tohle místo bylo ještě přede dvěma měsíci součástí lesa. Do čeho se to ta Mara dostala? Byl si jist, že ji najde tady. Vesničtí muži si pamatovali na tři mladé ženy putující společně, zvláště když se jedna z nich ptala na cestu do města opuštěného od bělokabátnické války.</p> <p>Strážce, velký chlap se širokým obličejem, podle vousu Illiánec, se postavil s rozkročenýma nohama na ulici před Bryneova kaštanového valacha s velkou hlavou a uklonil se. „Urozený pán Bryne? Jsem Nuhel Dromand. Pojď, prosím, se mnou, neboť si s tebou někdo přeje hovořit."</p> <p>Bryne pomalu sesedl, stáhl si rukavice a nacpal si je za opasek s mečem. Mezitím obhlížel městečko. Prostý žlutohnědý kabátec, který teď měl na sobě, se na takovéhle cestování hodil mnohem víc než šedé hedvábí, v němž se vydával na cestu. Ten odložil. Aes Sedai, strážci i další lidé ho mlčky pozorovali, ale dokonce ani ti, kteří museli být sloužící, se netvářili překvapeně. A Dromand znal jeho jméno. Jeho tvář sice nebyla neznámá, ale on vytušil víc. I kdyby Mara byla - i kdyby <emphasis>všechny </emphasis>byly agentky Aes Sedai, tak to neměnilo přísahu, kterou složily. „Veď mě, Nuhele Gaidine." Pokud Nuhela toto oslovení nějak překvapilo, nedal to najevo.</p> <p>Hostinec, do něhož jej Dromand zavedl - nebo to, co kdysi bývalo hostincem - vypadal jako hlavní štáb válečného tažení, samý ruch a shon. Totiž, jestli Aes Sedai někdy velely tažení. Serenlu zahlédl dřív než ona jeho, seděla v rohu s velkým mužem, který byl z největší pravděpodobnosti Dalyn. Když ho zahlédla, spadla jí brada málem až na stůl, a pak se na něj dívala úkosem, jako by nevěřila vlastním očím. Dalyn vypadal, že spí s otevřenýma očima, zíral do prázdna. Když ho Dromand prováděl kolem, žádná Aes Sedai ani strážce si ho na pohled nevšímali, ale Bryne by byl vsadil svůj zámek a panství, že každý z nich vidí desetkrát víc, než všichni civějící služebníci dohromady. Měl se obrátit a odjet, jakmile si uvědomil, kdo je ve vesnici.</p> <p>Zatímco se klaněl, když ho strážce představoval šesti sedícím Aes Sedai, dával velký pozor - jenom hlupák byl v přítomnosti Aes Sedai neopatrný - ale v duchu byl u dvou mladých žen, které stály u zdi vedle čerstvě vymeteného krbu a vypadaly potrestané. Ohebná a štíhlá Domanka se na něj pro změnu usmívala spíš plaše než svůdně. Mara byla také vyděšená - řekl by, že je málem strachy bez sebe - ale jeho pohled opětovala stále stejně vzdorně. Ta dívka měla odvahu jako lvice.</p> <p>„Rády tě vidíme, urozený pane Bryne," promluvila Aes Sedai s ohnivými vlasy. Byla maličko plnějších tvarů, měla šikmé oči a byla dost hezká, aby se na ni každý muž podíval pořádně i přes prsten s Velkým hadem na prstě. „Povíš nám, proč jsi tady?"</p> <p>„Ovšem, Sheriam Sedai." Nuhel stál vedle něj, ale pokud nějaká žena potřebovala méně hlídat před jedním starým vojákem, tak si ji Bryne vůbec neuměl představit. Byl si jist, že již všechno vědí, a výraz jejich tváří, když vyprávěl svůj příběh, to potvrzoval. Aes Sedai nedaly najevo nic, co nechtěly, aby někdo viděl, ale aspoň jedna by byla mrkla, když mluvil o přísaze, pokud by to nevěděly dopředu.</p> <p>„To je hrozný příběh, urozený pane Bryne." Tahle se jmenovala Anaiya. I s tou bezvěkou tváří vypadala spíš jako vzkvétající selka než jako Aes Sedai. „Přesto mě však překvapilo, že jsi je sledoval tak daleko, i když to jsou křivopřísežnice." Mařiny světlé líce získaly jasně rudou barvu. „Je to nicméně velká přísaha, která by neměla být porušena."</p> <p>„Naneštěstí," ozvala se znovu Sheriam, „ti zatím nemůžeme dovolit, abys je odvedl."</p> <p>Takže to přece byly agentky Aes Sedai. „Velká přísaha, která by neměla být porušena, a vy jim přesto hodláte bránit, aby ji dodržely?"</p> <p>„Ony ji dodrží," řekla Myrelle a vrhla po dvojici u krbu pohled, po němž se obě narovnaly, „a můžeš být klidný, ony již litují, že utekly poté, co ji složily." Tentokrát zrudla Amaena. Mara se tvářila, že začne kousat kamení. „Ale zatím to nemůžeme dovolit." Nezaznělo zatím žádné adžah, ale Bryne měl dojem, že ta tmavá hezká žena je zelená a ta statná, s kulatou tváří, oslovená Morvrin, zase hnědá sestra. Snad to bylo tím úsměvem, který Myrelle vrhla po Dromandovi, když ho ten muž uvedl dovnitř, a to, jak se Morvrin tvářila, jako by myslela na něco jiného. „Popravdě řečeno, ony neřekly, kdy budou sloužit, a my pro ně máme práci."</p> <p>Tohle byla hloupost. Měl by se omluvit, že je rušil, a odjet. A to byla taky hloupost. Ještě než k němu na ulici přistoupil Dromand, věděl, že nejspíš Salidar neopustí živý. V lese kolem místa, kde zanechal své muže, bylo asi padesát strážců, pokud ne stovka. Joni a ostatní by svou kůži sice prodali dost draho, ale on je nepřivedl celou tu cestu, aby tu zemřeli. Jenže když už byl takový trouba, že se nechal párem očí vlákat do téhle pasti, tak už mohl docela dobře dojít i tu poslední míli. „Žhářství, krádež a napadení, Aes Sedai. To byly zločiny. Byly souzeny, odsouzeny a složily přísahu. Nemám však námitky, aby zůstaly tady, dokud s nimi neskončíte. Mara mi může dělat pucfleka, když ji nebudete potřebovat. Poznačím si hodiny, které odpracuje pro mě, a odečtu jí je od služby."</p> <p>Mara rozzlobeně otevřela ústa, ale skoro jako by Aes Sedai věděly, že se pokusí promluvit, šest párů očí se k ní otočilo zároveň. Ona se ošila, pusu zase rychle zavřela a pak se na něj zlobně mračila, se zaťatými pěstmi u boků. Bryne byl rád, že nemá v ruce nůž.</p> <p>Myrelle se tvářila, že je jí do smíchu. „Raději by sis měl vybrat tu druhou, urozený pane Bryne. Podle toho, jak se na tebe dívá, by k tobě byla mnohem... milejší."</p> <p>Bryne zpola čekal, že Amaena zrudne, ale to ona ne. A prohlížela si ho - jako by ho odhadovala. Dokonce si s Myrelle vyměnily úsměv. No, koneckonců byla Domanka, a teď to bylo znát mnohem víc, než když ji viděl naposled.</p> <p>Carlinya, dost chladná, aby vedle ní ostatní vypadaly přívětivě, se předklonila. Bryne se měl před ní na pozoru, a také před tou Beonin s velkýma očima. Nebyl si jist proč. Jen snad, že kdyby tu probíhala velká hra rodů, tak by řekl, že obě ženy páchnou ctižádostí. Možná se zapletl právě do něčeho takového.</p> <p>„Měl bys vědět," pronesla Carlinya dost chladně, „že žena, kterou znáš jako Maru, je ve skutečnosti Siuan Sanche, dříve amyrlin. Amaena je doopravdy Leana Sharif, která bývala kronikářkou."</p> <p>Měl co dělat, aby nevyvaloval oči jako nějaký venkovský balík. Teď, když to věděl, viděl v Mařině tváři - v Siuanině - tvář ženy, která ho přinutila couvnout, změkčenou mládím. „Jak?" bylo vše, co řekl. Bylo to skoro všechno, na co se zmohl.</p> <p>„Jsou jisté věci, které by muži neměli vědět," odvětila chladně Sheriam, „a většina žen jakbysmet."</p> <p>Mara - ne, stejně dobře na ni mohl myslet pod jejím vlastním jménem - Siuan byla utišena. To věděl. Muselo to mít něco společného s utišením. A jestli ta Domanka s labutí šíjí bývala kronikářkou, tak se byl ochoten vsadit, že byla utišena též. Avšak mluvit kolem Aes Sedai o utišení byl docela dobrý způsob, jak zjistit, jak tvrdí doopravdy jste. Kromě toho, když s vámi začaly Aes Sedai mluvit záhadně, nedaly by vám přímou odpověď, ani kdybyste se zeptali, jestli je obloha modrá.</p> <p>Byly velmi dobré, tyhle Aes Sedai. Ukolébaly ho a pak, když si přestal dávat pozor, tvrdě ho udeřily. Měl nepříjemný pocit, že ví, co se mu snaží ulehčit. Bude zajímavé zjistit, zda se nezmýlil. „To ale nemění nic na přísaze, kterou složily. Kdyby pořád byly amyrlin a kronikářka, mohl by je ke splnění přísahy donutit každý zákon včetně tarvalonského."</p> <p>„Jelikož nenamítáš nic proti tomu, že tu zůstaneš," řekla Sheriam, „můžeš mít Siuan jako svou osobní služebnou, když ji nebudeme potřebovat. Přeješ-li si, můžeš mít všechny tři včetně Min, kterou jsi zřejmě po celou dobu znal jako Serenlu." Z nějakého důvodu to Siuan podráždilo stejně tolik jako to, co bylo řečeno o ní. Cosi si zabručela, i když ne dost hlasitě, aby to někdo slyšel. „A jelikož nic nenamítáš, urozený pane Bryne, tak zatímco zůstaneš tady u nás, je tu jistá služba, kterou bys nám mohl poskytnout."</p> <p>„Vděk Aes Sedai není malý," podotkla Morvrin.</p> <p>„Tím, že budeš sloužit nám, posloužíš Světlu a spravedlnosti," dodávala Carlinya.</p> <p>Beonin kývla a pak vážně pronesla: „Sloužil jsi věrně Morgase a Andoru. Služ nám stejně dobře, a na konci tě nebude čekat vyhnanství. Nic, oč tě požádáme, neohrozí tvou čest. Nic, oč požádáme, neuškodí Andoru."</p> <p>Bryne se zamračil. Opravdu se dostal do hry rodů. Občas si říkal, že <emphasis>daes dae'mar </emphasis>musely vymyslet Aes Sedai. Zřejmě ji hrály i ve spánku. Bitva byla jistě mnohem krvavější, ale také mnohem čestnější. Jestli se jednou rozhodly tahat za jeho provázky, tak za ně tahat budou - ony to dokážou ať tak nebo tak - ale teď přišla chvíle ukázat jim, že není jen bezduchá loutka.</p> <p>„Bílá věž je rozdělená," pronesl bezvýrazně. Aes Sedai se rozšířily oči, ale on jim nedal příležitost promluvit. „Adžah se rozdělily. To je jediný důvod, proč jste všechny tady. Vy určitě nepotřebujete jeden dva meče navíc -" pohlédl na Dromanda a ten kývl na souhlas - „takže jediný způsob, jak vám můžu sloužit, je ten, že po mně chcete, abych vedl vojsko. Tedy abych nejdřív nějaké postavil, pokud nemáte další tábory, kde je mnohem víc mužů, než jsem viděl tady. A to znamená, že se hodláte postavit Elaidě." Sheriam se tvářila usouženě, Anaiya ustaraně a Carlinya chtěla promluvit, ale on pokračoval. Ať poslouchají. Tušil, že v příštích měsících se jich ještě naposlouchá až až. „No dobře. Já Elaidu nikdy neměl moc rád a nejsem přesvědčený, že z ní bude dobrá amyrlin. Důležitější ale je, že můžu sestavit vojsko, které se dokáže postavit Tar Valonu. Hlavně jestli víte, že dobývání bude velmi krvavé a dlouhé.</p> <p>Tohle jsou ale moje podmínky." Ony do jedné ztuhly, dokonce i Siuan a Leana. Muži nekladli podmínky Aes Sedai. „Za prvé, velet budu já. Vy mi řeknete, co udělat, ale já rozhodnu jak. Vy dáte rozkazy mně a já je předám vojákům pod mým velením, ne vy. Ne, dokud s nimi nebudu já na prvním místě souhlasit." Několik jich otevřelo ústa, Carlinya a Beonin jako první, ale on pokračoval. „Já přijímám muže, já je povyšuji a já je trestám. Ne vy. A za druhé, jestli vám řeknu, že se něco nedá provést, tak zvážíte to, co říkám. Nechci převzít vaši autoritu -" stejně byla jen malá šance, že by to dovolily - „ale nechci vidět, jak moji muži zbytečně umírají, protože vy nerozumíte válčení." Stane se to, ale bude-li mít štěstí, bude to pouze jednou. „Za třetí, jestli s tímhle začnete, budete v tom pokračovat až do konce. Já položím hlavu na špalek, a každý muž, který půjde se mnou, taky, a kdybyste se za půl roku rozhodly, že Elaida jako amyrlin je lepší než válka, dotáhly byste k tomu špalku každého z nás, koho byste chytily. Státy se nejspíš do občanské války ve Věži nezapletou, ale jestli nás opustíte, nenechají nás naživu. Elaida na to dohlédne.</p> <p>Nebudete-li s tím souhlasit, tak nevím, jak bych vám mohl posloužit. Jestli mě svážete jen jedinou silou, aby mi mohl Dromand podříznout krk, nebo skončím beze cti na špalku, pořád budu mrtvý."</p> <p>Aes Sedai nepromluvily. Dlouho na něj jen hleděly, až ho začalo svrbět mezi lopatkami. Napadlo ho přitom, zda je snad Nuhel připravený mu vrazit dýku do zad. Pak Sheriam vstala a ostatní ji následovaly k oknům. Bryne viděl, jak se jim pohybují rty, ale nic neslyšel. Jestli chtěly své rokování skrýt za jedinou sílu, budiž. Nebyl si jist, kolik z toho, co po nich chce, z nich skutečně vymáčkne. Všechno, pokud byly rozumné, ale Aes Sedai občas považovaly za rozumné dost podivné věci. Ať už se však rozhodnou jakkoliv, bude to muset přijmout s co největší elegancí, na jakou se zmůže. Byla to dokonalá past a on si ji vyrobil sám.</p> <p>Leana se na něj podívala a usmála se tak, až bylo úplně jasné, jako by to řekla nahlas, že se nikdy nedozví, oč přišel. Brynea napadlo, že by to byl skvělý lov, kdyby ho vodila na vařené nudli. Domanské ženy nikdy neslíbily ani polovinu toho, co jste si mysleli, a daly vám jen tolik, kolik se rozhodly, a svá rozhodnutí měnily vmžiku.</p> <p>Návnada z jeho pasti na něj vyrovnaně hleděla a pak přešla blíž, až se musela zaklonit, aby mu viděla do očí, a pronesla tichým, rozzuřeným hlasem. „Proč jsi to udělal? Proč jsi nás sledoval? Kvůli stodole?"</p> <p>„Kvůli přísaze." Kvůli páru modrých očí. Siuan Sanche nemohla být o víc než o deset let mladší než on, ale on si musel neustále připomínat, že to je Siuan Sanche, když hleděl na tvář skoro o třicet let mladší. Ty oči však byly stejné, tmavomodré a odhodlané.</p> <p>„Přísaze, kterou jsi mi dala a porušila. Za to bych měl tvou službu zdvojnásobit."</p> <p>Ona spustila zrak, zkřížila ruce na prsou a zavrčela: „O to už bylo postaráno."</p> <p>„Myslíš, že tě potrestají za porušení přísahy? I kdyby ti naplácaly na zadek, neplatí to, pokud to neudělám já."</p> <p>Dromandův smích zněl zpola pohoršeně - ten muž musel mít stále ještě potíže vyrovnat se s tím, kým Siuan bývala, a Bryne si nebyl ani příliš jist, že je nemá také - a jí tvář potemněla tak, až dostal strach, že by ji mohla ranit mrtvice. „Já už dostala dvojnásobně naloženo, jestli ne víc, ty hromado smradlavejch rybích vnitřností! Ty a to tvoje počítání hodin! Ani hodina se nebude počítat, dokud nebudeš mít všechny tři z nás zpátky na svým statku, ani kdybych musela být tvůj... <emphasis>pucflek, </emphasis>ať je to cokoliv... dvacet let!"</p> <p>Takže tohle taky naplánovaly, Sheriam a ostatní. Mrkl na jejich poradu u oken. Zřejmě se rozdělily do dvou sobě odporujících skupin. Sheriam, Anaiya a Myrelle na jedné straně a Morvrin a Carlinya na druhé, s Beonin někde uprostřed. Byly připraveny mu vydat Siuan a Leanu a - Min? - jako úplatek nebo úlitbu, ještě než vůbec vstoupil. Byly zoufalé, což znamenalo, že se ocitl na slabší straně, ale možná byly dost zoufalé, aby mu poskytly to, co potřeboval, aby vůbec měl šanci na vítězství.</p> <p>„Tebe to baví, co?" vyjela zuřivě Siuan ve chvíli, kdy pohnul očima. „Ty hlupáku. Světlo tě spal, že jsi takový trouba s kapřím mozkem. Teď, když víš, kdo jsem, tak tě těší, že se ti budu muset klanět a plazit se před tebou." Zatím nevypadala, že by něco takového dělala častěji. „Proč? Protože jsem tě donutila vycouvat z Murandy? To jsi takový ubožák, Garethe Bryne?"</p> <p>Snažila se ho rozzlobit. - Uvědomila si, že řekla příliš mnoho, a nechtěla mu poskytnout čas si to promyslet. Možná už nebyla Aes Sedai, ale manipulování s lidmi měla v krvi.</p> <p>„Byla jsi amyrlin," pravil klidně, „a dokonce i králové amyrlin líbají prsten. Nemůžu říct, že se mi líbilo, jak jsi se tenkrát chovala, a možná bychom si měli někdy v budoucnu v klidu promluvit o tom, zda to, co jsi udělala, zatímco se půlka dvora dívala, bylo nutné, ale pamatuj si, že sem jsem šel za Marou Tomanes, a byla to Mara Tomanes, koho jsem žádal. Ne Siuan Sanche. Jelikož se pořád ptáš proč, zeptám se já. Proč bylo tak důležité, abych dovolil Muranďanům loupit na naší straně hranice?"</p> <p>„Protože tvůj tehdejší zákrok mohl zničit důležité plány," odpověděla a každé slovo znělo, jako by zarážela hřebík, „právě jako tvůj zákrok ohledně mě tady. Věž rozpoznala jednoho mladého pohraničního pána jménem Dulain jako muže, který by jednoho dne s naší pomocí mohl Murandy skutečně sjednotit. Těžko jsem mohla připustit možnost, že by ho tvoji vojáci mohli zabít. Mám tady nějakou práci, <emphasis>urozený pane </emphasis>Bryne. Nech mě to dodělat a můžeš si vychutnat svoje vítězství. Natruc se do toho zapleť a všechno pokazíš."</p> <p>„Ať už pracuješ na čemkoliv, tak jsem si zcela jistý, že Sheriam a ostatní zařídí, abys to udělala. Dulain? Nikdy jsem o něm neslyšel. Zatím ale moc neuspěl." Jeho názor byl, že Murandy zůstane slepencem všech téměř nezávislých urozených pánů a paní, dokud se kolo neotočí a nenadejde nový věk. Muranďané si říkali Lugarďané či Mindeáňané nebo jakkoliv jinak dřív, než řekli jméno svého státu. Pokud se ho vůbec namáhali vyslovit. Urozený pán, který by je mohl sjednotit a který by měl kolem krku Siuanin obojek, by mohl přivést značný počet mužů.</p> <p>„On... zemřel." Na tvářích jí naskočily rudé skvrny a zdálo se, že bojuje sama se sebou. „Měsíc po tom, co jsem odjela z Caemlynu," zamumlala, „ho nějaký andorský sedlák střelil šípem při krádeži ovcí."</p> <p>Nemohl si pomoci, aby se nezasmál. „To ty sedláky jsi měla přinutit pokleknout, ne mě. No, teď už si s takovými věcmi nemusíš dělat starosti." To byla jistě pravda. Ať už ji hodlaly Aes Sedai využít jakkoliv, teď ji nikdy nepustí k moci či k rozhodování. Litoval ji. Neuměl si představit, jak se tahle žena vzdává a umírá, ale ztratila skoro tolik, kolik jen bylo v životě možné, pokud by rovnou neumřela. Na druhou stranu se mu nelíbilo, když ho nazývala ubožákem nebo hromadou smradlavých rybích vnitřností. Co bylo to další? Hlupák s kapřím mozkem. „Odteď se můžeš zabývat tím, abych měl čisté boty a připravenou postel."</p> <p>Oči měla jako škvírky. „Jestli chceš tohle, <emphasis>urozený pane </emphasis>Bryne, tak sis měl vybrat Leanu. <emphasis>Ona </emphasis>by na to mohla být hloupá dost."</p> <p>Jen tak tak, že nevytřeštil oči. Způsob, jakým fungovala ženská mysl, ho nikdy nepřestával udivovat. „Zavázala ses mi sloužit, jakkoliv se rozhodnu," podařilo se mu zasmát se. Proč to dělá? Věděl, kdo je i kdo byla. Ale ty oči ho pořád pronásledovaly, vyzývavě se na něj upíraly, i když si myslela, že nemá nejmenší naději, právě jako teď. „Zjistíš, co jsem za muže, Siuan." Chtěl ji tím uklidnit po vtipu, který udělal, jenže z toho, jak ztuhla, to zřejmě vzala jako výhrůžku.</p> <p>Náhle si uvědomil, že slyší Aes Sedai, tiché mumlání hlasů, které okamžitě umlkly. Stály tam vedle sebe a hleděly na něj s nečitelnými výrazy. Ne, hleděly na Siuan. Když se vydala zpět k místu, kde stále ještě stála Leana, sledovaly ji očima. A jako by Siuan jejich pohledy cítila, s každým krokem zrychlovala. Když se vedle krbu znovu obrátila, z její tváře se nedalo vyčíst víc než z jejich. Byla to úžasná žena. Nebyl si jist, zda by si na jejím místě vedl stejně dobře.</p> <p>Aes Sedai čekaly, až k nim přijde. Když stál u nich, řekla Sheriam: „Přijímáme tvé podmínky bez výhrad, urozený pane Bryne, a zavazujeme se, že je dodržíme. Jsou velmi rozumné."</p> <p>Přinejmenším Carlinya si podle všeho myslela, že vůbec nejsou rozumné, ale jemu na tom nezáleželo. V případě potřeby byl připraven se vzdát všech kromě poslední, totiž že se nevzdají.</p> <p>Poklekl na místě, kde stál, pravou pěst přitiskl na kus koberce, a ony ho obstoupily a každá mu položila ruku na skloněnou hlavu. Nezáleželo mu na tom, zda použijí jedinou sílu, aby ho zavázaly splnit přísahu, či při pátrání po pravdě - nebyl si jist, zda mohou něco z toho udělat, ale kdo mohl vědět, co Aes Sedai dokážou? - a jestli myslely něco jiného, on s tím stejně nemohl nic udělat. Lapený párem očí, jako nějaký připitomělý vesnický kluk. <emphasis>Měl </emphasis>kapří mozek. „Zavazuji se a přísahám, že vám budu věrně sloužit, dokud nebude Bílá věž vaše..."</p> <p>Už plánoval. Thad a jeden, možná dva strážci na druhém břehu řeky, aby dohlédli na to, co mají bělokabátníci za lubem. Joni, Barim a pár dalších dole v Ebú Daru. Joni alespoň nebude polykat jazyk pokaždé, když se podívá na „Maru" a „Amaenu", a každý muž, kterého pošle, bude vědět, jak verbovat.</p> <p>„...postavím a pak povedu vaše vojsko podle svých nejlepších schopností..."</p> <p>* * *</p> <p>Když tiché bzučení hlasů v šenku utichlo, Min vzhlédla od vzorů, které lhostejně črtala na stůl prstem namočeným do vína. Logain se také zavrtěl, což byl div, ale jen aby civěl na lidi v místnosti, nebo možná skrze ně. To se dalo těžko poznat.</p> <p>Gareth Bryne a ten velký illianský strážce vyšli ze zadního pokoje první. V pozorném tichu Min zaslechla, jak Bryne říká: „Vyřiď jim, že tě poslala holka z ebúdarské taverny, jinak tvoji hlavu narazí na kůl."</p> <p>Illiánec zařval smíchy. „Nebezpečné město, Ebú Dar." Vytáhl zpoza opasku kožené rukavice, začal si je natahovat a pak vyšel na ulici.</p> <p>Když se objevila Siuan, hovor se znovu rozproudil. Min neslyšela, co jí Bryne říkal, ale ona se vyřítila za strážcem a cosi si pro sebe vztekle vrčela. Min měla nepříjemný pocit, že se Aes Sedai rozhodly ctít tu hloupou přísahu, na niž byla Siuan tak pyšná, ctít ji od této chvíle. Kdyby dokázala sama sebe přesvědčit, že dvojice strážců líně se opírajících o zeď si toho nevšimne, okamžitě by vypadla ze dveří a seděla na Růžence.</p> <p>Sheriam a ostatní Aes Sedai vyšly poslední s Leanou. Myrelle usadila Leanu ke stolu a začala s ní cosi probírat, kdežto ostatní obcházely po místnosti, zastavily se u každé Aes Sedai a krátce s ní promluvily. Ať už jim řekly cokoliv, vyvolalo to nejrůznější reakce, od úplného zděšení po potěšené úsměvy, i přes tu slavnou aessedaiovskou vážnost.</p> <p>„Zůstaň tady," nařídila Min Logainovi a odsunula rozvrzanou židli od stolu. Doufala, že nezačne dělat potíže. Zíral na tváře Aes Sedai, přebíhal z jedné na druhou, a zřejmě si uvědomoval víc než za poslední dny. „Prostě posečkej u stolu, než se vrátím, Dalyne." Už vyšla ze cviku, být v přítomnosti lidí, kteří znali jeho skutečné jméno. „Prosím."</p> <p>„Prodala mě Aes Sedai." Byl to šok, slyšet ho mluvit po tak dlouhé době mlčení. Zachvěl se a kývl. „Počkám."</p> <p>Min zaváhala, avšak jestli mu dva strážci nedokážou zabránit provést nějakou hloupost, tak místnost plná Aes Sedai určitě ano. Když dorazila ke dveřím, odváděl muž, který vypadal jako podomek, pryč mohutného kaštanového valacha. Usoudila, že to bude asi Bryneův kůň. Jejich vlastní koně nebyli nikde v dohledu. Tolik k útěku ke svobodě. <emphasis>Dodržím tu zatracenou přísahu! Dodržím! Ale</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nyní již mi nemůžou zabránit dostat se k Randovi. Udělala jsem, co Siuan chtěla. Musejí mi dovolit odejít za ním. </emphasis>Jediná potíž byla v tom, že Aes Sedai rozhodovaly samy o tom, co musejí udělat, a obvykle také i o tom, co musejí udělat ostatní.</p> <p>Siuan ji málem srazila k zemi, jak se zamračeně hnala zpátky se stočenou pokrývkou pod paží a sedlovými brašnami přes rameno. „Hlídej Logaina," sykla tiše, aniž by zpomalila. „Ať s ním nikdo nemluví." Napochodovala ke schodišti, kde jakási šedovlasá žena, služebná, odváděla Brynea nahoru, a zařadila se za ně. Z toho, jaký pohled muži upírala na záda, by se měl Bryne modlit, aby nesáhla po svém noži.</p> <p>Min se usmála na vysokého štíhlého strážce, který ji následoval ke dveřím. Stál pět kroků daleko a skoro se na ni nepodíval, ale ona si nedělala iluze. „Jsme tu hosty. Jsme přátelé." On její úsměv neopětoval. <emphasis>Zatracení muži s nehybnými tvářemi! </emphasis>Proč nemohou dát aspoň maličko najevo, co si myslí?</p> <p>Když se vrátila ke stolu, Logain si prohlížel Aes Sedai. Skvělá chvíle, kdy ho chtěla Siuan umlčet, právě když začal znovu vykazovat známky života. Potřebovala si se Siuan promluvit. „Logaine," řekla tiše a doufala, že ji žádný ze strážců nedbale opřený o zeď neslyší. Tihle muži, jakmile jednou zaujali pozici, zřejmě skoro ani nedýchali, jen když ji jeden z nich sledoval. „Myslím, že bys neměl nikomu nic říkat, dokud ti Mara neřekne, co má v plánu. Vůbec nikomu."</p> <p>„Mara?" Temně ohrnul rty. „Myslíš Siuan Sanche?" Takže si vzpomínal na to, co v omámení slyšel. „Copak tady někdo vypadá, že by si chtěl se mnou promluvit?" Znovu začal zamračeně studovat šenk.</p> <p>Nikdo nevypadal, že by si chtěl promluvit se zkroceným falešným Drakem. Až na dva strážce, kteří jim zřejmě vůbec nevěnovali pozornost. Kdyby nevěděla, že je to holá nemožnost, byla by řekla, že Aes Sedai v místnosti jsou vzrušené. Předtím těžko vypadaly netečně, ale nyní rozhodně projevovaly víc energie, rozmlouvaly ve skupinkách a dávaly strážcům rázné rozkazy. Papíry, které předtím tak napjatě studovaly, nyní většinou ležely bez povšimnutí. - Sheriam a ostatní, co předtím odvedly Siuan pryč, se vrátily do pokojíku vzadu, ale Leana teď měla u stolu dvě úřednice a obě ženy psaly, až se z nich kouřilo. A do hostince přicházely další Aes Sedai, mizely za těmi hrubými plaňkovými dveřmi a již nevycházely. Ať už se tam stalo cokoliv, Siuan rozhodně něco pěkně rozvířila.</p> <p>Min by byla moc ráda, kdyby u stolu měla Siuan. Ještě lepší by bylo, kdyby ji měla na pět minut někde stranou. Jenže ta teď nepochybně tloukla Brynea po hlavě jeho sedlovými brašnami. Ne, Siuan, by nezašla tak daleko, i přes všechno to zlobné mračení. Bryne nebyl jako Logain, jenž působil dojmem, že je větší než život sám ve všech směrech, ve všech pocitech. Logainovi se dařilo Siuan přemoci pouhou svou velikostí. Bryne byl tichý, rezervovaný a rozhodně ne malý muž, ale těžko si vynucoval poslušnost. Min nechtěla muže, na něhož se pamatovala z Korských Pramenů, za nepřítele, ale nemyslela si, že by proti Siuan dlouho vydržel. Možná si myslel, že mu bude po danou dobu pokorně posluhovat, ale Min nepochybovala, kdo nakonec bude dělat to, co bude chtít. Jenom si o něm s tou ženskou chtěla promluvit.</p> <p>Jako by ji Mininy myšlenky přivolaly, Siuan tu dupala ze schodů s rancem prádla pod paží. Spíš pochodovala. Kdyby byla měla ocas, byla by jím mrskala. Na chvíli se zarazila, pohlédla na Min a Logaina, a pak vyrazila ke dveřím vedoucím do kuchyně.</p> <p>„Zůstaň tady," varovala Logaina Min. „A prosím, neříkej nic, dokud si s tebou... Siuan nepromluví." Bude si muset zvyknout na to, znovu lidi nazývat jejich pravými jmény. Logain se na ni dokonce ani nepodíval.</p> <p>Dohonila Siuan v chodbě před kuchyní. Mezerami mezi rozeschlými prkny ve dveřích do kuchyně se do chodby neslo rachocení a šplouchání drhnutých hrnců a nádobí.</p> <p>Siuan se poplašeně rozšířily oči. „Proč jsi ho tam nechala samotného? Je ještě naživu?"</p> <p>„Podle toho, co vidím, bude žít věčně. Siuan, nikdo se s ním nechce bavit. Ale já si musím promluvit s tebou." Siuan jí nacpala bílý ranec do náruče. „Co je to?"</p> <p>„Zatracený prádlo zatracenýho Garetha Brynea," ucedila drahá žena. „Jelikož jsi taky jedna z jeho <emphasis>služek, </emphasis>tak mu je můžeš vyprat. Já si musím promluvit s Logainem dřív, než to udělá někdo jiný."</p> <p>Min ji chytila za ruku, když se snažila protáhnout kolem. „Jednu minutku si na mě vyšetříš. Když Bryne přišel, měla jsem vidění. Byla to aura, býk, co si trhá růže, který má kolem krku, a... To ostatní je jedno, důležitá je aura. Nikdy jsem to pořádně nepochopila, ale ta aura je moc důležitá."</p> <p>„Kolik jsi z toho poznala?"</p> <p>„Jestli chceš zůstat naživu, tak se ho radši drž." Přes panující vedro se Min zachvěla. Vidění s „jestli" předtím měla pouze jednou jedinkrát, a tamto i tohle značila nebezpečí. Už tak dost špatné bylo vědět, co se <emphasis>stane. </emphasis>Jestli začne zjišťovat, co <emphasis>by se mohlo stát... </emphasis>„Vím jenom tohle. Jestli ti zůstane nablízku, budeš žít. Jestli se dostanete moc daleko od sebe na moc dlouho, umřete. Vy oba. Nevím, proč jsem v jeho auře viděla něco o tobě, ale zřejmě jsi toho součástí."</p> <p>Siuan mohla úsměvem loupat hrušky. „To budu mnohem radši plout v hnijícím člunu plným měsíc starých úhořů."</p> <p>„Vůbec mě nenapadlo, že po nás půjde. Opravdu nás donutí jít s ním?"</p> <p>„Och, to ne, Min. On povede naše vojsko k vítězství. A z mého života udělá Jámu smrti! Tak on mi má zachránit život, co? Nevím, jestli to za to stojí." Zhluboka se nadechla a uhladila si suknice. „Až to vypereš a vyžehlíš, přines mi to. Já mu to zanesu nahoru. Než půjdeš dneska večer spát, můžeš mu vyčistit boty. Máme pokoj - díru - vedle jeho, takže mu budeme nablízku, kdyby nás volal, abychom mu natřásly ty jeho zatracený polštáře!" Byla pryč, než se Min zmohla na odpor.</p> <p>Když se podívala na hromádku košilí, byla si jistá, že ví, kdo bude prát všechno Bryneovo prádlo, a nebude to Siuan Sanche. <emphasis>Rand zatracený al'Thor. </emphasis>Zamilujte se do muže a skončíte u praní prádla, i když bude patřit jinému muži. Když vešla do kuchyně, aby si vyžádala necky a horkou vodu, prskala skoro stejně jako Siuan Sanche.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVANÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Vzpomínky na Saldeiu</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Potmě v posteli, jen v košili, Kadere nepřítomně kroutil jedním ze svých velkých šátků. Otevřená okna jeho vozu dovnitř vpouštěla měsíční světlo, ale vzduch se moc nehýbal. Aspoň že v Cairhienu bylo chladněji než v Pustině. Doufal, že se jednoho dne vrátí do Saldeie, zase se bude procházet v zahradě, kde ho jeho sestra Teodora naučila první písmenka a čísla. Chyběla mu stejně tolik jako Saldeia - prudké zimy, kdy stromy praskaly, jak v nich zamrzala míza, a jediný způsob cestování byl možný na sněžnicích či na lyžích. V těchto jižních krajích bylo jaro jako léto a léto jako Jáma smrti. Pot se z něj řinul v celých proudech.</p> <p>S těžkým povzdechem strčil prsty do mezery v místě, kde byla ke stěně vozu přidělána postel. Složený papír zašustil. Nechal ho tam. Znal ta slova zpaměti.</p> <p><emphasis>Nejsi sám mezi cizinci. Byla zvolena cesta.</emphasis></p> <p>Jenom to - nic víc - bez podpisu, samozřejmě. Našel ho pode dveřmi, když sem večer přišel. Asi čtvrt míle odsud bylo městečko, Einrod, ale i kdyby se tam dala najít volná postel, Kadere pochyboval, že by mu Aielové dovolili strávit noc mimo vůz. Nebo Aes Sedai. Pro tuto chvíli byly jeho plány v podstatě stejné jako plány Moirain. Třeba znovu uvidí Tar Valon. Pro lidi jako on to bylo nebezpečné místo, ale práce tam byla vždycky důležitá a povzbudivá.</p> <p>Vrátil se zpátky ke zprávičce, i když si přál, aby si mohl dovolit ji ignorovat. Slovo „zvolena" jej ujistilo, že pochází od dalšího temného druha. Prvním překvapením bylo, že ji dostal teď, poté, co překonal většinu Cairhienu. Téměř před dvěma měsíci, hned poté, co se Jasin Natael přimkl k Randu al'Thorovi - z důvodů, které se nikdy neobtěžoval vysvětlit - a jeho nová partnerka Keille Shaogi zmizela - tušil, že je zakopaná v Pustině s ranou od Nataelova nože v srdci, ale aspoň byla z krku - brzy poté jej navštívila jedna z Vyvolených. Samotná Lanfear. Dala mu tyto instrukce.</p> <p>Automaticky si sáhl na hruď a přes košili nahmátl jizvy, které tam měl vypálené. Šátkem si otřel čelo. V koutku mysli si chladně pomyslel, jako nejméně jednou denně od té doby, že je to velmi účinný způsob, jak mu dokázat, že to nebyl obyčejný sen. Ani obyčejná noční můra. V jiném koutku cítil téměř hysterickou úlevu, že se Lanfear už nevrátila.</p> <p>Druhým překvapením na lístku byl rukopis. Psala ho ženská ruka, pokud se moc nemýlil, a některá písmena byla zakreslena způsobem, v němž nyní poznal aielský původ. Natael mu tvrdil, že i mezi Aiely musejí být temní druzi - že temní druzi jsou v každé zemi, mezi všemi národy - ale on nikdy netoužil po tom, najít v Pustině bratry. Aielové vás zabili stejně snadno, jako se na vás podívali, a mohli jste si to u nich zavařit už jen tím, že jste dýchali.</p> <p>Vzato kol a kolem, ta zprávička značila pohromu. Natael nejspíš řekl nějakým aielským temným druhům, kdo Kadere je. Rozzlobeně zkroutil šátek do dlouhé tenké šňůry a prudce ji v rukou napjal. Pokud by ten kejklíř a Keille neměli důkazy, že stojí vysoko v řadách temných druhů, byl by je oba zabil dřív, než se dostali blíž z Pustině. Z jediné další možnosti se mu stahoval žaludek. „Byla zvolena cesta." Možná to mělo zdůraznit slovo „zvolena", a možná mu to mělo říci, že se ho Vyvolení rozhodli využít. Ta zpráva nepocházela od Lanfear, ona by si s ním prostě znovu promluvila ve snu.</p> <p>Přes panující horko se zachvěl, ale také si musel znovu otřít obličej. Měl pocit, že Lanfear je pěkně žárlivá paní, ale jestli ho bude chtít jiný Vyvolený, nebude mít jinou možnost. Přes všechny sliby, které složil, když jako chlapec skládal přísahy, to byl muž, jenž si nedělal žádné iluze. Dostane-li se mezi dva Vyvolené, mohlo by ho to rozmáčknout jako kotě pod kolem vozu, a oni by si toho všimli asi stejně jako ten vůz kočky. Toužil po tom být doma v Saldeii. Toužil po tom znovu uvidět Teodoru.</p> <p>Zaškrábání na dveře ho zvedlo na nohy. Přes všechno své sádlo byl hbitější, než dával znát. Otřel si tvář a krk a prošel kolem cihlové pícky, pro niž tu teď rozhodně neměl žádné využití, a skříněk se složitě zdobenými a omalovanými sloupky. Když otevřel dveře, proklouzla kolem něj štíhlá postavička zahalená v černé látce. Kadere se rychle rozhlédl kolem po měsícem prozářené temnotě, aby se ujistil, že ho nikdo nepozoruje - vozkové všichni pochrupovali pod ostatními vozy a aielské stráže nikdy samy od sebe mezi vozy nepřicházely - a rychle dveře opět zavřel.</p> <p>„Musí ti být dost horko, Isendro," zasmál se. „Sundej si ten hábit a udělej si pohodlí."</p> <p>„Děkuji, ne," odmítla kysele ze stínu své kapuce. Stála ztuhle, ale občas se zachvěla. Vlna dnes musela kousat víc než obvykle.</p> <p>Kadere se zasmál znovu. „Jak si přeješ." Tušil, že pod hábitem jí Děvy oštěpu stále nedovolují nosit nic krom ukradených šperků, pokud něco. Od chvíle, co ji Děvy dostaly do spárů, začala být stydlivá. Proč se ta žena zachovala tak hloupě a kradla, to nechápal. Rozhodně tedy nic nenamítal, když ji s jekem táhly za vlasy z vozu. Byl jenom rád, že je nenapadlo, že s tím má sám něco společného. Její chamtivost jeho úkol rozhodně ztížila. „Můžeš mi něco ohlásit o al'Thorovi nebo Nataelovi?" Hlavní část Lanfeařiných instrukcí se týkala toho, aby na ty dva řádně dohlížel, a Kadere neznal žádný lepší způsob, jak dohlížet na muže, než mu strčit do postele ženskou. Každý muž poví své milence věci, o nichž přísahal, že je udrží v tajnosti, vychloubá se svými plány a odhaluje svoje slabosti, dokonce i když to je Drak Znovuzrozený a tenhle chlapík s úsvitem, jak mu říkali Aielové.</p> <p>Isendra se viditelně zachvěla. „Aspoň že k Nataelovi se dostanu." Dostanu? Jednou ji Děvy chytily, jak se snaží proklouznout do jeho stanu, a prakticky ji k němu začaly cpát každou noc. Isendra se vždycky snažila, aby to pro ni vypadalo lépe. „Ne že by mi něco řekl. Čekat. Mít trpělivost. Mlčet. Vyrovnat se s osudem, ať už to znamená cokoliv. Říká to pokaždé, když se chci na něco zeptat. Většinou chce jenom hrát hudbu, jakou jsem v životě neslyšela, a milovat se." Nikdy toho o kejklíři nemohla říci víc. Kadereho už asi posté napadlo, proč asi Lanfear chce, aby na Nataela dohlédl. Ten muž měl být mezi temnými druhy na nejvyšším místě, jakého lze dosáhnout, jenom stupínek pod samotnými Vyvolenými.</p> <p>„Předpokládám, že to znamená, že do al'Thorovy postele se ti dostat nepodařilo?" zeptal se a prošel kolem ní, aby si mohl sednout na postel.</p> <p>„Ne." Nejistě se ošila.</p> <p>„Tak to se budeš muset snažit víc, že? Neúspěch mě začíná unavovat, Isendro, a naši pánové nejsou zdaleka tak trpěliví jako já. Je to jenom člověk, ať už má jaké chce tituly." Isendra se často kasala tím, že dostane každého muže, jehož se jí zachce, a donutí ho udělat, cokoliv bude chtít. Ukazovala mu důkazy. Nepotřebovala krást šperky, on by jí byl koupil, čehokoliv by se jí zachtělo. <emphasis>Koupil </emphasis>jí<emphasis> </emphasis>víc, než si mohl dovolit. „Ty zatracené Děvy ho nemůžou sledovat pořád, a jak budeš jednou v jeho posteli, on jim nedovolí, aby ti ublížily." Na to bude stačit, když jenom ochutná. „Mám plnou důvěru ve tvé schopnosti."</p> <p>„Ne." Pokud něco, tak to slovo bylo ještě kratší než předtím.</p> <p>Kadere podrážděně stáčel a rozbaloval šátek. ,„Ne' není slovo, které naši pánové rádi uslyší, Isendro." To znamenalo jejich pánové mezi temnými druhy. Zdaleka ne všichni byli urození pánové či dámy - pacholek od koní mohl rozkazovat dámě, žebrák soudci - ale splnění jejich rozkazů do nejmenšího bylo vynucováno stejně jako u šlechtice, a obvykle ještě víc. „Není to slovo, které ráda uslyší naše paní."</p> <p>Isendra se otřásla. Nevěřila jeho příběhu, dokud jí neukázal popáleniny na hrudi, ale od té doby jediná zmínka o Lanfear stačila, aby utišila každou vzpouru z její strany. - Tentokrát se rozplakala. „Nemůžu, Hadnane. Když jsme dneska večer zastavili, myslela jsem si, že ve městě bych mohla mít větší šanci než ve stanu, ale ony mě chytily dřív, než jsem se k němu dostala na deset kroků." Shrnula si kapuci a Kadere zalapal, když si měsíční světlo zahrálo na její holé hlavě. Dokonce i obočí jí chybělo. „Ony mě oholily, Hadnane. Adelin, Enaila a Jolien - držely mě a oholily mi každý vlásek. Ztloukly mě kopřivami, Hadnane." Třásla se jako rákos ve vichřici, vzlykala s otevřenými ústy a slova se z ní řinula o překot. „Svědí mě to od ramen ke kolenům a pálí to tak, že se ani nemůžu poškrábat. Řekly, že až mě příště chytí, že se na něj jen dívám, takmě donutí kopřivy <emphasis>nosit. </emphasis>Myslely to vážně, Hadnane. Myslely! Řekly, že mě předají Aviendze, a řekly mi, co mi udělá ona. Nemůžu, Hadnane. Už ne. Prostě nemůžu."</p> <p>Kadere na ni ohromeně zíral. Mívala tak nádherné tmavé vlasy. A přesto byla dost krásná, že i s hlavou holou jako koleno vypadala jenom exoticky. Slzy a skleslý výraz jí na kráse ubíraly jen málo. Kdyby se jen dostala do al'Thorovy postele aspoň na jedinou noc... To se ale nestane. Děvy ji zlomily. On sám už pár lidí zlomil, takže znal příznaky. Zoufalá snaha vyhnout se trestu se stala zoufalou snahou poslechnout. V duchu si nikdy nebude chtít přiznat, že před něčím utíká, takže sama sebe přesvědčí, že opravdu nechce nic jiného než potěšit Děvy.</p> <p>„Co s tím má co dělat Aviendha?" zamumlal. A za jak dlouho začne Isendra cítit i potřebu přiznat své hříchy?</p> <p>„Al'Thor s ní spí od Rhuideanu, ty hlupáku! Tráví s ním každou noc. Děvy si myslí, že se za něj vdá." I přes její vzlykání rozpoznal rozčilený vztek. Nelíbilo se jí, že jiná uspěla tam, kde ona zklamala. Nepochybně proto mu to neřekla už dřív.</p> <p>Aviendha byla i přes svůj ohnivý pohled překrásná žena, ve srovnání s ostatními Děvami měla i plné poprsí, ale on by přesto vsadil Isendru proti ní, jen kdyby... Isendra v měsíčním světle, dopadajícím sem oknem, si náhle sedla na podlahu, třásla se od hlavy k patě, plakala nahlas a po tvářích se jí hrnuly slzy, které se ani nenamáhala setřít. Jestli se na ni Aviendha třebas jen zamračí, bude se plazit po zemi.</p> <p>„No dobře," promluvil laskavě. „Když nemůžeš, tak nemůžeš. Pořád ale můžeš něco vytáhnout z Nataela. Vím, že tohle dokážeš." Vstal, vzal ji za ramena a obrátil ji ke dveřím.</p> <p>Ona se mu vytrhla, ale otočila se. „Natael se na mě nebude chtít celé dni podívat," řekla trucovitě mezi skytáním a posmrkáváním. Hrozilo, že se každou chvíli znovu rozvzlyká, ale jeho tón ji zřejmě uklidnil. „Jsem červená, Hadnane. Červená, jako kdybych celý den ležela nahá na slunci. A moje vlasy. Bude trvat celou věčnost, než mi dorostou as -"</p> <p>Jak došla ke dveřím a sklopila oči ke klice, šátek se vmžiku stočil do šňůry a obtočil se jí kolem hrdla. Snažil se nevnímat její chrčivé dušení a zoufalé škrábání nohou po podlaze. Prsty mu zaryla do rukou, ale on se díval přímo před sebe. Dokonce i když nechal otevřené oči, viděl Teodoru. To se mu stávalo vždycky, když zabíjel ženu. Miloval svou sestru, ale ona zjistila, co je zač, a nechtěla o tom mlčet. Isendra divoce kopala nohama, ale po zdánlivé věčnosti kopání zpomalilo, pak přešlo docela, a byla z ní v jeho rukou jen mrtvá váha. Kadere držel šňůru napjatou, než napočítal do šedesáti, pak ji odmotal a nechal mrtvolu spadnout. Vzápětí by se byla přiznávala. Přiznávala, že je temná družka. Ukázala by na něj prstem.</p> <p>Po hmatu se prohrabal skříňkami, až vytáhl porcovací nůž. Zbavit se těla bude složité, ale naštěstí mrtvoly moc nekrvácejí. Ta trocha, co vyteče, se vsákne do hábitu. Možná by mohl najít ženu, která mu nechala lístek pode dveřmi. Pokud nebude dost hezká, tak musí mít přátele, kteří jsou také temnými druhy. Nataelovi bude jedno, jestli ho začne navštěvovat třeba Aielanka - Kadere sám by se raději vyspal se zmijí, Aielové byli nebezpeční - a možná by měla Aielanka proti Aviendze větší šanci než Isendra. Poklekl a s tichým pobrukováním se dal do práce. Broukal si ukolébavku, kterou ho naučila Teodora.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA TŘINÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Sázka</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Malým městysem Eianrod zavál lehký noční větřík a pak utichl. Sedě na kamenném zábradlí širokého plochého mostu v srdci města si Rand pomyslel, že vánek je zřejmě horký, ale po Pustině ho skoro nevnímal. Na noční čas možná bylo dost teplo, nestačilo to však, aby si rozepjal červený kabátec. Řeka pod ním nebyla nikdy velká a teď tekla jen v polovině koryta, ale on se přesto pořád rád díval na to, jak voda proudí k severu, a na měsíční stíny, vrhané letícími mraky, které si pohrávaly na temně třpytné hladině. Proto byl doopravdy v noci tady venku. Aby se chvíli díval na spěchající vodu. Ochrany nastavil kolem aielského tábora, který obklopoval městečko. Aielové samotní dávali pozor, že by ani špaček neproklouzl neviděn. Mohl vyplýtvat hodinku a nechat se uklidnit proudící řekou.</p> <p>Rozhodně to bylo mnohem lepší než tenkrát, když musel Moirain nařídit, aby odešla, protože chtěl studovat s Asmodeanem. Dokonce mu začala nosit jídlo a mluvit, když jedl, jako kdyby mu chtěla do hlavy nacpat vše, co věděla, než dorazí do města Cairhienu. Nedokázal čelit jejímu žebronění, aby s ním směla zůstat - opravdu žebronila! - jako to udělala předchozí noci. U ženy jako Moirain bylo takové chování natolik nepřirozené, že se mu chtělo souhlasit prostě jenom proto, aby to zarazil. Což byl nejspíš důvod, proč to udělala. Mnohem lepší bylo aspoň hodinu naslouchat tichému šplouchání řeky. S trochou štěstí už se Moirain pro dnešek vzdala.</p> <p>Čtyři pět sáhů jílu mezi vodou a rostlinami na obou březích pod ním bylo vyschlých a popraskaných. Rand vzhlédl k mrakům, které letěly přes měsíc. Mohl se pokusit zařídit, aby z těch mraků pršelo. Obě městské kašny byly vyschlé a ve třetí nádržce, která ještě nebyla špinavá k nevyčištění, ležel prach. Pokusit se, to bylo to slovo. Jednou dokázal vymačkat déšť, pamatoval si na tento trik. Kdyby se mu to podařilo, tak by se tentokrát mohl pokusit udělat z toho povodeň a vichřici lámající stromy.</p> <p>Asmodean mu nepomůže. O počasí toho zřejmě moc nevěděl. Na každou věc, kterou ho ten muž naučil, byly dvě nebo víc, při nichž Asmodean buď rozhodil rukama, nebo si olízl rty a slíbil, že se pokusí. Kdysi se Rand učil, že Zaprodanci vědí všechno, že jsou téměř všemocní. Jestli však byli i ostatní jako Asmodean, tak kromě nevědomosti v některých věcech měli taky slabosti. Bylo docela dobře možné, že již teď věděl o některých věcech víc než oni. Alespoň víc než někteří z nich. Problém bude zjistit kteří. Semirhage byla v ovládání počasí skoro stejně špatná jako Asmodean.</p> <p>Zachvěl se, jako by to byla noc v Trojí zemi. Asmodean mu tohle nikdy neřekl. Lepší bylo poslouchat vodu a nemyslet, pokud chce dneska v noci usnout.</p> <p>Přistoupila k němu Sulin se <emphasis>šufou </emphasis>kolem ramen, takže měla krátké bílé vlasy nepokryté, a opřela se o zábradlí. Šlachovitá Děva byla vyzbrojená do bitvy, lukem, šípy, oštěpy, nožem a puklířem. Na dnešní noc převzala velení jeho osobní stráže. Dva tucty <emphasis>Far Dareis Mai </emphasis>si ladně dřeply na mostě o deset kroků dál. „Zvláštní noc," prohodila Sulin. „Hrály jsme, ale náhle všechny házely pouze šestky."</p> <p>„To mě mrzí," řekl jí bez přemýšlení a ona se na něj zvláštně podívala. Ovšem, ona to nevěděla. Rand se o tom nešířil. Vlnky, které jako <emphasis>ta'veren </emphasis>vydával, se šířily zvláštními, náhodnými cestami. Dokonce ani Aielové by se k němu nepřiblížili na deset mil, kdyby to věděli.</p> <p>Dneska se pod třemi Kamennými psy propadla do země, takže spadli do hnízda zmijí, ale žádné z tuctů kousnutí neprošlo látkou. Rand věděl, že to je jeho práce, že mění šance. Tal Nethin, sedlář, jenž přežil Taien, zakopl právě v poledne o kámen, upadl a na rovné, travnaté zemi si zlomil vaz. Rand se obával, že to byla také jeho práce. Na druhé straně Bael a Jherad uzavřeli krevní mstu mezi Shaarady a Goshieny, když byl s nimi a obědval na cestě sušené maso. Pořád se neměli navzájem rádi a těžko chápali, co vlastně udělali, ale bylo to vykonáno, vyměnili si sliby a vodní přísahy, kdy jeden druhému podržel pohárek, aby se mohl napít. Pro Aiely byly vodní přísahy silnější než ostatní. Mohla by přejít celá pokolení, než si Shaaradové a Goshienové třeba jen ukradnou ovce, kozy či dobytek.</p> <p>Napadlo ho, zda budou tyhle náhodné účinky někdy fungovat i v jeho prospěch. Možná tohle bylo nejblíž. Co jiného, co se přes den stalo, si ještě může přičíst, to nevěděl. Nikdy se neptal a nejraději by to ani neslyšel. Baelové a Jheranové mohli jen těžko vyrovnat Taly Nethiny.</p> <p>„Už jsem pár dní neviděl Enailu ani Adelin," prohodil. Byl to stejně vhodný námět, jak změnit téma, jako kterýkoliv jiný. Ty dvě si zřejmě zvlášť žárlivě hlídaly svá místa v jeho stráži. „Jsou nemocné?"</p> <p>Pokud něco, tak se na něj Sulin podívala ještě zvláštněji. „Vrátí se, až se naučí, jak si nehrát s panenkami, Rande al'Thore."</p> <p>Rand otevřel ústa a pak je zase zavřel. Aielové byli zvláštní -Aviendžiny lekce mu to ještě víc zamotávaly, ne naopak - ale tohle bylo směšné. „No, tak jim řekni, že jsou dospělé ženy a že by se podle toho měly chovat."</p> <p>I v měsíčním světle poznal, že se usmívá potěšeně. „Stane se, jak si <emphasis>Car'a'carn </emphasis>přeje." Co znamenalo tohle? Sulin si ho chvíli prohlížela se zamyšleně našpulenými rty. „Ještě jsi dnes večer nejedl. Jídla je pořád pro všechny dost, a tím, že budeš hladovět, ničí břich nenaplníš. Jestli nezačneš jíst, lidé si budou dělat starosti, zda nejsi <emphasis>sám </emphasis>nemocný. Budeš nemocný."</p> <p>Tiše se zasmál, bylo to spíš jen chraptivé zasípění. Jednu chvíli <emphasis>Car'a'carn, </emphasis>vzápětí... Jestli si nesežene něco k jídlu, Sulin mu to nejspíš obstará. A pokusí se ho nakrmit. „Budu jíst. Moirain už musí být v pokrývkách." Tentokrát byl její zvláštní pohled uspokojivý. Pro změnu řekl něco, čemu nerozuměla.</p> <p>Jak seskočil z obrubníku, zaslechl na kameny dlážděné ulici vedoucí k mostu pomalé zvonění koňských podkov. Všechny Děvy se okamžitě vymrštily na nohy a zahalily si tváře. Polovina nasadila šípy na tětivy. Rand pudově zvedl ruku, ale meč tam nebyl. Aielové se cítili divně, když jezdil na koni a vezl si tu věc u sedla. Neviděl nutnost urážet jejich zvyky ještě víc tím, že by meč nosil. Navíc těch koní nebylo moc a blížili se krokem.</p> <p>Když se jezdci objevili, obklopeni eskortou padesáti Aielů, nebylo jich ani dvacet a sklesle se hrbili v sedlech. Většina z nich měla kapalíny a pod prsními pláty tairenské kabátce s nabíranými pruhovanými rukávci. Dvojice v čele měla složitě zlacené kyrysy a velké bílé chocholy připevněné k přilbám, a pruhy na jejich rukávcích se v měsíčním světle leskly aksamitem. - Půl tuctu mužů vzadu však bylo menších a štíhlejších než Tairenové, se dvěma malými praporky nazývanými <emphasis>con </emphasis>na krátkých žerdích připevněných na zádech. Tito muži měli tmavé kabátce a zvonové přilby, vepředu volné, takže jim bylo vidět do tváře. Cairhieňané užívali tyhle praporky k tomu, aby v bitvě zvýraznili důstojníky, a také aby označili osobní družiníky toho kterého urozeného pána.</p> <p>Tairenští s chocholy vyvalili oči, když ho zahlédli, a vyměnili si poplašené pohledy. Pak slezli z koní a s přilbami pod paží před ním poklekli. Byli to mladí muži, jen o málo starší než on, oba s tmavými bradkami přistřiženými do úhledných špiček podle módy tairenské nejvyšší šlechty. Prsní pláty pak měli zprohýbané a zlacení sloupané. Někde zkřížili meče. Na Aiely kolem sebe se ani nepodívali, jako kdyby věřili, že budou-li je ignorovat, oni zmizí. Děvy si odhalily tváře, i když vypadaly stejně připravené vrazit do klečících mužů oštěp či šíp.</p> <p>Za Taireny pak přicházel Rhuark se šedookým Aielem, o trochu mladším a vyšším, než byl sám, a zastavil se opodál. Mangin patřil k Jindo Taardadům a byl jedním z těch, kteří odešli do Tearského Kamene. Jezdce přivedli Jindové.</p> <p>„Můj pane Draku," řekl baculatý, růžovolící panáček, „ať shoří moje duše, ale oni zajali <emphasis>tebe?" </emphasis>Jeho společník, s ušima jako plachty a nosem jako brambora, takže vypadal jako sedlák i přes tu bradku, si nervózně shrnoval z čela umaštěné vlasy. „Říkali, že nás zavedou k nějakému chlapíkovi, cosi s úsvitem. Ke <emphasis>Car'a'carnovi. </emphasis>Znamená to něco s náčelníky, jestli si dobře vzpomínám na to, co říkal můj učitel. Odpusť, můj pane Draku. Jsem Edorion z rodu Selornů a tohle je Estean z rodu Andiamů."</p> <p>„Já jsem Ten, kdo přichází s úsvitem," oznámil jim Rand tiše. „A taky <emphasis>Car'a'carn." </emphasis>Už si je zařadil. Mladí páni, kteří trávili čas pitím, hraním a lítáním za ženskými, když byl v Kameni. Esteanovi málem vylezly oči z důlků. Edorion se chvíli tvářil překvapeně, pak pomalu kývl, jako by náhle pochopil, jak to do sebe zapadá. „Vstaňte. Kdo jsou vaši cairhienští společníci?" Bude zajímavé potkat Cairhieňany, kteří nebudou utíkat, aby před Shaidy a všemi ostatními Aiely, jež zahlédnou, spasili holý život. Vlastně jestli byli s Edorionem a Esteanem, mohli by to být první stoupenci, s nimiž se v této zemi setkal. Tedy pokud se otcové těchhle dvou Tairenů řídili jeho rozkazy. „Přiveďte je blíž."</p> <p>Estean překvapeně zamrkal, když se zvedal, ale Edorion se okamžitě otočil a křikl: „Meresine! Daricaine! Pojďte sem!" Skoro jako kdyby volal na psy. Cairhienské praporce se zakývaly, jak jezdci pomalu sesedali.</p> <p>„Můj pane Draku." Estean zaváhal a olízl si rty, jako by měl žízeň. „Tys... Tys poslal Aiely proti Cairhienu?"</p> <p>„Takže napadli město?"</p> <p>Rhuark kývl a Mangin připojil: „Jestli se tomu dá věřit, tak se Cairhien ještě drží. Nebo aspoň před třemi dny držel." Nebylo pochyb o tom, že nevěří, že by se udržel doteď, a ještě méně mu záleželo na městě zabijáků stromů.</p> <p>„Já je neposlal, Esteane," prohlásil Rand, když se k nim připojili dva Cairhieňané, kteří poklekli a sundali si přilby, takže bylo vidět, že jsou stejně staří jako Edorion a Estean. Hlavy měli vyholené těsně nad uši a v tmavých očích ostražitý výraz. „Ti, kdo napadli město, jsou moji nepřátelé, Shaidové. Hodlám Cairhien zachránit, bude-li to aspoň trochu možné."</p> <p>Musel si vzpomenout, aby Cairhieňanům nařídil, že mají vstát. Za dobu strávenou s Aiely málem zapomněl na zvyk na této straně Páteře světa, samé klanění a poklekání napravo nalevo. Musel také požádat o představení a Cairhieňané mu to sdělili sami. Poručík urozený pán Meresin z rodu Daganredů - jeho <emphasis>conem </emphasis>byly samé svislé vlnovky v červené a bílé - a poručík urozený pán Daricain z rodu Annallinů, jehož <emphasis>con </emphasis>pokrývaly malé červené a černé čtverečky. Překvapilo ho, že to jsou urození páni. I když v Cairhienu veleli a vojáky vedli urození páni, rozhodně si neholili hlavy a nestávali se sami vojáky. Nebo tomu tak aspoň nebývalo. Zřejmě se hodně změnilo.</p> <p>„Můj pane Draku." Meresin při tom oslovení trochu zaváhal. Byli s Daricainem oba bledí, štíhlí muži s úzkými tvářemi a dlouhými nosy, ale Meresin byl trošku těžší. Ani jeden nevypadal, že by v poslední době nějak zvlášť jedl. Meresin se hnal dál, jako by se bál, že ho přeruší. „Můj pane Draku, Cairhien se udrží. Ještě několik dní, snad dokonce deset či dvanáct, ale musíš přijít rychle, jestli ho máš zachránit."</p> <p>„Proto jsme také přijeli," ozval se Estean a vrhl po Meresinovi temný pohled. Oba Cairhieňané jej opětovali, ale jejich vzdor byl podbarven naprostou odevzdaností. Estean si shrnul mastné prameny vlasů z čela. „Najít pomoc. Oddíly byly vyslány na všechny strany, můj pane Draku." Zachvěl se i přesto, že měl zpocené čelo, a hlas měl náhle vzdálený a dutý. „Když jsme vyráželi, bylo nás víc. Viděl jsem Barana jít k zemi, křičel, oštěp mu probodl střeva. Ten už nikdy při hře kartu neobrátí. Pomohl by mi pohárek silné žitné."</p> <p>Edorion dost zamračeně obracel přilbu v oplechovaných rukách. „Můj pane Draku, město se ještě chvíli udrží, ale i kdyby se tihle Aielové pustili do boje s tamtěmi, otázkou zůstává, dokážeš je tam přivést včas? Já sám si myslím, že deset dvanáct dní je víc než velkorysý odhad. Popravdě řečeno jsem sem přijel, protože jsem si myslel, že je lepší umřít probodený oštěpem, než aby mě dostali živého, až překonají hradby. Město je plné uprchlíků, kteří utekli před Aiely. Ve městě samotném nezůstal jediný pes či holub, a pochybuji, že tam brzy zůstane jediná krysa. Jediná dobrá věc je, že nikomu teď zřejmě nedělá starosti, kdo usedne na Sluneční trůn, ne když je před hradbami tenhle Couladin."</p> <p>„Druhý den na nás volal, abychom se vzdali Tomu, kdo přichází s úsvitem," připojil se Daricain, čímž si od Edoriona vysloužil ostrý pohled, že ho přerušil.</p> <p>„Couladin má dost zábavy se zajatci," ozval se Estean. „Mimo dostřel, ale tak, aby to každý na hradbách viděl. Taky je můžeš slyšet. Světlo spal moji duši, nevím, jestli se nás snaží zlomit, nebo se mu to prostě líbí. Občas nechají rolníky, aby se pokusili doběhnout do města, a pak, když už jsou skoro v bezpečí, do nich nastřílejí šípy. Ať už je v Cairhienu jakkoliv pochybné bezpečí. Jsou to jenom rolníci, ale..." Odmlčel se a ztěžka polkl, jako by si právě teď vzpomněl, jaké má Rand názory na ,jenom rolníky'. Rand se na něj jen podíval, ale vypadalo to skoro, jako by se chvěl a cosi si mumlal pod vousy o žitné.</p> <p>Do chvilkové odmlky se vložil Edorion. „Můj pane Draku, důležité je, že město se dokáže udržet, dokud nepřijdeš, ale musíš přijít rychle. První útok jsme odrazili jenom díky tomu, že Předbrání chytilo plamenem..."</p> <p>„Oheň se málem dostal do města," přerušil ho Estean. Předbrání, město samo o sobě před hradbami Cairhienu, bylo převážně ze dřeva, pokud se Rand pamatoval. „Byla by to pohroma, kdyby nebyla přímo u ruky řeka."</p> <p>Druhý Tairen mu skočil do řeči. „...ale urozený pán Meilan má obranu dobře naplánovanou a Cairhieňané zřejmě pro změnu mají pevnou páteř." Tím si od Meresina a Daricaina vysloužil zamračené pohledy, které buď neviděl, nebo to aspoň předstíral. „Se štěstím sedm dní, nejvíc však osm. Jestli můžeš..." Edorion jako by splaskl, jak si ztěžka vydechl. „Neviděl jsem jediného koně," říkal, jako by sám pro sebe. „Aielové nejezdí. Pěšky se tak rychle včas nikdy nedostaneš."</p> <p>„Jak dlouho?" zeptal se Rand Rhuarka.</p> <p>„Sedm dní," zněla odpověď. Mangin kývl a Estean se zasmál.</p> <p>„Ať shoří moje duše, nám trvalo tak dlouho dostat se sem na koních. Jestli si myslíš, že se zpátky dostaneš stejně rychle pěšky, musíš být..." Estean si uvědomil, jak na něj Aielové upírají oči, zase si shrnul vlasy z tváře. „Je v tomhle městě nějaká kořalka?" zamumlal.</p> <p>„Otázkou není, jak rychle to zvládneme my," poznamenal Rand tiše, „ale vy, když sundáte pár svých mužů z koní a budete jejich zvířata střídat. Chci, aby se Meilan a Cairhien dozvěděli, že pomoc je na cestě. Ale ať už půjde kdokoliv, musí vědět jistě, že dokáže udržet jazyk za zuby, jestli ho Shaidové chytí. Nechci dopustit, aby se Couladin dozvěděl víc, než se může dozvědět bez pomoci." Estean zbělel ještě víc než Cairhieňané.</p> <p>Meresin a Daricain společně padli na kolena, každý popadl Randa za jednu ruku a líbal mu ji. Rand je nechal, ale musel se ovládat. Jedna Moirainina rada, jež nepostrádala zdravý rozum, zněla, neurážet zvyklosti lidí, ať už se zdají jakkoliv zvláštní nebo odpudivé, pokud to není naprosto nezbytné, a i pak si to promyslet dvakrát.</p> <p>„Půjdeme, můj pane Draku," vydechl Meresin. „Děkuji ti, můj pane Draku. Děkuji ti. Pod Světlem, přísahám, že radši zemřu, než bych vyjevil jediné slovu někomu jinému než mému otci či vznešenému pánu Meilanovi."</p> <p>„Milost tě provázej, můj pane Draku," dodával druhý. „Milost tě provázej a Světlo na tě navěky sviť. Jsem tvůj člověk až do smrti." Rand nechal Meresina říci, že je taky Randův člověk, než pevně odtáhl ruce a nakázal jim, aby vstali. Nelíbil se mu způsob, jakým se na něj dívali. Edorion na ně volal jako na psy, ale muži by se neměli dívat na nikoho, jako by byli psi hledící na svého pána.</p> <p>Edorion se zhluboka nadechl, nafoukl růžové tváře a pomalu vydechl. „Předpokládám, že když jsem to zvládl ven v jednom kuse, tak to zpátky dokážu taky. Můj pane Draku, odpusť, jestli tě snad urazím, ale vsadil bys, řekněme, tisíc zlatých korun, že opravdu dorazíš do sedmi dní?"</p> <p>Rand na něj zíral. Ten chlap byl stejně špatný jako Mat. „Nemám ani sto korun ve stříbře, natož tisíc ve -"</p> <p>Sulin ho přerušila. „Má je, Tairene," prohlásila důrazně. „Přijme tvou sázku, jestli vsadíš deset tisíc na váhu."</p> <p>Edorion se zasmál. „Platí, Aielanko. A jestli prohraju, bude to stát za každý měďák. Když na to tak myslím, tak se stejně nedožiju toho, abych si vybral výhru. Pojďte, Meresine, Daricaine." Pořád to znělo, jako by volal psy k noze. „Vyjedeme."</p> <p>Rand počkal, dokud se ti tři neodpoklonkovali a nebyli v půli cesty ke koním, než se otočil k bělovlasé Děvě. „Co tím myslíš, že mám tisíc zlatých korun? Já nikdy ani <emphasis>neviděl </emphasis>tisíc korun, natož deset tisíc."</p> <p>Děvy si vyměnily pohledy, jako by byl slabomyslný. Stejně tak Rhuark a Mangin. „Pětina pokladu, který byl v Tearském Kameni, patří těm, kdo Kámen dobyli, a vezmou si to, až to budou moct odnést." Sulin mluvila jako s dítětem, kterému vysvětluje prosté skutečnosti každodenního života. „Jako náčelníkovi a válečnému náčelníkovi tam patří jedna desetina té pětiny tobě. Tear se ti vzdal jako náčelníkovi právem vítězství, takže jedna desetina Tearu taky patří tobě. A říkal jsi sám, že můžeme vzít pětinu v těchto zemích - tu... daň, tak jsi to nazval." Slovo chvíli hledala. Aielové daně neznali. „Desetina toho taky patří tobě jako <emphasis>Car'a'carnovi."</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Rand potřásl hlavou. Během všeho toho povídání s Aviendhou ho nikdy ani nenapadlo zeptat se, zda ta pětina platí i pro něj. Nebyl Aiel, <emphasis>Car'a'carn Necar'a'carn, </emphasis>a tohle s ním očividně nemělo nic společného. No, možná to není daň, ale mohl to využít tak, jak králové využívali daně. Naneštěstí měl jen velmi matnou představu, jak je využívají. Bude se muset zeptat Moirain. To byla jedna věc, kterou ve svých přednáškách vynechala. Třeba si myslela, že je to tak jasné, že by to měl vědět.</p> <p>Elain by věděla, jak daně použít. A určitě by to byla větší zábava, nechat si radit od ní, než od Moirain. Napadlo ho, že by rád věděl, kde vlastně je. Nejspíš ještě pořád v Tanchiku. Egwain mu řekla jen málo krom neustálého proudu přání dobrého zdraví. Zatoužil po tom, aby si mohl s Elain sednout a nechat si od ní vysvětlit ty dva dopisy. Ať Děva oštěpu či dědička Andoru, všechny ženy byly zvláštní. Až snad možná na Min. Ta se mu sice smála, ale při ní si nikdy nemyslel, že mluví nějakým cizím jazykem. Teď by se mu ale nesmála. Jestli ji ještě někdy uvidí, tak uteče sto mil, jen aby se dostala od Draka Znovuzrozeného.</p> <p>Edorion nechal všechny své muže sesednout, vzal si jednoho z jejich koní a ostatní si přivázal k sedlu za otěže, spolu s Esteanovým. Nepochybně si svého schovával pro závěrečný běh mezi Shaidy. Meresin a Daricain dělali to samé se svými muži. I když to znamenalo, že Cairhieňané měli jen dva náhradní koně každý, nikoho zřejmě nenapadlo, že by měli dostat některého z tairenských koní. Společně odklusali k západu, spolu s doprovodem Jindů.</p> <p>Estean se opatrně, aniž by se na někoho podíval, vydal k vojákům stojícím neklidně v kruhu Aielů u kraje mostu. Mangin ho chytil za rukáv s červenými pruhy. „Můžeš nám povědět, jaké jsou podmínky v Cairhienu, mokřiňane." Muž s uhrovitou tváří vypadal na omdlení.</p> <p>„Jsem si jistý, že odpoví na všechno, nač se ho zeptáte," ucedil Rand ostře a poslední slovo zdůraznil.</p> <p>„Jen se zeptáme," řekl Rhuark a chytil Tairena za druhý rukáv. Vypadalo to, jako by s Manginem drželi mnohem menšího muže mezi sebou. „Varovat obránce města je jistě dobré a správné, Rande al'Thore," pokračoval Rhuark, „ale měli bychom vyslat zvědy. Když poběží, můžou do Cairhienu dorazit stejně rychle jako ti muži na koních, a vrátit se k nám se zprávami o tom, jak Couladin rozestavil Shaidy."</p> <p>Rand na sobě sice cítil pohledy Děv, ale podíval se zpříma na Rhuarka. „Hromoví chodci?" navrhl.</p> <p>„<emphasis>Sha'mad Conde," </emphasis>souhlasil Rhuark. S Manginem obrátili Esteana - oni ho <emphasis>opravdu </emphasis>drželi ve vzduchu - a vyrazili k ostatním vojákům.</p> <p>„Ptát se!" volal za nimi Rand. „Je to náš spojenec a můj leník." Neměl tušení, zda jím Estean je, nebo není - to byla další věc, na kterou se bude muset zeptat Moirain - nebo dokonce nakolik je skutečně spojencem - jeho otec, vznešený pán Torean, se proti Randovi něco naintrikoval - ale nehodlal připustit nic, co by se byť jen vzdáleně podobalo Couladinovým způsobům.</p> <p>Rhuark pootočil hlavu a kývl.</p> <p>„Staráš se o své lidi dobře, Rande al'Thore." Sulinin hlas byl klidný jako hladina lesní tůně.</p> <p>„Snažím se," odtušil Rand. Nehodlal se chytit na vějičku. Ať už půjde na obhlídku Shaidů kdokoliv, někteří se z té výpravy nevrátí, a tím to bylo dáno. „Myslím, že si teď půjdu vzít něco k jídlu. A trochu se prospat." Do půlnoci nemohly zbývat víc než dvě hodiny a v tuhle roční dobu pořád ještě svítalo časně. Děvy ho následovaly a sledovaly stíny stejně ostražitě, jako by čekaly útok, a domlouvaly se mezi sebou rukama. Ale oni Aielové zřejmě vždy očekávali útok.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ČTRNÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Daleké sněhy</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Ulice Eianrodu byly rovné jako když střelí a stýkaly se v pravých úhlech. Pokud to bylo nutné, prořezávaly se skrze kopce, na nichž jinak byly úhledné kamenné terasy. Kamenné domy s doškovými střechami vypadaly hranatě, jako by byly tvořeny samými svislými čarami. Eianrod do Couladinových rukou nepadl. Když se tudy Shaidové prohnali, nebyli tu žádní lidé. Z většího počtu domů však zbývaly jenom ohořelé trámy a duté, poničené skořepiny, včetně většiny velkých tříposchoďových mramorových budov s balkony, o nichž Moirain prohlašovala, že patřívaly kupcům. Ulice byly plné rozbitého nábytku a skleněných střepů vysypaných z oken, tu a tam ležela bota, nějaké nástroje a hračky.</p> <p>Hořelo tu v různou dobu - Rand tolik poznal sám z toho, jak byly začernalé trámy omšelé a kolik kde ve vzduchu zbývalo zápachu spáleniny - avšak Lan dokázal načrtnout, kudy šly bitvy, při nichž bylo město dobyto a znovu dobyto někým jiným. Nejspíš různými rody, které soupeřily o Sluneční trůn, i když podle toho, jak to v ulicích vypadalo, naposledy Eianrod drželi bandité. Cairhien nenavazoval spojenectví s nikým a s ničím kromě zlata.</p> <p>Rand se vydal právě k jednomu z kupeckých domů, k největšímu na dvou městských náměstích, tři poschodí čtvercového půdorysu ze šedavého mramoru s velkými balkony a širokým schodištěm s tlustým hranatým kamenným zábradlím, z něhož bylo vidět na vyschlou kašnu se zaprášenou kruhovou nádržkou. Šance opět jednou se vyspat v posteli byla příliš lákavá, aby se jí vzdal, a jen doufal, že se Aviendha rozhodne zůstat ve stanu. Ať už v jeho, či ve stanech moudrých, na tom mu nezáleželo, hlavně pokud nebude muset jít spát, zatímco se o pár kroků dál bude ozývat její dýchání. Odnedávna si začal představovat, že slyší i tlukot jejího srdce, i když nedržel <emphasis>saidín. </emphasis>Ale jestli nebude jinde, tak pro jistotu provedl předběžná opatření.</p> <p>Děvy vyšly po schodech a některé oběhly budovu, aby se rozestavily na všech stranách. Rand se bál, že se pokusí prohlásit dům za Střechu Děv, byť jen na jednu noc, jakmile si budovu vybral, byla to jedna z těch mála ve městě, které ještě měly celou střechu a většinu oken, a tak Sulin sdělil, že ji vyhlašuje za Střechu Bratří Vinného střiku. Nesměl tam vstoupit nikdo, kdo se nenapil z Vinného střiku v Emondově Roli. Z toho, jak se na něj Aielanka podívala, bylo zřejmé, že velmi dobře ví, co má za lubem, ale žádná žena ho nenásledovala dál než k širokým dveřím, které jako by byly složené ze samých úzkých svisle položených desek.</p> <p>Uvnitř byly tři velké, prázdné pokoje, i když si bíle odění <emphasis>gai'šainové </emphasis>v široké vstupní síni rozložili pár pokrývek. Na vysokém stropě byl na omítce vzor přísných čtverců. Zabránit vstupu <emphasis>gai'</emphasis><emphasis>šainům </emphasis>by bylo dokonce i nad jeho síly - stejně jako dostat ven Moirain, pokud už nespala jinde. Ať už vydal jakékoliv rozkazy, že nemá být nikým rušen, ona si vždycky našla nějaký způsob, jak Děvy přimět, aby ji nechaly projít, a vždycky bylo nutné dát jí přímý rozkaz, aby šla, než ho opustila.</p> <p><emphasis>Gai'šainové </emphasis>se ladně zvedli - muži i ženy - ještě než za sebou Rand zavřel dveře. Nepůjdou spát dřív než on a někteří se budou střídat, aby zůstali vzhůru pro případ, že by v noci něco chtěl. Snažil se jim přikázat, aby to nedělali, ale říkat <emphasis>gai'šainovi, </emphasis>aby nesloužil podle zvyklostí, bylo jako kopat do balíku vlny. Ať už jste udělali jakýkoliv dojem, ten byl pryč, jen co jste vytáhli paty. Rand je pokynem ruky propustil a vyšel po mramorových schodech. Někteří <emphasis>gai'šainové </emphasis>zachránili pár kousků nábytku včetně postele a dvou péřových matrací, a Rand se těšil na to, jak se umeje a –</p> <p>Jakmile otevřel dveře své ložnice, ztuhl. Aviendha se nerozhodla zůstat ve stanu. Stála před stojanem s popraskaným umyvadlem a neladícím džbánkem, s ručníkem v jedné ruce a kostkou žlutého mýdla v druhé. Neměla na sobě ani nitku. Vypadala stejně ohromená jako on, neschopná pohybu.</p> <p>„Já..." Zarazila se a polkla. Velké zelené oči mu upírala do tváře. „Tady v tom... městě jsem nemohla vyrobit potní stan, tak jsem si řekla, že zkusím tvůj způsob..." Měla pevné svaly a měkké křivky. Od hlavy k patě se vlhce leskla. Randa nikdy nenapadlo, že má tak dlouhé nohy. „Myslela jsem, že na mostě zůstaneš déle. Já..." Hlas jí stoupl a oči se jí zděšeně rozšířily. „Nezařídila jsem to, abys mě viděl! Musím se od tebe dostat pryč. Co nejdál to půjde! Musím!"</p> <p>Náhle se ve vzduchu kousek od ní objevila mihotavá svislá čára. Rozšířila se, jako by se podélně otáčela, do průchodu. Do místnosti zavanul ledový vítr, přinášející hustý sníh.</p> <p>„Musím se dostat pryč!" zakvílela Aviendha a vrhla se do vánice.</p> <p>Průchod se okamžitě začal zužovat a stáčet, ale Rand bez přemýšlení usměrnil a zastavil ho v půlce původní šířky. Nevěděl, co vlastně udělal, ani jak, ale byl si jist, že tohle je průchod pro cestování, takový, o němž mu Asmodean vyprávěl a nedokázal ho naučit, jak ho vytvořit. Na přemýšlení nebyl čas. Ať už Aviendha odešla kamkoliv, odešla nahá do nitra zimní sněhové bouře. Rand zavázal prameny, které spletl, serval všechny pokrývky z postele a hodil je na její šaty a rohož. Popadl pokrývky, šaty i koberce, všechno dohromady, a vrhl se portálem jen o chvíli pozadu.</p> <p>V nočním vzduchu plném vířící běli ječel ledový vítr. Dokonce i když byl zahalen v prázdnotě, Rand cítil, jak se jeho tělo chvěje. Ve tmě matně rozeznával tvary. Považoval je za stromy. Nebylo tu nic cítit, jen zima. Před ním se, zastřená tmou a sněhem, pohybovala nějaká postava. Nebyl by si jí všiml, kdyby neměl prázdnotou zostřený zrak. Aviendha utíkala, co měla sil. Rand se drápal za ní sněhem, který mu sahal po kolena, a na prsa si tiskl velký ranec.</p> <p>„Aviendho! Stůj!" Bál se, že vyjící vítr jeho slova smetl, ale ona ho slyšela. A pokud něco, tak se rozběhla ještě rychleji. Přinutil se zrychlit, klopýtal a zakopával, jak ho stále vyšší závěje tahaly za boty. Otisky, které zanechávaly její bosé nohy, se rychle plnily sněhem. Jestli ji v tomhle ztratí z očí... „Stůj, ženská hloupá! Copak se chceš zabít?" Zvuk jeho hlasu ji spíš ještě vybičoval k vyšší rychlosti.</p> <p>Se zachmuřeným odhodláním se dral dál, padal a znovu se škrábal na nohy, silný vítr ho srážel stejně často, jako když zakopl o něco pod sněhem nebo vrazil do stromu. Nesměl ji spustit z očí. Byl jen vděčný za to, že v tomhle lese, nebo co to bylo, rostou stromy tak daleko od sebe.</p> <p>Přes prázdnotu klouzaly plány, které vzápětí zavrhl. Mohl se pokusit utišit bouři - a výsledek by možná změnil vzduch v led. Přístřešek ze vzduchu by zadržel padající sníh, ale to by neudělalo nic s tím, co byl již na zemi. Mohl si roztát stezku ohněm - a místo ve sněhu se pachtit blátem. Pokud...</p> <p>Usměrnil a sníh před ním se roztál v pásu na sáh širokém, pásu, který vedl rovně dopředu směrem, kterým běžel. Zvedla se pára a padající sníh mizel půl lokte nad písčitou půdou. Skrze podrážky cítil žár. Až skoro ke kotníkům se třásl spalujícím mrazem. Nohy měl zpocené a ucukával před rozpálenou zemí. Ale začínal ji dohánět. Ještě pět minut a...</p> <p>Náhle nejasná postava, kterou sledoval, zmizela, jako by spadla do jámy.</p> <p>Rand neustále upíral oči na místo, kde ji zahlédl naposledy, a běžel, co měl sil. Náhle se ráchal v ledové proudící vodě, která mu sahala po kolena. Před ním tající sníh odhalil víc, okraj ledu se pomalu stahoval zpátky. Z černé vody žádná pára nestoupala. Potok nebo řeka, proud byl velký, aby tím, kolik usměrnil, rychle tekoucí vodu ohřál byť jenom o stupínek. Musela doběhnout na led a propadnout skrz, ale tím, že se tu bude brodit, ji nezachrání. Naplněný <emphasis>saidínem </emphasis>si zimu téměř neuvědomoval, nicméně zuby mu neovladatelně cvakaly.</p> <p>Zacouval na břeh a nespouštěl oči z místa, o němž si myslel, že tam propadla Aviendha, usměrnil do stále holé země, o hodný kus od vody, prameny ohně, až se písek roztavil, spojil se a bíle zazářil. Dokonce i ve sněhové bouři místo zůstane chvíli horké. Odložil ranec do sněhu vedle - její život závisel na tom, že pokrývky a rohože zase rychle najde - vstoupil do bílé závěje vedle roztavené stezky a lehl si na břicho. Pomalu se doplazil k zasněženému ledu.</p> <p>Vítr kolem svištěl. Kabátec jako by vůbec neměl. Ruce měl již bez citu a přestával cítit i nohy. Už se dokonce i přestal třást, jen občas se prudce zachvěl. Uvnitř prázdnoty byl chladný a klidný, věděl, co se děje. Ve Dvouříčí také byly vánice, možná dokonce stejně strašné jako tahle. Jeho tělo se již přestalo bránit. Jestli rychle nenajde teplo, bude se z prázdnoty moci klidně dívat, jak umírá. Ale pokud zemře, zemře také Aviendha. Pokud již nezemřela.</p> <p>Led, praskající pod jeho váhou, spíš jen cítil, než slyšel. Ruce se mu při pátrání probořily do vody. Bylo to správné místo - jak však kolem vířil sníh, skoro nic neviděl. Máchal rukama ve vodě, pátral a šplouchal. Jednou sáhl na cosi na okraji ledu, a když silou vůle přinutil své prsty, aby se sevřely, nahmátl zledovatělé, praskající vlasy.</p> <p><emphasis>Musím ji vytáhnout ven. </emphasis>Plazil se zpátky a táhl ji za sebou. Byla jen mrtvá váha, pomalu klouzala ven z vody. <emphasis>Je mi jedno, jestli ji led poškrábe. Lepší to, než aby zmrzla nebo se utopila. </emphasis>Zpátky. <emphasis>Nepřest</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>vej. Jestli se zastavíš, tak ona zemře. Pohybuj se, Světlo tě spal! </emphasis>Plazil se. Zabíral nohama a odtlačoval se jednou rukou. Druhou měl zaťatou do Aviendžiných vlasů. Nebyl čas ji chytit lépe. Ona to vlastně stejně necítila. <emphasis>Moc dlouho jsi to měl snadné. Urození pánové poklekali a </emphasis>gai'šainové <emphasis>ti běhali pro víno a Moirain dělala, co jsi jí řekl. </emphasis>Dál. <emphasis>Je čas něco se sebou udělat, jestli to ještě půjde. Nepřestávej, hejhej se ty zatracenej zparchantělej synu chromý kozy! Hejbej se!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Náhle ho začaly bolet nohy po kotníky. Ke kolenům se mu začala plížit bolest. Chvíli mu trvalo, než se ohlédl, a pak se rychle skulil z plochy roztaveného písku, z něhož stoupala pára. Vítr odnášel proužky kouře, jenž mu stoupal z doutnajících spodků.</p> <p>Neobratně nahmatal ranec, který tu nechal, a Aviendhu zabalil od hlavy k patě do všeho, co tam bylo, do pokrývek, do rohoží i jejích šatů. Každý kousek ochrany byl životně důležitý. Oči měla zavřené a nehýbala se. Rozhrnul pokrývky, aby jí mohl položit ucho na prsa. Srdce jí bilo tak pomalu, že si nebyl jist, zda je opravdu slyší. Dokonce ani čtyři pokrývky a půl tuctu koberců nestačilo, a on do ní nemohl usměrnit žár, jako to udělal s půdou. Dokonce i kdyby ztenčil prameny, jak nejvíc to bylo možné, byla větší šance, že ji zabije, než zahřeje. Cítil tkanivo, které použil, aby zablokoval její průchod, bylo asi míli či dvě daleko v bouři. Jestli se ji pokusí donést tak daleko, ani jeden z nich nepřežije. Potřebovali přístřešek a potřebovali ho tady.</p> <p>Usměrnil prameny vzduchu a sníh se začal pohybovat proti větru, až se nahrnul kolem čtverce o straně asi tři kroky s mezerou pro dveře, a sněhové stěny se zvedaly stále výš. Sníh se stlačoval, až se leskl jako led, a nakonec se jako střecha překlenul v dost velké výšce, aby se mohl postavit. Uchopil Aviendhu do náručí a vklopýtal do tmavého vnitřku, načež v rozích spletl a svázal plameny, aby bylo světlo, a dalším usměrněním nabral další sníh a uzavřel dveře.</p> <p>Už když vítr zůstal venku, cítil se tepleji, ale to nebude asi stačit. Použil trik, který mu ukázal Asmodean, spletl vzduch a oheň a vzduch kolem nich se ohřál. Neodvažoval se však tkanivo zavázat. Kdyby usnul, mohl by žár zesílit a roztavit chýši. Co se toho týkalo, plameny byly skoro stejně nebezpečné, ale on byl příliš utahaný a promrzlý, aby udržel víc než jedno tkanivo.</p> <p>Půda uvnitř byla vyčištěna během stavby, takže tu byla holá písčitá hlína s několika suchými lístky, které nepoznal, a nějaké ubohé suché býlí, pro něj stejně cizí. Propustil tkanivo, jež ohřívalo vzduch, a zahřál hlínu natolik, aby z ní vyhnal mráz, a pak znovu spletl původní pramínky. Měl co dělat, aby Aviendhu na zem zlehka položil a nepustil ji.</p> <p>Vsunul ruku pod pokrývky, aby jí mohl sáhnout na tvář a na rameno. Po obličeji jí stékaly pramínky vody, jak jí tál led z vlasů. Jemu byla zima, ale ona byla jako led. Potřebovala každý ždibíček tepla, který pro ni dokázal opatřit, a on se neodvažoval zahřát vzduch víc. Na stěnách zevnitř se již leskla tenká vrstva roztáté vody. Ať už se cítil jak chtěl zamrzlý, pořád měl v těle víc tepla než ona.</p> <p>Svlékl se, zalezl k ní pod pokrývky a nahoru naskládal ještě své vlhké šatstvo. Mělo by pomoci zadržet tělesné teplo uvnitř. Cítil její nádherné tělo, jak měl hmat posílený ještě prázdnotou a <emphasis>saidínem. </emphasis>Vedle její pleti vypadalo i hedvábí drsně. Ve srovnání s její pletí byl satén... <emphasis>Nemysli. </emphasis>Shrnul jí z obličeje mokré vlasy. Měl jí je usušit, ale voda už nebyla tak ledová a tady stejně nebylo kromě pokrývek či jejich šatů nic jiného. Oči měla zavřené a vedle něj se pomalu zvedala její hruď. Její hlava mu spočívala na ruce, stulená pod ramenem. Kdyby nebyla jako zima sama, mohla by spát. Tak klidná. Vůbec ne rozzlobená. Tak krásná. <emphasis>Přestaň myslet. </emphasis>Tento rázný rozkaz přišel zvenčí, mimo prázdnotu, jež ho obklopovala. <emphasis>Mluv.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Snažil se vykládat o první věci, jež mu přišla na mysl, o Elain a zmatku, jejž způsobily její dva dopisy, ale myšlenky na zlatovlasou Elain okamžitě přejely po povrchu prázdnoty, vzpomínky na to, jak se líbali ve skrytých zákoutích v Kameni. <emphasis>Nemysli na líbání, hlupáku! </emphasis>Přenesl myšlenky na Min. Takhle na Min ještě nikdy nepomyslel. No, pár snů se přece nemohlo počítat. Min by mu byla vylepila políček, kdyby se ji někdy pokusil políbit, nebo by se mu vysmála a nazvala by ho troubou. Jenže to vypadalo, že povídání o kterékoliv ženě mu jenom tím víc připomíná, že má v náručí ženu, jež na sobě nemá žádné šaty. Naplněn jedinou silou cítil její vůni, cítil každý coul jejího těla stejně jasně, jako by ji hladil... Prázdnota se zachvěla. <emphasis>Světlo, jenom se ji snažíš zahřát! Přestaň myslet na špinavosti, člověče!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Snažil se zahnat podobné myšlenky, a tak začal vyprávět o svých nadějích pro Cairhien, jak přinese mír a konec hladomoru, jak k sobě přimkne státy bez dalšího krveprolévání. Ale tohle vyprávění mělo svůj vlastní život také, svou vlastní nevyhnutelnou cestu vedoucí do Shayol Ghulu, kde se bude muset postavit Temnému a zemřít, pokud proroctví mluvila pravdu. Připadalo mu zbabělé říkat, že doufá, že by to mohl nějak přežít. Aielové zbabělost neznali. Nejhorší z nich byl udatný jako lev. „Rozbití světa zabilo slabé," slyšel říkat Baela, „a Trojí země zabila zbabělce."</p> <p>Začal mluvit o tom, kde by tak asi mohli být, kam je mohla zavést při tom svém divokém, nesmyslném útěku. Bylo to horší než nesmyslné. Bylo to šílené. A přesto on věděl, že utíkala před ním. <emphasis>Utíkala </emphasis>před ním. Jak ho jen musela nenávidět, když prchala, jak nejdál mohla, místo aby mu prostě řekla, aby ji nechal vykoupat v soukromí.