%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/94.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>RZ</last-name></author>
            <book-title>Untitled</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>RZ</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>22a484c2-90f8-4f1f-84ef-225b27e962b3</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>HP</publisher>
            <year>2012</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>ALEXANDRA</p>

<p>IVYOVÁ</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>ODHALENÁ TEMNOTA</strong></p>

<p><strong>ALEXANDRA</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>IVYOVÁ</strong></p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © 2009 by Alexandra Ivy</p>

<p>Published by arrangement with Kensington</p>

<p>Publishing corp. NY, NY USA</p>

<p>Translation © Ester Tajrychová, 2010</p>

<p>Cover © Franco Accornero via Agentur Schluck GmbH, 2010 Copyright © Levné knihy, a. s., 2010</p>

<p>ISBN 978-80-7309-816-2</p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><emphasis>Temná přání vždy rozpoutají </emphasis></p>

<p><emphasis>ty nejdivočejší touhy…</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>PROLOG</strong></p>

<p><strong>Londýn, 1814</strong></p>

<p><emphasis>Taneční sál byl zarážející explozí barev. V mihotavém světle svící, zahaleny do saténu a hedvábí, se točily dívky v náručí elegantních gentlemanů, oslnivá záře jejich šperků tvořila duhu blyštících se odlesků, které se odrážely v zrcadlech umístěných na stěnách.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ta vkusná nádhera téměř brala dech, ale nebyla to probíhající podívaná, co upoutávalo a udržovalo pozornost četných hostů.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ta pocta patřila výhradně Condu Cezarovi.</emphasis></p>

<p><emphasis>S pobavenou arogancí aristokrata prostupoval davem, pouhé pozvednutí štíhlé ruky stačilo, aby se před ním rozestupovali jako Rudé moře a uvolňovali mu cestu. Letmý pohled jeho doutnajících černých očí přiváděl dámy</emphasis> – <emphasis>a několik gentlemanů</emphasis> –– <emphasis>k rozechvělému šílenému záchvatu vzrušení.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ke své vlastní mrzutosti slečna Anna Randalová okusila svůj díl onoho rozrušení, když pohledem zachytila ten lehce nazlátlý, nádherně řezaný profil. Skutečně hloupé, jelikož gentlemani jako Conde by se nikdy nesnížili k tomu, aby postřehli chudou, nevýznamnou dívku, která své večery trávila v tom nebo onom temném rohu.</emphasis></p>

<p><emphasis>Takoví gentlemani si všímali mladých svůdných děvčat, která svou krásou vyzývavě lákala zatvrzelé hříšníky.</emphasis></p>

<p><emphasis>Což byl jediný důvod, proč se Anna přinutila bezprostředně následovat jeho štíhlou elegantní postavu, když opustil taneční sál a pokračoval vzhůru po širokém schodišti. Skutečnost, že byla chudou příbuznou, znamenala, že byla nucena se ujmout jakéhokoli nepříjemného úkolu, který by se náhodou objevil. Pro tento večer její nepříjemná povinnost zahrnovala dozor na sestřenici Morganu, kterou samozřejmě muži jako je nebezpečný Conde Cezar neuvěřitelně fascinovali.</emphasis></p>

<p><emphasis>Okouzlení, které by velmi dobře mohlo skončit skandálem pro celou rodinu.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vykasala si šaty z levného mušelínu a spěchala, aby neztratila tu štíhlou mužskou postavu z dohledu. Přesně jak očekávala, zatočil na vrcholu schodiště a pokračoval chodbou k soukromým komnatám. Takový zhýralec by nikdy nenavštívil něco tak fádního, jako je takovýhle ples, kdyby neměl předem sjednanou nějakou nepřípustnou schůzku.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vše, co Anna potřebovala udělat, bylo ujistit se, že Morgana nemá být účastníkem té hanebné záležitosti. Mohla by se vrátit se do svého temného kouta v tanečním sále a pozorovat ostatní dívky, jak si užívají večera.</emphasis></p>

<p><emphasis>Anna se při té myšlence ušklíbla a pozastavila se, když její kořist proklouzla dveřmi a zmizela.</emphasis></p>

<p><emphasis>Zatraceně. Co teď</emphasis>? <emphasis>Ačkoliv Morganu neviděla, nebylo jisté, že není již ukrytá v pokoji a nečeká na Condův příchod.</emphasis></p>

<p><emphasis>Anna proklínala svou domýšlivou, sebestřednou sestřenici, která nemyslela na nic jiného, než na vlastní </emphasis><emphasis>radovánky. Vykročila vpřed a opatrně zatlačila na těžké dveře. Jen se rychle podívá a pak…</emphasis></p>

<p><emphasis>Z hrdla se jí vydral výkřik, když ji za zápěstí uchopily štíhlé prsty, chladným, brutálním sevřením ji vtáhly do temné místnosti a zabouchly za ní dveře.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>K</strong><strong>APITOLA</strong></p>

<p><strong>1</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p>Recepční<strong> </strong>místnost<strong> </strong>hotelu<strong> </strong>na Michiganské ulici zářila barvami. Ve světle lustru si chicagští skandalisté a celebrity vykračovali kolem dokola jako pávi, příležitostně hleděli na impozantní fontánu uprostřed místnosti, kde hrstka hollywoodských ,béčkových‘ herců pózovala s hosty za nekřesťanský poplatek fotografům. Vybrané peníze šly údajně na tu či onu charitu.</p>

<p>Anně, když znovu postávala v temném koutě a pozorovala Conde Cezara, jak se arogantně pohyboval místností, neunikla podobnost s jiným večerem.</p>

<p>Samozřejmě, od toho druhého večera už uplynulo téměř dvě stě let. A i když ona fyzicky nezestárla ani o den – což jí, nemohla popřít, ušetřilo balík za plastické operace a členství ve fitness centrech – nebyla už tou stydlivou, servilní pannou, která musela žebrat o pár drobků z tetina stolu. Tahle dívka zemřela té noci, kdy ji Conde Cezar chytil za ruku a vtáhl do temné ložnice.</p>

<p>Dobré osvobození pro ni.</p>

<p>Její život možná byl všemi možnými způsoby podivný, ale Anna zjistila, že se o sebe dokáže postarat sama. Vlastně na tom odvedla zatraceně dobrou práci. Nikdy by nechtěla znovu být tou plachou dívkou, která nosila ošoupané mušelínové šaty, o tom pekelném korzetu ani nemluvě.</p>

<p>To ovšem v žádném případě neznamenalo, že by zapomněla na tu osudnou noc.</p>

<p>Nebo na Conde Cezara.</p>

<p>Dlužil jí nějaké vysvětlení. Vysvětlení obrovských rozměrů.</p>

<p>To byl také jediný důvod, proč ze svého současného domova v Los Angeles cestovala do Chicaga.</p>

<p>Anna nepřítomně usrkávala šampaňské, které jí do ruky podal jeden ze zpola obnažených číšníků, a prohlížela si muže, který navštěvoval její sny.</p>

<p>Když si v novinách přečetla, že Conde přijede ze Španělska, aby se zúčastnil této dobročinné akce, doufala, že je jistá možnost, že by mohl být příbuzný onoho Condeho, kterého znala v Londýně. Šlechta byla posedlá vetkáváním tradice do jmen svých potomků. Jakoby nestačilo, že museli sdílet DNA.</p>

<p>Jeden pohled stačil, aby jí dal záruku, že nešlo o žádného příbuzného.</p>

<p>Matka Příroda byla příliš vrtošivá, než aby vytvořila tak přesný duplikát těch hubených, zlatavých rysů, temných doutnajících očí, toho těla, pro které by člověk i zemřel…</p>

<p>A těch vlasů.</p>

<p>Černé jako hřích, spadaly mu v hladké řece na ramena. Dnes večer si sepnul horní pramen vzadu zlatou sponou, nechávaje vlasy splývat na drahou látku svého smokingu.</p>

<p>Jestli byla v místnosti žena, která si nepředstavovala, jak prsty projíždí tu lesklou hřívu, pak by Anna snědla svou stříbrem obroubenou kabelku. Stačilo, jen aby Conde Cezar vkročil do místnosti, a estrogen přeřadil na hyperpohon.</p>

<p>Fakt, který mu vynesl mnoho nevraživých pohledů typu přál-bych-si-aby-pohled-mohl-zabíjet od hollywoodských hezkých chlapců u fontány.</p>

<p>Anna si neslyšně sama pro sebe mumlavě zaklela. Nechala se také rozrušit.</p>

<p>Dobře, ten muž vypadal jako nějaký vítězný dobyvatel. A ty tmavé oči v sobě nesly smyslný žár, který by na sto kroků roztavil ocel. Ale ona už zaplatila cenu za to, že byla zaslepena tou přitažlivou temnou krásou.</p>

<p>Přeci se to nebude znovu opakovat.</p>

<p>Anna se horlivě přesvědčovala, že ty záchvěvy, které cítila v břiše, nejsou nic víc než bublinky drahého šampaňského. Náhle strnula, neboť vzduch se naplnil nezaměnitelnou vůní jablek.</p>

<p>Ještě než se otočila, věděla, kdo to bude. Jediná otázka byla… proč?</p>

<p>„Ale, ale, jestlipak to není Anna, dobrá Samaritánka?“ líně pronesla Sybila Taylorová, sladký úsměv obroubený záští. „A na jedné z těch charitativních akcí, o kterých tvrdíš, že nejsou nic víc než příležitostí pro známější filmové hvězdy jak balamutit paparazzi. Věděla jsem, že ten tvůj postoj Svatější než nebe není nic víc než přetvářka.“</p>

<p>Anna jí nezacpala ústa, ale neměla k tomu daleko.</p>

<p>Navzdory faktu, že obě ženy žily v Los Angeles a obě byly právničkami, nemohly být více rozdílné.</p>

<p>Sybila byla vysoká tmavovláska s pěknými tvary, bledou pletí a velikýma hnědýma očima. Anna naproti tomu sotva překročila výšku pěti stop a měla hnědé vlasy a ořechové oči. Sybila byla podniková právnička, která se řídila morálními zásadami… Dobrá, vlastně neměla žádné morální zásady, žádnou morálku. Anna naproti tomu pracovala v bezplatné právní poradně, která denně bojovala s firemní chamtivostí.</p>

<p>„Zjevně jsem si bývala měla trochu pozorněji prostudovat seznam hostů,“ odsekla Anna, zaskočena, ale ne zcela překvapena spatřením té ženy. Sybila Taylorová měla talent se za použití loktů dostat mezi bohaté a slavné, ať už byli kdekoli.</p>

<p>„O, řekla bych, že jsi seznam hostů studovala stejně důkladně jako každá další žena v sále.“ Sybila záměrně pohlédla na druhý konec místnosti, kde si Conde Cezar pohrával s těžkým zlatým pečetním prstenem na malíčku. „Kdo je to?“</p>

<p>Na okamžik Anna přemáhala nutkání udeřit tu bledou, bezchybnou tvář. Téměř jako by neschvalovala ženin zájem o Condea.</p>

<p>Hloupost, Anno.</p>

<p>Nebezpečná hloupost.</p>

<p>„Conde Cezar,“ zamumlala.</p>

<p>Sybila si olízla rty, příliš plné, než aby byly přirozené. Ostatně na Sybile toho nebylo mnoho ani přirozeného, ani pravého.</p>

<p>„Evropská pakáž nebo skutečný úděl?“ zeptala se žena.</p>

<p>Anna pokrčila rameny. „Co vím, ten titul je opravdu skutečný.“</p>

<p>„On je… k nakousnutí.“ Sybila si prsty přejela po malých černých šatech, které se statečně napínaly ve snaze zakrýt její značně vyvinuté křivky. „Ženatý?“</p>

<p>„Nemám tušení.“</p>

<p>„Hmm… Smoking od Gucciho, Rolexky a italské kožené boty…“</p>

<p>Poklepala si pěstěným nehtem na příliš dokonalý chrup. „Homosexuál?“</p>

<p>Anna musela svému srdci připomenout, aby začalo znovu bít. „Určitě ne.“</p>

<p>„Ach… Cítím mezi vámi dvěma pikantní minulost. Povídej.“</p>

<p>Proti své vůli Anna pohledem sklouzla k té vysoké tmavé vtírce po svém boku.</p>

<p>„Nedokázala by sis představit, jakou minulost sdílíme, Sybilo.“</p>

<p>„Možná ne, ale dokážu si představit všechnu tu snědou, chutnou sladkost připoutanou k mé posteli, zatímco s ním budu špásovat.“</p>

<p>„Pouta?“ Anna polkla nervózní smích a podvědomě zesílila stisk na své tašce. „Vždycky jsem se divila, jak si dokážeš udržet muže v posteli.“</p>

<p>Tmavé oči se zúžily. „Takový muž, který by zoufale netoužil okusit mé tělo, se ještě nenarodil.“</p>

<p>„Zoufalý, aby okusil to opotřebované tělo plné silikonových implantátů a botoxových injekcí? Každý muž by si mohl koupit nafukovací pannu, která by obsahovala míň umělé hmoty než ty.“</p>

<p>„Ty jedna…“ Žena nenávistně zasykla. Kdyby syknutí mělo moc zabíjet, byla by Anna okamžitě mrtvá. „Drž se mi z cesty, nebo z tebe nezbude víc než mastnej flek na podrážce mých Prad.“</p>

<p>Anna věděla, že kdyby byla lepší člověk, bývala by Sybilu varovala, že Conde Cezar je něčím jiným, než jen bohatým, oslnivým šlechticem. Že je mocný a nebezpečný, že je něčím, co ani nebylo lidské.</p>

<p>Naštěstí, dokonce i po dvou staletích byla stále schopná být stejně škodolibá jako ta druhá žena. Pousmála se, když sledovala Sybilu klusat napříč místností.</p>

<p>Cezar cítil její přítomnost dlouho předtím, než vstoupil do recepční místnosti. Věděl o ní už v momentě, kdy přistála na O´Hareském letišti. To uvědomění brnělo a zvonilo v každé buňce jeho těla.</p>

<p>Bylo by to otravné, kdyby mu to nedělalo tak zatraceně dobře.</p>

<p>Cezar hluboce hrdelně zavrčel. Mohly za to pocity, které měl přímo spojeny s Annou Randalovou. Otočil hlavu, aby pohlédl na blížící se brunetu. Ne překvapivě se žena obrátila na podpatku a vyrazila opačným směrem.</p>

<p>Pro tento večer byla jeho pozornost zcela zaměřena na ženu stojící v rohu. Na způsob, jakým si světlo pohrávalo na saténovém zlatě jejích vlasů, zlaté skvrnky v jejích očích barvy lískových oříšků, stříbrné šaty, které ukazovaly tolik z jejího štíhlého těla.</p>

<p>Kromě toho neměl rád víly.</p>

<p>Zaslechl za sebou slabý pohyb a otočil se, aby spatřil vysokého upíra s havraními vlasy. Téměř se ztrácel ve stínu. Pěkný trik, vzhledem k tomu, že to byl šest a půl stopy vysoký aztécký válečník. Byl zahalený v plášti a na nohou měl vysoké kožené boty. Být Anassem, vůdcem všech upírů, mělo své výhody.</p>

<p>„Styxi.“ Cezar pokývl hlavou, ani trochu překvapen, když zjistil, že ho upír následoval do hotelu.</p>

<p>Od té doby, kdy Cezar dorazil do Chicaga spolu s Komisí, ho Styx obletoval jako kvočna. Bylo zřejmé, že úctyhodný vůdce nerad viděl, že by jeden z jeho upírů byl pod kontrolou Věštců. Dokonce ještě méně, když se Cezar odmítl vyznat z hříchů, které mu vynesly téměř dvě století pokání v rukou Komise.</p>

<p>„Řekni mi znovu, proč nejsem doma v náručí své krásné družky?“ zabručel Styx, přehlížeje fakt, že ho Cezar k sobě nepozval.</p>

<p>„Bylo to tvé rozhodnutí zavolat pro Věštce, aby přijeli do Chicaga,“ připomněl staršímu démonovi.</p>

<p>„Ano, vynést rozsudek ve věci Salvatorova vniknutí na Viperovo teritorium, nemluvě o únosu mé nevěsty. Rozhodnutí, které bylo odloženo na neurčito. Neuvědomil jsem si, že měli v úmyslu zmocnit se velení mého doupěte a přejít do režimu spánku, jakmile dorazí.“ Pyšné rysy ztvrdly. Styx stále ještě přemítal o naléhání Věštců, aby opustil své temné a vlhké jeskyně, aby je mohli použít pro své vlastní tajné účely. Jeho družka Darcy nicméně, jak se zdálo, rezignovala na to velikánské, rozlehlé sídlo na pokraji Chicaga, do kterého se přestěhovali. „A rozhodně jsem si neuvědomil, že by s jedním z mých bratrů jednali jako se svým přisluhovačem.“</p>

<p>„Uvědomuješ si, že i když můžeš být pánem a vůdcem všech upírů, Věštci se nikomu nezodpovídají?“</p>

<p>Styx si zamumlal něco pod vousy. Něco o Věštcích a jámách pekelných.</p>

<p>„Nikdy jsi mi přesně neřekl, jak jsi skončil v jejich spárech.“</p>

<p>„Není to příběh, o který bych se s někým dělil.“</p>

<p>„Dokonce ani s upírem, který tě jednou zachránil z hnízda harpyjí?“</p>

<p>Cezar se krátce zasmál. „Nikdy jsem neprosil o záchranu, můj pane. Ve skutečnosti bych docela šťastný skončil v jejich krutých spárech. Alespoň do té doby, dokud trvala doba páření.“</p>

<p>Styx vyvalil oči. „Ubíháme od tématu.“</p>

<p>„A jaké je téma?“</p>

<p>„Pověz mi, proč jsme tady.“ Styx se s náznakem znechucení rozhlédl po třpytícím se zástupu. „Co mohu určit, hosté nejsou nic víc než lidé, semtam se mezi tou sebrankou motá několik nižších démonů a nadpřirozených bytostí.“</p>

<p>„Ano.“ Cezar s přimhouřenýma očima uvažoval o hostech. „Překvapivý počet nadpřirozených bytostí, nezdá se ti?“</p>

<p>„Vždy měli sklony se shromažďovat, pokud jsou ve vzduchu cítit peníze.“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>Bez varování Cezar ucítil, jak mu na rameni přistála ruka, přivádějící jeho pozornost zpět k tomu stále rozčarovanějšímu upíru po jeho boku. Styx zjevně začínal ztrácet trpělivost s Cezarovými věčnými vytáčkami.</p>

<p>„Cezare, už dříve jsem byl vystaven hněvu Věštců. Nechám tě natáhnout na skřipec, dokud mi neřekneš, proč jsi tady a brodíš se touhle ubohou sbírkou chtíče a nenasytnosti.“</p>

<p>Cezar se ušklíbl. Pro tuto chvíli byl Styx pouze podrážděný. Okamžik, kdy by se skutečně rozzuřil, by znamenal větší problémy.</p>

<p>Poslední věc, kterou potřeboval, byl řádící upír, děsící jeho kořist.</p>

<p>„Pověřili mě, abych dohlížel na potenciálního člena Komise,“ zdráhavé přiznal.</p>

<p>„Potenciálního…,“ Styx ztuhl. „Proboha, byl objeven nový Věštec?“</p>

<p>Šok staršího upíra byl pochopitelný. Během posledních deseti milénií bylo objeveno méně než tucet Věštců. Byla to ta nejvzácnější a nejdrahocennější stvoření, která kdy kráčela po Zemi.</p>

<p>„Byla odhalena v proroctvích téměř před dvěma sty let, ale ta informace byla držena v tajnosti uvnitř Komise.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Je velmi mladá a teprve musí najít klíč ke svým schopnostem. Komise rozhodla, že vyčkají a nepřiblíží se k ní, dokud nevyzraje a nepřijme své dovednosti.“</p>

<p>„Ach, to chápu. Mladá dáma, objevující své schopnosti, je občas bolestivá záležitost.“ Styx si třel rukou bok, jakoby si vybavil nějaké nedávné zranění. „Moudrý muž se učí být ve střehu za každé situace.“</p>

<p>Cezar zvedl obočí. „Já myslel, že Darcy byla vychována, aby se nepřeměňovala?“</p>

<p>„Přeměňování je pouze malá část z vlkodlačích schopností.“</p>

<p>„Jedině Anasso by si vybral vlkodlaka za svého partnera.“</p>

<p>Pyšné rysy změkly. „Ve skutečnosti to nebyla ani tak moc volba, jako spíš osud. Časem to zjistíš.“</p>

<p>„Ne, dokud jsem ovládán Komisí,“ ostře odvětil Cezar. Chladným tónem varoval, že na sebe nenechá tlačit.</p>

<p>Styx si ho dlouze prohlížel, pak pomalu přikývl.</p>

<p>„Takže jestli tenhle potenciální člen Komise ještě není připraven stát se Věštcem, proč jsi tady?“</p>

<p>Cezar se instinktivně otočil a pohlédl na Annu. Samozřejmě zbytečně. Byl si vědom každého jejího pohybu, každého jejího nadechnutí a každého úderu srdce.</p>

<p>„Během posledních několika let se objevilo množství kouzel, o kterých se domníváme, že byla namířena jejím směrem.“</p>

<p>„O jaký druh kouzel šlo?“</p>

<p>„Ta magie patřila nějaké nadpřirozené bytosti, ale nic víc Věštci nebyli schopni určit.“</p>

<p>„Zvláštní. Nadpřirozené bytosti se zřídka pletou do zájmů démonů. O co jim jde?“</p>

<p>„Kdoví? Prozatím se Komise stará pouze o to, aby komukoli zabránili té ženě ublížit.“ Cezar slabě pokrčil rameny. „Když jsi zažádal o jejich přítomnost v Chicagu, pověřili mě úkolem nalákat ji sem, abych mohl nabídnout ochranu.“</p>

<p>Styx se zamračil, což způsobilo, že jeden lidský číšník omdlel a další utekl nejbližším východem. „Fajn, ta dívka je neobyčejná. Proč bys zrovna ty měl být tím, kdo ji bude chránit?“</p>

<p>Cezarem projelo zachvění. Takové, které důkladně skrýval před zesílenými smysly svého společníka.</p>

<p>„Pochybuješ snad o mých schopnostech, můj pane?“</p>

<p>„Nebuď hlupák, Cezare. Nikdo, kdo tě kdy viděl v boji, by si netroufl pochybovat o tvých schopnostech.“ S klidem dvou přátel, kteří se znali už staletí, Styx pohlédl na perfektní linii Cezarova saka. Oba věděli, že pod vší tou elegancí je půl tuctu dýk. „Viděl jsem tě, jak sis prosekal cestu smečkou Iparských démonů bez jediného zavrávorání. Ale v Komisi jsou tací, kteří vlastní síly, kterým by si nikdo netroufl vzdorovat.“</p>

<p>„Nebudu se ptát proč právě já – udělám a zemřu.“</p>

<p>„Nezemřeš.“ Styx uťal Cezarova uštěpačná slova.</p>

<p>Cezar pokrčil rameny. „Dokonce ani Anasso nemůže něco takového tvrdit.“</p>

<p>„Vlastně jsem to právě udělal.“</p>

<p>„Vždy jsi byl příliš ušlechtilý pro své vlastní dobro.“</p>

<p>„Pravda.“</p>

<p>Cezar zaznamenal Annin pohyb. Měla namířeno k postranním dveřím recepční místnosti.</p>

<p>„Jdi domů, <emphasis>amigo.</emphasis> Buď se svou krásnou vlkodlačicí.“</p>

<p>„Lákavá nabídka, ale nenechám tě tu samotného.“</p>

<p>„Oceňuji tvůj zájem, Styxi,“ Cezar na svého vůdce varovně pohlédl. „Ale mám nyní závazek vůči Komisi. Dostal jsem rozkazy, které nemohu ignorovat.“</p>

<p>Chladný hněv zahořel ve Styxových temných očích, potom chabě pokývl hlavou.</p>

<p>„Kontaktuješ mě, kdybys něco potřeboval?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>Anna se nemusela dívat na Conde Cezara, aby poznala, že si byl vědom každého jejího pohybu. Možná mluvil s tím oslnivým mužem, který vypadal podivuhodně jako aztécký náčelník, ale celé tělo se jí chvělo při vědomí jeho nepolevující pozornosti.</p>

<p>Bylo na čase uvést její plán do pohybu.</p>

<p><emphasis>Její narychlo spíchnutý, nejstupidnější plán.</emphasis></p>

<p>Anna polkla hysterický smích.</p>

<p>No tak to nebyl nejlepší plán. Byl to spíše druh dohody sraž-dvakrát-paty-a-modli-se-aby-se-věci-nepokazily, ale bylo to vše, co pro tuto chvíli měla. Ale byla tu i možnost, že by Conde Cezar mohl zmizet na další dvě staletí a zanechat ji souženou otázkami.</p>

<p>To by nevydržela.</p>

<p>Anna už skoro dosáhla výklenku, vedoucího k řadě výtahů, když byla zastavena paží, která se jí náhle sevřela kolem pasu a vtáhla ji zpět. Přivinula ji proti povědomému ocelovému mužskému tělu.</p>

<p>„Ani trochu ses nezměnila, <emphasis>querida.</emphasis> Stále tak krásná jako té noci, kdy jsem tě poprvé spatřil.“ Prsty jí něžně vykreslil cestičku po odhalené linii ramen. „Ačkoli dnes je toho mnohem, mnohem víc k vidění.“</p>

<p>Při jeho doteku zacloumal Anniným tělem výbuch emocí. Emocí, které nepocítila tak dlouho, že skoro zapomněla na jejich existenci.</p>

<p>„Ty se taky zjevně nezměnil, Conde. Stále nevíš, jak si uhlídat ruce.“</p>

<p>„Život sotva stojí za to žít, když si držím ruce u sebe.“ Chladná pleť jeho tváře se otřela o její, když jí zašeptal do ucha: „Věř mi, o tom něco vím.“</p>

<p>Anna vykulila oči. „Jo, jasně.“</p>

<p>Dlouhé hubené prsty se krátce sevřely na jejím boku. Potom ji pomalu otočil, aby se setkala s jeho temným, zneklidňujícím pohledem.</p>

<p>„Už je to dávno, Anno Randalová.“</p>

<p>„Jedno sto a devadesát pět let.“ Ruka jí nepřítomně vylétla vzhůru, aby otřela pleť, která stále ještě brněla z jeho dotyku. „Ne že bych to počítala.“</p>

<p>Smyslné rty sebou pobaveně škubly. „Ne, ovšemže ne.“ Vystrčila bojovně bradu<emphasis>.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Jsem hlupačka.</emphasis> „Kde jsi byl?“</p>

<p>„Chyběl jsem ti?“</p>

<p>„To si nenamlouvej.“</p>

<p>„Stále trochu lhářka,“ dobíral si ji. S dobře promyšleným pohledem sklouzl po jejím strnulém těle. Chvíli dlel na stříbrném tylu halícím vyvýšeninu jejích ňader. „Bylo by to snazší, kdybych přiznal, že jsi mi scházela? Dokonce i po sto devadesáti pěti letech si přesně pamatuji vůni tvé pleti, chuť tvého štíhlého těla, příchuť tvé…“</p>

<p>„Krve?“ zasyčela. Odmítala si připustit ten žár, který se rodil hluboko v jejím žaludku.</p>

<p><emphasis>Ne, ne, ne. Tentokrát ne.</emphasis></p>

<p>„Ale samozřejmě.“ Ani špetka slitování na jeho krásné tváři. „To si pamatuji ze všeho nejvíc. Tak sladká, tak lahodně nevinná.“</p>

<p>„Potichu,“ rozkázala.</p>

<p>„Nedělej si starosti.“ Přistoupil ještě blíže. Tak blízko, že se jí látka jeho kalhot otírala o holé nohy. „Smrtelníci mě neslyší a víly moc dobře vědí, že není dobré vyrušovat upíra na lovu.“</p>

<p>Anna zalapala po dechu, oči doširoka rozevřené. „Upír. Věděla jsem to. Já…“ Přitiskla si ruce na zvedající se žaludek, když se rozhlížela po přeplněné místnosti. Nesměla zapomenout na svůj plán. „Chci si s tebou promluvit, ale ne tady. Mám pokoj v hotelu.“</p>

<p>„Proč mě, slečno Randalová, zvete do svého pokoje?“ Temné oči v sobě nesly uštěpačné pobavení. „Jaký druh démona myslíš, že jsem?“</p>

<p>„Chci si jen promluvit, nic víc.“</p>

<p>„Pochopitelně.“ Usmál se. Úsměvem, který způsobil, že se ženě v botách na vysokém podpatku kroutily prsty touhou.</p>

<p>„Myslím to vážně. Já…“ Odmlčela se a zavrtěla hlavou. „Nevadí. Půjdeš se mnou?“</p>

<p>Temné oči se přimhouřily. Téměř jako by cítil, že se ho snažila odvést pryč z davu.</p>

<p>„Ještě jsem se nerozhodl. Nedala jsi mi příliš podnětů, abych opustil místnost plnou krásných žen, které se zajímají o sdílení něčeho mnohem víc, než jen pouhé konverzace.“</p>

<p>Zvedla obočí. Nebyla ten hlupáček, kterého pamatoval. Byla ženou a uměla se ozvat.</p>

<p>Zvláště pokud třeba i jen náhodou pomyslel, že by ji odhodil kvůli nějaké jiné.</p>

<p>„Silně pochybuji, že by měly takový zájem, kdyby věděly, že za veškerou tou krásnou elegancí skrýváš monstrum. Zkus mě odmítnout a řeknu jim o tom.“</p>

<p>Prsty lehce přelétl po celé délce jejích paží. „Polovina hostů jsou sami monstra a ta druhá polovina by ti nikdy neuvěřila.“</p>

<p>Celé tělo se jí zachvělo. Jak mohl tak chladný dotek tolik zahřát její krev?</p>

<p>„Jsou tu ještě další upíři?“</p>

<p>„Jeden nebo dva. Ostatní jsou zasvěcení smrti.“</p>

<p>Krátce si vybavila jeho dřívější zmínku o nadpřirozených bytostech. „Zasvěcení smrti?“</p>

<p>„Víly, elfové, několik duchů.“</p>

<p>„To je šílenství,“ vydechla. Potřásla hlavou, když byla nucena přijmout další bláznivou věc ve své bláznivé existenci. „A všechno je to tvoje chyba.“</p>

<p>„Moje chyba?“ zvedl tázavě obočí. „Já nadpřirozené bytosti nestvořil a rozhodně jsem je nepozval na tento večírek. Přes všechnu jejich krásu jsou proradní a úskoční s odporným smyslem pro humor. Ovšem jejich krev má v sobě určitou jiskru. Jako šampaňské.“</p>

<p>Namířila mu prstem přímo na nos. „Je to tvoje chyba, žes mě kousnul.“</p>

<p>„Připouštím, že to nemohu popřít.“</p>

<p>„Což znamená, že ty jsi ten, kdo je zodpovědný za můj zpackaný život.“</p>

<p>„Neudělal jsem nic víc, než si vzal pár doušků tvé krve a tvé…“</p>

<p>Přikryla mu rychle rukou ústa. „Neopovažuj se,“ zasyčela varovně a přitom nespouštěla zrak z přibližujícího se číšníka. „Zpropadeně, Conde, nehodlám se o tom bavit s tebou tady.“</p>

<p>Slabě se zachechtal, když jí prsty hladil po rameni. „Uděláš cokoli, abys mě dostala do svého pokoje, že, <emphasis>querida?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Dech se jí zasekl v hrdle, když chvatně udělala krok vzad. K čertu s ním a jeho dotyky, ze kterých srdce přestávalo bít. „Jsi vážně úplný hlupák.“</p>

<p>„Máme to v rodině.“</p>

<p>Rodině? Anna otočila hlavu, aby spatřila velkolepého charismatického muže, který se na ně mračil z druhého konce místnosti.</p>

<p>„On je součástí tvé rodiny?“</p>

<p>Nečitelné pohnutí zčeřilo ty ostře řezané, slabě nazlátlé rysy. „Dalo by se říct, že je něco jako druhý otec.“</p>

<p>„Nevypadá jako otec.“ Anna se na cizince schválně zářivě usmála. „Vlastně je nádherný. Mohl bys nás představit?“</p>

<p>Temné oči se zúžily, prsty sevřely její paži pevným stiskem.</p>

<p>„Vlastně jsme právě měli namířeno do tvého pokoje, nevzpomínáš si?“ zavrčel jí těsně u ucha.</p>

<p>Lehký úsměv přelétl po Anniných ústech. Ha. Nelíbilo se mu, když se zajímala o jiné muže. Dobře mu tak.</p>

<p>Její úsměv se vytratil, sotva se vzduch zaplnil vůní jablek.</p>

<p>„Anno… ach, Anno. “ Zavrkal sacharínový hlas.</p>

<p>„Kecy,“ zamumlala, sledujíc Sybilu, jak se k nim žene se silou a elegancí lokomotivy.</p>

<p>Cezar ji chytil kolem ramen. „Tvá přítelkyně?“</p>

<p>„To sotva. Sybila Taylorová je osinou v mém zadku posledních pět let. Nemůžu se otočit, aniž bych na ni narazila.“</p>

<p>Cezar ztuhl. Zkoumal ji s podivnou zvědavostí.</p>

<p>„Vážně? Jaký druh obchodu máš s tou vílou?“</p>

<p>„C-c-cože? Ne.“ Anna potřásla hlavou. „Sybila je právnička. Přízemní pijavice, to připouštím, ale…“ Její slova byla přerušena, když ji Conde protáhl výklenkem a mávnutím ruky otevřel dveře výtahu. Anna by se možná podivovala nad tím, že je výtah po ruce, když je ho zrovna třeba, kdyby zrovna nebojovala, aby zůstala nohama na zemi. Zatáhl ji do kabiny, která byla tak veliká jako její byt v L. A., a dveře se hladce zavíraly. „K sakru. Není třeba mě tahat jako pytel brambor, Conde.“</p>

<p>„Myslím, že bychom mohli přeskočit formality, <emphasis>querida.</emphasis> Můžeš mi říkat Cezar.“</p>

<p>„Cezar.“ Zamračila se a stiskla tlačítko s číslem svého podlaží. „Cožpak nemáš křestní jméno?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„To je divné.“</p>

<p>„Pro mé lidi ne.“ Výtah se otevřel a Cezar ji vytlačil do kruhové haly, na jejíž jedné straně byly dveře vedoucí do soukromých pokojů a na druhé otevřený výhled na foyer s dvanácti patry pod nimi. „Tvůj pokoj?“</p><empty-line /><p>„Tudy.“</p>

<p>Anna vykročila dál do chodby a zastavila se před svými dveřmi. Kartu pro otevření dveří měla už připravenou v otvoru. Náhle znehybněla, nečekaně udeřena vzpomínkou na jinou noc, kdy zakusila to nejlepší z Conde Cezara.</p>

<p>Noc, kdy se jí změnil celý život…</p>

<p><strong>K</strong><strong>APITOLA</strong></p>

<p><strong>2</strong></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Londýn, 1814</strong></p>

<p><emphasis>Anna vykřikla, když byla vtažena do temné ložnice a dveře se za ní zabouchly.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Hledáš něco,</emphasis> querida?“ <emphasis>nesl se nočním vzduchem jemný hlas. Hlas, jehož přízvuk vyvolával zvláštní chvění na její pleti. „Nebo spíše někoho?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Conde Cezar?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ano, to jsem já.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Anna ucouvla, až narazila na zeď. Proklínala svou zatracenou smůlu. Jak mohla k čertu zmrvit něco tak jednoduchého jako sledovat svou sestřenici?</emphasis></p>

<p><emphasis>Nejenže nevěděla, kam Morgana odešla, ale dokázala se nechat chytit tím jediným mužem, který ji vyváděl z rovnováhy způsobem, který nemohla zcela pochopit.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Vy… vy jste mě vyděsil. Neuvědomila jsem si, že tu někdo je.</emphasis>“</p>

<p><emphasis>„Ne?“ Zaplála svíce a odhalila toho tmavého, neskutečně krásného muže, který se posunul, aby stanul přímo před ní. „Takže tys mě sem nenásledovala úmyslně z tanečního sálu?“</emphasis></p>

<p><emphasis>Tváře jí zčervenaly z jeho blízkosti i z rozpaků. Navzdory tomu, že se blížily její šestadvacáté narozeniny, nebylo zatím muže, který by jí věnoval pozornost. A rozhodně ne z takové blízkosti.</emphasis></p>

<p><emphasis>Bylo to…</emphasis></p>

<p><emphasis>Hrozivě úžasné.</emphasis></p>

<p><emphasis>Přinutila se odvrátit své myšlenky z takhle nebezpečného směru. „Samozřejmě, že ne. Já… hledala jsem služebnou, která by mi pomohla spravit roztržený lem mých šatů.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Takže jsi lhářka a slídil k tomu.</emphasis>“<emphasis> Bez varování položil ruce na stěnu, z každé strany její hlavy jednu, čímž ji účinně chytl do pasti. „To jsou sotva přitažlivé vlastnosti pro mladou pannu. Není divu, že jsi sama v temných koutech, zatímco ostatní dívky si užívají rozkoše v náručí krásných nápadníků.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Zostra se nadechla. Okamžitě toho zalitovala, protože její smysly zahltila Cezarova santálová vůně.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jak se opovažujete?“</emphasis></p>

<p><emphasis>Zlehka se zasmál a pak bezostyšně sklonil hlavu, aby se tváří dotýkal její. „Dosti snadno.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Dobré nebe nad hlavou. Anna se zachvěla, jak celé její tělo reagovalo na jeho dotyk. Co se to s ní dělo? Proč měla pocit, jako by jí v podbřišku poletovalo hejno motýlů? A proč jí srdce bušilo do žeber, jako by chtělo úplně vylétnout z hrudi?</emphasis></p>

<p><emphasis>„Já nejsem lhářka.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Rty se dotkl místa přímo pod jejím uchem. „Pak přiznej, že jsi mě pronásledovala.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Něco jako zakňučení opustilo její rty, dříve než posbírala to, co zůstalo z její zničené vyrovnanosti.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Fajn, sledovala jsem vás.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Dál jí tiskl svůj nos na krk, skoro jako by ji ochutnával.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Proč?“</emphasis></p>

<p><emphasis>Anna se usilovně snažila přemýšlet. „Protože mě teta pověřila, abych dohlédla na sestřenici, a když jsem si všimla, že vy klouzáváte z tanečního sálu jen pár okamžiků po tom, co prohlásila, že potřebuje do převlékárny, obávala jsem se, že jste si vy dva domluvili schůzku.</emphasis>“<emphasis> </emphasis><emphasis>Sklopila víčka, když objevil obzvláště citlivý bod. Pak si uvědomila, že jeho ruce opustily zeď, aby zatahaly za stuhy na zadní straně jejích šatů, a přinutila se zatvrdit na protest. „A pro vaši informaci, zůstávám v temných koutech, neboť to je to, co se očekává od chudých příbuzných.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„A, takže myška má i zoubky,</emphasis>“<emphasis> posmíval se a lehce ji štípl.</emphasis></p>

<p><emphasis>Anna sevřela své suknice. Jinak by neuhlídala ruce, aby neobejmuly toho muže, který ji mučil těmi maličkými, neúnavnými polibky.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Já nejsem žádná myš.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ne, to máš docela pravdu.</emphasis><emphasis>“ Ustoupil zpět, aby si prohlédl její zrudlou tvář. Pisty tahal za šněrovačku jejích šatů, aby odhalil těsný korzet pod nimi. „Ty,</emphasis> querida, <emphasis>jsi mnohem víc heboučký králíček.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Anna té urážce nevěnovala pozornost. Sotva překvapivé. Byla sama v ložnici se zvláštním mužem, polonahá, a zatímco jí mysl napovídala, aby byla vyděšená, tělo se toužebně třáslo jako zmítané horečkou.</emphasis></p>

<p><emphasis>Poprvé v životě byla sváděna mladým pánem. A byla bezmocná proti rostoucímu přílivu vášně.</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Je zjevné, že tu Morgana není,</emphasis>“<emphasis> zachraptěla. „Musím se vrátit do sálu.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Bojíš se, že by si někdo snad mohl</emphasis><emphasis> povšimnout tvé nepřítomnosti? Ž</emphasis><emphasis>e bys mohla zachránit pověst tvé sestřenice jen, abys obětovala tu svou?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Není tam nikdo, kdo by postřehl, jestli tam jsem, nebo zda jsem odešla.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Něco temného a mocného se mu pohnulo v tma</emphasis><emphasis>vých očích. „Nebezpečná slova,</emphasis>“<emphasis> zašeptal.</emphasis></p>

<p><emphasis>Anna přiškrceně vykřikla, když se její šaty snesly na podlahu a on se natáhl, aby jí z hlavy strhl krajkovou čapku.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Můj pane. Přestaňte.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Zasténal, když jí vlasy spadly na záda a prsty pročesával neklidnou stezku hustými prameny.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tak krásné vlasy, když nejsou schované pod tím ošklivým čepcem. Barva čerstvě stočeného medu.“ Zatáhl jí za kadeře, aby jí mohl zaklonit hlavu a zanořit svou tvář do křivky jejího krku. „Voníš po sladkých fících. Jak chutnáš?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Můj bože,</emphasis>“<emphasis> zašeptala, když ji ještě jednou objal a ucítila, jak jí z těla strhává korzet, který byl rychle následován její tenkou košilkou. V okamžiku na sobě neměla nic než punčochy a boty.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Neměla jsi mě sledovat, Anno. Měl jsem lapit jinou, která měla být mou povolnou obětí, tak dychtivou uspokojit mé potřeby. Ale vetřela ses do hry a teď musíš zaplatit pokutu.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ne.“ Zvedla ruce, aby ho odstrčila. Nebo alespoň měla v úmyslu ho odstrčit. Nebyla to její chyba, jestli jí místo toho ruce vklouzly pod Cezarův plášť, aby pohladily jemnou tkaninu jeho košile. „Nechte mě jít, nebo…“</emphasis></p>

<p><emphasis>Přitiskl se k její klíční kosti a vzdouvajícím se ňadrům. „Nebo co, má krásná kořisti?“</emphasis></p>

<p><emphasis>Pane na nebi, kvůli tomu mocnému potěšení, které vířilo a kmitalo jejím tělem, nebyla schopna přemýšlet. Ve skutečnosti kvůli tomu potěšení nechtěla přemýšlet. Chtěla utonout v jeho dotyku, v pocitu jeho rtů sajících něžně její tvrdé bradavky, v santálové vůni, z které se jí podlamovala kolena a potily dlaně.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Přísahám… přísahám, že budu křičet,“ zamumlala.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vysmál se její absurdní výhrůžce. Bylo proč. Trhala jeho košili, jen aby ucítila tu dokonale hladkou pleť pod ní.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nemyslím si, že budeš křičet,</emphasis> querida.“ <emphasis>Jemným pohybem ji zvedl ze země a dal si její nohy kolem boků. Temné oči mu doutnaly nestydatým pobavením. „Ne, pokud to náhodou nebude rozkoší.</emphasis>“</p>

<p><emphasis>„Ach…,</emphasis>“ <emphasis>vydechla.</emphasis></p>

<p><emphasis>Utišil se, jednu ruku jí položil na tvář. „Jsi má, Anno Randalová. Od dnešní noci navždy budeš patřit mně.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Anna se vyděšeně nadechla, když pozorovala, jak se mu zuby prodlužují v tesáky. Dobrý bože, chystal se…</emphasis></p>

<p><emphasis>Myšlenky se jí rozptýlily, když sklonil hlavu a ona ucítila, jak se jí tesáky lehce zařezávají do kůže. Bez </emphasis><emphasis>bolesti. Nic než prudká, ohromující potřeba, která způsobovala, že se proti němu svíjela.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Prosím…,</emphasis>“<emphasis> </emphasis><emphasis> zasténala a prsty hladila jeho tmavé vlasy, když žebrala, aby ukončil její trápení. „Prosím.“</emphasis></p>

<p>„Si,“ <emphasis>zašeptal a přitiskl ji zády ke zdi. Postavil ji a pak pomalu, slastně zasunul své vztyčené kopí do jejího žhavého těla. S přiškrceným vzdechem zhoupl svými boky směrem vzhůru, prsty svíral její boky tak pevně, že věděla, že zanechá modřiny na její citlivé pleti.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ale to byla starost pro další den.</emphasis></p>

<p><emphasis>Dnes v noci nezáleželo na ničem jiném, než na lahodném nájezdu dobyvatele Conde Cezara.</emphasis></p>

<p>Cezar nemusel být upírem, aby cítil to napětí, které burácelo Anniným štíhlým tělem, nebo aby se domníval, že ho záměrně láká do svého pokoje za jiným účelem, než trochou přímého, blízkého a osobního času.</p>

<p>Ne, že by mu vadila ta blízká část.</p>

<p>Bylo to už sto devadesát pět let od doby, kdy jeho tělo naposledy reagovalo na ženu. Od té doby, kdy tuto ženu připravil o nevinnost. Tehdy přijeli Věštci, aby ho odvlekli z Londýna.</p>

<p>Nyní zasténal, jak se usilovně snažil nenatáhnout se k ní a dotknout se té hedvábné pleti. Jak toužil ochutnat tu rozkošnou, čerstvou krev, která jí kolovala v žilách. Ponořit se do té…</p>

<p>Jako by Anna náhle ucítila tu lačnost, která zuřila v jeho těle, odemkla dveře a rychle překročila práh. Otáčela se, aby k němu stanula čelem a statečně se snažila vyhlížet lhostejně.</p>

<p>Snaha, která byla zmařena tepem kmitajícím jako motýl na amfetaminech na spodu jejího hrdla. Nemluvě o tom, že svírala svou příruční kabelku, jako by nesla korunovační klenoty.</p>

<p>Nebo možná dřevěný kůl.</p>

<p>„Půjdeš dál?“ zeptala se, pak se kousla do spodního rtu. „Ó, potřebuješ pozvání?“</p>

<p>Opřel se ramenem o zárubně dveří a založil ruce na prsou.</p>

<p>„Ne, do hotelového pokoje pozvání nepotřebuji. Jsem jen přirozeně obezřetný typ.“</p>

<p>„Cožpak nejsi nesmrtelný?“</p>

<p>„Jsem nesmrtelný v tom smyslu, že nemůžu zemřít na nemoc nebo věkem. Ale i upír může být zabit.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>Zlehka se zasmál. „Nemůžeš čekat, že ti tuhle otázku zodpovím.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>,,Spadá do kategorie být přirozeně obezřetný.“</p>

<p>„Fajn.“ Oříškové oči zaplály zlostí. Pak se otočila a vklouzla dovnitř hotelového pokoje. Se zručností zkušené kurtizány se Anna sehnula, aby nabídla ohromující, vnitřnosti svírající pohled na své dokonalé pozadí. „Pokud chceš stát v chodbě celou noc, zamkni se venku. Já chci ven z těchhle démony zplozených střevíců. Celou noc mě tlačí do prstů.“</p>

<p>„Proklatě…,“ to bylo to nejokatější lákadlo, jaké kdy Cezarovi přišlo do cesty. Stejně tak dobře mohla mít jako pozvání zářící neonovou tabuli. Cezar byl upír, kterému bylo odepřeno potěšení touhy po téměř dvě staletí. Troufl by si do jakékoli pasti, jakkoli riskovat, aby okusil tuto ženu. „Nuže, to je pokušení, kterému nemohu odolat,“ zamumlal, vkročil do místnosti a zavřel za sebou dveře.</p>

<p>Při zvuku zaklapnutí západky na své místo se Anna otočila s udivující rychlostí. Cezar zahlédl záblesk stříbra, když se k němu vrhla s párem stříbrných pout. Byl by se poutům mohl vyhnout, když mu zaklaply kolem zápěstí. Jedno rozmáchnutí paže bývalo mohlo vymrštit ji i s jejími zpropadenými mučícími nástroji na druhý konec pokoje.</p>

<p>Namísto toho jí dovolil si myslet, že ho dokázala uvěznit ve svých ďábelských smyčkách. Pouta pálila jako ďas, ale nebyla vyrobena speciálně, aby udržela upíra, a obsahovala dost dalších kovů přimíchaných do stříbra, které ztlumily jeho účinek. Kromě toho, jeho snášenlivost stříbra byla vyšší než u většiny upírů. Mohl se osvobodit, kdyby to bylo nezbytné. A pokud se tak Anna cítila klidnější… Dobrá, bude s ní hrát její hru.</p>

<p>Prozatím.</p>

<p>Anna si dala ruce v bok a pozorovala ho se samolibým úsměvem. „Ha.“</p>

<p>„Ha?“ Cezar posměšně zvedl obočí. „Zníš jako nějaký ničema z laciného melodramatu. Máš v úmyslu mě hodit na nejbližší koleje a dívat se, jak je mé tělo drceno tunami oceli, zatímco budu křičet o pomoc?“</p>

<p>„Co mám v úmyslu, je získat pár odpovědí, které mi už dlouho dlužíš.“</p>

<p>„Není třeba mě zamykat. Připouštím, že by to možná za správných okolností mohla být legrace, ale určitě si můžeme sednout a vést rozumnou konverzaci jako normální, neblázniví lidé.“</p>

<p>„Ale my nejsme normální, nebo snad ano, Cezare?“</p>

<p>„Mluv za sebe, <emphasis>querida.“</emphasis> Zasykl, když se mu pouta posunula na zápěstí.</p>

<p>Snažila se setrvat ve své silácké póze, ale Cezar nepřehlédl, jak sebou trochu trhla. Dokonce ani dvě staletí nedokázala zatvrdit to příliš měkké soucitné srdce.</p>

<p>„Bolí to?“ zeptala se.</p>

<p>Cezar zvedl zápěstí, aby odhalil puchýře, které už zhyzdily jeho pleť.</p>

<p>„Pálí mi to maso, tak co myslíš?“</p>

<p>Kousla se do spodního rtu. „Řekni mi, co jsi se mnou udělal, a já tě propustím.“</p>

<p>„Anno, já s tebou nic neudělal.“</p>

<p>„Vím, že nejsem upír, ale tvé kousnutí mě zjevně v něco proměnilo…“ Její slova se vytratila, když zvedla ruku a přitiskla si ji na krk.</p>

<p>Přesně na ten bod, ze kterého jí před všemi těmi lety sál krev, uvědomil si se vzplanutím majetnického potěšení. „Něco?“</p>

<p>„Něco divného.“ Pronikavě na něj hleděla a zjevně ho činila zcela zodpovědným za svou nezvanou výjimečnost. „Řekni mi, co se mnou je.“</p>

<p>„Netroufnu si zmínit to zjevné, ale jinak s tebou není vůbec nic v nepořádku, <emphasis>querida.</emphasis> Ve skutečnosti nejsi nic míň než dokonalost.“ Zvedl své spoutané ruce. „Dobře, pominu-li tenhle tvůj fetiš s pouty. Příště to zkusíme v kůži a s důtkami.“</p>

<p>„Nelži mi, Cezare. Něco se té noci stalo.“ Zachvění zalomcovalo jejím drobným tělem. „Všechno…se změnilo.“</p>

<p>Cezar se usmál té nevoli v jejím hlase. Kdo by si pomyslel, že zjištění, že je nesmrtelná, je tak příšerný osud? Spíše snad úžasný zásah štěstěny…</p>

<p>„Co se změnilo?“</p>

<p>Zlaté skvrnky zadoutnaly, když na něj namířila prstem. „K čertu s tebou, tohle není vtipné.“</p>

<p>„Anno, já tě neškádlím,“ konejšil ji. „Řekni mi, co se stalo po tom, co jsem tě té noci opustil.“</p>

<p>Dala si ruce v bok, jako by najednou ochladla. „Potom, co jsme…“</p>

<p>„Se milovali?“ nabídl, když její slova zaváhala.</p>

<p>„Poté, co jsme měli sex,“ opravila ho. „Usnula jsem a neprobudila se, dokud nebyl téměř úsvit. Neměla jsem na výběr. Vyplížila jsem se ven oknem a vrátila se do domu své tety. Když jsem se tam dostala, byl…“</p>

<p>Znovu se její slova vytratila, ale tentokrát to byla stará bolest a nikoli rozpaky, co ji drželo v sevření.</p>

<p>„Co, Anno?“ řekl jemně. Nepokoušel se ji okouzlit. Jako budoucí nadějný Věštec byla odolná vůči takovýmhle duševním trikům. „Řekni mi to.“</p>

<p>„Dům byl vypálen až po základy.“ Konečně přiměla slova překročit znehybnělé rty. „Spolu s mou jedinou rodinou uvězněnou uvnitř. Byla jsem ponechána napospas, neměla jsem ani kam jít, ani na koho se obrátit.“</p>

<p>„<emphasis>Dios</emphasis>. Jak se to stalo?“</p>

<p>„Nemám tušení.“</p>

<p>Zamračil se, když si uvědomil, že před ním Věštci záměrně zatajili její potíže. Kdyby nezasáhli, cítil by její nouzi. „Co jsi dělala?“</p>

<p>Potřásla hlavou, medové vlasy se otřely o její holá ramena a naplnily vzduch nádhernou vůní. Cezar se zatřásl, tesáky dychtivě nachystané ji ochutnat. Jediným důvodem, proč odolával pokušení, byla vzpomínka na to, co se stalo, když naposledy pil krev této ženy.</p>

<p>Možná nebyl tím nejchytřejším upírem, co kdy byl stvořen, ale příležitostně se učil ze svých chyb.</p>

<p>„Zbaběle jsem utekla.“ Annin hlas zhořkl, když se ztratila ve svých vzpomínkách. „Schovala jsem se v křoví a nechala každého uvěřit, že jsem zemřela společně s tetou a sestřenicí.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože jsem měla strach.“</p>

<p>„Strach z čeho?“ pobídl ji, opravdu zvědavý. Věštci bývali velmi zřídka sdílní, a i když odhalili, že tato žena byla zrozena, aby rozšířila jejich řady, zatím přesně nevysvětlili, čím byla.</p>

<p>Nemohla být člověkem. Byla nesmrtelná, nestárla. Ale neodhalil v jejích žilách žádnou démonskou krev. Navíc se zdálo, že nemá o svých schopnostech ani potuchy. Prostě záhada.</p>

<p>Záhada, kterou byl odhodlaný rozluštit dříve, než si ji vezme Komise.</p>

<p>„Nevím.“ Zamračené vrásky jí zvrásnily čelo. „Bylo to, jako by mi nějaký hlas na pozadí mé mysli našeptával, abych uprchla. Teď se mi to zdá legrační, ale tenkrát jsem byla přesvědčena, že pokud vykročím z křoví, bez milosti zemřu.“</p>

<p>Předtucha? Přirozená schopnost vycítit nebezpečí? Hloupá šťastná náhoda? <emphasis>Dios.</emphasis> Ten seznam byl nekonečný.</p>

<p>Upřeně se na ni zadíval, když se jejich pohledy setkaly. „Vůbec to není směšné, Anno.“</p>

<p>„Samozřejmě jsem si v té době neuvědomila, že jsi ze mě udělal nějakou hříčku přírody, která je nesmrtelná.“</p>

<p>Rozchechtal se při jejím roztrpčeném výrazu. „Já jsem tě neudělal nesmrtelnou, <emphasis>querida.</emphasis> Můj jediný způsob, kterým bych to mohl udělat, by bylo proměnit tě v upíra, ale jelikož můžu každou rozkošnou část tebe vidět v zrcadle a protože máš to, co mohu popsat jedině jako nádherné opálení, je zjevné, že jsi stále dosti neupírská.“</p>

<p>Anna nebyla spokojena. Potřebovala někoho, koho by mohla vinit. A ten někdo byl Cezar. „Tak jsi mě tehdy zaklel.“</p>

<p>„Upíři neumí vrhat kouzla.“</p>

<p>„Tak…“</p>

<p>Unavený z pozice obětního beránka, Cezar postoupil. Byli spolu sami v hotelovém pokoji a on nemínil ztrácet čas tím, že bude za nepřítele.</p>

<p>Ne, když by ona mohla zmírnit tu nesmírnou, bouřlivou touhu, která se vrátila po téměř dvou staletích.</p>

<p>„Anno, tvá nesmrtelnost nemá co dělat s mým kousnutím nebo jakýmkoliv prokletím.“ Hlas měl zesílený touhou. „Ty ses už narodila výjimečná.“</p>

<p>„Výjimečná?“ Instinktivně ucouvla, jako by cítila jeho temnou potřebu. „Být schopen upéci nákyp, který doopravdy nakyne, to je výjimečné. Být schopen zazpívat hymnu Spojených států v tónině je výjimečné. Být schopen projít letištní kontrolou, aniž by se spustil detektor kovů, je výjimečné. Jsem trochu víc než jen mimořádně výjimečná.“ Bez varování ztuhla a otočila hlavu směrem ke dveřím. „Do háje.“</p>

<p>Cezar byl okamžitě ve střehu. „Co se děje?“</p>

<p>„Cítíš to?“</p>

<p>Cezar zavřel oči a nasál vzduch. Bylo to velmi slabé, ale nezaměnitelné. „Kouř.“ Vyštěkl to slovo jako nejhorší kletbu. Upíři a oheň nejdou dohromady. „Musíme se odsud dostat,“ přikázal a nastavil ruce, které byly stále spoutané. Mohl se osvobodit, ale rozhodl se, že si raději tu malou lahůdku vědění nechá pro sebe. „Anno, propusť mě, nebo oba zemřeme.“</p>

<p>Zamumlala hrstku nadávek, když se natáhla a vsunula klíč do pout. S úderem dopadla pouta na zem.</p>

<p>„Tady.“</p>

<p>Cezar si nepřítomně třel puchýře na zápěstí. Zároveň povolil svým nadpřirozeným silám převzít vládu. Tesáky se mu protáhly, protože si uvědomil, že oheň není pouze blízko, ale že vznikl z magické podstaty.</p>

<p>Byl to promyšlený útok na Annu.</p>

<p>„Oheň je přímo za dveřmi,“ instinktivně popošel, aby zakryl její útlé tělo svými pažemi. Věštci ho pověřili, aby na tuto ženu dohlédl, ale i kdyby tak neučinili, byl by prošel jámami pekel, aby ji udržel v bezpečí.</p>

<p>Měli spolu nedokončený obchod.</p>

<p>Obchod, který ho dokonce i teď činil tvrdým a zoufale toužícím být uvnitř ní.</p>

<p>„Stůj. Stůj přece.“ Udeřila ho svou maličkou pěstí do prsou. Jako by ho to mohlo snad zranit nebo zastavit. „Co to děláš?“</p>

<p>Silou myšlenky otevřel okno a rozeběhl se přes místnost. „Dostávám nás odsud pryč. Tedy pokud bys snad radši nechtěla zůstat a obětovat svou krásnou pleť plamenům?“</p>

<p>„Vodní rozstřikovače ho uhasí.“</p>

<p>„Tenhle oheň ne. Je kouzelný, což vysvětluje, proč jsem ho neucítil hned v momentě, kdy začal.“</p>

<p>„Kouzelný oheň? Pro smilování boží…“ Její slova se přeměnila v pronikavý výkřik, když je Cezar vymrštil ven z okna a oni padali směrem k Michiganské ulici. S dovedností vlastní jen prastarému upíru přistál snadno na nohou, stále ji chráníc v náručí. Byl odměněn další ranou do hrudi. „K čertu s tebou,“ zasyčela Anna. „Vyděsil jsi mě k smrti.“</p>

<p>Sehnul hlavu, aby jí mohl mluvit přímo do ucha. „Cožpak bys radši zůstala a čelila plamenům?“</p>

<p>Zatahala za lem svých šatů, který se trochu vykasal nahoru, aby odhalil tenounký růžový řemínek. Cezarova erekce sebou trhla v tiché úctě.</p>

<p>Brzy, brzy, brzy…</p>

<p>„Raději bych, kdybys mě varoval předtím, než vyskočíš z dvanáctipatrové budovy,“ procedila.</p>

<p>Zasmál se, tělo rozechvělé potěšením. <emphasis>Mi dios.</emphasis> Bylo to už tak dávno, co naposled ucítil emoce. Tak dlouho, kdy nebyl lapen ve své chladné existenci.</p>

<p>„Příště, slibuji,“ zachraptěl, rty klouzající po její teplé tváři.</p>

<p>Snažila se uniknout před jeho dotykem. Její němý protest nicméně nemohl zakrýt tu vášeň, která jí navoněla pleť. Ach hormony. To je báječná věc.</p>

<p>„Nebude žádné příště. “ Posílila své tvrzení ještě dalším úderem do jeho hrudi. „Nepotřebuji tebe ani nikoho jiného, aby mě zachraňoval.“</p>

<p>Jazykem se dotkl zběsilého pulsu, tepajícího na spodu jejího hrdla. „Změnila ses, má malá ženská.“</p>

<p>„Neměla jsem moc na výběr.“</p>

<p>Mimoděk zatnul pěsti. Prokletí Věštci. Odvolali ho právě, když ho tato zranitelná žena nejvíc potřebovala.</p>

<p>„Ne, předpokládám, žes neměla.“ Jeho dotyk se stal konejšivým, když jí rty pohladil klíční kost a tiše vstřebával její opojnou vůni. Nakonec to byl vzdálený zvuk sirén, co přinutilo Cezara zvednout hlavu. „Potřebujeme se odtud dostat dřív, než se zjistí, že už nejsi ve svém pokoji.“</p>

<p>„Počkej…“</p>

<p>Ignoroval její námitku, když vyrazil dál téměř prázdnou ulicí. Nebude prázdná nadlouho. Lidé měli divnou posedlost pohromami. A oheň, který vzplanul v historickém hotelu naplněném elitou chicagské společnosti, by byl jistě hodnocen jako senzace.</p>

<p>Dobrá, alespoň pro některé.</p>

<p>„Omlouvám se, <emphasis>querida,</emphasis> ale nemám čas se dohadovat.“ Bojovala v jeho sevření. „Pusť mě dolů.“</p>

<p>„Ne, dokud odtud nebudeme pryč. Někdo tě chce mrtvou a já nemám v úmyslu jim toto uspokojení dopřát.“ Ztuhla, poněkud překvapena jeho neomalenými, drsnými slovy. „Proč?“</p>

<p>„Co proč?“</p>

<p>„Proč se staráš, jestli jsem naživu nebo mrtvá?“ Pohlédl dolů do jejích ostražitých oříškových oči a zmocnilo se ho čistě mužské majetnické uspokojení. „Řekl jsem ti před sto devadesáti pěti lety, že mi patříš, Anno Randalová,“ zavrčel. „Nikdo ti nesmí ublížit.“</p>

<p><strong>K</strong><strong>APITOLA</strong></p>

<p><strong>3</strong></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p>Annou<strong> </strong>zacloumal<strong> </strong>vztek<strong>. </strong>Zpropadený arogantní upír. Přijela do Chicaga s plánem. Tedy, ne s dobrým plánem, ale doufala, že lapí Conde Cezara do pasti a získá pro sebe odpovědi, které zasluhovala.</p>

<p>Namísto toho měla velmi silný dojem, že si s ní tento muž znovu pohrává.</p>

<p>Pokud to byla past, byla to ona, komu připadla úloha zatracené návnady. Ke všemu byla z tajemných důvodů málem upálena v hotelovém pokoji, aniž by tušila proč.</p>

<p>Bože, byla blázen, že sem vůbec kdy přijela.</p>

<p>Nikdy se nestalo nic dobrého, když Cezar vkročil do jejího života.</p>

<p>Byl jako její osobní kryptonit, omezující její schopnosti a sílu.</p>

<p>Jen rozkošnější. S tím druhem sex-appealu, který rozpaloval její tělo a nutil ji představovat si, jak je přitisknuta k nejbližší zdi a cítí jeho veliký, tvrdý…</p>

<p><emphasis>Ne, Anno, ne.</emphasis></p>

<p>On znamená špatné zprávy.</p>

<p>A dokud jí nedá pár odpovědí, žádný žhavý, upocený, lahodný sex nebude.</p>

<p>Rozdmýchávajíc uhlíky svého hněvu, se Anna soustředila na to tvrdé mužské tělo, které ji neslo s tak pobuřující lehkostí. Varovala Cezara, že už není tou slabou nevinnou ženou, kterou kdysi znal. Bylo na čase dokázat, že její slova jsou víc než jen horký vzduch.</p>

<p>„Zastav,“ rozkázala a představila si Cezara uvězněného v sirupu. V hustém, lepkavém, mazlavém sirupu. „Řekla jsem, abys okamžitě zastavil.“</p>

<p>Cezarovy kroky začaly být váhavé a nejisté, jeho krásné oči se rozšířily šokem, když vzduch u jeho nohou ztuhl a omotal se mu kolem těla, nutíc ho aby zastavil.</p>

<p><emphasis>„Infierno,</emphasis>“ zabručel. Sledoval ji s lichotivou obezřetností. Ha. To toho domýšlivého hlupáka naučí. „Zastavil jsem, <emphasis>querida,</emphasis> tak uvolni pouta.“</p>

<p>„Slibuješ, že mě přestaneš komandovat a tlačit, kdykoli chceš, abych něco udělala?“</p>

<p>„Já…,“ zasykl ve viditelné bolesti. „Anno, musíš povolit svou sílu. Má žebra už jsou roztříštěna.“</p>

<p>Samolibé potěšení z toho, že získala nad upírem převahu, se vypařilo. Díval se zoufale. Ach… sakra. Byla tak zaneprázdněná předváděním se, že nedomyslela následky.</p>

<p>Jak jen dlouho bylo ještě do rozbřesku?</p>

<p>„Nejsem si jistá, jestli mohu,“ přiznala nakonec. „Nevím přesně, jak to dělám.“</p>

<p>Anna napůl očekávala, že s ní necitelně zalomcuje nebo alespoň odhalí své tesáky, které tak pečlivě skrýval. Zaskočilo ji, když neudělal nic víc, než že jí pohlédl hluboko do očí.</p>

<p>„Jen se soustřeď.“ zašeptal.</p>

<p>„Soustřeď na co?“</p>

<p>„Uvolni svou mysl.“ Sklonil hlavu, tak aby jí mohl zašeptat přímo do ucha. „Pššššt… jen se uvolni. Prostě to nech všechno plavat. To je ono, Anno.“</p>

<p>Cezarova laskavá slova proudila jejím tělem jako horký med. Zmírňovala její obavy a způsobovala, že se cítila jakoby plula. Dovolila svým smyslům vyhledat neviditelná pouta a pokoušela se jim dát ve své mysli tvar. Na okamžik tam nebylo nic. Pak se bez varování před jejím vnitřním zrakem objevily ocelové obruče. Cezar znovu zasténal bolestí, když nemilosrdně drtily jeho tělo. Sakra. Poněkud otřesena se přinutila je svými myšlenkami rozbít.</p>

<p>Ozvalo se jemné zasténání. Hrubě ji postavil zpět nohama na zem. Kolem ní se časný jarní větřík dál šťastně vinul dolů ulicí, zdánlivě stejně potěšen jako Cezar, že byl propuštěn z jejího vlivu.</p>

<p>Když znovu získala rovnováhu, podívala se Anna, jak si Cezar tiskl ruku na hruď.</p>

<p>Kousla se do rtu. „Jsi těžce raněn?“</p>

<p>„Dostanu se z toho.“</p>

<p>„Řekla jsem ti, abys zastavil.“</p>

<p>„To jsi udělala.“ S ušklíbnutím Cezar spustil svou ruku. „Styx mě varoval, že žena, která objevuje své schopnosti, je nebezpečná záležitost. Příště mu budu věnovat víc pozornosti. Co jsi udělala?“</p>

<p>Neohrabaně pokrčila rameny. „Řekla jsem ti pravdu, vlastně nevím.“</p>

<p>Tmavé obočí se vyklenulo. „Anno.“</p>

<p>Setkala se s tím pronikavým černým pohledem. Dokonce ho i zpříma snášela několik dlouhých nepříjemných okamžiků, než si rezignovaně povzdechla.</p>

<p>K čertu, proč to nenechá být? Cítila se dost jako podivín i bez toho, že by se vyznávala ze svého zvyku pravidelně sledovat staré americké sitcomy.</p>

<p>„Já jen…“ Potřásla hlavou. „Bože, zní to tak hloupě, když to vyslovím nahlas… Ale občas, když se dostatečně usilovně soustředím, mohu vůlí ovládat věci kolem sebe.“</p>

<p>Vypadal spíše zaujatý než zděšený. „Jaký druh věcí?“</p>

<p>Máchla rukama. „Vzduch. Mohu ho udělat teplejší nebo chladnější.“</p>

<p>„Nebo vymáčknout duši z upíra.“</p>

<p>„To je bonus.“</p>

<p>Rty mu zacukaly. „Co dalšího umíš udělat?“</p>

<p>„Před pár měsíci se ucpaly odpady mého bytu a voda začala plnit suterén. Rozrušila jsem se, když jsem viděla: tu škodu a voda najednou tekla zpět do odpadů a suterén byl úplně suchý.“</p>

<p>Dotkl se její tváře se zvláštně uctivým pohybem. „Elementál.“</p>

<p>„Já?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Ústa jí vyschla. „Co to sakra je?“</p>

<p>Štíhlé prsty sklouzly po linii její brady. Ten lehounký dotek v ní vyvolával všechny možné druhy nevítaného zmatku.</p>

<p>„Obávám se, že nejsem ten, koho by ses měla ptát na vysvětlení. Slyšel jsem pouze zvěsti o takovýchto stvořeních.“</p>

<p>Ucouvla. Conde Cezar byl možná tou nejarogantnější, nejnepříjemnější osinou v zadku, jakou kdy potkala, ale jeho dotek dokázal proměnit její mysl v kaši.</p>

<p>„Já nejsem nějaké stvoření.“ Významně na něj pohlédla. „Alespoň jsem nebyla do té doby, než jsem tě potkala.“</p>

<p>„Anno, jednu věc vím – elementálové se rodí a nejsou tvořeni. S tvými silami nemám nic společného.“ Upřeně si prohlížel její skeptický pohled, než potřásl hlavou. „Nemůžeme se zdržovat tady venku.“</p>

<p>Tvrdohlavě stála, kde byla. Bylo hloupé hnát se do Chicaga a postavit se tváří v tvář neznámému nepříteli. Neměla v plánu to ještě zhoršit tím, že šťastně odskáče do tmy s nepokrytě přiznaným upírem.</p>

<p>Na takové dobrodružství nebyla její podivínská nadání dostatečně spolehlivá.</p>

<p>„Proč si myslíš, že se mě někdo snaží zabít?“ zeptala se. „Byla by snad nějaká jiná příčina toho požáru, který vypukl přímo před tvými dveřmi?“</p>

<p>„Mohla to být nehoda.“</p>

<p>Podíval se na ni, jako by její intelektuální schopnosti setrvávaly v přízemí a žádný pomyslný výtah s nimi nemohl vystoupat výš.</p>

<p>A možná nemohl.</p>

<p>„Tomu vážně věříš?“</p>

<p>„Já nevím,“ třela si bolavé spánky. Jak dlouho to bylo, kdy se naposledy vyspala? Nebo najedla? Nemohla si ani vzpomenout. „Ježíši, překročila jsem daleko své bláznivé meze. Tenhle den už nemůže být horší.“</p>

<p>„Nikdy nepokoušej osud, <emphasis>querida,“</emphasis> varoval ji jemně. „To je lekce, kterou jsem se v ohrožení naučil.“</p>

<p>Odfrkla si, když pohledem přelétla jeho temnou, kolena podlamující krásu. Pravidelné snědé rysy byly přesně tak elegantní a nádherně řezané, jako byly před dvěma sty lety. V hustých černých vlasech neprokvétal jediný šedivý pramen, který by kazil jeho mladistvou dokonalost. Zub času neměl nárok.</p>

<p>„Nevypadáš, jako bys roky trpěl a strádal.“</p>

<p>V temných očích se mu divoce a nebezpečně zablesklo. Byl to dostatečně varovný signál, aby ji přiměl udělat rychlý krok zpět.</p>

<p>„Nemáš ani tušení, sladká Anno,“ řekl chladně. „Ale prozatím se víc zajímám o odhalení toho, kdo se tě pokouší zabít a proč. Máš nějaké nepřátele?“</p>

<p>Olízla si suché rty. Uvědomovala si, že se dotkla nervu, který bylo lepší nechat v klidu. To, co věděla o upírech, by se možná za nehet vešlo, ale zdálo se jako celkově dobrá taktika je neprovokovat. Zvláště, když s nimi stojíte sami v temné uličce.</p>

<p>„Jsem právnička, která denně bojuje se světovými nejmocnějšími korporacemi,“ připustila. „Mám nekonečný seznam nepřátel.“</p>

<p>„Někdo z nich by tě chtěl vidět mrtvou?“</p>

<p>„Ne, samozřejmě že ne. To je směšné.“</p>

<p>„Žiješ přes dvě staletí,“ podotkl. „Musela jsi za tu dobu pár lidí popudit.“</p>

<p>Anna se ušklíbla při pomyšlení na nekonečné roky, kdy žila téměř v úplné samotě, vykonávala podřadné práce, aby přežila, a stále se stěhovala z jednoho města do druhého, aby se vyhnula pozornosti.</p>

<p>„Do posledních pěti let jsem žila velmi tiše. Není snadné vysvětlit, proč nestárnu, zatímco všichni ostatní kolem mě stárnou.“</p>

<p>Chlad se mu zvolna vytratil z černých očí. „Ano, jsem docela obeznámený s tímhle problémem.“</p>

<p>Ach, správně. To byl. Anna krátce zauvažovala, jak starý asi Cezar mohl být. Několik set let? Několik tisíc?</p>

<p>Potlačila tu myšlenku. Zatočila se jí z toho hlava. Po všech těch letech se nesmrtelnost stále jevila jako podivný, nesmyslný sen.</p>

<p>„Nakonec jsem se rozhodla, že skrývat se mě už unavuje,“ pokračovala. „Pokud mám žít věčně, měla bych alespoň udělat něco, co udělá svět lepším místem.“</p>

<p>Zlomyslné pobavení se vrátilo do temných očí. „Tím, že budeš bojovat s korporacemi?“</p>

<p>„A co děláš ty?“ vyzvala ho.</p>

<p>Šlehl pohledem dolů po jejím útlém těle a zastavil se na vykrojení jejího výstřihu. „Ochraňuji krásné ženy před věcmi, které útočí v noci.“</p>

<p>Anna polkla malý sten. Až hmatatelně pocítila žár toho hříšného pohledu. Cezar byl vždy schopen svést ženu pouhým pohledem. „Už jsem ti řekla, že nepotřebuji, abys mě chránil.“</p>

<p>„No tak to je zlé, protože to je náhodou má současná práce.“</p>

<p>„Práce?“ zamračila se nad divnou volbou slov. „Co to má k čertu znamenat?“</p>

<p>Natáhl se, aby jí poklepal na špičku nosu. „Přesně to, co jsem řekl.“</p>

<p>Máchnutím jeho ruku odstrčila. Ani na okamžik neuvěřila tomu, že on je nějakým druhem dobrého Samaritána, který se zabývá ochraňováním žen. K sakru, on <emphasis>byl </emphasis>tou věcí, která útočí v noci.</p>

<p>„Pak se považuj za propuštěného.“</p>

<p>Uštěpačně se usmál. „Ty nemáš moc mě propustit, má krásná Anno. Mé rozkazy přicházejí od mnohem mocnějších, než jsi ty. Alespoň prozatím.“ Znehybněl, hlavu zakloněnou, jako by prověřoval ovzduší. Pak ji bez varování ovinul pažemi a zatlačil je oba do stínů u nejbližšího vchodu. Anna otevřela ústa, aby zaprotestovala, ale přitiskl jí na ně dlaň. „Sšš,“ zašeptal blízko jejího ucha. „Někdo přichází.“</p>

<p>Opožděně Anna zaslechla zvuk blížících se kroků. Otočila hlavu a s překvapením spatřila Sybilu Taylorovou, jak se pohybuje dolů ulicí, pozastavuje se u každé budovy a zírá do oken, jako by něco hledala.</p>

<p>Nebo někoho.</p>

<p>Anna popadla dech, právě když Cezar zašeptal slova v jazyce, kterému nerozuměla, a stíny kolem nich se prohloubily. V okamžiku byli zahaleni v naprosté tmě.</p>

<p>Hezký trik. Není divu, že se upíři dokázali držet z dohledu většiny lidí.</p>

<p>Cezarova pozornost setrvala pevně zaměřena na ženu, která se k nim přibližovala.</p>

<p>„No tak tohle je zajímavé,“ zamumlal.</p>

<p>Odtrhla si jeho prsty z úst. „Co?“</p>

<p>„Proč by tě ta víla hledala?“</p>

<p>„Jak víš, že hledá zrovna mě?“ Paží ji sevřel pevněji kolem pasu, což vyslalo záchvěv potěšení napříč jejím tělem. Usilovně se snažila přehlížet fakt, že je zády pevně přitisknuta k Cezarovu pevnému, dokonalému tělu. A že se jí z jeho santálové vůně točí hlava a potí dlaně. Při nedočkavém stisknutí jeho paže si uvědomila, že byla neúspěšná. Vzdychla a přinutila se soustředit na důležitější záležitosti. Jako třeba proč vůbec pochybuje o skutečnosti, že Sybila hledá ji. Byla by to přece příliš velká náhoda, aby ta uhlazená žena přijela do Chicaga přesně ve stejný den a navštívila přesně stejný večírek, a přitom by nebyla nějak zapletena do této současné pohromy. „No dobře, hloupá otázka.“</p>

<p>„Myslím, že bychom si se Sybilou Taylorovou měli promluvit,“ zašeptal. „Ale ne dnes v noci.“</p>

<p>Teď byla ona na řadě s nedočkavostí. Vždy tušila, že na té krásné tmavovlásce je něco vysloveně slizkého. Dokonce ještě dřív, než se dozvěděla, že Sybila je víla. <emphasis>Víla! P</emphasis><emphasis>ro pána krále, co se to dělo?</emphasis> Tohle byla její příležitost zjistit, o co té potvoře kráčí.</p>

<p>„Proč čekat?“ zeptala se.</p>

<p>„Z jednoho prostého důvodu – rád bych, aby naše konverzace byla trošičku víc důvěrná, než stát na Michiganské ulici,“ řekl. Rty se jí otíral o ucho, jak mluvil. „A za další, je teď zrovna ve střehu, pokud počkáme a přitlačíme ji ke zdi, bude mnohem ochotnější přiznat svá tajemství.“</p>

<p>„Nebude chtít přiznávat žádná tajemství, pokud se jí podaří zmizet,“ podotkla, když Sybila přešla širokou ulici a zmizela z dohledu.</p>

<p>„Nemožné.“</p>

<p>Naklonila hlavu pryč od těch dráždivých rtů, které se jí otíraly o ucho. Bože, její hormony téměř ječely potřebou otočit se v jeho náručí a udělat něco s tou intenzivní bolestí, která svírala její tělo.</p>

<p>Bylo to nebezpečné. Hloupé a nepopiratelné.</p>

<p>Nepocítila tuto mocnou potřebu už sto a devadesát pět let. Nyní její tělo potřebovalo to, co si přálo. A chtělo to přesně v tuto minutu.</p>

<p>Anna se zhluboka nadechla. Toužila, aby její srdce zpomalilo to zběsilé tempo. „Jak si můžeš být tak jistý, že budeš schopen ji znovu najít?“</p>

<p>„Nikdo, dokonce ani démon, se nemůže skrýt před upírem na lovu,“ ujistil ji domýšlivě a rukou hladil linii jejího hrdla. „Nikdo.“</p>

<p>Otočila hlavu, aby pohlédla do toho temného, zářivého pohledu. „Má tohle být výhrůžka?“</p>

<p>„Ber to jako přátelské varování.“</p>

<p>„Možná by sis měl překontrolovat svou paměť.“</p>

<p>Jeho rty sebou trhly. „A proč jako?“</p>

<p>„Protože po jednom stu a devadesáti pěti letech jsem to <emphasis>já,</emphasis> kdo našel <emphasis>tebe,</emphasis> a ne obráceně.“</p>

<p>Jeho úsměv se rozšířil. Samozřejmě. Dokonce, i když Anna byl příliš tvrdohlavá, aby to připustila nahlas, oba dobře věděli, že ji záměrně přilákal do Chicaga.</p>

<p>„Pokud ti to udělá lépe, klidně si to mysli.“</p>

<p>Odstrčila ho a vykročila dál ulicí. Už toho měla pro jednu noc ažaž. Dost upírů a vil a existencí blízkých smrti.</p>

<p>„Sbohem, Conde Cezare.“</p>

<p>Udělala sotva jeden krok, když jí zastoupil cestu. Stíny mu dodaly nemilosrdný výraz.</p>

<p>„Kam si myslíš, že jdeš?“</p>

<p>„Zpátky do svého hotelového pokoje.“</p>

<p>„Nebuď blázen. I za předpokladu, že nebyl úplně zničen, Sybila nespustí celou noc hotel z očí.“</p>

<p>„Fajn.“ Otočila se na podpatku a vykročila opačným směrem. „Pak tedy půjdu do jiného hotelu.“</p>

<p>Znovu udělala sotva jeden krok a zastoupil jí cestu, pohybujíc se tak hbitě, že do něj málem vrazila.</p>

<p>Založil si ruce na prsou a upřeně ji sledoval s pozdviženým obočím. „Jaký hotel tě ubytuje? Bez peněz, bez zavazadel a bez bot?“</p>

<p>Skutečnost, že má pravdu, způsobila jen to, že měla chuť ho praštit do nosu. „Tak hele, kamaráde, už jsem unavená z upírů, vil a bůhví z čeho ještě, co se nepochybně skrývá ve stínech. Chci se prostě jen dojít vyspat a zapomenout, že jsem kdy byla tak hloupá a přijela do Chicaga, natož věřila, že bys mi ty mohl dát odpovědi, které chci.“</p>

<p>Na jeden dlouhý, tichý okamžik pozoroval její pobledlý obličej. „Co když slíbím, že zajistím, abys dostala ty odpovědi, po kterých pátráš?“</p>

<p>Přimhouřila oči. „Víš víc, než mi říkáš, je to tak?“</p>

<p>Zlehka se zasmál. „Trvalo by další tisíciletí, než bych se s tebou podělil o vše, co vím, <emphasis>querida</emphasis>.“</p>

<p>„Fuj.“</p>

<p>Jeho úsměv se vytratil. Pomalu natáhl štíhlou ruku. „Budeš mi věřit?“</p>

<p>„Nikdy.“</p>

<p>Něco, co snad mohlo být zklamáním, se zalesklo v jeho temných očích, ale ruka se mu ani na okamžik nezachvěla.</p>

<p>„Dovolíš mi tedy alespoň, abych tě vzal někam do bezpečí pro dnešní noc?“</p>

<p>Anna sklonila hlavu a prohlížela si špičky prstů svých bosých nohou. Skřípala zuby, protože byla nucena uznat, že nemá kam jít. Ne, pokud jí nestačí vyspat se venku na chodníku.</p>

<p>Řeč je o kamenném a tvrdém místě.</p>

<p>„Zdá se, že nemám příliš na vybranou,“ ucedila a zdráhavé vložila svou dlaň do jeho.</p>

<p>S malým uchichtnutím si ji Cezar přitáhl a sklonil hlavu, aby jí vtiskl jemný polibek na rty.</p>

<p>„Anno Randalová, neměla jsi na vybranou už od té noci, kdy jsem tě poprvé spatřil.“</p>

<p>Se slabým zasyčením se Cezar přinutil zvednout hlavu. <emphasis>Dios.</emphasis> Vůně této ženy ho zahlcovala a zapalovala jeho duši. Byl sžírán potřebou ochutnat její krev na jazyku, cítit její teplé a poddajné tělo svíjející se rozkoší pod jeho vlastním.</p>

<p>V ten samý okamžik byl téměř přemožen nutkáním vzít ji daleko pryč od těch, kteří ji pronásledovali. Ukrýt ji ve svém doupěti a držet ji v bezpečí. S nasazením svého vlastního života, pokud by to bylo nezbytné.</p>

<p>Dvě velmi nebezpečné posedlosti, které by upíra mohli přimět nechat se zabít.</p>

<p>K čertu s Věštci. Oni to věděli, hráli si s ním. Věděli přesně, jaká bude jeho reakce, až se mu tato žena opět připlete do života.</p>

<p>S námahou Cezar zapudil zvláštní neklid, který mu zahořel v srdci, a soustředil se na Annu.</p>

<p>Navzdory tvrdošíjnému výrazu a ostražitému třpytu v jejích krásných oříškových očích, mohl cítit strach, zmatek a únavu, které zmítaly jejím tělem.</p>

<p>Potřeboval ji dostat do teplé postele s velikým podnosem plným jídla. Čím dříve, tím lépe.</p>

<p>Cezar ji chytil za ruku a hnal svou neochotnou společnici dál ulicí. Pouze chvíli váhala, než si hlasitě povzdechla a vyrovnala s ním krok.</p>

<p>„Kam to jdeme?“</p>

<p>Cezar už zvážil své možnosti. Věštci zatím nedali povolení přivést Annu do jejich blízkosti nebo odhalit její vlastní místo v Komisi. A zkušenost ho naučila nepřekračovat své hranice, ani když byl Annin život v nebezpečí. Popudit Věštce nikdy nebyla dobrá věc.</p>

<p>Jedinou zbývající možností byl Styx.</p>

<p>To nebyla tak špatná alternativa.</p>

<p>„Do domu mého přítele. Tam budeš v bezpečí.“</p>

<p>„Jak si tím můžeš být tak jist?“</p>

<p>Křivě se usmál. „Věř mi, je jen málo démonů, kteří by pokoušeli Styxův hněv. Nezískal své jméno náhodou.“</p>

<p>Vrhla na něj zmatený zamračený pohled. „Styx?“</p>

<p>„Říká se, že ve své stopě zanechává řeku mrtvých.“</p>

<p>„Můj ty bože.“</p>

<p>Cezar jí lehce stiskl prsty. „Neměj obavy. Jeho družka ho naučila udržet většinu krveprolití na minimu.“</p>

<p>„Nemohu vyjevit hloubku mé úlevy,“ řekla suše.</p>

<p>„Vlastně už jsi ho viděla dříve dnes večer.“</p>

<p>„Ach,“ ústa se jí drobně zvlnila v úsměvu. „Ten vysoký, oslnivý Azték?“</p>

<p>Cezar na ni pohlédl s přimhouřeným pohledem, neústupný pocit žárlivosti mu prodloužil tesáky.</p>

<p>„Opatrně, <emphasis>querida.</emphasis> Darcy není jen Styxova družka, je také vlkodlačice, která je velmi, velmi majetnická.“ Přitáhl si ji dostatečně blízko vedle sebe, že mohl cítit, jak ho pohlcuje její žár. „A i kdyby souhlasila s tím, že se podělí, já ne.“</p>

<p>„Vlkodlak…“ Její zděšení bylo nečekaně nahrazeno výrazem ženského rozhořčení. To byl výraz, který za poslední dvě století dovedla k dokonalosti. „Počkat, počkat, co myslíš tím, že ty by ses nedělil?“</p>

<p>Zachytil a udržel její pohled. „Ty víš přesně, co tím myslím.“</p>

<p>Její kroky znejistěly, pak zvedla bradu a vykouzlila pronikavý pohled. „Musíš být duševně chorý, jestli si myslíš, že můžeš náhle přijít a odejít z mého života každých několik staletí, jak se ti zachce, a dělat si na mě nárok jako na nějaký druh ceny útěchy.“</p>

<p>„Ceny útěchy?“</p>

<p>„Jdi do háje, tohle není vtipné.“ Dupla si, což poněkud postrádalo efekt, když její bosé chodidlo přistálo na kameni. „Ou.“ S ještě dalším upřeným pohledem zvedla chodidlo, aby si ho otřela. „Můžeme si vzít taxi?“</p>

<p>„Nechci, aby někdo věděl, kam jsme jeli, zvláště ne smrtelný řidič taxi, který by pak díky okouzlení vílou prozradil všechno, včetně PIN kódu své platební karty.“</p>

<p>Rozhořčeně si povzdechla. To bylo dokonale rozumné vysvětlení.</p>

<p>„Tak zavolej svému příteli a řekni mu, ať nás tu vyzvedne,“ požádala.</p>

<p>Cezar pokrčil rameny. „Nemám mobilní telefon.“</p>

<p>„Děláš si ze mě legraci?“ nevěřícně na něj zírala. „V jakém století žiješ?“</p>

<p>Byl dost moudrý, aby tentokrát skryl své pobavení. Ačkoli žila dvě staletí, nebyla stále obeznámena se světem, jehož byla nyní součástí. Bude jí to trvat, než se přizpůsobí.</p>

<p>„Mé síly ruší několik z moderních vymožeností.“</p>

<p>Její mrzutost se změnila ve zvědavost. „Proč?“</p>

<p>„Nikdo nedokázal zjistit proč. Jsou jen určití upíři, kteří mají auru, která ruší technologie. Jsou i tací, kteří nemohou vstoupit do města, aniž by vyřadili z provozu celou elektrickou síť. Naštěstí je mé vlastní rušení omezeno jen na mobilní telefony a bezdrátový internet. To není zas tak veliká ztráta.“</p>

<p>„To musí udělat ze stahování porna zdlouhavý proces,“ posmívala se.</p>

<p>S prudkým pohybem Cezar Annu přitiskl do vchodu veliké kancelářské budovy, paže sevřel kolem jejího pasu a hlavu zabořil do ohybu jejího krku.</p>

<p>Přecházel její posměšné narážky, protože si uvědomoval, že je vyděšená. Ale ať se propadne, jestli je ochoten přijmout jakoukoliv pomluvu týkající se jeho sexuální zdatnosti. Ne, když byl právě zatraceně žhavý potřebou vzít si ji třeba tam na veřejné ulici.</p>

<p>„Upíři nemají takové dráždění zapotřebí,“ ujistil ji. Jemně škrábal tesáky po pulzující žíle na spodu jejího hrdla, potom na to citlivé místo přitiskl rty. Zachvěla se, rukama svírala jeho paže, jako by se jí náhle podlomila kolena. Tápal svými rty dál po její klíční kosti, dráždivě používal své zuby a jazyk, aby zasténala rozkoší. „Na co se obtěžovat falešným sexem, když můžeš vždy mít ten skutečný?“</p>

<p>Zvedl hlavu a vymohl si její rty polibkem. Zcela odhalil tu temnou, hladovou vášeň, která ho držela v sevření. Pohotově rozevřela rty a dovolila jeho jazyku zaplétat se s jejím. Roztouženýma rukama přejížděl po křivce jejích zad a jen násobil společnou potřebou milostného spojení.</p>

<p>Anna mohla přeškubnout a zamotat vše, co chtěla, ale nemohla zamaskovat, že po něm stále touží. Ta vášeň mezi nimi se nikdy nezmění, nemohla se změnit. Nezáleželo na tom, kolik století uplynulo.</p>

<p>Anna tonula v rozkoši, když si ji Cezar pevně přitiskl proti svému chtivému tělu. Zoufale toužil, aby byli sami v temné místnosti se saténovými pokrývkami, aby mohli strávit hodiny jeden druhému v náručí.</p>

<p>Jeho fantazie byla přerušena, když Anniny prsty silněji stiskly jeho paže a její hlava ucukla.</p>

<p>„Cezare… počkej.“</p>

<p>V rukou sevřel záda jejích jemných šatů, svaly se mu třásly námahou, s kterou se snažil ovládat své vášně.</p>

<p>„Čekal jsem už dvě staletí,“ zamručel nezřetelně.</p>

<p>„Cítím jablka.“</p>

<p>Znehybněl, oči se mu zúžily. „A…?“</p>

<p>„A vždy cítím jablka, když je Sybila Taylorová někde poblíž.“</p>

<p>Jeho smysly se zaostřily. Snadno lokalizoval vílu, která se plížila dolů temnou ulicí směrem k nim.</p>

<p>„Zpropadená víla.“ Natáhl se za Annu, jednoduše otevřel ocelové a skleněné dveře a strčil Annu do rozlehlé mramorové vstupní haly. Vzápětí ji následoval. „Jak nás k čertu našla?“</p>

<p>Nedal své společnici čas odpovědět a postrčil ji za jednu z palem v ohromných nádobách. Sám se postavil poblíž dveří. Mluvil tiše a byl zahalen do stínů, neviditelný dokonce i očím víly.</p>

<p>Uplynulo pouze pár minut, než Sybila začala čenichat kolem dveří, ostražitý výraz ve tváři, když překročila práh a prohlížela temnotu.</p>

<p>„Anno?“ zavolala lehce. V ruce svírala malý křišťál. „Anno, jsi tady?“</p>

<p>Víc než jen trochu nešťastný, že jeho intimní chvilka s Annou byla přerušena, Cezar vyrazil vpřed a uchopil vílu.</p>

<p>„Jak jsi nás sledovala?“ zeptal se. Když se pokusila bojovat v jeho sevření, bolestivě ji stiskl.</p>

<p>„Pusť mě, upíre.“</p>

<p>„Špatná odpověď.“ Přitiskl jí tesáky na krk, dostatečně tvrdě, aby jí tekla krev.</p>

<p>Zapištěla a přestala zápasit, protože strnula strachem. „Ne… počkej.“</p>

<p>„Jak jsi nás sledovala?“ zopakoval.</p>

<p>„Pomocí křišťálové koule. Hledala jsem Annu,“ odpověděla. Zřejmě ovládala umění čtení v křišťálu.</p>

<p>Narozdíl od upírů, víly byly schopné malého množství magie. Ale dokonce i víly potřebovaly nějakou část osoby, kterou hledají.</p>

<p>„S čím?“</p>

<p>Vůně jablek se stala téměř nesnesitelná, jak se Sybila usilovně snažila ovládnout svůj ohnivý vztek. Víly byly stvořeními emocí, přelétaly od jedné ke druhé s takovou rychlostí, že moudrý démon si dával pozor, aby jim nechal dostatečně velký prostor.</p>

<p>„Ukradla jsem jí kartáč na vlasy, abych měla vzorek jejích vlasů,“ zaskřípala nakonec.</p>

<p>„Proč? Co od ní chceš?“</p>

<p>„Na její hlavu je vypsaná odměna.“</p>

<p>„Odměna?“ Anna s pobledlou tváří vykročila zpoza rostliny. „Co to k čertu znamená?“</p>

<p>„To znamená, že tě někdo chce vidět mrtvou, <emphasis>querida</emphasis><emphasis>.</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl. Okamžitě zalitoval své brutální upřímnosti, když viděl, jak se jí oči rozšířily hrůzou.</p>

<p>„Ach, můj bože.“</p>

<p>„Ne mrtvou,“ přerušila ji Sybila. „Chycenou.“</p>

<p>Cezar posunul paži tak, že mohl rukou uchopit vílino hrdlo. Jedno zmáčknutí – a byla by mrtvá. Ne tak uspokojivý konec jako ji vysát, ale stejně účinný.</p>

<p>„Kdo nabídl tu odměnu?“</p>

<p>Zaváhala, než si pod vousy zamumlala pohoršlivou kletbu. „Královna vil.“</p>

<p>Mráz zastavil Cezarovo srdce. K sakru, měl věnovat bližší pozornost Anninu odhalení toho, co se stalo její tetě a sestřenici před dvěma staletími. Nenapadlo ho, že by to mělo nějakou spojitost s nebezpečím, kterému čelila dnes.</p>

<p>Obvykle nebýval tak nerozumný.</p>

<p>„Proč se o Annu zajímá?“ zaskřehotal.</p>

<p>„Nemám ponětí.“ Sybila vrhla na Annu nevlídný pohled. „A nezajímám se o to.“</p>

<p>Prsty se mu sevřely. „Mám tě přimět, aby ses začala zajímat?“</p>

<p>Zasyčela bolestí a poraženě zvedla ruce. „Koukejte, já dokonce ani nevím, jestli Anna je ta pravá, po které královna pátrá.“</p>

<p>„Vysvětli to.“</p>

<p>„Vše, co vím, je, že se roznesla zpráva, že královna nabízí své drahocenné smaragdy jakékoliv víle, která dokáže lokalizovat člověka, jehož krev obsahuje magii prastarých. Když jsem potkala Annu v soudní síni, okamžitě jsem pocítila určitý druh síly. Je nestálá, ale velice mocná.“</p>

<p>Anna se na vílu ušklíbla. „To je důvod, proč jsi mě pořád pronásledovala?“</p>

<p>„Inu, pro tvou okouzlující osobnost to nebylo.“</p>

<p>Anna postoupila blíž, pěsti zaťaté, jako by zvažovala, že ženu praští přes nos. Cezar hbitě odtáhl Sybilu nazpět. Ačkoli měl rád stejně jako každý další upír – a kdo ne? – když se kočky perou, víc se zajímal o to, aby se dozvěděl pravdu. K tomu potřeboval vílu živou.</p>

<p>„A ta kouzla, která jsi vrhala jejím směrem?“</p>

<p>Sybila sebou překvapeně trhla. „Jak ses o nich dozvěděl?“</p>

<p>Cezar přehlížel její překvapení a Annin tázavý pohled. „Prostě odpověz na otázku.“</p>

<p>„Byla z větší části neškodná.“ zamumlala víla. „Doufala jsem, že ji přinutím k tomu, aby používala své síly a já si mohla být jista, že je to ta, po které pátrám. Dříve, než bych se dostala do potíží tím, že bych ji unesla.“</p>

<p>Anna prudce pronesla: „Pěkné.“</p>

<p>„Pokud tvým jediným záměrem bylo zajmout Annu, tak proč jsi zapálila oheň před jejími dveřmi?“ zeptal se.</p>

<p>Vyžádalo si to další varovné stisknutí, než Sybila zapištěla odpověď. „Domnívala jsem se, žes ji vzal do pokoje na pozdní noční svačinku. Nemohla jsem riskovat, že ji někdo vysaje před tím, než ji vezmu před královnu. Věděla jsem, že oheň je tou jedinou věcí, která by tě mohla zastrašit. “</p>

<p>Anna zalapala po dechu. „Víš, kolik lidí mohlo při tom požáru zahynout?“</p>

<p>„Co je mi do lidí?“ opáčila Sybila přidušeným hlasem.</p>

<p>To byl postoj sdílený většinou bytostí světa démonů. Včetně upírů. Ó, smrtelní lidé byli dost dobří jako příhodné jídlo nebo rychlovka v temné uličce, ale ve skutečnosti nebyli považováni za cenné zboží. Bylo jich prostě tak zatraceně mnoho.</p>

<p>Annin výraz byl nicméně dost výmluvný, aby udržel svá ústa zavřená. Podívejme, byl mnohem moudřejší, než vypadal.</p>

<p>„Bože, ty jsi…,“ odmlčela se, když si zakryla tvář třesoucíma se rukama. „Tohle je komické. Já rozhodně nemůžu být tou, kterou hledáš.“</p>

<p>Cezar přemáhal instinktivní potřebu přispěchat k Anně a obejmout ji. Co to s ním k čertu bylo? Byl dávný dobyvatel, válečník, predátor. Než Věštci převzali velení nad jeho životem, zabíjel bez slitování a bez tázání si bral, co chtěl.</p>

<p>Tento jeho svět se otřásl v základech.</p>

<p>Nyní nechtěl nic víc, než utěšit tu ženu, protože se cítila osamělá a vyděšená.</p>

<p>Ponuře obrátil svou pozornost zpět k víle, která využila jeho rozptýlení jako příležitosti k úniku. S hlubokým zavrčením sklonil hlavu, dokud neucítila jeho tesáky na svém krku.</p>

<p>„Prozradila jsi královně, že jsi Annu našla?“</p>

<p>Malinko vypískla. „Možná jsem poslala zprávičku, která říkala něco o tom, že Jejímu Veličenstvu přinesu speciální dar.“</p>

<p>Cezar si neslyšně pro sebe zaklel. Jestli královna byla na cestě do Chicaga, byli v pěkném maléru. Měla odpornou povahu a prastaré síly, které byla ochotná použít bez ohledu na to, jakou zkázu mohla způsobit.</p>

<p>Musel varovat Věštce.</p>

<p>Ale nejdříve to nejdůležitější.</p>

<p>Anna byla schopna rozpoznat smysl i důvod jeho sprostých španělských nadávek, i když nerozuměla skutečným slovům. Postoupila blíž se starostlivým, zachmuřeným pohledem ve tváři.</p>

<p>„Cezare?“</p>

<p>„Musím tě dostat ke Styxovi.“</p>

<p>Její pohled se přesunul na vílu lapenou v jeho pažích. „Co hodláš udělat Sybile?“</p>

<p>Ušklíbl se. „Bude muset jít s námi. Možná by mohla mít informace, které budeme potřebovat.“</p>

<p>Sybila se začala znovu vzpírat. „To tedy v žádném případě.“</p>

<p>„Půjdeš s námi, nebo tě zabiju,“ řekl hlasem dostatečně chladným, aby vílu ujistil, že každé slovo myslí vážně.</p>

<p>„Dobrá, půjdu.“</p>

<p>„Myslel jsem si, že bys mohla.“</p>

<p><strong>K</strong><strong>APITOLA</strong></p>

<p><strong>4</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><p>Když Cezar Anně řekl, že zůstanou u jeho upířího přítele, nebyla si jistá, co má očekávat. Kde upíři žijí? Hrobky? Stoky? Ohnivé jámy pekelné?</p>

<p>Ukázalo se však, že upíři žijí v obrovských, vkusných usedlostech s kovovými bránami, skrytými kamerami, upíří ostrahou a mimořádně velkou zahradou, která měla hodnotu větší než většina zemí třetího světa.</p>

<p>Kdyby Anna nebyla bývala tak vyčerpaná a hladová a naprosto pomatená z té divné noci, možná by se zarazila, když ji vedli klikatou, stromy lemovanou cestou k rozlehlému koloniálnímu sídlu.</p>

<p>Takhle byla tak šťastná při pomyšlení na teplou postel a střechu nad hlavou, že jen unaveně oplatila přivítání vysoko se tyčícího Styxe a jeho krásné družky, kteří se s nimi setkali v mramorové vstupní hale a po jednom pohledu na její pobledlý obličej ji zahnali po točitém schodišti do ložnice pro hosty.</p>

<p>Pokoj s připojenou koupelnou byl tak velký jako její byt v L. A., ale neměla čas oceňovat výzdobu v barvě slonovinové kosti a levandule. Uvelebila se ve vaně, která by pojmula celý tým Chicagských medvědů i s prostorem pro jednoho nebo dva fanoušky.</p>

<p>Když se smočila, až jí kůže začala svraskat jako švestka, natáhla si Anna konečně froté župan příhodně ponechaný na pultíku a postoupila k široké posteli. Její žaludek zaskučel, když se posadila na okraj matrace, ale zjistila, že ji chodidla odmítají nést z přívětivého klidu pokoje.</p>

<p>Za dveřmi byl nadbytek stvoření, která většina lidí považovala jen za pouhé pověsti. Upíři, vlkodlaci, víly…</p>

<p>Připusťme, že Anna už dříve měla podezření, že světem obchází i něco víc než jen lidé. Do háje, byla toho živoucím důkazem. A celé ty roky více než jedenkrát zvažovala možnost, že byl Cezar upír.</p>

<p>Ale podezření, že se hollywoodská monstra možná plíží kolem tmou, bylo značně odlišné od skutečnosti být hostem u nich doma.</p>

<p>Stále ještě zvažovala pro a proti, zda se schoulí v posteli, když se dveře do místnosti pootevřely a Styxova družka Darcy nakoukla dovnitř.</p>

<p>„Mohu dál?“</p>

<p>Anna se instinktivně usmála. Darcy nevypadala jako vlkodlak. Ve skutečnosti vypadala jako zbožňováníhodný uličník s ježatými blond vlasy a velikýma zelenýma očima v srdčité tváři. Byla jednou z těch osobností, které milovaly život a každého v něm, které způsobily, že na místě roztajete.</p>

<p>Dokonce ani Styx s pochmurnou tváří nedokázal zakrýt své naprosté zbožňování a lásku k této ženě.</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>Darcy chodidlem doširoka otevřela dveře a vstoupila s velkým podnosem, který postavila na postel vedle Anny.</p>

<p>„Myslela jsem, že bys možná mohla být hladová.“</p>

<p>Anna vdechla opojně nádherné vůně, které naplňovaly vzduch. „Vlastně umírám hlady.“</p>

<p>„Dobře.“ S okouzlujícím nedostatkem formálnosti se Darcy posadila na postel, strčila si svá bosá chodidla pod sebe a otevřeně civěla na svého hosta. Anna skryla úsměv při pomyšlení, že žena ve svých ošoupaných džínech a tričku vypadala spíše jako teenager než nějaká hrůzostrašná šelma. „Přinesla jsem čerstvý ovocný salát a zapečené nudle s cuketou. Omlouvám se, ale jsem vegetariánka, takže jsem v domě neměla takhle narychlo žádné maso, ale zítra můžu sehnat, cokoli budeš chtít.“</p>

<p>Anna překvapeně zamrkala. „Ale já myslela…“</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>Skláněje hlavu rozpaky, si Anna ukousla nudlí. „Nic.“</p>

<p>„Prosím, ptej se, na cokoli chceš, Anno.“</p>

<p>Anna polkla a v duchu se podivila nad etiketou vyptávání se na to, jaký je kdo druh. „Jen jsem myslela, že Cezar říkal, že Styxova družka je vlkodlak.“</p>

<p>„To já jsem.“</p>

<p>„Och,“ Anna zvedla hlavu, aby se setkala s tím pobaveným zeleným pohledem. „Ale ty nejíš maso?“</p>

<p>Darcy pokrčila svůj drobný nosík. „Nebudu tě nudit barvitou historií mého života, ale v podstatě jsem byla geneticky pozměněna, takže sice mám několik vlkodlačích vlastností, ale nikdy se nepřeměňuji a nikdy necítím bodání krvežíznivosti.“ Zachechtala se. „Dobrá, s výjimkou příležitostí, kdy můj partner potřebuje ukázat, kde je jeho místo.“</p>

<p>Ach, žena podle jejího gusta.</p>

<p>Anna se usmála, když si vzala další velké sousto těstovin „Pokud je něco jako Cezar, tak bych si myslela, že potřebuje ukázat denně, kde je jeho místo.“</p>

<p>„Zdá se, že je to povahový rys všech upírů.“</p>

<p>Ve skutečnosti si Anna byla celkem jistá, že je to povahovým rysem mužů všeobecně.</p>

<p>Strčila si do úst kousek melounu. „Tohle je vynikající.“</p>

<p>„Mám na tom zásluhu.“ Darcy se natáhla, aby chňapla slanou tyčinku. „Odlákala jsem Viperovu hospodyni, která je náhodou mistrem v kuchyni. Pomáhá mi otevřít nový obchod se zdravou výživou, který nabízí hotová jídla.“</p>

<p>Anna rychle zbaštila poslední těstoviny, dříve než její nenechává společnice mohla ukořistit sousto. „Pokud tohle je něco, o co se opřete, pak to bude neuvěřitelný úspěch.“</p>

<p>Společně spořádaly ovocný salát a s hlubokým radostným povzdechem si Anna utřela ruce a odložila tác stranou.</p>

<p>Jakmile byla Anna pohodlně usazena s hromadou polštářů za zády, vrátila se Darcy ke svým otázkám, plným otevřené zvědavosti.</p>

<p>„Cezar se zmínil, že jsi právnička?“</p>

<p>„V Los Angeles.“</p>

<p>„Máš to ráda?“</p>

<p>Anna pokrčila rameny. Vybrala si, že nastoupí na právnickou školu právě potom, co veliká korporace skoupila celý blok bytů s levným podnájmem, kde bydlela, a bezstarostně vyhodila staré a chudé na ulici, jen aby z toho mohla mít zisk.</p>

<p>Na světě vždycky bude docházet k nespravedlnosti, ale Annu už unavovalo sedět stranou. Toho dne se rozhodla, že už bylo na čase vstoupit do hry.</p>

<p>„Baví mě to, když vítězím,“ přiznala upřímně s kajícným úsměvem.</p>

<p>„To dává smysl.“</p>

<p>Nastal krátký okamžik ticha, když Darcy naklonila hlavu a prohlížela si Annu se zvláštní intenzitou.</p>

<p>Nakonec si Anna rozpačitě odkašlala. „Můžeš se ptát, na cokoli chceš, Darcy,“ opakovala slova své hostitelky.</p>

<p>„Byla jsem vychována, abych uvěřila, že jsem člověk, takže celý tenhle svět démonů je pro mě nový,“ připustila Darcy. „Vím, že nejsi upír ani vlkodlak, ale…“</p>

<p>Annu její přiznání zarazilo, ale pak si vybavila Darcyinu zmínku, že byla geneticky pozměněna, což by vysvětlilo, proč si neuvědomovala své dědictví. Rázem si Anna připadala té ženě ještě blíž. Nebyla sama v tomhle divokém a nezvyklém světě. Darcy pochopí její zmatení.</p>

<p>„Já vlastně nevím, co jsem,“ přiznala s podivnou úlevou, když se svěřila s tajemstvím, které ji tak dlouho drželo v pasti a izolaci od okolního světa. Zdálo se, jako by pravda skutečně osvobozovala. „Doufala jsem, že by mi to mohl říct Cezar.“</p>

<p>Darcy nevypadala ani trochu překvapeně. Vlastně vypadala pouze zvědavě.</p>

<p>„Proč Cezar?“</p>

<p>Anna zamrkala při té nečekané otázce. „Poznali jsme se už dávno. Před staletími. Když jsem spatřila jeho fotku v <emphasis>L. A. Times,</emphasis> které zmiňovaly, že je v Chicagu, přiletěla jsem sem, abych ho konfrontovala. Myslela jsem…“ Ušklíbla se svým naivním předpokladům. „Všechny ty roky jsem vinila Cezara, že to on mě udělal jinou.“</p>

<p>„Proč bys vinila Cezara?“ podivila se Darcy. Potom, když se Anna začervenala při důvěrných vzpomínkách, nabídla rozpustilý úsměv. „Ach, to nevadí.“</p>

<p>„Byla jsem hlupák, že jsem sem přišla,“ potřásla Anna hlavou. „Přišla jsem sem pro odpovědi, ale pokaždé když ten upír udělá jeden ze svých miniaturních vstupů do mého života, všechno jde k čertu.“</p>

<p>„Nebyla jsi hlupák, Anno.“ Darcy se natáhla, aby se lehce dotkla Anniny paže. „Jakkoli to může být obtížné odhalit pravdu, cokoli je lepší než pochybování a obavy, že s tebou něco není v pořádku. Věř mi, něco o tom vím.“</p>

<p>„Ano,“ Anna vykouzlila vyčerpaný úsměv. „Máš pravdu.“</p>

<p>„A můžeš si být jistá, že oba, Styx i já uděláme vše, co bude v našich silách, abychom tě udrželi v bezpečí.“</p>

<p>„Jste velmi milí.“</p>

<p>Darcy odbyla Annin upřímný vděk mávnutím ruky. Postavila se na nohy s úsměvem na rtech. „A ty víš, že Cezar je dost hezký dokonce i v upířím světě, kde má pojem <emphasis>hezký</emphasis> úplně novou definici. Není důvod, proč by sis nemohla užít ten pohled, zatímco jsi tady.“ Ignorovala Annin překvapený výraz, když přecházela ke dveřím. „Nechám tě v klidu odpočívat a vrátím se později s něčím na spaní. Kdybys něco potřebovala, jen vykoukni ze dveří a zakřič. Mám znamenitý sluch.“</p>

<p>Anna si nemohla pomoci a rozesmála se. Bylo prostě nemožné nemít tu ženu rád.</p>

<p>„Vlkodlačí záležitost?“</p>

<p>„Jsou i dobré body na tom, že jsi zvláštní, ačkoli když na mě budeš volat <emphasis>Cujo, vzteklý pse,</emphasis> nebudu šťastná.“</p>

<p>„Zvláštní?“</p>

<p>„To je, jací jsme, Anno, nikdy nevěř ničemu jinému.“</p>

<p>Zvláštní? Hmmm. Lepší než podivínský, ale pořád veliký, mohutný skok od normálu.</p>

<p>„Budu se tebou muset nechat ujistit.“</p>

<p>Cezar přecházel Styxovou soukromou kanceláří s roztěkanou nedočkavostí. Za normálních podmínek by byl možná potěšen, že má příležitost prozkoumat vzácné svitky, které byly pečlivě uloženy ve skleněné skříni, nebo rozsáhlé, v kůži vázané svazky, které lemovaly zdi a podrobně líčily historii upírů. Nebo dokonce stohy peticí, které byly nahromaděny na mahagonovém stole.</p>

<p>Jako král všech upírů vlastnil Styx namáhavé břímě vedení, ale také mu byl umožněn přístup k nedocenitelným pokladům, které byly po tisíciletí shromažďovány.</p>

<p>Dnes večer však Cezar nemohl ocenit nic ze svého okolí. Namísto toho přemáhal spalující potřebu vyběhnout z místnosti a zjistit, kam vzali Annu.</p>

<p>Byla sama a vyděšená v neznámém pokoji? Dali jí najíst? Nepotřebovala snad…</p>

<p><emphasis>Dios.</emphasis> Hluboce hrdelně zavrčel. Ta ženská ho přiváděla k šílenství.</p>

<p>Jeho temná hloubání byla naštěstí přerušena, když Styx vstoupil do místnosti a rozhodně za sebou zavřel a zamkl dveře. Cezar si byl jist, že byl pokoj zvukotěsný a příhodně očarovaný pro jejich naprosté soukromí.</p>

<p>Styx byl opravdu důkladný.</p>

<p>„Nechal jsi tu vílu uvěznit?“ zeptal se Cezar, když Styx přešel místností, aby se posadil na okraj stolu. Byl oblečen celý v černé a neokázale vyzařoval královský majestát. Byl veliký, smrtonosný predátor, který by bez slitování zabil.</p>

<p>Drsný úsměv se ukázal na upírových rtech. „Je v cele, která byla upravevena speciálně k tomu, aby tlumila její kouzelné schopnosti.“</p>

<p>„Je možné, že se ji někdo pokusí zachránit.“</p>

<p>„Usedlost je plně monitorována a nechal jsem u dveří do cely strážce. Věř mi, přes Guntera se nikdo nedostane.“</p>

<p>Cezar se lehce poklonil. Volba přijít k vůdci byla moudrá. „Děkuji ti, můj pane.“</p>

<p>Styx nad tím mávl rukou. „Stačí, abys požádal, Cezare, a já udělám, cokoliv je v mých silách, abych ti pomohl.“</p>

<p>„Prozatím je mou největší prosbou, abys ochránil Annu.“</p>

<p>„Samozřejmě.“ Styx si založil paže na prsou. „Objevil jsi, kdo tu ženu ohrožuje?“</p>

<p>Cezar se unaveně zašklebil. Svlékl si sako, aby se cítil pohodlněji, a odhodil ho stranou. Bílé saténové kravatě se dostalo stejného zacházení.</p>

<p>„Morgana le Fay.“</p>

<p>Šokované ticho naplnilo místnost. Královna vil byla pro většinu démonů zahalena tajemstvím. Ačkoli se šířily pověsti o tom, že dokáže očarovat jediným pohledem a přilákat dokonce i ty nejmocnější z démonů do svých spárů, opouštěla své tajné doupě tak zřídka, že bylo nemožné zvědět, co bylo skutečně pravdou a co jen pouhou legendou. Byla tolik mlhou a dýmem jako skutečnou ženou.</p>

<p>„Jsi si jistý?“ zeptal se nakonec Styx.</p>

<p>„Tak jistý, jak si v tomto bodě můžu být.“ Cezar vztekle zavrtěl hlavou. „<emphasis>Dios</emphasis>, byl jsem tak hloupý. Tak slepý.“</p>

<p>„Jak jsi to mohl vědět?“</p>

<p>Cezar začal znovu přecházet po pokoji, věděl, že nemůže mít před Styxem tajemství, pokud chtěl jeho pomoc.</p>

<p>„Potkal jsem Annu před téměř dvěma sty lety v Londýně,“ přiznal zdráhavé a mimoděk točil na prstě těžkým pečetním prstenem. „V té době jsem si neuvědomil, že by byla něčím víc než jen krásnou ženou, po které jsem zatoužil.“</p>

<p>„Co se stalo?“</p>

<p>„Svedl jsem ji.“</p>

<p>„Sotva něco neobvyklého z aktivit v těch dnech,“ pronesl Styx suše. „Jak si vybavuji, svedl jsi vícero londýnských dam.“</p>

<p>Při té vzpomínce se Cezarovi na rtech objevil úsměv. Ach, ano. Po téměř tři sta let využíval své síly, aby si vychutnával svou zálibu v ženách. Nezáleželo na tom, zda byly smrtelné, nebo ze světa démonů. Jen pokud byly krásné.</p>

<p>Byly to pěkné roky, ale ty neukojitelné touhy, které ho kdysi sužovaly, skončily té noci, kdy potkal Annu Randalovou.</p>

<p>Naučila ho, že vášeň má hloubky, které nikdy předtím nezažil.</p>

<p>A zatímco se oddával její chuti a doteku, nedbal zla, které ji pronásledovalo.</p>

<p>„Ne takových jako Anna,“ odtušil. „Cítil jsem, že je víc než pouhý člověk v okamžiku, kdy jsem se jí dotkl, ale  ignoroval jsem své instinkty. Chtěl jsem ji a nic mě nemohlo zastavit. Kdybych jen býval poslouchal…“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Řekla mi o své sestřenici Morganě, ale nikdy jsem nezvažoval možnost, že by to mohla být královna.“ Založil si ruce v bok.</p>

<p>Styx se odrazil od stolu a přešel místnost, aby položil těžkou ruku na Cezarovo rameno.</p>

<p>„Proč bys měl?“ zeptal se. „Lidé vždy věřili, že ona není nic než pověst a legenda. Bez váhání dokonce i dnes pojmenovávají své dcery po té zrádné mrše.“</p>

<p>Cezar se trpce usmál. „Myslím, že to bylo spíš skutečností, že jsem byl zcela přesně v tom okamžiku smyslů zbavený. A samozřejmě také to nepříjemné setkání s Věštci, které se uskutečnilo jen pár chvil potom, co jsem si užíval rozkoše, kterou Anna mohla nabídnout.“ Otřásl se při vzpomínce na oslnivý záblesk světla následovaný vstupem osmi starodávných Věštců. Ležel na posteli úplně nahý a zcela uspokojený, když dorazili, pochmurné obličeje odhalující hloubku jejich zloby. „Nebyli šťastní, že jsem okusil dalšího člena Komise.“</p>

<p>Styx pozvedl obočí. „Oni skutečně přišli do místnosti?“</p>

<p>„Když se ujistili, že Annu uložili do hlubokého spánku.“</p>

<p>„Takže to je to, proč jsi byl nucen jim sloužit?“</p>

<p>To bylo rozhodně to, v co Cezar poslední dvě staletí věřil. A Věštci neudělali nic, aby ho zbavili tohoto přesvědčení.</p>

<p>Ale od okamžiku, kdy Anna vstoupila do toho chicagského hotelu, se topil ve vědomí její přítomnosti. Každý jeho smysl byl naladěn na ni, jako by byla jedinou ženou v celém zpropadeném světě.</p>

<p>„Začínám se domnívat, že na tom bude něco víc než jen to,“ zamumlal.</p>

<p>Styx na něj pohlédl s neskrývaným údivem a zájmem. „Jako třeba?“</p>

<p>„Jsou určité věci, o kterých odmítám hovořit dokonce i s tebou, můj pane.“</p>

<p>Úsměv, který byl téměř samolibý, se dotkl upířích úst. „Ach.“</p>

<p>Cezar se zamračil. Divoce odmítal uvažovat o tom, co může být za přítelovým pobavením.</p>

<p>Určitě to nebylo nic dobrého.</p>

<p>Namísto toho otočil svou mysl k důležitějším záležitostem. „Nebylo to jen té noci, kdy Anna mluvila o své sestřenici,“ přiznal a opět v duchu proklínal svou hloupost.</p>

<p>„Co dalšího ještě řekla?“</p>

<p>„Že se po naší společné noci vracela do domu a našla ho do základů vypálený. Domnívala se, že její teta a sestřenice zahynuly v plamenech. Bez pochyby měla pravdu, co se týče její tety.“</p>

<p>„Morganina práce?“</p>

<p>Cezarem projela ostrá, pronikavá zuřivost, když si uvědomil, že nechybělo mnoho a mohl Annu ztratit. Zabil by kohokoli, kdo by ji ohrozil.</p>

<p>Dokonce i samotnou Královnu vil.</p>

<p>„Nemohla vědět, že poslušná Anna byla přemožena kouzelným spánkem v jiném domě, namísto toho, aby spala doma ve své vlastní posteli,“ vysvětloval, tesáky zcela prodloužené. „To byl první pokus o Annin život.“</p>

<p>Styx pomalu přikývl. „Královna ji jistě musela považovat za mrtvou.“</p>

<p>„Do doby, než se Anniny síly začaly vynořovat na povrch. Sotva je královna ucítila, vyslala rozkaz svým vílám, aby pátraly po tom, kdo vlastní krev prastarých.“</p>

<p>„Krev prastarých…“ Styx svraštil čelo, pohledem přelétl ke své rozsáhlé sbírce knih. „Myslel jsem, že Morgana je poslední z té linie?“</p>

<p>Cezar pokrčil rameny. „Stejně tak i já.“</p>

<p>„Myslíš, že je pravda, že jsou spřízněné?“</p>

<p>„Nějakým způsobem musí být.“</p>

<p>„A ona je nyní předurčena stát se Věštcem.“ Obrátil Styx svou pozornost zpět k Cezarovi, temný pohled dýmající jeho smrtící silou. „Zajímavé.“</p>

<p>„Ne zajímavé, nebezpečné,“ opravil ho Cezar. Poznal ten výraz na přítelově tváři. Obvykle předesílal, že upír volá své bratry do bitvy. A i když byl Cezar zcela pro, aby byla Královna vil zmasakrována, pokud možno pod jeho dohledem, potřeboval nejdříve odpovědi. Jinak by si nemohl být jist, zda Annino ohrožení zemře společně s královnou. „Nevím, co Morgana le Fay od Anny chce, ale hodlám to zjistit. Jakmile to budeme vědět, můžeme ji pozvat na malou rodinnou sešlost.“</p>

<p>Styx se pomalu usmál. „Navrhuji, abychom to pojali jako grilovačku.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>5</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Mlhy Avalonu nebyly prázdná pověst.</p>

<p>Kouzelná clona se rozprostírala na míle kolem ostrova, udržovala ho ukrytý před lidskými zraky a chránila ho před vniknutím démonů.</p>

<p>Nikdo nebyl na ostrov vpuštěn, pokud neměl pozvání od královny. A ti dostatečně pošetilí, aby se pokusili proklouznout přes její hranice, se rychle naučili lekci o znelíbení se Morganě le Fay. Lekci, která se jen zřídka opakovala.</p>

<p>Mrtví se už učit nepotřebují.</p>

<p>Tento den byly mlhy temné, výhružně šedé, odrážející Morganino rozpoložení, když kráčela po sametovém koberci své trůnní síně.</p>

<p>Byla to dusivě působivá místnost s prosklenou rotundou a jemnými tapiseriemi na stěnách, které by lidského řemeslníka rozplakaly závistí. Přesně pod rotundou byl kruhový stupínek se zlatým trůnem. A na každé straně trůnu stáli dva elfové.</p>

<p>Byli… dokonalí.</p>

<p>Perfektně se k sobě hodili. Dlouhé blonďaté vlasy jim spadaly až do pasu a rysy jako by řezala ruka anděla. Perfektně nazí, aby odhalili své svalnaté postavy. Perfektně vycvičeni bez svolení nedat najevo ani tu nejmenší emoci.</p>

<p>Perfektně perfektní.</p>

<p>Morgana nic míň nežádala.</p>

<p>Ne, že by se obtěžovala hledět jejich směrem. Místo toho dál přecházela, tenké bílé šaty jí třepotaly kolem vysokého štíhlého těla a velkolepá hříva zrzavých kadeří se jí leskla ve světle svící. Dokud neucítila, že se blíží další elf, nepřinutila se vrátit k trůnu a posadit se.</p>

<p>Jevila se poklidně vyrovnaná. Půvabné rysy byly nečitelné a zelené oči zakrývaly husté kartáče dlouhých řas. Výraz se jí nezměnil, když do komnaty vstoupil vysoký, nezvykle svalnatý muž s vlnitými černými vlasy a modrýma očima.</p>

<p>Bylo to ohromující stvoření. Vynikající milenec.</p>

<p>Škoda, že zklamal její očekávání.</p>

<p>V tichosti pozorovala a čekala, až jí elf padne na kolena k nohám a přitiskne svou hlavu na koberec.</p>

<p>„Poslala jste pro mne, Vaše Výsosti?“</p>

<p>Ignorovala hlas, který si nacvičil, aby vyslal chvění dolů po její páteři. Dlouhými nehty, natřenými temně karmínovým odstínem, poklepala na pozlacenou područku svého křesla.</p>

<p>„Vyhýbal ses mi, Landesi?“ zeptala se tiše.</p>

<p>Zvedl ostražitě hlavu. „Ne, toužím být zalit vaší krásou. Chvěji se potřebou klanět se vám u nohou.“</p>

<p>„Krásné, ale není to, co chci slyšet.“ Předklonila se. „Cožpak si nepamatuješ, můj miláčku, že jsi mi měl říct okamžitě, jakmile navážeš kontakt se Sybilou?“</p>

<p>Zesinal pod jejím neoblomným pohledem. „A… ano.“</p>

<p>„Tak proč jsi mne nechal čekat?“</p>

<p>„Objevily se nějaké potíže, má královno.“</p>

<p>Morgana odolala nutkání kopnout muže do obličeje. K čertu s tím šaškem. Nechtěla jeho patetické omluvy. Chtěla výsledky.</p>

<p>„Co by asi mohlo být složité na tak jednoduchém úkolu?“ zeptala se, mlha nad rotundou vířila v kupící se bouři.</p>

<p>Landes se nervózně po očku podíval směrem vzhůru a s námahou polkl naprázdno.</p>

<p>„Sybila neodpověděla na mé výzvy.“</p>

<p>„Otevřel jsi portál?“</p>

<p>„Samozřejmě, Vaše Výsosti. Ale je tam něco, co blokuje mé snahy.“</p>

<p>„Něco?“</p>

<p>„Nevím, co to je.“ S prosebným výrazem ve tváři zvedl ruce. „Je to jako závoj, kterým nemohu proniknout.“</p>

<p>Temná zloba proudila Morganinou krví, když se pomalu zvedala z trůnu. Zasvětila staletí tomu, aby ukončila pokrevní linii potomků svého bratra. Aby se ujistila, že se úplně každý z jejích protivníků svalí mrtev k zemi.</p>

<p>A na krátký čas si byla dokonce jista, že uspěla.</p>

<p>Před dvěma sty let zabila Annu Randalovou, poslední z toho proklatého rodu. Konečně se osvobodila od svého osudu. Ale nějakým záhadným způsobem jednoho nepřítele vynechala.</p>

<p>Nebylo pochyb o těch vzrůstajících silách, které byla schopna cítit. Síly, které měly být dávno vymazány ze světa.</p>

<p>Její obavy se vrátily a ona vydala rozkaz vílám. Před dvěma dny obdržela zprávu od Sybily, že snad našla to, co Morgana hledá. Také slíbila, že jí ženu přivede do Avalonu.</p>

<p>Nikdy však nedorazila a Landes nyní přiznal, že není možné se s ní spojit skrze portál.</p>

<p>Natáhla se, chňapla Landese za bradu a mrštila jím sobě k nohám.</p>

<p>„Zjevně jsem tě přecenila, Landesi.“</p>

<p>Jeho krásné od se rozšířily hrůzou. „Ne. Já ji najdu, přísahám na svůj život.“</p>

<p>S chladným úsměvem mu Morgana vtiskla nejprve letmý polibek na rty.</p>

<p>„Příliš pozdě, můj krásný chlapče. Rozhodla jsem se, že vezmu záležitosti do svých rukou.“</p>

<p>Morgana prohloubila smrtící polibek a přitiskla ruce na Landesův holý hrudník. Použila své síly, aby vysála život z jeho velikého těla.</p>

<p>Na okamžik zápasil, potom jemně vzdechl a skácel se k zemi. Morgana nezúčastněně překročila mrtvolu a pokynula rukou. Dva strážci přispěchali, aby odnesli mrtvého elfa z její trůnní síně.</p>

<p>Morgana vyčkala, až se dveře za strážemi zavřou, pak zaklonila hlavu a zaječela zklamáním.</p>

<p>Jak si osud dovoluje se jí dál vysmívat?</p>

<p>Byla královna. Milovaná vládkyně všech vil a elfů. Měla by okouzlovat svět svou krásou. Měla by být všemi uctívána. Místo toho byla nucena se skrývat v mlhách své země, v ustavičném strachu, že konečná pomsta jejího bratra číhá mimo její dohled.</p>

<p>„Zničilas další ze svých hraček?“ zeptal se ostrý ženský hlas. „Kolikrát jsem tě upozorňovala, aby ses naučila ovládat ten svůj ukvapený hněv?“</p>

<p>Morgana se otočila na podpatku a sledovala, jak se do místnosti přišourala scvrklá stará žena s nechutnými chomáči šedých vlasů přilepených k pokožce hlavy a s průzračnýma bílýma očima. Královna se ušklíbla, znechucena odporným zápachem hnijících zubů a nedávno zabité oběti, kterou žena nesla s sebou.</p>

<p>Modron vzala Morganu z kolébky, když byla ještě nemluvně, a vychovala ji jako svou vlastní. Nebyl to nicméně sentiment, který zabraňoval Morganě, aby zabila to nechutné stvoření. Žena byla schopná věštkyně. Vzácná schopnost dokonce i mezi vílami.</p>

<p>„Sklapni ty stará čarodějnice,“ zavrčela a vrhla se na trůn s nevrle zamračeným obličejem. „Mám i tak dost potíží, i bez toho, abych poslouchala tvé únavné přednášky.“</p>

<p>Žena se kdákavě zachechtala. Přešla místnost a vzhledem k tomu, že byla úplně slepá, stanula před trůnem s pozoruhodnou lehkostí.</p>

<p>„Podrážděná?“</p>

<p>„Já nejsem podrážděná, jsem rozzuřená.“ Morgana si zamávala energicky rukou před nosem, až vůně granátových jablek naplnila místnost, aby překryla čarodějčin puch. „Zasvětila jsem celé jedno tisíciletí, abych se zbavila pokrevních příbuzných svého bratra. Byla jsem si jistá, že Anna je poslední, když jsem ji v Londýně upekla. Měli by být mrtvi. Měli by být smeteni z povrchu země.“</p>

<p>Modron potřásla hlavou. „Jsou jako plotice. Odmítají vyhynout.“</p>

<p>Morgana udeřila pěstí do opěradla svého trůnu. „Tentokrát ne.“</p>

<p>„Co máš v úmyslu udělat?“</p>

<p>„Poslední zpráva, kterou jsem od Sybily dostala, byla z Chicaga.“</p>

<p>Čarodějčin úsměv se vytratil, rty milosrdně zakryly hnijící chrup. „Hodláš tam odcestovat?“</p>

<p>Morgana přimhouřila oči. <emphasis>„My obě</emphasis> tam hodláme odcestovat.“</p>

<p>Modron zasyčela, rukama se chytající prošoupaného vlněného roucha, které halilo její vychrtlé tělo. „Opustit Avalon? Ne, to je příliš nebezpečné.“</p>

<p>Morgana se předklonila a udeřila ženu přes tvář políčkem dost silným, aby se ježibaba natáhla na koberec. „Možná jsi na to měla myslet, než jsi předpověděla mou smrt.“</p>

<p>Morgana se usadila zpět na trůn a zvedla svůj zrak k černé mlze nad hlavou.</p>

<p>„Vím, že jsi tam někde venku, skrývající se přede mnou jako zbabělec, ale přijdu si pro tebe,“ vychrlila, vlasy jí vlály, jak síla proudila z jejího těla. Nemohla vidět svou kořist, ale cítila tu hýbající se sílu. „A až tě najdu, vytrhnu ti srdce z hrudi.“</p>

<p>Přestože dostal ložnici v odděleném křídle domu od Anny, Cezar se probudil v momentě, kdy uslyšel vzdálený výkřik.</p>

<p>S rychlostí, kterou mohl vyvinout pouze upír, se hnal chodbou. Naštěstí byl dům vhodně chráněn před pozdně odpoledním sluncem. Samozřejmě by nic míň od Styxe nečekal.</p>

<p>Poslední výkřik se stále ještě chvěl ve vzduchu, když Cezar rozrazil dveře. Byl připraven bojovat. Stanul na prahu, dvě dýky v rukou a pár jednoročních střelných zbraní připnutý k hrudi. Zbytek jeho oblečení tvořily jen černé hedvábné boxerky.</p>

<p>To, že byl zmocněncem Věštců, ho vycvičilo dobře.</p>

<p>Rychlé prohlédnutí zastíněného pokoje a připojené koupelny ho ujistilo, že tam nejsou žádní nepřátelé číhající v koutech. Přešel k posteli a našel Annu stále tvrdě spící. Krásnou tvář měla zrudlou, jak se kroutila v zajetí mučivé noční můry.</p>

<p>Náhlá prudká vlna úlevy ho málem srazila na kolena. <emphasis>Cezar</emphasis> složil zbraně na noční stolek a vklouzl pod pokrývky, aby stiskl její třesoucí se tělo ve svém náručí. <emphasis>Dios.</emphasis> Měl takový strach…</p>

<p>K sakru, dokonce se ani nemohl přinutit přemýšlet o tom, čeho se vlastně obával. Ne teď, když držel Annu pevně ve svém náručí. Srdce jí zběsile tlouklo proti jeho hrudi a rukama se instinktivně chytala jeho paží.</p>

<p>Na okamžik si Cezar vychutnával pocit jejího teplého těla, které ihned přilnulo k jeho. Čekal téměř dvě staletí, aby znovu pocítil toto opojné potěšení. Aby ji prostě držel v náručí.</p>

<p>Zanořil obličej do Anniných hebkých kadeří, nasál její sladkou, lehce ovocnou vůni. Rukama konejšivě bloudil po křivce její páteře.</p>

<p>Neměla na sobě nic víc, než tenký kousek hedvábí a krajky, který jí musela půjčit Darcy. Ale pro tento okamžik byl více zaměřený na zmírnění jejího strachu, než povzbuzení jejích vášní.</p>

<p>„Sšš, Anno,“ šeptal pořád dokola a rty lehce dotíral na její ucho.</p>

<p>Pomalu se její chvění zmírnilo a na jeden blažený okamžik se přitulila k tvrdé ploše jeho těla, jako by u něj hledala útěchu. Cezar zesílil stisk, stále jí jemně šeptaje do ucha slůvka útěchy.</p>

<p>Zvláštní klid se rozprostřel v jeho srdci a Cezar si uvědomil, že pokud by vlastnil tu moc, zastavil by přesně v tomto okamžiku čas. Aby měl tuto ženu sevřenou v objetí, aby ho hřálo její štíhlé tělo dýchající teplem a mlčenlivý svět byl zdánlivě vzdálený.</p>

<p>Ale i přesto, že byl svrchovaným válečníkem, vycvičeným strážcem a řádným učencem, jeho schopnosti nezahrnovaly zastavení času.</p>

<p>Anna si lehce povzdechla. Její dech se otřel o holou pleť na jeho hrudi. Pak otevřela oči, aby na něj zmateně pohlédla.</p>

<p>„Cezare?“</p>

<p>„Si.“</p>

<p>V leknutí ho začala odstrkovat od sebe pryč. „Co k čertu děláš v mé posteli?“</p>

<p>Odmítal ustoupit. Za leknutím, že ho našla ve své posteli, byl přetrvávající strach z právě prožité noční můry. Ten sen jí otřásl a Cezar nehodlal odejít, dokud nezjistí, o čem k sakru byl.</p>

<p>„Křičela jsi ze spaní.“ Položil si hlavu na polštář a pohledem zkoumal její strhané rysy. „Myslel jsem, že bude lepší, když tě vzbudím dřív, než přiběhne policie, aby vyšetřila, co hrozného se tu děje.“</p>

<p>Omračující oříškové oči potemněly, když ji zaplavila vzpomínka na onen sen. „Ach.“</p>

<p>„Pověz mi to.“</p>

<p>„Co ti mám říct?“</p>

<p>„O tom snu.“</p>

<p>Její obočí se spojila. „Proč?“</p>

<p>Chvíli zaváhal, než odpověděl. Byla už dost rozrušená z toho, že byla vhozena do světa, o jehož existenci sotva věděla. Poslední věc, kterou chtěl, bylo uvrhnout ji do hrůzy z pomyšlení, že existují démoni, kteří jsou schopni hovořit, nebo dokonce zaútočit skrze sny.</p>

<p>„Mohlo by to být důležité, <emphasis>querida</emphasis>,“ zamumlal nakonec co nejlhostejněji.</p>

<p>„Co by na snu mohlo být důležité?“</p>

<p>„To se nedozvím, dokud mi to nepovíš.“ Prohlížel si její neústupný výraz. Měla paty zaryté a neodbytnou touhu diskutovat dokonce i o tom nejrozumnějším požadavku.</p>

<p>Zřejmě byla na řadě nová taktika. S úsměvem se posunul, aby rty přejel po linii jejího nosu. Rukama začal detailní prohlídku saténovo-krajkové noční košilky, která byla navržena, aby přilákala mužskou touhu. A on byl rozhodně přiváben. Přiváben, okouzlen a zčistajasna žhavější než samotné peklo. Prsty se mu kroutily nedočkavou potřebou, rty laskal její v tichém přemlouvání. „Anno, neodejdu, dokud se mnou nebudeš mluvit. Nicméně se můžu příjemně zaměstnat, pokud dáváš přednost čekání.“</p>

<p>Její ústa se pootevřela, aby promluvila, a Cezar toho hbitě využil. Prohloubil svůj polibek a zastrčil jazyk do vlhkého žáru jejích úst. Jeho pulzující erekce mohutněla. Toužil slyšet Anniny milostné steny.</p>

<p>Chutnala po ovoci, tak sladká a plná jako zralý fík namočený v medu. Cezar se zachvěl, když jeho smysly živě zaburácely, celé jeho tělo napjaté potřebou, jakou mohla podnítit jen ona.</p>

<p>Cezar nasál její jazyk do svých úst. Byl opatrný, aby ji neškrábl svými tesáky. Věci se dost rychle vymykaly z ruky i bez toho, že by ho nebezpečně povzbudila jeho krvežíznivost.</p>

<p>Rukama jí pohladil po ramenou a pak popadl saténově lesklý závoj medových vlasů. Živočišně zavrčel. Chtěl ji pohltit. Chtěl si ji vzít tak úplně, že by se stal součástí samotné její duše.</p>

<p>Žár její vzrůstající touhy mu sežehl pleť, když se jejich rty oddělily a vysázel jí řadu polibků směrem dolů po křivce jejího krku. Jeho rty měly stále co dělat. Cítil, jak její touha provoněla vzduch, cítil, jak se chvěje, když se svým vzrušeným údem dotýkal jejího břicha.</p>

<p>Anna si možná vědomě nepřipouštěla, že ho potřebuje, ale její odezva dokazovala, že se za poslední dvě staletí nic nezměnilo. Jeho dotek stále dokázal její tělo rozpálit vášní.</p>

<p>Mumlaje své uznání, Cezar prsty projížděl Anniny medové vlasy, pak dlaně posunul dolů po délce jejích zad. Užil si lahodný okamžik, kdy objevoval křivku jejích boků, potom maličko odhrnul hebký materiál noční košilky. Instinkty ho vybízely, aby strhl ten překážející oděv z jejího těla, ale mysl ho varovala, aby se zachoval pro tentokrát civilizovaně. Bude ještě spousta dní a nocí, aby si ji vzal drsně a rychle.</p>

<p>Dnes večer to bude…</p>

<p>„Cezare.“ Bez varování opět začala rukama odstrkovat jeho hruď a hlavu odklonila od jeho nájezdnických rtů. „Ne.“</p>

<p>Zasyčel zklamáním, ústa odmítala uposlechnout jeho vůli, když se ponořila dolů, aby se zmocnila ztopořené bradavky, která vykukovala skrz jemnou krajku. <emphasis>Dios, </emphasis>dychtil po ní jako narkoman zažívající agónii absťáku.</p>

<p>„Jsi si jistá?“</p>

<p>Přiškrceně povzdychla. Potom ho chytla za vlasy a vytáhla jeho hlavu vzhůru, aby pohlédl do jejího jiskřivého pohledu.</p>

<p>„Nejsem ten nevinný blázen, kterým jsem byla před dvěma sty lety.“ Osten hořkosti v jejím hlase vytrhl Cezara z jeho smyslového zákalu a ustoupil, aby na ni zamračeně pohlédl.</p>

<p>O čem to k čertu blábolí? Ta noc, kterou strávili společně, byla velkolepá. Stále v duchu slyšel Anniny výkřiky rozkoše, když se vnořil hluboko do jejího těla a mohl cítit záchvěv jejího prudkého uvolnění, okusit silnou slast, když mu její krev klouzala dolů hrdlem.</p>

<p>Jako že je tam nahoře Bůh, tohle nemohla popřít.</p>

<p>„Možná jsi byla nevinná, ale nikdy jsi nebyla blázen,“ zavrčel, rozzlobený jejím pokusem popírat to, co spolu sdíleli.</p>

<p>„Nechala jsem se svést naprostým cizincem, ne snad?“ zakroutila hlavou. „Nazvala bych to prvotřídním záchvatem nerozumnosti.“</p>

<p>„Já bych to nazval osudem,“ řekl rychleji, než mohl zastavit ta neplánovaně upřímná slova.</p>

<p>Zmateně zamrkala. „Co má tohle znamenat?“</p>

<p>Nebyl připraven se do toho pustit. Dokonce ani ve své mysli. Čas na rozptýlení. Pro oba dva.</p>

<p>„Pověz mi o tom snu,“ přikázal.</p>

<p>Její prsty, které mimoděk začaly projíždět prameny jeho vlasů, se s prudkým pohybem odtáhly. „Bože, ty se nikdy nevzdáš.“</p>

<p>Divoce vycenil zářivé zuby. „Nikdy.“</p>

<p>Rychle zavřela oči a hluboce si povzdechla. „Dobrá. Byla tam žena.“</p>

<p>Paže stále propleteny kolem jejího útlého těla, Cezar upřeně pozoroval její tvář. Anna měla sklony prozradit mnohem více svým výrazem než slovy.</p>

<p>„Jak vypadala?“</p>

<p>Pokrčila rameny. „Krásná, chladná, vznešená, s rudými vlasy a zelenýma očima.“</p>

<p>Oči se mu zúžily a znepokojené mrazení prostoupilo celým jeho tělem. „Co dělala?“</p>

<p>„Seděla na zlatém trůně a byla tam ještě jiná žena, nějaká stará žena ležící na červeném koberci.“ Zašklebila se při té vzpomínce. „Ústa té stařeny krvácela.“</p>

<p>„Byla mrtvá?“</p>

<p>„To si nemyslím.“</p>

<p>Rukama jí nepřítomně přejížděl po zádech. „Kvůli něčemu jsi vykřikla, Anno. Co to bylo?“</p>

<p>Zachvěla se, strach jí probleskl v očích. „Ta žena sedící na trůně… vypadala jako by upřeně hleděla přímo na mě… a pak…“</p>

<p>„A pak?“</p>

<p>„A potom řekla, že mi vyrve srdce z těla. A já jí uvěřila.“</p>

<p>Třásla se. Cezar jí pohladil po hlavě a přitáhl si ji blízko k tělu. Nebylo pochyb, že žena v jejích snech byla Morgana le Fay. A že ta žena byla odhodlána vidět Annu zemřít.</p>

<p><emphasis>Nikdy.</emphasis></p>

<p>To slovo se nesmazatelně vrylo Cezarovi do srdce. Zabil by cokoli, kohokoli, kdo by se opovážil Anně ublížit.</p>

<p>„Nikdo ti nevyrve srdce, <emphasis>querida,“</emphasis> zaskřípěl drsným hlasem. „Tolik ti mohu slíbit.“</p>

<p>Přidušeně se tomu domýšlivému slibu zasmála, ale vděčně neudělala žádný pohyb, aby se od něj odtáhla.</p>

<p>„Jsi si tak jistý, že mě můžeš ochránit?“</p>

<p>„Ano.“ Jeho rty se jí otřely o čelo. „Ale nad to jsi nebezpečná žena i sama za sebe. Stále ještě mám bolavá žebra, která to dokazují.“</p>

<p>Zaklonila hlavu, aby pohlédla do jeho doutnajícího pohledu, a veškerý strach se jí vytratil z očí. „Jakže? Jsem nebezpečná žena?“</p>

<p>„Naprosto.“</p>

<p>„To se mi líbí.“</p>

<p>Záměrně zavadil svým vzrušeným mužstvím o její bok. „Mně taky.“</p>

<p>„Vím,“ řekla suše.</p>

<p>„Co mohu říct? Nebezpečné ženy jsou žhavé.“</p>

<p>„Ty myslíš, že každá žena je žhavá.“ Zamračila se, když se jejím slovům halasně rozesmál. Nebyl to veselý smích. „Co je tak směšné?“</p>

<p>Sto devadesát pět let bez ženy. Bez sebemenšího probuzení touhy. A nyní, když měl po dlouhém čekání obnovené libido, pracovalo pouze pro ženu, která byla odhodlána udržet ho v celibátu.</p>

<p>Jo, on byl dost na ženský.</p>

<p>„<emphasis>Dios,“</emphasis> vydechl. „Kdybys jen věděla.“</p>

<p>„Věděla co?“</p>

<p>Zakroutil hlavou. „Vyprávěj mi o svém životě, <emphasis>querida.“</emphasis> Pobídl ji raději. „Řekla jsi, že jsi žila tiše. Ale musela jsi dělat něco, aby ses zaměstnala.“</p>

<p>Prohlížela si jeho obličej, orámovaný těžkým spádem krásných černých vlasů. „Skutečně tě to zajímá, nebo se mě jen snažíš rozptýlit, abys mohl zůstat v mé posteli?“</p>

<p>Usmál se, aniž by se obtěžoval skrývat své zcela prodloužené tesáky. „Obojí.“</p>

<p>„Není moc o čem mluvit.“</p>

<p>„Pobav mě, <emphasis>por favor.“</emphasis></p>

<p>S úšklebkem vyvalila oči. Cezar ignoroval to posměšné gesto. Byla horká a vláčná v jeho náručí a pro ten okamžik nechtěl myslet na nic jiného, než na její srdce tlukoucí proti jeho hrudi a vůni té teplé pokožky.</p>

<p>„Hodně jsem se stěhovala, což nebylo úplně špatné, protože se mi během těch let podařilo vidět velkou část světa,“ přiznala nakonec jemným hlasem. „Benátky, Amsterdam, Káhira… Dokonce jsem strávila i několik pozoruhodných měsíců v Tokiu, než jsem odcestovala do Ameriky.“</p>

<p>„Jak jsi přežívala?“</p>

<p>„Brala jsem jakoukoli práci, kterou bylo možné najít. V počátečních letech jsem většinou pracovala jako služka, protože to byla jediná poctivá práce otevřená ženám. Později jsem pracovala jako obsluha v levných restauracích.“ Ušklíbla se. „Práce, kterou bych nikomu nedoporučila. Dokonce ještě i dnes, když ucítím horký omastek, zvedá se mi žaludek.“</p>

<p>Cezar přemohl nutkání dotknout se rukama právě toho žaludku. Nebo by možná mohl ten žaludek přelétnout svými rty. Ach… ano. Rozhodně rty. A potom by mohl zabádat dolů k drobnému pásku a mezi její nohy…</p>

<p>„A co muži?“ zeptal se neočekávaně.</p>

<p>Oči se jí rozšířily. „Prosím?“</p>

<p>Sevřelo ho podivné napětí, když si náhle uvědomil, jak důležitá pro něj její odpověď byla.</p>

<p>„Vdala ses někdy?“</p>

<p>„Dobrý bože, ne,“ vydechla překvapeně.</p>

<p>„Proč ne? Jsi neuvěřitelně krásná žena.“ Jemně přidržel její tvář, když palcem přejížděl plnost jejího dolního rtu. „Nepochybuji, že jsi musela muže odhánět.“</p>

<p>Vystrčila jazyk, aby se dotkla přesně místa, které svým palcem pohladil. Jako by chtěla olíznout vzrušení, jaké jí jeho dotyky působily.</p>

<p>Ten jazyk mohl nepochybně přimět každého upíra skučet blahem. Natož upíra žijícího dvě století jako řeholník.</p>

<p>Pouhá <emphasis>myšlenka</emphasis> na to téměř stačila, aby začal výt.</p>

<p>Cezar se přinutil soustředit na její tichá slova.</p>

<p>„A jak asi čekáš, že bych vysvětlila, že jsem nějaký podivný Supermanův klon?“ zeptala se.</p>

<p>„Nemyslíš Zázračnou ženu?“</p>

<p>„To není vtipné.“ Štípla ho do paže. „Nemohla jsem riskovat být někomu nablízku.“</p>

<p>Projela jím zvláštní bolest. „Chtěla jsi být někomu nablízku? Byl někdo mimořádný?“</p>

<p>Pokrčila rameny. „Záleží na tom?“</p>

<p>„Ano.“ Jeho zuby zaskřípaly. „Záleží.“</p>

<p>Jejich pohledy se protnuly a na okamžik se obával, že mu možná odmítne odpovědět. Pak s bezmocným zavrtěním hlavou přiznala porážku.</p>

<p>„Ne, nebyl nikdo mimořádný. Byla jsem naprosto a úplně sama po… po dobu, která se jeví jako celá věčnost. Jsi šťastný?“</p>

<p>Byl víc než šťastný. Byl divoce potěšen představou, že nedala své srdce nějakému hanebnému mizerovi.</p>

<p>Byl také dostatečně chytrý, aby si své uspokojení nechal pro sebe.</p>

<p>Pohladil ji po vlasech a vtiskl jí něžný polibek na spánek. „Nechtěl jsem tě rozrušit, <emphasis>querida.“</emphasis></p>

<p>Nedůvěřivě si odfrkla, oči přimhouřené. „A co ty?“</p>

<p>„Co já?“</p>

<p>„Ty máš nějakou…?“ zamračila se, když usilovně hledala vhodné slovo. „Družku, potloukající se ve vlhké jeskyni?“</p>

<p>Pomalý, rozpustilý úsměv se dotkl jeho rtů. Jaká nevraživá zvědavost! „Nemám žádnou družku.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>Jeho rty se přesunuly dolů na tvář, kde našly koutek jejích úst. „Jsou některé věci, Anno Randalová, na které stojí za to si počkat.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>6</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p>Annino srdce bylo usazeno někde poblíž mandlí, když ucítila slabé škrábnutí Cezarových tesáků v koutku svých úst.</p>

<p>Tohle bylo šílenství.</p>

<p>Ne. Probudit se a objevit ve své posteli nádherného upíra, z kterého se srdce zastaví a začnou se sbíhat sliny, to bylo šílenství.</p>

<p>Rozechvělá potřebou cítit žhavé potěšení jeho polibku byla úplně bez sebe.</p>

<p>Bohužel její tělo ani pramálo neuvažovalo o tom, jestli je rozumné reagovat na Cezarův zkušený dotek. Vědělo jedině, že čekalo téměř dvě stě let, aby ucítilo úžasné potěšení těchto prstů zkoumajících její chvějící se křivky a to erotické uspokojení, když jí jeho tesáky vklouznou do masa.</p>

<p>Temná sladká touha zesílila, když sehnul hlavu a nalezl pod krajkou košilky špičku její napjaté bradavky.</p>

<p>Sten jí uvízl v hrdle, když ostře ohraničená slast otřásla jejím tělem. Jeho jazyk škádlil ten citlivý kousek těla, švihající a hladící, dokud se její záda nevyklenula v tiché žádosti.</p>

<p>K sakru, slíbila sama sobě, že se tohle už nestane.</p>

<p>V žádném případě nehodlala nechat tohoto muže si myslet, že je nadrženou kurvičkou, která roztáhne nohy pokaždé, když projde jejím životem.</p>

<p>Slib, který si snadno dala, dokud nebyl Cezar ničím víc než jen bolestnou vzpomínkou. Přesvědčila sama sebe, že to byla její nevinnost, co ji učinilo tak přístupnou tomu nádhernému upírovi. Koneckonců, strávila dvě staletí odoláváním různým mužům – a někteří byli vysloveně k nakousnutí –, kteří toužili ji vlákat do svých postelí. Byla starší, moudřejší a schopnější kontrolovat své touhy.</p>

<p>Ha.</p>

<p>Vzplanula jako vích, když jeho prsty sjížděly po zadní straně jejích stehen a vytahovaly jí košilku s neodbytným odhodláním. Ještě hůře, jemná slova, která jí neslyšně šeptal, když rty vypátral druhou bradavku, omámila její mysl a nechala ji zapomenout, proč přesně myslela, že řekne ne.</p>

<p>Musel ji uhranout, řekla si zmateně. To byl důvod, proč se mu její prsty zabodávaly do paží, dokud nekrvácel, a proč bylo její nitro tak horké a vlhké, že myslela, že se možná při tom sebenepatrnějším dotyku udělá.</p>

<p>Jinak by to znamenalo, že…</p>

<p>Náhlé rázné zaklepání na dveře přerušilo to děsivé pomyšlení.</p>

<p>„Cezare.“ Mužský hlas se nesl vzduchem a přinutil Cezara zvednout hlavu s výbuchem temných zaklení.</p>

<p><emphasis>„Si?“</emphasis> vyštěkl.</p>

<p>„Omlouvám se, že ruším, ale vyskytla se tu určitá situace.“ Styxův velitelský hlas se přenesl přes dveře s pozoruhodnou lehkostí.</p>

<p>Další sled nadávek přišel, když Cezar s nechutí pustil Annu a zvedl se z postele.</p>

<p>„Za chvíli se vrátím,“ zamumlal a zamířil ke dveřím.</p>

<p>Anna se také vzpamatovala a natáhla se pro roucho, které jí Darcy laskavě půjčila. Když strkala ruce do rukávů, tiše se uklidňovala, že to chvění, ničící její tělo, není ničím jiným než úlevou.</p>

<p>Až na to, že se nejevilo jako úleva.</p>

<p>Vypadalo to na trápení, které ji bude dlouho svírat.</p>

<p>„Počkej, Cezare.“ S přemáháním se natáhla a položila mu ruku na paži. „Pokud se mě to týká, pak u toho chci být přítomna.“</p>

<p>Zastavil se a otočil, aby ji probodl netrpělivým pohledem. Ne. Ne netrpělivým. Zklamaným. Stejným výrazem, jaký svíral její vlastní rysy.</p>

<p>Nepochybovala, že kdyby pohlédla dolů, zjistila by, že je stále tvrdý a žhavý být uvnitř.</p>

<p>S námahou potlačila nutkání potvrdit si svou teorii a místo toho se soustředila na udržení toho spalujícího pohledu.</p>

<p><emphasis>„Querida…,“</emphasis> začal, jen aby překvapeně zamrkal, když mu namířila prstem přímo do obličeje.</p>

<p>„Myslím to vážně,“ zaskřípěla. „Ty dny, kdy jsem musela na kolenou žebrat o kousek jídla a přístřeší, jsou dávno pryč. Nyní se starám o sebe sama. A nevzdám to.“</p>

<p>Něco problesklo jeho temnýma očima. Něco, co snad mohlo být zklamání? Bolest? Uražená pýcha?</p>

<p>„Odmítáš mou pomoc?“ zeptal se zlehka.</p>

<p>Ignorovala to divné bodnutí lítosti. Nemohla ho ranit. Ten muž byl arogantní a nesnesitelný a zcela nepřístupný čemukoliv, co by se i jen vzdáleně podobalo lidským emocím. Kromě touhy. Do háje, cožpak ji nesvedl a pak neopustil na téměř dvě staletí?</p>

<p>Přesto postřehla, že se její hlas navzdory všem nejlepším předsevzetím zmírňuje. „Samozřejmě že ne, nejsem hloupá. Samozřejmě ani nevím, proti čemu stojím.“ Nemotorně pokrčila rameny, utahujíc si pásek své róby. „Ale přijetí tvé pomoci je podstatně odlišné od toho, že mi budeš neustále něco nakazovat a držet mě ve tmě. Jsme bud partneři, nebo odcházím.“</p>

<p>Napjaté ticho vyplnilo pokoj. Bylo zřejmé, že Cezarova potřeba řídit krutě soupeřila s poznáním, že si z něj neutahovala. Plně zamýšlela odejít, když nebude souhlasit.</p>

<p>Anna očekávala naštvanou odpověď, proto byla nachytána nepřipravená, když sebou jeho rty nakonec škubly v zlomyslném pobavení.</p>

<p>„Partneři, jo?“ zamumlal a natáhl ruku, aby projel zamotanými prameny jejích vlasů.</p>

<p>Oči se jí zúžily ostražitou nejistotou. Tohle celé vypadalo nějak přííííliš jednoduché.</p>

<p>„Nedělám si legraci, Cezare. Radši bych zemřela, než se znovu cítit jako žebrák.“</p>

<p>Pohledem záměrně sklouzl dolů do hlubokého výstřihu do véčka na jejích šatech. „Víš, že by mi nevadilo trochu žebrání, kdybys…“</p>

<p>Anna se natáhla a připleskla mu ruku na ústa. Jeho hluboký hlas byl téměř hmatatelným objetím, které se přelévalo přes její citlivou pleť a přinášelo s sebou myšlenky na to, jak ho zatlačí zpět do postele, vyleze na něj a osedlá si ho na divokou jízdu.</p>

<p>Byli oba skoro nazí. Zabralo by to jen několik trhnutí a než by se nadál…</p>

<p><emphasis>Soustřeď se, Anno, soustřeď.</emphasis></p>

<p>„Jsme dohodnuti?“ ujišťovala se přerývavě, zuby zatnuté při tom vědoucím výrazu na jeho tváři.</p>

<p>Cítil touhu, která v ní stále bušila, ale neobvykle se nepokusil toho využít. Místo toho trochu pokrčil rameny. „Budu se snažit.“ Náhle zvedl ruku, když se její ústa pootevřela. „Vyslechni mě, Anno. Už jsem dlouho naživu.“</p>

<p>„Jak dlouho?“ zeptala se Anna, neschopna zarazit tu otázku. Měla hodně času přemýšlet a dumat o tomto muži. Její zvědavost daleko přesahovala zdvořilý zájem.</p>

<p>„Přes pět set let.“</p>

<p>Prohlížela si bronzovou, dech beroucí krásu jeho tváře. „Byl jsi dobyvatel?“</p>

<p>Při těch slovech se jeho obočí zvedlo. „Když jsem se po přeměně probudil, měl jsem na sobě uniformu konkvistadora.“</p>

<p>„Ty si to nepamatuješ?“</p>

<p>„Nemáme žádné vzpomínky na život předtím, než jsme se stali upíry.“ Rty se mu zkroutily křivým úsměvem. „Což je vlastně dobrá věc.“</p>

<p>Jeho přiznání ji překvapilo. Musí být zvláštní mít jednoduše vymazaný život. Jistě museli být zvědavi, kým a čím byli předtím?</p>

<p>„Proč je to dobrá věc?“</p>

<p>Pokývl hlavou směrem ke dveřím. „Protože můj král je Azték.“</p>

<p>„A.“ Sporý úsměv se dotkl jejích rtů. „Jo, předpokládám, že to by mohl být problém.“</p>

<p>Přesunul ruku, aby uchopil její bradu mezi palec a ukazováček. Obdařil ji dalším pohledem, plným nepokojné energie. Navzdory hollywoodskému vyobrazení upíři nebyli chodící mrtvoly. Jejich pleť možná byla chladná na dotek a jejich srdce možná nebila, ale vlastnili frenetickou sílu, která je obklopovala jako silové pole. Ve skutečnosti být blízko Cezara bylo jako být vedle elektrického náboje.</p>

<p>„Mé hledisko je takové, že mám sklon nejdříve jednat a přemýšlet až později,“ řekl Cezar s úšklebkem. „Věř mi, naučil jsem se litovat toho zvyku, ale to nezměnilo to, čím jsem. Nemůžu ti slíbit, že nebudu…“</p>

<p>„Osinou v zadku?“ dokončila sladce.</p>

<p>Štípl ji do brady. „Něco takového.“</p>

<p>Ozvalo se další zaklepání na dveře. „Cezare?“</p>

<p>Cezar ignoroval zřetelný osten podrážděnosti v hlase svého Anassa, Přistoupil dostatečně blízko, aby ji šokoval mocí svého téměř nahého těla.</p>

<p>„Minutku,“ zaskřípal, v očích se mu zablýsklo, když hleděl dolů na Annin bledý obličej. Bez varování se sklonil a zmocnil se jejích úst hrubým, žádostivým polibkem. Anna lehce zasténala rozkoší, ale ještě než mohla začít reagovat, on hlavu zvedl a pohlédl na ni s takovou intenzitou, že se jí až zastavil dech. „Už nikdy nebudeš znovu chudou příbuznou, Anno Randalová,“ zašeptal. „Byla jsi zrozena, abys vládla světu.“</p>

<p>Malinko sebou trhla při jeho zvláštních slovech. Nebo to možná byla jen opožděná reakce na jeho spalující polibek.</p>

<p>Pro pána krále, její rty budou pálit ještě měsíc.</p>

<p>„Co jsi to řekl?“</p>

<p>Usmál se tajemně, ale neobtěžoval se jí na otázku odpovědět.</p>

<p>Samozřejmě, že ne. Celou záležitost s partnerstvím využije jen, až se mu naskytne příležitost a bude se mu to hodit.</p>

<p>Cezar se otočil a otevřel dveře. Stál za nimi vysoký, opravdu urostlý upír, který čekal na chodbě s děsivou netrpělivostí.</p>

<p>„Můj pane, máš nějaké novinky?“ zeptal se.</p>

<p>Anna odolala nutkání prchnout od toho v kůži oděného obra, který se otočil, aby ji probodl pátravým pohledem. Jémine. Vypadal dosti schopný ji na místě obětovat.</p>

<p>„Co ta ženská?“</p>

<p>Annina roztřesená kolena znehybněla. Ženská? <emphasis>Ženská?</emphasis></p>

<p>Ten přerostlý upír měl štěstí, že ještě nemohla naplno používat své schopnosti. Vypadal by ohromně vtipně, přilepený na strop nebo padající dolů chodbou jako fotbalový míč.</p>

<p>Snad vycítil její mrzutost, Cezar se natáhl, aby ji chytil za ruku a lehce jí stiskl prsty.</p>

<p>„Trvá na tom, že se dozví tvou informaci, ať je jakákoliv.“</p>

<p>Vážné, inteligentní čelo se nakrčilo, ale místo argumentu, který očekávala, nabídl démon pouze úsměv. Úsměv, který mohl být mnohem více uklidňující, kdyby nezahrnoval pár smrtících tesáků, schopných prokousnout i tank.</p>

<p>„Nuže dobrá.“ Jeho znervózňující pozornost se přesunula zpět k Cezarovi. „Ta víla je mrtvá.“</p>

<p>„Sybila?“ vydechla Anna úlekem.</p>

<p>Styx krátce přikývl, až se mu dlouhý cop propletený tyrkysovými korálky zhoupl na zádech. „Ano.“</p>

<p>„Dobrý bože.“</p>

<p>Cezarova tvář se ani nepohnula. Byla jako tvrdá žulová maska. Po zádech ji přeběhl mráz.</p>

<p>„Jak se to stalo?“ zeptal se mdlým hlasem, tělo napružené hněvem. „Říkal jsi, že její cela byla chráněna.“</p>

<p>Ve Styxových očích se rázem odrazil odpovídající hněv. Jevil se jako druh muže, který nemá rád, když věci nejdou tak, jak plánoval.</p>

<p>„To byla. Nemám tušení, jak mohla zemřít. Nemá žádná viditelná zranění a Gunter přísahal, že nikdo do cely nevstoupil ani z ní neodešel. Je zkrátka mrtvá.“ Styx sáhl nahoru na medailonek, který mu visel kolem krku. „Zavolal jsem pro Leveta, aby přišel a prohlédl tělo, jakmile padne úplná noc.“</p>

<p>„Leveta?“ zamračil se Cezar na druhého muže. <emphasis>„Dios, </emphasis>proč?“</p>

<p>„Je schopen vycítit magii, kterou mi neucítíme,“ řekl Styx.</p>

<p>Anna se usilovně snažila sledovat rozhovor. Uvnitř se chvěla zmatkem. Sybila byla mrtvá. Dejme tomu, že bylo víc než pár okamžiků, kdy by ochotně zadusila život té protivné potvory. A vědomí, že už se nikdy znovu nebude muset ohlížet přes rameno a objevovat tu ženu, jak číhá ve stínech, jí nabídlo zvrácený druh úlevy, ale… Mrtvá? Zatímco byla chráněna v tomto domě, kde Anna spala jako mimino?</p>

<p>Pouhé toto pomyšlení stačilo, aby měla Anna nervy nadranc.</p>

<p>Se zachvěním si zkřížila paže přes žaludek a snažila se tvářit statečně. K čertu. Sama požádala, aby mohla být účastna hovoru o této ohavné záležitosti.</p>

<p><emphasis>Jsem žena, slyš, jak umím řvát,</emphasis> hubovala si ve snaze se povzbudit. <emphasis>Ne, ach můj bože, budu zvracet,</emphasis> lkala zároveň.</p>

<p>„Kdo je Levet?“ přiměla se zeptat.</p>

<p>Navzdory jejímu maximálnímu snažení muselo být v jejím hlase něco, co Cezara varovalo, že se nachází na hranici sebeovládání.</p>

<p>Starostlivým pohledem přelétl přes její lehce nazelenalý obličej, pak si ji přitáhl k sobě a položil jí ruku kolem ramen.</p>

<p>„Je to chrlič,“ přiznal s nechutí.</p>

<p>„Ach tak.“ Nemohla zastavit krátký, divoký smích. „Pochopitelně.“</p>

<p>Cezarův palec třel napjatou linii jejího krku, jeho dotek kouzelně zmírňoval paniku, která hrozila, že vybublá na povrch.</p>

<p>„Neměj strach,“ utěšoval ji. „Je to jen človíček z odpadků a jediná děsivá věc na něm je jeho zvrácený smysl pro humor.“</p>

<p>Styx pozoroval Cezarovy pohyby přimhouřeným pohledem. Skoro jako by byl překvapen upírovou kavalírskou důvěrností. Anně připadala iluzorní a komická. Věděla přece, že Conde Cezar měl ve zvyku mít ženy na jednu noc. Byla jednou z nich.</p>

<p>S podivným úsměvem obrovský upír sklopil hlavu. „Nechám vás se připravit.“</p>

<p>„Dobrý nápad,“ zamumlal Cezar, zavřel dveře svému králi před nosem a přitlačil ji ke zdi, než si stačila všimnout, co se děje. „Neměli bychom jít nejdřív do sprchy?“</p>

<p>Sprchy? Nahá kůže. Teplá voda. Hebké mýdlo. Horký, zapařený…</p>

<p>Obrázek jejich dvou propletených těl, zatímco kolem nich stéká voda, byl tak živý, že Anna musela zavřít oči a zhluboka se nadechnout.</p>

<p>„Rozhodně ne,“ zabručela. Cítila se už dost žhavá a zapařená, když se záměrně tiskl k jejímu tělu a sklonil hlavu, aby mohl zanořit obličej do jejích vlasů.</p>

<p>„Proč?“ sevřel její ušní lalůček. „Můžeš mi umýt záda a já je umyji tobě. Jsme partneři, pamatuješ?“</p>

<p>Od se jí protočily a dech zkrátil, když jí rukama pohladil boky a pak směle sevřel v dlaních tu těžkou plnost jejích ňader.</p>

<p>Správně. <emphasis>Nyní</emphasis> byli partneři. Hodilo se mu to, když se chtěl vetřít co nejblíž a co nejintimněji.</p>

<p>Dobrá, hodlala… hodlala to zarazit hned v… Palci dráždil špičky jejích bradavek a Anna zasténala.</p>

<p>Co k čertu hodlala udělat?</p>

<p>Palce dál pokračovaly v pohybech, z kterých se jí zamotávaly vnitřnosti, a Anna věděla, že utone v jeho mocné vášni.</p>

<p>Svatá dobroto.</p>

<p>„Jediná sprcha, které se ti dostane, bude studená ve tvém vlastním pokoji,“ dokázala zasípat.</p>

<p>Zasmál se a tesáky úmyslně škrábal její krk. „Kruté.“</p>

<p>„Cezare, přestaň s tím.“</p>

<p>„Proč?“ Jeho jazyk vystřídal tesáky v tažení, které ji mělo rozpálit. „Cítím tvé toužení.“</p>

<p>„Jediné co ucítíš, pokud nepřestaneš, bude má pěst.“</p>

<p>Znovu se rozesmál. „Tak násilná, <emphasis>querida.</emphasis> Nejdřív pouta a teď výhrůžky. Dříve jsi dávala přednost mnohem něžnějšímu milování.“</p>

<p>Milování?</p>

<p>Ne.</p>

<p>Tohle byl sex. Surový, zvířecký sex.</p>

<p>Takhle si to odpřísáhla před dvěma sty let.</p>

<p>Zoufale se snažila vymanit z jeho objetí a posbírat své smysly. Opřela se o něj a odstrkovala ho. Uplynula minuta a pak dalších pět. Její skřípavá nadechnutí byla jediným zvukem v pokoji. Potom byla konečně schopna se setkat s Cezarovým jiskřivým pohledem.</p>

<p>„Jdi pryč, Cezare.“</p>

<p>Temné oči zaplály, když ji pustil a prsty zachytil její tvář. „Jednou, <emphasis>querida.“</emphasis> Sklonil hlavu, aby ukradl z jejích rtů polibek na hranici zoufalství a příslibu. „Jednou, velmi, velmi brzy.“</p>

<p>Anna se cítila lépe po dlouhé ledové sprše, která pomohla zmírnit sexuální napětí a odplavila Cezarovu santálovou vůni.</p>

<p>Cítila se dokonce ještě lépe, když se vrátila do ložnice velikosti Olympie a našla na posteli svůj kufr. Nevěděla, jakým zázrakem se to stalo, a nezajímala se. Byla to prostě úleva natáhnout si své vlastní zašlé džíny a bledě žlutou pletenou halenku s krátkými rukávy.</p>

<p>Navlékla si pár sandálů, pozastavila se dost dlouho, aby si stáhla vlhké vlasy do volného uzlu a vyrazila ze dveří.</p>

<p>Když sestupovala dřevem obkládanou chodbou a dorazila k točitému mramorovému schodišti, krátce zauvažovala, že se její neformální oblečení nehodí do toho rozlehlého sídla. Ačkoli žila poslední dvě staletí skromně, když byla mladá, strávila dostatek času mezi londýnskou šlechtou, aby rozpoznala, že mramorové sochy pocházely přímo z řeckého chrámu a že olejomalby, které visely na dubovém obložení, byly originály mistrovských děl.</p>

<p>Zastavila se na nejnižším schodě a bezradně pokrčila rameny, když pátrala po své hostitelce. Byla stvořena, aby se snažila zapadnout do míst, kam nepatřila. Stvořena se snahou zalíbit se ostatním.</p>

<p>Kromě toho, Darcy byla právě tak neformální. Tím druhem neformálnosti, který vycházel z její duše a ne z jejích šatů. Možná šli vlkodlaci trochu víc s davem než upíři, řekla si pro sebe trpce.</p>

<p>Anna zaslechla nějaké zvuky. Vycházely ze zadní části domu. Dokázala překonat labyrint chodeb, aby nakonec vstoupila do krásné kuchyně, která byla plná přístrojů z nerezové oceli a kořenáčů s čerstvými bylinkami rozestavených na okenních parapetech.</p>

<p>Byla také plná podivného stvoření, které vstoje bylo sotva tři stopy vysoké, s šedou kůží a divnými hrbolky po celém svém sukovitém těle. Co bylo ještě podivnější, mělo dlouhý ocas a pár křídel, která byla překvapivě krásná.</p>

<p>„Óó,“ Anna se zastavila na černobílých keramických dlaždičkách a šokované se nadechla. Možná že potulovat se po domě plném démonů nebyl zas tak dobrý nápad. Pohledem přelétla k Darcy, která seděla u stolu z třešňového dřeva. „Omlouvám se. Neruším?“</p>

<p>„Bože, ne,“ vydechla žena a okamžitě se zvedla ze židle, aby přešla místností k ní. Toto ráno měla na sobě jiné džíny s dobře obnošeným svetříkem, který jí sahal téměř ke kolenům. Blonďaté vlasy měla nedbale naježené a tvář bez make-upu. Přesto zářila krásou.</p>

<p>Nebylo divu, že se velký děsivý Styx rozplýval, kdykoli pohlédl jejím směrem.</p>

<p>Anna se skoro uklidnila, když… ta věc…</p>

<p>Jakmile se Darcy zvedla, ta věc přecupitala po podlaze a jednou rukou s drápy zvedla kus lepenky, na kterém bylo nakresleno velké písmeno E.</p>

<p>„Co to děláš?“ zeptalo se stvoření hlasem plným udivujícího francouzského přízvuku a mávalo lepenkou ve vzduchu. „Neskončili jsme hru. Musíš mi říct, kolik samohlásek si chceš koupit.“</p>

<p>Darcy se natáhla, aby tu věc poplácala po hlavě. Přesně mezi zakrnělé rohy.</p>

<p>„Dokončíme to později.“</p>

<p>„Později?“ Následoval roj francouzských nadávek. „Můj konkurz může být kterýkoliv den. Není žádné později.“</p>

<p>„Ale samozřejmě, že je,“ utěšovala ho Darcy s podivuhodnou trpělivostí. Zrovna tak, jako by se bavila s uraženým dítětem. „Už jsem ti řekla, Levete, že je to Bob Barker, kdo odešel do důchodu a mohu dodat, že už byl nahrazen Vannou White.“</p>

<p>Anna zamrkala. Tohle že byl Levet? Tohle že byl ten chrlič, který má být schopen vycítit magii?</p>

<p>Cezar sice říkal, že byl skrček, ale… Ježíši. Vážně musí přestat sledovat hororové filmy. Upíři, vlkodlaci, víly, chrliči. Dosud neměli nic správně.</p>

<p>„Ach, tahle Vanna White je člověk, že? Mohla by kdykoli padnout mrtvá,“ namítal Levet, pak se bez varování pohnul a stanul přímo před Annou. Namířil jí drápem na obličej. „Ty tam. Jsi člověk. Nebojíš se, že bys možná mohla prostě jednoho dne padnout mrtvá?“</p>

<p>„No, já…,“ odkašlala si Anna.</p>

<p>Nenapadlo ji nic, co by řekla, zvláště potom, co se chrlič předklonil a nestydatě jí začal očichávat nohu.</p>

<p>„Ne, ne člověk,“ zamumlal, zvedl šedé oči, aby na Annu pohlédl. Doufala, že ho vedla zvědavost a ne hlad.</p>

<p>„Pro rány boží,“ zašeptala Darcy a vyslala k Anně kajícný úsměv. „Anno, tohle je Levet. Levete, Anna Randalová.“</p>

<p>Anna zůstala oněmělá, když to stvoření kroužilo kolem ní, očichávalo její džíny a příležitostně do ní šťouchalo pahýlovitým pařátkem.</p>

<p>„Co jsi zač?“ zeptal se, když se před ní postavil s rukama v bok a zničeně cukal dlouhým ocasem.</p>

<p>„Ehm, Darcy?“ zašeptala Anna, lapena mezi nedůvěrou a zarážejícím nutkáním začít se smát.</p>

<p>„Levete, prosím, přestaň očichávat mého hosta,“ poručila Darcy. „Není to zdvořilé.“</p>

<p>Chrlič prudce zabručel. „Řekla jsi, že škrabat se na přirození na veřejnosti je neslušné. Teď nemůžu dokonce ani očuchávat hosty? Ty jsi takový kazič balady.“</p>

<p>Darcy zakoulela očima. „Kazič nálady, Levete. To slovo je nálada.“</p>

<p>„Jedno co to je.“ Levet obrátil svou pozornost zpět k Anně. „Jsi cítit jako víla, ale…“</p>

<p>„Víla?“ Anna překvapeně ustoupila. Kdyby byla víla, věděla by o tom. Nebo snad ne? „To si nemyslím.“</p>

<p>„Kdo byli tví rodiče?“ vyptával se Levet.</p>

<p>„Nevím. Vyrůstala jsem v sirotčinci, než si mě vzala k sobě domů má teta.“</p>

<p>„Takže jeden z nich <emphasis>mohl</emphasis> být vílou nebo elfem?“</p>

<p>„Já… to připouštím.“</p>

<p>Levet dupl, zjevně nespokojen s její chabou informovaností. „Je tam ještě něco, čemu nemůžu přijít na kost.“</p>

<p>„Kloub, Levete,“ opravila ho Darcy unaveně.</p>

<p>Levet ignoroval vlkodlačici a postoupil vpřed, zabraný do odhalování záhady Annina dědictví.</p>

<p>„Ještě jeden krok k ní, chrliči, a nechám si tě připevnit na zeď,“ varoval chladný mužský hlas ode dveří.</p>

<p>Anna se nemusela otáčet. Její kůže mravenčila a srdce bušilo na nejvyšší rychlost.</p>

<p>Nemohl to být nikdo jiný než Cezar.</p>

<p>Pošetile nebojácný chrlič vyplázl jazyk a k jejich údivu plivl na hrozivého upíra malinu.</p>

<p>„Doslechl jsem se, že to je jediný způsob, jak se můžeš v těchto dnech vztyčit…“ Sotva mu ta zvláštní slova vyšla z úst, Cezar rychlostí světla překonal vzdálenost mezi nimi a ostrý hrot starodávné dýky přitiskl na Levetovo hrdlo. „Ík.“</p>

<p>„Máš ještě nějaká další rozkošná odhalení, která bys prozradil, chrliči?“ zavrčel Cezar.</p>

<p>„Ach, kdepak.“ Křídla se třepetala zběsilou rychlostí. „Ani jedno.“</p>

<p>„Dobrá volba.“</p>

<p>S udivující rychlostí se Cezar narovnal a zasunul dýku tak rychle, že Anna nepostřehla jeho pohyb.</p>

<p>Ne, že by věnovala pozornost té dýce.</p>

<p>Daleko víc ji zaměstnávalo, aby si připomínala, že nesmí zapomenout dýchat. Její pohled putoval po Cezarově volné bílé košili, napůl rozepnuté a odhalující překypující šíři jeho hladkého hrudníku. Černé džíny lnuly těsně k jeho tělu s pikantní dokonalostí. Temné vlasy měl vlhké, prameny na temeni staženy proužkem kůže a zbytek mu spadal kolem širokých ramen.</p>

<p>Elegantní, sofistikovaný džentlmen se přeměnil v temného, přikrčeného predátora. Lovec, který byl předurčený zabíjet a vždy připravený k útoku.</p>

<p>Styx přišel do kuchyně a ostražitě se rozhlédl. Snadno vycítil napětí, které v místnosti panovalo.</p>

<p>„K sakru, přišel jsem o nějakou zábavu?“ zeptal se. Instinktivně popošel, aby stanul ochranitelsky vedle Darcy.</p>

<p>Drobná blondýnka se na něj zářivě usmála. „Cezar se právě chystal udělat z Leveta ražniči.“</p>

<p>Rty velkého upíra se zkroutily. „Možná bys měl počkat, až prohlédne tu celu,“ řekl Cezarovi. „Hrozně nerad bych měl konečně to potěšení z jeho osmažení nad otevřeným ohněm právě teď, když by mohl být alespoň trochu k užitku.“</p>

<p>„Ha, ha, ha. Miliónkrát smích pro vás,“ ucedil Levet a kolébal se ke dveřím. „Kde je ta cela? Mám lepší věci na práci, než chodit dokola a hrát si na Kryštofa Kolumba.“</p>

<p>Anna se podívala na Darcy. „Kryštofa Kolumba?“</p>

<p>Darcy se zasmála. „Domnívám se, že myslel Kolomba.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>Styx a Darcy vyrazili husím pochodem za vzdalujícím se chrličem. Anna je následovala. Nepřekvapilo ji, že se Cezar přidal k ní a pevně ji chytil za ruku.</p>

<p>On nebyl druhem upíra, jenž by se držel v pozadí.</p>

<p>„Obtěžoval tě?“ zeptal se hlubokým hlasem.</p>

<p>Zvedla hlavu, aby se setkala s jeho pátravým výrazem. „Kdo?“</p>

<p>„Ten chrlič.“</p>

<p>„Vůbec ne.“ Anna skryla úsměv. Nepotřebovala zvláštní schopnosti, aby věděla, že Levet šel Cezarovi šíleně na nervy. „Myslím, že je…“</p>

<p>„Nepříjemný tlustokožec, ze kterého měli nadělat pár bot a k nim ladící kabelku už před dávnými věky?“</p>

<p>„Já tě slyším,“ zavolal Levet.</p>

<p>„Já vím,“ zabručel Cezar.</p>

<p>„Myslím, že je roztomilý,“ řekla Anna.</p>

<p>„Roztomilý?“ Cezar na ni pohlédl, jako by se obával, že dostala ránu do hlavy. Možná několik. „Ta… smutná, nepovedená napodobenina démona?“</p>

<p>„Já jsem Francouz, Cezare,“ řekl Levet samolibě. „Ženy mě vždy považují za roztomilého. Je to jak požehnání, tak prokletí.“</p>

<p>Cezar si zamumlal pod vousy. „Já mu dám prokletí.“</p>

<p>Anna se pochichtávala, když zatočili z hlavní chodby a Styx se ujal vedení. Zastavil se u něčeho, co vypadalo, že je plochým kusem obložení, a velkou rukou začal přejíždět po dřevě. Tajné dveře se rozevřely. Ohlédl se dozadu na Cezara a potom je vedl dolů po temném příkrém schodišti.</p>

<p>Annu zahalilo temné mrazení, když sestupovali prudce dolů. V hrůzu nahánějícím tichu se chytila Cezarovy ruky, i když ji malý hlásek na pozadí mysli varoval, že on byl pravděpodobně tou nejnebezpečnější věcí číhající ve stínech.</p>

<p>Šli níž a níž, občas zastavovali, aby odemkli další řadu dveří a mohli pokračovat. Zrovna, když si už Anna byla jistá, že musejí být v tom nejhlubším srdci Země, schody skončily a oni vkročili do něčeho, co se zdálo být křižovatkou několika tunelů.</p>

<p>Pochodně zasazené do špinavých stěn poskytovaly třepotavé světlo, dodávající špetku rozměrnosti té podzemní jeskyni.</p>

<p>„Bože můj…,“ zalapala Anna po dechu, oči doširoka rozevřené, když Styx vytáhl jednu z pochodní ze zdi a zamířil dolů, temným tunelem nalevo. „A já myslela, že nahoře je to obrovské.“</p>

<p>Prostupovali třepotajícími se stíny, Cezar jí nepřítomně přejížděl palcem po zápěstí, bez pochyby vnímal její vzrůstající pocit neskutečnosti.</p>

<p>„Upír si vždycky zajistí, aby měl ve svém doupěti pár únikových tunelů,“ zašeptal blízko jejího ucha.</p>

<p>Anna zhluboka vdechla jeho santálovou vůni, zvláštně utěšena jeho přítomností. Stejně tak jako ji tento upír rozčiloval, moc dobře věděla, že bez něho po svém boku by byla jen uzlíčkem nervů.</p>

<p>„Pár?“ potřásla hlavou, když procházeli tunelem a míjeli občasné ocelové dveře zasazené ve stěně. „Celé Chicago by se tudy mohlo evakuovat do Mexika.“</p>

<p>Cezarovy rty rozvlnil ironický úsměv, ale než stačil odpovědět, Styx se zastavil před ocelovými dveřmi.</p>

<p>Byly střeženy vysokým, blonďatým mužem… <emphasis>Gótem. </emphasis>Že je to Gót, byla totiž první myšlenka, která vytanula Anně na mysli. Ne nějaký dnešní Gót, ale starověký Germán, jeden z těch, kteří bojovali proti římskému impériu.</p>

<p>Vysoký a svalnatý, s tmavě plavými vlasy, které se mu přelévaly na téměř nahé tělo, upír vypadal jako by byl vytesán z čisté žuly. A byl to upír, uznala tiše. Dokonce, i když od něj stála několik stop, mohla cítit to elektrické hučení, které naplňovalo vzduch.</p>

<p>Samozřejmě, skutečnost, že byl nádherný a že se z něj zastavovalo srdce a podlamovala kolena, byla dostatečným vodítkem.</p>

<p>Styx s upírem promlouval neobvyklým jazykem. Potom s mírným přikývnutím zatlačil na dveře cely a otevřel.</p>

<p>„Tady to je.“ Podotkl směrem k chrliči. „Levete, pojď.“</p>

<p>Chrlič rozhodil svýma zakrnělýma rukama ve vzduchu, ale nebyl zas tak hloupý, aby ignoroval ten drsný rozkaz. Šouraje se vpřed, procupital kolem hrozivých upírů a při tom rozmrzele cukal ocasem.</p>

<p>„Víš, že nejsem pes?“ procedil pozměněným hlasem, až pozoruhodně znějícím jako Styxův. <emphasis>„Pojď, Levete. Sedni, Levete. Převal se, Levete.“</emphasis></p>

<p>Bez varování Cezar vykročil vpřed a natáhl se, aby zachytil malého démona za jeden roh. Zvedl chrliče, dokud si nekoukali z očí do očí a dokonce i Anna se rozklepala při tom výrazu v temné krásné tváři.</p>

<p>„Teď není čas na tvůj výstřední smysl pro humor, chrliči. Zavřeš pusu a uděláš to, co máš, jinak se budeš zodpovídat mně. Je to jasné?“</p>

<p>Levet malinko vypískl. „Ach… velmi jasné. Jasné jako křišťál. Jasné jako…“</p>

<p>Jeho slova se vytratila, když ho Cezar postavil zpět na zem, a on byl schopen s ocasem mezi nohama odcupitat do cely.</p>

<p>Styx a Darcy vstoupili po démonovi, ale když se Anna pohnula, aby je následovala, ucítila na rameni ruku, která ji zarazila.</p>

<p>„Anno, není třeba, abys tam chodila.“</p>

<p>Anna polkla svou kousavou odpověď. Tolik toužila vinit Cezara za všechno bláznovství, které bylo nyní jejím životem, ale musela připustit, že by to nebylo zcela fér.</p>

<p>Ať už se mezi nimi v minulosti stalo cokoliv, nebylo pochyb, že udělal vše, co bylo v jeho silách, aby ji během posledních dvaceti čtyř hodin ochránil.</p>

<p>Zda to bylo z touhy se jí znovu vetřít do postele nebo z opravdového zájmu, stále zůstávalo otázkou.</p>

<p>„Už jsem viděla smrt dříve, Cezare,“ řekla tichým hlasem. „A potřebuji… potřebuji vidět, zda nemohu Levetovi pomoci. Potřebuji něco <emphasis>udělat</emphasis>, ne jen počkat na tu ženu, až mi vyrve srdce.“</p>

<p>Jeho obočí se spojila. „Byl to jen sen…“</p>

<p>Přitiskla mu prst na ústa. „Cezare, partneři si navzájem nelžou. Oba víme, že to nebyl jen další obyčejný sen.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>7</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><p>Cezar hrdelně temně zavrčel. Nikdy nebyl dobrý v kompromisech. Zvláště když jde o ženy.</p>

<p>Uviděl, vzal si, dobyl.</p>

<p>Konec příběhu.</p>

<p>Nyní byl nucen zápolit se svými přirozenými instinkty, když na něj Anna hleděla těma velikýma, oříškovýma očima, z kterých by i sama zatracená Arktida roztála. <emphasis>Dios.</emphasis> Globální oteplování nebylo nic ve srovnání s touto ženou.</p>

<p>Chtěl si ji přehodit přes rameno a odnést zpět do té měkké postele, kde by ji mohl rozptýlit svým zuřivým, neodbytným hladem. Chtěl ji vláčnou a povolnou pod svým tělem, spokojený úsměv kroutící její rty, když ji dotlačí k bezmyšlenkovitému orgasmu.</p>

<p>Místo toho nemohl udělat nic víc, než si ji přitáhnout blíž k tělu a sklonit hlavu, aby dobyl její rty v bezmocném polibku.</p>

<p>„Víš, že mě hodláš přivést k úplnému, blouznivému šílenství?“ zašeptal proti jejím ústům, vyžaduje si další hladový polibek. Pak zvedl hlavu. „Pojďme se s tím vypořádat.“</p>

<p>Zdála se chvilkově omámená. Musela zvednout ruce, aby se dotkla svých rtů. Pak s potřesením hlavou vystrčila bradu a přinutila své nohy, aby ji odnesly do cely.</p>

<p>Cezar byl půl kroku za ní.</p>

<p>Narozdíl od špinavých tunelů byla cela obložena těžkým olovem, do kterého byly vyryty kroucené symboly, které vypadaly trochu jako hieroglyfy. Místnost byla očarována jedním elfem, aby tlumila jakákoli kouzla.</p>

<p>V rohu malé cely bylo lůžko, kde dříve krásná Sybila Taylorová tiše odpočívala v pokoji.</p>

<p>Anna ignorovala chrliče, který kroužil po cele s očima zavřenýma, když užíval své smysly, aby odhalil jakékoli přetrvávající kletby. Postoupila pár kroků vpřed, aby shlédla dolů na vílu.</p>

<p>„Vypadá tak pokojně,“ vydechla. „Skoro jako by spala.“</p>

<p>Cezar přistoupil vedle ní se slabým úšklebkem. „Neumím odhalit magii, ale znám zápach smrti.“</p>

<p>„<emphasis>Oui</emphasis>, je mrtvá,“ namítl Levet.</p>

<p>„Otázka je jak?“ zabručel Cezar.</p>

<p>Levet otevřel oči, lehce rozpačitý výraz na jeho ošklivé tváři. „Cítím… granátová jablka.“</p>

<p>„Granátová jablka?“ Anna zvedla hlavu, tvář bledou a oči ztmavlé zvláštní, silnou emocí. „Sybila vždy voněla po jablkách.“</p>

<p>Levetova křídla se trochu zatřepotala. „Podivná magie. Nevím jak, ale kdokoli to udělal, byl velmi mocný.“</p>

<p>„To byla ta žena z mého snu,“ řekla Anna pomalu a olízla si své suché rty. „Ucítila jsem granátová jablka, když na mě pohlédla.“</p>

<p>„Z jakého snu?“ zeptal se Styx ode dveří.</p>

<p>Nastalo krátké napjaté ticho a zraky všech se otočily směrem k Anně. Cezar se odmlčel, ale v duchu klel vztekem a bezmocí. Tohle <emphasis>nebyl</emphasis> způsob, kterým chtěl Anně říct, čeho se obával.</p>

<p>„Byl to sen o Morganě,“ řekl Cezar nakonec, mdlým hlasem a pohledem upřeným na Anniny křehké rysy.</p>

<p>„Morgana le Fay?“ zeptal se Styx.</p>

<p>Cezar zdráhavé přikývl, když se Anniny oči rozšířily a ústa šokem rozevřela.</p>

<p>„Morgana Potrhlá le Fay?“ zeptala se s rostoucí panikou v hlase. „Sestra krále Artuše? Rytíři? Draci? Kulaté stoly?“ divoce zavrtěla hlavou. „Ne. To nikdy.“</p>

<p>Cezar se pohyboval dost pomalu, aby Anna mohla sledovat jeho pohyby. Natáhl se a sevřel její ruce ve svých. Chlad a vlhkost její pokožky odhalovala hloubku jejího úleku.</p>

<p>„Dejte nám okamžik,“ přikázal a něžně tlačil Annu pryč od mrtvého těla. Vybídl ji, aby se posadila do dřevěného křesla, které stálo v rohu.</p>

<p>Jakmile se cela vyčistila od démonů, klekl si před Annu a lehce stiskl její ruce.</p>

<p>„Anno,“ zaprosil. <emphasis>„Querida,</emphasis> prosím, podívej se na mě.“</p>

<p>Zdálo se, jako by uplynula celá věčnost, než se dlouhý kartáč jejích řas pomalu zvedl, aby odhalil zmatené, strašlivě zranitelné oči.</p>

<p>„Chystáš se mi říct, že jsem byla napálená?“ řekla, hlasem tak zastřeným, že se mu z toho sevřelo srdce.</p>

<p>Potřásl hlavou. „Napálená?“</p>

<p>„Však víš, odhalit, že tohle celé byl nějaký obrovský vtip?“</p>

<p>Zvedl své prsty k jejím rtům. „Mohu ti to říct, pokud je to to, co chceš slyšet.“</p>

<p>Zhluboka rozechvěle se nadechla. „Ne, chci pravdu. Pověz mi o té… Morganě le Fay.“</p>

<p>„Je královnou vil a elfů, ačkoli se o ní ví velmi málo. Od Artušovy smrti se skrývá ve své pevnosti v Avalonu.“ Držel svůj hlas chladný, lhostejný, jinak by musel při pouhé zmínce o královně vil vrčet hněvem.</p>

<p>„Pokud Morgana vážně pronásleduje mně, co ode mne chce?“ Otřásla se. „Kromě mého srdce.“</p>

<p>„Ještě nevím.“ Odmlčel se a pod vousy zaklel. Sakra, mohl by se s tím taky vypořádat. „Myslím, že s ní jsi možná spřízněná.“</p>

<p>Trhla sebou, jako by ji fyzicky udeřil. „Spřízněná s Morganou le Fay?“</p>

<p>,,Si.“</p>

<p>„Bože.“ Krátce, vážně se zasmála. „Po léta jsem přicházela s množstvím šílených vysvětlení, proč jsem odlišná, ale tohle nikdy nebylo jedním z nich.“</p>

<p>„Raději jsi věřila, že jsem za to byl zodpovědný já?“</p>

<p>„Jo.“ Slabé teplo se otřelo o její příliš bledou pleť. „Předpokládám, že ano.“</p>

<p>„A teď?“ pobídl ji.</p>

<p>„Teď nevím, co si myslet.“</p>

<p>Sotva vzletné vyslovení důvěry. Spíše jako chabé vyslovení rozkazu: „Pistoli k hlavě!“</p>

<p>„Anno, já bych ti nikdy neublížil. Té noci…,“ polkl ta netrpělivá slova, když si uvědomil, že nyní na to není ten pravý čas.</p>

<p>„Co?“</p>

<p>Lehce se zvedl na nohy a začal v dlouhých krocích přecházet po cele sem a tam. Náhle se mu místnost zdála až příliš malá. Až příliš naplněná Anninou sladkou, ovocnou vůní.</p>

<p>„Je toho víc,“ řekl náhle. „Myslím si, že Morgana byla tou <emphasis>sestřenicí,</emphasis> s kterou jsi bydlela v Londýně. Věřím, že to ona vypálila váš dům, zabila tvou tetu a domnívala se, že zabila taky tebe.“</p>

<p>„Ne.“ Postavila se znovu na nohy. Kroutila nevěřícně hlavou. „To není možné. Má sestřenice nevypadala ani trochu jako ta žena z mých snů.“</p>

<p>„Morgana byla schopná mocného kouzla. Mohla měnit svůj vzhled tak, aby lidské oko vidělo jen to, co si přála.“</p>

<p>Schoulila se do sebe a celá se chvěla, jako by byla místnost studená jako led. „Ale démoni ne?“</p>

<p>„Já bych mohl prokouknout skrz její kouzlo, ačkoli si zjevně dávala velmi záležet, aby mi nedovolila ji zahlédnout,“ připustil. „Sama jsi říkala, že tu první noc zmizela jen pár okamžiků před tím, než jsem vstoupil do místnosti.“</p>

<p>„To je pravda, ale…“</p>

<p>Cezar přispěchal k ní, když se zakymácela a málem upadla na zem obličejem napřed. S citlivostí, o které ani nevěděl, že vlastní, ji opatrně směřoval zpět do křesla.</p>

<p>„Sem, posaď se.“ Rukama jí přitlačil na ramena, když se usilovně snažila vstát. „Ne, ne, <emphasis>querida,</emphasis> jen na minutu seď. Dýchej.“ Sledoval, jak se roztřeseně nadechla. „Znovu. Dobře.“</p>

<p>Po čase se nazelenalý odstín vytrácel z jejích tváří. Zvedla hlavu, aby se podívala do Cezarova ustaraného obličeje. „Omlouvám se.“</p>

<p>„Za co?“</p>

<p>„Za to, že se chovám jako bábovka, navzdory svému velkému proslovu o tom, jak chci být Xenou, princeznou bojovnicí.“</p>

<p>Rukama jí nepřítomně hladil ramena. Vůbec si nebyl jistý, jak zmírnit třas, stále zmítající jejím tělem.</p>

<p>K čertu s tím. Neviděl ji rád takhle otřesenou. Měl z toho neodolatelnou touhu… něco zabít.</p>

<p>Přednostně něco jako vílu.</p>

<p>„Neznám žádnou Xenu, ale domnívám se, že i princezna bojovnice by byla trochu roztřesená na tvém místě,“ zašeptal.</p>

<p>„Myslíš? Kdyby zjistila, že má vražednou sestřenici, která se ji pokusila upálit k smrti v její vlastní posteli a nyní je na lovu jejího srdce?“</p>

<p>„Anno, nemůžu si být jist, že to byla Morgana, kdo zapálil váš dům.“ Jeho ruce se jí sevřely na ramenou. „Ale myslím, že bychom měli alespoň zvážit tuto možnost.“</p>

<p>„Ano, ano, máš pravdu.“ Třela si rukama spánky. „Potřebuji… potřebuji přemýšlet.“</p>

<p>„Na to bude čas později.“</p>

<p>„Vlastně… nebude.“ Klesla rukama a pohlédla na hodinky na svém zápěstí. „Mám letenku do Los Angeles. Letadlo odlétá za méně než šest hodin.“</p>

<p>„Ne.“ Vyštěkl Cezar svou úsečnou odpověď.</p>

<p>„Cos to řekl?“ zeptala se. Oči se jí zúžily a výraz ztvrdl.</p>

<p>Odpor ostatně očekával. Po pěti staletích jednání se ženami každé rasy a přesvědčení už by mohl vědět, že jediná cesta, jak je přimět poslušně spolupracovat, byla dát jim přímý rozkaz.</p>

<p>Přesto se Cezar zarazil a pečlivě vážil slova. Byl čas na malý pokus odstranit poškozenou důvěru. Byl by raději, kdyby ji nemusel zadržovat proti její vůli.</p>

<p>Bylo mnoho žen, které shledávaly být připoutanými k posteli pekelně sexy, ale Anna bohužel nebyla jednou z nich.</p>

<p>„Anno, musíš tady zůstat,“ řekl tichým hlasem. „Při nejmenším budeš v bezpečí.“</p>

<p>Záměrně pohlédla směrem k mrtvé Sybile. „Ne zas tak v bezpečí.“</p>

<p>„Tak tě vezmu…“</p>

<p>„Ne, Cezare.“ Objala se pažemi kolem těla, jako by se snažila skrýt své chvění. „Nemůžu strávit zbytek věčnosti v úkrytu nebo permanentně na útěku.“</p>

<p>„Nebude to na věčnost.“</p>

<p>„Myslíš si snad, že na mě Morgana le Fay zapomene?“ zeptala se. „Nebo možná bude mít světlou chvilku a dojde jí, že vážně není pěkné chodit kolem a zabíjet svou rodinu?“</p>

<p>Cezar si bezradně mnul ruce. Nemohl jí odhalit osudové předurčení Věštců. Ani fakt, že jakmile se stane členem Komise, žádný démon, jedno jak zoufalý, by si netroufl riskovat hněv Věštců pokusem jí ublížit.</p>

<p>„Tvé síly dál porostou každým dnem,“ řekl a natáhl ruku, aby ji jemně pohladil po vlasech. „Dost brzy budeš schopná se ochránit sama. Do té doby je třeba, abys zůstala s těmi, kteří tě mohou před Morganou skrýt.“</p>

<p>Vyvalila oči nad tou perfektní logikou. „Myslíš, že je potřeba, abych zůstala s tebou?“</p>

<p>Přistoupil k ní tak blízko, že opět propadal jejímu svůdnému žáru, a prsty hladil její tvář.</p>

<p>„Byla by to tak hrozná věc?“</p>

<p>Anna zatřepetala řasami, když se usilovně snažila neodpovídat na jeho chlácholivý dotek. „Můj život je v Kalifornii. Mám tam byt, práci, lidi, kteří jsou na mně závislí. Nemůžu prostě jen tak zmizet.“</p>

<p>„Nebudeš mít žádný život, jestli Morganu přitáhneš, než budeš připravená.“ Přistoupil ještě o další krok blíž. Kvůli jejím silám ji nemohl přinutit silou vůle, ale měl jiné zbraně. Jeho prsty se posunuly níž, palcem hladil plnost jejího dolního rtu. „Nejsi blázen, <emphasis>querida.</emphasis> Zůstaň tady a přijmi pomoc, kterou ti ochotně nabízíme.“</p>

<p>Na dlouhý tichý okamžik se zahleděla do jeho očí. Cezar domýšlivě předpokládal, že se mu podařilo ji očarovat svým dotykem. Nebylo by to poprvé, kdy žena oněměla pod silou jeho svádění.</p>

<p>Potom do těch oříškových očí vstoupil vychytralý třpyt a ona se natáhla, aby pevně stiskla jeho škádlivé prsty.</p>

<p>„Je v tom ještě něco dalšího, je to tak?“</p>

<p>„Něco dalšího?“</p>

<p>„Nesnažíš se mě ochránit z dobroty tvého srdce. Je ještě něco dalšího, co mi neříkáš.“</p>

<p>Prostý dřevěný dům, který byl zastrčen uprostřed mnoha akrů zemědělské půdy, se lišil od Avalonu, jak to jen bylo možné.</p>

<p>Dům byl starý a přeplněný nábytkem, dávno opotřebovaným přílišným používáním. Na bílých stěnách bylo několik obrazů vyšitých křížkovým stehem, na oknech visely ginghamové záclony, ale nic nemohlo zamaskovat ani vlhkost, pomalu prohnívající dřevem, ani zamoření hlodavci, kteří obsadili podkroví. Vzduchem prostupoval také protivný zápach máty, jako by stará dáma, kterou Morgana zakopala vzadu na zahradě, byla závislá na peprmintových žvýkačkách.</p>

<p>Ve skutečnosti jediná výhoda toho zapadákova byla, že byl dobře odlehlý a dost daleko od Chicaga, takže Morgana mohla pokračovat ve svém pátrání, aniž by ji vycítili ostatní.</p>

<p>Morgana ležela na posteli v ložnici v horním podlaží a pokoušela se ignorovat ten těžký prach a vlhkost plísně, které naplňovaly vzduch. V tuto chvíli byla až příliš vyčerpaná na to, aby se pokoušela nějak zlepšovat své okolí. Proboha, byla příliš vyčerpaná dokonce i na to, aby odhodila těžkou deku, kterou Modron rozprostřela přes její nahé tělo.</p>

<p>Její síla byla síla elementála, ne víly, a vykouzlení portálu, který by byl dost velký nejen pro ni samotnou, ale taky pro tu starou čarodějnici, ji úplně vyčerpalo. Bude trvat dny, než se zase dá plně do pořádku.</p>

<p>Samozřejmě, že i teď – jen s částí své moci – byla schopna většinu bytostí zabít.</p>

<p>Morgana usrkávala horký čaj s medem, který jí pomáhal zmírňovat přetrvávající bolest, a pozorovala, jak se Modron přišourala do místnosti.</p>

<p>Vědma měla u lebky slepené chuchvalce vlasů a oblečena byla do jedněch z beztvarých šatů, které patřily staré ženě, bývalé majitelce této usedlosti. Teď už je nepotřebovala, alespoň od té doby, kdy z ní Morgana vysála poslední zbytky života.</p>

<p>Dokonce ani koupel, na které Morgana trvala, aby si čarodějnice dala, ji nemohla učinit ničím míň než nechutnou.</p>

<p>„Démon se blíží.“ zaskřehotala žena, své slepé oči zaměřeny přímo na Morganu.</p>

<p>„Dobře. Přiveď ho sem ke mně.“</p>

<p>Modron pozvedla zkroucenou ruku. „Jsi stále příliš slabá. Měla bys počkat.“</p>

<p>Morgana při těch nabádavých slovech zasyčela nelibostí. Baba si stěžovala a naříkala od chvíle, kdy Morgana Adarského démona povolala.</p>

<p>„Dala jsem ti rozkaz, babo,“ obořila se na ni Morgana. „Přived toho lovce ke mně.“</p>

<p>Vědma pochmurně přešlapovala ve dveřích, ošklivou tvář ztvrdlou nelibostí.</p>

<p>„Nepotřebovaly bychom Adara, kdybys nebyla zabila tu vílu.“</p>

<p>Morgana po té protivné ježibabě mrštila hrnkem čaje, který se roztříštil o dveře. Modron střele snadno uhnula a její kdákavý smích se nesl pokojem.</p>

<p>Morgana neměla radost, když svými schopnostmi odhalila, že Sybila je držena v očarované místnosti. Nebyla možnost, jak ji vysledovat ani jak ji získat zpět bez toho, že by se Morgana vystavila nepřijatelnému riziku. Nebyla jiná volba, než vílu zabít.</p>

<p>„Už jsem ti říkala, ty hloupá čubo, že jsem ji nemohla nechat prozradit můj zájem o toho člověka.“</p>

<p>„Vždyť ani nevíš, jestli to byla ta, kterou hledáš, kdo Sybilu zajal.“</p>

<p>„Na tom teď nezáleží, nebo snad jo?“</p>

<p>„Och, ano.“ Zakývala hlavou babice, prameny šedých vlasů se vznášely děsivě kolem jejího vrásčitého obličeje. „A teď nemáš nic víc než mrtvolu, které se nemůžeš ptát a nemůžeš ji najít.“</p>

<p>Morgana se usadila na polštáře. Odmítala se nechat vyprovokovat. Musela znovu získat svou sílu. Do té doby byla až příliš zranitelná.</p>

<p>„Mám něco lepšího než to. Pokud byla Sybila zajata tím, kdo v sobě nosí krev mého bratra, pak mě její tělo dovede přesně tam, kam potřebuji.“ Domem se ozvalo tupé zazvonění, varující, že něco překročilo hranici, kterou stvořila okolo zahrady. Morgana s varováním přimhouřila oči. „Běž přivítat Adara a drž ten svůj neslušný jazyk za zuby. Jinak možná démonovi dovolím, aby si svou odměnu vybral na tvém mase.“</p>

<p>Modron se s ušklíbnutím otočila a začala sestupovat dolů po schodech. Adarský démon žádal krev toho, kdo požádal o jeho služby.</p>

<p>Krev a dosti velké množství zlata.</p>

<p>Uplynula chvilka, než si Morgana pečlivě uhladila výraz a o kousíček odtáhla deku, aby odhalila jedno bělavé rameno a náznak jednoho ňadra.</p>

<p>Ze všech jejích kouzel a schopností byla její znamenitá krása tou nejsilnější.</p>

<p>Nebylo nic slyšet. Náhle se Adar objevil ve dveřích. Jeho pohyby měly ladnost kočkovité šelmy a lehkost, že se dokonce nepohnuly ani vrstvy prachu na dřevěné podlaze.</p>

<p>Na první pohled se zdál jako člověk. Malé křehké dítě s tváří anděla a kudrnatými zlatými loknami. Měl bledou pleť, téměř bílou a štíhlé tělo zahaleno v džínech a svetru.</p>

<p>Oči nicméně odhalovaly jeho dědictví. Příliš veliké pro jeho uličnický obličej, byly šikmé a strávené inkoustovou černí. Nechyběly ani nezaměnitelné tesáky, které zazářily, když nabídl slabý úsměv.</p>

<p>„Vládkyně.“</p>

<p>Morgana mu pokynula rukou. „Pojď blíž, Adare.“</p>

<p>„Nic ve zlém, vládkyně, ale raději bych zůstal tady,“ zavrněl.</p>

<p>„Nepotřebuji použít ruce, abych tě zabila.“</p>

<p>Pokrčil rameny, když se opřel o rám dveří. „Pravda, ale dám přednost výhledu odsud.“</p>

<p>Vzduch se mihotal podrážděním. „Hraješ se mnou nebezpečnou hru.“</p>

<p>Jeho úsměv se rozšířil, odhalujíc také jeho dolní tesáky. Anděl se smrtonosným kousnutím.</p>

<p>„Je snad i nějaký jiný druh hry?“ řekl hlasem až příliš hlubokým na jeho útlou postavu.</p>

<p>„Dost.“ Morgana si uvědomila, že démon je odolný vůči jejímu mocnému sex-appealu a netrpělivě si vytáhla deku výš. Jeho příležitost minula a teď byl čas na obchod. „Potřebuji tvé služby.“</p>

<p>„Znáte mou cenu?“</p>

<p>„Je toho jen velmi málo, co nevím, Adare.“</p>

<p>Černé oči si ji prohlížely s ostražitým podezřením. Cítil, že královna by nebyla ráda, kdyby pro něj měla otevřít žílu.</p>

<p>„A jste ochotná zaplatit?“</p>

<p>Morgana pokrčila rameny. Žádným způsobem nenaznačila, že jejím konečným záměrem je ho zabít, jakmile dokáže určit polohu její kořisti. Démoni byli na takovéhle věci dost citliví.</p>

<p>„Nebyl bys tu, kdybych nebyla,“ řekla úlisně.</p>

<p>Na dlouhý okamžik se zastavil, jeho divoká touha okusit krev královny zápolila s obavou, že to celé je nějaký druh pasti.</p>

<p>Nakonec to byla jeho krvežíznivost, co přemohlo zdravý rozum. Temné oči zaplály potřebou a věnoval jí hlubokou poklonu, aby zpečetil jejich dohodu.</p>

<p>„Budu potřebovat něco z mé kořisti,“ řekl, když se narovnal. „Něco, co nese její pach.“</p>

<p>Morgana ukázala na drahé kožené kufry položené v rohu. Vyslala Modron, aby zjistila, kde Sybila přebývala během doby, kdy byla v Chicagu, okamžitě jakmile dorazily. Získat její zavazadla bylo snadné.</p>

<p>„Vezmi si, co potřebuješ.“</p>

<p>Démon roztrhl tašku a prohrabával se hromadou určeného oblečení. Potom z toho nepořádku vytrhl hedvábný šátek. Jeho tvář byla soustředěná, když si tiskl šátek k nosu.</p>

<p>„Víla.“</p>

<p>„Byla naposled spatřena…“</p>

<p>„To není nutné.“ S malým uculením na rtech si ji dovolil přerušit.</p>

<p>Měl štěstí, že Morganiny síly byly omezeny. V opačném případě by ho možná na místě zabila. Pak by ovšem musela obtížně povolávat někoho dalšího.</p>

<p>„Nebuď příliš sebejistý, démone,“ varovala ho hlasem, který naplnil vzduch hustým teplem. „Ta žena je držena v místnosti chráněné mocným kouzlem.“</p>

<p>Adar netušil, jak blízko je smrti, a zamířil zpět ke dveřím.</p>

<p>„Kouzla ji přede mnou nemohou skrýt.“</p>

<p>„Adare.“</p>

<p>Zarazil se při panovačném rozkazu v jejím hlase. „Ano?“</p>

<p>„Vystopuj ženu až k místu, kde je ukryta, ale nepokoušej se přiblížit. Jakmile budeš mít polohu, vrátíš se s tou informací ke mně.“</p>

<p>Temnota Zavířila v jeho znepokojivých očích, skoro jako by se nemohl dočkat lovu. „Nebudu vám účtovat za dopravení té víly sem nic navíc.“</p>

<p>Žár ve vzduchu houstl víc a víc, dokud nepřinutil démona bojovat o každičké nadechnutí.</p>

<p>„Uděláš přesně, co ti říkám, nebo beze zbytku zjistíš, jak bolestná může být má nelibost.“</p>

<p>Sáhl si na krk, jako by to mohlo zlehčit jeho nepohodlí. „Vlastně myslím, že jsem to už zjistil.“</p>

<p>Máchnutím její ruky síla povolila. „Jdi.“</p>

<p>„Ano, vládkyně.“</p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Anna stála přímo před Cezarem a čekala na jeho odpověď. Možná neznala první poslední o světě démonů, ale byla dokonale schopná vycítit, když před ní někdo něco skrýval. Koneckonců byla právnička.</p>

<p>A Cezar rozhodně něco skrýval.</p>

<p>Byla by prostě příliš velká náhoda, že by si naplánoval veřejné vystoupení, které ji mělo nalákat do Chicaga, právě když byl její život v ohrožení. A dokonce, i kdyby chtěla napnout svou fantazii a předpokládat, že to celé bylo jedno velké štěstí, proč by se tolik snažil ji ochránit? Nebylo to proto, že by pro něj něco znamenala. To dokázal před dvě stě lety.</p>

<p>I když upíři mohli být všelijací, nebyla tak slabomyslná, aby uvěřila, že v jejich netlukoucích srdcích je i jen ždibec dobrého Samaritána.</p>

<p>Dala si ruce v bok a neochvějně ignorovala tu ryzí krásu muže stojícího před ní. Přetrvávající pocit jeho dotyku byl dostatečným rozptýlením.</p>

<p>„Co skrýváš Cezare?“</p>

<p>Ty bronzové, srdce rvoucí rysy byly hladké, nečitelné. „Řekl jsem ti vše, co vím o Morganě a její hrozbě pro tebe.“</p>

<p>Což byl pěkný úkrok stranou.</p>

<p>„Cezare…“ Byla odhodlaná opékat ho na rožni tak dlouho, dokud nepřizná pravdu nebo jí nezacpe ústa. Náhle byla vyrušena, když místnost naplnila slabá záře. Když otočila hlavu, zjistila, že ten jas přichází od Sybily. Žaludek jí zavířil, když pozorovala, jak zvláštní aura probleskuje a tančí nad mrtvým tělem. „Dobrý bože.“</p>

<p>Cezar byl okamžitě ve střehu, očima přelétal pokoj, aby našel tu hrozbu.</p>

<p>„Co se děje?“</p>

<p>„Sybila.“ Anna instinktivně ustoupila zpět ke zdi. Kdyby sebou mrtvá víla jakkoli škubla, byla by odsud natotata pryč. „Ona září.“</p>

<p>„Nic nevidím.“ Cezar na okamžik pozoroval její vyděšený výraz, pak vyrazil směrem k otevřeným dveřím. „Levete.“</p>

<p><emphasis>„Oui?“</emphasis> Sotva vstoupil do cely, drobný chrlič ihned obrátil svou pozornost k zářícímu tělu. „Eh…“</p>

<p>„Co to je?“ zeptal se Cezar.</p>

<p>„Adarský démon.“ Šedé oči se hbitě mihly směrem k Anně, pak přistály na Cezarovi. „Sleduje ji.“</p>

<p>Cezar šeptem zaklel, jeho temný výraz rozhodně nečinil ani jedinou zatracenou věc, aby zmírnil Annin vzrůstající strach.</p>

<p>„Co je Adarský démon?“ zeptala se.</p>

<p>„Velmi špatné zprávy,“ zamumlal Cezar. Otočil se zpět ke dveřím. „Styxi?“</p>

<p>Válečník se objevil ve dveřích. „Copak?“</p>

<p>Cezar se naklonil dost blízko, aby spolu mohli mluvit tlumeným hlasem, jen občasné slovo se doneslo k Anniným našpicovaným uším. Styx šeptal něco o jeskyních a komisích a ukrývání, ale Cezar všechno stále pevně zamítal. Potom si vyměňovali stále dokola slovo Viper. Nakonec Cezar položil ruku na rameno většímu upírovi a krátce přikývl.</p>

<p>Styx se natáhl, chytil chrliče za paži a zmizeli z místnosti. Cezar zamířil přímo k Anně.</p>

<p>„Musíme zmizet,“ jeho výraz byl nesmlouvavý. „Hned.“</p>

<p>Anna instinktivně souhlasila, ale přinutila se ignorovat ruku, kterou k ní natáhl.</p>

<p>Toužila po tom upírovi. Dobrá, možná to bylo víc než jen pouhá touha, možná to byl chtíč epického rozsahu.</p>

<p>Dokonce zjišťovala, že si jeho společnost užívá – když nebyl zrovna otravným hlupákem – ale vnitřní hlas ji i nadále nutil k opatrnosti.</p>

<p>Dokázal během uplynulých hodin, že je odhodlán ji udržet naživu, ale otázkou bylo… za jakým účelem?</p>

<p>Alternativa smrti nebyla vždy výhodnější.</p>

<p>„Nikam nepůjdu, dokud mi neřekneš, co se k sakru děje,“ řekla navztekaným, hrozivým hlasem. „Proč Sybila září?“</p>

<p>Cítila, jak se přes ni náporem ledové energie převalilo jeho zklamání. Zjevně nebyl v náladě nabízet rozumná vysvětlení. Byl spíše v rozpoložení rozdávat příkazy, které budou uposlechnuty.</p>

<p>Nebo ji možná praštit po hlavě a vytáhnout ji ven za vlasy.</p>

<p>„Jakmile Adaři mají pach své kořisti, jsou schopni vyslat kouzlo, které je dovede přímo k ní.“</p>

<p>Ou. To neznělo dobře.</p>

<p>„Tak proč prostě nepřesunout…“ Trhla sebou, když pohlédla na Sybilu. „Tělo?“</p>

<p>„Protože její pach tu setrvá. Adar bude vědět, že tu Sybila byla několik hodin držena.“</p>

<p>Zachvěla se a usilovně se snažila pochopit, co se tu děje. „Proč by ten démon Sybilu hledal?“</p>

<p>S tichým zasyčením začal Cezar přecházet po cele. Jako panter v kleci, která byla příliš těsná.</p>

<p>„Jsou tím, co lidé nazývají lovci odměn.“</p>

<p>„Lovci odměn?“</p>

<p>Otočil hlavu, aby ji propíchl temným, doutnajícím pohledem. „Adar byl někým najat, aby našel Sybilu, a nic ho nezastaví, dokud svou kořist nenajde.“</p>

<p>„Najatý Morganou,“ řekla zastřeným hlasem.</p>

<p>„To by byl můj odhad.“ Záměrně zadržel její pohled. „A velice záhy bude přesně vědět, kde tě najít.“</p>

<p>Pevně zavřela oči. „Bože.“</p>

<p>„Musíme jít.“</p>

<p>„Kam?“ Přinutila se oči otevřít. Bylo už příliš pozdě na to, aby mohla předstírat, že to celé je jen nějaká hrozná noční můra. „Pokud ten démon pronásleduje mě…“</p>

<p>„Prozatím jen sleduje Sybilu, ale musíme být velice rychlí. Nemůžeme riskovat, že už kontaktoval Morganu.“</p>

<p>„A co Styx a Darcy?“ Zamračila se. Opožděně si uvědomila, že by mohlo být démonem ohroženo víc než jen její vlastní život. „Budou v nebezpečí?“</p>

<p>Cezar zakroutil hlavou a vykročil k ní. „Styx je Anasso, král. Pokud to bude potřeba, může přivolat všechen upíří lid.“</p>

<p>Dokázala se napjatě usmát. „Šikovné.“</p>

<p>Další krok a byl dost blízko, aby jí hřbety prstů přejel po tváři.</p>

<p>„A krom toho by Darcy zabila cokoli, co by ho ohrozilo.“</p>

<p>Anna vykulila oči. „Darcy? Ta sladká, drobná vegetariánka Darcy?“</p>

<p>Tiše se zasmál. „Možná má duši anděla, ale její srdce je zcela vlkodlačí.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>8</strong></p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p><empty-line /><p>Cezar stál v ústí tunelu. Byl zahalen ve stínech a pohledem mířil na ženu, nepokojně přecházející po hliněné podlaze.</p>

<p>Uplynulo méně než deset minut od okamžiku, kdy si uvědomili, že po ní pátrají, ale v tom krátkém čase Styx shromáždil své služebníky, aby na pozemcích pátrali po Adarovi, Darcy přinesla Anně věci, které si vezme s sebou, a Levet byl zaneprázdněný vykouzlením nějakého zaklínadla, které by pravděpodobně zničilo jakýkoliv pach, který za sebou mohla Anna zanechat.</p>

<p>Cezar chtěl být daleko pryč od sídla v době, kdy to speciální zaklínadlo spustí. Levet byl dobře znám vytvářením dalekosáhlých pohrom, když se pokoušel o magii.</p>

<p>Přímo za tunelem byla úzká cesta, která obíhala zadní část veliké usedlosti. Styx slíbil, že pošle upíra, aby je vyzvedl, ale zatím nebylo slyšet nic kromě zvuků vzdálených žab a Annina jemného, nervózního přecházení.</p>

<p>Pokusil se jí dát pocit soukromí, když se usilovně snažila posbírat svou otřesenou odvahu. Pokud se něco naučil v tom krátkém čase, kdy byli společně, bylo to, že nesnášela, když ji viděl zranitelnou.</p>

<p>Nicméně nakonec byl donucen se podvolit svým skučícím instinktům. Mohl hmatatelně cítit její zmatené obavy. Zahalily ho a povzbuzovaly silnou potřebu udělat… něco.</p>

<p>Něco, co zahrnovalo jeho tesáky a krev a smrt.</p>

<p>Bohužel nebylo poblíž nic, co by bylo třeba zabít – dobře, pokud nepočítá toho otravného chrliče.</p>

<p>S tichým zavrčením postoupil, aby stanul přímo před Annou. Lehce jí položil ruce na ramena. Čelo se mu zkrabatilo, když ucítil, jak se třese.</p>

<p>„Ty se chvěješ,“ řekl takřka neslyšným hlasem. „Je ti chladno?“</p>

<p>Stála pod jeho dotykem strnule, možná se obávala, že kdyby povolila jen o píď, mohla by se otřást.</p>

<p>„Je mi fajn.“</p>

<p>„Vzduch je vlhký. Máš ve své tašce i svetr?“</p>

<p>O krok ustoupila a odstrkovala jeho ruce. „Cezare, kdyby mi byla zima, jednoduše bych zahřála vzduch kolem sebe.“ Její oči se nečekaně rozšířily. „Zasyčel jsi právě na mne?“</p>

<p>Cezar si založil paže na hrudi, když v něm vzkypěl prudký vztek.</p>

<p><emphasis>Dios.</emphasis> Ta žena dovedla tvrdohlavost do zcela nové úrovně.</p>

<p>„Už mě unavuje, jak se mnou stále jednáš jako s nepřítelem, <emphasis>querida,“</emphasis> řekl chladně. „Nic jsem neudělal, jen se snažím tě ochránit od té doby, co jsme se znovu potkali.“</p>

<p>Krátce zakolísala, jako by se dokázal trefit na citlivé místo. Pak s nucenou odhodlaností zvedla neústupně hradu. „No, já jsem nezapomněla naše první malé randez-vous, Cezare.“</p>

<p>Projela jím horkost, když mu na mysli vytanula s živou jasností vzpomínka, jak tuto ženu přitiskl ke zdi a vstoupil do ní dlouhým, lahodným pohybem. „Myslíš si, že já ano?“ zachraptěl.</p>

<p>„Zapomněl jsi na mě v okamžiku, kdy jsi vykročil ze dveří,“ obvinila ho. „Byla jsem jen dalším snadným číslem. Ach ne, počkej, bylo to víc než to. Byla jsem také tvá večeře, není to tak?“ Rozechvěle se nadechla. „Bože, cítila jsem se tak zneužitá.“</p>

<p>Cezar polkl svá rozhněvaná slova, náhle udeřen překvapivým poznáním.</p>

<p>Nebylo to nic nového – žena, která proti němu chová zášť. K čertu, během jeho dřívějších let býval fackován, bodán a málem zpranýřován svými zuřivými ex-milenkami. Ale zdálo se trochu přehnané pro jakoukoli ženu, aby si v sobě po dvě staletí stále chovala tak surový, vášnivý pocit zrady.</p>

<p>Ledaže…</p>

<p>Ledaže by o něj stále měla zájem.</p>

<p>Jeho hněv se zmírnil. Opatrně, aby ji nepoplašil, znovu přistoupil blíž. Dost blízko, aby vůně medových fíků zaplnila všechny jeho smysly.</p>

<p>Ježíši, byla vůbec kdy nějaká erotičtější vůně?</p>

<p>„Já jsem tě neopustil, Anno,“ řekl. „Přinejmenším ne dobrovolně.“</p>

<p>„Neurážej mou inteligenci jednou ze svých nacvičených frází o tom, žes to udělal pro mé vlastní dobro, nebo že jsi měl v úmyslu zavolat později…“</p>

<p>„Já ti nepodávám žádnou nacvičenou frázi,“ popřel. Vzal její obličej do dlaní a upřeně se na ni zadíval s odhodláním až hrozivým. Jeho hříchy byly bezpochyby pověstné, ale nikdy se úmyslně nepokusil této ženě ublížit. Jí nikdy. „Zatímco jsi spala v mém náručí, navštívila mě Komise.“</p>

<p>Zamračila se. „Komise?“</p>

<p>„Oni jsou…“ Zašklebil se a usilovně hledal slova, která by stručně vysvětlila poslání Věštců. „Dejme tomu, že bys mohla říct, že jsou Nejvyšším soudem světa démonů. Ti, kteří rozdávají spravedlnost a tresty.“</p>

<p>Ne překvapivě se její zamračení jen prohloubilo. Politika démonů přivedla vrásky do tváří mnoha lidí.</p>

<p>„Co ti chtěli?“</p>

<p>Uhladil svůj výraz do nečitelné masky. Mohl by je oba zabít, když nebude dávat pozor.</p>

<p>Komise má malou trpělivost a žádné odpuštění pro ty, kteří porušili její pravidla.</p>

<p>„Není mi dovoleno hovořit o Věštcích nebo o tom, co si ode mě přáli. Ne, pokud si nepřeji náhlou smrt.“</p>

<p>Odfrkla si. „To je výhodné.“</p>

<p>„Je to cokoli jiného než výhodné.“ Rukama stiskl pevněji její tvář. „Naneštěstí je to pravda.“</p>

<p>Snad vycítila, že v tomto případě neustoupí, a obrátila se ke své další stížnosti.</p>

<p>„Proč jsi mě neprobudil, než jsi odešel?“</p>

<p>„Věštci tě uvedli do bezvědomí, nemohl jsem zasahovat.“</p>

<p>„Bezvědomí?“ Cítil, jak jí pod kůží rozkvetl náhlý žár. „Ha. Věděla jsem to. Bože, nemohla jsem uvěřit, že bych usnula v té místnosti.“ Její oříškové oči zajiskřily vztekem. „K sakru, jaké měli právo?“</p>

<p>„Zjistíš, že se domnívají, že mají právo na všechno,“ řekl suše, zatímco palci mimoděk hladil její horkou pleť.</p>

<p>Jeho tělo okamžitě reagovalo. Intenzivně si vybavil pocit saténově hladké pokožky, přitisklé k jeho vlastní, když se pohyboval hluboko v ní. „A podívej se na to takhle, kdyby nezasáhli, byla bys ve své posteli, když váš dům shořel na popel. Zachránili ti život.“ Drobný úsměv mu přelétl přes rty. „Vlastně, pokud se nad tím zamyslíš, byl jsem hlavně já zodpovědný za to, že jsi zůstala naživu a v pořádku.“</p>

<p>Protočila oči. „Ach, prosím tě.“</p>

<p>Úsměv se mu vytratil. Sklonil se, až se čelem opíral o její. Cítil na svých rtech jemné vlahé tření jejího dechu.</p>

<p>„Anno, já jsem tě neopustil té noci. Ve skutečnosti je velmi dobrá šance, že kdybychom nebyli přerušeni, byli bychom stále v té posteli.“</p>

<p>Její rty se rozevřely, aby se s ním dohadovaly, ale Cezar znal sladší způsoby, jak tyto rty zaměstnat. Uzavřel prostor mezi nimi, když se jich zmocnil jemným, toužebným polibkem. Byl to pouhý dotek jejich rtů, přesto to bylo dost, aby vyslalo výbuch touhy sžírající jeho tělo. <emphasis>Příliš dlouho, příliš dlouho, příliš dlouho.</emphasis> Zoufalá slova se mu ozývala v hlavě, když použil palce, aby otevřel její ústa, takže jeho jazyk mohl vklouznout do jejího vlhkého žáru. Tohle nebylo místo nebo čas na takovou důvěrnost, ale potřeba této ženy napínala Cezarovo sebeovládání až k bodu prasknutí. <emphasis>„Dios,</emphasis> nikdy se nenabažím tvé chuti. Tak sladká.“</p>

<p>Lehounce jako motýlí křídla přistály Anniny ruce na Cezarově hrudi a horko těch něžných dlaní mu propaloval košili.</p>

<p>„Počkej,“ vydechla, chraptivý hlas ji usvědčoval, že má daleko od lhostejnosti k jeho laskání. Přesunul se, aby si přičichl k delikátnímu místu přímo pod jejím uchem.</p>

<p>Rozechvěle vzdechla, pak se odhodlaně uhnula jeho doteku. „Cezare, počkej.“</p>

<p>Zavrčel, tělo zkroucené tím neočekávaným ucouvnutím. Byl schopen cítit tu touhu, která proudila jejím tělem. Proč byla tak zatraceně odhodlaná ji popírat?</p>

<p>„Řekl jsem ti, že jsem byl donucen odejít, že bych nikdy dobrovolně neodešel.“</p>

<p>„Ale nevysvětlil jsi, proč ses vrátil.“</p>

<p>Povolil. Žhavý chtíč vystřídala náhlá ostražitost. Jak jen po této ženě toužil, nedovolil by jí zjistit víc, než mu Věštci odhalit dovolili.</p>

<p>Byli nebezpečnější než Morgana le Fay ve svých nejhorších dnech.</p>

<p>„Co máš na mysli?“ udržoval lehký tón.</p>

<p>Přimhouřila oči. „Úmyslně jsi mě přilákal do Chicaga. Chci vědět proč.“</p>

<p>S načasováním, které přišlo snad přímo od boha, Cezar zaslechl vzdálený zvuk motoru. Otočil se od jejího až příliš inteligentního pohledu a přešel zpět k ústí tunelu. „Náš odvoz dorazil,“ zamumlal.</p>

<p>Zaslechl tiché, netrpělivé syknutí, ale zdráhavými kroky se k němu přidala. Vykukovala skrz větve, které zakrývaly tunel před zvědavýma očima.</p>

<p>„Jak víš, že je to náš odvoz?“ zeptala se a pohledem prohledávala tmu, která halila zalesněný prostor.</p>

<p>„Tato cesta je součástí Styxovy usedlosti. Veškerá doprava musí být vpuštěna předními branami.“ Křivě se pousmál, když rozeznal to jemné, ale přesto mocné chvění přibližujícího se auta. „Navíc jedině Viper by mohl zvolit Rolls Royce Phantoma pro záchrannou misi.“</p>

<p>„Kdo je Viper?“</p>

<p>„Bratr.“</p>

<p>„Myslíš upír?“</p>

<p>„Ano.“ zvedl obočí. „Je to problém?“</p>

<p>„Ne, dokud chápe, že já nejsem jeho večeře.“</p>

<p>Vidina, jak jiný upír svírá tuto ženu v náručí a zabodává tesáky hluboko do jejího masa, probleskla krátce Cezarovou myslí, ale nemilosrdně ji zapudil. Při nejlepším byl jeho dohled právě teď nejistý a takovéto myšlenky by ho utrápily.</p>

<p>„Nemusíš mít starost. Viper se tě ani prstem nedotkne.“</p>

<p>Něco v jeho hlase způsobilo, že na něj pátravě pohlédla. „Jak si můžeš být tak jist?“</p>

<p>„Zaprvé už má družku a zadruhé bych ho zabil.“</p>

<p>Neuniklo mu její mírné zajíknutí. „I když je to tvůj bratr?“</p>

<p>Nebylo žádné zaváhání. „Ano.“</p>

<p>Rozhostilo se ticho, když vstřebávala jeho drsná slova. Pak se zhluboka nadechla a hbitě převedla konverzaci do bezpečnějších vod.</p>

<p>„Kam nás odveze?“</p>

<p>Cezar pozoroval, jak rolls hladce zastavil přímo před tunelem. Natáhl se a odstrčil větve, pátrajíc svými smysly, aby se přesvědčil, že v temnotě nic nečíhá.</p>

<p>„Viper má množství podniků rozprostřených po Chicagu, většina z nich poskytuje větší bezpečnost než samotný Pentagon.“</p>

<p>„Dost bezpečnosti, aby zadržela venku Morganu le Fay?“ zeptala se se zachvěním.</p>

<p>Cezar vzal Annu za ruku a vedl ji k čekajícímu autu. Zvažoval, zda jí nabídnout útěchu, nebo pravdu.</p>

<p>Nakonec se rozhodl pro pravdu.</p>

<p>Měla úpornou nechuť ke lžím, i když byly pro její vlastní dobro.</p>

<p>„Nejsem si jist.“ Pokrčil rameny. „Dá nám to přinejmenším čas zvážit naše možnosti.“</p>

<p>„Jaké možnosti…“ Její slova se zastavila ve stejnou chvíli jako její chodidla. Na okamžik si Cezar myslel, že na ně někdo zaútočil. Pak si s ušklíbnutím uvědomil, že její široký pohled byl zaměřený na upíra se stříbrnými vlasy, který se soukal z auta. K sakru. Býval měl tu nebohou ženu připravit. Nebylo ženy, která by trochu neztratila dech při pohledu na toho pozoruhodného démona. „Ježkovi oči. On je… on je…“</p>

<p>„Zadaný,“ zavrčel Cezar. Usadil se a ukradl jí důkladný polibek, který jasně symbolizoval jeho vlastnické nároky. Až když ucítil, že pod ním jihne, zvedl konečně hlavu a podíval se na upíra, kterého po staletí nazýval přítelem. „Vipere, díky, žes přijel.“</p>

<p>Viper se malinko poklonil. Jeho dlouhé stříbrné vlasy zářily v měsíčním světle a dokonalé rysy jemně vystupovaly ze stínu.</p>

<p>„Stačí říct,“ přesunul temný pohled na tichou ženu po Cezarově boku. „A tohle je Anna?“</p>

<p>Cezar přikývl. „Anna Randalová.“</p>

<p>Viper nechal svůj pohled sklouznout po té oněmělé ženě po Cezarově boku.</p>

<p>„Je krásná.“</p>

<p>„Ano, to je.“ Cezarův hlas byl chladný, když ji žárlivou paží chytil majetnicky kolem ramen. Dokonce ani vědomí, že přítel je dobře a oddaně zadaný, nemohlo zastavit jeho instinktivní potřebu označit Annu jako svou vlastní. „Myslím, že bychom měli jít, než Adar zachytí náš pach.“</p>

<p>Malý vědoucí úsměv zkroutil Viperovy rty. „Samozřejmě.“</p>

<p>Cezar počkal, až upír vklouzl za volant, potom strčil Annu na zadní sedadlo a posadil se vedle ní. Pažemi si ji přitáhl blíž k sobě. Za pár chvil se řítili ven z usedlosti a zamířili na jih města.</p>

<p>Nechávali vkusné prostředí za sebou v rychlosti, která by zvlnila i vlasy Jeffa Gordona. Viper se krátce ohlédl přes rameno.</p>

<p>„Nehodlám vyzvídat, Cezare, ale pokud mám najít nejlepší místo, kde ukrýt tvůj doprovod, pak potřebuji vědět, před čím ji ukrývám.“</p>

<p>„Před Morganou le Fay.“</p>

<p>Viper obrátil pozornost zpět na cestu, když prosvištěl kolem rohu, a volil úzké postranní uličky, v kterých nebyl žádný provoz.</p>

<p>„Anna je víla?“ zeptal se se slabým náznakem překvapení v hlase.</p>

<p>Jako každý upír byl zvyklý, že mu jeho smysly dodávaly přesné podrobnosti o žijících stvořeních v jeho okolí. Většina upírů mohla dokonce přečíst duši ostatních, tedy za předpokladu, že to stvoření duši mělo.</p>

<p>„Stále pátráme po jejím dědictví. Domníváme se, že existuje nějaké spojení mezi těma dvěma.“ Opatrně zakrýval svou mysl, aby ho upír nepodezíral, že za jeho zájmem o Annu je něco víc než nepokrytá zjevná touha. Nemohl riskovat, že Viper vytuší spojení s Komisí.</p>

<p>Trvalo jeden úder srdce, než Viper vrhl další zvědavý pohled přes rameno.</p>

<p>„Ty se domníváš, že má krev prastarých?“</p>

<p>„Ovládá síly elementála.“</p>

<p>„Skutečně?“ Špetka respektu vstoupila do Viperova hlasu. „Vzácné nadání a jedno, které nasvědčuje tomu, že je víc bojovnicí než pouhou vílou.“</p>

<p>„Hej.“ Anna, navzdory očividnému strachu z cestování rychlostí světla temnými ulicemi, našla svůj hlas a šťouchla Cezara loktem do boku. „Jsem přímo tady, víte o tom?“</p>

<p>Viper se tiše chraplavě zachechtal. „Odpusť nám, Anno Randalová. Jsme přátelé už po mnoho staletí a často jsme si užívali dlouhé debaty o záhadách, které život nabízí.“ Cezar si hrubě odfrkl. „Někteří by je možná nazývali rozepřemi.“</p>

<p>Viper se těsně vyhnul přijíždějícímu autu. „Filozofie má sklony být ožehavým tématem.“</p>

<p>Cezar se podíval na Annu, která ho se zvláštním výrazem upřeně pozorovala. „Jednou mi na hlavu hodil drahocenné Fabergé vejce.“</p>

<p>„Věděl jsem, že nemůžu poškodit tvou tvrdou lebku,“ odsekl Viper.</p>

<p>Anna potřásla hlavou, jako by ji chtěla očistit od pavučin. „Ty se zajímáš o filozofii?“</p>

<p>Cezar natáhl ruku, aby zatáhl za medovou kadeř, která se zatoulala z jejího ohonu.</p>

<p>„Navzdory tvému přesvědčení, že jsem povrchní, sukničkářský chlípník, mám i zájmy mimo ložnici.“</p>

<p>Viper se zasmál. „Ach ano. Cezar kdysi míval zájmy, které vedly přes každý pokoj v domě.“</p>

<p>„Ó, vážně?“ pronesla Anna líně, vrhaje na Cezara nebezpečný pohled.</p>

<p>„Samozřejmě, teď když je úplně vyk…“</p>

<p>„Sklapni, Vipere,“ zavrčel Cezar.</p>

<p>Viper tiše zaklel. „Ona to neví?“</p>

<p>„Neví co?“ zeptala se Anna.</p>

<p>Cezar popustil své síly, aby vyplnily auto, až se přilehlé pouliční lampy roztříštily nárazem energie.</p>

<p>„Byla snad v tom slovíčku <emphasis>sklapni</emphasis> nějaká část, která nebyla jasná?“</p>

<p>Anna po jeho boku strnula, její drobné rysy ztvrdly nedůvěrou. V tom okamžiku měl Viper štěstí, že Cezar trpěl nechutí zabíjet bratry.</p>

<p>Ne, že by však měl odpor k pořádnému nakopání jejich zadku.</p>

<p>„Věděla jsem, že jsi přede mnou něco skrýval,“ zasyčela.</p>

<p>Jeho paže se sevřely pevněji kolem jejího napjatého těla, když zachytil a držel její ostražitý pohled.</p>

<p>„Tohle s tebou nemá co dělat, Anno, přísahám,“ řekl jemně a zdráhavé se otočil k oknu, když Viper znovu ostře zabočil. Sjížděli dolů po šikmé ploše na podzemní parkoviště. Ačkoli nemohl cítit kouzla, která se vznášela nad budovou, aby odrážela obyčejné lidi, věděl, že budou na místě. Cítil nicméně téměř drtivý pach upírů, krve a vil. Kombinace, která mohla znamenat jen jediné místo v Chicagu. „Dios,“ vydechl šokované. „Co to k čertu děláš, Vipere? Tohle místo je přeplněné vílami.“</p>

<p>Zastavujíc smykem přímo před řadou výtahů, Viper vypnul motor.</p>

<p>„Přesně.“</p>

<p>„Cílem je udržet Annu pryč od Morgany a jejích podřízených.“</p>

<p>Viper se usmál tak zářivě, že by z toho zamrazilo i tu nejpočestnější ženu.</p>

<p>„Důvěřuj mi.“</p>

<p>„Skvělé,“ ucedil Cezar, neochotně vyklouzl z auta a chytil Annu za ruku, aby se k němu přidala.</p>

<p>Rozhlédla se udiveně po parkovišti a všimla si tuctů lesknoucích se aut nejkvalitnějších luxusních značek.</p>

<p>„Co je tohle za místo?“</p>

<p>„Viperovo hnízdo,“  prohlásil Viper se samolibým úsměvem.</p>

<p>Obrátila se pohledem na Cezara. „Krevní bar,“ prozradil zdráhavé.</p>

<p>„Znovu se ptám, co je tohle za místo?“ zabručela.</p>

<p>Viper pokrčil rameny. „Víly, stejně jako lidé, se mohou stát závislé na upířím kousnutí. Můj malý podnik poskytuje služby, po kterých touží.“</p>

<p>Její tvář zbledla. „Závislé?“</p>

<p>Cezar si pod vousy zaklel. Proč nemohl být Viper jedním z těch tichých, hloubavých typů upírů? Ten druh, který raději drží ústa zavřená.</p>

<p>Lehce stiskl Anniny prsty. „Ty jsi až příliš tvrd… Máš příliš pevnou vůli na to, aby ses vůbec kdy stala závislou.“</p>

<p>Viper ostře propukl v smích. „Přinejmenším se učíš rychle, Cezare.“</p>

<p>Anna se zhluboka nadechla. Ignorovala zápach výfukových plynů a oleje a sledovala vysokého upíra se stříbrnými vlasy, jak z kapsy vytahuje malou kartu a vkládá ji do snímače vedle výtahu.</p>

<p>Démon nebo ne, on byl skutečně ohromující bytost. Jako Raffaelův anděl. Samozřejmě, žádný anděl neměl tak temné, nestydaté oči nebo úsměv, který přiměl ženu myslet na pokrývky z černého saténu a plápolající svíce.</p>

<p>Zvláštní však bylo, že nerozrušil její smysly. Ne jako jiný upír s temnýma očima, jehož nejlehčí dotyk způsobil, že se její srdce zachvělo a poskočilo a někdy se úplně zastavilo.</p>

<p>Pohledem se posunula zpět k Cezarovi. Mysl měla zacuchanou v chomáčích zmatku.</p>

<p>Na jedné straně byla její mrzutost při pouhém pomyšlení na množství věcí, které před ní i nadále skrýval. Zdaleka ne nejmenší byl fakt, že se mohla stát závislou na jeho kousnutí. Na druhé straně bylo zdráhavé přijetí, že pro ten okamžik na něm je závislá.</p>

<p>A samozřejmě si hýčkala i žhavou novinku, že <emphasis>on ji neopustil jako kus smetí,</emphasis> což jí dosud stále trýznilo.</p>

<p>Opožděně si uvědomila, že ji oba upíři pozorují, jak na Cezara zírá jako šílený idiot. Otočila svůj pohled k otevřenému výtahu a dovolila Cezarovi, aby ji zavedl do tmavě obložené kabiny.</p>

<p>S tichým zvukem se dveře zavřely a oni byli bleskově vyvezeni do nejvyššího patra. Anna se zachvěla. Výtah byl velký jako některé byty, ale z toho, že byla zavřená s dvěma mocnými upíry, ji svrběla kůže a chloupky na zátylku se jí postavily.</p>

<p>Dokonce ještě více znepokojivé bylo to, že v lesklém stříbrném povrchu dveří mohla vidět jen svůj odraz. Jako by byla záhadně sama.</p>

<p>Bože, přijela do Chicaga, aby nalezla odpovědi a místo toho…</p>

<p>Polkla hysterické nutkání začít se smát.</p>

<p>Místo toho dobře a skutečně spadla do Alenčiny králičí díry.</p>

<p>Dveře se otevřely a její šílené myšlenky byly rozptýleny pohledem na dlouhou chodbu lemovanou prosklenými stěnami. Za sklem byly vkusně vybavené pokoje, každý jiný. Jeden vypadal jako aranžmá z Versailles, vše pozlacené a historický nábytek, další byl na téma džungle s vysoko se tyčícími rostlinami a jako zebra pruhovanými gauči, jiný byl okázale nablýskaný jako pokoj z hotelu v Las Vegas.</p>

<p>Vše bylo neuvěřitelně krásné, ale její pohled byl zachycen a upoután děním, odehrávajícím se uvnitř těchto krásných pokojů.</p>

<p>Upíři. Muži nebo ženy, vysocí nebo malí, útlí nebo svalnatí, všichni se třpytili tou sexuální výkonností a nadpozemskou krásou, která je prozrazovala tak jasně, jako by nosili cedulky.</p>

<p>„Tak co se děje?“ zeptala se, když zamířili dál halou s očima přelétajícíma z jednoho skleněného pokoje do dalšího. Upíři uvnitř polehávali na pohovkách a stavěli na odiv svá dokonalá těla včetně…</p>

<p>Náhlé horko jí zaplavilo tváře, když si uvědomila, že některé pokoje obsahují dvojice. Nahé, propletené, sténající páry.</p>

<p>Popíjení krve nebylo zdaleka vše, co upíři dělali.</p>

<p>Odkašlala si a raději upřela oči pevně na Viperova záda oděná v sametu, zatímco postupovali hlouběji do budovy.</p>

<p>„Víly sem přicházejí, aby se nechaly kousnout?“ zeptala se. Doufala, že se rozptýlí od těch svíjejících se těl. Bože, byla dost žhavá a rozrušená i jen z toho, že byla vedle Cezara. Poslední věc, kterou potřebovala, byly blízké a živé ukázky toho, co si sama odpírala.</p>

<p>Viper se potichu, chraplavě zasmál, jako by věděl přesně, co se jí honí rozrušenou hlavou.</p>

<p>„Nabízíme různé druhy zábavy.“</p>

<p>Cezar se nesmál. Místo toho ji chytil pevně kolem ramen a přitáhl si ji blíž k sobě. Z jeho santálové vůně se jí rozbušilo srdce, ale jeho dotek nabízel takovou útěchu, jakou si zatím nedokázala vysvětlit.</p>

<p>„Neřekl jsi mi, jak hodláš Annu skrýt mezi jejími nepřáteli,“ zeptal se Cezar svého přítele.</p>

<p>Viper máchl rukou směrem k skleněným pokojům. „Po otevření tohoto malého podniku jsem zjistil, že zatímco jsou víly bohatými zákazníky, jsou až příliš vrtkavé, že je nemožné mít jich pod jednou střechou tucty, aniž by způsobily nějaký druh zmatku.“ Zavrtěl hlavou. „Utrácel jsem více peněz za opravy škod z jejich opileckých výtržností, než jsem vydělával. Nakonec jsem byl nucen nechat stěny potáhnout olovem.“</p>

<p>„Olovem?“ zeptala se Anna zmateně.</p>

<p>„Tlumí moc víl.“</p>

<p>Zvláštní. Opatrně se soustředila na své vlastní nepolapitelné síly. Vířily v ní jako bublinky šampaňského, které jen čekají, až vyletí špunt. Rozhodně se nezdály olovem zeslabené.</p>

<p>Cezar snadno četl její myšlenky, proto jí stiskl silněji rameno. „Olovo na tebe nebude mít vliv,“ zašeptal a pohledem sklouzl k Viperovi. „A nezastaví Morganu.“</p>

<p>Dorazili ke dvoukřídlým dveřím, které blokovaly chodbu. Viper znovu použil svou kartu, aby odemkl zámek.</p>

<p>„Ne, pokud dorazí na můj práh, ale myslel jsem, že účelem bylo se pokusit udržet Annu skrytou,“ řekl upír se stříbrnými vlasy, otevřel jedny z dveří a nechal je projít do rozlehlého apartmá. „Jaké místo je lepší než podnik, který je už vílami naplněn?“</p>

<p>Cezar se zamračil, potom zdráhavé pokrčil rameny. „Připouštím, že to je to poslední místo, kde by ji hledala.“</p>

<p>Anna se musela přemáhat, aby na tu nádheru, která ji obklopovala, nezírala s ústy dokořán. Styxův dům byl velkolepý, ale tohle místo bylo prostorem miliardáře. Podlahy byly z bílého mramoru, stěny vystaveny s výklenky, ve kterých stály četné řecké sochy, a stropy byly zdobeny a zvýrazněny pozlacením. Nábytek byl zahalen temně rudým saténem, který dokonale ladil se závěsy na vzdálenějším konci místnosti.</p>

<p>Páni! Krev a sex zřejmě vynášely pěkné peníze.</p>

<p>Přitáhla svou pozornost zpět k Cezarovi. Ne, že by to byl nějak zvlášť obtížný úkol. Měla v sobě část, která by byla šťastná, kdyby po celou věčnost jen seděla a upřeně hleděla na tu hubenou bronzovou tvář.</p>

<p>„A co ta záležitost… s Adarem?“ zeptala se. „On mě tu může najít?“</p>

<p>Cezarovy krásné rysy ztvrdly. „Musíme věřit, že se Styx dokázal toho démona zbavit dřív, než zachytil náš pach.“</p>

<p>Anna se zašklebila. Ne, že by pochybovala o Styxových schopnostech. Dokonce i jako ne-upír cítila tu burácivou moc, kterou vlastnil. Přesto by jí přineslo více útěchy, kdyby věděla, že ten lovec je vyřazený z činnosti.</p>

<p>Cezar snadno vycítil její neklid a natáhl se, aby jí po tváři přejel chladným prstem. Jeho temné oči ji hypnotizovaly. Část jejího napětí povolila, odstraněná prostou silou Cezarovy přítomnosti.</p>

<p><emphasis>Nic mi neublíží, dokud je nablízku,</emphasis> zašeptal malý hlásek na pozadí její mysli.</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>9</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p><empty-line /><p>Anna ztratila přehled o tom, jak dlouho tam stáli, jeden druhému upřeně zahleděni do očí, ale Viper si, nakonec odkašlal. V temných očích mu blýskaly jiskřičky pobavení při bezděčné ukázce takové důvěrnosti.</p>

<p>„Toto jsou mé soukromé pokoje. Nebudete tu rušeni,“ slíbil. „Pokud mě budete potřebovat, postačí stisknout pětku na telefonu. To je přímá linka do mé kanceláře.“</p>

<p>Cezarův pohled ani na okamžik nezbloudil z její tváře. „Děkuji ti, <emphasis>amigo.“</emphasis></p>

<p>Annu z jejího zvláštního transu nakonec vytrhlo tiché cvaknutí zavíraných dveří.</p>

<p>Samozřejmě trvalo ještě několik okamžiků, než byla schopna přesvědčit svůj mozek, aby uposlechl příkaz a vymanil se z toho hypnotického pohledu.</p>

<p>Její tělo vědělo, co chce. Chtělo zůstat blízko Cezara.</p>

<p>Skutečně, skutečně blízko Cezara.</p>

<p>Naze, upoceně blízko.</p>

<p>Mysl si nicméně nebyla tak zcela jistá tím, co chce.</p>

<p>To stačilo, aby se jakákoliv žena – lhostejno jakého původu nebo rasy – stala trochu podrážděnou. Třela si své náhle ochlazené paže a rozhlédla se po honosném obývacím pokoji.</p>

<p>„Žijí všichni upíři takto marnotratným stylem?“ zeptala se.</p>

<p>Zaslechla, jak jeho tiché nespokojené zasyčení zčeřilo vzduch, ale když odpověděl, byl jeho hlas jemný jako tmavá čokoláda.</p>

<p>„Většina, ačkoli Styx po staletí preferoval vlhké jeskyně na jih od města. Pravděpodobně by tam stále ještě byl, kdyby…“</p>

<p>Otočila se, když se jeho slova nečekaně vytratila. „Kdyby co?“</p>

<p>„Kdyby… se Viper nedomáhal toho, že Anasso potřebuje něco o trochu většího,“ pokračoval lehce.</p>

<p>Dala si ruce v bok. K čertu. Myslel si, že je úplně hloupá?</p>

<p>„Další lež, Cezare?“ zachraptěla. „Jsi jich prostě přeplněný, že?“</p>

<p>Rozhorleným pohybem se Cezar natáhl, aby si strhl koženou pásku z vlasů. Tmavá clona spadla kolem jeho úzké, krásné tváře jako řeka z ebenu. Ach… zpropadeně. Nikdy neviděla krásnější podívanou.</p>

<p>Díky bohu netušil, že se jí srdce usadilo někde v krku a žaludek má jako roztřesený rosol.</p>

<p>Cezar si prsty projel hedvábné prameny.</p>

<p>„Anno, jsou prostě věci, které ti nemohu říct,“ přiznal nakonec s hořkostí v hlase.</p>

<p>„Proč? Protože bys mě pak musel zabít?“</p>

<p>„Protože by to udělal někdo další.“</p>

<p>Nedůvěřivě a polekaně zamrkala. Měl to snad být nějaký špatný vtip?</p>

<p>„Dobře.“</p>

<p>Bez varování stál přímo před ní a rukama něžně laskal její obličej.</p>

<p>„Jsi nová ve světě démonů, jinak bys ani na okamžik nepochybovala o mých slovech.“</p>

<p>Musela se soustředit, aby nezapomněla dýchat, když jí palci přejel po tvářích v jemném pohlazení. Ach, ano, tohle bylo to, co její tělo chtělo. Potřebovalo. Jeho dotyk. Jeho vůni naplňující ji santalovým žárem.</p>

<p>„Co to má znamenat?“ zeptala se s přemáháním.</p>

<p>„To znamená, že ač většina z nás vypadá jako lidé, nejsme jimi. Nežijeme podle stejně stanovených mravů a pravidel jako lidé a neváháme zabít, když se nám to zdá nezbytné.“</p>

<p>Prohlížela si jeho výraz, ale nenacházela v jeho temných, jemně řezaných rysech ani náznak nějaké omluvy.</p>

<p>„To je velká útěcha.“</p>

<p>„Mrzí mě to, <emphasis>querida</emphasis>. Nemám v úmyslu tě zastrašovat, ale musíš pochopit, že jsou i nebezpečí větší než Morgana le Fay.“ Sevřel jí tvář v dlaních. „Udělám vše, co bude v mých silách, abych tě ochránil, i když to zahrnuje ukrývání pravdy, když je to nutné.“</p>

<p>Snažila se vymyslet nějaký argument. Nějaký důvod, proč by naléhala, aby vyložil všechny karty na stůl, aby se necítila, jako by kráčela minovým polem se zavázanýma očima.</p>

<p>Ale pokud měl pravdu…</p>

<p>Pokud ji pravda skutečně <emphasis>mohla</emphasis> zabít, dobrá, pak by možná měla přehodnotit celou tu svou taktiku, <emphasis>řekni mi okamžitě to, co chci slyšet, nebo ti zlomím nos.</emphasis></p>

<p>Možná jen klopýtání okolo ve tmě nebylo zas tak špatné.</p>

<p>Než mohla dojít k nějakému závěru, ozvalo se prudké zaklepání na dveře a s tím hlubokým zavrčením, které začala rozpoznávat jako mrzutost – ach, někdy tuze příjemný zvuk – se Cezar otočil a přešel k obloženým dveřím.</p>

<p>Otevřel dveře jen natolik, aby jimi proklouzl. Chvíli vedl tichým hlasem konverzaci s osobou na druhé straně, potom vkročil zpět do pokoje a zavřel za sebou dveře.</p>

<p>„Tvá taška,“ zamumlal a držel kožený kufr. Vykročila, aby si ho vzala. Skoro jako by sám sobě nevěřil, kdyby přišel blíž. „Jestli chceš, v koupelně je napuštěná horká vana. Objednám ti večeři, zatímco se budeš koupat. Co bys ráda?“</p>

<p>Ačkoli jídlo byla ta poslední věc, po které Anna toužila, věděla, že by se měla pokusit něco sníst. Být slabá z nedostatku potravy se nezdálo jako příliš dobrý nápad.</p>

<p>„Oni tu mají i jídlo?“</p>

<p>„Viper má plný kuchyňský personál, aby obsloužil víly.“</p>

<p>Anna položila kufr a náhle ji udeřila poplašná myšlenka. „A co ty? Ty se chystáš… jíst?“</p>

<p>Cezarovy tmavé oči zaplály syrovým pulzujícím hladem, který Annu udeřil silou vichřice.</p>

<p>„Nabízíš se snad?“ Hlas se mu prohloubil, tesáky se leskly ve světle lustru.</p>

<p>Anna instinktivně ustoupila o krok zpět. Ne proto, že by byla šokována jeho slovy, ale protože nebyla. Nebyla dokonce ani vyděšená. Namísto toho se celé její tělo chvělo pocitem, kterým mohlo být jedině… vzrušení.</p>

<p>A touha.</p>

<p>Touha, jež zaburácela jako nenadálé peklo.</p>

<p>Dobrý bože, pamatovala si ten pocit, když jí tyto tesáky proklouzly do masa. Pocit, když jí sál krev a tělo se jí zmítalo takovým blahem, že myslela, že se snad musela dostat se do ráje.</p>

<p>„Anno?“ S tou okem nepostřehnutelnou rychlostí stál tak blízko, že mohla cítit tření jeho chladné síly. Jeho temné oči v sobě nesly podmanivý žár, když lehkými prsty přejížděl směrem vzhůru holou pokožku její paže. „Dovolíš mi se napít od tebe?“</p>

<p>„Ne.“ Řekla, spíše aby ukončila svá erotická pomyšlení, než v odpověď na jeho otázku.</p>

<p>Pevně stiskl čelisti, sklonil zrak a ustoupil.</p>

<p>„Pak budu muset svou krev hledat někde jinde.“</p>

<p>Anna bezmyšlenkovitě zareagovala. V jednu chvíli poslouchala slova, která mu vyšla z úst, a v následující se její síly pohnuly a Cezar byl vržen směrem ke dveřím.</p>

<p> Tvrdě.</p>

<p>„Ty hlupáku,“ zasyčela.</p>

<p>Se zamračením si Cezar odhrnul vlasy z obličeje a pohlédl do její zrudlé tváře. „Za co to proklatě bylo?“ Namířila na něj prstem. „Půjdeš k těm vílám, není to tak? Chystáš se sát jejich krev a…“</p>

<p>Překvapivě se jeho výraz uvolnil a drobný úsměv mu zkroutil rty. „A?“</p>

<p>Odvrátila tvář. Nevěděla, co bylo vepsáno v jejím výrazu, ale byla si jistá, že nechce, aby to Cezar četl.</p>

<p>„Viděla jsem, co se v těch pokojích odehrává,“ ucedila a její nestálé síly znovu hrozily, že vybuchnou při pouhém pomyšlení, že Cezar vleze do jednoho z těch pokojů s krásnou vílou. Vílou, která by byla šťastná a lačná nabídnout mnohem víc než jen krev.</p>

<p>„Co by na tom záleželo, <emphasis>querida?</emphasis> Dala jsi dost jasně najevo, že už mě dál nechceš za svého milence.“ Když neodpovídala, odlepil se od dveří a přešel místnost, aby ji chytil za ramena. Neúprosně ji donutil se otočit a pohlédnout mu do přimhouřených očí. „Anno? Proč jsi tak rozzlobená?“</p>

<p>„Já nejsem rozzlobená.“</p>

<p>„Právě jsi mě silou cyklónu mrštila na dveře,“ řekl suše. „Pokud jsi schopna povolat své síly, pak tvé emoce musejí být… vzrušené.“ Vzrušené? Bože, planula, jako by jejím tělem zmítala horečka. „Mohlo by to být proto, že jsi žárlivá, má malá fúrie?“ zeptal se.</p>

<p>Dobře, ehm. Samozřejmě, že byla žárlivá. Oficiální, výborem potvrzená, více než excelentní žárlivka.</p>

<p>Navzdory zášti ke Conde Cezarovi, kterou ty roky přechovávala a vyživovala, existovala určitá část jejího podvědomí, která ho považovala za svého.</p>

<p>Byl to její první milenec. Zatraceně, byl to její jediný milenec. Byl také jejím prvním vykročením do světa za pozemskou, lidskou existenci. Při nejmenším její první vykročení, o kterém vlastně věděla. Nikdy nepodezírala sestřenici Morganu, že by byla něčím víc než jen obyčejnou potvorou. A nebesa věděla, že ji myšlenka na něj dokázala pronásledovat poslední dvě staletí.</p>

<p>Nebylo divu, že se cítila trochu majetnicky.</p>

<p>No dobrá, tak se cítila ohromně majetnicky.</p>

<p>„Myslela jsem, že jsme se měli vílám vyhýbat?“</p>

<p>„Jejich schopnosti jsou v této budově omezeny.“ Pomalu se usmál a prsty putoval nahoru po jejím hrdle. „Neodpověděla jsi na mou otázku, <emphasis>querida.</emphasis> Jsi žárlivá?“</p>

<p>„Já…“ Byla nucena zastavit tok svých vzpomínek. Odkašlala si. „Půjdu najít tu horkou lázeň.“</p>

<p>Cezarovy temné oči žhnuly. „Horká lázeň může počkat. Já ne.“</p>

<p>Prudce sklonil hlavu a dříve než mohla uhodnout jeho záměr, líbal ji s tím druhem netrpělivého, mocného hladu, který ji sžíral polední dvě staletí.</p>

<p>Tohle nebylo žádné jemné svádění, žádná prosba, žádná váhavá předehra. Jen neústupná žádost, z které se jí roztřásla kolena a zatočila hlava.</p>

<p><emphasis>Ach… ano. Bože ano.</emphasis></p>

<p>Lahodné pocity ji zaplavily tak intenzivně, že se jí málem podlomila kolena.</p>

<p>Obemknul ji pažemi přitáhl si ji k tělu. Zanořil jazyk do jejích úst, tesáky přitiskni na její rty. Anna napůl lehce vzdechla, napůl zasténala a zvedla ruce, aby se ho chytila kolem krku.</p>

<p>Nějaký malý hlásek na pozadí její mysli se ji snažil varovat, že by si měla vzpomenout, proč tohle je špatný nápad. Proč by měla říci ne.</p>

<p>Ten malý hlásek však nebyl žádnou konkurencí pro výbuch žáru, který zažehl její tělo a soustředil se někde v pánevním pletenci.</p>

<p>Sklopila oči, když jeho rty klesly a bloudily po jejím zčervenalém obličeji. Jazykem putoval vlhkou stopou dolů po linii její čelisti.</p>

<p>„Chutnáš jako fíky namočené v medu,“ zašeptal.</p>

<p>„Fíky?“</p>

<p>„Měkké.“ Lehce ji kousl do ucha. „Zralé.“ Poškrábal ji tesáky na křivce krku. „Sladké fíky.“</p>

<p>Zasténala, když se jazykem dotkl pulzu tepajícího na spodu jejího hrdla. „Cezare, neměli bychom…“</p>

<p>„Měli,“ přerušil ji pronikavým hlasem a snadno ji tlačil vzad, dokud ji nepřimáčkl ke zdi. „Vážně bychom měli.“</p>

<p>Na mysli jí vytanuly vzpomínky na to, jak byla naposledy přišpendlena ke zdi tímto mužem. Mělo by to zchladit tu horečku, která planula jako do běla rozpálený plamen. Mělo by ji to varovat, že se chystá vykročit stejnou cestou, která už jednou vedla k pohromě.</p>

<p>Místo toho jediné, na co si uměla vzpomenout, byl slastný pocit, když jí rukama přejížděl po kůži, a temná rozkoš z jeho kousnutí.</p>

<p>Zvrátila hlava, až se dotkla zdi. Její krk jakoby ztratil schopnost držet se vzpřímeně, ruce samy trhaly hedvábnou košili tak, aby mohly najít tu hebkou, holou kůži pod ní. Mohlo by být nekonečně důvodů, proč to byl hrozný nápad, ale v ten okamžik vše, na čem záleželo, byl ten <emphasis>jeden</emphasis> důvod, proč to byl skvělý nápad.</p>

<p>Její tělo po tom bylo celé žhavé.</p>

<p>Žhavé silou, překonávající vše.</p>

<p>Rukama sklouzl dolů na její boky a zanořil se pod halenku tak, že mohl stoupat cestou zpět vzhůru, aby sevřel její ňadra. Kůže se jí chvěla pod jeho lehkým dotekem. Když přejel palci po ztvrdlých bradavkách roztoužených ňader, vydechla zprudka z hloubi svého nitra.</p>

<p>„Řekni mi, že se ti to líbí, Anno,“ zachraptěl a netrpělivě jí vytahoval halenku přes hlavu. Zároveň odtrhl na stranu její krajkovou podprsenku. „Řekni, že ti ten pocit dělá dobře.“</p>

<p>Tiše něco zamumlal, když skláněl hlavu, aby mohl mezi zuby chytit její bradavku a dráždil ji nemilosrdně jazykem. Anna vzdychla při výbuchu vzrušení.</p>

<p>Dobrý bože. Nezáleží na tom, jak živé byly její vzpomínky a sny, nic se nedalo srovnat se současností.</p>

<p>Cezar pokračoval ve svém útoku na její prsa a nechal své ruce sklouznout níž. Hbitě rozepínal zip jejích džin a stálil je dolů, takže je mohla spolu se svými sandály sundat a odkopnout z cesty. Kalhotky následovaly.</p>

<p>Cezarovy chladné prsty zanechaly stopu žáru, když objevovaly kůži na vnitřní straně jejích stehen. Naposled se otřel o její bradavku, pak zvedl hlavu a zanořil svou tvář do jejího krku.</p>

<p>„Pokud hodláš říct ne, <emphasis>querida</emphasis>, pak to musí být brzy,“ zachraptěl, tělo rozechvělé, když tesáky otřel o její naběhlou žílu na krku. „Můj hlad po tobě je příliš nezkrotný, aby sis s ním zahrávala.“</p>

<p><emphasis>Ne?</emphasis></p>

<p>V žádném případě.</p>

<p>Už mohla cítit to napětí, které vznikalo hluboko uvnitř. Mohla téměř vychutnat tu požehnanou úlevu, číhající skoro na dosah.</p>

<p>„Nepřestávej,“ těžce oddechovala a zápolila se ztuhlým zipem jeho džínů. „Neopovažuj se přestat.“</p>

<p>Zavrčel a ustoupil, aby se mohl zbavit oblečení. Jeho pohyby byly tak hbité, že Anna mohla ten striptýz stěží sledovat. Škoda, protože by dokázala strávit hodiny vychutnáváním si pohledu na všechnu tu hladkou, bronzovou pokožku, napjatou na jeho vlnících se svalech. Tělo, které bylo stvořeno, aby bylo ochutnáváno a hodiny svůdně uctíváno.</p>

<p>K čertu, taktak okem zahlédla jeho velikou, dokonalou erekci, a už se k ní znovu přitiskl.</p>

<p>Samozřejmě to nebylo vůbec špatné, jak zjistila. Civění bylo zcela v pořádku a dobré, ale byly i další smysly. Smysly, které zajásaly, když ucítily, jak se jeho tvrdý oštěp tře o její podbřišek, jak jí do kůže prosakuje kořeněná vůně a chuť jeho rtů, když se zmocnil jejích v drsném, žádostivém polibku.</p>

<p>Objala ho kolem pasu. S rozkoší hladila hladkou, dokonalou pokožku na jeho zádech.</p>

<p>Cezar se otřásl a procítěně si povzdechl.</p>

<p>„Mučila jsi mě tak dlouho,“ zašeptal a prsty znovu hladil vnitřní stranu jejích stehen, až konečně dosáhl vlhké štěrbiny mezi nohama. „Noc za nocí jsem po tobě toužil, bolestně si přál držet tě v náručí… okusit tvou krev.“</p>

<p>Anna zaklonila hlavu, tiše ho vybízející, aby si vzal to, po čem touží.</p>

<p>Zanořil prst do jejího těla, palcem nacházeje zdroj její nejhlubší rozkoše. Pomalu prst zarážel hlouběji a hlouběji, až se proti němu Anna vyklenula, když vybičovaná bouře hrozila vybuchnutím.</p>

<p>Krátce zalapala po dechu. Potřebovala víc. Potřebovala ho uvnitř sebe, až výbuch udeří.</p>

<p>„Cezare, prosím,“ zasténala tiše, rukama chňapaje po jeho bocích.</p>

<p>„Co, <emphasis>querida?</emphasis> Co ode mě potřebuješ?“</p>

<p>Byla však příliš daleko, aby mohla souvisle uvažovat, natož aby se zmohla na skutečné vyslovení svých potřeb. Místo toho ho chytla za vlasy a přitáhla si jeho obličej ke krku. „Prosím.“</p>

<p>Zachvěl se. Žíznil po ní tak intenzivně, že mohla cítit, jak plameny jeho touhy spalují její pokožku.</p>

<p><emphasis>„Dios,</emphasis> chci tě okusit,“ řekl hlasem podivně napjatým.</p>

<p>„Tak to udělej,“ poručila a obtočila kolem něj nohu, otevíraje se jeho proniknutí v nestoudném pohybu.</p>

<p>Cezar zasykl.</p>

<p>Určitá část jeho mysli věděla, že za toto lahodné setkání zaplatí peklu. Anna možná byla v tomto okamžiku přemožena chtíčem, ale v minutě, kdy se jí navrátí zdravý rozum, vzpomene si na všechny důvody, proč si od něj udržovat odstup. A pak nalezne sto způsobů, jak ho potrestat.</p>

<p>Pravděpodobně sto a jeden.</p>

<p>A samozřejmě byla vždy možnost, že se ho Věštci rozhodnou za toto okušení ráje mučit. Už se to stalo dříve.</p>

<p>Naštěstí ta malá, rozumná část z něj nebyla nic v porovnání s hladem, který burácel jeho tělem.</p>

<p>Byl válečníkem celý svůj život. Lovec, který si bral, co mu bylo nabízeno, a odmítal následky. Alespoň dokud mu Věštci nepřipíchli zadek ke zdi. A co chtěl, byla Anna Randalová.</p>

<p>Hned.</p>

<p>Cezar potlačil tu trochu svědomí, kterou měl, otevřel ústa a jedním hladkým pohybem zanořil své tesáky hluboko do jejího krku.</p>

<p>Anna sebou trhla a pak zasténala. Zatnuté nehty zavrtávala hluboko do jeho masa. Ta drobná bolest pouze zvyšovala jeho rozkoš, když mu sladká chuť její krve klouzala krkem.</p>

<p>Cezar tonul v rozkoši. Sál dál, rukama hladil zadní stranu jejích nohou, aby je oddělil, a pak ji jedním mocným pohybem zvedl ze země. Anna rychle pochopila a připraveně ovinula nohy kolem jeho boků.</p>

<p>Cezar ucouvl, aby jí pohlédl do očí, když ji pomalu nechal sklouznout na svou nedočkavou erekci.</p>

<p>Výkřik se jim oběma vydral z hrdla, když se konečně zanořil tak daleko, jak jen mohl. Její vlhké tělo pulzovalo kolem něj v tom nejdůvěrnějším představitelném spojení.</p>

<p>Na okamžik zůstal Cezar dokonale nehybný, jednoduše vstřebával pocit bytí a sjednocení s touto ženou.</p>

<p>Byl mužem natolik, aby mu sex celá ta léta scházel. Aby litoval nemohoucnosti, kterou na něj Věštci uvalili.</p>

<p>Ale právě nyní věděl, že jakýkoliv sex, kterému se možná mohl oddávat s jinou ženou, dokonce i s tou nejzkušenější milenkou, by nebyl ničím než jen plytkou imitací tohoto. Bezcenné uvolnění, které by ho zanechalo zcela prázdného.</p>

<p>Tohle bylo to, po čem toužil. Jediná věc, která se mohla skutečně dotknout jeho chladného srdce.</p>

<p>Anna mu obtočila paže kolem ramen a Cezarova iluze kontroly se roztříštila. Ta vůně, horkost, chuť, její pravá esence proudila jeho tělem a on nebude schopen nechat to trvat dostatečně dlouho.</p>

<p>Tiskl jí vzrušeně ke zdi a zanořil tesáky zpět do jejího hrdla. Odevzdala se mu. Patřila mu. Zhluboka se napil její krve a boky zkušeně houpal ve stálém rytmu.</p>

<p>„Cezare,“ vykřikla jemně, když skláněla hlavu a zuby se zahryzla do jeho ramene.</p>

<p>Bolest z jejího kousnutí, i když zuby neprorazily kůží, stačila, aby vyslala šokovaný náraz Cezarovým tělem. <emphasis>Dios.</emphasis> Nic předtím ještě nechutnalo tak dobře.</p>

<p>Vytáhl tesáky, aby je nezasekl příliš hluboko. Zaklonil hlavu a zařval, když ucítil, jak její vyvrcholení tepe kolem jeho vzrušení, svírá ho a strká přes okraj.</p>

<p>Sladká extáze se rozlila jeho tělem a ohlašovala nevyhnutelný divoký orgasmus. Zabručel si pod vousy tichá slova, když zpomalil své přirážení. Slova příjemné rozkoše a sliby oddanosti na věčnost.</p>

<p>Když byl konečně schopen vyjasnit si své myšlenky, něžně odnesl svou krásnou milenku do koupelny a uložil ji do horké lázně. Prsty jí přejel po tváři, zahalené lehkým zpoceným leskem.</p>

<p>Čekal, až promluví nebo alespoň zvedne řasy, aby na něj pohlédla. Když je držela tvrdošíjně sklopené, tiše se zachechtal a vlezl do vany k ní.</p>

<p>„Anno, časem se na mě stejně budeš muset podívat,“ zamumlal a přitáhl si ji blíž. „Alespoň mi řekni, jestli jsi v pořádku.“</p>

<p>Anniny řasy se zvedly, ale její pohled se těkavě rozprchl po koupelně a jeho oči vynechal. Ne, že by ji za to mohl zcela vinit. S Viperovým oblíbeným přehonosným stylem byla lázeň směsicí slonoviny a pozlacení, s létajícími amorky namalovanými na stropě.</p>

<p>Nakonec se její pohled zastavil na mramorových sochách, které byly umístěny ve výklencích podél stěn. Představovaly propletené dvojice v rozličných stádiích důvěrnosti.</p>

<p>Byla to znamenitá umělecká díla, která byla natolik realistická, aby jí vehnala ruměnec do tváří.</p>

<p>„Proč bych neměla být?“ zamumlala nakonec.</p>

<p>Projel prsty její zamotané vlasy. Cítil přitom, jak se její svaly uvolňují, když kolem nich bublala horká voda.</p>

<p>„Můžeš se několik hodin cítit slabá. Koneckonců jsem ti vzal krev. Až budu volat pro tvé jídlo, požádám je, aby ti poslali také pomerančový džus.“</p>

<p>„Necítím se slabá.“</p>

<p>„Dobře.“ Sklonil hlavu a vtiskl jí polibek na spánek. Chuť fíků a horké lahodné ženy okamžitě rozvířila jeho smysly. Byl opět tvrdým mužem s rychlostí, která šokovala dokonce i jeho.</p>

<p>Samozřejmě – právě okusil jednu z nejmocnějších esencí, v jakou vůbec upír mohl doufat, že ochutná. Bude vibrovat hodiny. „Ačkoli to vlastně není tak překvapující. Koluje ti v žilách krev prastarých.“</p>

<p>Otočila k němu svůj oříškový pohled. Špetka rozpačitosti se odrážela v těch zlatozelených hloubkách.</p>

<p>„Co to znamená?“</p>

<p>Přejel jí prsty po tváři. „Tvá krev je mnohem mocnější než krev průměrného člověka. Jsi schopna ztratit jí větší množství, aniž by tě to ovlivnilo. Ještě důležitější je, že mi stačí jen trocha, aby uspokojila mé potřeby.“</p>

<p>„Takže jsi… spokojený?“</p>

<p>Cezar se zakuckal, jak se pokoušel polknout výbuch smíchu. Cožpak necítila jeho nasycenou rozkoš? Naplňovala celou místnost.</p>

<p>Pak si uvědomil, že měla na mysli svůj směšný předpoklad, že by se mohl přidat k ostatním upírům v budově a ulevit chtíči s čekajícími vílami.</p>

<p>K čertu, radši by čekal na Annu Randalovou dalších dvě stě let, než by se ušpinil o nějakou jinou.</p>

<p>„Naprosto, slastně, dočista spokojen,“ zamumlal. Prsty se dotýkal drobných znamének po vpichu na jejím krku. Pohled na ně mu působil až závratné uspokojení. Patřila mu. Cosi uvnitř něj majetnicky vrnělo blahem. To bylo to, jak měla vypadat. Rozcuchaná, dobře pomilovaná, a nesoucí jeho značku, aby to všichni viděli. „Nicméně jsem upír, takže jsem kdykoli připraven na další rundu uspokojení, kdykoli chceš.“ Oříškové oči prudce ztmavly odpovídajícím žárem, než nečekaně sklonila hlavu a nechala své těžké medové vlasy vytvořit mezi nimi clonu. Náhlé zamrazení zmařilo jeho pocit naprostého klidu. „Anno?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Lituješ toho, co se mezi námi stalo?“</p>

<p>Následoval ten druh ticha, který nikdy nemohl být dobrý. „Mám dojem, že ne.“</p>

<p>„To je sotva vřelý souhlas,“ řekl trpce a snažil se potlačit výbuch hněvu. <emphasis>Dios,</emphasis> to, co spolu právě sdíleli, by otřáslo Zemí. Byl to ten druh věcí, který by mohl otřást vesmíry a pozměnit osud. A ona <emphasis>měla dojem,</emphasis> že toho nelituje? „Ve skutečnosti si nejsem jistý, zda jsem vůbec kdy byl tak zatracený tak chabou chválou.“</p>

<p>Pokusila se od něj utéct. „Co chceš?“</p>

<p>Jeho paže se sevřely a držely ji pevně přivinutou. „Trocha upřímnosti by byla milá.“</p>

<p>„Fajn.“ Zvedla hlavu a probodla ho jiskřivým pohledem. „Pravda je taková, že část mě si myslí, že bych měla litovat toho, co se stalo, a zbytek je naprosto, slastně, dočista uspokojen. Jsi šťastný?“</p>

<p>Pomalý, rozpustilý úsměv se mu usadil na rtech. „Už se k tomu skoro dostávám.“</p>

<p>Rozladěně si povzdechla. „Nemusíš se tvářit tak samolibě.“</p>

<p>Cezar nechal své prsty sklouznout pod bublající vodu. Mysl mu už plnily obrázky Anny, jak na něm sedí obkročmo a přivádí ho do ráje.</p>

<p>„Tvářil bych se mnohem víc samolibě, kdybys…“</p>

<p>Než mohl Cezar dokončit svou milostnou nabídku, udeřila jeho hlava o okraj horké lázně. Jeho oči se sevřely a obklopila ho temnota. Jen v mysli se mu ozýval jakoby povědomý, skřehotavý hlas.</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>10</strong></p>

<p><image xlink:href="#_8.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Anna se cítila, jako by se vznášela.</p>

<p>Dobrá, vskutku se vznášela v hluboké, lahodně horké vodě. Ale bylo to víc než jen to. Bylo to jako by se celé její tělo stalo vykostěnou hmotou uspokojené vášně.</p>

<p>Byl to pocit, který necítila dvě staletí, a i když nelhala Cezarovi, když říkala, že by měla litovat toho, co se mezi nimi právě stalo, nemohla prostě vyburcovat ani tu nejmenší špetku lítosti.</p>

<p>Bože… bylo to fantastické.</p>

<p>Ten pocit, kdy se pohyboval hluboko uvnitř ní a ve stejnou dobu sál její krev, byl zkušeností, která šla daleko za pouhý sex.</p>

<p>Byli propojeni tak hluboce, jako by byli jedna bytost. Dvě poloviny, které tvoří kompletní celek jedině, když jsou spolu.</p>

<p>Děsivá myšlenka.</p>

<p>Ale ne tak děsivá jako pohled na mocného upíra, který se náhle sesunul dozadu, až hlavou dopadl na okraj horké lázně. Jeho oči se svíraly, jako by pociťoval pronikavou bolest.</p>

<p>„Cezare?“ uchopila jeho krásnou tvář rukama, srdce jí přestávalo bít strachem. Čelil nějakému druhu útoku? Nějaké upíří věci, kterou nemohla vidět nebo cítit? Nebo mu mohlo být špatně? „Dobrý Bože… Cezare.“ Doplazila se mu na klín, její vyburcované síly vířily místností. Ne, že by si všímala těžkých soch, jak padají a tříští se pod tou silou, nebo obrazů, které se zřítily na podlahu. Její pozornost byla zaměřena na Cezara, když se jeho tvář zkřivila zábleskem utrpení. „Co se stalo?“</p>

<p>Po chvíli, která se zdála celou věčností, se Cezar pomalu uvolnil. Třepotavě zvedl víčka, aby na ni malátně pohlédl.</p>

<p>„Anno?“</p>

<p>„Jsem tady. Jsi zraněn? Potřebuješ Vipera?“</p>

<p>Zvedl ruku, aby si sáhl na temeno hlavy. Do temných očí se vracel jas, když se vymaňoval ze zvláštní moci, která ho držela v zajetí.</p>

<p>„Nic víc než prasklá lebka a bouřlivé zklamání,“ zabručel, temným pohledem klouzal dolů po jejím nahém těle, stále rozkročeném nad jeho pasem. „To je od Věštců typické.“</p>

<p>Anna ztuhla, strach vystřídala velmi špatná předtucha. „Věštci?“</p>

<p><emphasis>„Si,“</emphasis> ušklíbl se a rukou si odhrnul vlhké prameny vlasů z obličeje. „Měli by se naučit tlumočit své vzkazy mobilním telefonem. Ne, že bych ho mohl používat, i kdyby oni ano.“</p>

<p>Navzdory horkosti vody se Anna cítila jako přimražená. Sklouzla mu z klína a celá se schoulila.</p>

<p>„Co řekli?“ jeho výraz se zachmuřil. „Musím tě na krátký čas opustit.“</p>

<p>„Opustit mě?“</p>

<p>„Doufám, že nebudu dlouho pryč, ale…“</p>

<p>Anna se prudce zvedla na nohy, žaludek sevřený nezdravou hrůzou.</p>

<p>„Ach ne, Conde Cezare, ne znovu,“ zasykla.</p>

<p>S mnohem elegantnějším pohybem stál Cezar přímo před ní. Objevil se jako nějaký bůh vystupující z vody, jeho bronzová pokožka zazářila v tlumeném světle.</p>

<p>„Anno, já musím odejít,“ řekl nezřetelně. „Když Věštci volají, žádný démon nemůže ignorovat jejich rozkazy. Ne, pokud nespěchá, aby byl co nejdříve uložen do hrobu.“</p>

<p>Ustoupila, dokud nohama nenarazila do okraje lázně. Byla rozzuřená, ale pokušení natáhnout se a pohladit tu dokonale bronzovou pokožku bylo téměř k nesnesení.</p>

<p>„Věštci.“ Krátce a hořce se zasmála. „Ježíši. Alespoň si vymysli nějakou jinou omluvu pro to, abys mě odhodil. Bože, jsem takový idiot. Jsi mistr v pirátském sexu. Já husa ti stejně dovolila…“</p>

<p>„Zatraceně, Anno, tohle není žádný plán, jak se odplížit.“ Nataženýma rukama lehce uzavřel prostor mezi nimi. Uchopil ji za ramena téměř bolestivým stiskem. „Kdyby existovala nějaká cesta, jak říct Věštcům, aby šli k čertu, a mohl jsem zůstat tady s tebou, udělal bych to. A přísahám na celý svůj život, že jakmile budu volný, vrátím se sem k tobě.“</p>

<p>„Tak jako jsi to udělal minule?“</p>

<p>Trhnul sebou, jako by mu dala facku. Potom bez varování spustil ruce a stáhl si z prstu těžký pečetní prsten.</p>

<p>„Tady.“</p>

<p>Zamračila se, když jí vtiskl prsten do dlaně a sevřel její prsty pevně kolem něj.</p>

<p>„Co to děláš?“</p>

<p>„Ten prsten byl na mém prstě od doby, kdy jsem se poprvé probudil jako upír. Je to moje důvěrná součást.“</p>

<p>„Stále nechápu.“</p>

<p>„Máš krev prastarých, elementální magii.“ Upřeně se jí zahleděl hluboko do očí. Jeho síla ji štípala na kůži s chladným vánkem. „S tímhle prstenem bys mě mohla najít, ať už jsem kdekoli na světě. Právě jako byla Sybila schopná pronásledovat tebe. Prsten by mě povolal dokonce i napříč dimenzemi.“</p>

<p>Zamračila se a shlédla na ten těžký zlatý prsten se zvláštní spirálou.</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Já nemám žádné nadání pro magii, ale vím, že ty takové dovednosti máš.“ Prstem jí vklouzl pod bradu a zvedl ji, aby mohla vidět jeho upřímný výraz. „Anno, vrátím se k tobě, to ti přísahám.“</p>

<p>Místo aby odpověděla, vystoupila Anna z vody a sáhla pro jeden z froté županů, které byly úhledně položeny na polici. Až když si ho oblékla a utáhla pásek, otočila se zpátky čelem k němu. Pohlédla na něj s poněkud zamračeným podezřením.</p>

<p>Hluboko uvnitř instinktivně věděla, že nelhal. Mohla fyzicky cítit tu upřímnost vrytou do jeho srdce. Ale měla dvě stě let na to, aby si vybudovala zdravou nedůvěru k tomuto muži. A jeden záchvat extázi vzbuzujícího sexu to nehodlal vymazat.</p>

<p>Možná, kdyby mohla mít dva nebo tři záchvaty…</p>

<p>Ostře zaplašila tuto nepatřičnou myšlenku.</p>

<p>„Co tihle Věštci po tobě chtějí? A proč teď?“</p>

<p>„Kdo ví?“ jeho výraz ztvrdl. „Zřídka cítí potřebu vysvětlovat své jednání.“</p>

<p>„Jsou velmi mocní?“</p>

<p>Zvláštní, záhadný úsměv se dotkl jeho rtů. Úsměv, který říkal, že ví něco, co ona ne. „Nejmocnější ze všech démonů.“</p>

<p>Mocní? Náhle ji udeřila skvělá myšlenka. „Pak by mi možná mohli pomoci.“</p>

<p>Cezar vystoupil z vany a hbitě se osušil. „Požádám je o pomoc, ale příliš nedoufej. Věštci zasahují pouze, když věří, že je to jejich povinnost.“</p>

<p>Krátká naděje vyprskla a zanikla. „Pohodlné.“ Odvětila suše.</p>

<p>Temné oči zaplály. „Na Komisi není nic, co by bylo pohodlné.“</p>

<p>Následovala Cezara do marnotratně obrovského obývacího pokoje a sledovala ho, jak si natahuje džíny a bílou košili. Na okamžik se nemohla soustředit na nic jiného, než na podívanou na ten obrácený striptýz, šokovaná, když zjistila, že byl erotický stejně, jako když si oblečení svlékal. Možná s tím mělo co dočinění poznání, že pod těmi těsnými černými kalhotami je naostro.</p>

<p>Napadlo ji, jak se pokoj tak náhle rozpálil. Odkašlala si a pokoušela se usilovně myslet na něco jiného než to pevné mužské tělo.</p>

<p>„Řekl jsi, že pro tebe Věštci přišli tu první noc, co jsme byli spolu.“</p>

<p>Stahoval si vlasy dozadu koženou páskou a krátce přikývl. <emphasis>„Si.</emphasis>“</p>

<p>„Jsi… jsi jedním z nich?“</p>

<p>Rty se mu pokřivily v mrzutém úsměvu. „Nemám tu moc, abych se stal Věštcem, jsem pouze služebník.“</p>

<p>Odfrkla si při těch směšných slovech. <emphasis>„Ty</emphasis> služebníkem?“</p>

<p>„Neříkal jsem, že jsem příliš dobrý.“ ujistil ji Cezar a natáhl si boty. Lehce se dotkl malých ranek po kousnutí na jejím krku. Tělem jí proběhl zvláštní záchvěv potěšení. „Anno, musím jít. Pokud je nechám čekat a budou nuceni pro mě znovu zavolat, budu trpět několik dní.“</p>

<p>Na chvíli se snažila držet svého podezření. Možná proto, že to byla její poslední šance, jak se ubránit naprosté posedlosti tímto upírem, která hrozila, že ji stráví. Pak vydala hluboký sten a přikývla. „Jdi.“</p>

<p>„Nechám ti sem přinést večeři.“ Vtiskl jí něžný polibek na rty, pak zvedl hlavu a starostlivě na ni pohlédl. „Neopouštěj tyto pokoje. A pokud bys něco potřebovala, u dveří bude stráž. Stačí zakřičet a ona přiběhne.“</p>

<p>„Stráž?“</p>

<p>„Tohle místo je prosáklé krví a sexem. Nehodlám nic riskovat.“</p>

<p>S posledním polibkem, který byl mnohem méně něžný a mnohem více zklamaný, se Cezar otočil a vykročil ke dveřím. Sotva stoupl na práh, tiše zavolala.</p>

<p>„Cezare.“</p>

<p>Zastavil se. „Copak?“</p>

<p>„Buď opatrný.“</p>

<p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Morgana shlédla dolů na krásného démona, který ležel mrtev u jejích nohou. Adar se vrátil, jak mu poručila, a pak obdržel svou spravedlivou odměnu.</p>

<p>Spravedlivou podle jejích měřítek.</p>

<p>Každý démon nízké krve, který byl hloupý natolik, aby uvěřil, že je hoden okusit královnino tělo, zasloužil zemřít.</p>

<p>Udělala to alespoň rychle, i když výjimečně bolestivé.</p>

<p>„Upír?“ Kopla do neživého těla. „Jaká ztráta mého času.“</p>

<p>Modron se šourala k ní, svým puchem naplňovala malou ložnici.</p>

<p>„Ten Adar se zdál velice jistý tím, že doupě, kde se skrývala Sybila, patřilo upírovi. Velmi mocnému upírovi, který měl víc než jednoho ze svých bratrů na blízku.“ Její bílé oči blýskaly v temné místnosti strašidelným světlem. „A obě víme, že Adaři se nikdy nemýlí.“</p>

<p>Morgana se sehnula. Byla štíhlá, téměř křehká, přesto zvedla se šokující lehkostí Adara jednou rukou a vyhodila ho z okna.</p>

<p>„K čertu s jeho prohnilou duší,“ zasyčela, pozorujíc jak jeho tělo prorazilo skleněnými okenními tabulkami. Přála si, aby Adar nebyl ještě mrtvý. Pevně věřila v zabíjení poslíčků špatných zpráv a toto pravidlo bez výjimky dodržovala. „Pokud jsou to upíři, proč by do tohohle zasahovali? Nestarají se o nic jiného než vlastní druh.“</p>

<p>„Jak bych to mohla vědět?“</p>

<p>Morgana se otočila a praštila čarodějnici přes ošklivou tvář. <emphasis>Nebyla</emphasis> v dobré náladě.</p>

<p>„K čertu s tvou nechutnou kůží, jsi snad věštkyně, ne?“</p>

<p>Modron se otočila, aby si na zem odplivla krev, její vrásčitý obličej plný posměšného pobavení.</p>

<p>„Mé vize nejsou kabelová televize, kterou můžeš vypnout a zapnout dálkovým ovládáním. Přijdou, kdy přijdou.“ Ušklíbla se. „Vedle toho nikdy nepůsobí na nemrtvé. Jsou mezerou veškeré mystiky.“</p>

<p>Morgana zaklela. Nikdy neměla upíry ráda. Ach, byli mimořádnými milenci a nikdo nemohl popřít, že byli nejkrásnějšími démony, kteří kdy chodili světem. Ale byli tvrdohlaví a nepředvídatelní a až příliš pánovití na její vkus. A co hůř, odmítali se sklonit před její vůlí a uznávat její královský majestát.</p>

<p>„Fajn, tak se o to postarám sama.“</p>

<p>„Máš v úmyslu se postavit upírům?“</p>

<p>„Samozřejmě že ne, náno pitomá,“ zachraptěla Morgana a ohrnula si rukávy hedvábných šatů. „Dokonce ani mé síly by nemohly překonat celý houf odhodlaných nemrtvých.“</p>

<p>„Co tedy plánuješ udělat?“</p>

<p>„Pokud nemohu pronásledovat svou kořist, zdá se, že ji budu muset přivést k sobě. Podej mi mou dýku.“ Modron zvedla sukovitý prst. „Ne. Jsi příliš slabá…“ Morgana jí uštědřila další facku přes tvář, tuto dost silnou, aby žena odlétla ke zdi.</p>

<p>„Neschopná čarodějnice,“ vzkypěla Morgana. Přešla k prádelníku, kam uložila své nejcennější poklady. Vybrala dýku, která kdysi patřila mocnému čaroději, a dřevěnou misku. Vrátila se ke své posteli a sedla si na ni s překříženýma nohama.</p>

<p>Zavřela oči. Ignorovala Modronino tiché naříkání. Zhluboka se nadechla a nechala svou moc rozproudit tělem.</p>

<p>Morgana se dokázala dotknout mysli své kořisti. Povedlo se jí to, když byla ještě v Avalonu. Byl to jen krátký dotek, zatímco byl její nepřítel uzamčen v hlubokém spánku, ale stačilo to k odhalení, že v žilách v té cizinky silně proudí stará krev.</p>

<p>Příliš silně.</p>

<p>Netroufala si odkládat zničení moci, která ji ohrožovala.</p>

<p>Morgana zvedla dýku a s jediným hladkým pohybem si prořízla mělkou ránu na vnitřní straně paže. Napřáhla paži, aby se ujistila, že kapky její krve pravidelně dopadají do dřevěné misky.</p>

<p>Vzduch zavířil houstnoucí magií, která jí proudila žilami. Zaklonila hlavu a tiše zpívala:</p>

<p><emphasis>„Krev volá krev</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p><emphasis>Srdce tlučou jako jedno.</emphasis></p>

<p><emphasis>Prastaré</emphasis><emphasis> stíny probuďte se a pátrejte.</emphasis></p>

<p><emphasis>Najděte a odhalte, co je skryto.“</emphasis></p>

<p>Vůně granátových jablek a černé magie naplnila Morganu, když upřeně hleděla do krve, která se spojila na dně misky.</p>

<p>Ucítila Modron, když se přibelhala, aby stanula po straně postele. „Vaše Výsosti?“</p>

<p>Morgana se rytmicky kolébala ze strany na stranu. Náhle znehybněla, když dosáhla temnoty a objevila slabou ozvěnu své krve.</p>

<p>„Ano, cítím tu sílu,“ zamumlala. „Ne zcela utvořenou, ale pulzující pod povrchem.“</p>

<p>„Vidíte tvář?“</p>

<p>„Ne.“ Zkoušela proniknout zábranou, která jí nedovolovala zcela se zmocnit mysli, po které pátrala. „Žena, ale její tvář zůstává skryta.“</p>

<p>„Má nějaký štít?“</p>

<p>„Je to její vlastní moc, která ji halí do temnoty, ale nemůže se přede mnou úplně bránit. Už jsem navázala spojení skrze její sen.“ Morgana se třásla, jak se soustředila na to slabé spojení. Využívala staletí svých zkušeností, aby očarovala svou kořist. Bylo to mnohem obtížnější, než to mělo být. „Pojď ke mně, má rozmilá. Následuj zvuk mého hlasu a objev osud, který tě čeká.“</p>

<p>„Ztrácíš příliš krve,“ zasykla Modron.</p>

<p>Morgana ignorovala varování stejně jako slabost, která se pokoušela zmocnit jejího těla.</p>

<p>„Pojď ke mně.“ Zašeptala mocný rozkaz na míle daleko. „Pojď.“</p>

<p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>

<p>Cezarovo rozpoložení bylo temné, když se vrátil do Viperova hnízda.</p>

<p>Nic neobvyklého po konfrontaci s Věštci.</p>

<p>Po zdlouhavé cestě do jeskyní podstoupil divoký křížový výslech o všem, co objevil ohledně Anny, také smrti Sybily a jeho přesvědčení, že Morgana byla tou hrozbou, kterou cítili.</p>

<p>Pozitivní bylo, že ho neusmrtili za to, že si dovolil pít Anninu krev, uznal, když vstoupil do budovy a pokračoval do horních podlaží. Nezmínili dokonce ani fakt, že byl zahalen její vůní a chutí.</p>

<p>Samozřejmě mu také odmítli poskytnout jakoukoli pomoc, aby ji udržel v bezpečí. Jen mrazivé varování, že kdyby se jí něco stalo, byl by zadržen jako osobně zodpovědný.</p>

<p>Jako kdyby sám neuvítal kůl v srdci, kdyby bylo Anně ublíženo.</p>

<p>Hlupáci.</p>

<p>Cezar byl vyčerpaný z cesty a z blížícího se svítání, ale usilovně se snažil vyhladit rysy a povolit napětí. Nechtěl, aby měla Anna starosti, až se k ní připojí.</p>

<p>Alespoň ne víc, než už měla.</p>

<p>Dveře výtahu se otevřely a Cezar překvapeně zamrkal, když spatřil přímo před sebou stojícího Vipera. Okamžitě strnul obavou. Celý znepokojený se natáhl, aby popadl stříbrovlasého upíra za paži.</p>

<p>„Co je?“ zeptal se. „Stalo se něco…“</p>

<p>Viper se tiše zasmál, když dokázal osvobodit svou sametovou košili z Cezarova smrtelného sevření.</p>

<p>„Všechno je v pořádku,“ ujistil Cezara. „Při poslední kontrole Anna spala. Setkal ses s Věštci?“</p>

<p>Cezar si znaveně přejel ztuhlý zátylek. „Ano.“</p>

<p>Viperovy elegantní rysy ztvrdly nevolí. Stejně jako Styx, upíří Anasso, hluboce neschvaloval vliv Věštců na bratra svého druhu. Pochopitelně v celé upíří historii neexistoval ani jeden, který by neměl problém s autoritami.</p>

<p>„Předpokládám, že ptát se, jaký plán vaří, by byla ztráta času?“</p>

<p>Cezar nasadil neutrální výraz. „Jsou tu, aby rozhodli o králi vlkodlaků, jak Styx žádal.“</p>

<p>Viper přimhouřil své půlnoční oči. „Něco, co by mělo trvat několik hodin k dokončení.“</p>

<p>„Komise pracuje svým vlastním tempem.“</p>

<p>„A nesmějí být dotazováni?“</p>

<p>Cezar vyklenul obočí. „Ne, pokud si ceníš své kůže.“</p>

<p>S úšklebkem chytil Viper Cezara za paži a zatáhl ho stranou. Výtah se otevřel a vyvalilo se z něj tucet opilých vil.</p>

<p>„Požádal jsi je alespoň o pomoc pro Annu?“ otázal se Viper hlasem tak tichým, že jedině jiný upír by ho mohl zachytit.</p>

<p>Světla na chodbě zablikala při Cezarově výbuchu hněvu. Ač nebyl tak prastarý jako Styx nebo Viper, jeho síly rychle přerostly síly ostatních, snad kromě hrstky upírů.</p>

<p>„Odmítají zakročit.“ Znechuceně potřásl hlavou. „Tvrdí, že se její osud musí vyvíjet bez jejich přímého zapojení.“</p>

<p>„Což znamená, že nemají v úmyslu si špinit své vlastní ruce.“</p>

<p>„Něco takového.“</p>

<p>Viper se opřel o stěnu, jeho složitě zapletené vlasy v mdlém světle stříbrně zářily. „Víš, mám ten nejdivnější pocit, že Annin příjezd do Chicaga ve stejnou dobu, kdy ho navštěvuje i Komise, je víc než jen náhoda,“ zabručel upřímně.</p>

<p>Cezar hleděl na svého přítele s očividným varováním vrytým ve tváři. Strávil dost času s Věštci, aby věděl, že nebloumají kolem, když dojde na to, aby se zbavili nechtěné zvědavosti.</p>

<p>„Dohady jako tyhle mohou upíra zabít, <emphasis>amigo.</emphasis> I tak zabedněného jako můžeš být ty ve své filozofii o původu démonů. Nerad bych tě viděl nechaného na pospas slunci, jak se smažíš v jeho paprscích.“</p>

<p>„Ani já bych to neviděl obzvlášť rád,“ řekl Viper suše. „Přesto mě skutečně rozčiluje, že tě tihle Věštci drží jako psa na řemínku, a pak ti odmítnou vyhovět v jediné věci, po které toužíš.“</p>

<p>Ještě včera by Cezar pohotově souhlasil s Viperovým temným remcáním. Byl virtuálně uvězněn Komisí, navíc potupen nuceným celibátem. To byla potupa, která by dokázala zabít. Nyní nicméně nemohl těch chmurných let litovat.</p>

<p>„Vlastně… Komise je zodpovědná za to, že mi dala přesně to, po čem toužím,“ řekl a pohled instinktivně otočil směrem ke dveřím na konci dlouhé chodby. „Teď musím zjistit, jak ji mám k čertu udržet naživu.“</p>

<p>Viper zvedl obočí, ale byl natolik moudrý, aby tu záležitost nevypichoval.</p>

<p>„Měl bys vědět, že volal Styx.“</p>

<p>,,A?“</p>

<p>„Adarovi se podařilo vyklouznout, než ho mohl zabít.“</p>

<p>Cezar zaklel. Cožpak se jediná věc nemohla zdařit? „Chytil Levet jeho pach?“</p>

<p>„Ne. Nikdy do usedlosti nevstoupil.“</p>

<p>„Morgana mu musela přikázat, aby se k ní vrátil, až najde Sybilinu polohu.“ Představil si své ruce kolem hrdla královny vil, jak z ní mačkají život.</p>

<p>„To bych hádal,“ zamumlal Viper. „Což znamená, že také ví, že Sybila byla v rukou upírů.“</p>

<p>„A odtud je jen krůček, aby předpokládala, že její kořist tam byla s námi.“ Cezar se rozmáchl a práskl pěstí do zdi takovou silou, že se podlaha zachvěla. Naštěstí vyztužené olovo snížilo škody na minimum. „Rozkázali mi, abych Annu chránil, ale nedali žádný návod, jak bych to měl udělat. Morgana se zahalila takovým tajemstvím, že nemám zatraceně ani ponětí o tom, jaké síly má nebo jestli vůbec má nějaké slabiny.“</p>

<p>Viper ho tiše pozoroval. Čekal, až se Cezar dokáže znovu uklidnit, pak mu položil chlácholivě ruku na rameno.</p>

<p>Moudrý tah, vzhledem k tomu, že upíři jsou známí tím, že když jsou naštvaní, nejdříve koušou a až pak přemýšlí.</p>

<p>„Možná znám někoho, kdo by ti mohl pomoci.“</p>

<p>Cezar zápolil, aby zkrotil emoce, které zmítaly jeho tělem. Bylo to už tak dlouho, kdy necítil nic než frustraci, že to bylo mnohem obtížnější, než mělo být.</p>

<p>„Koho?“</p>

<p>Viper se odmlčel. „Nejdřív mi dovol se s ním spojit. Zřídka se stýká s ostatními.“</p>

<p>„Je to upír?“</p>

<p>„Ano.“ Viperův výraz zůstával uzavřený, jako by něco skrýval. „Je to zanícený badatel, který sesbíral legendy a pověsti o každém démonovi, který kdy chodil po zemi.“</p>

<p>Cezarova obočí se spojila. „Zatraceně, Vipere, nemůžu udržet Annu v bezpečí legendami a pověstmi. Ne, pokud nemůže být Morgana zabita pohádkou.“</p>

<p>Viper pozvedl štíhlou ruku. „Mezi jeho knihami je rozsáhlá sbírka zapomenutých vypravování. Mnohé jsou tak nejasné, že je ani Styx neviděl. Je možné, že má informaci o Morganě, která byla po staletí zapomenuta.“</p>

<p>Ohromné nedozírné peklo složené ze samých možná.</p>

<p>Cezar si tu myšlenku nechal pro sebe. Viper se snažil pomoci. „Domnívám se, že to stojí za zkoušku,“ řekl unaveně. „Ne, že bych měl nějaké jiné skvělé nápady.“</p>

<p>Náznak znepokojení se dotkl Viperových elegantních rysů. „nebuď na sebe tak přísný, můj příteli. Děláš vše…“</p>

<p>Slova útěchy dramaticky zanikla v mohutném výbuchu, který roztříštil dveře na konci chodby a vyslal vzduchem kanonádu smrtících úlomků.</p>

<p>Cezar srazil Vipera k zemi, když jim nad hlavami přeletěly dřevěné třísky.</p>

<p>„Proboha, co to bylo?“ vydechl Viper.</p>

<p>Cezar vyskočil na nohy, když poslední z úlomků uvízl ve zdi, pohled upřený na rozedraný otvor do Viperových soukromých pokojů.</p>

<p>„Anna.“</p>

<p>Viper se opatrně zvedl, jeho bledá pokožka získala jasně bílý odstín. Vždyť byl právě málem propíchnut.</p>

<p>„Řekl jsi mi, že má elementální síly, ale neřekl jsi nic o tom, že by byla schopna roztrhat můj klub, jako by byl z lepenky.“</p>

<p>Nepříjemné mrazení prostupovalo dolů Cezarovou páteří, když sledoval, jak Anna kráčí směrem k nim, na sobě nic víc, než ten krátký froté župan, vlasy v pohybu, jak kolem ní vířil vzduch. Něco nebylo v pořádku.</p>

<p>„Její síly jsou stále neovládnuté a vynořují se pouze, když je v sevření nějaké silné emoce,“ zamumlal. Zkoumal pozorně Annin prázdný obličej a mdlé oříškové oči bez života. Vypadala jako v tranzu. Rozhodně, když se přiblížila, nebylo na její krásné tváři žádné vědomí okolního světa. „Má nad nimi malou moc.“</p>

<p>„Takže říkáš, že je to načasovaná bomba bez možnosti tlačítka k vypnutí?“</p>

<p>Cezar se zašklebil, věděl, že přítel není daleko od pravdy. „Nemyslím, že by někomu úmyslně ublížila.“</p>

<p>„A neúmyslně?“ Viper znehybněl, když Anna přišla blíž, jeho vlastní síla začínala vyplňovat chodbu.</p>

<p>Cezar ho nevinil. Síla větru už ho bodala do tváře. Přesto mu hluboko v hrudi zaznělo zavrčení. Kdyby Viperův tlak měl dojít až k výpadu, byl zcela připraven proti němu bojovat a Annu chránit.</p>

<p>„Nevím, co se k čertu děje, <emphasis>amigo,</emphasis> ale potřebuji, aby ses držel stranou a nechal mě to vyřešit.“</p>

<p>„Cezare, její síla…“</p>

<p>„To není žádost,“ zasyčel v tichém varování a šlehl jiskřícím pohledem směrem ke svému společníkovi.</p>

<p>Viperův výraz ztvrdl, ale s malým přikývnutím zmizel ve stínech. Nepochybně spěchal, aby zavolal své stráže. Bez ohledu na zdánlivý souhlas v žádném případě nehodlal nechat Annu zranit některého ze svých upírů.</p>

<p>Včetně Cezara.</p>

<p>Což znamenalo, že měl jen pár okamžiků, než celé to peklo propukne.</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>11</strong></p>

<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p><empty-line /><p>Cezar stál přímo před otevřenými dveřmi výtahu a ignoroval vítr, který kolem něj šlehal. Připravoval se na Annin příchod.</p>

<p>„Anno? Anno, slyšíš mě?“ Nepřicházela žádná odpověď. Dokonce ani náznak zajiskření v jejích zakalených, nevidoucích očí. Potom pozvedla ruku a namířila ji jeho směrem. „Anno.“ Její jméno mu bylo vyrváno z úst. Udeřil ho prudký náraz větru a byl vržen od výtahu na zeď.</p>

<p>Sklo se roztříštilo a výkřiky naplnily vzduch, když se usilovně snažil vstát, lhostejný k hlubokým ranám, které rozdíraly jeho pleť. Cezar si chvatně otíral krev, která mu proudila z čela a tekla do očí. S obavou pozoroval Annu, jak nastupovala do výtahu.</p>

<p>„Ne.“ Vrhl se vpřed, ale už bylo příliš pozdě.</p>

<p>Dveře výtahu se hladce zavřely a odřízly zuřivé větry. Zanechaly za ní stopu zkázy a děsivé ticho.</p>

<p>Všude se rozléhaly výkřiky a ječení, ale Cezar je sotva slyšel. Záleželo mu jen na tom, aby se dostal k Anně. Když dosáhl k výtahovým dveřím, ignoroval tlačítka a jednoduše prorazil kov pěstí. Vstrčil prsty do díry, kterou vytvořil, soustředil svou sílu a roztáhl dveře.</p>

<p>S pronikavým skřípotem se dveře neochotně rozdělily, aby odhalily prázdnou šachtu. Bez váhání Cezar seskočil na klesající výtah, přistál měkce na nohou a okamžitě se natáhl, aby otevřel poklop.</p>

<p>Anna stála uprostřed výtahu, dokonce ani nevzhlédla. Nebylo to třeba. Nápor vzduchu srazil Cezara na záda, i když se výtah s trhnutím zastavil a vycházela z kabiny.</p>

<p>K sakru, musel ji zastavit, než vyjde na ulici.</p>

<p>Když to neudělá on, Viper ano.</p>

<p>Spustil se otevřeným poklopem, vystřelil z výtahu a vešel do podzemní parkovací garáže. Zasyčel, když pozoroval Annu, jak kráčí ve stínech. Odhazovala z cesty drahá auta, jako by to nebylo nic než chrastí.</p>

<p><emphasis>Dios.</emphasis></p>

<p>Nyní pochopil přesvědčení Komise, že tato žena byla zrozena pro to, aby se stala Věštcem. I když nezvládnutá, její síla byla strašlivou podívanou.</p>

<p>Bohužel to byla taky veliká nepříjemnost, alespoň pro tento moment.</p>

<p>Cezar byl zvyklý na svou vlastní neskutečnou sílu, jejíž pomocí uplatňoval svou vůli. Nyní nejenže musel najít nějaký způsob, jak zastavit tu ženu, která ho mohla rozmáčknout jen pouhou myšlenkou, ale nesměl jí ublížit, děj se, co děj.</p>

<p><emphasis>Perfecto.</emphasis></p>

<p>Cezar následoval její ničivou stopu. Odolával nutkání pokusit se fyzicky zastavit její vytrvalý ústup. Místo toho zavřel oči a soustředil se na své psychické dovednosti. Měla příliš silnou vůli na očarování, ale kdyby mohl dosáhnout její mysli, pak by snad mohl zlomit jakoukoli kletbu, která ji držela v zajetí.</p>

<p>Cezar použil své instinkty, aby se vyvaroval klopýtání o suť zůstávající v Annině stopě. Uzavřel svou mysl všemu kromě myšlenek na ženu před sebou. Skutečnost, že v sobě nesl její krev, udělala celou záležitost mnohem snazší. Dávala mu pouto, které šlo hlouběji než pouhé sexuální spojení.</p>

<p>Nebo by to alespoň mělo být snazší.</p>

<p>Když se přiblížili k rampě, která vedla do ulic Chicaga, Cezar zjistil, že jeho myšlenky narážejí do ocelové zdi.</p>

<p>Někdo už tam byl. Někdo, kdo byl cítit po granátových jablkách a kdo byl odhodlán držet ho venku.</p>

<p>Příval paniky se mu vetřel do srdce. Už mohl cítit těžký příchod svítání. Pokud Anna dojde do ulic, nebude schopen ji dlouho sledovat. Stále za předpokladu, že tam venku už nečeká Viper s jeho strážci.</p>

<p>Musel se dostat do její mysli. A musel to udělat <emphasis>hned.</emphasis></p>

<p>Cezar zaťal zuby a posbíral svou vůli. Nebyl způsob, jak to udělat jemně. Bude muset prorazit skrz a jednoduše se modlit, aby Anna nebyla zraněna.</p>

<p>Znovu se soustředil, lstivě uhnul a pak šel přímo jedním hbitým, brutálním úderem.</p>

<p>Projela jím ostrá bolest, když narazil do pevné zábrany, že málem padl na kolena. Bojoval, aby nebyl odmrštěn. Na okamžik byl vetřelec obnažen ve svých úmyslech. Odhalila se jeho chamtivost, domýšlivost a ošklivá touha po moci. Důležitější však bylo, že se odhalila i jeho totožnost. Morgana le Fay. Pak také Anna klopýtla, padla na kolena a sevřela si hlavu v dlaních.</p>

<p>Skokem byl u ní a natáhl ruku, aby se dotkl její tváře. Důvěrný kontakt posílil jeho moc, umožnil mu konečně prolomit sílu, která držela Annu v zajetí. Roztříštil ji takovou silou, že se svíjel na zádech a Anna vykřikla bolestí.</p>

<p>„Anno?“ Cezar zatřepal hlavou, aby odstranil přetrvávající zlomky utrpení. S vypětím se plížil po kolenou vpřed. Nedůvěřoval nohám, že by ho unesly. Popadl rozechvělou Annu do náručí.</p>

<p>Jen na okamžik znehybněla strachem, pak se její krásné oči projasnily a zhluboka se nadechla.</p>

<p>„Cezare?“</p>

<p>„Jsem tady.“ Něžně jí odsunul vlasy z tváře. Její oříškové oči se zoufale bolestně snažily zaostřit na jeho obličej. Pak se rozšířily hrůzou nad řeznými ranami, které se teprve musely zahojit. „Ach bože, Cezare.“</p>

<p>„Pšššt.“ Přitiskl jí prst na rty. „To je v pořádku.“</p>

<p>„Zranila jsem tě.“</p>

<p>Vychutnával si pocit blažené tělesné blízkosti. Svaly se mu třásly únavou i úlevou. Na okamžik se skutečně obával, že možná nebude schopen prolomit Morganin vliv na tuto ženu.</p>

<p>„Nic, co by se nezahojilo.“</p>

<p>Zvedla slabým pohybem ruku, takže se prsty mohla dotknout rány na jeho čele.</p>

<p>„Je mi to líto, nemohla jsem to zastavit. Bylo to, jako bych byla posedlá nebo něco takového. Část mě si uvědomovala, co se dělo, ale nemohla jsem se zastavit. Musela jsem…“ Odmlčela se s potřesením hlavy.</p>

<p>„Musela co?“ pobídl ji.</p>

<p>Čelo se jí zbrázdilo, jak se usilovně snažila rozpomenout. „Musela jsem se někam dostat. Ten hlas na mě stále volal a já ho musela následovat.“</p>

<p>„Morgana,“ řekl pochmurně.</p>

<p>„Jak to víš?“</p>

<p>„Nahlédl jsem do její mysli, když tě držela v zajetí.“</p>

<p>Annino útlé tělo v Cezarově náručí ztuhlo. „To ona mě posedla?“</p>

<p>„Určitým způsobem.“</p>

<p>Vzduch kolem ní se začal ohřívat. Zda z hněvu, nebo z paniky, bylo těžké určit.</p>

<p>„K čertu s ní.“</p>

<p>Rty se otřel po jejích kadeřích. „Jsi v bezpečí, Anno.“</p>

<p>„Jo, ale na jak dlouho?“ zeptala se rozechvěle. „Pokud může převzít kontrolu nad mou myslí, pak není nic, co by ji zastavilo, než mě donutí jít poslušně za ní, kdykoliv bude chtít.“</p>

<p>To byla myšlenka, o které Cezar odmítal uvažovat. Měl v plánu skoncovat s Morganou dříve, než by mohla znovu udeřit.</p>

<p>„Jsem tu, abych ji zastavil.“</p>

<p>Lítost zaplanula hluboko v jejích očích. „Za jakou cenu? Mohla jsem tě zabít.“</p>

<p>Cezar pokrčil rameny. To byla celkem pravda. Ta žena měla dost síly, aby zničila skoro cokoli, co jí stálo v cestě. Toto poznání ho nicméně nevyděsilo.</p>

<p>Ve skutečnosti to byla úleva.</p>

<p>Ať už se s ním stane cokoliv, Anna bude brzy schopna se ochránit sama.</p>

<p>„Není tak snadné dostat mě do hrobu, jak mnozí ke své lítosti zjistili,“ řekl s ironickým úsměvem. „A krom toho se můžeš naučit používat ochrannou clonu, takže nebude schopna vniknout dovnitř.“</p>

<p>Vydala přidušený zvuk. „Můžu se naučit se krýt v dalších pěti minutách?“</p>

<p>„Na chvíli nebudou přicházet žádné útoky.“</p>

<p>„Jak si můžeš být tak jist?“</p>

<p>Prstem nepřítomně přejel obrys jejích rtů. „Nejsem si přesně jist, ale vím, že když jsem prorazil do tvé mysli, roztříštilo to Morganin vliv na tebe ne zrovna příjemným způsobem. Slyšel jsem její výkřiky, než se spojení přerušilo.“</p>

<p>Oříškové oči ztmavly. „Dobře. Doufám, že má pekelnou bolest hlavy.“</p>

<p>Cezar se zachechtal. Náhle zvedl hlavu, když ucítil rychlý příchod upírů.</p>

<p>„Ne, Vipere, už je po všem,“ zavrčel a pažemi tiskl Annu, dokud nezapištěla na protest.</p>

<p>Viper vyklouzl ze stínů. Zvědavě je pozoroval s otevřeným zaujetím. „Je zraněná?“</p>

<p>Anna se posunula do pozice vsedě, jako by nerada vypadala zranitelně před všemi těmi upíry.</p>

<p>„Nehledě na děsnou bolest hlavy a divnou chuť granátových jablek v ústech se domnívám, že jsem v pořádku,“ řekla, nedávajíc Cezarovi čas odpovědět.</p>

<p>Viperovy rty se zkřivily. Otočil svůj temný pohled k Cezarovi. „A ty?“</p>

<p>„Jsem v pořádku.“</p>

<p>Cezar se zvedl na nohy a pak pomohl Anně vstát. Držel ji kolem pasu, když ucítil, jak se náhle otřásla.</p>

<p>„Svatá dobroto,“ vydechla zděšeně. Pohledem klouzala po poškozených autech. „To jsem udělala já?“</p>

<p><emphasis>„Si“</emphasis></p>

<p>Její už tak bledá pokožka získala nezdravý popelavý odstín. „Omlouvám se. Já nechtěla.“</p>

<p>Viper odbyl její omluvu mávnutím ruky s náznakem respektu ve tváři, když si prohlížel Annino útlé tělo. Upír vždy pohotově ocení sílu. A dokonce ještě pohotověji zváží nejlepší způsoby využití té síly pro svůj vlastní prospěch. „To je jedno. Majitelé budou odškodněni. Teď s nimi dojdu promluvit.“</p>

<p>Viper se zahalil do stínů a zmizel. Stráž ho následovala, nechávajíc Cezara samotného s roztřesenou Annou.</p>

<p>Narozdíl od upírů, ona neviděla nic skvělého ani zázračného na svých schopnostech. Ve skutečnosti se zdála víc vyděšena tím, co provedla, než Morganiným vlivem na ni.</p>

<p>Dlouhé tiché minuty mělce dýchala a prostě si prohlížela tu strhující zkázu.</p>

<p>„To je hrozné,“ zabručela nakonec. „Mohla jsem někoho zabít. Mohla jsem zabít <emphasis>každého.</emphasis>“</p>

<p>„Anno…“</p>

<p>„Nechci ty síly,“ přerušila ho a blýskla očima. „Jsou nebezpečné.“</p>

<p>„Síly jsou vždy nebezpečné.“ Cezar ignoroval ztuhlost jejího těla, přitáhl si ji blíž a přitiskl jí rty na spánek. „To proto musíme objevit nějaký způsob, jak je ovládat.“</p>

<p>Zakroutila hlavou. „Nemůžeš je prostě nechat zmizet?“</p>

<p>Cezar vstřebával její horko, tonul v jejím doteku a vůni. Přišel až příliš blízko k tomu, že by ji ztratil.</p>

<p>„Jsou součástí tebe. Proudí tvou krví,“ řekl jemně. „Krom toho, i kdybych ti mohl tvé síly odejmout, neudělal bych to. Tyhle síly by ti mohly v budoucnu velmi dobře zachránit život.“</p>

<p>„Nebo vzít ten tvůj.“</p>

<p>„Řekl jsem ti, že není lehké mě zabít.“ Aniž by jí dal čas argumentovat, Cezar zvedl Annu ze země. Choval ji v náručí jako děcko. Něžně si ji přitiskl k hrudi. „Blíží se svítání. Musím se vrátit do našich pokojů.“</p>

<p>Zamračila se, ale nějakým zázrakem nebojovala proti jeho sevření. Vlastně se zanořila ještě těsněji k jeho hrudi, jako by bezděčně vyhledala útěchu, kterou tak ochotně nabízel.</p>

<p>„Jsi si jistý, že mě tu Viper nechá zůstat?“ zamumlala.</p>

<p>Když zamířili k blízkému schodišti, Cezar se rozchechtal. Byl stále rozbolavělý ze své poslední jízdy výtahem. „Viper měl své kluby zničeny běsnícími pekelnými psy, začarovány rozhněvanými šotky, a při jedné památné příležitosti zapáleny jedním z Levetových špatně mířených kouzel,“ ujistil ji. „Dokonce se ani neumístíš v první stovce velkolepých nehod.“</p>

<p>Slabý úsměv se dotkl jejích rtů. „Děkuji ti.“</p>

<p>„Ačkoli je tu ještě jedna věc.“</p>

<p>„Jaká?“</p>

<p>Bez námahy se pohyboval po schodišti. Anna byla v jeho náručí lehká jako pírko, že se zdála skoro až nehmotná. Zvláštní pocit, vzhledem k tomu, že právě dokončila ničení tuctu aut.</p>

<p>„Myslím, že se nemusím bát, že tě někdo z mých bratrů bude obtěžovat, zatímco tu budeme zůstávat.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>Usmál se dolů na její zmatený výraz. „Právě jsi je vyděsila k smrti.“</p>

<p>Anna si byla jistá, že oka nezamhouří. Ne po té, co předvedla ohromující imitaci Neuvěřitelného Hůlka.</p>

<p>Nestávalo se každý den, aby se její mysli zmocnila vražedná víla a ovládla ji tak, že byla nucena proklestit si cestu přes odhodlaného upíra a několik luxusních automobilů. Takovéhle věci nutily člověka chodit sem tam a přemýšlet.</p>

<p>Ale navzdory rušné noci – nebo možná právě kvůli ní – byla sotva schopná udržet oči otevřené. Cezar ji odnesl do elegantního apartmá, vyhýbal se rozdrceným troskám kdysi pevných dveří a něžně ji uložil do postele.</p>

<p>Strach a zmatenost, jež duněly jejím nebohým, zneužitým mozkem, se nemohly rovnat vábící temnotě. Její problémy na ni budou čekat, až se probudí, hrom do toho štěstí. Užít si pár hodin zapomnění bude jako kratičké požehnání.</p>

<p>Anna si dovolila vyklouznout a upadla do hlubokého, bezesného spánku. Spánku, který byl nerušený po téměř deset hodin, když se její tělo a mysl usilovně snažily uzdravit z toho vypětí sil.</p>

<p>Nakonec ji z jejího téměř bezvědomého stavu vytrhlo to, že na krku ucítila něčí prsty.</p>

<p>Probudila se naprosto zmatená. Její první myšlenka byla, že je pod těžkou bělostnou pokrývkou úplně nahá. Šokující zjištění, vezmeme-li v úvahu, že nebyla tím druhem ženy, která by spala nahá, natož když byla sama. Další myšlenka byla, že sama není, protože prsty, které ji probudily, stále šimrají vzadu na šíji.</p>

<p>Štíhlé, chladné prsty, které by rozeznala, i kdyby byla mrtvá.</p>

<p>Otevřela oči a objevila Cezara, jak přes ni naklání lákavě holý hrudník. Temné vlasy lemovaly jeho úzký obličej jako závěs z černého saténu.</p>

<p>Páni. Páni. Páni.</p>

<p>Tak tohle bylo přesně ono, jak by se každá žena ráda probouzela.</p>

<p>Lákavý, obavy zaplašující, nádherný, skvěle nahý upír, vznášející se nad ní s úsměvem, z kterého se zastavovalo srdce. A ta rozpustilost v jeho tmavých očích!</p>

<p>Sjel rukama dolů na její hruď. Shlédla a uvědomila si, že jí upevnil svůj pečetní prsten na zlatý řetízek a zapnul jí ho kolem krku. To výmluvné gesto bylo srozumitelné i Anně, navzdory její neznalosti světa démonů.</p>

<p>Tento prsten byl zjevně víc než jen kusem bižuterie. Měl pro něj význam, a co je důležitější, odhaloval úroveň důvěry, o které si nebyla zcela jistá, že zasluhuje.</p>

<p>„Jak se cítíš?“ zeptal se, hlas hluboký a chraplavý, jako by právě vstal.</p>

<p>Loudavá krev jí začala rychleji proudit tělem, když Cezarovy chytré prsty klouzaly po křivce jejích ňader. Ten dotek byl jemný, ale natolik zkušený, že se jí celé tělo chvělo vzrušením.</p>

<p>„Podle způsobu, jakým se tvé prsty toulají, myslím, že bys mohl tu otázku zodpovědět lépe než já,“ řekla hlasem už houstnoucím touhou.</p>

<p>Tesáky se prodloužily, když sklonil hlavu a zabořil svou tvář do jejího krku. „Cítíš se senzačně. Tak útlá a přesto s křivkami na všech správných místech.“ Přitiskl se dostatečně blízko jejímu tělu, aby jí odhalil, že to není jen jeho krvežíznivost, co je vzrušeno. Mocná tvrdost jeho erekce se jí třela o bok, když oždiboval citlivou pokožku u spodu jejího krku a prsty nalézal vrcholky jejích ňader. Zasmál se jejímu jemnému zasténání rozkoše. „A horká. Tak lahodně horká.“</p>

<p>Řasy se jí zachvěly a sklopily. Přerývavě se zhluboka hlasitě nadechla. Jazykem dráždil pádící puls na jejím krku. S neomylným záměrem posunul nohu, aby rozdělil její kolena od sebe. Velice brzy bude zbavena myšlenek. Přinejmenším jakýchkoliv myšlenek, které by byly rozumné.</p>

<p>„Cezare?“</p>

<p>„Mmmm?“ Okusoval lehce její pokožku, jednou rukou klouzal dolů na její rozechvělé břicho.</p>

<p>„Neměli bychom se obávat Morgany?“</p>

<p>Vysázel cestu spalujících polibků na její klíční kost. „Není nic, co bychom právě v tento okamžik mohli s Morganou udělat, jen kromě toho, že se pokusíme na ni zapomenout.“</p>

<p>Její boky se vyklenuly z postele, když jí zajel prsty mezi nohy a nalezl vlhkou, žádostivou připravenost.</p>

<p>„A předpokládám, že máš plán, jak toho dosáhnout?“ zafuněla.</p>

<p>„Mám své způsoby,“ zamumlal, než se jeho ústa sevřela kolem napjaté bradavky. Anna zvedla ruce, aby ho chňapla za ramena. Výbuch nezadržitelné rozkoše cloumal jejím tělem. Setkala se se stovkami, dokonce tisíci mužů během těch let, a přesto ani jeden z nich nedokázal probudit její zájem. Rozhodně ji žádný z nich nepřiměl zatoužit po svém dotyku. Jemně zasténala a zhluboka se nadechla, když jeho prsty vklouzly hluboko do ní. Cezar tesáky lehce poškrábal citlivou pleť jejích ňader. „<emphasis>Dios.</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>Nikdy jsem po žádné ženě netoužil tak, jako toužím po tobě.“</p>

<p>„Nikdy?“ Přinutila se zvednout řasy a setkat se s jeho dýmajícím pohledem. Navzdory žáru, který její tělo spaloval, nezašla až tak daleko, aby uvěřila naprostému nesmyslu. Koneckonců, ona byla sotva tím druhem zkušených žen, které byl zvyklý si vychutnávat. „Odpustíš mi, když se mi to zdá těžko uvěřitelné?“</p>

<p>Jeho výraz neočekávaně zdrsněl. „Je to pravda, Anno. Od chvíle, kdy jsem se tě poprvé dotkl…“</p>

<p>„Co…?“ pobídla ho, když se jeho slova vytratila.</p>

<p>Nastalo napjaté ticho, pak náhle zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Nebyla žádná jiná žena.“</p>

<p>Anna sebou trochu trhla. Nevěřícně rukama orámovala jeho krásný obličej.</p>

<p>„Co jsi to řekl?“</p>

<p>Temné oči zaplály nečitelnou emocí. „Nebyl jsem si důvěrný s žádnou ženou po dvě staletí. Až do minulé noci.“</p>

<p>Tato výkonná sexuální bytost prý zůstávala v celibátu po dvě staletí? To se ani za mák nezdálo pravděpodobné.</p>

<p>„To má být vtip?“ zeptala se.</p>

<p>Jeho rty se zkroutily. „Žádný muž, ani démon, ani kdokoli jiný, by nikdy o něčem, jako je toto, nežertoval.“</p>

<p>„Ale… proč?“</p>

<p>Dlouhá spleť řas poklesla, aby zakryla jeho oči. „Chtěl jsem z toho vinit Věštce, ale nyní se obávám, že odpověď nebude zas tak příhodná.“</p>

<p>Anna se zamračila. „To má jako dávat smysl?“</p>

<p>Zakroutil hlavou, něha odhalovala vroucí záměr v jeho temných očích.</p>

<p>„Možná tohle bude.“</p>

<p>Naklonil svou hlavu vpřed a vymohl si její rty divokým, neúprosným polibkem. Zasténala, když jí jazykem vklouzl do úst a zároveň pohyboval prstem mezi jejíma nohama v pravidelném rytmu.</p>