</p> <p>„Měl jsem zaklepat." Na dveře své vlastní ložnice? „Vím, že jsi nechtěla být v mé blízkosti. Nemusíš. Ať už chtějí moudré cokoliv, cokoliv říkají, ty se vrátíš do jejich stanů. Už se ke mně nebudeš nikdy muset přiblížit. Vlastně, jestli to uděláš, tak... tak tě pošlu pryč." Proč přitom zaváhal? Ona mu věnovala jen hněv, chlad a hořkost, když byla vzhůru, a když spala... „<emphasis>Byla </emphasis>to pěkná hloupost. Mohla ses zabít." Znovu ji pohladil po vlasech. Nějak nemohl přestat. „Jestli ještě někdy uděláš něco třebas jen zpolovice tak hloupého, tak ti zlámu vaz. Máš vůbec ponětí, jak mi bude chybět slyšet tě v noci, jak vedle mě dýcháš?" Chybět? Vždyť ho tím doháněla k šílenství! To on byl ten, kdo šílel. Musí toho hned nechat. „Půjdeš pryč, a tím to končí, i kdybych tě měl poslat zpátky do Rhuideanu. Moudré mi nemůžou bránit, když promluvím jako <emphasis>Car'a'carn. </emphasis>Už přede mnou nebudeš muset nikdy utíkat."</p> <p>Ruka, která nedokázala přestat hladit, se zarazila, když se žena zavrtěla. Rand si uvědomil, že má již kůži na dotek teplou. Vlastně velmi teplou. Měl by se slušně zabalit do pokrývky a odtáhnout se. Otevřela oči, jasné a tmavě zelené. Upřeně na něj hleděla ze vzdálenosti necelého půl lokte. Jeho přítomnost ji zřejmě nijak nepřekvapila. Sundal z ní své ruce a chtěl vyklouznout pryč, ale ona ho pevně chytila za vlasy, až to zabolelo. Kdyby se pohnul, zůstala by mu lysina. Nedala mu možnost něco vysvětlovat. „Slíbila jsem své skoro-sestře, že tě budu hlídat." Zdálo se, že mluví k sobě stejně jako k němu, téměř bezvýrazným hlasem. „Utíkala jsem před tebou, jak jsem jen stačila, abych zaštítila svou čest. A ty jsi mě následoval dokonce až sem. Kruhy nelžou a já už nemůžu utíkat." Ke konci mluvila rozhodně. „Už <emphasis>nebudu </emphasis>utíkat."</p> <p>Rand se jí chtěl zeptat, co tím myslí, zatímco se neustále snažil dostat její prsty z vlasů, ale ona ho popadla druhou rukou na opačné straně a přitáhla si jeho ústa ke svým. Tím udělala konec racionálnímu myšlení. Prázdnota se roztříštila a <emphasis>saidín </emphasis>se ztratil. Rand si nemyslel, že by sám dokázal přestat, i kdyby to chtěl, jenže ho stejně ani nenapadlo, že by to měl chtít, a ona rozhodně nechtěla, aby to udělal. Vlastně poslední aspoň trochu rozumná myšlenka na velmi dlouhou dobu byla, že si vůbec nemyslí, že by dokázal zarazit <emphasis>ji</emphasis>.</p> <p>O hodnou dobu později - dvě hodiny, možná tři, nemohl si být jist - ležel na kobercích s pokrývkami přes sebe a rukama za hlavou a pozoroval Aviendhu, jak prohlíží kluzké bílé stěny. Zadržely překvapivé teplo. Nebylo třeba znovu sáhnout pro <emphasis>saidín </emphasis>ani aby zahnal chlad, ani aby se ohřál vzduch. Aviendha si při vstávání jen prsty prohrábla vlasy a pohybovala se ve své nahotě naprosto bez rozpaků. Ovšem, bylo trochu pozdě stydět se za něco tak nepatrného, jako nemít na sobě žádné šaty. Rand se bál, že když ji tahal z vody, poranil ji, ale ona měla po těle míň škrábanců než on a kupodivu jí nijak neubíraly na kráse.</p> <p>„Co je to?" vyzvídala.</p> <p>„Sníh." Jak nejlépe uměl, jí vysvětlil, co je to sníh, ale ona jenom potřásla hlavou, částečně ohromeně, částečně nevěřícně. Někomu, kdo vyrostl v Pustině, musela zmrzlá voda padající z oblohy připadat naprosto stejně nemožná jako létání. Podle záznamů, když v Pustině jednou jedinkrát pršelo, byla to jeho práce.</p> <p>Když si přetahovala spodničku přes hlavu, nemohl si lítostivě nepovzdechnout. „Moudré nás můžou sezdat, jakmile se vrátíme." Stále ještě cítil tkanivo, jež drželo průchod otevřený.</p> <p>Aviendžina tmavě narudlá hlava se vynořila z výstřihu spodničky a ona se na něj upřeně podívala. Ne nepřátelsky, ale přátelsky taky ne. Spíš odhodlaně. „Proč si myslíš, že nějaký muž má právo se mě na tohle zeptat? Kromě toho, ty patříš Elain."</p> <p>Randovi se po chvíli konečně podařilo zavřít ústa. „Aviendho, právě jsme... My dva... Světlo, teď se <emphasis>musíme </emphasis>vzít. Ne že bych to dělal, protože musím," dodával spěšně. „Chci to." Vlastně si tím ale vůbec nebyl jistý. Věřil, že by ji mohl milovat, ale stejně věřil, že by mohl milovat i Elain. A z nějakého důvodu se do toho přidala ještě Min. <emphasis>Jsi stejně velký smilník jako Mat. </emphasis>Ale pro jednou mohl udělat, co bylo správné, protože to bylo správné.</p> <p>Ona si odfrkla a sáhla na punčochy, aby se přesvědčila, že jsou suché. Pak se posadila a natáhla si je. „Egwain mi vykládala, jaké máte v tom vašem Dvouříčí svatební zvyky."</p> <p>„Ty chceš čekat celý rok?" zeptal se jí nevěřícně.</p> <p>„Rok. Ano, tohle jsem chtěla říct." Nikdy si neuvědomil, jaký kus nohy žena ukáže, když si natahuje punčochu. Zvláštní, že to může působit tak vzrušujícím dojmem, když ji viděl nahou a zpocenou a... Soustředil se na to, co říká. „Egwain říkala, že uvažovala o tom, že požádá svou matku o svolení ke svatbě s tebou, ale než se o tom zmínila, její matka jí řekla, že musí počkat další rok, i když už má vlasy spletené do copu." Aviendha se zamračila s kolenem až pod bradou. „Je to správně? Říkala, že dívka si nesmí zaplést vlasy do copu, dokud není dost stará, aby se mohla vdát. Rozumíš tomu, co říkám? Vypadáš jako ryba, co ji Moirain chytila v řece." V Pustině žádné ryby nebyly. Aielové je znali jen z knih.</p> <p>„Ovšemže vím," prohlásil Rand. Podle toho, kolik z jejích řečí pochopil, mohl stejně dobře být hluchý a slepý. Posunul se pod pokrývkou a snažil se mluvit, jako by si byl jist, že všechno zvládne. „Alespoň... No, tyhle zvyky jsou složité a já si nejsem jistý, o kterém z nich mluvíš."</p> <p>Aviendha se na něj chvíli podezíravě dívala, ale aielské zvyky byly tak složité, že mu věřila. Ve Dvouříčí jste spolu rok chodili, a když jste se k sobě hodili, tak jste se zasnoubili a nakonec vzali. Dál zvyky nezacházely. Ona však při oblékání pokračovala dál. „Myslím to, jak dívka během roku požádá svou matku o svolení, a taky vědmu. Neříkám, že tomu rozumím." Přes hlavu si přetáhla živůtek, takže jí chvíli bylo špatně rozumět. „Když ho chce a je dost stará, aby se vdala, tak k čemu potřebuje svolení? Ale chápej, podle našich zvyků," z jejího tónu bylo jasné, že to jsou ty jediné, které jsou důležité, „je na mně, abych se rozhodla, jestli tě požádám, a já to neudělám. Podle vašich zvyků," připjala si opasek a zamítavě zavrtěla hlavou, „nemám svolení své matky. A ty bys, předpokládám, potřeboval povolení otce. Nebo svého otce-bratra, když je tvůj otec mrtvý, ne? My to ale nemáme, takže se nemůžeme vzít." Začala skládat šátek, aby si ho mohla ovázat kolem hlavy.</p> <p>„Chápu," řekl slabě. Každý chlapec z Dvouříčí, který by požádal svého otce o něco takového, by dostal jednu - nebo víc - za uši. Když si pomyslel na mládence, kteří se celí potili strachy, že někdo, <emphasis>kdokoliv, </emphasis>zjistí, co provádějí s děvčaty, jež si chtějí vzít... Například si vzpomínal, když Nyneiva chytila Kimry Lewinovou a Bara Dowtryho v seníku Barova otce. Kimry nosila vlasy spletené již pět let, ale když s ní skončila Nyneiva, převzala to za ni panímáma Lewinová. Ženský kroužek ubohého Bara málem zaživa stáhl z kůže, a to nebylo nic proti tomu, co ženské dělaly Kimry ten měsíc, o kterém si myslely, že je nejkratší slušná doba čekání do svatby. Tajně se povídal vtip, aby to nezaslechla žádná členka ženského kroužku, že ani Bar, ani Kimry se celý první týden svého manželství nedokázali posadit na zadek. Rand předpokládal, že Kimry opomněla požádat o dovolení. „Ale hádám, že Egwain stejně neznala všechny mužské zvyky," pokračoval. „Ženy nevědí vše. Chápej, jelikož jsem s tím začal já, tak se musíme vzít. Na povolení nezáleží."</p> <p>„<emphasis>Ty </emphasis>že jsi s tím začal?" Odfrkla si důrazně a významně. Aielanky, Andořanky i všechny ostatní ženy používaly tenhle zvuk jako proutek, aby člověka buď pobídly, nebo ztloukly. „Ale na tom stejně nezáleží, protože tady se řídíme aielskými zvyky. Tohle se už nikdy nestane, Rande al'Thore." Lítost v jejím hlase ho překvapila - a potěšila. „Ty patříš skoro-sestře mé skoro-sestry. Mám teď k Elain <emphasis>toh, </emphasis>ale do toho tobě nic není. To tady budeš ležet věčně? Slyšela jsem, že muži po tom bývají líní, ale nemůže zbývat moc času do chvíle, než budou kmeny připravené ráno vyrazit na cestu. Ty musíš být tam." Náhle se sklíčeným výrazem klesla na kolena. „Jestli se dokážeme vrátit. Nejsem si jistá, že si pamatuju, jak jsem udělala tu díru, Rande al'Thore. Musíš najít cestu zpátky."</p> <p>Rand jí řekl, jak průchod zablokoval, a že pořád cítí, jak drží. Aviendze se ulevilo, dokonce se na něj usmála. Ale když zkřížila nohy a upravila si suknice, bylo zřejmé, že se nehodlá obrátit, zatímco se on bude oblékat.</p> <p>„Je to spravedlivé," zamumlal si pro sebe po delší době a vyškrábal se z pokrývek.</p> <p>Snažil se být stejně nenucený jako ona, ale nebylo to snadné. Pokaždé, když se k ní obrátil zády, ucítil na sobě její oči jako dotek ruky. Neměla důvod mu sdělovat, že má pěkný zadek. On neřekl nic o tom, jak je krásná. Ona to ale stejně řekla jenom proto, aby se začervenal. Ženy se na muže takhle nedívaly. <emphasis>A taky nežádají svou matku o svolení k...? </emphasis>Měl takové nejasné tušení, že život s Aviendhou se tímhle ani trochu nezjednodušil.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PATNÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Krátký oštěp</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Moc toho nenamluvili. I kdyby venku stále zuřila sněhová bouře, mohli to k průchodu zvládnout s použitím pokrývek a koberců místo plášťů. Aviendha je začala rozdělovat, zatímco Rand sáhl pro <emphasis>saidín, </emphasis>naplnil se životem a smrtí, roztaveným ohněm a tekutým ledem.</p> <p>„Rozděl je spravedlivě," řekl jí. Věděl, že má hlas chladný a bez emocí. Asmodean tvrdil, že se přes to může dostat, ale jemu se to zatím nepodařilo.</p> <p>Aviendha se na něj překvapeně podívala, ale řekla jen: „Tebe je potřeba zakrýt větší kus," a pokračovala dál podle sebe.</p> <p>Nemělo smysl se hádat. Podle jeho zkušeností, od Emondovy Role po Děvy, pokud pro vás žena chtěla něco udělat, jediný způsob, jak jí v tom zabránit, byl svázat ji, zvláště pokud to z její strany zahrnovalo nějakou oběť. Překvapením bylo, že nemluvila ani kysele a že nepoznamenala něco v tom smyslu, že je jenom měkký mokřiňan. Možná z toho vzešlo i něco jiného dobrého kromě vzpomínky. <emphasis>Přece nemůže myslet už nikdy víc </emphasis>vážně. Tušil však, že to myslela právě takhle.</p> <p>Spletl pramen ohně tenký jako prst a do jedné stěny prořízl obrys dveří. Nahoře otvor trochu rozšířil. Dovnitř kupodivu začalo proudit denní světlo. Rand propustil <emphasis>saidín </emphasis>a vyměnil si s Aviendhou překvapený pohled. Věděl, že ztratil přehled o čase - <emphasis>Unikl by ti třeba celý rok - </emphasis>ale nemohli být uvnitř tak dlouho. Ať už byli kdekoliv, bylo to určitě hodně daleko od Cairhienu.</p> <p>Rand zatlačil do sněhu, ale ten nepovolil, dokud se o něj neopřel zády, nezaryl podpatky do země a nezabral vší silou. Právě když ho napadlo, že by to nejspíš zvládl snáz s jedinou silou, sněhový kvádr vypadl ven a strhl ho s sebou do studeného, svěžího, bledého denního světla. Ale ne úplně. Kvádr se zastavil pod úhlem, jak se zarazil o sníh, který se kolem chýšky navál. Leže na zádech, jen s hlavou venku, Rand viděl další hromádky, některé tvořily hladké závěje kolem řídce rostoucích zakrslých stromů, jež nepoznal, jiné se nahrnuly zřejmě kolem keřů či balvanů.</p> <p>Rand otevřel ústa - a zapomněl, co chtěl říci, jak <emphasis>cosi </emphasis>proletělo ve vzduchu nad ním ve výšce ani ne dvanáct sáhů, protáhlé šedé stvoření mnohem větší než kůň, letící na pomalu se pohybujících širokých křídlech. Tvor měl rohatou hlavu a podlouhlý čenich, na nohách drápy a tenký, ještěří ocas, který se za ním táhl. Rand stvoření sledoval, jak letí nad stromy. Na jeho zádech seděli dva lidé. Přestože na sobě měli silný oděv s kapuci, bylo zřejmé, že prohlížejí zemi dole. Kdyby mu ze sněhu nekoukala jenom hlava, kdyby nebyl přímo pod tím tvorem, jistě by ho byli zahlédli.</p> <p>„Nech pokrývky tady," vykřikl, když se vrhl dovnitř. Pověděl Aviendze, co zahlédl. „Možná by byli přátelští, a možná ne, ale raději bych to nezjišťoval." Na každý pád si nebyl jist, že se chce setkat s lidmi, kteří jezdí na něčem takovém. Pokud to vůbec byli lidé. „Budeme se muset zpátky k průchodu <emphasis>proplížit. </emphasis>Jak nejrychleji to půjde, ale nenápadně."</p> <p>Ona se k jeho úžasu nehádala. Když se o tom zmínil při tom, jak jí pomáhal přelézt ledový kvádr - to byl taky div, protože Aviendha jeho ruku přijala, aniž se byť jen zamračila - řekla: „Když mluvíš rozumně, tak se nehádám, Rande al'Thore." Takhle si to on rozhodně nepamatoval.</p> <p>Půda kolem nich byla rovná pod vysokou sněhovou pokrývkou, ale na západě se zvedaly prudké svahy hor s bílými čepicemi, jejichž vrcholky se pyšnily věncem mračen. Rand neměl potíže zjistit, kde je západ, protože slunce vycházelo. Nad oceánem byla vidět asi polovina slunečního kotouče. Rand na to zazíral. Země se svažovala dost na to, aby viděl, jak se vlny tříští v divoké spršce o skalnatý, balvany posetý břeh asi půl míle daleko. Oceán na východě se táhl bez přerušení až k obzoru a slunci. Jako kdyby nestačil sníh, tohle mu prozradilo, že jsou v zemi, kterou vůbec nezná.</p> <p>Aviendha hleděla na vlny s bílými hřebeny s úžasem, ale pak jí to došlo a ona se na Randa zamračila. Možná ještě nikdy neviděla oceán, ale viděla mapy.</p> <p>V sukních měla ve sněhu větší potíže než Rand, a on se potácel a cestu si místy musel prohrabávat, občas dokonce zapadl do sněhu až po pás. Když ji Rand popadl do náručí, Aviendha zalapala po dechu a zlobně na něj upřela zelené oči.</p> <p>„Musíme jít rychleji, než se dokážeš vlíct v těch sukních," řekl jí. Mračení ustoupilo, ale ruku kolem krku, v což tak napůl doufal, mu nedala. Místo toho ruce sepjala a nasadila trpělivý výraz. Maličko dotčený nevrlosti. Ať už v ní to, co spolu dělali, způsobilo jakékoliv změny, zas tak moc velké tedy nebyly. Nechápal, proč se mu ulevilo.</p> <p>Mohl nechat ve sněhu roztát stezku, jako to udělal v bouři, ale kdyby se objevil další z těch létajících tvorů, vyčištěný chodníček by ho zavedl rovnou k nim. O kus dál napravo přeběhla po sněhu liška, čistě bílá až na černou špičku huňatého ocásku, a občas na něj a na Aviendhu ostražitě mrkla. Na různých místech byly ve sněhu stopy králíků, rozmazané tam, kde zvířátka odskočila, a jednou zahlédl i otisky kočky, která musela být velká dobře jako levhart. Možná tu žila ještě větší zvířata, možná nějací nelétaví příbuzní toho kožnatého tvora. Rozhodně to nebylo něco, co by chtěl potkat, ale pořád tu byla možnost, že by ti... <emphasis>létavci... </emphasis>mohli brát vyrytou brázdu, kterou teď za sebou zanechával, za stopu nějakého zvířete.</p> <p>Přesto přecházel od stromu ke stromu a přál si, aby jich bylo víc a rostly blíž u sebe. Ovšem kdyby rostly, nebyl by Aviendhu v bouři našel, aspoň ne tak snadno - zavrčela a zamračila se na něj a on povolil sevření - teď by to však rozhodně pomohlo. Ale díky tomu, že se kradl jejich směrem, zahlédl ty druhé první.</p> <p>O necelých padesát kroků dál, mezi ním a bránou - přímo u brány, cítil, že jeho tkanivo drží - byli čtyři lidé na koních a více než dvacet na zemi. Jezdci na koních byly všechno ženy v dlouhých, kožešinou podšitých pláštích. Dvě z nich měly na levém zápěstí stříbrný náramek propojený dlouhým vodítkem ze stejného lesklého materiálu s jasným obojkem, který měly kolem krku šedě oděné ženy bez plášťů stojící ve sněhu. Ti opěšalí byli muži v tmavé kůži a zbroji pomalované zelenou barvou a zlatem, z překrývajících se plátů na hrudích, zvnějšku na pažích a zepředu pak na stehnech. Na oštěpech měli zelenozlaté střapce, pavézy měli pomalované stejnými barvami a jejich přilby připomínaly hmyz, kdy jako by se dívali skrz kusadla. Jeden byl jasně důstojník, neměl oštěp ani štít, nýbrž na zádech obouruční meč. Pláty jeho lakované zbroje byly lemované stříbrem a hmyzí dojem z jeho omalované přilby ještě zvyšovaly tenké zelené chocholy, jako tykadla. Rand už věděl, kam se s Aviendhou dostali. Takovou zbroj již viděl. I ženy s takovými obojky.</p> <p>Postavil Aviendhu na zem za něco, co vypadalo jako větrem zohýbaná borovice, až na to, že kmen byl hladký a šedý, s černými šmouhami, ukázal a ona mlčky kývla.</p> <p>„Ty dvě ženy na vodítku můžou usměrňovat," zašeptal. „Dokážeš je zablokovat?" A spěšně dodal: „Ještě na zdroj nesahej. Jsou to vězeňkyně, ale přesto by mohly varovat ostatní, a i kdyby to neudělaly, ty ženy s náramky možná dokážou poznat, že tě vycítily."</p> <p>Aviendha se na něj podívala úkosem, ale nemarnila čas hloupými otázkami, jako třeba odkud to ví. Věděl však, že přijdou později. „Ty ženy s náramky můžou taky usměrňovat," odpověděla stejně tichounce. „Ale jsou cítit velmi zvláštně. Slabě. Jako by to nikdy necvičily. Nechápu, jak je to možné."</p> <p>Rand ano. <emphasis>Damane </emphasis>byly ty, které měly umět usměrňovat. Jestli ty dvě ženy nějak proklouzly seanchanskou sítí a nestaly se místo toho <emphasis>damane </emphasis>- a z toho mála, co o nich věděl, to nemohlo být snadné, protože Seanchané v letech, kdy by mohla vykázat první známky usměrňování, vyzkoušeli jednu každou ženu - určitě by se nikdy neodvážily prozradit. „Dokážeš odstínit všechny čtyři?"</p> <p>Aviendha po něm vrhla velmi domýšlivý pohled. „Ovšem. Egwain mě naučila, jak zvládnout několik pramenů najednou. Můžu je zablokovat, ty prameny zavázat, a pak je omotat prameny vzduchu dřív, než poznají, co se děje." Ten sebevědomý úsměv zmizel. „Jsem dost rychlá, abych zvládla je i jejich koně, ale zbytek zůstane na tobě, dokud nepřivedu pomoc. Kdyby některý unikl... Ty oštěpy až sem určitě snadno dohodí, a kdyby tě některý z nich připíchl k zemi..." Chvíli si cosi mumlala. Nakonec se na něj podívala tak rozzuřeně, že to u ní ještě nikdy neviděl. „Egwain mi vyprávěla o léčení, ale ona toho o něm moc neví, a já ještě míň."</p> <p>Kvůli čemu se mohla zlobit teď? <emphasis>Mnohem lepší je snažit se pochopit slunce než ženu, </emphasis>pomyslel si suše. Tohle mu řekl Tom Merrilin a byla to prostá pravda. „Ty se postarej o odstínění těch žen," řekl jí. „Já udělám zbytek. Ale až tě vezmu za ruku."</p> <p>Poznal, že si myslí, že se vychloubá, ale on nebude muset vlákna dělit, jen splést složitý pramen vzduchu, kterým připoutá paže k bokům a spoutá koňské, stejně jako lidské nohy. Zhluboka se nadechl, popadl <emphasis>saidín, </emphasis>vzal ji za ruku a usměrnil.</p> <p>Seanchané začali zděšeně křičet. - Měl si taky vzpomenout na roubíky, ale než přivolají něčí pozornost, oni dva už budou za průchodem. Držel vzor, popadl Aviendhu za loket a zpola ji táhl sněhem, nevšímaje si jejího prskání, že umí chodit. Aspoň jí takhle prohrabal cestu, protože si museli pospíšit.</p> <p>Seanchané umlkli a hleděli na něj a na Aviendhu, když kolem a před nimi procházeli. Dvě ženy, které nebyly <emphasis>sul'dam, </emphasis>shodily kapuce a vzpíraly se tkanivu. Rand ho podržel, než by ho zavázal. Až odejde, stejně ho bude muset pustit z toho prostého důvodu, že nemohl nechat dokonce ani Seanchany spoutané ve sněhu. Kdyby nezmrzli, pořád ještě tu byla ta velká kočka, jejíž stopy zahlédl. A kde je jedna, musí jich být víc.</p> <p>Průchod byl v pořádku, ale místo aby vedl zpět do jeho pokoje v Eianrodu, byl jednolitě šedý. Taky mu připadal jaksi užší než předtím. Horší bylo, že v té šedi viděl tkanivo. Bylo setkáno ze <emphasis>saidínu. </emphasis>Přes prázdnotu přeletěla rozzuřená myšlenka. Nepoznal, co to mělo udělat, ale snadno to mohla být past na toho, kdo by průchodem prošel, spletená jedním ze Zaprodanců. Nejspíš Asmodeanem. Kdyby ho ten chlap dokázal předat ostatním, mohl by mezi nimi získat znovu své místo. A přesto nemohlo být ani řeči o tom, že by zůstali tady. Kdyby si jen Aviendha vzpomněla, jak tu bránu upletla, mohla by otevřít další, ale jak to zatím vypadalo, budou muset použít tuhle, past nepast.</p> <p>Jedna z žen na koních, s černým krkavcem před bílou věží na šedé přednici šatů, měla vážnou tvář a tmavé oči, které jako by se mu chtěly provrtat do lebky. Druhá, mladší, bledší a menší, nicméně vznešenější, měla na zeleném plášti stříbrnou jelení hlavu. Malíčky na jezdeckých rukavicích měla příliš dlouhé. Rand z jejích vyholených spánků poznal, že tyto dlouhé prsty zakrývají přerostlé nehty, nepochybně nalakované, což obojí bylo znakem seanchanské šlechty. Vojáci měli úplně ztuhlé tváře i záda, ale důstojníkovi za lícními chrániči hmyzí přilby svítily oči a prsty v plechových rukavicích se mu kroutily, jako by se marně snažil dosáhnout na meč.</p> <p>Randovi na nich moc nezáleželo, ale nechtěl tady nechat <emphasis>dama</emphasis><emphasis>ne. </emphasis>Aspoň by jim mohl dát šanci na útěk. Sice na něj třeštily oči, jako by byl divoká šelma s vyceněnými zuby, ale ony se nerozhodly stát se vězeňkyněmi, s nimiž se nezacházelo o nic lépe než s domácími zvířaty. Rand položil ruku na obojek té bližší a dostal ránu, že mu málem ochrnula celá paže. Prázdnota se na okamžik zachvěla a <emphasis>saidín </emphasis>v něm řádil jako tisíckrát silnější sněhová vánice ze včerejška. <emphasis>Damane </emphasis>zavlály krátké žluté vlasy, jak sebou při jeho dotyku křečovitě škubla a zaječela, a <emphasis>sul'dam </emphasis>s ní spojená zalapala po dechu a zbělela v obličeji. Obě by byly upadly, nebýt pout ze vzduchu.</p> <p>„Zkus to ty," nakázal Aviendze a otevíral a zavíral prsty. „Žena se té věci musí dotknout bezpečně. Nevím, jak se to rozepíná." Obojek vypadal jako z jednoho kusu, byl nějak propojený stejně jako náramek a vodítko. „Ale šlo to nasadit, takže to musí jít i sundat." Chvilka navíc nemohla znamenat žádný rozdíl v tom, co se stalo s průchodem. Byl to Asmodean?</p> <p>Aviendha potřásla hlavou, ale začala se zabývat obojkem druhé ženy. „Stůj klidně," zavrčela, když se <emphasis>damane, </emphasis>bledá dívka šestnáct či sedmnáct let stará, snažila ucuknout. Pokud se na něj dívali jako na divoké zvíře, na Aviendhu zíraly jako na ztělesněnou noční můru.</p> <p>„Ona je <emphasis>marath'damane," </emphasis>kvílela bledá dívka. „Zachraň Seri, paní! Prosím, paní! Zachraň Seri!" Druhá <emphasis>damane </emphasis>- starší, téměř mateřská - začala neovladatelně vzlykat. Aviendha se z nějakého důvodu mračila na Randa stejně jako na dívku, a jak se zaobírala obojkem, cosi si rozzlobeně mumlala.</p> <p>„To je on, vznešená paní Morso," řekla <emphasis>sul'dam </emphasis>druhé <emphasis>damane </emphasis>náhle tichým hlasem protahujíc samohlásky, že jí Rand skoro nerozuměl. „Nosím náramek už dlouho a poznala bych, kdyby ta <emphasis>marath 'damane </emphasis>dělala něco víc, než blokovala Jini."</p> <p>Morsa se netvářila nijak překvapeně. Vlastně se jí v modrých očích při pohledu na Randa objevilo zděšené poznání. Tohle bylo možné jen v jediném případě.</p> <p>„Tys byla ve Falme," řekl Rand. Kdyby prošel první, znamenalo by to nechat Aviendhu samotnou, byť jen na chviličku.</p> <p>„Byla." Šlechtična vypadala slabá, ale její pomalý, šišlavý hlas byl chladně velitelský. „Viděla jsem tě, i to, cos udělal."</p> <p>„Tak si dej pozor, ať tady neudělám to samé. Nedělej potíže a já tě nechám být." Nemohl poslat Aviendhu první do Světlo ví čeho. Kdyby mu nyní nebyly city tak vzdálené, byl by se zamračil stejně, jako se ona mračila na ten obojek. Musejí projít skrz společně a připravit se čelit nejhoršímu.</p> <p>„O tom, co se stalo v zemích velkého Jestřábího křídla, vznešená paní Morso, bylo hodně uchováno v tajnosti," ozvala se žena s vážnou tváří. Tmavé oči upírala na Morsu stejně tvrdě jako na Randa. „Kolují pověsti, že Vždyvítězné vojsko utrpělo velkou porážku."</p> <p>„Ty teď hledáš pravdu v pověstech, Jalindin?" zeptala se Morsa řezavým tónem. „Hledač by nade všechny ostatní měl vědět, kdy mlčet. Císařovna sama zakázala hovořit o <emphasis>Corenne, </emphasis>dokud ho znovu nevyhlásí. Pokud ty - nebo já - vyslovíme jenom jméno toho města, kde výprava přistála, vytrhnou nám jazyky. Třeba by se ti líbilo skončit bez jazyka ve Věži krkavců? Dokonce ani naslouchací by tě neslyšeli křičet o milost, a stejně by mu nevěnovali pozornost."</p> <p>Rand pochopil jenom asi dvě slova ze tří, a nebylo to díky jejich přízvuku. Přál si, aby měl víc času si je poslechnout. <emphasis>Corenne. </emphasis>Návrat. Takhle Seanchané ve Falme nazývali svůj pokus zabrat země za Arythským oceánem - země, kde on žil - které považovali za své rodové dědictví. Zbytek - hledač, naslouchači, Věž krkavců - pro něj byl záhadou. Návrat byl očividně odvolán, aspoň prozatím. To stálo za vědění.</p> <p>Průchod <emphasis>byl </emphasis>užší. Jen asi o prst užší než před chvílí. Pouze jeho blok ho držel otevřený. Snažil se zavřít od chvíle, kdy Aviendha propustila svoje tkanivo, a snažil se stále.</p> <p>„Honem," řekl Aviendze a ona se na něj podívala tak trpělivě, že ho klidně mohla praštit mezi oči kamenem.</p> <p>„Snažím se, Rande al'Thore," ucedila a stále pracovala na obojku. Seri se po tvářích koulely slzy. Z hrdla se jí draly steny, jako by ji Aielanka chtěla podříznout. „Ty druhé dvě, a možná i sebe, jsi skoro zabil. Cítila jsem, jak jim oběma tělem proudí síla, kdyžjsi sáhl na ten obojek. Tak to nech na mně a já to udělám, jestli to půjde." Zaklela si pod nos a zkusila to ze strany.</p> <p>Randa napadlo, že přiměje <emphasis>sul'dam, </emphasis>aby obojky sundaly - pokud někdo věděl, jak ty věci dostat dolů, tak to byly ony - ale z toho, jak se mračily, poznal, že by je k tomu musel donutit. Když už nedokázal ženu zabít, mučit ji teprve neuměl.</p> <p>S povzdechem znovu pohlédl na jednolitou šeď vyplňující průchod. Vypadalo to, jako by do jeho pramenů byly vetkány jiné. Nemohl přerušit jedny bez druhých. Kdyby prošel skrz, mohlo by to spustit past, ale kdyby tu šeď odřízl, tak by to průchodu dovolilo zavřít se dřív, než by měli šanci proskočit skrz, i kdyby to nespustilo žádnou past. Byl by to skok naslepo do Světlo ví čeho.</p> <p>Morsa pozorně poslouchala každé slovo, které si s Aviendhou vyměnili, a teď se zamyšleně zadívala na obě <emphasis>sul'dam, </emphasis>ale Jalindin ani na okamžik nespustila zrak z tváře urozené dámy. „V tajnosti bylo uchováno mnoho věcí, které by neměly být skrývány před hledači, vznešená paní Morso," prohlásila. „Hledači musejí znát vše."</p> <p>„Zapomínáš se, Jalindin," vyštěkla Morsa a ruce v rukavičkách se jí zachvěly. Kdyby neměla paže připoutané k bokům, byla by škubla otěžemi. Takhle jenom naklonila hlavu na stranu a zvysoka se na druhou ženu podívala. „Poslali tě ke mně, protože Sarek se dívá moc vysoko a má plány se Sereganda Dai a Tuel, nemluvě o tom, co měla císařovna -"</p> <p>Jalindin ji drsně přerušila. „To ty se zapomínáš, vznešená paní Morso, jestli si myslíš, že na tebe hledači pravdy nemůžou. Já sama jsem vyslýchala dceru i syna císařovny, kéž jí Světlo požehná, a z vděčnosti za přiznání, které jsem z nich vynutila, mi dovolila na ni pohlédnout. Myslíš si, že tvůj bezvýznamný rod stojí výš než vlastní děti císařovny?"</p> <p>Morsa zůstala vzpřímená, tedy ne že by měla příliš na vybranou, ale zešedla ve tváři a olízla si rty. „Císařovna, kéž ji Světlo navěky ozařuje, již ví mnohem víc, než můžu říci. Nechtěla jsem naznačit -"</p> <p>Hledačka ji znovu skočila do řeči a otočila hlavu, aby promluvila k vojákům, jako by Morsa neexistovala. „Tato žena Morsa je ve vazbě hledačů pravdy. Jakmile se vrátíme do Merinloe, bude předána k výslechu. A <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane </emphasis>také. Zdá se, že skryly to, co neměly." Ve tvářích jmenovaných žen se objevila čirá hrůza a děs, avšak Morsa se žádné nemohla zastat. S rozšířenýma očima a náhle strhanou tváří se sesula, jak jen jí neviditelná pouta dovolila, aniž by slovíčkem zaprotestovala. Tvářila se, jako by chtěla křičet, ale - přijala. Jalindin se otočila k Randovi. „Pojmenovala tě, Rande al'Thore. Vzdáš-li se mi, Rande al'Thore, bude s tebou dobře nakládáno. Ať už ses sem dostal jakkoliv, vůbec nemůžeš doufat, že unikneš, i kdybys nás zabil. Probíhá rozsáhlé pátrání po <emphasis>marath'damane, </emphasis>která v noci usměrňovala." Očima v téchvíli zalétla k Aviendze. „Tebe najdeme také, o tom není pochyb, a mohla bys být náhodou zabita. V tomto okrese došlo ke vzpouře. Nevím, jak s muži jako ty zacházejí ve tvé zemi, ale v Seanchanu může být tvé utrpení ulehčeno. Tady můžeš využitím své síly získat velké pocty."</p> <p>Rand se jí vysmál a ona se zatvářila dotčeně. „Nemůžu tě zabít, ale přísahám, že za tohle ti stáhnu kůži z těla." V rukou Seanchanů se rozhodně nemusel bát, že ho zkrotí. V Seanchanu muže, kteří mohli usměrňovat, zabíjeli. Nepopravovali. Zabíjeli je na potkání.</p> <p>Šedí vyplněný průchod byl o další prst užší, teď byl tak akorát široký, aby se ještě protáhli společně. „Nech ji být, Aviendho. Už musíme jít."</p> <p>Aviendha pustila Serin obojek a vrhla po Randovi podrážděný pohled, ale oči jí zalétly kolem něj k průchodu. Vykasala si suknice a s rozzlobeným mumláním o zmrzlé vodě se brodila sněhem k němu.</p> <p>„Buď připravená na všechno," řekl jí a položil jí ruku kolem ramen. Sám sebe přesvědčoval, že musejí být blízko sebe, aby se tam vešli. Ne proto, že to bylo příjemné. „Nevím nač, ale buď připravená." Aviendha kývla a Rand řekl: „Skoč!"</p> <p>Společně vletěli do šedi. Rand propustil tkanivo, které drželo Seanchany, aby se až po okraj naplnil <emphasis>saidínem...</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>...a se zakopnutím přistál ve své ložnici v Eianrodu. Svítily tu lampy a za okny byla tma.</p> <p>U stěny vedle dveří seděl se zkříženýma nohama Asmodean. Sice pravý zdroj nedržel, ale Rand přesto zarazil blok mezi muže a <emphasis>sa</emphasis><emphasis>idí</emphasis><emphasis>n. </emphasis>Otočil se, s rukou stále kolem Aviendhy, a zjistil, že průchod je pryč. Ne, ne pryč - stále viděl své tkanivo a to, o čem věděl, že musí být Asmodeanovo - ale vypadalo to, jako by tam vůbec nic nebylo. Bez zastávky své předivo vyřízl a průchod se náhle objevil, rychle se zužující výhled na Seanchan. Vznešená paní Morsa se hroutila v sedle a Jalindin vykřikovala rozkazy. Otvorem těsně předtím, než se zavřel, proletěl oštěp se zelenobílým střapcem. Rand pudově usměrnil vzduch, aby popadl náhle se viklající kus oštěpu na loket dlouhý. Ratiště končilo tak rovně, jako by ho uřízl dobrý řemeslník. Rand se chvěl a byl rád, že se nepokusil odstranit přehradu - ať už to bylo cokoliv - <emphasis>než </emphasis>proskočili skrz.</p> <p>„Je dobře, že se ani jedna <emphasis>sul'dam </emphasis>nevzpamatovala včas," poznamenal a vzal odseknutý oštěp do ruky, „jinak bychom tu měli něco horšího než jen tohle." Koutkem oka sledoval Asmodeana, ale ten tam jen seděl a vypadal, že je mu trochu špatně. Nemohl vědět, zda mu Rand nehodlá vrazit pahýl oštěpu do hrdla.</p> <p>Aviendžino odfrknutí bylo její zatím nejvýznamnější. „Myslíš, že jsem je pustila?" vyprskla rozhorleně. Důrazně si sundala jeho ruku z ramen, ale Rand si pomyslel, že se nezlobí kvůli němu. „Svázala jsem je, jak nejpevněji to šlo. Jsou to tvoji nepřátelé, Rande al'Thore. I ty, co je nazýváš <emphasis>damane, </emphasis>jsou jenom věrní psíci, co by tě raději zabili, než by se osvobodili. Musíš být na své nepřátele tvrdý, ne měkký."</p> <p>Má pravdu, pomyslel si Rand potěžkávaje oštěp. Nechal za sebou nepřátele, kterým by docela dobře mohl jednoho dne čelit. - Musí být tvrdší. Nebo ho rozemelou na mouku dřív, než se vůbec dostane do Shayol Ghulu.</p> <p>Aviendha si náhle začala uhlazovat suknice a hlas měla téměř normální. „Všimla jsem si, že jsi nezachránil tu Morsu s obličejem jako syrovátka před jejím osudem. Z toho, jak ses na ni díval, jsem si myslela, že tě ty velké oči a plná prsa zaujaly."</p> <p>Rand na ni ohromeně zíral, ten pocit pronikal do prázdnoty, jež ho obklopovala, jako sirup. Napadlo ho, jak si asi měl všimnout Morsiných ňader, když byla celá zabalená do kožišinového pláště. „Měl jsem ji přivést sem," zabručel. „Vyptat se jí na Seanchan. Obávám se, že potíže s nimi ještě neskončily."</p> <p>Lesk, který se jí objevil v očích, zase zmizel. Aviendha otevřela ústa, ale zarazila se a pohlédla na Asmodeana, když Rand zvedl ruku. Viděl, jak se jí hlavou honí kupa otázek o Seanchanu. Jak ji znal, tak kdyby jednou začala, nepřestala by kopat, dokud by neodkryla i kousíčky, na které by si ani sám nevzpomněl. Což by nemuselo být špatné. Jindy. Až po tom, co vymáčkne pár odpovědí z Asmodeana. Měla pravdu. Musí být tvrdý.</p> <p>„To byla chytrá věc, cos udělal," řekla, „Jak jsi schoval tu díru, co jsem udělala. Kdyby sem přišli <emphasis>gai'šainové, </emphasis>tisíc sester oštěpu by mohlo projít skrz, aby tě našly."</p> <p>Asmodean si hlasitě odkašlal. „Jedna <emphasis>gai'šainka </emphasis>přišla, pane. Někdo jménem Sulin jí řekla, že tě musí vidět jíst, můj pane Draku, a abych jí zabránil přinést podnos sem a zjistit, že jsi pryč, dovolil jsem si jí sdělit, že si ty a tato mladá žena nepřejete být rušeni." Randovu pozornost upoutal maličko napjatý výraz kolem kejklířových očí.</p> <p>„Co?"</p> <p>„Jenže ona to vzala divně. Zasmála se nahlas a odběhla. O chvíli později muselo být pod okny dobře dvacet <emphasis>Far Dareis Mai </emphasis>a asi hodinu nebo víc křičely z plna hrdla a bušily oštěpy do puklířů. Musím říci, můj pane Draku, že některé návrhy, které sem volaly, překvapily dokonce i mě."</p> <p>Rand cítil, jak mu hoří tváře - stalo se to na druhém konci zatraceného světa, a Děvy se to přesto dozvěděly! - ale Aviendha jenom přimhouřila oči.</p> <p>„Měla světlé vlasy a oči jako já?" Nečekala, až Asmodean kývne. „To musí být moje první sestra Niella." Uviděla v Randových očích překvapenou otázku a odpověděla dřív, než mohl promluvit. „Niella je tkadlena, ne Děva, a před půl rokem ji chytily chareenské Děvy při přepadení Držby Sulara. Snažila se mi rozmluvit, abych se chopila oštěpu, a vždycky mě chtěla vidět vdanou. Pošlu ji zpátky k Chareenům s podlitinou na zadku za každou, které to řekla!"</p> <p>Vyrazila z místnosti, ale Rand ji stačil chytit za ruku. „Chci si promluvit s Nataelem. Předpokládám, že do svítání už moc času nezbývá..."</p> <p>„Tak asi dvě hodiny," skočil mu do řeči Asmodean.</p> <p>„...takže se už moc neprospíme. Jestli si chceš jít lehnout, mohla by sis ustlat na zbytek noci někde jinde? Stejně potřebuješ nové pokrývky."</p> <p>Aviendha krátce kývla, než se mu vytrhla, a práskla za sebou dveřmi. Určitě se nemohla hněvat, že ji vyhodil ze své ložnice - jak by taky mohla, řekla přece sama, že mezi nimi dvěma už k ničemu víc nedojde - ale Rand byl stejně rád, že není na Niellině místě.</p> <p>Otočil se k Asmodeanovi a zručně si přitom pohazoval zkráceným oštěpem.</p> <p>„Zvláštní žezlo, můj pane Draku."</p> <p>„Bude se na to dobře hodit." Aby mu připomínalo, že Seanchané jsou pořád někde tam venku. Pro jednou si přál, aby jeho hlas zněl chladněji než prázdnota, a <emphasis>saidín </emphasis>mu to vyplnil. Musí být tvrdý. „Než se rozhodnu, jestli tě na něj mám napíchnout jako jehně, pročpak ses mi nikdy nezmínil o tom triku, jak něco zneviditelnit? Kdybych neviděl vlákna, vůbec bych nevěděl, že tam ten průchod pořád je."</p> <p>Asmodean polkl a ošil se, jako by si nebyl jistý, zda Rand myslí svou pohrůžku vážně. Rand si sám nebyl jist. „Můj pane Draku, nikdy ses nezeptal. Je to otázka ohýbání světla. Vždycky máš tolik otázek, že je obtížné najít okamžik, kdy bychom mohli mluvit o něčem jiném. Teď už musíš vědět, že jsem se k tobě přidal úplně." Olízl si rty a zvedl se. Až na kolena. A začal blábolit. „Cítil jsem tvoje tkanivo - každý na míli daleko je mohl vycítit - ještě nikdy jsem nic takového neviděl - nevěděl jsem, že někdo kromě Demandreda dokáže zablokovat průchod, co se zavírá, možná ještě Semirhage - a Luis Therin - cítil jsem to, a přišel sem, měl jsem spoustu potíží dostat se přes ty Děvy - použil jsem ten samý trik - <emphasis>musíš </emphasis>už vědět, že jsem tvůj člověk. Můj pane Draku, jsem tvůj člověk."</p> <p>Skrze proniklo hlavně opakování toho, co předtím povídal ten Cairhieňan, než cokoliv jiného. Rand kývl půlkou oštěpu a drsně řekl: „Vstaň. Nejsi pes." Ale jak se Asmodean pomalu zvedal, položil mu špičku oštěpu na hrdlo. „Odteď mi pokaždé, když se budeme bavit, řekneš dvě věci, na které se <emphasis>nezeptám. </emphasis>Pokaždé, nezapomeň. Jestli budu mít dojem, že přede mnou něco tajíš, tak budeš rád, jestli tě do rukou dostane Semirhage."</p> <p>„Jak říkáš, můj pane Draku," koktal Asmodean. Vypadal, že se chystá poklonit a políbit Randovi ruku.</p> <p>Aby se tomu vyhnul, odešel Rand k posteli bez pokrývek a sedl si na lněné prostěradlo. Péřová matrace se pod ním prohnula, jak si prohlížel oštěp. Byl to dobrý nápad, nechat si ho jako upomínku, když už ne jako žezlo. I se vším ostatním by na Seanchany neměl zapomínat. Tyhle <emphasis>damane. </emphasis>Kdyby tam nebyla Aviendha, aby jim zablokovala přístup k pravému zdroji...</p> <p>„Snažil ses mi ukázat, jak odstínit ženu, a nedokázal jsi to. Zkus mi ukázat, jak se vyhnout pramenům, které nevidím, jak se proti nim bránit." Jednou Lanfear prořízla jeho tkanivo snadno jako nožem.</p> <p>„To není jednoduché, můj pane Draku, bez ženy, na které bys to mohl cvičit."</p> <p>„Máme dvě hodiny," procedil Rand chladně, až se muž zachvěl. „Snaž se. Hodně se snaž."</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Otázka karmínu</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Nůž se Nyneivě otřel o vlasy, jak se zarazil do desky, o kterou se opírala, a ona, majíc přes oči šátek, sebou škubla. Moc ráda by nosila slušný cop, místo loken visících volně na ramena. Jestli jí ta čepel přesekla byť jediný vlásek... <emphasis>Ženská hloupá, </emphasis>pomyslela si trpce. <emphasis>Hloupá, hloupá ženská. </emphasis>Se složeným šátkem přes oči viděla jen škvírku světla dole. Vedle temnoty za silnými záhyby látky jí připadala zvlášť světlá. Ještě muselo být dost světla, i když bylo pozdě odpoledne. Ten muž by určitě neházel, kdyby pořádně neviděl. Další nůž se zarazil vedle její hlavy z druhé strany. Cítila, jak vibruje. Měla dojem, že se jí skoro dotýká ucha. Měla v úmyslu Toma Merrilina i Valana Lucu zabít. A možná i všechny ostatní muže, kteří se jí dostanou do rukou, čistě ze zásady.</p> <p>„Hrušky," křikl Luca, jako by nebyl jen třicet kroků od ní. Musel si myslet, že když má šátek přes oči, tak nejenže nevidí, ale taky ohluchla.</p> <p>Nahmatala váček u pasu, vyndala hrušku a opatrně si ji položila na hlavu. <emphasis>Byla </emphasis>slepá. Slepá hlupačka! Další dvě hrušky, a pak nesměle natáhla ruce od těla mezi noži, které ji lemovaly, držíc v každé ruce jeden plod za stopku. Nastala odmlka. Otevřela ústa, aby Tomu Merrilinovi řekla, že jestli ji jen škrábne, tak –</p> <p><emphasis>Buch-buch-buch! </emphasis>Čepele letěly tak rychle za sebou, že by byla vykřikla, kdyby se jí hrdlo nestáhlo jako pěst. V levé ruce držela jen stopku, druhá hruška se lehce chvěla probodená nožem a z plodu na hlavě jí do vlasů stékala šťáva.</p> <p>Strhla si šátek a vyrazila k Tomovi a Lucovi. Oba muži se křenili jako blázni. Než ze sebe vypravila jediné ze slov, která v ní vřela, Luca obdivně řekl: „Jsi úžasná, Nano. Tvoje odvaha je úžasná, ale ty ještě víc." Zavířil tou směšnou hedvábnou pláštěnkou a s jednou rukou na srdci se uklonil. „Nazvu to ,růže mezi trním'. I když je pravda, že ty jsi mnohem hezčí než pouhá růže."</p> <p>„Stát jako pařez až tolik odvahy nevyžaduje." Tak růže? Ona mu tedy ukáže trny. Oběma jim ukáže. „Poslouchej mě, Valane Luco -"</p> <p>„Taková kuráž. Ani ses nehnula. Povím ti, já bych na to, co děláš ty, neměl žaludek."</p> <p>To je prostá pravda, řekla si Nyneiva v duchu. „Nejsem o nic odvážnější, než je potřeba," odtušila mírnějším tónem. Bylo těžké křičet na muže, jenž vám neustále opakuje, jak jste udatná. Tohle se určitě poslouchalo lépe než všechny ty bláboly o růžích. Tom si klouby ruky uhladil dlouhé kníry, jako by mu něco bylo k smíchu.</p> <p>„Ty šaty," pokračoval Luca a v úsměvu předvedl celý chrup. „Budeš vypadat nádherně v -"</p> <p>„Ne!" štěkla. Ať už získal cokoliv, teď to ztratil už jen tím, že znovu nanesl téma šaty. Clarin ušila šaty, které Luca chtěl, aby nosila, z hedvábí ještě karmínovějšího než měl pláštěnku. Podle jejího názoru měla ta barva zakrýt krev, kdyby Tomovi ujela ruka.</p> <p>„Ale, Nano, kráska v nebezpečí je <emphasis>velký </emphasis>tahák." Luca mluvil tiše, jako by jí šeptal do ucha sladká slovíčka. „Všichni na tobě budou moct oči nechat, každé srdce bude bít pro tvou krásu a odvahu."</p> <p>„Jestli se ti tolik líbí," prohlásila Nyneiva pevně, „tak si je nos sám." Kromě barvy by v nich na veřejnosti ukazovala příliš velký kus ňader, ať už si Clarin myslela, že se to hodí, nebo ne. Nyneiva viděla šaty, které při účinkování nosila Latelle, samé černé flitry s límcem po bradu. Něco takového by si vzít mohla. Na co to myslí? Nehodlala to skutečně podstoupit. Souhlasila s tímhle cvičením jen proto, aby Luca přestal každý večer škrábat na dveře vozu, jak se ji pokoušel přesvědčit.</p> <p>Ten chlap byl velmi obratný v tom, jak poznat, kdy má změnit téma. „Co se ti stalo?" zeptal se, náhle samý úlisný soucit.</p> <p>Nyneiva ucukla, když jí sáhl na modré oko. Byla to jeho chyba, že vybral toto téma. Byl by na tom lépe, kdyby se ji dál snažil přesvědčit, aby si vzala ty červené šaty. „Nelíbilo se mi, jak ráno vypadalo v zrcadle, tak jsem ho kousla."</p> <p>Její ledový tón a ohrnuté rty přiměly Lucu okamžitě ruku stáhnout. Z ostražitého lesku v jeho tmavých očích zřejmě usoudil, že by mohla kousnout znovu. Tom si zuřivě uhlazoval kníry a v obličeji byl celý rudý, jak potlačoval smích. Samozřejmě věděl, co se stalo. On ano. A jakmile Nyneiva odejde, nepochybně Lucu oblaží vlastní verzí událostí. Muži prostě nemohli nešířit drby. Měli to v sobě od narození a nic, co ženy udělaly, je z toho nemohlo vytáhnout.</p> <p>Denního světla ubylo víc, než si myslela. Slunce sedělo rudé nad vrcholky stromů na západě. „Jestli se o tohle ještě někdy pokusíš v tak mizerným světle..." zavrčela a zahrozila Tomovi pěstí. „Je skoro tma!"</p> <p>„Hádám," odtušil kejklíř a zvedl huňaté obočí, „že to znamená, že chceš vynechat tu část, kdy budu mít zavázané oči <emphasis>já</emphasis>?" Samozřejmě si dělal legraci. Musel si dělat legraci. „Jak si přeješ, Nano. Odteď jedině v tom nejlepším světle."</p> <p>Teprve když odešla, šustíc rozzlobeně sukněmi, uvědomila si, že skutečně s touhle hloupostí souhlasila. Aspoň v náznaku. A oni se ji pokusí donutit slovo dodržet stejně jistě, jako že slunce dnes zapadne. <emphasis>Hloupá, hloupá, </emphasis>hloupá <emphasis>ženská!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Palouk, na němž s Tomem - a s Lucou, Světlo oba spal! - cvičila, byl trochu dál od tábora u silnice vedoucí k severu. Luca nepochybně nechtěl vylekat zvířata, kdyby jí snad Tom vrazil nůž do srdce. Ten chlap by nejspíš její tělo hodil lvům. Jediný důvod, proč chtěl, aby nosila ty šaty, byl, aby mohl házet očima po tom, co nehodlala ukazovat nikomu jinému než Lanovi, a toho taky Světlo spal, že je takový umíněný hlupák. Přála si, aby ho měla tady, aby si mohla být jistá, že je v pořádku. Zlomila uschlý stvol merlíku a použila jeho hnědou latu jako bič, srážejíc hlavičky květinám, které vykukovaly v listí na zemi.</p> <p>Včera v noci Elain říkala, že Egwain hlásila boje v Cairhienu, šarvátky s bandity, Cairhieňany, kteří v každém Aielovi vidí nepřítele, a s andorskými vojáky, kteří se snaží získat Sluneční trůn pro Morgasu. Lan se do nich zapletl taky. Kdykoliv ho Moirain spustila z očí, zřejmě se mu podařilo dostat do boje, jako by předem vycítil, kde k němu dojde. Nyneiva si vůbec nikdy nepomyslela, že bude chtít, aby si Aes Sedai přidržela Lana na krátkém vodítku u boku.</p> <p>Dnes ráno byla Elain stále ještě rozrušená, že vojáci její máti bojují v Cairhienu s Randovými Aiely, ale Nyneivě dělali starosti spíše bandité. Podle Egwain, pokud někdo poznal v majetku bandity ukradenou věc, pokud někdo odpřísáhl, že viděl, jak dotyčný někoho zabíjí či vypaluje byť jen kůlnu, Rand ho nechal pověsit. Sice sám nezatáhl za provaz, ale bylo to to stejné, a Egwain říkala, že každou popravu sleduje s tváří chladnou a tvrdou jako hory. To se mu nepodobalo. Býval to jemný chlapec. Ať už se mu v Pustině stalo cokoliv, bylo to jenom k horšímu. Hodně k horšímu.</p> <p>No, Rand byl daleko a její vlastní problémy - její a Elaininy -zdaleka nebyly vyřešeny. Řeka Eldar tekla asi míli na sever, překlenutá jediným vznosným kamenným mostem postaveným mezi vysokými kovovými pilíři, které se leskly bez jediného zrnka rzi. Zajisté pozůstatek dřívějších dob, dokonce snad dřívějšího věku. Nyneiva tam zašla v poledne, hned poté, co přijeli, ale na řece nebylo nic, co by se byť jen vzdáleně dalo vydávat za člun. Podél rákosem zarostlých břehů se plavily pramice, malé rybářské čluny, nějaké zvláštní, úzké lodičky, které po hladině proháněli klečící muži za pomocí pádel, dokonce tu v bahně kotvila i nízká bárka - na obou stranách vody bylo vidět hodně bahna, něco bylo suché a popraskané, což však nebylo divu, když vedro trvalo tak dlouho - ale nic, co by je mohlo dopravit po proudu tak rychle, jak si přála. Ne že by zatím věděla, kam by vlastně měli plout.</p> <p>Sice přemýšlela, až se z ní kouřilo, ale nemohla si vzpomenout na jméno města, kde měly být modré sestry. Divoce švihla po podbělu a kolem se rozletělo droboučké bílé chmýří, jež se pak pomalu snášelo na zem. Nejspíš tam už stejně nebudou, pokud tam vůbec kdy byly. Ale byl to jediný klíč, který měly, k bezpečnému místu jinde než v Tearu. Kdyby si tak jen vzpomněla.</p> <p>Jediná dobrá věc, co je potkala během celé cesty na sever, bylo to, že Elain přestala flirtovat s Tomem. Od chvíle, co se připojili ke zvěřinci, nedošlo k jedinému incidentu. Tedy bylo by to dobré, pokud by se Elain zjevně nerozhodla předstírat, že k ničemu nedošlo. Včera jí Nyneiva poblahopřála, že konečně přišla k rozumu, a Elain chladně odvětila: <emphasis>Snažíš se zjistit, jestli ti budu s Tomem stát </emphasis>v <emphasis>cestě, Nyneivo? Je pro tebe dost starý, a navíc jsem si myslela, že jsi svou náklonnost věnovala jinému, ale jsi již dost stará, aby ses rozhodovala sama. Mám </emphasis><emphasis>Tom</emphasis><emphasis>a ráda a myslím si, že on má rád mě. Pohlížím na něj jako na svého druhého otce. Jestli s ním chceš flirtovat, máš moje svolení. Ale já bych si opravdu ráda myslela, že jsi stálejší.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Luca hodlal ráno překročit řeku a Samara, město na druhém břehu, v Ghealdanu, nebylo zrovna příjemné místo. Luca strávil většinu dne od jejich příjezdu v Samaře a zajišťoval si místo, kde by mohl svůj cirkus postavit. Starosti mu dělalo jen to, že ho několik zvěřinců předběhlo, a navíc nebyl jediný, kdo měl k předvádění víc než jen zvířata. Proto tolik trval na tom, aby nechala Toma po ní házet nože. Měla štěstí, že nechce, aby chodila po provaze jako Elain. Ten muž si zřejmě myslel, že nejdůležitější věc na světě je to, aby jeho cirkus byl větší a lepší než všechny ostatní. Ona sama si dělala starosti kvůli prorokovi, jenž byl také v Samaře, a jeho stoupenci plnili ulice města a rozlezli se i po okolí do stanů, chýší a přístřešků, tvořících město samo o sobě, větší než celá Samara, která nebyla právě zanedbatelným sídlištěm. Měla vysoké kamenné hradby a většina budov byla také z kamene, některé měly dokonce tři poschodí, a bylo tu víc břidlicových či taškových střech než doškových.</p> <p>Na tomto břehu Eldar to nebylo o nic lepší. Minuli tři tábory bělokabátníků, než se tu zastavili, stovky bílých stanů v úhledných řadách, a muselo jich tu být víc, než zatím zahlédli. Bělokabátníci na této straně řeky, prorok a možná i čekající bouře na druhé, a ona neměla nejmenší ponětí, kam jít ani jak se tam dostat, kromě v hrkotajícím voze, který se pohyboval asi stejně rychle, jako kdyby šla pěšky. Přála si, aby se nikdy nebyla nechala od Elain přesvědčit, aby opustily kočár. Jelikož nikde poblíž neviděla žádnou bylinu, kterou by mohla uškubnout, aniž by musela poodejít stranou, zlomila merlík na půlku a pak znovu, až měla kousky zvíci dlaně, které zahodila na zem. Přála si, aby mohla totéž provést s Lucou. A Galadem Damodredem za to, že je vyštval až sem. A s al'Lanem Mandragoranem, že není tady. Ne že by ho <emphasis>potřebovala, </emphasis>samozřejmě. Ale jeho přítomnost by byla... útěchou.</p> <p>V táboře panovalo ticho, na malých ohýncích vedle vozů se připravovala večeře. Petra krmil černohřívého lva, strkal mezi mříže velké kusy masa na tyči. Lvice se již spokojeně krčily nad svým žrádlem a občas zavrčely, když se někdo příliš přiblížil k jejich kleci. Nyneiva se zastavila u Aludřina povozu. Ohňostrůjkyně pracovala s dřevěným hmoždířem a paličkou u stolku, který se spouštěl z postranice vozu, a cosi si nad tím, co míchala, bručela. - Tři Chavanové se na Nyneivu svůdně usmáli a zamávali na ni, aby se k nim připojila. Ne tak Brugh, který se stále mračil kvůli svému poraněnému rtu, i když mu na něj dala mastičku, která srazila otok. Možná kdyby praštila i ty ostatní stejně silně, poslechli by Lucu - a co bylo ještě důležitější, ji! - a uvědomili by si, že nechce, aby se na ni usmívali. Už tak bylo dost špatné, že mistr Valan Luca se neřídil vlastními nařízeními. Latelle se odvrátila od medvědí klece a stísněně se na Nyneivu usmála. Spíš to byl úšklebek. Nyneiva se však hlavně dívala na Cerandin, která pilovala rohovinu na noze jednoho velkého šedého <emphasis>s'redita </emphasis>nástrojem, jenž by se byl hodil i na kov.</p> <p>„Tahle," ozvala se Aludra, „používá své ruce a nohy s úžasnou obratností, ne? Nemrač se tak na mě, Nano," dodala a oprášila si ruce. „Nejsem tvůj nepřítel. Na. Musíš vyzkoušet tyhle nové ohnivé tyčky."</p> <p>Nyneiva si od tmavovlasé ženy nesměle vzala dřevěnou krabičku. Byla to krychle, kterou by snadno udržela v jedné ruce, ale ona použila obě. „Myslela jsem, žes říkala, že to jsou škrtátka."</p> <p>„Možná ano, možná ne. Ohnivé tyčky, to říká, co jsou zač, mnohem líp než škrtátka, ano? Udělala jsem dírky, co hůlky drží, takže se už nemůžou vznítit o dřevo. Dobrý nápad, ne? A hlavičky, to je nová formule. Zkusíš je a řekneš mi, co si myslíš?"</p> <p>„Ano, ovšem. Děkuju."</p> <p>Nyneiva spěchala dál, než by jí ta žena mohla vnutit další krabičku. Držela tu věc, jako by mohla vybuchnout, a vlastně si vůbec nebyla jistá, že nevybuchne. Aludra každého nutila zkoušet její škrtátka nebo ohnivé tyčky nebo jak se rozhodne je nazývat příště. Taky mohly vzplanout plamenem, když se šedomodré hlavičky otřely o sebe nebo o cokoliv drsného. Ona sama se hodlala držet křesadla a ocílky, nebo možná uhlíků správně zahrnutých v krabičce s pískem. Bylo to mnohem bezpečnější.</p> <p>Juilin ji chytil dřív, než stačila položit nohy na schůdky vozu, o nějž se dělila s Elain, a zrak mu padl rovnou na její opuchlé oko. Nyneiva se na něj zamračila tak tvrdě, že couvl a strhl si ten směšný kuželovitý klobouk z hlavy. „Byl jsem za řekou," prohlásil. „V Samaře je asi tak stovka bělokabátníků. Jen se dívají, a ghealdanští vojáci zase pozorují je. Ale jednoho jsem poznal. Toho mladého chlapíka, který seděl naproti Světla pravdy v Siendě."</p> <p>Nyneiva se na něj usmála a on spěšně couvl o další krok a ostražitě ji sledoval. Galad v Samaře. Tohle zrovna potřebovaly. „Ty vždycky přinášíš tak úžasné zprávy, Juiline. Měly jsme tě nechat v Tanchiku, nebo spíš v přístavu v Tearu." To nebylo spravedlivé. Lepší bylo, když jí o Galadovi řekl, než aby do něj za rohem narazila. „Děkuju ti, Juiline. Aspoň teď víme, že si na něj máme dávat pozor." Jeho kývnutí rozhodně nebyla vhodná odpověď na vznosně nabídnuté poděkování. Pak odspěchal pryč a narazil si klobouk tak prudce, jako by čekal, že ho Nyneiva praští. Muži nemají žádné vychování.</p> <p>Vnitřek vozu byl mnohem čistší, než když ho Tom s Juilinem koupili. Loupající se barva byla všechna oškrábaná - muži vrčeli, že to musejí dělat - a skříňky a stoleček, které byly připevněné k podlaze, byly naolejované, až se leskly. Malou cihlovou pícku s kovovým komínem nepoužívaly - noci byly dost teplé, a kdyby tu vařily, Tom a Juilin by se odmítli dál střídat - ale bylo to vhodné místo na cennosti, měšce a kazety se šperky. Jelenicový váček se zámkem - ten Nyneiva vycpala tolik, kolik se do něj vešlo, a od té doby na něj nesáhla.</p> <p>Když Nyneiva vlezla dovnitř, Elain, sedící na posteli, nacpala cosi pod pokrývku, ale než se starší žena stačila zeptat, co to bylo, Elain vyjekla: „Tvoje oko! Co se ti stalo?" Budou jí muset znovu umýt vlasy ve slepičím pepři, u kořínků těch černých kadeří se již objevoval náznak zlata. Budou to muset dělat každých pár dní.</p> <p>„Cerandin mě praštila, když jsem se nedívala," zamumlala Nyneiva. Při vzpomínce na pachuť vařeného kočičího kapradí a drceného Černobýlu se jí zkroutil jazyk. Tohle <emphasis>nebyl </emphasis>důvod, proč nechala na poslední schůzku v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>jít opět Elain. <emphasis>Nevyhýbala </emphasis>se Egwain. To jenom, že ona podnikala většinu cest do světa snů mezi schůzkami, a bylo jenom spravedlivé dát Elain příležitost se tam vypravit. Tak to bylo.</p> <p>Opatrně postavila krabičku s ohnivými tyčkami na skříňku vedle dvou dalších. Tu, která skutečně chytila plamenem, už dávno zahodily.</p> <p>Nevěděla, proč skrývá pravdu. Elain očividně nebyla venku, jinak by to už věděla. Ona a Juilin byli nejspíš jediní lidé v celém táboře, kteří to nevěděli, když teď Tom zajisté Lucovi vyjevil každou nechutnou podrobnost do poslední.</p> <p>Zhluboka se nadechla, posadila se na druhou postel a přinutila se podívat Elain do očí. Něco v klidném výraze druhé ženy prozrazovalo, že ví, že toho bude víc.</p> <p>„Já... jsem se Cerandin vyptávala na <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane. </emphasis>Jsem si jistá, že ví víc, než nám řekla." Odmlčela se, aby Elain mohla vyslovit pochybnosti o tom, jestli se vyptávala nebo vyžadovala odpovědi, aby řekla, že jim ta Seanchanka už řekla všechno, co věděla, že se <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane </emphasis>neměla moc co do činění. Ale Elain prostě mlčela a Nyneiva si uvědomila, že jen doufala, že hádkou chvíli odhalení odloží. „Dost se rozhořčila, že už toho víc neví, tak jsem s ní zatřásla. S ní se vážně nedostaneš moc daleko. Zašermovala mi prstem pod nosem!" Elain ji pořád jenom pozorovala chladnýma modrýma očima a skoro nemrkla. Nyneiva, když vyprávěla dál, měla co dělat, aby neuhnula pohledem. „Ona... si mě nějak přehodila přes rameno. Vstala jsem a vyťala jí políček a ona mě srazila pěstí. Tak jsem přišla k tý modřině." Stejně dobře mohla dopovědět i ten zbytek. Elain se to i tak brzy dozví. Lepší, když to uslyší od ní. Radši by si nechala vytrhnout jazyk. „Samozřejmě že jsem se s tím nechtěla spokojit. Ještě jsme se trochu popraly." Z její strany to moc praní nebylo, i když se odmítala vzdát. Nejtrpčí pravdou bylo, že s ní Cerandin přestala pohazovat sem a tam a práskat s ní o zem tím svým podivným způsobem, protože to bylo jako prát se s dítětem. Nyneiva měla asi tak velkou šanci, jako to dítě. Kdyby se jen nikdo nedíval, aby mohla usměrnit. Rozhodně na to byla dost rozzlobená. Kdyby se jen nikdo nedíval, tečka. Přála si, aby ji Cerandin ztloukla pěstmi, až by jí tekla krev. „Pak jí dala Latelle proutek. Víš, jak mi to ta ženská pořád chce vrátit." Nebylo třeba říkat, že ji v té chvíli Cerandin držela hlavou dolů před ojí vozu. Takhle s ní nikdo nezacházel od té doby, co na Neysu Ayellinovou vychrstla vědro vody, a to jí bylo šestnáct. „No, nakonec to vyřešil Petra." Právě včas. Ten obrovský chlap je obě popadl za krk jako koťata. „Cerandin se omluvila a tím to skončilo." Petra donutil tu seanchanskou ženu se omluvit, pravda, ale k tomutéž donutil i Nyneivu a držel její krk dál v tom jemném, leč jako ocel pevném sevření, dokud to neudělala. Praštila ho, jak nejsilněji dokázala, rovnou do břicha, a on ani nemrkl. Nyneiva měla taky dojem, že jí nateče ruka. „Vlastně to nic moc nebylo. Latelle se nejspíš pokusí vykládat nějakou povídačku, co si o tom sama vymyslí. To je ženská, se kterou jsem měla zatřást. Ji jsem nepraštila ani zpolovice tak silně."</p> <p>Když řekla pravdu, cítila se mnohem líp, ale Elain se tvářila tak pochybovačně, že chtěla změnit předmět hovoru. „Co to tam schováváš?" Natáhla se, odhrnula pokrývku a uviděla stříbřitý <emphasis>a'dam, </emphasis>který získaly od Cerandin. „Proč, pod Světlem, se na to koukáš? A proč to ještě schováváš? Je to hnusnej krám, a já nechápu, jak se ho můžeš dotknout, ale jestli chceš, je to na tobě."</p> <p>„Nemluv tak upjatě," napomenula ji Elain. Pak se jí po tváři pomalu rozlil úsměv a vzrušený ruměnec. „Myslím, že bych takový dokázala vyrobit."</p> <p>„Vyrobit!" Nyneiva ztišila hlas a doufala, že se nikdo nepřiběhne podívat, kdo koho vraždí, ale tón ani trochu nezměkčila. „Světlo, proč? Udělej dřív žumpu. Hromadu hnoje. Aspoň to se dá použít k něčemu slušnýmu."</p> <p>„Nechci skutečně vyrobit <emphasis>a'dam." </emphasis>Elain seděla vzpřímeně a bradu zvedala tím svým chladným způsobem. Mluvila dotčeně a ledově klidně. „Ale je to <emphasis>ter'angrial, </emphasis>a já jsem přišla na to, jak funguje. Viděla jsem tě alespoň na jedné přednášce o propojování. - <emphasis>A'dam </emphasis>propojuje dvě ženy. Proto musí být i <emphasis>sul'dam </emphasis>žena, jež dokáže usměrňovat." Lehce se zamračila. „Je to ale zvláštní propojení. Jiné. Místo toho, aby se dvě či více žen dělily a jedna vedla, tohle je vlastně plné ovládání. Myslím, že právě tohle je důvod, proč <emphasis>damane </emphasis>nemůže udělat nic, co <emphasis>sul'dam </emphasis>nechce, aby udělala. Myslím, že to vodítko je v podstatě zbytečné. Obojek a náramek by fungovaly stejně dobře i bez něj a úplně stejným způsobem."</p> <p>„Fungovaly by stejně," ucedila Nyneiva suše. „Na někoho, kdo nehodlá něco takovýho vyrobit, jsi to studovala dost podrobně." Ta ženská dokonce neměla ani tolik studu, aby se začervenala. „K čemu ti to bude? Neříkám, že bych to brala špatně, kdybys dala jeden kolem krku Elaidě, ale to ještě vůbec neznamená, že je to míň odpo -"</p> <p>„Copak nechápeš?" skočila jí Elain do řeči a povýšenost všechna zmizela ve vzrušení a vášni. Předklonila se, ruku položila Nyneivě na koleno a oči jí zářily. Byla sama sebou tak nadšená. „Je to <emphasis>ter'angrial, </emphasis>Nyneivo. A já myslím, že ho dokážu vyrobit." Každé slovo vyslovovala zvlášť pomalu a pečlivě, pak se však zasmála a chrlila ze sebe dál. „A jestli dokážu vyrobit tenhle, dokážu vyrobit jiné. Možná dokonce dokážu udělat i <emphasis>angrial </emphasis>a <emphasis>sa'angrial. </emphasis>Nikdo ve Věži tohle nedokázal po tisíc let!" Narovnala se. Celá rozechvělá si položila prsty na rty. „Ještě nikdy mě nenapadlo, že bych něco sama <emphasis>vyrobila. </emphasis>Aspoň ne nic <emphasis>užitečného. </emphasis>Vzpomínám si, jak jsem jednou pozorovala řemeslníka, jednoho muže, který pro palác vyráběl křesla. Nebyla zlacená, ani nijak umně vyřezávaná - byla pro pokoje služebnictva - ale viděla jsem pýchu v jeho očích. Pýchu na to, co dělá, na věc dobře vyrobenou. Tohle bych, myslím, taky velmi ráda cítila. Oh, kdybychom jenom znaly aspoň zlomeček toho, co Zaprodanci. Znalosti věku pověstí v jejich hlavách, a oni je používají ke službě Stínu. Pomysli, co bychom s tím dokázaly udělat. Pomysli, co bychom dokázaly <emphasis>vyrobit." </emphasis>Zhluboka se nadechla, spustila ruce do klína, její nadšení však nevyprchalo. „No, ať je to jak chce, sázím se, že bych dokázala přijít taky na to, jak byl vyroben Bílý Most. Budovy jako z předeného skla, ale silnější než ocel. A <emphasis>cuendillar </emphasis>a -"</p> <p>„Zpomal," zarazila ji Nyneiva. „Bílý Most je odsud aspoň pět nebo šest set mil daleko, a jestli si myslíš, že budeš usměrňovat do toho zámku, tak si to rozmysli. Kdoví co by se mohlo stát? Ten zůstane ve váčku v peci, dokud pro něj nenajdem nějaký bezpečný místo."</p> <p>Elainino nadšení bylo velice podivné. Nyneivě by taky nevadilo znát něco z toho, co věděli Zaprodanci - ani zdaleka ne - ale když chtěla židli, zaplatila truhláři. Ona sama nikdy netoužila něco vytvářet, kromě mastí a odvarů. Když jí bylo dvanáct, její matka ji přestala učit šít poté, co začalo být zřejmé, že jí vůbec nezáleží na tom, zda udělá rovný šev, a nebylo ji k tomu možné donutit. A co se vaření týče... Myslela si, že je vlastně docela dobrá kuchařka, ale smysl byl v tom, že věděla, co je důležité. Léčení bylo důležité. Každý muž může postavit most, tak to nechte na něm, říkávala.</p> <p>„S tebou a tím tvým <emphasis>a'damem," </emphasis>pokračovala po krátké odmlce, „Jsem ti málem zapomněla říct. Juilin viděl na druhým břehu Galada."</p> <p>„Krev a zatracený popel," zamumlala hněvivě Elain, a když Nyneiva zvedla obočí, pevně dodala: „Nebudu poslouchat přednášky o svém jazyce, Nyneivo. Co budeme dělat?"</p> <p>„Jak to vidím já, tak můžem zůstat na tomhle břehu řeky a mít za zadkem bělokabátníky, co se budou divit, proč jsme opustily zvěřinec, nebo přejít přes most a doufat, že prorok nezapříčiní žádný bouře a Galad nás neudá, nebo se můžem pokusit koupit si pramici a utýct po řece. To nejsou moc dobrý možnosti. A Luca bude chtít svejch sto marek. Ve zlatě." Snažila se nemračit, ale přesto ji to hryzalo. „Slíbilas mu je, a asi by nebylo počestný utýct bez zaplacení." Ona by to udělala hned, kdyby bylo kam jít.</p> <p>„To by zajisté nebylo," řekla Elain a znělo to zděšeně. „Ale s Galadem si nemusíme dělat starosti, aspoň dokud se budeme držet zvěřince. Galad se k žádnému nepřiblíží. Myslí si, že strkat zvířata do klecí je kruté. Chápej, nevadí mu je lovit, jen zavírat do klecí."</p> <p>Nyneiva potřásla hlavou. Pravdou bylo, že Elain by byla našla nějaký způsob, jak se tu zdržet, byť jen na jeden den, i kdyby existoval nějaký způsob, jak uprchnout. Té ženské se chození po laně před jinými lidmi, než byli ostatní účinkující, líbilo. A ona sama nejspíš bude muset nechat Toma, aby po ní házel nože. <emphasis>Ale ty šaty na sebe </emphasis>nevezmu!</p> <p>„První člun, co připluje a bude dost velký, aby vzal čtyři lidi," řekla. „Najmeme ho. Obchod na řece se nemohl úplně zastavit."</p> <p>„Pomohlo by, kdybychom věděly, kam jedeme." Elainin tón byl až příliš laskavý. „Mohly bychom prostě zamířit do Tearu, víš. Nemusíme se tohohle držet jenom proto, že ty..." Odmlčela se, ale Nyneiva věděla, co chtěla říci. Jenom proto, že ona je umíněná. Jenom proto, že ona je vzteklá, že si nemůže vzpomenout na prosté jméno nějakého města, že si na něj hodlá vzpomenout a dostat se tam, i kdyby ji to mělo zabít. No, nic z toho nebyla pravda. - Chtěla najít ty Aes Sedai, které by mohly podpořit Randa, a přivést je k němu, ne se táhnout až do Tearu jako ubohá uprchlice, utíkající za svobodou.</p> <p>„Já si vzpomenu," prohlásila ledově. <emphasis>Končilo to na „bar". Nebo to byl „dar"? „Lar?" </emphasis>„Než tě unaví předvádět se na laně, tak si vzpomenu." <emphasis>A ty šaty na sebe nevezmu!</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>KAPITOLA SEDMNÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Stříbrný šíp</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Ten večer vařila Elain, což znamenalo, že žádný pokrm nebyl prostý, i přes fakt, že seděli na stoličkách kolem táborového ohně, v okolních lesích vrzali cvrčci a tu a tam se v houstnoucí tmě ozval slabým, smutným hlasem nějaký noční pták. Polévka se servírovala studená a rosolovatá, posypaná nasekanou zelenou petružlenkou. Světlo ví, kde Elain vzala petružlenku, nebo ty maličké cibulky, které podávala s hráškem. Hovězí bylo nakrájené na plátky tak tenké, že skrz ně bylo skoro vidět, a ty byly omotané kolem něčeho vyrobeného z mrkve, sladužle, pažitky a kozího sýra, a jako zákusek byly dokonce perníčky.</p> <p>Všechno bylo velmi chutné, i když se Elain trápila, že nic není přesně tak, jak by mělo, jako by si myslela, že dokáže zopakovat práci kuchařů z královského paláce v Caemlynu. Nyneiva si byla docela jistá, že to děvče takhle neloudí poklony. Elain vždycky lichotky přešla a řekla vám přesně, co není v pořádku. Tom a Juilin sice bručeli, že je tak málo masa, avšak Nyneiva si všimla, že nejenom vytřeli i poslední drobek, ale když zmizel poslední hrášek, vypadali dokonce zklamaně. Když vařila ona, z nějakého důvodu zřejmě vždycky jedli u ostatních vozů. Když dělal večeři jeden z nich, vždycky to byl buď guláš, nebo nějaké jiné maso a fazole tak plné sušených papriček, až se vám na jazyku dělaly puchýře.</p> <p>Samozřejmě nejedli sami. Luca to zařídil, donesl si vlastní stoličku a postavil ji hned vedle její. Červenou pláštěnku rozložil tak, aby působila co nejlépe, a dlouhé nohy natáhl, aby mu byla vidět lýtka nad ohrnutými manžetami bot. Byl tu skoro každý večer. Zvláštní bylo, že chyběl jen tehdy, vařila-li Nyneiva.</p> <p>Bylo to vážně zajímavé, že se díval po ní, když tu byla žena tak hezká jako Elain, ale on měl stejně postranní úmysly. Už tak seděl moc blízko - dnes večer si Nyneiva třikrát přesunula stoličku, ale on ji bez váhání následoval a snad si to ani neuvědomoval - a střídavě ji přirovnával k nejrůznějším květinám, samozřejmě ke škodě těch květin, nevšímaje si modřiny na jejím oku, kterou nemohl přehlédnout ani slepý, a přemítal, jak krásná by byla v těch červených šatech, a střídavě ji zahrnoval poklonami, jak je odvážná. Dvakrát jí podsunul návrh, aby se prošli v měsíčním světle, kteréžto náznaky byly tak zastřené, že si nebyla úplně jistá, oč jde, dokud si to nepromyslela.</p> <p>„Ty šaty budou dokonale podtrhovat tvou nezakrytou odvahu," mumlal jí do ucha, „a to ani zdaleka ne tak dobře, jak sama ukazuješ, a lilie dara, co v noci kvetou, by plakaly závistí, kdyby tě viděly kráčet po břehu měsícem ozářené vody, a já taky, a stal bych se bardem, abych mohl měsíci vyzpívat chválu na tebe."</p> <p>Nyneiva zamrkala a snažila se přebrat si to. Luca si zřejmě myslel, že koketně mrká na něj. Nyneiva ho loktem jakoby náhodou praštila do žeber, než ji stačil ždíbnout do ucha. Aspoň to měl zřejmě v úmyslu, i když teď kašlal a tvrdil, že vdechl drobek z perníčku. Ten muž byl určitě pohledný - <emphasis>Přestaň! </emphasis>- a měl dobře tvarovaná lýtka - <emphasis>Co to děláš, koukat se mu na nohy? - </emphasis>ale musel ji považovat za bezduchou husu. To všechno dělal kvůli tomu svému zatracenému představení.</p> <p>Nyneiva si znovu poposunula stoličku, zatímco on se ještě snažil popadnout dech. Nemohla se odsunout příliš daleko, aniž by mu tím dala najevo, že před ním utíká, i když vidličku držela připravenou pro případ, že by ji následoval. Tom si upřeně prohlížel svůj talíř, jako by na bílé glazuře zůstalo víc než šmouhy. Juilin si skoro neslyšně monotónně pohvizdoval a s falešným zájmem hleděl do skomírajícího ohně. Elain se na ni podívala a potřásla hlavou.</p> <p>„Bylo to tak milý, že ses k nám připojil," poznamenala Nyneiva a vstala. Luca se zvedl zároveň s ní a v očích měl vedle záře z ohně i naději. Nyneiva mu položila na jeho talíř svůj. „Tom a Juilin budou určitě rádi, že jim pomáháš s nádobím." Než stačil otevřít ohromeně ústa, obrátila se k Elain. „Je pozdě a zítra asi pojedeme přes řeku brzy."</p> <p>„Ovšem," zamumlala Elain jen s náznakem úsměvu. A položila svůj talíř na Nyneivin, než se také vydala do vozu. Nyneiva ji chtěla obejmout. Dokud neřekla: „Vážně bys ho neměla povzbuzovat." Lampy v držácích na stěnách zahořely.</p> <p>Nyneiva si dala ruce v bok. <emphasis>„Povzbuzovat </emphasis>ho! Jedinej způsob, jak bych ho mohla povzbuzovat ještě míň, by bylo ho propíchnout!" Důrazně si odfrkla a zamračila se na lampy. „Příště použij Aludřiny ohnivé tyčky. Škrtátka. Jednou se zapomeneš a usměrníš tam, kde bys neměla, a kde potom budeme? Budem utíkat, abychom zachránily holej život, se stovkou bělokabátníků za patama."</p> <p>Umíněná až hanba, druhá žena se odmítla nechat odvést od tématu. „Možná jsem mladší než ty, ale občas si myslím, že vím o mužích víc, než ty kdy budeš. Pro muže, jako je Valan Luca, byl ten tvůj dnešní útěk, jako bys jej žádala, aby tě pronásledoval. Kdyby ses na něj byla obořila, jako jsi to udělala ten první den, byl by se možná vzdal. Ty mu neřekneš, aby toho nechal, ty ho o to dokonce ani nepožádáš! Pořád se na něj usmíváš, Nyneivo. Co si má ten muž myslet? Celé dny ses neusmála na <emphasis>nikoho</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>"</emphasis></p> <p>„Já se jenom snažím ovládat," zamumlala Nyneiva. Všichni si stěžovali, jak je vzteklá, a teď, když se snaží ovládat, si Elain stěžuje na to! Ne že by byla natolik hloupá, aby podlehla jeho lichotkám. Tak velká husa rozhodně nebyla. Elain se jí vysmála a Nyneiva se zamračila.</p> <p>„Oh, Nyneivo. ,Slunce na úsvitu nezadržíš.' Lini mohla docela dobře myslet tebe."</p> <p>Nyneiva s námahou vyhladila tvář. Ona se taky může ovládat. <emphasis>Copak jsem to tam venku právě nedokázala? </emphasis>Natáhla ruku. „Dej mi ten prsten. On <emphasis>bude </emphasis>chtít ráno překročit řeku a já se chci, až skončím, aspoň trochu pořádně prospat."</p> <p>„Myslela jsem, že dnes v noci půjdu já." Elain se v hlase ozvaly starosti. „Nyneivo, chodíš do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>prakticky každou noc, kromě na setkání s Egwain. Mimochodem u té Bair máš pěkný vroubek. Musela jsem jim říct, proč ses ještě nevrátila, a ona řekla, že bys neměla cítit potřebu odpočívat, ať už vstupuješ sebečastěji, pokud něco neděláš špatně." Starosti se změnily v hněv a teď si <emphasis>mladší žena </emphasis>dala ruce v bok. „Musela jsem si vyslechnout kázání, které bylo určeno tobě, a to rozhodně nebylo příjemné, když tam navíc stála Egwain a souhlasně přikyvovala. Takže si opravdu myslím, že dnes v noci bys -"</p> <p>„Prosím, Elain." Nyneiva nataženou ruku nestáhla. „Musím se na něco zeptat Birgitte a její odpovědi by mohly vyvolat další otázky." Měla dotazy, jakés takés. Otázky pro Birgitte si vymyslet dokázala vždycky. Nemělo to nic společného s vyhýbáním se Egwain a moudrým. Když navštěvovala <emphasis>Tel'aran'rhiod </emphasis>tak často, že na setkání s Egwain šla vždycky Elain, tak to tak prostě vyšlo.</p> <p>Elain si povzdechla, ale z výstřihu šatů přece jen vylovila zkroucený kamenný prsten. „Zeptej se jí znovu, Nyneivo. Čelit Egwain je velmi těžké. Ona Birgitte <emphasis>viděla. </emphasis>Neřekne nic, ale dívá se na mě. A je to ještě horší, když se setkáme poté, co moudré odejdou. Tehdy by se <emphasis>mohla </emphasis>zeptat, ale ona to neudělá, a tím je to ještě mnohem horší." Zamračila se, když Nyneiva přetáhla malý <emphasis>ter'angrial </emphasis>na řemínek kolem svého krku, k Lanovu těžkému prstenu a prstenu s Velkým hadem. „Proč se podle tebe nikdy žádná moudrá nevrátí s ní? V Elaidině pracovně se toho moc nedozvíme, ale myslela by sis, že Věž budou aspoň chtít <emphasis>vidět. </emphasis>Egwain o tom dokonce před nimi ani nechce mluvit. Když se k tomu nějak přiblížím, podívá se na mě tak, jako by mě chtěla uhodit."</p> <p>„Já myslím, že se chtějí Věži pokud možno vyhnout." A tohle bylo opravdu moudré. Nebýt léčení, vyhnula by se tomu, a Aes Sedai taky. <emphasis>Nestává </emphasis>se z ní Aes Sedai. Jenom se snaží dozvědět víc o léčení. A pomoci Randovi, to rozhodně. „Jsou to svobodný ženy, Elain. I kdyby Věž nebyla v takovým průšvihu, chtěly by, aby se Aes Sedai couraly po Pustině, sbíraly je a vláčely až do Tar Valonu?"</p> <p>„To asi bude ono." Elainin tón však prozrazoval, že si to nemyslí. <emphasis>Ona </emphasis>považovala Věž za úžasnou a nechápala, proč by se nějaká žena měla chtít vyhýbat Aes Sedai. Svázaná s Bílou věží navěky, tak to říkaly, když jí navlékaly prsten. A myslely to vážně. A přesto to ta hloupá holka vůbec nepovažovala za tíživé.</p> <p>Elain jí pomohla se svléknout a Nyneiva se natáhla na úzkou postel jen ve spodničce a zívla. Byl to dlouhý den a bylo udivující, jak únavné mohlo být stání, když po vás někdo, koho jste neviděli, házel nožem. Když zavřela oči, táhly jí hlavou jalové myšlenky. Elain tvrdila, že cvičí, když se s Tomem chovala jako hloupá husa. Ne že by ten milující otec a oblíbená dcera, co hráli teď, bylo na pohled méně hloupé. Možná by mohla taky cvičit, jenom trošičku, s Valanem. Ne, tohle <emphasis>bylo </emphasis>hloupé. Mužům mohly zbloudit oči - Lanovi by se to radši <emphasis>nemělo </emphasis>stát! - ale ona věděla, jak být věrná. Ty šaty si na sebe prostě nevezme. Moc velký výstřih.</p> <p>Nejasně zaslechla Elain. „Nezapomeň se jí zase zeptat."</p> <p>Přemohl ji spánek.</p> <p>* * *</p> <p>Stála před vozem, v noci. Měsíc byl vysoko a honící se mraky házely na tábor stíny. Cvrčci cvrčeli a noční ptáci křičeli. Lvům svítily oči, když ji pozorovali ze svých klecí. Medvědi s bílými čenichy vypadali za železnými mřížemi jen jako tmavé, spící hromádky. U dlouhého provazu nataženého mezi kolíky nestáli žádní koně, Clarinini psi nebyli na vodítcích pod jejím a Petrovým vozem a místo, kde v bdělém světě stávali <emphasis>s'reditové, </emphasis>bylo prázdné. Nyneiva zjistila, že tu mají své odrazy pouze divoká zvířata, ale ať už ta Seanchanka tvrdila, co chtěla, bylo těžké brát ta velká šedá zvířata za natolik zdomácnělá, že již nebyla divoká.</p> <p>Náhle si uvědomila, že má na sobě ty šaty. Zářivě červené a kolem boků příliš přiléhavé, aby byly slušené, a čtvercový výstřih tak hluboký, že z něj málem vypadla. Neuměla si představit, že by si je nějaká žena, kromě Berelain, oblékla. Pro Lana by to ale mohla udělat. Kdyby byli sami. <emphasis>Opravdu </emphasis>myslela na Lana, když usínala. <emphasis>Myslela jsem na něj, ne?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Na každý pád nehodlala dopustit, aby ji Birgitte zahlédla v něčem takovém. Ta žena o sobě tvrdila, že je voják, a čím víc času s ní Nyneiva strávila, tím víc si uvědomovala, že některé její názory - a poznámky - jsou stejně špatné, jako kdyby je řekl muž. Horší. Spojení Berelain a rváče z taverny. Sice ty poznámky neměla pořád, ale došlo na ně vždycky, když Nyneiva dovolila, aby ji zbloudilá myšlenka přioděla do něčeho podobného. Změnila si oděv na pevné, dobré dvouříčské sukno, tmavé, s prostým šátkem, který nepotřebovala. Vlasy měla opět slušně spletené a již otevírala ústa, aby zavolala Birgitte.</p> <p>„Proč jsi to změnila?" zeptala se ta žena, vyšla ze stínu a opřela se o svůj stříbrný luk. Složitý zlatý cop jí visel přes rameno a měsíční světlo se odráželo od luku a šípů. „Vzpomínám si, že jsem nosila šaty, které jako by těmhle z oka vypadly. Měla jsem jenom přitáhnout pozornost, aby mohl Gaidal proklouznout - stráže valily oči jako žáby - ale byla to psina. Zvlášť když jsem s ním v nich později tancovala. On <emphasis>vždycky </emphasis>nenáviděl tanec, ale tolik chtěl zabránit ostatním mužům, aby se ke mně přiblížili, že se mnou tancoval každý tanec." Birgitte se s láskou zasmála. „Té noci jsem od něj při dominu vyhrála padesát solidů, protože na mě koukal tak upřeně, že se na své kameny ani nepodíval. Muži jsou zvláštní. Ne že by mě nikdy neviděl -"</p> <p>„To je možný," přerušila ji nasupeně Nyneiva a pevně si přitáhla šátek k ramenům.</p> <p>Než mohla dodat otázku, Birgitte řekla: „Našla jsem ji," a Nyneivě se všechny otázky vykouřily z hlavy.</p> <p>„Kde? Viděla tě? Můžeš mě k ní vzít? Bez toho, aby mě zahlídla?" Strachem se jí stáhl žaludek - to by tedy Valan Luca měl co povídat o její odvaze, kdyby ji viděl teď - ale byla si jistá, že jakmile zahlédne Moghedien, změní se to v hněv. „Kdybys mě dokázala přivíst dost blízko..." Odmlčela se, když Birgitte zvedla ruku.</p> <p>„Nemyslím, že mě viděla, jinak pochybuji, že bych teď byla tady." Byla nyní vážnost sama. Nyneiva se cítila mnohem líp, když Birgitte ukazovala tuhle svou tvář vojáka. „Na chvilku tě můžu vzít blíž, jestli chceš jít, ale ona není sama. Aspoň... Uvidíš. Musíš být zticha a nesmíš proti Moghedien nic podniknout. Jsou tam další Zaprodanci. Možná bys ji dokázala zničit, ale dokážeš jich zničit pět?"</p> <p>Nyneivě se žaludek stáhl málem k páteři. A začala se jí podlamovat kolena. Pět. Měla by se Birgitte vyptat na to, co viděla či slyšela, a nechat to při tom. Pak by se mohla vrátit do postele a... Ale Birgitte se na ni dívala. Nepochybovala o její odvaze, jenom se dívala. Připravená to podstoupit, pokud bude Nyneiva souhlasit. „Budu zticha. A na usměrňování ani nepomyslím." Ne s pěti Zaprodanci pohromadě. Ne že by v té chvíli dokázala usměrnit třebas jiskřičku. Narovnala kolena. „Až budeš připravená."</p> <p>Birgitte zvedla luk, položila Nyneivě ruku na paži...</p> <p>...a Nyneivě se zadrhl dech v hrdle. Stály na ničem, obklopovala je nekonečná temnota a nedalo se poznat, kde je nahoře a kde dole, pád libovolným směrem by trval věčnost. Nyneivě se zatočila hlava, ale přiměla se pohlédnout směrem, kterým Birgitte ukazovala.</p> <p>Pod nimi stála Moghedien také na temnotě a oblečená byla v šatech skoro tak černé barvy, jako byla tma, která ji obklopovala, byla ohnutá a napjatě poslouchala. - A ještě mnohem hloub pod ní stála na rozlehlé podlaze z lesklých bílých dlaždic, vznášející se v temnotě, čtyři obrovská křesla s vysokými opěradly, každé úplně jiné. Nyneiva kupodivu slyšela, co ti, sedící v křeslech, říkají, stejně dobře, jako kdyby seděla mezi nimi.</p> <p>„...nikdy nebyl zbabělec," říkala právě hezká, baculatá sluncovlasá žena, „tak proč začínáš?" Zdánlivě oděná ve stříbrošedé mlze a jiskřících drahokamech, rozvalovala se ve slonovinovém křesle, které vypadalo jako nazí akrobaté. - Čtyři vyřezávaní muži je drželi ve vzduchu a žena měla ruce položené na zádech klečících žen. Dva muži a dvě ženy jí drželi bílá hedvábná nebesa nad hlavou a dva další byli zkroucení tak, jak by Nyneiva nikdy neuvěřila, že se lidské tělo může zkroutit. Zrudla, když si uvědomila, že někteří předvádějí víc než jen akrobatické kousky.