<p>Její tělo pohotově tálo pod tím milostným útokem, ale její mysl se z toho překvapivého přiznání stále nemohla vzpamatovat.</p>

<p>Odvrátila hlavu od jeho nájezdnických rtů a pokusila se popadnout dech, ale podařilo se jí jen naplnit své smysly Cezarovou kořeněnou, erotickou vůní.</p>

<p>„Cezare?“ Ignoroval ji. Tiskl se k její tváři, k růžovým záhybům jejího ucha a dolů na linii krku. Anna se zachvěla extází. „Cezare, snažíš se mě rozptýlit?“</p>

<p>Škádlil jí bradavku špičkou jazyka a palcem našel drobný oříšek rozkoše mezi jejíma nohama.</p>

<p>„Daří se mi to?“</p>

<p>„Ach,“ zasténala a roztáhla nohy, až se patami zaryla do matrace. Svatá dobroto, dařilo se mu to víc než dobře. Byl pár doteků od kompletního, totálního vítězství.</p>

<p>Naposledy olízl její bradavku, potom vytvořil dolů k jejímu pupíku řadu z polibků, ze kterých se jí zastavovalo srdce. Chvíli se věnoval jeho dráždění.</p>

<p>„A co tohle?“ zachraptěl.</p>

<p>Otočila hlavu na polštáři, nadále neschopna vybavit si, co tak důležitého vlastně chtěla. Vše, na čem v tomto okamžiku záleželo, bylo žhnoucí horko, které se jí rozlévalo v podbřišku.</p>

<p>Jeho rty pokračovaly níž, něžně líbaly její bok a pak se táhly planoucí cestou k vnitřní straně jejího stehna. Anniny oči se zamžily a celé její tělo se chvělo očekáváním.</p>

<p>„Cezare.“</p>

<p>Pomalu natočil hlavu, aby se na ni mohl podívat, oči mu zářily jako leštěný eben.</p>

<p>„Nikdy nepochybuj o tom, jak moc tě chci, Anno Randalová. Jsi mou součástí.“</p>

<p>Jakmile mu ta jemná slova vyklouzla z úst, tesáky udeřily, prokluzující snadno její pokožkou do žíly, která jí probíhala vnitřní stranou stehna.</p>

<p>Anna vzdechla a ruce zamotala do pokrývek, když ucítila první škubnutí. Ó… bože. Burácející vlna rozkoše se přes ni převalila, pustošila její smysly a svírala její tělo ve vyvrcholení, které jí vyrvalo z úst výkřik.</p>

<p>Stalo se to tak rychle, že se jí stále ještě točila hlava, když ucítila, jak se nad ní Cezar posunul a s jedním úderem byl hluboko uvnitř ní. Instinktivně zvedla ruce, aby se ho chytla za ramena. Rozevřela rty, aby přijala jeho pohlcující polibek.</p>

<p>Drobné záchvěvy stále cloumaly jejím tělem, když vlnil svými boky v pomalém, vytrvalém rytmu. Jeho hladká hruď se otírala o její jemná ňadra. Zdálo se to být nemožné, ale opět ucítila, jak její touha znovu roste. Vyklenula záda, aby vyšla vstříc jeho rytmickým výpadům.</p>

<p>A pak znovu, možná to nebylo takové překvapení.</p>

<p>Čekala dvě staletí na další ochutnání vášně. Která žena by nebyla trochu nenasytná, kdyby měla tohoto nádherného upíra zpět ve svém loži?</p>

<p>Anna nechala své myšlenky odplout a oddala se čirému vzrušení, Cezarovým pohybům, vůni jeho kůže, setrvávající chuti jeho rtů na svých. Zavzdychala blahem, pohledem zavěšena na tváři krásného dobyvatele, vznášejícího se nad ní.</p>

<p>Stálo to za to čekání.</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>12</strong></p>

<p><image xlink:href="#_11.jpg" /></p><empty-line /><p>Bylo to téměř o dvě hodiny později, když se Cezar konečně roztáhl na posteli a přivinul si Annu k sobě blíž. Nikdy za celý svůj velmi dlouhý život se necítil tak rozpálený a naprosto nasycený.</p>

<p>Pocit, který by mohl být snadno vysvětlen tím, že si právě vychutnával hojnou, mocnou krev, která proudila Anně v žilách, ale Cezar o tom nebyl úplně přesvědčen.</p>

<p>Spokojenost, která ho naplňovala, nepramenila z přívalu energie. Nebo dokonce z divokého, intenzivního pohlavního styku. Tahle spokojenost šla až do morku kostí. Spokojenost, která mohla trvat po celou věčnost.</p>

<p>Což stačilo k poplašnému zvonění v jeho hlavě.</p>

<p>Naštěstí blažený pocit, když se k němu Anna schoulila, stačil potlačit nutkání prozkoumat důvod onoho výstražného alarmu. Tak dlouho, dokud bude Anna odpočívat v bezpečí jeho náruče, nevěnuje ani za mák pozornosti ničemu jinému.</p>

<p>Úsměv, který nesl náznak samolibosti, mu zkřivil rty, když Anna nechala své prsty lehce klouzat po jeho hrudi, kreslíc bezcílné kruhy, které vysílaly záchvěvy potěšení jeho tělem.</p>

<p>Brzy dorazí podnos s jídlem, pro který zavolal, a bude na čase vstát a připravit se na nadcházející soumrak.</p>

<p>Do té doby se jednoduše toužil ponořit do pokojného potěšení, které se mezi nimi míhalo.</p>

<p>Když se rozhostilo ticho, Anna konečně zaklonila hlavu a pohledem zkoumala jeho spokojený výraz.</p>

<p>„Říkal jsi, že potom co jsi byl… přetransformován – nebo jakkoli to nazýváš – v upíra, probudil ses v uniformě konkvistadora, ale že nemáš žádné vzpomínky na to, že jsi byl člověkem?“ zeptala se.</p>

<p>Cezar zamrkal, překvapen její otázkou. Rozhodně to nebylo něco, co by očekával.</p>

<p>Pak si uvědomil, že měl.</p>

<p>Anna nebyla ten typ, co by se muži snadno vzdal. K sakru, neměla kromě něj žádného jiného milence.</p>

<p>Bylo pouze přirozené, že potřebovala něco vědět o bytosti, do které vložila svou důvěru.</p>

<p>„Nic si nepamatuji.“</p>

<p>„To je divné, není?“</p>

<p>„Ne tak docela.“ Nechal své prsty projíždět prameny jejích vlasů. „Upír musí nejprve ze člověka vysát krev. Pak, než se člověk naposledy nadechne, musí nechat svou oběť okusit svou vlastní krev. Tak je démon přetransformován.“</p>

<p>Zvedla obočí. „To znamená, že je musíš zabít.“</p>

<p><strong><emphasis>„Si,</emphasis></strong>“ přiznal Cezar omluvně. Byl tím, čím byl. Nedalo se to změnit. „Tomu věřím já, ačkoli Viper by se se mnou přel, že démon nemůže převzít kontrolu nad tělem, dokud neodešla duše.“</p>

<p>„A vzpomínky jdou s duší?“</p>

<p>„Samozřejmě. Jsou částí pravé podstaty, která byla kdysi člověkem.“</p>

<p>Bylo zřejmé, že Anna bojuje s přirozeným pudem být znechucena jeho klidným vysvětlením. Běžná reakce. Bylo jen pár těch, kteří mohli pochopit nutkání, která upíra řídila.</p>

<p>„Pak je démon zanechán s prázdným tělem k naplnění?“ vyptávala se dál.</p>

<p>„Dalo by se to tak říct.“</p>

<p>„A ty jsi někdy…“</p>

<p>„Někdy?“</p>

<p>„Někdy někoho přeměnil?“</p>

<p>Slabě se usmál jejímu zdráhání položit mu otázku, která ji jistě trápila.</p>

<p><strong><emphasis>„Si.</emphasis></strong> Zplodil jsem další. Dokonce i upíři cítí nutkání se rozmnožovat.“</p>

<p>Zachvěla se, její krásné oči ztmavly. „Takže máš děti?“</p>

<p>Cezar ucítil, jak jím otřásla dávná bolest. Narozdíl od mnohých ze svých bratrů nikdy nepřeměnil člověka, aby ho bez vysvětlení nechal starat se sám o sebe. Zvyk, který se téměř stal koncem upírů.</p>

<p>Místo toho je bral jako členy rodu a udělal, co bylo v jeho silách, aby zajistil, že mají potřebné dovednosti k zaujmutí svého místa ve světě démonů.</p>

<p>Bohužel jeho učení nestačilo, aby je ochránilo před divokými upířími válkami, které se kdysi rozšířily po Evropě. Nebo dokonce před jejich vlastní hloupostí.</p>

<p>„To není úplně to samé,“ řekl tiše s lítostí v hlase. „A ne, nikdo z těch, které jsem zplodil, nepřežil. Poslední byl probodnut svou milenkou krátce předtím, než jsem tě potkal.“</p>

<p>Zvedla hlavu s ohromeným výrazem. Cezar skryl malý úsměv. <emphasis>Dios.</emphasis> V určitých směrech tato žena zůstávala tak naivní, až srdce usedalo.</p>

<p>„Jeho milenkou?“</p>

<p>Trochu pokrčil rameny. „Upíři mohou být v lásce tak pošetilí jako kdokoliv jiný.“</p>

<p>Chvíli o té představě přemítala. Potom se křivě pousmála. „A vy zjevně nemáte předsudky vůči ostatním druhům.“</p>

<p>Nechal svůj pohled záměrně zabloudit na její nádherně nahé tělo.</p>

<p>„Zjevně ne.“</p>

<p>Lehce ho štípla do paže. „Myslím, že Styx si vybral vlkodlačici za svou družku, což předpokládám je něco jako manželka.“</p>

<p>Družka. Zvláštní zachvění otřáslo jeho tělem. Zachvění, které byl odhodlán ignorovat. Nic se nemohlo rovnat upírovi, když došlo na ignorování věcí, které nechtěl brát na vědomí.</p>

<p>„Je to mnohem víc než jen manželka,“ řekl jemně. „Ale ano, upíři si často hledají své družky mezi ostatními démony. Viperova družka, Shay, je Shalott, což je jeden z toho mála démonů schopných přemoci upíra, a Danteova družka je bohyně.“</p>

<p>„Bohyně?“ Krátce, nevěřícně se zasmála. „Musíš žertovat?“</p>

<p>„Vůbec ne.“ Cezar zatáhl za jednu z jejích medových kadeří. „Abby je bohyně Chalice. Nese v sobě ducha, který je mnohými uctíván a ještě vícerými obáván.“</p>

<p>„Ty ji uctíváš?“</p>

<p>„Ne. Upíři neuctívají tímto způsobem, nicméně jsem dost inteligentní, abych si ji nerozhněval. Dante je statečný upír, že žije se ženou, která v sobě nese takovou moc.“ Hříšný úsměv se dotkl jeho rtů, když si prohlížel její křehké rysy. „Samozřejmě mnozí by mě považovali za odvážného, že si troufám být tak nablízku tobě.“</p>

<p>Krátce si odfrkla. „Do bohyně mám daleko.“</p>

<p>Cezar skryl úsměv. Jako členka Komise by Anna byla ctěna upíry a démony po celém světě.</p>

<p>Její slovo by bylo skoro doslova zákonem.</p>

<p>„Možná ne tak daleko, jak si myslíš,“ zamumlal. Pak, když se zmateně zamračila, vtiskl jí polibek na rty a neochotně sklouzl z postele. „Tak nerad ukončuji tuto roztomilou přestávku, ale tvá večeře tu brzy bude. Musíme připravit plány na noc.“</p>

<p>„Plány?“ Sedíc uprostřed zmuchlané postele, se Anna natáhla pro šaty a oblékla si je na nahé tělo. Cezar potlačil nutkání ji popadnout a znovu ji svléci. Ačkoli byl hřích zakrývat takovou krásu, nehodlal riskovat, že podnos s večeří dorazí, když bude Anna stále nahá. Viper by možná nebyl úplně šťastný, kdyby byl Cezar nucen zabít jednoho z jeho sluhů. „Ty máš plány?“</p>

<p>Rty se mu zkroutily při zjevné nedůvěře v jejím hlase. „Jsou stále ve vývoji.“</p>

<p>„Aáá.“ Sklouzla z postele a postoupila, aby stála přímo před ním. „To znamená, že nemáš ani ponětí?“</p>

<p>Poklepal jí na špičku nosu. „Oblékni se, malá fúrie. Musím si promluvit s Viperem.“</p>

<p>Anna se zamkla v koupelně a dopřála si rychlou sprchu. Potom si navlékla čisté džíny a těžký svetr. Po nedávném demoličním vystoupení v parkovací garáži neměla touhu pohrávat si se svými silami. Dokonce ani zahřívat vzduch kolem sebe.</p>

<p>Stáhla si vlasy dozadu a připevnila je gumičkou, vyčistila si zuby a vrátila se do ložnice, aby nalezla podnos naplněný vejci, francouzskými toasty, slaninou, a muffin plněný máslem a medem. Na první pohled se jí to zdálo jako dost jídla k nakrmení celé armády, ale jakmile začala jíst, zjistila, že není schopná přestat.</p>

<p>Mohlo to být tím, že od chvíle, kdy přijela do Chicaga, se pořádně najedla jen párkrát, nebo tím, že použití nových schopností zvýšilo její chuť, nebo to mohlo být dost jednoduše tím, že Viperův šéfkuchař měl nadání umělce.</p>

<p>Naprosto se uvolnila a odvedla rychlou práci na hromadách jídla. Podnos neodložila, dokud nebyl prázdný. Až potom si nalila šálek kávy a nechala kofein rozproudit svou krev.</p>

<p>Přešla k oknům na vzdálenější stěně a odsunula těžké závěsy, aby pozorovala, jak slunce vklouzlo za obzor. Tři podlaží pod ní byla úzká ulice už zalita stíny. Noc se plížila Chicagem a ona se bude brzy muset rozhodnout, co dál.</p>

<p>Což byla skutečně zapeklitá otázka.</p>

<p>Vždy se považovala za inteligentní, docela nápaditou ženu. Koneckonců dokázala přežít dvě století úplně sama. Nebylo nic, do čeho by strkala nos.</p>

<p>Ale během všech těch let nikdy nemusela čelit něčemu jako Morgana le Fay. Dokonce ani nevěděla, že něco jako Morgana le Fay existuje. Jak se zatraceně měla bránit, když neměla ani tušení, jakou léčku může nastražit příště? Neměla žádnou pitomou <emphasis>Příručku, jak bojovat s démony.</emphasis></p>

<p>Anna opřela hlavu o mrazivou okenní tabulku. Setrvávala ztracená ve svých temných myšlenkách, dokud její pohled neupoutal jemný pohyb.</p>

<p>Okamžitě byla ve střehu. Znehybněla a pohledem prozkoumávala stíny na druhé straně ulice. Proboha. Toho muže by si člověk musel všimnout velmi rychle kdekoli.</p>

<p>Veliký a svalnatý, měl na sobě úžasný pár limetkově zelených spandexových kalhot a třpytivé tričko tak těsné, že vypadalo jako namalované na jeho zvlněné hrudi. A jeho vlasy… Dokonce i ve tmě nesly ohnivě rudou zář a spadaly dobře pod jeho pás v hustých vlnách.</p>

<p>Rozhodně ten typ, který vyčnívá z davu, natož pak v téměř opuštěné ulici.</p>

<p>Třeba to nic neznamenalo, snažila se uklidnit. Tohle byl noční klub a ten muž mohl jednoduše čekat, až zcela padne noc a upíři dorazí na trochu vílí dobroty.</p>

<p>Mohlo to tak být, ale Anna nemohla přehlížet pichlavé varování, které jí probíhalo po kůži. Na tom cizinci byla mrazivá ostražitost, duch predátora na stopě své kořisti.</p>

<p>Bože, co když tou kořistí má být ona?</p>

<p>Instinktivně ustoupila vzad, s rukou přitisknutou na pádící srdce. Když se pohnula, zezadu ji kolem pasu objal pár silných, důvěrně známých paží, přinášejících s sebou pocit uklidnění, které mohl nabídnout jen Cezar.</p>

<p>„Copak je, Anno?“ špitl jí do ucha. „Cítím tvé obavy.“</p>

<p>Ukázala prstem k oknu. „Tam dole je něco, co pozoruje budovu.“</p>

<p>Jeho paže zesílily stisk. „Temný elf.“</p>

<p>„Temný elf?“</p>

<p>Udiveně zamrkala. Myslela si, že elfové byli maličcí, drobní tvorové, kteří se roztančili, když vyvedli nějakou neplechu. Ne vysoko se tyčící slonbidla, která vypadala, jako by ji byla schopna rozmáčknout jednou rukou.</p>

<p>„Jsou elfové jiní než víly?“ zachraptěla.</p>

<p>„Jsou to vzdálení bratranci, ačkoli zřídka připouští ten vztah. Byli po staletí ve válce kvůli tomu, která rasa je nadřazená té druhé.“</p>

<p>Spatné pro ně, ale možná dobré pro ni.</p>

<p>„Takže nejsou pod vedením Morgany?“</p>

<p>Zaťal pěsti. „Pokud by povolala elfy, museli by reagovat.“</p>

<p>„Skvěle.“ Krátký záchvěv naděje se vytratil. Otočila se v Cezarově náručí a zachytila jeho ustaraný pohled. „Jak by mohli vědět, že jsem tady?“</p>

<p>Jeho obočí se spojila, jak pohotově zvažoval různé možnosti. „Jedna z vil neuvěřila Viperovu tvrzení, že ty sutiny v garáži způsobil zdivočelý uprchlý trol, a kontaktovala královnu.“</p>

<p>„Trol?“</p>

<p>Pokrčil rameny. „Je málo dalších věcí, které by mohly způsobit takovou škodu. A mnoho podniků si drží jednoho nebo dva, aby se vypořádali s neposlušnými zákazníky.“</p>

<p>Anna se otřásla. Bože, nechtěla si ani představovat, jak taková věc jako je trol, mohla vypadat. „Připomeň mi, abych nepůsobila potíže v démonském baru.“</p>

<p>„Musíme odejít.“</p>

<p>Anna byla víc než připravená odejít. Jen ať to stihnou dříve, než se elf rozhodne, že už ho nebaví jen pozorovat. Ale chtěla se ujistit, že mají alespoň nějaký plán.</p>

<p>Něco víc, než utíkání temnými ulicemi s tlupou elfů zakousnutou v patách.</p>

<p>„A jít kam?“</p>

<p>„Nejdřív musím najít nějaké místo, kde budeš v bezpečí.“</p>

<p>„A co ty?“</p>

<p>„Viper má přítele, který má možná informaci, jež by nám pomohla zjistit víc o Morganě le Fay.“</p>

<p>Zamračila se. Cítila, že ani on není zcela šťasten z výběru nabízených možností.</p>

<p>„Jaký druh informace?“</p>

<p>„To nevím jistě.“ Na jeho hubených, snědých rysech se usadil úšklebek. „Doufám, že by mohl mít knihu, která obsahuje Morganinu historii před tím, než se stáhla do Avalonu.“</p>

<p>„Myslíš, že to by nám mohlo pomoci?“ zeptala se zmateně. Užívala si knihy tak jako každá další osoba – možná dokonce i víc než většina ostatních – ale právě teď to vypadalo, že velká zbraň jako třeba plamenomet by byla přeci jen o trochu víc užitečnější.</p>

<p>„Mohlo by to odhalit, proč tam zůstává skryta. Pokud je něco, z čeho má strach, mohlo by nám to pomoci.“</p>

<p>Chvíli trvalo, než konečně pochopila. „Aha. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel?“</p>

<p>Jeho temné oči nesly známku lítosti. „Vím, že to není moc…“</p>

<p>Přitiskla mu prst na rty. Tento muž udělal vše, co jen bylo možné, aby ji udržel v bezpečí. Nedovolí mu, aby se cítil vinen za to, že věci neběžely tak hladce, jak by si každý z nich asi přál.</p>

<p>Ta vina leží pevně na ramenou Morgany le Fay.</p>

<p>„Jak se dostaneme pryč, jestli je budova sledovaná?“</p>

<p>Chmurný výraz v jeho tváři povolil. „Jistě jsi nezapomněla, že tuto budovu vlastní upír?“</p>

<p>„Ne, ale… ovšem. Tunely?“</p>

<p>„Samozřejmě.“ Zaklonil hlavu a náhle přimhouřil oči. <emphasis>„Dios.</emphasis>“</p>

<p>„Co je to?“</p>

<p>„Zní to, jako by už temné elfy nebavilo jen pozorovat. Nepochybně jim Morgana slíbila odměnu za tvé zajetí.“</p>

<p> Annin žaludek se sevřel hrůzou. „Nebo za mou smrt.“</p>

<p>„Nikdy,“ zasyčel. Chytil ji za ruku a táhl ji ven z ložnice. „Tudy.“</p>

<p>Cezar provedl Annu velikým obývacím pokojem a ven ze dveří, které byly nedávno opraveny. Jakmile byli v chodbě, zastavil a poslal své smysly na průzkum. Spolkl nadávku, když si uvědomil, že elfové už jsou v budově a míří výtahem nahoru.</p>

<p>„Schody,“ zabručel a tlačil Annu před sebou. Pak se otočil a vyrazil dolů malou chodbou. Jeho instinkt mu napovídal, aby si ji hodil přes ramena, takže by mohl využít svou nejvyšší rychlost, aby dosáhli tunelů, ale opatrnost ho varovala, že kdyby byli napadeni, bude potřebovat ruce volné.</p>

<p>Byla to opatrnost, která mu dobře posloužila, když se přiblížil ke dveřím vedoucím ke schodišti. Právě když natahoval ruku ke klice, dveře se rozlétly a tři elfové se vyvalili otvorem.</p>

<p>Sotva krátce pohlédl na stále mladistvé rysy a bledě zlaté vlasy, už byli u něj. Vtlačil Annu za sebe a připravil se čelit útoku. Nepochyboval, že může elfy snadno zabít. Byli mnohem lepší v zaříkadlech a kouzlech než skutečném boji. Ale byli překážkou, kterou právě teď nepotřeboval.</p>

<p>Svaly napjaté, Cezar neustoupil, když první elf narazil přímo do něj. Sevřel paže kolem té útlé postavy a odhodlaně se držel mezi útočníky a Annou. Zmáčknutím rozdrtil stvoření v rukou. Slyšel prasknutí jeho páteře a upustil křičícího démona, právě když ho druhý udeřil ze strany.</p>

<p>Tentokrát síla odhodila Cezara proti zdi. Jeho ruka vystřelila, aby chňapla elfa, ale ten stačil uskočit s hbitou rychlostí. Zlatovlasý démon vyrazí kupředu ve snaze chytit Annu za paži.</p>

<p>Cezarem zmítala divoká zuřivost a jeho zavrčení naplnilo chodbu smrtonosným varováním. Elf měl sotva čas na něj rychle pohlédnout v náhlém strachu, pak se Cezar vrhl vpřed. Paží sevřel protivníka a tesáky zanořil hluboko do jeho štíhlého krku.</p>

<p>Bylo to rychlé zabití, ale ne dost rychlé, aby stihl zabránit poslednímu elfovi vrhnout se do boje.</p>

<p>Cezar se zapotácel, když ho nepřítel udeřil zezadu, ale přesto jeho sevření druhého démona ani na okamžik nepolevilo. Sál rychle, efektivně. Cítil, jak se démonovo srdce chvěje, když se smrt nemilosrdně přiblížila.</p>

<p>Zezadu přišla další rána a Cezar ucítil, jak mu náraz studené ocelové čepele projíždí bokem a s nepříjemnou bolestí zasahuje žebro. Odmítal se nechat vyrušit a pokračoval ve vysávání temného elfa. Rána měla do smrtelné daleko, a pokud bodání do něj třetího útočníka zaměstná, tak budiž.</p>

<p>Anna bohužel nebyla zas tak lhostejná, když viděla, jak mu divoce vypadající temný elf vráží nůž do masa.</p>

<p>Se zamumlaným zaklením pozvedla ruku a vítr začal vířit. Cezar, který si byl až příliš vědom toho, co přijde dál, odstrčil nyní už mrtvé tělo stranou a padl k zemi. Již si Anniných sil užil vrchovatě. Byl rád, že tentokrát to zmešká.</p>

<p>Samozřejmě mu ale nevadilo užívat si tu podívanou. Otočil hlavu ke straně a pozoroval, jak se elf nepřirozeně zastavil, zelené oči doširoka rozšířené, a jak se usilovně snažil nadechnout.</p>

<p>Na okamžik se démon pokoušel vyprostit z neviditelných pout, jež ho svírala. Zatínal a povoloval prsty, žíly na krku se mu napjaly jako lana a hrozily vybouchnout. Cezar věděl z první ruky, že únik není možný, zvláště pro každé stvoření, které skutečně potřebuje dýchat. Řemeny, které vytvořila, možná byly pouhý vzduch, ale účinkovaly stejně dobře, jako by byly vykovány z čiré oceli.</p>

<p>Trvalo to několik chvil, ale docela brzy se elf sesul s rozedraným vzdechem, bez šance proti neviditelným poutům, která ho svírala. Anna zavřela oči a s námahou se pokoušela uvolnit sílu pulzující chodbou. Cezar si dával pozor, aby zůstal naprosto v klidu, nechtěl ji rozptýlit. Mohla strhnout celou budovu, kdyby v tomto bodě ztratila kontrolu.</p>

<p>Celá pobledlá se zašklebila, jako by trpěla bolestí, pak s hlasitým vzdechem padla na kolena. Cezar nedbal elfa, který se v bezvědomí svalil k zemi, a spěchal k Anně. Sklonil se a chytil ji do náručí.</p>

<p>„Anno?“ Zvedl jí bradu, aby se mohl zblízka podívat do jejích omámených očí. „Jsi v pořádku?“</p>

<p>„Jo.“ Potřásla hlavou, jakoby si ji chtěla vyjasnit, a zvedla se na nohy. „Co ty?“ natáhla se a dotkla se krve, která potřísnila jeho hedvábnou košili. Kousla se do spodního rtu, když uviděla hluboké zranění, které protínalo jeho bok.</p>

<p>Cezar ji chytil za ruku a zvedl si je ke rtům. „Zahojí se to, přesto bych ocenil, kdybys tenhle malý incident nezmiňovala před Viperem. Nikdy by mě nenechal to přežít a zapomenout, kdyby zjistil, že jsem se nechal poranit pouhým elfem.“</p>

<p>„Temným elfem s nožem,“ připomněla mu.</p>

<p>Cezar se pousmál. „Bylo by to jedno, i kdyby nesl řízenou střelu. Upír má pověst, které musí dostát.“</p>

<p>Dokázala se slabě usmát, ale vzápětí tiše zasyčela, když její pohled dopadl na zmučeného elfa ležícího v bezvědomí na zemi.</p>

<p>„K sakru. Jakým prokletím jsem byla stvořena pro dělání takového svinstva? Je___ ?“</p>

<p>„Jen ztratil vědomí.“</p>

<p>Úleva jí zčeřila tvář. „Díky bohu.“</p>

<p>Cezar se zamračil. Ačkoli by byl radši, kdyby Anna nepoužívala své síly, dokud se je nenaučí dostatečně ovládat tak, aby neohrožovala sama sebe, nechtěl, aby se váhala bránit ze strachu, že by mohla někoho zranit.</p>

<p>„Anno.“</p>

<p>Vzhlédla. Dobře viděl stíny, které číhaly hluboko v jejích očích. „Co?“</p>

<p>Cezar polkl slova a natáhl se, aby ji chytil za ruku. Teď nebyl čas jí připomínat, že s Morganou le Fay hraje o přežití a že možná bude nucena zabít víc než jednou.</p>

<p>Na to bude dost času, až budou pryč od těch zpropadených elfů.</p>

<p>„Pojďme odtud vypadnout.“</p>

<p>Anna ani nemukla a připojila se k němu. Překročili bezduchá těla dvou elfů, které Cezar zahubil, a prošli dveřmi ke schodišti. V dálce mohl cítit temné elfy, jak se pohybují budovou, ale žádný z nich nebyl natolik blízko, aby je znepokojoval.</p>

<p>Alespoň ne zatím.</p>

<p>Brali schody po dvou. Zastavili se, až když dorazili do přízemí a narazili na těžké ocelové dveře blokující východ. Cezar sáhl pro kartu, kterou si předtím zastrčil do kapsy džínů, a vložil ji do zámku.</p>

<p>Dveře se s cvaknutím otevřely. Před nimi bylo téměř prázdné parkoviště. Pro většinu upírů nebo zákazníků bylo ještě příliš brzy, aby přijeli, a poškozená auta už byla odvlečena na opravu.</p>

<p>Cezar zůstal stát ve stínu u dveří a prohlížel si to podivně klidné místo. Zádní elfové, ani temní, nebyli známí pro své bojové taktiky. K čertu, z převážné části byli úspěšnými obchodníky a bankéři, ne bojovníky. Lesk zlata jim připadal mnohem příjemnější než nebezpečí v bitevní vřavě. Dokonce, i kdyby bitva nabízela příležitost zabít jednu nebo dvě víly.</p>

<p>Ale snad i elf by měl mít dost mozku, aby někoho nechal hlídat východy.</p>

<p>„Něco není v pořádku?“ zašeptala Anna vedle něj.</p>

<p>Pohledem dál prohlížel stíny. „Vstup do tunelu je na druhé straně parkoviště.“</p>

<p>„Tak proč čekáme?“</p>

<p>„Musí to být past.“</p>

<p>Ozvalo se slabé skřípání a vzápětí zpoza betonového sloupu vykročil vysoký elf s rudými vlasy. Byl to starý známý, jehož Anna viděla z okna obhlížet budovu.</p>

<p>„Takže je pravda, že upíři v případě nutnosti myslí i něčím jiným kromě svých tesáků,“ pronesl vetřelec líně, jeho smaragdové oči jiskřily posměšným pobavením.</p>

<p>Cezar zavrčel, rozzuřený, že jeho smysly nedokázaly zachytit ohrožení dříve.</p>

<p>„Elf.“</p>

<p>„Ne, ne jen <emphasis>elf,“</emphasis> opravil ho vysoký démon, ruce za zády, když pyšně pohodil hlavou. „Jsem vznešený Troy, urozený princ Temných elfů. Není třeba se klanět, ačkoli se můžete plazit, pokud chcete.“</p>

<p>Cezar věděl, co chce udělat s tím přidrzlým elfem, a rozhodně to nezahrnovalo ani klanění, ani plazení.</p>

<p>„Jak jsi zamaskoval svůj pach?“ zeptal se.</p>

<p>Posměšný úsměv se roztáhl, aby odhalil až příliš bílé zuby. „Právě jsem ti přeci řekl, že jsem princ. Mé síly jsou mnohem větší než průměrného elfa.“</p>

<p>Cezar postoupil o krok vpřed. „Pak tedy právě zjistíme, jak velké tyto síly jsou.“</p>

<p>Troyův úsměv ani na okamžik neochabl. Vytáhl ruku zpoza zad a odhalil malý samostříl, už nabitý dřevěným šípem.</p>

<p>„Pokud tvým záměrem není podělit se o trochu té lahodné upíří dobroty, jež ti dělá doprovod a kterou jsem dost ochoten si vychutnat, doporučoval bych ti, abys zůstal přesně tam, kde jsi,“ varoval.</p>

<p>Cezar přimhouřil oči a postavil se před Annu. „Měl by ses raději začít modlit k jakémukoli bohu, kterému sloužíš, abys neminul svůj cíl, elfe.“</p>

<p>Troy pokrčil rameny. „Já nikdy neminu svůj cíl, Cezare, ale nepřišel jsem tě sem zabít.“</p>

<p>Cezar se zamračil. Přemítal, jak k čertu démon zná jeho jméno. „Možná by to bylo trochu víc přesvědčivé, kdyby budova nebyla zamořena tvými poddanými.“ Bledé, dokonalé rysy ztvrdly vztekem. „Když královna zavolá, musím odpovědět, ale to neznamená, že ji nemohu tahat za nos, když se naskytne příležitost.“</p>

<p>Cezar ztuhl. Takže ty povídačky o zlé krvi mezi vílami a elfy nebyly přehnané. Tento princ nebyl ani trochu šťasten se svou královnou.</p>

<p>Což ovšem neznamenalo, že by je Troy klidně nezabil, kdyby za to získal nějakou výhodu. Temní elfové neměli žádné skrupule a prodali by vlastní matku, kdyby z toho měli zisk.</p>

<p>„Tahat ji za nos?“ zeptal se Cezar a nespouštěl oči z šipky, namířené přímo na jeho srdce.</p>

<p>Troy uraženě pokrčil nos. „Nerad dostávám rozkazy. Zvláště ne od Morgany le Fay.“ Přimhouřil oči, když zíral přes Cezarovo rameno na tichou Annu. „To ty jsi ta, která má na svědomí její příchod do Chicaga?“</p>

<p>Cezar podrážděně zavrčel a nedal Anně čas odpovědět. „Ještě jednou se opovážíš podívat jejím směrem a budeš vznešený Troy, <emphasis>mrtvý</emphasis> princ elfů.“</p>

<p>„Nejste svoji. Tak co se staráš?“ Smaragdové oči, nesoucí staletí vědění, pozorně studovaly Cezara, pak se jeho rty zkroutily do křivého úsměvu. „Jsem prokletý. Proč pokaždé, když konečně najdu ucházející kůstku, jsou vždy zadané?“</p>

<p>Cezar zvedl hlavu, nehodlal probírat zvláštní nepředvídatelné emoce, které k Anně choval, se zatraceným elfem. Princ, nebo ne.</p>

<p>„Řekni mi, co chceš, elfe.“</p>

<p>Troy si ho další dlouhý okamžik prohlížel, pak nečekaně sklonil samostříl a vyšel vpřed.</p>

<p>„Jak jsem řekl, nemohu ignorovat královnin rozkaz vyslat své poddané do bitvy, ale nemůže mě přinutit hrát hru úplně podle jejích pravidel.“ Troy si naleštil nehty o své přiléhavé tričko, samolibý výraz ve tváři. „Jsem tu, abych se ujistil, že se ty a tvůj malý sladký oříšek odsud dostanete živí.“</p>

<p>Jeho malý sladký oříšek si nedůvěřivě odfrkl, když postoupila, aby stanula vedle něj. Začínala se učit, že pokud se něco ve světě démonů <emphasis>zdálo</emphasis> příliš dobré, aby to byla pravda, pak to skutečně, skutečně <emphasis>bylo</emphasis> příliš dobré.</p>

<p>„Proč bys pomáhal?“ ptal se Cezar, ani se neobtěžoval skrýt své podezření. „Neriskoval bys život, kdyby z toho pro tebe něco nekoukalo. Něco víc než tahání Morgany za nos.“</p>

<p>Troy zableskl svými bílými zuby. „To je docela pravda. Dělám to jako laskavost pro přítele.“</p>

<p>„Jakého přítele?“</p>

<p>„Chalice, bohyni.“</p>

<p>Cezar pomalu nechal své zaťaté svaly povolit. Možná nakonec po tom všem nebude elfa muset zabít.</p>

<p>Smůla.</p>

<p>„Abby tě poslala?“</p>

<p>„Kontaktoval jsem ji, když Morgana povolala elfy, aby zaútočili na Viperovo hnízdo. Myslel jsem, že by ji to mohlo zajímat, vzhledem k tomu, že její druh je klanový bratr Vipera, a měl jsem pravdu.“</p>

<p>„A co z toho získáš?“</p>

<p>„Slíbila mi laskavost, když vás dokážu odtud dostat.“</p>

<p>„Laskavost?“ Cezar krátce zapřemýšlel, jak nešťastný by Dante byl, kdyby věděl, že jeho družka vyjednává s elfem. A zda měl v úmyslu přenést tuto nelibost na Cezara. „Jaký druh laskavosti?“</p>

<p>„Ještě jsem se nerozhodl,“ zapředl elf. „Líbí se mi vědomí, že je mi zavázána bohyně.“</p>

<p>„To si dovedu představit,“ řekl Cezar suše.</p>

<p>Troy potlačil zívnutí a znuděně pohlédl ke dveřím. „Tak už jsme hotovi s tlacháním, abychom se proklatě mohli odsud dostat, nebo bys tu radši tvrdnul, dokud na nás má bezradná pěchota nedokáže narazit?“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>13</strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p><empty-line /><p>Anna dospěla k závěru, že být démonem musí být dobrý byznys.</p>

<p>Na rozdíl od hollywoodského směšného zobrazování upírů jako hrůzostrašných, sírou nasáklých, na věčnost prokletých stvoření, skrývajících se na vlhkých hřbitovech, bydleli pekelně lépe než většina lidí.</p>

<p>Komu by nebyl po chuti věčný život, senzační síla a luxusní životní styl, zahrnující zdánlivě nekonečnou zásobu elegantních aut a gargantuovských domů?</p>

<p>Anna vylézala z Troyova naleštěného Lamborghini Murcielaga. Právě absolvovala jízdu rušnými chicagskými ulicemi, ze které vstávaly vlasy na hlavě. Zírala na marnotratné sídlo, které jakoby až nemravně plýtvalo prostorem.</p>

<p>Ježíši.</p>

<p>Vždy si myslela, že vedoucí pracovníci obrovských korporací žili dobrý život. Nyní musela připustit, že ani ta největší korporační šelma nemohla udržet krok s těmito.</p>

<p>Což byla dobrá věc, usoudila.</p>

<p>Nadbytek bohatství ji skutečně tolik netrápil, když šlo o démony. Měla je náhodou ráda mnohem víc než ředitele, se kterými se setkala. Dobrá, snad kromě těch démonů, kteří se ji stále pokoušeli zabít.</p>

<p>Ty ráda neměla.</p>

<p>„Anna?“</p>

<p>Jemný ženský hlas Annu přiměl se náhle otočit, aby spatřila tmavovlasou ženu s omračujícíma modrýma očima a vysokého, hříšně krásného upíra s havraními vlasy a zlatými obroučkami v uších, jak přecházejí vozovku směrem k ní.</p>

<p>V<strong><emphasis> </emphasis></strong>určitých směrech upír Anně připomínal Cezara. V jeho dokonalých rysech byl vyryt podobný náznak domýšlivé sebedůvěry a v očích mu doutnal stejně smyslný příslib. Rovněž jakoby nedbalá elegantní chůze odhalovala, že věděl až příliš dobře, jak je pro ženy neodolatelný.</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Já jsem Abby. Tohle je Dante.“ Žena napřáhla ruku v uvítání. „Vítej v našem domě.“</p>

<p>Navzdory tomu luxusnímu domu byla Abby oblečena v neformálních džínech a tričku s krátkým rukávem a její úsměv byl vřelý.</p>

<p>Anna potřásla tou štíhlou rukou s výrazem spíše kajícným. „Děkuji ti, ale možná nebudete tak přívětiví, až mě poznáte. Zdá se, že přináším pohromu, kamkoli se v poslední době pohnu.“</p>

<p>Abby a Dante sdíleli pohled, naplněný tím druhem důvěrného pobavení, jaký mohou sdílet pouze skutečně šťastné páry.</p>

<p>„Dante a já bychom nevěděli co se sebou, kdybychom nebyli uprostřed nějaké pohromy nebo něčeho podobného. A já ti mohu aspoň slíbit, že jen ten nejzoufalejší démon by se pokusil vstoupit do tohoto sídla.“ Nakrčila nos. „Většinou se mi snaží vyhnout jako moru.“</p>

<p>Anna sebou trochu trhla. „Ach, já zapomněla, že jste bohyně. Mám pokleknout nebo tak něco?“</p>

<p>„Jen pokud mě chceš naštvat,“ řekla Abby se smíchem a napřáhla směrem k Anně ruku. „Pojď, mám náladu na silný drink, co ty?“</p>

<p>Pevné paže se jí zezadu obtočily kolem pasu, Cezarova povědomá vůně ji zahalila, když zanořil tvář do křivky jejího krku.</p>

<p>„Mně osobně by nevadil jeden nebo dva doušky,“ zamumlal a se rty těsně nad její pletí vyslal vlnu vzrušení jejím tělem.</p>

<p>„Cezare.“ Anna ustoupila, tvář rudou rozpaky. Dante zaklonil hlavu, aby se zasmál šaškovinám svého přítele. „Přestaň s tím.“</p>

<p>Tmavovlasá bohyně obrátila oči v sloup. „Upíři.“</p>

<p>Cezarův úsměv se vytratil, když pohledem spočinul na Annině tváři. „Můžu si s Annou promluvit o samotě?“</p>

<p>„Jistě.“ Bohyně si těžce s povzdechla. Otočila se na rusovlasého elfa, který se uvolněně opíral o své auto za čtvrt milionu dolarů. „Myslím, že bych si měla promluvit s Troyem.“</p>

<p>Cezar se ušklíbl, rychle švihl pohledem po Danteovi a potom se vrátil k Abby.</p>

<p>„Jsme tvými dlužníky, Abby.“</p>

<p>Natáhla se, aby lehce stiskla Cezarovu paži. „V rodině nejsou žádné dluhy.“</p>

<p>Abby se otočila, aby přešla k Troyovi. Zpomalila kroky, když se k ní Dante okamžitě přidal a ochranitelsky ji chytil kolem ramen.</p>

<p>Anna se usmála. Malé hryznutí závisti se jí vkradlo do srdce, když spatřila jejich zjevnou oddanost.</p>

<p>Během těch dlouhých, osamělých let se jí téměř podařilo přesvědčit samu sebe o tom, že láska je jen iluze. Při pohledu z dálky to vypadalo, že většina párů – bez ohledu na to, jak oddaných – končila v nejlepším jako netečné známosti, nebo v nejhorším jako otevření nepřátelé.</p>

<p>Nyní však začínala mít podezření, že odmítala pravdu o lásce, protože to bylo snazší než snášet pomyšlení na to, že přichází o největší dar v životě.</p>

<p>S pomalým potřesením hlavou se otočila, aby spatřila, že ji Cezar pozoruje s upřeným výrazem.</p>

<p>„Víš, že máš ohromné štěstí, když máš tak báječné přátele?“ oslovila ho jemně.</p>

<p><emphasis>„Si.</emphasis>“ Projel si prsty své dlouhé vlasy. Při tom pohybu sebou trhl, raněný bok byl stále citlivý. „Málo upírů má to štěstí, aby měli tak obětavé bratry, ale Styx pilně pracuje na tom, aby přemohl naše divoké charaktery, které způsobily nekonečné války klanů napříč staletími.“</p>

<p>„Upíří Gándí?“ zeptala se udiveně. Jen obtížně si uměla představit toho velikého, děsivého muže jako nějaký druh laskavého pacifisty.</p>

<p>Zřejmě se to jevilo trochu obtížné i Cezarovi, když se lehce zachechtal.</p>

<p>„Nikdy mu to ale neříkej do obličeje,“ varoval. „Přes veškerou svou lásku k míru má hrozivou pověst, které se snaží dostát. Je to strach, že budou předvedeni před našeho Anassa, co drží většinu upírů ve shodě.“</p>

<p>„Je to spíš ten druh chlápka, který mluví jemně a zatím drží velkou tyč?“</p>

<p>„Velice velkou tyč.“</p>

<p>Anna se ušklíbla. „Budu to mít na paměti.“</p>

<p>Nastalo krátké ticho. Nakonec se Cezar natáhl, aby se lehce dotkl její tváře.</p>

<p>„Anno, dělám to hrozně nerad, ale musím tě opustit.</p>

<p>Bezmyšlenkovitě se natáhla a pevným stiskem chytila jeho hladící prst.</p>

<p>,,Ne.“</p>

<p>Zvedl tázavě obočí nad důrazem v jejím hlase. Zkoumavý záblesk mu vstoupil do tmavých očí. „Ne?“</p>

<p>Opožděně si Anna uvědomila, že přesně odhalila, jak zoufale touží mít ho po svém boku, spustila ruku a zhluboka se nadechla.</p>

<p>„Jsi stále zraněný,“ vysvětlovala neohrabaně. „Potřebuješ odpočívat.“</p>

<p>Vědomí, že dospěla k tomu, že je závislá na jeho přítomnosti, vyvolalo spokojený třpyt v Ceazarových očích.</p>

<p>„Musím zjistit, jak můžeme zastavit Morganu, <emphasis>querida</emphasis>,“<strong><emphasis> </emphasis></strong>řekl něžně. „Dosud to bylo jen štěstí, co tě udrželo naživu. Už nebudu riskovat klopýtání ve tmě.“</p>

<p>Aha. Nepotřebovala ani své schopnosti právničky, aby rozluštila, kam měl namířeno.</p>

<p>„Jdeš k tomu kronikáři?“</p>

<p><emphasis>„Si“</emphasis></p>

<p>Natáhla se a chňapla ho za paži. „Pak půjdu s tebou.“</p>

<p>„To je vyloučeno.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Jagr byl léta samotář. Nevpustí nikoho do svého doupěte, pokud výslovně nesouhlasil, že se s nimi setká.“ Ušklíbl se Cezar. „Viper ho stěží přesvědčil, aby se setkal se mnou. A je to jen se slibem, že přijdu sám a nikdy se nevrátím, že vůbec tolik ustoupil.“</p>

<p>Bože dobrý. Anna potkala během těch let nějaké výstřední badatele, ale tenhle, jak se zdá, vedl.</p>

<p>„To zní nebezpečně.“</p>

<p>„Ne nebezpečně, je jen potrhlý.“ Přikryl její prsty svými, chladný dotek vyslal chvění nahoru její paží. „Budu v pořádku.“</p>

<p>Olízla si rty. „A co já? Co když Morgana opět převezme kontrolu nad mou myslí?“</p>

<p>Přisunul se blíže s temným výrazem ve tváři. „Požádal jsem Dantea, aby zavolal pro Leveta.“</p>

<p>„Chrliče?“</p>

<p>„Má nějaké magické schopnosti. Měl by být schopen tě vycvičit, abys zaštítila svou mysl před Morganou.“</p>

<p>Tělem jí projelo zachvění, které nemělo nic společného s mrazivým větrem. „To se mi nelíbí.“</p>

<p>Cezar sklonil hlavu a přitiskl jí rty na čelo. „<emphasis>Querida</emphasis>, slibuji ti, že se brzy vrátím. Do té doby budeš s Abby v bezpečí.“</p>

<p>Byl to starostlivý tón v jeho hlase, co nakonec napřímilo její poklesávající sklíčenou hlavu. K sakru. Cožpak si neřekla, že už nikdy znovu nebude tím slabým, na někom lpícím sirotkem? Zvláště ne před Conde Cezarem.</p>

<p>Byla dost stará, aby se postavila na vlastní nohy. Bože, vážně byla dost stará.</p>

<p>S námahou vystrčila odhodlaně bradu a napřímila ramena. Uvnitř možná může být zmatek, ale navenek nasadí svůj upjatý horní ret.</p>

<p>Byla vychována jako Britka. Zvládne to jako nejlepší z nich.</p>

<p>„Kdy má Levet přijet?“</p>

<p>Cezarovy rysy se sevřely. Vážně, vážně neměl rád toho malého rozkošného chrliče.</p>

<p>„Na můj vkus až příliš brzy.“ Dal jí další neuspokojivě krátký polibek, pak udělal krok vzad. „Vlastně bych měl odjet dřív, než přijede. Jednoho dne toho malého protivného mizeru zaškrtím. Vrátím se před úsvitem.“</p>

<p>Otočil se a ve dvou krocích zcela zmizel ve stínech.</p>

<p>Ponechána sama sobě, Anna bojovala s chladným pocitem osamění, který ji zaplavil jako přílivová vlna.</p>

<p>Do háje. Do háje. Do háje.</p>

<p>Byla ve velkém průšvihu.</p>

<p>A ten neměl nic do činění s Morganou-šílenou-le-Fay.</p>

<p>Cezar si s podezřením prohlížel opuštěné skladiště. Nevypadalo jako doupě učence. U čerta, i ti nejnezkušenější upíři byli schopni okouzlit smrtelníky a získat dost peněz, aby žili v pohodlí.</p>

<p>Samozřejmě se to jevilo tak, že tenhle Jagr hnal samotářskou povahu upírů do extrému.</p>

<p>Možná preferoval tak nepřívětivé doupě přesně proto, že chtěl být nepřívětivý.</p>

<p>Užuž se Cezar plížil vpřed, když si náhle sáhl za záda a vytáhl své skryté dýky. Jedním hladkým pohybem se otočil, aby se pohledem setkal s upírem, jež vyklouzl ze stínů rezavějící hromady harampádí.</p>

<p>Ten neznámý byl vysoký, skoro tak vysoký jako Styx, s bledou pletí a zlatavými blond vlasy, které nosil v dlouhém copu na zádech, a s bledě modrýma očima, které se leskly v měsíčním světle. Nebyla to však jeho výška, co přinutilo Cezara zvednout obočí. Nebo dokonce to starodávné roucho, které by přilákalo přesně ten druh pozornosti, kterému se většina upírů snažila vyhnout.</p>

<p>Byl to ten vzdálený, zdrženlivý výraz v těch strnule krásných rysech.</p>

<p>Instinktivně sevřel dýku pevněji v prstech.</p>

<p>Upír vypadal jako mrtvý.</p>

<p>Mrtvý, s kterým byl ochoten si to rozdat bez svědomí nebo zaváhání.</p>

<p>„Ty jsi Cezar?“ zeptal se. Jeho hlas byl hlubokým hrčením, jako by ho sotva používal.</p>

<p>„Si.“ Cezar zvedl obočí. „Pustím se na moře bez vesel a budu předpokládat, že ty jsi Jagr?“</p>

<p>Blonďatá hlava poklesla formálním potvrzením. „To jsem.“</p>

<p>„Máš mé vřelé díky za to, že mě necháš pátrat ve své knihovně.“</p>

<p>Modré oči se staly naprosto ledovými. „Dělám to, protože jsem dlužen Viperovi.“</p>

<p>Aha, tak tohle bylo ono.</p>

<p>„Ty a skoro každý další démon v Chicagu,“ zamumlal suše. „Al Capone byl v porovnání s Viperem lehká váha.“</p>

<p>Špetka opovržení se dotkla strnulých rysů. „Není to peněžní dluh. Pojď.“</p>

<p>Okouzlující.</p>

<p>Cezar se zašklebil, když následoval vysokou postavu do stínů skladiště. Pro upíry nebylo neobvyklé, že těžce nesli vpouštění jiných démony do svých doupat. Byla to teritoriální stvoření. Ale to nepřátelství, které doutnalo ve vzduchu, povzbuzovalo jeho vlastní instinkty prosadit svou autoritu.</p>

<p>Nebezpečná kombinace, která mohla vést ke všem možným druhům špatných věcí.</p>

<p>Cezar si stále připomínal, že Anna je na pomoci toho nezdvořáka závislá, a odolal nutkání vrazit dýku doprostřed jeho širokých zad. Místo toho se soustředil, aby se vyhnul hromadám zrezivělého smetí, když čekal, až Jagr odtáhne skrytý poklop na podlaze a zdráhavé upíra následoval dolů úzkými schody do vlhkého tunelu pod nimi.</p>

<p>„Víš ty, že kdybys chtěl ještě stylovější atmosféru, je několik roztomilých manufaktur, ze kterých by sis mohl vybírat?“ zamumlal.</p>

<p>Jagr ani na chvíli nezadržel svůj rychlý krok. „Souhlasil jsem, že tě nechám si prohlédnout mou knihovnu, ne si vyměňovat chabé fórky, Cezare.“</p>

<p>Dýka sebou v jeho ruce trhla. „Jsi od přírody tak nevlídný, nebo je to něco, na čem pracuješ?“</p>

<p>Blonďatá hlava se krátce otočila. „Pracuji na tom právě teď.“</p>

<p>Cezarovy kroky zaváhaly, pak se krátce zasmál. „Budiž.“</p>

<p>Nechal ticho nerušeně plynout, když se Jagr zastavil před těžkými ocelovými dveřmi blokujícími tunel. Uplynulo několik chvil, než se dveře nakonec s houpnutím otevřely a oni zamířili dolů dalším tunelem, který končil ještě dalšími dveřmi.</p>

<p>Cezar tiše potřásl hlavou. Dokonce i na upíra tenhle Jagr bral svou bezpečnost až s úchylnou pečlivostí.</p>

<p>Následovalo další čekání, když se Jagr vypořádával s četnými zámky a kouzly. Pak ustoupil stranou, druhé dveře se otevřely a on pokynul Cezarovi, aby vstoupil do místnosti před ním.</p>

<p>Zcela ve střehu, Cezar překročil práh, připraven na cokoli, co mohlo vyskočit ze tmy. Jagr byl zřejmě schopen jakéhokoliv množství nepříjemných překvapení.</p>

<p>Když se mu do hrdla nezaklesly žádné tesáky, ani mu žádné pařáty nerozedraly kůži, pomalu sklonil svou dýku.</p>

<p>V tom samém okamžiku Jagr stiskl tlačítko a dlouhá, ocelí vyztužená místnost se zalila světlem.</p>

<p>Cezar vykulil oči údivem i uznáním. Dokonce pocítil trochu závisti při pohledu na dlouhé řady polic, které byly naplněny stovkami knih vázaných v kůži.</p>

<p><emphasis>„Dios.“</emphasis> Vykročil vpřed, přál si, aby měl dny a ne hodiny k prozkoumání těchto polic. Viper nepřeháněl, když říkal, že Jagr je historik. „To je úžasně.“</p>

<p>Lhostejný k Cezarově potěšení, upír proklouzl kolem něj a ukázal k vzdálené polici.</p>

<p>„Knihy, které jsem posbíral o Morganě, jsou tam.“</p>

<p>„Máš nějakou, která se zabývá výslovně jejím ústupem do Avalonu?“</p>

<p>„Pár, ačkoli většina byla napsána vílami a není to nic víc, než běžné drmolení básní a legend.“ Modré oči zaplanuly nechutí. „Mají malý smysl pro historii.“</p>

<p>„Skvěle.“</p>

<p>Cezar se užuž chtěl vydat vpřed, když byl náhle zastaven. Jagr se objevil přímo před ním, nezaměnitelné varování měl vryto do bledých rysů. „Smíš zůstat v tomto sklepě, jak dlouho potřebuješ, ale nepokoušej se sám odejít. Doprovodím tě ven, až tu budeš hotov.“</p>

<p>Cezar se zachmuřil a odmítal ucouvnout. „Nemáš knihy začarované, nebo snad ano?“</p>

<p>„Je mnoho těch, které by neopatrnému mohly ublížit, ale ne ty týkající se Morgany.“</p>

<p>„Jsi trochu paranoidní, nejsi?“</p>

<p>„Na vlastní kůži jsem si ověřil užitečnost své paranoie.“</p>

<p>„Cožpak ne my všichni?“</p>

<p>V<strong><emphasis> </emphasis></strong>mžiku oka Jagr přitiskl Cezara k ocelové zdi, tesáky prodloužené hněvem.</p>

<p>„Někteří víc než ostatní.“</p>

<p>Cezar zablýskl svými vlastními tesáky. „Máš problém?“</p>

<p>Modré oči byly úlomky ledu. „Ne každý z nás byl rozmazlovaným miláčkem Věštců.“</p>

<p>„Rozmazlovaným?“ Světla zakolísala, když Cezar použil své moci, aby odhodil velkého upíra stranou. Ozvalo se bolestivé zabručení a pak nespokojené zasyčení, když Cezar vyslal myšlenku, aby udržel Jagra přitlačeného k polici. K čertu s tím neotesaným samotářem. Myslel si snad, že je jediný, kdo kdy zažil peklo?</p>

<p>„Pro tvou informaci jsem strávil dvě staletí jako otrok, jen kvůli prostému provinění, že jsem si vzal krev nesprávné ženy. Byl jsem izolovaný, někdy ponechán roky bez přestání o samotě v prázdném pokoji bez čehokoliv, čím bych se zabýval kromě knih a bezvýchodností celé situace. Celé roky jsem neviděl živáčka. Když mě pustili, byl jsem nucen bojovat s démony, kteří se mě snažili zabít jen kvůli své nenávisti ke Komisi. Byl jsem nucen zabíjet bratry ve jménu spravedlnosti. Byl jsem nucen zůstat eunuchem, držen pryč od jediné ženy, po které jsem stále mohl toužit…“</p>

<p>Jeho slova byla přetržena, když Jagr zvedl ruce a jedním hladkým pohybem roztrhl své roucho, aby odhalil hluboké jizvy, které křižovaly jeho hruď až dolů na ploché břicho.</p>

<p>Cezar zasykl při tom pohledu. Pro upíra nést takto viditelná zranění znamenalo, že byl nejprve mučen a pak hladověl několik měsíců, možná dokonce let, že se nemohl zregenerovat.</p>

<p>Bylo to nejhorší potrestání, jaké mohl upír podstoupit.</p>

<p>Horší než samotná smrt.</p>

<p>„Schovej si svůj tragický slzavý příběh pro někoho, koho to zajímá, Cezare,“ zavrčel upír, odstrkuje se od police, když Cezar uvolnil své síly. „Dokonči rychle to, kvůli čemu jsi přišel. Má trpělivost je omezená.“</p>

<p>Cezar se zamračil, když pozoroval upíra, jak kráčí mezi řadami knih ke dveřím vzadu místnosti.</p>

<p>Možná si býval měl trochu pohovořit se Styxem.</p>

<p>Jagr se zdál mít sklony a duševní rovnováhu až příliš blízké pohledu na svět Hannibala Lectera.</p>

<p>Když Anna snila o své budoucnosti, bylo to vždy jednoduché. V jejích dřívějších letech to zahrnovalo manžela, rodinu a dům, který by jí mohl poskytnout bezpečí. Místo, kam by skutečně patřila.</p>

<p>Jak roky míjely, vzdala představu manžela a rodiny. Dokonce se vzdala i skutečného domova. Bylo nemožné zůstávat na jednom místě, když nestárla.</p>

<p>Místo toho se začala stále víc zaměřovat na nespravedlnosti ve světě.</p>

<p>Pokud nemohla mít bezpečí, mohla mít alespoň cíl. Pokud by mohla alespoň troškou přispět k tomu, aby se svět stal lepším, pak jistě nebude její život zbytečný.</p>

<p>Ze všech rozličných představ o životě, které kdy Anna měla, však žádná nezahrnovala to, že bude jednou sedět s překříženýma nohama na posteli, která patří upírovi a bohyni, zatímco se ji miniaturní chrlič snaží naučit, jak zaštítit svou mysl před Morganou le Fay.</p>

<p>Život byl zábavný.</p>

<p>Ne, ve skutečnosti byl život podivný cvokhaus.</p>

<p>Anna se snažila ignorovat malé kožnaté ruce, které byly přitisknuty na její obličej, a zoufale se pokoušela soustředit na lekci, kterou ji učil. Nesnadný úkol, když mohla slyšet mávání pavučinkových křídel a vzduch byl prosycený vůní žuly.</p>

<p>Nebylo nic na celé téhle situaci, co by nebylo podivné.</p>

<p>„Co to je?“ zeptal se nakonec Levet.</p>

<p>„Řekl jsi, ať myslím na nějaký plot.“</p>

<p>Levet zamlaskal. „Ne plot z bílých latěk, který by nezadržel ani králíka. Musíš se soustředit.“</p>

<p>„Jsem soustředěná.“</p>

<p>Levet se opřel a s výrazem opovržení si založil ruce na prsou.</p>

<p>„Ne, myslíš na Pana Vysokého, Temného a Mrtvého. Tvůj rozměklý mozek je ho tak plný, že se mi z toho zvedá žaludek.“</p>

<p>Barva zaplavila Anniny tváře. Nebyla zvyklá mít někoho v hlavě, kdo se prohrabuje jejími myšlenkami. Bylo jí… trapně.</p>

<p>„Mám o něj starost,“ zamumlala, ne zcela lživě. Ona <emphasis>měla</emphasis> starost. Ale po pravdě řečeno, Cezar by naplňoval její myšlenky bez ohledu na to, jestli byl v nebezpečí nebo ne.</p>

<p>Když byl nablízku, bylo snadné odhodit vše, kromě síly jeho přítomnosti. Avšak když byl pryč, bylo mnohem snazší nechat všechny její pochyby a obavy přispěchat zpět.</p>

<p>Obavy, že zmizí tak rychle a úplně, jako to udělal před dvě stě lety. Obavy, že si s ní pouze zahrával. Obavy, že ji z nějakého záhadného důvodu využíval.</p>

<p>„Je to upír,“ řekl Levet a zakoulel očima. „Bude v pořádku. Vždycky jsou. Věř mi, vím to.“</p>

<p>Anna naklonila hlavu ke straně. I přes všechny jeho jízlivé vtipy měla tohoto maličkého chrliče ráda. A víc než to, důvěřovala mu.</p>

<p>Byl možná jediným, s kým mohla upřímně hovořit o tomto bláznivém světě, do kterého byla vhozena.</p>

<p>„Víš o upírech hodně?“</p>

<p>„Víc, než bych si přál,“ řekl zahořkle.</p>

<p>„Nemáš je rád?“</p>

<p>„Jsou to arogantní mizerové.“</p>

<p>Anna se při těch nevybíravých slovech rozesmála. „Toho jsem si všimla.“</p>

<p>„A co je na nich, že vždycky dívku získají?“ Zareptal Levet. „Ach jistě, jsou vysocí a mají ty senzační tesáky. A připouštím, že pár jich možná není odpudivých, ale koukni na mě.“ Jeho křídla se lehce zatřepetala. „Která žena zdravého myšlení by si nemyslela, že jsem tři stopy lahodné dobroty?“</p>

<p>„Ehmm…“</p>

<p>Přehlížeje její uhýbání, Levet si přejel láskyplně rukou po jednom zakrslém růžku.</p>

<p>„A to ani nezmiňuji skutečnost, že jsem náhodou i mocným kouzelníkem.“</p>

<p>Anna skryla úsměv. „Anno, vidím, že bys byl docela partie.“</p>

<p>Levet rozzlobeně nakrčil nos. „A přesto upírovi stačí, aby vkročil do místnosti, a je ze mě nakrájený lilek.“</p>

<p>„Nakrájený…?“ Anna potřásla hlavou. Levetova angličtina byla velmi kreativní. „To nevadí. Mají upíři hodně… schůzek?“</p>

<p>„To závisí na tom, o jakém upírovi mluvíš. Pokud jsou zadaní, pak jsou úplně monogamní. Samozřejmě nemají na výběr. Ale než si najdou družku…“</p>

<p>„Než si najdou družku, jsou jací?“</p>

<p>„Lovečtí psi.“ Potřásl Levet hlavou. „Naprostí a úplní lovečtí psi.“</p>

<p>Kousla se do spodního rtu. Cezar tvrdil, že nechtěl jinou ženu od doby, kdy se poprvé potkali před všemi těmi roky. A samozřejmě ji přiměl se cítit, jako by byla nějakým druhem velevzácného pokladu. Přesto… Byl skutečný sukničkář, zkušený v přesvědčování žen, aby uvěřily, že jsou výjimečné? Nebo snad ne?</p>

<p>Přinejmenším než nadejde okamžik, kdy se zas pohnou dál ke své další oběti.</p>

<p>„Ach,“ vydechla tiše.</p>

<p>„Anno?“ Předklonil se Levet se zamračeným čelem. „Stalo se něco?“</p>

<p>Zavrtěla hlavou. Co záleželo na tom, jestli byl Cezar nucen znovu zmizet z jejího života? Nebylo to jako by…</p>

<p>Se vzplanutím paniky odmítla nechat zbytek té myšlenky zformovat.</p>

<p>Na chvíli měla dost problémů na svém vlastním talíři.</p>

<p>Dobrý bože, to tedy měla dost problémů.</p>

<p>„Nic,“ řekla rozhodně.</p>

<p>Levet se zamračil, ale zřejmě si uvědomil, že neměla v úmyslu odhalit své srdce a přikývl. „Pak se tedy zkus znovu zaštítit.“</p>

<p>Anna se zašklebila. Vše, čeho zatím dokázala dosáhnout, byla jedna velká, pulzující bolest hlavy. „Ne ploty.“</p>

<p>„Dobrá. Zavři oči a představ si sama sebe, jak kráčíš dlouhou chodbou.“</p>

<p>Anna zavřela oči a přísně donutila své umíněné myšlenky zobrazit dlouhou, úzkou chodbu. Když si byla jistá, že se nehodlá vytratit do zapomnění, zhluboka se nadechla. „Tady.“</p>

<p>Levet jí položil ruce na tvář. <strong><emphasis>„</emphasis></strong><emphasis>Bon.</emphasis> Teď si s každými pár kroky představuj, že za sebou zavíráš dveře. Ne obyčejné, ocelové dveře. <emphasis>Oui, oui.</emphasis> Velmi dobře.“</p>

<p>Anna se zcela vrhla do iluze, kterou vytvářela. Jakoby kráčela dál jasně osvětlenou chodbou a nutila se vytvořit každých pár kroků nové dveře.</p>

<p>Zdálo se to tak velmi skutečné. Téměř hmatatelné.</p>

<p>Tak skutečné, že poměrně dlouhou chvíli trvalo, než vnímala divné klepání na dveře za ní. Začalo se jí opravdu zmocňovat zděšení.</p>

<p>„Levete?“</p>

<p>„Copak?“</p>

<p>„Má tam někdo klepat na dveře?“</p>

<p>Příval francouzských nadávek přišel, když se jí Levetovy prsty sevřely na tváři. „Soustřeď se, <emphasis>ma petite.</emphasis> Nevpusť je dovnitř.“ Bez výstrahy jí Levetovy ruce sklouzly z tváře a on se zhluboka nadechl. „Ouha.“</p>

<p>„Ouha?“ Anna držela oči křečovitě zavřené, hlava třeštící, když si horečně představovala ocelové dveře. „Dveře jsou pevně zavřeny. Co má být ouha?“</p>

<p>„Tamhleto.“</p>

<p>Zcela nejistá tím, zda to je dobrý nápad, Anna pomalu otevřela oči a otočila hlavu, aby následovala Levetův doširoka rozevřený pohled.</p>

<p>Ach ne. To zcela určitě nebyl dobrý nápad.</p>

<p>Co byl k čertu ten divný svit vznášející se ve vzduchu poblíž okna? Vypadalo to skoro jako zrcadlo, které nebylo zcela dotvořeno. Nebo to byl možná kolísající tunel světla.</p>

<p>„Bože můj,“ zalapala po dechu, srdce usazené v hrdle. „Co je to?“</p>

<p>Levet seskočil z postele a rozrušeně škubal ocasem. „Portál.“</p>

<p>„Portál?“</p>

<p>„Dveře mezi časem a prostorem.“</p>

<p>Och, samozřejmě.</p>

<p>Anna kroutila hlavou, ale přinutila se přijmout Levetovo vysvětlení bez připomínek. Viděla už příliš mnoho během posledních několika dní, aby ji ohromila trocha cestování pokřiveným časoprostorem.</p>

<p>„Proč je to tady?“</p>

<p>„Tvá návštěva se zřejmě rozhodla, že pokud se nemohou dostat do tvé mysli, přivolají si tě osobně.“</p>

<p>Sklouzla z postele, tělo svázané napětím. Byla jen jediná osoba, která by se pokoušela vynutit cestu do její mysli.</p>

<p>„To není dobré.“</p>

<p>„Nejen to. Je to hrubé, nevychované, skandální, je to… Neuděláš si prostě jen tak bez dovolení portál uprostřed něčí ložnice. Co kdybychom právě spolu… Však víš, co,“ durdil se Levet při Annině ostrém, nevěřícím pohledu. „Nedívej se na mne tak, je to zcela možné.“</p>

<p>Povzdechla si. „Levete, pojď se prostě soustředit na to, co přichází.“</p>

<p>Jeho ocas sebou cukal a on natáhl ruku, aby se chytil za její. „Myslím, že oba víme, co přichází.“</p>

<p>Docela pravda.</p>

<p>Vůně granátových jablek už plnila vzduch. Anně z té ovocné vůně mravenčila kůže strachem.</p>

<p>„Musíme se odtud dostat,“ zašeptala, ale její chodidla jako by přimrzla k zemi. „Levete…“</p>

<p>Chrlič temně zabručel. „Ani já se nemůžu hnout.“</p>

<p>Anna se vzpínala proti neviditelným poutům, když se portál rozšířil a odhalil vysokou ženu s rudými vlasy, oblečenou do dlouhých šatů z jemné tkaniny, kolem krku ohromující smaragdový náhrdelník.</p>

<p>Obraz byl rozmazaný, ale ty dokonalé rysy nebo čiré smaragdové oči nebylo možné si splést.</p>

<p>Ta žena z jejích snů.</p>

<p>Ne, ne ze snů. Z nočních můr.</p>

<p>„Zatraceně,“ vydechla a stiskla silněji Levetovy prsty. Žena nebyla skutečně v ložnici, ale byla zatraceně mnohem blíž, než Anna chtěla, aby byla.</p>

<p><emphasis>„Danteeeeeeee!“</emphasis> zaječel Levet, jeho hlas se rozléhal pokojem s děsivou ozvěnou.</p>

<p>Žena se chraplavě zasmála, ale Anninu vyděšenému pohledu se to jevilo, jako by ta dokonalá bledá tvář nesla náznak napětí. Jako by udržet portál nebyl zas tak lehký úkol, jak si přála, aby věřili.</p>

<p>„Upír tě nemůže slyšet, chrliči. Ani Phoenix. Jste úplně sami.“</p>

<p>„Morgana.“ Anna si ani nebyla vědoma, že by to jméno vyslovila nahlas, dokud se smaragdový pohled nezhoupl jejím směrem a nerozšířil se šokem.</p>

<p>„Ty.“ Morgana zakroutila hlavou s výrazem naprosté nedůvěry. Bývalo by to mohlo být směšné, kdyby Anna nebyla strachy bez sebe. „Anna Randalová. Ne. To nemůže být. Zabila jsem tě.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>14</strong></p>

<p><image xlink:href="#_13.jpg" /></p><empty-line /><p>Nuže. Tak tohle byla ta žena zodpovědná za požár, který zabil její tetu a málem ukončil i její vlastní život.</p>

<p>Ta… děvka.</p>

<p>Anna vystrčila bradu, tělo rozechvělé něčím víc než jen strachem.</p>

<p>„Jo, tak to asi nevyšlo,“ řekla, ač věděla, že to bylo chabé, ale bylo to to nejlepší, co mohla za těchto podmínek udělat. To, co chtěla udělat, bylo stisknout ruce kolem toho dokonalého krku.</p>

<p>Smaragdové oči se zúžily hněvem. „Jak jsi přežila ten požár? Kouzlo, které jsem použila, tě mělo zabít.“</p>

<p>„Mám taky sama pár svých schopností.“ A zdravou dávku slepé štěstěny.</p>

<p>Morgana zasyčela, ovocná vůně byla tak silná, že se Anně opět zvedl žaludek. Nebo to možná bylo jen úzkostí.</p>

<p>„Měla jsem tě zabít hned v momentě, kdy jsem pojala podezření, kdo jsi.“</p>

<p>„Proč jsi to neudělala?“</p>

<p>Morganin obraz se zostřil a vyjasnil. Jako by přijímání portálu bylo doladěno.</p>

<p>„Musela jsem si být jista. Musela jsem vědět, že jsi ta pravá, že jsi zdroj sil, které jsem cítila, než bych riskovala, že odhalím svou přítomnost.“</p>

<p>„Odhalíš svou přítomnost?“ Anna se otřásla tou letitou bolestí. „Myslíš vypálení domu až po základy a v procesu zabití jedné nevinné ženy? Řekni mi, byla teta Jane vůbec moje příbuzná?“</p>

<p>„Samozřejmě, že ne,“ posmívala se Morgana. „Byla to jen bláznivá stará ženská s myslí, kterou bylo až žalostně snadné ovládat.“</p>

<p>Bože. Jak mohla vůbec kdy bydlet s touto ženou pod jednou střechou a necítit zlo, které jí ničilo duši?</p>

<p>„A co mí skuteční rodiče?“ odvážila se zeptat a rukama svírala prsty nebohého Leveta tak silně, až slabě vypískl. „Zabila jsi je?“</p>

<p>Morgana se rozesmála. Zvedla štíhlé prsty, aby si pročísla ohnivě červené kadeře.</p>

<p>„Zabila jsem nesmírné množství tvých příbuzných. Vlastně všechny. Mohu jen předpokládat, že mezi nimi byli i tví rodiče.“</p>

<p>„Ehmmm… Anno,“ zašeptal Levet.</p>

<p>Anna ignorovala chrliče a upřeně zírala na ženu, která byla odhodlána vidět ji mrtvou.</p>

<p>„Proč? Proč se mě snažíš zabít?“</p>

<p>„Anno. <emphasis>Sacrebleu,</emphasis> ženská,“ ztratil Levet nervy a tahal ji za paži, až ho nemohla déle přehlížet. „Budeme vtaženi do portálu.“</p>

<p>Příliš pozdě si Anna uvědomila, že se ta třpytivá zář vskutku rozrůstá, vnější úpony dosahující přes pokoj až k místu, kde stáli.</p>

<p>„Do háje.“ Marně bojovala proti síle, která ji držela bez hnutí. „Jak to zastavím?“</p>

<p>Morgana natáhla štíhlou ruku, samolibý úsměv jí zkřivil rty. „Nemůžeš, má milá. Brzy skoncujeme s touto zdlouhavou hrou.“</p>

<p>„Levete?“ zaskřípěla Anna.</p>

<p>Chrlič na ni vrhl zoufalý pohled. „Nyní by byl dobrý čas na ty tvé síly.“</p>

<p>Morgana se zasmála. „Ona mě nemůže přemoci. Jsem královna. Mé síly jsou neomezené.“</p>

<p>Anna už cítila zvláštní čeření energie, které se jí otíralo o tvář. K čertu. Tohle bylo zlé. Skutečně, skutečně zlé.</p>

<p>„Cožpak nemáš nějaké kouzlo, nebo něco?“</p>

<p><emphasis>„Oui,</emphasis> ale…“</p>

<p>„Ale co?“</p>

<p>„Nejsou vždy tak předvídatelná.“</p>

<p>„Perfektní.“</p>

<p>Démonovy šedé oči byly vypouleny strachem a bolestivě svíral její prsty.</p>

<p>„Udělej to teď, Anno.“</p>

<p><emphasis>Udělat to? Udělat co?</emphasis></p>

<p>Anna silně sevřela oči. Jedna její část ji varovala, že je stejná pravděpodobnost, že strhne střechu na jejich hlavy, jako že je zachrání, ale když ji ta podivná energie začala obklopovat, věděla, že musí něco udělat.</p>

<p>Cokoli.</p>

<p>Anna povolila dveře ve své mysli a soustředila se na krev proudící ve svých žilách. V té krvi byla magie, která sílila každým uplynulým dnem.</p>

<p>Tak silně, že si vůbec nebyla jistá, co se stane.</p>

<p>Anna neochotně otevřela oči. Setkala se s vítězoslavným smaragdovým pohledem Morgany le Fay a nechala rodící se sílu vybuchnout kolem ní.</p>

<p>Cezar se vracel do Danteova sídla, když ucítil Anninu úzkost.</p>

<p>Promarnil hodiny v knihách hledáním jakékoliv stopy Morganiny slabosti. Hodiny, které neodhalily nic víc než jednu nejasnou báseň jen potvrzující to, co už se domníval.</p>

<p>Nakonec to bylo blížící se svítání, co ho vyvedlo z tunelů a zpět do ulic Chicaga. Řekl stručné sbohem Jagrovi a vyrazil na cestu směrem na sever města.</p>

<p>Byl stále ještě několik bloků daleko, když pocítil, jak jím projel první nával obav.</p>

<p>Chvíli mu trvalo, než si skutečně uvědomil, že to byly Anniny pocity, co cítil. Jako upír mohl číst v duši těch, kteří mu byli blízcí a dokonce i jejich pocity, když byly dostatečně silné.</p>

<p>Ale tohle bylo jiné. Tohle bylo mnohem víc osobní. Mnohem intenzivnější.</p>

<p>Bylo to skoro jako by byli… spojeni.</p>

<p>Neměl čas dělat si starosti s nebezpečnými pocity, které zaplavovaly jeho tělo. Ne, když strach, který cítil, dosáhl úrovně úzkosti a potom zmizel s šokujícím trhnutím.</p>

<p>Anna.</p>

<p>S oslepující rychlostí překonal posledních pár bloků a vpadl do impozantního domu, rozrazil dveře s dostatečnou silou, aby s rachotem popadaly obrazy na stěnách.</p>

<p><emphasis>„Anna?“</emphasis> vykřikl, když zamířil ke schodišti a náhle se před ním objevil Dante. Cezar se zastavil a upřeně hleděl na svého přítele. „Kde je?“</p>

<p>Něco, co možná mohl být zármutek, se dotklo těch hubených rysů. „Cezare.“</p>

<p>„Zatraceně, Dante.“ Cezar se natáhl, aby chytil upíra za ramena a prudce jím zatřásl. „Řekni mi, kde je.“</p>

<p>„My nevíme,“ zašeptal Dante.</p>

<p>Znovu mužem zatřásl, chladná hrůza se zmocňovala jeho útrob a zcela ho paralyzovala.</p>

<p>„To není dobré,“ zachraptěl.</p>

<p>Abby se objevila po jeho boku, natáhla ruku, aby se jemně dotkla jeho paže. Za normálních okolností by ten letmý dotek stačil, aby přiměl démona uprchnout pryč. Duch v Abby měl ošklivý zvyk vzněcovat démony.</p>

<p>Nyní ani neucukl.</p>

<p>„Cezare, vím, že jsi rozrušený,“ zamumlala.</p>

<p>„Rozrušený?“ zavrčel. Hleděl do jejích zářivě modrých očí. „Jsem mnohem víc než rozrušený.“</p>

<p>Její výraz setrval klidný, i když světla zablikala a víc než jedna žárovka se roztříštila pod náporem jeho energie.</p>

<p>Zřejmě byla zvyklá jednat s rozzuřenými upíry.</p>

<p>„Já vím, ale pokud hodláme Annu s Levetem najít, tak nesmíme bojovat mezi sebou,“ podotkla jemně.</p>

<p>Cezar zasyčel. Byl dost moudrý, aby věděl, že má Abby pravdu. Pokud byla Anna v nebezpečí, potřeboval veškerou pomoc, kterou mohl shromáždit, aby ji zachránil.</p>

<p>Ale v tom okamžiku nechtěl být moudrý a rozumný.</p>

<p>Chtěl rozervat město vejpůl, rozebrat ho cihlu po cihle, dokud nebude mít Annu ve svém náručí.</p>

<p>Couval z Abbyina dosahu pro případ, že by udělal něco skutečně hloupého. Snažil se udržet pod kontrolou.</p>

<p>„Řekni mi, co víte.“</p>

<p>Abby krátce pohlédla na Dantea a zhluboka se nadechla. „Anna a Levet šli do jejích pokojů, aby odhalili způsob, jak zakrýt její mysl. Byli tam méně než půl hodiny, když jsem jim nesla podnos a zjistila, že zmizeli.“</p>

<p>„Nic jste neslyšeli?“</p>

<p>„Nic.“</p>

<p>„A co pokoj? Byl…“</p>

<p>Cezarovi se zlomil hlas. Dante ho povzbudivě poplácal po rameni. „Nebyly tam žádné známky zápasu. Žádná krev. Ale je tam něco, co bys měl sám vidět.“</p>

<p>Cezar se s nechutí nechal vyvést po schodech. <emphasis>Dios.</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>Celé jeho tělo se chvělo zuřivou potřebou být na lovu. Anna byla tam venku… někde. A bez ohledu na to, jak velké byly její síly, potřebovala ho.</p>

<p>Cezar vkročil do místnosti, kde Anna setrvala tak krátce, a nečekaně se zastavil, když její sladká vůně: přepadla jeho smysly.</p>

<p>Zavřel oči a nechal tu setrvávající esenci prosáknout do svého těla.</p>

<p>„Cezare?“ zašeptal Dante jemně.</p>

<p>S potřesením hlavou se Cezar přinutil pohnout dál do velikého pokoje vyzdobeného v odstínech žluté. Pohledem sklouzl po baldachýnové posteli a francouzské skříňce, zaznamenávaje, že se vše zdálo být v pořádku.</p>

<p>Pokud tu proběhl nějaký boj, tak byl spořádaný.</p>

<p>Když postupoval, aby zkontroloval okno, byl udeřen tím až příliš známým odérem.</p>

<p>„Granátová jablka,“ zavrčel. „Morgana.“</p>

<p>„To jsme se domnívali,“ vydechla Abby jemně. Klekla si vedle propálené značky, která ničila koberec v barvě slonové kosti. „Tohle tu předtím nebylo.“</p>

<p>Cezar se zamračil. „Magie?“</p>

<p>„Ano, ačkoliv nevím dost, abych řekla jistě jaký druh,“ přiznala Abby.</p>

<p>„Musel to být portál,“ zaskřípal Dante, jeho stříbrné oči zářily hněvem. Neměl rád magii o nic víc než Cezar. „Není žádný jiný způsob, jakým by se Morgana dostala přes mé zabezpečení.“</p>

<p>„Morgana má Annu.“ Cezarova chladná hrůza byla nahrazena bouřlivou zuřivostí.</p>

<p>Královna vil musí zemřít.</p>

<p>Musí zemřít hned.</p>

<p>Cezar se otočil na patě a slepě vykráčel z pokoje. Zamířil dolů po schodech a byl už ve vstupní hale, když Dante, celý napružený, skočil před něj a přiměl ho se prudce zastavit.</p>

<p>„Cezare, počkej přece,“ utrhl se na něj upír, svaly rozechvělé námahou, jak se snažil polopříčetného Cezara zadržet. „Nemůžeš jen tak vyletět, aniž bys věděl, kam jít. Brzy bude svítat.“</p>

<p>Cezar zavrtěl hlavou. S hněvem se mísila surová, drtivá bolest, z které se mu chtělo zavýt.</p>

<p>„Nemůžu tu zůstat.“</p>

<p>Dante odmítal povolit sevření. „Alespoň počkej, než dorazí Viper a Styx. Nemůžeme dělat nic, dokud nevíme, jak Morganu najít.“ Stříbrné oči se zúžily. „Objevil jsi něco v Jagrových knihách?“</p>

<p>Cezar věděl, že bude muset Dantea rozptýlit, pokud se někdy hodlá dostat ze sídla, a tak si sáhl do kapsy a podal mu kousek papíru, který použil k opsání originálního textu.</p>

<p>„Nic víc než nejasná báseň, která se vztahuje k Morganinu ústupu do Avalonu.“</p>

<p>Dante povolil své sevření Cezara, urovnal si papír a začal číst nahlas.</p>

<p><emphasis>Z popela hrobu jejího bratra</emphasis></p>

<p><emphasis> povstane prostředek jejího zániku.</emphasis></p>

<p><emphasis>V prastaré krvi se síly probudí </emphasis></p>

<p><emphasis>Artušova pomsta znovu povstane.</emphasis></p>

<p>Upír si odfrkl při tom plácání. „Co to má k čertu znamenat?“</p>

<p>„To znamená, že Morgana je odhodlaná zabít úplně každého potomka krále Artuše,“ zavrčel Cezar, prorazil kolem Danta a hnal ke dveřím. „A další na jejím seznamu je Anna.“</p>

<p>Byl jeden krok od dveří, když se prudce otevřely a Styx překročil práh.</p>

<p>Na jeden podivný okamžik se čas jakoby zastavil, když si starodávný upír prohlížel Cezarovy ztrápené neradostné rysy.</p>

<p>Pak jedním plynulým pohybem Styx pozvedl ruku a Cezar odletěl přes vstupní halu, aby prorazil zdí a narazil do mramorového sloupu v další místnosti s takovou silou, že až otřásla domem.</p>

<p>Potom vše požehnaně zčernalo.</p>

<p><emphasis>Tak tohle bylo ono,</emphasis> rozhodla se Anna, když ležela na zádech v něčem, o čem se mohla jedině domnívat, že je pole nějakého farmáře. To bylo úplně, úplně naposledy, kdy použila své šílené síly.</p>

<p>Vše, co chtěla udělat, bylo osvobodit sebe a Leveta z Morganina portálu. Soustředila se přímo vzorně a nenechala uniknout ani pramínek své síly.</p>

<p>Ale v okamžiku, kdy se vír energie jako smršť dotkl portálu, věci explodovaly.</p>

<p>Vážně a skutečně explodovaly.</p>

<p>Jako při zrodu supernovy nastal mysl ochromující náraz, létající úlomky – těmi úlomky byla ona s Levetem – se rozprskly a přistály s pekelným žuchnutím.</p>

<p>Jediná kladná stránka na tom všem byla ta, že v dohledu nebyl žádný zatracený portál a nechutná vůně granátových jablek byla vystřídána vůní nedávno zorané země a čerstvého vzduchu.</p>

<p>Anna se cítila jako zmlácená baseballovou pálkou a usilovně se snažila sedět zpříma, jenom otáčela hlavu, jak horečně hledala Leveta.</p>

<p>Nakonec její pohled přistál na jeho drobné postavičce jen několik stop od ní. Stál, ale jeho křídla byla zplihlá a on si úzkostlivě prozkoumával svůj dlouhý ocas, jako by se bál, zda není poškozen.</p>

<p>U čerta, měl štěstí, že vůbec ještě nějaký ocas má.</p>

<p>Cestování portálem bylo horší než čelit chicagské hlavní třídě v době dopravní špičky.</p>

<p>„Jsi v pořádku?“ dokázala zaskřehotat a oklepávala si hromady hlíny z kalhot. Ani si nepokoušela uhladit vlasy, které se zřejmě rozhodly řídit vlastní vůlí, ignorovaly gravitaci a zpříma trčely do všech stran.</p>

<p>Levet upustil svůj ocas, jeho ošklivá malá tvář zmačkaná do úšklebku, když koukal skrze stíny, které zahalily okolní krajinu.</p>

<p>„Jsem v pohodě, ale kde to k sakru jsme?“</p>

<p>„Já…“ Anna bezradně zakroutila hlavou. Nebylo vidět nic než pole a několik opuštěných budov seskupených kolem polní cesty. Na vzdálené obloze bylo vidět slabou zář, jako by se odrážela světla města, ale nebyl žádný způsob jak zjistit, o jaké město šlo.</p>

<p>Mohli být pár mil od Chicaga nebo mohli být uprostřed Kansasu.</p>

<p>Nebo si možná zatraceně právě rozvinuly svou cestu do země Oz.</p>

<p>„Nemám tušení,“ zamumlala.</p>

<p>„Nepanikař.“ Chrlič začal popocházet v úhledném kruhu, jeho ubohá otlučená křídla pleskala do rytmu. „Nějak se dostaneme z tohohle zmatku. Jen nepanikař.“</p>

<p>„Dobrá.“</p>

<p>„Musíme myslet jasně. Musíme…“ Tap, ťap, ťap. „Musíme přemýšlet a nepanikařit. To je ta nejdůležitější věc.“</p>

<p>„Nepanikařit.“</p>

<p>„Správně. Nepanikařit.“</p>

<p>Anna si odkašlala. „Levete.“</p>

<p>Chrlič se zastavil a podíval se na ni s divokým jiskřením v očích. <emphasis>„Oui?“</emphasis></p>

<p>„Já nejsem ten, kdo panikaří.“</p>

<p>„Jasně.“ Pozvedl své zakrslé ruce. „Dobrá poznámka.“</p>

<p>Anna udělala krok vpřed. Vyčkávala, dokud se Levetovi nepodařilo uklidnit samovolné třepotání,</p>

<p>„Nepředpokládám, že bys měl mobilní telefon, že?“</p>

<p>Levet zvládl uraženě pokrčit nos, při té dokonale rozumné otázce. Co to bylo s démony a technologií?</p>

<p>„Jsem chrlič. Nepotřebuji tak směšná zařízení.“</p>

<p>„Můžeš se s někým spojit tvou magií?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>Srdce jí poskočilo úlevou. „Díky bohu. Musíš dát Cezarovi vědět, že…“</p>

<p>„Počkej, Anno,“ přerušil ji Levet, krabatící svůj drobný čenich. „Nejsem si jistý, že je to až tak dobrý nápad.“</p>

<p>Anna napočítala do deseti. Uvízli uprostřed bůh-ví-kde a on nechtěl kontaktovat někoho, kdo by přijel a vyzvedl je? „Proč ne?“</p>

<p>„Komunikuji skrze portály.“</p>

<p>Její naděje zemřela rychlou, bolestivou smrtí.</p>

<p>„Och.“ Anna se ušklíbla. „Jo, myslím, že bychom se na chvíli měli portálů vyvarovat.“</p>

<p>„Přesně moje myšlenka.“</p>

<p>Anna zvedla ruku, aby se lehce dotkla pečetního prstenu, který jí visel na řetízku kolem krku. Cezar sliboval, že by ho s tím prstenem mohla kdekoli najít, ale to bohužel nezahrnovalo dorozumívací zařízení. I kdyby ano, nehodlala z žádného důvodu probouzet své nebezpečné síly. Příště by se možná vymrštila na Mars místo doprostřed pustiny.</p>

<p>Rozhlížejíc se po rozsáhlé prázdnotě, Anna si povzdechla. Strávila během těch let dost času žitím na různých místech kolem povodí Mississippi, aby si byla vědoma toho, že byli pravděpodobněna míle daleko od nejbližšího města. „Tak to vypadá, že potřebujeme najít nějakého přátelského farmáře, který nás nechá použít svůj telefon.“</p>

<p>„Ehmmm…“ Levet si poškrabal jeden ze svých růžků. „Ve skutečnosti potřebuji najít místo, kde bych se ukryl.“</p>

<p>„Může nás Morgana najít?“</p>

<p>Pokrčil rameny. Znepokojeně hleděl k narůžovělé záři nad okrajem horizontu. „Nevím, ale slunce brzy vyjde.“</p>

<p>„Ublíží ti?“</p>

<p>„Jsem chrlič, Anno,“ řekl, jako by byla obzvláště zabedněná. „Když se paprsky slunce dotknou mé kůže, proměním se do své podoby sochy. Musím se schovat.“</p>

<p>„Aha.“ Anna se cítila jako idiot a znovu pohledem přelétla okolí. Nenašla nic, jen dům na spadnutí a chlév. „Co třeba do chléva?“ navrhla.</p>

<p>Pavučinková křídla sebou ostře pleskla. „Chlíva? Vypadám snad jako skoták? Mám sice růžky, ale…“</p>

<p>„Fajn.“ Vrazila si ruce v bok. „Tak si najdi nějaké místo sám.“</p>

<p>Levet se otočil o 360 stupňů a zamumlal si pro sebe:. „Domnívám se, že chlíva bude muset stačit.“</p>

<p>„Tak pojďme.“</p>

<p>Společně překlopýtali hrbolatým polem. Annino rozbolavělé tělo protestovalo při každém kroku. Být vystřelen z portálu je zřejmě něco, čeho by se měl člověk vyvarovat.</p>

<p>Anna zakopla o neulehlý drn země, a jak se usilovně snažila vstát, zasténala.</p>

<p>Jo, rozhodně vyvarovat.</p>

<p>Levetova malá ručka se natáhla, aby ji zatahala za svetr. „Anno, musíme si pospíšit.“</p>

<p>S vyčerpaným úsměvem stiskla v ruce jeho studené prsty a protáhla ho mezerou v pokleslém plotě. Odtud to byla bitva s locikou kanadskou a ostružinovými výhonky, které převzaly dvůr.</p>

<p>Nakonec se jim podařilo dosáhnout dveří chléva, které byly naštěstí nepoškozené. Otevřela je a vedla unaveného chrliče napříč zaprášenou podlahou do stínů vzdáleného kouta.</p>

<p>Chlév byl téměř prázdný. Bylo tam několik rezavějících zemědělských nářadí roztroušených po zemi, a stohy starých novin, které byly pomalu myšmi rozkousávány na kousky. Ať už to byl kdokoli, kdo kdysi nazýval tuto odlehlou farmu domovem, už dávno odešel za zelenějšími pastvinami.</p>

<p>„Sem,“ zašeptala. Odstrčila zapomenutý balík sena, aby ho zasunula do úzkého kotce.</p>

<p>Chrlič bude přinejmenším ukryt před náhodným pohledem, i když kdyby někdo skutečně chlév prohledával, byl by snadno spatřen.</p>

<p>Kde byly všechny ty šílené upíří tunely, když jich bylo zapotřebí?</p>

<p>Anna si užuž chtěla jít hledat své vlastní místo, kde se ukryje, když byla zastavena tím, že ji Levet chytil za rukáv svetru.</p>

<p>„Anno.“</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Jakmile slunce vyjde, nebudu schopen ti pomoci. Pokud něco přijde, musíš utéct.“ Povolil své sevření, a natáhl se pro zatoulaný hřebík, který byl ponechán v kotci a škrábal do prachu. „Tohle je Darcyino číslo. Zavolej jí, jakmile najdeš nějaký telefon.“</p>

<p>Její obočí se spojila. „Neopustím tě, Levete.“</p>

<p>„Musíš. Stanu-li se sochou, nemůže mi nic ublížit.“</p>

<p>Anna zamrkala. To vypadalo jako šikovný malý trik, který by měli v rukávu.</p>

<p>Zvláště kdyby se Morgana rozhodla ještě pro opakované představení. „Vůbec nic?“</p>

<p>Bez odpovědi se Levet podíval k úzkému oknu, které zářilo bledě růžovou barvou svítání.</p>

<p>„Anno, je mi líto.“</p>

<p>Klopýtla vzad, když to drobné tělo začalo žhnout a pak ztuhnulo do tvrdého kamene přímo před jejíma očima.</p>

<p>„Zatraceně.“</p>

<p>Možná už by měla být zvyklá na ty divné a nezvyklé věci. Bůh ví, že jich bylo dost během posledních několika dní. Bože, bylo jich dost během posledních dvou staletí.</p>

<p>Ale shlédnutí, jak se chrlič mění z živé bytosti v hroudu žuly, bylo něco, co zdaleka nebyla připravena sledovat.</p>

<p>Prudce vyběhla z kotce, jen se pozastavila, aby přisunula balík sena před dveře, potom přešla chlév a vyšplhala po úzkých schodech na seník.</p>

<p>Trámy byly dost nízko, takže bylo snazší se plazit po rukou a kolenou než riskovat, že se praští do hlavy. Seník byl naštěstí vyprázdněný od všeho kromě pár zapomenutých otýpek slámy. Opatrně ozkoušela nosnost zprohýbaných prken, pak se na ně položila plnou vahou a sunula se po kousíčkách do zadní strany seníku. Otevřela malá dvířka, která nabízela výhled na přiléhající krajinu.</p>

<p>Odtud by měla být schopna dávat pozor, kdyby se někdo blížil. Přítel nebo nepřítel.</p>

<p>Co však k sakru měla v plánu udělat, kdyby něco zaútočilo na chlév, to už byla naprosto jiná věc.</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>15</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_14.jpg" /></p>

<p>Anna okamžitě věděla, že je v jednom z těch snů, které nejsou skutečně sny.</p>

<p>Zaprvé, vůbec si nepamatovala, že by usínala. V jedné minutě ostražitě hlídala, kdyby se blížili nějací nepřátelé, a v další se propadla černou prázdnotou, která hrozila, že ji pohltí.</p>

<p>Kromě toho vnímala zcela realisticky. Viděla do detailu jasně okolí, až příliš zřetelně na regulérní noční můru.</p>

<p>Pátravě shlédla, aby se ujistila, že ten bizarní svět také zahrnuje oblečení, a oddechla si, když zjistila, že má na sobě dlouhé zelené šaty s vyšívanou tunikou, která jí spadala téměř až ke kolenům. Vypadala jako by právě vystoupila ze středověkého obrazu, ale byla příliš šťastná, že není pouze nahá, aby se o to starala.</p>

<p>Se zachvěním vnímala rozvalené ruiny starého hradu, které ji obklopovaly. Byla to jen kostra z ošumělých, šedivých kamenů, pokrytých zeminou a lišejníky. Prázdná okna odhalovala, že hrad je posazený na hřebeni skály s nějakým neznámým mořem, tříštícím se dole o skalnaté pobřeží.</p>

<p>Se srdcem tlukoucím stejnou silou jako vzdálené vlny se Anna pomalu otočila čelem vzad, pátraje divnou stříbřitou mlhou po známé postavě Morgany.</p>

<p>Na dlouhé okamžiky nebylo nic vidět. Možná mohla být úplně sama v odlehlé, tiché zřícenině. Ještě lépe, ani ten nejslabší závan granátových jablek nekazil slaný větřík.</p>

<p>Oči se jí rozšířily strachem, když se v klenuté bráně objevil veliký stříbročerný vlk, který ji pozoroval se znervózňujícím, bystrým zeleným pohledem.</p>

<p>„Ach…“ Spěšně udělala krok vzad, ruku přitisknutou na srdci. Vlk se zastavil, jako by si uvědomil její zděšení – což by ji bývalo mohlo uklidnit trochu víc, kdyby kolem toho velkého zvířete nezačala svítit zvláštní záře – a v mžiku oka na sebe nevzal mlhavou, éterickou podobu muže. „Proboha.“</p>

<p>„Neboj se, nechci ti ublížit,“ zahřměl hluboký hlas v mlze.</p>

<p>Anna potřásla hlavou. Navzdory nezřetelnému dojmu, veliké, velmi mužné postavy v těžkém brnění, bylo nemožné rozeznat nějaké skutečné rysy. Skoro jako by se mlha vzpouzela držet nějaký stálý tvar.</p>

<p>To samozřejmě neznamenalo, že ta… věc nemohla být nebezpečná. S jejím současným štěstím už na to mohla téměř spoléhat.</p>

<p>„Zdá se, že tohle v poslední době hodně slýchám,“ zamumlala. „Obvykle těsně před tím, než se mi někdo ublížit pokusí.“</p>

<p>Mlha se pohnula a Anna měla dojem, že cizinec zvedl ruce, aby si sundal přilbu. Nebylo to nic víc než pocit.</p>

<p>Přesně jako pocit, že ten muž měl drsné, strhané rysy a dlouhou hřívu stříbrem prokvetlých černých vlasů.</p>

<p>„Cítil jsem, jak Morgana opouští Avalon a pohybuje se světem,“ řekl, ignoruje její komentář. „To je to, co mě sem přivedlo.“</p>

<p>Udělala další krok vzad. „Vy znáte Morganu?“</p>

<p>Jeho krátký hořký smích se rozlehl prázdnou místností. „Důvěrně.“</p>

<p>„Pak celé to tvrzení o tom, že mi nechcete ublížit, byla jen velká lež?“ zachraptěla.</p>

<p>„Ne, Anno Randalová.“ Zvedl ruku v gestu, které považovala za mírové. „Jsem tu, abych ti nabídl tu trochu ochrany, kterou mohu.“</p>

<p>„Proč?“ zeptala se podezřívavě. „Proč byste mě chtěl chránit?“</p>

<p>„Jsi krev mé krve.“</p>

<p><emphasis>Krev mé krve?</emphasis></p>

<p>Podivná vlna vzrušení jí projela tělem, jen aby byla rychle umlčena. Ježíši. Jak žalostné bylo být vzrušena myšlenkou, že možná nalezla dlouho ztracenou část své rodiny?</p>

<p>Byl jen mlhavým přeludem, pro smilování boží.</p>

<p>„Chcete říct, že jsme spřízněni?“ zeptala se tónem záměrně nezúčastněným.</p>

<p>„Jsme víc než jen pouzí příbuzní.“ Mlha se zčeřila, jako by reagovala na nějakou silnou emoci. „Ty jsi vyvrcholením staletí naděje a obětování se. Ty jsi mým konečným nástrojem spravedlnosti.“</p>

<p>„Nástrojem spravedlnosti?“ otřásla se, když ji při těch zlověstných slovech náhle zamrazilo v žaludku. „Myslím, že se mi nelíbí, jak to zní.“</p>

<p>„Morgana musí zaplatit za své hříchy.“</p>

<p>„Hříchy vůči vám?“</p>

<p>„Jsem jen jednou z jejích obětí, tak jako jsi jí i ty.“ Mlha se přiblížila, přinášeje vůni vřelé, bujné šalvěje. „Během těch let je nekonečný počet obětí. A pokud by někdy měla být skutečně osvobozena ze své pevnosti v Avalonu…“</p>

<p>Zamračila se, když se jeho slova vytratila. „Co?“</p>

<p>Muž zasyčel. Zakroutil hlavou. Nebo si alespoň myslela, že zakroutil hlavou.</p>

<p>„Svět se bude koupat v jejích zvrhlostech,“ hlas se chvěl zuřivostí. „Nesmíš dopustit takovou zkázu.“</p>

<p>„Já? Co bych měla udělat?“</p>

<p>„Máš moc zničit Morganu.“</p>

<p>„Ach ne.“ Divoce zavrtěla hlavou. Ten duch nebo stín nebo cokoli to k čertu bylo, se jistě zbláznil. Kdyby Anna někdy upadla do Morganiných rukou, nepochybovala, že by ji ta žena zabila fackováním z jednoho konce Chicaga na druhý. „Já ne. Já vážně takovou moc nemám.“</p>

<p>„Dokázala jsi opak, už jen tím, že jsi vůbec naživu. Morgana ušla hodně daleko, aby se tě zbavila.“</p>

<p>Její smích v sobě nesl spoustu hořkosti. „Dobrý bože, vše, co jsem udělala, bylo způsobit jednu katastrofu za druhou. Je div, že se mi nepodařilo zabít sebe a každého kolem mě. A pro vaši informaci, jediný důvod, proč jsem stále naživu, je díky Cezarovi, ne kvůli nějaké síle, kterou možná mám.“</p>

<p>Zdálo se jako by mlha znehybněla. „Tomu upírovi?“</p>

<p>Anna překvapeně zamrkala. „Vy ho znáte?“</p>

<p>„Vidím mnoho, dokonce i tady.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>Anna si nebyla jistá, zda má být potěšena, nebo rozladěna. Bylo hezké pomyslet, že na ni někdo možná dohlížel. Na druhou stranu, poslední věc, kterou chtěla, byl nějaký mystický šmírák. Odkašlala si.</p>

<p>„Podceňuješ se, Anno Randalová.“ Jeho hlas změkl. „Jsi zrozena, abys byla vítěz. Tvůj osud je mnohem významnější, než bych si dokonce i já pro tebe byl schopen představit.“</p>

<p>Anna si dala ruce v bok. Zatraceně. Už ji unavovalo, jak se lidé věčně odvolávali na její osud, jako by všichni věděli něco, co ona ne. A nelíbilo se jí pomyšlení, že od ní lidé očekávali uskutečnění nějakého podivuhodného záměru, když se cítila spíše, jako by se utápěla v nepořádku, který byl jejím životem.</p>

<p>„Právě teď je můj osud uvězněný ve špinavém chlévě, s jedním neschopným chrličem a žádným vodítkem, podle kterého bych zjistila, kde jsem, nebo jak nás oba ochránit,“ procedila. „Stěží vítěz.“</p>

<p>„Ty tu moc máš,“ zopakoval tvrdohlavě. „Pouze ti schází schopnost ovládat své dary.“</p>

<p><emphasis>To si myslíte?</emphasis> Pomyslela si Anna suše, vybavujíc si ten bolestivý boj, který právě svedla s portálem.</p>

<p>„Pokud jste jakýsi příbuzný, tak proč byste mě nemohl učit?“ vyzvala ho.</p>

<p>Opět ucítila, jak potřásl hlavou. „Odpusť mi, Anno, ale můj čas zde je omezen.“</p>

<p>„Kde přesně je zde?“</p>

<p>Hmatatelná sklíčenost naplnila místnost. „Kdysi to býval můj domov. Nyní předpokládám, že je to můj hrob.“ Anna se kousla do rtu. „Omlouvám se.“</p>

<p>„Přijal jsem svůj osud.“</p>

<p>Jeho hlas byl přímý, ale Anna měla podezření, že byl daleko od přijetí svého osudu. Vinil Morganu za vše, co se mu přihodilo, a měl v úmyslu ji vidět potrestanou. Zřejmě měl v úmyslu Annu využít jako nástroj. Skvělé. „Řeknete mi, kdo jste?“</p>

<p>Mlha se pohnula a Anna by byla přísahala, že ucítila lehké pohlazení prstem po tváři.</p>

<p>„Ty víš, kdo jsem, Anno.“</p>

<p>„Jste Artuš?“ zachraptěla, ohromena proudem vřelosti, který se prohnal jejím srdcem. „Jako u kulatého stolu v Kamelotu?“</p>

<p>„Jsem Artuš a tvůj velmi vzdálený děd.“ Mlhavá ruka ji pohladila po paži a pak ucítila náhlou tíhu v dlani své ruky. „Tohle je pro tebe.“</p>

<p>Překvapená Anna málem upustila těžký stříbrný náhrdelník, který v sobě nesl smaragd dost velký, že by přiměl Liz Taylorovou se mlsně olizovat.</p>

<p>„Co je to?“ vydechla.</p>

<p>„Přívěšek, který mi byl dán velikým čarodějem. Umožní ti zacílit tvé síly.“</p>

<p>Pomalu zvedla pohled. „Nepředpokládám, že má návod pro držitele, který k němu patří?“</p>

<p>Mlha ustoupila a zastavila se poblíž klenutého vstupu. „Byl vyroben, aby odpověděl na prastarou magii, která proudí v tvé krvi.“</p>

<p>S třesoucími se prsty pohladila ten bezchybný klenot, fascinována průzračností jeho zeleného jasu. „Zdědila jsem své síly od vás?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Ale ony nezastavily Morganu?“</p>

<p>Jeho tichý vzdech zčeřil vzduch. „Zrada, ne síla, byla mou zhoubou, Anno Randalová. Máš mysl, která požaduje spravedlnost, ale nedovol svému soucitnému srdci, aby tě přivedlo ke stejnému osudu.“</p>

<p>„Ale…“ Spěšně polkla svá slova, když se mlha zavířila a pak znovu zírala do těch zneklidňujících očí ohromného vlka. „Sakra.“</p>

<p>Cezar zasyčel, když okolní temnota ustoupila a přiřítila se vlna bolesti, aby ji nahradila.</p>

<p>Celé jeho tělo se cítilo jako přejeté náklaďákem plně naloženým cementem, ale přetrvávající bolest v týle ho varovala, že to byla jeho nebohá lebka, co utrpělo největší poškození.</p>

<p>Sotva překvapující. Úplně proletěl zdí vstupní haly a pak vylomil mramorový sloup. Jedině skutečnost, že byl upír, ho uchránila, že nebyl uložen do nejbližší márnice.</p>

<p>Místo toho se zdálo, že leží na úzkém gauči se silným párem rukou přitisknutých na hrudi, aby ho udržely nehnuté.</p>

<p>„Probouzí se,“ zamumlal Dante, dost blízko, aby odhalil, že to byl on, kdo ho znehybněl.</p>

<p>„Zatraceně, Styxi, myslel jsem, žes ho zabil,“ zamumlal Viper zblízka.</p>

<p>„Nemluvě o té díře, kterou jsi mi prorazil ve zdi,“ zaremcal Dante.</p>

<p>„Cožpak by ho nějaká menší rána udržela, aby neutekl do svítání?“ zeptal se Styx. „Kromě toho si pamatuji, že jsem byl připoutaný řetězy v cele, když jste se vy dva rozhodli, že jsem byl nebezpečím sám pro sebe.“</p>

<p>Cezar se přinutil otevřít oči. Zjistil, že Dante sedí na gauči vedle něj a Styx s Viperem se nad ním sklánějí se starostlivými výrazy.</p>

<p><emphasis>Ne, že by Styxův výraz byl zas tak starostlivý,</emphasis> pomyslel si Cezar, když vyslal k starodávnému démonu nenávistný pohled. „Tak proč jsi k čertu neuhodil je místo mě? Já tě v cele nesvázala.“</p>

<p>Špetka pobavení se dotkla Styxových tmavých očí, když podával Cezarovi do ruky sklenici. „Tumáš.“</p>

<p>Cezar se s námahou posadil a zhluboka se napil krve. Urychlí to jeho uzdravení a pomůže znovu získat sílu.</p>

<p>Něco, co zoufale potřeboval.</p>

<p>Rychle dopil krev, odložil sklenici a zamračil se na shromážděné upíry.</p>

<p>„Anna. Slyšeli jste…“</p>

<p>„Ne, Cezare, nic se neobjevilo,“ řekl Dante tónem lemovaným soucitem. „Mrzí mě to.“</p>

<p>Cezar nechtěl lítost. Chtěl mít Annu ve svém náručí.</p>

<p>„Povolal jsem klany, aby se shromáždily,“ ujistil ho Styx. „Najdeme Annu.“</p>

<p>„Nemůžu čekat.“ S nárazem síly se zvedl z pohovky, až jeho přátelé klopýtli vzad. Cítil, že padla noc a nic ho nemohlo zastavit, nic mu nemohlo zabránit vyrazit hledat jeho ženu. „Musím něco udělat.“</p>

<p>Dante a Viper vypadali připravení zaútočit a zadržet ho silou, pokud to bude nezbytné, ale Styx zvedl velitelsky ruku dříve, než mohl Cezar dokázat, jak nebezpečné je naléhat na něj, když byl v téhle náladě.</p>

<p>„Nechte nás,“ zavrčel na Danta s Viperem.</p>

<p>Dva upíři se zdráhavé zklidnili, pak s úklonou svému vůdci ustoupili z malého předpokoje, o kterém se Cezar domníval, že je poblíž vstupní haly. Byl to jeden z těch extra nepotřebných pokojů, které – jak se zdálo – sídla vždy mívají.</p>

<p>Cezar napřímil ramena a pohlédl na toho hrozivého upíra. Nikdo se nemohl měřit se Styxovou absolutní silou, ale on byl sebevražedně odhodlán dát do svého vzdoru všechno. „Jsi můj Anasso, Styxi, ale nemůžeš mě zastavit,“ řekl hlasem plným smrtonosného příslibu. „Jsem zavázán Věštci, abych Annu ochraňoval.“</p>

<p>Styx popošel, aby se uvolněně opřel o zeď. Jeho vysoká, v kůži oděná postava se tyčila dost blízko dveří. Kontroloval východ. Cezar by musel projít přes něj, aby unikl.</p>

<p>Ne zrovna potěšující vyhlídky.</p>

<p>„A to je jediný důvod, proč riskuješ svůj život, abys ji našel?“ zeptal se.</p>

<p>Cezar znehybněl. Nechtěl probírat své intenzivní spojení s Annou. Bylo to příliš důvěrné, tělesné, intimní, aby se o to s kýmkoli dělil.</p>

<p>Jenže on znal ten výraz na Styxově nevlídném obličeji. Starší upír se nechystal pustit Cezara běžet do noci, dokud mu neřekne své.</p>

<p>„Ty víš, že není,“ zavrčel nakonec Cezar.</p>

<p>Styx pomalu přikývl, temné oči ustarané. „Cezare, i když Anna přežije Morganu, je jí předurčeno stát se Věštcem.“</p>

<p>Cezar netrpělivě mávl rukou. Zatraceně, znal Annin osud lépe než kdo jiný. Lépe než Anna samotná.</p>

<p>„Máš nějakou pointu?“</p>

<p>„Pointa je taková, že je ti souzeno ji ztratit, ať už je to kvůli Morganě nebo Komisi.“</p>

<p>„Komise nemá plány uvést Annu do funkce.“</p>

<p>„Ne, ale budou ji prohlašovat za jednu z nich,“ poznamenal Styx mírně. „Cezare, zajali tě za to, že ses pouze dovolil napít její krve. Skutečně věříš tomu, že ti dovolí se s ní spojit?“</p>

<p>Bodavá potřeba učinit Annu nevyvratitelně svou zaplavila Cezara takovou silou, že se mu roztřásla kolena. Každý jeho instinkt křičel, že ta sladká křehká žena patří jemu.</p>

<p>Výhradně, naprosto a věčně.</p>

<p>Nikdo, dokonce ani Komise nemohla změnit absolutní pravdu.</p>

<p>„Jakmile bude Anna řádným členem Komise, bude schopna činit svá vlastní rozhodnutí,“ zavrčel.</p>

<p>„Je někdo z nich zadaný?“</p>

<p>Cezar sebou trhnul, když se jím prohnala neočekávaná bolest. <emphasis>Dios.</emphasis> Byl snad Styx tajným sadistou? Cožpak se ho úmyslně snažil dohnat k šílenství?</p>

<p>„Stačí, Styxi.“ Cezar si prsty prohrábl vlasy, přecházeje v malém prostoru se vzrůstajícím pocitem klaustrofobie. Chtěl být odsud pryč. Potřeboval hledat Annu, ne se zabývat budoucností, která v sobě nesla možnost být tak bezútěšnou jako jeho minulost. „O spojení nebyla řeč.“</p>

<p>„Ale je to ono, co si přeješ,“ rýpnul Styx.</p>

<p>„Přeji?“ Cezar se rozesmál s hořkým zábleskem humoru. „Cožpak je kdy na výběr?“</p>

<p>„Možná ne, ale já tě nechci vidět donuceného trpět více, než už jsi trpěl. Ještě není příliš pozdě položit nějaký odstup mezi vámi dvěma a…“</p>

<p>„To se pleteš, Styxi. Už je příliš pozdě,“ přerušil ho hrubým hlasem. „Už dvě stě let je příliš pozdě.“</p>

<p>Ozvalo se zaklepání na dveře. Do místnosti vkročil vysoký světlovlasý upír, který byl členem Havranů, Styxových zabijáckých tělesných strážců.</p>

<p>„Odpusťte mi, můj pane.“</p>

<p>Styx se napřímil. Neskrýval při tom vyrušení nevrlý výraz. „Co se děje?“</p>

<p>„Vaše žena dorazila.“</p>

<p>„Darcy?“ Přimhouřil oči. „Vpusťte ji dovnitř.“ Upír se poklonil a vycouval ze dveří, rychle vystřídán krásnou vlkodlačicí, která se pevně zmocnila Krále upírů. „Co se děje, lásko?“</p>

<p>„Levet se se mnou spojil. Je s Annou.“</p>

<p>Cezar si ani neuvědomil, že se pohybuje, dokud nestál před Darcy. Rukama dychtivě svíral její prsty.</p>

<p>„Kde je? Je raněna? Vezmi mě k ní.“</p>

<p>Styx se naježil, při Cezarově hrubém stisku, ale jediný pohled od Darcy stačil, aby couvl.</p>

<p>„Levet si nebyl jist jejich polohou, ale cítila jsem, že je to mimo Chicago ve starém chlévě na západ odtud,“ řekla, pohled neochvějný a pln odhodlání. „Řekl, že Anna není zraněná, ale nemůže ji vzbudit. Bojí se, že může být v nějakém druhu transu.“</p>

<p>Cezar zasyčel, chladná hrůza, s kterou bojoval od chvíle, kdy ucítil Anninu úzkost, hrozila, že ho přemůže.</p>

<p>„Co se jim stalo?“</p>

<p>Darcy potřásla hlavou. „Řekl jen, že se je Morgana pokusila chytit do portálu a že Anna použila své síly, aby je osvobodila. Nemohl mluvit příliš dlouho, obával se, že by Morgana mohla vypátrat jeho hlas.“</p>

<p>Styx se natáhl, aby položil Cezarovi ruku na rameno, jako by cítil tu surovou bolest, která držela přítelovo srdce ve svěráku.</p>

<p>„Darcy, můžeš vystopovat Annu?“ zeptal se.</p>

<p>„Pokud se dostaneme dostatečně blízko.“ Jemně stiskla Cezarovy prsty. „Shay je tu taky. My dvě spolu je najdeme.“</p>

<p>Cezar už byl na cestě ke dveřím. „Tak pojďme.“</p>

<p>Anna snila. Tentokrát běžný, neškodný druh snu.</p>

<p>Dobrá, možná ne úplně tradiční. Zahrnoval démona. Jednoho krásného, hříšně lahodného démona, který dělal všemožné druhy báječných věcí s rukama, rty a jazykem… Ach ano, rozhodně šikovným jazykem.</p>

<p>„Anno. Anno,“ zašeptal hlasem podivně vysokým a s ostrým francouzským přízvukem.</p>

<p>Francouzským přízvukem?</p>

<p>Sakra.</p>

<p>Ta úchvatná vize Cezara se začala vypařovat a s povzdechem plným lítosti Anna nadzvedla těžká víčka, aby objevila Leveta, skloněného nad ní s ustaraným výrazem.</p>

<p><emphasis>„Mon dieu,</emphasis> vyděsila jsi mě,“ vydechl, jeho teplý dech se jí otíral o tvář. „Nemohl jsem tě probudit. Prášila ses do hlavy?“</p>

<p>Anna se spěšně posadila a chytila se za hlavu, která při tom náhlém pohybu pulzovala nesouhlasem. „Zdá se, že ano.“ Na okamžik se jednoduše soustředila na tu nepříjemnou bolest v čele, pak si pomalu uvědomila, že část té bolesti bylo něco, co se jí provrtávalo do kůže, sklonila ruku, aby si prohlédla ten pozoruhodný smaragd zavěšený na starodávném stříbrném řetízku, který jí ležel v dlani. „Ježíši!“</p>

<p><emphasis>„Sacrebleu.“</emphasis> Levet nervózně zatřepal křídly, oči doširoka otevřené. „Kde jsi to vzala?“</p>

<p><emphasis>Ále, to je jen taková drobnost, kterou mi podal můj pra pra pra praděd, kterým byl náhodou král Artuš, a ach ano, je mrtev a pobývá v nějaké prastaré ruině.</emphasis></p>

<p>Potlačila hysterické nutkání se rozesmát. „Uvěřil bys, že ze sna?“</p>

<p>„Ze sna?“ Levet vstal na nohy a máchal rukama nad hlavou. „Ach, perfektní. Mé sny mi nedávají nic víc než sucho v ústech a ztuhlý krk a tobě tvé sny přinášejí drahocenné cetky. Život je tak nespravedlivý.“</p>

<p>Anna zakoulela očima. Vzápětí si přála, aby to byla neudělala, když jí hlavou vystřelila ostrá bolest.</p>

<p>Měla pozoruhodný drahokam, ale mohla to také být jen další hrouda kamene, pokud se ho nenaučí používat k ovládnutí svých sil.</p>

<p>„Nemohla bych s tebou souhlasit víc.“ Nepřítomně si ometala kousky slámy ze svých džínů. Svraštila obočí, když si opožděně uvědomila, že zatímco spala, padla noc. Bože, byla hodiny mimo sebe. „Kolik je hodin?“</p>

<p>„Krátce po setmění.“ Zarazil se chrlič, nakrčujíc čenich. „Podařilo se mi spojit s Darcy.“</p>

<p>Prudká úleva projela Anniným tělem. Nepříjemný pocit, vzhledem k tomu, že chtěla být tím druhem ženy, která se o sebe vždy dokáže postarat sama.</p>

<p>Přesto tam úleva byla.</p>

<p>Kavalerie byla na cestě a ona z toho byla šťastná jako blecha.</p>

<p>„Jak? Říkal jsi, že použít portál je příliš nebezpečné.“</p>

<p>„Nemohl jsem tě vzbudit, tak jsem podstoupil to riziko.“ Pavučinková křídla sklesla, když Levet pohlédl k malým dveřím. „Doufám, že se nevrátí nás kousnout.“</p>

<p>„Budou schopni nás najít?“</p>

<p>Levet pokrčil rameny. „Máme vlkodlačici a Shalottu, které nás hledají, nemluvě o celé smečce upírů. Může to chvíli trvat, ale najdou nás.“</p>

<p>„Mezitím máme také smečku vražedných vil, které po nás pátrají,“ řekla suše. „Možná bychom měli najít lepší úkryt.“</p>

<p>„Provedl jsem průzkum, když jsem šel na lov.“ Levet si na znamení spokojenosti poplácal břicho. Anna si nedovolila uvažovat o tom, co mohl chrlič jíst. Měla ho ráda a nechtěla, aby obrázek Leveta, jak si pokřupává na malých koťatech, zničil jejich přátelství. „Není tu na míle nic než farmy a jedno malé město. Jsme tu tak v bezpečí, jako kdekoliv jinde.“</p>

<p>Anna si povzdechla. „To není příliš uklidňující.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>Padlo ticho, když oba uvažovali o těch hrozných věcech, co se mohou stát dříve, než pomoc dorazí. Nakonec Anna posbírala svou kolísavou odvahu a natáhla se, aby se lehce dotkla chrličovy ruky.</p>

<p>„Levete.“</p>

<p><emphasis>„Oui.</emphasis>“</p>

<p>„Mohl bys odtud odlétnout.“</p>

<p>Šedé oči se rozšířily. „Ne.“</p>

<p>„Poslouchej mě,“ naléhala. „Mohl bys dolétnout do Chicaga a přivést Cezara přímo do chléva. Jistě by to bylo rychlejší, než je nechat propátrat celý stát, aby nás našli?“ ušklíbla se. „Ještě za předpokladu, že jsme stále v Illinoisu.“</p>

<p>„Jsme, přestože Chicago je ještě nějakou vzdálenost od nás.“</p>

<p>„Pak jdi, Levete.“ Posunula se, dokud před ním nepoklekla. Nebohý chrlič už kvůli ní trpěl dost. „Můžeš nás oba zachránit.“</p>

<p>„Nepůjdu.“ Když se Anniny rty rozevřely, namířil jí sukovitým prstem přímo na obličej. „Ne. Už ani slovo.“</p>

<p>Anna si sedla na paty a zhluboka si povzdechla. Co to s těmi démony bylo?</p>

<p>„Cožpak jsou všichni démoni cvičeni k tomu, aby byli tvrdohlaví? Nebo je to něco, co prostě přijde přirozeně?“ zabručela.</p>

<p>„Je to zcela přirozené, <emphasis>ma petite</emphasis>, samozřejmě.“ Zahýbal obočím. „Přesně jako má krása.“</p>

<p>Anna si nemohla pomoci a nesmát se. „To vidím.“</p>

<p>Zřejmě potěšen, že se mu podařilo vykouzlit na její tváři úsměv, Levet ustoupil na stranu a ukázal na talíř plný smaženého kuřete, šťouchaných brambor a něčeho, co vonělo jako čerstvě upečené sušenky. Oči se jí rozšířily, i když žaludek zakručel uznáním.</p>

<p>„Přinesl jsem ti jídlo.“</p>

<p>Přešla pohledem k rozzářenému chrliči. „Kde jsi to sehnal?“</p>

<p>„Záleží na tom?“</p>

<p>„Ukradl jsi to, není to tak?“</p>

<p>Jeho pohled byl učiněná nevinnost. „Možná jsem si to vypůjčil z nedaleké kuchyně.“</p>

<p>Zvedla obočí. „Vypůjčil?“</p>

<p>„Věř mi, jen jsem zachránil nějakého obézního farmáře před předčasným infarktem. Prokázal jsem mu laskavost.“ Znechuceně si odfrkl. „Krom toho, na rozdíl od upírů nemůžu reálně vystupovat jako člověk. Dokážeš si mě představit, jak nakráčím do restaurace a objednám si jídlo s sebou?“</p>

<p>Anna potlačila slabý pocit viny, že ukradli nějakému nebohému farmáři večeři, a natáhla se po talíři. Levet nejenže na ni dohlížel, když spala, ale dokonce i podnikl snahu zajistit, aby byla nakrmena.</p>

<p>Teplo naplnilo její srdce. Byl to zvláštní, úžasný pocit mít ve svém životě přátele, kteří se o ni skutečně starají. Bylo to už tak dávno.</p>

<p>„Děkuji ti, Levete, je to od tebe velmi, velmi pozorné,“ zašeptala tiše a ve snaze skrýt svůj výraz sklonila hlavu, aby se pustila do malé hostiny</p>

<p>Levet snadno vycítil její rozechvění i jeho důvod a usadil se blíž vedle ní. Křídly otíral její záda v chlácholivém pohybu.</p>

<p>„Ach, jsem Francouz. Vím, jak udělat dámu šťastnou.</p>

<p>Anna pokračovala v jídle. Krátce pohlédla na svého společníka. „Je ve Francii hodně chrličů?“</p>

<p>„Evropa je jimi přímo zaneřáděná.“ Levet si hrubě odfrkl. „Naštěstí jen nemnoho z nich je ochotných opustit svá cechovní stanoviště a odjet do Ameriky.“</p>

<p>„Cechy?“</p>

<p>„To je náš rod, nebo – pokud se ti víc líbí– rodina.“</p>

<p>Anna bojovala s představou rodinky chrličů, která posedává u televize a pojídá popcorn.</p>

<p>Páni.</p>

<p>„A tady nemáte cechy?“</p>

<p>Levet ustoupil, ruce zaťaté. „Nejsem vpuštěn do žádných cechů. Chrliči mají malé pochopení pro ty, kteří jsou… odlišní.“</p>

<p>Anna náhle odložila svůj talíř, když ji zaplavila vlna bolestivého soucitu.</p>

<p>O nezapadnutí věděla vše.</p>

<p>Kamkoliv.</p>

<p>„Jo,“ zamumlala. „To ani lidé.“</p>

<p>Šedé oči ztratily svůj silný lesk. „Takže jsme oba bez cechu jako hůl v plotě.“</p>

<p>„Ano, zdálo by se, že jsme.“</p>

<p>„Není to příjemné být sám.“ Naklonil hlavu na stranu. „Ale našel jsem Shay, která mě přijala do své rodiny. Možná ti Cezar také nabídne místo.“</p>

<p>Dech se jí zastavil v hrdle. Ach… Bože. Nemohla si dovolit myslet na věčnost s Cezarem. Ani pomyšlení být obklopena těmi, kteří by ji považovali za rodinu.</p>

<p>Ne potom, co strávila tolik let smiřováním se s tím, že bude navždy sama.</p>

<p>Naděje byla tou nejnebezpečnější věcí na světě.</p>

<p>„Levete…“ Anna náhle znehybněla, poplašné zvonky bijící v její mysli, když zachytila nezaměnitelný pach jablek. „Cítíš to?“</p>

<p>Levet nervózně přikývl. <emphasis>„Oui.</emphasis> Víly.“</p>

<p>„Do háje.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>16</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_15.jpg" /></p>

<p>Anna sevřela oči a směšně se modlila, aby pach jednoduše zmizel. Už měla vil až po krk. Ve skutečnosti, kdyby se už nikdy ve svém životě nemusela znovu zabývat další vílou, nebo elfem nebo nepříčetnou královnou, byla by šťastnou, šťastnou ženou.</p>

<p>Samozřejmě že pach nezmizel.</p>

<p>Rozšířil se, až naplnil celý chlév.</p>

<p>K čertu, proč by se její štěstí mělo teď obrátit?</p>

<p>Anna otevřela oči při zvuku kroků. Střetla s Levetovým ustaraným pohledem a s úšklebkem se natáhla na ušpiněných prknech a začala se plazit na kraj seníku.</p>

<p>„Nemá cenu se skrývat, Anno Randalová,“ zavolal jemný ženský hlas, právě když Anna dosáhla svého cíle. „Vím, že jsi tady.“</p>

<p>Anna zadržela dech a vykoukla přes okraj seníku. Strach byl vystřídán ostrým zděšením a nedůvěrou, když zahlédla tmavovlasou ženu, která stála uprostřed chléva.</p>

<p>Znala tu dokonalou bledou pleť a tmavé, posměšné oči. A tu vůni… jablek.</p>

<p>„Ach můj Bože,“ zachraptěla, celé tělo rozechvělé. „Sybilo? Ale ty jsi…“</p>

<p>„Mrtvá?“ popíchla ji žena, dokonale pěstěnou rukou si přejela po perfektně upravených vlasech.</p>

<p>Anna zamrkala. A pak zamrkala ještě jednou. Žena nevypadala, jako by se právě vyplazila ze svého hrobu. Na jejích upnutých khaki kalhotách a pletené halence nebyla ani skvrna od hlíny. Jistě by tam měla být nějaká známka jejího nedávného úmrtí?</p>

<p>Musel to být trik.</p>

<p>Musel.</p>

<p>„Ona je mrtvá,“ zaskřehotala Anna.</p>

<p>Ženin drásající smích se rozlehl chlévem. „Bojíš se, že by mohla přijít zpět z hrobu? Že má v úmyslu tě strašit za to, žes ji zabila?“</p>

<p>„Já jsem ji nezabila.“</p>

<p>Tmavé oči zahořely čirou nenávistí. „Ó, Morgana možná vyslala smrtící úder, ale bylo to kvůli tobě, že byla lapena v cele, neschopna se bránit. Jsi zodpovědná za její smrt. Nyní je na čase zaplatit.“</p>

<p>Zaklíněna v pocitu neskutečnosti, Anna zůstala jako přimražená na místě, místo aby utíkala jako o život, aby se zachránila.</p>

<p>Hloupost. Hloupost. Hloupost.</p>

<p>„Kdo jsi?“</p>

<p>„Jsem Clara, Sybilina sestra.“ Rty se jí zkroutily, když se v Anniných očích rozbřesklo pochopení. Dvojče. Samozřejmě. „Zavolala mě k sobě, když umírala. Prosila mě, abych ji pomstila na těch, kteří jsou za to odpovědní. A to je přesně to, co hodlám udělat.“</p>

<p>Annin žaludek se stáhl při vzpomínce na Sybilu ležící na lůžku, mrtvou a studenou jako led. Cítila se hrozně, že ta víla zemřela.</p>

<p>Ale ne zas tak hrozně, aby se pro odškodnění nechala zabít.</p>

<p>S námahou se přinutila kleknout a shlédla dolů na ženu, která byla nejposlednější hrozbou ve velmi dlouhé řadě.</p>

<p>„Jak jsi mne našla?“</p>

<p>„Vlastně musím poděkovat Morganě za tuto jedinečnou příležitost.“</p>

<p>Zaslechla náhlé zatřepání Levetových křídel. Odrážela rychlé kmitání jejího srdce.</p>

<p>„Ona ví, že jsem tady?“</p>

<p>„Ne vysloveně tady, nicméně ví, že se ti podařilo uniknout z jejího portálu někam mezi její ztrouchnivělou farmou a Chicagem. Povolala své věrné poddané, aby se tě vydali hledat, ale na rozdíl od zbytku vil já mám tajnou zbraň.“</p>

<p>Tajnou zbraň?</p>

<p>Byla snad Pentagon?</p>

<p>„A to jakou?“</p>

<p>„Kdysi jsem tě viděla v soudní síni v L. A., když jsem byla navštívit Sybilu. Nikdy nezapomenu tvou tvář… nebo tvou vůni,“ odpověděla s domýšlivým úsměvem. „Věděla jsem, že pokud narazím na tvou stopu, budu schopna tě najít. Samozřejmě jsem ztrácela příliš času, tím, že jsem začala pátrat tak blízko Chicaga. Nikdy bych si nepomyslela, že budeš téměř u Morganina prahu.“</p>

<p>Annino srdce se znovu nepříjemně rozbušilo. Jak asi blízko byla Morgana?</p>

<p><emphasis>Práh</emphasis> nezněl příliš dobře.</p>

<p>Anna raději oddálila tu ošklivou myšlenku, která ji bude trápit později, a soustředila se na vílu pod sebou. „Tak jsi mě našla.“ Přimhouřila oči. „A co teď?“</p>

<p>Clara se usmála s chladným pobavením. „A, žena, která má ráda výzvy. Nevím jestli být ohromena nebo se zasmát tvé pitomosti.“</p>

<p>„Já vím, co,“ zamumlal Levet po straně.</p>

<p>Anna vrhla na chrliče varovný pohled a obrátila svou pozornost zpět ke Claře.</p>

<p>„Řekni mi, co hodláš udělat.“</p>

<p>Clara ohnula posměšný prst. „Proč nepřijdeš dolů, abychom to mohly probrat jako dva rozumní dospělí lidé?“</p>

<p>Levet si odfrkl. „Je to past.“</p>

<p>„Myslíš?“ řekla Anna suše. Naklonila se přes okraj seníku. „Díky, ale je mi dobře tam, kde jsem. Jen mi řekni, co chceš.“</p>

<p>Dokonalé rysy se zkroutily zvrhlým vztekem. „To, co chci, je vidět tě umírat.“</p>

<p>„Pěkné,“ ucedila Anna a otřásla se.</p>

<p>„Ale nejdřív chci nechat Morganu draze zaplatit za to, že jí tě předám.“</p>

<p>„Haha.“ Levet se posunul, aby stanul vedle Anny. „Hodláš vyjednávat s královnou vil? Proč si rovnou hned nezačneš kopat vlastní hrob?“</p>

<p>„Ach, ona bude vyjednávat. Nesmírně touží dostat Annu Randalovou do rukou.“</p>

<p>„Proč?“ zeptala se nečekaně Anna. „Proč chce, abych zemřela?“</p>

<p>„Ty to nevíš?“ zasmála se Clara. „Jak dokonalé. Měla bys jít na smrt a stále si při tom lámat hlavu, proč umíráš. Přesně jako Sybila.“</p>

<p>„Ona to neví, Anno.“ Levet se naklonil a vychrlil směrem ke Claře ostružinu. „Není nic než slouha. Špína u Morganiných nohou.“</p>

<p>Bledé rysy zrudly vzteky, když zvedla štíhlou ruku Levetovým směrem.</p>

<p>„Ty slizký malý plaze…“</p>

<p>Anna ucítila závan síly. Zároveň byl Levet odmrštěn vzad a jeho drobné tělo se sneslo znepokojivě nehybné na prkna podlahy seníku.</p>

<p>„Levete.“ Anna se doplazila k jeho nehýbající se postavičce a zoufale se pokoušela svého přítele probudit. „Levete. Ach, můj bože.“</p>

<p>Nepřišla žádná odpověď a kombinace strachu a naprosté zuřivosti zmítala jejím tělem. Otočila se na kolenou, posunula se zpět na okraj seníku, vrhla se přes něj a přistála na špinavé podlaze. Už se dávno přestala starat o své vlastní bezpečí. Tato žena ublížila jednomu z jejích přátel. Jednomu z prvních přátel, které měla v téměř dvou staletích. Ta zlá víla bude velmi, velmi litovat, že se zapletla s Annou Randalovou.</p>

<p>„Ty… odporné, příšerné monstrum. Chceš boj, máš ho mít.“</p>

<p>Možná cosi jako strach vystřídalo samolibou sebedůvěru v Clařiných temných očích. Zvedla ruce a ustoupila dozadu.</p>

<p>„Jen jsem toho protivu omráčila,“ zaskřehotala. „Drž se zpátky nebo tě zabiju.“</p>

<p>„Ne, to neuděláš,“ vysmála se jí Anna, nevědomky svírající drahocenný smaragd ve své zaťaté pěsti. „Chceš mě vyhandlovat, vzpomínáš? Máš sny o bohatství, které ti tančí hlavou.“</p>

<p>„Nejsem Sybila, já neobětuji svůj život kvůli bohatství.“</p>

<p>Vzduch se oteplil, když se Annin hněv začal uvolňovat z jejího napjatého těla. „Řekni mi, proč chce Morgana moji smrt.“</p>

<p>S náhle rozšířenýma očima víla ustoupila o dalších několik kroků dozadu. „Já… já ne…“</p>

<p>„Řekni mi to,“ vybuchla Anna, vlasy jí vlály a tančily ve vzdouvajícím se větru.</p>

<p>„Vše, co vím je, že Modron měla o tobě vizi,“ vypískla Clara.</p>

<p>„Modron?“</p>

<p>„Morganina vědma.“</p>

<p>Vědma? Co zas bylo k čertu tohle?</p>

<p>„Jaká byla ta vize?“ zeptala se místo toho, nebyla v náladě, aby se nechala rozptylovat.</p>

<p>Clara si olízla rty. „Že Artušův dědic povstane z temnoty a zatratí Morganu do pekel.“</p>

<p>„Roztomilá představa, ale proč si myslí, že já jsem ten dědic, který je předurčen k tomu, aby ji poslal do pekel?“</p>

<p>„Máš krev prastarých.“</p>

<p>„A…?“</p>

<p>Rychle šlehla svým tmavým pohledem po přilehlých dveřích, pak se vrátila k Annině zlověstné tváři.</p>

<p>„A ona zasvětila život vyvraždění Artušovy linie. Nezáleží na tom, zda jsi skutečně ta jedna Předurčená, nemůže tě nechat naživu.“</p>

<p>Annino srdce se sevřelo ostrou, palčivou bolestí. Tolik smrti. Tolik osamění kvůli hloupé vizi.</p>

<p>„Vyvraždila celou moji rodinu,“ zamumlala Anna, neschopna pochopit, že by kdokoli, královna nebo ne, mohl být tak zlý.</p>

<p>„Ano, být tebou, tak bych…“ Bez varování se Clara vrhla vpřed, jasně cítící Annino rozrušení. Anna měla sotva čas vyjeknout překvapením, než jí žena bodla nůž do břicha, až ji porazila.</p>

<p>Anna se zvedala zpět na nohy, ignorovala krev, která jí proudila z těla. Hbitě se vyhnula Clařinu dalšímu úderu.</p>

<p>„K čertu s tebou,“ zamumlala Anna.</p>

<p>„Ty jsi ta, která bude zatracena, pokud neklekneš na kolena a neuděláš přesně, co ti řeknu.“</p>

<p>Vytrhuje nůž ze svých útrob, Anna zaskřípala zuby, když jí tělem proběhlo zvláštní hučení.</p>

<p>„Jsi blázen?“ zaskřípěla, nutíc se soustředit, aby zůstala stát. Zatraceně, krev stále proudila z její hluboké rány, vzpíraje se její obvyklé schopnosti uzdravit se.</p>

<p>„Ne, jsem velice, velice chytrá,“ varovala ji Clara. „Ten nůž byl očarovaný, a dokud mi neumožníš zrušit kletbu, zemřeš.“</p>

<p>Dobrá… proklatě.</p>

<p>Nevěděla nic o zakletých nožích nebo kletbách, ale věděla, že pokud této ženě dovolí získat vedení, bude z ní brzy Morganina hračka.</p>

<p>Radši by zemřela v tomto chlévě, než aby tohle dopustila.</p>

<p>Anna vycítila další útok, napřáhla ruku, aby ženu odstrčila. Její síly však měly jiné představy. Když se její dlaň spojila s Clařinou paží, žena zaječela a puch pálícího se masa naplnil chlév.</p>

<p>Anna se zašklebila, ale nebyl čas cítit vinu, když ji Clara udeřila neviditelnou silou. Rána ji zasáhla jako perlík do hrudi. Zavrčela bolestí, docela přesvědčená, že jí víla právě zlomila žebro. Další rána ji udeřila do čela a začala téct další krev.</p>

<p>Udeřila, oslepena krví a dokázala jen poškrábat ženinu tvář, když víla ucukla.</p>

<p>„Přestaň s tím, nebo zemřeš,“ zasyčela žena. „Jen já můžu zlomit kletbu.“</p>

<p>„Risknu to,“ dokázala Anna procedit mezi zuby, než byla odmrštěna vzad neviděným úderem do hrudi.</p>

<p>„Dovol mi tě svázat a slibuji, že už ti nebudu ubližovat.“</p>

<p>Doooobrá.</p>

<p>Anna se vyšvihla na nohy. „Jen mě předáš Morganě k zabití.“</p>

<p>„Jestli jsi tou Předurčenou, pak ty zabiješ ji.“ Dobírala si ji Clara, zatímco její mocná pěst zasáhla Anninu bradu.</p>

<p>Zatraceně, byla otloukána jako boxovací pytel. Pokud se nezačne bránit, bude brzy mrtvá.</p>

<p>Anna si nevšímala bolesti, která jí pulzovala tělem a přinutila se soustředit na teplo, které kolem ní vířilo. Nebyla si jistá, že může ovládat vítr natolik, aby mu zabránila ve stržení chléva na jejich hlavy. Pokud Levet stále ještě žil, nemohla riskovat, že by mu ještě více ublížila.</p>

<p>Kromě toho její doutnající vztek potřeboval něco víc, než jen větřík.</p>

<p>Červený opar jí blikal před očima, její mysl tak pohlcena mocí, kterou budovala, že si sotva povšimla úderů, kterými na ni Clara nadále útočila. Dokonce ani, když se Clara vrhla vpřed a podrápala jí nehty krk.</p>

<p>„Přestaň, ty potvoro,“ zasyčela Clara.</p>

<p>„Tohle skončí… teď.“ Anna se chytila víliny paže pevným stiskem a dovolila tomu potlačenému žáru, aby nabil vzduch kolem nich.</p>

<p>Nejdříve necítila nic, než štípání vlastní kůže a Clařin zběsilý pokus se vyprostit. Zdálo se, jako by žár skoro čekal na nějaký směr.</p>

<p>Nebo možná nějaké magické slůvko, o kterém neměla ani ponětí.</p>

<p>Nebylo by to prostě dokonalé?</p>

<p>Panika začala vzrůstat, ale než mohla plně převzít plnorychlostní status, třpyt smaragdu, který nyní tiskla ke Clařině paži upoutal její pozornost.</p>

<p>Se zvláštním hypnotickým rytmem začalo to světlo s děsivým zeleným plamenem vyplňovat chlév. Clara zalapala po dechu. Přesunula pozornost ke klenotu, z kterého by každá víla zezelenala závistí.</p>

<p>Nebyla to však závist, co zkroutilo její krásné rysy. Místo toho to byl strnulý, nevěřící strach.</p>

<p>„Ne… prosím ne.“</p>

<p>Její prosba mohla přimět Annu zakolísat. Neměla tak zlomyslné srdce, aby si vychutnávala způsobování bolesti druhým. Ale volba skončit či ovládnout situaci jí byla odňata z rukou, když smaragd zazářil a bez varování chlévem otřásla prudká exploze.</p>

<p>Anna cítila, jak je odmrštěna, spalující bolest proudila její krví. Pak s prasknutím, které se jí rozlehlo mozkem, její hlava narazila do vzdálené zdi a těžce dopadla na špinavou podlahu.</p>

<p>„Anno… Anno.“ Drobná ruka se dotkla jejích vlasů a Anna dokázala zvednout své těžké řasy natolik, aby objevila Levetovu tvář zaplavenou slzami před svýma omámenýma očima.</p>

<p>„Levete?“</p>

<p><emphasis>„Oui.</emphasis> Nehýbej se.“</p>

<p>Hýbat? Bože. Poslední věc na světě, kterou měla v úmyslu udělat, bylo přinutit své vyčerpané, rozbolavělé tělo, aby sebou vůbec škublo.</p>

<p>„Zvítězili jsme?“</p>

<p>Úsměv se dotkl toho skutečně ošklivého obličeje a na chvíli vypudil obavy. Její vědomí se začalo vytrácet.</p>

<p>„Bajóó.“</p>

<p>To směšné slovo bylo poslední, co uslyšela, když ji náhle pohltila prázdnota.</p>

<p>Hummer byl skvělou volbou pro prohánění se hrbolatými postranními cestami Illinois. Byl dost prostorný, aby unesl čtyři upíry, Shalottu a vlkodlaka, a dostatečně odolný, aby přežil Viperovy zanícené pokusy překonat stát v novém rekordním čase. Cezar se nicméně rozčiloval, že je omezován.</p>

<p>Chtěl běžet tmou, využít své schopnosti, aby vystopoval ženu, která k němu volala, i když nebyla nablízku.</p>

<p>Bohužel měl Styx pravdu, když ho upozornil na to, že by mu síla vydržela jedině na nalezení Anny. A pak, když by ji našel, bylo by lepší dopravit ji rychle zpět do bezpečí Chicaga autem, než kdyby ji musel nést.</p>

<p>Moudře ponechán nerušeně na zadní sedačce, Cezar zavrčel, když Viper zpomalil a jel krokem. Darcy a Shay využily příležitost zhluboka se nadechnout čerstvého vzduchu. Cezar logicky chápal, že se mu přátelé snaží pomoci, ale v ten moment se logikou neřídil.</p>

<p>Každé zbytečné zpoždění ho mučilo, jako kdyby mu propichovali srdce stříbrným kůlem.</p>

<p>Cezar skřípal zuby ve snaze potlačit pocit nespokojenosti. Náhle ztuhl. Nebyl to žádný pach, žádný zvuk, žádná hmatatelná známka, že by Anna byla poblíž.</p>

<p>Ale on to věděl.</p>

<p>Věděl to s absolutní jistotou.</p>

<p>„Zastav,“ zavrčel, otvíraje zadní dveře. „Zastav auto.“</p>

<p>„Co se děje, Cezare?“ zeptal se ho Styx.</p>

<p>„Cítím ji. Cítím Annu.“ Jeho tělo se zachvělo hrůzou. „Byla zraněna.“</p>

<p>„Cezare… proklatě.“ Dante se natáhl, aby ho zastavil, ale Cezar už se vrhal z pohybujícího se vozidla a prolétl tmou oslepující rychlostí.</p>

<p>Oni budou schopni sledovat jeho stopu, ale on na ně nemohl čekat. Ne, když každý jeho instinkt ječel, že se mu Anna vytrácí.</p>

<p>Nedávno zoraná půda nebyla žádnou překážkou, když se řítil nocí, slabá vůně jablek ho jen pobízela kupředu.</p>

<p>Prošla tudy víla.</p>

<p>Nedávno.</p>

<p>Přeskočil prohnutý plot a zamířil k vzdálenému chlévu. Když přišel blíž, pach jablek se smísil s pachem Anniny krve. Zalil ho ledový vztek.</p>

<p>Kdokoli se opovážil Anně ublížit, brzy zemře.</p>

<p>Cezar se ani neobtěžoval skrývat před možnými nepřáteli svůj rychlý přístup, napnul síly, aby vyrazil hnijící dveře, a vrhl se do stínů chléva.</p>

<p>„Anno,“ vykřikl, téměř tonul v chladné úzkosti, která naplňovala jeho tělo.</p>

<p>„Jsme tady,“ zavolal Levet z odlehlého kouta.</p>

<p>V okamžiku klečel vedle Anny a rukou něžně hladil její potlučený obličej.</p>

<p>„<emphasis>Dios.</emphasis> Anno.“ Rychlou prohlídkou si uvědomil, že byla vážně raněna. Hluboké rány na tváři a krku ztrácely až příliš krve. A žebro bylo rozdrceno a probodlo jí plíce. Proč se neuzdravovala? „Co se jí stalo?“ zachraptěl.</p>

<p>„Byla to víla.“ Zachvěl se Levet. „Vypadala přesně jako Sybila a bodla Annu očarovaným nožem.“</p>

<p>Cezar zasyčel, tesáky prodloužené, připravené zabíjet. „Kam šla?“</p>

<p>Levet se znovu otřásl a rozhlédl se po chlévě. „Všude. Ona… vybuchla. Vážně si myslím, že bychom měli Annu odsud dostat, než se probere. Nebude se jí líbit, co udělala s tou krásnou cetkou.“</p>

<p>Se zamračením si Cezar povšiml smaragdu sevřeného v Anniných zkrvavených prstech.</p>

<p>„Odkud se to vzalo?“</p>

<p>„Věřil bys, že ze snu?“</p>

<p>„A…“ Cezar zakroutil hlavou. Nezáleželo na tom. Nezáleželo na ničem, než na pohledu na Annino potlučené a téměř zlomené tělo. Sklonil se, aby jí přitiskl rty na čelo. „Nevadí.“</p>

<p>„Můžeš nad ní povykovat později, Cezare,“ řekl Levet vysokým hlasem, přiškrceným strachem. „Právě teď se potřebujeme odtud dostat.“</p>

<p>„Je příliš slabá, aby se hýbala.“ Cezar zavřel oči a zápasil se vzrůstající panikou. „Ztrácíme ji.“</p>

<p>Levet prudce srazil křídla, škubaje ocasem. „Udělej něco. Dej jí svou krev. To by mělo zlomit kletbu.“</p>

<p>Cezar zasyčel, mrkl na chrliče smrtícím pohledem a ten se moudře odklopýtal dál.</p>

<p>K čertu s tím otravným chrličem. On lépe než kdokoliv jiný věděl, že jeho krev by Annu zachránila. Ale sdílet svou krev s touto ženou nebylo bez komplikací.</p>

<p>Komplikací, které by ho k ní navždy připoutaly. „Není to tak jednoduché,“ zabručel.</p>

<p>„Proč?“ zeptal se Levet, pak se zhluboka nadechl, když uvědomění udeřilo. „Ach.“</p>

<p>Ach, vskutku.</p>

<p>Sdílet krev s touto ženou nebyl jen čin milosrdenství. Celé jeho tělo se chvělo přípravou se s ní svázat a spojit.</p>

<p>V okamžiku, kdy jeho krev zasáhne její rty, bude navěky spoután s Annou Randalovou.</p>

<p>Byl to krok, který byl ochoten udělat.</p>

<p>Ne ochoten, který byl <emphasis>dychtivý</emphasis> udělat.</p>

<p>A bez ohledu na to, zda byl kdy s Annou fyzicky spojen, věděl už, že pro něj nikdy jiná nebude.</p>

<p>Byla jeho osudovou družkou.</p>

<p>Ale byla také jedna jeho část, která se bouřila při myšlence, že ji pojme za svou družku, zatímco leží v bezvědomí. Byla to posvátná událost, koneckonců. Událost, která se odehraje jednou jedinkrát za celou věčnost. A takový čin by nikdy neměl být vykonán bez plného souhlasu partnera.</p>

<p>Zvláště ne partnera, který byl tak nedůtklivý a nezávislý, že by mu mohl velmi dobře nakopat zadek, až zjistí, co se stalo.</p>

<p>„Cezare…“ Styx vešel do dveří. Zpomalil, když se přiblížil k Anně s chmurným výrazem ve tváři. „Zatraceně. Žije, ale tak tak.“</p>

<p><emphasis>„Si.“</emphasis></p>

<p>Styx poklekl vedle Cezara a položil mu ruku na rameno. „Uzdravíš ji?“</p>

<p>„Ty víš, co se stane,“ řekl Cezar hrubě.</p>

<p>Nastal okamžik ticha, potom Styx natáhl ruku směrem k Anně.</p>

<p>„Pak já tedy…,“ jeho slova byla zprudka přerušena, když Cezar vstal a přišpendlil krále upírů ke zdi. „Do háje, Cezare.“</p>

<p>Cezar odhodlaně nakročil, vytáhl se na špičky a naklonil dost blízko, aby si s nebezpečným upírem pohlédl z očí do očí.</p>

<p>„Už se jí nedotýkej,“ zaskřehotal.</p>

<p>Styx přimhouřil oči. „Pak udělej, co musíš udělat.“</p>

<p>Cezar se třásl, jak s námahou krotil prudké nutkání potrestat tohoto démona za to, že se Anny dotkl. Vzduch kolem nich houstl. Nakonec to byl Levet, kdo ho odtáhl od okraje pohromy.</p>

<p>„Cezare, ona se ztrácí.“</p>

<p>Mumlaje si pod vousy kletby, Cezar se rychle otočil a sklonil se vedle Anny. Levet měl pravdu. Tlukot jejího srdce varoval, že rychle dosahuje bodu, odkud není návratu zpět.</p>

<p>Nebylo na vybranou.</p>

<p>Mohl přijmout Annin hněv.</p>

<p>Nemohl přijmout její smrt.</p>

<p>Cezar zvedal své zápěstí k ústům a tesákem vyryl hlubokou rýhu. Krev okamžitě začala proudit. Naklonil se nad Annu a přitiskl svou ránu k jejím ústům.</p>

<p>Po dlouhé chvíle se nic nedělo.</p>

<p>Cezar cítil, jak jí krev plní ústa a sklouzává dolů po jazyku do hrdla, ale byla příliš slabá, aby polkla. Natáhl svou volnou ruku a něžně ji po krku pohladil, tiše ji přiměl, aby si vzala, co potřebovala.</p>

<p>„Nezlepšuje se to,“ zamumlal Levet. Lomil rukama a nepříjemně rozviřoval prach a kousky slámy svými rychle třepajícími křídly.</p>

<p>„Teď ne, Levete,“ zavrčel.</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„Teď ne.“</p>

<p>Chrlič se stáhl, aby si mumlal zoufalé prognózy v koutě, když si Styx klekl blízko vedle Cezara. Cezar si toho nevšímal. Celé jeho soustředění bylo namířeno na Annu, když ji nabádal, aby přijala výživu, kterou jí nabízel.</p>

<p>„No tak, <emphasis>querida,“</emphasis> jemně naléhal. „Nech mě ti pomoci.“</p>

<p>Uplynulo více minut, ale Cezar nepřestával pobízet Annu, aby polkla jeho krev.</p>

<p>Nakonec špetka barvy začala nahrazovat popelavou bledost její pleti a její dech se prohloubil. Styx se natáhl kolem něj, aby nahmatal pulz na spodu jejího krku.</p>

<p>„Uzdraví se,“ řekl spokojeně. „Myslím, že ji můžeme bezpečně vzít zpět do Chicaga.“</p>

<p>Cezar přikývl, neschopen mluvit, když pomalu zvedl Anninu ruku, aby si prohlédl to rudé, spletité tetování, které se jí vinulo pod kůží na vnitřní straně paže.</p>

<p>Anna byla zachráněna a on s ní byl spojen.</p>

<p>Čin byl vykonán.</p>

<p>A poprvé za pět set let se cítil úplně, zcela klidný.</p>

<p>Anna se probudila s pocitem déjá-vu.</p>

<p>Dobrý bože. Byla sražena do bezvědomí… znovu.</p>

<p>Kolikrát už se to stalo v posledních několika dnech?</p>

<p>Rozhodně víckrát než v posledních dvou stech letech dohromady.</p>

<p>A byla si podivně jistá, že to je trend, který bylo třeba udusit v zárodku.</p>

<p>Nechala oči zavřené. Soustředěně oprošťovala mysl od těch směšných blábolů. Potřebovala určit, kde je. A co je důležitější – v jak velikém nebezpečí právě může být.</p>

<p>K jejímu údivu to trvalo méně než jeden úder srdce, aby si uvědomila, že Cezar je nablízku.</p>

<p>Nebyla si jistá, jak to ví. Nebyl to žádný zvuk, žádná vůně, žádné znamení toho, že není úplně sama v temnotě. Byla to prostě neochvějná jistota.</p>

<p>Anna otevřela oči. Otočila hlavu na polštáři a odhalila nejasnou siluetu muže stojícího poblíž dveří.</p>

<p>„Cezare?“</p>

<p>„Jsem tu.“ Svíce zakmitala, když Cezar rychle přešel k posteli a usadil se vedle ní na matraci. „Ne, nehýbej se,“ poručil jí, rukou jí zatlačil na rameno, když se pokoušela posadit.</p>

<p>Anna se neobtěžovala bojovat proti nevyhnutelnému a uložila se zpět do polštářů. Rozhlédla se po prázdném pokoji, který neobsahoval nic víc než postel a vysokou skříň v rohu. Stěny byly obloženy a na podlaze byl orientální koberec, ale nebyla tam žádná okna a nic, co by odlehčilo tu strnulou jednoduchost.</p>

<p>Přesný opak onoho honosného stylu, jaký by čekala od upírů.</p>

<p>„Kde to jsme?“</p>

<p>„V tunelech pod Viperovým domem. Bylo to nejbezpečnější místo, kam tě odvézt, které jsem mohl vymyslet.“</p>

<p>Lehce se ušklíbla. Nemyslela si, že byl nějaký tunel dost hluboký, aby ji uchránil před Morganiným hněvem. Přesto nemohla popřít, že se jí ulevilo, že je pryč z toho zaprášeného, odlehlého chléva.</p>

<p>A od té pomatené víly, která ji málem zabila.</p>

<p>Náhle znehybněla. „Co Clara? Chytili jste ji?“</p>

<p>Cezar zvedl obočí, každým coulem vypadal jako konkvistador v černých kalhotách z bavlněného kepru a bílé, hedvábné košili, která nebyla zapnutá a odhalovala svaly jeho široké hrudi. Vršek vlasů měl stažený dozadu a svázaný koženým řemínkem v účesu, jenž zdůrazňoval tesanou dokonalost jeho rysů.</p>

<p>Hmm… Snad dokonce stálo za to nechat se srazit do bezvědomí, mohla-li se probudit s takovým výhledem.</p>

<p>„Clara?“ zeptal se. Oči mu ztmavly, jako by si byl vědom vzrušení, které se začínalo probouzet s navracejícím elánem v jejím těle.</p>

<p>„Sybilino dvojče.“ Anna se při vzpomínce na tu hrůznou vílu otřásla, její potěšení vystřídala nechuť. „Vystopovala mě a hrozila, že mě předá Morganě. Zároveň na mně chtěla vydělat ohromný balík.“</p>

<p>„Nebyla tam, když jsme přijeli.“</p>

<p>Anna přimhouřila oči při neomylném pocitu, že k ní není zcela upřímný.</p>

<p>„Něco přede mnou skrýváš,“ obvinila ho.</p>

<p>Chvíli váhal, pak neklidně pokrčil rameny. „Je mrtvá.“</p>

<p>Annin dech se bolestivě zarazil v hrdle. Vzpomněla si, jak Claru držela, když smaragd pulzoval svou zvláštní silou. Pak přišel výbuch a všechno zčernalo.</p>

<p>„Zabila jsem jí, je to tak?“ zachraptěla Anna.</p>

<p>Cezar pomalu přikývl. <emphasis>„Si.“</emphasis></p>

<p>„Byl to ten smaragd.“ Anna shlédla na svou ruku. Ulevilo se jí, když zjistila, že už nesvírá žádný drahocenný klenot. Nestarala se, kde byl, dokud už se jí nedotýkal. „Myslela jsem, že měl ovládat mé síly, ale místo toho věci ještě zhoršil.“</p>

<p>„Ne, Anno.“ Tmavé oči zaplály divokou emocí. „Jsi naživu.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„To je jediné, na čem záleží,“ zavrčel, vytahuje ten útočný smaragd z kapsy. „Levet říkal, že pochází ze sna?“</p>

<p>Zachvěla se a s respektem se tiskla co nejdál od toho slabého zeleného plamene. „Ne, nemohl to být sen, bylo to příliš skutečné.“</p>

<p>„Co se stalo?“</p>

<p>Anna nevědomky sevřela pokrývku, která ji halila, jakoby bodavý pocit ztráty sevřel její srdce.</p>

<p>„Byla jsem v rozpadlém hradu a byl tam muž.“ Zhluboka se nadechla, když její hlas hrozil, že přeskočí. „Tvrdil, že je příbuzný. Můj jakýsi dědeček. Také řekl, že chce, aby byla Morgana potrestána.“</p>

<p>S tou záhadnou schopností číst její pocity, se Cezar moudře nešťourat v té rušivé vizi. Nebyla připravena probírat hořkosladký pocit z toho, že nakonec potkala svého příbuzného, jen aby nebyl ničím víc, než prchavým zjevením.</p>

<p>„A ten duch ti dal tohle?“</p>

<p>Duch? Ano. Líbilo se jí, jak to zní. Mnohem lepší výraz než pomatená halucinace nebo hrůzostrašný fantom. „Tvrdil, že mi to pomůže zamířit mé síly.“</p>

<p>Rty se mu zkroutily v ironický úsměv. „Rozhodně bych řekl, že to splnilo účel.“</p>

<p>„Bože.“ Anna si zakryla rukama obličej, zaskočena vinou. „Já tu ženu zabila. To je hrozné.“</p>

<p>„Zachránila jsi sebe a Leveta.“ Cezar ji chytil za zápěstí a odtáhl jí ruce, takže byla nucena mu pohlédnout do jiskřících očí. „Nezapomínej na to, <emphasis>querida.“</emphasis></p>

<p>„Levet,“ vydechla. Přepadla ji další vlna výčitek, když si uvědomila, že se na toho nebohého chrliče ani nezeptala. „Jak mu je?“</p>

<p>Cezar se ušklíbl. „Je v podstatně lepší formě než ty, slibuji.“</p>

<p>„Díky bohu.“ Anna potřásla hlavou. „Ona ho vyřídila a pak mě probodla nožem, o kterém řekla, že je očarovaný, abych se nemohla uzdravit.“ Její oči se náhle rozšířily, když si vybavila tu otevřenou ránu v břiše. Instinktivně sáhla pod pokrývky. Zjistila, že je oblečena jen do svého trička a spodního prádla, a co víc, že její břicho bylo hladce a dokonale zahojeno. „Jak… jak jsi mě zachránil?“</p>

<p>Na té krásné tmavé tváři nebylo nic, co by se dalo přečíst, ale Anna snadno ucítila tu vypjatou opatrnost, která jím náhle projela.</p>

<p>„Daroval jsem ti svou krev.“</p>

<p>„Och.“ Anna vyletěla z polštářů, pohledem zkoumala jeho obezřetný výraz. „To zlomilo kletbu?“</p>

<p><emphasis>„Si.“</emphasis></p>

<p>Dobrá. Něco rozhodně viselo ve vzduchu.</p>

<p>Anna si založila paže na prsou a stočila hlavu ke straně. „Něco skrýváš, můžu dokonce cítit tvé napětí. Co jsi mi neřekl, Cezare?“</p>

<p>Lehce se zasmušil. „<emphasis>Dios.</emphasis> Tenhle vedlejší účinek jsem nezvážil. Chvíli mi potrvá, než si na to zvyknu.“</p>

<p>Vedlejší účinek? To neznělo dobře.</p>

<p>„Cezare?“</p>

<p>Krátce zavřel oči, pak pohlédl do její ustarané tváře. „Umírala jsi, <emphasis>querida.</emphasis> Nesnesl bych, kdybych tě ztratil. Musel jsem něco udělat.“</p>

<p>„Jsem ráda, žes to udělal,“ řekla jemně, vůbec si nebyla jistá, proč byl tak rozrušený ze skutečnosti, že jí zachránil život. „Navzdory požehnanému množství prožitých let nejsem chtivá zemřít o nic víc než kdokoli jiný.“</p>

<p>„Jediný způsob, jak tě zachránit, bylo dát ti mou krev.“</p>

<p>Netrpělivě zamlaskala. Co byla tahle směšná posedlost, že jí daroval krev zač? Copak si vážně myslel, že by radši zemřela, než aby vypila krev upíra?</p>

<p>,,A…?“</p>

<p>„A… když jsi přijala mou esenci, připoutalo mě to k tobě.“</p>

<p>Zmateně se zarazila. „Jak to myslíš, <emphasis>připoutalo</emphasis>?“</p>

<p>Uchopil a zadržel její pohled. „Jsem tvůj druh.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>17</strong></p>

<p><image xlink:href="#_16.jpg" /></p><empty-line /><p>Ačkoli se Cezar připravoval na Anninu ohromenou reakci, jeho srdce bylo stále sevřené lítostí, když se zvedla z postele a začala přecházet po stísněném pokoji se zjevným rozrušením.</p>

<p>„Já… já tomu nemohu uvěřit,“ zamumlala.</p>

<p><emphasis>Dios.</emphasis> Odpustí mu vůbec někdy?</p>

<p>Zvedl se na nohy, přešel pokoj a chytil ji za ramena, aby zastavil její trhavé kroky.</p>

<p>„Anno, poslouchej mě,“ naléhal. „Tohle pro tebe nic nemění.“</p>

<p>„Nic?“ její krásné oříškové oči se rozšířily. „Být spjatý možná nemusí nic znamenat pro tebe, ale…“</p>

<p>„Nic?“ Krátce, hořce se zasmál. „Ne, <emphasis>querida.</emphasis> Čekal jsem a zdálo se mi to jako celá věčnost, abych tě konečně stvrdil jako svou družku. Vědět, že jsem k tobě navždy připoután, mě plní radostí, kterou jsem nikdy předtím nepoznal. Můj život je kompletní.“</p>

<p>Její rysy pomalu změkly, když vstřebala jeho drsná upřímná slova. „Ale…“ Slova se se zajíknutím vytratila, když konečně postřehla spirálu, která poznamenala její vnitřní paži od zápěstí k ohbí lokte. „Ach, můj bože. Moje paže.“</p>

<p>„To je důkaz našeho propojení,“ spěšně ji ujistil. „Neublíží ti to.“</p>

<p>Zamrkala, vypadala omráčeně.</p>

<p>Typický druh pohledu, který by se dal očekávat od mladé ženy, která se probudí a zjistí, že je spojena s upírem.</p>

<p>„Je to trvalé?“</p>

<p>Bojoval, aby skryl tu přílivovou vlnu domýšlivé spokojenosti z vědomí, že nic už nemůže změnit to, že k ní byl navždy připoután jako její druh. Měl by být soucitný a ne se uculovat zadostiučiněním.</p>

<p>„Zcela a naprosto trvalé,“ řekl, neschopen zastavit nutkání ji rukou přejet po tváři.</p>

<p>„Ale právě jsi řekl, že to nic nezměnilo.“</p>

<p>„Měl jsem na mysli, že ty nejsi připoutaná ke mně.“ Palcem přejel koutek jejích úst. „Obřad nebyl dokončen. Dokud mě nepřijmeš jako svého druha a nedovolíš mi vzít si tvou krev, jsi stále…“</p>

<p>„Nepřipoutaná?“</p>

<p>Cezar se usmál, ponuře odmítal odhalit ten kousavý výbuch bolesti, který jím projel. Temná bolest pod jeho spokojeností bylo něco, na co si bude muset zvyknout.</p>

<p><emphasis>„Si“</emphasis></p>

<p>Sklonila své husté řasy, skoro jako by se snažila skrýt své vnitřní emoce.</p>

<p>„Oba víme, že to není pravda,“ řekla hlasem tak tichým, že by býval ta slova neuslyšel, kdyby nebyl upírem.</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Byla jsem již velmi připoutána poslední dvě staletí.“</p>

<p>Její přiznání udeřilo Cezara jako blesk z čistého nebe. Pozvedl ji za bradu a vpíjel se do jejího kajícného pohledu.</p>

<p>„Anno?“</p>

<p>Trochu se stáhla a nebezpečný záblesk prokmitl jejíma oříškovýma očima.</p>

<p>„Nesnaž se tvářit překvapeně,“ obvinila ho. „Věděl jsi od doby, kdy jsem tě následovala do Chicaga, že jsem na tebe nikdy nedokázala zapomenout.“</p>

<p>Ohromení z Annina otevřeného přiznání se rychle změnilo na něco mnohem více nemravného.</p>

<p>Když prve přinesl Annu do tohoto odlehlého pokoje, cítil pouze znepokojení o její zdraví, proto ji svlékl oblečení a uložil do postele pod přikrývky. Věděl, že ho čeká nepříjemný úkol odhalit jí, že se s ní spojil, zatímco ona ležela v bezvědomí.</p>

<p>Nyní se však jeho tělo odmítalo nadále nechat zapírat.</p>

<p>Nezkoumal, proč není připravená ho zabít za to, že se s ní spojil bez jejího svolení. Nebo proč vlastně připouštěla, že není pravda, že ho nenávidí. Vše, co věděl, bylo, že jsou sami v ložnici a pro ten okamžik jsou v bezpečí.</p>

<p>A co na tom všem bylo nejbáječnější, že už byla napůl svlečená.</p>

<p>Co jiného si mohl hladový upír přát?</p>

<p>Pohladil ji po tváři a nechal ruku lehce sklouznout po její holé odkryté paži.</p>

<p>„Měl jsem podezření, že to je víc než jen touha po odpovědích, co tě ponouklo k rychlému příjezdu do Chicaga,“ zaskřehotal. „Obvinila jsi mě však, že jsem arogantní.“</p>

<p>„To taky jsi.“</p>

<p>Jemně se zasmál a sklonil hlavu, aby rty přeběhl po křivce jejího krku. „Docela pravda.“</p>

<p>Natáhla ruce, aby se ho chytila za paže, jakoby její kolena byla náhle slabá. „Ale ty jsi měl bohužel zcela pravdu,“ zašeptala, krk vyklenutý tichou pobídkou.</p>

<p>Cezar se zachvěl, jeho tělo žhavé potřebou zanořit tesáky hluboko do jejího masa a okusit její krev.</p>

<p><emphasis>Dios,</emphasis> lačněl po ní.</p>

<p>Cezar se snažil vyhnout pokušení a soustředil se na to, aby rty okusil každý detail její tváře.</p>

<p>„Proč bohužel?“ zeptal se a současně setrvával okamžik na citlivé jamce pod jejím uchem.</p>

<p>Drobně vzdechla, nehty zaryla skrz jeho košili. „Protože jsem měla být schopna získat své odpovědi a vrátit se do Los Angeles s tebou konečně pohřbeným v minulosti, kam jsi patřil.“</p>

<p>„Minulost nikdy,“ zachraptěl, vzal ji do náručí a zamířil k posteli. „Naše budoucnosti jsou navždy propleteny.“</p>

<p>Cezar ji položil na postel a ztuhl, když se něžně dotkla jeho tváře.</p>

<p>„Navždy? Slibuješ?“</p>

<p>Srdce se mu sevřelo při té zranitelnosti v jejích očích. Stejně jako on byla izolována a sama příliš dlouho. Už nedůvěřovala tomu, že jí osud náhle nevezme jakoukoli šanci na štěstí.</p>

<p>„Udělám všechno, co je v mých silách, abych si tě udržel nablízku, <emphasis>querida,“</emphasis> zachraptěl, připojil se k ní v posteli a objal ji. Chtěl přísahat, že ji nikdy nepustí. Že to spojení zajistí, že nikdy nebudou znovu rozděleni. Ale dokud ji Věštci považovali za jednu z nich, nemohl dávat takové sliby. „Jsi a vždy budeš mou družkou.“</p>

<p>Zdálo se, že ji jeho slova utěšila, a oříškové oči zaplály něčím, co mohla být rozkoš, když se natáhla, aby ho objala kolem krku.</p>

<p>„Znamená to, že musíš udělat všechno, co ti řeknu?“</p>

<p>Jako trest ji štípl zuby do ušního lalůčku. „Výslovně jsem řekl druh, ne otrok.“</p>

<p>Záměrně nechala své prsty zabloudit dolů po jeho zádech. „To je smůla. Myslím, že by sis příležitostně mohl plnění mých rozkazů užít.“</p>

<p>Cezar zvedl hlavu, aby spatřil ten smyslný pohled. Celé jeho tělo ztvrdlo v reakci na něj, chlad, který ho držel v zajetí od doby, kdy se stal upírem, roztál pod žárem jejích spalujících, oříškových očí.</p>

<p>„Příležitostně, jo?“ zeptal se, hlas už zastřený potřebou. „Jaký druh příležitosti myslíš?“</p>

<p>Její úsměv byl pomalý a nádherně rozpustilý. „Jako tato příležitost.“</p>

<p>Jeho již tvrdá erekce bolestivě zapulzovala. <emphasis>Dios. </emphasis>Možná že byl pět staletí starým upírem, ale tato žena měla moc, že se cítil jako by každý dotek, každý spalující pocit byl něco, co nikdy předtím nezažil.</p>

<p>A možná byl.</p>

<p>Anna byla jeho předurčenou družkou.</p>

<p>Jediná žena, která s ním byla tak důvěrně propletena, že i ta sebenepatrnější emoce, každý úder jejího srdce se odrážel v něm.</p>

<p>Zřetelně mohl cítit její touhu jako vlnu toužení, která se jím řítila s šokující silou.</p>

<p>Zasténal, když sklonil hlavu, aby zanořil tvář do jejích vlasů. Naplnila ho její rozkošná vůně.</p>

<p>„Jsem tvůj, tak přikazuj, <emphasis>querida</emphasis><emphasis>,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zamumlal.</p>

<p>Jen na okamžik zaváhala a on se usmál, když si uvědomil, že bojovala s rozrušením. Dosud měl vždy on kontrolu nad jejich milováním. Nyní se ona usilovně snažila posbírat odvahu, aby vzala věci do svých rukou.</p>

<p>Aby <emphasis>ho</emphasis> vzala do svých rukou.</p>

<p>Polkl tichý sten už jen při té pouhé myšlence.</p>

<p>„Nuže dobrá,“ dokázala nakonec říci chraplavě. „Otoč se na záda.“</p>

<p>Cezar připraveně provedl její rozkaz a otočil se, dokud neležel na zádech. Anna se na další moment zastavila, pak si smělým pohybem sedla a než mohl uhodnout její záměr, seděla obkročmo na jeho bokách a shlížela na něj dolů s drobným úsměvem.</p>

<p>Cezar zasyčel a chňapl po přikrývkách, aby zabránil tomu, že ji ze sebe škubnutím shodí a provede rychlé, prudké zakončení té hry.</p>

<p>Pokud měla náladu si hrát, pak si <emphasis>caramba</emphasis> budou hrát. A hrát. A hrát. A hrát. A hrát.</p>

<p>I kdyby ho to mělo zabít.</p>

<p>Snadno cítila záchvěvy otřásající jeho tělem. Zvedla varovný prst. „Lež klidně.“</p>

<p>Cezar zaskřípal zuby. Prsty téměř trhal matraci, když klidně chytla lem svého malého trička a přetáhla si ho přes hlavu. Nepotřeboval světlo svíce, aby ocenil ten krásný nápor jejích ňader nebo hladkou křivku jejího pasu nebo bělostnou dokonalost její pleti.</p>

<p><emphasis>„Dios…</emphasis>,“ zasténal, strkaje boky vzhůru, aby otřel svou erekci proti tenkému proužku saténu, který byl vším, co halilo její vlhké nitro. „Jsi tak vražedně krásná.“</p>

<p>„Kdysi jsi mě považoval za čekanku a… fúrii, není to tak?“ zeptala se a posouvala ruce k zapínání na jeho košili, kde si hbitě poradila s knoflíky.</p>

<p>S námahou se snažil přemýšlet, když prsty prozkoumávala jeho holou hruď a kroužila kolem bradavek. Pak zamířila ještě níž. Bylo to to nejsladší mučení, jaké kdy podstoupil.</p>

<p>„Chtěl jsem tě od prvního okamžiku, kdy jsi vstoupila do místnosti, Anno Randalová,“ zavrčel a rukama jí přejížděl po holých stehnech. „Možná jsi fúrie, ale jsi <emphasis>moje</emphasis> fúrie.“</p>

<p>Tiše se zasmála. Pomalu se sklonila a přitiskla rty na jeho ústa. „Sledovala jsem tě ze stínů, víš. Byl jsi tak krásný a tak vzrušující.“ Škádlivě ho štípla do spodního rtu. „Tak daleko nade mnou.“ Jazykem zabloudila na jeho bradu, což vyloudilo sten z jeho hrdla. „A teď tě mám pod sebou.“</p>

<p>Vyklenul záda, když jím projel nával rozkoše. „Můžeš mě tu držet, jak dlouho budeš chtít.“</p>

<p>„Jak dlouho budu chtít?“ Rty mu přelétla po hrdle, její vlasy se rozhrnuly po jeho hrudi, špičky jejích bradavek se otíraly o jeho pleť. „To je dosti nebezpečná nabídka.“</p>

<p>„Zdaleka ne tak nebezpečná jako škádlit upíra,“ zavrčel, jeho ruce vzlétly, takže mohl strhnout to delikátní spodní prádlo.</p>

<p>„Chovej se slušně.“ Kousla ho do břicha. „Máš ležet klidně.“</p>

<p>Zasyčel, když začala tahat za zip jeho kalhot. „Možná jsem nemrtvý, ale nejsem z kamene, <emphasis>querida.“</emphasis></p>

<p>Anna mu stáhla kalhoty. Byla nucena zpomalit a pokračovat zouváním bot, aby mohla dokončit své dílo. Jakmile ho vysvlékla, sedla si obkročmo na něj a vzrušeným pohledem sledovala jeho napínající se erekci.</p>

<p>„Možná nejsi z kamene, ale jsou určité části, které jsou tvrdé jako skála.“</p>

<p>Jeho vzrušení sebou škublo a tiše škemralo o její dotek, i když se nemilosrdně snažil ovládat vášeň, která se mu rychle vymykla zpod kontroly.</p>

<p>Oheň, který v něm vzplál, hrozil, že ho na místě promění v popel.</p>

<p><emphasis>„Dios,</emphasis> Anno. O moc víc už nevydržím.“</p>

<p>Pomalu se usmála, zjevně potěšena mocí, kterou nad ním má. „Trpělivost, Conde Cezare.“</p>

<p><emphasis>Trpělivost? Trpělivost?</emphasis></p>

<p>O trpělivosti by mohl psát knihy.</p>

<p>Ale po dvou staletích chtění a toužení po této ženě, trpělivost nebyla na vrcholu jeho žebříčku priorit.</p>

<p>„Trpělivost se vysoce přeceňuje, Anno Randalová.“</p>

<p>Rozpustile se pousmála. „Možná by se mi podařilo změnit tvůj názor.“</p>

<p>Užuž se ji Cezar chystal ujišťovat, že nic nemůže změnit jeho názor, ne v této chvíli, když zaškrceně vykřikl a málem vyskočil z postele, když se Anna posunula výš a vzala si jeho napnuté kopí do úst.</p>

<p><emphasis>Mohl v tom okamžiku zemřít a být šťastným upírem, </emphasis>usoudil, když používala jazyk, aby učinila své mučení kompletním.</p>

<p>Ach, tolik, tolik, tolik šťastným.</p>

<p>Jeho boky se nadzvedávaly z postele, když nadšeně objevovala každý chvějící se kousek jeho těla. Vypadala, jako by jí činilo zvláštní potěšení, když se mu z hrdla draly steny a vzdechy.</p>

<p>Nakonec Cezar už nemohl víc vydržet. Ještě jedno olíznutí a celá hra by byla u konce.</p>

<p>Natáhl se pro ni, chytil ji za paže a navedl ji, aby si na něj obkročmo sedla. Vzdechla, když se její kluzké nitro přitisklo k jeho erekci. Vlasy jí kolem něj splývaly jako řeka medového hedvábí.</p>

<p><emphasis>Dios.</emphasis> Dosud skutečně nevěřil, že může být ráj na zemi.</p>

<p>„Anno, můžeme mou trpělivost procvičovat později, potřebuji být uvnitř,“ sténal, když přejížděl vnitřní stranu jejích stehen a rozevíral ji, aby mohl prorazit do jejího vlhkého tepla.</p>

<p>„Já… ano,“ vydechla. Sklonila se, aby ho políbila s takovou něhou, že se Cezar zachvěl blahem.</p>

<p>Tato žena – tato obdivuhodná, skvostná žena, byla jeho.</p>

<p>A obětoval by život, aby ji udržel v bezpečí.</p>

<p>Hladil a škádlil ji, až ho nakonec prosila o milost. Cezar uchopil její boky a jedním hladkým úderem do ní vstoupil.</p>

<p>Rty opatrně zachytil Annin uspokojený sten. Dával pozor, aby tesáky nepoškrábal její jemnou pokožku. Poslední věc, kterou chtěl, bylo vzít si její krev v zápalu rozkoše.</p>

<p>Cezar zvedl boky z postele a posunul se ještě hlouběji. Rozkoš byla tak intenzivní, že musel na okamžik pozastavit, aby vstřebal ten znamenitý pocit.</p>

<p>„Cezare,“ vzdechla Anna, prsty zamotané v jeho vlasech.</p>

<p>Zasyčel. „Ubližuji ti?“</p>

<p>„Bože ne. Je to…“</p>

<p>„Jaké to je?“ zeptal se.</p>

<p>„Cítím všechno, co cítíš ty.“ Odtáhla se, její oříškové oči zářily v tom bledém světle. „Je to, jako bys byl součástí mne samotné.“</p>

<p>„Jsem.“ Přesunul ruce, aby jí orámoval obličej, když začal narážet dovnitř a ven v odhodlaném rytmu. „Držíš mé srdce, celou moji duši ve svých rukách, <emphasis>querida.“</emphasis></p>

<p>„Cezare.“</p>

<p>Její hlava se ještě jednou sklonila a jejich rty se spojily, když Cezar pokračoval v narážení hluboko uvnitř ní, celé jeho tělo hrálo radostí, o které se mu nikdy ani nesnilo a o jejíž existenci nevěděl.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>

<p>Úžasné.</p>

<p>Anna usoudila, že jen toto slovo řádně vystihuje, co se právě odehrálo mezi ní a Cezarem.</p>

<p>Dobrá, možná extra dvojitě úžasné.</p>

<p>Sotva popadala dech a přitulila se vedle svého oslnivého upíra. Cítila naprostý mír a pokoj, jakoby v uplynulých několika hodinách ani nebyla vtržena portálem, málem zabita rozzuřenou vílou a probuzena spojená s upírem.</p>

<p>Samozřejmě to skutečně odpovídalo průběhu událostí, které se odvíjely v poslední době.</p>

<p>Ne, to nebylo tak úplně pravda, pomyslela si s drobným úsměvem na rtech. Všechno se změnilo.</p>

<p>S pocitem úžasu se otevřela vědomí Cezarových pocitů. Byla si vědoma jeho nasyceného uspokojení, jeho potěšení, když ji drží v náručí, jeho neutuchajícího hněvu, že byla stále v nebezpečí a zvláštního strachu, že bude od něj odtržena.</p>

<p>Bylo to krásné a nepochopitelné a nejvíc ze všeho… pozoruhodné.</p>

<p>Už nikdy nebude znovu sama.</p>

<p>Po zbytek věčnosti, bez ohledu na to, co se stane, Cezar bude její součástí.</p>

<p>Nebyla si vědoma, že Cezar pozorně sleduje různé výrazy, které jí přelétly přes tvář, a překvapeně zamrkala, když jí pohladil prstem přes rty.</p>

<p>„Nejsem si jist, zda věřím tomu úsměvu, <emphasis>querida“</emphasis> řekl hlasem příjemně hřmícím, když si mu položila hlavu na prsa. „Na co myslíš?“</p>

<p>Zarazila se, pak zaklonila hlavu a setkala se s jeho zvědavým pohledem. „Pověz mi, prosím, o zbytku snubního obřadu.“</p>

<p>Jeho výraz se stal náhle obezřetný. „Anno?“</p>

<p>„Řekl jsi, že nebyl dokončen,“ vybídla ho a přimhouřila oči, protože snadno vycítila, že skrývá své emoce. „Co dalšího to obnáší?“</p>

<p>Prsty projel stezku jejími vlasy. „Nejdříve by to zahrnovalo tvé svolné přání stát se mou družkou. Musela bys být odevzdaná bez výhrad a obav.“</p>

<p>Ironicky se usmála. Jen před pár dny by byla přesvědčena, že nikdo nemůže vstoupit do vztahu bez alespoň několika výhrad. Koneckonců neexistuje nic děsivějšího, než otevřít svůj život a srdce druhému.</p>

<p>Nyní však už věděla, že je připravena vyskočit s tímto mužem střemhlav bez padáku nebo záchytné sítě.</p>

<p>Ne, ne mužem. Upírem.</p>

<p>„A potom?“</p>

<p>Jeho temné oči se zableskly jakoby bolestí. „A pak si vezmu tvou krev.“</p>

<p>„To je ono?“</p>

<p>Přinutil úsměv vstoupit do svých ztuhlých rtů. „Dejme tomu, že bys mohla tančit nahá kolem postele a zpívat <emphasis>Já jsem zamilovaná…,</emphasis> pokud chceš.“ Jeho paže se kolem ní sevřely. Sklonil hlavu, takže jí mohl vtisknout drobné polibky na tvář. „Vlastně nemusíme být dokonce ani spojeni, abys to udělala.“</p>

<p>Anna okamžitě zareagovala na chladný dotek jeho rtů. No dobrá, možná to bylo víc než jen reagování. I ten nejletmější dotek stačil, aby zavzdychala touhou.</p>

<p>A slintala. Rozhodně bylo zahrnuto slintání.</p>

<p>Přesto ji schopnost vnímat jeho pocity varovala, že tohle má co do činění více s rozptýlením než s vášní.</p>

<p>„Cezare.“</p>

<p>Rty laskal její nos. „Hmmm?“</p>

<p>„Proč ses mě nezeptal, abychom obřad dokončili?“</p>

<p>S hlubokým zavrčením se Cezar opřel čelem o její. „Anno, tohle není správný čas, abys činila rozhodnutí, které tě navěky ovlivní. Máš toho na starosti hodně.“</p>

<p>„Myslíš moji vraždící pra pra pratetu a její bandu zcvoklých vil?“</p>

<p>Zvedl hlavu a nabídl jí křivý úsměv. „Byly první na seznamu.“</p>

<p>Zarazila se, pak neústupně zavrtěla hlavou. „Ne.“</p>

<p>„Nejsou?“</p>

<p>„To není to, co tě trápí,“ objasnila. „Je to něco jiného.“</p>

<p>Bez varování se odtáhl a odsunul z postele, aby na ni pohlédl s chmurným výrazem.</p>

<p>„Přestaň, Anno,“ zachraptěl.</p>

<p>Přetahuje si přikrývku přes své nahé tělo, posadila se na posteli. Narozdíl od Cezara jí ještě nebylo příjemné odhalovat své intimní partie.</p>

<p>Nemohli jste prožít viktoriánskou dobu a nebýt nějak ovlivněni.</p>

<p>„Proč?“ zeptala se ho.</p>

<p>„Je to nebezpečné.“</p>

<p>Přimhouřila oči a soustředila se, jen aby zjistila, že se Cezar ponořil hluboko dovnitř sebe. Na místo, na které nedosáhla.</p>

<p>„Zatraceně.“ Anna si překřížila ruce na prsou. Zírala na upíra, který se nad ní vztyčil. No dobře, možná se na něj spíše žádostivě podívala. Koneckonců stál tam s rozcuchanými vlasy, úplně nahý… Vypadal k nakousnutí. Doslova. „Kdy mi hodláš říct pravdu?“</p>

<p>„Až mi to dovolí.“ Pozvedl štíhlou ruku, aby zarazil její naštvané odseknutí. „Mrzí mě to, <emphasis>querida</emphasis>, ale je to přesně tak, jak to musí být.“</p>

<p>„Navždy?“</p>

<p>„Ne, ne navždy.“</p>

<p>Zhluboka si povzdechla. Přemýšlela, jak se její jednoduchý nudný život stal náhle tak komplikovaným.</p>

<p>„Tahle tajemná záležitost s osudem už mi začíná lézt na nervy,“ zamumlala.</p>

<p>Cezarův strnulý výraz při jejím nedůtklivém tónu povolil a drobný úsměv zaškubal jeho rty.</p>

<p>„Vůbec se neboj, Anno Randalová, vše bude včas odhaleno.“</p>

<p>Bez přemýšlení strhla polštář z postele a hodila mu ho na hlavu. „Teď se mě jen pokoušíš naštvat.“ Sledovala, jak snadno uhnul její načechrané střele. Pozoroval ji tmavýma očima se zvláštní intenzitou.</p>

<p>„Na co se díváš?“</p>

<p>„Na tebe.“ S pružnou elegancí přešel k posteli a posadil se. Prstem si pohrával s pramenem vlasů na její tváři. „Změnila ses od těch dní v Londýně.“</p>

<p>„Jak změnila?“</p>

<p>„Máš mnohem víc…,“ usilovně hledal to správné slovo, „sebedůvěry.“</p>

<p>Anna se usmála, neschopna zastavit ten záblesk pýchy. Ona se <emphasis>změnila.</emphasis> Nebo prostě možná dorostla do toho, kým měla být.</p>

<p>V každém případě to trvalo několik desetiletí a mnoho práce, kterou musela vykonat.</p>

<p>„Poznala jsem, že jsem schopna stát na vlastních,“ řekla hlasem plným spokojenosti. „To je důležitá lekce pro každou ženu.“</p>

<p>Jeho výraz se sevřel. „Přál bych si, abys nebyla nucena se ji naučit. Kdyby mi jen dovolili s tebou zůstat…“</p>

<p>Spěšně mu přitiskla prsty na rty. Nechtěla si vybavovat, kolik let zasvětila snaze udělat z tohoto muže svého nepřítele. Bylo to směšné, dokonce dětinské a ona nemohla popřít pocit viny, že byla tak sobecká, že nikdy neuvažovala o tom, že by mohl možná také bojovat se svými vlastními démony.</p>

<p>Tedy, předpokládala, že Věštci jsou démoni.</p>

<p>Raději stočila konverzaci na několik z nejméně napjatých otázek, které ji během těch let otravovaly. „Víš, nikdy jsi mi vlastně neřekl, proč jsi byl tehdy, kdy jsme se setkali, v Londýně.“</p>

<p>Zvedl obočí, ale hladkým pohybem se posunul, takže si ji mohl přitáhnout zpět do náručí a položit tvář na vršek její hlavy. „Viper mě požádal, abych se k němu připojil v Anglii. V té době byl Dante zajat na sabatu čarodějnic, a tak doufal, že bych mu mohl pomoci nalézt prostředek, jak ho vysvobodit z jejich pout.“</p>

<p>„To je příšerné.“ Krátce zauvažovala, proč by nějaká čarodějnice chtěla držet upíra v zajetí. Vypadalo to stejně pošetile jako tahání tygra za ocas. To nikdy nebyl dobrý nápad. „Pomohl jsi?“</p>

<p>Cezar se ušklíbl. „Ne, vše, co jsem dokázal udělat, bylo nechat se sám zajmout.“</p>

<p>„Věštci?“</p>

<p>Rty se dotkl jejích vlasů. „A tebou.“</p>

<p>Její srdce radostně poskočilo. Copak všichni upíři věděli přesně co říci, aby udělali ženu celou rozpálenou a rozechvělou?</p>

<p>„Co jsi dělal, než jsi přijel do Londýna?“ vyptávala se dál. Věděla, že její hluboké zvědavosti potrvá roky, než bude úplně uspokojena.</p>

<p>Cítila, jak sebou trhl. „Byl jsem součástí španělského dvora. Jednou za čas si užívám fušování do politiky a královských intrik.“</p>

<p>Jeho tón byl nenucený, ale Anna náhle zamrkala. Zatraceně, nikdy by si nemyslela, jak snadné je pro upíry změnit průběh lidského světa.</p>

<p>Kolikrát třeba…</p>

<p>Ne, nechtěla na to myslet. Ne teď.</p>

<p>„Takže ty jsi vážně Conde?“ zeptala se raději.</p>

<p>„Ten titul jsem obdržel před několika staletími za malou službu pro krále.“</p>

<p>Nakrčila nos. Měla podezření, že ta malá služba byla další věc, kterou se nechtěla zabývat.</p>

<p>„Nebylo to trochu nebezpečné, když jsi během těch let nestárl?“</p>

<p>„Zřídka jsem zůstával déle než několik let, a když jsem se vracel, bylo snadné přesvědčit ostatní, že jsem synem předchozího Condeho.“</p>

<p>Znělo to až příliš jednoduše a ona zaklonila hlavu, aby se setkala s jeho temným pohledem.</p>

<p>„Používal jsi na ně myšlenkové klamy, je to tak?“</p>

<p>„Když to bylo nezbytné.“</p>

<p>Kdyby byla jen dalším člověkem, možná by byla uražena lehkostí, s jakou používal své moci, aby jimi manipuloval. Koneckonců to nebylo právě hezké. Ale její vlastní roky, kdy byla nucena se skrývat a lhát, aby se ochránila, jí daly porozumění toho, jak obtížné je pro nesmrtelného žít ve světě ovládaném smrtelníky.</p>

<p>„Co jsi dělal, když jsi nebyl u dvora?“</p>

<p>„Trávil jsem čas s různými upíry a příležitostně jsem byl povolán do války mezi klany, ale obvykle jsem se vzdaloval do svého doupěte v Alpách, kde jsem si vychutnával knihy a umělecká díla, která jsem během těch let nashromáždil.“</p>

<p>To znělo… dokonale.</p>

<p>Odlehlé doupě, obrovská knihovna, krásná umělecká díla, a Cezar celý jen její.</p>

<p>„Byl jsi rád sám?“ zeptala se Anna.</p>

<p>„Občas, ale vždy jsem věděl, že mi něco schází.“ Přejel jí prsty po tváři. „Část mě.“</p>

<p>Ruměnec se dotkl jejích tváří, když si prohlížela ty líbezné, elegantní rysy. „Bral sis někdy do svého doupěte ženy?“</p>

<p>Zdál se tou otázkou zaskočen. „Upír nikdy nesdílí své nejdůvěrnější doupě s někým dalším. Ne dokud se nespojí.“ Jeho toulavé prsty obkreslily obrys jejích rtů. „Jednou tě tam doufám vezmu.“</p>

<p>Anna se odtáhla. Sledovala ho s náhlým zábleskem naděje. „Proč nemůžeme jít teď? Možná, když se tam ukryjeme dostatečně dlouho, Morgana zapomene na to, co ta hloupá vědma předpověděla. Myslím, že proroctví nejsou nikdy přesná. Ne pokud nepočítáš hromadu blábolů, která je tak nejasná, že může znamenat cokoliv.“</p>

<p>Přimhouřil své temné oči. „Jak víš o tom proroctví?“</p>

<p>Teď také ona přimhouřila oči. „Jak ty to víš?“ vrátila mu to.</p>

<p>„Bylo to napsané v jedné z Jagrových knih.“</p>

<p>„Ach.“</p>

<p>Chytil ji za bradu. „Anno?“</p>

<p>„Clara, ta víla to vyzvonila.“</p>

<p>„Co řekla?“ zeptal se. „Řekni mi to přesně.“</p>

<p>Anna vydala prudký vzdech. Čím dříve mohla pustit Claru a její hroznou smrt z mysli, tím lépe.</p>

<p>„Řekla, že nějaká vědma tvrdila, že Artušův dědic vystoupí – nebo se objeví nebo něco takového – z temnoty a pošle Morganu do pekel.“</p>

<p>Cezar pomalu přikývl. „A ona věří, že ty jsi ten dědic?“</p>

<p>Anna si nelibě odfrkla. „Není pro ni důležité, jestli jsem nebo ne, pojala to jako misi zabít všechny Artušovy dědice, jen pro jistotu.“</p>

<p>Smrtící hněv zaplál v jeho očích, marně se pokoušel potlačit svou instinktivní reakci. Anna nepochybovala, že by její druh vyrval žebra přímo z vílí královny, kdyby ji dostal do rukou.</p>

<p>Nebyl to ten nejpříjemnější obrázek.</p>

<p>„Anno, ona tohle bláznovství nezastaví, dokud ji nedokážeme porazit,“ zachraptěl.</p>

<p>Smutně vzdychla, když se sen o tom, jak zmizí do Cezarova vzdáleného doupěte rozplynul. Měl samozřejmě pravdu. I kdyby se nic víc v posledních několika dnech nenaučila, pochopila, že její šílená teta je víc než mimořádně neústupná.</p>

<p>„Nezískal jsi náhodou v Jagrových knihách nějakou stopu, jak bychom to měli udělat? Nějaký tajný kryptonit, který ji připraví o síly a promění ji v žábu?“</p>

<p>Cezarův výraz setrvával pochmurný. „Ne, ale ty ano.“</p>

<p>Zamračila se. „Co máš na mysli?“</p>

<p>„Jsi to ty, Anno,“ řekl mdlým tónem, ale Anna mohla snadno cítit jeho vnitřní zklamání. On ji chtěl držet bezpečně skrytou, zatímco sám bude bojovat s jejím drakem – nebo spíše psychopatickou tetou – a vědomí, že tu schopnost nemá, bylo jako otevřená rána. „Ty jsi jediná, kdo ji může zabít.“</p>

<p>Ironicky se usmála. „Rodinná záležitost, což?“</p>

<p>Ztrápená lítost zkřivila jeho rysy. „Je mi to líto, <emphasis>querida,</emphasis> kdybych tak mohl tenhle úkol vykonat za tebe…“</p>

<p>Opět ho umlčela prstem přes rty. V žádném případě se nehodlala za někým krčit, dokonce ani za Cezarem. A rozhodně mu nehodlala dovolit nosit břemeno zbytečné viny.</p>

<p>„Ne, tohle je má bitva a já bych ji měla vybojovat,“ řekla odhodlaně. „Vlastně, ji <emphasis>potřebuji</emphasis> vybojovat.“</p>

<p>Zamračil se. „Proč?“</p>

<p>„Kdyby tebe pronásledoval šílený člen tvého klanu, ukryl by ses, zatímco bych ho já šla zabít?“</p>

<p>Jeho zamračení se ještě prohloubilo. „Ovšemže ne.“</p>

<p>„Tak proč bych to já měla cítit nějak jinak?“</p>

<p>Jeho rty se zúžily. „Nejsi trénovaná pro boj, Anno, já jsem.“</p>

<p>„Jsem trénovaná v soudní síni, což tě mohu osobně ujistit, je tak nepoctivý a zrádný podnik jako kdejaké bitevní pole.“</p>

<p>Upír se nebavil. „Soudce nežádá, abys využila své síly a někoho zabila.“</p>

<p>Anna nemohla zakrýt, jak sebou cukla. Proklatě. Tohle byla stinná stránka toho, že má někoho, kdo je schopen v ní číst jako v otevřené knize.</p>

<p>„Pokud chceš, abych přiznala, že se mi nezamlouvá myšlenka někoho zabít, včetně mé zlé tety Morgany, tak dobrá, přiznávám. Ale už jsem dokázala, že jsem ochotná zabít, když je to nutné.“</p>

<p>„Ne bez námahy.“</p>

<p>Lehce se zamračila. „To by nikdy nemělo být lehkovážné. Vzít něčí život… i když někoho hrozného… to by mělo vyžadovat lítost a dokonce bolest.“ Zhluboka se nadechla. „Nevěřím v pomstu, Cezare, ale věřím ve spravedlnost. Má teta vyvraždila celou mou rodinu a kdo ví, koho ještě. Pokud jsem tou, kdo s ní musí zúčtovat, pak to udělám.“</p>

<p>Na dlouhou chvíli si ji prohlížel, zvláštní výraz ve tváři. „Začínám chápat, proč osud vybral tebe, Anno Randalová.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>18</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_17.jpg" /></p>

<p>Cezar pozoroval, jak se při jeho jemných slovech Anna ocitla v rozpacích. Ne překvapivě. Navzdory těžce nabyté důvěře ve své schopnosti byla stále pozoruhodně skromná právě v sebehodnocení, v tom, jak skutečně neobyčejná byla.</p>

<p>Věštci nicméně si byli velice vědomi, že její nadání bylo mnohem víc, než schopnost ovládat živly nebo dokonce prastarý osud, který proudil v její krvi. Její skutečná síla byla její neoblomná čestnost.</p>

<p>Tohle nebyla žena, která by se nechala ovlivnit silou, hněvem nebo strachem. Udělala by to, co ve svém srdci ucítí, že je správné.</p>

<p>Zvolil si dobře, uznal se záchvěvem pýchy.</p>

<p>„Je tohle další z těch tajemných komentářů, které nemáš v úmyslu vysvětlovat?“ zeptala se s výčitkou v hlase.</p>

<p>Cezar se křivě usmál. „Myslím, že bychom se měli posunout k naléhavějším záležitostem.“</p>

<p>„Jako třeba k Morganě le Fay?“</p>

<p><emphasis>„Si.“</emphasis> Jeho paže se sevřela kolem ní. <emphasis>Dios.</emphasis> Dal by život, kdyby ji před touto bitvou mohl uchránit. Jako její partner měl svátou povinnost ji chránit a zabránit, aby byla zraněna. Ale přestože se jeho instinkty dožadovaly, aby ji poslal daleko od Chicaga, aby mohl pronásledovat Morganu, logika diktovala, že by jeho martyrium nedocílilo ničeho jiného, než že by nechal Annu o samotě, aby čelila vílí královně. On nemohl Morganu le Fay zabít. Vše, co mohl udělat, bylo stát po Annině boku a dělat vše, co je v jeho silách, aby uspěla v poražení té mrchy. „Morgana le Fay – a jak ji k čertu najdeme?“</p>

<p>„Och.“ Bez varování se prodrala z jeho pevného sevření a otočila se na posteli k němu čelem.</p>

<p>„Co?“ zeptal se.</p>

<p>„Na něco si vzpomínám.“ Její čelo se zkrabatilo. „Něco co řekla Clara.“</p>

<p>„O Morganě?“</p>

<p>Pomalu přikývla. „Žvanila o tom, jak mě vystopovala, a pak řekla, že to trvalo tak dlouho, protože chlév byl téměř u Morganina prahu.“</p>

<p>Cezar zaťal ruce při tom překvapujícím odhalení. Věděl, že by měl být šťastný. Jestli byla Morgana v překvapivé blízkosti, pak by toto šílenství mohlo brzy být u konce a Anna bude v bezpečí. Ale nebylo to štěstí, co ho zaplavilo. Místo toho se ho zmocnila prudká hrůza při pouhém pomyšlení, že Anna bude brzy nucena čelit té vražednici.</p>

<p>S námahou povolil své ztuhlé čelisti a potlačil strach.</p>

<p>„Musíme to říct Styxovi.“</p>

<p>„Teď?“ S malým úsměvem se Anna předklonila a drze přitiskla své rty na jeho hruď. Cezar zasyčel, když ucítil její jemné laskání a magickou vůni, která se kolem něho ovinula. „Dobře…“ Rty zabloudily níže. „Přesně…“ Kousla ho do napnuté kůže jeho břicha. „Teď?“</p>

<p>Cezar jí zamotal prsty do vlasů, když zavřel oči v naprosté blaženosti.</p>

<p>„Možná bychom mohli minutu nebo dvě počkat,“ zachraptěl.</p>

<p>„Nebo tři,“ zamumlala, než ho vzala do úst a ukončila všechno souvislé myšlení.</p>

<p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Morgana seděla ve své ložnici. Nechávala si zrovna rozčesávat dlouhé vlasy současným milencem, rozkošným elfem s dlouhými blonďatými vlasy a modrýma očima, když se Modron vbelhala do místnosti a padla na kolena.</p>

<p>Ash zaječel na poplach, když babizniny oči zazářily strašidelným bílým světlem, ale Morgana byla rychle na nohou a odstrčila svého choulostivého společníka.</p>

<p>Už uplynula staletí od doby, kdy se to stalo posledně, ale okamžitě poznala, že její vědma je v zajetí vize.</p>

<p>„Co je to, Modron?“ zeptala se. „Co vidíš?“</p>

<p>„Zelený oheň,“ zasténala žena, mávaje pažemi, když se kymácela dozadu a dopředu. „Zalitá zeleným ohněm.“</p>

<p>„Zelený oheň?“ Morgana se zamračila. „Je to kouzelný oheň?“</p>

<p>„Zelený oheň je všude.“</p>

<p>„To už jsi říkala, ty otravná hlupačko. Co to znamená?“ Modron zasténala a divoce kroutila hlavou. „Oheň… to pálí. To pálí.“</p>

<p>Mrazivý strach probodl Morganino srdce. Vykročila vpřed a dala babě facku přes ohavnou tvář.</p>

<p>„K čertu s tebou, co to je?“</p>

<p>Zářící bílé oči se otočily směrem k ní, nevidomé a přesto naplněné nějakým strašným věděním.</p>

<p>„Artuš,“ zaskřehotala Modron, sukovitým prstem míříc přímo na Morganu. „Přichází. Přichází si pro tebe.“</p>

<p>Ash ve strachu zalapal po dechu, ale Morganina tvář se zkroutila vzteky při zmínce o jejím bratru.</p>

<p>Nebylo nic jistějšího jak vzbudit její rychlý hněv, než zmínka o Artušovi.</p>

<p>„Nemožné,“ zasyčela.</p>

<p>Modron zavrtěla hlavou. „Ne nemožné. Dokonce i teď vyvstává, jeho zbraň protíná vzduch jako šipka směrem ke svému cíli. Konec přichází.“</p>

<p>S rozvztekleným pohybem Morgana hřbetem ruky udeřila vědmu takovou silou, že přelétla na konec místnosti. Když se odrazila od zdi, byla už mrtvá.</p>

<p>Při zvuku toho pozdvižení se dveře do ložnice rozrazily a dovnitř přispěchali dva elfové. Mávali svými směšnými zbraněmi, jako by mohly být k něčemu platné.</p>

<p>„Odneste ji odtud.“ Morgana ukázala směrem k hromádce hadrů uprostřed podlahy. „Hned.“</p>

<p>S ustrašenými pohledy jejím směrem dva přisluhovači spěchali, aby popadli mrtvou Modron a odtáhli ji z pokoje. Morgana počkala, dokud nepřešli práh a za použití svých sil za nimi zabouchla dveře.</p>

<p>Zatracená Modron. Ta hloupá žena nemůže vinit nikoho jiného než sebe, že Morgana ztratila rozvahu.</p>

<p>K čemu bylo mít vize, které nedělaly nic jiného, než že nabízely nejasná varování, která vůbec nedávala smysl?</p>

<p>Zelený oheň? Její mrtvý bratr s nějakým druhem zbraně?</p>

<p>Nebylo to nic než blábolení.</p>

<p>„Vaše Výsosti,“ řekl Ash tichým, bázlivým hlasem.</p>

<p>Otočila se a netrpělivě se na něj podívala. „Co?“</p>

<p>Olízl si plná našpulená ústa. Vypadal roztřeseně, jako by to vyžadovalo veškerou jeho odvahu, aby se nevrhl z okna. Bylo málo těch, kteří by ochotně setrvali, když její síly začaly naplňovat místnost.</p>

<p>„Možná bychom odtud měli odjet,“ připustil nakonec, klopýtaje o svá slova. „Pokud vědma mluvila pravdu…“</p>

<p>Morgana pokročila ke svému milenci, oči varovně přimhouřené. „Chtěl bys, abych prchala před obyčejnou dívkou? Dívkou, která o svých silách ani netuší?“</p>

<p>Elf moudře padl na kolena, hlavu skloněnou na důkaz respektu. „Nemůže tě následovat do Avalonu.“</p>

<p>„Nevrátím se do svého vězení,“ soptila Morgana, vlasy kolem ní létaly v přívalu energie. „Ne, když jsem tak blízko vítězství.“</p>

<p>„Ale ta vědma…“</p>

<p>Natáhla se dolů, aby chytla Ashe za bradu. Trhla mu hlavou dozadu, aby se setkal s jejím smrtícím pohledem.</p>

<p>„Dovolila jsem Modron a jejím patetickým vizím, aby mě držely uvězněnou příliš dlouho.“ Sevřela prsty, až hrozilo, že rozmačká Ashovy kosti. Při bratrově prohnilé krvi, už byla unavená ze skrývání v mlhách svého ostrova. Byla královna. Mocná velitelka, která by měla být uctívána démony a lidmi všude. K čertu s proroctvím, stvoří si svůj vlastní osud. „Jakmile bude Anna Randalová mrtvá, volně rozšířím svou moc po celém světě. Už nikdy nebudeme nuceni skrývat se ve stínech nebo se klanět před těmi, kteří jsou pod námi. Konečně se zrodí svět, který víly uctívá.“ Ash bolestí hluboce zasténal. „Ale ona mluvila o Artušovi. Co když stále žije?“</p>

<p>„Můj bratr je mrtev a v hrobě,“ zasyčela. „Měla bych to vědět, sama jsem ho pohřbila.“</p>

<p>Cosi jako úleva se zablesklo v modrých očích. „Tak musím zavolat pro vojáky. Nemůžeš jí čelit sama.“</p>

<p>„Ach ano, mí <emphasis>vojáci.“</emphasis> Morgana povolila svůj stisk na elfově bradě a otočila se, aby přešla stísněnou místnost. „Ukázali se tak strašně užiteční, nemyslíš, Ashi?“</p>

<p>„Vyskytly se tam nějaké… potíže, má královno.“ Prudkým pohybem se Morgana otočila, výbuch její síly roztříštil zrcadlo, které stálo v rohu.</p>

<p>„To slýchám s monotónní pravidelností,“ řekla hlasem zastřeným znechucením. Kolik vil a elfů už vyslala, aby zajali Annu Randalovou, jen aby byla znovu a znovu zklamaná? Zřejmě byla ze světa příliš dlouho. „Zdá se více pravděpodobné, že mí milovaní poddaní se během těch staletí stali laxními. Nebo možná zapomněli, jak ošklivý může být můj hněv, když jsem zklamaná.“</p>

<p>Ash se zakymácel a málem přepadl dozadu. „Ne, má královno, nezapomněli jsme.“</p>

<p>„Přesto myslím, že by připomínka přišla vhod.“ Usmála se a Ash se sesunul stranou v hlubokých mrákotách. Morgana udělala krok vpřed a uvolněně odkopla jeho povadlé tělo do vzdáleného rohu. Přešla pokoj a otevřela malý temný přístěnek. Část jejího kypícího hněvu se zmírnila, když zahlédla červenovlasého elfa, který visel za krk z obnaženého trámu. Málo věcí ji potěšilo víc než potrestání zrádce. A Troy, urozený princ elfů dokázal, že je přeběhlíkem té nejhorší kategorie. Na okamžik zvažovala nápad věnovat několik hodin stahování toho svalnatého elfa z kůže, ale nakonec zavrtěla hlavou. Už ji vyčerpávalo neustále vysílat své neschopné víly, které ji stále dokola zklamávaly a všechno zpackaly. Bylo na čase vzít věci do svých rukou. A tenhle zrádný elf byl dokonalým prostředkem, jak se tohoto úkolu zhostit.</p>

<p>Vykročila vpřed a zachechtala se, když Troyovy smaragdové oči zazářily hluboko do duše zarytým strachem.</p>

<p>„Tedy, tedy, Troyi. Vypadá to, že ti bude dána šance vykoupit se v očích své královny.“ Natáhla se, aby mu položila ruku na hruď. Usmála se, když zakřičel bolestí. „Pokud nechceš strávit zbytek věčnosti jako má hračka, doporučuji, abys to tentokrát nezpackal.“</p>

<p><image xlink:href="#_18.jpg" /></p>

<p>Bylo téměř o dvě hodiny později, když se Anna s Cezarem konečně vynořili z podzemní místnosti a došli k Viperově osobní studovně v zadní části velikého, ale půvabně neokázalého venkovského domku.</p>

<p>Pomalu se osprchovali, horkou, výtečnou sprchou a převlékli do oblečení, které jim Viper poslal. Cezar už dříve kontaktoval svého hostitele a pověřil ho, aby pro něj zařídil setkání se Styxem. Věděl, že už budou netrpělivě očekávat jejich příchod.</p>

<p>Přistihl své nohy, že se samovolně zastavily přede dveřmi do studovny, jako by nechtěly, aby vzal za kliku a vstoupil.</p>

<p>Anna se k němu znepokojeně obrátila. „Něco není v pořádku?“</p>

<p>„Přál bych si…“ Jeho hlas byl zastřený, tělo se cítilo ztuhlé a nemotorné. <emphasis>Dios.</emphasis> Nikdy nepocítil strach jako tenhle. Dokonce ani když procházel těmi nejkrvavějšími bitvami. „Přál bych si, aby už to bylo za námi a vyřešeno, abychom mohli být jen spolu.“</p>

<p>Smutný úsměv se jí usadil na rtech. „Ano.“</p>

<p>Když se k ní chtěl Cezar užuž natáhnout, zastavil se, jakmile se dveře trhnutím otevřely a Styx vstoupil do otvoru. Jako vždy ten hrozivý Azték vypadal zlověstně v černé kůži a se zapletenými vlasy.</p>

<p>„Noc ubývá, <emphasis>amigo,“</emphasis> zachraptěl Anasso. „Je třeba, abychom připravili naše plány.“</p>

<p>„Už jdeme,“ zamumlal Cezar, jeho přimhouřený pohled přiměl Styxe se stáhnout zpět do studovny s křivým úsměvem. Vyčkal, dokud nebyli sami a potom se natáhl, aby Annu chytil za ruku. Zamračil se, když si uvědomil, že byla ještě chladnější než ta jeho. Docela výkon na horkokrevnou ženu. „Připravená, <emphasis>querida?“</emphasis></p>

<p>Krátce se zasmála. „Děláš si legraci?“</p>

<p>„Jsi tak připravená, jak jen kdy můžeš být?“</p>

<p>Zhluboka se nadechla. „Dokud jsi po mém boku.“</p>

<p>Stiskl jí prsty. „Navždy.“</p>

<p>„Pak to pojďme udělat.“</p>

<p>Ruku v ruce vstoupili do studovny. Cezar instinktivně pátravým pohledem prohlédl místnost, povšiml si francouzských dveří, umístěných mezi stůl a dlouhé knihovny, a okna poblíž kožených křesel. Teprve až když si byl jistý, že tam nejsou žádné číhající víly, čekající, aby se vrhly do domu, otočil pozornost ke třem upírům, zírajícím na něco u vzdálenější stěny.</p>

<p>Viper a Styx byli snadno rozpoznatelní, ale chvíli trvalo, než si uvědomil, že zná i třetího upíra s jeho dlouhým blonďatým copem a robustním tělem.</p>

<p>Jagr.</p>

<p><emphasis>„Dios</emphasis><emphasis>.</emphasis> “ Vydechl a strkal Annu za sebe, když se k němu Styx kvapem připojil u dveří. „Co ten tu dělá?“</p>

<p>„Kdo je to?“ zeptala se Anna a plácla ho doprostřed zad.</p>

<p>„Anno,“ Styx obešel Cezara a nabídl malou úklonu hlavou. „Má žena pro tebe připravila večeři v kuchyni. Doufá, že se tam k ní připojíš.“</p>

<p>Cezar se otočil a zpozoroval ty protichůdné emoce, které se míhaly výmluvnou tváří jeho družky. Na jednu stranu chápala potřebu se najíst a udržet si sílu; na druhou stranu nechtěla být vynechána z plánování. S úsměvem jí přejel po tváři hřbety prstů.</p>

<p>„Musíš jíst, Anno. Neuděláme žádná rozhodnutí bez tebe.“</p>

<p>Její pohled varoval o strašlivé odplatě, kdyby nedodržel své slovo. Potom se neochotně otočila a zamířila zpět ke dveřím.</p>

<p>Cezar nemohl popřít malý záblesk úlevy z jejího odchodu. Nechtěl, aby Anna byla kdekoli poblíž Jagra. K sakru, nebyl si jist, jestli <emphasis>on</emphasis> chce být poblíž Jagra.</p>

<p>Počkal, až její štíhlá postava zmizí dál chodbou. Teprve: pak se Cezar otočil, aby probodl svého vůdce mrzutým pohledem. „Neodpověděl jsi na mou otázku.“</p>

<p>Styx ukázal k mapě, jež byla přišpendlena ke zdi. „Má nejpodrobnější mapy Illinois. Viper se zeptal, jestli bychom si je mohli půjčit.“</p>

<p>„A on opustil své doupě, aby je přinesl?“ Pozornost obrátil zpět k velikému, divokému upírovi, který mluvil tiše s Viperem. „Úžasné.“</p>

<p>„Ne tak docela.“ Styxův úsměv byl chladný. „Umím být dost přesvědčivý, když odesílám pozvánku.“</p>

<p>Přesvědčivý? Spíš smrtonosný.</p>

<p>„Jsi si jistý, že je to bezpečné?“ zavrčel, stále nepotěšen, že má toho upíra Anně nablízku.</p>

<p>Styx pokrčil rameny. „On je… vrtkavý a divoce nezávislý, ale ví dost dobře, že nemá vzbuzovat můj hněv.“</p>

<p>Cezar se křivě usmál. „Cožpak ne my všichni?“</p>

<p>Pobavení se krátce mihlo temně zlatýma očima, než se ten nepříjemný povznesený výraz vrátil.</p>

<p>„Jak je Anně?“</p>

<p>„Je vystrašená.“</p>

<p>„Měl jsem na mysli to, jak přijala informaci, že ses s ní spojil, zatímco byla v bezvědomí?“</p>

<p>Cezar si rukou prohrábl vlasy, které si po sprše nechal rozvázané. Zdálo se, že je Anna ráda prsty projíždí, a on jí to rád dopřával.</p>

<p>„Vlastně to přijala lépe, než jsem vůbec kdy mohl doufat,“ zamumlal, stále naplněn úctou při vzpomínce na Annino pohotové přijetí jejich spojení. Strávil hodiny přípravou na její hněv, dokonce nenávist. Na co se nepřipravil, bylo její přání dokončit ceremonii. <strong><emphasis>Dios.</emphasis></strong> Raději by prošel sluncem, než muset odmítat její požadavek. „Lépe, než měla.“</p>

<p>Styx pozvedl obočí, snadno vycítil Cezarův surový záchvěv bolesti. „Pověz mi, co ti dělá starosti.“</p>

<p>„Přeje si dokončit obřad,“ přiznal.</p>

<p>Temné oči se přimhouřily. „Mám nabídnout mé gratulace?“</p>

<p>Cezar krátce zavřel oči, když se mu srdce sevřelo touhou. „Měl jsi předtím pravdu. Oba víme, že Annina budoucnost patří Věštcům.“</p>

<p>„Třeba…“</p>

<p>„Ne, Styxi.“ Cezar prudce zavrtěl hlavou. „Nedovolím si doufat v nemožné.“</p>

<p>Styx pomalu přikývl v porozumění, věděl tak dobře jako Cezar, že ani ten nejmocnější upír by nemohl vzdorovat záměru Věštců.</p>

<p>Než mohl vyjádřit soucit, škubl Styx hlavou ke dveřím. Ucítil blížícího se sluhu dříve, než se dveře otevřely.</p>

<p>DeAngelo vstoupil do pokoje a hluboce se poklonil před svým panovníkem. „Můj pane.“</p>

<p>„Copak je?“</p>

<p>„U dveří je nějaký elf,“ zašklebil se upír. „Přeje si mluvit s Conde Cezarem.“</p>

<p>Styx rozmrzele zasyčel. „Je to Troy?“</p>

<p>„To je jméno, které řekl.“</p>

<p>„Sakra.“ Styx přemáhal svůj odpor k tomu elfovi hýřícímu barvami. „Řekni mu, ať se k nám přidá.“</p>

<p>„Řekl, že má informaci, kterou…,“ přišel další úšklebek od DeAngela, „prodá jen Condemu.“</p>

<p>Styx nevrle zavrčel. „Troy potřebuje zjistit, že upíři neplatí za informace. Vyřídím to.“</p>

<p>„Ne.“ Cezar se natáhl, aby chytil Styxe za paži. „Pokud má informaci o Morganě, nebudu riskovat, že se vyplaší. Zůstaň tady a dokončete naše plány. Já budu vyjednávat s princem Troyem.“</p>

<p>Starostlivá vráska nevole zhyzdila Styxovo čelo. „Neměl bys jít sám.“</p>

<p>„Nedůvěřuješ tomu temnému elfovi?“</p>

<p>„Nikdy nevěřím těm, kteří mají vílí krev.“ Při Cezarově varovném pohledu se Styx zasmál. „S výjimkou tvé krásné družky samozřejmě.“</p>

<p>„Samozřejmě.“ Cezar netrpělivě mávl rukou. Chtěl zjistit tu informaci a pak rychle nakouknout do kuchyně, aby se ujistil, že Anna jí, jak má, a nedumá nad nadcházející nocí. „Myslím, že s jedním elfem jsem schopen jednat.“</p>

<p>Styx vypadal, jako by chtěl něco namítnout, ale při Cezarově tvrdošíjném výrazu neochotně přikývl. Moudrý to upír.</p>

<p>„Jak si přeješ.“</p>

<p>Cezar poplácal přítele po rameni a nechal DeAngela, aby ho dovedl dál chodbou do přední části domu. Znovu byl zasažen útulným pocitem toho místa. Musela to být Shayina práce, ocenil Cezar hořce. Viper měl vrozenou okázalost, která učinila z jeho četných klubů napříč Chicagem senzaci.</p>

<p>Zastavil se před zavřenými dveřmi. Hlídač nabídl poklonu a potom se tiše ztratil ve stínech.</p>

<p>Cezar se na okamžik zastavil, překvapen, když zjistil, že se jeho nohy cítí divně slabé. K čertu. Bylo to už příliš dlouho, kdy se naposledy nasytil. Obvykle byl ve svém krmení pečlivý. Být pěšákem Věštců znamenalo, že nikdy nevěděl, kdy bude povolán do bitvy. Setrvávání při plné síle bylo klíčem k jeho přežití.</p>

<p>Krom toho, kdyby měl k sobě být naprosto upřímný, nechtěl pít lahvovou krev. Ne potom, co okusil sladkost Anniny žíly.</p>

<p>Což nebylo jen bláznivé, bylo to nebezpečné.</p>

<p>Prozatím byla Anna striktně z jídelníčku.</p>

<p>Cezar si slíbil, že se nasytí, jakmile to jen vyřeší s elfem, otevřel dveře a vkročil do dlouhé temné místnosti, která téměř přetékala Viperovou rozsáhlou sbírkou vzácných knih.</p>

<p>Neměl čas ocenit silné, v kůži vázané svazky. Rázně přešel k rudovlasému elfovi, zahalenému v těžkém černém plášti. Postával u okna, jako by byl připraven uprchnout při prvním náznaku potíží.</p>

<p>Obvyklá reakce. Většina zasvěcených smrti je nesvá, když vstoupí do doupěte upíra. Princ elfů nebo ne.</p>

<p>Aniž by se obtěžoval s úvodem, Cezar se zastavil přímo před elfem. „Máš informaci?“</p>

<p>Zvláštní úsměv se dotkl dlouhé bledé tváře, když se Troy strnule poklonil. „Conde.“</p>

<p>Cezar se přemáhal, aby ovládl svou těžce ozkoušenou trpělivost. „Jaká je tvá informace?“</p>

<p>Troy se napřímil a přitiskl si ruku na hruď Horečný třpyt mu plál v očích, když si Cezara prohlížel se znervózňující intenzitou.</p>

<p>„Nejdřív musím vědět, spojil ses s tou ženou?“ Cezarova obočí se srazila. „Cože?“</p>

<p>„Spojil ses s tou ženou?“</p>

<p>„Co je ti k čertu do toho?“</p>

<p>„To je cena za tvou informaci. Odpověz na tu otázku.“ Cezar zasyčel. Připomněl si, že tento elf pomohl předtím Anně uprchnout před Morganinými vrahy. To byl jediný důvod, proč to stvoření už dávno neleželo na zemi s vymlácenou duší.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Pak pro tebe něco mám.“ Troy přistoupil o krok blíž. „Dárek.“</p>

<p>Cezarova se znovu zamračil. Zatraceně. Už toho měl dost. Buď elf prozradí svou informaci, nebo tomu hlupákovi zlomí vaz.</p>

<p>„K čertu s tvým dárkem,“ zavrčel. „Vše, co chci je…“ S nečekanou hbitostí Troy natáhl ruku skrytou pod kabátem a odhalil stříbrný límec a vodítko, které držel v rukou. Cezar se pokusil uskočit dozadu, ale naprostý úžas smíchaný se ztrácející se silou se ukázaly být jeho zhoubou.</p>

<p>Cezar klopýtl, když se k němu Troy vrhl a dokázal jen jeden solidní úder, než ucítil, jak mu spalující stříbro obemklo hrdlo.</p>

<p>„Je mi to líto, upíre, ale nemám na vybranou,“ zamumlal elf, pohled ostražitý, když Cezar padl na kolena, jak jím proudily vlny šokující bolesti. „Tohle musí dnes v noci skončit.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>19</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_19.jpg" /></p>

<p>Anna rychle dojídala poslední fettuchini, když ucítila, jak ji udeřil první náraz bolesti.</p>

<p>Bylo to tak nečekané, že se až úplně svalila ze židle, než si uvědomila, že to nebyla její vlastní bolest, co cítila, ale Cezarova.</p>

<p>Naráz k ní přispěchaly Shay a Darcy, obě s ustaranými výrazy.</p>

<p>„Anno, co se děje?“ zeptala se Darcy.</p>

<p>„Cezar.“</p>

<p>Se zatřesením hlavou Anna ignorovala bolest, která pálila její hrdlo, a vyšvihla se na nohy. Dobrý bože, Cezar byl raněn. Musela se k němu dostat. Hned.</p>

<p>„Anno…“</p>

<p>Anna si dvou žen nevšímala. Přinutila své roztřesené nohy, aby ji nesly z kuchyně zpět do studovny. Pošetile se jedna její část pokoušela uvěřit, že to, co cítí, musí být nějaký omyl. Koneckonců tohle byla upíří pevnost a nebylo slyšet žádný boj. Kdyby někdo zaútočil, musel by snad být slyšet nějaký zvuk na poplach, nebo ne?</p>

<p>Ta myšlenka proplouvala její myslí ve stejný okamžik, kdy se její nohy daly do vyplašeného sprintu.</p>

<p>Žádné množství zdravého rozumu nemohlo překonat absolutní jistotu, že Cezar je v nesnázích.</p>

<p>Dosahujíc studovny, prorazila dveřmi a zoufalým pohledem přelétla po třech mohutných upírech, kteří všichni při jejím hlučném vstupu vytáhli různé smrtonosné zbraně.</p>

<p>„Kde je Cezar?“ zaskřípěla.</p>

<p>Styx zasunul nezvykle veliký meč zpět do pochvy a stanul před Annou s výrazem ztvrdlým znepokojením.</p>

<p>„Děje se něco, Anno?“</p>

<p>„Cezar.“ Musela se zhluboka nadechnout. Bože, její krk bolel tak zle! Ještě horší bylo vědomí, že Cezar, který byl zapletený v její duši, se stává slabším a slabším. „Je raněný. A myslím, že byl odvlečen.“</p>

<p>„Zatraceně.“ Styx vzal Annu za ruku a přes rameno vyštěkl povel. „Pojďte se mnou!“</p>

<p>S náhlým škubnutím za paži Anna zjistila, že je vlečena chodbou. Styxův dlouhý krok ji donutil běžet. Snažila se mu stačit, jak jen byla schopna. Ne, že by si stěžovala. Potřeba dostat se k Cezarovi byla pálící bolestí ve středu jejího srdce.</p>

<p>Ozval se šustivý zvuk, vzápětí se upíří strážce objevil po Styxově boku, snadno vyrovnávaje krok se svým pánem.</p>

<p>„Můj pane, jsou nějaké potíže?“</p>

<p>„Ten temný elf – kde je?“</p>

<p>„V knihovně.“</p>

<p>Nepadlo žádné další slovo, klusem pokračovali do přední části domu. Když se blížili ke dveřím, Styx pozvedl ruku, aby je rozrazil. Nezastavovali se a všichni vstoupili do dlouhé místnosti, lemované knihami.</p>

<p>Prázdné místnosti, lemované knihami.</p>

<p>Anna přidušeně vykřikla a padla na kolena.</p>

<p>„Je pryč.“</p>

<p>„K čertu s tím elfem,“ zabručel Styx. „Stáhnu z něj kůži zaživa a pak mu nacpu jeho vlastní srdce do krku.“</p>

<p>Anna se přes tu hrůzu, která jí zatemňovala mysl, snažila usilovně přemýšlet. Proklatě. Cezar ji potřeboval. Blábolícím pitomcem může být později. Prozatím se musela soustředit, aby svého druha našla. Zvedla se na nohy, zamrkala, aby potlačila své trpké slzy.</p>

<p>„Jaký elf?“ zeptala se.</p>

<p>„Troy,“ zasyčel Styx a obrátil pozornost k upírům shromážděným za ním. „Já věděl, že se tomu čubčímu synu nedá věřit.“</p>

<p>„Nemohli se dostat daleko,“ řekl Viper s výrazem chladným hněvem. „Můžeme ho chytit, než opustí pozemky.“</p>

<p>Strážce zakroutil hlavou. „Temný elf přijel autem.“</p>

<p>„Na tom nezáleží.“ Styxův úsměv až mrazil do kostí, když se natáhl, aby chytil Annu za paži. Jedním pohybem vyhrnul rukáv jejího svetru, odhalujíc tetování, které se jí stáčelo po vnitřní straně paže. „Není žádné místo na světě, kam mohou vzít Cezara, abychom ho nenašli.“</p><empty-line /><p>Na upíra, který je unesen, byl Cezar překvapivě klidný.</p>

<p>Byl hlupák, že ignoroval Styxovo varování ohledně toho elfa, a dokonce ještě větší hlupák, že se s ním setkal, když byl oslaben. Ale nyní, když byl rukojmím, byl odhodlaný nevšímat si svého oslepujícího vzteku a spalující bolesti z tlustého stříbrného límce, který byl speciálně vyroben k uvěznění upíra. Zvažoval, jak nejlépe přeměnit tuto pohromu ve svoji výhodu.</p>

<p>Stáhl se hluboko dovnitř sebe a nechal Troye uvěřit, že je v bezvědomí. Zrádný elf spěchal po temné dálnici a mířil do Morganina skrytého brlohu.</p>

<p>Jeho taktika mu dala možnost usebrat síly a čelit pálící bolesti ze stříbra. Jen málo upírů mělo jeho odolnost proti smrtelné čirosti kovu a Cezar spoléhal na skutečnost, že Morgana bude sázet na to, že je límcem kompletně zneškodněn.</p>

<p>Také mu to dalo spoustu času k přemýšlení.</p>

<p>Nebylo pochyb, že Troy jedná z rozkazu Morgany. Nikdy by nevytáhl tak potenciálně smrtící kousek, pokud by měl v té záležitosti na výběr. Ani elfové, ani víly nebyli zvlášť odvážná stvoření. Raději smlouvali, než bojovali.</p>

<p>Přesto bylo něco, co… nesedělo na tom krátkém setkání.</p>

<p>Ale co?</p>

<p>Rozhodně byla na Troyovi zvláštní horlivost, která neměla nic do činění se strachem. Skoro jako by byl svolný, aby Cezar četl jeho mysl. A bylo tam také jeho naléhání, aby věděl, jestli Cezar pojal Annu za svou.</p>

<p>Trvalo to chvíli. Déle než to trvat mělo. Ale nakonec jeho netečný mozek určil přesný zdroj jeho podezření.</p>

<p>Troy vezl Cezara ke své královně, jak bylo přikázáno, zároveň ale věděl, že taky zanechává jasnou stopu pro Annu s jeho klanovými bratry, aby je následovali.</p>

<p>To je důvod, proč potřeboval vědět, jestli si Cezar Annu vzal. S tím poutem ho mohla Anna snadno následovat k branám horoucího pekla. A Styx jí nikdy nedovolí, aby za ním šla sama. Anasso bude trvat na tom, aby s sebou vzali celou kavalerii.</p>

<p>Ten prohnaný elf sám nemohl přemoci šílenou Morganu, ale zoufale doufal, že někdo jiný by mohl.</p>

<p>Samozřejmě to neznamenalo, že Cezar nehodlal z toho démona vytlouct duši v okamžiku, kdy ho propustí z pout. Tenhle nebezpečný kousek by mohl být dokonalým způsobem, jak proniknout do Morganina doupěte, ale nikdo nemohl unést upíra, aniž by se dočkal nějakého velmi bolestivého potrestání.</p>

<p>Dopřál si pár chvil pro představování různých způsobů, jak přiměje toho elfa skučet. Bylo jich překvapivé množství. Stahování z kůže, napínání, rozpálený pohrabáč. Pak v duchu mávl rukou a obrátil své myšlenky k důležitějším záležitostem.</p>

<p>Jakékoliv potrestání Troye bude muset počkat. A prozatím neměl na výběr než věřit, že jeho odhad je správný a Troy nehraje ochotně královnina pěšáka. Byl to risk, ale v tu chvíli byl upírem mezi kladivem a kovadlinou.</p>

<p>Cezar nechal svou esenci proudit zpět svým tělem. Polkl sten z té bolesti, drancující mu hrdlo, a otevřel oči, aby si prohlédl elfa usazeného za volantem sportovního auta.</p>

<p>Dokonce i v té husté tmě mohl rozpoznat bledé rysy, které byly napjaté zjevným strachem. Elf nebyl o moc šťastnější než Cezar, že se řítí směrem k Morganě.</p>

<p>„Proč já?“ zaskřehotal tiše.</p>

<p>Troy vypískl a auto náhle vybočilo z dálnice. Potom elf škubl volantem a vyslal je bokem k zábradlí na opačné straně.</p>

<p>„Nabouráš tohle auto a rozpářu ti hrdlo,“ zavrčel Cezar.</p>

<p>„Do prdele, upíre, myslel jsem, že jsi mimo,“ ucedil elf, jakmile dokázal získat kontrolu nad vozem. Vyslal k Cezarovi vyděšený pohled. „Jak…?“</p>

<p>„Na tom nezáleží.“ Cezar se posunul na sedadle, až se opřel zády o dveře, ruce volné pro zabíjení, kdyby elf udělal špatný pohyb. Nebo možná jen kdyby ho naštval. „Řekni mi, proč tě Morgana poslala, abys mě zajal. Je to Anna, koho chce.“</p>

<p>Auto zpomalilo a Cezar vycenil tesáky. Přestože stříbro propalující se mu do masa mohlo být zátěží jeho ubývajících sil, na světě nebylo nic nebezpečnějšího, než upír zahnaný do kouta.</p>

<p>Troy ztěžka polkl. „Ona to nikdy nepřizná, ale opravdu se bojí, že to proroctví je pravda,“ vysvětlil, ruce roztřesené tak silně, že auto dále kličkovalo na prázdné dálnici. „Až se nakonec střetne s Annou, chce se ujistit, že má eso v rukávu.“</p>

<p>Cezar se zamračil. „Já jsem to eso?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Je schopna vycítit, že tě Anna má ráda.“ Troy polkl s námahou další pomyslný knedlík. „Věří, že právě ty jsi její Achillovou patou.“</p>

<p>Do háje.</p>

<p>Sotva si vědom, že se hýbe, Cezar vrazil pěstí do palubní desky, až zdeformoval ocelové vazby.</p>

<p>Chtěl uvěřit, že by Anna nikdy nebyla tak strašně bláznivá, že by riskovala život, aby zachránila jeho. Že pochopí, že by nikdy nepřežil, kdyby se jí něco stalo. Bohužel znal svou družku až příliš dobře, aby se vůbec utěšoval tímto směrem.</p>

<p>Dokud bude moci Morgana použít Cezara jako svůj štít, Anna nikdy neudeří.</p>

<p>„Měl bych tě zabít teď a tady,“ zasyčel Cezar se zuřivým hněvem vyplňujícím auto.</p>

<p>„Neměl jsem na výběr, upíre,“ bránil se Troy, jednu ruku si položil na hruď, jako by ucítil bolest. „I kdybych byl ochoten obětovat život, což tě ujišťuji, nejsem, Morgana by jen poslala jiného poskoka, aby tě zajal. A alespoň se mnou víš, že pokud se naskytne příležitost, budu první v řadě, kdo bodne nůž do zad té děvky.“</p>

<p>„A to mě má přimět se cítit uvnitř celý vřelý a zjihlý radostí a vděkem?“</p>

<p>„Ne, ale má tě to zadržet zabít mne dřív, než dojedeme na farmu.“</p>

<p>Cezar ostře propukl v smích, dlaně ho svrběly touhou přistát na té bledé, dokonalé tváři. Byl by proklet, kdyby dovedl Annu na smrt. Zabil by Troye a každé další vílí stvoření, které by se ho pokusilo přinutit stát se Morganinou návnadou.</p>

<p>„Zřejmě dokonce i bezdůvodná naděje vyvstává věčně,“ zabručel.</p>

<p>Troy držel volant jako o život, dlouhé rudé vlasy mu vlály, jak Cezarova moc pulzovala autem.</p>

<p>„Poslouchej mě, upíre. Můžeme tohle použít v náš prospěch,“ naléhal, oči mu ve tmě zářily jako smaragdy. Zřejmě byl elf dost moudrý na to, aby pochopil, že balancuje jen krůček od krvavé, špinavé smrti.</p>

<p>„O čem to sakra blábolíš? Nenechám Annu nikdy poblíž Morgany, pokud si ta čarodějnice myslí, že mě využije jako svůj vyjednávači trumf.“</p>

<p>„Morgana si pouze bude <strong><emphasis>myslet,</emphasis></strong> že jsi jejím vyjednávacím trumfem. Koneckonců bude tě čekat zcela zmámeného a naprosto neškodného.“ Elf vystřelil nabručený pohled Cezarovým směrem. „Jak bys ostatně měl být.“ Cezar se usmál způsobem, z kterého Troyovi padalo srdce do kalhot. Raději obrátil pozornost zpět k cestě.</p>

<p>„My všichni máme malá nadání,“ řekl chladně.</p>

<p>Troy si olízl rty. „No, je to nadání, které můžeš využít ve svůj prospěch, pokud se jen uklidníš a zvážíš možnosti.“</p>

<p>„Troyi, až se stanu tak zoufalým, že budu potřebovat radu o bitevní strategii od elfa, vrhnu se do slunce.“</p>

<p>„Jen o tom popřemýšlej, ano?“ Zakončil elfův hlas s ostnem výčitky. Přes všechen jeho strach byl odhodlaný říci své. „Právě nyní Morgana věří, že má navrch a je dost povýšená, aby se pokusila změnit svůj osud. K čertu, zve prostředky k vlastní zkáze do svého domu. Ale v okamžiku, kdy si uvědomí, že by mohla být ve skutečném nebezpečí, prchne zpět do Avalonu a z vašeho dosahu. Tvá družka bude nucena strávit zbytek věčnosti ohlížením se přes rameno ve strachu z vrahů.“</p>

<p>Cezar znehybněl. Sakra. Jakkoli ho možná dráždí to přiznat, ten šílený elf říká cosi, do dává smysl.</p>

<p>Byl tak znepokojený Morganinými neúnavnými útoky na Annu, že skutečně nezvážil možnost, že ta protivná děvka může ustoupit do své pevnosti.</p>

<p>Kdyby zmizela, nebyl by žádný prostředek, jak se k ní dostat, a jak Troy zdůraznil, mohla by udeřit bez varování, kdykoliv by se jí zachtělo.</p>

<p>Anna by nikdy nebyla v bezpečí.</p>

<p>„Slyšel jsi, co…?“ začal Troy, ale rázem umlkl, když Cezar varovně zavrčel.</p>

<p>„Slyšel,“ zaskřehotal Cezar, jeho mysl bojovala s bolestí, aby setřídil různé způsoby, kterými tato noc mohla skončit.</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„Troyi, sklapni, než ti vyrvu jazyk.“</p>

<p>Elf si hluboce povzdechl. „Víš, upíři by možná byli o trošku populárnější ve světě démonů, kdyby nebyli pořád tak mrzutí. Myslím, že ani to, že jste nádherní, vás nemůže tak daleko dostat.“ Hříšný úsměv zacukal koutky jeho rtů. „Dobrá, může tě to dostat do mé postele, ale…“</p>

<p>Cezar bojoval s potřebou zanořit tesáky hluboko do elfova hrdla. <emphasis>„Snažíš se,</emphasis> abych tě zabil?“</p>

<p>Troyův úsměv prudce zmizel. „Bylo by to lepší než další řada Morganiných pohlavků a šimrání.“</p>

<p>„Co ti udělala?“</p>

<p>Elf potřásl hlavou, když mu tělem projel třas. Ať už se stalo cokoli, bylo to stále příliš živé, aby o tom mluvil.</p>

<p>„Conde Cezare, chci tě o něco požádat,“ řekl místo toho, výraz náhle pevný odhodláním.</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Pokud se odtud nebudu moci dostat, byl bych raději, kdybys ze mě vysál krev, než abych zůstal s Morganou.“</p>

<p>Cezar pomalu přikývl. On lépe, než kdokoli jiný chápal, že na světě bylo mnoho věcí horších než smrt.</p>

<p>„Tak dobře.“</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Anna držela oči zavřené, když se Hummer řítil po temné dálnici. Po jejím boku byl Styx za volantem a s hrozivým Jagrem usazeným vzadu.</p>

<p>Za nimi byl další Hummer obsazený Viperem, Dantem, Shay, Abby a Darcy. Anna si byla jen nejasně vědoma těch zásadních argumentů, které vyvstaly, když tři ženy naléhaly, aby byly součástí záchranné mise. A pak další debata, když Styx trval na tom, aby se k nim přidal Jagr.</p>

<p>Byla až příliš úzkostlivá, jak chtěla najít Cezara.</p>

<p>Ne, ne úzkostlivá.</p>

<p>Drtivě, dusivě zoufalá.</p>

<p>Každá chvíle, která uplynula, byla jako dýka vražená v jejím srdci. Bylo to jen vědomí, že bude potřebovat pomoc Cezarových bratrů, co jí zabránilo, aby je neposlala k čertu a nepádila střemhlav z odlehlého domu.</p>

<p>Po tom, co se zdálo jako celá věčnost, byli konečně na cestě, používajíc Annino vědomí Cezara, aby je nasměrovalo pryč z města a na západ plochými poli a malinkými městy, která byla roztroušena po krajině.</p>

<p>Ne, že by Annin pocit naléhavosti nějak polevil. Zvláště když se její spojení s Cezarem stávalo utlumeným, jako by jejich pouto sláblo. Vlastně se povědomí o něm vrátilo se spalující bolestí krku, ale trvalo jen několik minut, než začalo znovu pohasínat.</p>

<p>Anna nevěděla, co ten divný pocit znamená, ale ani na okamžik nevěřila, že by to mohlo být dobré.</p>

<p>Anna zatnula ruce tak pevně, že se jí nehty zavrtávaly do dlaně. Napůl v tranzu se otočila na Styxe nepřítomným pohledem.</p>

<p>„Přestal se pohybovat.“</p>

<p>Ve stínech auta vypadal král upírů jako nějaký bůh pomsty, zosobnění tvrdosti a skrytých sil. Byl smrt, jen čekající na příležitost věnovat svůj dar. A zlatovlasý obr vzadu nebyl o nic víc laskavější. Jagr možná měl ten druh divoké krásy, z které by srdce každé ženy poskočilo vzrušením, ale nebylo pochyb o té mrazivé zuřivosti, která kolem něj probleskovala. On byl časovaná bomba připravená vybuchnout, a Anna nechtěla být nikde poblíž, až se to stane.</p>

<p>„Dobře,“ zavrčel Styx. Drobné medailonky v jeho zapletených vlasech zachycovaly měsíční svit, když na ni vrhl temný pohled. „Jak mu je?“</p>

<p>„Já nevím.“ Anna si ovinula paže kolem svého promrzlého těla. Nesnášela tu bodavou prázdnotu, která vyplnila její srdce. „Cítí bolest, ale je ode mě znovu vzdálený. Jako by kolem něj byl nějaký štít.“</p>

<p>Styx se natáhl, aby ji krátce poplácal po paži. „Chrání se, Anno. Upír má schopnost se stáhnout hluboko dovnitř svého těla. Nepomůže mu to jen bojovat s bolestí, ale taky tím přesvědčí ostatní, že není hrozbou.“</p>

<p>„Takže on… dělá mrtvého?“ zeptala se, jak se snažila to pochopit.</p>

<p>Neradostný úsměv přelétl přes Styxovy rty. „Tak něco.“ Anna si podrbala husí kůži, která jí naskákala na pažích. Byla úleva vědět, že ten tlumený pocit nebyl známkou toho, že je Cezar na pokraji smrti, nebo že jiné stvoření bylo schopné rozdělit jejich pouto.</p>

<p>Stejně to bylo pekelně znervózňující.</p>

<p>„Přála bych si, aby nehrál,“ zamumlala. „Potřebuji ho cítit.“</p>

<p>„Dostaneme ho zpět, Anno, tolik ti mohu slíbit.“</p>

<p> Zhluboka se nadechla, když ucítila, že se každou ujetou mílí dostávali blíže k Cezarovi.</p>

<p>„Stejně stále nechápu, proč by Troy unášel Cezara. Nedává to smysl.“</p>

<p>„Dává to dokonalý smysl,“ řekl Jagr ze zadního sedadla, hlas hluboko zahřměl.</p>

<p>Anna otočila hlavu a pohlédla na nebezpečného upíra poněkud zmatená. „Proč?“</p>

<p>Jeho úsměv nebyl nic víc, než odhalením ohromných tesáků. „Dokud Morgana bude držet toho upíra v zajetí, ví, že nikdo z vás nebude riskovat jeho život, dokonce ani aby si zachránil vlastní. Může tě nalákat do svého doupěte a dle své libovůle kdykoliv zabít.“</p>

<p>Anně se zasekl dech v hrdle. Ach… Bože. Samozřejmě, že se Morgana bude skrývat za Cezara jako zbabělec, kterým byla. Nějak věděla, že Anna by se vzdala svého života, aby zachránila muže, kterého miluje.</p>

<p>„Jagre,“ zachraptěl varovně Styx.</p>

<p>Velký upír pokrčil rameny. „To je, co bych udělal já.“</p>

<p>„Ty vážně potřebuješ zapracovat na těchhle tvých společenských dovednostech, bratře,“ zamumlal Styx.</p>

<p>Jagrův výraz ztvrdl hněvem. „Nejsem tvůj bratr.“</p>

<p>Anna si narychlo odkašlala, když vycítila, že se schyluje k nějaké roztržce.</p>

<p>„Ne, Styxi. Raději bych znala pravdu.“ Dotkla se Styxovy tvrdé paže. S respektem zaznamenala vlnění svalstva, které varovalo, že má chuť něco udeřit. Tvrdě. „Myslíš, že je tohle Morganin plán?“</p>

<p>„Ano,“ zdráhavě souhlasil.</p>

<p>„Tak co uděláme?“</p>

<p>„Zřejmě nakráčíme rovnou do pasti,“ zamumlal Jagr.</p>

<p>Následovalo tiché zavrčení, když Styxova síla naplnila vzduch a vyvolala zvláštní svědění na Annině kůži. Zároveň způsobila, že Jagr sykl bolestí. Zjevně cokoli, co Styx posílal vzduchem, bylo mířeno speciálně na jeho upířího druha.</p>

<p>„Jagre, až budu zvědavý na tvé názory, řeknu si o ně. Je to jasné?“</p>

<p>Anna zadržela dech, když napjaté ticho vyplnilo Hummera a povědomí nebezpečí ve vzduchu bylo tak hmatatelné, že ho mohla téměř okusit.</p>

<p>Och… sakra.</p>

<p>Anna se připravila sklouznout ze sedadla a skrýt se pod palubní desku, ale byla ušetřena takové potupy, když Jagr tiše zabručel a se zjevným vztekem se přinutil houknout. „Ano, můj pane.“</p>

<p>Pichlavé pocity ustaly a Anně se podařilo zhluboka popadnout dech. Svatá… dobroto. To bylo až přííííliš daleko od pohody.</p>

<p>Anna vrhla na Styxe opatrný pohled. Udiveně zamrkala nad mužovým uhlazeným, nezúčastněným výrazem. Nebyl tam čitelný ani nejslabší náznak, že by byl na pokraji spáchání vraždy.</p>

<p>„Tak,“ řekla spíše, aby prolomila to nepříjemné ticho, než z potřeby mluvit, „máme nějaký plán?“</p>

<p>„Dostaneme Cezara, zabijeme Morganu a dostaneme se k sakru zase zpátky do Chicaga,“ odvětil Styx sevřeným hlasem.</p>

<p>Anna se zašklebila. To neznělo zrovna moc jako promyšlený plán.</p>

<p>„Dobrá.“</p>

<p>Bez varování se zlatý pohled stočil jejím směrem, tvrdé rysy roztály zábleskem soucitu.</p>

<p>„Anno, pokud budeš chtít raději počkat v autě, nikdo na tebe nebude koukat skrz prsty.“</p>

<p>Otevřela nesouhlasně ústa při pouhém návrhu, že by se krčila v autě, když byl Cezar v nebezpečí.</p>

<p>„V žádném případě,“ vyštěkla nekompromisně, když se Styxovy rty pootevřely v náznaku odporu. „Ne, Styxi. Cezar je v průšvihu kvůli mně. Krom toho je to mou povinností se Morganě postavit. Já jsem tou z proroctví. Nikdo jiný jí nemůže ublížit.“</p>

<p>Styxův výraz ztuhl. „Víš, že mě Cezar zabije, jestli se ti něco stane?“</p>

<p>Mohla být hloupá na všechny možné způsoby, ale ani sebou netrhla pod silou toho drsného pohledu.</p>

<p>„Možná jsem Cezarovou družkou, ale stále činím svá vlastní rozhodnutí,“ varovala.</p>

<p>Upír se krátce neradostně zasmál. „To mi je pozoruhodně povědomé.“</p>

<p>Anniny rty sebou škubly při zmínce o Darcy, ale než mohla odpovědět, ucítila hluboko uvnitř sebe škubnutí.</p>

<p>„Zpomal,“ poručila. Tiskla ruku na okno, jakoby jí to pomáhalo spojit se s Cezarem. „Na příštím výjezdu zaboč a doprava.“</p>

<p>Bez otázek Styx vyplnil její pokyny a přibrzdil vůz, když zavřela oči a soustředila se na utlumené spojení s Cezarem.</p>

<p>Styx zpomalil auto. Vzdalovali se od dálnice a nořili se hlouběji do odlehlých zemědělských ploch. Ještě třikrát zatočili na postupně menší, méně používané cesty, dokud se cesta nestala ničím víc, než dvěma vyjetými kolejemi mezi poli.</p>

<p>„Je blízko,“ zašeptala zlehka.</p>

<p>Bez varování se auto zastavilo a Styx se natáhl, aby se dotkl její paže.</p>

<p>„Anno?“</p>

<p>Anna nechala oči zavřené a dál lnula k tomu křehkému vědomí Cezara. Netrpělivě si povzdechla. Zatraceně, nemohla snést žádné další otálení.</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Anno, podívej se na mě,“ rozkázal hlasem dostatečně ostrým, aby se její oči rozevřely a setkaly se s jeho divokým, neúprosným pohledem.</p>

<p>„Proč jsi zastavil?“ zeptala se. „Cezar je…“</p>

<p>„Cezar je v nebezpečí, ano, já vím,“ přerušil ji. „Ale Morgana není v tomto okamžiku jeho jediným ohrožením.“</p>

<p>Anna se zamračila, vážně nebyla v náladě ještě uvažovat o další hrůze, která mohla číhat ve stínech.</p>

<p>Šílená tetička s božským komplexem se jí zdála i tak ažaž.</p>

<p>„Nechápu.“</p>

<p>Styxův nepřístupný výraz nic neodhalil. „To je ten problém. Ty nejsi upír.“</p>

<p>Anniny obnažené nervy zacukaly nevolí. Kvůli tomu zastavil? Aby poukázal na to, že není upír?</p>

<p>„To je sotva ohromující novinka, Styxi. Míříš tím někam?“</p>

<p>Zlaté oči se přivřely. „Nejsi upír, takže nechápeš plně, co znamená být s někým spjat.“</p>

<p>„Styxi, nemůže tohle počkat až potom, co zachráníme Cezara?“</p>

<p>„Ne, protože cítím tvou beznaděj.“</p>

<p>„Páchne po ní,“ zamumlal Jagr ze zadního sedadla.</p>

<p>Anna s pocitem marnosti zavrtěla hlavou, špetka jejích sil unikla a zavířila autem, rázem zahřívajíc vzduch a zvedajíc vlasy. <emphasis>Co</emphasis> <emphasis>se to k čertu dělo?</emphasis></p>

<p>„Byli byste raději, kdybych se nestarala o to, co se mu stane?“ zaskřehotala.</p>

<p>„Do jisté míry by to bylo snazší.“</p>

<p>Anna se zhluboka nadechla. Bojovala, aby ovládla své probouzející se síly. Snaží se jí Styx zprudit, aby byla připravena vybuchnout, až bude blízko Morgany?</p>

<p>Pokud ano, fungovalo to jako kouzlo.</p>

<p>„Styxi, prostě mi řekni, proč plýtváš drahocenným časem.“</p>

<p>Nastala krátká pauza, jako by Styx pečlivě rozvažoval slova.</p>

<p>„Cezar tě pojal za svou družku,“ řekl nakonec. „Pokud zemřeš, zemře on.“</p>

<p>Anna strnula šokem. „Myslíš… že skutečně zemře?“</p>

<p>„Ne okamžitě. Ale ano.“ Strnule sklonil hlavu. „Stala ses smyslem jeho žití, Anno. Bez tebe ztratí všechny instinkty, jak se bránit. Ve skutečnosti bude vyhledávat nebezpečí v naději, že nalezne konec svého utrpení. Upíři zřídka přežívají více než několik měsíců od smrti jejich partnera.“</p>

<p>Chladné mrazení sevřelo její srdce. Zpropadeně. Cezar jí nějak nezvládl sdělit pár pikantních drobností, když jí říkal o celé té spojovací záležitosti.</p>

<p>„Proč mi to říkáš teď?“ zeptala se, její hlas byl sotva víc než jen šepot.</p>

<p>„Protože jsi ochotna obětovat se, abys ho zachránila.“ Přitiskl chladný prst k její bledé tváři. „Pokud to uděláš, Anno Randalová, odsoudíš Cezara ke stejnému osudu.“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>20</strong></p>

<p><image xlink:href="#_20.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Podkroví zemědělského domku bylo špinavé, stísněné místo, které se sotva hodilo pro ubohé lidi, natož pak pro mocnou královnu.</p>

<p>Bylo to nicméně perfektní umístění, kde držet upíra v bezvědomí jako rukojmí.</p>

<p>Ignorujíc hustý prach, který hyzdil lem jejích šatů z jemné látky, si Morgana prohlížela démona, visícího z trámů za stříbrnou šňůru.</p>

<p>Bohaté tmavé vlasy měl rozcuchané a spadaly mu kolem jemných linií krásné tváře. Jelikož rozkázala Troyovi, aby mu strhl tričko, nebylo nic, co by zakrývalo ostrou dokonalost jeho snědé hrudi.</p>

<p>Byla schopna pochopit okouzlení Anny Randalové tímto stvořením.</p>

<p>Všichni upíři měli mocnou tělesnou přitažlivost. Byly to šelmy, které užívaly sexu, aby nalákaly své oběti. Ale tento upír…</p>

<p>Ten byl dokonale formován, aby těšil ženy.</p>

<p>A aby jim činil rozkoš.</p>

<p>Byla to skoro až smůla, že ho bude muset zabít.</p>

<p>Přesunula pozornost od bezvědomého upíra k vysokému elfovi s rudou hřívou vlasů a ostražitým výrazem a dovolila, aby chladný úsměv přelétl její rty.</p>

<p>„Dobře jsi to provedl, Troyi.“</p>

<p>Temný elf poklekl a sklonil hlavu. „Děkuji ti, má královno. Žiji, abych sloužil.“</p>

<p>Morganiny rty se zkroutily, když vykročila, aby chytila Troyovu bradu brutálním stiskem. Trhla mu hlavou vzhůru a vychutnala si ten naprostý strach, který zaplál v jeho smaragdově zelených očích.</p>

<p>„Nebo sloužíš, abys žil, což, můj malý zrádče?“</p>

<p>„Přivedl jsem vám upíra,“ zaskřehotal elf. „Zajisté jsem dokázal mou oddanost?“</p>

<p>Její hněv probleskl stísněným prostorem. Nezapomene na elfovu zradu. Anna by teď možná velmi dobře mohla být mrtvá, kdyby ji ten malý arogantní bastard nezahnal z nočního klubu. Ale byla dost moudrá, aby si uvědomila, že pro ten okamžik byl Troy nástrojem, který mohla použít ve svůj prospěch. Byl jediným, kdo se mohl dostat do upířího doupěte. A nyní, když mu tak laskavě připomněla bolest, kterou mohla působit, byl bytostí, u které si mohla být jistá, že ji znovu nezklame.</p>

<p>Jakmile dokončí tuto nepříjemnou záležitost, zváží, jestli se bude dál bavit jeho mučením, nebo ho jednoduše zabije a skoncuje s tím.</p>

<p>„Já rozhodnu, kdy jsi prokázal svou oddanost, červe,“ zapředla.</p>

<p>Elf se zachvěl, ale ani na okamžik nenechal svůj pohled zakolísat. Troy, princ temných elfů měl ten druh odvahy, který byl až příliš vzácný mezi odsouzenými na smrt. Možná by měla zauvažovat o tom, že si dá jeho sperma zmrazit, než ho zabije. Se správným výcvikem by jeho potomstvo mohlo vytvořit skvělé vojáky.</p>

<p>„Ano, má královno,“ zamumlal vhodně uctivým tónem.</p>

<p>Morgana povolila stisk na jeho bradě a otočila se, aby si mohla prohlédnout nádherného upíra.</p>

<p>„Jsi si jistý, že je zajištěný?“ zeptala se.</p>

<p>„Samozřejmě.“ Zvedaje se opatrně na nohy, Troy ukázal na těžký límec kolem Cezarova krku. „Stříbro ho udrží neškodného, dokud se dotýká jeho pleti.“</p>

<p>„A víly jsou na místě?“</p>

<p>„Jsou skryté a čekají na váš příkaz, aby zavraždily vetřelce.“</p>

<p>Morgana zavřela oči, když nechala své smysly promluvit. „Jsou blízko. Cítím pach krve svého bratra.“</p>

<p>„Pak bych měl jít a ujistit se, že…“</p>

<p>Morgana si pospíšila, aby zablokovala elfův chvatný odchod. Přitiskla prst na jeho hruď a vědoucně se ušklíbla, když elf zakřičel bolestí.</p>

<p>„Ach ne, Troyi, chci tě mít pěkně pod kontrolou, zatímco budu dokončovat tenhle nepříjemný úkol,“ pronesla pomalu a na výstrahu zaplavila jeho tělo spalujícím žárem. „Ale teď tohle – pokud se snad pokusíš ode mě vypařit, vyrvu ti srdce z hrudi a s ním ho k večeři.“ Naklonila se dost blízko, že se jejich rty dotýkaly v napodobenině polibku. „Rozumíme si?“</p>

<p>Troyův trhaný dech naplnil místnost. „Dokonale.“</p>

<p>„Dobře.“ Morgana ustoupila a natáhla se, aby chňapla jeden z četných kůlů, které seřadila na sešlém křesle. „Vezmi tenhle kůl a přilož mu ho k srdci. Pokud sebou jakkoli škubne, chci o tom vědět.“</p>

<p>Stále roztřesený bolestí vzal elf kůl a přitiskl ho k upírově hrudi.</p>

<p>„Jak přikazuješ, má královno.“</p>

<p>Přesvědčená, že její past byla vhodně nastražena a připravená sklapnout, uhladila si Morgana rukama nádhernou hřívu vlasů a otočila se, aby sešla dolů po úzkém schodišti.</p>

<p>Po celém domě mohla cítit víly skryté mezi stíny, všechny připravené chránit ji v okamžiku, kdy dá rozkaz. Možná ji nemilovaly, ale věděly moc dobře, co by se stalo, kdyby ji zklamaly.</p>

<p>Na rozdíl od svého směšného bratra ona pochopila moc strachu. Proč by kvůli věrnosti svých poddaných měla ztrácet čas podbízením se, když si ji místo toho mohla vymoci?</p>

<p>Konečně dosáhla přízemí. Morgana zavřela oči a vyslala své myšlenky. Zamračila se, když ucítila, jak se různí démoni snažili obklíčit dům.</p>

<p>Samozřejmě upíři. Ty očekávala. Ale byl tam také vlkodlak a Shalott. Obojí vzácná stvoření, která byla tak nebezpečná jako upíři na vlastním území.</p>

<p>Na tom nezáleží. Uváženě zaplašila chmury a pustila démony z hlavy. Jistě byli spojenci s upíry. Dokud drží Conde Cezara, netroufnou si jí ublížit.</p>

<p>Právě tak jako si jí netroufne ublížit Anna Randalová.</p>

<p>Lehce samolibý úsměv jí přelétl přes rty, když ucítila, jak její zranitelná neteř váhá přímo za dveřmi.</p>

<p>Konečně.</p>

<p>Po staletích skrývání v mlhách a sledování své kořisti ze stínů hodlala definitivně ukončit linii svého bratra.</p>

<p>A pak bude svobodná.</p>

<p>Svobodná, aby vládla. K tomu byla předurčena.</p>

<p>Pokynula rukou a použila své síly, aby rozrazila dveře. Úsměv se jí ještě rozšířil při slabém překvapeném výkřiku štíhlé ženy s medovými vlasy.</p>

<p>„Ach… má krásná neteř,“ vysmívala se. „Vítej v mém domě.“</p>

<p>Něco, co mohl být strach, se mihlo přes ty jemné rysy, když Anna Randalová napřímila ramena a vykročila přes práh, těsně zastíněna dvěma mohutnými upíry.</p>

<p>Morgana krátce pohledem přelétla po velikém upíru s blonďatými vlasy. Jeho ledová zuřivost plnila vzduch temným náznakem zběsilosti. Nebezpečný nedočkavý démon, ale pro ten okamžik zkrocený nelítostnou sebekontrolou. Temný vysoký Azték po jeho boku byl strnulý hrozivým odhodláním, jeho nezměrná síla byla skrytá a připravená udeřit.</p>

<p>Morgana pocítila drobný záblesk překvapení, když rozpoznala tu moc. Samotný Anasso, král upírů.</p>

<p>Zřejmě měl Conde Cezar přátele na vysokých místech.</p>

<p>To vědomí by ji možná znervóznilo, kdyby neměla toho upíra nahoře spoutaného s kůlem u srdce.</p>

<p>Upíři byli tak směšně oddaní, jako byl kdysi její bratr. Ochotně by dali své životy za cizí.</p>

<p>Blázni.</p>

<p>Jako by ucítila její domýšlivé pobavení, Anna Randalová postoupila, aby stanula přímo před ní, oříškové oči jiskřící hněvem.</p>

<p>„Kde je?“</p>

<p>Morgana při tom ostrém tónu zvedla obočí. „Vím jistě, že jsi nebyla vychována troly, má milá. Kde jsou tvé způsoby?“</p>

<p>Anna otevřela ústa, jako by byla pobouřena Morganiným pokáráním. „Vyvraždila jsi mou rodinu, stopovala mě jako psychopat, vyslala své patolízaly, aby mě zabili, a unesla muže, kterého miluji, a <emphasis>ty mně</emphasis> chceš dělat kázání o dobrých mravech? Mohlo by to být vtipné, kdyby to nebylo tak ubohé.“</p>

<p>Tentokrát byla na řadě Morgana, aby byla šokována. Nikdo s ní takovýmto způsobem nemluvil.</p>

<p>Nikdo.</p>

<p>„Ubohé? Ty odporný malý hmyze. Jsem tvá královna a ty mi budeš prokazovat respekt, který zasluhuji,“ zasyčela a vykročila vpřed. Chystala se tu mrchu naučit lízat paty, než ji zabije. „Budeš na kolenou, až se mnou budeš mluvit.“</p>

<p>Napřáhla ruku, ale než mohla chytit Annu za vlasy a přinutit ji pokleknout, přitiskla se jí na krk špička chladné ocelové čepele.</p>

<p>„Ani o krok blíž,“ zasyčel temný upír, oči varovně pronikavé.</p>

<p>Zaťala pěsti, když přesunula svůj rozzuřený pohled a pohlédla na démona, který si dovolil jí zastrašovat.</p>

<p>„Myslíš si, že se tě bojím, upíre?“ zasyčela.</p>

<p>„Měla bys.“</p>

<p>„Děti.“ Na její prudký rozkaz nastal šum zvuků, když se její víly objevily ze stínů, zbraně pozvednuté a namířené k nezvaným hostům. „Každý luk má dřevěný šíp. Ne všechny z nich minou.“</p>

<p>Upír ani nemrkl. „Možná ne, ale vsadím se, že ti mohu uříznout hlavu dřív, než jeden konečně zasáhne mé srdce.“</p>

<p>Ucítila další hryznutí do krku, když ohromný blonďatý upír přitiskl svůj vlastní meč k jejímu krku z druhé strany.</p>

<p>„A když ne on, tak já,“ zavrčel.</p>

<p>„Chceš tvrdit, že blafujeme?“ zeptal se tmavý upír.</p>

<p>Morgana ohrnula ret při té přehlídce testosteronů. Muži byli vždy tak žhaví použít brutální sílu, když prohnanost byla víc účinná.</p>

<p>Její pošetilý bratr byl stejný.</p>

<p>„Věřím, že můj bluf je větší než váš úskok,“ pronesla líně. „Pokud tedy nejsou povídačky o klanové oddanosti hrubě zveličené. Váš… bratr je nahoře s kůlem u srdce. Jedno mé zavolání a z Conde Cezara je jen popel.“</p>

<p>Annina tvář zbledla, když natáhla ruku, aby se dotkla upíra. „Styxi, Jagre.“</p>

<p>S tichým zavrčením upíři sklonili meče, král přimhouřil zrak vražednou nenávistí.</p>

<p>„Co chceš?“</p>

<p>„Co chci?“ Rozesmála se Morgana. „Všechno, upíre. Všechno, co je mi dlužno.“</p>

<p>„Jediná věc, která je ti dlužna, je pomalá bolestivá smrt, Morgano,“ řekl upír chladně.</p>

<p>Se zasyčením Morgana vyslala své síly, mrštila upírem proti zdi a přišpendlila ho tam.</p>

<p>„To je pro tebe od tvé královské Výsosti,“ zasyčela a zvýšila tlak, dokud se veliké tělo neprohnulo a nesvíjelo náporem bolesti.</p>

<p>„Morgano, přestaň,“ požádala Anna a vstoupila mezi ní a upíra. Vůně fíků okořenila vzduch. Pak byla Morgana udeřena prudkým, bolestivým náporem žáru. „Řekla jsem… přestaň,“ zaskřípala Anna zuby.</p>

<p>Morganina síla chvilkově ochabla a už neudržela Styxe stranou. Osvobozený upír se rychle navrátil do strážné pozice po Annině boku.</p>

<p>Morganou otřásl nepříjemný šok, když si uvědomila, že ta drobná žena je schopná jí ublížit. Proklatý Artuš. Cožpak mocná krev jejího bratra nikdy nevymře? Měla by být touto dobou zředěna do bodu nebytí, ale nebylo pochyb o tom, že existuje a dokonce s klidem přebíjí Morganinu vlastní magii.</p>

<p>„Opatrně, Anno,“ odsekla. „Další kousek jako tenhle, a tvůj milenec na tebe bude čekat v pekle.“</p>

<p>Žena vystrčila bradu, jako by si neuvědomovala, že ji Morgana mohla jedním úderem zabít.</p>

<p>„Zřejmě jsi unesla Cezara, abys mě přivedla sem. Teď jsem tu. Tak proč nenecháš Cezara a ostatní jít?“</p>

<p>Morgana se ostře zasmála. „Dala jsem ti někdy i jen nejslabší náznak, že bych byla hloupá, Anno?“ vysmívala se. „Vampíci, stejně tak jako vlkodlak s Shalottou, plížící se venku, zůstanou, aby zajistili, že budeš hrát pěkně.“</p>

<p>„A co <emphasis>hrát pěkně</emphasis> znamená?“ zeptala se. „Že tady budu prostě stát a nechám tě mne zabít?“</p>

<p>Morgana se pomalu usmála. „Vlastně… ano. To je přesně, co myslím.“</p>

<p>Temný upír dunivě zavrčel. „Anno, ať tě to ani nenapadne. Tohle není, co by Cezar chtěl.“</p>

<p>Morgana se natáhla, aby přejela prstem dolů po Annině jemné tváři, nehtem prořezávající tenkou ránu.</p>

<p>„Ach, ale sladká Anna je ochotna udělat cokoli, dokonce se i obětovat pro záchranu svého milovaného, že?“ Anna trhla hlavou zpět. Zvedla ruku, aby si setřela stopu krve.</p>

<p>„Víš, Morgano, můj děda mě varoval, že jsi zlá žena – začínám chápat, proč tě tak nenáviděl.“</p>

<p>Mrazivá předtucha se vkradla do Morganina srdce. „Cos to řekla?“</p>

<p>„Ó, copak jsem nezmínila o mé malé návštěvě tvého bratra?“ zeptala se Anna sladce.</p>

<p>„To je nemožné.“</p>

<p>„Proč? Protože jsi ho zabila?“</p>

<p>Morgana zvedla ruku, aby udeřila tu potvoru tam, kde stála. Musela lhát. Artuš byl mrtev. Mrtev a pohřben. Ale její ruka zamrzla, když zaslechla neklid vil za sebou.</p>

<p>Byla velmi pečlivá, aby rozvíjela legendu, že Artuš zemřel v bitvě, jakmile si uvědomila, že nebyla schopna zakalit lásku, kterou k němu lid choval. Bylo nechutné, jakým způsobem uctívali toho slabého, hloupého muže.</p>

<p>Přiznání, že ona byla příčinou Artušovy smrti, by dozajista vyvolalo otevřenou vzpouru.</p>

<p>Nechala svou ruku pokračovat vpřed, ale místo toho, aby dala smrtelnou ránu, kterou toužila zasadit, Morgana uchopila Anninu paži ostrým sevřením.</p>

<p>„Dokončíme to v soukromí,“ zaskřehotala.</p>

<p>„Soukromí?“ ta děvka měla nervy na to, aby se střetla s jejím rozzuřeným pohledem beze strachu. „Máš snad co skrývat, Morgano? Cožpak tví patolízalové nevědí, co jsi udělala svému vlastnímu bratrovi?“</p>

<p>Morgana zesílila stisk, až hrozilo, že jí roztříští kost. „Zavři hubu.“</p>

<p>Dva upíři se pohnuli vpřed, meče pozvednuté, připravené udeřit. Bylo to jen Annino prudké zatřesení hlavou, co je zastavilo.</p>

<p>„Ne, Styxi. Tohle je mezi mnou a mou tetou.“ S klidem, který neměl být nikdy ani myslitelný, se žena s medovými vlasy vytrhla z Morganina sevření a pozorovala ji s neoblomným výrazem. „Chceš soukromí? Jsem pro.“</p>

<p>Nevěřícně Morgana sledovala, jak její neteř klidně přešla místnost a vstoupila do ošumělé kuchyně, hlavu nesla vzhůru a záda měla napřímená. Aniž by měla na výběr, Morgana byla nucena ji následovat. Vztek z ní přímo šlehal a plnil dům přívalem bodavého žáru.</p>

<p>Jakmile byla pryč od zvědavých očí, natáhla se Morgana, aby trhla Annou a otočila ji k sobě čelem. Hněv přemohl jakýkoliv strach z té záhadné síly.</p>

<p>„Ty ničemný spratku.“ Prudce Annou zatřásla, sadisticky potěšena, když ucítila, jak se žena zachvěla bolestí. „Nikdy se ke mně neotáčej zády. Jsem tvá královna.“ Znovu se Anna dokázala vyrvat z jejího sevření, ale přesto Morgana dokázala zanechat ničivou spáleninu na její paži.</p>

<p>„Jsi vraždící maniak,“ zasyčela Anna, když si druhou rukou zakryla své ošklivé zranění. „Není divu, že tvůj bratr odmítá spočinout v hrobě, dokud nebudeš mrtvá.“ S náhlým pohybem Morgana odmrštila Annu, až narazila do zdi. Přestala bloumat kolem. Chtěla tuhle ženu mrtvou. A chtěla ji mrtvou hned.</p>

<p>„Nevíš nic o mém bratrovi,“ vysmívala se. Navracela se jí důvěra, když se Anna zakymácela a opřela se o zeď, aby udržela rovnováhu. Anna Randalová možná měla v žilách krev prastarých, ale stále byla jen slabý, snadno zničitelný člověk. „Tohle není nic než ubohý trik, jak se pokoušíš zachránit svůj zbytečný život.“</p>

<p>Anna se rozkročila a sáhla si do kapsy. Morgana se usmála a klidně si uhladila jemnou látku na šatech. Pokud si to hloupé stvoření myslelo, že mohlo odhalit nějakou skrytou zbraň a vyděsit mocnou královnu, bylo na čase, aby dostala lekci.</p>

<p>„Vážně? Tak kde myslíš, že jsem získala tohle?“ zeptala se Anna a napřáhla ruku, aby odkryla dokonalý smaragd, třpytící se proti její dlani.</p>

<p>Morgana očekávala očarovaný nůž nebo dokonce jeden z těch zakletých amuletů, které čarodějnice s láskou okatě ukazovaly. Její samolibá jistota však praskla a zanikla jako mýdlová bublina, když zahlédla smaragd, který kdysi krášlil korunu jejího bratra.</p>

<p>Ne. Ne, to přece nemohl být on.</p>

<p>Ten drahokam byl pohřben s jejím bratrem a navzdory jejímu maximálnímu úsilí po staletí se pokusit ten mocný smaragd znovu získat, byla nepřetržitě blokována Merlinovou poslední a nejmocnější kletbou.</p>

<p>K čertu s tím zatraceným kouzelníkem.</p>

<p>Kdyby se mu nepodařilo zmizet, Morgana by ho dovlekla do Avalonu a zasvětila by staletí, aby toho bastarda naučila, jaký je skutečný význam slova bolest.</p>

<p>Záchvěv strachu projel jejím tělem, když jí energie klenotu zapulzovala po kůži.</p>

<p>„Jak…?“</p>

<p>Jako by nabrala odvahu ze smaragdu, Anna pozvedla bradu a odstoupila od zdi.</p>

<p>„Můj děd mi to dal. Zdálo se, že si myslel, že by mi to mohlo pomoci tě zničit.“ Sevřela prsty kolem kamene. „Co myslíš? Měly bychom to vyzkoušet?“</p>

<p>Morgana instinktivně ucouvla. Pokud nad ním nebyla kletba zlomena, smaragd bude odpovídat jen na pokyny a přání jejího bratra.</p>

<p>Nebo zřejmě jednoho z jeho krve.</p>

<p>„Tohle není… není možné.“</p>

<p>Anniny rty se zkroutily. „Během posledních pár dní jsem zjistila, že je jen velmi málo věcí, které jsou nemožné.“</p>

<p>„On je mrtvý,“ řekla Morgana, spíše aby přesvědčila sebe než tu protivnou otravu stojící před ní. „Pozorovala jsem ho, když umíral.“</p>

<p>„Zradila jsi ho.“</p>

<p>Morganiny rty se zachvěly při tom obvinění. Samozřejmě, že zradila svého bratra. Byla nad těmi únavnými morálními zásadami, které soužily nižší stvoření. Všechno, na čem záleželo, bylo, že přežila a že se před ní svět pokloní.</p>

<p>„Artuš byl hlupák,“ ušklíbla se jízlivě. Odhodila svůj krátký neklid. Se smaragdem nebo bez něj – stále měla navrch. Dokud byl upír spoután v podkroví, tato žena nic neudělá. Nic, než že zemře. „Se mnou po boku měl moc vládnout světu. Nikdo by nás nemohl vyzývat. Nikdo by se neodvážil.“</p>

<p>„Možná, že on nechtěl vládnout světu,“ odporovala Anna.</p>

<p>Morgana se rozesmála. Typické. Zdálo se, že to byla nějaká vrozená vada v krvi jejího bratra. Neschopnost vidět přes pozemskou lidskost na slávu, která byla jejich dědickým právem.</p>

<p>Osud s nimi zamýšlel, aby byli nad smrtelníky. Nad démony. Nade všemi.</p>

<p>A přesto, Artuš trval na tom, že bude hrát roli dobrotivého panovníka, vždy odhodlaný vidět jen svou zářivou vizi zvítězivší spravedlnosti.</p>

<p>Tak slabý. Tak zralý upadnout do rukou nepřátel.</p>

<p>Prokázala mu laskavost, když ukončila jeho patetické sny.</p>

<p>Kdyby to neudělala ona, udělal by to někdo jiný.</p>

<p>„Vládneš nebo posloucháš nebo zemřeš,“ pravila chladně. „Nejsou žádné jiné volby.“</p>

<p>„To máš z nějaké reklamy?“</p>

<p>Morgana přimhouřila oči při té uštěpačné odpovědi. Dost už tohoto bláznovství. Chtěla odpovědi. „Řekni mi, jak jsi našla ten smaragd.“</p>

<p>„Řekla jsem ti to.“</p>

<p>„Můj bratr je mrtvý.“</p>

<p>„Možná může být mrtvý, ale rozhodně nemá v úmyslu odpočívat v pokoji. Ne, dokud nebude mít svou pomstu.“ Morganin pohled sjel ke smaragdu. Chtěla popřít tvrzení té mrchy. Artušovy síly byly značné, ale ani on nebyl nad smrtí.</p>

<p>Přesto nešlo popřít ten vzácný kámen, který se blýskal Annině v dlani. Nebo fakt, že ta dívka ho nemohla rozhodně získat bez pomoci jejího bratra.</p>

<p>Artušův stín zjevně Annu nějak oslovil.</p>

<p>„Nemá žádné síly.“ Zvedla ruce a nechala magii zavířit místností. Závěsy se rozvlnily a ošklivě orámované obrázky kohoutů popadaly na roztrhanou linoleovou podlahu. „Nemůže mě zranit.“</p>

<p>Anniny vlasy se cuchaly v tom vánku, ale její výraz ani na okamžik nezakolísal. „Ale já můžu.“</p>

<p><emphasis>„Chtít</emphasis> a <emphasis>moci</emphasis> jsou dvě velmi odlišné věci, dítě.“ Morgana vykročila vpřed. „Nemáš žaludek na to, abys obětovala svého předrahého upíra pro svou záchranu.“</p>

<p>„Vlastně ses, drahá tetičko, přepočítala.“ S podivně strašidelným výrazem si Anna vyhrnula rukáv svetru a odhalila neklamnou značku upíra. „Cezar se se mnou spojil, což znamená, že pokud zemřu, zemře i on.“ Její oči se zvedly, aby probodly Morganu pohledem čirého odhodlání. „Ani na okamžik si nemysli, že tě nevezmu s námi.“</p>

<p><strong>KAPITOLA </strong></p>

<p><strong>21</strong></p>

<p><image xlink:href="#_21.jpg" /></p>

<p>Cezar se probudil do světa naplněného spalující bolestí a nepříjemného pocitu, jak ho někdo zběsile fackuje po tváři.</p>

<p>Tu pustošící bolest nemohl zastavit, ale byl by proklet, jestli se nechá kurevsky fackovat, zatímco se usilovně snažil znovu nabýt své smysly.</p>

<p>Hbitým pohybem chytil tu otravnou ruku sevřením dost silným, že přinutil svého útočníka překvapeně zaklít bolestí.</p>

<p>„Zatraceně, upíre, pusť,“ zamumlal povědomý Troyův hlas blízko jeho ucha.</p>

<p>Opatrně Cezar otevřel oči a rozhlédl se, aby zjistil, že byl natažen na špinavé podlaze z dřevěných prken s elfím princem, který se nad ním nakláněl. To nebyl způsob, jakým by se nějaký upír rád probouzel.</p>

<p>„Odstup,“ zavrčel a sledoval přimhouřeným pohledem, jak se elf posadil na paty. Cezar povolil stisk.</p>

<p>„Nemyslel jsem si, že se vůbec ještě někdy probudíš,“ zaremcal Troy a třel si pohmožděné prsty.</p>

<p>Cezar se ujistil, že tam nejsou žádné špehující oči a s námahou se posadil. Skřípěl zuby proti vlně slabosti, která se převalila jeho tělem.</p>

<p>„Mám nějakou odolnost vůči stříbru, ale nejsem vůči němu lhostejný,“ zachraptěl. „Jak dlouho jsem byl mimo sebe?“</p>

<p>„Skoro hodinu.“</p>

<p>„Hodinu?“ Zasyčel Cezar rozhněvaně a přinutil se vstát. Pamatoval si, jak byl přinesen Troyem do domu a slyšel královnu, jak přikázala, aby byl zavěšen na trámy. Potom se všechno stalo spalující čmouhou. <emphasis>„Dios.“</emphasis></p>

<p>Troy se zvedl a oprášil si své směšné spandexové kalhoty. „Nezamotej si spoďárky a nenech se vysmát. Tvá družka je tu jen krátkou chvíli.“</p>

<p>Ignorujíc svého společníka Cezar zavřel oči a vyslal své myšlenky. Byl krátce překvapen tím vysokým počtem démonů, kteří naplnili dům. Nejen Styx a Jagr, ale téměř tucet vil. S úšklebkem přesunul svou pozornost k Anně, a snadno ji nalezl přímo pod sebou.</p>

<p>„Je s Morganou,“ zasyčel a užuž se otáčel k úzkým dveřím, které byly napříč temným podkrovím. „Musím jít za ní.“</p>

<p>Troy potlačil svůj pud sebezáchovy a postavil se přímo před Cezara.</p>

<p>„Zadrž, šéfe. Nezachránil jsem tvou ubohou kůži, abys ji zahodil v nějaké bezvýznamné ukázce hrdinství.“</p>

<p>Aniž by elf mohl mrknout, Cezar stačil omotat ruku kolem bláznova krku a zvedl ho ze země.</p>

<p>„Nepokoušej se mi stát v cestě, elfe,“ varoval ho. „Následky by se ti nelíbily.“</p>

<p>Troyovi lezly oči z důlků, když bojoval s Cezarovým sevřením, jeho pokožka nabírala namodralý nádech. „Pokud půjdeš tam dolů a zaútočíš, Morgana bude vědět, že ztratila nad Annou výhodu. Zabije ji dřív, než se vůbec budeš moci přiblížit.“</p>

<p>„Očekáváš, že se budu skrývat tady nahoře, zatímco je Anna v nebezpečí?“ zaskřípal Cezar.</p>

<p>„Sakra, upíre, narozdíl od tebe já potřebuji vzduch. Pusť mě.“</p>

<p>„Jdu za Annou.“</p>

<p>„Alespoň ji varuj, že jsi v pořádku, než tam vpadneš a začneš třetí světovou válku. Potřebuje vědět, aby se chránila.“</p>

<p>Cezar neochotně připustil, že to, co elf říká, dává smysl. Pro tuhle chvíli Morgana spoléhala na to, že je ve výhodě. Dokud tomu bude stále věřit, bude si chtít vychutnávat své vítězství nad Annou. Byla příliš samolibá na to, aby si nechtěla užívat škodolibou radost.</p>

<p>Nicméně, v okamžiku kdy by se vážně obávala, že je možná ve skutečném nebezpečí…</p>

<p><emphasis>„Si.</emphasis> Máš pravdu,“ zamručel a spustil elfa zpět na prkna podlahy. „Musím přemýšlet.“</p>

<p>Troy dokázal opět získat rovnováhu. Masíroval si pohmožděný krk. „Díky, proklatý bože.“</p>

<p>„Netlač na mě, elfe,“ zavrčel Cezar, zavřel oči a obrátil myšlenky k upírům dole.</p>

<p>„Co děláš?“ zeptal se Troy.</p>

<p>„Volám.“</p>

<p>„Víš, že by možná bylo snazší, kdybys měl mobilní telefon?“</p>

<p>Cezarovy ruce se zacukaly, ale odolal nutkání pokračovat ve vymačkávání duše z toho protivného stvoření.</p>

<p>Ne z nějakého pocitu slitování, ale dost jednoduše proto, že věděl, že by to Anna neschvalovala.</p>

<p>Byl zadaným upírem, a štěstí jeho ženy předcházelo všem ostatním úvahám.</p>

<p>„Bylo by to snazší, kdybys prostě na pár minut sklapnul,“ obořil se na něj.</p>

<p>„Fajn.“ Troy si znechuceně odfrkl. „Tohle je naposled, kdy jsem se snažil pomoci upírům. Chladní, arogantní bastardi.“</p>

<p>Cezar moudře ignoroval elfa a dosáhl spojení se svým Anassem. Dával si pozor, aby držel své síly umírněné. Čím déle Morgana věří, že je stále spoután stříbrem a neškodný, tím lépe.</p>

<p>„Styxi.“</p>

<p>„Cezare, jsi zraněný?“ Hlas pradávného upíra se rozlehl jeho myslí s prudkým znepokojením.</p>

<p>„Uzdravuji se. Řekni mi, co se děje.“</p>

<p>„Já a Jagr jsme v přízemí obklopeni bandou velmi nervózních vil s cukajícími prsty. Nemyslím, že překvapit je, by byl za této situace nejlepší nápad.“</p>

<p>To bylo přesně to, co Cezar očekával. Morgana možná byla arogantní mrcha, ale nebyla hloupá.</p>

<p>„Co Viper a Dante?“</p>

<p>„Jsou s Abby, Shay a Darcy venku. Obklíčili dům, aby se ujistili, že nás žádné posily nemohou zastihnout nepřipravené.“</p>

<p>Cezarovy rty se samovolně pousmály. Styx byl možná nucen přijmout roli Anassa, ale v srdci stále zůstal vojenským stratégem.</p>

<p>„Pokusím se spojit s Annou, i když není zvyklá přijímat mé myšlenky v mysli. Možná nepochopí, že jsem to skutečně já a ne nějaká iluze.“</p>

<p>„Anna Randalová je pozoruhodně inteligentní, nemluvě o tom, že je tvrdohlavá jako vlkodlak, <emphasis>amigo,“</emphasis></p>

<p>Ujistil ho Styx suše. „Ona tě nezklame.“</p>

<p>Ne, to ne.</p>

<p>Měla dost statečnosti a kuráže, že mu z toho až tuhla krev v žilách.</p>

<p>„O to nejde.“</p>

<p>Styx cítil Cezarovo zklamání z nepřetržité neschopnosti uchránit Annu před ublížením, proto naplnil Cezarovu mysl přísným nesouhlasem.</p>

<p>„Cezare, obětoval jsi staletí pro tuto ženu. Není možné, že bys ji zklamal.“ Jeho hlas se rozlehl Cezarem, přinášeje hořký úsměv na jeho rty.</p>

<p>Nemělo smysl se dohadovat s králem. Jeho oddanost byla pověstná. „Potom, co se spojím s Annou, ztropím zmatek a spustíme tu melu,“ oznámil. „Můžete odzbrojit ty víly?“</p>

<p>Nebylo třeba vidět Styxův výraz, aby věděl, že je pobouřený, že Cezar vůbec takovou otázku pokládá. „Chceš, abych se zasmál?“</p>

<p>„Jen buďte připraveni.“</p>

<p>„Vždy.“</p>

<p>Cezar odtrhl myšlenky od Styxe a soustředil se na svou družku. Vzdáleně si byl vědom elfa, který nervózně přecházel podlahu a vířil zašlý prach. Byl si dokonce vědom pachu démonů, kteří hlídali pozemky venku. Jeho pozornost nicméně ani na okamžik nezakolísala, když zaťukal na myšlenky ženy, kterou miloval.</p>

<p>„Anno,“ řekl jemně.</p>

<p>Její ohromení bylo hmatatelné, když se snažila pochopit co se děje. „Cezare?“</p>

<p>„Anno, nemluv nahlas,“ nakázal jí, tělo napjaté strachem, že by mohla odhalit jeho přítomnost Morganě.</p>

<p>Anna byla blízko, ale stále příliš daleko, aby ji zachránil, kdyby měla Morgana zaútočit. „Slyším tvé myšlenky.“</p>

<p>Následoval krátký okamžik, kdy Anna uklidnila svou mysl a tělo, sladká vůně fíků zavířila v Cezarovi se známou vřelostí.</p>

<p>„Jsi zraněný? Morgana řekla, že…“</p>

<p>„Jsem v pořádku,“ spěšně ji ujistil. „Co ty?“</p>

<p>„Je mi fajn.“</p>

<p>Cezar se nenasytně vpíjel do pocitu Anny. Prudce jím projela vlna hněvu, když ucítil bolest, kterou se statečně snažila zakrýt.</p>

<p>„Byla jsi raněna.“</p>

<p>„To nic není.“</p>

<p>Zklamaně stiskl zuby, ale neschopen udělat cokoliv, co by pomohlo zmírnit její rány, si připomněl nebezpečí, které vyplývalo z promrhání i jen jediné chvilky.</p>

<p>„Jsi s Morganou?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Nesmíš dopustit, aby zapochybovala, že jsem v bezvědomí. Můžeš mě poslouchat, aniž bys Morganě prozradila mou přítomnost?“</p>

<p>„Pokusím se.“ Její odvaha zakolísala, než si ji omotala zpět kolem sebe jako obnošený kabát. „Říkala, že jsi připoutaný s kůlem přitisknutým k srdci.“</p>

<p>„Troy se rozhodl, že se mu nijak zvlášť nezamlouvá představa být Morganiným obětním beránkem na příštích několik staletí,“ ujistil ji. „Vsadil všechno na skutečnost, že můžeme přinést její konec.“</p>

<p>„Jo, to je stejná sázka, jakou jsem udělala já.“</p>

<p>Srdce se mu sevřelo. <emphasis>Dios.</emphasis> On nalezne způsob, jak ji zachránit. Nebyla žádná jiná možnost.</p>

<p>„Jen vydrž, Anno, jsem na cestě.“</p>

<p>Udivující proud energie postavil Cezara zpět na nohy, když Anna zareagovala na jeho slova.</p>

<p>„Ne, Cezare, dostaň všechny odtud,“ požádala. „Mohu se s Morganou vypořádat, ale ne když se budu strachovat, že bude někdo z vás raněn.“</p>

<p>Hrdelně zavrčel, když se zapřel proti té vlně energie. Pro všechnu její surovou sílu by musel roky zdokonalovat své schopnosti.</p>

<p>„Plýtváš časem, Anno. Nikdo z nás neodejde.“</p>

<p>„Cezare…“</p>

<p>„Zastav Morganu tak dlouho, jak budeš moci.“ Zamítl její námitku. „Budu tam.“</p>

<p>K čertu s tím umíněným, nerozumným, nesnesitelným… démonem.</p>

<p>Anna se divoce snažila rozšířit působnost svých myšlenek, ale znovu byl Cezar schopen překazit její snahy.</p>

<p>Až tohle všechno bude skončeno a vyřešeno, měla v úmyslu zjistit způsob, jak prorazit skrz tu ochrannou bariéru. Její druh se naučí lekci o tom, že ji nemá přerušovat uprostřed diskuze.</p>

<p>Dobrá, to vše za předpokladu, že se dožije tak dlouho.</p>

<p>Vyhlídka, která nevypadala zas tak úplně dobře, když Morgana náhle vykročila vpřed a uhodila ji přes tvář.</p>

<p>„Neopovažuj se mě ignorovat, ty odporná kryso,“ vzkypěla, její vztek byl hmatatelnou silou v té malé kuchyňce. „Když se chystám někoho zabít, očekávám jeho naprostou pozornost.“</p>

<p>Annou zalomcovala bolest a uvědomila si, že zmeškala většinu rozčilení, kterým její teta vybuchovala. Zřejmě královna věděla o upírech dost, aby si uvědomila, že držení Cezara nebylo zas takovým vyjednávacím trumfem, v jaký doufala. Koneckonců, pokud Anna zemře, upír ji bude rychle následovat do hrobu.</p>

<p>Anna se snažila setřást bolest, napřímila ramena a čelila své rozčílené příbuzné s neochvějným odhodláním. Zatraceně, čas pomalu vyprchával.</p>

<p>Navzdory bolesti a vysilující slabosti, která, jak cítila, Cezara trápila, Anna ani na okamžik nezapochybovala, že už spěchá na její záchranu jako osamělý šílený tulák. Musela tohle skončit, než se on nechá zabít.</p>

<p>„Odpusť mi, jestli nejsem zas tak ohromená, jak myslíš, že bych měla být, ale abych řekla pravdu, po setkání s mým dědem jsem došla k závěru, že nejsi nic víc než nafoukaná, ubohá rádoby královna.“ Vynutila úsměv na svých pohmožděných rtech. „Artuš byl skutečný král. Muž, který byl hoden pyšnit se svým titulem.“</p>

<p>Morgana pozvedla ruce, ale tentokrát Annu neudeřila. Místo toho prsty uchopila Annin krk a zvedla ji ze země.</p>

<p>„Pokud doufáš, že mě vyprovokuješ natolik, že tě zabiji rychle a bezbolestně, jsi snad ještě hloupější, než jsem si myslela,“ vysmívala se. „Mám v úmyslu si pochutnat na tvých výkřicích utrpení, sladká Anno. Hodlám se vykoupat v tvé krvi a rozmáčknout tvé srdce holou rukou.“</p>

<p>„Roztomilé,“ zamumlala Anna. Věděla, že by byla mnohem více vyděšena, kdyby nebyla rozptýlena vědomím Cezara, který se neustále přibližoval. „Je tohle ta část, kde se ode mě očekává, že budu škemrat o milost?“</p>

<p>Smaragdové oči zaplály nelidským vztekem, když Morgana sevřela prsty na jejím krku.</p>

<p>„Ach, ty budeš škemrat, Anno Randalová,“ zasyčela Morgana, zabodávaje prsty do Annina hrdla s mučivou silou. „Než s tebou budu hotova…“ Výhružná slova se náhle nečekaně zarazila, když stropní světlo v kuchyni zablikalo a poté vybuchlo s dostatečnou silou, aby vyslalo sprchu skleněných úlomků snášejících se místností. Obě ženy na okamžik strnuly, pak Morgana uvolnila svůj stisk na krku Anny a otočila se na podpatku, aby pohlédla směrem k prázdným dveřím. „Ten upír. Byl uvolněn.“</p>

<p>Do háje.</p>

<p>Dýchaje přerývaným dechem, Anna bojovala s vlnou temnoty, která hrozila, že ji pozře. Věděla, že musí udeřit, zatímco je Morgana nepozorná. Než Cezar napochoduje na smrt.</p>

<p>Znalost řešení celé situace a skutečné dokončení toho odvážného činu byly nicméně dvě velmi odlišné věci.</p>

<p>Dusíc se krví a sotva schopna dýchat, Anna sevřela smaragd v ruce a pokoušela se přivolat síly, které tak dlouho považovala za prokletí.</p>

<p>V tomto momentě se nestarala, jestli je kvůli tomu zrůda. Nestarala se, jestli nebude schopna ovládnout své síly a celý dům jim strhne na hlavy. Koneckonců tu nebyl nikdo, kdo by nepřežil.</p>

<p>Vše, o co se starala, bylo odvést ženinu pozornost, aby nemohla ublížit Cezarovi.</p>

<p>Ucítila, jak nyní už důvěrně známé bodání projelo její krví, energie jí rozevlála vlasy a zahřála pleť.</p>

<p>Bohužel Morgana nebyla královnou jen tak pro nic za nic. Přesně v okamžiku, kdy Anna začala zaměřovat své síly, se žena otočila zpět, chytila Anninu paži a otřásla jí zuřivým hněvem.</p>

<p>„Och, kdepak, to neuděláš,“ sykla. „Nic mě nezastaví před tím, abych s tebou konečně skoncovala.“</p>

<p>Zvedla volnou ruku a ukázala ke středu pokoje. Anna se zamračila, když sledovala, jak v temnotě zaplanulo zvláštní mihotání.</p>

<p>Annino srdce se sevřelo strachem, když se mihotavý lesk rozrostl a zvláštní oblak vyplnil jeho střed.</p>

<p>Svatá dobroto. Byl to snad portál?</p>

<p>Ach, to nebylo dobré.</p>

<p>Vůbec dobré.</p>

<p>„Co to děláš?“ zeptala se hloupě.</p>

<p>Morgana udržela svůj pevný stisk na Annině paži a začala ji táhnout směrem k čekajícímu závoji.</p>

<p>„Beru tě domů, mé zlatíčko.“</p>

<p>Cezar vyčkal, až se dům ponořil do tmy a sestoupil schody jedním dlouhým skokem. Přistál na podestě a byl donucen se hluboko přikrčit, když mu nad hlavou přelétlo krupobití šípů.</p>

<p>Zatracené víly.</p>

<p>Proč se k čertu neklidily z cesty, aby se mohl dostat k Anně?</p>

<p>„Styxi,“ zakřičel, hledaje pohledem velikého upíra, který už měl meč tasený a prosekával krvavou cestičku skrz shromážděné víly. Po jeho boku se Jagr postaral o svůj vlastní podíl na celkovém počtu obětí, jeho plynulé pohyby byly dokonalým tancem smrti.</p>

<p>„Jdi za ní, <emphasis>amigo,“</emphasis> zavrčel Styx. „Pár vil jsme schopni zvládnout.“</p>

<p>Cezar se hořce usmál, když vyrazil ke dveřím do kuchyně. Ty víly, které nebyly rozkrojeny vejpůl, už prchaly v bezmyšlenkovité panice. Větší nebezpečí bylo, že bude sražen k zemi v tom bezhlavém úprku, než střelen.</p>

<p>Nevšímal si Troye, který běžel vedle něj. Cezar dosáhl dveří a chystal se vrhnout na Morganu.</p>

<p>Jenže tam nebyla žádná Morgana, na kterou by se vrhl.</p>

<p>A ani žádná Anna.</p>

<p>Nevěřícně zasyčel a vyslal mysl, aby propátrala okolí. Neústupný strach probodávající jeho srdce, když nenašel nic, než zející prázdnotu.</p>

<p>Klopýtavě zastavil a pohledem zoufale prohlížel prázdný pokoj, i když mu logika napovídala, že byla pryč.</p>

<p>Skutečně pryč.</p>

<p>„Anno,“ vydechl. Klesl na kolena a zkoumavě sáhl na sežehnuté skvrny, které hyzdily podlahu pokrytou linoleem.</p>

<p>„Portál,“ zamumlal Troy znechuceně. „Morgana si ji vzala.“</p>

<p>Pohybem příliš rychlým, aby ho sledoval, Cezar přišpendlil Troye ke zdi, tesáky dostatečně blízko, aby rozpáraly elfovo hrdlo.</p>

<p>„Vezmi mě za ní,“ zavrčel.</p>

<p>Troy musel dvakrát polknout, než byl schopen znovu nalézt svůj hlas. „Nemám tu moc.“</p>

<p>„Ty zatracený…“</p>

<p>„Cezare, ne.“ Bez varování se Darcy dostala k němu a rukou se lehce dotkla jeho paže. „Může nás k ní dovést.“</p>

<p>Troy se ošíval pod Cezarovým bolestivým stiskem, oči doširoka rozevřené strachem. „Ve skutečnosti, já… nemohu.“</p>

<p>Cezar zasyčel, svíraje prsty. „Nemůžeš nebo nechceš?“</p>

<p>„Nemohu,“ dokázal elf přiškrceně vykuckat. „Vrátila se do Avalonu. Nikdo nedokáže zjistit, kde leží ten zatracený Mlžný ostrov.“</p>

<p>Rudý závoj krátce zahalil Cezarovy oči při pomyšlení na Annu samotnou a bezmocnou v rukou Morgany. <emphasis>Dios.</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>Jeho družka možná měla moc prastarých, ale neměla nad ní kontrolu. A co hůř, její srdce bylo až příliš útlocitné. Nikdy by nebyla chladnokrevným zabijákem, a kdyby třeba i jen na okamžik zaváhala…</p>

<p>Darcy snadno vycítila, že upadá do zuřivosti, která mohla snadno vést k masakru všech podivínských stvoření ve státě Illinois a za ním a sevřela mu ruku bolestivým stiskem.</p>

<p>„Tohle si nedělej, Cezare,“ řekla vážně. „Dostaneme ji zpět.“</p>

<p>Byl to pro něj boj stáhnout se zpět od okraje propasti. Chtěl se koupat v krvi, očistit se od té bolestivé prázdnoty uprostřed své hrudi.</p>

<p>Jedině sebekázeň utvořená staletími, kdy byl uvězněn Věštci, mu umožnila se probít krvežíznivostí a uklidnit svou mysl.</p>

<p>V této chvíli Anna potřebovala jeho chladnou logiku a ne jeho k zuřivosti dohnané bojové dovednosti.</p>

<p>Získá ji zpět.</p>

<p>Nebyla žádná jiná možnost.</p>

<p>Otočil se na patách a začal přecházet sem tam po podlaze kuchyně, jeho vztek nahradilo ledové odhodlání.</p>

<p>Náhle si uvědomil, že se ta drobná místnost zaplnila bratry z jeho klanu a jejich družkami, ale nevšímal si jejich ustaraných výrazů a šeptaných rozhovorů o tom, co se musí udělat dál.</p>

<p>Musel najít způsob, jak nalézt ostrov, který byl skryt více než celé milénium. A musel to udělat během několika příštích okamžiků.</p>

<p>Jednoduché.</p>

<p>Kroužil přeplněnou místností ještě šestkrát, než si uvědomil, že to <emphasis>bylo jednoduché.</emphasis></p>

<p><emphasis>Dios.</emphasis> Byl tak zabedněný.</p>

<p>Rychlým krokem znovu přišpendlil Troye ke zdi. Nevšímal si, jak elf vyjekl bolestí, a přimhouřil oči se smrtonosným úmyslem.</p>

<p>„Vím, jak ji najít, a ty mi pomůžeš.“</p>

<p>Anna přistála obličejem napřed na mramorovou podlahu a usoudila, že vážně nemá ráda portály. Byl to hloupý a bolestivý způsob cestování. Nejen to celé přistání na její obličejové části. Nebo to, že byla vysazena na divném místě, které mohlo být třeba na obrácené straně světa. Nebo dokonce zápach spáleného linolea, který ulpěl na jejím oblečení.</p>

<p>Byla to ta elektřina, která tančila po její pokožce, jako by byla uprostřed bouře a byla bleskosvodem.</p>

<p>Ježíši. Bez ohledu na výhody toho, že jste byli schopni se objevit z jednoho místa na jiném, nestálo to za ten pocit, jako by byla v průběhu cesty osmažena.</p>

<p>Anna spolkla sten. Dokázala přinutit svá roztřesená kolena vstát, aby se rozhlédla po svém okolí.</p>

<p>Zvedla obočí z té rozlehlé místnosti s mramorovými sloupy, skvostnými tapisériemi, vysoko se tyčící skleněnou rotundou a zlatým trůnem umístěným na stupínku.</p>

<p>Avalon.</p>

<p>To musel být Avalon.</p>

<p>Jedině Morgana le Fay by si vybrala palác, který vypadal, jako by byl sestavený z uloupených hollywoodských rekvizit, a završila to trůnem, jež byl tak morbidní, že by se kterýkoliv sebejistý panovník roztřásl hrůzou.</p>

<p>Strach ji ničil, přesto se přesvědčovala, že v tuto chvíli neexistuje lepší místo. Pouze sem ji Cezar nemohl následovat. Nehrozilo tu žádné nebezpečí, že bude zabit při pokusu zachránit ji před nepříčetnou královnou.</p>

<p>Mohla se zcela soustředit na to, jak se vypořádá se svou nejdražší tetičkou jednou provždy.</p>

<p>Ovšem také byla úplně osamocena, zašeptal malý hlásek na pozadí její mysli. Naprosto a zcela sama s mocnou královnou, která ji chtěla vidět mrtvou.</p>

<p>Pěkné.</p>

<p>S pocitem hrůzy nakonec pohledem vypátrala Morganu mezi stíny. Jedna její část byla připravena na útok od chvíle, kdy ji žena odvlekla z kuchyně. K čertu, nebyla si úplně jistá, že bude vůbec živá, aby viděla druhou stranu toho proklatého portálu.</p>

<p>Nyní, když se jí smysly pomalu vyjasnily, začala se podivovat, že není mrtvá.</p>

<p>Odpověď přišla, když pohledem konečně spočinula na Morganě.</p>

<p>Královna se opírala o jeden z vroubkovaných sloupů, s rukou přitisknutou na břiše a bledými rysy podivně popelavými. Navzdory její nadpozemské kráse, která nikdy nevybledne, vypadala skoro tak špatně, jako se cítila Anna, jako by ji vytvoření portálu nějak vyčerpalo.</p>

<p><emphasis>Teď udeř,</emphasis> řekla si.</p>

<p><emphasis>Udeř, dokud je zranitelná.</emphasis></p>

<p>Sevřela prsty kolem smaragdu, ale síly odmítaly vyvstat. Nejenže odmítaly vyvstat, ale dokonce nepřišlo ani zachvění.</p>

<p>Co to k sakru…?</p>

<p>Zoufale se nutila vzpomenout na nekonečné úklady o život, na brutální vraždu její domnělé tety, smrtelné ženy, na nebezpečí pro Cezara, na mučeného ducha jejího dědečka.</p>

<p>Nic.</p>

<p>Zpropadeně. Copak ji výlet portálem nějak okradl o její síly? Bylo na Avalonu něco, co je rušilo?</p>

<p>Nebo to mohlo být…</p>

<p>Anna v duchu bezmocně proklínala svůj útlocit. Uvědomila, že jednoduše nemá v povaze zabít slabou a zranitelnou ženu. Nebylo to slitování. Nebo přinejmenším ne zcela. Byla to spíše absolutní jistota, že zabít tu ženu, když je neschopná se bránit, by poškodilo něco uvnitř ní.</p>

<p>Morgana le Fay možná zasluhovala shnít v pekle, ale dokud nepřinutí Annu, aby ji zabila v sebeobraně, její síly odmítaly překročit její základní přirozenost.</p>

<p>Samozřejmě z té lepší stránky – vyhlídky, že se ji Morgana nepokusí zabít, byly nepatrné až nijaké. Nenechá se zaskočit žádnou léčkou. Je připravena se bránit.</p>

<p>Jo… to se zdálo jako skvělý plán.</p>

<p>Morgana konečně ucítila Annin zkoumavý pohled. Prudce se odstrčila od sloupu a zakryla svou slabost pohrdlivým úšklebkem.</p>

<p>„Nuže, sladká Anno, konečně jsme samy. Nikdo nemůže najít tento ostrov.“ Její úsměv se rozšířil. „Tentokrát ti žádní upíři nepřijedou na pomoc.“</p>

<p>Anna předstírala lhostejnost, kterou ani zdaleka necítila, a vrhla nenucený pohled po té odporně vyzdobené místnosti.</p>

<p>„Takže tohle je Avalon?“ Obrátila svou pozornost zpět k Morganě. Spolkla odpor k škodolibé zášti, která se třpytila v tetině pohledu. „Zbožňuji, co jsi s tím místem udělala.“</p>

<p>Starší žena zasyčela při Annině uštěpačném tónu. „Nemůžeš skrýt svůj strach za ubohý pokus o humor. Cítím ho z tebe.“</p>

<p>Anna pokrčila rameny. „Jo, dobrá, mám dost rozumu, abych byla trošičku nesvá, když jsem byla lapena na skrytém ostrově s všeobecně uznávaným šílencem, který mě chce zabít.“ Záměrně se odmlčela, aby potlačila ten hrozný pocit, že si hraje v tygřím výběhu s tygřím ocasem. „Nebo alespoň neustále <emphasis>tvrdíš</emphasis>, že mě chceš zabít. Začínám přemýšlet, jestli nejsi jen samé kecy a skutek utek.“</p>

<p>Mlha vířící vně skleněné rotundy potemněla jakoby v reakci na Morganin vzrůstající hněv. Přesto se žena nesnažila povolat své síly.</p>

<p>„To máš tak naspěch, abys okusila smrt?“ zeptala se královna.</p>

<p>„Není nic platné odkládat nevyhnutelné, či snad ano?“ Smaragdové oči se zlostně přimhouřily. „Vlastně, Anno Randalová, má první myšlenka byla nechat mé přisluhovače, aby s tebou skoncovali. Nezdálo se, že bys obzvláště stála za to, abych se s tebou otravovala, ale potom, co jsi byla tak hloupá, že jsi zabila tolik mých nebohých vil, rozhodla jsem se, že tě chci slyšet škemrat, než zemřeš.“</p>

<p>„A to je tedy důvod, proč jsem tady?“ Anna máchla rukou po svém zlatém vězení. „Protože mě chceš slyšet, jak škemrám?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Lžeš.“</p>

<p>Slova sotva opustila její ústa, když byla Anna vržena na jeden z mramorových sloupů. Narazila hlavou a krátce viděla hvězdičky, ale naštěstí nebyla její žebra porušena a nezdálo se, že by byla nějak vnitřně zraněná.</p>

<p>Zaručená známka toho, že je Morgana stále ještě slabá. „To je jen ochutnávka toho, co ti mohu udělat, červe,“ varovala ji. „Stále si myslíš, že lžu?“</p>

<p>Anna si trhnutím urovnala svetřík, aby se ubránila nutkání třít si vzrůstající otok vzadu na hlavě.</p>

<p>„Och, je pravda, že ses snažila, aby mě tvé víly zabily, a když to nezafungovalo, pokusila ses to udělat sama, ale selhala jsi.“ Pokrčila rameny. „Vlastně jsi selhala víc než jednou. A teď, když víš, že mám ten smaragd, myslím, že jsi vyděšená. Nemáš jistu, jestli jsi dostatečně mocná, abys mě dostala do hrobu.“</p>

<p>Annino popichování bylo způsobem, jak ženu rozhořčit, ale překvapivě se Morganin pohled krátce přesunul k drahokamu sevřenému v Annině ruce s neklamným zábleskem žádostivosti v ztemnělých očích.</p>

<p>Chtěla ten smaragd.</p>

<p>Zoufale ho chtěla.</p>

<p>Tak proč si ho prostě nevzala?</p>

<p>Morgana rychle skryla své záměry za pronikavý smích a ledabyle máchla rukou.</p>

<p>„Můj bratr tě přesvědčil, že pouhá cetka mi skutečně ublíží? Jak žalostně naivní jsi,“ vysmívala se. „Nezmínil se náhodou, že měl smaragd na sobě, když zemřel? Že důvod, proč ho měl v držení, byl ten, že s ním byl pohřben?“</p>

<p>Anna na ni nebojácně pohlédla. „Pokud je tak bezcenný, tak proč jsi měla málem záchvat, když jsi ho spatřila?“ zeptala se. Instinkt jí diktoval, aby udělala krok vpřed s nataženou rukou. K jejímu údivu Morgana ustoupila. Královna možná toužila ten smaragd mít, ale z nějakého důvodu z něj měla strach. „A proč před ním teď ustupuješ?“</p>

<p>„Je odporný. Magie, kterou nese, je zkažená.“</p>

<p>Anna si prohlížela ten velkolepý klenot. „Nezdá se zkažený.“</p>

<p>„A co ty bys věděla o prastaré magii?“ zasykla Morgana, znovu získávající vyrovnanost. „Nejsi nic než dítě, které se bláhové obelhává tím, že ta trocha zděděné krve mu dává skutečnou sílu.“</p>

<p>Anna se krátce nevesele zasmála. „Inu, je jistě pravda, že jsem mnohem mladší než ty, ačkoli se nepovažuji za dítě už nějaký ten rok. Ne od doby, kdy jsi zavraždila ženu, která, jak jsem věřila, byla má teta, a přinutila mě žít samotnou ve stínech.“</p>

<p>Morgana se zamračila, jako by ji překvapilo, že si Anna vůbec vybavuje tak bezvýznamnou událost.</p>

<p>„Ta žena nebyla nic víc než pěšák, který k tobě byl zřídka slušný. Nemohla jsi oplakávat její ztrátu.“</p>

<p>„Vy dvě jste byly jediné příbuzné, o kterých jsem věděla, že existují, a na rozdíl od tebe já skutečně věřím, že to něco znamená,“ procedila Anna. „Zvláště teď, když chápu, co to znamená být součástí rodiny.“</p>

<p>„Ty považuješ klan chodících nemrtvých za svou rodinu?“ odfrkla si znechuceně Morgana. „Jsi vážně dojemná.“</p>

<p>Bez varování Anna ucítila, jak její srdce zaplavuje příval tepla. Nebyl to ten zvláštní žár její elementální síly, ale byla to nicméně síla. Síla, kterou jí Cezar dal, když ji prohlásil za svou družku.</p>

<p>Už nikdy nebude znovu sama.</p>

<p>Dokonce ani na tomhle odlehlém ostrově. Cezar a jeho klan byli s ní.</p>

<p>A toto vědomí jí dodalo mnohem více síly, než nějaký drahokam nebo pradávná moc.</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>22</strong></p>

<p><image xlink:href="#_22.jpg" /></p>

<p>S bradou vztyčenou Annu zahalila nepolevující útěcha z připoutanou k Cezarovi. Tento zlatý palác s vířící mlhou a drahocennými uměleckými díly mohl být impozantní, ale nebylo to nic než chladné prázdné vězení. Právě tak jako všechny ty nespočetné domovy, které Anna během staletí obývala, byly jen mělkými ulitami.</p>

<p>Byla si Morgana vědoma své ztráty? Cítila vůbec kdy skutečné emoce?</p>

<p>„Víš, Morgano, možná tě nenávidím za to, co jsi udělala, a přesto je mi tě líto.“</p>

<p>„Litovat mě?“ Bez varování Morgana vyrazila vpřed, udeřila Annu přes obličej s takovou silou, až jí roztrhla ret. Zřejmě být litována bylo více k zlosti než být urážena. Kdo by to byl řekl, že? „Mám víc, než o čem se ti kdy snilo, že je možné.“</p>

<p>„Nemáš nic,“ popřela to Anna, odhodlaná zatlačit na ženin hněv. Skvělý nápad, za předpokladu, že by se její síly rozhodly pro příhodný návrat. Pokud ne… Dobrá, pak měla zatracenou smůlu. „Nemáš nikoho, kdo by tě litoval, nikoho, komu by na tobě záleželo. Jsi úplně sama a na této zemi není jediné stvoření, které by tě oplakávalo, kdybys zemřela. Vlastně nepochybuji, že by na tvém hrobě byla oslava. To je… prostě smutné.“</p>

<p>Další rána poslala Annu na kolena. „Sklapni,“ zasyčela Morgana.</p>

<p>Bolest se odrazila v Annině hlavě, ale současně s ní přišel první neklid v její krvi. Díky, milosrdná nebesa. Nebude odsouzena bojovat s čarodějnickou královnou jen s kouskem smaragdu a holýma rukama.</p>

<p>Čirá úleva jí postavila zpět na nohy.</p>

<p>Přesto nezaútočila hned, síla byla slabá a prchavá, jako by hloupě doufala, že nebude třeba ji použít.</p>

<p>Nebo to snad bylo její svědomí, které hloupě doufalo.</p>

<p>V každém případě to bylo… inu, hloupé.</p>

<p>„Není příliš pozdě, víš,“ zamumlala zdráhavé, stíraje si krev ze rtů. Neměla ponětí, jestli byla uměla Morganu přemoci svými schopnostmi v plné síle, ale její smysl pro fair play vyžadoval, aby se alespoň pokusila ženu přesvědčit, aby se vyhnuly krvavé, smrtící bitce.</p>

<p>„Příliš pozdě?“ ušklíbla se Morgana. Zvedla ruku a obklopila Annu vzdušnými smrtonosnými řemeny.</p>

<p>Anna zasténala bolestí, ale odmítala se stáhnout. „Věřím, že jsi schopná se změnit, pokud skutečně chceš.“</p>

<p>Morgana se rozesmála s nefalšovaným pobavením. „Myslíš, že bych se mohla stát milující, dobrotivou královnou, která zbožňuje své poddané?“</p>

<p>Pouta se nadále pomalu utahovala, hrozíce, že Anně odříznou přístup vzduchu. Nemluvě o tom, že bolely jako ďas.</p>

<p>„Něco takového,“ zaskřehotala.</p>

<p>Přesvědčená, že jí je Anna vydaná na milost a nemilost, vykročila Morgana vpřed a chytla ji za bradu ničivým stiskem. „A předpokládám, že to by také zahrnovalo, že tě nezabiji?“</p>

<p>„To by byl první bod na seznamu,“ zaskřehotala Anna, jejíž energie začínala prýštit plnou silou. Avšak její odkysličenou myslí začínala vířit temnota. Ta škrtící pouta by ji nezabila, ale za okamžik by ji zneškodnila.</p>

<p>Morgana přimhouřila oči. „Hlupačko.“</p>

<p>„Ne, jednoduše žena, která po dvou staletích pouhého přežívání chápe, že život za nic nestojí, pokud v něm není láska. Možná jednoho dne budeš vládnout světu, ale stále budeš bídná.“</p>

<p>Morganiny velkolepé smaragdové oči zaplály, jako by byly přemoženy potřebou umlčet Annina moudrá slova.</p>

<p>„Život je o síle a moci,“ ucedila vztekle a praštila Anninou hlavou o sloup. „Někdo ji má…“ Prásk, prásk, prásk. „A někdo ne.“</p>

<p>Anna nemohla ovládnout zaúpění, když jí lebka začala praskat tím zběsilým bušením. Musela to zastavit.</p>

<p>Hned.</p>

<p>Nevědomky sevřela smaragd pevně v dlani a přinutila svou nebohou, ztýranou mysl, aby se soustředila na horko, které klokotalo v její krvi.</p>

<p>Pro jednou z ní energie prostě nevybuchlá v nekontrolovatelné záplavě. Ve skutečnosti neodešla nikam. Místo toho ucítila, jak se propadá do zlatavých vln, které proplouvaly jejím tělem jako krásné stužky, jiskřící oslnivým plamenem.</p>

<p>Od prvního okamžiku, kdy se její síly poprvé začaly projevovat, je nesnášela. Nerozuměla jim. Ne… měla z nich strach. Označovaly ji jako ještě více odlišnou. Ještě více stranou od zbytku světa.</p>

<p>Nyní si uvědomila, že ta magie je dar. Nebylo to zlé, právě tak jako to nebylo dobré. Prostě to bylo. Živelná síla, která byla tvořena a řízena jejím vlastním srdcem.</p>

<p>A bylo to ono přijetí, co jí nabídlo dosud nedostižnou kontrolu. Anna uměla svůj dar ovládat.</p>

<p>Nechala žár proudit vzhůru a zaměřila se na řemeny, které ji držely v nemilosrdném sevření. Před jejím vnitřním zrakem se zhmotnily tak tvrdé a silné jako ocel. Bylo by nemožné je prorazit hrubou silou, tak si místo toho představila, jak její síly prosakují hluboko dovnitř a žár je roztavuje, dokud nebyly ohebné.</p>

<p>Uvolnila své síly a zaťala pěsti, když Morgana pokračovala v útoku, její údery se staly ještě více agresivní, protože ucítila Annin pokus o útěk.</p>

<p>„Ne,“ zasyčela Morgana. „Tentokrát zemřeš.“</p>

<p>Anna zaskřípala zuby a přemáhala bolest. Cítila, že pouta začínají povolovat.</p>

<p>„Jsi příliš slabá na to, abys mě zabila, Morgano,“ varovala ji. „Přestaň s tím, než budu nucena ti ublížit.“</p>

<p>„Ublížit <emphasis>mně?“</emphasis> Morgana divoce vykřikla a rukou drtila kosti Anniny brady. „Jsem královna, bohyně. Mé síly jsou nekonečné. Nejsi nic, než ohavnost.“</p>

<p>Ještě před nedávnem by Anna možná se svou psychopatickou tetou souhlasila. Cítila se jako ohavnost. Ale nyní už ne. Už nikdy ne.</p>

<p>Díky Cezarovi si uvědomila, že je něčím výjimečným, něčím jedinečným. Něčím, co si zaslouží být milováno.</p>

<p>A to bylo vše.</p>

<p>„Jsem Anna Randalová, žena, která je inteligentní, schopná a zatraceně výborná právnička,“ řekla pyšně, když ucítila, jak pouta pomalu, ale jistě povolují pod vytrvalým přívalem její energie. „Jsem spjata s Conde Cezarem a vzdálená pravnučka krále Artuše. A stejně tak nepochybně jsem i žena, která je odhodlaná ti bez milosti nakopat zadek.“</p>

<p>„Jakže, ty domýšlivá malá děvko, já tě…“</p>

<p>Jakmile vycítila křehkost pout, Anna ignorovala Morganin vzteklý příval nadávek a soustředila se na jeden poslední nápor síly. Její srdce ohromeně poskočilo, když ucítila, jak se pouta otřásla a odpadla.</p>

<p>Než stihla Morgana zareagovat, zvedla Anna ruku a chytla Morganino zápěstí a jedním prudkým pohybem ho zkroutila pryč od svého obličeje. Ta škubající bolest ji téměř poslala do kolen, ale ona se vzepřela a ani nemrkla, když hleděla do těch vražedných zelených očí.</p>

<p>„Přestaň s tím hned, Morgano,“ řekla hlasem překvapivě pevným, ačkoli slova zněla nezřetelně kvůli zraněné bradě, „nebudu to opakovat.“</p>

<p>Něco, co snad mohlo být opravdovým strachem, krátce zahořelo v Morganině pohledu, než vytrhla svou ruku a pohodila dlouhou hřívou rudých vlasů. „Myslíš, že mám strach jen proto, že tě můj bratr naučil pár triků? To tě nezachrání.“</p>

<p>Anna se usmála, nenamáhala se opravovat dojem, že ji Artuš naučil užívat její síly. Bylo mnohem lepší, když Morgana věřila, že získala nějaký trénink, než přiznat, že se v tom stále potácela a až příliš tím vším tápala.</p>

<p>„Vlastně se zdá, že tyto triky začínají prokazovat dobrou službu na mou záchranu,“ odvětila a zvedla ruku, aby se dotkla své rozbolavělé brady. Hojila se, ale to neznamenalo, že nebolela. Hodně. „A jestli neustoupíš, prokážou dobrou službu při tvém zabití.“</p>

<p>Morganiny rty se zkřivily a rukama namířila na Annu. Vlasy jí vlály ve vzrůstajícím větru, nenávist prýštila každým pórem.</p>

<p>„Chcípni.“</p>

<p>Anna zalapala po dechu a pak se zapřela proti ostrým střelám vzduchu, které hrozily, že ji probodnou. Zatraceně, nevěděla, že umí proměnit vzduch v kulky.</p>

<p>Nebylo to zrovna nejpříjemnější překvapení.</p>

<p>Anna sebou trhla, když jí obzvláště zlý úlomek rozřízl kůži na břiše. Instinktivně pozvedla smaragd, který začal zářit mihotavým zeleným světlem.</p>

<p>Bylo na čase, aby drahokam udělal, co udělat měl.</p>

<p>Ať už to k čertu bylo cokoli.</p>

<p>Stále zasypávaná bolestivými vzdušnými projektily, potlačila nutkání se skrčit za jedním z mramorových sloupů, a místo toho se soustředila na jas rozšiřující se z drahokamu. Jistě by se král Artuš neobtěžoval ze svého hrobu, aby jí tohle dal, kdyby to nemělo nějaký účinek na Morganu?</p>

<p>Po nějaký čas drahokam nedělal nic, jen vysílal zelené paprsky, které vířily kolem ní. Dost pěkné, ale ne přesně to, v co doufala. Až když byla v zvláštní zelené záři úplně zahalena, víření ustalo a záře jakoby zhoustla. Zhoustla natolik, že mučivé střely už nebyly schopny proniknout až k Anně. Bolestivý útok byl u konce.</p>

<p>Anna se zhluboka nadechla a vyčerpaně se opřela o sloup. Zkoumala zelený jas, jímž byla obklopena. Skrz planoucí opar mohla vidět Morganu, její paže stále napřažené, jako by stále používala své síly, ale štítem nic neprošlo.</p>

<p>Vlastně… zbystřila pozorně své smysly.</p>

<p>Ono to vlastně ty mocné údery neodklánělo, uvědomila si, ačkoli nevěděla jak. Ono je to vstřebávalo.</p>

<p>Tedy. Tohle byla dobrá věc. Vážně, vážně dobrá věc.</p>

<p>Bohužel skutečně nevěděla, jak použít zbraň na víc než na svou ochranu.</p>

<p>Odpoutala se od sloupu a opatrně vykročila vpřed. Jas ji následoval, chránil ji dokonce, i když Morgana vykřikla hněvem a vrhla přímo na ni něco, co vypadalo jako ohnivá koule.</p>

<p>Udělala další krok a další, nevšímala si Morganina ječení a dokonce ani vzdáleného povědomí, že se palác začínal otřásat silou královniny moci. Skleněná kopule nad jejich hlavami se roztříštila, rozhazujíc po místnosti vražedné střepy. Žádná z žen nespustila z té druhé oči, jak smrtící bitva vůlí bez přestávky pokračovala.</p>

<p>Morganě, plně ponořené do svého hněvu, chvíli trvalo, než si konečně uvědomila, že její zoufalé údery Annu nezraňují. Teprve až když Anna stála téměř přímo před ní, spustila ruce a udělala krok vzad.</p>

<p>Nebo se přinejmenším <emphasis>pokusila</emphasis> udělat krok vzad.</p>

<p>Marně třeštila zelené oči, když byla posunuta vpřed, patrně silou smaragdu.</p>

<p>„Co to děláš?“ ptala se královna ustrašeně. „Zastav to.“</p>

<p>Anna přes svou přetrvávající bolest dokázala vykouzlit ironický úsměv. „Chceš, abych to zastavila, abys mě mohla zabít?“</p>

<p>„Zabiju tě tak jako tak, ale je na tobě, zda to bude rychlé, nebo bolestivě pomalé.“</p>

<p>Výhružná slova se rozlehla drolící se místností, ale vyzněla naprázdno. Morgana byla tažena blíže k pulzujícímu žáru smaragdu.</p>

<p>Anna se nestačila divit, když si uvědomila, že smaragd přestal vstřebávat jen Morganiny síly a zřejmě se pokoušel vstřebat i ženu samotnou.</p>

<p>Bylo tohle možné?</p>

<p>Dokonce i v nezvyklém světě démonů se to zdálo… bizarní.</p>

<p>Anna si vůbec nebyla jistá, co přijde dál, a o krok ustoupila. Potřebovala chviličku, aby zvážila důsledky. Ale tato chvilička jí byla odepřena, když Morgana tiše vykřikla a pokusila se zachytit přilehlého sloupu. Stále klouzala po mramorové podlaze v Annině stopě.</p>

<p>Svatá dobroto.</p>

<p>Anna shlédla na smaragd, který v její ruce začal pulzovat, zelený třpyt tmavl a rozšiřoval se, jako by drahokam ucítil svou kořist.</p>

<p>A tou kořistí byla Morgana le Fay.</p>

<p>Stále prudce tepal. Anna nemohla dělat nic než uhranuté sledovat, jak byla Morgana přitažena ještě blíže k podivným plamenům, které ji obklopovaly.</p>

<p>„Ne,“ zasténala Morgana. Ohýbala záda, jako by se nějak mohla vyhnout pronikavému třpytu. „Co chceš? Zlato? Moc? Usednout po mém boku a vládnout?“</p>

<p><emphasis>Teď</emphasis> chtěla vyjednávat?</p>

<p>Anna smutně zavrtěla hlavou. Nevěděla, co se k sakru dělo se smaragdem, ale ať už to bylo cokoliv, bylo to nyní mimo její kontrolu.</p>

<p>„Řekla jsem ti, co chci, ale ty jsi odmítla naslouchat,“ zamumlala, žaludek se jí třásl zvláštním pocitem odevzdání. „Ty jsi mě prostě musela dál tlačit, až došlo na tohle.“</p>

<p>„Fajn, už na tebe nebudu tlačit,“ slibovala žena více ze zoufalství než upřímnosti. „Ty mě propustíš a já už tě nikdy nebudu obtěžovat.“</p>

<p>Anna obrátila oči v sloup. Pro slitování boží, copak si ta žena myslela, že úplně přišla o mozek? I za předpokladu, že by mohla Morganu propustit, věděla nadevší pochybnost, že by její vražedná teta zaútočila znovu bez mrknutí oka.</p>

<p>Slib od vílí královny nebyl skutečně něco, na co by se mohla spolehnout.</p>

<p>Skřípala zuby a snažila se nevšímat vytrvalého pulzu drahokamu. Fuj. Měla pocit jako… jakoby Morganina úplná podstata byla pohlcována drahokamem.</p>

<p>Zatraceně.</p>

<p>Praděd jí slíbil, že jí kámen pomůže zaměřit síly. Neříkal nic o vcucnutí Morgany dovnitř.</p>

<p>Zřejmě síla smaragdu přišla překvapivá i Morganě. Výraz měla ztrhaný, když předpažila a znovu povolávala své síly, jako by ji mohly zachránit od nevyhnutelného.</p>

<p>„K čertu s tebou, Anno Randalová,“ zavřískala, oči jiskřící záští až za hrob. „Nemůžeš mě přemoci. To není možné. Jsem tvá královna.“</p>

<p>„Ty nejsi má královna,“ zamumlala Anna. Odolávala nutkání zavřít oči. Pokud musela být tou, kdo bude mít na svědomí zabití Morgany le Fay, pak při bohu, bude muset být jedinou, kdo bude svědkem té tragédie. „Nikdy má královna.“</p>

<p>„To se mýlíš,“ zasyčela Morgana. „Jsem předurčena vládnout světu.“</p>

<p>Anna se ušklíbla, když se zelený jas neoblomně plížil vzhůru po Morganiných pažích, a ta přespříliš pyšná žena padla na kolena. Kolem ní se místnost nadále otřásala pod Morganinou silou, kousky mramoru a zlata létaly vzduchem.</p>

<p>„Jo, ale ne zas tak moc,“ vydechla.</p>

<p>Rušivý výkřik splynul z Morganiných rtů těsně před tím, než byla strávena zeleným ohněm.</p>

<p>„Modron. Kde je má vědma?“ zaskučela Morgana, zmateně třesoucí hlavou. „Potřebuji ji, potřebuji…“ Vlna lítosti se převalila přes Annu, když byla Morgana kompletně pohlcena mocí smaragdu. Nebylo to tím, že by nepřijala, že to byla jediná možná volba. Morgana le Fay byla nejen odhodlaná ji zabít, ale byla megaloman, blázen, který by nebyl spokojen, dokud by se jí celý svět neklaněl u nohou. Ale to neznamenalo, že by se Anna mohla těšit z jejího hrozného trestu.</p>

<p>Plápolající plameny začaly sílit a zahalily klečící ženu hustým zeleným pláštěm.</p>

<p>Na okamžik ten strašný nářek pokračoval, pak nastal výbuch zeleného ohně a Anna vykřikla, když byla vržena přes rozlehlou místnost a narazila do zlatého trůnu.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>

<p>Různí démoni a ostatní, kteří se nahrnuli do stísněné kuchyně, zamrzli obezřetným neklidem, když Cezar přitáhl Troye proti zdi. Bez pochyby očekávali, že rozpáře krk elfovi, který ho, koneckonců vzal jako rukojmí. Cezar nicméně nebyl ani tak rozzuřený na Troye jako na sebe.</p>

<p>Jak k sakru mohl i jen na okamžik zapomenout, že dal Anně svůj prsten, aby ho nosila kolem krku? <emphasis>Dios,</emphasis> musel ztrácet rozum. Prastarý prsten se možná nemohl pyšnit stejnou magií jako její smaragd, ale měl před nosem tak tu jedinou věc, kterou potřeboval, aby ji našel.</p>