</p> <p>Podsaditý muž střední výšky se sinavou jizvou na tváři a hranatou zlatou bradkou se rozzlobeně předkláněl. Jeho křeslo bylo z těžkého dřeva a na sloupcích byli vyřezáni ozbrojení muži a koně. Na vršku opěradla ruka v ocelové rukavici svírala blesk. Jeho červený kabátec vyrovnával chybějící zlacení na křesle, protože přes ramena až na paže byly vyšity spousty zlatých mořských vln. „Nikdo mi nebude říkat, že jsem zbabělec," pronesl drsně. „Avšak jestli budeme takhle pokračovat, tak mi půjde rovnou po krku."</p> <p>„To byl můj plán od samého začátku," ozval se melodický ženský hlas. Nyneiva mluvčí neviděla, neboť ta byla skryta za vysokým opěradlem křesla, které bylo celé ze sněhobílého kamene a stříbra.</p> <p>Druhý muž byl velký a tmavým způsobem hezký, s bílými spánky. Pohrával si se zdobenou zlatou číší a opíral se o svůj trůn. Jiné slovo se pro tu drahokamy obloženou věc prostě nehodilo. Tu a tam byly vidět stopy zlata, Nyneiva však nepochybovala, že pod všemi těmi třpytnými rubíny, smaragdy a opály je pevné zlato. Celý trůn působil těžším dojmem, než odpovídalo jeho výšce. „Soustředí se na tebe," řekl ten velký muž hlubokým hlasem. „Bude-li to třeba, někdo jemu blízký zemře, jasně na tvůj rozkaz. On pak půjde po tobě. A zatímco se soustředí jenom na tebe, my tři se propojíme a chytíme ho. Co se změnilo?"</p> <p>„Nic se nezměnilo," zavrčel ten s jizvou. „A nejmíň ze všeho moje důvěra k vám. Já se <emphasis>budu </emphasis>účastnit propojení taky, nebo to tady končí."</p> <p>Zlatovlasá žena zvrátila hlavu dozadu a zasmála se. „Ubožáku," řekla posměšně a mávla rukou plnou prstenů. „Copak si myslíš, že by si <emphasis>nevšiml, </emphasis>kdybys byl v propojení? Má učitele, nezapomínej. Sice špatného, ale ne úplného hlupáka. Příště budeš chtít, abychom do toho zapojili dost z těch třinácti děcek z černého adžah, aby byl kruh větší než třináct, abyste ho museli ovládat ty nebo Rahvin."</p> <p>„Když nám Rahvin věří natolik, aby se propojil, když musí dovolit jedné z nás vést," ozval se znovu ten melodický hlas, „tak bys mohl ukázat stejnou důvěru." Velký muž se zahleděl do své číše a žena v mlze oděná se pousmála. „Když už nedokážeš věřit nám, že mu tě nevydáme," pokračovala neviděná žena, „tak věř aspoň tomu, že budeme jedna druhou hlídat příliš dobře, aby to bylo možné. S tímhle vším jsi <emphasis>souhlasil, </emphasis>Sammaeli. Tak proč se teď začínáš cukat?"</p> <p>Nyneiva sebou trhla, když se Birgitte dotkla její ruky...</p> <p>...a byly zpět mezi vozy, kde mezi mraky svítil měsíc. Ve srovnání s místem, kde před chvílí byly, to v těchto místech vypadalo skoro normálně.</p> <p>„Proč...?" začala Nyneiva a musela polknout. „Proč jsi nás odvedla?" Srdce měla až v krku. „Copak nás Moghedien zahlídla?" Tolik se soustředila na Zaprodance - na tu směs cizosti a obyčejnosti v nich - že zapomněla dávat pozor na Moghedien. Když Birgitte zavrtěla hlavou, vydechla si úlevou.</p> <p>„Já z ní ani na okamžik nespustila zrak a ona nehnula ani svalem. Jenomže to se jí nepodobá, takhle se odhalit. Kdyby zvedla hlavu, nebo některý z ostatních..."</p> <p>Nyneiva si přitáhla šátek k ramenům a zachvěla se. „Rahvin a Sammael." Přála si, aby tolik nechraptěla. „Poznala jsi ty ostatní?" Ovšemže je Birgitte poznala. Byla to hloupá otázka, ale Nyneiva byla otřesená.</p> <p>„Lanfear byla ta za křeslem. Druhá žena byla Graendal. Nepovažuj ji za hlupačku jen proto, že se rozvaluje v křesle, z něhož by se začervenala i pouliční holka ze Senje. Je prohnaná a používá své <emphasis>mazlíčky </emphasis>při obřadech, po nichž i ti nejdrsnější vojáci, co jsem kdy poznala, přísahali, že budou žít v celibátu."</p> <p>„Graendal je prohnaná," ozval se Moghedienin hlas, „avšak ne dost prohnaná."</p> <p>Birgitte se otočila, zvedla stříbrný luk se šípem již téměř nasazeným - a prudce odletěla třicet kroků daleko a v měsíčním světle narazila na Nyneivin vůz tak tvrdě, že o pět kroků odrazila a zůstala ležet v polámané hromádce.</p> <p>Nyneiva zoufale sáhla pro <emphasis>saidar. </emphasis>Hněvem prosakoval strach, ale byla dost rozzlobená - a naběhla si na neviditelnou stěnu mezi sebou a pravým zdrojem. Málem zavyla. Něco ji popadlo za nohy a trhlo s nimi dozadu a nahoru. Ruce se jí zkroutily dozadu, až se jí nad hlavou dotkly kotníků. Šaty se změnily v prach, který jí sjel z těla, a copem jí to trhlo dozadu, až musela zvrátit hlavu a cop se dotýkal jejích hýždí. Zoufale se pokusila vystoupit ze sna. Nic se nestalo. Visela zkroucená ve vzduchu jako nějaké zvíře v síti a svaly měla napjaté do krajnosti. Roztřásla se. Slabě hrabala prsty, ale dotkla se jen nohou. Napadlo ji, že kdyby se pokusila pohnout něčím jiným, zlomí si páteř.</p> <p>Zvláštní bylo, že ji přešel strach teď, když už bylo příliš pozdě. Byla si jistá, že mohla být dost rychlá, kdyby nebylo hrůzy, jež jí projela, když potřebovala jednat. Chtěla jenom dostat příležitost sevřít ruce Moghedien kolem krku. <emphasis>Že by mi to teď k něčemu bylo! </emphasis>Měla potíže s každým nadechnutím.</p> <p>Moghedien přešla tak, aby ji Nyneiva viděla, mezi třesoucí se trojúhelník jejích rukou. Ženu posměšně obklopovala záře <emphasis>saidaru. </emphasis>„Drobnost z Graendalina křesla," prohodila Zaprodankyně. Šaty měla mlžné jako Graendal, ale ty její přecházely z černé mlhy do téměř průsvitna a zpátky do zářícího stříbra. Látka se skoro pořád měnila. Nyneiva ji v tomhle viděla v Tanchiku. „Není to něco, co by mě napadlo jen tak, ale Graendal umí být... poučná." Nyneiva se na ni zlostně mračila, ale Moghedien si toho zřejmě nevšímala. „Nemůžu uvěřit, že ses <emphasis>ty </emphasis>vydala honit <emphasis>mě. </emphasis>To jsi skutečně věřila, že když jsi měla jednou štěstí a přistihla mě nepřipravenou, mohla by ses mi rovnat?" Její smích zněl řezavě. „Kdybys jenom věděla, kolik práce jsem si dala, abych tě našla. A ty přijdeš za mnou." Rozhlédla se kolem po vozech a chvíli si prohlížela lvy a medvědy, než se obrátila zpátky k Nyneivě. „Zvěřinec? Ten bude naprosto snadné najít. Jestli to nyní ovšem budu ještě potřebovat."</p> <p>„Udělej, co chceš, Světlo tě spal," prskla Nyneiva. Jak nejlépe dokázala. Jak tak byla ohnutá, musela slova jedno po druhém vyrážet. Neodvažovala se podívat na Birgitte přímo - ne že by vůbec dokázala tolik otočit hlavu - ale když zakoulela očima, jako by se zmítala mezi strachem a vztekem, zahlédla ji koutkem oka. Žaludek se jí stáhl, i když měla břicho natažené jako kůži na sušení. Birgitte ležela natažená na zemi, stříbrné šípy se jí vysypaly z toulce u pasu a stříbrný luk jí vypadl z bezvládné ruky. „Štěstí, říkáš? Kdyby ses ke mně nepřiplížila, byla bych tě ztřískala, až bys brečela. Zakroutila bych ti krkem jako kuřeti." Měla jen jednu šanci, pokud byla Birgitte mrtvá, a to ještě mizivou. Totiž rozzlobit Moghedien tak, že ji rychle ve vzteku zabije. Kdyby jen existoval nějaký způsob, jak varovat Elain. Její smrt by to měla udělat. „Pamatuješ, jak jsi říkala, že mě použiješ pro schodek k nasedání? A později, když jsem řekla, že udělám totéž s tebou? To bylo po tom, co jsem tě porazila. Když jsi kňučela a prosila o život. Nabízelas mi cokoliv. Jseš bezpáteřní zbabělec! Svinstvo z nočníku! Ty hroudo -" Do úst se jí vsunulo cosi silného, přimáčklo jí to jazyk a přinutilo rozevřít doširoka ústa.</p> <p>„Ty jsi tak prostoduchá," zamumlala Moghedien. „Věř mi, už teď se na tebe zlobím dost. Nemyslím, že tě <emphasis>použiju </emphasis>jako schodek nasedání." Z jejího úsměvu Nyneivě naskočila husí kůže. „Myslím, že tě proměním v koně. Tady je to docela dobře možné. V koně, mouchu, žábu..." odmlčela se a nastražila uši, „...ve cvrčka. Pokaždé, když vstoupíš do <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>budeš kůň, dokud to nezměním. Nebo někdo jiný, kdo ví, jak to udělat." Znovu se odmlčela a zatvářila se téměř soucitně. „Ne, nechci ti dávat falešnou naději. Je nás jenom devět, kdo známe tuhle vazbu, a ty bys nechtěla, aby tě dostal některý z nich, o nic víc než já. Budeš kůň pokaždé, když tě sem přivedu. Budeš mít vlastní sedlo a uzdu. Dokonce ti zapletu hřívu." Nyneivě to cuklo za cop, až jí ho málem celý vytrhlo. „I tak si samozřejmě budeš pamatovat, kdo jsi. Myslím, že se mi naše vyjížďky budou i líbit, ačkoliv tobě možná ne." Moghedien se zhluboka nadechla a její šaty potemněly do čehosi, co se v bledém světle lesklo. Nyneiva si nebyla jistá, ale měla dojem, že barva připomíná krev vytékající z žil. „Donutila jsi mě přiblížit se k Semirhage. Bude jenom dobře, když si to s tebou vyřídím a budu se moct plně věnovat důležitějším věcem. Je ta malá žlutovlasá žába s tebou v tom zvěřinci?"</p> <p>To cosi zmizelo Nyneivě z úst. „Jsem sama, ty pitomá -" Bolest. Jako by ji ztloukly od kotníků k ramenům a všechny rány dopadly zaráz. Pronikavě zavřískla. A znovu. Snažila se zatnout zuby, ale v uších jí zněl vlastní nekonečný křik. K vlastní hanbě se jí po tvářích koulely slzy, jak vzlykala a bezmocně čekala na další výprask.</p> <p>„Je s tebou?" opakovala Moghedien trpělivě. „Neplýtvej mým časem a nesnaž se mě přinutit, abych tě zabila. To neudělám. Budeš žít ještě spoustu let a sloužit mi. Tvoje ubohé schopnosti by mi dokonce mohly být k užitku, až tě pocvičím. Až tě pocvičím. Ale můžu zařídit, že to, cos právě cítila, ti bude připadat jako milencův polibek. Teď mi odpověz na otázku."</p> <p>Nyneivě se podařilo chytit dech. „Ne," vzlykala. „Utekla s nějakým chlapem, když jsme odjely z Tanchika. S chlapem dost starým, aby moh být její děda, ale měl peníze. Slyšely jsme, co se stalo ve Věži -" byla si jistá, že o tom Moghedien musí vědět - „a ona se bála vrátit."</p> <p>Druhá žena se zasmála. „Skvělý příběh. Skoro chápu, co Semirhage tolik fascinuje na lámání ducha. Oh, ty mi asi ještě přineseš spoustu zábavy, Nyneivo z al'Mearů. Ale nejdřív mi přivedeš tu holku Elain. Odstíníš ji a svážeš a položíš mi ji k nohám. A víš proč? Protože některé věci jsou v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>ve skutečnosti silnější než v bdělém světě. Proto z tebe bude lesklá bílá kobyla, kdykoliv tě sem přivedu. A nejsou to jenom rány, které přetrvají i po probuzení. Nátlak je další. Chci, aby sis to chvíli promyslela, než začneš věřit, že je to tvůj vlastní nápad. Předpokládám, že ta holka je tvoje přítelkyně. Ale ty mi ji přivedeš jako mazlíčka -" Moghedien vyvřískla, jak jí náhle pod pravým prsem vyjela stříbrná hlavice šípu.</p> <p>Nyneiva spadla na zem jako pytel. Při pádu si vyrazila dech, jako by dostala kladivem ránu do břicha. Snažila se popadnout dech a přinutit otřesené svaly k pohybu, probojovat se bolestí k <emphasis>saidaru.</emphasis></p> <p>Birgitte se vypotácela na nohy a ze všech sil se snažila vytáhnout z toulce další šíp. „Uteč, Nyneivo!" Znělo to spíš jako mumlání. „Uteč pryč!" Birgitte se zakymácela hlava a stříbrný luk se kýval, když ho zvedala.</p> <p>Záře kolem Moghedien zesílila, až se zdálo, že ji obklopuje oslnivé slunce.</p> <p>Birgitte zalila noc jako přílivová vlna a obklopila ji temnotou. Když to přešlo, luk spadl na prázdné šaty, které se složily na zem. Šaty pak vybledly, jako když se mlha odpaří na slunci, a zůstal jen luk a šípy, třpytící se v měsíčním světle.</p> <p>Moghedien klesla na kolena, a jak záře kolem ní pohasínala, až zmizela docela, oběma rukama svírala trčící dřík šípu. Potom zmizela i ona a stříbrný šíp dopadl tam, kde předtím byla, potřísněný tmavou krví.</p> <p>Po nekonečné době se Nyneivě podařilo zvednout na kolena. S pláčem se doplazila k Birgittině luku. Tentokrát jí slzy netekly bolestí. Klečela tam, nahá, a bylo jí to jedno, jenom svírala luk. „Mrzí mě to," vzlykala. „Oh, Birgitte, odpusť mi. Birgitte!"</p> <p>Kromě žalostného volání lelka kozodoje se nic neozývalo.</p> <p>* * *</p> <p>Když se rozletěly dveře od Moghedieniny ložnice a Vyvolená se v krví nasáklé hedvábné košili vypotácela do obývacího pokoje, Liandrin vyskočila okamžitě na nohy. Chesmal a Temaile vyběhly zraněné vstříc a z obou stran ji podepřely, aby neupadla, ale Liandrin zůstala u svého křesla. Ostatní byly někde pryč, snad dokonce mimo Amador, co Liandrin věděla. Moghedien jim řekla jen to, co chtěla, aby ta která žena věděla, a otázky, jež se jí znelíbily, trestala.</p> <p>„Co se stalo?" vydechla Temaile.</p> <p>Moghedienin krátký pohled ji měl správně usmažit rovnou na místě. „Ty máš trošku schopnost léčení," řekla Vyvolená Chesmal nezřetelně. Rty měla potřísněné krví, jež jí stále silnějším pramínkem vytékala i z koutku úst. „Udělej to. Hned, huso!"</p> <p>Tmavovlasá Ghealdaňanka nezaváhala a položila ruce Moghedien na hlavu. Liandrin v duchu ohrnula ret, jak Chesmal obklopila záře. Chesmal měla hezkou tvář staženou obavami a Temailiny jemné liščí rysy byly pokřivené děsem a starostmi. Tak byly věrné. Tak poslušní psíčkové. Moghedien se zvedla na špičky a zvrátila hlavu. Vytřeštila oči, otřásla se a z rozevřených úst jí vyletěl vzdech, jako by spadla do ledové vody.</p> <p>Ve chvíli bylo po všem. Záře kolem Chesmal zmizela a Moghedien zase opřela podpatky o koberec s modrozeleným vzorem. Bez Temailiny podpory málem upadla. Jen část síly pro léčení pocházela z jediné síly. Zbytek vycházel z osoby, která byla léčena. Rána, co způsobila všechno to krvácení, bude pryč, avšak Moghedien byla určitě slabá, jako kdyby týdny ležela nemocná na lůžku. Vytáhla Temaile od pasu jemný zlatoslonovinový šátek a otřela si ústa, zatímco jí Temaile pomáhala do ložnice. Byla slabá a otočená zády.</p> <p>Liandrin udeřila, jak nejtvrději dokázala, a vším, co vyluštila, že ta žena udělala jí.</p> <p>Ještě neskončila a Moghedien naplnila záře <emphasis>saidaru </emphasis>jako záplava. Liandrinin útok odumřel, jak byla odstíněna od pravého zdroje. Prameny vzduchu ji zvedly ze země a praštily s ní o deštění na zdi tak silně, až jí cvakly zuby. Visela tam s rozpaženýma rukama, bezmocná.</p> <p>Chesmal a Temaile si vyměnily popletené pohledy, jako by nechápaly, co se stalo. Dál podpíraly Moghedien, která se postavila před Liandrin, přičemž si stále klidně otírala ústa Temailiným šátkem. Moghedien usměrnila a krev na košili zčernala a ve vločkách odpadla na koberec.</p> <p>„Ty-ty to nechápeš, velká paní," chrlila ze sebe Liandrin. „Jenom jsem ti chtěla pomoct, aby se ti líp spalo." Pro jednou jí to, že opět upadla do jazyka obyčejné ženy, v nejmenším nevadilo. „Já jenom -" Skončila zdušeným zachrčením, jak ji pramen vzduchu popadl za jazyk a vytáhl jí ho mezi zuby ven. Hnědé oči jí vylézaly z důlků. Ještě maličko zatáhnout a...</p> <p>„Mám ho vytrhnout?" Moghedien pozorovala Liandrinin výraz, ale jako by mluvila pro sebe. „Myslím, že ne. Tvoje škoda, že mě ta al'Mearovic ženská přinutila myslet jako Semirhage. Jinak bych tě mohla jenom zabít." Náhle zavazovala štít, uzly byly stále složitější, až Liandrin ztratila docela přehled. A Vyvolená sukovala dál. „Tak," prohlásila Moghedien nakonec spokojeně. „Budeš hledat hodně dlouho, než najdeš někoho, kdo to dokáže rozplést. Ale ty žádnou příležitost k hledání nedostaneš."</p> <p>Liandrin zapátrala ve tváři Chesmal i Temaile po nějakém náznaku soucitu, lítosti, čehokoliv. Chesmal měla v očích chladný, vážný výraz. Temaile oči zářily, špičkou jazyka si olízla rty a usmála se. Nebyl to přátelský úsměv.</p> <p>„Myslela sis, že ses naučila něco o nátlaku," pokračovala Moghedien. „Naučím tě něco víc." Liandrin se zachvěla a Moghedieniny oči jí zaplnily celé zorné pole, stejně jako jí v uších zněl pouze její hlas, zněl jí v celé hlavě. „Žij." Chvíle pominula a Liandrin se po tváři řinul pot, jak se na ni Chesmal usmála. - „Nátlak má spousty omezení, ale <emphasis>rozkaz </emphasis>dělat, co někdo chce, abys dělala, zasazený hluboko do tvého nitra, vydrží celý tvůj život. Budeš žít, jakkoliv si budeš přát vzít si život. A to chtít budeš. Budeš ležet mnoho nocí s pláčem a přát si, abys to mohla udělat."</p> <p>Pramen držící Liandrinin jazyk zmizel a ona jen kratičce polkla. „Prosím, velká paní, přísahám, že jsem nechtěla -" V hlavě jí zazvonilo a před očima jí od Moghedieniny facky zatančily stříbročerné tečky.</p> <p>„Existuje jistá... přitažlivost... dělat něco skutečně," vydechla žena. „Chceš ještě žebrat?"</p> <p>„Prosím, velká paní -" Druhý políček jí až rozhodil vlasy.</p> <p>„Ještě?"</p> <p>„Prosím -" Třetí jí skoro vykloubil čelist. Tvář ji pálila.</p> <p>„Jestli neumíš být vynalézavější, tak nebudu poslouchat. Místo toho budeš poslouchat ty. Myslím, že to, co jsem pro tebe vymyslela, by potěšilo i Semirhage." Moghedienin úsměv byl skoro tak temný jako Temailin. „Budeš žít, nebudeš utišená, budeš vědět, že bys mohla znovu usměrňovat, jenom kdybys našla někoho, kdo rozváže tvůj štít. Ale to je jen začátek. Evon bude rád, že má novou kuchtu, a jsem si jistá, že ta Arenová si s tebou bude chtít dlouze popovídat o svém manželovi. No, tvoje společnost se jim bude líbit tolik, že podle mě neuvidíš tenhle dům zvenčí hezkých pár let. Budou to dlouhé roky, kdy budeš velmi litovat, že jsi mi nesloužila věrně."</p> <p>Liandrin zavrtěla hlavou a vydechla „ne" a „prosím", ale brečela tolik, že skoro nedokázala slova vyrazit.</p> <p>Moghedien obrátila hlavu k Temaile a řekla: „Připrav ji pro ně. A řekni jim, ať ji nezabíjejí nebo nezmrzačí. Chci, aby pořád věřila, že by <emphasis>mohla </emphasis>uniknout. I marná naděje ji udrží naživu, aby trpěla." Obrátila se, stále se opírajíc o Chesmal, a prameny, které držely Liandrin u zdi, zmizely.</p> <p>Ženě se podlomily nohy a ona se zhroutila na koberec. Jenže štít zůstal. Marně do něj bušila, jak se plazila za Moghedien a snažila se zachytit lem její košile, přičemž zlomeně vzlykala. - „Prosím, velká paní."</p> <p>„Jsou u nějakého zvěřince," řekla Moghedien Chesmal. „Všechno vaše hledání, a pak si je musím najít sama. Zvěřinec by nemělo být těžké najít."</p> <p>„Budu věrně sloužit," plakala Liandrin. Strach jí změnil údy ve vodu. Nedokázala se plazit dost rychle, aby jim stačila. Ženy se dokonce ani neohlédly, jak se tak škrábala po koberci za nimi. „Spoutej mě, velká paní. Cokoliv. Budu tvůj věrný pes!"</p> <p>„Na sever cestuje množství takových zvěřinců," poznamenala Chesmal a v hlase jí zněla dychtivá snaha napravit neúspěch. „Do Ghealdanu, velká paní."</p> <p>„Tak musím do Ghealdanu," prohlásila Moghedien. „Obstaráš rychlé koně a pojedeš -" Dveře ložnice se zavřely a uťaly její další slova.</p> <p>„Budu jak věrný pes," škytala Liandrin v hromádce na koberci. Zvedla hlavu, zamrkala, aby zahnala slzy, a uviděla, jak ji Temaile pozoruje, mne si ruce a usmívá se. „Mohly bychom ji přeprat, Temaile. My tři společně bychom -"</p> <p>„My <emphasis>tři?" </emphasis>Temaile se vesele zasmála. „Ty bys nedokázala přeprat ani tlusťocha Evona." Přimhouřila oči a studovala štít připevněný k Liandrin. „Stejně dobře bys mohla být utišená."</p> <p>„Poslouchej. Prosím." Liandrin ztěžka polkla a snažila se mluvit zřetelněji, ale pořád mluvila zastřeně, jako by ji pálila naléhavost, když pokračovala zoufalou rychlostí. „Mluvily jsme o rozkolu, co musí být mezi Vyvolenýma. Jestli se Moghedien takhle schovává, musí se schovávat před ostatníma Vyvolenýma. Kdybychom ji chytily a předaly jim ji, pomysli na místa, co bychom mohly mít. Mohly by nás povznýst nad krále a královny. Samy bychom mohly patřit mezi Vyvolené!"</p> <p>Na okamžik - na jediný požehnaný, nádherný okamžik - žena s dětskou tváří zaváhala. Pak zavrtěla hlavou. „Tys nikdy nevěděla, kam až zvednout zrak. ,Kdo sahá po slunci, spálí se.' Ne, myslím, že já se nespálím proto, že budu sahat moc vysoko. Myslím, že udělám, co jsem dostala nařízeno, a připravím tě pro Evona." Náhle se usmála a ukázala zuby, čímž ještě víc připomínala lišku. „Jak bude překvapený, až mu přilezeš políbit nohy."</p> <p>Liandrin začala ječet, ještě než se do toho Temaile vůbec dala.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA OSMNÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Vytržená</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Elain se zíváním pozorovala Nyneivu ze své postele, hlavu měla opřenou o loket a černé vlasy jí spadaly přes ruku. Bylo to vážně docela směšné, takhle trvat na tom, že ta, která nepůjde do <emphasis>Tel'</emphasis><emphasis>aran'rhiodu, </emphasis>bude vzhůru. Nevěděla, jakou dobu Nyneiva ve světě snů prožila, ale Elain tu ležela už dobré dvě hodiny a neměla nic na čtení, žádné šití, vůbec nic, čím by se zabavila, mohla jen civět na druhou ženu, jež byla natažená na druhé úzké posteli. Studování <emphasis>a'damu </emphasis>taky k ničemu nebylo. Elain si myslela, že z něj již vymáčkla vše, co se dalo. Dokonce se pokusila spící ženy dotknout léčivým dotekem, což bylo asi tak všechno léčení, jaké znala. Nyneiva by k tomu nikdy nedala svolení, kdyby byla vzhůru - o Elaininých schopnostech v tomto směru neměla právě nejlepší mínění - anebo by to v tomto případě možná dovolila - ale modřina zmizela. Popravdě řečeno, to asi bylo to nejsložitější léčení, jaké Elain kdy provedla, a její schopnosti to v podstatě vyčerpalo. Neměla co dělat. Kdyby měla nějaké stříbro, mohla by se pokusit vyrobit jeden <emphasis>a'dam. </emphasis>Stříbro nebyl jediný kov, který se na to hodil, ale musela by roztavit mince, aby ho získala dost. Druhou ženu by zrovna moc nepotěšilo, kdyby našla druhý <emphasis>a'dam. </emphasis>Kdyby byla Nyneiva ochotná prozradit tohle Tomovi a Juilinovi, aspoň by si Elain mohla pozvat Toma a povídat si s ním.</p> <p>Skutečně si spolu nádherně popovídali. Jako když otec předává své znalosti dceři. Nikdy si neuvědomila, že hra rodů zapustila v Andoru tak hluboké kořeny, byť naštěstí ne tak hluboké, jako v některých jiných státech. Jen Hraniční státy tomu plně unikly, aspoň podle Toma. S Mornou na severní hranici a každodenně hrozícími nájezdy trolloků neměli lidé čas na manévrování a intrikování. Nádherně si s Tomem popovídali, když si teď byl kejklíř jistý, že se mu nesnaží vklouznout na klín. Tváře jí při té vzpomínce zahořely. Vlastně ji to jednou či dvakrát napadlo, a milosrdně to nezkusila doopravdy.</p> <p>„,I královna si ukopne palec, ale moudrá žena si dává pozor na cestu,'" ocitovala tiše. Lini byla moudrá žena. Elain si nemyslela, že by právě tuhle chybu udělala ještě jednou. Věděla, že jich dělá hodně, ale zřídka nějakou chybu zopakovala. Jednou, možná, jich bude dělat tak málo, že bude hodna nastoupit po máti na trůn.</p> <p>Náhle se posadila. Nyneivě ze zavřených očí proudily slzy, stékaly jí po straně do vlasů. To, co Elain považovala za lehké chrápání - Nyneiva <emphasis>chrápala, </emphasis>ať už tvrdila cokoliv - byly tiché, kňučivé vzlyky hluboko v hrdle. To nebylo správné. Kdyby byla nějak zraněná, bylo by to vidět, i když by to ucítila teprve až po probuzení.</p> <p><emphasis>Možná bych ji měla vzbudit. </emphasis>Ale s rukou nataženou k druhé ženě ještě trochu zaváhala. Probudit někoho z <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>zdaleka nebylo tak snadné - a Nyneivu by nepotěšilo, kdyby ji probudila drsněji po tom výprasku, který jí uštědřila Cerandin. <emphasis>Ráda bych věděla, co se doopravdy stalo. Budu se muset zeptat Cerandin. </emphasis>Ať už se dělo cokoliv, Nyneiva by měla být schopná vystoupit ze sna, kdykoliv se jí zachce. Pokud však... Egwain tvrdila, že moudré dokážou člověka udržet v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>i proti jeho vůli, i když pokud ji ten trik naučily, tak jim ho neprozradila. Pokud teď někdo držel Nyneivu a ubližoval jí, nemohla to být Birgitte ani moudré. No, moudré snad, kdyby ji chytily, jak se potuluje někde, kde by podle nich neměla. Ale jestli to nebyly ony, tak zbývali jenom...</p> <p>Popadla Nyneivu za ramena, aby s ní zatřásla - když to nezabere, tak zmrazí džbán vody na stole nebo jí vrazí pořádnou facku - a Nyneiva prudce otevřela oči.</p> <p>Okamžitě začala plakat nahlas, a byl to ten nejzoufalejší zvuk, jaký kdy Elain slyšela. „Já ji zabila. Oh, Elain, já jsem ji zabila svou hloupou pýchou. Myslela jsem si, že bych mohla..." Slova se vytratila do hlasitého vzlykání.</p> <p>„Koho jsi zabila?" Nemohla to být Moghedien. Smrt té ženy by takový žal určitě nevyvolala. Už chtěla Nyneivu obejmout a utěšit ji, když se ozvalo zabušení na dveře.</p> <p>„Pošli je pryč," zamumlala Nyneiva a schoulila se na posteli do roztřeseného klubíčka.</p> <p>Elain si povzdechla, došla ke dveřim a otevřela je, ale než se vzmohla na slovo, protlačil se kolem ní ze tmy Tom, v pomačkané košili vylézající mu ze spodků, a nesl v náručí cosi zabaleného do pláště. Byly vidět jen bosé ženské nohy.</p> <p>„Prostě tam byla," vykládal za ním Juilin, jako by nevěřil, že mu z úst vycházejí slova. Oba muži byli naboso a Juilin navíc bez košile, takže byla vidět jeho nahá hruď bez chlupů. „Na chvíli jsem se probudil a ona tam najedou stála, nahá jako v den, kdy se narodila, a zhroutila se, jako když přestřihneš provázky."</p> <p>„Je živá," dodával Tom a položil zabalenou postavu na Elaininu postel, „ale jen tak tak. Skoro jsem neslyšel, jak jí tluče srdce."</p> <p>Elain se zamračila a odhrnula kapuci pláště - a dívala se na tvář Birgitte, bledou a sinalou.</p> <p>Nyneiva se ztuhle vyškrábala z postele a poklekla vedle bezvědomé ženy. Tvář se jí leskla slzami, ale plakat přestala. „Je živá," vydechla. „Ona je živá." Náhle si zřejmě uvědomila, že je před muži pouze ve spodničce, ale skoro se na ně nepodívala a řekla jen: „Vyveď je ven, Elain. Když tady tak čumí jako telata, nemůžu nic dělat."</p> <p>Když na ně Elain zamávala, aby odešli, Tom a Juilin se na sebe podívali, zvedli oči a lehce potřásli hlavami, ale bez odmlouvání vycouvali ke dveřím. „Ona je... přítelkyně," řekla jim Elain. Měla pocit, jako by se pohybovala ve snu, obklopená prázdnotou, bez pocitů. Jak je tohle možné? „My se o ni postaráme." Jak se to vůbec mohlo stát? „Hlavně nikomu ani slovo." Při pohledech, které jí věnovali, když zavírala dveře, se málem začervenala. Jenomže mužům bylo občas potřeba připomínat i ty úplně nejzřejmější věci, dokonce i Tomovi. „Nyneivo, jak pod Světlem," začala obracejíc se a odmlčela se, když klečící ženu obklopila záře <emphasis>saidaru.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Světlo ji spal!" zavrčela Nyneiva a prudce usměrnila. „Světlo ji za tohle navěky spal!" Elain poznala prameny splétané pro léčení, ale víc toho nezvládla. „Já ji najdu, Birgitte," zamumlala Nyneiva. Prameny ducha převažovaly, ale byla tam i voda a vzduch, dokonce i země a oheň. Vypadalo to stejně složitě jako vyšívání šatů oběma rukama zároveň a ještě i nohama. Poslepu. „Donutím ji zaplatit." Záře kolem Nyneivy sílila pořád dál, až přehlušila lampy, až z ní bolely oči, pokud se Elain nedívala s přimhouřenýma očima. „To přísahám! U Světla a mé naděje na spasení a znovuzrození, to udělám!" Hněv v jejím hlase se změnil, pokud něco, tak zesílil. „Nefunguje to. Není na ní nic, co by se dalo vyléčit. Je tak zdravá, jak jen můžeš doufat. Ale umírá. Oh, Světlo, cítím, jak její duch odchází. Světlo spal Moghedien! Světlo ji spal! A mě spal s ní!" Ale nevzdávala se. Spřádání pokračovalo, složité prameny se protkávaly v Birgittině těle. A ta žena tu ležela, zlatý cop jí visel z postele, a hruď se jí zvedala a klesala stále pomaleji.</p> <p>„Můžu udělat něco, co by mohlo pomoct," podotkla Elain pomalu. Měly jste k tomu mít svolení, ale vždy to tak nefungovalo. Kdysi se to dělalo skoro stejně často se svolením, jako bez něj. Neexistoval důvod, proč by to nemělo fungovat na ženu. Až na to, že Elain ještě nikdy neslyšela, že by se to tak udělalo.</p> <p>„Propojení?" Nyneiva nespouštěla zrak ze ženy na posteli, ani se nepřestávala namáhat se sílou. „Ano. Budeš to muset udělat - nevím jak - ale nech mě vést. Zrovna teď ani nevím, co vlastně dělám, ale vím, že to <emphasis>dokážu. </emphasis>Ty nedokážeš vyléčit ani modřinu."</p> <p>Elain stiskla rty, ale nechala to plavat. „Ne propojení." Množství <emphasis>saidaru, </emphasis>které do sebe Nyneiva natáhla, bylo ohromující. Jestli nedokázala vyléčit Birgitte s tímhle, tak to, co by Elain mohla přidat, by neznamenalo žádný rozdíl. Společně by byly sice silnější než každá zvlášť, ale ne tak silné, jako kdyby se jejich síly prostě sečetly. Kromě toho si Elain nebyla jistá, že by je uměla propojit. Byla v propojení jen jednou, a tehdy to provedla Aes Sedai, aby jí ukázala, co to je, spíš než jak to udělat. „Přestaň, Nyneivo. Sama jsi říkala, že to nefunguje. Přestaň a nech to zkusit mě. Jestli to nezabere, můžeš..." Co by mohla? Pokud léčení fungovalo, tak fungovalo. Když ne... Jestli to selže, nemělo smysl zkoušet to znovu.</p> <p>„Zkusíš co?" štěkla Nyneiva, přece jen však neohrabaně ustoupila a nechala přijít Elain blíž. Tkanivo léčení pohaslo, ale ne záře kolem druhé ženy.</p> <p>Elain místo odpovědi položila Birgitte ruku na čelo. - Tělesný kontakt byl pro tohle nezbytný stejně jako pro léčení, a když to Elain dvakrát viděla ve Věži, Aes Sedai se také dotýkala mužova čela. Prameny ducha, které spletla, byly složité, i když ne tak propletené, jako je měla Nyneiva před chvílí. Elain část toho, co teď dělala, chápala jen tak tak, a část už vůbec ne,<strong> </strong>ale dávala ze své skrýše dobrý pozor, aby viděla, jak má tkanivo vypadat. Dívala se pozorně, protože si v hlavě utvořila zásobu příběhů a viděla hloupé romance tam, kde bývaly málokdy. Po chvíli se posadila na druhou postel a propustila <emphasis>saidar.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Nyneiva se na ni zamračila a pak se sklonila, aby prohlédla Birgitte. Bezvědomá žena měla možná maličko lepší barvu a dýchala trochu silněji. „Cos to vlastně udělala, Elain?" Nyneiva nespouštěla oči z Birgitte, ale záře kolem ní pomalu pohasínala. „To nebylo léčení. Myslím, že bych to dokázala taky, ale nebylo to léčení."</p> <p>„Bude žít?" zeptala se Elain slabým hláskem. Mezi ní a Birgitte nebylo žádné viditelné propojení, žádné prameny, ale cítila její slabost. Strašlivou slabost. Okamžitě by poznala, kdyby Birgitte zemřela, i ve spánku nebo kdyby byla stovky mil daleko.</p> <p>„Já nevím. Už neslábne, ale nevím." Nyneiva mluvila z únavy tiše a z hlasu se jí ozývala bolest, jako by cítila Birgittino zranění. Trhla sebou, vstala, rozbalila pokrývku s červenými proužky a ženu s ní přikryla. „Co jsi udělala?"</p> <p>Elain mlčela tak dlouho, než se k ní Nyneiva připojila, lehla si k ní neobratně na postel. „Spojení," řekla Elain nakonec. „Já... se s ní spojila. Jako se strážcem." Nevěřícný pohled druhé ženy ji přiměl vyhrknout. „To léčení nebylo k ničemu. Musela jsem něco udělat. Znáš dary, které strážce ze spojení získává. Jedním je síla, energie. Může jít dál, když už by se jiný muž zhroutil a zemřel, a přežije rány, které by každého jiného zabily. Byla to jediná věc, která mě napadla."</p> <p>Nyneiva se zhluboka nadechla. „No, funguje to aspoň líp než to, co jsem udělala já. Ženskej strážce. Ráda bych věděla, co by si o tom pomyslel Lan? Vlastně, proč by neměla být. Pokud by to měla být nějaká žena, tak ona." Trhla sebou, přitáhla si kolena pod bradu a zahleděla se na Birgitte. „Tohle si budeš muset nechat pro sebe. Jestli někdo zjistí, že se přijatá spojila se strážcem, bez ohledu na okolnosti..."</p> <p>Elain se zachvěla. „Já vím," řekla prostě a dost důrazně. Nebyl to sice přestupek na utišení, ale každá Aes Sedai by ji nejspíš přinutila si přát, aby byla utišena. „Nyneivo, co se stalo?"</p> <p>Dlouhou dobu si myslela, že druhá žena začne zase plakat, jak se jí třásla brada a pohybovaly rty. Když však promluvila, měla hlas jako ocel a její výraz byl směsicí vzteku a slz, které by za celý život nedokázala vyplakat. Vyprávěla příběh stroze, skoro útržkovitě, dokud se nedostala k tomu, jak se mezi vozy objevila Moghedien. Pak se pustila do bolestných podrobností.</p> <p>„Měla bych mít od krku dolů modřiny," pronesla nakonec hořce a dotkla se své hladké bílé paže. I když modřiny neměla, přesto sebou škubla. „Nechápu, proč je nemám. Cítím to, avšak zasloužila bych si je, za tu hloupou, pitomou pýchu. Za to, že jsem se bála udělat to, co jsem měla. Zasloužila bych si viset jako šunka v udírně. Kdyby zde byla nějaká spravedlnost, tak bych tam ještě visela a Birgitte by neležela na posteli a my bychom se nebály, jestli to přežije. Kdybych toho jen znala víc. Kdybych jenom na pět minut věděla to, co Moghedien, mohla bych ji vyléčit. Jsem si tím jistá."</p> <p>„No, kdybys ještě někde visela," dodala Elain velice prakticky, „zakrátko už by ses vzbudila a odstínila mě. Nepochybuji o tom, že by Moghedien dohlédla na to, abys byla dost rozzlobená a mohla usměrňovat - zná nás až moc dobře, nezapomínej - a velice pochybuji, že bych měla nějaké podezření, dokud bys neskončila. Představa, jak mě přepravuješ k Moghedien, mě tedy nijak netěší, a nevěřím, že tebe ano." Druhá žena se na ni nepodívala. „Muselo to být propojení, Nyneivo, jako <emphasis>a'dam. </emphasis>Tak jsi mohla cítit bolest, aniž bys byla poznačená." Nyneiva tam pořád seděla a mrzutě se mračila. „Nyneivo, Birgitte žije. Udělala jsi pro ni všechno, co se dalo, a dá-li Světlo, přežije. Tohle jí udělala Moghedien, ne ty. Voják, který si dává vinu za své druhy, již padli v bitvě, je hlupák. My dvě jsme vojáky v bitvě, ale ty nejsi žádná hlupačka, tak se tak přestaň chovat."</p> <p>Tehdy se na ni Nyneiva podívala a mračila se jen do chvíle, než úplně odvrátila hlavu. - „Ty to nechápeš." Mluvila téměř šeptem. „Ona... <emphasis>byla... </emphasis>jedním z hrdinů připoutaných ke kolu času, jejím osudem bylo se rodit stále znovu a znovu a tvořit báje. Tentokrát se nenarodila, Elain. Byla z <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>vytržená tak, jak byla. Je pořád ještě připoutaná ke kolu? Nebo byla vytržená i z toho? Vytržená z toho, co si vysloužila svou odvahou, protože já byla tak pyšná, tak pitomě umíněná jako chlap, že jsem ji přinutila hledat Moghedien?"</p> <p>Elain doufala, že tyhle otázky Nyneivě ještě nedošly, ne dokud nebude mít chvilku, aby se vzpamatovala. - „Víš, jak vážně byla Moghedien zraněná? Třeba je mrtvá."</p> <p>„Doufám, že ne," druhá žena skoro vrčela. „Chci, aby zaplatila..." Zhluboka se nadechla, ale místo aby ji to posílilo, spíš sklesla. „Nepočítala bych s tím, že umřela. Birgittin šíp minul srdce. Je div, že se jí vůbec podařilo tu ženskou zasáhnout, jak se tak potácela. Já bych se postavit nedokázala, kdyby mě někdo hodil tak daleko a tak tvrdě, jak se ona odrazila. Po tom, co Moghedien udělala mně, jsem se ani nedokázala postavit na nohy. Ne, ona je živá, a my bychom měly věřit, že si tu ránu nechala vyléčit a ráno po nás půjde."</p> <p>„Přesto si bude potřebovat chvíli odpočinout, Nyneivo. To víš. Copak ví, kde vůbec jsme? Z toho, co jsi říkala, neměla čas na víc, než si všimnout, že je to zvěřinec."</p> <p>„Co jestli viděla víc?" Nyneiva vypadala, jako by jí přemýšlení dělalo potíže. „Co jestli ví<emphasis> přesně, </emphasis>kde jsme? Mohla by na nás poslat temný druhy. Nebo poslat zprávu temnejm druhům v Samaře."</p> <p>„Luca zuří, protože kolem města je už jedenáct zvěřinců a tři další čekají za mostem. Nyneivo, bude jí trvat celé dny, než po takovém zranění získá dost síly, i jestli najde nějakou černou sestru, která ji vyléčí, nebo dokonce někoho ze Zaprodanců. A dalších pár dní, než prohledá patnáct zvěřinců. A to jestli nejsou další za námi na cestě nebo nepřijíždějí z Altary. Jestli po nás půjde nebo pošle temné druhy, to nebo to, my jsme dostaly varování a máme pár dní na to, abychom si našly člun, který nás přepraví po řece." Na chvíli se zamyšleně odmlčela. „Máš něco v tom pytlíku s bylinkami, aby sis mohla přebarvit vlasy? Vsadím se, že jsi měla v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>vlasy spletené do copu. Já tam mám vždycky svou pravou barvu. Když si rozpustíš vlasy, jak je máš teď, a změníš barvu, tak nás bude mnohem těžší najít."</p> <p>„Všude jsou jen bělokabátníci," povzdechla si Nyneiva. „Galad. Prorok. Žádný čluny. Všechno se proti nám spiklo, aby nás tu zadrželo pro Moghedien. Jsem tak unavená, Elain. Unavená z toho, jak se bojím, kdo by mohl být za dalším rohem. Unavená z toho, jak se bojím Moghedien. Zřejmě nedokážu ani vymyslet, co udělat dál. Moje vlasy? Nemám nic, co by mohlo změnit tu barvu, co mám."</p> <p>„Potřebuješ se dobře vyspat," prohlásila Elain pevně. „Ovšem bez prstenu. Dej ho sem." Druhá žena zaváhala, ale Elain jen čekala s nataženou rukou, až Nyneiva nakonec vylovila skvrnitý kamenný prsten a sundala ho ze šňůrky, co měla kolem krku. Elain si ho nacpala do váčku a pokračovala. „Teď si tady lehni a já pohlídám Birgitte."</p> <p>Nyneiva se na chvíli zadívala na ženu nataženou na druhé posteli a pak zavrtěla hlavou. „Nemůžu spát. Já... potřebuju být sama. Projít se." Vstala tak ztuhle, jako by skutečně dostala řádný výprask, sundala z kolíčku svůj tmavý plášť a přehodila si ho přes spodničku. U dveří se zarazila. „Jestli mě bude chtít zabít," řekla bezútěšně, „tak nevím, jestli jí v tom budu chtít zabránit." A bosky, se smutnou tváří, vyšla do noci.</p> <p>Elain zaváhala, neboť si nebyla jistá, která žena ji potřebuje víc, ale pak se zase posadila na postel. Nic, co by řekla, nemohlo Nyneivě ulehčit, ale Elain věřila v její odolnost. Chvíle o samotě, aby si to v duchu přebrala, a pochopí, že je to vina Moghedien, ne její. Musí.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DEVATENÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Nové jméno</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Elain tam dlouho jen seděla a pozorovala spící Birgitte. Vypadalo to, že spí. Jednou se zavrtěla a zoufale zašeptala: „Počkej na mě, Gaidale. Počkej. Už jdu, Gaidale. Počkej na..." Slova se vytratila a ona opět jen pomalu dýchala. Dýchala silněji? Ta žena pořád vypadala na smrt nemocná. Lépe než předtím, ale pořád byla bledá a strhaná.</p> <p>Asi po hodině se vrátila Nyneiva se špinavýma nohama. Na tvářích se jí leskly nové slzy. „Nemohla jsem zůstat pryč," řekla a pověsila plášť zpátky na kolíček. „Vyspi se. Já ji pohlídám. Musím ji pohlídat."</p> <p>Elain pomalu vstala a uhladila si suknice. Třeba když bude hlídat Birgitte, bude mít Nyneiva čas si to v hlavě přebrat. „Zatím se mi taky nechce spát." Byla vyčerpaná, ale už ne ospalá. „Myslím, že se taky projdu." Nyneiva jenom kývla a zaujala místo na Elainině posteli. Zaprášené nohy jí visely přes postranici a oči měla upřené na Birgitte.</p> <p>K Elaininu překvapení Tom a Juilin rovněž nespali. Zapálili si u vozu ohýnek a seděli u něj naproti sobě, na zemi, se zkříženýma očima, a bafali z fajfek s dlouhou troubelí. Tom si zastrkal košili do kalhot a Juilin si natáhl kabátec, i když byl pořád bez košile a manžety měl ohrnuté. Než se k nim Elain připojila, rozhlédla se kolem sebe. V táboře se nic nehýbalo a až na světlo tohoto jediného ohně a záře lamp linoucí se z oken jejich vozu byla všude tma.</p> <p>Oba muži mlčeli, než si Elain upravila suknice. Poté se Juilin podíval na Toma, jenž kývl, a chytač zlodějů zvedl něco ze země a podal jí to. „Našel jsem to tam, co ležela," řekl snědý muž. „Jako kdyby jí to vypadlo z ruky."</p> <p>Elain pomalu vzala stříbrný šíp. Dokonce i opeření bylo zřejmě stříbrné.</p> <p>„Příznačný," prohodil Tom konverzačním tónem přes svou fajfku. „A ten cop k tomu... V každým příběhu se z nějakýho důvodu zmiňuje ten cop. I když jsem jich objevil pár, ve kterejch, myslím, vystupuje pod jiným jménem, a o copu se v nich nemluví. A některý s jiným jménem a s copem."</p> <p>„Mně na příbězích nezáleží," přisadil si Juilin. Nemluvil o nic vzrušeněji než Tom. Ale ono to taky chtělo hodně, aby se některý z nich rozčílil. „Je to ona? Už tak by to bylo dost špatné, i kdyby nebyla. Žena, co se takhle z ničeho nic objeví a nahá, ale... Do čeho jste nás to s N... Nanou dostaly?" <emphasis>Byl </emphasis>ustaraný. Juilin nedělal chyby a nikdy mu nic neuklouzlo. Tom jen bafal z fajfky a čekal.</p> <p>Elain obracela šíp v rukou a předstírala, že si ho prohlíží. „Je to přítelkyně," prohlásila nakonec. Dokud - pokud - ji Birgitte toho slibu nezbaví, tak její slovo bude platit. „Ona není Aes Sedai, ale pomáhala nám." Oba muži se na ni podívali a čekali, až řekne víc. „Proč jste to nedali Nyneivě?"</p> <p>Zase si vyměnili ty svoje pohledy - muži zřejmě dokázali pohledy vést celé rozhovory, alespoň pokud se žen týkalo - kterými jasně říkali, jako kdyby to vyslovili nahlas, co si myslí o tom, jak má pořád nějaké tajnosti. Zvlášť když to už věděli skoro jistě. Ale ona dala slovo.</p> <p>„Vypadala rozčilená," utrousil Juilin a uvážlivě zatahal z fajfky. Tom si tu svou vyndal z úst a foukl si do bílých knírů.</p> <p>„Rozčilená? Ta ženská vyběhla jenom v košili, vypadala ztracená, a když jsem se jí zeptal, jestli jí nemůžu pomoct, tak se mi ani nepokusila utrhnout hlavu. Brečela mi na rameni!" Zatahal se za svou lněnou košili a mumlal si cosi, že je mokrá. „Elain, ona se mi <emphasis>omluvila </emphasis>za každý křivý slovo, co mi kdy řekla, což z její pusy bylo skoro každý druhý. Říkala, že by potřebovala spráskat nebo že snad dostala výprask. Půlku doby mluvila nesmysly. Říkala, že je zbabělá a umíněná husa. Nevím, co se to s ní děje, ale byla úplně mimo."</p> <p>„Jednou jsem znal ženskou, co se takhle chovala," poznamenal Juilin s pohledem upřeným do ohně. „Probudila se a našla ve své ložnici lupiče. Bodla ho do srdce. Jenže když zapálila lampu, byl to její manžel. Jeho člun přistál dřív. Půl měsíce chodila jako Nyneiva." Stiskl rty. „Pak se oběsila."</p> <p>„Hrozně nerad ti to nakládám, holka," dodal Tom laskavě, „ale jestli se jí dá pomoct, tak ty jsi jediná z nás, kdo to dokáže. Vím, jak vytáhnout chlapa z bídy. Nakopnout ho nebo ho opít a najít mu hol -" Hlasitě si odkašlal a snažil se, aby to vypadalo přirozeně. Taky si uhladil kníry. Jediná špatná věc na tom, že se na ni teď díval jako na dceru, byla v tom, že si zřejmě myslel, že jí je tak dvanáct. „A stejně, chci říct, že nevím, jak tohle províst. A i kdyby ji Juilin třeba byl ochotnej přehnout přes koleno, pochybuju, že by mu za to poděkovala."</p> <p>„Tak to bych radši ohnul přes koleno zubatku," zamumlal chytač zlodějů, ale ne tak drsně, jak by to znělo včera. Byl stejně ustaraný jako Tom, i když méně ochotný to přiznat.</p> <p>„Udělám, co půjde," ujistila je a znovu obrátila šíp. Byli to dobří muži a ona jim jen nerada lhala nebo před nimi něco skrývala. Aspoň ne, pokud by to nebylo úplně nezbytné. Nyneiva tvrdila, že muže musíte vést pro jejich vlastní dobro, ale existovalo i něco takového, jako zajít příliš daleko. Nebylo správné zavést muže do nebezpečí, aniž by o tom věděl.</p> <p>Tak jim to řekla. O <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>a o tom, že se Zaprodanci osvobodili, i o Moghedien. Samozřejmě jim neřekla úplně všechno. Některé události v Tanchiku byly příliš zahanbující, takže na ně nechtěla ani pomyslet. Ohledně Birgittiny totožnosti slovo dodržela a zcela jistě nebylo nutné zacházet do podrobností při líčení toho, co Moghedien provedla Nyneivě. Sice to trochu ztížilo vysvětlování událostí dnešní noci, ale ona to zvládla. Pověděla jim všechno, o čem si myslela, že by to měli vědět, dost na to, aby si poprvé uvědomili, proti čemu vlastně stojí.</p> <p>Nejenom proti černým adžah - už když tohle zjistili, začali jaksi zmateně šilhat - ale i proti Zaprodancům, z nichž jedna navíc nejspíš honila ji a Nyneivu. A dala jim zcela jasně najevo, že ony dvě zase půjdou po Moghedien a že každému v jejich blízkosti taky hrozí nebezpečí, že se dostane mezi lovce a kořist, ať tak nebo tak.</p> <p>„Nyní, když to víte," zakončila, „se můžete sami rozhodnout, jestli zůstanete, nebo odejdete." Nechala to tak a dávala si pozor, aby se na Toma ani nepodívala. Zoufale doufala, že zůstane, ale nechtěla, aby si myslel, že ho o to žádá, dokonce ani pohledem ne.</p> <p>„Nenaučil jsem tě ani půlku toho, co budeš potřebovat, pokud máš být aspoň z poloviny tak dobrá královna, jako je tvoje matka," řekl Tom a snažil se mluvit drsně, ale pokazil to tím, že jí pokrouceným prstem odhrnul z tváře pramen načerno obarvených vlasů. „Mě se jen tak snadno nezbavíš, dítě. Hodlám z tebe udělat mistra v <emphasis>daes dae'mar, </emphasis>i kdybych ti to musel hučet do ucha, dokud neohluchneš. Nenaučil jsem tě dokonce ani zacházet s nožem. Snažil jsem se to naučit tvou matku, ale ona vždycky tvrdila, že může někomu nařídit, aby použil nůž, když to bude potřeba. Je to hloupej názor."</p> <p>Elain se předklonila a políbila ho na vrásčitou tvář. Tom zamrkal, zvedl huňaté obočí a pak se usmál a znovu si strčil do pusy fajfku.</p> <p>„Mě můžeš políbit rovněž," poznamenal suše Juilin. „Rand al'Thor může mít moje vnitřnosti jako návnadu na ryby, jestli mu tě nevrátím stejně zdravou, jako když tě naposledy viděl."</p> <p>Elain zvedla hrdě bradu. „Nedovolím, abys zůstával kvůli Randu al'Thorovi, Juiline." Vrátit mu ji? To určitě! „Zůstaneš, jenom jestli to chceš sám. A nezbavuji tě - ani tebe, Tome!" - zakřenil se při poznámce chytače zlodějů - „slibu, že uděláš, co se ti řekne." Tomův překvapený pohled ji docela potěšil. Obrátila se zpět k Juilinovi. „Půjdeš za <emphasis>mnou, </emphasis>a samozřejmě taky za Nyneivou, s tím, že budeš znát přesně, proti jakému nepříteli stojíme, nebo si můžeš zabalit věci a odjet na hřebci, kam se ti zlíbí. Já ti ho dám."</p> <p>Juilin se posadil rovně, jako by spolkl pravítko, a snědá tvář mu ještě víc potemněla. „V životě jsem neopustil ženu v nebezpečí." Ukázal na ni fajfkou jako zbraní. „Pošli mě pryč a já se ti budu držet za zadkem jako létavice v kýlové brázdě."</p> <p>Nebylo to tak přesně to, co chtěla, ale bude to stačit. „No dobře." Vstala, postavila se zpříma a stříbrný šíp držela u boku, a nasadila mírně mrazivý výraz. Myslela si, že si konečně uvědomili, kdo tu velí. „Do rána už moc času nezbývá." Skutečně měl Rand tu drzost říci Juilinovi, aby ji „vrátil zpět"? Tom prostě bude muset chvíli trpět spolu s druhým mužem - a dobře mu ta - za ten úšklebek. „Takže teď uhasíte oheň a půjdete spát. Hned. Žádné výmluvy, Tome. Když se nevyspíte, ráno nebudete k ničemu."</p> <p>Muži začali poslušně hrnout botami na plameny hlínu, ale když se dostala k prostým dřevěným schůdkům do vozu, zaslechla Toma říkat: „Občas mluví jako její matka."</p> <p>„Tak to jsem rád, že jsem tu ženskou nikdy nepotkal," zabručel v odpověď Juilin. „Hodíme si o první hlídku?" Tom souhlasně zamručel.</p> <p>Elain se skoro vrátila, ale místo toho se přistihla, že se usmívá. Muži! Tentokrát si to však v duchu řekla s láskou. Dobrá nálada jí vydržela, dokud nevstoupila dovnitř.</p> <p>Nyneiva seděla na okraji postele - oběma rukama se vzpírala, aby seděla zpříma, a jak sledovala Birgitte, oči se jí zavíraly. Nohy měla pořád špinavé.</p> <p>Elain strčila Birgittin šíp do skříňky za nějaké nadité pytlíky se suchým hráškem. Naštěstí se na ni druhá žena skoro ani nepodívala. Elain si nemyslela, že Nyneiva právě teď potřebuje uvidět ten stříbrný šíp. Ale co potřebovala?</p> <p>„Nyneivo, už dávno sis měla umýt nohy a jít spát."</p> <p>Nyneiva se zakývala jejím směrem a ospale zamrkala. „Nohy? Co? Musím ji hlídat."</p> <p>Bude to muset jít hezky jedno po druhém. „Tvoje nohy, Nyneivo. Máš je špinavé. Umej si je."</p> <p>Nyneiva se zamračeně podívala na své umazané nohy a pak kývla. Když nahnula velký bílý džbánek nad umyvadlo, rozlila trochu vody, a další vybryndala, než se domyla a mohla se utřít, ale i pak se zase posadila na postel. „Musím hlídat. Pro případ... Pro případ... Jednou vykřikla. Volala Gaidala."</p> <p>Elain ji přitiskla na záda na slamník. „Potřebuješ se vyspat, Nyneivo. Neudržíš oči otevřené."</p> <p>„Udržím," zamumlala Nyneiva zatvrzele a snažila se posadit, přičemž se vzpírala, jak jí Elain tlačila na ramena. „Musím ji hlídat, Elain. Musím."</p> <p>Vedle Nyneivy vypadali ti dva muži venku rozumně a povolně. Dokonce i kdyby Elain chtěla, neexistoval způsob, jak ji opít a najít jí nějakého - předpokládala, že by to měl být nějaký hezký mladý muž. Takže zbýval kopanec. Soucit a zdravý rozum rozhodně žádný dojem neudělaly. „Už mám dost toho trucování a sebelítosti, Nyneivo," prohlásila důrazně. „Ty si půjdeš <emphasis>hned </emphasis>lehnout, a ráno neřekneš ani slovo o tom, jak ubohá jsi chudinka. Jestli se neumíš chovat jako rozumná žena, kterou jsi, požádám Cerandin, aby ti udělala dvě modřiny za tu, co jsem ti odstranila. Dokonce jsi mi za to ani nepoděkovala. Teď jdi spát!"</p> <p>Nyneiva rozhořčeně vykulila oči - teď už aspoň nevypadala, že má pláč na krajíčku - ale Elain jí je rukou zavřela. Šlo to snadno, a přes tiše mumlané protesty začala Nyneiva brzy dýchat pomalu ve spánku.</p> <p>Elain ji ještě poplácala po rameni, než se narovnala. Doufala, že druhá žena bude spát klidně, že se jí bude zdát o Lanovi, ale jakýkoliv spánek pro ni byl lepší než žádný. Potlačujíc zívání se sklonila, aby zkontrolovala Birgitte. Nepoznala, jestli se její barva nějak zlepšila. Dalo se jen čekat a doufat.</p> <p>Lampy zřejmě žádné z nich nevadily, tak je Elain nechala zapálené a posadila se na podlahu mezi postele. Světlo by ji mělo udržet vzhůru. Ne že by věděla, proč by vůbec měla zůstávat vzhůru. Udělala, co bylo v jejích silách, stejně jako Nyneiva. Bez přemýšlení se opřela o přední stěnu a brada jí pomalu klesla na hruď.</p> <p>Sen to byl příjemný, byť zvláštní. Klečel před ní Rand a ona mu položila ruku na hlavu a spojila se s ním jako se strážcem. Stal se jedním z jejích strážců. Teď, s Birgitte, si bude <emphasis>muset </emphasis>vybrat zelené adžah. Byly tam i další ženy, tváře se každou chvíli měnily, podle toho, jak se na ně dívala. Nyneiva, Min, Moirain, Aviendha, Berelain, Amathera, Liandrin - a další, které vůbec neznala. Ať to byl kdo chtěl, Elain věděla, že se s nimi o něj musí podělit, protože v tomto snu si byla jistá, že právě tohle Min viděla. Nebyla si jistá, jaký z toho má pocit - některé z těch tváří chtěla rozdrásat na cáry - ale jestli to již bylo vzorem dáno, bude to tak muset být. Přesto ona bude mít jednu věc z něj, kterou žádná z ostatních nikdy nedokáže získat, spojení mezi strážcem a Aes Sedai.</p> <p>„Kde je tohle místo?" ptala se Berelain s vlasy havraní černě a tak krásná, že na ni Elain chtěla vycenit zuby. Ta ženská na sobě měla červené šaty s hlubokánským výstřihem, které Luca chtěl, aby nosila Nyneiva. Berelain se vždycky oblékala nápadně.</p> <p>„Vzbuď se. Tohle není <emphasis>Tel'aran'rhiod."</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Elain se s trhnutím probudila a viděla, že se Birgitte naklání přes okraj postele a slabě jí tiskne paži. Tvář měla příliš bledou a zvlhlou potem, jako by dostala horečku, avšak modré oči měla jasné a upírala je Elain do tváře.</p> <p>„Tohle není <emphasis>Tel'aran'rhiod." </emphasis>Nebyla to otázka, ale Elain přesto kývla, a Birgitte se s dlouhým povzdechem zase položila. „Pamatuji si naprosto všechno," zašeptala. „Jsem tady taková, jaká jsem, a vzpomínám si. Úplně všechno se změnilo. Někde tam venku je Gaidal, malé dítě nebo možná malý chlapec. Ale i kdybych ho našla, co si pomyslí o ženě víc než dost staré, aby mohla být jeho matka?" Rozzlobeně si protřela oči a potom zamumlala: „Nepláču. Nikdy nebrečím. Na to si vzpomínám, Světlo mi pomoz. Nikdy nepláču."</p> <p>Elain si vedle její postele klekla. „Ty ho najdeš, Birgitte." Mluvila tiše. Nyneiva zřejmě stále spala hlubokým spánkem - tiše, drsně pochrupovala - ale potřebovala si odpočinout, ne všemu tomuhle čelit znovu. „Určitě ho nějak najdeš. A on se do tebe zamiluje. Já vím, že ano."</p> <p>„Myslíš, že na tomhle mi záleží? Dokázala bych přežít, kdyby mě nemiloval." Oči se jí zaleskly a odhalily tak lež. „On mě bude potřebovat, Elain, a já tam nebudu. On byl vždycky odvážnější, než pro něj bylo zdravé. Pořád jsem mu musela připomínat, že má být opatrný. Horší bude, že se bude toulat a hledat mě, aniž by věděl, co vlastně hledá, aniž by věděl, proč se vlastně cítí neúplný. Vždycky jsme spolu, Elain. Dvě poloviny jednoho celku." Vyhrkly jí slzy a stékaly jí po tváři. „Moghedien říkala, že mě přinutí k věčnému pláči, a..." Náhle se jí tvář zkroutila, jako by jí z hrdla násilím rvali tiché vzlyky.</p> <p>Elain vyšší ženu objala a říkala jí slova útěchy, o nichž věděla, že nejsou k ničemu. Jak by se cítila, kdyby jí takhle vyrvali Randa? Ta myšlenka málem stačila, aby si položila hlavu vedle Birgitte a taky se rozplakala.</p> <p>Elain si nebyla jistá, jak dlouho Birgitte trvalo, než se vyplakala, ale nakonec ji druhá žena odstrčila, lehla si a prsty si otřela líce. „Tohle jsem nikdy nedělala, jen jako malá holka. Nikdy." Otočila hlavu a zamračila se na Nyneivu, která stále spala na druhé posteli. „Ublížila jí Moghedien moc? Ještě jsem neviděla někoho tak svázaného od doby, co Touragové dobyli Mareesh." Elain teď musela vypadat zmateně, protože Birgitte dodala: „V jiném věku. Je zraněná?"</p> <p>„Ne vážně. Hlavně její pýcha. To, co jsi udělala, jí umožnilo uniknout, ale až po..." Elain se nedokázala přimět to vyslovit. Příliš mnoho ran bylo ještě čerstvých. „Dává si to za vinu. Myslí si, že... všechno... je její vina, protože tě požádala o pomoc."</p> <p>„Kdyby mě nebyla požádala, Moghedien by ji teď učila žebrat. Je stejně málo opatrná jako Gaidal." Birgittin suchý tón zněl podivně vzhledem k tomu, jak měla zvlhlé tváře. „Ona mě do toho nezatáhla za vlasy. Jestli na sebe bere zodpovědnost za následky, tak na sebe bere zodpovědnost za moje činy." Pokud něco, tak mluvila rozzlobeně. „Jsem svobodná žena a rozhoduji se sama. Ona nerozhodla za mě."</p> <p>„Musím říci, že to bereš lépe než... bych to brala já." Nemohla říci „lépe než Nyneiva". To byla pravda, ale to druhé taky.</p> <p>„Já vždycky říkám, když už musíš vylézt na šibenici, řekni davu vtip, dej katovi peníz a spadni s úsměvem na rtech." Birgitte se usmívala velmi ponuře. „Moghedien spustila padací dvířka, avšak mně vaz ještě nepraskl. Možná ji ještě překvapím, než tohle skončí." Pak její úsměv zmizel a ona se pozorně zadívala na Elain. „Já... tě cítím. Myslím, že bych mohla zavřít oči a ukázat na tebe, i kdybys byla míli daleko."</p> <p>Elain se nadechla velmi zhluboka. „Spojila jsem se s tebou jako se strážcem," vyhrkla. „Umírala jsi, léčení nezabíralo a..." Žena na ni upírala oči. Už se nemračila, ale pohled měla znepokojivě pronikavý. „Nebyla jiná možnost, Birgitte. Jinak bys byla zemřela."</p> <p>„Strážce," pronesla Birgitte pomalu. „Myslím, že si vzpomínám na jeden příběh o ženě strážci, ale to bylo v životě tak dávném, že víc si už nepamatuji."</p> <p>Teď byl čas na druhé, velmi hluboké nadechnutí, a tentokrát ze sebe Elain musela slova vyrážet. „Je tu něco, co bys měla vědět. Dřív nebo později to zjistíš, a já jsem se rozhodla, že před lidmi, kteří mají právo to vědět, nebudu nic zatajovat, pokud to nebude naprosto nezbytné." Třetí nádech. „Já nejsem Aes Sedai. Jsem jenom přijatá novicka."</p> <p>Zlatovlasá žena na ni dlouho jen hleděla a pak pomalu zavrtěla hlavou. „Přijatá. Za trollockých válek jsem znala jednu přijatou, která se takhle spojila s mužem. Barashelle měla v několika dnech dělat zkoušky, aby mohla být pozvednuta na hotovou Aes Sedai, a zcela jistě by byla šátek dostala, ale ona se bála, že si ho vezme žena, která dělala zkoušky stejný den. Za trollockých válek se Věž z nutnosti snažila povyšovat ženy, jak nejrychleji to šlo."</p> <p>„Co se stalo?" Elain si nemohla pomoci, aby se nezeptala. Barashelle? To jméno znělo povědomě.</p> <p>Birgitte si propletla prsty na pokrývce na prsou, zvedla hlavu a nasadila posměšně soucitný výraz. „Není třeba říkat, že jakmile to objevily, nedovolily jí složit zkoušky. Nutnost nepřevážila takovou opovážlivost. Donutily ji předat pouto toho chlapíka jiné, a aby ji naučily trpělivosti, daly ji poté do kuchyně mezi kuchtičky a kuchyňské pomocnice. Slyšela jsem, že tam zůstala tři roky, a když konečně získala šátek, amyrlinin stolec sám jí vybral strážce, muže s tváří jako z vydělané kůže a umíněného jako kámen, jménem Anselan. Viděla jsem je o několik roků později, ale nepoznala jsem, kdo z nich dává rozkazy. A myslím, že Barashelle si tím taky nebyla jistá."</p> <p>„To není příjemné," zamumlala Elain. Tři roky v... Počkat. Barashelle <emphasis>a Anselan? </emphasis>To nemohla být stejná dvojice. Ten příběh neříkal nic o tom, že by Barashelle byla Aes Sedai. Ona však četla dvě verze a slyšela Toma vyprávět třetí, a ve všech Barashelle vykonávala nějakou dlouhou, úmornou službu, aby si vysloužila Anselanovu lásku. Dva tisíce let dokážou příběh hodně změnit.</p> <p>„To není," souhlasila Birgitte a náhle měla v bledé tváři příliš velké a nevinné oči. „Předpokládám, že jelikož budeš chtít udržet své strašné tajemství, nebudeš mě dřít tak tvrdě, jako některé Aes Sedai honí své strážce. Nebylo by dobré donutit mě, abych to prozradila, jen abych se ti dostala ze spárů."</p> <p>Elain okamžitě instinktivně zvedla bradu. „To zní skoro jako výhrůžka. Ty já neberu zrovna nejlépe, od tebe, ani od nikoho jiného. Jestli si myslíš -"</p> <p>Ležící žena ji chytila za ruku a omluvně ji zarazila. Její stisk byl znatelně silnější. „Prosím. Tak jsem to nemyslela. Gaidal tvrdí, že mám smysl pro humor jako kámen hozený do kruhu shoja." Při zaznění Gaidalova jména jí po tváři přeletěl mrak, ale hned zmizel. „Zachránila jsi mi život, dědičko Andoru. Zachovám tvé tajemství a budu ti sloužit jako strážce. A budu tvá přítelkyně, pokud budeš chtít."</p> <p>„Budu hrdá, že tě můžu mít za přítelkyni." Kruh shoja? Na to se zeptá jindy. Birgitte možná byla silnější, ale nepochybně si potřebovala odpočinout. „A za strážce." Vypadalo to, že si opravdu vybere zelené adžah. Kromě všeho ostatního to byla jediná cesta, jak se mohla spojit s Randem. Stále se ji hlavou honil ten sen a ona ho hodlala přesvědčit, aby přijal, tak nebo tak. „Třeba bys mohla zkusit... pozměnit... svůj smysl pro humor?"</p> <p>„Zkusím to." Birgitte mluvila, jako by říkala, že se pokusí zvednout horu. „Ale jestli mám být tvůj strážce, i potajmu, tak budu strážcem. Skoro neudržíš oči otevřené. Je čas, aby ses vyspala." Elain zvedla obočí i bradu, avšak ta žena jí nedala příležitost promluvit. „Mezi jinými věcmi je strážcovou povinností říct své Aes Sedai, kdy to přehání. Taky dodává dávku opatrnosti, když si ona myslí, že může vstoupit i do Jámy smrti. A udržuje ji naživu, aby mohla dodělat to, co musí. Já pro tebe budu tohle dělat. Když budu nablízku, Elain, nemusíš si hlídat záda."</p> <p>Asi se potřebovala vyspat, ale Birgitte to potřebovala víc. Elain ztlumila lampy a ženu uložila ke spánku, avšak teprve tehdy, když ta dohlédla na to, aby si Elain vedle její postele rozložila pokrývky a polštář. Došlo k nějaké menší půtce o to, která bude spát na podlaze, ale Birgitte byla stále dost slabá, takže Elain neměla potíže ji udržet v posteli. No, alespoň ne žádné větší potíže. Ještě že Nyneiva nepřestávala tiše pochrupovat.</p> <p>Elain sama nešla hned spát i přes to, co navykládala Birgitte. Ta žena nemohla vystrčit nos z vozu, dokud nebude mít co na sebe, a byla o dost vyšší než Elain či Nyneiva. Elain, sedíc mezi postelemi, začala povolovat lem na svých jezdeckých šatech z tmavého hedvábí. Ráno bude mít jen málo času rychle upravit střih a nastehovat nový lem. Spánek ji přemohl ani ne v polovině párání.</p> <p>Znovu se jí zdálo o spojení s Randem, a nejen jednou. Občas poklekl dobrovolně, občas to musela udělat stejně, jako to provedla s Birgitte, dokonce mu i vlézt do postele, když spal. Birgitte teď byla jediná další žena. To Elain zase <emphasis>tolik </emphasis>nevadilo. Ona ne - ani Min, Egwain, Aviendha nebo Nyneiva, i když si neuměla představit, že by k tomu Lan nic neřekl. Ale ty ostatní... Právě nařídila Birgitte, v měňavém plášti strážce, aby odtáhla Berelain a Elaidu na tři roky do kuchyní, když ji ty dvě ženy náhle začaly bušit pěstmi. Probudila se a zjistila, že po ní šlape Nyneiva, aby se dostala k Birgitte a mohla ji zkontrolovat. V okýnkách se ukazovalo šedavé světlo těsně před svítáním.</p> <p>Birgitte se probudila s tvrzením, že je silnější než kdy předtím, a kromě toho umírá hlady. Elain si nebyla jistá, jestli už Nyneiva dokončila záchvat sebeobviňování. Nelomila sice rukama a nemluvila o tom, ale zatímco si Elain oplachovala obličej a ruce a vysvětlovala, jak je to s tím zvěřincem a proč tu ještě chvíli musejí zůstat, Nyneiva spěšně oloupala a vykrájela červené hrušky a žlutá jablka, nakrájela sýr, a to všechno podala Birgitte na talíři spolu s pohárem ředěného vína s medem a kořením. Kdyby ji Birgitte nechala, byla by ji Nyneiva snad nakrmila. Pak ale vlastnoručně umyla Birgitte vlasy slepičím pepřem, dokud je neměla černé jako Elain - Elain si vlasy umyla samozřejmě sama - a věnovala jí své nejlepší punčochy a spodničku a zatvářila se zklamaně, když jí Elaininy střevíčky padly lépe. Jakmile měla Birgitte vlasy vysušené a znovu zapletené, trvala Nyneiva na tom, že jí pomůže do šedého hedvábí - u boků a přes prsa potřebovaly trochu popustit, ale to mohlo počkat - a dokonce chtěla sama přišít lem, až ji Elainin nevěřícný výraz přiměl stáhnout se a věnovat se vlastní očistě. - Když si drhla obličej, bručela si pro sebe, že umí šít jako každá jiná. Když chce.</p> <p>Když konečně vyšly ven, nad vrcholky stromů na východě vykukoval první zlatý kousek slunečního kotouče. Na tuto kratičkou chvíli byl den klamně příjemný. Na obloze nebylo vidět ani mráček a v poledne bude vzduch horký a suchý.</p> <p>Tom a Juilin připřahali spřežení k vozu a celý tábor kypěl přípravou na cestu. Číhal byl již nasedlán a Elain si v duchu poznamenala, že se dnes musí ozvat kvůli jízdě na koni, než se sedla zmocní některý z mužů. Ale i kdyby se tam Tom anebo Juilin dostali první, nebyla by příliš zklamaná. Vždyť právě dnes odpoledne bude poprvé chodit po provaze před lidmi. Kostým, který jí Luca ukázal, ji trošičku znervózňoval, ale aspoň kvůli tomu nebědovala tolik jako Nyneiva.</p> <p>Luca sám se přihnal z druhé strany tábora, až za ním červená pláštěnka vlála, všechny sekýroval a vykřikoval jakési nepotřebné příkazy. „Latelle, probuď ty zatracený medvědy! Chci je na nohou a bručící, až pojedem přes Samaru. Clarin, tentokrát si hlídej ty psiska. Jestli jeden z nich zase uteče za kočkou... Brughu, nezapomeň, budete s bratry metat kozelce těsně před mým vozem. <emphasis>Těsně </emphasis>před ním. Tohle má být velkolepej průvod, ne soutěž o to, kterej z vás umí skákat rychleji! Cerandin, drž ty kňouro-koně u huby. Chci, aby lidi lapali po dechu údivem, ne v hrůze utíkali!"</p> <p>Zastavil se u jejich vozu, zamračil se na Nyneivu i na ni stejně, jen si trošku schoval pro Birgitte. „Je od vás laskavý, že jste se rozhodly připojit se k nám, paní Nano, <emphasis>má paní </emphasis>Morelin. Myslel jsem, že hodláte spát až do poledne." Kývl směrem k Birgitte. „Povídaly jste si s někým z druhýho břehu, co? No, na návštěvy nemáme čas. Chci to postavit a v poledne vystupovat."</p> <p>Nyneiva byla tím útokem zřejmě zaskočená, ale<strong> </strong>ke konci jeho druhé věty Lucův rozzlobený pohled opětovala stejně rozzlobeně. Ačkoliv se s Birgitte necítila dobře, zřejmě to nijak neztlumilo její výbušnou povahu, kde se to týkalo ostatních. „Budeme připravený stejně jako ostatní, a ty to víš, Valane Luco. Kromě toho, hodina dvě stejně nebude znamenat rozdíl. Na druhým břehu řeky je dost lidí, že i kdyby ti na představení přišla stovka, bude to víc, než se ti kdy snilo. Jestli se rozhodnem v klidu posnídat, můžeš si třeba točit palcema a počkáš. Jestli nás necháš tady, nedostaneš to, co chceš."</p> <p>To byla zatím její nejostřejší připomínka těch slíbených sto zlatých, ale jeho to pro jednou nezpomalilo. „Dost lidí? Dost lidí! Lidi musíš přilákat, ženská. Chin Akima je na místě už tři dny a má chlapíka, co žongluje s mečema a sekerama. A devět akrobatů. Devět! Nějaká ženská, o který jsem v životě neslyšel, má dvě akrobatky, co provádějí na visutým laně takový věci, že by Chavanům vypadly oči z důlků. Nevěřila bys, kolik je tam lidí. Sillia Cerano má muže s tvářema namalovanýma jako dvorní šašci, co se polívaj vodou a mlátěj se po hlavách prasečíma měchýřema, a lidi platí každej stříbrnej groš navíc, aby se na to mohli koukat!" Najednou přimhouřil oči a podíval se na Birgitte. „Nebyla bys ochotná namalovat si obličej? Sillia nemá mezi svýma šaškama ženskou. Některej z těch koňáků to udělá. A dostat po hlavě nafouknutým měchýřem tak moc nebolí, a já ti zaplatím..." Odmlčel se a přemýšlel - s větším obnosem se dělil asi stejně rád jako Nyneiva - a do nastalého ticha promluvila Birgitte.</p> <p>„Já nejsem šašek a šaškem nebudu. Jsem lučištnice."</p> <p>„Lučištnice," zamumlal a pak si prohlížel složitě splétaný, lesklý cop, který měla přehozený přes levé rameno. „A asi by sis mohla říkat Birgitte. Co jsi zač? Jedna z těch pitomců, co se honí za Valerským rohem? I kdyby ta věc existovala, jakou máš šanci, že ho najdeš právě ty? Byl jsem v Illianu, když hledači skládali přísahu, a na Tammazově velkým náměstí jich byly tisíce. Ale co se slávy, kterou <emphasis>dokážeš </emphasis>získat, týče, nic nemůže zastínit potlesk -"</p> <p>„Já jsem lučištnice, hezounku," skočila mu Birgitte do řeči odhodlaně. „Sežeň mi luk a já přestřílím každého, koho si řekneš, sto zlatých korun proti jediné tvé." Elain čekala, že Nyneiva začne vyvádět - to ony by musely zaplatit sázku, pokud by Birgitte prohrála, a ať už tvrdila cokoliv, Elain si nemyslela, že se Birgitte již zcela vzpamatovala - ta však jenom zavřela na chvíli oči a dlouze, zhluboka se nadechla.</p> <p>„Ženský!" zavrčel Luca. Tom a Juilin se taky nemuseli tvářit, jako by souhlasili. „Skvěle se hodíš k <emphasis>urozené paní Morelin </emphasis>a Naně, ať už se jmenují, jak chtějí." Divoce zamával pláštěnkou a ukázal na kolem panující ruch a shon mužů a koní. „Možná to uniklo tvýmu bystrýmu očku, <emphasis>Birgitte, </emphasis>ale já se musím postarat o představení, a moji rivalové už vybírají v Samaře peníze jako kapesní zloději, což taky jsou."</p> <p>Birgitte se usmála, rty se jí lehce zvlnily. „Bojíš se, hezounku? Můžeme to změnit na stříbrňák z tvé strany."</p> <p>Elain dostala z toho, jaká barva se Lucovi objevila v obličeji, strach, že ho raní mrtvice. Jako by měl náhle krk na límec příliš velký. „Donesu ti svůj luk," skoro syčel. „Můžeš si těch sto marek odpracovat s namalovaným obličejem nebo čištěním klecí, mně je to fuk!"</p> <p>„Určitě jsi už v pořádku?" zeptala se Birgitte Elain, když Luca s mumláním odešel. Jediné slovo, které z toho zachytila, bylo několikrát opakované „ženské!" Nyneiva se na ženu s copem dívala, jako by si přála, aby se otevřela země a pohltila ji. Ji, ne Birgitte. - Několik koňáků se z nějakého důvodu shromáždilo kolem Toma a Juilina.</p> <p>„Má hezké nohy," prohodila Birgitte, „ale vysocí muži se mi nikdy nelíbili. Přidej k tomu hezkou tvář a jsou vždy nesnesitelní."</p> <p>Ke skupince mužů se připojil Petra, jenž byl dvakrát širší než ostatní. Něco řekl a potřásl si rukou s Tomem. Chavanové tam byli taky. A Latelle, vážně rozmlouvala s Tomem a zatím temně pokukovala po Nyneivě a ženách s ní. Než se vrátil Luca s nenapjatým lukem a toulcem se šípy, nikdo už se na cestu nepřipravoval.</p> <p>Povozy, koně a klece - dokonce i připoutaní kňouro-koně - tu stáli zapomenutí a všichni lidé se tlačili kolem Toma a chytače zlodějů. Když se Luca vydal kousek za tábor, všichni ho následovali.</p> <p>„Považují mě za slušnýho střelce," utrousil Luca a vyřezal do kmene vysokého dubu bílý kříž ve výši svých prsou. Trocha jeho furiantství se mu vrátila a on pyšným krokem odstoupil padesát kroků. „Budu střílet první, abys věděla, proti čemu stojíš."</p> <p>Birgitte mu sebrala luk z ruky a odešla dalších padesát kroků, zatímco on za ní civěl. Potřásla nad lukem hlavou, ale zapřela si ho o nohu ve střevíčku a jediným plavným pohybem ho napjala, než se k ní Luca s Elain a Nyneivou stačili připojit. Birgitte vytáhla z toulce, který Luca držel, šíp, chvíli si ho prohlížela a pak ho odhodila jako smetí. Luca se zamračil a otevřel ústa, ale ona už zahazovala druhou střelu. Další tři taky skončily na listím pokryté zemi, než jeden zapíchla hrotem do hlíny vedle sebe. - Z jedenadvaceti si nechala jen čtyři.</p> <p>„Ona to zvládne," šeptla Elain a snažila se mluvit sebejistě. Nyneiva zachmuřeně kývla. Jestli budou muset zaplatit sto zlatých korun, brzy budou muset prodat šperky, jež jim věnovala Amathera. Pověřovací dopisy teď byly naprosto k ničemu, jak vysvětlila Nyneivě. Kdyby je použily, nakonec by Elaidě ukázaly prstem na místo, kde byly, pokud ne, kde jsou. <emphasis>Kdybych jen byla včas promluvila, mohla jsem to zastavit. Jako můj strážce musí udělat, co jí řeknu. Nebo ne? </emphasis>Podle toho, co zatím viděla, nebyla poslušnost součástí pouta. Přiměly snad ty Aes Sedai, které špehovala, složit přísahu i muže? Teď, když na to myslela, tak měla dojem, že jedna určitě ano.</p> <p>Birgitte nasadila šíp na tětivu, zvedla luk a vystřelila, zdánlivě aniž se zastavila a zamířila. Elain sebou trhla, ale ocelový hrot se zarazil přímo doprostřed vyřezaného bílého kříže. Než se přestal chvět, druhý šíp se zarazil těsně vedle něj. Birgitte pak chvíli počkala, ale jen aby se šípy mohly přestat chvět. Přihlížející zalapali po dechu, když třetí šíp <emphasis>rozštípl </emphasis>ten první, jenže to nebylo nic proti naprostému tichu, které zavládlo, když poslední šíp rozštípl ten druhý právě tak hladce. Jednou to mohla být náhoda. Dvakrát...</p> <p>Luca se tvářil, že mu snad vážně vypadnou oči z důlků. Ústa měl otevřená a zíral na strom, na Birgitte, na strom a zase na Birgitte. Ona mu nabídla luk, ale on slabě zavrtěl hlavou.</p> <p>Náhle toulec zahodil a s nadšeným výkřikem rozhodil rukama. „Ne nože! Šípy! Na sto kroků!"</p> <p>Nyneiva se sesula na Elain, když začal vysvětlovat, co chce, ale ani slovíčkem se nevzepřela. Tom a Juilin vybírali peníze. Většina lidí jim odevzdávala mince s povzdechem či smíchem, ale Latelle musel Juilin chytit za ruku, když se snažila vyklouznout, a něco jí rozzlobeně povídal, než z váčku vylovila mince. Tak tohle měli za lubem. Bude si s nimi muset důrazně promluvit. Ale až později. „Nano, tohle nemusíš dělat." Nyneiva jenom divoce třeštila oči na Birgitte.</p> <p>„Naše sázka?" řekla Birgitte, když Lucovi došel dech. Luca se ošklíbl, ale pak zalovil ve váčku a peníz jí hodil. Elain zachytila záblesk zlata ve slunci, když si ho Birgitte prohlížela a pak hodila zpátky. „Sázka zněla stříbrňák na tebe."</p> <p>Lucovi se poplašeně rozšířily oči, ale vzápětí už se smál a tiskl jí zlatou korunu do ruky. „Ty stojíš za každej měďák. Co říkáš? No, královna Ghealdanu by sama mohla zavítat na takový vystoupení, jaký děláš ty. Birgitte a její šípy. Namalujem je na stříbrno, a luk taky!"</p> <p>Elain zoufale toužila po tom, aby se na ni Birgitte podívala. - Stejně tak mohly vyvěsit znamení pro Moghedien, jako udělat, co ten chlap navrhoval.</p> <p>Ale Birgitte jenom vyhodila minci do vzduchu, chytila ji a zazubila se. „Barva zničí už tak šupácký luk," prohodila nakonec. „A říkej mi Maerion. Kdysi jsem si tak říkala." Opřela se o luk a usmála se ještě víc. „Můžu mít taky červené šaty?"</p> <p>Elain si vydechla vášnivou úlevou. Nyneiva vypadala, že snad bude zvracet.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Vystoupení v</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>Samaře</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Nyneiva snad posté zvedla pramen vlasů, podívala se na něj a povzdechla si. Přes stěny vozu se dovnitř neslo tiché mumlání, hovor a smích ze stovek, pokud ne tisíců hrdel, vzdálená hudba, kterou hlasy téměř utopily. V žádném případě jí nevadilo, že tráví slavnostní průvod ulicemi Samary ve voze s Elain - když občas vyhlédla okýnkem, přesvědčila se, že venku v tom natěsnaném davu křičících lidí, co skoro neuhnuli, aby mohly projet vozy, by rozhodně být nechtěla - ale pokaždé, když se podívala na měděnou barvu svých vlasů, přála si, aby dělala raději salta s Chavany, než si barvila lokny.</p> <p>Velice opatrně, aby se na sebe ani nepodívala, se zabalila do prostého tmavošedého šátku, obrátila se a trhla sebou, neboť ve dveřích stála Birgitte. Ta žena jela během průvodu ve voze s Clarin a Petrou, kdy pro ni Clarin upravovala náhradní červené šaty, které podle Lucových příkazů vyráběla pro Nyneivu. - Luca dal Clarin příkazy ještě předtím, než Nyneiva svolila. Birgitte je teď měla na sobě a načerno obarvený cop měla přehozený přes rameno tak, že jí spočíval mezi ňadry, aniž by si uvědomovala hluboký čtvercový výstřih. Už jenom při pohledu na něj si Nyneiva přitáhla šátek poněkud úžeji k tělu. Birgitte už nemohla ukázat ani coul světlého poprsí, aby si zachovala aspoň zdání slušnosti. I takhle se o nějaké slušnosti nedalo moc mluvit, spíš to bylo docela k smíchu. Při pohledu na ni se Nyneivě stáhl žaludek, ale ne kvůli šatům či pleti.</p> <p>„Když už máš na sobě tyhle šaty, tak proč se zahalovat?" Birgitte vstoupila a zavřela za sebou dveře. „Jsi žena. Tak proč na to nebýt pyšná?"</p> <p>„Jestli myslíš, že bych neměla," odvětila Nyneiva váhavě a pomalu nechala šátek sklouznout až k loktům, čímž odhalila dvojče šatů, které měla na sobě druhá žena. Cítila se skoro nahá. „Jenom jsem myslela... myslela jsem..." Sevřela pevně hedvábné suknice, aby udržela ruce u boků, a podívala se druhé ženě do očí. I když věděla, že má na sobě úplně to stejné, bylo to tak přece jen o něco snazší.</p> <p>Birgitte se zamračila. „A kdybych chtěla, aby sis ještě o coul zvětšila výstřih?"</p> <p>Nyneiva otevřela ústa a ve tváři dostala stejně šarlatovou barvu, jako měly i šaty, ale chvíli ze sebe nedostala ani hlásku. Když konečně našla hlas, znělo to, jako by ji někdo škrtil. „Ten už se nedá zvětšit. Koukni na sebe. Nedá se zvětšit ani o <emphasis>desetinu </emphasis>coulu!"</p> <p>Tři rychlé, se zamračeným obličejem provedené kroky a Birgitte se lehce skláněla, aby Nyneivě viděla přímo do očí. „A kdybych řekla, že chci, aby sis ten výstřih zvětšila?" prskla a ukázala zuby. „Co kdybych chtěla, aby sis namalovala obličej, aby měl Luca toho svýho šaška? Co kdybych tě z toho vysvlíkla a natřela tě od hlavy k patě? To bys byla skvělý cíl. Každý muž na padesát mil daleko by se přišel podívat."</p> <p>Nyneiva pohybovala ústy, ale tentokrát z nich nevyšel žádný zvuk. Velmi chtěla zavřít oči. Třeba až by je zase otevřela, nic z toho by se nedělo.</p> <p>Birgitte znechuceně potřásla hlavou, sedla si na postel, loktem se opřela o koleno a v modrých očích měla pronikavý pohled. - „Tohle musí přestat. Když se na tebe podívám, škubneš sebou. Pobíháš kolem, abys mi mohla posluhovat. Když se podívám na stoličku, doneseš mi ji. Když si olíznu rty, ty mi vrazíš do ruky pohár vína dřív, než si uvědomím, že mám žízeň. Umývala bys mi záda a nazoufala střevíce, kdybych ti to dovolila. Nejsem ani obluda, ani mrzák nebo dítě, Nyneivo."</p> <p>„Já se jenom snažím srovnat -" začala pokorně a nadskočila, když druhá žena zařvala.</p> <p>„Srovnat? Ty se mě snažíš ponížit!"</p> <p>„Ne. Ne, tak to není, vážně. Je to moje vina -"</p> <p>„Bereš na sebe zodpovědnost za moje činy," přerušila ji ohnivě Birgitte. „<emphasis>Já </emphasis>jsem se rozhodla s tebou promluvit v <emphasis>Tel'aran'rhiodu. Já </emphasis>jsem se rozhodla ti pomoct. <emphasis>Já </emphasis>jsem se rozhodla stopovat Moghedien. A<emphasis> já </emphasis>se taky rozhodla, že tě za ní vezmu. <emphasis>Já! </emphasis>Ne ty, Nyneivo, já! Nebyla jsem tvoje loutka, tvůj lovecký pes tehdy, a nebudu tím teď."</p> <p>Nyneiva ztěžka polkla a pevněji stiskla suknice. Neměla právo se na tuto ženu zlobit. Vůbec žádné právo. Ale Birgitte právo měla. „Udělala jsi, oč jsem tě požádala. Je to moje chyba, že jsi... že jsi tady. Je to všecko moje chyba!"</p> <p>„Copak jsem mluvila o chybě? Žádnou nevidím. Jenom muži a přihlouplý holky na sebe berou vinu tam, kde žádná není, a ty nejsi ani jedno."</p> <p>„To díky tý mý hloupý pýše jsem si myslela, že ji dokážu znovu přeprat, a díky mý zbabělosti jsem ji nechala... jsem ji nechala... Kdybych se tak nebála, že jsem si ani odplivnout nedokázala, mohla jsem něco udělat včas."</p> <p>„Zbabělec?" Birgitte vykulila oči, nevěřícně je vyvalila, a do hlasu se jí vloudilo opovržení. „Ty? Myslela jsem, že máš víc zdravýho rozumu, než že si budeš plíst strach se zbabělostí. Když tě Moghedien pustila, mohla jsi z <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>utýct, ale tys zůstala a bojovala. Nebyla to tvoje chyba ani vina, že jsi nemohla." Zhluboka se nadechla a chvíli si třela čelo, pak se však znovu napjatě předklonila. „Poslouchej mě dobře, Nyneivo. Já se ani trochu neviním za to, co se ti stalo. Viděla jsem to, ale nemohla jsem se ani pohnout. Kdyby tě Moghedien svázala do uzlu nebo tě rozkrojila jako jablko, ani pak bych si to nedávala za vinu. Udělala jsem, co bylo v mých silách, když to bylo v mých silách. A tys udělala to samý."</p> <p>„Nebylo to to samý." Nyneiva se pokoušela dostat z hlasu vášeň. <emphasis>„Byla </emphasis>to moje chyba, žes tam byla. Moje chyba, že jsi tady. Kdybys..." Zarazila se a znovu polkla. „Kdybys... minula... až na mě budeš dneska střílet, tak chci, abys věděla, že to pochopím."</p> <p>„Když namířím, vždycky zasáhnu cíl," prohodila Birgitte suše, „a když namířím, nebude to na tebe." Začala sbírat věci z jedné skříňky a dávat je na stolek. Zpola dokončené šípy, vyřezané dříky, ocelové hlavice, kamennou nádobku s lepidlem, tenký provázek a šedé husí peří na opeření. Prohlašovala, že si vyrobí taky vlastní luk, hned, jak to půjde. Lucův nazývala posměšně „sukovatou větví ulomenou o půlnoci ze stromu s příčnými vlákny slepým hňupem". - „Líbila ses mi, Nyneivo," poznamenala, když si všechno rozložila. „Trny, bradavice a všechno to ostatní. Ale teď už ne, dokud budeš taková..."