<p>Nevšímal si jejich tázavých pohledů, když hleděl do elfových rozšířených očí. „Vezmeš mě k Anně,“ zavrčel. Troy ztěžka polkl. „Řekl jsem ti, že to není možné.“</p>

<p>„Umíš vytvořit portál, nebo ne?“</p>

<p>„Samozřejmě, že umím vytvořit portál. Jsem zasvěcený smrti.“</p>

<p>„Tak to udělej.“</p>

<p>Troy protočil oči. „Musím vědět, kam mířím, a nikdo, <emphasis>nikdo,</emphasis> neví, kde Avalon leží. Jedině Morgana tam může vytvořit portál.“</p>

<p>Cezar nemohl nechat myšlenku na Annu, samotnou na ostrově s Morganou, aby uchvátila jeho mozek. Byl příliš blízko zoufalství. Náhle byl Styx po jeho boku a položil mu ruku na rameno, aby ho udržel v klidu.</p>

<p>„Můžeš přece použít osobu, abys zakotvil svůj portál,“ řekl Troyovi, hlas měl úsečný stěží potlačovaným hněvem.</p>

<p>„Možná jsem urozený Princ elfů, ale nemám takovou moc, abych se skrz ochranné mlhy, které obklopují ten ostrov, chopil ženy, kterou jsem potkal při dvou příležitostech,“ odvětil netrpělivě Troy. „Je to jako náhodně vytáčet čísla na telefonu v naději, že narazíš na osobu, s kterou chceš mluvit. Nemám dost její esence, abych ji přivolal do své mysli.“</p>

<p>„To nebudeš muset. Můžeš vytočit mé číslo.“</p>

<p>Troy zamrkal jednou a pak znovu. „Odpusť mi, Conde, ale nemyslím, že by nám nějak zvlášť pomohlo, když vytvořím portál vedoucí k tobě.“</p>

<p>„Ne.“ Cezar elfem slabě zatřásl. Toužil ho rozcupovat na kousky. „Anna není jen má družka, ale má na sobě můj prsten. Prsten, který byl důvěrnou součástí mé osoby posledních pět staletí. Zapátráš po mé ozvěně a podle toho ji najdeš.“</p>

<p>Ticho naplnilo místnost, když Troy zvažoval jeho slova. „Hádám, že by to možná mohlo fungovat,“ připustil nakonec.</p>

<p>„Bude to fungovat, “řekl Cezar nekompromisně, neochoten připustit si jakoukoliv pochybnost, že bude mít brzy Annu ve svém náručí. „Teď to udělej.“</p>

<p>Troy se zamračil, špetka zdráhání se mu zableskla v očích. „Než to udělám, chci tvůj slib, že mě ochráníš před královnou. Morgana se mnou právě teď není obzvláště spokojená a…“</p>

<p>Cezar zlověstně zavrčel. „Troyi, pokoušíš mou trpělivost.“</p>

<p>„Fajn,“ obořil se na něj Troy. „Pusť mě a já ti udělám tvůj zatracený portál.“</p>

<p>Cezar ustoupil, ale byl temnému elfovi v patách. Troy si uhladil dlouhou hřívu ohnivých vlasů a přesunul se k malému uvolněnému prostoru uprostřed kuchyně. Po Cezarově boku si Styx znechuceně odfrkl, když Troy natáhl své štíhlé ruce, máchaje jimi v třepotavém pohybu, jako by hledal nejlepší umístění pro svůj portál. Jako kdyby jedno místo na tom rozpraskaném špinavém linoleu bylo lepší, než jiné.</p>

<p>Směšný buzerant.</p>

<p>Cezar netrpělivě očekával, až se portál objeví, proto byl zastižen nepřipraven, když se Troy nečekaně natáhl zpět a chytil ho pevným stiskem za zápěstí.</p>

<p>„Opatrně, elfe,“ zasyčel.</p>

<p>„Čím silnější pocit tebe budu mít, tím snazší bude najít, kde Anna je,“ odsekl Troy, oči namířené přímo před sebe. „Krom toho upír nemůže cestovat magickým zdrojem, pokud není spojen se zasvěceným smrti. Nejsi nic než pasažér na téhle jízdě.“</p>

<p>Styx náhle přistoupil k Cezarovi a varovně zavrčel. „Cezare, bud opatrný. Nevěřím tomuhle podivínovi. Mohla by to být past.“</p>

<p>„Neměj starost, Styxi.“ Prudkým pohybem otočil ruku i přebral s bolestivým stiskem velení nad elfovým sevřením. ,,Troy ví, co se stane, pokud mě zklame.“</p>

<p>Troy, skuhrající bolestí, pohlédl přes rameno na Cezara. „Já vážně, vážně nesnáším upíry.“</p>

<p>„Ne tolik, jako budeš, pokud mě zklameš,“ varoval ho Cezar.</p>

<p>Troy pozvedl svou volnou ruku a tlumeně pronášel magickou formuli. Začínalo se tvořit mihotání portálu. Upíři instinktivně ustoupili, nechuť k magii měli jasně čitelnou na tvářích.</p>

<p>Cezar ani neucukl. Bylo by třeba něčeho zatraceně mnohem víc než jen magie, aby ho to drželo pryč od Anny.</p>

<p>Nakrčený a připravený zaútočit, Cezar čekal, až Troy zavře oči a udělá, cokoli je třeba, aby vycítil a zaměřil hledané. Svaly se mu chvěly, zatímco se Troy ostře nadechl a ztuhl strachem.</p>

<p>„K čertu s mým zpropadeným štěstím,“ zamumlal. „Našel jsem ji.“</p>

<p>Cezar si nedovolil cítit úlevu. Ještě ne. Ne, dokud Anna nebude pryč z Avalonu a Morgana mrtvá. „Pojďme.“</p>

<p>Troy na vteřinu zaváhal, potom zamumlal další sprostou nadávku a vkročil do portálu, Cezara táhl za sebou.</p>

<p>V okamžiku se kuchyň rozplynula a byla nahrazena neprostupnou temnotou. Slyšel, že většina cestovatelů portály viděla zářivá světla a zažila elektrické náboje, které pulzovaly na jejich kůži, ale jako upír nemohl cítit nic. To neznamenalo, že by si výlet užil. Ve skutečnosti by si radši nechal vytrhnout tesáky, než by se ponořil doprostřed takového množství magie.</p>

<p>Cezar se držel Troye drtivým stiskem. Uzavřel svou mysl tomu rušivému způsobu přenosu a místo toho se soustředil na své pouto s Annou. <emphasis>Už brzy</emphasis> ukonejší své drancované nervy. Brzy bude po jejím boku a zničí kohokoli nebo cokoli, co se jí pokusilo ublížit.</p>

<p>Nakonec to bylo brzy, i když se to zdálo jako celá věčnost. Troy ho vyvedl z portálu do rozlehlé mramorové místnosti, která byla právě ve stavu borcení a padání na jejich hlavy.</p>

<p>„Sakra,“ vydechl Troy, když byl zasažen kouskem letícího mramoru. „Tohle nevypadá v pořádku.“</p>

<p>Cezar si nevšímal úlomků, které bombardovaly jeho tělo, jeho smysly jásaly neoblomnou úlevou při nezaměnitelném pocitu Anny.</p>

<p>„Je tady.“ Rychle prohlížel místnost a hledal svou družku mezi hromadami sut<emphasis>ě. ,,</emphasis><emphasis>Anno</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>“</emphasis> zvolal. Pohyboval se vpřed, aniž by se zajímal o rizika, která se tu mohla skrývat. Poradil by si s čímkoliv, co by se ho snažilo udržet od jeho ženy.</p>

<p>„Zatraceně, to vypadá, jako by tu právě vypukla třetí světová válka,“ zabručel Troy a šklebil se na vrstvu rozprášeného mramoru, která pokrývala jeho spandexové kalhoty. Zbaběle zůstal blízko portálu, který nechal otevřený pro případ rychlého úniku. „Kde je Morgana?“</p>

<p>Cezar ignoroval toho otravu. Ztuhl strachy, když zahlédl útlé tělo, ležící v rozpadlé hromadě poblíž ozdobeného trůnu.</p>

<p>„Anno,“ zasténal, rychle k ní přilétl a sklonil se vedle ní. S dokonalou opatrností ji zvedl ze země a pevně si ji přitiskl k hrudi. Jeho srdce se zkroutilo bolestí. Byla naživu, ale byla těžce raněna.</p>

<p>Anna jasně cítila jeho přítomnost. Bojovala, aby zvedla řasy a pohlédla na něj s omámeným zmatením.</p>

<p>„Cezare? Jsi to vážně ty?“ zašeptala.</p>

<p>Sehnul hlavu, aby jí přitiskl rty na čelo. <emphasis>„Si.</emphasis> Jsem to vážně já,“ ujistil ji jemně. Prudká obava proklála jeho srdce, když ucítil, jak se zběsile chvěje. Zatraceně, musí se zmítat v křeči. Odtáhl se a hleděl na ni se znepokojením, které se rychle změnilo v nedůvěru. <emphasis>Dios.</emphasis> Ona se smála? „Co je tak vtipné?“ zeptal se.</p>

<p>Její úsměv setrval, navzdory slzám, které proudily dolů po její špinavé tváři. „Viděla jsem portál a myslela jsem…“</p>

<p>„Co? Co sis myslela?“</p>

<p>„Přenes mě.“</p>

<p>KAPITOLA</p>

<p><strong>2</strong><strong>3</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_23.jpg" /></p><empty-line /><p>Anna si byla nejasně vědoma toho, jak ji Cezar pevně držel, když mluvil hlubokým, hrubým hlasem s někým dalším v místnosti. Jeho dotek se vsakoval do jejího bolavého těla a zmírňoval tu mučivou bolest, která ji stále ničila. Co víc, přebil přetrvávající vzpomínku na Morganiny výkřiky, které se jí stále rozléhaly v uších.</p>

<p>Ale slabost, kterou ignorovala už příliš dlouho, ji držela v sevření. Schoulila se v Cezarově vstřícné síle a dovolila si propadnout se do své vyčerpanosti, protože věřila, že ji Cezar udrží v bezpečí.</p>

<p>Bylo to skončeno. Po všem.</p>

<p>Jistě si zasloužila pár minut odpočinku?</p>

<p>Krátce se probudila, když kolem sebe ucítila nepříjemné bodání portálu, které ji obklopilo. Bylo těžké ignorovat pocit, jak jí po kůži tančí blesky. Ale stále držena pevně v Cezarových pažích, nepokoušela se bojovat s přiléhající temnotou.</p>

<p>Něco tam na ni čekalo.</p>

<p>Cítila tu přítomnost od okamžiku, kdy výbuch pozřel Morganu a ji vrhl napříč místností. Šeptalo to vzadu její mysli, ačkoli se zdálo, jako by si to uvědomilo, že nemohla odpovídat, dokud byla sama a bezbranná v Avalonu.</p>

<p>Nyní, když ji Cezar nesl do bezpečí, se hlas stal více naléhavým, vábil a táhl ji hlouběji a hlouběji do temné prázdnoty.</p>

<p>Anna naprosto důvěřovala ve schopnost svého druha zahnat jakékoliv nebezpečí. Nechala se smést zvláštním vírem mlhy, vůbec nepřekvapena, když zjistila, že stojí v rozbořeném hradu na útesu. Zdálo se, jako by její rodině unikalo celé pojetí způsobu zvednout telefon a zdvořile někoho pozvat na návštěvu. Jako by preferovali způsob osobu uchvátit odkudkoli, kde mohla být, a donutili ji se dostavit.</p>

<p>Opět slyšela tříštění vln zezdola a ucítila slabou špetku šalvěje, která naplňovala nehybný vzduch. Anna zvedla paži, aby se dotkla nejbližší zdi, konečky prstů zaznamenávala surovou vlhkost toho starověkého kamene.</p>

<p>Bylo to tak úžasně skutečné.</p>

<p>Anna se rozhlédla a pomalu se otočila, srdce sevřené hořkosladkým štěstím, když spatřila velikého vlka, který prošel klenutým vchodem. Dobrá, možná byla patetická, že nacházela potěšení v návštěvě svého dávno mrtvého děda. Ale proboha, strávila dvě stě let zoufale sama. Hodlala si užit svůj čas s králem Artušem, ať už to byl duch, nebo ne.</p>

<p>No dobrá, hodlala si užít svůj čas s Artušem, jakmile dostane pár odpovědí. Zrovna mu chtěla položit první otázku, když kolem vlka zavířila zvláštní mlha a on se přeměnil do podoby velikého rytíře v těžké zbroji.</p>

<p>Bylo nemožné rozpoznat jeho rysy, ale v mysli vycítila tu přísnou, drsnou tvář a zelené oči, které v sobě nesly směs laskavosti a prastaré lítosti.</p>

<p>Anna zvedla bradu a napřáhla ruku, ve které držela skvostně zářící smaragd.</p>

<p>„Pověz mi, co jsem udělala,“ zeptala se bez úvodu.</p>

<p>Ucítila jeho ohromení. „Udělala?“</p>

<p>„Je Morgana mrtvá?“</p>

<p>Mlha se zahýbala, vzduch náhle chladný, až se Anna zachvěla.</p>

<p>„Ne, je velice živá.“</p>

<p>Anna se ušklíbla. Hluboko ve svém srdci se přesně toho obávala.</p>

<p>„Můj bože.“ Stěží odolávala nutkání mrštit smaragdem o špinavou zem. „Takže je tu uvězněna?“</p>

<p>„Její duch je nyní obsažen v tomto drahokamu.“</p>

<p>Anně neunikla ponurá spokojenost v jeho hlase. Zřejmě Artuš nebyl zas tak choulostivý jako ona při pomyšlení na živou bytost lapenou v krystalické mřížce nerostu.</p>

<p>Samozřejmě, on na tento den čekal mnoho staletí. To by možná u každého zbortilo smysl pro slitování.</p>

<p>„Cítí bolest?“ zeptala se Anna.</p>

<p>Měla dojem lhostejného pokrčení rameny. „Jen bolest jejího zklamání. V podobě ducha nemá žádné smrtelné nepohodlí.“</p>

<p>„Může uniknout?“</p>

<p>„Jen pokud se rozhodneš ji propustit.“</p>

<p>Ježíši. Jako by se i tak necítila dost zle. Teď bude muset žít s vědomím, že každý den, který uplyne, bude zodpovědná za to, že je ta žena držena v zajetí.</p>

<p>„Skvělé,“ zamumlala.</p>

<p>„Byla bys radši, kdyby byla Morgana mrtvá?“</p>

<p>„Nevím.“ Anna upřímně pokrčila rameny. „Jen se mi to jeví jako strašný osud.“</p>

<p>„Je to osud mnohem laskavější, než Morgana nabídla mnohým obětem,“ zavrčel Artuš. „Měla štěstí, že jsi to byla ty, kdo byl předurčen být jejím posledním soudcem.“</p>

<p>Anna se otřásla při vzpomínce na Morganiny skřeky, když byla tažena do smaragdu. Ta žena pravděpodobně neměla dojem, že by jí štěstěna byla nakloněna.</p>

<p>V tuto chvíli se nicméně nezdálo, že by mělo nějaký smysl rozebírat celou záležitost, proto místo toho Anna otočila své myšlenky k otázce, která ji trápila od samého počátku konfrontace s Morganou.</p>

<p>„Proč já?“ zeptala se.</p>

<p>„Jsem možná starý podle většiny norem, Anno, ale ani já nedokážu vysvětlit nevypočitatelnost osudu.“</p>

<p>Netrpělivě vydechla. „Ne, myslím, proč jsi <emphasis>ty</emphasis> nepoužil smaragd před všemi těmi lety? Býval jsi mohl zachránit…“</p>

<p>Její slova se vytratila při záchvěvu bolesti, která jí projela při pomyšlení na vlastní rodinu, jež byla necitelně vyvražděna. Jak jiné by to bylo, kdyby byla Morgana uzamčena a neschopna zničit ty, kteří ji možná milovali.</p>

<p>Mlha potemněla a pocit prastarého zármutku se přes ni převalil.</p>

<p>„Truchlím pro jejich ztrátu stejně jako ty, možná dokonce víc,“ řekl Artuš, hlas tichý a zhrublý bolestí. „Cítil jsem každou smrt, když k ní došlo, jako dýku skrz mé srdce. Je to břemeno, které musím nést.“</p>

<p>Anna zamrkala, když potlačovala horké slzy, které jí plnily oči. „Tak proč?“ vydechla. „Proč jsi ji nezničil?“</p>

<p>Mlha postoupila blíž. Přinesla pocit mozolnatých prstů, které se sevřely kolem její ruky se smaragdem.</p>

<p>„Nebyl jsem tak silný jako ty, Anno.“</p>

<p>Zamračila se při těch zašeptaných slovech. Dokonce i v té mlhavé formě mohla cítit tu ohromující energii, která Arturem vířila.</p>

<p>„Tomu nevěřím.“</p>

<p>„Nemluvím o mých silách. Ty byly značné.“ Ucítila, jak kajícně potřásl hlavou. „Snad až příliš značné, jelikož jsem ve své domýšlivosti začal věřit, že jsem nezranitelný navzdory Morganiným nekonečným zradám. Ale mé srdce bylo naplněné hněvem. Když jsem se pokusil smaragd použít, bylo to z mé planoucí potřeby po pomstě, ne spravedlnosti. Příliš pozdě jsem si uvědomil, že právě odmítnutí nechat hněv nebo hořkost vládnout srdcem, umožňuje získat vládu nad kamenem.“</p>

<p>Anna zvolna přemítala o jeho doznání. Jedna její část nemohla popřít pocit úlevy, že tento muž jen nerad dopustil, aby byla její rodina zničena, zatímco další litovala osudu, že ji donutil se postavit té zlé ženě.</p>

<p>Nakonec smutně povzdechla. Udělala, co muselo být vykonáno.</p>

<p>Nic to nemohlo změnit.</p>

<p>„Co mám se smaragdem udělat teď?“ zeptala se.</p>

<p>„Nechám si ho v úschově.“</p>

<p>Zvedla obočí. Nebyla si jistá, že chce vědět, jaké pochybné hry tento muž zamýšlel hrát se svou sestrou.</p>

<p>„Je to moudré?“</p>

<p>Muž potřásl hlavou. „Jsem konečně v klidu, Anno. Nemám potřebu vyhledávat další pomstu. A popravdě, věřím, že nejlepší bude, když si svět zasvěcených smrti uvědomí, že je smaragd mimo jejich dosah.“ Mohla cítit jeho hluboké zaujetí. „Jsou vrtkaví a nevypočitatelní, ale mohli by být nebezpeční, kdyby věřili, že královnu drží v zajetí upíři.“</p>

<p>Anna<strong> </strong>se nemohla přít o jeho logice. Pokud by ona byla tím, kdo má smaragd, víly by možná velmi dobře mohly předpokládat, že její pouto s Cezarem znamená, že jejich královna je vydána na milost upírům. Poslední věc, kterou by chtěla, byl nějaký druh války démonů.</p>

<p>Kromě toho byla šíleně sužovaná a znavená z toho, jak byla přepadávána jedním tvorem za druhým.</p>

<p>Povolila sevření kamene a nechala ducha, aby jí vzal smaragd z ruky. Nastalo krátké tetelení mlhy a smaragd spolu s Morganou zmizel.</p>

<p>Anna vydechla úlevou.</p>

<p>Nemrzelo by ji, kdyby už nikdy ten prokletý smaragd nemusela znovu vidět.</p>

<p>Zbabělé, ale byla to pravda.</p>

<p>„Ty víly by nebyly tak žhavé ji zachraňovat, kdyby znaly pravdu,“ řekla, když si vybavila víly, které naplnily farmu. „Ony neví, že byla Morgana zodpovědná za tvou smrt.“</p>

<p>„Ne.“ Mlha ztmavla vtíravým smutkem, plnícím trosky hradu. „Jednou ten příběh bude vypovězen, ale ne teď.“</p>

<p>Anna pomalu přikývla. Doufala, že odhalí pravdu o minulosti svého děda, ale chápala, že určité věci byly příliš bolestivé, aby byly vysloveny nahlas, jako by sama slova mohla rozjitřit jizvy, které bylo lepší nechat v klidu.</p>

<p>„Já…“ Její slova útěchy byla přerušena, když jí obrázek Cezarova úzkostlivého obličeje sežehl mysl. Téměř bolestivé nutkání se k němu natáhnout jí sevřelo srdce.</p>

<p>„Anno, co se děje?“</p>

<p>„To je Cezar. Musím jít.“</p>

<p>„Jsi tak chtivá se vrátit ke svému upírovi?“ zeptal se duch jejího děda.</p>

<p>Zvedla ruku, aby si přejela svou bolavou hlavu. „Je rozrušený.“</p>

<p>Tichý smích naplnil vzduch. „Možná by byl býval den, kdy bych se hněval při pomyšlení, že se má pravnučka spojila s upírem, ale nyní necítím nic než úlevu, že ti bude vždy nablízku, aby tě ochránil.“</p>

<p>Anna spustila ruku, aby se na něj varovně zamračila. „Nejsem vůbec špatná v ochraňování se sama, děkuji mockrát.“</p>

<p>„Má milovaná Anno.“ Mlžné prsty jí přejely po tváři v něžném pohlazení. „Jsi mnohem víc, než jsem kdy mohl snít, že je možné.“</p>

<p>Pocítila náhlé bodnutí strachu. Něco v tom kouřovém hlase znělo až příliš jako sbohem.</p>

<p>„Budeme spolu ještě někdy mluvit?“</p>

<p>Pozastavil se, skoro jako by poslouchal hlas, který mohl slyšet jedině on.</p>

<p>„Jednou bylo o tvém osudu rozhodnuto,“ řekl nakonec. „Od té doby mi není dovoleno zasahovat.“</p>

<p>„Ach, ne.“ Anna ostře zavrtěla hlavou. „Skončila jsem s osudem. Vše, co chci, je pěkný, poklidný život s upírem, kterého miluji.“</p>

<p>„Obávám se, že osud s tebou ještě neskončil,“ varoval ji smutným hlasem. „Nyní jdi za svým upírem. Nejsem z tohoto světa a dokonce i já slyším jeho trápení.“</p>

<p>Anna pocítila, jak se začíná z hradu vytrácet a s tesklivým úsměvem pozorovala, jak se její děd přesunul zpět do podoby vlka.</p>

<p>Nestarala se, co od ní mohl osud chtít.</p>

<p>Vykonala svou povinnost a hodlala sklidit svou odměnu. V náručí svého upíra.</p>

<p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>

<p>Cezar klečel vedle široké postele ve Styxově sídle s rukama propletenýma Anninými bujnými vlasy. Levet po jeho boku si prohlížel ženu v bezvědomí, jeho křehká se křídla neklidně třepotala, když se pokoušel izolovat od chladných vln zoufalství, které se z Cezara jen valily.</p>

<p>Chytrý chrlič.</p>

<p>Cezarova neschopnost vyburcovat Annu dotlačila jeho hněv až na smrtící okraj a on neodolatelně toužil něco nebo někoho zabít, aby pomstil své zklamání. Bohužel pro ten okamžik potřeboval chrličovu schopnost vycítit magii. Což znamenalo, že nemohl dělat nic jiného, než pozorovat to stvoření s ledovým hněvem.</p>

<p>„Nuže?“ zabručel, až Levet s nervózním zapištěním nadskočil.</p>

<p>Chrlič si odkašlal a usilovně se snažil znovu nalézt hlas. „Zdá se… dost zdravá.“</p>

<p>Cezar zamumlal sprostou nadávku, rukou probíhal něžnou stezku po Annině tváři a setrvával na hojících se ranách, které hyzdily její dokonalou pleť. To mohl říct sám, že byla zdravá. Nehojila by se takovou rychlostí, kdyby nebyla.</p>

<p>Co potřeboval vědět, bylo, proč se neprobouzela navzdory tomu, že byla daleko pryč z drolícího se Avalonu.</p>

<p>„Tak proč je stále v bezvědomí?“ procedil skrz zuby. „Je to kouzlo? Uvrhla na ni Morgana kletbu?“</p>

<p>Levet zkrabatil čenich, šedé oči ustarané. „Je tam něco, co se zdá zasvěcené smrti, ale ten pach je…“</p>

<p>Cezar zasyčel při chrličově nejistotě. „Proklínej svou kůži, ten pach je jaký?“</p>

<p>„Šalvěj.“</p>

<p>„Co to znamená?“</p>

<p>„To skutečně nevím.“</p>

<p>„A kdo ano?“ obořil se na něj, rozčilený, že ztrácí svůj čas s tím neschopným démonem.</p>

<p>Levet moudře ustoupil o několik kroků od rozzuřeného upíra. V bezpečné vzdálenosti stále usiloval nalézt odpověď, když se Anna pod Cezarovými prsty náhle pohnula.</p>

<p>„Cezare?“ zamumlala tiše.</p>

<p>Divoká úleva jím otřásla, když sklonil hlavu a rty se dotkl tepu tlukoucího na jejím spánku.</p>

<p>„Anno,“ zachraptěl, nechávaje vůni medových fíků prostoupit hluboko do sebe. „Anno, co se děje?“</p>

<p>Přinutila se zvednout víčka s těžkými řasami, aby odhalila kajícné pobavení jiskřící v oříškových očích.</p>

<p>„Nech chudáka Leveta být.“</p>

<p>Ozval se zvuk mávajících křídel, a pak bez varování Levet přistál uprostřed postele, se samolibým výrazem na své šeredné tváři.</p>

<p>„<emphasis>Oui.</emphasis>“ Natáhl svou zakrslou paži a poklepal Annu na temeno hlavy. Zároveň foukl malinu Cezarovým směrem. „Nech chudáka Leveta být.“</p>

<p>„Nepokoušej své štěstí, chrliči,“ zavrčel Cezar, ani na okamžik nespouštěl oči z Anniny bledé tváře. <emphasis>Dios. </emphasis>Šťastně by tu klečel celou věčnost, jen aby byl té ženě nablízku.</p>

<p>„Ha. Ty jsi ten, kdo pokouší své štěstí, upíre,“ odsekl Levet, jeho odvaha se jako zázrakem navracela nyní, když se krčil za Annou. „Měla jsi ho vidět, Anno. Sedím si takhle v kuchyni, užívám si rozkošné opečené čunítko, prasátko, které – mohl bych dodat – jsem byl nucen úplně sám ulovit a zabít, ani nemluvím o tom pečení, a pak mi tenhle pomatený upír napochoduje dovnitř a dožaduje se, abych všeho nechal a…“ Jeho slova se vytratila, když lampy v pokoji začaly žhnout a blikat a žárovky popukaly ve skleněnou sprchu. S pozoruhodnou rychlostí chrlič vylétl ke dveřím. „Dobrá, už jdu, už jdu.“</p>

<p>Cezar počkal, než se dveře zabouchly za prchajícím démonem a potom pohlédl na svou družku s vážným výrazem. „Neopovažuj se smát, Anno Randalová. Jednoho dne prokážu světu laskavost a nechám toho otravu vycpat a namontovat na střechu.“</p>

<p>Zvedla ruku, aby mu prsty projela vlasy. Bylo to úplně jednoduché pohlazení, ale přesto vyslalo explozi touhy jeho tělem. Samozřejmě, jen pouhá myšlenka na Annu stačila, aby jeho tělo vzplálo jako vích.</p>

<p>Žhnul pro ni už dvě staletí.</p>

<p>„Nevěřím ti ani na minutu, Conde Cezare,“ řekla, hlas tichý a plný neklamné výzvy. „Myslím, že mnohem víc štěkáš, než koušeš.“</p>

<p>Jeho tesáky se prodloužily, erekce tak tvrdá, že si oddechl, že na sobě nemá nic než hedvábné boxerky. <emphasis>„Dios,“</emphasis> zasténal, „neříkej takové věci.“</p>

<p>Anna se posunula výš na polštáři a nechala rozpustilý úsměv, aby roztáhl její rty.</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>Instinktivně se pohledem vpíjel do krásy jejích ňader, stěží zakrytých krajkovou bílou podprsenkou. Když jí dříve svlékl svetr a džíny, bylo to pouze, aby jí ulevil. Nyní ze zcela jiného důvodu v duchu tleskal svému rozhodnutí.</p>

<p>„Protože to způsobuje, že toužím dělat věci, které nejsi v dobré kondici si užít.“</p>

<p>Plnou hrstí mu sevřela vlasy a neúprosně ho táhla dopředu. „Myslím, že bych měla mít možnost se rozhodnout, co si chci nebo nechci užít,“ zachraptěla vášnivě.</p>

<p>„Anno,“ zaprotestoval Cezar, i když se připraveně nechal vytáhnout na postel vedle ní.</p>

<p>Oříškové oči potemněly a odhalily zranitelnost, která přeřadila jeho ochranitelské instinkty na nejvyšší rychlost.</p>

<p>„Jen mě drž, Cezare,“ řekla tiše. „Drž mě blízko.“ Rychlým pohybem ji objal, její hlavu zastrčenou pod</p>

<p>bradou.</p>

<p>„Vždycky.“ Zanořil svou tvář do hladkého povrchu jejích medových vlasů. Oddával se jejímu teplu, když se vsakovalo do jeho chladného těla. „Ach, <emphasis>querida,</emphasis> pocítil jsem víc hrůzy v posledních několika hodinách, než jsem pocítil v posledních pěti staletích dohromady. Děláš ze mě velice starého upíra.“</p>

<p>Zavrtala se ještě blíž, rukama mu chlácholivě přejížděla po hrudi.</p>

<p>„Už víckrát ne. Morgana je pryč.“</p>

<p><emphasis>„Bueno,“</emphasis> zavrčel s požitkem. „Lituji, že jsi byla tou, která byla nucena zabít tu zlou děvku, ale nemrzí mě, že je mrtvá.“</p>

<p>„Není mrtvá. Přinejmenším ne úplně.“</p>

<p>Cezar ztuhl, obočí se mu zamračením srazila dohromady při pouhém pomyšlení, že by Morgana mohla stále intrikovat, aby ublížila jeho družce.</p>

<p>„Ne úplně?“</p>

<p>Se zjevnou nechutí Anna prozradila, co nastalo potom, co byla vtažena do portálu s Morganou. Cezar nepotřeboval být upírem, aby věděl, že záměrně vynechávala ty děsivější detaily a zlehčovala svou roli v zajetí jedné z nejmocnějších žen ve světě démonů.</p>

<p>Teď se to nicméně nezdálo jako nejlepší doba na ni naléhat kvůli detailům. Ne, když byla stále potlučená a pohmožděná z boje. Místo toho přejel láskyplnou rukou po jejích zádech, když políbil jemnou pokožku na jejím spánku.</p>

<p>„Takže její duch je lapen ve smaragdu, který je nyní držen Artušem?“ zamumlal, neschopen zakrýt temné zadostiučinění. Myšlenka na Morganu lapenou po zbytek věčnosti byla dokonce lepší než rychlá smrt.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Vhodný konec.“</p>

<p>Anna pokrčila rameny. „Připouštím.“</p>

<p>Cezar se posunul na posteli a položil jí opatrně prst pod bradu. Zaklonila hlavu a setkala se s jeho pronikavým pohledem.</p>

<p>„Nevěnuj tolik soucitu té nehodné ženě,“ přikázal jí. Nehodlal Anně dovolit, aby se utápěla ve vině, kterou nenesla. „Šťastně by nás bývala všechny pozabíjela.“</p>

<p>„Já vím.“ Ušklíbla se. „Přesto si přeji…“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Aby to bylo bývalo mohlo být jinak.“ Nepokojně pokrčila rameny. „Aby <emphasis>ona</emphasis> byla jiná. Toužila jsem po rodině tolik let a teď, když jsem je konečně našla, jsou to buď blouznící šílenci, nebo duchové. Řeklo by se disfunkční.“</p>

<p>Pomalý úsměv se usadil na Cezarových rtech. Navzdory slabému smutku v jejím hlase cítil, že se začíná smiřovat se svou minulostí.</p>

<p>„To se pleteš, <emphasis>querida.“</emphasis></p>

<p>Pozvedla obočí. „Pletu?“</p>

<p>Plynulým pohybem se Cezar otočil na záda a vytáhl její horké, lahodné tělo na sebe.</p>

<p>„Tvá rodina je tvůj partner, který tě bude navěky milovat; upíří klan, jehož členové tě budou bránit svými vlastními životy; vlkodlačice, Shalotta a bohyně, které tě zbožňují; a velice otravný chrlič,“ zamumlal, když zanořil tvář do křivky jejího krku.</p>

<p>S tichým zachechtáním odhodila přetrvávající lítost a pohlédla na něj hříšným pohledem, z kterého sebou jeho ztvrdlé tělo škublo v odpověď.</p>

<p>„Ale tohle nevypadá disfunkčně,“ zamumlala, sedajíc obkročmo na jeho bolavou erekci. Sehnula se, aby rty zavadila o jeho ústa. „Ale báječně. Tak velmi báječně.“</p>

<p>Sten se Cezarovi vydral z hrdla, když se snažil ovládat přes ten drsný příval potřeby. <emphasis>„Querida,</emphasis> tolik jako si užívám pocit mít tě v náručí, žádám tě, abys zachovávala klid,“ zaskřehotal. „Možná jsem upír, ale pouze to, že tě mám nablízku, stačí, aby roztříštilo jakékoliv zábrany, které možná mám. Lačnil jsem po tobě příliš dlouho.“</p>

<p>Její ústa nemilosrdně cestovala po linii jeho čelisti. Zastavila se, aby ho ostře štípla do brady. Cezar mumlavě zaklel, když sebou jeho tělo škublo a hrozilo, že vzplane jako vích.</p>

<p>„Kdo řekl, že chci, abys byl zdrženlivý?“ zachraptěla.</p>

<p>Prsty sevřel její boky, ztrápený touhou zahřímal: „Anno, potřebuješ odpočívat.“</p>

<p>Jeho rozumná slova byla ukradena, když Anna tiše zavrčela a zahalila jeho rty svým polibkem. Vášnivým polibkem, který se propálil jeho tělem jako úder blesku.</p>

<p>„Co potřebuji, jsi ty, Conde Cezare,“ zamumlala proti jeho ústům a houpala svými boky vpřed. „Jenom ty.“</p>

<p>Cezar se zarputile držel posledního lanka zdravého rozumu. „Byla jsi raněná…“</p>

<p>Lanko se napnulo, když zabloudila jazykem dolů na křivku jeho krku a zasypala jeho hruď horkými, mysl ochromujícími polibky. <emphasis>Dios.</emphasis> Upíři možná mají ten druh sebeovládání, kteří by jim ostatní mohli závidět, ale dokonce ani oni nemohli soupeřit s odhodlanou družkou.</p>

<p>Rozhodně ne s družkou zaměřenou na svádění.</p>

<p>Prsty, které se pokoušely zastavit sladké pohyby Anniných boků, nyní zabloudily vzhůru po smetanové pokožce jejích zad, hbitě se vypořádaly s háčky podprsenky a strhly ten krajkový kus oblečení stranou.</p>

<p>Zachvěla se při jeho lehkém doteku, ale ani na okamžik nezakolísala ve svém odhodlaném útoku na jeho smysly. Používala jazyk a zuby, aby se prokousala až k ztuhlé bradavce. Zahrnula ji milující péčí, potom se přesunula ke druhé a nabídla jí stejně znamenitou pozornost.</p>

<p>Cezar zaťal zuby, když se jeho tělo ohnulo ostrou, zvířeckou potřebou.</p>

<p>„Ach… <emphasis>querida,“</emphasis> zasténal. Tonul v její medové vůni, když jazykem vykreslovala spalující stezku podél lemu jeho boxerek. Tak blízko. Tak mučivě blízko. „Tvůj dotek je kouzelný.“</p>

<p>Zachichotala se, když oždibovala špičku jeho vztyčeného kopí skrz jemné hedvábí boxerek. Cezar hekl vzrušením a spustil ruce z jejího těla, aby chňapl po pokrývce pod sebou. Obával se, že by jí pohmoždil jemnou kůži.</p>

<p>Anna si až příliš užívala svou moc nad ním, dávala si na čas, když mu posouvala boxerky dolů. Dokonce i pak zůstala klečet nad ním a s úsměvem se vpíjela do podívané na tvrdou napnutou erekci dorážející na její rty.</p>

<p>„Och, ještě jsi nic nezažil…“</p>

<p>Cezar zvedl ruce. Hodlal ji strhnout dolů a ukončit to mučení. Potřeboval být uvnitř ní. Hluboko uvnitř. Ale než mohl udělat víc, sehnula se ještě níž a… u všech svatých, vzala ho do úst.</p>

<p>Zavřel oči, když jeho rozedraný vzdech naplnil vzduch.</p>

<p>Kdo věděl, že mučení mohlo být tak zatraceně příjemné?</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>24</strong></p>

<p><image xlink:href="#_24.jpg" /></p><empty-line /><p>Po další tři dny Anna objevila skutečné potěšení z toho být družkou upíra. Nikdy za svou dlouhou existenci nebyla tak hýčkána, tak milována, tak šťastná.</p>

<p>A bylo to víc, než jen Cezarovy něžné pozornosti, i když jich bylo dost, aby naplnily srdce i té nejžádostivější ženy. Která žena při zdravém rozumu by nezbožňovala mít lákavého, k smrti nádherného muže, který se oddává každému jejímu rozmaru? To byla fantazie.</p>

<p>Ale byly to také dny strávené nakupováním s Abby, Shay a Darcy, společně s večery, kdy byla obklopená Viperovým klanem, který s ní jednal jako s jednou z nich.</p>

<p>Tohle znamenalo mít rodinu.</p>

<p>Bylo to… úžasné.</p>

<p>Samozřejmě, přes všechno své štěstí Anna věděla, že stále existuje něco, co Cezara trápí.</p>

<p>Možná byl mistr ve skrývání svých emocí, ale byl jejím druhem. Nebyl žádný způsob, jak by zamaskoval svou bodavou bolest, když si odepíral pokušení její krve. Nebo ten napjatý strach, který příležitostně cítila hluboko v jeho srdci.</p>

<p>Ten nejasný, nepříjemný osud, o kterém věděl – jak se zdálo – každý, včetně jejich psa. Každý, kromě ní.</p>

<p>Anna se – možná bláznivě – odmítala zabývat budoucností.</p>

<p>Pokud se něco za ta léta naučila, bylo to, že okamžiky spokojenosti jsou až příliš vzácné. A až příliš pomíjivé.</p>

<p>Měla v úmyslu si tento čas užít, dokud mohla.</p>

<p>Byla to moudrá volba, jak se ukázalo.</p>

<p>Anna hluboce spala schoulená v Cezarově náručí v jedné z Viperových nesčetných ložnic, když výbuch světla způsobil, že se posadila. Její síly už plnily vzduch horkým, hrozivým brněním.</p>

<p>Napůl očekávala hordu drancujících vil, a proto byla překvapena, když se objevilo… Dobrá, nebyla si přesně jistá, co to bylo.</p>

<p>To stvoření vypadalo jako člověk. Vlastně vypadalo jako malé nevysoké děvče, jejíž útlé tělo bylo zahalené v bílých šatech. Ale na těch zvláštních protáhlých očích, které byly sytě černé, nebo na prastaré moudrosti, která byla vyryta v těch jemných rysech, nebylo nic lidského.</p>

<p>Ach, a pak tu byly ještě ty ostré, špičaté zuby.</p>

<p>Jejda.</p>

<p>Vetřelkyně zřejmě vycítila Anninu sílu, protože pozvedla sukovitou ruku na znamení míru.</p>

<p>„Nejsem nepřítel, Anno Randalová,“ řekla hlasem tichým a zvláštně hypnotickým.</p>

<p>Znervózněna nečekaným zjevením té ženy, nemluvě o tom, že se Cezar ještě hýbal vedle ní, Anna si vytáhla přikrývky až k bradě.</p>

<p>„Pro rány boží. Copak nikdo ve světě démonů neví, jak klepat?“ zamumlala.</p>

<p>Drobná hlava se sklonila, dlouhý stříbrný cop jí sklouzl přes rameno a téměř se otřel o zem.</p>

<p>„Odpusť mi, neměla jsem v úmyslu tě vyděsit.“</p>

<p><emphasis>Neměla v úmyslu?</emphasis> Pak by možná neměla náhle přicházet do soukromých ložnic. Anna byla dost chytrá, aby si nechala své myšlenky pro sebe. Učila se, že velikost nemá žádný vliv na to, kolik síly mohl démon mít.</p>

<p>„Kdo jsi?“</p>

<p>Démonka se narovnala a pohlédla na ni těma zvláštníma nemrkajícíma očima.</p>

<p>„Jsem Siljar.“ Naklonila hlavu ke straně. „Ne, nemám žádný vztah s Morganou nebo vílami, ani jsem neublížila tvému upírovi.“</p>

<p>Annin dech se zasekl v krku, když žena zodpověděla otázky, které spalovaly její mysl.</p>

<p>„Jak jsi…?“</p>

<p>„Jsem schopna číst tvé myšlenky,“ přerušila ji žena.</p>

<p>„Och.“</p>

<p>Žena cítila její rozpaky a pokrčila rameny. „Ano, je to znepokojující pro ty, kteří nejsou zvyklí na mé nadání.“</p>

<p>Bylo to víc než znepokojující, ale Anna měla horší starosti, které ji trápily, než jaké náhodné myšlenky mohla ta žena číst.</p>

<p>„Co jsi udělala Cezarovi?“ zeptala se a pohledem se přesunula k bezvědomému upírovi vedle sebe.</p>

<p>„Pouze spí,“ konejšila ji. „Ujišťuji tě, že mu není ublíženo.“</p>

<p>Anna obrátila svou pozornost zpět k Siljar. Natáhla se, aby položila ruku Cezarovi na rameno. Spící nebo ne, poskytoval jí útěchu už jen tím, že byl nablízku.</p>

<p>„To je tvá práce?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Anna polkla nedočkavou nadávku. Chtěla jen být ponechána v klidu s mužem, kterého milovala.</p>

<p>Chtěla toho snad tolik?</p>

<p>„Co chceš?“</p>

<p>Žena stiskla ruce ve zvláštně formálním pohybu. „Anno Randalová, jsi vyzvána, aby ses dostavila před Komisi.“</p>

<p>Měla být dotažena před všechny ty mocné Věštce?</p>

<p>Do háje.</p>

<p>„Proč?“ zaskřehotala.</p>

<p>„Všechny tvé otázky budou včas zodpovězeny. Prozatím musíš jít se mnou.“</p>

<p>Anna se přitiskla k čelní pelesti postele, rukou se směšně zachytávající Cezara. Tohle bylo zlé. Tohle bylo vážně zlé.</p>

<p>„Možná, že nechci být předvolána,“ vydechla, srdce přitom až v krku.</p>

<p>Protáhlé oči nesly chladný, nemilosrdný lesk. „To není volba, Anno Randalová.“</p>

<p>„Nejsem démon. Jakoupak pravomoc nade mnou Komise má?“</p>

<p>Siljar se posunula k posteli a natáhla ruku k Anně. „První věc, kterou se musíš naučit, je, že Věštci se mají poslouchat, a ne se jich vyptávat.“</p>

<p>„Ne,“ zašeptala Anna, ale nebylo vyhnutí prstům, které chytily její zápěstí.</p>

<p>Nejdřív necítila nic, než bolestivé sevření ženiny ruky. Sukovité prsty se zaryly do její kůže, příliš silně na tak drobné stvoření a jen vlásek od tříštění kostí jejího zápěstí. Pak se jí po kůži pomalu rozšířilo chladné mrazení. Nebylo to ono divné bodání portálu, ale něco podobného. Její rty se rozevřely výkřikem ve stejném okamžiku, kdy přišel oslnivý záblesk světla, který sežehl celé její tělo.</p>

<p>Anna si nebyla jistá, jestli omdlela, ale když otevřela oči, zjistila, že stojí v temné, zatuchlé jeskyni a nemá na sobě nic než Cezarovo tričko, které si natáhla, než usnula. Po jejím boku ji drobný démon sledoval nehybným pohledem.</p>

<p>„Dobrý… bože,“ vydechla Anna, kombinace strachu a hněvu zmítala jejím tělem. K sakru, během posledního týdne byla unášena s otravnou pravidelností. Určitě na tohle musel být nějaký zákon. „Co jsi to k čertu udělala?“</p>

<p>Siljar pokrčila rameny, když zamířila k jednomu z četných tunelů. „Přivedla jsem tě ke Komisi.“</p>

<p>Na neústupnou chvilku Anna setrvala opuštěná uprostřed jeskyně. Nebyla nějaký zaběhnutý pes, aby ji sebrali z ulice a čekali, že bude následovat svého nového majitele s dojemnou vděčností.</p>

<p>Na druhou stranu se jí příliš nelíbila myšlenka, že bude ponechána o samotě v temné jeskyni.</p>

<p>Pokud ta slavná a mocná Komise byla poblíž, pak tam jistě nutně budou všechny druhy odporných bytostí, které je hlídají. Bytosti, které Anna nechtěla potkat bez nějakého druhu ochrany.</p>

<p>Anna zamumlala pár peprných francouzských nadávek, které pochytila od Leveta. Rozeběhla se za odcházející postavou Siljar.</p>

<p>„To nebyl portál,“ nařkla ji. Chvíli poskakovala, když si ukopla palec o neviděný balvan. Ježíši, copak by to bylo bývalo bolelo ji sem odtáhnout s botami a trochou více oblečení na sobě?</p>

<p>„Mé síly umožňují se teleportovat,“ řekla démonka a zvedla ruku, aby osvítila úzký tunel slabou září.</p>

<p>„Mohla bys osobu alespoň varovat, než uděláš něco takového,“ zamumlala Anna.</p>

<p>Démonka si jí nevšímala a zabočila do tunelu, který byl nejen širší, ale vyzdobený těžkými tapiseriemi na hliněných stěnách a dlouhým karmínovým koberečkem na podlaze.</p>

<p>Naštěstí tam bylo i množství pochodní, které nabízely mnohem více světla než zvláštní jas, který démonka vyčarovala.</p>

<p>„Tudy,“ přikázala Siljar a zároveň procházela dál hbitě tunelem.</p>

<p>„Co je tohle za místo?“ zeptala se Anna. „Nevypadá to jako něco, co by Komise nazývala domovem.“</p>

<p>Siljar zamlaskala. „Jsi žena s otravným množstvím otázek.“</p>

<p>„Hej, právě jsem byla vytržena z postele démonem, kterého neznám. Myslím, že je pochopitelné, že mám pár otázek.“</p>

<p>„Tohle je doupě předchozího Anassa. Je na jih od Chicaga podle lidských měřítek, a poblíž toho, co pojmenovali řekou Mississippi.“ Drobná hlava se stočila na stranu, než se žena náhle zastavila. „Bojíš se o svého upíra – proč?“</p>

<p>Anna trhnutím zastavila. Nelíbila se jí skutečnost, že jí démon mohl číst v mysli, ale možná to tímto způsobem bylo lepší. Nebyla si jistá, že by jinak měla nervy se tomu mocnému démonu postavit.</p>

<p>„Z toho, co jsem slyšela, jste s Cezarem poslední dvě staletí nezacházeli příliš dobře,“ řekla, výraz napjatý nelibostí. „Nemůžu si pomoci a neuvažovat, zda jste mu mě nevzali jako nějaký druh trestu.“</p>

<p>Špetka zmatení se dotkla té jemné tváře. „Nebylo naším záměrem potrestat upíra. Nebo přinejmenším ne zcela. Předpokládám, že byli tací v Komisi, kteří měli výhrady k jeho pití tvé krve, ale byl učiněn naším sluhou, abychom mu umožnili naplnit osud, který mu byl dán.“</p>

<p>Anna se zmateně zamračila. Proč by se k sakru starali, jestli si Cezar vzal její krev?</p>

<p>„A naplnil ho?“ zeptala se, aniž by se obtěžovala nějak skrývat hněv.</p>

<p>„Jsi naživu, nebo snad ne?“</p>

<p>„Já?“ její hněv opadl, když ho nahradila vzrůstající hrůza. „To byl jeho osud? Udržet mě v bezpečí?“</p>

<p>„Bylo předvídáno, že sehraje stěžejní roli v tvém přežití.“</p>

<p>„Můj bože.“ Anna si přitiskla ruku k náhle rozbolavělému srdci. Cezar snášel roky, kdy byl osobním otrokem Komise, kvůli ní? Svatá prostoto. „To je moje vina, že jste ho drželi v zajetí po dvě staletí?“</p>

<p>„Nevěřím, že nerad obětoval ty roky,“ řekla Siljar, beze špetky soucitu. „Vlastně se zdá dost potěšený svým osudem.“</p>

<p>Anna se zhluboka nadechla. Nemělo smysl řečnit a vztekat se na toto… stvoření. Zřejmě Věštci pevně věřili, že účel světí prostředky.</p>

<p>Místo toho učinila tichý, slavnostní slib, že udělá vše, co bude možné, aby zajistila, že Cezar nikdy nebude mít příčinu litovat těch obětí, které pro ni byl nucen udělat.</p>

<p>„Takže já tu nejsem kvůli Cezarovi?“ zeptala se.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Tak kvůli Morganě?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Dobrá. Tohle ji dostávalo přesně nikam.</p>

<p>„Dostanu alespoň nějaký druh právníka?“</p>

<p>Něco, co možná mohlo být pobavením, zaplálo v těch černých očích. „Nejsi tu, abys byla souzena, Anno Randalová.“</p>

<p>„Tak proč tu jsem?“</p>

<p>S formálním gestem Siljar ukázala k otvoru, který se objevil právě na konci tunelu.</p>

<p>„Vstup do jeskyně a vše bude vysvětleno.“</p>

<p>Naprosto nespokojená s tou nejasnou odpovědí, Anna náhle vyhodila rukama, když přišel oslnivý záblesk světla a démonka prostě… zmizela.</p>

<p>„Skvělé. Prostě šíleně skvělé,“ zamumlala. Několikrát zamžikala, aby zahnala bolest ze svých očí, a otočila se ke vchodu do jeskyně. Strach, který ji svíral od příchodu démona do její ložnice, setrvával, ale spolu s ním byl i vzrůstající pocit odevzdanosti. Hluboko v srdci věděla, že tohle byl ten tajný osud, který před ní Cezar skrýval. Že i kdyby se otočila a vyběhla z těchto tunelů, byla by jen navrácena. Nebylo vyhnutí tomu, co na ni čekalo v temnotě, tak proč to proklatě nemít za sebou?</p>

<p>Anna napřímila ramena a nechala ten vždy hmatatelný pocit Cezara, aby jí naplnil mysl. Možná byl na míle daleko, ale jeho připomínka ji zaplavila s utěšující silou. Její tence napjatá odvaha se navrátila, jako by Cezar stál po jejím boku a s nevědomým pozvednutím brady se přinutila vykročit vpřed.</p>

<p>Měl to být její osud, tak se s ním střetne s hlavou vztyčenou.</p>

<p>Alespoň fyzickou řečí.</p>

<p>Vkročila do inkoustově černé temnoty. Vycítila rozlehlý prostor s vysokým stropem, který do ticha odrážel i ten nejslabší zvuk se strašidelnou ozvěnou.</p>

<p>Zastavila se nedaleko od vstupu, neschopna si vidět ani na špičku nosu. Nebyla nějak příliš chtivá učinit svůj příchod groteskou, že o něco zakopne a spadne přímo na tvář.</p>

<p>„Haló?“ zavolala, neschopna zakrýt netrpělivost v hlase. Bez jediného zvuku zahořela louč postavená uprostřed kamenné podlahy a odhalila malé dřevěné křeslo.</p>

<p>„Anno Randalová,“ hluboký mužský hlas se rozlehl jeskyní. „Posaď se. Vítáme tě.“</p>

<p>Jen na okamžik zaváhala, potom popošla a usadila se na křesle. Navzdory faktu, že mohla rozeznat jen zastíněné postavy usazené u něčeho, co se zdálo jako dlouhý stůl na pódiu, byla si bolestně vědoma, že na sobě nemá nic než tričko a vlasy má zacuchané.</p>

<p>Mohla na sobě dokonce <emphasis>cítit</emphasis> tíhu jejich pohledů. „Děkuji vám,“ zamumlala, chvění zmítalo jejím promrzlým tělem.</p>

<p>„Neměj strach, nechceme ti ublížit,“ konejšil ji jemnější hlas. Hlas, který v sobě nesl slabé syčení hada. Jemine.</p>

<p>Náhle se Anně ulevilo, že nemůže vlastně rozeznat víc než jejich obrysy, a zhluboka se nadechla.</p>

<p>„Tak proč jsem tady?“</p>

<p>„Víš, kdo jsme?“ zeptal se mužský hlas. „Předpokládám, že musíte být Věštci, ačkoli skutečně nevím, co vše to s sebou nese.“</p>

<p>„Jsme justice světa démonů,“ prohlásil nový, hrdelní hlas. „Naší povinností je zajistit, aby prastaré zákony byly dodržovány a rozsuzovat spory mezi druhy. Trestáme ty, kteří ohrožují náš svět, a nabízíme odpovědi těm, kteří hledají naši moudrost.“</p>

<p>„Jsme ochranou světa démonů.“ Syčící žena pokračovala v té zvláštní litanii. „Našimi silami držíme závoje mezi dimenzemi a pomáháme halit naše lidi před zraky smrtelníků, kteří zamořují tento svět.“</p>

<p>„Jsme slitování světa démonů.“ Tentokrát po hlase poznala, že promluvila Siljar. „Poskytujeme útočiště těm, kteří ho potřebují. Chráníme ty, kteří se nemohou chránit sami.“</p>

<p>Dosud neznámý ženský hlas pronesl poslední slova výčtu. „Jsme budoucnost a minulost světa démonů. S darem předvídání řídíme cesty těch, kteří byli odhaleni, aby změnily naše dějiny. Udržujeme naše tradice pro ty, kteří přijdou.“</p>

<p>Dobrá.</p>

<p>Znělo to, jako by si nacvičili tu působivou malou řeč více než jednou.</p>

<p>Nicméně to neodpovědělo na její otázku.</p>

<p>„Ano, dobrá, to je všechno velice zajímavé, ale stále si nejsem jistá, co to má co dělat se mnou,“ řekla.</p>

<p>„Nějaký čas jsme tě pozorovali, Anno Randalová,“ sdělil jí hrdlení hlas.</p>

<p>„Pozorovali mě? Proč?“</p>

<p>„Je předpovězeno, že se máš stát Věštcem.“</p>

<p>Anna nemohla popadnout dech, plíce jí vypověděly službu. Jakoby dostala ránu palicí.</p>

<p>Vlastně to bylo horší než rána, připustila, když ochromující nedůvěra zaplavila její tělo a hrozila, že jí vypne mozek. Dostala dost ran během let, aby většinu z nich setřásla stranou.</p>

<p>Ale být zpraven zčista jasna, že je předurčena stát se nějakou všemohoucí bytostí, která má na starosti celý svět démonů… Tedy, to nebylo něco, co by kdokoli hodil snadno za hlavu.</p>

<p>Zavrtěla se v křesle. Komise se nezdála jako ten druh, který by používal ohavné fígly, aby ošidil lidi. A rozhodně se nezdáli jako ten druh, který si hraje na vtipálky. Vsadila by svůj poslední haléř, že dokonce ani nevěděli, co to sakra vtip je.</p>

<p>Na druhou stranu nemohla ani na minutu uvěřit, že mluvili skutečně vážně. Bylo bláznivé věřit, že je jakýmkoli způsobem ze stejného těsta jako Věštci.</p>

<p>Démoni by se uchechtali k smrti.</p>

<p>Ježíši, ona by se uchechtala k smrti.</p>

<p>„Ne,“ s námahou polkla. „Ó, ne. Muselo dojít k nějakému omylu.“</p>

<p>„My se nedopouštíme omylů,“ odtušila syčící žena chladným hlasem.</p>

<p>Annino obočí se srazilo dohromady. Zřejmě skromnost a zdvořilost nebyly nezbytným požadavkem pro to být členem Komise.</p>

<p>„Všechno musí být jednou poprvé,“ řekla pevně. „Já u čerta v žádném případě nemůžu být Věštcem.“</p>

<p>Vzduch se krátce zahýbal, jako by dokázala prastaré démony šokovat.</p>

<p>„Proč jsi si tak jistá?“ zeptala se nakonec Siljar.</p>

<p>Odolávala nutkání protočit oči. Zatraceně, co se to dělo? Nikdo nemohl věřit, že by se hodila na tak důležitou pozici. Ani vzdáleně.</p>

<p>„Tak zaprvé, nejsem démon,“ podotkla, ruce pevně sevřené v klíně.</p>

<p>„Nejsi ani člověk,“ odvětil hluboký mužský hlas. „Tvá krev je prastarých.“</p>

<p>„Dokonce ani nevím, co to znamená.“</p>

<p>„Tvé síly jsou elementální, nejúplnější ze všech sil,“ odpověděl stejný démon. „Vyvstávají bez zkaženosti nižší magie z energie přírody, která tě obklopuje.“</p>

<p>To znělo skvěle. Smůla jen, že fungovaly, jen když samy chtěly.</p>

<p>„Jsou také nepředvídatelné, náhodně destruktivní a příležitostně scházejí v akci.“</p>

<p>Siljar, nebo alespoň Anna předpokládala, že to byla Siljar, se tiše zasmála. „Jsi velmi, velmi mladá, Anno Randalová. Časem se je naučíš ovládat.“</p>

<p>„I kdyby nějakým zázrakem ano, nikdy nebudou srovnatelné s tím druhem moci, kterou zbytek vás zřejmě má.“</p>

<p>Ozval se hluboký, hřmící povzdech. Takový druh povzdechu, který byl obvykle vyhrazen otravným dětem.</p>

<p>„Ty se mýlíš,“ sdělil jí skřípavý mužský hlas, „ale na tom nezáleží. Nejsou to tvé síly, co tě značí jako Věštce.“</p>

<p>„Pak je to co?“</p>

<p>„Tvé srdce.“</p>

<p>Anna přidušeně zakašlala. Ochromující nedůvěra hrozila návratem. Nevěděla ani ň o Věštcích, ale neučinili na ní dojem jako senzitivní a citlivé typy. Spíše typy udělej-co-ti-říkáme-nebo-ti-rozpářeme-hrdlo.</p>

<p>Pro smilování boží, drželi Cezara v zajetí dvě staletí jen proto, že měli vidinu, že by ji mohl udržet naživu.</p>

<p>„Pokud skutečně znáte mé srdce, tak si musíte uvědomovat, že nemohu kopat stejnou ligu jako vy. To prostě nejsem já.“</p>

<p>Myslela, že zaslechla mumlaný souhlas od více než jednoho Věštce, ale byl to Siljařin mírný hlas, který se nesl stíny.</p>

<p>„Dokázala jsi vzácnou schopnost bojovat za spravedlnost, i když jsi věděla, že je to beznadějné, i když jsi věděla, že všechny tvé snahy nepovedou k ničemu jinému než zklamání.“</p>

<p>Ztuhla překvapením, rozrušená myšlenkou, že ji tito démoni pozorovali tolik let. Možná od samotného jejího narození.</p>

<p>„Máš na mysli mou kariéru právničky?“</p>

<p>„Bylo to víc než kariéra, není to tak?“</p>

<p>Zavzpomínala na léta bojování za ty, kteří neměli žádný hlas. Ty, kteří byli utlačováni. Ty, kteří byli využíváni jen proto, že byli příliš staří, příliš chudí nebo příliš vyděšení, aby se bránili.</p>

<p>Bylo to víc než kariéra.</p>

<p>Byl to základ, který jí dal smysl života.</p>

<p>„Připouštím.“</p>

<p>„A způsob, jakým ses postavila Morganě, odhaluje, že jsi schopna překonat své lidské emoce a přemoci nepřítele bez touhy svého protivníka potrestat,“ zaduněl hluboký mužský hlas.</p>

<p>Anna se otřásla. Její boj s Morganou byl odpornou nezbytností, která jí přinese noční můry na staletí, která přijdou, ne pracovní reference.</p>

<p>„Uvěznila jsem ji do kusu kamene.“</p>

<p>„Ano,“ syčící žena zamumlala. „Dosti zábavné.“</p>

<p>Dobře.</p>

<p>Co je moc, to je moc.</p>

<p>S přívalem emoce se Anna zvedla na nohy a upřeně pohlédla na zahalené postavy.</p>

<p>„Tohle je bláznivé.“ Kroutila hlavou. „Musí být tisíce démonů, kteří by dělali daleko lepší Věštce, než kdy budu já. Sotva něco vím o vašem světě.“</p>

<p>„Jsi mladá a nezralá, to je pravda,“ souhlasil skřípavý hlas. „Ale v několika staletích budeš vhodně vycvičena, abys zaujala své místo mezi námi.“</p>

<p>„Proč prostě nevezmete někoho, kdo je připraven teď?“</p>

<p>„My Věštce nevybíráme, jsou předpovídáni v proroctví. Věděli jsme nějaký čas, že pokud dokážeš přežít Morganu, jsi předurčena se k nám přidat.“</p>

<p>„Napadlo vás, že bych možná měla lepší šanci přežít Morganu, kdybyste byli pomohli?“</p>

<p>„Ale my pomohli,“ připomněla jí Siljar. „Dali jsme ti folio upíra.“</p>

<p>Zmatené emoce podivně polevily i při pouhé zmínce Cezara. Přes všechny ty procesy a nejistotu, které musela snášet během těch let, nemluvě o nepříjemných pokusech o její život, by nezměnila ani jednu zatracenou věc.</p>

<p>Ne, když jí to přineslo neobyčejného muže, který ji bude milovat po zbytek věčnosti.</p>

<p>„Ano, předpokládám, že jste pomohli, ačkoli nemyslím, že by ocenil, jak to nazýváte.“ S úsměvem se Anna pomalu sklonila ke kolenům a uklonila se. „Děkuji vám. Pochybuji, že to byl váš záměr, ale dali jste mi víc, než o čem se mi kdy snilo, že je vůbec možné.“</p>

<p>Nešlo si nevšimnout rozvíření údivu, které zčeřilo vzduch. Zřejmě démoni čekali tuto odpověď při nabídce stát se Věštcem, ne při zmínce o Cezarovi.</p>

<p>„Mluvíš o upírovi?“ zeptala se syčící žena.</p>

<p>„Mluvím o Cezarovi.“ Zvedla hlavu záchvěvem pýchy. „Mému druhovi.“</p>

<p>Při jejích slovech se ozvalo několik tichých zavrčení a mumlání, jako by oznámení jejího spojení s Cezarem nebylo příliš populární.</p>

<p>Příliš proklatě špatně.</p>

<p>„Takové… nešťastné rozhodnutí toho upíra,“ zaskřehotal nový zlověstný hlas. „Mohu dodat, že ne první. Má štěstí, že nebude znovu potrestán.“</p>

<p>„Potrestán?“</p>

<p>Anna se vydrápala zpět na nohy. Proboha, nehodlala stát stranou a nechat Cezara, aby mu bylo ještě někdy ublíženo. Nestarala se, kým si tihle démoni mysleli, že jsou, zápasila by s nimi na život a na smrt. „Za co? Za to, že mne ochraňoval před pomatenou tetou? Že se dost staral, aby mi zachránil život? Je to rozhodně víc, než by pro mě kdo jiný vůbec udělal.“</p>

<p>„Má pravdu, upír udělal, co bylo nezbytné.“ Siljar převýšila mumlání zvučným hlasem, který naplnil rozlehlou jeskyni. „Posloužil svému účelu.“</p>

<p>„Možná, ale bude zpropadenou nepříjemností po zbytek věčnosti. Víš, jací upíři jsou, když jsou spárovaní,“ zaremcal démon.</p>

<p>„Pravda,“ přitakal další. „Navždy bude obletovat kolem té ženy. Bude muset být zavřen, až bude Komise mít důvěrná zasedání.“</p>

<p>Měla vážně vztek. Byla unesena z postele, přinucena se setkat se záhadnou, mocnou Komisí jen v tričku. Byla bez obalu informována, že se má stát Věštcem, a ne si užívat klidné budoucnosti s Cezarem. Neměla náladu poslouchat je, jak mluví o muži, kterého miluje, jako by nebyl víc než otravná štěnice, kterou chtěli rozmáčknout.</p>

<p>„Ta žena má jméno a neřekla jsem, že vůbec chci v Komisi být,“ reagovala vzpurné.</p>

<p>Hromadně zalapali po dechu, šokované zděšení téměř hmatatelně viselo ve vzduchu. Jistě čekali, že potenciální Věštci budou skákat radostí při pomyšlení, že se přidají do jejich výlučných řad.</p>

<p>„Anno, nechápeš poctu, která ti byla dána,“ pokáral ji skřípavý hlas se zjevnou rozmrzelostí. „Nikdy nebylo Věštce, který by odmítl příležitost vykonávat funkci v Komisi. Vskutku, není jediný, kdo by nechtěl ochotně naplnit takový osud.“</p>

<p>Anna pokrčila rameny. „Pak byste neměli mít problém najít někoho, kdo zaujme mé místo.“</p>

<p>Nastalo ještě více mumlání, většina v jazyce, kterému naštěstí nerozuměla. Nemyslela si, že říkali něco pěkného.</p>

<p>Nakonec to byla Siljar, kdo se pokusil zmírnit vzrůstající napětí. „Takhle to nefunguje, Anno. My <emphasis>nenajdeme </emphasis>prostě někoho. Věštec je prorokován. Může to být několik milénií, než nám bude označen další.“</p>

<p>Milénií?</p>

<p>Dobrý smutku.</p>

<p>Vážně potřebovali zvážit novou metodu vybírání svých Věštců.</p>

<p>Co kdyby jeden z nich zemřel? Nebo chtěl odejít na odpočinek? Nebo kdyby radši strávil několik dalších století zalezlý v posteli s lahodným upírem?</p>

<p>Ach… ano. Pár století o samotě s Cezarem – přesně tohle chtěla.</p>

<p>„Podívejte, nevím, jaký kosmický vtip vás přiměl uvěřit, že bych měla být Věštcem, ale já tu práci nechci,“ řekla, hlas jasný a odhodlaný.</p>

<p>Tentokrát se nekonalo žádné mumlání, žádné cizí nadávky. Místo toho naplnilo jeskyni hrobové ticho. Ticho, které bylo mnohem děsivější než jejich předchozí rozmrzelost.</p>

<p>Anna s námahou polkla knedlík v krku, který se jí rozměry zdál jako Gibraltarský průliv, když čekala, až do ní uhodí blesk.</p>

<p>Dobře, to pravděpodobně nebyla ta nejchytřejší věc, kterou kdy udělala. Dokonce i idiot by si uvědomil, že odmítnutí žádosti od mocného shromáždění démonů bylo třeba udělat s trochou taktu. Kde byl krucinál její právní trénink, když ho potřebovala?</p>

<p>Samozřejmě, možná bylo lepší mít prostě karty vyložené na stole, pokusila se uklidňovat. Pokud ji hodlali za její odmítnutí zabít, pak to alespoň bude mít brzy za sebou a rychle odbyté.</p>

<p>Když bylo ticho konečně prolomeno, nebylo to však úderem blesku nebo zemětřesením. Místo toho to byla Siljařin tichá otázka.</p>

<p>„Co chceš?“</p>

<p>Anna si olízla suché rty. Pokusí se být více diplomatická, ale nebude lhát. Tohle bylo příliš důležité.</p>

<p>„Chci dokončit slučovací obřad s Cezarem a žít v míru s jeho klanem,“ řekla, hlas zastřený potřebou, která planula v jejím srdci. „To je vše.“</p>

<p>„Moment,“ požádala Siljar.</p>

<p>Temnota kolem postav se prohloubila, dokud se nevytratily ve stínech. Bylo to skoro, jako by se zahalili hmatatelným pláštěm, aby ji vyloučili. Rozhodně to bylo tak efektivní, jako by jí vystrčili na chodbu a před nosem zabouchli dveře.</p>

<p>Anna si uvědomila, že se jí chvějí kolena. Prudce se opřela ve svém křesle a několikrát se zhluboka nadechla. Chtěla uvěřit, že to celé je jen nějaká hrozná noční můra. Že se probudí a zjistí, že je v bezpečí zachumlána v Cezarově náručí beze všech starostí kromě té, jestli si se svým mužem vychutnat soukromou večeři nebo strávit pár hodin se svými nově nalezenými přáteli. Ale ten vlhký chlad jeskyně a dým pochodní byly až příliš skutečné.</p>

<p>A vysloveně znepokojující.</p>

<p>Anna se soustředila na své síly. Byla schopna zahřát svou kůži a poslat kouř směrem k zadní části jeskyně, ale nebylo nic, co by ztlumilo tvrdost dřevěného křesla nebo ji zbavilo toho těžkého uzlíku nervů v žaludku.</p>

<p>Trpně snášela své nepohodlí zdánlivě hodiny, ačkoli to pravděpodobně nebylo víc než dvacet nebo třicet minut.</p>

<p>Nakonec temnota prořídla tak, že Anna opět rozeznávala nejasný obrys Komise. Pomalu se zvedla na nohy.</p>

<p>Snažila se být připravená, kdyby se – nedej bože – věci pokazily.</p>

<p>„Souhlasíme,“ řekla Siljar.</p>

<p>Anna ohromeně zamrkala. Čekala bouřlivou přednášku o povinnosti nebo hořká obviňování nebo údery smrtícího blesku.</p>

<p>Nečekala tuto mírnou kapitulaci.</p>

<p>Začala hloubat, kdy ta sekyra dopadne.</p>

<p>„Co jsi to řekla?“</p>

<p>„Mělo by ti být dovoleno ponechat si svého druha.“</p>

<p>„Mluvíš vážně?“</p>

<p>„Ano,“ souhlasila Siljar. „A jako ústupek k tvému extrémnímu mládí nebudeme požadovat, abys započala své povinnosti jako Věštec po další století.“</p>

<p>Byla to jedna z těch dohod, které zněly až příliš dobře, aby to byla pravda. Se zamračením se usilovně snažila prohlédnout skrz tu zamlženou temnotu.</p>

<p>„A na konci století?“</p>

<p>„Zaujmeš své místo v Komisi.“</p>

<p>„Znamená to vzdát se Cezara?“</p>

<p>„Jakmile jste spojeni, je nemožné přetrhnout pouta,“ odvětila mrzutě syčící žena.</p>

<p>Zjevně ne každý byl s rozhodnutím Komise spokojený.</p>

<p>Anna odmítla se nechat zastrašit. Hloupě, ale takto bylo.</p>

<p>„Jak víte, jsem právnička. Raději bych měla všechno vysvětlené černé na bílém,“ řekla tvrdohlavě. „Pokud zaujmu své místo jako Věštec, bude Cezar po mém boku?“</p>

<p><strong>KAPITOLA</strong></p>

<p><strong>25</strong></p>

<p><image xlink:href="#_25.jpg" /></p>

<p>Cezar věděl v minutě, kdy se probudil ze svého magicky vyvolaného spánku, že přišla Komise, aby si Annu vzala.</p>

<p>Nemohlo být žádné jiné vysvětlení. Viperova ochrana byla neproniknutelná všemu kromě těch nejmocnějších démonů. A samozřejmě, byla tam také skutečnost, že kdokoli by vstoupil do ložnice, by to nedokázal udělat, aniž by si on byl vědom jeho přítomnosti.</p>

<p>Navíc ve vzduchu stále těžce visel přetrvávající pach Siljar.</p>

<p>Vyskočil z postele a Cezarova první myšlenka byla naběhnout do vzdálených jeskyň a fyzicky si probojovat cestu k Anně. Byl by zatracen, kdyby byla nucena čelit Komisi sama.</p>

<p>Pak se zdravý rozum nevítaně vzepřel, když si natáhl prosté tričko a černé džíny, které měla Anna vždy nejradši.</p>

<p>Snadno by mohl dorazit do jeskyní skrytých u Mississippi, ale přes všechnu svou sílu nemohl vůbec doufat, že vstoupí bez povolení Věštců.</p>

<p>Co hůř, jeho impulzivní pokus by mohl velmi dobře Annu ohrozit.</p>

<p>Možná byli vůdci světa démonů, ale mohli být tak malicherní a mstiví jako shluk harpyjí. Neváhali by potrestat jeho družku za jeho vlastní hříchy.</p>

<p>Kromě toho věděl, že se tento den blíží.</p>

<p>Věděl to dvě dlouhá staletí.</p>

<p>Jen nečekal, že to přijde pouhé dni po tom, co z Anny učinil svou družku. Byl sužován zármutkem – neklidně pulzoval jeho tělem, svíral mu hrdlo a bral dech.</p>

<p>Cezar přecházel po ložnici, nořil se do setrvávající Anniny vůně, přejížděl prsty těch pár věcí, které roztrousila po pokoji. Drsná bolest sevřela jeho srdce, když se dotkl kartáče na vlasy. Jen před pár hodinami ho použil, aby rozčesal její husté medové vlasy. Mohl stále cítit tu bohatou, saténovou strukturu pod prsty a vdechovat opojnou vůni fíků, která naplňovala vzduch.</p>

<p><emphasis>Dios.</emphasis> Žárovky v místnosti vybuchly, když jeho síla zavířila pokojem.</p>

<p>Jak se předpokládalo, že bude žít bez ní?</p>

<p>Ona byla jeho život. Jediný smysl jeho existence.</p>

<p>Bez ní…</p>

<p>Prudké zaklepání na dveře přerušilo jeho trýznivé představy, ale nepřineslo mu žádnou úlevu od bolesti. Cítil Styxe, jak stojí na chodbě. Respektoval svého Anassa, ale v té chvíli nebyl ničím víc než nevítaným vyrušením.</p>

<p>„Teď ne,“ zavolal, hlas zhrublý citovým pohnutím.</p>

<p>V odpověď se dveře rozrazily, téměř vylétly z pantů, když Styx vrazil do pokoje, jeho masivní postava zahalena od hlavy až k patě v černé kůži, s výrazem jasně dávajícím najevo, že nehodlal vzít <emphasis>ne</emphasis> jako odpověď.</p>

<p>Cezar zaskřípal zuby. Zatracený Viper. Musel to být vůdce klanu, kdo vycítil Cezarovu ostrou bolest a poslal pro velitele.</p>

<p>Ten vševidoucí zlatý pohled se přehnal přes sklo na koberci, pak přistál na Cezarově napjaté postavě.</p>

<p>„Pojď se mnou,“ přikázal.</p>

<p>Cezar si prsty projel své spletené vlasy. Bojoval, aby potlačil sílu, která stále vířila vzduchem.</p>

<p>„Skutečně nemám náladu na společnost, Styxi.“</p>

<p>Styx si založil ruce na svých silných prsou. „Raději bys prošlapal díru ve Viperově dosti drahém koberci?“</p>

<p>„Raději bych byl v posteli se svou družkou,“ obořil se na něj Cezar.</p>

<p>„Nemá cenu přát si nemožné.“ Styx přimhouřil oči. „Nebo se zamykat v této místnosti a dumat. Pojďme.“</p>

<p>Cezar zaskřípal zuby. Chtěl říct staršímu upírovi, aby šel do pekel. Poslední věc, kterou chtěl, bylo opustit tento pokoj a předstírat, jako by se mu život nehroutil.</p>

<p>Bohužel, Styx nebyl jen jiný upír. Byl Anasso a měl moc si vynutit spolupráci druhých.</p>

<p>Včetně Cezara.</p>

<p>„Pokud naléháš.“ Se strnulým úklonem hlavy, Cezar donutil své nohy pohnout se vpřed, prošel kolem staršího upíra a vkročil do chodby. „Ale pokud mi hodláš říct, že všechno bude v pořádku, přísahám, že tě vyhodím z nejbližšího okna.“</p>

<p>Styx se k němu připojil v chodbě a ukázal k zadnímu schodišti, které vedlo k Viperovým osobním tunelům. Na čas kráčeli tiše, upíří stráže, které vyplňovaly dům, se ztrácely ve stínech, když se ti dva mocní démoni přiblížili.</p>

<p>Když dospěli ke schodům, Cezar ucítil těžkou váhu Styxova pohledu na svém napjatém výrazu.</p>

<p>„Víš, že jí Věštci neublíží,“ řekl tiše.</p>

<p>Nezeptal se, jak Styx věděl, proč byl tak rozrušen. Oba věděli, že tento den přijde, dříve nebo později.</p>

<p>Cezar zasyčel, když pomyslel na svou sladkou měkkosrdcatou družku v rukou Komise. Byli by nelítostní, aby získali, co chtěli. A oni chtěli, aby Anna zaujala své místo mezi nimi.</p>

<p>Možná by jí neublížili fyzicky, ale mohli by velmi dobře rozdrtit její duši, kdyby to považovali za nezbytné.</p>

<p>„Modlím se, abys měl pravdu,“ zaskřehotal. „Ale i za předpokladu, že se Annin přechod ke Komisi obejde bez komplikací, nikdy ji nenavrátí. Je pro mě ztracená.“</p>

<p>„Netvrdím, že znám vnitřní procesy Komise, ale Anna jistě bude mít co mluvit do své budoucnosti?“</p>

<p>Cezar ztuhl při té jemné otázce. Ne. On nedovolí té nebezpečné naději, aby se usadila v jeho mysli. Jedině by ho to přivedlo k šílenství.</p>

<p>„Ona je Věštec.“ Zavřel oči, když nutil slova, aby prošla skrze jeho zaťaté zuby. „To byl důvod, proč přišla na svět.“</p>

<p>Bez varování Styx sevřel jeho rameno pevným stiskem. „Osud není vždy vyryt do kamene, <emphasis>amigo.“</emphasis></p>

<p>Cezar otevřel oči, když se podíval na svého přítele. „Co to má znamenat?“</p>

<p>„Kdysi jsem věřil, že se osud nemůže změnit. <emphasis>Neměl</emphasis> by se měnit,“ řekl Styx s kajícným úsměvem na rtech. „A byl jsem připraven obětovat vše, co mi bylo drahé, abych přemohl ty, kdož by se opovážili změnit budoucnost. Byl jsem hlupák.“</p>

<p>Cezar málem zakopl, když dosáhli širokého vchodu na konci schodiště. Donutit Styxe přiznat, že se možná mýlil, bylo něco jako nutit elfa, aby přiznal, kam skryl své zlato.</p>

<p>„Dobrý bože, nemyslel jsem, že tato slova kdy uslyším z tvých úst, můj pane.“</p>

<p>Styx se zasmál, když je vedl širokým tunelem. „Užij si je, pokud chceš. Už nikdy z mých úst znovu nevyjdou.“</p>

<p>Pokračovali dál hustou temnotou, a Cezar zjistil, že se jeho zrádné myšlenky zabývají slovy jeho společníka.</p>

<p>„Takže ty už nevěříš v osud?“ Slova vyšla dřív, než je mohl zarazit.</p>

<p>Styx zastavil před velikými dřevěnými dveřmi, chmurný výraz ve tváři, když si prohlížel Cezarův znepokojený pohled.</p>

<p>„Věřím, že osud, dobrý nebo špatný, je vyřezán našima vlastníma rukama.“</p>

<p>„Bylo předpovězeno, že se má Anna stát Věštcem,“ zamumlal Cezar. „To je osud, který nemohu odřezat.“</p>

<p>„Měj důvěru ve svou ženu, Cezare,“ řekl Styx mírně.</p>

<p>„Má důvěra v Annu je mimo pochybnost,“ zavrčel.</p>

<p>„Pak je to vše, co potřebuješ.“</p>

<p>S jeho tajemným ujištěním se Styx natáhl, aby otevřel dveře a pouhou myšlenkou zažehl četné pochodně, které byly umístěny po stěnách velké místnosti. Mávnutím ruky vyzval Cezara vpřed.</p>

<p>Cezar se ohromeně rozhlédl, když prošel dveřmi. Pouhý letmý pohled stačil, aby potvrdil, že byli ve Viperově osobní zbrojnici. A že tam bylo dost prastarých i moderních zbraní ve skleněných vitrínách, že by stačily vyzbrojit celou armádu.</p>

<p>O Viperově vzácné sbírce se šeptalo, ale byla zřídka viděna. Malý zázrak. Byli démoni, kteří by se před ničím nezastavili, aby dostali do rukou takový smrtící arzenál.</p>

<p>„Co tu děláme?“ zeptal se Cezar, když Styx přešel podlahu, aby vytáhl dva dlouhé meče z blízké vitríny.</p>

<p>Styx se otočil a hodil jeden z mečů Cezarovým směrem. „Už je to nějaký čas, kdy jsem měl naposled možnost zápasit s úctyhodným protivníkem.“</p>

<p>Cezar chytil meč za jemně řezanou rukojeť a nepřítomně zkusil váhu a vyvážení zbraně. Byla samozřejmě dokonale řemeslně zpracována a padla mu do ruky, jako by byla ukuta pro něj. Viper měl vždy jen to nejlepší.</p>

<p>Pohlédl ke Styxovi, který si ho prohlížel plný očekávání. Možná několik hodin zkoušení svých dovedností s Anassem bylo přesně to, co potřeboval. Bylo by těžké hloubat o osudu s obrovským upírem, máchajícím mu mečem nad hlavou.</p>

<p>Předstíraje, že si prohlíží svou čepel, Cezar uvolněně rozložil váhu na bříška chodidel a ohnul kolena do bojovného postoje.</p>

<p>„Nebudu pro tebe moc veliká konkurence,“ varoval ho. „Nemohu se ti rovnat, ani když nejsem rozrušen.“</p>

<p>„Ach ne.“ Styx zavrtěl hlavou, rty v náznaku úsměvu. „Ostatní by se možná nechali oklamat tvým nemístným předstíráním, Conde Cezare, ale já nejsem dnešní. Bojoval jsem po tvém boku a vím přesně, jak smrtící s mečem v ruce jsi.“</p>

<p>Cezar měl sotva čas zareagovat, protože Styx se vrhl vpřed v přívalu smrtící ocele a tesáků.</p>

<p>Anna usoudila, že teleportace byla jen okrajově lepší než cestování portálem. Jistě, nebylo tam žádné blýskání plížící se po kůži, ale pro změnu tam byl pocit, že se jí žaludek obrátil naruby a její sítnice byly sežehnuty mocnými záblesky světla.</p>

<p>Byl to ten druh zážitku, který každou duševně zdravou ženu přiměl docenit veřejnou dopravu.</p>

<p>Samozřejmě bylo pozitivní, že dorazila zpět do Viperova sídla krátce po půlnoci. Snesla by mnohem víc, než zkroucený žaludek a mžitky před očima, aby zmírnila bodavý smutek, který obklopoval jejího muže.</p>

<p>Anna zdvořile poděkovala Siljar za bleskovou cestu domů. Počkala, až démonka zmizí v záblesku světla, a šla hledat Cezara.</p>

<p>Aby se vyhnula jakýmkoli nepříjemnostem, Anna požádala, aby byly dopraveny raději do krásného skleníku než do ložnice. Poslední věc, kterou by pro Cezara chtěla, bylo, aby napadl Věštce, a byl za to usmažen dříve, než by ho Anna mohla zastavit.</p>

<p>Nyní zavřela oči a nechala jeho vědomí plynout svým tělem. Ucítila záchvěv překvapení, když si uvědomila, že nebyl v hlavním domě, ale někde v rozsáhlém propojení tunelů pod usedlostí.</p>

<p>Krátce zaváhala, když se rozhodovala mezi tím se vrátit do ložnice a převléct se do něčeho přijatelně slušného a mezi spalující potřebou být s Cezarem.</p>

<p>Spalující potřeba zvítězila. Opustila skleník a postoupila ke dveřím, které vedly do tunelů. Ten půltucet upírů a démonů, různě roztroušený po domě, viděl zaručeně během posledních staletí mnohem víc, než jsou holé ženské nohy.</p>

<p>Ulevilo se jí, když objevila skryté dveře už odemčené. Pokračovala po strmém schodišti. Zpomalila krok, když byla nucena klopýtat slepě tou dehtovou černí, která halila tunely. Jednoho dne hodlala přesvědčit svět démonů, že není zdvořilé předpokládat, že každý musí mít zrak jako sova.</p>

<p>Copak by je noční světýlko zabilo?</p>

<p>Slabé rachocení a neklamné řinčení do sebe narážejících ocelových čepelí ji dovedlo dolů jedním z větších tunelů. Možná by se strachovala, kdyby necítila od Cezara jen záblesky radosti z boje.</p>

<p>Hořkou sklíčenost, hněv a bezmocná potřeba ventilovat emoce, které hrozily, že ho zavalí, ale žádný strach.</p>

<p>Anna se kousla do rtu kvůli surové bolesti, kterou mohla z Cezara cítit. Pospíšila k otevřeným dveřím, z kterých se naštěstí rozléval slabý jas světla. Anna prostoupila otvorem a zastavila se při pohledu na Cezara a Styxe, jak se posouvají po holé podlaze a zápolí s meči tak hbitě, že je mohla sotva stačit sledovat.</p>

<p>Na okamžik sledovala ten smrtící tanec s bezdechým uchvácením. Dobrý bože, nikdy neviděla něco tak krásného. Navzdory Styxově výškové převaze, měl Cezar vyšší rychlost, která mu umožňovala se vyhnout divokému švihání masivní čepele. Uhýbal ranám a rozdával vlastní.</p>

<p>Byli to mistři dravci, uznala mlčky. Smrtící, nádherná stvoření, která vládla noci.</p>

<p>Se zatřesením hlavou postoupila o krok vpřed. Třebaže si užívala podívanou, nechtěla, aby si Cezar náhle uvědomil, že je poblíž, a ztratil proto koncentraci. Bylo zřejmé, že vyžadovalo jeho plnou pozornost, aby Styxovi zabránil způsobit mu vážnou újmu.</p>

<p>„Je to soukromá bitva, nebo se někdo může přidat?“ zeptala se tiše.</p>

<p>Jako jeden muž upíři zastavili své rozmáchlé meče a otočili se k ní čelem. Styx pouze přimhouřil oči, ale Cezar se s tichým zavrčením vrhl místností a objal ji.</p>

<p>„Anno.“ Mačkal ji k sobě několik dlouhých chvil, pak se odtáhl a přejel roztřesenýma rukama po jejím rozcuchaném, polonahém těle. <emphasis>„Dios.</emphasis> Jsi v pořádku? Ublížili ti?“</p>

<p>„Je mi fajn.“ Když bylo jasné, že její slova neprostoupli, i strach zahalující jeho mysl, natáhla se Anna, aby mu rukama orámovala obličej. „Cezare, poslouchej mě. Je mi fajn.“</p>

<p>„Myslel jsem…“ Se zachvěním zanořil svou tvář do křivky jejího krku.</p>

<p>Anna zvedla zrak, aby se setkala se Styxovým neochvějným pohledem, překvapena zjihnutím jeho strnulých, přísných rysů.</p>

<p>„Je něco, co potřebuješ, Anno?“</p>

<p>Usmála se, když obtočila paže kolem Cezara a nechala jeho santálovou vůni uchvátit své smysly.</p>

<p>„Teď ne.“</p>

<p>„Pak budu nahoře s Viperem.“ S formální úklonou hlavy upír vyrazil ke dveřím, zastavil se na okamžik, aby lehce položil ruku Cezarovi na rameno. „Osud je ve tvých rukou, <emphasis>amigo.</emphasis> Jen ho musíš uchopit.“</p>

<p>Anna počkala, dokud Styx nebyl pryč, pak zvedla ruku, aby prsty proběhla jeho svázanými vlasy.</p>

<p>„Měla bych se ptát?“ škádlila ho.</p>

<p>Cezar vtiskl několik zoufalých polibků podél linie jejího hrdla, a neochotně se odtáhl, aby si pátravě prohlédl její zardělé rysy.</p>

<p>„Anno, ví Věštci, že jsi tady?“ zeptal se.</p>

<p>Předklonila se, aby ho políbila na špičku nosu. „Nejen že ví, ale byla to Siljar, kdo byl tak laskav, aby použil své síly a vrátil mě.“ Ušklíbla se. „Ne zrovna můj oblíbený způsob přepravy, ale alespoň je to rychlé.“</p>

<p>Tmavá obočí se srazila při zmínce o té mocné démonce. „Řekli ti, proč tě předvolali?“</p>

<p>„Bohužel,“ káravé si ho změřila. „Mohl jsi mě alespoň varovat, že se předpokládá, že se přidám k té zatracené Komisi. Nemám ráda překvapení. Nebo alespoň ne tohoto druhu.“</p>

<p>Cezarovy krásné rysy se zkormouceně sevřely. „Bylo to zakázané.“</p>

<p>„Typické.“ Obrátila oči v sloup. „Víš, možná že jsou všemocní, ale jsou až příliš zamilovaní do hraní tajuplných her. Ne všechno musí být nějakým záhadným tajemstvím. A nenuť mě začínat s jejich způsoby. Mám v úmyslu udělat pár změn teď, když jsem Věštcem.“</p>

<p>Cezar ztuhl, jeho tmavé oči dýmaly divokou, bodavou lítostí. „Ty už jsi zaujala své místo v Komisi?“</p>

<p>Téměř se nemohla nadechnout, když do ní jeho zármutek udeřil silou rychle jedoucího nákladního vlaku. Dobrý bože. Věděla, že by byl zarmoucen jejím povýšením do Komise, ale tento rozervaný smutek ji málem poslal do kolen.</p>

<p>„Oficiálně jsem členem, ale neoficiálně mé povinnosti ještě chvíli nezačnou,“ pověděla mu jemně.</p>

<p>Zachvěl se touhou, když ho prsty pohladila po vlasech.</p>

<p>„Jak dlouho je chvíle?“ zaskřehotal, oči tmavnoucí něčím jiným než bolestí.</p>

<p>„Ach… století nebo tak.“</p>

<p>Zasyčel prudkým překvapením. „Cože?“</p>

<p>„No, jsem velmi mladá, víš.“</p>

<p>„Anno, já se z tebe zblázním,“ zavrčel. „Řekneš mi prostě, co se stalo?“</p>

<p>Nemohla dál pokračovat v trápení nemilosrdného upíra, když tak zjevně trpěl. Rychle vylíčila své setkání s Věštci. Vynechala pokusy ji zastrašit a zvýraznila jejich nevraživý souhlas, že nebudou zasahovat do jejího spojení s Cezarem.</p>

<p>Ne, že by se tím potřebovala trápit.</p>

<p>Cezar strávil dvě staletí připoutaný k nemilosrdné Komisi, což vysvětlovalo jeho ohromení nad tím, kolik času pro ně dva dokázala vyjednat.</p>

<p><emphasis>„Dios.</emphasis>“ Znovu si ji přitáhl k hrudi, jeho sevření bylo tak těsné, že musela bojovat, aby se nadechla. „Jedině ty by ses opovážila smlouvat s Komisí. Víš, co ti mohli udělat?“</p>

<p>Anna se usmála, když si přitiskl její tvář na rameno. Tohle bylo ono. Čekala celý život, až to pocítí.</p>

<p>„Nic, co by bylo horší, než být nucena se tě vzdát,“ řekla tak tiše, že jen upír mohl slyšet její slova. „Mohli zastrašovat a vyhrožovat vším, čím chtěli, ale ani by mě nenapadlo ustoupit. Jsme v tom společně, nebo si mohou najít nového Věštce.“</p>

<p><emphasis>„Querida.“</emphasis> Cezar otočil hlavu a políbil ji v citlivé prohlubni za uchem.</p>

<p>Anna nechala uniknout rozevřenými rty tichý sten rozkoše. Prsty v němé výzvě sevřela v Cezarových bujných černých vlasech.</p>

<p>„Samozřejmě – ještě jsem se tě nezeptala, jak se cítíš být přilepený na Věštce?“ Snažila se soustředit na nedokončenou konverzaci. Úkol, který by byl značně jednodušší, kdyby ji vášnivě nelíbal. „Mohl bys odejít a nikdy bys znovu nemusel jednat s Komisí. Musí to být lákavé po způsobu, jakým s tebou zacházeli posledních pár století.“</p>

<p>Cezar jí vtiskl bouřlivý polibek na rty a potom se odtáhl, aby na ni pohlédl planoucím pohledem.</p>

<p>„Žil bych v jámách pekelných, kdyby to byla jediná cesta, jak bych s tebou mohl být, Anno Randalová. Jsi má.“</p>

<p>Zatáhla ho za vlasy. „Ne úplně. Alespoň ne ještě. Stále mě ještě musíš udělat počestnou ženou.“</p>

<p>„Anno…“</p>

<p>Plácla ho přes ústa. Ten tón znala. Znamenalo to, že se chystal říci něco, co se jí nebude líbit.</p>

<p>„Ne. Pokud mi řekneš, že je ještě nějaký tajemný osud, který musím naplnit, zvednu ten meč, který jsi upustil, a probodnu ti jím srdce.“</p>

<p>Ucítila, jak se koutky jeho úst zvedly do úsměvu, když mluvil proti její dlani. „Víš, že mě to nezabije.“</p>

<p>Spustila ruku a zle na něj pohlédla. „Možná ne, ale bude to bolet jako ďas.“</p>

<p>„Je tu tohle,“ jeho pobavení se vytratilo, když něžně rukou přejel po křivce jejích zad. „Jen chci, aby sis byla jistá, <emphasis>querida.</emphasis> Není cesty zpět, jakmile je obřad dokončen.“</p>

<p>Anna se vytáhla na špičkách a přitiskla se rty na jeho ústa s veškerou láskou, která jí prýštila ze srdce.</p>

<p>„Conde Cezare, nebylo cesty zpět od okamžiku, kdy jsem tě kdysi sledovala londýnským domem a byla vtažena do ložnice oním hříšně krásným upírem,“ zašeptala proti jeho rtům.</p>

<p>Z hrdla se mu vydral sten. „Hříšně krásný?“</p>

<p>„Naprosto.“</p>

<p>Jedním plynulým pohybem ji Cezar zvedl ze země a zamířil ke dveřím. Rozpustilý úsměv se mu rozlil na rtech, když zadržel její pohled plný příslibů.</p>

<p>„Ta hříšná část se mi líbí.“</p>

<p>Anna mu ovinula paže kolem krku, srdce jí pádilo vzrušením, které tento muž bude vždy podněcovat.</p>

<p>„Jsem, abych tak řekla, do ní sama zamilovaná.“</p>

<p><strong>DOSLOV</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>O dva měsíce později</strong></p>

<p>Exkluzivní noční klub poblíž Michiganského jezera byl naplněn až po trámoví kombinací upírů, démonů a přinejmenším jednou bohyní, kteří si užívali představení vzácných vil rosniček, jež se třepotaly na jemných křídlech, ve složitém tanci.</p>

<p>Viperův nejnovější podnik byl krásným svědectvím uhlazené elegance, která vyhovovala náročnější klientele. Nebyly zde žádné otevřené orgie, žádné krvavé bitky, žádné veřejné krmení. Místo toho tam byli elegantně odění hosté, kteří seděli u malých stolků a koupali se ve světle impozantních lustrů.</p>

<p>Všichni byli velmi šik.</p>

<p>Nebo alespoň to bylo vše prudce elegantní, dokud do dveří nevrazil Jagr.</p>

<p>Pouhý pohled na upírovo robustní tělo zahalené v koženém hadru, který mu dosahoval až po kotníky, a jeho bledé blond vlasy pevně spletené, aby odhalily ten strnulý, chladný výraz jeho tváře, stačily, aby se několik nižších démonů skrylo za stolky. Bylo dokonce i několik upírů, kteří se rychle přesunuli do temnějších stínů.</p>

<p>Jagr si jich nevšímal.</p>

<p>Nevěnoval pozornost davu, který zapomněl na víly rosničky a místo toho sledoval jeho ráznou chůzi k zadní části místnosti. Ve skutečnosti nevěnoval pozornost ničemu. Chtěl se pouze zhostit své povinnosti a vrátit se clo ticha svého doupěte.</p>

<p>Zatracený Styx.</p>

<p>Prastarý upír věděl, že jedině královský rozkaz ho může přinutit vstoupit do přeplněného nočního klubu. Jagr nedělal tajnosti se svým opovrhováním společností.</p>

<p>Což si naléhavě žádalo otázku, proč Anasso vybral k setkání takové prostředí.</p>

<p>V náladě dost hanebné, že naplnila obrovský klub ledovým chladem, si Jagr nevšímal dvou Havranů, kteří stáli na strážní službě poblíž zadní kanceláře, a zvedl ruku, aby nechal svou sílu vyrazit těžké dubové dveře z pantů.</p>

<p>Havrani varovně zavrčeli a rozevřeli své těžké pláště, které skrývaly meče, dýky a pistole, připoutané k různým částem těla.</p>

<p>Jagrův krok ani na okamžik nezakolísal. Styx by nenechal své ochočené upíry, aby ublížili zvanému hostu. Alespoň ne, dokud nebude mít od Jagra, co potřeboval.</p>

<p>A i kdyby Styx své psy neodvolal… nu, proklatě, čekal staletí, kdy bude vyveden do bitvy. Byl to osud válečníka.</p>

<p>Ozvalo se tiché mumlání z místnosti a dva Havrani ho neochotně nechali projít. Propichovali ho alespoň zlostnými pohledy.</p>

<p>Jagr překročil roztříštěné dveře a zastavil se, aby vrhl opatrný pohled po té ledově modré a slonovinově zařízené místnosti. Jak očekával, Styx, s Viperem stojícím za jeho zády, se rozvaloval za těžkým stolem z ořechového dřeva a tvářil se nečitelně.</p>

<p>„Jagre.“ Styx se zaklonil v koženém křesle, prsty opřené pod bradou. „Dík, že jsi přišel tak promptně.“</p>

<p>Jagr chladně odsekl. „Měl jsem na vybranou?“</p>

<p>„Opatrně, Jagre,“ varoval ho Viper. „Stojíš před svým Anassem.“</p>

<p>Jagr zkřivil rty, ale byl dost moudrý, aby si nechal svá hněvivá slova pro sebe. I za předpokladu, že by se mohl rovnat Styxovým věhlasným silám, byl by mrtev dřív, než by klub opustil, kdyby Anassa vyzval.</p>

<p>„Co chceš?“ zavrčel.</p>

<p>„Mám pro tebe úkol.“</p>

<p>Jagr zaťal zuby. Poslední století se dokázal držet ukryt mezi svou rozsáhlou kolekcí knih, nikdy neobtěžoval druhé a na oplátku od nich očekával to samé. Jakmile byl dost bláznivý, aby nechal Cezara vstoupit do svého doupěte, zdálo se jako by se toho proklatého upířího klanu nemohl zbavit.</p>

<p>„O jaký úkol jde?“ zeptal se. Tónem dával jasně najevo, že nehodlá hrát roli patolízala.</p>

<p>Styx se usmál, když máchl štíhlou rukou k přilehlé pohovce. Byl to úsměv, který vyslal po Jagrových zádech poplašné mrazení.</p>

<p>„Posaď se, můj příteli,“ pronesl líně Anasso. „Možná to bude chvilku trvat.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>ALEXANDRA IVYOVÁ</p>

<p><strong>ODHALENÁ </strong></p>

<p><strong>TEMNOTA</strong></p>

<p>Z anglického originálu <emphasis>Darkness Revealed, </emphasis></p>

<p>vydaného nakladatelstvím Zebra Books</p>

<p>v New Yorku roku 2009,</p>

<p>přeložila Ester Tajrychová.</p>

<p>Vydalo nakladatelství Levné knihy, a. s.,</p>

<p>v Praze roku 2010.</p>

<p>Redakce Slávka Járová.</p>

<p>Obálka Franco Accornero.</p>

<p>Grafickou úpravu a sazbu z písem Sabon a Lithos programem TeX připravil Bohumil Bednář, Pisces.</p>

<p>Tisk a vazba Těšínské papírny, s. r. o., Český Těšín. Vydání první.</p>
</section>