</p> <p>„Nemáš teď důvod mít mě ráda," řekla Nyneiva ublíženě, ale druhá žena pokračovala, aniž vzhlédla.</p> <p>„...a nedovolím, abys mě ponižovala, abys snížila moje rozhodnutí tím, že si je budeš připisovat. Měla jsem pár přítelkyň, ale většinou měly povahu jako sněžný duch."</p> <p>„Kéž bys mohla být zase moje přítelkyně." Co pod Světlem je sněžný duch? Nepochybně něco z jiného věku. „Já bych tě nikdy nechtěla ponížit, Birgitte. Já jenom -"</p> <p>Birgitte jí nevěnovala pozornost, jenom zesílila hlas. Pozornost zjevně cele věnovala svým šípům. „Chtěla bych tě mít znovu ráda, ať to ty budeš opětovat nebo ne, ale nemůžu, dokud ty nezačneš zase mít ráda sama sebe. Dokázala bych s tebou žít, žít s ukňouranou, roztřesenou chudinkou, kdybys taková byla od přírody. Beru lidi takové, jací jsou, ne jaké bych je chtěla mít, jinak odejdu. Ale ty tohle nejsi, a já nepřijmu důvody, proč si na to hraješ. Tak. Clarin mi řekla o tom tvém střetnutí s Cerandin. Teď vím, co udělám příště, až zase začneš tvrdit, že moje rozhodnutí bylo tvoje vlastní." Důrazně švihla jasanovou tyčkou. „Jsem si jistá, že mi Latelle ještě ráda opatří proutek."</p> <p>Nyneiva se přinutila rozevřít čelisti, přinutila se mluvit co nejklidněji. „Máš úplný právo udělat se mnou, co se ti zlíbí." Pěsti na sukních se jí třásly víc než hlas.</p> <p>„Takže se přece jen ukazuje náznak hněvu? Jenom na okraji?" Birgitte se na ni zazubila, pobaveně a zároveň i překvapivě divoce. „Jak dlouho potrvá, než se rozhoří plamenem? Jsem ochotná zničit libovolný počet proutků, když to bude potřeba." Úsměv se vytratil. „Donutím tě uvidět to, co je správný, nebo tě zaženu. Jiná možnost není. Nemůžu - a nechci - opustit Elain. To pouto je mi ctí a já budu ctít je i ji. A nedovolím ti myslet si, že rozhoduješ za mě, nebo jsi rozhodovala. Já jsem sama sebou, ne tvůj přívažek. Nyní odejdi. Jestli mám mít aspoň pár střel, co poletí rovně, tak musím dodělat tyhle šípy. Nechci tě zabít a nedovolím, aby se to stalo náhodou." Otevřela nádobku s lepidlem a naklonila se nad stůl. „A nezapomeň udělat pukrle jako hodná holčička, až půjdeš pryč."</p> <p>Nyneiva se dostala až ze schůdků, než se vztekle udeřila pěstí do stehna. Jak se ta ženská opovažuje? Copak si myslí, že může jen tak...? Myslí si, že Nyneiva snese...? <emphasis>Myslela jsem si, že ti může udělat všechno, co se jí zlíbí, </emphasis>zašeptal jí v hlavě tichý hlásek. <emphasis>Řekla jsem, že mě může zabít, </emphasis>prskla v odpověď, <emphasis>ne ponižovat! </emphasis>Za chvíli jí budou <emphasis>všichni </emphasis>vyhrožovat tou zatracenou Seanchankou!</p> <p>Povozy stály opuštěné, jenom pár koňáků v hrubých kabátcích stálo na stráži poblíž vysoké a široké plátěné ohrady, v níž se odehrávalo Lucovo vystoupení. Odsud, z velké louky porostlé hnědou trávou zhruba půl míle od Samary, byly jasně vidět šedé kamenné hradby města s přisedlými věžemi nad bránou a pár vyšších domů s doškovými či taškovými střechami. Venku za hradbami na všech stranách jako houby po dešti vyrůstaly vesničky, chýše a hrubé přístřešky, plné prorokových stoupenců, a ti skáceli každý strom na míle daleko buď na domky, nebo jako palivové dříví.</p> <p>Vstup na představení pro hosty byl na druhé straně, ale dva koňáci, se slušnými palicemi, stáli i na této straně, aby odstrašili každého, kdo nechtěl zaplatit vstupné. Nyneiva už byla skoro u nich, rázovala si to pěkně rychle a rozzlobeně si mumlala, když si díky jejich připitomělým úsměvům uvědomila, že má šátek až u loktů. Její pohled jim setřel úsměv. Teprve tehdy se slušně a pomalu zahalila. Nechtěla, aby si tihle hulváti mysleli, že ji můžou přimět skákat a křičet. Ten hubený, s nosem, který mu zabíral snad polovinu obličeje, jí odhrnul plachtu, a ona se sklonila a prošla do vřavy uvnitř.</p> <p>Všude se tlačili lidé, tvořili velice hlučné, hemžící se hloučky mužů, žen i dětí, s klábosením přecházeli od jedné atrakce k druhé. Všichni účinkující, kromě <emphasis>s'reditů, </emphasis>vystupovali na vyvýšených dřevěných pódiích, které nechal Luca zbudovat. Kolem Cerandiných kňouro-koní se však mačkalo nejvíc lidí. Obrovská šedá zvířata skutečně balancovala na předních nohách, dokonce i mládě, a dlouhé čenichy měla hadovitě prohnutá nahoru, kdežto Clarinini pejsci měli nejmenší obecenstvo i přes všechna jejich salta nazad a přeskoky přes hřbety. Hodně lidí se zastavovalo a hledělo na lvy a chlupaté, prasatům podobné capary v klecích, jeleny se zvláštními parohy z Arafelu, Saldeie a Arad Domanu, na jasně zbarvené ptáky Světlo ví odkud a jakési kolébající se tvory s hnědou srstí, velkýma očima a kulatýma ušima, kteří klidně seděli a pojídali listí z větviček, jež si drželi v předních tlapkách. Lucovy povídačky o tom, odkud pocházejí, se lišily - Nyneiva usoudila, že to sám taky neví - a zatím pro ně nedokázal vymyslet jméno, které by se mu líbilo. Obrovský had z illianských močálů, čtyřikrát delší než člověk, si vysloužil téměř tolik obdivných vzdechů jako s<emphasis>'reditové,</emphasis><emphasis> </emphasis>i když jenom ležel a zjevně spal. Nyneivu však potěšilo, že výstup Latelliných medvědů, kteří právě stáli na velkých červených dřevěných koulích, které nohama valili do kruhu, přitahoval ještě méně pozornosti než psi. Medvědy tihle lidé mohli vidět i doma v lese, i když tito měli bílé tlamy.</p> <p>Latelle v odpoledním slunci jiskřila ve svých černých flitrech. Cerandin se třpytila skoro stejně v modrých a Clarin v zelených, i když ani jedna neměla tolik flitrů jako Latelle, ale jedny každé tyto šaty měly límec až pod bradu. Jistě, Petra a Chavanové vystupovali pouze v jasně modrých spodcích, ale to bylo proto, aby mohli ukazovat své svaly. Bylo to pochopitelné. Akrobaté stáli jeden druhému na ramenou, čtyři na sobě. Nedaleko od nich silák zvedl dlouhé břevno s velkými železnými koulemi na koncích - bylo třeba dvou mužů, aby mu tu věc mohli podat - a okamžitě s ním začal vířit ve svých silných rukách, dokonce s ním i otáčel kolem krku a přes záda.</p> <p>Tom žongloval s ohněm a taky ho polykal. Osm hořících hůlek vytvářelo dokonalý kruh. Pak měl najednou po čtyřech v každé ruce, kdy jedna vždy vyčnívala nad ostatními. Obratně si postupně vsunul vyčnívající hořící konec do úst, na pohled polkl a vyndal hůlky zhašené a tvářil se, jako by spolkl nějakou pochoutku. Nyneiva si neuměla představit, jak to dokáže, že si nespálí kníry, natož krk. Tom otočil zápěstími a nezapálené hůlky zapadly mezi hořící, které se rozložily do vějíře. O chvíli později mu již nad hlavou vířily dva propletené kruhy. Měl na sobě ten samý hnědý kabátec jako vždy, i když mu Luca dal červený, pošitý flitry. Z toho, jak Tom zvedl huňaté obočí, když se kolem Nyneiva propochodovala, zjevně nepochopil, proč se na něj tak mračí. Jeho vlastní kabátec, to určitě!</p> <p>Spěchala k velkému, netrpělivě bzučícímu davu, jenž stál kolem dvou vysokých tyčí, mezi nimiž bylo pevně napjaté lano. Musela použít loky, aby se dostala do první řady, ačkoliv dvě ženy se na ni zamračily a odtáhly si své muže stranou, když jí sklouzl šátek. Byla by se na ně taky zamračila, kdyby neměla plné ruce práce, aby se zase zahalila. Luca tam již byl a nervózně se mračil jako muž před porodní komůrkou, hned vedle silného chlapíka s hlavou až na prošedivělý pramen na temeni vyholenou. Nyneiva proklouzla k Lucovi z druhé strany. Muž s oholenou hlavou vypadal nebezpečně, levou tvář mu protínala dlouhá jizva a na klapce přes oko měl namalovanou rudě podmračenou náhradu. Jen málo z mužů, které zatím viděla, mělo víc zbraní než nůž za pasem, ale tenhle měl na zádech meč, jehož dlouhý jílec mu vyčníval nad pravým ramenem. Z nějakého důvodu jí připadal jaksi povědomý, ale ona se cele soustředila na visuté lano. Luca se zamračil na šátek, usmál se na ni a pokusil se jí dát ruku kolem pasu.</p> <p>Zatímco on se ještě snažil popadnout dech, jak mu vrazila loket do břicha, a ona si ještě upravovala šátek, aby byla slušně zahalená, z davu na druhé straně se vypotácel Juilin, kuželovitý červený klobouk měl rozpustile nakloněný na stranu, kabátec jen přes jedno rameno a v pěsti dřevěný pohárek, z něhož vylíval obsah. Velmi opatrnými kroky člověka, který má v hlavě víc vína než mozku, přistoupil k provazovému žebříku vedoucímu na jednu plošinu a zadíval se na ni.</p> <p>„Tak do toho!" křikl kdosi. „Sraz si ten hloupej vaz!" „Počkej, příteli," zavolal Luca a vyrazil dopředu, samý úsměv a víření pláštěnkou. „Tohle není místo pro někoho s břichem plným -"</p> <p>Juilin postavil pohárek na zem, vyškrábal se nahoru a s kymácením se zastavil na plošině. Nyneiva zadržela dech. Ten muž výšky zvládal dobře a taky by měl poté, co celý život honil zloděje po střechách Tearu, ale přesto...</p> <p>Juilin se otáčel, jako by se ztratil. Zřejmě byl příliš opilý, aby si všiml nebo vzpomněl na žebřík. Oči upíral na lano. Nesměle položil nohu na provaz a pak ji zase stáhl. Posunul si klobouk a poškrábal se na hlavě, prohlížel si napjaté lano a náhle se viditelně rozzářil. Pomalu si klekl a po čtyřech se kymácivě vydal na provaz. Luca na něj křikl, aby slezl dolů, a dav zařval smíchy.</p> <p>V půli cesty se Juilin zastavil, neohrabaně se zakýval a ohlédl se zpátky. Oči se mu přisály na pohárek, který nechal na zemi. Bylo zřejmé, že zvažuje, jak se dostat zpátky k němu. Pomalu, s přehnanou opatrností, se postavil, obrátil se směrem, kterým přišel, a kymácel se ze strany na stranu. Lidé zalapali po dechu, když mu uklouzla noha a on začal padat, ale nějak se mu podařilo zachytit rukou a kolenem se zahákl za lano. Luca chytil jeho klobouk, který spadl, a křičel, že ten muž zešílel a cokoliv se stane, nebude to jeho vina. Nyneiva si přitiskla ruce na břicho. Uměla si představit, jak je tam nahoře, a dokonce i to stačilo, aby se jí udělalo špatně. Ten muž byl hlupák. Naprostý tupec a blb!</p> <p>Se zjevnou námahou se Juilinovi podařilo chytit lano i druhou rukou a přeručkoval na konec. Na druhou plošinu. Kymáceje se ze strany na stranu si uhladil kabátec, jak se ho snažil srovnat, ale podařilo se mu jen to, že mu teď dolů visel z druhého ramene - a zahlédl svůj pohárek u paty druhé tyče. Vesele na něj ukázal a znovu vykročil na lano.</p> <p>Tentokrát na něj polovina diváků volala, aby se vrátil, křičeli, že má za sebou žebřík. Ostatní se hlučně řehtali a nepochybně čekali, až si srazí vaz. Juilin hladce přešel, sjel ze žebříku, aniž by použil příčlí, a popadl dřevěný pohárek, z něhož si zhluboka přihnul. Teprve když mu Luca nasadil červený klobouk na hlavu a oba se uklonili - Luca mával pláštěnkou tak, že Juilina polovinu času zakrývala - si diváci uvědomili, že to všechno bylo součástí vystoupení. Chvilka ticha, a pak vybuchli v jásot a potlesk a smích. Nyneivu napadlo, že by se mohli rozzlobit poté, co byli podvedeni. Chlapík s uzlem na temeni vypadal ohavně, i když se smál.</p> <p>Luca nechal Juilina stát u žebříků a vrátil se mezi Nyneivu a muže s culíkem. „Myslel jsem, že to vyjde." Mluvil neuvěřitelně spokojeně a jen tak lehce se klaněl lidem, jako by nahoře na laně byl on.</p> <p>Nyneiva se na něj kysele zamračila, ale neměla čas prohodit jedovatou poznámku, kterou měla na jazyku, protože se davem protlačila Elain a s pozdviženýma rukama a ohnutým kolenem se postavila vedle Juilina.</p> <p>Nyneiva pevně stiskla rty a podrážděně si upravila šátek. Ať už si o těch červených šatech myslela cokoliv, zjistila, že je má na sobě, aniž by si vzpomínala, jak se do nich dostala, a nebyla si jistá, jestli Elainin kostým není ještě horší. Dědička Andoru byla ve sněhobílé, na krátkém kabátku a přiléhavých spodcích měla roztroušené třpytivé bílé flitry. Nyneiva nevěřila, že se Elain v těchhle šatech skutečně objeví na veřejnosti, jenže měla příliš mnoho vlastních starostí se svým úborem, než aby jí sdělila svůj názor. Kabátek a spodky jí připomněly Min. Nikdy neschvalovala, že Min nosí chlapecký oděv, ale tohle bylo díky barvě a třpytkám ještě - nápadnější.</p> <p>Juilin Elain přidržel provazový žebřík, aby mohla vylézt nahoru, i když to nebylo nutné. Dívka se nahoru vyšplhala stejně obratně, jako to dokázal on. Juilin zmizel v davu, jakmile se dostala až nahoru, kde se znovu ukázala a z hromového potlesku se celá rozzářila, jako by přijímala ovace svých poddaných. Když vykročila na lano - to vypadalo jaksi tenčí, než když na něm byl Juilin - Nyneiva málem přestala dýchat a úplně přestala myslet na Elaininy šaty, i na své vlastní.</p> <p>S rozpaženýma rukama Elain vykročila na lano a vůbec neusměrňovala plošinu ze vzduchu. Pomalu přešla na druhou stranu, kladla hezky nohu před nohu a ani neškobrtla, přičemž ji podpíral jen provaz. Usměrňování by bylo mnohem nebezpečnější, pokud měla Moghedien stopu, kde tak asi mohou být. V Samaře mohla být Zaprodankyně nebo černé sestry, a ty by tkanivo dokázaly vycítit. A jestli tu ještě nebyly, mohly by sem brzy dorazit. Na druhé plošině se Elain zastavila za výrazně většího potlesku, než si vysloužil Juilin - Nyneiva to nechápala - a vyrazila zpátky. Skoro na konci udělala hladkou otočku, zpola se vrátila a znovu se otočila. A klopýtla, jen tak tak se narovnala. Nyneiva měla pocit, jako by jí hrdlo tiskla cizí ruka. Pomalým, vyrovnaným krokem se Elain vrátila na plošinu a znovu se poklonila za hromového křiku a tleskání.</p> <p>Nyneiva spolkla srdce, které vyskočilo až do krku, a znovu se nadechla, roztřeseně, ale věděla, že to ještě neskončilo.</p> <p>Elain zvedla ruce nad hlavu a náhle udělala nad provazem salto. Černé kudrny jí zavlály a nohy v bílém se jí zaleskly ve slunci. Nyneiva vyjekla a sevřela Lucovi paži, zatímco dívka se dostala na druhou plošinu, přistála dalším kozelcem a jen tak tak zabránila tomu, aby nepřepadla přes okraj.</p> <p>„Co se děje?" zamumlal Luca do užaslých výkřiků diváků. „Vidělas ji tohle dělat každej večer od Siendy. A taky na spoustě jinejch míst, řekl bych."</p> <p>„Ovšem," řekla slabým hláskem Nyneiva. Oči upírala na Elain a skoro si nevšimla, že jí Luca položil ruku kolem ramen, tedy rozhodně si toho nevšimla natolik, aby s tím něco podnikla. Snažila se Elain umluvit, aby předstírala zlomený kotník, ale ona trvala na tom, že po tak dlouhém cvičení s jedinou silou ji teď již nepotřebuje. Juilin možná ne - očividně ne - ale Elain se nikdy po nocích neškrábala po střechách.</p> <p>Salta zpátky vyšla dokonale, i přistání, ale Nyneiva od Elain neodtrhla zrak, ani se nepustila Lucova rukávce. Po tom, co Elain považovala za nevyhnutelnou přestávku na potlesk, se vrátila na provaz a provedla další otočky, přičemž zvedla jednu nohu a hmitala jí tak rychle, až to vypadalo, že ji má celou dobu nataženou, a potom pomalu provedla stojku, kdy stála rovně jako svíčka a špičkami v bílých střevíčcích ukazovala k obloze. A salto nazad, kdy přiměla dav zalapat po dechu a ona sama se zakymácela ze strany na stranu a jen tak tak chytila rovnováhu. Tohle ji naučil Tom Merrilin, i tu stojku.</p> <p>Nyneiva koutkem oka zachytila Toma o kousek dál. Ten měl oči jen pro Elain, stál úplně na špičkách. Tvářil se pyšně jako páv. Vypadal, že je připravený vrhnout se dopředu a chytit ji, kdyby spadla. Pokud by spadla, byla by to aspoň částečně jeho chyba. Vůbec ji tyhle věc neměl učit!</p> <p>Ještě poslední sada salt a bílé nohy se zaleskly a zatřpytily ve slunci rychleji než předtím. O tomhle se před Nyneivou nikdy nezmínila! Nyneiva by Lucovi pěkně vyčinila, kdyby ten rozzlobeně nezamručel, že Elain přidává jen kvůli potlesku a je na dobré cestě srazit si vaz. Ještě poslední zastávka pro potlesk a Elain konečně slezla dolů.</p> <p>Lidé se jí vrhli s křikem vstříc. Kolem ní se jakoby jedinou silou objevil Luca a čtyři koňáci s palicemi v rukou, ale Tom je i tak předběhl, přes všechno své kulhání.</p> <p>Nyneiva vyskočila, jak nejvýš dokázala, a jen tak tak se jí přes hlavy ostatních podařilo Elain zahlédnout. Ta holka vůbec nevypadala vyděšená, dokonce ani zmatená všema těma mávajícíma rukama, které se jí snažily dotknout, natahujíce se mezi kruhem strážných. Držela hlavu vysoko, byla zruměnělá námahou a přesto, když ji odváděli, se jí podařilo nasadit chladný, vznešený půvab. Jak to dokázala v tom odění, to si Nyneiva prostě neuměla představit.</p> <p>„Má tvář jako zatracená královna," zamumlal ten jednooký pro sebe. On neutekl s ostatními, nechal je prostě projít kolem. Oděný v prostém kabátci z tmavošedého sukna, rozhodně vypadal dost pevný, aby se nemusel bát, že ho srazí na zem a udupou. Vypadal taky, že umí použít svůj meč. „Ať shořím jako zbabělej sedlák, ale ona je proklatě dost odvážná i na zatracenou královnu."</p> <p>Nyneiva na něj zírala s otevřenou pusou, jak se protlačil davem, a nebylo to kvůli jeho jazyku. Nebo spíš, částečně bylo. Teď si vzpomněla, kde ho viděla, jednookého muže s uzlem na temeni, který nedokázal říct dvě věty bez nejhorších nadávek.</p> <p>Zapomněla na Elain - ta tedy byla určitě v pořádku - a začala se tlačit davem, který se za ním zase srážel.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ</strong></p> <p><strong><emphasis>Starý známý</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Díky všem těm lidem Nyneivě chvíli trvalo, než ho dohonila, a pokaždé, když do ní vrazil nějaký vyjevený mužský, který vyvaloval oči na všechno kolem sebe, nebo žena vlekoucí v každé ruce dítě, kdy děti se obvykle snažily táhnout <emphasis>ji</emphasis> ke dvěma různým atrakcím, rozzlobeně si mumlala. Jednooký se skoro nezastavoval, jen se podíval na velkého hada a lvy, dokud nedošel ke kňouro-koním. Musel je vidět už dřív, neboť byli umístění poblíž vchodu pro diváky. Pokaždé, když se <emphasis>s'reditové </emphasis>postavili na zadní nohy, jako to dělali právě teď, byly jejich velké hlavy s kly vidět i přes plátěnou ohradu a snaha lidí dostat se dovnitř trochu zesílila.</p> <p>Pod dost širokým červeným znamením, kde z obou stran stálo VALAN LUCA ozdobným zlatým písmem, dva koňáci vybírali vstupné od lidí, sehnaných mezi dva silné provazy, do dvou džbánů z čirého foukaného skla - sklo však bylo tlusté a s kazy, Luca by nikdy nevydal peníz za lepší - aby bylo vidět, že peníze jsou v pořádku, aniž by se jich museli dotknout. Ze džbánků vysypávali mince do otvoru ve víku železem obité truhly tolik omotané řetězy, že ji Petra musel postavit na místo dřív, než dovnitř vpadl první stříbrný grošík. Další dva koňáci - se silnými rameny, zpřelámanými nosy a zapadlými klouby pouličních rváčů - stáli opodál s palicemi, aby bylo jisté, že dav zůstane v klidu. A taky aby dohlédli na muže vybírající peníze, usoudila Nyneiva. Luca nebyl zrovna důvěřivý muž, zvlášť když přišlo na peníze. Vlastně byl pěkný skrblík. Nyneiva ještě nepotkala někoho tak lakomého.</p> <p>Teď se pomalu s pomocí loktů propracovávala blíž k muži s prošedivělým uzlem. <emphasis>On </emphasis>samozřejmě neměl nejmenší potíže dostat se do přední řady před <emphasis>s'redity. </emphasis>Jeho jizva a pomalovaný klípec by to zařídily, i kdyby neměl na zádech meč. V této chvíli s úsměvem a něčím, co Nyneiva považovala za údiv pod jeho kamenným výrazem, pozoroval šedé obry.</p> <p>„Uno?" Myslela si, že je to správné jméno.</p> <p>On se otočil a zadíval se na ni. Když měla šátek zase zpátky, zvedl oči k její tváři, ale v tmavém oku mu žádné poznání nezasvitlo. Jeho druhé oko, namalované červeně a zamračené, ji trochu vyvádělo z míry.</p> <p>Cerandin mávla bodcem a vykřikla něco tak šišlavě, že jí nebylo vůbec rozumět, a <emphasis>s'reditové </emphasis>se obrátili. Sanit položila nohy na Merova široká oblá záda, zatímco on zůstal zcela vzpřímeně. Nerin, mládě, položil nohy na záda Sanit.</p> <p>„Viděla jsem tě ve Fal Daře," řekla Nyneiva. „A pak krátce na Tomově Hlavě. Po Falme. Byl jsi s..." Nevěděla, kolik toho může říci, když se všude kolem ní mačkali lidé. Povídačky o Draku Znovuzrozeném obíhaly po celé Amadicii a některé dokonce uváděly jeho jméno správně. „S Randem."</p> <p>Uno přimhouřil zdravé oko - Nyneiva se snažila nevnímat to druhé - a po chvíli kývl. „Vzpomínám si na obličej. Proklatě hezkou tvářičku jsem ještě nikdá nezapomněl. Ale vlasy byly zatraceně jiný. Nyna?"</p> <p>„Nyneiva," vyjela na něj ostře.</p> <p>Uno potřásl hlavou a prohlížel si ji od hlavy k patě, a než stačila říci další slovo, popadl ji za loket a málem ji vlekl mezi lidmi ke vchodu. Koňáci u vchodu ji samozřejmě poznali a chlapíci se zlomenými nosy vyrazili kupředu, potěžkávajíce palice. Nyneiva na ně zuřivě zamávala a zároveň se snažila vyškubnout ruku z Unova sevření. Potřebovala na to tři pokusy, a přesto to byla spíš otázka toho, že ji muž prostě pustil. Měl ruku jako ze železa. Muži s palicemi zaváhali, ale pak, když viděli, že ji Uno pustil, se vrátili na svá místa. Zřejmě věděli, co by Valan Luca chtěl, aby strážili jako první.</p> <p>„Co si myslíš, že děláš?" chtěla vědět, ale Uno jen kývl, aby ho následovala, a pouze maličko zpomalil krok mezi lidmi, čekajícími, až na ně přijde řada, aby se ujistil, že poslechla. Měl nohy trochu do o a pohyboval se jako člověk, který víc přivykl koňskému hřbetu než vlastním nohám. Nyneiva si pro sebe něco vrčela, vykasala si suknice a kráčela za ním směrem k městu.</p> <p>Za hnědými plátěnými stěnami opodál byly postaveny dva další zvěřince a za nimi byly mezi přecpanými, ubohými vesničkami roztroušené další. Žádný však nebyl příliš blízko městských hradeb. Guvernérka, jak nazývali ženu, kterou by Nyneiva pojmenovala starostkou - i když o ženě spravující město ještě nikdy neslyšela - zjevně ustanovila vzdálenost půl míle, aby chránila město v případě, že by zvířata utekla.</p> <p>Na znamení nad vchodem do nejbližšího spektáklu stálo MAIRIN GOME v rozevlátém zlatozeleném vyvedení. Nad znamením byly jasně vidět dvě ženy, držící se provazu, který visel z vysoké konstrukce z tyčí, která tu nebyla, když Luca stavěl plátěný plot. Zřejmě to, že se kňouro-koně mohli zvednout tak, aby byli vidět i zvenčí, mělo značný vliv. Ženy se zkroutily do pozic, které Nyneivě nepříjemně připomněly, co jí udělala Moghedien, a nějak se jim podařilo udržet se ve vodorovné stojce naproti sobě. Dav čekající netrpělivě před znamením paní Gome byl skoro stejně velký jako ten před Lucovým. Žádný jiný zvěřinec neměl nic, co by bylo vidět, a davy kolem nich byly mnohem menší.</p> <p>Uno odmítl odpovídat na její otázky, neřekl ani slovo, jen se na ni temně mračil, dokud nebyli venku z té lidské tlačenky. Konečně se ocitli na vozové stezce z udusané hlíny. „Co se tu proklatě snažím udělat," zavrčel tehdy „je vzít tě někam, kde si můžem zatraceně promluvit bez toho, aby tě ty prokletý lidi neroztrhali na zatracený kousky, jak by se ti snažili políbit ten tvůj proklatej lem šatů, kdyby zjistili, že zatraceně znáš pána Draka." Na třicet kroků kolem nich nikdo nebyl, ale on se přesto rozhlížel kolem, jestli je snad někdo nemůže slyšet. „Krev a zatracenej popel, ženská! Copak nevíš, jaký jsou tyhle proklatý kozí hlavy? Půlka z nich si myslí, že se s ním Stvořitel baví každej večír u zatracený večeře, a druhá půlka si myslí, že<emphasis> je </emphasis>zatracenej Stvořitel!"</p> <p>„Poděkuju ti, když umírníš svůj jazyk, mistře Uno. A poděkuju ti taky, když zpomalíš. Neběžíme tu žádnej závod. Kam to vůbec jdeš a proč bych měla s tebou udělat ještě jeden krok?"</p> <p>Uno po ní stočil oko a suše se uchechtl. „Oh, já si na tebe vzpomínám. Ty jseš ta s tou zatra... hubou. Ragan si myslel, že bys jazykem dokázala stáhnout a rozbourat prokl... bejka na deset kroků. Chaena a Nangu byly přesvědčený, že na padesát." Aspoň že zpomalil krok.</p> <p>Nyneiva se na místě zastavila. „Kam a proč?"</p> <p>„Do města." Nezastavil se. Prostě šel rovnou dál a jen mávl rukou, aby ho následovala. Pokračoval, jako by celou dobu šla vedle něj. „Tohle není žádný zatracený - žádný místo pro tebe. Myslím, že můžu vyškrábat dost prokl... ááách! - dost peněz, abych tě dostal do Tearu. Povídá se, že tam právě pán Drak je." Znovu se kolem sebe ostražitě rozhlédl. „Leda bys chtěla místo toho na ostrov." Musel tím myslet Tar Valon. „O něm tady taky poletují zatr... moc divný řeči. Mír, jestli ne!" Uno pocházel ze země, která nepoznala mír po tři tisíce let. Shienarci to slovo používali jak jako talisman, tak jako kletbu. „Povídá se, že starou amyrlin sesadily. Možná popravily. Některý lidi tvrdí, že bojovaly a spálily celý..." Odmlčel se, pak se zhluboka nadechl a hrozně se zašklebil, „...celý město."</p> <p>Nyneiva, kráčející po jeho boku, ho užasle pozorovala. Neviděla ho skoro rok a nikdy s ním nepromluvila víc než dvě slova, a přesto... Proč si muži vždycky myslí, že žena potřebuje muže, aby ji opatroval? Muži si nedokážou ani zavázat tkanice u košile bez ženské k ruce! „Vede se nám zatím docela dobře, děkuju. Pokud ovšem nevíš, kdy přistane nějaký kupec, co chce obchodovat po proudu."</p> <p>„My? Je ta modrá ženská s tebou? Nebo ta hnědá?" To musely být Moirain a Verin. Rozhodně si dával pozor na jazyk.</p> <p>„Ne. Vzpomínáš si na Elain?" Uno stroze kývl a Nyneiva podlehla poťouchlému popudu. Toho muže zřejmě nic nevyvádělo z míry a očividně očekával, že se prostě ujme starosti o její dobré bydlo. „Právě jsi ji viděl. Řekls, že má -" změnila hlas, aby napodobila jeho drsnou mluvu - „tvář jako zatracená královna."</p> <p>Uno klopýtl velmi uspokojivým způsobem a zamračil se na okolí tak zuřivě, že dokonce dva bělokabátníci, kteří projížděli kolem, ho objeli širokým obloukem, i když se samozřejmě snažili předstírat, že on s tím nemá nic společného. „Ona?" zavrčel nevěřícně. „Ale ty její zatracený vlasy byly černý jako havraní..." Podíval se na Nyneivinu kštici a vzápětí už si to zase rázoval po vozové stezce a zpola pro sebe mručel. „Ta prokletá ženská je dcera královny. Zatracená královna! Takhle ukazovat zatracený nohy." Nyneiva kývla na souhlas. Dokud nedodal: „Vy zatracení jižani jste proklatě divný! Vůbec žádná zatracená slušnost!" On tedy měl co povídat. Shienarci se možná oblékali vhodně, avšak ona se pořád ještě červenala při vzpomínce na to, jak se v Shienaru muži i ženy koupali společně stejně často jako zvlášť, a mysleli si o tom asi to stejné jako o společném jídle.</p> <p>„Copak tě tvoje máma nikdy nenaučila mluvit slušně, člověče?" Jeho skutečné oko se na ni mračilo skoro stejně jako to namalované. Jen pokrčil rameny. Ve Fal Daře se k ní on i všichni ostatní chovali jako k urozené paní, nebo skoro urozené. Jistě, bylo těžké vydávat se v těchhle šatech za vznešenou dámu, navíc s vlasy v barvě, jakou příroda nikdy nestvořila. Nyneiva si upravila šátek a zkřížila ruce, aby ho udržela na místě. Šedá vlna byla v suchém vedru velmi nepříjemná a ona sama vůbec nebyla suchá. Ještě nikdy sice neslyšela o tom, že by někdo umřel na přepocení, ale myslela si, že by sama mohla docela dobře být prvním případem. „Co tady vlastně děláš, Uno?"</p> <p>Než odpověděl, rozhlédl se kolem. Ne že by to bylo potřeba, na cestě bylo jen málo lidí - občas tudy projel voly tažený žebřiňák, prošlo tudy pár lidí ve venkovských i otrhaných šatech, tu a tam projel muž na koni - a nikdo se zřejmě nechtěl k Unovi dobrovolně přiblížit víc, než bylo zapotřebí. Vypadal jako někdo, kdo může člověku pro zábavu podříznout krk. „Ta modrá ženská nám dala jméno v Jehannahu a říkala, že tam máme počkat, dokud nepošle příkazy, ale ta ženská v Jehannahu byla mrtvá a pochovaná, když jsme dorazili. Byla stará. Umřela ve spánku a žádnej z jejích příbuznejch v životě jméno tý modrý ženský neslyšel. Pak začal Masema mluvit k lidem a... No, nemělo smysl čekat tam na rozkazy, co bychom stejně nedostali, ani kdyby přišly. Držíme se Masemy, protože nám dává dost, aby to stačilo na živobytí, i když nikdo kromě Bartua a Nengara ty jeho bláboly neposlouchá." Prošedivělý uzel se zakýval, jak podrážděně pohodil hlavou.</p> <p>Náhle si Nyneiva uvědomila, že neřekl jediné neslušné slovo. Vypadal, jako by si měl spolknout jazyk. „Možná bys mohl občas zaklít." Povzdechla si. „Třeba v každé druhé větě?" Muž se na ni usmál tak vděčně, že se jí chtělo rozhodit rozčileně rukama. „Jak to, že Masema má peníze, když vy ostatní nemáte nic?" Vzpomínala si na Masemu, ponurého, zatrpklého muže, který neměl rád nikoho a nic.</p> <p>„No, on je přece ten zatracenej prorok, co si ho sem všichni přišli poslechnout. Chtěla by ses s ním setkat?" Působil dojmem, že si počítá věty. „Moh by vám najít ten prokletej člun, jestli nějakej chcete. V Ghealdanu to, co chce prorok, taky prorok obvykle dostane. Ne, on to nakonec <emphasis>vždycky </emphasis>proklatě dostane, tak nebo tak. Ten muž byl dobrej voják, ale kdo by si kdy pomyslel, že takhle vobrátí?" Zamračeným pohledem obsáhl všechny hrubé vesnice a lidi, dokonce i zvěřince a město před nimi.</p> <p>Nyneiva poněkud zaváhala. Ten hrozný prorok, burcující lůzu a povzbuzující nepokoje, že je Masema? Ale on <emphasis>kázal </emphasis>o příchodu Draka Znovuzrozeného. Byli už skoro u městské brány a ona měla ještě chvíli čas, než se bude muset postavit na pódium a nechat Birgitte, aby po ní střílela šípy. Luca byl víc než zklamaný, když žena trvala na tom, aby jí říkali Maerion. Kdyby jim Masema <emphasis>dokázal </emphasis>najít člun mířící k ústí řeky... Možná dnes. Na druhé straně, <emphasis>byly </emphasis>tady nepokoje. Jestli je řeči nafoukly desetkrát, tak ve městečkách a městech dál na severu zemřely jen stovky lidí. Jenom stovky.</p> <p>„Hlavně mu nepřipomínej, že máš něco společnýho s tím zatraceným ostrovem," pokračoval Uno a zamyšleně si ji prohlížel. Teď, když se nad tím Nyneiva zamyslela, uvědomila si, že Uno nejspíš neví, jaké skutečné spojení s Tar Valonem má. Ženy tam, koneckonců, chodily i bez toho, aby se staly Aes Sedai, hledaly tam pomoc či radu. Uno věděl, že byla s Věží nějak ve spojení, ale nic víc. „K ženskejm odtamtud není nakloněnej o nic víc než bělokabátníci. Když budeš prostě držet tu svou zatracenou pusu zavřenou, ani o tom necekni, a on to nejspíš přejde. Pro někoho, kdo pochází ze stejný vesnice jako pán Drak, Masema nejspíš nechá ten proklatej člun <emphasis>postavit."</emphasis></p> <p>Davy byly v městské bráně, obklopené přisedlými šedými věžemi, větší, muži a ženy proudili dovnitř i ven, pěšky i koňmo, ve všech možných druzích oděvů, od hader po vyšívané hedvábné kabátce a šaty. Brána samotná, z pevného dřeva obitého železem, stála otevřená pod dohledem tuctu oštěpníků v šupinatých haubercích a ocelových kapalínech. Vlastně stráže věnovaly větší pozornost půl tuctu bělokabátníků, kteří se povalovali opodál, než čemukoliv jinému. A právě tito muži ve sněhobílých kabátcích a leštěné zbroji sledovali proudění lidu.</p> <p>„Vyvolávají bělokabátníci mnoho potíží?" zeptala se Nyneiva tiše.</p> <p>Uno našpulil rty, jako by si chtěl odplivnout, mrkl na Nyneivu a neudělal to. „Kde zatraceně ne? S jedním z těch putovních zvěřinců přijela ženská, co předváděla triky a kouzla. Před čtyřmi dny proklatej dav mizernejch, zbabělejch kozích hlav roztrhal cirkus na kusy." O tomhle se tedy Valan Luca rozhodně nezmínil! „Mír! Oni chtěli tu ženskou. Tvrdili, že je," zamračil se na lidi spěchající kolem a ztišil hlas, „Aes Sedai. A temná družka. Zlomili jí ten její zatracenej krk, když se ji snažili navlíct do oprátky, jak jsem slyšel, ale její tělo stejně pověsili. Masema nechal vůdce tý lůzy setnout, jenže právě bělokabátníci ten zatracenej dav vybičovali." Jeho zamračení přesně odpovídalo rudému oku namalovanému na klípci. „Bylo tu už moc proklatejch věšení a popravování vůbec, jestli chceš zatraceně slyšet můj názor. Zatracenej Masema je stejně špatnej jako ty zatracený bělokabátníci, když přijde na to najít pod každým proklatým kamenem temnýho druha."</p> <p>„V každý druhý větě," zamumlala Nyneiva a Uno se skutečně začervenal.</p> <p>„Nevím, na co myslím," zabručel. „Nemůžu tě tam vzít. Je to z jedný půlky slavnost a z druhý vzbouření, na každým třetím kroku je kapesní zloděj a ženská venku po setmění není v bezpečí." To poslední ho asi rozhořčilo mnohem víc než to ostatní. V Shienaru byla žena v bezpečí kdekoliv a vždycky - tedy samozřejmě ne před trolloky a myrddraaly - a každý muž by tam zemřel, aby to zajistil. „Není to bezpečný. Vezmu tě zpátky. Až najdu cestu, tak si pro tebe přijdu."</p> <p>Tím to pro ni bylo jasné. Nyneiva vytáhla ruku dřív, než ji mohl sevřít pevněji, a zrychlila krok směrem k bráně. „Tak pojď, Uno, a neokouněj. Jestli budeš stále okounět, nechám tě tady." Dohonil ji a cosi si mumlal o paličatých ženských. Jakmile Nyneiva pochopila, o čem mluví, a že si zjevně nemyslí, že by její zákaz klení platil, když mluví sám k sobě, tak ho přestala poslouchat.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Setkání v</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>Samaře</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Bělokabátníci v bráně Unovi a Nyneivě nevěnovali o nic větší pozornost než komukoliv jinému v pravidelném proudu, což znamenalo podezíravý pohled, pátravý, ale rychlý. Příliš velké množství lidí znemožňovalo cokoliv víc, a možná k tomu přispěly i stráže v šupinaté zbroji. Ne že by k tomu byl nějaký důvod, kromě toho, co si namlouvala. Prsten s Velkým hadem i Lanův těžký zlatý odpočívaly v jejím váčku - hluboký výstřih šatů znemožňoval, aby je měla na šňůrce kolem krku - ale ona nějak čekala, že děti Světla dokážou vyhmátnout ve Věži cvičenou ženu instinktem. Když ji ty ledové, necitelné oči přejely, její úleva byla téměř hmatatelná.</p> <p>Vojáci jim věnovali stejně málo pozornosti - jakmile si znovu upravila šátek, Unův zamračený pohled možná dokonce pomohl, že se zase začali věnovat bělokabátníkům, ale ten muž hlavně neměl žádné právo se mračit. Byla to její věc.</p> <p>Ještě jednou si ovinula poskládaný šátek kolem těla a konce si zavázala kolem pasu. Šátek zdůrazňoval její poprsí víc, než chtěla, a navíc jí byla pořád vidět prohlubeň mezi ňadry, ale samotné šaty to značně vylepšilo. Aspoň si nemusela dělat starosti, že jí šátek zase sklouzne. Kdyby jen v té věci nebylo takové horko. Počasí by se opravdu mělo brzy změnit. <emphasis>Tak </emphasis>daleko na jih od Dvouříčí zase nebyli.</p> <p>Uno pro změnu trpělivě počkal na ni. Nyneiva si nebyla jistá, zda to byla prostá zdvořilost - jeho zjizvený obličej vypadal trošku <emphasis>moc </emphasis>trpělivě - ale nakonec společně vkročili do Samary. Do chaosu.</p> <p>Nade vším se vznášel hluk hovoru, žádný zvuk se nedal jasně rozlišit. Lidé se tlačili v ulicích dlážděných hrubým kamenem, téměř tělo na tělo, od krčem s břidlicovými střechami po stáje pokryté došky, od chlípných hospod s jednoduše malovanými znameními jako U modrého býka či U tančící husy po krámky, kde na znameních nebyla žádná slova, jen nůž a nůžky tady, štůček látky támhle, zlatnické vážky či lazebnická břitva, miska, lampa nebo bota. Nyneiva zahlédla tváře bledé jako z Andoru i tmavé jako někoho z Mořského národa, některé čisté, jiné špinavé, kabátce s vysokým límcem, s nízkým límcem i bez límce, nevýrazné barvy i křiklavé, prosté i s výšivkou, ošuntělé i nové, střihů zvláštních stejně jako známých. Jeden chlapík s tmavou rozdělenou bradkou měl na hrudi jednoduchého modrého kabátce stříbrný řetěz a dva měli vlasy spletené do copů - <emphasis>muži, </emphasis>s černými copy za ušima, které jim spadaly až pod ramena - a na rukávech červených kabátců našité maličké mosazné rolničky a manžety do půli stehen vysokých holínek měli ohrnuté. Ať už pocházeli z kterékoliv země, nebyli to šašci. Tmavé oči měli tvrdé a pátravé jako Uno a na zádech nesli zakřivené meče. Jeden muž s nahou hrudí a jasně žlutou šerpou měl pleť o odstín tmavší než staré dřevo a na rukou složité tetování, takže musel pocházet z Mořského národa, i když neměl ani náušnice, ani nánosnice.</p> <p>Ženy byly stejně rozličné, s vlasy od barvy havraní černi po plavé tak světlé, až byly skoro bílé, v copech či drdolech nebo volně visící, zastřižené nakrátko, po ramena i do pasu, v šatech z odřeného sukna, čistého plátna či měňavého aksamitu, s límci otírajícími se jim o bradu, s krajkami či výšivkou a výstřihy stejně hlubokými, jako byl ten, který ona zakrývala. Zahlédla dokonce jednu Domanku s měděnou pletí v lehce průsvitné červené róbě, která ji halila až ke krku, ale nic nezakrývala! Nyneivu napadlo, jak bezpečná asi bude tato žena po setmění. Vlastně i v jasném denním světle.</p> <p>Občas se v té hemžící mase objevil bělokabátník či voják, ale dav je zcela pohltil, a oni se museli drát kupředu stejně jako ostatní. Volské povozy i koňská spřežení se plahočily náhodně se křižujícími ulicemi, nosiči se mezi lidmi strkali s nosítky a tu a tam se tudy namáhavě prodíral i lakovaný kočár se čtyř či šestispřežím s vlajícími chocholy, olivrejovaným lokajem a strážemi v kapalínech, které se marně snažily vyčistit cestu. Hudebníci s flétnami, vihuelami či citarami hráli snad na každém rohu, pokud tam nebyl žongléř nebo akrobat - jejich schopnosti ale rozhodně nemusely dělat Tomovi nebo Chavanům starosti - vždycky s dalším mužem či ženou, kteří drželi čapku na peníze. A mezi tím vším se proplétali otrhaní žebráci, tahali lidi za rukávy a nastrkovali umazané ruce, a pouliční obchodníci spěchali s podnosy, na nichž nabízeli všechno od špendlíků přes stužky po hrušky, ale jejich křik se ve všem tom hluku ztrácel.</p> <p>Když ji Uno zatáhl do užší uličky, kde nebylo tolik lidí, byť jen ve srovnání s hlavní třídou, Nyneivě se již točila hlava. Zastavila se, aby si urovnala šaty, celé v nepořádku po tom, jak se tlačila mezi lidmi, než se zase vydala za ním. Byl tu taky malinko větší klid. Žádní pouliční baviči, i méně obchodníků a žebráků. Žebráci se drželi od Una dál i poté, co hodil hrst měďáků smečce ostražitých malých uličníků, a Nyneiva se jim vůbec nedivila. Ten muž prostě nevypadal... lidumilně.</p> <p>Městské domy se nad těmito úzkými uličkami tyčily dost vysoko i přesto, že měly jen dvě tři poschodí, takže ulice byly ve stínu. Obloha však byla stále jasná, do soumraku ještě zbývalo dost hodin. Nyneiva pořád měla dost času vrátit se na vystoupení. Pokud bude muset. S trochou štěstí by při západu slunce mohli nasedat na člun.</p> <p>Když se k nim znenadání připojil další Shienarec, s mečem na zádech a s hlubokou bílou trojúhelníkovou jizvou na snědé tváři, Nyneiva sebou trhla. I když se usmíval, vypadal jeho obličej tvrdě. Nyneiva ještě nepotkala měkkého Shienarce. Měkcí muži na hranici s Mornou nepřežili, vlastně ani měkké ženy ne. „Vzpomínám si na tebe. Mělas jiný vlasy, ne? To je jedno. Neboj se. Dopravíme tě bezpečně za Masemou i tam, kam půjdeš pak. Hlavně se před ním určitě nezmiňuj o Tar Valonu." Nikdo se na ně nepodíval dvakrát, ale muž stejně snížil hlas. „Masema si myslí, že se Věž pokusí ovládnout pána Draka."</p> <p>Nyneiva potřásla hlavou. Další hloupý muž, který se o ni bude chtít starat. Aspoň že se ji nesnažil zatáhnout do hovoru. V náladě, v jaké byla, by mu dala co proto, i kdyby se jen zmínil o vedru. Cítila, že má zvlhlou tvář, a nebylo divu, když v takovém počasí musela nosit ten šátek. Náhle si vzpomněla, co jednooký muž říkal o Raganově názoru na její vyřídilku. Myslela si, že se na něj jenom krátce podívala, ale Ragan přešel na druhou stranu k Unovi, jako by se chtěl chránit, a ostražitě ji sledoval. Muži!</p> <p>Ulice byly stále užší, a i když kamenné budovy, které je lemovaly, se nijak zvlášť nezmenšily, často viděli zadní trakty domů a hrubé šedé zdi, které mohly zakrývat jen malé dvorečky. Nakonec zabočili do uličky tak úzké, že tamtudy jen tak tak prošli všichni tři vedle sebe. Na druhém konci stál lakovaný a zlacený kočár obklopený muži v šupinové zbroji. A blíž, mezi ní a kočárem, se po obou stranách uličky líně povalovala spousta chlapíků. Ve strakatých kabátcích, většina svírala palice, oštěpy či meče stejně různorodé, jako bylo jejich odění. Mohla to být banda pouličních rváčů, ale ani jeden Shienarec nezpomalil, takže ona také ne.</p> <p>„Ulice vepředu bude plná zatracenejch hlupáků, co se snažej zahlídnout Masemu v zatraceným okně." Unova poznámka byla očividně míněna jenom pro její uši. „Jedinej způsob, jak se dostat dovnitř, je zadem." Když se přiblížili na doslech k čekajícím mužům, odmlčel se.</p> <p>Dva ze rváčů byli vojáci s ocelovými kapalíny a v šupinatých haubercích, s meči u boku a oštěpy v rukou, ale právě ostatní si tři nově příchozí prohlíželi nejpozorněji a sahali po zbraních. Měli také znepokojivý výraz v očích, příliš pátravý, skoro horečnatý. Pro jednou by Nyneivu potěšilo, kdyby viděla upřímný chlípný pohled. Těmhle mužům nezáleželo na tom, zda je žena či kobyla.</p> <p>Uno s Raganem si beze slova odepjali meče a předali je spolu s dýkami muži s naducanými tvářemi, který, podle kabátce a spodků z dobrého modrého sukna, kdysi mohl být hostinským. Šaty bývaly dobré, i teď byly čisté, ale silně obnošené a pomačkané, jako by v nich měsíc spal. Shienarce očividně poznal, i když na ni se zamračil, zvláště na nůž za pasem. Pak jen mlčky kývl k malým dřevěným vrátkům v kamenné zdi. To bylo možná ze všeho nejvíc zarážející. Nikdo z nich nevydal ani hlásku.</p> <p>Na druhé straně zdi byl malý dvorek, kde mezi dlažebními kostkami vyrážel plevel. Vysoký dům - tři široká poschodí ze světle šedého kamene s velkými okny a s meandry kolem okapů a na lomenici, se střechou z červených tašek - musel být jedním z nejlepších v Samaře. - Jakmile se za nimi zavřela vrátka, Ragan tiše promluvil. „Pokoušeli se proroka zabít."</p> <p>Nyneivě chvíli trvalo, než jí vůbec došlo, že jí vysvětluje, proč jim odebrali zbraně. „Ale vy jste jeho přátelé," namítla. „Následovali jste Randa do Falme společně." V žádném případě mu nehodlala říkat pán Drak.</p> <p>„Proto nás taky zatraceně vůbec pustěj dovnitř," podotkl Uno suše. „Říkal jsem ti, že nevidíme všechno stejně... jako prorok." Kratičká odmlka a rychlé poohlédnutí k vrátkům, aby se ujistil, že nikdo neposlouchá, vydaly za celé knihy. Předtím to byl Masema. A Uno byl zcela jistě muž, který si na jazyk nedával pozor zrovna snadno.</p> <p>„Hlavně si pro jednou dávej pozor na to, co říkáš," upozorňoval ji Ragan, „a nejspíš dostaneš pomoc, kterou chceš." Nyneiva kývla tak nejpovolněji, jak si jen kdo mohl přát - poznala rozumnou radu, když nějakou uslyšela, i když on neměl žádné právo jí radit - a Ragan s Unem si vyměnili pochybovačné pohledy. Nyneiva je v té chvíli chtěla nacpat do pytle s Tomem a Juilinem a vyplatit proutkem všechno, co by vyčnívalo.</p> <p>Ačkoliv to byl zajisté nádherný dům, kuchyň byla plná prachu a prázdná až na kostnatou šedovlasou ženu, jejíž nevýrazné šedé šaty a bílá zástěra byly jediné čisté věci v dohledu. Když procházeli kolem, stařena pomlaskávala a skoro nevzhlédla od toho, jak míchala polévku v malém kotlíku nad plamínky v jednom ze širokých kamenných krbů. Na háčcích, kde bylo místo pro dvacet, visely dva otlučené hrnečky a na velkém stole stála na modře lakovaném podnose popraskaná hliněná miska.</p> <p>Za kuchyní zdobily stěny celkem slušné závěsy. Nyneiva si za poslední rok vyvinula docela dobré oko na tyhle věci, a scény hostin a honů na jelena, medvěda a kance byly sice dobré, ale nijak výjimečné. V chodbách pak stála křesla, stoly a truhlice provedené v tmavém laku s červenými proužky, vykládané perletí. Závěsy i nábytek byly také zaprášené a červenobílým dlaždicím na podlaze se dostalo jen vlažného zacházení s koštětem. Rohy a lišty na vysokém štukovém stropě zdobily pavučiny.</p> <p>Žádní další sluhové - ani nikdo jiný - nebyli na dohled, dokud nenarazili na vyzáblého chlapíka, sedícího na podlaze u otevřených dveří. Umazaný červený kabátec mu byl příliš velký a tloukl se se špinavou košilí a odřenými vlněnými spodky. V jedné poškozené botě měl v podrážce velkou díru, z druhé mu koukal palec. Zvedl ruku a zašeptal: „Světlo na vás sviť a sláva jménu pána Draka?" Vyslovil to jako otázku a hašteřivě svraštil obočí. Úzký obličej měl stejně špinavý jako košili, ale takhle mluvil pořád. „Prorok teď nesmí bejt rušenej? Má jistou práci? Musíte chvilku počkat?" Uno trpělivě kývl a Ragan se opřel o zeď. Tímhle už prošli předtím.</p> <p>Nyneiva nevěděla, co vlastně od proroka očekávala, dokonce ani teď, když již věděla, kdo to je, ale rozhodně to nebyla špína. Ta polévka byla cítit zelím a bramborami, určitě ne jako jídlo pro člověka, jemuž je k ruce celé město. A pouze dva sluhové, kteří oba mohli pocházet z nejubožejších chatrčí za městem.</p> <p>Vyzáblý strážný, pokud jím byl - neměl žádnou zbraň, asi mu taky nevěřili - zřejmě neměl žádné námitky, když Nyneiva popošla, aby mohla nahlédnout do dveří. Muž a žena uvnitř se nemohli lišit víc. Masema si vyholil dokonce i uzel na temeni a kabátec měl z prosté hnědé vlny, silně pomačkaný, ale čistý, i když po kolena vysoké holínky měl odřené. Hluboko zapadlé oči měnily jeho stále zatrpklý výraz ve zlostné mračení a na snědé tváři měl světlou trojúhelníkovou jizvu, téměř zrcadlový odraz té Raganovy, jen vybledlejší stářím a o kousíček blíž oku. Ženě, v elegantním, krumplovaném modrém hedvábí, chybělo jen málo do středního věku a byla docela milá i přesto, že na vyloženou krásku měla maličko větší nos. Tmavé vlasy, které jí spadaly skoro do pasu, měla sebrané do prosté modré síťky, ale kolem krku měla široký náhrdelník ze zlata a ohnivých opálů a ladící náramek a pomalu na každém prstě měla prsten s drahokamem. Tam, kde Masema vypadal připravený vrhnout se do něčeho po hlavě s vyceněnými zuby, ona se nosila s majestátní odměřeností a půvabem.</p> <p>„...tolik jich za tebou jde, kamkoliv se hneš," říkala, „že když někam dorazíš, pořádek letí přes plot. Lidé nejsou v bezpečí sami ani jejich majetek -"</p> <p>„Pán Drak zlomil všechna pouta zákona, všechna pouta vytvořená smrtelnými muži a ženami." Masema mluvil ohnivě, ale důrazně, ne však rozzlobeně. „V proroctvích stojí, že pán Drak zláme všechny řetězy, které poutají, a tak to taky je. Záře pána Draka nás ochrání proti Stínu."</p> <p>„Tady nás neohrožuje Stín, ale lapkové, kapesní zloději a násilníci. Někteří z těch, co jdou za tebou - vlastně je jich docela dost - věří, že si můžou vzít, co se jim zachce, od kohokoliv bez placení nebo dovolení."</p> <p>„Spravedlnost přijde po smrti, až se znovu zrodíme. Dělat si starosti se světem vezdejším je k ničemu. Ale dobře. Jestli chceš pozemskou spravedlnost -" rty se mu opovržlivě zkřivily - „ať se tak stane. Odteď bude muži, který něco ukradne, uťata pravá ruka. Muž, který se zaplete se ženou nebo urazí její čest či spáchá vraždu, bude pověšen. Žena, která pokrade nebo spáchá vraždu, bude zbičována. Pokud někdo vznese obvinění a najde si dvanáct lidí, kteří mu je potvrdí, bude to vyřízeno. Tak se staň."</p> <p>„Jak říkáš, samozřejmě," zamumlala žena. - Nadutá elegance jí ve tváři zůstala, ale mluvila otřeseně. Nyneiva nevěděla, jaké právo v Ghealdanu platí, ale nemyslela si, že by bylo tak nonšalantní. Žena se zhluboka nadechla. „Pořád je tu otázka jídla. Nakrmit tolik lidé začíná být obtížné."</p> <p>„Každý muž, žena i dítě, kteří přišli za pánem Drakem, musí mít plný břich. Musí to tak být! Kde se dá najít zlato, dá se najít i jídlo, a ve světě je až příliš mnoho zlata. Příliš mnoho zájmu o zlato." Masema rozzlobeně pohodil hlavou. Nezlobil se na ni, ale na svět všeobecně. Zdálo se, že pátrá po těch, kteří se příliš zajímají o zlato, aby na jejich hlavy mohl vypustit svůj hněv. „Pán Drak se znovu zrodil. Stín visí nad světem a jedině pán Drak nás může zachránit. Jedině víra v pána Draka, pokora a poslušnost světu pána Draka. Všechno ostatní je k ničemu, i když to není přímo rouhání."</p> <p>„Pochváleno budiž jméno pána Draka ve Světle." Znělo to jako mechanická odpověď. „Už to není prostě jen otázka zlata, můj pane proroku. Najít a přepravit potraviny v dostatečném -"</p> <p>„Já nejsem pán," skočil jí znovu do řeči a teď se zlobil. Naklonil se k ženě, rty potřísněné slinami, a i když se její výraz nezměnil, ruce se jí škubaly, jako by chtěla sevřít šaty. „Není žádného pána kromě pána Draka, v němž dlí Světlo, a já jsem jen ubohý hlas pána Draka. Pamatuj si to! Ať urozený pán či kmán, rouhač si zaslouží zmrskat!"</p> <p>„Odpusť mi," zamumlala napomenutá žena a roztáhla suknice v pukrleti vhodném i pro královnin dvůr. „Je to, jak říkáš, samozřejmě. Není žádného pána kromě pána Draka, a já jsem jen pokorná následovnice pána Draka - pochváleno budiž jméno pána Draka - jež si přichází vyslechnout moudrost a rady proroka."</p> <p>Masema si hřbetem ruky otřel rty a náhle vychladl. „Nosíš moc zlata. Nedovol, aby tě svedl pozemský mamon. Zlato je smetí, pán Drak je všechno."</p> <p>Ona si okamžitě začala stahovat prsteny z prstů, a než sundala druhý, ten hubeňour přiběhl až k ní a z kapsy kabátce vytáhl váček, který jí podržel otevřený. Prsteny následovaly i náramek a náhrdelník.</p> <p>Nyneiva se podívala na Una a zvedla obočí.</p> <p>„Každý měďák z toho jde na chudé," řekl jí tak tichým hlasem, že ho skoro neslyšela, „nebo je pro někoho, kdo ho moc potřebuje. Kdyby mu jedna obchodnice nedala svůj zatracenej dům, byl by teď v zatracený stáji nebo v jedný z těch chatrčí za městem."</p> <p>„Dokonce i jídlo přichází jako dar," dodával Ragan stejně tiše. „Nosívali mu pokrmy hodný pro krále, dokud nezjistili, že všechno prostě rozdá, až na kousek chleba a polívku nebo dušený maso. Teď už skoro ani nepije víno."</p> <p>Nyneiva potřásla hlavou. Usoudila, že je to jeden způsob, jak najít peníze pro chudé. Prostě obrat každého, kdo <emphasis>není </emphasis>chudý. Jistě, tak by nakonec byli všichni chudí, nějakou dobu to však mohlo fungovat. Napadlo ji, zda Uno a Ragan znají celou pravdu. Lidé, kteří tvrdí, že vybírají peníze, aby pomohli druhým, často mají způsob, jak si nechat velký kus koláče ve vlastní kapse, nebo mají rádi moc, jakou jim to dává, a mají ji rádi trochu příliš. Nyneivě byl milejší člověk, který dobrovolně vydá z vlastního měďák, než někdo, kdo někomu jinému vyrve zlatou korunu. A o nic větší náklonnost nechovala k hlupákům, kteří opustili pole a krámky, aby následovali tohoto... tohoto <emphasis>proroka, </emphasis>aniž měli tušení, odkud přijde jejich příští jídlo.</p> <p>V místnosti žena předvedla Masemovi ještě hlubší pukrle než předtím, suknice roztáhla ještě víc a sklonila hlavu. „Dokud nebudu mít opět tu čest slyšet prorokova slova a jeho rady. Jméno pána Draka budiž pochváleno ve Světle."</p> <p>Masema ji nepřítomně propustil pokynem ruky a již na ni zpola zapomněl. Uviděl je všechny v chodbě a díval se na ně s tím nejpřívětivějším výrazem, jakého byl jeho zatrpklý obličej schopen.</p> <p>Nebylo to moc podařené. Žena odkráčela z místnosti a Nyneivy ani dvojice mužů si zdánlivě vůbec nevšimla. Nyneiva si odfrkla, když vyzáblý chlapík v červeném kabátci nervózně zamával, aby šli dál. Na někoho, kdo se právě na rozkaz vzdal svých šperků, se té ženě dařilo vypadat vskutku královsky.</p> <p>Hubeňour odběhl zpátky na své místo u dveří, zatímco si ostatní tři muži potřásli rukama podle pohraničního zvyku, tisknouce si předloktí.</p> <p>„Mír provázej tvůj meč," popřál Uno a po něm to zopakoval také Ragan.</p> <p>„Mír provázej pána Draka," zněla odpověď, „a jeho Světlo ať svítí na nás na všechny." Nyneivě se zadrhl dech. Význam těch slov byl nepochybný. <emphasis>Pán Drak </emphasis>byl zdrojem Světla. A on měl tu odvahu hovořit před ostatními o rouhání! „Přišli jste konečně ke Světlu?"</p> <p>„My kráčíme ve Světle," odvětil Ragan opatrně. „Jako vždycky." Uno mlčel a tvářil se neutrálně.</p> <p>Unavená trpělivost působila na Masemových zatrpklých rysech podivně. „Ke Světlu neexistuje jiná cesta než skrze pána Draka. Nakonec uvidíte cestu i pravdu, protože jste viděli pána Draka, a jedině ti, jejichž duše jsou pohlceny Stínem, můžou uvidět a neuvěřit. Vy takoví nejste. Vy uvěříte."</p> <p>Přes všechno to horko a vlněný šátek Nyneivě na pažích naskočila husí kůže. - V hlase toho muže se ozývala naprostá jistota, a takhle zblízka viděla lesk v jeho téměř černých očích, jenž hraničil se šílenstvím. Těma očima přelétl i přes ni a ona zpevnila kolena. Vedle něj vypadali i ti nejšílenější bělokabátníci, jaké kdy viděla, mírně. Ti muži v uličce byli jenom chabou nápodobou svého pána.</p> <p>„Ty, ženo. Jsi připravena přijít ke Světlu pána Draka, odříci se hříchu a těla?"</p> <p>„Já kráčím ve Světle, jak nejlíp umím." Podráždilo ji, že mluví stejně opatrně jako Ragan. Hřích? Kdo si myslí, že je?</p> <p>„Příliš se zajímáš o tělo." Masema spalujícím pohledem přejel její červené šaty i šátek pevně ovinutý kolem těla.</p> <p>„A co myslíš tímhle?" Unovi se polekaně rozšířily oči a Ragan na ni nenápadně mával, aby zmlkla, ale ona by stejně dobře mohla létat jako se zastavit. „Copak si myslíš, že máš právo mi vykládat, jak se mám oblíkat?" Než si plně uvědomila, co dělá, rozvázala šátek a přehodila si ho přes lokty. A stejně bylo příliš horko. „Žádnej muž takový právo nemá, ani nade mnou, ani nad žádnou jinou ženou! Kdybych se rozhodla chodit <emphasis>nahá, </emphasis>tak by tobě do toho nic nebylo!"</p> <p>Masema chvíli zvažoval její poprsí - jeho zapadlé oči neosvítil ani náznak obdivu, jen trpké opovržení - a pak zvedl zrak k její tváři. Unovo skutečné i namalované oko se sobě dokonale podobaly, mračily se do prázdna, a Ragan sebou škubl a v duchu určitě klel.</p> <p>Nyneiva ztěžka polkla. Tolik k dávání si pozor na jazyk. Možná poprvé ve svém životě skutečně litovala, že bez přemýšlení vyslovila, co měla na srdci. Jestli tenhle muž mohl nařídit usekávat lidem ruce, mohl nařídit věšení v podstatě jen s hloupou náhražkou soudu, tak čeho schopen nebyl? Napadlo ji, že je dost rozzlobená, aby mohla usměrňovat.</p> <p>Ale kdyby to udělala.. Jestli <emphasis>byly </emphasis>Moghedien nebo černé sestry v Samaře... <emphasis>Ale jestli to neudělám...</emphasis>! Chtěla si znovu ovázat šátek kolem těla až k bradě. Ale ne, když na ni takhle civěl. Něco na ni křičelo, ať není úplně pitomá - jen muži dovolují, aby u nich zdravý rozum přemohla pýcha - nicméně Masemovu pohledu vzdorovala, i když se musela hlídat, aby znovu nepolkla.</p> <p>Masema ohrnul ret. „Takové šaty se nosí, aby upoutaly muže, a z žádného jiného důvodu." Nechápala, jak může jeho hlas znít zároveň tak horečnatě i ledově. „Myšlenky na tělo odvádějí mysl od pána Draka a Světla. Zvažoval jsem, že zakážu oděvy, které přitahují mužské oči a mysl. Ať jsou ženy, které marní čas sváděním mužů, a muži, kteří svádějí ženy, mrskáni, dokud nepochopí, že pouze a jedině v rozjímání o pánu Drakovi a Světle lze najít radost." Už se na ni vlastně ani nedíval. Ten temný, planoucí pohled se upíral někam za ni, na něco v dálce. „Ať jsou zavřeny a do základů vypáleny taverny a místa, kde se prodává alkohol, i všechna místa, která odvádějí mysl lidí od dokonalého rozjímání. Za svých hříšných dní jsem sám často tato místa navštěvoval, ale teď upřímně lituji, jako by všichni měli litovat svých hříchů. Existuje jen pán Drak a Světlo! Všechno ostatní je iluze, léčka nachystaná Stínem!"</p> <p>„Tohle je Nyneiva z al'Mearů," řekl Uno rychle do první odmlky pro nádech. - „Z Emondovy Role ve Dvouříčí, odkud pochází pán Drak." Masema pomalu otočil hlavu k jednookému válečníkovi a Nyneiva rychle využila příležitosti upravit si šátek tak, jak ho měla předtím. „Byla ve Fal Daře s pánem Drakem, i ve Falme. Pán Drak ji ve Falme zachránil. Pánu Drakovi na ní záleží jako na vlastní matce."</p> <p>Jindy by mu řekla několik vybraných slov a možná by mu i dala jednu za ucho. Rand ji <emphasis>nezachránil </emphasis>- aspoň ne tak úplně - a ona byla jenom o pár roků starší než on. Matka, to určitě! Masema se obrátil zpátky k ní. To horlivé světlo, které mu hořelo v očích předtím, nebylo nic ve srovnání s tím, jak to vypadalo teď. Oči mu skoro svítily.</p> <p>„Nyneiva. Ano." Zrychlil řeč. „Ovšem! Vzpomínám si na tvoje jméno a také na tvůj obličej. Požehnaná jsi mezi ženami, Nyneivo z al'Mearů, víc než všechny ostatní, až na požehnanou matku pána Draka samotnou, protože jsi viděla pána Draka vyrůstat. Ty jsi sloužila pánu Drakovi, když byl dítě." Popadl ji za paže a tvrdé prsty jí dost bolestivě zaryl do masa, ale zřejmě si to neuvědomoval. „Ty promluvíš k davům o dětství pána Draka, o jeho prvních moudrých slovech, o zázracích, které ho provázely. Světlo tě sem poslalo sloužit pánu Drakovi."</p> <p>Nyneiva si nebyla jistá, co má vlastně říci. Kolem Randa se nikdy neudály žádné zázraky, které by <emphasis>ona </emphasis>viděla. O pár věcech v Tearu <emphasis>slyšela, </emphasis>ale těžko můžete nazývat to, co způsobí <emphasis>ta'veren, </emphasis>zázrakem. Ne tak docela. Dokonce i pro to, co se stalo ve Falme, existovalo rozumné vysvětlení. - Jakés takés. A co se moudrých slov týkalo, první, která od něj slyšela, byl zanícený slib, že už nikdy po nikom nebude házet kamení, který složil poté, co mu za to naplácala na jeho mladý zadek. Nemyslela si, že by od té doby od něj slyšela jiné slovo, které by mohla nazvat moudrým. V každém případě, i kdyby Rand dával moudré rady z kolíbky, i kdyby se za noci objevily nějaké komety či zjevení na obloze za dne, stejně by s tímhle šílencem nezůstala.</p> <p>„Musím se dostat po řece," řekla opatrně. „Abych se mohla připojit k němu. K pánu Drakovi." To jméno jí zkroutilo jazyk, tak brzy po tom, co v duchu učinila slib, ale Rand u proroka očividně nebyl nikdy něco tak prostého jako „on". <emphasis>Jsem jenom rozumná. To je všechno. </emphasis>„Muž je dub a žena vrba," znělo pořekadlo. Dub bojuje proti větru a je zlomen, kdežto vrba se ohne, když musí, a přežije.</p> <p>To ovšem neznamenalo, že se Nyneiva ohýbala ráda. „On... pán Drak... je v Tearu. Pán Drak mě tam povolal."</p> <p>„Tear." Masema z ní sundal ruce a ona si pokradmu mnula předloktí. Ale nesnažila se to zase nějak zvlášť zakrýt. On opět hleděl na něco, co nebylo prostým okem vidět. „Ano, slyšel jsem." A taky mluvil k něčemu, co nebylo vidět, nebo snad k sobě. „Když teď Amadicie přistoupila k pánu Drakovi, jako to udělal Ghealdan, povedu lid do Tearu, aby se hřál v záři pána Draka. Pošlu učedníky, aby šířili zprávu o pánu Drakovi po Tarabonu a Arad Domanu, aby ji zanesli až do Saldeie a Kandoru a Hraničních států, až do Andoru, a povedu lidi, aby poklekli u nohou pána Draka."</p> <p>„Moudrý plán... ehm... ó proroku pána Draka." Pěkně hloupý plán, jestli někdy nějaký slyšela. Nemluvě o tom, že to nebude fungovat. Hloupé plány z nějakého důvodu často selhávaly, když se je muži snažili provést. Randovi by se možná líbilo, kdyby před ním všichni tihle lidé poklekli, jestli byl aspoň z poloviny tak nadutý, jak tvrdila Egwain. „Ale my... já nemůžu čekat. Byla jsem povolána, a když pán Drak zavolá, obyčejní smrtelníci musejí poslechnout." Jednoho dne určitě dostane příležitost dát Randovi pár facek za to, že musela udělat něco takového! „Musím najít člun, co pluje po řece."</p> <p>Masema na ni zíral tak dlouho, že znejistěla. Po zádech a mezi ňadry jí čůrkem stékal pot, a jen částečně to bylo horkem. Z toho pohledu by se zapotila i Moghedien.</p> <p>Nakonec však kývl a ohnivá horlivost se vytratila, takže zůstalo jen jeho obvykle zatrpklé mračení. „Ano," povzdechl si. „Jestli jsi byla povolána, musíš jistě jít. Jdi se Světlem a ve Světle. Oblékej se vhodněji - ti, kteří byli pánu Drakovi nablízku, musejí být počestní nade všechny ostatní - a přemýšlej o pánu Drakovi a jeho Světle."</p> <p>„Člun?" naléhala Nyneiva. „Musíš vědět, když nějaký člun přistane v Samaře nebo nějaké vesnici po řece. Kdybys mi jen mohl říct, kde bych nějaký našla, byla by moje cesta mnohem... rychlejší." Chtěla říci „snazší", ale nemyslela, že snadnost u Masemy něco znamená.</p> <p>„Mě takové věci nezajímají," odtušil nedůtklivě. „Ale máš pravdu. Když pán Drak nařídí, musíš okamžitě přijít. Zeptám se. Jestli se dá nějaké plavidlo najít, někdo mi to nakonec poví." Přenesl pohled na oba muže. „Musíte zařídit, aby byla do té doby v bezpečí. Jestli bude trvat na tom, že se dál bude oblékat tímhle způsobem, bude přitahovat muže s hnusnými myšlenkami. Musí být chráněna jako zbloudilé děcko, dokud se znovu nepřipojí k pánu Drakovi."</p> <p>Nyneiva se kousla do jazyka. Vrba, ne dub, když byla vrba potřeba. Podařilo se jí zakrýt podráždění úsměvem, který musel vyjadřovat všechnu vděčnost, kterou si ten hlupák mohl přát. Byl to však nebezpečný hlupák. Nesmí na to zapomínat.</p> <p>Uno a Ragan se rychle rozloučili, znovu si stiskli zápěstí s Masemou a vyhnali ji ven, každý ji držel za jednu ruku, jako by považovali za nutné dostat ji od Masemy z nějakého důvodu co nejrychleji pryč. Masema na ně zřejmě zapomněl dřív, než došli ke dveřím. Už se mračil na hubeného chlapíka, čekajícího vedle sedláka s otevřeně upřímnou tváří, ve vesnickém kabátci, který v rukách drtil čapku a na širokém obličeji se mu docela jasně zračila úcta a strach.</p> <p>Nyneiva neřekla ani slovo, když se vraceli stejnou cestou, kterou přišli, do kuchyně, kde si šedovlasá žena pomlaskávala a míchala polévku, jako by se mezitím ani nepohnula. Nyneiva mlčela, i když si muži brali své zbraně, a mlčela, dokud nebyli hodně daleko od uličky v nepoměrně širší ulici. Pak se na ně obrátila a střídavě jim šermovala prstem pod nosem. „Jak se mě opovažujete takhle <emphasis>odvlíct!" </emphasis>Lidé procházející kolem se zubili - muži lítostivě, ženy vděčně - i když nikdo neměl tušení, proč jim spílá. „Ještě pět minut a byla bych ho donutila, aby mi ten člun našel už dneska! Jestli na mě ještě někdy vztáhnete ruku -" Uno si odfrkl tak hlasitě, že se Nyneiva s trhnutím zarazila.</p> <p>„Ještě pět zatracenejch minut a Masema by položil ty svý zatracený ruce na <emphasis>tebe. </emphasis>Nebo spíš, bejval by řek, že to má někdo udělat, a pak by to někdo proklatě taky udělal! Když von řekne, že se má něco udělat, tak tam je vždycky padesát proklatejch ruk, nebo stovka nebo zatracená tisícovka, když je to potřeba, aby to udělaly!" Vyrazil pak dolů ulicí s Raganem po boku a ona buď mohla jít s nimi, nebo tu zůstat. Uno si to rázoval, jako by věděl, že půjde za nimi. Nyneiva skoro vyrazila opačným směrem, jen aby mu dokázala, že se mýlí. Ale to, že nakonec šla za nimi, nemělo nic společného s tím, že by se bála, že se v králičím doupěti městských ulic ztratí. Cestu ven by si dokázala najít. Nakonec. „Nechal jednoho proklatýho urozenýho pána z korunní velkorady zbičovat - zbičovat! - za to, že mluvil jenom způlky tak ostře jako ty," zavrčel jednooký muž. „Pohrdání slovem pána Draka, tak to nazval. Mír! Chtít vědět, jaký zatracený právo má k tomu, aby měl připomínky k tvejm prokletejm šatům! Pár minut sis vedla docela dobře, ale já viděl tvůj obličej ke konci. Bylas připravená ho zatraceně zase zpucovat. Jediná horší věc, kterou bys mohla udělat, by bylo otřít se o zatracený jméno pána Draka. To von nazývá rouháním. To bys klidně mohla pojmenovat proklatýho Temnýho."</p> <p>Raganovi se zakýval culík, jak přikyvoval. „Pamatuješ na urozenou paní Baelome, Uno? Zrovna potý, co z Tearu dorazily první zprávy o pánu Drakovi, Nyneivo, řekla něco o ,tomhle Randu al'Thorovi' při Masemově slyšení, a on si nechal přinýst sekeru a popravčí špalek a skoro se ani nenadechl."</p> <p>„On nechal někomu useknout hlavu za <emphasis>tohle?" </emphasis>vydechla Nyneiva nevěřícně.</p> <p>„Ne," zamumlal znechuceně Uno. „Ale jenom proto, že se zatraceně dobře plazila, když si uvědomila, že to proklatě myslí vážně. Vytáhli ji ven a pověsili za proklatý ruce vzadu na její vlastní kočár a pak s ní projeli celou tu zatracenou vesnici, ve který jsme v tý chvíli zrovna byli. Její vlastní proklatý družiníci stáli jako banda sedláků, co se jim vnitřnosti proměnily ve vodu, a jen se na to koukali."</p> <p>„Když skončili," dodal Ragan, „poděkovala Masemovi za jeho milosrdenství, stejně jako to udělal urozenej pán Aleshin." Jeho tón zněl na Nyneivin vkus příliš kousavě. Vyslovoval mravní ponaučení a přál si, aby si jej vzala k srdci. „Měli moc dobrej důvod, Nyneivo. Jejich hlavy by nebyly první, který narazil na kůl. Tvoje mohla být poslední. A naše s ní, kdybychom se ti snažili pomoct. Masema nemá žádný oblíbence."</p> <p>Nyneiva se zhluboka nadechla. Jak mohl Masema mít takovou moc? A zřejmě nejen mezi svými stoupenci. Ale on taky nebyl žádný důvod, proč by urození pánové a paní nemohli být stejně velcí hlupáci jako kterýkoliv venkovan. - A podle jejího odhadu mezi nimi bylo hlupáků mnohem víc. Ta hloupá ženská se svými prsteny byla určitě urozená paní. Žádná obchodnice by neměla ohnivé opály. A přesto měl Ghealdan určitě zákony, soudy a soudce. Kde je královna nebo král? Nevzpomínala si, kdo v Ghealdanu vládne. Nikdo ve Dvouříčí neměl zrovna moc do činění s králi či královnami, ale proto tu přece byli, oni a urození pánové a paní, aby dohlédli na to, že bude spravedlnosti učiněno zadost. Jenže cokoliv tady Masema prováděl, do toho jí nic nebylo. Měla mnohem důležitější problémy než si dělat starosti s houfem pablbů, kteří dovolovali, aby po nich šlapal šílenec.</p> <p>Přesto ji zvědavost přiměla říci: „Myslí vážně to, že se pokusí mužům a ženám zabránit, aby se na sebe dívali? Co si myslí, že se stane, jestli nebudou žádný svatby, žádný děti? To příště donutí lidi přestat sedlačit nebo tkát nebo šít boty, aby mohli myslet jenom na Randa al'Thora?" Jméno schválně zdůraznila. Tihle dva mu na povel neustále říkali „pán Drak" skoro stejně často jako Masema. „Jedno vám řeknu. Jestli se pokusí nakazovat ženám, jak se mají oblíkat, tak povstání začne <emphasis>on. </emphasis>Proti sobě." Samara musela mít něco jako ženský kroužek - většina osad ho měla, i když se jmenoval nějak jinak, i když to vůbec nemělo formální uspořádání, existovaly prostě jisté věci, ve kterých muži neměli dost rozumu, aby to pochopili - a jeho členky určitě mohly a taky si volaly ženy za to, že chodily nepřiměřeně oblečené, avšak nebylo to stejné, jako když na to ukáže muž. Ženy se nepletly do záležitostí mužů - no, ne víc, než bylo nezbytně nutné - a muži by se zase neměli plést do ženských věcí. „A předpokládám, že muži nezareagují o nic líp, jestli se pokusí zavřít taverny a tak. Ještě jsem nepoznala chlapa, co by nešel spát s pláčem, kdyby nemohl tu a tam strčit nos do korbele."</p> <p>„Možná to udělá," řekl Ragan, „a možná ne. Občas něco nařídí a občas na to zapomene nebo to odloží, protože se objeví něco důležitějšího. Byla bys překvapená," dodal suše, „co od něj jeho následovníci bez odmluvy přijmou." Nyneiva si uvědomila, že teď jí jdou s Unem po boku a ostražitě pozorují ostatní lidi na ulici. Dokonce i jí ti dva připadali připravení vmžiku tasit meč. Jestli si skutečně mysleli, že vykonají Masemovy rozkazy, tak budou mít brzy o čem přemýšlet.</p> <p>„On není proti zatracenýmu manželství," zavrčel Uno a tak přísně se zadíval na pouličního obchodníčka s masovými paštikami na podnose, že se muž obrátil a utekl a dokonce si ani nevzal peníze od dvou žen, které již držely paštiky v ruce. „Máš štěstí, že si nevzpomněl, že ještě nemáš manžela, jinak tě s jedním moh poslat k pánu Drakovi. Občas vybere tři čtyři stovky svobodnejch mužů a stejně tolik žen a proklatě je sezdá. Většina se do toho dne ani neviděla. A když si tihle ustrašený hlínožrouti nestěžují kvůlivá něčemu takovýmu, myslíš si, že otevřou tu svou zatracenou hubu kvůli pivu?"</p> <p>Ragan si cosi mumlal pod vousy, ale Nyneiva zachytila dost na to, aby přimhouřila oči. „Nějakej chlap ani neví, jaký štěstí má." Tohle řekl. Jejího zlobného pohledu si ani nevšiml. Byl příliš zaměstnaný tím, jak prohlížel ulici a dával pozor, aby se s ní někdo nepokusil uprchnout jako se seletem v pytli. Trochu ji to svádělo sundat si šátek a zahodit ho. Zřejmě neslyšel ani to, jak si odfrkla. Muži uměli být nesnesitelně slepí a hluší, když chtěli.</p> <p>„Aspoň se nepokusil ukrást mý šperky," zavrčela. „Kdo byla ta hloupá ženská, co mu dala svý?" Nemohla mít v hlavě moc rozumu, když se stala jednou z Masemových stoupenců.</p> <p>„To," řekl Uno, „byla Alliandra, Světlem požehnaná královna zatracenýho Ghealdanu. A má ještě tucet dalších titulů, jak je vy jižani rádi skládáte k sobě."</p> <p>Nyneiva zakopla o vyčnívající kámen a málem upadla. „Tak takhle to dělá," vyjekla a setřásla pomocné ruce. „Jestli je <emphasis>královna </emphasis>dost hloupá, aby ho poslouchala, tak není divu, že dělá, co se mu zlíbí."</p> <p>„Není hloupá," namítl ostře Uno a hodil po ní zamračeným pohledem, než zase začal sledovat ulici. „Moudrá ženská. Když zatraceně zjistíš, že sedíš na splašeným koni, tak zatraceně jedeš tam, kam von zatraceně běží, teda jestli jseš zatraceně dost chytrá, aby sis vylila vodu z proklatý boty. Myslíš, že je hloupá, protože jí Masema sebral prsteny? Ona je proklatě dost mazaná na to, aby věděla, že by mohl chtít víc, kdyby přestala nosit šperky, když za ním přijde. Poprvé šel on za ní - vod tý doby je to vždycky vobráceně <emphasis>- a sebral</emphasis> jí<emphasis> </emphasis>prsteny rovnou z jejích proklatejch prstů. Měla ve vlasech šňůrku perel a on ji přetrhl, jak jí ty perly tahal ven. Všechny její dvorní dámy byly na kolenou a sbíraly ty zatracený kuličky rovnou z podlahy. Alliandra jich dokonce pár sebrala sama."</p> <p>„To mi nepřipadá moudrý," prohlásila Nyneiva rázně. „Mně to připadá jako zbabělost." <emphasis>Komu se třásla kolena, protože se na ni j</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>nom podíval? </emphasis>zeptal se jí hlásek v hlavě. <emphasis>Kdo se hloupě potil? </emphasis>Aspoň se jí podařilo se mu postavit s hrdým čelem. <emphasis>Já. Ohýbat se</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jako vrba není to stejné jako krčit se jako myš. </emphasis>„Je přece královna, ne?"</p> <p>Oba muži si vyměnili podrážděný pohled a Ragan tiše řekl: „Ty to nechápeš, Nyneivo. Alliandra je čtvrtá osoba, co sedí na Světlem požehnaným trůnu od chvíle, co jsme přišli do Ghealdanu, a to není ani rok. Když Masema přitahoval jenom pár lidí, nosil korunu Johanin, ale on Masemu považoval za neškodnýho šílence a neudělal nic, ani když davy rostly a jeho šlechtici mu radili, ať s tím skoncuje. Johanin umřel při nehodě na lovu -"</p> <p>„Nehoda na lovu!" skočil mu do řeči s opovržlivým úšklebkem Uno. Prodavačka, která se náhodou dívala na něj, upustila tác se špendlíky a jehlami. „Ledaže by nepoznal jeden zatracenej konec proklatýho oštěpu na kance od druhýho. Proklatý jižani a ta jejich proklatá hra rodů!"</p> <p>„Po něm nastoupila Ellizelle," promluvil znovu Ragan. „Nechala lidi rozhánět vojskem, až nakonec došlo k bitvě - a rozehnaný skončilo vojsko."</p> <p>„Zatracená ubohá náhražka za vojáky," zamumlal Uno. Nyneiva si s ním bude muset znovu promluvit o jazyce.</p> <p>Ragan souhlasně kývl, ale dál pokračoval v tom, co vykládal. „Povídá se, že si pak Ellizelle vzala jed, ale ať už umřela jakkoliv, nahradila ji Teresie, která vydržela celejch deset dní po korunovaci, do chvíle, kdy měla příležitost poslat dva tisíce vojáků proti desetitisícovýmu davu lidí, co přišli za Masemou před Jehannahem. Když její vojáky vyhnali, vzdala se trůnu a provdala se za bohatýho kupce." Nyneiva na něj nevěřícně zírala a Uno prskl. „Tak se to aspoň povídá," trval na svém mladší muž. „Jistě, v týhle zemi znamená svatba s obyčejným člověkem to, že se navždy zříkáš trůnu, a ať už si Beron Goraed myslí cokoliv o tom, že má hezkou mladou ženu z královský krve, slyšel jsem, že ho pár tuctů Alliandřinejch družiníků vytáhlo z postele a dovleklo do paláce Jheda na svatbu někdy nad ránem. Teresie odešla na manželovo nový venkovský panství a korunovaná byla Alliandra, a to všechno před východem slunce. Nová královna si pak zavolala Masemu do paláce, aby mu řekla, že už nebude mít žádný potíže. Do dvou týdnů se <emphasis>vona </emphasis>doprošovala <emphasis>jeho</emphasis>. Nevím, jestli skutečně věří tomu, co káže, ale vím, že přebrala trůn země na pokraji občanský války, s bělokabátníkama připravenýma vyrazit, a zarazila to jediným způsobem, kterým mohla. To je moudrá královna, a chlap může bejt jenom pyšnej, že jí může sloužit, i když je to jižanka."</p> <p>Nyneiva otevřela ústa a zapomněla, co chtěla říci, když ledabylým tónem podotkl Uno: „Jeden proklatej bělokabátník nás sleduje. Neohlížej se, ženská. Máš přece víc zatracenýho zdravýho rozumu."</p> <p>Nyneivu bolelo za krkem, jak se snažila dívat před sebe, a zježily se jí vlasy. „Příští zaboč, Uno."</p> <p>„Tak se dostanem od hlavních ulic a proklatý brány. Můžem ho proklatě ztratit v davu."</p> <p>„Zaboč!" Pomalu se nadechla a přinutila se mluvit méně ostře. „Potřebuju se na něj kouknout."</p> <p>Uno se zamračil tak divoce, že jim lidé ustupovali z cesty na deset kroků dopředu, ale oni zahnuli do nejbližší uličky. Když zahýbali za roh, pootočila hlavu právě dost na to, aby viděla koutkem oka, než jí výhled odřízla malá kamenná taverna. Sněhobílý plášť byl v jasném slunci mezi prořídlým davem jasně vidět. Tu krásnou tvář nebylo možné si s ničím splést, a navíc to byla tvář, o které si myslela, že ji uvidí. Žádný jiný bělokabátník kromě Galada nemohl mít důvod ji sledovat, a už vůbec žádný neměl důvod sledovat Una nebo Ragana.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ</strong></p> <p><strong><emphasis>Kolo tká</emphasis></strong></p><empty-line /><p>Jakmile Galada zakrylo stavení, Nyneiva přelétla ulici před sebou. Bublal v ní vztek - na sebe stejně jako na Galadedrida Damodreda. <emphasis>Ty huso pitomá, hlavo dubová! </emphasis>Ulička byla stejně úzká jako ty ostatní - dlážděná kulatými kameny a lemovaná nevýraznými krámky, domy a tavernami, s prořídlým odpoledním davem. <emphasis>Kdybys nepřišla do města, nikdy by tě nenašel! </emphasis>Bylo tu příliš málo lidí, aby se mohla schovat. <emphasis>Muselas jít navštívit proroka! Musela ses přesvědčit, že </emphasis>prorok <emphasis>tě dostane pryč dřív, než sem dorazí Moghedien! Kdy už se poučíš, že se nemůžeš spoléhat na nikoho jiného kromě sebe? </emphasis>Vmžiku se rozhodla. Když Galad zahne za roh a neuvidí je, začne nahlížet do krámků a možná i do krčem.</p> <p>„Tudy." Zvedla si suknice a vrhla se do nejbližšího průchodu mezi domy, kde se přitiskla zády ke stěně. Nikdo se po ní nepodíval dvakrát, i když se chovala tak tajuplně, a ona nechtěla ani pomyslet na to, co tenhle nezájem prozrazuje o tom, jak to v Samaře chodí. Uno a Ragan byli vedle ní, než se rozkročila, a tlačili ji dál prašným průchodem, kolem staré rozbité putýnky a sudu na dešťovku vyschlého tak, že se dužina v obručích málem rozsypávala. Alespoň že dělali to, co chtěla. Jistým způsobem. Připravené ruce měli zdvižené k jílcům, jež se jim zvedaly nad ramena, a byli připraveni ji chránit, ať už to chtěla či nikoliv. <emphasis>Nech je, ty huso! Copak si myslíš, že se dokážeš ochránit sama?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Rozhodně byla dost rozzlobená. Galad, ze všech lidí! Nikdy neměla opustit zvěřinec! Hloupý rozmar, který by však mohl všechno zničit. Nemohla tu usměrňovat o nic víc než proti Masemovi. Čistě jen možnost, že Moghedien nebo černé sestry jsou v Samaře, měla za následek to, že její bezpečí zcela záviselo na obou mužích. Stačilo to, aby její hněv ještě zesílil. Málem prohryzala díru do kamenné zdi za sebou. Věděla, proč mají Aes Sedai strážce - tedy všechny až na červené. V duchu to věděla. V srdci se jí z toho však chtělo jen vztekle vrčet.</p> <p>Galad se objevil, pomalu se proplétal mezi lidmi na ulici a pátravě se rozhlížel. Normálně by měl jít dál - měl by - avšak on se skoro okamžitě podíval k průchodu. Na ně. Neměl dokonce ani tu slušnost zatvářit se potěšeně nebo překvapeně.</p> <p>Uno a Ragan vykročili společně, když Galad zahnul do průchodu. Jednooký muž měl vmžiku venku meč a Ragan nebyl o moc pomalejší, jen Nyneivu strčil hlouběji do úzkého průchodu. Postavili se za sebe. Kdyby se Galad dostal přes Una, ještě by se musel vypořádat s Raganem.</p> <p>Nyneiva zaskřípala zuby. Mohla zařídit, že všechny tyhle meče by byly k ničemu, bezcenné. Cítila pravý zdroj jako světlo za ramenem, čekající na její objetí. Mohla to udělat. Kdyby se opovážila.</p> <p>Galad se zastavil v ústí průchodu, potom odhodil plášť dozadu a jednou rukou nonšalantně spočinul na jílci meče, obrázek půvabu stlačené ocelové pružiny. Až na ten leštěný osníř mohl být na bále.</p> <p>„Nechci zabít ani jednoho z vás, Shienarče," řekl Unovi klidně. Nyneiva slyšela Elain a Gawyna vyprávět o Galadově šermířském umění, ale poprvé si uvědomila, že by skutečně mohl být tak dobrý, jak tvrdili. Aspoň <emphasis>on </emphasis>si myslel, že je. Dva zkušení válečníci s obnaženými čepelemi, a on se na ně díval, jako by se vlkodav díval na párek vesnických voříšků, nevyhledával boj, byl však přesvědčen, že je oba naprosto hravě zvládne. Aniž úplně odhlédl od obou mužů, promluvil Galad k ní. „Někdo jiný by mohl vběhnout do krámu nebo do krčmy, ale ty nikdy neuděláš to, co se dá čekat. Dovolíš mi promluvit si s tebou? Není třeba mě nutit zabít ty dva muže."</p> <p>Žádný z kolemjdoucích se nezastavil, ale i přesto, že jí tři muži blokovali výhled, viděla, že se hlavy otáčejí, aby lidé zjistili, co bělokabátníka tolik zaujalo. A meče jejich pozornosti určitě také neunikly. Ve všech těch hlavách se budou líhnout představy, které vzlétnou na křídlech, proti nimž by rorýsi vypadali pomalí.</p> <p>„Nechte ho," nařídila Shienarcům. Když se Uno ani Ragan nepohnuli, zopakovala příkaz ještě mnohem důrazněji. Pak konečně ustoupili stranou, avšak pomalu, kolik jenom úzký průchod dovoloval, a přestože ani jeden neřekl jediné slovo, vypadali oba, jako by si mručeli pod vousy. Galad prošel zcela hladce - zdánlivě na oba Shienarče zapomněl. Nyneiva vytušila, že věřit tomu by byla velká chyba. Oba muži s vyholenými hlavami tomu očividně neuvěřili.