</body><binary id="_25.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbADwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+uP4pfDf9oo/EXVo9B/a7
+KXw+8MeNLy3k8BnT/BvwT8ReHND1CSDz5vAl0mt/DiXV7a5e1hlufDGrXGraguuQxzabcy
trgSe5y/7L/4KCfDzSYtWHxm+HHxfstMee4vbHxb8DltNevreC7lshaQX3w+8U+D4I55FUu
LhfDhYJHKwNyjI8vaftx/GD4VfDv4e6N4J+JnipPAK/EbWdBTQPHeq6H4j1LRfCep+FNZ0b
xPZajFdeHdNuzL4nj1HSrQ+FvDMFxFfa5q7Ri2Sa2W6jPH6p/wVI/YJ0u4Oj+IPj3bWV/Pc
3hSz1L4efFhWn+z3Dw3OwXnw9id7eEqLcvbotqsqfZIWMkR3AHzz4p/4Kk/FH4Tazdab8YP
2Z3Sy0Qahca1rPgbxXc38JtES3j06TTbDV/DcOpWtxdNPO87a/BpejWEkX2K615o5Pt5+5/
gD+3P+zR+0YujWHw1+JGk3niHW7fUJ9E8L6rGmk63r9to8SnVLrwyksq6d4ptLB2YT3Xhu7
1GFUt7h9qxKJB8TfEL4wf8ABNf9qW0Nnp37UfwS0vXpbrTYbe+17xHZ+FZ7m6tFuJ47OLS/
GB8MefY3McjNIheRY7i22QxrIiyj8bv2rf2Ifjz8ELDUfit8H9ItfiF8OP8AhIl8earH8NL
rVpPBPiVY50tdK8QTXPg7Wru+8O+LNKtdUkg0H4geGLjTPE/h67kuZoNQOmSXFtOAf2Lf2p
HhCIpW8wAxlbbIcOAqFf3/ANxnPmGU/uY4gyzSRurEfJPhKHx9f+Nvjx8QfAuvG7hHxVOh6
T4c8RX08/gzxNpXhb4efD3T9Us9NRpHTwrq9r4ug8U6LDr+jSfZJtTfUD4k0PUpLFryH8Q/
2Nv+CnPxX+Mfw/sPhBrfxC8PRXljbPo2m+PPGmq3vhn49+ItVtpLqwk+A3iLXdT0O88K6R8
YIoLJp/D/AMVZtD1EfF/wPYanqmi6NpHxF8P6pDB9/an+2ivwX07wx4etP2efiB4Z+H/hyy
uNDjXwtb6d4q8P2EkVlrWp3Zt9Ve9jvNfv/Ktpr/V9SnS31iXUbjUkvYtRvrybzAD9Mvhn8
V/D3xI0nUrzTXa01fw3qY8N+N/C+pPajxB4F8X21lbXmp+GvE8dkZLSHUbWO9tZIpbN59O1
DT2i1PTru4trmEV6tGRJGrlAu8bgpAyAeVzx97bjcBkA5AJGCfwrX9un4X6V8YPgf8btAMW
m+GPi/wCNbf4GfGKO21KKK0v7LV9EuIfAnjzU9NFtbz6hqvg3VdMt9F1u5uIjf2HhuS9t7i
UfYIIof3Os0aOHy2JzG2w5OcYVfutgFlI+ZSQGIb5snJIBynjvwh4d8feFNf8AB3ivTLbV/
DviDTbjT9asr0uIpNOuLd4biS0mQl7K+tlkE9peQ+VcWtyqXNvIssaOv4C3nwR8W3tj4j8M
6xb23izV/hr8SfFHwnvfEP8AZxOsa3J4ZurCTSPENvZQ3Amt9Q8UeCrjR9W1a0tDBpsOuSz
S2yrFKJ2/oeudhBDGQ5eFSqHBy6gQuvmqYywm+UBf3bkhZQ+1lPxr4H0ZrrU/jhrtxYTR/w
Bt/GLxdqOkBd0Syz6Pp+heDI7tpIxI0geTQ4ZYiDKDHeMoZYmjQgH88PxX/YP+Lnj/AMFXq
Q+AvCqJPp0l5qkOr6Ra3c1tpskj3UOkWaapDrSx3SWcvlxrJb20hja+kmlSR0t3+SbL4P8A
7X/7G7DUv2e9T+K/w8ku9Ll1+XSPAviHRNf8I+JBbPd2kuneIfhv4gspfDXiC4ghuIUs4Yt
DlvLe1v43/eLZW6S/uN+1p/wVL/Zn/ZlutQ8F2dlqnxy+LWjxNqI8I/Da70/U9E0sNDIllp
/jPxjHdDwzpWuvcy251PQblrzWbHTrjT7ie2tVeWKT8Q/jB/wWM/a58X6zrMvwX+AnwS+Fm
kQyNZWb634VtPib4kTTL6G9sZbm11TxJ9k0zSkSGRbi/is9LIub1TEm+FFoA+KNW/aNh8b/
ABP8Naz8S/DenfssftJXN/Y6b4z8aeHfD1/4A+Hf7RkN8LLVLOb4h6NJLJa/BTx7YeINJut
e8LeO9K0y8+HWjeI/K1fXLjw5ZXepte/q5Z/t7638OPAGl+APizott4pg1vwfZazYakJ7G+
1Sy0W5RdLsY/E2l6Lrl5rmieLNJ1PRZofE9pd2FzYWzto3iVdUvZNfivbj8Q9W/bd/bc+Pf
jS98Pt8VRo8+pvdtNBoHgv4TeGrC08LQaXDcaw66jovgywvtP0mx0zSp717a/1pvs2oWl0i
vBJcRPX1LDbfC7QNM0TVviEtr/wsD4VeEtG8BajdX2g6JDc61r/iwQ/FnV9V8X+LpJrvxD4
g8aeBbbxZ4R8OQWqtbQ6M2jXegzNpumXsWkAA8y+I/wC0j4Xm+J2k/Evw1f2ui29rqt5d+M
57X7feaI/hu9nttAtfEd5Bbm40/S9U0X+0b9fEGs2FjbQeINAurfVbtFGj3FzJ/oteBdZfx
H4I8HeIpJhPJr3hXw9rTzKuxZX1TSLO+aVUwCiyNOXCnlQ2O1f5tWmfB7xT+1F8XLmb4TfD
C+0yPxfoGveBbCw8OaZrA0r4nnxDLd+F9Ni8CaCLKWDV7ixW/a78S6rcXWmeG/CVraNfa34
it7DT7aDUf9Dn9nfUPiJD8GvAGk+OvhT4g+H3iTwz4Z0Twpe6Fq/ifwZrd3N/wjWkWOjrrA
vfDfiLXbEW2rG0e7tbefUG1KCB0TUIornetAHR/Hj4naX8G/hF8Qfibq87QW/g3wprOs2qR
6fe6zd3mrWmmXE+kWWm6Dp0F1qWuX93qiWNvZaZpVrdajfXEjWttA7uQfxL8G6P+0P+2B8J
PD3wr8Hy+Kvhf+zxd6NpGj+IPFOpa3DafGX4qa5diLWfGMniGTTmvP8AhXvg/WL/AFW/1DQ
/DejanP4i1zTJLAa7rlpYqmi1/QLdQ+cjKIxLtljl2/J8rxxqQ4baJYrgKd9tLG26OeKBhI
gLgfImneGE+D/x01Xw9pUFpYfDX4z6R4g+JGjaHYWaxR+Gvit4Zljk+IBijhkWYab460bWd
G8Tm2hMdtZ674d8ULCklz4ntjZgH4IftCfsEfDb9nDwxPDYx2erWOjMIlhg3ahc6Tba+yXl
xqq6VeSLFfX5vNLt0kMnlpeMjqXijG1v56Pjt42t7e61DQtPXUXu9Mu4tB1mJ7BtFN5Kl4I
4nC2N26FSLy1s4DDLbRoOWlBjIT+qz/gqt8XIdA8Najo2kWgg1PWZbdo4La1eMr9neVH8Qa
rqHn28whs57qO2trOVopbe5vYXEIEDNH/KJr3hSz8f/ELQ/CkWoQWUnxC8Q+H9Cl1i5v2nt
bHWPHvirRPD1jqNxZ21yslzp+ji9/tGzsnkhmvb23WI+TBcLKoB9F/sqfCqD4XfB1v2k/iL
ocmur4n8M+IfjLa2moTvKl1+zh+z74gv78LZ+Gr22ea4uv2hf2gl8HeABbeZNqOoeAvDPiN
bbEF4BcdP+z1+z943+MPxU0r4SeLIU+Mv7TXxF8Qy/EjxL8PYdUu/+EO8KTfEy8/4WF4q8d
ftB+JdIhNvrpW81i2kk8B+DNT09NI0Wylg8W6un2pdHs/oj4R/G7wRpesftOeAW0q9uZPgp
4u/Ze+G/wAOfh1rmjadpupj4WfAn4paRf61bG21GC9sEs/FGrRReINXuLRNvivTpJLr7NCk
0tqfof8A4JpftS/Bz9j7Sf2jfjl8XPht8R9R+Ivjn4l6zb+OfF1pL4Fi8O2Ph1tc1DWBqGl
Q6lrVp4ta5Q6vLp+t2eoWi2cNhofh230RbhrvUILcA/o9/Y6/Yx+G/wCyN4OuLHQJ08WfEr
xRDp4+IfxRvdF0jRdS8RXNvZwx2OjeHtE0O0stE8CfDnR0xB4S8CeG7a20vTLKJbm+k1TWZ
7zUZvt22x5KAEEBEAGFDD92pw4Uld/OTjAwRgdz+R/w2/4KtfCDx78Rfh58N5Pgv+0b4P1v
43eIvDnhz4a/2v4Q8OarbarqGpWPiPUfEkniEeHvE+qf8INeeA4PD+op4u0XVpo/EWkSIZJ
NEhitr1Yv1ktLmN7eNg0kqsoKPbpLPGylRgh0gjHPJA8uP5CrBdrAkAnf7zMcYQJk5wUAVc
EsE8xVG+RmdWZAoYEjLgfNPx8uV0/xR8GLtgIRb65438+4EamSGxk+H2um5iVYWztdoY58I
2TJBEATg5+kJlCyNJtRgVQfewwfyztZgHU5UqCp4ICjZg5YfB/7U/i3T9K+IPwn0S9nsJET
wb8ZfEN9ZXnmSPLC1l4Z0jTDHbpBKsxd5dXgY7ozDEocTo0rFQD+aT/goJ8V734kfF02V7M
0nhVLm8sNKSWd7fUrVtN1KCKdbm0uZRJINRks4LiG01S2K31oZZYm2xKtfip+0po+n6HDH4
X03T5dY1SzvNQXXZZ7fTLaHUduow3XkpBZsXl08CzaPTrad4rl7eTyorhR5Ui/o9+29r8Xg
HxG/hm/v4k1i0s9I1DT9K0fWYV13Vor6fVPEFxHfaXbXVyEbR5NStNMiCSG3smPkG8LTXhX
59/Z9/ZO+J/x18Yz+LH0trxNViutQ0LUmhSw0vTpPt0dpFqaz3bzyvd6Qyz2dzqMhuNOMbS
XaXscaE0AcrYeKn8T+AfAsus+F9I8ZfG/R9Bm0a31zU7PxQPGus3ZW60bQ7Lxdcwa/e6bqO
laZ9qL2suoxCzuNcdb4eTfS3bycn4Cs/ih4s+I+lahfeE7/VING+KXgcfEXS4JpNLt/EF94
e8XaQf+EVv7trabRrL+2tQ0y5BuLq3hdrxp0ubbU9ONyi/0wfs1fsU/DGfStST4ReDNS+Ie
p3UMmj+MNR1bS7rSPC0GmNbXOv6hZa58TfEButR1HVPF2qHS57lfDJ8UWenK9n/Y2jRaam+
2/Wfw/wDsWeBrrQPDvhz4l+G/h1rXgrw9d6frekfCTwv4Mh8J+B9I8R2otZItf1qSw1KXVv
iH4h097fyjfeJbltNurpptX/sZNSnd0AP51vgV+yL+1n4H1XQ/hx4KufFHijwv8N/FvxX8b
/DjXfBPiPRE+PnhnxV4x8SLeW+qfFG3trmXwv4cv7mLVpNcv0bxw66kYLiwNze27R+Gk/qc
+CHgP40eGPA8Vj8XPjpc/FPxfPfNdy69pngfw94P0vT7E6dptpBoen6aUvdRu4rae0ur+fV
dauX1S+vtSuy8draR2dpb+g+FPDHh/wAGaN/YnhXw/pXhjQ45Jbm20Lw/ptnpWlWU9zdSXd
1Ollp1vZWS3l7dtLd3Vwtuk89xcqZ5ZJFLnurZnaIbt5IwBtAUAbQQCPlGcHPAwVIOc5oAZ
c4VS0m/bmPZtOAWYeSqLnCK++UOHYMG5V8ImB/Pl/wUo/aV8OfDv42/Eu38Pabc+Lvix4P+
G3wy8AaJp/2B73S/Dq+LtS1zxrIkUQeBL/xb4wNxpen6BolpJ9ntrTRb/wAS+Ir3StC0KZr
v9oP2j/CPxU+IHwg8X+Dfgl8R7T4Q/EfX4tJsNJ+JFzpJ1uXwzp8mq6afEt3pNjGd6eJJvC
razZeGNQeK6TSddu7LVjZ3H2FVH4weDf2c9O0W9/a8+Lf7Ums638U7z4BaU3hOx+IvizxbJ
qtp49u/CfgXTPFPxL+KOnWajQofCfiTUITpPw/uvDUTznw1p/gyC203XZobm43gH83Xh3wT
+1N+058db3Ttb8KNf+KfiT4ja78IfAHwHpejaR4q8X6np9rETrGu+Lr2yuL7Sfhr8MLW/iv
fiF8S/EJi0fWJW1IaTaX/AIm8V2Gk6d/Yt+yV/wAE4vBnwZ+G3hbTfjd4gl+NnxKN9JrviS
/iN9o3wytdUvdNNhceHtE8HWkkVjqXhbR2mkg02bxnbX2o6pcBL+aG0GLGD5x/4I2+G/hTq
dj+0j8VLHwNf2Hx61H4lDwh8SfH+q6NqGkahN4X/s218VeFPh3o1preg6PP4VXwbaauLPx1
4a0qwgs28WW0OrR3uqaXc6BPF+3SKF2oqqqxFYUUdGVCFSMktsOQqKASUeRuGRSAoBXsdH0
nRLKx07RrO1sLDSrCy0nTbG2gghsdP07To4oLG10+zgjWKytbSKFYoLe3hhtkjhDpFuWJm0
o441CtnDLtZixb+ABtxKljK8gIwJGdt4ZtjBTGtcHIBO3dhlxgjeoXjaQCwEZWNDwSTjLhJ
HpOI9qghVxIu8hSGBH31UHI+csVYNiQqpG51IIBewuNoCZGCQGyu7bGuWJCRK2DzJGA4AIj
AJKVagUCP5ehZjnOQ3OMg7U4OOuPm+8WYsWOOTjg5UK+GHyZUEHeFVjklVCqokYnzFJYEst
bEH+qXOO44JOMHGOQBkEYO0Kuc7VAwKAPjj9tT9pfTv2bvhRZapo1n/wlPxh+JXiTRPhz8C
Ph9YW11reteMfib4ilii0yay8PabBd6rqmjeEbPzvGfih7S28uLRNEkge4tLnULWV/zu+Nn
wx+Peqan+yV+zn4u0rw7H8Dv2gfjRq3hD4keFdREmt/F3WNG8O6BqXxq8dfFfx3450ia10e
x8RfEi38H+JvBviHwLpdprGi6RoPiq0/4qK81aJbWy/YzVvh74IvfHukfFG+8LaLf/ELwro
Wq+E/DPi6/sor3WfD/h/WYodU1fTtGuboSjTRqt7p1jJqVzaJFeX0dpBa3NxLaxrCNu98Me
HvEOu+Hte1rRdN1LWfBF9e6l4S1O6tYnvNAvtc0LUfD+r3OnTBQ0Mmo6LqN9pt195Zba4dG
GdpUA1NL0LQdBt2s9F0bStIsTPcXTWukWMGn2hnuSZJ5xb2MMNq11PtjklndFmlcq0ju+GO
nsRcDyyGG1WAcHLHC7C7BnVGj/1SEgvvxtjdchsTsyyk7crcvEv7tBiPzUTZwoyNqqDnk7V
yflGEEjC3ncbQ0ZvFQiNBtWOSQKANuMDauQQdxGWycmgBwijHJjHy4+U71GSyqQA5VQ0m8h
VaRhG6qyls4pCkZUrhDwzEFwC64yx5EW/LRJIrh0QM+4HYnzVLO4lcTliuY1XYRFEpXMURP
3UHB44ORgAdAAJJZ5FmukUqFjsXdB5cZwVHy8lCSo3NhCSnJ+XmgCywiUuSEG7fJlzNHuyG
JIUkg5PlBj8pkIkIX5QBbhIKfL90EhRuDYUHAXgDGBxtOSvQk9ayrieRbhFBXBRG5jjJyRK
SQxQsOVB4PUe5zdt5XYOCRhGjVQFUAKbeF8AAAY3MxHpnA4AAAP/Z
</binary><binary id="_23.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABaADsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+pDxp8CP2kdH8Zr4M0f8A
bb+Pnhkay41L4Z+J9Zuvhlr9j4qmSBrvVvA+t6bf/DhPsniLwxp9u+oWKLOsXi7RZpb0f8T
fT722HRXGm/8ABQv4W6ZHqVv8avCXxqt4QWa28W/BrwzpHmR/af8ASXvr3wNrfhG/glhXIb
yNJuXjYuJIriQx57P9tL9or4P/AAu1P4UeCfih4qvfh62u+M/C/j6x8ezeFPFus2OkSfD3W
9G1lPDOgf2P4e1RL/xl4wgmuvDq6XmGe38P6pql7fKsLQQS8Hef8FdP+CfUU91oWr/GXWtP
neO7gazv/g38ZIzcMJ47WZrJ38B+fdW5upjbx3KIyTZiaObAhdwD5D13/gsT8X/hH47Tw98
av2ZtMj0O0Yx+KfEfgfxLevBYNHqTWN21iNS0q4vWg0Ow8rWr4anYQ+bBPJZ290jmK4T9PP
2fv29v2YP2kX0LTfhn8QLNvEfiWy1DVNA8J+IYI9C1/wAQadpckC6lf+HYmmuNL8SfY/tVv
NqVl4e1PVNS0iO5hm1iysI2Z1/On4rfF7/glv8AtTx/ZrX9qb4TeDfFN9qME+n3PieO98IQ
319FZvcm2u9H8daZoVvNZ3dyn2m882e6SNbQFFW4jSWH8MP2tf2Gfj9+zPpVz8YfgloB+LX
wqn8U3ninVbv4Ta5c6x4Lv71Z7SPTPEOlXHgTWbq98GeM9IjMF34Y8e+GpNP8W6Q6sZJ5tO
e+tZwD+5p9TTeU8mUGNc3GxYswgpE/mq02EmSNyYXeDzYkcsHdZIyo+APgp4T8Tad4d+IHx
c+CknheD/hYHxu+MPjn/hG9Ut47bwZ8aPB2peM9Rm0PxFbauZ3vPDuvanokdwdA8VwW02j6
lpyW41LSLvT/ALPfr+Hv7Jv/AAUn+Kf7Snwu8L/BP4tfFzwr4msra+0nQ2k123134efEn4/
RXqXN9efB34meOPCv9tweHPGGjaTBNe+J5tA8N6K/xj8H2Y8QaFqccVx4lsJP0J8af8FCfi
b8Jo/D41b9nvUPDvgex0yHStPk8FappWo+DNJ0WyS0XSr2zkRrK6ttD0jTpprCG2bSdB1qz
W083TPDtxpdmuqAA/Xb4S/Frwr8WvDdzrnhaW8Mmj67rPhPxTomtWI0rxJ4T8ZaBeS2ev8A
hnxLpioFtdW0y8ieOV7UXFhqKtHf6Zd3Fnc27yeqZDAMBgMqtjBXqoPRgrDr0YBh3APFfz3
fCX/goB4Ll/av+BPizwpaafH4X/agvdV+FfxW0jS7+SIaf40sV0y58G/EW80O3gS3i1JtUi
n8MXuo3ENncX+h3XmXEL3+nXErf0HorqkayNvdY41d8bd7hFDNt7bmBOO2cUAeffE/4a+Fv
i34J8S/D7xnaC+0HxRpUmm3WHK3mmXNxGYLXWdCmaKQ6brWlzOL7S9St2ElrfxwyOrBa/mU
n+AHjbxDpsmm3OjQ+JvHWgap488Aa7caZo8SX114y+HXjDxL4bm1iQWsy6joFp4oh8L6D4q
kkaJLP+2b+7jgX7OsEK/1R3eChDMEHmW6s5dU2rw8gLKN6rIqBAWcZl2gbQu8/n/8I9NbT/
CvxG8RTWgtbbWvix8afFKXE0yW09hba/8AELxFFZSXREkbzW0iwx6vElxMLVUCzsI7aVpQA
fzXfHb9gb4y+L/BeqTXfhnQI7WNo7O60CfTpxqq6bp9vcfZ47e6j06/hsjdX4KSGaEvcSSQ
2/lhJHr4I/4Un+2z+xtdapN8B9R8e/DzV9Q8PyX91pPwp8UTan4f1+wvLWKYNr3w112yu/D
utSvJFaWep+d4bunsIpRBa2kFzdx3T/vL+1v/AMFb/wBnb4HajJ8L/hf4bm/ac+LmlWUkA1
Lwre6Ynwv0/UWghm8jV/GUU91Z+Ib6Fkmtr/T7DT9ZGkarKrLqwlt3En4kfFr/AIK2/t4+P
E1e4+H+gfBr4ReGbe7vrZdI8KeAvDXizUoI9Ps0kurW68XePE1S7hsrw2KTXEWkJp8FyT5s
cSDY7AHzrYfG7xH4u+I9hd+P/Ad3+zj8f9Qinh8czfD/AMDy+B/hT8arSzkt5tO1zxz4fT7
VZ/CX4m2WpxK3hnxFJZXHgz+0pFl1iLwjZa3qUd1+gXxI/b+8WaDoGo/CrxQ3hTxu1x4P07
XrLX9L1Sz8R3WmWN/pLTjS9Z0CC6t/EWk614fnt7rT/E8V9p4SLULNrp5bu1mS4n/GuP8Aa
e/bK+PmtN4Q1P8AaH+J7u8PiK+1CPw5JZeHdOXw/ZRXM+pWhsvBem6Yuq39zdXOm6fo2lol
3d67q1zommo8kl2iTfUWveIvBvgG+ujr01lJ46+GdhpPwY1HVoEsrrRJLv4bW0eseIbjTpr
PS7vXtW1uHxtJ4k0vxH4s8Q6jKNRtbeHQdWnFpeC2QAxPB37SEOl/HTwB8VbVnt7Cx8aeHJ
vFF3a2N3ra67qN94kgsdN8TapplwWa11XSz/ZWhTyxJZDWLK30/WLwpd215Jdf6WsEhlggl
PWSCGQ5IJy8asckKgPJ6hFB6hV6D/Nb+Dv7J3xv/a4+MsV58NfhfqUniDxToWlzaRpGmeH7
zSLPXtPvNRkGm+NvE17ATo/w98F2i2UgufFHiiXTLG+vLWe18Ix+Ir5hZr/oM+GfFP7Q7+H
NBOufBLwrpGrjR9NTUtMtfjbFqNvZXkdnCk0Ed9B8MIoLoI6nMsKLEzE+XlArEAi/bB+L8X
wL/Zv+LPxJWLWrzVNK8Fa7B4a03w7ompeJte1HxNfaTeW2jwaX4b0m2utS1mezkkl1m4tLW
Ay/YtLuZpHiggeRPxCtvAf7Rn7eXw+8JfDeCbUfg3+yZpNh4ds9B0O18VGP4ifEix0jRhYa
vdfGTxJoF9exPDrt3a3F8Ph3pKiytJZrd/EOsa3cCfT7b+kyVQSX2qzRhyjlFdoC0CIZI2k
URowV23RlgHjeRi+N8dfEvhfwppHwO+Nfij4f6JpunaP8N/iLoniL40eENJ06OCwh8KeOBr
1jYfFTTYIEdS2k63c63oni3R7a0gtrGyvp/Eq29vK8trHMAfy2/tX/ALDfgz9nTStRsNMu9
N1rS7Xz9DmkstPaV7E3El3qFho9rp980ghMusLdmJbGSC3gnubh0EbTTNP+C3xV8UE3kui2
Y1O6tLS3u4bsSzQySrMsccFpZhdPto0iELzMt1KJJRAYmsSzrF5zf04f8FifjNaXOny6Rod
pdWGparqdpPDY23lQfZ7Wwl143epXLTSL9o1i9jtBFZXkgt3t4Z7mJII55QrfzOeCfCT/AB
Z+IvgTwNq161j4X8feLPD3hufUnuWtDYWvj7W7a01RIrjU7uxsSZrI3LWNtfXOmaZBqGrab
DOcIQwB9mfA/wAB+I/2XPgPYftEnSVs/HP/AAisH7Umm2kdxFqF7Po9/cn4T/snabY2MaXg
F5J8XZdS+LWsaKPstqdM0XwS2qGe1uZ2tO5/Yp/Yn8T/ABo+NC/s8eEotF8afG/SLq6vPiJ
4/wBYtL/xJ8G/2e4JTp3iPxLqk8F4t1Y/GD4hyX+rwzD7eF8E6Br02jabFpGt6lNqN1a+m/
D39prWP7L+Py2uh2sXxG8J/tS/CjUdB8C6lolnZS2vgnwNol14N8ENFbPNJ5kEV7dWOrRw6
ZdfZ9eur0TSz25shM31r/wS9/bw+Fv7DnwU8WzeI/gz8Q/FHxH+JHxC1KT4o+KP+Ey0GDVd
Z1DS21K+0c+FvCE2j/2hFfX8+rRC7t9XvrOfUPEWoy2PmTppmnXBAP6qf2Xv2VfhP+yj8Pp
fh98LdLuYrnVNWl8S+PPG+sOb7x58TPGl/NNPqHjHx14kMcb6xqtyxY2tjIF07QbAW+h6XZ
WVhBDA306owqD0RB0QfwjsnyD6J8g/h4xX45/Az/gq5pPxk+NXwv8AgRP+zR8aPCvib4uax
rY8E6/Fr/gvxF4QtfDvhrw/rOreNPEPinU9O1y0fT7/AME+JNA1rwj4j0DS7XXbWw1SO1hi
1md7iBZf2CjnCxRD5TiGEEgSgE+WucBUlAGemJH4/iPWgCw5G4DdnA3EA5ZMx7N6lgwVgDl
VCqAolkYsGIr5C/aZ1CPRPE3w71qSWS0Nn4S+Lvn3cKgSW1rJ/wAIGs7KxHmMiz+XOhAJ4D
Kqj5k+uLlC64yMblPzkIm1IssqNJxvIYvuTCgRkkh4zn8zf23vHOnaV8RfBvhOe+tFv4fg9
8S/Eo02cLIL2bVPEHg7TNIRI2+9LNNpGpRI7ShXlhyVbeyqAfyJftnfFHxL8Zfj3f6nfvA3
h6+vdHsrLUdRjmuJtEtrHUpo4r+3CzY1Jr66upr6X7YYHttKs3kkhN2fMT8ifjJpMWn6zZ+
EvCUusajYx3l8t5qDXS32sanrMaQ3MOpQ/Z3V7aK2Pm/2Da2G02FndG5LGWZmX9H/ANqGXT
fBPiTUvClvq8uqa7pWr29vHplnf3A2XsYkvNViZbN7aSSGxu7dg63kiRTYaa1My4ccN+zn+
xt41+LOovr+p39roej2NtPr+reI9YF5pFlpWkxR293qcttfT+eLeeCwmb7HdzQQFooJLuK4
NpbPIoBxs/ibxH458OaVKnhubxf8YrDwjbQ3/iO+0e1vvE883kaZ4e0q58QzjUZNLv4NL1K
902SxnuLmzuZLqN7+RrXUnu57mh8CdB+KWt/GX4Z+K4fDcniXw2nxa0/Ste02SXUtN8N6xL
FCNH1TTLfxTfr/AGS2uPpcdzfaWY3aaw1xYp7yV7RVnr+nf9mr9gPw/wCIvCEMnwR+G+qto
Ov3EH/CRaz8QrK48DfD2+0S4srfU7bSLbUdSsb3xl41guNSvLTWjf8AhYahpF/cRJFpniua
0jPlftH4a/Y5+HLw+Gf+Frab4W+KFv4KkW98B+C7zwJ4b0D4Y/Dy9MQsbqbw34Q0mzMeoav
Hp4XTv+Ei8UT+INWvoY2cm1aSUSgH8zn7On7AX7VWtXXhDwr8NPHI8W/D/wCFWo6p4e8A+N
fA/jK90XXvhvo9744t7i+XxN47FhofgHXNXsNNik8Waxovw/1GK+1PWjqcOn+IJjfXkE/9F
GmfsQ/GhtOsG1f/AIKL/tfX+pvaW7395pU/wj0rTLi6eJWmk07TZvhpqU9lYlyRa21xqWo3
UUARbm/vJxJcy/e2jaNpmjabZ6JoenWWk6RpVulhp2labZWel6dZ20UUoittO0rT1g06zgi
XiKOzghjCbXKkLmuiX7qd/kTuzfwj+JwGb6sAx6kZzQBFKSCdjFS5jC7WHzEoFJCsDuLKQi
MFaMMu5wuwsf5fv+Cnf7Wlr4K/aC/aA8P+F9A13xb8R9C8LfBn4YaTDptnfy6XYW+oWE3jb
XdBsr5TbWsHi7V5fGNw8t5a3YsfDeiWE/iPWzBcwaFba5++n7U3w8+LXxS+Dut+BPgr8Xpf
gR471i+8MxRfE210d9b1HRdBh1fT5fFVrolsJUnt9b1TQI77TtM1GGeKbTbi4F2k8RWSZfw
58J/s9eGfAfhD9tT41/tH3Nx8QtX+C15rnw48LfEfxz4i8ReNbn4lyfDWzSfxX8S7G31m9v
W0nxh4w8Xx6Po3ijwdppm0WwvPBWi2EU91Y27WygH85Pwj+DP7VH7UvxZ1XwFp5vPFXjHx5
4rm8U2fwX8Fz6L4c8O2mqxWu9viz8Rrw20tx4H+GHw0urzRZdT1zXEk134ga/cWmkeGbq8v
5b7WLL+1j9kz/gmd8GfgH8MvB+gfFF/+Ghfilp/n33i/4jeOrJ30PWdYv4boXMOh+CJriTw
za6FYpez2ejC/sNV1cxyy6hf6nPqFxJMnzN/wRP8ADngC0+Hv7QviW0+F154Y+NK/GvWvBv
xc+I2r2mp/bPGL6PBBqXh/wfomo6tGLnT9E+Gdtqs3hPU/COm3l/pWj+JLG/mGoXM12kVt+
3ZUfd4wp3Z78O6452fISMPKyJhFTadjJuAH21nZ2sMEFtHFFb20UcFtaIyrDb28UAt4rWKJ
IfKtoFjWIrFGqeUFYIVhiKC0FXaAgBAUIMBSBlEjQlVR2DO6Kyn5owiBmbhUqlzlckE5XAL
Btgj2vhQpZQwDNuBiYbQw2lkYUbnQtnbsQE4I3sEZkQxmMhIx99i6bYw24dMLsAL5ACnGAh
R+SFAAjV1ETLvDhIvmEm+RAJmXaVDMgnPXnOcDrjPQdcZGfXBIz04rNnkkZl2FoycqzMzS4
czS7UHlkEHdHkFeDHuUbsJuvp9yPp/q4+nT7i9M4OPwFAHxH+2x+1F/wz34F0DQ/B1lc+Iv
2gPjb4k0v4XfAvwFotp/bXiHUfFGvi3h1Txi+hoFln8OfDjSbifxLr+oysmkpHZ22m6hcWa
agZl+BPij8BfjXr3jn9jD9n/xxa+DIPgL8QviTqsPjH4V3MQ8ReLrDRvg1bv8arvx74v+Kl
rKsvij4gfFrVNN/sfx94dgtH8KW6arcHT9W1XUJfMm/QOKGGf9u3UrueKKa60f9jjRzpNzL
GslxpZ1T4ra4upnTpnDSWR1FdO09b82zRfbFsbMXHmC1g2dz8UZph+0J+y1GJpRG3iD4wBk
8x9jBfhJdOoZc7Ttd2Zcg4ZmYYJJIB9GWun6fZRGHT7C0srQs8ggsrY2tuRNcSXUsois1ED
NcTz3VzM+xXlml3ThndnNny0O3CAE91k3De42bkdiQhAELRAszeWdogBGRRWaYzgGWTH2xl
xvbG3feDbjONuFUY6fKvHAxfV3+1TLvbaLe2YLuO0M0l2GIGcAsFUEjkhVB6CgBBHHjBjQk
bsKuCOZdm0ZmAwxZo1JUASq0hAJCFvlRYAKglgMklizZ2FWKmWN1P3AY9inzpVkVeGzRlmm
BuMTSjal+RiRxgpJZBCOeNgdguPuhmAxuOb97I6W0jI7qwaLDKxUjM0YOCCDyCQfUEjpQAL
ErEARjAYEhd2VYGMuEKunl7Q2SJG3ghljVlAAmCqwUjKgomAkj7ANi4ClSoKgdCAMjnHNRQ
u5nuwXYhZIgoLEhQYIyQozgAkknHUknrVigD//2Q==
</binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbAD4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++95VjwMISSEAySxcxySB
SERyu7YApbG4kgAtsD/N+vfE/wAS/EDxTrnw9+Cktkn/AAjkt5pHxF+LNzbWupeGfAWsWUq
pe+ENBgZzH4q+J9rFcJcXGkTmHw54VGH8Q3d5ezR6I3g//BSH9qOf9mX4AyXGh3qWvxI+LX
ibQfhJ8LnN1bWn9neIvFUghvvFc9xcBo7az8JaU9xf+dtDPqUulW7TRpcb0+FtP/4KI/Cn9
nPwnZ/A34d+BvFOoap4Sg0/TYNL8PW1t4u8U6p4i8TXcl7rWpa4JJ0ub7V9Wlmlv7rxDdah
NFJc3ky3M5ljgUgH6kfssjUNC0L4q+ENX17xV4j1Lwj8ePiRpP2nxrrd34i8Rro+o31r4h8
KPcX2oyROlheeF9U0y60qC1SHT0guo4rC1gjie3i+gvEPjXw14R0bV/EfizXNJ8LeHPD+nS
6rr/iPxHc2uiaDomnwRNNNe6tq2pXdrZWFpCi/vrq4mS3jfELzLMyqfxX8eftt63pN1qHxj
8J+BR8F/E2l6RpsfjXVfjH4gtdF8J+P9G03TtQvbfwdrXgPR5NU8aXfi2G6W/0T4a6vpGmW
HiTVNYit9CsrbWdOvpY2/Af9rL/goN+1D/wUD+Lfhv4X/Dqw1iNhfaVrFn8MPhtPqXjT4d/
Cm5t4m1PTT4khfw2tl8XPjLc3Ucut6zq/iXR9V8G/C250+38O+HtBvPEn9reJLAA/pV+P3/
BYj9m74VTxaH8NIfEPx98WX1m15ZWXgOKztNDWBo2ltLx9c1KCW7u7G9XZFZ6npOg6rolxM
6K+rWoE7Q8f4G/bw/bH/aHh0CP4JfAT4e/D/S9Zllhm8QePZ/E3ji/0xdltstJvD3hWbQdD
0bUbV5LgKNV8X3Ud99n8gWNlM1fnJ+zP/wAE0fBXww0+Lxx+1j44+GvwXv8AXbnRb7Vm+JX
jjTNH8ZeMYEaHVdbXWNQ8Q6ra6rqU2qxTXjTi9WQQRXN1bxqsa+XB+qXgb9vn/glv8FdJi0
jwp+1Z8DbeLSpDFPb6Hr9x4hMnlyybXuf+Ea0jUJri9gkbBYNIwjG6SR4ZBQBU8SeGP+CgM
Vjc+L/iR+3Bofwl8I2M1tfazZ+A/gB8NBd2iXMktlF4e0x/Gtj4z1HU9R1G7msLPQreG5m1
S8vp4ovKmIAr7D/Zn8D/ABx8MeFNR1r4+/GHxd8S9Y8TPpd3pXhXxdovw18Py/D6zWC6mXT
72+8BeGfDseqeJb2K6hm15DLPpFhMkdhpCSxWr3cvxN8Xf+Cj37Enin/hUvivwz+0h4L8V6
d4C+Itl4k1HwYJNa0V/Fv2nSNX0TSb/Rb3xR4XtrDWvFHgvU9Tj8aeGfDhu4LnX5dCuY7KV
7u1thX6z+FPEFh4m0bT9c0m5a70jV9M0vVtLuzbXlis9lqFu8sLx2WoQW97ZxlFVhb3kKXa
EnzuCgUA/mE/4OVfjBJ4Tsf2Vvhxpl/Z2uu+Kb34h+LbOGcT/bYf+Eah8HuviCKKNceRo8k
KPPEzp5swhtZEMd2XT8Sf2ZP23vhJ8BTd6vaeDdU1LVNPtri4097m7vdR16/bULKWe88Q65
fK8k39o6tLdLd3sV9d2trpczzaVZXS2jb1/VT/AIOJfhT8Zvjv8QPhBrWg/Cj4h+GvC3gnw
t4s+G2n+P8AxTFodn4M8S694m8U+EtfjtdH1/Rta1G38O3PiDT9Em0nTX8fjwfBqlzE2j2z
PqN/Zo/87/gTS/hhdaZH8K/FOgQeGtRtbuHQdchvNEuL3xJEJ9PuYpdT1fSdeurdb+70C7h
1G9tNPnZpby+Wxd45bWVFmAPuf9tn9onxt8QLHwr45+I/jE/Cr4e6tpnhzxDoOt/bob/XvD
+o6ml3e2y+BtKtpbfUNV+Ls/hi/vbKe1gu7C0+Hug6wms6vrGlarPptg/lvwl/bA+Pvhjwl
a/Dz9iD4b3H7N3wofTrSzvPGvgzwzBrfxb8c3r6fHDqniHxN8afG730Phea7na9Mtl4Pexs
4I75IoL6O7uElk+d/i94t+KPwvn8LeNPgnqnhnRNAt/ANtp2r6fB4D8F6xobaj4N8SJ8I/E
F7qHhfxZoni6OOe/8T6RHrHi+KxzNdS+O9E1C7iFrexSy+sfA3/gqr+1t4VE2hv8AD/8AZ9
+JWj2E8bW1n4p+B2jWsa2V2dKujey2vg+98MRPb3kd7Gs08sDSWUunvdSFpIwygHtXhv8AY
j+PnjDx1onjTX/ButeN/E+rTf2hLrPxM15fGN54otb68s21PWTPftqt3HqNjeRR/Z74zWCy
lnsrWJIJJzX6FeCf2WvG3h5pbPxX4A/szQvIt7R7bS4bmO0v1kSz06Kz1K0ilPk3QklhcSS
GOOGRUcKssccRwPgr/wAFyvhe2q6Rpv7Rn7LOreBLFo5o9b+InwY1HWtd0Wzu7S3j1TNl4V
1OPTL2zs0vGupJdK0++1e4ubCaOSwjlFuUn/o8+BXxM+D/AMffCfhz4hfBvxdovxE+Guv6b
FqOi32m3vkTkW9tH51preiGQXNhrqtZwx3mm63ZWuoWmqRSJJbQ3MUgAB84/wDBOP8AZr0y
bxl8R/iP4y0/TNQsfg742PgP4c6Je2EN0tj8R38O6F4p+I/j1naAWN01gfEumeDfA72TtZ6
Fp+ma5f2Spd6qJj+2kEexGzuLMY2ZmLbmbYVIBYmRowQSjSMzHJBJKlj8o/syJNp9v8btMv
rO409YPjdrV9ZC4Xy45dM17wp4NksHtypijYLJHcWzLHiNJw9sFcguPqu1ZmVyzFjhM7ipI
y0x5I+f8H6dUAQrQBkeIfD+heItF1Lw54h0nTNd8PazZPput6Fren22paRrOmXFsbW7sdUs
b2Kez1CzntmWCa3uoZI3DBXDN5IT+Rb/AIK1f8EufCvwKsm+OngXw7qet/s0Ws2k2upaV4a
UT/Fv9mm4k1G5Iu/BWs6nceR8SPhPq2oXkdvZ+AfG11can4d1ae00vwd4n0DSZILe1/po/a
p/ap+E/wCyJ4A0L4lfGe/8W6Z4N1nxp4Z+H8ut+GfCt94uGla54nS4j0aXXLLSEefSbfULq
P8As+PUEgmSS9ubDT4opZ761hP5u+LP+CvX7IHjfw3H8O/HPw1+Nzv8VfCd1Evw98R+EvD1
tea94V8Tx3ulk3N5eeKv7F0i5h0+e0u7zS9Yn0/xJok+s6FBqGm2N7eWyMAfyBfBPTtb8Ke
GfiV8KLqfw38TvhX4ui1H9qHwN428OPfXOh/FH4X+EAvwj/af0TQ01KWz8Q+HbjXvhV4jTx
bqHhfX7LTtT0b4m/DHw7eKJ00631LUvg/4qfDnxh+zj+0L4r+Ht3G4m0Gew1XwnrMurTafL
49+GHi7S7XxH8PvEOmXSzG4v08T+GZrPUks3UtbQzyw3MqrZXog/ZH9k3xt8L/hd8bPHPw5
0TSLjxB8FfDXxp+MPjDw38TviJokGg6lZeBNN+Enxa8KeLdEutCtpdQgTQ/EVzPp2sXGhWd
5dabdaraC6trW2dbSGvhn4zanafF39nX4UfGK+hmuT8O/iB4h/ZqS/vvC+qxW2u+DNKbUPi
J8Jbuz8U3d5d22ry6DY2uo+GpbWyuUu4dKniSyga1052UA9V/Zg8CeB/i94y0bw1qtnqmpx
X1ntj0jV7IS3VjKsd1Hf3Nuba+FkZLbTbie5hkaOGXUzYtDclCgZP3b+HX/AATW+O3wJs7v
9oX9lj4l6l4X8dXkNnqr2fhrUIX0fxXo1mLONdC8f6JcadbabrmnzSWDW0KS3dnqOm2UxOn
6ok00cyfz4fsm+NbfwB8XfAGryXts1tc39hDNrcWm/wBpRaFDKl3Dc3FtAEV0vreWSbiTzY
WAeG5litnKn+7f4OfGPwpZ/s53/i67tlnTwH4MTxTqGn6Qi27+LLyy0QLbyW1vcxxW9rD4n
lEETRBRClzcRzSB4rRyoB8sfsf/ALZN34g/ajuPhh8b/Dl/8H/j18Rfh7qOm+Jfh3e3M9/8
OtW8X/DPxJezeGPEPw88QW9zNp1pN4i8J6z4i0/VfC3iKLTPEMF74X0zTZLjVJ4UuW/cmFJ
hApiYIzCLP2iFiy/K7PG8aSRYkV3G5w7ITkKMYx83fAz4MW/w08IyT+K7Lw9rfxU8caofG/
xX8U22j2CnU/GtzcyX0WmWJMc7weHvAqzf8I14KtYpUgsdOs0u4I4b3VbuWX6Ut0lCNvkV8
iHBVRlfkZth4BwFZSONoycAEsKAP59f+Cqvwu/be8S31+2h6zP8WfgTcagPG3gX4feGPAlj
beFfCereCh4T1rTNN+O2p3V3cR+IdHvru11OXRPEdxZalawC4ktjoqajplrqMX81H7XnhH9
ozwv4T1L4mePtPnvfiF8avjprXiyFvAmq6f4o8AeE9C0nwPceFUXwx440XUZJNe1nxnpb6f
b+ORY2OjQ6Knw5sU1VbvXb+ztov9Fi7R2ZgsmxAhV1IZkdHtyjRugKcSblCnLDfGnoQPjn4
r/sLfs2fFXUYfFGo/DLRPD3jbT/ABJbeOtG8YeFWutG1bTfiBpgWKx8TXOi2rWfhPXZpIlM
eo23iDRriDWbeSaG7BlnaaMA/wA3PwLrsuq6TZSeLfCp1jwJa2y6Fc68L7UbSC8u11S71vW
LWa5sXEtkPEH2y/cXl9A05TSTGZFd5Wnx/jd8RL2bxX4C0DSbC2tfhv4M0m90Twjo1iNSTR
tIvNUvIL/V7jTJdSaSLVLq3ET6dLdJZ20EttoGjRuWfTftF1/bx8fP+CcXma7rOs6h8Fvhj
rfh/VbaCPxv4v8AgJ4Kg8M3fifTotSuF1q48W/By71G4tr/AMXTaNNMT4h8Narq9nF+50+y
8Hag0q2cP8+v7Tn/AATf0aF/E118AtRn8Xafozm78YWtiiWurabc+Hb/AFbTrG3i0bUE0i8
0fVrML5PijSo5oJpdQ0u5txot7KZBIAfm5beEr+30HSPFXhq/1B7TUdZsZtP8OORDcR6p/Z
z2upalJc2/kS3enva3FzG9ufNgtpbqeK8Zru1Zm/qO/Ym+OC+Mv2Qta8JatJbW+v6HL4OsL
vTJJLia41nQk8YaJbaNqEN7MsqT6ff6VuN8Y5UimLxW9jFbNazov8rfgpbzwdeDwv4sU6Zd
6Vc3Oq2FxqOoS2tjpUlrZQ2eqSXk2prFbW2oTh7gSYe2jvpopkKCZA7f0E/sK3dn4b+HfxG
8eaxBpQttf8AabqunBYRp8dong6XUGurua3vLs21hLPNDJcwWsiQ3d9cqv2WILKskoB/ZqF
BebKlgZG6gMkh80LgKQrjbgI5VXX5SwbIAaePOGGVO0hflZyoILkhQxICrny9ykZZGXaoQK
Oc0zV4tX0yy1aw3Gy1SxsNUtp3RY5J4tRs7a7gl2jzAhaFovM2u0fmmVUdmQY6GKQuhBClk
IUsudrAb1GGJZmwVbk+uepNADHiQvu2sCQu6TMgJ2qgLfIBuAHlqNrqNxdmUiPiJoY3GwpI
UyxCqyhivy7iAASzrlFJQtHIhyzF2fNlgN+QGLAhsKmCQYlIbcAd2TEYiGeJSCUY8IWjXjA
4flThVH7zGGVhl9rgCIrExYMp7cYIBXNtBNvZgWZhHFvSTLRrEXUHfF5kqthg3zyyKzqshV
GU4+efjF+yx8DPjtNHe+O/BMP8AwkdlZW+lWnjXw7d3nhjxpZaRDrEGuyaPaeIdHNpfNpV3
fwy/btOuzdRXkV3doyD7TPKv0MoNt5hJDs8hJVCV+RWVgrDgs+GUF0LAb2ATaMFm9d0ko+6
k4UjdtY7kXIDqZCSByfnAABYOWdkUA/i4/wCCr/8AwS2+J/7P2r658b/hLrF54r+EGra1Dc
6R4x8SWmhXc/7P3iLVJrK0kT4v3WoWco8T/CbxdPmBfG05uLfw9qd/HY+L7Cz0m+Ou2fxn+
xX+054h+HOrJ8L/AI+eGbPSvD2t6jrF/YJ4X8E2VzD4wsru8MV/oYOmE6fJ8R5J7TPgmw0m
70XQPGWkpB4cFm3iGTQNV1b+/wA8R6Jo3i3R9T8N+JNK0/XNB1/Tr3Q9Y0PXIYLvSNc0vVr
Y22oaTf6bexyw31jfW7yRTWk6SebHL5TvFHll/lR/ZC/Z9/ZN+MXxv/aE/Zu0Dwzcad8HG1
34tQfBvRNYTW9J1fwrYeEfG1j4X8R6Pcalfafp6JqHgfxNq9vd+HNK0/V/EOraT4auPCz6l
e6ZrrBYwD+gz9gX4l2Pxk/Y9+A/xCtrxtRj1LwZHo76hJMJXv38IanqHg5r+e6azsnkluv7
ES4ErWkLSh1IG2Yk/Y8SKqkruwdgBbPzABirA4VcMrLnbGpDbt7O3I/n7/4JsfBr9sey1Dw
H440r41634W+A3gT4lfF74YfGT9m34madp+q6p4nv9E1XxNJdfFjw7fx+G9HvvBfiDxb4t1
PSfFo0Z3vJZdIvbm/1jVbnXNRu5Jf6AoWRg2xAgxHkAsQWw4YgtgMBtxuChmxlu2ABzYLEc
DJTkjO0lFBYZKqAMRtl2IbYyJGWBNNJ5JIP/PRlYjIUMrKzhsRKSEEcSsgZdrMJQQae7ELI
wxkKcHapPyqCucjnBAIznkVWuZpIimwquJUxhEOPMSdnIypwWIBJHJ555OQCVkBAV/up3wU
2hFYEqWMYjIWIFfIfajkvtaP5qaYkKlSigEhn4JAZcrvJEknyxvjCLJG0RV3yQSKUyMsqKu
0L9nmkwEQYdWiAYfLkECRxxwdxyDU4+ZMMFIdfmBVcNvALZGMHd/Fkc96AM+RInb5I4z+7k
yFj8wqJFVWZM53ffdEkQR5BEbbYw7V+S/8AwUz+HeqeDfCvwv8A2kvgf4Z8J6Z8Zfh58cPD
3hy41S90C1i0vVNI/aH1rQ/hZrOteNYtOm0aXxdF4W8Wy+AfH/8AZl3qEh13/hELHRLx4Uv
hPF+spmkW5j27AWgncsIogxYLbnO7ZuHLHIBw3GQcDHEeNvC/h7x5oT+G/GGjafr+hzeIPC
WqS6bfW6NA+o+HfGtprmiXh8sRyefpur6Ppt/buHBE9qjNuV5FcA/MN/jz48/Y4+LngN/2p
PDll4H8H/tB+N9H+E/jj4s+EmlvPgrffGj7Jo2jfC/4r2E1xfTXHwgsfirbWc3g3x34S8YQ
t5HipfDd/p/iHXLQapqUn7BxKArEAKSY1ZSSXRlQ/u2OAGCAja4zuBJyRgnz7xt4K8IfFbQ
fGvw2+JPhjQvG3gPxPo0OjeIPCviPS7PUtI1bTb5b37RbXltPCwlAeCCe3l3CazuoIbuzkg
uYo5V0/BOn2mn+FfD+j2iPDp+k6HpOnWMX2i4klis9PgksbOGS7lle8uTDawRRebdXE80hX
zJZHlZnYA//2Q==
</binary><binary id="_11.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbAD4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++ya4WBWZk3BBHuCjMnzd
W27cFSPlRt2HlzHwRmvnofF3UviB401vwL8Ko4pLHwpcTaV8QviXdWkd34a8La8qRCfwh4c
Kie38V+PdJVxeavErN4c8NRgWuuTT6i6afXN/tX/GFvhf4N0HQbC/ntfFfxZ8UaL8OfCtzY
yRxXuiT63cR2OpeKJVuFaKO20OO9tCGwDHdXdnPvVkDjwnVP2rvgx8BdEt/AWhaV4g1RtEe
F59K8O6TNqOs/bte1eWS61jV1UXFxdSa34gvIlk1GIXh+0akbx7aZLEOoB9Efs53Wq6fb/F
vw9rfiHxBr97oHxt8cafbv4t1KTV9ctdJv00TVPC0U91cNAyafdaJeQXelxwpHZ+XcSQ2u1
bR0X6C1fxFpGgWF9q2vahY6Ho+l2s97qmsaxLb6bpWmWdu2Z7nUL+8uYbaztoIgxlu53jtB
jeJgCEb89PF/xwvdBTWPjLo/hm8+Fp0rQ0l8TeIPixf6Z4Z0Dx7Z6BbXr6d4T17wdEutePV
1ndfwWXhjUdL0iHxPf3cllZ6T4d1SyuWsW/ny+Pv7cv7Rn7b3xlt/hd4U03+0tAvZ9Mbwp8
NvB51XXvCPwwjtrS+F3rXj94dMe3+IvxYee3u0mt/E9qfBPwvjESaZpGo+K7PUNQ00A/oQ+
Mn/BUD9nj4cMumeC7nVPi94oliuLi00fwdZzLZXtskMc1vPaalcW0k2sQXYl8myufDdjrFr
NeRPDeXFhFmVMnwN+13+0l8ebBrr4T/A/wp4Ct3aC3XV/ilq2ra/rNtcSqkl1by+DvB1vAl
vHatmP7XqXiqySRgjNa7cO3yD+zh/wT38JfBnTrXxh8c/HvhTwJq+rXNnqGoN428VLB4k1m
8ezaPUJdR1jxTrUAv5b9Jb62VbgzIIIDFbva2YEa/eujftf/ALBnwn0+Pw/D+0R8E9JtdKk
eGe20zxZY3kcItGe3ZZ308Xgd4liSJdlzM2zHlSSW22QgFTXfC/7ba3GreJfF/wC1P8Ovhp
4R02C11C6t/CHwQ0O9fSrFYE/tDdqHjjUfEU19M82YbG0jh+1XV1LFDFG7mOF/bf2cND+OH
9hah4i+MnxN8SeK4tdisj4V8MeI/CfgHwn4l8OadBdarKup+J28B6LpNuNc8QWV1p7zaKJb
q00W0srSF5Z9Vk1GdvmH4s/ttfsg+ONG8HXWi/tEfDPXdJ8I/ELw54y13w9PrV5Y2fjKw0W
z1i80/QLHUdT0yPSbjW49ci03xF4f0ZpfN8RaxoFro1ti4uIlb9HfCuu6T4p8N6J4n0C9XU
tD8RaTpetaRqCQ3EMWoafqdlFe2eoRpdw290q3lpPBMUuLeGZGLebEkhdQAfg7/wAFpPjSv
gzxP8E/Aeka7ZaT401rw54h8R6IbmGW7fR7Czv4JtT8VRwiKSBJdPbRLewtWn/cz6he2FvP
HdQO9rJ8Vfs1/t6/s+/CbTdTvLjRNW1PUrDSbdYNInmfxH4njaKzuL3VdW17XY1mvL/U7iX
fLcXN7DZW+miRrSwS10+3SGPsf+C3Xw3+IvxQ+N3g3xXpngn4m+HdJ0n4a2fwpsNev7PTNO
8J+NXbx1H4412y8P8AizSdVv5dN1zUI49EsdH0XxBa+HrnxHKt3ZWW6YRRV+fPwy0T4C/EH
4Wa58BL7QP+EEsXl1HQ/EP2vSbWz8Q215Jp1lpl74h8WaLrbQT3WrQQ6jNJZQXCwzrrUGm3
H2NnuEe5APsz9ur9qvxt4p8L+HZfE2seH/h38OvF/hW18Y6DdXyjxH4utU1q7vLnSpvCXhu
CeCXWviV4k0y7v5vDGnw20k3w5tdak1nxfqfhyXSNBt7v5G+D37U/x0ureb4cfsH/AAg8Qf
sz/CS6htbGbxr4Y8J2viX4t+MoHtMSePvEvxU8V3F7o/h+W9SGa/TQ/DVve6Tbi7dodQlmT
zX8j+M3xG+I/wAHrDTPH3wc1XQLTwX4d+H2leB73wyfAHg/xFor6z8Ptbi+EvjvxQvhzxL4
e8SaVbXs/ivSrPU/EttpNzbnV08eeDNaliB1i5t7bo/gr/wVk/bXsrCLR7Pwj8EfiHoNtPb
tNceJPg1aQWmnzSIY7JzF4L1Tw8TZIzvFJ50LRwwPPGyyZYUAfZXgT9hL45eJta0bxR468H
6z4+8VXlzqV4dW+M3ilfGl/qNnd3eybUrhtRu70NdtLPcnbpZgm0yVls2ERdYq/QrT/gXr9
pPNputeCLO30y6/sWSP+z9FSPT70XN/Fa/ZtVuEQRWb2VqQx1EptwJ9+x5VJ8u+Dv8AwWS8
Jz3eg6X8d/2bvE/w6aaBrbUPF/wx1U+KNGZUa3W9vLPwbcm38U2lut+Y7m8sNOm1G/S2eNk
tbiZX3ftf8K/iP8Ofi94ZsfHvw08WaN4x8F31t5kOoaPc28/mPbyNE2n6rp8aC70zU7YoLe
70zUbK21JJU3SW+cMwB8hfs5/A+z8YfGTxa/jfwr4Zk8EfAh/Adt4W8MXNjb6ppc/xf8Q6N
H4xvfE6q0sltcQ+AfCWt6H4a8OR4mgt9en1jXI0W9gQx/qpbSl0KscsixBiDkbtroSuP3YV
vLDBU6EkknINfP3wi0qfRfFfxstntWgsL3x5pWu6fJ5IgSe0u/Anh6Bm2QrHbmWC50e6gu4
oy7GeJkl8uR2Ye/qXjEpjiaUGVQArxj5SHYMGfYCNpTAyeGBAHzUAYXibw5ovifRdV8O+I9
K0vXtD12zOma3o+rabDqGlalp1zAkd7Z3tjM5S8hlgiY5uFk8oELFKGj+X+a//AIKGfsC+G
fgU1j8R/DekeKdW+DFzBe6IniXwssd18WvgVeMbe70nS9V1jVpbm4+L/wALZtUQz6VoviqZ
fEfhM6bbaTpviltNt9PtB+6n7TP7UPwy/ZW8L+GfGHxXt/Gx8OeJvFOm+BtNvfBXg/XPG1x
b6zqWlXl/p0WrWekB9Q0+HURYX9pptyYbie61IR2yuszoh+Y5v29Pgz8StK1H4aeJPhP8Xr
fVvFfhWMa14G8X6B4b0+/n8PeJdOjS+WK6vNbv9FuNT03ULq20TUNJluxe6L4glsdP1RLO5
LCgD+Xr4G/8JNpWueMfhN4ntPCnxO+G/i/wFP8AtX+CdT8JXTX3hv4teH/CFtZ+BP2qNE8J
+INUtdP1HR77xN8KLm58TXHhzW9JGo6R8TfhH4XnNlPehZ6+N/Fvwu8Y/s0fGTxL4DvF1T7
LZ3Uc3h++fV7uJ/iR8O/FdhP4m8NeNNFjtpraIWuu+G20bU7aWJzDHcrcJJBKbmV1/Zz9l+
88D/Db4yX/AMLLLwcJvAOh/tGeLtQ0jxh4v0fTtOvdN8I2fwp+J2gfFHw9DcRNdwR2/iB5t
C16bRLW7+yyaut25sJpbi6kPxL8StQg+L3wu+E3xake4vLn4X+PfHn7MVleSaS9tD450Wz1
O58X/DLXdO1edgL+fT9Hstc8HXNhbz40iwLR23ltYyLGAfUH7PHgDwb8aG0vSbu9u9Q0G8j
stH0GeXSRYatcalJZwpepdXVk0dw0Flci6mad3u5buZHWZFjt0kk/VP4ef8E7fFvwt8Qp8X
/gd45v/h345tmtrb7b4MntY7Hxbb26QR2Gj+PvDIiTQfFegyQokE8V1bDVUuC0+m6zpV/MJ
a/JP9kT4gX3h/x/4KubezL23ibxH/a13f2jRLcabe35nt4r5LeCR5p7ezjVi8ARXuGtXe7R
E2Ef1o+GPFel6f8ADnUNfnVksvDehXetaxPp6ODd22i2Vxe3V1aRARmQXEFqWjiRtss8rAq
qq7KAfFfwi/aZ1O6/aQ8D/Dv4y6cvw0+MXjL4b65oeteDYpdVm8AeLNT8I3tnr3h/xL8Mtd
1Aeakq2l7rNjr2heIotP1PTbi4gsoLzW2NorfqFAd0SHpujgY/u2jB3Rfe2OAY842+UeU25
IBevAfg/wDDfTtJ0/VfG3izR9KvfiL8Q9UtfGviq9uLWHUJNGubqzsG0jwvpF7dR3LQaV4Y
0mz0yxsooGijuNSivdTXFzeMw9/jxt+XG3CFACDhDvKYCHywoHyrtAYhcvk4NAH4y/t+eHP
2kb26g05bG4+JHhiHVIvFvw+tdL0aPRvht4cm0PVdCutPtvjhrGo3l/HY6pauksOiazYaPq
76nZTanMljodxZ/ah+Jf7TXhr9p/4e6cvxv8XWmsah4++Kvxe8YeP7geC9RtdV8IeDPD1l4
Ok8K61Z+D/FOja3d6Zq8ni/UPsmuaubK2sBpEPhrStlo2qNc3Vf2hXaAHLqHRii+XuOCrRE
N5i8BonMZSSICQyLncPLLqfm7xb+yl8E/FGo6NrI8G6Z4d8RaL4jl8X+H9a8Lp/ZcVt4nkt
Ht21m/wBDjih8MatJcx7oby0v9GukuAUlYrMxmUA/iJ+F/ji41zSjcfEPQr3xXoVqtzp0+o
3lxq+j2UWs3er32p6zFqN1ojpbLqeqabcT6fq9/eR6hqt1pkdzDeMLWWd3y/jv4xu9R+LXg
S08Ix6TpPw6+H2g6Xb+CvDNja6ld6J4Y07+07iXxNdxXdzAbXUr+91I/Zp5dKQLcaVBaWMc
fWKT+uD4l/syyaHrWveKL74OeC/E1lroMXibxH8I/DdlpOpazFfRXGn3l/4n+HF9K1nqOrR
aPPGiav4c1m6uGkmeNfD2pkYT8ofjt+wh8P8AxVoGsaj8CZx4u0DS7povG2nM1xp0x1LT4b
u8ZpbLWDHqnhvWtLut0eoaRZzytCLcpfxCUecAD5b8E+G9O8O/D/SvirokerDSdV1VbzSLC
OKCz1XTtPi0q80u/uLQW7l5dMu73UBcxxxLaXdo08treqtzGuP35/Zy+J2oePf2YtRsNSSC
31TSfC50+6knmtn/ALRtE82yglS5SORoraaK3aOZplDrIHD/AL5QK/mB+H9/46+E8+l/DPx
Gsdn9k1KU6brc7wLpkEd3PLOn9r3N1MYvtUsCEPPblbOa1mjnO52Jb99f2UDdSfDHx5c3Fn
p10niD4VeKItOS1u7S1043Glab4gnm8mG1Z7MMZr7TQ1yjCJmnguIUeWbzQAfuRaW4ECxAZ
2DG9cMpBBhClwC/LIEyEYCJCWVGCMmlGMIcfd+XGAAOAy9AFZW2BN6lEVW+6DkmuY8JazY+
IPDeg69p8yz2GtaDoWr2dyiZgurXVbSHUreWIyFR5XlXStF8yNgsSrCNQOliYHeAD8pQFuS
rHa2SrcCQkgsZNiFgy7gcA0AJNGspCPuwGR12sqkHZsDxuWTa6liHU+YdpQrgsoqIxIWjYp
uKDCgYHDFTtAjdowWZ2yVZNqjJjdApqxwxcsXXy1UnhHXGxH4LRuFYEfMoO75VcjBQ1VMow
wMZJGSDuVkyocbQioEOREFZto2L5rKyhVZwBHhjcxtLvKw5EYknEaFgPnGFO2YAL5YZo1Ko
zYJbBTx34i/Az4Y/EK5ttU8QaDcx65a2Y06DxHous6loutrpgvW1I6W+q2FxFJe6dcXJZ7i
yvftEMiNJDs2M9ewM+5QETbyGB4TemSQoUIu1U+ZhI28IVyJS5zVd8IokIyr4TgumCZBGck
FxgHgt0COJIw8mAAD+X3/gov8AsdfFP4S6nqPj/Q5rDXvhPqV/at4L+JuoaFpU8nwb1a41B
bJ/Cv7QEF7Y3NnqXwv1wTwaV4d+J01j9j8H3ktkvi/SotKe5v28f/Yi/ab+I/wA8QQ/Dj49
eBotP8AeIten0c+I/CPhOGPwxYGaBGm0G+sNAgk0LSNVvZfs6eFSlrpegaxpMB0e4mhutb0
PWR/WR4i0HS/FWi6p4b8Q6bZ674f8Qadquh+INI1OGK703WNL1KzFpf6VqVpMjwTWWpxTPZ
3LSRGIQzSxuN80Mkf4W/sd+C/2afFvj/4zfs0eEvCN9L8I9H8R/ETTfh14b1i/uTfaT4f8I
eIIdG8Y6DLqF0kd9a/2Hq2vyL4dt77UdV17QPCj+DpLs6fLPbQuAfrB+x34/wBJ+I37Pvgr
X9E1W11TTbJ/EHhe3vbWWQBR4P8AE2t+GFjnicbrSa3stNtIpdPuIY7nSrwNpN3GJ7ItX0/
EEw7L1Yoxw24YIZgAQiD5WZxg5YADOBtUfi1+yt8Kv2stD+INpc+BfiWdE+EXww+OnjH4d/
Gv4U/EqPRNTl+JGjAHUbn4w+G7rQ/CNjqfh/xLqtlqvhyfTbDVNZvrjXLmG913Vrp3vy0n7
SxArGFIIKrGpwcruUMr5PG6TeG3uFUN8uMkE0AOBRZTlgjOADygZ/kRUCryTyWwx2tuG3aU
Kmqyxoxbci7i/OFJJAWNMlABhS4Ecrou9XyCAgZgglcXqxDaE8l+NiZwnk7Ru27sDccDdjn
pwMSyyMJYlG3Bjmcgoh+eMR7GBKkgruOMY6/SgBhSEAu6xhd2SWfyYyWA6sqquSQCA2VaER
PgsSaDFG6oGG9Qcgqy9ixba7bQ0jMrSTFdg2KI9hVn31WnlFu7ZTJujEf3URBjBwFI2YOAA
MkZwOtX4GLRhiFzjbkIg+VSQq8KPlAJAHQZPqaAIzHECJMbTl8TEzhf3nys/wAhVDvTazE7
VZgSGAVDX5yft8eHrr4a+CtC/aS+Fnhfw8nxE+FPxH0i81GGSIaLZeJ9C+Leo6B8MfFb+IJ
dJezn1ZrC7uvC3iqdb66UX0XheGG5uPIiMqfoxHNIfsTkrvmLea2xAz/uHbkhcjmNPu4yFA
6DFcd8QNB0XxZ4Y1Hw74l0uy1rQ9Q1PREvdLv7eOa0ultNY0a+t1niKgSCK7t4Zl3E/NEgO
VULQB8DeJvjr4u/Zk+JXgXXv2hdAsPCPh34t+MtO+EHjH4heF4BcfCvWvHd3a2Wm/Cv4ptq
U9/LcfDabWmguvAfiTwx4ufYS+i3unazew6Uv2z9MYCXhVyoUssee+DtJKK2PmjQttQ5Yg7
smuF8W+GPDfxD0DxF4M8deH9F8W+FNeY6PrOga/pdlqWmalps+mrLJbXVrcwSJIBKfOilI8
+3lVJYJY5I0Zbvw/06z0Twf4Z0PTIfs+maP4c0XTdOt2kmuXgs7K2NrbRPdXUk93ctHBDGh
mup5p5GBklleR3dgD//2Q==
</binary><binary id="_20.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbADwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+qP44eFf2x7P4v6jovg39
rzxh8PfCvjuxWX4S6nP8MfgZ4i8JWniNJYLq++Hni6bWfAser6ZrkumQ3t94K1Jrme28T2N
veaZNcHxNbql5nQ3X/BTn4W+GU1a8+Jnwb+PRtZFnvYPEnwavfDWvPAk7C9s2T4Z+IdPtob
i3hmhEPl6HNO8kMsaxXcoIf2T9vb4ufCHwF8O9M+HnxF8ZaH4H1v4ranpaeDvE/ii6n03R/
CWp+ENU0nxBaeMbfVjZ3q3XifwzqNhYXvhHw3p0d54i8Ra9JbW+laXdWyavcW/AXv8AwVo/
4J0WVuttrn7Vfw/gFxJdwltR0P4gWRc/aJ4rndHL4TjNtcb4biKfa/lwSW9yyuhRioB8l+N
/+Czniv4N+JU8L/G39lXV9Ok0i419fFOueDvFK6vo0OmaegSzvdL/ALT0C2vtPvdSDvN/Z3
i620Cxhgt3SbWd8gVf0l+AH7e37Lv7R8mj6P8ADX4m6ZN4t1mwmvtM8FeIrNvDHinVILSAP
eNoVhqM6WPicWDkJqDeEdR16HT3HlXksGPMr4P+KnjX/gmj+2fpes6Z4Y/av+AVlrRWNJL6
+8X6ToUrSzxtBcacR4kufD1xe2eoWs4iu7mEXUqgKuYnJY/gR+25+w3+0V+yfPqfxy+DXg+
28XfCexvNJ8SM/gJ9SuPhtrflPINH8WaNf+EtWm1TwP4ytI50m0D4leDZtJ8ZWd5bqq6lqN
lEltcgH90q3wdkVYZSZANoe2eEAuIwqyvIwERR2IkDKXBxEqGYBX+CvCGlfFkeKPjz8Uvhb
r9xqVwnxs8Zadp3w18ba/dXPw9+JGh6B4Y8I6fcRaDqEokT4ceIrTxTpevWOh+IdPhv9FuJ
7a7svEel3VvJBqGk/gv+xT/wVr+Pnxo+HumfA7xn8SPA+o+IbKytpNO+IfiDXL7wH8ffHmn
3kp3fBC98RDwpqPgbw78e9CF2nk+Om8OpP8T/AAZLeeLPC/h3SfGOh+I7S0/SjVv+Ch9r8A
tG8E+G9S/Zw+IPw+8A6Vo0mhW62F/pPiLwVbzRRyzSrb+JbaWW41P7MsS3N5qlwttr51DUJ
7RtMv7q4ku4gD9X/g98avCHxk8N3viDw5FqOmX+i6pP4c8aeEfEVmul+L/AnjDTjbpqvhHx
bowDTadrNi1xG8Lhp9N1mwnsNY0K/wBQ0m/guj7KnzDLIFOemM8Hkc4AJ2kbsZAbcoJxk/z
mWP8AwUN+G8X7Rv7Ovxv8F2V9pXhL9oPxjN8Gvjta6Ze6Vb6PqVtq2leV8PPiZe2MaSX9xr
fhjWrC3s5dSVbRz4YvblriSa5tbVYv6K7fesQUjBUlT8u4Er8pIIZc8gg5ycg/M3UgHCfEn
wD4P+JfhDWfBXjvQdN8SeE9cgW01XS9WiWeAII/lvbF2hluLHW7EMt3o1/YNFdWuoQQzW9x
b3SrIP5n/FH7OfiS1tPF3hzUdBXxB4g+GvxT+IHwy1DUdI0m7iuvEdpogtNQ0nXVaxu5NWs
R4t+Hni+yu9ZvpZrqCbVLW9nM0d3PcIv9SV6F2ZdioDxkFXbLh1SLyyN6kASmOQgFUyqvhn
Dg/DHgHSIL/wAWftCeIpbO4Sa5+OmqGzjUvp7yf8I14f8AD3h5TbajHEkstjfpZ6nFMtvcX
EUk0NzDDC8tv9nAB/MB8Y/+Cfnxe8feEtS1a7+F/gO5iRdYttPg1KxEGpw6RqYtporgMzal
ZQatYRLJI1pHblGaSV2Mjq2/4o0jwv8At3/sRyq/wR1L4v8Aw5XXNKk1AeD/AAnrun+PPBv
iPTopoojZ+IPhvr1rqOgamY7JHOn2v9liaG0ZoDJCnlrX9Gn7bX/BTf8AZU/ZS+1eAPFEGp
/HD4yT2Q1S2+GHw5Gi3lvAmo26SadB8QfEMdymjaAIJ4Vtzpmo3J1u6gXe+nwKCa/BD45/8
Fwf2k/Ems6Q/wAGv2YvgN8LdOgt1hV/Enhq5+Lnit9WtYpodVWLU9X1Gw8O6Va6bZ3JnS0i
0S+eLzQXvBncQD421f8AabtvFPxY8LeI/iD8NfDv7Nf7TGpvb3vxHuLTTH8PfCr45XK6iNS
0vXvGfhzxE95Z/Bb4naTcRRax4U8VeHIZPCmna5MLq+v/AA9ocmp2ur/pf48/4KPeKPhp4H
0n4dfFvwafHen638OtPvY/ENjfJqQNlc3MmmnTNb0pNUuJbDXrGa1i03VfD0smotp121hrb
Xt3prW99N+Kmqft6ftq/HXxwnh2T4pacNQ8RrdQ3lzoHw4+G2gPZaZoKFNa1ma40vwhPrEP
hSC0sINRu7VtUMDW2j3STSGW4hz7NrkPw50Pw/4WufFepLe/FjwVa+HPAviDS5dItY01bVd
Rh1D4m6hr+va2LE+IJfHOm6n4m0/wdfG6luFEOl6p4buLHTbK20wqAcXqn7UFvN8S9G8b6d
dw6XpGh6ib7xE8UE2qaTcafYzRWNhrl9oVpLcTWt3p8OoNLqeo280EmtGGxu70S3FvOY/9P
bwZrg8Q+EPCviA5P9v+G9C1sEsgZhqul2l9uYbgqsTOTtTKDjaew/y0Ph98D/iB+0p4xWT4
SfDa8uYvF/8AbHgfTvDnhPSdWkuviL4h1fS73SxZ+GfC9vaXj6jaafObO98S+L7+XTPh54Z
05Hu9Y8V2N7NY2t1/pi/s43/xPPwZ8A6X8RPhNrnwy8U+GfC/hvwtfeGtS8U+BfE0rHQPDu
kWDanBqXhrU9S077Le3EdwIrZro3ULQyCdE3IKAO4+NfxK8OfB/wCFvjv4meK9VstH0Pwbo
F9rM9/fx3M8Ed/a2hfRrUWdhDe6jfz3urGysrfT7CwudQvbi8ghtIJpNqN/Op4e8bftK/tw
/CfSvg/+z1q3j74afASezg0/4ifHYXkXh34m/EXXNTMGq+M49K1G3uLibwh8Prm41VRZ213
HF4y1bTdUhub660SwSSBf6b9Rt47iNElt4bkJcWs6JPBHcIstuHmtZQksDr5tndpHewFT50
cyJIkkWEI+KNM8L6B8Cvj5PomhacPD3gD9oGPxB8QbPS9LhtNOsPD3xj8FWWl3Pi62FsAkG
laV4/8AC9tba28UEl203iHRtUkAtUukEoB/LT+1J/wTE8Ffs0eFL26u7kanHZ3d3fF4bQX8
Ph2DXniku9YlLXCxXeq2UwEyz3FvfJqHm3AlvJZroyn+dj4zeJNGt7i00XRby5uJo/DV7Ya
lK2lwaJZXFylveBUAtYvstpqTqLWOOM3RukWG22+bGfMf+wz/AILN/Hy1h8GazpOg2uqXE+
qz2mnG2021utIGoXn2q283VdVvrqR4FjtQ1kLHTorWW382Qm5WIAzL/G74m0R/H/ibw7plr
fa0ZvE2s6b4ZuLtJ4o3t7vxZqy+G4tQt7N722We90e6ma/u76eZop2gKQDTlUXRAPsv9lb4
S3/wu+DGj/tEeO/CUGo293p/in4l6dFc2dtdNH+zb8Bnt9UiRtP1KCb+1LD46fHmDwV4CSO
2gbWNd8PaF4qsbaSCC6dptv8AZe/Zv+I/7SvxusvBHiLRtI+LX7THx18UXXj3xT4KurTULf
wr8Hbrxj9v8Rap8QfjVPZQ7dfNva+If7e0nwT4W1e28PaTp2628d38epXNpoF79X/DH40aT
4Q1n9p/wU/hd9an+C+r/sxfDX4Q+CPFFkunr4p+G3wQ+K/hyS80y7t71Zo4bLxW1hd+KfE9
lpF+9t4huUvFRNQtvPY/W3/BLL9tX4M/sTeHP2h/jv8AF3wB8TtW+KPxS+K3iCDx1f6VF4I
istC0az1fUPFVlJoOjzeJbHWNVj1A6miajB5WmQaNouh6RptnHdpDgAH9R37H/wCw/wDCj9
jrwibLwtG3in4oa9pmm2nxP+NGt6XpVr4y8eTabFCsVnFDpNtZ6Z4P8D6bOvl+Fvh74at7L
wvoOmpaotpdXrPet9yRZ2DOc989Og4Q90/ukkkjkknmvxg+Hv8AwWN+Fvjn4z/Cb4JXn7Ov
7SnhjxX8dPFWleHfhVPdaB4V1mwvo2PiCDxbqXi6bR/E93ceDYPhonhnVJPHWmal/aGuaGQ
ZrqwggUgfsrZTRvAGV96liAwDkHaFRsBlDKC6sQpVcAjCgYFAEjcsTt3cBSCsrqVZYwwIHy
gkMcgI4ZQMkENj5L/adnWz134G6jIkAFv458Wxu0iu0givfg78Qop/s/CyDakMbyKmJSUTa
pIKt9V3ZHlyKcgkfKSrd1gUkMWPByVKqEBOTkMpL/Af7ZXjPRtA8W/AzS7+5skuYYPjH4nm
064mEc9zpmmfD+bwzd3dtu2RT3NnP4wRlty5cyq7QrKYJVoA/kj/AOCnnxe1z4ufG+XSkvb
GDwzoGt3tsl1ZmR7g2tveafa3Gr3FwYIFubfU1tbRtHjvHtpJDY3ks1rbRopl/DT48aLo2g
Xtx4Utbi91G/uPOsjfSRWELX0ovr+FX0eS0+2GCC3dreeRZmuFuPPkeUeUIRB+oX7av2bwJ
4w1yx1K30aT+29Qstfs7K2Lrr/iDSfF008lvAU/s8zQXNu9xFNqUpmglK2lzbGWKOOB3+Tv
gx+y58U/jV8S4NXsNLa0uNMgt7uPxHeWOpW+g20d/qF1byX1/rlzbq9lc3Ui5gvLRmS0ikj
mikWC2lu0AMFfHd/rfw98I6xrng+08TfEmw0v+zpri6s9Xm8UX1rp2jtp8drq9rZ6m/hq9s
ZbeG1uLu6uYGv5b+3S9FoLmS8auL+CXiD4jeIfjd4O8QXHh3U9dg0rx/4Fvte0I/8AEtsdX
u/Dmv6Np76Fq5l+26fDe6lJo0tzZW9zGbeywJdTgisIruSH+nz9k7/gn18MdR0+SD4R/Djx
P8UvEt5c23/CZ6/frBp/w+0GFYJbnVtD8T/ELXEgl1DUdZ1KG21yXSdCXxKJdFn0uaKGyln
t7y2/dHwL+wN8L28L/DvQ/i14M+GmraB4Jn0PxV4a+F/gTwfY+HfAPhzxxp9lbP8A8JJq2s
2n2TxT8SdXsruO4livPEtzDpOpS6idTufD32hIJIgD+X74d/sf/tu6b4s0f4f/AA9vNb+KO
j/C34j+O/Efw98ceCPFWgSftBeCNS8faja6nNr3jyzi1SfQ/BGvyP4jj8QeIhD43+0wzKbc
Xl9bwf2IP7H/ANnXwB8bvA3w4g0n44fHU/GXx5danc6nc+J7TwP4c8G2On2NxZ6fb23h2x0
3To7hr2Cwmtbq7fWNRuJ9R1C51C4aV1gjtoo/QfCHg/wl4A8Px+GPBPhLw/4O8Nw3D3dron
hrRtO0nSYrq5l+26hcC1sYIElvbq7e4muryWIXFxPL5kqy7hI/ewMuw+YHDbjkFmJDbV385
5+fdjPOMZ5oAWfLI6sWEYAyW2IgAjLswbJkbYFycIwLfLgqH2/zt/8ABU/9rX4e/Cf47eLP
Dmpz3lz448F/AbwnbeGLK30LU/GOm6fcfEjVfiBe373uk6XC0lvr2p22gaNpnhaAyouvyzS
DUv7P0bSL/WbX9rv2mNA+Mni34IfEjwz+z14y0T4dfGjVtCjtfAvjnxFaG90jwvqM17py6h
qtzaLaags13aaGNSl0yWSyuI4NSWylkieKJ8/hv8Nf2VX1P4k/tYeJ/wBrvxZ4k+Ll/wDsw
+CNI0eX40+IdYjaH4jeNNO+HMHjbxX8R/D2i2FnpcvhTV9A8Ez+D/BFx4S1LUtfOkxrqMnh
3VYV8S6kwAP5a4fDv7UP7V/xVg0g+DLm5j+I/i/TLfwP8GfCVh4LT4jfEm+0rSpLez02z8S
aja2+qQJ4ag8P2uvfGbxp4gudG8JaE0V1qJ0zU73W9HsJ/wCzj9iT/gkj4D+C/wAMfDA/aW
1xfjh8YZLw614mfTbjVPDPw10iSXRk0dfAdh4Y0yWxHi7wlZ2s1yl/feLI7y3154vtD6XZW
EzWEng3/BEzQPgr4m8R/tR/FO2+GkGnftE6f4q8MaJ4k8aXmk3sKaZ8MfF3g/TfFXgjwJ4b
TXtKsb3wxPLC1/4j8d6BaWELy3Wr+GZ59V1zTX0m4j/oFjVg6qcuAwVSwB3h5BukcNuOfOY
yMmUTzC8W4EIigGd4e8L+HvCWgaH4S8NaXa+H/DXhvS7DQvD2haVb2tppejaJplsmn6dpen
WsUS21ppumWiw2dlaw4WGCKGMIXXFbhSIBAMKqIAATFny1QIQDEWcsFm2oFUjI2jCyAvFNy
0e75GJfgjaMOFXAAjG8neGcCRlLeZHvIwwbGs6BXLr5ShX8st86eYWSHO5DFuUeWMkhEZWY
5AUAAn2ooy2zowYgREZBBlyWRVP7wyF496lVDbVIIC248soIIXlgRHtK7g7BiMqcEsCWGSQ
xIJJBJqRyByOwU4JMnzA7sgfKZCGRZSjAqu5sqzKF2rcizs56ktkFixBBwQzEnLAgglflyP
lGMUAfIX7a37Unhb9kr4H6x8TNUifWPFurav4f8AfCfwZp9nc6rrPj74reNbn+xvA/hnTtJ
sWjvr+0udVuYb3xCbR/9F8L2GtXheN4Aa/KT48/C79pTV/B/wADP2f/ABV4f8J+G/hD+1h8
f9F+GHxTttTmurz45+LtR8eaDqXxX+Mfx08Tav4f1AaR4PN/pfg7xL8O9J+E1pc6qum6DrF
t/bXiPOi6bbx/t1r3ww+H3if4keEPiR4j8JaNrnjf4Y6Vr1r8PfEGq2ovrrwcPE0ekQ69d6
BDcNJZ6fqmpW1jb2U2sw2y6stgJtPhvY7K6uoJt7WPDHh3xNqPgu+1/RdM1S88H+JI/E/he
5urOF5tC8Qf2B4i0X+1tOdUU294dK1PULAyLwbe6lQryCADV8N+E/DPhOx/svwv4f0rw/pY
kEy2Oj6db6Ykk/kwwy39ytlHC9xf3Kx2wubq7D3cscCPLK7bQd0RoCCqgEncFAQtkMhBCqx
BwZFWIMsaRpuaY8qRXM8pkKEqV3yjBjjPCfbio+52NvCfrGPU5ljmdoTuKnJcEeXHghYAyg
jbg4bnke3TigCYiNuAqMdoG3AxhTvVGETsFV40Xyjs2rtO4FnVKaTHwrENkjCkldxCOGJYb
TGSifvY2RwqLgj5iQyNz55TCbSiEgRxjOJLsjJCgnBjUjnhgSMFmJrm4l+2oMr1jGfLi3AO
1wrAPs3gERoDhu3ucgF0LsCgDjEmApCE7PMaQAboRsMgRjyyYbYoWMb6txY28Yxk4IUqCOx
G5mJBHQ5wR0qlcOycrtBJiOdiHkTQxg8qeQjFVPVe2CARPE7GNTkZYbjhVGWPJJwAMk9TQB
//2Q==
</binary><binary id="_12.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABaADsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+qXx/+zz4/wBL+JY0Yfta
/tLeDLHxrqtsnw11y3+Js2q6a2qi2uNW1n4deItM1WznsI9ZhsIZtT8H3cUcqa3o1ne6fJb
3mtWsk13s3vw5/bn+GOm2154U/ad1H4pQWBvJpdK+JHw4+GGs3OrxFhHBELjwzpPgPXYFH7
t2ZtaYwyAqyTLIDXTftrfH/wCH3wxPwt8FfEZvGOg6L4v8YeEvFKePtC+HPjPxnZaXqXgTW
dO8T2Hh3w5f+F/D+sW0PjfxTd2SafZ/bruxi07Rpr68E88k1taNwWp/8FZ/2MtOvZ9E17Wf
itp900Lma2u/gN8UJD9kaRYYpXWz0K8zCGaNYCStzGLiGFxHM4RgD5d1r/gqT+0v8IfFd/p
fxb+BngPxL4d8O6jd6f4k1zwVrWraLl4LmGJLrTrLWorzU7O1sreVpdUij03xXi+EFrBqcU
M0lxD+hP7Ov/BQ79mL9pD/AIRzTPBXjdLLxN4rfVIPDOieJobbSz4qv9G8t9W0zwtrdrcXn
hfXdb0+GaK8u/DFlrLeK7XTi9/d6FBDDOY/g74j/tRf8Eqv2lIV0XxN+0P4U+H+uzajbXmn
3fj7w74n+Fd9/ac0SPa3EEvjvw1ocV3p/mtHcTQpqzWH2hYJZH88bT+QP7XH7Gnxq+HOgXf
xq/Zas/Dvx4+D0+p7/Elx8H/EGkeK/AniJbW5jFhrfiOx8EeI3nsfEVtHdacfDni/R7uz8W
+Db+KDUNG1Ow3N5wB/aI+oopIWCR2Vo0dFRS6NKGaNJA7R+XvAXc/zpB+8Nx5Sxuw+F/hF4
Y8UX0Hxn+Lfwc1PQ9NuPFnx4+IniDRrO5t7e48B/Fjw/YwaB4e8/VJ7HElhqGp6xoOpx6d4
60x3vFS2tbfU01TTYls1/Br9kL/gor8Xfjf4E0v4AfEP4z6fcaFpl54c8OQt46i8S+H/AIw
eP9Yuys2sfs5fEv4n+H59UltfEmjWttMbLxXaeG7PV/jb4CXUIrjV9E8SaN4n028/R/xP+3
L8UPhJa6BLqH7PU2hfD3w7Z6r4ejX4f6/pU3gXTfD+iWdlb2w0qK302K+i0mytI7WO0sptP
0bVYbvUFgttN1FdPEyAH6wfCn4xeH/ipoepajp9nqGja34d1i/8L+NvB+twxWuu+CfFmjM8
WraLrWxmt5VVkF3p2r2by6VrWlzWmo6ZcSx3IhT1sMHCuv3XVWHToygjoSOh7Ej0Jr8CfDX
7d3hOT44/s8/GHw+dEt9C+OfiSb4RfE60stYkinuNH1CCabwF8QZfDtukK/2rpGp6bDpl3e
6raLqVroc1vbzfaX0y3jH7t3K35lJVJMGOHOxldQ3kx7wHOC4D7huIG7rjmgDI+IPgbw78S
/Buv+AfFlkt94d8U6dPo+pxHdDPDbXUKrHc6ZdIjNa6rZXf2e+0u+jKy2N/bxXcR821QH+e
WL9nnxnqPhxdK/soeKPEPhvxD488Ba62maRBa3epap8OvEviDTLrxNcRwvBJaT+NtP0XQ/E
OvxtcMs2pSahqmnok81tGP6O7xHYR5keNEMfmyJhxyIg4djkxsuEmiKhP3iqwVmPPx/8ACy
KLTPB/xA8TanDZRxa/8Sfit4sN7eXT20dumq+LdYn0iaKUrHHPZT6RqFt5k0rmNYUeV3C7Z
IwD+c342/sBfGHxZ4MuLvUItGZls7m41PQ7izurqe7h+3xX500pNG4gljntEtboxAPbRP5c
pCAh/gO//Zs/a6/ZTvrTVvgjceL/AIZ+KpbJtbe1+EPje+0q11WwuZrZr2817wdLCnhjXXt
5ZbK61HTb/TrqL7HBaWumWkk0El1L+037YP8AwV0/Z5+DWo3ngL4S+Cpv2nfiJp/mWVzruk
atpy/CPTbrU1iQafqHie0knj8YajaXjXVrrNhouhazFo9wsQub+V1Bf8Zfi3/wVs/4KAeNp
tdi8An4RfCLS5I7lLPSPCHwu8N67PYx21w0EljP4h+II8RXLtplq8SyyGLTrdsLK1lAkUaI
AfPGp/Gvx34p+KunXvxf8Bat8Afj/faVc6X4l+JvhXwCfCnhD43+H3gt7+zb45+G9HN/YeA
vHUeoaddXHhf4meFNOj0iPWZrLXPFWg6Lbzay9398a1/wUY1n4f6Pf/DHW9P8OeOptT8FaL
qFrC2t6Xr2oaPbavFqNpF4f8RW9tq6eJLTxJod9b6xpuuQWejz2Vzp1hp0tpf32jNDrM344
N+1d+2z+0R4ri8Iat+0f8XZ7PVNP1HUtYh8Ma+/h+xuPDFnaTDVdStNI8G2fh8PcXUuzTNM
0RLCW61HWJ9JsrKaS4uoEk+rNQ1H4ffD61ni+IbJ/wALF+EGi+Gvgtqg0xNEXQ4R4J1Ww8Q
6mk6RWEurarr2neO77WND1nVLy+Z57bTJHuCtnI4YA86u/wBqrSdQ+I/gz4n6MLjShpHiaw
vfE11LCIBqunHUdQ0F9X1OwEgSz8R+GF1jTtFu9VsbjTJb+x1TSpzD52ivPJ/pK6NqJ1TRt
I1NVZxqWladfhlMeGF5Zw3AIzIeD5n95h6Mw5P+bb8OP2Tvih+1n8RreD4cfC3UrrWvFun3
VnomlaNpc1jdeMbDxJDPpzeLLoTW17pXhDwdonlvf6r4y8av4a8PTzaZANAuNV1ua2tJ/wC
/3wH4x/aRsfBPhKw139nTRNO1fT/Dmj2GoWdn8cPD2o2sFzY2EFq4gvU8IwJcRv5IkDJGEX
eURpFUSOAav7XvxUl+DX7O3xS8cWVl4n1XXrbwpqWn+G9K8F+F9R8Y+J7vxBqdhdWmntpXh
/SY3vb19NLT67dSn7PbWmnaReXN3eWtvC8q/jdpnwz+PP7fvgnSPBWvT/8ACuv2PNPtPC9l
4N8D2njGa88aeJ7LwzpNrp8dz8YvEejXcp8W3s1ws2oN4O06WLwppk9xbxarL4j1GFrqL+h
e4JErkM4fYsalSQ6LIiZkgyAAyMu9st5bjKOQW2n490DRdK+Cfxi8Z+E7K2s9N+GvjfQdX+
LXgzSLC3s7GLw14sTxHpunfFHR7O1REDaT4g1DxBoHjGGCNP8AiX6jf+JmSKMGJJgD+eb9p
X9izwF8AdA1WF7TT9bgtNPmsl1u0sbV5dEj+xQ3Gmra6XchrPTL+ya2sYPMtokENs00plTz
JVP83vx08UQG7n0XTnaKU3dymo6zd3dtqsGoHT7WZWuUewtm07UILdVe3u7RWidpHMbGSeI
xTf0+f8FbvjPbXFvZ6J4Wu7yLV76/05rOzNvHBaLpdpZudXuzNPcSXNzql6iGD+1r2G1tLW
2e4sUiRcMP5kLXwuvxG+Kvw++Eet63eQ+HPFnjfSPDeuavewaLpWo6de+JNSEGrvYDUJ9Ks
ozrGnpfWuk3V/d6Za2msLbQ3jeaYp5gD7M+Bfw98afAD4KRfHdPC1unjh/h7Z/tNxiwvbmf
Vf8AhGrPUX8JfshaBpdjdTStDqPiz4/yf8LW8UaXcfZNYv8ATfDPhyVt+nKbZNn9i/8AY+8
SfGz4123wJ0g6L8S/2jLXUtN8XfEXxFr0NxqnwS+A9xLc2up+LNf1SwWS30v46fEyW9vpr7
UY7tH8C6fPJBprL4n1sXMVfRXw4/aR1BdG/aDu5LCDSvir4K/aj+BsXhf4ceLY9N0rVbb4a
fC221Twj4P82wlSGxubXRr1tAurqPSbq6+1SyjV7otIsksX0/8A8E1P25vhp+xd8BPFmveK
/hV418XeN/Hnjq+T4j+JLDxt4bOoajqWlXV5Ho2n+GfBsts+sINVv9cWKW31HUJ3bVtUgtt
NjubDTLQQgH9N37M37Lvwn/ZT8BSeDvhvYXV5qutXS6v8RfiP4iMV549+J/iyEyxXuveMNa
WOK7nkgIaPSdIiFv4e8PaVJFpXh+ws7CNon+oN5wpZXJKISdoPJQE8oSh5PO0lc9CRzX4+/
CT/AIKsaP8AEf43fDX4Dap+zR8afDfif4x6vfW3gPWl1nwV4l8J2mheHdD8Tah4+1nxZr+n
65FZ6DcfD3xF4N1vwpruh6I3iYwXsNpcDUVTVEtE/XZbYyRxOWtnLQQZdrcyFyIUBbe0qsQ
2MrkAhSAckZoAvl2ztC9AB/qmkyCEOScooyN64+boGJABU/Gv7RWqW+h/FT4SarM8lsbD4b
fHWV57ZJFMNm9x8KIrhpo0kR5Y2by/3KF2RkiAJ83I+xZCN4JKny2jYgFSVGEKoV2gl5XAI
DPsTy45SykKp/N/9sbxvptj8Ro/Dl09tcHTPgR4v1lrTyy16134x8U6Vo+iCCQbYltpk8Na
s0ibt9xcWNvuEioxAB/Kj+1v4/8AEHxY+P15f61M2l6ddyWOlWt5DJqKnTdOivJTa2bJdSz
2qXsk7vqSTowSyjuVtz5jykH8i/2gfB0Ftren+BdDsbnV7bS3tFvLxGs7nU9YJgnuLnUZ9O
gsxJZLaXF5pLQaeIRPYxxYcyXgMh/Rj9qLxRd+CPGcvgV9ctbnxJor2kX9lW63Mj6lbNoF1
IdQWN7G3X5bmza3uJLxrc3UUa37JDbfZWuOf+BP7Gnir4sa9qXi+4v7fw5oOnWP/CR694nu
Z7vT7WwsIrJ73xC9hd2dvPHHqUlnNbF5dSb7OLK70q9jeeBvPjAPEZ9d13xD4R0W01bwv/w
mvxCt/Dnh+x17xDPoMF3r8LahbW1kdR17WbHVpNFuYIbmSOeG/u5rG/fXFvr2SwXVdQ1KS7
p/A7Tfir4g+JPw71xPBmt+J9BuPitokWvaVDepo2na5rNl9l0XUbbTNT1S2/siLXk0xJNWs
gt84stfsFkuUW2IZf6d/gd+wn4T17wbpFp8D/hzqWoeF9YFtL4h1X4gWsngHwHqehTaPYW9
lp76heWN/r3jCcDU7m6m1DQ/7Xt7i/SePSPEzwRPOv69+Hf2OvhvLY+GLD4raP4R+JGn+Cp
ILvwb4Jt/B+i+GvhX4P1OP7T52r6T4I06Oe11rxMIXGmP4q8VT6lq0sQaeAWcs8ySAH8xP7
OH7Dv7X2mnwB4F+HviC/8AHHgX4K3HjKx+Hmp+BPGUOleNPhgPEHiyyLxeM/iFNDpvw8v/A
BbZaVcjxHqvh3wR4h8y68Ux+LoYtVkuZ54K/oib9iT9pDUlgvdY/wCCmP7V9vqk9pZm/i8L
eFvgVoXh4XSWkMUzaVpGofDLXr+wtZHQyCC91rU7sO7tcXs8rPIf0I0LR9L0TSbLRNA0zTv
D2i6bElpYaNpFhZ6PpthEXlcwW1lpkUdhbRF2O1ILS3j8yUthnkCDolGFQEYIRAR6YUcdT0
+p+p60AQ3EjKBtcg+YikDeT8ywgDKYCksygI4diHMgIXIH8yP/AAUT/awvPCnxr/aI0X4Ze
HfEnjH4ow+IvAvwwsBBm30+wsvCHw/8LeLtS8JaI9xgvql9qHxDvNU8ReJ9MhutM8AaJqum
32pLN4l1/wAJaNqv7xftV/Cz4sfGf4VP8P8A4QfG3Wf2f9f1bxV4ak1z4h+HNJl1bxLB4Nt
Znn1/RvDUkc1s2javrCJb2y6rFLvgtBd2yS20moLc2/4z6P8ACLw18Nfgx+13+0X8atFTxX
4h8D+I/EvgfwF401vxTrPj7U/iJb+A9bi8JHxr4fOq3l29v4h+LHxGD6x4j8NvbK0HimaHR
Rf3eg6b4bXQgD+eb4E/BL9qH9pn4o/8IlZXr+KPir4v12Txfpfwa0MWXhnwt4Q1HWIVbxD8
b/izJZ21z/wgPwv+HekeI7K00e01Vh41+JeuXWnaB4Wt/wC0H1vxLD/ZP+zD/wAE5Pgr8Df
h74U0P4hwN+0N8StPs70+K/iP8SbOa9tPEGravF9i1H7B4Eurm88KaLocFq50/S7JtOv72K
COC4vb651Fpbg/Pv8AwRr8L/DWy+D/AMYfFHh74ZT+F/itcfHPx14N+MPxE1TTNVt9W+Ius
eDb2JNLgtNU8RW8WqW+jeC7C/h8Lf8ACL2d7qPh/RNe0fW7jSb68t9Sh+zfsYpJdSCSMjaM
ldwUsqMcsSSDsjyV+RQD5bbRkAfb2NtaIgtoPJSK3htoI4VKxwwQoYYIreNUMUccESsYPI8
qMDaipGHGbCwRpt2IwA3KDiYqQXJzJGQxYrMUPEieYcyAqi4p4C7ht2sA6c7Q2VyjKS6q6I
OGmChYyG8vaUU5KAEA/K3+rUkqAnClmIY+VG+PmEjKnIl3RkIpw4AD5SrKpDfNtBVzwAdg6
iUK+5CQyNGkkZ4VyrVKAAqgEEBEAIAUEbRggL8oHsvA6DiosKpJIUqrKSwjZVO3HO0ycqAG
cCNSvmKrjJRszYwAOeFUcgA8KByFCqD6gAAdgBxQB8B/tw/tOXXwk074c/BH4bRar4j/AGi
/2m/EkPgD4W+HfCUA1DxF4c0ZrK4l8ffFy+tH2WOl6F4C8OGa5sdd1u4tNEbxVc6Ja3tzFa
w3bQ/Kfj/4Q/GjXvjz+xh8BPH83gFPgJ4r1bxr4w1j4SWFnFq+s+EtB/ZrGh+NPC19rPxIe
G0vPHvi/wCJvivxB4OuPihDHpthoFnfWky6FJfZvdb1X7u8JxxyftWftJ6nJGkmpaX8Ov2a
dE0zUHVWvtO0XUdV+KOoahpFhdsDcWml32oIl9eWFvJHaXN4q3M8TzKHHd+OCT8fvgKxJLL
pnxjjVs/MI38P+D5HjB6hGkjR2QfKzojEFlBAB7hBY2NpGsNnZW1pFE0oigtkjt4UM9w87l
IYyscDTXZMk7rAzSvKzHcWcidY4+NqpkbtjDzAu4ENvQNIEbYep8wOY0ZVwoIEd/JIkSlHd
TmXlWZTxa3DDkEdGVWHowB6gVcDNgcnoO5oAgLozFS43D5iHdchGXKHynQoQEeTlQufLVGZ
vvAOD2OeoBC4LE7tqmIFCFIdpF3hi8KORswWLZ3aNizsx+0Xa5LEnat1MqjJPRVAVR0CgAc
AVWuJZVuGVZJAP+JZwHYD95fSpJwDj50AV/7ygK2QMUAWwPuk9MIucCLC7XOfMjVgvyO8hk
jkVN2IgFLNmXJIBPUqpOV2nJUZyuW28/w5OOmT1pcn1P5mmISUQkkkopJJyScDkk9aAP/Z
</binary><binary id="_13.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbADwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+tb4ieDf2lIPi7faBZ/tX
fEj4eeFPE9lJf/DDUV8E/A7xB4dutdWGWe+8A6yNS+H0Wq6fqekadFJf6Os+p3knirSre8n
hv/7csZ45r76V/wAFB/h9ENQ/4Wv8HfjBYxzGWTT/ABD8Irvw5qDWzmMGCbXfA/iawtbaWL
bLhovC12T5kW7zCuxt/wDbT+N3wk+HGkeCvA/xA8e6L8O/EPjbxN4Z1zwn4i8QWepy2Xhq7
8H69pniC21ywGmW7Sa1r39paTBoegeFtLu/7d1S71u6lgt5NLtr8tz97/wU9/YSsriay1P9
obw1YTkzI1rdeE/iP58aGTKpOX8FRpbosRjkmOGSEyFjNLEVnkAPnzxj/wAFPviJ8J/Gdh4
R+LX7MV9aabZadrOr+OPGPgjxVHrWiadZ6bfCztZtKt9a0XSL4XEwilunh8RW+k2pgjRDqd
pKwdfvD4Lftjfs8/Hg6JY/Dz4jaLqOveINLk1nRvDGoNb6X4i1nSLaRo73VdB0+W5MXiDS7
V0lilvfDtxrFtbtBKJLh9oJ+PfHXxR/4J5/tR2OrReGv2j/AIDQ+IY7qxtkvtS8YaT4cv8A
7dF9ku7WyltfEuo+H5L6Gf7DFII4rG8R53kmcPOx3/ih+21+x98cf2Y0m+Mvwd8JP4m+HEG
tS+I7+HwBLrTeHI57i6F2PGWgapolzcv4G8WLHFY3Nh408Lz6fqjy20EF1batpyT2FyAf2A
m93lVj4YgDGyPktII0kQb5BJE8hSMSRuY49zLI3mlFT438HN8Q7rXvjl8SPh7qU2vGL4x+J
tM0/wAD+ItXuJPC/jnQ/B/hTwloktv4a1HUbiaz8G6zbeLrTxLZ2eqaZHHod7PYiDV7GTE2
rQ/i7+xf/wAFN/i7+0D4cf4HeNvGnhCHxha6SuoaP4r1LXr3wJ8aviXpd4Rp/wDwqu3vNT8
Pz+EvDnxf8NSlNO1Dxgmj3MHj/wAHXcHi3wZo0WtR+I4vD/6US/tlaH8G9M8DaLrXwR+Jfw
18I2dpdaJLfW66R4g8AaXc2NlPO4bxfo19qVvfpIYLiW8u0uE1ma6uGmawu7q6mQAH6D/DD
4naN8TPDba7p1ve6XeWeoy6F4h8Na9anTPE3hTxNaorX/hzxHprrm11GzaWBYJYg9lqljLa
axptxcadf2srenRskgJGw4ZlO0hhkH+8OCSMEgdCdp5Br8gtS/a38H+Gvit+zx8XPCMqy+B
f2jvFZ+DnxCex1S2lsv7Uv457nwZ49eBIpY2l8OTaWND1rXDa2wv9MuZnjkH2F2j/AFztoX
EeX4LMWw+GIBxtX5TgBVwpAAwwY4wckA4f4lfD3wn8UPCmqeDPGunW2paHqqwApcYWfTb6B
Wksdc0a6aIyaXr2kXIS90rULSaOa2uYVkVi26N/w9svhR4s+Ien6zLrehx3nxD8EePfiL8L
fFOo6TAsE2ueIPCfia90s66izyxw2Wm+PtFOkeJdRto2kt9Dnv7y3tI2gaKAfvheZ+zTLI0
qI4gBYxyyqNqozYWNcIuR88u5sHcNmQM/LHw00T+zbn4oX81m+lxa/wDGb4g668bXUllLLF
cXcOgxXLytGzrYaxPoimS6Wby2sZ0kijHmllAP5+fj7+xF8RPiL4Kvrn/hVvhW516611BLc
69Jpu7QdDs7OX+0xDfyW10t3qilpEt43sltGjukQN57xgfDOm/C39uv9iv+1n+Bus/Gz4eW
jx3d03grRb3QPHXgbxVpmoaxpjaJq9x8PfFVrqejX6mCK9FxcaTpFjqunW15DcRwl0ec/wB
A/wC13/wUg/Zo/Zp1O88L3cOp/GP4qwxrZnwR8Oktr+wiu/ENsJdPt/FXig3Fp4bjnin0tv
7R0mG9utYhtbWzljsB+/nH4ZfH3/gsZ+1p4k8QaZP8IP2e/hR8M9AhspLm107xh4V1f4o+M
1aOC3ie1m1zU7vTNG01NDt2Cap9lhmguXs5LSETN5kjgHxYn7Rl94n+LkPivxT8N9B/Zq/a
K0qy0+LxVpVnpV/4Q+Fv7RF/Feyat4f8RNb+N7m4s/gv8RtB1e81e90fxJbW8ng3UZtX1LQ
zc6HpviLUXl/ZjVP+ClFv8PPA2m/Db4yeGL/Vptd+GXh3xGdX0jT73V7ebw7q900VtNrMD2
1xqGi+Il1K3k0zxLp+rwSahYTNp11LqWox6xFeXX89M37ef7c/7QXj/VPDV58SvD+narrNx
4hsdbuYvhZ8MdCg8O+FND083viMXE0fgiTXdL0XR/DWnatax41WU3Dg2d1cTw3Mwn+t7Dw9
8ModK0nxh40W1j+Ivwc8JeCfBPiCHUdO0RI73W30W58fahqmqeL7i6TxBqvi23n8U2XgDU9
PS1j02Sz0TUPC1vpcGnR6ebQA0fEv7YHhuX4j+B/HfhKxXRfDC+ILPWvGFnZWF7NYXFnqs+
oeF9B8epoHnyJpOr6VeX9pZeI3soVTWE1jRdRns5Z9J1G/vP74fD+orquiaTqnRtS0zTtQc
MEDBr2xt7oB9gClgsqgkAA4wAAAK/zc7v4Paj+0b440W4+Cvwz1ezsPHunS/DrTtH8Jafrs
2r/EvxNaWGpWclv4J0u3064sk0+wvLa1u/EHir7dH4e8P2UkGrazrOnmCKN/9C/4I6r8QLz
4XeDE8Y/DHxB8P/EGm+H9G0e/8O+JNf8ABuq6tHLpWk2NlJeT3XhDXta0QC8mhlkWGC+aSP
DeZFHuUUAWP2gvin4e+Cnwe+IXxO8T65beHdL8LeHL+9j1W7jvZo4tRazaHTIVttPt7y+u/
Ov5bdWWytLq5SI3E4t3jtHr8jrq2/aT/a48A+Hfhb4B1TXPAX7NcnhKxsrv4gyalceHPjD8
apoIornxBPrGq2V/fT/D/wAB+JUaWXTdO0y4PiPWIJ7f7dq2mQA2g/b6+gsr3MFzbW19AFE
8cV3DHcxeYbUosiRyZDuEABYyQnyJJ0aQLKA/zB4S0TTfg/8AE/U/hpptrc6Z4E+Itn4g+K
3gm1to7Oz03QvEOm3+lWfjzwVaizCPpvh4NrOjeK9CsEt/sunzX3iGBJ0FvZxIAfhV8Xf+C
f3gr4GeDrrR9Sl03Vo7CPUH0aHT9Nu72LQ9Q1VIZJLyKG8uIdPm1KW6sbW11C8aGSC7knuW
S/eS9IH4BftifEKzsov+EQ8LJfXd3YaUk1/eJp9vo1xe3ll/aumT3pRdRW3srPTXi02OLC+
XfTh4JbeSPzbmb+pP/gp78YE0HwhqtvbW90IdXn06zgTRrGa41GV4JbEXuqTytE4nFqFu5d
P0t5mgRh9ojBmgQn+Vf4ieE7T4peLPAPw5W51CzHxE8ceEfBDeJ7eKyu73S4/F/iCzs3l+z
T3Fjfa7qmgXbyXVjbfaIE1ma3QTXMc0r7QD1n9mf4Qav8EfglcftS+KvC9jqmsajoWuftGi
18RW39s2t98BvhbcWXhv4Y6B5MrHU9Tf4/ftMaZoFlrWnxJnWPAHha9gl01NK1W+S40f2Tv
2bPif8Tfi14a+GHi2yg+KP7QPxEuz4v8AEPw2mTUG8E+ANS8ZzSeMdd+In7Rl2gEniG/urL
X7TX9P+GGia7DYz6Fb38nivXhcJBp1195eAvj74cs4f2jdOGgte+JPgr8W/wBmD4b6H8KNb
tbHSvEC/Aj4M63JpMOg6vpUsIktIPFviqG11/xBpojltr7R9ZbUNkYu7WE+3f8ABM79pv4I
/sqeAfjf8bfiv4c+JUfxL+IXxK8SxeMLvRfD3hNdO0qLTtZ1HVLqz0mGfVdM1drvWDcQX17
aG2W3sLDQ9C8NaBI4063tyAf0F/sr/sf/AAr/AGWtG1AeFoR4i+JviWx0+3+IPxY1DT7G01
zxQ1q0s0Gj6TpWmtDongvwNpTsYdC8DeFLTTfD+nwWlnLcJql+s9/N9k2jBohgD5SEJG4ZK
ogJIblTxjGWAA6k5r8sfhv/AMFQ/g/45+LPw++Dknww/aD8MeLvivqtrZeCbfWPANlqGnSw
NoOsaz4hu/FV/o+v31p4Q/4QGfw9rei+ONB1l5PE3h/UdLf7Vbsh86H9Q7Rx5IPmBQxLLtD
FSpAwyFwjFCB8jEZZcMcElQAWCFEhYIvyhAxx0DKoZmUDe4KbVUAMmV5ZNrY+f/i+Yrbxp8
NtSW0sTe2unfEcxahdvGptYn0PSBex20LybbhdYgjitJFJYxGOCXAlir3q7IVCzbjlo0G1M
kFVVgQXyOQZR8qOhJwwyrg/Gf7Quv2dn8R/h3ZSTxRvY/D34wa5cWkzOjzPd/8ACJ6ZpjLL
8oRpDa6jGn3ARA7hcltoB/Px+2R8U9b+KnxxXTrIW9tZzXVvpuhSXJIbR9Jstn2q+umvlt9
OlOuCOa30a8jee+uPs08c0ZCuT+FP7YllpvhK48LaT4dGpa9rOn+Imu9f12YeRcQ6/DqYOl
tAkYkn0e3a9vHn0K9tT9rR/Pv1aRfIaP8ATX9rnU9f+G/i6+0ia+tn1HSL/T5Lq0trmC/8Q
atLqml3GttY2k9s8c9smnXBWF7SV5odO820u5tiGRq+W/gd+yh8Xf2mPHTeN7vT7nTdOOoj
xQ2oX1zdpYrp11CbyxnF7ql3E096YY3SHU4LSe1vJYLCazWNLViQDm5PH8XifwboXivUfBp
8TfGXVfBfg3w34l8Riy8Q23iHXH0j+y0jXUdKs72USw6TrV3pGpPqKWdvLe6jf312xZrrZX
nH7PPjX4x+L/iv4F05fB+t69Y33xp+FA8Uabor28sWpXFrrtk7Rw215a2WkWviGHVHh1qNL
iUCW5s4madVcB/6Qf2cv2QvhXNpVjpvwb8J678XNRllOl+Nr6fRE0zw9p1i9pd32paF43+J
HicQWsniK81Waxn1Wy0Cx8Qap4bhW0tJ9PhuQkKfqb4S/Ym8BXGneEbb4ieFPhlDoHhHUdJ
8U+GPhV8KvCy+DfBHh7xPpcEdtZa3rGvWl5Z+JviFqtjao1qsmsyafpE0rm8Xw/HI+AAfgf
8ADv8AZx/bW+HPib4dfDW1XWPiRbfBvXPiE/wz+IXgzUtM1v4x6bN458UTvceLviVp0er+R
4Qu2fVzqvisHxZc6rZwahrCXWmeIPtNrayf0/8AwA8HfGLwb8P49J+Nnxe0z4u+N5dY1LUJ
PEui+BNJ8CaTYaVdi3On+HbDSrG4u5L6HShHMza5qTx6jqk1zLJLbW0CW8Cdt4N8GeF/Aml
/2D4O8O6H4V0VFurj+yvDthb6bZtcXEslxPeTwxQQm4vriWdXku5la4nI3yXMpDk9xZArAg
3BgAoGBgKFRUKgdAFZWAAzxgklskgEU5ADAFdzgopYBkEiwCRUlchmgUoJOQvlqrlyRJIA3
4Uft+/tf+CPhL8SfjhBbardaz8SvDHgz4f+CvDHhXSNHOvXam8g1XxtqQ0RILScP411OHXp
v7M0a5aW1lt9ITW9ehs/DOl315c/qh+1X4a/aB8Y/B3WfC37Mnjjwv8ADb4s67rXhbTtO8d
+LtOl1bT/AAx4dudXtY/GOp2Gmmw1K0vddt/DH9qHRYry1Nq+oSQq7284t7hfyc8HfAnQbL
Sv2sPj5+0i3iPx5r37PJ1bw+PF3i7V9O/sjxv4r8CeD7Sf4gfFTw5aaPpnh6wtLfxrqFnH4
fl0S7E2saHN4aj8K22oSW1pp0sYB/NhoGh/tS/tMfHzRrO78CfaPE/jjxTBc6P8JfBvhbQY
vFHii8u/Df7m98XeM9Ysm1d/hr4OSY6h8SviDrt9a+ErTNzpHh/TRqtzZWKf2Dfs3f8ABOn
wb8PPht4d8P8Axy1+f4ueN2sZpfHX9majf+Hvhvqk2oaXNpB8Mp4N02W1TVvCmk215NZafP
rqSXdw9vHPLa2q4th4D/wR18KfBO68J/Hz4p+FPC1unxxvfjB4m8B/FLxbcWVyl5Zafpdho
ut+G/AOgf2nY6XqPh3QvDel6xB/bHhP+z7C80TxbHqtvfQXUC6ZeXf7RQ7kSPb83l7VjVc7
dsY2Rgeb1cKI1dnbMkkoZE3IpIAzRtF0nQNN07RtGsoNL0fSLGz0rS9OtolhtdNsLKFILW1
tIUMX2WKK2jEQjjUwIsUXl/6tla/5UbHJUli245k3ZyEVQzFXRl27l3EsfO3pE3JIjb97gZ
A8rDEl8hkBBwxZeACjbTK0ijeY5WDsVEyAIAgKjggsGbblQu1iTsUCNtkeUdiZGkACuzsAB
vkxgjaHyokUbiQAjfMBhY/MO8EBsoVRWdA/mKoFyABYwoLYUlQGLEhQflGWAb7m0jdyc5yQ
QTUeUIVIBwxBBDEHAAIUyNIQ4Q5d1jdVYrhpAokBs2wAjJGcMwYA7sqCibVIYAj5cHaMhAQ
gLBckA+OP20v2m7H9mb4ZaRe6XFca/wDFr4reK9G+FHwM8GadpUniHVvEfxE8SDZb6mfDmn
7dX1fSfB+nx3ni3xHHZoy/2doqWIaK91CxWT4K+K/gr45+IPE37OX7K/ifwhoPhn9nz45fE
fWLDX7e91x5PjPf6D8LZV+N/wAQfiL8QPEGjao2gQXXxpu4dV0Ob4e6Za6jJ4YXW11S8137
c0mkWf603nwx8Aan8V7D4r6l4U0fUfiJ4W8IXPhTwx4qv7c3uo+HNC1K8GoalZ6Cty8trpE
upXAUajf6fb2+o39tHFY3d3NZRR26dHr2gaJqXibwbr9/pdjd614Zk8QyeH9Tnt45LvSH1b
RZNP1NrGVgTAb6y/0W52/6yDMbfLxQBf0Tw54Z8OWktp4a0DQfD1hLdXt3NZaJp1po1m97q
V9Pq+p3UtnY28Fs97qV7cz39/dmM3NzeXFzczyyzSO7bPkr94xBl3H7oIwwkGSAoVlYkYUx
ARtyzkD5jDaSuYI2+QNti5WONcCSTa4AVQAGCqCAAPlB6gVZldlaALgCSUxuNqncnkytt5H
TKL0xwMdMigBqoEzgBGO0MB5nmMF3rgkDYzRowchVkVyrDG0K4UkjruDYbBJfjClpDH5gQb
i25Q7lYYx5RwclWeDiQKAoULvACKMNnbuGBwdvGfSoXlcTSqCu1beJgNidXlkRuduSCqKCp
OPlHGaAFkEYId0jJ+cElz8+GO+NZDIMqC7xiKVVTO5cqnBtwEGMYIYZbkArn5iSWUgFWJyW
XACsSAAAKxTcSt5TMUYukLsWiiJLOLoMclOCRFGOOgUAYBOdWKR2XJbJyewH8hQB/9k=
</binary><binary id="_14.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABaADsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+rXxj+zl8Q9L8V2vhO1/a
y/aW8FRavHFH8MPFP/CzF1q21i9SO3uLzwb4wtfEel6jptx4xtba3vLnwzcrELfxJoltcw3
UVxrNpc3Et/UPAf7b/wANNDl1Lwf+09ffFiO3tpL2PTPiZ8MPhjqU0yrK26xE/hbTPhnrQu
tpQqbzU5ECeYkRkkjbHQftk/H74dfDLVPhP4N+JEHxB0bTda8XeEfGdj468PfDXxn4witfE
fgjXNH1jQvCHhy68K+G9csW8beLrmK6sRZahLZ21r4dHiBhcPc6jp1tL5tc/wDBWf8AY4sk
ltdXl+N+hRpefZ7qLUfgN8R5o4FVtiyzxWmkalbyaehdTi3iluQ8WJh5qSKQD5b1r/gqb+1
J8J/GtxoPxX/Z68A67pmlTxwa9feANf1vTZ2LX93FO2nf8JBp93No9npGm2UmoTWtxY+MLv
WZJTaadfWh2zj9Hv2d/wDgoN+zL+0k2hWHgTxtFaa74oF8/hfRfEUNtp0nis6ZPEurQeFtY
huZvD3iHVdMS7tZtW8O6fqLeKdGFwg1nQrKZ/JX4X+KP7U3/BKz9o60tdM8Q/tB+E/hprlz
qvnWl9480HxT8MZNSubqGKGBL+Hxp4f0DTdSsWuraK7tY7m8S3jkSeWNAzvKv5IftUfsU/F
34Y6drvxv/ZxXw38c/hnda0+ueJbj4XX2meI/A2smJrKG1vNa0v4earbvpPiPQIbPTH8J+J
NDvNK8YaFqrWF5Ya9B9iVgAf2QS6inCCNt4YqG8hZPLljjZ5WCLK+8JzDhXUidTGGcE7fhX
4OeBtZttN+Kvxc+DP8AYOgan8Qvjb8UfGqaXcW+nDwT8a/D/wDbX9maLquv3FlBNe6Te61Y
aLeyaD45sYzeJZmzOswaxpMMNifxG/ZC/wCCgvxI+OvgrSPgv8Qvi7Yaxoukalo/hrQo/Gm
neJdF+KXxR1557mK9+A/xq+IHhm/mudG1nwvDFJd2Wv2Ph3Q3+Onw7066W58Q2mt2PivRZf
0m8Wftp/Fv4cHSNQ1j4HvD4Ms7K6tSvgvVlPhzStJ0yxjhMmn2X9n2mo29rb/2PZwWFve2/
h7UbSC7lTTNN1g2sixAH6a/Cr4t6H8T9I1W80+21XStZ8N65ceE/GXhXxFbW1jr3hDxXphW
LUtH1SK23Wtwu7/TLLV9Pnu9H12zljvtDuZ7aZIY/WQ29VbaU3IjFGBVlLKCVZTyGGcEHkH
INfhH4a/br8Fn47fAD4k+Go9Gt9J+OetP8KfihDBdXtvfta3Nh9p8L+L5NHFtbhb3w9qsdh
Y6ldX1uuo2miukEk0sloUH7tRqyxxK67WWKNWXdv2sEUMu/A3YII3YG7GcDOKAOQ+Ingjw/
wDEvwX4k8B+KLU3Wg+J9Ju9H1NY2Md3bRXVs7Qalp1xG4ksNU026WK90nUU2XNhqVtBd2zp
JEjn+em2+B3xE8Q+FrK3vdHg13xtpOreNPAmsHTdHtYWvfEHw48SeMvBOp+KPsVsbSDSrfx
HBoPhzxFLDeFLmTUNbuBCzSo+f6ObtmQu8kjRW6CESSNhVaGQxrOrSviOOEACSeQOkiIJTH
0r4o+Go+y+BvFfiXX4INKsdd8c/E/xjBqU+2KCzsvEfj3XtZsb9zFeXdxdWkttrCX0d3bed
axWJSaZoo0gFAH4QfGf9iL4weMfBcFpdR+G5rWJbyW+sI4GsWktFCW1loMKR2N8jtHNBFNL
cNmOBZbqMs0jFK/P/X/2af2tf2bvFMuq/Au98a/DTxVq9ncXE9v8EfGmo6ZZXWmLZSTG9m0
AWY8Ma9IsF6JNSh1PTJ765+wx2nmLa5x+vn7Vv/BXL4IfCLWrjwB8FfAVr+0n4+0q+e0Pim
PXbLTfg/ZahJEdVmsl8V2MFwPEGq6bbBZNQttKsnsA9wkR12W/hvLSvxn+Mf8AwVB/4KI+I
J2g8G6/8N/hZpdwv2qXwz8OPAXhWW3tYZp5Jr6aXxN4+07xDfww2thbLp5t7ee2n1GNo7pb
ecXHlSAHkl38W/if4s8dQSfGnwF4n+Dfxyl0tNJ8ZfEX4feA5/CngP4taNpFk+qeGofjdpP
hzRLiy8JeMLDUIfP8NfE/w2up+Hk1ue0k8beEbbQ7/XtVg+8/EH/BQrV/BVg/wq1qfwl43n
uvBXh/V47bTdW0vxPruiR3GmXZ1nw74l0CHxFJrcWueFZbHVdO8QX0Gjanb+TZQ6jpr+INM
NpeXX44aX+0X+2J+0V4ht/Dmt/tK/G3xLZ3sF7q+v6bo/jLXNNax0S0ku0bTIvDPhOfQI7q
81rV4tL0jw/4dtZY31PWbzQ4YbHzY7aJ/rC58R+AfA7Qx+KrZ7v4jfC9NF+C+nXNvdWZ8Nq
vwriWw1XxdZWGjW0Wp6vqNr8SbvxTHN4t1LVWhvNO0ZY7/T5bO+KUAcb4s/ars9d+J+gfEi
C7cXvh+TQLjxZMLK1JvfDV9qNvoej+ItU02zis7VfGPgWx1PS4rrVLOCxgvdBlsLS9eS+0O
G7u/wDRM0++ivtP0++DKovbGzu1DEKQtzbRTqCrYIOHHBGa/wA7j4RfsqfFn9sT4gWsngv4
V3I1zxXour6TFpeiafLZy6tpeureaPYeLPG0pmu7b4V+CNKewbU7zxV4on0aDXr2wsdE8G2
/iHVb6KE/3XeFdV/aQ0/wz4e07WPgF8OY9S03RdM026S3/aB1C7i36fZw2aMtwfg5aeazxw
I8hFvGokZlXeqh2ANP9rv4lX/wp/Z8+JfivR9E8UeJvEZ8M32leGfDngjwzfeL/Fmpa3q1l
c2cB0zQrMNHcLp1s15rOp3N3JbWFpo+l3897dQwRmZPyO8O/BT4z/tt+C/DGm+NL/T/AAD+
yvpb6DbfDL4P+F/GD3erXWneGtFsdHsYvjL4u8N6qr/EK9jkhbUrbwxaTWXgvQ3uraxu7LX
L+xN7X78XCs8jIDJlgiqyvtaPdHgPHl0XZG37113bpCrFVbyiR8i6Fo1l8HfjB4x8HRLBpv
gTxvoOq/GHwVpNhDGtl4Y8Xf2pFpPxQsLW1XyY5bHVtT1vw54usrJSkNre6n4laNbfbbmQA
/n1/ay/Y58Bfs/6LqkulJZ6/dabJb6LPrcWnG5l0t76ziubC3sbG+FxCsceo3LWZaC4RbSO
SKGdpFZZR/O18XfE0Vxd6cun2+sSzwW8emeLLnV7CF59U1HTpLi11CVGs7d0n0+yvNpMrXR
uTFapYWk1uhSWH+k//grj8YfNht9M0F5IdVv5nkFjGbOxt9E0C5e4s5p5BBPdSf27rTxQqH
nW3k06S1mk8+FUzX85PhXwbpHxW+JHw98CeKdVl0LQ/G/jbwnoN/M88Om3Fzpes3xt72ytb
rWLrT7C1hu5YXttBvLi8t4Bqt/YWssqQ31tJMAfX/wb8BeKv2bfgvP8arLRks/itH4L079o
PSvskt3c69bjxfq7fDP9i7wRb2wFxJN4puPine6p8ftY0zUo0vWh8J/D6PVheaTbSGHrP2G
v2NNS+M3xmb4AeCbrTfHHxO8GJpFz8VPitqulnXPhN8Drq0gjufE1voOkSNfaH8ZviRpWqa
k88fiHxdZ2HhLSNQn0vR9F8P63rH9p6vD6X8Jf2ovFE8Xx3N9az6b8WdE/aj+FGraZ4M8Ta
Xp2h6rpvgbw54V8RfDTwCGs44obC7srEPomoRpGtzaLHHY62tyDf3F0Pp7/AIJtftveAP2I
/gD4iu/EHwW8QeJvHPiXxu9x8QdW8P8AxIsLzXfEmsx3l7Z+E7PQvCU+i3H9nvqr6hI19bt
rMct7rF3b21ol4jR+QAf0+fs5/sy/Cv8AZh8BzeA/hjo93BNqerS+JvGvjbXrhdc+IXxN8X
zsHvfGnxA8TX0P9p+KvElykNrCLy9ZrfS7JbfRtDhsNK0+2s4Po0LsCpz8qIvJZj8qgcsxL
MeOrEsepJPNfjv8If8AgqJf/Eb43fCn4GX/AOy/8RdA1P4161e6f4H8W6D438DeKfB2m6F4
W8N+JNc8d3vibVraXTN+veA/EHhTxD4d1jSfC1v4m00TNYXNp4iuhdxk/r4l3bRRxRyzwxy
LDDuRpACpMSHncSeQQQSSSCCSetAFqVhjax2qFywxDudRG7EZkcjY43LgoDlHywQ7q+Of2j
ddtfC/xL+Fuu3000Gn2Xw6+NsV/LA8dsyQ3OofCuCZvtETAoHWUzSJuXHlRvkPuU/YuGDSk
FhvEeAkYLECM5O8BcMdpVC7/IQCeGSvzc/bA8caLafE1vCl49s8tp8BfEWqyRSCMo154p8S
R6fpflFJI54zJa+GPEIlkaQRQpLDdsJWgjVQD+Wf9qr4g6/8T/jbqviHVRYXml3VvaafEl5
EJ5NG09NU1V9Kke7mVF1MX9nHNrFrJ+7E0dn9lnvLcGWavyp+NVvAPED+HfC8F74jk8PvIR
9iu7fVdR1S+0K52XF0xgjltba7sn86Sw0+2jUaCttFYtcXkZnkl/QX9pbXrXwbr2veHIJ4v
EL6AIdGuLK1dJtNvoiLe2iTVL04MNzaXt3cR3Syz+ZeWQlvI1WDUrB7jmf2bv2PPGPjW51P
4jeLrnS/CvhO20O21XXPFmu3MnhPSX8K6bYXs13I8tzDZyWEmraasC20t7cW0cFxdWUlzdN
9ogEgB5PqXivVvFvh7TdBTwiPEvxQtNB0yz13xGfD+mLr/wBsl+waJrGqeJddttQXTJVjJm
l3anF/akVzez363kerzPaRv/Z30L4seMPiX8PPE1x4U1a50G++KegaZevc3k/hjwHqd5p7P
pGqWPhrxPqVk2lDxDbeGtSutQ0bW0+3z2mv2+l71nMEmP6bP2cv2D9B1rwboN18I/hzq2ia
RqFk66zr3xQ0W68D+DrrSZ/D0VrYadZeGrqxuvGniURpq1/eP4itV07TPEE8s0lnrsel/Z9
KP646F+zD4Fa48MXvxGttJ+JN94SCyeGNI13wn4dsPh94EuJWunubnwP4CsLCPQ9M1CSK5t
9NbxDqY1TxC2l6baqdZF0Zp7kA/nH+AH7BP7Ton8L+Hfhv8SG8ffCr4cjXfDnw9uPCPjfWv
DWsfDqy1jxTY+Y978RZtGsPAvinxB4f0JpdX8/4d3UU03iez1rTLO9isNUe0T9z1/YD8R6n
FbXuu/t7ft6vq0tpZrev4V+MHhfwd4eeSC1ht1fS/DNt8PtSi0iBo4kZrf8AtC9kaYyzz3U
88skjfe0FhbaPaW9lY2sFjZWtuttZ21laW1pbWtvCpK2trb2McNrDCWA8mCGJFRx2I3NsgS
lUKsApjjIG5T/yzXPPlNnnPO456+1ACTnG7YI/NZolUyBcA7VbBKtuw6K6xhkJEoY5Ksor+
Zb/AIKFftS+KtE+Lv7Rmh/CbwNrPjb4iHxH4L+E2lalGHj0ya18GeFPDWteIPB2miUQi3gb
VfG1/f8AxB8Y2V7HZeDfD1y+kxxTeKNe0e5i/dv9qr4R+Pvjr8LJfhx8PPjV4s+AWp3/AIq
8J3+v+OfA9uJ/FM/hOxv4Ztc8OaHdi4tLnRdQ1qIxRQavZTo9vJBHDOJrK8vYH/H3wv8ADD
wn8FPgl+1d8d/ijoVp4x8R6JrusfD34beJdR1TXfG2ufETwr8K9f1TwV4Y1fw3N401zxJq1
z4r+KPjuTUtZ8V6BDeDTH8TXl1cWV1FZ31lPo4B/P8AfAv4CftP/tUfGg/Dyy17UvGnxW1/
VJ/HUvwsg1mDwr8NfhvYXt7FZ6z8ffibBp1qbTwn4S8CyXdnpHgnwhYWz+O/in4rMul6Nqz
afpeseIk/sl/Zo/4J/fAv4CfDjwZ4c8QWSfGzx34fsb4ax8TviJZ2upajruraogj1S+tNCu
5Lnw9oNnKkUFlp1pZWz3aWEETXt/qF5PqV/dfMv/BHXwz4d074J/GPXo/hhe+DfiHqP7QXx
H0b4meN9W8P6jpOr/FTVdCvraWz1EXeqtqEj6R4LXU7vwLBp+i61q/hCLVdC1bVfDOptZaq
lrafrwf3heNeCrOCzDzApKudoO4FwwYlwju2xA6qCHJAJ4bS1hI8hVIZkKhbgFWMZfyxgJg
gr5Sk8kokaEkRczoFJ+UhgxDZGPMydzMzFMukqAurBh5cibIgwZiDSyFjDAcQsG37iwy+zG
cIQCjKrPvKgDPmBnBkCxARltwWQgFQpUsQGMfD5QFV2yNESqEjGAGZl3AF4A/KQGDghgWRE
AzncDIyABJWZQFVBKJGZiGGdswxhcZxtTGW3HG0YywLBj6sGbJ5yc5qvI4jk2kZ+cP96MKS
zjBdWSP59hCrksoUeZ8zxsROpyiEZwUQjIAPKDqFCqD6hVA9ABxQB+f37b/7SusfDe28CfA
H4P6bqvjL9pP9orVrTw34M8N+DSs/iHwn8PC8Vv8AEP4xan9omg0/w1pHhTSGu7XR/EGs3t
pplv4kutMuHnvI9PvbJvlzx58GPi1qH7Qv7FPwU+IWteBrn4FeJdY8b+Mr74K6T4YtLrS/h
1pH7M9hpniz4dLpvj3U9Nh8V+NvEni7Xdf8OxfE/WdUOlaLq0ml3Eug6VH519e6p+gfgeKJ
v2jP2kdRaONtQsvCnwU0mzvmRTeWmlN4f8Zam2mW10QZ4NPbUppdQNlE6WxvZZLsx+e7SHu
/FcUUvxQ+G93LFHJd2Nv8S47K6kRXuLNJ/D2gmdLWdgZbdJjGhlWJkEhRN4baMAHrSW9uoV
ViQADy1813d9gbiMFzJKjLLIN4QoCzKMsBgSiONCzLEUdwSSzSKz7QrBcu20v5S4IYhSUZS
dgJqks0v7397JxcWij524VtUmjYDngNGAjDoUAU/KAK1sn1P5mgCkFt3VhtSRNwLDgKSm4g
swI2OxXKqxWDPzA7yRUjIp+YgEkhsyb1UsxKrxMsihsosO0MQysJCMLGDBDLIZoAZHIK6jk
F2IOy7iVMjODsUlUz91SQMA1oZPqfzNAEJUSfvCm/rtZQXBCs4KptnIUGNdhAADs4YgndGJ
AMKoPUIg67uigfeAUN9Qoz1wOlOyfU/maSgD//2Q==
</binary><binary id="_15.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABaADsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+uvxF8EfHWneOLjRV/aU/
aA0Gw8S3S3PgDVj48g1HTprwWkt7f+C9WttW0uZI9cto/MufDPkRm21jSUaPUku9UsZZpLU
nw4/bG+H2nPPpH7R8/wARbKykuby30z4hfDT4f6jPcafM4itNP1TWPD0PhDU7owyN5r3UNw
LkwFVmkLgA3f2uvjv4K+G2s/CzwZ45Txbo+leIfEmh+Lf+E30b4f8AjPxRaWl14G1ew8RWX
hjQr3w/oOr6fJ4r8UzW02mraT3VgbfQp9QKPd3l5Z2x4O+/4Ki/sjabdGx1i8+MemeYrSN9
r+A/xajtZolndPtAC+HbiAwSPGSHEOXTYkhLSrG4B4D4m/4KN/tF/Cbxivh74nfAnwd4k0P
T5NTt/Euv+B9bv9OWKQXyW9tdW1lrI1G90HRrKzP2m+mv7HxSb64ZLOyvBLNAh+7vgV+3F+
z5+0AmiWngnxVHB4h8SRatL4f8N62kGm3viH+xHddWh8OXonm0bXL7TiEfUdHstRPiDTIZF
m1fRtMw8afIHxJ/aa/4Jy/HbTbnS9e/aA8HfDfVbt7J11Lx1oWqfDHWGCyRJbpOfiR4X0VU
iubl42aOXKyKABECkkkX5SftP/sZ/FH4R6cPjR+z9pOmfFf4Zwava6jren/DW7utU8MeMdK
EkU1nqupxeBtVa5HimwluIr3QPF+ifYPEXh0xwXMN6kKTQuAf1lm/iDFDEVZSineVTJkVnU
ruwXRUCvI8YdIh5hcgQyEfGnw08L+IPL+KHxV+FV1pUd34r+LvjXxJBpuqxiXwl8T/AA7Yz
2Ol2t4l7azytoeoyvZ3Uek+KrSKeWYQRQ6hpt1ZJhPxo/Zh/b0+JXxl8MeHPgj4r+LemanZ
aedH0fTR4wTXPC/xO+KtzPfSR6r8EfiL8R9KXU7XQvFWiaKvm3Gqaf4ct7z4u+EEj13TNRt
nh1m1P6CeMf2wPGnwkn0B9W+CHiTR/AelaVc6W+o+GL/RLrwVo1ppjGGCSC2higuxpdjDb2
qxXUlnpOpPfXskFro+owWMpjAP0a+F/wAUNC+J2i6jqWj/AG62v9A1q/8ADXi3w/rdtDY65
4R8T6Zg6loGt2qFFhuLPz7dorqAXVnf2LwX1pcTR3IK+m5yAcY3KpxgjGVB6EAjr3APqK/F
zR/2zPBWm/tB/A7xv4Y02xfR/wBoG/vPhh8R5tJ1CKOSK9tbS21Dwh491LQltoJM6fdRp4d
u57hV1STSpbe2mkkOn24H7RL91OCvyJ8rBQw+UcME+QEdCF+UHheMUAcX8QvBfh/4ieDNa8
CeJrZ7vQ/EFkdKvWilhgvLIzw7bXVdNuMGSz1bR7xrTVNNvoFjuLDUILW9t2DQAV+Mth8L/
iD4j8EaZp2qWR8V+ItH1HxP4G1+W20+Owupta8FeINR8MX+tSW0MqQ2tv4qOix+ILy0uZEW
TULq98mIQOFT9xLpo1AaVsRrLEGYsVVdybTuO9gqhHkMjbEKh42OQpavkH4XI9h8NtR8Q66
8dnbar4x8e+LvM1CSG3j06x1Lxnr+sW7SB3iQW8Gm6hBetqOoyLElmPPllhBR2APxs+Lf7G
PxS8d+Hwb+00i68mZLfWYLuyFheX8CGU22mK9vFNJbWSb43uGgigkZURNwBJr4H139nb9r/
wDZQk1a+/Z2vfHXgDxFdWesak1j8JvHLQaLc3OoKZrO48QeD9Rsp/CevXkcHkLcteaBcakN
MkhBnOWZv1d/aX/4KufBb4Y6hJ8O/hT4YuP2gvHNrqj2T+JNK1C2tfhJa3UrIsMDeMbTN94
n8hYbmHVINCsbhbO4MwfWi21ZPyW+MX/BUf8Ab58V/wBq3Pgq1+Fvwy0K2tL4R6P4Q8E6L4
j1Ddp6yw/bIfEnj0eIJhMIbR4EjtY7I3kUQjCNMRIQD5Pv/jB418WfFDSdd+L3gbxF+zt8f
xp4g8UeKvCHg688GfDX4y6XpF5bXnhy78faYJriD4bfFOO5TUrvw1480mO88I6nr1wF8RWH
h/RtXu5ov03vv+CiV1omg/8ACqPiDpOiePZ28DWmvXp0LUNA8S6xp3hU2slqum6t4VtNVHi
Cy1PQmtbvS9et5dMEbQ2i38N7e6ddW+pz/jMf2l/2svj7qEnhzV/2hPitOLLTdY1XXRo+oW
+h29zp9tp7SfZdJsPDGkacL+6v7wQaJp+kyRXP23VtT06wsA1zNEo+qbG7+HHgsNrHjVyvx
B+HMemfCHUZrSx0ttCuk+G0dpqFx4nsdat7KXUNX8QDxJea9oet+JJdRkt9X0/T49O8RvBD
KluQDl9K/aSS2+KfhL4h2YhXStN8V6LqvjS+gtIbz7at3qlz4d0LxLqWmK4ltNT8PLf6Zpu
syafHBHJp/wDYN/dxhdNuJW/vthl86GGbn97DDLyAD+8jVuQCQDzyASAehxX+fV8Ov2dvif
8AtS/FszeA/htfrrHirTIdOs9I0LRpbCXxrZ6rPazL4ivpLrTG0zwt4Y0j+ykutc8eeKLjw
/oF2qR2Ph86/fy/2bc/3M+GvG3xxbQNH/tf9n+DRNSTTrWK80pPiv4Vv1sZYYli8gXdppi2
s21UUlrcGJSSiM6qHYAp/tVfEuP4XfA3x/4jjsvEWp6rNosmiaRpnhLw/qvibxQ1/r0Q04z
aZpWho93K2nWstxqc92ZYbLS4bKXVNQv7TT7WW5g/NT/hVPxo/bc8P6Zo/iu9s/h7+y5bjT
18AfDXw74tutW1nxJo+lIlvZ3Pxj8RaReO/izVpPsrXNz4VtbpvCGmSXMf2p/EF7CLyT9q7
3Kxlgiglgpl2KSA8SpjGSXLMwAD7YnZVhmxCSx+WvBem2fwr+Jfi3wBZRadp/gDxBpk3xc8
A6VZxLbW/hjUJtUlsPiT4ehtYFFnPpkmvahpHivT0SOE29x4q1+2gSSKxiYgH4q/tLfsoeC
vgl4Xu49KisITYafbaONRjsbcLa3k8kqWM1sLu9lsrJpJdtmDZy2dkLKWXdEu2OQfz0/tE+
LLa4mudB0T95cQuLe+nd7aKK9uNOW5sryLTXjiR7OKNXP7+2ZigheW3NwDFNX9Hv8AwVB+M
JFrD4f0r+0rG/vDe6pp8VrZ26xQ2Glz6hHc3sqh7i5+2XVvFexWP2iDKWsc0ibtqI/87mne
H9G+JnxB+H3wt1/Ur/TvDXjHxnonhkardarbPNajXL/SIL6CVGawtYrq40WC9t9Mu57y2tx
qWtLcXavcJPkA+oPgh8PvEX7N3wRtfjH/AMI8lp441DwRH+0HpqGR7nXLkeIL23+H/wCyH4
Wn0opFNFqV38RZdS+Ld3o7R2GqH/hHvCMl+0tqbt47X7GX7GWv/ED4oab8EdH1DS/H/wAbd
Fsnm8f+JL37brvwf+BsKz29/wCJL7WI5g2n/Fr4nPrt7JqeqWLFvA+i6zeabpUVlrl3c6pB
a/RPww/adln8M/FrWdS0fRrf4naF+1h4R1jSvA3iezg0a9tvCPhPw74g8DfDa3ETtJbGx04
yaJqcF1ZyCz+1T3F7N5DxSTx/UH/BPv8Aa8+FH7H/AOz7rGr+K/h54svvGnjfxlqV544vtG
1zwtd6jd+KoruVLSw0Xw3NNFfp/a97fXckn2m6L3Or3MciWclsFugAfvx+z5+zr8NP2afCF
74V8CWtzcXet3y6z468c68VvvG/xF8VSRhLjX/FmrJHZiWS3h8uDSdLsrez0HQbCQaToWm2
NlA0J+h1cKqKckiOPkIoB+ReQEJQfRCVHRSQBX5hfCv/AIKPeGfiJ8ZfAPwPuvgT8WNG8Rf
Eu6vLjwZ4jjk8J+KvBv8AwimlaNrmq6zqniXxBpWtpHocnh7UtF1Tw3q+nWFrrMemaqkWnf
2lcvON/wCmieWY4iQ2fJh+48bIP3ScKxbLAdM9+tAFmRFdtrBSWxwdqlgyR4JKAvszE3zMV
bzEVSpjCmvmf4t31no/xL8L63dkQxWvwx+IwknWMXYMT6t4OeSEIwKuH4OVUtHsBHC19Lyu
MhSCwLKhUGFlwyxhiysVIBSQgs5O3ChVPmIj/Dn7RHiWxb4h6jpIuLaa50z4O3sE9rJ9nnk
luPGWvT29nGsG4MkqJ4bS7ebaIzbywMiSCQK4B/Ov+0X4n1T4zfGnUdY1MPZx39xb6VYXyS
Ry2Xh6yiub+xsRKIlW2lF3Fqc92RC7Tr5EcJPnMxr8ovjvp8Om6jZ+FNAs766j0x1i1G+ti
8954g1ewdRa3rWtuIb62Ww1Jxe2tvJMzJb+RDcShFYx/oL8f/FGl+CPFWqaPoniPSfEF5pF
5BawaRo3lpI1rpzJBearcxx20JN5a3TzxyK0qy25JVkjZy1cL8Af2NfFXji91/xl4s1T+yr
DTb231TU9e1O5exS08PLZ3s0DW9+CG0v7FbtvAuWtUuWvRczzxQlpQAef6n4g1DxP4K8OlP
Dg1v4hab4c0vStc8Q3/hiax8WS3d2F0nztavLTUJ7C5ja3ukTT7mV0S31CK6hggjmjDVynw
E8NfEn4j/FLw54h1XwtqOq+Hbr4hrBqsUNxDp1pc6imlah4b106drN8bjSh4h0/T76e/wBJ
a7litrPV7S0a/ZUVpo/6Rvgb+x94UufCtvZfCz4fXeraNNfEa3f+K7HUvCHhmaGxgsTpunN
LrEUniTWJ45pbq9v9T0HT2tRfNPFBeSkrMf0T039lD4fX1t4bHxI0Lwf46tvBszX3gzwvD4
UsPDnw98FXspu/PvdL8JWKSxahq91BNbQ3HiHX21O7vvsEckcOnvcyiUA/Af4C/sc/tY+HN
T8I+BvCniB/Enhv4RadL4R+HvjP4ceI47DxD4F03XfF1nNPq3jfWbyew8KXGsaTpPm3ureG
vB3iy6vtWe78S2mn3F02qSrH+82hfs+/Gu10myh1/wDbK+M+u6wI2e+1XTvCnwe0OwuZJpZ
JkWz0qbwdfT2VtbRSR2kMdze3dy0cCy3NzNO8kjfVGkaVY6Jp9no+i2Gn6Tp+mQra2em6RB
Bpel2kRDvFb6fZW0cNpbx5BULDbpG2/wA0w7wWrb2Ehcs4OxAQrYUEIo4GBx+A+g6UANllK
g7HXcw/dAuux32wFVJEZKqc5ZgzskZeUKRjZ/PX+21+1NqGi+Ofjto/wl8Na7r3xLg8a6J4
HMsNndHTLvS/B3hzRoNV0LSrlIYxDE17qd7q3izX7eQ2Ph7TrUafG8/iDWrGyT9i/wBp34V
/FD4v/D6z8F/Cn406p8BdUu/Fei3PiDxz4Xs/tPi0eFre0vI59J8OXJuLY6Tql3qj6bIbuN
8S6Za3tjsJvnI/LnwV8OfB3wy+CXx8/aM+JehXF947/wCEs1nwx4N1i51nWPFuo+KtO8K6u
fAnh/VPCVzrd3LfanJ8WfGs+o+MLnQmj+12/inW7Kwa7u2jtFUA/Db4M/An9p/43fGp/B1h
fQeKviNrl9Lr0fw+8O2WieHPhN8OrLxDcra6r8dvidHpFgz6H4B0l7i+fwZ4auJdR8d/EPU
ootG0O9i0e11jV4/6vvgT+xD8I/hX4F8MeHvGFrdfGXxTpVrqD634v+IcT3MOt6rrjRwa3c
weCzdXnhbQtOl+zRwaTotva3SafpqLC95cXDTzSeGf8En9H+Hdr+z54p8W+FPBcGjeNvEnx
W+Iek/FvxqdN1W0vfiT4u8I6/LokOuQ3mvW9tq8ugaRpS2vhzSbE+dZaZLp9/HbXU+9r28/
UOVPMjknLBFkUtyQdpSMblIwQdwiYiQnJCruwPlYAkhtYImUxLJghI8tIuVXCqvlBDvhVcF
VghEVtGIpGWFDgtMw3jnOWBLFQ56tG2FZlkBXcC8bDaNgVCnJaoLfBjbAIILBnLMqpwm1h0
UrGFYEo4MZYttPnM1WAwOMYBOMDLqQSRtGwOkarF5WXEbvuSNmXAY7gBqqEGUBAwCCHYgsu
CQm0Ikjn5dmRuciVH+UAVOOi9Pur0II+6OhAAI9CAAeoAqJBk5AJG5eVdGOAFK/MHG5l3Ko
cruMKsp3MQ7yDG1McjYmMFSMbR0KAIfqgCn+EAYoA+IP2u/2hrfwRf8Aw/8A2d/At1qerfH
j4/ai2leHfDnhJxd+LNA+HOniFviJ8R5YmKWeg2ekaQ0ulaNrmrzWOnReItRs54Lprm0lhr
5v1n4ffFzX/wBpb9lb4NfEPT/AsXwXh0XXvjRF8PPDdm2pXfw21P8AZ+1LQD4K0S68dXrRX
Xjm48X+JvFvhTxD4ivLzStNtH1zwY8umGZTc3Nz9heELa3/AOGhf2i9Y8iH+17L4afAnSrL
VfKT+0bTS5bf4iahLptrfbftNvYS3/8Ap0lnFKlu95/pLRmb569B8QSSD9oX4YIHcIfhb8X
CVDMFJ/4SH4TnJXODyB1HYegoA9ggsrK0jjt7W0tbS3iDJDDBDFDbwxq2wCKGGVI4o06Mka
IDJKr7A6yZnCggoi7RtKFAXlIDBkbzWWVeVfKgZbYIpNjjeCuddTTKbrbLKu2S5C7ZGG0Lp
UcigYPAWQmQY6OSw+bmr29/tUa722m1kYruO0sJIgGIzjIBIB64JHegBQiquEUgBQ6KAr4B
3YbLCSUbSkbPwytIoChwWzIWKk5LYVkwAzuxAMj9DIrbsDzHQIS0Y8lRIcBY3dxdwKHYK0F
ySu47SVe1CkjOCVDMATyNxx1NV55ZBcSKJHACaeQA7AAvdzK5ABx86gK395QAcgAUAW+SSS
N5BZRkYJZTgD5YmaEF5AVJk3KiI3I3kS4IwCckKoJwRkhRzgkkZ9CSR3JPNUfMk+z2LeY+5
3tQ53tlgyZYMc5bceTnOT1q9QB//9k=
</binary><binary id="_16.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABaADwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++q6u4rSGSeUwpBAheeaW
WOKO3jEUkjTXDuQsUC7FDSscIC0jhYkZx8k6f8RPFH7R97fv8LtYufB/wDs5bzSbn4s2Edq
PFHxW1bT9SlsNY0f4WNeRumg+C9NWxvrS/wDiTPa3t/rt1dTReAIbYafF4kl+W/8Agql+07
H8I/AHws+Dlnd2mnar+0j4+0rwfr2oahqZ0a30D4V6a9neeO7q61VZxHZTeJpdQ0X4f6fcI
8arc+JZ3aV0gwPjSw/4KhapcR6D8KP2cfg5f+OYtOW08PaTa+DJtP0nw94d0rTRpoMNxqkU
j6FFocdpeWZkvtNMLwpCbCdtOk+2SqAfqv8AsWeEfCPwj8J/Fb4PeFfDnhrwbY+Afj38WJT
4W8PWltp0GmaL438Qnx14M1Ca2iXzpl1jwnr1jcLrF3JdXOs3MF3LPdzXcF4sP0H8XPjT8M
vgX4K1H4g/FvxhpHw/8H6XNZWtxr2tS4iu9Q1GYW+naPodnBFdal4g1zVrhhbaTomjaff6x
qVwyxWdhM+5U/Dr4z/ttfEvwbDp3xV8Sp4J+BfxF0W2m8N6DeXNxqfjTxn8QLyOJ9U074R6
x4N0a60jwR4mtPEeppqi6T9o8U2p8GTveeJV8RaVZpfQ3v8APb40+NH7bv8AwVT/AGh7OT4
f2virx3qDrbtf+LfAEOuaB8N/hnokNvcW9z4M+C5k157HQvCOl3lze2fi74oXGpt8QfilFd
TCz1DSPDN5YaZEAf0afGn/AILmeAbLWtT8Ifs0fDi6+K3iPTbOeXUdQ8VyzaHbafcxG2e2s
bjw7ZRJqMNrdwSz3Nw+uavoWt6ZbbrtvDt6F+zt6V8Ivjv/AMFE/wBpjSdGv9Lu/hp8FdI1
aCcjUPDHg3T/ABlq2n3CrYNu1PWPG2qy6HLHDJNdW9tZaF4N1WW8MEJOoIWkEfwP8Bf2b/2
Ff2ObXw/pX7VP7VX7PfhbXND15db0T4S6J4m8M6hfade6JHbyapY6tpfh2TW9Unt7y4SaXU
9NvYLs30s7Q3qTXErM/wChWjf8Ff8A/gnL4K0xbPwd428f69baTFM0114V+AfxbuxFZLM9w
yS3M3he0tDHHBi6iZd0S2oWUhEkO4A3fEn7N37ReifbvFXxv/bs/aK1LREvY0tPDvgS58Ff
Dy/1bXtVEOlaF4a8OQ+DfCujw3V3rOqukOnwyG8t7UTXN3Moa1+0J9J/Cn9kbxZp/grTV+K
H7Qf7Ser+L7tpr+9t9M+PfjCPT/D0F0Ve08M21/aCyk186PEPJuvEN7Al1q9891crHbWRtL
S3+KfGX/BVD9lD4mat8IvFvgO5+Mus6v4L+JVs/hnw5q/wS+K2l6b8S9Q8XeH9f8IXGk6A1
n4Y1UXnjPS9N1PV9X8KrfWFnpS65BDZ393pSXjX8H7Y6FeR6joulahDBf2sV/p1neJa6paX
Wn6lbLc28cy299YXv+lWV3AHEVxaT/vbeZXif5kNAH8cn/Byr8U7nTf2g/gB4A0678Qxx6T
8HD408Qvp8VuLW18N3/jTXdKlvbO4VHkt9WvdQsdN06K4WNhppMOrQW081hEh/KT9nv8A4K
Lt8F7WXVPD3hvRJ5LDTbbQ7KZ9I0+w8DaNEtskljbQ3+o3KeTJM1pKGurm5uLnU/EbTahcR
wvqHlR/qp/wXd/ZO/an+Ovxf0r47+K/hJpXw4+GmgfCzSPAVr8QoPH0XjPwtY3Xh7xJN4oU
+P8AxDpejaLffCnT9Xv/ABBJDo+t6vpFx4Tn1vRrW31vxBoVpqEl034MeHtc0YXOi/Cj4pe
BG8Dafc2Z0/xToum2cOj+JLKx1azbVdQvbBr2O4037fd6cltLba3eXl9aXIs5n0K+nkma5k
APqL9tD4sal44sNF8W+NfE154s8C+I9M8Ox6to/wAJr6y8beJ7y6uTeal4n8DyfYre+0jw1
4d8qX/hH/Gni3Uw+k3x/tzwb4Vs/EtzqGtapZ43hj4l/wDBQz40/DOz8KeBPBOvfs9fswxw
HTR8Ovg/HJ8H/AGq2N5MlkkmreNdNig8b+M45HsSuoahdXYTVb6a5gg06z0pYYoPlr4xa/8
AGOwtdF/aF+CXxG+IHgiS58A6JoWt2nhHxRrFjb6bdfC1B8F9a1fXR4dh03w3Jr+n6npngb
Vta1W+sLKa60Dx/wCENRSytLi91FH7H4Mf8FTf+Civh11j8BfG+DxdZ2V/Lsh+Ivgb4f8Aj
YxI8tzJY2tmmteH49T8u2idbmaC1vppAomeLY7IIwD9Jfgh/wAExfixY+JdJvNH0jwfYaxq
aT6tqWpi/l1KW8tjp1mk1sbn+yovM1AXN3JFP5rOJr+K9nkuHaRAn6C+GP2SfjHouoajaa3
oFlr3h7SpfDWlrdW2k30ts65gj1mCSays7i0S8i3Wzahf6mzpEZ5IZIZtMjYL8hfAb/guv4
/0PWtAsv2ov2Z/Bnijw/FDPbav4x+Aj3Wm+JGvjcRfYtTv/Dmu65cwahNZxrqt9caXomuaZ
BqMs9ohjhNjMX/pH/Zi/aI+Av7WPhi28bfAnxfY+NLW4021n1XwzJdQ6V448BX8MKXVnpXi
rwuIrfU/D97J5SQ3B1S2iS7ucS6Zc61ZNAKAOF/4JwfAvQ7PxN8YPi5rGmWlxrXg3xjc/Cn
whfGxtxax6gnhvQvEvxO8c+H7uCR7R7vxvrfiK08PXGsafZWaDTPCJWxtYI9Q1AH9hrVmMI
DbtyfId3XKquRjc7AAkqA7vIMfvGL5x8e/sp6bJoEXx10W80ybSVHx08S+JLczXUU1vfWPi
vwn4S1ew1CwjRT9nsXhimjgbEhE8N0A/mLLj7Ass+QGP8RDcAgfcQcZ7AgjjjjClgA7AFLV
LC01axv9K1C3tL3T7+1ntL6w1C3hvtPu7O4tvIu7W+spxJBd2d1bztDPZ3EbxSq5MsUsUhQ
/yPf8Fif+CbPgz4Fadc/HvwL4KPiv9mW1jhTx78LfD0P9k/EL9nq4vNV1AweJf2fPFVrC8H
hz4darc6xeTap8MPFKy/DpdfS1tIr7wvH4ht5rP9/f24/25PCv7Dnhz4eeKvG3w1+K3xG0f
4jeNpPh7p8vwu06w1JtD8aReFdQ8T+HdP8AEC6lqenlLfxg2nvpemnSYLu5N7FJttJ5CsZ/
M7xh/wAFmPhL43t9c+CnxP8A2Y/FtjrfjjwfcaB4x0PV/iV4PPhpdF1fTrvRfH/hvTPGthp
N4uoa14Nm1K50rVNBntLe90/WHtnuGsLS7s769AP5Zv2e9KutM0Lx74FXXPDHxo+B+ri4/a
r8D30eh3fh1PHHgHQ7i/8Agr+0f4c17w/qJ/tHwD4/8YfCO7fVL3wDPcS21h8Qvh74B8XW2
pPpl3bX83wF8YPhHrv7M/x8+IXwl8UXP9r3ugTWeseGri11Ce607WfA+vaLba94F1O01S0Q
wPY6z4Y1zRL8wR3M14mri/0yaVrqzm8v9X/2SfjBoPw21Lxl4WtrSPRf2etN8Y/tKfEnws/
j270K/wDGMdt4i+Dvij4XXGmXMsUo03VL/XjeeFLrWfDmj20+nR39vLqXnyulsG+IfjYNS+
IHwU/Z7+Muvvrem+IoB4h+BVnqmq2GnWll4o8C+BIYfGPw58Q6RElxc6nqsPh7+1b7Rr3XZ
bGHTbpbuymnv1Vys4B9Pfsn6VoPxk8XaFoWqf2pe2fiHT4NDukn0rT7iPw/b2c9lbarNFc/
2ZqGpWNrZ3dtLLaabpn2JJEu57mSZpZXdv308K/8EpfEXw2Nt8fP2bvild+GfjHDFI2heI/
DOo6j4f0+9sjci6i0HxEJtUg0HxH4Rnnghu9X0DxDLcpqDxSWsEWjEx3kf8337EPi4+Bviz
4R1BItReOORdRu5QdJtr2JdQ0/TbqdrOyvmjtw1ja2N7qCXCN58ixywLDsupGH94nhD4waH
pn7OGo+N18PW0OpeDvDVhqOnaetvJp2m+IfEGpvZ2WiPPGi3YEPiPVNQsrfUYljvhpsN3Jd
ypshwQD5X/Yu/at8Wa3+1LffC743+FL3wz8WfFvw2n8HePtc8MabqGrfBnxP8RPh94k1Kfw
ZqWieIUe5XwDqWt+GNd8WaTF4D8TJDr9z/ZBmsNX8R2Nkt5B+51s26GNucMoYZZnGG5+VnA
fb/dDgOFwGAbIHiHwa+E1n8KfBr+Htw1jX9W1TUfEvjnxZdwWyan4z8a+JLibVdf1u/lt4o
xLGlze3Gm6TZyRRLpui2tjp1uqrFCq+1WuRFj5uGIIAUgEABhkAZ+YN1yw6MSQSQD+an/gp
J+xj+21rPjnTviH4L+Injf43aL4PVfGvgDWPEUkGjeE/hDrMHiGNpvDeteA/AEV34j8RadD
4ZkaUeJPCPhqz1Gaytmt/EV8VT7TH/NH+2H8Bvi78P9A8Dxwap/wtbx78Sfi78Zfih4t8fe
E/Edtrnh6+1bxFpNnpN3ovgXw5pqHU9B0O8sdJvfFXi2z8UWq6nc+K9H05bfTrOw09A3+lN
NlZIYwrAxwjIjUBcBACFz+8YfMxUGTa48xSSVc186/Er9lL4IfE7WLDxhqnw+8M6L8SdD1u
TxV4Y+KnhfRtM8P/ABD8O+Lkt3t4/E1p4ht7GO41e6mile01Gy12LVtP1K3me3voJIT5VAH
+ZT8PpdXgtJ/EniDwhJ4g8K6FqEFrJf6lot3q8NvL4c1SCC/XXNOXULLUbM6mlyp1MXlnbR
ahdWWnzec8EOyTgfjJ4q1PxV8WrPxLd6ffr4S07w14N8P6Jay6dYaRZeHtMaS9uNX07QEtr
90eW58Qajd/bIwCl+skIurdNPtrK0tP75/j3/wT81zWPEtz4w13wd4a+L1hrsdvZeOda+HP
hrwv8Mfij4t0a4u9X+12/ifwbZzReDfFWraZp+oWUVj4g8N3Ola5eT2ySXeianBE9vX8137
VP/BOvwvdxa9rnwVvZ9StPCWh6Nc+LPDfiSz8TeHPF13rk2oXclprFv4V8UWun6lpxtYLa4
h1qa30/QrO6uY51tbCaOGONgD89tJ0238PaDpfjXSLmWZdYkv0ksLOOGO5TRbPQ4dKu7hZt
OS5uS+mxanJZQRyC3vEuDenynSPcf6zv2G/jLcfEv8AZvfwv4gkgY+HLzwDocs6q8sGr6VD
4r8ILp94b6UtFA5V44LmeVkE8trsuizPMK/j18Iavqnwz1HT/CPii2bSHili87WL2X7Cmkx
3Vpa3N6upNIplN7d/Zrlo75rZXMV+9xNIyM5r+ln9jPWdK8D/AAG+J3iHW/EHh/V21/wxoX
jyyFndq9jZy+DtYtNU1mG9mjiEFxb2sVrpKW8FqZI7m+vbB5fMN3BvAP6/EU7pid5TzGDKQ
FCkSFpGJDqDuRo2RyGcGNsMSUFXIjlB6jhjjGSAMMeW+8u1gCxIBAJyCBzGlaha6tZWmr2M
6XOnavZ22qabdRshintb61guYLpZI/kf7VHIspmRmgZGEkQ2qAd+FNyAqx5CEhtwIZo0Y8b
jjOckbmwxIBxgAAeWIkGApbCKvIJH8TJtZ1Cs6FyrgdEIbdhFMRJOQ23ccFhjYzOAgBcbjg
qHBjRSSzrGfNQkU58bjk8DaSCOAhRTncjIw5R1C/vHDsH2lCoFZ4m3qQUBARRkiIoRkFYgC
qttaTeTgDeYgGYblAAGKKWGJ2YqQxZTG0SHcIiq+YHJicxH/VCQPsYRSlfMQsPDvjB+zR8C
/jpAJfip8PNI8VX1h9klsfER+06T4ssk02SS4s7S28V6HNY+IrfSobmW6nTTI77+yTcS3Nx
LZvOwkPvQ5bjd85JBBDAqzDGGZHicKu+XJIZf3cXzAjDWLBXbksVLZ2p94xhVJCysxChzlV
VgcNtUsVLAH8Qv/BUz/gld8Tv2Y/G4+PHwm8feLbn4B33iebWNK8f6lfWOoTfs3azrN7K8W
gfFSG+tNYk1j4R+JNQuEhtvi0LW8ufBt5JHH49sr+xMWpR/Iv7Enx68afDqbV/B/wAdtM1K
/wDB/iO28R6HHq/hLw7ocVn45utZimni0eHUNPs49G0j4mNealZ3+l35vbO28daZf3XgW8l
TVLfwfLe/6BHiXw54f8XaFq/hLxRouneJPDfijTNT0DXfD+s6fbarpGuaJqtpNa6tpGq6Zd
M9lqOnanYJJa3VvcK8brK8ahVkEo/lX/YK+Dn7OPxo8W/tKfAe38EXGifDbW9O+K3iv4J+C
/Fema+NZ8G+H9F+Il78OvFnh9LjVYbWbXdX+H2rTaVFZWdjDHa6X/a3hi00zUdQMS3NAH9D
37CXjax+JP7Hn7Oni6wu767srv4U+FNKivL7zY7u4bw1bv4RmuLyG4jtrq21B30Nhe2lxbw
3FpcSPbXMZnjmiT7AizsAII28YIYHHVc7upCkBipK79wB4wPwR/4Jqfs6ftbaFffC74tan+
0J4r8PfCLQ9S+Kvwy+Ln7J3jS91rxeP7V8Iaz4v0XTvH2l+I9WaUeFfHniHxr5fjTxXoGk2
dtpa2V/LZR6pe30l203702ihYI0XbhVUYUEYJRWbcCzHczEucnOGGcn5iANYZdguM/u87kJ
AZ/LVWCjO4oEysrxsoY7fNVUdA0ZBO3KkqDtVyjFVWPhFaEFygJAOcnChsbsLNk+p/M1XV3
+1TLvbaLe2YLuO0M0l2GIGcAsFUEjkhVB6CgA3jJJdRk5ySjMMRnbIU3kBvL2HzCSGGAYRn
NDLGfkYKoYcg+QCFIHClFdtyqyBMAZMK4YbgWgtJJGnvQ0jsEmAQM7EKPm4UEkKOBwMCp7Z
3aNizsx+0Xa5LEnat1MqjJPRVAVR0CgAcAUANMSyFmwc4w3+uGWkYEMNjl4GJ8uRShDpGSr
7cZT8l/+Cknw28SeH9U/Zu+PPwK07wnoHxos/jz4Y+Bz+KtZ0ODULHS/CX7TOr6Z4M1Txnr
Wh6fNp8PjO98EeK7Xwv4w0nStYuTa6xdaU9pqEphuJJ6/Wq5d1jUq7KftFouQxB2tdQqwyD
0ZSVYdCpIPBNfH37Y1xcR+CPhAyTzIx/a5/ZkjLJK6kovxp8MlUJDA7FKKQvQFVIGQMAHyD
Z/Hrxn+yJ+0J8ONE/aL8O6V4O8A/tZ+LNR+Heu/FHweL+++DB/aL0+10jSvhV40a+upY4vh
TJ8c9B05/CWs+CtftHt28faV4Vn0zX9Qi1O/mf8AYe23CCIMpTEaAKV2sMIudyfwEHI25bg
A55wPhT/gpBHHd/sEftjLdRpci0/Z1+K+q2guFWYWuqaL4QOr6PqVuJAwhv8ASdVtbbU9Nv
I9txY6hbwXtrJFcxRyr9Z/DK8u7/4ceAL6+urm9vbzwV4Vuru8u55bi6urq40KwmuLm5uJm
eWeeeV3lmmldpJZHZ3ZmYkgH//Z
</binary><binary id="_17.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABaADsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++i5vre0SWW4aKGC2i865
uZ5I4ILeFI3mnmnmmKRRxQwI0rOzgBVYnAViPk7RPHmqftLyz6h4JuZ/D/7P63txpP8AwmU
cC23iX4yT6Rq1xpPibTfCcV1ai/8AD/w5+0Wt1oV14qVE8R+Kme6PhFNM0qO38Q6j8k/8FS
v2qLX4PaT8GPgPE1kup/tJ+OtN8N+KL271kaTDonwt0Xy9S8WuZgTdZ8WzJF4ViMbKsVm+r
TMyzGJj8n6X/wAFOvEc0dn8NfgL8DL74lx+H7iz0HSbL4f31rpHg7wv4e8PXRdtLuNT+1S6
JLoKR2SaXbS2Wp29m2nQ21pfX2kJG2pMAfrR+xfa6F4S+BelfDjR9Pt9Jn+GHir4i+CtZ8O
W5aRvDuqWXj7xTqa6ZLky3DNLpWpaTrFqZPMkutJ1nT9TSSeC8jmf1v4vfHn4UfAfwi3jn4
u+MdL8CeGJL610qx1DUxcz3ms6zfkix0Pw7odhaX2ueIdeu8M0GjaNpd9qDx297P8AZxBay
Sj8Ofj/APtv/E74OtqHxsTTPhh8KfHB0S6trDwnd69e+LdW/aHHgvTLmWfwP4y8GwzeHvCn
hW/0uAtqEnxQ07xX53gnwtb6ldapqWsaZp0Hh+7/AAB1Xxf+2z/wVP8A2jLnXPhzH4w+I1v
a3l/Za38V/CGleJ/DPgG3017S1trz4e/Cax1bUFs/CPww0WyudRsmubW6s/iD8RtPv73X/H
WrGzvINAtAD+h349/8F0fC2iapdeHP2V/hM3xs1aLzEk1jW9Xi0bR11ayuVS90u703RRqGo
aWP7MWS+Op6vf209m0SW2oaFa74mk9S+GPxx/4KS/tN6Vp2o+Ep/hR8E9GuJWumvvD3giDx
3ctp63dzGHOueMdaTSkur5bRzBbQeD5lSO53m+ldo3T4f+C3wV/4J8/sn2mgL+1B+1d8BNB
8Z+FLV/tXwp0PxN4V1aXR9OurCO3vNM1XRPC9vr9/fPcPLbZijtbqYSNBKzJqNzfJJ966X/
wWK/4JneCNO0zSfDnxF8YSadptrp2k2x8M/Aj4oy2DxaUBZWuJYfBcFsyRFhbpEAH8yVZI4
fLJwAVPEn7On7XmhXmn6j8Q/wBvX9orxR4g8T61faF4C8BeAU+Hfw4HiPXb++m1Ow0+8bSv
ASW2l+HtC0myuNU8Ta7GNTu9P8PWd7aWSi9ubUTfUOjfsI+IH0jTG8X/ALa/7bWq+JvsFqu
t6j4c+N0vhfQ7zUFhRZ5tM0FPD96NNtWIGyFrqeRiGmlcyyuB832H/BSD9mD4j/tEfBnU/h
5rvxO8ReIdY0Txb8N4/hzq3wY+Lmna/Yad4u1nQNWv/iT4aspPBlxYXSeHX0K2sPGxn1HTW
tfC9617bzeZplxp9z+xqwQypHJJD87RRFvOAaUHy1G2U93UDax9QaAP4vP+Dk/4vyr+1L8H
fhVaLJLHoXwj8O+ONeS2+0rcQ+Hp/FfjW2mWK5jKCyk1ucx6WZrCWPVLW3gl1G28ye1tYz8
Ifs1/8FPvD/wK0/xRc+F/h3ZTym70jwlolqiWug+GtM/tCC9tvDdpomrXt/p0tk1pdSztZa
fcPdw3ZtrjUdS/fX86n7Y/4LqfsiftYfFn4+yftIeJvhHpfgj4eTfDPwx4TtNYTxdY+OvB/
wDbHw9n8WazY2PjPxhZ6FoEXw3bX7rWbZdGuPGSaR4F1TUQmjXPibTb+6WeT8XdHv8Awnq/
h1fhf8WPD194Em0Z7qKXwto+jx6P4t01pp9AmuJoLTVvDV88Uj6/p+kyR3hja6n0RXvILkQ
X10bgA+g/23/iZb+IvGNj4q+ImuyfFPQtQksoLT4f/DvXrnV7XxXp40Ox1u88OT+MdP8AtO
n+F/h3YeILiy8Na/qV2l7r/wARL3TtM/4R3wnquladqmteKrug/FL/AIKHfH3w5J4Rn8OeL
P2fvgNe6ZBceHfhT8BrWT4LfDG0uNUs4JLGB9N8PQr4q8Ti+c28F3qGv+IZbaedbltXjTzT
FF8pfG3x3+0B4S1/Uv2iPhF498d+EPCXxQXwt4y8UaJ4D1l9P0ey1XxbZazod9LcaBo2nw+
DkttA+JXhXxX4L1wLatBYa7pemyQywt4jZV734D/8FVv+Ci3g/R1Xw18U9F8b6LZOtwYviF
8O/h145aSZdMhkOliSTw9pmpmyW7jZpPsl5NHJudHvhMzbAD9CPgz/AMExfjhpHxEuynh7w
5YSW1naalePbTwXT+I9Runsb2WSaSeGSWL7W1t5r2k13Nm6iMmxE3rX6A/DP9iv4w+GfE9h
fa/oWnafqV9res2FlfS6Zfz+Hzd3el3txDeXjvcWmmretdyForufTJrWGVDHcSRqHkj+c/2
eP+C9l1/wmmj6b+1X+yfptjolxMlufGn7PkGr6nrMWt2dwr3HiG68Ga/qSLdWskKXkKaPpe
swf2VcsLhVnjSG0n/pi+AfxX+FP7R3gmH4hfCDxb4b+Jnh3UVstYs7zw9qsbXOm3d/Hcyrp
Gt6VEtje+HvENohluLrTte0iw1WArcLLaeUku0A4r/gm18ENG8NfDvxL8a7tbbUPFfxJ8Q+
INB8N6hHZRxSeG/hV4G8SXnhjw14Ysb9J5pdRstc1HRNR8balqOYZNTvvEDQ3BWCygYfp2D
uCnIbKqdwwA2VByACwAPUYZh6E9a+Wf2Q7K90f4B+EdAurSTT7vw3rnj/AES6tGkiklhNl8
QvFccL/KFjX7TYT2d1bFVKy293bSrsyA31MM4XcCG2ruBO4g7RkFsDcc9TgZPOB0oAwNf06
x17TtQ0DV7LTdU0jVbOXT9W0vV7G31XStS0++tJba607UdMvVmsr2wvIpZIrm2uoWguImMc
sTL8zfyB/wDBXr/gnD4I/Z2jf4t6R4W1zxZ+yx4n1Gx8OXsHhx1Hxa/ZI1XUn1a+sl+GOsT
xpaeI/grJd3JvtM+Ffie5SDTtas4PDvhjXdCuNW0M1/QV+3r+3bp37D+lfCjUtZ+D3xJ+Lc
Xxg8ReJPAfh4+BLzw5ZRab43sPBc3iTw1ouuza5d2YRvG8lne6RpDaSJpjqEJSHTb24eGJv
y++K3/BX/4cfGbwv45/Zq+In7Lmotc+Nvh/4k0H4iadN8YfDUejXGjTwy6H4ng8B+IP+Ed+
0atr3hvxJb31jK2taTpM+iazoBfWVtILi1vbkA/mu+C/hnU9Q8D+K/g/4x1nRPGvwh8I6nZ
fFCDxtorTpZeI/wBmf9qufTvC/wAVJvCsciwXGk6v4H+LWk/B/wCKekeE/EAuPE3gPxHpPi
aQ+eupiOf849V+HHjL9m349+M/gl8Trey03xX8LvF1/wCEvE1vY3k3l6pAjW04ks9SgiNre
adqel32h39hd2pha5s9YtZY3jijnCfqt+z58e7Twl8Efiz4W+JFppuj/DTQPgr+1npfgCO+
utKv/GiH4uat8HbnS/DE0dlcQ2Xic20/huLXbS6sbe30zT4lmksna1YufkT9oTWtf8feGv2
ePjR4ptW0f4pfETwPqPhrxxb+JLrTNKOuWvwvl0vRvBfjWw0ayNzqrJ4n8L63p+mS6trGmW
NtqzaJot7aX161zfSIAfb/AOxn8KfAnxv8SzWmsQaheSaarXkWoa82n20ek6UWsrW1a0vIA
166vrAcX8SXUc1pHIZmeUI8lftT4U/4Jr/Hf9mmBP2hv2S/iPYeGPihdW9nPqukxalfQ/DX
x3GboXUuifErwzcXdvY+M9JllvpdPstRF5Z65pkjW97puu21tCIpfwC/YD+K8fgz40+GLVZ
dRsbBRqEEmpJFa6o+n61dSTX+l6teWUk+nCWwvLeK6g1ezlle2ktnMZSeQlW/uV1b4gahqP
wQ0xPAyQ6N458Sav4P+GfhiVZGtLDQNZ8b69D4XfxCtqpvY7uHw/aPdeKrIeVdpc3GnwJFJ
9mleZgDwz/gnV+1RdfF3xh8YvBHizwh4p8FeOVuPDninxFYXEdzrPga98cadouneDfidP8A
D/4gLbrpuq6NdNZeF/FVv4XuW0zW9DGt3ULadmOWSv12UBURQpULGgCkAFQEUBSASAQOCAS
ARwTXmPwv+HHhr4WeBPDvw68HaULHw/4V02HSrVXii+2ahcrEXv8AWdYnijSK61vWr+e91H
Wr4Rj7Zf3l400h80tXpyksqMepRCeQeSgJ5AAPPcAA9QAKAP5lv2/v2E/20p/FemePfCfxi
+JXxvtfA8nhfxd4I+J/j2/t0tfhvqZ8W3c2radqPgL4WaRF4k1WPQ9IdNUi8TeFNI0e1WwT
T7XxBb6xLZ+cP5wf2o/gH8aPAafDfw9o1xL8SPEmuSfGj4neMfGHhvxIPGFj4t8S/ELxVDo
niNfD+ieE9MXVLXw1beGNCtL+/wDD2sW0evatqF3qlz4ltreGBJK/0mZGdp2VcqMwM2TsBC
ojbA7AqJFkdHTgKcOo+dmZfnH4g/sx/CTxn4gsvHCeDdH8G/Fjw7qd/rvhb4w+CtH0HSPiF
4c1nV9n9salb6i2lX9lq0uv2yPZa7p3iOy1TTtdtJ3gvrdcQzIAf5oXg1db0e1l1rxz4Kj8
SaJa3OgGxuNc0671HTNOktlk0G403Vksr5bjRbCF4rKy1HSrmW0s9P1q1gm0+OGSCT7N5N8
S/GHiy6+JeseNdVtrO40uWWx0zT9WltYY9C0qx0qyt7DT9P0WOOeaztbPTYbS+vZoElkukk
W4S+ee61Nph/fZ8b/2BNXvPEeveJvFXhzRPH3hXXZPJ8S6x8HvCGg+C/Guu2Nx4fMEuoeIP
htJNJ4X1LVtI1e2t9S/tPwvPpLaihubq40e6ubgwS/zRftPf8E+PCa2/jXxB8DhqOqeHfC0
WltrPhHU9Iv/AA94ttdS1y2srpfFreEPEsFprHh+zuLc6Sl7FrWk6BqcmpTSnSrF7aaO5kA
PkLR7MeDNV8AeL/CmnXWpQeKri51++0q+1e1u9N0TwyNZgiv1821Ame0iS1hvy1uyxppWor
Z7XurZi/8AYd+xt8ZIPi34C+A15JNY20dl8bPAWmw2ttf2syXD6foHjSO11KJo445pobpLm
1e3s5tz2/8Ao7zKHjav4oPBuoXHg3XdN8EeJ5LWye2ktNAtPFetTppFo8mnsbq2sxPfbF0y
11lpPLms7mOMXljPA07S2d1O6f1I/sMeIfDHw6+HXw6vL/8A4Ru8s1+O/wAIfGum6hpzxRa
XDpeqeLPDekeItd0uMRSSi5geXUtOsVkukiGm/aIFeYBXnAP6k7cAxYIBYZMg2ybldk3yKA
wRneR55WXzD5u1lLK7EkXgchScZKqTggj7o6EAAj0IAB6gAVkRQSbQj+XmN2HltIpZm3AMz
hiyZZsBNxBeIp8u7gawACoFxtCIBtOVwFAG09xjoe4oAY+NzY5YhhwInOPKi6K21g6ht4B3
goGB5kQKwbc4YIWKjarbwfm2KqsFG543GMJKodAhLgggpI5wwGCWHzLu3OuNkYUhDtwFlCF
mTdsxlmTzTihcLglR8wGxQoA3LmNOCsahQc5IPzqTkJtYPkAkeKOZVwxjYJlJY2CkeYoBXL
RmI+YTCw82KZULBVjRlVx4P8Xv2Wv2fPjm/wBs+KXwy0HxBqsbLMPE8Lah4d8XxrDYmyjWX
xX4Xu9G8RTRW1sFgjsrjU5rK3CWkkduJo4yPfUj8tiSwLByNy5K7RJEOoYDKY2yKQpJYDay
oMOZGKbFIVjxyr4DFWUndmQbG2JINxbBKs/zOuAD+D7/AIKuf8E1PjD+yL4um+K3hHx/4s1
v4OeJtY1Cw+Hnxd1HVLdNS+HmoeJss/wN+KezTptJ0+31zUrYW/w2+K92v9kajdyR+FfF/l
6nPpN0fKf2W/2m/FPhn4Y/EX4ZfHLS9aubaz8F61qHhLVfC2maZpvhy/1/QILy/j1HQYtHs
0KeJ/C1xYW1z4803T4Labxd4dgfxTpthdeKfD2sWd1/dn8dfDngzxJ8IPiXonxF8ERfFHwB
eeAPFx8Y/DV9Ij8RnxxoVjpMmoXPhqw0qZhHd6tq0dmbPSFtxFeJqMtpPaTWtzaxMv8AMl+
w18HPhV+07+yL8cPA6+B7+2+IXgn4faH48+CKSWV5pXxK0/QvGem+JdY+EGoaHfz/AGLVr7
V9H1zw9q/ha51m6stMeDWvDNwJtMisTKCAf1MfDHxjbfED4d+BPHlpIpsvG/gnwl4w06YuY
luLTxN4d07W7ebLRRyy7Vv4VPmKCA+XjVhsr0DkhSRg7VyMhsHaMjcAA2D3AAPUACvx3/4J
r/s8ftBfD2x0H4veMP2h9e8WfBf4sfAvwnd6X+zfrmp+IfGWkfA34jw3OktFaeBPF3ie/v8
AU7nw3pWkW+taPfWiS2DyahdrHBYWthptk8f7DjAVMdNiYznONoxnJJ/Mk+pPWgBj4UkkgD
5SQSVywVSSAy+XIfLjYkMSVKKVKE5DGVDjMZY8YyFAwp2EBYXCM24ldzECHezsQgIaxk+p/
M1QkkkHn4kcYvbFBh2GEd7MOo54VgzBlHDbmyDk5ALWBwfmcEJglNysEK/N8ojVArbiCHZW
3s+GQACM4AGSucBsZizhlbBETIf4OAhckJGq7zt+azk+p/M0ZPqfzNAFZlV+ZE3FN7gGVlR
WUby6SIxPlB13Bn5gcxhVRgAPyK/bC+FHxE0D9sv9kv4lfs9a14U+Gfi74wx+PP2dPHXiu+
8CWniix0jTfCWleJf2gPBmrxaF9t0mKfUNQv8AQvGng7Ur6aZpbfRfHOsXlgw1L7I6/rdLL
IJHAkcAXdmoAdgArbNy4z91sncOhyc5rxP4pAN8WP2bSwDGLxx45liLDJjlPwo8ZW5kjJ+5
IYLieAuuGMM80edkrqwB8R/CD46+J/gF+03ZfsvfGrwqPhrYftB6Rqfj/wCA19ZXF9rvwyv
/AIrWU9/dfF34ZeCPGt4ILa2i162l034n+BPAGrWel6zo8beLdAtBfWa6SY/1WDB1RgGAZE
YBsBgCoIDAZAYZ5wcZzjiviL9uhVf4BJqbqG1Lw/8AFn9nvW9B1BgGvdE1qL43eFrOLV9Iu
zmfTdUjs7q5tY7+zkhu0trieBZRFNIrfbhRGJLKrE9SVBJ7ckjPTigD/9k=
</binary><binary id="_21.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbAD4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++yWcQjlUPKjAJLksAVwm
0b2OJPkRiwARm2ozunzjr3xX13xt4u1f4efBg6XNeeFtQfRPiX8TtZt7e78I/DjWI7a2upf
C2mWyyo/iv4kix1C11JdDjuBofhu1uILrxRemS5g0a68U/wCCiX7Tk/7NPwDGpaBLdN8SPi
l4s8J/CT4ax6d9l+0ab4q8bXsOl3fi23mmG22i8H6Nc3Gt/bLl2txfJpVsQRckH8+bL/gpD
8Fv2b/B0vwV+H/hvXLnVvD8QtdL0/w7bL4w8S6xrPiWH7VdeKNeSWNJdQ1DXtRXUNSl1HUN
WNnLP59hc3qxWUFvCAfq7+zfNqOkX/x58Ka3rfiLX9U8PfGrVp4JvE2pSa9rY8M+JPDPhPX
fDdwpzHJaaXqEV5qM9lZWtlZ6VYXi6pYafbx/YbmCL6F1rxboPhzR9V8ReIdW03QvD+hafc
6vrOu61PbaToul6VZRRz3mpahquo3VrYWFjbW7NcTXN3cQxxQ/O7ARyV+Jfj79tvW0uX+KW
k/Dl/gd4s8O6IumeIPiD8YfEOn6N4C8Q+H7G1utVtfCfj3wVoiar408T2xmOpS+Fr7QLTSP
FOneKJ20vwnfarb61Ppd7/P9+2n/AMFJP2m/27/iL4a+Fvw/0/xAmoXev+GJdI+Dnw7XVdY
8C/C280SW81C4n+KGlT2Ai+L/AMcfEix2rnQPEkOpfDb4E6daRaW3h/XfiZ9q1zQwD+mj9o
L/AILIfsq/CU2Gi+AtSvfjl4v1eWKHSdJ8CrBb6dcNeKqadfRalqSS3es6NeXUkdrBrHhTR
vEGmXE88ca6hEkdzLH5p4F/4KKftc/tGW723wH/AGZvBfguMyaZD/wkXxT13VfFojm1Cz+0
Txr4U8EPpMVjBoxhlVNV1nxdbRX9z9ns2020lkUN+dv7K3/BMrw/8NNJHxZ/a0+Ifw8+B2s
63caNrFxqHxM8Y6LpvjrxPM01pNrUfiTxF4h1SK4ubK7vDbQS2jSyw28ctl5KqbHTzF+s3g