</p> <p>Kromě jednoho ze Zaprodanců si Nyneiva neuměla představit muže, kterého by v téhle chvíli viděla méně ráda, ale s tou tváří přímo před sebou si až příliš jasně uvědomovala svůj vlastní dech, tlukot vlastního srdce. Bylo to směšné. - Proč ten muž nemohl být ošklivý? Nebo aspoň obyčejný.</p> <p>„Věděls, že vím, že nás sleduješ." V hlase se jí zřetelně ozývalo obvinění, i když si sama nebyla jistá, z čeho jej vlastně obviňuje. Že nedělal to, co čekala a chtěla, usoudila lítostivě.</p> <p>„To mě napadlo ve chvíli, kdy jsem tě poznal, Nyneivo. Vzpomínám si, že obvykle vidíš víc, než dáváš znát."</p> <p>Nedovolí, aby ji svedl ze směru poklonami. Vida, kam ji to dostalo s Valanem Lucou. „Co děláš v Ghealdanu? Myslela jsem, že jseš na cestě do Altary."</p> <p>Chvíli na ni jen upíral ty tmavé, nádherné oči, a pak se náhle zasmál. „Ze všech lidí na světě, Nyneivo, se mě jen ty zeptáš na něco, na co bych se já měl ptát tebe. No dobře. Odpovím ti, přestože by to mělo být obráceně. Měl jsem rozkazy jet do Salidaru v Altaře, ale všechny rozkazy byly změněny, když tenhle prorok... Co na tom záleží? Není ti dobře?"</p> <p>Nyneiva se přinutila zatvářit klidně. „Ovšemže je," odsekla podrážděně. „Jsem docela zdravá, děkuju pěkně." Salidar! No jistě! To jméno způsobilo, jako kdyby jí v hlavě škrtla jedna z Aludřiných ohnivých tyček. Všechna ta snaha vzpomenout si, a Galad jí ledabyle předhodil to, co sama nedokázala vykutat. Teď kdyby jen Masema našel rychle loď. Kdyby jen dokázala zajistit, aby je Galad nezradil. Aniž by samozřejmě nechala Una a Ragana, aby ho zabili. Ať už Elain tvrdila cokoliv, Nyneiva nedokázala uvěřit, že by byla ráda, kdyby jejího bratra zabili. Byla jen malá naděje, že Galad uvěří, že Elain není s ní. „Jenom se nemůžu vzpamatovat z toho leknutí, že tě vidím."</p> <p>„To není zdaleka tolik, jako jsem se polekal já, když jsem zjistil, že jste vyklouzly ze Siendy." Vážnost té krásné tváři slušela až nešťastně moc, ale tón jeho hlasu to kazil. Jen trošku. Mohl poučovat malou holčičku, která vyklouzla z domu, když už měla být v postýlce, aby mohla šplhat po stromech. „Skoro jsem z toho měl smrt, jak jsem se bál. Co, pod Světlem, vás to popadlo? Copak nemáte tušení, jak riskujete? A přijít právě sem. Elain vždycky sedlala koně ve cvalu, když mohla, ale myslel jsem, že aspoň ty máš víc rozumu. Tenhle takzvaný prorok -" Zarazil se a zadíval se na oba muže. Uno opřel meč špičkou o zem a zjizvené ruce měl zkřížené na jílci. Ragan se tvářil, že si prohlíží ostří a nic jiného nevnímá.</p> <p>„Slyšel jsem řeči," pokračoval Galad pomalu, „že je to Shienarec. Přece <emphasis>nemůžeš </emphasis>být tak pitomá, aby ses zapletla s ním." Na její vkus to nechávalo až příliš velký prostor pro pochyby.</p> <p>„Ani jeden z nich není prorok, Galade," odtušila suše. „Oba je už nějakou dobu znám a můžu tě ujistit, že to tak je. Uno, Ragane, jestli si nechcete ořezat nehty na nohou, tak to dejte pryč. No?" Zaváhali, než udělali, co jim řekla, a Uno si cosi brumlal a zlobně se mračil, ale oba nakonec poslechli. Muži obvykle reagovali na pevný hlas. Většina ano. Přinejmenším občas.</p> <p>„Já si to ani nemyslel, Nyneivo." Galadův tón, ještě sušší než její, způsobil, že se naježila, ale on pokračoval a mluvil spíš podrážděně než nadřazeně. A ustaraně. Z čehož se, samozřejmě, načepýřila ještě víc. <emphasis>On </emphasis>způsobil, že se jí málem zastavilo srdce, a <emphasis>on </emphasis>měl tu drzost být ustaraný. „Nevím, do čeho jste se s Elain dostaly tady, a je mi to jedno, pokud vás z toho dokážu dostat, než si ublížíte. Obchod po řece se zpomalil, ale nějaký vhodný člun by měl v příštích pár dnech připlout. Dejte mi vědět, kde vás najdu, a já zabezpečím vaši cestu někam do Altary. Odtamtud se můžete dostat do Caemlynu."</p> <p>Proti své vůli Nyneiva zalapala po dechu. „Ty nám chceš najít loď?"</p> <p>„To je vše, co teď mohu udělat." Mluvil omluvně a potřásal hlavou, jako by se přel sám se sebou. „Nemohu vás však doprovodit do bezpečí, mám povinnosti tady."</p> <p>„My tě určitě nechceme odvádět od tvých povinností," vyhrkla trochu bez dechu. Jestli si to bude chtít vyložit jinak, ať si. Nejvíc, v co Nyneiva doufala, bylo, že je nechá napokoji.</p> <p>Galad zřejmě cítil potřebu se bránit. „Těžko je bezpečné poslat vás pryč samotné, ale člun vás odveze dřív, než celá hranice vybuchne. Což se stane, dříve nebo později. Stačí jediná jiskra, a prorok ji určitě vykřísne, když už nikdo jiný. Musíte se dostat do Caemlynu, ty i Elain. Žádám jenom tvůj slib, že půjdete tam. Věž není místo ani pro jednu z vás. Ani pro -" Zavřel ústa tak rychle, až mu cvakly zuby, ale klidně mohl pokračovat a jmenovat Egwain.</p> <p>Nemohlo uškodit, když se i Galad poohlédne po člunu. Když dokázal Masema zapomenout, že hodlá zavřít taverny, mohl docela dobře zapomenout, že má někomu najít člun. Zvlášť když si myslel, že vhodný záchvat zapomnětlivosti by ji mohl udržet tady, aby podpořila jeho vlastní plány. Nemohlo uškodit - pokud se Galadovi dalo věřit. Pokud ne, tak bude muset doufat, že s mečem není tak dobrý, jak si myslí. Nepříjemná představa. Ale ne tak nepříjemná jako to, co by se mohlo stát - co se <emphasis>stane - </emphasis>jestli se ukáže, že není důvěryhodný.</p> <p>„Jsem, co jsem, Galade, a Elain je stejná." Jak uhýbala kolem Masemy, zanechalo jí to pachuť na jazyku. Tenhle opis Bílé věže byl tak blízko, kam až mohla zajít. „A ty jsi to, co jsi teď." Zvedla výmluvně obočí a pohlédla na jeho bílý plášť. „Tahle banda Věž nenávidí a nenávidí i ženy, co můžou usměrňovat. Teď, když jsi jeden z nich, proč bych si neměla myslet, že vás po mně do hodiny půjde padesát? Že se mě nepokusíte střelit šípem do zad, když už mě nedokážete odtáhnout do žaláře? Mě i Elain?"</p> <p>Galad podrážděně škubl hlavou. Nebo se ho to možná dotklo. „Kolikrát ti to mám povídat? Nikdy bych nedovolil, aby se mé sestře něco stalo. Ani tobě."</p> <p>Bylo vskutku mrzuté, že si uvědomila svou rozmrzelost nad odmlkou, která jasně naznačovala, že na ni si vzpomněl jen jako na přívažek. Nebyla nějaká hloupá holka, aby ztrácela rozum, protože nějaký muž má oči, které nějak dokázaly být zároveň zjihlé i neuvěřitelně pronikavé. „Když to říkáš," odtušila a on znovu pohodil hlavou.</p> <p>„Pověz mi, kde jste ubytované, a já vám dám vědět, nebo někoho pošlu, jakmile naleznu vhodné plavidlo."</p> <p>Jestli měla Elain pravdu, tak nemohl lhát o nic víc než Aes Sedai, jež složila tři přísahy, ale ona přesto zaváhala. Kdyby teď udělala chybu, mohla být docela dobře poslední. Měla právo riskovat sama za sebe, ale tady do toho byla zapletena i Elain. A Tom a Juilin, když už byla v tom. Byla za ně zodpovědná, ať už si oni chtěli myslet cokoliv. Jenže ona byla tady a rozhodnout musela sama. Pravda, ne že by tomu jindy bylo jinak.</p> <p>„Světlo, ženská, co ode mě ještě chceš?" zavrčel Galad a zpola zvedl ruce, aby ji popadl za ramena. Unova čepel se ocitla mezi nimi v záblesku jasné oceli, ale Elainin bratr ji jenom odstrčil stranou jako klacek a pozornosti jí nevěnoval víc. „Nechci ti ublížit, ani teď, ani v budoucnu. Přísahám při mátině jméně. Říkáš, že jsi to, co jsi. Já vím, co jsi. A co nejsi. Možná polovina důvodu, proč nosím tohle," dotkl se okraje sněhobílého pláště, „je to, že vás Věž poslala pryč - tebe, Elain i Egwain - ze Světlo ví jakého důvodu, když jste jen to, co jste. Bylo to jako poslat chlapce, který se právě naučil jak uchopit meč, do bitvy, a já jim to nikdy neodpustím. Ještě je pořád čas, abyste se vrátily. Nemusíte ten meč nést. Věž je pro tebe i pro mou sestru příliš nebezpečná, zvláště nyní. Půlka světa pro vás začíná být nebezpečná! Dovol mi pomoci vám do bezpečí." Napětí se mu z hlasu vytratilo, i když ten teď získal řezavé ostří. „Prosím, Nyneivo. Kdyby se Elain něco stalo... Skoro si přeji, aby byla Egwain s vámi, takže bych mohl..." Prohrábl si vlasy a rozhlédl se na obě strany, jak hledal něco, čím by ji přesvědčil. Uno a Ragan drželi čepele připravené, aby mu je mohli prohnat tělem, ale on si jich zřejmě nevšímal. „Ve jménu Světla, Nyneivo, prosím, dovol mi udělat, co půjde."</p> <p>Nakonec rovnováhu v její hlavě zvrátila jedna prostá věc. Byli v Ghealdanu. Amadicie byla jedinou zemí, kde ze ženy schopné usměrňovat dělali skutečně zločince, a ta byla na opačném břehu řeky. Takže zůstaly jenom Galadovy přísahy jako dítěte Světla, co v jeho duši bojovalo proti povinnostem k Elain. Nyneiva v tom zápase přisoudila vítězství krvi. Kromě toho byl skutečně příliš nádherný, aby připustila, že ho Uno a Ragan zabijí. Ne že by tohle, samozřejmě, mělo něco společného s jejím rozhodnutím.</p> <p>„Jsme u cirkusu Valana Lucy," řekla nakonec.</p> <p>Galad zamrkal a zamračil se na ni. „Valan Luca...? Chceš říct u jednoho z těch zvěřinců?" V jeho hlase se svářela nevíra se znechucením. „Co pod Světlem děláte v takové společnosti? Ti, kdo vedou takové podniky, nejsou o nic lepší než... No, to je jedno. Jestli potřebujete peníze, mohu vám nějaké dát. Dost na to, abyste se mohly ubytovat ve slušném hostinci."</p> <p>Jeho tón prozrazoval jistotu, že Nyneiva udělá to, co chce on. Ne „mohu vám vypomoci trochou peněz?" nebo „nechtěly byste, abych vám našel pokoj?" Usoudil, že by měly být v hostinci, a tak půjdou do hostince. Ten muž možná byl dost všímavý na to, aby poznal, že se vrhne do průchodu, ale zřejmě ji vůbec neznal. Kromě toho měly důvody, proč zůstat u Valana Lucy.</p> <p>„Ty si myslíš, že se v celý Samaře dá najít volnej pokoj nebo aspoň seník?" zeptala se trošku kousaveji, než zamýšlela.</p> <p>„Jsem si jistý, že dokážu najít -"</p> <p>Nyneiva ho uťala. „Poslední místo, kde by nás někdo hledal, je u cirkusu." Aspoň to bylo to poslední, kde by je hledal kdokoliv kromě Moghedien. „Souhlasíš, že bychom se měly pokud možno držet z dohledu? Kdybys <emphasis>našel </emphasis>pokoj, nejspíš bys z něho musel někoho vyhodit. Dítě Světla, co zajišťuje pokoj pro dvě ženy? To by hned bylo plno řečí a přitahovalo by to pozornost jako hnůj mouchy."</p> <p>Nelíbilo se mu to, ošíval se a mračil se na Una a Ragana, jako by to byla jejich chyba, ale měl dost rozumu, aby poznal rozumnou námitku. „To místo se sice ani pro jednu z vás nehodí, ale je to asi bezpečnější než cokoliv ve městě. A jelikož jsi aspoň souhlasila, že pojedete do Caemlynu, tak se už o tom nebudeme víc bavit."</p> <p>Nyneiva si podržela bezvýraznou tvář a nechala ho, aby si myslel, co bude chtít. Jestli si myslel, že mu slíbila něco, co neslíbila, tak to byla jeho věc. Hlavně ho musí udržet mimo představení, pokud to aspoň trochu půjde. Jediný pohled na sestru v těch obtažených bílých spodcích a ten povyk by zastínil cokoliv, co by mohla vyvolat Moghedien. „Budeš se však muset držet dál od toho zvěřince, víš. Aspoň dokud nenajdeš tu loď. Potom přijď po setmění k vozům účinkujících a ptej se po Naně." Tohle se mu líbilo ještě méně, pokud to tedy vůbec bylo možné, avšak ona ho odhodlaně předešla. „U žádnýho spektáklu jsem neviděla jediný dítě Světla. Když nějaký navštívíš, myslíš, že si toho lidi nevšimnou a nebudou se ptát proč?"</p> <p>Jeho úsměv byl stále úžasný, ale bylo v něm vidět příliš mnoho zubů. „Zdá se, že máš odpověď na všechno. Máš snad nějaké námitky proti tomu, abych tě aspoň doprovodil?"</p> <p>„To teda rozhodně mám. Už tak bude spousta řečí - nejmíň stovka lidí si všimla, že se tu spolu bavíme -" sice už přes trojici mužů na ulici neviděla, nicméně nepochybovala, že se kolemjdoucí stále ohlížejí do průchodu, a Uno a Ragan také nevrátili meče do pochvy - „ale jestli mě doprovodíš, uvidí nás desetkrát tolik lidí."</p> <p>Zamrkal zpola lítostivě a zpola vesele. „Odpověď na všechno," zabručel. „Ale máš v tom pravdu." Očividně si přál, aby neměla. „Poslouchejte, Shienarci," pravil obraceje hlavu a náhle zněl jeho hlas jako ocel. „Jsem Galadedrid Damodred a tato žena je pod mou ochranou. A co se její společnice týče, považoval bych to za malou ztrátu, kdybych zemřel, abych ji uchránil sebemenších potíží. Jestli dovolíte, aby se jedné nebo druhé cokoliv stalo, oba si vás najdu a zabiju vás." Nevšímaje si náhle nebezpečně prázdného výrazu v jejich tvářích, stejně jako si předtím vůbec nevšímal jejich mečů, zalétl pohledem zpátky k ní. „Předpokládám, že mi ani teď neřekneš, kde je Egwain."</p> <p>„Potřebuješ vědět jedině to, že je daleko odsud." Zkřížila ruce na prsou a cítila, jak jí pod žebry tluče srdce. Udělala snad kvůli jeho krásné tváři nebezpečnou chybu? „A ve větším bezpečí, než bys jí ty kdy dokázal zajistit."</p> <p>Podíval se na ni, jako by jí nevěřil, ale dál nepokračoval. „S trochou štěstí vám zítra nebo pozítří najdu plavidlo. Do té doby zůstaňte v tom... zvěřinci Valana Lucy. Držte se při zemi a vyhýbejte se pozornosti. Pokud to jen půjde, když máš vlasy takovéhle barvy. A vyřiď Elain, ať již přede mnou neutíká. Světlo na tebe sviť a kéž dopustí, abych vás našel v jednom kuse, a bude muset svítit dvakrát jasněji, abyste zůstaly v pořádku, jestli se pokusíte uprchnout přes Ghealdan. Ti prorokovi rouhačští lotři jsou všude a nemají úctu k zákonu ani k osobám, a to nemluvím o banditech, kteří využívají nepořádku. Samara samotná je jako vosí hnízdo, ale když si budeš dávat pozor - a přesvědčíš mou umíněnou sestru, aby udělala totéž - tak najdu způsob, jak vás odsud dostat, než vás ty vosy poštípou."</p> <p>Dalo to dost práce, udržet pusu zavřenou. Vzít to, co mu řekla, a udělat z toho rozkaz pro ni! Příště bude ten chlap chtít zabalit ji a Elain do vlny a postavit je na polici! <emphasis>Nebylo by lepší, kdyby to někdo udělal? </emphasis>špitl ten tichý hlásek. <emphasis>Copak už jsi nezpůsobila příliš mnoho potíží tím, že jdeš svou vlastni cestou? </emphasis>Řekla tomu hlásku, ať zmlkne. Ten neposlechl a začal vypočítávat pohromy či skoro pohromy, které způsobila její vlastní tvrdohlavost.</p> <p>Galad očividně vzal její mlčení za souhlas, a tak se otočil - a zarazil se. Ragan a Uno se postavili tak, že mu bránili v cestě do ulice, a podívali se na ni s tím zvláštním, klamně klidným výrazem, který muži často nasazují, když je od náhlého výbuchu násilí dělí jen vlásek. Ve vzduchu to jiskřilo, dokud Nyneiva rychle nekývla. Shienarci sklonili zbraně a ustoupili stranou. Galad sundal ruku z jílce, protáhl se kolem nich a bez ohlédnutí splynul s davem.</p> <p>Nyneiva se na Una i Ragana zamračeně podívala, než vyrazila opačným směrem. Ona všechno dokonale zařídila a oni jí to skoro zkazili. Muži si zřejmě vždycky mysleli, že násilí vyřeší všechno. Kdyby měla pořádnou hůl, byla by je všechny tři pěkně přetáhla přes záda, dokud by nepochopili, co je rozumné.</p> <p>Shienarci z toho zjevně moc neviděli. Dohonili ji, s meči znovu v pochvách na zádech, a beze slova ji následovali, i když dvakrát špatně zahnula a musela se vracet. V těchto chvílích pro ně bylo zvlášť dobře, že nic neříkali. Měla už dost toho, jak musela držet jazyk za zuby. Nejdřív Masema, pak Galad. Nyneiva toužila i po tom nejmrňavějším důvodu někomu přesně říct, co si myslí. Zvláště tomu tichému hlásku v hlavě, který teď potlačila, že zněl jen jako bzučení hmyzu, ale odmítal zmlknout.</p> <p>I když již vyšli ze Samary a kráčeli po udusané vozové cestě s jejím řídkým provozem, ten hlásek se stále odmítal vzdát. Dělala si starosti kvůli Randově pýše, ale její vlastní pýcha přivedla ji i ostatní na pokraj pohromy. Například pro Birgitte to bylo víc než pohroma, i když Birgitte zůstala naživu. Nejlepší pro Nyneivu by bylo, kdyby se s nimi už nikdy nestřetla, ani s černými adžah, ani s Moghedien, dokud někdo, kdo ví, co dělá, nerozhodne, co by se mělo podniknout. Vzedmuly se v ní námitky, ale ona je zadupala stejně odhodlaně, jako to dělala s Tomovými a Juilinovými. Půjde do Salidaru a předá celou záležitost modrým. Tak to bude. Rozhodla se.</p> <p>„Snědlas snad něco, co ti nedělá dobře?" ozval se Ragan. „Máš pusu tak křivou, jako kdybys kousla do šťovíku."</p> <p>Nyneiva po něm vrhla pohled, po kterém okamžitě zavřel pusu, a rázovala si to dál. Oba Shienarci s ní udržovali krok.</p> <p>Co s nimi bude dělat? Že by je měla nějak využít, o tom vůbec nebylo pochyb. Jejich příchod byl příliš šťastný, aby se dal jen tak zahodit. Například to znamenalo dva páry očí navíc - no, alespoň tři oči, bude se muset naučit dívat na ten klípec, aniž by vždycky polkla, i kdyby ji to mělo zabít - víc očí hledajících loď by nějakou mohlo najít dřív. Jestli Masema nebo Galad najdou vhodné plavidlo dřív, v pořádku, ale ona nechtěla, aby jeden anebo druhý věděl víc o tom, co dělá, než sama dovolí. Nedalo se určit, co který z nich provede.</p> <p>„Jdete se mnou proto, že vám řekl Masema, abyste na mě dávali pozor," chtěla vědět, „nebo proto, že to řekl Galad?"</p> <p>„Jakej prašivej rozdíl to proklatě znamená?" zavrčel Uno. „Jestli tě pán Drak povolal, tak bys zatraceně měla -" Odmlčel se a zamračil, když Nyneiva zvedla prst. Ragan si ho prohlížel, jako by to byla zbraň.</p> <p>„Chcete mně a Elain pomoct v cestě za Randem?"</p> <p>„Nemáme teď stejně nic lepšího na práci," ucedil Ragan suše. „A jak to zatím vypadá, neuvidíme Shienar dřív, než budem šediví a bezzubí. Klidně můžem jet s tebou do Tearu, nebo kde vlastně je."</p> <p>Tohle sice Nyneiva nezvážila, avšak dávalo to smysl. Dva další muži, aby pomohli Tomovi a Juilinovi s prací a stáli na stráži. Nebylo třeba jim vykládat, jak dlouho by to mohlo trvat ani kolik zastávek a odboček by mohlo na cestě ležet. Modré v Salidaru je nemusí nechat pokračovat v cestě. Jakmile dorazí k Aes Sedai, budou z nich zase jen přijaté novicky. <emphasis>Přestaň na to myslet! Ty </emphasis>to<emphasis> </emphasis>uděláš!</p> <p>Davy čekající před Lucovým křiklavým znamením se očividně nijak neztenčily. Lidé stále proudili na louku, aby se připojili k zástupu, zatímco další lidé odcházeli a vykřikovali, co všechno viděli. Tu a tam byli vidět „kňouro-koně", zvedající se nad plátěnou ohradu, za vzdychání těch, kteří čekali, až se na ně dostane řada. Cerandin je znovu nechávala chodit. Seanchanka vždycky pečlivě dohlížela na to, aby si <emphasis>s'reditové </emphasis>řádně odpočinuli. Vždycky v tom byla neoblomná, ať už chtěl Luca cokoliv. Muži <emphasis>dělali, </emphasis>co se jim řeklo, když jste je nenechaly na pochybách, že nic jiného prostě nepřichází v úvahu. Obvykle to udělali.</p> <p>Kousek před ušlapanou hnědou trávou se Nyneiva náhle zastavila a obrátila se k oběma Shienarcům. Tvář měla klidnou, ale oni se tvářili vhodně ostražitě, i když v Unově případě to naneštěstí znamenalo, že si dosti znepokojivým způsobem pohrával se svým klípcem. Lidé, mířící na představení či z něj, jim nevěnovali žádnou pozornost.</p> <p>„Tak to nebude kvůli Masemovi <emphasis>ani </emphasis>Galadovi," řekla velmi důrazně. „Jestli se mnou pojedete, budete dělat jen to, co vám řeknu <emphasis>já, </emphasis>jinak si můžete jít po svých, protože já ani jednoho z vás nechci."</p> <p>Ovšemže si vyměnili pohledy, než přikývli na souhlas. „Jestli to tak, proklatě, musí bejt," zavrčel Uno, „tak dobrá. Jestli nebudeš mít někoho, kdo by se o tebe zatraceně postaral, tak se proklatě nikdy nedostaneš k pánu Drakovi. Nějakej mizernej sedlák si tě dá kvůli tomu tvýmu jazyku k snídani." Ragan po něm vrhl obezřetný pohled, který říkal, že s ním ve všem souhlasí, ale silně pochybuje o Unově moudrosti, že to vyslovil nahlas. Ragan v sobě zřejmě měl základ moudrého muže.</p> <p>Pokud přijali její podmínky, tak v podstatě nezáleželo na tom, proč to udělali. Prozatím. Později bude spousta času, jak je srovnat do latě.</p> <p>„Nepochybuju o tom, že ostatní budou taky souhlasit," připojil Ragan.</p> <p>„Ostatní?" podivila se Nyneiva mrkajíc. „Chceš říct, že je vás víc než jen vy dva? Kolik?"</p> <p>„Teď je nás dohromady jenom patnáct. Nemyslím, že Bartu nebo Nengar půjdou s sebou."</p> <p>„Přičichli k tomu zatracenýmu prorokování." Uno otočil hlavu a výmluvně si odplivl. „Jenom patnáct. Sar spadl v horách z toho zatracenýho útesu a Mendao se musel dostat do jednoho proklatýho souboje se třema hledačema rohu a..."</p> <p>Nyneiva byla příliš zaměstnaná tím, aby přestala zírat s otevřenou pusou, než aby poslouchala. Patnáct! Nemohla si pomoci, aby si v hlavě neobracela, kolik to asi bude stát nakrmit patnáct mužů. I když nebyli zvlášť hladoví, Tom s Juilinem snědli každý víc než ona a Elain dohromady. Světlo!</p> <p>Na druhou stranu, s patnácti shienarskými vojáky nebylo třeba čekat na loď. Člun byl zajisté nejrychlejší způsob cestování – teď si vzpomněla, co slyšela o Salidaru. Město na řece, anebo hodně blízko u řeky. Člun je mohl dostat rovnou tam - ale se shienarským doprovodem by byl jejich vůz stejně bezpečný před bělokabátníky, bandity i prorokovými stoupenci. Avšak mnohem pomalejší. Osamělý vůz vyjíždějící ze Samary s takovým doprovodem by byl určitě nápadný. Jako maják pro Moghedien či černé adžah. <emphasis>Nechám modré, aby to s nimi vyřídily, a tím to končí!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Co se děje?" chtěl vědět Ragan a Uno omluvně dodal: „Neměl jsem mluvit o tom, jak Sakaru umřel." Sakaru? To muselo přijít po tom, co přestala poslouchat. „Já netrávím moc času s pro - s urozenejma dámama. Zapomínám, že máš slabej... ehm, totiž jemnej žaludek." Jestli si nepřestane tahat za tu klapku přes oko, tak zjistí, jak jemný žaludek Nyneiva má.</p> <p>Počet nic nezměnil. Jestli byli dva Shienarci dobří, tak patnáct bylo skvělých. Její vlastní soukromé vojsko. Nemusí si dělat starosti kvůli bělokabátníkům, lupičům ani nepokojům, nebo s tím, jestli snad s Galadem neudělala chybu. Kolik šunek může patnáct mužů sníst za den? Pevný hlas. „Tak dobrá. Každej večer hned po setmění sem jeden z vás - jeden, jasný? - přijde a zeptá se na Nanu. Pod tímhle jménem mě tu znají." Neměla důvod dávat takový rozkaz, jenom je prostě chtěla navyknout, aby dělali to, co jim řekne. „Elain se jmenuje Morelin, ale budete se ptát na Nanu. Jestli budete potřebovat peníze, přijdete za mnou, ne za Masemou." Musela potlačit škubnutí, když tato slova vypouštěla z úst. V pícce na voze bylo pořád zlato, ale Luca si ještě nevyžádal svých sto zlatých korun, což určitě udělá. V případě potřeby tu však ještě byly šperky. Musela si být jistá, že se od Masemy zcela odtrhli. „Kromě toho se ke mně ani ke zvěřinci nikdo z vás nepřiblíží." Bez toho by sem nejspíš postavili stráž nebo udělali nějakou podobnou pitomost. „Ne dokud nepřipluje nějakej člun. V tom případě sem okamžitě zaběhnete. Rozumíte?"</p> <p>„Asi ne," zamumlal Uno. „Proč bychom se proklatě měli držet dál -?" Trhl hlavou dozadu, jak mu výstražně mávla prstem pod nosem, až se ho dotkla.</p> <p>„Vzpomínáš na to, co jsem ti říkala o tvým jazyku?" Musela se přinutit na něj chladně podívat. Z toho zamračeného rudého oka jí naskakovala husí kůže. „Pokud si to nebudeš pamatovat, tak tě naučím, proč muži ve Dvouříčí mluví slušně."</p> <p>Dívala se na něho, jak si to převrací v hlavě. Nevěděl, jaké má spojení s Bílou věží, jenom že nějaké existuje. Mohla být agentkou Věže nebo se ve Věži cvičit. Nebo být dokonce Aes Sedai, i když tam nemohla být dost dlouho, aby získala šátek. A ta hrozba byla natolik nejasná, aby si to mohl vyložit vlastním nejhorším způsobem. Tuhle techniku Nyneiva znala už dávno předtím, než ji Juilin vysvětlil Elain.</p> <p>Když se zdálo, že se ta představa ujala - a než se mohl na cokoliv zeptat - dala ruku dolů. „Budete se držet stranou ze stejnýho důvodu jako Galad. Aby žádnej z vás nepřitahoval pozornost. Co se zbytku týče, uděláte to, protože to říkám. Jestli vám budu muset vysvětlovat každý svý rozhodnutí, tak už nebudu mít na nic jinýho čas, tak se tvařte mile."</p> <p>Tahle poznámka by se hodila i pro Aes Sedai. Kromě toho neměli na vybranou, jestli jí skutečně chtěli pomoci dostat se k Randovi, jak si mysleli, což znamenalo, že nemají na vybranou. Když je odháněla zpátky k Samaře a kráčela kolem čekajících davů do vchodu se znamením se jménem Valana Lucy, cítila se vcelku sama se sebou spokojená.</p> <p>K jejímu překvapení získalo představení doplněk. - Na novém pódiu kousek od vchodu stála na hlavě žena v průsvitných žlutých kalhotách s rozpaženýma rukama a na každé ruce jí seděly dvě bílé holubice. Ne, ta žena nestála na hlavě, držela v <emphasis>zubech </emphasis>nějaký dřevěný stojánek a balancovala na něm. Zatímco se Nyneiva šokované dívala, zvláštní akrobatka dala ruce na chvilku na pódium a zkroutila se tak, až se zdálo, že si sedí na hlavě. Ani to však nestačilo. Žena zkroutila nohy dolů před sebe a pak nemožně dozadu pod rukama, přičemž přesunula holubičky na vzhůru obrácené podrážky bot, což teď byla nejvyšší část zkroucené koule, do níž se složila. Diváci lapali po dechu a tleskali, ale Nyneiva se při tom pohledu zachvěla. Byla to až příliš jasná připomínka toho, co jí udělala Moghedien.</p> <p><emphasis>Ale to není důvod, proč chci tu záležitost předat modrým, </emphasis>říkala si. <emphasis>Prostě jen nechci zase způsobit pohromu. </emphasis>To byla pravda, ale také se bála, že příště nevyvázne tak snadno ani tak lacino. Živé duši by to ale nepřiznala. I sama sobě to přiznávala jen velmi nerada.</p> <p>Vrhla po akrobatce poslední zmatený pohled - nedokázala přijít na to, do čeho se ta žena zkroutila tentokrát - a odvrátila se. A vytřeštila oči, neboť se před ní náhle z hemžícího se davu vynořily Elain a Birgitte. Elain měla pláštěm slušně zahalený bílý kabátec i spodky. Birgitte se málem předváděla v tom rudém šatu s hlubokým výstřihem. Ne, tady nebylo žádné „málem". Stála ještě vzpřímeněji než obvykle a černý cop si přehodila na záda, čímž odstranila i to poslední, co její poprsí zakrývalo. Nyneiva přejela prstem uzel na šátku, který měla v pase, a přála si, aby jí každý pohled na Birgitte nepřipomínal, kolik toho sama bude ukazovat, až sundá tu šedou vlnu. Drahá žena měla u pasu zavěšený toulec a držela luk, který pro ni našel Luca. Den už určitě příliš pokročil, aby ještě střílela.</p> <p>Pohled na oblohu Nyneivě prozradil, že se zmýlila. Přes všechno, co se stalo, bylo slunce ještě hodně vysoko nad obzorem. Stíny se dloužily, ale Nyneiva vytušila, že nejsou dost dlouhé, aby odradily Birgitte.</p> <p>Při pokusu zakrýt to, že kontroluje slunce, kývla směrem k ženě v průsvitných kalhotách, jež se nyní začala kroutit do něčeho, o čem Nyneiva <emphasis>věděla, </emphasis>že je holá nemožnost. A mezitím pořád balancovala na zubech. „Odkud přišla?"</p> <p>„Luca ji najal," odpověděla Birgitte klidně. „Koupil taky nějaké leopardy. Jmenuje se Muelin."</p> <p>Byla-li Birgitte ztělesněný sebevědomý chlad, Elain se zase téměř třásla vzrušením. „,Odkud <emphasis>přišla?'" </emphasis>vyhrkla. „Přišla z cirkusu, který dav skoro zničil!"</p> <p>„Slyšela jsem o tom," řekla Nyneiva, „ale to není důležitý. Já -"</p> <p>„Není důležité!" Elain zvedla oči k nebi, jako by hledala vedení. „Slyšela jsi taky <emphasis>proč? </emphasis>Nevím, jestli to byli bělokabátníci nebo ten prorok, ale někdo dav poštval, protože si myslel..." Bez zpomalení se rozhlédla kolem a ztišila hlas. Nikdo z kolemjdoucích se nezastavil, ale všichni civěli na dvě zřejmé účinkující, které tu jen tak stály, „...že jedna žena u nich by mohla nosit šátek!" Poslední slovo významně zdůraznila. „Hlupáci, když si myslí, že by byla u kočovného zvěřince, ale my dvě tu jsme. A ty si vyrazíš do města a nikomu neřekneš ani slovo. Slyšely jsme všechno možné od toho, že tě na rameni odnesl nějaký plešatý muž, až po to, že ses líbala s jakýmsi Shienarcem a odešli jste spolu ruku v ruce."</p> <p>Nyneiva pořád ještě zírala s otevřenými ústy, když Birgitte dodala: „Luca byl rozčilený, ať už slyšel cokoliv. Říkal..." Odkašlala si a promluvila hlubším hlasem. „,Takže ona má ráda drsný chlapy, jo? No, já umím být tvrdej jako zimní mráz!' A rychle odkráčel se dvěma mládenci, co měli ramena jako s'Gandinští lamači kamene, aby tě dovedl zpátky. Tom Merrilin a Juilin Sandar odešli taky, a náladu neměli o moc lepší. Lucovi to taky náladu nespravilo, ale oni byli tak rozčilení taky kvůli tomu, že jsi jim nedala možnost zlobit se na sebe navzájem."</p> <p>Nyneiva na ně chvíli jen zmateně hleděla. Ona že má ráda drsné muže? Co mohl myslet tím...? Pomalu jí to došlo a ona zasténala. „Oh, zrovna tohle teda potřebuju." A Tom a Juilin pobíhají po Samaře. Světlo ví, do jakých potíží se tam můžou dostat.</p> <p>„Pořád chci vědět, co sis myslela, že děláš," řekla Elain, „ale tady marníme čas."</p> <p>Nyneiva jim dovolila, aby ji doprovodily skrze dav. Šly vedle ní, každá z jedné strany, ale i se zprávami o Lucovi a ostatních byla s tím, co za tento den vykonala, spokojená. „Za den dva bychom odsud měly být pryč. Jestli nám loď nenajde Galad, udělá to Masema. Ukázalo se, že on je ten prorok. Pamatuješ si na Masemu, Elain. Ten zatrpklej Shienarec, co jsme potkaly -" Uvědomila si, že se Elain zastavila, a tak počkala, než ji dožene.</p> <p>„Galad?" vyhrkla mladší žena nevěřícně, zapomínajíc držet si plášť kolem těla. „Tys viděla - tys <emphasis>mluvila </emphasis>s Galadem? <emphasis>A </emphasis>prorokem? Musela jsi, proč by se nám jinak snažili najít plavidlo? Dala sis s nimi čaj, nebo ses s nimi prostě sešla v šenku? Kam tě bezpochyby odnesl ten plešatý pán. Možná tam byl i král Ghealdanu, ne? Mohla bys mě, prosím, přesvědčit, že sním, abych se mohla probudit?"</p> <p>„Seber se," řekla jí Nyneiva důrazně. „Je to královna, a ne král, a ano, byla tam. A on nebyl plešatej. Měl uzel na temeni. Totiž ten Shienarec. Ne prorok. <emphasis>Ten </emphasis>je tedy plešatej jako -" Mračila se na Birgitte tak dlouho, až se přestala hihňat. Když si Nyneiva vzpomněla, na koho že se to mračí, mrak na jejím čele trochu povolil, ale kdyby se ta žena nezatvářila vážně, mohly ještě zjistit, jestli se dokáže přinutit vrazit Birgitte políček, až by z toho začala šilhat. Znovu vykročily a Nyneiva co nejvyrovnaněji řekla: „Tohle se stalo. Uviděla jsem Una, jednoho z těch Shienarců, co byli ve Falme, jak se kouká na tebe, Elain, jak chodíš po provaze. Mimochodem, o tom, jak dědička Andoru takhle ukazuje nohy, si nemyslel nic<strong> </strong>lepšího než já. V každým případě, Moirain je sem poslala po Falme, ale..."</p> <p>Rychle jim všechno vylíčila, zatímco se proplétaly mezi lidmi, bezohledně potlačila všechny Elaininy stále ohromenější výkřiky a co nejstručněji odpovídala na otázky. Přes krátký zájem o změny na ghealdanském trůnu se Elain soustředila na to, co <emphasis>přesně </emphasis>Galad řekl a proč byla Nyneiva tak hloupá a chodila za prorokem - ať už to byl <emphasis>kdokoliv. </emphasis>To slovo - „hloupá" - se objevilo tolikrát, až se Nyneiva musela ze všech sil držet na uzdě. Sice nevěděla jistě, jestli by dokázala uštědřit Birgitte facku, ale Elain žádnou takovou ochranu neměla, dědička nedědička. Ještě to několikrát zopakuje, a zjistí to na vlastní kůži. Birgitte víc zajímaly Masemovy záměry na jedné a záměry Shienarců na druhé straně. Zřejmě se ve svých předchozích životech s Hraničáři setkala, i když jejich státy znala pod jinými jmény, a většinou o nich měla dobré mínění. Vlastně toho moc nenamluvila, ale očividně schvalovala to, že se přidají k Shienarcům.</p> <p>Nyneiva čekala, že je zprávy o Salidaru překvapí nebo vzruší nebo cokoliv, kromě toho, co se stalo. Birgitte to vzala zcela samozřejmě, jako kdyby Nyneiva řekla, že dnes povečeří s Tomem a Juilinem. Prostě hodlala jít tam, kam půjde Elain, a na ostatním příliš nezáleželo. Elain se tvářila poněkud pochybovačně. Pochybovačně!</p> <p>„Jsi si jistá? Snažila ses tak moc, aby sis vzpomněla, a... No, vypadá to jako příliš velká šťastná náhoda, že se o tom Galad před tebou jen tak zmínil."</p> <p>Nyneiva zuřila. „Jasně že si jsem jistá. Shody náhod se <emphasis>stávají. </emphasis>Kolo tká, jak si kolo přeje, jak jsi už možná slyšela. Vzpomínám si teď i na to, že se o tom zmínil v Siendě, ale tam jsem měla tolik starostí kvůli <emphasis>tobě, </emphasis>že sis ty dělala starosti s ním, že jsem ne -" Zarazila se.</p> <p>Dorazily k dlouhému úzkému prostranství u severní části plátěné ohrady, ohraženému provazy. Na jednom konci stálo něco jako kus dřevěného plotu, dva kroky široký a dva vysoký. Lidé kolem provazu stáli v řadách čtyři za sebou a vepředu se tlačily děti a držely se otců za nohy a matek za sukně. Jakmile se objevila trojice žen, ozvalo se bzučení hlasů. Nyneiva ztuhla na místě, ale Birgitte ji popadla za ruku a bylo to buď jít sama, nebo být vlečena.</p> <p>„Myslela jsem, že jdeme k vozu," vyjekla. Jak tak byla zabraná do vyprávění, nedávala moc pozor, kam jdou.</p> <p>„Ne pokud nechceš, abych střílela potmě," odpověděla Birgitte. Mluvila, jako by až příliš dychtila to zkusit.</p> <p>Nyneiva si velice přála, aby ze sebe dostala nějakou vhodnou poznámku, ne jenom vykvíknutí. Jak procházely mezi provazy, zorné pole jí cele zabíral ten kus plotu, diváků si již téměř nevšímala. Dokonce i jejich sílící mumlání slyšela jako z dálky. Vypadalo to, že plot je aspoň míli od místa, kde bude stát Birgitte.</p> <p>„Jsi si jistá, že říkal, že přísahal na... naši máti?" dožadovala se Elain kysele. Uznat Galada za svého bratra i jen takhle pro ni bylo velmi nepříjemné.</p> <p>„Cože? Ano. Říkala jsem to, ne? Poslyš. Jestli je Luca ve městě, tak se nedozví, jestli jsme to udělaly nebo ne, dokud nebude moc pozdě na..." Nyneiva věděla, že blábolí, ale nějak se nedokázala zarazit. Jaksi si nikdy neuvědomila, jak velká <emphasis>dálka </emphasis>ve skutečnosti je sto kroků. Ve Dvouříčí dospělí muži vždycky stříleli na cíl dvakrát tak daleko. Ale ten cíl nikdy nebyla <emphasis>ona. </emphasis>„Totiž, už tak je moc pozdě. Stíny... Světlo... Vážně bychom to měly nechat na ráno. Když je světlo -"</p> <p>„Jestli přísahal na ni," přerušila ji Elain, jako by ji vůbec neposlouchala, „tak to dodrží bez ohledu na cokoliv. On by raději porušil přísahu na svou naději na spasení a znovuzrození než tuhle. Myslím... ne, já <emphasis>vím, </emphasis>že mu můžeme věřit." Nemluvila však, jako by se jí to nějak zvlášť líbilo.</p> <p>„Světlo je úplně v pořádku," řekla Birgitte a do klidného hlasu se jí vloudil náznak pobavení. „Mohla bych to zkusit se zavázanýma očima. Tahle banda, myslím, bude chtít, aby to vypadalo těžký."</p> <p>Nyneiva otevřela ústa, ale nic z nich nevyšlo. Tentokrát by se spokojila i jen s vykvíknutím. Birgitte udělala jen špatný vtip. Musela jen žertovat.</p> <p>Postavily ji zády k drsnému dřevěnému plotu a Elain jí začala rozvazovat uzel na šátku, zatímco se Birgitte obrátila a vydala se směrem, kterým přišly, přičemž z toulce vytáhla šíp.</p> <p>„Tentokrát jsi udělala opravdu pěknou hloupost," podotkla tiše Elain. „Galadově přísaze můžeme věřit, tím jsem si zcela jistá, ale tys dopředu nemohla vědět, co by mohl udělat. A jít za tím prorokem!" Prudce Nyneivě strhla šátek z ramen. „Nemohla jsi mít <emphasis>žádnou </emphasis>představu, co by <emphasis>mohl </emphasis>udělat. Všichni z tebe mají plnou hlavu starostí a navíc jsi všechno uvrhla v nebezpečí!"</p> <p>„Já vím," vypravila ze sebe Nyneiva. - Slunce jí svítilo do očí. Teď už Birgitte vůbec neviděla. Ale Birgitte viděla ji. Ovšemže ji viděla. To bylo důležité.</p> <p>Elain po ní vrhla podezíravý pohled. „Ty to víš?"</p> <p>„Vím, že jsem všechno ohrozila. Měla jsem si s tebou promluvit, zeptat se tě. Vím, že jsem se zachovala hloupě. Neměli by mě pouštět ven bez chůvy." Všechno to z ní vyletělo v bezdechém chvatu. Birgitte ji <emphasis>musí </emphasis>dobře vidět.</p> <p>Z podezření se staly obavy. „Jsi v pořádku? Jestli to opravdu nechceš udělat..."</p> <p>Ta žena si myslela, že se Nyneiva bojí. To Nyneiva nemohla, nehodlala dopustit. Nuceně se usmála a doufala, že nemá moc vytřeštěné oči. „Ovšemže chci. Vlastně se na to úplně těším."</p> <p>Elain se pochybovačně zamračila, ale nakonec kývla. „Jsi si tím Salidarem <emphasis>jistá?"</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Nečekala na odpověď a se šátkem odspěchala stranou. Nyneiva se nad tou otázkou nějak neuměla přimět správně pohoršit, ani nad tím, že Elain nepočkala. Dýchala tak rychle, že si matně uvědomovala, že by mohla z hlubokého výstřihu vypadnout, ale ani tahle myšlenka se nedokázala uchytit. Zorné pole ji zaplňovalo slunce. Kdyby přimhouřila oči, mohla by Birgitte trochu rozeznat, ale její oči měly vlastní vůli a stále se jí rozšiřovaly. Teď už nemohla udělat vůbec nic. Byl to trest za to, že hloupě riskovala. Zmohla se jen na nepatrné podráždění, že je trestána i poté, co všechno tak skvěle zařídila. A Elain jí dokonce ani nevěřila ten Salidar! Bude to muset brát stoicky. Bude –</p> <p>Zdánlivě odnikud přiletěl šíp a zarazil se do dřeva, chvěl se jí vedle pravého zápěstí a stoické odhodlání se zlomilo v tichém zakvílení. Měla co dělat, aby se jí nepodlomila kolena. Druhý šíp se jí otřel o druhé zápěstí a způsobil, že vyjekla o něco pronikavěji. Stejně tak mohla zastavit Birgittiny šípy, jako se přinutit mlčet. Šíp za šípem, a ona vždycky vyjekla hlasitěji. Skoro měla dojem, že dav nad jejím křikem jásá. Čím hlasitěji ječela, tím hlasitěji oni jásali a tleskali. Když byla olemována šípy od kolen k hlavě, potlesk byl přímo hromový. Popravdě řečeno byla Nyneiva trochu podrážděná, když to skončilo, když lidé odbíhali k Birgitte a mačkali se kolem ní, kdežto ona zůstala stát, zírajíc na opeření kolem sebe. Některé šípy se ještě chvěly. <emphasis>Ona </emphasis>se ještě chvěla.</p> <p>Odstrčila se od dřeva a spěchala k vozům tak rychle, jak jenom mohla, než si někdo všimne, jak se jí třesou nohy. Ne že by <emphasis>jí </emphasis>někdo věnoval pozornost. Ona udělala jenom to, že tam stála a modlila se, aby Birgitte nekýchla nebo ji něco nezačalo lechtat. A zítra tím bude muset projít znovu. To, nebo Elain - a co hůř, Birgitte - prozradit, že tomu nedokáže čelit.</p> <p>Když té noci přišel Uno a ptal se po Naně, řekla mu zcela jasně, ať Masemu uhání, nakolik se jen odváží, a aby našel Galada a řekl mu, že <emphasis>musí </emphasis>rychle najít člun, ať to stojí co to stojí. Pak si šla bez večeře lehnout a snažila se sama sobě namluvit, že by mohla Elain a Birgitte přesvědčit, že je moc nemocná, aby se postavila k tomu plotu. Jenže si byla až příliš jistá, že ony by věděly přesně, jakou že to má nemoc. To, že by i Birgitte byla samý soucit, věci ještě zhoršovalo. Jeden z těch hloupých mužů přece <emphasis>musí </emphasis>najít nějaký člun!</p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong><emphasis>Slovníček</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Poznámka k datování v tomto slovníčku.</p> <p>Od Rozbití světa byly použity tři systémy zaznamenávání dat. První zaznamenává roky Po Rozbití světa (PR). Jelikož však panoval v letech Rozbití a několika následujících téměř dokonalý zmatek, a protože tento kalendář byl přijat téměř sto let po Rozbití, byl jeho začátek stanoven uměle. Po skončení trollockých válek bylo mnoho záznamů ztraceno. Bylo jich tolik, že vznikl spor o přesné datování podle starého systému. Proto byl zaveden nový kalendář, který se datuje od konce válek a oslavuje domnělé osvobození světa od hrozby trolloků. Tento druhý kalendář zaznamenával každý rok jako Svobodný rok (SR). Po rozsáhlém ničení, zabíjení a rozvratu, způsobeném stoletou válkou, vznikl třetí kalendář. Tento kalendář, zaznamenávající léta Nové éry (NE), se používá v současné době.</p> <p><strong>a'dam:</strong> Seanchanský nástroj, jejž lze použít k ovládání ženy, která může usměrňovat, sestávající z obojku a náramku spojeným vodítkem, vše ze stříbřitého kovu. Na ženu, která usměrňovat nemůže, nemá žádný vliv. <emphasis>Viz též damane; </emphasis>Seanchané; <emphasis>sul'dam.</emphasis></p> <p><strong>adžah:</strong> Společenství Aes Sedai, je jich sedm a rozlišují se podle barev: modré adžah, červené adžah, bílé adžah, zelené adžah, hnědé adžah, žluté adžah a šedé adžah. Všechny Aes Sedai, kromě amyrlin, jsou členky jednoho z adžah. Každé se při užívám jediné síly řídí vlastní filozofií a má s Aes Sedai vlastní cíle. Červené adžah zaměřují veškerou energii na hledání a krocení mužů, kteří se pokoušejí ovládnout sílu. Hnědé adžah upustilo od vměšování se do světských záležitostí a cele se oddalo získávání vědomostí, zatímco bílé adžah se většinou vystříhá světa i světských vědomostí a oddává se otázkám filozofie a pravdy. Zelené adžah (během trollockých válek nazývané bojové adžah) se připravuje na Tarmon Gai'don, žluté se soustřeďují na studium léčení a modré sestry se zabývají světskými záležitostmi a právem. Šedé jsou vyjednavačky, hledající soulad a souhlas. Pověsti o černých adžah, oddaných službě Temnému, jsou oficiálně popírány.</p> <p><strong>Aes Sedai: </strong>Vládkyně jediné síly. Od Časů šílenství jediní Aes Sedai, kteří přežili, byly ženy. Lidé jim nedůvěřují a bojí se jich, dokonce je nenávidí. Je jim kladeno za vinu Rozbití světa a tvrdí se o nich, že se pletou do státních záležitostí. Zároveň se jen málo vládců obejde bez poradkyň Aes Sedai, dokonce i v zemích, kde takové spojení musí být udržováno v tajnosti. Po několika letech usměrňování jediné síly získává Aes Sedai bezvěký vzhled, takže i Aes Sedai, která by mohla být babičkou, nevykazuje známky stárnutí, snad až na pár šedivých vlasů. <emphasis>Viz také </emphasis>adžah; amyrlinin stolec; Čas šílenství.</p> <p><strong>Aielové: </strong>Lid z Aielské pustiny. Zuřivý a tvrdý. Než zabijí, zakrývají si obličej. Smrtelně nebezpeční válečníci se zbraní i holýma rukama, nikdy by se nedotkli meče. Do bitvy je provázejí dudáci taneční hudbou a Aielové bitvu nazývají „tanec" nebo „tanec oštěpů". Jsou rozděleni do dvanácti kmenů: Chareen, Codarra, Daryne, Goshien, Miagoma, Nakai, Reyn, Shaarad, Shaido, Shiande, Taardad a Tomanelle. Občas se hovoří o třináctém kmeni, Kmeni, jenž není, kmeni Jenn, jehož příslušníci postavili Rhuidean. <emphasis>Viz též </emphasis>Aielská pustina; Aielská válečná společenstva; Rhuidean.</p> <p><strong>Aielská pustina: </strong>Drsná, rozervaná krajina téměř bez vody východně od Páteře světa. Aiely také nazývaná Trojí země. Zatoulá se sem jen pár cizinců, protože Aielové jsou ve válečném stavu se všemi ostatními lidmi a cizince nevítají. Pouze formani, kejklíři a Tuatha'ani mají zaručen volný průchod, i když se Aielové vyhýbají veškerému styku s Tuatha'any, které nazývají „Ztracení". Není známa žádná mapa Aielské pustiny.</p> <p><strong>aielská válečná společenstva: </strong>Všichni aielští válečníci jsou členy jednoho z dvanácti válečných společenstev. Jsou to Černé oči <emphasis>(Seia Doon), </emphasis>Orlí bratři <emphasis>(Far Aldazar Din), </emphasis>Běžci úsvitu <emphasis>(Rahien Sorei),</emphasis>Nože z rukou <emphasis>(Sovin Nai), </emphasis>Horští tanečníci <emphasis>(Hama N'dore), </emphasis>Noční oštěpy <emphasis>(Cor Darei), </emphasis>Kamenní psi <emphasis>(Shae'en M'taal), </emphasis>Rudé štíty <emphasis>(Aethan Dor), </emphasis>Děvy oštěpu <emphasis>(Far Dareis Mai), </emphasis>Hromoví chodci <emphasis>(Sha'mad Conde), </emphasis>Pravé krve <emphasis>(Tain Shari) </emphasis>a Hledači vody <emphasis>(Duahde Mahdi'in). </emphasis>Každé společenstvo má své vlastní zvyky a některé zvláštní povinnosti. Například Rudé štíty fungují jako policie. Kamenní psi bývají často používáni jako zadní stráž při ústupu, kdežto Děvy zase jako zvědové. Kmeny Aielů na sebe často pořádají nájezdy a bojují mezi sebou, ale členové stejného společenstva nikdy nebojují proti sobě, i když tak činí jejich kmeny. Takto vždy existuje kontakt mezi kmeny, i když právě vedou otevřenou válku. <emphasis>Viz též </emphasis>Aielové; Aielská pustina; <emphasis>Far Dareis Mai.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>aielská válka: </strong>(976-78 NE) Když cairhienský král Laman podťal <emphasis>avendoralderu, </emphasis>čtyři kmeny překročily Páteř světa. Aielové vyloupili a vypálili hlavní město Cairhienu i mnoho menších měst a vesnic a střet se rozšířil i do Andoru a Tearu. Obvyklý názor je, že Aielové byli nakonec poraženi v bitvě pod Zářícími hradbami před Tar Valonem, ale ve skutečnosti v té bitvě padl Laman, a když Aielové dokončili to, proč přišli, znovu se vrátili za Páteř. <emphasis>Viz též avendoraldera; </emphasis>Cairhien; Páteř světa.</p> <p><strong>aielské příbuzenské termíny: </strong>Aielské příbuzenské vztahy se vyjadřují složitým způsobem, který cizinci považují za těžkopádný, ale Aielové za přesný. Zde bude muset stačit několik příkladů, neboť pro plné objasnění by byla potřeba celá kniha. První bratr a první sestra mají stejnou matku. Termíny druhý bratr a druhá sestra se vztahují na děti první sestry či prvního bratra matky dotyčného. Sestry-matky a sestry-otcové jsou první sestry a první bratři jeho matky. Děd či bába se vztahují na otce či matku vlastní matky dotyčného, kdežto rodiče jeho otce jsou druhý děd a druhá bába, člověk je bližším pokrevním příbuzným své matky než otce. Dál jsou vztahy stále složitější a zatemněné takovými faktory, jako možnost blízkých přátel adoptovat se navzájem jako první bratr a první sestra. Když vezmeme v úvahu, že aielské ženy, které jsou blízké přítelkyně, si občas berou stejného muže, a tak se z nich stanou sestry-ženy, a navíc jsou provdané za sebe stejně jako za něj, je celý propletenec ještě méně jasný.</p> <p><strong>Alviarin Freidhen: </strong>Aes Sedai z bílého adžah, nyní povýšena na kronikářku, jíž je mezi Aes Sedai nadřazena pouze amyrlin. Žena s chladnou logikou a ještě chladnější ctižádostí.</p> <p><strong>Amadicie: </strong>Stát ležící jižně od pohoří Oparů mezi Tarabonem a Altarou. Jeho hlavní město Amador je domovem dětí Světla, jejichž velící kapitán má fakticky, když už ne podle jména, větší moc než král. V Amadicii je postaven mimo zákon každý, kdo může usměrňovat. Podle zákona musejí být tito lidé uvězněni nebo posláni do vyhnanství, ve skutečnosti jsou však často zabiti, když „se vzpírají zatčení". Na zástavě Amadicie je šestihrotá stříbrná hvězda přes červený bodlák na modrém poli. <emphasis>Viz též </emphasis>usměrňování; děti Světla.</p> <p><strong>amyrlinin stolec: </strong>(1.) Nejvyšší představená Aes Sedai. Doživotně ji volí věžová sněmovna, nejvyšší rada Aes Sedai, sestávající ze tří představených (zvaných přísedící, jako např. „přísedící za zelené adžah") každého adžah. Amyrlinin stolec je pro Aes Sedai, aspoň teoreticky, nejvyšší autoritou. Její hodnost se společensky rovná králi či královně. O něco méně uctivé oslovení je prostě amyrlin. (2.) Trůn, na němž sedává nejvyšší představená Aes Sedai.</p> <p><strong>Amys:</strong> Moudrá z Držby Chladné skály, která umí chodit ve snech. Aielanka z klanu Devět údolí Taardad Aielů. Manželka Rhuarka, sestra-žena Lian, která je správkyní střechy Držby Chladné skály a sestra-matka Aviendze.</p> <p><strong>Andor: </strong>Bohatý stát, jenž se, přinejmenším na mapě, táhne od pohoří Oparů k řece Erinin, ačkoliv moc královen již po několik pokolení nesahá dál na západ než k řece Manetherendrelle. <emphasis>Viz též </emphasis>dědička.</p> <p><strong>a</strong><strong>ngrial: </strong>Pozůstatek z věku pověstí, který každému, kdo je schopen použít jedinou sílu, umožňuje zvládnout větší část síly, než je pro něj samotného bezpečné. Některé byly vyrobeny tak, aby je mohly používat ženy, jiné pro muže. Pověsti o <emphasis>angrialu, </emphasis>který by mohli používat jak muži, tak ženy, nebyly nikdy potvrzeny. O jejich výrobě již není nic známo. Zůstalo jich jen velice omezené množství. <emphasis>Viz též </emphasis>usměrňování; <emphasis>sa'angrial; ter'angrial. </emphasis></p> <p><strong>Arad Doman: </strong>Stát u Arythského oceánu. V současné době rozerván občanskou válkou a zároveň boji proti těm, kteří se prohlásili za stoupence Draka Znovuzrozeného, a proti Tarabonu. Většina domanských kupců jsou ženy, a rčení „nechat muže obchodovat s Domany" znamená dělat něco velice nemoudrého. Domanské ženy jsou vyhlášené - či spíše nechvalně známé - svou krásou, svůdností a pohoršujícím odíváním.</p> <p><strong>Artuš Jestřábí křídlo: </strong>Bájný král, Artuš Pendrag Tanreall. Vládl v letech 943-994 SR. Sjednotil všechny země západně od Páteře světa a několik zemí za Aielskou pustinou. Poslal dokonce svá vojskapřes Arythský oceán (992 SR), ale spojení s nimi bylo přerušeno po jeho smrti, jež vyvolala stoletou válku. Ve znaku měl zlatého jestřába v letu. <emphasis>Viz též </emphasis>stoletá válka.</p> <p><strong>avendesora:</strong> Ve starém jazyce „strom života." Zmínky v mnoha příbězích a pověstech, které se zmiňují o nejrůznějších místech výskytu. Místo, kde vskutku roste, zná jen málokdo.</p> <p><strong>avendoraldera: </strong>Strom rostoucí ve městě Cairhienu, odnož <emphasis>avendesory. </emphasis>Tato odnož byla darem od Aielů v roce 566 NE i<strong> </strong>přesto, že se nedochoval žádný záznam, že mezi Aiely a <emphasis>avendesorou </emphasis>existuje nějaké spojení. <emphasis>Viz též </emphasis>aielská válka.</p> <p><strong>Aviendha: </strong>Žena z klanu Hořká voda Taardad Aielů, cvičící se, aby se mohla stát moudrou. Nebojí se ničeho krom svého osudu.</p> <p><strong>Bair: </strong>Moudrá z klanu Haido Shaarad Aielů. Chodí ve snech.</p> <p><strong>bělokabátníci: </strong><emphasis>Viz </emphasis>děti Světla.</p> <p><strong>Birgitte: </strong>Hrdinka z pověstí a příběhů, vyhlášená svou krásou téměř tolik jako svou chrabrostí a zručností při lukostřelbě. Nosí prý stříbrný luk a stříbrné šípy, s nimiž nikdy nechybí. Jedna z hrdinů, kteří přicházejí na zavolání Valerského rohu. Vždy je spojena s hrdinným šermířem Gaidalem Cainem. Až na svou krásu a umění lukostřelby není skutečná Birgitte té z příběhů vůbec podobná. <emphasis>Viz těž </emphasis>Cain, Gaidal; Valerský roh.</p> <p><strong>cadin'sor: </strong>Oděv aielských válečníků. Kabátec a spodky v hnědých a šedých odstínech, které splývají se skalami či stíny, doplněné měkkými, po kolena vysokými botami přivazovanými tkanicemi. Ve starém jazyce „pracovní oděv".</p> <p><strong>Caemlyn: </strong>Hlavní město Andoru. <emphasis>Viz </emphasis>Andor.</p> <p><strong>Cairhien: </strong>Stát u Páteře světa a jeho hlavní město. Město bylo za aielské války vypáleno a vydrancováno, podobně jako mnoho jiných měst a vesnic. Sedláci následně opouštěli statky poblíž Páteře světa, takže bylo nezbytné dovážet obilí. Zavraždění krále Galldriana (998 NE) vyústilo v občanskou válku o následnictví na Slunečním trůnu, kdy byla přerušena dodávka obilí a nastal hladomor. Na vlajce Cairhienu je v modrém poli vycházející zlaté slunce. <emphasis>Viz též </emphasis>aielská válka.</p> <p><strong>Callandor: </strong>Meč, jenž není mečem, Meč, jehož se nelze dotknout. Křišťálový meč kdysi držený v Tearském Kameni. Je to velice silný <emphasis>sa'angrial, </emphasis>jejž může používat muž. Jeho vynesení z komnaty zvané Srdce Kamene je, spolu s pádem Tearského Kamene, jedním z nejdůležitějších znamení příchodu Drak Znovuzrozeného a toho, že se blíží Tarmon Gai'don. Rand al'Thor jej vyzvedl a znovu do Srdce vrátil a zarazil do kamene. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený; <emphasis>sa'angrial; </emphasis>Tearský Kámen.</p> <p><strong>Couladin: </strong>Ctižádostivý muž z klanu Domai Shaido Aielů. Jeho válečným společenstvem je <emphasis>Seia Doon, </emphasis>Černé oči.</p> <p><strong>cuendillar: </strong>Nezničitelná substance vytvořená během věku pověstí. Každou známou sílu použitou k jeho rozbití je schopen pohltit a tím zesílit. Jiný název pro srdečník.</p> <p><strong>Čas šílenství: </strong>Léta poté, kdy protiútok Temného pošpinil mužskou polovici pravého zdroje a kdy všichni muži Aes Sedai zešíleli a rozbili svět. Přesná doba trvání tohoto období není známa, nicméně se má za to, že trvala téměř sto let. Úplně skončil se smrtí posledního muže Aes Sedai. <emphasis>Viz též </emphasis>stovka rytířů; pravý zdroj; jediná síla.</p> <p><strong>damane: </strong>Ve starém jazyce doslova „uvázané". Seanchanský výraz pro ženy, které mohou usměrňovat a které jsou, podle jejich názoru, vhodně ovládány pomocí <emphasis>a'damu. </emphasis>Ženy, které mohou usměrňovat, ale ještě z nich nebyly vytvořeny <emphasis>damane, </emphasis>se nazývají <emphasis>marath'damane, </emphasis>doslova „ty, které je nutné uvázat". <emphasis>Viz též a'dam; </emphasis>Seanchané; <emphasis>sul'dam.</emphasis></p> <p><strong>dědička: </strong>Titul následnice andorského Lvího trůnu. Nemá-li královna dcera, přechází trůn na královninu nejbližší pokrevnou příbuznou. Neshody ohledně toho, kdo přesně je nejbližší pokrevná příbuzná, několikrát vedly k zápasům o moc, z nichž poslední byl „boj o nástupnictví" - tak se nazývá v Andoru, jinde pak „třetí válka o andorské nástupnictví" - jež na trůn přivedl Morgasu z rodu Trakandů.</p> <p><strong>děti Světla: </strong>Společenství držící se přísné, asketické víry, odhodlané porazit Temného a zničit všechny temné druhy. Založeno během stoleté války na obranu víry před rostoucím počtem temných druhů, během války se vyvinulo v plně vojenskou organizaci. Jsou naprosto nesmlouvaví v otázkách víry a jsou přesvědčeni, že pouze oni znají pravdu a právo. Aes Sedai a všechny, kdož je podporují, považují za temné druhy. Neuctivě se jim přezdívá bělokabátníci. Ve znaku mají ve stříbrném poli zlatý sluneční kotouč. <emphasis>Viz též </emphasis>Tazatelé.</p> <p><strong>divoženka: </strong>Žena, která se naučí usměrňovat jedinou sílu sama a přežije krizi, což dokáže pouze jedna ze čtyř. Takové ženy se obvykle obrní a odmítají si uvědomit, co dělají, ale když se podaří tyto přehrady rozbít, stávají se divoženky jedněmi z nejmocnějších usměrňovatelek. Termín se často používá jako urážka.</p> <p><strong>Dračí proroctví: </strong>Málo známá, téměř nikdy nezmiňovaná proroctví, o kterých pojednává <emphasis>Karaethonský cyklus, </emphasis>předpovídají, že Temný bude opět osvobozen. A že Luis Therin Telamon, Drak, se znovu zrodí, aby mohl vybojovat Tarmon Gai'don, Poslední bitvu proti Stínu. Podle proroctví zachrání svět - a rozbije ho znovu. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak.</p> <p><strong>Drak: </strong>Jméno, pod nímž byl znám Luis Therin Telamon za války Stínu, což se událo asi před třemi tisíci lety. Během šílenství, které postihlo muže Aes Sedai, Luis Therin zabil každou žijící osobu, jíž v žilách kolovala jeho krev, stejně jako všechny, které miloval, a tak si získal jméno Rodovrah. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený; Dračí proroctví.</p> <p><strong>Drak, falešný: </strong>Jméno dané různým mužům, kteří se prohlásili za Draka Znovuzrozeného. Někteří dokonce začali války, které zachvátily mnoho států. Během staletí to většinou byli muži neschopní usměrňovat jedinou sílu, ale několik jich to dokázalo. Nicméně všichni buď zmizeli, nebo byli lapeni či zabiti, aniž by naplnili proroctví týkající se Draka. Těmto mužům se říká falešní Draci. Mezi těmi, kteří jedinou sílu usměrňovat dokázali, byli nejsilnější Raolin Zhoubce Temného (335-36 PR), Jurian Kamenný luk (asi 1300-1308 PR), Davian (SR 351), Guair Amalasan (SR 939-43), Logain (997 NE) a Mazrim Taim (998 NE). <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený.</p> <p><strong>Drak Znovuzrozený: </strong>Podle Dračích proroctví muž, který je znovu zrozeným Luisem Therinem Rodovrahem. <emphasis>Viz též </emphasis>Dračí proroctví; Drak, falešný; Drak.</p> <p><strong>Dračí stěna: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Páteř světa.</p> <p><strong>Egwain z al'Vereů: </strong>Mladá žena z Emondovy Role v<strong> </strong>andorském kraji Dvouříčí. Nyní jedna z přijatých novicek, také se cvičí u aielských žen, které chodí ve snech, a možná je snílek. <emphasis>Viz též </emphasis>chození ve snech; nadání.</p> <p><strong>Elaida do Avriny a'Roihan: </strong>Aes Sedai, původně z červeného adžah, nyní povýšena na amyrlinin stolec. Kdysi radila královně Morgase z Andoru. Občas je schopná věštění.</p> <p><strong>Elain z rodu Trakandů: </strong>Dcera královny Morgasy, dědička andorského trůnu. Nyní jedna z přijatých novicek. Ve znaku má zlatou nepřepásanou lilii. <emphasis>Viz též </emphasis>dědička.</p> <p><strong>Enaila: </strong>Děva oštěpu z klanu Jarra Chareen Aielů. Nedůtklivá, pokud se někdo zmíní o její výšce, má k Randu al'Thorovi pozoruhodný vztah, vezme-li se v úvahu, že není ani o rok starší než on.</p> <p><strong>Faile: </strong>Ve starém jazyce to znamená „sokol". Jméno, které přijala Zarin Bashereová, mladá žena ze Saldeie.</p> <p><strong>Far Dareis Mai: </strong>Ve starém jazyce doslova „Děva oštěpu". Aielské válečné společenstvo, které na rozdíl od ostatních přijímá pouze ženy a jenom ženy. Děva se nesmí vdát a zůstat nadále ve spolku ani nesmí bojovat těhotná. Každé dítě, které se Děvě narodí, je dáno jiné ženě na vychování tak, aby se nikdo nedozvěděl, kdo je jeho matkou („Nesmíš patřit žádnému muži, ani žádný muž nesmí patřit tobě, ani dítě. Oštěp je tvým milencem, tvým dítětem a tvým životem.") <emphasis>Viz též </emphasis>Aielové; aielská válečná společenstva.</p> <p><strong>Gaidal Cain: </strong>Šermíř hrdina z pověstí a příběhů, vždy spojen s Birgitte, vypráví se, že je stejně švarný, jako je ona spanilá. Jeden z hrdinů, jež zpět přivolává Valerský roh. <emphasis>Viz též </emphasis>Birgitte; Valerský roh.</p> <p><strong>g</strong><strong>aidin: </strong>Doslova „bratr bitvy". Titul používaný Aes Sedai pro strážce. <emphasis>Viz též </emphasis>strážce.</p> <p><strong>gai'šain: </strong>Ve starém jazyce „zaslíben míru v bitvě". Od Aiela, který během bitvy či nájezdu padne do zajetí jiného Aiela, vyžaduje <emphasis>ji'e'toh, </emphasis>aby rok a den pokorně a poslušně sloužil tomu, jenž ho zajal, nedotkl se žádné zbraně a nespáchal žádné násilí. Moudrá, kovář, dítě či žena s dítětem pod deset let nesmí být jati jako <emphasis>gai'šainové.</emphasis></p> <p><strong>Galad: urozený pán Galadedrid Damodred: </strong>Nevlastní bratr Elain a Gawyna, s nimiž má stejného otce, Taringaila Damodreda. Ve znaku má svislý okřídlený stříbrný meč.</p> <p><strong>Gareth Bryne: </strong>Bývalý hlavní kapitán královniny gardy v Andoru. Poslán královnou Morgasou do vyhnanství. Považován za jednoho z největších žijících generálů. Rodovým znakem rodu Bryneů je divoký tur s Růžovou korunou Andoru kolem krku. Osobním znakem Garetha Brynea jsou tři zlaté pětihroté hvězdy.</p> <p><strong>Gawyn z rodu Trakandů: </strong>Syn královny Morgasy, Elainin bratr, jenž se stane jejím prvním knížetem mečů, až Elain nastoupí na trůn. Ve znaku má stříbrného kance.</p> <p><strong>Hraniční státy: </strong>Státy kolem Velké Morny: Saldeia, Arafel, Kandor a Shienar. Jejich dějiny jsou dějinami nepřetržitých nájezdů a válek proti trollokům a myrddraalům. <emphasis>Viz též </emphasis>Velká Morna.</p> <p><strong>hra rodů: </strong>Jméno pro pletichaření, intrikánství a manipulování s lidmi kvůli získání výhod pro ten který rod. Velmi se při ní oceňuje delikátnost, kdy ve snaze získat jedno, člověk zdánlivě usiluje o něco jiného, a když dosáhne svého cíle s nejmenší možnou námahou. Také známa jako velká hra rodů a občas i pod svým jménem ve starém jazyce <emphasis>daes dae'mar.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>hrůzopáni: </strong>Ti muži a ženy, kteří byli schopní usměrňovat jedinou sílu a přešli za trollockých válek na stranu Stínu, kde se stali veliteli vojů trolloků, myrddraalů a temných druhů. Méně vzdělanými lidmi občas zaměňováni se Zaprodanci.</p> <p><strong>chození ve snech: </strong>Aielský výraz pro činnosti, kdy je žena schopna vstoupit do <emphasis>Tel'aran'rhiodu. Viz též Tel'aran'rhiod.</emphasis></p> <p><strong>Illian: </strong>Velký přístav v Bouřlivém moři, hlavní město státu stejného jména.</p> <p><strong>Isendra: </strong>Krásná a chamtivá žena, která nahněvala špatnou ženu a jedinkrát v životě řekla pravdu, když popřela, že kradla.</p> <p><strong>jediná síla: </strong>Síla získávaná z pravého zdroje. Velká většina lidí je úplně neschopná se naučit jedinou sílu usměrňovat. Jen velice málo lidí je možné usměrňování naučit, a ještě méně se jich s touto schopností rodí. Těch pár se nemusí nic učit, mohou se dotknout pravého zdroje a usměrňovat sílu, ať už chtějí či nikoliv, snad si ani neuvědomují, co dělají. Tato vrozená schopnost se obvykle projeví při dospívání. Pokud ji dotyčného někdo nenaučí ovládat, nebo se to nenaučí sám (což je nesmírně obtížné a uspěje pouze jeden ze čtyř lidí), potká ho jistá smrt. Od Času šílenství není žádný muž schopen usměrňovat sílu, aniž by nakonec úplně nezešílel, a to i když se sílu naučí ovládat, až nakonec zemře na zhoubnou chorobu, kdy trpící shnije zaživa - choroba je způsobena, stejně jako šílenství, tím, že Temný svým dotekem poskvrnil <emphasis>saidín. </emphasis>Pro ženu je smrt, která přichází při nezvládnutí síly, méně strašlivá, nicméně stejně zemře. Aes Sedai vyhledávají dívky s touto vrozenou schopností jak proto, aby jim zachránily život, tak proto, aby zvýšily počet členek Aes Sedai, a muže proto, aby zabránily oněm hrozným věcem, které sílou ve svém šílenství nevyhnutelně způsobují. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai; usměrňování; Čas šílenství; pravý zdroj.</p> <p><strong>jednotky délky: </strong>30 coulů = 9 dlaní = 1 krok; 2 kroky = 1 sáh; 1000 sáhů = 1 míle; 4 míle = 1 legue.</p> <p><strong>jednotky hmotnosti: </strong>10 uncí = 1 libra; 10 liber = 1 kámen; 10 kamenů = 1 centnýř; 10 centnýřů = 1 tuna.</p> <p><strong>ji'e'toh: </strong>Ve starém jazyce „čest a povinnost" nebo „čest a závazek". Složitý kód, podle něhož Aielové žijí a k jehož vysvětlení by bylo potřeba plné police knih. Uvedeme menší příklad. Existuje mnoho cest, jak v bitvě získat čest. Nejmenší čest lze získat zabitím, protože zabít dokáže každý. Největší pak dotknout se živého, ozbrojeného nepřítele, aniž by mu bojovník ublížil. Někde uprostřed je udělat z nepřítele <emphasis>gai'šaina. </emphasis>Jiným příkladem je hanba, která má v<emphasis> ji'e'toh </emphasis>mnoho úrovní, a na mnoha z těchto úrovní je považována za horší než bolest, zranění či dokonce smrt. Za třetí pak existuje mnoho stupňů <emphasis>toh, </emphasis>či závazků, ale i nejmenší z nich musí být vyplněn do nejmenších podrobností. <emphasis>Toh </emphasis>převažuje jiná hlediska do takové míry, že Aiel často přijme hanbu, je-li to nutné, aby splnil závazek, jejž by cizinec mohl považovat za nedůležitý. <emphasis>Viz též gai'šain.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>Juilin Sandar: </strong>Chytač zlodějů z Tearu.</p> <p><strong>Kadere, Hadnan: </strong>Údajný forman, který lituje, že vůbec kdy vstoupil do Aielské pustiny.</p> <p><strong>kejklíř: </strong>Potulný vypravěč příběhů, hudebník, pěvec, akrobat a bavič. Poznají se podle zvláštního pláště s mnoha různobarevnými záplatami, většinou účinkují po vsích a menších městech.</p> <p><strong>kolo času: </strong>Čas je kolo se sedmi paprsky, každý paprsek značí jeden věk. Jak se kolo otáčí, věky přicházejí a odcházejí, každý zanechá vzpomínky, které vyblednou do pověstí, potom do mýtů, a ve chvíli, kdy onen věk znovu nadejde, jsou již dávno zapomenuty i ty. Vzor věků je pokaždé, když daný věk nastane, trochu jiný a pokaždé projde velkou změnou, nicméně stále se jedná o stejný věk.</p> <p><strong>krocení: </strong>Úkon prováděný Aes Sedai, kdy odříznou muže, který dokáže usměrňovat jedinou sílu. Toto je nezbytné, protože každý muž, který sílu dokáže usměrňovat, zešílí kvůli poskvrnění <emphasis>saidínu </emphasis>a ve svém šílenství pomocí síly napáchá zcela určitě strašlivé věci. Muž po zkrocení stále cítí pravý zdroj, ale nemůže se ho dotknout. Pokud dojde k nějakým duševním poruchám před zkrocením, jsou nyní díky zkrocení pod kontrolou, ale nejsou jím zcela vyléčeny, je-li však zkrocení provedeno dostatečně brzy, je možné jím odvrátit smrt. Avšak muž, jenž je zkrocen, nevyhnutelně přestává chtít žít. Ti, jimž se nepodaří spáchat sebevraždu, stejně během jednoho či dvou let umírají. <emphasis>Viz též </emphasis>jediná síla; utišování.</p> <p><strong>Lan; al'Lan Mandragoran: </strong>Strážce připoutaný k Moirain. Nekorunovaný král Malkieru, dai šan (pán bitvy) a poslední žijící malkierský šlechtic. <emphasis>Viz též </emphasis>strážce; Moirain; Malkier.</p> <p><strong>Lanfear: </strong>Ve starém jazyce „Dcera noci". Jedna ze Zaprodanců. Narozdíl od ostatních Zaprodanců si své jméno vybrala sama. Říká se, že byla zamilovaná do Luise Therina Telamona a že nenáviděla jeho manželku Ilienu. <emphasis>Viz též </emphasis>Zaprodanci; Drak.</p> <p><strong>Leana Sharif:</strong> Kdysi Aes Sedai z modrého adžah a kronikářka. Nyní sesazena a utišena, snaží se znovu objevit, kdo vlastně je. <emphasis>Viz též </emphasis>adžah.</p> <p><strong>Liandrin: </strong>Aes Sedai původně z červeného adžah, z Tarabonu. Nyní je o ní známo, že patří k černému adžah.</p> <p><strong>Lini: </strong>Chůva urozené paní Elain, a předtím Elaininy matky Morgasy, stejně jako Morgasiny matky. Žena s ohromnou vnitřní silou, úžasným postřehem a velikou zásobou pořekadel.</p> <p><strong>Logain:</strong> Muž, jenž se kdysi prohlásil za Draka Znovuzrozeného, nyní zkrocen. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak, falešný.</p> <p><strong>Luis Therin Telamon; Luis Therin Rodovrah: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Drak.</p> <p><strong>Lugard:</strong> Podle jména hlavní město Murandy, i když obyvatelé země jsou věrní jednotlivým městům a urozeným pánům a paním, a ten, kdo zrovna sedí na trůnu, má zřídka nějakou skutečnou moc, byť jen nad hlavním městem. Lugard je hlavní obchodní středisko a živná půda pro zloděje a lichváře a má všeobecně špatnou pověst.</p> <p><strong>Macurová, Ronda: </strong>Švadlena v Amadicii, která se snaží sloužit příliš mnoha pánům a paním, aniž by věděla, kdo všichni jsou.</p> <p><strong>Malkier: </strong>Stát, kdysi jeden z Hraničních států, nyní pohlcen Mornou. Znakem Malkieru byl zlatý jestřáb v letu.</p> <p><strong>Manetheren: </strong>Jeden z deseti států, které vytvořily Druhou úmluvu, a také hlavní město tohoto státu. Jak město, tak stát byly úplně zničeny za trollockých válek. <emphasis>Viz též </emphasis>trollocké války.</p> <p><strong>Mat Cauthon: </strong>Mladý muž z Emondovy Role v andorském kraji Dvouříčí, který je <emphasis>ta'veren </emphasis>a zároveň má ohromné štěstí. Celé jméno: Matrim Cauthon.</p> <p><strong>Mayene:</strong> Městský stát u Bouřlivého moře, omezený a v dějinách utlačovaný Tearem. Vládce Mayene má titul „první". První o sobě prohlašují, že jsou potomky Artuše Jestřábí křídlo. Znakem Mayene je zlatý jestřáb v letu.</p> <p><strong>Mazrim Taim: </strong>Falešný Drak, který způsobil chaos v Saldeii, dokud nebyl poražen a zajat. Nejenže je schopen usměrňovat, ale také je údajně velice silný. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak, falešný.</p> <p><strong>Melain: </strong>Moudrá z klanu Jhirad Goshien Aielů. Chodí ve snech. <emphasis>Viz též </emphasis>chození ve snech.</p> <p><strong>Melindhra: </strong>Děva oštěpu z klanu Jumai Shaido Aielů. Žena věrná více pánům. <emphasis>Viz též </emphasis>aielská válečná společenstva.</p> <p><strong>Min: </strong>Mladá žena, která má schopnost rozpoznat u lidí význam aury a obrazů, které kolem nich občas vidí.</p> <p><strong>Moirain: </strong>Aes Sedai z modrého adžah. Narozená v Cairhienu, původem z rodu Damodredů, i když nemá nástupnická práva na trůn. Byla vychována v královském paláci v Cairhienu. Své rodové jméno používá zřídka a své spojení s ním pokud možno udržuje v tajnosti.</p> <p><strong>Morgasa:</strong> Z milosti Světla královna andorská, obránkyně říše, ochránkyně lidu, hlava rodu Trakandů. Ve znaku má zlaté klíče. Znakem rodu Trakandů je stříbrný klenák.</p> <p><strong>Morna: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Velká Morna.</p> <p><strong>myrddraalové: </strong>Tvorové Temného, velitelé trolloků. Pokřivení potomci trolloků, u nichž se opět projevuje lidský materiál použitý při stvoření trolloků, ale jsou pošpinění zlem, jež stvořilo trolloky. Sice nemají oči, nicméně vidí ve dne i v noci jako orel. Mají určitou moc, jež vyvěrá z Temného, včetně schopnosti vyvolat pohledem ochromující strach a schopnosti zmizet všude tam, kde je nějaký stín. Jedna z jejich mála známých slabostí je, že jen váhavě překonávají vodní toky. V zrcadle se odrážejí jen nejasně a rozmazaně. V různých zemích jsou známi pod různými jmény, například půllidé, bezocí, stínomilové, číhači, přízraky a mizelci.</p> <p><strong>nadání: </strong>Schopnost používat jedinou sílu v daných oblastech. Nejznámější je samozřejmě léčení. Některé, jako cestování, schopnost přenést se z jednoho místa na druhé, aniž by dotyčný musel překonávat mezilehlý prostor, jsou pro dnešní Aes Sedai ztraceny. Jiné, jako třeba věštění (schopnost předpovídat budoucí události, ale jen všeobecně), se nyní objevuje zřídkakdy. Jiné nadání, dlouho považované za ztracené, je snění, které mezi jiným zahrnuje i výklad snílkových snů k předpovídání budoucích událostí přesněji, než se děje u věštění. Někteří snílci mají schopnosti vstoupit do <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>světa snů, a říká se, že i do snů jiných lidí. Posledním známým snílkem byla Corianin Nedeal, která zemřela 526 NE, nyní je tu však další žena s touto schopností, o níž však ví jen málokdo. <emphasis>Viz též Tel'aran'rhiod.</emphasis></p> <p><strong>Nataei, Jasin: </strong>Jméno, které používá Asmodean, jeden ze Zaprodanců.</p> <p><strong>Niall, Pedron: </strong>Velící kapitán dětí Světla. <emphasis>Viz též </emphasis>děti Světla.</p> <p><strong>Nyneiva z al'Mearů: </strong>Žena, která byla kdysi vědmou v Emondově Roli v andorském kraji Dvouříčí. Nyní jedna z přijatých novicek.</p> <p><strong>ogierové: </strong>Rasa nelidí, charakteristická značnou výškou (dva a půl sáhů je typická výška dospělého samce), širokým nosem připomínajícím čenich a dlouhýma ušima se štětičkami na koncích. Žijí v oblastech nazývaných <emphasis>državy, </emphasis>které opouštějí zřídka, a s lidmi se příliš nestýkají. Lidé o nich mnoho nevědí, a hodně lidí věří, že ogierové jsou jen stvořeními z pověstí, přestože to jsou úžasní stavitelé a zbudovali většinu velkých měst, postavených po Rozbití světa.</p> <p><strong>Páteř světa: </strong>Vysoké pohoří jen s několika málo průsmyky, které odděluje Aielskou pustinu od západních zemí. Také se jí říká Dračí stěna.</p> <p><strong>pět sil: </strong>Existuje pět pramenů jediné síly, pojmenovaných podle toho, co se s nimi dá ovládat - země, vzduch (občas nazývaný vítr), oheň, voda a duch - a jmenují se pět sil. Každý, kdo vládne jedinou silou, je nejsilnější při používání jednoho, možná dvou z nich, a méně silný při používání ostatních. Ve věku pověstí se duch mezi muži a ženami vyskytoval rovnoměrně, ale lepší ovládání země a (nebo) ohně se mnohem častěji vyskytovala u mužů, vody a (nebo) vzduchu zase u žen. I když existují výjimky, síly země a ohně začaly být nejčastěji považovány za mužské síly, zatímco síly vzduchu a vody za ženské.</p> <p><strong>plamen Tar Valonu: </strong>Znak Tar Valonu, amyrlinina stolce a Aes Sedai. Stylizovaný obraz plamene. Bílá slza špičkou nahoru.</p> <p><strong>pravý zdroj: </strong>Hnací síla vesmíru, která otáčí kolem času. Je rozdělena na mužskou polovici <emphasis>(saidín) </emphasis>a ženskou polovici <emphasis>(saidar), </emphasis>které pracují zároveň společně i proti sobě. Pouze muž může čerpat ze <emphasis>saidínu </emphasis>a pouze žena ze <emphasis>saidaru. </emphasis>Na počátku Času šílenství byl <emphasis>saidín </emphasis>poskvrněn dotykem Temného. <emphasis>Viz též jediná síla.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>přijaté novicky: </strong>Mladé ženy, které se cvičí na Aes Sedai a již dosáhly jisté úrovně moci a prošly jistými zkouškami. Obvykle trvá pět až deset let, než je mladší novicka pozvednuta mezi přijaté. Přijaté jsou poněkud méně vázány pravidly než novicky a mohou si do jisté míry vybírat oblasti studia. Přijatá novicka nosí prsten s Velkým hadem na prostředníku levé ruky. Když přijatá povýší mezi Aes Sedai, což obvykle trvá dalších pět až deset let, rozhodne se pro některé adžah, získá právo nosit šátek a může si prsten nasadit na kterýkoliv prst nebo ho, pokud to situace vyžaduje, dokonce sundat. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai.</p> <p><strong>přísahy, tři: </strong>Přísahy, které skládají přijaté před povýšením na Aes Sedai. Pronášejí se, když adeptka drží hůl přísahy, což je <emphasis>ter'angrial, </emphasis>který zavazuje. Jsou to: 1. Neříci jediné slovo, které by nebylo pravda. 2. Nevyrobit zbraň, s níž by mohl jeden člověk zabít druhého. 3. Nikdy nepoužít jediné síly jako zbraně, pokud to nebude proti zplozencům Stínu nebo v nejzazším případě při obraně života vlastního, života strážce či jiné Aes Sedai. Tyto přísahy se nevyžadovaly vždy, avšak různé události před a během Rozbití vedly k tomu, že jsou nyní nezbytné. Druhá přísaha byla vlastně první, přijatou jako reakce na válku sily. První přísahu, je-li dodržována do písmene, lze často pečlivým výběrem slov obejít. Má se za to, že druhé dvě přísahy jsou neporušitelné.</p> <p><strong>Rand al'Thor: </strong>Mladý muž z Emondovy Role v andorskem kraji Dvouříčí, jenž je <emphasis>ta'veren. </emphasis>Kdysi ovčák. Nyní prohlášen Drakem Znovuzrozeným a také Tím, jenž přichází s úsvitem, jemuž bylo předpovězeno, že sjednotí Aiely a zlomí je. Zřejmě je to také Coramoor či Vyvolený, jehož hledá Mořský národ. <emphasis>Viz též </emphasis>Aielové; Drak Znovuzrozený.</p> <p><strong>Rhuark: </strong>Aiel, náčelník kmene Taardad Aielů.</p> <p><strong>Rhuidean: </strong>Velké město, jediné město v<strong> </strong>Aielské pustině a vnějšímu světu zcela neznámé. Opuštěné před téměř třemi tisíci lety. Kdysi směli aielští muži do Rhuideanu vstoupit pouze jedenkrát, aby prošli zkouškou uvnitř velkého <emphasis>ter'angrialu, </emphasis>určující, zda se hodí na úděl kmenového náčelníka (přežil pouze jeden ze tří), a ženy tam směly vstoupit pouze dvakrát, aby prošly zkouškou ve stejném <emphasis>ter'angrialu </emphasis>jako muži, a pak znovu, aby se mohly stát moudrými, i když žen přežilo mnohem víc. Nyní je město opět obydleno Aiely a jeden konec Rhuideanského údolí zabírá velké jezero, napájené podzemním oceánem sladké vody a na oplátku napájející jedinou řeku Pustiny.</p> <p><strong>Rozbití světa: </strong>Za Časů šílenství muži Aes Sedai, kteří zešíleli, změnili tvář světa. Srovnali horské hřebeny, vyzvedli nová pohoří. Tam, kde byla moře, vyzvedli pevninu, a tam, kde bývala pevnina, zřídili oceán. Mnoho částí světa bylo naprosto vylidněno a ti, kteří přežili, byli roztroušeni jako prach ve větru. O této katastrofě se příběhy, pověsti a dějiny zmiňují jako o Rozbití světa. <emphasis>Viz též </emphasis>Čas šílenství; stovka rytířů.</p> <p><strong>sa'angrial: </strong>Pozůstatky z věku pověstí, které umožňují usměrňovat mnohem větší díl jediné síly, než by jinak bylo bezpečné. <emphasis>Sa'angrial </emphasis>je<emphasis> </emphasis>podobný, ale mnohem, mnohem silnější než <emphasis>angrial. </emphasis>Množství jediné síly, které lze usměrnit pomocí <emphasis>sa'angrialu, </emphasis>ve srovnání s množstvím jediné síly, které lze usměrnit pomocí <emphasis>angrialu, </emphasis>odpovídá poměru mezi množstvím jediné síly, které lze usměrnit s <emphasis>angrialem, </emphasis>a množstvím, které lze usměrnit bez pomoci. O jeho výrobě již není nic známo. Zůstala jich pouze hrstka, mnohem méně než <emphasis>angrialů.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>saidar; saidín: </strong><emphasis>Viz </emphasis>pravý zdroj.</p> <p><strong>Seanchan: </strong>Země za Arythským oceánem, odkud přišli Seanchané.</p> <p><strong>Seanchané:</strong> Potomci vojáků, jež Artuš Jestřábí křídlo vyslal přes Arythský oceán. Věří, že každá žena, která je schopna usměrňovat, musí být pro bezpečnost ostatních ovládána, a každý muž, který dokáže usměrňovat, musí být ze stejného důvodu zabit.</p> <p><strong>Shayol Ghul: </strong>Hora ve Spálených zemích za Velkou Mornou, místo věznice Temného.</p> <p><strong>Siuan Sanche: </strong>Dcera tairenského rybáře. Podle tairenských zákonů byla posazena na loď do Tar Valonu ještě před druhým západem slunce od okamžiku, kdy byla objevena její schopnost usměrňovat. Původně z modrého adžah a později amyrlinin stolec, byla sesazena a utišena. Nyní se snaží vyhnout osudu, jehož se bojí.</p> <p><strong>snílek: </strong><emphasis>Viz </emphasis>nadání.</p> <p><strong>starý jazyk: </strong>Jazyk, jímž se hovořilo ve věku pověstí. Obvykle se předpokládá, že se mu naučí všichni urozenci a vzdělanci, ale většina zná jen pár slov. Překlad je často složitý, neboť jazyk umožňuje mnoho maličko odlišných významů. <emphasis>Viz též </emphasis>věk pověstí.</p> <p><strong>stoletá válka: </strong>(994-1117 SR) Řada překrývajících se válek mezi neustále se měnícími spojenci, vyvolaná smrtí Artuše Jestřábí křídlo a následným bojem o jeho říši. Válka vylidnila velké části země mezi Arythským oceánem a Aielskou pustinou, od Bouřlivého moře k Velké Morně. Ničení dosáhlo takových rozměrů, že se do současnosti dochovaly jen zlomky záznamů. Velká říše Artuše Jestřábí křídlo byla rozervána na kusy a na jejím místě se vytvořily současné státy. <emphasis>Viz též </emphasis>Artuš Jestřábí křídlo.