r9t7/gln+zpokXhnQP2nfgT4eh0e/voHttI8QPqf2eezndxaSnw5FrPnC1idLdL2a5nlubF
I0Es0MrhgCp4r8J/wDBRp7jW/Efjv8AbP8ABXwf+HWkadJrGu3fgj4DfD2DUPDlhpsXm3M6
Dx5N8RWna9CRi0tJb68uLme6EEMIcQ20v1h+zF8Ovjxpnh3Xte+O/wAZPG3xGfxRf2934P8
ACHjvwz8O9B1bwToNvJqBtrjXp/hz4a8LGfxTr0N1FdalpYuJtH8O28dto8EFzf213fN8R/
Hn/gph+w14x8J+Ete8L/tHeB/FOlfD74meFfHWu+DbxfEXhvTPiRpukQ6k1p4QtvEvjbw5Y
6BqOvW+p3mmeMvCnhx9TtU8T+JfDei6As8cur2SS/rX4A8T6F428I6D4v8ADV3NqOh+ItI0
7U9L1GfTdT0iW7spoWEDT6brMVvqdjdKEb7Ra3ltBNCzBZIy+92AP5mf+Dk34oah4XsP2Vf
BOka3BpGq6xc/ETXUkaCa6ns7PSf+EJm1bWzZRkRanaafplncx3VvcRSwhp7cRbZpS8H4mf
stftu/B74S7Z4PCGrahe+HzLcW8Fxq2qeJb+4vZ10uxXxV4tFqyajqU8z39/HGtoltYaMsE
kMVnbCzsriv1U/4OGvhL8Zvjx46+FviHQfhH8SvBvhH4eeGPE/wysfiL4ku/DmnfD3xPqni
rxb4F1uFbLxToniTV4fAi6tBpEmk6fq3xDh8HWGszpNozXMZubeaL+ebwZqHw80Xw/efB/x
Z4Oj8AvZ6u/h3xFFrWkW0njy9v4rE6RJe+ILPUFs7W6WSS+nu9H0HUBaWOtalp2n3FsblLX
TXtgD9Av23f2lfFHxD8I+FvHXi/XrL4Y/DnxN4b03XdO8SfbIPE2seH4L7xBFY6END8Eafq
N5ruq/F220gXHifwjpEb6V/whmj6nonjTW9Y8KaboejtqXzz8FP2vf2idK8Hz+Ev2IvhlrH
7OHw01bQLDRfEnxc8I+ELHWfjZ8Ub7dJDc+PPE3xa8WwalpnhcXEM95rcel+BprKygvZp7f
TrrXZUjmu/D/H2qePvhj4Q0jxn+zd4o0jw54O8I6HJ8PtZt18F+E2l17WPhHq9z4ZuvEPiX
SdW0/xtpc2v/2Z4s8J+LfF3l2Nu2saX4pttT1OGS2i1GOHrfgh/wAFYv23/Bgk0vRfCPwD+
J3hlJgGsvFPwA8JNFazN/Z186tqPgI+GYLHTtai1CEbFUTJMZr3y4pGkiQA+mPA37CX7RXx
J8aWvjfxz4U13xjr3jS2sbxNS+KfiiDxquq3bQRXk1xqWqaxceI7y9vL+6tLyZrefUVvFnt
IorRLWAQwRfoX4d/Zh+K3g6S707xD4B0630SygsEe/wDD9lKtuLSGe5tIdJ1iFbh3SCxidj
daNFbedewS6dbSSKVaMcf8B/8AgvH4Smk8Naf+0x+ydc+E4I52tvEXj34I6pqerWVhaxw3m
rQX1n4E1mW2GlKNRvBLdWOi6/rl3Z6deTWNtClypSP+iv4CfG34FftM+E4PiF8CvHvhz4jf
DHxCurRw2kEv9m67barJOGNv410e5uINbt9WniMcc2meK9Oju3ji86zgngjFwAD5T/YI/Zb
0fxJ8avHfjbxPpulNoPwdh8EtpWg3kFrKt38cfGXg+11zVvEN7axJdaHLp/gDwLquiaD4U0
ySO/8A7M8S6p4h1K4jiv7K1KfvFH/qwpk3sgjRvmDAkJnePmkfEgIYeZIzFcZOck/IX7On2
nTfHP7RdnLpw0myuPiJ4U1fS7kRuWvrPVfh94ejlaZzbW2+Wzu7B4LhWluPs8zTxjYhSvre
3O8SSBmaNynks28gxDzPLKu/31ZCHBBOA4JYsTgAz9b0TS/EWm6loOu6dYa5oWtabcaVrWh
6paWl/pWrWF3bSw3um6hp14Jbe/sL+0lNtqGnXcb2l5ay+VPvhaZH/ki/4K4f8EqvCvwo0q
9+M3ww8GN4y/Zu0jTJbbxZ8PtAuJNH+L/7NB1e6tvL8TfAvxld/adN1P4T3k8UlvqPwh+Jc
eoeHfC2py6e3hHU/C+iahI+jf0lftUftX/Cv9kPwFpHxK+Mt143Xwdq3jzwR8OpNR8E+DtR
8Vy+HNe8byzWWg6l4gtNNjN1pug3Wp2yWL6m6TRwand2GnJbSXl9bxS/nD4m/wCC0X7I+o6
XbeEPHvwr+OtrffEjQ9ZSy8GeLPCnhBH8U+E57c2F9atv8Y3Ft/pmi61p2pX2ga+mn6rp2i
eLNIutS0m0i1WAuAfx7fAXSvE3h/U/iF8NtBtNF+K3gP4weGLn48fB3WtBi1Cyj+JNz+z5p
3/CPfHbwfe6DqfkeMPAuu+OPgH438b6B478P31jDFa3Vl4S1iw1/WdKsIdXr5H+MPwu8Z/s
wfHHWPCun/bodIeDSPG3wx1O9ilis/HHwP8AH0Fvq3gPxXpkZuZFv5dS0a7s7XUpYZrye11
+C906GWS/0/UYrX9bv2WdX8BfBv8AaS+KPhLwD4b1Sf4FS/tGReLPC/j74oadYaZr3hLwzo
Pwn+KVv450PWdKspdUsP7K8T6bqf2XW7OxvLmy126tBe2pnCadpdl8I/G/U9O+M/7Pvhr4v
T6k8Wp/AX4xeLf2ftEa48LalZafefDnxjqfijxL4Bk07X9WvrjT9ZvfC954V1XRbPw7BDYm
z8P3t9fxWS6tZ33lgHc/s2eGvDXxM8TaN4fuY5NYS4trbRv7Lu9Oxdrr2oy2l1PHHqTakkM
ks7Ws2pXVwYo5VMc0Elhb28uF/fr4e/8ABMP4u/DmWx/aD/Z2+JGueAPiVp1jLp1veeENa+
w3+t6Hbyy29xofiHTLywutA8Y6BLL5U11pmoy3a2ttK+p6RqemXluL2H+en9lbx5L4W+JHh
DUEln1CGLWdO1i80mBoorhdPt9MSVFsbKKGCeC8sIZnVdQtJJrW6ctDdXKWsk0kn94/7PXx
V8ID4BTeJL9ZYrHwt4T1jxo9xa6ZNbXeraJoWjtqtxeJZyWcVrHPqOjWlxBfQWkcgUXtxHE
jC4jYgHx9+zF+2xrx/au8M/Cv9o/wtJ8IPjZ438N+J/h5r+haXNqV38IvGt3oD6N4p+HHjL
w5qyEx+FPEmuRXviTRtR8JeJIoNWhu/Eej6XYX/iGG4tJx+8FtnyskbWcRSMhEYILxDklCc
jjYCwXATCqFAr5U/Zz+E1n4f8Oa18QfGWhaFcfFj4z3en+NPiPdnSYJmsJLqGzv/CfgCwed
J5DoXw60n+ydLsljWGC91211PxMYTf6rPMn1ZbAiAA465wGyFBztQIMhFCBCgB5Vs4XpQB/
O7/wVj+DX7b3juPWbbSdX174tfA3UDdeLPCPgLwH4T0ix8M+DNV8LLoGr6Ro3x3a61cz+LN
Gkvob9dG8RppGrLaHNzb6Hp3iDTbXVk/m9/a28A/tAaB8PfEPxg+JGkalqnjT45ftPW/jGA
eCfEnhvxT8KvBUnhXwNqPhq8uvC/jLStQmbV/E3jPTtQfQvFWh2+k6GnhvRPBWinXV1DVbn
TfL/ANFi6hcFpYykaIjoGVmXyi0KsdxjIaItvlEcilGikmE7b8Rqfk/4m/sV/s2/FnVf+Eo
8Q/C7w1pvjW38SWfjbTvG3h2GXw94gj8caYiHTPFeqHRxZaP4j1G2YRR3EXiTTtTt72FVF8
JxtwAf5onhbxjrhstVj8RaTq3iTwXpU+pWt1fXFzfStZeII55bq/8Atk2gTyNpYNtbxaTHd
3QvrlbG41CCyWMX1zMM74+eMo7vxd4Q0LRtMGjfCnR/DkkfgTwzob6x/wAI3pk+o3UDX93L
Hqcl/HFqE7X9tZpqf2Wz8q1QWsQMyTTz/wB137Qn/BOJr7xRP441L4WfDLx5b3NmkXiTxh8
GvBdl4M8eeI9GlnjfxDd+NvhZfatN4d8X+IX0OO506DxL4M1q11We3upYLjwJq9vFbaTc/w
A8P7Uf/BN3w3dXXjU/AjxFeeLLHw1/bdr43t5Y59I1K1jh1a1a00i68H6tHa6lo/inSrzTJ
NI1DSbe3tBCYkQRW0kixRgH57eGfD8OjeGdJ8X+GP3V8k2j6Jc2kMzWTST6dYalea7/AGLe
tfJcXWnw6afsVorXc+bqSWK4iFukEZ/qC/YR+MUvjP8AZl+LHgzWbo6hdeHPhZ4n02SBYp7
iOTwxN4P1VbAi5vZQJ5IbWOC3vprWaNJZIp45PKEaxx/yh+CZte+HusN4V8TzT6BZ2GsWep
aUutvd6NZaNAtxfxRXWuGY3PlC2QSWUeoRutxdzrGvlSzwXEC/0HfsCX+laT8Pvip4lktdL
t9M8YfCPxNo0F3DdWtraXOqWtn4msZlvrmKOO20y21S2vtN1P8AtdlsrOe3hs9QjeSfVJok
AP7GdLhX+z7NAxQR2dqnlCIIvywRqshjRQkLmIxq330RVykaEEDYQbV2DI2hPlMiuR98ZyM
ttYAbCzcoFUKm0rXn/wAMvEumeMvAXhDxlo80kukeLvB/hTxPp08hmJm03xFoVjqlhcqBNM
E82zuELqQvlSg7sglm7+NgfMUbhsfGCSVA3SY2gsxU9QQSBgLtAXCqAMlVZC6MQdwVSEYeY
dqpgcIWQhpQ2/krtTJCyYEflR8YB+UggFjw6ANFuQea6kI3lSkhc4Bx/q9s0jhdwZiFwN43
KwMbJ8wCN0YeWzMu1/3XmMuWYqtUXQOQRIoXMZBba5VMGRQ7YO8bmDhNrEqoDLsNABLawXC
iJo2aIN8i7xEpJD7UYcoykAt91phIAZVUgNXz38af2W/gb8fZ7W8+JngaLVde0qyGm6N4t0
e91Twr430TTTe2upXWm6R4s0G607WrOx1Ke1giv7Jb6S3vopnify1dhX0OsgYhcYaSNnw20
FsqdwCZ+dDIxxGG8nADGfc4UsliJWY7k5dXwC+7agZXEoG1UXbGVjY7grDy1LfLkA/i9/4K
4/8ABKb4ifA8698evhT4h8TeMfgNPd2mqXer3Vjp+seIP2cPEUupxX2peKviHaW+ktcfEf4
L6+j3h1nxXDHea54Fv5bC51nTLnw9De6lb/AH7DP7TvxS+E/j7UvAP7QWkaZB4C1u81ybTt
W8N+HfDukaB4ht9Vnil1fSXn8P/Yfh/Z654qMN1pvwo8V20uk+Gtd1K41Hwtezz6X4r0jxF
of+hXq9nYappt7pGrWlrqen61aXWkX+n6hZJf6bqNlqsa213p2pWdw/kXVjew3E9pe2syMk
8E8rYVY5Mfym/sx/s9/sg6/+25+0x+zPoXgGzsvgJdeL/jBo/gD4f67b63BB4f1T4e6d4V0
34q+BtMmv7fTbWztLe+8YL4j8I+DrDUvEktr4G1izvddttMsXNuAD95/+CbfxB0L4j/sefC
zWfDmu/wBv6LpD+NPA2m6tJ9ps5byy8B+O/FfhTTZ7uG5tbK8tNRbStO03+0dKlt86Jcg6Z
5s0tg8r/dcQXDupB3MDjOSAdzrkA7UBWRSFUDu5Zi/H86P/AATz/Z6/bE8NeLmufBHxy8S/
Dv4O/BD9prx58NfjP8EviikXiqX42+GoUttft/i/olzrPhiHV/A17rHhrxB4Nbwrpz6prGo
ataaQuueINba/u7yC5/ops8rbxxHb+7jhX5HeROEKgxs7u3lMqq6bmYkNuLNngAlcqCwbp8
uQGZtysgLL5fmKQyiMuQqtui3qgZ5HFRmKMBgYweXYki5yzHJZ8Lv5cxuwAZjkoc7nGZ3dl
R2UgEIxBwM5A9xz0HX0HpQmABhVGQM4RR0Ax0A6YGPTA9BQBE0aoT8pViNg27yHAVMKC5Ku
fL35jKESsoGQUyQtnIbLbh93kK0YyWxGvmB4mjVMBDJJukZWCAkLEbiXy5Tu5WCRxlUOGWO
NlONuDhiTg8e3AqfcSIlIUqy5Zdq4JVVK8YwMEDGOmBjoKAImjhAKOqbRvG4tIqr/AAFwGk
AKrI7rtSTem87cF3J/J7/gqd4Afwh8GNG/ae+FfgjwhL8W/gj8YPAXjZL+6tbfRB4o0fxzq
GmfB/xVF4s1fSf7L1HUbDS9M8T6L4guYL3VJrnULbwPaaTIwtJCrfq5LNIGtuV+eOVmzHGc
kNFzypx9984xncc5rh/G3g/wv8TPBOpeCvHuh6d4o8KeIJ9Itta0HU4FfT9Rt4NV0e/iiuY
ovKLIl5BDcKAy/PEmcgAUAflL4r+NnxR/Yj+KXgPx/wDtN6dpug+APix4i0P4I/Gj42+C7b
Urn4M3XiNrGPQPgV8brnR5RqVz8DdTe/uIvhx8StL8USTeG7/S9T0TXtO8X6jH4WSyP7LWa
utvF5q7JjDAZl84TESlXL/MC2QXLbXDsrLjaFUAV5/468N+HfiF4W8QeBPHWgaL4u8GeMdD
Hh/xV4Y8Q6VY6rouv6JrlyNN1XS9UsLuCWC7s72ymkglhkUqAwePZKquu14A8P6P4P8AB/h
7wf4csl03w54T0bSPDfh/TRNcXQ0/RdE0y007S7IXV7Lc3t19lsreGAXF7c3N3KEDzzyyFn
IB/9k=
</binary><binary id="_18.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAlAD4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAEDIB4HavmX9oT9oy6
+A+gX3iCH4QfEL4gafp9o11eat4ettOtfD2ngD5f7S1S7uXuraIOQk1xFpVzFAdzSMFG6vp
teg+g/lVLUbCz1G0u7PULeG8sby0uLO+srmGO5tb2yuIpIrm0ubaZXingnikeOWJ1KyoxRs
qSKAPzX+Cf/BTb4W/ETURonxA8PXnwy1C5WN9Kv2uz4h0HU5JpY4E0/wC1Wtla31jqDTypD
ALmwNpdsGMVymGVP0yRkcEqBgEr0HJU4PTPGQRz6HtX8sv7XvwW1X4G/GvxloumeE5tC8E6
7fXOsfDm9hiZbK50mV0u/smlX0TPgaDdzSwtZu/2u3jgid1ihaJj95a5/wAFKLix8B/Bu78
IWV1F4s0GRYvi5oWvWVuuleINO0fw6Yp10jXzK8wm1O+AvrOa2iFzFOBDLG8auZAD9q8D0H
5CjA9B+Qrz74U+MNX8f/Dvwj411zw5/wAIlqHijRrTWm0A6tb62bC3v0FxZ51O1jiguPtFo
8N0AsatCswhkHmxvXfJLFICY5I5AHaMlHVwHQkOhKk4dSCGU8qQQQMGgB+B6D8hRtU9h/L+
VLRQAi9B9B/KlPQ9qReg+g/lS0AfB3/BRbwAnjT9mLxlewaXJqmt+B30zxbpMlvDJNfW0Vp
fw2+uGAxJJOlq+jz3M2oIrLG1vbhpWCQKR/OvdR3kgW6uY4FupZZLu2vQv2uCS1uIkUJLJz
H5vkorKhjKwecVWMrkn+ujx94WHjfwd4q8INeS6dH4n8O6roM1/DEk0tpFqtrJZyzwwy4im
njhlleJJcxeYqeaCrYPzp8Pv2Hv2cPAUmk3tr4Bt9f1PSLOG2ivvFlzPrsN1cwjC6vPo9yy
6GNQkX5S0WmRxQxlooo1O5yAfgTYfEbx/Jokelr4y8a2Hh+y8hrIWniDWo9EtHEixWsdpHH
cRaf5Ej8IywCGKFRHBGJI+P1S/wCCcXxt17VG1v4KeLNSOpvpNjd+J/C97OHa6/5CTxeJNO
mupCGvI/tt7HqVq7F5FE1yd5jASP8ATi/8F+EdR0eXQL7wr4cvtCkj8qTRLnQ9Nm0t4lKlY
zYPbG2IRgXRfLADYwVIDD5M+GX7IPhz4R/tDTfEzwc9/beFJvBmt2sGj3V6119g8S+INZgk
v4rY/IF0eHS7aEafbNGxtHMkau6CMoAfbdFFFAEYfAAx0GOv/wBajzPb9f8A61FFAB5nt+v
/ANajzPb9f/rUUUAHme36/wD1qPM9v1/+tRRQAeZ7fr/9alDFjgDHf1/woooA/9k=
</binary><binary id="_19.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABaADsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+mb4h/sx/HGx+JsXg8ftt
ftOeCLHxU1s3wc8SWPxLtrzSvEt2q3+q+Ivhv4s03WdAu7a08Y6Np2mxax4f120uYoPF/ht
dZiisLTVdMura52n+Hf8AwUh+EmjWF94X/aitvjTDZ3Eklxo/xJ+FfgO9lvLedvKVbnVtFi
8Ca6iQOqxqi6wtxEy3EkhvtwSvTf26P2k/hL8INa+Dfgv4o6j4t8IW2s+OvBvxD0jx3pHw5
8a+MIk1HwJr9lfWHg/wtfeH/DmsaXN438amKXwvLpV3dafJZ+GNc1nUITczXcNvXlVx/wAF
nP8Agn4GkstS8VfFCHbJcW91b6h+z98W1j09VnG77cJPCu2GKS4uI47OZNm55reEl3cK4B8
c6j/wWZ/aS+DnxA/4RX47fs3eB9V0bQrS9Txlrnw08QavayzanFqr2cEmiW3iDz5LOzt9Ni
a4vJr+HU7W4uxBaW17bRyrMf1K/Zy/4KT/ALJn7UF5oXh34b/Ea1g8Z+JrC9vPDnhLxFbw6
VqXiL+zjMuoW/hrUY7m88OeIdR00w79Q0XS9Wn1yztpYb290qyt5Vr84PiV+0j/AMEjP2ur
LVlvv2lPA3w21+6mjnT/AITnR9a+GF1c3FpO0sFvfW3jrw/4ZS4sTfLZzra22pvbJdQ2cqK
5VSPxF/aw/YD+PPwL0vxL8e/gCnhr47fCI67ba5O3wZ1weJvC2r2KMjadqGsv4L1Uy+H9X0
6IQ3/hbxloMVj4x0fW4CbPVI1GLgA/u3OpokiGSUrDIs7KwiR0REIYzTsiloYrcApM7Dy0d
2WeSF1QP+eXwT+H/iOy0T4x/HH4CDRdE1j4gfG34weNtP8ADGpJ9j+Hfxy0KbX0sdI1TxI0
Vq0vh3XtUOiaknhjx/ooZ7vTLnTJ9bi1/Q5rC2i/n1/Ys/4KtfGD44/DzSvgP8V/il4U8QX
OiXOneFPDmhfEODxP4e+IXxl1K41PVIx8F/i78RfDN7cXR8QeGdP0+G/j1TQ/DOl3Pxs8EP
Nea5c2ep6N4r06f9KfHH/BR741/CTT/D+pa3+zrDpPgay0ez0i31n4feKdK13wNpsdlaxXH
2aDTBZ2+sfYbOPS9JsNJhvdD0fU4Zb670nT7K5gjRUAP2U+Cfx08KfGbw7qepaPa6ho/ibw
rrNx4S+JHgXX1sbXxV8O/HGmJv1nwv4jt7fbbvJatIt3ZaxYyXOja9p9zHqei3VxDKYk9wy
GwwGAyqwHHAKg84JGeecEj3NfzUeAf+ChegXH7XP7O/xU0pvDun2vx/1Kf4LfGfw3pmuWX2
mVL2C0/wCFZeOtR8P28cl9/bPgvxNHH4Z1CPW0sG0nw3qtlFd3aXkMdnN/ScvnRpGjFtyRR
K2Iw3ziNQ3zKyqfmz91QOwGKAPPviv8OfC3xf8AAvin4beNbGLUfDXimwisLpJYoml067V4
bjT9b02ZyWt9W0a/Sz1XSrkIDZ6jY29yGKo8b/zE65+zr8UfF+gSaNeaJF4n8V+GfEHjTwn
4h1STRrW2uJPEnw/8S+JfCus61LY208C2Fp49k8M+F/EEdvJbNY6bq2tzXumRQmNoI/6sbh
GMjg70WRoVSTClVkMXyPtJVm2MmSUI2jcSRgZ/P74VadL/AMIX478aeJLex0+z1f4kfGDx3
bXup6i8UOm6Vf8AjTxCYr6e6e7itoba8sb2K8lZ5Y47eBEuJmEbRzMAfzMfF79gD45a14Ln
g1LRvDM+nxw2ep6xpk9o/n3az6sl7B4fgliguILWSymlt41ukkJniZluNkbsifBWp/s8ftr
/ALIWqapefAXW/iH8N/FT6VBqUNv8KvHy3FvdRX02ny6nPq/gK9tH8J69LZ6bfNZ/Y7uwyL
e4tltCxjkJ/cT9tX/gsh+zX8GLyX4dfB7wNbftM/E7SpUT/hJNP1CxtPg5oTXMEMS2t34ws
YtQtPF+vJ5X2WTTNEsb6HT7uO1uG1dZlvI0/E340f8ABYr/AIKD+L7fXb3wvZ/B74K+HY9O
U6J4f8B/DnwzqDXsEZmsLzxBJ4i8dx+Ib2a20vyLq285W037S1o6w2wkgjKAHzPP+0B8QvF
fxYfxL8RvhjF8B/2hDb3/AIc8YeI/CPw9t/Dnw8+LtpNPb3dlf/Ezw7Yx6ppHhf4jpqcq6j
4c8feGNKuvCF7rwgm8SaBoWg3+t3dz95eOv2+/Enw08H2Xwi8UWmm/EKBPCeg30GqaVfaZr
1/4bsIILlJZ9e019YfVLnW/DV5bSadrkLRy2rwSaNqMOqTaTqNjczfkMv7VH7Zn7SeoazpG
q/G/4q6xaTaNq2peK7Tw/qc2mRadpNkjw3DW+l+E7axsr+w16fUbHTLPR3SdL28n03R9Pji
e9TP0X418UfDjwLpcH2y8a68ZfDGLSfgQLm3vdOvNCkg8Ex2Q1rUrC1GnrcX+sweLH8YeHd
Y8U6lqF3aXtvptra398zwaclsAeYaN+0haaP8AFTwX8VRe3Fv/AGJ4t8Naj4y/sq3N9fvoa
30NjaatcNDJb2f/AAkHhs33h0z6raxW9xNAmlanrMcy6dLdt/qY2V/DqFlZX6MqpfWdreIp
eMkJdW8c6AlHdD8sg5R2U9VZgQT/AJfPwT/Yg+OH7WPjLQIPhf8ACm9m8VXljZWmk+FNH09
7Qa7pl49uZfE2p3JebS/h18LYLjT9IN98R/HOp2EHia+tZLTwpp2t3FlcQSf6K3hvxX+1TZ
+HPDtne/s1/DWO8tNA0W1uo4v2g/NjiuLbTLWGaGOVPhW8ciRSI0avHJJGyqDHLKhWRgDX/
bP+L2n/AAR/Zw+KfjS8HiKS7l8LaloOhxeEfD+reJ/E7axrenXdlFcaTpGkRy3U7aNZf2h4
huZM21pZWWk3d3eXNvEGmH4daf8ABr43f8FE/hr4b0C31F/hb+xTY+FNF0nwB4C03xelz4q
8Uad4Ujhs9Q1X4yeJfDF08nim7urgTvF4Fili8F6RKxk1u48Qa2R5f9MNyjSZEeA644+WQs
ohIdWRmACnzUKxYUTOqpMwhkyfjDwv4f034L/GHxj4JSKfTvBXjqz1X46+CrGIwmz8MeKJt
cTSPip4Xsbe3lt0TSdSv9Z8NeNdFthbtHaarr/iq1hlXZaJIAfyq/ts/sF/D/8AZd0a8uLW
4sdQ0WygvINQuLWwtJJNLs/EC282lSaJYarD5en3q6nHHY3UWnW9pM1rcSxvcxQJLX84/wA
ZPFq6zb2WlW2Zr1nfwi11qxWS9vptNa9jl1Se4aS4EaL+5jv5bcW9pNqFxKjQzSQyvJ/Vl/
wWz+L6a7bWvh7wrY3aXdzqVlfS28C21rDFoiLGl7dQAvPeHUr+6068ttz5ktXSe2t3U3EMd
z/LD4I8J+Hvi38bPh18LfFV3BZ6D4y8YeGvDOt6vcXmkWT3OgeIfEVpdXEdtfas9pp73Vxp
TR2unXeoXFtpi6pfKty+8swAPu34H/Cb4g/swfBfRfjxYWccHjab4caH+1HpsTR2Or6zaWm
oXlx4F/Y58KmyhF7ZapdSfEi71b46aj4dgSBbjwx4b8Fy363FxG1nBqfsE/sReOP2hPjton
wX8OPF40+Lsl7FqXxs+J2r+Hv+Eh+G37Plg9lFe6lfm+1G8n8NfFD4nRhLO/j1nUtNk8IWe
vapZaPpOia/rtxqWr2Xsfw9/as8SaPF+0GlxZ2em/F/wx+0z8LvGfgLwD43h03T4dM8FeDt
N1zw54Nto7Z/Lt73RvDMknhfXZbGF47DUru61G5Se1uLIsPrv/gkr/wUE+CP7CPwM8YW0/w
K8f8AjP4ifE34nTn4m6p4Z8W+Hf7Sv7vTL+LQ/AuleEPBt7aR6hfyeI5/EX29bdr6O5Ora3
dxQAixsHIB/XN+zL+y/wDCf9lD4ef8IH8K9Fnijv7qDWfGHjDxJKur/EH4m+L/ALNCl34z+
JPim4ZNT8Q+IZpl2rHK0NjpNnHFpGkWen2FvBaL9Pr9xM5z5cedy7W+4vVcLtPqu1cHjAxi
vxX+AH/BXHTfjT8c/hz8ANQ/Zm+Kng3xf8XtW1k+CNWt/Fng7xL4VtvAXhbwxquseNPGPiP
XrSXS44r7wp4j0LXvCmvaFo1trqwaja2jnXJ31Sz+1ftFCXkggcSDDwQMMoCTuiQ5O2V1yc
5+V3AzgOw+YgEknJIOCBz8xKKu2NGyH2ZDqT5g2PkCPcrgqyj4g/ab1yLw38UvhprTXsljJ
Y/DD4ySXf2cySXS2E+s/Cm0mkFlGJXuoVubpXxGzeXlmViQSn25cKWXAIU7s7nJWPaIkLLi
QlWPG4lAq7FlDEnzUk/Kf9uTx7p+lfFex8LubFtT0v4AeKtThjeWJrtrzxd440i30yxVZIX
j+yT/APCG3l5cxXN5avKtvEE8/e6gA/ka/bR8a618XvjzLqmoahbroeo6lY+XqkksUVh4Z0
aOC9iuBBIyy2tndanDLfXdhJLI72kduJb77ROM1+NvxptrKHxBe+F9CuJLy1sorm21GWJ43
vr/AFGytJXsxO1ultNZ5uYESCzUwCwl022hj2Kpc/oB+1TfW3hLxVefDSyvtP1jUtCutJ0y
50a2ndVvhaae8DXEwE0SQabcrIkQd0DktIjyEK0cnGfs7/sR/EH4zX3iHx1qN5Z6TpFgg1T
V/Ems3Nrotg2nwR3V5rkVlfW8l9cQalBZTgCG/jiW5fUor6cNaZKgHIeLvE/iz4keHNFuk8
F6HrvxE03S9N07xJq1z4UubHxTGltbWnh+2vdbv4NV1HRI9Ngf7LJDdXNpp9sb+yWY2j3V3
qMlzlfs5+Gfirrnxo+F/i5fC/iDUPCd98U7XTdRd/tGj6drup6baf8ACN6xbeGPEN1DfWS6
vo9pDq2qaNqzQPZ2/iHT9OmcrBEz1/VZ+zB/wT80698NSf8ADP8A8ItVl07xVDb/APCV+Lv
ijZ3/AIB+HDfZtH0yOx8PNHrFtdeOfHTG8vZrvxFq3g5JNF8RakVPh/xm+nRO0f7eeFv2MP
h3GPDVx8VNP8K/FOLwNcpqPgPwfP4K0Dwt8LvhtqMdrcadLd+FvAWi6eV1XWJrS5WzbxN40
u/EGtrblLm1aGSa7aQA/lH+AH/BO/8Aa01HxP4N8HfDPW7z4heAPgRqPijTvhnrfgz4gXWi
6t8Ijr3jSe+ub3xv4xl02x+Geo+M/D89lNqms6D4D1S31VLyXVbTTNYkgv7iFf6hrH9jP40
mytG1v/goV+1xf6s9tDJf3ejN8HND0qa4kjV3bT9Iuvh9qd1YWo3BIre51G+uFVQZru4lLS
t926VpGl6BaWOm6HpNlomiWEJjstK0uxtbHTbBBI5MdlptittY2sTvMeLa3t1kJb7QJJCTX
SeZJhSkBKFIyp3InBRTjZn5cZxgcDHHFADZ3KB2WRYiNrbnZQgCRqZXZXdAcRMAMkoCu5lB
XJ/k2/4Kb/tl+HfD/wAcf2qfC3hvRvGviXx/oes/Dv4WaNF4c0bUjDqcnhz4e2Osa14T0LV
hNHY2OoJqvjefUfEevXUJ0/w3oyG3iubnxJqWlWUX9E37YHwg+Mvx5+FMfwz+CHx01P8AZz
8Q6p4z8J3vib4l+HrOW78U2/gSxuGl8S6N4ZNvPayWet6xF9mt7a9e5t40hiuIXuIhLvX8H
NM+AHgr4e/B79sr9pP44aXd+KfEPgXxV4j8CfCzxFqniTXPHE/jab4eeILjwxf/ABB8MNr+
pI19qXxb+KKy6trmgOb+b/hJzplsuvajotukcYB/Ov8As7/sy/tb/th/FjQ/CVrBZ/EPXNW
8Sya1p/w60e80Lwn4D8B6fdzxXN38ZPH914Y0/wC06B8O/DE7QSG1uJbnxR8TdeubTR/DNz
PMdX1q0/uF/ZZ/4Jj/ALPX7PHw28F+HPF+mv8AHb4haI+pX2v/ABC+IUMstrqviHxLbLY6v
e6X4GnuLvwnoujR2jvYaBpM1nqV3Y6cUF3qN5qE9xdt8+/8ESfB3w+0L9nf4kazoPwwuPBv
xKuvjd4+8K/GHxzf6XdWc/xJ17wpqYOmS6Pe39tavqHhrwppeq/8IrHa6Uy+H9J1/SdesdM
uNRdbi8H7PbcRyqoJ3OrjbkAhI3Yks0qr94M6hwCYsBozgqACaC2treIQ2iCGGNFihit2VR
axQwmKKCBFgL28KRRxoka4WIMUQDaFLnjjRHwiqeu0lgFA8wM6RsH2HMgOWOJCTIoWTFJDk
seNxVMDG0EFcrlQ7AwsT824gN82/YAxxHKRHI+FwAw+XKK3ytuzyUJwGVkZcggjKyykEgEs
LKVbzSF2Mi7SIwSSuWbdJhgwQqd2/eFHyqMotPku4kba0tuGCoSGnCn5kVs4cbsEHILckEE
9az1L7nykm2WWZlAIcgmXeP3asyyHLbORtLZZd+Fq+FRljJEoJii4Vdyj90nAO1s478nnNA
HwZ+3P+1DefBvS/h58GPhjZeI/FH7SH7SevnwL8LvC3g2ytdX8SaBo0FvFceOvine6ffXNn
pel6J4K0SbfHrOt3+l6JHr91pKXN8kUN2B8M+PfgL8bNd/aL/Yj/Z6+I1p8M7f9m/XfE3j3
4gN8HNBtbvWb74e6F+zZbaL428JDX/iXcrp2oePPFnxT8ZeK9Du/iKiWFr4a065sDbaR/ay
R3Wq6v+hvhaKKX9t39onU5Yo5NS0j4G/sx6JpWoSIr32maNq3jb4xX+q6Rp92wM9lpmp31r
bXuoWFtJFaXl3bwXNzFJNDG6+0eNgP+F4fAuTHzjS/i3EH/jEcmj+GZHjDddjvDC7pnazxR
MQTGpAB6/a6dp2nwx21lYW1larlIrazha1t4gZXcx2ttEI4bctIPOdYY41eR5pjuaVmew6R
gHfGq53MS3mBNzBdzfM6IFDDcVZ0LKo2/P0s5PqfzNQ3LutvOyswYQykEMQQQjEEEHIIPII
5BoAYBHj5AQMDCg+cwUKQWfIlAWMO4SNAQSANwD7QuwB92MtlshQPM3L8qgsVG47AQg2Koh
8wrvI31YyfU/maguXdYWKsyndHyGIPMiA8g55BIPqDigBTkYJyThH2tjLBRkF5GiXZEkgff
8rMCyyfu9wDSAAKoAAARAAFKADaMAIclB6KTlRweRUVs7tBGWZmJXkliSeT1JOTU1AH/9k=
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAEeATgDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7JLAda888efGHwd4BY2+p
XbXepbdw0+0UPKPdj0QfU1n/ABu+JDfD/wAGomnuv9tamTDaAn/VDHzS477cjHuRXwvdXF1
d3by3Blub64kJkYtvkkdiSM+rHp+NAH0Xe/ta6r54OneDLUQk4AnumL/jtXFaOj/tZQvdLF
r/AIPkhjPWWxuQ+B67WAz+BrN8Lfst3WpaRFqPinxDJpd9MgkWztYlkMOcYDsx5PqAPxNeU
/Fb4Wax8MdZtrea6XUdNvQxtr1U2bmXkow52sOvXBFAH3L4S8a+G/G+jDVfDepR3sH3XUDb
JE3910PKn610RcBSx4A5Nfm58OvHmpfD3xpa+IrSR2t2k2XsAbCzwfxAg9wOR7iv0chmhu7
GO4tpA8M0YeNxzlSMg/lQB5kf2hvhKrujeJirISGBtZeCM/7PsauQfHf4S3GAvjO0QnH+sj
kXGfqtfn7euU1C5wNpEz5wc87j0/Our8P/AA18e+LNDk1rw74dm1DT45GhaSGSPO5QMrtYg
ngjsetAH3/pPjjwfrzrHo3ibTL6RuiQ3SMx/DOa6AMCcd6/L+/0zU9E1FrHUtNudNvYusUs
ZjkU5688ge4/DNexfCX9oDX/AApqdto/iy8l1Tw9K6xeZM2+ayycbwx+ZkHdTnjpQB9vEna
flzx0r5im/a1tLeWZH8DzAxsVOb1QeDjP3PWvpqJ1ljSRWVlZQQynII9Qe4r8u78t/al8+0
gi5lOMZH3z29OKAPv/AOE/xRT4paRqOpR6G+krZXC25V5hLvJTcTkAYx0rvdUvG0/SbvUBD
5v2aB5vLzgttUnGfwxXgH7JhB+H2v46jVcHj/pkle865H5nhzU48H5rSUdPVCKAPm5f2vbI
oCfAdynAzm/Tg/8AfFez/Cz4ix/EzwfL4ij0ltMSO7e18pphLnaFO7IA67q/OnzYxb7SQoA
UDIxX2x+ysv8AxZWWQ43SarcMSP8AdQf0oA96z7CmFiD7U7NeN/tB/EMeCvh8+mWFx5es62
Gt4Npw0Uf/AC0kz24OAfVvagCj4Z+PGn678ddQ8FBoF0dx9m0266GS4TO8E+jdF/3fevcVb
I6V+WlvM9lcw3FpcGGeGUNHMDgoy/MrZHoa/Qj4Q/EOH4j/AA/ttVyialbkW9/CpztlA+8P
9luo/EdqAPRc+1cF8UPiInw08M2+uy6S2ppNdLbGJJRERlWbOSD/AHf1rvPw/SvAf2rMD4T
6fnbj+1ojg8f8s3oA5w/te2IPPgW5OAD/AMfyZ5z/ALNfTdncG6sLe5KbPNjWTaecZAOP1r
8ss7p0YFcF1Uf7Y3c1+plmoWwtkUYCxIB+QoAsZ9q+cfFv7T8fhnxhq/hxfBrXcmm3T2xk+
2hd+0kbtuzgcV9GcV+cXxYyPjN4vIPP9rXDc9vm/wDr9KAParn9rzU0OIfBNqOAR5l4x/kl
dB8Ov2jdf8b/ABH0rwxd+G7Cztr53UzRzOzriNm4BGD93FeI/Cb4Qy/FYatJH4gTSV0sxA/
6N5okEm7/AGhjG39a9/8AAP7N6+CfG2k+KG8WtfPp7M3kCz8tXyrL13nH3qAPdtSvjp2h3u
oNF5n2W3km2Zxu2qTj9K4X4Z/F3w58StL3WUn2HVoVzc6bMR5if7S/309x+OK6TxxM8Hw68
SzoTvTS7gjHr5bV+a2m6pqOj6ja6jpV5PZ38LCWCaBsPG3sR+PbmgD9S1fPv702WQpGzgfd
BNfPvwf/AGidP8WPb+HfGBh07XCAsV2DtgvD0+iP7dCemOle+3YaSynQEgmNh/46aAPm3/h
rK23OreCZPlkMe77cuMg4/uV714L8Sjxf4J0rxMLJrNdRh89YGcOUGSByBz0r82Jt0HmdAQ
7FjnjOSPz6V+h/wjhFv8F/CEQBA/syFufdc/1oA7nPtXMeO/FWmeD/AAVqmuaqEeGGEqsLY
Pnu2QsYHfcePzrpTwMivi/9pD4h/wDCSeMT4R0+dX0zRG/fMh4kuf4vrsGFHuTQB738CfH9
l43+HUCLa2thqGl4trqztYxHHF1KMijopH6g16sGBGcY+tfnP8JviDL8OviBb6wWd9Pm/wB
H1CJTw8JPLY/vKfmH4jvX6IWl3Be2cF3ZzLPbToJY5UOVdWGQR9QaALOfpRSd+/50UAfFv7
SuozXvxceyZj5Wn2UMMYPQF/3jH9R+Vcd8F9Jg1n46eGbW7RXjjma5ZXOcmNGcAjvyFrtP2
ltIubL4rDVChNvqlpFIjDuUGxh9eF/A1518PfEsXhL4oaFr944+y2t1+/cHpEwKH8QCT+FA
H6Kfh+OK8L/ajs4p/g19qePdJZ6hA6cc/NuQ/of0r26GeKeJJoXWSJ1DI6nIZSMgg9wRivm
39qjxjaR+H9P8F20we+muFu7pEYExxqCEB9CSc49BQB8hlnwFweOMd8Yr9F/hFczX3wR8I3
FwxaRtMjUnPXC7f6CvzxtrC71PUrbS7WBpbu6lWGJF6u7HaB78mv0x8OaJH4b8GaXoELApp
1klsD67VAJ/MZoA/M+/A/tK8VyAonkzzj+M9hX2h+ym4k+C87BNv/E1nGP+ApXxdd7BdXjk
j/Xud3cnea+zv2WJIrf4KXc00qJGuq3Bd2OFX5UzkmgBf2pfD+nXvwwi8QPCo1HTbqNIpgu
GaOQ7WQnuOh/D3r4oURxoRjnad36/0Ga+i/2ifi7pfix4fB3hyaO702zmE91eA5SaVQQqoR
1VcnJ7nHpmvIvAHge/8feN7Hw5aq3lyyB7uQD/AFMA++zHtkHA9SQPWgD78+HLXTfCzwq98
CLg6Zb78nv5Y6/pX5x6juOr3vDEC5cYPP8AEa/UC2gitbaG1gTZFCgjRfRQMAfpX5e6kG/t
S83LuXz5O3Q7zQB0HhH4ieNPB1nNpPhrXJtNtbmQzTRxqhLSYxnLA44Aq5qHxU+JN+k6Xvj
fV2icFGiFxtUjBzwuK9O+APwg8H/EPwvqmseJheyy2175CJBceWhXy1POOp5r2q9+AHwo0z
RL26Hh55pbe3kkV5rmRiCFJzjd7UAfCLKqS5GU7AL2/D6V9tfsrkN8ETjOP7TuOvU8J1r4j
DjZtUgDj5iMf/qr7a/ZU3f8KRwxyf7UuP5JQB7lc3ENraS3NxMsMMKmSSRjgIo5JP4A1+eH
xS8dn4gfEW+15ZGNhH/o9hG3VIVzjjsScsfrX0f+0z8QhonhWPwVpswF9rC7roq2DHb55H1
c8fTNfHsbQpdqZ4/OgVwXjGRuAIO3PYHB/OgDvPE/wt1PQvhF4a8eT+Yf7VdhPDjAt1b/AF
B/4EAc/Vak+DXxGk+HfxAtrqeR30a+K22oIOioT8smPVTz9Ca6fxf+0HqvirwbeeFZvCOjw
aZPCIVCySM0O3GwqcgZGARx2rxIovksq5ww+YlfXrQB+pccsUsayROrxsoZWHIIPOf1rwb9
q0D/AIVHYuRkrq0RH/fD1V/Zn+Jf9v8AhqTwTqk5fU9GQfZXkPM9t2Ge5Q/KfbHpV39qdv8
Ai0+njcqbtVi6n/YegD4mj+W8txjd5jr+A3Dmv1PhA+zxAdNo/lX5aqB9phICht6Zb+981f
qBDqOni3jAvrfhQP8AXL6fWgC8K/OL4sD/AIvP4xBJydUnKj/gR61+jEM8NwheGWOVQcbo3
DD/AD0r86fiwCvxm8XFs86ncdTn+I0ARfD74qeKvhv/AGivhr7GBqDIZxdQmT7u7bjkY+8a
+lP2f/i14t+I3i/XLLxFdW0lvaWUc8McVssW1i+Dk9TxgV5V+z38L/CvxGi8SN4lgu5Dpzw
CDyLgxYDB92cdegr6d8CfCDwf8N9XvNW8OJfLPdwi3cXFwZRsDbgBx60AXPi5cfZfgz4vny
RjTZQMHuVx/WvzlWGSW5ht4YvMlZljQKM7mJAUAevOBX6EfHaZoPgP4sKr9+3WP/vqRVz+t
fA+iH/iqdFLZyL2AZzyR5inj9KAKM8U9tPLFdRPDNG5RkkUhlde2D0P8q+i/hH+0JdaTHF4
X8dXUt1phjKW+qsS8ttkYAk7uv8AtdRjvXsXxb+B+jeP4JdY0tIdN8TIpK3IXCXWAcJLjv6
N1HuK+KNa0PWfDet3Oj65YyafqNuwVoZR0HHKnup9RQBRuMubza27MrsD68nFfpP4IiFv8O
/DcOFXbptsMKOP9UtfmpI5CyKpXAXA3EZ+lfpvokQtPDWmQMyhYLSJMnjgRgf0oA434xeP4
/h/8OLzU4ZVGp3WbWwTIz5hH38dwo+b8B618JaHoeoeK/Fmn6FZs819qN0qb2HcnJcn25Y/
Su2+OHxDPjv4i3EllN5mjaWXtLLBJDYOJJQP9o9/QLWJ8O/HT/D3xW/iGDRrfVLkQPFb+fK
yLAzYBfABJJAx+J9aAKfxF8G3HgP4jar4bkkaSKNle2kkXPmwsMq59+ufcV9GfswfEVtQ0q
T4f6pM32jTwZtPd25lhz80f1Q8j2PtXhnxN+Jt98Triwu9R0aw0+5slaJZrNnJkTIOxtx5A
PI/3jXG+H9a1Lw34jsvEGkzGC6sJxNEexxyQfY8j6E0Afp6pB4Haiud8EeK9O8beDtP8SaY
R5N3Hl4yctDIOHjPupyKKAMv4m/DzT/iL4RfSbhxb3sLedZ3OM+TJjHI7qehH+FfDXjDwV4
l8E6mbLxJpctrgnZORuhnGeqyDgj24PqK/Rw1WvLKz1C2ktb+2iureQYaGaMOrfUHigD87N
K+JXj3QdJ/srSPFeo2diB8kSS5WIei5+764HFc+I9S17WGEcd5qmp3Ln92A00szfqT1r9AJ
vg78MLmbzZvBWl7s5xHEUBPuFIB/Kuk0fwv4d8PqRomh2OnbvvG3gVC31IGaAPCfgT8CLrw
vfx+NvGNui62qn7FY53C0DDBdzyPMI7Anb65r6IuX8uynk/uRs35CpcY789KZNEs0EkDEhZ
FKHHXBGP60AflteKDdTyttZXkct35LGrMesaqui/2MNVuRp7SNMbQTERsxxuyoOCTgda+3b
b9mb4U2zln0+/uQxzia9f8uMcV2ehfCv4d+G3WTR/B+mW8ycrK0XmuPT5nyaAPibwR8GfHX
jq4jOn6XLZaWQN2oXqlIlHfaDzJx2Ax7ivtT4cfDTw/8NtEOn6RC013OA13fyqBJcMPX0Ud
lFdwPlXA6dsdhS+1ACDA+n1r8uNR2HUbweYq/wCkSdDzjefWv1H6jqK55/A3gx2ZpfCejuz
HJLWUeSfyoA8U/ZJZf+Fe6+oPA1XA56/ukr3TxWxTwVrrqcFdPnIPp+6arOm6LpOjQvDo+l
2unxO29ktoRGGPqQAMnjrVyaJJ4mjkRXjcFWVhkMDwQfWgD8sXOQknmRlCq9COpFfbn7Las
Pgq4xkjVLjG3ofuV6p/wgvgrj/ikdGyP+nGP/CtbTtL07SLQ2mmWNvZW+4t5VvGsaZPU4HG
TxQB8BfGHTPGsHxH1bVvG2lyWs97MWhcHfC0Q4RY3HBwoHHB65Fdp8G/gRafELwxdeIdfv7
ywtRObe2S2VQZAoG9iSDgZ4H0NfYmsaLpev6VNpesWEF9aTDa8U6blOf1B9xTdB0LTPDPh+
z0HRrYW1hZJ5cMYJOBnOST1OSTmgDxuH9lv4cxj9/da5cAnODcoP5JXivx3+ENj8PLzS9U8
PrcHQ7zMEizuZGinU5GWP8ACw/9BPrX3DWP4j8NaP4s0SfRNfso73T5ypeFsjJUgjkcjn0o
A+Ffg14W8eax46sde8E2hjGnzhpL2YFLdVz88bN/FkZG0Zr6D/aqIb4VaWrgAtqqAj/tnJX
uenadY6Tp0On6bZwWdpAu2OCFAioPYUzUtG0rWIBb6tptrqEKtvEdzCsihumcHPPvQB+Xsg
RDGqyEckY9D0pY3YBmMjn5SGLMSTx9a/SmT4feBJUKyeDdFYH1sY/8KpP8LPhtIxD+BdEJz
2s0/wAKAOD/AGXMf8KWwCTjU7gcnPTb3r5P+LDK3xh8ZEHcW1Wfof8AaNfobomgaL4b046d
oOl2umWe8yeRbRhE3HqcDucVQufBHg69upbu98K6RczysWklkso2dye5JHJ60Afmva6hqOn
vIdP1O5tWcDIgnaPcQOMlSM9TXdfDLXten+MPhOC61/UbiFtTgV45buQqwZwMEE4I5r7if4
a/DyTIfwTohB5/48ox/Skt/hh8PbPULfULPwZo9vd20gkimjtVV42HIIIHBFAHI/tGXH2f4
C64quq+bJbx8nA5mX/CvhzRQD4i0bkMv22BSe2PNFfpnqGl6fqto1pqdlBfWzMHMNxEHQkc
gkGsCT4a+AHnjuP+EL0UTRMHRxZRgqwOQQQMjB5oA6rHzdOM1w/xG+Gfh74j6KLTU4fs9/C
p+yajEoMtu3/sy+qmu5UEKB1I9KKAPzl8afDfxJ4E8Sro+v2f7qZ9sF5HkxXC7h8yt2PT5T
yOetfbXxTtvF0vwn1HT/BFobnU5oFgwsgWRYekhTPBfbwBx1rrtX0LSdfsGsNbsIL+1LiQR
zJuCsDkEehz3FaQGP8A61AH5dzWN9b6i2mS2UyXvmiA28ilZN5IAUqeQSTj8q+sdE/ZS8N/
2ZaS65r2rNfmJGnjt2jVEk2jcqnaTgH1r2zWfAnhbxBr2m69qekQTanpsyzwXIG1wV5AJH3
hnnBrp+negDw6P9l/4ZIo8061cN6veY/kor5F8aeFb3wX401Hw1qQxJaTlUcD/XRnmNgPdS
P1r9LOv+TXO3/gnwtqni608V6jo1tdavZxeVDPIu4oAcg46Eg5wcZGTQB4f+zF4b+IGg2uo
3GsWX2Hw5qAE0MF1lZmlHHmIvUKV67sZwDiivpIZB5IP0ooAD1pKU9aPf8AWgAo6Uf5xSd8
47Y9KACil/WjHFACClpKTIzjvQA73xSUvA//AFUfj/SgAz7/AK0hyOlFLQAg7f4UduKPaig
A4/z2pe/Sko60AHvR+FHejj2oAPaiil9qACj8KTv/AEo7UAKKTA9KX9aTp7UAFDdKPpSN0o
AAAaWkBxkU6gBPw/Sl70h45OaAcn/CgA/KilpKAF70UlGaADAz0o/z0o/lS0AJR0oooAUel
FA/SigA78Uh746049KTp9KAPOPiV8W9J+GVzpkeq6Xd3q6ikjK1uUATZtzncR13dq4T/hq7
wOPveH9dyDjiOI8ev36u/Hv4YeK/iHd+H38NwWsqWUcyzefP5YBbZjHr0NfP/ij4C+PvCXh
m+8Saw2mCysYlaTyros+N2AANozyfXoaAPc/+Gsfh+N3maNrqFRnBhiOf/H6Y37WXgYKWXw
9rrdxmKLn8d9fGgB37cMBgHI5xxXrmi/s7/EfxD4dsNcsF0t7TUIEuIBJd4YIwz8wK8HBA9
qAPrH4Y/FXS/ijBqs2labdWCabJHG32gqS+9SQRtJx0ryjUf2s7Cx1O6s08D3MjW80kO9r5
VB2sVzjZx06V1n7Pvw38T/DrT/ENv4mt7eF7+eGSAQTCUbVUg8jp1r4r11Q3izWQufkvZwq
5zx5rfnQB9Kyftc3RB8nwNGrc4D3xxj1JCV3Xwd+OGqfE3xdqGiX+hWmnR2tn9qWSCZnLHe
Fwcgcc5rwT4W/Ai/8AiX4Tn8RL4jt9OjS6e2MD2xkJKqpzkMOPm6e1e/8Awi+BMnwy8U3Gv
zeJhqck9o1qYEtvLUZZWzncc42+lAHtx681xvxN8dQfDrwBe+JpYFuJYmSKCBmx5rscbc/T
J/CuyPAJr4//AGp/FR1Hxbpfgq1cmHTYvtdyAeBM4+XPrhQf++qAPq7QtasPEXh2w13TJxN
Z30KzxN32sOh9COh+ladfKH7LfxCMd3dfDvVJzhy11prOeN3WWIf+hgf71fVFxcW9vayXdx
KsUEKGSSRzhVUDJJ9gBmgDj/iD8SNF+HltpMurMWfU71LWONTgqpPzyn/ZUHJ/Cu0Rgy5yG
B6HHX3r88vix46l+JHj+71eMltNizbWELnGyFf4vYucsfwr69+A/jUeMvhHp01xLv1DTP8A
QLv1JQDax+qFT9c0AepH6496811H4xeG9G+LUnw+1tjYSPBDLb30h/cyO4J8tj/AcYwTwc1
6UTgZNfBf7RksU/x51tCwZIoLZGAHQiJeP1oA+81bd0596X9K+LPg/wDtAX/hRbbw34zle/
0L7sNzy01kvbnq6D06gDjPSvsjTtRsdU0y31HTbuK8s7hd8U0J3K6n0IoA8h+Jfx9tPht4v
Hh258M3Gpn7Mlx58VysY+YtxtIPTbWl8KPjVZ/FTUtTsrXw9c6WbCJJS80yuJAzFeMAelfO
37URP/C6kUIDnTIOSO25/wDCuy/ZFhLah4vuzGf9XbIH/GQ4oA+ruvv+NecePvjP4J+HjNb
arfG71LGfsFmBJKo9W5AQfU59jWR8efibJ8P/AAXHb6TKF13Vd0Vq3BNugHzzYPpkAe59q+
E5mu7q8zK8l1d3Em4k5kkmkYjv/ESf1NAH09c/tdzvMzWPgZPs/Yz3uWP12ritLSP2ttKuJ
Yk1zwjdW0TnBltLlZto7naQPyBNc94X/ZT1TUdCju/FHiMaRdT4k+xQQCUx5HAdiRk+wH4m
vKvib8L9Z+GOu29lqcqX1jdKz2l9ECqPj7ykfwsOOOeDmgD7w8L+LvD3jPSF1bw3qkV/anh
tnDRn+66nlT9RXFfEb426H8NPEdnouraPqF693bfaVktdhCDcVwQSOeDXxx8NfHmo/Dvxpb
a7aSM1k8givbZT8s8O4ZBHqoOVPY19FfHP4UeL/iX4w0bXfCUVrJYppqxGaS5EfJkZxgdcY
Yc+9AF8ftX+BiPn0DXBnjhIv/i6eP2rfh9jLaTrYJ6DyYzn8d+K8B8XfA3x14I8IXPiPXBp
0VjalFk8q6Lv8zYAA2+pHevMJpflLBsbB6evQ0AfZL/tZeAl4TQ9bc+8cQ/XfXpHwz+J+lf
E/TNRv9K067so7GdYGF1ty5K7sjaT2NfJmlfs6fEjWND0/VbKLTJbO+gS4j/0zDbHXcucqM
cEV9GfAD4f+Jvh/wCG9asfE1rDby3V4ssKwzLLlBGF6jpzmgD2JiQmQcH3rxbX/jtpmi/HW
x8CSrF/ZW0W97enrDdPgoM5xtHAb3b2rs/in47tvh78P77XXKvekeRZQt/y0nb7ox6AZY+w
r88L24mvr6ee8kaaedzK0hOWkckkn8+aAP1FGeh7UuK8a/Z9+I7eN/Aq6dqs/ma7owEFwX4
aeL+CXHuBg+4969l4/wDrdKAD9aWkpe/+NAB35ooHX/61FACnoKb7/rS96T60ALXmPx7YJ8
BfFZ+b/j3Qcf8AXRa9N7V5j+0Bn/hQPirHXyI8c4/5apQB+fxllIJTac8A4/EV+jfwo5+Df
g/I240q34/4AK/OMIsabW3AgZzu6e9fo78KQf8AhTnhDPX+yrfv/sCgDs+dwOP1r8wNeIHi
fVjEDtN7OenAzK3Wv0/zyPWvy51pt3iPWWzwb2fPGcZlNAHo3gX44+Kfh34Vm0LQ7DTZbeW
5e5825RmYMwUEcEDHyivqD4DfEbX/AIj6BrV/4gFms1ldLBGLWIxrtMYY5yT3NeNfA/4K+E
PiL8O5tf1u41JLpb6W3220yqm1VQ9Cp55NfR3w9+Gug/DSwvrHQZr2SG8lWWQ3cgcghdoAw
BxigDrNR1CDS9Nu9SvGCW1pC80rE9FUEn+Vfmn4m8QXPijxbqniG7LLNqNw1xgnlQT8o+gX
Ar7G/aZ8VvofwrbRbSQi816T7MCDtIhGGkP4/Kv/AAKvkvwB4ebxV8SPDmhsnmRXd2glIHW
JSWb8NqnmgDD0zVL/AEfXrTWtLnMGoWc4uIXBPBUjH4dRj3NfSfxi+Olnr/wm0nTPDkwju9
egEmoKjZa2jBw0Jx3ZgR/uj3rzL44/D0eAviLcfYoAujapm5scjCpk/vIv+An9CK8sQFoEE
YYliAEVcs5PAHueP5UAPDuWVWAZW9Mcen4dPyr279mbxgvh34h/8I9dTBLLxBH5ShjwLhMm
MkepG5fyrqdY+By6D+y/cXd3ZBvFEMiavclR80ajgwA+ioxJ9wfQV8321zc2N7b6lYs8dza
yLcQMeqspyOnuB+BNAH6hnIXrivz5+Odw1x8dvFYC7zHcRoSOMARqBk19zeDPEtt4x8FaP4
ktPuahbrKVz9x/4l/BsivgX4vTCX4z+MLgYJOoSphufu4GP0oA5EWskcMUrwP5FyCUcqdsm
CclSeoB44r0X4W/F7xB8Nr9be33ajosz5uNOZvl5P34z/A59OhxzXunwg8A+HPiB+zRp2ka
7bGXbdXLQXKfLLbP5h+ZD2+nQ96+fPiP8MNe+GWtGz1WLz9PnZjaX8akRTd8f7L46qfwoA2
vjt4t0Pxx8QrPXdBu/Ns5tMhTJBDxyBn3Iw7EcfnXrv7IsJHh/wAXXDtkveQR46fdjJz/AO
PV8ls6MAWIVm+YnkYxX2N+ybCv/CutfuVG1pdTwT6kRJ/jQB41+0pq9xqvxuv7VpS8Ol28F
rFGei5Xe5/Et+lZ/wAAtIttZ+O2gQ3q+ZHZiW72tz88aZXP4kH8BV39pDRLrTPjXqlyyfud
UgiuYien3QjfkUP51gfBjxLZ+FPjRoWq3syxWjSG1nkfgIJEKbj6AEqSfSgD9D1UcjnOa8P
/AGnrO3m+DZvZtvmWmoQskhXJUMSjY/A/oK9wVlxjK464znj/ACa+a/2r/FFonhXTPBcEoe
9ublby4RTzFEmdpbHTcx4/3TQB8hyAFGTefKJ+UFuor9G/hHezX/wa8JXM+fMbTYlJbr8o2
j9BX51pbXF/fQ2VmjyXFxIsEKxDdukYgAfrX6Y+FNEXw34P0fQVGRp9nFbk9clVAP65oA89
/aP/AOSD60oIUmW2GW5H+uSvgxkJRt6AlupX1x6elfeH7SbBPgLrBYcefbDrj/lstfBztIY
mLKFJHAx29PwoA/Sb4ctu+FvhRtoXOl23A6f6ta6knHYfjXK/DZDH8JvCasOV0m2z/wB+lr
l/jp4/Pgb4czCwnVNY1U/ZLPHVM/fkx/srn8SKAPmv9oP4gjxf4/l0uylD6ToTNBCVbImmO
PMf8wFHsD61ycfw41a8+DF38S9pFrbX3kfZz3hxhpfwchfzNcPJgrIidvmUHt7n3r3WD9oS
2svhtF4GtvAFquliwNlsmvGOUK4ZiAn3iST16mgDy74b+Nr74fePLLxFaKXiRtl1CrcTQH7
6/XoR6EV+jel6hY6tpFpqmnXCXNndxLNDKp4dWAIP8q/LYYPl5GFI+vPavq79mL4iiNX+HG
rXODhrjTGducdZIf5sPqaAPqj8aOlJR9KAFGM9qKOpooAD060f54oP40f59aACvL/j+2PgF
4qwP+WEX/o5K9Pqpqel6brOmz6Zq1jDfWUwxLBOoZHGc8g9egoA/LmQrIWYSBhjA9T+Ffo/
8KTu+DXhBvXSrfv/ALApR8K/hsqhV8C6KAOB/oaf4V1dnZ2mnWMFhYW8dta26COKGJQqoo4
AA7CgCVjgg4561+X2suRrmoyK25mupRgAYxvJr9QiFPUZrjJfhP8ADWd2km8EaSzuSzH7OO
STkn86APz80jxT4n0O0+xaL4h1HS4HYuY7a5aNS/HzYHfjrXsv7P8A4z8Uar8bbCx1bxJqW
owS2lyfLubhpEJC5zgnqMelfSz/AAa+FsmS3gbS/mGD+7xn9at6J8MPAPhvW4db0PwvZ2Go
QBljniLZUMNpHXHI4oA+T/2ldbvtX+LMthcW8tvY6Xbrb2pkQqJGI3yOmeDyQMjP3a1P2Vt
DbU/iJqniGRP9H0iz8tCR/wAtJTgEf8AVunrX15q+h6Nr9g9jrel22o2zjmO4jDj8M9KxvB
vgLwz4Cgv7bwzYtaQX032iVGkLgNtCgKW5AAHT3oAxvi58Po/iJ8PLrS49o1O2/wBJsXIHE
yg/KfZhlT9Qe1fOn7Ofwxm1zxjN4t1+wePT9El8qK3mXh7tfb0j6n/ax6V9mkA8Y471HFbw
QKywwRxKzF2VFwCxOSTjuT3oAbcW0N3YS2dwokgmjaOQHncrDBH5GvzS8YaBP4V8baz4bug
f+JdcvEpK8MnVW9wVK/nX6ZN9w4/CuNvfhj4K1Txw/jPVdDi1DVWjSPNwN8a7ejBDxuxjk5
6UAeU/ssXPiGLwnqmk6npd3FpKzi5sLqVCsbFuJI1z1wQG44+Y18uePbgXXxK8VXBG0y6tc
leSSP3hHH5V+lYVQoUKFAGAo6CuNvPhT8N7+7nurvwXpcs87F5HMOC7E5JOPegDjf2ZyT8D
LE8c3lz0/wCulep65oWk+JNFudH1yxjvrC5XbJDKMg+49COxHSm6D4d0TwvpCaT4f06HT7F
GZ1ghBChmOSeT3NameetAHwx8WvgRq/gSSfW9DSbVfDgy/mgZktfaQDqPRhx64r279lSIJ8
G7iVTnztUmYN6/Ig/xr3do43jaN41dGBVlbkEHsRWVoHhvRPC1lLp+gabHYWkk73JiiBCCR
zliB2z6DigDh/jJ8K4PiX4XjitZUtdcsC0llO4wrZ+9E/fa3H0IBr4U8Q+Hdc8LatLpWvab
Npt4ny+XcDG4Z+8rdHX3Br9OsA9RWdq+g6Jr9kbPW9ItNRgPSO5hEgH0yOPwoA+AdJ+M/wA
S9F0ZdD07xbdraRL5aLJGkjxgdFV2BbA7c1x+oXmq65rv2u8nudS1O7fJZ3aWWRz092PPQf
pX3jN8AvhJNceb/wAIdCh6EJNIFPfkbv5V1fh7wH4M8KfN4e8Nafp8mOZYoR5n/fZy360Ae
C/Ab4E3miahbeNvGtsYr6EbtP0+T70LEH95KOgbnhecdetfT3ekwPTOO+M0fWgDx39pU4+A
msZKqBPbEEn/AKaqa+DpG3Llj8xXA4+vNfqLq+jaTr+mvput6fb6hZSEM0FwgZGI5BIPvXN
j4VfDQHI8C6L0x/x6If6UAT/Dg7/hL4UJzzpNt7f8s1r5I/aKPiu5+J1ze+INMubPSrdfs+
lPjdFJGOcqw43MeSOuMCvty0tLWwsobGyt47e1t0EcUMa7VjUDAAA6AVX1TSdN1vS5tL1aw
hvrGddskEyBlYfT8evWgD4W+Dvwdl+Kdxqz3moy6XptgVja4ijDmSZvm2jJ7Dk/Uete2w/s
meEwT9q8U6xN6YWNP6V7R4Q8H6D4H0X+xPDtrJb2Zme4Idix3MeeTzwMAewFdFQB8YfGn4E
ad4D8L2XiLwvPfXNpHL5OoC5dXZA2NjDAGBng59RzXkfg/S/FWp+MdPj8E2VzPrFvMJ4mgG
BEQQQzHoq54Oe1fo3rej6fr+gX2iapbiexvoWhmTJGVIwce/v61Q8K+D/DngzRE0rw7pUNh
bgfOVH7yU/3nbqxPPJoA1NMN8+l2rarFFHfmJTcpCdyLJgbgpPUZzirfag8mlz70AHeigfT
9KKAAkdKTr70pznvRQAnajvmlo70AJij86P1ooAX6iko6UtACfh+lHel/Ck96ACl+nH40Ul
AB2oopaAE96X/AD1pPp/OjPv+tAB268UexFL9KT/PFAC80UlL1oAM+/60e34YoH+cUnagAp
eg9KSj6UAGKPej2pf89aAE4pfof1o7cZooAM470d//AK9J3zS80AJ+VH1petJQAtJ9KWkoA
Pf9aXNJ2pfx/WgA6UlFL/nrQACigUUAHGaTt7U4jikoAO/+FJ/KjrR7/rQAdu/50d+lFH1o
AX0pKOlLQAhx6Ud6BS0AJ2pfr+tJRx/+qgBe9HejvR+VACfzpf6UfpSfhQAUp70lL3oAD60
nP1oo+uPxoAPxzR0749KXrR+n0oATtR7Ud6X/ADxxQAUZ460lH40AFLiikoAXn3pB7fpR9a
WgAox/nFJR7/0oAKKMcUH3oAPzpaSigA/rS0lLQAmQCOvPoM9qKUdaKAA/nR3oNJ/n1oAO1
L70lL9KAE9c0tJRQACilHbvSUALiikpaAE5xQCSvPBopfx/KgBO9LSfl9M0UAKKQdKO3YfW
mTzR20TTTypFGoyXdgqj6k9KAH+v+c0fhXJv8SvAEeoDT28ZaMLknHlm8Tr6ZziuqiljmjW
RHV0cZVkO4EexHWgB2KXp6gUf/r5o79KAEpefpSUtAB2pOo/wpe9J19P50AH4UufekpaAEo
oH+eaO9ABS4/zik7Uv4ZoAT/8AVR3pf89aTvQAUvtnH40lFAB/nmiil/zkigA/z3FH+ee1H
0pO1ACjr0/Sigde1FAB3o6n1oNH60AJ/niiiigA9eaKP89aKAA0UUtAB3/+tSdqX/PrR3oA
D+dJRRQAdqKOaO3FAGXrqa+2kzR+HXso9Rf5Y5L0MYox/eIXkkdhxXyp8V/hR8Z7i2m1nV/
EDeLbRN0ksNpI0Xkr3xDwCo/2efrX2BjtSHkcigD8sSqlCpVCMDqMce49a9N+GXxp8UfDqS
W3WSTVNFk3Y0+Zztjcg4aNjyvOMgcHnjPNdV+0X8LLbwVqcHivQd39m6rcOs0TDP2eY5f5f
9kjJA7EV4TCoDYkBB/hPqR0NAH6R/DrXrzxR8NtA1/UHhe9vbNJZ2g5TzOQ2B25B4rqsgf/
AK6+df2T9de98A61oc0is2m33mRqT91JV3fluVq634pfGeD4ZeMvD2l3uk/a9P1CN5rydXx
JAgYKGVf4sHJI9BxQB69+FHtVGy1XT9RgjnsLyG5jkjWVTG4OVYZBx1HBH51dByM8j2oAKX
Oe+aT/AD1o60AL1pKPyNHbrQAUp96Sl+lACUe9FHfigBcnHfpR60n4Uf55oAU9f6UZpKKAF
/GkpfU0f59KAEoPTg857c0DFH86AFFFA60UABFIOaXv0/Sk/GgA7ZpeaP8APrRQAnQ+lH0p
rLlw27oMbe3bn9KdQAdPalo96T2oAWko/wA80tACfy+lH4iil9+tACUd89aDRQAfWjtR9KX
/AD0oA80+NngzVfHPwsvdG0NI5NQSeK6ijlbbv2NkqD0BIJAzxzX5/Xtpdaddy2V9G9tcwS
mOSCUFHRgeVIP+e9fqWea+XP2qvAlmNO0/x7YQrHdrMLO9KgASKwOxz7gjGe4OKAPnjwR44
8ReAvEJ1jw7eCKbGySJ13xzpknDjuPQ9RWl8T/iRqnxL8QWer6nZW9i1pb/AGeOK3YkAZLE
7jzkmuJhj+UqACwA5xyajZ2c7tvUhSpHH5UAe5/s2eCL7xD49PiVdXawtNAeMzpE+2S4cqQ
EwOiYHOevSvt5SNvUEjr2r8xvC/ivxF4Q1k6p4b1SbS7tl2u0RGJR1wynhhnPBrvr/wDaC+
LWpWvlt4m+yJnG61to43PvkDNAH32zKgG5guTgZPelOK/O/TPiz4tg8VaLr2v6nd+JrbSZ/
tMdlfzbkZiNpI44bn5ScgGvvTwn4p0jxl4XsfEOhz+dZXablJ4ZGBwyMOzAgg0AbvNFJ+NH
FAC/j/Wk6Uv+eDSfSgBfTNJ2paSgA/nQaOxpaAD+VJ1o96XFAB/npR9BzSUUAL+dJS/54oo
AB1ooFFAB3o4/Cg9e1Ge+aAD60lFH86AF6UlL+FH0/wAaAE9/6UtHfpSfQUAL9KPzpKPwoA
P88Uv86T/PSj8KACiiigBaPaj3pKACvOvjhbRXPwP8UrKoYx2olXIzhldSv616L34GKRkWR
SjorK3BDDIP4UAflsXjREjC4YDGU9f/AK1V+QNgGGyTx3A4rsfFWjzan8Udf0rwvpU8+7U7
iOG1tkLMoEjDgDoB61qeGvgl8RvE+sT6bB4fm00W0nk3FxqIMUUX49WPsuaAPOkAEYkPII2
8CnSIPJEZY7z36etfY3hj9lPwzY26v4r1q81icj5orYi3hX2zyx/MV1Oqfs2/Cy+0l7K10e
bT5yp2XUN1IXRsYB+YkMPY0AfB7AlMuFKjKnjrgGvpv9kzxXKmta54OubjfFcRjULdM8K64
SQD6gqf+A1wvxa+BmpfDe2tNUg1CTXNKmYpJMsBR4GAz8wGRtPPPtin/szQzn472DABQllc
s4Bx8pQDB/EigD7u5xmk/Hil9/8AJpP89KAD/OKO3r+NL60fnQAlL/nikFFAC0fhSUtAAOt
Jj2o9qP8APSgBe/40g759aXvxSAAE+5yaACg0fl+dFAC96KB1ooADRn/OaD/nmkoAWk7e1L
R70AJ+VLR9KSgA7dKPrS0n6UAFL/nmik7f/WoAP1/Wjp7UtJQAUtJS/wCeRQAd6PakooAKP
YcGiigDl/CHgPw94LtrgaPaf6XeSNNdXsmDLcOzFiWb0yTgDgV05XP8TU7r2pPrQAUv60c0
lADZI45VKSqHVhgq3IYdwRXjPw4+GFr4S+NvjnXrS1FvpsgihsEC4VfMAllC+wO0f/qr2mj
P+c0AJS/n+VJR/OgBf89KT+tHFHagAopfwpPwoAX/AD1pKKWgBD+NFHSjtQAflRS/jSf56U
ALz6mk+nWjpRQAo60UCigAP+eKT/PSlP8AnikoAKWikoAKKKPegAo9P8aO1LQAf56UfhR9O
KT/AD0oAKD+dH0o4/CgA6c0vQ/4UfpSUAL046UUd6O1ACUv4/1o/Sjn3oATjrS9D/8AXpKX
t3oAT8vzpfx/Oj6UlAB/nml/zik/HFH60AA+v40UtHT1FABSdvT8aWj8aAE+lHelpOT2oAW
ko+poxQAcfSil9xSUAFLR3FJigBfb9KSlpKAFHWigdaKAA9aSlPX1pKAF/Ck6cUce1LQAmf
elo60nFAC/Sko9/wClL/SgApKKPw+lAB1o/Gl79hRn8KAEpaSlP1oAB/nFJ/nil/Ck+p/Wg
Apfy/KiigBKMUduaWgBKOntS/nQP84oAPzpP89aKXP+c0AJx60fhS/5zSUAFFFL/n1oATt2
oo70o+tACUfWj2pR/nFAB6UnbNFFAC0n+fSj9aPr/KgA9qKP1o/GgBR1oo70UAB60n+eKU9
fWk60ALSfyopcUAHNFRySJHt3yIm44G44z7DNVtRvxpumzXrxNKY1LCJGVWkPZV3EDJ7ZPN
AFzvRWXo2sDWdN+3pY3VnEXIRbuPy3dR/FtPIB564PHpVmDULG7leO1vraZ0GSsciuQPoCe
KALfoaXrUcUkc0YkjkWRSfvKQRULX1ol4tm93AtywyIWkXefouc/wD6qALPWl79f1rG1zxD
ZaBZtdXR83bhjBCymXbnBZVJBYD0HPoKl03WYNR0iPUv+PWN13FJ3UNGO2/BIGevXvQBp0t
RGVA6Rl1DPnauRlv8aWWRYkLu6oigszNwAKAH9fT+dL+dNHKg+tQXV9Z2QU3d7BbBunmyBM
/TJoAs/jSVEbiEWwuDOnlbd3mbhtI9c9MU37XAJDGbiHevBBkG4fhQBOPrS/rVVr+zSJpnv
IFjQhSzSKAD2BOeKFv7NrcXKXkDwE7fN8wbSemM9OtAFn/PFHvSKwdQysGVhwQeDUJu7YSM
n2mHehwy+YMr9aAJ/wBaX9arrcwujtHNG4T7xRgdv19PWpVdZIlkRgysAQw6EGgB3FLUBuY
RG0rTRiJSQZNwwPqegpwmj8nz/OUx/wB8EbfzoAl/Gj0qOSQRozuwRF5LNwB7nPSkmmhhgM
8s0ccQ5LsQF9uTxQBJS/WoVmUyeX5imQjdsBGceoH9aUSp5nlF08zG7aDzj1x1oAk7e1LVW
4vbW1eOO6vIIHkOEWSQKX+gPWpTIFYKzKpIyBxn8s9qAJfakqNnAKqXQFvugnkmqH9sK/iB
9GhtriSSKETS3IT91Hk/KhOfvEc4A6DmgDTo/wA+lA6D+lH04oAX2x+dJR/KigBR1ooFFAA
fpSflTsc0YPrzQA2jv/k0oFLigDy34uSaVFc+CjrsAn0xtXIniMTS7x9nlwNigsxzjAA61z
eqaLcwfCO10/W4JYLG58T2rWdlfMZZILR7tPLhkyT2z8pJwGx2r17VvDtlrOpaLf3UkyS6P
dG7gETbVZzG0fzDHIw549cUniHw3Y+JdOhsL+SdIobqC7BhfaS8Th1BPoSORQBwnw6htmj8
b3emxHTdOlvnt4dHLHNk8Uex2ZOiGQ/OFHG0qe9M+CVpbxfDvSJ08JR6VPJp0IfUAsQN8cE
k5Uljzz83rXdL4W02PxTfeIrd54Lu/tVtbpI2Ajm2k7ZGXH3wCQG9DjsKpeFfBf8AwicCWd
t4i1S90+GAW8FpdtGyQKD1UhA2ccck0AcL4Z1e48O/ssrrViC9zZabczxkjO1xI5DH1APP4
Vp3Hw38Hj4cXC3cMEt4LI3Mmuyf8fRm2F/tHnfeGGy3BwOmMVu+Gvh7a+GrFtJTXdT1HRjD
JAum3pjeFVcknogY9SOT3qnH8LLBbFNFuPEmt3XhuMjbo8twpi2g8RM+3zGjHQIWxjjmgDF
l1TSrj4NeHfFPi7w7Z63r1zYQRW0F1bLJJc3MqjbGuRxuYBjjoMmszxD4OtvCH7OniGwfyf
t92q3N/NboERpmlQsEUdFXhVHoBXfeIPAdvr+saVqi65qOmTaUjraJZ+UEjLDaWCujDO3gH
sOlFx4FTUvCWp+G9d8R6rq1vqBG6ado1liUFTtUogGMqDyDQBmeIgi/GXwDuBwltqRX6iOM
dPpVL4qa5p7ppnge4uZ4o9bZjfvbxPJJFZJy+BGCwLnbGDj+I+ldN4j8FQ+INW0nVo9b1HS
r/SxKsM1myAsJAA4YOrA52irWleFLPS9bu9ca8u73Uru2htJLi5cEhIwcBQAAuSSxwOTQBz
fwq8SNrHhy40a9nlm1PQZzYyyTQtFJPEP9TMUYAjemOT3U1i/EmGOf4q+CUm8OL4jjFnqJ/
s8iI+YdsXP7whePf1r0NfDOnr4z/wCEsR5kv2s/sUqq2I5kD7lLrjllOcHsGPrVDxJ4KtvE
WtaXrS6vqGlajpiSxQT2ToDtk27wQ6sDnaKAOT+IdnPb/wBia/faMdS8IaRbySalo0RAMRw
pWby87ZViCsNn4jOKofFPRvCt54Fg8S2ulWUs9/qOmubzyQHmje4iA+bGeUIGPTiu91jwbb
+INLsdL1bV9RuLGBdtzCJQg1DpxMVAJHByowDnmrHiTwlpnijw8uh6g0sdos8E6+QQhDRSL
IgHHTKjj0oA4P4m+HtC0XwnpcWleGrZop/EVg8llbQooum8wLgg4U8cc8UePrGzb4W6RaHQ
o9DtpNbsN+nhI9sYa6XIIj+U56nGetd94p8L2vivS4LK6vLqya2uo7yGe0YLJHLGcqRkEcH
2qnP4Mi1Dw3b6LrOtahqYgvIrwXMzIsrNHIHVSVUDGQB06UAc58LILUX/AIwvNMBsNOfVDb
xaQWP+hPENsjFckIZD8+0cbdp71mfGDw34cj8P2urJotmL6412wE1wIh5koadAwY9SCOD7V
6JB4X0218X3nie182G9vrdbe6RWxFPtJKOy93AJG7047Unibwvp/irS4dO1F5khhuobtTC2
1t8Th15OeMgUAcP49bQvB/hhPDmhWkWjS+JbwW0j2NsWaOLH7+bagJOIxtzjq61J8JNZhWz
1DwSZ7mVvD0ojs5LuN45LixfmBiHAJK8xk46oPWu3/wCEcsT4w/4Sp5JnvRZGxjVmzHEhfe
xUdmYhcnvtHpVTWvCcGp63D4gsr6fTdatrOayhuosMNsgBG9Dw+1gGAPQ0AeS3iRv+zh4xB
2mOTWbwHnII/tDH8uK6Lwnoej6h448d6dDYR2GhIItOm0MkhZJMFmudmcIsisoUr12knBFd
Yvw90UfDYeBWluTp5jCyTB8SyN5gkZy395nBJ+tasnhrT28Y2/ilHnh1CO3a1k8p9qXEZOQ
JB/FtOSp7ZNAHmWhaNqOteK9T+HXiC5lvfDvhkxzIJZSz6hHN81ukx6ssQVwR/EduenN/wl
plh8SLebxd4ojXUbT7bPBpulSH/R7OOGQxgtH0aQlNxLZxkAYrv7Hw3Zaf4o1fxDDLM11qy
QJOrtlFESsq7R2+8c1h3Hw7hi1C9v8Awz4j1Xw1JfuZbmKyaN4ZJD1k8uRWVXPGSMZxQBga
3qF3p3x60/8As7RptWc+HJR5FtKibB9pX5iXYDHbjmm2V/qlz8eILnVPD0ukyR+G59kTTxz
GUC4jPGwnGOnPrXcw+F7SPxTa+JJLu5n1GDTjpu92G10LhyxAH3iR1GKkfw3Yv4zi8VGWf7
dFYtYKgf8AdiNpA5O3H3sqOfSgDgPAHhrQfGPgeDxT4n0621vU9dDz3El4gkMSlyFiTP3Ag
wvy45BPWuYs3vNN8E2Xi+Ge4vo/BWvXlqsruXefSxKYpBn+PauCP+udejP8NoIJ7iPRfE2s
aHpl3I0txp1jIixFmOWMZKloskknaR14xXTWOgaTp/h1fD1rZpHpaQm3FvjIKEEMDnrnJyT
1JNAHEG+std+IV34pursf8I74Qt3jhmDZjkuXQNNJ77I9qj3Zq4fwx4wW18a6d4uvLi+WPx
ZM1rqVvcWs0cVgS2LLDsoUYH7tueS4r1KP4ceH4PhzB4DhNxFpEewOEkw8wEgdg57hjw3qD
itvxD4d0/xN4ZvvD2pB/sd5H5beWdrJ0Ksp7EEAg9iBQBqA59zS9MVHBD5FtDCZXl8uMJvc
5ZsDqT61Jjpz0oASj/8AVTse9JigAHXPFFLjnOaKAP/Z
</binary><binary id="_24.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbADwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+pP45fD79rO1+Ld1pnhb9
s/4j/DfwZ45SGX4TX8Xg74NeI/D0fijyxe3/AMMvFDa14DfVbPVrnSoLzU/BGrPeSW3iC2t
5tIuWfXlSW5wbD/h6F8KPCh1bUvjH8Mvjwmn3pmmi8R/BfT9B1+8037VtNmI/AniLw+6XKQ
kRi5m0Xa0oZ1mul27vdv2//jl8Gvhl8O9G8EfFXxvpPw2m+J2saL/YHjbxFba5/Y/g6/8AD
OtaR4g07xJbXuiabeTXviuw1nT7OPwt4Ys7iLUtc1KYCBxax3SS8Tef8FZ/+CeHk3UOpftG
6KkE73VvcWt34L+JEAJRk+0xCKXwcrTPaBkt2eFZHt5Y/JIIWIuAfFHir/gtb8Qfg94nGg/
HX9lO4tbGxudQOq6r4J8WG9kg0+C7W1t7iHTte0SzvLfUJ7OR7yS21mDSNHgnifTT4gnMiX
A/UT9nX9vz9ln9p230Sx+FnxR0WfxRr1jf3OleDNee30HxXf8A9jkQ6wmjWE7Saf4ibRrl0
tdQPhq+1iK1kWTziiJuP5u/GXxd/wAErv21rUx6B+1X8APDPiSW405bO/1rxDaeFrq8ls4Z
Y2s0tfHMXh65uLS/aeNLpYS0jhWhZyDGy/gL+2D+wX+0d+yRc6l8Z/g54RtfGnwTtL+38Uw
y/DeXWdU8B6vd2Re00bxXa6l4N1R73wn4t0+Ccf8ACN/EPwld2viLT5o5olvXha7tbgA/va
ivwzhWIDMgKxyIIyHLFQpGwS7y22PZ5eRIWQ/Mg8z4V8N2PxJu/iD+0x8T/hBrk2r3ll8U4
9AsfAvjzWLxvhb4wtfCfw78DW2s2OgXSz6g/gjXbHxSfElknifRbRNGn1ia6tvEuk6h9lm1
CL+fb9hr/gr38c/jt8OB8CfGXj3wdeeKbbTTJo3xH8R+JR4G+P8A4ktruZrO6+Cd/cyeH7n
wPonx0t445rnQfHV5YvF498NIviLRNKbxhpt8Yfv24/4KRXnwS8NeB/DGlfs3eMfAPgnw9F
d6bK+m6npvinwtZWSpqk2pXF94oie7vfEl5cXkDazq+ryiHXptYvDPd2893qEqqAfs98GPj
Z4b+Mfh281XSIrjSfEGh6tP4c8c+BdahitPFnw+8ZWEYbWPCPiyyjkdYNU0tmSWO/tTc6Xr
mkGy1rQ57ux1K1Y+y28vmIzEAkSSL82xSArEAfLlTjoSOQQUb51av5t9L/4KJfDuD9pb4Af
Hvw3pknhfS/jV4y0/4D/HTRxqunhfEGlXGlX3/CBfEOa2mVp9Qvfh7q1lpUd/rkSrAPD99L
pH2qS50+RV/pJt4yiMoQD52OGLHHAxtcqTIpGG35wWLDC7doAOC+I/w+8HfFDwfrngL4haF
pniXwf4ksf7N1vRtWtY7uxu4JLWYTSxLcQTmwvLSMC60/ULOeG8sbyGC6gnhuY0kf8Ale+I
XwA8S2cfifwb/Y03jDW/h98VfHfwp1TW7XTvI1/Xrvw1KttaeI8Wih47vxp4Fn8K32oC0tY
Yre5trq+twZmWRv60r4r5bIzGMSS20LMAu90uWjhMYwuQjkKBKS7K6lShjUK358eANDi1Hx
F8evGF5pf2aC++N3jG90y53pbM8Pht9D8ODURqcKpI1jqMmhT+XMjSb4XaESP5ZWgD+Un43
/sQ/Fzx34Tvr6b4WaLdpFfJcXUWtQC4v9LtbeSKWK90+UKUvdbiaNLK5t7+3EF2ZMCBdolj
+T9L079t/wDYmFvcfBzxH8XPhle6vocmoS+AtK1nSPFfw+8Q6Vdak2nG4174X67ZX/h+ewn
lvbv+0IbfRRc25MJgIjSOd/6E/wBuP/gp9+yd+y5eQeANSTWvjh8aFtZZoPBvw41qzh8P6d
LqsG6wHxB8UwO2heHopwbiDUPD1lHNrl7ZW5e7ijkvA6/hx8VP+C0P7SHil5ZvhH+yz8Cvh
vpehLd2iWXifw/f/FrxlHbPbsq3MGp+JLi0s7OwsLSNoItN0+xmsjcWbC4iMbMpAPjWf9o/
RPE3xR8OeM/Ffwz8Ifs1/tCXckh8cNYeGr/wv8NP2ibe41G2l0jVfFHhzxXqWmQ/A3x/p2u
nTpfC/ijR7aXwbBq7JJPPptlql6Jf0tvv27fEPw4+HNt8LPiJ4Ml8SaNr3w38P6w2vRXJ1C
9uPDc0trczTaza2MsrWeqpdwSD+w7W21MwRXmj3c9wNL1PT9Yufxr1L9tT9rj48+IJbG98b
aDZT3NtNey3Xh74UfCjwtp+m6RFaN/a17f3Nr4ObUdN0fRrLT7zVb6C5vp3umSOCKW3kltd
vqOuzeDPC1hpNx4seyuviD8NNA0nwtqFodA0+3n1mTxFcL8SJtT8QeKQq6tY+K/Dun61p3g
oqloDAukzaEtsNI0p2QA5rxp8drG78X6R4/02Sw0zRNDuNL1Dx7eW1ncz3Wp2E8h0vw7rGq
WUVqE8PHQdO1S5OoS6RHOdaij05r1JL2xnaX/UI+HWt/8ACReAPBHiB5WmbXfCHhjWWnYhj
cHVNDsL9piVypMhuCx2kgnJBwa/ywPBnwi8aftDeI30f4S/DTUrt/GN7qnguw0TwVp17LN8
RdV1q61aK2tfBGm21pPJq7WUqwXOta5LBaeF/CWn3MupazqlrFHFj/To/Zq1Tx4/wU+H+n+
OPhL4p+GviHw94Y8O+GLvwv4j1jwVqN9D/wAI94f0nSzeRT+F/E2v6YtldzW8z20Rv/tUYV
/tEKMVZwDU/aP+MPhz4CfBP4lfFnxPfNY2XgvwtqWpWRjsr7WLq619rNofD2nafoumRXWoa
lfajrL2NnZWVlaz3U00srLEIhJMv89GjX/7U/7bvwp0X4N/CW88X/DL9mxvDthYeIvHP9sy
eHfi98UPE17ZRX/jOTUtT065uL3wF4X1XU5b2TS/D9qy+LntmhfWr+1Mr6dF/TxeW6XKukk
Uc22W3lgaZFlFvMqFd8IlLRx3CoW8llCSCWdTkKQ9fGejeDdB+B/xv1Tw3oVja6J4D+NVp4
t+Ldlptk9rbWWjfE7QJNMHxCt7eGOGE2+j+LdH1ex8QpFvEEXiPS9SKRRrfszAH8kP7W3/A
ATj8Jfsv6HctqlxbXgtbhdSuJrWxnvDaWM90LZ53eSczwanNd3cDsJ1lmu5pbq4uH3vE8f4
KfGbxYNPW40fSWaGaJLqz1jUr2xgtLu7KltJmOmDSXEc01ztkt0uryaHNnPG7bEUyH+sD/g
td8aNOXwbcW/hldTt7/UdXhghgjtbTRo5Wsxcf2zreo3t4i3E5lkitk8P2ohMVvNBPcQtuW
NJf5OrTwz/AMLP8Z+GfBMsd9C/xD1/QNDXVSbOOcahr3iDTvDEfiC3ubxdNhkt4Fed9Osp7
m0s3nNnG1xGl9E8gB9d/sy/C29+FXwvsPj34r8L2V8PFWha18brSyvpbe4ij+BfwX1q7sPD
luumC0jvdTufjj8dbDwp4ftbWCYXN34G8Ma3JsW31mIyO+AX7NXxG/aQ+NulfDPV9Ot/jN+
0D8XLnU/GerfDi3vtRs/CPgC48d3C+KL3xj8d/EOkwrY6ubjT9Si8RWfgfRNetdDTw1btbe
K9a/tNv7Hr68+G/wC0JZ+GdV/aj8JSeGrP/hIfg14m+APgL4Y/DXxZpEVpej4b/Cb4ieFYh
p1209pDaWtte6hYWnifW0SY6bq1pqH2qKC2ij8mvpz/AIJN/tufs9/sS+Hfjf8AGP4reAPi
NqvxY+Kfj2+sfHt7oNv4TstA8JeG49cudUt4fCel6pqmn+ILxbq91uSLU9OgsbC30/StC06
O2k1FWEQAP6lP2IP2EfhH+xl4Iht/DqWHjD4wavolhpnxG+NOo+G7LR/EfiUwPLd2eh6No9
jDaaP4H8E6QrwWei+BfDNlpmmLY2ltfanBd6pNJqEn39bMTEMBTg4yuRngfMd2SWYEMTz1A
y2Nx/Gr4Sf8Fj/gj8S/jP8AC/4HL8Ef2kfDPjD40+IdK0X4YT6t4S0fVdO1hLq31bUPGGp+
J7vRPEFwvhRPh1JpN7D4t0zVmm1jSfMiupLK3sxHMv7G6fJm3DZyrszI0pKMyABVcKVJEbb
cxn7pQgplNpIBMRukwC3CjJAUYJUEgFwFKjYhJXzJAzkHao4+KP2r9Xj0Lxb8DdVeeC2ezf
4ryLcSRLKUhi+Hs0rOVeJ45rQSmITK4aJpFtpVCzRqa+0nQecXbYwwqgM5+X5FygChtrAkS
fMOQy465H5lft6eNPD+m+Ovhb4cvxaXV5Z/DL42+MJdOupwj3caWvg7TNMWzMtvNG93cy2e
owM8ywJDCJJFM7M6AA/kl/by+Jl98ZP2h7u+gR9a0Kwia20vTW1WWGGySH7QYdTF39mfTrg
C6V1FtMLaQ3Bhgvrc73DfjP8AHjwzY+CLq98EaRqttreLi5h1vV4xDYMb47TZXVpBbpNeRa
DcwOps7LzI2Mjwz3IMsEAT7z/a01ibwFr194PaGzs9SvrXTr1NLtbu3afUNS1a4t7u8upZI
bpYLjVbaBprfULzM00VpE0giAkaRPGfgj+zB8Qvjz411TxBZ2FrbxMLTWb26uLzT9L07Szq
ccs32i31bULaax1GeR57qCaRkcQXJWS3BWKIqAc9qXxEl8X6Boc2s+H5PEXxWt/A+leFtR8
T2thqNj4g1fStM8O6NZ6emvQW11Fpd1YWbT6fNfXUj21xqetJqWuXYkvryRU4j4Za18SdZ+
KPg+O20fVPEEGneN/hwfGPhzfPBY+IbnTfEFnexaW0l6IbaQ6pPbyQXEn2n7LsWJLyd4iXP
9Lv7LP/AATs8G63oPl/BrwN4v8AiRrHiFrK28cyTW0OleBtG0k6BZHTdJ1z4jeKpIlk1mXW
9Q/te9g8K2vitbCzh02/TSUMrxj92fhv/wAE3/hJJ4S8C+Hvi34P+Fuq+EfBN7p/irw38Kv
h14NHg/whpPjKysobdPFXiTxHp09n4q+JXieOJLuO4vNfurDRJLqW41NPD8V3sjUA/l/+Gf
7Mf7a+mePvBng74dT+OPiDbfCPxr8UfEfwp8e+DdY0e7+Pnh9/iT4jt768134nacdUm0zwL
qEcl9HrXiZNV8XSX827U9PubfV7abT9Ii/s6+APgL49eEvh7b6b8b/jpY/Frx7NqFxfXfiD
RfAGj+FdJ0yxmtbKKz8O2Fk01xfX0OnmCa5fWNWkGp6hPfzPPDbxpBBH6L4L8DeDPhtoo8M
eBPCOgeCvDyPc3I0bwvpNhpemC4vJZHurqa2sbaxa4vbh52a4ubuN7ieUK8txKSxPolpu8k
biSc5AJBZVKqyhiO5B3Y4wGHyqMKACKZ2UgKTnKZCPJu27cgBANhd9roFDA5MRJAYmv5hf+
CpP7YngrwJ8evjXokcmo678RfAngf4YfDrwxouiaZeaq94fEmk6n4u8R6Hp2oxQ3Vrp3jHV
5fE2m2NpBCsx0i3tovFWqkaXpdxFN+8v7W3gP49fEf4LeIfBv7Nvxa0r4IfFLXdX8H21t8T
tT0ga7J4Y8Lt4h01fGlxo+nNFPCfEdx4aj1G20S5uIRBaX0sNyZo2jVk/Cfw7+zZpWg+Gv2
zfjJ+1Drer+Ob34BXuv+F/DvxP8Za7NeXPxC1/wVoNrB48+MllPFbafHa3PifxTbWHhXUPB
8g1G68NN4WW10rUZ9Ee0t3AP5uPh98Mf2pP2vPjCfDVp8Podb17xd4kOp+EPhb4BsPCumeJ
L+afSFs5fG3izxnd6dc63p/gPwP5elXvxK8Z+Ir0WWrag02h6Dbah4i1a10+x/sz/ZD/AOC
S/wAHvgd8MvDdj8ebj/hffxO2vqHjjVZlv9B+GU+pXekjTb/RNM+H8N2uk3vhvTrWefT7Wb
xLaz6hq6t9tNpZ+atrF4h/wQu8JfCJPAf7RXxA0nwXdWf7QR+NeueA/jJ431fT7+3lv7fSr
LRtf0Pwf4Yl1TStEu9D0PwnBqLWWteGjpkRsvFkF/N9p1S0l0zUpf3dnZ9kkaHCSQTSCPe7
Ff8AWh0LFB99pT5bAFUZlX5w0GACHQtG0rQdG03RdHsrfS9D0mwtdK0nS7OJLGx0zTdPt47
a0tbC3gWFLa2sreGK3s7a2gRLYQwqgXyw40xDABgBVUbCFDuETDqCUR49rMXR/mfcoWNdxV
clYJGICEK7tsTcoEX7s7WZOcr/AKzduOdxG/quPlS3BkY4VgqyBzkZDhZBGc4YqA6ljks5M
fzKrBjQBd2BcgptB4yWKY5ZEzxsjIkkbcYXDO+JIgVbbVuH7gwu0fwrtCgL/CFUYwoGAu4K
23G5Qciqucc7kyVVmZWC5yWkBJURkvgTkFzFFllJQktizDgJgZwGfglCQdxJB2cZySTnLZJ
3EtmgD4a/bl/auj/Zj+G2g2nhaKTxH8d/jX4s0n4WfADwHpVouta14m8c+IUhtZtfj8PRSx
T3vhvwFp9w/i3xGZpjataWEWn3F1af2nbXCfnX8XfhL8d/EHjn9lD9mLxj4e8F6J8APjl8U
daTxF4VlnfUPiy/hv4WWEPxu+IXj74geK7W5XSLvxL8X72z1Dw/rvgvRILnT/CaapbpBrGu
zRlV/aJ/hv4D1L4r2/xW1Hwnol/8RfDnhi98FeH/ABfeWUdzrGh+GLu50/V7zStInmDppsd
7qE7zX1xZxw3l6gitrq4ltYIYY9fV/DHh3V9a8O+K9T0TTL3xH4EufED+DtYns4HvvDr69o
A0/WW0yXYPIOpWTG1vMA+dCFRshVwAdBo+h+HdBsI7HQtF0fQrITXUq2Ok2NrpdgLq7mmvb
64S006OG3Se5vrma5u5zEslxcyvcyPJK6u10qHcOgbyztCkBsCPYDIA27d5jEmPG4HJCjL5
KRJNIzzbth2G8K/uosgxvbbDnZkkbjknO44LZKrifzpPsSyZXeyOzHZHgsI5GBK7dudyg9O
3uaAJQIiWZSmWUb2VmYbDuCybFkZI4ljG5AdwJaMMU8silCICzKgR3KuxPO9iVKZJY7QpMf
mvErIBhY5AU4heV1LY2jbLEF/dx8brlIzj5epQlc9RnIIPNKkrnzMleCSPkQcm2gmJ4XkmV
mck5yTzwAAAT7gN21l2jcxYOpJAQjLuJY2fMYXl1YrJLG5dhGTVqL7p68MwwWDkYOMEjuO4
JY56sx5MAkZpCCQQu7GVXIwUPBxn/I9BSQSuyvubO2aZBwowqSMqjgDoAB6+pNAH/9k=
</binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAkAD4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAEDIB4Havmj9oL9oi8
+BWgX3iC3+EHxC+IWn6faPd32q+HbfTbbQNOVV4Opand3T3dvCH+Sa4h0q6ig5aRgg3V9ML
0H0H8qp39laX9rdWt9BFdWd1az2l5aXEUdxbXlnPE8Vxa3NvMrxT288TvHNC6lJUYo4Kkgg
H5ofBX/gp38LviBqB0b4h+HLz4ZXtwiyaXqX2w+ItA1B3dIvsD3NrZWt/YXxnbybdp7BrO7
cHy7lCGVf04jeOVd6AFT0OBzjuMZ4zke5Bxxgn+W39sf4I6n8D/AI1eMdM0nwi+h+BPEl3c
6v8ADy9t4yNPn06by7yfT9LvImfyzoV5LcRmxZvtVvDFE+2OBo2r7i1X/gpHeWHw2+DjeEr
O6tvG3hu5tLb4q6Tr1lbNoviPR9D8OzRXa6brhle4E2sXUKXdrLbwpdwXQ8plkjVzIAftng
eg/IUYHoPyFebfB/xtrHxH+G3hHx1rnhtPCV94p0i31ldCTWINdFpZ3y+dYOdStooYpjdWj
Q3XliNXtxMLeXMsTmvRo5oZd3lSxybJHify3V9ssZIeNtpO2RCpDocMpBBAINAD8D0H5CmO
ABwAOfT61JTH6D6/0NADl6D6D+VKeh7Ui9B9B/KloA+Gv+ChXw+Xxz+zD47lg0qTVtb8HQ2
Pi7RTbwyTahbnTr2FNYNt5SPOsEmjzX0l+qsEktYW847IlI/nKuI7yaNLy4SETzStd2l/Gv
2qBreaBEWOaQ4QSmBN6RsuITMQiEYJ/rv8beGl8Y+FPE3hV7qWwj8SeHtV0KW+hjSWW1i1W
0lspJ4YpCIpZ44ppHiWUmISLGZAVNfOfw//AGIv2cPAJ0e7s/h7aa5qujWcNtFqXiu4n177
XcQgbdVutKun/sP+0SPlDxaXFHAhaKFFGWIB+AGn+PPHbaCunDxX40sfDdmkL27Weua3Hod
oVZI4BaxpPBpwiklPykQ+TDGhihjEsaY/UL/gnH8bPENzqms/BPxXqh1SJLTUvFHhi7nEj3
KX0V+W8S2DXchD3dvctef2pbl/MdZUuirBN6x/qnd+FPDN5pUuh3XhzQbvRZY/Kk0W50fT5
tLkhGD5TWElu1qyAgsqNFt3Y6YBHyR4C/Y/8LfDD9oq1+K/gtLrTvDQ8LeJ1k0OW9a4is/F
PiLULaKYWCEoIdGTSHuBa2JR1s5o2WJ/LeNYwD7Ypj9B9f6Gn0x+g+v9DQA5eg+g/lS0UUA
FFFFABRRRQAUx+g+v9DRRQB//2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAJWAZIDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDwQoouRtAAxnpUUxAbIx+V
Tk74zIvbFVJeenevupMwFGfIdsDn2rMYfPnA/KtJm2wYxVB+TiuSoaDMjPQVIpXuB+VRqvz
ZNPC7m46isorqA/PIAwKsKFiXLAZ+lVBhZMv1p0kpc46itozYBI7Nzxj6U6FfTH5UiJuJ9K
kRQJsD0p6taiJ920DGPyqvcybXBAGfpT5GVI896pNvdi46VNSdtEMaWeSTgA/hV2KERxZbG
49KLGINEzjBapWQ45qadO3vAKjD+LGR7UwNvmIbGR0xT440fjvUflKkx7Gt97ASl3eNhgYH
tUsbsY1VFwD1OKYzbYtoHWrkJHlKAMADmtox1DZDVDIuQA31FRhd7b2UZ+lWG2lSQCadwsQ
2iteV3IUrEIHHQEemKjktCfnjXDemKn2M4yTt+lORXJ/1h/Gq5W9Bc1iKGYkeUQA69sVb+c
Rb5MADviq7WjPIWVsMvO71p9t5t2zCYkbP4fWiLa0IlO4kSzSTG4kTKfwjFWU2vyQOexFXN
kwjHyge1NWNt3+r/CuiMdDnnVSKcsCht+0Y+lQY3Ehk+hxWyEZg0ewfWoHhU7lTPHX3qHAI
10Yd1ETyEB298VHGTIBIoAA7YrWdc54wOmKoSRGB9wX5D1xXPODi7nXGd0OA3jOAD9KiKhB
lgMeuKc88ELAlwQe1Zt3eed8kfC1z1aqivMepNNdRIpVFBP0rOaZmJyB+VJ9OtM6nA61506
spFC8+1GfUD8qfHCxPPH1qz5Sp2yamNKUtyWQxxlxycD6VoW8MS4G0E/Sqv3egq5C5ZcBea
7KVNRKQ6YKoKso/Ks8yDkBR+VX52JQljuNUlC9MYqqm4ys5zgYH5Uzk9hipHA80gc0nQc15
stWxXGZ5xgflT9vHIH5Ug+/Uj9KuCGM9sCjA9BRRg0WewWGFec4FH4D8qdRSlT6gNz7D8qM
+w/KnFeKbjms+QBPxNFFFTysk6QhDGedhx0qg7Agqdy+hq75ZaPc45xVWTOcZ+Wvck9SSLd
+7w56VVbl/cValjBQMp6VWDgPk9655GgZqSMbzxwKjyN+T0pzTAKQnFRddACcoflHJqH5k+
lNDHPQk+tTx20so3E4FTdy2EWIbiARksORUDXG5i0S81oQadCI9ztuzTxDDESFQAeprp9jL
lRKZlCGedwW4q75KpblVXJ71ZVdxwO1P8suhVfxq1RutSjOsjt3YGAOtXcrtxt3VDZqI5ZI
H5zVhYtrHZ/D2qoQ0sQQhHQ52ikSPMrNIKsj55OnPpRCimUrP8uelUo2dgI3UFlQ96trCAV
w2R3poh/e+axJUcCrPkMELKcqetbQjqZykkRlcKVDCpI4SQABnHemeUxIVBwfWtGO0mVQQy
4x2reKMJySK/kkDlaVLcMTngVY2OM7jmpIkBU4BrRRtqYzq2SIUgQHGSRVG1K/2hcRoSf6V
tpDkjPBPaqllBGviC6jbG3aOlZzjZ3MFWvceiTLGhDhlJ4z2qRpig+dCW9QKmvzY6bEJJZC
VPYVnS69pgVTG7Y+lW6kIr3mZJTqLRFoYkRplkKFf73GajiuY5Axbaj981zd5rTzzFY+I+1
UJLmR2YlzzXFLFqL0PRhhfd946O9u7S1O5pA59F5rFutTefiJdqGs0kZyx5qREklIREPPQi
uKpXqTeh0RpqCIT1JYkmkGSQAMk1sQ6BcbFeV1VX960rfSY7eMNs8xuxqY4apPVh7VGDb6b
cXBzt2j1NaBsYIFVVGXPU1q7khc+ZkZ9KRYVdiWIyeRXZTw0I/FuT7Uy7i3RYlJXB9aptC3
c5Fb0iK8bKwzjpis2SBgvfFE6aRrGVygqMrnd0qWIyCTg4WpUiyxBqRUIJAFZwiajJEJJES
8HkmqMjbEZgea0WdthCAjNZtwVRdmPmNY11YCsjc5pXbc30pI1+VieMUznGa85K5A9PpUnL
UicpmpB9zNbQi+UtDOBxSZx16UvQZxXU+A/Blx428Rx2CyrBaJ89xKxwFTvVytBXKOWaGZE
DyRMkbfdYjg0zBHBFeu/GvVvB8dnp/hrw2kZbT8I80f/AC0x3NeSL90H1rGE+dXJY2gUHrQ
OtWA2il2mipJszp3IVMd8Vntjed6cVaeVSBuGOOtU5p0X7xzXrTnC2gojZV8uIkYwa1vB3g
q+8c6i9lp13BDMOiytgn6Vzkjyytjnb2r0b4IWiL8SxqM5P2e0iMrHPHFeVXk7OxbJPE/wR
8TeD9HfUdbvbWJByF38tXEeGtDbxHq66bDcw2xYffmbAr6U/aal/t74eabrNquIJGBUqe1f
KkCOVjZWKEEfMDg1hRu467gnZHs7fs9+KbS3W8u9QsUtXGVk38EVwE2mGz1mTRzPFKyPs8x
DlTX0X8Q2lT9nbRHW4ZZDbgZB5NfMmlW+23Ls5LseWzzXXhXObsyOayZ67p3wR8QahpC3+n
ahZTQEbmIfO32Navh34H3txqaz6hf2ktpb/PNGj5OK634DBU+GOuG7ZnUMxHOTXjvhjxRf6
V8RtVkuNSlFi8jLtZuMelKVWq5OCewJo0NK+GOqeMNa1l/DtxarDbXBiSF2w20d8Vn+LPh9
qfguxjn1S8tjMzbTGjZNL8PPE8nh/wCMEl+srCxvrrYwB42nvXpn7S3heOe107xLpoYxTsq
AL3BxzRGvVg1GQPVnn9j8GvEF5pcXiaO/szpsy53b/un0rhhZO3iRdIjniUNJ5RlJ+UH1zX
pnj/VpPBvwo0XwhZzss14BcMAeRmvL9K0htQvLW13MZJ3HI65zW1KdRqTuErRPUP8AhQPim
C2F+2o2v2YrvEm/jFeYX2nzQ6s9ksySskmzeDxmvtJruwv/AIVSeH7WMSXdtabHOeVIFfGc
MH2e6vUILusrKR3FThas6smn0M5S5T1fRPghrms6Ut5bX1tKpj37VbO3ivOrq3n0rUbnTZl
Blhcowr6B/Z6uFt/DtwL27KrO5RN5rgvjf4VbSfGy6paAC1uuMp0JrajiJe1dORhVipIi0T
4W6j4j0yO+sr20VQNzqX5UVSi8Azya9LokWr2qyqOrPwT7VvfBWPbeeIWlmZo/sxxGTwOK8
stYppvHT3Mt4wxd4X5u26m69TnlEyjCLV2epXHwT8U2EKSXN1aJHJ91mfGRT0+D3iKW0kk0
y8s7mRRnYr5roP2itYvbHwdosdpcPCTAvzKfavAPA3xI8R+EPENreteyXNqzgSq5zwTXIsb
WcdzVYWM1cv6zqeoeHtUbT9V00w3cRwVcYDfStzw/8Pdf8dRDVtHvLO2eTgxb/mH1r2X42e
HdM8bfC638aaWkbXsMYkLL95s9jXl/7M9rdt8QJjciTyGQ7kPTOKHi5zhzX1Lp0acbtIrTf
AnxhfTPaRaxZXF0n/LPzORXmPiHw3rPhPV20nW7UwXCnAOOG+lev67qGo6F+0hNqFjcutok
wUwAnbya7/8AaMt9PvrbQ7+a1QXCKrhgOWz61jCdSU1F9SudQ2PmTw/4cvvEWtQ6ZEBb+dw
JZeFB+temz/s5+KNPs3vdVv7WG1Vdwff1FXdD0aDWNSsIY28rlXwntzXvHj57TxH8K7qOzn
w9pGEIB9BW+Ji6VSMbmVLEe1i2fI1r4YtLa5aN5Rc7GwSORWmljbSXBgt4FTyupFT6RapDp
TyyNggkZ9TWjplqwtjMyFWc85r2qNNcqZ5lbEyTeuhUTShdXUdlhIfMIAkY4Arr5Pgh4mNr
/aFvqlo1njIcPxXL60SNMeH/AJasPlA617Bo8Vzb/s7MPOd5AhO7PI4rmxc6lO3I9DXBz9o
veOAtfgjrmtxsumarZ3LRf6za+dprmfE3gC88FhX1HUYJJzwYkbJrqf2edQnsfHklvPdM1t
eFi4Zu+aqfHjRntfiHFOJCYZssDniuOnVqe1Skej7pz3hXwhceLrtobC6gglBwFlbG76V1z
fAPxVM0kMd3aPKh5Xd0rF+Fenf2h8Q7QAsqW6GQ7TwcV3HhH4ivH+0PeWlzLu06U+WFJ43d
BRia9WM3GJUbWujyPxj4JuvBNxHFqF5BLM45SJslfrXRaF8Htc1/Q4dds9QtBaP98s/3PY1
a/aA0CTTPiGupkN5F2u8r2FaF5PN4J/Z3dVmdJNYcSqM8ge1Q6s+RNPU1Xmeb3vh+8i8Tv4
esAt9d79gMPzD6/SuttPgg1zdpba7r1tZ3kg+WNX6e1b3gSyh+H/wlv/HOoqJNWvAfsjScn
ae9eCy6vrmua42rz6jMJmfcDuPBzWE6tSq+RF2O88e/BzxN4Etvt77b3TW/5ax84+tVPA/w
r1z4hWUs2iXdsHjODE7Yb8q+k/g94otPiD8Nb/w9rUQnuoFMG1uSw/vV4p8PRP8AD79oifT
DI0dpLIYkUng5Nc15JtdSHqc74r+FuqeCLLztWv7UzZx5Kvz+VYvhHwrdeMNZ/sy0uoLaUj
5fObAY+gr1j9pbQHg8S2uq7mELgDrxmvNPh5pct/8AETR44pGAinV2IPaumEpezbZcZXRc8
ZfCvWvA1l9p1i8tixPyojZJrc8HfCzxzrOgHU/CurW8UVwmJQr8gehrN+OWsS6x8SJ7QTsb
e1+QAHjNe0/s7T2Ph3wV5OoktLf3G1FJ6g1lOUlDmY23a581eLfA914N1IW+pXsN3cvy+x9
xBrDCkf0r0j436SNO+Ll0AGEUoLAHtXACIYrajG6uUncq7KUIc1OUoCHPSujkAr4xxRU3kk
85oo5EIsrbXL/LI+BikFmiE5cv7VeEoYrjrjvULrsLMuM10ezRJWeHagKH8K9B8EOujfCnx
L4mZtkgzbqe/NefXUvl2xI64ya948Pap4f8EfAkS+IdMjvl1KUSJFIOCPWvPxXuqyBnTGAe
Mv2UraZWMstlEST3FfLFgS8ao2Btb+tfYvw38UaL43+E2v2Ghaemnwxq0ZiQV8kS2Bs9avL
QcmGUrg/WufDXvYmOx9PfERIv+Gf9DfJ3eQB7V88aZEv2TaRX0b8RViH7O2hsxAkEI+Wvn7
Srb/QVds89K9XL9W7nJXlypn0B8FQU+GWtKOXZmCgdSa8d0vwHrmuatrjXGnz2dvCzSmWVc
KR9a9y+BpgtfAGr3cgGYGLqG6E1zFj8XtX8TW3ivQ9TtraytoYX8qRMAv7VyzqSjXkoouk7
xueFKEs5pIYm3NG/ysPUV9eeD9Q0nx/8JLabUkMy6WNrKRkkgV8kaVBG0T3Eo+QE5Jr6c+C
Udj4b8Lf8Te5CHUZSIYWPDg1rjI3pqT3JUvePmvxfqMvin4i3M4DG2syYY0P8IFdF4A05bv
4h6WIz8kUmXHbGKv8AxC8ODwt8WtQhSEpDdqZlwOMmt34Wvpmm+INV1i5AkSxtvNKj19Kqm
408PcJScppHYfCnWv7W+KHjLRzKHSNHVAK8M8TLBofjTU7Sf5HMrNj2r2X4dfFvwbqPxR+y
aJoEVldX7FJJgMFzXlv7Q2lf2d8WbiZRtjlX9a4MPXcJ6G0qfNKzOj0TWhafBaTWrNmSW2u
Mjt3r1bXUtfiD8DLbWtORZrmCENnqd+Oa8Q0WIv8As3X7KCf3jZrsP2XvEkj2914M1FW+zu
haLf0JIqXOXO6gp04uGhgfBzWprnUvEluYxG0VuUf6gV5JDdTf8Jg2JGOL3/2avoi08FS+B
/ix4o3pt065gLq3qSK8W0Twyl54qmuZZiEN4WUL/vVpTc6snJA3SpRPZf2kFk/4Q/w2x58y
BOB16V4PpHhS6vYY5J8rCeR619H/AB8CHQvDkBQOIokANcNYr5ulJEkSxuV6V24CgpayRxY
nFSpK8D1rwYif8KHntpV87yVYHPPGK4j4C3Ua+K79VADbnwB2ruvDciaN8EL9rogGUMF/Kv
Pv2eoc+Nr+7mVRblmOa5Ze65pbFUm5RUn1M42Muu/Hy8tUiLbZd7nHAAOasfGnxHFrvi6z0
izkLRWyrGQOxHFeu+G/F3gzUPid4h0u20+G1ukUqLgjBc14J4g8P3dt8S9UeJ0Kbi8bSHrS
w0vaVI+RVROKZ2HgO0ay1cXMsQ8m3t3O89uK3PhLqEfinwz4wtJZBIYWk2jPSsrwDq9zpHh
vX9a1y1SS3jG1EPQit74P+N/DGq+IL7RtI0WPT2vAS5UY31eNqc9TRbEYWnaDcjweC8t7DU
brS7pJWMUxzgcda6b+2NPZdjsYSFyA/FafiLS4LD4l6tZSWwRHbIyOtULyysZ45EaBZJAMZ
bqK9nDSk6R5mJjDnszHgeK4We5E6SSsDtBPKivb9Fu7W2/Z9uhOCxKMB+VfNEtpNpWqtjcL
eQ8Sdh7V9IWkKL+z9KOoKE5/CuTFtyivU7MPT5Xozw7wNeDT9btLxX2H7Rg49Ca9g+P+mJc
aJp+tW6ZjVVGfqK8R0eD/AEJpE6o5YH0wa+jvEFs/in9nuCaLDyQRFnPfgVnXtCUJmlOV5O
J5l8NIv7L8Pa34lZvL8iIxq31FeT6fdyw64Nd3Hetx5pYdTg16reypof7O/lk7bvU5cqPUA
15pa2WdNEa5GRVUo+2nJs2dRU46n01468Nt8SfhroOs2iCW6kkTfjkhO+a8P+K+pNqvi3SP
BsLD7JpwW3Cr0Jr2n4R63fR/B7WlZubIFIz6Cvm+2ka6+IkWoXLF2e9GSfrXBSi+eSfQ2U+
ZJnqvx7ifS/hR4Z0aAYWKJVbH0FeG2umGHT4iBycMTX0p+0XbQy+EtHli+YAJn8hXhG4C2A
K8Y4rpwVJT5pMc6trI9C/Z7vJtO+KkkO/FtNASR71W+LCDTfjXYaog2hJRI2eOKrfB5xH8U
rVx2Xke1WPjzfx6l8SQIVCmOPaAtY1IL21u4OXU9I+OZTxL8M9KvYYNyFVkMmPYV5n8HLCC
LVNR1mUDZb2rFSemRXq2jzx+Kv2fprc4aWyi8v8AGvNNET/hHPghq11OdlzNMYV7HFZr3Yu
BUX1PMb9hrHiG+vJB5jSzHH5169qOqQ+GvFPgPSosRiQpK6ivMPB9gbzxDpdq2f304DfnXu
vjv4heAtE8Vabp0+gxXl5p6qhnI5WtMRpGMLFRk5XOc/aK02OXxRa61swswCgivHBp0Dnuo
r6S+OUltr/w40nVrOBViIEgYdQK+eoh5kKOCeRXXgrOFmjnnOUFuVG0iJh8jc1WfRpxyhDV
uRpk4NS7Njfga9BUomDxL7nLf2XeD+GiujIYk8Giq9lEX1mRzzIodcegqKVdrNnp1qYkNhg
OQKhc+YxzxjrXG7o9IgeH7XNDbxjmZhHj616T8alew0DwloByghtAWX3rE8AeGW8Q+KbO4e
9gtbKxmWWUytgsAegrrvj7YrqOs22vWepW1xp8SCNI0bLLxXmV3eaNDU/ZculHiS/0AvhLi
IsVHeuB8f6O2h/FDU7Vx8skxdcfWuo+AWmSQeK5PEz6nBY2MaGJ97YY/Su1+I/w/tvE3iaD
V/D/AIhs5lYfP5rjdWUZKnUsRPfQ3fiNHC/7P2i95/IGPSvJ/h/pFtrWl35vC0Zsrcygdji
vdPEljpWufDfTvC0esWaXFsgWRy/GfaufvfC+jeD/AIUXkOlXyXV/coY2mU5xntWtGs6V0c
tSPNpLYd8IWW/+Fut7UO3e2MfjXhNpp1xqOt3+nWJKzzXBjGe9e+fC+2g8J/DKTS9Y1a2ju
r4lkCt0B9az/Cnw503R/Edxr99rVvdMshniihbJJ96IVUqjbJlFqNonmGi+Dp5Ncg8Oytun
aUJIo6VqfFfxQmkeNdEsNPcRpoQXdGh4LDFd94D0+zg8ZeIPF+ratawvI7LbQO2CjdjivnH
x/b3tv8QNQn1K6juZLlzIrRnIwaVWt7SSXY0oUnG7kfQPxtC+Lfhjo/jrSD+/RB57p29q89
8Gs1h8BNd8TyAl74tbhu9bHwP1uHxL4a1f4X6rcBUuIy9u8h/iPaum1nwbHpPwhn+H9lqlm
J4ZjLJubt7VyuX/AC7OhKK1PnT4d3Tad4/0LUE6xzhmI+tfR/7QPh1LxdI8SzQlo7nHavPv
B3gu0kuIYbQxC5hIBlf7ox3r3Xxzp+meLvC9ppEPiGBL6zjACF/kLCuuVNUpRdjklW9pdQP
P4NOtrf8AZyuTDCqKZCSPWuI8IXVzoVzp+vWuIxCRuA4yK9g/sO3HwlPg+41m0GpMxIIf5a
8tttMewgbRLqaOeWLqYzkEV14aUakpwa3OLEudOEWj6N1yax1jwPc65dqrPJb5R19cV8veE
rdJNTZ1faDc9D9a9m8FeIAfh5rHh28jEslrGXj3emK83+Hegtq99czCaO3WGcuxkOOM9qyo
R9k5IJv2lNM7r47xt/Z2ikdo15rh9PV5La1t4VM88uAu3lhXsHj6w8N+OdMtdNXWoLaW0QK
H38EiuNgn8HfDOI3x1JdR1NUwgByoNLD4n2cHHqXUwzqJakvxW1y28N/DOz8JwndqUwDYHb
PrVX4C6WbW7kkuGYu8ZO3t0ryyTUL/AMc+MZdWvtxhDZUelfQHgCCx8Pj+3dRvoYrQrtSIt
8xocOWlKb3YTmlKNOHQ8fvbuPSfjbeX0akLDL86DuCa7r4vadFNaaT4g0pcQSKDLInTPpWB
450SK48eXnieC9tTY3owkcTfMPrXU+DbhfE/hS8+Hd3IglQ74JHPJFTCLjBVIrY1lJSk4SM
vxbFHp3wIglU/vb8jI9q5z4VXWn6b470KaFcMRiT612HxL8OCbwNaaTY61bl9L/1sZfk49K
5P4e2EN/qMVzA8dq9sRuklOBx1xWlNqrCbkE1yqKRu/GuB9P8AiHZ6mqMFuBk1yFxPDLbmU
TLGGHDdzXrfxLsdM8Z2cVxp+tWwnsVAIdx82OuK8TupbSzZRsW5I4WNeea6sBVahynJiabl
PmE1KGC58PPErAsBlQeua9h8Nw3E37OtxHdgLLEjfyrxq20q41idxJILWWQ7UXOAma94stC
sLP4Zr4Xm8SQfbniPO/5SSO9ZY6V7GuGhy7Hzn4eiYWdxyTuZsjt1r6E+Ek7674I1XQZH2I
DsAPZT1rwf7Bqnhq7l0uea3uJAxKvGcgjNekfCPWbnTfE09nelIobiFnOD3rSulPDprdGce
aNe7RzXxeaGHWtL8J2b7rewBHHQ1zm2OOHHAVRyah12e81f4hajNGQyxSEKx9M1DcWd2ysB
Iu52Chc963wK5abbRlil7WpZOx7v8I4ftnwo8VCM4AJOa+azK8eszyR8+ROWGO5Br6V+G2k
W2h/DjU9G1jxDBa3epNvQK+MexrwfxB4dn8N+J7iCS5hulmYsjRHIxXm0ZXryv1PUUOWmj6
Q8RafD44+AdpPDGJb2KHzHxyVIHSvl5mJt1hcbZEyGHpXrXwp+Ip8PNNoGuN/oN03yuegHp
Wp4x+EWm6rqn9teGNdtUiujvkjdx8v0q6c3hpOMtmRbnV0cz8EdOEnjO61WVM2ttbsS/YNX
D+LdRGueP727iwURiteha54g0f4deDpvDOgXK3Oo3QxPKpzg+1eT6bbOqPcynMkhyaugva1
HNl1ZKENT6A/Z/u47211TwtPgiYFxmuZ+PEdroaWfhfTXUhj5sgHrWZ8IdaOi/ERJM7UmTy
+fWua+JWoSar8T71nkLiFttYVKT+sabChP3Lmt8K9LN94wQhcm0j838q5LxQw1Dxvq9w4Lt
5xr3D4T6FZaJpl5rOqarbQS3kBjhUtgjPrXjur6PcaT4uuree6huGuZC6vGcjBrXmUq1uxV
2o3Pe/Ki1/8AZ6yihntotmPcV842IYQ+W4wYztIr6X+HxsPDPw5n0fXNTtZGvmLRru5UH1r
wvxJ4efw7r84a9t7mC5cyRmJs4B7U8HLlquLMKutMyVA3ZqVV3E/Q07ywalijGTj0Ne6onj
zqW0K/lj1oqfYf7v6UUuQj2xxqsyEArnjtUJYfvMAZz3q0DhUx6VUfY0jjvmvOlZn1ZDK1z
FATBO8OeoQ4zVALduAJruWRCfusc1pXBxH1+lUlJBJzk1xTgnO5oWFlu1iENvdvDH/EqnFb
OmWuqzuog1GVc/7RrHt13nOM45Ndt4bCRssz4VfeuqhSjKXNM5MRUdON0XbXwjqsy7v7RlJ
PJG4811gtzofwvvrK+1FpbqWXMaM3IrOHjvQ7JmWTLGPg7K5nxL460rVYV+xW8nnKer9KK0
KT2PPoSrTb5ieLw7eXGiLd6hrDxRbcgluRXOab4qvfDGtLcW95LcxxNxubIYVj32uajeptm
nYRD+AHioLTTtRvyFs7R58/3RkCuSolLSKPQpqUHebIL7VtV1XV7y++1yxi5lMmxScCois5
bzbqdpXHALnJrS1HRb7RmQXiiN3G4L3rR8K+GpvEd+xc7beIbmJ7+1ZQovmtY2nVilzDvCe
la1c6pHqmks9utuc+avGT6V08mleINY1uR7q5kSRuWOeorqrG3TRbIxWoMdr0YH+dPRmklN
yXdQRtBHcV6tLCRvqjxK+OetnoU7fRb+zsHt4riRHb+JTyazV8F64z+b9snXcfvEmuxtnVc
ZlZx61dM9wy/LO2wdjXXLD33R5kMU4+9zbnn154R1uGZI/7Skmlb+JW+7W7oHhm7sJxLdXT
SSfxFj1ro4SqSeaQeasGVC2Tx7U6dCMJXsTVxs6keVmXqwu7e3lOnOY5XGG2/wAQrB0zSL8
6NNCLiS3lkJLFeM12oiV8sB+dPMa+YPl+XFE6MW+YmliZQjY80/4Q7Vnk2rfT/UsaZB4Kdr
1/7QuGkjTksTXp86TuPkIWIDt1rLWAyFrWXIjJznuaj2FO+x0/XalrNmdpemwacoh2BUb7h
Xqay/EOianey7xqEsUC9FB4FdPPbFEzE+TEPlBrPimkvd8RUnH3w3ar9jGUbGKryUudM4lP
DGsLFvF45EfzfMeK6DT4L/7Iup2V29veqCokBwa3ppoxbNHIdqEbazbeGS08lEbdbkk89qX
1dL3ehq8ZKa5upzK+HdbvLuae+1CXLnJJb71ap0a6XSPsUF28THuh610E0oWHcDkDtVJpLg
sDCV20Rw9OGxi8XVlqcY/h3UoBt+3TYzydxq7baclnPDtm811GSe4rZu7yQq0SAFh1Y9KjN
uyWw8lEDnnd3NL2Ci7xOr6zOUfeZWf7W0bu4Kh+jr1FZkmgalKfO/tSVge+48Vumc23Nwy7
cfdqheag0Hz2kbOZeidqc6UXq0TCtUWsCtb6BcxSB5rhpSBncTzUa3lw2pqbGZklhQoTnk1
Ox1WdEeeQRIeML1qtb6eGvpDHIQE4Z+5NUqa5bWLVV/FJi6VbSwPNLcEmSQkk1Hd3CKzMDh
l6Z9a0PJnVPLVwf9o1zN+HN08bNuJPaplH2aSROH/e1OaRScahf3yltQlBJ/vHitWDTbsXA
kmuTMI+MscmrllZxwQqzorO3P0qwjDzXzxSp4eK957m1bFyu4Q2K91HG1swIyOxHasTztbV
hHb6nP5Z4ADdK2rp9luQeCe1UrONmm9AOaVelGo0mbYapKFNyZBb6Q/2j7ReSGWU92Oa1Gj
SOPAFTE85PNMlIEeDzmto0YwVkc/tZVZalJZri0mW4tW2zKcqRVKMTy3893eMXmmbLNV3jr
nikAx0Ga5XBc1zvU/dsVLqLULhl/02Ty14VQ3Sm21ncJN5s0zyOOASelaKLzxT1O4kc8URp
Q5uYmVd2sZ9xZ6ldS7vt8mB0+aiDT7vzhJPctKB03HOK1k4GBUm0dRxWkaEb8yOWWJlblYi
ccHmpY/lY8djSBBjPepI0OST0wa6kcNTXUTzP9n9KKf5bf3f0ooMdTgPKkKk78MvaonJEih
128cn1qVVlcZLim3NuGt93mMSvavJcex9qUzhiWZuB0FQ7vnyvFXNsbbW9O1Vnhf7RkcKa4
5Qd9TQtQxE4ZGIPcCr91e+RYiGOQhm6isk3AgBSJssO5qJFmvJ1jRTLK5wFWtFVsuWJnOKk
rsZvA5buepre0nwjr+tFWs9PlEbHiRh8tdz4S+HJiaO91eLzi4yIuy/WvbNLiFlbLaoiRIq
/KqjjFXCg1qzz6uNjBWgeUWPwbt7LTRe30zTXyjeIh90+1dJoptIIvKit7aznj4dAMHFd+x
2gd81598RbnTNI8Ozz7FivJvlV1+8a6VCMdWef7apWlbueL+NtTk1PxPPlhIY28tNvSvXvB
XhQaZ4ahZjuluVDnb2rxfwjYnVPFdnHcMFTzA0jN0xX1hp9lbxW4htHEkajhh0/Csqfx8x1
Yt8tNU1ucVPotzc7obgARD7oHf61ky2txbq0DxMAOF47V6yNK8wb8YI5xVabSFnQq0eSO+K
741rHz86cmrHkf2mS2OGgbH0qxHqUbKUkBJ9BXpg8MQvKu+IMnfilu/AGl3bDycxP1ytaOv
HqRGjJnnMV4h+TLp6BqtwyK5+cnjvWndeCNYgdmXZJFGflz1NYF5b3VtNslbyh6VaqRa0L9
ib8bxMiiOTc3pT3wvV8k+lcO2qzWbsGBU9q1NL15S226kjIP500DpHRib5SmPzrNY+TOZFL
OCec9qkjuIbht6P+FPlRXXA4HfFSyNI6MqzXELONsoUnsetVZpoYnEyPgtxIV6VM9vCg5VW
Dd261lXKRozQx5CdWVuppaouMUzQlaOa3aQr5inptqtLbma12iYqT6VDEluH8wvMsZGNq9K
R4r6MyNZsgjxlRL1NVzD9n2GSXL2x/fjcuMDHSqksrYD7jGJPur3qslxqs0xW4gXceEyPlF
WHsriJYpXcPJ3B6D6UrmyppIk+SFFaTGwdS1Et3AIisbbi3CkdRVSRLl0aS6w6g8KtOSWIS
bo4QnHCt1/CndmapvdjJWit4P34Ejer1DbPL54lMeF/hHpVUYutUmdy21P4W71obt1sOeR6
U0XK8FbuNvppFQMm3k45p8axQxbEbLHljVC4dpUCKOc5FTiRZELD5TjBFUnZnPKD5bEk/Me
EbGe4rlJI/L1MIGL/ADdTXRK2eEOcVhy/Lq+CMfNWdfWx24KLimmb2EX6gVBJyQQOtDSAyn
kYoc/dFWtjLlcZMztQkJZUHan2OSGaq13uW5ORVmxfkoe/NYL4z0ZR/daFxjVaU/LVgdTVG
4YltoreWxhRjqRDqcVMg4qFQc1MtcrOuWg9VyetWEhB5BqONM1YiHzgVUUctSQnksnPapY1
BFW98bx7cc1FGgDGtLHDJiiLDKPWr0cChwgGeCf0qNU4DHtVqGVN+7HOD/KmKNxnkexoqx5
q+hoqTS55ThAig8E4p0gxE69sVjyJd4G5sninO95FH+8bg15DrW3PsBwkREGTkioZboklVF
Qdc5p8KI7YZsetcrqOT0NBYIHnk8tBknvXrPgjQLKxCXbxiSf1PQVwNlHGJI0hxn1r1Xwy5
jhxIue3FejhqMUrs8nMKjUbRO+t33bSMge1bELJjBPPqa52G3dMXCzbMdNx4rJ1r4kaVoEL
I5S7vB08vkD610ykkeLThOorROq1rxHpvhyya71SdAMfKgPJr5w8W+I77xl4jR4lYxs22CL
sara/r2q+MNZzMpl3H5IU7V6d4M+HH9mWUet6qC98vzQwj+H61xyvUlZHrU4xw0Oapubng/
wRBo/h+3S7hR7yZvMkZhyo9K7W0jhlkMLzPbNF91UOARVBb5p4RJuAZfvA+vpUX2xQTK3+s
PFdUafunlVK7nJtnTRXXkPlJ2cHjk1oQ3hwd2Np61xP29QoG7mr1vqRIAJ4o9mZKbZ3Uc0Z
jHluMntWjFIDGFVAp7k1xtvqEewHGGFaMV9vAfzsDuCa55UmzSMjdury3jUIygn1rldW03T
rpDIyRM56Z61buLlHjbPOO9ZX7t135+7WlODgEpHJ6j4PjXdJAyyO3OG7VwWoeHbi1lZpUb
I53J0FeyeYu4r1FU7mCCRSrKCD1B711xlcjmseNWd/c2U2BJvTPeu10e8a8T958o96qa/4Y
jJae0/duOQOxrjU1LUbK82k7ShwR2rVlezVT3j1r7EJIvmRdv8AC3eq9xpUQyxVWYjkms3Q
/FMV2EhnZRj9a6mZ1ktz5RUkjismpE8iWhx1xbtFK32YB1PQdgarnTTKFluZJFK9B2ro0tk
t4djAk5zmoZvmKqR161aZm5cuiMGSOZ5BENoI+6arXIuchQgwnU1vtYgjPQ+tUp4HSP5zVo
xcmtTnpQrMZfnUDqlNnVWQTg9Bge1S3M2FdVIb1I61gXDOw/dGQMex6GiTOiipT1kJl5NQC
M+0j7xFXnnWKPHX6VXtYliiDv8AvJB1PrRLhrgO3HooqFc3qRjJ6jUZixdwef7vankAN3A7
0B8ZZOPWkLAnnnNXymM5K6EWRQwVDj3rGk/5CxJO75q2hGvmDkYrFc7dXZexNRU6Hdh7a27
Gsygy/MMA0r+56cikJwSr855BpwZCAWGW9KtMxersU7n95GJQKrxExybgeKsTttJx93sKbD
GGtJAfvE5Fc0n7x2Q1jystFz5W4VUZdzZpqzN5RQ9qfHyvNU5Mnl5QUACnovFEaFjVgKNvW
hIzqSESr8US7d9U0TjrUiO4+XtWiRxzmTMfn+SrMa4I7mqYznAq7bY43GqMrkqZU7H6Gr1v
ChfK/wB0/wAqijVJZhjnFa1qseCu3BwefwpFxKXlLRV/7Mp5zRU6Gx4PPeKFVEIL4+9VMSP
cMQSWYflTo7OWU8rtWr8VvDAMdWrwrTqbn1pThtVB3St83pVkwwygny9p6ZFSuvzBsDpTl+
VfY1tGnGOgyCCyuUkMkUu3byAa29N8caxpQMaJE+OOarwI0oaNT8xGAag0TQJNY13+ziTtB
/eOOwpyjKDSj1OSrGDXv9CbUfF/iHWZPL+0yJu+7HEetbGgfDXxF4glWe6BtIDyxl6tXqOl
eE9C0e0hght0lcsD5jjLV2ZZEhEYJ2qOAK3VGTXvM8qeOjBctGJznhvwHoXhpfOtovPucYL
yDOD7V0rAscbsHHWoVcvwp5NPwT+7PLe1dMIcp5NWtKo7yMS/DWtwbiBdydHH9azWnLvuXl
T0rp57ZQhVx161y19byWhaWM4TPPoK2izPQUsJEBOVKnmrsAbHzsQh6VgPrMCLtdhu7VQu/
GK2v3Sr9sDtTOiEJT0ijuY7wRSj98oHT5jV/wDtCNbdpXf5V5O30rw+98X3MtzI4HDDAA7V
JH47ukieJwNrJtwaz907Pqk7bHuB1ZFt1YKTv+7nvSPcgD723cK8ms/G0FwlrHcyFJITnrx
itG68awNGWVgwzjiiyMZ4eceh3zXiq+0E59aRrqJky0hz9a4OfxOhtRPCcccZqEeIgLTzZG
+Y9hQooj2UnujvZJ1ljEbYYdjXG+JNEhmjL23+u6nFVIddk3BvMyp7VffU47hcpIoJHOa0U
RR5oSOAjuZ7CfYw2yKetdtoniwhY4rluvGa53WdPF3vmiI3r6d65xZngfY+cijY9CNONZaH
uaXKSx7kfeh5pEw53t+FcD4e1l/JWB3/ADrsRMTGHzwelC1PKrQdOXKzTYDy8VQuU3DBNPS
4MijPaopXLggdaZhbuZU9mmTthAPeudu483LKBjZ0xXUss7kjftQ9c9ayL+GMIxXgjr6mqs
awdjGCiNcr171DMMtnHzetTE7UqFzxVhdtjM4GKT8aD0zihV380Gm4DpzWKxH9rEv0zWwSN
2M9Kx5cnUTtHOawqnoYaO5ql9p45pCwB3Z+b0qFxgcnmn7QsG4g7s9apA4JCzANEcryKrwP
sRgTUrSeaGGcCqgGMjkmsnuaxjoP6809OtMH3RUiNg0ipLQtxkAYqfyuKqr1DVdjfuapI8+
e5EyOjDPSpRyBikkffUkWNlao55DfrxU0RxyDUPfmraIvlgjrTRkadojCEOq/MTWxYRMXO/
0P8qybJnHH8IretnwS2Odp/lUSNYD/ACl9TRTfNOe1FZ3NbHghjdiMthQO1IUXK8nPekMUi
ITG5z70ubjyxwtedbyPrExHTKgjNN2sxADdKD9pKgFlqP8AfKcZXmnfsijShlFvBJIeqjiu
2+H1oYbWTUJQPMmbIz6V51Ksu+K3Lg7zXp2izy2NpDGto8wVeiVvS9537Hk5jJxjyrdno+n
W0bTCViWbsD0Fas0L7cDqa5fT9fEaoZdOmiGcZYVvf21pki5N2EPoa6ZNHzriyURkEeXnPe
rkcY8skH5iOc1mprWkq3zXqZpJfEVpHE4ghe6fsI+tHNdERgw0S4M8F0sjb9kpUFqbqv2JY
WgmlSPd2Nczpd/fq9zb3tpJp1jK5cyv1Fb9va6U6gpci73cB35oiypR5dzgNX00STYsoXnY
d16VzF5oGoRAtKmM8kY5r3NdOjxm3VUA44qnqOmQ3EBLJ8xGM1dzejiHTlofPMsHlymM53+
tdX4V8IWPiCbZcTFQOuDUOs6LNaanJHtyCc59qi0PWZtA1JWIIQt830qXFNHvSrOpC8Nz0L
xP8DtNsdDgvtD1US3L8sjHpXlF/wCHda0skTxMVU9QK960/WodVslkhk689ar6nHHNA/mqr
rjvXPCk+5xLFzg7TR8/G9nRRHJuAHRalTUTIy7iQB2rvNW8NWs8DyxqFccivPLqza3mcMOR
TlzxPTp1KdVbG0l58o2GrMN66MMniuUjunhlC8kVqwTbxnOc1tTqXIqYVbnVQ3auAD3rJ1W
xUTebH932qCOZs1pxHzo9rcgVvozz1F0JXRjwzSQOuzIxXY6Pr4lgWCVvmHc1yd3buj716V
DE7pJlOKi1jWpSjXjfqerRXabAA3Wp1dOW3ZNcdpeqI8eyQ8ituO5V1G081aPGlBxdmXbm4
ABzwayLiR5jl8bR+tXXbcMH5vWqsjRKNpHPb2piitTGmTDEiq5+lXpk+YsOaqsmVLCqKIMn
dg9DUgQhflNIFz9RShvk6UM0S0IGUE5zWXKmb35TzmtYR4Gecmsy6ULdrt45rnqHo0XoaKJ
Go+blqY7FuCMCldSGDAHHrSMeOatbEO5WcBE21HkYxSyEs/tSbeetYS3OiDtEKegpuw5qUJ
gVSFKWhNFyeasFTjiq8CEuKvPGVUYFWjikRhMDmpo+AM0zaxIFWhFhBWi2OWSGLEWJFWRG0
ajihBt+apw/mYwKEYCwPKZEVRgV08LJGgB67T/KsC3I9MEVajmkYkegP8qiSLUrGjvTPUUV
l+ZJ6Gio5TT2h5I21AMNngU13yNq+lVnkCyLuUgEZpRIJTuX5cfrXDzK59hYfuyBxUuBjJA
qLcpOCwFSoVIweaI7FEDkR6hBLLyintXsXhxla1jkVuCMj6V5EYkuNQghb7h4Nd94VuZrCW
axnfhfmiz3Fb0PdbPGzGPMk+p6rZvDJKqOqycZwa3FstP2Bjp8LZ7la5rw48VwCxILtz/u+
1dnDEqxkMeO1UzxNUZMulaf5m82MOT0wtRJawxTfurZIyO6itSeIlgqng0nkbRtzn1NVGxy
ybRTntLe8tnt7tfNjcYIPaqw0Wy8hbaCIxKg+UitDy23hRnA5+tT/O3IXHardhRkzCbSLi3
cSWtywx1Dng1Yj86a2c3KYlBwMdK3XQmAfJk1WeLc43DDGs7lrQ4HXNJBLS7N8hFeX6xpN1
HKZmXIPQV9EvZqqMJY9wauU1rQLeVTIg/4DVxZ20MQ6bPGNI1u80e6G128vOCvYV6VYa1b6
rbAxyDfjlSa5LV/DzIJNkeD1rnUF5psokgZkcdqvlPT9yur9T0u+jIUjoMdK891aBftTjFW
k8V3mzy7lMn+9WZPqAnLuep9aGuhVGlKDMS4gCudoqS1fYdpFTPhjnFIkO5uK5+W0j1t46l
5D0rTtnwNvrWZGhTGav23LiumB5mJemhde385MVmy2bwvwOK6K2iyoNPltg74K1fKeXDEOG
5zluHQkjIrZsp2XlmNTrZIc4WmNAkfNAqlVVNS9FcySPiNgMetJIxD73XOO9VlKLyvFK90u
0qxyKZjFajpD8xNQ+ajAqRiovtYBO5Mjsai85AdoG4nvSubco+RSrqVGQetMcopY7sY7Uyc
gYcscegqNZYyd3Ue9Q5mkIXZOsg2AkcHvWbeKouFYU+4nLgxQjOfSqjxuqqJCSx61i5XOyn
FI0vtiBAiIWGOtV3E0hJ6KelXbMQva4OFK9c96iuHUKVUdOhq09BPcodDgnJp4WhF3PnFTK
vzipsS5aAqFxS7cHHWr8USgVKYIx81UZORVt4mdwAMCtLyyQFPSmIvlgN2q5HhgOKZk9SI2
4UgqKdt7MMCr2AI84qs5LA5qkYyHGJVjBzmhAioSBzTImbdhulTiMgMwHGKswkJFIkbHcOt
WYtrsSGxwf5VBEikgtjingFJCyjgg/ypmLJMH++PzoqHc3pRSC547dK8eHJzgdKfAW+ziRk
CgetWX2FDvXnHeqzRylcKfl64ryOWzPvByhJGLgc+lSxqB8x4NVklUfKV2N71MJwEKggkd6
UZ2QD9ODSaxvP3U4xXpcNhFcWEd+FYSW/zkjuB2rzLSm3XDOz45r1jw1MJYfIJ3IwwRXZR9
6DPFzBtNNG94f1SGe0kuLFCxkP3R1BrvImdtOg8zMchPOa4aC3Oja7DHp/lpbzLlgfWusJn
u5U82J1jg+YIOrGpk76HlSaaujqUsfMgGOTjrThpxMee9N07UprllU2jQLjvW0rxlcA81hz
tEcsWUI9MiYDd1FWItOQHG3irsSL97OamY7MleeKzlVYnCxmy26BSFTpWaLAtIXbits5Lcn
FRzbccHpVxmyHHQyJogBtK8VgajbLnK/lXVNtKHdyayri3D81tGQ7aHBX1mJQ2Y+vGa4vVt
EYyny0HSvWLq225DLxWHd2cb5bYa6YyuEJSi7o8YutHmXduXismW1ZOMV65faSsiMQMZ9a5
u68Py4O0Ag+1ano0cW4PU8+ZGUVpafaPMN23JrcXw7KysHTHuRW5pOitEoQLuz3xUqKudVT
Gpx0OaXSpZT9w1dtNKm/iTA9a9SttEt1tMFB5mPSmPowRANo5p8yR5cq85HJ21iVgA2ZA60
rWyKWdhiujnspLaPCj5G6n0rMdS6MxXK9MVSlc5JXMe4QJEcHHuKxZpP3uScjsa1LhwsckQ
B47msG7bcMKduKZvRjfQV7gMcD5cVA8v4+9UnlGcZwRUDzuT6VDkepDDl55yY8E8VA10FUb
TzVXfkfM1Q71z1rF1Dqjh11NBbrn5zkelMlmEh2p8oqp1HyjNTRRetTzXDkjEmikERwOT60
55N5+enJbKcVM1qqR8HLVoo6GHMrkMcm35V6GpzllAJpixqtuxb72eBSLzzyDTSM5MkQBCT
UsC75c9qYqEnJ6VahTj5aSMmydCAxWkLktg9KFiOSScGpo4skd6sykyRUZgq9qtkGJRtFR4
bcAFqYI2MvTI5h0bvJ7UrIxYECkjRi+V/KrSoXcCqSMmx0cIdRtTmoZkkjfaDx6VqxFIAVA
zVMw+ZMXbJHpVGMiltIyc1agRnOWPG0/yo8stMRtwBVy3QBiNv8ACf5VSMGVvKT+8tFWDH8
x+T9KKXL5iueIzXALhNhGQOtPVkCZZvpQOSrYGQKV0jaMcZI9K8p6n3qGOodcBOfWqYiVVf
eSD7VeRj0IwPWo58BMDGWasnAsasP2eFZYm+brj1rvfC99ezon2cCLP3twrh2UNcRQ5+XGf
rXa6DOIZEGQoNdWHjq+U8nHO0TuL3S7saf/AGjHdZuLf94uTwa3NI1rVJreC4u5EFxIvHHF
UIi11ZvAj/fXFQaRDc3BMUp2fZGxt7sPat5RR4UZ80bM9P0uSWOHdcsZJHOeOlayS5baSFJ
9a5rTZnktwdrKB2PWn6hcKyNAbnyZMbga5JxGlc7SORY4wTzj9aBOHyR0rldP1p59N2+S5e
MbFz/GfWtGxaWK2zK2Xc5I/u1hyjkjSeVs8iq0svvTJJiTio5Pu5rRIy1BpRjAqszktzT1R
jzil2d2rRBqZ1zGZG68VRntxtwBk1tNFg7sVA8OWywxVqQHNPY+aSp+X61ENKA6puArpTAv
mbl5FTJbruyRxV84jl4tHSUkNFxVmPRoYP8AVqM10XloqnpUOzdMAlLnAz0s3Z1IqzLCscY
DwnJ71dEQ3gAHNX1iyv7xdy471k5amkUcNdyQZeCVsMPauV1DfE5+x/Op+8PSvRdRhgxIwh
XPckVxmpyRRQu0SgeoHauqmZy3ODvp3ywkQqTXM3Mu1jzkVtavcZnbP4CuduGZxwMVpNno4
SHM7kLyrnI60ze79qQpzkirKBPL6YNcr5mevdRKhDntTlT1FXI4wx6cVIbcN0oVNkOqiqnA
4qeJueaDAUPIp6R+taJcpnOSkWUPQirQA8vJqrEvHNSEn7ua1TucE9GRH5mIxUgQYHFKkeF
J71LErN2pGbnYQcDbVq2+RhgZzUBj5qxCm35s81SiYuqWJFPVhViAKiZH3jSRRNJy4q2kIZ
cYq+Uy9oh6oUi3YyTTWV2Xk81ci+WMIVzVmK0jaNpSenaixEpkFqiiH5/vU9hg5XpUsVuud
7dDxUzwpjA/KmZc1yrEcsT1qzHFk5NOigLcKlXooTGwyu7NK5FysLdNpZhg0IgDED0P8qvP
Gcfd4pY4vVOx/lTIkZmw0VoGBc9DRSJPnrkHp2p64K/WlYnHY8ULu2ZxXnJH6CiPbtyD0qH
epuQp6AVa64B4NVwgMzHuKiTKFPzXamPlgOldNpNyGYBojxXLoWS9HqRxXQafuDiboyjket
b0HZuxxYmPu6noWmPcyKFhmBI5VR1rpxp91JZtcrLsu1G4EdDXC6HcyQSieO1dt7c8138er
WqRZaQhiMbcdDW70PnJxanoadre6nHpaSvD9qdVyTHxtPvW3omneeP7U1DDyyLgIeiiuKi1
O6srn+z7GbzYLvkn+6TXYRnU7e1jVbuIhVxt71zyRo1ZGvPNa2ojEyCNXbaCoqyvlK22F8g
+veuSuLm6nspZ5bqN1j42YyQasWGs3FzawLbWLc/IZT0U+tZcple50glLSbMZI71KqNnLDk
1TtYPs6PvkDynktng1cecr5ROCW4wKViR+NjcimBA+c8Cn7fvF25Hamht0XPFA7EYZFBDc4
pkihxnbUzIgQbRk0xnzhW+UVQirGnPI4qQth8AU9iqJlSDUQYsrY4PrTJY189hQg2uNuPeh
V2j3pWXD5U8d6BFldm8A9TUhbBwW4qFEDkFTyKlkQohyecVBomYmpHzEYZCkdPevOPEO9WO
WA3dMd673UZtyPj5WWvPdelaUGF1wR0au2kZ7yOB1Ft8rDuKy5U4rWuI90jg8EfrVZ4tyjj
FaSVz06MvZmeEGAKAm18npVzyuBgZoMW5qhROh1bgEVlGyrMcO0A45qFYnTleanSST0q0mc
05+Y10y+CKiMW1s5qdVMkmW4xQV3PilKBmqtiEZFSoueTS7BU0aZHtTUTOVUYo7CpkGyhE5
NSbM1XKccqupGME+9TxIQck8Uzbg8U8Z6ZrWMTkqVexctpGkuBGOlaKDDkHjFZFvN5EwYc+
tbMeJtrg8E1bgYRral2JA0e4CpQT5JXpTmQQwqink0LC4Iz0qOU2c9CW3C+WAwzir8Vn9p+
Ze1UcYA21pWErwqc1EghK4qwtESQOlPiw0ue+OlIWMkpJbAqUx+UwcHmoNbjPLdpiTwoq5B
EjFmJ6Kf5VSN3ubHTHWrNrNukIB42n+VAk0MKrnt+VFWcL6iilcq58xKTgZ9Km/5Z4FRH7y
gegqU+griR95YryFtpPpUQ3hQy8lutTS/KmM5z2p64EIOMcc1m0UQ7N8q7m5xxWnZSNDKPP
b5O1ZsOZZN6nAHFX7ffv2Mu7NaUtTnrq8T0HSle5ETvcBUTlcd67SzKxhprpYipGQSK80sv
tMcSfZ35XnZXZ2CHUYopJ2Zdh6Z611O585VjZ7nSx2w1NA0kQghH3dowT70iadcQSOZZZbm
IjACtyKktluYlAE6mMn7vpWnCdnCnvWXKYOfmU4NNaS0MdgGtWPUynNW9HtL+1la0urpf73
y8A1dSZV/GpleORwxX5l6Gp5Be0ZJJY2b7fMklyDnAar9vb28TmSAsxIxhj0qkHEj5I5NT7
8sqt8oHpU8hKkaMcgH+8Ouad99t4Ix6Vn+YD80fBXue9PSbggn3qeUrmLry4hYBcN2NVCsi
oGkG4mmvNkYpVdn24P50JENiFNjfLyG6+1OjiKvk/cpQpL56AdamwoUn1oJIX2gcdDTIiC5
GetTMmxCTzVaMkOx7Gr3Qr6mnCioPl61Wu5WQkLzmpoX3JgDFVroqI2x96s1uXc5++ysbHG
c9a8/wBaLLzjOc/hXoF2WaDbt5NcTrhhUNGRlvSuyCI5rM4cwszvkZNRi1dsuRgelaEcWZT
1Aq5HboxLlTitjT2pz72jqnyimJasBvPUVvNbs7kgYT1pgjiCsrHrRYHVlYyPK7NxU8VvyA
uMHvVloIwfm6VZtbaJhuDEgdqqxi5soXMCQpkjk1TRM5ar2oMDJsXtUMVvuWlYXtbDI0HOR
SmP5sL0qZI8ttHNMdXR+nFUkYyqginNPUAZJo3BRTCSTmrjE451GBPPFFFKDg1uonHKoxwX
ge9aVjcbCFPbpWeh9anj5ddvXNaWMYzlzHQuzyoCfwqWAyfdY5HrUUE6pEFkGav20QmkBX7
vWuWZ6MYuQbCgzU8LOxwtSMFL7R0FTRogQlD81Ycx0KLQwInVm5qRrlT8pHIHWo3jKkE/e9
KiuMnjHNBeo7ajn5TzVu1MaSHJ/hP8qzURkYEnk9qkVzGWJPUH+VPQhmhvt/7xorI+1R+/5
UVNw5jwZu2B2ofdtG3qetSMp3DHoKVkwBiuA/RLkPlHhm+YUyV2iPA4ParWeMEVA3zP8vOK
TC4yNZIgSR8p5q9bOpcHvUa/OvNFufJm56GtKehlUWh3GjzxKgYkDHByOtdTY5kzLgoP4fe
uI0iYLKobBU129rMjKFBxXatUfMYhpSZ0NtIdilvvCtBJSWy34VhQzupAPStOGUEL61DRw8
yNEM1W7eUA81Q84ZHpUscgqGirmtDIFyzjg9KeWV8ktyelZ/nDHPPtS7hnfn8KjlHzF3DbN
qnvSO+CBn64qm0xZ8K+KZ5p34Jz70cpPOayS8Yxgehq3b25d1K9PSsu2lHmbWGQa6qyKDbt
UYxWNR8qNI6iNZlgPkwKjeNUXGzpWhLMyDJ5FUJLjcjDHJrmjJtlPQqS/e56Gs9i8chUDIr
RfJA3CqsoAY811RMmWYfmwvIzTLqJUbb1zU9u4Fvuxk1DNIHdWbpUPcq5z17AyBi74B6Vw+
toq7lVcue5rvNRwS7elcNrLgzMRzmu2mZyMCKNB8xU5q3vT7MQi5b0pyROYwGYAHtV+0gjR
CQm4+9aSIiZSQyeWsbcZ61LJCixYCA471qvbKQWc4zVJ13vtTgL1oTNChHbIZ1DgHdVuS3j
tIpJNoCgVYMKybFRecdao3gkjha3lbljRzEODObmPmSGT1NSo3l7R61K1sNxXPAqGRMN8vO
KtHPIkYpEwdOSahkkMj7sYp0a7n5HFNkG18DpVpGIw0ntQaK1iZyClHWkpyKWzgVpc45K7H
A8Vds0JcNiqcEMkjEYrQhSZOAMY5qXIqnSbZpxR8gtyW6Ctq2UwKFLdax7N3aUORkCtNWZp
SxOK5pu569OLRosYFgYZ+c1RiaVAzU9ArEtI4B7VCrv5+0sMVidCRcidy+6RTmlkLuwYLwK
jLShxkjbTvNeME449aQco4qBGSw+c9KqmFvN2v8A3ST+VONyZUZh94dKSCdnHlSYyQfm/Cm
iXBEOy296Kn+xr/eopXZPIjwgq24fQU70zUnpn0FHeuU+25huzg0xYQAWxVjrxSBT36UrD5
isy4IAUjNPCxHCkHNTEZbmk8sA7sc1SjqLmuadjI8IBRN49K6zSroZDSNsJ6Ka5OxYCujtT
uUB8Y7V2R2PncZZSudTDMucsckVoxXAZQRXKx3DxvtHzLWpBccZXgVbPIkzokm45NTpN6Gs
aO43JVy3kU9TWbiHMayPu6mpi4A65qkky7eKkiYs2ccVNg5h7Sqp460Ry5f5qilI83pTRnP
JoFc1LW4XzwO+a7KwYLECeS1ebrKYLgHNdTY6ugUIXGa56sLrQ1hOx2EsJdARWVLHhmwfmH
SpbfVo2j2swpwQvJ5q8iuSKcfiOq6kRomYx5o5NULoCN8gda2SI+rnnsKzdRVWAP3cVUZXY
pR0K0c5C+i1BJNubC/hUUkuwmPtiqLXGxiRzjpXTa5iiG/kZI3Lck1wt8WMrbvwrtNQl3xH
PU1yl7b4hJfqa6KegmrlW0cYO9cnsatRCbDsFyB0qmmFiXmtC3l+QgHirkEUMZzJGd3BqKN
NibW5LU9VzIzHhRTp5I2jXafm9qgfLqSRYUnC4A7+lcxqU3m3UjRybgDV+91EGF44jh2HPt
WAciI7TkmkipLQYs75YMalgChHlLc+lQBcqd3WiM4QqelbpnNyj97F/l6U2UAZ67qligLYK
Gp5YQcAnmmpB7IzxR1OKvLbJjGeagkgZWOKtSM5UmRsGQhcZB71ejiVIgV5Y1DHbSsgZhx6
1p29m3k7gaJTJjQK8IZJjtNbFtEJY8OOTUFvEkbh3Ga147YySq0TYWsZVDrp0bEK2skJ6Yj
Pepl2xRkI24mrl4s6wqpxsFVraFpjlVrBzOr2ehX2NkM7U4mNWyT0q5d2hSMHnNZbxOuS/f
tVqSsS4WLzN5iDYaLmGQ26YOMVHZwzxHe65TtWgHUriTn0FQ5FqFjNm/d2+1fvmq6wSxxmV
n2ttOPyq9e+QIWK/fFZ0iyyWAdn4wf5VcWRKJV+2XI480UVnlVyfn/SirI5Dzo9voKSlPb6
CkrjPrCROTTzUaU80xWGY5pevek96UMM1QO9i1bPtretZidtc7GwFatrMOMVtTZ5GMpNq50
UT+gzV2GXHXisOG4bdxWhHKD1PNbngSjqblvIrD0q/FlujViW0meN1bNooPzZzikNQNCNWI
AB5q3GzIuKqIwz8vJqzCfmy1ZsOUlKbjvJprn0PSmTl/MBX7tQyyrtxnrUiEnIZfcVQuWvT
B5lnJiRe1K0khfG7p2qMTbXI6VdiEVbHxle2t2ttqkRHON1d/YeI1mjUxSZQ+9ea3pt5nYS
oDjvVOHUWspAkEmV9M0p0lM6IXPbYtXDyY3ZqC91ABTzkV5xY+Itz7HOxh61sHU1lj+/WHs
bPQ25zde6DsDjjFU5LmNZAO1Zkd9xgtUEs4Z8g59q15SEaF7KuCVORWReyh7fGPmqZZw4y3
Ss2/cm4xGelNGsVcooVPDHG2p1m3jy0796i5bjHJp+Hi+VFGO7elUPlJRcTopjaHeB1Ipsz
+TatOSF9BRJcRRQZD9ep9awNQuHuDiMnYPepLSGxq0zyTMeKjKZfalS2kh8gptpuHEhAHWk
g5RJIto5pkcang9alnJ28moo1Yc4q7mbirlyKMJ93vVhrckbqgh+UbickVajm3sAwwtSaWV
iBkIXOMGonVu/Iq9dXCjCLHn3quqmTtVIylYevMAQCtS0hCwbWPJqgpEYAxlvSrcUzO4Ujb
iiRUGi1DbYuAG+6a3baCJCAetZkALsm48VrRhHkChsEd65pM6Y2JpbfzhjtUUMJhfIGFq+h
VVyzDNNEkUoZAfmHSszW6My7ndpgirkUiWUdw2ejCrM0JVPMYYIotbuBFJI+YVRju9Rfs7A
LERxVC+a3t5GRfv460y/1GZ5v3eUAqreOZbPewy571pCNzOdRdCjG25nDnIJoR0mR4y23aD
gfhUEUyKcMelN4lvg0XC4P8q3UTBzuRmBM9BRWh5R9aKOVBzHi5f5hz2pc89aGiG4c9hSeW
1cSjK59fZbkqPTtwNMjjfHSn7WH8NaWMrp6CHpTQOaHyKZnvSZqokwOKuW823is7fUyPxTj
KxlWouSN6GbnrVpLg7vvVgxTY5qdLjDZzXSpo8Srg+p08N0qfxc1o2uoPuxurimvGHNLBq5
R+Xzim5KKuY/Up/ZPVtPmZwT3rUiSUAtIuc1w+jeI7dVRZR+Ndtba/p0qrGHXcemTXPKrHu
H1Gr1iTE/uzuFZN1IElH6VsXc6RRl5CgTGQQa5+9u7aUBlcURqQMp4OouhFIxMuScVWuZQh
4NMedWGQ2az7uRSjEt2rqTTRg6bW6KGoamIQ6gZz3rmnvpVnDq1T30iktj5qx9pZzjNYtnt
4fDQcLs7aG+tryxWRZAkydfepU1UoADL0riR5kWSpK0ouZOpJp87Qp4KMnod/ZayTK0ZOc9
Oa1Ev1UckbjXmUF06SLICetdHb3BOCSSG71UdTzq1B0mdb9r5ADDBqIv5r7xWPFOrfKG+YV
pRqfLG0802jGLLMQ2qxHWmzk7SScIetRqxGTnArPvr1nBhi/E0i+Ybc3EcrNHF91azULFyj
cc1KImQAqee9SIoLeYV5FQNSL8EQQKOxpLqPaf3fapYn3orbeBSmPzGLCmU5FRLcSj56WSB
UwAauIiquMc1DKrZzjiqRjNlZMqTVgMNgXGKXyd/K0eU2MYq7GPMKQGOadAQknNCxsFPFAi
bIfNKwuYnkVt6uoqylrIx8wnAqGJuOeRVyOddm0nB9KTVy4tGhCsUdurM3NSQu7SZXoaoJJ
vOzqK1LdSqqFHNc842OmM7luNW3gSE81MYgsnyjB9anjg3RqzfeHap3A2fMMH1rBmiYzCyW
5WQVlzwRo/yxngVqeWzldrfL1NPdVMRXAJ9aew2rmAbR71ThQm2qMqiCGSGXkjoa141khma
Js4fvUWoaZ/ozMpy3rW8JHLKJx/lOz+zGtyy0pVHmO4xtP8qI7Hy4Q7nOKmhbqC+MqcD8K2
5gjFLcTyYaKj8qX+7RWd/I0vDseKKOQMZOBV6C0Z8ErxT7O1zhnHYVuxWmUBHAqoxPTxOMU
dEZq2WBnbQbVcEba2RGBgGkaHdJlBkVpZHl/W5mP/AGfE8eSvNVX0kNnHFdKbUsPlpPsjEY
6VPs0y442pFaM5GTS5V6HNV2tp4z9012YsTmo5bHPakqSOqOZytaRyCh1++MVZiTdytbM1g
mOVqo1qY/uCpdOx0fXIzKzws8ZwOa5+6jnguN4B211afL94U/7FFchlYDHY+9Y4lNR0O/BV
lKpZnMw6hKkYPIIq9Fqk+ARI2fY1PqOgSWTKSh2uM5HSsyGIRK7t1HavOiubc9qpKVPVo3k
1+6YASTOy9ME1K3iKQABVOBWHbvHMmDgGpWgUdDWvstLpmccbHaUUdCmsJLCGLYNMk1APEd
prmWSVCSOlSQ3YHyucGkqlSnuE8NhcVqlZl6Vkm6HmiKL5+lUZX+bKGrMF6kS/OcmumnXjP
c8/EYOVNWjsTXCEDpVIpVmS9ilGBUWQeRW7aexz0oyirsEA6VsWMuY8E8rWVxxxVi2k8udW
7HrVwlbQ48XT543OktkVt0gODWvavhDuPX1rDt3UHcD8hqaW7ZiI4+Md62PB1L91dAjyofx
qlEjhjv6HvT4zht4WrKxPKflXj0qGVcaUzgCn/Z8Ec8GpkTah3LyKcm11JPWiwXEji8sBM8
GrkG2AncNwNVlUmTBNW2i27VQ7s0A5DnWIncg5pPLVosHr6U8xFMZ60+NAWXINFw3I47baC
SOtMW2fcWx8tbwtoyFUtgmr0NjEUxjI7moc7FezOURAW2etMmgKNtI4roJdEP2gSI3y0y8t
FChRy9NVLkSp2MJI8HGOKf5alge9WntmROTg1GkPzAE8mtFK5nyEtumGBHNa8dwUjwFG6qE
MJjfJ71MI5vOyo4rOWpvFWNC1v3VysgrQll89Aq8D1rE2spII5qzbz7RtY9KylE1U+hfWOf
b5atgHvUqI0CbCd5qEXPmldvAHFXEwT0rBmy1K85SOLzpF6Vly6mLiMxqCoHfFat2ymIo4y
KwLqRIIj5IAPeriZz0IisznbnKmoJ12SjD9AePwprXTIiMDknris7U7oj5l4Yg10xRjKSSL
f2pv+en6UVyv2m4z3/OijkMPaMz4IlDIu3HArVhGEIJqtFDllb2FXljjKHPBrYznU53cYsP
PtUvl+g4pqIyjaTxUikng9BQZe0HouOgqVYGb2qJXIPAqyhYjg80BzDPs/UE8io2jHl/OOl
WuScEY96hbD5Td0oDmKclvG0e4Gs+e35AUVtND8mMcGmG2Heqsuo/aa6HPvadyKrtGUxtNb
00PYc1RlhCp70OnzG9PFSpu6L+kibVNOe1niRoo+d7HBFcbrWnGG5kMJ3RD0rYbzFHysyZ7
A4zUTPiFo5V3g9PauGWHjG9j6ahmntIKMzjcNGcg4NWI7tkI3c1LexL5vAwKosu3g1wuMon
oq01dGwlzbyABuKrXMcBb92eTVAdRjg1Yt2UTL5h4qvaacrFGLi7oayyxcnpVcyEkk1bvLp
Wbah+UVQLkvtUZrCVuh2KtOStIUOSMg1oWkrFOaz1gdjxWpDEUjAIranzHPVkraFjfxT920
ZNQkqqEucYqm87yPgfdFdLlynK4cyOksrzz/wB0TgLWparmUKOfeuRtZ2ikVl6d66yycSKJ
I26da1p1OZHh43D8jvE1oShmaPFaFvtUMij5qy4F2P5rdD0rTtiqyeYTzWuvU4EyeJomJjl
GCajaEI5CcrU0saSvvjFNUlCQ3WgJaCwwgg7utWIE2P8AMcmmDb5ZbPIp8KmXOTjFCD0LYV
HYkmnIu7hccd6rKpR8HNXoYxszSdiydIw6ZJ+YVehkMURVzmq0O0pjpVhNmzPU1g9TeF3uP
aYtFleDVGWJ5JM7uassSDgDipYrdWVmLYJ6Ur8u4OHMZE9q6JkfNVMIwfIU5rpEiEcTB/mq
ukUZYnaBWnOuhn7MqW0ckpCFelXcFTsBxinRsob5Pl9TXL6v4z0nTL02vmCRx97B6VLmaxp
N7I6Da5k+cjBpBblZ8n7tUdK1ew1qLdbSAuP4c1tJEThW4o5roXI76kqRou3uO1dV4W0CXW
bovJ8tpF8zMen0rnrSCE3McM0oijY/M5PQVy/xP+N0HhrTX8M+EXAZRtlmXqxrycbiHBcsN
z08Jh1UfMyjr3jKG38cXmhREbI5CFPtVa7vT9mkzwDzmvBNO1rUtR8SLqV65kldutewmcTW
CtMxAK13YGpKUfeOfMKKpv3Rh1KUAeW+T2zVeS6nmY+a2Tg8fhVR33/QcCl+U8bsnBr1UeO
0G58/d/WioNntRSuxWZtrsRFIGWwBTw2R846VGQ+ABxwKbubJHYU2cSloWiNy8HijhV5qHf
hPkoLErzQJ7EyzD+EZFSRuS+QcYqFZFEecUm7cdw+UUEqRdM+0ZIoJVhuHWqZkyeDkU4S7e
vSgrmRYeTIx6VGGJ4NM80MCe9NLHZmhJ3JuK7bevbrV/SfDer+IZTFpdkZh/fYYUfjV7wj4
bn8Wa4lig22sX7y4k7Baq/FP4wReGyfCPgvbawW42PMg5c/WvKxeP9lLkp6s9rBZc63vy2O
gX4L+K5oSY3t3m/55rIDXDeI/Cuu+Fbkxa3YtDno4GVP4151oXxa8baDrcOqR6lPcoHBeNm
JBFfc3hvVNA+MPwySeaJJlmTZKSPmjfFeWszr05XqLQ9yWV00rwep8aXVqsiZOOfSprLwB4
o1W0+3abYie3PAIPOaveLdGuvBvjK78O32dmS0DHuvaovD3jPxNonjLR7HTb1o7N5gHjIyD
XfXxHtKXtKZeGU6cuWQxfhf46YjGiuPwNWD8KfGhXjSWLegr6e+NPi3VvDHwyj1XSnSK5eI
MWCjrXx/Y/tC/ES3lWb7cHwckbeteHHGVJK9j2VFEmseAfF2jQGe90acIO6oTisWzgByXyH
HVSORX1Z8Hfj5pnj0f2F4htoIr8jaA6j95WN8c/hJbaXav4x8NwiOIfNcwL0+tbYfGe/aqr
EzWmh4JYabcajqMVjYKrXEvCAnANdNP8M/HVt8x0gtn+58wrio9Skto1v7WUxzpypB5Br6Q
/Za8X+I/EZ8QW+u3X2qK1QNCHGdtdmKxUqS5oGKp33PELr4e+N0t5Lm505IIIxlvMbGBXKx
gy3QtUYGTdsHoTXWfHfxz4mb4l3+jrqDJZJwIk4FecaZczyDLAqwOQfesKWKlU1kbciij1B
fhp45RFP8AZO4MoYFOcg1pab4E8a2xPnaaIosZJkOMV3P7MvjPxJq/jDUNH1i8+12saARI4
ztFc1+0l458R6Z47/smxvzDaHgogxmoWPqU6nJY5qmGVWNmVI1PltbySL5kRwQDmt7Q/Dmr
a3C7abAsvlfeBPNeJeGtX1Ca7AkZsOecnrXrPhHUtfs/Gmm2en3jxxznfKB0KjrXsTxEvZ8
8Tw3g4xqcjOvg8G+KEn2f2aVHctwBWRrFjNpd55F2YxL32tmvf/HOqy6n8K7zUNAudrrEf3
ijnIHNfBdj4p1rUtadbmeSVxIVJJJ71wYXMJ1ZWkjrq5fBRuj3TTbOe/uxZWqh5mGRk8Vuj
wX4mVdyWJ/4DyDXn8upajY6GLuykaK5VOGHWvbf2e/E3iDXvBGtTazcefJbZEZYcit8bjKl
FKUUcuGwUKl0zlpPC+t29t511AkIHLbmxiqCzRIhG4MV9DXj3xG+JPiqXx3qWmvqEhhikIV
F44q34H1PVNQmIuC5T3owuKnVV5GlfAqkrpnt1poGtXttHc2luGhfpg81qJ4W1pVw1iRnua
8w0rxl4q0r4laVpltdOtjJKqlCOME161+0h4w1zwf4UtbvRrv7O77dxArlr42pTnyJG1DBx
qK9xtn4N8Qz30IFiDEWG4k8Yrzzxh4vt9L+IY8NWiBWjYR4B6tXI+Av2jPGEWu2umam5vIL
2RYATwVJ4rh/GlxdxfGjUssfPt5w4J7HrWEcVWnPU6lgoJM+prPwp4kvLUTR2YdmGSM1m6n
pl1o9ylvqarBNIMquaofs+eN/FGueOrnTdYvWmtRHlVI9K3/2kdJvoNBg8T6ezGS3cI4X+7
Vxx041eWexlLBR5bo5fU3e00C+uYj86REg+leHWvw/8Z6/A2sWVmblJiWBBya9c0K+/wCEk
8ETKrb3eEqa868IeLvFnhj4i6RosF60di9yImhIyCCa68VUlyc8BYSHLJxZreFvBvjjRdQj
nvbH7PAvLs5xxXpH25SCVkG3uRXD/tI+OPENn47g0q0vDFaGMEogx2rnfAGranqEwjnLtGe
5qMHiHUVmPFYe3vHr+q+HvEep6A11plvvDLhdp5rweb4PfEPUtXkll0wiMtkvKcV7/wDDTV
9ei+I86Xd0y6Nbw7ijDjNbv7Ruqava/D+DV9EujbwuckRjBIrgxVeXtORo6cLTShdHgWi+B
LTTXZLt0a4iOGAPQ1v3dukMXlRx7kAzXmPhXXdU1G8V3d2VjyT3NepiQC1YSZDbepFfRYSS
cdEeLjotT1ZzrgncVQdelRlVSTaPmJUnHpWmtjI26ULzjOPaqzwpC+5l5YHnvXoJnmMzyBn
/AFf60Vb34/gb8qKLhzF6QncoLnO0YppLY+brTJJDuVjzwP5UElkyefeqaPKUWSZyMdKeqq
F5PNQcgc03c31pD5CypQ8E4pGYMNnQVW3ZNOJYjkYAoFyEgO3hOaeXJGGFQ7sLxTwx2bjQH
IIzmPHoaa07KOelC4xubknoKdawG71C3tf+e0gSibUYtl06fNKx63ZOPAPwH1LW5Plvb1Tt
fvtNfGsHna5rD3EzFzM5Ysa+u/2j5/7F+EWj6TH8oMaqfevmLwZZqcSFelfHUL4iu5d2fdx
XsMPodJZ+G7OKz2soLY7167+zlr8vhvxld+GJpT/Z10N0Kk/xmvPs4GKseH7l9O8eaHfRNt
8q4BY+or2sbhIujoeThMXP2vvnqv7VOgeVaab4kt48XCSbZSP7teHeG5Ir7XNJnwCRKpz+N
fV3x+t49T+Dd1ekAnyvMU18b+ALgvqemqW6SKP1rxMFV/dygz3a0dmj6n/aRfb8HrQZ+9Ct
fF2h6fBcWoLjPFfZH7SjY+EGnc/8sV/lXyL4bwbNcjtWWBhzy1Orm90mjtbnRdQttZ0qRor
m2kDLt47199+EdVtviH8HY7icCQTQeVKDzlgK+FbidVUqPTFfUP7LGqy3HhnU9GlfKQZcD0
zXRmFJRXPEzhd7nynr1hJoPjPU9FmyFSVioPYZ4r6R/ZOVRJ4mK94hXinx4gWz+Nt7s4DrX
tP7JbB/+EmOOkQrlqS5sPdmqTPn74zfvPjZqYPPNZNvGI0XgCtP4xN/xezVOcc1mwkGEfNW
+DSa1Jk2e8fswgL8QLvA+YrXE/tMHd8XWj9/612v7LzA/EK75z8tcP8AtJPu+MUwHZv61y1
UvrGo43OP0tEhiV04Ir2D4c30ckt9q8wG/T7aRQx7ZFeOWZ/0UHGOOa9O8PMukfBfxXqTjD
zgLG3evcqyUaHL3OWdJSqXPcPgvqieJvghqlkz+ZLE02/PvnFfKGk2cOn/ABCv7CaPGyZj+
te5/sfal9r03xLpjnIPQH3rynx9YnQfjpqMWMLJJkfnXiYR8taxpWX7to9Aa1S6txGqfJj0
r2D4MWsVn4S1+ONdvB6D2ryywbfZxMp6rzXsPwrG3wvrp6Haf5V6uZ/wUeTgm1VaPinxLEl
x8XtVSQZ/ff1r2fQtMtLWxgaBArFck4rxvVyZPjHqnr5/9a99023K6dCSP4avL0uQ2x0rND
rPTLWfxLpt06DzUnXB/GtD9rw/8UZZKPVaSyUjVtPcDH79f50fteceD7HnqVrgzD+OjXL2+
VngfgLw7bTm11oplrKRZsfSqGp3Y174uXuqbcLcyjj6cV6J8ILE6hpUlnEoaSRMYqZfhuLb
xa8rOqlHyVBrqjTi7NblyrNXTPRPCNrF4a0zUNdsF8q4gtWkLDvgV6tpFzZ/Ev4KK52zyXl
uwfvtavPYoBF4M12DsLJxn8K479kfx0VutQ8FXkm53dpYdx6AHpXmYyDVTm7GuHd4XZ5/4a
11vAviLU/D14pL28jIqnuM1U0+VNT+JelXzqFJvlKj8a7v9pLwYdB8a2/iuzixBcDExA43V
5n4Yd5vGehyg8G6Su+nU9ph2jKVK07mv+0WwPxatwRkeUP5Vc8D+JNI02JIZol3Ecms39oP
L/FmH2jH8q4tbWRLU3EROQOKeAVrmmIheCVz6S1/W7XSPhVeeItPYJJLJ5YYV2PjOE+Kf2Z
LO6zmVLPeT718+/ES8n0n4G6XorMRJdus+DXvfwkuz4q/ZruLSUbjBGYf0rzsVLmnzGtKPJ
FI+cvhHaW08xhnAJQ/NxXq+o2MJnEYIMZ4+gryf4dzf2d4/wBR0+Q7FjmKY/GvcrnTHmhfa
uQ/Ir6LAz9xHg4+N53OPmCbXS3j2bflDVjx6fOZ2km+bg4b8K7600SUSPA68lefpUY0fykk
hMeFUE5P0r01VR5VjhfsjZ/16/lRXSnTIMn9z+tFHtIlWOH5Zxk8YFN3PvI6qKjZ8EYPGBT
kcbsZrds4FTZMpdvunj0pQnz+lV2l2vlTUizsTyM0g9mx7K+/CU4Svu2yL0pol5wDzSecXc
7xjFHmHITEk9BxSgcZJxTEmOcY4pzlXAOcCmHIJgL8w5NaPhpfO8Y6QhHBuBms3K4IrT8Nz
rH400VmGF+0CuevpTfob0Ie+jt/2uoynhTSgv3VcCvn/wAHptswccGvp39qjTjffD+3ukTc
sRDk18xeD5A2mr6Gvmsq+M+qx/8AA0Onk68VG8ggmgnzgxuDn8alYjFQXMYki2DqxGPzr6i
t8DPnKF1JXPqP4myrN+zsJHOfMs1P6V8UeAj/AMT2zVTwJR/Ovr34u3gsf2cLKFjhntFUfl
Xx98PgTrVixPPmj+dfG4XeXzPr5fAmfVf7SzY+EOljuYVr5L8Pf8eagelfWX7S6/8AFotLY
f8APFf5V8oeHE/0JfpWuXfFY0m7RuWLj5JDkda+hP2T52HiTXYM/IYc14HfQnbvHOK+hf2V
bPyI/EOrScKITg/hXVmK5abHCd0eLftEzCT4z3Kpxt4zXtH7IRy/iNe3lrmvnb4tamNY+Lm
ozg5AcqD+NfRX7JClB4l/64ivIl/ANlsavj74G/D3XfGdz4j1LxgthPN96HI4NcnP8KvhHY
pibx7nHUAivF/jPqmrD4t6raxX0wjVvlUMcCvP1ttSnJd55ST1yx5pUYztoxdD7s+DHh74d
aT4lmn8LeITqN1jBSvnn9o9i3xkn/h56V0X7JdncW/xGu2lLY2dCa5/9o4KfjHcZX+Lr+NT
C/tbyBtHH23/AB5++3gV7dc/DrxT4i/Z80yPw1As81yxMyMcV4zp8Jk+xxIOZJUT8zXrPxe
8f+Ivh7Y6L4W8PXht0SFXfb7ivWxrfJFROam7yZ0X7Ofw98deBvGco1qwjgsrgfvGVs1yn7
SulDTPidZamhKrcNk1zHwz+MHji4+JmlQ6rq8ktnK4V4z0OTXsX7V+jef4f07XI15hVSSPe
vKheNVM2eqsc34XkFzosEg5O2vcPhmpTwrrp/2T/Kvmn4da0yaTHHKMrjivpX4azJN4W1uR
TlSp/lXs4/WhFnj4f3a7R8VXoL/GbUx/03/rX0nptqf7MgyONor5vuuPjVqf/Xx/WvqfTYg
2k2xHTaKvBTtAeN1aKsVmV1GwkAyomXj8a6L496L4Q1/w3a2XivWm0pMqyyKM9ulUHif7bY
noBOvH41yX7XsefC9g+SDlehrgx75qyNsF8LNPwPYfDfwl4V1G78Pa2NUvIoGK5PPTrXh/h
PxjqWs+PZmkmZkeUjB+tYfwhgay1vUrq9ldbI6fIBuJwXxxS/CC3a48YDeOfNP86MPzKep0
1acXFn1FImzwjrsjjn7E/wDKvizwD4nvPCnxEsdbtpCgS42y4/ubua+5dVhEfgfXuORZuP0
r8/8ASLRr3UpLVPvO5GfTmorXqVXEMPZU9T9HPiLo9n8Svg013bYcSQefDjk5xXxj4BilHj
rTtNusie2uwrA9sGvqj9nfxN9v8ISeFNQcPcWPyRo3da8a+IvhhvBH7QmlXkMZW11K6VyQO
ASelY0Zuk3TZcrSjdHI/Ho5+LkY9IwP0rJ02H7Q1tbFc+a4UAVqfHJt3xbVvVB/KtHwDprX
3i3R4gu4JMHb6V6eGdoSZz176I6z4w/Cbx34nh8PDw9p8ctlb2ahizYIavU/2dPC3ibwv4D
1DRvE1otuXkJRQc5rwD4rfGLxnp/jq/0nSNUaC2tX2Kq9sV2P7MfxN8S+JPiBdaV4k1NrqJ
oSUVuxrxqnM07noR0SOB1i3OgfHi8hkXYJJy4H419GWsPnW0FwvzBlB214z+0FpzaP8YbXU
1TbHKAM+9e0+EG+2eHLOYcnYBXsYKp7h42Op3dxWicTFwvzdPpUUlqbmf5TuO0g/lXSrp5J
YAcHrT009QxKDA2n+Veh7ZHkumcf/Yqf3aK6cwYJG79KKftBezR8sMeOvYVHvITOaY8h4/3
RUW/sa9DmZCpE+/vmp1mO3is8Pk4qcN91QcZ4zVqdlqDo3LXnqvB5J/So/OJY4bJr0mL4H+
J7/Q7TV9IdJ1uE37WOKo/8KQ+Iob5dPiJ9d1cn1+hbl5jSOCnu0cZFcKF6Z9ak3DHB4Pb0r
vm+CfiWx0m41LW5Y7OK3Qvw3XFeYJeRvM6RyBwrYzW1HE06i9x3MamEnHWxo+YDwDUkN0tl
qNnfE8W8oc1SVlPKtk0ydfOhaPsRW81zQaOaDcJn1n4/0xfGXwQd4h5jS2m9AOecV8ReEWa
2kn0+UYkgYow9DX2F8B/FcPiPwVLoN84NzaExrGTyU9a+efit4Huvh58T57xIm/szUWMgkA
+UMe1fJYNujiXCR9ZWXtcPoUHOOOvpU+mW7XuvWNmq5M0oX9aqh9yK64O4da9D+EXh8an4r
bWrv5bDSx5xkPQkDpX0+JqRhRcrnzdCnJ1VEvftR64NL8C6L4cifEgjUMteAfDuD/idWG4d
JB/OtL45eMW8Z/Ei48l91rA21MdKm8C2Zj1fTSeN0g/nXzWDp80ZNH1VZqEUmfRn7Sqf8Wf
072iWvk/wyB9gQHnivrf9pFM/BuzJ6pEK+SvCS77JcntSyy/Ox1ppQNa5i3QPjqeAK+j/AA
NHF8Ov2dL3Vr0+Vd3ittzwSCOK8v8AAXgi48XeJolZCmnW5DzzNwoA560n7RHxFt714PBeg
yj7DZKI2KHg4rfM5JtQjuGFXMrs8DM8mreIrq/kO5pJC2fxr6+/ZRj2f8JJxjMIr5T8PaeS
QxXivrn9l+Py38QjGP3QrkrUeTD3N3UXPyo+bvi3Du+N+qqRxn+tQW1pF5akIK0fjBGY/jl
qWP4jUtlD/o6YHOK7cvjFrU5sTW9meu/s3QrH49udq4JWvPf2j4x/wuKYe/8AWvT/ANnSHb
45u3PUCvNv2kl2/Fwv/eb+tcddf7VZGlGfPT5ip8OtJ/tbxfpNk67g7h8fQ5rP+PF+NR+L9
xbIdy26LGB6Y4r0f4EaX53idNVIyLKFi3txXi/jG4/tP4t6nOzbt07DP41vX96rGJlRnZSk
aehaWllPYajEuJUmQ5/GvrT4zWQ8S/AdbqFdziFT+S1892Vmo0tGCcgbvyr6g8PoniL4DC3
b5mMDjH4VOYUuRQkkZYOv7Sckz4/+HVx5sTW/90la+sfhFGY/CWuL1GD/ACr5G8Hq+leM77