</p> <p><strong>strážce: </strong>Válečník ve spojení s Aes Sedai. Pouto je součástí jediné síly a díky ní válečník získává takové dary, jako je rychlé uzdravování, schopnost ujít velkou vzdálenost bez jídla, vody a odpočinku a schopnost na dálku vycítit skvrnu Temného. Dokud strážce žije, Aes Sedai, s níž je spojen, ví, že je naživu, ať je jakkoliv daleko, a když zemře, pozná okamžik a způsob jeho smrti. Spojení jí neprozradí, jak daleko strážce je, ani kterým směrem. Zatímco většina adžah věří, že Aes Sedai smí k sobě mít připoutaného pouze jednoho strážce v dané chvíli, červené adžah se odmítají se strážci spojovat vůbec a zelené adžah věří, že Aes Sedai k sobě může připoutat tolik strážců, kolik se jí zlíbí. Z morálního hlediska musí strážce s poutem souhlasit, ale je známo, že spojení bylo provedeno i proti jeho vůli. Co z tohoto spojení získává Aes Sedai, je pečlivě uchovávaným tajemstvím. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai.</p> <p><strong>sul'dam: </strong>Doslova „ta, která drží vodítko". Seanchanský výraz pro ženu se schopností ovládat pomocí <emphasis>a'damu </emphasis>ženu, která může usměrňovat. Mezi Seanchany velmi vážené postavení. Jenom málokdo však ví, že <emphasis>sul'dam </emphasis>jsou ve skutečnosti ženy, které se mohou naučit usměrňovat. <emphasis>Viz též a'dam; damane; </emphasis>Seanchané.</p> <p><strong>Tallanvor, Martyn: </strong>Gardový poručík královniny gardy, jenž svou královnu miluje víc než život a čest.</p> <p><strong>ta'maral'ailen: </strong>Ve starém jazyce „síť osudu". Velká změna ve vzoru věku, soustředěná kolem jednoho či více lidí, kteří jsou <emphasis>ta'veren. Viz též </emphasis>vzor věku; <emphasis>ta'veren.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>Tanchiko: </strong>Hlavní město Tarabonu. <emphasis>Viz </emphasis>Tarabon.</p> <p><strong>Tarabon: </strong>Stát na břehu Arythského oceánu. Kdysi to byl významný obchodní stát, kromě jiného zdroj tkaných koberců, barev a rachejtlí pro ohňostroje, které vyráběl cech ohňostrůjců. Z Tarabonu přichází jen málo zpráv, neboť je nyní rozerván občanskou válkou, stejně jako válkou vedenou zároveň proti Arad Domanu a Dračím spřísahancům, lidem, kteří se přidali k Draku Znovuzrozenému.</p> <p><strong>Tarmon Gai'don: </strong>Poslední bitva. <emphasis>Viz též </emphasis>Dračí proroctví; Valerský roh.</p> <p><strong>ta'veren: </strong>Osoba, kolem níž kolo času splétá všechny okolní nitky osudu, dokonce snad VŠECHNA vlákna osudu, aby vytvořilo síť osudu. <emphasis>Viz též </emphasis>vzor věku; <emphasis>ta'maral'ailen.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>Tear: </strong>Stát na břehu Bouřlivého moře. Rovněž hlavní město tohoto státu a velký mořský přístav. Zástavou Tearu jsou tři stříbrné půlměsíce na děleném červenozlatém poli. <emphasis>Viz též </emphasis>Tearský Kámen.</p> <p><strong>Tearský Kámen: </strong>Velká pevnost ve městě Tear, o níž se tvrdí, že byla postavena krátce po Rozbití světa, a to s použitím jediné síly. Bezpočtukrát byla obléhána. Jedné noci padla do rukou Draka Znovuzrozeného a pár stovek Aielů, čímž se vyplnily dvě části Dračích proroctví. <emphasis>Viz též </emphasis>Dračí proroctví.</p> <p><strong>Telamon, Luis Therin: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Drak.</p> <p><strong>Tel'aran'rhiod: </strong>Ve starém jazyce „neviděný svět" nebo „svět snů". Svět spatřovaný ve snech, o němž kdysi dávno lidé věřili, že proniká a obklopuje všechny možné světy. <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>se může dotknout mnoho lidí, vždy jen na okamžik, ve snu, ale několik jich má schopnost do něj vstoupit o své vlastní vůli, i když bylo nedávno objeveno několik <emphasis>ter'angrialů, </emphasis>které tuto schopnost propůjčují. Na rozdíl od jiných snů, co se stane živým bytostem ve světě snů, je skutečné. Rána, utržená v tomto světě, zůstane i po probuzení, a ten, kdo tam zemře, se již neprobudí. <emphasis>Viz též ter'angrial.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>temní druzi: </strong>Ti, kdo vyznávají Temného. Věří, že získají velikou moc a dostane se jim odměny, dokonce nesmrtelnosti, když ho osvobodí z vězení.</p> <p><strong>Temný: </strong>Nejobvyklejší jméno používané ve všech zemích pro Šej'tana. Zdroj zla a protiklad Stvořitele. Uvězněn Stvořitelem v okamžiku stvoření ve věznici v Shayol Ghulu. Pokus jej osvobodit z této věznice vyvolal válku Stínu, poskvrnění <emphasis>saidínu, </emphasis>Rozbití světa a konec věku pověstí.</p> <p><strong>Temný, pojmenování: </strong>Vyslovení pravého jména Temného (Šej'tan) přiláká jeho pozornost a nevyhnutelně přivolá přinejlepším neštěstí, přinejhorším pohromu. Z toho důvodu se používá mnoho eufemismů, mezi nimi Temný, Otec lží, Oslepitel, Pán hrobů, Noční pastýř, Zhouba srdce, Zhouba duše, Jedovatý jazyk, Děs, Spalovač trávy, Požírač listí a Prašivec. Temní druzi ho nazývají Veliký pán Temnoty. O tom, kdo na sebe očividně přivolal smůlu, se často říká: „pojmenoval Temného."</p> <p><strong>ter'angrial: </strong>Pozůstatek věku pověstí, který používá jedinou sílu. Narozdíl od <emphasis>angrialu </emphasis>a <emphasis>sa'angrialu, </emphasis>každý <emphasis>ter'angrial </emphasis>byl vyroben k nějakému určitému účelu. Například jeden zaručuje, že přísahy, v něm složené, budou zavazující. Některé používají Aes Sedai, ale jejich původní účel je většinou neznámý. Některé zničí schopnost usměrňovat jedinou sílu v<strong> </strong>každé ženě, která by je použila. Stejně jako u <emphasis>angrialu </emphasis>a <emphasis>sa'angrialu, </emphasis>i tady byl postup výroby ztracen během Rozbití světa. <emphasis>Viz též angrial; sa'angrial.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>Tom Merrilin: </strong>Ne jenom tak obyčejný kejklíř a poutník. Viz též kejklíř.</p> <p><strong>trolloci: </strong>Stvoření Temného, vytvořená během války Stínu. Mohutní postavou, jsou pokřivenými kříženci lidí a zvířat. Dělí se do jakýchsi kmenových tlup, z nichž nejvýznamnějšími jsou dha'bel, dhai'mon, ko'bal. Od přírody zlotřilí, zabíjejí pro pouhé potěšení ze zabíjení. Jsou nesmírně lstiví a nelze jim věřit, leda jsou-li k něčemu nuceni strachem.</p> <p><strong>trollocké války: </strong>Řada válek, první začala kolem roku 1000 PR, a trvaly více než tři sta let, během nichž trollocké hordy pustošily svět. Nakonec byli trolloci pobiti či zahnáni zpátky do Velké Morny, ale některé státy přestaly existovat a jiné byly téměř vylidněné. Všechny záznamy jsou pouze útržkovité.</p> <p><strong>usměrňování: </strong>Řízení průtoku jediné síly. <emphasis>Viz též </emphasis>jediná síla.</p> <p><strong>utišování: </strong>Úkon prováděný Aes Sedai, kdy odříznou ženu, která může usměrňovat jedinou sílu, od pravého zdroje. Žena, která byla utišena, pořád pravý zdroj cítí, ale nemůže se ho dotknout. Provádí se jenom zřídkakdy, takže novicky se musejí naučit jména a zločiny všech žen, na nichž kdy bylo provedeno. Oficiálně je utišení výsledkem soudu a odsouzení za zločin. Když k němu dojde náhodou, nazývá se to spálením. V praxi se však termín utišení používá v obou případech. Ženy, které byly utišeny, ať už k tomu došlo kterýmkoliv způsobem, zřídkakdy přežívají delší dobu. Zřejmě se prostě vzdají a zemřou.</p> <p><strong>Valerský roh: </strong>Bájný předmět z cyklu pověstí Velké hledání Valerského rohu, může povolat z hrobu mrtvé hrdiny zpět k boji se Stínem. Bylo svoláno nové Velké hledání Valerského rohu, a s hledači, kteří složili přísahu hledačů rohu, je možné se setkat v mnoha státech.</p> <p><strong>válka síly: </strong><emphasis>Viz </emphasis>válka Stínu.</p> <p><strong>válka Stínu: </strong>Též známa jako válka síly. Začala krátce po pokusu osvobodit Temného a brzy se rozšířila na celý svět. Ve světě, kde byla dokonce zapomenuta i vzpomínka na válku, byla znovu objevena každičká stránka válčení, často pokřivená díky tomu, že se světa dotýkal Temný a jediná síla byla používána jako zbraň. Válka skončila opětným uzavřením Temného do jeho věznice při útoku, jejž vedl Luis Therin Telamon Drak a stovka mužů Aes Sedai, nazývaných stovka rytířů. Temného protiúder pošpinil <emphasis>saidín </emphasis>a dohnal Luise Therina a stovku rytířů k šílenství, čímž se započal Čas šílenství. <emphasis>Viz též </emphasis>Čas šílenství; Drak; jediná síla.</p> <p><strong>vědma: </strong>Na vesnici žena, kterou si do svého středu vybere ženský kroužek pro znalost takových věcí, jako je léčení a předpovídání počasí, jakož i pro zdravý rozum. Všeobecně stojí na roveň starostovi, ale v některých vesnicích stojí nad ním. Je volena na celý život a jen zcela výjimečně je vědma odvolána ze svého úřadu ještě před svou smrtí. Podle kraje může mít jiný titul, jako strážkyně, léčitelka, moudrá žena, učitelka nebo moudrá.</p> <p><strong>věk pověstí:</strong> Věk zakončený válkou Stínu a Rozbitím světa. Doba, kdy Aes Sedai prováděly zázraky, o nichž dnes pouze sní. <emphasis>Viz též </emphasis>kolo času; Rozbití světa; válka Stínu.</p> <p><strong>Velká Morna:</strong> Oblast na dalekém severu zcela ovládaná Temným. Prodlévají zde trolloci, myrddraalové a další tvorové náležející Stínu.</p> <p><strong>Veliký pán Temnoty: </strong>Jméno, kterým temní druzi oslovují Temného tvrdíce, že používání jeho pravého jména by bylo rouháním.</p> <p><strong>Velký had: </strong>Symbol času a věčnosti, starý již v dobách, než začal věk pověstí, je tvořen hadem požírajícím vlastní ocas. Prsten ve tvaru Velkého hada dostávají ženy, které mají povýšit mezi přijaté novicky Aes Sedai.</p> <p><strong>Verin Mathwin: </strong>Aes Sedai z hnědého adžah, naposledy byla viděna ve Dvouříčí, kde údajně hledá dívky, které je možné naučit usměrňovat. <emphasis>Viz též </emphasis>adžah.</p> <p><strong>vznešení páni Tearu: </strong>Jednají jako rada. Vznešení páni Tearu jsou historickými vládci státu Tear, který nemá ani krále, ani královnu. Jejich počet není přesně dán a během let se měnil od dvaceti na pouhých šest. Neplést s pány země, což jsou níže postavení tairenští páni.</p> <p><strong>vzor věku:</strong> Kolo času splétá nitky lidských životů do vzoru věku, často nazývaný prostě jen vzor, jenž tvoří podstatu reality toho kterého věku. <emphasis>Viz též ta'veren.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>Zaprodanci: </strong>Jméno dané třinácti nejsilnějším Aes Sedai z věku pověstí, takže byli i jedni z nejsilnějších Aes Sedai vůbec, kteří za války Stínu přešli na stranu Temného, bylať jim na oplátku přislíbena nesmrtelnost. Oni sami si říkají „Vyvolení". Jak podle pověstí, tak útržků záznamů byli uvěznění spolu s Temným, když byla jeho věznice znovu uzavřena. Jejich jména se neustále používají ke strašení dětí. Byli to Aginor, Asmodean, Balthamel, Be'lal, Demandred, Graendal, Izmael, Lanfear, Mesaana, Moghedien, Rahvin, Sammael a Semirhage.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>OBSAH</emphasis></strong></p> <p>1.</p> <p>Pes temnoty</p> <p>7</p> <p>2.</p> <p>Vzpomínky</p> <p>17</p> <p>3.</p> <p>Průsmyk Jangai</p> <p>39</p> <p>4.</p> <p>Darovaná čepel</p> <p>49</p> <p>5.</p> <p>Ptačí volání za noci</p> <p>60</p> <p>6.</p> <p>„Pětinu vám dám"</p> <p>73</p> <p>7.</p> <p>Zpráva</p> <p>82</p> <p>8.</p> <p>Snění o Galadovi</p> <p>92</p> <p>9.</p> <p>Sallie Daerová</p> <p>102</p> <p>10.</p> <p>Cvičení v pokoře</p> <p>115</p> <p>11.</p> <p>V pasti</p> <p>132</p> <p>12.</p> <p>Vzpomínky na Saldeiu</p> <p>145</p> <p>13.</p> <p>Sázka</p> <p>151</p> <p>14.</p> <p>Daleké sněhy</p> <p>161</p> <p>15.</p> <p>Krátký oštěp</p> <p>172</p> <p>16.</p> <p>Otázka karmínu</p> <p>184</p> <p>17.</p> <p>Stříbrný šíp</p> <p>197</p> <p>18.</p> <p>Vytržená</p> <p>213</p> <p>19.</p> <p>Nové jméno</p> <p>221</p> <p>20.</p> <p>Vystoupení v Samaře</p> <p>234</p> <p>21.</p> <p>Starý známý</p> <p>247</p> <p>22.</p> <p>Setkání v Samaře</p> <p>255</p> <p>23.</p> <p>Kolo tká</p> <p>273</p> <p>Slovníček</p> <p>292</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>Kolo času</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p>Kniha pátá</p> <p>Svazek 2</p><empty-line /><p><strong>Robert Jordan</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Oheň z nebes</strong><strong> </strong><strong>2</strong></p><empty-line /><p>Z anglického originálu</p> <p><strong>THE WHEEL OF</strong> <strong>TIME </strong>- Book Five</p> <p>THE FIRES OF HEAVEN volume 2</p> <p>vydaného firmou Orbit, A Division of Little, Brown and Company (UK) Brettenham House Lancaster Place,</p> <p>London WC2E 7EN v roce 1995</p> <p>přeložila Dana Krejčová</p> <p>Vydal Radomír Suchánek - nakladatelství <strong>NÁVRAT</strong>,</p> <p>ul. Kosmonautů 2, Brno,</p> <p>jako svou 638. publikaci v roce 2000</p> <p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a. s.</p> <p>Doporučená cena včetně DPH 199 Kč</p> <p><strong>ISBN 80</strong><strong> </strong><strong>-</strong><strong> </strong><strong>7174-29</strong><strong>8 </strong><strong>-</strong><strong> 8</strong></p> </section> </body><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHQAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA AAQMAEAMCAwYAABCPAABDIgAA8Bj/2wCEABALCwsMCxAMDBAYDw0PGBwVEBAVHCAXFxcXFy AfGBsaGhsYHx8kJikmJB8xMTU1MTFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUEBEQ8PEhQSFhMTFhURFBEVG hUXFxUaJhoaHRoaJjIjHx8fHyMyLC8pKSkvLDY2MjI2NkFBQUFBQUFBQUFBQUFBQf/CABEI AooBswMBIgACEQEDEQH/xAC5AAACAwEBAQAAAAAAAAAAAAAABQEEBgIDBwEBAAAAAAAAAAA AAAAAAAAAABAAAQQDAAECBQUAAgEFAQAABAECAwUAEQYhMRIQExQVFiAwQSIyQEIlUKAjMw ckEQACAQMCBAMFBAcGBQMDAQkBAgMAEQQhEjFBEwVRYSJxgTJCFBCRUiMgobFiMxUGMPDBc kMk0eGCUzRAkiXxYxaiNVCywnNEVGQmEgEAAAAAAAAAAAAAAAAAAACg/9oADAMBAAIRAxEA AADegAAAAAESQTzMHXPUBEwTMSAAAAAAAAEEhzJwdlWydBXLBX5LM+PR6AAEEgAAAAAAAAA AAEAI1hsISJTamJ8Tdzk9YSEAASEEgAAAARMEwB5J6qwd+eV1JluvpPmYSzr7BjKP0EPm+5 YATATEgAAAAAAAEEkBIARIUqbgF3k2kQL9dAsaEhE8kzATz1ATEgAABBRzBtaSeyWe0lge+ abyNQI7IzEFc08rmBIBEgECIZ2/mn0k6AAAAAiQgkAAAAAI56ypp+vm9k+gR839T6B3859D 6FXRJTdGdzZ9LPn3mfResHuwmA81TmTOMGcGY51MmY9NECelpoMpzrQVNQJifE9Ty8yMPc2 B5WlbE9DKOhkRIAAAABALRkZPse3MNBor+P8AI13ggpGgaZVWfSOsZ6GwjJ8j8yts1s5qsX fSgsNdewfifRusTZNLUyVc1LbJtTQRirRrJQPDpZSWD6cjfH2bq7E88uzgix44M19G7wWUv 0jPj73zujAAAAAIWM4Mhxs+DF+O9oCqnq8oebHxtii+yQlehobAkYXqwvoP3hl773szVljT KNfW1Bcs0nqILjOwZVXsK5n7Dz2EXg+9BR63GhnLjcE6XZUDIam2uBZz5l9HvcSeHpqMqb7 pE9JIkAAACjdqi3ia5bZIPceqPOCn37cF1P3TNEumoenv4Uy9p8peNFNf3ESHdyYC1tIPnM fRlRkN7XzA9SW7ZSuEHjWveJT2uZUGoUqtSKNdQXD9bV9BLU9dCKmrPPGlrrq52xvYw13eB g3djJ6wAAACJDyVuQyjRspG2e8vYfZvSYs4t+nJT02dkYXsZpD3puGIiaeqUfV86mNNS0QL 6ThYPhX0MuuOw58cuQyraE4p3+xdmmGhFirSqipyzg8MrrejN86FMP8APLnp5daSChoqVwk AAAACBeX0UOxSr10GV8mnkUPTWcGWsN/IWsuuBNoqmeNjKsGWQeZ82OQ2vkYS1pERQm/waT wzHZzrbfZ87samkZOzvJMLG2Sjf0xnuMVj3sz9xpTFDdvmyynrMR49qWg6gJAAgCivUk+mh vGdYM4AmAXsJMrqK2bNcRJMRIKWwJnOX0Z6YPeIjO3tkGdX7HOjmzIeGf04YT02uWFFrvVm OjdwYhppJPL1mqZ+qZo9X3K4o6Yg9vPw1ZUbU7oESABCpryZ7RgSAAARMAAR5esmT1XnmzV R5LRwAeCXRZc0Kz28RzPHRGW1KAfxx2d8T5iZtntUeOV1/mHpmtKR1zJyg0AGXfLjO2NNZM NskOfNXe9gyW6wG/I6AAAAAAAACCYFgzCRR5dpDYx4pym8FBYe+SI0sVbZkGzDHG6lS1DN6 PPj+ZAzFi6X/SJICBXw4zBpuoCeOk4mT775efSEPpQH1ThyIXTWmZHdoX5IAAAAAABAefpm SXvCsfznPM0eWt+Y4uYHeCS0zQFfTeGfL/i+kzyvbQZ2zU4LLdO5PZBWenF84OyhdJPD2Ol Lfko38pqiafF4jF7JUVEmlyxZjT4U+m0c/pDI7jC7sk56AAAgmIUjfzUApstGgna9wB0ER1 B833lPNm8RPPIpL6rkUPZXD0zOiKeY22MGXivrm/lDnT6B4YRqJfb6CHzb0+icHz1lrfcxD 9wgEqv6IrMN7PPctedJUfR5we2Miy0MiDQR0ExIAEVLfIltMoMxZc+xlNP6SESBBSJXduSE T9aUX+A2RUo6POnGnxV406B/kzriu6M3ave57t0bEtpniAfxTojvjNwXykDFX7+p5emeanh 7aVSM80y9TBNtOkHrX5v9DPWeegmAkAAAAAAAgkWIR5T8tISRJMAYdu49zPxogxz2giNwkQ +puESKDT+OebGozrjIm2Qj8wWxT6YRU3y4X+rXyFMNPIrP0GnKiL2vC7ObTDGwd5G8aKSQi YCeZOgAAAgCFlI78m64Y+mbWmkrWXRno0IIJ0EHj6dQBIcR6ci1K+zA6dL2IqWVdKVamjyx qQqCXSJ2wo8fXwPOjopMi3t0DUZjwsnonY+A6nDb8Tw9pHloMNoxuRJEkEkB1E0Syh93RTz uv8BZR1AK2fUEEwBMEhATz0BMEc9Zk41HHZm3BlCzr1bQmheBDYM8MKHlphB660MPztIMY0 04Yp2uC91ntGcrtJmChdZ5s0qxV9BO++OyAkDkOiYCQCJAiYDw6xJufLBeJ9F5+e9H0SokW G5MHWPo4uZHmjHZ6EhziNxizaR3BAVS2h9kR3cvWzJ+eq7M5ac9F6JgVZndh863Vroy2f8A o+NLLr5xpxdOytk9QjHosZkkB0AAABASqXGl58/UmCDqJgg65CSA6Kwl0ShsSQBh9xijbAB lNPgRl4X/AGNDPOYNTOOUn0Uw/BvD525NWEhEwLblcEabZKzOMHXuNcnq8mNXSJ4AB2ABHk eme7cnnbAiDkkiTqOYOkbvGmgEPiPfCl6l5Y6WnpxWrm3xjRAb6IriKuoblm1X0B2tYhS5v wUeGYKbthcM6K22VONDItzLHkso+NuZPV5emb3GbFSS4XXzogOgWHPFRiMhT5DoS9DKt4Wj x87fqK/J7AqrvqJQlyCVbr0BZ9WQL7noBjtlizZc9YY01KOjy0q+8dgERwqHPmlDi+wkImD wT850Z6vMtTNeeowh9KyWotEZXWpDx0itqBISuYwUrqhuASESFfMaGgUPNlwU7Ht6jTI6rH nm1q1DcI3igcQv8B0IfM0GLeUx765P0LEo9IXl9pkKeHQIXHsBPMkTPJHjZ5PDM6xWLmyW4 PULZUYX6HlvE+h5TSVChpFDc6AIo3gyzOvZPOKvoe/FOSz5+XRPL/1M6aKBDT1MGOZ0PA1a RPYNCts+ZHPv5kce9A9aVPZHdxTyOZT0TSd89HMxJB0HJ1BPEwUvOh6HGa3+JHzbAXja17s FRY+z5X1WY0p6HIdEeAus+DEW19AGe6fBla2y5OO5DjqOiPL1QHgsuWxuquVh3PPYQSE8qT P6Jd6gaEMC408BIHMyBJBPPXmRnp0JyevgemXvMhV7Xkgl1y5abPOaFcItmpbEEh0ldwYx5 dz5qK9SSaUWjnytWzN2PRiUO6XoW1MWDSZZ3mTTVXFE6vY1sM13uzE7T0gEVlMa/k5OwA65 kPFbmxq7yLQeJa9wfdcehGfa1zHs7fkItln/AFGQwXlCw8QlXYKW5JAdgEJHaAfkrCu4qXT M817Y1wzi0J2Fpscq9CkE2mxtw9LTi8ZzTZzQk8xJMwGbVOqpo/dM4OiIPLLazMl+j7NxU/ IO+Y6M489UIwTcXhJtvn7QX+dTYGd32Gsmxjnonrz9AOgImDJX2iY0SXiyNea2ZEOmotDh5 ia59B9Pnu/OsJoKRR2+Y4NT1mXAufZrk085jo0pl/Ynh9RKr9A9Cn41iu/9IJkg6PPsJ5g9 I8+xLaYLBH6MbRldzXTljlxBxZ8ug68+jogOljSBFn97UFOduuyl3wlNNXq0DV1knmaD3zV 4ra5H0eMaIMy2ZwJarvHjLuUA8s3GBQrt5FNpEwIdQEzzJJzJJwHZEkTACm3kDY2cF0PlDJ cez3NybOUrgOuJA6CQ5K9TydCKpqMYMO2eKNvQaIDRQeYjT+1oiwu2B0dLy+Rnis7te5iL/ t7iG207F2nzWmEzhO2O4+e3jaTgoN6ZTo1MYH0N4VLJKyzly/ocBuTOLr+cGD9a8Kvr34Hs 6zviakQtC2SApbQHQBRvQYu8BZqq/Q2iqsuFDphaPe5ygGa32cC+su1B2RJzmtQqGYldEzE ChsleFPi/0KpYhU7tAt6vwV1E5M1XHn7mY6bsTnNW1o396VM1lCVwy6z9UdaPJ6wbAEgAQE kBxgN+nFPvpMQOn6VydInisotVfZoELnODOzn1Bv8Av535n0nwziIf6HpAaSJ5FDlIzLMKq w/hH6DiFIN89Z8hnitFTE6r6NiTUraFQ0tSVIyzX0JQU9fiLJtK9dkR0SQAdhBQQamuKqr2 DLXLl4ZZjTZ48dH5Z41WdbqTQAGRcqGI4zbbPD/wT+5bYZxuPKN5YVZovRI1quzj25kJiBV TYUC/Sq+ZruCRRS0vJRyrhiKUb9qZLULkh7+9HSGP+hZNyPjmTogOlrJWeXCvwHMUvEm5DI X96CDOsFOnMdrMjsiUzfKGhu8dCF7CA0IAEQLPai9DKNUxZz19gKdujZjEp0RwgW8l+0mbD 6cm7GBHQYna5w8q9l0YTYY7WC2m29ChsM+7PeIkADpayTjeaN8q0HMCCjrYMezK4w9F8E2P GyUhfdLVeJHq9jUOruHaj/PZ30Hsea8ZJO5OWdHRi/wb+R6c5iycurTkSrNcsM84T1T0lnQ L11P5jERdEe2irB5LW5UDgstqDksEgZ3RIC40SOiQAiQ5TuVAq79ZOGK3ovsvFGXl6e2W0/ o5Es6O+Z/yf440dlL4GxpZaofQ5xTI0HWM5NxxhrZrpw68+lxgdWMY7DlBoFYptVdYZ2k8z Zs61TgRafPbAza1p4F52mdkkBNK8Hh7gAAAEJnOXOurVchQzzxYv2b4l0Nr0CZg5nqCPKxw effUlaqyk4noOJ6gI7DmndkgkCJg4Q6DPlPWYfYHuje8GImzUHXfhaFOl4YHMzB0SEgEVLe VHtjGMzQe2T1hGS12XGlGb5nbub1oo2OQcjaPD3OqfnnjTeuE0pfjKdmrnNoD6N1hvI3Ppg tOO46CJAAA6IAAKdsESPc+Zj6WmYGX9dbQFaPUNjA+23kw+19JOyAkAhQ3BL5PwUNwBK5gx 3egpia7ekSd64FrOOjzQaIFFq7wJ+nXJnfV5Jm7zWTLu7fYTx0EdQQSHXOZtDwzfJpZQ+g8 Te6s5X3KprvRG+CSCCZIgk7ICYmClV9E4/8AfMXj1sJGh3byDw9rGT4Nd5r6ZeeYTaFqeoI OoOSZI56COiSADkkIJCCZIJgzvOmgyXlsoMqv3UCPx0vmZGroQ83sSBMnMyER1BJAdAESBB IQSER1BzHQchJyddHMgQASSHJMnHUhBIcE9HB3BHPpBydAc+nJB0HMkhz3Bzz6BB1yEgRMh xMhyAf/2gAIAQIAAQUA/wDY+f/aAAgBAwABBQD/ANj5/9oACAEBAAEFAP2Fz+MculxU2uJ6 t9P209MV3n/0N3wX4Ii4np+56YvnJJoYmMs6+UlV38HHDMLIPCFUSxDMcWWOGNBPGRD/AMP aYi7+G00q6xcau1Xz/wAEomESCXrqt4dH1Q1izsGhywR+yR77swkxxl23KOeZ3Q3BA49mO6 ZpqlkfT0bkdTr4+H8f8C5JuhyR7u2rLGo6N9oYbcW8NsNZmiTH3ltYDpfW8hSa1m9Ii+f2l 8/BfGdDNLckUdNF91Iqp7Ebn7ZPkfKiVZhB5oga4QAb2MTFY1c9rc0m0TWfz+75/TY1zT8L 5sMueuoxK6WTmq15RvJhTR1PG+3H87Tucnpi6VPii+f2F1lqOaULS0YlRA+nBdWCDQiDm1w R2b8J6Zv9mO0r5S/C/s7/AGk8/oRFxfT0+Gv1262TB/yDo9P7auTOguSKxAunNIl/Mg0HTr oo5iuxgfWE3BQ/N2Vu2sDm7GtjkK66OO0p7mK2h/SqomXfSfRDikomMX3J/wAB0kbFSaNXr 6+7WIufOi+bvPci4WaKDEpQyNQqBZ9rm1zaonqnwJh+ogj5yOOAPkIwprWqlPlk4mFyx8V8 qKXjGOWXlZZUJoXEUJ/KG2KO44qSL8MLa6go208a+f0eMs4Z5wHoyeOurBKwdE1/we1c90k ZVhBYoaWNO2xOlHQ1IAR7QmWCezLghlsCo+UidIVY3zall3FGRBOy2tymy2BsYtaYRHd4io v6lXWb38NJ8Vzwn6JiIh4RyYCobElRQ7JnTNJHWT5E3SUcBMM8c8Vr27QLWmvA7kf9raYlx VKV7mott0wNUTGYLKI23qHBR9HQTQH9M+M+tsa+yHj+RIisjVfa3Xy48ubIGrGrbUC1SNYF VWRo13RlkSv7GtYIN0NPMG0wV0EckcjFwwwcAcLoak0WPs6R44B41gMrmorlzfwXWra+EqV Z0NbLUVXQgWadBayVIM7uhtjq0ImqabcrbMCJJoK4btquQAmle6lqyblxXQ87BXg1JstFIE XEaN+u7OJrYXlX9aAabfV45tdSVtfADFHWg2kAja8BLgy3oQhpTvx2YqosJ6dbq2GLKgFK4 +v+/dBVwSdPegDydPejzD9JAXaX5dcSc2ghqIIIOlvhALCegGr/AKsi0nK/8u8yjksWWv2u UiK9qcsZeiS4ms623t0t6v6wmmAjfWVFn0DCOkt69YunHGjZLHIyxt7Emwr7oaOe7FrpjLE sW4FEuZY5qWteDBc2dpYLzNPLMDaFEHJ7HsitbKXoAeVFZV3M08EWJWRTG85V3VR+xfRN+j lgvJIbCphfWsZ9GbFHLS2PMgwlSdNAxbuxo/tDr6lkSM362USsHqIaUcLpjBp/tgdKHT2zK bnGwDVdVAEbYxU9dYdGbVTBHNYbfSg2LR5KYgWMSuPhbG6B7K47mB2iCXoorv8A5qKveMJR 0NMGHz9NPX1o9TJHciTuCIoLUStXozguUKnbVlC0VRzlSTjh/sNrZgSukJq22OWnSllmcsP YWBlm8gsue9Bry5YuXbKPz/2qkCiOKrRZDLwTlDLIQpF/sn65I2St0mIPAjNZb0wduMNE6E extEqb2K8ZMEzow2ZVE1puGF8vGFBYWFTz19FR+9eto2v+v5UdJbXkpxAhw44ChYioI4mRx nzVI8rjObszvlxq0gqoGKmua0eUpA4o4UFmjVPclpZgA4Fe1ZxP3SrjIMtAwJbO+r6xn3qq WMS+rC41TP50iJ6ZY0YBwAgkFaBW9C4sps1XZ9ADzJg0qPhmy0dMtVV1Lg6orm/tCctbvsR cRdp+myGsp0SXrBXP6YsfB+woSEjsq+VqEDri14z74jkzinJyZyB14jYyyeWlaLb1RFjVWn N3lpicjYpH+M2K1s/LGzwiwvhhciriJnZDCyUtmIIhVYfYmW3YNhfbGzSNEJsZTDHTStCDl gaH0VdIex/KW8rQ+ZsYbK8oy7aUjnrAqGPjSEN/E7lX7VUtOjrqtxHYlDth662IJRVVFTbA efq64r7BcTQBcvbpJRU9qJfS1Z83QoqZYgxnhU/MursZc1rmhlQGDPejcCLgNG+JwSltlA6 odJOhvwc/IeUPii5nlC2u4mhcq8PQZ+EgNw3nqSuFrOTrDgrJoYMzQCpYTxTgFQW3ZOXdXr IQLvq5I29iOyQI8Q+H0VdKmkxERE01Uexr8h5uriktretqYba0JKZVciKUIvGUzV/GrGFq1 fYMcoXbRs+s72J0vQ9CKtx2pZUVCBys8I68zEkl5TQuN7KkhHqz7Nlj1JBI9ZNd21abykiy c+VOwYen7JpxnSXi01dynQk3DV9YqO1YRDUdBHMyktYl5euMBO/Try8ceTDeUpzH/SdXSpU dHXWibTOmlhmnYnswihuPkE8fbyOby9h8n8TuFjowSAK23o5h5Ku2bYwG8lVEyvE6ejYH19 XMsFgCQ3eEliitK62oY9U6u7dWc2BXS9q9yhNYjURdYi+cTw1VXOnv5CJOb51lZDNXATKvL c97Xc/z8CGb6Ig+AbnaiTrRiDfyAUskXrW/IOsFuAfsBi3b/mWQgL2S1fO9LDd5Dc3kDW9w a7E7Wwe+q6KY61/Zu+eEuG/crfnohLOvtb7DrGyj6K+viBLS1uTQ7CH7uWUHZ298O/oLqRe hrrF60dvFah6XJR4J2T8Rz0yycaRFFyoQ1pYDBCCM+pHVRriqKmt3NOtE6aiVrOjo5GtVFT eGHiBDXHRHnRUtfWV0jSxnK4wZEbPC7DYTulIGGEBhsK8ezGfxVJI2Lk6iJ0XI0cMnO18ca 3jaK0anNCxnF0MEl0ILLWkU17V2MyUVMjnc9SLELUVoc37Dntak3VQzTLW3J0JfKlVr6W0u jxigj0fD9uiDiM5R4Xy+LMnNH5MsidOQdMMbTBRWT2VRwtiKXBGUPK1CIFQlzvp+cF+lNMK YGNWTEgHVCur3BPIAJBrn/jLnRrU11rHYrc9AJVsCHseklrqyCua+SvYlcxsZ8aV7kjlGYX K8oylviW2s9FLFJUnWQNcyy7KMeSXrbY1Bue6g2R3FOjHhjlppQjgaeC1VeilveYmHsOZsp pIVRFTe0/j9KrlhajiOiqDLZ0A8A7cT0u6BDH1XRtIJ1pHRsfklNVyuXnKFzn0FI/Hc9SPe 7m6J6R0Ytdet5eka2PlKGNH8rSumr1eLaLpMeaHGr+kpI29L1FeRWxd8KyN/eFKpfZH2C84 JWSLD8pGqnm1tQKplQy+NnUIFcYEKxzx6wdJ7HmwppL+0nlj5G8scG5Cggy4sEqIaO+gtEN 7MUaUcoC2DKHns56kktsVbekAmfQAyk4ia/VZXAVa25vLQqWvoulZGnKlPymCswY/Gs9uXF MLbDA2xlFO17XJ8deUzo6n7pXc1cutA1Tz7t50zLKv6CDl+nsMi/wDz1uouIpY2l0FRHdQV ldA1GNahAIhbDOGEdi8/0tMre1MHZT9FXByL/wDoM0krOl6I7EB7Ul0XKdC50PIMnkgGHHj 8Z1locGXyhrra4sIpobRAArTioZvl1lR0dUBV8aNBM91dI/pOfDsa8RPT9CrpLi/SIWuBtb Z1dUAVjP1n1odjAFYFcvKkjXtRcau03iJpMuEdQ3ApMRI+kwRHH9MiIiL4RcrJVL67Wb38F 9PCLW1zOhNkrhuWOHHrnMRiIjURVXETXwsLIOtHOriLGjYLZoYW0G/HrgygpEOqpKm0546W hFkJ52Vn0Mqi2leWuIu/0dGUPDXU3MRI1E1+vWeNbXRYg5UCEHcqSx7XouJrW9/A0WIwXlJ y44Cn/LF5SFIqNVz+fXIGtru1TPcnw9206kxfowRGBhEDwEwkfWcjMORGREiaVfXJXtjjrm kXp/t1nZ0MRgowdXf3p1g2m6M+8BhuxLQA144UMRd68cWl5xrPuzcb6fF0bHO/WuJ6eMVfG 8KGgMHFfY8yW2VswwVuShaLv49KHIBO8yGwouTkWXntbXF9emfLBOxzliXym/6yyRRR0Q0l xa/wuSwxyw84WlXNn8YqbRERqF21aHN1Zr4K6lrYKsAoQYuO8AjBqiKs8NlRYQ2Ydu35lbz ZMr7vPG/29omb3mst7kIROcspyYVX2JNHHNHE1OPLtKwe1EH6B1fJFLFLHtMciOQsKw5ufk 42s59vw0i51bITJPamaXS5byfkB8MTIIvh/F/SR24/OXElgNpF+Mr2xxjgy24/M2DmXN5cR VIdb3CvkEDks7O5bMBdCjW9LY9Qr21HKxNJt/K/ubxeiqXWCa+F98wNnNLEVdngwWAjiOip oxyqy8CgNL5meSEQ4cmmdRPrrEWyEbljE6cCkrjhqelvxbSPaaVURlEstrZNxXay7tJpyKK nhpw/j7sVMKjkq+ub4TelVUROgf8AUMOCaTWADhxncmEQUQXWfcb4XtY4InpWdACibbbQFz hVPMqAcnp+0QRENCNGZ0uB1wIMaJr4SxRzMG5D2EC2oJpHrlxVTwyCEAdBVg2ZFIV4XJ+Xq 3PSjvGo6r6321ZFxzCnVgV0NzVmSaN1RCPGCFiCGTxlteSzT09QNVDfx8N7breIu86UCc2s p7SO0A1ioipHVgtsF2uXldXW3QM6SqrXFhGw23JIpNhz9o8GxT/VsPNMJT2UhBTf8/tPfL0 dqbZV1bF+VMId9f2JCrF3kqtF7NFuay0MAo5UCL939U8pK1KvqDQ4DRK84jnZWOa9iZrFyF sVBfFKPV9jXySWfRllihDz2NvfrW1YdWPksrIo/vNW5sMsc0Rpg4A7HNkbjlRqORlLYbRzW XtO6dV1j/Y5gNSBUhMpwW1V0IRQDVdZELTGUZdeLzvRWKrYRFyQCRRCXmf9v07zaZNNCPHf 9OpeB099OKFylOJKxrWN14RulyRrXx2QpdUTXHjHjJrXWRuSqPvAQAqa0h6CF4tjyzqq0Et hfXNay8rfuletpOafzs0ItXDCR05iIiJ6r42arUDqZJa2snknkcVMXPjpJybacO6+jqAnyX VhUot3zU8300zUJaTMeKT7nscFUymN5itcKTY0lpYdCieXIioTWGCF1QdidVV1AXVTJ+pz2 saV0gTHonVGY+jr5pXWVBUoio5MTyvx3l+B82Goksj7jzk0MZMFeyKSGmghDrK+yFsxjuVG lmj6CxqSoCRyot7XuRR0KrxXzpa2h9Na8/ZmW2WFvb1pI/TFsLor62MsdKqqukTxhI0JY4w g4Y+0VfOrN7qu3fYAxl9DZxsSGqq76WIwgATs5Sa8ak6p4JlN1FhBaCHiGN/rvE85tP02Fm PXxQ1pts6zieHUc5dObHd1aHWEHLWKYPCkEGIiIvws7UOrHALvbSZdLhZzKRnNWkhLFVVb0 dS40cqZnR1Fb1UExauRUkjZIwnkg9tB6kSU8DrLqNkXTXs4dh0E9jSXQJznxxvRIIUS9Ikg P8piJrE2uRkQyLY2p/1xPRjxgydAJ9qnntKMaCtGmrqEd4oVbDdKzmjQ3HmACHwBc4kXQXZ M1jcxVlhDNX9FUnuau19ua0v8/H5bFfj2NkaOEKNFrNfps7UWuZW1U8hSefhfCkkVgjmCTA 2LCRI5opssY20Ft1VM4deWtm6VV9lzfWUxcfPHJT8/0YtpFyL4yS7pii3/AFFMhQ9NYttKz 1Xr4CFBDtQywLO2WWeaxt1Wxrm88JREn1y1ocH5bdDQ1JkVy97iLBRziLRLNk8nyBwqaMut S5iAZXJfSzjc6ALbXlc5OlF5u6JODlIlGT03m9/ueMvrwWnGqKWd06YifBcvg1qiOfFCLp1 4uqjbNRXTBq06zoh6MKsgHOiIlDl5VHU7I2RxEc+HXA8zXS19T1r3oM5N5xiSxwSSxQsXoD 7Fw3ORD9FWVANVHftaSS2N455dwlwObSxVNcpNrbTHXMtxBZVQ88T68SUMAR4Af3Ww6Ag6A OmruXu3hHydbXRExubJGvo301jvRvoi7/ZVzUwvo6QNLXvRo28+AHO9Uzeb2ul2qYXXhnMa iNRfRfTppo4zxbe9gCj6q3kxL+8lV3QXMkcF/wBDMyTorqReflJsTTrIGvhoriwjZBzhBz4 44o2nJER23qkNdCOURTz2F8fV/UzWAxtif0NdLaO6AYWCrDBl5s7aNwo+W9OMJD52rq6x0L TOZPjub50lIJxxKfb2+U8JiY7Gr5RF3+pz2saV0Us7ouYIPeLU1gUaoC58nO85YovOXAqoP 2jcSjvjV/DxWIgnVhuEeS8dPGL4RcdGx+JGirYUFec8LpCa5lV96Nn0m+mNkFqYJbIqGr5u uCZzG4bH+NbXn2pYXvnfVElC1PKnkkC29kT9e/uJIprG8t5WCX5E9vJIyKMmaw6Ym3mFqQU uLewHhuK4WppACWZ18n05tpFKXIB14RCImJ6Z6uVdJ+jxh1+OPO+ms7eVZa6rjm6sOGBems 7KZw1hZRc6AeC1vovr6/BPRfRPRfOL6N8q5Vy6s4qwCLmbY2GhuEtgdebY+Q29qK9K8JW4Q +Ol61fOW5n0FZyMCQ0DnsYljc8xPBBY8fMRKFSWz38/SveZVckJFCVUvlPgfpZ7a7ZLxr4M HpzLG8YAVEVUXgdtEyzrJzLKeWxL66A8Z/PXMduD/Cei6Vd7TXxIIgGibYWd+tbUh1cAN2c Pb246XtQnHRvyv5yqrpNYjURP51vNfDfw9uJ8PRZJGxR10KdNZJ5Uz20XQ3B6V1bQ1UUhqZ 65cVsFmDzl28pnVKqc/Bfj1NCe+OVQx7SSMiS2hxkvCkPVvCtyE/mBnRu7E5IFqai0Z1VKs 35hVK7n7EMki5BcPJ0IokQ/49DDbUZovPPcYL0VSznbcayjVyszztqefhaWLgYoKKUx7GNY 3WNCESVP0IqLi6Vd+M35cuk8a0qfDaaTOlJsTShoIhovOXNbFaV/18ho1CA0IRPVuLlzz49 ktldWsFNHE6sFqqACsjR2s0qZOIISkNXWwNSNETWWnOynWUXKtcHWcfYzpTc4ynlMNDGZzg LyrHsKxDKlkJXQjc6VKEyAiAiFP8+mfynr5+Com/1xnByzqvgsmIMWCaMmAUwYuGWVkMYNz W2Lve1cSVmkejkTJ5o4I+bjiMftNeUd4XLQWN1w1iNanjPRM8ZYQwWl/wAxUtIPIPnms4+q ONcTfXT5PyawiKrelsSbJvhHeU6WB89GbUWQBLhL6Rtc2aOvsOYmNrqHqpqeA3p3Ei1lUNX VsfNXtVa1lvFSXjPTW8/hF/t+yUkzhYDa6GkhLlnWcqZs8RxClMSWaOSM8rjLR5lm88QqC8 iANaHQxzR1C+nVLORENEkQ6+ieml2QHIfbYu88ZZ2ENaFS9GFbKyx+TBywKgUhNXWkk/jlE iLRVD4koqdWw09VFInptNInhdKnhMRE07XsCpQyp4JTpX/nw6D1loFajOjjerUw6/shbCht JrURvnN/sriNRMREz+uImkdtU/7Kvj1xfVNYut1Mo1n0n878bxfGVMExd0q+d7z+epMeWSK SHXc/PWzSCt9rcRM/hE8+dIi7RfGkXPC41E0vqu8u4LEsCEeGAYrmueqBLOqlrucgMLroOd tDqydFRy9NAriuZQdtamb/AFnXccEi1nS27hB0Eg1nlccqfBcXel0qIi5vWJ5SwKaGHy4kw tR6Ynqipj0XXPCOUv8AhU8zSNijBalwcWxlre07kL6b+atYpoaOwsJDXSFuDDIsfrUlIUWB pq01EaZPd43NeXYZcVlegVqMfKdWQmGP6itmyv5podpJz0K2DWNY3sSgnmcoj/tqec9rf0u e1jZTJujkr60SuHxfRfX1VfOIqaXxjXe5IOrEnJd01E1JOjpWI/rqKN/VnDz84bZuqCIu0m lenYCOil6CUuw9Vphi2nr6KvjsLWSLOdeJW1VW1aPneREUanx/O0skslLVuwagpxnCUNQHI 7nKRzfxagRIQA4SFXD72qrsbe2li9/OWZqwUFKM07rjhjjbJ9mD0URA5tX0pNK0GxCsIUVc 66YqQ7mxni13omk/QSTAJCv3DoEFEHDg+DvRXbxqLrSonlEVVViKiJ+PWklknPXiVwnH2cL k5ayRTQiRK67ph7geblqtC5KajEdMzmRSF64VXwsMNIcvg4mAUMmCtsXrTJE7pnyFzo1rW+ dKq55djP8A7G7xFRERUyzugKvGi9BatA5ymAdpGtd5zqLCNZuhgeAnNGCV1lNCPMysHimse asIl6H3f3vLuCljrLSE9yL/AG9q/Gzt5YphKCH3eM9M3rPezJDBIsIuakVZOgo4In9TQMZN 1tNHEvUrMi3FqsKn9XI1COxcg8PWvg+1dE959Qa25fzgU6yc3TTTpz1E1YwxIcTaIYIU/tt bxzfdGDWQV5PLq8+alUez6PesX+uOTHJrG/685LLFBGTbXBxtfTDiT6TERfcceECl+Q+wcT U1TekJGiLHp6pbUoKWws7BwAzgafn4iQRIHQj9daCyu42OBgiJ/X3L8LqzdXQ08r4ghfv7m hC9G3IaGwSJ3KjSTQ8tUwvZy/PtalbWNVAa12fLhR2mo5q7Ta4y8qXFtliajZIler1Vtg5q dai6X3LvelXxirrLSRofVq72opnSgHXCrUcsVJJSc1TgLXVvu8qqbc7HzxMbL1dKxxk/UFy x8tFKSzTY/ciYrvCu0rkjvrigBsR14wd089+00ka2q1fz4yWAzK22Ds4EZH7m79tsLHaH1F W+sxvp8L8NTaqnkHnrP0L6kTMGhrunKOp4ekNKybprOuhMu70BvNXZlrM1V9xNDZT2DuctV dzVOUBPraHfO/K/VV21uvGtrpfb21ecpoZMRgy+Us3R2F/WxOvbQq0ra+KXq67Q592XD9u6 SfAuRrRyBhBx260vtxWqqe3WI1cOE+sFDDgBgL5WUy0F5e1GkrrIaV/t89MoyvIhjEsubtU t6rWl6uqgjJ5RPlvRPPw8ZzaLGN+m2r1sgi+djIm/GRlIbyYkzHc374q+jYBOQ5WQg9BaEV xnXWY7l7C4xj2vjO+YvT2NmUOQvT1rZfzOk+W/rhVmJ6urgzqHRWVFzB12wS66O/BIr6q3M I/HI5hBucox5UajGtVNbXW03vFXTlXeI7Fd4939Uk8Pdlv0EQEhopihUthTsJPsRq8XmmSG r2tMwOesKtaKcGxDsGXxtaMBStqoHN8/BfSxuA6zAr8Maw/KqBGr11Cjk6+gx3W0Dc/M+dV XdbUOVetEz8tHSVvZCKv5XEuJ1wzVk6uhfEh/FOR09Bb4JS1FaLXkPMCszRR+oNrHmlycTD LM7k3SRv50gKQLlvlB3db9HzRB6UF5BEZG6rqhasREVWImsVdoqIjVTERUxU0iNVFRuk9vu VUVVXHNVFtzm1gdPVKEOQR9/Ol+7QdFYWXOziCFBExyjxEjhAOGErqwWsF7KRrKnjInQI3x 8VRFQsaFnVWtkODPP0+kk6QJVsesAiif1NTI2frB4J5u3qYFHIYVCmkar/biK7atjRyxMdl WBXW930HOACzl1QspEvLB1mLx1M17eXJbjaG6R/2frWYtV1SraVfWEgzgGmkgV1bTQj9TVT 18fV1fyyOppoWr1xDs8ZveIqJiPRMVVxPOJnjW0yWRscddIt7aW5stgcLDALCIfMGbBFJER SNE5qwR28/l2dVKXENyykNLR39tL8ehVIXW1PBasg5wYaJOTY2F/IRPij5WCGY3jFSCo5At mQR/Jgcm8Xa5/HlcKl+SJyTGA075pOn6Ktrh60Tr10Ai6RF0utY1PC+iomGjSVsMrJrqin5 dz2y8wRIbBz14LYx8hLFGutInhGqqe3yibVF+DvSSWGGH/wAl08UMDII2jwxu/mxqA5p775 I05ja6yQWKcStpLiG0CRNp1hUPt5yqjWz0iLtdYScGJnSNQihEmaQL8FzWJ6ppqqvhVRW6a uJmtL2JsLA64J13LCyNOyAtJDrfs01zwyrJCukxy7xHJp72NQjpRXMfX3d2Tx872Bqv9V1t q6z+UcirvE2mb3nhub9uJ5SaWOGNsZHSEoio53hxBcYo9X1tadJAGKPOQPX2oasW+NNq6/8 AJrlTKPoh52kwdBPUjBVstW4xu0za/C8qSTnzV5UMnLS/MonSMYktpXQrJ0dIyaXsqlkjr2 eSOWx6R2W150oscEXR1tc4rqo44Lw6NB+npylrq0jpLH26SOyjDSjBUCr6uJ89FRyLNTa2p hwocEtrZGRjUpEyxQwjxIiJkLGi9cnppFXziIqojfHtTEyYsYd19fzIRVWEFkEfZB1Y6Rkd O9rGtRf9L5S9a6wMsa8ZeiTozZK6zaTyx3OgtBqumFnlhsIwLvn+EKMlD6+2BGG4lkMU6r5 38NYeBGdHV0QpRr+ZqZifxmg9/QChSQ2lNEbXUtmtiKQTAGPUjyWJ1jbV1Y0y3sjRuZsq3O iQa4tHWMnMSXByB1HNDJa4uW5dZEDzVraR189bfWDBOfqg8/n3Z6ZcXiVjjrJZ3tXN/wBk8 47aYi4i+LTpA6ufobYycqv5whwddYucwnlrk8p9pa0yQSRzR5YnxVwtOJPEzr63549GKfZ2 EjmGdTSnrz5gh4VhHNyo0lQINGGN0Uci3VYlt9WiZtf0Vbvl9D8BYozb7XgNyA9dDG3pyzk sflv+vAIDqj7og5YByamrbXDdf8pK95X5ELqrpA7rppp2VPKzNdzaKy/RdYrcTekbtFTz1M crMljnk5MOWOcV7fKJvFwpZ2QUvWTSkmhMvhnSiVmRcq4t8UccUa46Nr45QLCgQIwY4a3bW xxslsbsesbWXBbUzrohQbpThb8aWRlb0yOY5F17/axcXW1RU/TO/wCm7DLw+QMWor4q0F3n DQA7Pq4ZH3ddzq3sIdjZ0cRqC9FaSg1oVbFv+3VSDx11ZO2mqBaU69kEp6sJU/qkDWAdgq6 xd4jv6K72q5PPUtmePUQQfbuSl+dzqL7ldtUTWe5W5MRSCEMp72yUKvBrYkR2mKuvOI/bk8 qXVFVM1V7ujPaL97KuGXMXSF9a6ekOeQeLzVCyoDEYBVX1TYOoLZHtcjt7Rfc5qr8domHTd AXcdQx8UDXte26gcXceuSPaxjCR7K2Z0spDfxk2xlCBEAgldFDH7VxURF6q3GPKoaC2Ic9v n2+PamdXBP8AIaiq9Go1dIrFRFRfKdX9wayhgKUnjHI6iaiYr2tdZXANXG6st754gg4cKJ5 VPKKmvamLrE1tqZrLyuISapuq+0i66oIJtKiplsU5ainfaIiLl5z0Vm6fn4bJAxRwx9Jie1 qeNe5PiVFDE+O/gtZqSwkGlJGdJ0RtkDXssukOsorStJo6U6xDr7ovqrqLBr68fMY29KrY3 q+Hp7t1UHydHFHEd2Dw0L6KzdgnV/KZY2bQIYrwu2tDulPHu29PNCo/XSkSt7VXDflUsdgW aMFCLcDmWXNRqMxuXtwlWJR00sLk0qIq6RVcrneV8Ztd72nrjUxV0iep9BXmvhE6Ydgkdwk zYxgxndjXR2O0djv9JvF8JpUTSrnu+Bl6OEUvXV2WsIgxliqW1Gk/R2xtdUUcQE8sTOltDq cyo5exr5gSX1VkgVnz4IcfWUL0guq4qW5FiuOmYxGoVy0hSScwbIsvHEyrZVchKVfOMrDSK YK4Pfzwwjx+SGSFnDisZLyok5t3VPtRKTnUp1q2Ky1tLMarEpq4iWb2oiK1MVqKqb17UXF9 uaRHL6qnjSIm95pN2nTVdVIEeHYQ+Pcd824sTYIrLqqTopxDwLqstHp6rrEVFRfTzrNYjUy xBhOGqiyauwLoq8wOxIeVzbRrSEitUlwNENYVqVwVpWnhVNiLNW1xpINKwekfzDGsqqnpxz zlXSb8ovhyqmGmwADVtlNLc9XXTWUpdXcxHUkCi1aOxPDXKujLMmuvq6jVsu/KKvtcvlVXW 8c5URXKiqvjee5VX1VPKWBcYIkwza6isyJOZvJQpGUXJORg1zVjTdL1Nd9zMva+L5vLGfVV KeVRN4nhfGs9MsbMWtgCryZy+lBWSLjzIXu6yokmG5U1JQDmyPB5N8juebvfu0nFe91dckM ubjqrOIYSsHddjq1XK7aYnlXuRGt9vWWFxTxWQc/XWETi+yhELI6C0a2DobGB4vXzHFqjVU dqu6tG6zS4rk3tubarU9ERVcqoiq1Vze1TziJ7VN6OpANllj6SxlhiIZRFL9Hc0BNQLNayP Pguqiyq+Ur544pK6SLp0rjo79PRV8/6z+3wke1kdRu3cmORHJZAfZS6ywGtAgmLUdBOjZIe Je1Klq7yZVYLX2M4PG8qBNPAytNcNDDHBFh9vCEejl3dkuuChBYQxVXS21dQVQTOY5+fGch zyY3m6Vix8WHEe7aJXt93ROTaxvsftJHYkilxWxcF5UXR8FeD0trOZ1FiRXW0loeXDaXNpI NWzyTgr7kw84euHuIvoKvk7F9STAcIQ+2oAnnvuXjn3EtJEFSrXHg3d4lVNP01O9xnViwGw 9bJIVH19NJFXHwWIvtd8LVCCyWJ7U+FmA0welsXVp3Sjjm1/L2bC6/lF9piKmrq7rQg+Wqp LSePrvlWFYRPOIvhLS4Dq4qKvNINu7SOrA5qp+gBTPVZ4Yp46GYipP2nwVfHrlI/5tk7Sql PWfJSgpfmfjlF7F56kSRlPWNcRXgFyyUFLK/7DU/LFFErRIeyr5JQhnXNv3Y3zKtl5K+vaF MMzl//AOyCzQYG2t637HzIRUNJYXtYw7G8yGW8niYi3/h8jVtuSMYzm2EMp9J8EbpfiudHT SyE016HMDzdZJOVWV1190Ko0mgr6QS4LtGw1lgRWVVuie5UsLow82r5oUCRVRqxRu6LoHbV rE8p4Rqf2vqVlmLzdtIeJtVxN6ars55XKaqbzflc84qKjm4rVRzk1i/1Qst1+69hYljQ9PV MprG1oLqt5Pnpd1cQzegsa6Ufo72RglqX0hlnTczXUVqNfVkjWMFth5xwLl6snMJJQG2YRy 8Ew9Hv9c0cc0d/A8Ayf5g0HJlpYHXUj7ayja1qPZHIySmMrpTegKKnqKgWpFVyInXWMwoIj augCgta8gx5UEcyrt3u8nGDgQWsU07QTBzRlX+yO1lTF8m8a9Fz+E0q7Rc2m/VEeiq5dtsj J7xa6ugrQe2ALW65im+ts4YzLc9nUBJXB2g0N7ywz5ndSFHJZdTXQVnKIWG+qNLPpkhniIh VNY2ur2kp5arvGl+K5v4byRyMQH5PQipFFHHTk2FWXz7mFYiqiNTOit1qquu5iCYSM66qJY CISo6tG3PQdkkv1NqKykNrLIhJ4jzIoqaexTlynPIakEbYQSkpLV3nE3odFZ1TjBYl/JKRs kXSTFOHZ1ZD4qq2dEzmgm4NzNaKqUCxzQ09yCyYvqhlurgUqpqK6EEAvkjhbHnQpIo6ami6 Cui6Rzq3mrVCOgNnpp4eXpmkxWBQJHX1VpOHJUWTzm6z2+fRNr8bst4oLi5V568GZKVHYlB W5BR8d6dcGQdEulwJWVvX2ERtCYPNDPBtNTxNt+mRcVGuTox4+fF5hobKYh6xwM7KGasd0F W013W0bITeohaSHd1x0rcuqoa1DpbuRBJL0s+EOuJJ6CLnqKFYoBYmuciJ/VuI5Fyyv3gmf l+pp70SG3f1sMR3o6SOKRDucHnWzkKbXvHCs6oGstBUteT9tN70+3WdREOFz9k44C551gli NzVhW0VVZJXy1tkLZie7yjvcu0+Crkww87pqarIclJVIySiqpBIgaos78erEBaiNb2A0jRw 54jQgHS89cGFRgicePMlQ1fKqiNBnb0HT2VeYLMOZHdVEvDkvReUunGJyZzYieLsZFqKawG nbr2nWnyyDaAkCOosBbAPn5ELMRPLfCqm8Vq56NuRCi3G1NitufzZ5sUnN2kh0SSubry1VV Zmte0mmsa0qnLrzmdRcPjeFWAVMBiIB0M0hT76lKevQF9QGFO2okvbOg5mOok0jcYml3i5a XLwHLbXSvj6It6TdNNCjuwCZHVX5zI0uuqnIV/bTxM5IeQjnpHgWF3WMs6w8+W55weCMWDS JnVFyR1tUBDW16rtbh5NLPFIyViNTfhFXSKuXdrKC2qrWAo5NOuIZecJ5JoRFCk89eeT11l GVXrP9EqojfGnyxxNk7ESWd1/0scYXV1hJKO3mtNVdY7SYnrdFWVDZQVkQ0h87LYYW2+nhB p1grbQfVVfDuppaA0CnNRdqqbza+3aby2HnkUwOrc1Knn8+32cSlX/SBwV/YVcIwnR0hio5 Fx21XqI1CPj9qpXV/wBN2yIu1d7cpv8Az1+qaX0V8bJI65CaW4921Xxml9j1axvPTyWr9ro /pakF9t1nzq+ipzJR3wdUFkPT1Eiw31G5fu1XovrKMdCCzbeAWW9unmv66kbDYc70DHQW/L 4HfVBzWL7mKiKjV0nXfUCsgitOjnOrYDgfsMDY6K0VzauYcA2ewDsnyh8zcRCwRjQKq79F8 6X0KcEtm1rWqrUcklXWysSgeNjobSNLIOokiETp62ADqwC5b8JD6fnyFLprBFh6+3szQi0s izuVhnWk5Y7oYhLojpZoTxZnEC9FXSWFdUnx2QKuRElkZEnR9LWpVhdPSAivj6W4SKwoKJp pRVtOVZyxR13dMej+juipG29B74KPlyYyDuZpVJmMv0jGZeTPqy6+WaqpLAzlL5IENE5exj ng5iIgccY933O8p3C9BRWbV5dBMi6AisHFR1kZa1dFOAliRHzDOnNGJO6kJ7YOjgCVOw+e2 gKmNqPPwu5gnPqZp3xfo9qan5xgspg4XUCcqdIbU8ZNE6quF93R21TOfPW1ph4U3N3JIs3L kzin80RYQjwNHHOvKquwXpAArVfyw2EomkjKMseYbCvai/NsAr6zT7VQsjI5h8cItfx8OCy 2Ucf2zopFNDuFEnq6VuBBUkDAKN7357ct6+Ylp6UJsi1nMyPrKStc1CadjktK0FCTKQuWCv CPSQoq6hrAZXzWsLRDw2z18h4lTVZETxkIxJfLvnCqOcsgwhBgh9/DtkRtVXzNfZ/p/wCxq /K6PmnLJ0XMPWK1klUjtujO+gpueBir6dy+eguGVQUVVfHLPzoMLI7LmQJyY+hu3FVckpIE TGNM+Sk44165YaKJZnRRSsgo6Yd7Go3N7c+aONfdGiYr40xqL7tr7U2uKuJpyxsjjXwrpOU pGqRVUK2ScZVNedUB1VTRxqiL/mxUVK23jKhW0q22bIeNHHfaUINIFQrFW0ukR2/h0ENhZz 18EbrT9Lk2rv8A5rniIWpSRRyjdfQx/UdH0KEl28xYY7DOpZK6eUgEuejqmtjqOfbKAJaqx aQwtR6wERt0IpVdHERCFSdFa2lkcMWTet6G0hd+S3kmPtLxI/uFi3malCzuhtEKmuK6yviC 7yCJ909Llgn3O1fKq3j4uaeW6qama/qqIqlq2ToqNiO61Fy/CIOqKYuYqGK6WKW/kilhKLj vumTWrO5sSjIBagGcIMwsnSa2nwLBKKeGJAEP+nesBY5bXiH+yvsJIo+w45EkBJlsi+lfDy VfOyx6SwhrAVgQCsErx0T2sTe/drFdvHf2jQUVI4YB419jNyCjyxVtFXV7la1URGoit/uml RV07bm57lTJqetIL/t7vO/RE8qvu39wYGvEjlPevqqqmWPL15050B/OTTe2rAC58mphvbE4 aoCHmA58aprBW+ubz3fsr6JYuDp+brUCrruN69Fxj/k0UrjJOah+hraOSmJMkGEHGg9vuT2 4iKiqzx7URyt8NbrETT/bpvs/qjURV05fbpHIi4ibRybz27VUzWLipnriLnsRyzhKwirs/w AZOBsAbCNzmJnvhdlyTHbdAYjkEpLGxIsTwhjrFlYrrRET2qi4nnPa34qusJtqwSR91UscO WMVEMWMZH8Ch1k5ygK+rpulWAcytfDFTVCwx8YHpeN349yoiOVFXwq29W0qS6qonwlQExff KjJLqoXJrOuDlktQInNPEdE4uBIHWIDIYCxyov8AWKqJiPXSKqp6Zrwi7VF2mkXExVVFsA3 HDkOtZYn1NS8kihBdn2zlmsZDXTiQVcV/S1wfThnGU14U8we3jJjC6Rr3g9I1I0VqePiuGD 2NfMrpSL4yZwFDysjq8/ExkST87yZ4MtRdhOsKlos7wbc8QGuC6EVrW9LS6COFsRtZekTDV BddWfhFdJZSWZFY13OJDG6aKrBnv+ZACs6Mf57n10MUvPNlKZU14hxIfMEAzRImkcnhW7an lyou0Txr+yom0+CJ58I1E2kw0E7GWXNCyA2AJ7WoqqVSVh7/AMbGVzIWxN9qIz27xERF0ir 7V+PnJubEmln5iB5cPJwwFn0DTLRV1iLlghVcc6lobt7zuzrHTWtkQTfKpNZFyBT4YeIMhl pa2SsDXJI2ytF48SCSCjaPbW1a2zrw+cSEwGgcJbLycbSJ+agcSTx0M5TufiUwXjpQH1VXD WRKusTzieV939l9E9d+P+//AGdv3eM8I7xrpZpIKmzvX1BaWanJDLGTCzftbrN5rTdaxM17 k8fr0iZ6YnjFY3DqWssHNqrQFv0fSTINzoERCeHriJn8ImlXSIqJi+cVdtX/AD7cRdIiLtv lUXbdKuaRMX01/XwibRVcqNbJf3Tq9OqEjIXqfdZm9YiRN6eF5kfVVD4BLsAwCeRxQ/NIRa Wti2Tm+hBRKqxb/lUTTfCqu3Zvxvzr4nWKBlG340bW3FW7IjBZYLHpgRg5bccaKpvwbAWI4 SaADoAzpH2tYxljai1g0F7XysXqokOhlimj8Ime3SuTaIm81/Z2sTy31VG56Z7U05FTHeiN 2qrt7V/t4xvnHI32rypaBycoTKn4bYq38HLVqcrbOy6o7WAjnRppqOeFw0Lud6Cvaq3d88C NbQxvhNrib2rdNVMRM/7ePjbV5RhEnM2LgRuZmiF+zHyc3NQWU5dyEXMZLy9tKJT1kgABHL 3EsJnN2zormsNN50znJ4pl5e3WKrUhoO9ov+UXPVU8Ymtfyiomb2m9p/2aiNRypia9qqm/H uT12mkVFxV9yIq5veIvn/tjVVWouSxRytm5oNkiUxxkyeqeiqu9pvaZ/P8ACZ7k/Y1414VN qu1RyKuJtyrtGLvforERExfGNTF2ua8eUX24rVVrd7XNaVUVVYnlWqqq1VeiLt7VVU92I1U ardKjc0qKiLpUVVRusRPCp/bW1Ripip5VEzyqp4X2prXnzn8eP2k/1/Cf6b6pi/7dn8J/p+ N+C+v85/GL6L/pf9Jieif6TG+v8L6r8F/yvp/P8fFfRfT+E9U+K/H/2gAIAQICBj8AD5//2 gAIAQMCBj8AD5//2gAIAQEBBj8A/sxp/c/Zf/0Op0H/AO6B/bii8rrGi8WYhR95pcSLIR8h 13rGpuSg+bSh9iYLOBkyIZEj1uUU2JpRlTxwl/gDsFLey9SriyCUwNslsD6WPLWpMnJfZDE LyNYmw91JPGbxyAMjeIIuP/S+X2XPLjWvLjXsq/8A6KTJyHEcMQ3O55CsqfDczyY+1RHYqX d9F2341JHlhMLKiazRs9t1+alrc6xUysn6U9QtC7qXhLAX2yheVII2OD0oMqSOWDcqylTdX S9zta3CoNubPCpMCSnc19rrZ2Chdtv10yZE80WP2yT6XLmVizussm4ubA6qltaxg00k+IBO uDLNfqNH6TqW468K7qubAJciWOL+XmWMyxstrFEsNLmpch5JYMgZkMTxoGVOmybXuAOXC9D GmfJaWOPKinVuoyXf+Cp01tasFgCLQxqbgg3AtY3/APSRfTTQw408scEd0LPue9yeWlZEPc L5kSvAk0oYKkLS/gW1zUkK4rpi2Yx5OpVth2m+ml6y1E8px8TIiB2ovQSFyA/Va24cdLUJS ZcmKPIy9iBjdwiBglm5CkkQxJFFLC3VhaQDfKdImbS9udYWMzRQynLlx8gAEo4iAOm7hxrT X7L/ANun9PdvZWV/XnT6ssSKfhuOZ8KE8kQixu0psnlPqjnmTd61JPBRqaze8YkROIZmXFj WO7skh9Tj2Go+192jOPmwKAoyLfnK3wspbnQ9IuBYGw0HgKkikjBWRdjWABsRbQilxsdLRj ju9TMTxZmOpNCyjTQacjQuoNuFxXAa0TYa8a0/9JBeV4jjyiZSltWXgDesiaSWUNlPG7AMA A0Pw2FqaTHeUht1omcmNN+rbV4a1LlP1WedxJNGXPTdl+Hcg42qRsN3x8pi7xybyyrJIPUd v73OgO5BRAoAXHhkco8g4Svc6H2VvOOGfqda5Zr77WuNfKtOHK32D9C39iaONiTLA0pCyym +4RfPst81SQ47M/Vbe0j23nkASPCn7WqmPFkDAhDZvUdza+dR42ONkUQCqvlURzIhKYXEkR a/pYcwRV/11f7P2/2L4UWQjZUfxxX9Q/8ASXPH+3D9tMSutzM0wJGxQToBzrtuY/TkgzX/A C8aBQGlAB3KS/DWsYdJ2add0iggtEC2y2nxGsQwmNY8lmV3kVmtZdwO1NaxZmQdJ8aeWbFj 9TF4XCLtZjpcHgeFF3x5FnEvR6AKn123fHfbwqdMnElhggiSUyNbdeQelSvnyppu3JIc1hI AhUN0umLl5OW2ou7BUlmMcbOGBVCWsGtbgKiyZIHnEgBYRAWQW3EsWPAVHGY5mWREkMgT0q kp9Jao4oLnt8Yl+plKE7zGt/yj5U8sUTxKhA9dvVuFxttQ8/0ddKRsBFy3ZnV23Wjj6Qu12 HzeFRSxRNOkWQmRkTbD9Vjs7WZGKj1h6DAWB1seOv8A6FQ7BN2i3IFzRjDguOKgjcPaKsOW lXPDx+wQ716xBbZf1bRz217edWtrXWzJVhjA4t/h40jGVArqGQlgu5TzF6GP1FM5XeIgfUU vbd7Ps0H97UDV/tkh3FOopTcOI3C2lduhXJkt21maJrLdgwIs1x51HNBmSK6rskbahMibt4 H7vtrFmiyjjS4jM6MFDgsw28G8KLLmyKzq4lcKt3eQ3ZvLhTwrm/lSkNJEYUMbEDbfaf1VM kea6wTJErRsoZi8HwOXY6geFKTm7ZijwzOkSqrwyfIEB0150vZjkkbVRGn2AkqhuBtpPq+5 NJ0z6E6YEYW234N2p86MUncAR04oAeiAdkJ3KPipUi7l04ojJ0QIhuUTj8wannUyCQOZmVi qLsjXaLDatzYnnXs/Q1rIhgbZNJGyxt4MRWJ2vHjmw8kOsOV24R/kndpJM789wGhr6fGX0k 7mZjudm/ExNfsH/oe3xQ/x43fJQa+oQgNs0HzVkSZTPjfzDpSZksYYvBC7H0/D6dLVdsuc9 sYZKYk5LbpLL6OV77uFNkNm5Cy4uPA6KC1nl3WcHTXSstBkZIyZMpvQGdECEeksxGgY+HlX WbKb6yHt8i7r2dZElG0EkcbU+KncpHuYJiZGKO4kj3SRrIBZbcqx8qDqq8gRJJJCTLHG72d 721svOsLHyMmTJ7d9Yww52Ni8YT4tRr6tL1gDuPTWAY8ylXFxrtCCw/wr1TS40kWLkSYzXt I8aveNTcXtbWly4MmZ+7hlEWGFPReDbrJstr7aXIxM/IkWZEOa5J/Jm6guq3HhyqBGzZpov qpYVjkJIaLZuVjpxvVhyq3P9Ifpe3j+i80ziOJBdnbgBSZGOweGUbkcHiKkkWSOGS1o3mNo w5+Hd7TUXdgRHLJGI0WK8wV/wKo0CuRfcajknULOyLvA4hrC6/fT482XGksZs4N7KRy050s sLiSNxdXHBh5U2HHAuRBEFEkit6t7fKPZRnxSV2m0kTCzof3v7PwoYYy4jkHggYUFJAY8Bz NDGmSSWbbvdYxfan4j5UM4Ov07KJBKeAW2t6fuC5EbYq33zcr/AISDSTjLi6TNsTfodw5WI 0p8LtuCe4dBN+Q6MAqrxNuRNqXJxnV0bV0NtykD5xytXUj2uOAZLEfqrVVPla+tbSAV5jla lO0ejhoPT7KGRlp1WJCRRqAzs3goPOm6Q2zx+mbHlULNGf3l8KIjKbo/S22118jbhRBVdvE 3Atp41JJ2nt/1mFiNtmluEZm/+0vO1QZCJLLLkMypiooMu5dGDDlanzOusccR2zB9HjYm21 143oZSyocdhcS7hsI9tCSJg6PqrA3BHkR9kmXkvshiUlyf2D202XFOqpFcypIdkiW47lOtP O8jxmM+mJlPUkU/CyLzBpMrFffFIL+Y8mHKgCQCdACeJ8q0+3WkSZZJZ5QWjhiUs7AGxtUn d0bdBECWQ2DgjirDxrbGTBkjjjTWWS3jbnX1EUQmmd1ihjJtd204DjSdi7oiiMyLPkNDawh +II3lfhfU1lwb1+hU9XCF/wCEtvVGR4KaxTkFQ0ILrjzDbi5g4Eq/FX5AHnQnYTSrlsI+39 tlIaSM+ptrP4Wp8nJPQyYQd2JxYsOAQ+ZpMvJuqZc31Xcdi/mJHJqgH+S9zX/45h5qtjSk7 MpfVthHqYxt8tx91Yk2JjHJgw5TJlR3JllDjiWGvGo+8QRmft2XuidL2KsCD02/eXkaiyoT eOZQ63468j7P7BM2GMSwIbZMd7HY2gI99Du0knWOU35mHL/o9Q2iWP2cxUOJI0WbLnDpbz6 ZI5HF2Uqp1CivoFhbuEu3r5WXGR1I1+HehX97gtL3bvmVP15bJ28wvumWMC4sq6E8zU4jJ7 r3jPsuPK+qTRH0gH8G0fEtPjYxkw8UWPd8MNaMSKbBItTobUmVju/8jnlX66GIh0Vk0R+fp vxpu49vgGVFu+nnw/gLl9Elgo4PbsQ5onZnERIXKjMZ/MTI8do+E1JP27HkxZmtC0inYsob 4klUD4r8KTO3PkRTRhcrHJssUzao66cORqPL7qEycXKjJiMSj8qQi6K23xpR3PDRZ8tAcJ4 7iPe1hslvwIBvTdpfEWbvAY7So2xtHbduAv7qGd3lOlHi7YsWAaqkz6SSNfW62qL+XSoncl F5u4K21IYbcZHGjcdKPc+3ZzRyxxl5nlO+Gfmxf28rVLnNlHBSaMLjY4+BkN9zNpcXqPsx7 efr2scWOOTes+4+ty5+G1fUQLFD3fLmkTpbdy4iIAHlaM8zy9/jQfuPbhN3HGsrY8Q2/UkX JnccCAvAeNJBF1o+ySOJcrGH8NJr2GnFU8afH7DkpnYzS9JMJ9DHJILr0XHxIDx8KxcbCzW yMzPuHx5gHWNrbnkjY62XwNY2J3FF7g+KOukMeiyKt/zHVeflQyO7wjEw8fTaiXZnAuFnaw JvUXee4QG5jK4OMib2jxka31Eg5f4Cj3TtWT9BkyAy71f8mUW3epOBHsp+59zzJYWH/wCzn j9IXX+IE00NL2zJw+r3Vn2Y82ognHAP4+2pIu8gYebj2EsI1Vgx9LxnmKSSNgySAMjA/ED4 Ue1djMbSxKXychxvSM30j05mpe797c/zWP8A28eAikPEo47EPxbvGsTO7NbKfNYO3bVvZin zMq8NeN6jx2wR/wDkQcwpGt43iZNTKXHBLcL0cvuckmbnYxEGBgMtnWRhrI4t9x500mSxkz so9XKlPNyPhH7q8AKy8XtMTSYuIdmRPG+2XrD1WTxA50Je5ETwSuJo4JEKNDOD6jbzrK7li xs0GBFJDiSAXMssnpkkQfhQDQ1HOVujG6OQdpZax8XEfZFHjtlZ5Q+kdMFVTx1IrHWYK69y xhJhz/Da4u0VuG6lM0ioHO1dxABY8ta7n2edD9HlhcrFkA9Ku3pfYwFgQ1qXFyXjyMOTc91 JDQv7+Ib+wXL9P+yYTCOQ2je3yt/h51F/UM357i8i4DA7IEIskqrzZRqah7x26dpHdbZsqn a88bn8wpu+F/Co4/6ak2r3NAJYZo2YwW/1CW5eVNPkw9QYjM8uMDZBHINcnFVtP8ycqm7/A CQCGTKdvp0AsscQ9Ia34mtrWJj9sdoO45gK5TRaDoc2c+PnUWNFO6/0/lyouZGfU0Zvp6vw ueJrGzuzIkeX27WGMKNrxjivt86P9T9s/JeaLp9yhCjqjpmzFOJUi1HEzwt5Y/rMk6sAGOj iS3EcqGRFN1+3ortiwZFmOQhb0xzL4keNbo5XXuLsVnxJVZVKvxTpNwVflI50vdJnbJYgvL gTEsrQKPTt8HA1FS9/7nITJMCVmc7nSBdERbfNy86zu791VVVAS8Mo/KiL/DduDNs41HF27 XtEx6rKt9pEY9QsflJNhWLiZk8j/wBOmS6RAHbG/FI5jqdgPC+lSZGPK+FgwAx4TodpklVt Zio+QWsBWbmd8cL3DGtGI7EflgADo+PUbjapO75+zGycwtLMZLI4jU+hLE3sBWV/U+eNhmY xYUdvX0U+CNBzLmjGiIveu+uC8e0XihfkV5KifrqA9q243cMHXGyAOJAsVfx3Vkdz7uSe9f wFwgpvEB8KRjwc6lqkyZfz+/dycbRbceo/woP3Eqds0DKZg0mUzruaed/K3ibCjnd3t1ckE MjAuyxt8OOim9GXuEMjZWcT/K8AM26BCboi8QNdTUPZsDubZGZkoPrI2AIxgBq4f5dNAK+t mhk7jgFQqZDEyzY2nrsvgaHeO4RbcCO6YOK4szKDYvLzsfCsiY5U2GySv/LFDn8pAx+IeBq Y5UDw5MLkZA27myJ2+EoRxvUnde7KH7llNujD+poIjfaik8ONT5oxetgZx9c8SkywPw2lR8 h8qTu3bhbOiX1INBkw8TE3DXwrB7pCgxM+FlkLSLdtnzxvbifA1Nh9smWLGUFeta8j7TeSS EnQ7eFJkxO2NFCR9XkxEhck6WRk4b/xNUHaIgyJMrSZky6FYlPwBuRfhX8rXGkCY6xglAux Uk0Flvc+dRnFxUy1zcgQTetl6TSDcpVG5HyruKx2OZOkjFl+Vddsanja1R9pyJDBlFFye1y NZlYAfBHILbX8qy5+5qJD2jGdIlcEEzt87g8GUCsJZcl37XmIVQPfaswHwAm5FcOWntq3h+ mUkUOptdWFxprV6EYjXpg3CWG0c9BWmldDJW7LcxSj4o28RUcLtvZEVS1gLkDjtFZZixYTK 0aSSSvKwkeMmwSNTz8hWaneojLF13gEccZ9MaqHO/wsKyH1Hb8aCGSNlUmS0vpFx7qypcOJ oWMn+5SRChLEfEVbxFZi4+OWZwZkidXWKZom02a2IDchUeU+PE26VQkKgwARymw9Jvb1H7q gy+7Y7STBTZow7WC+o7ithbwvXTEjktstaNtoV7bQfCmxyLwxTPMCVZoeun4GPpJHhTmSPq xSuepB02ZuovqLmMftqJsWNUTphYrLtIjPqC6686fHl1ilXa6i+q8waWNAFjjACKBYADgKi kz2hjk16LS2vpx27uFQwkw5mUwJiJXfZUPqG61KNo2p8II4W8BQfJlhiygu0O5Ak2E8LnXW pYZshUeJVdweG2Q2U353psnJVAkQ3tKwBtt1DXsTpUWUtpFILwzNxCsPlJ4XoqRe9/iGmlR Q5QaWScnpQonVc7BdmCjwpoAenPEQI1mARnuN10DaioxjlZZMqXotJDZrSBb/AJhGtY8OW+ 1stzHCeIJ86czSB5Y7bseNlMtibX23qKX6uPbkG0PqHrb8PtqBpXWCWd2WGCUjfvRtmleft o8wa0H9xQH30+GYljBJaN1UXjdju3r53pMePSHHTU8zt1Yn21DBPiti/Vo0mI5YMJEXW5tw 0rIkjyIw00XRxy0bK8U8d9VLAC/lUc57hjMqzJI5G5tzRC1txPE3p40dXtoygg2v4gVi9ll xZIu49c/y9wPQdrkXDg6ek3psTIbqTzhzlSHUtJINbk8bVbPfqdtaypmxnZJjyE3V5F+YXp 4MlgcvDbZJbi6/I/vrz/TiPb8oYrKx6m5d4ZafqQ4+fENVZG6Tn3WtSjL7RkR3F3K2kAHj6 RQBnMDNwEilaLR5UTKvxEOpsPvoESoQ3wkMOdHucs+PJGYliWB7MyFTfcLnjU4+uibHlllm 6ZUsLyi1zrxXlUuGcyNllhixw3TIYLC2/dx4mu4o2SkzzmMSxpffHaPYAdeY1qKHM7hGqwo 2NgHYVsZToHN9TyqPASVIpY2jZ3Klgel4D20Dk58QjFwMdUZY13Djobk+2p42yYLyxwRghW uOiQeF+dqm7UMqH6QuZYm6bF9xbdtY3tb2a1HGow4XF9YVePpswtvVlN2byNRRSOZXjRVMh 0LlRYkigPsyZ5Yg86RlYG27mVmI+GsBoDJjXwnnZ4AUJlCDZqBoWtrWIcnMkxyqQiCIKzLM hHr4aC/MmoY5ZEgU4koeVozLfcbKoFjqbaGlWdTBkLh4qdI3udsnzaX+HXyrKGRntGiLMHA ciOcAflJEoGlud+NZOKubK2P9HjSjcT6TvXqbdNAq8qhaOUvBtGyWQkMw8WLW1qLZDFOqht srSmGSJjwdHXl5U7iaCfJaSNxlsfVtRNhF7X51idwKwwLjlElx4mY71RdvVJsAWPhWRIWC9 GJR28hyLSk3ZnsKz2mWA5eXHCEkBPxRABxfbcAmky5RBMrsXfHJZI4SSCpj2/FwrHBfHEeO 29VUm+knUGtrnjRoxu/VyeC40dmcseFzwX30kssOMschsIRMZJb31uY1Ki1QdHtxkx5CQyR h2cgGwIdgqUARa4ufLyqx1vpY+dNk4sRErCwLMWCgnhGD8NS4kkEcSjKky1laQOGJuFjCqA dahjzMJGxRPHLLGHAXaqlSth99TZk8CRYsnURTGw22Juh28T76g7jPOrYGOrCGCx3K7rt3V ttovGpsOT4ZkKg+B4g+41i5D5JbNiDJO6D0yxn4UYH8PKlcZKFWcwgg/wCoBcr7fbUeRjtv ikF1a1r2NuBom+i6kc7DwtSZOO2+KQXViCp004H9AFJ5MaVAdkkRsRfxU6Go1w8+LKVdG+o QBz/1LTr3DtJdFJtLA3pIHM3BpF7hEsTnTZNH8F/3gKP06I4Ov5UpOh9hr+HIPMSEV/Ck05 9Q3phBk5UCt8qym3/OnzcmXItAhALZDgn90HzqLNYZWPLOTIVMv5gF/SCba+2shMbvOas0b XKkNNGrKB6C5HxVFJF/UjiOYkXPT1Y67V8xQ639QTGR3WMKApCK+gaUX09tSx4vf2kniRZD 1lXosrg7drcOVY2Zix5CskZTNlljDQF+bBV42PMcRX1cUOP3PHJt+Sdj7fHZe494p0zsHJw unbc7IXX/APTSzYkyzRnUFTr7xWunGrUOBFaAA30q5ANuRqxANxZtL6eFRyKrt0mLwxO140 c8WVaD5rAO+iQqA0jnwCilze7dqdezRkokRfbIzyD0vYW9ldbuiyJI7FoYBMSI4T8EdHpGe PdzSVhtofRd5yUa439S0im34QeFER93idPForN+oUXTuGPMw4RmPaGHtpQ+FjzbtPSdPed1 OMzsrlYwGLwvuW3P1a0F7aHw4mQkyFd0khvYhTb0hfGlk7pnJPmSNu6buY9vtLAFj4mljgb EHSPpF0O3z1oK+dAuh03qf2VMcXKTIyFU9KMA2L8rm3C9RYefkQZi5UDTK0C7emVI9JsTca 8aSXGkaOQzRoNp27uo20qTyvUGBkzApJYzQyHc8aS7htM+l7WuKxW3mQ+q7MSzH1HiTUuQ/ wAEKGRv+kVHgZeK2LkTH8vXcpUjcvHXUV1Ytpy5G2wxtqGtxa3lU8eYI1yYLMAmgaNudjQ8 ONvZS5YhYCTKkkyoCRZ1XcYXX3G1YTNhygQIqvscbtp3bhfd51HJ9JkdVOiznfck7m6hHq1 NrUC8EsUUmP8AnGQ3XriQ6Af5T+l5V64kb2qD+2jKIzjTf9zHYxH3hdDTPBKvcsNDcQuT1d g8L8/fSxq3Qy/mxpPS4Ple1/s7f2t4kmGZODLE5NwifMNtAWttFgAfDQV3DAxpIPpM6R5le QN1A0nFdNPfUggMCQF1ZUBIsQqL6bLpw99CGRMaYfUCZpju3yITuKNccByoptgKlY1YFjY9 KRm/BbgbUmHk7WeMsTtJYbWYkAbqPdewIY+4q4aSMG0c6nQqy8K+nzIhj5q+mXFkAudvFlD cVo5EG/DnIsXx26Y8jtGlB8Sf+bY4uZoptHUfum+tBMwvgTP/AKc6lVP+VrWrdBkRyKDa4Y cfsMmTMkKDQl2C8fbTR4zPnS7bhMdS4/8Adwpij/yjBIBQEBpnHnzFNMN2TkOoVpp26jG3h caViYgYD6rIRSCBwGtAAWsAPAUb+NGjQqwr+WdvLiMttnnhNmkYcYYfPxNPLKd804HoYaRR 8dgBvr4mg0uNFIyghdyDS9bTgRWJvwPH766rYUCCMElyo004kmkxOy4oXtcTquXkKixFiDf aCdbLWRl9rx44p4lAU7fi1C2Y0IJo0nwBCrrHsuz5WnoUtoLMafHm7Ruy8ZHbJErRjpLH+8 w191CPD7aokaQxiKOQBLld/wCHwFdvxIFtL3TbJKgPwQJrJuOmlSYGVkjDkLM+JkOCeoFPo 6b6WsNLX91d1ye9LvzcCFYooBoUB4yr435moe4YkyYHdcBSh1CploPVYjiaeN0+nyUFzFe+ 9bast/A1PmrkNJBDM8Uhns0J9dkWMIN24VjkwQhCSs7MxALhvhH4Lj8VLBHhxvlMxYRbiLI Brfh6v1UcKSJII7OYhuLO206kMPSfYOH9kGLGDJjN48hAN48j40F7sp7his21MuH+ItuUiW qBsUJMsGM0izENvQu1tuulDbYi9jfjasnC+rlhwJJoo3mBH5O4blC+G46GsdMdXbFwiv8AM XGqnqCwBbxA1rN/Nde2tEiJMtrwTyIXjcacGqSI9zmiMWDFlMRt29Vlvb4eHjUzJlHt4wsd ZW2AbppCu7exYaIbUmQuXLEzxxW2heiJHbYGe4+F7Vjd5wpL9wwo/gQXEob41UedLkKuyVT sniPGJxyNf40UnjWVTcWdQwsfbW5YDA1914mK0303dspVW7RxbjtB9t6mHeVbKlEe+HqsWG 0HY2ntoLjQpEoG0bQAdvtqYrIt8c2m1HoNr2b3V0MXKjmmIJEaMCbCsJImjeHtkhmz7t64h t9N18CKLDOhItuJv/fxp5UzI9kZCuxuLFjZeXOlddVIvceBryHOjkZcqwwrxdv8BxJpIu14 syY2QwRpwLSyJzCL8m7kWtQbMmx1z8dSIoVcfkRn1eoMdX/E1JtmjJfWOzqdw5211onrRgf 515cedGzq1hfQg6ePGuk/UwezQtZ+p6GypAdQtj8OmhpMfHRIIkAsoIW9vbRxMgusTMGOw7 TdTcClVhKAm7aBJaxY7i3Djet22SR2Ro5GZyTKsnxdTxpXWOQOhBUmV+IFvHwqXP6ZhU7oc WFr3igjY6+vX1NqagwsvLjSTqb4SjrfcmrAngBUWd2lo1gkDR50TEyJLCw1VeNqTsOAWGOP zsokawo3wxhxxHlUs95I+4dtmV3itpJiX2tICfiHjTduzu3w4seWepGNNkjcRuB4NzoSLgx BhpcIBx40IjhRdNTuUbba+NNPi46RSMbllHjx2+F+dv7G7EKv4ibCnw+0wPn5aGzADbGLGz Ev5VPHn5yRx5A2qmMltmoN97anwo9w/p+VkyQNrwm13/EVJ0ufCm+ly4MnIguJcfIRopQ1+ ZTkPZWQ+V2TrtnAjL6GQWvt1TaGtY3qbGze0ZmNFmHdki7y6ILhmYMbVP1TNFBMIsedZxJf Qflr7vGndMzgqo6CVkjKLZFWxtcaChJLlRxvGoikWObYGReCOF0IFT9bLiBniWGSIS2j6aA bQFHC3KocKPMjtGqiIPKGYqeGppu/4GQkkEjBMzDVh69vpZl11YUmRFIux0EhBIuqn8Wulb opVdfFSCNONX6icbH1DQngKlWNlEuxtgJ520uK7RIE6b5MGSk99Czhg16kyXuUiUsQASSRy ApMzKJkh75CzzgI35L67Q3u0rt/cslJJ8SMTRoscdmhm/eCi5B5VB32UtL/ADjqLlRLGxMX 4PP08DXcMl1d5VWWOLHeKzKzMPUum47hU+NFHk5M1sffK8O3ZsZfyRYAtaxN6k6MMiQxbQs sqlA5PGynXSumymbKcHp4yC7aC92t8I86/mBNmtZJ3F4Mcg/BBH8zW+emKlpp5B+flPrJKV Gm41NHh7M2OVch3EkRTJxmKtu3PaxF9Bev6dM8scsRhkMICBAnp1Um/qa9dtG+GMtNlGRph ujX1Xj6i3BpsrtTrNFg4gGTELhcmNmImAvrZeVdv7d2wgzYMX103rsVsxKKPE+VYeXjoszy YUjtFuIKtH8RAU/EvKsN4pOsnSX80m5J5g+d6V8yZYVY2G46knwFPDhYxnMbWaWQiOLhe6k 8aMXb13yyBdox4y/TkB9QMj2U19VnS9N5E6bPNKxYIeWyKw/XRhx8mJgdXilhUxt70O8ffQ x2lHZ8qJi8O9nkwcoNpa7fDw50c7uyDBzu4ys0qhjKW26Bl4nbaoMXtg6mE+uR3FGFlj+aD x9XhRytE7bKyqJU+LH0CpuHGwI41J2vPI/mGB6H1v1E+V18Rav8Kt48KH6aQA9TMnDHHgUF t5A0uVvtB8TS5ne3ZIXUW7WptGh/ebiTpQSCJYl5hQB9/wBl6+s7bJ9F3RNVyF03DmrgeNL 2vuSNi9zS4dX/AIchX5lbTjxFC5+/jVnVWBN7EA6+NXlxIWJHqOweN6Lnt8JJ/dFENgwHl8 AHlypHfBhLpbadvDbwpS+DGShJXQ8XN2PGnwc6BT2vuNxituIIZPUEPCkRcawj3AAMwHr+L nW1cQfEH1ZuI99NktG7O1yQZH26jkL1idsyCS2BnNHAf/szRsVF+J4V6jYeenCvzMiNPa6j h76uc2I62O312J/yipcbt+VKmQXW0kaso01I3aW0pY5MaQyRgC+9fUQo199KcfDUjd6hd39 PiNq1Fh4wHbmdrPksxJU8rXGgPialzu4dwWfJR1aQ3Me1rlbPI4G4N4cKCQhQgHpCABRfw2 6V7Na/MQSTTX6WMigySsD+EDh50mdnLDiYSlhHhGIdQDkd3KvVjxEg/gU6/dV1gjRiCpsig 7T8tPK8cMLSKscjEKu5ToEYmpUw8aOXNxVa0UUYTUfEBIRt4UmL2GARY4/0MddzXYepZHI2 qRUH83yFSOEEKQerkBWN9u46V6sXrutjvmYuxPvqHH7dAj5eU4jx8cWQG3xMdvIU8BQ4+bD 6Z8duNx6SUPhephBjyZWNjkJkZCEBVkPyC/H3UJkMeRjOB6WswU2uQwI0ruXdu2EO0KDGwn IuPQPzzHf08NBWNh9llaCfuF48uAqW6bKdclCdB6ayI86V5+zxytjM81pJI5BwLWAO1qjz+ khyUWyTjjsPLTl/YIMh/wA2U2hhXV3J4enwvUWDiWSZ1InwIj1J9x0Ku3whdvvpRDJD2xAN ihQZJdl72Z2vRbJ7xlSTcmU7AP8ApFSQ5uWMyMG8EhUiS3Peb/abDjy8aaGVQstvyZwPXG4 4MCNdK/ln9Qybkc3w87ir8ireBFBlIIYXBBuCPEEfoX8KvTLH6cmAmXGccVdRf9dFJ16ebi np5MZ0YN+K3nR+xMvHvIMs7sZR6m6qLs/xrqZsxiFjrNIZDcj8C6VeTOOo4JGo46H4qKyda a9g26Tbe3klq7f23FxLKx+oyHLFwYk02WJ4E0VhxokBNzZB/jVlAUeAAFGPIhSVSNQyg/8A OmPbsh8Pd8cZ/MiNuA2tT/y2TrRuVYvA21/Ty6b6a+VTJ3DHHXUARptMTbvFg3Eeymzu4pJ l91lJLZBK2RLfCgJ0+6lEWPCkW8AtI5J2e4G1O2Lopb8tYMdpCADa29rDUa3ptz5CqxDeuR IrW5em9OZfpz1QOo07tkWIO66g6V1u9ZT578elbZCP+kcaWHHjWKJRZUUWArXhUf0OUsH00 LTzo1rSeoKicKnz+5OgzIY0hx4LbbKTdmVW8a7hOuWMfOimdooyGDNuPytwGhpf5fFskg/N KMbsZEP5m4+dA9oypFkmumdibl3MLXEkY00PDTWoYsTHmmxMZB9VMq6Rux1DBjqT5Vnd4jX YmRIUxo924xxDXafC5Nd1xzDFJHmwqxEhIJjYqGKEeBo4OYRImOSMeYNffEeAYcitafo30A 534VLJ26aEPjyBJppdUXS9kHzn2V9QrtjQMSxzpFByJA/xLFu+BfZRTEiCsdXlb1SOfF3Ov 9g2PlxCSNgRqNVuLXU0nbu6nqduckYuauoQX0RqVlO5WF1I4EH7L0at9kffUYDCyCsGZCos eFxIfE1FkQEtFKoZCdCVPiDRA48aycsMDj9tjGPGbXvM/qkPurby5fYPCu5TdTemLGsCC1r XN2H3irfoC+gt+zWsnvPcUD4jb8fGgYXHTU26gb/hRnmgTJ7NksAXdQ747jhqRwpZMaGExy DcrIi2IqyiwPhpR0tR932nJzJBHEDtB1JLHgoA4k1n9zkgZ87PdJIISvrijjbaijztrTGWQ Y+fibWVch9sjfhVL6e6pc2/0XfcBP8AcoeJCcrHQgjga7blQZP02d3F3McTgmMQldOogHzG sjI7n2+Jc7Dm6LY8a7WaYn0dM8Ru41uUgZnVbLyIFA2SFv8AT5fAKh7iSkvZ+4hWnMCbEic qAr7bn30ndEKNaOy5F7DpMdx92lIMadJTKGaMKfi2Gz29h+w/oNFOskhyD04oIiVeRuO3cO A8ajye6xK2Qn8LFX+DCOQ2/MfEmrWtbQW8P0j9nnQPiaaHJjWWNgbq3Cosec9bsL+iGQ6yQ E/Kx8B+ygykMraqw5g869leZq/2S40qB45VKlW4XI0rI7TnXGT29wir/wDaPwbTzFTyqdrI jEHwIUmsaQrZ8gGaQk3LNI1yxP2X+yaJAdncoS2osFcWY2PPhRJ9lWHCv2V+uk7XivbO7gy xxBTYqpN2e/haoMSPVYVC38SOJp4MhBJFINrI3A0HxFfJ7JKbyxNqcdr/ACnzpJ4m3RSqHj byIvV69v8Aw+xpHO1EBZj4Aamh3bIXZ27GLfy+FhZmYi3WcfsrmabuMMQfKxwDIL26sSm5U +Y5VCe2xyR4iRCTPYEqHYCyx68b8DWTNmY5yJJo1HbZAfTHGNDGAeGtR9zjhOTiTrGZ0dSp SZLqHUnTcBTw40qyzKqs6Kbna40/51P2CeJvoZycrEZLlNtwXiYnhZtRWR1IWkgEZToxCxs dABbhWEkTZGRCiyOm+EwpAzgbvVazA8K9tW5/oK7KGZL7CeIPDT+zPhy9tacakx50EkMg2u h/woY2TuyOxMfRlNqcbdycjlXUxpEfcCY3vuQnkbil7d3aEY2a4JhkQ3hnUfgY/N+7V/t// I8EucmAoMiIH0yRDQi1S5eOd0M0DkeV1OnurBZtCI9vuUkV5fZrwFdqzIrHoZIUrwv1FItf wtV3G19CVvex5ivCxvRPOjJM4SKMbnZjYAedS/1BmJ+VGel21bWBRSfzAKsNPseKUXjkBRh 4hham/pvOvHNCzHDc/DNEx3AL5jhV6v4H7LEXB4g86CgAAaADhUePk5CRTSmyIx1N6OFjDq ZvcD0ceMcTu+JvYBUOLGiqQo6hA1ZzxuaaHKjWWJxtKuOPsqfEmk+oxpF/2cUjAzJOWARYz a7DzPCnnwgFfsxSOeVbh5ZXPUZrfgW9qjyojfcLSrzSQD1qR7aykMv04aJgZjeyafEbcqxF GT1nkDrLtaQokaIAsYDCx4XvQH/oGw+rJ9bINscUC9SYbhcMF4UcPONu44Z2yhiC7IRdWNt LnnR1sB+000UgDpICHB9lbGYydlzWFnY648vs/CaETs0bowkgyE+KOQfC6mo8Dv46GTey5Q H5Ew5Nu+U0JInEiHgyncPvH2AEAg6EHgRU+X29er2aY78jHOrRs1wSi+GtYa3F9pYgG9txJ t9t+Fdu7crEZE2SHFuIRPjaj4jTz99e6j50vYsUlsSJhJ3CdTooHCIEc70sMYCxxgKijSyj QD7fZSgMYsqE78aZdGVwPhv4GpIMxdncMNullJwuRwce2tOB4/azuQEUFmJNgANdTWX37u3 SCTY7pjxhbbI1LFZGbx00rFye4yGaNgcaCZ2LdN/l9l6aYsPqJPRjQgbi8nIWFNj91xjFMN F6Skln5J0zrc03d+4YpiTHGzAhltuW+ryMoPE0XWET43d4xjyIW6a9ZTYMW1121j5AhMqdw OzOiS7hHU7RJuHiKmtkJiq+1JZZR6emTYrwOpvUWSI5ZI8ZSi5Edxjs4XZucPYhitXPEf2m pAtx8qTt0UvXyHO38ob1U/vMNBWnD7D3TDjhGUoEUuVMDaGE8X042PKp8xpjlSBLw5ktoSx Y2dUh5qRwJ1p8XIDbH4lSVYMvBgRVnhHdsGL/AFk9OVsH4k+YimMbLNBKNssZHqW4tZwdVN Jg9zcz9qkO3Fzjr0hyilPl40FlVJ4JFBAYBgVPMXo9x7EjOqX+o7fuJjdCNWQHgwpMnGa6O Lsum5D+FhxBoWrJhW4Z4nUN5spFRd37JI8mUw2T4T2aNyp2tt4WOlbf4GalxNito6kcbDmK vRLEBR8ROgArK71OAYUJx+32GnSUndIv+Y/Zwv5c6/kXavXmzi2RMPgx4zx3EfNbhX06HfI xLyyni7H/AIcv0BfnWtQ5SD/bd3UQy+AkXUH9VEUB41c8Kxu0K1pO4SBH8RCnrkNvMC1T4E YCrJEY0XgBpYUcXujnG1eB3tYRsODffUvdc6b6tccHFw5bXDLGbdVb+PjXcp0yBidyx5Y1x Ag0dtt1dz58K+n7njyDuMb9OaKNb3txf7qRkk6sG9ZEdDtZZIz+o1fxv+vjTQ4JjE7FdvXU SR7QfVdTxr658pnla94YVEUBuOaDjQ/s3nmbZFGNzseQGtNlZTvj9nJtBiodjzAH45G429l dPDgSBTx2AA/f9rxTKHicbSh1BvST5EvTkgyGl6qerqxE7kVt1tpW1r1Pj4syyyYxAlCm/H XT7D3bs4EfcU1liXRclBxVx40GkjEkMw2zQvxRxoVI5EUO1d1DDDLbO35hF94J9MbkaUfPy 0oz4pkwsgm5kx3K3Piy8DXo77KSPh3ID99EjvEbEcAYtD5HSpou44bzYTMX60A3qhb4iLa2 pe69okEfcNt4MqM7bsOEcn7DUsWcNubiSGKfgNxHAj3VF2iJyuT3JxEtrj0Xu5vyqHEh0jh UIo8hz0o2r+U9mHWzZNJZ11jxlPFmbhcV0YiZJHYvNkPbfI/ixH2mgfvrz5fY30htmYzCfH P70etveKizE9LkWlj5pINGVvDWv11Y03cgl8xl2FySbL+7c2Huoe3WhiYg62XMqjNcfw8dF Px3H+ow0oYOPBKMHEYY8mUq/kwuPlY8T5mnn7VmA43di0sEqAMpmi9axFmJ413DvfcyDNii zOR6Vbi/DTgLU2RNCI+397kZsUrrsYNYXA4XpvLSiYsuTDEN5JJIgC5RQbqL1hSS5uS2/Ja PpM6Nf0bkLKgBsefhQ9ns/sv1V0VuOy4DHqkH/wAiZfl9i0GzJo4E4BSf1BRW3tWFP3ADjI i9OO/huaiIe3Q4y8jLJuI+7jW0z4kA5sBut46Wq4z8WQW0BiIv7xWLLlsciXHcnLx8dzCk0 R5C5Gq118dXnyYxJDi9siAJjjLXvPKNP20L6HiR4UDw0qKRRtwu6oY5BwX6lNQbeJFSYuQN 0Ui2bxB5Fb8xQ7V3Y/7G7fQ55OjC/wAEvgaDIdysAVYWIYHmKsOHL7DzFtRRh1j7d3X1RDg iZINtv/UKxp2vGO4Qskh1IMtwFrLyJUH03bL4+PzBlY3dreIApsjKkEMSfE54UIe0xti9rd tk+c1lkYc9itqBQxsNNsd7sTqzNzZief2NJIwSNRd3OgA8SaBXLjbchkGxwSY0HqYDypJo2 3RyKGVvFTqKfJyW2QR/E1r2uaV1O5WAZT5EXFXq7Gw439lP3zBYZPZs87ctY9ei17dRbcRf jQIOhAIPkdaEAzYjKW2BN1iW8LVYeOlOhYbSCGsbEA6HXlU8GHN0WymIOQzK0m5h6bFtDbk Kk7HBPtaRT1pAVaViTd3cG/GsvBx4nftmUVEBcjfHkLb1x211qHt7WO6HbKwHxM6+ot99FZ seWOSFiVzCLxKQbqy9O51HjwqJe7MHxcoiPEywNOqD/DcgCrYmQMWQEEyMu8bR8SkHxrFdc +HIyZJtkyY0IVQrXuGcXC/Zb9P28KaaeRYo14u5AApe3djZp2lJWeaFSx2HTbGeR86hxRKv aO3xiwhh9WQw5734AseNq6xjbIl5vkN1f1NpQVV2qNFAsB9wq1ff9jI4urAhh4g1P20Mq4S sJY2f0RoD/DZSoDM419NLLBL1StlkNirBwNbo2q++v219ZGbS4EqZKexTtb9RqPNnfcJkDQ xLq8hI3WWpsTuEEbSJtcoCJE2ODt/yuvOjkY7tm9nJPUxjfqQoeDIfAUuThtujOjA2DoRyY VfhyFGnxVISXR4JD8kqHcprs3WATumDkdDLgZfUwcW3qfw2F6zc/KnHRfKmlMzgKCobbut5 1HmZcL4/acYiTFje18hr/FJfl5UALBeQAsBXlwNftrIJ4dN9LXPA1KJ4HZe4YzjFnVD1Y5F uOkWAuAeNPIJMn/b42K0MadQJ1gVD+kCx2is1j18j6hZLkrLuiDMNqultpuOFuFRXiyYMZ2 EU0jGX4HQIPAKt9dKE++To4bfRySRM79SMM2+aym542rCTIfJniix98byiSNeojHZuW9h6T zpO3wQyvhjpx9G0iIiG7PIki+i34r61L27L/wDJ7bIYGN77ktujf3rXdO2wY8kubkZ3UgYI QqhSpL9RgAOFTZCpPg6TRySEO3qb4d7Mba+Vbui8eQ5it29upadB8W52N2DGk2x5MmMpdHW BFLQ5G6+20hsBb5qz5MjEeKcy2inkALNHtGm5ePqqGTIbf2iJhOgbbdXUfABx9R1oEGyngK KMNynQjypu05Mpk7X3TcMdiu4Y8wO5FX8NS9o7/jttisiz7/VKt9LMNbi2pq3bJ0OJLIrZE U6euy6ehko+f6RdiAo1LE2AHtroYKt3DKOghxxut5s/BauzwdtjbgADNKPf8NKvdsp8+ZRv EUzhUtw3dJbClh6kOOC20pGLbT+9sGntNAggqdQR5/pacaiz40abI7exmhiWxD8AwKm9/Km kaOTHw5skvO+KSU66jQSPrceNqN9PGpIJlDJKhVl8VbQ0f6ezk6PccRZVwsh13DptdVePxI U2IoK2OMHpAo5baCyx6CRmX8XHWmnxW3RBijXFgdumlxqKbMwZn7fksQzmHSNyOG5OFNi9/ TdBcbO4RIdhB/EANKE2PIssR4MhDD9VHkOFYE8TDHy5pDGZRoSPlJt4GsP+me4KMU40jzTx k65IHqQxMLi1/i9lS48fcZJTj7SkclnVy67ipGgCi2lTTSSx9JFQdONbMJGQMxLX5GhCs0g Hb3khaV7us3UYvHv3fu1kGKdYVyAszSEGRVlEWkManQbmqGHOkADmRJIFi27CqBw272mgBb SrefCm0529tSY0674ZQVddRdfbS4uKgihjB2oNeOp41bjeteVQd0jF8XK24ubfgDcdKQ/fa kwZJ0XKkF0hYjcQfAUvbvpP5h10aXJhvbZjpxf7+FbO2xmDtse3fmEs00kljtjiL3Kql7mh /TuFEIu7ltu9R+X0jxyr+O3l4122KOaYNHuByQ5BYgADceZqbr9R8WZSRCzNKwmAsNpPJjU p7xKwxHbZICPTBKfgB00FO+JOmQEO0mM7rN52oaXsdKt+uvC32H9APKHdnuI4o1LO5GtgBX 1Pet0UBP5Xblb0BeRlt8RrI/lgXGkjQshjVRbbqeXhWUvc8iTcCssCTWaTpMo9SbB6hfw4V iOcdpoZkkgyJV06akbo5P8ApanmfJiGVkK8OW7pvEsDEbCBpZgBUcCklYlCKTx9It9lxz+0 5GW1lvZEXV3Y8FReZqLMVF7f20NcxSjfPKtuPLbeh5c/bSdr7XgSTT7GkiiF+kLksxZ+etW zcyOfKy7zRY6Da8Sr6WQg+Bom9rfrpMvF9HccE9XFccTbVk/6qxszGQytBJ/ue3lzGHPB45 PZxFLH0VxsGS0cAW2/eps0jgfDGOFzV1IO7g3K1NHIoZH4qwupHsppe1zzdslIOkLkIW8Sp rb2/usfcChHWgmtuF/HjajhZsWJjooLGces35KnhfxoYLNFjydrZEL2s6t+PdxPCpsWbAxc zIxP/JVlCSuo0DKWve4qSBYPoctdXxpFCOVGl9ALivUoYcfUAdeXEULxpfQ/COI4V2iKJjE k+VaVk0ZgF4N7a8PEVe4NW58acRurtHo4Ug7T4GhidpgXJeBS+Wz3CqLArGrD52FQZOHG2X NlEiHHU+u63Mgbw2W1oZ8J6jSALFBxkM7cImXjcHjS5vd2/mWLOd2XFtucaQ8Ony2A6a1k9 17uR18wCdpdwvjousKxOPwj9dS9z7q27JyQXnlktdYF+FD/ANPGsjunZ/yO3vKZcXt0g0nS 92ZfwbraVkZGbkg92zXIWCRSjwxrwi9Wl/202PmRLLCflYXt5r5+dQkwSNi4EZH1U1rSuf4 QRRyjFZKYqbRPKIURDtDsh2bmA58TQbsnTWXswEeQASJcpwNzgpzA4LfjSxQ5CjIIBaFvSw ZuK+rmD9hNez9ESEAuoIVuYB46+77GRxdWBVgeYPGo4oIlRIl2xgD4VPIE/pgyHfPJpBjr/ ElbkFBpu694AbOa/QhuHTGj5Ko4bvE1c89R9ki4kkkM0Y3AxGzsq6snvH66h+mjbHZ7PDi4 1ps2Zr6HJfURqeYr6iQrC6HbkxlwwikHFC3Crwur24lWDaeOlJ3mIFcDKIiz414BzospBpu 7dtsuLkKPrbH0am6uy63TxFRdodX3LHvxpWGskXi44oL/AAjwoc/78Ky8btTrBj9tTq5GWf UCya9IXFrmh3mDJkg7tJG2RMENhLvO8K3sFRwFnTLWJWcSDb1LCzMniL8a7rnRs5jmnCqr/ EAoOrV2nuCHYsjHEnPiHHpB99N3LGYxdwwkLxSL8wT1FTWPmgWMq+vl619LfrFXPKos7FF5 MCUTsOe0aG3jUOeJUWKZeLMFG/gV186/k/apf/kpSOpIg3LjR8Wd24X8KT+n5iY+5z2EebH /AA3gHxygng+3iK/mPaHEMkICzxyeoZW4/Nz6l+FQ4veIQj9xdpI8lWJJmf1dOUcm2jSu4Z DbIZIxaCFW1feB1JSnnUf9RQwK6RXGbEuhIbQTIOG8cPZUOP3jDGLHn6Y7bhJE4PqEcn4WN 6PaAkknYYMgyFQCXKRnc6qfmjRv1VH9fF0ewzzKIchSQJNnwiZSPTG7cKeRUZxEhYRxj1EK NFQVK3dIQcvuLGWcW9UZI/LAPIoLUna8bf3LPx4wrhBovINM50WhkZ8kMUFjtxYB1N1/maU +HlUnc4kG9x6IyNEdyS7jzN6inSOR0zIztMTMh6sIvqy31IFDLgi6arJ1hJkXRlZSSEt51H LkxdCZkBkhvu2tzFxVq1oe/wDtP8a3yXknf0wwKfU7Hh7qTvPd263cpBeOP/Txwddq+dX5+ P6GQsDHHwslJJz0bRySOou8ckp9VvALUuG+CsMDtaRFLGOUOoYOHcBj7aH0ck+HJyljkN/u 4U8UXchmxMNrY+bGGRx5suor6HveE7dvUlUyE/NVEb5GtxWjkduPVGSxkM51dlPyknkvACp osRxFkupWJ2uQpPPSsbtSTGJBIJc2QC7zHnr7fGhEoARRtA5beFGePqyT4LSZOK6/Gpck9I W4qSdRUcGRtGRIxmk2/jfXXzrAKC982EsbeBo39n36VnYkhumNlSLHrrxuR99GSZ1RPxsdo /XXS7JgmZAWSTIyPREpGht+L2VD27ub/UwzRvOka3SPqHUgLflTw4iFQ53uzHexPtOtY2Hj xCTugvLjysxUYyDRpWK8r6bedSHvuWMuLtUSz4+5Qu8yXBdxzYEWFfyp8Bl7pMQ8cDmwiUj cmQZBw2jW1DucUpk7nhkzvlSfFOzWVo38m4AViYfeIVwcTJIyVYXJkER3LC+7gdN1L22PC2 t3BrYUshuvRBIafT4WW1wKwf6cxwCyIZZMlzeSKJSA7ek/FIdKODJEGxSgj6RGgUCw/wCNL BJM04hvsllHqWMfCCee3xqTC7MDi4KHZPnn47X9XSHDWj2ntkZfKzEbcSfzGQC8s0jHXhQi YiLtc52mMkkRngrDdwvzqSGSOQY0bbDmIN8O/wALr4eNK6EPG43BhqCDX6/0DV/1f2JJNgO d9KPXzIywO0pGd7X9i3rpdqTqu2hmlBWNfcRrX81zcmLuHc5OJVlKRA8kWr89bXrXjVv2Va h5a0seZAk6AhlVxuAPjQAFguijwFfqq3lXb4snIeDDmWYZGxigNlutyoNZIlyniXFhjeJBC pdlmbYjH2AXvWLG2Wsbv6WfpgDdvt+bfgLDlxqLpZZ2SlFyCIQPp3d2URrca6C9YuzLcSsk YmRYr3Z3ZGJutuABq0csrZa3CY4hsHiUNecsRYMCOFWiyZVVtpX8k3/hXNrr+Osj+ZtJKUW DIgidSsYbbfcug13cqaXNmWNV1Avd28LLxNZ38swJc/6jIeRZmtGg3EfF+2hP/UWR9Y6kGL GQlYYxx1A+I1tjQIq/KoAH6q7fFqZMeB3ex4Hin7av+rzrJzQWefKtvdzcKq/Ci+CioszKE f0OIv5MYuzyltbyX/Cagy8eT6fMgNlmADBoyfVGyniGH3VDjlBF2uBkllkLAmZ01WMDkAeN YWGEY45lMuRMumxUU6Dza9QYuMuzLDLH2wIfUstxw8gNWqCVRJk4uYiw5L6yPFMOBU8emxJ pteOp8KbteC7JgQ//ALRzF0DAf6MZ8+Zq8MP5UVo4MdAbvI+ir53POmzO4ETdyyltkv8AKq kaRIOSrUXbbrbJdzC99xEKtu3sBw8Nawuy9vIhxcoMs8nTMsh4Xsg8b0/a5HLT4blQGBUtE xujhW1tbStfd9ugv7asfAUb8/0y7kBRxYnQCmg7DjNnyg7TkDTHRv8AP8xoT99zZMpjr9PG enCt/l041sxcaKIeSgk+800TLEZEALpZTtVuBNxzozRwR7n06+O2w3HHVNK/+L7vKkdrCKc dRR76AGXiyj8TJb/Cv/lO6lYCbmHFXYD/ANdga3RZ2Ykg1V+qTY+w0GhzIe4RjjHOvTYjl6 xekbKjEM5HrjDbwp8mrzo0K9SK2mm4A1uKg7hYmw4eFGd4lTK2lUnGhBHwEjgbGsjt3eIjL 3SFh0FRdcnd8NrDjS9wzf8AZYwuIu3KoJYfilYi4IrwtYVMIb/VZFoMYL8Rkk9I2+yl7L2m ey4iiPP7nJd2Ew1Kpf4vbSvKv1eSNTkzje/jpfhXesUnRMncqcgGvqKFW4XtXc+9H4Fb6bG P7qfFQ/vpTz4kjQy9SNbpbcQWsQL341P/ADDI3TJO0caSkLMthorgWBPsrNgXLkwocCBJSY lV5HaQ/Ftfiq8wKf0RTw7D0ihYOWUC2/dpr4Cus98OZceX0RyWQ2ddsiDXWxtaoMWSCJ4RK YI5r3kEnTDl/eONGR2EaLqzEgBQPE0cPt7tB2UHbkZajWb91Khw+25+P2xoSC0b2YuoHBgt zUiS95xseFP4k4jdGPgULJx9lLN9YMwwoqXU3klciwFtTcmp+5dxVV7hmm7px6UQ+CL/AI1 2rMeAzxQyOrJci7MBtX067vCh3/Aimi7hgELJjSrsLxcSNPi8RqaR8mKXDjmssEsi3jkJ00 YcNa148ftHvq/6X0eKrZuf/wD48PLzduC0r97lEOINR2+Ana3lK3OsfEGzGjmbpQRKLAt+H SnmaGUmOZ4GjUAkGMXLFuAFqli7NBH0oj6ZpT/EsN2wDxZeFPk7cmYdxE8W1gB0WhYNDv4a X0vUwyI0hhm2SJAhuYnsFcaaWNr14VflWniSfL7Na041bmdfst+uv1URyvpbwqXJexdRaKM /PIfhWw1NSd5nmMPeZGE0EQ4Lt1Ct7q65jMU8TmPIi/DIvH3UAPGiYZAE7YVjxww3B8ya6r cDkvE+w1HBZBKbvOUvZ5WPqYXrTj40kxITE7tHsYngJV4Mb+dCsnNvcwxsQPPgv66xubyhp XPizsSaLOwVVGrE2A99NBnZUUsW4bowS2qm4+GuokkC5G5ZA7Ap6kG1WBa2oFRzypDlyR3C OrBjbw9J1HkaaR8GIs1yxtbiLH2UpzIoIkS+0FtTfXgDdqD9i7S+dLEeos6gxxLIRt+Jzrp S5X9XdwCQMd0XbIfha3ym3xVDhdtxpO19pfRsn0rLsHJE+UGgO2yRl3JM+Vlr1pP3UQcAKW HMyzm4XbmBcmMInVI/hIF8B8VSZGFhGaTt+UxlZG3NtDelWi4+w0zQExyxnbLC/pkRuYsaO CJ45MpBuMOjEFf1Xr+SYkhjIVZM6ccUhY2CIfxt+oVjQxuw7WQFxsaJQds8QuiuPO1LIQEy ovRkQ8CrDnY8jQN9fsueI1ojxr3W+1pp3EcSC7OxsBTx9tH0nbBo2a4vJKOYiHL20YcRdpb 45G9Tsx5uedTJ3WdhjRyNBI9h0uodYrKBddOfOpUxVZZ0kvB1AUPUibUjyIqVGlOPizdKRs WP1bZkFmuz33A0k0MV541ssrks3t8L1/cUbabuNq8rc6FaeP2a/bb7NKeV9FRSxPkNaHfJS VwMRzHgwc3K8ZJL+2ieBPOostbp2/ul48oX9KT6bX99ZGYdWhQlFHNzoo+81DG7LK3bz18q 27qDOmsWB+VlUUfafslxJVuxW8bDRlddVKn20e29wHS7ti+mSNtDIq6bx41n2Fz0jxF7C/G u3wxKcnNlhXoYyfExPNvAUp/qbMd8iQDo9owyfT5Ntvc+ZpZO3/0/iwwCwj+pN5rDTXdWzu n9PQ5cB1vigMV9tANHL22e53W6kbIfAkbhRVs7JlJ4+tz+xaB7f2nIz5xoryqW4n96/wCyh CIou14shsXUBpI0Gug8fdWavcYpcyWAp/u3/OZuoOG35dPOlxlkdVYKRJsIiQMNygt50RHH kMoAYMIjZlb57m2mlTY2AoXDEa5CMbiQvMzF9+7zo99wxsy8Yfnhf9aD5ww4XUag1D/UHbZ DD3OQx/Tug1yep8rpwJPOsLG7hKRkZ0csjyxts6eRfcCtuPsrL7f3ELFmxMJJsliT14fkK+ JFxpU0vbwWmgkDwqw2sJovWl/ANwpu6dsWOF3Ky9ORz6mcfmwsPJuBoMws9huW9wDzF/sv5 W/QXpQtkZMx2QxLzb948hS5ffpPqphqmKumPF5BfmPtoIihUUWVQLAAfZJN0l6k20ysRfeU 4E3+y3Lw/Q8qHnX66tV/Cjb21x+zyPOr8vGo+yds9fVUvmkHaUiuLLv+XcKSKJRHGgAVV4C 2n9zXsqXDksd4JQn5XHwt7jXb+x5jfm4bu/cmc8FxdU3HwJtRkKhMjMbr5NmLqXb8JPlRo+ XGvbRyEc4/cYxaDKQkMvOx8RWR2vvWMwyp0MWPkLbpyG9vUb2BtresXB7dMmR33uBCPkqQe hGBfbpusBUbrCr5oX83JNy7v8zXbXWr2uRrceftq3L/AImjHPAkiNa6sosT91BIcWJAOQRa soCjyFv2Ub8edZudlZQwcVzGsZJDK4ReLAkD2VJ9JnjJJ2dOyps3Y62VGIvob2NPFmPLiQ7 RuuVfc6HRVUXsljTvFlSTB4xH05AoAA15e2gMuWOJH9NpGA3btLVJKJDN2ntskg7ejAAF3O rDxCcjUk8an6nDHVidfiCg+sLb92oo7q8HbI90ueykPKbX6YJPhUvece5gWXbnYKfCsLarI mpJ2HnSTwOskcg3Kym4saPPX7DRHhwr3fYDz5HmP7BsaKZHnT44lYM628QK0Bvobc7VLk5B KQwqWdrE2A9lRTwndHKodGOlwReuvjvvh3FWaxHqU2PGnmkIWNBudibBQOdOuFOJWisZBYr tDcCdwFcbk8ALXI5aUfUPT8RuNPbQK+oHgRqK14080p2RxqXYngFXUmsnvu5zLmuy7DonSj No/T4251cc9RQH314+Vd7YgWdceLaXEdzMy7vWb8hSqugAAA9mlaeP7aPjzr3W++ib8ax+3 zASwYUbZGQh+EtJ6I1Yfrp+444SHBw8iZcVUX8yS5sdz81HKs9XzvoIu2FGSL0hZV27maTd qQTppSh+mBFNGytETGHVg3oO43K6Vid1HRjJx55Y4A56bRoQDu8XvwqSDFjWXIyZTInVf8t IumjbVuRbjUGPkRQLjzzSY4EbFnDRpvvfhb7AQeNZUUURmchNiAbrkOp4VC+FFNNI7LkPND eNN5YbkWFDtWw8b1MOjlfmuGMh3XNizCORQ361tWMs0eyVYgGjLbrMBwLHjWZlZJEvd5gTG 17rEqm4ijvwuKGNN+fiD0rCBaRCfwtwIvxp8CCB4O8ZBGOuNILlRIP4np+Wxpe3JrCqlZG5 u5FnP302RhRGbHiY9EhlbfEfiR156UceHqr2zLI/2zIVeJ25BT4NRIGhH2edH+ymEGkzI3T 8d1tP10u3Gm/mkUTxZLxKySRFn/MMsttLnnrWLiSZWRHEcwrIFaX+BIo22kYXOvjUqnrojL kwzrIZJSxtZdxI26+XCsKRI8iH6YY4drSMOko2ybYx6Qvidax4W+o6O7LZwokUniYi1vE1j el3yESJpYzcO4icFlN/ECpposeUdvLwBWWAxzHX1xnbZiq340GxMOdIsdlVZI98jPEY9os5 4DxFOpx8gxSvH1Z+ixe4uxSSEn1qCeIrFSeEY8ioR0lBAXXwPC/hXnUPZ8NwMnPf1KeHSQb n3eAqOGyrsVRtTRbjwo+f2aeFZ8Yj33z4NwEiodsSBibMPV7vs0r9tSZswLIgFkHFidABej DEjxZCDfJG66KL2+LhXf8Av7qTHM302OF4naNgNxwF6xYSxLOvVa/JpPWQKTKycaOWdLbZG UE6cK/8CHT92lhbEjKIrKildFV/iApYzhRFLhypUEblFgaWWLFjSRGLqyrYhiLX+77PZe3u oi+lq151xP8A9KtyHCjuNgASx4ADnepu5YEHT7fidQ46SMzJlTKLiXa3BAeHjUvd1m250YM 4ZfXdrhdpHLSsVxjPNMQPqQDtEb+Ckj1E0MnDYtGGKncNrKw4qRSs6Kzg3BIBIPlerHxoYQ wI9sgY48ks6x9QJbdxGlSzyosTpK8RVDuA2G3xcDV/Ef2Z0G5tTpx9tWHuoiw05Wq5rTnXj bhV/uNWGlacQbX8qsNKtwPjXcM213wAuNAfLXefv+3y5VY+8/rrH7htMgGZlGQgj0bQEUm5 /YKHv+y3I6Co+z4zY5dAsjLNKYist7pbk1hyNdyy8aJYM6LdDkBXMi9e3p6ZufT6riu0/wB OYr/Gn1eax+Ei6t6vfQAA2gAD3aUTy+0E8jW3hevderivP7BRpsTAZUeciOWRjbZEwO8r4m o8aNfy4UCKg4EAbak7hKJSYrspEhVizHSNNviaxnZAuVmZIkyGJIYXDGJC3K16XH7czRTd1 G1sNgbpIT0xLDLzBIqZe5yM+A0zQNkyNu6eQn4jyU8KVgbggEW5+YqPG7p3BIsTMZ2i3QKy xdNRYFyb3JposbJGXHHKwWVUEajh6VWj5fp+fKnx8SCTPzE+KGDgpP424Cv/AJLKHb8Q/wD 9vjG8lvBnpMcM0ixjaHc7mI8zR5HlWvCj7NfZ9l+VacaKjiKv/e4rz4mgfGp8tztWKNnueG 4D0/rqIZCoJpi00hS5DGQ7gTfnrQF7mhpoaHlpXp4k12hgsi9IZTOQBtLl9pLa38uFXq9PM xAVVJsSANPbR2uI8nNyJHnxHUTIIkA9TE+pSRoKj7NBGEwMEibuBjACvJb8uM8OFd0zOn6I AuNFILbfR8QFbhr4UvesvuEkUyTymaIy/lkIWXo9PwA1rLizRKsXco3nxS5tbbf4DfhttWB KWysppMXIklVZmRrxtYPx+Ucqh+ld+5M+AjSWm6aBmFi43c1rs6nJnBmxclpvzG9Txhihbz Bp8qaWaB3x90EhyWbrPvAJC3uu0VHi55kXLxcV48hNx2SEMuyULw9S0b/YT5UGHLSr5eVHD fWxN2PLQCpoYBIyxBT1WUpG4bnGTxrGy8iRujiBmSD5DINQ7f5RSpn4cseJktaCaVAyS2a2 63L302c0vUiUFcTHN2GOGtqCxOtT5aSBYsvZ9TisivHJt8QfGljQbVUWVRyArGx8sSvj493 yREvqCyLZCH4cRrTErsx2lb6UOVMnS0sXKcTWvLSv1foszkKqgkk6AAc6bF7VkPj4ER/3eY gs0n/24T//ADUMfFTal7sSbszfiZuJP2+zjWnDnWvy8fst4mrjlp91JjnHmiDTHH6jBdolX W1gSacjLRyh2sEu53E8AFBvwqB3y0tkj8o2NtpO27G3p18aaMzklL/DGxvt4gaa11Y7vDmm MRtqBtdgb/dWFiLGn0U0TBZGJuphS9vfWAEx1lGWGEkCE9QOrbVC30r8nEmllgVnzItA0Cx naxe5191YJ7fvXCGSsGRJ6dkrOm7ZbjpQHnWFlxo0ggmzMbJtYbFaTepJJ4Vpy41fjbgPKo u2xRq8c1nyjKu6JYy21d+3gC3Ou59xjdCqSNaNCXVNgsoBYA+pqyO551/q8kNkTkatvkHoX 9dQyNJ1Dlkzs3gX5XoHwqWZ8ON3mBWViDru487Vjl8dT9IhTGFz6Eta3EVE8GMqtjhukbnQ P8XE866+LjLFIQV3C/BviHHnUaHFGyBSkQBYbVe5Yced62/Rpa20i7cDyF2pZ4oh10jEIl+ YRr8t+dWGp4Ufq8lFYcIwdzm3gq610+0YDCE3vl5N0SxHpdV4mkl7v3N3MYG2PHHSW99dx4 mkP0qM0QOyWX1sASWJLPQnxDG3bCGSCB1t1Fi0aRGHC50FYGLgMYZu6jdcnWKBdZeH3CsZ+ 6QHNwukIIemSgWUtow8GHKm7X3qCWXIjt9MQNzsrcFOtCfElEqcWsfUp8GHIiiG/wDpRwcX IyNzRIzYkUe5HBJFy6kEed6WF8H+XkEkxB+oG/fJ1tfz+zh+g0+Q/TjQXLH9gpojG2D2hrA u2k86/hA+VTSY+NGI4oxZUXT7/ttwJpteFq0OnA0QfZfnTDlxo+PjQt4+r31kOMZYGfK68P cFl9US312xC9yabFjEUT/UvIz7trSRSafEFutRmaPFnFtpjdnsqhr7xttet6SQBVyJMhfi1 WRdm3yteuydsnCTsmVHGxUldwjDMvxcdONRwzSGMRSCXqAcNujLfgLipcmDL+lzGkSbHIKf k7RyU8Q1qZ27x0ZshGXNO9WMyudzXHy+6kOP3ORYw65UWHCu8bgtgRpfW1KIsDMm3hWDCIg ajzphjQzRZGN3NZyhHrSHIUFi4uBYba9uhPlU+RkFkhRTvZBdgvitqx8bBzXznkJhhiyUdX UP6iUlA4DiQaxOwpIZjkuMrOkIC2hxwFRbD8TVh9jxrbs09TIv8sMJB+42oRooVUsFA0AA8 qHtNBR81a+OtH9VLf31rzuf10Sfb7qT6hi8rGyQRjdIb89o4Cn/AJjKvbcVhY48Hqm0N7mS +lxW6HHDS339aX8x7kcbtWwaAcBR5aHX21F21pFWFAMjMXdZpEBskCgakuawu+QwoyYKCGT CI9CpJ4afLepj3RHxDMlsHrX2JG77jGptzNFJ1SWPSQKwBHp9V/8AnWV3uWVp+19s6i4by6 uW+J9viq3sL0mW0ka/zXrK0CenpFSDGGXhdgK4E6WPhUM7QdWfJbYCLL6U1bc9uAFZAiABx ZOk5B3KwtuUqw8qufdXE/aO39ui+p7k4uF/04VPzymhk9yds7MNiWkJMakfgTgKP7K4eytT r+yiNwBHEE8KCSTxqTcgF1Gg56mgMjMhiLAGxccOXClklzoljkAKeq5I8bDWkdsxSslypAZ jYG3IUriSSQSEiyRsTp4i1W7b23KzBexbb0l083qRx2ebqBwI4i6AspHxE30odPtEcZ269S Ycb/u0v+1xUOxiw3k3e/ptSfUz40cxlDPZd35PEp4XvUnU7wEWQ6BIhdUveyk8K7bh/wAwy J0nZ5N7ON8ZjF9yaUxyZsmcNcFXne33LavqJcVZJbAb2LE2UbQOPhQYYEO5dL7ATQMcKIQA FIUCwHCgByrpRTCKOXo5TC9i6wgqV0q3ibmiCAQ2h3C4I8LVPNA6DAN5VhsD0pT/ABGDcbW rP71IP/Ml6WM3hBFcC3leu5d0RiwgtjwA34AWdvZcVu5nhWnjehblRA5cTRuNbkg+6tdVtR lncRxpqXc2At41JgdkhCRppJnzKRGOfoHzVJmMTPnTG82TJZjewuq/hUchQHK3A0p+X5vba lfNnSBX9Klzb7qwuz4Mp35pEk80Tfw4E9RO5fxV2/t+CN0sbHIy2LF3AQXRWZjUkEovHOrI 6nwbnQl7on/x/ao2gvIxZZCpbXd5c/Ck7RDktF2icvJHGWBc46ErtBPqsfC9NgKgTGkjMXS UaKpG3hXcO0TN0M/HyFY5FtzbF/hsvDQ2pIHlMxjXaZW+Nj4mk7QrC6SD6stCZNibbqV01P srKjxpzPEk9wxi6NrqLjbzoHmb/aNkbPNN6MdjYR9Q/CHbl41IO3J/Mc1yxyMxiFiaYcVLH UgcrUDmfTqxja4QE2lv6OPEUv1udDJ6izBIjqpGg18DWQMju87y5G0iVAEMQU3sg148KM2R mZczMLEGYqLf9NSSWlkeVWSQvK7blb31YYMbEcN93P8A+o0AMWGwUAXRT6V5cKB+lhuo9P5 a6D7qUCNVAFtFHCrADx4ChfnqRy1rz519AuSpyd2zpWN93gTa1btygA6ksLacfupUWQFmBK gEHSgR42BrtIYsp6UxtrtPhp586F68K3HW+lW/XV/Gk7td9sMsePNG4C2SVdqyRnmtzrRsL lbm3j4U0s7NjvmMVvODPj7mP5aR9M6G3G9SY6kHIkUQAoCA88x9ZAPjesfDhIXNdEx8dOZl f0moMOyiaNPzba3c6kk0OZHjyryrlblSiV1jLHadzAa+FMkcrZLDQrAjSHjY2IFqZO2wx4O LbTIyCGc34FUF7e+hld2ype4yA3COQsI0/wC2vGlVQFRbCwFha3Kib3JvaiRxGgFE/LzvTE RrJh9tR40c6pJlSDafcop8ntjqe54kjRz4TsQJYxpYE+Y4XruHdMohs2aQxupHqTb6mFuXG ou3YCOHy22zZCnaIol1Y38+VS9qwRsAi2xAaFihBsf81JA8P0k+IxyoZZEYyaaCH067Sajl x5kLum94Qw3obagrx40Zgq79AWA1IHnx0rXjfSo4sLuP0mZhPeRUALXdfPibVk9TKfLlyXD s7gA7ra6Ch9uRCtt4XqR3F/WnqH32tWNPjxrFFLGG6aiwDfMLe39KaeXSONS7HwCi9Z+Uoi TLwxvUWO3pNqunsqLpLHE308z5ELKd8c0C7rHUaNWLk9yWKeDMhMqCJTGySKAQp43BvUMuU IGGZC8kART+U6KHCNrrcHjUyy9N4o40cuiGMpI3GKzfF7aHkbWrvE0PVxzIRJiG69KY2At4 g34V9Rj4IiifcpwXlBYFo9jyl/8ANrU82biqkqxxRxTbwx9I2sKA8Rc+Vdqsh6SwzFWB4m2 t/ZQN76X/AFUSfaPKh58KI5WN6A5WrHzsRWkV1EcyDxhbqLxqLLhN0mQNr7KAte5B22vY1B iuwTB7Uv1WY9/T1f8ATVm8hrT96yYSMOD0dsJIs1ibze+hJmZMcSEkXLC5N+AA10q2DHNny FioSJGtcc9xFrVPJ/LlxHUD6cTyfETx3heGlD6juccA9XpxotbMLAXbwoZOU8mdk6eudtAw +baK2QQrCupIRVXn5Vbkda9taaeFEDkdPuoH3286lxmdousNjOhs208R76GLjII4YwNg9nP zruGVBJJh5IkV8WcGyPvX1cNb3r65e5kdxZi005QNFItrBXW44eNLhyZcM2aAxlSEkg24m3 Kr28hWPBFD1+7ym2DtPrjtqZGP4BzHOpIoJJVlxg3VyIhZnmXUsq8k3cqjyXI66fl5FtfUv P317Nax82HrDOyplRdkgijD7bbmZvgNudZ+LK7vkxSJ1t8nWW5XTpvbnzH6OXjNoMfKmRR4 KSHH7f0nxOsYBIV3uoBJUG5XXxqSWGc4ong+nljRE2lBzOnGpMvqv9TJjnGd7D1XUJ1CPHb SxZs75SwRHHxr7UESMLFl2j4vM108nNkmaOF4MVmVR0kcbGbT4m21BkRTuTFCuPMgA2yhAd jN+8tTMhs21ju5ghSRU82TkGPJiGOY4gFQPG7hTLfmWqb8mF4xJNBGF3B1MO27vrqNa37oG xyTadUuSikDcYy24KSeNKw1UgHw0I04612oKQI1jyNw9w3UmJg4wy8oxNM0RcJaNPSCNDcs eFPj5O+CSNC7iRSF/LA3qrc7XtSSh5Cst/QI2JTaQDvtwqKWJWOIFl+pBQ9ZTEAR6fDWlB6 rsVV1CIzXLL1Lf+2sXuWKWCpNFJGeDbXOxgR76kwYMVJ48SR4lkZwhRr7gjDwt4UuLFiQpJ OdsCB+rK1rXbaLW8qyOyzTo2NM3X7lkRHe4kYemIvp6hbhWNjZGVMY8VFToxt0o2K67iF1o SxYaGXkzgva+p+ImiEARfAC37KBJtXv4+VArzvemv5UByFWHPnQvxNed9a3c+FLfnf9VADn alxIYmy+5TC8WJGLtb8T+Ao9w/qXLZYEP/gYl0F2PpRiPiJpe34+C3bchk3RRyRhGdALk7h c/fTZeU4SKME2JsWtwC1N3/LXbk5vpgT/ALcEei2v486TuONCywzFmyXFyglPO3K9SZ/0v/ x8m1cpI7lRYA7gPiXjXWw5hPH8235dL2NM3cozNBIQixbdzM2p9I8qmwO2w/T9Eq8q2sW6g BV7m9wR+gpyS4Dc1QuPvWs2Z1kTBypFZJihCrJs9QZfi9VqLHLVQORVr/soqJnZv3Y3P+FM HyGQro29GHH3UB9SSW19KMf8KK/VfCLm6MKAiGROzLfbFC7W/VV1ws07NCRCRwpD9Bm2Nxf onh428qdkwcsqnBhESD5+VWHbs07uP5WlMTgZgVDo3SOt+RpkkkkVrfmRPE+9dw+FwBpcVD G8SqEQdLqRSAKgO7UnkDqKOGMZcLGnkf6buIdPVIupJUnTdbnWRm5HTyvSZXmZUsFQXAjVd AtY+WydIzLuMd91g3AVhZDzHpwQuk5FykRkNkZyOF+dRZmFmHFmRDGzxhZN8LHdtPhrwp5Z cuZ1fddWtuKuLepzx11qNHznLJG8RcRooYOR91ttNn4jtnTb3P0jBY1frDpyAty0rEjaZoZ cdpHk2+u5mUpt3H8K6CoO3xlpTE8IVjtUn8zcLlrDSu4l16iZsCZGLEB8U6+jYAPxGujhSL k/1F3Ak5uV8S4cdiTGG12kcAPGjBjrqx3TOdWkc8WY+NWGlbvu91a214+2r+HKrWG233UNb +dW43o28T+uiDqKBvbx8xRH97CrHW/+FHxtYew1Lk26kx9GPEOMkh0VRRnym63ccn1ZU5+K /ER+SrUeBiert+JIJMvKK+h3jIIijPPXiay+4x3zH7bMTK2656D/AC7QeAB5Vid0zAuRGDt gW3UZXb4xsHMDjfhW7DlSSJQFBjIO0chtHCpIJxuilBRwfA0MSeQ5YAK7nA3Mnyq/jYUmLi oI4wxZjaxJOtzQWSKOUTSoivKxRYy17PuXWs2LfBK25CZIZDMxJHF3Ps0rTh9tiPTx+6sKa RARkQyKl+HVisQbeO01HBPBvjmSRhIdu3dEu7Za3E2qCbFw9+M3ReVgAzBZw3oVV+YbaZ/p 2yMdkhKlUu5aVim1gfMVNH26MNm4xUmOSOwI3BHVSOYvU642JJJlCNmkUwjQoL/mHwrHYqV xtUzJQpsrdMSBEbmRzpllSeORbXQqC1mFwfi8KiyIj6JVDLfQ2YX1rzPHlRvW1uf3UzbBc2 ubC7e2r7RcDaDYEgHkL13lcvEXpoyogHybbqSpHM2rBhwQ8b5sghaMuSgjQbnYhvAUey9py crJlBN3aX/axEcQ20anyFdtWZXy3ycgRZjIxVWBBsoXTS450zw9aBzbYYpWUIf3dTR6HeMt GsLkndz8zQP89m2LcW2LcnzpTH3lJLG5Dxi3v01ppP5wgc6qnRGy9uFPDlZGPNjxqHkVVId inq9NhWFP3QkydykQY2ZExCwx2sYumeBpxioI1sDNKdWa3zOTxpu4u5gx1kMPrGu7lbb408 sztFEshhjNizSELvvtAuNKU9cysygqsaswuw3KrEDQmozHiDpyCBt2/UDIYroLcrVbwPA0f AaUB4gk1YcRyrTiaJrzr2UT4aUZGYKqKSxbQBV4k03dSp/l+HdO3BuDSfPNb9lH+n8JzGxU Nn5HDpwt8q/vtUcEKdOKG0aKBpYf8edZGLNHHHizZkhyMtiyFumdxG4Hl4U/c8TEd/rusnb Yh6l3svrl15bTp41EzZImwO4RBerbaY5rgjqJoVB86JU3Glvfzq550L8aWWOWMQsyRxwND1 naZjxW+nDlWamU22cLFeEwDHIXWzWXRqsPZ+uuP29uzeePlIpP7st4z+2oo5mZBDKJQV5kf KfI0I8eV0H1P1R4HhcLH/lF6EKZsqhQmw7VO0xOZUPuY1LCc6bZMxkYBU/iFg7P8OtyOHCp JhkyGTJikhnYhbv1fib21L9FmSCTVo4n29MyMuxy2nzCg2XK+IYf4HTZXcEi0m5iuoPLwpI 9xYooXc2rG3M0CdR4VrRJ5HStdL2t7qmlvsMaMwc/KQpsdabuXcJUjOY7TNK9l0Ogv7bUsS zNi4scMn00iKbyxt6WcbvxcKjwsddscagA82bmzEczWNMd22HKhYlTra9j+2lK8NCB5UCPY ffR/V7TWuvjWniNffR/Z5Gs7tTyNJIhbP7XKQfT0zuZAx5+VRmCZYHzY13S23elheReXGpc fDljx8SRoXEOwm0kGpb4vmp8kZSgPkNk22XI3R9MqDeujHFdAwVHZb47Ls2Gdju0YA8LVEh zAdnQBtGLEY7Fhz53pj4/EKv53+6mPO1h76JPhQJ5aivOv8KPLhTzzMI0QFpGOm2woowOF2 VjY2/j5Cg8NfhU0IYlEccYCxoosAoGgp5AgEsluo4Hqfb4mhpoBc1/JQ/Wmzsk5khI1ghB9 Wv73AV2VCvSgXJ23FwqqE+HThc1JjzxpLESfq+oRHLjqvwta17Xqbuy58pmxpdnao3Y2khD WCmMnVX/AOdCYWTJj0yYBxjkXjodbeFX5gVFhZICYxRslpQxR90HwpEfxsTTHNV0zIFhyEK TM62f4UlDfMLa0L+01/fx+wDJnSIt8Idgt/vrLMREhVOohU31QhxaoZ1NxIit94/QJPuq/C 9f4V/fjQsbjxrXXxq3GwsK14nhUXbncRt3CRUd20VIlN5GJ91N9Qrj+ncay4GObqJto273A 9RHMVsRbDHwQgA4LdtBWdBEoOFhAR9YcTN8638BU7owBVoybjjZgR9x1qKRmDkovqHA3Auf eatzvr5Vp7jQK/38aYn0qmpYmwsNTxq/bopO5kMyWx1uocC+rnS1Ys/cVj7fBAxcY4/Ml9Y 2+puC38Kn7bMbv26Z4lB5JclKuvEVr94q3C+p9tEnhxFWI15ijfma0rXQEUNaN+NXp5pSFR RudmIACjUmhkZAMfYY3vBAdGyivCRv3b8KAtZBottOAq/uqbLn0jhQu/sWkxpFfEyZP4Uc2 nUUnQqfPlU+RAgSXJbfM7HcxI0trwA8BT4s2zIx30IRt203uCGHAg1NhxIYu1Yp6WbkA2ly 3TTpbhrtHOsB54AyyQMkX4epARsFvJeFDu6IkkWQH3Iv5RdUW8m7kW8KinX+FMqut/BxcUM rumOMiOJ16SbdzdRjptrI+li6WVIkc0zD4pUkHpPE++uPxa/bFkY648pjRk6WSm5XYnT1cR U+F2nfFlCIHJwHucadJBZ2gZieBrFGt4gY2B4qYyVtRLMFsLm5AoLNlRRswuoZxwtTY7ZkZ kUbmAJICgbuIFuFRwhMhzLbpkRMA9+G3dxqFsbtuVOsoux2iPZrt1DnjUZxu0hTvYSCWVfh BG0gr41FGcOCCbKZook6hkkZjdVKqtvG9JhYmHFI8TbVkeYncrC5cg633cqJ/l0MrFF2hJd pD/MGvxFf/I9veEAEPJAesocfLZdb+RplE/SkQFjFMDE526+lX41/PO5IY8JdMTEYX3heDN flQVVCgWAA09PhpwtXe+9t6mmnGNhgfOYxtUL/ANRqDHf+MV3zeLSSepj99ZyJtuArHdoLI QzVhSem5hjvtO4cLaGiPHifZTT5kywxRj1G97Anbw4nWo37Jhl1k3Dr5H5SKF57Tqb1j5Hd ctsnIiDh419MDB+KsoHqA86WKBFiiAIVEAAAGlrCgwFha9uVz5VkIbKudjJIo4Bnjazj260 dPH9lbeQ40T4nSl10vrQsdeZrxoA1Cs8qo87dOFWNi78bCv5dgZUURYbGmXWSKcepVe+gVu BNR5MZu3wyJ8yyD4lI9tHIzZBFFew3aknwW3GklkjbG7KjbhE4KyZRXgWHJKAUBVWwUDwHA UL8OXvrzF7Vi9jiJKSET55U2tAnBG/zGs2HKy2xcssjdva10On5aFuVqftUyGP+oXf6dIgC NG9PVHhpRh7XKVD4oOSBdgrH0mRuPPUVAgfqSSjrSy3vveXUmoMmOPrpgymeaIHa7RgWOxh qCONq3QMWiKl4pH0O5B87MDbwNZGJIN+Pjt+TNe6lj8inmtN25unJlS7LxShiqxk/xfT4eV ZcUc8ORdFYvEH3DU/Ez61+z/GuH2qjSSQsrKyyxNsf0nhccj4V3Fpppw0GQ6COOQxpsazD0 rbU0+TOjyyPoytIxXhtttv4VvbBjJtt9VzYey9Qdkx4ljmz2CAxqqtHEmrPw8NLUmMh2ZGI FbEyLC8boLK2nI21FF5EMeTAxiy4j8kqaH7+Ip8jJYRRRj1OfD/jX/5DlqUDLs7fjt/pRHi 5/efjRkzJQl/hi4yN/lUamhIL9mwXYIJ5lL5UrNwWGPkSKPbsSKSAPukSWY/mTsDtkLfvA8 aTscGMGzlKmbNZR+XD8Tbba+VQ4WUzZPbTHbHkt+cpBAs7fDtsdB4Vk5SNYrEek37ziyWPO sIFCnbu1AttfjPmOblj5CjbUm4FteOtOncZEjgmHTCtrdiPBbmv5fgYX1UmK7KJmcRRBXN1 LBhu4V08vNjxcdgN6YitvuOI3txFIwh60sadMyyku7KTu9V9DrwoW4cj5UTyuP8AhW3mOJP nUEXQMzZW4KS6xIuz8TOdK7N3tolUxZT48ojcSqqv+X8Y40Re/n7qUDi19fZS+NbRqON699 e808E0UskqRmYBFurLe2jE/eaix8qNY4HRJccRDqTxO43RSBufq0O2pJu7PHh4uTufJLADI NvUuraKN3qtxp4f6a7d1ICfzM+c9KKRxoX/ABNf2Umdmdxi68fwRdItDH/lVzQHeUGXiHQ5 2Mu3peUsfh4EUsiMHjcBlYagg8wa01HjUmXKCwSwVF+J2Y2VF/eY1JmZoH1+YQ81uEaD4Iv Yv7aj7riskeXgEO0hsPyxrxPMGk/qDuUQxysQTGjHxEkayNfl4VmTGJelHE+NPiswM2RYEW hUkX8b1N2PukrJjnbJgu2oVWN9jNyt91NJiyLPELo+08+BUg8L0O2rMyhGdopLn8tZG3MoV eOmgqPEivshTYhPHTmfOu1tBFE8xEoRZmKI7LYqpYD7qk+uxMfGiCqYzBqWc3upPhR5fo94 gHzdGUe9bfbP3JF3R4yfTxTK9wzgnqLt8qHn/jXcMcsFx8qBMlydArLoWv560cqQt/JcRws EZ4ZMi/FI37o4Cki7Z01ZztaeTVYl8Qo+I+HhWRPJHK2aZdsWTNCXO5W02O2nqUHQV9Ygmh fqtMncJSdrlSOmqwHgV4V9P2ZFzO9yydYuQHixyw2SSfhT2UFZupky/mZM54vK2rG/h4CoD IEI6pCiTcDdlYG23n7a7V2WKTWRBJnso1RYvTa/K5F6VGdMTFQHaXPFuZP4jSR9vZoEnJVd P9zPf4GhHyo34jUeV3Ga0nUWdsZBvUSAWvJI+4sbcbV3tSjIC6GzG518/OreJNWq9HxvV+J NRSStHLCXVcfGMHWfqsp3fML3rMVlMT4eUJdmxY2sCG+BL20NRTKbrMiuD/msaHgAa041fw 0qR8ePq5CqTHGTtDEagE8qdO7SrFjuoWJzGYws40eHddr1j5OMTjyoTtkljIYRm6SIynkw8 ai7Z2SL+Z92hBSKWQiT6ZSdd8vyj92hP37LfPl+IQA7IEPHRRxpY4lCIosqqAAB4aVoadHA ZWuGB1BBFHL7Q7ZGAvqm7ZId2xBxMDeI8KjysVw8Mi7kI/YfMeFR9w7k22PCbqpc6b7WHp+ Y+AqbPypn7b2JFLLGh2zzIovuZ+IBodq7ZG0XaoyMjNMhPVyCmipqfhraBZeCjwAFCZoOpH loHlUNtkuDa8b/ACNoBWJgRo8fcmm2IATLsgbSRmke5Pp/XT5fbSf5bi9KPNKD8tV+Fg1tD biTQKHcrWKkG+lrg0DbjVrcLgff41tHnWmtfD5e77fZxrGIFlzsZo2PItGbj7FTHCNl5TiH HSQlVLN+8vC1Jix3NiXcsdxMjnc5v7aGtqzPrHK4mJjxtON21WvrsZvw86y8ftsbYWFCBHh TIdnUZQdwA/Af10yRQxRRSlnGRISq47rZZEeM62NrgihmQRv3LuK7QIoGZ0RwNu/mim1XzZ B27tzC/wBNAw6xvyZ7aXvrajHgwrCrG7AcXPix4k1odb60j5CiZhOjQxsdvqBueHkDWR3GK ILm9xZmx0ckbMYH47+FzUGZ3PfDBtG5nJ6s7qNu9F4RAj76D4+MiSroslrsP+o3rQCw/wCN SqzG3dIA6BiSOrHxUcuFeY1q9+NXIsBR8OZoW0/Vxpdwx/pN8d2nLjbIWsGJWwC613bDWWC bepYjG3bFBThduPCsE81QqeeqsRWleBFW/vemNwNtrk8KyB26B+6ZmQ+848f5kKSW+K/wof Ma11O85zQwuNcLG9Fr/Kz8a6GHCIYyQDt4sfFjxJrXjw91WoffRB4fZJ3Lsib0fXK7d/puf xx/hapcjuoCjDsIe1te0TH/AFpA1t1+VO0jH+UYjdOLFUbUnkQ+pnHNVPAU8mJGomx9rwtG oXdE2oDgW3cKkOOxxO8qVD4xBLoAbswB+Xb91Yx7w0v1rJv7fKFEgyEltaM2tZr0vWRWzpf VO/EgsNEB8ANKy+2dwZxhy7jiKR+Wxn47rfcL1L2nMyC/bWsMdmbf0CeCuw4UrowZWF1YG4 IPMEV5eB9tDwUf40L+Gv260MeJDF9KOrHDFIAtt21XmY8QR8tYXdQPX26dXlK/9tvTJSupu jgFW5EEXFdogBCrG8mQzaX/ACwNLed68zRkY2RAWY+S6msxs7KON2yaXqTEgkSCP+HHuHiO VLi/072+SZlACtIvShjRdBr50mR37NaX/wD0se6QjnYm9zrXRwohBFe5VdNfE8zReZhHHop ZztGpFhe9X8DQI5/FzvRwgLxQOYoZluzdQ/xSIx8duAqJc9WhwElWZ1mP5k5T4BsPwrbjQP EXvVj/APQg1rzrCzcZN8mFkJI5F9wjb0NYDjxoNwUjh7aF9dnCvEEV5G1/OvfWGuAjyszPe FEWRGYLeMuGuLA13CSbCkw4MiKMhJNovIFKyFVXgDSqBt2SyqPc1aH3UAxsWNgPOlOU5DyN aKFBvkkP7qit/dGbB7aSCuAh/NcDgZWHC/MUIMSNYYUFlRRYVc/dX6604Vpzq/hpXnXnwoW NjUfee2aZ+KPzFH+vD80Z8/Ct2G9nXWSBgFkj8Qye2sPJixzPDtMbBLq24EuNzLqBT5fcMY 4mN9O2LjY7EtNtY+t5Hb1Xvw8qklyZurjdscxwMGLIZbfLfktcNTxpMpHMWdii+O4PpJB3B XHhehP3I7ZnUExxbQI5b+plcC7XGmtR4+Mu2GO4VSSbDjxP2acKFc/H7f5g7MnQRuoFFw6c fUACWtyrKwZIlx8Dpssss7BGLPooCH20vYe4+jLgW2O3yzxDgynxHhWHkhgEgglBUMLksQP h411MzISFdtxuNifYvGvpcHEMMGc/0sWRNpI274zHH4Ac6bEbpZHahMhklCnrpdhfS1ja3G sTImnMWM+I5EY3EEhl2EIml7U5jkPwyC7RbeL/AJZX0/GVNY7DIycjYy9fYt1W5O5NE1IW1 QtOcrIWcuzRFNRPE42XW3pUprSN8JIVtp46iljiIXJyiUjdvhjFvU58bcKHdsqO0smuIjXI hTjvB/E9713CKSOIZWJIscURcjrBtL8PDWn6GxOnl4+O3oJJWdQban9ddLNRp8x5pkRIFAt FG23dqajcwvkSyG0MEerubbjofAcaxYe2F8fEaPqyuUUk7W2Mr7uAvppzpu0wpDuZ41glfc FXeLtv8/CstZoWyZY8r6XHjjUIblNwBueZFY8cGA5DxyySqWUMvRNmAvxsammfCJkhaJTGk qtcymy6jgb8qgwczD+nMzrG35ivIrvqPSvy0Z8uVIYV0MjmwualxsedZ44YlZumCQrEkG8l 7cOVdywxwx8two8nAavMa0ZFjE2XK2zGg4l2P+Ao9x7met3XI1d216IH+mnhVuHIXrTS1Wt wrStK8jrR8fCvbp76vfXwrTjXlQyADi5SE7cqA9OQH3cffRiTOgyVB0eeNxJbzKNY1uzZoZ ITxSKNlYNy1JNEKFgiS7veyqLm5Y/40uO1/pXH5Wb/AKTtwIHkDpet19ynW48/s0Fhzo258 KBHjut+qrnzP664/Z9LJDPI23fvjjLL+qm3wZKohIL9IlQRxB10NJ3FMX6rGzB1MRiPQkjc nX533DQX4UuTFCZu4w7SFgZerDPpex4acxRAkig7lgRMjWbY8iN8anUjSou6Z84z5EA3Zkr FkBBttCnwqDP7hPHHipCy9tVSSX3C7uVA00po5MkfT9wR0gkAJ3FQTp6fKsXAMsU2ZDGQQA Tu2nijOo3e6srAmAnXGI+oisfSQNy2tUBw22Ys5cRdNWO511a/PdpRdcggBS1yji4Tjt9Op qCGCQtLlRtND6GF0GjMdNOFRdtgU3iCtnzEkgKtmSNQdBW21l0AtpZRwFdzU5KA9wdXVjHc xFeIvfnUkhz1BklhmNorerGXavzc7UySZqNA0jylOlZkMrbiY5L3BrHkxZ2xsnEa8UwUSel gEZWB43FJPBOWQQ9N42UetmYuZN3m1dxePLO8mNHQJZseWIAxuGPvoS5fd2V3nGSWkCIXkj XbztypGjz5njZZRuQr6o5zdgp5a0VGdNY7LhQgBMRunAcRRzWnnWQyJLYbQBIgtfhfXwoY6 yiBlkWQSFQ49PLaa2plyTRFf4TBVUG993pF/vrvEfy9WKTcfF49f2U2TPqeEcQ+ORjwVRS9 67ut+4ygiKM/DjRHgij8XiauOI0q3negOQvV70Sfs3eNX53tergcNaLW4615A6VoLg0kM7l 5CfVHFZyi83fwoTYkiyowubWBHkw4g1ax4A03ZxYYGMFfPYcZGY3SBfL8VSdplgH0cWN0kC 2QQA2cyDx9Vqk7J3gqDjArFkkFSwTUb/avCmXBnWVk+NdVax5gNa4o1fwH7aHkKFj5V/fx+ zz/AGURbQ8fP20+LIoIYXQX22ccLEai3lU31GOohLLj5kqeiKDpjcNq8xY/E3xUk3ayuLOp M2JlxcmY3u34lapMWaE4+T1Fhyo41Hps43yhR8pGt6xMzKRzFAzYcL29P0+0okrcfiZhXbs F8aWKXA6hyXlUhFUI49LcCW3Vg9wkxMjKUxTIsAXc2O27cpj1+FxxrF7l05pv5ir/AMwh2a wlySvt23rt7RQyHFll6uXAw9cM8QcF1F9A4NYHbZcWSBsXKbInlcbVCattBublr8K7k+V+T 03dsUSH1HFS7fl31tepO65JtJnO+TNIw1CE+ka8goqXDaSMyli2M0ZJWWLw9QFnA40LcONX 8NLf41Y+4UDbjxFSZeQ22KFSXPt5DzrF7hKJcX+YzPeR9MeWFQVjRV47q7dFCrALKwlmVQ5 hVhYEjmL1kRY2LkfS2kijETGzEoNr/Fpc62rFiKNHJ01MiOSzCQj1XJvzo21uQAP8aAJ99W vrewPlWZHj47ZeVnxQtjxL8O5AyFn8BQ7h3V/q+5OCSSbxQX+SJT4eNA+Vz7av7qJ8vstwq 1tToK18KOvK9W9/nXn/AHNEg+VefKpsuZrJEpPtJ0C+0mu0rmqIhk5Sy5zlQXCkl1D6cPGm 7j2+MPgZyb2jA/LY8SAV4eIod+GfLN3N3R4tshaON5HFo9t/wm2tZEU7MO5dcvnB1s4Zvg9 q24VJLlZYxAYopIN5CrIENnXdy4VgQxsv8xn3D8tbp0L/ABs3LaPvrtvY+2zJHmwqwMo0cB Uuu9l4bjUSSSM2Vjbo8rqG7q4PzUL17Da3iKUDgSSa5+H2XoTZLWDHZGii7yOeCoOZpe657 us2y0OJf0QA8faxHGkzRsZMckzwSg9J1/HIF1bZyFZMUk4fJdh0lvsBiUekJCfgAr+aYgP1 WMpEqKbdWA/GhseVDCl1MADQl2VjJC2qkAcl4a1kxxWMjRuEDcNVI1tWEZG3Mqldw5BCV2n zr2WIHtotroCT91ZGVI5Z8rJkc3JOga1SYePtlM5XGxpFs2yJDuyXvyvfbX8pxQy+iPc8YD LGgbaq2uL3trWNnyRx43RnEkbxLZplQbbkMLqDarHh/iNa9wvQ8tK3MbAAkseQFCQbk7T2+ TS9z9TJf7totUWMrjH6MqSIQo02cQPCs7F2FshJ7YkoQACBG2u7ezxqSFohJHGpKvG1yWAu AwsAL391d0w95GTrkJJ1BtghCq2yNreo60YtgyZJJFSNpG2qq9ASnVV586xcXHxlDTMgdXY ltrDc0ibRbavnX328qy202x4cSnxuzFqA8Dr76225f40ffYe+jqCQPUL6/dW4EEcrai9Ef3 vRa1h4eNXI0NBidRqP+debc61/vpaj4HU0mFlT9OYi76Eql/h3sPhpMXHa/asFxJkSD4ciU axorcwDrRhmRXjb4kYXFj7a7hhvA+R2/GmkjgZiu0pfaIkD219lTNhyFe2ZBiaRZL78eRWu JDbiBS5EGQ2N3cDZdmQ4kyLayq9tb+fCpsvuEUTyYQb6qBgJCrLodl+TcqfuOYuyTJVRjxm 5MWMt9iX5VFnqwWLKhMZA0JkiFwpPnSdyxzGsM0YjzorkN6fhccmPKiTV/H/CtOHL7XdjZU BJPhav5xkJZLlcKJtQqobdbXgzfYVI3KRqDwpcyB48cRl3hypFMksjzG5gEacQPHkKTJhIe OQFH0sNw0YUsZR+pizNGqxgAPjTnduZjySnVrlGVgwX4iCOVudPAEdBDkSqA/he44/rq/A6 W91TOouyxuVHmoNY4xiseZlGQROxsFBJLyXtyqbuuUBHk5SmLFewXZEq23i3NjrWP2CbtzL smV8jP3flOlyXcP8AEGa/CkgiG2ONdqL4KosKA9pv5Vh4DKZJc5iFCm2xV13Hyrz/AMaX+n sOSyn152ShuYkU/Bp+I1FiwALHCoVQBb4dL++vDzqTJy4JHhkZo3ZWJcDIbc/MaXoZMeMWE i7h622tvFr2Bq30gsNSd7E8NuutK643qT1Kd7fERtvx8KGTDM0aK6yolvXHb/TR7/D5UCdb X++u8SfhEEY9m0tQDcDa44X5U1n3YK9xCmYyt1tH22HLbapyhXJxEEwiDKEG6PRAp+IjxqS JJojk9zXHV8kr+XErKWI27rG17VJh4UkMY7fHJku0gL9Wzm6JroPOojKIVx2ykxjFtPUtIm +97/LXb8qJnGPCrSZcYNg0ZfbqtZUzyvG8mbjGOMMRthk3bVFvHS9YXdJxGDFlSDHijDA/l 7h+Yb6g2qHJldZXlUMWiFlO4X9Iq3EXvTZOQ9kS+1RxkYiwRRzYmsvPzlU927wBGsYW4iHH pi/gvHzpIcpnh7bl+lWkUqizgfvcL00ePPHNJGLyKjBivttWJgwtKkmbNJkzgSEJGg9bsE4 Am9gaMAnyZ+yxSbTHI53MOBu1tfZUGP23D+oxY1bJafHba+MrEAOp/FfkaTuMEChskbchii rI5XSz2FvOoMeGATZGTcoHYRJtXiAx03HkKds5JYTgTWBKk/mhddu3jYE3rDiidXxZQzZM7 A2QFN67T+LyoK0QXGfIaIEhhIIVj6m8jxpmUyl1Nli6ZEkm4brqp5WFR5mNuEMt9m8bSQDx t9uP2yLcsT/m5MykrtRDoqkcyaC8hw+0BVByISZMVibbZbEC/lrY1JFlyGLEs31CmPbGkxa 14lUeiMeLceNL3bEIkWMFJnAuHx39Lnz2fEKSB2LZWGqxzXAUm3wuPEFbGu845k6ix5W9WP D8wamteANriskNkx9QI6rGGDMWItt04ammiypW+lxVXqYrXBYMbhQDwW/HxqXFGKXw4wyQR wKeuBHZVZlNhtblSzZFw8t3WJl2PGhPpVxr6hQHOuvlOLsdsUK6ySNyVFp+/d2Qx5Uvoxcc 2/Jh9niakyQN0zWXHjB9TufSoUeVfVTqT3DNtLlOws1yb7LeVHxXiPbSrypopkEkUgKsjC4 I9lSdg7i4/MHU7cQbpsJa6KeNHxFh462raeFC3G1eviQLe3nXeX8clUv/AJEoKNRwN9Rajj /Sx9F26jR7Rt33+I0W+hhueJ2g+VFPoYSOB9Pv40rjBiuuq2UAD2+NGQYyCRn626x/iD5re VdXKgSWQp0yzC42Xvt++mkkw0LNtve4vs+HgeVJD9Mojjcyot2sHYWJGvGimPGIYEu7Ktza wubbjUQlhnx4Z2IgyXUCJwDa978Kl7rlPvwsNzH2+DjGWW15v+FQzbtrxTptJ/f9NZPbu4g 5zFVGIsgtJvYlW2MAdQLVDB2ZCe6dvRp8/KU7dTYnH/etT93nKtl5jksQdzRpeyxW+XhrWR F2JxJ9R+XLjFBKqzk/Lu/w4U0OJfrTyL9dMtwWXUkXHBeVQKrpH2nuyKygNuXHmUAEBxp6q jafPXExWUo6SKjK5Y33IznQ+YqU4XcdyRT3CFFlWN9oRg2/4iR40Q2VIuOTvMOxfj2hL30G tuA4UJW7hI0ocOXMa6kJ0uF/w1DLhSNlptWOUKER1SJSEMZJ4a61ipkPG7KCFMVtmwGyj06 XFcfs3czoT42/Q46eFfXROnQdQMtJWIhTpj0TOi/xNo+WsjFzJTK2JGS5ePp74CPT6LkXI5 eynMGTJ2/uGKoVhtEnUxpPVHdXvawruy4vcGjyYnjWWSWNSswIvuI5GhJ3ruE08UH5kqgiK M7B6j6baUuccUYvaYyTiw2s2Q3AyyX1sbaVH3tkC4/TOPmSIpZwGtsYW02rzNQZbASNHteL IjazFeIBZbXFG/xeXhyFP2nsNjOn/k5r6xQeS+LUMud2zO4sbnJl4gnjsU/DW8kKBxJOntN 6bIlW/au1sVx2GgeUEc+djQ01vc01+ZvWot4UARew/bRSPbFmRlWxsm3rRlN+NPiZhI7lgs Uyr8WKm24Vej91W5V3lCLWzL/+5RRAGvj7K9tN48aI4aa+2vdSk0PAG9qJ5Dh769R9PMngL c6Pbu2swwVbbn5g0BUcYovEnmayu3TzGGHDX/4+K141Qjds9pqBJ36UkAWFoFBZmY/CVC8b 1mYsuQ0awp1JN4ZHQobjRxrrype79wiG4j/awkfCD/qEHgTXdR0vzUdGWcDQblAZSeF70uP 2XIMbdy3HLijN+kCfzCfAW4U+LiRNjp2xFXDKGzhyQ3WYn4r3qWbqHDghj6eU6IG6+Q+iIl /lIBLVLg5btHmnWICQhLeMfK/jWFDjpNLPj45iiPSE0EuoUrKp+Hdx3VNlJhzrNNLKJMeMl ImQxALtZdNHHGlx54sxIt0hAQuAB0/TqSfnFLDnyT3T8ki7BzKI9qQkA6eriawpYMTLjhhS MSaszMbFZDt3WANYkOQhiljUqyONrD1E/wBg8Uqh43BVlPAhhYiulPC0yoAMSTbaJYwLqSq +qV08zYaVh/1R2yRswrCseYrrteeEGzPYcGBru2eukGRLHtRuIO39lqj/AKejO2AATdykH/ bv6Yv+qkVAAqiyjwA0Ap45FDows6ngQeRFdfsj7IVJd+2NpFK58HPweyk7P2xNvc5Lrkl/g xgB6+Nt3HSvp8cFmY7ppm+ORzxY15ikxsaPdk9xJgS2pW419PPT7qx8GXISBUU7eqwUsSfU 2vnX0MUolyOn1dqXK7eRDcKjgkcLNNcxJzYL8VvZVtb8vCgPH9lfVZTlIlI15knQALzNQf1 L2E7HhVjkKVKNJEPiuh4ka1Dl4zb4ZVuvLn4V+2gSPP33rvSE6u8MoH+ZPsJH9x9hIrXiKA 4W8fOvSb25DW3ttViDY8Km7T2lgMcHZm59/QoOpjj/ABN42qPDgv04hYX4nW5JpMiKI9KVU VJBwaQE+k/veFTZmTCYE7exJi5mX4lRv8o41NkKkc+U0vUaBmCb7MTtAY8NKWd42XMDCE9u UXmE3/b2/wCNZOTkxTdtyOk02Vjs6yQyAAbWP4XrM7zkR9OXuLb40t8MV9PV+9UIxSDn9zA x7EXMag6zDysLGoMPHFo45o97Hi5N7sfMmosRoEXNjYHHmj3RyncbC5t6jXblXKmyO5KnWz 4SxZfp+JuvD08rUuRCQ8EoVoyOBR+FNbjr99HMXHjGS59U2316+dG3voHx4e2uHl+h+37Nd APvou52oBdmPAAC5qPuGZFtEUsv0jIzAmP+HcjwccaWKNAsYG1Yxoo00Fq7nkfSA4Uc+3Mh i1eHS++NRyA41n93T1LnzkQm1j0ogEX79a8/+dN4HhTzxqHyHISGM83fhpztUeV3EO3dZvz 5cpWKush+FRYjQfh4V0+8AZWBuO3uCWXpJx/OQftFJPjussTX2upBBB8Kye8+pYsEnFgjJv uYaO+vCu0mFNz9UgHZ1QoYBfUOY1pMPHMrqmOilwWUBmk3MWZLtbyrFTImlLRtlbSyvfYye gqzA8xQ/wB5ko2Rinqv63KSiSw0I/D4VmSwh2nj6n08hJfqAAWePf6vvpWglyJe2FsbrGQy E/UFvzNhfUV0lG6O23adbgjW/jepO0ZKDH7fkMZO2y/It9Xivy14UDyoX5a1mKrX6uJEzg8 b7iv7K2STRo17bS6g8D4mlhXMSR2IQCO76gXPw0R23tuRlKrWaVgIUsb8N+tGTJkx8JL+mJ U6rbSOBN7aUyZPdpWd2D7okSL0jigOtEPLkSsXWQs8zElk4DjW6FZYz1BJpK9ty+OtPLBn5 SGUneN4dLE7iNrqaMeBnx9EBjFA8KgKxuQbp7aXbhwZsW0bmjfY+63qsrV9HmRfRZmYgMUW QGCRsW2q5dRa44iosWJhKEBE8gNy8jfGzHzr1CNMBjIy5LEtFHGvqtJax/51m/1Hk/mrjxs MN2vdyum+76+yspBG6dzhO4ZbPdZepr02ub1H2/EiON3KAdPJjK6Y0cK+uUcjoNKjye5SyS SSI0eHNIwAW/ytaw9Q4VlYubJFKkK78mEnVAB5cDUHc8tPTGGHboWA/LhvcMx4sfC9ZI7lk NjwIvRjlU22kL8N/O5pey9pkHdBKu/Cma6rADfcJfJbcqkgmCrm4cnSyFQ7kZrX3qfA1w04 mrDQUL8h+g/SG7Km/KxowbFpHFtPYNa+lnkdMzByY4JvX6zdwRdh4qaheHKm3yTw4zxRSlA i6luHMisdDJLL2uK2C2TJqjTEk7zrxB9N6kjSecR/XJCkrSf7YKwBaF0sdSOFRPjh17PjSD Fn2raLqSceH4SRR00rMw5GL/zOMTIW5MtyUI4Ue54KGbtU5vm4Y/0vxSRgcKTIhYSROAyOO a8a8Lf40qMd2H2dAzpxU5D6qp9i15iipAIOhB4EeFSN2uV4GzwYlxEPpDnVpE53t4Vjx4bi VUFpnAs3V4vvHjenkADGNS1j+6L8qxclYV+pyJ1gkxi3w3Pqa9uFqfEkLLLHv9TRkITGLuE Y8bCln6jFJCQn5Z3Mq8WA/CPGsSPAdZYJJlTJmKnpKrDdZZNBuA5UcbHLb9vVjV0KdROG9N w1HnVwbq1iDT48qBmUFoJB8SSAaEU8Hem+mzsJbz9Qbbx8pPD9dOOwY5yJFsPqZR04QTxte xYiph3HIWWWLERclYRsSUSMwCnwtXowYyQbhmBc3HP1Xq8UKRnltQL+wVttwsaJHC/A+VWr 6f6CacFlRJk2hHdxogvzpsdu3TpOApMRePf6+FlJBNY/aXDdXIXdvPBGI9Kt5tUmHLiSKIZ hjvLvQnc2ikLcMR7OFWPIcfbpQ6iK9tTuAbXx1oTYU0nb5lJKtAbKWJ3EsnA1Li/1GW+jkm VfqMVfSIl9X53gCaOJCV+ini2xtH8Kr8pX2Wp+2YIji7osjRz5NzvXEfVZhrbU8KOP2xm+r D9WR3Ylsg8w7c/IGp+zfy5G7plFWC4/+kUPp63HYy+AqDsmPjfW99mH1E09xuQfM2423cLC 9L1V6eVjno5UI02SLpw5XFS5zM0i5RL4zKQJEyifRHtb4wfGsyWL8zvWULMUILIhN2RD424 1E+NA4z4GdM2FAxGREbkueNnS2pqPJxX3o49Q+YHwbzoCreArh9sbSxrI0J3xFhcq3iPA1I 02KjtKQ0pI1YjmfOljXGURo/WVRuFpPxceOlfRtAPpw/VCBm0fjuve9dx7X9KWgHTknm6jH 84jgNbqQPCn7csbriyOJGXe194N7gnXlSovAADxNgLcah7tj2XJ7e/UVi23dH8y1DkqPysh AxW2lnGor+UzMT23OYtgPxEbH/T14VNlS6LAhZh4gcBUmXMCZe4StO3L0nRaPlofLSieFuZ r65Qfou1qVhJB9ch0J8POv5p2a5nUEzYRO2HIXixsPn8DTy4pCPNE8bK/GKQixDgajWuqs0 SZJEVkAbpq8ZBdhp81qkznyoJZtz3kfeWZZE2bbDQWvpasHa+M+TixtBIsqF4WjLFgwH4hU mNDkQrgvKJgpU7w5Xax04DwFRT9wljkbGhONiiJT8F/ikJ51oLW5edHtuF+b3KRdwj+WJD/ AKjnhpxtzpe7QSP3DukB35HUvtyUtZowvIAcKimgKqxUdSIW3Rt8O0roRY13bPtcvkiFCf8 AtxCwH30d3I0La2N7VYeVEtzAoA+FqwxjopXHyY55Qxt6VHAffWTnw4uPkdURnGeZiGieIa Na3nWTmOka94adJMeZXO1Y02gDXhwNZXctkMeaZ4sjFbeSvo0dH0+al6oAkKjeF4XHG1W+U 1c8RpW1wGVhZkI3AjzBps7+n2RUc3ycKUna9tbxngtS52GnTMrlclipVmkQWOp8OFRdqwMg pmTyIsvT1aOJvSdflYk6UuPBZFPxysfzJHGu5n5mgZYGyIu8RCEqPlkjtpf8JGtZP/48k2H mA2yEc/lkDRpJd2igcvGsafuU82RjIzxYWRILIZjxsTprrapImikeOB1iychbBI3caLx9R8 bVm9x7XkiBFl6O5NA8ewepXXXjpTZBkZppFAZVJ6YvxFvm18a14a39lMTwPD7Qq4c+TuKgN GBsu3DU1tj7NJbiS0qL+u1v109+1ZBKEj8so4uPO9K0vastA3C6jh7jReTEy0APAxH9t7VJ JF22bKny8iR+qBtTaTZRe3ICmx4O0pEyruJmfQX4WYEA1omNiMSBuHrYLfjY3FCfueXN3Er /AKUrbY93jtX9lZfYZ5Ay49nw0sBeGQlvi528KmhHpnX8zHc8UlTVGFqwUHpyc/ITGnHPdG bPYfrNRY8ItFABGg8uFW87e00cLGY/XZxEMCL8R3cT5ac6hxYlChFAe3zPb1Enn76B5jhS9 0w0Q4DsP5lCFAJLEAT6a3FLNGd0cgDRtyIYXvR9vCieVA+PGtNf+dQYmGgk7jmvtx0YekW+ J28hUkrN1szJbdk5FtZHA5eCjkKDePKpO+dsRpxllhmRMNyJ8yuLcNabE6waednkylRgHRp GPC3DSmODmFAJpoOrkOXTpoF2K176t7KnCZICojDY6KoDqB8Kn1feaieebryOoYyBQoO4X4 LWlX4+VM8jBFjG53bQAed6+n7bizdwc3sYxtU7eJBI1FNPJ2Q7QbAByX+4a0mJMXxMpvihn XZZ/wAO40SpuL3BGunhR1vajQ5g86J8LVkw9vYmLuamWJdpcxzH0sU8DWBjTR7Okh7h3PJY kkyqLLvkPH1H9VZXe8+OR+1Yi7cHGuYzM506rAa2vwrEbID5mVCzN20rIymJ5DtMcobVlHj 4VkQSsJc7MVjmTkeppZFOm78K8BWB/TcZBzJxEI0IuYNmskpIrtuHFaTt+/rSdUburMD62k IBJ9J0p8BJkbtueetg5Ia9iNOm9+FHl/yNa8DpXnXlw91vsRv5j9BjKPzOAJPKxats3dsvL Y8FivIbHyUUqjIyu3TcS06soY+Oot+ut+D32N2sNkbPofcWYVLjZmMzzSIVjmCWCP8Ai3Lv RhUMGYzxTIoEjFAFZwNSNtFYctLrYbZD09f+oCrjmL8b1caa3vXbu+xRruilWPJlva6P6dp HvobWupFwfEHh+qpcVifp4uplY6cl6osSK1+Hn51r8Op8/GsjvRBWDBPRxIxoGJBG9j/hSk 8uX6qHspo5VDxuLMpFww8DT9slZm7Zl3fAdjdY2HxRf8BV76DQV+o+yiOd+HlTStpGi7m/6 R/yrK7xLuWOZzHhKeCxJ8yjiCxr+/G/OhE83XmBs0MIMrqOZYLwtUyYmDOIZgIY8mRdqHfp op1JoZXbe5rj5kMYheIwhGjudzLMDqTfgbVcxYvdYAN7qEWOUkG3vI8a29zxmwMhiQ6zxbl v49TbW2POgK3sBvAtWuZD/wC8UwGQMiQCwihBdi3hoLVN3LupfB/p6Pjij+LkEcBwvYmlbt r/AMl7TjDZFcW3DiOPE/qqPNbMXuGIrASEDddTx3WW/vFNDOiGeQAGGYBZLj8Dc7ciKP8AL 1PcO1klmha/Vg19TeJFuFXx8pNwF2RiEYHwIa1A6MG1uCCK04eHnVjx0rD7tj7y+FMN+zh0 pPjuKMmarYnZlb04qm7ZBGoLMvynmKl7cfRjugRAum21tpX/AC2pVy836XIx52x5nnbaAF9 SPCttdKlxM/JimkxyBDk7gBPCR6XOvEc6zMjuGUMrNyZkjBhUv043v0kuBwIrFcw5UQxpHy BIYTYdG4dG8nFKhiEEgRZtF6EiRs1vUSLC9uHGoseMkxxDYm87mI/zVcaA/D+yvNjYn3V7v 13+yBcy2sZ+nL22dQtqNfmtXpUL7Bb9lbWAYeev7adJMWJlk+IbAL0R2/uGRjAiwjcieIex HoR5fboO6gfDkJsiYj96Nxx9lOc7tE3b2I0yYkDhT4npE/rFJJ26WPvGBtuovqF8F+cezWh jZaNgZnwmCYEDd5NWVCybysZeMD/uKLqaw5yLFolBB43UbT+yu2T29ORBLCfG6+qsCDHEZT Nd43aS+hA3XFqye4N0xO0cuibggVCRx8ax58LHVmVYmeMkgHqmxN7anWsPtp2lZgPqHPFGb +GB7a7hgSRRifHUvhsxISbYNzIx/FasfIYBTIivtBvbcN3+NNHC23KhdZ4Wtc7ozf0+ZqPJ X4vhmVhZ1ddGDLyN68bW/XRllcRIOJY7R+usjHwspJcuRdgVDqoY2Y3HgKgxMNZslYUCL04 mf1KPGwrrZE/8lwPljU/nOCfnJttodv7ZGM3Pc7RHFZpHfmXc8KxMru8/0WI8syQiMEiB4v mY/wCauvNOv84ht9HnYzbkyYt3wTKv+NNHmYrvKuofGG8MR+7yrbjdkZ4jxEwIJH3WoQd67 QMF9xMe+LcpPPWwrqw4uPIkg+JbEft0oOI4VyApULAqtJb2jQD20udnt9F2VJBtZ2CoEB1K 8TI78PAVAOk8fYcJbRI90+okHC6HXao++pJuzdNoHt1e3yXCMRx6bfIbcuFLizYc/as+RWe LbYB9urW23WsnA7rOUaJj0XnO3h8SFjRmm+mccXmRlVrj95bGr43dsmBUFlWEs6KfFXplj/ qSa5J2dQMgPldiBer50a9y7dEoH1mPYygci63oY4nTdkAocaUFW81IPOnbtXcp8IN/DiDgx dTiL7qMH9RRmHLQERTL60yrC/pt8J9tHvPd8YzrknpduwAdZW8Bew2IBqTWY+LiyYHce3qk suO1wNrH2srDzFYudirEJysSHcpK/F0r2WxNqmwcvGGRkYrPvlgbbH040EjGzk6gcq+n7h2 5zj5EYkQsVZXRvVGNOBNuFPkYmDM0OVeV3aRdgSPbGSgPCxa1qlTHw5LyEphTm2yRxxvfQW rEyck7ppU3O1tvqBI4D7Ye3ZwCw5gZY5rfBNwQ35GpMfKA+oxWEUjjhJZQVce0foftogi4P KjndkJxM6+7pbj0ZRzRk4a1LDJCcPuuJxjceuNtSo3D4ka3GnxZmYZeGzQSO1iRx2t52FSY yyh3x55A/I3LEg/9VdkjX4gZmY+C7awsiGcQvhOZRuXcGuPbU3bcXubNg47SRFuiESR3vuA YNdlVmNDFm7orQoqJGix2W0bbrtrqdBWV18pGz8qVJhldOxj2WsqisqPLnRnmdJYJUQq0bo uxidfmqOK/8BEQtw+EBf8ACv8Ad5KRudVUXYnwsFrLfASbLxs8rIsKLtZJ147d3ENRmefH7 Rj/ABKpG+Tb++xNhRbuc+T3uU6OynpwXB4KDqaxj23CMUizpJMGX4Y1PqG4k6eVGDteDLku bmMABATw+FReuv33Ki7dhAhkjkIAv/kBvf20iYncpesSR9QsR6KOToXcBdvtvQGT3jGWFWZ ijMTtaT42X1G96UfUT58h1MMSNaTy2qo4+2lj7f2hMNCPT1ZFWy+LLGC366eSXvHTLHRIYV KAeA360Yu4Qw93iXVeneHIHml7rei5yMzt8vOGeFjc+XTtRGP2/M7llN6g0kRjhZ7eksNNL +NR5nd5Bk5KD8qAC2NAPwpHzI8TVr2FHXQ1Fl4MnSz8Pc8LMNytcWZG8jSzd4xMrt2SwHWn VSIiw0PqW4PttQg7dDl90Yi7SQMFVD+8SAAaMWT2UwRIpYSzurs7cT8NY/ccnExcbDl3vHD 6+swj9F9vwNuPKpzgdsfF7sEYDH0I6ZXqdVvVtK21rHXunburlSY4l+oiYLvOzqW2qb8Kmm 7fHJBHjxiRosqVj0t43pkRFeJAB0NR5Pcz/wDDQOscMMY/OyZVFgi+JfnX8wy0EDCPpYeNb /x4TxDW+Zra1kZk43YPcoUxZpOP07AHazD8JvUX9Nd7Xfg5LD6WdW9LNuBG0jW37DWERibg 05jvuII6yncz3vv0Gt6EaRuYusrIjpIzmRRdSL67QtYkMcIkxem6yTbnRYoyvVKi3FidSKe eDHJhnf1Bi6EMp1KqTp7qTFxl2QxXCLe4HO1z9sbgXKToQfw3Da1lAHWWGCUDlYqVv9/6R+ 73V21kO3rRTRyW+bbZlB9ld6ngW2IzhSR8JkB/+td5wthiHV6sYK7TZ7j7qiQ+oYmGSLcby HnWTkhSz7di2/FJ6QfdWLBGWZXUOzNxLyeo0DfQXoyoUky3KrBAxO6RibaAamlze59zbClI HSgxwFVAfxbuLU7907xO4YlnLSiMEeG2ie2dulzp72Ekt2HtAa9QfTdsXCWOQSpIo6W1wNC WOvutX/8A1HeF0GmNE25zfW2xRYfdX/wnZVaFR/5Oaem8v+TeGP7Kg6/9OomRkPsjMjqEaS 27gt78ONqAi+k7VBwEUS9VmPiW9I91DMz3buGUPgeZRtj/AP6UfwijFIgMZBDxkAqwPI+Nd SHChVrg/ACVueV6uulhbhbn5ULeJ3f8aHUdULHam4hdzeAvShiAWO1b6EnjYedaXsAdaAZw rNooYgE+69G2oF64cK4c7fdVgLeNa6jUWq0aKgOrBQF++3GivBSLW8jSYs8kjxNvGLjPJ6F ZvUxj008aj7ZJPkSdynHqmVrv0wu3ZIwFgtuVdRJJw1tGDgEadPjbwrPyImcs2KIX3tcbYh tThz1r+nY2AA6WRMAddTa3vq/A8LVknLUNjrG3UU6aAXsPM1/TTZLGSUOAw5gkqwv7F0qON pXg6UglV47btwuLa+2hJHly+ht4uqH1bGjub/5qE0mbKVTcIscqpaSRhtNvaKxFkSSI5DhV hkN3DytpoOA52o8wTeuH6/sj7TBGY8RtsmRkMPTYG+3211MY3xsKAYpk/wC64N7X57P08iQ j/wADHAT/ADzXdj9wppdtmmmkZv3jfbU4km3rl4weNLAWCNbbbna1d67h8qsuOhPlxrt3aI mDQu/1OSvzbYmFiT4X5UWlmjiROJZgLa8P11Jjdlhkz8jb6JY1vEj+Z5kXpGeRe4f1LlWRQ bPHif5eQb9ldPvPeH+vPrmAkFlY6j0kGhZsvvBvp0E9AH7z6A1s7dAnZcNPgWVBLPIfFtdB 99A927hJOoP8CAfTxEfvbCWP31tx4FQcS5G5yfNmualXrPCUUyb4ztN0BIX2V2ru8OczZb9 U/nt1o1ZEYsqA8za1QBujHjFVEkLECRrr/ETnXdFilZY8dUd26rKYx0yfQgNmBI1qLpZKmC CPGHQsAGEqHeXY66EUxjyyrSbVYMqjpMx9TRix9GnGslz3JDJjxRbUVPynMpILbtvEeNRZI eQTtIIpp5FDOsZks8oCaEAcCKxD3JnyEgSY40rpYSqrel+GhtUkf1E6SDNHS0JEMZj0dTa3 E1iCfKljSMqtmjc9YbiH3bFte3jXcOpC8hfFRcRkVzbIvptZeBrLbIyMuXKjmjhVELKgXbc t6V1A8qx48nIni6IRZHO9AlifTIqi5ZtLGlYNmqspi+r+IFZTId+zy2+FIuXvMySSJeW+8q rHaTu8qt41sHjRNuVr1gonreKGZpAD8IcAKW9p4V3VgTa7kDiLkoL3rwN+FZWLjm0zi6A/N tO7b76wGwekO49uWSGTCmYx71biVP4hQh7xjnt8kmsTSOHhfXVRIOB8jWN2xTvly5426S2Y mFWDO5H4bCsGHCVnxu3OWllHwaHx8NLUW53PlQ7Z/T+13UXycnikfkD4+2j3Du/cV7jnJoV JD7WOm2KIXJNJ3Pun5IiYvh4SnSMEFd8vi5v7q/X99cPssM2SDHIs0UYAa/j1DrSY2OuyJO Avc3OpJPMn9K9d4il+OQxbCP8AtGPao++snBe4lxchlcf8Pbau2yPEzF4ZED20DEkjXytr7 azJxq82XKzX4HXS1dwfs0tmVUhkyGt0oowPX6jwNxpTpktN3jMPqex3qznXiuh/XXQ7P21e 3QBbGV/QRf8ADuAp4O2KmV3VrnN7lIS0ULX16Zt6mFLEqiV926WaUbpJXOpdifGrL6bHQDQ a+yi1+Gh8aItqBb33rz/bRQi6sCpvqOFLGII+mlyibQAp52HKlKRIjKLBlUAgHWwtTtsXew IdgNSBwuedGJ40aOVSjAgepdpFv10HhVmIQxJ1W6myPjsW/nQG0WsBqBwoaaDTTw8K8gAvL 7qP6vdQJ4g6UeQ4i3nXE+VfWT4ySZA22kN7krwvrbSrk2q99bcTV+Yq5o2PPhXee7sheOOR IVTgWeJQlgfDc1Znd8kgfVsV0NyWDFmNuXhXK9wPdXmONPlkyQTy/wATpMFufxf8agglm/m fbMx9kkEwv5WF+Da1O+AGbLzMhsLFyHO9kgQ2Ea/sqFu3TquTGB9SrL+Xksx+c8RtHC1ZbT xJCGEkayCQaggBNo43a9dtw4WOPP3TIVZ2X+KEa5O2+vwrxpFgxo16QsH2qW8bliL3POjfX XSvG+lcPL+xPLzrP/qJ1LTZb2iQfIiHoxD3caDu/Vycu2RNIdLu4vauzOWARusqLbUPsN9f MVO7kBoppWYE2AtyNZfcI4Sq9xzC+Qy67YV9S28r6VF3DscEZWYxgzSAsVDnaWbmbE8OFKe 55jTRKP8AxoAYIm/zbW3H76EGPGsUQOiKLCtdbHStPbR8Dx9tNfmb1c8eXsogVrqfD21prp pRHjQ/dOnvr2VerV7aJ56bfdQHLmaseA4V91qsOZv9mvhwq3EUvmKB8ND41P2nO9eH3mSSR MhSVdJLBunt4fLoayO3dyLyQGS8c1teGjgc7jwoS4UyzKTwB1W34hxFbnIUcyxA/bW/qKVP A7hb76xoIGEuL21WnyZB/DBUbjfz0Ff04p1eWUzNy3M8ge16WGWaScyK7ZsMkXTXFdTZAj6 XvUOZlZcbYWAf/HuABMeBkvTdxyH6pjXp4kaiywoRq3mxoXHDhR05a/4UPI617/0BHk5McT kX2swBA8/Cir5kKsACQXA0IuP1V18eVZYSSBIpuunnRlxZFmjBK701G4cR9vecJfUmLPIYT 5BhJt916w57WJjCn2p6P8K7T3CW4aLJEdx+GQEHSu/40ymUQTTFogPVtb4TVw11GPIz3Fxu bcToeV+FdvxlsZcmWNIlGt26m9v1Letw1AuPu0pb+OtXqw5fsoYjZUYyT/pbhup45cyFHQ2 ZC4BUjxoTwSLJCdRIpBQgcdacDNg3KDcb10tQtnQWFrnqL/xpEycmOF5B6FdgDarS5USEqH 2s4B2ng3HhRyUnjaHnKGGwe1q+oMiiAamUkbdvjehktkxDHJKiUuuy/tvXUxpFmjGm9GDAn 3VYG3nRJ4ilP4jb2VrrxoeGmlacTQ8CKuaPKgTwBsKB5a6UI0fpTAh4ZbXMciahh/jXR7j2 mLNiUHcYpBc68URxp7L0snb8qXsuZGfVFkhkvfwYn/Gr94780szcg427fJbmgI83MC3tdUc g+z0U/aP6egljbMG3KypEdNkS6m5cC5PlXb1TK+mzcAGPcPiVl9Oq3BB9INRjOzEl7fES0z k+oi3p3XXS3trLy44mMORL9R0k2kO0TWi22Ot1N6ycnK62HCQXhbexQzCzoCFJ+O1q+plOW 5liMsCROOmjSAlozuNwRypoUGWMXqoz7WBm3FFNwXPDfxpVN2ZQAWPHhz/QFdwzceGHuHbs pmbKThKu0bX1PhWNL2ZUJkwFaJJxcBBpY+LaU2PjxqndM9hG2PEQQMiUXfaOXprI7JLE8Cy AZGLFIQW22s4O37e8QIG67S5O9B8Ya9wP/bWJjRSp10Qh4b2cNe50OtZWJEAZpEIj3aevlr ytXc5cvuC4+XERDk4YI3T9P4dxvuu3lWNiz4jSRZidJMcem21b2YjhpWKsmCkMWOIDjbHLb PqNyk8OIANO31BHSspBRgdSQthbXcaTKxW3wsTra3qU2IINCsyeAfnRxMUt7ONCaJEVliWb rgDcZb3N347ialmxcWHIyjhwmSOfnpoRpq2lPhIVwHyF3tc7VSSQ7mXyBNYPa/6h7YuO7N0 8bKgIAcrye3EGu+4zwL0EguiqoAQqFN1HjU0+bGs82S8nXlfV/Totjy9Ndm24y5UiGZYY3t tnVGNlLHhblXecoFYnypAjYqg7IG3aLbhxqf8ApcD/AHceQwI4r0FXqlvZcV27uGDBDn/Sp JFJhvbT1n1lWsPVWUuPjth5Am3ZeM3ySEWsvlQ8Dxqw5ca04HQURwOmlfsq1X8asPdXnXtN N58KUfqq3Lzrp5ESTJbQOob/APip4sfpqymziGEtYjQ3Kr+yn+imEyxnbIguGQ+atqKvfTj bztxoTZWOrygG0gujEfvMliaRHysqTFjIP0jybojY3CtcXI99bIwFVbbVAACgDgKtQFzc6j nwtXHhofLnpQN9DbT9DSpXafIEc7l5sdZLRMW43AHA0M3HyZ8WQKI0WIqFRALbVupsKTKXN neSOQzHfZtzkbSTp4VD3JcqSGWAKIwqgqAOI99C+t6F+NfzDDxnysfIXbnQx/GCvwSqOemh r6vtOV9LmfHJEBYh/ExmzLrxtTRzYozohYCVRy9qHd+qkyx/TgaZeEsiEuCOYO0GsLNzpk7 dNAWlkikDO1yCm1VU3NR9PNRFeOHbeMhvyrspYX0OtCVM9GYsjsTGSWZG3C+tHFklWYGV5N yqV+M3tXsp45BdHBDDxVhYihG2VNLhI+9MJj+XuvuHtANSd3TKcPN6WgsoQpwVeHK1PhSSG NZNp3LYkbTu/wAKiyszMlznxx/thLYLHfn5msjubZbzSZO5ZIWVQpB4DTkKkGHnT4uJkktN ipbawuNwVuV/ZWFlY+Q+MvblCwQqqlVF7m5PM1PPBmSYy5LiR4UAKb1O6/31PniZhl5EAga XauhttaUL4tW/D7pNC5BTRF11udL1IkbtLNKxknnfV5H/ABGvcKJPPhVvGrDhzNa8v2Ubca F6uOVX5VpxPCgw05CtfDjXkNKn6blGl2RbhxAlcKSvnaoOz9qwhkyiNSFuVO08NttTw1vU/ cRitid47YUOSIyR1YQ9pFZedh40mRjuHhddyMuoYV51fkf20Bx8aK+dC2p1FH28aUjl/ZEV x4WtQfLx1eQcJV9D/wDuWxrb2vOLRKRtx8tTKq/5XWzWFHq9zjgPDbBCG+8yEmhmZRfPzFI Kz5B3FSPwLoo91edXPnuoHlwtVzXs/wAa14/86NhwPKrc9SD7KHiRQ89KBtbgD5DWhfj4Ub cLf40PI2rUcSBR8RofZR8qt+HX76NuNbeR4/YznQAEsfIU/eFiiHbmWQpYFpYtmiM9yAd3l S400chkUxRzzBbQo8oBHq3cKRIUdu3LDK7ts9UpiNrw68BUM+OpgVcpYcyOdRvCld5IsdLC nbY0eEmMchw8bCYjdtDKPw08m+S6MqdExt1XLC6lEGpuNakz4mb6aDd1GZSLbRdrA8bUveu 8s8ODC/Vw8BAAXt/CZ+ZY8QKyv6gyIzEpXo4oYEWsfVbx8Cabu4jL9tzvRkc9rN8V/ZUOBC +7t3chJJiqf9F19exTzVgb25UPOgPA/to+etX5EilojnfQV4W4foYsBjL/AFjlA4Ism0brn ytUb4hScNNHFJe6gJI23cptY8Kl25UZ6Wsh3cNdv7aORHKphF7vwA28a+oxXTLd5VhRAwVd 7ajex4C1Yq5pEM+Wp2RE7hu23I3eFdV3WCVVYywM4LIFNix8qknhnSSFL9R0IITb42p1jSS GNF6qTSrsidBpuVvCo3fMhRJbmNi4s1jY2PtpcrI3mN2CAxjfq3DhTNM/0lnEe3J/KJPEWD HWlxXxmjUztj9ZmXaCtjvPlY3pZInEkb6qym6sBpdbUAPmOtGr++r3sBxo208uVX/vb7Lnj tFz5152B/bQvyoDxojhRXly91bvEj9tG/PQ/fQB53B9lEGuGpvV/CiLXVhYjxqXt8fcXXDI YQQbBZN51Dt8w14Vkh80XyXhckRWsINLfFzFCP8AmO2KISRY9k1EUp3MGsRzrpSZcRiMglk QRkAkLtsNdBUokzInD430aEqwZY73W+vEWtSzbw31BQfVRI7NA0K7RotzZhT4ebjCKIs8Sq qlDLGT/EKtqC3nS9s76ergEj6TuK3QxMnwCXwYcm4UcnsncTPECXEJt6/dqjX91KO9g4Pas Qb8y6mPeU53bmfLhyqLPaJ4MDBBGDE42mVmFjKQdbAaLQPO1yPbQ9tfqqw8aFuNj+yjQA5V w+3ClgKAYzu777+rcu0AW/ZUmKGjSOWSNugrt049hO90uPTu/DwqWKTDgd7KnUSRlklAa9w 3BNPCpu3SyA5T7ihLbrDduVXYW3eBNQ9wbGjjlEsO/HR12rFEpBPIEknhXb8rFiWcYruXiY hNHWw1PhUEKwJFKsUySvvWzb5N6hiup0rK2YawTyi/SeXrdV1XbqeABrIjxITh4siKXwjN1 I5JLhmCWPpHhS4+JidCF1kLqZUkl6jWJLsw+E2+FaxMKGDdOjRGWLcqgBNG1JFFMLE+oxMj HeJBI4Y48kjAlvWSdvspcVoSzJOzNk3Urt2AA7S1zciolyIFxZ0UK0CEFVtpddulq8fA17a seVEVqNa8hXlz9lWtyrTiRpV6HjrcVt8KI50Bxr/L+v7D5/trXidK8LGiRwrXhXhRX33r9t WOhOta8jxH2NHKqyIw1VgGH3GhP26WTAyVO5TG5MV/Boj6SKjl7vmjKx4zuXEjj6cbMOBfU 3oDyItyoDmdDQHhR/Qv4f2QHh9jHwrTW9rj/hW3jodTzNWHEaVqKFqI5GvMVrX7aFWo2N9P sAPKjfhXkOFDxNacaJ8av40D/e32AcNSasfcaA4mrjgBa1DX2+ygeVC41503if2V5fZeibU L8OFbvDSr86vz51f7L1/hXur3W/s2pfdX3/to+37B9p91Gh9h9n2H7VoUPZ9g9lCjQofYfZ XuP2H9I/Yfd+ga932f/9k= </binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA AAQMAEAMCAwYAACIEAABPqAAAwyL/2wCEABALCwsMCxAMDBAXDw0PFxsUEBAUGx8XFxcXFx 8eFxoaGhoXHh4jJSclIx4vLzMzLy9AQEBAQEBAQEBAQEBAQEABEQ8PERMRFRISFRQRFBEUG hQWFhQaJhoaHBoaJjAjHh4eHiMwKy4nJycuKzU1MDA1NUBAP0BAQEBAQEBAQEBAQP/CABEI AooBpAMBIgACEQEDEQH/xADmAAABBQEBAAAAAAAAAAAAAAAEAAECAwUGBwEAAwEBAQAAAAA AAAAAAAAAAAECAwQFEAACAgIBBAEDAwQCAgMBAQABAgMEABEFIRITBiIQMRQgMhVBQiMzMC RANEMlFlAmEQABAwMCAwQGBgUHCgUFAQABABECITEDQRJRYQRxgSITkaGxMkIFEMHRUiMU4 WJykzUgMPCCkqIz8bLC0lNzJJQVNkODNIQGUGNkJRZAEgACAQMBBQYEBQQCAwEAAAAAAREh MQIQQVFhcRIggZEiMgMwobFCwdFSYnJA8PETgpJQ4aJD/9oADAMBAAIRAxEAAADm0m5vYdn YadIbOkhJIadnBJIEkgSSBnSBnSBJIEkgSSBJIEkgdkgTsgSSBJIHTIbpMDpnBJIEkwnZIJ JkKKdOUkh6u/ynpWnFynPdyKPiulcNXXk7uctNomCvmD5/1ny+daemF2CeX18npBg5vX6tY +XdBld0teayfQcd58InWPorbxPVr5vKrCetHk86fqE5Grm+i1n5/lelYY8IuPohPkDenedz 0C7DelPPyCPWc5Oxub67wl82GL03NZ9LNKK1dOhRTs5SdDb0Xzvqr5dfkuw5asuh5bV7UXG B995gr2lrAuOk819V8wH1Q3SU1j5zs6eRn17sszdvm87KGnj6Pf8AnXdcLeKS0Y6M70wHS1 8/zb0Tzb1BX5d6OYJWfm3pPnHYRuTz/X8LWYXb8jsTpuZetzdZbYern1nu8D6X5vOndQ5vr qx5Hmug5/H0GZ2nZJ0DJM5dkhokdhGmYzuX28NJ6OeyKJ2+bPeduYrld+tz0nKm1Kqe9iJx aG6WhoKkDPN095c7ZeNRw0p06HCpk4rLC01Tl4kXJm7zDBuc86VbGOkPoMOtxaV2OwixEla SQ0khMkmkzoaZ0DOnQydDZOgXa8XdWfXR5m15buWPQq6kHITW9ocnMWjjHZSvaLEm4NswXC rpOZgq6jPGZydaHBoXW5rcm9C7AtrPfzc+8OeTtn1pJAkkNk6EydgTOgdJC1woj7+No1hlj neDWrOgK4zny7E9CAbAa4joJrGjSObOoDZnnkTRtbhyE2Z2iVeCVjVke+fHox00DBGgs6TN EnL6Dn3y2Ej0850gGaOQcQOYFJnOBMDEMydzZNMabjZlAbUudtRurEQ77MdnltuAWjTpLox 6IOrKdQx8HI07HnQWBlRNT2RGqp0heULciMShazfXxrJDM9XXLESGjax3rmwnOC7OG3fxN3 g7ufrNG9DzmjKvTNmdxp3kyNk4S09pfJ1ZjXP1crZ+qpfOWGAZbWpk2NXYw5WwgLW2AFhrR S87ashJO20aqa0oB2VBD1XIbP1M9u+yF0VMeNmmFSKa4FPDNw6BJxadqCoxC0Yid4z28/a8 7qyMPteU6+QKuxepw12W2UoSPCmo1vagvXw9fxvUyqDQ/U86JY9uuWRnbWXjvSnRSnAybvp PWelgt8ZoVHu3mSIjU0vOSK5M4KE3CClS0bNSzuqBNVRURTcBtdtXN0DRop6IPqvaNGvovU 27nMn4X0fJbnNHONO1vZ860qNGk9ABa/k+hjxnLu5aNTMv4+zQzumAwQYpYfocguTs5bdat SsHQzJB09ol2HTGgiZcIuotkzVLxTOGiQ4VNNkVCmUXJplcsNM2DWb5yNBNzvaxT83m6MqL v24H2VPndtwZ0Dmj7fM8/m+15jo5Zw3MHu5J2VQ7MNKogfyfQz5xboio4Yvm6NsYrP4rjma Ivq8AOVq5eiSSmxLUm+mnfVx9SmPU9tCA5acgzoS84iYbVwx0HIUDxtMmpIpA4EuCebYzaS dtZ21xbUZWzz86gvGHbz6Q5gkssurd5tM3bztHkM3E1A/R49LB6Pmt8Htq2tU42gP5feELr PvGdohaedl57T59Hil08+Tja+F285KrVECjCUyczQjlrm16smZNsI2tQjFvw6doG6WG2cXG vSLhDwmnrtZyZz+vjVFltT6Qd0XLdfw7DYPRc9O2ZKu3v5tQY8bDbYzLRHhpbPOdFxaYr6A mpoch0fN9fEYTAer25VicW575ulOpQurh4SSXil0ZTRXdAmJvc/085aGVzanaod4wGT0/K9 dy7iZm7Rn04lr09XIWfl3Y9JgpcMtbhpRJeFldSsvUE0gQoPR1wRQ8Mtuq53oRfO6eVv2x+ zO4S6iNCKyBL531sI+XcUMRz7j5mnl93n9LgdBj8fUWETTdnaeTp8lZOVp5fbhXdCO8l1TH y1Gx9bH6eUhULSC0Rc5FqPqTI0ao825lmafh2j5e5m7YB3jEb46Vudp8nUFEkOpIrnW1AMs bXETWzD9Iaq4jPUsrFu5dTEBcWwZ+dpGtn6+VM0nBaVzqUtDh6dnnOrCnmHwurwtNRp3w2r TP5zb5JAwuq5PqyaL19eZNFlE2Hmn5++EkyqennjSI145l01rDhWRd5mbZG2oOxmHRzbyj2 8V+iBqcvZQGaKi2Ls4rEIjviLe5WmcGeOWtxA08dhadEC5RNEGatWc8MrUy7JNBJ8r2YPDh d2FuZOpXdn2dRqaPIRnPseLqfXFUXN0F4poc0GIXV0c1KihmyTVDKbIqeTsrgQyeodAPk6h HgVtJOmJZx9Y9TW3LV2VOKmiLviZeITpmlCEVIl9Hn2HHlSqeutrmL3SKHaTVO2YI3Dtv0k ickWZO9kaVjxso9OYD3U1FBNF9ZMniquotSMQUsTowdOg1pVyqHaxxM7uitWxVaWdq5eWsT g7p2NUlzdI05i3FihY5rBlDfGJQRlxZIgvC87SyNfLWga4O0xVQmuOjVDVz0wrRyNsy9HL3 eLfUFMG88llPl9o9Uqe3Jhihhq2ubhk6TreyaeBXOnowSZMOnennCq6kbWMSKF6IitbM2c/ g9HId49vKRbdVz7xNEImhChyRZLGidXPTpg6cuVd42V17GdpY7Y4pr9GApQo+mZRDgzRDTq AroMfqOOqMnUy+fTMeyPo51V313DUkCzs8o3pVJ2CyOcLU10W0788k6HsNKV4VjFjjnfTch yBNDLTUEME8/wBXIkrO7i1w1hc223LL1aKSKCEPidHzPfwlagOlydb5mpnZ6XFD2xWLWY3X yWjAH1F1SdUVOq3LTf0QSPJ0qFKytgpqCKsAPWD6sxAzhNCyclGlYOpW455yYdPMJG6ulNU oNadavmnXZEbEU2JtpZevlZ4hInB6oApT9vIJLbt5t+e0ASNsrzBTtsAMuMm9E0Mzm2Wcfm zZwR2YSAYDf181z6R/Nrgz6DCqbLozjfoLabfKsfJ08Dvx2Cef01RtV8ufTNF2RdzOeYWs2 hu2sihlhdHNLTpIzt0IgslXb08bV3NNKTyCOgAdjZ4Wjm8fo56jX2cV+tinxs9Vgk5aM6Gd ZE67tnpkUXc2qzNLNDSx9zAAImmfVz7R2Ps+f6W1yuxgnMTa1tvYm0vOsTD6DJ7+cUwIk6z 51YOU6meE/ZzRtpt1mx5vnpmBlV78+iLYLNCI9NE2DEa8smdJzZJOOgBq42fk7XPcfaCWJV 2cFhrAUi9LE18Oq6kkfJ47O3ate2uzl6HB0AQ0uW6vlXEDRDOiL9rLlxehsc9rY18unZCcV tMguOjA7gtUBUAX1baOfthTOU91fRzQhbC8ozAiD9Vgb23NjQ1I3mEq1NRtZKZOnTkmcbau Tr8+2nzHU85ydAmXq5Xdx6QlRbBNYA2XrQFI5dcSNr9l7Lyfk6YBaOY52ua6bmY1INzzV33 Wssc7yRRYix6rN8djO0c7HMrnqJ9/LC5F6rU0M3XhcuDqi49gg+gDvjl21T1x7QevP34yag qEHIdJvJSRWlIc3jJUtjH2ubTV5zpec4uoCijT7shSpKeaycHiqzAtBdfPkCFdK23jPi3jm 6AFTrc5p5R1u8LNNrSBmz0IpiwHkY+7PLqXUXcnLnEKqzEJAH9Pm1ep4HsKyprPF8/tFz9w Clx2jldT6XHVgaBDirJ0RR1o1Ck8k4i0mTlJTTh0HPdHzaaPNdHynN0YhYur38pFN4eMaEl LJrRzdLPv5EsYruz0rhJcuxAWoBJQJqVnbjWSF6Mj1W+fXOqdbie/gdFjOrSn5OKAR+JtOG UDpd+VHUYW3z2cLmac1LOMxbyavI3e7lK5vUzBVzFiUWhU1rOzuUngnbJnVNuYuxhceWNEd 0bQGi+eQB+XK23jLnUdbM1s/Q5G+9+yZXUtjrq6nL387MFpT3zBTBeuSFCU9cyRNSID3cXY xghWRw55890HO7Z5pwlvbBuzlanJqQqpYUThaoG2GSW1Pp8WcJNN0W1llTV6hune4rnXMc5 V2IbUzNrn1H5jseMjTQvjVryF5Orks2CAdDBz1Y6fD2ZEdMdagwKhpQ9ZSozhdrK00nhngb 0k9Oklm552e11l0MZdVO8bgbA9Mmgn1z09bIO5db0LCa0AZZmuAizJ93J0ZXNzrPboyCceg BVqzZecTKt5ITSTjWtlaGF1c7rYT22SbCMrywKy9+fcJezzuqdlSy0KtBlKNgK0udNsnYHM 9hxHcni66nMcgcRWnl6ePRqW0Py5pnVIbLLG6cB7hytcrtHH3sNQHLhOlGP0nLb8wV1UejA po6ymqBOU5ERyK38s+68MZrRVV8q5KnvDIkfL2qMejqaDB/O6eD0sne9Pl14aMeDrz2Kp0K 51QuDJ5NKOgs52M1s8ppZm5OMX0qY9o7k/TzNLDr2qL48mA0CRdDLncN0ZCmBl6Z1dRy/Tc 9yqpwp0LyZid3DVfGdLUq0gXnXXeOAyOSo0XVzLx0cKzYHkPoZycSx7Youm4HDq6CzCsyrI 2gz9J3mol5/RZCKbUZyYNEuugSnQjpOXk9Ni7xlSq2dXljaeVU6OjnauPUK1Y+vAZZmkjPF Iys9Jm5+jU19BgmZVnBTh089wJlFKu0cgN2jLJeRAN9TIKtTfVgkZVZNdn7qdoi03POXaOd GmvQRTx9+aD0tOkYW1mFtbMasfDU8rnYbY9hIS3i6b41RVExqmMPnOh5Pt5be15fqs6yuV6 rm989zWy9nn0Gq0o5aZNOxO1lU7NdLEWzGjGI0JOeWrIF6+e4GyupIMzb5Fo5VNTsjqUulQ RWyBuC3z5VWnmzpRoZ1Q+nL5+ZOxUNGNCVCCdz0Vpn49FDboa3SepI5cvn03VmxDWfMlNPz emBtHR6OMZhoHnmBarQ6PndLn0Pnmvjeg4ST0JZkpR0hyYcqCg1PIDzE9nklVKu5NgLam1c piLsFIiq1Yh65eIXpykMyDNRYKuLPaMuq2EinOoY2XO53UGdQweU5NWzqKQegCM3KQzaS1c EqPauBNmTohtmF0KWRGhNXOMwGQoiB0RHAsjIKljiXjU51WV1MpxtTGVbiLLBPlyTpNQaVZ 3HZkqjSoAqTNakIe3miWrQk0O/PSOLuM5zYn5dzdIJMMmBaBhlZimhEOSDDQrHnQ0qGxxSQ x7CoPl1KybgSJzABXo0sDY1gFuIQZ61Ztc9CMC5M0E5TqQpHAkjMVKli3jVVM63sHMwQhWS IRbJUcLRWW6EBMkI8CdVpa3OaiyoxOqcfJ2FDmuppgHpRa6oUZKaKYFyGMHpUhmX6FY2nQO jQgBXS1Y4w4dC3Npm5DAYNoIFm7oxkN1ZBKt4yHdOlgMQqEVnXVMslRYqImPenbN1Gkqp1i opsruDRlKs65VoeobzuoZniWiklkhZi06CPOyVbgoDDNqHYLFVYxqrXCEpJEa7k0Kx8wy31 Lh4s9KkKUUxKhbU1WGbWqFUnCLtEZKGTVkeoZXyzdSwc3Z0LhlXaFkXkB9HUznW6VOecnvu 55punYrl59MyM9tFPPKu02ZhS32msKe+gwrNdCzm1IhmTPdyHHQiALmOGbDWgAQ+hEYNGow 8RtxBzbdNIfLR6hBy93RoOdp6dg5hdQgASXN7KSQ0khJ2Q3SvFQu2y75+eYjt1XAplG7pkx 2O3qx5Rnadkkw5KLgkkCdkh03QVGAt7ABOym3ZJidkh30uu05vP1pZsbMmSt0yB0yY7Jgkm QopnEkkCSQ0k4Lq+U7G+bFJ1L6xyuh5/obw53nPU+PjYaR1TKKOmMccEB2XG5dunvcj19Y8 nSln2b43UHb+bwVm8TOmXZaK518GXQueF3zAJ0ytcD0AXmomnm59mnbm9/fPi8p1XKq2Z2z 6kkhM6QOyQOkmoskJ0yBJkN0zg5+e4vV6fLm14iN/mWz6eyzcFqj1HA41PPrMnJU69lxqSv pO18mV4dBz6UdHWZeOnn2ej54qz9E5XGSfpo/nSqOj6zy91e11nnDh1PKs8b9X1Hlivn9L8 8oStklHSzpAyTgydhOkgipsKCmwRU0EFNk4qaHFSQRU2CKk4QU0EFNgipsEVNBBScIKbBF5 IIqThBTYGUkEFNBBTQQU0EFNBBSQRUkKKkgi00EVJNf//aAAgBAgABBQD/AM1ApVlUqAArD oAvbIoGKo7VCluxDiKpwousjUHFTbaU4iqQyDSqpVkK4iAgrpmjGMNN+iM6D77QAyOAE0wW TWiDmtPg/dL+4DZRSpTrir25Gej9FXYRv2aIxx1B2ZP3fo3ncdBiMJJwMwwknAzAbOwzDCS cJJOd7YCQSzHATgdgA7DCxOFiSWJzuOydn/gU6zuGEgjuGdy4SM+OdwwEA7XNrsEb7hra/w DAD1Ldd5tsLHO453nA2A4WO1ctkkhVa23TsXAi541yw/jPjTPEmeJM8SZ4lzxpsqBhUDNLm l+mhnc2w5GdwP0G9ffB9zvaAFZYSyx6jRpJHxSRkbhlut8o2DLv6k6H5AWToccdP0Ptn0Rh 0c1gJGb692yTiEAffJT16HCd4snabbtvjbBYYBkcgbJOq2V+Vc/4wRh6HCdZ3Pg+/kG950z f06Z0xSdP0XZ7wm1B6k/GxD3rx0TLKp7sl2sdRpVsyygPMqnKtw+aMgyt0bCAQ2+7uAz450 zrmyM2MB6MWL/YSkeOBQMGEdZAQk0kix0pSIqEyyROwC1H1bl6vKw1WERswMvc/wC76EkuE bO0jN6z9wRzncCQTpfueq2nISt1IG8U9J5CBOzkRELHxxjMFidY8SRhOs+snI8qoIxE+nVi 2dcbu0ilR5AM0CHj6dVw9QrbO/jCB2/0vdBWIJ+wDfGGNVFpSZPJ3JxwIhcK79hZ5FC5XLv LNFYMgBAj/b9bJ6RzFToEOgOA6IGj/bF+wfZlDCBuxvMpVR/iRu5JU3j676wP4ldyqR7DTh u+sD4mG8UHIuqZvN447pXTRrydXBx10wO1/pF+zZ0W0JIR3GNsj12REAyYFIavZdMrOd9wO WIgMpkGL7hRiDS4QcKtnjbveJmzRRyekrdVPw/onRANkjGB2rA4VBzxgGRWIP8ArUL3ViAP GpVqgOQVvEN9EwfpOFe+VyAH+TfZV/an7FwgHJZB3qiYFIzZwdVZWJX7w62o6fbD9sDa/Sc OREakBOdc++f2oPjvJJusw0UxQpLllYAaskDFIBhgBXt1g++HXcWA/ScckLDIe4/bu27/AO xj8QPix1i68k52yaA7Qc/cIz0vOQa5UShlOHB1JOh17xES36DknRI/3MSFjjkLspDkEh17R LrEOHrIpAGuuvkSVMhZpIk7pDtTHICFOb2EdRJv6n6HJv8AXENu5IBsMGbRECBQzbMn7kHx jG5yBp7KrkcySYxxt7rqpyWIjASCkmBGJCAKPszdezD9Z/8AXB1du049bvHZ2F5e5cJHdH+ 2L/c32kCrlVdO5+J+1aRFjmYkQqZSsMag4cH27CD3YfrYOo6vV2HcEcjJt94PTG/dEfjBry Mw1JpzX7dufgo2qRqQU0kYKZ3AheudoyMYY80v6LJ/xU/3prNAY/aQUKkn4g9YeqQn5ODnX u7Cx/8AjjAJihSPGVcZfhGfjE3XFIA7yM7j+iz/AKaf7m2p7jsb3Ier/t66h/1RLoa+JVTg UDJBognTMWCdU6akEitA7iQAbPXP6/ot/wCmmvVjoAbwE7l+7/tKbEZCoH0oHcmuqjrMdEF tQhmZ+mSuQJm7jAiHN4B0/TPrtiRFxzsoOp3khwyAg5JAWPY4jQ/49dXJCT7wM+Ve/wArdc n6r29Kq6lwYSAO7N/WwfjVJJ+5jyTpkso2spOB3wOwyN2fIgQoGy4+O9nS5GoBH2cbTsyup EnTAcZSX1+icfCAfF5G79BVZpddu8Ma54yM3IMqbP0XJP2lW2O7IxpW6LJ0XyZXIJ0M1n2G zmh9W/ajBYlZu6UgRiYYroc7Yzn46HDVByGPsXXRRkn7V7xiEk72z/ax9ooe7FUD6DYBzYx s+/0f9qr3Ia/WY7Xs6AEHuIwSNiykZFIWLsFEZBx8AXRQajXYk+zp3FQAPoMP0IwHpveN+0 d4xJTkmjiRdztWjIKEYEzRGVQPHbbrV/1zsRKJiMFgjBPn5HTzbwfQ4DhbedcO80Pp9wV7s 7BoqNqgB1hgBPgGGA5EvaskRJRe1JYy5MD68L54JMKsMj7vIB+g/febwgfQkYPsCpwAD9AU hs1mvoPvrNZrO3GQYP0H6A4DjZ980BjYhIA+mv0nB+oD9BzWa+hwNrAVzQOdM0DnUfTfUnN 5vN5vOuAHNZr9evqc3gwYfrrNZoZoZof82xmxm1wgYABmxmxmxmxgYZtc6Z0zpnTNrmxmxm xmxnTNjNjNjNjOmbH6QMMegqEj6BCR+lRssNH6rGSCNH/hj/cFbyD7tGNFUAVF040ydpU/c IpHYO4BQxCsyoNKilmGigZlk1/xA6Pm6ByM8nxMux347dxWTtDNs9+eX5GTZM3RZNASDbN3 FZdB37v/AOD/AP/aAAgBAwABBQAf+WPpYaVZI55RI8kjyRSHuZpvLVndzNNIZJWnEIsTqJ5 pQY7ExfLUrxiScrEJJYzYlmSSKzJ5J5pkkgsLJlmyyNHMGiitOchcvH9B9LSktAVErO0U8D NJOZI2kqFu5WQDu762tFtGKkP8bt2rPMsqWR2iaYzZaUlq+mlm7WniANnvRjXY+Nk7Urf6f oPoVUkwxlnjR8VFUPFCSqogaGJm7VKtHE4VQoVVQbBz8aHbBGCQxJjhcaCIu8ETlIkQJEiB YY1wwp41UKPoP1Sx96+GTESQP4pBnilxBIDqXYjkAZHZBHICI5Qjo/aYXLCObX6/6A4M0ud udoztwg51wA61iLszuUfzSZ5pM88mQF5F/Ilz8iXPyZc/Ilz8mXPyJsEshAmc55ZM8smdpz qCoUgxg4EKgYSAT0wjoAuMQCsui6l2WKJMkRSJEKtTX4SL2vr6gbPgJjOxiHR+mvpGABsHB sZvCgOFSVClV7dhlbCSMhUnACMCgY0XeE+C3IwfoTjoVxOjRttZ+sh3inYwZ2oQF6ePNZ1J 19DvOuj9/vka6BfTEbHb8lYHLWljbpkWjJZVDEkRKRbyxCpVwexD0wHWRkdvaSdMMIP00M0 cP3B0NbKjqRoMCQh0u9lQoFhe+SyhV0G2sruGL9kYIawW7JQ2o/2/SEaUyID3hh9812mSMa VSFYZ0z+5Rsv8AtckYw6joDoqykyWd+SGFmJQMniBEWwNbyWIlSgU4rLsupHbvA+jHLo9Gz 7Fh011f939Y26t+1up18pWJZT0jT52erxMVUnQUHTHoDhIJf92s1mjlddvLAHAJUo2sYbG+ n9ZP3OTtDrPuvjPdv5n9w+65J1m8YZnUaJOSHZVtEkZKNPgHXIT2hG2LMfSNhiMSrdD/AFk /ewBxQTitgcY+wZBrE/dnYC56nXRtYxz7FjrGOzgOd2LIAEsAYsiyKvRogAH0W/q3V3JUKT oFSpGBiML7CgbUnuHbtdbJxiNs+/pJ0+us19ABkbBI41JI6Yfu33b90g3myoiVgCzZ3g5oH G6Hptf3I2Mep6np3Abxl3+kYMYHIyBnTG6D+pPyYYsesiOxJj7GLpgzHcZ0F+/dodxOEfH+ qghAhI+m83m8Axoh41++gFT9g/cW+et44PZGug+97Oa0ZB1j/aRvCDijD0ULs9PGZQFzWbw H6L9z+xACXZRispToDGSzR7xhvCfiwJIOgD0A7sK6G9YNHGTRcbwrpnQ+M/Tf0H0T9znSRA MTApCgqbMhYxp2rH9mOml/19cWFipUjEGN9nPVDvNnNDDINKxJOBc7h+iP90jfBZu0x2wue YkxRjuH20dNvukPwHUodrOoBjHU/Z1Y5BEhSUFQWJIOL9A4Ydv019Ih8pT8CN4BvPgIK7bX B+0/eYHtSFyY0IScHFHUKSq6CxMAXcSAKdv8c2cmbBJod7/oi/dNvsGDpmt5ApB18mGlP3R QXI2CBsp3GRQsgbtDyMwWV87z5COs46HeFWJ7Bnb9BgxP3N1WKJGD67ov3KNBf3PrB1MK6w E+UrsdFWRejfsGsKnvcEZG3cknVJHIA+IGwO766yP9zH4sfoh0y/tT9zHB0MLDXf2zd4Kyt oSaMRDYegU4E2UjCCQnCDgJ2euaH0AzpiDq5IDHB9/sQdgJo7zQORfYj/Lsds/2b/V8sk32 r0GtD+kw0p3vpgG87Dms1msiHznPx+5X7lesZHYG2O05psTSlyCzsQrEnHOkO8kPQ/ub76G Tj4lcKHFIVemE53ZvI300jAkQoVWMdwiXfTNDAM2+OxIGSnP6E5sY52y9WB2fGMsDWbxm1g 6nO7BrOmD76232xf3Yd67nGebWCYYW3inrM3Xfx3jaA0AqfuTJZVXGYk4SDikfRSN/twHeD qSdHyYg6/XtGFBjfERsGM5GBwE2dhzuR9GM9e/QJJ+pXBvOuJolho67Sp6jsIaMYnTGftUS tsHYBwfab90Iyb90K/HsGzEueFc8Awxa+usZd4qazWAjARmgc7RtW7c8hOBicLbGCUgeZsE +O3cUkCjYLKyrglXO9c7xsnGb4/QfQfQrg3sYM/qQwO/0HWtYPtgxv0bOBjm+n1GbwjCuBW wKMH7lxxrAQfqc3gObwY+bObzebzeFz+nf1XWMu8Mb4Ay4eoYEESEYCCCN4Bms10A1hO80M 1ms7c7RnaP1AYMGaw4cH3xkxdjF65rNfp2M2M3m839B+jsfOx87JMHeMYOcKvrxvnjbXYcM LZ4pMCSZ2SZ2S52S545c8UmeN8CPnjfOxs7Dna2drZ2tna2drYP0FgAtoEyWFjf6SWEjYdR 9NfSWQRpFIJE19ZbSo0bh1/SP0XCRC00f4zHSw2X7llnZnnlD1pC8VgyiRf2vZlDfkuYmMr RK8kUcs8haaedY4W7o52hjkq95H6R+h0DqKHVoFY/jDyrS0344yCLxpNUMjxRiNPxxv8MGJ KvagogNLU7neqxSGIRpLTLvXrmM/pH2/wDJ65//2gAIAQEAAQUAYttSdljmzmzm2zZzZzbZ s5ts7jmzmzm2zZzbZts2c7jmzmzm2zZzbZs5s5s53HNnNnNnNnATmzm2zbZs5s5ts22bOdx zuObObOdzZs53HO453HCTnce0jqPpr6df1a/R/T6azWa+oH/D1/TrNfQDPt/x/wBh+4+gzg eDHMzS+hQfiP6DfC26NqjPrrR9Hu2Ied9dn4XBnDenxcjUl9Bbycj6byVKAdRHDJNJB6Hde LmOHs8PZ4/0qe3BP6LyKz8j61y/HJQqPeuy+h8guR+h8gRzPBXOHk+vGep8hyVFlZGrVLNu b/8AC8p4poZIJeJ4a3y7Tej8lHWl9V5+JHjeNuJ4C9y8fKeo3OOpfEjOmq/qnNWabIyMegn 9X5qCpDFJPLyPHWuNtfQ5/afuPoMpcja4yfkeS/C4rhPbI+Vue+wxGt6TxgsXfaeUmv8AJe rVq/J8hy3HnjeS9CZvyfZuX5WHnKTWPwuQaF+Q9LWI857Fy/sNDkuY5m3zE/pPMWJ85v2qP iLtG7W5OlOycP7BB7PwU0NnneJq57Py3D3eE+h+3D9n8TzZX+Y4mvB6/wCuN7DzjS2uAjs+ v8NzE/DWr9+KhR4n2TjuWk97pRKfWeefirBYDOU9f4zk0v0ZuPuetcX/ACXK57vxiwz0YPy L2c5xq8P7B72gHKfX+w/f6sNpaFe16xDxnE+r1uc5ubmbHo2v4r2GjJQ5f0ahM1v3Pt/nvR ZAORn5scX7VyFGDlqHIUpKN32ejYp0YPfh4r1p7tv0g65vkfXYua5m/wA9xvrtZ5JJX4dEk 5b3FI24H6jRz1eXycBLILVz2eo9ngiRrjapi9Y2TDyUL3/X6HDcZ6y3svOjl7MZ1N725HH+ m8rYv0vfIUW56XUSrxnrfsluzzHsVU2+F4AB+as83DW5n2PjpeQo+9n/AO0w4c/sI6j9HMz /AP8AjPV+THJ8X7B69Y4yf0nk1r25oIJ1Yw14eY5AclyPG8VxkrV/Srk9v4RpzlxL/LcVei 5Hj39d4OSX3eepDR9OcLzr8waPuXs3B/y1OWKWGWpP+Na96sBeL+nr9ata5j2L1ZL6cXxkn HcO8bxnheQXkeMHC8SJ/Z+QjpcSRnsNgr6rxNutz3DcvxNjibdXi+Stw+3cxXvN6hxc3H0P b+SS3yoiip+oz+tcXxdWCaOzX4UCP2D3juXluLvx8jx/uzd3N/Q5/YfuM39Z+Qs2KfGctd4 ufkvaeT5Krs7qe48zWi5PnuT5QZS5C5QlX3nlgOT9i5Tk1zjOXvcXK/vPLMk889mWjcloW5 5nsz0/deTrV+U5OzytsgEcjy1nkk+gLKavvHKwx2vd+Vnjzi+Xu8TMffL5S/yVvkbOxlvlZ 7dDhOfs8M/M+2ScrT4rmLvEyx+8xg8j7jyd2IgEcp7JPyXHBVGU/b7dPi4J5K8/O8weZtcF 7HPw68nyM3J3frr4Edf1a/SMPCcmKZBBnp2a8xjfvnry15np2o62shp2p4rVO1Tk+msVWZp 681aWxVs1mwVbH471rET2KdqqZq1iDIadudBnG8fTtQRwTTyRxSyvLXnhkeCdP+X+0/cfXf 8Awb6+uchdXgOU4zjr3MRVaEXKWqfH2eV9ko160lSpDyvrvGcBxnI1Rxw42Ll+Gi5axQ4Dj Hgm48jl7nF8HVnf16Pi7/tPH1Q/N0E5K7yfGinW4OOrZ9brG5a9jipXJuD91lEr8jByUMXs lSCnzE9nmOBPr8q8ZWaSlw3tLcVOvsvC17ljP6f8f9h1sazp9OmazWazWazWazWLanWpxnK W+Lntc7yNuxR56/Rtcjylvk3p8zepGbmLMqW+cuW3g5+7Dap+1cnTpi1OLUnsNjlz7Hy6vW PsFl4oPY78F7l+YtcvMnJ2E4+X2m7Ja5f2a9ysJ9xu/jcf7ffo07ViW3Yq+58hWpn2jlFgk 9m/Is2/aeRs3uS9wuXqmazWa+mvprNZrNfTXwrwep2Ixa9Q8kCeozq59RXIx6VLi0fUHD0/ VkxYvTdin6g2Ch6cQeP9S3+J6fv8L07Zo+oAfheoaMHp4K0/TXx6XqMZWj6m5XjPVDkfBet ys3D+trg4n1o5HwXr8jTer8LCv8b65n8Z66c/i/XsbieAUnieAB/ivX8/iuBODh+DOD1bjz EeE4UH+F4bBwfEEngOLGHguKA/geL1/Bcac/geNw8Fxoz+B485/wDn6GD16jh4bjQW4fjUP 8Pxmv4ni8/iOM2eCojP4Xj+2G5WrR8rBE7UEmUzJuUQREfhxdxS5GTZsDC1FzHGddtpM/KG +6ux8Q12MM8ZJaPuLr2vS7xKO3uEX8WXd5CSQ3Gr5LHLvuuF+THFBJMWh2k4VGKnWJAWRQK D9XXWkGvoTvCRhOfca6hTpB3FhrLkbLKupXSgSliuqgRhpFRN+FPFLBAuLH2RiS0qLcffjL RqrgqO5iAMljDRmrESteZQJLiB/wARildsL3Iz+TDrUMmWIAooglwustzPNdVlDu0QPAwKX 5r/ACTrEuJEjFa6qDYi7nqwyI6MjnZNYEvAdxyL2y6ODfaRrOozWBdnWKuAE4hHldCGdYyq 1UjZULC7XlYqgV5pJA3dD4H8jOZJVNGR5EEis0ciLWluNCFvVJMAifOx8kGgpGFzjSfF4oG zwyID5wTHScyxohrrMYxNKMs05Fr+FTjiBc87lO1myONmaR4qy/nyKxeKysTtC1uESoSu6W i8a6TkIRDYIAxgUxmYne8GBTnYcCaEj6yrB8pKsnaUZXAYFOgnSVkaBYrGlY9PE5kLg9yxo UC8jKj03W3JZAh4+RIcENdisd+MjkLkZXkaT4qQTAQOFZMUEYQSV0RYRfPTB/HiOp7MjW5m hdS0IZvCuAnvhURV2VVKNDOvY8EvxdYtsJ41WxQh/wAkcOl5Sk0sC4SWJ+OdTiJ0VDoDWE4 wKy0VTu7q5r34wHKhcDlWjdnyzERP4iW2fEUJcxEYR8Sq9nqcbmTkbVp5RNEpEokAgXBJKp Zs7aT4kVlcFy9Hi8hCcSSvLhgfLEZWxVUrEi/NmPctjWDtIWNZAsepbbsCIGOPC0YceeKu+ jvxu8Hc1LtjlqDy1ZoQByMP41tTrCCxRQAqFshrr+PMrkRkqdgpWf5Eho5fljFS/bsR/FLf Yyr2Ef2GNWyOMFl4Z/H/ABu3oy1uPhYlyEbPFCx/FQMHtoGkkVvyYHCQQyYfIgYznGaswiD bd7IdJLQiFpQZY45UMTrnlRRVjM81iqYeVlXtmmcKYLIOa8Ujp2SSH4oe6sHCClMErzt3R8 4d2kC9yhcjgJCLGhrxK8V+sI2mjABj7HjYsTdVKq1I5lau8ctQoGkYAzoAZk7G3/jSXWUa8 r2JLpST84geaKQyhNwxoglrptu0l07R98RQ7CtE5jjZcIlbO6MBolkCwvFKqWVVpjjO/bru xlWReIhC8hxwaTkLHRrcpjyKQ4dPHIoaOQAwUNvCzkGnYby17T+DkJvLZmgSKWGJnYydokM qtx1yZhyEysH2zuNCF1BqREmpWVo+UrBI6EYZpO3vmVSkiRFNjyfFhxvKSUsptDcx6FY49S JcKKMhljKGWJFWQ6bwb8aHGjY5JHKqkg5GUUhRp0Rmrj5rI3YkJEds2bE0NqaLFsox4xB+d PZSvll+ryoxRu2So2lUgx/ur8WhfLddDdpcd25drstQ73yUaCVT2L27LaEfCqsRuhkmkVvK 5HaN99ViuUrMpXlLaiKu3jrtsZb/AGyAJL3Lthpwe08BsU3NmfJKjvFDRrsjUXUy1GWMo6j xSOnZajPkHetgadlJKQtngTRUxvFqGfi4zNY5blBYkClmV3xoqz5w9aRbU+zJcBxgCD3BKw buWRd7dk4iRIJLTBrtBllWWaKSCjArz8vTDUwCcaRVVm714k9qcptbJDHGYlu0uyQNHPQhd Y+VrP8AlIjfhSVikXJgDJ42WbXwbffO0U8vr0LCjHgGzAgWLWOpaZ40OT0ygWw6kAESV0ON V7cCWMLTh5FDYFD3qkjxJIqnJVEeVrcneFiccXx8NeCwvcbjKpkYhomTFV44IVQiGBNQRIx /FCvSijhrd6CBJHSfmORdapkck7yKFgvGwvNHdidnNdhAykGku7M3c9sWRWppO8r2JImN1X KcmiCeyQ1nwv8AkFdMI2LcExXhp2jiY3q64OUIFfkEJjYO33ade/LFdZAJJK7hu5CCQkYBn H+c96NHIj32PbTTwMt3sJpMkbhlfIT/ANGT9vJfI6IddjF3JDWVmaGsXNWWtFXkuQSiNv8A piZvwKMfnsc1SU1T3KYFaeQ04hxvC7FSwUaxJGDnhAq1IT+VdryV5FklswVF0JJYGWxcru3 KWRM8gfz+ebbQEZxtF7U9uz1eN5GaIAHpikZFNJEa/IIxEhZxoxywCwIXeCTasNZP0mnA8l WMflyWEr8YjAiyV8teIOVilXIARTfWcl2qv3EQ/wAkSla1FSZIfBXp2bDWZeLC5sR1Dv8AB oQxkchWiSg5+UCtAs9pivFsTXjSK2XjDUoCDGlMeTmkHbxdOWCw3Gp22YvDINML7eNBJp/N DgucSxq8hx1ci/SdTPx+B+PIm4+GWu8RVwe09GWvaaIxnyIDrLI70qy9uMmjYU+dysk9ZdS coQOLCu2WVKSICBHPIprKJaUq6HJA9pRWykjeYJqHjF62juNF73rzGO5LIAspHk8X4z8/Ow oKNtLA3bICq8UrCv8AlWKb14ZJcgjKOXhVOVu1p5qvKsom54AWJWlaI9w5ONmwqVfR7SaxY fi4qV8SOM4tZmNKuavGz1RNkkTRtsoQwYVpnrkzLKuwqyJ2SROrrKQZydT1x2nmdpWVX77b N56kJkjkiSNKfITw5I5eDlIJs+SniwDNMAlbjP23VMZUlYWKvjzyzVK8krtc7BZ9gcNFx0S TW7qxPQlgJWqZfFZHdLRj7lEIUcwttUkAGKuyp2wi7U3Ix5PxqhQNJ2Phde9Wi3uA52pusg M7IUwKAbNZJkkiZD1B7gyVpfG3x7WhY5W2jlN226vXCa5EqWjKpPaYNZpxr4GQYgIkBJgk6 ZNThnMPHvA/KSiODjtePlXWO45IiqOGkrTCNKccjyyIVvezMwmpsVsWJAvGQ9rD8gtjiV2p tajbunKc7LMHLE4Sm9nSSd0QJJ5llEX3OukiAt4WAirqFNcluBgV+TsTulmGcSrsHLcAkDr kbFWdSM49laJpEBeOUywt32mRmMOvBeI8kiqwaKRWhUJXQv2akDcXY+CWIpRKkqNHOwzlQZ UpzpGeQ7blu0+oqrkLVRcpBVWV+/krNCC9Wk456M8ld5uPAchYmCVrMkQoyQzCOXySc8Yo2 7urftTqXVkAbQ5WTYJBOxoIPIIw+FScELAevxBeRlkJnjZonB2jdRfhKMy9Ek7o6DakjVcv ABap3ZX7V/8AVdb/ACSJGwLgR15glcNtoRA4exIrvWDVluWYmTkK8uOizRRQPFlGINYvR+T IYHjV+k9edQIm8lyBgV5iGN69P4V7rKLgbvKVCo7GMvExGOLmqgs1F6GQ9FYAyEaJ0vI7LB evw8f8dJn8fLpePmGNRnI4xTXtWY2MhHxq/wCpl6WI++Bge2Peqw/yqcmVDHTJ8q7VYOsNq LvknrWIhViiZFrvKvhUpDCwlEAeSy9k0yoOEMuRuVMV91FXkoo3lQO3mcPUiW5FNA9Rqp/y +fxvycoev5fDWZe6WS+kCVrEE8f5dSGMXYCJpEWs5PexO9lnIJBy52u7Rdx8J7PybwZb99M XlbwxOZtZ/Nzgjm5Aq80m15tRlXlVsWL0Ahkl+Jj2GrA94ryrllGWKmPkgBEfSveSf8iu9i SNokUVyqR/5ZHZJY8Xv7p47j5NRksQOjKV0qoCCQNjaCOyxC3miM35NxaUbAyVWL3IgsEy7 gSAkXQhlkYR0V+TByDNan8gPVhvIog0kg7UYECUp5WkiVfNhSbuVJ9lJ9+OXO2U4FkGf5Bm jvgEWK1anOpCCYl61oiZQBrkm1HUQjLXasKE/j8k3+WJooyEXvk8ap3xNnlBzyv3wzWYhNP ItZ7x0yVpjJQljYdyFUYsdJFVBc06cNmxKYfyUc+S8V79eZC7LkqAiVSYVZlSVjuRWEyggt 1eL987M+NE2rIbyNvN/wCEvP398xLO/c0j67hglOzKoyNwG4yNoalqfyEL3GGIjIV0rqCLM ayTptXtN/1lG05PzCwwJjgZGjeZGxmj0o0OPgkWzdmexXaNXDVMmjsDPKEz8lmBjrtliCaR KZKitKkaVdKsX+u027vanZKQ4lOhZ32IBrt7jKe6cOdnQVQ2KJNnxqL7Dz7APcmHQPxx13g TogJPaMEY32AGwSvGts5Gumg6gebHNgCu6FIh2i2F/GAIMjobp7oLURiEcTs4JjRirSP2xQ 2Zetd1GTMIwvIogjnhnX8ZJFnqSRK0w7/iMqNEkkOhLEwMd4Ez2J2ggNwNXc7yVtlP2Td2K S+L8iD1mIRYhtYlbtsEFmSIZ2f4S6h/IN9ynCygqykqw0NHNba2u6LbwSdalhY5fIjYGOMY HJCpZud34oUl78jJdvMJCnjbFRgKcQdLFpOMrxO81qT/AEzOsY8BmdqUTLNUZDStvGXYMth e2zAOqxQ7pwvNP8QZVJtcrfcyHeEnGO5EHwsa2nxKdMiTZsEA1Yy0cKdsc3xMxBf/AOFoWL x12YPA2ikmgsuRpPgWwMqwzSTTVxEbcIjMqBjEQW8StNP41PHhXtzlMtaMarqWwjS3dhqtd VklVUORFFflZWlv1lDTsv8AitzsZjbsxZFynXyLMk0PjalOSOQABV1EUELTHiTZyF/8/Nys t1ZA2Mw0fsR8k6xGINg+TxKCkWu6ymzTGoSeynKpGSEs/afH2DtXGZ8YkiNScjU4e/OMY/l WCGtW1HYcjJR6MbNnInWcQvzl35rJJjQbscZH5ueuII4OPU+VO4lNvjsr3K6/5J2CQleiqr i5xujWmeOQhZYkYxvYPkhgVhnGTGrZifzRxBTZ5ai1m0vH2oyYZgTkg6a7Ukk06KEyFdRRq Va9ZWE/yk/jknlYSaK6JOvg43gUDGCnG2GhTeRr3Bt5xoJtPtpLIARhopEGalQhdOXrSxZx SkIxZJLagZEN3+Eg7bHIP5LHHJtkRRke1yvGTldSZuRnSKGezYOR2rET178Vg3oVV6Mu1nA WaqBLFAGEfEU44ok+9cCJrMxWwunwJBu5HGMYjtI+Og12UKY641EgIk5of5iU8aJjLo54v8 Pec2BmgVdSWRQMjK6JzitHkH332/8AUyk5WAJu3nrVWtzOeO5KVZ3kHfOSzxb/ADiyUa7oe zjl1ift2AlbuIrAmbkCommZMkpiVJI3iljc2IqOxJb35qjMkULMXoMRVqs8ggdXsco00Vup PE6kRLjojLYraBXWRqTamULCNrXjT/JyXE2pmesyykbITuyQKp7viQd9w0p+MgbUfUIyqJP keF0eTYtu2245QBjV5ZClO0S1WxVlrNxqz1yDHID5IEWKTm5iomJC0VITelZz+PSkLZT6vz 8jfmeaUtVuzM16ME0yVav/AOzaA8lVQIID8qaj8WogQ151huW7TWLVazDJngjwxQqJkpnJI aJBghDSxgo8UXivSQKiyza5T42FOKD2QcdWgi8lfsJ7WXuKhviw2F0Cskq55Ezgyh5Rm62+ izuTkGiap7jdqwTySV0mu0qsEEvjCyUzuGR5Jp5k7RTXSSdMdP8Ap0tgUQd84QeQABzj1LW I6MLrWr8M72eArauoQ0OjUqDrXISrVb4clXjrxkjamIZUvWI0js3JQz2yG8xyWPRa/wAW2X rMcszgaUDfKSO8wOhx1dLVi1Z8sn5jeTv3ikNnyaM7YxlWxQqAd++BjCXyuW/tJ1ZJ4osj5 YpJXnMhZo5bUUssbcXPRtCzaM0qkk2xuavrUpG5DqnA+xx4PbzHXkPsKTBJ3tlzUr2OygrR Qc14/wA2P/0qaDIgBSp9U5vu8J79A9orrTGQ1EOWJ4aqWebjWKTl+QeESHRY4h2VG25U6sI DlYRw0JSFTvHbIAxBhIIUiNNsqEH7HSs3Dnt5Fho3yAzr5Hfj842szXJuKjV79WtXkkWW1Y 8PjtAM0YGmm7fNAQVY9Zv/AERGUh45dLyc27xbRr71x0bkzUHkZK7TC31ePQ4+iM0fw6Wu3 lqwnLcaQbdV4DxtgNkrR1o5gO+QEKB8fuynWSxmJoULLyevyo60oi5mJoYHmWSPwJ+MACex SrBlxWG9qVIG/wC7go/+6/U8kdTQv5Jk7bNax+RGYOWhkiqtLfs2xHWknQGWEbpKNO3ymhA 7Tvdlf/ryP8VEHu5Bu64R3ZxqIs1H/rvBOAqFK/H2HGypXj6GmMnxpUjnI2IoZRchzlb0Lm mpLWe1ZLKKsr6KrrHVAznRkuxgG5LBDJIZZOJq0DR5yx3wVKDxVP4hPy+1ge09x1pN4yggI Aw6HgP9rLtudfsZofGvHTOmGeJlZK6mnutKJEuYFXsjHbQGgykNNEh7QBl0heOGxlNW7rI7 rSxSvlRJI8qpCCJXrGSPkL1K1HIhkJ/j+O+JlJWlVvSRz8l3mxJPLGjs7tTk1lF6kkV2k8D ywhMCaBGWuz+PjWI4qIZaHGtfstUUVxTrQNNYWB9t2sr+VQ2AEoAdaHbrFAI4MDy603ODd4 SV3hhZoZPKDGrJLM0hV+LmjKjTxTL/ANaU6aAd1iJT2hTnJgii2i9FdIwUyxFQRXWYI3jWe OuzxuUlWevLHYkrtHQ6tOP+m7pBbvSr3W7fnFQ6kij/AMtGBhnKV1s0bSQVY2AwxNl4aob0 K0BtzrBBUqAPJI1qJJhchnj1D4mjbuLlmTqn2B6htdwY64Q7cjZ5ldy/iK8XkYPI8rNGi18 eBpnSqqJTsWUUEtx1kKpogNMgCqB3NzC9tQdJKQ/xMu3J7citgqslciZlIWctlm8YJoo42f jHByYk1ORpT2hLJaRIa7yNVUJLFB2zS2GWYlmpWYo5GNftPjKryan8Vl0azyRyrZtPEecjj rS2JZeMhqeHN8f2oe/DsusaMPCyHWwQDh7QPXxtio3yQ7pKk6slinIJePgO1VRYjiUtaTsl iGogCOJn2Dxvyl1kA3JzTf8AWQdzrIsFNerWWIjik+IsSjIr/atq488nc0j8JZDWKa6ksEG rTXLHGRPMlWNFlUQ2Q3e35DLbqt3V56hDGuQGqjL9X/qrICOIgjnscrZCQxd2LVkrVZT3t2 p2RnbgI2AEuVm7u4EMVOHXb68O5SOl3X5LSLDchtwQosnmkLDzuWA/IjngQ90L/HhbLfPjS O8HWQgd3sPQR/u5KXVQI6ta6xRFtL0VlPZjEolOTsyuu5beo69DWWKE7yNXtRjmp2jngvur NyJNvjpXTLzWIm/LvYbNwjmpJ340IxbsPG1GrWLTKlWsb99rUUUMi52yeOIKVQp3E9oVpZT uRcVwc669cGoJSAt4g2bhaa1VgBZAEVn/AO398kjiTKggMFSOA8fLppaEvjxbMZFWzCJfYZ UkMPa0vKKzSBdpaXsWuw7O7Hb4Bus7ArAGYxGRoni/JrUD+O08nIA2bd6JZ7JmsRwBEvr3J A9otHaBAbktibk1HJ271vjKVVOMgkqTX5ZPXZUrS+Su4ni7as1ju/kbG1AOJsnQVZRtUHQk MjdB62B+JcLIvKWBDlf5PW0F1rCd3FGSD/FGF/CXa8So/wAlQShg8xxbJDLYimrQcZahbke whK0Ule7CEiibRjYNkh0GOl7e+CuvdlMqKq3IYwbtbX59YjnbsZirqDj7MKxhlrTOvHStyM toS3mFmvyFmGc8rQpNbsztxVeetDMZInuztLBGiz5PHIJvFY79uRH1Dd5CgELsYwOAKM4yc VeLtc2THamey0BK5CoRAdnu1ZYBW1tFCLUZf/qGiYtCO0qIWwxV2ykK0WK6unNV4liplzDy rjyV0GLoY5GugFGsbFKhE4yqDLAacZUVYSVo1wPZESKSqNRxnur1lLR8PI3hkZFMTeOMT7H tkpalWoR0IuQd5IVlRMnDM9gLBEkhkj2fGgJaIFXdfiXdSpIJ3hPSpCX4a53WbHIAoaUPZh 6LH1EzaYN3AH4ONUpVJ4X8SRAtdwTG4wq5yMSLi2JUNyw8sNG0hblopVtL9lOsc/E9RwEqx iEdkfGSCOITRsWlQYJ1VfYpA7xr2Rq51B8IeJUrWk0SgbRfQu1Y7k1+eW1JLc/BhsHmrDCr Z8Zhmd+N4+cv3L2opAA0CARGi6UBgANN8s87V+CqcYtStPMJ7NQEpK+lU6issWas5MCdVCN JVDq1JqqbFMDGpDf4jhTA+NWyeq7pSjatJyg8lc7GbxpCGEgB4xgsiVpMjftSOQnPyGBS0c 5NvIZ9DEON8YOKO+OEhbFfagsTydlYYm5q2RXt6b8uNhEvHzgvWmnsspG58BPaJAMbG0QiG PEYDHyuEHGWXjesscZli6FyWkfpDP8AuRXhSvtjxcMUgWvCps1Gldq8qYzuCZwo/KXBYjbO +MjlLEUFyew4Vn2UUsz/AOz7njh2vC8iyyxfLtcYYn2wYtM3ksSv3YiMVnYBqEgTj0lLJ5X TI7Mnd7BIxkTuyqtiOWW66mHk281G4y1rn/qeWTt7GzxkloGOeJu3xvpYyuGNsiBbirEpSG SJVPEVWdW4to2ltVkCqJprHGyzTw0PC/eyH8yQMnIg4l6JgJYHyWCtJjcbCQ3F6D1ZFHIv3 2VZvGD8idZ18gG84xAZz3y3nRBjRouDWWZvBCYyjOQMrHZsTnyUk1RKzRyRbjyFisnsche9 BJMZWtscidLM8VQTjiOOWOx7BehtWe6XxyIij/FhWLXbHgCDAqgb68SzGx7I5rqtwkcYuqr jtFo983HV5FsLccFLoOGeFs88ex2a7V2QNB27fPIuCy2rVhRWnbcp/autk9B1Ozuke1lmfZ s/H8mMjyRMOQmHk7TuQ7eupWWWQPLQQmCRCHZTqCI75pGN+B1hbtO6NKe3Y80kZNnwQxVVc fnR7Fc26U72YJDPKQZ5MWVyQScaTWUX77ntUpk5KrAZZY4ESK3EBC9hzJwjyS2HQgsGUBzp pCCbQXFvACPkE7vzI8W1EcWxEc5WZUqN8pWYaU7xui71g+/H9ZJanVq7AGMAOnbHAHsSz9G Zh3wOTIO3ycd29nli3bmStWi5eeTOQbyWlXrlOzar15mhspGUWu7o8Xlh717IIpDXnitUZq oHUxgrhbo7dw4rbXbMEFi9xlcPd713bYGBhtvWY/8AtNENmEY1YY9UENXbbVtZJAFwpNtzY ULPJu3PK0Ca2xOlOSH4OdH+6k3azWlJ8ynCFzkrDxQxBYIpm7iCVFUHvjG2pgK994qcdm8b KUkHntSeWeTx5CAx5DdeNavjy4Y3aeNnb8WPw2GkVOTvQnKtqva43Tdyu5aRugQF+K1+fKl ctwsyRFbSbsOGrrXLycFGa1/vAwuM7VIdTvxg52K5aqvc0AAeHYNZTktMuLUDRY2KesnUT7 Eik6rkCC5d7LI5J9fykgxJzM8skbZINnuBaof8iEmZrVerX5O9JfnlUAUyRJZA86EKKhVp+ RmIkrNLGtueOdZYGI/Fk8cdMzi3x0UeVJn49q08N0W+NRVbWRA9/Hnt5K55YRXBrgWSSlwd tCItPTE68iX7siZkJPyaQnO7FRSW7gSCSUAwAHGjXORYSSSF42j4Zmju0ZaqyuHkj07Q13P HyUXbHqTKTG6ipYCGzTYwPLZ1CA7UYvHJPMq27E1e5WlBhJXvwAqAwVfmzJAsrRy2RLDNaD eaSSSaWYHzydldCG5fk4IJoJ69p/A0GVrUc8d+ooYaDUFH5r041mnppOtjjbERYzxtx9ho7 TrJFPH2OLNiOup9gRTV5ipbLx6xpSB3MpaSNSddrfE8rbFap+U3ipaku9u851FPH+NlHr8U ckrjeNBvHh7skqA5JxsZFczwiSnCz/hKW/Dl0tZleKMq8qSCR9DIXMakgtVVAqCNo6swgnW euDNMMQMz+CfumQwHl6r7NKeNo+y1HD69J3VYngzk+LQiojflzSbkWYgBwcmgjmWzxcoeF2 lEQMI5iyXnWv3Iu45KlgywBtDykp3E55NKro2c6kJ49WeN+OhksWxs57I6CnEG168YkfWsU KB4Sc8JfPx009ZVwxRnHpSnEqM2NXIYwajlRneQMMTuMMYUiONmwFBXaXcKTOoWo+N5I078 a7NaEgth6d+ZUNiKUflyRij7BbGVediDz1IHaNlkhE7BZbXaBMAv5JXPICRchiHKSiV1tuQ JXlejLW8LW17/AMhCfOuLKuKQW56UfgRbOcKxh45ZPj7FMWdO9xx8s8dp5RoneL5CoVo88k bEQqysBGpWI5p8WOIi9GEryyBZLTtIQQqjvTFliEcjALLEY07HMlSALFI57PGOyfiJ5VgSx WNjh69mSXiLEEs3HTg16sk09eOtElOxPBJIzKxkJJAzroDZsWRXwyvI808gwuCY5gD3fGrc DAyyRFJ+osaKTsTzDyy4FeJac+qrWQc5cpItRkJiHlm/O0TyBIjujf8AIqM/kIM/lAuLyvk KT6YWgAtiEry0oFOTTNOGGSdInYkp9zM6ZLMGWMrHXoy98jt3HuPaeQXui/7KWODpiOxEJ6 OiMeOJc6qFcq8o720FK9wxh2ibkGVZO8tvtV2LHocHQ1mBjLduUJ47cdiGSs5kPaJNC03/A GG/Z3nflbL0hkrgFjxRKYZypNjp+Qc8x2JXGCY78oLmUsBLLtrjqyWjNR3oTMS85+OvkkjJ kqBhIhQIrytVDRzsQw7U7YNIFtwxpBctyZZj5M53vcjlY4iGUGkqrJvYfZaMoLKSmBZOxlW NhIpC+EaMY2sRyIGORkBKhULTSzqwZc7mGSHU8bKmF1YMx3YVjBCVWSo8TKw+QPUls6jDsE uzDv0FlIBnZkYk4jn8JmK4dMZ9iToCncRbn2rlSysRnk+bjsPw8c0UsmARwYnKhMikvWUel yMLXB546D14DLdjjMPIF0e0ZpFZvBVtTqeV46ia6PJFn5DPgmjzyRYZYyPIgz8tUFONrM5V WwpGcaBMlpLITTkdpK5XPmuNN8KzxiWFvLIkC4IQ2fjP2uja8J2wdcMasCpVSUztIHcpieF zHVps80xBttKWAlKiQDEQEkyqmmLQy7Ta9jWJLTtSghySLWDk4amT+yTuK3K8kst9YpAYwx aGVFYBUB2NhC9oQSR8bxsr8jQgaOSvPGjbwM2dzHI1BHG9wfuBzxMQIRjVFY+DtLww6MMMh lrSEIPHIhIZNOrtptgKFBPgY4avcHrhMMaaFeM4IQuGsj5FTYLOY4I5WdiCwBO2Y9e4nAT2 pvF2M8o7ElkrTPykmpbE8xC7yGFNw7jMiibJNqxIkhppHGS8TSWnieKWRyK1p1hqzSGwk8V jOR9fdS8TowGsVyBxG1jK7LCTAjEa7QjKMllTUTypgYSG1xwlVIJYjVikkHhKBDCQ6wYRsh GwRRAvIkWST1FD8jQjB5WqufzxBs3rFzF0c+xGSoqgawdSybVCCvcnjtkeUaOAEhVIxJiuB 2OLJ0V0cybUSzXI3h5S/G7Wq0yyD4u5Jrck1YxSRSJDbKGzVqXlucdNUdhnEFvxx8h2khq5 ztK4scbARoM7Ux64OKVR/JXTGvQKW5esMm5WF2bl9FuTdmbk7Kk3rBxrDuWsAsWOu8nNjN4 N6IAEAG33366oWDF1BbuDd7+OzEir9iPmFOgGXShsViAp6tqSOQrJWZXCSswZXSaJD2tKfn HK6ZX5AyHvK5+WUy1x3cOJkWOKWzEhHJVyrcpAok52EZJy58r8zYbH5e2wN24+NJKcJYgAs UVlzu6uxOLIQCzNnaxztzRwIzYKshIrRgCugKLD2SQQvjxMI5AQ5YYO44wICSgZ5K3bLbkf Cd4CQVfuwsRkMgOdisGXStoLLIGVZO+xK2k48/5JG6zH/IjZ36bjritk47FE0kWSSG1G4mB 7HJVdZ26wqxwxqEUAYRodvTqQEUYQoCwysDWsMBxs5A4/o3HDX4UXaK21kiXQViFgAHhl2I 5ty+NArLk7I6EIcrgGRgd6Ov7JI1DdNHBsYrE4j6yKRiOjYyayeTrEjSPOh7olaJQAclUtI EOgjdwBGC5G8OoZV7TGXiFhOzWdpGCvMyrRnJXjpDicZ8m4dO38CqCtOquLUgVyUwDoygDS jJAzYrnuaJmUnx5+bQZJbkQZrjqZ+QtSnvkfNtpW0OhVgu0CrFLXkij6lf7Pz/Xtfm+uEm7 63guetnPzPXMF71zByPry4OW4EY3LcCwa962xXkfXUUch64AL3rWC/wCtbHIetgm961v+Q9 bBF71kH871nDe9YJ/lvXdDlPXAW5r15i3Meukj2Hghh9g4Jh/O8Bv+d9fOLz3AKDznrpJ5n 1w4Ob9dGfz3r2DmfWxn8z64M/m/XMPOeuHJuX9anUXfVAn5XqWfkeoHPP6hnm9Pzzen55/T 8W36ipM/p5zzenYJ/TlP5Hp+Gf0855vTc83p3Yfvm/0g6/T11v6b64c3+n+ubzZ+u/0dcG8 6/Tf03m8651w/TrmzgJGE5vN5vP7D9xn9Ptmvp0z+gG8p1J7tmSl6x67X5deH5WOnAJrvsH CcWnC/QYc4eHjp71n1LjePclS30H6N5v6+n8ZV5C77dxdXjr36/X+GPMXLfF+r8VV5leF8h +m/1/2H7gn6f1+g+gz0Sqr2vaJGl5/0yRk5v2GqtT2j26wsHBUfS7Nug6PC9f11Upcz6u/G 0+C9WHL0uI4G9y8/M8VJxN7OC4uvytr/APBxlrkK1recD6u3L1OF9fs8tZ5ni5OJvcTwNzl MX1GO1S9DYjkPYeHl5flOa9WtcXFWqz254PUq7T8rxdnirXHelXbUHJUV4+0c9f5v+Gt+x+ wLzM1Dh5KXrZ/Wfpv4H7j6DX6P6jPQpU7fZPV7dy56t65Z42X3e0q8vzcC2147kqnJ17FCI +7e6Rq/K+weycdPxnpLb4bi5+Jqz+/QqY8jieaXkJF9Z4HoMBz0aQNw3FTcTUn9+gAHPU2p eo8Xz/E8LwvpM++Z91WX+a4mGaX1H0CFGi4exxtTmfYOYTluRp26vJ0ed4R+GtEZRo2eQs8 R61x/FL7X7FDajJ/4f7T9x9N9cP3wHN5w3KvxV+jyVLkIeV5uhxcV25Lftc7zJl4D0Gcb53 lTF7TDPxXO0fYX4Ph6PqPLwUuN9buNH7B79Zi8e89Jr1JORmhoyt7jyNG5cz1DlK9HjfWrT L7B77ai8XrPN1+SoXOM9W4deBvs/s9DlaXJWfaeWr0ON9P5mvQsXeD4e/J7DY42xe9b4aXi K/u3K1rEhz0IReaLkuJvG1w3r0JvzxWLp/V/TP7D9xm839CP0D79Qd9c3gZh9NkHPv8AQks 2HWdDh6Zv6bO2ZmIOsLFjgJB7tnC7du8DuBm8BIzpnczDf/BvP7ScH0/rm/qTm83m/wBH9N /Xf0H6d/UneD6bzf0P/Nv6/wBpwZ/T9I+hz+n0Gf1/r9D+g/f9Yw5/T6j9I/4P6f1/t//aA AgBAgIGPwD+tquZOJ1ZV3HUrCcCaJyGvAaVxp3THGjka2I8uwqSjicCWQJrvGl2cjy2EQJL eJveSmKsjeNxTvO4jePcZJ7RtsyPLYyK3oYxsuYviNbh9qJKFShWpRk7Sd5LJelyUQxpbSC CpUXA6tpPwpisycRSiIp/kUIb8B8RvYO+35jcuo/t3QJbjb+c/AafcQUcdxZG7uNjLGzSIR K6XjsY8oVpOrPpq6QixYsYLFYvrySc7ixYsWLEQRCPSWRZaWHTkVTKPT+2W8KG3vHAosqeA 8Vl09XCRYp0xVzy0XhJOM45K6ZPiLgLLeuzXbQThE9npX214m0smUlfM+1/IlpooZISiI3F KiwW2/JETXYTtxuPdkif72j9t7PMtc1+jKBilu4k7r/JHZd5ZBUqX8T8tLeBUbmIUnTMxgv npXkz+LFwqZN2xUCjaZdHqi503xz9X5jSVLEvZUfttysn8z3I4D0h1Gk4gvJe5cpUqtGLDF UvkyIsZVjyu5xd9H3GUVd0jGNuKPceSjorzlCyV03i5MuRkqebG/IbW8hlYXT5lzM3Ncs4Q 9c+f4FiqKE40e4SY4sPkxvibxJfc4fIjdpkUnN7lcx6pxrZnu9Vur8DyU8z6uYsduTjxMmv tJderL6iU1eFOcmTa83V8jB9LfTL74OrJQ3o4uW/M8ya56OPApc6ort0a4GT35aYt/q0b4G bH7mVW57luRi/1eYaVHll1Dbc9WT+R1XPcWDSyTUfiNdXVVu0dwnDjGf8HUtsLhQXz7OK31 fcQ7Eonbox9x4iGmpHC22GrNjf6mYU2SKk9P4lNmLohRScMn4yZXpmxt0k9S8TFtKu78dHN YF2Grpe2vqzgdL7iRveN8B8xaVR1OnVaCq6uKOl7Do2YJELaZt/pP8AVPky2bjPGJU9SGsh 5zMxC3FL40c6paX06trSWiTvfRVGPmLkVsNJ32GMtU/UU7yqJTiSMV0veTk11bYMWmZPexQ oeW0nqqnJk3l1dVTu+A3uoRokf8jHkhoqLDpTTo3xK8yjn5lUOLjbbhUS+pyxY1spqtIXbc fqf1Gyw9m0XN/Qx5LToxU5Mwm5LdDcy04k951VVKpk3hCyy2tOnYRkuK7Te5C4379FjuHwQ u8x8NHl+nFmMEQUoPeQPHpTTiHtRWnlLrSh4Cgbbvkn4drLkxdxJ1vKk2Y5+4i7hmGO1L66 ZsxnZUqiUdxlDgybc1GnfpIIfzG+Av5ClpTj+Pby5MRKIapwJrMC9zJ/bK/P8idM+ZywekR llG1InFmRl/I61txWJOL7nJV//RDb8UxKMsdol6uenSu/s5cmIhsnGFskifSlXdAsbKgtMv 5mXDEZ0ykPKZ2QZc2P+Rim6jyxybXCg3k3C4VLJ129id5bsZcjuJWwiIFk64kbssV89GP+b M3wREj3+BlVPKa1Mv5MfMUV7yFsFNmr8dI0nuJbLf47GXIf8RwcyHQr+tR3sY2TxyPc5olC uiFfmZKtN/Goscn0pzJLc7h/uQ0lsK328zu0ntZ8h8icVPUS1ssJ7LC4+5j+AzIX/L6mT/U /oLmQ0QlwMv3JfITEn7lthi3uI3jVL0qYpxV7/gZD4ogfJiLuvuL8NMktvE6MvK8aKXeRTr IuZHSxYvBc4EkYvG+L28TFtYW2mLnDqT2fA81pUi6VE/Qga0w4+9+RdFHBPVUSfmaFG1aNq 6afzJV06G0Uts7zLnonunWWW/x2FKnzKhnllfRk8fxOmPTl1d5c3lh4RsI0Y506ls05v66T w0rUl27Lf6fN4HUvuHD22G+EkbCuLNqKNl5Hk+Qx6LgoKpnPTHu0ye7SklS3YfJiX6cCeJk 92JXWUUZHYqJb2cNF3/QWX2yUUaQ+xx0y/ixrYxNbzLH9o9b6QKXclVQuLEiUijGYynG2OQ krdrjOr5MTmxGSJW6GQ7FE095D2ayryYrgTvY+6NLkraX+BXTcVFOkJErSavWBvexKLCaVU WKp9xahYxVb9vf2aNdmj8ruuy+yqbV24ekrShYhy/6itinw7f1NvjXRdF0epFckXRdF14l1 4l0XRdF0XRdF0XXiXRdF/mXRdF0XRdF0XXaup3De7WVHagjsTMIj4c7JM0v7kUchpq3iY/3 I0hyrbdMWZblWDGLu8GSiu8TamTLbFh0g6bYiS+34UosZfuEtxapj+0kiBsx/aNxRihQk5L VIakbaJEoISj/wP//aAAgBAwIGPwD+tUZOMq4pCw9zbTx5H+r2309K82Q/azc541nejLBe5 ba7RcyxyrCmTo9trGNtK+Jjk3D+6ONjHJ1xdpV+8xywpjlinaamMvqxbi2mPS46pryMMkpz 9xKEL/c01nRdOx8SE/K/TQWHuK9LQ0RPlmUt6IjpyvB04XVW/wAD/ZuTlcUZLKJ6W8XxWwx yd32fahxOUfQf+31qzye0zcTP0Y/ciy/9JGeWaaWWMRtn+0ZLGzx+ew6fcxbjanD5GXl6Uq JcEe2vdb6Gk1HEyWNuhxHIf8h5X6VJjsyTdD2slVYqncY4rGK/NntReY+g37jf+xWk9uqce rhFank9KeVtx7jyTbz9B72P7J+RhmvunxTMe/69lNqelyjqeKbPMpgjFQic1jL7pIxSx2k5 Yps6adPphCxaT6bKaoWOKhI6cVCRFK/Mnp+dDpcNPYdWKXNsWWS9LlHW1W7qdTVXtTuRiok jFbZMoXruL248q8RYqy+ClSjmp09U4rHpvw3cxS5xSi/D8zJY5Qnl1LhLYspXV/6x/JmXU/ 41kxxbdV5tqjfP4CrXBNL5GKbjJZTO65jTHFeWa+np2LmYpY4+SaN3naYKMfchRkst+8yya 9aaaWX/AFEmsarFNz6elz8BV0r9S7RRz3n3Iu/Euy78SerLxL5eJDyy8TpxyyotrPU/E9T8 T1PxM288/KqQz1PxZ6n4s9T8Wep+LPVl4s9WXiyevLxZTPLxZ68vFnry8WX0UshNQNNbaG4 XErTmbBS4Y6zyPTbuHk/u3HmUvxghrHLF2ySiCPAf7jLHc+xBTYRbs1G+7TaVj6FHkvmiE5 KifAlOeDPMmjrbtYmKbUPH7crCTvi4fIQvcXJ/hri/1qRMQ2rP/HYoXOGlNhGn56X8dLEvf pTmS/uQzp3v6aY9Xpkl/bXH8iSETioeJhOtBSpZRQWsWktBRmzSdK6PhWgpEN7TFJ+qhGwX MT3QJMkaxV6GKi2PYTe8uUIZWqG13QJu4uYhbBa47ixTazDpvcr3E7EQ0JKkIr+rR1id5Cc paVkSkpknwKi6vE4EbNFz1QxLiYo6URuJf6TkhKwm7NVLRpRjketytYG16iGcNIF3jO8RAn cjchvePmdxX9SKiUEj0UUkeqG5iWVuda2XGmQcxchiIki5uJW0RUngKlZGtwifkLRDemwsQ 1JVDXAgqKDuZlzKXE2uZYkoypLcjTMXtJ0qQtj+C3tdiSg2dxlzYmJIbmOBQhooxIfLR6VH z0l9vGbQJFGKzqeA+enU2ZEK+irDI7qkOHxxNw9+k6ZGPJ9tcMRDZMXH3DXfolvKjclRE8B M7iiGVFPEymgklbFrx7fcQPH+0JLYN2qZ5bG/ppiMiSHoqTA+GlyVUxXFEvZi2f8AKfl20P kQzuIupH7eNZyhx9CPHTHkd5JMaY8h6U+ukj32G9JNl+whlENZ13Dd8cpcbkf7LzNxkoX8R TvESOt2LkZcyUjzY+ZEqzOQ+xfsLmMlFUZKzRG6de4xQmsWReBviLkZRvYuRV3HivVhvu+I yS4krkJHq/z2Fz7EDf7WQIYqT0lNhZqCGim4bias6UuZiv0GOc/doua037ypt7C5jRk8nDQ 4crSf2/iIQzqiajj9KGckY576MfNkqJGsVtOQmhkbWNXyY29vZQymmPMfIkUlN5zHuGyBcx qKMlokcqmQ4czvHQ6m66QbOwoOGveU244m0iDcQqwxt7NFCOUaORIWkk/IkpVl+ylrApm30 L6VRL071pGO16Rv0jlpG9jJRCv2UQVWwpvJipYsUbReSokY850S2LTlo9EtNjJ0rVFNe/Rc 9KFiqLE6suN8DjoyE6wVc6SjanfSo4qiVooKk8exbWhA6zBIpbgh/LRpRPYutYdilUyjlCZ DKMqSqzouw32KrS5PbpBc3nloOulyr0jWSNxzKsiUXRdFKj7dCr1jiVXZrfsrs3+BRaSN6N 7CnxoXwZVzdpGnmKaV7Ff6Du0a0lFNL/0Hoz8D0Z+B6M/A9Gf/AFKYZ/8AU9GfgejLwF5c/ wDqenP/AKlMc/A9OXgz05eB6H4M9L8GenLwLZeDPTl4HpfgVxfgWfgenLwPS/A9OXgenLwP Tl4HpfgenLw7LbolVi8mSwmOt2McY6uus89ejJZTEqlxO0qz7LzamBZpRPY6EnnlwJh471l dfCcb1J0J+bpWMcT2cnWE/wD5Zn/scxi8o4rYYZJt9T8yjypTFz3FeMnFPTD2Cyyq7MSwzc +5bDdxFXqpfee5intaX7YZ7aTjPN9LyeyNp7qzl44x0vJQ7nt5rNPFv0Gawy6V7a2KXkz25 8ryT6nBi+rr42+R/sh5e5u2c2Ze5n/+mU93wnjlZorn5eVT23Ze1sM826ZpqOdyuc4zMbz3 XNfdXgLGZ2jz64nZAsFWNp7rmvuqFwFg8vNi2+rZUzWWXVlnj0zuE3lOO1QdeGXRNzHDHOM VeVd7xYpzx4mWfXHVakjyyy6nEL/wP//aAAgBAQEGPwA11V1cq5Vyrq5VyrlXKuVdXVyrlX VyrlXKurlXKuVcq5V1cq6uVcq6uVdXKuVdXV1dXVyrq5VyrlXVyrlXKurlXWt0TwP/ANU70 e3+Rmxed5HlY98Tt3PIlg9RRRGLqZfnQ27JIfhS4jYKjlVEw6rDKXAxlEemql03V4ziyx0N QR96J1CAAJJLAAOSToAo5erzx6QyD+UI+ZIcNx3RAKxTlmjnw5SYiYGwiQDsYknTn9HTddk 6sjFlBOXDCI3ggkbRMkj+6peT1ojifwCePdMD9YxlEepSz4Zx6uEATOMAY5AOMYl93pVLaK OLDCWTJMtCEA8pHkhLN1WPDkIc4xA5NvLduio4OoInHJHfiyxfbIChFbELp+pydVGGLPCOS UYwJnESDiIcse31KUemzYsmCmyeUmE+wxjGVkcubCMmAXy4TvEecgwkBzZYejxkRnnkICRq BRyfQF+D1OHJ+0JQ/wBdfidThj2CUvqioDqGniyv5eaD7SReJex/kDrcc4Y4zc4YTd5gauL A6KUJxMZxJjOJoYyBYg96j0/S4pZs0rRiNOJNgOZW858Hms/leJn4b2+pTw5o7MuKRhOJY7 ZRLEUWaHSmIlggJneSBIyLCLh+BQy4ssM2em7pwNt7tklJi3YEZy6MyAuIThOX9kSdGGSJh ONJRkDGQPMFZ8nTGERgYfiEjfI12hgdEOrGUdSxAy4seOTw3fEC53AHkqFy9eH0V9K/OY8U RGQ3Y8Upbcs48QGYcnKMJxMJxLTjIMYkXBBTm10OslgEoEbpY4S3ZYA6mAHpZ1jwYY7smWQ hCPGUiwUuk6oRGWIEgYHdExlYgsOH8jvR7f5H5vpJ7MkQQQQ8ZRuYyHCiy/MYwGXy4CcYPt EtzMHrxX5PJ05wZZRlKEhLfGW24sGouk6hh5wySxg6mEomRHpiFPr8ofH0vhxBr5ZC/wDVj 7VmwCZ/K9NM44YgfCZwpKZA5o9J8yEupxY8E5YIZJyMYHdDdtG6lCs/R7t4xyBhLUwkN0X5 sV1kHO0whLa9Hch24o9H8vzZYtjxiOHGBIynLdKkWL0ZYJ9Y0eo8uJziwE9o3+tdVPp2OCW XIcRj7u0yLEclE5KS8nIcL2MgYxk3FokqI6LE/RiETH8I5I5JF926UahuDqGXqRGAwgxhig 7Rc+M1q5IUvleZpQ6fHvwT+IREhHYeID0UekPTSzk4xklKMxFhIyDMf2VDqsLyw5gfDMMaE xlGQU59NF8fR9QTjg7eEH3H7CyjlPWY8LhzDLIQnHkQVj/MdTHGM0d+IkSacTrEgLNjw9Vh zZd0DigJAz3CQqI3s/0lrsui8sND8vi2tw2BdeRSI6jJ6jVT+Z5cYHV5MYyZDK5Mv8LH2eI I5T1uUTNSIkCA5CDbWUPnUMk5dYYnqOqlM7hlc+OnwkaMj1EI+ZilHbmxO26IqCDoQsnXZY ynjxREjGLbi5Ao5A1UsODfizxG7ysoAMoi5jtMgWXTddEbcsycOT9aIG6J7qo4JwOTpuqnA EAgShMkQExxFahByA5YcypnLiEOoIaPUQG2YOhLe92FZejzsZ4i24UEokPGQ7VjjMA9Pg/G zPUERPhh/Wl9GP5lhg0c/wCH1BH3wPBI9oDdwXTYDbLmxwPYZh/V9HSdVghs6XNmx5IgWjM THmRHaC4XTyArPp2J/ZmW/wA7+R3o9qb6SOIIWDH1Gb8vi6nF00DmZ2MzBvWsvzDZlzzhFp 5SN+QROgA2xiOKhknDysOIEYsT7mc1lI/eKytfz5P/AGYLqIZA0M05ZsMjaUch3U/ZNCsvz EhunjjOLHLSc5EGW39nap7b+Ti3dvi+pdRjJrPC4H7Mx9q67qp4xlxTlHFkPxwhGMATD0W1 RwHLkhjyxeM8UjFxIUcWkORWfoZl54ZbBMBnEmMZNzBC6HrflpOOfyrwvEORjlERMiNR4fF yJX4/RSOVqHFMbJc/FUetZutnAQ/MTMmiDsBAA2iTMSNUR97BkH97GV1OafWbBhjixyw44v OI276mVA+6l0PlnQY5T6jCGjiIkIx3eLfOcvec1pdSy5ZGeTITKczcykXJXRQyAShLPjEom oI3LNKcQZQljljJvGW8RcdxP8ijEcl0Uiaxx7D/AOWTD6lPLOseozSkezJMn2FdTiwh5QEc kYjUYpCZHoC3P4buodNniYk9NPzIyuN4lIgjvXMx+pQ6aE4wn1UMEYymWi8jAo/MPmHViWQ jy8cjHbGO64jEbiZFlAYRKHSdO4x7qGcpXmRpwCxnhOB9EgV0sQSCeoEgRT3YTq/aVlw9VM 5c3SyA82ReUoTBMX5hiF0mcDx5Mc4SPEQkDH/OKz/MctPPkS50xYXHt3KWLq5ynh64yOGMi 4xSDyhGPIxp2surxRDzGM5IftY/GPYug4HNEjuBK6f5XkgR+ZhujmegmSRGDc9qxwwR3ZcW fDliLUjICd/1SSumHDAfXP8AR/I70e3+T8sxf7Y4oEcoRkf9FDHmaWbpvwcwNd0W8Mi/3o3 71kzYYGfy8ndHIBTFuPuSbhoVk+X5S0OpaeEn/axDGP8AWj7EIZscMsQXEZxEg/ejKW3Fhx RJJpGMYi66jrIxMY5C2ONjsgNsX5kB10/zj5FMYJRiYTxF5Y5uGMMkSXjIHUetSz/NOoxyh OZyZI4txOTcdxDy27Qe9aQhAdgiB9S6vqsUgceSQGKQ1jCIhGXezrD1UJCe+IGQDTIA04kc ivOn0WLfyDR74jw+pdN8vxCMchmMkccQBsxxEouws5LLEPv48kf7u76l1GW+DJkj02cfqtG Il/Vl9aE8IA6zA8sRYeMNXGTz05qWLNCWPLAtOEg0onmFg6jTDkhM9kZAlYMANeozA/1cYM z62+npcHVASxSkSYG0jGJlGJ7SFiy/LoYsPU4/DKLeXCcDx2xNY6UUOgGQTyxjN52jvyGUq cgSpYpeHJjJhJqtKJ2n0ELp+qBG+URHKPu5I0mPSvzI6PCMzvv2C/FrOs8ZS25epjLDhAuZ TDEj9kVTaL5aISMZZTgaUSxGzGZuDyIUR1MRkMh5XVQkP/EiKnv94I9Pmc4yScGVqZIaf1u IU+p6Tpp5sWMtKUGJ3Abm2vuPcF0XT9PISMYebkjXfGeQARgY33XosmTqYHHn6me445UMYR G2IPbUqUIF8PRx8oEWM/eyHut3KGDqMw6eM+njjnmIcQl1DAlg2s1H5ni+YThk6XbmhkJhK EzGoiIxAPitQrHmhXHmhGcf2Zh/rXSQHuw6gxHduiF084kxl5AMZC4lGcmPcVg6uB/xIjcP uzFJxPYVEPSPT4x6ZZD/ACO/6ke3+T03RZZA4ek3+UGr4z8XFrBHP0kh4htyY5h4TGm4cuK l0mQY8WGf+IMYIMgC+0mUjRAihBcEUII1QxSlDqBGgnmiTNucomL962dTlAw/7DGNsH/WuZ d5+jzujzSwz+ICsZt9+JoUBLDgkeLTHskvKz5BjwG+HEDGMv23JMuy30HJ0mRoy/xMUhuxz 7Y0rzCMY4sEJENvAkW7jJlLP1OSWXNP3pzLk/YBwWLrMDHJhluEZe6XBiQW4grLnzF8mecp zazzLllDp54sfUeXERGWZlGZAtu2u6/N9TtE9ohGEA0YxDlquTU6og2NF0sOoER+Ux+VExd 5WeUn1O0fSJRJjKJeMgWIIsQQowzYsXUmIYzk8Jnt2uPUpY8OLF024N5kd05js3MPUv6Ojl 6WQ2zpkxTBMJ8yARXmEw6PCJ/e3yMf7LD2o9T1c98jSEbQhH7sI6fR0XQ5IgQ6ESEZgkmb0 i40aNFk8vHHPhysZ4pHbUfFGQdj3KfRx6SOHHkbdOcvMmGL+HwgDtUsvSyBjMNkwzcwlwLA hiOK8zL8tBz28yE4+2UNylgwwj0eOdDKBMsjajeQG7gjGwIb0rB0BwjDHFtOWQk/mGAaLBg w1VAA1qWUegx4InLijsxdQZUjHR4NUjtWLqMZ/FxTjkiTrKJ3V7dVj6g4fIGPH5Yju3k13E uwWTCcX5jpsh3+W+2UZszxLG7VWTrMwEZTYCEXIjGIYBzf+R3o9v8AN8/oHXeRI9PJjGUWJ IlaW0VZMXBFwh0+bHKOcsfLZ5eIOKBeWYkTdtrHc9mZTwZ4HHlgWlA3BusfVTxSj0+UkY8p 92RH0Zc2HFLJjwAHLKIcRB4oYuqxSxZJASEZX2nX+QIxBMpFgBUknRSw54SxZY+9CQYh1GP UYpYpTiJxEwxMTYj6PzXlz/L7tnmsdm7g6jDJinCeQCUImJBkJWIGroR6nDPCZB4icTFxyd R87HLHvG6G8GO6J1DqeTBhyZMeOs5QiZCPaR9GXJmPUCeGTtgxHIJQaz6S7UceDHPJOp2Ri ZSYcghjxwlOZoIRBJ9AXlZsc8eSnglExlXkVLfjlHy5bZvEjbI/DLgf53vR7f5x0PIh+Zy4 eoGGOOzY5bSa0sCVnzvIx6Tp/N6qOBt88gJ2Ac2Fe5fKvmL55ZevM5NlkDITYbTKgoHanJf MfmRGbZ8vIOWOMjfPODQ4+ADLpuowyySl1uM5spzF57pEGrAcV8vwZZS8vDvyTx4282flGU dsH/aUuqjOeCH5o4x5kg/lUaPDeSV87x4M+SGHAMUowceKJG9pU7qLN1GbI0sfTD8rjiRuJ rMzkODll8uHWHOeo+YAzicTeXGMfE0nB0U/lvTl/wAc4ccpftbQSyPQTy549XjyYYSmQNkh MjfO3hAB4rL1UjL8t08+nn0siR4pTyRjKMv2V1PzPqZZJSntxdNHEAYwlGP/AIpNq6KMshl 5XS9B58hD3pSJlsAvwXQ9TDds6vCJyE7xyD3x2Voum6bqpbcWTqdrD4pCZnGPey62fVY4x6 vpOnkOkxg7oxJ9yQJu7r5h1PzaOTfgMZ9PPM+6MgfxNu7SVl0AhUnDLIAK0ltb2L5P03y3z Py8scd3lOIynJjLeY6EHVZ8OACONozEBaJlFyF0nTdBA5elnhjMRMN4llnWbmIBvaqn1/W4 5DP1/VHCWFYAE7iRoBJ3WSeUDHi67EDGekchl4uwSIqunz9Rll1PT7Mk+m8wgmExXZTQO4X znH18JjHlxyllMwQPOBJBD6hD+c70a6/zsukjJsM8kcsg1d8QYivepZulI3TG2cZDdGQd6r p+pzTBy9LMzxERZiSJN2UWfqcJiZdSTLNCQeBkSS7OLOseTq5CU8cTCJAahJlX0rpzgkAOm 37AQ4IykGYl6FLEIQxYZ5x1RxwBA8wcHJpquslPbEdcIRyxiKCOP3RFT6toyyTwDpquwhEA AjnR1i6TEMZhhI2zlEmRiC+w1X5wSbP5nmif677n9KxdB10odN02UiPUZscfEQKgnc7B10v y3p+o/Mjp2lm6iIYTnCkG7F1mDPix5sXXSOScJONk6VjtPIKHWxETKOGGCWMvtnCA15vVRy 9QIwjjBjjxw92L3vqVHoIsIQzjqIz+ISAoPTVYOsjixY+pxR2ZMkQfxYH4Zjgh084Qw4XBl GDkyIs5Oi8odPhGcQ8sZwKiPKNvqUel8uGYYxtxTk4MQLAtdlk6nOd2XKd0zavYo9OcUMs4 REceWTggAMN0RdlixYJjCYCfmTAEjklklvMiJCncoZus6LD1EIY449k6ndE7t4kRRzosPVw 24fy7+ViFY+Kktz3cKXS48UenGQbcsoyMiYm4DgN/O96OT/puaNSG8839KOOXyvqYyBYjz1 Mx+X9SDjvHz6n1rxfLusHZm/Sm/L9XD9rM3tXhwdWeDZgq9H1xHGOaJTZcHX4uG7JH6kNmP rZg/dzQ9icx6+B4SnEJhD5geYyQI9SYj5gG/Wgm3/MB/WgtxyfMAD+tBP5vzD0wTHL8yDco FU6zrwTodg+pf+q+YS5xECqdV8wHaIBf+u66J/WjH7EIw6/rHNqR+xF/mHW0Le5HsRb5j1t K+5FbY/Murd2rjHB0Zz+a9TsAcyEIkDtX8V6v9yF/FuqHbgX8Y6n9wjE/OeoBFD+AdEx+dZ wf9wVT53n/AOXK/jmb/l5KnzzLX/8AHP2o5h85yeXG58g696Y/PZj/ANvL7VT59L/l5famH z4l/wD8eX2oP8+uHB8g2/tJz8/b/wAiX+sv4+P3Ev8AWQb5+K2/Al/rL/uCNf8A7Ev9Zf8A cEP3Ev8AWX8fg3+4l/rL+P4/3Mv9ZU+f4/3Mv9ZbT/8AIcL8PKl9qaX/AMhwg88UvtT/AP8 ARYP3UvtX/cXT/u5fam//AKLp3/3Z+1V/+Q9OKPXGbelN/wD0PTu/3Dw7VHGJDICSXFG7Qs fU4S8pFpjjSkkZxYSLU4hSEATEkMeRFu5VgC93C/DJhI2Ypo5hIcJBNmweYNSK+1eOBxS9C /4fqnH3TVbjjhk5xLH1IRyxnjt7w3CvoKZ4vwcwl3xkjIgxjo4oCP1g63AiYFSI/UoixPvU Y8rppB9AOFKLw0eja9rqWLwtEOSdExxCPOB+pDJI/wDFSH4MCIsISHvn6kJGplJybakraDX 7EMYoTWo4AIY5UMiKdjk+1Ny0VSaWVDzDJ2LhDhxTXdUQIpZZYtVhz0LqT96kH96wvqvtVa qtDxCO46UVb6cldArlwXNiya3ELe4jEVJ9VECxmbN9ieRZ9GUREUvuB9qmZyETFmHN2oESJ xEg4AkC8iS1XdqJn/E95+59t0TinukDcs1U0iTVxI0W2LyGhFj3JpgUoQhOLyiwJa9UDIN3 K4bVEsg4fiCn27ecaL8PPIcBKoW2WOOXnE/UV+LjlhkeRF0/TZyx0BX4mOOUCj2PqTZIzxk j9qLjkvw5xkWt7p9BUZycEHWtORCyZDQSDAp7o5TSoEauwjQexNKoBowWkTq4I9aGeOR62d x3uyBgxESQwIZ6ap5SrwiEIwxmZNpSW4gzI+GPhHpRhPAIDUhi3pCM8RALU+6W9iMZDbIFi DRa0og9h7AhEmkgXHEKcWIESQyj6XtVGhqz1vr9F2Ov0cG0C4Dj9HsQiAC13RLUBs/1oxn4 n0QyC7BtUSA91GhETSDuwGmiv4gaNyRleMjuB46enitzF9z+pkSIsHsEQCY8gUYwkfMHwv6 1GORgR8RDKOOJMt8Q7atb0oHJD8Mltxa45FXET/ZTwyODoa+xWccQmZu2iax5pgmlY6EJzA PxHhI9DI+VkLHSYEh6TVAZMMZjjEt6ivxAcJ5gj2JseXeNAJOjOEtoBYx4Jpwc8rqGYxOOc 5H8ObR8IHvV50QOWcX4RDn7FTEZkayP1BAQPlx+7GgTyJIJs6EQHegAWyI3zvL7FUeHsonF TrxCY2XnRBJgK84/oVKcDxQ5n1BAtZ1KYrGZMh3ocDrdl4gRzTN2d6YqiqEH9CDC4fuVDWw XEkVdOzD2cEXBBsEDaXYypc8E0/do2rlR80xEIguSHDl7oRlWP1JmPlvtbkyLMI1N2W0VHr 9K3QPi4cU8gNpqY7RwaikMZMZRjuAqB3LEMjSyZQCIy5a+hfiYDEfehX2L8LNKB5p8eQZI6 V+1NnwgiyAyA4zxZvYnxZQRoxeqb3qaH7WVXifo5DUIg2VAHoQ1EQPvFx6FjkQSIziT2Aup Zpz3TnUCV+wKotdVCYcXRGjqXUN45eHEOeq35nJNRD7UcUoCL2LIgXFuYXmNa4CMNRWP2Lw VgSDB6UIUAz7pCIRBFshB9i3RrKNRza4QIZw5OtF7thU2R4IJzfQIy4JzTmqh4kV1ooyMXi Bc1FVv56e1MQx4nUrwVEnrq6cetCQGuinuAlQmvG6MzQSfdF/EGDg10dHdKMTfkabtE70dE gtVqpxfiE0i7Wave6IJaWoXVYxAbzjYZJfBXhzRGeAyCNAzBogsGTjzcPrCbzMeTlkjtKcQ lE8cU91ewphkcfdzRMfWvxenf9bGxRY+WR94MUJYcxIOjumywExrQhPPGYk3ao9S8GSvA0P rXhIIKJL6M9NEzG5Qk1i5QYuTUAoCVORqFuId9RX1J4SB1p9iEHdy6hihbFFn5m63SIAOsl vxndDVrgpx78VtNigBp7Ct7UjY8Yyr7XWGRHhi8iPWseU+9PIZkf1nWRw8RIU5FTjH3ZEkd hXYnN1QIAd/FZDKJLVc07GCBAIjWieT7eCl2O3ECrIndZjGlye9PFj4XMmkPF91Tk/gxkRD Uo5ZXIe63AUDFSMTUu/YLoiYJkImQatqaLEZREgCZSFjLkreHc7IyjFougIXNGNXdPMgTNG jUemibIJQEfDuH+dVGHTCUupyR25JzDRA1IR2s5apNqKp17kXi7WTxlLHzc3QEZibU8Qd3T 5sA3feg8T6k0pTEuGSIkPtTgAnjjnt9UkIwyyj/vQWPfZePHjyVptLEoDJHJiOhZwn6bqI/ skt7UfMrwIsVGRgJRIehqyDxlHtCiSd0YlgxrFy6kMcjk8URHdwIdHcJY5CjizqGOM4+Jtk mNyWqy6fpi0pwxxGQxL+JyshudxZ+1EyNeCoXjYjUdyce6ap/huEJHh7FAal4nu8QRk9oe1 dLC5yAesrII3Le0rtCAJYEetaHsogQL8aKMD70j2ppBywpwBsgWeErD6AwoWIJv3omJoCdt bCpXkQkTmkxc1DNVElwSGPajGYqLNrzWzYZHJFhUBtfqXhHhvVnZZZjwxyQ20sS4LF+xGEX 3QmYgu4YcE7BnZu5SJBAe+nYsc4Rd5DsbVbAW2lhuDN3hMfE9KNIepiiZjaQKfCfWyia7jY GteRUd0oRBHic68nUDERBl7so1EiU0gGHhF2QFHAei7bACiMZEMASOSJ2B2d6uPQiMeSWMx AJc0rxRM4QyxD1baadi93Ji5+9H1qs8c/2htIQ+EPSUTuig8oTiBShBZMcUos1RVDBijsDj JKm2Rlo6no0hKupAZTEwTDc5bsssdBeMm4Vf6lPNkeWSZlMve+qnxc+1eGsiKm7aBb2bJGm SHEcUNWqD2oS4UR5M3ejD7shJzbgjil7wEoHuXT8Ij0Mpzmwck9ilIWsByCgHBBhGVDqQ6/ VbREXPKwQyjQVPsUYyIeIYVFBwTA9jrkCw+tdoZ+CO7wgxo33gKP3oyNyaLdrKvepZAPHE3 HAlb5Haah3I05BECsR7rck8iwe5GvCna6i8nybiXqxi2vNbmg2/8Aw3Oz08EYEkByW0dGEh ui3hIvFeYIuB726vJeKAHA29aPl9RIxF4hpj1rw5YCYLuWFdPDF1szRjIAkuwcOXtJThCP4 Iqxu54VsiNh2mzxBccfCgTCuhBb1SW4TI0AlEj1xRENhcfCat3lEsYg0ZtO1bXEjK4PDiom RIETfSVURoSHi7kpttGL1d1LG7wfwyFlt2SL0BFdEc0qRiHkJFjxFCpdTjy+ZM3Y+Ll6EI5 IuYuZCQYl0Z0G+byiT2aozjJzcEWFDZA5JDLKwLATbtClNibllKRJcmoNyVCZrL3ZdhRgbB x6bLJHhVE8vrWYC2x/QsgHhJOj1cdqnvcGDRbiDWlVlEJSEMQEthABZ/Yg419KwxxYvJ/Ci ZOfeJ+yyEAeLk0VaAsnI8EiQJGzi/tW5xukGZxoUTMgylW7omJYG6HicijcdVGLM+qY0NCi 0QRGpLsjhJfNMgyH3YjQ9qmC5EYmQNq2R9uqDyEb1NhTkgIkTjSxcH2Lcx2bvd7lJ3EgS5X HtXU5D8IEg3avDHYKtKZ3X9AR35TIxBpoona4kAXsnEnax1bgjOMts7MOJWzPBwauKL8LO8 NIyG4B9Ed+ISGhgTFfiwnAgax3B+LiqiBkA5O3qkvxYxPMhvWFWMo8Np3D1po5ADpueKEJs zE73oxU4aE7onsKjE0G6v7Ir7ApYtwx44+5R+S3ACR+9AsURJsg+7MMe6SMi+GR0NvSobZC WOVPDVlUWcDkFIChairF5Pc8LJxXcASdQQaKXBw6mL7nA4LY9BpxWYZPCJ42i/FZJ46xLNK vBb5RbaAGk70jtd11EYNOIjKMjoGBo6hKYpHQ6oZm8eNiOw3QBLcSV4S5o5W2IpZREomQEn IbgCiQGBAYDROgCHalFERDkFgynEggaaKRdjSncp5Y+MyHfEtRS+8QaGmvNQmxAyOC/qUIx BI+6ezkgTAwi9HtZ/Ym3eqvYpEVc+Icaut2LEMAIcwjIyD6+/VZ5/DsYHvsjG+0kBM1DRRA 0DHu+jHDQPM91AmkHfijkxUo7WW2YYFtun+ROC4dub80QQCOxE4zLG1KH6ivCYz5SDH0hRx yicYk+u4FY5HxAQi+rkrHHTb9ay5AW8JiD+00VWRb0hCUaF7iiMZR86PO6O0+Wfumo9aj1p k+TICIQAZi7brolF6MHKMY1hMuWvdby5i5EY8TopkD8Qglk8pbdGH9AtzbhzNPUhCUYzFgb HuRxx3Ah5eK9EZCsiD4teC6qJlJpE7pMPhNdvF14X2/C9+Sx4BGQlOIMpEM1f0KkiS6NSCa F0ZyPh20rVbo5JRFjWlj+hSq+1wCTwUQ3iDkq1HoscQGMqA8KXRiRWDAtrqsmXbuMaCPEmy Bz1JLyGlVHERGsTIvRy3FdPhIBj71NH4mixY84MTkcuaBm0IUjAgiFGLSdvC/Cy8li7ttcv 7tvSjxdDQaLKJhhu2wkfiJLqJySYEMe5UeRHcE0IBnPtRjm8PCWillFQWESOAunNgo4uNZf shUFWQjOmgfXkUJAX0OnIoi4J0RL2UCX90n2qJArGMTVuCGmyJi/MuURxMR/T0Igyi72BQE CZVKfJqESGNLsunA+6fWSnUxYGj9iI3bY0BNwtjMZAy7wUJGhlH6ltgSB7FQycakoDq9gMd SL9y8vpgSAS/KLaIEX2vRdXIn4iwNw5QlNogUGlqoZoyJ2AbYkuG1YKvoQiOBtyRBLTxvIH t4qT0q/wBSANQZESC2wDEhgvEHltftUJEa0dHqAxjKpkNNGKnhhAykWlTkvEGLVC3GQiN2w vcd12UTMPKAMS3h/ZZ/sXTDywBAlyxO6LvUqUWEZGTARoLp38fmPv8AiduKJN3LDvUccQ9Q /Iar8v0nh6fF4IAD3uMu9EyrzJcriqp+CfHI8THRbcvgl6kZGj27NE5sKlGRLaRjy/SvKlX QA6jgefBbojwnRvorpjLJviEYgNewCmbtEE2PFZ8soRmZkRhuiKGXDuRyDwyA9iBx/EAZDg mBAI0ZOJLCDfYHR5BEmlaUfVFwBUWqgBrIuNQwUXvsXhHiK8/JJpmREIjU8F5swAwYRjYKQ /2o2gWYN4T3lNwACzwMSJSkAQaG7oCpJ1dlIzyTjEDQ7n5B07kjQqMxchw9KGgW0Vozpia0 9qyAx2yxyIlJ6txU8mLIJyx0kbFREhuIDbXqUJShsERQUusMQTulMgBDJJthibEH2KezJIS mCxpQowJO7cQZca3RlEbeHxEMoETlLcSC7ONSt5YmJcRlY9rLfT3d7ab7t9SL4Y/2iFKWGJ gZAxkRKpB0R8Lg3rVPsL9rqrg6Ojn6cu1yOfFbZUOqqHj9G2dcfrCBiXx689WX1qUcQDn/A BJHQCoRhLX3jpwEvtQ5qRFhEA+lSkKs4AtUDVZTR9otzUYfrxcdjqMYVEm5VWwmoACD6Jgf DwOnYVhyAu8Bbi2qNNKoClSftUgY1YSEhTkgeUjWtk5+GP1IE8/UsUeAf0oD4IVkfYO9DMR ESEhIA6cosogOQZC3aupkwaRyRZql/CjHXaD3ldPj++Bu7gquw4LBISBbGxDGOp43Tap9Gp RZBAgSma0fVOTeraFQmQaXbkvOlIRjqSWshtmZRx1i1KjmVV2FnqvwoeJm3St6Fvyaycmyp YVa2rLHGQjtJMTL4e2iIesTRjqCrF3siDBqmq1Co79rItMgmjOmjk71ETkZ5OpaT6CETb0o uwloVtnRbgbI8D7VQvD4o8vtQ8otE3kb9gTRDR0XmAOA7jQixiqP4W2k6xNipx4iP+cFlH6 xNrNf1LMbigWPHoZC3YgI2E6DsClEmo00tyQlKTcB6qoGI8T8U0JbdOToE1kYh08Q8Yg1Ae 6G8bg3w3YcQjq0CVMn7pPqR4iJqoRNzEMO1eWIgH4/1pcUJvSFJGN1jy4SzAAxJDvHj6kCb mTy9NShsN4hdPAlyAbhtAFCM6xDkji1ghKY8caA6u68x9WZMHhGI/yrigG7UDyQEC3TEh+J kVtkHl60eA+1kIzq1L0pzREakVGt+1SiZUFhYVWOEiwc8W3NcoDcGJ94AsCt28b33b3/ALz 8UXi9SvFCnYvdZUKhXULyt26GIbYA1YEOaoEohq6FNLT0JwgiJHwyp2HinNSbR1QlK4tFOS wBoOUrjuNVIcJQB9L/AFLIdzeKTuFllX/EqQsYkN0QSR6kNxA8UpdynIUc07lHcbClGr2oG JPPkh2iijKJcmNQvEG4lO3YReqlKB3CQ2h73QgPjoexTa9A3eEdwFIRhB9CR73cjVifQsgm Pw5C+lQjiYOaip94BiogOIyNSOaOMl9pAqXKwg22E+tlEB60JVCJbixJ/Sttg9HK21ICeA3 DiAgNvPablCUgQddaKOMS/DIEjFquOCMhaNyykzcweSqQBwCcvwqnJerD/IsePcZSBO4izt ZU0s9Ezhnui3pVf6Ot04uTZUiWWASiCN4BBFFl21gJyaOjbk47xqjoiRdF6EIDU8fot44sJ dmio85cI1W4hgaMK0PNRc1M4A0ZyHdSLtFy7XJJNkeMskj6wNFAVYvauqLyEo2G4NU8E21o i0r1QD7mFDooxkQ7U01dGRkAQdEd89whEmRNG7ERGQkSLap4gtxCbJUc1AwFIvuGqjWgk0g NaqWSAJgw2/b6lJ7OBwUyTQHwjhRHLmqZVxxt3nkuegRPMI48or8M2rErZPxS0loRoQiHLx 8UWDuRothB5DtVSxqNvrRgC8T6k+VtwIZ7rJGLGOMs/GixHJDeTGYAHFqehHyx4fuy4tV7I vd6szI2ppxRxl3FSO2oTnSqx4/uuT2oE6358Vrs3Weu3gn4dyMkzUaieVDxWOV/E/OyymVR Kcj60JC31ITAode36BkFpXKdByHt6EYyJ2zDeiqAHoVKMPTVQkaiUhL1IPI1NFBzcmvLcoR 27gYufSUYl3NQHr2KQelwFEEPOWlkd+JxqeA9S242cXib+tbYkAOQQRdlDq4jaJHa3A8iht kZxaolUN23TZI7D964UvLkJgg1BsnyQIO6pTSqAYhjwUscTtO8se9ESq5FVMGggWA5BCR4V C38Zd30RmQN0JMDyOicBxEcDZZTjYh3aNnNwg2Mhwg8gNTxRhjBkQWHEqUpxMJykzSoaBHI KyxgmJ5argyaNNSU5OqLFxoSu0h0HLCpA5qp2nmrG/rZEM78wiAGHJUBL8k5gXFyyhknFg+ tLKeSIcSkS4rQlAEsm4L6lKJ4P3ouj9SibVZM5JHNvYjJq8SsXYT6AUckq7agasLdigbuxr zJKjyiLcyhLHMmBsDd1IZAd9THnooxgCwuSRZSByTjtFbEFbzOkeEbtxRlveMi5gRryWPBj iPJxuWGvMpy4LFtQS6D0pR60Hanxm+ocJptMA/FdjW4QlGWwli0rIky3EV2gsD/AJVASjtE SCzu7cVLKZEZJEykODlRjI7gY7geXBRJ0UeDOUGq8g3coFvflGH9pTmSxlKRHpUccccZSa5 LGqEsojjk4iKnxElSzht0J7Obv2cFjk4IySAxn61kekYxI9HYi1iS3pRBQA42R7EK2KoLAA Iy4kp3q/qZE86MSg7jvKcktXUqpLC6IkZAdqeTsSwLURJEXPGITREa8AoY5CJEyAwDEKWPT RSCPFRDVJHtXu+khEEAcaj6ljkA5EJn1Jh4XBBJvQLG4uI68pLfikwEIuO5OTujUWqhMSeR DBjojv8ABzTQDAcb+goEsTKgAe6AkCOYK8zDIyiLwpbsWHqDDZKTgwpVtQjGcTEm+5OBtOh A7n70bGwHsRjtoz6tTghKBIOo0ZbZRGQAMyj5PgILGJ5oTM8e/HAAxfaaV1QB1UZCRAYWCx gndk3BzZ+5YgR8cCR2OVuZhdR2yEgAxIs7rCIS27iSQAPee7qU5dpNyU24kD61tjklskGIE jXtqhey7UA7MfWyJ7vSgFIODZXBOoN1ubw7rckWk7HgqENZNRgaoFgqAM1UxiCBcr3KJjAu UM8gTshIjcHEZN4fWjOZJkQ5J4lFHtUQbDxE9iqalltF+NkAKyOKXpkWUoxkDsgRLTxW71i A5f5pUcYLbxEGXIBCOGQMau5ueK3GodgRQJwHrSnrRnIEHWhDoCNYsX/QgJBjoBYoSzYZQx yD7yCKGzKBaQyOdsSA5i1y6Ec0IkGu2Q2n1uCmc4ZaA0ifqTNuFCDE6XWzbtJ0NyAnkxHuu aNqUwNrdpL3Q31JkC3eskcpkNso+W2hayAxS3t7xFKg2UQ3wgks6xw2lz4gdKKIts8XoDfW izyB0NbI8nUNRGvBEehEcSog8HZOLmgTDQt2lAirKII2jQOnFBS5WQuKMCzWXqfRM2qIaPB AbInvQJg3Fj7EPAQ3NPtIF+9ViW48laT6p2PoWTOWEMoEcda+EuS3JeH3QmCB004LxE+K7U IATvNx+t9gUIR3S+KZMiSIhHZeGL/TWQGw9p+pYhb9EQFklBjCIAkCKjmgYRdrm9CgCdu0g nt702+TDX+gVMkiTZzf1KhAlwoodWWOPp2nPVtAy3yNZSBHJeL3iGB19K/DkaWEqrwwG6J9 7Hr2hCW4iWoDwPqofQhvAnE/fDf3ougRuxm7A7op8ZjOMa0v3hRmbP30opyjMb5AyHKhQPG SJN2FlCH6oZAkVAopGI2xjE2QfWygHI7PYiALHVAkrsAVdEOwetMAW9CbdGPaUTPI+pEQ6y GNnYdwZRJDgGoK3bBs3PtqzcOKINC6Zx9apbS/BOS/6F/R09QTZEEc3sh22C6PELmMpFucl TSyc6WXgG8xoxoyYRFeJ/QiQIgRDtUminOc4xy5K+It2BZ5EiTQgHBd6g3U5Au4b0rFGN9p Z+2P2LNEVqHjyYKUBQSs+sZI5clcjsH4LcRtEjVuVEPeYmhc0KlsrA0BkGaXahiwzlKBiN8 S7CQ05rGOY9QTA1RO7aUPE4o9ECDGdztkz+hHyx5b8F4C8hUSiCD3kLaB4rSpXuIZbGYMPD ct3KIrQhu7ihEhhuJY2Y27lICpsoSibBy16Lc8jLmHclZBkDTYxDUuovdQH3Q/fopEC5VKN ook3Ne5S5FlJ61QEXD3qi/AoEihdieRZFqPIn1o7iX0IT0u7aouQHNwhFwaNVXYepSFCU71 NgrvWmiqLLcNTQldMYVbHQchIpiq0NigZUEqE8F4ZA8C6Yu6MZAO2q24g0ZMSNLKTltzONX dljHGP1rLlx0lCbHmFhnEmooeR5oRkGrdeA7YXIZ5H0IibCZrFzVzSqxYRCOeRrCMvdf78x qSVkzTAjKRJMY0AJ4BYw3NbjVywHEozy+I6AUYJtrd5W+LyiPSEITLxlQE3CO1i8UI7tpct JRjMEtd6V1unjIwJ1A15rHHqGM4QGycDSUDZwhANtAtzQECDLbUEtR0MEaCFZ85N9Toy1KH qXGsfRUoDiSi3FlEC7BFuKMrgy9gXChKLhZDGnhPfRDmjtjtFttT7V32R2u7sw4pxJit0Z0 GicT0fivearBDxXVBfWmqxwDSMpbYjRzTRY+mJ3HDDbIgMHqS3pW6NtUDrGqpEU8XaokQet YxDAn9Khk2HEABvjEmIPBGVbGhO4+tGJ98emlbrcxaRAFOChV2iG7yuoxxDylIsOJWMm0P0 oR3e7W3CqG6ZMruKewKBBG0SBlc0UYn/DxtDGzUAD/WiRrZQHAe1NjhvGOgOj6p5xpqAG9a aYpZlEwLkFyOSJPuyoGRhO4DA8VEgeKlexRnIg7ixJ9jcFswSEw1AA77arJHqIkSgIxjOQY iP3URoXoeRZeGW3bEAEFqlX5oNponTnjfsCGlyCpbrEqTUAojwFBzTcZybjZM3wp1mPxEED vog9HNO1Ehbdd1u5S3XL9tVRwWTBrXMfWgDoqVe7XZEjS6rYLp2ofMFP6yyyJZ5FHgqqsSW pRP5OSh0bg3FNtnEijTiw9qnO9AH71M7hGLsSeLI03AEePQEn1Ooxeu2ATaDIZSB4RqjAXM 2BHIlBj8P6V4iH9ChEV3EAMeamZDcPMI7W4FSpawCEjQCPtsjS5fvQiRXVb8VKVATmjXHcq VDFkQSzICJ8RZuztUQQZUJeIohKETPHL34MzhtEJlwCKxK8yDnGSYgvrdSyxnGNI0mW07FQ RnzjKP2pp45Dmz+xGJBccaJ2d3fvC4MEcUaEs3GqMrO1E41q6iT8W4oYzHfOcaAdq245Rx3 ozn0qO6RkNXse5VfdpwrVvo7/qVaA8Vbs+peEtx1Q4WRLseJRpu7EzbW5vQLphG+4e1Toau SpelU9SiDRy16IS35NwuBIgJhOUoaCRMm9KnI8QApSZzuLDv0QkDtyExjKIpuG56jlRAcBD 1BZepPvSmcYPF5PJS2l4xJ01eqoKkVRpWifWIdRkRWRdSFPDqVjgXkZD3RcgL8MbYk0a7Ld I7h8QKYtGbW0KEohgdVsJt6S6kNZBDdV4VJ5Lyx7o8MSfWpZZNLJ8MuAITk0NEenB3RxylL d2qUd8o2puYW5hEAyPdCSMSxP7A+orwTfViD9q2lrFkUORPsU+TKtmWMEaF+SxEX2n2qI2+ JyTNy55NZA1bUc+9Nb6N7xZ3bcH4WugJWB7LphprqmAdkXApwsg0tulSnMdw4izomJuNW14 LpotY37ApE0LkKXFdijxdHHCW2eQgHa7xj8Rop/jTMR7okXv2rHhkBITkATYhQNnoTS47fS oATvIPHmNVM9gHoCyTsMcSX/XlZeYbyqOxOzsLpyFMt8J9iqOPYpnmsQPvRhQ9q23L8FWgv RbXbaaSUhL32q1nGqI4/Uqu7UdMLhx3KL0AJYXqpnkCpUaLteyyxMfEZSjEVYdpZqqYfbqB uNQtp3b7kGUSP76px4QKPhJpQ7R9RQIiQ4fVGJfmi70c/UFOXYpF6gKEQHO0qOSETSLGLHi 6GGUfExJbkHujAzAAG4tEkhSLoh3ZPq/qZUc1uOK4aMmABDXArVClHog4pxL0VyRrwCbwg9 xWGINQ/bZHgSSjzaycWNit2DLKMuDkDuZfjZZicjtoN4ZPnhjy7IsIzoDHjHRYZS3YckNxn 8UTP4QP1QmkRIEvFqiT1WKO1t0r6sAsnUZLyLYwdaM6h0XxH8TL+0fdj3BAFqD2MuUmK9Kz EaQLehGMqSClxMlDaTSAfTin3ELy5sQac0JAVdk3FUoxKiXcm471unqXCD3JUgdWdAi8i5U wDKMZyO5w8DLQckcjsYuBElwGK2ZMGMy+8CA/9pU6cN/V+orxYpA8Ij7F4hliwpSTItlk/Y VvjN6M/JGD1JFV5eTLHFuYOQT7AUJYMsZeHaRF3fjUINkkBykQogDdKUYkO/8ASqYihJJLV cjkoxYBy76+lR6nqB5s5h4Rl7n7UhdP5GF3+4GZEE7WetdVQGla8ESQIg+llSxNastu62hp VNSRbV/aomb49SWe6xkF2Br3VRpckp+KIo+q4D01Qgdo2yJDO5PPuUZ5YbmG0QFHKninj8u IkTsHwgad6jOJkGFRIvGqn1cz+HjeRi9SSGFEeuzsTj3DGGYObAdgRyZCTKZJJ7VGJrRu1C vIIexZhqYGpUxKkokAdhKprIqbWiIhu5H2KIs737EJ9SSATSI1ZAeXJnFQbV15I9R0ZLVO0 VTG4B7FImii+mim3JEm8dF50chE5uKGm4arxDsIKoSDZbPNjtFtw3exCUDimOUSmOPGaaOE 3kQI7f0Ldkx7YhzIx5VUWhmBerSiQy/CEhCIYCV31sonU279UGFARdRkSWhGIpzJR4sa8HX mTAhixREpxFAdtAK8SpGTSlL3uA7k3mx2M3ul2bdwu+qO4M13stsfdAcyJYWQAZtLIRN9Tf 2JjBxqeSfE4lxBcehNkI8Vw1ONUJQJMNsot90tfsR4cEHNbop8kgGvr6gpnHB4EjxkWPchk nLcWcO1OPJdTmgWZg5rYVQO7ZsD7pANECrmJuERIGOWcnlAxcZJRsYcuSyxD+VhjKMIkCha ug9aD0QDvQVTRtRu6iBanJZpC+0N3kKc+Ji/a6gebrK13b1KqE5CgcsODICYMgzBmcDuUZm MW1idFKM5iQrtiLDVZdgIiTTjZGQFGd1GnD+gUjxZ1JtQW4WWHGKFifYqoO0g48NHTzxyMf viRHpRlgnIw4EkSbuLLdllkAt4ZE17ypjp8uXzDQbtO9ypY8mY5ITG0ggG/NkIh3dk5qeA/ QgeHoHcu0prjbGvYn0UpSaM5zILe8wFAeAdSIrTg4HYvMq+920ZuKeIIA96VgB2BCMa9o22 vZARBYUcIv8A5SjQCLM9fQqRcnW3tWsXugIEmJhMH0VRGhTasvLBZgDIoMQBzK/L5duyYLA g+IBiYxqK8FKMOpPkRkNouWPesUMEhCLVqZSILbjOupR6QSaMgPOnGoEI1UIRJEIwj5ehiI l11M5EmREyZcVHgmcGoBQL0Gi5LM3Ae1S5sfWVFZH+Ccqi5sE4oWoVOQO1okg9ih1BiPJJq eDIZMWbxMDdgANCseeWWUICEvCD70wDVFy51Kaw2v6SgNWqj2hNyksQL+GH1ra/FYyKvJiN WAuvF7oqXU5YZVPvwNQ3D1qQjb4X4FONTVN/QpjYIixOvBlsLOLsdw7aI5HfxWs78FLSg9i GaQbG7HkTZYcgcbxDzBqJAUPeENZSF+a/Lt4nfn5jP7EDHMI6Fw9UGJIi9rvxKbUgOy9Qoi /96lUwDG/Ee1NEE6Hmpy0jjkWPNFxVwWQH6tUZxcD2gIO+8VEhcEKG6O4wkJCenh7FOeWW3 qMLmEI+7PcKNSgCl1cwAzRAiX93U7nfvWKYAjk6gtkYbbNUhY8kSziq6ni0qqL2VeNkGtqq VeiySLs4BPesf6wiPWUKMLsFlOu+XtXq7ExO6O0v/WFlKG58UZMYiwexRAAlE2exfSizT2D GAWxitZSpL3hoFKQFCWQeoMR6yhBADjVc9slGMve2ig4OVQSPJnUfKfzLGTMGUY4y2jkWXk 4zulJokjgpAGkQw5lV7wq0dEM5dovRu5cBxQ3HzCKDsGihIgByTGBNRubxd6OSbEhhQXWbq pwfHOLShI08PwjvQxljlyz5UiFGOSLTz5cYxuPEAHcr8n+a/F8332qzP/aZAiO2rbif0oyI AA91mr607ua2CoW40TsTzuyIBDhq6c0drG79qzFqjGfWQiGojEFpT2x7tUTqQTSwRD7gLx1 FUzUOi6gmIkJRbHGzSKxRxmQ6guckAaBhTvWyZ8e0SB4EnRRhKQ8we7xpRdQ4YgSf0rgLcE OUrPVAmlLIcuKa4M4uOwFYouLR+uiDFqVOqykn45P6UfLiSDyRJaUiCNou/Eqctw8udGApX noRzQ8qR4xH3u5QnkluMZmP5cNfiFsMTEvYhQjyAsnNCocTKqAMN0AZRmBf9pboQjIGMS50 Uz4QAHLKW7V5HRB2DvWpYv8Aqo4jifJL3c+0iT/tEepDzYnaS4IFJDkvE718JuBo6BJpwR4 u4WR4jcMkWm1S70QBIjqZHlogJ1jdnYN2qUMQ2Y4+KZNREKHR4y3SxckA34l9SU+LGJSfwm YeXpKEpvknAGQYVaPZa7Ovzjnz/M819N19voURF6GhALehViwc/C1qugXYaFvav6BDTib+h Fw4opEBr6LMBfZ9aJ7FAm0RbsUoCbEB4xkKjk+q3EkA1fk6E5RBj96ylOQbHj14kaFebAtM S3BtGOik4bLMuTx5ISPvAgF+0LqQKHbXtVNQzEOyiOa7mQJ4rHq8zTgwUIjRvUETrx7Asub J4pznJn1rdeICUZBrszryxE5JD4nAhGJ4MBVQl5cdhbxbSG0dwunZskN7vGX4jya4IGoXgn FtpEI7Ze8xepruopeZjxSxgOK7jto7ahbcEt0IT2E6cj3rioC/ip2KBlQSiTI8C91uBBG2L HjQI44kxDi2vavFHcWMWOoRaMXBto4UTIbYvYl6KXhBlHxRNiNC3csvT5I7pjb5czd6myAF SFxPAVqpMGfLF/QiZG1GWLDE+LJMQc8yEcGEMN+2UjSWTbeUpNZSNIx20286BlOImJTifdJ +xGIO3IXAiRuhLRt1Gd9U7w3u3lvy4cUHsbcQUKANTcCXVnPf66oUrrro6AFQOC8L6UNPrR ArELKNRH1GSYoyiPdkP0ozIIYFiC/qZReI8IEWPJDFiiXnaIPrW0iJ2gPGYpV/F2oREXJaz +ui8s+GTCQIvEqUMkRMQcmb8LLqMkqmQd+b2W2JJ1e10OOgFSq3ZggO4LAACXkXKi2p/wBF TPI1toiHpEketRLMDRQxyPlwDiU4kgto4jdTnKM5CUDDAzszMeQLrZkMQMcccvDTeXDy3cK sskpATOUCGOZLASj4QQZMbVopYY4Yxn7mQkBzXwyDLrYRYeETjEcY+JOa8likfvE8FCWOsY AmQFJMVLpt8tkC4j9iBxmMo3LlpDigZV0PYpRs8m7HsseGEgYSiC2oLtKyJF9royjum9SZI MFIvXRRf3ROrcxROKA3B7FDLiLTxkSib1jWy/NdZIYpZMZEYy1eQLxGjhZhjju6iTwJ+6H0 5LFij04gIhvzBHimSSZNT1qJnOOJi+4nxcbL3q7n37S270271UChLly+iLEgDQ6aIic5iQ9 7aaAdgT4skpxLnx1rYMUHFW/oyZ03asxq4gPWU+tFlF3dHfKsabRavFZOqjHdGIfbcvrRHq JgDJOwZhEckTKkTFnZ2Z29K3TAd6soiIpKAqV1BlWn1LMeTOO5Ed619SYdy5C6wA3eXsCge R9iy5D92naQyMiLq5oQwXikOwVUPGWx+4DYPWjrLDqBuE4yYs7SI070Zh4xJBEBYEBnZGZJ lJnJJc07VkGQ7j1HgtxUo2ET9bLE2sjRcRKNe9SkLGXrFFsjAAMXojGVIu3Y9FUbZjwz7RY sse5jKV+66iT8Q0UgBQE2TbX7l7pBKzbhQBxpYumLAmy3ZT/w+IEyOkpD3YPzKkcWR8hqQ+ 6LGwZPCs9xaIBL18MW1Cn1OdozZoWoZaf5E9yC24u5J5Jmk7P38GttTOQxJfTREiLvcW/pV MIivCle9AxiCBxlVe6QLAHRDw1RXUPRhFPqsgu5KMZHwVbtKOQzYxrFqnd9cSjMAAXLBg5C jEawf1rwe9oobaZwddOKzHU0dZhx2gf2gmFUCzmn0U9a6ZzpJhzooAU8JPpWPFIsJS8Xcnh QauaKl3CFXidCr0RI0TEqRe4IHejMFtoYNzut5B/EjGYGh3X9awv7rkLtD0UjCYYkli+pdN GZftNFEAiTj3yDohKVSbkGlOPoWCZG2AJYPWp1LIYpl43GrP2IZMMYyjP3nqxC/wACMux0H 6N31BKzbun8vw++542shERebsBzUMGOUZRg5kQxJykPJx92IDLzs4jDJGWycBR2L0Z1vynZ KVNsKy7CQyGHDi8vFCQkKkkkP9aJlHcCPFF6l6rd5NGba43f0ZGRY7imFCbGtO1DwA3qLU4 IbWxihBk5TlpHiKICQIkNCde8rgDYm3cuoJuTFW4LJSjqUY6MAgDYUY2W2IZQHJl2a9ixkU Mnc/5V1Ms4cVdqdimM4M4CsgKWqEyYgnsCO4SieY+xAycwZieC6fyvFAAue1DxP4R7VjBfY IksExFAKpgaEuAnJqFRHmnR2mlgWZeHSy6aW7xREozEuLuEMIbeLHgthjIO4c8QjLHIHc+1 mbk635ZMBdm95TPwmnoN1CTAGMwZdhICxygG2ZC0fQW9SxZ8YBxmESI296Pi9anDLJiY6tc 8Am8HoujKQxxiKArOICOTHSPgiX3cANVKeSMZ9dkj+Gx3eWJXoPi9igMghjEfDsh7xJF2W3 Hl8mQfcQKiLW7U3VBjtIhtb3mYGTLeJE7AKWvUv6FLLjlGD3EmMaVHvJvNLu+/aG3e8jjY0 NS3C1exSDAA3IoGQq0uAL0QNCSXPGyqahbSdzNdkNtuKykm8xXuTjipEl8kqCnK6MjUnVUq eKZD9pkVaoOqzj9cf5wWZqHZJjwYIk1CeLRDfFqqyhbgmlGJFwVkw/l5ylliYiQYxB4mqOW cPw4i9NeK6cTidX4F7J41yke4BWMQDWRQkfeMjEDgzKo3NpohxTcwnWSdmMW9KBJLLGcrtu J8QbQW4oCJvUp3D3Iunq2lEAHYkm1Sw09KMufqUm+8R7ES1pv6aLAccN5iZwI79w9q82MGO INtA0vYrdhkDjLbWA4LypyILuJAUcgxYjvUzMnHEyAaLQJlFo6XQx7zGL1alBdZOpkBHLO0 sk9gEZasCJWAW7YS9DLDlmJDuyFeKXmxMnMiNuQM9+aae0F3lJ29S83FHbjB2wNx21Xl7i2 597eGzuyMoeIik4WLPfmtK2IrdNqDVOQ3FAPojE1A5dy+23as2a48wD0hFhtAFZHgp9VlFC dsAhGIrK6ERwCHaokj4vaUUxupRDl5RvdyQp1YGNeDEovWLliOKJlUm51QBBpqg8nQiDXQg kHsWzcdpFRe6xSjJgJt3f0CnGGMGQr5lHGoDliChBmIDntkXVR3riyqBYLsXWRiPFHbL0Lf LdGEh4ZsWuylCZEscJ+EjRxoni8uSESJfUque9QhAMDEyB5uy4gmh4snJqTIoA13H61OJs0 ZDtqD7FKRDTkGMuyyjCAIhoaIa8XUYjWVu9Y558Yn1GQDI5D7IkOIgcWqShkhiOYyoTt3Fg LaojIJ9LM131I3cDGTo4svvs8Mo92XxUrqoYyw6hzv8LSHB3ssYjEGQ8RDuHHhf0p2rv2eZ 8b7ftVL6EKTA7T4g1K6p46FeEeKR8IKaUnPGgHoT/DaqZlmj9/IPUxQ6TB4ow988woYANrV b2ITNSaRRPJbtNHTgsQXfvdRnxiD6QhopHhOIH9pTH3ogekrwSP6U4cLknYgpq8qoVII5pi 8iKgHkpQGGObJJnlM7YxHBkTOAgC7CHu9yAaqbRCtyAuBXVRl8cG9qOMg5dw/w4EuK3bgp4 8hEYghoyNRTXuZFpDkixB5p3ccFE3MYX5yl+hDsWOA0qe9Y56gSb0Fb30YnsLprk2QI0qtr bfasX5kmPS4R5maXH7sRzJRk3l4ogDDiD+GLM72sjPLEyyyO3FiiW3E8kcmQSiHpA+Ef2Sv Mn09SATEUf8AWjz4oCcCTM+7U7XNIglTlMeXGBN77o0YPwX5byfFvfzGrue7p4kk6sP0IkO Wq3IpiTEAevgt5YkW+1PVgNK0TNQJzxubKU4f4k8u2PaRdbph8shvnLndlPJMvIlg+gCE2t SKA1l/Qo8WJR1t6Fh3awAFeFERqCjjAJkZgtyFVHAzy8NOxN7t6IgWXNUDhEGLKzowjRxRS jkpkjEkg+lTAqYiMh2FW+iAvyPNVDuFkL/D9ankxxjJzckhxx71KJgBPc5luJJoyueKbRMz 8KqENSXkTc7bD1lUGg9KD3/QscDpAEd7rM1WMSD6l2C6oHJsVagK8uR2xkXnIVPgDiKxkxj Km2Mj4Wi9A4R6rMHnJjAmu2pAb0KMsoGQGxZqFeW0xmD7Yg2A1PYvyrHHj6cDzGO6WSdhB2 FBrxWU4yIQ6cDaBSsqRHpTv4dzu9XZ7La4e9EXi4tc1eiMQaCvceK2ks5rxR2zkQaVYUPYm 1YUXYVgM/EBlMm4SAYKcDIh414owMmG5jopYwG2RDIHkG7ERyT30C6cTDCQJiP1SXCLcXU9 0bsypEUW6J2sGZMmIqCmII7LK9dQyHBOO42UTQvEbv6dhWLLjltGzYe4p9EWIiwJcltFEOw e90LVp2Kb2lAgHR3ujHJAbdu6PDapEBgSaHght0Xh/aJTWW4ORHwDm10TxNEDGru/IBOZeE QESF1QiXbbXS7Ohjxh5SLB7k/ato+I+F+IV3dtWRwGQBlCJDEBpObnsU5RcRhuYABwOfNQA mxkCAXoGr6GKYNGECwABBJHNGRLUlJ9T8V4tqiAATI7pSLuX0WOMnhPK+UixAFA7rbz9/Rk WDC/N0doYMXY8luYuA3dQpquOLJmblRDU04K1zxURBiccyZgHipE2APpW6LmVzQgDvUpznt hKjAIyxzE4i4NC3fRSxTmIzYjaR9YooxjVyFgjGmPFjiNxtTRRO/cAahkDEDsTMeSO6hswT g9q0u1kd0QOYXhJTiRLrkz1UjdnbsTG2i7VRPwKLGyhGQcSiaFTiwAhEAy7aqouqUCIZSkz yNtapiQ494jmvEowageXezKJLHbECINR4u1Zo6AY39KEwDCTvEi9mTsSQGHB2Z1HaN0hIN2 v61egiH7VEQeUzQRGoREoxMJEkRAMQNHDclHAYxEpE1faAwfV15kYzEA9UZZfhbywTRyeBa rIjC8scSRuelKAiNwt27w7m9SiJQPiG5u8iq9w25r/DPrTeWdHuqYzTt+1f4ZHpQPluhjI2 45A7hoW0UccaSkbchxW3IDIHgsZMT4g7DmmswspkhgfS6xGfuO7G7X0QaoA1TmKDX5ouapu KtdOD6CnB7a/QCR3rJIcCpHiT7V21T6I8HQN3NlXvWKQp4T23RIublg5Vq3TTj6FQtVRhEu I6cSVsJYyNXRAILaaqeIESYSrGsSQGcOocGHqWQgOdgaMh90vUIsHGn9AgLFVg41N1mMfci RF+ZCjlEnmSRtasRxrRHaHi5UcOMDdIbiT7oHEodIJDfAiAkaCQ4ldRikIkiQ3Eh4yHAPwU zKPgDkys1HtVeV5Y8tmtXe12WDNiybeoIL7jSbE+tHHkMoSFWJT75elA7y71qUXkSO1OSWH NA1ZYRI03R7LowFoBu91GID7pAelRxge6AA/JTYsBE+xbpeI8wgKAB3AC4NoV9irVrLRimq yZ017rlp3qsgXZAPdFhSRsn4o9iqiUO0fR08TZyPRVUIZ0aURClMhxEE05BGfrUXtVE9qnI RAuaBhrZAiwsDdlCOssUz6l7wcKfUS8UYBvDxNlWRG4mIjGhDhhyuVm3uJQLbr2pZP2oRg8 hZm+I3R6zJHd00gOnAj4ZkYw+4U01e6nmMiMsmGIxFK8UMPVYzEzB2Ee6S/tUIZJGOw7ZPY NXcw9Csfu7mFr7ltjOAwbnECfHCQLEjiDdR/MzjPFN/LkKTjICvC6G7xY5B4zFuz6JaHUWQ N+KABFSsGo3D0rqjlpLfIiTsfCse0PGB3yPYU6yAfcl7Ead6rpEqgCsxK9Ko73TNRVevD9K p6SvC/JOdLrc7nm6MJl2s6JOifj9DcSh2rjwXTm3jq6Idg9Cmd0ST6UBjPjlICIHKqL3EQW 1chCVi3t0Uo6Ehx2FSa7H2p+APtXRP8cJA97hSnkNXIiOLLy5zaF9sbUQk5bcG9OqzToDKc mFhGpKjDFAhwH3EE7mYsRohHdtcxiAfb3KHS7B5EICMJjXUy71v6GQyAnxR+EsHO0rFjnCU KRkBIG50UMZ8AcbxQEue9WDf4bMOx/QvNGxwQJxMax4vHkoYscIxyRIM8mIvjnShbSQWWOQ 7pRgSeRHuntdcNUNxv2JtBRbXpqeCwRB/8QbdNV1EssY5JynPa7n4uTLNCUndqkNZAbhX61 IChMSCdEYAeL/OBNCFPGbxjtl2uq0JFUNfoIItRML2KYVLWXiixW6NQdEfDoh4WGrIQsBUE 6FbGub8kBwFvoHNbbKJNfCPYsUvu5gK9m76lPZLfHdLbIVG01QqHTuWFyFCZLRFBb4vrQiS HLuCLAIR3EChDVqUBGHF41NrlEhzYHsKMAC+5iGWDPmnt8lwI6yq7BHLkLCuyH3QhV3oChE FpFg9t1LdiyiAO2MjcAG/xMoZA+4OQRQBhxpUFY5kkAF8kj21KmZHdgnORGojuttkKIDG4E XLBjEarGJHxwobsQLN2KeQknIWkJDw7arzXlf3t1dzXWQykJ7nMjMM2lCt2TbAEU2gy9dVO Q3ShOlQQCNNEJyEZBmaQeh48FPPgPggXljIrEHUF6hMKMgQN1XWECnjFRa+iywnFjOcjEDV 5UZPMNkNZPxfmjtq9Stu5waVvVZTCUd2I+9IbiIk0IAUjkyGZLuTHa47EzmxqtsgJRdxuv6 UTzs6ex4cUCfd481uZpcRdOS5NFVPVW/SrbQLLINLICXiBs6hMz2ylESMSHZ6rzMjShE1Y8 