TJPlKTMMfjX2F8LF2+F9az3U/ypYmblhkTCKWIbPjG+IHxs1LP/Px/WvrTw/atPpkOWAQR7
8/QV8l61hfjTqRHA8/r+NfTdpfTWfw3vtTDkLDAUDHpkirw81ClceIjzVEkadvq+m3uqW1v
BOjyJMBgH3rmP2ul/wCKOsmI6MteP/B7Ub3UPiHCZZmdTcZIJ969m/a6x/whNof9pa4sRNy
qxZth6TgmjyPwXozav4BuVhjzMF429au/CTwjqVj4vaa6tnRFbqR710vwB8qTTDFJghgAc9
66b4g/EGz8JeJ7LS7K1jRmHzMB1rvum1YwcpSvFHoOsxZ8CeI2boLZx+lfB/gO2V/FEsjDh
XOPzr7ltr/+2fhNrt8V/wBZbt/KvhvwhK0HiG6Xph2P61y07fWLmtn7BpbntfhPxOfBfxS0
/Ut+2C5YQOoPHPevpX4meCrfxvZaPqNptkmtZ1uEde6jtXw/4kvJLgDymIdOVb3r7K+APjQ
eKvhkkMkgN3p6+S2Tkn3qcwhaamhYRSjD3j5J+M90D8VysnDIu3HpXoXwRMc+uX14fnW1tG
fPocV5N8ZZDJ8ZdQLHkSGvXPg7B/Zfwe8UeI3G2QxtEpPpUwquFJ+Z1VKam0zwrXXGs+PdW
ndtxlnbmu2+DsyeHfi/pTq+wTyCI+9edaTI0+pzXPq5Yn8a6PR7w2fi/TNQ7RXCtn8a2VPn
o3Lb1Po/9rPSyNP07V4h92UfMPStr4N3q6h4OgAO4qBW98a9MTxJ8DU1DbvZbcTA/hXmn7N
uoiTTTZO+WA6Vlg5Wi0cmJg5RPoFLbnOKa8G0tjj5T/KtMYBIGOKpzuAWXGflPT6V0Ko2zz
JRMbHNFOKsTnafyorfmM+U+OHfGPoKiL1E0h4+gpu/Ne4WoEu8daXzv0qvv9qTd7VLl0NOQ
6aH49eNNAmstPgctawkIq54xX2PB4ivX+FMHiQHFzJa+dt98V8DT6ZDdXUTPj74Oa+5kQR/
Aa2QdFscfpXyePock0+569L3o2PjHxn8ePGetz32kSyssBYoQD2rjfDlzcSTnfnBOTmqQtU
ufFV/v5/fH+ddXZWEFq4MfNejgaLWsSMRKMY2aNyA468ZqbJzwagQEbc1Pj5uBX0sX3PmKi
Vw0jxPqfgPxTB4g0128vIE8Y6MtfS8fjD4d/GTwf8A2dqtxDDMy5XzCA0Teor5knt454jGw
zkc5rhtR0nUNNumudPnkhOc5QkV4WPwLlP2kD18FiIyj7OR9ISfBaz064KyeKYDpS/N53mD
dj0rnviL8TtC8LeFG8GeB3BVhia5X7znvXz7PrXi2VPKm1G4eP0LGoLbSr2/mDShsk8k1xO
NaraMzujTo0pc4aRZz6hqbTyguSckmvofwP4IWZLHXL3Ure0soXBZWcBuPavOtD0WOxgDMo
3VR8TSakV8u1lkEf8AdViBXp+wnSovk3POliY1qyi9j7I8VeJ/hd4q8NHw9rGrxeV5flh9w
4rxmx+H3wl8O3DXJ8YGe2U7hED29K+ZpNO1WZ8s0uP940q6XqeMF5mHoSa8Snh6sHdHrydG
UbNnvvjn42aXY6I/hzwHaLZ2pG2SZeGevn+GC71fU2uJSzu5yWPOa1bHwvd3LgyqwB9a7nS
tAhsIQSmWr0qGDlN3kcNbG08PG0WQ+HdClnuLewgVFmmONznAFfSHwvPh/wCFsV++va7btN
eqF2I4IWvn65SWKN3iYq4HBHGK871OLVbu4dWkmfB6ljV46i+VU0YYPERqy5mz234reCrDx
H4quvGvhvXLWe3Iy8TSDd+ArlNNVJoYo48eZkKR715bHY6tAwKTTgegY4rtvCrX6MwmVs44
NZYNSpO1jTHcsoppn0x8NLHR/h1fzax4h1m3RrlAUjRwcVx3xd8JaL8TPEMOv+FvENr56t8
8UsgFeA+JF1e5v2zJMVzwdx4rCXTdZgYSxyzp9GNclajOVVzOrDShGklc+xPhxaeG/h3omp
Q65rtub6/j8v8AduCE4xXz/wCKvBa6F4qbV49Ut720vJS6FHywye9efPb6xMv7yWZiOoLGk
t7PVLeVWLyyDPAYk4qaVOftOaRbUFFpM+jvDenf2usdjDIkfmJje5wBxXsvhHxH4U8B+HH0
PWNdhlc5BAcEDNfMeiXmof8ACNyFXZZVXAwcGvM9UtNZvLyTc8rEn+8a78ZTnVgl0PLwbjG
o9T6C1j4fabqPxCuPE/hfxBZvaXL7mjklAK17L4V8R+FvBekXNjq+swvJcjB2uCBXwhDpOu
W7ZjluVI6ncalntdbugFlec49zXnewqOHIz0l7NT57n0tN8NfhtqHj+fxVL41VYZ5PM+zhh
+VdZ8Y9e8N2XwXmsvC9wksPCuyHJ6V8bf2NrMRLK9x+Zr0XR7e8h+AniSW/Z3kW4UKXOcCs
ZUasdze9OcrpnbfBLwe2nfZfFuq6ja2tkx8wAyDcR9K9V+Lt34G+Knh9NGt/EcVrNG4O4sO
1fG9pca1LZC3huJnhA+VQxwKqvo2sytvHnr9GNXOjOdpIOaKerPs/4V+FfBPgkBT4rS/lHS
PcOTXgfxOvxr/xxMEbAKZxGgJ4WvP9AXWNM8S6ZdSzzrBDcI0p3H7oPNavinUrfU/ivqGpa
fkWzsrRH6CqhTqRnqQuR3cWfYmmXXhrwv4BuPDet6zClxeRbPlcELkV8taz8O28JX9zrVvq
1re2MznYEkBbn2rl9ci17Upl3+e4PQ5NYP2TVbSYxyyTZzkq7EiqjTlCpzAuWStc6CdjKxz
gqelejfAfxk/g74i/YZ5Cthfr5eM8bzXltt5jRnzOKl82S2mt72E7Zbdw6keorsxEPaxsEF
bQ6jxv4YvPF3x51HS7C4ihbcWaSVtoA+te+2dn4L0f4O3Pw/HiGD+0rhTvkDjG7618feIPE
Gp6lr76mHeG5cbXKHBNZax6lOdxmmJPfea8n2cmuU6bHcXfhiXwjqkmm3F5Dc7gWR4m3Ait
rwj4Pu/F100Vve29okPzM8z7cD2rz2BL6Nl813c+rHNacst1HZlYJXjJHO1iK7YKSp8pjy3
Z90r4y8Cf8IDB4L1XXoZJFthA77gRnFePeCdKs/h14yaaLWYLrTrqX92UcEgGvlJ4tQdyxl
lP/AjWzpD6qlxH5M8rMDwCxOK56NOUZWCpFcp+j6atZTIJ4Zg6t6GojdqWc5CrtOD+FeE+B
Nc1GLQIlv3ORx8xrqo/EjyyurthACB+VezDC3Vz5qtWSk7HdG8XP/HzRXn39qpn7zUVp7A5
/rDPnV3BA+gqPnrRKcYA9BSLlhxXS20e2oCF6TfS7Tk5pnHXtSv1LskLG+Z48/3xX3Hgf8K
Jt/8Arx/pXw0pzcwgKWJcYC9TX3OkMz/A63gSMmU2P3O/SvCzPeNzpoaI/PG2/wCRs1DH/P
U/zrsbc8jJFcaqyQ+LtRiljaORZjlWGD1rqolZlHPWu7Ay93QjE2e5seYqgAHdSi4jBCliK
pxRAIdrnnio2yD5ZPI717MZs8h0YtmqfmA+bFPaOOSPbIoYVllnZFYEhF4Jq/HLE4Vdxz/O
tIzUtDnqUfZ6xITplo7Z8sVYhtreDhIxn6VLjB4p4x0IrVUoJnFOtUa1YfoKY0Ebj51BqbA
x0owK0snuee6sk7orm1tv+eY/Kp4bW23D92Pypw689KtxeURR7OPYTxM+rFWKJFO1AKdGuc
5qRUBGeoqWFMtyOKtRSMZVXLcz7qEDnbwaqGzhwW8oc98VvTwB4s+lZ2HwFx8ueazdNPcr6
xOGzKEFrbhhGYgTnuOtXxaRW5TaAmfaoVUreDdjjoTV1kMsHJ+ZDkis+SK6HTKpOVtRBDZy
SGK4jTcwrLmW3WHa8K5jbnjtWpfpCY/N+5KAMD1rHlcf6lyM9SfWs5Rj2OqhOW1yGVLOScy
28ABYdMVE8ETvtWMBqtZS2vFZF3DbVMOWnLHjJPPpUKEex6MXJa3J4p5bcmOM4QjmmRGMSs
xQFic1A24jGaj3HeOcYoutrGns7ptHQm7tDZhTCu7ucVDbT2v2rLRLsPtWSJu2eD1pQ+D1r
S0exyPDzau2dmJ9LkjCeQuMfeArk/F+tTw+FbrQLe3VLW5cOzjqcVYt5/LkB25zxipr+wtd
QRLe4JVm6+1Z1qCnAzo13Qqe89DK+H2nRSWwleIMi8EGvRZdO04W7MkakHsBzWH4fs49ILW
QIIY53DtXVCCMI0kB+YcgUqVFQjZoyxGKc6jcWc3PpVlK5thCF3rnJFcGPCc0fiLzQv7hWy
K9Lvy4t/MU7pWPbtUSuh2GXBKr0PetZYWNTUwpY2pTui3oyWQCfaLdWCdCwrhfHNpHFrvnp
EESQZAArprecmYzzHES/dUVz3i24+2RCbqRwPas6lBJaI6cDiJyq2kziplUKdoxVLcMEHpV
2TmMk1mb+TXjVdNj7GFyB7ON5t5qwAsagKBTdwJ9KXqtYQik7mt2SrhiCQKWTr7U2Pp0px6
1ukkidSIqv90VNZyi1u1lAGAelRvx0qEvhwKzSSYmm1Y9z0rWFudMtUVQoHUjvVwXk01wyK
+wLkjn2rh9BmI0yMbjgc8VpG8cTGUscKDX0NJJxR8ZXpyVRo6fz73/AJ6j86K5X/hIoBwQ+
fpRWlkZewZybvk9O1Ij7M/LTvlODx0FROT2NeVfufVnS6D4Xn8QaLf6lDKEWzBLZPXFc0jo
643ivZPgV4fHivRNe0TzTD5ysu8dqtj9la/05WP/AAkCFSSQZGxXmSxqhUlGRvGlzI0v2fv
h3p2sLceJdZgW4S3bbFGw4+tfTYSNYhDHEFhAwE7Y9K8z+FOhN4B8P3GjarrFrKZZMxbJAT
ivTtyhA+cqRnca8XEVnUqN9DeMeSNj5i/aO+HuhWFhD4u0e1S0vS+JlQYDD1rwOK6F3bRvC
oAAwcd6+xPi94Sb4jaAukaRrNvBKG+cM+K8q0X9lrVbeEJNrSMv+w2a7cFi40laRnVpuaPN
NI8NXuqaBea2kgitLUHJY4yfSsKCaOWPfnJPp1r2b4n+FB8K/g1NpYvDNPczbsk9q87+GXw
2/wCEr0BdVHiG1tpi20QyyYY/hXoU8wi5N9Dn+q+7fqc4zEoI1c8nO3tTlysgaRsY7ele2f
8ADOHieQeZHewMrDIIbiq6fs/6szmKXWbLzAcFfM5FdH16jbSRzuhKWljzS3RriaO3hG55P
u47mruo6fcaReCzvgqTMm8DvXsGhfs9apputWeq3Gqo1vat5jBWznFeBfErxFJc/Fm8jjbM
cLGMEe1XDMYTqKMHc45ZdKzbNRW3Y3dBTu5PIFW/DWmR67fw2c12lr5g/wBY5wBXpkHwO1a
+3HTtXtrqMd0fNenPHUaNlN2PGlgqslaCPKB0zipY3KcY5r0zUvg/PokXm6zrVtbhRnaXwT
Xlsk9st7NbQTLJ5bEBs9a2o4yjW+CRwVsDiKa5pI0EnwwbGPUVNDOJJueKNB09NY1iHT5bh
LcSHBkc4Ar1GD4GatPGZ9O1KC4jPRlbIorY2jRdqkrGdDCYitrBHnRKkhCflNUJ4iGLxHp1
WvRNW+HI8PwSS6rrVrGyDOzzOa8wlv4JJn8mbdtbHHcVNLFUqqvBlzwlak7ziE7RSAmPBkH
r1FQ3F4I4827EseHz1Nd5oXwyXxFp0WqRa1bWpmOFjd8HP0rro/2d7qeT7TLqIwV/hPBrjq
5hRhKzep7OGwMppTaPC1v3e6V5AJY+4apLhrSW6imSMnj5k7VN4r06Dw94uudBmO02/wDF3
NY5aQElW2gdK3p1YzV4nS8PZ3tYvO0YtAyhvNY8A9qzpGZWAIznuK6/wfoEHiySe2n1KGxN
uPlaVtu76V3MP7P+u3saz2WpWs1uP+WiPkGuati6VJ2k7GtDDz10PEtzY5HSk3jJPc9a73x
n8PIfBumyXN3rlvPcIcCKN8mvOFnWQblbOe1TTxFOprFnoKi0tSwrgtuzUqMNwLdfSqXmhW
AZSfQDua9M8GfCHX/E9v8A2pfsumab18yb5Tj2pTxMaesmHsXLRHGCVVZcEFutaBmMm05DE
9T3r2vTPhN8MUlW1n8Wia66Ebu9XdZ/Z7tWtTdeG9TaWQDKq54NRTzejflZ59fL6ktUjxyy
ljUKp5Z2GWrrRKkEO0bQVHc1w+qabqvhrXBpurW5gmVuCwwrfStKTU45InWRQ7qME17EZxq
RvBngTo1KUrSR1Oo6THD4Tl8RGVUhztOD3ribK5S6be7/ALtO4716dB4I1j4hfBG50fQZEh
vPPDqWbAIrltK+BvxJ0uxe2vIYHJP3g2a8enmUY1XTqPY9SWXOVJVILU5K5uAZmKvsi7AVj
644OnhivX9a9Mn+EHjMoAtmjMvBIqhe/Bzx7dWvlmzTPQZrrq46jKLSkh4XBVFUTaPFJXIh
bmneH9B1DxPqz6Zpiq0yRmRt3YV6gn7PfxMn4SzgAPqa67wf8F/Evw2i1vxZ4jkgWIWLoqo
2TnFeBXxMLe6z6uEX1Pm+6jNnfTWTsGlhbYxHTNN3AIRWG19JNq95cZLB5Cf1r3fwp8Dj4w
0W1vdM8Q232udNxt2k+YfhWMayUbs05TydJCOM0u85r3pf2VvF8WXuNQt0iXksX6CvPvHvg
Cx8DWSMdahvbxn2tHE+cCuiOJhLRMDgnZs5puARk0oZX70wnDYBra99gPQPDc6jR3JGSBV2
d8sCvAZK5jSLo2+nsueDVwX5JBJzgV7VKolFHgVcLJ1HIteVz3oqH+0ovaitPbD+rSKLFRj
B7VHuOacytgMBxgU5FAXLA15dzs1R7D8GvEJ8H+AfEviRUyYmIXPrXjPiT43+OfEV5KyajJ
BCzHCq3au6g1Sx0v8AZ816xkuEF1c3WUTPzEV43oOmR3BVnUYzXh1KXPWZ6FN8sLmjovinx
ZceKtKabV7khrhQQWOCM1+kvmufh/FNv/eG15b8K/PrT7K1h1zTiIwSs64Ir7/ds/DWNgMf
6J0/CsMVSVJpDjUUj86vE3jDxXaeONVWz1m4VUnIUBj61u6D8ePiB4fkjaS6kuY1PIc9RXL
asok+IGqhgOZyMH61rTaTbyW7K6gNjjFbUcOqkb2FUqqJ7B8bfGEnjT4MaRr0ibGkYK6+9f
O1s2pW1klxY3MkTIQQVYjHNeu/Eh7e1+CGi6bFMDL5oYqprz/TIV/ssswBGBxVUKN7xaBy0
ufoR8P7i5n+D2lXM8pedrQFmJ5JxXwX458Z+KtO+JGqx2erXCBZ22gMcDmvvHwCw/4VBpxH
QWg4/Cvz88XoH+KWrE/MDO3B+tcdKneq4FLT3j1f4QfHHxXN4mtPCuuSPPBqBMKOTk5xXlX
icFPixrUMpz5d0yj866fwdDZaZ490PXJV2RWku+Q+gxXJ6/dw6j8Tdb1C3bfFPdNIh9s12x
o+xqpkc6qRZ1U4kbSgsDsrAdQcV7v+ykuqyW+qz6hdyzRDKorkkCvCrS6ikhETj5sV9JfA+
+tfD3gGO5nXa99cmJK78zjGVFS6nm4NuM3FnAftZ22o2s9hqEFxIsUjbWCk4rwLwyl9Nco7
M231NfXX7T2jtqHw7ivEQEwfOTXy94SlSTTVBA3Ada5ssV5JG2YO1Fqxvaj5osG8lyjDup5
r64+BdleWfwotft0zyzSsSC55xXyjDCbq7hthyZHUY/Gvszwlf2VvBa+GbcqJra2WRwPcV0
51ZWsedlKlG6Z8VftDTapZ/Fe5t1u5WiYZVNxxXJeF474sXkY4Xkg16h+1FZC1+IVnd7BmU
gE1xtkqf2WjxkAgc+9Z5ZFy96J3412jZrcxvEOqazb3ERsbuWEI64CMQBzX318Mprqf4aaR
PeytNO0Y3MT14r4Vk8uWWJZlGfMXr35r6m0jxqPDmreDPDs0vl2mpLt9hxXNmVK0uY0wr92
x5x+094Xk0vxBp/imxiJjuDi4YDha8ggmE8EbBvlIzmvuL4reEYfF/wAOdS0sKDLsLxt9Oa
+C9IkaI3GmXClJLd2jw3XjitctxD+AqtBSVx+qNObJhbStG65+ZTivo/8AZ11fVJPhP4ijv
bmSV7aNihY5K8V89sBtIKggda95+BkgT4e+MdpxiE8fhV5lTTXMVh5K3KfK3iLVtV1Lxbf+
bdyS/vmAyxOOa1NL82OLMxPAzmsmFVk8TX5YZBmbn8a7XRNKm1rXrLRrRCzzyKCB6Z5qcJF
Qhzs2qdj1v4N/DuHVml8aeJE26RZDeisOJMVx3xj+OOo6vqs2heHZfsmnW58tRFxkDjtXs3
xw1qH4cfBuz8L6U4ikeIBgvB5HNfEen20l7dNLJlixySa4ud16jk9iqcVFXLMOpeIGuRcwX
86yA5DBj1r60/Z4+M13qF2vg/xNMftWP3Mrn7wr50tbSCCMfIAcU5JZNK1G21exkMdxbSCT
K9cDtXRUwfPC/UPaXZ97fFDwHp/jfwpcKYhHqNuhkglUc5A4FfFyXV1ZXlzp16vl3kBKSKa
+5fh54ni8YeA9M1sFS8sYEoHYj1r5J/aN0AeF/iLHqtqpWLUFLyEDjNTl+KlSn7N7HJXw0K
urPVPCnxAtPh38E59Zuxly2EHqa8O8RftOeM9Uu2/s5zBEemKt/EG6H/CgtJty3+vIce9eR
6JoYuYd7HjHel7BVq0mdFNKnBJn1P8As0/EvxT4w8U3djrlyZYlQsM10H7SfxA8ReDLC1k0
Wfyt7AHFcb+zDp0Vh46nEeCGiOfrUv7XZJtLNTz8wrkq0uStyGkbSd0eeeH/ANqTxppkyf2
iguI+5717RqHxd0/4l/BjWJrVSlxFCwkQ/SvkjTtIt7m0DMPmIr0z4e2w0n4eeKXAyrRMtb
1sI4w50PmTdkeI6XGskkpxnkn9a9n/AGe7aeT4qm7luZEtLOHznwxxxXjugKWMw7HNe5/CV
DpXw98VeJTgfuGt1Y9c0OF6Opex9o6jdxeIvCN49nJiKaIhWB9q/NDxJb3yeONUspp5JTFO
VBYk8Zr7w/Z+1dtf+DqSzN5jRkxnJr5F+KGmpovxkvoSuFmYyYrDCpe0syGcvDpci2gY/eq
m6GN9hHNdOZgVx0GKyrhEMu/ivo3SS2MKcm9yWGQR26r60zzvmPPaq7vx1qHzRuqnPlVjVx
uW/OHtRVHzloqPai9mjpC25FIOBgcU1mzhckClwCiLjjA5pH+RtqnIqmcC1MjWreW5TYpOw
fw54NGiQtAFbGGB5BrTdVZQGPB5zT4tgyoUEetR7JKXMac75bGhCwbxDpphAVDMu6vvN8D4
bxgdPsn9K+CbDMutWCqAu2ZSM96+82J/4VjHnj/ROfyrzMz+KJWGe5+cmpHPj/VtwyBOcH8
a6MODEvHbjNczfnHxA1Qufk88/wA66TzI9ylASmO9dWCfuDxG6Od8QNdz+XHJO8sSnheymr
tiBFpTIwIJwcmr8iRvIQ0eF7elRXAUWh3KTjAGOlbqk03JE82iR95/Dxk/4U5Y+1r/AEr8/
PFTZ+KGrnt57fzr9Afh2M/Buw45Ntj9K/PnxVLHH8UtXSRgP9JYYP1rxKP8ds7F8J0TPKLb
Z8oVo+SPSucttNeLUDJg8nOfavTvAHh6LXJ9QuL6GT7BZW/mlwOD7VyB1G0m1G5hgGY95CY
9K9xuFRpM4VeCbQ/ckMPmdJOlez69rJ8NfBnwreRnY/2wMffJrx2eEyRqAu3BGc9xmvQ/2h
FGmfCvwpp8LYDIkvFcmYv3VFDoJSlc+iviLbL4k+A8k+MvLZBx+VfDXhSYwSy2z8FGKn2r7
h+Geo/8Jd8BLQzAPstvJwfYV8M3O/SfH2rWTLtCzsQD3Ga4cvn7Orqa4ml7Sm4nrvgK1jvv
H+mW7ruRWLNXp3wv8SNqv7Rfia1V8xQx+Uoz6V5/8HJ1WbXtYmjBWxty6OexxWN+ztrpuPj
/AKpcO/N7K2OevNdOY1vay06GOCo+yi7nUftbWLDU9KuwMAPya8Z0ydWsoxu7V9G/ta2W/w
ANWt0B9x+TXy5oswNipz1FGW1eQ3xEeaKNy4JJgON371en1ru/j3eXGjaZ4E1O1kKTQBXBX
25rzkztuhGcAyoP1r0b9pWIJ4c8HLjjyVz+VXmD5pJCw0bXPrX4c+Krbxv8OdN1uNgVliET
r7gYOa+Pvjp4VbwX8U21OKErY6kcxgDjPeux/ZO8am0vb3wdfzHy7gZs0J6HvXrX7RHgj/h
KPhzNd28fmahp3zQ4H515FKToVDpktD5F81HiVgcbx0r2z4ISbfAPjY+kJ/lXzppl2ZLfyp
D+8jO1vYivf/gi+Ph747cnpCcflXt4upz0Uc1OPLI+a9Pf/ie3hP8Az2f+dfRf7OmiLq3xF
GptGGSxBzmvmuxY/wBp3b5/5bN/Ovs39lbTfK0nWtSPPmEYNcTq8uHsayV5Hlf7WeuNc+ML
fTFY4TjFeLaNAI7fc3Ndz+0bcNcfFqZSc7GxXE2eUtlA6YqcH3ZpLRGmZBjrUTSKwK+oxVc
uc8Gjdn2r1ucySsfV/wCyp4hE2javoU8nzxSAwoT2p37WOkLc+AodSRMzROFz6CvMf2adWF
j8Xo7J2Pl3ETfnX0D+0VbCf4U3oKBtuSDXgVl7Oqa7nwlrHie/1fQtP0eY5t7NQqe9aOkTG
G029M1zWkLHLEVfnBPWtyMhQAvAFevh9NUEtuU+i/2Z5t3xDnQnP7k0/wDa6OLezB/vis79
l1y/xInGf+WJq3+1637uyHuK8/ESvibihpoeCaPLiyA7Y61qTeKrrRfC97pVvErRXedznrX
P6TORZrUt2guFaPsa9r46PKRCHLPmOd0Y+TDO/tXud4i+HP2YmIJSbUbjdj1Brx63sUUrbI
CHmYKPevWvjxdrpXgTwn4ajOM2yyOB615lZciSNk9T1X9j3WjP4Q1HRZDykpdfpXm/7T2mN
p3xLttRWPbHImN/qas/sk6u1l4+udMJ+SWAnHvXbfteaM7+H7HUol/1cgBNeerxq3DqfNgu
i8CnNQPKDms+yn32gwc8VKz8da+hjV90jk5dhXkPNRh+aQ80wda5nU1Gh24etFR/jRUc4XZ
1qyFVyBwR3qJnA5YkE0+fazgpkKAKjYhxnbmvQb1OFK+hIWGwHbxSRSoHD+hptvGsj+W7sF
ParUltBAiujhucYPWruQ5xj7tie2f/AInFgxI5mXG3tX3mTn4XRZOR9k/pXwLZFF1yzwD/A
K5fwr77Jz8LoDjH+if0rxcyfvRN6B+cN5gfEDVcgt+/PH41vqdxGSVB7Vz2oKx+IOrEEjEx
6fWt8bXtwHLDPeuzBfAVXSJGO/Mahty9PSoZpWa0kQ/KOB+NSRSSRgxqQ2O59KZckGF2Vcs
ccdq72vdOZLU+8/hpKkHwk0yWQb0S3BIPfivCtR+KPwQtvFt7FqXg62nvklIkldep9a9u+H
/PwZsV24Jte/0r88vGNoLj4iaxFjB+0t0+tfK8rlVkkehHY+x/EHjfwTqvwa1m58D2cFo3k
kSpCOVHvXxhol0xnLjkMc5r0n4eQ/2L8O/F6XLhTPaMEUmvMPDy5gya7cNFxnZsGouLO2tH
a81OztvMZ/MlUEfjXe/tOXIRPDelZx5VsnH4VyPgi0+3/ELQLJFwZLgAk1s/tP3Ab4n2th9
77PCqH8K1xc/fSZnRSR7x+yrqq3vwsm0hm3SxOxwewr50+Nelf2J8ZrxTHsVxvB9a9T/ZR1
RbbXtR07zVVJIhhSec1lftY6M9r4m03VEXmZwmcdea4U/Z1bmqtIi0y7h0P9nfVdaRRDcai
DD9a85/Z+kNr8Y9FuQ+fMk+auy+Lky6D8GfDPhxcK0oEzgdea4T4Qulp8RtDm+6Fl61u1z8
zH8KPrL9p/Tje/DG5uFHMfIr4q0FZHskUHPGK++fjjbG9+EWoEDP7ndXwF4fk2q0ak5ViKM
FvYyn8JuFSstsp/57J1+ter/tNxH/AIRrwhjtAn8q82Q75LVXjUkzJz3616p+05GI/DvhPj
A8hP5V1Y3SUTOhex4t4V1m68M69pniGzYrNbSKOPQnmv0g0jULHxR4Ptr6FlmgvbcKx6jcR
zX5vaeFk0xVeLtjNfU37MHjI3ekX3g67lwbE7oNx5bPpXLi6PuKaLU7ysfPPxQ8Kv4I+KOo
ad5Rjs53LxNjhiTXqHwXb/i23js9MQ/0r0D9p/wONY8HR+J7aEm60w8gDlhXmXwPn8z4U+O
5M5Pk8+xxUe25qVi7XZ85WLEX963/AE0f+dfef7Mtv5fwxeXHMhOTXwXYEm8vT6u/86+9/w
BmWcS/CxIh1UnNKr/BQ5bnyt+0LEY/jBcE/wATcVxERIhX6V6h+1Dp7WfxOhnK4E3INeXQ8
wqTzxW2EfujlsTbhimck0neplt3kGRXak2Qmdz8F7k2/wAYdMkLbc/LX1p+0DIkXwqviT1T
+lfJfwltP+LraUGOW3A8fWvpv9pzUFs/hhJGxAMgAH5V5mLX71XLR8GaNn58dMmtjeAQAaz
NCtvMDNu2jPNbTWwGdoyK9Giny6FPc92/ZWbPxLuP+uDVp/tgKRBYsP7wrL/ZVRh8S7g9vJ
atf9sDP2Oy4/iFeVX/AIwHzLpkx+yKKvCYHg96zdMidrVcDn0q4UdDl0IFe1Tb5BM3fCdm2
qeOdFsVUsWuVyPUV9G/F39nnxJ448QWd9p2pWsFvbwCMJK+McV5D8C9J/tH4n/anOY7KE3A
PuKxfiN8Z/Gd1441S3tNUkito5SiqrdhXk4qcnOyA9m+GHwE8ZeBPHtnrbavp8kCkLKqycl
favVf2htGXWPhZfsibvJUuK+IfDnxM8XJ4y0qe61y48hZ13qW4K5r9DPEkKeIfhNNsIcXNn
uUjvxXJJyvdiPzW0eONrXbvw68EGr/ANmJPUH6VneX9h8RX1iVw0UxXH41rwzRRudwNe7Rc
ZQQmVHRozhhx7U1Y2IJA+X1rVM8QG4Rq2exqu1wVkJKKFI+6tauERrYoeUf7poq39pT/nmP
yorP2aCyNQTtH8znINCSMdzIODV5tDu3VC7oilcgmoZNK1KDBMDPH2ZOldbTucSlHdMqs8m
zKnaR+dEbEyrvYn605opowZJIWT3YVCrYmBzUtlrlZr2rhNZsioz++XNffIJb4VwE9Ws/y4
r8/LSdRrFiQwJMyjFfoEpP/CqYPX7H/SvKzD4ol0on5waidvj3VTuJYTngfWugiU+WpZshv
0rAv4Q/xC1Qs+xROcn8a6JBb+SUR8gd67sH8JNZButy5ByCBjI71BcuWtmdWChcAY7nNWFu
7REAEW8jg1DKbdrWSSYGP+6vrzXdJLldmc65rn3l8PyW+D2nbxybT+lfn34qAHxS1hScD7Q
3PpzX6E+AMH4Qabt6GzHX6V+ffjEiL4paxlcnzm/nXzdP+Mzvi/dE1e7uI9IaGB5ArjaxH8
QrK0K0n2fKhC46mujk1Jvs0KyWsbKmOMda3/E2kt4LurNJGikk1C2W5WMdFBr1nGHOrnPGU
mnoanwc0+S4+LWk5BPkSbzmsL9oO7N98bLwqeEO3H416Z+zljWfiPf3MsQBtbcuuOg4rxb4
rXf2r4yam7H/AJakfrXDW5XXSTN6d7anoHweW78O/EbQ7tJ4miu3CuoPOK+kPjp4JfxhZaZ
JDEZDDMJOB0Gc18ceH9Qk03WdN1Pe6i2lU5/Gv0Km1aBvh9FrBIKmzEmT6lawxkOWSY4PU+
Evj7q4vfG1jpEWDFZWqIQOxFYvhKezsdSsLxlYOki7cdjmuc8R6hJrvxG1G8Mm7MxAJ+tdG
+mzWcVrMXUBnU5HTrXZhoXgyKs0mkz7v8awf2p8IZABu8yyDf8AjtfnRo4Eeq3kJGCkzD9a
/SDTz9u+FFuG+bdZAf8AjtfnXcxfY/HOqQY2kTucfjXJhfdqWLklym+uUvLR1yx85Mj8a9e
/amjI8MeFG55gT+VeQ2NwE1S1xhg0yZH417R+1apHhfwuQP8Al3Q4/CuvHP34oxo3PAdHfN
kBuzx0rpvBviaXwZ8QtK1yNiI45AkqDowJ71yejfNaJtIBx3q/PEJomDDLDkEetdfIp0rMm
XuzP0auobLxT4VkjcLPbX9vkdxkivlbwT4aufBelfFHQ5lZY48shI4INel/s3eNhr3gdvDt
3OWvtLPJY8sO1dR8WLKz0/4d69qMMIW5uoyJGA+9xXz0k4ScTqXkfnTpnN7cjOcyN/Ovsv8
AZS1oyaVrOkE/6hhtBr420k/6ZMcdZD/OvdP2fPE//CP/ABXgsZpBHbXww5J4z2rtcealYU
tzt/2u/D7va6frsURIh4ZgOlfMtkS9tHt5yK/Q/wCL/hJfGHw31HT403y+WZU49BX56aXbT
2t5Pp88bCa3dlII6YNLBu8rDn8JfXT5MgseKmlxGNqHGO4pxLyL8rHcO1QSKScSZXHXNe2t
FoYJnovwIsJtS+MlgsYyqqWJ+lei/tf68g06y0VHAc4LAGn/ALLvh+FbvVfFkoZUswUUt3F
eI/H/AMXDxT8T5xHJuit2KjmvCxD561jdHEaLH+5XBwa3XXcVVSN1ZWmOsUaFlxmtC6cfeT
hs8EV7NLSNgmtT3r9mCAx/Ee4b/pkc1c/a/b/iX2RH94CqP7Kzu/j683HJ8s5rR/a//wCQV
Z4H8YrxcR/HBHy3pcjLbK46itqG53q8dyuQehrL0mMNbKOcY6VfdkiiYkFgK9ql8Inue3/A
SxFn4b8VeJ3H7uG3eJTXzLfOdQ8R3sxOTJMxz+NfXGhWjeFf2WdVvCuxtQyyk+hr5D07Ml0
znqxJrxW+aqy0apt4YYwVQF0wc1+j3wt1GLXPg7pQBEgS2ETd+1fnRIoKbfXrX2z+yvqgvv
hdc2TNl4Z8D2FLEL3UI+QPifpb6F8WdUhK7PNmLge1Y4kyBk5r179qbRDp3xLg1Ty8RSpgk
DvXjyYaMbO44row8tCWSq23qaNzEmkAG3B+9TicDHtXXzAhm72NFJn2NFLmGdU9ysiKZLp8
4Hy54FSfb5oowi3koiPQHoKhe1GVGU6cmoZFjA2MdwBr02jz4x0Jhqc0EhLYuVYYCv2pq3a
gFJrdMtyCBQuw87FAHTNOeSBCNyAnGc0reZSsuho6fPZy3dislvGjCZcN3PNfdzn/AItVEw
yP9E/LivzxguHfX7DaB5fnLgenNfoeoz8JYD3+x/0rw8wmm0dFGm11Pzb1GQjxzquST+/PH
rzWrLNGQuxWU45A6Vi6mW/4TrVABkm4b+daqllGH5zxW+Fb5TWothxlKqBGpyOTmo7t99rv
nkJPGMduakLGIbHxtPOa9F8HfDXRvEmhHWNc8QW2nWgfBiZ8OR7VvVkow1ZCSPsT4fFf+FO
aQRnP2Mfyr89fH0nl/FbVSP8Anu3X619v6R8V/ht4a8OWnh+LWElitYxEH3dRXj+p+B/gb4
l8V3Gv3XieRJJ33mNX4rxKc1GXMaWPDNCt5tb1yx0yFC7zSAFVHPWtv483DxfEPTrFX2m1s
khYemK+rvBOnfBrQpR/YMtvdagqHY8hy2cdq+RPHVtJ4s+PU1i86xLPOY/MkPCD1NbTr+0k
mhRjY9p/ZVs9l1rupqSwNqVz+FfO3jyVZfijqsmC379v519dfDbUfhr8IdDn0ifxBFd3k5K
yur5HPavJ/iJ4C+H2pXN/4u8MeJYjKSZXt3fqfaojL99djPJYrmaGGNhEHUEHaa+u73xsk/
7L51HKo4i8nCnpgV8jb42tsI/OPzrr7rxhFH8Am8ONJifzidue1d+LipQTRnH4jzDQT5urS
3LqGR3LNmvU/t+iNpD2bI7IcHL9VPtXl/hy3Z9pGQAM1674I8DaT4nspNQ1zX4dOtUbGx2w
xxW1GahT1MatFTle59e/DK5XUPhLaMrb08sxr9MV8JeP4P7H+MGqQeXz5hbB7819geE/iN8
NPAnha38NW2trPHET87NmvJ/iR4R+HnjnW5/F2jeJYor3blomfhsV5dOVql/M35PdseUW0p
v9TsNtmsTCVMFR7ivaf2roT/whnhsjqtumT+Fcv4H8G+F2s4PEOv8AiiG3t4pcLCH+ckGvT
fiNrvwp+J2gw6Hea8ts1sgSOQNjpW+LqKU010IpJRPkvR026cJNu4ED5vStGLO5gc4Heui1
7wxpHgWW0hstbh1Wyujt/dNnb9axru3a0umjjPmQuNysOhr16M1KCaOecnGV2dP8KfFD+Cf
ifY3jSFbC5bZPzwc9K+tPjTMs3wkvrmFgUli3g9sEV8KXkUskJeMMDGQ647EV9I2Pjj/hLP
2XryC6fffaemyXPXGOK8nG0rTUkdVKXMfI2iqzTzFVyd5rpEF1Y3VtqdtuSa3cSAj25rA0S
YrNJ5eB8xre8+eRsM3XoK6qMU4Dm7M+/wD4XeOLPx14Hs7sSqbpYxHPHnpgY5r5z+Pnwruv
Duvy+MNAt2exuzuuFjH3DXl3gfx5rXw18QrqFrIz2Up/fQ54xX2J4Y+LvgTx3oQtbyeECZc
SQTHvXmSUqE7ote8j4ajvUGxo8Z9609KtbrxRq0Gi2lqZrqdgo8sZwD3r6V8R/s+fDbVr2T
UrDxCLNJDuKK+FX6VnJrXwq+B+kTSaJMup60VIEznJU+1djx3u+7uZqlrua/i/VtL+CnwVi
8OwSr/atzF+8KnkkiviOEyazrUlzO2ZJnLEn61sePPHur+PPEUuo38zMhY7EJ4AqlpFi4hN
zjABrDDwcpc7N9lobJs5LRlSQblzjd2q41mzKxX5iOmKqPdSPEYGO5T69RXd/DvwtbeKZZF
v9Wi061h+88jYz9K9m8Yq5zNu56P+yupHjm73LgiMitL9r4KNGsiOu8Vs+AJ/hX8K9Unv4f
EZubmUbW3PkD6VP8R/EPwj+KWlJpuq679lKNuSRG5rwa8uatzI1Wx8iWFw0dmmyNd3QYrTi
jN5cw2Xl4kuGCD6mum8W+DPDXhCwXUfD+vxapBu2iMNlh9a7XwV4I8GwRab4s8XeJIocMJ4
oEfnjsa9SNeMadx2O++MyDw3+zbo+lMdr+SAwPc4r4y0hMtu6V9vfErxH8L/AIo+HI/D82v
LZtFgxSbsDI9a+SfEnh208Ka3/Z1nqcN/Cw3LLGcivMpSvJlFE4yTjivpf9kfVWj13VNCL4
jMZlAPrXzdplo2p6xaad5qwi4cIZG6L7mvp/4aaJ8P/hPrr65f+LY7m/ePY0cb/LitsS1y2
FYtftd6C1z4PstViiy0UvzMB2r5DsJN1opHJr7v8W/ET4VePvDtzoOpasiRTgqG3fdPrXyR
498H+H/BUsb+H9bj1K0mbAw2WFc9CTi9RWOT68mkydxyaPNV04qPJzivQVSIC5PrRTc0Uva
RJszoA9xGwZiCCOhqIs75ORgHt3pZSwYbmy2BSjaBhBhehr0W+5loEk0pAGAMVH5m9gZDwB
2pQI8sWYke9ORA8WAB9agLIlslCatp8qJkNMv86/QxDu+FMG7j/Q/6V+eNsJhqlgCw2iZcA
fWv0KGf+FR25J5+x/0rysaveRpE/NzVfk+IGqgD/lu386usGBBY8GqOpgN471X5ufOP860F
RWYB3PFb4b4RyBVYttdS2ehPas3WHvGxClxII1GNinitiRto+UnHQVHtiKANhnrpnDmVmKM
kch9iunTflzjrzTVt7xVLxl1/E12lrbpHG7OuQT0qvFGsk0isML2rF4aJbqdiT4aXV1Y/E/
QJ7+9khtBcAylm42471B4+1FZ/ijrV1ps26NrhvLdD1FLLaBvuycjuO1YsVoU1TlS2T941h
9WtISmVZbK+nbfLI7Fuck1G1rexDYsrgdwCa7JI1aMqV+ZRVN05VguSTg1tLDphzIz9PMyK
qTNkLTtVjM8YCMdv92tNLaJGwQSWp7QxFwoGcVt7P3bE82pR02G6jtgApTHT3pb1b6aAxpM
yp6A1oCRlxHk4/lUjbAMgZArT2ScbBzK5xz2NyTyzk9yTQkF/EcxzSL9GNdSYI35zjNORI1
OAmfftXP8AV1cv2vkc1/xMXjWJ5HZOwz0qM6ZeHcVJJ9M11SxRO2CNrfpW1oWmWOo3Ei3tw
LZU7njNUsMnuS61t0efLbX8RVGdyB0BPSu50lrq8s4rVhvdPuepovYILDVntkK3CL0cdDSW
dy9tcC4gISVenpXTRpKLOerP2q0RduIpLSJzIrA9CDVHT/Fd14dstSsUJa01FSJEHSku7mW
ZSXldnfk56Vmy2SSwbSc59aMTFTVhUnbc5/R2/fSt0DMSBXSQEbtzc4qpbaSsDZB61ekREU
7OtYU4OKNZSuQ3j+eWyfbBrnmhvrKdp7G4lgPX5DityQEMVPX1o3IY9pANTVgp7lQlbcyG8
W+KhB5Davc7OmN5rJlN/fS+ZPLJM3qxzXQyWsROdgpFiEZBAFcfskjTnTM6z0wFg8g/CukV
FhtfkOAf4aoxnbLnHFX4R57CORgoJ4J7V3UYpIiUuqKQf94GA5PWpJJrsWzQ285jQ9QDjNX
7uxtreQBJlf3FVvLhztVWZhWnLf3WKMkzlLqG6klw0jMfrUY0+52bix49666OJfN8xoRsHU
4qvNtZiVAxXNLDxi9S76nLiO7jG3e209s9akuJNRljWOaWR0X7oJ4FbZjU84p+yMx5NZcia
sXdHMeRcYzubH1p8aXIlXcHbHTNdEsceegwKcyLnIA4o9ilsS5EMTyLCGVirjv6Vh3QvJrh
mMkjnPUk1vs2V+7UeFPO0ZHSonFNWC5zwt7gcgv7808x3bgK8jMByATmt/g9gDSbV/uis1T
SFcitlZLdQ3WrIAFMpQTWiSGJ3ooop6EmzI3mMo4GMdKFUgPJkkA4q1DZnbuk+U4HWnvawh
MGTrzxXqpPqc/MU2WJ4+uCTQMxRkIc1aew2qsnJB7Ck8ohTxj2NPkY+YrW0rf2paMFORIDX
6ECQH4L2spPJsv6V8C2qiO5hZkAIcV93SzKnwEt5geBY/0rycwjytG0D8575t3jfU/edv51
qsIwFbnIrLEYuPEt/LnlpTj862RZSKCXbj0rbDRfKOREZTwo7nrUm6GJTt5kbvUZRgwUKcU
CMl9mw9etdfLImyLgnRbYoT82Kz4pDGXLck1oXFgILZZXOd1Z+w7iR07UNNDSQ9Zgsm4Lx3
p5aNmR1AyTVY7uTTPm6rmocmBp7l3/ACnnvUMf+ukDfhVVWmUbscUeY6McKct0o531QtC/u
xjPP0quJNjuSee1SiG5WEPIm0HpVKTeJSSvSrlJpaoLFpXZQWbBzT2ddm7kZqjDuml+YkCp
ZYZsHa2VFSptoLDjP8mxV4HU1ZtkuLiIvHGdo6mo7RSU27PrmlkvZI5mWF9iL/CO9V0uyCP
zijuCMn+VOafzV2Ddu9qp+aCxJ65zVgXK7w3l4Xp71kp62LtctRq4jDOCJB601WzKY3fB9q
bJO7YwCwpjQzO4bbgHvWql0RBcEigbTyPeklmjQbV59qjS2GBvY5qytvhQfLyvrWlpdURZd
Cv5xKYCMQ3pTTljwCFXrmrBRwvyKQBVed22sigjPWk00i0inuLvz61L5cY781EFKc4NBOfr
XM9S7COoz1phxmpVTI5o8oDrRyDsgTbupXkA4FJtIqRGgWMgqS/rVrRaBoOsrb7XL5QlVPd
u1OlDWsjxBwxXjcO9Nhkk8z5UX8utbLXKW1qHlgjYsuORW8IaXZk99DDlaURgbiI25NVGIA
z0z2qe5neZscBR6VVK/MMnpXHVl2NFfqMLHPtRn3p7MMYHNR1z3GShMDOaQ56ZphZuxpQpL
DNF7gJluRTsDGKkdcDAqNsjGRVODsMZ3ooorFxaFYKUUlKKFdFISiiiqEdHPO8shKnDY5FE
cZjhEkjZJ6LUkVuI0WWfIDDIPrUTyhySw4HAr2r9zmsiwblVhzzuHao/ODEF+M1Co/jJzTn
HmLyvT0p87Q7InlkARXBGEOa+z7u/C/syQzk4Bsev4V8PzZ+zyLk5x0r6gv8AxPD/AMMmR7
W5ii8k5PevLzBc0UzeB8f6ZK0msSuOhcnP411ilpNyg575rktBQSStITgsSa6tFaEnrtI61
vhv4YpsXzlA4UEU8TxBgSm0+9VNuzLDjPPNO2rMo35HvXVzEolnVZMnz93otZ7hkOKs7UUM
D271HGyM2H6VMmUgW3Z8MBhT1qeOCAE5Ofakacg7E6DpUSyiMsz/AHj0qeWK1CxZeGBWBkc
Af3aZcXUEWPKiDADqapu/mNuJzUTDcMA4B7mp53sQ0y0L2Qn94SV7A9qRkM53R/MfSnWwhj
XfPEzkdMdKtvcqsJkjjETDse9Wk2tQuQR2cajzJpFT2pS1mg4YnFZslw0rlmNQ789f0rKVZ
R0Q7mhLqAdTHEoUetZxypJU7s9aR+ox0ojHzc9K5XUcmMmS2yyuxxmrUSKJ338hegp7mPYu
DuI7CiFBJcs2cAD866IcqG3YsJHI5HlKMnqtWN8tmG3Jx6NT/OitMMqndJ0J7VVvb/z4hG3
bqa6+aMdTNtvQurd2rw5KhZBUDapkbWUY7YrGEjqBkcHpUyLyA3Hep9q5ByI0ftLzbtvT2q
B5PMbtmow6jlMr61IHtzuGcNScrrU0sRHcARiofLIOSKtBQ3Rsmowp3HzDgDt61PJ1HYbtQ
EKSRUuyPtzULbmbIG3606OMlDvDD3p2Yh8iqF3Dt2pIbZpmztwpqeO2dhlfu+9LPdxQJsjP
7zpQklqyWrlqIRQrtCKWA6msy7d5ZCsjcDoKabpgVYenNVpHJbJbJqalRNaCimhmwjODTDH
8pJNKct92mMkvX+GuSxoKIwI9wOTTWHGaRWwCMGjkdRUOwDaeTgA0w08gkVFwF3EnNPyOpq
JRjrTsgNVXAMAnPSl8sY3UcM4A4FSlQvANUkUQMlNFPc9qZ3rOWhImaKSisbso6a9kZjGqN
lI1AAqBQMZY9eopXfIGemB0oUYy2ODXuXucxKiLJxuwKbhkYr1FCjoM4qRp1Rdu3J9adgIn
jTbmTjPam6x4u1lPBr+FEf8A0Fn30F8sD1NQXFrHdDawwK5q8OdWNo6GToMGF3v0A7V0Jd5
I9qcAetZ8dv5A2ocCtCBgoHfNVSjy6EzdxsVvcXsphhTdsGWPoKSRlhlEflkY9e9Xlm8mJ1
jJjZ+CR1qgIH8wMzlwO5raS1M1e4y4YkBlA5qu5JXHAq3KfmOBVZIpJGLMvAqGjRbiwhVyz
HgCoJHDknHHappSpARBwOtRN9zAxWMiyAA+vFWY49w+bgDkZqEYJq05CR7mPbgCkhEv26KF
QAuW9+lUJpWlkLk8HoKhc5OaBxWc6jexFhAvBNM2GpM8UdqwT7gRjc7bQOlSrAzMBnFNU4f
irULJtLE81tBLdjuV5EaJ9yGtGwtzLP8APOsWem7tVYJ57GTnanWnNMWbG36mtoJJ3E3dGp
f2Gy7SKW8QA9G7VFeaQlqwCX0d0X5wnai3eO+jMEibtv8AEetQyeVa5ROo7it7Ju7IV0Pe2
EdsGVlbPbuKpZKtt+8e9TCZdhbeMntUQfndgY9aiTi9jaJZgsTKrO0wQ+hok0yYnIIZR0Iq
BJwuSWyavWt9JMhKkKq9qpcjRDbTIEtrhEJ2496YxVGG/wCZqLi5ZiwVyKpCQ5yeSOtTKdt
EUjWglWRuinHY1JgEkkcelZUcxX5sAH2qxNOTCGB5q4zVtRk1xeBSIozjHWstuZCSCc0rMM
7u/ek38FgOK5qk77BYSV8LtFCKSnI5qI/Md1PW4KLjFYcwx6IQ3SpHJKYqIzFuhApTODGVK
8+tWtgEiK7Tkc5pkjgEjtRGWwQBmmbC2SRgio3AZ1OaXcRxSgDGRS4FJpiAcimnrTqNoJoA
ArDBxUgJIJPFSAEADIpjkjIq0MgLEtTghPNOCjFOHSocQIdp9KKmxRU8guY11++BgdBUrvg
ABRRRXpozIt3zdBinH5kLYFFFWwIufQU9Dh+g5ooqOxZOUUxMSoqBD8yqABmiiqW5JY8zy/
kKg/Wo1ZmkYYHFFFaPcXUfHgyYKjgUl1IY4vlUAGiiiWxfUz0O5WOBxUTNnsKKK45DBBljw
OBmkdi3piiio6AQMcngCjPsKKKwWxAbvYUm72FFFQwJ/KGzOBUcYwGOBxzRRWq+EXQ0jfm4
04WwhRBDzkDlvrWdJOUUMFGScUUV0PZBAngkZfnXjI7VHJMQcYB3etFFS9jV7EQbPYU8k4C
8YoorNPQmIjHHYVbD+XEu1QM0UVdMHuRygbVbAyahxjsOaKKcykIhyxBA4p7nPGBiiip6Ai
GQ45wKGbFvkAc0UVigIN/TipWA25wKKKzT1EyzHEn2feVGRUNwQu0BRRRXR0AiMzbcAAfSp
4F3QOxwTRRUxGV92O1G8elFFW9gDePSjf7UUVkAK7bgKkJ45FFFVETHLzGWwKjjbL4wKKKu
RRC1yoYjDcHFFFFY3Z6KpQtsf//Z
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbADwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+rH4x+E/2x7P403uleEf2
sPEvw+8DeNUn1X4U3V18Lvg54l8NWmuW8Oli6+E3iG51bwhFq1tq09u97rHgzUp7++g8TWF
jq2mz3X/CRafGt9kwal/wU2+GsFle6n45+CPxv0lNSvBqEepfCPWfDuvnTY5WhRhcfD/xGt
jHd288bRIU0BoJ18uVTMCQ3rn7evxl+Fvwx+HOl+DfH/jrRvh1rPxW1zR9K8FeLvE+pXGk6
J4Q17w9d2Gu2fjaLUxaSSv4i0C8sLSXw94dsp5tc8SaullZadYXKS6g0XK3n/BU3/gnpZML
DWf2qfh5aXz7oZrPVNO8X2M7mPyz5lxa3/haN7aW2kHnpObeGEKwYRxxAEAHyNr/APwWS8V
fCTxIPDfx4/ZX8QeHXtrmc65qvw98XWXiuyt9O8zydK1DS7XUtD0fVJ7zWsLMNL8Q2fh2HT
oJI5b/AFq3hjd3/TT4G/tp/s4ftCTWOlfDb4naBqXinULO71C08G6tNFoni2+sbJl/tC80X
R7ph/wlGn6UzrBqOq+FZtb0y2mASS7y4Nfn38U7r/gm5+2Ol1f+C/2mP2d4/FZfTzbao/jX
w9p11PFbyyCaBtN1i+0abU4tSLCwe8lS6iS3LRxOkgyP58f2tv2Mf2lP2J9cPxY+EfhjxDr
Xwys9bg8ZxXnw41LW5fB9zqkRmnuPEfhnXdPbW7rwN4zljvkmsvHnhu9stTJhn0podU0S/u
rK+AP7sGvlXAETMSXBAjkUqV4AYPGuTJIY4ogm4ySSBVBw2Phvwnb/ABc/4WL+0X8TPh54r
1fxlYaX8V9U8O6d8JfEXiCKXwf4s0zwz8O/A8Oo2HgnUL+KWP4feJdJ8cnxLpUt9by3Wg6l
fi5s/EGiwSWaatH+E37Fn/BYD40fHL4dW3wk8ReIPB+t+I9PsN03xa1nxJbeCPjf430C71K
ewPwzOkSaPf8AgDw58edBjeO2m8XTT2uk+LPC0tl468H+Ghr7atZaV+g/iP8A4KOeGfgLo3
hDwxqP7PPxR+H/AIKi87R57mHTbXxT4atVbzI7l7rxtouoX0Ooy3OqSG/u9ejuzqsms3jLr
Vpb311tjAP1v+FXxc8MfFjwxc+ItCkltJ9Hv5NC8W+G9ZRdP8T+BvFdlDE+s+FPF2luqvpm
taTNNHE6BZLO/tnt9W0y7vNMvrWdvUQ+4ZChcEgjAPQkAg45DLhlI4KkEV/P1o/7dfgKy/a
i+Bfxk8M2Eej+B/2kvEU/wP8AjDFaajavaX+sajp91b/DH4hXdogNvqN3oet6LZeFb7Uoxg
aBrVzLOzzabIY/6AIQVjAIwwwGBGDuwN3RUBwcgMFG4ANznJAOA+J/w38H/FfwN4g+Hvj/A
EOz8ReFPFFmdN1ewuI3abZNbrFJdaVLuW50zU7KENeabqenTrf6deRJd2r/AGiMmv5otc/Z
u8Tajq2v+GfEPhbT/FeseB/if4q+F2seINN077JN4gufC1/bvoet3VnYul5at4n8Ialo9/r
E9nALFdTW6leedrgCL+o++Lg5UuGUbkRFaRpHSBpvJQJh1jmMeFkXkyRSRhSXwfh3wFpj6t
4y+O+valYNZSX3xl8ZwaPdJNbW5vNK8P6HoegTXiTORchJU0B/NFu2fLgaQRBTJI4B/LT8f
f2EfiN8RfBF7eyfCLQruC2aCyaLVbeGPUtJ0E3U7/bIZL2O5n8+xeW3lzLbC1jEjI8jbDGv
yTMv/BQP9hOygi+DutfGHwPY6il1rjfDiG90P4leAPFtnPLaW0Fvrnw28SQ3ukyaJNaTeZY
R2cVrd/ZdNW5sQq24r+ib9tn/AIKe/sefss3A+HXjC51f4wfFJtIm1CbwD8MRb6oq22phrO
3svGPiD+0F0vSXN75C3un3d0dXljkWVrWJXaNPwB+M/wDwXD/aE8Q63dW/wn/ZT+AvgG08P
G4t4z458O6x8WvFiW9tuSBjeXGoaDZabbSwpvXTzb3aafasUS6Plzs4B8Kad+1D4X8RfGvR
/H2tfB7wz+zh+0JZapDN8TfC+h2mr6F8GvjXqUc8Wp+G/ENtZeKrzUrX4O/EjRfEDC88NXN
nDJ4PbVZreyt9R0g3zi5/aHxr/wAFCtS8H/DzRvBHxt8HXOp3ut/DfTvFcIj1G5vrqK6u5b
nT7KHWxplxdjTdfXVrOXSdR8PXdw2pWRvdM1lGMWpWeoj8EvEH7dv7Yf7Qvjq80Qa98OdEv
dcXUJr/AFbRfgx8JNFNrpUVi1/rMUviS/8ACk+vw2eg6WsjPGb5dsMDRLetczh6+idYsfhd
pd14P1HxtOH+Jfwi8N+Evh7r7R6FaG5vvEOoLd/ETUdW1TxR9vOuHxTpFv4o0HwXrFv9nfS
l0nSdV0SHbHpEQjAOc1P9qTTLf4x+AvE2jJpOh6BZeLNG1vxXbI0g0a4Z9TvNB8P+KZ9Pex
kstE8U2Gj3CWGtNp00dlewDS9Ymis547ma5/00fDupxa34e0DWoc+VrGiaVqseQQTHf2EF1
HkEkg7JVGCTjGCSea/y0/Cn7PvjD49+KGvvg14C1WLRPFl0nhWw8MeH7S5/tr4ieIfFqXUO
hweBtCgn+3eJIrbRxp97q+oWSrovhRYYbzxNqlrC7oP9Mv4Ca54v1D4QfD+Pxj8MvHPw58Q
6R4X0PQNR8M+KLzwjdaxFPoul2enyXlxL4Y8Ra3pG28lhkljWG/kdRkOqjaWANj4+/Fbw/w
DBD4Q+P/ij4l1W00nTvCHh681KK6u4bm8zrLWzWugWNvp1mlxfare6lrU9jaafpVjbm4vrq
QQRDzZVJ/AHSNb/AGn/ANsnwXpnwl/Z/ufF3ww+Ar240zxV8Tbq/k0b4m/FTXNZZr7xvcar
qthNe3/gvwLqP2nxDeaJbaeYvGet2mrWUravoVlGltJ/SVfW0N+IILu2gvFTa7RXMEM0cVw
saNFdQxXKSxNJE7FgWX90FZvlILN8Y6b4U0P4JfHW+8HaHZ2mieAvjdDr3xO8P6daG1srTw
/8QfClzp0vxG0yCO3h8mPw74n0bVNH8V2VkxWCHX4dZjgiYak8EIB/L3+0n/wTg+H37MnhC
a7vLqLVdSgZdMs9Zs5m1C30saleTSTfadNu5VWC5N1HHFKtwZUvZxb3TRzTmOQfzufGrxiL
SbVdB027up9XmtJ7C51NreC1ttSNpJDZiOIrOd6mR5I5BI4hiIkDy7Q+z+ub/gsz8YLOTRN
V8P6A7/aNQjjePyNPKvqWp6PdRBtSvtRncSX0sE0iiwhMbQ2rFd9wFhmjH8jWoeHZPiv8X/
BHw8j1iS0HxC8b6X4Qm1GaAzX8OqePr+LTEkg02WazjvLnTY7u01KzsLVvIuNSCQBoHmZYw
D6//Zb+EeufAz4L6H+0v8UPCllq8Ot+E/E/x6ng11I5rDVf2ffhbN5PhuA2sEsN3qNn8cP2
h7XwtoF1pVzDJfX/AIC8MapFBHNFqCNLJ+zJ+zZ8Svjl8ZPD/wAL9W0yH4uftE/FDxRqXjL
U/h/JcajpnhL4Y3XjiCXxRe/ET486voyG61OHT7TVdK1HSfh/4K1TTo4fD88cXjbXomjh0y
b7M+Hn7ROg6eP2l/D+r+FLS/1r4O+M/wBm74deE/hP4t0eGzif4UfBbxdotvY+HLaz1f7dM
LXW/FBivdTgn2aZq9pdWsci3PnozfUH/BJf9rv9mr9izwb8Yf2gfjvpHxOuPjN8aPH17p/j
bWNF0Hw7f6d4L8L6Wi65aW2j2Uuu2PimSyvjd3AvkTSo10yz0Cxs4VneCBHAP6Zf2M/2FPh
F+x94Tt4fDdlY+J/itqWmWlh48+LE2h6bp2r67NGkch0TwxYWtvFpvgfwBprGG30LwX4Utr
DR0s0tJ9V/tbUZbiZ/vGFdkUYBJBRCCSTkFB6gED0XACjgAKAB+Tvwu/4K2/s/fEv4zfDv4
IJ4C+N3hXxv8Xdc0rR/hpa6/wCCLXUbLxNpdxomp+INV16+1fw5r2paV4XtPCUeganpPiC0
1u9/4SHTb62iM+lxrcK036r20ha3hYtKN0atmNDJuzyC7Pbq28jAOUjBAVlRVK0AWXUeaHL
MCqKScnCoV5cFCGVQEbIYENIV5CgivlX9ooWsPir4T6lO9vHPYxfEsxvNbxSyPaXHhWxtdR
jwZUeHMTRyTNCshUwQSGJkRo3+pp5FLiMZYjY+3C4BCDayMSvzkOcDDnKhlKbSR+en7YnjP
SNC8c/DbTru5tY59N+HHxj8TXkVyxMr2Nyvg6ys44olG+ZJrzTLtrgbWAjt12GQhwgB/J/+
3p8T734ofHbX1+w3dvod20Xh3Qrw3F2sem6cusW3lak9gw2XEet6xHLbSSoylbNvtqLHEGJ
/Ev8AaW0CDwjqc/gbR4d2taBLei51KwUxzXc6ahcwz6loyrNetYol5YsNNnxJNHbFbpPLlm
Ux/pB+17reqeFfGrQ6oNLs5VubGWxsLK7S2vNb1DdeahFNLLMrRWDaJNOEu7S4CKVWMsNsc
7L4B8EP2X/i58efF03iw6XdwRfY9UnGs3tyNL07SrcG7u9YmfUZIxY7BHfpfWuoBJpTNM0t
oyLHGWAOC1/4jTeO/B/hzVtQ8M6P4s+LUPhfw9p15rSaf4i0/wAU+INR0qwt9Og/tjT7PUr
m1vYNKuI7HU7C7uZIJTqET6kBC0vkx8t8HL/x34g+MXw8srjw1ruv29t8U/CNx4k8O6DJaw
Wettp+sadZ3drc3V1eiwnvrCK3N/bWSagouLm1Ed38s8rRf0zfsv8A/BPr4fX2i2Vn8HPDH
iL4qa7PZW+keLNWk0q10jwZpekm0tdRuNK8S/EnW/s0U+v6j4i1C217U4NGj8S6jp2jR2Jl
sEluY4K/bfwL/wAE8fhPL4Z+G2jfFPwL8LJ9F+HV9p3iXwv8OPhf4VufB/g2y8Yw232ebxF
4m8QR3lt4t+Iur2qySyxTaxNp2kXN/IdWn0Br471AP5m/gX+yZ+3D4U+IPh7wf4C1bxX4mj
+BmseONd+G/jHwXqOk6l8arC+8d+KY7u+1r4owwahOngjWtUj1ObVfFOj/APCXasuqvc6xN
f6Tr2m6vbWln/YZ+z74N+Nngr4cWekftA/GTRPjN8QpdS1DUJfFmheAbPwJpFpo90YRpnh2
w0awnkM8OkLFMv8Aat8y3+oPO8k0Nuiw28XoXgjwL4R+GOiJ4X+Hvg7w94M8OxTy3kWleFt
Lt9MspLy7lMlzdXKW8EDXd5I2C13co0syhVlkcRK693EXMaN5Sybl3H5lGzJJ8vBH8Ixjb8
uCNuRyQB04jDgsCuTHGSH24Ty2dWKtuBG+MRxrEBJ5hJAJHP8ANz/wU6/av+HvgD4+/GPwx
PqOqt8QvCPwp+HvhDwtp2jaH/wlNydQ1/8AtfxVeaPomnNBLFP458UW/iG2sdA0uQfYIYIJ
PF3ipbXwtoFz/aH7eftX+D/jt8Rfgt4i8Efs4/EvS/g78Utc1bwjb2fxE1XTv7XTw74fj8R
aPd+L7nTrMwXEba4fDFvqkWkNKiwG8Ma+bDJIs0f4beFv2b9K8J/8NqfHz9p261P4k6v+zr
pV94Y0n4o+OdWfXLL4g+IfA3hTSbjxj8WrDSJLGzTSbvxBJD4W8E+K/DN7fap5Z8MLZ2eoX
Hh7VZLBAD+XfwX8NP2sv2t/jhpHgCPwO+tan408bXE3h34SeEbHQdG1fWJ4f7Mjn1vXvFlx
plxqGlfD/wCHhJ8RfEjx7rOtroS3UzW+k+FovEmqnRV/t9/Zc/4JUfBn4RfDbwzoPxt1S++
PfjuC/j17xLqGq3WoaP4G1HU5NKOhPp8PgfT7uDTtT8OadA0kVuNctbmTVJDb3eoWUAjjgh
8B/wCCJPg74QyeC/j98RNM+HMugfHuH4u658PfjF411XSdTtb69tLWz0nxLoPgzwve63Y2N
5ouleEYNbNj4p8KWltGtl4xguUv7nUCLSWv3QwfkLHYxZ2OxNq7naRppguc5LBpPQl5QwzG
CACvpOhaJomnafpGi6fbadpGlW9laaVpNg4gsNPs9PW2jsLKwsoEFrb21jb2qWtlbQBYLe2
gjtoBHC21NNbaFERERgkXyRGMy4AGCDu/fhm8whCWfPMrtkg5ijcpuTAyyqXAAVQm0vubZg
bVVxsRSrkgJv2oBTzIJQFZOJCF3MRxuJHPzIrKAASY4wdpwGRx5hAJEWMAsoVTjcAJSqjIZ
wVQo+M7YvnIVn2K4RNoUyeWpA2u6j5h8rJ8xDsNxKqRuOOehHAYBgarZ8nJAZmchs5MICkb
Tkq2EyxRgrKSoOSwUrsuqdyKc5yDycZ++33gOjf3geQ2Q3zA0AfGH7aX7UVh+zh4H8O2GgR
y638dPjX4qsfhZ+z74E0/Sb3xDrPib4g6tbJPJrUmgafIlzd+F/Aejpd+KvFE0rQaelrp0V
ndXtpNfWrt+cnxi+C/x11Pxx+yb+yz4o0bwLo37Ovxo+LuqweKPCN89/r/AMWNQ0j4b6dff
HP4jfEj4g/EHT9Rj0u/1r4u65ZX/hS58B6ZaTaB4d03xDDd3Gq6rdJBYWH7YP4B8FXvjrSf
iXe+FtDvPH+ieHZ/Cmi+L7rTre417R/DuqSJqGp6TpV/Mjzada6leW1tLqIs2he+FtbR3Ty
xW8Maal34a8Pazrmia9quh6TqGteEbnV5PDGq3dhazX+gyavp8Om6o+l3LxGWzfUNPkazvG
hZTcW5EUhZVUAAt6V4e0LQ4nh8P6HpeiwNJdXDW+j2Fvpdu1xfXE1/c3ElpZi3ha8uLm5ub
q6uJIfPmu7tp3dmmlZtNUjYF0RWA81UAB4OXIjwrg7f4mErBSZFWPYWC1YzgFgFBAYAhVyB
kcA46fKvHQ7R6CqXmv8AaBH8mz7SI8eXH9z7LLPtztz/AK2NHznOVHOOKAJzDHz+7U8k58u
4bOCcAkdRiKMY5UjcACsoDJsTIAQZAzGAHZThlG9ckKdqnDq5JBjiYLtCZW4byred4witHD
I6EInysiblIBUjgopAII+UccCpY3YqhOM7Vf7qj5mB3NwOCcnJHqfU0AQhUchQAzYUr82WH
yhd4aB1RUGY+m0sqSBAwRQJwNqqowAu5QASQAHYYGQCAMYAxhQAoLABjm2U8k0x80o2La1l
B8qIESSINzblQHJwB1wAAAABitTJ9u/Ydzk9u5JJ9zmgD//Z
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbADwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+rD4x+FP2yLP40Xuk+Ef2
r/Enw+8D+NY7jVvhRdXXwt+DviXw1aa5bw6V9q+E3iK51bwjFqtrq01u97rHg3Up7+/g8TW
Fjq+mz3R8R6dGt7kQan/wU3+G0Flfan44+CHxu0lNSvF1BNS+EmteHdfbTY5GgDCf4feIxZ
R3dvcRyRxsnh9oJx5UitMCQfYP28/jJ8LPhn8ONM8G+P8Ax3oXw61v4ra3pGleB/FfirV30
XRPCWv+Hruw12z8cx6pJbtI+veHLywtJtB8PWM1xrniPV47Gx03TbpZ9QaPl7v/AIKkf8E9
bMrY6z+1b8NLW+cGCa01SDxNZTyNEI/nntL7w3HJbyW8g8+Ob7PFCqsGESRgEAHyH4h/4LI
+K/hF4kHhv48/sr+IPDr21zcNrWq/D7xbZ+KrGHTA5h0vUNLtNS0LR9WmvdaKLImk+IbLw7
DYQyxy3+t28EbyN+mXwN/bU/Zv/aElsNK+G/xN0HUfFOo2l1qFp4N1eaHRPFl9Z2ZQ6hc6L
pFywXxRY6T5ixalqfhO41zTbWbakl5ls18BfFN/+Ccf7ZSXd/4I/aW/Z3PistYfZdUTxz4b
tLmaOCZ/PgfTtS1DSJ9Uj1EEWL3cqXUMdu7RxMkoBH89f7XX7GH7SX7E+un4rfCbwv4g1j4
aWutQeNI7v4d6hrc3g261WA3NxN4j8N67YnWrnwN40khvFew8e+Gb7T9TiaC50sRano1/d2
d6Af3YNfIMYiLHLKQI5BtZRjB3opO+QxxRBAzSSSIqqfm2/D3hi2+LEvxU/aM+JPw78Xar4
qsNG+Jp8NWHwp8Q+II5/BHiyx8O/C/wKNY0vwjeXkMq/D/xRpHjmbXtOl1SzkudHv8AUDdW
PiLQ1a1XVY/wi/Yp/wCCwnxq+Nvw6g+EfiHXvCGt+JbHT5Zz8X9e8S2fgr42+K/D8+pT2D/
DN9Ck0m78A6P8etAR1gTxfd3FhoXi/wAKyWPjrwx4afxGdY03Sf0K8Qf8FGvCfwC0Pwj4Y1
D9n74qeAPBqPPpV3dDTbfxZ4fgMrSi/uL/AMc6Lf3tvqdxd6jI2p3/AIgS7bVjrNyx1uztr
m7REAP1r+FHxd8NfFfw1da9o5m0++0S9bQvGXhXW1jsfFXgPxZZ28MuseFPF2mYB0/VtMa4
h2vEJdP1SymtdY0e8vdL1C0nb1aNlkBIUDDFTwCOgIIOMMrKQykZBBGDX8+dt+3f4A079pT
4F/HPwzp66R4K+P3ir/hRPxpW11G2e31GbWNMv7L4bePbyzUGDU7zwrr+h2Ph+8vo8kaBr1
8LljNph8v+gazUpEVYYYMNw44by0LDhVBAbIBCjcAG5zkgHnvxR+G3g34s+BPEHw8+IGh2f
iHwr4ntP7O1axuEdp1E1usT3uky5W50vVbCHN7peq6bONQ029hS8tX8+M1/M9r/AOzd4k1D
V/EPhvxF4U07xTrPgf4oeKPhZrHiLS9Oa1k8Q3fhfULVtD1q4tLJlvbSTxT4P1PR9Q1iW0t
zZJqYvJZLiU3CLF/Upfs4+YFwyruRVV5Gd0t3mMMYj2yKs3l4Eg5Zo5ItrF9p+HfAmlnV/G
/x41/UdPeylu/jJ4utdIu0ktoHvNN8P6BoPh+e9jnlxcBJE0B1lMDYCRNIEG6WRwD+WX4+/
sKfEL4i+CL69Pwe0S8gtzFYhNTghj1LSdDe6mYXkMl4txMJ7FpoJ8SWy2qLIY5Jm2FF+TWu
P+Cgf7CenwR/CLXPjJ4I0vUUu9af4cG40P4mfD/xdYySWdrBa6x8NvEiXumtoMtpcObFLGO
0ufs+mi409dltkf0afts/8FMP2Ov2VJl+H/j/AFLVvil8UJtHuNRk+Hfwxjh1a6kstTR7KC
08Xa0b6PS9E33nkLdWeo3sGqzQyLMtqiSMifz+fGn/AILjfG3X9buLX4Sfsj/AzwVa+HjNb
Qy/EfSde+KvixLe3DpbskgvvDljplpLDl49PK3w062cql0fLndwD4Ksv2ovB/in406P4/1v
4P8Ahj9nH9oO01i3uPij4X0WDWdF+C/xuvIriPV/D2uwWXim61Oz+DPxG0XxFm+8L3FvHL4
PGrz2kFtqWlyXTRXf7UeLf+ChGpeEPhvoPg345eDb6+uvEPw3tfFsLG/uru8SaW4udOtI9c
TTJrxdL1wa3p8ml3vh6+uP7TtzqWk61C0sWpWOoD8EPE37ef7Xf7Qvjy40WO7+E2j6p4gN5
5+q6P8AA/4Saa9npws3vdUt28Ua14avtbt7LQNLjea4UX6mO1t5Sbs3TrIv0Fqmm/DKxk8E
aj45vQfiV8I/C/hLwbr7x6DCb3UPEPiOW8+JEusap4nOof2pH4p0PSPE3hXwlfaetm+lW+l
WWp6EjKNGjEIBzniX9qPSoPir4L8RaJDpOiaDbeJtM1rxZZiR10a8hXU7vQPD/ie602W0ks
tE8VaZpd6NP1d9Pmjs9StPsGsXNva3MF5d3P8ApneC9Xi8QeD/AAp4ggJaLXvDehazGzAhm
j1PSrS8jZgScExyrkZOD3PWv8s7Q/gT4m+OfiW81T4OeBtTt/D3iO5PhZNC0O2vG1Tx/wCI
fGS31n4b0vwJokMzal4sujpZtru/GjRy2/h1YY9R8SXdrZlyf9Mv9mjXvFt18DfhpZeMPhf
4++HXiHw74P8ADXhbUvDvjFvCj62Lnw7oGmaXNqEp8N+JNc0xYL6e3lkhVL9pQFbzI0G3IB
0/x4+Knh34J/CPx/8AFLxRq+n6LpXg3w7e6ut9qImlhXVFtWt9Ds0s7dZ7zUbrUdYmsrTT9
LsYGur+7lFvbq88yK/8/wDpniz9qL9r7wbpvwj/AGcp/F/w5+Cs0X2Dxd8X7q4k0X4l/FHx
BrrG98cO+o2/2+98D+Bbz7Z4ivNDuLEReOtdstR0+WzvNA0+OMz/ANI2pWVrqkcNrf2VrqE
KlJXt722t7qGK5RI3t7tLe7jkieWGRg6M6jySjOpRgXPxho/hDQvgd8ctR8FaBZWuh+Avjb
FrvxN8M6dZrZ2Nr4f8eeFrjT5fiRokEUEXkx+GvEWj6lpHi3T7IGO2t9Zj1y2giKagLeIA/
l3/AGjv+Cbfgb9mfwncX+q3aavqsRNhZa1bXDarBp41S9uGuHvLG4cOl19qiiiuPtc06Xtw
Le6ZZ5TE6/zz/GnxgthPqug6Zez3GtTWtzYXWpC1hs7bUDavDZ+TAY58yh3kkjdXYRxESiW
UruCf11/8FmPi9p//AAj+saBoMoNxqMcZAgsH87VdU0e5izqF9qExC3b200qLYQJEUidk8y
4CRTov8h+taBP8VPiv4P8AAFtq32eXx94z03ws+oy27T3dvq3j68XS7YxaSrWrXU2nfabPV
rfTLFWS7vgtvG0Ukw2AH1x+yl8HtX+EHwe0T9pX4reEbXVdO8Q+HvF3xkuE1pYv7P1X9nH4
QK0lxMiwzQ3epWPxu+O1n4P8APZSRSX154H0vxCtpHOl0hkX9nX9n/4j/HL4waD4F8RaSnx
X/aH+MvjG+8bv8KLK7vtC0PwVd+P4ZfE58ffHjWtJikvLTQNM0zU9Jv8AQPAPgnUbXVJPC0
qHxhrGkWtvBbT/AG58PPj94YsV/aY8J614WttUufghrH7N3wn8JfCbxTpDWay/Cb4MePvD0
l3oVvZa0b2cQ+KPExkuNatriOLTNTtLy3jnNxJcZb6c/wCCSX7Vn7Mn7H2ifG79pn4/2nxH
j+Mnxi8dXeh+I77RvCej3+jfD/whp0cWuQRaRDJrFl4la0vopltbmK30hItI07w1HBsuPLi
jcA/pQ/Yn/YF+En7HnhSxl0qz0nxX8ZbzSbbT/GvxVXQbDSp5yYEkfwv4B0e3iTTPh/8AD3
TiY4dK8L+GILaK+t0tr7xDc6vqNxKzfoVaoEiXB3AhWDZzkeWgyOBgZBCr0UAAfKAK/J/4c
f8ABXD9mf4h/Fv4efBqHw18afDXjP4v674b0D4W2viT4dzz2/jS01zTtU1e41n+0dA1fU9N
8NWHhq30LULTW18SX9nrVjKttcNpPk3KPL+rFg++2jbc3zAHKgsSGUMC+YlIfBHGyMbQpVF
QrQA51Hm7izAhVJy2AiFeXBRiyoBG+S6gNIVUOEyD8q/tEx20Xiv4S6nMbZJ9PX4lCN57YS
u1pdeEbS11GNV81HgLQlJZWQMF+zwSGJkR1b6mnkBfysk42vtAUYxH95GJXc5DHCkscqrLg
K1fn1+1/wCLdK0bxx8M7C6ntUl0/wAAfGXxJfRXLkyf2fNB4PsbRY4kUyzpcXlldC4Kxtsh
hBDOGcKAfyhft+fFS6+J3x11+JLK/g0KQDw5oF19ouxDp9musWhbVJbExZuYtb1iKSwE8RT
/AEeUXkYWEMz/AIiftLeHoPBepS+CtMiz4g8Pz3j3ep2Susst3HqF5FPqWhLJJfSWkdvd2W
3Tbpg8ghK3cflvPEY/0l/a81vVvDHjN01SGwsAbmwns7S0u1S/8QX7S32pW/ky3ReCyGjST
qt/ZTFWCeQ0saL5zj5r+C/7Nvxc/aA8bv4mg0a/Ytb6nLFqFxJBp+n6chkvbvVnmv7lF0pv
LW+jvrW9Z5n8+bNjFIsShgDkNf8AiUvjjwZ4b8Qaz4a0nxR8W08K+HdO1DXIE8T6X4m8Uaj
pFjb2NrDrGlQXU8eqppl1Bp2r21/PJHPPqkM2qB0SZLe14z4Wa342174seBtLvfDmv67FF8
TfB114r8KaE0Qh1+PT9Y0q2vdPvZbzUDatPHDavcm0W7V7x0liusLcO0f9Kv7MH/BPf4cTa
bZWPwq0XXfjB4uns7bR/Fsum6JawaHo+lS29tqOp2fjD4lautppumeItV8RXNnqU9nD/a+r
6VoMVncXWhKt7FG37b/D7/gm58I5vCXw30H4nfDn4VaXoXgDU9J8XaL8PPhFouo+HNNn8b2
8CK+v+OPiCLux8Y/EG/tJWlvPs5bQND1DU3j1O50ieVIwAD+ar4O/sxftx+DPiP4d8I+Drv
xj4mk+C/iL4i+Ofhr468KHStW+O8upfEDX4Lq913x5oNvf3Go+AL/WINXmvPEWnS+JtUs9S
FxqrXml6zoWq21hbf2M/s3+FP2g/Cvw1gsP2i/i54T+KnxDuNXv78a94Q8BQ+CND0zQZ4bK
PTPDkGmrdSS38+mSQXkl1rV0ttPfzXjAWVnbwwW8fb/D/wCHfgf4TaK/hr4b+CfD/gvQ5rm
XUpbPw7p8Vqt9qNy7PPfapcmJbzUr4qAovdQaeZ4USJp2jgBX0y0JaEMVU72L7RgCMNgiMD
AAwCD8uVOcgsDuIBFMsYkUncpJSPKtgqgiaUMFYE7d0QRBD8xkLcHBFfzjf8FOf2qfhv8AD
/48/F3w/qWuTQ+PfBHwg8AeGfDOlW+iDxVMLzxNcax4lvbLSNIjtbk3vjPxTFr2n6T4V8Pe
S8GqXUKa5rq6d4R0DV75/wBr/wBrDw7+0B4z+CviPwn+zF448OfDT4v6zq3hG10rxx4psk1
TTvDmiHxFo8/i7UrWxmsr+CfWbbwtDqz6TBNbPby3ixjfHNIksX4XeF/2abKy1X9s349ftX
Xuq/EXXv2cNIn0EfErxjfWNzoHjzxl4M8GaVceNPixo2mado/h8WFtrNhB4U8Da/4d1S4nu
NI/sG90rTb+bQNbdCAfy56F4P8A2pf2sfjRpfgsfDifVLvxt46aHwz8L/B+i6Pb+NvFd8qa
d5f2rxXqtne6lZ+EPBgc+Kfil441HXLbwJocM08tn4ettR1O08On+2/9lT/gk/8AC/4VfDH
w5ovx+8Sap8afHf26DW/FKWeoah4W+Hd1cNpDaD/YCeFdIns/7a8OafCzxvPqqJDr0y2tzN
plvboltXhH/BEfwL8Ebzw98ffivpHghrD9oe3+J+rfDz4seKtUs9TW60vRJbHR/F/hzwP4P
l1nT9NufDumaVZa5HL4w8NLplnqUXiuJodZnvTHp9xcfvGSfkZiIz5jE7FZVDyO7Syr8xOS
4ZuMh9zqCfKIUAoaD4W8O+F9I0zw/wCHNKs9E0DRraystI0PS1t7LTtOstNjtIdPsrKwtI1
t4oLG2tIrW0t0ykVvAkCYRgF2UtYUWNEVwseFjKtKT137izicsVd1UkyHLGRmx5eFZE5Tco
GCyqWVRsUKVLAsU5WNVkXaFKSEhUBKqwLjIJAE2NiQhQWIHLsV5VWVCARkmNN20E5WQbwAP
URj5l2JkKwXzAigkFwVV0cnkQqZTjcy71VNpU24kUL8jMAWY5Bj+c5+/wDINvzDHZT/AHlD
ZqhkwFidxLnd8u+IbQMdSxCguV270BAJAwDGK0YTmMHOeW5IAJBJILDJIcgjcGw2clgCSAA
fG/7Zv7UOifsy/DvSrq1aLVPi98V/FOmfCv4B+BYrG/1nVfG3xQ8QQb7ARaFpXmalqWgeFd
PjuvFfir7PCscOj6VOJLuzmmtpT+Z/xm+Ffx61rxL+y/8Asm+I/CvhPRf2ffj98X9V03xdb
63qmpal8cfEVj4Nsr/45fF74j+P/Eekawvh6O0+KU+m6t4M0/4bWVvqdpoVprVhe6nqc6QW
OiWH7QT/AA38Cax8VtF+J+r+FdH1Tx/4Q8HyeG/CninUbUXup+GtH1+7e71y30J7kyxaVPq
8thZJqWoWUUGo3lrbRWVxdyWS/Z63tX8KeG9d8V+EPEesaLp+oa54LvPEM/hXVLm3R7rQ5t
b0WPSdWlsHwBG9/ps0lncMwYvC23gqpABoaD4Q8K+FILi28KeGtH8N2tzdX2oXFp4f02DSL
S41HU7ia/vdSurKxht7efVL65nuLq+vp4Xvbi5n3zyytKTW8scZyyoGA8xExvJyPMYRnaSx
DAMz+YFX94BGW3ACQORGzjaHUSgMFUEAEgDgdMIgI77VznAqnHK5nKHZt+0CPHlRj5Ps80u
MhM/6yON85zlRzigCyYYhuPlDPI6XJJA3AAkLnG2FAQPlIL8MsgDpsj3DaoyBlFDOyMQwCs
gH3gqqVdGPyGJMIEwzSysY4ZWTapSJ2XCrhSqZXAxjgqvGMcDjiiORyVyQcxI/3V+824E8D
qRQBHtRiBt3EBSOSGUhQhK+R8iqD5Q3btwTzFB2qqi3CMJt4+VmXAbcBg42g4BAHQKckDqS
eay7SZ5JsPsbEEUgPlRAhyF5BCA/QZwOwGK09zev6D/CgD//2Q==
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbAD4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++ya5W3RneMsqDLeXiSTA
TfkQoGldiFk2ois7lPlUhsj52l+Kt58TfEmveEfgtf6TJD4W1Kfw749+J1xp7anonhnWrVS
174R8JuFXTvFvja1UMdRj+1vofg8vG+uxalqDDQJPGv29/wBpJ/gB8JdItdK1GSy8bfGHxv
4X+Ffg27s721srzw5J4kube18SeM4Li9jktXj8OaDeGa1EyYOtXmmDbHuMlfD+i/t+/Cf4F
6LafAz4b+ENbttR8ICCxm0jw9b22oXls/iyW1vptd115ryP7FrWu6lfal4gm1a+W4stQub2
6t7DTbi7tFgtwD9L/wBme7vNM0r4t+F9S1bXdVvfCXx0+JdgH8VapPqmt2+i6lqNn4h8Ny3
V5qVybh7O90HWLPUdKQPDatp1yi6Zbw6fBaRt9BeIfFmg+FdC1XxL4l1fS/Dnh7RLC61LWd
f128s9G0bRdPtYfPm1DVtU1K5gsbCztEIW7nu5YoomBd2SPGfxV8cftc6vo1yfjboHgtvgd
4lt9MbRfGWrfFvWBBoPxN0zwwurXmj/AA88UfDjw5Y69401fxjFLc6hpvw51XwzDYeNX1R4
PDFhZ6zZX8emRfih+0F+3V+1J+3H8YNK+GumeG9UF/ba5Ywj4ZeAU1LxP8Pvg5PFdXck9pf
lbSHSfib8cYpLe9tfF3jjX508CfDRJW8OeDtDuPGEF/qiAH9CP7SP/BXn9nv4MMdD+Hdtr/
x38dzSTxWWg+CbNYtFjka1M2n3t/rV3bNd3Ph++mVra28Q6Bpmp6PLOrxnUo1kilrk/AP7e
X7W/wC0LZyf8KX+APgbwTFeMba0174hanq/iu6sNWt9Ohl1TTNf8LeGbjQrHQJIL0yxWN9q
vjVjcW8cJm0sPKMfCX7P/wDwTu8C/CCxPjf9rP4p/D34N3XiLxLc+LfFK/E3xjYaf4y8ezX
RFzqUmra94216TV7+MXt/exXd5bzG6nmMMcckUKGRv0u8Dftx/wDBM74O6Yui+Hf2mPgsjW
19cpcyeG9TuNYjup7q9ZoppJ/DGlanbXLSNIsUN00rzvAsSNdNhgoBna/4Y/4KFzHVfFPjP
9sbwl8KvB1hJ9v1Oz8DfAb4f6g/h7T44Tam1tR4uTxjqet3t1dvavpdgLs393qlzDpdul5M
YbaX6y/Z2+H3x507wtqWr/HD4t+JfH+q+IrmxudB8M+L/D3gLSj4N0e2GoGFr2T4deGfB80
/ibWI7yGfWLSe+1PS9GSG20q0e7uba51Gb4t+OH/BSD9i/wAWRfDzXfDH7RngXxZpHww+J/
h3xr4t8DpH4isbzxva2VlqOkaJpvh+61nQ9N0vUPEmj+KfEHh3xr4d8PveOfE194dgtbCOb
UBpyyfrH4T1fSvEPh7SvEGhXk1/omt6fY6lpd3LDeW/2izuYPMhmjt9Qhtr2GOWNkdYru3h
uUBCzxpIGRQD+Z7/AIOIvi7aeF7/APZ38Bx6jaw69c6Z4i8b2ljc6a+ozabbaTq+jajd+JY
5gGtYE0638IXNlvuFljkuNQispEli1A28/wCXH7M/7cXwm+FYuNTXQDqepeHra7nstPgU+I
r7TbcODJqXiHU3mU6rfvban4h1gvfzWpsb6L+wdJWxito0T75/4Ly/Bn4v/Gb4v/DXxnB8L
fF/hr4f+Ffh1q/wos/G2vz6Ba+C/FOu6t4o0fxc+n2PiXR9d1YeFpNetrSDRfDg+I+m+F9P
1/WrS60S0lmvdQslf8LvD8XwZv8AS9R+CPjDwzH8O7G0sW0rVrTVtEB8QWV1qKX1hPrGq6F
r5sX1jV7DTNUF/Y6frNqslpeXA1JEut0c0gB9kftk/tGaz4ti8La58QviE/wXtdP0TSr2wg
0NNP8AGHiW10DxY8n9nxeA/Dcd5Z6lP8cNS8BzRrLfRro8fww8L3S3finxfo+pL4Phg8W+F
X7Xv7Q9n4Vn+H/7HvgDxT+y/wDCPyZ7O21nwLpVrqHxS8UW73bfYPF/ib44+Jbe7ey1PWNJ
nFpeaZ8PLnTdEikIt7S9nlNw0nzZ8YPHHxN+FDeHviH8EL3RfCfw/TwV4d8DajpVn4J8A6t
aXE3gbWbb4PeJNbGg6ro/jHRdLur3xxZQa740g029hdn+Ifh/xK1ksmvavO/rHwd/4Kpfto
6D/ammR+FvgL488LaLAqfZvFPwN8HafpESzXz3ItFfwgvh5msw9zcagLmKC0njnikkhKEDI
B9LeD/2F/jX4r8X6V4h8V/DvWPHHijXFvtWvNd+KGsv4wuvEkXiWMyatPLf+ILTWZI7qAwL
qgtbTUtPtJFgazjaAOpf9AvBv7Mvijw/ei21n4b20GgW81pZNdykjTtSt5njtJrS6t7QS6d
Hb7pbueFJZYBpVvZ2Ky3O23MY574P/wDBaLwLpQ06f9pT9mPWPA7X08ml33jr4Tajca/p62
8LNaW1zD4MvTEdJsEmS6hvLDQbnxLqYtVgKE3DTrX74fAv4s/Cz43+GNI8e/CTxZo/xB8Fe
JLOG/0s6Pd20F2k6SXUsuk61o1552qabrtrPc3EV/o+s2Njfy3Nywe3ktliwAfPP7CP7Omn
6/8AE74l/Ebxho+lDRfhpqugeFPAvh6awEtmPiHqfhHRvEfivxvei5t2tLq98JaFr3h/wB4
EuLNpbTSo7LW9QhQX15bTR/s3GrCMB5PMkXYkhG7aGVeQocs3O7O5iXdSpZjwa+TP2Y9MXw
/cfHrTIoBZNP8AGzVfEUcawiFXtdZ8D+BwJFjit7dXTzLJpkWNWWKOcxoqhFU/V0BU78cPi
HeCNrZKuSWTlgTIZAWY5LBk2gR5YAzNc0TSPEOnaloevadY63oOr2E2l6toerWdpqGjajY3
kDW95Z6jp90ktte2VxbT+VcWV1C0VyHRGyAmz+T3/gqh/wAEyfBXwPbUfjRoek3Wtfs3XUV
xbasulqB8Wv2bLzVrue5SXwhruqC6svHfwjF5cQHQPhb4tKS6Dc2y6B4a8U6DpckUS/0aft
T/ALVvwp/ZJ8EaD8QPi+nju38J694t0XwLb6r4K8Jax4zudO13WbDULvSl1C00WWW8itdR+
xz2dncxWt2Z9VFtA0Uz3FmG/P7W/wDgrP8AszeL9Ju/h342+D3xp07UPHvgqZ9S8H+KtB8D
7L7Q9StxY6hp8GsS+Lr/AERdU0V5v+Jpot/Ja6no1/JbpqWm21wwoA/lC+DOl6l4e0T4nfC
LxAfCnxK+G/jG31b9q7wFqnhG5u9Rs/Gnwy8PDTfhF+1PpmijX9Msdf0fUda+GV+fFln4H8
SaJHqHhvx/8LvBeriTWbe206+r4n+Inwk8Y/s1fHPxT8P/ABBuN14evofEOkX4e6ibxt4N1
mXTtb8B+LofsN9ZRzR+OPBWu6V4nsZGiSNfOmhcLMjqv68/sq+O/A3w7+JXifwFZ+HpZvgl
ofxn+MXjHTPFvxM0mz0/xL4a8Fap8E/iR4f8R2XiIae2o6fBofiPxCdL1bV/DmjagbKw1Ky
/thF1NEktrP4V+Ml8vxa+Bfwd+MF0YbjXPB+v65+znYTPp95YW/ivRvBzan40+Hut6XrmqT
yQ+ILrT/Cn9oeHL3TbOaOG1RtKSztbeGEwQAH0b+zV4M8I/F2+tdGudPi1F5rSO2ttKu9Lu
UvWaMP/AGx5l8r3MD3mmXiSXTajbzx3F3FbCeX7SJZY4P2a+Fv/AATm+LPwdj0/9oD9mz4h
X3g3xyz6VqB/4R2/ivLLxVYafO8E+l/ELwfPZjQvGmhXV9FEq6fcSW2rWbuLvRdU0/UYvNr
8Ff2PPHSeDPit4KiutUXT9NutTvLzWTotrc3d1pl9cXF3pemX+nyyTm5ElvBIYhb2oaCITO
bsRRidz/bt8MfiP4P0n4B33iia2aO38HeHbzXr+G2VrCPUDa6bd3UBsvNiltYJdcnSHSrSI
xy2U15d+asV1CZEIB8w/slfta6j4n/afvPAXxg8PXfwc+L3jP4f/wBh+LfAjajJr/w61nxb
4C1ltX8MeJfh34oD3IivNb8L+JNYt/EPhjxW2m69Y3lpptrDd6pbW9oo/ZiMsY0DABtkTMQ
pQl3DFyRtCjLZOFJwSc44J+bf2evgxpvw78O63r3iDQ/DUnxX+J+vJ8Qvi3rum2gms7/xtf
5ddJ0ue7iM0fhfwIjQ+GPCFvE67bLTDqbL/aepanPN9JIMAjGD+7yPkznaQCwRVCyFQu5Bl
FG3YeTQB/Ph/wAFQvgf+2h4412/n0nX9d+LnwvsJJPHXgfwD4W0PSvCPgTwnq+iapY3mk6H
8ZtS/ta+vtdu3RbWw8N+KrDw7e3sdq+o3EcHh+9trbV4P55f2sPhV+0L4R0C0+JHjgap4v8
Aib8cfjt4o+J2sa14QvdI8TfDzSbTSPBt34U1PR/B2t6ZfLf3OoeLLs3XiHxX9g0bQLDR4P
AnhvRbnT72+tZb6b/QevGb7qmQFfmzkBMNAY3yfMVig8yMhUHmeaDg7S2PlT4ifsffAf4g6
/p/jK6+H+h6B8Q9I1y68V+HfHPh23fRNb0rxk+mtpX/AAkV1DYvZ6Hr062DNbXGn+IdHvbP
Ure4d7gi4Z2oA/zvfhJrl/rNrZ6Z458JX83hvSbWaxvtT1DUr6ysbo2+qR395aaneaZeSWt
jbSW155l3pNw12Lm0tntZ4T9quJGofGPxhf6v438HWdip074caDp8Vv4P8P6Vpeq2Hhnw0d
Tv4V1m+0P7bNdnUrq/+xxXl9rUrQW81qlpp0enutlCR/a98ef2CrnVtafXo/hn4E1ZvEWnn
TPiR42+DHgjRvC2s63o9zPdQa3far8K5b46drHiE6XdxCLU/Duo6xezyEte+FNbMawL/P58
ef8Agn5pNtqOo3PwU1Obxbp3h20vIPGelX11qlpeWXiKFL42uoy+HNXK3lrr2lO0trrlhJZ
2VvZ6gi2jWMEzusAB8HWOhQ2PhseJPCysx1ya3Gm2trNa2+o6TPpUFxB4nktrizNvcXGmtc
6pErXMV3uV3bzo4miMw/pp/ZN+KX/CT/sh+IPCviSO5+3+FNA8KaHfXErQ3cl7aR6t4Ma21
WScQSPEt49vFbXTpI41CJJFlYM7OP5ZvBx8TfC/VrPwp4iuItHjstUjvE1LVUa0skZJ7NdY
fUkjkgtE0x7CT7StnLBDIJI5pnWWM+cP35/ZAtLXQfhv478Qaxa2N9p+vfC3Ttdgsp7gJot
rqXh/WNU82S5jtma3so4bm30grCkqy+TPbEOIXKAA/rKjQRtMBvALsRkBNxLl1ZQHCNh2jj
iEwiTaNqh8MWtqRhgMBQwAVRGFUANtACMxyU2MSSBtZNqqQyjldA1fTtf0bSfEGj3gvtL17
TdM1yxulKlLqx1bT7fULO9ikjCKY57Oe3eJFbK+YrJICzg9DaTiZHAWUCIpHmRQiMV3qfKA
J3AMpDPtXccDaCpFADpI4y7EkcKm7L4IUoQ4YgMyJsTfuYjOHjGBKxdnkxgoWwDDlQNysFB
J80sqFHk3knYcl2a4w8WQRUUzv58vljDx+SC2VBIaNWAUKGkJY/IrjALKI3wmGWFSxGZG3M
wyx3SbsIFYoAQclcAllCsAkmSqAOgBO1hbkBfJbBLuVVmVN6oUKoqqJEjUZwVEZd/KG6RXa
vDvil+zT8FPi9NJq/jbwoJ/EEOn2WnQ+L9J1K88PeKYtK0rUTrVvpX/AAkGjXFneyaYL2S7
kk069kntWFzeOIFZxIvtsEsi8lwxGV43AKwkQurgMQMlZCEQKz4ZCGIVmla4bYzMPn6E/Lk
FVxnCEgcyhGJwSieWwV3UUAfxyf8ABUX/AIJ0fEr9nvxFffF7wX4q1HWfgbrGtQ3nh7x/qO
laHqNr+z94kvJNMhs/D/xzt9VsJ7PUfhZ4huidI0n4mTaXLYeD9QvbW38daKNLnuvEcXyf+
xR8cPiH8OfEUPwq+Pvh2ys/DOrahrciazpfhlrebxZpniPVJbGXwl4dewsrvwYvjCwltdT1
nwpDaTaJp3ibT7XU9A0/dqS+G9Qv/wC63X/Dei+L9D1rwr4i0vTtf8O+INL1LQvEOgazZw3
+ka1our20mnalpWp2ExliubS8tppLe9gmjaOSCS5jKSEwyx/zC/sc/BH9lz4nfFj47fA3RP
CljF8KV8Q/G1Pg9omr6hq7eIfDmjeAvFDeDfFPhye+vYtPe8m8GXt3p+p2Wi2Gpa3rHgbQb
rwrHd6tpes+IrZSAfux+wf8RrH4nfsifAnxZp+o2+o2C+Dj4Ws72ElFnj8EaprHgpNsU3lt
bTQ2/h60M8T4mjuGkinVCiM32VCQUxu3EbN2CAF3Bm2bN7bGXJBG2MY2qF+XA/CL/gnV8Ff
2qNHv/DGs6d8X9d8KfA74ZfFH4pfCr4t/AP4hQQ+JtR8a3+ipqss/xc0TX49A0nWvBut+Of
FOreHvFY8M3V3cJp+lm+ubrUr3U9VuYW/dWyEgRhK5kk2w73OAWbEmW2qNibvvFU+UMWyA+
8AAlkiiLuWRN0gXlkYs5jjGTHjbmQqQgAkBYJ907GyxvKVN0m0JkFiWLKdwYKwYkNKCwd3B
ZZ9wGQVI3Tl2V8DABRnPyryy7FVicZJAAAJ7AegxnSTSFiDsPzx9Yojy0MDknKHkvg568L2
VcAFsxofkKAFQRn5iwCgBDs81ZdoERcIm7LMkiEsrZXyUy2YuflTOGfBDAoHjDKHAQqscjK
cMGMucEs55GE8SDG0xTvjav3kMAUglcjAYjggEYznAxWSVyLL7mJViaQeXGAzPbzs54X5Sx
AztxxlfukggEhhhbgxg4Jxy5ZXClMttkQNKInkkdV2Og27AzorH8rP+CjHwy1Dwx4c+Gv7Q
PwX8HeELX4u/Dz42+HvDsGp3FoLG0vdJ/aL1zw58JvEmueJoNFfTbvxK+jeJdS+G3ja/tdQ
uBdau/g22tLu/SBHkT9VkdjMUIXZ5TDbsTokzog4XO1VJAXoMnjJNcF4t0bSPF+i3+h+JtM
sda0hPEnha7XTr61hltftGjeKdL1nTJWj2AO1nqmnWV7Fv3DzrdN4ZSysAfnNefG3xv+y18
bPBP/DRmn2fhDwD8efEdj8I/EHjrQgX+Emr/FqSK0i+HnxX0+4826vPhlN8Qwl14H8eeEfG
9zbC01u28KX+j+JfEUAuHX9WIVjTeqbtyiNXL8yMVEgDuwYqWcfOQFQjd8wycL574v8AA3g
34t+DvE/w7+JnhbQPHHgfxfYz6L4m8L+I9JstS0fWdMuo5mlt720mhKOVkihuILhdtzaXUM
F3azQ3MMUqbvgfTrPRfCug6JpsJt9M0XSNO0fTYHlmuZIdP0u1SwsYZLq6knvLt4bS3hia5
vJ57qYoZLiaWV3dgD//2Q==
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABaADoDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+oXxZ+zL8Y9H+I1x4Tsf2
y/2m/Dk3iYx6h8JvFNz49ttf07WZdP06e78S+AfEek6hotzp8WvaNp9ra69pNy0BXxNocWp
TCOTV7O8E8/iDwf8A8FGPhDYQat4Y/aOh+L2i2N1Yx3Gj/ET4R+AtT1O4h1G8sgS9/wCFIf
h/rMUFtDNP5ktxcTzJEmcNLGqyeoftp/tH/D74QeIvhH4R+Itz4z8L6fdeL/C3xD/4TnRvh
3428VI8ngq/N9H4J8I3/hnRL/Tz4t8UG3m0nU7e/u7RdP8ACOqa3MBdyajBbx+P6v8A8Fmf
2CNLu5NI8TeKfipo8mYBcf2t8Bvi35UE14EmgEn2XQJpZTdyszwyQwzJkPFJIAhFAHyW/wD
wWR+PXwo8b6rpHx3/AGd/CFx4F0a4tbfVfFXgPxDqNrNbiaa4j1G5gh1OC+it7bRIUgubka
1BZQzPLJarqSmCW5H60/s9/t0/s3ftN3VtoXwv+IFpc+Mbjw4viuPwdrFr/Z2v3OgLK9vca
npMkct3ofiW2s54/wDT7nwrqmt21mk0BmeNZo5G/Lb4q/Gr/glV+1rdSxad+1D8Ovh541tL
zUW0+y8Y29x8PzLe30djDp0epWvi7RdDMthZ6hb2t3bQfaGkW6LmN41llL/hj+0r+x/+0v8
Asqaho/xg+FOiXHxJ+EUvia61hta+CvjO9j0JNQuJNU+w+N/DfifwZq19L4U8dWZtjNa+Id
AlNgZpF0rxNY3+itLYSgH93k2rQ2kd1eX1zHbWVhHJPeXE6JHDb2kUf2iW/eUptFnbwownu
Qxt4o3eWSZWhaIfDHwO8O+P/hr8EPDPj34Y6FcatHr2oeKfHGu/B/UZktG8R+H/ABP498T+
ILDW/BNzqRSTw742n8KazpVx/ZN3LFoWuxw6fpktjoepSC7P4pfst/8ABTr4q/tG6D4f8I/
Efxp8NPHun+EYtPt7Lw1rGi+IPhx4h+PQ0zT7bVr7WfG+oadceI7JvFvgnUIho3xA+GGlWO
n6dqGr3GneOINR1/wlqqwW/wBl+O/+ClXxV+G3ilF+JPwT8T+GPC99o8WpWWs6dqmj614Si
vbeSxujNcSaJFd39vZWlqvlpI8scl2tvJFqNlo1qtnPdAH7QfDb4peEfiv4O0fx14Kv21bw
/rsbtYyTWdzpuowXcEjRX+i6tpd7FDeaPruk3EU9nqOmapFZ3VvcwlZIVQ+ZXobEAnkdT3H
rX4Nfsj/tpeGdV/bPn+GXhy20uz8KftQeApPiMyaHctcQ6P8AGjw5A51S4+yRSPpWn2vxB8
NQSXzv5Nre3+sWk0l1HKWgubn95m6n6n+dAHnPxZ+F/hf4y/DzxH8M/F1mtxoviLTZLTzyq
PdaTqMKJPo+u6XI4cw6voeorbapp0xZHW6s1L+ZA0iSfzJy/AD4g+JfDWim38K6brniCOfx
to2ryLZtayQeKfDOv3nhTUdUv3tCkekW+q3Wn2+u6bpKo0MeqatO9uyW4uCP6n7thFI0txL
5NojRySvIdsJjEPluHbIVVKvJvLclV6EKpH56/CvSTpHw21/xr45WDQ7e61Px94sm1q+1iO
w06w0rxR4x8Q6pb3TzvNaWcUEOjajazTXV7J5Fpb3NpPIF3wFQD+cP4n/sB/Fu88E3dydK0
J7q4ubOG7mvbSx07UlFzPIkuyVrK+uII7S3eNvLublli2ltnmvuPwTcfCz9t/8AY+8Ual/w
zvrnjvwRIkNtDrWk/D/xPc+KPBOrQpAuoahfat4A1y2vfDN5e604ijnmuNLN7PbJ5MVwoAx
+1/7Wv/BYD4CfDHV9U8CfAz4Yw/tK+O9NvrHS7zxLe3S2HwovpGjup549J1CE3d14zgEJ8u
8vdMsI9LgvLea4h1KI4jH4rfHn/gq/+3t4xsL2fw5rXw7+GPhqC1mt7zTPBfw28K3R0Z40u
racReLvE8Or6m17aNGtpBbyRwGa5gidJ4YyxIB4j4P+M2o+NvjBPqUvgC0+BPxn8QRtqvjX
wfp3hW40T4X+OPE1vLK1t4q0PVbp7+w+GPxK1J73UrTU9Gv7iz8J+JtEuNe0fR9c0LVr63S
3+7fjH/wUc1yIeNPhb4psdJ8YS+DdKBTx94T1mLWTZwXllBd6TrKXkcl/qlil3I6WU1vqdv
axafqcVxZaoYhGskn5JeBfi7+1h+0jqlpaa18XfiD4g0uSK20rVbBNVgsNIc6/qukadpOkX
ul+EtF0qw+361e6hLHeveNLbx6MNT1JoGsdLup0+kvHHxQ+GOk33iD4m6bdR3uoeJb+90O8
uE0bQbS0msdOt7n4baFf+GdI0/TVEEPizTdPNzcxXcGoHUp9RiV57i9jiltwD1H/AIJx/tE
r/wAN+fs465apb6X4a8W/GrwX4Ou/D+kabcWuix+Odam0+Ma5o7x3N0miw+MY7zVLrW/MuT
pFlqcNyiRxQ6naWzf6KjdT9T/Ov87P/gnl+xp8evGPx/8Aht8Tfh58E18S6l4M+Jnhbx5rf
gjQbi38JRaHbeB/FOi+JrXXvHOp65BfeE/h/H4hSzuNL8M+H7lofF/imM3Wqf2BLpNra+b/
AHsHxf8AF5iWk+Bc6yMSziP4saAYw5OWEZ8mLKBiQh8qP5cfu0+6ADzX9uH4wWnwa/Zv+I3
iCeHxVLqWtaUnhfRLXwZ4b1LxP4nln8QCPT9VutPsNIhuJI00XQZ9X1i+1K4aCz0izsZ9Qm
u0jiBT8Xp/gf8AtB/8FBdJ01PFd4fhx+zBosdxpPgL4U6J4vnvYdV8J2Je30S5+Kn2N/svi
/xAs9sgksdVddE07UQYIINQaFbp/wClC4gd5MiMOAYmCsUJcqqqeCrbULtEJ3YFzCrhUkAR
V+LvCmhaf8FviJ8Q/AFtHb2vhT+yV+L/AID0yzgEKeH7PxR4jex8ZaCrQ4spbDTvF8aarpM
AtEe20jxPfxIwntUegD+W/wDbP/ZG+H/7OuhamY2sr64sG07TtP8AEdra2RS2vNNtJJQZLD
UTI1iGthO8q6Y9nYLceWiwxvux/O/8U9fttd8QanLpz3JjmhudViuLy8H2G81W5ld1ursxz
Qb7eO3B0+G2tgzyyRxzQt5jBJv6T/8AgsH8Y7bVvFth4UjtZ3gu4xq8Omvb2djptrpka3cV
jawPHJIlzPM0d1Nefa1t7xWmyQLdRn8Ff2fPCPhf4s/tAeBNJ1WxXTrGTUNV1iPSfD8ulht
XfwNo2p+MLTwrbR63qdlpUF7qt7pFvpsNok9xqd3ZXc76RbT3vlwkA+ubD4R/EH9mv4L2mi
6TYQ6X8btQ0i08PasUaOHVbr4v/tU+Fho3g20i+xp5VjL8G/2edT8QadqF48KweGPFniXU7
65lebS47s+1/wDBNP8AYa/4ap+JUHwm+G+pTW1p8M7iOT4z/tFtpt/e6F8OzpWpra3PgT9n
fTdfs5tJ1bxyskZsNN+KviKO6vLdrrVfEXg3SdJt7ZNQvfPfBH7UfiLxB8BvEep6OukD4z+
IPir8el8VaV4i0xIdT0+4+Inw913QbW4tbEz2T217pWnLfWNvOLsWOnX1oFtUFzc2ok/UT/
gnH/wUs+A37F37OXw5+CmmfAnxhf694tuTq/i/WLDx74Lm1HW/iTfXNzos+nNY3FnZxaRoO
maVpELq1zfSy6fYx3t/q10ksl07gH9UHwW+CPw1+BHw/wBJ+G/wt8M2Hhbwlpe6VbaGFjq+
uatdGJ9U8SeLNWMj6r4h8WandPLc67rWsTz6hqN9I811LtCbPZW6n6n+dflz+yv/AMFKNG/
ad+OGu/s8R/AT4q+CfGfhnwbrfxC8TeJLjVPD+v8Aw5s/Co1TS7HwNqOneLdPvrS51iH4ia
bqUGseH5INEgtQllqNm9xNPaXJH6itnJ5HU9j6/WgCNsbiMJyR987U3bYMMyr8shXggSMsr
D5ExGQ1fA37TfjPT/AfxQi8Sz3EFo1n8A/Ewvbh3jkkOnDxvoLQwtblhCMXbo6TKAI2LBn8
vGPvGY7W8z5o0jhwZAH27jGpR96MCFTqzFNxClRuGBX41ft6eM9Bf4gfFLwzJNCdTtf2dPD
3h5YnlaCWO98V+LfEmrW5TfD5BEgi0dQjzh5lVxKu3atAH8rP7THivU/jl8YvFOraxdR2Vp
Le29vNeJJJfDR5p7HUpBZ2NgESK4dLXdNM1rK6R3Fx5KquSx/Lr4lJrOleNrez8F2NzaX/A
Ib1K0n0gRQR3VzFcxajbmLW4L2ykgtZdWlW5mFpCJfMgicW6nzEuNv3N+0BqmnJqL+El8SW
GseIXjns7nStJW3tZLZROIIp447e7jFtfPDaE2v2zYIgoR0Rh5cvpH7OP7FM/jqS4+IHjaS
6i8Jx3uh3Or6vqt6NG+2Rvc2ya3pdhaI0ceo6vfDay3UZt7ee8hjitpDcO0ZAPkf4mzX+ta
jY6z4W8P6bBrNzBDa+J9aGh3fhwRavp7X2q3dv4l3SDTrLVNWuhLdwtBE39oR2t75LAJ5Sd
/8AsrfB7x78T/Huh+GdW8OarafD/wCI3gH4q+E7XxFZyWPha7jvfGmmait7r/hzVtaMGgOu
l6rc2thfXuo3tja3Gj32qW73VtHPDJH/AFOfBb/gnVY69p2jv8Ofh/DqHhMaqmsarrfxj0r
VNK8GX10NdgHl2XhDU7Ow8ca7/wAIzFo9z5cd7baHp+q3N2FbUhYtKtx+tvhH9j74ZWmqaZ
4n+KOmeHfjH4y0WzvdF8Pal4g8EeFtG8J+BfD9zNHcXegeAPh3pWnHwpoGl3UlpHczXEtlq
uvakUjjv9Xa2t7dVAP54v2MP2Q/28Na+JPgnxTa/ESDQbfwPp3hb4b2Hx6+EmpQ3fw/8P8A
gHwzpc51bTDYeLLXQB41hl1KC30y40XwXHPoDNpliL3fBbx3sn7tyfsa/tJSSSSP/wAFK/2
okeR2dkg8Dfs2xQKzsWZYYm+D0rRRKSRHGZJCiBVLuRuP3eYFhigt7SKOGytYkSwtra3FrB
apChiSERRP9njSIBQBbxwxxKYgqrucp0TdT9T/ADoAqXTI6GNXjSRiiKVCyyszrGgDR8AK0
c7RlmOIxIkuQDx/Jb/wUD/bOtbTx9+1R4d8CaLqHiD4g3HxZufAuiLbWCXa6pafD7Q9M0HU
9P0vEJvG8OWF3pF9P451hJV0+2B0/wAJacLjX9dnXTP6G/2zvgh8cvj98PvCvgP4GftDav8
As2XR8f6NqHj7xl4asDeeKNX8CW+k6xFP4c0GYPbzWN1ea5Po1zNc21/p0jWVleKL9Hj+zX
H4X6J8FPCPw9/ZN+MXx6+I/hyKb4v+KvjTq2hfDCTU9X1PxtP4jurzxvH8M/A2veFLrX7qT
WtTtPiR4lubjxuttd3BFpf+KLsT292b2xubgA/Dz9kT9mH9pb9uD496b4H8Pa4J9R0eIa54
k8T6ZaaBY+FPgHp2s3T3Oo/E/WNJ0fTYbSbUtc1K1vbb4efDe6+165rjRf2lezWWjW007f2
0fA7/AIJ+/s0/A7TvCckXge2+IfjzwlpyWk/xF+IiS+INd1jU/tCXt34gfSL2S48PaVezX8
Ed1Yro2l2EGkhw9gYAPMbxT/gkJ4d+F+jfse+FNX+GfgZPClzrnijxvb/EDxG+iXmk3fxW8
deHPFeraJq/xCjvNThtdX1DQNXlhZ/DC3MMOn6dpgkt7G3VAwP6exkoZR5bsWAG7KL+8dRs
IGdx6lOAWLeWNmRigC9EQN7HaMFmVwiFyXWQyMAJNpDPtKO6AOzMoRQyBZCqH5SFYDezbSz
D5gElGVdS0TZmTMxyrjhGVFqmsbTqw/1Z86NyWjjIKs0kbtGYjIASiuHdvkBVGB+87W5V3I
AQTkxg5SdPvGIMMyMQNwkkUj7xUlc/I9ACII41O0LtX+NV83aCGIXqzPCU3KVHlyBULvkS7
hbbqfqf51kAAqrMBkMMkYHzK2CudjEHYcBUKxqiBhufMY126n6n+dAH5+ftk/tGz+E/Efwq
/Zc+HVn4r8RfG39om7uIIdN8G6a+oax4H+EGhRwt8TPiLq2oCe20/wAK+fptwPB3hfVdXur
G1tvE+sx6tAbuTS3srj40074O/GnxD+3Z+zP8I/i1ZfDFPgr8OPhbrf7Rvhb4Y+E9Mv7m1+
ENx8Htb0j4XfCzwhJ4yvVjuviI+v3njLS/HOva5q1rbLb+JvB8cOlWEtlp63sn6IfDOONv2
p/2qb9kRr628Lfs3abb3jKpu4NOl0XxneS2ENwQZorKS7kkuntUdYHuZHnaMyuzHobqST/h
r7wt87/N+zr45DfM3zBPih4K2BueQv8ACDkL2xQB9F2+n2FjBDZ2VjaWVrawpb21pawpBBb
QRho4YLW3RoYbS2SOIxwLEEiDSEIiAvvtMduSCABuChWJBX5m4kAMju7qskpVkZVxneVy1a
CWVjZZkkO+O7LZdjuKugUtk8lQSFznAJxRcSyLOQsjgYsOA7AfPfhH4Bx86fI395flORxQB
a3Kdx+RwC+N2WUtlhs2OznaTOiB4gCxBRgqbUowGI4zlsbmVnfICbWfa8e75xCJBGpVCpR3
Ayy5800wuJlEsgAlAADsAB/ZtzJgAHAG9VfA/jUN1ANL50v/AD1k66T/ABt/y0nAk7/8tBw
/98cNkUAXBHH1WMAYYLyxKhg42qzBYvmMikI7sFeSVQSVANpup+p/nWfFLIb6ZDI5QLJhS7
FRhbTGFzgY3NjA/ib1Ob9AH//Z
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABcAD4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++551jByiHbjOJIw54iJw
jEHIEmdv3iAuATIgPz7rfxQ1vxl4x1P4cfCOG3uJ9DmutO8e/Eu8t7S88KfD7WrSKKaXwvp
8MkwfxZ8SEt5o7v8Asa3T+xvDlttuPEl0Lh4tJn8t/bq/aKT9n74KTXOk3s6fED4m6/ovws
+GaWr2UF1YeKvF22xbxIj3/lx29t4V0+5k164mmZ40uYLC03K96TF8WQftzfCL9nbwqPhR4
T03xPqd34es/s32XQbB/E/i3XNf1l7A6h4m1211e6huhdaxqVxcXkOv+IZrqyaSaaOW72x2
kCAH6Ifs2yajplv8YvDeta54m17UdA+Ofja2huvGepT6nrP9h6jp/h7XdAc3E4ijtdMudJ1
SG/0u2tLW009bV5UsbRBFIK9+1rxPofhvS9S1zxDqmlaHomj2Nzqeq6xrGoWuk6VpunWUfn
XeoahqepSWljY2NvFuM19eXEFnCw2yzoa/JPxz+1rrUEd78VfCPgW8+FGs+G9Gsm8a+I/jb
rVr4L8CeIvDVut5eP4Y8eeEVfUPHUetWdvDMPBHiLw/oM2sX+oXkWneGtP1uPV30eb8Cf2u
v+Cgn7QH7c/xO0v4T+BNO1C11KG58P6nb/A/w0LrxX4J+HF1azyXc0XxT04aDbwfE3463sS
vq8mka/b33w1+FNlJD4cPh3xD8RbXU9T0sA/pU+MP/BVD9mb4cmzsvBuo6l8Z9ZvmnWC1+H
McF3YNFFF5g1C31K8xNq+mTBZBZ6x4Z0nxDos0qeXPqFuASfN/h5+3Z+1D8fdPFz8Jf2b9A
8CW8zxJZaj8V9T8QatqN3JcxTO1ufCXgyxjj0oWJiWV9S1rxZZ/akmTdo9qGVq+Df2Yv+CZ
tl4Eh0/4jftCeLvD3w7u9WvdL1rXNe8e61Dp/irxqSkEuq6Z4quvFmp6fBqumTvLI/lNEot
/KijtTCixxn9SdB/a5/4J7/BDSZdOH7Uf7P2jmya4+0Rx/Evw/duTC8shaCOy1PVLvzo43E
UjCa5aKAW6qfLEOQDm/E2g/t+f8TTxB4o/ao+F3wk8K2DHVtQk8HfA/wAO3kfhjw3Y2zzao
bu48fXfi65vQriJYyILe5lkmKWqTkAD6W/Zl8OfHu30rV/Fnxr+L3ijxvB4mg01vB/g7xH4
E+Gvg3U/C+lW73rDW9cHgjw7pdz/AMJB4pt5rO4u9Auruaz8NQ2sVh5cuqNqNyflL40/tzf
sdeMPDvgvXdK/aY+D3iTw14P8c+H/AIj+M/CVp4y0GxPjvwxoN1qMUdlaXOvy6VZahPonia
PS/Gdt4f8Atn2vxW3hGPw9aW809/DFdfpn4R8RaJ4u8M6L4o8Nanb6z4e8RadZ63omq2qzp
DqOm6lCLm0vkS5jinUXULrMTIiu0jSMyISUAB/PT/wcBfF6b4f6R+zR4d0ptJl8Ta/rPi3U
NCj1hZFitDpN34Hn1TWZltrqxee107To3ubi3EkE0k8FrbWc9s9w00X5D/s6ftkfCH4MXMd
9fWl9r+r6fY3sNxp8MOoan4x1C8ksH02+1rVrrToV8+VruQ2ttDBZSaXoVo+lWGk+XZXCXI
+3v+C+3hb4nfGj4m/Bt/C/wv8Aih4esPBHhHxP4Q0vxn4s0zT/AAr4D8X+IfEnivwhqjeG/
CfjD+09V0k+J9ettDtbHSNH8TWugPrZNxpehHUtWuI7OL8MvhtZ/Bu+8O3/AMNda8N6v4R1
vXo4oNf8Qa1bXkOr6dcXmnah4d8RyeItPu20jWbaaKZobvTtBlCrHrPhvRZJ7WYoXAB9z/t
3ftKeNPiBouieN/Edw3wo+G2p6f4L8Q6V41vgmrPob67rso8O6lo3gXRBqdz4y+OCaLNqGr
eG9AisLW98I2Ov6B4s8TTeDNK0fSJ7351+Df7Y3xi8KafP8P8A9h74Sap+zb4MvrFGn+Ksv
hu4+I/x38d31lY3X2rxd4o+JXi4XOheDJ9Sgi8iPTPCVr9mtnupIZdXbVY7iZvGfjL4o8Xf
C3TvDXjD4HSfD/Vvh74a8Iaf4T1jRdX+HfhPxRpXiLVvDfiVvhV4i8UX/hHx5p/i+00Iajr
MHhrW/FsWnapAvkeOvCmqQh5r24eDvfhP/wAFYP2ovB0EHg8fAj9mH4l+FBBaWMcl38Lr7w
xp0YubuffpovPA+u6IsMKOZL5VmtmdpxK9uHACkA+jNG/ZA/aK+KfjTQ/GvjTwz4v+KWt+J
JpdQOqfGXxBe+MZ7/S9TtriC+13SrTVLy+NpMHha+s1tJbZIUvZYlt0CxBv0g8L/sz6hosD
6X4g+FttDpoSztdDh/slYYAuqXNnpdyHuzHJfwG3ntn+zPLKsTWU0fm3kU5ijbA+AX/BaT9
nG9m8P6P+0D+z546/Z9Ng72N14u8H6vH4x8AW2sPaQiU22i21jZ67pGiXm27l1APpupX+mW
txYyWM90GKH+gn4WeLPhn8YfAGgePvhn4p0rxv8O/GNgdT8N+IfDU0N1Z6nbW5DCSVpkuLi
K6sLgxHU9OvtIstUs7lHE9pCyqxAPhL9jn9mDw/44+J+vat478I6GfCn7P1p4W0vw74F1eA
6npcnxe8U+EbbxLqms6hpt3by6ff6F4K8Ma3o2keGrS+S8uLPxc2ta/cQPf2Vg0f7fxE+WA
zMWxGTuG04MYwfLJJTJDAjCjcGwOCT8k/s5QwaT4i/aK0mOzn0+H/AIXBYeKLcTDyIpbPxT
8NvBN1atapHJcxpCkenOWuFmDSTiaSWGKRn3/WsJzGp3AgxxMAGQgBw7DCoqhVwcLyQVAwB
glgDA8U+F9B8YaHq3hnxPo+meIfDviCwl0vxBoOu6fFqeg6zpl5B9lurLUdNvCbO7inhcq6
SxzR7I1Dp5iRuv8AKB/wVK/4JxaH8DL21+KOg2Op6h+zfJG1jc+NdBv5tT+Mv7L899cxizs
I7fU72SD40/CW61G8tovDPh3xRdr448IG3tfCvhTxpbWt1othcf0r/tHftO/BP9lPwfovxD
+O3jceA/BWveLdI8D2PiKTRtf12zh8Ra7puo3Wj2t7b+HtM1bULc6iNLvI7e5eCC0knt4rW
S4FxcQRT/DfjT/gor+xP8W/A938O/HNr8Q9Z0n4r+C2kj8CeJfhBqkmreKfCXiC3ktrDWLX
TtVWfSNVhVXsvEGn3q3Rk0yK60aWSKCd440AP5F/gVpmp+HofiN8FvHNr4V+K/gfxPZ/8NB
+DvFXgmS213SfiD8MPD9rYfBr9qO2+HOrxwLMum33w01jw541l0vUY7fXvBXjb4TaSmsaPF
qYknl+FPHHgfxN+zX8aPEPwzvotYsNW8O+IVQXVxJJDpviPwZ4lu4br4aeL7QxtFFe2Pifw
RqNh4k0m8uPOju4p0hWez3qsf7B/saR/DLwf8dfHXwevNAufHHgvQ/jR8T/APhEPiZ4n8O3
PgxP+Fa3nwg+L+lfE3w5q+m6t5Oo6R4Y8XeIX8P+JtSstRubPTYtbhjmtdNNg2hxxfC37Qm
rL8Tfgt8NPjY+tW2t698LtXv/ANna/msrbWdUm1XSPDGoap4m+C+s6xqmpWraPq9xa+DY9a
0ldOtbhY7IRaTpcVpcwwXrQAHv/wCzv4D8IfGHxDYaTrOp2utzarYWFgtkmiaxFLqXiXTEu
Xu9S1Tz5ZLF4bKZ4ll1bUJYtTngjEarNYLAjfsH8Iv2Av2m/wBm+KT40/sxeO5fDXim/CS3
+kWC22seBPiFbW96k8GmePPAeoLZadfW9pa232az8T6XZQeLdNnAudJvftMcMU/4ofsTeI9
O+G/xS8ONdSXcklxdTaXfavJA9xL4b1aFV07T9UFpJp7W91CttrEg1HSfJYahdaXHb27ypa
+Y39unwr8Y+CrP4GnWJPIh0zwr4Svtd1+1tVVIZo7LTbjUL9dLtpY4WSG7ZYzDBtWNLyf7O
37qJg4B8qfsvftqWvj79ovSPBfxM0nVfg/8XvHfgXxZoXiP4G+KL64/sy98RfD/AFaHxDon
jT4a65PaWtn400jxH4Q1LWrXWrExxeL9A1GwsdP8RaLbIRfXf7EQtuiUgbQyROFHKjem47S
MqME7diO6KqqV2hsV8k/AX9n/AMOaFpt98RfH3gzw1qfxg+I2u2/xI8W391o1pfw+DdUufs
+o6H4U8HpqC3h0HTvB1vHZQwvpLWz6lrsOoa/cs+o3plh+sbZHRWVkKKPLUAnnKh1Oep+6E
K7mJ2FQAEC5AP5/f+CrFl+1hr1s/hvWNJ0fxX8Dpdai8deAfDPgnwTqmpxaxqPga+8Na1ov
hr42+KNZzoHgq9bydXn0TxHe6he6R9tu7G90/QNU1XTPskX8+v7Zmk/tJeB9Pu/jR8RfC2v
eHviD8TP2gNQ1jSfD2n2EcOhfDXwJofw40nQdXbRfFOlm+8P3c3xQ1Wz8Laquk+D5hpGjJ4
Rm1mWDRpRJZr/oE3yJPBPbSruiuIjbOu1WRo5YGR0kimDQSLiQFxJHJFKjCJ42CsR8IfFz/
gnv8CPivcabqtrpd54P1jwz4uh+IHhWz0m+u5/h6vjOK2uYBNr/AMMLm6m8Iah4f1K5kNzr
2kaXp2gnU5WuriLULS+eSZwD+CL4b/E+c6dKnihfGMfhq803XUl1vR/EfiDQT4gudY1O7vb
yB/EcVrJDLd6t4dlbSdQnvbi4uHgvWtLRUF1fajLw/wAcfHUep+Ivh/8ADzSFudC+Bvw2t2
0vwt4J0i6u7zStL1i4mu4Na1nULhrLTLfUdZudMvl06DVG0+RbmyjlmTUXm1bV7i+/rs+Nf
/BPHwjZa1ruoan+z74P+Hfh7xLozaX4r8VfBm113xz8KZdH1W+vtL1bXW+HOpWo1vwL4j0f
RBptxqCJYan4ViAa4OuWcqXOrW34j/tS/wDBO9PDGh6sPhd4jtviDo0NmbrUr/w3Pp134N8
O3kd3qV5FP4c1GBrwQadre9wuiMb65s7uFrbVRZavMEYA+NPDOhxeDdI0b4n6QSYLmLTprG
2iPleJdOW00LTLvUrCe6u9xvrGwutTtPMubW2adof3gubOdn3/ANTn7NPxhi8ffsjeJ9Mv5
Ihr2j+GvD2hy3EEsZurmGXXvDCPe+c86vbacyTS26I1sVEn2iOKSV5ZK/lA+HPjTxH4J1PS
PAPiCae4mjeCbTVufKmsIhqUdjo9zp+pC902CdEvrmB0n0nzobHS3tQmp2iMI2X+in9iS1i
m+GfxTm1KGAadqHw4h1bQtPsdRvDdzweFJI9QiQIWimtLeK/gjktY724ulivZ7WC1BeaGMg
H9S0MYVrhxxumk3v8AeIIZFciQSoY+Nx2g4hUbQ2IwDZTOGyCCWBJw4Ut8wYjzPnJDAjJ48
sRBflArndKvbXU9PsNVsbk3dnqunWepW9wocxzwahbrdQ3Ua5JHnwz28scDlG8uNDsDS7a3
YXQISdqHEW48AOSr/PuDlXDYJVsKzKN/zIyNQAsqiRmTr8kYYIwLk9YlkG1tke8nnY/Lb2K
ouGRUXaUJc7tgYjzd4HADhD5bA/LFiRFcxyM5bCA4JJQGCENligClVIBkWJUcqCBIqNncCH
ZXGd6IBhEdZNyjgcsQ0Y2qm1spsWQoylWBVMHc6M7j7pABC9nBNhWB+VZFURuGUGWNklEri
PefOkDM0rKx3wI+9W2LXyn8UP2Mvg78SdQk8TWNv4j+HPjNbT7NceKvhtqUHh0a1aG/k1a9
i17wrJb3XgTxLdaxcXDG71vXfDdx4hj22slnrdlNp9q0H1iJFbhiQ5XfmR2UblUOo2kSB3V
m8xAseAgUrvKcVpwPOMZ4JV3AZtypgKW8wuTgbVZ8g8ZPlqGidgAfwz/8FT/2Evjf+zB8RL
fxJa6R4d8ZeBvFmv3MHwk+I03hhZNC8R+INYnjuLn4SfGYW8+nWPhHxnqVxbWzfDrVhPb+G
/GGqapq2laRNo+oPZaPVT9g39rFrdfEHwT+OvhjRfhrp+p6Frt1dvbr4nkhg8L3Emp3WvL4
T0HU9Yu9Va68EDw5d2mu+C0ur/UtQ0TT7zxDpM/27whrejTf2wfFT4aeBfjL8PvFXwq+J/h
jSvGXgHx5o914f8TeGtagjmsNVsbxHijhd5ELWmoRXwhudK1C3aLUdO1K3tdSsrmO6tIDX8
z/AOyd+yb+z98YPHP7Qv7N2jeLNa8Z+Cfh7q3iG7+Fvje51qzm8e6tonh7xRqXh/Rby8ukk
a/sdS8AeIINS0JNdvYdJ8R3Ci110aezX9w10Af0F/sX+MNP+IH7LXwT8SWOs2GvWq+B9N8P
Lq2jXWnXmk3x8H3N94P82zvLKW4sZ9jaC0cskFxcYlRkaVpFkr6jSCEoVZRKoMfEgWRQVRg
eoK78s5baSuGGDya/n5/4J8yftv8Aw+vPhT4M8GaL4I1/9kDQfib8WPhl8bYNd8MaN4G8ae
E/G+nah4z1jxh8RPhfZaPrDzXPw6vPHEdjFYafq2iW8t7P4i1O503Q9N0EaO6fv7ah5Iihk
khdUtmYxPHMAHSRhGskouFZRu7nfgK2drAsAWpI0ZiSCclQwVmYnZGj4MalCGKEgEswU7Ds
O/FNVFQkqiMQo3Y3EAbQhK5RFXzAxDSKdoRSQhG8Vc8tWIY5Jwpxk4yMEEemMYIGAwJDhuM
AhjVtwXnbt5+bjAGAWyQMADaCF6kjJJoApxoEIK7wVG3eDu4xySqRlZNm9fLLYMiuzhfkBC
NErNvZGyoVFVWkIUjMQUB4mU4YyEEfu/kRiAJCxveVHxlFODkEjJByrdTk8FEx6BFA4UYTy
YwMBQMDapwCVGHAC7gQAodgq42gMRjBIoAoeRDvQlWVl3hG8wxyBflMgQBRKHztLJBtjbJX
Jyyn8gP2yPhb4Q/ZK1T4X/tVfAX4WW9nr9h8WvEXw88c+C/Cd7PoejeKp/2tNZ8M6Hba1rs
aR6jBoOj3fx30n4X6x4tudF0Z7mXStV8QakmmXWq3TPJ+x3lJz1xhQBnAVVBChQPu43H5lw
/P3sAAeZ/FX4WeFPi34Uk8GeLY75tGm8ReCPEkv9n3S212+peCvGegeMdCPnzQ3IWKLWvDu
lyzBI1lkhgMSTREh1APz2+Hnx3X4QfHrw94G+LvhrUPgxqH7UXiu802Pwj4jvLSbw1on7RX
hXwtpdo8/wAMfGryRweN/Avxo8NaTFLod9Zra6xYeJPD66Rr+kaHrXiqSzh/Um2SNYg0a7c
pAm3JyqJECiFCAY9vmMdpyTuznaVA8c/aA/Z3+E37TPwz1/4S/GDwxF4j8K65LZ6hBNHNJZ
a/4X8SafcJPoPjPwZrsGL7wv4x8NahHBquga/pbw3llf28bMZ7d57ab07wpZzWHhPwzZXOp
6lrdzaeH9EtLjWdZmgn1bVprbTYIpdT1SW1trO0l1K/kVrq+mtrO0hluZZHjt4YykaAH//Z
</binary><binary id="_22.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbAD4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++uW7SHcGiZggXcVAJO4K
TtHV2AbPlpukYA7EY4B+R9S+Ovin4sfEDxF8Lf2d/sDaZ4GvLjQfjD8cdVsk1Hwj8PfFFvH
FJdfD7wXYSKlv4++KVjbXUN5rdq0r+EfBCCKDxPdXOrzjQB5H/wAFKP2nZ/2bPgJAug3VzF
8RPjP4u8P/AAh8A3tk9nHc6De+KXt7XWPGKtdfuGi8N6TLK0BdTE2u6roySBLdJZF/O/w3/
wAFMvhH8BfB0HwZ+E3w78S6zB4LWLTUh8Gwr4j12a613xBaxXfijXozZ3zX2oeKGnuNZuLu
7e/1A6reTXtpZala6cNPhAP1m/ZOhn8My/tC+A9Q1zxJrur+Dvjxr6/8Vdr+r+KvFDaB4h8
H+CNe8L6tPdatPJKul6xZ3V7dWUGkrbaAbyDWF0i2tGjurC0+lvFXjvwp4G0HWvFPjPX9H8
J+GfD1sdS13xJ4l1PS9D0DRNNT5prrVtX1S6stP06CMRzxNNd3EcYnjaISM5jVvwp8d/txa
zZy2/x5uPAml/s2a14S8Pvpfifx58WPiRbweGfGel6VZazrulfDD4gfDDQdL1rWPFg1CN/E
B8DahZ6ro/jG18RzWsPg61li8Rz6S/8APT+0T/wUL/bT/wCCjvxvtPh58PvDF5qC6nq/heL
wv8Nvhlp2reKfB/wavIzq1re6/fQ6hZQ2HiX4yxCG4vNa8beJkm034aPb2mg+FNNj8QWF9q
zAH9Q37Q//AAWn/Zo+GczeF/hJaa18d/HU0E8lpZ6DZ3eheFpoBYR3dveR65qWlXt/qOn6i
00cGl6ho2g6lo91cxyiXVYraGWZeD+Ev/BQz9tb9qrS9Pm+CXwF+Fvwxt9Vu7GJNY+IV74r
+It9Y2t1aWMt19t0nwe3h7w9o11Z3NzNHbzar4tm/tYQsLfRrdWSavz8/Zb/AOCZXw/+BFh
p3jX9r/4wfCr4Ha5q14fEV7Y/EbxX4etfiD44t9SMl5qNnrt14y8QQX95Hc3epXtvfXzS3N
ze3MyWUh8mIKv6k+Bv+ChP/BKL4H6TpXh/w1+0n8IdMstEa40kt4Z0jxTq+nM88b3M5jvvC
fhrUtP1CUJJFGt297NHEi/6JcLC0KSAFfX/AAh/wUXQ6t4p+K37dGh/CbwZpYk1LVofh38A
PhxaroOlFFiis93i7TvH2s32rajPCsOiWkd5d3mpajqMNlY209y0NjX1f+yJ4N/aW0jwVqH
iv9ob40eKfG2reKv7Nbwz4N+Ifhj4daHqngrQrSXV3tbrxPL8N/DnhW1PjzxHaXNld67oNr
cz6T4WSCLRj/aepQ3Oqv8AFfxt/wCCmX7CPxLt/hxrfgv9pvwF4stvhX8UPDvxN1v4e3Oke
MtCHxDstF0PX4NI0fRNa8T+G9O0h/Evh/XdY0jx74W0u5uFg8R6/wCHNK0B57X+1oJ7f9g/
CGu6T428L6L4p8N6jeSaH4k0rSte0fVPs9zZ3GoaXqVtLc2k8un6zYW97YSXEcwnuba+sbX
UIbppIZ440ijSgD+XP/g5p+J0vh2P9lj4f6bqt7o194jsfiHrtrqOl2xvbvTbTStW8Am91C
zg8me1hktooImjubmKRWdo4YgWbdF+JX7N37cHg/4EGa38N+EdButQ0KwupPDWnwz6hI+k/
aL65ufEmpeI9XhubnUZNbvr0vd+JdVvrv7BdJfw29nBd2+WH65f8HCvwO/aC+NvxO+HHxCt
vhF4u8KfDfwD4B8UfDSw+IV/rXh++8HeJNU1fxT4f8R+Xe3Wgapqy/DeTxMlmuheGNR+KNn
o3h3U71G0+/1TSriddv8AOv4C1r4eWlinwk8Z+E7/AOHMkJttB8Rpc6Haan4wtHOnXGlzX1
xpevWw0vUL3TtPuZYdLgna6sGubmC8sp9RWSxvyAfcX7Zn7U3izxhpeg+J/G3inQPhx4V8d
eFrrWdKv7bTtN8d+JtJHiHUoh9m8JeHxqdktn8YLzQrw6z9oju9I074VaLrUOqeJNb0HW7D
QNNsvH/hR+1v+0nHoSeAP2LPhrq37KnwjMcelan4n+G+jJe/FrxpeMt7oi+NPiD8avGFvcX
FtqWqLYapa3Fn8PRpOnaHa6g0Gkx3M091qh+c/HPjL4s/Daw0T4n/AAE8XXHgrw/p3w9j+G
uq2ejaD4fhS7tvhDqmj/DfXdV8QaKNG1Xw411eT6x4P8R+JNQmhha4b4gpfaq00p1O4u/Rf
hB/wVl/bm8IyRaNpcXwN8baL4eZvtlt46+BfgCSwsJmuYpzFDP4Jh8FM1o5luYdt5JcWljO
Zp5QDJGqAH0x4B/YL+PXjbxzYeMvEHgmPxPrviiJdYbXPiF4mvvHF7qMGsz3a6obu4u7LV7
tNaew0qeKVpb+3W+t/MSS+DT3Elr+gPhL9lL4m+F9fXw54h+HUdn4SSLRYIZNNj1K10L7H9
nsdLkk11be+sb2eYWl69rbs0axRWH2SwuLi6Qy3Vcb8B/+C7nhex1Dwra/tN/sjW3gzQoba
7ste+IfwT8RajdDT38u6gnWLwbq8s2sWVuJL66XU/D+jeItTurtJYWt7R/s8Tr/AEpfs/fF
z4R/tEeErL4l/BbxrovxE8BeINKmvNMuvDeprYeIPPtWEiaF4s0qS5fVtE1W4WOL7R4X16D
T7/T5EeGKzuJoGuYgD5a/4Jz/ALL1jrPxK+JHxJ+I3hjw39k+CPiyx8F/DLw5JoSTWll8S7
7wxovjHxh8Sor2S6u7bU59E0/xZpPgjwdexrKmn2ulajrdkbS+ngjtv3ZQvs2u28rsUvt2B
mCYcqpZm2sw3qWZsh8AkLub4w/ZPsJ/DUvx00O+0qLRIl+OV34hs4YrL7BBc6T4o+Hngoaf
cBfKitZJZbvSLl7uSAG3W8EkJZpIXz9kweZunD7tgaPyydmw4Vg2wxgA7cKrA8qylQAirQB
S1e0ttWtLrR9QtLa802+tpbbULS7tYr+0vdPng8q6tL+xuEe3urC7SWS3ubedWinh82ORGQ
kN/IH/AMFfv+CXPg/4FeH9R+PPwh8G3Wtfs+WFjrMfibwB4Wjj034g/s1Lr1/YynxX8E9cT
TtRfW/hvql6dRlvPhX46g1Hwj4L1yWyi8HXng5Nba9sf6Q/2x/2wvh5+xf8NdI+LHxU0L4n
eIfBereMfDnw/wBQvPhj4QbxbeaHrHi208vw9da/pS3mlXMFlrWqLBoFrc2s7ourarpNg0E
lzeQW0v5sa3/wWo+Bmo6LD4M+In7M/wAcdJ1bx9oF3ZHwp4jvfh82m33hzxD4d0yTWNOvvE
DeJU060u7HTdf0mLxfoWp2kGqeHP7d02XUreGG6t52AP5C/gna694W0n4l/CQ6j4W+M3wm+
IWjT/tM+C7vwytxZx+NLn4RaAfBHx88Ira67FH4n8Ea94x+A3i3xZo/jTwxqdhY2+meKPCP
ge80TWPFkWmw6vN8SfHD4KeIv2YfjT4g+G+qQzwaa+jx694P1eK4Qz+Jfhb49g0zxj4C8X2
0okT/AEXxB4Fv7Yy3QjdLbXxq+lJMNQsLiEfrZ+y18RPAPwi+Nni/4feHNDjuP2dLD43eOv
Hvh7xL8TtL8Py+KNI0HS/gj8YtF17RNbbRb8aZav4vFxbz33huK+u7bVdXu7TW7USGQRD4K
+NOrf8AC2P2ePhH8ZPEUWoprPw48T+Ov2c9CmvdLbTtF8X+CotO1r4h/DW80m/s1867h0Wz
XVPCEtqtpcWdrLc6bCuo2aW8tlegHvP7NPhbw58XvFcHhIi9k0q60+206wt9WskvrRNRnuN
POralDMb62XztJhuDqMcMLvcI7TxTqpkEg/fX4W/8Exvjd8KbjTf2mv2XPibP4Y+IcWiWV6
tvo2p31jpniuz0vTrO0TQviBol9Emi+NtO1hApXTNROLe5uoootUgmSPUYv52v2KfF+k+HP
jF4b1OSLUzoV/qnhu/1qxsbb+zzpzXdvPC8Wj37agJbuVpoZTMlvb2+2zjZTdQLIxr+9n4R
fFzwpa/s36v4kSyu7dfBPgyfxbd2pspNKh8RaraaYL94bO0mku7YNrLzWVldwJcyJanUYL+
fdbhDKAfJX7HP7bOveJ/2tbn4Y/Hzw1qHwe+Pfir4V33hfxn4JuotQvvhT4l8V/DbxIJvB/
jT4V+Kmlnigi8R6V4q8SLr/hfxrJpnibT9Zl0PRbG81aCGGWP93Y8bSQpUfIFBDAqoUlVIY
LztIdj1DSFG5jr5b/Z8+Cdv8NPCOpaj4msNN1D4sfEjXZviL8XvE09vY3tzqvjzWo7S+m0/
Trx7cOnhbwiy23h3whaRx28FtZaObxoBfXd1c3P1BbiRVYMrhQIwu8nOR5gdQCx2hT0wqgq
VYFgQQAfznf8ABXP9m39sf4kSXGq+GPFHjf4yfCuK/u/FvhvwdoOnaX4Y8DfDaLSLfStSTQ
/ihbaLeXHifxdDqzxNZ6N4k0nwxqmp2OnzXK3MmkXkS6pN/Mn+1t8PPj34V0CHx14o1Kbx7
8RfjB8fNQ8Y6tqXhLxDoXin4ceH4vDPhSbwxd6P4Y1ix1q61e48S+PLjbZeK4NR0XQbDQYf
CGiaQPtd9p0Vwn+k/L5hK7cfMyR/MNuE/ds5jZmUecAWkDKHXEQGDJGVPyR8YP2L/wBnf4x
avbeKfFHwv8J2XxA0vxFD420b4haFpcWjeLtI8aWAuF0fxZ9v05RZa7qFtcTGS6tfF1lrel
36SS2t9ZXMUrCgD/MX8Ma54nntHsPFHhUa7oFrHPpkl/cRXzxmbULnUdX1bTrt9LurjVNN0
u+tbWS31mBbWa2C20RZLaFrnOb+0L471j4leLPCdr9h0bRvAHhXSNF8OeDNF0i0MHhrw7pG
nXt9LqEOjyRzazZa3LdNL5cmt38v9ox2dlpemmMRaXHBL/en+1J/wTt8R6xr8njk/DnwH8S
5JtO1Kz8W+IPg14T0L4c/FHX9B1K6kl1caz8PLjVLXwd461m40y6v9MbVND1fRtcuUv4oLX
Q7u1hh0k/ze/tR/wDBPTw5fy60/wCz4+rXumeHYbqfxp4d1rQ7zw74g0y4W7vdNmnuPBGvW
GmuPElgbTVLXxEmmwxaLbtbwSaWhhlSKAA/OXQrCDRfCmmeLtKjlWR9Ra2tPDst5Ztc6eNP
0HR5NRXS5tLitbl7eCXWnS1FzbzSW9xYXi3KBTlv6rf2MfjfqHj/APY51nw1qc2m6tNoVlo
PhW7eFLm7/tPTLrxHo9rFdxais1xIXeysrO0vY4bCSe6jt0iuxBEjSR/yKeHBf+B9RTwZr9
rqOmwRatdsNavri4k/s6H7OZZJr+6toUZHuLWaMrd+QdamKxwmFtOlhuH/AKL/ANhuP/hGv
g18VfHOqTWM1tr3wxufEulX2mrZQ2YtPDkXie71jUij2ymxlmiNnHutbdY2lS1iMyPdQlAD
+0MoHlnlJ2kMQGVo1jbyjwDIXZtw8so+UxG6tlcrmrCAKGUdtoOQFY7d6BmXlslVUb2YhwA
UVFG2uV0DVbbW9EsPEWnStdW2taRp2sabdbgHubPVrGG9s53CI0f7y3uIWZYnwScDJZnbqo
sBABnACA5bqxUuzbOdpfeGJZtzE5YDALACPgZJ+63B+XKvujhAQB5NjF1DL5hTYqBwxTDM0
LRxMGYkFiCdyyqpIwxwEWMqPMMkbtgMxeXOTtAaGVpAEhZt5WOMMxwCzNEis5RSuMHL8Kpx
uTYyMQYlJC/L97cm0AZDFc+W6jHBzgsSu5lcg7SxFAFma3hl3+aGTzFjQszJlApO11E6GMS
KY3OQCVj+eL53avn341/sq/s/fH8R6h8VPh5pviLX7HTYdL0vxkl3daN410bRrO/fW/7B0v
xjol3Z+IrDRLi7MzalpltfGz1GG8uYr6K5imkA+gJwCqKu0AEopC8g7nKDB3MEIX5I4zlSD
8hJVKdFOuV2owG8odrbSB5m+JGPIYcmGJGKkkOBhWGQD+JL/grV/wAErPid8CNf1744/C7x
Prd/8Ddd1x/Fdt8R9TTS7sfs1a6gAk8P/FpbmE3niP4P+NZjaaXpXxIWWeXwp4j1C1l8a6V
eeGWvNRj+Mv2HP2nfGfw78WwfDf8AaD8JWNj4U8RzzWNxr3hnwp4fMWsG8ufNvfCF3p3g6y
TwpPrsWoW8134S8TaTa6XoXxK8NprPhLy7bVb7w7rF1/oIeJNC0bxXpuq+F/E+l6f4h8O+J
dNvtD17QdXsYNT0rXtI1aE6ffaRqtndxy215ptza3Mq3ts8bRywq6uwQuy/yffsMfBH9k/4
xfGn9oH9nrQ/htc6P8F5vFvxvvvg5oniTVdbivfDui/DPxna+BPFGgvfxRadc2c/gy/vtPu
YfCWl3t9q3hvw1rvh+zuvETeIL27stOAP6E/+CefxMs/ir+xj+zr41iv4tWt7jwIPDlrfwz
yyrqFr4C1nVfBFve3AuEiuZLqay8N20t2txGk8MspSaNGaYJ9xIR8wGOqk43jLFpMttYsAG
OSCGYsuM4AWv56f+CenwJ/bXTxH8L/iXYftFa54T+DPgX4sfF74W/Hn9lz4kTf8JtP4zufD
WueN7e4+KOj6xNoGnXHg3xx4p8Vz6B4yPh3TFS1gsL261zV/EGrXt+bSv6DLIEIykk7UgGS
ckllkkbcQSrSB5GDOoBYbcjgUASyJGWYsA2SAV3Op/wBSrFvlKswKIw2Isu51QjaySAI0Sc
hkBAZwdxYE8qqgSbUDO25QrO/zFyhZvLyEeWQTBQRt2NxtUn5EDLyVzwxyOetRW8ruuW2HJ
gU/u4xlZoUlkBwoyHkdnYepNAExZHI3ODywz+8JIYEjaGZkG8MYxGM+YAssbbY1ARUjwGRV
5bCtyqhsKF/1hkCEzMu1AcMV+bJBBz4Z5GLZ8vhrpR+5hGAr26AcRj+GRwf7wb5s4GLpkZX
jVdigz+XgRxj5H8/co+XgN5UecYJ2jPegBTBbvkGKNwyHIEhTOY7iMbiZFdP3bSo4EWQXz/
yyO38lv+Cm3w71TwxoHwp/aN+C3hnwdafGDwF8cfDvgca9qHhtbixj8PftLat4W+FXiDxTr
mk6a2nzeNNQ8H+Jf+FfeO49Kvb2JNfHg6y0q+vorWVmj/V2/upo3VUZQu6Y4MUTDKxbwfmR
sEP82RyT1zXF+N/DXh7x3pEXh3xjomleJNDbxd4V1ZtL1axtrqzbUvDPiDSfEeg3xiePBud
L1vSdO1G2kPzLNaRh90W6NgD8rrr46/Ef9jj9oP4fx/tJeHdM8EeBf2ofGt38J/GPxh8HGJ
fghd/GjRtK0aw+DHxgv01K5urr4San8WvD1rc/Dnxx4S8SzzWlx4i8P+F77TvFOoWDGSX9l
EaGMOhaJGTyt6lwQrSK8g+ZlTqS+1ccIoYKgIUcF428CeC/iv4F8SfDv4k+FdA8beBvHOmS
aD4u8K+ItLs9R0XxBpOp2duL2z1GymiMcwkaQyxzALcW06xXFrLDPDDIkmnxR+HvC2haLpE
aWumaNpWhaVptqyi6FtYWVjcWltAJbwXE0pit7S3j86eSWd/LLSSs7yM4B//Z
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABbADwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++qa7S3DFkLhNm4RqzMqs
pZnYbQNseUZzu+6wAzIyRv8ALNz8T/FHxl8XeIPA3wfuZ9I8CeHZZNF8c/HCK2srm0tfE9t
f21lrHgb4VRXEM1v4l8U6TDFqdt4l8XP9o8N+Cb8x2MUeveIbe50nTvMP2+Pj8vwX+HfhLw
ppt5e2XjX49+NNB+FHhTVNPe2ivPD1prM9hb+KPF0v2weVnTNOu4dLs47by7uTVte09Lc+b
ho/kqP/AIKCfC74N2WjfB7wB4R1+8j8JtYeHdD8N+C7A6/q6G81GUR6vrtkkD3Vjf8AiDXZ
JlutVnt7w3s+rz61pwvZZ3SAA/Rb9lSW4tfhjcaJe6pfalqPhbx38UfDms/27q2q+I/Eltq
WmfEPxOYrPX9d1ma71TU9XbSpdMvPMnu7rNld2xs44dObT4x6145+JXgr4beGtb8Z/EHxh4
f8B+ENAQS6t4m8Vahp+jaLYJJ5ccSPfak9tbvNcSuqWFosj32ozuLS0t5bkxxP+SPjj9sHU
vhrc+J/jzovgS2+GlpPoyan420r4j+KLGyn+NV74etLbS9P8P6J8LtFg1XxlZ/GWC3jg0Pw
u9m+nX/iCGG00rxbpLafaW17p/4CeNv2lP2vP+Ckn7ROn+HvDt5daz9j8R3moeGpvhrPqOt
fDT4GxrbTaXa6L8NLpdKsLS98XXMZuLLxr8c777X4ohLX1r8M7zRvDhll1MA/oa+Ov/BZH4
OeA9d1Dwd8FPBXib47eL9Jt9+qWttFd+FrCwuf7Rt7OPTJYLzRLjX4dXvoZzfWEWr6Zoekz
2USzNqsZfNdl8M/2lf24f2htIj1XwN8MfhL8HtIlupmhvfE0fiD4na5eaYNRaETSWWlan4L
8NaPceUrBoY9f8TQu/mvHdzbFZ/ir9nH9g74Cfsw6JoOrftOfFP4S/CW/s4NU8SXfgnxB47
0Lw/rOtveR6lcLqnie613VLbxBqGpQzXNz9r1Wae/1PV7xY3lvbh3ht4/u3QP+CkP/BNj4f
6TYaT4b/aY+Faabo1lHZTzeHrHxbqumxxwr5cUjXHhzw3eaRYpM8/mPNLmKeOZZ0zG6tQBX
8XeAf209D0rVPEvi/8AbI8aX14Z76Lwr4B+Enwj+CXh2TxX4ju2nfwt4Q0m+8U+EPE95DBP
KpXVNTvNXuvselWt5qd7c/ZrOacfcvwT8C/Evwj4C0/T/ij8V/EXxC8b3Up1LWtWvLLwZBb
aZcXFpZxP4f0f+xvCOjpPpOmSW8nk3d/bSajeXU93czzCKWC3t/g7xP8At5/si+JPi78I/F
/h/wCN+ieJ30mDxX4K0HwU3hn4hWutSeKfHN/pOi23jbwbp1x4Tt4/E2q6FpWn6xpGsaNp1
tearbeFPEWsX1ntEcltqP6uQnMYPOckkMCGG75wGDMxBwwO0n5QQuFxgAH8v/8AwcCfGdPB
Hjf4BeEbfVzpuuS+DfEPiW1ubaynuL3w7YT6ykWp+NLOZEmiUaQfDdpaG3ngIn1K/wBDUTW
6GeaL87P2bf24/g78HLDU9XsfD91da3pej6nptlpFm+o+IdestIs45brxLrGs6rbzTX9zda
pMr6z4k1vU7LTrRrpZbO1uYLQxW0f1j/wXr+EnxU+L/wAVvh/4+t/hX4z8PeGtG+GrfC7R/
EOuHR7bQvF+pT+Nx4wfSdI8Qad4hutO8M6nrqxaZptjofxAi0P/AISS7STStPNzepapJ+Pn
w1tPgx4s03UvhZ4g8Kj4ajWRP4d8Qx6lo1lqviHTtVub0y3WvXmieJ7rTru41+PStNuPsen
asLQwz30yWVgkSxzSAH0F+2t+0PqWu6jb6z8VvEdv4K8Ha5oWg6xDZQw23iv4h2mg+KdDsZ
tY8LfCywhvtMsrHx34j0XU47Pxv4imvPD1l8PNDNx4Z1fxVqetavBZ+HKfw3/aw/ab8Z6Yn
wp/Zx8GeIf2N/gFHoH2HQ9H+DegQ23ivX21G3kslbxl8bfFlnBr2ra34j1B7Ka60jwe2m6b
aGyurPQwLN4pJPkz4u+P/jj8OLq4+Ifwf1vRdD+FGveHfBWh6hpVz4A8AeJtE06exS/+Hl/
qEfg/xd4Q1+DQreP4geAvHNnr0FnNHY6RrkunTlYZtZ0xF9q+Cn/BXH9snSYYdMvfAPwL8e
6Vp94L1bzxX8DtLhJFnDJdyWH9u+BtZ8O2FpLLcJEnlmCNbS5niiijM3lxyAH0t8KP+CfPx
y1f4g2mt+JvhZDqN1Kzapf6p43v5/FuqR2OoyWl9b3K6ndz6lqCalNFH5YbC28TLJcTsJ5v
Mb9MvAn7NHi3S77xJYXXgnSLO7uPEnn6RPLaINCkV0jksdO1Ge3UfaWU2loYWvthiluLeSV
otOhujXn/AMCP+C1PwouLuLSv2kf2cvE3wQWazD3Xjr4fXWo/EnwhB9ltbW1lurzQ0js/Fk
Phyyto5rt4LW11CazmSJP9IgjupK/fL4YeMvh78UfDVj438BeINB8ceDvEFnb61oOqeHrix
u9IuLW+tpGVp3glkgSWGzZoZrO4jhvLQxNBdQRFHFAHin7CXwe0lYvGnxh1zSrV9at/HHjn
4a/DAS6YDN4V8B+Dtcm8NeINW066u911Pq3xJ8V6TrHiTV9ek23dzob6HotpssdPIn/SmHP
ljJJ5b5mDBmyxJdlYKVLnLbQAoBAX5cV85fs5Q3OnfDQabdK8Nza+O/iajwva/YmeOb4geI
dQtrhLfZGpt57a+sbqGRI4IjFcW8kAW3lKv9Gw/cHXk5JICliedxwzAluueM9cUAc34m8M6
D4q0PV/DfiXR9N1/wAN63p0+nax4f1nT4dT0bVtPntJIJ7DUtOvFmsbzT5Yjsmt5rdkLFMk
OI2X+Sf/AIKof8E7/DH7O0b/ABP8J6Hqmrfs/wCq3Gh6DpPiDSYYtQ+If7MGpR3N7dLpVzc
34ur34ufB240/dB4d8P6/dJ4w8KgXegeGfGen79F0q/8A6RP2sP2tfhX+x34L8PfEL4xw+P
I/B/iDxbYeCY9W8G+EdU8Zrpms6ho8+oWUWsWWmTjUrGz1KCxvbezdLS+ludTjSExGZ7dX+
D/E/wDwU+/Zc+KHhnWPhD8QvhR8fNNm+J3gm9sL3w14w8EeFLF59B8QWkVtqkel6ndeLm0S
91jw/davHDLpJm+3aHr1nZ295Bp2pTWmQD+Wf4H2d7D4Y8dfBj4s3Gn+KvhLpyXv7Qei+KP
BE2reJNE8a/s8fFW8s/hf8d/GXhDXr+10zUNQj8DeMbD4UfGW08LX+hf25pnxA+HPiky6Vp
Rhlu9Q+J9d8G/EH9nf4keN/hL8S7PVNK8X+C/EWo6N4h0axvxZ2KtcT2Eyaqht3jfU9M1/T
LjS/FXh55ZoLOfTtbt9RSS7ltraVf1V/Zx8QeBPB48V/DfWPDIvPhv4V1r9q3XdE8X+KNMs
oNRHwq8XfBKfSZvDmsWyT3txp2hS/EIeHfEmk6RbajqyaFqmtXEqIbxrOa3+Ifjx4hk+Lng
74BftIXtpqEut+INM1v4IapfX9lqVpaeNPFXwThtIvDvjDStZvYGh1HRvE3gbWks7i4W4iZ
tQ8M2F5ZtIlwxQA+0v2UPhhoXxp1ePR7tpNX0+7C6VYTiyi0yHSrSEwT6hLHrNje2sUUga4
v5JVlu5bi7mmvpoh9peI2n7EfDb9hP9or9lyfU/jN+zN4xgsfEF9Y6VeX3w4s9Q1L/hWnjc
qN/9m/ETwzZXFhBq0tobnyY/GPh+60zxrDFcj/idSWtra2Vfi7+wF8S9K8IfEfw74bu7rVp
tHii1H+0tQsbO4tktNY1W5tHv3mt7qW6ttR0We4uTpf2cWw2wzSTST21v5jv/AGVr8Q7fQ/
glbeIdF0i1j8TWsGj6T4e8KhVijv8Axz4m1uy8IeHrC9t2ZZrDRbnxNqmjQ3d1JMGsdNVr1
DMLWJpQD5f/AGMv2otH+Jnxa+Lvw716wv8AwB8VNT8L+CvHniT4Ra7OL+00vxPaQa14T8cX
PgPxhp4bw/4h8J38Wj+HNZsbNF0XxPYzx6nfeIPDlgsV3qEv6vxHKk8csxOCDyTk5wqkHPU
MN46Mc14d8Hvg/oPwn8HaX4YsrSxv9TgurrV/EfiW7s7BtZ8S+LtWmurvxH4l1K7iiWVrjV
L25vGt7aEqmmaI1po0KR2lqsK+22w2oy84DnblzIdmxCpLMScsMNjtuwABgUAfz2/8FUfhL
+1p4pgtLlNd1/4vfDfT/Etn468D+C/Dug2fhnwF4fXw1qNjqFnp/wAb9c+1XES381pNNZeH
PFI0bWbRrue41SHSdDvNIhurj8B/2qPBf7Rfw90K2+KPj/Tdcb4h/Fn41fET4s3l1pKaRrH
w38Badd+DdH8K6no/gbxFo11f2HiKPxjctaeJPEs2kabZafpEfhRbcXN7rmrQwwf3+XUTuJ
ol2KkkIhIE3klIXiKu5+XaBEAzAbJPvLn5N6D5J+IP7GPwL8X+ILLxZaeEbLwZ450LXl8We
HfFfhW2S3h07xZ5crjV9X8JSu3gfxLBdzP5mqQal4cjv7rDmK9t52hvlAP4APA/iKW9uNHs
vHvhOXUvCv2TSNGk1vUNf1nTNP8AFWl2P9napqlsmt6PcQBk1yVzZX8OqXdlM80FuPOgW1S
Gfzv40fEzWPGPxy07T7aztP8AhE9As7Hwr4L0XRbG+t/DeheFra0e4vfD9i8wEkl1dalbx3
LappLaZDK8Fj9j0yzgsbe2X+yf41/sE6To3iTUtf1/4AeEr/wx4rtY7Dx14z/Z18H+VBqdr
qF7q9ve6rrPwZv76/1LR9RTTL3TZdW1vwpqnir+17nz2fw3bw2Buh+EX7SX7Bmjadper+Jv
ghrj+L/C2nMW1i802XVNWtNE164t9Lkj1LRra4STxHaeILe1m8m80lPtdnoV5p95pN/FZXW
n3FrEAfMGneHH8F2/hvxbYxahpmma3erqdn5mtaZY6r4em1G9j0q7ubq/iWa9ubvSrjUENh
BYWEgn8OXsVzcCC9S4EX9Uv7Nfxkuvij8F/hzZalMZNd074wfADStVtI98ssttpnj7wJNZa
rOV81jZamXN7Yq8ryJblJp7OFySv8jvw717xXoGvaf4Z8XyLp8eg6jqmnxazfPeWWkR6Y8l
xpxt3l1SEm21lVK2rQ3uBPf3jW1wqztE7f0T/sZ6npvg74Kw63qv2DS4rfxb8FfilYYu5LL
TF0zRfF/haXUZI450FrbXtjZ6TePLY2E3kx32n3VhbpiYFwD+mWBwyyAiJPLn+ZVlRmBMcV
wBJuUNvCM7ICyERY3bsk1oxZ2YPUM2eCCSSSSQeMkkk7SUyfkJXFYdou5ZEXCJHLIqKzQhT
EVMkLx+X5jOkkOZNzKWdlKyRmKIINa2WRI+SHLMWLE4BJAGRhTkNjcScMWLEgUAI/BJIIBy
PvGMMfLiIAYzKCcIzM6pjy0kTAbPmMKqFOQpAG3B8tUG0FcbmYSbBuk+cLvZEcqGBQM9uCS
cIrBlZ2wFwYo8k5LqxVUZg0ke0hPLYquGZhLcv8ykbnzt+VQBuxucKzbS7KVkeABd21Qqcg
EM9rby/wCviLFWdw7SSKyAArlHPDLGis4EpMasybSA4A+evix+yx8GPjBft4j8U6Df6d4uN
rZ2DeM/Cut3fhrxDc6dpj332XSL+606SS2v9L8/Vbn7XZ32n3dpNMqPPC0cFui/Q09uJpFk
BeIRsxDpgcEPubLbMEtubdh1JaFgxBBjHx5ZJbI2BctISWzkhMlsknIzGp27QG89ygFAH8U
P/BSz9g74/wD7N3jdvFfhjXYvG/w78S63Zt8LviV4h8H+HJvBulai+oE2fwN/aA0q6tjoFl
rvifXZtPvPh18Rrq1m0vxFeLJ4Z1seGbq60e1fnP2Qv2ptV8P6H4s+En7RPhaPwvDqHhHxX
YrHpPgW4vdJnurCOy1GyudLfTYrvTYPFfga9llvtd8NaXc2+kan4SttM1Xwrptvf+Gb/StU
/tE+Ingbwd8SvBPin4ffEDw1p/jLwR4w0XUvDni3wtrFql1peueHNTthFq2n30M0cqSpJA7
sjKY7q3YNJYTR30Vrcj+bD9iX4U/s/ftBeGfjX8KfDWla/a+HPBtt4j8W/s+z61quuReMtF
8AaLqPiTwX4L1rXNdtYLG6k8WeC9b8HWNp4gstOk1m80O9ttN0jVfEr+Ipbi1iAP6Lv2ePi
JY/Fv4FfB74paff2uoWfxB+HPgrxVFqFrMJra/m1vQLC+uLiC6idEkimumuFhcqZNrhCipi
M+2Q8JggAgsDgg85PJbcxZsY3MxDMcsVXO0fiB/wTx+GP7bGm3Xws8ea/wDE5LL9ly++HPi
/wp4n/Zo8cRaBf/ED4W/Erwlqo0vS9X0LxJ4Z8E+F7RIte8Q2HiHUNU8IWaQ6b4XsLu18PJ
/aS2bRQftxbRFIlCucHDZIOWyo+c/c+91+4nuingAA/DnqPu9AR1WMFsqAxDLuRwqykbUYv
EtNZSvVXGAWPDbhlZSQZI/MBYgKjSKBLtGS77ioinlkjkjCELuPzfIhJPkTnJJUnP7qMZzn
ChemQZ1YlGkIXf8AvPm2rn5WIHOOwRB77Vz0FADN8e7O9Gy24MwiAYjaTt+QHYvlLHvXc28
kkfu8hodG4zvYDaVBMgYJ8yx7lDuwYNiTdIASFDoqzBapxzyGbadm3Zcvjyoh88SWjRtkJn
Ks7Ec8kjOdq4mtJC0koIjwJJ8YijXpIEGSqAk7FVSTkkKuScCgCYRQqQxjVthKqxLA53KCr
si7Sx8osyOAVkZYl++M/lN+2p8N9e+F/wAUv2bvjp+zz4f8HeG/HfiX4nXH7OHiSK50yGz8
FSab8ftVttWsPiP458P6RNokvi+fwt4z8PPftpltd2mo+I7zxO1tPqLXNv5kX6mzXEu2XlD
xc5zFEc+TciKPIKHOyMlRnPHJyea5DX/D+ieMbPQYvE+l2OsxaF428O+JNIjvLeNksNd8OX
C6noWqW6oEC3el6gi3dpIwYRzKGwcAUAfnj8O/jtr/AMDf2g/DnwY+PXhST4Ur+083ifWfB
clvfHxB8K7b9ojRb+4Hinw74D8cvMIk0n41+GrOHx94c8G6va6f4i8PeJbXxVpl/aS6j4jh
lvv1UtyrRgqQR1yq7QcgMCAGYYZSGBU7SCCvGK8Y+LXwz+H/AMYfA+peDfid4P0Dxp4blFl
riaZrWnQTLZ67pdtc6vpevaZdRrFfaRrumanZ219putaXc2ep2FzCstpdQtkn2OJ2K5JGTt
JIVRkmNCScAZP9MDoBQB//2Q==
</binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABaADsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+rHxf8Cvi1pfjK08EW37W
v7Rvgq21TTrFfhn4tn8YeHPEVl4q+x2q3XiHwp4pXXfDl6Lfx/pNlY3Oq6TqYSGy8V6M00m
H1XTtXSbeuvBv7dPw00X+0dH/AGi7H4nW+jJqF7d6d4++Evg7VprqxYCax0+51Lwe3w61Zb
2BWET3KPfO58wyI5hCPL+2n+0l8JvhNr3wj8EfFDV/GXhVNc8ceA/H3h3xnpPw/wDGniaK4
1bwZr+n3em+CPCOo+HPC+saLqfjjxtPDc6HcaE+o6bLaeF9V1fUIfPkvIYG4bWf+Ctn7Etl
9ns9X134sIt5BeTpaTfs9/Fh2ntzeT29xO6N4WCx2i3VvcJBK4VU+ZfM5AIB8xeJv+Csv7Q
XwZ8VXGnfGT9mvw5d+GdF1bUNM8T634D8S3U93pzJ4gFp5s1hcQXl/og0/S7mK9eC+0zVjq
0n2aG0uknu28v9H/2eP2/v2Z/2lLLw0Ph74+tBrnixtVh8M+HfETaRp2r+KZtCZzq8fhi5s
dY1Dw54nu9PiiabULDw5rWo6hZQSQX15YWdnPEzfBXxR/aX/wCCWv7S8l5Dr37R/gX4eeIL
HWLTU4J/HVlqfw2nm1aK3WG0a9bxfomhJqmkFbW2+0JDqrxz3Nk7NKrboz+N37TH7B37Qf7
PCa18av2bNMtfjB8PbjULrX7mD4Taol98P7m4uL7SVtfFDW3grXbCbRvE1rA9vP4a8d6S48
XaRJBBqMM80DTiYA/tDutYSBVVIi07ybVjaGUZQxrKGJQNGqgOIRJ5pWS52wx5eQIvwh8Kf
Aniqzg+Nfxl+Cg0PTtd8e/Hb4jeKItG1qc2/gT4zaBZTWXhzTrnULmKC6k0fVdSXQr9/Dfj
7Rorp5LZrKDV7LWdDaO3sfw6/ZD/AOCl3xU+NOgxfAT4mfGbwt4qh0CbSPDXhxPGcHiDw38
Sfj1q2qz3kNx8GfHXxN8Pk2f/AAkvhWxsblNa1PRfA+kXXxp8BrqGqW+uaTrOg+MtGh/R7x
r+3T8T/hM3hyw1n9nXXPCvgjSLO98PDUPA2uaLq3gK0ttMm0iDTY9OszFHfWcLDTLjQ9CF/
p+l6xLKjJpmhy2pl1dQD9TvhB8XvDnxY8P6hqWj29/pWs+HtcvfCfjfwZrsFrZ+JfA/jTTO
NT8O6/bWbzWr3LSyRT2uqWNxc6Rq9rMmoabcm3lRB69nIDYxuVTjjjKg4444z2r+fLwR/wA
FAPA2o/tU/BP4k+E7rS7PRPj7ql38GfizpdlqH2Z/7TbTdHv/AIe/Eu50JdNeeS8sNTit/C
Mj63Dp9xb6Pq9nHf3dvJBJbn+gdH2xxDazYii+ZVyp/dryDhcj/gI+g6UAcD8Vvhv4V+Lfg
LxH8PPGdrDd6D4jshZF3gLXWkagy50nW9ImXa9rrGj6ktvqWmX0MsUtneW0Tq4AIP4Fr8If
iPfeCNN83w9ZeJfGuhz/ABI8JeNruztLgT33iLwH4l8QeE9a1uSXTL21fT7HxdD4S0/Vnty
0lrbXWuavLa2COqLL/RRcSPHK3mlkhZ4URsYJUxo8myRtyA7kJdSI8RRyP5quEDfD/wAMLK
Sy8AeJvE3i9I9Mj1Lxp8Y/Faahqc50q103R/EXj7xFrFpdy3sMyWstm+izLcTyXktvaR2Nq
Lm4mignluXAPwY+Nn7DHxc8a+GIb0eGvD2lW00mmzX1jPMLK6a1DQy2bae8mnyXVpf6XKDe
XTqumTTPOywajFHLmT89fEH7NP7af7IXiLVr39nzVfiD8NPEJEN1Dp3wb8ey/wBkatp2g3V
rc3l3rvw/vrCfwZ4q1geHLv7PdNFZJfLBa239mwGIW6P+z37Wf/BYP9n74Qatd+CfhN4Wk/
ae8d6Lf2cc+s+GvENpB8LdGh1S4tLM+b4p01rw+IdQ0q402/tdcttC0PVdH0eML5muxypHF
L+LXxy/4K3/APBRnxjf6v8A8IlD8J/hB4eurXVL6TQ/h58PvDms6pY6LF5Mb+JJfGHxAHiO
6utXjjh8iOG3ubG3nEdvJ/YtlbStIwB823X7UHjzxh8TLTV/iP8ADK1+APx1htZ9P1jWPB/
hC18J/D340wNb3Guw698UdL0ieV/AXxEibzLyy+JWkaX/AMITB4iZdO8ReGtE0zXNei1P9K
vEf/BRrWfh5o0Pwe8YWOg/FO41P4daFrWp3VhqGj32rWv2+3W11Sw1nT/7Sm1vRNZ0W7kv9
L1eaCEQw3MC6omparo98niW5/B6y/ae/bM/aB8TXfh/xN+0L8Y9Y0+0t77xb4ga08SXVjb6
TZ2d5NJdapcaJ4a0/SrFPtup3VtpvhzRtICf2l4q1XQNL0+Nree4R/q/xD4j+GXhGW91jUH
RPF3wpj0j4RXqTrosvhTUY/AFjYy69renLbrbatLr2n+OYPE3hjV9Q1C6vdPutC05Vmuri9
msNOUA56//AGt7a2/aJ8B/Ejw3fnTf+ET8S6deeOJbOzuU+z2+vPPokniK5KJbAeMdJu4tP
ttfuFgnk1Oy1LQry8S1bQZprv8A0mLS9ivLS0vEDBLu0trpBsc4S4gjmUcBhkK4z8xweMmv
8074V/snfFj9rH4n6fP8KPhbeW+u+K9S0OaDwl4S0KDTJdf0qR7Cafxp4ou760nsPh/4J04
Wenz6r478c3GjWviKe7vLfw2NY1KO60+P/QAsfiZ+1NBp+nQ337LnhQ30em6cl55f7RXhyG
MXa2UAuRFHH4G8tYlm3iPy/wB2UClPlIoAt/tt/GKL4Ifs2/FLxhHaeLdS1u48OX2geF9K8
B+GtW8XeMNQ1vWrGXTxNouhaLb3V066BYXF94kv9TuvsmnaNY6Tc6pqV5b2NnLKPyX/AOFN
fG39vLwj4U0nWY7P4a/sg6MnhPS/ht8M9N8WtquoeKdB8IxRWf2z4zeIvD97HJ4xvJ5LG38
rwXBqcfhjw9Y3K22oReJLuRtSX+ge7LK7tGqu7GKMCQMUw4id4/lQnMywmNkyUcOpkyiOtf
JnhXS9M+Efxf8AF/wx05Y7DwJ4y8P3/wAZfBlhag7vDvibV/FjaR8R9CtYS7QHR73W9f8AD
3ifQ7OyFpHZXeo+JYWhkjW0DAH4A/tcfsUfCf8AZ7+G+qQLbX7NL5mk20+iWum3H9hadJFY
3Fs0ll4gmlWKe3uIrOA2tm0Nu9tAjPbFi0o/mM+M/ju01G9utHt7Oe2toU1ZWuNZv7CSbW7
yLTbSGeSPVbW4s7DR7MWcd7cxiOG11IEx2UtzPFJG0n9WP/BXz4y6nPoVlp+jTixZNU0uB7
W7mtjZw2GqQ288c01tAZr5dV1SPS7uO1eew/0ZFmgAt4ZkL/y86T4V0f4p/GrwJ8Odcv2sv
B3iXxx4d8PXXiO41bSdFg06x1jWtFuNXt4NXnu7bw1BqkrTWHhq2l1dYYbSe60p2DXE1otw
AfUfwb+E3jz9mP4G6d8RdF0zy/idcfC7w/8AtJrYzWVvf+K7Gfx9qWp+AP2I/BOn6Smmzwp
qc3jjxH4h+Onifw7JFkW+geB5CiR6JdnStn9in9iPxF8a/jZ4d+AfgzTtI8d/EnRxHN8V/i
Zq2n3OrfDX9nIW82gX3jTXov7QOreH/i78TbzUN+uQ6h4jjHg5tfmtbHStN1jW7zUdT076P
+Fn7VxtLb9oO71DSYNE+MWg/tg/DHxXo3g3xb9ihhtPDngvQfFvhPwHpehfa71Lu80rw1f6
l4Y1/TdM3T2zxQSeI4EiS/m2fVP/AATa/bS+Hv7Bn7OfiG81b4J+J/EWu/ED4htb+NTpXxO
0PU9e1nWYtV1GPw3pXgTwydGik1GLU7zXpyHu9YFxqHifV9TgtEuLe206acA/p/8A2b/2a/
hf+y94EfwX8ONJu55dVnsr7xx428TSxan8Rvij4sFosV34x+JPixoU1TxF4jktwsCJeKbTT
LJYNN0u2srKFYIvpbYoCgjOEQZfDMcKBljgZPHJwMnsK/HL4L/8FQNa+KXx7+HXwH1X9lf4
k+FdS+K+p3N34V8UW3j/AOHfirwdpvhHRvD/AIiu/GfiPxhd2mqafqX9ueDfF/hfWPCOs+G
NBstes4r5LG/07xDcR3arP+v5mRAiy3PlyCKIOgywVvKTPzYGcnnOBnPQUAW7hUmCo5O2Mi
TCmMH5EG9mLSA+Xtl2kbVdW+bJUrn5D/aCvE0r4ieC9UMkcctr8Lfi9Ebgxp9oEban8OpIx
I0RM0FktxGpQx2s5eeS3AaNC8i/XkzBAxbIAPAKZDF4QisjJscSAhl5kD7S+ODFt/Ob9p/x
Vap8ZdV0+AWd3deH/wBm/Xpf7MvpC6z6h408a2tvpMbwQQT3IWdfDeoh3WaNbdltGeF4pUk
jAP5if2p/HesfGH4zTz64lnpdhJ4ktki1OaZLw+FrLR0bT9K0y6sLV444b7TluNL1aCS6a6
unNxdRbW+xXYH4sftNtBqniabwR4VjhvtO8M2WqR6rcTPHLrGty2FzpdlBqd3NYw292jC/W
7trePbIdPY6UYIkuQZR+jH7Wvi+z8K+Jbrwppes6R4luPBvjM6fd6TZS3cbx2MdhpiaeL4X
cCtZWvhy+S9tXkvGto9Rtr+6uvtAtYYxNxX7Lv7F/i3x9qlz8SvHWraJ4S8JaZFqGr+Jtc8
Q6hJo+jweCbWS3u786b5Nuz6XJdW8E0bho7S2ksrc6pczrGJb9gDgfEnibxJ8TPDthNceD9
K8Z/FGPw+ul+KfFV54Rt4/FkMMcf8Awi0Ws+ItZTVpfDey6W1vUsp9NuIbqS8uIrhBFqtvM
G4D4KW/xm8UfFz4ceLb/wAJ6zr3h5/i34b0+8juZ3sdKu30/wDtTS9UsND1GO1m0h9a0vw5
dz6l4fu7CLU30bxHp9pqGoabqNvbNbt/Vx8GP2PbXxd4VsdN+D/wn1LRvD0t3p0viXXvifp
958PfBNtLo3h9Rpei6P4Se1n8ea7Pp2tahqa65rHhzWNJ0PX7i+1LUPDvie+t9sifqj4c/Z
U8Etb+Gr/4ujQvjJqPg7Ul1vwTpWp+BvC2g/DX4b6k1vcWj33gHwDp9hJaWuoSW0wsT4k8R
v4o8SyQGJotUgkN08wB/NJ+zl+w9+1GviHwt4L+H3ij/hbXwv8Ag8fFng/4V614K8Wajpmu
fC611bxABNfeKviDdWmlfDfxT4n8L3UF9qHiTSvhxrdlqF3qdr4t8OaYLuK9ito/6Kof2OP
iteQw3Wq/t7/taS6hNFE93JoF38L9D0V5Si5OmaRN8OdWmsLMgDyYJ9Tv5wvzTXc8rPI33F
ommabo+m2enaTp1lpOl2UUUVnpem2lpYWGnW8UkrbbS0soraztg8k0pZbe0iV9s0fzHaa1H
MwbCLIy7Uw3mRc/IuT86Fs5zknqeelACTHBDxqrt5kGPlV2OVBbaV3khI9sg3ICGOVfawx/
MX/wUA/bUHhT4mftQ+C/h5onj7xJ8Rr3xXY/DzTLaw0ieTS9QPgnwP4Ns/EGleG9Uks9+mC
O+8WO3izxXaQajp/h+CSSy0+Kfxdqdhbx/uV+2D8E/if+0D8LtP8Aht8KPj14o/ZxvdR8ae
GtR8VfETwJDK3i2fwRZW9+NQ8P+Hb+C7tJtK1PUdQfSp7S8inWGX7F9hniuIbyaCb8j9D+G
Hg74efstftLftC/Ffwpo2ueNNO8ceNfBHwv8QXHifxF411fxhD8P/Gms/Czwf4o8NXnjzVd
YlOufFX4hh9f1XREFxBrfi/W4poL27sruwlUA/nU/Zu/Z5/bH/bI+OC+CxrGl+MPHKeJtS8
Qa94ITWtH8FeFPggdUubmG6+OHxO0rwXaquh+GNFvL77J4O+H9xZ2fif4q69p15a+HYo9G0
zxF4il/tQ/Z5/4J7/s+/BHwj4N0rWNGb4y+ONB07UbfVvib8S0k1XU/E914gE0etyXXhq6m
m8MRWE1tcPp9rp76Zc3MFlHGbq/vdRNxqFx4J/wR48NeC9H/Zx8Z6lovwxn8HeNb742fFPR
Pih4/wBR0W50/U/jLr3hbxG9ha+L4NW1BG1bW9B0Wzul8Dad52oatp0d74V1RNI1jU9Pmtb
67/WENKoVN4UEnCA4+ZmztXa/lqQ25mXYZAwBIUZNAFiGztYI4oIhIkUMSQJG80rMIEEQVP
LcgiOJd6oEfyYQGYKR8omARFwgRNisdiblCk+eCAWZed4KiaHEsjAkAIOKZMjlQzhx5iKBu
LAMWPViG2tuLfMC2Q2UyqABDghgMZOHXJIbOC27G4qrFcj52YMRmMgyRswBofLvwCCN5+Zg
gVdz/eCkkAGQxmICNDLJGZA7CQsZueM5B2rkHGQdoznaSufXaSM9CRWdG4VcAZDoZFwMlFL
SxPGu4kvubaIw8bAFi8ijbxfJfjaiAbUwN+MfKOMKhXA6DBxjkUAfBP7Yv7Q2o+D7/wABfs
7/AAu03xP4q+Pnx/uWsdG0TwE2kS698Ofhtp8cEnjn4r65danNFYeFrCGzE3hbwn4k1mS00
/8A4S2/tZ7Ke4n0e8tR8m+JPgx8Vde/an/ZA+DnxX/4VtdfAeGfxl8aND+B3hPwnMNE+D0v
7L7aBbfDSG28b6npqaz49uPFHivx/oHinxvf+IU0i1tNd8L6M/h7RZYftOqah+kvgO0tB+0
V+0BqItbf+0D4W+COlm/8mP7adMtrHx3e22nG62+ebG3vL++u4LTzPs8Vze3c8cay3Mzvpa
27n42/BiQuxkfwF8aInkLEu0Taj8KpWjZidzRtJBBIyElS8MTkFo0KgHs0MVqgVYo4EUIsa
rFuVVQNHGY0STbGqZ3gqgDDeJFHmTMzSBI/u+WgLYOFB5yVkIAjmc7SWVV2giMq0mCjLTbK
SR4iXd2P7jlmZjzaWzHkk9WZmPqzEnkk0+B3Ml2C7ELchVBYkKv2a2bauTwNzM2BgZJPUmg
BCigZZANpBLnny2QqjEBF2ptO2Vdyusg3BhGhJCmOIfLtTaCOCCgCs20MQCWVCsW0MGCStI
dyDcxNnJ9T+ZqC3d2RyzMSJ7gAlicBZ5Ao5PQAAAdAAAOKAGhI/kOxBkpgs7k/M2CxZn3BC
7Oix4be7qz4BbE642JjGPLTGCGGNi4wwChh6EKoPUAdKgd3F3AodgrQXJK7jtJV7UKSM4JU
MwBPI3HHU1YoA//Z
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0