UZANwGgUYYjuJAYC9lkxyG3IMgkAdYtVC8TwstfQmkNUYTiDjJD8bM4dGeImTDdEx4aohzI C7gOExAYD0rcX25A8CeRqFkIifeq3Yo4pSMZhzAj4SBq+hZDGSCYu5BcFOZO1g7FSmQ22Jk 57KBeeNsjORM4lmZ7MKh3qgIPVg1ySsUMYY5CYj9oX95bME2EyaE0JvXREnBGVKmNB6imn0 sWIcOTRNGAlE0ESSWftWzXc+x9WUhIiUwREAh4we5bUhCGPpxnAoc85EmRA0XlGPkZbiD7o S5KXUYLx/xMT0I1ZAxmAWt2XEkeowmPlSqYh/Bz7CnBoCALLEWc7hftUsmQic5E10Ad9E1B tLozwuY8LFESgQdeKBJMZEljxc2KhniCYA3L1e6EwKEVit8z4XpEoCOGEu4ryssRikdRbvR Da1b2oaaOnNQbuqsA1EC1DUFWvqpCPvzeMfrW8mLx8JofQVCeUeZASBMdCHsnZybdinupIE GKEiL1EbuFkzMPwce6I/WPh9S91zxQDMdCmOPdwLoboC1U8Y7SdQthbJE0Y0LdyJxQ2iVwa 170TtLvpT1KM8czQkgPZ+C8QIOpKBYSMXIJ7OCq0n9FAi3hI4nipTyR3R2GhNxananPGgFE cpkdweMg1BGVHOvoCOSYDEkkRZgBGPi+1DJIPiiS841py3XRywywmJXBeJHtCcMCKNuFiF5 mNoS27qeIkx+0re0N+/c/wAVrNa6GTcDIVI7S6jmjInFOTwiwBidQ10MubfGVDEmLITjIHf FphwKkV9aJxZJiBuImMvTEEIY8shkgA0fD5c+YMZhj6Ueo6YNV8mOzcw1lhAFNw9XYpAsCC X5VVnfVaEHmmLPxZ15mA7tpdhSS8nPklDa20lz/ajoV5UjubxbmICON/dZgtzkEaoVbV1jk 5MmY9nFFxufXgtruvtCa3JMfDVZJn3sdY9rshOJBJvE1iRzWKUYRAxkSlGIaIAKfStlHEZN KRBjS7XXii8OL27Fmi7HJECANDJi5AVQWIXwyHAlE+7ydeIkDkzJgSa8VQPz9aoa6giq+pO Im9asml7o41UmAMWJIPYpRgwYEgW0RBrSj0qVkvVhxtVSJd2o3rfuRAF7alGJpMaAVIl7zn khCMJDHENEE0EiayfV2svCw0NHbR17kZZBeRLgsttABXw0PY5KfefedtVswHFgIsDuEjy3E Mp4so2mMSZTyGlRaLKeHLI5MExQaxPEOnlLaZNvA+GXEL8LJIGJrIE20QwZczwJ8M8jSA/a 3PReXmj5TGk4POHbqQOxR6npsohHKHmIux5xkEY9aJRETKOLOffMR7u6OqYAdyBCBNCdGTC vFOYgl6Ep85MaeGEQ5K/MYqD4oyGmhW10IxroSoY/PAzRvA2LcJJjcKgVUSPEtKGoUq+9Jg OCe4syYgCWWe7dqYxpdOacFhiKGEXpzQIybSfvAEexdOMknAyCkQwI7UAHbkqhGLPE96c0G i2zLMzOtwmSOGi8dRQOzpxMiosChtlujK+n1IkBieTqZF9pf7VOULEkVuXQdgZWZgGZAOYx matWjcFtYh9DqjERA45QKkuCw4cEWlvAHiPDkoyqITFDcOzt66raPfJZgdTRF5mGWMiDC5G tVtkL68U7fF9SM4+TgiA4D+bPtMj4fUhCZ/MY418swBHO4RydFk8nJKv5ebR2k/dOqMcp25 I8qEJ4yjLXgvKJEGczJ+EC5Uoh/F4TKVyPYFsxzkMZlWIJYunkKnU81Sicd5XH9CcxNPSix fJwNdoUpSL1vqhGJTmI53QYbRyd1eui8rLW22fDkeS8uY28F4jQU5umcONeKfcGfRQg4EWM idHCcQoNTaqwA0MYsRyJKEdAh1DsYNGY5PdE45DskWZYjhlGUsfikxFo1JJRAAf0hO7F7f5 EaseLogkHtTkPL0p4XGhH6UYWifai7Uuxe6O/JGI9apIHgsx94iLN2omNBzQBsajiyxtru+ xXJowdUqhOMml9S2imMFxjD9jnieaOWNZuBtIfjVZDMPKdz7KJga25JmDu3qQgDukLRFgf1 iLLZmzyb7uPwR9VT3lb8YEj2uVHHjJ87p/dxzrIw1EZGsm9KY0IuEZQ8MsgG/mI2CuAJO5K hJxIRb2qTW4cHTM511Tu44I5JNtAfmtuCIi4Ym8iiTrdE6ipRJufplC8o1j2apwGJNxRflc 8hHJ/4UzY/qleXk94WP8AlTEAMGBXAaqG0uIxMj+hRjEkQlKseKk3ut3UQNgFIPShbsKYVq upLsfLYPzkEAKcUKvcWVH7foEn7NE0iWCcih4lUDMGu9eKu3fon3EgfUs8psfd27TYl7+hE g/5VyGl1hEQ3hf0lMA5seaAjSQO7cKG1kDjB3MxBGvAI7iN9XieIOqiCQCSIDQAGiljkCw8 PoRO2rj2V9a3VvZGMKF6DkgcmQbmrGHiPeh+VwMCGM8xp6At+/ATcCIav7TXUvOwHH1MA/m RDCTXEgmNhTvRhGvBtAE+OYlIe/FiC/Line8QSCOSAFiKyNGUS4yQlUSgQQpRmDHeDtkRdG Eq7aE9id68boi5NE5H0PyZAtQ0JVqXT8KobyTEgCBkXLDX6K0AoEZl/d9igxBJkSL0BDapn bgeaYVRDVI3HuugXBDPLh2dq6gRFTEEEC3isvEeFEeSp3p6sbFcVasQz2oFUOyOhOiAlXba 1K+tOAsscYYGbiF9AKOpbhYVHM2RALORtB1W0M8YgH0K1eGilJiZRDgHmWUIgBtoaQFib+t EgMOZfvUbAgvW/eozlMymTEjg7l93pRctJ229oTt4X73Q3zEBI+HFEvIx5lATMQdAKpoY5T l27Qg0seMSFY7dxbj4kOph1Q3FmlsDUtVRzRx/iAf8QwqJcWU5567YnbHSVCpAULBiNTKrq Uss4yZxEyEXc82UiIxETTbGgpq3epA6yYBDBNp4QfckxiHup9V0kpQnEvPHKoO43ieSBFgv ENFUVVlQsOxe8H7E1yPdKjv9y5j2IuGL0FqIO5JowFl4YmVeDfWnidpjZyGUSSNsKuGJPCw CPBakIk6AhuPJDfEEPTdx4UWWJYSyQeMomvhLqstz2D1XuEMHdUjbmmIIAPc6cVA9CqaL3r 6iy2+GTF3ArVMXfsVAWDaKoYA1a6Mi+w07TooP7gN271PISBHcSCzilnRMhFwSGAa+tENvv C0tUdstwDEyIY1RAL1oDRx26I45Vxxm7hiNzN73Yql9VDdXbQq3he/JmU/y8RghD35/H6lE xyDJKYfdc968JLUqaV5uvHk80/cgX9JCMMWKMY6PUrfAmfxSi2nBY82I7POjuMfukmoATbw HZ91qIV/DNY8zaiiBQnWyjHV3KB46lYpCMckSdsoy90iQMWLIZJyyYYbvHjAEgAz0kWK83o 8Ww4yxiHMpQa8hxGqhPJjlGGQPAkMCOX03Qlc+pTlAPtix4VTkMdWsnJpcd6cX1VZmPFPEy kBqCXonm/Fy/wBa2QcPqx296lGI3UoUPMgaGosVjzw8TVkN24tYgrcIiUTWLJnIA7van98a 1qF4SASLCqJdtHsmnMlqpyQ3NMz/ALKNJDkQnIetijKBBB0dj2MvERtv6NEZRYTkNsSOJW2 VNpLjmUeBDHsVAGAalvoL/FdNpdcKqt7ST7aP7ullvgfFUEcQdCmwwjiOso39JX4k5S7T9F S5Gi3RDcDZbh4ZswD0K8Q7X0WOMqGBMgRU7SgDhiSznIQcsm04AIRMccpswj5e31uU8T5cy 7RB3RLaAqJjI00sHHJCMmrQy5m/2I9RAkiJLPX1rZ1LTxyDESDgNyRy9J4oH4DfuOqMZAgg sQfo2t3rJOY8BID968NRcFBiwAsu3mvFQBeGXaiCBMauUSCPLHwkvpxW8QiSONSgRMCQs6I lj86NW229SMTAwxj3TzeoTygJR4gVTAhuFmQYk8gCvCJc2Gq90txkyfdEchVDdQUqOBTymw J1vxF1SbkiwW/aRuB2yZnbhRGUYuSSQDopSkRGEA5jQOCdttSmJojwVKnggHadTIHTgg2tE YCtadyO0NEVYkPWnJ1Ek2O0809Lt+lFi4GqKcJkA1eKvRAXZAzi8hUEIZI5fLi4D7RftQj+ cmJmoDmI9VFtyNm2/Dkr6CvwYmM3c4ZfDxEJc0ZVfc0ieSAgBEcI2Xk5ICeIly1JB+C34JE i5HxBNccDZeIbcmkhcHtTzG7GSwmPrQYWupEB2NkDCVOCFbD0jiVUk96rFwKHj2rdDvTEA9 tU0YuH7EzAOKSsUITlEnTmF7zHkFUvTkqEP2uomEAWL2IpqjERkBpVGQdyLXsqNto5Ic+tF 5y7izLdKR7BanJE7QSYgB3LNrUr6k0iWFvo5IPXgtX1W6Vhb9rRGM+RPFVHoQ50GiAHeeCe FRKo5q3ie2tuCJa7mqPpQ23FwqXTSDnQlMPUqqmqlA2NKKAzCr7dwuCLFCMz+ICw5rdaXJe YA8trZvtTPTQo8eKG2RjIVBCbMw4Tt6U/p5ry84E8UrUdb+kO4VJx6txjxUjOQiHZzxdl5k JDdEE01W5i5FkHFX1ZeEDcLUdQyYgdwd2FEftVPStxyHhSieWUmVndSEpSMxQF6FUr3rcR2 faqsUSLoinbqrqv0lgTxYWQdgDqSosTuA8VXryTMw1coDYGFHuyakW1CiPDsxuARQly/iR0 rTsVPtXqCpcXW2YePDh2J9sr3eq2yAIFgXKsB2Jxdc+CFKJlSgF1RODWhbVbSOYKMpWAb7E dXp63U4/DtJKEgwoPSjxu6NaSDFOEOny6jwTPwnh2KWOYpxQ2SoiINjzlq/ebjzRjKUn10V SaL+hVRu5lNYIufFROaBFtV7EAC54JjQlankAvDAnmaIjb2GyeRAAuxcp95J5BMTL1KkG4P r3rd5YDAcBalkRrwCYV9qBHiBu1webpjEjtDLxMz1Fq9iJ3uODufUvFIEaaoElyKdyLHa2n FAcHPeAnOtU/Bd/1IsRc1dN9LWVQhwVbNVP61R+CEY61JWyPiY1IqpRiayDTPLgnlqzKW0O UbgvQLaxJOgB1QOr07ljHUSaYDGhtoV+HME8k7V4px4c0dPvAfD2qsWL6hkwHo5r3JegqsD Xu9qqGTGYrZOZF37Qr1ap5pj4n4lDJjiC14nUI/hbW/o7oEluCBZ3VAnhQ+ooQyxOM/ePun vRMSPLOrhk4yRIr4SbgJy+4/CRbjwT44A1uexCcPDOJBiQLdvFHdkp+qGCqTJuPBOKDkpOH owdNV9V4ahtUKeKTueShkcGM9IlzC7CXAlkXurUf6kx+Qdp8+S/7fP7+a/7fJ/8AcTX/AG+ f+Ymv4BL/AJia/gEv+YmqfIZj/wBxNfwKf7+S2y+RTb/fzTy+QT/5iaIj8hyASoW6ia2j5D kA5dRNfwHJ/wAxNfwHJ/zE04+RZQb/APqJoSPyLL/zEkD/ANDzOAwP5idkCPkeZwGH/ESQf 5Hmpb/iJIH/AKHmcajqJhMfkucjnnknHyXOCKg+fJEy+S5iTf8AGKB/6LmBGozEL+D5+/KS mPyjOw4ZSv4R1H74/aq/KM/70/amHynqG55SfrTn5Rnf/en7V/Ceo7BlKp8p6gf+aftR/wD 1PUVp/ifpR/8A1PUMdPMP2qnynqaf/dP2r+FdT+8/Sv4T1H9v9K25PlfVbeAyN7Ctg+V9Xt u3nFn9K/hPVfvT9q/hXV/vT/rL+E9X+9P2r+E9X+9P2r+FdX+9P2p/+ldX+9P2okfKuqrUj zCQe51/Cur/AHp+1fwvq/3p+1P/ANK6s8jkce1fwvq/3p+1V+V9Yf8AzT9q/hfWfvT9q/hf Vs/+1P2o9v8ALvX+R2pvWmVac/pf/wD3U/k9/wBSPb/K5/RdY+l6eO/NlLAaAayPICqxx6+ A6vqZ18cBkyTbWMD4YxCwR+QdMfzu4yy4ceM42xAVMh7vvNZYOmyOBkzQxTBoRumIkcl1E8 PTY8OTp4b8c4REZDabEi78/ob6YYvmeQ4umkCNwls8fwgy0Cl1fXdaR8tjaLbcspG0N0b9w dHYCIEkxEi5EX8IJGrfzec9XjGbHgxgiEqjdMs5GtAVil0kRjxdRAyOIe7GUCzx7X/mDilM 48OKO/LKI8TOwjHmUMvV9NjhjBEYmQM5ylwFySseb5RkmI5H8zp5xkPLZmIMhaXB/wCa70f 5nqurlfFCOKA/b8Uj/dC6rc/gMccf2YxH2uowApkw5Ae7bL6l0+eHu9TPDmbhOMxGXsBXUu a5THEP60g/qBX5rJm8jNOO7Dg2vQjw+YXo/KylDLHy54yY5In4TGkh3KPW/OOqj8uw5SPKE o78knDuz07PSo9dg6gdV03h3kx2yAn7sgxIIqpdVLqDhG+WOERASfaA5LkcVPDlyzx9N0hl jllk8xGcS2zHGRUuklLzI7RPHkbbvieVbEN9EumzdT+Wnt3YgwJyHUByLIxHXncLgYw4flv Wfp4TGWOHJLGMgpu2ln1+ifVS6g4BGZx4wIiW4xAcmoo5ZZce7ycGAmGbM25pim2IcOfqUu knLzBtE8eRm3QPEcXBUskWwdJjfzOpye6NtSANT6lLq/lfXx6xn2jZtEzG8RLcWK6uFnxRJ B0MZt9axQ82PT9N0+F8maVfFkmdsQHH3UOpx5PzPTD/ABJiO2WN7ExcuDxUOm6aByZsnuwB a1y5sAvyWX5nij1+3dLp4R3GIvrIEo9N1LEtux5I+7OBLCXK1kM/VZh0gkHhj2+ZJuMvEAO xHp4dRj6qBiJxy4iCGJIYsSxp9E8ssZy4c0RDJGJAkGLiUXoWWIYsUsWDA+wTbfKU2BJEXa zBfMuq6yJhm6nCdmKQaUIQBMX4GUi/o/mu/wDmutwP43x5AOTGJ9YR6/oNuSWUAZcMiI1iN u6JNLCoWTrOt2xzSicePFEiW2JIJkZcS2i6cQrPpsQnLkTPcB/dXRdRnMY/Lummer6oyq8Y QJgNurkr8x0kzLGJGBcGJEhoQV+XyASxZc0c201BeHmf50V0I6rJLD0csconLGJntO557Yj 4mZQ+VfLt08UhCEsswYNDGQYxAkxJLKQ+7nyevafrWT5L0eR+ow7smUEVlKR3TJkzGXiDro uobxiU8b8iBL/R+iGLFEzyTkI446mRLBlDocUh/wBS60HzcoLSBI8c3v4QdsVTu7PonHWGe YPeIy+tZPkvR5H6nC+TMCKylI7pkyZjLxB+C6Lqh7wOTETyIEx7FHpulB8vGMXnkXMCQckj 2yuvJw5T1PWyfJPGISjEZZD3TKQAaNll3F5ZsU5E8Zb4yKlLLEjFPFjGIn3ZCO7d6DJHF1f x4MogZXGM7vL9Asuq6ogHI8MYlqI7d59JK6rr/mnUHHnw5cox4tspGU5GUZSJiDYUZefiht xYYjHjErzAO55DRzoo58R34c0SJCzfDKB5iyGEePp8oMsGRmcBnjLnH6IdL00N2WfH3YxF5 SOgC82X4/VCpz5APC3+zHw+3mj8u6Ge/Fu/4jNH3ZbTSETqHuVT+Z7/AKft/lw6qMd8WMMs NZY5NubmGcIZ+kzRywN2pIcpRNQjPqMg8wg+XhjWcy3AWHM0Wbq87DJnLyAsAzCI7BRfLOk x5Bu6jFCfUAX24wIgHtmPUut6d6nZkEfTEn2KfW9M0/yhhAA0EjjB3j+8QnAh1OCfv451MJ cJC4kFn6D5fhxQ63qo7CIjdKEJUlKUi7UsHXzAZ5CI6duoiNZCUdrD+tEDvXS5pl5Z8koZC aucwl/pFdJ0okDm3SymOog21z2k/Rlz5zHzcEQcEZECs3EpAG5AHrXmZ4YpyiGE5iJIHbJY MXRzjkj0sJQnKHubpEeGJsWbT6PmMs0gPy7Z9upBjsp2yAC6bLlPizTmJk/eyiX1rpOjd8p lLLKOogAYA95Kx9JmnH85ihsy4j8cR4RMPcEXR6/P02LGYl4RLy3T0jjxkkP2BYOqyAQPU5 ZiUR7sfNEgIjvYLqukkInN0mWUdsg+6ILCcX50Ky9Nv/4rqoSx4sYu0vDKZ4AArJ0nVSGPF 1JjsyGkYzj4QJcBIaodT1fTxnNq5AZQcD7xgQ/eun6P5Z5WHpOm/COUR2w3zkBKRkKmMWv2 rNDJ1AzjNITjsBEIgBqOTdYeh6eUcksEpTzTjURkRtEH48fo67LMgZIQxgPpAmRkf7oUunx dTg6jSWISjJx+zqj13UdLhxDEN8shG2A26mIaJ9C6jPhG3FlyTnji21ok0ppT+Z70f5pxR9 U+p1+jtTxkYnjEkez6HBY8RT6LLhzW6RMpamRJJ7z9FapmCbgqfQ4LG4IojKUjKRvKRMie8 unF9CnkTI8yT7U/A96cEgjUUKd6m5N1yW3dLb91y3osmTCUgOAJA9Dqn0UJAIYsWccCh6k0 pEjgSSPX/NPzTfzV/wCY5/8A0LvXw6r4V8K+FfCvhR91fCvhXwr4UPd+tfCvhXwoe6vhXwr 4V8K+FfCvhXwr4V8K+FfCvhXwr4V8K+FfCvhXwr4V8K+FfCvhXwr4V8K+FfCvhXwr4V8K+F fCvhv9S//Z </binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHQAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA AAQMAEAMCAwYAAA7RAAA3qwAAxe7/2wCEABALCwsMCxAMDBAYDw0PGBwVEBAVHCAXFxcXFy AfGBsaGhsYHx8kJikmJB8xMTU1MTFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUEBEQ8PEhQSFhMTFhURFBEVG hUXFxUaJhoaHRoaJjIjHx8fHyMyLC8pKSkvLDY2MjI2NkFBQUFBQUFBQUFBQUFBQf/CABEI AooBtAMBIgACEQEDEQH/xAC6AAACAwEBAQAAAAAAAAAAAAAABQEEBgMCBwEBAAAAAAAAAAA AAAAAAAAAABAAAgICAgECBgMAAQMEAwEABAUBAwIGABEhEDEgQRITFBUwQBYHIjIkUKBCJi MlNhcRAAIBAgQEAwQGBwUGBQQDAQECAxEEACESBTFBIhNRYTJxgUIUECCRUiMGMKGxYjMkF UDBcoJD8NGSolM0UOHCYyVgc0Q18bKDFhIBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAoP/aAAwDAQACEQMR AAAA3oAAAAAAAAAESAEEgAAAAAAAAAAAAAAAESAHFAaWKdwkAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAA IJgkAAAAAAAAAAAAAAAAAgSo7Vgbr3ycot0fktRUqjGxk35rJiQAAAAAAAAAAAAAAgkIJAA AAgkiQIg9EQegAAAAAAABXxzpcaIdmdwAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAXsIPn8P8A0ZTTrnYmT aWuWETa+KL3JyY3xoeYcrFg0QAAAAAAVLaUQPcb9NJAAAAAAAgJAAAAAAAAAAAAAAAIkAgC QAAAAAAAAAAAAAA4Kh4lybQQ/SflDk+iUslzN/WzlY017FWDWccP0G1TncGqLjzLXJS4NEy oXwAAAAAAAACOJ3hED4Tch9CxkegAAAAAABeU2CVIW3mW9mwSUVBYsPKhV5sWBkmdbsX0++ 8mMrbnyZpd9Agyq/VVRbR0fIXPKCA3Hr548NcU7gAAAAAAAHA756ioLFO6qHi/pRHUpoN20 zmjAAhU0VFJHr6R88ubfkLFTu+Ip9qjeIqFAYLdBqz5K/3nsxqp2mNTmNWkNpBIAESAJ2+U Opps8P8APaQKdwAAAAAgkgBC9omU6RUOfW7QGNDhyOzzIbga3iCQAAAAAAACJACCQAiQzmG 3nzw+gcvHk1cgTBzCohTm0znDuafNqbxrbuD2x2AAAAACCYiQAK6PhVNUsrdzMWrgNHeDZG tMK7H5EgAAAAAAAAAAABFEUY3WZA26LaY030wBxr50ptY1BWswEonmfNDPkPRASAAQEkEkB ILivW4PhNfaSZzq89CHq3kSXGARIAAAAAAABASVvR3FtQ7q+GcPOu6aIU5LbUx2vUBU2MSI Hk5w03L2uPdBXsiY54c2llG8AAAgAAmAELdCJdPPIeESQTJBIAAAAAAAHhEMlqvodKbtkYn x9B9mCN6GN663yU7eUqDXk+tHDuSBEkInoU+NR4ceiLMFpwaUCYJADz6giPXg8oqnYqsOOe HVnxZFjqvRNbCN8ASAAABEwBNIT06+rOTMAiYJACIQD7Oc9CK790M1N+kN7mK2hEyB59Uzn jOO3Emp9SAASAABEweUzjGl/wBToBMkepC334+Bry4LDtoqAPPUSAQSRB68olg5qK4K+/rI TUxVtkeUy0uVdHZM82tAEwASREhjW7PKGzMM5H/z3WoTT269MaTIASQEkEgc+nMyVXgwHN/ NURpSudxV597IztuvzLeZf0y1ps3oya1ZENVPhkKm3OsaftkvRqowHU7eGb4os0OcPoPpFw NJSyAadoh6Dsx100U8Ox6IkrZvW+T5V9RzOoM7ps9oQiJJIpF6VDcCAmCDDNWmaG7rJWBWx 6ohhXnqd67fqcUDdOa1r49mbqd0xos55VjuLGuMA7sqCz71WcPSfTIRbLvTmQq72BFX46gS NPaEW+ei4tul2gLvfJak9q2agoRDEbe44HfxnA9W2nUJgJACJ8nJDolwgc5xuR16Vxf0W6U 8V6bQQ6joyJmJE+d3IYJ7oEhjPpWSuGlQN80JGfquXm1Wga+cZTN+Yr2a3PWLI05Z3sJe3W iW9kncnHOamDxTTWjMaGv0NURIE+STz6JIkAA8+oIJCl5vh801Te0Ic7vOZnrrwAJIJgAAT uE4s6Vuo+WPvRnbDryJa17Pjz15TDn1ewpve3z4PoCVfYPCy14HHTzSNNPLqeMRuUwrvU+x pYzjws+fQEwEwBIARIeT1AEwEeg8HsPB6kgmCQDzMhCGc0MWnG4V7SHVC7g96GdXbMPnVrc qxV7qqDRwkdDlRRdGctWKw6GHI92VTg8In+fLJRclr0SeY6QeV3ZeenkSAARMEwAABMSREg RISAQAQm9Ijlrlz0AkyeqWeRsEEkh4Jk8epBF1pKi10z9oax5g7VrKId6vPsi8hf540Eno8 eiAJUirVKmwBJAAEwSAQAEgABEkEgoG6haoLjcQm7MFWPovLEWTYZ3NcT6dy8rCx2ydY3Kp BJufS62IUlzkW0TvyaTNaLJEaNa1GOd7qxwuiC8UHI6M2xGeY0+dNFEyAAAAT5PRC0ZTneo 8mpZPRATBQKKfr4Omrx3Q2PNLxNBmaN05jeDnWoNB70p2zIS/WHFtRYjBYy8mapdKpdsLOB oVC18edMl8mgROPZkeW18CttnWAzTOQUUGio1Ivvkzw7AASECjM7rCHK13til2lcGlIkEzl OZXV5bTnfyzyRw7edGL3PSQiYMT08dzU+5Aj15PPuAkAzdu1yMZqlrsWJHyQ1mZ2Cg4LrzM SGm9mP8AWwzxaf5fsaE8+jOc9OoKekUtgJAAOeF3OVFbipWPO/wP0AAAiQSINz4MHd1fcr2 QIJgE3XMnNyt1Bd9AT5kPMyATBVyDPSHHvIJkTbgertZ8fNnTb5ufTWfz1kbGUrcR8tMgJd 5e2PxB1OOhyuqJAAAAA59AiQCJgk4JTQwtYnogAmCU4kOXDScBI7edTPe3oJId+Rb37eia9 BWM32dtFbz1siSpeUmkfZ/QkZTWQfKqP1HCmxoYrTDKPegEmgwmrLVe9IkdxIEgAAABASQA GZPCri1KesyrE005fTHqneWmbcItwUl9bTnqJgkQojbdMK2G6Jo2PnWh0gZTOfT6hnHmVbl 3PbfDlt6qojrvnfQ/Q+vRjXFvIGq2WGamlyO4kzj5MlN3OR1xJASAEAR6gJgg5YP6ClFCi8 zKlLX0BTpPLMnOs80dbFPQFvuvzQ8z2qpCFn2vizrogz1ptSLxmepoZ8+jnlNcHzzrq6oo0 SbqLuW4yJd716prvn+mvHybd5n0aXV/Pn5op8yce4AAESESAAEEhEgRMATAHmUpTW1LRf1e EWm6zPLiNm2fdlOj3YmYY6X2YC7su586+h9OhlLrdGdeOj4GaVtepKLVyYdppq5neuqsHzl ho25n/nv0TKmm8IvoxEkgZXUgASAAAABEhAASARIQmdUz5v52V8yrtfrzhZScDRzmuw+V07 Qr1WYkcW8HwPop896m/wA5olwt0C5YdVfSwea7RwZjN/VEJL35++PGkzrEsZDcZA57TDNjR xn+5bYKGpJIBEgCIewgqGqM7SNeZFkPRayICSABAk0OdNz7T9RnEwSEHnx2BOi2nMzr/MMB 7KN2elLWsebSr2eFUWyrfTMTR53RZIZ+ObwxtDZZg2CyVQ9bVrBHLuFW149gASAUcZrfJn5 Y9hG493hcn0ng8PFzAkAABMpcJDY1LkCP065HaENkazABMBmtKGY0i9GaWxl6Qx0WfZnXN6 rFlx90VHq8u0R5zGpz5b7zgi36vpz6J6AnzKYo6etaA8h6AM4vbUCoWvQkd+LhxQOuhY0KN 4BEgEC1I5UGrmJAAKtmRDD+Dl1TeR2L74cu4ZavqlIqWaLgGlzPU98OV8PDr0cu+C0Ryo93 AtW2+BsyA8JPL49zASQEkSAAABEhBMExMEkSESCrI6zJH0NDQYnp18x2w4mpbAAIkKFB6Ca wxgyOuQ0DTxl6pr+WRDVTlmA7Y4XSFCzW0hhN2gtDbCbn5+fQavdAWnMeiAkgkAiQAAAAAi QgkImJImJKix7UMgo260v9MZrzIbrxjj6PHz7blqYkiPUAAHn0EVbcmf56JGZuw3ZmW63IE Twqmrzy72bbBulI9cKHZE+aAxlO3AAJAAAAAAAAiQIkAAiJk8pXYZrMbPOGtu/PX52zu0uC 20pRG8FDY9eZAIkKd2iKW9wKHJrAh4aWTP8AV0BmtImMXql1U0PTtROVBtVLWgXsAJCJIJB KXbWU7GoOHcPPrPFr1mWBqhd4GgraBMAcZyh7z0PTnw03kwjpipNj4+fA1d5uwb2ce8Gc+f RIBAATEhBnRoh8shX4u8jh4u+TzqfQcsRvUh0b5fUAASAQlYoyr5aXyh2SwX1l1eV3/JMN+ PII02Y1ha8ec2es326lvRUlpsozq82apb1PdK+6MbX3tcxa/aVxdrsjzNqZENdzx1QZFlcW KvLQFqzQWBSaUDrqKNcd5lY2Kox5njTKmoABEqzgoYXBrIBy65oU8m1ErNvDcQy0ontvn+o 0zGnVivXQ1OKZ/SMxfoKDVdM1sSGHvyTEwefUScVD2RB3cAp6MpIWswzfvQglraODN5zYUS hz7PDi7mSJAiYkAArWVAl0iLQFoAMdsc0WBJ6POtym0PUSFTH6NIae5TuBEhEwB59AR6Aif JMSETASK/YyAAAAAAAAAAAIJAIkACAAr2QzKnd58vscXJtIp3CnU95Q0NereL9rI8DeYYB6 +WNAAAAACCQgmAiQEjvHHBhyomulTmz6B2+btTaAAAAAAAAAAQSAQSQEkASAtpvgxNfUyZh +7kydz2HM81hToq1gh3i9iWgAAAAAAAIJAzuh8mPh3cPVn0AAAAAAAAAAAAAABBIABBIQSA AQSAAARIAQEgAAAARIABBIRMEgAAAAAAAAARIAAAARIESBEgAf/9oACAECAAEFAP8A2Pn/2 gAIAQMAAQUA/wDY+f/aAAgBAQABBQD/ANEn17jkcmev7sfDP9IoioUch6zDRJ8i81s+/pPI /rd/2tqvphZshf3AEy/Natc7LaqJC3USwod6qKOY7d+AxH2vLI5hvK2qmdxVZ/1OvTr0j+r M9cqY0Rhpyz6QubKEcaG9QtGF+ua2etOb60xPbF626q4oUtjMJ1lrixj2/wDS9kv+ymeDxb p2nmfmIvTr069ev6c86nkzMek+OefSedxycojkz1yc8efXh33HMM8M4/iLfTdmwYLUxEINk 2KwMMcEf4vb+o6BJYCK1hzO5VsMUr7LyYSavVGRFKiphspJxk4a5XRhfrz27LZcEwrHb9PK LxJP+jA8gIWHxFkJtP0M/DHH+FqdUvXuiTVilBqwKbD17+Lrv+nM815U1XHIVLVev/zOwVg Lx9hyY2KNkqcXaewxDORbgwxcICmKfFDtVTJCkwUU2odjtHw1h2GwH17YcTGKFne//gn2Iw rK2GsUtuV13P8ABMx3jlE+nfPf+h4+CY9fHPHIjrnjnjnjnjnj4+/Wv7gu0lsTCxwLPuhTy p0ruM4ecKvGXu1jKuOWWV1YQcHND5gYedZLLULcdiTZ3Ef/AGI2zaGlAEHv9dyQ5Msln8k+ vX8vcenz7ifTuOGFjhjXbSvwVANntbq5uY4PRiHlGoLtjwW37i6yCapBQFkEt9Yi00V0VTr xTGujcjqqGb+10UrTK3hwWRGp257AwZ5JUK1iqR69m7HksxecTq4yShNexIA/o9/xtthtDL DahmUbFs5BRiB5iYsYuaAYY7wJUsLdts2n3YLPi+f81YqI1q0MV9UcNF2eiU0CvKr0bgF21 nZVedOuUZLC0Lw9bivcjLdlbCilgbHC8C7a7c8DNpkgfPcLMLUDH9kttBCtvIFHKr/innfD DRgR8dzSzGLd+diHsg2duL9kdmvdYn8w7nH+Dzxu5EUDIKM1YeSUfNFqDRKpEWiL9j2oqn/ HN4WEmu16rBm13lNQViurVUYo1BAWbBqemz1cAZjV9VdcYkUzYeCOeGIuGFz6jrLDDPElAs Ltz03X7LMdUSYjzpeuZQWr1ZKGTs94YFpTVVK/HcbqVdjKwT+MqmWexXH7A4LaBN1gjPZs7 rjAndAmbUU1TU5KvuVMC7LvWZ65dtCCjhG+Iqs9g224+nM5nnkvaLgJb7IvMDZ7T+1IcbBr pQ8NACaKP1z0VptBkn57FVhg3O124PEKom6vWGCal/8Ai4tNcg8NntStecBqttNuxTyPT5R 6TzYXuKcRLrmdt9NVb3Y868LIv1GB8ldR9In8JRYwdRZGLSlQ914dgbrenA8wy1So9wjXVn Z0CYsxqx1jM+kVhWBd+Q/j29M8IziNU12JjXkmNc6TrcznpOuZYk6aJkZH/HYv0h6SkHpda biIDWmJlTRTu9NNWo7CUUp0okVpAgvVdFNU9d8yDg3WytqEMv2QmvFamyjFt8/hmOAY5ONq meo0mMc1n8fcc2auuS3QtBm6bTVgUWWgdjtck+0t4uuyWu3951NFwBiS+5fk7dqVIqkTv+O fj7jlQ1ZL9jFUBjhBs9VUr9QwZTPO/PJ9ySxhaP3qmQ2bNfTXrBq/Xh7Wy+M9fbhIKMmgeB Px+3rMTx0qrahsRPz71guy3PgkVLNkIS2H14FLU4prqhU3Joa1YocrmDfvnX9OnPEd+MCQU tkicdOSLU9JsepFv2Byr4a60OIzd40sCM4tZWktKUzjMQq6wpkYMzPyEuyvG+Pr4GC8RiNl o6OeLVoywQ1GSOUUjjO1MmZryFWrgDBV111YRH9OeZ21YObLrMRnoqQFSjjOX3PfnfC8x6x kTd1nRlq7YuFwFK4TnXLCbsNxj0n27+Huedz6R6O9kIB2J62dD37CS1HxouaRrFLhkozBdu TENDxnXcO6OrDtds7dc1Ew0oL+Xvz6d8bs61ojDtHrI622y1nFOKrXc29J0x541bAqRxwG+ zEY00rNvj2mfMzEc7nqqaytyiOuZe/XjGJiPWY75HOu/gu14a4a3ThbsP8AFi90IaKF3+JW 5VMdSCPLo1NdTOesg5lmakuMvCTBgl+/8vUd+jjYVyjEkjELBs4OdFatrpQluz1xmq04b/8 Acz7uHIScVStN2E3GPpjbBLfxKLsLquZW042OmmClbqK8sYTkzHBGAZs/D7875E9+jdtgtp pb7FXevYUMRO+fKZj6pmOo9I/j7533yZiIyZrcM8Dwc+X7GiHyybtGdZ7EDWas4cHF61q+C zLvjZd+0CFRIU3DdyrtyT6td+XjER6ZRGeCbMpK1mYyxcKAmgqAEt0VGMRy27Aep1swbejV gzgwvgn0iOdc64/iKT8Ps0U61VlC+e5jqeuuee5jz/GxbhrcMStpYwQbnVledqFuOLnV4wt cKMow2WujDN47b2LUTP7o4TlGYsZBtBbMsccTNuwyJr1UxnaGCKAP1yOdc65tYhGYq1kM0E 2AY0tSAJWCHbZjXhse1QZdq2tYB1dcj4O+ue/Pb0JNEErYOh3UFohiFQD6K88csc49PHO/4 rLK68MGDV3Ze4ARkVJ9pd1h6chFwqVraIwpqrjqOe3I9uTMc2eyhSf+Kx2Q8EANdR7R35nk c+XJ5cjvDZzMdN9uDX1fffbIWi00Vbd8MdzEz3zvrlxFQ9VzJiywwDAJzkV3hgktbtsz1T0 ijGPwpAd5Z2z7R7+kfDM8jk8ussfnEGH7AUp19apx9Pf4PPdlldeDHYyCMlGs1BXs1IjQbO 92hx/18ZSCyCYVcnGZ51PUe0z5ZNgFuLDYs2/E2s2ExVVVThHPp8xjMfB45ER3dlGGFh1bW gzGj7MnN2UMQRKsMUQJzgak5e4HfAM7WVQy+VTYisqep9Ovi654iGzOlYE5rvWa0nWVK1/p Pp36Z2YVwy3FcLZKZ6+zBAEXj874drCZiYTpKrLitpnWy75E+rRhQtDpAbbK0VIlyejrrkT z3+OcsoydWSYQPK86Eauwm3Z8Iqof3s/2lhxi99c0FvMDXCloVH5AZzFZmLanYSevifjzsw wxz2hfnlFM4Zwx/bu684sr5859ss8cMSNtHyu/Xbi0zH0xZjISwFdVEcj3jzE+ncxzaR6wm Sp1TXnE878c2BuU8MVLqloMz4/6uR7xM8nuOdzPw5R3x3FubxuNFuWOMY823qED/HPFpkOx y2EcVWSvA2dbC/MprjBuMvNcRXjDqomMo9Y5ZnjXjLZqzvaXq6eY7xd9FSTYtgNtWhXL7Km mr4gsRDonxDzaVynGta92LEFeEBVMevyj3ieTyPfqOMF4jEVhrTEQdU5zFzD3AGy7YGeQa3 SFWd2TEzAAFCMfjR11yOfPnUd+pMf+OqD3Claug8raxMYu2Mw4YKhWAI8K2L8zFkyZX0NrL roMbnAEK0ANFI+t/wD4oqkNa504zC3L5dxw5gEBTDZkdUXCRdGYD/Y8l2mpQOVDj0z3yZjk 5RHNmN17O9nk7KGTIVK6vLPDDHDPDPCed9w0cL1VS1uUddGWExMxHO+eZnvx3ERPcwYuBOx Z6b9ikTFk2uHpqFF2jPNgx8ekTPfcc7iedxMc79LcItw/GVUsLFMfvDSHAbeugtiR+YxXj3 amBeNkL9GEezqjBYULeOpbKKPunjtaFlWv34nO/HGbSRsybUaTLrbdhxXaolUQTugcclpvB MYG73bdN/8AyBjWTsT+ItGXkZa1bruBBAwxVRZCvX5Patn8IKJVAFbuqwsL3JiVCZE8sJx0 8CyK9WXD157C1T34bqpmoIsc0aPbz1116ZZRjjooFP4991NNWuVyeZMT15nntPXUMW65Xgm NbHWc6nvncRz9GSe2x+9ShcYUkuc86qaSWQ81mN2Zdv6/EWuu6BbSLSKK6dfvHoT/AHEmsG sjE12vVXwJPAjca7tQVA4gMdySh1hmf6RoPsTBQRG5NiBbGZpROtUtbDrdWZZk56VcRyxcF rA7LYHtbOjXTTKtexaZTb/x7jdTWqYIMhAtYer8V75HwbcF03ZFzeHkLexywtMrrX4GGMSt lMCxFLoMo9+dc2QnIVFRsaJIrsCcbLNWGFVfJ6jlt1VOF+05n3KNfgSz2+DzOTU8RXQwcst gsRXw7S53nv4MgIVz+RAM0YV50HDGU5o1OWOQFlZ7zYW9UsM8hCQx6Kh655hXlngvaiZ64V Qrb35WgiEagUuY2ULQBsWiZuPcDsF4xo11JFO3N3K3IJsK4pysUoMhEDRxZQPQNV3547EtR n1W13UkiCF4NNfEDpzHK14zOaXuBK+xrsarMkxdT9Gqtcc4yiZ7nbKM79ei8VfraJzLfnti dbfUNm13C3g2rlG5jjDjV875Hp16FD1lDqhhich6aWV6ZqSbmJcbr0X5am7kgamrEwtIqNx RH3VOnha7OsmwzPXKS8Vscn2bLzMSjC0N5H/0jtSbMXji5CmjX1k0THHuuYl5iODUFtz5w2 BkbcmeCTW1qfHxzuOeJ5HDBqyxdVJuBzjhd1tAlwh8HXuVxChUBTaDhOU4GhCnDZiMdVxFI qKo2CcIS4C1YI9PHwo9Ijkx3EdTz588fBEzycvD1ZexBdiK1mQdBzfEch0DN7HV7MrLNf8A 3wbVXji1cmXTq+eOItqFdYy789+v0xyYiYtjvb9aFpuY6dYQNDEysEGrbCyNYXn0scUzGaN YWHN6mpjB5gVa3ctKKtsY1l4t2OepFsmJwOqGVGUvEtDWih+yTwafm7pFQCktHNJK4a5VTb b3z6uosriyufyNUJ2FhQbqrmMQ9O0WJwFme+Yz3yZ6iJ6jufq9569O+T7fKceT7sFYjGi8Y upVbZSFRr97YzjsVphWTj1QMiaQSq1Jcts66jrvnXPPfO+p44jChmvsxF3mc/wN5bAZsRjN Vi/O7UKrMzNZoIIBFXBNbFacp1fqy8giNZWxcFqysMijV1A944YgnJiJnPGMoy1rAcw5uQz uWCH0NtdsEhenfUsL566nmePcbYqyTjuQLiE+pxhNcx5wyjPnXIjz9HU8775Ec69Ouf8Abz 5cmOHLx2FfffCaKSKBggw6vHfpPjkz6eOT16bX9Mpfpn//AEPd5kSyuyLcPE89uT77CjlqP 9615CvZRirNsZtA29LAKyk1mbK/LanGNdmxu8sdaPb2tHl7FiTk+FzppfFg4pWBGee6jfaG quxur7ieRMzG2zh/nCtec3qFhQevK8v3uwZALxFw/wBUenfjvke3r3Pcx1PnkRPXvEeI76n KJmPnEeY7688+fPbn09c+XyKLpasUf22uz7PkKekQvFsI52jX4tnb9fmf9ktnPLaSMubBQ4 ZZvs3uVS1PaQNgFuoeOAe5245rd1jHNzsy2FTQRpRbT9w+5ZfersKaqyFJTKsnboy/zi3PG 1fETEZd9bvOUa7m9VLsU98sqJjLqO+/p8x3zqZhq9GV4qR9htK9Y9Pnzx316zz2jv4e+eOH sCjycmBjasbRUdWNOqa7TZrqwCp3WuBrmKKIziOuefTPDHPEvV0hd251FfdMbNCLPyHuRBx xyhODXe1rQtg2WN42L4gRbe9GxLwoHc/Rcn1SJ/znfPluFdhot2jgW4KVsLBvq7iPfrk+7d nQqBQLL4y+XO/SPfkzyZ88788757T1zvzzrnfpE+XLbrjcO38xcqCWUcnzzYYpUvcZ7jvz3 4j278ZZdcy7mIxjuI646eGryUjzBtXhP6Pa31edjnBg5wwGV52q7TdOtoJOlZbpLTOurKee MuFfVdt+PiJjvntOUx1E8n2sul/s/U9R8HXp1zrzPI9+fTE8mO4+XXj4HJpEk2tx1lmtobl 89Rz582QTMpJqzKxmmmOddx1zrn0xzrx859t2srHFp/AtSLUNbjMZ4QAOv3CmgZNtGvU5qV Q4zGoemilqpIMWqD8Wi76YmV8Tft0R1McnruY8TETGztoUqNaVQrVfDHw+eR6zyPgJe45XW spU81VFYpD8cn0zKGqjHPC3FKHZrVNWeNlZhdIY174SqmXCzGbGAVd1m3rIJxtxswmZ72m0 NgqHMxt1fRpxxm0Qavbl6laus3w+uMTQbb6ludtFQNQY492LLWj53VDGCptKskzYDWWSeWq xx31Hfjvy0oqb7T4iZnLkz8c8+fJ+GPPDXk1Em5E501OWjDPX9ZoTRtH5C5qRsLv75O0N8a BnbG43YArrGYWL37EDN7B18Zwv2Qco6cV7WiuNdNiBkDq7OpG6tq18coZMZnlgKPRXjoSwy 7PV9WuzMabsonHJKReUo2wn8h+bcbaxPED2VPrytopkHdjPtU7gNnnGyNMjl23W2E7KMRjR O8LM+J3obbHrviOMLtm67yiOp6555451yPTvk5RHpPr36T440vuakfs85zD0GjG0cekerxz KmnPPGqjDFhs9txeC3e5mS9+BzSbSIzz3auMVg9sW0+e3zxyE5o2ItdRls9lMpm2bKYmJx2 PO2tBjP0aNrtGNilBrzKgzebsoWa3dUDrNys183+toPkLI2VGWPeOenKIFjUzhsrswxB19G tsqon6udYxL5YXnmn2YJndpUzOfcdRl36e/O/PIy5M8PfLQuZP3A1eW1CRmIeCbj31yOR79 cdH5rlzy2EqcqgvWgCtoaYU27gyHu17Yb2+bDeVIltxW07DmAPj1/lls8uQ51YbBlYQm2ey orVln1frO+p/VV4NitNBLv/yAX44CmhbnEdRnjhZXXGYCNEWRlxCa0Lb7SQe2Mp2CLljPZT F95r1gKTVuinDPAim+qJmMs++Z4YZQxQsRz0jbFuFPnL5tkITbCjUTgZTMcWS/GfH5NcFc8 enUc2uScUh/3xWcYHong5D94WWYNTKqyAyveOTxr/5DgZlnZtIsjOYt19Ldd/n0mM7CUKNY EvwTRnrphk101U1+jrK0dI/q+jUaKcaae/PmZnGPpj/tnzHvHXja6ZptwSDhc1m/IW5IOOg SUDjkPn+GV510nVqLHTbLLWzhSrbXewKS6d0OIjZGjAV7XsbgfgWyOicdXcmNJ751ExHjlm DFCblumVGGshU4kevnluEWVkVlZ06hEMmej2V5DsW75oQnEuts9XNV1BjNbiOTr5aYgSe+O 35Jtq1ZIcAKxQIj26898744Nwx1OYm5lHUT855l5iZ8fVPJ65E+Hg0FKFZcGINWA+0YYJac cNXRqnHacstpXXGYhs6quwwJPwtWLLa6f1oETYGLdZUKJVDKk9MXlBjHgmyEVmdxlHcfVOU 82Nf+yT67WuxVx3PwXWY1VtM5zSMqwdUdaV9uym22WFmETEdesx3Bi0oC+0XXLyZWL88Fqy m3gIIoI8RzrnfXPk/Ltyyyosav9cjE9rHtHOuuTEd/TP0zETz6Y51HGWeNYKhc5dqxQxwx4 jqHX0TeQxeoCSVtrwgbWVoIxTpuGSqcsbq42JbWZhlhZhMRGUR4N1f7BFRQWz06sTbmNjHf JiOTjE81GZpqiIj174UPgUOelOyoBRkjZsaR6rVOX/gek8j065YNRbMgAzljjGMevfGjSzC 1gZIN94f6JUjWVqVncdd87+COT45tx2V2FWEV18nzx3QNcxfTr1FhtdlFWGf14bIouNpj66 rBdvurwAYhlHZbKMIRTfSRV7xtS37guYR13MNpto5VvGuZ5f7PW5wQGjE7Tzv4IiOdRyyim 2IxiI9I9O/Tz6zPpPszZE5FNC4VZKJbIcVJTi1nnsbimqduqwrx3BV9OO4J8sa90Q2YTtWv xGL1PkTJokYuGtKpbrKyzCufHHG0/ik007tbgyjYcidoGmo9RdnTR3PcxExtesSTVlrxmQV 9tP1IGlD5UVWnWNqM9hzAP2QgenTL8c1ke9gINuX6JP8AZrX1gbF/IWVSGNkc+LwVuxWPO+ +eeRPPlw9qVkScwxURrmv1qR9juNLsEFoDH5MT31HU4Y8jDDLHEQTDmQos5OV2rihipyHRW LBqmtdPxlwurKs1a8vZUYeVu3anNr/qizWWldg0+eRMc8ccpBHA2yLMATYYE1sGec3C6m5w JqLoxIGD/NVt1LgZrjMx6xzxyO5/g75PDTpaQGsv2m0O2wzNVbdYsmfMT3yfHGZv64E4olJ rutIBlYrllgrX6usLHr8cj07jmV9ONvjhzhUvhjt5VlIlrP8AJr20jKCztrYwekL18hAmSN l4iJMHnsGVAy99kYASmMkfMh2uGMB2haSXnsiSvHLZEuNjtmjbGn0U/m6gUMMe2BIVmp2gr QQ5XSZx1m4HYDbbnRlSyX31xMdR7fD3zvnfn0blxcWQxWOQg2O1YBCLqBoraW1DBuc666rc bcOPb5HU7kPXTRj/ANOOQ8bI56jnfO+uEbaqgG7Z2+IerYNSDrzznt6vW1SuuO+e3Op66jj BcMyGM1Zisy1N0QdllERzY2oh9KQZqKA5U4O352sStoH0ayyudDtnmGh5YYbFq1IleOM45K mUsBb7I13Ki6u+m0ekivLU8h72enEfl63hkG0538E+3I658/mWVWJQ8utxTl0I3lJF1C2+y yi/YsS1+LhSaHQ01+i4ZVE9xaRicwQV5vmzA694eIHQENETjDzYsUxjN25tME1duXy0fVtc qkV+/wAsdZJX4Q32ALAXakhFkTjMc+c8zrwzhho+GNhCt1x0ZVVUnMtW4HolLHPYNdFXrVK tXWdejbj5ibP9F8xjOO1awOBhgSTdkmrUbFWDtFdz2PPPnyQxcievh68dc6nnXnzEZYxlja gtq4Tr0fcWa4T9qEKuF1SdvXkGk+0TjjxyxlcG+nNclNJsQBIk9SgJ5SZar1VidSPcuyML+ 5rGr1VE7I6xVa6tV877jkzHbJSrZY4pDlMCbZ9BWOX1RHJ5McwSrqx26YlxjnSEnF14huPy zGqzExLiPsE6QsxwbKmVA2s2nYKzx154rjXSlmCFxgrO2sPABggfUZUR38c/HPt18H1czzw rwtbjWWIqLM7NcgEIjvrjxpK0O8PcpzF1IsoZbriMLLYV1+B1BxqtzXOYz0xgbD8rL8Z1fm EQL/5FAhYQhw8ZX6iTluuv4zY6bmY52bxdgSM6ww+9VW0bUSPlVZFjuvr9aURWYsxeDF3Gs 0RuyYYNigzTcjG9QJBWlBDTcSpqpda2q1PuZieR7dx6eevhj175PrPJ9vHTebDz3DMM9mlP wZNNnUTWzxWvrRv1TG0PFU8jCpOwsNP1/Ob7mOF1okaeULiiUY4VqFmAtadXXbAYkEYDU1x 8zBKDBddzyCK+Zt2Ywueum4jbKJmWQ+JDFXKoTGi54a5hLe4NcmX1BEh20UV06ufa1TxXhj Jjo5c/2pJ+rL/4+vKqc86533w/YD7HPmOd+fin0n179Z4bMD7EbQ011iPYoE4nYtpzr3MKu 0dktLx6iJ9pmI5MROJ+sI2Fa+5ihZ+82vFFGA5FZNGWXn7mET9U83UbOFi3cBcpqupuwL2I VhFhoKiQk9id0/XHZNc9KPuybCGLbtWYHnAdRPNTz/DI89MAaWAYiz706gmyHb9zyOdTOJC 7LNhzqP4vPOudfAzX1njlsmYOJjJIlhPF7jY86abZK05Fdhml2IS3A/dh8qNlMxwq3ZJNWO 1a/OLtwrZ0axsM2V4rCqSKVDLPlSXYbxTUDicImZjZOv0IIQ5yRtpwGQb7BWvqoTLXBeb0x ZIJgxw0R/07mKJcgxxapL1O05l8ahZG5JHNLgTLqOAgX7CGpM2ZXlVtDPrLdF9WOG4a3ZnG 167OUZRPPPw9/wAPn1ttywa6unofWV1114cn4LKarscgxMpM1wO/J/RWszxeM0+IRwp4/UT Hyjm0zMa8r+mFmUxGIyuKKUh65Wpgwpc0QZDk2R1Mb1N0ptZZ1tlR2s1ZESE0W5pXGQDWSq ilWmRXTrOsRVCmZmOZYYZxIIM5QqW88RzuOdek8A2eg1242S9YfO6XYThtedmv27k3oqy3B xjzB0xu15CwJaLeden0888O7Wtqi2KnZxmbOqpe/UsJmYifHwdcj3vGoIwuFN1PLFWAdWC4 KGLmY554xGgsDViJvQPmOYYhiS8K9wCtJzZwxx5A4rnOffHOHu3M4sRsaL6iaG2xAqZIMxO G1YwYxepk4JIsrspXz55PpbfVTh33Hj1dscViwpe5T07PlBzrVYxqfiqoo2fd8Yx1ozHHLS w0v3dS0z/+aj179NpmP15xcEb39PD1YTDCpc7WVAbSvKu88nnfO/TvnXi3XC1FlR6vaaasI rwYMRFw0ZRlAuNirZZrryzZnfrwmiH8dOQQ0Y22qolttLeRqUKrFQuywwyhRfcjavwMjga1 qwQZOdkhct5n/R4YYY4+mUxHPv4bWbEdR6u0QrqsxetYB56YjrxLXa0aXYt1y5k6AWnCQpU fqBFWv4rEwyYWqPb4GkRk6V1xbvvO59CRBS8KlTNRmv2II4iOdc69I5PHKMRoMteWobmyn9 2Oybuq21WxBZ3CPADjiiKBaDhjiAraQHK1nsQyu3XUJgVnjnz3CjH9WqO/ZLDsSJucD2tlq K0x209ImJ5sTLMapeHWELzuevTc2RQgr/V16tTgXlsjbYtZXLFKsNYdhutlFtOpl4M9e1oq UmWp00UxHw3YxZsWnRhLj4PHDlwZ9GQGwATVs2I+Y5FBNPp47mOFCUFjEasaHP8Ap+6z1Gu Nba1rL8tdebbdhFVlWwPLAZVUJ0YN+667TXTu6XMgFquYSRVF1GlRdQHuQVY5mtF35r/+P8 apJ77y5dZUPVrtdx1nw7WkvcB3f6V2C0RHrmDQXZWqsfLax0qcNxLqQXwexr9eLI17Uk5ah d6d+nfCpz/0OnzhLXnt6+/p1ycYygjX5rulk6X1LXi1nEzEc+XyKJqGHyyfNhatLXZW56Zk KOQnd4WAoGsr6v8AjwLG0LStfEipeFVURTXlUm1r9ojRPrii0mI63bthWyzVIkbMDDRrosN jnfNgtraG114VVd87559eudc6516zyPTvzzr065HV+wa61pq2rvxsxzMOU+yYsC+/Hw+eHp V585j7Csrw2HKqvJ+sjCxyATsvfCTRRcsjhay6WYV2Ob1XWB/pkk03bCppJs2BVSB3jnGlY RQPs6clhSvc4m7ZM9865rV307TxmyGWDIV19PI768Tzr+OPSfhLskF49XXBM1u2XjxjSIeb fLFa2RuSTxgWgDCI7+KI55jkYxEu9c/LITtmwbTYBDGjFrY0ZEhjNBQyxDwlrkBkxsXS0DE ETFtAdZzNlR3+q3GMebEgzMlC/Dc05R9eKjOK96utrGpW4Y7CZ156513/ACRyfg77531xgB WeNlgO1rOTM0uEZWAWLiQthBcVE1izZfTSE8BJtj0j2n2nuI/+XtyOTHJqrnOY8mLRT+Xat 3kSq2nHCpg2ALpZbVlnVjvUzVG71kuSNpJrVbeSVgKaIZg5+jXmuPX0qO8t22Kci8Ka66q5 jkT/AEZ9o77nkcPWisK7MdhX4s1orESbrKbU+x4F3NkAbSDFzpKWveT+1AYhMRon1jkeOR6 efXvhjAxgwLtG1QVOyhotM2Y/FiLulOawvcJyDsgF08JVtFxf+hqZ0ak0wyS6pZaU+ZVEWP 58czzwrgp+mDgXaE5hP8M/wx7+Y5MdzmpKXEfjDOIxooxxSH5MFWeGOcFakFcSIE9XvLmsA 5L2FDAXuJj598+cTzz3xk3AVD2Vv3+CxUEqGbqcGkLU1q3ArVKjif8ADAcq05fWKBqyxcbE zHNrSKLQtTBrl4rwy/1odlZ2xuNjHXXf5rK/IeybqFYm1YGTE878d/D38UzPp3zvnfI57+n Xh6vExqcYZwYnf5pb6N9R25gt1Z/OuGL2ozcfYTR7VWxBsK+/MTPPlEc88nvuxMBYfHXO++ d8mPSfSY75Mxjx1XJLN+B+02RBe7csC7KECLUk0CDbvGca5XbN4wKJaBd78658/UtwrDurz wsx9J5nZhXiRsoONoT6km+J7iOR7enfoUUMJSeyrsqJyuNKhDnTiRruxwTTRTmQo3IsKgFw sYy4TDNqC9ZYB46kOVI3XjvmPXO/PJ9vl11zr1njN2tU11udgfZVajkWQhFIA2nB6uA2VM5 TBNy2tmy3VU1VVGC0ljV0jqCExxE5878c8+h7U4golnraHEeKcxAi6TRvQ6R2DQch8wyAuK da/wDuwMV07ABnhU9p+76k3RQOxvwHHdtDjrxASgaqdXSYUW6wFXJlN9ed4BxEG01hyOeVl ODk0LFdtTeu6N++3kJsCwuyJ6xifPJ51yOd+ny2Z9YJFCpanzrVuDJJBBGa43ZZbyinG7Xt TQrrk2OOGOM+OR13uAVJaFNflaRzz6z7LafvZ6mEERdfThr2x14tVE5bBnxicRlUtea/TlD AzXr9cSGLkw9Uicud7SdYuzalmpyriQo4RfUNQXZmxCbtSDjv14SzNOBfRj33yZ65PmTdeA Lss/0kjyCSRhYIsGwwUaqdXjrz0ecVN1diXaqKMqrqrq+TPiJ8EEDi1kbzZbdOy7TEYf7Vt I1S5OcmVWhQyYVLQ8mN6AAtYQmTOKvxlIg2AYeedeFd233230b9jXe13dKStQLZAG9O/Q9g OvpJKtCS6eu/CUNlA7QfPXG6zKwrbD4G1kIbPaD1d2cGmYMTLyWjwFfUr2g0M7XWSqGwWa8 P8MQkmgSg8nJrS0MsbnJgxxhybDVS+zcyr643IGqb9qcQzp3CLyI3ZXlBexZriMcpmPHZK4 AqSNYTWYyu2gbhGId9lSl6rJjZ3NOWOxbYVFmH/IJuFmvUUXiUlZc2GWqWR78M2AD3XqOG7 DXUmudhyVR+oOdOyXLTihP+FxtuCdXZ+Gxa4BE2Z1XTtMxj+zjNSsIov9OuZ5RhiMTQ2b01 Dt3cYxEcnqeX34D1TRQ9vpxYB21X424MGGptBEAo1DO1E4+6CC4BvBZkZFN6oNZOWeRboMT G+lWrsosLFpLFJQpAAxwdTPsnU1cc/wAuo5hrC+R26MZvGOMYRHJnnczHXk0EY6ipU+Bq+9 u3eK/YbcZTsc+L9fWATOMTxqn/AGNv+Nossw1KjGJ1umUhemBlYrF9JCxSbejuHYP3dbidd T1L1mR90REevfr3zYrca1O1WYig60BSGp9d2+uQbsMKh78spToQNXbAzrCCcMtIR5RZpxg9 lmpPMsAzMj0jPKbaYhWeeuWmYlz4jjocgtUXq52ALpYStsW64bdggB/XqOden/dyP+6edTG XOo9Y9PHwT54yRXkFGptoZVD/APHQuGS7WUy2eueOePiYVU2gtssbtRSxlCj0n22C4tk0Fw wtflAFLJ/GMDvWE5Gr/RmxoXCpL7RFCgL9et+HrvmdeFkRHJjz6zzqe458o/l658vSPg69N lythbtNNdFK28W8L121fbnnZsaM0otmowrqsYbHdhjGGPOubSLJCQTLExQvar2GEefSY9O/ g69O5jkekeY7iOF7EvHtXuazL/5J/g79GAdZwZeJQ+JwBGtXrn61jPfp15LTKjZhJriyCtx SDV0b6lszq2dDbODVbnNn0zg7oCUMjc/oafPk8j4p9vMzPfPn/wDFjlke1hi1MwX2EP06hh +xWitVxtuRVGBHc/wzz5evz+HLHHKDFsJcTNaAYCi7uSHavbrmWPfDtlUAzkQVtt4eCTGwj 8+7AlXrUT+m0nPErXhR6l4mqB2qRCou5PI/g+cR1HI8SaZbiupXF5afrkmhvF1Vl+oYl/s6 5BfYUIBmQ7j+nHoYiALysGZ1Y2ILL5JVvu1gKb6sFBx2DLZXKu+3clFPMtyWRJGxqcqlzWo MmNj+xb/sl/2wyYKG+CeR8fyOroVmDj7SlwCCyQ1LF1K0GMMe4/sk6ylJtF1tOJbjH0xx3r djYv8AzdkEYapbhMaP1H+IrsjHVyJlrrB1Ri7ErAD+OeRPLaq766kpovF6kNdH9jv4O/i69 Pfkx38Xfwd868/z9fD38HfxT6TyOTz5fFHxx8U/1Pn8X//aAAgBAgIGPwAPn//aAAgBAwIG PwAPn//aAAgBAQEGPwD/AOnZbmY6YolLueGQGLjd7tI4ml0ixtxUsuvIdwnieeLaS9kEtzI gd3ChfVmBQeH/AIrJYtG1xcX1Yba3T1O9NVfYvEnFl+WiRc7q/aEpplGwHH/bliCzklM7xA gyHnU1p7BjsCwknSifjKwVNUhoqZjjiS23KE7a40iNZCSxLfeoMsNt9vOslygJZADTp4gNw NMTWT2hZYGjV5BIuoiX06U4nDWlzCkYW6e37ms0CIuvWajB+QrPMrLVWRgpjJoXDU+zEAiS WTvzGAqEIZGArmvH/wAO3L8z3Lau07223aq6VRRpHbr99uJwN1vQJNwvSZTK3U4Q+kAnGWI IbKNZHW4jlcM2npjOrI43CSGGIi6SBYmZxqBhNWHDnju3MduyKXcXALNMS49K8APbi6uI0t +xdCNVneplhEfqZAPiOLmVY4bqLvtc9vUWkkHbMemlBx44+USIHWseq5mDr8uIm1LD1ZH2D B3CKa3SX5r5hQQxFCulh7uWP7//AAy7IuFtZWjKxysdPUeS86nFjJFEYoYBFK8LEagmmh48 TnXFuaBTBWEgcCI+kH3/ANtHnjhip+rmR78sZ5YoTmeXDFNQB8CQMe3nxxqRgwFRUEEVHs/ RzWOzRm63GMlNRUiGJubPIcsvDH8xXfd8JBZnziiYj0ogqPcM8Rz7zMLS0IqsCcQD4IMgfM 4S1tkEcMYAVR+0+Z/ta21tO1szSIXkUkN2wesKRzIxuUEO4XCNYzrHAWlfT29R1BqcyMX1v fPe3EzuyrNHVxEqg6aNXI+ONrvZLq5drid459EramRSKBRXji5uYJLoWq/gfLXbFnWRaNqB JyGeNysbi5uezCFeEJMw0s+beXPC28088rWN38oGjYq8kJPpOkirZZHF3fRi6t4oFMc1teM XNcpA4ZjlllgXVzMSu46o9BDUjqfwqVy5Y3KyuHm7ESCVFWRhR30kkZ+eNy2qeRpYrCTTC7 9ThSSKE+7F4n5iS6jnkkYwXsTMYoo/gIQUFPHEscFrNuNsttHMFikZCSUU93VqJofDDtCz9 y8B+XikqZEM+egczpFcXO0FmJibvQM4KsyN6qhvP9FNdSk0RSFA9TO3Sqr5knG2bFZHs396 KzlTRgX9VW82OeO5Tv3jAdydxWh5hPAf23LG4S3UcQjvJDKrI9SGBNFIpwzxfW1wsRkneSS EhiQTIDk2XAY2+0T5dnsJmmV9bBTqzoRTxwLndJIUt1jZVhtydLOxHU9fCmL3cNva1jW80q Gk1MyqooDSnHFvDazxNcrcfOXVxICNcw9OkKPSMMtzfW4VkaMxx6kUhvianE4tbCExW9xA0 bGQA6V7Yp0kZ4k3KK6tVuZ41ilbSzVVQBqAI45Yl1yme6uX7lzORTU3l5Yl26S/hO3zM1dS F5ljZtVAx5jDXe03cECdpIFWRSx7aAU1edRiG5u72C5WKc3DIytmzL2zp8KLwxDvFjNFD2l VGVgxLqD1BqeX6IJcLqhsLfvxR8R3XJGsjmQBlh/zBcOyhryKG2VvOQZHwVV/X+jr9hHD6M v/AAmYSnUt/bq0Jrmny5o60Pjqri82q3ZRDazzXaTV0udDkhEApXM5Yt5dfc1xoxetdRI4/ Q1jHdRtdqdLRA51HEe0fQ93dv24I/U3HjyAwj2twrNJXShOmTLj0HP6GkkYJGgqzHIAeZwL kXEZgY0EuoaKngK+OE/L21NSRxW/uB/oxH4a8iRgMGa+2Jz1Vzlt+GdfDFvCl0jPdLrhocq DM6j8PvxcTm8e22yAdqwIftCa4AJ7i1pWhw23zW7R7+CkVulCwmrl3h7hnj5vdJTuFvcArK qMG+XuD6EoPHEMm6mt5JV2FANKselcvAf2+mMvpkurl9EMQqzcfsxPuK6g0J0G3kGmXuH0K V8+OF3XdO4LVCEueKwxLIMgwHMVw19stuJbfbY3R2kOlphKOrtLxBoMsMNvVTcRpJKyyrUU Uen2knD7naymS222sS2Ui/xIx1SAaea4e7W0WG1vCYLKUtnG4yJc8/LG2x2lwG3wyB4nTqa d5DVjVa5KeBwj7rO242M7APNwe3kPjWtVxPuV3Kv9G2irw24bqnccJHU8q5DE35hQjbb+Vl nslHpijVeEmQ9XjiG53HbZEsnAV7xTqBIyLhaeknhiKyvCdq2h6yStMCGnRDWgy504YuRYP IuxJR+xXSDckU1KvEBRh7J7V724vX/lblW/jngsb6vTpGeEsNttUW9XX/UIbkakiCGgRvHX yxuXzAW3up5SZ0QUaz0elQD9vngT7lOZ7C11wbeAvbDKMhLQcq8MXEF00k2/jTaWUrU0Rwt l3V8WxFuqt8w9nSS6hmchJ35Mv7yn0+OI59yRYp5SW7S/ChPSD5/21bWwtjfSwqZb2NDQxR UyNTz8sW8scihrpBJHEWGsg+XlhNr2Myd6GTrkiGouyfCg5ivHCyX8qRXkLGG6VqJSUGlKH xxGiI11czki3t4qF5Keo+AAwJrNQ1+7mM2snqjcZNqHOmLS032Pu/LMJPlIqL35Hzi1DhlU Y3Het4jjhn21AItvbi0g/htJ98V4YjsZAbndt9ZpFhJ5yNXuHwUAY23+lE3O7zs4uI6nRIp HhyVWxd2UUTW17OzyXt0gFO0o1iOLw1E4gWzuks82+blckdOpu4Kj4sWFjBauux2g1vJKpQ SmPpRVHEgnMnD2O2o4t7oKIrylWt4SauqSH08cJYi8Wa3YabR5owRcFjp7UrHLUK1FcR3tg urdLBq7hZTD+KynUY2Qf8uHvPmpIdyuQTJaByIe0w6YAORAxDJuDXEu1owO42L0V4wh4x8d UYy4Y2wyRRXW2yKZJQ0esqhoqOp5DPEu4G0gNzLPJG6KFhZYowGAIUVbE15/T4+xasiwSSy AN3ZBXIU+74Yhu7OH5Rw8Um4Sow1MpYqqCoBeoGEjXblMl7oe2IcUeNyVHeIGTZYS5MSwMG eJokzVWQlTp8sR3UkCPcQikcpALL78CO5jEqKyuFb7yZqaY8/0j3V1IIoYxVnOMzOrHNYzC +th4qKZ4Mu3bYIoAel7xzG7+xFBI9+JLXcUO23cQ1NHOQFZfvRvkGGGbZNv+btEyF1K/YR2 59sMCWHniS1ZDa7lCPxbWXivmpGTA+Ix1Cjc6foKDHD34ae5cas+1CM3kbkqj24vN73tlhn vm7soeg0J8KnzPhi/3y3jkhkMvesK9Lxwq3w04Bqk4uLq5djeSMihQupipz/Dpmf3sXd0kY bbkGt4zUdxyNIJXiDXC38URuduuAUqxJe3zqUQknj58cQz3NqYFvX+aKhTRIE6zw4k0x//A NHdwNbmgFpbsKNRRpWSTzPIYhvRNHDciiaJnEazJx01PMYa8jvoF3S4UQxO7rKtuAAoijAI qBTF1d3tyLvcbkkNJXpCD0KBxAxudleMJtyvght5oq6VSQ6dABzFMR7duFSdodjJa1BSR5D qEjnnThTChiqDgtSAMvDAiEqF3zVAQSQOJFMS2dyuqKUUanEeDKeRGO6qlrjtrE87GryKnp 1kcTinLBR1DKQQVPAg8sLJNETpj7KxhiECA6qaQacsPK8Dl5GLMe4/E8Rx4HElt2GaGVlZ1 aRzRo8lIJaowqm2NF5a3zqa59XLDTXEQijV1kHU3cLoaoqdVfdhxsu3tZ2M8jAXExOoyyZk oK8cJc2wu9tspwBcyzjvEzAV1KDUgGuIbm23O3u7eRNWp1GR5BqCtcBtziSK61EMsZqukcC P0ht7ihs9tiSYQH0yvJXqf/DTLF3c7fuMNjZQSNFAHdI9WjLLKv24/q9xvPcvHcARRuWDDl Q1plzyxDYwbWl/fiJJH7qiTRqUMwCgeeDuu7XK27HNIu60copwWKOPoFPD7cbfPf3UlvuqV eKaCPXLoBKhpEHwsMRJJ+Yoo5TlGsduQhPLva+BPhiaw3FUF7bhX1xV7csb8HUHh5/UqTQD jhhJfRkpkQtWNfYowqRtJPqAOpFAX3liMRLtTTW1GPcoyDWKeR1DDC4u7gAeqjsTnwqNQGF a4smvblJO4LmSWmnR6VHGg8cQLvO2Tdpn7sRRwY30/dYcfMUxBA8bWu0xEd+2V9LyqCOk0/ ZiKXbzJbbhZUNlKIgAOWg8tJxHf/LT2d/AoM97ZhNJIFW1IGzB8xi1vmjaSOMl4VlBFGpTU ycD5YbakMe1CpreyssjBB91VrQnlXHbG+Xfacn8Q2ya2ANOh8jT3Y/lTcXd+sis011qbUoP UvGgr7MOsGp2NHJs4zKiRn4SmTAg4i3y2unn+XKzSW5Vo3aL4gQSc6cjjbvzLLH3trSIVMY DHuZmLUPCpxBvVP5Pc5zblSTrYylmqBzCkccPJeN2nt0Zop89MZp8QHsxbMlslnSJwBGshE uQzPcPT7v0FY6SXsp020HEsWNK08Bgbxv1Z9ycllhahiir6aLwriW4carLZj2oYzwafizEe AwVdQ6tkVYVB9ow82x3cu33LVqNReI6uNV5eVMJHuMq3FytQZUBUEcq150/RGe6lWGIfE5A FcT7pucrw7HFUWdqjGN7gqf4jcD7BjviW7to3RopYpz30kj+EVHUAMLeXV7ILS5obeJTXI8 1oC1MLPbQXFzaw9T9yRVBINelSKt44XcbfdDax7lV4ljRnNGGekxn0/sxaC9up95qwQRhXQ BeC0aTNvE0+3F9HvthcXSl2CyLqIC1ybLjlwOCn5d2m4fMA3rFyx8VocsQRwVb5C07V7IKM O42krFq8VofqFWFQwII8QeWK/IR/wDMf/VhohYwhJPWNPGmCflCKmuTsPszwALUihBqHYE0 5HPhgXe3zNt506HjjRXRsqV0vXFGvpiPugLT7DgpcRm8lJP40pIYeQ0mmF+U+av2QkQwLop HqzJbKpXDWv8ASbl9xZ6pc00Iq1HTxzGI7e1SeGGIUCN2m0gZ0Vm45YZhbm3OrWZZ3U9R59 PHC3d88FzDQ64yrEs5+Pqy44p2I6eGlf8AdgmKNULcSqha/YMcK+NfDG5bYrBZ7KeU9rkAk hmjT/CVxtVskRtdstJI3kKjMOgoQn7q1x2e2ZhfsLcBWC5SCuoM2XAY2t4rq4uLOeORYRO4 1K0Y0kNGvsyOPL6wzIxd3N2qtFtIEdsFNVDsa6vM4LHlU/Zi4uv9S5uppHP+ag/V+l2aSVR KguwhiYVB1qaGnliGz3SRhYNGpt0B0p/g8qsMWf5Z261jSVlDmUrQRpx0qRnTxxE0Vum6pb xpGgahiFFoVZdQpQ+OE265todssqhn7aKi5HLJTUnwxYWNrYzS2+2wvHEFADSvKM2XUfSOe Lrc2t2trq8lEEcrspa3gRQdC6K6C5rjatwgvzdG9kUVzoVOmqsSzVB1Yv7K4upra3su32ba E9sMGFTJ9uPlbUErUs8jZu7NxLH9Jl+g3qxclBdW0NShoTUMpf24aG5Gq9tn+Xt1iAWJYIS Qzt+87YsP6s1LeKOOWQ6tIogIGojyxG+1SKbyFe4qq7NVXFOByOX1WuLmRYYUFWdzQDBvxd IbQN2+8PTrPw4FpNJWa7QiCFcnlqKUUjhxxdWe7ObO9aXW0b1c9sgaDqWuLa37wMm4A/K6Q WDinGoxdbXujsk9vM7nSjONDmobpBxa2rP+NegtbgCtVUV1Hw/Q5/RlgwFzHKjCS3lHGOVe DYG1/mSkO4gEbfucfTFJzCN4GuLGW6jo1key92SNMkWfOvVkcqY3bcRNLZ6LgxwSQOQ4aIf iEj97E+4QXss4mnEbaT3JLeJC1XPgW5+WBuFzvifNEVpIeuMjgOplP2Y/paTLudpuCItwi9 Ssz8CtCepDnhdllki0WcryQuZF/D5ZHVw50xcbwB/KdhLWGU5GZozV5APu1/su9kmsht4ZV 8lVWFPtxd7lJ/28LCh+KSeQ5Dz08cWcEZh1XEKxss79pWUijlT4jFnKu5ie7XVI0AZHLzMu lutQCQq8vqSznMRIz08dIJxY3W7dwNNKJFmtUL9kgsUd0zqORywdnmU28IeW5N0YGTvUGlW K5AY2K4ntp5JNvaSO5ZYmY0UaFPvxJettlwoms3t0jMZY69R0eQqMPdOZYb3Z0jSzgCVDlT rOlueZplia+ltb5Flt4lAhjK6pFzdJK5Fa5Yn3pLe4t7uyaFbC00cEFNQHjnWtMRTNG0LOo LROKMp5gj9I1teRiWJqGh8RzBGYwAvfjObKVlPRX7ta4SztqmNCWZnNWZmObMeeG3DY2S3n YaZ7Vh/Lz/4gODeeGM2w3UU7EmltIrQsT4FgaYEtltBiuGyS5u5lZYQ3qKrGBngQ30MN5OX aV5mjGbOa/FmcCONQiKKKoAAAHIAYp4f2Pw88b/dMdUUNpGki+JCMSK42zYllWOHUstw8ZJ o05qNZ8VU0xb7fc2sk8ADR25iTuvGxXOT288WBNuYEiLRxyJbG37g0eqViTUn6SOYxIbmRY oCpV3Y0ADCmH2PYxHP8ox0XznoWEk6ek88f/Jb1M6MQXii6V9gzA/VhLOAu0cdaF21MamuZ yr9FcR23cPZms2JjJqupW408cZ8v0IOKeP02ttGzfJQ0W9y6NUvDU3kMbqsN7247Nrc24VF 9M54E0xtaWdzKpnbtzCJFeRzo16gGyrxyxPczXDi7RJJI5nULKqrmqyKcg2LS43C8N5a31q 05VlVWSRVBVV0+NcXaQ6m3iGTqVhpdYpTUNGraakDgMWyxX9xdkXISWzeJY7jTpqUYHLjje biVpe8kwhsreQAukjjpjoleZxC4nmg3G0uUt7wKAJG7nDJhx8MTvdTNMqTukJkp3QqZUlpl XHl+lp9QzsNcrHRbwj1Syn0oMXb3situO4lml1cGlkyKj91BlixsrXUVu3XVIelpCKFmRTn oUc+eLkSk9tYXDMBqbSFpUDG2Lf3c0dpOT8mjMrpKoU0Rgpqvv+n5i9k0A5KBmznwUYjvd4 HZ2YVeGzqVMg+EuBizt7OJYba5tWUxoMiVLNn9nH6AMHnTlipyGWJ3TqNhaiMkcNcjVIPuw cDGfPAr4fX9n0ZccX1u88hTcZe7M1RqUinShpwyxMkt5cN8wsSSEla0g9Hw4Vxf3YlVg6y6 xrBA0ihpyGLmwM80ouyxmndqykuKZH2DAjmnuJZF0iKV3BZFTMIgpQDD3stxOkrBFIjbSPw /SchiFw8xuIZe8bgvWSR+A1seIpg3hmm1tMLkrr6O4uQOmmJp3lnVrhxLIqSUXWnpNKcsT3 dvqEl1QygtVKj4gvif01ef0sJX13ZXVFbLUu/hw4D24T8wfmGRDMqn5CwiNVQsOIJ9TeJ5Y incoQjUtLFB3GUnmRwYmmH3XdW17hMKKpIbtKf2HyHDD6hcMFdSVtQDK2fD2YEyLEERmCRX Ln5mNf3E4V86fQbq5fMfw4R65G5ADA3re49FsgAsrQ+kjiGI/wBq4p7vAfZiHdbWouttcSL p+KKtJF+zCTIarIocEZijCo+hUd1WSX+GhIBanGgxNesNboKRJ99zkq/bia8vxS93GQzyDm oPpH0ezniUWsol7DmOUrwDjl9f2fTHSNp7m4cRW1unGSQ+fgOeHWYWV0yAmWygk/mEUfd5M R4Yiu7ckwyVpUUZSMiGHiDiuK4r/YSSaAczljQ93Cr/AHTIoP7cHRcxNTjR1y/Xh0lvoQ6c VDBj7qccU2S1MaHjd3imNKfuJ6mw6H/5Le7nqllcBqnh1UzCjkoxHfbhbyz3U7AbfFRVjqu Z/CYE9sD2DD317pfcZczoHRCG+FMcedKYa0Ez2+plYyx5MNJrlj51wonTq+buH1PXx1NgW2 wwNuNy50h1BESHl1Uzwd13yb5q+J1LF6o4if25csZcuGAPHDK66lYaSDzByIw2w3TarOXVJ tjk8FBqYq+Xhj2Z403hMbx1aK4U0eIgVLK2FvtxnN5YWDMliXGnvEHKRh5YrxOHmlOmONS7 k8AqiuGiJdbJiPl0hJFzNIPhZa5Ia8cMl5DHban1QwRDNEI+M829v1h9OWLO8lYpCI5oFlP ohmmWkcj+A5V5Y2+3SwazvrOVJbncSB29CnrcS1/E1jgMPMUMS3U8s8UZFCscjdOXmM8eY+ iuB4Afpazlnkb+HBEvclf/AAoudPPBkt4YdqteKvc/iTMPHQuS4KXv5lRGBzW2iSvsqNdMG S+3C63Fl4I7uAfLSuhcEW2wdwA56gp/X1YBP5aUKOea1/4UwqWP5dVAMxVCf2R47VxDcwWv O2s4mWRx4NNJQAYaaytItnjPCW4HzV0fPqJC4uNyvFj3KKSrS3KBvmVXlHGvhXkMC5tH1K2 RU5OpXirg8xgu7BUGZYmgHvOBYbJAdxuySuodMKEfefnTHzP5lufmCP4dpCSsMdcLbWkYhh QUCr+0+P018Potr+0jMs23TrcaB6mQesL7sLd2rVRx1KfUh5qw8cT21hQTzUjqTSiMev8AV iG0hFEhQIvu4nDSSMEjUEsx4ADicNbWn4m3IFzGXzMjZdunNM+GF3C/iU7jKCwB4Qqcwqrw B+uSOHjjP6DJdTJAgzJdgv7cDaNmk70l103FwFOiCD42qwpUjIYj2uEtEtsF+WkzJjdPQxr xz44NjvRSz3CIhau1I51I/iRsf2csBlIZWzBGY/TNJIwVEBZmOQAHM4b+kOtntymnzzpreU jj2kOVPM4kttqjfct2l/jXUh7h1fd6ak08FywW3a8NnbynV8soGqlOFF5eROAHt/mXHxzHV /yigGKQ2kMdeOmNR/dgiNFQHiFAA/Vj/wAvo8Po9uItysZiN2k0xraAakmjBzVlUdPtw9vv dy1hHGFk/pyDLS3DU/Cp+0YFvZwrEi8hxY0414nGeKfr+rxwNx2V1haUj521f+FKtc2Hg2K 1ywhtx8yzu0bMDpSMpk2pj4eGFe1BuGhqolK9q2Va8SPiOBeXbi6vBmuVI4ieOhef1vM4A8 MUGGluHWOKMVeRjQDBbbz/AE3bVqX3S4ADMo/6KNyP3jgPZWMm93BPVuF2xEFR4M3EeSjFL jcLbbY6GkdtEtKU8ZeP2YvOzu0yxWrhIHaKOsqsK6yNPDwwYblrTdYjlpkQwSDMZK66gMBL OSbYruvTaXR7ljK33Uc1GftwtjukPyN+38NSaxTecL8D7MUJx5U/R3Fqz9rZLFil0a0+YkX MoW5KvPH9M2Mi22eCqTXSiitT4Vpy8BgfLRAzAUads5D458vd+gaSVgkaDUzMaADzrg2n5c h+dnFBLcgVgi1cOrmcHcLyVr3dHHXcycFPhGOVMG2uVbTUFHQ6XVl4MpGJJbmQblZoVjhjq FnVfvux44Bj224lUkAlCjUr/hJw0lrJq7baXUgqyN91lYA4r9uMvqBryQAvXtRDN5KfdXng q7SmKVqQbZbZSNTL+YkA4HwGPm9+iDMSDb2NfwoABTVpHEnzwI4kCRjgqig+wY4e/B88ef1 aYYmlFBNTkBQVwN23hfltltzW2tCa/Nycnb7wr6RhNz/ML0gUj5Xa4+pNR9AZR/Ef9QwdrZ Tsl3JH3rVgQ+uIZMh+6wwLTcLWZNzaaJVuJZHljnQuA7RscgacsbkXaWF4GgjhaBzHpXtCm S5YtrFr6W9tbiKR2E4UtH2ytCHAHjg2G4WphiuiyWzTAGG4Ckr0ngDlkMHapY5L3bAnefi0 tgtaK6ycdNeXHLwwm1X7CZpI+5Y36+m6jUA5/vAccU5/onvJQW0UEaDi8jZKg9pwlpO4Fzu s5kmTho7hEjoKceQxDaR0qorI4FNTni1PrcMapGCKOJYgD9eFt7JW3K5Y07UBqF8Ktnjub3 N8pYGjLt8DZ+yRvHC2tnGIoU4AcSfEnmfpN5eQmaVgAVLsE6f3Rjvbbr2+7U1jmhY5HwI8M DcNxkaK5Vht13bopdXlGaSinpB54z4/UkvJ8wmSoPVI59KL5k4lmVyisR352HTAP+lEK5mn GmNFpGBJSkkzZyP41bHljy/QDLKtCcQ7IjELN+NfMDTRaoc6n985YuN3vUQbRZo0VhGw/D7 aZPLo4VPBfLCbtuSj0gbdaHNLaH4T/iIxa7jHVZbK4jYSDlHIwSQewg4ubRmWexWe0mTV64 e44A7fiCRjc7mOLv2AMAuwn8WPoydRzA5jFxf20glgh25mWVc82Yn3HLFpZXkYlTsxk14hm XVqUjNT5jE2z3Lm6jWNZ7edqF+0Tp7ch5kGtMHbYm7dreMZdqkqa214nV2q8lfwxFcOvbmz jnjORSVMnXPzx7PrlnYIoFSzGgAHiThorFZdwlB0hLdCy1/+4aL+vH9d/MkghWJq2tlWscF clrp9chxFut9G6bNaMQHYHtR09Gs+LNxp5YV0YOrAFWBqpHiKfU1OQqgVZjkBhrTZ4H3S8A 9MeUa0+85wvzt6u3W7+qKD+IByH+xwz30k24O1P47mg9ymmBFZwJCg8BmfaTmfrZeOeBdyM 0W37mnYu5I+McqGscvu54i2u/l/mwi9id6BbtOUsZFRn4YPL6DTicR2dkp7KymK1HN5lyeb 2KMQ2cHpj9Tc2YmrMT5nHkTnyxny4jBHKmM/dg4H1QK5DMU5nFzZwyNbXl6kUUZUho54Hqj a9QqpShOWNt/LVt0W0g7k5p/+Pb0y97YoMl4AeFP/ACxdrXSSF0itK9YyxcsgOpobH3Um4Y 3W726TTPAIQLd/4VwpSpVhyPgcbxLt0TWl7PCyXdk2XakAY00/veOFa6WS0e2t0kEcgoZUp pBi8akY1QDRvm8sJI4qf9taQ5qG8K4W4h6bjQtxDTKk0JrT7QcRXV5dr3NwbvuZSqfiOACF HuwGFCDmCM8vq63YKo4kkAfacMmxLELOLpe9uA2h38Igvqp44EW+brLubqamygCrGW8GVOX tOEtNq2xELdMERfURy/hxj+/Am34ta2cWaxigOeRVFBOn2nPH9OeIfJlQnb4dPI4pYxtuG1 FwsdqAzTRAirNqzyyx+BJ+IoBkhagkjrydOIOCcFNXfuxwtk45/ePLAk3mX5PbX60sosnYc u43LLHZsoVgQcdIoT7TxP6AD6HtLuPuQvSo4EEcCDyOEgtlTdNvgbXFbTVS4iHMRSpnTEtv a3fZoD29u3EFSkv3RceHtwbW/VrG5jycyfwmPisg5Hlhza6JLucBbeInOTWQCV8aKa5Y/q0 9e1EpgsVPJa9bfblia8kACwIWAJ4t8K+84a93GZpLq9CyNAfRCOIRB5Djg5ceOK/TXn9SQH OqNlWh4Hni3eC9gSELVYJ1zVa5Kz88Rz7noNxC7Rfh+j8BK9NfNsXs7GhtIY7dPD8Ssre/B ubuVYIV9TNl7lHM4uN5vY2mXu6LNZQVjEKUoyofHF48luwt5Ws4oZiyqOiQMdKk1bM8sbhd 7Vep2lMQ3BAmqVAn4eqLX0tmc8RblM+5F4ajX8oia0J9LaDmPbhN62+1S+ktDpjqCDb19Re MZ9PMYbcGuBe3N6A8t5yYclQclXwxuVsTRILyQIp4Kr0eg+3EZ3CE3FmfmYIYwpkKsspOlU 58cbjaRB0t4ZtdtDICGjikz00Pny+kz3coiQcKnqbyVeJPsxXarB1DV0T3Z7Sf4tGbn7MGf f7w7ruJ4wagUSvJIgQoHtzwJGJ2vahlbwGqnRTJtC01E+dKYDSRm7m5vMagH91OGKxRJHwA KKB+wfTxAwklnNIu7Bgyy2S6nYnpAc5DCS73e/0fbpXVIolXVMzeMhX04V7KMSs4FbljrZ/ PVw+zDO7BUXNmJoAPMnAeJg6tmHU1BHtGKk5YND9mBJeSBWbJI16pHPgqDjgmSya0tGUtFL MyrI9Kf6XEDFQQw5EHHhimDQ55j3/RU5VxTn440XkEcyHjqWp+3Esuyyujlc7OQh4ZQDwIf FvZGY3EzBoYw3qt4w1ZGJ9mQxHBEAscKhVAFBQZY2zY4czJILm5X/2ojzxl9B8/oy9uMs/q NG2auNJHk2RxI1vt19c7ZAKUDOIhLGx1atbAaRize60y2N/cSzQxiqsjtGGzZT+7jc/kYkj WfsyPeXB0wxKqaOfE4Etor7lOubblegi0Tx7EHA+RpjeFuLw3M1ssQt5NIVVllTJEVfOmWA SX/qLBHF5KzSOkq0b4sqV5Y3v5q1ihv40i708JYpIJGDFgjenhiqmq5U5/rGI9023pvbmZI pbQei7DGhBT7yjPVg29tIp2q+kZBpoVtrwHqjry1eGN+FvK0Qe4VVmjoSrBAGpqqMsW5nt5 Nwnlu7nsyKoaZQh0mTTTMnnTG738StHCezEEdSjalUk6lPDjjPCWdpGbncJwezCPSo+/K3w qP14+cv2G474KF+rWwkbkoPTGo9mCB/8AF2LmmVVZl+zW36hgXcx70sQ6p7gjSvmF4Lhl2+ 3nv3B064kIi1eGo8cHsbXHbqOBkIrQ/wCJhgwiG2RguoglSR4VAYkVwg7FszsaFsukU+IVp iZZdwhjCVWttEX6uBGogAafPFs+77/LdqarH2FKoAenSzrWhrh7LabV0cKzmeRc5NLaSAzZ mlcGK5jWWJsmVwGBp7cGeOV2UILeDbomBVWHXkD6TQcTj5WGURrNIO3twU62iC61YyfEppQ 4ZbyRLaAsGitncMbbUOqMueOfDBis45r2QGlYlohI/eb+7DJAYrGhC6VPeuXDZaUX04knMZ sZQCrXt2O/O1ecak6Vwr7hNPfXGkqZ5JGUgN90LwxGLR5rZ4tXblSRiys4oWo1Qfsw8V4Bu ljbuI572MaXjrwVyOkt44aWRJok/wDxwyGtwtdP4Xv5YS7t2LRSiq1FCD4MORHPHs/acCmZ xT6C7GiqCSfIDFzuun8W5lkSNz/0lauXtOHnlYJFGCXc5UAGLz8wSKy/NERWYcZi3TmP8Rw fE48KHPFfDHl/vwGu5grkUSEdUj+ARBma4kuLu2FnZkAW0bZzHPNm8K+H1b+wF3KkEdwXmt S7KhgnWqyL49XLFlPcxlJdrkUvUfBExhdwPArnjaors9zb5dfbjJ/De5XqTuD4umtMF2osM aktyCqorwxYzXpKx7hePfyIoLs0MZ0QJpHjTEcMtzHscdwQEjP4t44c5VUeiuPzBad9rlRH biWWVqszHNtTDhi4WxS+2tbZ9E8it83CppUFojnpIzqMR7zc3Me4X86CDZ44lKJWXIyaTz8 cX2y9wyzy28d9Gw5XSMQdPtIw13ejTcUkuJkIzMkh6QfOtBi2to51iksbeOTtlKiea4bVIH fkADnhrme5S8e8czd2NdK0IACjmaUx48qY/MO6+oQPoR+AIhT0ivmcf16/KvdSs8hlkOUYr QnPKvngGKX5yVgdCQdYBGQ1HkMWsW7SNOHY0sYRphjVecjV6j7MTwziKOxUzw26rGEjWWL0 +jqp41wrrJDbyxCRplC1Mnb0kAAnKqnF1dQrdfN3cARlhjK9rRJVUDUzUpz44huNzguA0dv 21llY6Natx01zJTxxuJiSJEvXft3DyMdMUtNQEa5Vy44V7i8ETavxEhSkZAVVUoG+LpzOP6 q73F20LOQAV4z0D6gBwJAOGMb/ACQkSLUjETQhGPRIjD7x6Wxc304TbLNxUPc+rVXVqHMEN wbwxPZbEy6ZGAn3JlPbRUFKRavvccM1xfyPfSHU0rDVGSfFTnhG3G2O5bdA/cSSBzqialM4 8qjBa2t42tyTUKvbkRzx4ZqcE7bL/VLGudlO1JUH7kmDa7nHJtdyuWicdJ9jDLEkm2tHczq h7QDDSW+GpHDEX5WtZ+2Io3m3a4Qag08h1FTXj1HFnuV8sU207PK8KiFdLMU/D74DcRXkMX m6/l8yW9vasGNjKad+VuqRdB9OofrxHe3NhINrmVesZTW71o4lU8vDCXNtIJIZBVHGP7/ov pkNH7RUEeL9P9+LWzjmNzNFGqrBD1uWpnwy4nEf9QiO37QpDm1rWeemY1+Awsca6EQAKo4A DKn0mSV1jjX1OxCge84ay/L1ub2ccblum3j8yTxphr+/k+d3SUddw4qEH3YweHtxnn9QDlg X1wGEYcLI8aazpzpq50wds26H5SOSIyCSclZZ4xwEY8G4Yk2a7Ji3KwakWrKRCn8N/wDLwO INsngmtoV//ayMulXKcIkbmGIqaYaSC1lvbqKFIxFAoIsYQKVFctVcwOOILmGNL7sXQkmvV B+ZYPVSlxHJ1qwrlyx+ZBAzGO57bxl1KMFlY+pXzyrjcbmW41bMiwpMLdg084jUIIyRXQD8 VeWF3bcFXv6AtrApHbs4AMkXlWnE4k3G0YyWkVv8v3adDya9Z0eOnmcWtqUMtjBOjbhL/pI /GNHb9ZGBIwZ/zJPdFXhqWkKa/S6cNATCwwII44wAqKKBR4AfR+ZLKNNVw7s6w+Kug0so8/ 24bZpnFvd25DBZwVil0OH7bHPjwIx85ul1b7UoQJHbW5EjOBxZsgM8CfaHutUPpum0KPcKf txML61gW/epWUrQ3Eb5OaEnqrxpikNtFHQU6UA5Uw+4bLfSK+bmykJaJ2pwUVy9mG3CYOkT sU3ayJLm2dclnRTmFNc8JPAwkjkFVdTUMDzxCtkBFBJwuQokZpfhiIOSg+OFt1haaOSMrd6 lKrG9BWNw2dTXBtYnbeN1cdi3tsmWJA2tY6Z0APvx81+Z5KxChisIzRF5nXTCwQRrFEgoqI NIAHswME4H5hsCVty6i/tE6VYHpL09+FljYPFIAyMPA4MVzCkyEUAkUMD+rCz7PY/zzt24j GzLHEXyMrLqA6RhrPZgl4b2LXcRSN+IphH4jVGf4g4eeI1gjewWHTFs6SV+WkZTqeORswXJ /Zh4EraNbWym8uIH0hrhh+GaD7pwI9zg0TUaKZGFUk05awPBhhrd2K7LuFWgdj0QT808gcA qQUcAqwNR+rFRyxfRxirdvWB46DU4g3TarCGS4eNHoqCqk5PIadWWLpgoMERQQygFdetasC GzqrY9mHktoTczKOmEELqPtONEWzpbvTKWSQMq+2hwLn8x3JvHBqtspKwL7hSuBDbxJDGBQ IihR+r6K+P1ZLeYVjlRkf2MKYgsbmq7lsbaUkFVLRgUVq81cHMYi3bvrZ71O0iWyoPw5Dbu wOvx1LkRXhie3vdFvfwsf5UA1RBkHBb1gnPLEkd9bNdW0sjStuFuCzlmNazx8RTywshuIjM p6ZEk7Mwz5npPuxvkKSvPEYbarStrahahGseWIo9rEU0c57F/Yw1cNG+Qk6ajUvPxx/Tru4 /+IhJ7UcZImnTiqSvyVOGXHHyOx2yzpFFoftIzfLN8Ppy4csPseytBc2Fxblyk1VleU/xNT ce5qzzxA24QCK+QGKR2A7jKmSlmFa5ef0w7ttSq17ACksLHQLiJvgLfu8sSHfdomtdxBq4i BOsfe1IQDgatvu2Y/wAJXWQ6z4L1Yi22XaV2+0ukd7ZSVJYR01CRORoa4vtzsE7y7RdhlHC sTFg2XgMR3ETB45VDqwzBBFfo/qG3EW+6D4z6JlORSUcwRieOAANGWF3tklSiOP8AVgZfgx 2pdi+atp9J1I9UanDMefnjsSGHZ7WgD9s6pSOFKgnl54VoV710QS904q5r4eGMvLFceeDiW 1kFUmUo3vHH3Yf8uX40T2tTaueE8JPEezB+zLEksERnlRSY4VpV25DPzxcRbUYxdX9qH3Jt VVhkcnojl+EvwAw+0QWLRJGnbtu8wjTvxesCTgGQ51rniHdPy/MZd1hJF4srZ3IP8RZOP+U 4VmGkkCq+Hlh7a7jEsT+pT4+OPmbWZ7zZk/j2smcsKk+qNudMJcwuHhmUMjDmDi+LV09hx+ rG37lcxwm3WARB3eUMXLt0hIiK4v4xGkTrKgaNC7ZadSk9zPOuWB9FMVOMsef1c+WKeOWDH bXDWtwM0dCU1Zehyuek4t7awhkTexoeHts7RoRm8qhsm4HCpu9r237Ye23O3YxyV8DWjK3k csNA2jeIo8u5G6pcoPB04McH+o2Py8jGjCe2K/8AMoIP24lSOZItj0RyTRRhis7rUhNIFSK 8cFdosJWB4dmDtKT5u+kYkS+lMMUbiJ9utGOtmb0ie5pSMHnTEwaWABp2SO3gp24ioHQr/w CofFsW+5iMR3FsWP4Y06ywp1040x+36cseeBz8MWtTXTZyMAeAOvTUedMfmCznX8CSXQ6VP BmbKuLzZblGV9vkrGWNfwpM1GJ7yT0woWI8wMh7zibdIVjN7auEnjIJSjEUIofA4u933KCE jbgTHdxAoJGZKNFIjZty443K92/Rb30EnckQAtHQmo0o3DI4hsNxlS5ju7c3EMsadspQiqs OfHG7TR3oWLaHVxbmNdMsbDUQzccX+5bdc/JRbbTTalQ3c6dbFz+zFyzu7w3UNLRaCiXTIp Cp/wAWIljllk3a4ma3DDOQMjVelPADG0321OwvIy6TwFtKs8KapEdTxJ0nF5cQtIYXuKokp ZmjJUFk6uQbCAuYLmDrt7lPXGw/uwbb8xQuwjyj3CBNcbqeb04Yhs9mlLw3X/c3i9IhiWmp a/fbwxcQQRvDskBCzQsdCzXMa0DLz0jn54i2A9u42yWQTRSqvcuEtgasSqimR+LFpuW0yJb zR6OtR0T25+BwvHLh4YNeXD9mK/qwUcBlYEMrCoIPIjEjJDJPsc51aY+prRycwB9zF7c2Ui yxPHQOufMVBHI0xZWyQJMjiGNi4YhCy6u4NGda4vFBViJVqwDq1dPxGTM4Hjxp7MV5fR5DF OA5nFfq+3A8vo7NwpJU6o5FOl42HBkbkRieCCVprntOsUslNbPQ6a054t32uC6tdxgRhuU7 BlYswC9RbJqucsdy5uHaCPpkt7m3EUhalcnBoQMXN3Y3KWsMEJdI0iUyMyip1OeAPljbd3t dxe/vZJ0VxKxeJXZfuR8NNc8bnb3kizx7nCuq70KEEgyI7Ypw5Yin1Pc3EI/DeQ9KE8dCDI YpWvnivP6RgYz92Nqv2JQiZrd25aJlNFb/ADAYv7MHpvIxKR++ADgKX/C3SAVU8njFFH6sL bCQRx9xHlquoSIh1FKVHHF+ILkW1vuCIrwJGKK0eYZeoYldLuSJJxF8xEqrokaGnVTzpi5m Fw8C3kKwTxIqhGVfi4ccLFLePc7oYAkSzEdMIPBAoC8Ri6tzfSi5nZJrqxDBUkC0oM1zHsO JphJLDFcafmbaJ9MUunhqHh7MGY62PeW4WPVREkVdI0j2YjuojK0sLO6apGKhnHUdPDPHfR JBIJe+GMjUEh58cSG3jWPuuZJAopqduJwM8aWGpeBU5jPHzm0Ttt7MQZ4AA0EgrVtSGlDTE e2JEbayvpGiW+1j8SOM/iBBTIvwGeNzTZGSWCz0xpJPVzRTX5RGJyHHEr7esukM5NnIeqCU ZmJNXInEtpJC9nfQ+u1l9WmvqU88EfZg+VMEEVUjgeB9uLi52tSlleqY7+AehGPUjqOWNuv LL5ibogSWC3cgGICpZR96vPF5pSeMiYaxcuJJKheZGKjka4qCCOAoa8PoNczzxX6afUzzJ+ nyxHHcaikciy6QaBmQ1XV4jAJ48MPbzLrilBR0OVVOFhtIUhiU+hQAK+PtxTn5/Tn9IxXwx XEikVkLxCCnq7utdNMLwH4ALeZCEEY2vdQhLWs/WwHw5GhPnhJF9LqGHsYVx7MH6ENvILe+ gYPBcAdSkcqjOhwLdVFt+Z9ooySEik+g0anOhwLO9U2O5LQPbzdIZvGNjxwI7S7eKPsCVkU rpXr0lmXiRTDyJOkiQqHlZTwUrqqfaMbhDuEtTfqt7YEOSFRX9HTwyxHW6YSPHmiwj8OVXU aAeY0Z1wY1uJhKpZGYQcu4uk+n7hOGt72aaeFonNZY9AR0ei50HqXPE217YwaO2jDX0QOl5 dZr2Uk+E6cIJrALsMBSJi38VJYhq6UqKrG2RIx24rFEXdNUm0wxLRqlqapx511Ym23cyBul uayaV0iaLLTKtOPgcQbzFVLmwlQiReLRscwaYSRR0yBWU+TDVjjgVy5nF+Wyqg0+3UKYsbb b78wpFAqy25JUSEjUetcx4Yd72zfbiZQpjDGYzSafVHzzwKMdr2mTlSl1Kv8A6QcLbWaFIg SaEliTzJJ548sV5/XpivHOuNPjXFD44IP0frwTgEZZZ4ryxXypgH6gxT7cDEFtAS1rt8pnu 7mlIleIdMYc5E1Ofhi930dFpCSkDMQNbaQhOfIAVxd2kNzD3SupV1odWnqyz4mmLI3V5Ekw iAcM4DDTlmMCP56MuwFApJrXhSmCi3Wt6HoVHLZeQGEWGC6mPPRA2QPPCmHZrx9YOmqha0O BLbbQ8VzGw7V6sgWUDSDQjKuZxHBvtrCESlNxKM2moyGqM5Yhksd7hnnZNJSaNZCFOWhddX A8sNFAbG4jcBSdASgXIAqAKimAHlsbYDpVFj10XlTAePcbWRwa6TCFH20xXc9rW5iPGW0Nf eU44E9q5alQ6NlJG3g64l2jZJza6Wa53G7U627r+iLU3M8T5Ylvd3VbWSzrFZW0a9MkuoFn KV6+62RHhi0a8jjvtxu4SttCiKr2sp+ABf8AToc/Zh9u3WEvcpVorxEpFLGc6V+Egnhi/wB Iqe3Ug8gGWuLWVeDxRkezSMZ+GABmaYnSPjI8aU/xMMW1teT6XMSliAWRQBSrMvCpw9zcgz BZ3NsZYu3RPgKA/txQ5kHM4+3Llgg8BnjMcDjwwEdTNeS5QWsQ1SSEc/IeeFvt3nWFACEsI h0jVzkbmf0nswB+gm2zbJkhihSt7f8Aq7QPFI+Wun2YH5d2O37FiOlpCSXdK5vIfhDcfE4U uJZHAox7hAJpQ5LTCyJYpqQaRWpHvB543HabyyheSFu7bu66j2X4KNXEYXRbRJ2xRKIvTTw yx3RGok4ago1U9uKjL6dLqGU8QRUYNxJbBJz/AK0bGNh4MNPxeeNtgs5pBIVkQrqYFwq16i vMgUrieDb2u0sjFoiiCMdNEXL019Q41xW3XcDC0OgqysxLGPpYcKdeLAwvIgcH5i4mQ3EiP p1aWXI9TYj/ADFsckcO6qpW9tRURTN4N4EjPEyJCLS+jY/N25A1dzhr/eGLrcZHeG224GOw mU9QlhOuSYDgRUUx/Uri5WDfJAk1sydLRRKCqVStdL8TiI30kUExVe6pcAB6Z01Uyri9UUY NA9DyPScbfqbUe0CG8iTl7sUx4YtNqhbTNfXCqD4Ig1M3uxFGLmaOKKNYtKEdek6tTH2nBt xPJcVYt3JTqbP4fYMVHDw+ivP6Jb6fNYQKKOLO2Sr7zh953MA7ledVeIhi+GNPDH9316Yrj y+geeD4VqcHFPq0w+17ae/uk6kKEIPYU5GSVvhAxt35T26XtxlA92y8WbizyUzOWeeOxaRh Aaa3+NyPiduZwcezG378ZHVJG7Fyq5jRpyNPfgEcDmPYcftxX6K4pzqMMB45HyxmASOB8MD wAywsKRQw27D/ALu6fQjNT0oq55YmV+0JICFcwv3I3DDIgmn2HHZR1i2vc/Si00ialOR6TX FuNtSWLcY1Bu7uAAhIZDQCVTx4YuNxsIkn2S3LRR2iqFaVEB1TIf8AFXLniLfNvlWfedRna VT0SKcmtqcgFFAPHEe7XcKO92SCHUyyKy+sMorp04fatuZNxs7+Mm3sw9JoRIpyjJ4oeIGD +X7xGgvbapjWTLUhzoPZgeeWKE0piwXV02tpLKy+BchBih5/QAceGDXHmeGEtFHc2rayXmr 6HuBktfGnLH7f0Ht+iv0ezFMHGf1bbaLGURXN6TrlpqaGJVqzhfE8BXA2b8t24uL9jpnuSN RL/EWPxnxrkMS39/J39yuf4j1DaBX06uf1LyGNdcvbJj8ipDVXzoMQXMtDLQpJTxTLPzIx5 4ArmPoPngnx44piuKDFpdldU8M34IZQ8VWWjd0NypjcNzvi1wss0cckNqogSsR6ApU8DqzO LuXbmMTWY1QFiTI8jnWgcklRppTLji72+6tHffrp6XDu+kOrCgJkUjQFHDCwybZOkVsva1Q 0mjGjKmoYNtFby2fzcrSN3R0d1zwryBxfbhu4t4Lq5DlLZWBRIPjfz1YmvBDT8vXdwFiuKf zNuVyjmVuOhW8eWILu0uBLutmO5DdoAO9pHpNMqEYgvgNLSqe4v3XXJh9owKY3eY9QhhhgU 8gWGojHkB9FTihxTEtwp/mH/CtxzLtl+rEULZ3Ev4078y7Zmvs+in1M/wBNJZ7VE1/fJkwT KGNv/dl4D2ccTwqy7h+Zb56OYl6YiwCiNT+74fbhzdaXvrhjJMwzK1+HXz+o5kmRRGKyFmH RX72eWNSkNG4yK5hgRxBGNya9algsvdhlHV0MOOkcMLIh1K6hlbxBFQcS3U7FYoV1SECpAH hiyuV1TQbhIscTrkBr4Fq+zBDXsPT6qyKKZ08fHCwNcRpMyl1jLDUUArqp4UxbRq4NrcBq3 eoaY2TirjCyRnXG4DKwNQVPAg4FSOOWeI3W50wwXIEkiR97S6agRo8sbhZRsZIonLx3bxaI 9GpBTLLWPDG4WsMqz2kUi9pgAGIYGpbIZYeyc6rc3SllbU5ZCtdDV4iuJprKAQmehkCk6aD y4DC7YYVYPEJklGTJJr0rTywwv4w/5g3ORPlIVbUbeGMcXOYC/eGDtG+NC0rBhbsNISeKlW olABpwkNiqLbIDoEZqgzqaEHE13BG11sdwxeaJM5Ldn9Tqvhj8KaSeX4IUjbWx8AKYvpd5t 5bFNyl78MzqWULTSEcpWhGDZflnTO9KzXzVWKIeC6hm2E2zcLs3sV5CZYpHyKyIepR4imBX lxx7c8e0VxZ2DmsNhEbidfvMWUqP2YBOAR48PL+wZY+S2+1fcbtRWVYiFSIfvu2QJ8MNcfm S9/p1u1e3YWr0cjweRepifAY/pv5Xtha2A6Q4XqA5u8hyWvvOGmdvmLyQ1eYjhXktan34V4 bqd2eJ7lYzK2lZEZaAIuWkDlgW8F8ksDF+3dpEPxKR93TzFVOWJYPm5O/qDwyqgUUeMNpJC ng3AYt5xdTOpngjeLR+H25Ix3QV08Q/PG6/Ls0YlsQZAI9fd0sRoU8jw4Z4mYi87gh0x2qK yxdgL0nXUU92eJLW4tbuaBhJ8svUo7rqpjbrNSBi1VkMbrEgZGyZSBQg4tNrSOVrW5kreTx j0RqMhXzOI9uNnPLa2N8s1vJQdVvnq58QcRhdrYt27pHLac2kLdljnnQUxHBdWnakMyXP9Q ZgxSNE0dnx5Ys7efbFEVolwhOtOt5QdMhHjqpi0t7uPtTwxhHStfScuGJ3Bp24ncU8QpxFN Ioc6vmGV2KI7l+D6eI8ueN0vljjSRmWTtrCO3qyGSVYEZYubj5kmUIhmURIscyAFQVKnKhw N5hJWumK7Cmh01HbkFOYOLaedWWRkFddCxplrOn72ItrZ3ELPbhlbTpA41U8RxzxdbztMaG PbgtvKWSsl0ENZQhPDQPDCyWzL+Kuu3mYV0PXMHwr6Ti/juEjSKWkluYieyHpSgQnUMXBv4 omKRh4VFYQ7atDKC1QQOOI5LXa9bGIvcSIBqjYaiF1gZg6cGKeCMNfQRtaWkjgxDXVtbyU5 qMQQxWUMFrJLHDKFbS2uWvUo4EZYtr+zQyXO3TCURrxaM9MgA9mFW2trm4mbjCsZBB8DXEi wh4p4f4tvKNMiA+XMYNPDLG+XK5hGjiDHPgKsB9mCTw5YB5f3/Rl9XLGeVcvr1w+z7dK8Xa IN9dpksSkfwlPN2H2YOwflKCgWolvSagcmk1cyfE+7Am3C8e6DZugGnUf8ZJamFhgQRRoAF RBQDH+3HHcZFaQAqGIBYA8RXCqsahV9ICgDzIw22fl+2F3dCoaYj8JdPEjgMsNMb6NHNKQt pIHuVNOKyWyXkYzOgKajmKqQ36sG0mBtb9ONu9QWI+5WnDwxFfqtZ7GaN0OqnTXMU54jm4d xQ1PCor9E1nbTrQRxyW1uIu40jOdPbJHDxri7ku1Nw0d0yHuSKnaGhZNGYz8gMXt+I3kto4 LaWK3JVAO9Wpri6jmg+XmtHEbqG1g1XUOoYBxfvF/EELU9nPEJtbhYQkClpT4V60B8TwGN3 isI3i7oHYgdx80pI+IsAAG5YWW8ee3t4QrRQmZXLMvHUI1A04ggjWpublFNMvT1YgmuWMUM QkZy3hqbFrfOEO2BhcRXgXQxhB6IaHq1CmJfzLG0htmkOvbmyHyg6e4q0yfLV7MRyWwUQuN aaRQHXnWnvwVOYbIj25Ymigg7kjrpiM7syppOoBSM1FfDCtDDYyaQ1VYSrUOKEV1GvkThW3 3YGiRFEImiPcjEYNVFS1RhL+ygicIQA+mhjaMZVU8CMUqPPGQAJ5gUOLfdttUHcLJie36e/ EfVGxH6sG1KPaXyeq1mAVjTjp8aY3hmzc3raifVw4H65xXGgy965+C2gIkmY+AUYN3f7SYb EEFpBIrSRqTTU6e/BaKC4ubJaiS+ijLQqfLmR7Ma7S4jnH7jAke0ccUPPh9SS4iXXOaR26f elkOlRhNls2Mu53pJlK5yMZPW5pzY5DG2Wu21W4u303ehBJJI+kHp1U9PAYu7N2jW6t49S3 MfqLoVDBlPSCQ2YHDDRm0iaKMtVxIdbLEVDGlOJ1YumkgFvBCaxuWByzB1V8KceGGihV7kq PWlAhPgGbj7sLAITtu3tnNNmi6PN2oTlhtu/LK9i0DUu92bqZmHFYa+o+fAYrK1xJMczO07 66+OTAYLbffXMVymcZkkMsZPHS6NxBxt/5kijWK9tnDTuvEUOll8+oYnn7YlR41lQMaadQB BHiRXFoGzYwpX/hGOrEm7iRzNJGImjNNGkHlzw1wbqdTJI0rLVWUGQUagYeGJITdXDRzRxw sCy+iI1T4eWLiWJ3ke6YNJrIPUBpqMvDHkMMjiqOCGHGoOWN32i5hEw2464Fqc4ZD3Imy+6 cX9tJLI+43UJMW4sJAo0g9LdxRp0eOIUSV3WLplh7nciEKLRmL8HZ3OVMFbSFprPaSouViO o9yQdVPGgxabJHABpIhKSHuJOGbIdNCuitcXNiliK2/bWCQyKqUcADUK8D5Y7K7XNdW4RTJ NFQ9bCpUDgaYSC8imsXrp0zRlVT3rlTGuCVZRkQyMGHHyxQ+w+FcEeORwVKgg+qoBFAcsHc vy/IkEso03FrIKRSfvADngTaDFLE5jnjPwyLxAPhgt4HFDnXOuFMtYbmI1huozplU+0ccTX Fju0wuXq9Co0SSUy7ntxHckaZVrHcx/clTJx9uKcThbav4pQvpqKha0rTj9WY25ZRqT5hk9 awV/FK/5cW+z7AI7JLmNDFcKB3JlkFTI0pBYcKYt7MS/PtdKBc2w1FZFfiX7hPAZ1xO2xS/ IbbagJAhoI2KnhTSePHH/wA7s0ltdL6ry0PbrT4gUpxxZ/KXL3W17op7IlYu8Touquo+PMf U2myIqqvJdOfKFaL/AMzYvd1MJnkikFtawVAJdz216j6QACcVv7QR3O3zFe2W19uQBWDKy+ IOJJ5bOJ5JqmRivqJ44ysYtVKV05nh/uxJtGzxRJcXmV2IlBd2fJY15VPM8sW23QQwz75ea nmlk61gjTPUw49PAUpXCruu5y3UIOp7ZFWGN+dDpzI8sJDDGscSCioooF9gH07sojJjTcKw g5qAwDH3VrjbNvRGkM7W8eocRUauBxHCmUcahQDxAAApgU/2rjPnxxTwwviBgfrxTxwKYtr 8RUhMgiupo2McyBulH1CoKjwIxPeyXE95cGJwJZ27mlNOelMlxczWZ7ssttPIsdNBV46FVE a5Z1rhZb6RY5JD37uZuAkl5e6tMG72e3g7duVF1cUzmaUVPbIyUoMzie9ngWA6SulrmErrA Ka9PUdVOWEfb2jjljjVqyguuhVq1AprUjFvc7gkN5ZXNo07WyqEoisqksX1EsK4u127bVsb YVCXAoNTK1KMv68Ty3Eq39tay/KugVUJeRNaN0ivHLD3CwQpDEUOhmYSyo7CNhEKZlWwiwX bwWqxRSyAFdCBpNLMUpVsuOJxDpu4rmeeKyepek6stF4joK8MQoZLS3kuZwutF1MgoSVkWv HpxefMujmFwI+0tE0mvBueP2YB5c8ZcBwxd3NlatuFlfv3GjjNJIZTkajmpxIt/t01ndaf5 aNgWEzn0oDTjie8urlbreX/AO60tqEKudQiA5U+jh9LRt6XBVvYwpi2NkmvcPy7IIZylJA0 RzRwcq05jF9vN2wkvFoqgn+GrerSvhyxuEQNGS6clOGkHwxuVhFNBZ2FmWW4dsj266RWtSS acsbeqWklpYbYjGJ5QFeeR106tAqVGZOMvptN3hUutrqjuY0FWaCSlWHjoIrh96sANy2u4d nuo0OkxkmpzU6hQ5g8RzwF2k0C9TxsT3QzZEyaqk18ceFOODtezMSzlkaeP1yMOKReAHxP9 mDZbKsc1+CBuO6y9SwucysdfU2f+/BaMNJcP/FuZDqlkI+83h5fR7MDFSeGGObte3ErRjmU DsxPuAx+X9sW4pJZQ/M3C+o1VF0V9oJwME/ZjxOPaP14qOOWDUUywaZZZ4pi8t6VLwuRy6l GoH7cW93KwGu3/EkOQHTpZj7MC7s7iK7tBG8UsqRdmkooRoqKuKccQxXEaPtsamR0bqMk/B F8gozxN3rhTZXlxW1hAo0Zc9VTnUKMPPbbUbSFWZjdRhZmn/e7ZbT1YWJ16GjCuhFDQihBA 4YitrkR6olMUVuKyyaHNWQKKnM4d9i2ExPNk1zc0iBHLprXDS7rHDLeTsskzIgVQVPSP3iv jiKQWsWu3q0J0joLZnT78a5oI5JChRmZQSUOenPljTDCkaqdQ0qANVPVwyOG3a3i+c25zqn sgorC3/VjoMRbp+Wb5VjJDTWL0WOtODBRUHxriOx3y0NhLKaRT11RSPzo3LyxqUgjyzBxp5 UyxTE0YH4sI7sTcw8eeR5V4Ygm22ERRXADvzYsR1amOZIOK0+o0rnSkYLM3gFFa4tYLY9ht 4u3nEIyJgdstbeHA42+SxmcqBW8TVqJStDkPEHIY3TcWYUubhmPLSi1YFhy443K/gjGndZY 7GyQDOQowZ5G5DpSuKewfYPqZZHE+5bOFZ5hW529so5ivxJ916e44N1DuMuy3FD3LU1iMbH 1ZZc/Ohwxb8yq8LH8Vmdg9PIa6fqwbTZQ/wAs40Xe8ONLtGP9K2yHHmRhba0jEUSVoozNTx JJ4k+P01OPdXFvtNo+m53Bu27KKvHb0PckHh4CuE2aACPatsTtM+oH8JCO41fF2FPtxuW7v GpVX+VtJF9PbiyOn/fiuMvoXAHlQ+7FDwx5Y8fLFzI50osTknwGkjFrY3IO37NCig6f4lz9 vAYjtbZO1FECqIPDGRy8cWUEUUb30zskEkg1dqOlZXA/wig88HbklS+QJrV2SSR4kJOky6e GFE9zPBElvExltmpBOX9Wn2fsw8dkvauXDBb1qPMrMPVVsXFtudxdvPExipG6xKFb0OMjUn He2y5F9HEme2XACXfSKdMgybPniPbrx/l75lBaMg6FZl1Fe5wywskbBoz6WBqCPaME+WY/v xXkcNuWxTGyvD1GH/Ql/dZeVcTbPu0LWt9CQ0lvwIK5a4m5jFxt0q9W1SG2EnDuIPSxHI+O K8xgEc8afhPEeNcX22EGlhdOik/cfrGMvqS28n8OZCj040YUyxHYX9s+421sALS5tSscyAD TpkVzpOWGfbLJzO9A9zumkrGq8kRKk588O8U/9B3VDWeJ2It51IIMkZUEGvsxbbXZs1xex3 q3EZRH7Kxqes9xwOIrj28PrVliSQ+LKD+3Go20JI4HQtf2YAUAAcAOX1V2zblEu5zCoU+iF P8AqyHy5Dnibbttmk3DfLwJHPekgsgrTRGFGX92F2e2Uzb3vFVdlzoteo6vAD/fiGyQ6u2D qbxZjVv1/Rl9auIdhtuu8v2QSIuZSKtWZvI4WNclQBQMuAFMDzxTli3s46x7jfroa4FdUdt H1SaD8JbhlhIL6W4imSJUPYMmqWIkhUkK+rFlvOyq00VvGIzaJUiS1amSrydcK5UrqFdLCj Cvjjv2qo8iKe7CyitwgNe1r4rTiDhJVl+XaNC9uwJD1rTt6hwIz44W23m3j3K1oUa5A/E0s PE5E09+O9sF26MkYRdmlHbikCDIIxrppxOI7Pc4pLWeSgMhUmAmlTpkHIYWSF1kjkAaNlNQ wPMYpj+rWxEV/t340cg+JFzKN5UxB+Z9j6Lq4jV7ixJPbmyoeBHVhE3Da7q3letAid1SBzq uDG87QsOUiMufMcOONfzq0rTTRtX2UxukljKJbS4ijlqtaGQdJ488ef16SxrIBwDKG+yoxQ Cg8KCn6WPadsK/Oydc0rDWtvEPjb948hhtl2kvc7ndkG+ua1mct8KnkSP+EYmnOyO8slTJN rAVETkvMCmZ8cS78NqkujeLS2KyLoij4EAtzwjzbJOXfVVY2DaQDlXBe5268hAbTnFqzwCY rlaqTQwOeHswGbvxg1FHhcUoKmuNfckjSukFonANedaY1C/japC9NWzbhWgwbQXkPzAOkxl qGvvwGNxGFYVU61oQMqjPE1/L1rGKoo+J2yQe84bd9xGrc74a5GP+nG3pjXwywBy4YO2bZA 17ufAIoqiE/fIxrnurW3JAJj7RcjyOeI7BtxhkvLkMvbhiCdqD4pWfMriziqfwLQKl0Y5Jn ZgSufbyrzGNjiXu9qaFkOldKFgtQZBTLyxnjPD3tjEZbgA/ywoFIc1d0pTr547kUg7qDXJt 0n4dwNR06tNerxH7MQzWEbWslsorn1d1OL1PicD5lVM6gx3ULZZ8NQXiAwxosLe5nvVhKmC 1NUgiIprAY0BpwGLabZLuK8t2Sv8ANKVmdgxrXOgpwxNBu+1TpbMO1LNHR06l6z7MSWgkEq WUzQxOMiYvXGT7jgHB7tvGxf1EotT7TTBg+Sh7ZzK6B+3jiGWziEVvdW7pKqCiB4ypQ0GWY J/SHEt3O2mGFS8h8gMRXFr2NugahijuiGknrmAdOSV+3DQisV7F03Fo+TowyNBzHngV/wBj 9FPpfbtpi714oHdmbKC31cDIebUzCjDbJtLPc7tcHVdXVNchkf8A9XhyUY7s4D7jNU3E3qN TnoBP6/HEex7W6iW4BN61eqKDKpry1YjtbddEMShUUeAx4YryPHAyxwBHhjQUGgUyIGAEgR c60CgVPLlgs8CFmqWOlSanzpiObc4Io7e1BWEZjjmVVVI1Vwt80PyG06lkhtnq0kzRrSN2U 1Cr5YX+tSx3NjKSFu417Zhp/wBROYp4YR4a3NzdClpBGamRiMmoOWDcXvRfXjGW5ZzmK8FJ PhgJNeRq7ZAKddPbori6kCNLLOmiSTtkCZUGSajyPDFvIiXKtcW4nkia4cLArnSFUKCaLzx a7YUKSJaxyxsTlItSraa59OOOYxTFBnXCxTVSWPrhnXJo25N50wtzKCjo6GbWRW50kapoUH jTqB9uJt4tZ+3MJCwHxNq+HTwIpiL8y7fcSRRXbxfOxJRQskWQZpM9IHPDWssaW8upmtlUB O5GSSxVf3TxPPEkDAFZVKkMKrmMqjwwbTb3VtyjSl5aSDtxXYTNWgPAHR44kEWuG4i6Z7aU Ukjb2eHngEcBz+qf0PhXni6a7mjtdhs5u3LTOS7aOjaA3AKT4ccT3t3cyCGJSLdQo7aM5JW Nf8ApX9uLzb90jaW+223eSK7H4dwjIKaC6eoHIg/bi0eV+7I0MbPJ4syhq4yOVOGAftxU5Z 4ub1gXECGQIOZHD9eIu1Ko3PdGeaadTq9XUxXxoKKMRTsmu/nUNPOw69Tiumvlia6Ygui0i jPxyHJVHmcSbnudTul+dUwb4UHoSn0H6VhLgSvXSleo040GPLBN3dRxMOC1q/uVc8Fdk2+e eRslneNgg8wKVOBeb3tN1udyD+GZAViiX9yPTSuKJst5UcBp/Vwx2bbaEtYmNBNclWKhhRj pOXDEk0t08TLHSxulUaXcirRcTo8sQ3tw0l5O6jvrNMzaH5jSCMa7WzjikOROkE5e2uCYrR Li5d1W1i0A1mPpalPh44sopLqWW9ltWS4IaOJHGqr1LinPlja2u7UNbSRdm1vge68crMwMb uPhIGHsrmTsSpGJTJJ0xlCaCjc8XFs0iQtAT22ZwVmQLqLoRywJHvIwpYqDn6lAqP14eL5p WkjBYqoLZLQmmkGvHhi0hlkEcJXXBuCV1o4bSYmQrkDzrj5eHot5pSpiBD9qQNpID5Ajni8 2i9cfI3alUEpojFWpzNAWGFg22NTNaqLiK7nNZpgCR24yenTGvLwwk0MqSSAAThPhkp1DPz 4Y7g/AugmiK7UDuRVOZUnCXGgWd1aLpj3IuBHdoKALKT06j4YWPfLGWxbL+YUa4an4qjl9u O5DcxSIc6q6n+/FSa+ftx/tw/R3ou7yW12vbxEs0cApJLJMK0LjOnDEOz2to8AgINhqcLr8 RIT6Sw4HPPH9Ph2nRNEpjWc0jTwV6Do9tMXNpDM8l7NQbzuBNIbeL1yIrH4iMsQyJc2212T qVsoZkZpjEnSsh6hxAyGGvYr590tITpvomjEckKnMSqoAJHl4YWWMhkYAqw4EEVBwMXbKup mTQingWlIjX9bY2Xb4c7pKRqF+7RUP/MMBWOYAq3nwwZJlaOx2eUpHQ/xpwa1rwotMFj9Hi PLHzAlaNpC8agoWeNozpZmUclrh4Lp1hqXhF/GOoyKNa9JyHcU5HFvuElu0oiRoZLyYlQ0L UZWXVnqTh5jFzt2zSi3t4WCz35q2qvqSEjmMDtQiW4p1XMw1yMfa3D3Y41+gZ49vHDW1yge M0YA8mHpb3HD7hb3HTErPJLb1hmNM/RmhxPY3sqz3EGl45wRWSOQVGQ5jnirfDmCRkvia4t LpA629Zo1YxRyV7bBdQaThXG3ynO2VHW5tTp6ULM6TppB6vEYDfMRQLFBGY1mIJkOrVpaKq sBQ54l3CXcEtY0kEgeKD0al7VFXVw6sLIu5CSN9TqRHqBMiBS1S3MYFdxZK1rpjpxVUpXV+ 6MaPn8grqo7Qy1MHPxeIxLdG6cRySFoo1i1kTOBWpU+k092HglIooNQSKVHgcQ/l/dVJLES WM7kgOwqY0mHNWwpN2rbleSR/OiOMFYYo11aEjUgAU5nCTxNrilUOjjmCMjjtzIssZNdDgM tR5HLEtxtl7JBJOCrRTfjQENxDK3lww00O3wy2gHVFBKYWc09VGBC58sf075+TpjLy7ZOCz RsQCO3LwYLzpjz+t7/qSXMte1Cpd6CpoorlgS3H8fe7gTzMlDHHFGKImqvEChxaRWW4wwrY x9uUyKKmJgAWGvT1ArkcRQ7DuU91KWoEAYjxyIycEilNPvwljqC2V3ol3GFjSP5tVr2ieFT lVa4um/NMJ79AI4dBdQCTQdJ4KtKcuPPF3u8MRtdlmRYFDLRppl4JHGMzzxDDNGYmBcpE1N SRszMitTwBwDzxdXtzJp2jZm6UH+rOgqzv4hOQ8cT/AJhu0pDE3asYjmF0j1e0ftriTYtuY pax/wD7C8XMjP8AhofE+OI7S2XtxRCiDifMnzOKU+3Fmk0eq0uNXdkFS6aaUIUcfPFwlpcr JBIo+XggWpkt5gR3lp1akbiOWHiKLt1lIEaRHpKXlVNLsi8g/HPn7MKt1W6vDp0o/wCNMxT 06U4LTlgLfV2vazmLeNh35AeTtyGAdhv5LdVzFvNSWEnzyqMH+qbX3UqB3rNw5PnobPC25u OxcHLtTKYmB8DqAwGBBU8CMx9RkYBkYUZSMiDlQ4e42eY2srU7UdWUIa9RV1zpTlhdvG5PN cRoZNwRp9MCRltKrrYcWHjizhNkbS6sdSQW0kYmtJEfLUr5LXKtcbSlzcmBpu5HLaSHpKM5 KSppqq0OWGa8tleVsu8OmQcvWKH2YDC4uJUkljj1SyExRKx/iMo5DzxLt7bg0sEaoYryKdo 1Dv8A6FA+gnnlgXGxbo50ijW9y/ejbyrnTEdjvUDbfeMQELdUMp4VRxgg5qwp7QcNcW9Vt5 D0KdISB+OipNSH5DxwkCqzz1BjZf4mtBRB/lwm5XS03C3oLyPUQrMg0q8i8xTBgjlRdur8v bW6KWd3H+oKCiqMD9RGM/oW7aJfmUBVZqdYU8RX61Pp9uOrjihFQeRzGJY9umijtJ21vaTx CWJGpmYxUafZg/ObTMzqekWLL8vJmOoK51IfLhhnNdrWQ5JGe5dBOStO9dPsXB20wBrYnUQ 1S5kOfcL+rV54ECy24ijGiK9kQy3eitdJ15VFeOI7i5u5bx4QeyswULGW4soRRmcD9mDJGv cuZCIrWEcXlbJR7OZxb7BCe7uF+1ZQpzYsdcjH/E2WLf8ALmy1n3ObqlYAsya82kA8fD7cC 1jJkdz3JZWADOzZ9VPDFytnM1vcKhdXTidAror54ljEMl185WWzpIZI1ZR1QySN6Gr44sr2 Vu01ujB4KBge6KMury8sUUx27EFgo653r4cTj+WhG02MnpuH67gp+6vAVwZY0M10+cl1N1y sfby92K/RXLHavrdJSeDEAOPYwzx3di3ILAGo1pdNrhJ+6r8VwLHe7VttuDUJIxrC5B+F8u OAa1rwIzH0UH248x/di6hlTuxXbma5aQ1LsTUaj4LhFg3Ds2WgKbdFDq5B5sDWnLEe27raC W2nSUG4gjYoi6tSxnJmB58eOLW33AGS1u1ZrV2qZYdPUkcx805+7jgrIFZCKMrUKkcwa5YS GOzEmybiALhAPwonHxro9BHj54kWG6ubZJj6Flog8qc8LZtOu6beF67ecpHcimQMMniuIoN zVoZ43aOESkB5E4plXjTE1ndlGj00lGoakHJuOVPHAvrdu9bxsAJqr+KKVEiBTmOTc/dgX8 2l4L0FLqNM9Ck5OR7eXhhbmCSSOC6jZQ0KqkcaUH4UVBmzceVcWW2zq0d2Iuta6ggXJe4T6 WccsZ515n+yM7sFRAWZzlQDMmuJvzFOh+QskMe3FsjNK/rdVPjQKD4Vw2/XZU313rTbUlJr LMwLFhXgo9K+WJrjdru3k3y5kKsRIGK/CEU8jjM4EsSpJNK6wxJIToLPw1UGPk4Li3tGZO4 LS2pGNGqhbVp8cRtu+63DzsTqjjlqlAeCnngyWsSTTKSGlkPedWHInli3ufnrgR3t1FC1uj lESMrQgU8xiOaeV5tqR/6a87moLqa9wgk5hjSuHdpWhgi3ARm6MrEojVYRshNNLeODv0TBt otZVs5HDgrpNFchefUeOLy6tmTt2t9GVQSETSK5zjjWtCprXF47Gn5k+cPZiqe8vWNCqPu6 OOLwKguLK5vNDBaM1tcpICGHk4x2LuJZY2Aqjiv2eGCHDS/l+ZhoeutrV2+E89JxoWd5m5J HGxP7MFNo2uTxW4uyIYx7FPUcCExWls2dbkMX+xcGHdtwaa1ljL3TxII4o4I+p+rjrbgMRJ +XlNpdX6iA2s8bK1urDV3486AFcbRtl9cu1i7utzOzFTK6rWNZHHAE4s49ohSB45LiMJPO0 kT0BqQVzpnliyWSSJZBuMyOZCTEAAMmz1FMsQfl3bJInurmRzcCJyIR2+tu0zV6Ty9+Nhe+ lQTWc0kV4xNQNAorHybxwtzMyS2jWkket1qGkViFKih48sRzJJpfYI+4VkJ7gZmLhQPHQKZ 4m3Xa9MpW0jae3p/GicETLQjMoaYgtbXona2XSpAB/eXq9OrD2i6dUupRzVdPNc8/DH9Mkb TcWn4ErAhmjkj9DqfPxGEl3RFRIWrFZRGqFl4SzPxkY+eBT7cDFP7DkOOINiTpt5UM983Am FTQRg/vHDxXHVtm06hb2UddU8kYoAdIyX9gxZy3jtd3Ksflra3FLayQg5u1M2piX5PbmkSS AFTGjaRKZNbvqHFqYCy214Xt4m7J6vWJQyMBXkvLEsc+33Mt3JKhurlnqJI+4G6Vr6gvhww 0EdrcaUSSNgzUEkQlEgjB1VHTliPtbfLbRl4nsZDLqWyjQ1lVs8tfhh77Z7g7ffOS0lKmGb /GnD34is/zZYvC1uxaO8jLGBiMtR0cMv8AYY/p1vLBNAHMvaLk9Z+LqNa4lQWkei4IMykEh yDqBPHnhrMWsXyxOow6RpJB5jCzx2cKzKaiQIuoew4+a7KC4Nfxgo10/wAXHBVI0QE6mCgA FvEjxwT44ktJ11xTAq48jz9oxNsd6qfNWw1W8+kAzwcjWmZXnivlzxJNFG07xrqWFfU7Dgo xDK0ktx8zIsu6WGroerajorw0cxzAxt8m1FvmzI0BuoSCsUJHWHIrTLhhI7q0O4CR1hjt6B md6ZceeWIby2tY4hBqUKUUPA49aHwIw0TraKyEOyNoB6+Bz8cT7ntsEHcgFYJY0VlBJpxXE N0bWNGmjV2XtgEEjPKnjh3SGMFFYp0DIqKjh54F3dBGnd3SRgoXVpOWQ8sEhVBPEgcvDEVp dqn9LutIhuCCojY5aGYZHPxw93aMI4Z21xgsCzFzVwgGdFOJICCY7mEyOK/dPS368U8Pptd tt4ntYDcduSZhV5QmZ0LyQ82xT7MU/sG23AyS4SW2kJ4E/wARF9tRi40KYkuNcYlK643ikN eluRAOIksbrcHfMy9mkQJp8PqI9+JjtN3JeSxjU+3XhDM6k8Y5FPEc8R2+6W8+3Tvx7q/hi nFg3hgm1uYpgPuODSoxXwGeP7sUwUajKeIIqMFZrRFc/wCrGNDj3riLadyuDcbfdAiyun9S OP8ATY+eDT/Y4dnvIqx11KG1MNPHpGeI7iI64pVDo1KVBzBzwBUZ8PZihYVOVKjjj24XdLc 9u7291kjlHEKTpYezCWu8KdvvCBm4IievAo3njVDIsifeRgw+0YfatrkJv7hzbglSoRMw83 mAK088d/8ALrhjCRaXdoar35D0xzJ95g3EjFi88j3ME6sq1qyw3bKC758A3LwxNbWNoxW/0 ymSNmWJioo3zHw+eXvwJbjcUMqqqgrAtAqZAUPhi6sricxyMgZdPTDdKMwVUZKwx3bySKQd KxsgZZBp9Syq3A0xQ8Dy8sblsso0S207TRIecUhqGXHliaznFY5l0nKtPBh5jEn5W3GT+Ys m7223ZFNS81o3EeIxeXqOht4NduVUUpNUaqLx05ZVx5Ypig5Yt7+Eos0QMcrOCxaA56EzoD Xn+kz+sImYxSIwkhmT1JInpYYjtt2tIb9JmVI3iIDS1yr2XqajiaYpK0du7LqEaL1sBz0rn j+uWkHy1gilWdv9Wq6ekeJxWWNXKigLKDkeIz8cSBLcQSymvejLBwSammdMD+lblW2VemC7 HcNfu6qcMN8ztsF2nIwPop/xE1wzX+zXcGnOsaiUU9xGNdy0tm2dEljYE+w0ocIfnox3PSD UH31GWPkLS3bdiwaRvlyAYApykDHnXEVjuUn47KGtLhukXMRy/wCNaUIxfsLC5kmmln7K9t e2ElXSJQ5zqPDCiS0vBpMSkEsFEfbKyAUYfHTCxz2s3zoC/L3TSUEUKA64/V6m9mNsNlZOo hjV5uodwTBqvqLNTOnLAZhQkcOY8sbhUV/AfL3YtIr2FLhWgjqGAPwjgcMm0Qdi6cqqsJHR VUnqYjVnQYsrK0m+X3eBUiiuB0iOJsnaVjkFIJIrhBCy/JbXGIYJocmadhraQOPuHPjxwbG /tpLy9UBrcwL/ANxEPU5rkrJ8Qwl3bMGilFaeB5qRyIxn44uZZ0DSQgGFz6lckAaTjVeym0 mmVB/VEQzQyJl0TJyYfeGNFxblqMV+bt+u20gE62NarkOeIt92CZHv4FopB1Rzx842oeWBM nRNGdFxAfVHIMiCPDFW9IGfuxeXa3LRTi+drCepYwqnT0eTYnSPazexPK7S3GaSTMOnXxPh hjdbHdIMypjo2XnWmFkurW7tkbLXJCQo/wA2FQXyBjwJBUe8kY0f1CLVWmROdcCmYOYPL9B X9DTG8XqoJJrC2jFsGFaVRpDTwrzxcbzur/Ns8mgQtkKjMlgP1DCxxqFRBRVAoAPAD6xSZF kXjRgGH68AtBGdPAlFy/VhXtnfb5EUxs9tSPXG2bIw4ccW9tdoBsfSlnNHQT2c6/6gJzavE 144QbvGb2xYVj3S2WtVPAyx8vdhbi0lWaFh6lNaeRHLHHI/TuFBUmFsWap6ezGB/wAIx/ec Xs26mOaS9ctcMRSJYlGlU6uQXG4NbOz21tIz28TrpciT0Bfvq7ek4W8/Mjhf5cpaTRKRDmd ciN/7mQAxPuG2z/yN2db2jKKxT/E3iNVOGP14W1hQSPdzJGBXq+8Cg5nLCLMtZ4CILhWzqy igJB8cfO7VMdtvM9RRQYpa8RJHww8p2ekyq4F5t0ukAOKFxC1c/di7ubfXuQuYu5cppEMyF D1kpwJHlhrqEkxTQs6sRQgFTyxbOo0gh3fnnqNTiN4pGmSaSSXW6lTV3J9JritcsaZFDjmr Co/XjUbaIP4lFJ/Zhj8pFWQgudAzIxw4fVuNoCaTDqEcuqvcZDRhTEW3pYNcPc0+WYOAJDw PsxcW8m2yLfWo1yW+sGkYzZtXkMNva2o0rJo7PcFSK6a1px8sXNxLtQWC1YJK3dzRmAYA5Z 8cF5NrREFv82Ky+qHLqB0058Mf1hLSPXQyiAuf4K1qdVOPliO/uIlg71WiRSW6ORNef1RiC 9iNYdykS2u4z9+lIpF/YfLG4bZtkUbm8YSRRSEpGvTqqKczhf6pYskp1l2tvxEVEFannU8s HsTaZFoGjlBjcE8BR6VPsxn9byx2541lStdLgMP+bBubMvf7VcMRPaULNCOIMXHLCbnslwb GeUAiSCnbavKWLgcDbN9VIbmT/tblP4NwBxpX0t5H6bm2OfeidAPMjFkWNXjTtP4hozpNfs x2rfO+uz2bNBxMjcW/yjPFlC88s22XMka7jG5aWsq5q2dSFkb1YF9FNFDcbOwMtAGUIoqsU i/s8MWbfmGYSbPIyT3BEY1Ry0qsDac9FeeEv9qdtuvbeRVuVIMbNGM9MkY41HpOBThWuFVg 6W+0g6KcHlU8dQ6cSb7EmuymVY7+GMUZTynUDI+eEmiOuKVQ6N4hhXHamWSWft90RRIW6Bl qLcFHnh99trdLbctrmVrlYyCJLaQcGZcmOnEqW6t8vHLIgDMXqjZg1bxDcMbztsPVdWUzpb rqC0WX0nU2XOuLaGU1kSJBIf3qZ/UMsziONfU7GgGdMZZ4/u+m4vCepFIiHjI2Sj7cbfvko hPyR1TCMN3Cs51P3K5H1Y2F7WYxfMj8GZKFk1MCGAPhjc7bdD3N1NQs0h/iQjIgDhwocHYt bPtYb+oLAeGsCqqfKuLwqtCzISRxJLDPLDkAVFitCRn6Blhbv526FbZ5BbrJ+F0g9Omnliy 9jc6/EfrIqf8ActPD8oBxMwcEe6la4sIIkFbYMsslMyxRmI9w+jTcxBiDqSQCjo/AMp8Rif 5O8O4jSPl4LvirV6qyihOXLAtbhXsbvP8ADuF0BjWnS3A5/XpxxNf/AJelJuJWJks5admQE 1oOFCMPtN+jWu4RZtEel0kQ+uJsLHXVoCip4kAU5YNzdvoiqFHMkngFHPAI4GhH7cNt2orZ bjqurZQaATL/ABE9h8MK7KGdD0MRUqSM6HD3IjMzrQJEvF3J0qPtxFuTRKdwtmFxex6qRzd RkdX+9SuWNth3aKO1268lWZCCdYMfXHBJqyq2I90hlMLhe3cxgArMnFQ3+Hxwm2Wo1bjuA7 cCDIKG6WYnliOz1mRgS0jkAEu2ZrTwwUYBkYEMp4EYbYLwj5O4LNtkg9IBYsYvaK40hZJND ozwRkKZ0rnGxPw88SwRwx20FwNLqtFUlhp+3A2u6EjOH+WLBvw1ibqifRTjnSuL7bhbfNw3 8lt3h1aYyOLdPtwEUUVQFXnkOH01PAVOGtlVv6LaNWR/SZ51OQRs6qOeABwH1I4rt5EERLJ 2209Ryr7sJtE90WCBdSLKBK+jk9OOEkllnRIP4bNMQI869JPDPEV/cTRNPbgKW7wAcD0iTP OmF3U3ai7LAhkuMiRkF0huHlj/AOUOm1hPcY6yi+HVgWTEttoGsFpCBp9VS9R04mtbbS23y HVNplLLl4tq6cSR7QUMdQXWN+4AeXM0+ts6tmoeZgP3hHkcbjIwzgUlfAVCrX6mi6iWZa1o 4DZjhiWfbrh7y3YMRt85/wBQnLRJ8IxLaUaC7gFZEkFBkaNpbgQDjLMeP1niYCGcnUlyi/i I3jqFDgbJvOcMGUe4jUUIPUqvUcffi43C2lW/k1KLFEfQkIUjWPBicO9tK1rHD0Lbzj8N0h TXJK2XBuApjbxuVuEvpUVlZdLCF5hkKV1Cq8Th7Ozk77pH3HkjzjArSlfHElxcuEhiGp3PC gwPzDO0rW8twJZ9vJOk2asO30DmKVOArjvWlygZTwNCKqy+BGI9nto3uL91WOFajSGfpUO5 54mvt5kF1uElAslS+hF5At54y5/QdwRK3tg6y27gVKkMK+488QXoXtmdNZH3Tw/biQblfud wtncCGZmVNVawPbrGOvzxbb5DCyXECMLy3cdt5YDlKB9lV54uDbXhtJaxSJpU0e3hOkIx45 D7cftx5fQljaV/qV+e3a0A6fvO1cqAYit0VRoHVoGlS3Nqef0V+m1tbR+1JfyiEyilVQ0Bo T7cS7lt5kivbTTIsxcsSwIBrXG3WN9U2gsxczwglVkkP3qccbjdWyhVkEfbiYau24fNkY+I xt9jLtUsFxcL0bmCQrNH16wOB4YtNrlm7QncySvQvpSJSFJC14thrK563tg0E0bDilOjI+X 7MQm8CvtO7l0aoqqSIxSjf343UQIqAXsijSKDSAukCnL61rUfwbaV1J4VZkXLG9uxPe72mp 46dTY/Z9V4LmJXjkGl/hYitfUM8PJZXgvolH4dlMoTIZIqyLn0+eBb7zbS2U6rWSUIXgrxO l1rhZ7eQSwyZpIpqpHt+pQYktrhA8Mo0uvliJvy3dGzRDqkgkdmjZvGmJbX8z7a0URPbV1j Z4pDWh9XDxw5s9ySO6mBkVA4ZK6Qg40Ip4VxM6hb+MJ2Gi2+QoquiaIe56aAccS2+5zhdus UitpkmQaZ5SvWxd+QOBoCvERQAUKsvCgplTEO07XGsl7dDtxhWAWDkKqOBzw11uV1Bc3tTJ Pc1EshPIITVqjCMLkyl+KxqWK18cPFL3bdFAKyyoVU191RhhZXCTlPUFNT7aYkhammVShqK +oUxd7ZMwZ7C4aIKOS+ofbi33URlu8Ow5WQwkOM0ZnFTpp4YuXvbwXvyylGjValAqlqazm+ oc8bk6wmFiUKKfUkT1YLimKYeaUhUQEk1pwxNv12jLNcsUto3GUcC+kqDw1c/rRfLMEurV+ 5DXgx5rXlj+k3NiLNZAEurx2DVC0roUczTFnu+yRiY2sQgktidJZFFMvaMXKyW6RCZVSKxV lZlOqpleRqD3DEW3W+2hJ4k7a3LSo1P31WuLjcNztxGskCwwnWH0qnEED7xzxebjZWYe0ul 0NGZVXUVFBJ5Z4k2Xd4ViKFmgmRg5DMSwb3E4kgvCplklZwFNaLkBn7vrWAj4GGYS14aKoR Tz1UxvhNDMJ6E+VW/QFWzU5EHMH3YN3tFw23zhaLEtDbtThqi4fZjVuVkLlEoDPZsWZj4mJ gCMN8rLSRDpeGQFJAfDS2PZ9LTTZqoJCj1MaZKo5k+GKwxptcb0ZHmHduBn/06aVqMG43GR 76YqV6wsYFeYEQXPEsW07jPaGYgsjEMhFfccQTXso3u0tm1fJ6VjYllK16ultPnh4BdttcU 0kkgtIgrmNHPSms8KeWGllvp3djVmFFY+1uOCHt/mZDWskxJbq9lBlhIY7eNYo6aF0jliTW iksrAkgGtAeOLe926YWW4pLIsk41DUoY0rpxJtN/CYL+2X1Emk4XpLrqA8K43Pb9ZJukWaO tSQRmymvtxLbr/GX8SAjiHXMU92WJVlhjjtbuFhNGrsZlkC9OqQ8a+XDF2wRowLeJWViSdU bMhzOZwRXPFcW/5cjIYSnvXp5pDH1afa2EjjGlYwEUDkoyp/ZCaUG329CfvNcGvDyCYZQrR m7eaKfVwMmstHkPZT6LNtulBmlk7aWZXX3y1K58gow23S2slvewqTOpzRSDT1efL6+WRwsk 8VJ0/hXEfRKh8VYYUWTjdoxVpFuWCTfuqjAUPvwG3GwubVgtXoncQZ0oClcO/cY6NIdQjll Mma9IXnh03KSlraFUtIWQ6RKwB7rt8PgK488RR3Egja4cRwg8Xc/CMR2UkqrcyqWjjPqYLx pyxPJHOGS1LLO/JCvqGI9yMw+SlNFmAJzrQAgCvHDTG5CqjKjBlYMC/pqhFc+WBbPKe4SVJ CsVDAaipcClR4Yj3F5/5SZgkT0PUSaZA54pxVh7iD543CzYaZLe7kDIeAr6cR3G3uItxtW1 wy8GK0NYww8cbfOyGO47LWt1GeKyqGzrj+/AHLEtuAy0jnjYMxf+HJqBz4ccBqcsG4uGoBl GnxSPyRfM4n3K+Ou+viHNfVFFToir5c/7La3BX8G+X5aRh8Mq9cX25jE0fd7dupN8GTpmlD P1KjHi0bfqwbPd7WdpoeM6Jq1Rn0u6ofDmMsDfNuuBdTrA0dvAzDthj8X3kPI4iuZI3O6Bw 91qbSs0kxpHElKqVA54uZdwt/kmtXKuWBVSAKk9eeWCbKdJwvr0GpHuNOOM/r5HBPM8cC+s CkV4VKSo4rHcIeUlOfgcW+yXkRVWGk95iz1zbXHJSjr5csXUkfciG0xB7UBCe9Mes6W9oAy xabjbW08V9ZQo8cbRtpMhbTKtSOXHG4bK1vOPnbiMfMiMldL/AMZv1Y3LYY7a4uo1mjktZ1 j6KVVmGXCmJN1W0mijIt4Y7crWZ+22tpNIOQA4YuNsfbnnk7kki3WQj0Sderqqdfliw2m9h ntIbKF2aQqAHmY+jPlp54ihv4ning/CPcFC6rkrfZjScrfeo6//AO0Q/vwa8eOI9w2srBul s2qOQZawKkq3nXDCEstzCFFxGwppbgc+eeCASOVRkR5jDJVyxmuEYs2qop/5YeaZtMUSl5G 8FGeF3q4SllATHYQtwehzmcHn4Yrmfb9FeH9h9v0GCRijAh45V9Uboaq6+w4O0b1EPn4wWB BCmRPT3YWFOPxDCm1tzdwRN1XEMjxytBn+FIqGuRzqvvGIrqGeKLuyLKl4jNIyBjQwylANQ FOoMK+GHt79IpZ4WAmRGJSvFJI24gHl4Ygtre2NztxDR3sSnVMYitBo1Zk1z44ZEgKybcVk u5WbtSG1jb8CF9PCRq4S019m9KKzWz+oFlDaQTkaD6QPoyx78Z/RQYDMoZlzRiKleXSeWKn KmNU5kqBSscjJT/gbjitpuV5bcKDumRcvJsAW+5x3Sr1BZ49D15dUeLi0Y3TX2gdw27i8ji qfVoYZH34YRG+nTMoGto46+GothJdVwaU1xv2VBp4ccLNN3ngQ6miVoSXGZCjhiMX1m6mJ+ 7bzrF1xsufqjLcfDAku7FlhXoeaE90o+QpJGOpa4L2sqTKh0toNdJ8G8Di23a2iCWl0fl78 LkuZ6X0jn54BU1U0pTw5Y1tC0fVdNU16swNXViHZoplikvmBkLHSWhU1dV8yMLFEojRAAqg UAplyx4UJx7f7F5fSEuFOpDWKVTpkjb7yNyxqgdN0gQVdJfwpwB91l6Wy8cWu87XbsNbCSd LfSkjKKnVp9LOj/bng3dhO0M6ysIHaMrJKjtVg+noLByaoRkOGDt9724dwT0lHDxTecbDL3 YOvVDMWDGVKAsyejWODUxDc3UmvtuEhvmZniV5a6pWRq6dK8hliW/nlub+K2VhbooA/B+Oe XTQU+6MLcWUqzR5VIOa1HBhyOPM8vqn6MvqPtG0SCFYV/nr2mox14RxjhrP6sW8VlbiRbqQ rJLJJoJfTq1SOQeOIr3tmLug/hnOhUkHPmKjji7soIYY+xqEfeYrIxVS/cVcgy1yoM8G5nt ZDcwiPuxpRVIkFRIpJ9OWJJdvtZKKkUhncL20ExoKrqqeeHggjl2zckVnS8hkXr7Z0/iIv/ wDOGuriCSoyO47cQjMPvSwHInxpifat4dBazjRHfQ1ycEaRLGc0PjXEkdy2n+mExSzM1VZV qQwPhTHfZXRI7eV4xKxZmWaSqsK8BjaXjiWSKISGWQgFkOnl4fQZZGCJzZjQfacEz30S/uh gxp/l4YitbeR2klNErG4XhX1Ef2Ov6sZ88V+zD3my6BHLnPYOSI3YfHG2ehv1Yfctok+T3S jJdQuOJppaOeP9jDBt7pzDc2aPGUhh1PC8bBlkldDRkB4Nxzzxb3chUzOD3NHDUuRxRgCPA 5g+7EsttK9pBcKqXdvEAFlVTWn7tedMfK20WjX3J0jjakahqpG0zcCqjli2s5le83CZNTR2 6jMKOp6MwAHvwl1BqCPUaXGlgVOlgR5HFRywPor9Tv3kmgNlGgzdz4IvPAXPZ9tbMkH+akX 2DJK4FtZx6Vrqdias7feduZxbK7ALbyiUoyh1cAFSp9oOIoI7t2t4GkKQkChjf0oTx6OWHl u7yaSAs0kUGVI3cUJVqVp5YAa6nKhUUAMB/DGkE0HgcSWhnnaGVURgX5RMWTTllxwL+3Mve UsQGcsvX6hQ488TbjMfkp4hncxjNq5BXUU1VOFs9zR0SSMyJA9USU8V1Jzy4Y3ZstKQwong q0qF8qYnuFtKR2UXajvmr1uxzCZ6SuEtIYWu7yb0xpwQE6QZDnQVw99+Zbw3KKpdoAxjt4j 5UIqAMNa/ljZo5LGQkG7uQArmuenUakDzxC+43Fv8mldUMSgHhQAdPLApyxX9Jl7/AK1Ppk 3VH+Uv7dCYrlOks1Mo3HBw3Chxa38LNb3m4Qfz9oukMqFOtm15DUBSh4nBItgdvuI45BBFI HZT6NYH3m+JcFZRNbkGlZEyry9Ncfydykr80Bo3/Cc/on3jblin7sIieGYlWXRn0Fa8fDFn cG4YmQSve2jqIoYtNdES6l6W9+eH7hW1miYRujupGoivQ/xYB5csefh9OWBngblNH3bpVCx s5LKlOaqcgcV+vlxx1GhPDG1WRTXD3XuJqnp0xLlqHPM4kitZCl7a2YkgKmn4ysWVfsxuDQ SpZSuIxesya26BoKopyFaYkeFQsdnERCpy6uXjxJwdymkMl5uKiSbPoAY6gF+3F0UBNSmoD w1DPGx7XbXBt7W6gJmkjIV27Sj8JG5EtxpgXFsjrNQirSO/q45MxH00+oILq7ihmbMI7UNP 7sB42DowqrKagjxqPqFpGCqOLMQAPecG2sUk3G65R241L/mkPSPtwtncQS2V6wJWCZaa9PE o46WxX65muZVhiXi7kKMvbhvzDeKfkLc6drtH6O9I2Xfev/L4ccTlgLncLtRogliZOqXJXi Q5lVXhq4ccPbW27W7X6lDMjBI2jkQURkdeqqjx44N+yWu7SldLqwXQyDkEoufnXDxXU67eF q0Y7Rc27VqYtWUi/u8jiu6Ry3Vnr7Ud6E0kEH0tXjln44pZXKTMADoU0f3g4WGYskkba4XQ 0KyUyPn78RrMsdxYWwdpZ1AB7LjVLqVqt3CeBGDfvdd21u1HZtiS/ZRahF1nKoHHGRzGKDn nilfqZ4y+rrvZgh5RjqdvYozwybPELC1XNrqYVZq8NFQf2Yb+o7s09wubRxtqZa8+o5fZia xvZjdyRwE2szsxKxkjKh8sbnd3ySRAmO3jl7dVBQUarDhXG8XstykdvdTIsDV9fGrADlhdq sbZ32yV0FxflSE0p1sqggcaUrhYoVCRoAqKMgAOAxLbTisMylHA8GwfyzuylrOd+5t96DpM TvkDq5GuH2rcajcLQZvSizxVosqf3+f1pNr2eKtxEQs969O1b6hq4fE1OWGSam5XczFrqai SSEnjrJ6R5KMPe/luWSNoaSvtrV7bA9RTttmpYcNOVcR3UBrHKAw8R4g+Y+m4h3FlXbdpRZ ZInPTK8ik65P3VHDzxPcbQwttotywWGECAsFJqEJU1bTn4YLq+u/sZtdvJJQM3bpInc08Cy GhxBuNxKIIbgArrrUkjMAYD26zzx1A7kcLsv20GBFd281kshCwSXChRKx4AaSae/wCpLORq WJGcqOJCitMDeN5iS8vbsqNt28nVHErU05c2zqxwUv3CS2wFLTRo7L6gFES1Ot2HjlTDwQ6 rj8w7ioee6NP5WGQ0qWPCgrSnE4WCS0jnK01yyLWR35szcanAfa3k22YGuuBiVI+6Y3Ok4U b7aPcmIVh3ayFJgB/1EXMfrGJzst0+5bbd/wAdCyNKj/FWOQLQ+YzxNHc2txBes4ezumPbD JyjfSQPeDiEjc5J5iwjk25ndVGZoO8GoQPHCF9ynvSYz37ZaB7aQUHX3FYMuBZxpDes1OzB EANanMlXSi1HgRil5YmIAkMsbgyKV++hAphYlkMUziqRzKYi1R8JbI488v2foU27bfxNzuC EUKKmMNz/AMRxELiB943ycayhIcgc2q+SqDlU47m43zQRNxsLYBFVfuGX1HzpixtNnjEF2j GW6mTitvSjCUnjrPDF26sClradQPDgDmcXV/ukasLmWa5YuAysBkrD7MsW13d20cs8zNLrZ c6EnT9mAiAKo4AZAewDApg4umkFZLdDLC/NGXw9uNjuWZi1xZSRM5+IxlTpP1csbzOraEuJ njQ8l7SCIyfbhpXtkZ4YIRGWUUU9SOwH79K1xHcoWW1uhqYVqkcddMmoeAJDA4aGytBf7ez NKjLIqSr3G1FADkeOWBHFt13JcHjF29FPGsjHRhZdyuH2u3bJLOGj3UppmGYVp7vtxLb/AC ZgsLoaJ7iSTusw9I7q1YgHhi+s7WlxDIFWBHOkkygduUJTq6ek0xcwXDCGe61Nx1dolNNWb n44O83k0F1a7dbdmJLbU4VlOcgByVjzw1vYWyINKlnj/EMesa1Bkcha6TyxeflbeH+ZXt9x LgHU0TZFTqoOB4YHzApdQMYLjw7kXSSPbxxXjiSeU6Y4kLufIZ4F9u0z7btTkdqzQ/iTg5r 3CM+r7oxFu62721pbsLe0owWZ6NRtCsDn7ssWt7fBp781ls9tiXuSdxhXVM9Nb0PFmyGJby +YPuF4Q9yRwQAdESfuqPpHlj5mMNZ3lOm6tz25P8wGTe/BtrqwtdxiUULmTR3fPQymhx21/ LVtEiijd6RVr5LoGPl90/LjxqvCW2rMtDzLg6sMllustk4NVhlYIUb/AAuFb9eHfa5YJyyF LmSOTU1wp4allDANiKK/228a0hLa3WryksOkCjFenxGPk7qSSe2X+Heuv4kY4dq4UcCPvYW aFg8bCqup1KQfAjFfH6KfZgyXEixIOJc0w8W1WDXIj4uxbMeOiMEj34qdnbMZDS5/88dTDa rUjqagD5+A6j+zEjW8sm876RohQLVEc83fMA+OeJbm8l+Y3G7Ia4lpkvhHGOSjEl3KpcRgB UX1O5NFUeZOO9cIJt63aVpezXJK5KrHwQZe3FzdTyl923XRAAKDQZGqwqePHM42/wDKcDFr m67ccxValYget6cs8QWiHUkKhAeFdI44aSRgsaAlmOQAHMnEi7Nt8m4wQ5NOpKrq56csGPd LCW0XPS6gtmOVCBie3tQ8806mNIihWurp/vxtNpfORfRGWWOIEHSrLQq3kAft+qJpySWYJH Go1PI54Ii8ycQ2BdLbcbpWMgY1MUbanklYDwGXtxHI5JmuQHYtx0cI19y4EUjNE6EmOVPUu oUIzyII4jAks53liXnbs0U1P/tMWjenhlj5FQyBvVKkT2zaf33kqF/y54W63m5UuOCaysZp n1PIdbnyrTEVttPalnCSRyJGBoKyUCqNIzYNmKYt7NIYJrexNvbzzSDVMJJV6qNwBXE217t ubWEKOyrAMkcaulRwrVeZx/TbKVzbSRgTwSdSupQk15Gnjh7nZoXntp9J7ILSJkDqjdRUrQ UKn3Yud1uoKbluxWK0ic9TOSTqK8VVF44jt9ZkcEtLKeLu51M3vJxJc3DiOGJdTueAGDdX5 ex/L8WekkpPeE+kaOSHw54tZ5bKVNvhftQQalSpjUvITmKNSlMWm43tuJbhwf6dZpV5Z3JP 4r19I8OQ44O6y28D7hIyC/cVAWMnTkf3Qc/txONvijLwNLqLBmpbxrqWXlxOWEW6ikRFCia 4CjtCQp3NIzJOAkURNu0sax2mhe+0ckZkFGrSppiQQQNNBWBIowAkgeUkOG1HOmnExSKZ1h cRqVTJyx09JrQZ+OGW/tXjjmZRaFaEuAgZ9VTQFTgHPqzHLI4rzxW5t4pTwq6KTT7MDtxG1 p6WtnaI58+k50xott1jliXJPmIqvT95lx8p+Y4hYbnISsG4QApDNXgQw5+TYYxSzNC3pns1 Rgw8ZbdiF964aP5Rr8L/AKiRSwN/nVlYfZgi12kIBzdXr5erTin8CtclMcX+84Sb8zbgkNT 02yO0sknvYk/YMLb/AJet02zbz/EvZU/Fk/wRvn72xbat2uZTclhrLpEisOFRobLD2/5ku5 5YAkRiBdhGpmGrTMYqL7ziKyslMKuVWGNYmQMHrpYVHA044/q1lH34+4Iwsh7VDq7ZJy5HA m3uJ4LjazRoIj3oKyCqymgGYHDEu6mSWY28WrTJGexEukOtGI40zp5422e2sFSFptdo0rq3 ccglO4mWnhXjhrm5kNzuU4Bubl+P+BPBRgwlmuJh6khowXwDschg7pv+4Gw2uYa0tw9G0H0 rpxHYflSNEs4R+LeXCtpr4KpALHxOAJ7GyvFXlrZSw8RrBAxrj/L1ukg9LmWPpbxyXhie/v 5Fmv7kipUHREgGUcdeX1CzGijMnwHjgXMJ7tptyERzAfhtNL6tJPHSo44li1ieOWWSS7INT 2Lc9uCIHkrNUkc8AAUAyA4UH0vNMaRRKXY15Lnifed0la3sIUAWhBCluoRLXiwWmqnxGnLF dqsY7R2QTNdXkgklhhJKKX1UCV46cT2dxvFmPmn7txcKrtI0i8GStFUrTlhbS6uRLKVC/OB GDq6jJmbTlng3t9u8NxdInagpJq/DIpVy9PcOWJZbeRbma4LM19BcNAxDHJZEGpSo5Ux3F2 4S3Oax3E92ZY0Ugaj1CoJ8sfIbhCLa70mSPQ2uKVR6tDUHDwOLDb7hqWUuuV4x/qyQ0ZEY+ HPE015M9vZ7eXFnGlKtOlFFKgrXVnnyxFe7jE9y9xKwsNs1FY5Z3NZZs+CVw19fMsl/IoSi ZRQxjhFEOQHM88S2s4JhnUo4BoaHzxc3EmuCE2y200i5ssScxQHM88R2i3U05mYvpaq+iPR 1VUU6eBwZkvZldCrCbuqSpVdA6iMqLlj8Gd4w3aK9uQf6NdLDzzzOGghuJvlzKJVjEgZUcN qyoOZxGly7qseRVSKGpB8OOXHAVfSihRXwGM86Yz4k5YAA4AY/VTDW11EssTDMMK0PiPA4W Cw3JGt48okuYtbgfdLqeWBGYbM6su+GbSnmU54rcbssZ+7BAoHv11we9vE5rw7apHT7BgvH H3bgnUbiY92Un/E3D6LaYXDQPaMzpRVcEuNJqGw5u72e5imC9+N9I7pjBCZrmAteGEZruU3 EIRLecBQY0iNVXTwb2nB2ZbhxGXMhmIBfUW18OHHBea4la4clppumslV0AU4ClMsX9vZXEs cs4EMqzoqvDIiCMVWg4qMfLbhY3U95bEi0iDM0NT01VSCOByIx/NTwbZtcpPcdXVZ9ANNAq aj24sLW0CSxpcCW6jiIllkCqSuomtanCbvu8YaVgDaWpzS2jOY6eBc8zigFAPrzK7aRKUiJ /wDuOqn9uLS3QaLR5QJAp0KY40ZxEStPWRTEBjjCSTqJZSABUydVPYK5fUgQdUTtJqTgGZY 2KA05VxsFtbRmSJUa5jBpWWSKLWqHzYnEF07BxujNLuF05oO8gPatm+4mrp92IoGgjkvYVA uVaqylx6m6WzFeeNAs0VTzXUG9urVXDAiarGurumuNW3XSgHMSPqimX/NDQMPaMNPd34u3h BaKEmQ5jqorahQ+GBd2ztLd7PMZAJQe4UUZxueZ0GnuxY7zZqZUtG75RPU8EiaX0+JANaYa 423bZb65lpI5uNUNrG9PUVceo+QOH3Hc3SS8Ze1CkQPbgjrWils6nmfpu7a2FZ5omSME0zP nizitIdTrDKs6PLUpLIoUaWPw5cMRAwpCJigi1MGgOiLRJqrlqJ4Vx81HbSmKSL+TZ5Vj7Z 0spEi0rQnMUxb2rxCKZUHeQGtX4FiRxx/fjywMDxB44qOGYxUeOAfH9HTHz+33j2N5QCSnV FKF4dxOeFtLu9gig1Bnlt1dJNI+GlaYrd3bygN6UAUMvmTXPCvbWymVcu7J1ua+3L9X6G5S dQ8bRvqBFfhOeNuiuQXlkWN+0PW6xqWb3AccWWs6m7MeY/wj6a4XbFpbpHIsKK1dcgnU65h +6FBA88FIh/L7RAIIwTwlkoa04+gUri4utvRLi1m1S3NhLkuqlWaFqGlaZqcsWm4beI4rSU vJZzuAFjS4XUbaZRnSoyYcMQXbRmFp0DmMmumvn9FfDHzEwZwGCpHGNTu54Ko92Ny3Zhpn3 KUx2cJ4PI1QKL7W/Vi2s66jCgVmPNuZ+t7MUdVcVrRgCMZZeWMsjz+oD55Yrz5jB/Zg/wBo VI5TEs80UMrLxMcjBGAPLjiC1hOnTa3EcKhqMVAj6B49IxA9oyvDoUIV4AAcKcqfUtdxt0Z pLZgHKLrZQGDqxUZkAjOnjhLt7q42zcNPZnMIqrIpr1VU5A8KiuKXG7XO5wuaC1GmNHNODv pXL34SO2iW222BAI+JjjJ6akmncYLkAMhgIMgoAFPL6ZyhpLBSeNhxDR5mntWuNtuLcieXZ JQ0ttFQs8fDUq+Ok1+3DNZTCXSeteDJXkynMfo/YMV8cV8PpNtAWvbvlb247jf5iOlfecPa y28tndIuswzAAslaakK1rn/Z5rSUkLKtNQ4qRmrDzBwq/mOCHcduX0XUcZrAfTqlQ50P3hh N52U9/bXbVJGrFlVD8JoaFTyPEc8KkMuicgEwSAo+f+Klfd9NcM11aRSs3qYqNR9/HHzEkE UapnrmOoL7A5OB8u5uqcEiGlVXx1PpXASVJoTyZkqP1YCrexqzcA9U/wD7UxSO7hY8ABIuZ +3B100UzJpSh9uLW92m4QTGXU9oh1BaDgNGYVjlQ+ONtltVCbjcUFzbADO3YAu0lPucifZ+ lHnjjhdqaRo7OCE3F5obSX1HSkZYfDzOJ4vyxbRWO3Qlg10FClhH+8cs/f7cfN90R7jZuy2 14nSGKgNRvI8GGIL1lCNIDrUcAynS1D4VGJILW5jmlir3EU1K8q4jtmcCabUYk5sEzamOGX 9kKsAVOTA8CDiS+2yHVaUpe7dmySIeLxLnRgOXPAv/AMuzK7gECNnJUZ16Sc42XwwtrvVmY WSiuyV1igpqKtxr5HGqynWU80rpce1D1DBrh0efuzxgkwQgu+Q/d4Y7s1v8tt8I/wC4Zvw4 Urqd6txc0p4DCrtVrLvF41dElzq7UYHxa5F0gf4RgRbh+X47pqeqF0KAf5wCDgG+2682xT/ qZtGCeALKXGKRbk8UpOlS/wB7lUMgyxovfzETbqAZISwJI5UXWf2YWe0S7vryNtUSCNwGkH p5BR78XG5bgiR3d2FHaTqEUcYoE1njman9Jl9GXPG+bzHlLO5tEHHRHEe0WP8AxYsLXakS4 LsjzKx0qyklmDZ5ivEYufy4ZVmtZUfuduoSJyueiuYpww1tCwWQQyQIwy9BZATTgcsW8Vha dq7srRo5IBVHuNRUMFKUNBp1YCLaXSPEs/bKk0Xu6dGkhjy44hLi8FsWmDd8to7YVSmrUeb E/wBmaTS1vMwzmgYxPXk3RQE+0YaLdII95slB0yqgFyo80OTf5SDiPcvytcJAhJZIm6JI2p pZatU0y9LcMG6/MN/FBEAFV3ZnUn7ojiK8cUh+Z3aXP8KKMwWzZ16idOX+I4Ubo621mhBTb banb0jgsz0Gr2DLBgexgCIjTCjmogjbTWgFAacsQd4TRNMA4VkowRjRWYeB5Y0rBcSZuoKx 1DGPN6Z8sRNLbs8F1oCSMikfi10jSxqaEZ0FMQS3kULQyPPGIordO40qPoTSfOuL75yN+3B LDFDEifigzLUK2dDnhj2ZzNH3DLAE60WL1lqmlM8RXKAokyh0VuIU+P6aa4uYyNo3CPRdgd UcU1aCR15BgaEjEm27TCl3YSOWtLliKxrJnXjyxcQCUXf5i3ElUSI6iisfW/3acanEdnESV QdTHMs7Zsx9pxrAAfhWmf2/2pppLbTK+bSRs0ZJ/wApGFnit9Uqel5GaSh8eskVxQZAeH0G 4+ZESGBrcoU1HS5qSDUYguUugsqQpBMTErl1j9LJrrpbC/zpokk8g/DFf5oaXBz8MJW+YmM IEYxqWHaNVAJ4DyGAk94zqGlcURVYNMdRIPKjYdptwaSSWWCZ3MaglrbJP1YQxLJdwO8k5k SNGKzSH0MrMOjEC3mn5kIBKEACg04Cnh+meKVQ8bijo2asDyIx8vYX3y1gKlItAeRK8VWRy en3Yb5dKyyGss79Ush/ec5n/wAGHl+jr/8ASf8A/9k= </binary> </FictionBook>